%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Jan</first-name><last-name>Hlávka</last-name></author><author><first-name>Jana</first-name><last-name>Vybíralová</last-name></author>
<book-title>Mráz a hry</book-title>
<coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
<lang>cs</lang>
<keywords>Sci-fi, Sci-fi</keywords>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Jan</first-name><last-name>Hlávka</last-name></author><author><first-name>Jana</first-name><last-name>Vybíralová</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>617eb303-6f41-47c8-b92d-c6f8180fb050</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>Brokilon</publisher>
<year>2013</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p>
Kniha byla zakoupena na serveru Palmknihy.cz.</p><empty-line /><empty-line /><p>
<strong><emphasis>Kupující:</emphasis></strong> Martin Vařák</p>
<p>
<strong><emphasis>Adresa:</emphasis></strong> Po Hubleskou 19, 74301 Bílovec, cz</p>
<p>
<strong><emphasis>ID 4686-36920143184065245913-6070-6409</emphasis></strong></p><empty-line /><empty-line /><p>
Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.</p><empty-line /><p>
Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále zveřejňována.
V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a trestního zákoníku.</p><empty-line /><p>
Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České republice.</p>
<p>
Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k vydavatelům, k autorům a také k nám fér.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p>Jan Hlávka, Jana Vybíralová</p><empty-line /><p><strong>MRÁZ A HRY</strong></p><empty-line /><p>Copyright © 2013 by Jan Hlávka and Jana Vybíralová</p>
<p>Cover © 2013 by Christopher Balaskas</p>
<p>For Czech Edition © 2013 by Robert Pilch – Brokilon</p><empty-line /><p>ISBN tištěná kniha: 978-80-7456-175-7</p>
<p>ISBN PDF: 978-80-7456-176-4</p>
<p>ISBN PDF pro čtečky: 978-80-7456-177-1</p>
<p>ISBN ePub: 978-80-7456-178-8</p>
<p>ISBN Mobi: 978-80-7456-179-5</p>
</section>
<section>
<p>Jan Hlávka</p>
<p>Jana Vybíralová</p><empty-line /><p><strong>Mráz a hry</strong></p><empty-line /><p><strong>cyklus „Algor“</strong></p>
<p><strong>kniha první</strong></p>
<p><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p>Nakladatelství BROKILON</p>
<p>PRAHA</p>
<p>2013</p>
</section>
<section>
<p><strong>Edice</strong></p>
<p><strong>„Evropská space opera“</strong></p>
<p><strong>v nakladatelství Brokilon</strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>Jan Hlávka, Jana Vybíralová: Algor</strong></p><empty-line /><p>Mráz a hry</p>
<p><emphasis>Tenký led</emphasis> <emphasis>*</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><emphasis>*</emphasis> <emphasis>připravujeme</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>http://janhlavka.cz</strong></p>
<p><strong>http://www.brokilon.cz</strong></p>
<p><strong>https://www.facebook.com/brokilon</strong></p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Prolog</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Algor</strong></p><empty-line /><p>„Tentokrát žádný svědky.“</p>
<p>John Patel upíral pohled na obrazovku dálkového skeneru a jako by mluvil jen tak sám pro sebe. Ani se neotočil, ale Bennet Gonzales na sedadle v rohu věděl, komu ta slova patřila.</p>
<p>„To bylo nedorozumění,“ ohradil se. „Chtěl jsem si tu ženskou akorát schovat na potom, vyřídil bych to.“</p>
<p>„Pokud by dřív nevyřídila ona tebe,“ Patel klepl na ovládání skeneru. „Měla výcvik, bylo by po tobě, než bys sundal kalhoty, hrdino. Nebo hned potom. Ještě dvě tři akce a všichni budeme za vodou. Kdo něco podělá příště, dostane studenou večeři.“</p>
<p>Patel ani teď nezvýšil hlas, ale rozhodně nevyhrožoval naplano.</p>
<p>„Jasný. Jak to vypadá?“ Gonzales raději změnil téma.</p>
<p>„Je tu fluktuace a vzrůstá, určitě něco letí. Pohotovost!“</p>
<p>Gonzales se ušklíbl. Patel si potrpěl na blbiny, kterým říkal disciplína, jako by byl pořád v algorské armádě – ale poznámky o jeho dezerci si radši nechal pro sebe.</p>
<p>Ve velínu <emphasis>Mannheimu</emphasis> – Gonzales netušil, kdo dal lodi tak pitomé jméno ani co vlastně znamenalo – zavládl pohyb. Desítka chlapů v zanedbaných kombinézách si začala chystat zbraně. Zbylých sedm zůstane v záloze na palubě jako vždycky. John Patel naposled zkontroloval skener a zadíval se z okna nad panelem, kde v bledě oranžovém světle newellského majáku Verne visel obrys druhé lodi, <emphasis>Trondheimu</emphasis>.</p>
<p>„Tady <emphasis>Mannheim</emphasis>,“ stiskl tlačítko komunikátoru. „Něco letí. Čas do kontaktu pět minut, připravte se!“</p>
<p>„Slyším,“ odpověděl hluboký hlas Erwina Bella a vzápětí se na monitoru objevila jeho zarostlá tvář. Zrovna si četl upatlané viridianské noviny. „Konečně něco. Jak to vypadá?“</p>
<p><emphasis>Trondheim</emphasis> neměl na palubě dálkový skener. Vlastně to byla po všech stránkách mnohem větší rachotina, ale ve dvou šla práce líp. John pohlédl na obrazovku.</p>
<p>„Něco menšího, možná viridianská dé šestka. Hlavně klid. Nerad bych omylem vystartoval třeba po válečný lodi.“</p>
<p>Bell se chrchlavě zasmál. „Kde by se tady vzala? Čekáme na signál, konec!“</p>
<p>Než přerušil spojení, znovu se klidně začetl do novin a Patel nespokojeně zavrtěl hlavou. Na jeho vkus bral Bell všechno až moc bezstarostně. Ne, že by neměl pravdu. Maják Verne se nacházel uprostřed ničeho, dokonce se říkalo, že ho sem umístili omylem, když se kdysi jeden skokan ožral tak, že vyhodil bóji místo kontejneru s odpadky. Dnes tu zastavovaly už jen lodě s nejstarším typem Lawrencova pohonu, které nezvládly skákat přímo z Aresu na Kesselskou zastávku – čili takové, co v případě zmizení většinou nikomu moc nechyběly. To ovšem neznamenalo, že si mohli dovolit nedbalost. Smůla nechodí po hvězdách, ale po lidech.</p>
<p>Ovládací panel zapípal a John se narovnal – teď!</p>
<p>Nemusel vyhlédnout z okna, aby viděl, co se děje venku, bílý záblesk doprovázený efektem spirálovitě zkrouceného prostoru, ze kterého vzápětí vyskočila loď. Místo toho se rychle zadíval na obrazovku, palec připravený na tlačítku komunikátoru, aby případně zarazil toho blázna Bella…</p>
<p>Ne. Plavidlo, které se objevilo, rozhodně nebyla válečná loď, ale nebyla to ani nějaká viridianská rachotina. John ihned poznal strohé linie s difuzorem Lawrencova pohonu asymetricky vpravo na zádi. Algorský model. Nejspíš si ho pořídil nějaký obchodníček přes prostředníky, Patel přesto instinktivně zaváhal – ale dobrá. Nejvyšší čas, aby tu svou algorskou fobii překonal.</p>
<p>„Jedem! Do toho, chlapi!“ houkl a přidržel se okraje křesla, když kormidelník prudce zvýšil rychlost. Staré lodě mívaly jen zřídka pořádné zbraně, navíc pancéřování <emphasis>Mannheimu</emphasis> bylo na amatérskou práci celkem důkladné. Nejdůležitější byl ale moment překvapení. Skok se starým typem Lawrencova pohonu s člověkem občas zamával, a hlavně zamával i se systémy lodi. Trvalo aspoň pět minut, než všechno včetně senzorů znovu naskočilo – přesně těch pět minut, co potřebovali.</p>
<p>Trhnutí a ještě jedno, jak jejich loď změnila směr. Koutkem oka zaregistroval v okně záři trysek <emphasis>Trondheimu</emphasis>. Bell se blížil k cíli zdola, <emphasis>Mannheim</emphasis> shora, přesně na hlavní vstupní otvory. Ten manévr měli perfektně zvládnutý, ale Patelovi přesto přišlo, že něco není v pořádku: Ta loď nedělala <emphasis>nic</emphasis>.</p>
<p>Zbývala možná minuta, než budou u nich. V téhle chvíli většina cílů už reagovala, snažila se zjistit, proč se k nim najednou značně nestandardní rychlostí řítí dvě zdánlivě obyčejné kurýrní lodě. Ti důvtipnější rovnou začali utíkat, samozřejmě marně, protože výpočet dalšího skoku trval asi třicet minut a v běžném prostoru neměly pomalé nákladní lodě šanci – ale tahle nevolala, nezapínala motory, prostě jen tak visela. Možná se její posádka nemohla vzpamatovat, možná byla v horším stavu, než myslel, možná…</p>
<p><emphasis>Bum!</emphasis></p>
<p>Magnetická přechodová komora s hlasitým zaduněním narazila do trupu druhé lodi a Johnovy myšlenky ulétly pryč.</p>
<p>„Pohyb! Dělejte!“ vyskočil z křesla.</p>
<p>Chlapi, kteří se dosud pevně drželi úchytů při stěně velínu, vyrazili. Přechodová šachta byla umístěna přímo u něj, dělily ji jen dva poklopy v podlaze. Desítka mužů začala rychle šplhat dolů. První pár nesl místo zbraní upravené plazmové svářečky, Patel s pistolí lezl za nimi. Po očku hlídal Gonzalese – tentokrát nebudou žádné hrátky se ženskými. Každý dostane kulku hezky hned, žádné chyby, rutina…</p>
<p>Oranžová záře, sykot pálícího se kovu. John zvedl oči vzhůru. Neměl brýle a připálit si sítnici nebylo nic příjemného. Kovová rána, proříznuté dveře vypadly a zařinčely dole na podlaze.</p>
<p>„Volno! Jedem!“</p>
<p>John s pistolí v ruce seskočil do chodby. Bellův oddíl měl na starosti strojovnu, jeho velín. Bude nahoře, u algorských lodí byl vždycky nahoře. Jenomže… proč je ta chodba prázdná? Žádná zmatená posádka, taky by to tu mělo být užší, víc zašlé…</p>
<p>Exploze děsu a paniky.</p>
<p>„Pryč!“ zařval Patel. „Past! Je to…“</p>
<p>Záblesk světla šlehl ze vzdálenějšího konce chodby a muž vedle Patela se zhroutil. Z hlavy mu zbývala jen půlka, kouřící zbytky té druhé pokropily všechny okolo. Gonzales s výkřikem uskočil, ale v té chvíli se ve zdech vlevo i vpravo od nich současně otevřely střílny. Patel postřehl tvář zakrytou černým hledím přilby, ostrý záblesk, rudý proud krve z Gonzalesovy hrudi. Muži kolem padali, ani nestačili vykřiknout, a on si v prchavém momentu uvědomil tu přesnost, jeden výstřel, jeden mrtvý… i fakt, že je pořád naživu. Reflexivně trhl rukou – a zarazil se.</p>
<p>Pomalu rozevřel prsty a nechal pistoli spadnout na zem. S očima vytřeštěnýma stál uprostřed chodby. U nohou mu leželi členové jeho posádky, ještě před minutou dýchající, živí. Střely určené proti chráněným cílům roztrhaly těla v lehkých kombinézách doslova na kusy, vzduch naplňoval pronikavý pach spáleného masa. Vteřiny se táhly v tichu, dlouhé jako věčnost.</p>
<p>Dveře na pravé straně chodby se rozletěly, vyběhla šestice mužů v černých uniformách s namířenými puškami. John se nebránil, když ho dva srazili na kolena a zkroutili mu ruce za záda, pouta kovově cvakla. Zbylí pokračovali k proříznutému otvoru a ve chvíli, kdy Patela zvedali, uslyšel za sebou znovu výstřely.</p>
<p>Přesně sedm.</p>
<p>Ještě zdaleka nestrávil šok, ale když ho táhli chodbou, jedna část jeho mozku dokázala myslet natolik, aby pochopil, že tohle rozhodně není civilní loď. Možná tak zvenku vypadala, ale teď viděl dokonale čisté chodby, bezpečnostní kamery na stěnách, dveře s biometrickými zámky. Byl to nějaký vojenský speciál a emblém na zdi u další křižovatky tu teorii potvrdil: Stylizovaná tlama se šavlovitými tesáky, kterou Patel znal až moc dobře.</p>
<p>Algorské ozbrojené síly.</p>
<p>Chodba zatočila a spojila se s jinou z opačné strany. Další dva ozbrojenci po ní strkali Erwina Bella, také spoutaného. Podle výrazu jeho obličeje nebylo těžké uhodnout, co se dělo u druhého průchodu. Z kapsy na stehně mu stále trčely srolované noviny.</p>
<p>„Patele, co…“ spustil, ale voják za ním ho tvrdě nabral hlavní pušky do ledvin.</p>
<p>„Ticho!“</p>
<p>John nereagoval, slova byla zbytečná. Každé další nadechnutí se právě stalo darem, tušil, že jich už nezbývá mnoho.</p>
<p>Další zatáčka a dveře před nimi se otevřely.</p>
<p>Nebyl to velín, ale ani cela nebo přechodová komora, ze které je rovnou vyhodí do vesmíru na studenou večeři. Místnost vypadala jako pracovna, jednoduše, přesto luxusně zařízená, žulové obložení vyleštěné tak, že se v něm viděl, masivní stůl ze skutečného dřeva a pohodlné křeslo. V něm seděl zády ke dveřím muž v algorské uniformě bez distinkcí, s přilbou na hlavě. Pohled upíral do okna, za kterým vrhal své netečné záblesky Verne.</p>
<p>„Pane, rozkaz splněn!“ muž za Patelem zasalutoval. „Tihle vydávali rozkazy.“</p>
<p>Muž se otočil. V zrcadlově lesklém hledí přilby mohl Patel skoro rozeznat svůj vyděšený obličej.</p>
<p>„Zajímavé. Nařídil jsem zajmout velitele pirátů živého. Nečekal jsem hned dva.“</p>
<p>„Piráti?!“ vyjekl Bell. „To ne! My nejsme žádní…“</p>
<p>Tentokrát byl úder tak silný, že vykřikl. Byl by upadl, ale voják v černé uniformě ho zachytil. Patel poprvé postřehl jeho jedinou insignii, malý stříbrný štít na černém pozadí, než si ale stihl vzpomenout, co znamená, muž v křesle pokračoval, jako by se nic nedělo.</p>
<p>„Mluvit budete, až se vás zeptám – a jistě, vy nejste piráti. Chtěli jste jen posádce téhle lodi potřást rukou. Podělit se o novinky ve světě. A dveře jste prořezali samou nedočkavostí.“</p>
<p>V těch slovech nebyl ani nádech pobavení. John v nich cítil smrt stejně jistou jako v hlavních pušek vojáků okolo. Polkl a pokusil se ovládnout hlas.</p>
<p>„Ne, pane. Jsme piráti, ale tohle je newellské území. Algorská armáda tady nemá pravomoc, žádám o předání do rukou newellských bezpečnostních sil.“</p>
<p>Erwin Bell vytřeštil oči. Zíral na Patela, jako by se zbláznil, ale tomu to bylo jedno. Všechno bylo lepší než skončit na Noctě, mráz mu svíral útroby, jen na ni pomyslel.</p>
<p>Muž v přilbě přikývl. „To je lepší odpověď. Bohužel pro vás mají mé ozbrojené složky pravomoc všude, kde jim nařídím.“</p>
<p>„Vaše?!“ prskl Bell. „Kdo, sakra, myslíte, že jste?“</p>
<p>Voják za ním napřáhl, ale muž ho gestem zarazil. Pomalým pohybem si stáhl přilbu a odložil ji na stůl. Měl krátké černé vlasy, ostře řezaný obličej s počínajícími vráskami okolo šedých očí, lehce zahnutý nos…</p>
<p>John Patel ztuhl. Místnost se okolo něj zatočila. Zíral do tváře, kterou léta vídal na mincích i portrétech v každé ubikaci a jídelně. Rty se mu pohnuly, slova vyšla skoro sama od sebe.</p>
<p>„Veličenstvo… můj pane.“</p>
<p>„Tak. Další připomínky k mým právům?“</p>
<p>John nevydal hlásku a Erwin Bell také ne. Zřejmě ani on nebyl tak hloupý, aby nepoznal Andreje Korwariana, ale algorský císař žádnou odpověď nečekal. Znovu se obrátil k oknu.</p>
<p>„Měli jste se vyhýbat algorským lodím. Zapomněli jste, že patří <emphasis>mně</emphasis>, ať je řídí kdokoliv. Výhoda je, že takové jako vy ani nemusím hledat, stačí předhodit návnadu. Samozřejmě vím, že zásah bude mít krátkodobý účinek, protože vás brzy nahradí další. Tohle místo k tomu vybízí samo, ovšem i to se dá vyřešit.“</p>
<p>Natáhl ruku a dotkl se tlačítka na stole.</p>
<p>„Palte!“</p>
<p>Podlaha pod Johnovýma nohama se zachvěla. Jen slabě, ale přesto to cítil, ozvěnu, která otřásla lodí. Vzápětí uviděl v okně jasně zářící tečku, která se rychle blížila k majáku. Za ní letěla druhá. Pak třetí.</p>
<p>„Snad ne…“</p>
<p>Záblesk světla jasný jako slunce na okamžik změnil císařovu postavu v temnou siluetu. Patel strhl hlavu, ale další exploze byly už slabší. Když opět pohlédl ven, místo majáku viděl jen fosforeskující mračno dohasínajících trosek.</p>
<p>„Vy… vy… jste ho zničil!“ vydechl Bell. „To… to byl newellskej maják! Jejich… nemůžete… chápete…“</p>
<p>„Ano,“ souhlasil císař. „Chápu to jako službu veřejnému blahu – a myslíte, že zbude někdo, kdo jim to poví?“</p>
<p><emphasis>Tentokrát žádný svědky.</emphasis></p>
<p>John Patel zavřel oči. Hotovo. Zabití pár pirátů algorskou armádou, byť na vlastním území, by Newellané nejen tolerovali, ale nejspíš uvítali jako laskavost. Ovšem zničit maják bylo něco úplně jiného, rána obchodu, nemluvě o lodích, které, pokud byly už ve skoku sem, se vynoří kdovíkde. Nezáleželo na tom, že byl maják starý, šlo o princip, a on to udělal jenom tak, jako by se nic nedělo – konec.</p>
<p>On i Bell byli mrtví.</p>
<p>„Dobrý!“ Bell se těžce nadechl. Tvář měl popelavou, hlavou mu evidentně proběhly tytéž myšlenky jako Johnovi. „Já… já nic neviděl! Nikomu nic nepovím, přísahám… a řeknu všechno. Seznam lodí… jména překupníků. Budu mluvit, jenom mě pusťte… nebo mě vydejte Newellanům, cokoliv… prosím…“</p>
<p>Vyrážel to o překot. O Patelovi se přitom nezmínil ani slovem, ale ten se jen hořce usmál. Strach se změnil v odevzdanost, věděl své, a císař přikývl.</p>
<p>„Uvážím ten návrh. Poloha vašeho úkrytu?“</p>
<p>„V Kesselském pásmu. Asteroid… můžu vám ukázat mapu. Tam jsme rozebírali lodě… měnili registrace před prodejem.“</p>
<p>„A hlavní překupník pro náklad?“</p>
<p>„Jsou dva. Jeden na Kesselu, správce stanice Fisher. On… on vede Síť. A Springer na Newellu, to je obchodník. Speciální věci jsme prodávali i jinde, dám vám seznam…“</p>
<p>„To nebude třeba. Váš návrh se zamítá.“</p>
<p>Bell stačil jen vytřeštit oči na černou pistoli, která se náhle objevila v císařově ruce. Ostré prasknutí a náraz projektilu.</p>
<p>Bellovo tělo dopadlo Patelovi k nohám, uprostřed prsou krvavou díru. Strážní, kteří ho ještě před okamžikem drželi, nevzrušeně couvli a Andrej Korwarian schoval zbraň.</p>
<p>„Věřím, že v jistých případech se zločinec může změnit nebo být aspoň užitečný. Ovšem zrádci se nezmění a nejsou k užitku nikdy.“</p>
<p>Zadíval se na Patela.</p>
<p>„Ve vašem případě jsem ochoten ten návrh opravdu zvážit. Takže co dalšího mi povíte?“</p>
<p>John Patel zvedl hlavu. Hleděl císaři do očí, srdce mu bušilo až v krku, ale hlas měl pevný.</p>
<p>„Táhněte do pekla, <emphasis>Veličenstvo</emphasis>!“</p>
<p>Nezáleželo mu už na ničem. Očekával výstřel, výbuch bolesti a tmu, ale odpověděl jen hlas, tentokrát kdesi hluboko pobavený.</p>
<p>„Zajímavé, že to místo zmiňujete. Mám na palubě osobu, která je dobře obeznámena s duchovními záležitostmi. Také poskytuje služby zpovědníka. Myslím, že vaši duši už tíží velká spousta hříchů.“</p>
<p>Dveře za Johnovými zády se znovu otevřely. Místo vojáků tam stála tichá postava v jednotvárném rouchu, jehož temně rudá barva připomínala zaschlou krev. Ruce skrývala v dlouhých rukávech, tvář stínila kápě stažená do očí, ale Patel ji přesto zahlédl – a pochopil, co je zač.</p>
<p>Když ho čtyři strážní vlekli pryč, měli co dělat, aby zoufale řvoucího muže udrželi.</p>
<p>Další dva vojáci odnesli Bellovu mrtvolu, na podlaze po něm zůstaly krví pocákané noviny. Andrej Korwarian je zvedl a vrátil se ke stolu. Ležely na něm rozevřené i ve chvíli, kdy se ozval zvuk zvonku.</p>
<p>„Vstupte.“</p>
<p>Do pracovny se vbelhal drobný muž, opírající se o hůl, a kývnutím císaře pozdravil.</p>
<p>„Můj pane, s potěšením přiměřeným okolnostem vám oznamuji konec akce. Těla byla naložena do lodí a ty odpáleny v troskách. Pokud by se Newellu náhodou podařilo umístit sem bóji, vše bude vyloženo jako nanejvýš politováníhodná nehoda, a naše Mucholapka je připravena k dalšímu skoku.“</p>
<p>„Mucholapka, plukovníku?“ Andrej Korwarian zvedl obočí.</p>
<p>„Ano, Veličenstvo,“ plukovník Severin se usmál. „Registrační čísla přece postrádají poetické kouzlo identity i respektu, jaký zasluhuje každé vesmírné plavidlo.“</p>
<p>„Dobrá,“ císař se zřejmě nehodlal přít. „Obletíme ještě majáky na Eppoxu, Leobenu a Kočičí tlapě. Možná přilákáme nějaké další <emphasis>mouchy</emphasis>. Pak se vracíme na Algor.“</p>
<p>„Tak brzy?“ Severin vypadal udiveně. „Domníval jsem se, že tuto misi berete jako příjemné rozptýlení v šedých, jednotvárných dnech vlády.“</p>
<p>„Mnoho rozptýlení škodí. Zdejší operaci mohou dokončit vaši agenti, hned jak získáme zbytek informací. Já teď plánuji jistou společenštější akci.“</p>
<p>„Skutečně?“ Severinův pohled znervózněl. „Snad další ples? Ach, jak nešťastné, kdyby měl skončit stejným počtem tragických úmrtí jako minule. Devět, nemýlím-li se… personál nepočítaje.“</p>
<p>„Bez obav, plukovníku. Tentokrát se hodlám obejít beze ztrát.“</p>
<p>Andrej Korwarian zabloudil očima k titulní straně novin se snímkem elegantní mladé ženy. Obrátil se k oknu, kde v temnotě zářily už jen hvězdy, a po chvilce zamyšlení dodal dvě slova.</p>
<p>„Alespoň doufám.“</p><empty-line /><p><strong>Menabaran</strong></p><empty-line /><p>„A koukal jsi, jak se vyspala s tím zlodějem?“</p>
<p>„Ne, šel jsem si lehnout.“</p>
<p>„Chyba! Měls to vidět, to bylo žrádlo. Na konci jí podříznul krk jako kuřeti, přímo při tom.“</p>
<p>„Kecáš, Joe! A to bylo s filtrem?“</p>
<p>„Ne, proboha, to by jí vrazil leda pár facek! Vždycky ho vypínám, přece nejsem malej harant.“</p>
<p>„No jo. Když já koukám s klukem, a jak vypnu filtr, stará se může zjevit. Ale další díl je dneska, třeba ji ukecám.“</p>
<p>„A viděl jsi poslední <emphasis>Duo mstitelek</emphasis> na tý algorský základně? To bylo taky dobrý…“</p>
<p>Ned Pyne si dlouze promnul obličej a dlaněmi ucpal uši. Byl nevyspalý. Bolela ho hlava. A měl plné zuby idiotů ze směny, probírajících ráno co ráno seriály, statické i interaktivní. Bohové, copak musí být někdo holomaniak jenom proto, že dělá v ochrance mediální firmy? Nebo ten blbec Winston, co jenom sedí, tváří se znuděně a čeká na záminku někoho seřvat. Ned přímo cítil, jak ho každou chvilku po očku pozoruje.</p>
<p><emphasis>Nenávidím tuhle práci!</emphasis></p>
<p>Bohužel, ani zacpané uši nepomáhaly. Slyšel je pořád, diskuze se přesunula na fyzické přednosti virtuálních hereček a jiné téma očividně nebylo v dohledu. Ned se ušklíbl myšlence, kdy asi měl třeba Joe naposled skutečnou ženskou, a vstal z křesla.</p>
<p>„Obejdu suterén,“ oznámil stroze Winstonovi.</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>„Ať se tam moc neutaháš,“ dodal Joe a ostatní vyprskli smíchy. Ned pokrčil rameny. Kdoví, co mysleli, že na obchůzkách suterénem dělá. Napíchl erotický kanál? Ulil si někde newellskou štětku? Nedovi to bylo srdečně fuk. Už požádal o přeřazení k noční směně, tam bude snad mít klid.</p>
<p>Vyšel z místnosti ostrahy. Místo do vstupní haly, kterou ustavičně proudily davy lidí, zamířil služební chodbou k nouzovému schodišti. Nebyla to předepsaná trasa, ale ani Winstonovi drobné porušení předpisů tu a tam nevadilo.</p>
<p>Jako obvykle zvedl hlavu, aby se zadíval do šachty nad sebou. Mrakodrap korporace DiaVision měl sto devět pater. Vyšší byl v Artipoli už jen věžák GenetiXu a Vládní věž. Chvíli se kochal mírnou závratí, kterou cítil – zopakovat to z horního konce schodů by se nikdy neodvážil – než pokračoval tři patra směrem dolů.</p>
<p>Vzduch v suterénu byl suchý a chladný. Hukot netlumené klimatizace zněl hlasitěji, ale Nedovi nevadil. Měl tohle místo rád. Chodby tu tvořily bludiště dlouhé stovky metrů. Řady dveří se zelenými kontrolkami elektronických zámků, místnosti plné datových úložišť, superpočítačů kdovíkolikáté generace a mnoha dalších věcí. DiaVision byla největší mediální korporace na Menabaranu. Denně chrlila na síť desítky seriálů, syntetických i se živými herci, navíc zpravodajství, sportovní přenosy, online hry a burzovní zprávy. Datová spotřeba byla obrovská, přitom většina zařízení vyžadovala lidskou přítomnost jen v případě poruch. Prázdným suterénem se dalo chodit hodiny – anebo si najít chvilku pro sebe, aniž by člověka rušila parta idiotů.</p>
<p>Došel ke dveřím s cedulkou „<emphasis>Serverovna 2</emphasis><emphasis>2</emphasis>“. Protáhl svou kartu štěrbinou, přitiskl k senzoru ukazovák a počkal, až se s hlasitým lupnutím otevřou. Bílá, asepticky čistá místnost byla kromě pěti mohutných, tiše bzučících skříní prázdná. Nikde žádná židle, ale Ned si prostě sedl do rohu na zem, zády opřený o stěnu.</p>
<p>Podíval se na hodinky – mohl se povalovat tak hodinu a půl, pak by Winston mohl začít větřit. Snad se mezitím nestane nic jako před pěti lety, když jeden šílenec málem proletěl skrz mrakodrap aeroautem.</p>
<p>Rozepnul modrý kabát uniformy ostrahy a z náprsní kapsy vytáhl malou krabičku. Položil ji na podlahu, stiskl vršek a ve vzduchu se zhmotnila stránka holografické knihy. Jas i kontrast písma se po dvou vteřinách sám přizpůsobil okolnímu světlu, zbývalo upravit polohu, aby byla stránka ve správné výšce před jeho očima.</p>
<p>Ned měl čtení mnohem raději než holovizi. Zapínal si jen zpravodajství, a poslední dobou ani to ne, předvolebního házení špíny všech na všechny měl po krk. Historické knihy byly daleko zajímavější.</p>
<p>Luskl prsty, čtečka rozeznala nastavený signál a nabídla mu stránku, kde včera skončil, třetí kapitolu <emphasis>Cesty k Exodu</emphasis>. Trochu šroubované, ale zajímavé. Ned pohodlně natáhl nohy a začal číst.</p>
<p><emphasis>„Změny provázející zhoršování situace na Zemi se přirozeně nevyhnuly ani religionistické oblasti. Konvenční náboženské systémy, již dříve oslabené, nebyly schopny uspokojivě reagovat na psychologické potřeby lidí v podmínkách globální krize. To vedlo k vzestupu často velmi extremistických sektářských skupin a vlnám náboženských válek, zuřících s různou silou celou poslední dekádu Exodu. Řada nových církví se inspirovala již zapomenutými směry, spiritismem, polyteismem, ale hlavně flagelantstvím z 15. století starého kalendáře. V době vrcholného Exodu dosáhly značného vlivu a disponovaly dokonce zázemím nutným k provádění kosmického výzkumu – důkazem jsou přetrvávající nejasnosti v otázce Chiméry. Po Exodu, jakmile psychologické potřeby lidí pominuly, většina těchto církví opět zanikla nebo se transformovala do společensky únosnější podoby. Není udivující, že jediná výjimka, graciánský řád, přetrvala právě na Algoru, nejnehostinnější ze všech čtyř kolonizovaných planet. Toto uskupení je posledním čistým reliktem náboženství Exodu, včetně odlesku jeho bývalé moci. Nelze totiž opomenout roli, kterou sehrálo v…“</emphasis></p>
<p>„Pozor!“ Winstonův hlas ve vysílačce způsobil, že sebou Ned trhl. „Pohotovost!“</p>
<p>„Co je?“ zareagoval jiný člen ostrahy a další mu odpověděl.</p>
<p>„Hlášení o bombě.“</p>
<p>Ned Pyne zasténal. Ve vysílačce slyšel další reakce od smíchu až po nadávky – tohle bylo tenhle týden podruhé a tenhle měsíc popáté. Dřív volali na každé hlášení policii. Pak to všechny přestalo bavit a vedení jen vyhlásilo nové směrnice pro ochranku. Prověřit přítomnost všech členů. Prověřit kamerové záznamy. Prověřit zvláštní události. Jaké? Ned už viděl nějakého newelláka s batohem dipentrátu, jak pochoduje dovnitř, když jen v hale bylo víc senzorů než na kdejaké vojenské základně – v korporátním stihomamu byl DiaVision na špici.</p>
<p>„Tady dvojka,“ promluvil do vysílačky, zatímco rychle vstával a cestou ke dveřím cpal čtečku zpátky pod kabát. „Jsem v suterénu. Nic podezřelého.“</p>
<p>Ostatní ho následovali se stejným hlášením.</p>
<p>„Jasně,“ uzavřel Joeův otrávený hlas. „Zas jeden cvok. Tenhle stojí za to, poslouchejte.“</p>
<p>Ve vysílačce zapraskalo, jak ji Joe napojil na záznam centrály hovorů. Pak promluvil ženský hlas, nejistý, až ustrašený.</p>
<p>„Už… už je tam.“</p>
<p>Těžko říct, zda to bylo oznámení či otázka.</p>
<p>„Dobrý den. Zde korporace DiaVision. Prosím, upřesněte dotaz,“ odpověděl pečlivě modulovaný hlas komunikačního systému.</p>
<p>„Ta… ta bomba. Už je tam?“</p>
<p>„Přejete si ohlásit uložení výbušniny?“ systém poslušně zareagoval na klíčové slovo.</p>
<p>„Ano… už je tam?“ hlas zněl najednou spíš zvědavě. „Bomba ve skříni. V červené… v suterénu, ta uprostřed. Je… je tam?“</p>
<p>„Vaše zpráva byla zaznamenána. Prosím, sdělte své jméno.“</p>
<p>„Ne… promiňte!“</p>
<p>V hlasu přímo vybuchla panika a vzápětí se spojení přerušilo. Celý hovor netrval ani minutu.</p>
<p>„Nějaká nána si dala moc Nebíčka,“ odhadl Winston. „Pyne, kde se flákáš?“</p>
<p>„Říkám, že v suterénu,“ odvětil Ned otráveně.</p>
<p>„Nelži!“ ve Winstonově hlasu se ozval vztek. „Nebo aspoň lži chytře, koukám na obrazovku. Jestli toužíš po vyhazovu…“</p>
<p>„Počkej!“ Ned ho nečekaně prudce přerušil. „Cos říkal?“</p>
<p>„Říkal jsem, že dostaneš padáka, když…“</p>
<p>„Ne, předtím!“</p>
<p>„Že koukám na monitor. A kdybys byl v suterénu…“</p>
<p>„Ale já <emphasis>jsem</emphasis> v suterénu!“ Ned zvedl hlavu ke kameře na stropě chodby. „Stojím přímo pod trojkou. Ty mě nevidíš?“</p>
<p>Dvě vteřiny naprostého ticha.</p>
<p>„Chci diagnostiku systému! Záznam ze všech dveří v suterénu za posledních šest hodin. Dělejte!“</p>
<p>„Jo!“</p>
<p>Z Winstonova i Joeova hlasu rázem zmizelo pobavení.</p>
<p>„Co poplach?“ nadhodil někdo.</p>
<p>„Ne,“ rozhodl Winston. „Pořád to může být kachna.“</p>
<p>Poplach znamenal evakuaci budovy, stovky vyděšených návštěvníků, zaměstnanců, ale hlavně šéfů. Kdyby se spletli, jsou zítra na dlažbě s takovým záznamem, že se uplatní leda v městských službách jako sběrači smetí. Červená skříň. Ned se snažil rychle uvažovat. Suterén měl prolezlý křížem krážem. Většina počítačového vybavení byl černá, šedá nebo bílá. Co, ksakru, mohlo být červené…</p>
<p>Odpověď ho udeřila jako rána pěstí. Vrhl se zpátky do labyrintu chodeb, zároveň mačkal palcem vysílačku.</p>
<p>„Městský servery! Skříně mají protipožární nátěr, červenej!“</p>
<p>„Dejte sem log!“ štěkl Winston. „Šel tam někdo?“</p>
<p>Bezpečnostní systém automaticky ukládal čísla karet užitých k otevření dveří, samozřejmě včetně data. Za pět vteřin se ozval Joeův hlas – teď už zněl vyděšeně i on.</p>
<p>„Včera ve tři třicet. Dva vstupy během patnácti minut. Karta evidovaná na údržbu, jméno Jason Gibbons. Zanesený do evidence předevčírem.“</p>
<p>Údržba v půl čtvrté v noci. Chlap najatý den předtím. Nějaká kritická porucha a nový technik, nebylo to vyloučené, ale…</p>
<p>Ned Pyne to nestačil domyslet, protože doběhl ke dveřím. Číslo a cedulka „<emphasis>Serverovna 09</emphasis>“ byla doplněna ještě o výstražný nápis „<emphasis>Nepovolaným vstup zakázán</emphasis>“, přesně podle vyhlášek. DiaVision na základě kontraktu s Artipolí zajišťoval i prostředí pro městské systémy, samozřejmě za tučnou provizi.</p>
<p>Ned vytáhl kartu. Když ji přikládal ke škvíře, prsty se mu třásly. Vrazil dovnitř. Skoro stejná místnost jako ta, co před chvílí opustil. Slabé bzučení, silnější hukot klimatizace. Sedm temně rudých skříní podél stěny.</p>
<p>Sedm?!</p>
<p>Nedův žaludek se změnil v klubko ledových, slizkých úhořů. Přesto, když stiskl vysílačku, hlas měl až neuvěřitelně klidný.</p>
<p>„Jsem u městských serverů. Je tu sedm skříní, kolik jich má být?“</p>
<p>Winston odpověděl dvěma holými větami.</p>
<p>„Šest. Spouštím poplach.“</p>
<p>Bílá světla na stropě zablikala. Až do suterénu dolehl zvuk sirény a umělý hlas vyzývající k ukázněnému opuštění budovy. Ukázněnému… určitě. Zaměstnanci sice poplachy nacvičovali, jenže každý ihned pochopí, že tohle není cvičení. Nikdo by ho nenařídil teď, když se kvůli volbám neví, kam dřív skočit.</p>
<p>Ned se donutil pustit to z hlavy. Pohledem přejel řadu skříní. Vypadaly úplně stejně, stejná barva, stejné kontrolky. Když došel blíž, dokonce i všechny stejně bzučely. Pocítil pochybnost. Třeba to přece jenom bude falešný poplach. V záznamech mohla být chyba, šest místo sedmi, souhra šílených náhod, a ta holka… jak že to vlastně říkala?</p>
<p><emphasis>Ta uprostřed.</emphasis></p>
<p>Ned opatrně sáhl na čtvrtou skříň zleva. Stejná teplota, nikde žádný rozdíl. Přitiskl obličej ke studené zdi, aby mohl nahlédnout za ni… a strnul. Jasně viděl kabely vedoucí ze zdi do skříní dál v řadě, jenomže u téhle nic. Vůbec nic, jen atrapa…</p>
<p>V té chvíli do dveří vběhl Winston s Joem a dvěma dalšími členy ostrahy. Jejich tváře vypadaly v bílém světle až průsvitně.</p>
<p>„Je to tahle!“ Ned rychle couvl od zdi. „Nemá vzadu kabely.“</p>
<p>„Fajn!“ Winstona ani nenapadlo zkoušet skříň otevřít. „Poldové jsou na cestě. Mizíme pryč!“</p>
<p>Chtěl se otočit, ale Ned ho chytil za rameno.</p>
<p>„Počkejte! Co když to bouchne dřív?“</p>
<p>„No a?! Nikoho to nezabije!“</p>
<p>„Vážně? Na síti visí dopravní systém, nemocnice, všechno. Než naskočí záloha, bude bordel úplně všude! Musíme to vynýst ven.“</p>
<p>„Ven?!“ Joe na Neda zíral s nevěřícným úžasem.</p>
<p>„Přes chodbu do vedlejší místnosti. Je tam záložní úložiště, to může chcípnout. Dvoje izolační dveře, ty vydrží!“</p>
<p>„Ani omylem! Může to bouchnout, jenom s tím hneme, za sebevraždu mě neplatí!“</p>
<p>Joe nečekal na odpověď, rozběhl pryč a oba členové ostrahy ho následovali. Ned se zadíval na Winstona. Nesnášel ho zrovna jako ostatní. Psí čumák, co člověka seřval pro každou pitomost. Dvě vteřiny opětoval jeho pohled.</p>
<p>„Kde je nějakej zvedák?“</p>
<p>„Copak vím?“ zavrčel Ned. „Vezmem to ručně!“</p>
<p>„Fajn, běž zleva. Hlavně pomalu a nenaklonit to.“</p>
<p>„Jasný!“</p>
<p>Než skříň krok za krokem odtáhli ke dveřím, byli oba propocení do poslední nitě. Serverovny naštěstí neměly práh, dveře přiléhaly přímo k podlaze. Dva metry před chodbu. Dva metry do místnosti na protější straně. Dobře zavřít.</p>
<p>Utéct pryč.</p>
<p>Ned s Winstonem běželi, jako by měli v patách algorskou útočnou letku, zastavili se až v prázdné místnosti ostrahy. Monitory zabíraly vstupní halu namačkanou místy už panikařícím davem lidí, snažících se dostat z budovy. Winston žuchl do jednoho křesla, Ned do druhého. Ať bylo v té skříni cokoliv, pokud nešlo o atomovku, případný výbuch těžko mohl dorazit k nim. A pokud šlo, bylo jedno, zda zůstanou venku nebo uvnitř.</p>
<p>Po pár minutách před mrakodrapem přistála blikající policejní aeroauta. Zvláštní jednotka i s pyrotechnickým robotem si neurvale prorazila cestu davem a Winston je stručně poslal na místo. Někdy tou dobou se Ned Pyne konečně roztřásl. Najednou se klepal tak, až dostal strach, že spadne z křesla, a Winston zalovil v náprsní kapse uniformy.</p>
<p>K Nedovu nelíčenému úžasu vytáhl něco naprosto zakázaného: kovovou placatku. Gestem mu nabídl a Ned kvůli ohromení úplně zapomněl, že nepije.</p>
<p>Jeden doušek stačil, aby se roztřásl ještě víc, přesto se mu ulevilo. S údivem ho napadlo, že Winston asi nebude zas takový blbec. Jaképak asi čte knihy?</p>
<p>O půl hodiny později opustilo policejní komando budovu. Na antigravitační plošině vezli temně rudou skříň a pyrotechnik vypadal skoro stejně bílý jako oni před chvílí, přesto jim ukázal zdvižený palec. Winston kývl a Ned zamyšleně vyslovil dvě otázky, které bude brzy jako ozvěna opakovat celý Menabaran.</p>
<p>„Zajímalo by mě, kdo tam ten prevít dal? Jméno u tý karty bude zaručeně falešný. A kdo, sakra, byla ta holka?“</p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Kapitola 1</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Viridian</strong></p><empty-line /><p>Fotografie pohledného mladíka líbajícího blondýnku s dobře vyvinutým poprsím se i s celou stránkou novin měnila v nadrobno roztrhané cáry, plující po hladině čisté vody v záchodové míse. Stisknutí stříbrného splachovadla, známý zvuk a zavíření. Hotovo.</p>
<p>Její Výsost princezna Viktorie Tereza Talminis zažila mizernou noc. Jen zakrýt make-upem oči opuchlé od nevyspání i pláče jí zrána zabralo půl hodiny, přesto když vyšla z toalety, vypadala už klidně. Velkými okny komnat zářilo ranní světlo, slyšela tiché štěbetání ptáků. Začínal krásný den… kdo v takový potřebuje chlapa? K čemu jsou vůbec dobří?</p>
<p>Došla ke stolu, kam už služebná postavila ranní kávu. Obrazovka počítače vedle byla dosud temná, dotekem ji oživila. V posledních dnech Viktorie zanedbávala práci, úkoly se hromadily, byl čas s tím něco udělat. Správa charitativních nadací je přece mnohem záslužnější než brečet nad jedním lhářem.</p>
<p><emphasis>Fajn, ještě tomu tak skutečně uvěřit.</emphasis></p>
<p>Komunikátor zazvonil právě v okamžiku, kdy ze šálku upila první doušek. Instinktivně chtěla pokračovat, ať to byl kdokoliv, mohl snad chvilku počkat, jenže si uvědomila tón toho zvonění.</p>
<p>Krizová linka.</p>
<p>Rychle stiskla komunikátor na kraji stolu. Hlas v něm zněl stroze, přesto z něj čišela potlačovaná hrůza a Viktorie cítila, jak jí dech vázne v hrudi.</p>
<p>„Co ministr obrany? Ano, jistě. Někdo z generálního štábu, možná šéf tajné služby… ano,“ snažila se udržet klidný tón. „Za deset minut v Modrém salonku… seženu ho. Hlavně zabraňte panice!“</p>
<p>Dobrá rada, když od ní sama měla jen krůček.</p>
<p>Dvě vteřiny uvažovala, kde je Georg, nebo spíš, u které dámy tráví noci tento měsíc. Nakonec prostě vyhledala na displeji komunikátoru jeho jméno, vteřiny vyzvánění se táhly pomalu jako celé dny.</p>
<p>„Co je?“ ozval se konečně rozespalý hlas. „To jsi ty, sestřičko?“</p>
<p>„Ano. Musíš sem přijít, hned!“</p>
<p>„Proč? Hoří palác, že mě budíš tak brzy?“</p>
<p>Znuděně otrávený tón způsobil, že Viktorii vedle strachu bodl vztek a její odpověď přetékala sarkasmem.</p>
<p>„Ne. Jenom začala válka, Vaše Veličenstvo!“</p>
<p>Zlostně přerušila spojení a dopřála si minutu na uklidnění. Během ní ji vlastní představivost stihla vyděsit ještě víc.</p>
<p>O osm minut později vstoupila do Modrého salonku. Generál Norbert Gleason z hlavního štábu přecházel po místnosti jako lev v kleci, přestože obličej měl popelavý.</p>
<p>„Madam,“ zasalutoval, Viktorie postřehla, že se mu chvěje ruka.</p>
<p>„Generále,“ přikývla, ale než mohla pokračovat, dveře se rozletěly. Ministr obrany Antonius a ředitel vojenské rozvědky Michail Petrov. Ministr byl vysoký, urostlý muž důstojného vzezření, Petrov naopak malý, hubený, téměř vychrtlý, jako by bez ustání na něco stonal. Viktorie ho neměla ráda, zdál se jí jaksi neurčitě slizký. Za ním se do pokoje protáhl jeho asistent nebo spíš osobní gorila, skoro dvoumetrový voják se jmenovkou Beck. Viktorie se už nadechovala, aby ho vyhodila za dveře, ale v tu chvíli salonek otevřel další muž a ona na něj rázem zapomněla.</p>
<p>„Veličenstvo!“ generál znovu zasalutoval. Georg Filip Talminis, král Viridianu, mrzutě mávl rukou. Světlé vlasy měl rozcuchané, zřejmě se nestihl učesat. Vypadal udýchaně, pod dokonale padnoucím sakem mu byla vidět nakřivo zapnutá košile, ale z nějakého důvodu to nepůsobilo vůbec nevhodně. Naopak, Georgovi to dodávalo šarm a kouzlo ležérnosti, které fungovalo jako magnet nezadaných dam. Často i těch zadaných. Poslední úlovek musel být odněkud z paláce, jinak by nepřišel tak brzy.</p>
<p>„Tak co se děje, pánové?“ padl vyčerpaně do vysokého křesla.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo, před dvaceti minutami provedla k našemu majáku skok mohutná algorská flotila,“ promluvil Norbert Gleason. „Výchozím bodem byl Leoben… což by samozřejmě nemělo být možné, ale nějak to dokázali. Část z nich blokuje maják, ale zbytek, asi dvacet lodí, směřuje značnou rychlostí k Viridianu. Mám tu snímky ze satelitů.“</p>
<p>Generál přistoupil k velké obrazovce v čelní stěně a chvíli pracoval na terminálu vedle. Scéna, která se pak objevila, způsobila, že Viktorii na okamžik vynechalo srdce.</p>
<p>„Co je, sakra, tohle?“ vydechl Marcus Antonius při pohledu na plavidlo se svisle rozšířenou přídí připomínající kladivo – hodně velké kladivo, třebaže obrazovce chyběla perspektiva. „Takovou loď jsem nikdy neviděl.“</p>
<p>„Ani já ne, pane ministře,“ odvětil generál škrobeně. „Je o sto metrů delší než standardní křižníky třídy Devlin, které tvoří páteř algorské vesmírné armády. Nese emblémy císařovy vlajkové lodi, to znamená, že Andrej Korwarian je osobně přítomen na palubě. V té flotile jsou ještě další tři stejného typu.“</p>
<p>„Úžasné,“ procedil Antonius mezi zuby. „Vynikající zpravodajská práce, že, pane Petrove, <emphasis>tohle</emphasis> přehlédnout.“</p>
<p>„Tohle, jak říkáte, nepochybně pochází z Mrtvé díry,“ odvětil Petrov klidným hlasem. „Kdybyste četl zprávy, které vám posílám, než je zahodíte jako nepodložené, věděl byste, že rozvědka už rok upozorňuje na potenciálně nebezpečné projekty, co tam probíhají.“</p>
<p>„Kromě těchto lodí se ve flotile nachází sedm křižníků Devlin a osm torpédoborců Saratoga,“ pokračoval znovu Gleason. „Na orbitě Viridianu budou současnou rychlostí za hodinu.“</p>
<p>Dalších pár vteřin ticha.</p>
<p>„Říkali něco?“ otázal se Georg. „Začali střílet?“</p>
<p>„Ne, Veličenstvo. Ignorují výzvy k zastavení a nepodali žádné vysvětlení, ale ani nevyvíjí zjevně nepřátelskou aktivitu. <emphasis>Zatím</emphasis>.“</p>
<p>„Doufám, že jste se je nepokusili zastavit násilím.“</p>
<p>„Ne. S deseti policejními křižníky Vesmírné služby by to bylo poněkud… nerozvážné,“ v Gleasonově hlase hořkla ironie.</p>
<p>„Co algorská ambasáda?“ promluvila Viktorie. „Jejich velvyslanec neřekl, co je mohlo tak naštvat? A co Menabaran a ta slavná úmluva o obraně?“</p>
<p>„Obávám se, že je už bezpředmětná, Výsosti,“ Antonius sklopil oči. „Algoru se povedl dokonale překvapivý úder. Kurýra na Menabaran jsme samozřejmě poslali, ale případné posily vletí u majáku rovnou do pasti. Nemyslím, že to budou riskovat. Z algorského vyslanectví na písemnou nótu neodpověděli a komunikační linky jsou hluché. Pozorovatelé hlásí, že celá budova je uzavřena se zvýšenou ostrahou.“</p>
<p>„Invaze,“ shrnul Norbert Gleason krátce.</p>
<p>„Ale proč?“ namítl Antonius tiše. „Bez výstrahy, žádná provokace, neměli důvod…“</p>
<p>„Důvod?“ generál se ušklíbl. „Možná se Korwarian jenom špatně vyspal a řekl si, že by mu to spravilo den.“</p>
<p>„Pokud je to invaze, co budeme dělat, pánové?“ promluvila znovu Viktorie. „Co můžeme postavit na obranu… nepočítaje těch deset policejních křižníků,“ nutila svůj hlas k věcnému tónu.</p>
<p>„Doporučuji vyhlásit poplach, madam,“ odvětil Gleason. „Patrně nedojde k plošnému ostřelování povrchu orbitálními zbraněmi. To by mohlo nezvratně poškodit ekosystém Viridianu, algorská flotila spíš provede pár přesných úderů a poté vylodí okupační síly. Pokud jsou ty největší lodě přepravní, může v každé být až padesát tisíc mužů nebo autonomních bojových prostředků… a viridianská armáda má v tuto chvíli sto deset tisíc bojeschopných vojáků včetně záloh. Proto doporučuji zahájit přípravu na partyzánskou válku.“</p>
<p>Viktorie polkla nasucho. Pokusila si představit, co všechno se v těch dvou slovech skrývalo. I Georg zbledl – a rozhodně zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Pomalu, generále. Při vší úctě, slyším až moc domněnek. Zmínil jste třeba údery na centra obrany. Myslíte, že algorská armáda ví, kde se nacházejí, že znají polohu našich základen?“</p>
<p>„Myslím, že je to dost pravděpodobné… že, řediteli?“ Gleasonův pohled se upřel do Petrovovy nečitelné tváře a Antonius se ušklíbl.</p>
<p>„Nespadá tohle také do vaší práce?“</p>
<p>„Co po mně chcete, pane ministře?“ Petrov ani teď nedal najevo sebemenší emoce. „V těch zprávách, co jsem zmínil, jsem psal i o vzrůstající algorské zpravodajské aktivitě. Ovšem s možnostmi tak omezenými jí těžko můžu efektivněji bránit.“</p>
<p>„Ano, ta otravná lidská práva, že? Ne jako na Algoru. Kdybyste si mohl pozvat na pomoc třeba graciány, to by…“</p>
<p>„Pánové, dost!“ přerušil je Georg. „Na debaty, kdo co zbabral, bude čas pak… pokud nějaké <emphasis>pak</emphasis> bude. Petrove, myslíte, že generál má s tou invazí pravdu?“</p>
<p>„Nevím, Veličenstvo,“ ředitel naklonil hlavu stranou a Viktorie si uvědomila, že jeho klid nervozitu kolem spíš zvyšuje. „Skok, který provedli, dokazuje, že zvládli významně zdokonalit Lawrencův pohon nebo získat mnohem kvalitnější vortexové krystaly, pokud ne oboje. To je strategická výhoda, kterou prozrazením ztratí. Musí tedy mít v úmyslu něco, co ztrátu vyváží, třeba dobytí Viridianu, ovšem na algorského císaře je postup nečekaně mírný.“</p>
<p>„Mírný?!“ Antonius málem vyprskl. „Tohle vám přijde mírné?!“ ukázal na obrazovku plnou válečných lodí, ale Georg přikývl dřív, než mohl ředitel reagovat.</p>
<p>„Dobrý postřeh. Komunikaci majáku mohli odříznout tak rychle, že by nestihl ani nouzový signál, a pak zničit každou loď v dosahu. Navíc tenhle průvod sice vypadá nebezpečně, ale nevidím třeba ani jednoho Škorpiona.“</p>
<p>„Co je Škorpion?“ zeptala se Viktorie. Snad by si vzpomněla, ale bylo toho trochu moc, blesklo jí hlavou, kam se podělo krásné ráno…</p>
<p>„Loď, madam,“ odvětil Gleason. „Malá, rychlá, zpravidla nese dvě těžké rakety. Určena pro překvapivé, přesné údery.“</p>
<p>„Tedy takové, o jakých jste mluvil,“ kývl Georg. „Stačila jedna letka, dosáhla by naší orbity někdy před čtvrthodinou a zastihla nás úplně nepřipravené.“</p>
<p>„To… možná. Ale, odpusťte, Veličenstvo, algorský císař není…“</p>
<p>„Algorský císař hlavně není hlupák, zvlášť pokud jde o válku. Nezapomeňte na Dieterův masakr. Nevěřím, že tohle je útok. Možná nás zkouší vyděsit, abychom se vzdali bez boje, nebo chce úplně něco jiného. Armáda má pohotovost, ale ať se nikdo nesnaží na tu flotilu střílet. Dokud se Andrej Korwarian neuráčí povědět, proč přiletěl, bereme to jako algorskou státní návštěvu. Přivedl si, pravda, pořádný doprovod, ale je císař.“</p>
<p>Viktorii zacukaly koutky. Ne, nemohla se smát, a ani to nebylo míněno jako záměrný žert. Georg prostě dokázal instinktivně odlehčit situaci – další součást jeho kouzla, která občas přišla vhod, i když kolem nebyla žádná ženská trofej.</p>
<p>„Jak chcete, Veličenstvo,“ Petrov bez odporu kývl. Antonius po něm hodil zlým pohledem, generál naopak zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Pochybuji, že máte pravdu, i když bych byl rád. Ovšem vy i lady Viktorie musíte odsud. Utopia bude určitě jeden z prvních algorských cílů, později…“</p>
<p>„Ne, generále. Viktorie samozřejmě odjede, ale já zůstanu. Palác má ochranný kryt a snad souhlasíte, že je nutné, aby se král i bezprostřední následník trůnu nenacházeli na stejném místě.“</p>
<p>„Palácový kryt je ale navržen proti živelným pohromám nebo běžným bombám, ne algorským theta střelám. Stačí jedna, a nezůstane tu vůbec nic, Veličenstvo, prosím…“</p>
<p>V té chvíli se ozval nový hlas z terminálu vedle obrazovky.</p>
<p>„Generále, tady plukovník Daniels. Máme tu přenos! Slyšíte?“</p>
<p>„Ano,“ generál rázem spolkl zbytek věty. „Jaký přenos?“</p>
<p>„Vysílání z algorské vlajkové lodi, pane. Císař Korwarian žádá o rozhovor.“</p>
<p>Gleason i Antonius ztuhli, Petrovovou reakcí bylo jen zvednuté obočí. Georg pomalu vstal a došel k terminálu.</p>
<p>„Dobrá, plukovníku. Spojte nás.“</p>
<p>„Já… lituji, Veličenstvo, ale císař nechce mluvit s vámi.“</p>
<p>„Tak s kým?“</p>
<p>„S princeznou Viktorií, pane.“</p>
<p>Okamžik hrobového ticha. Viktorie cítila srdce až v krku. Skoro se divila svému klidu, když vstala a došla před terminál.</p>
<p>„Ano, plukovníku. Jsem tady, spojte nás.“</p>
<p>„Rozkaz, Výsosti.“</p>
<p>Obrazovka blikla.</p>
<p>Válečnou flotilu vystřídal válečník.</p>
<p>To bylo první slovo, které Viktorii napadlo, když spatřila muže stojícího před šedou stěnou s velkým znakem Algoru. Vzpřímený, v černé uniformě včetně zbraně u pasu. Krátké vlasy, přísná tvář středního věku s tenkými rty, oči chladné a hluboké. Neusmál se, jen kývl.</p>
<p>„Vaše Výsosti. Je mi ctí i potěšením, že vás poznávám.“</p>
<p>„Mně také, Vaše Veličenstvo,“ Viktorie rychle polkla. Uvědomila si, že nějak nemůže odtrhnout pohled z těch očí. „Právě… právě jsme diskutovali nad účelem vaší nečekané návštěvy.“</p>
<p>„O tom nepochybuji, Výsosti. Je nešťastné, pokud jsem vás nějak rozrušil. Účel mé návštěvy je ryze přátelský.“</p>
<p>„Skutečně?“ hlesla Viktorie, pocit úlevy se však mísil ještě s něčím ani zdaleka ne tak příjemným…</p>
<p>„Ano,“ Andrej Korwarian přikývl, hlas s patrným algorským přízvukem hladký jako samet. „Přišel jsem vás požádat o ruku.“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>Pokoj okolo Viktorie se zahoupal. Kolena se jí roztřásla, ze všech sil se snažila stát rovně.</p>
<p>„To… to… je nečekané,“ vypravila ze sebe. „A že jste přivedl celou flotilu…“</p>
<p>„Není celá ani zdaleka. Pouze doprovod odpovídající významu této události.“</p>
<p>Viktorie riskla pohled stranou. Norbert Gleason byl bledý, Petrov vše sledoval s tím protivným klidem. Georg… vypadal, že se pohybuje kdesi mezi mdlobami a výbuchem smíchu.</p>
<p>„Nezdá se vám vaše žádost poněkud unáhlená, když se osobně vůbec neznáme?“ dostala ze sebe.</p>
<p>„Potom je nejvyšší čas to změnit, má paní.“</p>
<p>Při tom oslovení sebou Viktorie trhla.</p>
<p>„Co… co když odmítnu?“</p>
<p>Tentokrát Andrej nereagoval hned. Díval se, chladně ji studoval a Viktorie musela odolávat nutkání se pod tím pohledem přikrčit.</p>
<p>„Vaše Výsosti, snad víte, že muž odmítnutý ženou se může zachovat nerozvážně. Často dokonce hrubě… <emphasis>velmi</emphasis> hrubě.“</p>
<p>V těch slovech nebyla hrozba. Nebylo tam nic, žádný cit, ale o to děsivěji to znělo. Viktorie stěží dokázala odpovědět.</p>
<p>„Když… když si vás vezmu, odletí ta flotila, odkud přišla?“</p>
<p>„Ovšem. Vrátí se na Algor se mnou i s vámi,“ Andrejův první úsměv připomínal povytažené ostří meče.</p>
<p>„Kdy… mohu si to rozmyslet?“</p>
<p>„Jistě, Výsosti. Máte dvacet sedm minut, než mé lodě dosáhnou orbity Viridianu. Pak očekávám odpověď. Přeji příjemný den.“</p>
<p>Obrazovka potemněla, než Viktorie stihla odpovědět, ale jí se už stejně nedostávalo slov. Pomalu se otočila a přejela očima po bledých tvářích.</p>
<p>„Pánové… omluvte mě,“ čí byl ten hlas? Zněl mírně povědomě. „Obávám se… potřebuji ven.“</p>
<p>„Doprovodím tě!“</p>
<p>Georg rychle vstal. Viktorie se o něj musela opřít. Vyvrávorala ze dveří, a než se zavřely, přes hukot v uších ještě uslyšela ředitele Petrova.</p>
<p>„Tak tohle bude zajímavé.“</p><empty-line /><p>„Je ti líp?“</p>
<p>Viktorie otočila kohoutkem a zastavila ledovou vodu. Ruce se jí pořád třásly, teď už spíš zimou. Nejraději by do toho proudu strčila celou hlavu, ale za námahu přivést pak svůj vzhled zpět do reprezentativního stavu to nestálo.</p>
<p>„Ano,“ přikývla, zatímco si utírala ruce. „Trochu.“</p>
<p>„Co chceš udělat?“ zeptal se Georg tiše. Stál krok vedle ní a měřil si ji pohledem vážným jako málokdy.</p>
<p>„Co myslíš? Ještě včera jsem se stejně chtěla vdávat. Takže se nic nezměnilo… tedy kromě ženicha.“</p>
<p>Snažila se, aby to znělo pobaveně i statečně, ale výsledek byl v obou směrech žalostný a Georg překvapeně zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ty a Simon… sakra, já myslel, že vám to klape?“</p>
<p>„Klape?“ Viktorie se ušklíbla. „Je vidět, že nečteš noviny. Simon… má na občasná povyražení jinde podobný názor jako ty. Doufám, že aspoň v tom bude algorský císař diskrétnější.“</p>
<p>„Neblázni!“ vybuchl Georg. „Tohle je vydírání, únos! Nemůže tě takhle nutit, řekni prostě ne…“</p>
<p>„A pak co? Slyšel jsi ho. Neblafuje, vezme Viridian útokem. A i kdybychom se ubránili, potrvá to měsíce, roky. Zničená města, všechno, co jsme od Exodu budovali, v troskách… ne. Jestli se stačí vdát za cizího chlapa, abych tomu zabránila, je to malá cena.“</p>
<p>„Ty a tvoje pitomá zodpovědnost! Tohle přece není nějaká rovnice, jde o celý tvůj život! Navíc, chápeš politické důsledky?“</p>
<p>„Právě teď mi to nemyslí moc svižně. O čem mluvíš?“</p>
<p>„O nástupnické linii… a zákonech. Pokud si ho vezmeš, stane se váš potomek následníkem trůnu hned po tobě a mně. Navíc císař získá občanství i titul viridianského prince. Bude mít právo účastnit se jednání vlády i neveřejných kabinetů. Tajná služba, obrana, ekonomika… proboha, dokonce i Archa! Jako bychom Algoru otevřeli dveře dokořán, přitom máme pořád platné vojenské svazky s Menabaranem. Tušíš, co to může vyvolat?“</p>
<p>Viktorie bolestně přivřela oči. „Tomu prvnímu nezabráníme. Leda by sis místo povyražení na týden konečně našel skutečnou ženu. A zbytek nesmíš připustit, i kdybys měl dekretem zakázat přístup do vlády všem nezúčastněným osobám včetně mě. Parlament tě podpoří a já… nemyslím, že na Algoru budu mít možnost starat se o naše věci. Budu nejspíš ráda, když se postarám o ty svoje.“</p>
<p>Při těch slovech si Viktorie znovu uvědomila, co ji čeká.</p>
<p>„Musíme jít,“ zamířila ke dveřím. „Zbývá pár minut, nechci mu dát záminku.“</p>
<p>„Jako by nějakou potřeboval!“ procedil Georg.</p>
<p>Když znovu vkročili do Modrého salonku, Gleason stále přecházel po místnosti, Petrovův bodyguard někam zmizel a ředitel vypadal znuděně. Zato ministr Antonius měl rudou tvář, Viktorie tušila, že za její nepřítomnosti se odehrála další potyčka.</p>
<p>„Něco nového, pánové?“ donutila se usmát.</p>
<p>„Ano, Výsosti,“ odvětil generál škrobeně. „Zprávy o té flotile se šíří a před chvílí přišlo další vysílání. Korwarianovi lidé kontaktovali zpravodajské redakce s oznámením, že císař navštívil Viridian a během pár minut učiní významné prohlášení. Ústředna v paláci je už na zhroucení pod dotazy, co to má znamenat.“</p>
<p>„Nebetyčná drzost!“ prskl Antonius. „Jak si dovoluje, když ani nezná vaši odpověď!“</p>
<p>„Kdo říká, že nemá připravené obě verze?“ opáčil Petrov. „Pokud Jeho Výsost přijme, bude zprávou oznámení svatby. Když ne, bude to: připravte se na obsazení. Tak či tak to rozhodně <emphasis>je</emphasis> významné.“</p>
<p>Viktorie v jeho hlasu ucítila pobavení a znechuceně na něj pohlédla, ale té úvaze se nedalo nic vytknout.</p>
<p>„Ano,“ souhlasila. „A protože čas právě vypršel, nenecháme Jeho Veličenstvo čekat. Spojte mě s vlajkovou lodí, generále.“</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>Viktorie postřehla generálův pohled, vyděšený i soucitný. Neptal se, co udělá, věděl to stejně jako ona, a na obrazovce se znovu objevila postava algorského císaře. Stál na stejném místě, jako by se celou dobu nepohnul.</p>
<p>„Nuže, Vaše Výsosti?“ otázal se věcně. „Jaká je vaše odpověď?“</p>
<p>„Odpověď je ano. Vezmu si vás, pokud vaše flotila ihned opustí prostor Viridianu.“</p>
<p>Paradoxně ucítila úlevu. Vlastně to bylo snadné… a pořád měla čas. Potrvá měsíce, než se taková svatba na nejvyšší úrovni zorganizuje. Za tu dobu si na tu vyhlídku snad zvykne, možná i najde způsob, jak…</p>
<p>„Jsem neobyčejně potěšen, má paní,“ promluvil císař znovu a přetrhl její myšlenku. „Během třiceti minut dorazí člun, který vás dopraví na palubu mé vlajkové lodi, abyste si mohla vybrat vhodné svatební šaty.“</p>
<p>Viktorie sebou trhla. „Vy… vy máte na lodi <emphasis>svatební šaty</emphasis>?“</p>
<p>„Ovšem, má paní. Nepřiletěl bych žádat o vaši ruku nepřipraven. Mám na palubě všechen nutný personál, kněze i nezbytné doplňky.“</p>
<p>„Kdy… na kdy tu svatbu plánujete?“ vypravila ze sebe Viktorie. Už zase cítila závrať, a navíc šílenou chuť se rozesmát. On přivezl na válečné lodi svatební šaty, kněze, proč ne družičky a sbor… ohromené ticho za ní dosvědčovalo, že ostatní sdílejí její pocity.</p>
<p>Císař pokrčil rameny. „Bylo mi řečeno, že příprava nevěsty k obřadu je časově náročná. Takže odpoledne viridianského času, pokud budete připravena, má paní.“</p>
<p>„Odpoledne?“ zopakovala Viktorie omráčeně. „Jako… dnešní?“</p>
<p>„Jistě,“ potvrdil Andrej. „Večer už můžeme být na cestě zpátky na Algor. Chtěla jste přece, aby flotila odletěla co nejdříve, nebo se mýlím?“</p>
<p>Viktorie mlčela. Bezradně zírala na obrazovku – co teď? Požádat o víc času? Na co? I kdyby vyhověl, zjevně nehodlal odletět bez ní. Znamenalo by to další týdny, po které bude lidem na Viridianu nad hlavami kroužit algorská hrozba. Všechny dotazy, komentáře v tisku… anebo válka, pokud se Antonius zmýlil a Menabaran vyšle svoji flotilu. Nebylo nakonec lepší odbýt to rychle jako bolestivou injekci…</p>
<p>„Jak si přejete,“ promluvila Viktorie odevzdaně. „Pošlete svůj člun. Já… budu připravena.“</p>
<p>„Děkuji,“ císař se podruhé usmál. „Budu vás očekávat.“</p>
<p>Obrazovka potemněla. Viktorie udělala krok zpět do nejbližšího křesla. Za okny Modrého salonku viděla vrcholky stromů palácové zahrady, pod nimi střechy Utopie a blankytně modré nebe. Krásné dopoledne, které bylo tisíc světelných let daleko, kolem ní vládlo stále ticho…</p>
<p>„Dobrá,“ Petrov rázně vstal. „Soudím, že toto je vyřízeno. Vaše Výsosti, rád bych s vámi mluvil v soukromí. Ihned.“</p>
<p>Viktorie na něj upřela nepřítomný pohled. Co ten člověk chce… zaplavila ji prudká nechuť se právě s ním teď bavit. Všimla si, že také Beck už je zpátky, i když ho nepostřehla přicházet, stál za Petrovovým křeslem – zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Řediteli, obávám se, že nemám čas. Musím zařídit spoustu věcí, nemohu…“</p>
<p>„Já vím, madam,“ přerušil ji důrazně. „Právě proto byste mi měla věnovat pár minut. Prosím.“</p>
<p>Viktorie sevřela rty. Odpor přetrvával, ale uvědomila si, že je to snad poprvé, co v Petrovově hlase slyší naléhavost – nebo co z jeho úst vyšlo slůvko <emphasis>prosím</emphasis>.</p>
<p>„Pět minut. Pánové, omluvte nás… i ty,“ zadívala se na bratra. Hlavně ne další přesvědčování… ještě by nakonec mohla poslechnout.</p>
<p>Zdálo se, že Georg pochopil, protože kývl, stejně jako Antonius. Jakmile za sebou zavřeli, Viktorie se zadívala do Petrovovy tváře.</p>
<p>„Takže o co jde?“</p>
<p>„Výsosti, vím, že mne nemáte v oblibě,“ spustil klidně. „Také nepopírám, že při dnešních událostech cítím jisté zadostiučinění, které ale nemá co dělat s mou prací ani s vámi.“</p>
<p>„Jistě. Možná jste vážně upozorňoval na hrozbu, a vždy se držíte stranou, takže máte šanci, že až začnou padat hlavy, vaše nebude jednou z nich. Gratuluji. Pokud je to všechno…“</p>
<p>„Ještě okamžik,“ přerušil ji znovu. „Můj úřad má k dispozici řadu informací o představitelích algorského císařství, o říši i o Algormontu. Protože tam zřejmě strávíte delší dobu, mohly by vám v začátcích pomoci.“</p>
<p>„Ano, ale teď nemám čas je studovat.“</p>
<p>„Proto jsem nechal přinést toto,“ Petrov vytáhl z kapsy paměťový čip. „Je kompatibilní s běžnými typy čteček a upravený, aby ho nezachytily běžné skenery. Když ho budete mít u sebe, museli by vás podrobit přímé osobní prohlídce, aby byl objeven. Pokud byste ho potřebovala zničit, stačí ho hodit do vody, jde dokonce spolknout.“</p>
<p>Viktorie se překvapeně zarazila. Poprvé se zadívala na Petrova jinýma očima. Zatímco ostatní za její nepřítomnosti naříkali nebo se obviňovali, on dal přednost něčemu praktičtějšímu.</p>
<p>„Děkuji,“ obrátila čip v ruce. „Co… co byste mi radil hlavně?“</p>
<p>„Nedůvěru, Výsosti. A opatrnost. Andrej Korwarian poznal zradu i převrat z první ruky, má reputaci paranoika. Potrvá asi dlouho, než získáte jeho důvěru, pokud vůbec. Také netuším, zda sňatek chápe jako strategický tah, nebo očekává… intimní sblížení.“</p>
<p>„Tu otázku si také kladu,“ odvětila Viktorie tiše. „Zvlášť při jeho pověsti, ty řeči o sadismu, o něm a graciánech…“</p>
<p>„Výsosti, věřím, že většina z nich jsou pomluvy vytvořené císařovými nepřáteli, nebo dokonce jím samotným. Andrej Korwarian umí dobře těžit z pověsti krutého tyrana, ať už je oprávněná, nebo ne. Graciánům ovšem na algorské poměry toleruje opravdu dost. Netuším proč a nemohu vyloučit žádnou možnost, ale pokud se vyhnete konfliktu s nimi…“</p>
<p>„Zrovna jim se budu vyhýbat nejvíc ze všech,“ Viktorie se otřásla. Hlavou se jí mihla vzpomínka na historky, kterými ji Georg strašil jako malou, a rychle je zapudila, ale Petrov její gesto postřehl. Náhle sklopil oči.</p>
<p>„Výsosti, umím ocenit, když někdo přijme nevyhnutelnost. Císař sice navenek projevuje vybrané chování, ale realita v soukromí může vypadat jinak a vaše situace skončit různě. Proto…“</p>
<p>Rychlým pohybem si stáhl z prostředníčku jednoduchý zlatý prsten. Podal ho Viktorii, ihned si všimla malé dutiny na vnitřní straně. Uvnitř byla zalisována temně rudá pilulka, ne větší než zrnko pšenice.</p>
<p>„Co to je?“ otázala se. Po zádech jí přeběhl mráz, protože tušila odpověď a Petrov kývl.</p>
<p>„Mají ho někteří naši agenti v terénu. Rychlé a bezbolestné. Rozhodně to není návod, jen mám jistou zkušenost s algorským zajetím. Člověku přináší úlevu vědomí, že aspoň vlastní život má pořád ve svých rukou.“</p>
<p>„Chápu,“ odvětila Viktorie tiše. Kdyby tohle slyšel Georg, Petrov by v mžiku letěl z úřadu, možná i z okna… rychle si prsten navlékla. Ředitel měl útlé prsty, padl dokonale. Potlačila další nával chladu a kývla. „Děkuji. Teď už vážně musím jít.“</p>
<p>„Ovšem, Výsosti,“ Petrov vstal. „Nějaká další přání? Cokoliv?“</p>
<p>„Ne… snad jen jedno,“ Viktorie se na něj pevně zadívala. „Jsem vám vděčná za pomoc. Možná ji ještě v budoucnu využiji. Pokud by vás ale měla přivést do situace, kdy budete nucen volit mezi zájmy mými a Viridianu, vždy dejte přednost jemu.“</p>
<p>Petrov přivřel oči. „I kdyby to bylo proti vůli vašeho bratra, Výsosti? Protože oba víme, že pro něj jste vždy hlavní vy. Splnění toho přání by mohlo znamenat, že budu muset jednat za jeho zády.“</p>
<p>Viktorie neodpověděla. Petrov měl pravdu, to nemohla popřít. Pokud řekne ano, nejen že tím navádí ke zradě jeho, ale zrazuje i Georga. Její odměna za jeho starost… pitomá zodpovědnost…</p>
<p>„Ano,“ přinutila se kývnout. „Pokud jste k takovému jednání ochoten i vy, řediteli.“</p>
<p>Petrovův levý koutek vylétl vzhůru. „Ministr Antonius o mně tvrdí, že postrádám charakter. Má úplnou pravdu.“</p>
<p>„Dobře. Z Algoru vám samozřejmě nebudu moci pomáhat, budete na vše sám. Snažte se neztratit bratrovu důvěru. Myslím, že teď spíš vzroste, jen co si přečte zprávy, o kterých jste mluvil, a pokud někdo půjde, bude to Antonius. Generál… ten za nic nemůže.“</p>
<p>„Ovšem. Tohle se vojensky vyhrát nedalo. Museli bychom mít menabaranskou flotilu připravenou přímo v našem systému, což by vláda bez jasných důkazů o přípravě invaze nikdy neschválila. Naštěstí… ale na tom nesejde,“ Petrov mávl rukou.</p>
<p>„Děkuji, řediteli. Nezapomenu vám to.“</p>
<p>„Sloužím Viridianu, Výsosti.“</p>
<p>Petrov se uklonil, v bledé tváři opět nečitelný výraz. Viktorie pocítila zlou předtuchu prvního bolestného kompromisu z mnoha, ale teď se jím nemohla zabývat.</p>
<p>Byl čas si sbalit.</p><empty-line /><p>Krev tvořila na podlaze silnou, rozmazanou stopu, rudou jako ceremoniální koberec. Major Matt Reed vyšel zpoza rohu právě ve chvíli, kdy se velící místnost otevřela a dva vojáci vytáhli ven mrtvolu. Generál Terrakai měl ve tváři udivený, překvapený výraz, oči vytřeštěné, ústa pootevřená. Otvor uprostřed jeho čela byl velký jako půlzlatý.</p>
<p>„Co se stalo?“ zadíval se Reed na muže pověřené úklidem. Jeden polkl, začal to ze sebe soukat a Matt mlčky poslouchal – vlastně žádné překvapení. Potlačil povzdech. Terrakai byl dobrý chlap, ale jakmile začal mluvit, neuměl přestat. Ti, kdo prorokovali, že kvůli tomu skončí špatně, mohli připíjet na úspěšnou věštbu. Jeho syn právě zdědil jmění, ale těžko z něj bude mít radost. Toužil kráčet v otcových stopách a tohle rozhodně nebyl dobrý start kariéry, s tím se ale nedalo nic udělat.</p>
<p>Matt se sklonil, aby generálovi aspoň zatlačil oči, ale voják, který držel mrtvého za ramena, ho zarazil.</p>
<p>„Ne, pane! Císař přikázal, že se ho nikdo nesmí dotknout. Máme ho jen odnést do komory a vyhodit.“</p>
<p>„Řekl, do které?“ otázal se Matt.</p>
<p>„Ano, šestnáctky.“</p>
<p>Matt se jen ušklíbl – jistě. Přechodová komora šestnáct ležela až na druhém konci lodě. Generála potáhnou chodbami všem na očích a za ním půjde historka, proč k tomu došlo. Nakonec ho prostě vyhodí do ledového vzduchoprázdna jako odpad…</p>
<p>Matt natáhl ruku. Zavřel Terrakaiovi oči, zatlačil mu spodní čelist zpět k horní a narovnal se.</p>
<p>„Pokračujte!“</p>
<p>„Ano, pane!“</p>
<p>Voják na něho zíral se směsicí strachu i obdivu, teprve teď si zřejmě všiml stříbrné psí hlavy na jeho límci. Matt naopak vyrazil chodbou pryč od velící místnosti i té rudé stopy. Nehledě na znechucení, přijít do hangáru pozdě si nemohl dovolit ani on.</p>
<p>Výsadkový člun s císařskými emblémy už stál před výpustí. Pilot nedbale zasalutoval a překvapeně se na Reeda zadíval.</p>
<p>„Žádnej ozbrojenej doprovod, pane?“</p>
<p>„Ne. Budeme diskrétní.“</p>
<p>„No bezva. Klidně nás můžou poslat k zemi.“</p>
<p>Major pokrčil rameny a vyhoupl se do zadních dveří. Vzhledem k okolnostem to nebyla úplně lichá obava, jenže měl v hlavě tolik jiných, že v té konkurenci neměla šanci se prosadit.</p>
<p>O minutu později člun zamířil k povrchu obrovské zelené koule dole. Matt Reed pohlédl z okna, bílé cáry mraků pluly nad bledě zelenými oceány, tmavší zelená patřila pevninským pralesům. Na rozdíl od věčně bílého Algoru Viridian kypěl životem, jenže na zkoumání teď neměl myšlenky. Další minuty rozhodnou o budoucnosti a možná i životě mnoha lidí, jeho nevyjímaje. Raději se zahleděl zpátky do uklidňující šedé stěny.</p>
<p>Pilot očividně čekal každou vteřinou uvítání v podobě řízené střely, takže průlet atmosférou předčil leckterý bojový výsadek. Když se za oknem objevilo hlavní město Viridianu a stupňovitá pyramida královského paláce, Mattův žaludek už silně protestoval, takže rozhodně neocenil krásu architektury Utopie ani stylovost, se kterou palác zapadal do okolní zeleně. Přistávací plocha se nacházela na druhém stupni pyramidy, a když člun konečně dosedl, major vydechl úlevou. Zamířil ven, ale krátce se zastavil a stiskl komunikátor pro spojení s pilotní kabinou.</p>
<p>„Doufám, že zpátky to bude pomalejší. Jinak budete vysvětlovat císaři, proč si jeho vyvolená cestou na svatbu pozvracela šaty.“</p>
<p>Nečekal na odpověď, doufal, že je pilot dost chytrý, aby si to přebral, a vystoupil.</p>
<p>Sluneční světlo nebylo ostřejší, než znal, ale opřela se do něj vlna horka. Před ním se tyčila k nebi masa paláce, každé patro obtočené širokou terasou plnou květin, keřů, a dokonce i stromů. Z větví zněl koncert ptačích trylků, mnohem silnější však byly vůně, které na něho útočily při každém nádechu. Čerstvá zeleň, květiny, hlína. Až se z toho všeho točila hlava.</p>
<p>Ve srovnání s tím vypadala šedá přistávací plocha bezútěšně. Na konci u vchodu do paláce čekal muž v zelené viridianské uniformě. Výložky Reed rozpoznal jako generálské, došel blíž a zasalutoval.</p>
<p>„Major Reed, pane. Byl jsem určen Jeho Veličenstvem jako doprovod Její Výsosti princezny Viktorie na palubu vlajkové lodi.“</p>
<p>Generál neodpověděl. Na pozdrav nereagoval, probodával Matta pohledem, jako by ho chtěl srazit přes zábradlí kolem přistávací plochy do zelené hloubky k úpatí paláce. Vřelejší přijetí ovšem nešlo čekat, a tak Reed trpělivě stál, dokud se generál neotočil.</p>
<p>„Tudy!“ ucedil.</p>
<p>Hned za dveřmi stáli dva viridianští vojáci, kteří se zařadili za ně, a Matt se málem neubránil úsměvu – hlídači hlídající hlídače. Nechtěl by být v jejich kůži.</p>
<p>„Její Výsost je zaneprázdněna!“ zavrčel generál, aniž se ohlédl. „Počkáte, dokud nebude připravena.“</p>
<p>Patrně čekal odpor, ale Matt kývl.</p>
<p>„Jistě, pane.“</p>
<p>Prošli čtyřmi patry nahoru a zastavili se u dvoukřídlých dveří. Matt se mlčky postavil napravo od dveří, v předpisové vzdálenosti jednoho a půl kroku, a zůstal stát, pohled upřený na protější zeď. Koutkem oka postřehl zmatené výrazy svých viridianských hlídačů, kteří evidentně váhali, co podniknout. Co čekali? Že začne mávat pistolí a chtít princeznu nebo život? Matt sice zbraň u pasu měl, ale poslední, co hodlal předvádět, byla viridianská představa algorského vojáka… nebo vůbec jakákoliv představa.</p>
<p>Generál dál hleděl na jeho obličej, rozpačité ticho se táhlo. Nakonec pochopil, že ten chlap opravdu nemíní dělat nic než čekat, a mrzutě pokrčil rameny.</p>
<p>„Zůstaňte tady!“</p>
<p>„Ano, pane!“ potvrdil znovu Matt, třebaže rozkaz patřil oběma viridianským strážným. Ti jeho slova zopakovali jako ozvěna, a generál zlostně odkráčel. Takže uvítání by bylo.</p>
<p>Minuty ubíhaly. Zpoza dveří nebylo slyšet nic a Matt byl vděčný, že císařovy rozkazy zněly zcela jasně: Do místních věcí nezasahovat. Pak se ozvaly kroky, jenže ne z komnaty, nýbrž z opačného konce.</p>
<p>Dobře vypadající mladík s pečlivě učesanými vlasy klusal chodbou s výrazem krajního rozhořčení. Matt se ho pokusil zařadit, viridianského krále i přední ministry ze snímků znal. Tohle nebyl nikdo z nich. Bez klepání rozrazil dveře princezniných komnat a major sebou cukl, ale zůstal stát – vojáci nereagovali, snad se tedy nic nedělo. Muž za sebou dveře přibouchl, ale zámek nezapadl, takže zůstaly pootevřené a zevnitř bylo slyšet každé slovo.</p>
<p>„Co tu chceš, Simone?“ promluvil unaveně znějící ženský hlas. „My už si nemáme co říct.“</p>
<p>„Že ne?“ odsekl muž. „Co má tohle znamenat, Viktorie?!“</p>
<p>„Co <emphasis>tohl</emphasis><emphasis>e</emphasis>?“</p>
<p>„Chtěl jsem tě požádat o odpuštění a cestou slyším zprávu, že se vdáváš. Za algorského císaře. To je nějaký vtip?“</p>
<p>„To bohužel není, Simone. Ale hlavně už to není tvoje věc.“</p>
<p>„Aha!“ Matt i přes dveře slyšel ironií přetékající tón. „Našla sis náhradu rychle, a mně budeš něco vyčítat?“</p>
<p>„Jdi pryč! Běž si za tou svojí blondýnou, nebo kam chceš, ale mě nech na pokoji! Skončili jsme!“</p>
<p>„Jistě! Máš přece císaře… flundry šplhají po žebříčku rychle!“</p>
<p><emphasis>Plesk!</emphasis></p>
<p>Zvuk nenechával na pochybách, jaký čin ho způsobil, a Matta píchlo u žaludku. Jenže vzápětí se ozval hluk, tlumené ženské vyjeknutí a on se rázem přestal usmívat.</p>
<p>Protože tohle už <emphasis>byl</emphasis> jeho problém.</p>
<p>Než některý z vojáků stačil zareagovat, otočil se a rozrazil pootevřené dveře. Vzápětí poprvé spatřil svou budoucí císařovnu. Bezpochyby byla půvabná, oválný obličej rámovaný kudrlinkami vlasů barvy mědi. Dlouhé šaty, které jí obepínaly postavu, měly stejně zelený odstín jako její oči. Teď v nich měla výraz zlosti i strachu, když se snažila vykroutit ze sevření toho chlapa, který s ní neurvale třásl.</p>
<p>„Co si o sobě myslíš, ty…“</p>
<p>Oslovení Simon nedořekl, protože mu na rameno dopadla Mattova ruka. Bez námahy ho odtrhla od Viktorie, princezna uskočila.</p>
<p>„Její Výsost žádala, abyste se vzdálil,“ promluvil major vlídně. „Tudy, pane,“ nasměroval ho ke dveřím a Simon byl první okamžik tak zkoprnělý, že ani nevzdoroval. Rychle se ovšem vzpamatoval.</p>
<p>„Co se do toho pleteš, pacholku?!“</p>
<p>Mávl rukou sevřenou v pěst. Matt ji zachytil. Zastavil úder, popadl ho za ramena a Simon si uvědomil, že náhle pod nohama necítí zemi…</p>
<p>Než to domyslel, Reed udělal pohyb, jako by házel kuželkářskou kouli. Simon prolétl dosud otevřenými dveřmi a žuchl za prahem na záda. Po vzorně navoskované podlaze klouzal ještě kus, až se zastavil bokem o stěnu, tak otřesený, že ani nedokázal vstát. Matt za ním zabouchl dveře a postavil se před ně. Hotovo.</p>
<p>Čekal, že viridianští vojáci zkusí vrazit dovnitř, ale zřejmě je zaměstnala péče o vyhozeného kavalíra. Princezna stála vedle pohovky a zírala na něj se směsí úžasu a strachu.</p>
<p>„Major Reed!“ zasalutoval rychle. „Byl jsem Jeho císařským Veličenstvem jmenován velitelem vaší osobní stráže.“</p>
<p>Viktorie neodpověděla. Hleděla na toho menšího, hubeného muže v černé uniformě s algorskými hodnostními znaky a stříbrnými psími hlavami na límci jako na zjevení. Rozhodně by neřekla, že uzvedne chlapa a prohodí ho dveřmi.</p>
<p>„To… to je v pořádku,“ vypravila ze sebe nakonec, v její řeči slyšel Matt měkký virdianský přízvuk. „Asi… se potřebuji napít.“</p>
<p>Došla k domácímu baru v rohu. Když zvedla láhev, ruka se jí třásla. Už chtěla nalít do broušené sklenice, ale zarazila se.</p>
<p>„Skokový let… ne,“ položila láhev a sáhla po bonboniéře na stolku vedle. Vstrčila si do úst pralinku, pak druhou – a s divným, až provinilým výrazem se zadívala na Matta.</p>
<p>„Dáte si také?“</p>
<p>„Výsosti?“ major ztuhl.</p>
<p>„Jen do toho,“ Viktorie k němu posunula otevřenou krabičku. „A děkuji vám.“</p>
<p>„Nemáte zač, Výsosti,“ Matt se odvážil udělat krok blíž. Dvěma prsty vytáhl z bonboniéry kousek a vložil si ho do úst. Čokoláda byla prvotřídní, přesto bonbon raději rychle spolkl.</p>
<p>„Děkuji, Výsosti!“</p>
<p>„Za nic, majore. Tak vás císař poslal, aby měl jistotu, že neuteču od oltáře?“ Viktorie ho soustředěně pozorovala. „Čekala bych spíš celý oddíl vojáků.“</p>
<p>„Ne, Výsosti,“ zavrtěl Matt hlavou. „Tak to není.“</p>
<p>„Není?“</p>
<p>„Jeho Veličenstvo mne pověřilo velením vaší osobní stráže. Podléhám plně vašim rozkazům, Výsosti.“</p>
<p>„Skutečně?“ Viktoriin hlas zněl náhle rozpačitě. „Takže vaše hlášení císaři, co se tady stalo…“</p>
<p>„Jaké hlášení?“ Matt pokrčil rameny. „Jen jsem jednomu nervóznímu muži ukázal cestu.“</p>
<p>Stejně jako s generálovou mrtvolou balancoval na hraně. Jenže v některých otázkách bylo dobré mít jasno co nejdřív a tentokrát na tom záleželo mnohem víc než jindy. Nikdo další potyčku neviděl. Simon nebo strážní sotva poběží Andreji Korwarianovi žalovat, takže pokud se o tom dozví a Matt pocítí důsledky, bude mít jasno, kdo je zařídil – a poučí se. Lepší zjistit hned, jak je hrana ostrá, než z ní později rovnou spadnout.</p>
<p>Princezna ovšem vypadala, že se jí skutečně ulevilo.</p>
<p>„Děkuji,“ zaklapala bonboniéru a vstrčila ji do kabelky ležící na koberci u stolku. „Ještě si vezmu pár věcí a můžeme jít. Zřejmě nemá cenu to protahovat.“</p>
<p>„Jak si přejete, madam,“ odvětil Matt. Ve skutečnosti se nemohl dočkat, až zmizí někam, kde ví, s čím počítat, ovšem chápal, že se jí zrovna nechce.</p>
<p>Rázné zaklepání úvahy přerušilo.</p>
<p>„Můžu dovnitř?“</p>
<p>„Jistě, pojď,“ odvětila Viktorie. Očividně poznala, komu hlas patří, a jakmile se dveře otevřely, Matt ho poznal také – tentokrát skutečně král Viridianu. Za ním stál Simon, nahrbený a ublížený. Jeho účes už zdaleka nevypadal tak upraveně.</p>
<p>„Promiň, že ruším, ale co se děje? Tenhle tady běhá, vykřikuje, že ho chtěli zabít… a tohle je kdo?“ Georg pohlédl na Matta.</p>
<p>„Major Reed, palácová garda algorských ozbrojených sil, Vaše Veličenstvo!“ Matt předpisově zasalutoval.</p>
<p>„Aha,“ Georgovy oči se zúžily. „Vyděrač k nám poslal gorilu?“</p>
<p>„Ne, tak to není,“ promluvila Viktorie rychle. „Major mě jen chránil, Simon odmítal odejít. On… byl hrubý.“</p>
<p>Georg se rychle otočil, Simonův obličej zrudl.</p>
<p>„To ne! Jen jsem… byl rozrušený a ten chlap mě napadl! Skoro mě zabil, budu ho žalovat!“</p>
<p>„Dobře,“ Georg se ušklíbl. „Právě jsem mu udělil milost. A ty plav, než ji budu muset udělit i sobě, jestli znova řekneš, že má sestra lže!“</p>
<p>Simon se prudce nadechl… ale navzdory vzteku postřehl Georgův výraz i vojáky dosud stojící opodál. Prkenně se uklonil a vyklidil pole. Na Viktorii ani nepohlédl.</p>
<p>„Jak… jak jsi na tom?“ otázal se Georg opatrně.</p>
<p>„Už líp. Snažím se nemyslet… jenom chci, ať je to za mnou.“</p>
<p>Viktorie zvedla kabelku a přidala do ní fotorámeček ze stolu. Na pohovce ležel zimní plášť lemovaný bílou kožešinou.</p>
<p>„Slyšela jsem, že na Algoru je zima,“ přehodila si ho přes ruku. Z hořkého pobavení v jejím hlase Mattovi tentokrát zatrnulo.</p>
<p>Vyšli ze dveří, Georg v čele, Viktorie uprostřed, Matt Reed vzadu. Sotva zašli za roh, uvědomil si major, kolik je na chodbě náhle lidí. Podle oblečení patřili k personálu, stráže, sluhové, zahlédl dokonce kuchaře v bílé čepici. Skoro nikdo nemluvil. Jenom stáli a dívali se, pobledlí a strnulí, jako by chodbou procházel smuteční průvod s rakví. Chyběly jen svíčky a květiny – tohle měl být odjezd na svatbu?</p>
<p>Na konci chodby stál starší muž s šedivými vlasy. Když oslovil Viktorii, hlas se mu zřetelně třásl.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo, já a několik dalších bychom vás chtěli doprovodit.“</p>
<p>„Doprovodit?“ zdálo se, že princezna na okamžik nechápe, co tím myslí. „Vy chcete jít se mnou? <emphasis>Na Algor</emphasis><emphasis>?</emphasis>“</p>
<p>„Ano, jistě. Sloužili jsme vám…“</p>
<p>„Ne!“ Viktorie položila staršímu muži dlaň na rameno. „Tohle vám nemohu udělat, právě proto, že jste mi sloužili dobře. Císař ani neřekl, že si smím vzít někoho s sebou… a kdoví, co se stane. Vážím si toho a poděkujte ostatním… mějte se hezky.“</p>
<p>Ona i ten chlap vypadali, že se snad rozbrečí, a Matt Reed pocítil další úžas – takhle se viridianská šlechta loučí se služebnictvem?</p>
<p>Alespoň sluncem ozářená přistávací plocha byla prázdná. Čekal tu jen generál a muž v civilním oděvu.</p>
<p>„Výsosti. Chci vám popřát štěstí… a omluvit se. Tohle jsem neměl dopustit.“</p>
<p>Generálův hlas se zachvěl a princezna mu položila dlaň na paži.</p>
<p>„Nemáte si co vyčítat. Rozhodla jsem se sama, a než začnete přemýšlet o rezignaci, myslete také na Viridian. Ještě vás bude potřebovat – i vás, pane Antonie,“ Viktorie se zadívala na muže v obleku, který zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Děkuji, Výsosti, já ale nehodlám rezignovat. Pokud se váš bratr rozhodne mě odvolat, odejdu, ale jinak považuji za lepší chyby napravit než od nich s gesty utéct. Vám… přeji jen dobré.“</p>
<p>„Děkuji. Teď mě prosím omluvte… i vy, generále. Jsem vám za vše vděčná a doufám, že se nevidíme naposledy.“</p>
<p>„I já, Výsosti.“</p>
<p>Antonius zamířil ke dveřím. Generál se krátce zarazil, pohlédl na Georga a s lehkým kývnutím ministra následoval. Chvíle ticha, než se za nimi zavřely dveře – a Viktorie naposled objala svého bratra.</p>
<p>„Měj se dobře… a hlavně to moc nepřeháněj. Však víš s čím. Já… pokusím se tě navštívit, jak to půjde. Přísahám… tohle zvládnu.“</p>
<p>Ale ve Viktoriině hlase se ozývalo všechno, jen ne jistota, a Matt Reed ucítil stud. Téhle scéně neměl právo ani přihlížet.</p>
<p>„Já vím. Věřím ti, sestřičko… co kdybych tě aspoň doprovodil? Jen na tu svatbu, jako host…“</p>
<p>„Neblázni. Má mít Korwarian jako rukojmí ještě tebe? Určitě by to uvítal. Navíc bys pak potřeboval nového ředitele tajné služby a generála, Gleason s Petrovem by dostali infarkt…“</p>
<p>Úsměv na tváři viridianského krále byl stejně křečovitý jako ten na Viktoriině.</p>
<p>„Tak si vezmi aspoň tohle.“</p>
<p>Georg se jemně vymanil z Viktoriina objetí a sáhl do kapsy. Šedá krabička vypadala trochu ošoupaně, uvnitř se v paprscích slunce zaleskl starý pečetní prsten s erbem viridianského stromu, kterému ve větvích seděla planeta posetá smaragdovým prachem„Ten… ten patřil babičce,“ vzpomněla si Viktorie.</p>
<p>„Ano,“ souhlasil Georg tiše. „Nenapadlo mě nic lepšího, co by ti připomínalo domov.“</p>
<p>Místo odpovědi ho Viktorie rychle políbila na tvář, vyloupla prsten z černé podložky a nasadila si ho na pravý prsteníček, hned vedle jednoduchého kroužku.</p>
<p>„Nezapomenu na to, Georgi. Měj se dobře!“</p>
<p>Poslední stisk ruky a Matt Reed otevřel dveře člunu. Viktorie nastoupila a on viděl, jak polyká slzy. Do křesla u okna se zhroutila, jako by jí nohy měly každým okamžikem vypovědět službu, prsty skoro nedokázala zapnout pás. Major zavřel, zajistil dveře a usedl proti ní. Člun se s tichým hukotem odlepil od země.</p>
<p>Pilot si vzal varování k srdci. Stoupali pomalu, plocha i Georgova postava na ní se vzdalovaly jen zvolna. Viktorie na ni nepřestávala upírat pohled, ale Matt Reed hleděl do její tváře. Hlavou mu plynulo vše, čeho byl svědkem, i to, co možná čekalo, zatímco viridianský palác zvolna mizel za příkrovem bílých mračen.</p>
<p>Pak vše překryla temná silueta císařovy lodi.</p><empty-line /><p>Georg Talminis se díval na oblohu ještě dlouho poté, co se černá tečka člunu rozplynula. Přesně věděl, co by teď nejradši udělal. Zamkl se s pár láhvemi vína, utopil v něm celý svět a vynořil se někdy zítra nebo za týden, jenže to nemohl. Georg věděl, že počínaje dneškem se jeho čas na radovánky podstatně zkrátí, bude muset sám řešit vše, za co dřív nesla zodpovědnost jeho sestra – tu pitomou zodpovědnost, kterou jí vyčetl.</p>
<p>Namísto obav cítil jen vinu a vztek.</p>
<p>Kráčel chodbou, která zas vypadala normálně, chmurný špalír na rozloučenou se už rozešel – naštěstí, protože Georg by jeho členům nejradši napráskal. Otevřel dveře Modrého salonku a přelétl scénu. Generál i ministr zůstali, Petrov někam zmizel. Nevadí. Na zprávy, o kterých mluvil, se podívá ještě dnes, a chraň Antonia nebesa, jestli ředitel nepřeháněl. Teď bylo ale třeba vyřídit jiné věci.</p>
<p>„Chci právníka,“ promluvil Georg stroze a Norbert Gleason se na něj překvapeně zadíval.</p>
<p>„Prosím, pane?“</p>
<p>„Chci advokáta, nejlepšího experta na sňatky mezi šlechtou, jaký na Viridianu je. Do hodiny bude tady, i kdybyste ho měli zatknout!“</p>
<p>„Zařídím to, Veličenstvo,“ ve tváři ministra Antonia se kmitlo pochopení. „Také ministerský předseda žádá o přijetí, chce…“</p>
<p>„Co? Vědět, co se děje? To uslyší za chvíli ve vysílání od toho algorského lumpa. Chci toho advokáta!“</p>
<p>„Ano, Veličenstvo.“</p>
<p>Georg postřehl, že Antonius i Gleason vypadají zaraženě. Chápal proč. Král na zasedáních většinou seděl, občas trousil vtipné poznámky nebo vypadal znuděně. Pravda, když bylo třeba, uměl rozhodovat, ale na lidi nikdy neřval.</p>
<p><emphasis>Zvykejte si, pánové. Asi to teď zažijete často.</emphasis></p>
<p>Ministr i generál se začali věnovat svým komunikátorům a Georg klesl do křesla. Zadíval se na obrazovku, která stále ukazovala algorskou flotilu. Jak dlouho na to bude muset koukat… myšlenku přerušilo zazvonění komunikátoru na stole.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo, plukovník Daniels. Dostali jsme žádost z císařovy vlajkové lodi ohledně nákladu pro Její Výsost.“</p>
<p>„Cože?“ Georg se napřímil. „Jakého nákladu?“</p>
<p>„Císař chce poslat další člun, který odveze všechna zavazadla lady Viktorie. Ovšem potřebuje znát přibližnou váhu a objem.“</p>
<p>„Proč?“ Georg přivřel oči. „Aby věděl, kolik času zabere je prohledat? Proč se mnou vlastně nemluví osobně?!“</p>
<p>„On… je prý zaneprázdněn přípravami na obřad,“ Danielsův hlas zněl vystrašeně. „Mám vyřídit, že pokud si budete přát konzultovat každou maličkost, bude Její Výsost muset déle čekat na svatbu a jeho lodě setrvají delší dobu na dostřel Viridianu.“</p>
<p>Georg sevřel područky křesla. Vyděrač. Nic jiného, špinavý, prohnaný vyděrač.</p>
<p>„Dobrá. Ať tu svou loď pošle, nechám zavazadla Její Výsosti připravit. Řekněte, že množství bude odpovídat významu její osoby, asi jako velikost císařovy flotily,“ po Georgových rtech se mihl studený úsměv.</p>
<p>„Ano, Veličenstvo,“ v Danielsově hlase byla patrná úleva.</p>
<p>„A uvědomte císaře, že Viktorie trpí silnou vortexovou nemocí, pokud to náhodou od svých špiclů neví. Léky ji nechám poslat se zavazadly.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Georg se otočil na Gleasona. „Sežeňte sluhy, klidně i vojáky, ať zabalí Viktoriiny věci z komnat. A myslím <emphasis>všechny</emphasis>, šatník, obrazy, nábytek i koberce. Máte volnou ruku, hlavně ať je to pořádně, a ne dřív, než začne obřad. Uvidíme, kolik beden stihnou Korwarianovi poskoci vypáčit. Léky chci do diplomatické schránky, zapečetěné na Viktoriin sítnicový obraz.“</p>
<p>„Rozkaz,“ generálovou tváří se mihl závan škodolibé radosti.</p>
<p>„Sehnal jsem právního experta, kterého jste žádal,“ ohlásil Antonius. „Je na cestě.“</p>
<p>„Dobře. Až přijde, dejte mu podepsat slib mlčenlivosti a seznamte ho se situací. Pak mě zavolejte.“</p>
<p>„Rozumím. Vy…“</p>
<p>„Já budu u sebe. Jdu psát vyjádření paláce pro veřejnost.“</p>
<p>„Aha,“ generál soustrastně přikývl. „Hodně zdaru, Veličenstvo.“</p>
<p>„Děkuji.“</p>
<p>Napřed použije boxovací pytel a pak zkusí vypotit něco vhodně diplomatického a co nejmíň vylhaného. Georg si v tom směru nedělal iluze. Pro viridianský tisk bude tohle událost roku a nepochybně si ji vyloží víceméně přesně tak, jak opravdu proběhla. V duchu už viděl komentáře, soustrastné poznámky, volání po hlavách členů vlády i armádního velení. Nemluvě o tom, co přijde za pár dnů z Menabaranu… pevně zaťal zuby.</p>
<p>Boxovací pytel první.</p>
<p>Když zazvonil komunikátor, Georg seděl v křesle a zíral na poloprázdnou obrazovku. Nenapsal ani půl strany, každá věta mu přišla horší než předcházející. S bolestným pocitem si vzpomněl, že tohle vždycky vyřizovala Viktorie…</p>
<p>„Ano?“ nepřítomně zvedl komunikátor. „Co je?“</p>
<p>„Veličenstvo, svatební obřad má začít za půl hodiny,“ ozval se hlas Norberta Gleasona. „A doktor Vidal vás očekává. Jste v pořádku, pane?“</p>
<p>„Ano,“ Georg spolkl kletbu. „Hned přijdu.“</p>
<p>Kam se, ksakru, poděl ten čas? Vstal a rezignovaně vypnul počítač. Nakonec, může to hodit na krk Anabell, od čeho má jinak asistentku?</p>
<p>Doktor Vidal byl menší postavy, s počínající pleší. Se starožitnými hodinkami připnutými ke klopě na míru ušitého obleku a lehce ustrašeným výrazem připomínal spíš účetního než právníka.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo,“ hluboce se uklonil. „Je mi nesmírnou ctí…“</p>
<p>„V pořádku,“ přerušil ho Georg. „Bez formalit – seznámili vás se situací?“</p>
<p>„Ano, Veličenstvo,“ Vidal se rozpačitě rozhlédl. „A sice chápu, co očekáváte, ale bojím se, že to nebude snadné. Z toho, co jsem dosud slyšel, nevidím žádný čin, který by se dal kvalifikovat jako právně nepřijatelný.“</p>
<p>„Vážně?“ zavrčel Antonius. „Odkdy není vydírání trestné?“</p>
<p>„Jaké vydírání, pane ministře? Algorský císař přece neřekl přímo, že nás napadne, pokud se za něj Její Výsost neprovdá.“</p>
<p>„Ale z kontextu to vyplývalo jasně!“</p>
<p>„Kontextové souvislosti nejsou právně závazný akt. Algorský císař princeznu nenutil. Žádné výhrůžky, poskytl i čas na rozmyšlenou, souhlasila…“</p>
<p>„S válečnou flotilou nad hlavou!“</p>
<p>„Císař prohlásí, že chtěl ukázkou síly jen udělat dojem na svou nastávající. Takové vysvětlení soud akceptuje, už proto, že pro princeznu poslal jediného muže. To sotva lze označit za únos.“</p>
<p>„Ale co…“</p>
<p>„Stačí,“ přerušil čím dál vzteklejšího ministra Georg. „Chápu, doktore. Na tohle všechno si dal Korwarian pozor, teď jde o to, co se stane dál. Chci, abyste sledoval průběh toho obřadu. Všímal si detailů, každé drobnosti, která by případně šla použít k anulování toho sňatku. Jasné?“</p>
<p>„Ano, Vaše Veličenstvo. Udělám, co půjde, ale nevím, zda…“</p>
<p>„Přenos začíná!“ hlas generála Gleasona advokáta přerušil, oči všech se upřely na obrazovku.</p>
<p>Velká, bílá místnost s klenutým stropem a oválnými okny. Kdyby za nimi nebyla vidět vesmírná prázdnota, skutečně mohla připomínat katedrálu. Za prostým oltářem ozdobeným květinami stál důstojně vypadající kněz v bílém rouchu a dva ministranti. Nechyběl ani rudý koberec ke dveřím. Ty se otevřely, hudba začala hrát, jenže místo svatební melodie to připomínalo spíš vojenský pochod.</p>
<p>Andrej Korwarian měl oblečenou slavnostní uniformu. Na hrudi se mu leskly medaile, třebaže byl v tomto směru překvapivě umírněný, nebylo jich víc než pět. Postavou byl vyšší než Viktorie, která v bílých šatech se závojem a vlečkou vypadala nádherně, právě závoj však bránil rozpoznat její tvář. Za nimi vstoupili svědci, na císařově straně kulhavý chlap o holi, na Viktoriině nějaký šedivý admirál. Zatraceně, to jsem měl být já, blesklo Georgovi hlavou, <emphasis>já</emphasis> měl vést sestru k oltáři… jenže Viktorie měla nejspíš pravdu, to by nemuselo dopadnout dobře. Už jen proto, že by se nejspíš neudržel a tomu lumpovi rovnou jednu vrazil.</p>
<p>„Sešli jsme se dnes v tento slavný den, abychom spojili životy těchto dvou lidí, Jeho Veličenstva Andreje Leopolda Korwariana a princezny Viktorie Terezy Talminis,“ začal kněz známou formuli. Georg zaťal zuby, ale nutil se pozorně naslouchat každému slovu. Když došlo na frází, <emphasis>pokud je přítomen někdo, kdo může říct něco proti tomuto sňatku</emphasis>, Georg málem vyprskl. Obřadu kromě svědků přihlíželo jen pár císařových stráží, mezi kterými poznal Reeda. Dohromady tam nebylo ani deset lidí a všichni se tvářili spíš jako na pohřbu. Tahle svatba vypadala přesně na to, co skutečně byla. Mizerně sehraná fraška.</p>
<p>„Ano,“ odpověděl císař na poslední otázku. Antonius zaklel, Norbert Gleason zachoval netečný výraz, zatímco kněz pokračoval. Zbývalo jen jediné.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Viktoriin hlas se zachvěl, ale odpověď byla zřetelná.</p>
<p>„Z moci mně svěřené Jediným Bohem, před tímto shromážděním prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené. Prosím, vyměňte si snubní prsteny a první manželské políbení.“</p>
<p>Princezna natáhla ruku a císař jí na levý prsteníček navlékl masivně vypadající prsten. Viktorie totéž opakovala s jednoduchým kroužkem bez ozdob. Andrej zvedl Viktoriin závoj, na okamžik se jí dotkl rty – a to bylo všechno.</p>
<p>Pravá láska na první pohled.</p>
<p>Hudba spustila další hřmotný pochod, zatímco se novomanželé otočili ke svatební knize na stojanu u oltáře. Císař se zastavil, takže Viktorie musela přistoupit první. Sehnula se k podpisu, Korwarian stál těsně za ní jako vymahač dohlížející na podpis směnky. Po svém podpisu jí nabídl rámě. Společně vyšli ven, obrazovka potemněla. V salónku znovu zavládlo ticho.</p>
<p>„No, doktore?“ otázal se Georg. Pečlivě kontroloval svůj hlas, v ústech cítil palčivé sucho.</p>
<p>„Já… obávám se, že nevím,“ Vidal si nervózně mnul nos. „Ještě si projdu záznam, ale neviděl jsem nic, co by se zdálo překážkou legálnosti sňatku. Byl použit univerzalistický obřad, takže ho nelze napadnout z náboženského hlediska, pokud by Její Výsost byla odlišného vyznání…“</p>
<p>„Ještě že nevzal graciánského kněze,“ ušklíbl se Antonius. „Asi by nevypadal dost esteticky.“</p>
<p>„Chcete být vtipný?“ otázal se Georg tiše.</p>
<p>„Omlouvám se, Vaše Veličenstvo.“</p>
<p>„Ve skutečnosti, kdyby to udělal, právě to jsme mohli použít jako argument,“ namítl Vidal. „Vzhledem k faktu, že graciánský řád je na Viridianu ilegální organizací… ale bohužel. Stejně to je málo pravděpodobné.“</p>
<p>„Co?“ nechápal Georg.</p>
<p>„Že by se přímo při obřadu vyskytlo něco, čím by se dal sňatek zrušit. To se děje leda ve filmech, Veličenstvo. Poslední dobou se mezi šlechtou jako nejčastější záminka k anulaci ujalo nenaplnění fyzické podstaty manželství…</p>
<p>„Dost!“ Georg prudce vyskočil z křesla. „O tomhle nikdo necekne! Natož aby to zveřejnil a podnítil ho k <emphasis>řešení</emphasis> toho problému. Jasné?!“</p>
<p>„A-ano, Veličenstvo!“ hlesl Vidal. „Já… já chápu.“</p>
<p>„To doufám – a vy také!“ Georg přejel výhrůžným pohledem okolo, ministr i generál rychle přikývli.</p>
<p>„Přesto po vás budu chtít právní analýzu, doktore,“ Georg se nutil ke klidu. „Náklady palác samozřejmě uhradí.“</p>
<p>„Jistě, Veličenstvo. Začnu na ní pracovat okamžitě.“</p>
<p>„Výborně,“ král si jednou rukou promnul oči. „Dejte mi hodinu… řekněte ministerskému předsedovi, že ho pak přijmu.“</p>
<p>„Dobře,“ přikývl Antonius. „Také jsem dostal zprávu, že menabaranský velvyslanec žádá o…“</p>
<p>„Ten ať je radši zticha!“ Georgův vztek vyšlehl nanovo. „Postarejte se o něj, tohle je vaše práce jako ta slavná úmluva. Vlastně buďte rád, že ještě nějakou práci máte! Tohle jste nezvládli, pánové!“</p>
<p>„Rozumím,“ odvětil Antonius tiše.</p>
<p>Georg kývl a vykročil ke dveřím. Opravdu se potřeboval napít – a snad Viktorii dovolí mu před odletem ještě zavolat.</p><empty-line /><p>Viktorie Talminis-Korwarian seděla v hlubokém křesle a se sklopenou hlavu studovala své ruce. Ke dvěma prstenům přibyl na té levé další, masivnější. Profil algorského sněžného lva na něm byl vymodelován pomocí různých odstínů zlata, oko tvořil žlutý diamant. Malé umělecké dílo – symbol moci loutkové císařovny.</p>
<p>To už byl lepší ten prostý kroužek od Petrova.</p>
<p>S pocitem bolesti si uvědomila, jak hrozně chce domů, a to ještě ani neodletěli. Rozhlédla se. Kajuta byla zařízena luxusně, zároveň však v podivně neosobním stylu. Pohovka, křesla i vše ostatní bylo bílé a oblé. Žádné květiny ani dekorace, strohost tlumila jen měkká barevná světla. Viktorie se tu necítila pohodlně, ale aspoň se převlékla do svého původního oblečení, svatební šaty ležely pohozené na druhém křesle. Zadívala se na stolek vedle, kde leželo otevřené diplomatické pouzdro, krabička Vortexilu a sklenice vody. Trocha otupění tentokrát přijde vhod…</p>
<p>Uslyšela zvonění komunikátoru a vzápětí se z hladké plochy stolku vysunula obrazovka. Objevila se tvář muže v algorské uniformě. Ihned se uklonil.</p>
<p>„Má paní, spojení s palácem bylo navázáno. Jeho Veličenstvo král je na příjmu.“</p>
<p>Viktorii překvapilo, že se nepředstavil, a to oslovení… ale detaily etikety může zkoumat jindy. Bude mít asi spoustu času.</p>
<p>„Spojte nás, prosím,“ sklonila se k obrazovce. Už cítila, jak se jí po Vortexilu začíná točit hlava. Vzápětí se před ní objevila Georgova ustaraná tvář.</p>
<p>„Jsi v pořádku? Vypadáš… neublížili ti?“</p>
<p>„Ne,“ usmála se hořce. „Jenom jsem se provdala.“</p>
<p>„Vím… dostal jsem svatební smlouvu,“ zvedl ji dvěma prsty před obrazovku, jako by páchla. Viktorie kývla – stejná ležela na jejím stolku o tři kroky dál. Nažloutlý, zřejmě ručně dělaný papír, ozdobné písmo, a dokonce pečeť se skutečným voskem dodávaly tomu cáru vzhled vznešené archiválie. Formulace v něm byly jen obecné, po obřadu musela podepsat čtyři kopie, jednu nejspíš pro sebe, pak pro císaře, další pro Georga, zbylé kdovíkam… úplně stačilo cizí jméno, které tam psala.</p>
<p>Viktorie Tereza Talminis-Korwarian.</p>
<p>„Takže už odlétáte?“ promluvil Georg tiše.</p>
<p>„Prý za půl hodiny. Dobře, že ta flotila od Viridianu zmizí.“</p>
<p>Viděla, jak Georg přivřel oči. Čekala, že ji znovu vyplísní, aby myslela raději na sebe, ale ovládl se.</p>
<p>„Dostala jsi léky i se zbytkem zavazadel? Nebo ti vecpal nějaký svůj dryák?“</p>
<p>„Dostala jsem ty od tebe. Císařova doktorka mi chtěla dát své, ale odmítla jsem. Zbylá zavazadla jsem ještě neviděla, nebyl čas.“</p>
<p>„Dobře,“ kupodivu jako by se Georgovi ulevilo. „Moc mě potom neproklínej, sestřičko, vzal jsem to trochu z gruntu.“</p>
<p>„Z gruntu?“</p>
<p>„No, Jeho Veličenstvo řeklo, že si můžeš vzít cokoliv. Tak jsem vyhověl, aby se jeho lidé nenudili. Snad si nestrhnou záda při vykládání kredence.“</p>
<p>„No to…“ Viktorie si zakryla dlaní ústa. „Zbylo mi doma vůbec něco?“</p>
<p>„Tapety. Nešly sundat, ale neboj se. Nechám pokoje zas zařídit, než přijedeš na návštěvu… přijedeš, ne?“ Georg sklopil oči.</p>
<p>„Nevím. Snad… doufám,“ odvětila Viktorie tiše.</p>
<p>„Já taky. Nebo přijedu za tebou, i když generála raní mrtvice, nemluvě o vládě.“</p>
<p>„Dej mi čas, Georgu. Musím zjistit svoje možnosti. Hlavně doma udrž všechno v pořádku a dej na sebe pozor.“</p>
<p>„To spíš ty. Kdybych mohl ještě něco…“</p>
<p>Viktorie postřehla, jak Georg rychle mrká, a tenhle hovor určitě sledovali. Císařovi špiclové si nezasloužili tu radost vidět krále Viridianu brečet, ani kvůli ní, byl čas skončit.</p>
<p>„Ne, teď už je to na mně. Ozvu se, až to půjde. Držím ti palce, na shledanou!“</p>
<p>„Já tobě taky, sestřičko. Na shledanou.“</p>
<p>Viktorie přerušila spojení dřív, než někdo z nich ztratí kontrolu. Sama se třásla, v hrdle i v očích ji pálilo. Osušila je kapesníkem, zatímco obrazovka tiše zajížděla zpět do stolu. Takže tím to končí…</p>
<p>V tu chvíli se ozval zvonek u dveří, nezvykle ostrý zvuk, při kterém sebou Viktorie trhla. Chtěla být sama, ale nakonec se donutila k odpovědi.</p>
<p>„Dále!“</p>
<p>Dveře se s cvaknutím otevřely, objevila se tvář Matta Reeda.</p>
<p>„Má paní!“ zasalutoval. „Jeho Veličenstvo vás zve na velící stanoviště, abyste se zúčastnila odletu.“</p>
<p>Viktorie potlačila chuť zasténat. Andrej Korwarian zřejmě nikdy neslyšel o vortexové nemoci. Chtěla odmítnout, ale zároveň věděla, že by to nebylo rozumné. Svatbou vše teprve začínalo. Snažil se o vstřícné gesto, také ji mohl nechat zamčenou tady. A musela uznat, že kdesi hluboko cítila i špetku zvědavosti, jak asi můstek algorské vlajkové lodi vypadá.</p>
<p>„Dobrá,“ vstala. „Ukážete mi cestu, majore?“</p>
<p>„Jistě, má paní.“</p>
<p>„Ehm… to je normální?“ osmělila se mezi dveřmi. „Myslím tohle oslovení.“</p>
<p>„Ano,“ Reed se zatvářil překvapeně. „Podle předpisů je to správné oslovení císařovny.“</p>
<p>„No výborně,“ Viktorie skryla úšklebek i vše, co ji při těch slovech napadalo. „Chci vás o něco požádat. Když budeme v soukromí nebo to okolnosti dovolí, používejte jen <emphasis>madam</emphasis>. <emphasis>Má paní</emphasis> mi přijde trochu hloupé vzhledem k mému postavení.“</p>
<p>Tentokrát se jí ironii zastřít nepodařilo.</p>
<p>„Rozkaz, má… madam,“ opravil se Matt rychle.</p>
<p>Chodby vlajkové lodi vypadaly všechny stejně. Algorská označení na stěnách Viktorii nic neříkala, napadlo ji, že by tady mohla bloudit klidně celé dny. Také to tu vypadalo nezvykle prázdně, až na křižovatce o kus dál potkali dva členy posádky v uniformách. Byli zabraní do rozhovoru, ale okamžitě zmlkli, uhnuli z cesty a zasalutovali. Překvapená Viktorie postřehla jejich výraz, vypadali <emphasis>vyděšeně</emphasis>, ale proč…</p>
<p>„Jsme tady, madam,“ Matt zastavil před mohutnými dveřmi a přetrhl jí myšlenku. „Major Reed!“ promluvil hlasitě a dveře se jako květina rozevřely do stran. Viktorie si všimla, že jsou mimořádně silné.</p>
<p>Velící stanoviště bylo obrovské. Můstky viridianských lodí, které viděla během těch několika případů, kdy opravdu nebylo zbytí a musela opustit planetu, by se do tohoto vešly třikrát. Místo prosté funkčnosti zde byl kladen důraz na – trvalo okamžik, než Viktorii napadl správný výraz – <emphasis>majestátnost</emphasis>. Jako by vstoupila do trůnního sálu s vysokými křesly, dokonale vyleštěnými panely a velkým prostorem v přední části. Tam stálo na stupínku další křeslo. Opěradlo, sklon i široké područky jen podtrhovaly dojem trůnu. Andrej Korwarian z něj vzápětí vstal. Stihl si převléknout kabát, takže medaile z jeho hrudi zmizely, ovšem v pouzdře u pasu měl stále zbraň.</p>
<p>„Má paní,“ došel k ní. „Vítejte. Doufám, že na vás má loď udělala dojem.“</p>
<p>„To rozhodně,“ odvětila Viktorie slabě.</p>
<p>Až teď si všimla, že ostatní kolem – kromě císaře tu bylo asi patnáct dalších lidí – stojí v pozoru a hledí na ni s tím samým výrazem jako muži venku.</p>
<p>„Já… děkuji, pánové,“ pokusila se najít slova. Nečekají, že zařve <emphasis>pohov</emphasis>… nebo ano? Každopádně to pomohlo, všichni se uvolnili a císař jí gentlemansky nabídl rámě.</p>
<p>„Prosím, má paní. Bude mi ctí seznámit vás s řízením lodi.“</p>
<p>„Děkuji,“ zopakovala opatrně, „ale nemám příliš technický talent a léky na vortexovou nemoc ovlivňují mou vnímavost.“</p>
<p>„V tom případě není důvod odlet odkládat. Zahajte poslední fázi, <emphasis>Anneras</emphasis> a <emphasis>Kursk</emphasis> mají povolení ke skoku. Projekci!“</p>
<p>„Ano, můj pane!“</p>
<p>Dva nejbližší operátoři zintenzivnili práci a před císařovým křeslem se nehlučně odsunul kus podlahy. Viktorie musela přivřít oči, když nad ním zazářilo světlo a prostor dvou metrů uprostřed vyplnil hologram třírozměrné mapy. Projekce, které znala, většinou nebyly ani čtvrtinové. Obraz věrně zachycoval modrozelenou kouli Viridianu a algorské lodě rozmístěné kolem… v ideální pozici pro útok, došlo Viktorii. Teď se slétaly k sobě, přičemž dvě krajní náhle v záblesku světla zmizely.</p>
<p>„<emphasis>Anneras</emphasis> a <emphasis>Kursk</emphasis>, transfer proveden dle rozkazu, můj pane!“</p>
<p>Andrej Korwarian hlášení ignoroval, pohled upřený na Viktorii.</p>
<p>„Jistě vás informovali, že mé lodi disponují novou variantou Lawrencova pohonu, má paní. Můžeme provést skok k majáku Leoben a odsud přímo na Algor bez zastávek s výrazně nižší časovou ztrátou. Křižníky <emphasis>Anneras</emphasis> a <emphasis>Kursk</emphasis> jsem poslal první. Vlajková loď bude následovat, pak ostatní plavidla.“</p>
<p>„Rozumím,“ Viktorie uvažovala, proč jí to vlastně říká? Nechce, aby si myslela, že tu zbytek flotily nechá s rozkazem zahájit na Viridian palbu minutu potom, co zmizí?</p>
<p><emphasis>Udělal by vážně něco takového?</emphasis></p>
<p>Než tu úvahu stihla domyslet, promluvil jeden z důstojníků.</p>
<p>„Hotovo, můj pane. Výpočet dokončen, stanoviště zabezpečena.“</p>
<p>„Dobrá. Vzhledem k vašim zdravotním potížím byste se měla posadit, má paní,“ Andrej Viktorii nasměroval ke svému křeslu. Ta do něj klesla s opravdovou úlevou, automaticky se přizpůsobilo jejímu tělu… postřehla pár značně udivených pohledů.</p>
<p>„Zahajte transfer!“</p>
<p>„Rozkaz, můj pane. Inicializuji vortexovou matrici. Transfer za tři… dva… jedna… teď.“</p>
<p><emphasis>Cvak!</emphasis></p>
<p>Zlomek vteřiny trvající záblesk.</p>
<p>Vše kolem jako by se na okamžik převrátilo vzhůru nohama a zase zpět. Dojem pohybu, přestože se nic nepohnulo, nutkavý pocit změny, přestože všechno zůstalo na místě. Viktorie rychle mrkala, najednou jí hučelo v uších a jen z dálky slyšela hlas.</p>
<p>„Transfer dokončen, můj pane. Temporální deficit minus devět dnů, sedm hodin jednatřicet minut, prostorová odchylka žádná celá nula patnáct. Žádná hlášení o škodách.“</p>
<p>„Vzdalte se na bezpečný dosah. Zahajte výpočty pro další…“</p>
<p>Andrejův hlas pokračoval, ale Viktorie ho nevnímala. Hukot v uších se změnil v dunivý řev. Svět se slil do kaskády šmouh a vzápětí přišel nával hrůzy, iracionální, nekontrolovatelné paniky.</p>
<p><emphasis>Co tady dělám?!</emphasis></p>
<p><emphasis>Kde to jsem?!</emphasis></p>
<p><emphasis>Pomoc!</emphasis></p>
<p>Chytila se opěrky křesla a vyskočila, ale okamžitě se jí podlomily nohy. Upadla, něčí ruka ji zachytila za paži. Viktorie se snažila vytrhnout, ale v ten moment se přidal prudký nával nevolnosti. V ústech cítila žluč, hlava jako by měla v další sekundě vybuchnout.</p>
<p>„Zavolejte moji lékařku. Okamžitě!“</p>
<p>Hlas, ostrý, ale bez emocí. Zněl jaksi povědomě. Víc si nestihla uvědomit.</p>
<p>Další záchvat křeče jí zkroutil tělo a pak přišla tma.</p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Kapitola 2</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Menabaran</strong></p><empty-line /><p>Nikola Vanbergová stála a s lokty opřenými o masivní zábradlí hleděla dolů. Zábradlí tvořilo vrchol mohutné zdi, která z opačné strany příkře klesala do dvacetimetrové hloubky k mořské hladině. Vládlo bezvětří, voda měla modrozelenou barvu a v místě, kde vlnky narážely na úpatí, se tvořily chomáčky bílé pěny. Město, lidé kráčející po nábřežní ulici okolo i celý Menabaran jako by se zmenšili do těch vlnek, do vody plynoucí jako samotný čas… čas, který bohužel neměla.</p>
<p>S povzdechem se narovnala – nepotřebovala hodinky, aby poznala, že už měla být doma. Stiskla knoflík na ovládacím náramku a antigravitační vozík vedle ní se vznesl nad chodník i se dvěma velkými nákupními taškami. Následoval by ji automaticky, ale Nikola přesto raději popadla držadlo a zahnula od nábřeží k Jižnímu sídlišti. Na veřejnou dopravu neměla náladu, všechny raily budou v tuto dobu přecpány a taxi stálo příliš peněz, stejně jako donáška nákupů do domu. Dávno si zvykla šetřit na maličkostech.</p>
<p>Na širokém bulváru napříč Jižním sídlištěm bylo rušno jako v úle, snad ještě víc než jindy ve stejnou dobu. Pětimetrové reklamní obrazovky obsypávající stěny mrakodrapů chrlily stále nové aktualizované údaje volebních výsledků. V obou pruzích se začínaly tvořit zácpy aeroaut. Chodníky pro změnu přetékaly lidmi, spěchajícími a lhostejnými. Nikole věnoval pohled jen otrhaný bezdomovec v jednom z bočních průchodů. Natáhl ruku se špinavými, nazelenalými lůžky olámaných nehtů, typickým znakem užívání Nebíčka, ale Nikola ho ignorovala. Měla jiné starosti.</p>
<p>U dvou volebních stanovišť s biometrickou identifikací, která minula, se tísnily fronty, průzkumy předpovídaly rekordní účast. Nikolu volby ani bláznění kolem nezajímalo.</p>
<p>Zastavila se v jednom z klidnějších míst u obrazovky s reklamou na nový iCom, která vzápětí rozeznala ženu a přepnula se na novou značku parfému. Nad ní běžely stále dokola proužky nejnovějších zpráv.</p>
<p><emphasis>VIRIDIANSKÁ PRINCEZNA UNESENA!</emphasis></p>
<p><emphasis>DALŠÍ ALGORSKÁ AGRESE!</emphasis></p>
<p>Nikola zavrtěla hlavou – co je jí po nějaké princezně – a stočila zrak na Vládní věž, tyčící se na jihu o dva bloky dál. Velkolepá jehla ze sluncem ozářeného skla a oceli, stoupající k nebi jako raketa, která kdysi při Exodu všechny odvezla sem… nebo prostředníček vystrčený na obyvatele Artipole těmi nahoře. Nikola se už hodně dlouho přikláněla k druhému výkladu.</p>
<p>Sevřela držadlo vozíku a znovu vykročila. Za sebou uslyšela bzučení. Zrychlila krok, ale automatická kamera velikosti pomeranče ji snadno dohnala, zakroužila a zůstala viset kousek před jejím obličejem.</p>
<p>„Občanko, vyjádřete prosím svobodně názor průzkumu volebních výsledků agentury MediaFist,“ spustil umělý hlas. „Domníváte se, že incident na Viridianu posílí šance Avriana Danna na vítězství?“</p>
<p>„Nevím!“ odsekla Nikola. „Je mi to fuk, leť se utopit!“</p>
<p>„Agentura MediaFist vám děkuje za cenný názor a omlouvá se za vyrušení, občanko!“</p>
<p>Kamera odbzučela otravovat lidi na druhé straně ulice a Nikola konečně spatřila klenutý vchod věžáku s poetickým názvem Zlatá brána.</p>
<p>Prošla skleněnými otočnými dveřmi atria a zastavila se, aby si bezpečnostní kamera na stropě uprostřed mohla prohlédnout její tvář. Přitom vychutnávala chvilku úlevy, ticha i čistého vzduchu.</p>
<p>„Příjemné odpoledne, obyvatelko Nikolo Vanbergová,“ promluvil další umělý hlas, tentokrát o poznání příjemnější ženský alt. „Ve vaší schránce se nachází dvě nové zásilky. Váš příbytek opustila během vaší nepřítomnosti jedna prověřená osoba v čase dvě hodiny osm minut před současným okamžikem.“</p>
<p>Nikola rázem zpozorněla. „Dotaz. Kdo byla ta osoba?“</p>
<p>„Občanka Sarah Grahamová, certifikovaná pečovatelka druhé třídy.“</p>
<p>Nikola ztuhla. To snad nebyla pravda! Ta baba měla zůstat, dokud se nevrátí. Měla to ve smlouvě… takže Natalie je už dvě hodiny sama.</p>
<p>Úlevu rázem vystřídal strach. Nikola doběhla ke stěně vyzdobené imitací mramorových dlaždic. Přitiskla palec na skener schránky se svým jménem, zevnitř vypadla plastová obálka s poblikávající úřední pečetí a reklamní vzorek nějakého krému. Hodila oboje navrch vozíku a zatlačila ho do kabiny výtahu, zatímco hlas domovního systému za ní vítal dalšího příchozího.</p>
<p>„Vanbergová Nikola! Byt čtyřicet sedm!“ promluvila rychle.</p>
<p>Hlas se jí třásl tak, až se lekla, že ho systém nerozpozná. Výtah se rozjel a Nikola ho v duchu zoufale popoháněla. Dvě hodiny. Grahamová zasloužila uškrtit!</p>
<p>Konečně se kabina otevřela. Dlouhá chodba zdobená závěsnými koši se zelenými květinami, okna, ze kterých byla vidět i Vládní věž… nic z toho Nikolu nezajímalo. Doběhla ke třetím dveřím a přitiskla oko ke čtečce skeneru. Bliknutí ji pokaždé bolestně oslnilo, ale na číselný kód by si teď snad ani nevzpomněla.</p>
<p>Zámek cvakl a Nikola vpadla do předsíně. Vozík s nákupem nechala stát venku, rychle se rozhlížela na všechny strany…</p>
<p>Nic.</p>
<p>Nikde nic nehořelo, neteklo ani bezvládně neleželo. Všechno vypadalo normálně, její sestra Natalie seděla klidně u stolu s hlavou skloněnou, až jí dlouhé blond vlasy padaly okolo tváře na desku. V levé ruce držela tužku, která se rychle míhala po papíru. Přestala jen na okamžik, když zvedla hlavu.</p>
<p>„Ahoj, Niki.“</p>
<p>Hlas zněl bezbarvě a lhostejně, jako by současně přemýšlela o něčem úplně jiném. Nikola přivřela oči. Úlevou se jí až zatočila hlava, musela se opřít rukou o stěnu.</p>
<p>„Ahoj, Nat. Jak… jak bylo?“ vypravila ze sebe. Natalie pokrčila jedním ramenem.</p>
<p>„Dobře. Půjdeme do kina na Dieterův pád?“</p>
<p>Teď už hlavu nezvedla a Nikola začala zase dýchat.</p>
<p><emphasis>V pořádku. Všechno hezky při starém. Nic se neděje. Vůbec nic.</emphasis></p>
<p>„Už jsme tam byly,“ odvětila a zamířila zpátky pro vozík. „Pamatuješ? Moc se ti to líbilo.“</p>
<p>Méně už lidem okolo, kterým sestra při premiéře nahlas odříkávala dialogy pět vteřin před herci.</p>
<p>Natalie zvedla hlavu od kresby a zamyšleně vraštila čelo.</p>
<p>„To už bylo?“</p>
<p>„Jo. Před dvěma týdny.“</p>
<p>„Vážně? Myslela jsem, že zítra. Chtěla bych to vidět znova.“</p>
<p>„Možná je už na síti kopie. A když ne, zjistím, kde promítají,“ slíbila Nikola. Na tom patetickém blábolu byly ve skutečnosti už třikrát. Povídat to Natalii ale nemělo cenu a za to, že vydržela dvě hodiny sama bez katastrofy, si odměnu zasloužila. Pokud ovšem nedošlo ještě k jiným věcem.</p>
<p>„Poslyš, Nat, kde je paní Grahamová?“</p>
<p>„Odešla. Už se nevrátí.“</p>
<p>„Proč?“ Nikolino podezření zesílilo.</p>
<p>„Povídaly jsme si.“</p>
<p>„O čem? Snad jsi jí neříkala, kdy umře?“</p>
<p>„Ne. Zlobila by ses.“</p>
<p>„Dobře,“ Nikola spokojeně kývla. „Mysli na to, Nat. Neříkej nikomu, co dřív dělal. A hlavně neříkej, kdy umře, ani jak. Věř mi, lidi tohle <emphasis>nechtějí</emphasis> vědět, ani když se ptají.“</p>
<p>„Já vím,“ Natalie se bezelstně usmála. „Vážně jsem jí neřekla, kdy umře. Řekla jsem jí jenom o nádoru.“</p>
<p>Nikola zvedla zrak ke stropu. S kamenným výrazem obličeje v duchu odříkávala názvy prvních deseti ulic v bloku, protože vztek tady nic nespravil. Devátá pečovatelka tenhle rok. Nebo desátá? Ani si už nevzpomínala. První zvládly pár dnů, než se pod různými záminkami vypařily, později se po mnoha rozmluvách s Nat interval prodloužil na týdny, ale déle než měsíc nevydržela žádná. Pokud se Natalii některá znelíbila, uměla dosáhnout jejího odchodu velice rychle, ale vlastně na tom nezáleželo, protože nechtěné poznámky o minulosti či budoucnosti fungovaly stejně spolehlivě jako chtěné.</p>
<p>„Dobře, Nat,“ promluvila Nikola klidně. „Tak tohle pravidlo ještě opravíme. Nikomu nebudeš říkat, kdy a jak umře, co dřív dělal ani jaké nemoci dostane. Nádory, chřipka, virus Eschen – nic. Dobře?“</p>
<p>„Dobře, Niki.“</p>
<p>Chvíle zamyšleného ticha.</p>
<p>„A o dětech mluvit můžu?“</p>
<p>Další chvíle ticha. Dalších deset ulic. Nikolu napadlo, že by se už mohla začít živit jako turistický průvodce.</p>
<p>„To promyslíme. Každopádně žádná smrt. Žádné nemoci. <emphasis>Nikdy</emphasis>.“</p>
<p>„Dobře, Niki.“</p>
<p>Jenže Natalie už byla znovu skloněná ke kresbě. Kdoví, jestli si z toho nařízení bude něco za deset minut pamatovat. Nejspíše ne, anebo dojde k závěru, že se tahle rozmluva odehraje až někdy za týden, a není tedy třeba si s ní zatím dělat hlavu.</p>
<p>„Co kdybys mi tady trochu pomohla? Můžeš aspoň přendat ty věci do ledničky?“</p>
<p>Natalie vstala bez protestu, ale i bez valného nadšení. Dotáhla vozík před velkou lednici a začala do ní skládat obsah tašek. Domovní systém při tom načítal druh i množství zboží a změny promítal na displej ve dveřích. Každá položka byla potvrzena pípnutím, ale Nikola ho nevnímala, protože věnovala pozornost kresbě na stole.</p>
<p>Jako obvykle Natalii nestačila plocha papíru, takže čáry pokračovaly přes okraj i na plastovou plochu. Když vstala, list se posunul a Nikola ho musela vyrovnat zpátky do bílého obdélníku, aby rozeznala celý obraz, nakreslený jen tužkou, přesto zřetelný skoro jako fotografie. Centrální náměstí s Vládní věží… nebo to, co z ní zbylo. Elegantní jehla byla ve dvou třetinách zlomená, až připomínala rozbitý rampouch. Ze zubatého zbytku stoupal hustý dým. Místo věžáků zely jen mělké krátery s hladkými, sklovitými stěnami obklopené hromadami dýmajících ruin, sem tam trčela do výšky osamělá obvodová zeď. Náměstí bylo zavalené sutinami, ze kterých se zvedaly vraky aeroaut, místy šlehaly plameny… a bylo tu ještě něco. Vznášelo se to mezi dýmem, divné, nezřetelné věci, které Nikola nemohla rozeznat, ale fungovaly jako perfektní třešnička na děsivém dortu…</p>
<p>„Jé, vafle!“</p>
<p>Nikola zvedla hlavu – sestra stála u ledničky s balíčkem v ruce a úsměvem od ucha k uchu.</p>
<p>„Jo,“ kývla nepřítomně. „Kdy jsi vlastně jedla naposled?“</p>
<p>„Naposled?“ Natalie soustředěním znovu nakrčila obočí. „Předevčírem… ne. Zítra?“</p>
<p>„Jasně,“ povzdechla si Nikola. „Tak si teď dáme oběd. Vypadáš už zas jako kostra.“</p>
<p>„Kostra?“ Natalie se zamračila. „Samé kostry v šatech. A voda zezelená, bude se kouřit…“</p>
<p>Nikola se zarazila, ale hned zase vydechla.</p>
<p>„To už bylo, Nat.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Jo. Když bouchla ta chemička před osmi lety. Byly jsme tam s tátou.“</p>
<p><emphasis>Chyba!</emphasis></p>
<p>Nikola si to uvědomila ve stejné chvíli, kdy Natalie vyděšeně ztuhla s očima upřenýma na dveře.</p>
<p>„Táta… kde je?!“</p>
<p>„Nikde,“ Nikola rychle vstala. „Jenom klid, Nat, táta už umřel. Jsme samy, je to v pořádku!“</p>
<p>Pět zlých, tichých vteřin. Nataliin pohled. Strach a zmatek, bezmocná snaha najít pevný bod v chaosu. Pak ostražitá úleva.</p>
<p>„Dobře, Niki. Už… už jsme obědvaly?“</p>
<p>„Ne,“ Nikola Vanbergová pomalu vydechla. „Teď budeme. Všechno je fajn.“</p>
<p>Ze všech sil se snažila zapomenout na kresbu na stole. Jasně.</p>
<p>Všechno bylo úplně, naprosto fajn.</p><empty-line /><p>Kuchyňský stůl byl naštěstí dost velký, aby si k němu mohly obě sednout a nerozmazaly obrázek – Natalie nesla smývání a vyhazování svých výtvorů hodně nelibě, zdi bytu o tom mohly vyprávět. Teď žvýkala jednu vafli za druhou, pusu umazanou od marmelády, a jindy by se tomu Nikola aspoň usmála, ale dnes ne. Cítila, že příval dnešních katastrof uprchlou pečovatelkou zdaleka neskončil, a už také tušila, čím bude pokračovat.</p>
<p>Natáhla se po úřední obálce a otevřela ji.</p><empty-line /><p><emphasis>Občanko Nikolo Vanbergová!</emphasis></p>
<p><emphasis>Úřad Veřejného zdraví města Artipol Vás tímto vyzývá, abyste se do jednoho měsíce od doručení této zprávy dostavila se svěřenou osobou Natalií Vanbergovou do Zdravotního střediska k přezkoumání tělesného i duševního stavu výše uvedené svěřené osoby. Pokud tak neučiníte ve výše uvedeném termínu, bude dle platného nařízení vlády neprodleně přerušeno poskytování pečovatelského příspěvku v souladu se zákonem číslo…</emphasis></p><empty-line /><p>A tak dále a tak dále. Nikola dopis se zaťatými zuby odhodila stranou. Výborně, ještě tohohle trochu.</p>
<p>„Něco se stalo, Niki?“ Natalie se zarazila s vaflí na cestě k ústům.</p>
<p>„Nic,“ mávla Nikola rukou v předstírané bezstarostnosti. „Jen tě chce vidět doktor.“</p>
<p>„Doktor Stens?“</p>
<p>„Ne. Doktoři ve středisku, ale to bude v pořádku. Nemusíš se…“</p>
<p>Vafle vypadlá z prstů s mlasknutím přistála na zemi marmeládou dolů. Natalie vytřeštila oči.</p>
<p>„Budu nahá?!“</p>
<p>„Jako při prohlídce? Ne, teď už…“</p>
<p>„Ne! Seberou nám šaty… pustí vodu… dají injekce…“</p>
<p><emphasis>Prásk!</emphasis></p>
<p>Převrácená židle dopadla na podlahu, když Natalie vyskočila, v obličeji výraz absolutní paniky. Dalším krokem šlápla do vafle na podlaze a hnala se pryč.</p>
<p>„Natalie, počkej!“ vykřikla Nikola. Rozběhla se za sestrou, ale pozdě. Dostihla ji až v jejím pokoji, na obvyklém místě. Nacpanou v koutě mezi postelí a skříní, přitisknutou ke zdi. Hlava mezi rameny, ruce pevně zkřížené na prsou, kolena přitažená k břichu. Vytřeštěné oči v bledém obličeji. Mělký dech, křečovitý třas.</p>
<p>„Nat, to nic, slyšíš!“ Nikola se snažila sestru vytáhnout, jenže ve stísněném prostoru na ni stěží dosáhla. Nakonec se jí to podařilo jen s velkou námahou.</p>
<p>„Jsem tu s tebou, slyšíš? Nic se ti nestane, jsem tu!“</p>
<p>Žádná reakce. Nataliin pohled plaval kdesi v prázdnu, třas neustával. Nikola se rozběhla do koupelny. Skříňka s léky byla napojena na domovní systém, který upozorňoval na čas i dávkování a mimo interval ji udržoval zamčenou. Nikola se nutila ke klidu – ničemu nepomůže, když se teď k Natalii přidá. Zadala nouzový kód. Otevřela a rychle přehrabovala obsah. Perconal, Sinestezin, Duliconat, Apotril. Antidepresiva, relaxanty, stimulanty, léky na podporu chuti k jídlu. Dost na týdenní závoz feťáckého brlohu. Tentokrát to vypadalo na normální záchvat, takže vytáhla balíček malých červených náplastí, odtrhla obal a přilepila dvě Natalii na zápěstí. Pak už ji mohla jen držet a čekat.</p>
<p>Bez léků Natalie dokázala v současném stavu zůstat, dokud nezkolabovala žízní. Nikola si přitom nevybavovala nic z toho, o čem sestra předtím mluvila – takže nejspíš zase Axis. Nalili toho do nich tolik, že první dva týdny o sobě prakticky nevěděla. Kdoví, co s nimi v té době dělali.</p>
<p><emphasis>Anebo se to teprve stane?</emphasis></p>
<p>Z té myšlenky jí polil mráz.</p>
<p>„No tak, Nat!“ zkusila to opatrně znovu. „Všechno je v pořádku, slyšíš?“</p>
<p>Natalie pomalu otočila hlavu.</p>
<p>„Niki?“</p>
<p>„Jsem tady. Přímo u tebe.“</p>
<p>Natalie se zaraženě zadívala na zápěstí. Polštářek náplasti už změnil barvu z původní červené na zelenou.</p>
<p>„Já… zase?“ Natalie provinile sklopila oči. „Vyděsila jsem se.“</p>
<p>„Jo, trochu,“ souhlasila Nikola pokud možno ledabyle.</p>
<p>„To ti doktoři!“ V Nataliině tváři se znovu objevil strach. „K žádným nepůjdeme.“</p>
<p>Nikola netušila, zda to byla otázka či prohlášení, ale stejně mohla říct jen jedno.</p>
<p>„Dobře, Nat. Nepůjdeme. A teď bys měla dojíst ty vafle.“</p>
<p>„Jasně, Niki.“</p>
<p>Natalie se začala sbírat ze země. Vypadala už skoro normálně, za chvíli si na záchvat ani nevzpomene, a Nikola spolkla výčitky ze lži – ovšem že půjdou. Jednoduše <emphasis>musely</emphasis>. Bez státního příspěvku by si nemohla udržet zabezpečený byt ani práci z domova. Daňové poradenství zas tolik neneslo, a další šťastná náhoda, kdy z Natalie vypadl burzovní tip, který měl skutečnou cenu, byla mírně řečeno nepravděpodobná. Jak ale Natalii za pouhý měsíc připraví na tu kontrolu, bylo ve hvězdách. Bude se muset poradit se Stensem – a sehnat novou pečovatelku.</p>
<p>Doprovodila sestru zpátky ke stolu, přičemž úspěšně rozšlapaly po podlaze zbytky vafle. Než dojedly, Natalii se do tváře vrátila barva.</p>
<p>„Za chvíli začnou seriály. Zapnu televizi, jo, Niki?“ navrhla a Nikola ponořená hluboko do neveselých úvah přikývla.</p>
<p>„Klidně.“</p>
<p>Natalie rukama pořád ulepenýma od marmelády klepla do tlačítka ovladače a velká obrazovka na opačné stěně místnosti se rozzářila.</p>
<p><emphasis>„…index důvěryhodnosti vládní strany poklesl o dvanáct procent. V souvislosti s Viridianskou krizí se očekává další odliv dosud nerozhodnutých voličů k…“</emphasis></p>
<p><emphasis>„…premiér Valer označil sňatek za bizarní frašku a odsoudil absolutistický systém algorské vlády. Zároveň pohrozil odvetnými kroky, pokud se Andrej Korwarian pokusí situace zneužít pro…“</emphasis></p>
<p><emphasis>„…stále není známa totožnost občanky, která poskytla varování před chystaným teroristickým útokem na sídlo naší stanice…“</emphasis></p>
<p><emphasis>„…korporace GenetiX oznámila úspěšnou genetickou rekonstrukci plejtváka obrovského, dalšího vymřelého tvora Země, jehož DNA…“</emphasis></p>
<p><emphasis>„…odborů protestuje proti další vlně propouštění v řadách policie…“</emphasis></p>
<p><emphasis>„…nyní na naší hudební stanici vyslechněte nejnovější…“</emphasis></p>
<p>„Počkej, Nat!“ Nikola prudce zvedla hlavu. „Vrať to!“</p>
<p>„Proč?“ ohrnula Natalie nos, ale Nikola postřehla, jak se jí ve tváři na okamžik opět mihl provinilý výraz. „Je to nuda.“</p>
<p>„Já to chci slyšet,“ Nikola se rychle natáhla po ovladači.</p>
<p><emphasis>„…popsala její přesné umístění, což bezpečnostním silám umožnilo zasáhnout a zneškodnit nálož pouhých pár minut před explozí. Premiér Valer vyjádřil zachránkyni vděčnost celého národa a společnost DiaVision pro ni přislíbila odměnu padesáti tisíc kreditů, stejnou jako za dopadení pachatele. Všechny osoby, které se o ni dosud přihlásily, byly však odhaleny jako podvodníci neschopní zopakovat detaily varovného vzkazu. V důsledku toho zdroje blízké policii poukazují na možnost, že varování poskytl někdo ze samotných spolupachatelů chystaného zločinu.“</emphasis></p>
<p>Nikola ztlumila zvuk a upřeně se zadívala na sestru.</p>
<p>„Udělala jsi to ty?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>Začít se takhle brzy po záchvatu hádat znamenalo jen koledovat si o další, ale Nikola přesto zvýšila hlas.</p>
<p>„Natalie, nezlob mě! A nelži mi. Byla jsi to ty, kdo dal… nebo dá varování před tím výbuchem?“</p>
<p>Natalie sklopila oči. „Jo, Niki. Chtěla jsem pomoct. Jsi naštvaná?“</p>
<p>„Ne, Nat, nejsem,“ snažila se Nikola ovládnout. Ostatně, za co se měla zlobit? Že sestra zabránila chaosu v celém městě a možná zachránila pár lidí?</p>
<p>„Ale jsi! Vidím to,“ Natalie sklopila oči. Teď to vypadalo, že se namísto strachu rozbrečí. „Už to neudělám, vážně.“</p>
<p>„Ne,“ Nikola si ji rychle přitáhla za ruku k sobě. „Koukej na mě. Dobře, <emphasis>trochu</emphasis> se zlobím, ale ne pro to, co jsi udělala. Zlobím se, že jsi mi nic neřekla, předtím ani pak.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Jo, vážně. Příště… až budeš chtít něco takového dělat a budeš si <emphasis>fakt</emphasis> jistá, povíš mi o tom. Vymyslíme, jak na to, aby to bylo bezpečné. Odkud jsi vlastně volala? Doufám, že ne z naší linky.“</p>
<p>„Vzala jsem komunikátor paní Grahamové. Vážně se nezlobíš?“</p>
<p>„Ne, udělala jsi dobře,“ Nikole se ulevilo. Kdyby policie hovor vysledovala, seděla by už baba Grahamová v cele a ony dvě taky.</p>
<p>„Tak si vyzvedneme tu odměnu?“ Natalie se konečně usmála.</p>
<p>„Ani náhodou!“ Nikola nadskočila. „Copak jsi neslyšela? Myslí si, že ten, kdo volal, tam tu bombu sám dal!“</p>
<p>„Ale to není pravda. Byl to chlap, měl žluté vlasy a červenou kombinézu.“</p>
<p>„Já vím, Nat. Problém je, že to vím <emphasis>jenom</emphasis> já. Cizí lidi ti nebudou věřit… možná doktor Stens, ale jemu pak taky nikdo.“</p>
<p>„Jo. Cizí lidi jsou <emphasis>zlí</emphasis>,“ Natalie se schlíple svalila na pohovku, čelem od ní, a Nikoly se zmocnil pocit, že nakopla štěně, protože se snažilo přinést jí do postele kost.</p>
<p>„Koukej, už jsem ti to vysvětlovala,“ znovu ji vzala za ruku. „Dělat správné věci je třeba. Ale není třeba, aby kdekdo věděl, že jsme to my.“</p>
<p>„Dobře, Niki. A uděláme něco i s ním?“</p>
<p>Natalie ukázala hlavou k holovizi. Zvuk byl stále ztlumený, ale prostor před emitorem zabíral dokonale oblečený mladý muž s ulíznutými tmavými vlasy a modrýma očima. Nikola sáhla po ovladači.</p>
<p><emphasis>„…je smutným dnem. O to smutnějším, že neseme spoluvinu za tu událost. Společná smlouva nás zavazovala k ochraně Viridianu, a my zklamali. Ptám se, není premiéru Valerovi hanba, když vidí, co svou nedbalostí dopustil? Opravdu nepociťuje ani kousek studu, když řeční o podlosti algorského císaře, aby zakryl svoji neschopnost? Tohle je selhání celé jeho vlády… vlastně nás všech.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Mluvíte velmi emotivně. Nemáte však pocit, že podobné proslovy v den voleb zní spíše jako pokus o získání posledních hlasů než upřímné vyjádření lítosti, občane předsedo?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Tady teď nejde o politikaření. Jde o osud Jejího Veličenstva Viktorie, o oběť, kterou musela přinést pro záchranu svého domova, a o neblahém podílu, jaký na všem máme. Pod Valerovou vládou se opakuje ta samá historie stále znovu, napřed s Newellem, teď s Viridianem. Nejsme schopni udržet, co nám patří, ani ochránit ty, kteří nám věří. Vždyť my neochráníme ani sebe, po hlavním městě se potulují teroristé s bombami a vláda nic nedělá! Ať už zítra usedne do premiérského křesla kdokoliv, modlím se, aby měl ve funkci aspoň tolik odvahy, co prokázala princezna Viktorie Talminis. Jinak Menabaran čeká smutná budoucnost.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Vážení občané, toto byl předseda opoziční strany Druhý hlas, Avrian Danna. Nyní si vyslechneme reakce ze strany odstupující vlády a velitele ozbrojených sil generála Qillase…“</emphasis></p>
<p>Nikola znovu stáhla zvuk.</p>
<p>„Nat, o čem mluvíš? Co tenhle chlap udělal… nebo co udělá? Souvisí to nějak s tamtím?“ ukázala k pokreslenému stolu.</p>
<p>„Jo,“ Natalie energicky přikývla. „On to zavinil.“</p>
<p>„Hm… a kdy? Znáš datum?“</p>
<p>„Brzy.“</p>
<p>Nikola si povzdechla – to mohlo znamenat zítra jako předevčírem nebo za pět let. Nicméně jen málo kousků budoucnosti, které z Natalie padaly jako části ozubených kol z poničených hodin, bylo pořád stejných – a málokteré vypadaly tak hrozivě. Kreseb totálně zdevastované Artipole byl v jejím pokoji už celý šanon.</p>
<p>„Víš, jak se to stane?“ Nikola se natáhla po kresbě. „Co zaviní tohle? Nějaká bomba? Jako v DiaVision?“</p>
<p>Nikola zavrtěla hlavou. „Střílení.“</p>
<p>„Myslíš válku? Chceš říct, že Avrian Dann začne nějakou válku, která udělá tohle – a že to bude <emphasis>úmysln</emphasis><emphasis>ě</emphasis>?“</p>
<p>„Jo. Prosili ho, ale neposlouchal.“</p>
<p>„Kdo ho prosil?“</p>
<p>„No… oni. Nevím.“</p>
<p>Nikola se kousla do rtu. Čím dál lepší. Osobně pokládala Danna za dalšího prospěcháře, co chce jen urvat teplé křeslo. Natalie se o něm už párkrát zmínila, a z těch poznámek vyplývalo, že zdaleka není takový svatoušek, jak se před kamerami tváří, ale že tak moc? Na druhou stranu, Nataliiny předpovědi se zdaleka ne vždy splnily, nebo se splnily tak, jak člověk čekal.</p>
<p>„Proč? Proč by něco takového dělal?“</p>
<p>Natalie pokrčila rameny. „Udělá to. Měly bychom ho zarazit.“</p>
<p>„A jak asi – kromě toho, že ho nebudu volit? Mám vylézt někde na náměstí na fontánu a vykřikovat, že nový premiér zaviní konec světa? Nebo víš o něčem lepším?“</p>
<p>Nikola Vanbergová ten dotaz nemyslela vážně. Pouhá řečnická otázka s nádechem tichého zoufalství – ale Natalie zvedla hlavu a ve tváři se jí objevil poněkud znepokojivý úsměv.</p>
<p>„Jasně, Niki.“</p><empty-line /><p>Káva byla studená a chutnala odporně.</p>
<p>Gil Daley, úředník registru Artipolského kosmodromu upil jen doušek a nejradši by obsah kelímku vychrstl do odpadkového koše nebo rovnou na podlahu kanceláře. Nakonec ho však postavil zpátky na stůl. Za prvé to byl jediný stimulant, který si během práce mohl dovolit, a za druhé měl lety vycvičený smysl pro pořádek – pohazovat jen tak věcmi mohlo ve vesmíru skončit hodně zle.</p>
<p>Prodloužená směna mu trvala už osm hodin a dvě ho ještě čekaly. Zapsat registrační číslo i výchozí maják každé lodi, co mu hlásila kontrolní věž. K tomu čas příletu, seznam pasažérů, soupis nákladu pro celního komisaře, pokud nějaký byl. Nudná, tupá úředničina, kterou by stejně dobře mohl vykonávat automat, ale odbory si vymohly povinné kvóty pracovních sil, které bylo nutno naplnit.</p>
<p>V posledních dnech pak vše ještě zhoršoval neustálý spěch. Důvodem byly samozřejmě volby. Kdekterá zpravodajská stanice na Viridianu nebo Newellu netrpělivě čekala na výsledky, anebo naopak toužila rozvézt zprávy na pobočky jinde. Štáby dorazily odevšad, dokonce i z Algoru. Skokový prostor kolem menabaranského majáku byl stále přeplněný. Při polední pauze zaslechl od dispečerů, že už málem došlo ke dvěma srážkám lodí, které se vynořily příliš blízko sebe.</p>
<p>Daley znovu s láskou zavzpomínal na časy, kdy létal s obchodním transportem. Proti jeho současné práci skvělé dobrodružství, jenže… občas až moc skvělé.</p>
<p>Na dveře kanceláře někdo prudce zaklepal a vzápětí bez vyzvání vstoupil. Nikterak překvapivě to byl Aronovsky, Daleyho asistent a nováček s otravným nadšením pro práci, které ho za pár týdnů zaručeně přejde. Z nějakého důvodu vypadal vyjeveně.</p>
<p>„Pojďte se podívat, pane Daley! Takovou loď jste ještě neviděl! Zrovna sedá na třináctku!“</p>
<p>Gil se ušklíbl – kdyby tak ten chlapeček tušil, co všechno už viděl, to by se teprve divil. Přesto se s židlí otočil k oknu a nadzvedl žaluzie stažené, aby mu odpolední slunce neoslňovalo obrazovku počítače.</p>
<p>Kosmodrom tvořil samostatný ostrov, spojený s Artipolí půlkilometrovým mostem se šestiproudou dálnicí a subakvatickým railem. Kontrolní věž stála uprostřed, okolo se rozkládala konstrukce třípatrových přistávacích plošin jako bizarní sestava z dětských kostek. Spodní byly výtahové, horní naopak pohyblivé, stojící lodě bylo možné podle potřeby posouvat i spouštět dolů, kde se pod lesem mohutných nosníků zapuštěných do kamenného podloží ostrova rozlézaly ploché baráky skladů, dílen a ubikací. Jen ta největší, většinou válečná plavidla, zůstávala v docích stanice na oběžné dráze, běžní kurýři nebo obchodníci si něco podobného nemohli dovolit. Daleyho kancelář se nacházela na samém okraji vedle několika dalších, patřících hlavně celním úřadům, a plošina třináct ležela pár desítek kroků vedle. Skutečně tam v obvyklém ohni z trysek a oblacích dýmu dosedala loď – ale Daleyho otrávený nezájem okamžitě zmizel.</p>
<p>„Darren… no sakra!“</p>
<p>Gil rázem zapomněl na zapisování čísel. Rozběhl se ven a překvapený Aronovsky mu tak tak stihl uhnout z cesty.</p>
<p>Daleyho do tváře udeřil horký vítr prosycený kouřem i žhavým kovem. V dálce slyšel zvuk moře, přehlušovaný rachotem strojů na vzdálenějších plochách – kancelář měla snad jedinou komfortní vlastnost, byla zvukotěsná. Součástí každé plošiny byl i chladicí systém, který během pár minut dokázal snížit teplotu trupu na přijatelnou úroveň. Než Gil doběhl, všechen kouř i kotouče bílé páry okolo třináctky se rozplynuly. Na boku zaoblené přídě se otevřely dveře. Z nich seskočil muž v modré kombinéze se zeleným kloboukem na hlavě, zpod kterého na ramena padaly šedivé vlasy. Zamnul si ruce, protáhl ztuhlá ramena. Zaklonil hlavu, obloha nad kosmodromem byla blankytně modrá, až na obzoru téměř splývala s oceánem, a široce se usmál.</p>
<p>„Po levoboku slunce z vod nás vycházelo hřát. Je samý jas, až vpravo zas do moře vklouzne spát. A den co den pak…“</p>
<p>„Darrene!“</p>
<p>Muž zmlkl uprostřed verše. Otočil se na Daleyho – a zasalutoval.</p>
<p>„Kapitán Darren Iverson hlásí přílet!“</p>
<p>Aronovsky běžící hned za šéfem se zarazil, jednak z toho gesta, jednak z poznání, že ten chlap je vlastně docela mladý. Mohlo mu být tak třicet, přitom vlasy měl opravdu šedivé, nevypadaly ani nabarvené. Působilo to divně, zrovna jako ten placatý klobouk ozdobený po obvodu řadou kruhových odznaků. Nápisy a emblémy na nich byly skoro setřené, Aronovsky rozeznal na jednom čtyři velká písmena NASA, ale co to mohlo být…</p>
<p>„Darrene! Dlouho jsme se neviděli.“</p>
<p>Daley natáhl ruku a Iverson mu ji trochu nesměle stiskl.</p>
<p>„Gile? Vážně jsi to ty?“</p>
<p>„Jo,“ potvrdil Daley. „Jak vidíš. Akorát už nelítám. Co ty? Myslel jsem, že jsi toho taky nechal, zakotvil na Newellu.“</p>
<p>„Na chvíli ano, ale…“</p>
<p>„Chápu.“</p>
<p>Aronovsky za nimi na půl ucha naslouchal, ale hlavní pozornost teď věnoval Iversonově lodi. Podobnou ještě neviděl, zaoblená, nezvykle zahnutá příď s kulovitou nástavbou a osmihrannou motorovou sekcí. Difuzory Lawrencova pohonu nebyly zabudovány v trupu, ale na ramenech, která vystupovala po stranách. Divná konstrukce, přitom ale jaksi vzdáleně povědomá…</p>
<p>Obešel bok a všiml si nápisu na přídi. Pár liter už vzalo za své při průletech atmosférou, trvalo chvíli, než ta dvě slova rozluštil.</p>
<p><emphasis>UDATNÝ ACHILLES</emphasis></p>
<p>„Slyšel jsi o Verneu?“ hovor za ním zatím pokračoval.</p>
<p>„Jistě. Vláda k němu chce dostat bóji, aby to vyšetřila, vypsali odměnu. Chvíli jsem to zkoušel, ale přestalo mě to bavit. Moc rizika.“</p>
<p>Iverson se zasmál a Daley ho napodobil, jako by šlo o nějaký soukromý vtip.</p>
<p>„Stejně to byl starý krám,“ konstatoval, ale hned se zarazil. „Chci říct starý pro mě. A… no, hodně se tam loupilo, ne? Ten hajzl Fisher asi pěkně brečí.“</p>
<p>„Nebrečí,“ Iverson zavrtěl hlavou. „Někdo mu podřízl krk, je to šest týdnů. Jemu i pár jeho chlapům.“</p>
<p>„Vida,“ Daley hvízdl. „Že by se jim konečně povedlo naštvat někoho nesprávného? Žádná škoda. Co my? Nezajdeme večer na skleničku?“</p>
<p>„Dnes?“ Iverson se zamračil. „Nejspíš ne. Musím vyzvednout zboží, vyřídit formality… aha, pan Silvano! Jako na zavolanou.“</p>
<p>Všichni přehlédli přicházejícího celního komisaře se dvěma pomocníky. Silvano byl vysoký, s počínající pleší. Vždy upravený, přesto působící jaksi vysušeně. Iversonovu loď přejel pohledem bez známky údivu.</p>
<p>„Občan Iverson, že? Dlouho jsme se neviděli.“</p>
<p>„Také jste mi chyběl, komisaři,“ souhlasil Darren radostně. „Dnes potkávám samé staré přátele.“</p>
<p>Silvano rozhodně nevypadal potěšeně.</p>
<p>„Nebude vám tedy vadit, když se ve vaší lodi trochu zdržíme? Ze staré známosti…“</p>
<p>„Vůbec ne. Zůstaňte, jak dlouho budete chtít.“</p>
<p>Iverson komisařův sarkasmus snad vůbec nepostřehl. Silvano došel ke dveřím přechodové komory, trhnutím je otevřel…</p>
<p>Na zem mu k nohám vypadl černý předmět.</p>
<p>Komisař se zcela nedůstojným vyjeknutím uskočil. Škorpion byl dlouhý jako dlaň, s oranžově žíhaným bříškem, plochým tělem a rozdvojeným ocasem. Dopadl na záda, hrabal nohama ve vzduchu, ale než se stihl přetočit, Iverson ho rychle zvedl.</p>
<p>„Ach, promiňte! Moc mě to mrzí. Ta bedna, cestou se nějak otevřela. Všechny jsem chytil… tedy, myslel jsem si to. Tenhle bude určitě poslední.“</p>
<p>„<emphasis>Určitě</emphasis><emphasis>?</emphasis>“ zopakoval Silvano chabě.</p>
<p>Znovu couvl, když se Iversonova ruka se škorpionem během omluvného gesta ocitla jakousi náhodou v těsné blízkosti jeho nosu. Škorpion sebou vztekle mrskal, šermoval ocasem, ale Darren ho držel tak, že mu nedosáhl na prsty ani zápěstí.</p>
<p>„Tohle teď vozíš?“ promluvil Daley s vážnou tváří, přestože Aronovsky by přísahal, že přemáhá smích, a Iverson přikývl.</p>
<p>„Na Menabaranu máte rádi mazlíčky. Prodávají se dobře, nejsou ani moc jedovatí. Pane Silvano, ukážu vám, jak je správně chytat, pro všechny případy,“ s naprostou samozřejmostí znovu strčil škorpiona komisaři do obličeje. „Musíte ho vzít takhle, mezi…“</p>
<p>„Dost!“ komisař uskočil o další metr. „To bude… to bude tři sta kreditů pokuty za nezajištěný náklad!“</p>
<p>„Co se dá dělat,“ souhlasil Iverson bez protestu. „Měl jsem být opatrnější, ale veterinární dokumenty mám v pořádku. Jsou úplně zdraví, pojďte se podívat.“</p>
<p>Vykročil k lodi, ovšem Silvano stál jako přibitý.</p>
<p>„Aha… no… můžete mi dokumenty odnést do kanceláře. Prohlédnu je pak. Teď… mám ještě něco naléhavého. Omluvte mě!“</p>
<p>Vyrazil pryč, pomocníci ho ochotně následovali a Gil Daley potřásl hlavou.</p>
<p>„Budu hádat – pořád nemáš posádku?“</p>
<p>„No… ne. Jednoho jsem zkoušel, ale neklapalo nám to.“</p>
<p>Gil nevypadal překvapeně.</p>
<p>„To ale znamená, že budeš muset do města.“</p>
<p>„Jo,“ souhlasil Iverson. Ta vyhlídka ho očividně netěšila a v Gilově obličeji se objevila starost.</p>
<p>„Blbě načasováno. Jsou volby, všude plno lidí. Víš určitě, že…“</p>
<p>„Zvládnu to,“ přerušil ho Darren. „Když tak mám za kým zajít. Díky, Gile.“</p>
<p>I se škorpionem zamířil do lodi a Daley kývl.</p>
<p>„Tak zatím, Darrene. Mám práci, ale snad se potom zastavím.“</p>
<p>„Budu se těšit.“</p>
<p>Cestou zpět do kanceláře Aronovsky Daleyho zamyšleně pozoroval.</p>
<p>„Myslíte, že to bylo schválně s tím škorpionem?“ odhodlal se po chvilce. „Že to udělal, jen aby se vyhnul prohlídce?“</p>
<p>Daley mlčel.</p>
<p>„Přece není blázen, aby nechal taková zvířata běhat na palubě!“</p>
<p>Žádná odpověď.</p>
<p>„Co je vlastně zač? Ta jeho loď… nikdy jsem ji neviděl, ale stejně je mi povědomá. A to jméno, Iverson…“</p>
<p>„Nejspíš jste ho už slyšel,“ Daley konečně odpověděl, nebo si spíš povzdechl. „Před časem byl trochu slavný. Najděte si to na síti.“</p>
<p>Aronovsky pochopil, že rozmluva končí, a navíc se rozpomněl, že mají práci. Daley naopak na zapisování registrací nemyslel vůbec. Hlodala ho úplně jiná otázka.</p>
<p><emphasis>Jaký náklad se asi pašuje v bedně škorpionů?</emphasis></p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Kapitola 3</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Algor</strong></p><empty-line /><p>„To, sakra, nemyslej vážně!“</p>
<p>Poručík Boris Varga zvaný Hračička stál jako sloup na sklopené zadní rampě a zíral do útrob nákladního člunu. Praporčík Popovič vedle něj vyprskl, ale v tom smíchu znělo zoufalství.</p>
<p>„Tohle za dvanáct hodin?! Pitomost!“</p>
<p>Hračička jen zavrtěl hlavou. Člun byl doslova narvaný – velké ocelové bedny, menší schránky s viridianskými pečetěmi i obyčejné papírové krabice. Úplně na konci stál dokonce nábytek, mohutný dřevěný kredenc, křesla, nějaká skříň, zeleně zbarvená pohovka.</p>
<p>Varga na dvě vteřiny zavřel oči a doufal, že než je otevře, půlka těch krámů někam zmizí. Bohužel, nestalo se.</p>
<p>„Tohle je posraná hovadina!“ zoufalství v Popovičově hlasu vystřídal vztek. „Nestihneme ani základní sken, kdyby se to mělo dělat pořádně, jenom nábytek je na půl dne. A v těch krabicích je kdovíco! Potřebujeme aspoň pár lidí navíc, nebo třeba Čumáka. Na tohle ho snad uvolnit mohli… hele, co kdybychom si šli stěžovat? Nesplnitelnej rozkaz a tak?“</p>
<p>„Jo, jenom běž,“ souhlasil Varga bez hnutí. „Weber je takovej vstřícnej typ.“</p>
<p>Popovič se nadechl, ale než mohl promluvit, dveře na konci císařského hangáru se prudce otevřely.</p>
<p>Hračička strnul. Vzápětí se vyšvihl do pozoru a praporčík ho o vteřinu později napodobil, zatímco Andrej Korwarian beze spěchu kráčel k nim. Jako obvykle bez ochranky, v upravené uniformě, zdálky skoro nenápadný, dokud ovšem nedošel blíž a nezadíval se na vás.</p>
<p>Varga cítil, jak mu po zádech běhá mráz.</p>
<p>„Pánové,“ císař kývnutím odpověděl na jejich salutování. „Zajímá mne, jak pokračujete v plnění úkolu. Zřejmě nijak,“ přejel pohledem nedotčený vnitřek transportu i skenery a dosud zavřené kufříky s nářadím na antigravitačním vozíku opodál. „Problémy?“</p>
<p>„Ne, Veličenstvo,“ polkl Hračička. „My… diskutovali o správném postupu.“</p>
<p>„Diskutovali?“ císařovy oči se upřely do jeho tváře, pozorné a studené. „Měl jsem za to, že vám plukovník Weber dal rozkazy jasně.“</p>
<p>„Ano, Veličenstvo. Ovšem to… to jsme netušili, o kolik materiálu půjde. Můj pane, tohle bude obtížné, pokud zůstaneme sami. Kdybyste dovolil posily, třeba Čumák… ehm, poručík Gunneli…“</p>
<p>„Ne,“ císařův hlas byl stále klidný. „Uděláte to sami. Chci vědět, zda se v nákladu nachází zbraně, sledovací zařízení nebo jedovaté či jinak nebezpečné látky. Smíte užít všech neinvazních prostředků. Pokud něco nepůjde otevřít a budete přesvědčeni, že se tam nachází cokoliv výše uvedené, ohlásíte to plukovníku Weberovi. Další nejasnosti k diskuzi?“</p>
<p>„Ne, můj pane,“ hlesl Hračička.</p>
<p>„Dobře, poručíku.“</p>
<p>Andrej Korwarian se otočil, ale po dvou krocích se zastavil.</p>
<p>„Výsledek si přijdu zkontrolovat osobně za dvanáct hodin. Pokud byste měli se včasným splněním potíže, nahradím vás někým, kdo je mít nebude.“</p>
<p>Tak – teprve teď bylo všechno jasné. Varga se k nejbližšímu kufříku s vybavením vrhl skoro poklusem, Popovič ho následoval. Dvanáct hodin náhle vůbec nevypadalo tak zle. Ani jeden neslyšel, jak se císař těsně u dveří hangáru zastavil a dotkl komunikátoru ukrytého v límci uniformy.</p>
<p>„Rozumím. Přijdu za okamžik.“</p>
<p>Na chodbách algorského paláce panoval na tuto dobu obvyklý ruch. Obvyklé bylo i to, jak mu všichni uhýbali z cesty nebo salutovali, stejně jako fakt, že drtivou většinu pozdravů císař ignoroval. Přesto Andrej Korwarian postřehl změny v kradmých pohledech, ve výrazech vzápětí skrytých za maskou lhostejnosti, v šeptaných slovech před i poté, co dotyčné minul. Nebylo pochyb, že hra už začala – zjišťování informací, vyhodnocování závěrů, spřádání plánů. První výsledky se ukážou možná už v několika dnech, přesto stále využíval výhody překvapení.</p>
<p>Neboť plány měl pochopitelně i on sám.</p>
<p>Nastoupil do výtahu, zadal svůj osobní kód a rozjel se vzhůru do patra paláce, kam byl přístup podstatně omezenější. Vyšel na chodbu, širší, osvětlenější, a kráčel směrem k ošetřovně, když se z vedlejší odbočky vynořil starší muž. Zřetelně se hrbil, jako by mu na ramenou spočívala příliš velká tíha, v přeneseném i doslovném významu.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo,“ uklonil se a tentokrát císař odpověděl.</p>
<p>„Lorde Mahyrene. Vaše analýza mi byla doručena ihned po příletu. Prostudoval jsem ji a souhlasím s vašimi závěry. Úkol jste splnil dobře.“</p>
<p>„Děkuji, můj pane,“ Frederick Mahyren přesto nevypadal šťastně. „Je mi velmi líto, že vám nemohu nabídnout příznivější výsledky. Velmi by mne mrzelo, kdyby tento fakt nějak ovlivnil…“</p>
<p>„Co se vás týče, neovlivní nic,“ Andrej Korwarian ho přerušil, než dokončil větu. „Zabíjení poslů špatných zpráv jsem vždy pokládal za poněkud dětinské.“</p>
<p>Teprve teď Mahyren vypadal, že si opravdu oddechl.</p>
<p>„Děkuji, Vaše Veličenstvo. Vím… vím, že to není má starost a další prací v té věci jste mne nepověřil, ale mohu se zeptat, co bude dál? Když uvážím následky, které by mohly nastat…“</p>
<p>„Rozhodnutí hodlám přijmout během několika dnů, pak ho oznámím všem členům štábu. Co váš syn? Stále je natolik pohlcen vírou?“</p>
<p>Lordovy prsty s pečlivě upravenými nehty sebou škubly, jako by náhlá císařova otázka byla čepelí dýky. Sklopil oči.</p>
<p>„Nedošlo k žádným pozitivním změnám, můj pane. Spíš naopak.“</p>
<p>„Naopak?“</p>
<p>„Hodlá odejít do Vanerlinu. Trvalá služba řádu se všemi důsledky,“ Mahyren se zadíval Andrejovi do tváře. „Veličenstvo, chtěl jsem vás požádat o pomoc, hned jak nastane vhodný okamžik. Znám vaši politiku směrem ke graciánskému řádu, ale Silas je můj jediný dědic. Je mladý, zbrklý a nevěřím, že to pochází jen z jeho hlavy. K tomu neblahému rozhodnutí ho pobízí zde v chrámu… osoba, kterou oba známe. Doufal jsem ve vaši intervenci u ní, já už vyčerpal veškeré možnosti… <emphasis>prosím</emphasis>, Vaše Veličenstvo.“</p>
<p>Mahyrenův hlas se chvěl a Andrej Korwarian ho nevzrušeně sledoval.</p>
<p>„Rozumím. Nic neslibuji, ale uvážím vaši žádost.“</p>
<p>„Děkuji, Veličenstvo,“ Mahyrenova úklona byla mnohem hlubší než poprvé, v hlase se mu mísila naděje s vyčerpáním.</p>
<p>Císař ho nechal stát na křižovatce a pokračoval v cestě. Před ošetřovnou ve slepém konci chodby stála dvoučlenná stráž Štítonošů, přilby se zrcadlovým hledím jim zakrývaly tváře. Další zasalutování.</p>
<p>Andrej Korwarian vešel a zůstal stát za dveřmi.</p>
<p>Císařovna Viktorie ležela na vyšetřovacím stole uprostřed místnosti, dlouhé vlasy jí visely přes okraj. Stále měla své šaty, doktorka jí jen z tváře setřela líčidla a odložila boty i šperky. Bez make-upu jí na bledé tváři prosvítal lehký náznak pih. Přístroje okolo jejího těla tiše hučely.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo,“ uklonila se Sonja Tanelová u hlavního pultu. Vypadala starší, vlasy téměř šedivé, ale nikdo v paláci nevěděl určitě, zda se jí ve tváři odráží roky, nebo spíš věci, které tu za ten čas viděla. Žádný další personál tu nebyl.</p>
<p>„Doktorko,“ Andrejův pohled se přesunul z Viktorie na ni. „Nové zprávy?“</p>
<p>„Je to, jak jsem předpokládala, můj pane, těžká forma vortexové nemoci. Císařovna jí trpěla už dřív a váš nový pohon zřejmě účinky zesiluje. Nejlepší, když bude aspoň do zítřka spát, záchvat by měl odeznít bez následků. Ovšem nařídil jste kompletní prohlídku…“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„A našla jsem tohle.“</p>
<p>Doktorka přisunula blíž kovový stolek, kde byly úhledně rozloženy Viktoriiny šperky. Jeden prsten ležel dál od ostatních, Sonja Tanelová ho zvedla a ukázala Andrejovi červené zrnko zalisované do vnitřní strany.</p>
<p>„Ještě jsem to neanalyzovala, ale myslím, že účel je jasný.“</p>
<p>„To ano, doktorko.“</p>
<p>Andrejův levý koutek vylétl vzhůru. Nevypadal pohoršeně, spíš pobaveně, a Tanelové blesklo hlavou, že to je nejspíš první projev citu za poslední měsíc.</p>
<p>„Co s tím mám dělat, Veličenstvo?“</p>
<p>„Odstraňte to a nahraďte něčím neškodným. Ať to má stejný vzhled, ale výraznou chuť, hořkou nebo kyselou. Co nejsilnější.“</p>
<p><emphasis>Abys poznal, až tě bude chtít otrávit? Inu, není nad zkušenost.</emphasis></p>
<p>„Jak si přejete,“ doktorku ani náhodou nenapadlo vyslovit ten komentář nahlas. „Je tu ale ještě jeden problém.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Pokud mám prohlídku dokončit, musím císařovnu svléknout. Protože jste zakázal personál, obávám se, že to nezvládnu dostatečně důstojně sama. Pomůžete mi, nebo někoho pověříte?“</p>
<p>Andrej se poprvé na okamžik zarazil.</p>
<p>„Pomohu vám. Konečně, jde o moji zákonnou manželku.“</p>
<p>Doktorka to přešla mlčky, oba se pustili do práce. Nepadlo při tom jediné slovo. Andrej Korwarian pomáhal bez nejmenšího zaujetí, jako by v kuchyni otevíral krabici sucharů. Viktorie ležela naprosto bezvládně. Připomínala gumovou panenku, dech měla stále mělký, ani se nezachvěla, když ji doktorka zbavovala punčoch i spodního prádla.</p>
<p>Jakmile bylo po všem a nová císařovna ležela naprosto obnažená v jasném světle zářivek, Andrej ji přelétl hodnotícím pohledem jako novou sochu v palácové galerii. Zdálo se, že je spokojen. Doktorka Tanelová se naopak zadívala pozorněji. Už dávno poznala, že sváteční uniformy i drahé dámské róby zakrývají stejná těla jako livreje sluhů, a hlavně na pitevním stole jsou všichni lidé stejní. Císařovna vypadala v dobré kondici, skoro ideálně štíhlá, přesto ne vyhublá. Souměrné tvary jejího těla dávaly znát, že nezanedbává cvičení, doktorka tipovala plavání. Žádné stopy kožních chorob, žádné jizvy po zraněních, jen mateřské znaménko vysoko na levém stehně. Její tělo s tváří pak vytvářelo celek, který se rozhodně nedal nazvat ošklivým… doktorka se pobaveně ušklíbla.</p>
<p>„Řekla bych, že si rozhodně nemůžete stěžovat, Veličenstvo. Snad to nebude naposled, kdy tohle děláte.“</p>
<p>„Naposled, kdy nesvlékám svoji ženu jindy než v bezvědomí? To jste myslela?“</p>
<p>Andrej Korwarian hleděl do její tváře a hlas měl klidný. Přímo nevinný, ale doktorka ucítila v žaludku mrazení.</p>
<p>„Byla to nevhodná poznámka, můj pane, omlouvám se.“</p>
<p>„Dobrá. Mimochodem, jak se daří dceři? Na zdravotní škole je už ve třetím ročníku. Vynikající známky ve všem kromě genetiky. Jsou mé příspěvky na její vzdělání dostatečné? Nebo mám provést změny?“</p>
<p>Mrazení se změnilo v příval hrůzy.</p>
<p>„Ne, Vaše Veličenstvo. Žádné změny. <emphasis>Prosím.</emphasis>“</p>
<p>Andrej ustoupil od stolu, ve tváři znovu chladný, nečitelný.</p>
<p>„Dokončete práci.“</p>
<p>Doktorka odpověděla jen kývnutím. Hučení diagnostických přístrojů zesílilo. Snažila se soustředit na údaje, zkrotit ruce, které se najednou třásly, povolit zaťaté zuby.</p>
<p><emphasis>Máš mozek? Zapomněla jsi, s kým mluvíš, ty blbá náno?!</emphasis></p>
<p>„Nemám její zdravotní záznamy z Viridianu, ale nezjišťuji žádné stopy nemocí, Veličenstvo. Dvě staré zlomeniny, podle úrovně kalcifikace ještě z dětství. Žádné kostní hřeby, žádné implantáty, prsní ani jiné,“ sjela snímačem po Viktoriině těle níž, do hlasu se jí vrátil věcný tón. „Standardní antikoncepční tělísko.“</p>
<p>„Jak staré?“</p>
<p>„Nanejvýš tři roky. Funkční zůstane ještě asi rok. Bez znalosti data zavedení to nelze přesně určit.“</p>
<p>Císař přikývl a doktorka ještě chvíli mlčky pokračovala.</p>
<p>„Hotovo, můj pane. Můžeme vaši ženu obléknout.“</p>
<p>Lehká noční košilka i čisté prádlo ležely složené na dalším stolku, Andrej je nechal přinést spolu s Viktorií. Práce znovu proběhla mlčky, Sonja Tanelová se už střežila sebemenší změny výrazu, natož slov. Věděla, že je sledována, i když císař zdánlivě hleděl úplně jinam.</p>
<p>Což ostatně platilo pro všechny v paláci.</p>
<p>„Ještě něco?“ promluvil Andrej, jakmile bylo hotovo.</p>
<p>„Ne, můj pane. Chci odebrat vzorky krve a prohlédnout její staré oblečení, ale to už zvládnu sama. Císařovnu bych tu ráda nechala na pozorování do večera, potom může spát ve své komnatě, dám jí diagnostický náramek.“</p>
<p>„Souhlasím. Její krev i ostatní vzorky po vyšetření zničíte. Nepořídíte žádné záznamy vyjma těch do složky Jejího Veličenstva, kterou předáte mně. A pochopitelně se ke zdravotnímu stavu císařovny nebudete nikomu vyjadřovat. Rozumíte?“</p>
<p>„Ano, můj pane.“</p>
<p>„Dobrá. Až bude čas ji přemístit, zařídím to se Štítonoši. To je vše.“</p>
<p>Andrej Korwarian bez ohlédnutí vyšel ze dveří a Sonja Tanelová zůstala stát vedle stolu. Zrychlený pulz se jí konečně uklidnil. Dlouze vydechla, zadívala se na pokojně spící Viktorii a uvědomila si, že za celou dobu Andrej svoji ženu nenazval jménem. Potřásla hlavou, a když promluvila, do hlasu jí prosákl unavený sarkasmus.</p>
<p>„Vítejte na Algoru, má paní.“</p><empty-line /><p>„Hezký den, Gunny. Dej na sebe pozor!“</p>
<p>Pokaždé řekla tohle, každé ráno po snídani. A poručík Sergej Gunneli, jinak známý jako Čumák, svoji ženu Irenu pokaždé políbil na baculatou tvář a přikývl.</p>
<p>„Neměj strach, večer budu zpátky. Miluju tě!“</p>
<p>Byli spolu už deset let a pořád to myslel vážně.</p>
<p>Tohle ráno se zvlášť vydařilo. Irena upekla báječné koláčky s polevou z pravé viridianské čokolády. Celý byt byl plný jejich vůně, což povzbudilo Sergejův apetit – když si připínal opasek a pouzdro se služební zbraní, zjistil, že ho musí povolit zas o další dírku. Kondiční testy ho naštěstí čekaly až za půl roku.</p>
<p>Cestou ke vznášedlu vychutnával poslední zbytky vůně čokolády. Než dojede do práce, rozplyne se, což bylo jen dobře, protože dnes toho měl vážně moc. Dorazil transport z Newellu. V minulém se při náhodné kontrole našlo kilo Nebíčka a deset menabaranských pušek. Bezpečnost pak vypáčila všechny zbylé kontejnery, kde samozřejmě nebylo už nic, a přepravce podal stížnost za poškození nákladu. Tenhle transport pocházel od stejného, a zboží bylo navíc určené pro palác, takže bylo vhodné jednat jemněji.</p>
<p>Proto povolali jeho.</p>
<p>Sergej neměl kontroly nákladu rád. Málo vůně, zato plno smradu všeho možného. Plesnivé obilí, chemické konzervanty, součástky namočené v kdejakém oleji, špína a rez. Vždycky se pak cítil jako vyždímaná houba, hlava mu mohla prasknout, ale rozkaz byl rozkaz.</p>
<p>Nasedl do vznášedla a nadechl se jemné vůně osvěžovače. Už byla hořká, v duchu si udělal poznámku, že ho má vyměnit, a nastartoval. Stroj vyrazil hlavním koridorem do centra Algormontu, světlo ranního slunce zářilo skrze jeho průhledný strop, odkud už údržba smetla noční poprašek sněhu. Sergej otevřel okénko – levandulová vůně. V prádelně vedle divadla o padesát metrů dál zrovna dokončili další várku.</p>
<p>Zahnul vpravo do úzké uličky, kterou používal jako zkratku. Levandulová vůně se bleskově změnila v nakyslý zápach… takže v Elvisově pekařství se zas objevili paskřivci. Vykuřovali to tam už potřetí v tomto měsíci a Čumák okénko rychle stáhl. Musí varovat Irenu, aby ji náhodou nenapadlo kupovat tam chleba.</p>
<p>„Pomóc! Zastavte!“</p>
<p>Muž zběsile mávající rukama vyskočil ze stínu vlevo a Gunneli strhl řízení, aby ho nesrazil. Dupl na brzdu, stočil vznášedlo napříč uličkou, levou rukou otevřel dveře.</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>„Můj… můj bratr! Tam! Spadl… nedýchá… asi má infarkt!“</p>
<p>Muž vyděšeně gestikuloval a Čumák cítil ostrý pach potu i strachu jako vždy, když dostal za úkol prověřit podezřelého z nějakého zločinu.</p>
<p>„Volal jste zdravotníky?“</p>
<p>„Ano! Pořád nejedou, nevím co dělat!“</p>
<p>„Už jdu!“ Gunneli vyskočil ze sedadla.</p>
<p>Muž rozrazil neoznačené dveře pod klenutým vchodem a zamířil po strmých schodech dolů. Panovalo tu ticho a Čumáka udeřil zápach plísně i hnijících odpadků. Až si zakryl rukou ústa, proboha, copak v tomhle někdo bydlí?!</p>
<p>„Tady! Maxi, vydrž, už je tu pomoc!“</p>
<p>Chlap v zelené bundě ležel dva kroky pod schody, tváří dolů. Čumák se k němu sehnul a do nosu mu pronikla další vůně, stejný zápach potu a strachu ještě s něčím, olejem na zbraně…</p>
<p><emphasis>Odkdy má chlap v bezvědomí strach?</emphasis></p>
<p>Sergejovi ta myšlenka probleskla hlavou přesně v okamžiku, kdy ho druhý muž praštil do zátylku. Upadl dopředu, současně se Max na zemi otočil a sevřel mu zápěstí. Čumák ho nabral kolenem do boku, ale pozdě – ucítil, jak mu ten druhý vytrhl z pouzdra jeho vlastní zbraň.</p>
<p>„Ani hnout, hajzle!“</p>
<p>Gunneli ztuhl. Jako člen technického oddělení palácové gardy jaktěživ nevypálil jinde než na střelnici, přesto byla pistole nabitá. Předpisy to vyžadovaly a on je raději dodržoval, už kvůli namátkovým kontrolám.</p>
<p>Ucítil novou vůni. Pronikavý pach vlastního strachu.</p>
<p>„Zvedej se, parchante! Hezky pomalu!“</p>
<p>Max stále držel jeho ruce a Čumák poslechl.</p>
<p>„V přední kapse mám peněženku. Vemte si ji a zmizte, nebudu…“</p>
<p>„Drž hubu!“ přerušil ho Max. „Serem na drobný, chceme tebe. Víš, kolik dostaneme za tvůj frňák?“</p>
<p>Čumák ucítil, jak mu tuhne krev v žilách – teď končila veškerá legrace.</p>
<p>„Neblázněte!“ hlas se mu třásl. „Tohle… to vám nebude k ničemu. Budete mít malér, o jakém se vám nezdá, až…“</p>
<p>„Řek jsem, drž hubu! Jerry, vraz mu jednu!“</p>
<p>Chlap s pistolí napřáhl, Čumák vyděšeně přimhouřil oči…</p>
<p>„Do hlavy ne, debile!“</p>
<p>Vzápětí pěst přistála v poručíkově žaludku. Gunnelimu se podlomila kolena. Kdyby ho Max nedržel, upadl by, ústa plná nestrávených koláčků.</p>
<p>„Dobrý, je čistej!“</p>
<p>„Padáme! A ty koukej bejt zticha!“</p>
<p>Čumák cítil, jak mu zápěstí sevřela kovová pouta. Přes hlavu mu přetáhli pytel odporně páchnoucí hlínou. Jerry s Maxem ho popadli každý z jedné strany a táhli pryč, sklep musel mít druhý východ. Vyklopýtal po schodech, zase ucítil tlející odpadky.</p>
<p>„Zalez!“</p>
<p>Někdo mu podkopl nohy, svalil ho do nákladního prostoru vznášedla. Čumák vykřikl bolestí, když si o okraj narazil obličej. Bouchnutí zavíraných dveří. Hluk startujícího motoru.</p>
<p>Nohy mu nechali volné. Pokusil se kopat do stěny, ale věděl, že dokud nezastaví, není šance, že by to přes motor někdo uslyšel, stejně jako nějaké volání o pomoc. Po chvilce úsilí se mu povedlo aspoň otočit do lepší polohy a zhluboka se nadechl.</p>
<p>Zápach sanitární dezinfekce i křemičitého prachu. Vznášedlo vozilo stavební materiál nebo instalatérské potřeby. Natáhl hlavu k vibrující stěně, kde podle průvanu zel malý otvor, a nadechl se podruhé. Sotva postřehnutelný pach kadidla – graciánský chrám.</p>
<p>Vznášedlo prudce zatočilo. Čumákem to hodilo na opačnou stranu a tentokrát si bolestně narazil žebra. Rychle se sunul zpátky k otvoru, musel vědět, kam jedou… vůně korditu a oleje. Městská trasa u třetího koridoru, výpadovka z města. Za ní byla jen periferie, opuštěné sklady, zemljanky žebráků.</p>
<p>Vypadalo to čím dál hůř.</p>
<p>Podezření se potvrdilo, když ho přímo udeřil zápach hnijících rybích zbytků – odpadní jámy továren na konzervy.</p>
<p><emphasis>Tam mě potom uklidí!</emphasis></p>
<p>Čumákův strach se změnil v paniku. Začal se svíjet, zmítat jako červ na háčku. Snažil se osvobodit, až si o kov pout rozedřel zápěstí do krve, kopal do víka zavazadlového prostoru, ale jen si narazil nohy. Přestal vnímat okolí, lapal po vzduchu… a vznášedlo začalo zastavovat.</p>
<p>Gunneli ztuhl. Nadechl se, ale necítil už nic kromě vlastního potu a krve. Pak se zavazadlový prostor otevřel. Dovnitř se nahrnul ledový vzduch.</p>
<p>„Konečná, vystupovat!“ zašklebil se Max.</p>
<p>Popadli ho a vytáhli ven. Gunneli vrávoral, ale přidrželi ho a táhli dál. Skřípání těžkých vrat.</p>
<p>Kroky se změnily v ozvěnu odrážející se v rozlehlém prostoru a Sergej se znovu nadechl. Cítil pach trusu poleverek, také kouř a spáleninu. Opuštěná hala nebo skladiště.</p>
<p>Jerry mu znenadání prudce strčil do prsou. Čumák přepadl dozadu, ale místo na podlahu dosedl do tvrdého křesla, přímo na spoutané ruce. Zasténal, instinktivně se předklonil.</p>
<p>„Moc se necukej, hned to bude vodbytý,“ doporučil Max. Rychle mu uvolnil ruce, s Jerrym popadl každý jednu a připoutali je k područkám křesla. Okolo krku mu hodili provaz, utáhli ho, až sotva dýchal, a přivázali ho k opěradlu. Pak mu Max strhl z hlavy pytel.</p>
<p>Gunneli se rozkašlal. Oslepený náhlým světlem se snažil rozhlédnout, ale ten pohled naháněl hrůzu.</p>
<p>Seděl uprostřed prázdného skladiště. Vládl tu polostín, jediné světlo pronikalo obdélníkovými, dávno vytlučenými okny a vytvářelo na zaprášené, smetím i poleverčím trusem pokryté podlaze ostře ohraničené ostrůvky. Křeslo stálo v jednom z nich – a ve druhém se leskl stolek s plechovým podnosem, na kterém ležely kleště, dva skalpely a pila na bateriový pohon s nasazeným novým kotoučem. Ostré ocelové zuby se třpytily jako diamanty.</p>
<p>Ozvaly se kroky a do prostoru před křeslem vešel třetí muž. Vypadal starší, vrásčitá tvář, divoce rozježené vlasy. Přes odraný svetr měl oblečenou gumovou zástěru a na rukou chirurgické rukavice.</p>
<p>„Jak se daří?“ odhalil zažloutlé, místy zkažené zuby v nepříliš příjemném úsměvu. „Mně se vede přímo skvěle!“</p>
<p>Čumák se strachem nezmohl na slovo.</p>
<p>„Sehnat takovýhle materiál je jako sen. Mám zákazníky, co budou blahem bez sebe, kam se hrabe nějaký obchod s orgány!“</p>
<p>„To ne!“ hlesl Sergej. „Koukněte, tohle nebude fungovat. I když ze mě vyndáte implantát, nebude vám na nic. Dělají je na míru, nemůžete ho prostě dát jinému… a potřebujete vybavení, laboratoř…“</p>
<p>„No a?“ muž se znova zasmál. „Klienti chtějí zázračné věcičky, co dělají z lidí Císařovy psy, nepřemožitelné vojáky. Co je mi po tom, když to nesplní očekávání? Platí předem a reklamace nevedu!“</p>
<p>Čumák snad poprvé zalitoval, že <emphasis>opravdu</emphasis> nemá bojové implantáty. Max napravo od křesla si odplivl.</p>
<p>„Přestaňte kecat a dělejte, doktore! Už bych chtěl bejt pryč.“</p>
<p>„Pravda. Jdeme na věc, pánové,“ chlap v zástěře zvedl ze stolku pilu. Lesklý kotouč se s vysokým kvílením roztočil a Gunneli sebou bezmocně trhl.</p>
<p>„Počkejte!“ zaječel. „Co vaši klienti řeknou, když se to povede a oni budou místo supersíly očichávat parfémy? To je asi zklame.“</p>
<p>Doktor se jen ušklíbl, ale Jerry znejistěl.</p>
<p>„Hele, na tom ale něco je. Nechtěl bych nasrat někoho, kdo má prachy na to kupovat implantáty na černým trhu. A vykuchat pár somráků je jedna věc, ale Císařova psa? Víš, co nám provedou, když nás chytí? Slyšel jsem, že takový lifrujou místo do lochu rovnou k těm skalpovanejm parchantům.“</p>
<p>„Kecy!“ odsekl doktor. „Nesmíš věřit každý blbině.“</p>
<p>„To není blbina!“ vypálil Gunneli. „Pár jsem jich sám vezl. Rovnou do Vanerlinu, pěkně hnusný místo.“</p>
<p>„Ty drž hubu!“ zavrčel Max, přesto i on znervózněl – zoufalství dodalo Čumákově lži na věrohodnosti.</p>
<p>„Co kdybysme na to šli jinak?“ zauvažoval Jerry. „Tenhle maká v palácový gardě. Prověřuje náklad, určitě má kódy k jejich síti i ke skladům kasáren. Můžem tam vlízt a nabrat, co uneseme, nebo je prodat dál. Algorský kvéry frčí a vojenský informace ještě víc, znám chlapa, kterej prodává až na Menabaran. Třeba tam někde budou i implantáty, co ještě do nikoho nevrazili.“</p>
<p>Poslední slova chlapa s pilou zaujala.</p>
<p>„Možná,“ připustil. „Třeba bychom se mohli dohodnout. Co vy na to?“</p>
<p>Jedna nekonečná vteřina – a Čumák zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Jestli chcete peníze… dám vám je. Klidně s váma půjdu vybrat konto, ale tohle ne!“</p>
<p>„Pročpak?“ zašklebil se Max. „Protože jsme zlí chlapci?“</p>
<p>„Protože to je zrada! Prodávat na Menabaran… a tyhle zbraně nejsou pro civily. To si na triko nevezmu!“</p>
<p>„No ne, pán má zásady!“ Jerry vyprskl. „Uvidíme, až mu ušmikneme frňák. Dělej!“</p>
<p>„Fajn!“ <emphasis>doktor</emphasis> se nadšeně usmál. „První řez půjde tudy, přes čelní kost,“ přejel prstem v rukavici Čumákovi kolmo po čele. „Pak hezky otevřu lebku a vyndám tu krásnou výbavu! Stačí deset minut.“</p>
<p>„Bejt tebou, rychle bych ty zásady přehodnotil,“ doporučil Max.</p>
<p>„Ne!“ zaječel Čumák. Zkusil uhnout hlavou, ale provaz na krku držel pevně. Doktor ho popadl za vlasy, zářící kotouč pily se přiblížil k jeho tváři. Už cítil závan vzduchu rotujícího kotouče.</p>
<p>„Poslední šance, hrdino! Vyklop to!“</p>
<p>Čumák se nemohl pohnout, jen k Maxovi stočil pohled. Náhle uviděl Ireninu tvář, cítil chuť koláčků, vůni čokolády… přesto neodpověděl. Zářící ostří svištělo palec nad jeho obličejem, uši mu naplnilo to strašné kvílení a sílilo…</p>
<p>V té chvíli zvuk ustal. Kotouč pily se ještě tři vteřiny točil, až se zastavil právě v okamžiku, kdy se lesklé zuby dotkly Gunneliho čela. Vzápětí doktor odložil pilu zpátky na stolek a pustil Čumákovu hlavu.</p>
<p>Z opačné strany haly bouchla vrata, pár vyplašených holubů u stropu se rozletělo.</p>
<p>Gunneli s vytřeštěnýma očima lapal po dechu. Nechápal, co se děje. Od vchodu klidně kráčel starší, shrbený muž v uniformě. Na levou nohu kulhal, opíral se o hůl… Čumák ani nevnímal, že mu Max odvázal z krku provaz a Jerry uvolnil ruce.</p>
<p>„Plukovníku!“ doktor se narovnal do pozoru. „Rozkaz splněn!“</p>
<p>„Slyšel jsem,“ přikývl Severin. „Jak úžasně kreativní výkon, pánové. Bravo. Tleskám a klaním se vašemu vcítění do role… a vám se naopak ze srdce omlouvám, poručíku. Chápu, že se zřejmě cítíte rozrušeně. Možná dokonce zažíváte silnou touhu pronést pár neuctivých slov na adresu nevděčných císařových služebníků.“</p>
<p>Rozrušeně… Gunneli byl na pokraji mdlob. Ani nedokázal vstát z toho hnusného křesla, zíral na Severina a v nose ho šimrala vůně jeho toaletní vody.</p>
<p>„Co… co to je?“ vypravil ze sebe. „Co se tady děje?!“</p>
<p>„Můžete tomu říkat prověrka,“ Severin se usmál. „Nekonvenční, ale konvence tolik svazují křídla múzám a fantazii. Navíc jste prošel, gratuluji.“</p>
<p><emphasis>„Prošel?!“</emphasis> Gunneli se snažil tomu slovu přiřadit význam. „Prošel v čem?!“</p>
<p>„V testu loajality, samozřejmě, kvůli vašemu novému přidělení, poručíku. Vlastně už nadporučíku. Součástí je i čest povýšení se vším, co k němu patří – ale to probereme, až se vzpamatujete z toho radostného a milého překvapení.“</p>
<p><emphasis>Radostného a milého?!</emphasis></p>
<p>„Jaké přidělení?“ Gunneli se náhle cítil tak vyčerpaný, že se nemohl ani rozzlobit.</p>
<p>„Řekněme, že jiné, než jste zvyklý. Žádné očichávání beden. Více pohodlí, ovšem i zodpovědnosti. Jak jsem řekl, probereme to, až budete při síle.“</p>
<p>Plukovník sáhl volnou rukou do kapsy, položil na stolek vedle pily lesklou placatku a zamířil zpět ke dveřím haly.</p>
<p>„Pití ve službě je nanejvýš zavrženíhodný přečin. Naštěstí jsem žádného takového nebyl ani v nejmenším svědkem,“ neohlédl se. „Až se posilníte, poručíci Maxvell a Jerrinski vás doprovodí.“</p>
<p>„Kam?!“</p>
<p>„Do císařského křídla paláce. Konkrétně do kanceláře velení ostrahy. Na shledanou, nadporučíku Gunneli.“</p>
<p>Severin za sebou zabouchl a v hale zavládlo ticho. Max, Jerry i „doktor“ nezúčastněně hleděli do Čumákova obličeje. Ten zíral zas na ně a ještě minutu si to pokoušel srovnat. Potom to vzdal.</p>
<p>Třesoucí se rukou sáhl po placatce a pořádně si přihnul.</p><empty-line /><p>Matt Reed za sebou přitáhl dveře Marodky a rozhlédl se. Nebyl tu už pár týdnů, ale nic se nezměnilo – tlumené osvětlení, vzduch naplněný pachem mechu a lihovin, který ani klimatizace na plný výkon nestačila odvětrat, hukot hlasů. Většina přítomných měla uniformy palácové gardy, vojenský bar stál jen kousek od západního křídla paláce.</p>
<p>Stůl, který Matt hledal, našel snadno, stačilo jít po zdroji největšího kraválu. Stál v rohu, obklopený víc než tuctem povykujících chlapů. Někteří jen přihlíželi, další drželi v rukou potravinové poukázky nebo peníze.</p>
<p>„Dvacet na pětku! Slyšíš, Vrbo?! Dvacet!“ hulákal voják vedle Matta, kterého šlo stěží přeslechnout, protože za jeho ramena by se mohli schovat další dva a hlas postavě plně odpovídal.</p>
<p>„Jasně, Tanku, slyším!“ odpověděl smířlivě jeden ze dvou mužů u stolu, drobný, až nenápadný. „Takže dvacet na pětku. Ještě někdo? Konec sázek, pánové… ticho!“</p>
<p>Hlasy se ztlumily do šepotu a druhý muž zapátral prsty před sebou. Oči měl zavázané tlustou šálou, na stole před ním stálo v řadě pět likérových skleniček. Opatrně zvedl první a čichl k ní.</p>
<p>„Víno, pravé viridianské, předloňský rok.“</p>
<p>Od přihlížejících mu odpověděly kletby, na stůl začaly padat první poukázky i mince, zatímco zvedal k nosu druhou sklenku.</p>
<p>„Marodérský rum s trochou mechu… kdyby už nebyl vykouřený, dalo by se to i pít.“</p>
<p>Nové nadávky, smích i přírůstky do hromádky na stole.</p>
<p>U třetí skleničky muž zaváhal.</p>
<p>„Dobrý pokus – čistá voda. Natočená u prádelny, ten šmejd, kterým voní prádlo, je tam pořád cítit.“</p>
<p>„Kruci!“ jeden voják s kletbou praštil o stůl balíčkem, ve kterém Matt odhadl měsíční výplatu. „Tohle nemá cenu!“ zlostně si razil cestu pryč, vyprovázený smíchem. Čumák se zavázanýma očima už očichával čtvrtou sklenku.</p>
<p>„Domácí pálenka. Tři díly viridianských švestek, dva a půl lihu… kde jsi ale vzal menabaranské višně, Hračičko?“</p>
<p>Oslovený místo odpovědi jen přihodil na stůl hrst mincí.</p>
<p>„Jenom počkej. Však já jednou najdu něco, co nepozná ani ten tvůj vylepšenej frňák.“</p>
<p>„Určitě,“ souhlasil Čumák. „Pokud tě neseberou za pašování.“</p>
<p>Zvedl poslední sklenici, ale v půli pohybu se zarazil a s odporem ji položil zpátky.</p>
<p>„Tanku, ty čuně, lít chcanky do pití. Doufám, že nebyly tvoje. Ten, co mu patřily, má zaděláno na zánět, asi ho vytahoval někde v průvanu.“</p>
<p>Mohutný voják zrudl a Matt bolestně přivřel oči, z řehotu kolem mu div nepraskaly uši.</p>
<p>„Nevím, vo čem mluvíš… a vy se tlemíte čemu?!“ Tank se výhrůžně rozhlédl, smích rázem ztichl. Přihodil do hromádky na stole svůj díl. „Fajn. Zase jste vydělali balík, neřáde.“</p>
<p>Hromada na stole vypadala skutečně slušně. Drobný voják ji začal poctivě dělit na dvě poloviny, zatímco diváci se rozcházeli.</p>
<p>„No, to by bylo… co vy, majore? Nechcete si vsadit? Dlouho jste se neukázal.“</p>
<p>Gunneli ho samozřejmě poznal, třebaže měl dosud zavázané oči, a Matt zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Jdu pracovně. Za tebou, tady za Hračičkou, Tankem a Vrbou.“</p>
<p>Čumák si stáhl šálu z hlavy. Nevypadal překvapeně, ale ani nadšeně, a Tank vycenil zažloutlé zuby.</p>
<p>„Copak, majore? Chtěl bys další kolo? Od posledka jsem začal víc cvičit a ty vypadáš vyhuble,“ vrazil do Matta dlaní připomínající spíš lví tlapu.</p>
<p>„Mluvím vážně, Tanku. Měl bych práci… dost velkou.“</p>
<p>„No tak na to se posadíme, ne?“ Vrba shrnul do kapsy svůj díl výhry a Hračička s Tankem si přitáhli volné židle. Gunneli sáhl po první sklence v řadě.</p>
<p>„Budu hádat. Má to něco s novou císařovnou?“</p>
<p>„Ano. Velím její ochrance a mám si vybrat lidi. Koho chci.“</p>
<p>Na vteřinu zavládlo ticho, pak se Vrba rozesmál.</p>
<p>„A ty chceš nás? No díky. Nejlepší zpráva dne!“</p>
<p>Znělo to přesně naopak.</p>
<p>„Kdo tě pověřil?“ otázal se Hračička. „Weber? Severin? Anebo…“ nervózně se rozhlédl.</p>
<p>„Jo,“ kývl Matt. „Anebo sám osobně. Mám vzít šest lidí. Všichni mají mít aspoň deset let služby a trojku prověření. Na oplátku je povýšení i plat s bonusem.“</p>
<p>„Čumák má, pokud vím, osm let a jenom druhej stupeň.“</p>
<p>„Jo, ale toho už vybrali, prý je prověřený.“</p>
<p>„Od dnešního rána,“ Gunneli rukou bezděčně zabloudil ke kořeni nosu, Matt postřehl modřiny od pout na zápěstí.</p>
<p>„Nevím, že by ses někam hlásil,“ namítl Tank překvapeně a Čumák s křečovitým úsměvem přikývl.</p>
<p>„Já taky ne. Co se dá dělat.“</p>
<p>„Co se dá dělat?“ Vrba zvýšil hlas. „Já ti povím co, zdrhnout! Nemám chuť leštit boty viridianský paničce, která se ráno blbě vyspí, postěžuje si císaři a v poledne mám lístek na Noctu. Schválně, kolik chlapů jsi už sehnal? A kolik je Psů?“</p>
<p>„Já, Čumák a Trap.“</p>
<p>„On už nebrečí nad svou poslední károu? To je fuk, beztak neměl na výběr, a kdo další?“</p>
<p>„Mluvil jsem s Bergerem, Wasquezovou a Frankem,“ přiznal Matt. „Odmítli.“</p>
<p>„Protože nemají v hlavě nasněženo.“</p>
<p>„Nerad to říkám, ale má pravdu,“ Hračička založil ruce na prsou. „Nechápu, že jste to vzal, majore… tedy pokud jste se taky nepřihlásil.“</p>
<p>„Přihlásil. Na tom ale nesejde. Podstatné je, že chráníme lidi. Myslíte, že císařovna z Viridianu nebude ochranu potřebovat?“</p>
<p>„Pche!“ odfrkl Vrba. „Je mi fuk, co bude. Když mám zařvat, tak pro někoho, kdo za to stojí, ne pro nějakou slečinku podělanou až za ušima!“</p>
<p>„Nemyslím, že je taková.“</p>
<p>„Tím hůř. Jenom ať zkusí míchat císaři do guláše. Nedoběhne ani na latrínu a všichni kolem půjdou za ní – ne!“</p>
<p>Vrba sáhl po nejbližší sklence, obrátil ji do sebe a vstal.</p>
<p>„Přijď, až budeš mít práci, kde mi můžou normálně ustřelit palici, Reede. Nebo to nabídni Espositovi, ten je dost velkej magor. Dobrou noc, jdu si pucovat frčky na přehlídku!“</p>
<p>Bez ohlédnutí zamířil ke dveřím a Matt pokrčil rameny. Skoro tytéž argumenty slyšel dnes už pošesté.</p>
<p>„Co vy?“ zadíval se na ostatní. „Potřebuju chlapy, na které je spoleh. Protože v jednom má Vrba pravdu, půjde po ní spousta lidí, jakmile se ukáže, že má rozum a páteř – a já věřím, že má.“</p>
<p>„Mě se ptát nemusíš,“ pokrčil Čumák rameny. „Já v tom jedu, ať chci nebo ne.“</p>
<p>„Hračičko? Tanku?“</p>
<p>„Přijde na to,“ Hračička shrnul z čela pramen vlasů, které nikdy nedokázal pořádně učesat. „Říkal jsi šest. Kdo ještě?“</p>
<p>„Kulka, jestli to vezme.“</p>
<p>Tank vyprskl. „Nakopne tě, že poletíš až na Chiméru. Od toho maléru je zalezlá, akorát chlastá a proklíná celej vesmír. Navíc už dostala nový přidělení.“</p>
<p>„Vím. Proto doufám, že mi dá přednost.“</p>
<p>„A další?“</p>
<p>„No, Gabriel.“</p>
<p>„Jasně,“ souhlasil Hračička kysele. „Vrba má pravdu. Všichni, co tohle vezmou, jsou magoři, tak proč vynechat největšího?“</p>
<p>„Taky nejspolehlivějšího. A co jsem slyšel, už v tom nejede tak jako dřív.“</p>
<p>„Já slyšel pravej opak. Je pátek večer, a kde myslíš, že zrovna je? Navíc on a Kulka, to bude veselo… ale budiž. Když dokážeš zverbovat ty dva, půjdu taky. Jenom ze zvědavosti. A povýšení se hodí vždycky.“</p>
<p>„Dobře,“ kývl Matt. „Tanku?“</p>
<p>Mohutný voják vypadal, že usilovně přemýšlí.</p>
<p>„Ale jo. Rád budu zas s tebou v partě, majore. Nakonec stejně jenom čumím u dveří a vypadám drsně.“</p>
<p>Tank předvedl to, čemu Vrba obvykle říkal <emphasis>Zlej ksicht vzor 6.</emphasis>, a Matt se zasmál.</p>
<p>„Na to bych tentokrát nespoléhal, ale jsem rád.“</p>
<p>„Být tebou, nepouštím ho k císařovně moc blízko, nebo si sežene další ochranku, aby ji chránila před náma,“ Varga se natáhl po likérce na stole.</p>
<p>„Ne, spíš se vyděsí, až jí předvedeš svý nádobíčko – a tuhle bych vynechal. Je to ta, do který jsem si odskočil.“</p>
<p>Hračička s kašláním vyplivl polovinu sklenky na stůl a Čumák zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ne, tu už vypil Vrba. Navíc v tom zdejším dryáku by se ztratil i kyanid.“</p>
<p>„Dobře,“ uzavřel Matt a vstal. „Vítejte na palubě. Půjdu sehnat zbytek.“</p>
<p>„Držím palce, majore,“ popřál mu Čumák vážně, zatímco Varga s Tankem pokračovali v zanícené debatě o kvalitách marodérského rumu.</p>
<p>Mattovi se ulevilo, když se znovu nadechl chladného, čistého venkovního vzduchu. Bylo už šero, světla Algormontu zářila a na průhledné střeše ulice nad ním se jako diamanty leskly vločky čerstvého sněhu. Uvažoval, za kým se vydat nejdřív. Nakonec zvolil možnost, kterou pokládal za těžší.</p>
<p>Jižní kasárna byla od Marodky vzdálená deset minut chůze, ale Matt zahnul k důstojnické ubytovně nalevo. V pátek večer si většina obyvatel mimo službu hledala zábavu ve městě, jen pár jejích oken svítilo. V nejvyšším patře pak zářilo jediné – aspoň se nemusel ptát na cestu.</p>
<p>O chvíli později stál před dveřmi s číslem 128. Cedulka pro jméno pod ním byla prázdná, místo tlačítka trčel ze zdi čerstvě vyrvaný drát, ale Matt prostě zabušil, až veřeje zapraskaly.</p>
<p>„Vypadni!“ ozval se zevnitř zastřený ženský hlas. „Nikdo tu není, kreténe!“</p>
<p>„To jsem já, Reed! Otevři!“</p>
<p>„Do hajzlu,“ spíše než vztekle to znělo překvapeně. Okamžik neurčitého šramotu a zámek cvakl. Matt vešel dovnitř.</p>
<p>Kulka si potrpěla na pořádek, podle Hračičky jím byla vlastně až posedlá. Zdánlivě se nic nezměnilo, pokoj vypadal vzorně uklizený, ale Matt ihned postřehl rozdíly, které nepasovaly – hlavně fotku velitele palácové gardy plukovníka Webera na vzdálenější zdi, které místo očí zely dvě díry po průstřelech. Žena se snědou tváří oblečená ve vycházkové uniformě seděla na židli, nohy v bagančatech hozené na stole. Nevstala, jen kývla.</p>
<p>„Nazdar, vylepšenej.“</p>
<p>„Nazdar, vyhozená,“ oplatil Matt. „Dlouho jsme se neviděli.“</p>
<p>„Jo, a jestli tě poslal Vrba, můžeš rovnou vypadnout!“ zelené oči se zúžily. „Nechci nikomu bulet na rameni. Nezájem, jasný?“</p>
<p>„Jasný,“ potvrdil Matt. „Radši si propaluješ játra, ale ne. Vrba mě neposlal.“</p>
<p>„Fajn. Tak to se spolu můžem napít,“ boty s hlučným bouchnutím dopadly na podlahu. Kulka hrábla do pootevřené zásuvky za sebou. Na stole přistála láhev tmavé tekutiny. „Dáš si?“</p>
<p>„Víš, že nesmím.“</p>
<p>„Bezva, nemusím hledat sklenici.“</p>
<p>Vytrhla z láhve zátku a pořádně se napila. Podle vůně šlo o něco opravdu silného, přesto ani nemrkla.</p>
<p>„Tak jak se vede, vylepšenej?“ hřbetem ruky si otřela ústa. „Zaslechla jsem něco o tvý poslední fušce. Mizerný, když zas tvrdneš v ochrance, co?“</p>
<p>Matt pokrčil rameny. „Tak nějak, a ty?“</p>
<p>„Co já? Snad víš, co se stalo. Určitě je toho plnej palác. Aspoň Vrba tak vypadal, než jsem ho vykopla.“</p>
<p>„Vrba tak vypadá pořád, ale jo. Něco jsem slyšel… že ta holka bude potřebovat protézu. Prostřelila jsi jí spectorem koleno, přišla o nohu…“</p>
<p>„No a co?! Do kolena ze sto dvaceti metrů. Trefit hlavu bylo snazší!“ Kulka si znovu vztekle přihnula. „Nebyla na seznamu. Vidím ženskou oblečenou jako děvka, co běží ke klientovi. Co jsem, do prdele, měla dělat?! Ctěnej baron Danbar měl říct, že mu nová milenka bude chtít skočit kolem krku… a ta kurva Weber mě měl podržet, ne mu lízat boty!“</p>
<p>Další lok z láhve. Matt pečlivě zachoval neutrální výraz.</p>
<p>„Takže je to pravda? Dostalas padáka z gardy?“</p>
<p>„Jo. Mám novou fušku – dozorce na Noctě. <emphasis>Na Noctě</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>„Napořád?“</p>
<p>„Co jinýho, do hajzlu?! Asi tu s tím praštím.“</p>
<p>„Až tak?“ Matt zvedl obočí. „No, to by byla škoda, protože já bych něco měl. Lístek zpátky do gardy, lepší plat… a šanci pěkně si zastřílet.“</p>
<p>„Fajn pokus, vylepšenej. Jenomže to přes Webera nikdy neprojde, on a Danbar jsou pár…“</p>
<p>„Zapomeň na ty dva. Jde o ochranku císařovny.“</p>
<p>Chvíle hlubokého ticha. Kulka zkoumala očima Mattovu tvář. Její dlouhé prsty se odtáhly od láhve.</p>
<p>„Kdo ještě?“ promluvila pomalu. „Vrba?“</p>
<p>„Ne. Říkal jsem mu, ale nechtěl.“</p>
<p>„Fajn. Dál?“</p>
<p>„Hračička, Trap, Čumák, Tank… a Esposito.“</p>
<p>„Nasrat!“</p>
<p>Kulka natáhla ruku, ale Reed udělal bleskový krok a popadl láhev za hrdlo.</p>
<p>„Gabriel, nebo Nocta! Vyber si – protože oba víme, že dřív Algor zezelená, než ty půjdeš do civilu!“</p>
<p>V hlase se mu poprvé objevilo ostří a Katrina Sojornerová mlčela. Pořád svírala láhev, ale znala Matta dost dobře, aby mu ji nezkoušela vytrhnout, jen ho propalovala pohledem.</p>
<p>„Ty seš ale parchant, Reede!“ konstatovala nakonec.</p>
<p>„A ty zas moc dobrá, abys shnila na Noctě nebo tu chlastala.“</p>
<p>„Fajn,“ Kulka pustila láhev a rezignovaně se opřela na židli. „Sakra… škoda, že neuvidím Weberův ksicht, až se to dozví.“</p>
<p>„Nemyslím, že bude vypadat hůř než tam,“ ukázal Matt ke zdi. „A nová císařovna je…“</p>
<p>„Je mi fuk, co je. Ty panáci jsou mi ukradený, mám je akorát držet naživu. Jenom Jejímu Veličenstvu pověz, ať včas nahlásí svý amanty, protože až jí některej skočí kolem krku, nebudu už mířit na koleno.“</p>
<p>„Dobře,“ Matt s uspokojením sledoval, že se Kulce vrací… no, dobrá, spíš obvyklá nálada. „Mimochodem, budeš můj zástupce.“</p>
<p>„Bezva. Mezi slepci jednookej králem, co?“</p>
<p>„Tos řekla ty. A díky. Rád s tebou budu dělat.“</p>
<p>„Nápodobně, vylepšenej. Sakra… měla bych tu uklidit.“</p>
<p>Reed už stál u dveří, ale ještě postřehl, jak poloprázdná láhev prolétla vzduchem a s třeskem přistála v koši na opačné straně místnosti. Kulka ani sekundu nemířila, vypadalo to, že se tam ani nepodívala. Matt se usmál.</p>
<p>Cesta na poslední místo vedla zpátky okolo brány paláce na opačnou stranu. Trvala déle, ale Mattovi to nevadilo. Vlastně ho napadlo, že by se ani nezlobil, kdyby byla ještě o něco delší.</p>
<p>Chrám stál uprostřed malého parku. Nevedla k němu zastřešená ulice, posledních padesát metrů musel ujít pod širým nebem. Pod nohama mu křupal sníh. Občas minul náhodné chodce. Pak se před ním z houstnoucího večerního šera vynořila mohutná budova.</p>
<p>Graciánský svatostánek měl daleko do monumentálních katedrál staré Země, ale major věděl, že to rozhodně není nedostatkem prostředků. Středně vysoká budova z hnědého, neomítnutého kamene, třináct schodů ke vchodu rámovanému dvěma mohutnými sloupy. Mezi nimi se v průčelí leskl černý kotouč se zlatým křížem, asymetricky umístěným v levém dolním rohu.</p>
<p>Matt rozhodně nehodlal jít dovnitř. Zahnul stranou a zastavil se ve stínu, odkud viděl na vchod i vysoká okna s lomenými oblouky v boční zdi. Za barevnými vitrážemi zpodobňujícími výjevy Božího hněvu zářila mihotavá světla. Chrám neosvětlovala elektřina, pouze svíce a otevřené mísy s ohněm. Zvyk strkat do nich při modlitbě ruce přitom dosud trval a večerní bohoslužba vrcholila – Matt naslouchal, jestli uslyší křik.</p>
<p>Minuty se líně vlekly. Jako obvykle po setmění se zvedl ostrý vítr, hvízdal mezi domy a krytými ulicemi. Major začal i přes teplou uniformu pociťovat chlad – chlad a vzpomínky. Otázka položená Kulkou, ač mimochodem, přesto stačila, aby pár vzpomínek vyplulo na povrch. Ve studeném větru jako by náhle zavanul dech umírajících, bezděčně pohlédl dolů…</p>
<p>Ne. Nebyla tam krev, jen pošlapaný sníh, a v té chvíli začala světla za barevnými okny slábnout. Bohoslužba končila, o minutu později se vrata chrámu otevřela a lidé vycházeli ven. Matt přemohl mrazení a ukrytý v šeru zkoumal jejich tváře.</p>
<p>Řád měl v Algormontu dva chrámy, ale tento byl blíže paláci, takže ho navštěvovala většina věřících zaměstnanců – a nebyla náhoda, že právě ten oficiálně spravovala Mericia. Matt poznal dva sluhy, ale hlavně Silase Mahyrena. Tvář měl ve tmě viditelně bledou. Prsty si svíral levé zápěstí, ze kterého do sněhu kapala tmavá krev, ale oči mu planuly divokým, extatickým světlem, jako by opravdu nalezl Boha ve vlastní bolesti… zřejmě byla pravda, že ho na zasvěcení připravuje Její Excelence osobně.</p>
<p>Z dalších věřících už major nepoznal nikoho. Pouze dva měli uniformy. Mezi vojáky se graciáni netěšili valné popularitě asi proto, že většina měla s bolestí poněkud odlišné zkušenosti. Matt byl jen rád, tím snadněji našel vysokého muže s nezakrytou holou hlavou. Držel se stranou od ostatních, nebo spíš ostatní se drželi stranou od něj, a zamyšleným pohledem hledal cosi v dálce.</p>
<p>„Zdravím, poručíku!“ Matt vykročil ze stínu.</p>
<p>Muž se zadíval překvapeně, vzápětí se však usmál.</p>
<p>„Majore Reede. Vás bych tu nečekal.“</p>
<p>„Já vás taky ne,“ opáčil Matt. „Nic ve zlém, ale není trochu nerozumné ukazovat se zrovna tady?“</p>
<p>„To není věc rozumu, ale víry. Bůh mě nezavrhl. V <emphasis>jeho</emphasis> domě jsem stále vítán, jen ať vidí, že nemám strach.“</p>
<p>Natáhl k němu ruku a Matt ji stiskl. Gabriel neměl rukavice, takže jasně spatřil čerstvé jizvy na zápěstí i chybějící nehty na dvou prstech. V duchu si povzdechl. Kdepak, vážně se nic nezměnilo, a navíc pochyboval, že chtěl Gabriel návštěvami zrovna Mericiina chrámu ukázat nebojácnost jen Bohu. Dráždit bosou nohou newellského škorpiona bylo pravděpodobně bezpečnější.</p>
<p>„Já nemůžu tvrdit, že bych tu byl rád,“ konstatoval Matt. „To nemyslím ve zlém, přišel jsem jen za vámi.“</p>
<p>„V pořádku, majore,“ Gabriel přejel pohledem další skupinku věřících, která je míjela. Ruka mu jakoby náhodou zabloudila ke spodku vojenského kabátu. „Nemusíte přece chodit do chrámu, abyste byl spasen. O co jde?“</p>
<p>„Mám práci, povedu ochranku nové císařovny. Vybírám si oddíl a rád bych vás tam měl.“</p>
<p>S Espositem bylo nejlepší jít přímo k věci. Po Mattových slovech překvapeně zvedl obočí.</p>
<p>„Taková důvěra mě těší. Kdo budou ostatní?“</p>
<p>„Vrba a pár dalších odmítli, Čumáka s Trapem jmenovali. Dál Tank, Hračička a Kulka, ta bude můj zástupce.“</p>
<p>„Rozumím. Ovšem nezapomněl jste na jednu věc, majore?“</p>
<p>„Na jakou?“</p>
<p>„Bude Její Veličenstvo chtít svěřit život do mých rukou?“</p>
<p>Matt se kousl do rtu. Zadíval se na Gabrielovu holou lebku, zblízka viditelný pletenec rudých žilek. Nebyla vyholená, ale skalpovaná, a Reedovi blesklo hlavou, že na Viridianu jsou graciáni zakázaní. Na tohle vážně nepomyslel, přesto kývl.</p>
<p>„Bude. Když tak s ní promluvím, potřebuji vás.“</p>
<p>„Nemusíte mě utěšovat, majore. Jen upozorňuji na fakta, a rád přijímám.“</p>
<p>Matt souhlas čekal, ale ta klidná samozřejmost ho zarazila.</p>
<p>„Jenom tak? Vám nejméně musím říkat, jaká hra se hraje… nebo bude hrát.“</p>
<p>„To vážně ne, ale co chcete víc, majore?“ upřel na něj Gabriel zrak. Černé oči se mu v hlubokém šeru leskly a ten pohled až zlověstně připomínal Silase Mahyrena, stejný dojem horečnaté prázdnoty… Matt zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Nic. Snad jen, že bych čekal trochu víc váhání.“</p>
<p>„Váhání si v naší práci nemůžeme dovolit. A kdybych řekl, že mi Pán seslal znamení změny, co mi odpovíte, majore?“</p>
<p>Matt Reed si povzdechl.</p>
<p>„Odpovím, že věci se mění i bez toho, že by do nich strkal prsty Bůh – a vítejte na palubě.“</p>
<p>„Děkuji.“</p>
<p>Gabriel natáhl ruku a Matt ji podruhé stiskl. Hlavou mu zároveň bleskla Hračičkova slova.</p>
<p>Všichni, co tohle vezmou, jsou magoři.</p><empty-line /><p>Palácové garáže se nacházely v suterénu pravého křídla paláce. David Patterson tu cestu znal, přesto šel tím pomaleji, čím blíže byl cíli. Chodby, kterými procházel, i lidi, které míjel, sotva vnímal. Vypadal jak vyhublý přízrak, ztělesněná oběť neopětované lásky nebo nezdravé posedlosti – protože tyhle dva přeludy číhaly často příliš blízko sebe. Zlomit jejich pouta ho stálo hodně. Ještě si vybavoval praskot bortícího se kovu a bolest explodující mu v těle. Žár zápalné oběti, kterou sám zažehl, strašný okamžik prozření, než vše pohltila tma.</p>
<p>A teď mu hrozí, že to zažije znovu.</p>
<p>Vlastně to bylo směšné. Stačila zmínka chápavému psychologovi v nemocnici, kde strávil přes dva měsíce, jen naznačit pravdu o tom, co jeho blízkému setkání se sloupem magistrály předcházelo, a utrpení by skončilo. Jediná řádka v záznamu, diagnóza technofilie, a konec. Už nikdy by nedostal šanci chopit se řízení, stejně jako nikdy neusedne do kabiny <emphasis>Škorpiona</emphasis>. Navzdory tomu, jak byl cenný, navzdory jeho zkušenostem, nikdo už by do jeho rukou nesvěřil život, a tím méně život císařovny. Žádné pokušení, žádná pouta.</p>
<p>Žádný život, jen šedivá, tupá prázdnota.</p>
<p>David zaťal zuby. Musí se ovládnout, to byla jediná šance. Nenechat se stáhnout dolů, neztratit ze zřetele věci, jaké opravdu byly. Dvakrát v tom selhal, teď však už znal nepřítele i všechny jeho triky. Napotřetí zvítězí – musí.</p>
<p>Nastoupil do výtahu a pevnou rukou zadal svůj kód. Dovolil mu sjet dolů do tichého suterénu a projít přes dvoje těžké dveře ke kontrolnímu stanovišti.</p>
<p>„Zdárek, Trape!“ pokynul mu s úsměvem voják, který tam hlídal. „Jak se vede?“</p>
<p>David pozdrav s nuceným úsměvem oplatil – mlčky, protože si nedokázal vzpomenout na jeho jméno. Zlomení pout se neobešlo bez škod. Prázdná místa v paměti, výpadky dlouhé celé dny ještě zvětšily léky, které užíval, než si to uvědomil a začal je místo polykání splachovat do záchodu i za cenu nocí v bolestech. Škoda, že nebyl gracián, možná by v ní našel útěchu.</p>
<p>„Co zdraví?“ naznačil muž gestem ke svojí hlavě. Neznělo to posměšně. Upřímný zájem přítele… přítele, kterého by měl znát, ale neznal.</p>
<p>„Dobrý,“ Trap se pokusil alespoň o lepší úsměv. „Je čas začít zas makat.“</p>
<p>„Jasně,“ odsouhlasil voják. „Válení po špitálech chlapa akorát utahá. A ty máš novou fušku, je to pravda? Fakt budeš vozit císařovnu?“</p>
<p>Palácové drby v akci, stačil ani ne den. David chvíli váhal a snažil se najít přijatelnou odpověď.</p>
<p>„To je tajný. Kdybych ti řek, že jo, sebrali by mi nový frčky i s výplatou a tebe dali zastřelit.“</p>
<p>„To bych nerad!“ voják se rozesmál a David se snažil přidat. Na hodnost si vzpomněl poprvé, a ohledně nové výplaty ani netušil, jaká je. Měl by se aspoň podívat. Co se životních nákladů týkalo, bydlel stále na ubikaci, a když měl dobrý den, přinutil se sníst aspoň dvě jídla.</p>
<p>Dobrý den míval tak třikrát týdně.</p>
<p>„Tak co, jdeš prohlídnout káru? A jenom prohlídnout, nebo i provětrat?“</p>
<p>„Oboje. V noci je venku víc místa.“</p>
<p>„Tak si ji užij. Je to fakt kráska.“</p>
<p>Při tom slově sebou David Patterson trhl, jako by mu záda udeřil bič. Už se nemohl ani zasmát, jen se zaťatými zuby kývl a voják stiskl tlačítko.</p>
<p>Mohutné dveře před ním se odsunuly a odhalily parkovací dok císařových vozidel. Stály tu tři identické stroje, které Trap znal – a čtvrtý nový na kraji. Pomalu k němu došel, byl vysoký skoro jako on, o třetinu širší než běžné typy. Zaoblené hrany, elegantní tvary, černě tónovaná skla a detailně vyvedené znaky Algoru i císaře na boku. Trap přejel dlaní povrch, hebký, zrcadlově lesklý, který odrazí každou kulku i laserový paprsek. Poklepal na dvířka, podle zvuku aspoň dvojitý ablativní pancíř. Zadíval se na spodek mezi vysunuté ližiny – osm antigravitačních jednotek. Dva izolované zdroje, určitě ztrojené řízení.</p>
<p>Jedním slovem <emphasis>paráda</emphasis>.</p>
<p>Položil dlaň na snímač a postřehl, že se mu prsty chvějí.</p>
<p>Dveře řidiče se zvedly a odhalily anatomické sedadlo, na kterém ležela kovová přilba. Nic víc. Žádné další ovládací prvky. Žádné řízení vyjma jediné páky pro nouzový provoz.</p>
<p>Sebral přilbu ze sedadla a posadil se. Dveře se automaticky zavřely, v kabině zazářila světla a David slyšel, jak nabíhají pomocné systémy. Uchopil helmu a pomalu si ji nasadil. Ucítil, jak se mu kontaktní plochy tisknou na spánky i tvář…</p>
<p>…a byl uvnitř.</p>
<p>Jeho tělo zmizelo. Rozpadlo se mezi součásti vozu, splynulo s ním, a do jeho mozku vtrhla záplava nových smyslů. Palubní senzory. Vnitřní teplota. Stav energie. Stav pohonného systému. Stabilizace. Vyvalilo se to na něj jako dunící vodopád, který však jedinou myšlenkou sladil do perfektní symfonie. Další myšlenkou nastartoval.</p>
<p>Vznášedlo se zvedlo pár centimetrů nad povrch. Ližiny zajely do trupu a David se otočil – <emphasis>oni</emphasis> se otočili. Stroj, kterým byl a který byl jím, reagoval okamžitě, stabilizátory jen zabzučely.</p>
<p>Potom se rozjel.</p>
<p>Parkovací dok končil mohutnými sklopnými vraty. David před nimi nezpomalil. V duchu vyslal pokyn, kódovaný signál vozu, kterým je otevřel. Skoro neznatelně přibrzdil, jak mu palubní počítač nabídl další tóny symfonie, údaje senzorů, rychlosti, předpokládané brzdné dráhy. Vznášedlo prolétlo pod vraty, ještě než se stihly zcela zdvihnout. Okraj střechy minul jejich hranu o pět centimetrů, přesně podle výpočtu – a byli na ulici.</p>
<p>Od paláce vedla zvláštní odbočka na hlavní algormontskou třídu táhnoucí se dolní úrovní středem celého města jako stříbrný had. Systém řízení dopravy ihned rozpoznal císařské vozidlo, semafory se automaticky přepnuly na zelenou podél celé trasy, kterou Trap ve zlomku vteřiny zadal. Vozidla všech typů okolo, antigravitační, na kolech i pásech, musela často zabrzdit tak prudce, až se ozývalo skřípání brzd nebo kovu a kletby – ovšem jen tiché, protože všichni předpokládali, že ve voze sedí ještě jiný pasažér než pouhý řidič.</p>
<p>Jel jako blesk, rychlostí dvojnásobně vyšší než běžně povolená, čelní reflektory zářily. Zatáčkou, ze které by v podobné rychlosti jiné vozidlo vyletělo jak nakopnutá krabička sardinek, prosvištěl bez váhání. Vznášedlo se sotva naklonilo, stabilizátory zvonily, do Davidova mozku proudily další akordy, nádherná hudba, která mu chyběla celé měsíce.</p>
<p>Nadjezd. Proletěl ho a ocitl se na horní úrovni silnice, nad zastřešenými ulicemi. Jen vyšší budovy Algormontu vyčnívaly z průhledných ploch pokrytých popraškem sněhu: majestátní věže paláce, obě kopule Imperiálního divadla, hotel <emphasis>Polární záře</emphasis>, členitá konstrukce kosmodromu a mrakodrapy Obchodní čtvrti. Ještě dál na východě se tyčily temné vrcholky Vanerlinských hor. Obloha byla jasná, posetá miliony hvězd, a Davidův mozek zaplavily další vjemy. Chlad z čidel vnější teploty. Čistý vzduch z filtrů.</p>
<p>Volnost.</p>
<p>Hlavní třída pokračovala z nadjezdu magistrálou na vysokých sloupech k jihu do Peringardu, rovná jako střela, ale Trap prudce zabočil. Antigravitační generátory zasténaly a zvedly stroj výš, senzory vychrlily nové údaje. Při své váze se vznášedlo nemohlo dostat výš než na metr a mezi daty zablikalo pár rudých varovných řádků – riziko kolize, nepřípustné zatížení. David je ignoroval. Věděl, že může, <emphasis>cítil</emphasis> to a ani se neohlédl po třetím sloupu od konce nadjezdu, kde skončila jeho poslední cesta.</p>
<p>Vznášedlo s vysokým hvizdem přeskočilo mimo vozovku. Příď se dotkla sněhu shrnutého u krajnice, ale nezabořila se, natož aby narazila – přesně jak David věděl. Zaplavil ho pocit uspokojení, souznění, lásky k tomu stroji, který byl teď jím, jeho tělem, jeho mozkem. Někde daleko do něj jako kapka jedu problesklo varování, neurčitý závan čehosi… ale další tóny symfonie ho odplavily, než se jím mohl začít zabývat.</p>
<p>Vykroužil elegantní obrat přímo po zastřešené ulici, <emphasis>jejich</emphasis> smysly cítily vibrace průhledné plochy, ovšem v bezpečné normě. Během zimy musela střecha snést obrovskou tíhu, navíc se pohybovali rychle.</p>
<p>Nad hlavní třídou četa údržbářů na noční směně pokračovala v nekonečném boji se sněhem. Vyděšeně mu uskakovali z cesty, zahlédl hrozící pěsti, slyšel výkřiky strachu – zbytečně. Byli tak pomalí, že by stihl desetkrát zabrzdit, dřív než by někoho z nich srazil. Ve vteřině minul okraj města, našel místo, kde sjel dolů, a byl venku, na temné, bílé pláni.</p>
<p>Zvýšil rychlost naplno. Hranici pěti set mil v hodině překročili v pár vteřinách, přitom necítil žádné nárazy ani odskoky, jen svist větru na hranách karoserie. Nebylo nic než <emphasis>oni</emphasis>, samotní, spojení…</p>
<p>Zase ten záchvěv.</p>
<p>Neurčitý pocit ohrožení se vrátil a pronikl do symfonie spolu s výstrahou. Nevýhodou vznášedla byla vysoká spotřeba, energie rychle ubývalo. Museli zpět.</p>
<p>Trap cítil lítost. Chtěl jet dál, pokračovat tím tichem a nádhernou nocí třeba věčně, přesto zpomalil. Vypnul akcelerátor, takže vznášedlo letělo setrvačností, až zastavilo a dosedlo na vysunuté ližiny. David zvedl ruce a pomalu si stáhl přilbu.</p>
<p>Prázdnota.</p>
<p>Konec.</p>
<p>Z reality jako by zmizel celý jeden rozměr. Jako by mu někdo usekl pár rukou, odstřihl smysly, rozbil nádherný šperk na změť žalostných střepů. Seděl a oddechoval, v očích ho štípaly slzy. Pak malátně vylezl z kabiny.</p>
<p>Okamžitě ho roztřásla zima, lezavý vítr se tvrdě zakousl do zpocených zad. Oslepeně mrkal, opíral se o bok vznášedla, než se odtáhl v obavě, že ho ušpiní nebo pomačká. Že <emphasis>ji</emphasis> pomačká, byla přece tak krásná…</p>
<p>Projela jím hrůza, až se zapotácel. Roztřásl se, že proti tomu zimnice nebyla vůbec nic – <emphasis>znov</emphasis><emphasis>a</emphasis>! Bylo to tu zase, opět podléhal, i když si přísahal vytrvat. Jako feťák, který si nemůže odepřít svou porci Nebíčka, jako alkoholik, co chce abstinovat, a přitom se živí prodejem rumu. Ucítil k sobě takový odpor, až se mu udělalo zle. Vážně je takový slaboch? A skutečně je jediným řešením vzdát se všeho, co dávalo životu smysl – nebo umřít? Bál se obojího, ten strach byl jako strašné závaží, jako voda v plicích tonoucího, co se marně snaží nadechnout.</p>
<p>Okolní ticho se z uklidňujícího změnilo v hrozivé, ledová noc dýchala smrtí. David promrzlý na kost vlezl do kabiny. Snímací přilbu odstrčil stranou. Uchopil páku nouzového řízení a rozjel se, pomalu, neohrabaně jako běžec, který se náhle stal mrzákem – a přesně to taky byl. Nic než nemocný mrzák.</p>
<p>Bolestně přivřel oči a proklínal císařův rozkaz, který ho sem přivedl. Proklínal tu práci, novou císařovnu i sebe za to, že se kdysi jako hlupák zapsal do pilotního programu, že si nechal dát do hlavy věci, které z něj toho mrzáka udělaly… věci, díky kterým poznal tu hudbu. Ale bylo pozdě a David Patterson neviděl žádnou naději, žádné světlo ve tmě.</p>
<p>Když znovu pohlédl k blížícímu se Algormontu, měl pocit, že pospíchá vstříc branám pekla.</p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Kapitola 4</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Menabaran</strong></p><empty-line /><p>„Dámy a pánové, stojíme na prahu nového věku. Někteří tvrdí, že je to věk temna, věk, ve kterém můžeme ztratit všechno, co my i naši otcové zakladatelé na Zemi vybudovali a co Menabaranská republika brání již od časů Exodu. Já však tvrdím, že tomu tak není. Stojím zde před vámi, se vší vážností i pokorou přijímám úřad, který se občané rozhodli svěřit do mých rukou, a slibuji, že nadcházející éra bude érou rozkvětu, pokroku a návratu ke slavnému odkazu našich otců. Ať žije Menabaranská spojená republika! Ne… to není ono. Moc zdlouhavé a na konci to chce přidat víc nadšení.“</p>
<p>Avrian Dann, už dvě hodiny nový menabaranský premiér, se otočil před velkým zrcadlem doleva, aby lépe vynikl jeho ušlechtilý profil, a odkašlal si.</p>
<p>„Dámy a pánové, stojíme na prahu nového věku. Někteří soudí, že bude érou temna, kdy ztratíme vše, co naši otcové zakladatelé na Zemi vybudovali a co Menabaranská republika brání již od Exodu. Já tvrdím, že tomu tak není. Se vší vážností i pokorou přijímám úřad, který jste se mi rozhodli svěřit, a slibuji, že nadcházející doba přinese rozkvět, pokrok a návrat ke slavným tradicím i odkazu našich otců. Ať žije Menabaranská spojená republika! Ano, to je ono. Co říkáš, miláčku?“</p>
<p>„Víš co?“ odvětil otráveně ženský hlas z opačné strany pokoje. „Je mi to ukradené. Hlavně už ten blábol přestaň papouškovat, bolí mě z něj hlava. Copak není fuk, jak to řekneš? Stejně ti zobou z ruky a oba víme, že nějaké odkazy předků jsou ti úplně putna.“</p>
<p>Avrian Dann odstoupil od zrcadla a pohlédl na svou ženu. Violet seděla v křesle, tenkým pilníčkem si upravovala nehty a tvářila se znechuceně – tedy jako obvykle v jeho společnosti. Jindy by to přešel, ale dnes… přemohl první závan vzteku.</p>
<p>„Právě jsem se stal premiérem. Nemyslíš, že bych si zasloužil trochu víc uznání?“</p>
<p>„Ty?“ Violet se řezavě zasmála. „Miláčku, zapomínáš, že na rozdíl od těch pitomců venku já tě <emphasis>znám</emphasis>.“</p>
<p>„Možná. Beze mě bys ale jenom vrtěla zadkem za stovku na den… a neříkal jsem, ať si přestaneš barvit ty vlasy? Vypadáš jako děvka, ještě si nech v EstetComu zvětšit prsa!“</p>
<p>„Už se stalo, a do toho, jak vypadám, ti nic není. Hlídej radši, ať tě nějaký novinář nechytí s tou zrzečkou z personálního. Mám dojem, že další proslov bys pak musel vylepšovat mnohem déle. Kde to s ní vlastně děláš? Rychlovka na stole v kanceláři o pauze, nebo úklidová komora s košťaty?“</p>
<p>Avrian Dann se jen ušklíbl. Zrzečka sice vypadala svolně, ale on se držel hesla, co je v domě, není pro mě. A měl i jiné důvody.</p>
<p>„Copak, tvůj bodyguard se málo snaží, že nemyslíš na nic jiného? Asi má úroveň, a teď se zvedej!“ popadl ze stolku luxusní kabelku a hodil ji Violet k nohám. „Za půl hodiny máme recepci k uvedení do úřadu.“</p>
<p>„Co je mi do toho?“ Violet zívla. „Nemám chuť lézt mezi ty panáky, a už vůbec ne s tebou!“</p>
<p>„Neprovokuj mě! Víš, dobře, že…“</p>
<p>„Že co? Že uškodí tvému image, když ti nebude stát po boku věrná manželka? To bys musel být aspoň trochu chlap, abych se přemohla. Třeba jako algorský císař.“</p>
<p>„Být algorský císař, visíš už za nohy v graciánském sklepě. Ale jak chceš. Řeknu jim, že tě bolí hlava, všude budou hodnotit jen šaty Moniky Valerové a ty skončíš v novinách na poslední straně!“</p>
<p>Violet se zarazila. Žena bývalého premiéra sice byla starší, ale pořád vypadala dobře…</p>
<p>„Tak budiž,“ odložila pilník na stůl a sladce se usmála. „Podáš mi tu kabelku, miláčku?“</p>
<p>Vteřina naprostého ticha. Pak se Avrian Dann sehnul, zvedl kabelku z podlahy a podal ji své ženě. Náhle vypadal úplně klidně, dokonce mile… Violet přimhouřila oči.</p>
<p>„Tohle vůbec nezkoušej!“</p>
<p>„Co?“ usmál se Dann mile.</p>
<p>„To, co právě děláš – vymýšlet, jak se mě zbavit. Myslíš, že neznám tenhle výraz? Přesně jako když ti začaly klesat preference a najal sis toho neschopného grázla Otise. Nezapomeň ale, že já mám pojistku.“</p>
<p>„A jsme zas u toho. Ta slavná pojistka, o které pořád mluvíš. Nenapadá tě ale, miláčku, že tím trochu snižuješ její věrohodnost? Taky bych mohl přestat věřit, že existuje jinde než v té tvojí odbarvené hlavičce.“</p>
<p>Znělo to pobaveně, ale Violet sevřela rty.</p>
<p>„Tak o tom radši nepochybuj. Začala jsem si dávat pozor hned, jak jsem poznala, co jsi zač. Mám dokumenty, záznamy, nahrávky… i kdybych jenom spadla ze schodů nebo umřela na chřipku, ty budeš další ráno v cele a už nevylezeš!“</p>
<p>Znělo to přesvědčivě. Natolik přesvědčivě, že tomu Avrian Dann věřil, přestože Violetin archiv hledal marně už půl roku. Nevadí. Dřív nebo později uspěje, Violet udělá chybu, a Otis nebyl zase <emphasis>tak</emphasis> neschopný – Avrian se usmál.</p>
<p>„Když to říkáš. Teď musíme jít, bylo by trapné nechat všechny čekat.“</p>
<p>Violet poslechla už bez protestů. Vyšli z luxusního bytu ve sto jednadvacátém patře Vládní věže a nový premiér si dovolil rychlý pohled na město dole – na <emphasis>svoje</emphasis> město. Na svět, který právě získal, a možnosti, které nabízel. Kvůli tomu dokázal vedle sebe strpět i Violet.</p>
<p>Však jednou ještě uvidí.</p><empty-line /><p>Ačkoliv Dannovo oficiální uvedení do úřadu proběhlo už před pár dny, recepční sál ve třicátém patře byl zaplněný k prasknutí. První dramatická změna vlády za dvacet let přilákala na Dannův inaugurační večírek každého, kdo na Menabaranu něco znamenal, sešli se tu průmyslníci, významní úředníci i diplomaté. Samozřejmě nechyběli členové odstupujícího kabinetu v čele s expremiérem Valerem, jenž už ráno oznámil odchod z politiky. Prohra s Avrianem Dannem, kterého ještě před rokem označoval za napomádovaného floutka, byla pro něj moc.</p>
<p>Nikola Vanbergová stála u zdi ve stínu ozdobného sloupu ovinutého svěže zeleným břečťanem. V ruce svírala sklenku vína, ale ani ji nenapadlo pít, měla úplně jiné starosti. Jedním okem sledovala lidi okolo a druhým Natalii, která se krčila vedle ní, co nejdál od oken. Rozhlížela se okolo s výrazem, jaký Nikola předpokládala u divocha, co by se z ničeho nic ocitl uprostřed Artipole. Ne, že by nikdy nechodila ven. Jenže zel propastný rozdíl mezi odpolední procházkou nebo posezením v kavárně kousek od jejich bytu a sálem se stovkami lidí. Pánové v oblecích, dámy ve společenských róbách, vzduch ztěžklý hlasy, vůněmi parfémů a vína. I Nikola se něčeho podobného zúčastnila snad třikrát v životě, v duchu děkovala movitému klientovi, který jí zařídil pozvánku – a zároveň jí žaludek svíral strach, jak tohle dopadne.</p>
<p>Velké dveře sálu se rozletěly a Avrian Dann vstoupil dovnitř. Po boku mu kráčela vysoká, dokonale upravená blondýna, za nimi dva diskrétní bodyguardi. Uvítal ho bouřlivý potlesk a cinkot sklenic. Natalie sebou vyděšeně trhla, přitiskla se k Nikole, ale vzápětí se nadšeně usmála.</p>
<p>„Koukni, Niki! To je ten chlap!“ ukázala bez zábran prstem na nového premiéra.</p>
<p>„Tiše, proboha!“ Nikola se polekaně rozhlédla. „Radši se soustřeď. Další šanci dostat se k němu takhle blízko mít nebudeme. Ehm… víš, co hledáme?“</p>
<p>„Jasně, Niki.“</p>
<p>Natalie přivřela oči, jako by chtěla podřimovat, zatímco Avrian Dann přistoupil k řečnickému pultíku v čele místnosti.</p>
<p>„Dámy a pánové, stojíme na úsvitu nového věku. Někteří soudí, že bude érou temna, kdy ztratíme vše, co naši otcové zakladatelé na Zemi vybudovali a co Menabaranská republika brání již od Exodu. Já tvrdím, že tomu tak není. Se vší vážností i pokorou zde před vámi přijímám úřad, který jste se mi rozhodli svěřit, a slibuji, že nadcházející doba bude dobou rozkvětu, pokroku a návratu k slavným tradicím i odkazu našich otců. Ať žije Menabaranská spojená republika!“</p>
<p>Následující ovace byly bouřlivé a Nikola musela uznat, že to znělo dobře. Nevědět svoje, nejspíš by mu taky zatleskala.</p>
<p>Avrian Dann usedl ke stolu na vyvýšeném stupínku a jeho žena zaujala místo vedle něj. Mile, trochu rozpačitě se usmívala, Avrian na oplátku jemně sevřel její ruku.</p>
<p>„Jsou hezký pár, ne?“ neudržela se Nikola. „Mají se vážně rádi.“</p>
<p>Natalie otevřela jedno oko.</p>
<p>„Být algorský císař, visíš už za nohy v graciánském sklepě.“</p>
<p>Nikolin úsměv pohasl – sestra uměla zpříjemnit romantické chvilky. Asi jako její rande tenkrát, když jí promptně vylíčila, s kým a kde to už ten kluk dělal. Od té doby Nikola nic podobného nezkusila.</p>
<p>„Máš něco?“ strčila lehce do Natalie.</p>
<p>„Myslím, že jo, Niki. Můžeme… můžeme pryč? Já… já…“</p>
<p>„Jasně,“ přikývla Nikola. „Jdeme.“</p>
<p>Popadla sestru za ruku a snažila se nenápadně prodrat k východu. Natalie přivírala oči, jako by čekala, že jí každou chvíli na hlavu spadne cihla… na okamžik se ohlédla přes rameno.</p>
<p>„Bude to chlapeček!“</p>
<p>Žena v zelených šatech strnula. Sklenka sektu jí vyklouzla z prstů a roztříštila se na podlaze.</p>
<p>„Ticho, Nat! Promiňte, to… to nic!“</p>
<p>„O dětech jsi mi mluvit nezakázala!“ protestovala Natalie hlasitě, ale to už Nikola prudce rozrazila dveře sálu a byly venku.</p>
<p>Předsálí bylo naštěstí prázdné a Nikola Vanbergová málem začala úlevou ječet. Zhluboka vydechla, napřed jednou, pak podruhé. Přes dveře stále slyšela nezřetelné hlasy, Natalie se opírala o stěnu a se znepokojivým výrazem sledovala nejbližší velké okno. Teď si s ní potřebovala promluvit, a to rychle, někde, kde bude klid.</p>
<p>„Půjdeme sem, ano?“ Nikola zamířila k dámské toaletě na konci chodby. Uvnitř zběžně zkontrolovala kabinky. Nikde nikdo – navíc tu nebyla okna. Perfektní.</p>
<p>„Tak co máš, Nat?“ zeptala se. „Říkala jsi, že něco máš.“</p>
<p>Nataliin pohled se změnil z vystrašeného na zmatený.</p>
<p>„Vážně? A co, Niki?“</p>
<p>Nikole se znova sevřel žaludek. Jestli to celé bylo k ničemu…</p>
<p>„Nějaké informace na Avriana Danna. Toho chlapa z televize, co začne válku. Pamatuješ, Nat? Chtěli jsme ho zastavit, říkala jsi, že něco najdeš, když ho uvidíš.“</p>
<p>„Aha!“ Natalie rozjasnila tvář. „Mám dokumenty, záznamy, nahrávky… i kdybych jenom spadla ze schodů nebo umřela na chřipku, ty budeš další ráno v cele a už z ní nevyjdeš, miláčku!“</p>
<p>„Fajn, to zní skvěle!“</p>
<p>Manželství Avriana Danna bylo asi romantické, až zrak přecházel, ale pořád zbývala hlavní otázka.</p>
<p>„Kde ty věci jsou, Nat?“</p>
<p>„Kde?“ Natalie si okusovala ret. „V krabici. Taková plastová, v jaké mi dáš boty k narozeninám.“</p>
<p>Ve skutečnosti jí je dala už loni, ale Nikola si v koutku mysli stejně povzdechla. Překvapit Natalii nějakým dárkem byl hodně těžký oříšek.</p>
<p>„Výborně. Kde je ta krabice?“</p>
<p>„Ve skříňce.“</p>
<p>„Ve skříňce kde?“</p>
<p>„Ve zdi. V místnosti.“</p>
<p>„V jaké?“</p>
<p>„Ve velké.“</p>
<p>Většina lidí by při podobné konverzaci kvílela nebo zápasila s chutí Natalii praštit, ale Nikola si už zvykla. Pokud se Natalie jednou chytila, byla slušná šance, že se člověk nakonec použitelné odpovědi dobere, chtělo to jen trpělivost. Hodně trpělivosti.</p>
<p>„Já vím, Nat, ale jak ta místnost vypadá? A jak vypadá ta skříňka? Popiš mi ji.“</p>
<p>Měla jsem vzít nějaký kus papíru, pomyslela si Nikola, když Natalie jen udělala rukou bezradné gesto.</p>
<p>„Hranatá. Malá. Dvířka se zámkem, jako máme doma. Trochu jiným.“</p>
<p><emphasis>To vypadá na bezpečnostní schránku. Výborně. Zítra zajdeme přepadnout banku.</emphasis></p>
<p>„Dobře, a co cesta? Víš, kudy k té skříňce šla? Kudy ta ženská tu krabici nesla?“</p>
<p>„Chodbou. Měla blond vlasy… pořád se rozhlížela. Ne… krabice přece nemají blond vlasy. Nebo mají?“</p>
<p>Natalie zmateně vzhlédla a Nikola sevřela rty. Dostávaly se na tenký led. Když se Natalie zabrala do svých vzpomínek a vlastně do čehokoliv moc usilovně, úplně ztrácela kontakt s realitou. Nikola pokaždé cítila strach, že se nevrátí, že se z ní skutečně stane blázen blábolící nesmyslné halucinace…</p>
<p>„Ne, Nat!“ zavrtěla důrazně hlavou. „Krabice vlasy nemají. Ta žena, co ji přinesla, měla blond vlasy. Manželka Avriana Danna.“</p>
<p>„Aha,“ Natalii se viditelně ulevilo.</p>
<p>„Zkus se znova vrátit k té místnosti. Jsou tam okna? Vidíš něco za nimi?“</p>
<p>Okamžik ticha.</p>
<p>„Stromy. Voda.“</p>
<p>Nikola pocítila údiv – to na banku nevypadalo. Přízemní budova někde u parku nebo na pobřeží Artipole. Violet by ale chtěla mít kompromitující materiály na manžela někde po ruce, tedy blízko Vládní věže, v centru. Nebo ne?</p>
<p>„Přečteš nějaké nápisy? Na zdech, někde?“</p>
<p>„Ne… lidi.“</p>
<p>„Lidi?“</p>
<p>„Lidi na stěnách. Usmívají se… pořád mění obličeje.“</p>
<p><emphasis>Mění obličeje? Nějaká galerie? Knihovna?</emphasis></p>
<p>„A cítím smrad,“ Natalie se zaškaredila.</p>
<p>„Jaký?“</p>
<p>„Voňavky… a jako v nemocnici. Jako tam… dají nás… injekce!“</p>
<p>Do Nataliina hlasu jako blesk vlétla panika. Nikola k ní přiskočila těsně předtím, než se mohla dát na bezhlavý útěk ke dveřím. Náplasti sice měla v kabelce, ale proboha, ne teď…</p>
<p>„To je dobrý, Nat! Nejsi tam! Jsi tady, se mnou, podívej se na mě! Podívej!“ chytila do dlaní její tvář. „Jsem tady! Vidíš? Jsme na recepci, zastavit Avriana, žádní doktoři, žádné injekce, vzpomínáš?“ vyrážela ze sebe o překot.</p>
<p>„Ne! To není pravda… táta… to už bylo!“</p>
<p>„Je to teď! Rozhlédni se! Vidíš? Můžeme se podívat dovnitř, ještě tam je, <emphasis>poslouche</emphasis><emphasis>j</emphasis>! Jsme samy!“</p>
<p>Minuta balancování nad propastí. Pak Natalie pomalu uvolnila napjaté svaly.</p>
<p>„Promiň, Niki,“ pípla. „Zlobíš se?“</p>
<p>„Ne,“ Nikola vydechla, v krku sucho jako v poledne na newellské poušti. „Moje vina. Neměla jsem na tebe tlačit.“</p>
<p>„Tlačit?“ Natalie se zamračila. „Mám někde bouli?“</p>
<p>„Ne,“ usmála se Nikola. „Nemáš bouli. Už jsem přišla na to, kde je ta schránka.“</p>
<p>„Fajn!“ Natalie se usmála od ucha k uchu. „Takže jdeme do EstetComu?“</p>
<p>Nikola Vanbergová si jenom znovu povzdechla.</p><empty-line /><p>Darren Iverson se soustředěným, přesto mírně nervózním výrazem ve tváři sledoval zářící billboardy po obou stranách jízdní dráhy.</p>
<p>„Dobře. Už to skoro je. Za chvíli jsme doma.“</p>
<p>Nikdo další, kdo by mohl odpovědět, kolem nebyl, ale jemu to nevadilo. Návyk z měsíců, kdy mu vlastní hlas byl jediným společníkem, trval, ačkoliv už dokázal mlčet aspoň ve chvílích, kdy poblíž byli jiní lidé.</p>
<p>Seděl ve vypůjčeném aeroautě a mířil v rychlém pruhu hlavní třídou Artipole na východ k Uličkám. Čekala ho poslední schůzka a pak se vrátí na loď, do bezpečí. Navíc ho jízda uklidňovala – ze všech věcí, které ho obklopovaly, mu právě aeroauta přišla nejvíc povědomá. Kdysi dávno na jiném místě se v takových proháněl úzkými kaňony a ruinami sluncem sežehlých měst. Vyhýbal se překážkám, ostražitě sledoval stav paliva, aby se zvládl včas vrátit, protože kdyby uvízl, velice brzy by se stal součástí těch ruin. To cvičení bylo lepší než jakýkoliv simulátor a Darren stále cítil chuť si ho zopakovat, pořádně přidat plyn a zjistit, co tenhle stroj dokáže.</p>
<p>Vlastně to už jednou udělal, ale následky byly tak nemilé, že tu myšlenku rychle zahnal.</p>
<p>„A jsme tady. Snad to bude bez problémů. Snad je na ně spoleh.“</p>
<p>Objel poslední blok domů, navedl stroj do úzkého podjezdu a zastavil. Dveře se začaly samy od sebe odklápět vzhůru.</p>
<p>„<emphasis>Po vystoupení nezapomeňte uzamknout vozidlo. Přeji příjemný den.</emphasis>“</p>
<p>Umělý hlas způsobil, že sebou Darren škubl. Mrzutě zavrčel a stiskl tlačítko na novém komunikátoru. Ještě si pamatoval udivený výraz prodavače, když mu vysvětloval, jak funguje, i pár uštěpačných poznámek o newelláckých neandrtálcích.</p>
<p>Uličky patřily mezi nejhorší artipolské obvody, přes noc se tam často neodvážila ani policie. V podjezdu smrdělo všechno možné a Iverson se ostražitě rozhlédl, ale nic se nehýbalo. Přesto se dotkl pravého předloktí, zkontroloval, že je vše na místě.</p>
<p>„Dobrá, jdeme na věc.“</p>
<p>Zamířil přes ulici k budově na protější straně, oprýskané a nevzhledné jako všechny okolo. Ze dvou světel po stranách vchodu bylo levé rozbité, pravé poblikávalo, jak srdce škubající se v infarktové křeči, ale zářící červený kříž nahoře byl jasně patrný. Iverson vystoupal po třech širokých schodech a otevřel.</p>
<p>Do nosu ho udeřil další zápach, tentokrát složený hlavně ze dvou příměsí: nemocniční dezinfekce a zvratků. Dlouhá místnost měla být čekárnou, ale sloužila spíš jako noclehárna. Na plastových lavicích se choulil půltucet postav. Některé ležely, jiné klimbaly vsedě, ale všechny vypadaly zuboženě, oblečené v hadrech, s týdny neoholenými obličeji. Když Iverson procházel kolem, ucítil další zápach výkalů, moči i nemytých těl.</p>
<p>„Hej, kámo!“</p>
<p>Jeden muž, který vypadal, že spí, náhle otevřel oči a popadl Darrena za ruku. Ten sebou škubl, ale neuhnul a zadíval se na něj.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Nemáš něco? Něco pro mě… aspoň trochu!“</p>
<p>Věk toho muže se nedal odhadnout, zarostlé, ztrhané tváři mohlo být třicet stejně jako padesát. Ruka svírající Darrenovu paži připomínala kostnatý spár, lůžka všech nehtů byla špinavě zelená. Muž navíc jako by nedokázal správně zaostřit, oči mu neustále sklouzávaly stranou.</p>
<p>„Trochu čeho?“ odpověděl Darren zmateně.</p>
<p>„Čehokoliv! Prosím, kámo, co bereš?“</p>
<p>„Perkontin a Dulaciol. Tedy… teď už vlastně ne.“</p>
<p>Feťák se zahleděl do prázdna v usilovném přemýšlení.</p>
<p>„Neznám. Nějaký sračky, ne?“</p>
<p>Darren se zamyslel. „Pravda.“</p>
<p>„Tak aspoň pár drobnejch. No tak! Buď trochu…“</p>
<p>„Spinky! Koukej ho nechat na pokoji!“</p>
<p>Autoritativní hlas šlehl chodbou a muž Iversona rázem pustil.</p>
<p>„No dyť jo! Já jenom…“</p>
<p>„Říkal jsem, že když budeš otravovat lidi, vykopnu tě ven. Rovnou na ulici, rozumíš? A brzy začne pršet!“</p>
<p>Statný muž v bílé blůze došel blíž, Spinky se vyděšeně schoulil na lavici. Pár feťáků okolo zvedlo hlavy, ve tvářích se objevily zlomyslné škleby.</p>
<p>„To je v pořádku, neotravoval mě. Probírali jsme trochu farmakologii.“</p>
<p>Iverson doktorovi zastoupil cestu a ten se na něj překvapeně zadíval. Snažil se ho zařadit do známých škatulek, jenže marně – navzdory divnému vzhledu mluvil srozumitelně, vypadal čistý, ruce se mu netřásly.</p>
<p>„Co potřebujete?“ vzdal to nakonec.</p>
<p>„Hledám Martina. Má pro mě balíček.“</p>
<p>„Vy jste Smith?“</p>
<p>„Dnes asi ano.“</p>
<p>Doktor se té odpovědi ušklíbl.</p>
<p>„Já jsem Martin. Pojďte.“</p>
<p>Protáhli se čekárnou i místností vypadající jako recepce a Martin otevřel dveře ošetřovny. Darren vypadal stále nervózněji. Jakmile vstoupil, okamžitě se začal rozhlížet, ale nikdo jiný tu nebyl. Místnost měla oprýskané zdi, z pěti zářivek u stropu svítily jen tři. Veškeré vybavení od vyšetřovacího stolu až po skříňku na nástroje s rozbitými, páskou poslepovanými dvířky vypadalo na hranici použitelnosti, nebo spíš pár let za ní. Druhé dveře byly pootevřené. Iverson jimi zahlédl chodbu a další postavy schoulené na podlaze.</p>
<p>„Už půl roku máme plno,“ odpověděl Martin na jeho pohled. „Víc než plno, a městské dotace nestačí ani na údržbu. Tohle dávno není veřejná klinika, akorát díra, kam se chodí umřít.“</p>
<p>„Chápu,“ kývl Iverson. „Taky znám taková místa.“</p>
<p>„Na Newellu?“</p>
<p>„Ne. Na tom nesejde. Máte to?“</p>
<p>„Ano,“ přikývl Martin.</p>
<p>Došel ke skříňce, otevřel rozbitá dvířka a vytáhl černou tašku s popruhem přes rameno. Uvnitř byl kovový kufřík. Martin ho položil na stůl, cvakl zámky a otevřel. Vyvalilo se trochu bílé páry a na vnitřní straně víka zablikalo červené světlo. Ve dnu leželo v chladicím gelu osm podlouhlých fiol nažloutlé kapaliny.</p>
<p>„Buňky jsou čerstvé. V izolaci vydrží se zaručenou účinností dva měsíce, pak už bude problém. Bez izolace tři dny.“</p>
<p>„Já vím,“ Iverson kufřík zavřel a vstrčil do tašky. „Poučili mě. Žádné obavy, dovezu je včas.“</p>
<p>Martin ho pozoroval zkoumavým pohledem.</p>
<p>„Neptám se, pro koho pracujete, ale tohle je na špičce indexu. Víte, co bude, když vás s tím chytnou?“</p>
<p>„Mám představu, doktore. Pokud nastanou potíže, sužují mě menší problémy s pamětí.“</p>
<p>„Tu vám rychle vyléčí. No, ale třeba proklouznete a na Newellu ty vakcíny potřebují. Moji pacienti jsou na leukémii všichni očkovaní,“ Martin se té ironii hořce usmál. „Navíc bude hůř.“</p>
<p>„Proč hůř?“</p>
<p>„Nevíte, kdo vyhrál volby?“</p>
<p>Darren pokrčil rameny. „Současná politika mi trochu uniká.“</p>
<p>„No tak už radši jděte. Zavřete za sebou… a hodně štěstí.“</p>
<p>Iverson hodil tašku na rameno, ale pak se zarazil. Zalovil rukou v kapse kombinézy, až našel cosi malého a lesklého.</p>
<p>„Tady!“ hodil a doktor tu věc instinktivně chytil. Byla to kovová mince, jakou však nikdy neviděl, těžká, se lví hlavou na jedné straně a tváří nějakého přísně vypadajícího vojáka na druhé. Ve světle zářivek dokázal stěží přečíst hodnotu jeden zlatý a jméno, Adam Korwarian.</p>
<p>„Co je to?“</p>
<p>„Pro štěstí,“ Iverson se poprvé usmál. „Nosil jsem ji… nějakou dobu. Myslím, že vám poslouží líp. Sbohem.“</p>
<p>Odešel, než se Martin zmohl na další otázky či odpovědi, tentokrát už bez vyrušení. V čekárně mu nikdo nevěnoval pozornost, Spinky buď usnul, nebo to radši předstíral, a Iverson věnoval celé scéně poslední pohled… takže to by byla druhá povědomá věc. Změnily se jen názvy, místo sněhu Nebíčko…</p>
<p>„Proč musí mít hnusné věci tak pěkná jména?“ promluvil Darren pro sebe a vyšel ven.</p>
<p>Zhluboka se nadechl – až teď si uvědomil, jak moc je vzduch kolem vlastně čistý. Došel k zaparkovanému aeroautu, obešel ho a…</p>
<p>Pohyb vzadu ve tmě.</p>
<p>Iverson se stihl otočit, než dopadla první rána. Krátký obušek mu sjel po líci a trefil rameno. Úder ho odhodil na kapotu a útočník se už napřahoval k dalšímu.</p>
<p>Iverson mu nastavil pravé předloktí, místo praskotu kostí to jen zazvonilo. Odrazil se od vozu, druhou rukou ho popadl za krk a překvapivou silou stiskl. Zblízka rozeznal jeho obličej, zarostlý, přesto zdravější než ty, co viděl před minutou. V té chvíli ho z boku do žeber zasáhla pěst.</p>
<p>Byli dva.</p>
<p>Darren upadl na bok. Chlap s obuškem se mu snažil strhnout tašku z ramene, jenže Iverson držel popruh jako klíště.</p>
<p>„Pusť, zmrde!“ jeho kumpán nakopl Darrena do obličeje. Ten se zkroutil do klubíčka, první lupič znovu škubl za popruh…</p>
<p>Něco kovově cvaklo.</p>
<p>Darren se převalil, v pravé ruce náhle svíral půl metru dlouhý kus plochého železa. Máchl a trefil chlapa s obuškem pod koleno. Zapraskaly kosti. Zasažený se s výkřikem skácel, jeho kumpán na vteřinu zaváhal a Iverson mu vzápětí podkopl nohy.</p>
<p>Lupič překvapeně žuchl na záda. Pustil popruh tašky, Iverson se opřel o zem a vyskočil. Současně napřáhl k úderu a chlap na zemi ve slabém světle zahlédl jeho obličej. Ztratil klobouk, po bradě mu stékala krev. Prameny šedých vlasů visely přes tvář, ale její výraz děsil – vyceněné zuby, zkřivené rysy, vytřeštěné oči. Jako by ztratil veškeré zábrany i příčetnost, lupič si v jediném momentu uvědomil, že mu rozbije lebku jak vejce…</p>
<p>S výkřikem hrůzy se převalil.</p>
<p>Ocel třeskla o dláždění, vylétly jiskry.</p>
<p>Úder minul jeho spánek sotva o dlaň, lupič s obdivuhodnou hbitostí vyskočil a pelášil pryč. Po kumpánovi kvílícím na dlažbě se ani neohlédl. Iverson bolestí popadal dech, musel se bokem opřít o kapotu aeroauta. Před očima měl mžitky, třásl se, zbraň držel přesto napřaženou – ale nebylo proti komu.</p>
<p>„Ty sráči, ty parchante!“ chlap na zemi si rukama držel koleno, ončetina pod ním bezvládně visela. „Zlomil jsi mi nohu, hajzle!“</p>
<p>Iverson neodpověděl. Opřel konec teleskopického obušku o bok aeroauta a s námahou zatlačil všechny tři díly zpátky do sebe. Vrátil ho do magnetického pouzdra připnutého pod rukávem na předloktí. Udělal dva nejistě kroky, sebral klobouk i tašku a otřel si z tváře krev. Vypadal malátně, ale překvapivě pozorně. Pečlivě zkontroloval, zda kufřík uvnitř tašky neutrpěl škodu, komunikátorem odemkl aeroauto a hodil tašku na sedadlo.</p>
<p>„Já si tě najdu!“ lupič na zemi dál skučel. „Slyšíš! To mi zaplatíš, zkurvysynu!“</p>
<p>Iverson se zarazil – ve světle z kabiny spatřil cosi ležet u vozu. Zastavil otevírající se dveře a zvedl to – zkrvavený vyražený zub. Otočil se a hodil ho po chlapovi na zemi.</p>
<p>„Doktor je tam,“ ukázal přes ulici. „A tady máš hotovost.“</p>
<p>Už bez ohlédnutí nasedl a nechal dveře aeroauta se sklopit.</p>
<p>„<emphasis>Osoba na sedadle jedna není připoutána. Dopouštíte se dopravního přestupku. Prosím, zapněte si pás.</emphasis>“</p>
<p>Darren si tentokrát na umělý hlas nestěžoval, náhle byl skoro rád. Poslechl a rozjel se pryč. Někde uvnitř se pořád třásl. V hlavě mu hučelo a ten hukot zněl jako hlasy, velká spousta hlasů křičících všechny najednou…</p>
<p>„No dobře,“ umlčel je svým vlastním. „Máme všechno. Šlo to hladce… skoro hladce. Jenom klid.“</p>
<p>V ústech pocítil chuť krve. Otevřel je a prstem opatrně prozkoumal díru po levém spodním špičáku. Docela bolela.</p>
<p>„Prima. Teď ještě budu shánět zubaře. Ale kde ho sakra najdu? Jsou vůbec ještě? Možná náš doktor… ale ne. Toho už jsme otravovali dost. Něco vymyslím.“</p>
<p>Letěl zpátky hlavní třídou, a jak opouštěl Uličky, kolem přibývaly svítící i blikající neony, nápisy, reklamní obrazovky… z nichž jedna ho náhle zaujala. Klesl s aeroautem do pomalejšího pruhu a zadíval se na billboard s perfektně vypadající dívkou.</p>
<p><emphasis>Provádíme všechny druhy estetických, kosmetických i modifikačních zákroků v prvotřídní kvalitě. EstetCom. Krása je naším posláním.</emphasis></p>
<p>„No,“ zamyslel se Iverson, „tam by mohli mít zuby, ne? Člověk bez zubů moc krásně nevypadá. Taky se moc nenají. Dobře. Zajdeme se tam podívat.“</p>
<p>Někdy ve stejné době doktora Martina konečně napadlo zapnout jediný funkční počítač na klinice a vyhledat si na síti Iversonovu minci. Když spatřil její aukční cenu, pocítil silné příznaky infarktu. Naštěstí rychle odezněly a desítkám bezdomovců i feťáků v okolí díky tomu vyvstala šance na poněkud delší život. Darren Iverson zatím mířil zpět ke kosmodromu a Artipole za ním dál nevzrušeně zářila.</p>
<p>Vlastně to byl další obyčejný večer.</p><empty-line /><p>„Jdeme!“</p>
<p>Bernard Valer vstal od stolu a jeho bývalý ministr obchodu ho napodobil. Večírek byl v plném proudu. Víno teklo proudem, talíře plné zákusků i lahůdek se vyprazdňovaly, atmosféra uvolňovala – ovšem jediné, co Bernard chtěl, bylo utéct pryč. Jeho žena odešla už před hodinou, sama a bez povšimnutí.</p>
<p>„Cože, vy odcházíte?“ zamžoural na něj Esias Merck z místa nalevo u stolu. Valerovi stačilo na toho Dannova poskoka jenom pohlédnout, aby ucítil nevolnost.</p>
<p>„Mám bohužel ještě povinnosti. Omluvte mne u občana <emphasis>premiéra</emphasis>.“</p>
<p>Titul vyplivl tónem nadávky, ale Merck byl příliš opilý, aby si toho všiml.</p>
<p>„Jistě, občane Valere,“ s přihlouplým úsměvem mu zamával. „Povinnosti jsou tak únavné… krásná oslava, že?“</p>
<p>Valer neodpověděl. Vyrazil ke dveřím, následován ministrem obchodu a jedním už spíš symbolickým členem ochranky. Po tom napomádovaném cucákovi nebo jeho děvce v čele stolu se ani neohlédl a venku za dveřmi dlouze vydechl.</p>
<p>Poslední dějství té frašky bylo konečně za ním.</p>
<p>„Kam teď, pane?“ otázal se osobní strážce a Valer se trpce usmál. Ta otázka byla symbolická. Prohrál volby, ztratil post premiéra, místo předsedy strany… takhle tedy vypadal pád na dno. Vlastně nebyl ani moc dlouhý.</p>
<p>„Domů,“ odvětil tiše. „Musím přemýšlet.“</p>
<p>„Zařídím to,“ strážce se otočil k odchodu.</p>
<p>„Pokud dovolíte, zůstanu,“ promluvil ministr obchodu a Valer se ušklíbl.</p>
<p>„Počkáte, až odejdu, abyste si šel k tomu frackovi vyžebrat další mandát?“</p>
<p>„Ne!“ odsekl ministr. „Vyklidím kancelář a pojedu domů omluvit se ženě, že jsem promrhal tři roky života tímhle, místo abych je strávil s ní.“</p>
<p>Valer se nemusel ptát, co myslel slovem <emphasis>tímhle</emphasis>.</p>
<p>„Odpusťte,“ sklopil zrak k mramorové podlaze. „Nejsem v dobrém rozpoložení… vlastně vám závidím. Alespoň se máte ke komu vrátit.“</p>
<p>Valerovo manželství bylo už léta formální fraškou, s Monikou si často vyměnil za den méně slov než se svým počítačem. Ministr na bývalého šéfa mlčky hleděl. Snad chtěl něco říct, pár slov útěchy, která však nenacházel ani pro sebe, takže jen pokrčil rameny.</p>
<p>„Na shledanou, pane premiére.“</p>
<p>Valer kývl a sledoval, jak odchází. Chodba byla náhle pustá, ticho rušil jen tlumený šum hlasů ze sálu. Za velkým oknem nalevo viděl panorama zářící Artipole. Udělal krok blíž a zadíval se tam, město náhle vypadalo tak cize. Unaveně si promnul oči… a vedle sebe postřehl pohyb. Překvapeně se otočil.</p>
<p>„Luciano?“</p>
<p>„Dobrý večer, Bernarde.“</p>
<p>Kráčela při zdi, stále ve stínu, ale Valer ji poznal okamžitě. Nechápal, odkud se tu vzala, ale v útrobách mu rázem vzplanul hněv, až bezděčně sevřel pěsti.</p>
<p>„Co tady děláš? Nikdy jsi nepřišla na jediný večírek.“</p>
<p>„Nejdu na něj ani teď. Přišla jsem se rozloučit s tebou.“</p>
<p>Pozoroval její tvář, chladnou jako vždy. Prosté černé šaty. Bez jediného šperku vyjma malého prstenu na levém malíčku, přísně stažené vlasy. Snědá pleť, výrazné lícní kosti. Oči, které uměly tak zaníceně planout, ústa s tenkými, svůdnými rty. Byly časy, kdy mu připadala neodolatelně přitažlivá, ale dnes se na ni díval jako na zmiji plazící se z pobřežní trávy.</p>
<p>„Jak milé,“ odsekl. „Vážně myslíš, že jsem tak hloupý? Zradila jsi mě! Vím o informacích, které ten bastard Dann měl, o seznamech mých sponzorů, co přeplatil, o dalších věcech, které jsi znala jenom ty. Ty jediná jsi mu je mohla dát, nesnaž se to popřít!“</p>
<p>„Nesnažím, Bernarde. Je to pravda.“</p>
<p>Ačkoliv si byl svými obviněními jistý, tak lhostejné přiznání Valerovi vyrazilo dech.</p>
<p>„Proč?“ vypravil ze sebe. „Co ti ten všivák nabídl? Důvěřoval jsem ti, Luciano!“</p>
<p>„Já tobě také, Bernarde. Ovšem ty jsi zklamal.“</p>
<p>„<emphasis>Zklamal?</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>„Ano. Zklamal jsi svoji vlast. Když jsem ti začala pomáhat, věřila jsem, že to dokážeš. Že pozvedneš Menabaran k bývalé slávě, napravíš chyby svých předchůdců. Jenže ty jsi stejný jako oni, nemáš odvahu jít za něčím víc, než je vlastní prospěch. Z jednoho volebního období do dalšího, malicherné kompromisy, politika ústupků. Nejsi tím, v koho jsem doufala.“</p>
<p>Valer na ni civěl s úžasem – protože věděl, že mluví doopravdy. Tohle nebyl proslov, jaký se napíše, přednese na stranické schůzi a pět minut po potlesku zapomene. Lucianě plynula ta slova ze rtů naprosto přirozeně a každé žhnulo jako roztavená ocel. Valer zavrtěl otřeseně hlavou.</p>
<p>„Ty jsi vážně šílená. Pozvednout Menabaran – jak? Pošlapáním jeho ústavy, zákonů, všeho, na co jsem přísahal? Moc dobře si pamatuji ty tvé rady. Kdybych je poslechl, popřel bych vše, co…“</p>
<p>„Nepředváděj se, Bernarde!“ přerušila ho se sžíravou ironií. „Kampaň už skončila a nepleť si zbabělost s idealismem. Kolik lidí jsi během své vlády podplatil? Kolik jsi zastrašil, zničil nebo zostudil falešnými obviněními? To <emphasis>všechno</emphasis> bylo porušení zákonů. Ústava není ničím víc, jen dalším cárem papíru, který se stal pro vlast přítěží, jenže ty jsi neměl sílu to uznat a odhodit ji. Zklamal jsi ne kvůli ideálům, ale z nedostatku odvahy.“</p>
<p>„Aha, tak v tom to vězí? Máš mě za slabocha a čekáš, že Avrian Dann si povede lépe. Pod tvým <emphasis>moudrým vedením</emphasis>.“</p>
<p>„Správně,“ přikývla stále s tím neotřesitelným klidem a Valer se otřásl. Vůbec poprvé ho napadlo, že v těch volbách prohrálo něco mnohem důležitějšího než on sám.</p>
<p>„Jenomže teď se pleteš, Luciano!“ promluvil pevně. „Tohle se nestane. Možná jsi z toho spratka udělala premiéra, možná se udrží v úřadu další tři roky, ale ty ho navádět nebudeš. Postačí, když mu povím, jaké rady jsi dávala mně. Povyprávím mu pár historek, ve kterých tě pozná, není zas tak hloupý, a hlavně mu řeknu o S-19! Malý dárek mému nástupci. Vsadím se, že to bude moc i na něj, nepřiblíží se už k tobě ani na sto metrů. Vy Menabaranu vládnout nebudete, i kdyby to byla poslední věc, co v životě udělám!“</p>
<p>„Obávám se, že to už nestihneš, Bernarde. Řekla jsem, že se jdu rozloučit.“</p>
<p>„Co tím…“</p>
<p>Luciana se pohnula, než stihl domluvit. Udělala rychlý krok a mávla rukou, prsten na jejím malíčku bleskově přejel po hřbetu Valerovy ruky. Ten uskočil a vzápětí ucítil bolest. Zadíval se na ruku, žádný šrám ani krev. Jen sotva patrná šmouha na kůži – jenže bolest neustávala. Šířila se přes zápěstí do paže, horká palčivost měnící se v ochromující brnění, uvědomil si, že necítí prsty…</p>
<p>„Co je to?“ zasténal. Narazil zády na zeď, svíral si zápěstí a hleděl na ni. Stále byla klidná, v tmavých očích měla téměř soucit, když mu odpověděla.</p>
<p>„Jed, Bernarde. Biogenický, vyrobený na míru tobě, mám vzorky tvé DNA. Je nezjistitelný, pouhý infarkt… bude to lepší pro nás oba. Netrvá to dlouho, neboj se, ani to nebolí.“</p>
<p>Valer se nebál. Necítil strach, jen úžas, nemožné, aby se to <emphasis>skutečně</emphasis> dělo. Ochromující pocit se mu šířil tělem pořád dál. Napadlo ho, že by měl volat o pomoc, vytáhnout komunikátor, jenže ruce měl bezvládné, a když otevřel ústa, nedokázal vydat hlásku.</p>
<p>Kolena se mu podlomila. Pomalu se skládal na podlahu pod okno jako loutka odložená na konci představení, až zůstal napůl ležet, opřený o stěnu. Náhle cítil uvolnění, úžasný klid, jaký dávno nepoznal. Zrak se mu kalil, přesto viděl Lucianu, jak vytáhla malý komunikátor.</p>
<p>Nevěděl, s kým mluvila. Dech měl stále mělčí. Luciana se k němu sklonila a Valer ještě uslyšel její poslední slova.</p>
<p>„Nedělám to pro sebe, ale pro naši vlast. Sbohem, Bernarde.“</p>
<p>Bývalý premiér se nepokusil odpovědět, jen se z posledních sil usmál. Ten klid i úleva byly nádherné.</p>
<p>A skutečně to nebolelo.</p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Kapitola 5</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Algor</strong></p><empty-line /><p>Procitnutí bylo rychlé a nepříjemné.</p>
<p>Viktorie prudce otevřela oči, do mozku se jí zahryzlo světlo i strach. Tápala rukama kolem sebe, napůl instinktivně se snažila vytrhnout, utéct tomu, co číhalo těsně za ní…</p>
<p>Nebylo tam nic, jen měkká postel s ozdobnou kovovou pelestí a šifónovým baldachýnem. Tu postel Viktorie nepoznávala, ale přesto se jí ulevilo, protože aspoň na první pohled byla sama. Rychle oddechovala, cítila slabost a hlava se jí točila, ale záchvat paniky odezníval, pomalu se vracela rozvaha i vzpomínky.</p>
<p>Vzpomínky na to, jak se sesypala přímo na můstku císařovy lodi.</p>
<p>Viktorie si se zasténáním promnula rukama tvář. V tu chvíli jí bylo úplně jedno, jestli si rozmaže make-up, ale o pár vteřin později podle čistých prstů pochopila, že žádný nemá.</p>
<p>Vzápětí jí došlo, že nemá ani své šaty.</p>
<p>Oblečená byla do hedvábné noční košile, pohodlné, každopádně však ne její. Ze šperků zbyly jen prsteny, včetně masivního snubního. Vzápětí poznala, že nemá ani své prádlo, a z toho vyplývající závěry rozehnaly poslední zbytky malátnosti.</p>
<p>Uvědomila si tlak na levém zápěstí – těsný kovový náramek, na kterém blikala zelená kontrolka. Viktorie ho chtěla sundat, ale nešel stáhnout ani otevřít. Žádná ozdoba, nějaké sledovací zařízení. Klidně ji tu svlékli donaha, zajistili jako nějakého zločince. Bůh ví, co s ní prováděli ještě…</p>
<p>Nad strachem zvítězil vztek.</p>
<p>Spustila nohy na zem a rázně vstala. Hlava se jí zatočila, musela se chytit sloupku postele. Mírně vyšší algorská gravitace jí podlamovala nohy, ale po troše balancování to zvládla. Pod bosými chodidly ji hřál měkký koberec a vedle postele stály pohodlné trepky. Obutá se začala rozhlížet. Ložnice byla zařízena bílým dřevem s jemně modelovanými kovovými prvky. Působila elegantně a vzdušně, i když poněkud jednotvárně bíle. Zataženými závěsy na oknech pronikalo šero, ale na zkoumání výhledu Viktorie neměla náladu. Vše, co hledala, byly její staré šaty a cesta ven.</p>
<p>Nebo aspoň kleště.</p>
<p>Otevřela náhodně pár šuplíků, všechny byly prázdné. Došla k prvním ze dvou dveří a trhla klikou v neblahé předtuše, že budou zamčené, ale otevřely se bez odporu. Koupelna za nimi se leskla čistotou, mramorová vana velikosti bazénku, umyvadlo i sprchový kout, kam by se snadno vešli tři lidé. Ani její koupelna na Viridianu nebyla tak velká, ale Viktorie teď nehodlala srovnávat.</p>
<p>Prohlédla skříňky i toaletní stolek, ale kromě mýdel, šampónů a kosmetiky nenašla jediné kleštičky, nůžky na nehty nebo cokoliv ostřejšího než papírový pilníček. To určitě nebyla náhoda a její vztek vzrostl.</p>
<p>V té chvíli otevřenými dveřmi do koupelny uslyšela zaklepání na druhé dveře ložnice.</p>
<p>„Mohu vstoupit, má paní?“</p>
<p>Ten hlas poznala okamžitě. Záda jí polil mráz, v ústech měla rázem sucho.</p>
<p>„Okamžik!“ vypravila ze sebe.</p>
<p>Rychle se zadívala do zrcadla a málem zasténala. Vypadala příšerně, nenalíčená, rozcuchané kudrny divoce trčící na všechny strany. Pravá novomanželka po svatební noci… znovu jí blesklo hlavou, co asi dělal, zatímco byla v bezvědomí.</p>
<p>Popadla nejbližší stříbrný hřeben a pokusila se zběžně učesat. Z věšáku za dveřmi strhla teplý župan. Rychle si ho navlékla – ještě to tak, aby ji viděl v té hedvábné košili – zavřela koupelnu a pomalu, dlouze vydechla.</p>
<p>„Vstupte!“</p>
<p>Dveře se nehlučně otevřely a Andrej Korwarian vešel. Vypadal stále stejně, přesně jako když ho spatřila poprvé, přesně jako na té příšerné svatbě. Stejná uniforma, strohý účes, studeně pozorný pohled. Stejné pouzdro se zbraní, o které nepochybovala, že je naprosto funkční.</p>
<p>„Má paní,“ kývl, těžko říct, zda to byl pozdrav nebo úklona. „Příjemný večer. Jak se cítíte?“</p>
<p>Viktorie polkla – co by udělal, kdyby mu odpověděla po pravdě?</p>
<p>„Trochu… rozrušená,“ použila nejmírnější výraz, na jaký se zmohla. „Co je tohle?“ ukázala ruku s náramkem.</p>
<p>Pokud byl císař překvapený tím, na co se ptá první, nedal to v nejmenším znát.</p>
<p>„Diagnostické zařízení,“ odvětil bez váhání. „Sledovalo váš stav v době, kdy jste byla v bezvědomí. Nepokládal jsem za nutné ponechat vás celý den na ošetřovně.“</p>
<p><emphasis>Celý den?! Bože…</emphasis></p>
<p>„Proč ho tedy nemůžu sundat?“ Viktorie zatínala zuby, tohle probere pak. „Jak vidíte, v bezvědomí už nejsem.“</p>
<p>„To je potěšující, má paní. Samozřejmě ho odstraníme, pokud si přejete.“</p>
<p>Andrej vytáhl z kapsy přístroj podobný komunikátoru. Stiskl ho, náramek se s cvaknutím otevřel. Spadl na podlahu, Viktorie zvedla nohu a vší silou na něj dupla. Přes měkkou podrážku trepky si narazila patu, ale ten pocit zadostiučinění byl nádherný. První od chvíle, kdy spadla do téhle šílenosti.</p>
<p>Císař lehce pozvedl pravý koutek.</p>
<p>„Obávám se, že to je poněkud neúčelné, má paní. Je navržen i k hrubému zacházení.“</p>
<p><emphasis>Aby se ho vězni nemohli zbavit.</emphasis></p>
<p>Ten dovětek Viktorie slyšela, jako by ho zařval, donutila se předvést sladký úsměv.</p>
<p>„Skutečně? Děkuji za upozornění.“</p>
<p>Sehnula se a zvedla náramek ze země. Opravdu vypadal nedotčený, i ta zatracená kontrolka pořád blikala, jen červeně. Viktorie se vrátila do koupelny. Dveře nechala schválně otevřené, hodila tu věc do záchodové místy a rázně otočila spínačem. Tiché zahučení vody, a byla pryč. Nejdřív Simonova fotka, teď tohle. Nějak se z toho stával zvyk.</p>
<p>Když se vrátila, Andrej stál na stejném místě a měřil si ji pohledem. Její čin naprosto ignoroval.</p>
<p>„Dáte si něco k jídlu? Předpokládám, že máte také žízeň.“</p>
<p>Doteď na to Viktorie ani nepomyslela, ale v ústech skutečně cítila sucho, které tentokrát nemělo co dělat se strachem. Klesla do křesla u stolku naproti postele.</p>
<p>„Ano. Nemám hlad, ale dala bych si čaj. S cukrem, pokud mohu.“</p>
<p><emphasis>Nejlíp plnou cukřenku prolitou jedním šálkem.</emphasis></p>
<p>„Ovšem, má paní.“</p>
<p>Andrej znovu vytáhl komunikátor. Vyslovil strohý rozkaz, došel ke křeslu naproti ní a posadil se. Ruce s propletenými prsty si položil do klína a prostě seděl, mlčící, pohled stále upřený na ni. Vypadal, že by takhle vydržel až do rána, a ticho v pokoji začalo být trapné i hrozivé zároveň.</p>
<p>Viktorie vydechla úlevou, když se dveře ložnice otevřely. Mladá dívka v staromódně vypadajícím černobílém kostýmu přicupitala po koberci a postavila na stolek stříbrný podnos. Porcelánový šálek, konvice a cukřenka. První věci, které Viktorii připomínaly domov.</p>
<p>„Děkuji,“ usmála se.</p>
<p>„Má paní.“</p>
<p>Služka se hluboce uklonila a pocit domova rázem zmizel, protože takhle se Viktorii doma neklaněli ani při oficiálních ceremoniích. Navíc v její tváři zahlédla výraz balancující mezi úžasem a děsem.</p>
<p>Císař služebné nevěnoval ani mrknutí a Viktorie sáhla po šálku.</p>
<p>„Dáte si také…“ rozpačitě se zarazila, protože nedokázala vypustit z úst „<emphasis>můj pane</emphasis>“ a jiné oslovení ji nenapadlo.</p>
<p>Určitě ne „<emphasis>drahý manžel</emphasis><emphasis>i</emphasis>“.</p>
<p>„Ne, děkuji,“ odmítl císař a Viktorie se raději rychle napila, i když jí horký čaj spálil jazyk. Přihodila do šálku další dvě lžičky cukru, teď to bylo ono.</p>
<p>Jinak se nedělo nic. Upíjela, Andrej Korwarian dál seděl a díval se na ni, až Viktorii došla trpělivost. Dříve či později do toho bazénu se žralokem stejně skočit musí.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo, zřejmě bude nutné probrat některé věcí,“ začala opatrně a císař souhlasně přikývl.</p>
<p>„Celou řadu, má paní. Prosím, začněte.“</p>
<p>Viktorie odložila šálek stranou.</p>
<p>„Nemohla jsem si nevšimnout, jak pečlivě byly z tohoto pokoje odstraněny všechny ostré předměty. Pokud hodláte toto nastolit jako normu, musím se zeptat, čeho ještě se bude týkat?“</p>
<p><emphasis>Seberou mi i šaty, abych se na nich náhodou neoběsila?</emphasis></p>
<p>„Ničeho, samozřejmě. To opatření je pouze dočasné. Podle mé lékařky může vortexová nemoc způsobit návaly nervové lability, pokládal jsem za vhodné té situaci předejít. Kromě toho vybavení vašich komnat vzhledem k nedostatku času stále není kompletní.“</p>
<p>Nejspíš pustá lež, ale Viktorii to připomnělo něco jiného.</p>
<p>„Pokud není kompletní, doufám, že si smím vzít věci, které mi poslal bratr. Kde vůbec jsou?“</p>
<p>„Loď s nimi stojí v mém hangáru. Kvůli množství nebylo možné přestěhovat vše do vašich komnat. Očekávám, že jakmile vám bude lépe, vyberete si, co budete pokládat za nezbytné, a zbytek nechám bezpečně uložit.“</p>
<p>„A můj osobní pohyb?“ Viktorie přivřela oči. „Jakým <emphasis>opatřením</emphasis> bude podléhat ten?“</p>
<p>„Opatřením? Zřejmě nerozumím,“ opět ten nečitelný výraz, ve kterém však Viktorie jasně cítila úmysl. Rozumím ti skvěle, ale zajímá mě, jestli máš kuráž říct to naplno. No dobře.</p>
<p>„Chci vědět, do jaké míry zde budu vaším vězněm.“</p>
<p>Promluvila tvrdě, přestože se jí svíral žaludek. Reakce byla však jiná, než čekala. Andrej Korwarian se poprvé usmál.</p>
<p>Nebo to aspoň půl vteřiny jako úsměv vypadalo.</p>
<p>„Jste nová algorská císařovna. Omezovat svobodu vašeho pohybu by bylo velmi nevhodné. Nenechte se unášet romantickými pohádkami o princeznách uvězněných ve věži.“</p>
<p><emphasis>A co pohádky o princeznách unesených zlými čaroději?</emphasis></p>
<p>Viktorie přesto oplatila úsměv.</p>
<p>„Jste velmi laskav. Takže bych se ráda hned vrátila domů… tedy hned, jak se převléknu.“</p>
<p>Zadíval se na ni znovu. Sotva patrná změna výrazu, která však z toho pohledu udělala něco, co už rozhodně nepůsobilo netečně.</p>
<p>Něco, z čeho šel strach.</p>
<p>„Má paní, <emphasis>zde</emphasis> je teď váš domov. Nevylučuji, že svoji rodnou planetu časem navštívíte, ale prozatím očekávám, že se detailně seznámíte s Algorem i úkoly, které bude postavení jeho císařovny vyžadovat.“</p>
<p>„Rozumím,“ odvětila Viktorie tiše. Nic nečekaného, přesto pocítila zklamání. Jedinou cestou odsud by nejspíš bylo ukrást skokovou loď, a nehledě na vše ostatní, s její vortexovou nemocí byla šance na úspěch asi stejná, jako že Algor rozkvete.</p>
<p>„Samozřejmě budete mít zajištěn neomezený kontakt s okolím. Už jsem vyčlenil zvláštního kurýra pouze k převozu vašich zásilek, kdykoliv a kamkoliv si budete přát. Včetně Viridianu.“</p>
<p>„To je… zajímavé,“ Viktorie rychle uvažovala. Předpokládala, že jediným spojením pro ni bude loď viridianské ambasády. Ta ovšem sloužila i běžným diplomatickým účelům, rozhodně by ji nemohla využívat, kdy se jí zlíbí. Možná šlo o další záminku ke špehování, ale mít kurýra pro sebe za vyzkoušení stálo. Konečně, kdyby císař její korespondenci chtěl sledovat, tady si cestu stejně najde.</p>
<p>„Zde v paláci ani na celé planetě nebudou existovat dveře, které by vám zůstaly uzavřeny,“ Andrej mluvil dál. „Pouze vás žádám, abyste s procházkami vyčkala, dokud nebude ukončen výběr vaší osobní stráže.“</p>
<p>„Tou stráží myslíte co?“</p>
<p>„Malý oddíl pečující o vaši bezpečnost. Major Reed byl pověřen jeho sestavením. V současnosti řeší poslední detaily, k dispozici vám bude zítra ráno. Do té doby byste podle doktorky měla stejně odpočívat.“</p>
<p>Viktorie sevřela rty. V mysli se jí znovu střetly protichůdné pocity. Matt Reed nevypadal jako špatný chlap, už jen jak vyrazil Simona… na druhou stranu ten oddíl nejspíš budou jenom dozorci, další pozlátko maskující fakt, že není nic než obyčejné rukojmí.</p>
<p>„A dřív než opět popustíte uzdu představám, má paní, ujišťuji vás, že ti muži budou zcela pod vaším velením. Vy rozhodnete, kam s vámi půjdou i kdy. Jediný rozkaz, kterým jsou vázáni mně, je povinnost chránit vás – a prosím, abyste tu ochranu brala vážně. Některé hrozby, na které můžete narazit, jsou <emphasis>velmi</emphasis> skutečné.“</p>
<p>Tohle už neznělo jako lež. V Andrejově hlase bylo něco, z čeho se Viktorie zachvěla, a ne jen proto, jak přesně uhodl její myšlenky. Nakonec, mít ochranku možná nebyl tak marný nápad.</p>
<p>„Dobrá,“ připustila. „Vyhrazuji si ale právo kohokoliv z toho oddílu odvolat, i bez udání důvodu.“</p>
<p>„Jistě, má paní. Major Reed je povinen vyjít vám vstříc.“</p>
<p>Viktorie pomalu vydechla – zatím to šlo dost hladce. Bohužel tu byla ještě mnohem ožehavější témata.</p>
<p>„Mohu… mohu se teď zeptat, jak si naše manželství představujete v osobní rovině?“ tentokrát se jí roztřesený hlas skrýt nepovedlo.</p>
<p>„Pokud míníte praktickou stránku, máte k dispozici vlastní pokoje. Sousedí s mými, ale oddělují je dveře, od kterých budete mít klíč, a já pochopitelně nehodlám vstupovat bez vašeho svolení. Totéž očekávám od vás. Jsem zvyklý na jistý stupeň diskrétnosti a předpokládám, že vy také. Při oficiálních příležitostech ovšem požaduji, abyste se jich účastnila jako císařovna po mém boku.“</p>
<p>Viktorie polkla. Úleva, která ji zaplavila, se mísila se strachem, že to nebude pravda, že je to nějaká další hra jako ty námluvy s ozbrojenou flotilou…</p>
<p>„Děkuji, Veličenstvo,“ vypravila ze sebe. „Obávala jsem se…“</p>
<p>„Že se v soukromí přestanu chovat vhodně? Příliš nasloucháte pověstem o mé osobě. Co se fyzických aspektů vztahu týče, nehodlám jednat jinak než po vzájemném souhlasu… pokud nenastanou výjimečné okolnosti, samozřejmě.“</p>
<p>Viktorie strnula se šálkem v ruce. „Jaké?“</p>
<p>„Například pokud by se váš bratr nebo kdokoliv jiný pokusil zpochybnit legitimitu našeho manželství z důvodu jeho nenaplnění dle viridianského zákona.“</p>
<p>Informoval se vážně dobře – Viktorie praštila šálkem na stůl tak prudce, až jí horký čaj spálil prsty.</p>
<p>„Jestli tohle někdo zkusí, odpřisáhnu veřejně, že je to lež!“</p>
<p>„Opravdu?“ Andrej zvedl obočí. „Vzhledem ke způsobu uzavření našeho manželství bych předpokládal, že podobnou možnost vyvázat se z něj uvítáte.“</p>
<p>„Ne takovouhle! Ten zákon je středověká nechutnost. Možná jste mě donutil k sňatku způsobem, který se mi příčí, ale abych veřejně propírala svůj intimní život nebo si nechávala lékařsky potvrzovat panenství jako nějaká…“</p>
<p>Viktorie dlouze vydechla. Až teď jí došlo, že na sebe řekla něco, co rozhodně neměla v plánu, ale na to, aby litovala, jí příliš vřela krev.</p>
<p>„Odpusťte,“ pokusila se uklidnit. „Stala jsem se jednou svědkem takového řízení a bylo to odporné, do těchto věcí nikomu nic není. Vážím si vašeho přístupu, můj pane.“</p>
<p>A bylo to venku. Viktorie se až zarazila, jak snadno jí ta dvě slůvka vyšla z úst. Třeba si nakonec zvykne – a Andrej přikývl, tentokrát jednoznačně potěšeně.</p>
<p>„Jsem velmi rád, že se v tomto směru vyhneme nedorozuměním.“</p>
<p>„Já také.“</p>
<p><emphasis>S každou vteřinou víc.</emphasis></p>
<p>Viktorie si otřela polité prsty ubrouskem a znovu se napila. Snad to tu přece jen nebude úplně příšerné, ale aspoň přijatelně nesnesitelné.</p>
<p>„Ještě jedna věc mne zajímá,“ promluvila už klidně. „Jak bude nastavena má finanční rezerva pro osobní potřebu, Veličenstvo?“</p>
<p>„Rezerva, má paní?“ císařův hlas zněl překvapeně.</p>
<p>„Mluvím o své apanáži. Pokud nehodláte omezovat můj pohyb, předpokládám, že si budu moci vyjít občas na nákup,“ Viktorie se neubránila ironii. „Ke svým osobním kontům zde nemám přístup. Na Viridianu apanáž členům královské rodiny určuje zákon, zde o ní, předpokládám, rozhodujete vy, proto se ptám, jakou výši mi hodláte poskytnout, abych se tomu mohla přizpůsobit.“</p>
<p>Andrej Korwarian neodpověděl. Hleděl na ni, opět s nehybným výrazem – a Viktorie potlačila hořký úsměv. Takže tady je ten háček, který celou dobu čekala. Jistě, bylo to přece elegantní. Svoboda bez prostředků. Může chodit, kam chce, ale jeho bude prosit o svolení, kdykoliv si bude chtít koupit střevíce. Anebo jí bude muset peníze posílat Georg, pašovat je v diplomatické poště jako kontraband, který bude schovávat v matraci. Viktorie cítila, jak jí ponížení barví tváře do ruda, ale v té chvíli Andrej kývl.</p>
<p>„Už rozumím. Neuvědomil jsem si, jak moc vás zkazil systém viridianské vlády, má paní.“</p>
<p>„Prosím?“ Viktorie přivřela oči. „Co to s tím má společného?“</p>
<p>„Fakt, že parlament diktuje králi, kolik peněz smí utratit ve vlastní zemi, je absurdní. Na Algoru veškeré státní prostředky náleží císaři a císařovně. Mohou je využívat dle uvážení, pojem <emphasis>apanáž</emphasis>, jak ho chápete vy, zde vůbec neexistuje.“</p>
<p>Viktorie ztuhla. „Naznačujete, že mohu brát ze státního rozpočtu peníze pro osobní potřebu… <emphasis>neomezen</emphasis><emphasis>ě</emphasis>?“</p>
<p>„Vy jste předpokládala něco jiného? Přece jste četla manželskou smlouvu, ve které je položka o společném vlastnictví.“</p>
<p>Ano, ten cár papíru, který musela podepsat. Taková položka tam vážně byla, ale nijak nebylo upřesněno, jakého vlastnictví se týká, Viktorie to měla za pouhou frázi bez významu.</p>
<p>„Chcete říct, že společný majetek pojímáte takhle… komplexně?“ snažila si vše srovnat v hlavě, tohle přece nebylo možné.</p>
<p>„Jistě. Patrně neznáte historické souvislosti, má paní. Během Exodu to byl Adam Korwarian, můj předek, který zajistil kolonizaci Algoru. Jako jeden z nejbohatších lidí tehdejší doby měl dost sil, aby vybudoval a ubránil infrastrukturu umožňující odlet ze Země, a tato infrastruktura patřila jemu. Jeho společnosti. Jeho majetek, patenty na technologie Lawrencova pohonu a další. Když na Algoru přistál <emphasis>Praetorian</emphasis>, byl v jeho vlastnictví se vším na palubě, a tento nárok dědičným právem přetrvává. Vše algorské náleží císaři, jeho poddaní to pouze spravují. Vzato analogicky s tehdejšími právními poměry jsou teď všichni občané Algoru <emphasis>mými</emphasis> zaměstnanci.“</p>
<p>Viktorie málem zůstala zírat s otevřenými ústy – absurdní. Neuvěřitelné. Planeta ve vlastnictví jediného muže, děděná po generace podle zákonů mrtvého světa. Chtěla se rozesmát, ale jen polkla naprázdno.</p>
<p>„To… tohle jsem netušila.“</p>
<p>„Evidentně si musíte doplnit informace o klíčových aspektech našeho právního řádu, má paní. Na Algoru neexistuje státní pokladna, jak ji patrně chápete. Ta pokladna je <emphasis>naše</emphasis> spolu se vším, co se zde nachází. Stát v demokratickém zřízení je jenom abstraktní entita. Může být po libosti okrádán, protože nikdo trvale nezodpovídá za nic, Menabaran je příkladem – na Algoru je však státem císař. Kdokoliv něco ukradne či zpronevěří, okrádá zcela konkrétní osobu, již vidí na obrazech a mincích. Možná by vás překvapilo, jaký to v praxi přináší rozdíl, zejména u lidí, co mne znají osobně.“</p>
<p>„Zrovna u těch mě to nepřekvapuje vůbec, Veličenstvo. A nechci zpochybňovat váš způsob vlády, ale proč předpokládáte, že tak dokážu vládnout i já?“</p>
<p><emphasis>Kdybych vládnout chtěla. Kdybych vládnout mohla. Kdyby mi to všechno nepřipadalo jako šílený vtip.</emphasis></p>
<p>„Domníváte se snad, že jsem už před naší svatbou nezhodnotil, zda jste schopna disponovat majetkem velkého rozsahu? Hospodaření vašich charitativních nadací jsem studoval velmi pečlivě.“</p>
<p>„Vy… vy jste si prověřoval mé finance?“ Viktorie měla pocit, že se židle pod ní začíná houpat.</p>
<p>„Přirozeně, má paní. Vhodnou císařovnu jsem hledal posledních osm let. Vy jste byla na užším seznamu. Závažné okolnosti mne donutily rozhodnutí urychlit, přesto je pravděpodobné, že časem bych k vám dospěl stejně.“</p>
<p>Viktorii blesklo hlavou, jaké závažné okolnosti to asi byly, ale stejně vyslovila jinou otázku.</p>
<p>„Osm let jste si vybíral ženu, <emphasis>aniž jste některou osobně vidě</emphasis><emphasis>l</emphasis>?“</p>
<p>„Vzhled jsem nepokládal za prioritní faktor,“ Andrej jako by vůbec nechápal, co tou otázkou myslí. „Teď vás musím opustit, má paní. Vypadáte stále vyčerpaně a já mám ještě povinnosti. Pokud dovolíte, rád bych vás navštívil zítra při snídani. Můžeme ji pojmout jako pracovní, probrat zbylé nejasnosti i plán na příští dny.“</p>
<p>„Ano. To zní rozumně,“ vypravila ze sebe Viktorie.</p>
<p><emphasis>Pokud se do rána vzpamatuji.</emphasis></p>
<p>Momentálně o tom silně pochybovala.</p>
<p>„Výborně. V tom případě vám přeji dobrou noc. Pokud byste cokoliv potřebovala, zde,“ Andrej sáhl do druhé kapsy a položil na stolek vedle šálku její komunikátor. „Nechal jsem ho upravit na palácovou síť a změnit některá nastavení. Číslo tři vás spojí s ostrahou, číslo dvě s personálem a číslo jedna přímo se mnou. Budu vám k dispozici, kdykoliv si budete přát.“</p>
<p>Tentokrát Viktorie mlčela. Císař zřejmě odpověď nečekal, bez ohlédnutí vyšel ze dveří a ona zůstala dlouhou chvíli sedět. Pak si přitáhla komunikátor blíž. Opravdu byl její. Upravený pro členy viridianského kabinetu a královské rodiny, zabezpečené spojení, šifrovaný obsah a kdeco dalšího, vše prý zcela neprolomitelné.</p>
<p>Jemu to nezabralo ani dva dny.</p>
<p>I tohle bylo schválně. Mohl jí dát algorský komunikátor, určitě by nebylo těžké se s ním naučit, ale udělal tohle. Kdyby ztropila scénu, zdvořile se omluví, přístroj odnese s tím, že ho vrátí do původního stavu, a nechá ji v cizím paláci na cizí planetě bez spojení. Dal jí na vybranou – tak jako když přilétl k Viridianu. Metody se zjemnily, ale hra zůstala stejná.</p>
<p>Viktorie s povzdechem vstala. S komunikátorem stále v ruce došla k oknu a odhrnula silnou záclonu. Okno bylo velké, zamlžené, jak se vlasové nitky kovu zalité v termoskle snažily rozehřát námrazu, ale přesto skrz ně viděla ven. Dívala se na zasněžené střechy i věže, mohutné hradby a za nimi bílé střechy velkého města, o kterém věděla pouze to, že se jmenuje Algormont. Jen šedá a bílá. Žádná zelená, žádné jasné barvy kromě záře v oknech a slabého pomrkávání poutačů hluboko pod zastřešenými prosklenými pasážemi a širokými ulicemi. Žádné stromy, květiny nebo cokoliv živého, vyjma osamělého vojáka přecházejícího po vrcholku zdi vlevo. Viktorie se rukou dotkla skla a všimla si, že okno nemá kliku ani panty. Kdyby ho chtěla otevřít, musela by ho rozbít, a to určitě nepůjde jen tak. Měla císaře, kterého se k smrti bála, a půl světa, co nechtěla, výměnou za doživotní vězení. Neviděla mříže, ale přesto se ocitla v cele.</p>
<p>A Viktorie Talminis-Korwarian cítila hořkou předtuchu, že tam už bude navždy.</p><empty-line /><p>Dveře se otevřely tiše, do obličeje mu zavanul vzduch prosycený vůní parfémů a ušlechtilých lihovin. Malý muž s hůlkou zůstal stát a chvilku se rozhlížel. Šero, stoly s hedvábnými ubrusy. Na každém malá lampička, jejíž diskrétní svit stačil jen k tomu, aby si spolustolovníci viděli do tváří. Důstojnický klub v Bílé věži algorského paláce vypadal stejně přes den i teď v noci.</p>
<p>Vykročil pomalu středem místnosti, špička hole se zarývala do hustého koberce tlumícího zvuk kroků. Na obou stranách slyšel hlasy, většinou tiché, občas přímo šeptající. V tuto dobu se bar stával dějištěm diskrétních schůzek o věcech života i smrti, a po posledních událostech jich jistě přibylo.</p>
<p>Navzdory šeru místy poznal známou tvář. Generál Erisket, jako vždy sám, ponořený v tiché hlubině smutku. Samozřejmě velvyslanec Fahrad, soustředěný jen na svou sklenku. Překvapivě lord von Sellik. Ten seděl u poháru rudého vína, obličej ve světle lampičky vypadal ustaraný a bledý. Jako jediný kývl na pozdrav a plukovník Severin ho opětoval. Lordovy starosti velmi brzy vzrostou – anebo pravděpodobněji zcela pominou. Mrtví lidé starosti nemají.</p>
<p>Sál měl tvar písmene L s vchodem při delší straně. Kratší stranu zabíralo pět stolků, všechny prázdné kromě posledního. Tvář sedící postavy stínila kápě, ve světle lampičky vypadala nehybná jako převozník čekající na posledního cestujícího přes řeku Styx. Severin došel blíž a usmál se.</p>
<p>„Krásná noc. Přímo stvořená pro tiché rozjímání. Neruším?“</p>
<p>Postava v kápi nepromluvila, jen pokynula k volné židli stejně jako vždy. Plukovník dosedl ztěžka. Zadržel dech, rukou křečovitě svíral držadlo hole. Tvář mu viditelně zbledla, ale po chvíli se uvolnil, opřel hůl o okraj stolu a do tváře se mu vrátil úsměv.</p>
<p>„Ano. Krásná noc,“ vyhlédl oknem napravo přes zasněžené střechy vnějšího opevnění paláce. „Přesto jsem pochyboval, že sem dnes přijdete. Dokonce jsem prohrál sázku, kterou jsem v té věci uzavřel naštěstí pouze sám se sebou. Ovšem tato porážka na rozdíl od jiných má tu výhodu, že je nanejvýš příjemná.“</p>
<p>Zdálo se, že mluví jen pro sebe, protože postava nedala ani náznakem najevo, že ho slyší. Plukovník si z broušené karafy nalil do sklenky křišťálově čistou vodu. Karafu i dvě sklenice postavila na stůl obsluha dávno před jeho příchodem. Severin se napil a položil prázdnou sklenku přesně na původní místo.</p>
<p>„Ano,“ pokračoval. „Opravdu jsem věřil, že dnes nepřijdete. Bůh má vskutku zvláštní smysl pro humor, pokud bylo jeho úmyslem, že…“</p>
<p>„Úmysly Boží by měli vykládat jen ti, kdo v něj <emphasis>skutečně</emphasis> věří. K takovým však vy nepatříte, pane Severine.“</p>
<p>Hlas se ozval náhle, hluboký a chraplavý, jako by mluvčí trpěl nachlazením. Stěží bylo znát, že patří ženě, zněl jako severní vítr za soumraku, plukovníkův úsměv přesto nepohasl.</p>
<p>„To bezpochyby nelze popřít, Excelence. Ostatně na toto téma jsme diskutovali už mnohokrát, a jakkoliv jsem to vždy shledával neobyčejně povznášejícím, můj názor v té otázce zůstal nezměněn. Mimochodem, co ředitel Friel? Vím, že rovněž nebyl zastáncem víry, změnila jste alespoň jeho názor? To, čeho se dopustil…“</p>
<p>„Byl nepochybně těžký hřích,“ dokončil hluboký hlas. „Jeho závažnost si pan Friel uvědomil již po první zpovědi. Od té doby dělá vše, aby napravil následky, ale ta snaha nebude dostačující.“</p>
<p>Plukovníkovy prsty zabloudily k držadlu hole.</p>
<p>„Chápu tedy správně, že veškeré prostředky jsou ztraceny?“</p>
<p>„Ano. Šlo o touhu napravit počáteční přehmat, neúspěšný obchod, který ředitel provedl bez souhlasu štábu. Škody na počátku nebyly vážné, ale obavy ze ztráty funkce dohnaly pana Friela k rozhodnutí je zatajit a napravit novými, ještě riskantnějšími transakcemi. Většina vedla k dalším ztrátám, až nezbylo téměř nic. Na účtech potravinového fondu je v současnosti asi dvacet milionů.“</p>
<p>„Almužna,“ Severin zamyšleně hleděl z okna. „Tento závěr Jeho Veličenstvo rozhodně nepotěší – ačkoliv se domnívám, že vzhledem k rychlosti konání na Viridianu ho předvídal. Jeho Veličenstvo je velmi předvídavý muž.“</p>
<p>Tentokrát se žádná odpověď nedostavila.</p>
<p>„Předpokládám, že není vhodné, aby tak politováníhodná událost vešla ve veřejnou známost, takže ředitel bude potrestán diskrétně. Jak zněly instrukce Jeho Veličenstva v tomto směru?“</p>
<p>„Ponechal rozhodnutí v mém uvážení.“</p>
<p>„Opravdu?“ plukovník zvedl obočí. „Zajisté nebude příliš smělé zeptat se, jaké je? Čistě z osobního zaujetí, Excelence.“</p>
<p>„Až si budu jistá, že je ředitelova zpověď úplná, soudím, že bude spravedlivé, aby před odchodem z tohoto světa zakusilo jeho smrtelné tělo stejný osud, jaký může jeho hřích přinést jiným.“</p>
<p>„Zemře tedy <emphasis>hladem</emphasis>?“ Plukovník Severin se tiše rozesmál. „Váš cit pro spravedlnost zůstává výjimečně vytříbený. Císař bude jistě nanejvýš spokojen.“</p>
<p>Kápě se poprvé pohnula, jen přikývnutí nebo lehká úklona. Z rukávu roucha se vysunula štíhlá ruka. Na prstech chyběly nehty a zápěstí jako náramek přetínaly jizvy, jedna vedle druhé, jako by se v tom skrýval estetický záměr. Mericia sáhla po sklenici vody a plukovník Severin ji upřeně sledoval.</p>
<p>„Co se dá dělat,“ povzdechl si. „Tato bitva je zřejmě prohrána. Nezbývá než se připravit na další.</p>
<p>Opřel se a z náprsní kapsy vytáhl srolované noviny. Opatrně je rozložil, v šeru bylo vidět, že jsou zmačkané, přední strana pocákaná temně rudými kapkami.</p>
<p>„Král Georg Talminis potřetí triumfoval v jezdeckých závodech u příležitosti Dne vylodění. Spekulace o vztahu jeho sestry lady Viktorie s baronem Simonem z Narbonne. A kvůli <emphasis>tomuhle</emphasis> plýtvají vzácností jako dřevo k výrobě neužitečného, byť rozkošně archaického papíru. Viridiané jsou fascinující lidé.“</p>
<p>„Pán jim milostivě dopřál dostatku, takže si toto plýtvání mohou dovolit. Ovšem udivuje mě, jak staré máte v tomto případě zprávy, pane Severine.“</p>
<p>„Ano, Excelence,“ připustil Severin. „Od té doby se situace podstatně změnila, jak už všichni víme. Myslím, že to byly právě tyto noviny, které Jeho Veličenstvo přivedly na myšlenku té změny. Jedinečný archivní dokument, který jednoho dne dosáhne závratné ceny. A nová císařovna… přemýšlím, jakého se jí dostane uvítání.“</p>
<p>Mericia zvedla hlavu a tentokrát se pod kápí na okamžik zaleskly oči, modré a tvrdé jako dva kusy vybroušeného safíru. „Kam tím míříte?“</p>
<p>„Nikam,“ Severin nevinně pokrčil rameny. „Pouze uvažuji nad tím mořem, na jehož břehu stojíme. Vlna za vlnou, tolik protichůdných zájmů, které narážejí na útesy vůle Jeho Veličenstva. Až se jeho nová choť postaví na tu skálu, bude muset stát opravdu pevně, aby ji některá z vln nesmetla do zapomnění. A my dva, oba služebníci Jeho Veličenstva, jsme součástí té skály, nebo jen další vlny? Kupříkladu graciánský řád. Jistě by uvítal možnost expanze na Viridian, pokud by tam císař převzal vládu způsobem, jaký patrně všichni očekávali. Ovšem nyní…“</p>
<p>„Nyní se nestane nic!“ v chraplavém hlase zastudilo ostří. „Řád byl vždy loajální císaři a věrný vůli našeho Pána. Pokud se On rozhodne rozšířit množství duší pod naší ochranou, stane se. Do té doby budeme trpělivě čekat a oddaně sloužit jako vždy. Myslím, že byste měl pozornost upřít na mnohem vyšší vlny v tom moři, pane Severine. Například generál Argayle. Velmi prosazoval plán přímého úderu na Viridian. Současným vývojem musí být velice zklamán.“</p>
<p>„To ano,“ souhlasil Severin. „Warren Argayle je impulzivní muž… jako bohužel zesnulý generál Terrakai. Možná bude dalším, komu se dostane potěšení svěřit vám vlastní hříchy – a jsem si téměř jist, že nebude jediný. Když nad tím uvažuji, snad byste měla přehodnotit rozhodnutí týkající se Jonaha Friela.“</p>
<p>„Skutečně?“</p>
<p>„Ano. Pociťuji neodbytný dojem, že ve sklepeních Vanerlinu může brzy zavládnout nouze o volné pokoje. Možná by bylo dobré uvolnit některé včas, aby se nebozí hříšníci vyhnuli pozdějšímu návalu.“</p>
<p>„Rozumím. Ovšem vím, že rovněž vás tíží některé hříchy,“ hlava v kápi se otočila k oknu a zimní scenérii za ním. „Velmi by mne mrzelo, kdybych si musela někdy vyslechnout i <emphasis>vaši</emphasis> zpověď.“</p>
<p>Severin neodpověděl. Přemýšlel, co zaslechl v tónu těch slov, samozřejmě pokud tam něco vážně bylo. Nakonec mu na tváři vykvetl další úsměv.</p>
<p>„Jako vždy máte naprostou pravdu, Excelence. Nikdy jsem však netvrdil, že je má duše vzorem neposkvrněnosti. Podobný výrok by byl vrcholem arogance od muže, kterého nepotkalo tolik štěstí, aby nalezl víru tak silnou jako vy. Doufám, že budu mít příležitost dojít vykoupení za své činy vlastní cestou. Ovšem pokud by osud chtěl, aby tomu bylo jinak, nacházím nezměrnou útěchu v myšlence, že paže, která mi poskytne poslední útěchu, bude patřit vám.“</p>
<p>Plukovník uchopil hůl, opřel se o ni a se zaťatými zuby vstal. Zároveň se musel opřít o desku stolu a jeho ruka se na okamžik dotkla dlaně s prsty bez nehtů… které se neodtáhly.</p>
<p>„Naneštěstí teď musím jít. Naše rozhovory jsou pro mne nesmírně povznášející, skýtají pravou oázu klidu uprostřed uspěchaných dnů. Jenže další z těch dnů je už blízko a muž mého věku musí dbát na odpočinek. Přeji vám dobrou noc, Excelence.“</p>
<p>„Dobrou noc i vám, plukovníku,“ Mericia se uklonila. „Nechť vám Pán poskytne klidný spánek.“</p>
<p>„Děkuji,“ usmál se Severin. „A nechť Pán poskytne totéž i naší nové císařovně.“</p>
<p>Další kývnutí, už beze slova.</p>
<p>Plukovník vyrazil zpět ke dveřím. Postřehl přitom, že Erisket už odešel a naproti von Sellikovi sedí další postava, atraktivní tmavovláska, nakloněná k němu v důvěrném rozhovoru. Marina Danbarová… ach, ani tento zájem už nepotrvá dlouho. Plukovník koncem hole strčil do dveří a vyšel na chodbu.</p>
<p>Zavřely se za ním stejně tiše, jako když přicházel.</p><empty-line /><p>„Taky se klepete?“ Hračička zhluboka vydechl, až se mu před obličejem srazil oblak páry. „Já lituju i tý večeře před chvílí.“</p>
<p>„Jaký večeře?“ zamumlal Trap.</p>
<p>„Nevím, co vás žere, pánové,“ Kulka se protáhla, až kožené řemeny dvou podpažních pouzder s pistolemi zavrzaly. „Máme povýšení, máme práci, máme víc prachů – život je fajn!“</p>
<p>Na rozdíl od ostatních přímo zářila a Hračička jí věnoval nevlídný pohled.</p>
<p>„Jo, je fajn, když byl někdo jednou nohou v Noctě. Ale mě posledních pár hodin napadá akorát plno způsobů, jak blbě můžu skončit.“</p>
<p>„Moc posloucháš Vrbovy kecy. Je to fuška jako každá jiná. Krejt si záda, krejt klienta, a když na něj někdo vyskočí, odbouchnout ho. Snadný, akorát to musíme dělat pořádně.“</p>
<p>Hračička si o té analýze pomyslel své, ale v té chvíli se z bočního východu paláce vynořil obrovitý Harris. Kulka ho pozdravila kývnutím.</p>
<p>„Kde je major?“</p>
<p>„Nepřijde. Je na raportu u císaře a potom má nějaký papírování. Řek, ať si klidně zajdem na skleničku, pokud přijdeme ráno včas a střízliví. Jo, a posílá tohle,“ sáhl do kapsy a hodil Kulce malou krabičku. Za průhledným víčkem se leskla nová sada distinkcí, a teď už se kapitán spokojeně zašklebila.</p>
<p>„Super! Teď to chce už jenom Danbara nebo Webera, abych se jim s nima prošla pod hubou. Pak by to bylo fakt dokonalý. No, ale den ještě neskončil, že jo.“</p>
<p>Nedočkavě si začala odepínat staré výložky, zatímco Tank rozdal další ostatním, jenže tam už takové nadšení nevzbudil. Trap se na krabičku díval, jako by nechápal co s ní, Hračička se tvářil kysele a Gabriel nezvykle napjatě. Čumák svoji strčil do kapsy.</p>
<p>„Díky. Vezmu si je až ráno.“</p>
<p>„Chceš se pochlubit Ireně?“ zasmál se Harris. „Jak se jí líbí, že má doma nadporučíka?“</p>
<p>„<emphasis>Má doma.</emphasis> To ji zajímá – jestli se tam ukážu aspoň na snídani.“</p>
<p>„Aha,“ Tank soustrastně kývl.</p>
<p>„Tak kam půjdeme? Na Marodku?“</p>
<p>Tentokrát se zatvářili znechuceně úplně všichni a Varga, který to řekl bez přemýšlení, se zašklebil.</p>
<p>„Sakra, fakt. Taky mám těch keců po krk. Oficiální oznámení je zítra, ale už o tom žvaní snad úplně každej.“</p>
<p>„Vrba neumí držet tlamu. On a pár těch debilů, který major oběhnul před náma. Co ke Kendrikovi?“ navrhla Kulka. „Chodí tam piloti, těm sme ukradený.“</p>
<p>„Jo, beru,“ souhlasil Hračička, ale Patterson zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Nejdu. Stejně nemůžu pít, a chci mít zítra čistou hlavu. Kapku mě to zmáhá.“</p>
<p>Hračička mu věnoval starostlivý pohled. „No dobře. Tak nashle.“</p>
<p>Trap se rozloučil kývnutím a ostatní vyrazili hlavní ulicí od paláce. Kendrikův bar se nacházel dál než Marodka. Pokud měli stihnout víc než dvě sklenky a vrátit se v rozumnou dobu, museli přidat, Gabriel však zůstával pozadu. Vypadal, že nepospíchá, v jednu chvíli se dokonce zastavil a zkoumal cosi ve výloze obchodu se zbraněmi, který míjeli.</p>
<p>„Copak?“ všimla si toho Kulka. „Vybíráš si kudlu na sváteční příležitost? Vždycky mě zajímalo – máš pořád stejný, anebo to střídáš? Jedna v pondělí, jedna v úterý…“</p>
<p>„Ne,“ odvětil Gabriel krátce. „Jenom se dívám.“</p>
<p>„Mimochodem, co tvý zbraně?“ oslovil Varga Harrise. „Už sis je přenesl z kasáren? Máš toho víc než tady ta,“ ukázal na Kulku. „Navíc nejsou kódovaný. Kdyby ti třeba tu flintu někdo sebral…“</p>
<p>„Tak by musel střílet vleže,“ dokončila Kulka. „A na moje bouchačky nikdo nesáhne, leda by je vytáh zpod mý mrtvoly.“</p>
<p>„No, jak chcete. Já svoje zakódoval na otisky i DNA. Slyšel jsem o chlapovi, kterému ji štípli z pouzdra při večeři a pak mu s ní ustřelili hlavu.“</p>
<p>„Protože byl idiot. Až ten krám v akci vytáhneš a on chcípne, protože si nebude jistej, že seš to vážně ty, tak umřeš s pěkně blbým výrazem v ksichtu. Asi takovým, co máš teď. Bouchačka má bejt jednoduchá. Jedním koncem namíříš, na druhým zmáčkneš. Konec příběhu. Jako by nestačilo těch pět kufrů krámů, co sis přitáhl.“</p>
<p>Hračička se už nadechoval k odpovědi, ale Gabriel ho přerušil.</p>
<p>„Jděte napřed. Musím něco zařídit, dohoním vás.“</p>
<p>Čumák se překvapeně otočil, ale Gabriel mu nedal čas promluvit. Rychlým krokem přešel ulici a zamířil do další, která ji protínala v pravém úhlu.</p>
<p>Večer ještě příliš nepokročil, ulice Algormontu byly plné lidí. Civilisté, vojáci v uniformách, ženy v teplých kombinézách podle poslední módy. Někteří směřovali k budově Imperiálního divadla, neboť se konala premiéra nového představení, další za nákupy nebo zábavou. Gabriela nezajímalo ani jedno. Kráčel volně s rukama v kapsách. Hlavu mu skrývala kapuce uniformy, třebaže zde v centru nebyli členové řádu nijak výjimeční. Chvíli se zdálo, že míří k chrámu, ale stočil kroky jinam, k jedné z lepších restaurací. Obešel její roh – a v té chvíli se rozběhl.</p>
<p>Ulička za restaurací byla hlavně služební. Čtyři kontejnery plné odpadu, které však v mrazu nepáchly, za nimi rampa ze silných mříží vedoucí k prosklenému stropu pasáže. Zásobovací vznášedlo každé ráno přilétlo nad ulici, aby po rampě spustilo balíky zásob. Teď byla zvednuta svisle, s hranou asi ve dvoumetrové výši.</p>
<p>Gabriel v běhu vyskočil a zachytil se prsty jejího okraje. Vytáhl se vzhůru, jako by zdolával cvičnou stěnu při překážkovém běhu, popolezl kousek dál. Přikrčil se a znehybněl s hlavou těsně pod průhledným stropem ulice.</p>
<p>Neuplynulo ani dvacet vteřin, když se v uličce ozvaly kroky. Vysokého muže se světlými vlasy doprovázeli ve vzdálenosti tří metrů další dva. Všichni měli nenápadné oblečení, navenek nebyli ozbrojeni. Překvapeně se zastavili, protože podle rychlosti, jakou Gabriel předtím šel, měl být nejvýš v polovině uličky.</p>
<p>Světlovlasý muž se rozhlédl. Ruka jako by se mu ani nepohnula, přesto se v ní náhle lesklo ostří. Pomalu vyrazil uličkou s nožem ve svěšené paži, oba zbylí ho následovali zleva i zprava. Nepadlo jediné slovo, dokonce ani gesto. Nespěchali, ostražitě prohlíželi tmavé prostory mezi kontejnery, neboť šero už značně zesílilo, a Gabriel Esposito dál tiše ležel.</p>
<p>Muž v čele krátce pohlédl vzhůru. Rampa i Gabrielovo oblečení byly černé, proti nebi nemohl rozeznat, že nahoře leží něco víc než starý sníh nebo zapomenutý pytel od zboží. Všichni tři došli na konec ulice, kde se zastavili. Jeden poprvé pokrčil rameny – a Gabriel se prudce převalil z rampy.</p>
<p>Dopadl pár kroků za jejich zády. Bleskově se otočili, v šeru se zaleskly další nože a Gabriel s úsměvem promluvil.</p>
<p>„Zdravím tě, Ari.“</p>
<p>Světlovlasý muž pomalu kývl, okamžik překvapení pominul. Jeho doprovod se nepokusil zaútočit, jen stál ve střehu.</p>
<p>„I já tebe, Gabrieli,“ oplatil úsměv. „Když ses díval do toho výkladu, tušil jsem, že sis nás všiml.“</p>
<p>„Ve skutečnosti ještě dřív. Bylo by zlé, kdybych nepoznal toho, s kým jsem strávil pět let v semináři. I když sis vzal paruku.“</p>
<p>„Ne, ještě ne.“</p>
<p>„Chápu. Takže já mám být tvá poslední zkouška před Zasvěcením, správně?“</p>
<p>„Je mi líto, Gabrieli,“ Ariho hlas zněl opravdu sklíčeně. „Tak zní vůle Boží.“</p>
<p>„Ne. Tak zní vůle té, co tě sem poslala. A ty jen posloucháš.“</p>
<p>„To my všichni. Všichni nasloucháme Jeho hlasu.“</p>
<p>„Že promluvil zrovna dnes. Z řádu jsem pryč dva roky a vyjma jednoho <emphasis>napomenutí</emphasis> Bůh můj prohřešek velkoryse pominul. Ovšem ve chvíli, kdy se stanu členem císařovniny stráže… myslíš, že se tolik zajímá o politiku? Anebo jenom někdo dostal strach, co bych mohl Viktorii Korwarian povědět?“</p>
<p>„Sejde na tom? Porušil jsi jednu přísahu, proč ne další?“</p>
<p>„Dej si pozor, Ari,“ ironie z Gabrielova hlasu vyprchala. „Mé rty zůstaly zamčené. Nespáchal jsem nic kromě toho, že jsem začal myslet, a zvaž, zda Boha potěší prolitá krev přítele. Tou si chceš vykoupit příchod mezi Jeho služebníky?“</p>
<p>Tentokrát se Ari zachvěl.</p>
<p>„Mám se stát kacířem jako ty?“</p>
<p>„Ne. Prostě se vrať a řekni, žes mě nenašel. Netroufnou si to zopakovat, jakmile opravdu budu v císařovnině blízkosti, protože pak už by byla souvislost jasná a Andrej Korwarian by to nepřešel jen tak. Nejspíš budeš potrestán. Ale dřív či později dostaneš jinou zkoušku, kterou nepošpiníš Boha ani sebe.“</p>
<p>Jeden z Ariho doprovodu mu věnoval pohled, zlomek vteřiny otázky, možná prosby – a Ari se zasmál.</p>
<p>„No ano. Její Excelence řekla, že to zkusíš. Svést mě z cesty, oklamat slovy… a máš pravdu. Přemýšlíš příliš, proto jsi podlehl. Náš Pán nechce pochybnosti, ale jistotu, věrnost bez uvažování. Poslušnosti si váží víc než života kacíře, dokonce i když byl můj přítel. Pokud dovolíš, bude to rychlé. Jinak…“</p>
<p>„Ano. Tak <emphasis>jina</emphasis><emphasis>k</emphasis>!“</p>
<p>Gabriel se pohnul – snad ještě dřív, než dozněl hlas. Skočil proti levé zdi, odrazil se od ní napravo. Vržený nůž těsně minul jeho tvář, a než první z Ariho doprovodu stihl tasit další, Gabriel máchl paží.</p>
<p>Muž se pokusil o nouzový kryt, jenže zahnutá čepel hladce uťala dva prsty, prošla dlaní i hrdlem a zastavila se o páteř. Současně se Gabriel sehnul. Druhý muž už byl v pohybu, ale jeho zbraň sekla do vzduchu. Esposito ho chytil za loket, trhl a otočil, kloub suše praskl. Muž ani nehlesl. Máchl nožem ve zdravé ruce, ale Gabriel stál moc blízko, aby se mohl napřáhnout – a vzápětí mu vrazil svoji druhou čepel do brady, jazykem i patrem až k mozku.</p>
<p>Pět vteřin, dva mrtví.</p>
<p>Gabriel smýkl mrtvolou před sebe a současně uskočil. Hrot Ariho zbraně se mu téměř otřel o tvář. Bleskově sáhl za záda a vytáhl nové nože. Upřeně přítele pozoroval, jenže čas na slova skončil, kromě chrčení umírajících vládlo v uličce naprosté ticho.</p>
<p>Ari mávl čepelemi. Útok na hrdlo zakryl mnohem rychlejší bodnutí do stehenní tepny, které Gabriel odrazil levačkou, nože hlasitě zazvonily. Ari navázal ranou vzhůru, jenže říznutí pohltil těžký kabát a Gabriel se už otáčel, proklouzl mu jako tanečník po levé straně a švihl nožem, bez ohlédnutí…</p>
<p>Čepel se zabořila Arimu do břicha.</p>
<p>Gabriel dokončil obrat a zůstal stát. Ari klesl na kolena. Upustil nože, pokusil si stisknout ránu, ze které se však valilo mnohem víc než pouhá krev… nechal paže bezvládně klesnout.</p>
<p>„Tak,“ zašeptal. „Pán je dnes asi na tvé straně.“</p>
<p>Gabriel neřekl nic.</p>
<p>„Prokážeš mi milost… <emphasis>prosím</emphasis>?“</p>
<p>Tentokrát se mu v hlase objevil strach – příliš pozdě. Možná poprvé pochopil, ale Gabriel neviděl jeho tvář a stejně na tom už nezáleželo, se sevřenými rty kývl.</p>
<p>„Sbohem, příteli.“</p>
<p>Levou paží objal Ariho čelo, vrazil mu nůž zezadu do spodiny lebeční a krátkým trhnutím přeťal míchu.</p>
<p>Pomalu tělo položil na zem a složil mu ruce na prsou. Zbylé mrtvoly nechal být. Chvíli stál, uvažoval – jenže na modlitbu nebyl čas.</p>
<p>Věděl, že brzy přijdou další. O těchto třech už naopak nikdo neuslyší, žádné vyšetřování, žádné články v tisku, dokonce ani kdyby je dřív objevil někdo cizí. Řád dosáhl daleko.</p>
<p>Očistil a schoval nože a bez ohlédnutí vykročil pryč. Než došel do Kendrikova baru, ani jednou se neohlédl.</p>
<p>Hračička, Kulka, Tank i Čumák seděli u stolu pod oknem. Jedno místo zůstávalo volné, Gabriel viděl sklenici, která před ním stála… slabě se usmál.</p>
<p>„Kde jsi byl?“ změřila si ho Kulka. „Zrovna tu vykládám, jaká bude sranda, až – hej, to je krev?“</p>
<p>Překvapeně se zarazila a Esposito pohlédl na svůj levý rukáv. Skutečně ho poznamenala šmouha, které si nevšiml. Pokrčil rameny.</p>
<p>„Není moje.“</p>
<p>Chvilka hlubokého ticha.</p>
<p>„Jestli tě někdo přepad, neměli bysme to hlásit majorovi?“ navrhl Tank nesměle.</p>
<p>„Přijde na to,“ usoudila Kulka. „Ten, koho je ta krev, je živej?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Tak to je dobrý. Major má svých starostí dost. Za hlášení stojí akorát trable se živejma.“</p>
<p>Zdálo se, že Gabriel je s tím hodnocením spokojený. Usedl na volnou židli, sáhl po sklenici a Hračička chmurně potřásl hlavou.</p>
<p>„Zrovna mě napadla jedna maličkost. Jestli my budeme chránit císařovnu – kdo bude chránit nás?“</p><empty-line /><p>Vysoký muž v dlouhém světlém kabátě s kapucí přes hlavu a silnou šálou okolo spodní části obličeje zvedl zrak k nebi. Do mírného sněžení vanul ostrý vichr. Vířící vločky ve světle pouličních lamp připomínaly spíš kousky popela a budovy okolo ruiny. Jako by svět shořel a on kráčel jeho troskami, jedním nekonečným spáleništěm.</p>
<p>Což vcelku věrně odráželo stav jeho duše.</p>
<p>Sešel z hlavní třídy a ponořil se do úzkých uliček Staré čtvrti Algormontu. Nekryly je žádné průhledné střechy, byly zasněžené a lemované závějemi vytvořenými čistícím strojem, který tu dvakrát denně projížděl. Muž kráčel úsporným krokem někoho, kdo je zvyklý na dlouhé zimní pochody. Pod podrážkami těžkých bot mu křupalo. Nezakolísal ani cestou do příkrého kopce podél bývalých městských hradeb, zničených během Vzpoury.</p>
<p>Sněžení sílilo. Než prošel kolem zchátralých skladů tvořících jádro Staré čtvrti, na kapuci i zádech jeho kabátu ležela tlustá bílá vrstva, přesto se ji nepokusil setřást. Zastavil se u obyčejného rohového domu, opatrně se rozhlédl na obě strany ulice a upravil si šálu, aby zakryla i zbytek obličeje vyjma úzkého pruhu kolem očí. Pak stiskl tlačítko zvonku pod rezavou stříškou.</p>
<p>Nikdo neodpověděl, ale zámek hlasitě cvakl.</p>
<p>Jako všechny dveře v Algormontu se i tyto otevíraly dovnitř, Muž překročil závěj na prahu a vešel. Předsíň tvořila holá místnost, ze které stoupaly úzké schody. Světlo slabých svítidel na zdi stačilo stěží vytvořit šero a obě okna byla zatlučená – ani ve dne tu nemohlo být o moc jasněji než teď. Cestou vzhůru nezapomněl překročit třetí schod, jak mu bylo řečeno.</p>
<p>Zastavil se před dalšími dveřmi. Tentokrát neklepal, počkal, až se samy otevřou.</p>
<p>„Pojďte dál,“ vyzval ho tichý, přesto srozumitelný hlas.</p>
<p>Překvapivě velká místnost připomínala dílnu s drobnými náznaky obývacího pokoje. Ze čtyř velkých stolů se zvedaly temné siluety strojů, ten nejbližší pokrývalo úhledně srovnané drobné nářadí. Na vzdálenějším konci zářila do tmy obrazovka počítače. Určitě zde byl dostatek světla i na jemnou práci, ale majitel ztlumil všechna kromě jediné lampy. Seděl v masivním kolečkovém křesle proti dveřím a zkoumavě příchozího pozoroval.</p>
<p>„Pan Mathias?“ promluvil návštěvník jemným, kultivovaným hlasem.</p>
<p>„Ano,“ potvrdil muž.</p>
<p>„Dostal jste v pořádku mou zálohu?“</p>
<p>„Dostal. Ovšem ještě to není záloha. Je to pozornost, která mě přesvědčila vůbec přistoupit na tohle,“ muž na vozíku rezervovaně mávl jednou rukou. „Normálně požaduji, abych věděl, jak svým klientům říkat. Nebo aspoň abych jim viděl do tváře.“</p>
<p>„Tentokrát musíte učinit výjimku. V obou bodech.“</p>
<p>„<emphasis>Musím?</emphasis> Asi by bylo lepší, kdybyste zas šel.“</p>
<p>„To nemám v úmyslu.“</p>
<p>Mužův hlas byl prostý jakékoliv emoce. Ruce v rukavicích držel volně podél těla, jenže v hlubokých kapsách kabátu se na dosah jediného pohybu mohlo ukrývat cokoliv. Mathias měl pro změnu přes kolena přehozenou silnou přikrývku – s levou rukou napůl zasunutou pod ní.</p>
<p>Vysoký muž učinil smířlivé gesto.</p>
<p>„Dřív než se zachováme nerozvážně, mohli bychom si aspoň promluvit. Prostudoval jste plány, které jsem vám poslal?“</p>
<p>„Ano,“ Mathias se mírně uvolnil. „Vy jste autorem toho návrhu?“</p>
<p>„Nemyslím, že na tom záleží. Ovšem neláká vás aspoň zkusit, zda by bylo možné ho realizovat? Neshledáváte to zařízení <emphasis>zajímavý</emphasis><emphasis>m</emphasis>?“</p>
<p>„Určitě,“ Mathias stočil zrak stranou. „Přímo unikátním, i když plány nejsou úplné. Ovšem musím uvážit další okolnosti.“</p>
<p>„Jaké?“</p>
<p>Hlas vysokého muže zněl nechápavě, ale Mathias letmým dotekem na područku popojel s křeslem blíž. Světlo dopadlo na jeho obličej plný vrásek a krátce zastřižených prošedivělých vousů, přesto s jasnýma, pronikavýma očima. Daly se lépe spatřit i další věci – hlavně nohy končící pahýly dvacet centimetrů pod koleny.</p>
<p>„Připadám vám senilní?“ promluvil důrazně. „Tahle věc není štěnice, kterou strčíte do kabelky nevěrné ženě, ani puška na zastřelení jejího milence. Napadá mě jen málo cílů, proti kterým by šla použít, a když uvážím načasování, tak jediný. Atentát na císaře. Účastnit se něčeho takového, i když nepřímo…“</p>
<p>„Mýlíte se. O Andreje Korwariana mi nejde, a vaše bezpečnost…“</p>
<p>„Bez rodiny, bez nohou a v mém věku? No tak. Má bezpečnost je to poslední, oč se starám, ale pokud nechcete zabít císaře, tak koho? Jestli někoho ze štábu, nepotřebujete takovou zbraň. S penězi, co zřejmě máte, postačí najít si vhodného spojence v paláci, který tu práci udělá za vás.“</p>
<p>„Nezajímají mě císařovi lidé. Zajímá mě Viktorie Talminis.“</p>
<p>Po strohém prohlášení zavládla chvíle překvapeného ticha.</p>
<p>„Proč? Císařovna přece…“</p>
<p>„Ta žena není žádná císařovna!“ vysoký muž poprvé zvýšil hlas. „Je to děvka, kterou si Korwarian přitáhl do postele kvůli její planetě, místo aby ji čestně dobyl. Je jenom havěť, kterou hodlám zašlápnout dřív, než znečistí algorský trůn!“</p>
<p>„Aha,“ Mathiasův údiv ustoupil mírnému znechucení. „Jste tedy extremista.“</p>
<p>„Ne, jsem patriot. Vadí vám to? Nebo se vám tak příčí představa <emphasis>její</emphasis> smrti?“</p>
<p>„Ani jedno,“ do úšklebku znovu vklouzla jízlivost. „Císařovna je mi lhostejná a jsem pouhý řemeslník, nezodpovídám za to, jak s mým dílem klienti naloží. Stále mě však zajímají vaše plány ohledně císaře.“</p>
<p>„Ohledně něj nemám žádné plány. Část té špíny je i na něm, ale pokusím se ho ušetřit. Samozřejmě, s podobnou zbraní se to nemusí podařit, ale o tom ať rozhodne osud. Ostatně právě vy na něj nemáte důvod brát ohled, vím…“</p>
<p>„Tak pozor!“ Mathias se prudce předklonil, jeho ruka zajela hlouběji pod přikrývku. „Ať jste si o mně zjistil cokoliv, nohy jsem ztratil v řádné službě a Gallatea byla velké vítězství. Lituji v životě spousty věcí, ale rozhodně ne, že jsem se na něm podílel, a to díky císaři!“</p>
<p>„Omlouvám se,“ muž zmírnil tón. „Nechtěl jsem zpochybnit vaši čest. Vážím si oběti, kterou jste říši přinesl, a slibuji, že udělám vše, aby císař vyvázl nezraněn. Takže?“</p>
<p>Mathias chvíli tiše uvažoval.</p>
<p>„Dobrá. Za těchto okolností… desetinásobek. Desetinásobek toho, co jste mi zatím dal, a to před dokončením. Ve vší úctě pochybuji, že budete žít dost dlouho, abyste mi mohl zaplatit pak.“</p>
<p>Vysoký muž se pod šálou usmál. Nebyl to příjemný úsměv.</p>
<p>„I kdyby, pokud uspěji, budu spokojen. Kolik času na konstrukci potřebujete?“</p>
<p>„Některé specifikace bude možná třeba upravit. Také nutná kalibrace… deset dnů.“</p>
<p>Muž se usmál podruhé – příliš málo. Mathias musel začít s přípravami hned, jak obdržel jeho první nabídku. Prostě nemohl odolat, ne pro peníze, ale čistě z technických důvodů, z vášně umělce, za jakého se pokládal, přesně jak řekl.</p>
<p>Vybral si toho správného.</p>
<p>„To je vyhovující. Deset dnů přesně ode dneška.“</p>
<p>„Souhlasím. V otázce vhodné munice…“</p>
<p>„Munici si obstarám sám, od vás chci pouze zbraň. Očekávám práci odpovídající důležitosti… i diskrétnost. Pokud mne zradíte, jistě víte, co se stane. Oba prostě zmizíme – a po vás nezůstane nic, jen položka někde na seznamu veteránů.“</p>
<p>Mathias se otřásl. Jako by návštěvník poprvé udeřil na citlivé místo a právě tohle ho děsilo mnohem víc než smrt. Chvíli bloudil očima v prázdnu.</p>
<p>„Mohu vás požádat ještě o něco?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Ve vašich plánech je autodestrukční zařízení. Je to logické, přesto si nepřeji, aby bylo použito. Rozumíte?“</p>
<p>„Dokonale. Rozhodně nechci, aby vaše práce upadla v zapomnění. Zařízení bude nalezeno nepoškozené, ať akce skončí jakkoliv. Třeba se najde muzeum, které bude mít zájem o podobný exponát, pokud ho císař nedá zničit – a jistě se o něm bude mluvit dlouho, i kdyby ano. Máte mé slovo.“</p>
<p>„Dobře,“ Mathias se opřel v křesle. „Ode dneška za deset dnů. Platbu i se zbytkem plánů očekávám pozítří spolu s upřesněním způsobu dodání. Kontakt… předpokládám, že o další nestojíte.“</p>
<p>„Předpokládáte správně. Můžeme se rozloučit. Přeji vám mnoho zdaru – a ne. Neočekávám od vás totéž.“</p>
<p>Muž v křesle se jen ušklíbl. To skutečně neměl v plánu.</p>
<p>Vysoký muž odešel tiše a bez meškání. Zastavil se venku na ulici, kde sněžení změnilo vzduch v hustou oponu bílé mlhy. Poprvé cítil něco jiného než prázdnotu nebo ostří vzteku, ale uspokojení bylo mrazivé jako vzduch kolem a nepřinášelo žádnou úlevu.</p>
<p>Snad to bude jiné, až konečně stiskne spoušť. Snad…</p>
<p>Zaplašil tu pochybnost a pohlédl vzhůru. Mathiasův dům byl tichý, ale okno nahoře teď i přes sníh zářilo jasným světlem. Nejspíš začal pracovat, ještě než sešel ze schodů, hnán nutkavou posedlostí, která jediná dokáže přemoci rozum a přimět ho k tak nesmyslným činům. V tom si byli podobni, třebaže důvody měli různé – muž pocítil sympatie a také záchvěv studu.</p>
<p>Neboť ze slibů, které Mathiasovi dal, hodlal splnit pouze jeden. Zajistí, aby byl Andrej Korwarian poslední císař svého rodu. A už to nebude dlouho trvat.</p>
<p>Rukavicí si setřel z tváře sníh a bezděčně se usmál.</p>
<p>Letošní Výroční přehlídka bude opravdu nezapomenutelná.</p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Kapitola 6</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Menabaran</strong></p><empty-line /><p>„Budeme jako tajné agentky!“ Natalie si s nadšeným výrazem soukala přes hlavu černý rolák. „<emphasis>Duo mstitelek</emphasis>, jdeme odhalit algorskou konspirační buňku! Máme taky pistole?“</p>
<p>„Ne, Nat, žádné pistole,“ Nikola se s povzdechem odvrátila od okna, za kterým zářilo jasné slunce – Natalie se v tom svetru upeče, ale na hodinovou rozpravu o šatech momentálně neměla chuť. „A žádní tajní agenti, tohle není seriál.“</p>
<p>„Jasně, Niki,“ sestra se zatvářila provinile. „Já přece vím, že je to doopravdy. Chceme zjistit, kde ta krabice je. Ukradneme ji v noci, uděláme tajnou akci!“</p>
<p>Nikola už se nezmohla na odpor – a raději ani na přemýšlení, zda to bylo přání nebo předpověď, jen v duchu proklela všechny seriály. Bohužel to byla Nataliina téměř jediná zábava. Čtení ji zoufale nudilo a od her ji Nikola držela co nejdál, jedna zkušenost kdysi bohatě stačila. Protože děje na obrazovce neprobíhaly v reálném čase, nelezly při nich Natalii do hlavy žádné útržky. Jen po delším sledování začínaly otravovat scény z minulosti či budoucnosti herců, ale naštěstí se střídali tak rychle, že k tomu docházelo zřídka.</p>
<p>„Dobře,“ shrnula Nikola. „Půjdeme, rozhlédneme se a zmizíme. A když mi budeš chtít něco říct, pošeptáš mi to. Všechno jasné?“</p>
<p>„Jasné,“ potvrdila Natalie.</p>
<p>Návštěva Dannova večírku sice prošla hladce, ale Nikolu to stejně neuklidnilo – tohle bude něco úplně jiného. EstetCom byla kosmetická klinika, kde člověku udělali cokoliv od trvalé po nový obličej, samozřejmě za patřičnou cenu. Klientela byla většinou prominentní a Nikola tušila, že zabezpečení tomu bude odpovídat. Už proto tam potřebovala Natalii, ačkoliv ji ta vyhlídka děsila. Podle map na síti kliniku tvořil celý komplex budov. Sama nenajde ani správnou místnost a těžko se mohla začít vyptávat personálu, kde je osobní schránka premiérovy ženy. Natalie ji tam bude muset dovést.</p>
<p>Tedy pokud bude mít světlou chvilku.</p>
<p>Společně vyšly z bytu. Ke klinice měly přes hodinu cesty, ale nasednout do railu nebo některého taxíku, které se proháněly v rychlém pruhu nad vozovkou, nepřicházelo v úvahu. Někteří řidiči se vyžívali v adrenalinových manévrech a Natalie mohla snadno říct něco, co soustředění nepřidalo, i s tím už měla Nikola zkušenosti. Nezbylo než jít pěšky.</p>
<p>Jak se dalo čekat, Nikoliny prosby nepadly na úrodnou půdu – Natalie se chovala jako dítě, kterému rodiče dovolili vyrazit na dobrodružnou výpravu. Kradmé pohledy okolo odkoukané od filmových agentů, efektně opatrná chůze. Chybělo jenom frajerské cucání párátka, ale Nikola usoudila, že je to nakonec lepší než výraz někoho, komu zrovna drží pod krkem nůž. Lidé jim naštěstí stejně nevěnovali pozornost.</p>
<p>„Hele, paní Grahamová.“</p>
<p>Nikola se ohlédla, kam její sestra ukazuje – a ztuhla. Budova pohřební služby, na ní řada obrazovek s černými rámečky a portréty nedávno zesnulých. Mezi nimi známá tvář. Nikola prstem klepla na portrét a pod obrazovkou naskočily detaily včetně příčiny smrti – nikoliv nemoc, ale dopravní nehoda. Čas zhruba odpovídal době, kdy utekla z jejich bytu.</p>
<p>„Vidíš?“ upozornila Natalie. „Neřekla jsem jí, jak umře!“</p>
<p>Její hlas zněl radostně jako vždy, když mohla sestře dokázat, že má pravdu, a Nikola mlčela. Sáhodlouhé dumání nad Nataliiným talentem i úvahy, co by kdyby, dávno vzdala, prostě na tom nezáleželo. Natalie možná pověděla pečovatelce, že má rakovinu, a ta běžela k doktorovi tak rychle, až skočila před nějaké aeroauto. Kdyby dávala pozor, mohla jí Nataliina věštba zachránit život – nebo by umřela na nádor za půl roku. Nešlo to nijak zjistit, protože v nekonečném oceánu možností se nedalo vrátit a podívat, jak se co mohlo udělat líp. Věci se zkrátka děly, neexistovala žádná <emphasis>správná</emphasis> verze… a tedy ani žádný vyšší řád.</p>
<p>Žádný Bůh. Jenom lidé a slepá náhoda.</p>
<p>„Zapomeň na to,“ promluvila Nikola spíš pro sebe. „Prostě se to stalo, jdeme dál.“</p>
<p>Jenže Natalie pochopitelně nezapomněla. Podobnost s jinou událostí byla příliš zřejmá, zvlášť pro někoho, kdo sotva rozeznal minulost od přítomnosti. Stačila vteřina, aby její úsměv vystřídal strach, a vyslovila přesně ten dotaz, který Nikola nechtěla.</p>
<p>„Myslíš… myslíš, že to já, Niki? Udělala jsem to? Jako táta…“</p>
<p>„Ne!“ Nikola se snažila mluvit důrazně, ale bez vzteku. „Ty jsi Grahamovou nezabila, umřela při nehodě. Vidíš, jak se věci můžou stát, ale nezpůsobuješ je. A když, tak pomáháš, pamatuješ na DiaVision?“</p>
<p>„Takže nás táta nedá do Axisu?“</p>
<p>„Táta je mrtvý, Nat. Už tady není a na tu kliniku se nikdy nevrátíš, ty ani já. <emphasis>Nikdy</emphasis>, rozumíš?“</p>
<p>Nikola mluvila pevně, přesto cítila, jak se jí kapky potu na zádech mění v led. Jestli Natalie řekne něco jiného, jestli jenom naznačí, že něco takového hrozí, okamžitě se otočí a půjdou domů. Zapomenou na tuhle výpravu, na všechno kolem Avriana Danna. Budou žít dál den po dni, dokud jim na hlavu nespadnou nebesa nebo pár vodíkových bomb…</p>
<p>„Dobře, Niki.“</p>
<p>Natalie sevřela její ruku, až to bolelo, ale dvě slzy, které si Nikola rychle setřela z tváře, neměly s tou bolestí nic společného. Najednou se cítila vyčerpaná, prázdná jako zmačkaná plechovka od LifeColy.</p>
<p>Jestli byl otec v tom pekle, o kterém tak rád řečnil, snad mu teď nějaký ďábel hodil další kus dřeva pod kotel.</p>
<p>„Nenajíme se?“ pokusila se změnit téma a ukázala ke stánku opodál. „Tam určitě mají hranolky.“</p>
<p>„Nemám hlad, Niki. Zajímá mě, jak to tam vypadá… nebudou tam doktoři?“ zarazila se Natalie znovu.</p>
<p>„Ne,“ zavrtěla Nikola hlavou. „Tedy někde tam asi jsou, ale určitě nebudou moc vidět. A já jsem taky zvědavá, nikdy jsem na takové klinice nebyla. Tak jdeme.“</p>
<p>EstetCom tvořil shluk budov na okraji Artipole. Už v té chvíli se začala Natalie tvářit vylekaně, protože dál za nimi nebylo nic. Jen okraj ostrova a moře, přičemž hlavní budova kliniky stála na okraji umělého padesátimetrového útesu nad pobřežní zdí, nejspíš pro lepší výhled na západ slunce. Snad tam nepůjdou…</p>
<p>Nikola zahnula do malého parčíku před vstupem do komplexu, kde se Natalie mohla dívat na zelené stromy a ozdobné keře. Cestičky byly vysypané jemným pískem, architektura budov nesla zřetelný nádech antického stylu, snad aby připomínaly římské lázně pro císaře, což bylo při cenách poskytovaných služeb vcelku výstižné srovnání. Vysokou, bohatě zdobenou vstupní bránu doplňoval jemně zářící nápis s logem EstetComu a sloganem – <emphasis>Krása je naším posláním.</emphasis></p>
<p>K Nikolině úlevě procházelo oběma směry dost lidí, aby nebyly nápadné, protože nad branou postřehla i dvě diskrétně umístěné kamery – určitě ne jediné tady. Kolemjdoucími byli většinou dobře oblečení muži i ženy, přestože nejváženější klientela měla určitě svůj vjezd nebo spíš přistávací plochu někde mimo dohled. Nikolu zaujal chlap v obnošeném kabátu a divném klobouku, zpod kterého mu na ramena padaly popelavé vlasy. Vypadal dezorientovaně, nejistě se rozhlížel a Natalie při pohledu na něj nadskočila.</p>
<p>„Niki! Koukej, to je Dar…“</p>
<p>„Psst!“ Nikole bylo úplně jedno, jaký komediant z holovize to je. „Pamatuješ? Budeme tiše!“</p>
<p>Naneštěstí bylo pozdě, protože muž si jich všiml a došel blíž.</p>
<p>„Promiňte, dámy,“ promluvil. „Nevíte, kde najdu zuby?“</p>
<p>„Zuby?“ Nikola Vanbergová na něj zírala.</p>
<p>„Ano. Stačí mi jeden, sem,“ levým malíčkem si stáhl dolní ret a s úplnou samozřejmostí ukázal díru po levém špičáku. Natalie udělala soucitný obličej.</p>
<p>„Au!“</p>
<p>„Správně,“ souhlasil. „Au. Potřebuju nový.“</p>
<p>„Proč nejdete na středisko?“</p>
<p>„Středisko?“</p>
<p>Muž jako by nechápal, o čem mluví, a Nikola ztratila trpělivost. Na vybavování s blázny neměla čas, zachraňovala tady svět.</p>
<p>Což samozřejmě znělo naprosto příčetně.</p>
<p>„Ano,“ odvětila stroze. „Zdravotní středisko. Nebo se poptejte okolo, my jsme na procházce. Sbohem.“</p>
<p>Popadla sestru za ruku a vyrazila pryč. Natalie se ohlížela přes rameno, zatímco chlap v klobouku zůstal stát, něco si mumlal…</p>
<p>Nikole se ulevilo, když zmizely za vysokými keři.</p>
<p>Park byl větší, než si myslela. Také lidí bylo stále víc a s procházkou to zřejmě vzaly za správný konec – Nikola nevěřila, že všichni jsou pacienty. Bohužel, Natalie vypadala pořád nervózněji, mezi návštěvníky se totiž diskrétně proplétali členové personálu ve stylových bílých tógách. Bílou nesnášela, protože připomínala doktory, takže když jedna žena prošla kolem ní, polekaně se přikrčila a hra na agentku vzala definitivně za své.</p>
<p>„Klid,“ utišila ji Nikola. „Všechno je v pořádku. Vypadají přece hezky, ne?“</p>
<p>„Hezky?“ Natalie ohrnula nos. „Umělinky.“</p>
<p>Po další chvíli musela Nikola uznat, že má pravdu. Zaměstnanci EstetComu byli bez výjimky urostlí muži a krásné ženy jakoby vypadlé z reklamních obrazovek. Nějaký čas to v kombinaci s okolní zelení, klidem a stylem budov působilo pohádkově, než si člověk uvědomil, jak je všechno sterilní. Ani nejmenší vada, perfektně udržované záhonky, dokonale nacvičené úsměvy.</p>
<p>„Tak co teď?“ zastavily se na křižovatce, kde zdobený rozcestník ukazoval směr – <emphasis>Vlasová péče</emphasis>, <emphasis>Péče o pleť</emphasis>, <emphasis>Wellness</emphasis>, <emphasis>Estetické úpravy</emphasis>. Nejspíš eufemismus pro zvětšování všeho možného, odhadla Nikola.</p>
<p>„Teď?“ zadívala se na ni Natalie. „Co je teď? Úterý?“</p>
<p>„Ne, promiň. Chci říct, kudy půjdeme? Hledáme skříňku s krabicí, pamatuješ?“</p>
<p>„Aha, tamtu.“</p>
<p>Natalie začala na křižovatce přecházet sem a tam, jako by ztratila cestu, naštěstí nikdo kolem nezačal otravovat s radami.</p>
<p>„Tudy!“ ukázala nakonec na cedulku <emphasis>Estetické úpravy</emphasis> a Nikola si povzdechla – co čekat od ženské, která se před svatbou s Dannem živila jako virtuální modelka? Aspoň že nemířily k hlavní budově a tomu zatracenému útesu.</p>
<p>„Víš to jistě, Nat?“</p>
<p>„Jo,“ kývla Natalie rozhodně. „Tudy tu krabici ponese.“</p>
<p>„No tak jdeme,“ opravováním správného času se teď Nikola nezdržovala.</p>
<p>Budova estetických úprav vypadala malá, skoro nenápadná. U prosklených dveří stál muž v tóze bez rukávů. Žádné viditelné zbraně, ovšem muskulatura dávala jasně najevo, od čeho tu je.</p>
<p>„Dobrý den, občanky,“ předvedl úsměv. „Vaše pozvánky, prosím.“</p>
<p>„Pozvánky?“ Nikola se zarazila, podle stránek EstetComu měl být vstup volný.</p>
<p>„Ano,“ strážný se usmál podruhé, opravdu už to začínalo být otravné. „Pozvánky na dnešní prohlídku nově otevřeného chirurgického křídla.“</p>
<p>Při slově <emphasis>chirurgického</emphasis> Natalie zbledla.</p>
<p>„Ehm… my nemáme pozvánky,“ uvažovala Nikola rychle. „Chceme si to tu jen prohlédnout.“</p>
<p>„K tomu účelu slouží informační simulace v prezenční budově. Prosím, račte dolů a levou cestou.“</p>
<p>„Violet Dannová nás pozvala.“</p>
<p>Natalie to pípla sotva slyšitelně, ale strážný rázem zpozorněl.</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„No ano,“ chytila se toho Nikola zoufale. „Pracujeme pro ni, chtěla, abychom si to tu prohlédly. Hrozně se jí tady líbí… můžete se jí zeptat.“</p>
<p><emphasis>Jestli vytáhne komunikátor…</emphasis></p>
<p>Jenže strážný místo toho úslužně otevřel dveře.</p>
<p>„Aha. Tak to je v pořádku. Prosím, vítejte, dámy.“</p>
<p>„Děkuji.“</p>
<p>Nikola vydechla úlevou – naštěstí tyhle chlapy nenabírali podle inteligence.</p>
<p>Hala za dveřmi byla větší než celý jejich byt. Výzdoba z bílého mramoru, dlaždičková podlaha, pohodlná křesla. Měnící se tváře na displejích s rámy imitujícími vzácné obrazy, francouzská okna zvenku opatřená neprůhlednou vrstvou, všechno podkreslené nevtíravou hudbou. Korzovalo tu, postávalo nebo konverzovalo asi dvacet lidí, uhlazení kavalíři, vybraně oblečené dámy. Nikoly se zmocnil nepříjemný dojem, že mezi ně zapadnou jako dva bodláky do růžové zahrady, a Natalie začala couvat zpátky ke dveřím.</p>
<p>„Klid!“ přitáhla ji Nikola za rukáv. „To zvládneme!“</p>
<p>Ale štěstí je opustilo – než mohla sestra odpovědět, přitočila se k nim další blonďatá umělinka v tóze, tentokrát světle zelené.</p>
<p>„Dobrý den, dámy. Dříve než prohlídka začne, mohu vám nabídnout náš doplňkový program?“</p>
<p>„Ehm… jaký?“ Nikola s úlekem postřehla, jak Natalie přivírá oči jako někdo, kdo právě zjistil cosi nadmíru zajímavého a rozhodně si to nechce nechat pro sebe.</p>
<p>„Kromě nového křídla EstetCom zařadil do svého katalogu řadu nových produktů i zákroků. Využily jste už někdy služeb estetické kliniky?“</p>
<p>„To… ne. Tohle je naše první zkušenost.“</p>
<p>„Vážně dva tisíce za přebalování?“</p>
<p>Natalie promluvila dřív, než jí v tom sestra mohla zabránit, a blondýna vytřeštila oči. Nikola jasně viděla, jak pod vrstvou make-upu zbledla.</p>
<p>„V tom případě uděláme vše k vaší maximální spokojenosti. Prosím, dámy,“ zadrmolila a otevřela nejbližší dveře. Současně se na druhé straně místnosti objevil upravený muž v bílém, možná průvodce, a Natalie se přikrčila.</p>
<p>„Doktor! Řeže… on řeže do lidí! Niki…“</p>
<p>Nikola na víc nečekala. Popadla sestru za rameno, rychle ji vtáhla do dveří a přibouchla blondýně přímo před nosem. Ta stála jako sloup, zvládání panického záchvatu v její instruktáži evidentně chybělo… vážně byly nenápadné.</p>
<p>„Klid!“ Nikola otočila Natalii k sobě a sama se rychle zády opřela o dveře. „Dívej se na mě! Pořádně se nadechni. Všechno je dobré, no tak. Nádech!“</p>
<p>Natalie se třásla jako list, ale za dalších deset minut se jakž takž uklidnila. Nikola zatím trnula hrůzou, kdy na ně někdo zvenku začne bušit, ale nic se nedělo.</p>
<p>„Co to bylo s tím přebalováním?“ vypravila ze sebe a Natalie se konečně usmála.</p>
<p>„Ona se v noci stará o pány. Dává jim plenky, krmí je, naplácá jim, když zlobí, a jim se to moc líbí. Hele, nehledáme ještě pečovatelku, Niki?“</p>
<p>„Ne tenhle druh,“ zamítla Nikola rozhodně a rozhlédla se. Místnost byla celkem malá, uprostřed pohodlné křeslo a stolek s holopanelem, na opěrkách ovládací rozhraní.</p>
<p>„Co to je?“</p>
<p>„Nevím. Asi nějaká simulace. Pojď, vyzkoušíme to.“</p>
<p><emphasis>Snad tam nikde nebude žádný doktor.</emphasis></p>
<p>Nikola usedla do křesla a nahodile klepla do tlačítek, Natalie podezíravě sledovala. Projektor se rozzářil a vzápětí se nad stolkem začal pomalu otáčet Nikolin trojrozměrný obličej.</p>
<p>„Vítejte v EstetComu,“ promluvil lahodný hlas. „Akcí tohoto týdne je zeštíhlení rtů s dvacetiprocentní slevou a poukázkou na odstranění vrásek kolem očí zdarma.“</p>
<p>Současně se tvář nad stolkem nepatrně změnila a Natalie se usmála.</p>
<p>„Hele, to jsi ty!“</p>
<p>„Jo,“ přikývla Nikola. „Takhle bych pak asi vypadala. Zkusíme, co to ještě umí.“</p>
<p>Chvíli si hrála s ovládáním a sledovala výsledky od posunutí obočí až po opravu mírně odstávajících uší. Samozřejmě nechyběly tělové úpravy, od zvětšení poprsí, zeštíhlení pasu až po obnovu panenské blány, součást zásnubního balíčku patentovaného firmou EstetCom. Po předložení svatebního oznámení sleva deset procent… Nikola jen zakroutila hlavu, zvláště při pohledu na ceny zobrazující se pod simulací.</p>
<p>„Nuda,“ zívla Natalie po dalších pár minutách.</p>
<p>„Máš pravdu,“ Nikola simulaci vypnula. „Pojďme s tím pohnout. Dannova žena možná byla přímo tady. Potřebujeme vědět, kam šla, najít tu skříňku. Pamatuješ kterou?“</p>
<p>„Jo,“ kývla Natalie, kupodivu bez váhání – a znova se přikrčila. „Jenomže… tam se řeže do lidí.“</p>
<p>„Kde tam?“</p>
<p>„No… v té chodbě… s doktory…“</p>
<p>„Kruci. Víš, kde přesně? Jak daleko?“</p>
<p>Bezradné pokrčení rameny. „Zlobíš se, Niki?“</p>
<p>„Nezlobím… fajn. Koukni, nás nikdo řezat nebude. Jenom se tu porozhlédneme, a jakmile poznáš, kde to je, zmizíme. Zajít pro to můžu sama jindy, až budu vědět kam. Budu tě držet za ruku. A když nás někdo zastaví, prostě povíme, že jsme se ztratily. Potom hned půjdeme, co říkáš?“</p>
<p>Natalie se široce usmála. „Rozkaz, agentko!“</p>
<p>Nikola chtěla místo komentářů rychle vyrazit, ale sestra se zadívala na druhou obrazovku ve stěně vedle křesla.</p>
<p>„Hele, Niki. Program pro nastávající matky, úpravu vzhledu vašeho dítěte. Vyberte barvu očí, vlasů a další charakteristiky, absolutně bezpečné, vytvořeno ve spolupráci s korporací GenetiX… škoda. Máma nás mohla udělat hezčí, pro tátu…“</p>
<p><emphasis>Ne, hlavně ne znovu…</emphasis></p>
<p>„Mámě se líbilo, jaké jsme!“ odsekla Nikola. „Tátovi to bylo fuk a rodiče, co koupí tohle, by měli dítěti sehnat radši nějaké posílení inteligence, protože po nich ji určitě nezdědí. Jdeme!“ otevřel rázně dveře.</p>
<p>Hala venku se zatím skoro vyprázdnila. Zbylo tu jen pár lidí, zřejmě ti, kdo neměli zájem o prohlídku nebo přišli na další kolo. I blondýna kamsi zmizela, zato Nikola znova uviděla toho chlapa v klobouku. Právě procházel dveřmi a opatrně se rozhlížel, nejspíš měl pozvánku nebo taky nějak ukecal toho pitomce… klid.</p>
<p>Hlavně nenápadně.</p>
<p>Ze sálu vedly kromě hlavních dvoukřídlých dveří ještě jedny nenápadné, v rohu za velkou okrasnou palmou. Došly k nim a Nikola vzala za kliku – zamčeno, vedle jen štěrbina pro vstupní kartu. Spolkla kletbu, už chtěla zamířit pryč…</p>
<p>„Tři sedm tři jedna čtyři devět,“ zamumlala Natalie.</p>
<p>Nikola se zarazila – a odklopila dvířka pod štěrbinou, za kterými se skrývala klávesnice, nejspíš pro případ, že někdo svoji kartu zapomene.</p>
<p>„Díky!“</p>
<p>Proklouzly dovnitř a dveře se začaly zavírat, ale Nikola je přidržela. Z kapsy vytáhla kapesník a zastrčila ho pod ně, aby zámek nemohl zapadnout – přinejhorším budou mít výmluvu, jak se dostaly dovnitř. S ironickým pobavením si uvědomila, že ten trik viděla v jednom díle <emphasis>Mstitelek</emphasis>.</p>
<p>„Hotovo.“</p>
<p>Ocitly se ve služební chodbě, která vypadala úplně jinak než naparáděná hala – sice čistá, ale obyčejná, šedé stěny, slabě poblikávající zářivky. Na levé zdi se ostře rýsovala šipka a nápis <emphasis>Operační sál tři</emphasis>, ale Natalie naštěstí zamířila na druhou stranu, kde začínaly schody dolů.</p>
<p>„Tam,“ ukázala. „Dvě patra dolů… a pak zas nahoru. Myslím.“</p>
<p>Nikola se zaťatými zuby kývla. Snad tu nejsou kamery. Každý krok se hlasitě rozléhal a chodba pod schody byla navíc o poznání temnější, pod stropem se táhly tlusté kabely i černé trubky.</p>
<p>„Pavouci!“ pípla Natalie, pohled upřený do tmy mezi nimi.</p>
<p>„Na klinikách nejsou,“ odmítla Nikola a usilovně doufala, že nikde žádný nevyleze. „Tudy?“</p>
<p>„Za zatáčkou… nahoru… ta schránka.“</p>
<p>Nikola si trochu oddechla. Měla chuť hned zmizet, ovšem pokud byly tak blízko? Jestli Natalie uhodne kód ke schránce jako k těm dveřím, můžou tu šílenost ukončit hned…</p>
<p>„Fajn. Změna plánu,“ rozhodla. „Zkusíme to sebrat teď, nechci se sem vracet.“</p>
<p>„Já taky ne,“ souhlasila Natalie, Nikola odhodlaně vykročila…</p>
<p>Ramenatý chlap v bílé tóze zaměstnance se vynořil zpoza rohu jen pět kroků před Nikolou. Ta leknutím úplně ztuhla. Přichystané výmluvy jí vyletěly z hlavy jako dým, zírala na něj… než Natalie s rozzářeným výrazem natáhla ruku.</p>
<p>„Jé, Niki, koukej! To je ten, co chtěl vyhodit do povětří DiaVision!“</p><empty-line /><p>Otis Veliver se zadíval na bílou tógu přehozenou přes židli a procítěně zaklel – ten kus hadru k smrti nenáviděl. Vypadal v něm jako buzerant, kdyby ho viděl někdo z jednotky, kde sloužil, musel by se hanbou propadnout. Samozřejmě věděl, že z armády ho taktéž s hanbou vyhodili už před pěti lety, ale tento fakt se mu dařilo většinou úspěšně ignorovat.</p>
<p>S povzdechem se začal oblékat – dobře. Tohle ještě zvládne, ale aby si na ksicht patlal voňavky a pudry, jak nařizovaly směrnice EstetComu, to ani omylem. Ať si ho třeba vyhodí. Konečně, práce se stejně chýlila ke konci.</p>
<p>Ta naděje Otise poháněla z bytu pronajatého na falešné jméno v prakticky vybydleném domě v Uličkách, aby dnes přišel do práce včas, ba dokonce s předstihem. Včera večer se mu podařilo nalít do jednoho idiota z ostrahy tolik algorského rumu, až se rozpovídal, a mezi chlubením, kolik bab z kliniky už měl – zajímavé, že o Otise za celý měsíc neprojevila zájem ani jediná – se objevila zajímavá informace: Violet Dannová si před poslední operací ukládala nějaké věci do bezpečnostní schránky v křídle prominentních pacientů.</p>
<p>Jistotu pochopitelně neměl žádnou. Existovalo sto dalších míst, kde mohla Violet kompromitující materiály na svého muže schovat, ale vzhledem k tomu, že se na klinice válela co šest neděl, dávalo smysl začít tam. Odměna přece bude tak sladká – a Otis nemyslel jen tu od šéfa. Violet byla kost, když jí správně naznačí, určitě se vzhledem k okolnostem dá přesvědčit. Rozdat si to s manželkou premiéra byla lákavá představa… stejně jako pořídit si kopii jejího pokladu pro sebe, čistě pro jistotu. Protože z Avriana Danna měl poslední dobou čím dál horší pocit.</p>
<p>Otis nemarnil čas. Pomohlo mu, že hned nad ránem na kliniku dorazila bývalá ministryně obrany, nejspíš s úmyslem vylepšit si vizáž na hledání nové práce. Měla svérázné manýry, objevovala se bez ohlášení, zato s plnou ostrahou, takže pokaždé propukl chaos dost velký, aby se Otis nenápadně vytratil. Do VIP křídla jako řadový poskok neměl přístup, ale za měsíc stihl prošmejdit kliniku křížem krážem a ve služební chodbě v suterénu nebyly kamery.</p>
<p>Schránku otevřel snadno. Wesley Pauler, Otisův známý z armády, nejen že uměl na síti pravé divy, ale disponoval i obsáhlou sbírkou špionážního vybavení od miniaturních kamer a štěnic až po maličký dekodér elektronických zámků. Wesley bohužel neměl fantazii, věřil, že chce jen obrat pár bohatých paniček, a Otis ho raději nechal při tom, skousl i jeho posměšné poznámky.</p>
<p>Štěstí mu úžasně přálo – mezi módními časopisy s dávno vybitými bateriemi a zčernalými stránkami elektronického papíru i dalšími krámy, o kterých naprosto nechápal, proč je Violet skladuje, našel založený paměťový disk s označením AD. Ačkoliv jeho tóga neměla kapsy, už dřív našel způsob, jak si do podpaží přilepit na holé tělo pouzdro s malou pistolí, zvlášť upravenou, aby prošla detektory u brány. Ne, že by myslel, že ji někdy bude potřebovat, ale beze zbraně se prostě cítil jako nahý, a teď stačilo vedle ní nacpat do pouzdra disk.</p>
<p>Zbývalo se nenápadně vrátit, přetrpět zbytek směny a doma objevený poklad prozkoumat. Nejspíš bude zašifrovaný, ale s tím si Wesley poradí. Jen najít způsob, aby se do toho sám nepodíval…</p>
<p>Zamyšleně zahnul za roh a najednou se díval na dvě ženské, které rozhodně nepatřily k personálu. Jedna zaraženě stála, druhá se polekaně krčila… než na něj prudce ukázala prstem.</p>
<p>„<emphasis>Jé, Niki, koukej! To je ten, co chtěl vyhodit do povětří DiaVision</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Otis se nezmohl na slovo. Krve by se v něm nedořezal. Za to fiasko ho Avrian Dann málem odepsal, přitom si byl jistý, že udělal všechno správně. Nechápal, jak to mohl někdo vědět, když navíc ty dvě nány v životě neviděl…</p>
<p>„Utíkej!“ vyjekla první. Popadla druhou za ruku a tryskem se rozběhla ke schodům, zatímco Otis stále zíral – jenže v dalším momentě se vzpamatoval.</p>
<p>Musel zjistit, odkud o něm ví.</p>
<p>A pak je musel uklidit.</p>
<p>Je trochu neúčelné řvát, ať stojí, na někoho, kdo je evidentně rozhodnutý pro opak, takže Otis neřekl nic. Prostě vyběhl za nimi a současně doloval zpod tógy zbraň. Když to vyřídí tady, může mrtvoly provizorně schovat do skladu, později vymyslí co dál…</p>
<p>Ve chvilce byli na schodech a hnali se vzhůru. Otis nebyl žádný sprinter, jenže Nikola za sebou táhla vyděšenou Natalii. Na plošince v mezipatře zakopla, Veliver ji chytil volnou rukou za límec a škubl.</p>
<p>Natalie upadla. Nikolu strhla s sebou, udýchaný Otis Natalii klekl na záda a k zátylku jí přitiskl pistoli.</p>
<p>„Ani se nehni, děvko! Kdo…“</p>
<p>V té chvíli na něj Nikola skočila. Sápala se po pistoli, tloukla ho do hlavy, také Natalie pod ním se svíjela a ječela, až zaléhaly uši. Otis doufal, že tenhle kravál není slyšet nahoře v hale.</p>
<p>Zuřivě praštil Natalii pistolí do zad, až se prohnula bolestí, a zároveň máchl pěstí. Nikola odlétla ke zdi… a Otisovi došlo, že <emphasis>obě</emphasis> nepotřebuje.</p>
<p>Otočil ruku se zbraní a namířil Nikole na hlavu.</p>
<p>Periferním viděním zahlédl na schodech nad sebou pohyb.</p>
<p>Něco kovového ho praštilo přes ruku, až zařval bolestí.</p>
<p>Pistole odlétla a Darren Iverson seskočil z posledních dvou schodů na plošinku. Ne, že by chápal, co se tady děje. Procházel se halou v marné snaze sehnat někoho, kdo mu konečně dá nový zub, když uslyšel slabý křik. Nikdo jiný si ho nevšiml, šel se tedy podívat, a co uviděl, se mu vůbec nelíbilo.</p>
<p>Druhá rána obuškem zasáhla Veliverovo rameno a shodila ho z Nikoly, která se zoufale snažila vstát. Otis se štěstím uhnul třetí ráně, obušek třeskl o podlahu a jemu se podařilo chytit ho za konec. Trhl, současně prudce vykopl. Trefil Iversona do břicha, ten ztratil rovnováhu a už se kutálel dolů. Sice si snažil krýt rukama hlavu, ale stejně žuchl pod schody na podlahu jako pytel obilí. Obušek zůstal v Otisově ruce, ten ho vztekle zahodil. Popadal dech, hledal svou pistoli, ale hlavně ty ženské…</p>
<p>Pistole ležela na druhém schodu pod plošinou.</p>
<p>A ty dvě byly už v půli cesty nahoru.</p>
<p>Otis s nadávkou sevřel zbraň – levačkou, protože pravou po Iversonově ráně ani necítil, bolestí měl mžitky před očima. Vkleče stihl jednou vypálit, ale zasáhl jen zeď. Postřehl, jak se jedna z nich těsně před výstřelem přikrčila, přesně odhadla, kdy vypálí… ta mrcha měla výcvik.</p>
<p>Vzápětí obě zmizely v chodbě k hale.</p>
<p>Otis vystartoval za nimi – pořád to nebylo ztracené. I kdyby měly kartu nebo kód ke dveřím, než je použijí, dostane je obě. Pistole byla tichá, nikdo nic neuslyší – sice se nic nedozví, ale aspoň odstraní problém. Zahnul do chodby, namířil…</p>
<p>Uviděl jenom zavírající se dveře. Skupina na další kolo prohlídky nového křídla se už sešla. Dvacítka lidí nechápavě zírala na dvě dívky ženoucí se v panice ven, a Otis ve dveřích se zarazil, půl sekundy váhal…</p>
<p>„Pozor!“ zařval. „Mají zbraň!“</p>
<p>Rázem vypukl chaos. Rozumnější z hostů hledali, kam se schovat, další se přidali k úprku. Také Otis běžel, pistoli ve svěšené paži za zády. Po třech krocích ji pustil, odkutálela se stranou – kdo v tom zmatku postřehne, odkud se vzala?</p>
<p>Obě uprchlice se zatím dostaly ke dveřím. Nikola vpředu je rozrazila – a do ramene se jí zabodla šipka.</p>
<p>Do EstetComu chodila spousta důležitých lidí. Ochranka možná rozumu moc nepobrala, ale jinak pracovala pořádně – chlap přede dveřmi nezaváhal. Uspávací látka ještě ani nestačila zabrat, Nikola jen zavrávorala a hlídač ji srazil na zem. Z opačné strany od cesty už přibíhali na pomoc dva další, ale zbytečně. Natalie se místo útěku vrhla k sestře, hystericky křičela, dokud ji do zad netrefily další dvě šipky. Pak konečně zvadla, okolo incidentu se začali rychle hromadit diváci.</p>
<p>Zároveň se ze dveří vzadu vypotácel Darren Iverson. Sotva stál na nohou, překvapeně se rozhlížel a Veliver opodál ukázal k pistoli na zemi.</p>
<p>„Viděli jste to?! Měla pistoli! Chtěly nás zabít!“</p>
<p>Mluvil hodně nahlas, rozrušení ani předstírat nemusel. Kromě zděšených komentářů spokojeně postřehl pár hlav, které zaníceně přikyvovaly. Lidé jsou pitomé stádo, někdy jim stačí včas říct, co mají vidět, aby to viděli. Pár dalších „svědků“ se přidá, jen aby měli doma o čem povídat.</p>
<p>Darren Iverson také pochopil a ucítil vztek, prudce se nadechl…</p>
<p>„Kde je policie?! To je hrůza!“ zaskučel něčí hlas.</p>
<p>Iverson se zarazil.</p>
<p>Jistě. Viděl, co viděl – jenomže <emphasis>policie</emphasis>. Pomyslel na kufřík schovaný pod bednou se škorpiony…</p>
<p>Rychle a nenápadně se začal sunout podél stěny k východu.</p>
<p>„Priority,“ vrčel. „Blbé priority. A pořád žádný zub.“</p>
<p>Nikole s Natalií věnoval smutný pohled, na druhou stranu s policií budou v bezpečí.</p>
<p>Někdy si člověk musel vystačit s málem.</p>
<p>Vyklouzl z budovy a o pár minut později vedle přistálo první policejní aeroauto. Otis pochopitelně musel zůstat. Sledoval policajty nakládající omráčené sestry Vanbergovy. Bohužel věděl, že tohle vezmou vážně, EstetCom nebyl stánek s párky.</p>
<p>Začal přemýšlet, co jim řekne – a hlavně jak to všechno vysvětlí Avrianu Dannovi.</p><empty-line /><p>Vrchní komisař Donald Preston seděl za stolem, lokty opřené o stůl, bradu položenou na propletených prstech. Na antigravitační podložce se před ním vznášel předmět velký jako pomeranč, koule složená z desítek rafinovaně propletených, různě dlouhých tyčinek. Pomalu rotovala nad podložkou a vrhala na všechny strany odlesky světla, až připomínala obří sněhovou vločku. Donald Preston ji pozoroval přivřenýma očima, tak soustředěný, až se zdálo, že ani nevnímá dveře kanceláře, které se otevřely.</p>
<p>„Co je to, pane?“ neudržel se referent Tad Limley, přestože jeho výraz naznačoval, že měl původně na srdci něco úplně jiného.</p>
<p>„Hlavolam,“ odvětil komisař, aniž na něj pohlédl. „Dárek od starého přítele. Cílem je uvolněním jediné části dosáhnout rozpadu celku. Průměrná doba vyřešení sedmdesát pokusů.“</p>
<p><emphasis>Copak komisař má nějaké přátele?</emphasis></p>
<p>Údiv z té myšlenky skoro přemohl ten, který Limley už cítil.</p>
<p>„Aha. No… já tady mám asi taky jeden, pane. Podezřelí z té věci v EstetComu jsou u výslechu, a… je to zajímavé.“</p>
<p>Položil před vrchního komisaře obrazový záznamník a Donald Preston se do něj zadíval. Mlčel, jen se zamračil, zato Limley vypadal, že má chuť začít vzrušením poskakovat.</p>
<p>„To je bomba, co?“ neudržel se.</p>
<p>„Zvláštní volba slov,“ Preston ho zpražil pohledem.</p>
<p>„Eh… já… já, tak jsem to nemyslel, pane. Nenapadlo mě…“</p>
<p>„Nechte to být. Technické už tu analýzu ověřilo?“</p>
<p>„Dvakrát! Jejich otisky ani DNA nejsou v záznamech, ale hlas se shoduje, devadesát osm procent. Natalie Vanbergová zavolala to anonymní varování před bombou v DiaVision.“</p>
<p>„Dobrá,“ komisař sebral záznamník a vstal. „Jdeme… okamžik.“</p>
<p>Natáhl se přes stůl a dvěma prsty vytáhl z levé strany vločky jednu tyčinku. Ozvalo se cinknutí a na opačné straně odpadla sama druhá. Pak třetí. Celá základna koule se náhle posunula, naklonila a v jediném okamžiku rozsypala na hrst lesklých stébel, které se zůstaly vznášet nad podložkou.</p>
<p>„A zase nuda,“ zavrčel Preston. Kupodivu nevypadal spokojeně a Limley nechápal proč, ale raději se neptal.</p>
<p>Artipole měla celkem šest policejních okrsků. Čtvrtý pokrýval největší část centra s Vládní věží a stanice tomu rozlohou i vybavením odpovídala. Střed budovy tvořila rozlehlá kruhová hala, kterou uprostřed od země až do stropu procházel padesátimetrový sloup. Tam seděli ve třech patrech nad sebou kontroloři sledující kamery či ovládající policejní vosy poletující městem. Kancelář vrchního komisaře byla až nahoře, ze všech stran prosklená, takže se jí říkalo maják. Donald Preston ovšem vždy nechával žaluzie na oknech spuštěné. Tvrdil, že pokud sledujete všechny, všichni taky sledují vás, a i když referent Limley moc nechápal, co tím myslel, když právě sledování tvořilo devadesát procent jejich práce, dosud nenašel kuráž se šéfa pořádně vyptat.</p>
<p>Na to ani na spoustu dalšího, třeba ty věci na zdech jeho kanceláře.</p>
<p>Nastoupili do otevřeného výtahu a sjeli do přízemí. Tady probíhal největší ruch, přicházeli sem lidé vyřizovat nejrůznější žádosti i stížnosti. O něco dál pracovaly laboratoře a za vysokou přepážkou byly do tvaru půlměsíce uspořádány cely. Některým se říkalo odpočívadla, protože sloužily jen k tomu, aby se v nich zadržení kladoucí odpor vyspali z paralýzy, další byly zadržovací. Když procházel kolem, věnoval Donald Preston pohled malé obrazovce na dveřích každé z nich – žádné překvapení. Osm nebíčkářů, z nichž čtyři vypadali úplně mimo, pět zlodějů, všichni recidivisté s aspoň pěti marnými pokusy o převýchovu, a elitní nájemný hacker. Toho udal jeden z bývalých klientů, aby si polepšil – a komisař věděl, že zatýkání bylo zbytečné. Během hodiny sežene právníka, za další dvě vyleze na kauci, za tři zlikviduje na síti všechny staré účty i identity, a hotovo. Obehraná písnička.</p>
<p>„Chtělo by to pendrek,“ zavrčel Preston a Limley zvedl obočí.</p>
<p>„Pendrek, pane? Co je to?“</p>
<p>„Šikovná věc. Vlastně to znamená <emphasis>Das Bärendreck</emphasis>. Medvědí lejno… párkrát ho s ním vzít přes záda by zabralo líp než převýchova. Škoda, že už medvědi vyhynuli.“</p>
<p>Limley chvíli uvažoval, co na to říct. Nakonec pokrčil rameny.</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Preston otevřel zvukotěsné dveře a referent pospíchal za ním. Šéfovi bylo občas těžké rozumět. Možná ale právě proto byl taková třída.</p>
<p>K pozorovatelně jako ramena hvězdice přiléhaly tři výslechové místnosti. Jinak byla malá, většinu prostoru zabíral snímací kontrolní panel. Technik u něj chtěl rychle vstát, ale Preston ho gestem zarazil.</p>
<p>„To je v pořádku. Jak to pokračuje?“</p>
<p>„No… všelijak, pane,“ technik dvěma doteky zesílil zvuk z levé místnosti. Současně se rozsvítila velká obrazovka a ukázala Nikolu Vanbergovou sedící na tvrdé židli u stolu. Mohutný černý inspektor Collins s lesknoucí se vyholenou hlavou naproti ní nevypadal v dobré náladě.</p>
<p>„Tak si to probereme znovu, občanko. Proč jste navštívila se sestrou kliniku EstetCom?“</p>
<p>„Ze zvědavosti. Šly jsme tam jenom na procházku.“</p>
<p>„Neplánovaly jste nic nezákonného?“</p>
<p>„Jistěže ne!“</p>
<p>Preston jedním okem sledoval obrazovku a druhým přes technikovo rameno diagnostické displeje na panelu. Po poslední odpovědi vyletěly hodnoty hlasové modulace i pulzu o víc než deset procent.</p>
<p>„Proto jste vlezly do zakázaných prostor?“</p>
<p>„Nevěděla jsem, že jsou zakázané.“</p>
<p>„Měly zámek s bezpečnostním kódem.“</p>
<p>„A kde bych ten kód vzala?“</p>
<p>„Snad tam, kde jste vzala i pistoli?“</p>
<p>„Říkám, že nebyla naše! Měl ji ten chlap, co nás honil!“</p>
<p>„Proč by něco takového dělal?!“</p>
<p>„Nevím, sakra!“</p>
<p>Nikola Vanbergová měla všeho právě dost. Celé tělo ji bolelo, z doznívající paralýzy se jí točila hlava a hrdlo svíral strach o Natalii, kterou od příjezdu na stanici neviděla. Bylo to jako noční můra. Ze všech sil se snažila prozradit co nejméně, ovšem po její poslední odpovědi vyletěly hodnoty všech grafů znovu vzhůru a technik zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Teď určitě lže.“</p>
<p>„Jako by někdo u výslechu mluvil pravdu,“ ušklíbl se Preston. „Co na ni máme? Otisky na pistoli?“</p>
<p>„Ne, pane,“ odvětil Limley. „Podle záznamů pracuje jako daňová poradkyně na půl úvazku. Sestra trpí duševní poruchou, matka zemřela na poporodní komplikace, otec při dopravní nehodě před pěti lety. Žádní jiní příbuzní. Pistole je podle laboratoře upravená, z povrchu nejdou brát otisky. Algorský výrobek.“</p>
<p>„Takže bez čipu i sériového čísla.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„A ten člověk, co vám údajně pomohl?“ pokračoval Collins. „Jak se jmenuje?“</p>
<p>„Nevím. Nikdy jsem ho neviděla.“</p>
<p>„Lžete! Svědci ho poznali podle popisu, chvíli předtím jste spolu mluvili.“</p>
<p>„Jenom se ptal na cestu! To už jsem vám taky říkala, netuším, kdo to je!“</p>
<p>„Pravda,“ potvrdil tentokrát technik a Preston kývl.</p>
<p>„Co tady ten?“</p>
<p>Technik aktivoval obrazovku do druhé místnosti. Seděl tam ramenatý chlap v bílém mundúru EstetComu, a rovněž zde byl výslech v plném proudu, i když inspektor Hansen vypadal o dost vlídněji.</p>
<p>„Co jste dělal na místě incidentu?“</p>
<p>„Pracoval. Kontroloval jsem úklid v suterénu.“</p>
<p>„Jak dlouho?“</p>
<p>„Asi hodinu.“</p>
<p>„Co se dělo pak?“</p>
<p>„Cestou ven jsem narazil na ty dvě ženské.“</p>
<p>„Zeptal jste se, co tam chtějí? Znáte je?“</p>
<p>„Neznám a nebyl čas. Rovnou začaly utíkat a střílet na mě.“</p>
<p>„Kolikrát?“</p>
<p>„Nevím. Dvakrát možná. A potom mě ještě napadnul ten chlap.“</p>
<p>Nejdůležitější bylo odpovídat rychle. Reagovat bez přemýšlení, neposkytovat senzorům materiál. Otis se díval tomu poldovi přímo do očí, dýchal klidně. Pravá ruka ho pořád bolela jako čert, ten zmetek s obuškem mu naštípl nějakou kost, ale teď se to hodilo, bolest dál zkreslí fyziologické reakce.</p>
<p>„Ten muž, co vás napadl, viděl jste ho na klinice někdy předtím?“</p>
<p>„Ne. Netuším, co je zač.“</p>
<p>Teď Otis ucítil zamrazení – tohle byl nejchoulostivější bod. Pokud ten chlap vypovídal, bude to pro něj zlé, ale z celkového tónu výslechu i toho, že o něm doteď nepadla zmínka, usoudil, že se spíš před policajty vypařil. Víc teď raději o ničem neuvažoval, soustředil se jen na daný okamžik.</p>
<p>„Vy jste byl ozbrojený?“</p>
<p>„Nebyl.“</p>
<p>„Tak proč jste za těmi dvěma běžel? Nebál jste se, že vás zastřelí?“</p>
<p>„Ani mě to nenapadlo. Nevím, prostě jsem reagoval.“</p>
<p>„A proč jste nezavolal ostrahu? Přece jste měl komunikátor.“</p>
<p>„Nebyl čas. Všechno šlo hrozně rychle.“</p>
<p>Odpovědi přicházely bez váhání, jedna za druhou. Křivky grafů na monitoru občas povyskočily, ale hned zas klesly a technik se zatvářil nespokojeně.</p>
<p>„Neprůkazné, pane. Pod hranicí, ale stejně to vypadá…“</p>
<p>„Nacvičeně,“ dokončil Preston. „Tenhle se vyzná, ví, že ho snímáme. Byl zavřený anebo aspoň v armádě.“</p>
<p>„Ano, pane,“ referent se na komisaře obdivně zadíval. „Otis Veliver, propuštěn z armády před pěti lety. Podezření na krádež majetku, neprokázáno. Pak vystřídal kdeco, soukromý detektiv, člen ochranky ve Věži a další. Teď pracuje v EstetComu jako pomocná síla, přijat před měsícem.“</p>
<p>„Kde dělal dřív?“</p>
<p>„To…“ Tad Limley rychle klepal na dotykový displej bočního terminálu pozorovatelny, propojeného s centrálním počítačem stanice. „Žádný záznam. Máme jenom adresu na byt, je v Uličkách.“</p>
<p>„Aha. Peníze na nájem mu asi posílala viridianská princezna. Bývalý voják se nechá zaměstnat jako sluha, neozbrojený honí někoho s pistolí ve sklepě, a nevolá o pomoc. Pěkná historka. Co k tomu řekli svědci?“</p>
<p>„No… tak různě, pane.“</p>
<p>„Takže třetina viděla pistoli u ní, třetina u něj a zbytek nemá potuchy, kde se tam vzala.“</p>
<p>Preston se ani neptal. Současně rychle procházel zbytek zprávy v Limleyho záznamníku… v jednom okamžiku se zarazil.</p>
<p>„Tohle je popis toho třetího chlapa? Mladý, šedivé vlasy, na hlavě divný klobouk?“</p>
<p>„Ano, pane,“ potvrdil Limley rozpačitě. „Taky se prý choval nějak zmateně. Musel zmizet ještě před příjezdem naší jednotky.“</p>
<p>„Zajímavé. Co stopy z místa?“</p>
<p>„Skoro nic. V tom sklepě nejsou kamery, nedá se poznat, kdo tam byl… myslíte, že tu zbraň měl ve skutečnosti Veliver?</p>
<p>„Určitě,“ odvětil namísto komisaře technik. „Ta Vanbergová v tomhle nelže, ovšem dobře ví, proč ji napadl.“</p>
<p>„A ten chlap v klobouku?“ přidal se Limley. „Myslíte, že je jejich komplic? Jenom tak přece neutekl…“</p>
<p>„Nikdo nedělá nic jenom tak,“ souhlasil komisař. „Nesledovaný sklep v napůl veřejné budově. Kde se líp domluví nějaká všivárna? Všichni z toho v něčem jedou… co ta třetí?“</p>
<p>Technik místo odpovědi zapnul poslední obrazovku.</p>
<p>Natalie Vanbergová seděla schoulená na židli, hlavu mezi rameny, ruce obtočené kolem trupu, jako by každou chvíli čekala rány. Dlouhé vlasy jí zakrývaly tvář. Už nekřičela, ale i na dálku bylo vidět, jak se třese. Po probuzení z paralýzy jí staniční doktor musel dát dvě injekce, aby vůbec dokázala mluvit, malá inspektorka Lynn Abnerová proti ní vypadala bezradně. Také vyčerpaně – Preston i ostatní věděli, jakou zprávu dostala ráno z ministerstva policie. Nebyla jediná, už třetí propouštění za poslední dva roky se nevyhnulo ani Prestonovu okrsku.</p>
<p>„No tak, Natalie!“ zkusila jí mile položit ruku na paži, ale Natalie ucukla tak prudce, až málem přepadla s židlí. „Nechci ti ublížit. Chci ti pomoct, ale musíš se mnou mluvit. Co jste dělaly se sestrou v EstetComu?“</p>
<p>Dlouhá odmlka, než se Nataliina hlava pohnula.</p>
<p>„Hledáme to,“ hlas měla sotva slyšitelný.</p>
<p>„Co hledáte?“</p>
<p>„Ty věci. Budou tam. Chceme je zastavit.“</p>
<p>„Nechápu. Kdo kde bude a koho chcete zastavit? Vysvětli mi to, Natalie.“</p>
<p>„Zastavit… aby neumřeli.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Oni. Vy,“ Natalie znovu schoulila. „Promiňte. To… to nesmím říkat.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Kdy umřou. Niki… slíbila jsem jí, že nebudu říkat, kdy umřeme. Kde je?“</p>
<p>„Blízko. A zapomeň, co jsi jí slíbila. Budeš mít horší potíže, když mi neodpovíš,“ Abnerová nasadila ostřejší ostrý tón. „Kdo má umřít?“</p>
<p>„Vy.“</p>
<p>„Já?“</p>
<p>Natalie Vanbergová zvedla hlavu a zadívala se jí poprvé do obličeje, vyděšeně, ale zároveň znepokojivě.</p>
<p>„Spadnete. Poletíte dolů… pořád níž. Křičíte… umřela jste. Všichni umřou.“</p>
<p>Abnerová neodpověděla. Zadívala se do místa, kde se v místnosti skrývala kamera, a technik pro změnu zíral na kontrolní panel. Čáry všech grafů byly úplně rovné.</p>
<p>„Ona mluví pravdu,“ konstatoval udiveně. „Nebo aspoň věří, že je to pravda.“</p>
<p>„Proto nejspíš bude blázen,“ ohrnul Limley nos, ale Preston neřekl nic, jen stiskl na panelu tlačítko pro spojení s Abnerovou.</p>
<p>„Stačí. Končíme.“</p>
<p>Inspektorka vypadala, že se jí upřímně ulevilo. Vyšla ven a Limley se na vrchního komisaře překvapeně zadíval.</p>
<p>„To je všechno, pane? DiaVision…“</p>
<p>„Co s ním?“</p>
<p>„No… přece oznámila tu bombu. To se jí ani nezeptáme, jak to věděla?“</p>
<p>„Proč? Odměna za to varování je padesát tisíc. Pokud se ani za takové peníze nepřiznala, určitě nezmění názor teď, jenom zjistí, co víme. Nikdy neříkejte podezřelým nic, čím ztratíte náskok. Nejlepší je neptat se vůbec, dokud sám neznáte odpověď.“</p>
<p>„Rozumím, pane,“ Tad Limley vypadal, že má chuť začít si dělat poznámky.</p>
<p>„Navíc je nesvéprávná. I kdyby promluvila a my někoho sebrali, bude venku za pár minut, na tohle musíme jinak.“</p>
<p>Limley tentokrát nestačil přikývnout, protože se z levé místnosti ozval rozzlobený hlas Nikoly Vanbergové.</p>
<p>„Už toho mám dost! Nic jsme neudělaly! Ten chlap nás honil, střílel po nás, ochranka nás omráčila, vy ještě zatkli. To <emphasis>my</emphasis> jsme oběti! Chci vidět svoji sestru. Je nemocná, nemáte právo vyslýchat ji bez doktora – a vůbec, chci právníka! Koukejte ho hned zavolat, anebo nás obě pusťte!“</p>
<p>„Dobrý nápad,“ schválil Preston. „Zařiďte to, Limley. Vypište pokutu za nepovolené vniknutí, dejte jim mou vizitku a vyprovoďte je zadem. Velivera nechte podepsat výpověď a vyhoďte ho taky. Ať si všichni hezky myslí, že jim to prošlo.“</p>
<p>„Dobře. Budeme je sledovat, pane?“</p>
<p>„Správně, hlavně ty dvě, jen co seženu povolení. Manželka vrchního rady je v EstetComu jako doma, stačí zmínit, že se tam může dít nějaká levota. Ta kočičárna ve sklepě byla předehra, tady se budou dít ještě zajímavější věci.“</p>
<p>„Ano, pane,“ potvrdil Limley s dobrým pocitem, že dnes poprvé řekl něco, co šéf schválil. Navíc už věděl, že slovo levota znamenalo trestnou činnost. Vrchní komisař používal spoustu divných výrazů, tenhle si napoprvé musel najít ve slovníku… na kočičárnu se asi bude muset podívat tamtéž.</p>
<p>O patnáct minut později Nikola i Natalie Vanbergovy opustily policejní stanici. Venku už padl večer. Natalie se třásla, Nikola ji musela podpírat. Jen jednou zabloudila pohledem k rozzářené Vládní věži a s bolestí zaťala zuby.</p>
<p>Naopak Otis Veliver o pár desítek metrů dál s opravdovou úlevou zhluboka vdechoval vlhký noční vzduch. Zvládl to. Poldové na něj nic nemají, a dokonce se zdálo, že mu uvěřili. Pouzdro od pistole, Wesleyho dekodér i Violetin disk schoval na záchodě v EstetComu, než ho odvezli na stanici. Zítra si je vyzvedne a je za vodou. Radost mu ovšem trochu kazila jedna zásadní věc.</p>
<p>Našel veřejný komunikační terminál, přepnul ho na audio a zadal soukromé číslo, které nenosil jinde než ve své paměti. Po chvilce se mu v uchu ozval otrávený, rozespalý hlas.</p>
<p>„Slyším! Kdo je to?“</p>
<p>Dokonce i když ho asi vytáhl z postele, byl Avrian Dann dost opatrný, aby neřekl své jméno.</p>
<p>„To jsem já, Otis.“</p>
<p>„Otisi?“ ospalost z hlasu rázem zmizela. „Doufám, že něco máš!“</p>
<p>„Jo, šéfe,“ souhlasil Veliver. „Našel jsem, co jste chtěl. Ale taky máme problém.“</p><empty-line /><p>Gil Daley zívl a překvapeně si uvědomil, že se za okny stmívá. Nespokojeně zavrtěl hlavou, na tohle nebyl zvyklý. Dvě třetiny života prožil podle vesmírného času, času staré Země. Šestnáct hodin bdění, osm hodin spánku. Žádný den ani noc, jen zvuk motorů a světlo zářivek. Když zakotvil na Menabaranu, nedokázal si celé týdny zvyknout. Zkoušel nechávat přes noc zapnuté vysílání i světla, dokonce si opatřil starý hlučný větrák – všechno marné. Aby mohl vůbec usnout, bral zkraje tolik sedativ, že se na nich stal málem závislým, naštěstí si to uvědomil včas. Teď už měl nejhorší za sebou… nebo v to aspoň doufal.</p>
<p>Ušklíbl se – možná měl zkusit nějakou terapii. Darren Iverson by mu poradil spoustu tipů.</p>
<p>Myšlenka na něj Daleyho přiměla vstát od stolu rychleji. Ráno odjel do města a Gil si uvědomil, že nemá zdání, kdy nebo jestli vůbec se vrátil. Rozhodl se to zjistit, ještě než půjde domů do bytu, kde sice bydlel, ale připadal si tam jako cizinec.</p>
<p>Vyšel z kanceláře a přimhouřil oči. Zářící směrové neony i čáry vymezující hranice přistávacích ploch byly ve tmě jasné, až to bolelo. Většina personálu na ploše nosila ochranné brýle víc v noci než ve dne, Daley však svoje někam založil. Zůstal stát, čekal, až si jeho oči zvyknou, když za sebou uslyšel cizí hlas.</p>
<p>„Pan Daley?“</p>
<p>„Ano,“ otočil se.</p>
<p>„Hledám Darrena Iversona. Prý víte, kde je.“</p>
<p><emphasis>Proč, sakra, každý, kdo shání Darrena, leze za mnou?! Jsem snad jeho chůva? Parťáci jsme nebyli ani dva měsíce.</emphasis></p>
<p>Jenže chuť poslat návštěvníka hledat Chiméru rychle vystřídala nervozita – ten muž se Gilovi nelíbil. Vysoký, v šedém, staromódním kabátě s kapucí přetaženou přes hlavu. Až příliš přetaženou, jako by mu záleželo na tom, aby nikdo moc neviděl jeho obličej. Přitom musel mít oprávnění ke vstupu, sem nešlo jenom tak přijít… proč se jenom Iverson musí zaplétat se samými podobnými týpky?</p>
<p>„Kdo jste?“ zeptal se Daley, i když si nebyl jistý, že to chce vědět – a také se nic nedozvěděl, protože muž jen pokrčil rameny.</p>
<p>„Darrenův přítel. Dlouho jsme se neviděli. Zajímá mě, jak si vede.“</p>
<p><emphasis>Iverson a přátelé na Menabaranu. To určitě.</emphasis></p>
<p>„Vím, kde je jeho loď,“ přiznal Gil neochotně. „Ráno ale jel do města, nevím, jestli už je zpátky.“</p>
<p>„Je zpátky.“</p>
<p>V hlasu neznámého byla až moc velká jistota na pouhý odhad.</p>
<p>„Dobře, tak tudy,“ ukázal Daley směr. „Povedu vás.“</p>
<p>Pokud se muž na kosmodromu vyznal, stačilo mu říct číslo doku, ale Gilovi přišlo lepší vidět, co se stane. Lepší i bezpečnější.</p>
<p>Přešli po dráze ke kleci výtahu. Neznámý se nezarazil, když se kodrcavě rozjela. Neprojevil ani náznak obavy nebo leknutí, když se ozval rachot další přistávající lodi někde blízko, který první patro kosmodromu pod povrchem změnil v dunící, rachotící stroj. To všechno posílilo Daleyho tušení, že tady není poprvé.</p>
<p>Klec zastavila a Gil vyšel ven. Kolem vládlo šero, rušené jen jasnými světly a ukazateli na pylonech okolo. Prošli podél tří sekcí až k okrajové, dok uzavírala zdvižná mřížová vrata. Už zdálky přes ně viděl světlo – i postavu sedící na bedně u trupu <emphasis>Udatného Achillea</emphasis>.</p>
<p>Daley vydechl úlevou.</p>
<p>„Nazdar, Gile!“</p>
<p>Iverson chtěl rychle vstát, ale s bolestnou grimasou se musel chytit trupu nad sebou. Ve volné ruce držel zrcadlo s dlouhou rukojetí, kterým si ještě před okamžikem koukal do pusy. Vzápětí si Daley všiml modřiny pod jeho pravým okem.</p>
<p>„Jsi v pořádku? Co se ti stalo?“</p>
<p>„Nic,“ Darren mávl zrcadlem. „Jenom jsem spadnul.“</p>
<p>Gil mu to neuvěřil ani na vteřinu, ale než stihl zareagovat, muž vedle něj tiše promluvil.</p>
<p>„Zdravím. Dlouho jsme se neviděli, pane Iversone.“</p>
<p>Darren se viditelně zarazil.</p>
<p>„Ty ho znáš?“ Daley opatrně couvl s jednou rukou na mříži.</p>
<p>„Jasně,“ Iverson se vzpamatoval. „Co hlavolam? Líbil se vám?“</p>
<p>Vrchní komisař Donald Preston kývl a stáhl si z hlavy kapuci.</p>
<p>„Ano. Tedy kromě faktu, že by šel brát jako pokus o úplatek policistovi.“</p>
<p>„Pokus? Já se o nic nepokouším,“ namítl Iverson. „Když něco chci udělat, udělám to.“</p>
<p>Bohužel, blesklo Gilovi hlavou. Navíc policajt, vynikající. Snad mu Darren taky nevstrčí pod nos svoje palubní mazlíčky.</p>
<p>„Omluvíte nás?“ Preston se na něj zamračeně zadíval.</p>
<p>„Jistě,“ Daley se ušklíbl. „Asi máte o čem mluvit, a stejně musím jít. Dobrou noc, Darrene. Jsem rád, žes to zvládnul.“</p>
<p>„Já taky. Dobrou, Gile.“</p>
<p>Daley se otočil k odchodu. Ještě slyšel, jak ten policajt zvedá mříž, aby mohl projít, ale dalším slovům už nerozuměl.</p>
<p>„Neslíbil jste mi před pěti lety něco?“ otázal se Preston. „Nebo vám to musím připomenout – hlavně tu část, že se nikdy nevrátíte na Menabaran? Myslel jsem, že jste se usadil.“</p>
<p>„Zkoušel jsem to,“ Iverson mávl rukou. „Dlouhá historie. Žádný strach. Problémy tentokrát nebudou.“</p>
<p>„Myslíte žádné kromě účasti na přepadení a útěku před policií?“</p>
<p>„Nikam jsem neutíkal. Jen jsem potřeboval zub.“</p>
<p>Preston se ušklíbl – to byla pravda. Operátoři na stanici hodiny procházeli záznamy kamer, aby zjistili, jak se podezřelý dostal z EstetComu. Odpověď byla snadná, nedostal. Iverson prostě zůstal uvnitř, jen se vytratil o kus dál, počkal, dokud policie, která samozřejmě nemohla prohledat celý EstetCom, nezmizí. Odešel až s poslední skupinou návštěvníků za soumraku, Preston ho na záznamu od brány poznal jen podle toho klobouku.</p>
<p>„No dobře. Co se v tom sklepě stalo?“</p>
<p>„Nevím. Slyšel jsem křik a přistihl chlapa, jak škrtí ženu. Chtěl jsem ho zastavit, ale… ne moc úspěšně. Pak všichni utekli.“</p>
<p>„Víte, kvůli čemu je napadl? Viděl jste, kdo začal?“</p>
<p>„Viděl jsem jenom schody, ze kterých mě shodil.“</p>
<p>„A proč jste to neřekl policii?“</p>
<p>„Nepřišlo mi to moc zajímavé.“</p>
<p>„Aha. Takže když přistihnu chlapa, jak škrtí ženu, a pak mě srazí ze schodů, je to přece maličkost. Vůbec nic zajímavého. Ty výmluvy vám nejdou, Darrene.“</p>
<p>„Pravda. Už máma říkala, že neumím lhát. Musím se víc snažit.“</p>
<p>Znělo to skutečně kajícně a Donald Preston se ušklíbl.</p>
<p>„Napadá mě hodně důvodů, proč nechcete mluvit s policií, jeden horší než druhý, ale teď mě zajímá jenom ta rvačka. Skutečně nevíte, o co tam šlo?“</p>
<p>Upřeně sledoval Iversonův obličej, ale pilot zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Vážně ne.“</p>
<p>Komisař si povzdechl. Problém byl, že Darren Iverson opravdu neuměl lhát. Výborně zvládal neodpovídat, když nechtěl, nebo hrát většího blázna, než aspoň většinou byl, ale jakmile promluvil, říkal pravdu. Prestonovi by se vlastně ulevilo, kdyby lhal. Aspoň by ho mohl s čistým svědomím sebrat.</p>
<p>„Budiž,“ změnil téma. „Jak dlouho se chcete zdržet?“</p>
<p>„Dlouho ne. Nějak se mi tu přestává líbit.“</p>
<p>„Tři týdny. Tři týdny se nebudu starat, proč jste tu, co jste přivezl ani co chcete odvézt. Jasné?“</p>
<p>„Jasné. Zmizím z města včas, šerife.“</p>
<p>Tentokrát se Preston zasmál. Otočil se k odchodu.</p>
<p>„Počkejte. Nechcete se podívat na můj zub? Vypadá moc hezky!“</p>
<p>„Ne, díky. Hlavně ať vám zůstane, kde má.“</p>
<p>Vrchní komisař položil ruku na mříž, ale zarazil se.</p>
<p>„Ještě něco,“ promluvil tiše. „Nebyl jste teď někdy na Zemi?“</p>
<p>„Byl. Naposled před třemi měsíci. Pokud vím, jsou v pořádku.“</p>
<p>Iverson odpověděl bez zaváhání, jako by ten dotaz čekal, a Donald Preston jen kývl. Otevřel mříž, prošel na druhou stranu a znovu si přes hlavu natáhl kapuci.</p>
<p>„Tři týdny, Darrene,“ připomněl. „A díky za dárek.“</p>
<p>Iversonova odpověď zanikla v dunění další lodi dosedající kdesi nad nimi a postava vrchního komisaře se rozplynula ve stínech.</p><empty-line /><p><strong>Viridian</strong></p><empty-line /><p><emphasis>Drahý Georgu!</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Dorazila jsem živá na Algor. Momentálně se vzpamatovávám ze skoku, ležím ve vaně kvůli vyšší algorské gravitaci a uvažuji, co bude dál. Myslím, že můj denní program bude mít teď jedinou položku. Vyhýbat se císaři. Zatím se zdá, že to půjde snadno, máme oddělené komnaty a on tvrdí, že do mých nevstoupí bez mého souhlasu. Vypadá to tu vcelku snesitelně, ale zdaleka nevím všechno, i když mi ředitel Petrov před odchodem dost pomohl.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zítra mě císař pozval na snídani, snad zase zjistím o kapku víc. I základní věci jako státní majetek tu fungují tak, že kdybych o tom četla, nevěřila bych. Bojím se, abych kvůli tomu nebyla do zdejších věcí zatažená mnohem víc, než chci.</emphasis></p>
<p><emphasis>Císař mi přidělil soukromou ochranku, která tu asi bude chodit všude se mnou jako ve válečné zóně. Trvá na ní, prý pokud se nenaučím o sebe starat jako on. Což by asi znamenalo výcvik sebeobrany, střelby, řízení tanku… algorská základní škola. Maturitou by byla možná něčí poprava, to už radši tu ochranku. Aspoň že jsem zatím ani nezahlédla graciány.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mohl bys mi poslat nějaké květiny v květináčích? Všechno v mých komnatách je tak neživé a studené, až mám husí kůži, myslím, že ty, co jsi mi přibalil z domova, nebudou stačit, aby to tady zútulnily. Také bych ráda nějaké viridianské noviny. Nechci úplně ztratit kontakt nebo být závislá na algorských zdrojích. Císař mi dal k dispozici kurýra jen pro moje potřeby, takže nemusím svými hloupostmi zatěžovat diplomatickou poštu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Napsala bych Ti víc, ale je to první dopis. Nevím, zdá dorazí v pořádku, a cítím se jako náš starý Pú, takže prozatím končím. Měj se hezky a odpověz co nejdřív.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>S pozdravem a láskou Tvá sestra Viktorie</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>P. S.: Doufám, že se kromě vlády postaráš i o moji charitu. Vím, že Tě to nebaví, ale vážně bych byla nerada, kdybys ji svěřil nějakému vyžírkovi, co ji změní na svůj soukromý zlatý důl.</emphasis></p><empty-line /><p>Georg Talminis se znechuceně ušklíbl. Viktoriin dopis četl už popáté, ale dovětek mu pokaždé zhoršil náladu – jako by toho měl málo. Přesto byla jeho hlavním pocitem úleva. Položil list na stůl a zadíval se na zbylé dva muže v pracovně.</p>
<p>„Vážně to přivezl algorský kurýr? Ne náš z vyslanectví?“</p>
<p>„Ne, pane,“ potvrdil generál Gleason. „Velvyslanec Rainer už nad tím vyjádřil nelibost. Nepokládá za vhodné, že se lady Viktorie rozhodla dát přednost císařovu kurýrovi před naším.“</p>
<p>„Chce říct před jeho,“ ušklíbl se Georg. „Vadí mu, že utrpí prestiž, zato poslat mi pořádnou zprávu se neobtěžuje! Až připraví věci, které chci Viktorii poslat, odveze je ten kurýr zpátky, dejte mu vědět.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Víte jistě, že ten dopis psala vaše sestra?“ ředitel Petrov seděl v křesle, prsty složené do stříšky. „Poznal jste rukopis?“</p>
<p>„Ano, a taky zmínku o našem psu, co vždycky usnul rovnou mezi dveřmi. Pochybuji, že algorští špiclové vědí i tohle.“</p>
<p>„Takže chtěla vyzkoušet, nakolik je císařův kurýr důvěryhodný. Přesto buďte opatrný, co odepíšete. Žádná zpráva na Algor není absolutně bezpečná… a dával bych si pozor i tady v paláci.“</p>
<p>„Děkuji,“ zavrčel Georg. „Dá hodně práce být pořád paranoidní?“</p>
<p>„Ne, Veličenstvo. Mnohem pracnější mi přijde naivita,“ Petrov neměl ve tváři ani stopu úsměvu. „Také chápu, že vás dění na Algoru zajímá přednostně, ale snad byste měl věnovat pozornost i jiným zprávám.“</p>
<p>„Třeba?“</p>
<p>„Menabaranské volby skončily vítězstvím opoziční strany Avriana Danna. Dosavadní premiér Valer prohrál, a nejspíš k tomu přispěly i události na Viridianu.“</p>
<p>„To mě moc těší!“</p>
<p>„Dorazila informace, že byl po večírku na počest nového premiéra nalezen mrtev.“</p>
<p>Tentokrát se Georg zarazil. Bernarda Valera si pamatoval ze státních návštěv. Možná byl suchar a prolhaný politik, ale přesto někdo, koho znal dost, aby mu jeho smrt nebyla lhostejná. Další tvář, kterou už neuvidí… unaveně se zadíval z velkého okna na zelené koruny stromů před palácem. Během dnů, jež Viktorie strávila ve skoku na Algor, už chápal, co ji na nich tak uklidňovalo.</p>
<p>„Sepište kondolenci jménem Viridianu, připojím k ní osobní zprávu,“ povzdechl si. „Ví se, na co umřel?“</p>
<p>„Oficiálně srdeční infarkt.“</p>
<p>Georg postřehl tón Petrovova hlasu, ale přešel ho. Na další spiklenecké konstrukce tohohle chlapa neměl náladu. Vlastně už měl párkrát chuť ho vyhodit, jenže si vzpomněl na Viktoriin dopis. I když byla pryč, její rady stále potřeboval… hlavně proto, že byla pryč. Nevesele se tomu paradoxu usmál.</p>
<p>„Takže budeme časem jednat s novým menabaranským premiérem,“ konstatoval. „Co o tom Dannovi víte?“</p>
<p>„Poměrně málo, pane. Prezentuje se jako muž z lidu, nezávislý, ačkoliv mu kampaň zřejmě financovaly hlavně velké korporace jako GenetiX. Slibuje vymýcení zločinu, nárůst životní úrovně…“</p>
<p>„Všechny obvyklé kecy,“ odfrkl Georg.</p>
<p>„Také klade důraz na ozbrojené síly,“ vložil se generál Gleason. „Chce zásadně zlepšit stav menabaranské armády, pokud můžu soudit, a je radikální v otázce Newellu. Na můj vkus až moc, nevím, co z těch lidí chce ještě vyždímat.“</p>
<p>„Nejspíš víc cla.“</p>
<p>„To není všechno,“ navázal Petrov. „Už nějaký čas sledujeme nezvyklou komunikaci mezi menabaranským vyslanectvím a některými lidmi na Viridianu. Vysoce postavenými lidmi – poslanci, členy představenstev velkých firem a tak dále. Veličenstvo, možná by bylo dobré věnovat pozornost tomu, co mohou naznačovat.“</p>
<p>„Třeba?“ viridianský král se na něj překvapeně zadíval.</p>
<p>„Třeba to, že si nový premiér snaží vybudovat pozici mimo oficiální diplomatické vazby. Pokud má přístup k prostředkům nějaké menabaranské korporace, nemuselo by to být ani tak těžké.“</p>
<p>„Myslíte korupci?“ Georg Talminis se zamračil. „Od toho snad máme policii.“</p>
<p>„Jistě. V případech úplatkářských afér zasahujících do politiky je velmi efektivní.“</p>
<p>Ironie v těch slovech se nedala přeslechnout, i Gleason se ušklíbl. Georg pokrčil rameny.</p>
<p>„Chápu, ale co s tím? Mám dát zavřít menabaranský konzulát? Na základě čeho? Uvědomujete si vůbec, že pokud špehujete jejich diplomaty, můžete vyvolat ještě mnohem horší skandál? Sežeňte pořádné důkazy, ne jen dohady, něco <emphasis>dělejte</emphasis> místo těch řečí.“</p>
<p>Po Petrovově tváři se mihl jemný úsměv.</p>
<p>„Jistě, Veličenstvo. Budu se snažit.“</p>
<p>„Výborně. Do té doby počkám, čím se nám pan Dann představí. Má co dohánět. To je zatím všechno.“</p>
<p>Gleason i Petrov vstali. Generál se rozloučil zasalutováním, ředitel vyklouzl jako obvykle nenápadně a Georg Talminis osaměl. Zadíval se na hodinky – za chvíli měl smluveno rande s baronkou Eileen Gradovou. Byla to krásná, inteligentní dívka, cítil se v její společnosti dobře… s povzdechem vytáhl komunikátor.</p>
<p>„Eileen? To jsem já, Georg. Je mi moc líto, ale tu schůzku musíme odložit. Mám nějakou naléhavou práci… ano, taky mě to hrozně mrzí. Co příští úterý? Dobře, ještě ti zavolám.“</p>
<p>Ukončil spojení a hořce se usmál – jak znal ženy, příště se omluví Eileen a pak ji už neuvidí. Viktorii se to řeklo, najít si nevěstu. Jenomže jak, ksakru, když byl celý den po krk zahrabaný do práce a večer padal do postele jako zabitý? Ze všech žen teď nejčastěji vídal Anabell, svoji asistentku, která byla vychrtlá stará panna. Zato konečně chápal pointu vtipu, který někde slyšel: Jaký je rozdíl mezi králem a králíkem? Králík nemá na hraní jenom mrkev.</p>
<p>S novým povzdechem vyvolal na terminálu přehled Viktorií dříve spravovaných charitativních organizací. Na Viridianu patřila charita mezi společenské povinnosti šlechty, ale on se o ni nikdy nestaral. Vlastně ani netušil, kolik jich sestra má…</p>
<p>Při pohledu na bleskově narůstající sloupec dostal chuť začít naprosto nekrálovsky ječet.</p>
<p>„Sestřičko, já tě chci zpátky!“ zasténal.</p>
<p>Další hodiny a hodiny práce, další nervy, na které mu kromě Petrova brnkal hlavně Antonius svými řečmi v parlamentu. O charitě navíc nevěděl nic, a jestli něco zkazí, Viktorie ho přetrhne. Ksakru, tohle byla práce pro ženské, ne pro uštvaného krále, kterému padá celá země na hlavu… Georg Talminis se zarazil.</p>
<p>Náhle dostal nápad, možná bláznivý, co nejspíš stejně nevyjde, ale proč to aspoň nezkusit? Znovu sáhl pro komunikátor a vybral známé jméno.</p>
<p>„Eileen? To jsem ještě já. Víš, pokud to nevadí, rád bych, abys přišla do paláce. Ne… tedy ne přesně. Tohle bude pracovní schůzka.“</p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Kapitola 7</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Algor</strong></p><empty-line /><p>Nejhorší bylo ticho.</p>
<p>Viktorie Talminis dokázala usnout v posteli, která nebyla její, tím spíš po všem, co měla za sebou. Ovšem vzbudit se bez zpěvu ptáků za okny, bez větru v korunách stromů…</p>
<p>To úplné ticho jí znovu připomnělo, že už se nikdy nevrátí domů.</p>
<p>Ranní toaleta zabrala o dost delší dobu než obvykle, protože si každou minutou jasněji uvědomovala, jaká snídaně ji čeká. U viridianské princezny se předpokládalo, že bude působit jako neoficiální vyjednavač, pomůže řešit často ožehavé otázky nad rámec politiky. Na to byla Viktorie zvyklá, přesto se už dlouho necítila tak nervózně. Včera šlo všechno relativně dobře, jenže tušila, že další překvapení ji teprve čekají – když se ozvalo zazvonění, bezděčně sebou škubla.</p>
<p>„Dále!“ promluvila rychle.</p>
<p>Viktorii už nepřekvapilo, že císař vypadá pořád stejně. Zatímco Georg si potrpěl na ležérní neformálnost, na Andreje Korwariana by se snad bála sednout i moucha. Navíc ji napadlo, kdy vlastně vstával, neviděla na něm ani náznak rozespalosti.</p>
<p>„Má paní,“ naznačil úklonu. „Dobré ráno.“</p>
<p>„Dobré ráno, Vaše Veličenstvo,“ oplatila Viktorie. Jako by nezdravila manžela, ale cizího vyslance.</p>
<p>Čekala ve spojovací chodbě, která vedla z jejích pokojů do komnat císaře. Od nich ji oddělovaly těžké dveře, které byly opatřené dvěma zámky, elektronickým i hlasovým. Přístupovou kartu k tomu prvnímu našla ležet na stole v pracovně.</p>
<p>Andrej jí nabídl rámě a Viktorie se do něj bez protestů zavěsila. Jídelna byla ostatně hned vedle a aspoň ji nepozval k sobě – pořád cítila strach, že tu za každými zavřenými dveřmi najde oltář s pouty a černým graciánským sluncem.</p>
<p>Viktoriiny komnaty byly mnohem větší než ty, které obývala na Viridianu. Řeči o megalomanii algorské šlechty zřejmě nepřeháněly, prvotní úžas však Viktorii brzy přešel. Uvědomila si, že v menších pokojích by se cítila mnohem útulněji než v jídelně se dvěma křišťálovými lustry u stropu a stolem tak velkým, že by si k němu pohodlně sedlo deset lidí.</p>
<p>„Prosím,“ Andrej jí galantně odsunul zdobenou židli na delší straně stolu. Viktorie se posadila, císař vytáhl z náprsní kapsy černé pouzdro a položil ho před ni.</p>
<p>„Doufám, že neodmítnete malý dárek na uvítanou, má paní.“</p>
<p>Viktorie se zarazila. Na dárky od něj rozhodně nebyla zvědavá, ale chápala, že dát to najevo by nebylo dvakrát moudré. Neochotně pouzdro otevřela – na sametové podložce se leskly dvě řady dokonalých perel spojených jako pavučina tenkým řetízkem. Viktorie se neubránila obdivu, tohle určitě nebyl sériový kus.</p>
<p>„Jak… milé. Děkuji, Vaše Veličenstvo.“</p>
<p>„Nevýznamná drobnost, má paní,“ Andrej šperk zvedl. „Dovolíte?“</p>
<p>Viktorie zaváhala, ale nakonec si nadzvedla vlasy – strnula až ve chvíli, kdy ucítila dotek chladné ruky na krku. Císař však vzápětí ustoupil a ona si vlasy rychle spustila. Hledat zrcadlo se jí nechtělo, raději zůstala sedět.</p>
<p>Andrej obešel stůl a usedl proti ní. Okny, která měl za zády, pronikalo slunce, spolu s bělostí všudypřítomného sněhu ještě zdůraznilo černou uniformu – i pohled, jímž Viktorii sledoval. Té by najednou vůbec nevadilo, kdyby byl ještě o kousek dál, ovšem sednout si proti sobě do čela stolu, asi by museli ke konverzaci použít komunikátor.</p>
<p>Aniž někdo z nich cokoliv udělal, dvoukřídlé dveře jídelny se otevřely a sluhové v černobílých uniformách začali nosit na stůl. Při Viktoriině poděkování se jim ve tváři mihlo stejné překvapení, jaké spatřila už včera. Andrej jejich poklony ignoroval jako vzduch a Viktorie ucítila nechuť, protože takhle by se ve viridianském paláci nechoval nikdo. Raději se zadívala na talíře obložené šunkou a sýrem. Zarazilo ji, že vypadaly jako doma, první sousto pak dojem potvrdilo.</p>
<p>„Soudil jsem, že pokrmy z vaší rodné planety shledáte prozatím vhodnější než algorské.“ Andrej jako by jí četl myšlenky a Viktorie přikývla.</p>
<p>„Děkuji, Veličenstvo.“</p>
<p>Opět neoznačil Viridian za její domov a ona tušila, že to neudělá nikdy, ale poděkování teď myslela upřímně. Vlastně ji tohle potěšilo mnohem víc než náhrdelník na krku – celý večer strávila ve vaně, začtena do čipu od Petrova. Našla ho přesně tam, kam ho před odletem ukryla, za ozdobnou lištou fotorámečku. I pilulka jedu v prstenu zůstala na místě, ať její věci zkoumali sebedůkladněji, aspoň dvě drobná vítězství. Na jídelníček však úplně zapomněla a poslední, po čem toužila, bylo ke gravitaci a doznívající vortexové nemoci přidat nevolnost z jídla posypaného algorským pepřem.</p>
<p>Upila ze šálku čaje a zarazila se podruhé – stejná značka, jakou měla doma. Odkud to mohl vědět? Georg určitě nic neřekl… a jestli ví tohle, tak co ještě?</p>
<p>Andrej si zatím zastrčil ubrousek pod límec uniformy a nakládal si porci. Každý jeho pohyb byl přesný jako u chirurga provádějícího choulostivou operaci.</p>
<p>„Soudím, že nejdříve bychom měli projednat program na dnešek,“ promluvil. „Například viridianský velvyslanec se už od večera dožaduje slyšení u vás. Dovolil jsem si ho odmítnout s ohledem na vaše zotavování.“</p>
<p>Viktorie ucítila mrzutost. Georg mu určitě přikázal zjistit, jak jí je, hrabě Rainer byl však člověk, kterému by nesvěřila ani to, že má rýmu. Nic zvláštního. Na algorské posty se nikdo rozumný nehrnul, spíš šlo o vhodné místo, kam odložit někoho nevhodného. Nepraktikoval to jen Viridian, newellský vyslanec byl pro změnu notorický alkoholik.</p>
<p>„Rozumím. Přijmu ho odpoledne, myslím, že to tolik nespěchá. Žádal o audienci ještě někdo další?“</p>
<p>„Prozatím ne. Šlechtici v paláci musí analyzovat situaci, než začnou cokoliv podnikat,“ Viktorii se zdálo, že v Andrejově hlase slyší pohrdání. „A veřejnost je zvědavá na novou císařovnu, ale to vyřeší Výroční přehlídka.“</p>
<p>„Výroční přehlídka?“ Viktorie zpozorněla. O tomhle se na čipu od Petrova také psalo, jeden z hlavních algorských svátků.</p>
<p>„Ano,“ potvrdil mezi dvěma sousty Andrej. „Koná se příští měsíc. Účast císaře i jeho rodiny je tradiční povinností.“</p>
<p>Výborně. Pár hodin stát v mrazu někde na balkóně, zatímco kolem budou jezdit tanky a pochodovat vojáci v uniformách, kterým bude muset mávat… Viktorie raději myšlenky spláchla dalším douškem čaje. Všechny oficiální estrády jsou stejné, Viridian nebo Algor. Na druhou stranu, alespoň něco společného.</p>
<p>„Rovněž jsem na devátou hodinu dojednal vypracování oficiálního portrétu, má paní. Potrvá zřejmě pár hodin, ale je nutné udělat ho brzy. Večer se pak koná důvěrné jednání generálního štábu, přeji si, abyste se ho zúčastnila.“</p>
<p>Další akce, bez které by se Viktorie rozhodně obešla.</p>
<p>„Chápu… ehm, několik hodin?“ zamračila se. „Odkdy trvá fotografování tak dlouho?“</p>
<p>„Fotografování?“ Andrejův pohled se znovu upřel na její tvář.</p>
<p>„Ano. Přece jste mluvil o oficiálním portrétu. Okamžik, snad nemyslíte…“</p>
<p>Viktorie nedomluvila. Zrak jí padl na třímetrový obraz ve zlaceném rámu na zdi jídelny, přísný muž v uniformě se zbraní u pasu, štíhlá, tvrdá tvář s bezesporu Andrejovými rysy.</p>
<p>„Jistě, má paní,“ potvrdil Andrej nevyslovenou myšlenku. „Měl jsem na mysli malbu. Fotografie se hodí do policejních spisů, algorská císařovna si zaslouží kvalitnější ztvárnění. Skutečná vznešenost vyžaduje štětec umělce, jak říkávala má matka.“</p>
<p>„Ach tak,“ Viktorie usilovně přemýšlela, co říct, ale nic ji nenapadlo. Raději ukázala k obrazu na zdi.</p>
<p>„To je váš otec, Veličenstvo?“</p>
<p>„Ano. Byl to můj otec.“</p>
<p>„Rozumím. Mrzí mě, že už odešel.“</p>
<p>„Neodešel. Spolu s mým bratrem byl zavražděn při pokusu o převrat. Raději nazývám věci pravými jmény, a ten obraz můžete nechat kdykoliv odstranit.“</p>
<p>Z absence jakéhokoliv citu v Andrejově hlasu Viktorii mrazilo.</p>
<p>„Aha,“ vrátila se očima k poloprázdnému talíři. „Ovšem úprava toalety na takový portrét mi nejspíš zabere dost času. Nebylo by možné odložit to na později, třeba po obědě?“</p>
<p>„Pokud si přejete, jistě.“</p>
<p>Viktorie pocítila údiv, tak snadný souhlas nečekala.</p>
<p>„Také bych si ráda prohlédla palác. Dopravili mě sem v bezvědomí, jak víte, vůbec netuším, kde se tu co nachází.“</p>
<p>„To přirozeně nebude problém. Císařské patro s vámi mohu projít hned po snídani. Zbylé prostory bych ponechal na vhodnější chvíli, palác je rozlehlý. Těžko ho stihnete prozkoumat za jediný den.“</p>
<p>Tohle Viktorie věděla – jen hrubé plány zabíraly třetinu obsahu Petrovova čipu. Algorský palác bylo téměř uzavřené město uprostřed Algormontu. Kromě samotného jádra ležela okolo přilehlá křídla, spojená podzemními chodbami a zastřešenými ochozy. Bydlel tu nejen císař, ale i členové generálního štábu, vyšší úředníci, personál, početná vojenská posádka. Jak ostrov uprostřed zamrzlého moře.</p>
<p>Rozhodně však potřebovala vědět, nakolik Petrovovy nejspíš už starší plány odpovídaly současné realitě, takže přikývla.</p>
<p>„Souhlasím. Také skoro neznám algorské zvyky nebo etiketu, nevím…“</p>
<p>„Jste císařovna, má paní,“ přerušil ji. „Vysvětloval jsem vám důsledky plynoucí z toho postavení. Toto je <emphasis>váš</emphasis> palác. Etiketa se přizpůsobí vám, nikoliv naopak, teď nejsme na Viridianu. Pokud si přejete, přidělím vám tajemníka, který vás seznámí s běžnými zvyklostmi, ale kromě snad pár hlavních se nemusíte řídit ničím, co neshledáte vhodným. Stačí jen dát svou vůli najevo s dostatečným důrazem.“</p>
<p><emphasis>A to se tu dělá jak?</emphasis></p>
<p>Viktorie měla neblahou předtuchu, že to pozná na vlastní kůži, v Andrejově hlase už zase slyšela tón, jakým jí vyložil následky případného odmítnutí sňatku.</p>
<p>„Odpusťte, Veličenstvo. Jsem tu dva dny, navíc v roli, se kterou bych ani ve snu nepočítala. Snad chápete, že pociťuji nejistotu.“</p>
<p>„Ano, má paní. Nejistota ovšem nesmí být zaměněna za slabost, zejména ne na veřejnosti. K tomu faktu byste měla přihlížet a omezit například ty neustálé omluvy.“</p>
<p>„Omluvy?“</p>
<p>„Ano. Císař ani císařovna se neomlouvají, protože se jednoduše nepřipouští, že by udělali chybu, rozhodně ne ve formální rovině. Pokud už chcete vyjádřit politování, fráze: <emphasis>To je velmi nešťastné</emphasis>, zcela postačí. Totéž platí o projevech vděčnosti personálu. Sloužit vám je pro jeho členy čest, navíc jsou za to víc než štědře placeni.“</p>
<p>Viktorie polkla nasucho. Začínala chápat, proč Korwarian vypadá pořád tak upjatě. Vybavila si film, který viděla jako malá, adaptaci jakési dětské knížky, kde pobíhala legrační malá královna a bez přestání ječela: <emphasis>Setnout hlavu!</emphasis> Tohle snad nemyslel vážně… Viktorie navzdory všemu dostala chuť vyprsknout smíchem.</p>
<p>„Byla jsem vychována projevovat zdvořilost i lidem, kteří pro mě pracují, ale děkuji za poučení. Vynasnažím se nevyvolávat na veřejnosti žádné projevy nežádoucí slabosti.“</p>
<p>„Děkuji, má paní.“</p>
<p>Zbytek snídaně proběhl v pochmurném tichu. Viktorie nesnědla mnoho, přesto měla intenzivní dojem, že dostala na talíř mnohem víc, než zvládne. Ať náhodou nebo záměrně, císař dojedl ve stejnou chvíli jako ona. Přesným pohybem si otřel ubrouskem ústa a vstal.</p>
<p>„Bude mi ctí provést vás císařským křídlem paláce, má paní.“</p>
<p>Po tom, co slyšela, měla sto chutí odmítnout, ale kývla. Konečně, měla by poznat svůj dům, pomyslela si s ironií.</p>
<p>Andrej jí znovu nabídl rámě a oba vyšli z jídelny. Prošli spojovací chodbou a předpokojem Viktoriiných komnat, hlavní dveře ven Viktorie odemkla hlasovým příkazem. Když je Andrej otevíral, neušla jí jejich tloušťka ani to, jak přesně zapadaly do rámu, jako vrata bankovního trezoru.</p>
<p>Chodba za dveřmi měla vysoký, klenutý strop a zalévalo ji světlo z oken i zdobených koulí na stropě. Jedno zcela přirozeně splývalo s druhým. Jinak tu bylo nezvykle prázdno, pouze na vzdálenějším konci navigovala žena z personálu po parketové podlaze tiše bzučícího úklidového robota.</p>
<p>„Kdo všechno tady bydlí?“ Viktorie se rozhlížela po dveřích bez označení podobných těm jejím.</p>
<p>„Císařské patro je vyhrazeno pro nejvýznamnější osoby. Kromě našich se zde nachází komnaty náčelníka generálního štábu admirála Vasariho, velitele palácové gardy plukovníka Webera a ředitele algorské rozvědky, plukovníka Severina.“</p>
<p>„To je všechno?“ reagovala Viktorie překvapeně. Podle plánů z čipu zabíraly císařské prostory celé horní patro v hlavním křídle paláce.</p>
<p>„Ano. Některé komnaty jsou udržovány připravené pro ubytování nenadálých významných hostů, jiné jsou opuštěny už od vraždy mého otce. A samozřejmě zbývají technické prostory jako císařská kuchyně, zázemí stráží a jednotky Štítonošů.“</p>
<p>„Chápu.“</p>
<p>Došli k ženě s robotem, která okamžitě přerušila práci a hluboce se uklonila. Viktorie zápasila s chutí schválně poděkovat a poprosit, ať toho nechá.</p>
<p>„Štítonoši, to je vaše osobní stráž, že? A komnaty graciánského řádu?“ položila další otázku, ze které se jí svíral žaludek.</p>
<p>„Graciánský řád nemá žádné komnaty. Nejbližší chrám stojí blízko paláce. Jeho představená sem občas přichází ve služebních záležitostech, ale to je vše. Nesměšuji náboženství s vládou, a co se Štítonošů týče, ano, působí také jako má osobní stráž.“</p>
<p>„Také?“ Viktorie zápasila s úlevou i nedůvěrou současně. „Při důležitosti, jakou přikládáte mé osobní stráži, bych čekala, že ohledně své osoby budete stejně opatrný.“</p>
<p>„Bohužel, naše situace se v tomto ohledu zásadně liší, má paní,“ Andrej se zastavil. „Za prvé, v oblasti bezpečnosti se o sebe dokážu v přiměřené míře postarat sám. A za druhé… jak dobře jste obeznámena s průběhem té vzpoury, kterou jsem zmínil?“</p>
<p>„Pouze zběžně, Veličenstvo,“ Viktorie znovu ucítila nebezpečí. „Co jsem se dočetla v knihách, převrat propukl, zatímco jste byl na venkově. Vzbouřenci obsadili palác, zavraždili vašeho otce i bratra a jeden z nich se prohlásil císařem. Pak jste se vrátil, s částí vojska, která zůstala věrná, se vám podařilo dobýt hlavní město zpět a obnovit pořádek.“</p>
<p>Raději nedořekla zbytek, hlavně o čistkách a popravách, které prý následovaly, ale Andrej i tak zavrtěl hlavou.</p>
<p>„To není přesné. Vzpouru vyvolal tehdejší náčelník štábu spolu s několika lordy zastávajícími vysoké funkce v říši. Po zavraždění císaře i jeho dědice se domnívali, že drží situaci pevně v rukou, a rychle zapochybovali o další vzájemné užitečnosti. Náčelník štábu odstranil prvního lorda druhý den ráno a jiný učinil totéž s ním odpoledne. Následoval naprostý chaos. Když jsem se vrátil, skoro všichni původní vzbouřenci už zemřeli, císařský palác byl zčásti zpustošen, a dokonce vyloupen, a na ulicích Algormontu po sobě střílel každý s každým. O dobývání nelze mluvit, občané mě vítali jako zachránce, který to konečně zastavil. Tato historická lekce je pro potenciální zájemce o trůn velmi poučná.“</p>
<p>Viktorie pomalu přikývla. „Chápu. I kdyby se někomu podařilo vás svrhnout, musí se vyrovnat ještě se zbytkem odpůrců. A dlouhá občanská válka by při vojenském potenciálu Algoru mohla skončit takovou devastací, že by vítěz ani neměl kde vládnout.“</p>
<p>„Správně. Mí oponenti netouží získat namísto mocného impéria mrtvou hromadu ledu – a protože to je to jediné, na čem se shodnou, riziko vzpoury je malé. Navíc mé odstranění by nebylo tak snadné.“</p>
<p>„O tom nepochybuji,“ Viktorie se zamračila. „Tohle se mi snažíte říct? Vy jako císař jste chráněn tím, že vás <emphasis>potřebují</emphasis>. Protože vám fyzicky patří celý Algor, jste na něm nezbytný pro udržení klidu, aspoň pokud se všichni vaši nepřátelé nespojí. Ovšem císařovna, navíc cizinka, je v tomhle ohledu bezvýznamná. Takže může být kdykoliv…“</p>
<p>Nedokončila, ale Andrej Korwarian kývl, ani na sekundu nesklopil pohled.</p>
<p>„Ano, má paní. Zhodnotila jste situaci přesně.“</p>
<p>„Ale proč? Přece neovlivňuji algorskou politiku. Vůbec neznám vaši šlechtu ani vztahy, čím bych mohla být nepohodlná?“</p>
<p>„Už svojí přítomností,“ Andrej znovu vykročil vpřed. „Celé roky probíhaly pokusy dostat do mé blízkosti ženy, skrze které by bylo možné ovlivnit mé konání. Nyní tu jste vy a zavíráte dveře všem dalším. Navíc jste první císařovnou nealgorského původu. Hlavně tento fakt mnozí neshledají vhodným, a činy fanatiků neřídí rozum.“</p>
<p>Viktorie neodpověděla. Cítila, jak se její mrazení mění v nový nával strachu. Možná byl císař paranoidní. Možná úmyslně přeháněl, aby ji vyděsil a byla povolnější. Jenomže si připomněla Petrovovu přednášku před odletem i to, co o Algoru slyšela, přičemž ne vždy šlo o pochybné drby…</p>
<p>V zamyšlení přestala vnímat okolí. Ani si nevšimla, že už zašli za roh a dveře na konci chodby vypadají jinak než ostatní, dokud se s cinknutím neotevřely.</p>
<p>Muž, který se objevil ve výtahové kabině velikosti pokoje, byl menší, zavalité postavy. Oblek na něm visel, jako by byl o číslo větší, a ten dojem ještě podtrhovaly tenké, křivé nohy. Newellský velvyslanec Ali Fahrad.</p>
<p>V jakém je stavu, bylo jasné, jakmile udělal první krok, protože se musel opřít o zeď, aby neupadl. Když působil na Viridianu, neminul měsíc, aby snímky jeho barových eskapád neplnily stránky novin, až ho newellský ministr zahraničí přesunul – samozřejmě na Algor.</p>
<p>„Va-va še Ve-veličenstvo!“ Fahrad zamžoural a pokusil se o úklonu, po které málem skončil na břiše. „Om… omlouvá… promiňte. Jsem… jsem oneku… okudně… trochu unavený. Večer… trval dlouho. Ach… a lady Vik… torie? Jste… jste to vy? Tady?“</p>
<p>V hlase měl úžas, jako by o jejím příjezdu ani sňatku vůbec nevěděl. Možná tomu tak dokonce opravdu bylo a Viktorie v duchu zaúpěla – proč jenom nemohl být Ali Fahrad muslim?!</p>
<p>„Ano,“ vykouzlila diplomatický úsměv. „A vážně byste si měl odpočinout. Můžeme si promluvit zítra.“</p>
<p>„To… to ne! Jsem rád… že vás… příjemné…“</p>
<p>Vzápětí nabraly věci bleskový spád. Velvyslanec cosi zahuhlal a s nečekanou hbitostí vyrazil vpřed. Natáhl ruce s tlustými prsty, nejspíš v úmyslu Viktorii přátelsky obejmout, ta rychle couvla před alkoholovým pachem, kterým byl prosycený – a Andrej Korwarian se pohnul.</p>
<p>Viktorie, soustředěná na vyslance, ho ani nepostřehla. Chytil Fahradovu dlaň pod prsty a úsporným pohybem otočil. Kosti hlasitě praskly přímo před Viktoriinou tváří a velvyslanec zaječel. Upadl na kolena a císař jeho rukou zakroutil podruhé. Když ji pustil, připomínala spíš zmačkanou rukavici. Vzápětí promluvil, jeho hlas řezal jako nabroušený nůž.</p>
<p>„Dokonce i teď byste měl vědět, že dotknout se císařovny bez jejího souhlasu je na Algoru hrdelním zločinem. Vaše chování překračuje meze, to bylo poslední varování. <emphasis>Jděte</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Ali Fahrad klečel, se sténáním si svíral zápěstí a zíral na něj vytřeštěnýma očima. Viktorie v životě neviděla, aby někdo tak opilý doslova ve vteřině vystřízlivěl. Vzápětí se sama roztřásla. Kolena se jí podlomila, měla co dělat, aby neupadla. Instinktivně se chytila první pevné věci na dosah, Andrejovy paže.</p>
<p>„Prosím… Veličenstvo,“ vypravila ze sebe. „Nějak… mi není dobře. Ráda bych… se vrátila.“</p>
<p>„Ovšem, má paní. Prohlídku můžeme dokončit jindy.“</p>
<p>Císařův hlas byl zase naprosto klidný, kvílejícímu velvyslanci už nevěnoval jediný pohled. Viktorie chabě kývla. Nějak zvládla jít, ale nedostávalo se jí vzduchu… ještě dlouho poté, co odmítla lékařku a za Andrejem Korwarianem zapadly dveře jeho komnat.</p>
<p>Dvěma slovy vydařené ráno.</p><empty-line /><p>Výtah se otevřel a novopečený poručík Boris Varga polkl. Dal si pozor, aby vykročil pravou nohou, a zároveň se rozhlížel. Stěny poseté obrazy, vyleštěná podlaha, zdobené lustry na stropě. Vůbec to nepřipomínalo strohé chodby spodních pater paláce, kde dosud pracoval. Jako by náhle stál v jiném světě – a necítil se tam vůbec dobře.</p>
<p>S úlevou aspoň konstatoval, že ostatní, kteří na něj už čekali, vypadají podobně, tedy vyjma Matta Reeda a Tanka, ti už v horních patrech pracovali, a Gabriela, který se nedivil nikdy ničemu.</p>
<p>„Majore!“ Hračička škrobeně zasalutoval.</p>
<p>„Ať se propadnu, jestli si někdy zvyknu na tu hodnost,“ zavrčel Čumák. „Já, a nadporučík. Co bude příště? Kulka generál?“</p>
<p>„Nestraš,“ ušklíbla se dotyčná. „A neboj. Zvykneš si, jenom co dostaneš první výplatu a Irena ti za ni hezky poděkuje.“</p>
<p>„Takže jdeme,“ kývl Matt. „Přijít pozdě by neudělalo dojem.“</p>
<p>Chodba paláce se zdála dlouhá jak algormontská hlavní třída. Za dalším rohem se proti nim vynořili dva muži v černých uniformách s distinkcemi kruhového štítu. Podle výložek byli oba majory, ale když je míjeli, nikdo nezasalutoval ani nepozdravil – protože to, co Tank tiše procedil, pozdrav rozhodně nebyl.</p>
<p>„Ovládej se,“ napomenul ho Matt. „Teď je budeme vídat často. Nejsi na Marodce, abys je prohazoval oknem.“</p>
<p>„Škoda!“ odsekla Kulka. „Jestli mi některej zkusí rozkazovat, zarazím mu koule až do krku, a můžou mě třeba zas vykopnout.“</p>
<p>„Rozkazovat nám bude císařovna. Od Štítonošů se prostě budeme držet dál.“</p>
<p>„Když říkáš,“ Tankův hlas nezněl přesvědčeně, nepřátelství mezi Štítonoši a palácovou gardou mělo dlouhou, pečlivě udržovanou tradici. „Stejně mám blbej pocit, že se něco zvrtne.“</p>
<p>Nikdo to nekomentoval. Seznámení s klientem byla choulostivá věc i za běžných okolností. Spousta pozdějších malérů začínala už tam, a tohle navíc nebyly ani běžné okolnosti, ani běžný klient. Matt se zastavil u velkých dveří a stiskl tlačítko interkomu.</p>
<p>„Major Reed, Veličenstvo. Přišel jsem představit vaši osobní stráž, madam!“</p>
<p>„Vstupte, majore,“ dveře se s cvaknutím otevřely. „Jsem v pracovně.“</p>
<p>„Ano, madam.“</p>
<p>„Jenom hlasovej zámek? Slabota,“ zabručel Hračička, ale stačil Mattův pohled, aby zmlkl. Prošli předpokojem a napříč chodbou, další dveře se před nimi otevřely.</p>
<p>Nová algorská císařovna je uvítala jinak, než čekali. Seděla v křesle, oblečená v dlouhé modré róbě, na klíně čtečku, zatímco žena v uniformě personálu se právě činila na jejím účesu. Na pracovním stole za sebou měla rozložené kadeřnické nástroje, na které se Kulka okamžitě zadívala, jako by to byla sada pistolí, vedle stálo zrcadlo, donesené nejspíš z ložnice.</p>
<p>Všech sedm se bez vyzvání postavilo do řady a zasalutovalo.</p>
<p>„Nadporučík Boris Varga, technické zajištění, madam!“ ohlásil první, Viktorii se zdálo, že vypadá nejvíc vyděšeně.</p>
<p>„Poručík David Patterson, řidič a pilot, madam.“</p>
<p>Tenhle se tvářil pro změnu ztrápeně, bledý, tváře vpadlé jako po těžké nemoci.</p>
<p>„Nadporučík Sergej Gunneli, kontrola a průzkum, madam!“</p>
<p>Ten mezi ně snad ani nepatřil, působil tak mírumilovně.</p>
<p>„Nadporučík Charlie Harris, obecná ostraha, madam!“</p>
<p>Zřejmě algorský eufemismus pro univerzální gorilu. Chlap vypadal jako viridianský medvěd, co se asi děje, když se naštve…</p>
<p>„Kapitán Katrina Sojornerová, střelec, madam!“</p>
<p>Ostatní byli nervózní nebo vystrašení. Její hlas zněl naopak otráveně, jako by to jen chtěla mít rychle z krku. Kromě služební zbraně u pasu jí z podpažních pouzder trčely černé pažby dvou pistolí a Viktorie se zmocnil ošklivý pocit, že se nemůže dočkat, aby je mohla použít. Už jenom to, jak si měřila tu ubohou kadeřnici…</p>
<p>„Poručík Gabriel Esposito, taktika a pozorování, madam.“</p>
<p>Jediný pohled, a Viktorie měla sucho v hrdle. Rukou sevřela područku křesla. Holá lebka s prosvítajícím pletencem rudých žilek, šlachovité, zjizvené ruce… nebylo pochyb, co je zač.</p>
<p>Donutila se vydechnout. V napjatém tichu hleděla na těch sedm lidí, kteří měli být zárukou jejího života, a s bolestnou jistotou cítila, že jí kromě Reeda přijde důvěryhodný snad jenom Gunneli. Jenže když je odmítne, co pak? Kdo tvrdil, že další budou lepší? Odmítne je znovu? Nakonec jí ochranku vybere sám císař, určí vlastní muže, a ty už si odmítnout nedovolí. Potom to <emphasis>opravdu</emphasis> bude vězeňská eskorta, které se bála. Tyhle aspoň zvolil Reed, ať vypadali jakkoliv, zřejmě je měl za nejlepší…</p>
<p>„Dobrá, pánové a dámo,“ promluvila, aniž se snažila vložit do hlasu nějaké předstírané potěšení. „Mám dnes nabitý program, později bych si však ráda promluvila s každým z vás. Do té doby jste přijati. Doufám, že svou práci budete dělat dobře.“</p>
<p><emphasis>Nevěřím. Doufám.</emphasis></p>
<p>Viktorie cítila, že alespoň Reed a ten chlap z řádu rozdíl v jejích slovech dobře postřehli. Ostatní naopak se značnou úlevou poděkovali, až na Sojornerovou tvářící se pořád otráveně.</p>
<p>„Dobrá, to je zatím vše. Můžete jít – kromě vás, pane Esposito. S vámi chci mluvit hned, nejlépe o samotě. Dejte si přestávku.“</p>
<p>„Ano, má paní.“</p>
<p>Kadeřnice s úklonou položila hřeben. I ostatní odcházeli, major se na prahu ještě otočil, ve tváři jakousi neurčitou obavu, přesto neřekl nic.</p>
<p>Esposito mlčel. Stál s rukama podél těla, hleděl na Viktorii a žilky na skalpované hlavě se mu leskly. Viktoriin žaludek se sevřel o něco víc, ukryla ten pocit za strohý, autoritativní hlas.</p>
<p>„Vy jste členem graciánského řádu, poručíku. Správně?“</p>
<p>„Ne, Veličenstvo, nejsem.“</p>
<p>„Poručíku, možná jsem graciány na Viridianu nevídala, ale znalosti toho, jak vypadají, mám.“</p>
<p>„O tom nepochybuji, madam. Byl jsem členem řádu osm let. Před dvěma lety jsem ho opustil.“</p>
<p>To bylo nečekané. Viktorie zamyšleně klepala prsty o područku křesla.</p>
<p>„Odešel jste na vlastní žádost?“</p>
<p>„Ne, madam. Byl jsem exkomunikován.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Pokládám to za důvěrné, madam,“ Gabrielův pohled poprvé uhnul stranou. „Šlo o osobní důvody… neshody etického rázu.“</p>
<p>Graciánský řád a etika. Na Viridianu by to nejspíš měli za vtip, ale Viktorie se nesmála. Podle údajů z Petrovova čipu se ke graciánské víře hlásilo asi patnáct procent algorské populace, aktivních členů bylo několik tisíc. Ať se jí to líbilo nebo ne, dříve či později na někoho z nich narazí. Proč ale, sakra, Reed přitáhl jednoho až sem…</p>
<p>„Dobře,“ shrnula pomalu. „Takže jste byl osm let členem řádu, než vás vyloučili z důvodů, o kterých nechcete mluvit. Ovšem jak mám vědět, že stále nejste věřící?“</p>
<p>„Jsem věřící, madam,“ potvrdil Gabriel pevně, tmavé oči se vrátily k Viktoriině tváři. „Opustit církev neznamená vzdát se víry, ale chápu, jak je to pro vás těžké.“</p>
<p>„Skutečně, poručíku?“ Viktorie se neubránila ironii.</p>
<p>„Ano, madam. Pokud se obáváte, že budu poskytovat řádu důvěrné informace z vašeho soukromí, mohu vás ujistit, že ne a že jsem ten poslední, za kým by si pro ně přišli. Jestli se ale domníváte, že z náboženských důvodů nebudu schopen vykonávat svoji práci správně, nebo ke mně necítíte důvěru kvůli postavení řádu na Viridianu, mohu jen požádat o okamžité odvolání. V zájmu nás obou, madam.“</p>
<p>Viktorie neodpověděla – hotovo. Esposito vyložil karty jasně. Jako člena řádu ho mohla odvolat s čistým svědomím prostě proto, že graciánská církev byla podle viridianského práva zločinecká organizace. Ještě před minutou chtěla právě to udělat. Jenže pokud byl vyobcován, znamenalo by jeho propuštění čistě náboženskou perzekuci. Na Viridianu by nikoho nemohla vyhodit kvůli vyznání, ani kdyby sebevíc chtěla, protože to zakazoval zákon. Tady si se zákony hlavu lámat nemusela, ale pokud udělá jednu výjimku, kde skončí? Viktorii se znovu vybavila malinká poskakující královna…</p>
<p>„Dobrá,“ promluvila konečně. „Prozatím můžete zůstat – pokud mi nedáte důvod o své nestrannosti pochybovat. Vyjadřuji se jasně?“</p>
<p>„Zcela jasně, Veličenstvo,“ potvrdil Esposito. „Děkuji, madam!“</p>
<p>To poděkování znělo upřímně. První náznak emocí za celý rozhovor, ale Viktorii nepotěšil. Náhle se cítila unavená.</p>
<p>„Můžete jít.“</p>
<p>Gabriel s úklonou vyšel z komnaty, její nevlídný pohled jako by vůbec nevnímal. Sotva za sebou zavřel dveře předpokoje, Kulka rozvalená v křesle pro návštěvy se natěšeně zašklebila.</p>
<p>„Tak co? Už tě vylila?“</p>
<p>Gabriel zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ne. Ke graciánskému řádu i ke mně cítí odpor, ale smysl pro zodpovědnost jí brání mě odvolat. Usilovně se snaží uchovat si morální zásady ze svého domova, pozoruhodná žena.“</p>
<p>„Zásady?“ odfrkla Kulka. „Ty ji s císařem přejdou. Já bych řekla, že měla chuť vyrazit nás na fleku všechny.“</p>
<p>„No a?“ pokrčil Hračička rameny. „Jsem rád, že to dopadlo aspoň takhle.“</p>
<p>Matt Reed se k jeho názoru v duchu připojil, ale navenek jen zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Zůstanu hlídat tady, vy si zkontrolujte věci. Za třicet minut probereme postup. Budeme muset projít složky personálu a naučit se obličeje všech, co sem budou chodit. Nechci moc spoléhat na kamery a radši ani na Štítonoše nebo zbytek gardy. Budeme co nejvíc samostatní, vytvoříme si postupně vlastní systém.“</p>
<p>„Rozkaz,“ přikývl Esposito a Kulka pro sebe cosi zavrčela.</p>
<p>„Copak? Přemýšlíš, jakého bude mít císařovna milence, aby zas nepotřeboval protézu?“ odhadl Hračička.</p>
<p>„Jak jsi to uhodnul, chytráku?“</p>
<p>„Zkušenost. Hele, co kdyby ses jí optala, až sem přijde císař? To by mohla být zábava.“</p>
<p>„Když jsme u toho, jak se Jeho Veličenstvo tvářil, když jsi mu ukázal seznam, majore?“ nadhodil Gunneli. „Mám pocit, že nejsme typ vojáků, co si na ochranu svojí ženy představoval.“</p>
<p>„Nevím, co si představoval. Dal mi volnou ruku, tak jsem jí využil. Císař nebere slovo zpátky.“</p>
<p>To byla sice pravda, ale Matt stejně věděl, že Čumák trefil do černého – stačilo se na Andreje Korwariana podívat. Raději to dál neřešil.</p>
<p>„Fajn. Odteď jedeme naostro. Rozchod!“</p><empty-line /><p>Slunce už zapadlo a jen dosud světlejší obloha dávala tušit, že se pozdní večer pomalu mění v noc.</p>
<p>Viktorie Talminis-Korwarian seděla v křesle zády k oknu – ani přes den za ním stejně nebylo nic než sníh, zdi a prázdnota. Na stolku před ní stál šálek čokolády, původně horké, teď už studené, táhnoucí se jako dehet, stejně černý jako její myšlenky. Proti své vůli znovu zabloudila očima ke stojanu vedle pohovky.</p>
<p>Obraz na něm byl bezpochyby působivý. Císař stál s rukou na opěradle křesla, kde seděla, a malíř precizně zobrazil její účes, tvar obličeje i perlový náhrdelník na krku. Vystihl každý detail – ve tváři ženy, kterou neznala. Tvrdé, pronikavé oči vynášející už předem rozsudek nad každým, kdo do nich pohlédne. Přísný výraz bez sebemenšího úsměvu. Skutečná ledová císařovna se svým mužem a Viktorie věděla, že stížnosti budou marné. Korwarian třeba nechá portrét předělat, ale podstata zůstane stejná, stačilo se podívat na obrazy jeho rodičů, které viděla při procházce po paláci.</p>
<p>Viktorie odvrátila tvář – <emphasis>procházka</emphasis>. Doteď pro tu akci hledala vhodnější definici. Nejlepší, která ji zatím napadla, bylo veřejné předvádění divoké šelmy. Ona vpředu, major Reed krok napravo a ta ženská s pistolemi krok za ní. Všichni uhýbají z cesty, uklání se a pokorně zdraví „<emphasis>má pan</emphasis><emphasis>í</emphasis>“, oslovení, které už Viktorie začala od původní nechuti přímo nenávidět. Na Viridianu se klidně mohla projít palácem bez stráží, nakouknout třeba do kuchyně, promluvit jen tak s personálem. Ano, pozdravy i projevy úcty byly přítomny, ale ne poklonkování – a rozhodně ne strach. Navíc se dal viridianský palác projít za půl dne, ale tohle děsné monstrum…</p>
<p>Procházka každopádně skončila už na třetím patře, když ji rozbolely nohy ve střevících – a poslední kapkou byla ta místnost. Úplně prázdná, jen s kovovou konstrukcí připomínající nějaké cvičební nářadí, až na pouta pro ruce a nohy. Na udivený dotaz, k čemu slouží, odvětil major Reed úplně samozřejmě: Tady sluhové dostávají výprask.</p>
<p>Tělesné tresty. Šlo k tomu něco dodat?</p>
<p>Viktorie jen prchla zpátky do komnat s poznáním, že zamčené věže mají i výhody. Protože kdo ví, co by ubohá princezna našla ve sklepě.</p>
<p>S povzdechem se zadívala na své věci z Viridianu, které nechala odnosit z hangáru. Aspoň tohle se podařilo. Viktorie se rozhodla, že vyjma nábytku je rozbalí a komnaty jimi vybaví sama, aby mohla aspoň něco dělat – protože co jí zbývalo? I když měla k dispozici kurýra, představa, že bude z Algoru řídit charitativní projekty doma, byla absurdní. Došlo jí, že se příští týden měla zúčastnit otevření nové nemocnice… vzpomínka vzdálená jako sen. Viktorie byla zvyklá pracovat, ale co vlastně dělají algorské císařovny kromě toho, že pouští hrůzu po paláci a pózují na portrétech vhodných k obdivování někde v klubu submisivních lordů? Momentálně se zmítala mezi touhou zeptat se Andreje a tušením, že až odpoví, absolutně poslední, na co bude mít chuť, je tu činnost provozovat. Cizí, sama a k ničemu.</p>
<p>Nejlepší bude jít spát. Pak snad aspoň na chvíli zapomene…</p>
<p>Zvonek dveří tu úvahu přerušil. Instinktivně sáhla ke střevícům u křesla, ale s trucovitým úšklebkem se zarazila – jen ať návštěva vidí všemocnou algorskou císařovnu bosou, s nohama jako konve.</p>
<p>„Má paní, Jeho Veličenstvo císař žádá, abyste se dostavila do zasedací místnosti štábu,“ ozval se pouze hlas nějakého sluhy. „Zahajuje jednání, u kterého by velmi přivítal vaši účast.“</p>
<p>Viktorie přivřela oči – na tohle úplně zapomněla. Co měl zase za lubem, navíc takhle v noci? Ať to bylo cokoliv, měla tisíc chutí odmítnout – ale má se tu dál litovat? Navíc fakt, že jí to Andrej připomenul, naznačoval, že nepůjde o úplnou formalitu, mohlo to být užitečné.</p>
<p>„Dobrá,“ promluvila ke dveřím. „Přijdu za deset minut.“</p>
<p>„Ano, má paní.“</p>
<p>Viktorie se s bolestným výrazem nasoukala zpátky do střevíců a před zrcadlem si zkontrolovala účes. Zkusila upít z hrnku, ale znechuceně ho položila, studená algorská čokoláda chutnala odporně jako celý studený Algor.</p>
<p>V předpokoji tentokrát místo Matta a Sojornerové seděli obrovitý Harris, Gunneli s Vargou a k Viktoriině nelibosti také Esposito, ze kterého jí opět zatrnulo. Dokáže ten pocit někdy ovládnout?</p>
<p>„Madam!“</p>
<p>Všichni okamžitě vstali, předchozí konverzace utichla.</p>
<p>„Jsem pozvána na jednání do zasedací místnosti štábu. Doprovodíte mne?“</p>
<p>Viktorie by nejradši prostě vyrazila ze dveří. Jenže stejně by šli s ní, a hlavně neměla ponětí, kde ten štáb vůbec je. Zřejmě na procházce tak daleko ani nedošla.</p>
<p>„Ano, madam!“ potvrdil Harris ihned. Varga udělal krok blíž a Viktorie si až teď všimla, že v ruce drží kovový kufřík.</p>
<p>„Madam, pokud dovolíte, než se vrátíte, rád bych tady s Čum… s nadporučíkem Gunnelim udělal kontrolu vašich komnat.“</p>
<p>„Kontrolu?“ Viktorie se zarazila. „Jakou?“</p>
<p>„No, tak všeobecně… na štěnice, bomby, jedy. Všechno, co může ohrozit vaši bezpečnost, madam.“</p>
<p><emphasis>Celý Algor může ohrozit moji bezpečnost.</emphasis></p>
<p>„Neměli jste tohle udělat, než jsem se nastěhovala?“ namítla. „Pochybuji, že by mě sem císař pustil, kdyby to nebylo absolutně bezpečné.“</p>
<p>„To asi ano, madam, ale my jsme měli jinou práci,“ Hračička si vybavil tu pitomou loď plnou krámů v hangáru, „a kontroly se stejně opakují.“</p>
<p>Ve Viktoriině žaludku vytryskla horká fontána zlosti.</p>
<p>„Jak často?“</p>
<p>„No, tak jednou týdně, madam.“</p>
<p>Jednou týdně se jí bude pár cizích chlapů hrabat v prádelníku, nahlížet pod postel, hledat štěnice… nebo tam instalovat ty císařovy? Viktorie nedokázala najít slova a Varga, který si tu odmlku vyložil úplně jinak, rychle pokračoval.</p>
<p>„Žádný strach, madam. Já odchytím všechnu škodnou a tady Čumák ucítí bombu na deset metrů. Divila byste se, do čeho všeho jde dát, zaručuji vám, že nic nepřehlédneme.“</p>
<p>„A kdyby, tak co? No tak umřu, koho to zajímá?!“</p>
<p>Z Viktoriina hlasu šlehl bezmocný vztek a Varga se přikrčil, jako by dostal ránu.</p>
<p>„Nás, madam,“ hlesl.</p>
<p>„Jistě!“ odsekla Viktorie. „Je to rozkaz císaře, že?“</p>
<p>„To… ne úplně, madam. Vy… vy tomu asi pořád nerozumíte.“</p>
<p>„Ne? Tak mi to laskavě vysvětlete, nadporučíku!“</p>
<p>„Co vysvětlit – když umřete, umřeme taky! Tohle není tak, že uděláme práci, a když nevyjde, dostaneme další. Když před rokem zastřelili lorda Antilije, šla ke zdi celá směna jeho ochranky – a vy jste císařovna. Pokud se vám něco stane, je po nás všech a budeme rádi, když dopadnem jenom jako Terrakai. Takže <emphasis>prosím</emphasis>, madam, jestli chcete umřít, napřed nás aspoň všechny vyhoďte!“</p>
<p>Viktorie si uvědomila, jaké kolem zavládlo ticho. Vargův hlas nezněl drze. Zněl zoufale a všichni okolo na něj zírali s úžasem, dokonce i ten bývalý gracián. Tohle nebylo hrané, cítila to navzdory vzteku. A pokud tu nejspíš za úplně banální prohřešky tloukli sluhy, co asi udělají ochrance, která dovolí zabít Korwarianovu ženu… dlouze, pomalu vydechla.</p>
<p>„Dobře,“ pokusila se ovládnout. „Nechci vám ztěžovat práci, ale mé komnaty nebudete kontrolovat beze mě. Počkáte, než se vrátím, a o dalších kontrolách si promluvím s císařem. Jasné, nadporučíku?“</p>
<p>„Ano, madam!“ potvrdil Varga s neskrývanou úlevou. Viktorii se neulevilo, přesto už mlčky vyšla ze dveří. Harris s Espositem se tiše zařadili na místa před a za ni, nikdo ani nehlesl. Chvíli je zamyšleně následovala, pak se otočila k Harrisovi.</p>
<p>„Kdo to byl Terrakai a co se mu stalo?“</p>
<p>„Eh, madam…“ obrovitý voják se kousl do rtu. „Nejsem si jistý, že… nebyl jsem u toho, jenom vím, co se povídá…“</p>
<p>„Dobře. Budu to brát jako neoficiální informaci, a přestaňte se všichni tak třást, nechci vás dát zastřelit. Kdo byl Terrakai?“</p>
<p>„Generál, madam,“ Harris nevypadal moc přesvědčeně. „Ze štábu, účastnil se císařovy cesty na Viridian. Víte, císař nikomu neřekl, o co půjde. Vyhlásil pohotovost flotile a letělo se, s plnou výzbrojí, takže si všichni mysleli, že půjde, no o…“</p>
<p>„O invazi,“ dokončila Viktorie bez obalu. „Rozumím, dál?“</p>
<p>„No, dál. Když vyšlo najevo, že vás císař jenom chce za ženu, tak… teda jak jsem slyšel… některé důstojníky to kapku naštvalo. Terrakai byl jeden z nich, řek to nahlas rovnou na můstku a přidal i něco o vás, madam, něco fakt nevhodnýho.“</p>
<p>„Chápu,“ Viktorie už cítila zlou předtuchu. „Císaři se to asi nelíbilo, že?“</p>
<p>„Ne, madam, nelíbilo. Vyzval generála, ať to zopákne, že blbě slyšel… teda, prej tam bylo dost ticho, ale stejně. No a generál to udělal, slovo od slova. Císař kývnul, jako že už slyšel dobře, vytáhnul pistoli a střelil ho rovnou mezi oči. No a pak ještě řek, že kdo bude mít další poznámky na vás, madam, má mu je povědět. Že si to moc rád vyposlechne nebo tak něco.“</p>
<p>„Ano,“ souhlasil Esposito bez ohlédnutí. „Není tajemstvím, že už císař Vitalij vypracoval plány útoku na Viridian. Mnoho důstojníků s ním počítalo v rámci kariérního postupu a vývojem situace byli hodně zklamaní.“</p>
<p>„Děkuji, pánové,“ odvětila Viktorie tiše.</p>
<p>Znovu dostala chuť nabrat směr zpátky do komnat. Nejhorší na té historce bylo, že jí po ranním incidentu s Fahradem stoprocentně věřila. Ale co Korwarian vlastně chtěl? S armádou připravenou k útoku ji donutil vzít si ho, odvezl ji sem jako rukojmí – a zabíjí lidi za její urážky. Co mu na tom záleželo? Anebo byl vážně šílenec, kterého zabíjení jenom bavilo a hledal si k němu každou záminku? Jedno lepší než druhé. Viktorie si ale uvědomovala, že zalezlá v komnatách pravdu zjistí, leda až bude pozdě.</p>
<p>Znovu pomyslela na zrnko jedu v prstenu na svojí ruce.</p>
<p>Generální štáb zabíral uzavřenou oblast uprostřed paláce. Změna byla patrná hned, jak prošli silnými dveřmi – ocelově šedé stěny bez výzdoby, místy osazené kontrolními obrazovkami, na podlaze barevné čáry ukazující při výpadku energie směr k hlavním místnostem. Viktorie věděla, že právě odsud je ovládána celá říše, protože na Algoru neexistovala žádná občanská, natož volená vláda. Orgánem spravujícím vojenské i civilní záležitosti byl generální štáb a neexistovaly ani ustálené funkce ministrů – ty podle potřeby vytvářel i rušil císař. Ve štábu zpravidla zasedalo kolem deseti lidí, vesměs z algorské šlechty, třebaže se občas vyskytlo i jmenování neurozené osoby čistě za zásluhy. Každý měl císařem vymezenou oblast, za kterou zodpovídal, přičemž bylo jen na něm, koho jmenuje do nižších administrativních pozic. Císař měl pod osobní kontrolou tajné služby a elitní oddíly Štítonošů, takže mu žádná větší chyba nezůstala utajena, a jednotlivé rody navíc konkurenty pečlivě hlídaly jako psi soupeřící o přízeň pána.</p>
<p>Postřehla, že ochranka zpomalila, nezdálo se, že sem chodí často. Nepotkávali ani zdaleka tolik lidí, a třebaže pozdravy zůstaly stejné, Viktorie si všimla, že přece jen vypadají méně vyděšeně. Nakonec se zastavili před širokými dveřmi. Esposito v čele zaváhal, ale než cokoliv udělal, s tichým zasyčením se začaly zasouvat vzhůru do zdi. Vojáci zůstali venku a Viktorie vešla.</p>
<p>Zatímco na Viridianu důvěrné porady probíhaly v neformálním prostředí i duchu, tato místnost vypadala jako kontrolní středisko zbraní hromadného ničení – počítačové terminály, tichý hukot, kulatý stůl s holografickým projektorem uprostřed a vysokými, černými křesly okolo. Andrej Korwarian seděl čelem ke dveřím.</p>
<p>„Má paní,“ vstal a všichni přítomní ho ihned napodobili. „Vítejte na dnešním jednání. Toto je náčelník generálního štábu, admirál Leonis Vasari. Generál Argayle, velitel armádních projektů. Lord Mahyren, účetní dozor. Generál lord von Sellik, prozatím správce potravinového fondu. Lord Garili, ředitel civilní správy. Plukovník Severin, velitel algorské rozvědky.“</p>
<p>Všichni oslovení pozdravili, jakmile Andrej vyslovil jména, a Viktorie okamžik zkoumala jejich obličeje. Z Petrovových údajů poznala většinu – Vasari, vlasy téměř bílé, přesto rovný jako svíce. I generál Gleason proti němu připomínal kadeta důstojnické školy. Argayle a Garili se tvářili netečně a Mahyren nervózně. O něm Viktorie nevěděla nic, musel být jmenován zcela nedávno. Von Sellik se zase při pozdravu uklonil nejvíc a Viktorii neuniklo, jak při Andrejově <emphasis>prozatím</emphasis> polkl. Na Severina se zahleděla pozorněji. Malý, opřený o vycházkovou hůl, s postavou lehce vychýlenou. Spolu s Vasarim byl Andrejovým svědkem na její svatbě a do téhle společnosti vůbec nezapadal, vypadal neškodně jak penzista na procházce v parku.</p>
<p>Přesto právě o něm Petrovovy záznamy mluvily jako o druhém nejmocnějším muži Algoru.</p>
<p>„Prosím, má paní,“ Andrej Korwarian ukázal na volné křeslo po své pravici, ostatní znovu usedli až po ní. Křesla na opačné straně byla prázdná, aspoň čtyři další členové štábu chyběli. Zřejmě nebyli pozváni a šlo o něco <emphasis>opravdu</emphasis> důvěrného.</p>
<p>„Někteří z vás už tuší, o čem budeme hovořit,“ promluvil císař. „Před dvaceti dny vyšel najevo závažný incident. Jonah Friel, ředitel Potravinového fondu dosazený generálem von Sellikem, se léta dopouštěl falšování účetnictví a neautorizovaných finančních operací, které vyústily v rozsáhlou ztrátu prostředků říše. Jde téměř o veškeré zdroje Potravinového fondu, víc než dvacet miliard algorských zlatých.“</p>
<p>Hrobové ticho.</p>
<p>Všichni kromě Severina a Mahyrena zůstali jak opaření. Von Sellik příšerně zbledl. Natáhl se po sklence vody, ale ruka se mu třásla, až polovinu rozlil po stole.</p>
<p>„Můj pane… Veličenstvo, to… já… netušil jsem! Věděl jsem, že se něco stalo, když jste vydal rozkaz předat agendu, ale… Přísahám, neměl jsem o ničem zdání, natož abych nějak přímo…“</p>
<p>„Ano, generále,“ přerušil ho Andrej úsečně. „Ze spoluviny nejste obviněn. Míru vaší nepřímé zodpovědnosti posoudím později.“</p>
<p>„Působivé,“ promluvil Vasari klidně. „Dvacet miliard. Jak se mu tohle mohlo podařit?“</p>
<p>„Převážně díky zkušenostem a času,“ odvětil Severin. „Není pochyb, že ředitel Friel byl zkušený finančník, v čele fondu stál mnoho let. Měl detailní přehled o jeho fungování, dokázal své akce zdárně maskovat. Nejspíš stále věřil, že situaci napraví, a přitom se propadal stále hlouběji. Naděje umí natropit mnohem více škod než porážka, bohužel bývá tím posledním, co zbývá. Nakonec vše vyšlo najevo pouhou náhodou při běžném auditu.“</p>
<p>„Skandální!“ prskl Argayle. „A co zbylí zaměstnanci fondu? O tomhle přece musel vědět ještě někdo, nejspíš mu i pomáhat! Klidně mohlo jít o menabaranskou sabotáž. Veličenstvo, měli bychom přijmout rozhodná opatření!“</p>
<p>„Například jaká, generále?“ opáčil Andrej. „Vyhlásit jim válku? Rozhlásit na veřejnosti, co se stalo, bez nejmenšího důkazu?“</p>
<p>„Jaké důkazy potřebujeme?! Kdo jiný by to dokázal, ti ubožáci z Newellu?“</p>
<p>„Na tu otázku časem získáme odpověď. Podloženou fakty.“</p>
<p>Žádná změna. Andrejův hlas zůstal stejný, i výraz jeho tváře, ale Viktorii zatrnulo. Argayle si hrál s ohněm, předváděl gesta tam, kde císař očekával věcné jednání. Jestli se mu podaří ho rozzlobit…</p>
<p>„Jaké… jaké mohou být reálné dopady?“ promluvila rychle. „Vím, že Algor není ohledně potravinových zdrojů nezávislý, takže jak to může zasáhnout běžnou populaci, pokud se ty peníze nenajdou?“</p>
<p>„Lorde Garili?“</p>
<p>Oslovený pomalu zavrtěl hlavou. „Nejsem si jist, můj pane. Vyžaduje to detailnější analýzu… ale zasáhne ji zcela jistě. Pokud je to, jak říkáte, hlavně v okrajových oblastech zcela závislých na nepřetržitém zásobování může dojít k hladomoru, nouzové rezervy ve skladech vystačí zhruba na šedesát dní. Jsou tu sice dlouhodobé smlouvy o dodávkách, ovšem letošní příjmy… nejspíš si to vyžádá zásadní škrty. Sociální sféra, zdravotnictví… tedy pokud samozřejmě nehodláte drasticky omezit vojenský rozpočet, můj pane.“</p>
<p>Argayle přivřel oči, ale císařův hlas ho předešel.</p>
<p>„Ne. Vojenský rozpočet zůstane v původní výši.“</p>
<p>Viktorie raději výhrady spolkla. „Chcete se tedy uchýlit k nějaké formě úvěru?“</p>
<p>Lord Mahyren si povzdechl.</p>
<p>„To je samozřejmě možnost, ale… má paní, hlavní problém je, že dosud byla většina algorských potravin nakupována z Menabaranu.“</p>
<p>Nezdálo se, že by ten fakt někoho z přítomných překvapil, ale Viktorie se udiveně předklonila.</p>
<p>„Cože? Menabaran je přece váš… <emphasis>náš</emphasis> úhlavní nepřítel,“ opravila se rychle.</p>
<p>„Ano, má paní,“ vysvětloval Mahyren trpělivě. „Jenže i nepřítel chce vydělávat – a jeho hlavním spojencem je Viridian. Doposud vše probíhalo zjednodušeně tak, že potraviny, které Viridian dodával Menabaranské republice v rámci vzájemné smlouvy, Menabran ihned prodával Algoru, s často více než stoprocentní přirážkou. On tím získal nemalý zdroj příjmů a Algor zase jídlo. Vždy jsme dbali, aby platby probíhaly okamžitě a detaily transakcí byly udržovány důvěrné. Neboť skutečností bohužel je, že Algor na vnějším zásobování závisí víc, než připouští, zatímco Menabaran je v této oblasti podstatně soběstačnější, než patrně soudíte.“</p>
<p>Viktorie mlčela. V hlavě se jí rychle střídaly myšlenky. Že Menabaran obchoduje také s Algorem, navzdory vzájemným poválečným vztahům, samozřejmě věděla. Věděla také, že jistá část viridianských potravin tedy nakonec na Algoru skončí, ale v rozsahu, jaký Mahyren popsal? Přitom tvrzení, že Menabaran viridianské zásoby potřebuje pro vlastní občany, bylo jedním z hlavních argumentů jeho vyjednavačů. Kdyby viridianská vláda nebo Georg věděli, že budou jejich jídlem krmit tutéž agresivní velmoc, před kterou měli Viridian chránit, a navíc za tak jednostranných podmínek…</p>
<p>„Zajímavé,“ promluvila pomalu. „Tahle fakta jsou pro mne opravdu nová. Nechci je zpochybňovat, ale jednání o smlouvě mezi Menabaranem a Viridianem byla dlouhá. Naši lidé strávili týdny studiem menabaranských podkladů. Tohle by přece museli vědět.“</p>
<p>„Jistě,“ Severin se jemně usmál. „Tak příhodná nevědomost byla nepochybně více než štědře odměněna.“</p>
<p><emphasis>Takže korupce. Proč ne? Ministr obchodu Martinson se ani neukázal, když přiletěla algorská flotila. Možná zalezl někam do krytu, protože věděl svoje.</emphasis></p>
<p>Viktorie zaťala zuby.</p>
<p>„Dejme tomu. Pořád ovšem nevidím souvislost se současnou krizí, lorde Mahyrene. Co vám brání dojednat s Menabaranem odklad platby? Algorská ekonomika je silná, pokryli byste ztrátu nejpozději za pár let.“</p>
<p>„Ano, má paní, teoreticky. Jenže lze čekat, že pokud Menabaran vytuší míru naší tísně, udělá vše, aby byly podmínky pro Algor ještě těžší. Poskytne nám třeba úvěr, ale s takovými úroky, které výslednou částku znásobí, nebo situaci využije k vyslovení dalších požadavků. Náznaky toho už byly v minulosti učiněny. Mohli bychom zkusit získat prostředky tajně, například přes úvěry v newellských bankách, ale to je riskantní, nelze odhadnout, v čích rukách takové pohledávky mohou skončit.“</p>
<p>Viktorie přikývla – další vydírání. Dokud byl algorský lev při síle, mohl z něj Menabaran ždímat peníze, avšak s vědomím, že když zajde moc daleko, může pocítit jeho zuby. Až zjistí, že lev hladoví, povzbudí ho to, dovolí si víc. Jenže hladový lev bývá nebezpečný… a v té chvíli to Viktorie pochopila.</p>
<p>Proto Andrej Korwarian přepadl Viridian.</p>
<p>Proto se musela stát jeho ženou.</p>
<p>V situaci, kdy musel každoročně strpět menabaranské vydírání, byl monstrózní podvod poslední kapkou. Volil mezi napadením jejího domova nebo Menabaranu – a bylo jasné, co je snazší. A smlouva o obraně? Na Menabaranu lidé hlady neumřou. Ztrátou Viridianu přijdou leda o dojnou krávu, válka s Algorem by vyšla dráž ve všech směrech, tak proč by se měli na ochranu Viridianu přetrhnout?</p>
<p>Viktorie zatínala zuby, až to bolelo. Na tváři cítila Andrejův pohled. Ani se nemusela dívat, aby poznala, že přesně ví, co se jí honí hlavou. Takže proto tohle všechno…</p>
<p>Vzápětí ucítila prudký hněv. Dementní menabaranská hrabivost! Chtěli urvat co nejvíc, vtáhli Viridian do smlouvy, co proti němu Algor namísto ochrany poštvala. Museli přece tušit, jak to může dopadnout. Císař aspoň chránil svůj domov. Určitě to mohl řešit jinak – jenže proč? Diplomatické dohody stejně nikdo nedodržuje, jenom na Viridianu byli tak hloupí, aby uvěřili opaku.</p>
<p><emphasis>Proč se obtěžovat, když mám válečnou flotilu a princeznu na talíři díky vlastním spojencům. Jenom pojďte a berte si.</emphasis></p>
<p>Náhle si uvědomila, jaké je kolem ticho. Už nejen Andrej, ale všichni u stolu hleděli na její tvář, podezíravě, zkoumavě, nebo jen zvědavě jako v Severinově případě. Čekali, a Viktorii došlo na co. Císař ji sem jistě nevzal, aby se pochlubil, že nemá co dát poddaným do hrnce. Chtěl ji seznámit s fakty – dřív než předloží jí nebo spíš Georgovi nabídku, která nepůjde odmítnout.</p>
<p>Viktorie polkla, tak copak to bude? Letošní úrodu výměnou za to, že neskončí jako Terrakai?</p>
<p>„Uvážil jsem tuto situaci, má paní,“ promluvil Andrej Korwarian pomalu. „Rozhodl jsem se požádat Viridian vaším prostřednictvím o dodávku potravin v míře dostatečné, aby pokryla potřeby Algoru na příští rok, s platbou rozloženou do dalších tří let. O ceně jsem ochoten jednat. Podmínkou však je, aby pohledávka nebyla za žádných okolností poskytnuta třetí straně.“</p>
<p>Ticho pokračovalo. Warren Argayle se nadechl, jako by chtěl protestovat, ale změnil názor. Navzdory pečlivému sebeovládání ostatních Viktorie ucítila údiv, a zřejmě byl na místě, protože tenhle návrh překvapil i ji. Samozřejmě to znamenalo dát Algoru většinu toho, co odebíral Menabaran – ale nebyla to zasloužená odplata? Závazku ochrany Viridianu nedostáli, nemluvě o ostatním.</p>
<p>Ta nabídka byla vlastně velice slušná – a císař ani nenaznačil jiné možnosti. Žádné výhrůžky, pouze návrh. Pravda nejspíš byla, že pokud odmítne, ten další už tolik vstřícný nebude, ale…</p>
<p>„Dvacet procent, Vaše Veličenstvo,“ promluvila Viktorie pomalu. „Mohu vám nabídnout zboží s dvacetiprocentní přirážkou plus náklady na dopravu. Sice ne oficiálně jménem Viridianu, ale jsem připravena napsat bratrovi a vyložit mu situaci. Věřím, že on i vláda ten obchod schválí, bude to sice méně, než nám platil Menabaran, ale stále v přijatelných mezích. Mou podmínkou ovšem je, že si předtím prostuduji hospodaření Potravinového fondu a detaily obchodů, které tu zmínil lord Mahyren.“</p>
<p>Ani teď nikdo nepromluvil. Andrejův obličej byl nehybný stejně jako tvář admirála Vasariho, zato Mahyren vydechl úlevou – aspoň někdo měl zřejmě strach i o lidi na Algoru, ne jen o své křeslo. Garili vypadal spíše pobaveně, ovšem Argayle Viktorii probodával pohledem, ze kterého čišelo zklamání. Jako by <emphasis>chtěl</emphasis>, aby odmítla.</p>
<p>„Přijímám,“ potvrdil císař. „Lord Mahyren vám předá podklady, které požadujete, a tím je věc uzavřena. Mám ovšem ještě jeden návrh, má paní.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>Viktorie se snažila soustředit – tohle bylo suverénně nejkratší úspěšné obchodní jednání, jaké zažila. Co asi přijde teď?</p>
<p>„Potravinový fond potřebuje nového ředitele, stejně jako sektor civilního zásobování Algoru. Mezi touto prací a vašimi dřívějšími charitativními projekty není kromě měřítka zásadní rozdíl. Měla byste zájem tuto funkci převzít, má paní?“</p>
<p>„To… to je zajímavé!“ zakoktala se Viktorie. Rána z čistého nebe nemohla dopadnout prudčeji – on chtěl, aby se stala ministrem hospodářství? Zřejmě něco podobného. Viktorie neměla tušení, co taková funkce v algorských podmínkách znamená, na druhou stranu, netoužila ještě před hodinou po nějaké práci? A pokud tu mohla mít z něčeho aspoň trochu dobrý pocit…</p>
<p>„Vaše Veličenstvo… to… to, při vší úctě, nejsem si jistý, zda jde o dobrý nápad, můj pane!“ von Sellikův drhnoucí hlas jí přerušil myšlenky. „Samozřejmě chápu důvody, ale právě v takové chvíli… Navíc Její Veličenstvo, opět při vší úctě, netuší, co taková funkce vyžaduje, nemá zkušenosti…“</p>
<p>„Zkušenosti, které váš ředitel Friel tak zdatně využil?“</p>
<p>Von Sellik rázem zmlkl a Viktorie ucítila, jak stůl po špičkách obešla smrt. Kmitlo jí hlavou, že se nikdo ani náznakem nestaral, kam se Jonah Friel poděl, anebo jak byl potrestán. Bylo to tím, že to všichni věděli… anebo raději nechtěli vědět?</p>
<p>„Generál má částečně pravdu,“ promluvila rychle. „Vážně nemám zkušenosti s úkolem takového rozsahu, ale pokud budu mít nějaký čas na studium, jsem ochotna ho přijmout. Aspoň na zkušební dobu.“</p>
<p>„Výborně, má paní,“ Andrejův levý koutek vylétl vzhůru. „Zařídím, aby vám dostalo personálu – pane von Selliku?“</p>
<p>„Eh… ano, můj pane?“</p>
<p>„Váš chybný úsudek při výběru osob do řídících funkcí a neschopnost rozpoznat jejich selhání mě vedou k závěru, že i vy sám jste nevhodný k jakékoliv vedoucí funkci. Jediné využití naleznete na pozici řadového úředníka. S okamžitou platností vás zbavuji hodnosti i místa ve štábu a jmenuji vás asistentem císařovny v otázkách zásobování. Pokud odmítnete, máte dvě hodiny na trvalé opuštění paláce. Vaše rozhodnutí očekávám ráno. To je vše.“</p>
<p>Andrej Korwarian vstal a ostatní ho napodobili. Von Sellik ne. Zíral do prázdna, zdálo se, že okolí sotva vnímá. Císař ho cestou ven minul jako vzduch, ostatní také. Nikdo ani náznakem nevyjádřil lítost, naopak Argayle vůbec neskrýval pobavení. Viktorie okamžik váhala – jenže co mu měla říct? Ať je rád, že taky nedostal kulku do hlavy? Pochybovala, že by teď podobnou útěchu uvítal.</p>
<p>„Má paní,“ Andrej stál u dveří a Viktorie sebou trhla. Na okamžik musela vypadat stejně nepřítomně jako nešťastný lord. Rychle se vzpamatovala a přijala nabídnuté rámě.</p>
<p>„Děkuji, Vaše Veličenstvo.“</p>
<p>„Mimochodem, jste spokojena s kvalitou svého portrétu?“</p>
<p>„Ehm… no, je velmi… císařský.“</p>
<p>„Výborně. Zajistím jeho distribuci.“</p>
<p><emphasis>Distribuci. Portrétu. Tamtoho.</emphasis></p>
<p>Viktorie si povzdechla – k čertu s ním. Úplná hloupost proti tomu, co se semlelo tady. Z nedobrovolné manželky, rukojmí a cíle k odstřelu je ministryní celé planety. Málem ji brala závrať, ale co.</p>
<p>Nakonec, znala i horší kariéry.</p><empty-line /><p>Čelním sklem zářilo do kabiny pásáku slunce a vysoký muž si nadzvedl tmavé brýle. Z Peringardu vyjel před hodinou, nyní už z města neviděl nic. V bílé, sněhem pokryté pustině se vpředu pomalu začala rýsovat tmavší místa, jak rovina přecházela v klečový porost jilnanů a modrovic.</p>
<p>To, čemu na Algoru říkali stromy, byly spíš křoviny, nanejvýš dva metry vysoké s uzlovitými, tuhými kmeny. Využít se daly leda na semletí do pilin, ale pokud nepřekážely výstavbě, nikdo je neničil. Život na Algoru byl vzácný na to, aby se jím plýtvalo, a sedm generací od Exodu zdaleka nestačilo, aby lidé zalidnili celou planetu – nepovedlo se to ani Viridianu, kde kolonisté nemuseli denně zápolit s vražednou zimou, sněhem a bouřemi. Celá algorská populace byla soustředěna do tuctu velkých měst na jediném malém kontinentu jižně od rovníku. Všude jinde pokrývalo planetu moře, otevřené nebo s ledovci. Velká část planety zůstávala neobyvatelná, v polárních oblastech teploty běžně klesaly na sto stupňů pod nulou. Přelidnění možná bude jednou mnohem větší problém než nedostatek potravin, ale zatím nic podobného nehrozilo a muž pustil teoretické úvahy z hlavy.</p>
<p>Ostatně, on sám hodlal algorskou populaci vbrzku spíš zmenšit.</p>
<p>Bočním oknem zahlédl vzdálený pohyb – ne, žádný sněžný lev. Ti byli vzácní, sotva by nějakého objevil blízko města. Jen turovec s protáhlou hlavou, párem tupých rohů a dlouhou, světle hnědou srstí. Malé stádo rozhrabávalo sníh, aby se nakrmilo lišejníky pod ním, zatímco vůdčí samice ostražitě sledovala pásák a vysoký muž se usmál.</p>
<p>Vzpomínal si, jak ho otec jako kluka brával na lov, než ho nová funkce okradla o veškerý volný čas, vztah s matkou a nakonec i život. Vzpomínal na svou první kořist, turovce podobného těm venku. Vzpomínal na hrdost, když stál nad mohutným tělem ve sněhu, na vyhasínající oči i stružku jasně rudé krve, do které otec namočil dlaň, aby mu podle zvyku potřel tváře.</p>
<p>Pořád to bolelo.</p>
<p>Otcova smrt byla rána, která hnisala dovnitř, a jed z ní mu po kapkách otravoval mysl. Ano. Byl vojákem, bez ohledu na hodnost, a voják žije se smrtí stále. Už od dětství bral jako samozřejmost, že otec může padnout, zemřít při nehodě nebo třeba v souboji. Možná že ta představa byla příliš abstraktní, aby ji někdy vzal skutečně vážně – ale i kdyby, rozhodně nezahrnovala způsob, kterým smrt nakonec přišla.</p>
<p>Samozřejmě mu to nikdo neřekl do očí. Oficiální zpráva zněla smrt během služby, ale nic neznamenala, protože pravda se ihned rozšířila jako špína nalitá do vody. Jeden z opilých hostů ji vykřičel nahlas dokonce v otcově sídle, na smuteční hostině, které se nezúčastnil ani jediný člen generálního štábu, nikdo z těch zbabělých pokrytců…</p>
<p>Toho hosta téměř zabil – zcela, nebýt ostatních.</p>
<p>Nakonec opustil sídlo. Odhlásil se z důstojnické školy. Přestal odpovídat na zprávy i té hrstce přátel, která mu zbyla. Celé dny strávil v bytě pronajatém pod cizím jménem, sám se vzpomínkami a vztekem, nechal ránu hnisat a jed kapat, dokud pohár nepřetekl.</p>
<p>Pak začal jednat.</p>
<p>Klečový porost se přiblížil a muž zatáhl za řízení. Stočil pásák stranou, kde těsně na okraji lesíka stál nízký stan z bílé maskovací látky, skoro neviditelný, pokud člověk nedojel až k němu. Zastavil motor.</p>
<p>Na palubní desce měl položenou pistoli a přístroj připomínající vysílačku s kulatým displejem. Vojenský komunikační skener dokázal zachytit veškeré vysílání v dosahu a měl v paměti uloženy dráhy sledovacích satelitů křižujících vesmírný prostor nad Algorem. Za tak příznivého počasí by i z orbity jejich kamery dokázaly pořídit obraz dost čistý, aby operátoři spočítali knoflíky na jeho kabátu, ale zatím žádné nebezpečí nehrozilo. Potrvá čtyři hodiny, než některý znovu proletí nad tímto místem.</p>
<p>Na zkoušku víc než dost.</p>
<p>Vyskočil z pásáku, nohy se mu okamžitě zabořily po kolena do kyprého sněhu, ale nedbal toho a obešel vozidlo k zadní části, kde na plošině pro náklad ležela kovová bedna. Zadal číselný kód zámku, sejmul víko, rozebral i boky bedny a vše odložil do sněhu.</p>
<p>Mathias odvedl skvělou práci. Vysoký muž přejel dlaní po hladkém, nalakovaném těle psacího stolu. Ozdobné řezby, desky z pravého dřeva, měděné kování, vše jako vystřižené z katalogu luxusních starožitností. Koho by napadlo, že ve skutečnosti je něčím úplně jiným. Z kabiny vytáhl terminál. Zapnul ho, stiskl dvě tlačítka… a stůl se pohnul.</p>
<p>Horní deska s tichým vrčením odskočila, boky sjely dolů. Na vnitřních stranách se nacházela kolečka s měkkým ráfkem, tři po každé straně, která se opřela o podložku a zvedla stůl vzhůru. Dřevěné nohy nebyly připevněny, prostě odpadly stejně jako přední část s falešnými čely šuplíků. Nitro stolu zabíral rafinovaně složený trubkový rám, který se teď zvedal, rozkládal a zapadal do výstupků v okrajích. Vršek tvořila pohyblivá lafeta nesoucí závěsy pro čtyři metrové rakety vyplňující místa na stranách pod rámem. Pravá raketa s lupnutím vyskočila na pružině vzhůru, křidélky přesně do lafety. Vzápětí podél příčné osy vyjela do palebné pozice, a muž se usmál.</p>
<p>Od dětství měl technický talent. Jeho otec ho rozpoznal a pomohl rozvíjet, v šestnácti letech mu už pomáhal, samozřejmě tajně, s vývojem zbrojních systémů nové generace válečných lodí. Až dokončí důstojnickou školu, čekala ho kariéra ve výzkumu, možná dokonce místo v Mrtvé díře. Byly doby, kdy se na tuhle budoucnost těšil. Teď ho naplňovala odporem jen představa, že by měl zasvětit život císaři Korwarianovi.</p>
<p>Tohle bylo jediné dílo, co mu hodlal věnovat.</p>
<p>Otočil se znovu k terminálu a chvíli zkoušel pohyblivost. Na korbě měl k dispozici omezený prostor, ale stejně bylo jasné, že mechanismus reaguje přesně a hbitě i s nabitými raketami. Tyto byly pouze cvičné, měly však správné rozměry i váhu. Všechno fungovalo, jak navrhl.</p>
<p>Zavřel počítač, jednu po druhé vytahal falešné rakety a odhodil je pryč. Pak vyrazil ke stanu. Vršek pokryla za čtyři dny silná bílá vrstva, i dvě bedny pod ní s výstražnými nápisy na bocích byly zaváté. Vysoký muž musel použít polní lopatku, aby je vyhrabal, toutéž pak jednu z nich otevřel.</p>
<p>Tyhle rakety už byly pravé.</p>
<p>I přes rukavici cítil chlad, když pohladil světle modrý kov se zelenou špicí a dvěma čtveřicemi stabilizačních křidélek. Sehnal je přes otcovy vojenské kontakty, a třebaže identifikační čipy byly padělané, nedělal si iluze – pokud bude odhalen, nejspíš k tomu dojde touto cestou. Neodvážil se je uskladnit ve městě, raději je rovnou odvezl sem. Jednu po druhé s námahou odnášel ke stolu a opatrně vkládal do složených lafet. Teprve pak vytáhl rudé pásky pojistek.</p>
<p>Nákladní plošina pásáku tvořila samostatnou jednotku s antigravitačním zvedákem. Spustil ho a vozítko i s plošinou přesunul do sněhu. Vrátil se do kabiny, odjel do bezpečné vzdálenosti a znovu zapnul počítač.</p>
<p>Tentokrát pocítil nervozitu. Pokud někde udělal chybu a rakety vybuchnou předčasně, zařízení bude zničeno a plán ztracen. Klepl prsty na holografický displej, počkal na spuštění programu. Původně sloužil k řízení pyrotechnických robotů, stačilo pár úprav. Ze svého místa už na stůl neviděl, ale pípnutí a zeleně blikající menu potvrdily, že aktivační fáze proběhla úspěšně. Dalším příkazem vypustil létající kameru, ukrytou mezi lafetami. Podobné hračky vymýšlel už v jedenácti, ruce na ovladači se ani nezachvěly.</p>
<p>Vzlétl do výšky, obraz byl jasný a dokonale ostrý. Kroužil nad křovinami, rozhlížel se, zkoumal možnosti pohybu – baterie kamery stačila na dvacet minut letu – a nakonec vyhledal cíl.</p>
<p>Karoserii vyřazeného tanku bez kol, vybavení i výzbroje sem dopravil spolu s raketami. Vojenský šrot se dal koupit za pár drobných, a pokud nešlo o zbraně nebo funkční techniku, nikdo se na nic neptal. Poslední dobou navíc na Algoru zažíval rozkvět military art, umělecký směr využívající jako součásti soch právě zbytky vojenského materiálu. Muž chvíli sledoval sněhem pokrytý kus kovu. Pak zafixoval cíl a udeřil do poslední klávesy.</p>
<p>Z místa za pásákem zazněl zvuk podobný praskotu trhané tkaniny. Raketa ve vteřině nabrala rychlost, přešla na plochou balistickou dráhu letu, naváděna na laserový paprsek vysílaný kamerou…</p>
<p><emphasis>Prásk!</emphasis></p>
<p>Nepříliš hlasitý výbuch. Zahučení jako oheň náhle vyšlehnuvší po přihození suchého dřeva. Z podrostu vylétla rudočerná koule plamenů a dýmu – muž rychle vystoupal s kamerou výš, aby ji náhodou nepoškodil. Čekal, dokud požár neuhasl, a vydal se blíž.</p>
<p>Kleč na čtyřicet metrů kolem cíle zničil oheň nebo střepiny pláště rakety, křoví bylo osekané, místy ještě doutnalo. Na okamžik ho napadlo, co takový zásah udělá na ulici plné lidí… pokrčil rameny. Ta představa nic neznamenala. Nevzbuzovala smutek, obavy ani výčitky. Temná díra, která se v něm vytvořila, byla příliš hluboká, aby ji mohlo zaplnit něco tak triviálního jako pár desítek mrtvých civilistů. Možná by nestačilo, ani kdyby vyhladil celý Algor, všechny muže, ženy i děti – necítil by víc než teď.</p>
<p>Došel k cíli uprostřed vypálené mýtiny a zastavil se. Povrch tanku dosud žhnul, nedalo se ho dotknout, ale to nebylo třeba – hvězdicovitá díra velká jako hlava byla vidět na první pohled.</p>
<p>Kumulativní hlavice nejen prorazí plášť, ale vytvoří i rázovou vlnu, která vmete část pancíře dovnitř ve formě smrtících střepin. Ty budou létat uvnitř vozidla, odrážet se od stěn a trhat na kusy všechno živé v cestě. Přirozeně vzal do úvahy, že císařské vozidlo mohlo mít odolnější ochranu než tank. Mohlo mít věci, které ani neznal, ovšem tento typ střely byl tak univerzální, že to bude jedno. A i kdyby jedna raketa nestačila… nu, má další tři.</p>
<p>Vysoký muž pro sebe přikývl – test proběhl úspěšně. Zbývalo pár důležitých drobností, ověřit účinnost ochrany zařízení před senzory, očistit jeho vnitřek od spalin, opět všechno složit…</p>
<p>Dost práce, ale za zbývající hodinu ji zvládne. Pak přesun do Algormontu, už najal řidiče, který stůl doveze do vybrané budovy.</p>
<p>Vše bylo připraveno.</p>
<p>Jeho první a poslední vojenská operace šla přesně podle plánu.</p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Kapitola 8</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Menabaran</strong></p><empty-line /><p>„Dalo se to čekat, pane premiére. Po tom, co…“</p>
<p>Ministr obchodu Merck raději zmlkl, když ho Avrian Dann probodl pohledem.</p>
<p>„Čekat? Když jste to čekal, proč jste něco neudělal? Nebo máte někde v kapse těch osmnáct miliard ročně, o které přijdeme bez viridianského zásobování? <emphasis>Mých</emphasis> osmnáct miliard, co spadnou tomu algorskému zmetkovi! Pořád máme tu smlouvu, ne? Tohle jí přece odporuje, jak to zdůvodnili?“</p>
<p>„No… jen, že Viridian přehodnocuje priority. A soukromě bylo našemu velvyslanci králem Georgem řečeno, že když jsme neuměli ochránit jeho sestru, on nebude chránit naše zisky.“</p>
<p>„Blbec,“ odfrkl si Dann.</p>
<p>Klesl do starožitného křesla, kterým si nechal vybavit svoji pracovnu ve Vládní věži. První dny ve funkci byly ještě prozářené euforií z vítězství, ale ta se vytrácela tím rychleji, čím víc každodenních obtíží musel řešit. Kdyby aspoň neměl okolo sebe samé tupce. Stačilo se podívat na tyhle tři. Merck, Klose, Ferrer. Obchod, zahraničí, policie. Tlustý opilec, podlézavý plešatec a vysušený zbabělec. Dannovi blesklo hlavou přísloví ze staré Země o psech a jejich pánech.</p>
<p>„V každém případě máte pravdu, pane premiére,“ ozval se snaživě Klose. „Smlouva o dodávkách potravin Algoru je jasné porušení naší předchozí dohody. Ještě také není jisté, zda viridianský parlament tuhle změnu schválí, ale pokud ano, mohli bychom se dovolávat sankcí za vypovězení…“</p>
<p>„Jakých sankcí? Nebuďte idiot, Viridian není Newell. Po spojení s Algorem nás nepotřebují, takže to spojenectví nezačnu ještě upevňovat. Stejně stačí, když Korwarian vlepí ženušce pár facek, a Talminis mu snese modré z nebe. Na tohle musíme jinak.“</p>
<p>„Jinak, pane premiére?“ Merck vypadal nechápavě.</p>
<p>„Ano, jinak. Viridianu přece nevládne jen král. Mají parlament, a v parlamentu sedí kdo?“</p>
<p>„Ehm… poslanci?“</p>
<p>„Brilantní postřeh, Mercku. Poslanci, kteří nikdy nejsou spokojeni se svými platy a rádi si k nim přilepší. Zrovna jako u nás.“</p>
<p>„Ach tak!“ Merck rozjasnil tvář. „Chápu!“</p>
<p>„Aspoň něco. Už jsem zaúkoloval našeho velvyslance, ať zvýší úsilí. Teď se to nejvíc hodí, dokud Georg Talminis neví, kde mu hlava stojí – postaráme se, aby to tak zůstalo. Chci pěkné články v tisku a na síti. Viridian platí výpalné Algoru! Obavy o bezpečí princezny Viktorie! Viridianský král ustupuje! Zapojte fantazii, pánové. Uděláme z té krasotinky mučednici a z jejího bratra babu. Pěkně mu tuhle změnu priorit znechutíme, ještě bude rád za naši oporu, až mu lidé začnou nadávat pod okny ložnice. Monarchie je užitečná idiocie!“</p>
<p>Avrian Dann se s chutí zasmál a Merck s Klosem se rychle přidali. Ferrer ne.</p>
<p>„Taky z toho vytřískáme co nejvíc tady doma. Lidi mají rádi dojemné příběhy – pak je nenapadne starat se, že musí dlabat víc ryb a míň chleba.“</p>
<p>„Ovšem ne všichni na to skočí,“ namítl ministr zahraničí. „Pokud tu ztrátu vytáhne opozice…“</p>
<p>„Tak co? Volby jsme vyhráli. Aspoň na tři roky máme klid. A kdo říká, že pak ještě nějaká opozice bude?“</p>
<p>Klose s Merckem se rozesmáli v domnění, že to byl další vtip, ale Erich Ferrer ani teď nehnul brvou. Ano. Dann byl arogantní a politika v Druhém hlasu se nedělala v rukavičkách. Podplácení, očerňovací kampaně, protekce a příležitostné vydírání. To patřilo ke hře, jenže už bylo po volbách a některé příkazy, co od svého šéfa dostal…</p>
<p>„Co tedy dál?“ otázal se Klose. „Přehlédneme to a soustředíme se na domácí politiku?“</p>
<p>„Správně. Časem po tom nikdo nevzdechne. Přinejhorším předhodíme někoho, kdo za to může, to vždycky zabere.“</p>
<p>„Doufám, že nemyslíte mne!“ vyděsil se Merck. „Sloužím straně patnáct let, mám důvěru…“</p>
<p>„Klid!“ mávl Dann rukou. „Nemluvil jsem konkrétně. A s tím parchantem Korwarianem si to vyřídím časem. Může si do postele zatáhnout celý viridianský dvůr, ale mě okrádat nebude!“</p>
<p>„Jistě, pane premiére.“</p>
<p>„Tak to je všechno,“ Avrian Dann ukázal ke dveřím. „Jděte a dělejte, co máte. Já jdu psát smuteční řeč na Valerův pohřeb. Taky to s ním nemuselo praštit zrovna po mém večírku.“</p>
<p>„Okamžik, pane premiére,“ Ferrer se narovnal. „Mám ještě dvě věci, které bych rád probral. Na vaše přání.“</p>
<p>„No?“ Dann se na něj zadíval, zatímco Klose s Merckem mizeli z pracovny. Ferrer pomalu vydechl. Tenhle rozhovor si promýšlel dlouho, věděl, jak může skončit, ale nemohl si pomoci.</p>
<p>„Prostudoval jsem váš plán ohledně Hlasatelů, a nelíbí se mi to, pane.“</p>
<p>„Myslíte, že Mluvčí by byli lepší?“</p>
<p>Ferrer poznal ironii, ale zavrtěl vážně hlavou.</p>
<p>„Ne, pane premiére, nejde mi o název. Jde o celkové pojetí. Chcete zřídit bezpečnostní jednotky Druhého hlasu. Dobře. Mohou chránit stranické akce a budovy, pomáhat v administrativě… ale dát jim zbraně? Policejní pravomoci?“</p>
<p>„Nedramatizujte to. Zbraně má na Menabaranu už teď každý trouba z bezpečnostní agentury, a pravomoci? Jaké? Jde jenom o provádění zatčení, ne vyšetřování. Nepolezou vám do zelí, berte je prostě jako občanskou patrolu.“</p>
<p>„Občanskou patrolu pod záštitou politické strany.“</p>
<p>„Pod záštitou <emphasis>naší</emphasis> strany. Nebo se tu rýsují potíže s loajalitou?“</p>
<p>Dannův hlas změnil tón jen lehce, přesto Ferrer ucítil strach.</p>
<p>„Ne, pane premiére. Spíš se obávám možných reakcí. Podobné patroly mají historicky špatnou pověst a lidé neradi vidí moc uniforem v ulicích. Neprospěje nám to.“</p>
<p>„Proto taky začneme pomalu. Zatím jenom malý oddíl, padesát mužů tady v Artipoli. No tak! I naše mužstvo oceánského póla má víc hráčů!“</p>
<p><emphasis>Zatím.</emphasis></p>
<p>Jenže Erich Ferrer cítil, že se dostal na hranici, a křeslo ministra policie bylo celkem pohodlné.</p>
<p>„Dobře, pane. Asi máte pravdu.“</p>
<p>„Já mám vždycky pravdu,“ Avrian Dann se zasmál. „Proto jsem taky premiér. A ta druhá věc, co jste chtěl probrat?“</p>
<p>„Žádal jste, abych vás informoval o každém posunu ve vyšetřování teroristického útoku na DiaVision.“</p>
<p>„Jistě,“ Avrian Dann zpozorněl. „Došlo k nějakému?“</p>
<p>„Ano. Na centrále čtvrtého okrsku zachytili hlasový otisk odpovídající varování před výbuchem. Stalo se to při vyšetřování jiného případu a dotyčná osoba z psychických důvodů není schopna sdělit podrobnosti, ale určitě je to pokrok.“</p>
<p>„Vida! Víte něco bližšího? Co je to za případ?“ Avrian vypadal vážně zaujatě.</p>
<p>„Informace je čerstvá, neznám detaily. Vím, že šlo o výtržnost na klinice EstetCom, ve které byl zapojený ještě nějaký muž z personálu.“</p>
<p>„Určitě v tom jsou Newellani,“ ušklíbl se Dann. „Ta pakáž je všeho schopná. Kdo to vyšetřuje?“</p>
<p>„Vrchní komisař Donald Preston. Rozprášil tu mafiánskou síť před rokem, neznám ho osobně, ale má výbornou reputaci.“</p>
<p>„Skvělé, Ferrere. Sledujte to dál, chci každodenní zprávu. Chápete, co se mohlo stát, kdyby se jim to bylo povedlo?“</p>
<p>Erich Ferrer, původním vzděláním informatik, si to uměl představit poměrně barvitě, zato silně pochyboval, že jeho šéfovi na tom sejde – pokud se tedy neukáže, že pachatelem opravdu byl newellský terorista.</p>
<p>„Jistě, pane premiére. Postarám se o to.“</p>
<p>„Dobře. Takže to je všechno. Děláte mi radost, pane ministře.“</p>
<p>Dann ho s úsměvem doprovodil ke dveřím. Pak za nimi zavřel a chvilku zamyšleně stál, než zamířil do vedlejšího pokoje. Místo smuteční řeči, kterou měl hotovou od rána, musel vyřešit mnohem choulostivější záležitost. Čím víc o ní uvažoval, tím větší dostával vztek.</p>
<p>Vstoupil a zadíval se na muže, který nervózně přecházel po místnosti.</p>
<p>„Nezvonilo ti před chvilkou v uších?“</p>
<p>„Cože?“ Otis Veliver se překvapeně zastavil. „Ne, proč?“</p>
<p>„Říká se, že zvoní v uších, když o tobě někdo špatně mluví. Ovšem to už bys byl asi dávno hluchý, co?“</p>
<p>Dveře mezi pokoji byly zvukotěsné, takže Otis netušil, co se v pracovně projednávalo, ale jízlivost kapající z Dannova hlasu naplňovala jeho nejčernější obavy. Pokusil se o střízlivý tón.</p>
<p>„Já vážně nevím, co se stalo, pane. Neměl jsem moc času, ale jak jsem zatím zjistil, Nikola Vanbergová je jenom daňová poradkyně. Pracuje z domova, stará se o sestru, která je nějaký cvok na zdravotní podpoře. K DiaVision se nikdy ani nepřiblížila. Prostě nechápu, jak mohla vědět…“</p>
<p>„Ale já chápu! Moc dobře to chápu – spal jsi s ní!“</p>
<p>„<emphasis>Já?</emphasis><emphasis>!</emphasis>“ Veliver na něj zůstal civět, ale Dann pokračoval. Hlas se mu změnil ve vzteklé syčení, tvář zrudla.</p>
<p>„Tak to bylo, co? Ty a malá Nikolka. Sbalil jsi ji někde v baru, sexy kočička v manažerském kostýmku, a pak dával k dobru historky, když ti nechtěl stát! Ona to pak vyžvanila sestře a ty mě tu krmíš žvásty!“</p>
<p>„V životě jsem tu ženskou neviděl!“ Otis před Dannovým výrazem couvl, ale ten ho následoval. Ukazovákem s upraveným nehtem mu píchl do prsou.</p>
<p>„Tak to byly prachy? Nabídla ti peníze za nějakou špínu na mě! Ty jsi jí vyžvanil DiaVision a potom jí chtěl prodat Violetin archiv. Copak se pokazilo? Přinesla málo, nebo jsi chtěl přidat?!“</p>
<p>„Vám přeskočilo! Říkal jsem, že ji vůbec nez…“</p>
<p>„Zmlkni! Drž hubu! O DiaVision jsme věděli jenom ty a já. Já mám jazyk za zuby, takže jsi to <emphasis>musel</emphasis> být ty. A jediný důvod, proč chlap poví ženské něco podobného, je postel nebo prachy. Tak mi nevykládej pohádky!“</p>
<p>Otis Veliver polkl. Doufal, že za těch pár dnů, které od maléru v EstetComu uběhly, Avrian Dann vychladl. Evidentně marně. Otis už ho viděl zuřit, řvát, házet láhvemi drahého vína, ale tohle bylo jiné – ne, sem neměl chodit. Tady se žádné pomoci nedočká, a nejhorší bylo, že na Dannově místě by uvažoval asi úplně stejně. Ráno mu trvalo dvě hodiny, než setřásl policejní vosy, aby se vůbec dostal na tuhle schůzku. Sledovali ho, o Donaldu Prestonovi už leccos slyšel, a k tomu tohle…</p>
<p>„Pane, chápu, co si myslíte,“ snažil se ze všech sil ovládnout. „Kdybych měl nějaký nápad, řekl bych to, ale přísahám, že nevím. Nechápu, jak na mě přišla! Ksakru, kdybych něco vážně zpackal, uměl bych si snad vymyslet lepší historku!“</p>
<p>„Na to jsi moc pitomý!“ odsekl Dann. Přesto se zdálo, že ten argument aspoň částečně zabral. Došel ke stolu a nalil si sklenici vodky. Vypil ji a chvíli hleděl z klenutého okna na panorama Artipole s mořem na obzoru, utopeným ve sluneční záři, zatímco se Otis bál jen hlesnout.</p>
<p>„Dobrá,“ promluvil Avrian už klidně, opět tónem ministerského předsedy, jak se slušelo. „Je ti jasné, co se stane, pokud má ta žena nějaké další důkazy dost silné, aby tě za ten útok zatkli? Pak budeš mluvit, ať chceš nebo ne.“</p>
<p>O tom si Otis nedělal iluze. Ústava neústava, o zacházení s teroristy měl z armády dost konkrétní představu, a právě tak tušil, že kdyby věci došly až sem, Dann ho klidně odepíše. Proč jenom neměl víc času, aby si zkopíroval Violetin archiv?! Pak by možná měl čím si chránit kůži, ale teď se cítil jako nahý v trní.</p>
<p>„Já vím. Napravím to, slibuji. Postarám se o ně obě, nic…“</p>
<p>„<emphasis>Postaráš?!</emphasis> Nestačí ti bordel, cos po sobě nechal doteď?!“</p>
<p>Z Dannova hlasu znovu vyšlehl vztek a Otis polkl.</p>
<p>„Tak co mám udělat, pane?“</p>
<p>„Nic! Ty už nic! Díkybohu pro mě pracují i chytřejší, ty musíš zmizet.“</p>
<p>„Zmizet?“</p>
<p>To slovo se Veliverovi právě z nějakého důvodu pranic nelíbilo.</p>
<p>„Ano. Jsi jediné spojení mezi DiaVision a mnou. Když se vypaříš, nebude co vyšetřovat. Případ odloží, a až rozruch utichne, můžeš se vrátit třeba s novou totožností. Přece jenom nezapomínám na práci, co jsi pro mě odvedl při volbách… když pomineme <emphasis>tohle</emphasis>.“</p>
<p>Otis pomalu vydechl. Usilovně přemýšlel. I když ho vyhlídka na opuštění Artipole nenadchla, to řešení mělo něco do sebe. Kromě zpackané vojenské kariéry tu strávil celý život. Měl tu kontakty, práci, ovšem s Donaldem Prestonem nebyla legrace. Možná přišel čas přehodnotit priority.</p>
<p>„Dobře, pane,“ promluvil. „Mám známého v Irevellu, řeknu mu…“</p>
<p>Avrian Dann ho přerušil pobaveným smíchem.</p>
<p>„Prosím tě! Samozřejmě jsem nemyslel zmizet do sousedního města. Myslel jsem pryč z planety. Nejlépe na Newell. Emigrační doklady ti obstarám.“</p>
<p>Otis Veliver na něj tři vteřiny prázdně civěl. Pak se mu zatmělo před očima.</p>
<p>„<emphasis>Cože?!</emphasis> Co tam budu dělat, přehazovat písek? Menabaranci jsou na Newellu jako prašiví. Neseženu práci, možná ani bydlení, skončím jako somrák! Navíc to podnebí, kdyby to byl aspoň Viridian… jestli má být tohle za odměnu, tak to radši risknu krk tady!“</p>
<p>„Jenomže ty neriskuješ jenom <emphasis>svůj</emphasis> krk! A pánovi Newell smrdí? Chtěl by se válet na Viridianu? Mám lepší nápad, co takhle Algor? Tam nás mají ještě raději, a to pěkné počasí! Žádné vedro, žádný písek…“</p>
<p>Dann už zase zuřil a Veliver se otřásl. Moc tomu nevěřil, ale co kdyby ho opravdu dokázal poslat tam? Ve srovnání s Newellem byl Algor noční můra, mrazilo ho jenom z té myšlenky.</p>
<p>„Mám na vybranou, pane?“ promluvil pomalu.</p>
<p>„Jistě. Newell, anebo…“</p>
<p>Větu dokončil Dannův pohled, výmluvnější než všechno, co zatím pronesl.</p>
<p>„Chápu,“ procedil Otis.</p>
<p>„Výborně,“ menabaranský premiér se mile usmál. „Co se tvých potřeb týče, nebude to tak zlé. Jsi přece schopný chlap a jsem ochoten ti do začátku přispět, v rozumné výši samozřejmě. Konečně pořád ti dlužím nějaký plat. Taky nezapomeň, že Newell s námi nemá žádnou vydávací dohodu. Budeš v naprostém bezpečí a dříve nebo později se zas vrátíš.“</p>
<p>Otisovi se neulevilo. Připadal si jako hadr, kterým právě vytřeli podlahu kasárenského hajzlíku, přesto měl dost rozumu, aby poslušně přikývl.</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Nemáš zač. Zatím se koukej uklidit. Dokud na tebe nevydají zatykač, nemůžou ti bránit v odletu, ale stejně bude lepší, když zmizíš tajně, radši pod falešným jménem. Papíry ti zajistím.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Skvěle. Sem už nechoď, dám ti vědět – a teď zmiz, než přestanu být tak shovívavý!“</p>
<p>„Jistě, pane. Moc děkuji!“</p>
<p>Otis Veliver ta slova vyplivl s ironií, ale Dann si jí buď nevšiml, nebo mu byla fuk. Žoldák vyšel ze dveří. Celou cestou k nouzovému schodišti v něm doutnal vztek. O dvě patra níž ho bylo už tolik, že rozzuřeně praštil pěstí do zdi, až si narazil klouby – no tak fajn! Skončí tedy na Newellu. Nějak se protluče, třeba i bez peněz od toho napomádovaného zmetka. Nejradši by mu vrazil pěst do krku, ale s ním nic nezmůže. Ovšem ty dvě děvky, co mu tohle nadrobily, s těmi se srovná, ať Dann chce nebo ne.</p>
<p>S pocitem zadostiučinění Otis vytáhl komunikátor a rychle našel známé číslo. Ozval se jen záznamník, ale na to byl zvyklý – chlap jako Wesley Pauler raději moc nemluví osobně.</p>
<p>„To jsem já,“ na prázdném schodišti mohl Otis klidně mluvit nahlas. „Potřebuju se sejít. Mám pro tebe další práci. Takovou jednu rychlovku.“</p>
<p>Zvláštní náhodou ve stejné chvíli v pracovně o dvě patra výš sáhl pro komunikátor i Avrian Dann. Kdyby Otis viděl jeho úsměv vteřinu poté, co za sebou zavřel, nejspíš by ještě tu noc vlezl do nákladového prostoru první lodi, kterou by v přístavu našel, bez ohledu na to, jestli po přistání bude muset přehazovat lopatou hlínu, písek nebo sníh. Menabaranský premiér vytáhl přístroj ze zamčené zásuvky a stiskl jediné tlačítko. Už si zvykl na zpoždění, které jeho používání provázelo – těžko říct, jaké šifrování používal, ale Avrian tušil, že běžné vládní systémy byly proti tomu jak malá násobilka. Konečně se ozval ženský hlas, stručný jako vždy.</p>
<p>„Avriane.“</p>
<p>„Luciano,“ Dann se pohodlně opřel v křesle. „Zdravím tě. Chci poděkovat za ten smuteční projev. Je tak krásně patetický, až mě to dojalo. Vynikající práce.“</p>
<p>„Nemáš zač, Avriane. Bernard Valer nakonec udělal mnoho pro naši vlast… byť ne tolik, kolik se čekalo.“</p>
<p><emphasis>Čekalo se kým? Tebou?</emphasis></p>
<p>Dann se ušklíbl. Znovu si připomněl, jak náhle Valer zemřel. Právě včas, aby si nemohl pustit pusu na špacír – už dřív došel k závěru, že detaily vlastně nechce vědět.</p>
<p>„Potřeboval bych jednu drobnost. Důvody můžeme probrat při další schůzce osobně, takže jenom v rychlosti. Napadlo mě, že bys mohla být ta pravá, se svými <emphasis>koníčky</emphasis>.“</p>
<p>„Poslouchám, Avriane.“</p>
<p>„Znám jednu osobu. Už nějaký čas se potýká s duševními problémy a mám obavy, že se poslední dobou zhoršily. Mluví samé nesmysly, dokonce s nimi obtěžuje policii… myslím, že přišel čas zvážit ústavní péči. Nemáš nějaké vhodné zařízení?“</p>
<p>„Jistě. GenetiX sponzoruje například kliniku Axis. Dlouhodobě se specializuje na problémové pacienty a je velmi diskrétní. Něco podobného jsi měl na mysli, Avriane?“</p>
<p>Odpověď přišla bez zaváhání a Avrian Dann se usmál – Luciana byla kouzelná. Stačilo jen naznačit, ne jako u těch tupců kolem.</p>
<p>„Ano, právě to. Také jsem četl, že některé duševní choroby můžou být nakažlivé. Jak se to jmenovalo, takové hezké cizí slovo. Folly…“</p>
<p>„<emphasis>Folie à deux</emphasis><emphasis>?</emphasis>“</p>
<p>„Ano!“ Teď už Avrian opravdu vyprskl. „To je ono! Mám prostě obavy, že sestra oné osoby by také mohla potřebovat naši pomoc…“</p>
<p>„Myslím, že to mohu zařídit, Avriane. Samozřejmě mi musíš poskytnout víc informací.“</p>
<p>„Jistě, zítra ti je pošlu obvyklou cestou. Jsem rád, že si tak dobře rozumíme!“</p>
<p>„Sloužím vlasti, Avriane. Dobrou noc.“</p>
<p>Spojení se přerušilo a Dann uzamkl komunikátor zpět do stolu. Škoda, že Luciana byla takový studený čumák. Ale ještě se uvidí. Už brzy ji bude mít mnohem blíž, a skoro pořád. Pokud vyvine trochu správné snahy…</p>
<p>Zavrtěl hlavou. Hezky jedno po druhém.</p>
<p>Otočil se s křeslem k oknu a znovu se zahleděl na svoje město.</p><empty-line /><p>Doktor Jacob Stens si protřel oči – potřeboval si dát kávu. Bylo odpoledne, ale už se cítil vyčerpaný. Dnešek byl náročný, ale vlastně to začalo už včera, když ho probudil automatický poplach počítačového systému jeho kanceláře. Ordinace v budově Úřadu veřejného zdraví byly chráněny jako všechny městské systémy, ale Stens nelitoval vlastních peněz na pořízení komerčního firewallu s nepřetržitou podporou. Ukázalo se to být prozíravé – útočník, který se pokusil dostat do záznamů pacientů, ztroskotal až ve chvíli, kdy pohotovostní technik odpojil celou ordinaci od sítě. To bylo samozřejmě proti předpisům úřadu, lékařské databáze měly být dostupné neustále, ale doktorovi na tom nezáleželo. V soukromí těch, co mu svěřili důvěru, se nikdo hrabat nebude, a navíc měl pro ochranu i jiné důvody.</p>
<p>Stejné, kvůli kterým raději nevolal policii.</p>
<p>Pokus samotný nebyl ani moc překvapivý, sbírání špíny se na Menabaranu stalo od jisté doby téměř sportem. Hlavně před volbami rostl počet nových „detektivních agentur“ víc než sledovanost zpravodajských stanic, jenže už bylo po nich, a technik navíc prohlásil, že tohle šlo daleko nad úroveň svátečních hackerů. Zřejmě akce na objednávku, ale čí? A hlavně, kvůli komu?</p>
<p>Žádný ze současných doktorových pacientů nezastával veřejnou funkci ani se na ni nechystal kandidovat. Šlo o běžné občany s víceméně běžnými problémy, fobie, úzkostné stavy nebo deprese, pár nebíčkářů zotavujících se ze závislosti, technofilik pracující dřív ve firmě na virtuální hry, a tak dále. Kdo z nich mohl být pro někoho natolik zajímavý?</p>
<p>„Doktore Stensi, máte návštěvu,“ vytrhl doktora z neveselých úvah příjemný hlas systému kanceláře. „Návštěva se představila jako vrchní komisař čtvrtého okrsku, občan Donald Preston.“</p>
<p>Jacob se překvapeně zarazil. Blesklo mu, že to nějak souvisí s tím včerejším útokem… ale vzápětí se vzpamatoval.</p>
<p>„Pozvi návštěvu dál, Elizo,“ odvětil.</p>
<p>V malém zrcátku v šuplíku stolu si rychle upravil vlasy. Jacob Stens ve skutečnosti nebyl tak starý, jak vypadal, ale od správného psychiatra se čekalo, že bude vypadat i mluvit <emphasis>správně</emphasis>. Takže konzervativní oblek, prošedivělé vlasy a na co nejvíc otázek odpovídat moudrým: <emphasis>Hm</emphasis>. Chyběly jen brýle s kovovými obroučkami, ale to už by vážně vypadal jako zkamenělina.</p>
<p>Dveře se otevřely a vešel muž v jednoduchém, taktéž překvapivě staromódním kabátě. Ač vysoký, nebyl žádný svalovec, vlastně působil zcela nenápadně. Muž, co vypadá zamyšleně, ať právě dělá cokoliv – a ze kterého znervózníte, jakmile se na vás zadívá.</p>
<p>„Vrchní komisař Donald Preston,“ představil se a z kapsy kabátu vytáhl průkaz. Pod fotografií a služebním číslem se zlatě leskl identifikační čip. Doktor Stens měl právo požadovat ověření, ale z toho člověka jeho povolání přímo křičelo.</p>
<p>„Doktor Jacob Stens. Rád vás poznávám. Posaďte se, prosím,“ doktor ukázal na pohodlné křeslo, kde obvykle sedávali pacienti. Preston poslechl.</p>
<p>„Dáte si kávu? Mám tu jen automat, ale Eliza dělá výbornou.“</p>
<p>„Ne, děkuji. Přišel jsem služebně, doktore. Prošetřujeme jednoho z vašich pacientů ve věci trestného činu. Velmi závažného trestného činu.“</p>
<p>„Hm.“</p>
<p>Stens sevřel rty – výborně. Zapátral v paměti, kdo by to mohl být, a kandidátů našel hned několik, přitom všichni byli lidé, co potřebovali spíš pomoc, ne oplétačky se zákonem. K čertu, koho mohla potkat taková smůla?!</p>
<p>„Smím vědět, o jaký zločin nebo osobu jde?“</p>
<p>„Podrobnosti jsou důvěrné, ale jde o Natalii Vanbergovou.“</p>
<p>Doktor ztuhl. Dvě vteřiny seděl v křesle jako opařený, než se vzpamatoval – příliš dlouhé dvě vteřiny. Protože Preston měl oči upřené na jeho obličej, a Stens cítil až v morku kostí, že si jeho leknutí všiml.</p>
<p>„To je nemožné,“ promluvil už klidně. „Natalie Vanbergová je už roky jedním z mých nejtěžších případů. Představa, že by se záměrně dopustila něčeho nezákonného, je… nemyslitelná. Jednoduše toho není schopná, komisaři.“</p>
<p>„Netvrdím, že se něčeho dopustila. Pouze to, že je součástí vyšetřování. Míru její viny či neviny teprve zjišťujeme, a k tomu potřebuji vaši pomoc. Co mi můžete o Natalii a její sestře Nikole Vanbergové říct?“</p>
<p>„Nic,“ doktorův hlas zněl pevně. „Lituji, komisaři, ale údaje o mých pacientech jsou ze zákona důvěrné a Nikola Vanbergová coby opatrovnice své sestry požívá stejných práv, jako by sama byla mojí pacientkou. Bez soudního nařízení vám mohu říct jen to, že ať je podezíráte, z čeho chcete, mýlíte se.“</p>
<p>„Dobrá, doktore,“ Prestonův hlas zněl naprosto bezvýrazně. Sáhl do náprsní kapsy a položil na stůl datovou kartu. „Certifikovaný soudní příkaz k vydání úplných záznamů Natalie Vanbergové, platný od dnešního poledne. Prosím.“</p>
<p>Stens ucítil další zamrazení – tohle už vypadalo zle. Netušil, o co mohlo jít, ale věc, která ho ihned napadla, byla snad nejhorší varianta ze všech. Jestli Natalie někde něco řekla…</p>
<p>„Jistě vám nebude vadit, když si to ověřím, komisaři,“ sáhl po kartě.</p>
<p>„Vůbec ne, doktore,“ Prestonův úsměv byl chladný.</p>
<p>Jacob vložil kartu do svého počítače a počkal, až na obrazovce naskočí údaje. Úmyslně si dal načas, třebaže věděl, že všechno bude souhlasit, elektronický podpis i pečeť soudního úřadu stejně jako datování a Prestonův policejní kód. Hlavně zachovat klid.</p>
<p>„Dobrá,“ vytáhl kartu z terminálu. „Záznamy zašlu na čtvrtý okrsek ještě dnes.“</p>
<p>„Vlastně jsem si říkal, že byste mi je mohl dát hned, doktore. Elektronické spojení nemusí být vždy bezpečné, a přece jen jde o choulostivá data.“</p>
<p>Preston vytáhl druhou paměťovou kartu a Stens zaťal zuby – měl to připravené. Myslí si, že vyhrál, že nebude mít čas ty záznamy nějak pozměnit.</p>
<p>Jenže v tom se spletl.</p>
<p>Ve skutečnosti vedl doktor Stens dvojí spis Natalie Vanbergové už dlouho – hned, jak si musel poprvé přiznat nemožné a napadlo ho, že kdyby jeho poznámky padly do cizích rukou, může si s některými pacienty klidně vyměnit místo v léčebně. Databáze Úřadu veřejného zdraví tím pádem obsahovala jen složku, kterou pečlivě udržoval, aby v ní nebylo slovo o Nataliině vytříbeném odhadu minulosti i budoucnosti. Nic než běžný případ těžce nemocného člověka, fobie, příznaky autismu, plno odborných výrazů, které úředníci při kontrolách oprávněnosti podpory milovali. Pravé záznamy měl doktor ve svých osobních složkách, pečlivě šifrované. Občas si říkal, jestli už pomalu nezabíhá na práh paranoie.</p>
<p>Až zase začne léčit nějakého paranoika, asi pro něj bude mít mnohem víc pochopení.</p>
<p>„Jak si přejete,“ sebral Prestonovu kartu. Zkopírovat do ní složku z databáze úřadu bylo dílem chvíle. „Samozřejmě si můžete kompletnost ověřit u mých nadřízených.“</p>
<p>„To doufám nebude nutné,“ komisař zvedl kartu ze stolu a doktor ucítil téměř škodolibou radost, přestože mu ten kousek mohl snadno vynést minimálně ztrátu licence.</p>
<p>„Děkuji za spolupráci, doktore Stensi,“ Preston vstal.</p>
<p>„Nemáte zač. Prosím, informujte mne, pokud budete moci. Rád vám kdykoliv pomohu.“</p>
<p>„Budu si to pamatovat. Hezký den, doktore.“</p>
<p>Komisař vyšel ze dveří a doktor Stens zůstal zamračeně sedět. Chuť na kávu ho naprosto přešla. Natáhl ruku po komunikátoru – ale zaváhal, to za těchto okolností nebyl dobrý nápad. Ještě chvíli uvažoval, než rázně vstal.</p>
<p>„Odcházím, Elizo, zavři ordinaci. Zruš mé schůzky na dnešek. Pacientům se omluv a přeobjednej je na nejbližší volný termín.“</p>
<p>„Ano, doktore.“</p>
<p>Stens ucítil záchvěv výčitky. Odbývat pacienty přes automat rozhodně nebylo profesionální, teď však neměl myšlenky na formulování omluv, musel se postarat o důležitější věci.</p>
<p>Sjel výtahem do garáží a namísto ke služebnímu vozidlu Úřadu zamířil k vlastnímu. Venku panoval slunečný den. Paprsky světla se lámaly na oknech mrakodrapů, hukot ulice zněl jako mořské vlny za odlivu. Stens se zařadil do rychlého pruhu osm metrů nad povrchem silnice a rozjel se, bez navigace, jen nazdařbůh. Pod ním se jako korálky míhaly střechy pomalejších vozidel a nad ním zase hbité vážky aerotaxíků. Občas mu přes kapotu přeběhl stín nákladního transportéru.</p>
<p>Dvakrát objel majestátně se tyčící Vládní věž, zahnul okolo jednoduché katedrály Unitární církve a prokličkoval Uličkami téměř až k přístavu. V jednu chvíli se na levé straně mihl zelený park u brány kliniky EstetCom. Ještě párkrát změnil směr a stočil se k Jižnímu sídlišti, před věžák Zlatá brána. Pro jistotu ho dvakrát objel, všímal si vozů stojících okolo, ale žádný nevypadal podezřele. Nakonec zastavil před vchodem a vystoupil.</p>
<p>„Měl jste pravdu, pane!“ referent Limely se obdivně zadíval na Prestona, stojícího za jeho křeslem v pozorovatelně stanice. „Už je tady.“</p>
<p>Vrchní komisař jenom kývl. „Dobrá. Sledujte ho.“</p>
<p>Inspektorka Abnerová sedící v křesle před kontrolním panelem přejela prsty po dotekové obrazovce. Kamera na sloupu veřejného osvětlení přiblížila doktora vcházejícího do domu, systém ho propustil bez potíží. Jakmile vešel, Abnerová přepnula obraz na vnitřní kameru přilepenou nad schránkami pro zprávy – Collins ji tam umístil ráno v přestrojení za poslíčka. Jak Donald Preston předvídal, policejní rada opravdu zařídil povolení ke sledování, ačkoliv se týkalo jen veřejných prostor. Na byt Vanbergových důkazy zdaleka nestačily.</p>
<p>Jacob Stens zamířil k výtahu a Abnerová klepla do dalšího tlačítka.</p>
<p>„Vypouštím vosu!“</p>
<p>Z kamery se nehlučně odpojil malý váleček a tiše se rozletěl halou – na rozdíl od běžných létajících kamer bylo tohle zařízení podstatně sofistikovanější, i když mělo také své nevýhody.</p>
<p>Vosa prolétla za doktorem do výtahu a usadila se na zdi kabiny za jeho hlavou. Když se dveře otevřely, znovu se dala do pohybu a pokračovala za ním až ke dveřím bytu čtyřicet sedm. Abnerová se zarazila, střelila pohledem za záda a Preston kývl.</p>
<p>„Pokračujte. Na moji zodpovědnost.“</p>
<p>Inspektorka popohnala vosu dál a Limleymu blesklo hlavou, že nejspíš proto komisař zařídil, aby byli v pozorovatelně sami.</p>
<p>Doktor Stens zazvonil, představil se a Nikola Vanbergová otevřela dveře. Udělala to rychle, jen na tak dlouho, aby doktor mohl vejít. Kamera sotva stihla proletět do obývacího pokoje.</p>
<p>„Dobré ráno,“ pozdravil Stens a Nikola zamračeně kývla.</p>
<p>„Dobré ráno, doktore. Jsem ráda, že tu jste, už jsem vám chtěla volat.“</p>
<p>„Copak?“ zvedl Stens obočí. „Potíže?“</p>
<p>Vosa zakroužila doktorovi nad hlavou a zabrala celý pokoj, ne luxusně, přesto dobře zařízený. Abnerová obratně zamanévrovala a přilepila kameru ke stropu, odkud měla nejlepší výhled, obraz na monitoru se automaticky otočil, aby nebyl vzhůru nohama. Nikola zatím kývla k pohovce.</p>
<p>„Podívejte se sám.“</p>
<p>Natalie Vanbergová seděla zabalená do deky. Neučesané vlasy jí visely přes tvář, zrak upírala někam do prázdna. Pomalu kývala hlavou i celým tělem, dopředu a dozadu, jako by se jí před tváří pohybovalo neviditelné kyvadlo. Na stolku před ní stál hrnek čaje a nedotčený talíř s vaflemi namazanými marmeládou.</p>
<p>„Takhle to jde třetí den. Zkraje nevypadala tak špatně, ale teď… nevím, co dál, doktore.“</p>
<p>V Nikolině hlasu se ozval strach. Doktor došel k pohovce a sedl si vedle Natalie. Těžko říct, zda úmyslně či náhodou do ní při tom strčil, ale neucukla ani nepřestala s tím pohybem.</p>
<p>„Ahoj, Natalie. Jak se máš?“</p>
<p>Žádná odpověď. Zdálo se, že ho vůbec nevnímá. Doktor na ni pět vteřin hleděl, pak se zhluboka nadechl… a začal zpívat.</p>
<p>Znělo to prostě příšerně. Hlas měl nakřáplý, totálně falešný a kdykoliv se pokusil o výšky, zdálo se, že spíš dostává infarkt. Slova ani nešla rozeznat, inspektorka Abnerová vyprskla smíchy a Tad Limley zíral na obrazovku s pokleslou čelistí.</p>
<p>„Spustit takhle ve sprše, sousedi mě zažalují,“ zamumlal, ale hned zpozorněl, protože Natalie Vanbergová se zarazila. Přestala se kývat a otočila hlavu k doktorově tváři.</p>
<p>„Doktor… Stens?“ vyslovila tázavě, jako by si nebyla jistá. Doktor chtěl odpovědět, jenže si musel odkašlat, než dokázal zas normálně promluvit.</p>
<p>„Ano. Děkuji ti, Natalie. Pokračovat ještě chvilku, asi omdlím.“</p>
<p>Po Nataliině tváři se rozlil úsměv. „Zpíváte moc hezky.“</p>
<p>Bylo to míněno naprosto vážně, a dokonce i Nikola si po těch slovech zakryla dlaní ústa, zatímco Stens přikývl.</p>
<p>„Aspoň někdo pozná skrytý talent. A co ty, jak se máš? Nikola má o tebe starost.“</p>
<p>Natalie nakrčila obočí. „Má ji pořád.“</p>
<p>„No, je to tvá sestra. Co by měla dělat jiného?“</p>
<p>„Utíkat,“ Nataliin pohled zabloudil zpět do prázdna. „Všichni budou utíkat. Všichni umřou.“</p>
<p>„Asi ano,“ připustil doktor. „Jednou umřeme, ale nemusíme proto bydlet na hřbitově. A hlavně nemusíme nechávat zkazit takové prima vafle.“</p>
<p>Stens z jedné ukousl a žvýkal. Zapil ji čajem. Vzal si další, zatímco Natalie přihlížela. Pak ho váhavě napodobila.</p>
<p>Nikola Vanbergová vydechla úlevou.</p>
<p>„To docela jde,“ zamumlal doktor s plnou pusou. „S takovým jídlem by člověku skoro nevadilo ani umřít. Jak jsi to vlastně myslela s tím umíráním? Pamatuješ si na něco…“</p>
<p>„Psst!“ Natalie přitiskla rychle ukazovák na rty. „O tom nesmím mluvit. A koukají se!“</p>
<p>„Koukají se? Kdo?“</p>
<p>„Oni… tam!“</p>
<p>Natalie ukázala prstem od marmelády ke stropu a Lynn Abnerová ztuhla, protože mířila přímo na kameru. Přitom z místa, kde seděla, ji nemohla v žádném případě spatřit a Jacob Stens také ne, i když se tím směrem otočil.</p>
<p>„Já nikoho nevidím. Ty ano?“</p>
<p>Natalie přesvědčeně kývla. „Nakreslím je, chceš?“ začala se rozhlížet, jako by hledala tužku, ale doktor k ní rychle přistrčil talíř s vaflemi.</p>
<p>„Možná pak. Napřed to dojez, nebo tě předběhnu, mám pěkný hlad.“</p>
<p>„Hmmm,“ Natalie si vstrčila do úst další kus. Ládovala se už, co se do ní vešlo, a její sestra věnovala doktorovi vděčný pohled.</p>
<p>„To není možné,“ polkl Limley. „Nemohla tu vosu vidět.“</p>
<p>Jenže to neznělo přesvědčeně. On i Abnerová se jako na povel otočili na Prestona, ale vrchní komisař mlčel. Ticho tak skončilo, teprve když Natalie odstrčila prázdný talíř. Začala žmoulat ubrousek, kam si utřela pusu, zdálo se, že intenzivně přemýšlí.</p>
<p>„Něco je v nepořádku, Natalie?“ otázal se doktor Stens.</p>
<p>„Jo,“ souhlasila. „Nevím, kdy přijdou.“</p>
<p>„Kdo přijde?“</p>
<p>„Oni. Možná už přišli… ne. Kdyby přišli, už bychom utíkali. Nebo… utíkali jsme? Umřeli jsme?“</p>
<p>Její tvář zase dostávala zmatený výraz a Nikola Vanbergová se rázem přestala usmívat, ale Stens vypadal naprosto v klidu.</p>
<p>„Myslím, že bych si všimnul, kdybych umřel. A kdybych zkusil utíkat, určitě bych brzy ležel, takže asi ještě nepřišli. Něco mě ale napadlo. Přinesl jsem něco, co ti třeba pomůže, vlastně ti to chci dát už nějakou dobu.“</p>
<p>Zmatenost v Nataliině tváři bleskově vystřídal strach, rychle se odtáhla.</p>
<p>„Injekci ne! Prášky… bolí…“</p>
<p>„Není to injekce,“ přerušil ji doktor rychle. „Jak jsem říkal, uvažoval jsem nad tím, a možná ti chybí něco pevného.“</p>
<p>„Podlaha je pevná. Židle taky.“</p>
<p>„Já vím. Myslel jsem to jinak, něco <emphasis>opravdu</emphasis> pevného. Co bude stejné dnes, včera i zítra, co se nikdy nezmění.“</p>
<p>„Nic není stejné,“ Natalie zavrtěla hlavou. „Dneska, zítra… pořád. Nikdy nevím. Bylo to tam… bude… umřeme?“</p>
<p>„Chápu. No, kdy umřeme, sice nevím, ale podívej se.“</p>
<p>Doktor Stens sáhl do náprsní kapsy a položil na stůl vedle talíře malou krabičku čtečky. Stiskl tlačítko, ve vzduchu se zhmotnila poloprůsvitná stránka celá pokrytá rovnicemi. Vosa na stropě se dívala na projekci z opačné strany, takže znaky byly naruby, ale Abnerová přesto naklonila hlavu blíž.</p>
<p>„Tohle znám!“ sykla. „To je rovnice Lawrencova poh…“</p>
<p>„Ticho!“ přerušil ji Limley, protože doktor znovu promluvil.</p>
<p>„Víš, co tohle je?“</p>
<p>„Čísla,“ Natalie ohrnula nos. „Umím počítat.“</p>
<p>„Já vím. Vím, že tě Nikola naučila násobit, sčítat a všechno, co potřebuješ. Tohle jsou ale jiná čísla. Třeba tahle říkají lidem, jak se pohybovat hyperprostorem. Skákat mezi majáky z hvězdy na hvězdu, dokonce tak daleko, že si to neumíme vůbec představit.“</p>
<p>„Chápu, doktore,“ Natalie živě přikývla. „Koukám na <emphasis>Hvězdné cesty</emphasis>… neutekl mi díl? Který byl zítra?“</p>
<p>Zamračila se a doktor raději rychle pokračoval.</p>
<p>„Tahle čísla vysvětlují, jak je to možné, a takových je hodně. Některá vysvětlují, jak vysoko stoupne voda, když vlezeš do vany, další, jak rychle svítí světlo, plyne elektřina, spousta věcí. Jsou dokonce lidé, co věří, že existují čísla, která mohou vysvětlit celý vesmír, nás, dokonce i čas samotný.“</p>
<p>„Vážně?“ Natalie se naklonila blíž.</p>
<p>„Ano. A nejlepší na tom je, že taková čísla jsou <emphasis>stejná</emphasis>. Nemění se. Tahle rovnice bude platit, ať se na ni podíváš zítra, včera nebo za půl roku. Věci na povrchu můžou vypadat zmateně. Ale čísla, které je vysvětlují, se nezmění nikdy.“</p>
<p>Jak doktor mluvil, Nataliin výraz se měnil od opatrného zájmu k pozornosti, zaujetí a nakonec naprosté fascinaci. Nikola naopak nevypadala vůbec nadšeně. Tvářila se, jako by chtěla na Stense začít ječet, ale ovládla se.</p>
<p>„Jak… jak to funguje?“ Natalie zkoumala rovnici. „Nechápu to.“</p>
<p>„No, je to trochu složitější než násobilka. Vlastně o hodně složitější, ale podívej,“ Stens položil na stolek paměťovou kartu. „Sehnal jsem tohle. Nejlepší matematický kurz… nebo aspoň ti, co ho prodávali, říkali, že je nejlepší. Můžeš to zkusit, třeba uvi…“</p>
<p>Jenže mluvil do prázdna. Natalie shrábla kartu jako kočka myš. Doktor rázem přestal existovat, vyskočila, a až nečekaně rychle odběhla mimo dosah kamery, snad do svého pokoje, protože bylo slyšet bouchnutí dveří. Jacob Stens zůstal sedět a Nikola Vanbergová došla rychle blíž.</p>
<p>„Co vás to, <emphasis>krucinál</emphasis>, napadlo?“ procedila se zřejmým úsilím tlumit hlas. „Taková hloupost, nebude jí to k ničemu!“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Protože jí jenom zamotáte hlavu ještě víc, než už má!“</p>
<p>„Skutečně? A co děláte vy?“</p>
<p>„Chráním ji! Snažím se, aby…“</p>
<p>„Aby byla izolovaná od toho, co jí motá hlavu. Jenže vaše sestra není slaboduchá. Její problém není nedostatek intelektu. Pokud ji odříznete od všeho, co ji mate, místo aby se tomu snažila porozumět, zmatek jen zhoršíte.“</p>
<p>„Hezké řeči!“ odsekla Nikola. „Když se chytila <emphasis>Žroutů</emphasis>, skončila po dvou týdnech na infuzích, to dobře víte! Až bude v těch matematických nesmyslech ležet celé dny bez jídla, beze spánku…“</p>
<p>„Tak nastane jaký rozdíl oproti stavu, než když jsem dnes přišel?“</p>
<p>V doktorově hlase nebyla útočnost. Hleděl na Nikolu klidně, a ta po chvíli sklopila zrak.</p>
<p>„Odpusťte, doktore. Nechtěla jsem křičet. Vím, že bez vás by to bylo mnohem horší, jenom je toho teď trochu moc.“</p>
<p>„To vidím,“ Stens se zamračil. „Byla za mnou policie, nějaký komisař Preston. Vyptával se na vás a měl soudní příkaz na Nataliiny záznamy.“</p>
<p>Nikola polekaně zvedla hlavu, ale doktor ji gestem přerušil, než mohla promluvit.</p>
<p>„Jen klid. Byly to jen záznamy Úřadu, ale mluvil, jako by to bylo vážné – co se děje? Snad jste se s Natalií nezapletly do nějakého zločinu?“</p>
<p>Nikola Vanbergová se zarazila. Zvažovala odpověď dost dlouho na to, aby Stensovy obavy vzrostly, pak zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Ne, doktore, žádný zločin. Jenom jsme chtěly udělat dobrý skutek a trochu se to vymklo. Zapletly jsme se do rvačky, teď po nás asi jde jeden chlap a policie nám nevěří.“</p>
<p><emphasis>Úžasné. A co teprve, jestli Natalie řekne něco o mně a…</emphasis></p>
<p>Jacob Stens zavrtěl hlavou, raději to ani nedomyslel.</p>
<p>„To jim jde těžko zazlívat, Nikolo. Nemůžete si najmout soukromou ochranku? Aspoň na pár týdnů, než se věci uklidní.“</p>
<p>„Za co? Držíme se tak tak, navíc máme na krku tu kontrolu ve středisku. Natalie měla záchvat, jen o tom prvně slyšela.“</p>
<p>„Ve středisku snad zařídím, aby nikdo nedělal potíže, ale buďte opatrné. Tohle může vám i Natalii moc ublížit.“</p>
<p>„Ano,“ souhlasila Nikola tiše. „Já vím. Jsem… jsme vám moc vděčné, doktore.“</p>
<p>„To nic,“ usmál se Stens. „Dá se říct, že ve vašem případě jsem už dávno ztratil profesní odstup. Pokud bude třeba, zavolejte. A promyslete si tu změnu přístupu. Svět má bohužel otravnou vlastnost, že je všude. Nemůžete před ním Natalii zavřít, musíte ji naučit v něm žít.“</p>
<p>„Bojím se, že nakonec nebudu mít na vybranou, ale děkuji, doktore.“</p>
<p>Nikola Vanbergová vyprovodila Stense ke dveřím. Doktor se na prahu znovu rozkašlal.</p>
<p>„Bože, snad už letos nebudu muset nikomu zpívat,“ zabručel, zatímco se nad ním ven prosmýkla i vosa – právě včas, protože jí zbývala energie už jen na pět minut. Díky tomu už Limley, Abnerová ani Preston neslyšeli slova, kterými si Nikola Vanbergová ulevila, když zavřela dveře.</p>
<p>„Jo, svět je všude. Dokud ho někdo nevyhodí do povětří.“</p>
<p>Donald Preston zatím zamyšleně sledoval Jacoba Stense, nasedajícího do svého vozu. Postřehl Limleyho tázavý pohled, ale sledovat doktora dál nemělo smysl, takže mlčel. Ticho prolomila až inspektorka Abnerová.</p>
<p>„Dobře, pane. Pokud vám to nevadí, chtěla bych dnes odejít dřív. Já… mám ještě nějaké vyřizování.“</p>
<p>Tentokrát se zadíval Preston na Limleyho a referent hbitě pochopil, nač myslí.</p>
<p>„Půjdu nám sehnat něco k pití, pane.“</p>
<p>Vyklouzl z vozu a komisař se otočil k vedlejšímu sedadlu.</p>
<p>„Jak to zvládáte, Lynn?“</p>
<p>„Popravdě,“ Abnerová s bolestným úsměvem zavrtěla hlavou. „Nejspíš mi to pořád nedochází. Dva měsíce, a konec. Po deseti letech. Zní to moc neskutečně, aby to byla pravda, jediné, nad čím dokážu přemýšlet, jsou čísla. Penze, kterou mi nabídli, a z čeho uživím Nanu. Jednu nabídku mám, ale kdo ví, jak to dopadne. Po bývalých policajtech není zrovna poptávka.“</p>
<p>„Mrzí mě to,“ Preston sklopil oči. „Snažil jsem se vám vyjednat výjimku, ale nešlo to. Neumím dobře prosit o laskavosti, a hlavně už nemám koho prosit. Skoro všichni, které jsem u policie znal, už taky dostali dopisy. Kdoví, možná budu další. Anebo to skončím sám, asi je pravda, že v nejlepším se má odejít.“</p>
<p>„Vy odejít?“ tentokrát se Abnerová rozesmála. „To dřív Algor rozkvete a Viridian zmrzne. Vy jste se pro tuhle práci narodil. Potřebují někoho takového, schopného, kdo se nehrne nahoru. Ne, vy dopis s výpovědí nikdy nedostanete, i kdybyste zůstal poslední menabaranský policajt.“</p>
<p>„Problém je, že právě o to nestojím. Policii jsem vždycky měl za rodinu, nechci skončit jako sirotek. Každopádně, kdybych vám mohl nějak pomoci, řekněte. Vždycky jsem věřil, že zrovna vy mě jednou nahradíte.“</p>
<p>Ten kompliment Abnerovou zarazil. Vlastně si nevzpomínala, kdy vrchního komisaře slyšela říct větší… vážně přikývla.</p>
<p>„Díky, pane. Snad aspoň stihnu dotáhnout s vámi ten případ.“</p><empty-line /><p>Gil Daley stál s hrnkem kávy v ruce a opřený o stěnu kanceláře hleděl přes okraj kosmodromu na oceán. Vanul vítr, modré vlny s chomáčky pěny na hřebenech se tříštily o mohutné pylony a Gil cítil nostalgii i mrzutost. Otevřené moře mu připomínalo vesmír, hlubinu posetou hvězdami a život, kterého se vzdal. Učinil tak ze správných, rozumných důvodů, ale při pohledu na moře se nedokázal ubránit smutku. Věděl, že nejlepší by bylo hodit to za hlavu. Najít si práci někde v Artipoli, takovou, co mu nic nebude připomínat, přestat se dívat… nešlo to. Jako by škrábal svědící, sotva zhojenou ránu. I když bolí, prostě nemůžete přestat, a teď se chystal ještě přitlačit.</p>
<p>Jenomže ignorovat staré přátele je prostě neslušnost.</p>
<p>Položil hrnek na parapet okna a vykročil přes přistávací plochu k výtahu. Hlavou mu táhly neveselé myšlenky – takže Darren se zas v něčem namočil. Na Menabaran určitě nepřiletěl kvůli prodeji pár pitomých škorpionů, Daley uvažoval, co nebo pro koho mohl pašovat. Pokud byl Fischer mrtvý, musela Síť prodělat pěknou vichřici. Nepochybně při ní tekla krev a pár lidí si odskočilo na studenou večeři, otázka zněla, kdo teď mohl sedět na vrcholu. Pár jmen Daleyho napadlo – jedno horší než druhé. Navíc kdyby se Silvano nebo jiný šťoura začal hrabat v tom, jak moc se s Iversonem zná, mohlo by to nakonec začít zajímat i Daleyho nadřízené na kosmodromu. Nebyl by první, kdo kvůli pochybným kamarádům vyletěl.</p>
<p><emphasis>Ksakru, Darrene, nemysli, že mě zas do něčeho zatáhneš.</emphasis></p>
<p>Gil zvedl ochrannou závoru výtahové plošiny. Stiskl červené tlačítko a sluneční záře zeslábla, změnila se v šero protkané šípy světla pronikajícími shora mezi přistávacími plošinami, jak výtah sestupoval dolů. Nováčkům připadala spodní patra jako nepřehledné bludiště, ale Gil se jím proplétal s jistotou, aby se zastavil na samém konci servisního sektoru, kde stál <emphasis>Udatný Achilles</emphasis>. Kvůli nezvyklému tvaru zabíral naráz dvě pozice pro malá plavidla, což znamenalo dvakrát větší poplatek, ale Darren si nestěžoval. I pokutu za tu estrádu po příletu uhradil bez mrknutí, což jen prohloubilo Daleyho podezření. Došel k hladkému trupu. Boční vstup i zadní rampa byly zavřené. Loď vypadala opuštěná, povšiml si čerstvého nátěru i zvýrazněného písma v názvu – Darren vždy dbal na maličkosti. Vedle čekala hromada beden připravená k naložení. Zvedl hlavu ke třem oknům pilotní kabiny nad zkosenou přídí, ale než stihl zavolat, něco cvaklo a boční průchod se otevřel.</p>
<p>„Pojď dál, Gile!“ ozvalo se zevnitř. „Pořídil jsem si dálkové otevírání!“</p>
<p>Iversonův hlas zněl nadšeně, jako by to byl kdovíjaký zázrak, a Daley se neubránil úsměvu.</p>
<p>Prošel maličkou přechodovou komorou, za kterou byla úzká šachta s žebříkem nahoru do pilotní kabiny. Gil se pracně škrábal vzhůru, až prolezl otevřeným poklopem ve stropě – sedavé zaměstnání se na něm vážně podepisovalo. Zůstal sedět s nohama visícíma do šachty a trochu udýchaně se rozhlížel.</p>
<p>Pilotní kabina <emphasis>Udatného Achillea</emphasis> vypadala přesně, jak si ji pamatoval – tři křesla s bezpečnostními pásy, okolo i nahoře ovládací panely. Byly plné mechanických přepínačů, otevřených či zakrytých ochrannými plastovými krytkami, sem tam se leskl malý i větší displej. Žádný holografický, jen dvourozměrné obrazovky, a ani jediná klávesnice nebyla dotyková. Ačkoliv pohonný systém <emphasis>Achillea</emphasis> byl moderní, celou pilotní kabinu i prostory pro posádku za ní nechal Iverson původní. Najal na to specializovanou firmu, a kolik peněz musela ta konverze stát, si Daley ani netroufl hádat, ale tehdy to pro něj zřejmě nebyl problém. Vlastně, kdovíkolik mu po té pokutě a léčení ještě zbylo…</p>
<p>„Nazdar, Gile. Dáš si oběd?“</p>
<p>Darren Iverson seděl v levém, vzdálenějším křesle. V ruce držel ošoupanou plechovou misku, druhou z ní lžící nabíral hnědozelenou kaši. Vypadala všelijak, jenom ne chutně, a Gil se zakřenil.</p>
<p>„Snad to nejsou tvoje původní zásoby?“</p>
<p>„Ne,“ Iverson mávl lžící. „Ty se zkazily. Tohle mám z Newellu, ale docela ujde.“</p>
<p>„Díky,“ Daley vstal z podlahy. „Radši zůstanu u kafe.“</p>
<p>Nemyslel to doslova, dnes už měl v sobě tři, ale Iverson gestem ukázal k termosce hozené na pravém křesle. Gil ji zvedl, přitom věnoval pohled drobnostem nahoře. Na liště pod stropem visely magnety připnuté fotografie, kdysi barevné, teď už vybledlé, se zkroucenými rohy. Úplně na kraji je doplňovaly dva papíry, jeden nový, druhý očividně starší, dvě pilotní licence na jméno Darren Iverson. Jednu od druhé dělilo dvě stě padesát sedm let.</p>
<p>Pod dokumenty byla v rohu přidělána skříňka s dalšími Darrenovými věcmi z domova. Většinu Daley znal, ale teď uvnitř spatřil cosi nového. Vedle starých, čtverhranných mechanických hodin se stopami rzi na plášti stál moderní elektronický budík.</p>
<p>„Nestačily ti jedny hodiny?“ podivil se Gil a Iverson kývl.</p>
<p>„Stačily, ale pořád je zapomínám natahovat. Tak jsem si koupil budík, aby mi vždycky připomněl.“</p>
<p>„No, taky řešení,“ uznal Daley a klesl do křesla. „Jak žiješ? Povídej, bydlíš na Newellu? A co stará parta? Lars, Greki, Kate…“</p>
<p>„Lars pořád létá kolem Křižovatky. Kate dělá něco na Eppoxu a Greki skočil do díry.“</p>
<p>„Cože, kdy?“ Daley se překvapeně předklonil.</p>
<p>„Před měsícem a půl. Brousil kolem Alvarezu a vyhmátla ho algorská patrola. Zkusil to vzít rovnou na Kessel, ale minul.“</p>
<p>„To není tak daleko. Když nezpanikaří, mohl by se trefit zpátky,“ odvětil Daley opatrně, tohle bylo citlivé téma, a Iverson klidně přikývl.</p>
<p>„Hodil jsem si. Vyšlo mi, že to zvládne.“</p>
<p>„Pořád máš ten svůj zlaťák?“</p>
<p>„Ne. Dal jsem ho někomu, ale přece nebudu mít jenom <emphasis>jednu</emphasis> šťastnou minci. Co kdybych ji ztratil?“</p>
<p>Daley se znovu usmál. Skokani byli vesměs pověrčiví až posedle a Iverson nebyl výjimkou, ovšem kombinace s jeho pragmatismem produkovala občas zajímavé výsledky.</p>
<p>„A co ty, Gile?“ oplatil jeho pohled. „Nechal jsi lítání. Máš tady domov?“</p>
<p>V té otázce bylo mnohem víc než zvědavost. To Daley jasně chápal, a tím hůře se mu hledala odpověď.</p>
<p>„Dá se říct.“</p>
<p>„To je dobře.“</p>
<p>Iversonův hlas nezněl ironicky.</p>
<p>„Možná bys to měl taky zkusit.“</p>
<p>„Zkusil jsem. Na Newellu.“</p>
<p>„A?“</p>
<p>„A nic. Nemám tam domov.“</p>
<p>Prosté konstatování Gila zabolelo. Jako by slyšel ozvěnu v prázdnotě, kterou cítil čím dál silněji od chvíle, kdy zakotvil tady. Dvacet let létání po vesmíru, určitě dvakrát tolik okamžiků, kdy mohl zemřít, stačilo rozhodnout se špatně – a občas ani to ne.</p>
<p>„Takhle přece nejde žít donekonečna.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Daley sebou při Iversonově hlase trhl. Vůbec si neuvědomil, že poslední myšlenku řekl nahlas.</p>
<p>„Protože ne,“ zopakoval rozhodně. „Chci od života víc než studenou večeři v kosmu, až se jednou něco podělá.“</p>
<p>„Chápu.“</p>
<p>Iversonův hlas ani teď neprozradil nic z toho, co si myslí.</p>
<p>„<emphasis>Oznámení. Občane Darrene Iversone, máte jeden hovor. Přejete si ho spojit</emphasis><emphasis>?</emphasis>“</p>
<p>Umělý hlas se ozval odněkud z palubní desky. Darren leknutím nadskočil, až mu kaše z misky vystříkla na košili.</p>
<p>„Krucinál!“ rychle jednou rukou doloval z kapsy kapesník, zatímco druhou otevíral schránku v palubní desce. Vytáhl z ní komunikátor, ke Gilovu údivu docela moderní.</p>
<p>„Iverson, slyším!“</p>
<p>„Tady Olmers, Olmersovo kožené zboží. Promiňte, že vás ruším, občane, ale chci se informovat ohledně vaší objednávky. Nezmýlil jste se? Skutečně těch psích obojků chcete <emphasis>pět se</emphasis><emphasis>t</emphasis>?“</p>
<p>„Jistě,“ potvrdil Iverson bez zaváhání. „Objednávka platí. Známá chová spoustu mazlíčků. Doručte je, jak jsme se dohodli.“</p>
<p>„Dobře!“ Olmersův hlas zněl nadšeně. „Budete je mít ještě dnes. Přeji hezký den, občane!“</p>
<p>„I vám!“</p>
<p>„<emphasis>Přejete si aktuální hovor uložit? Přejete si…</emphasis>“</p>
<p>„Ne!“ Iverson se na komunikátor naštvaně zadíval. „Nemůžeš přestat žvanit?“</p>
<p>„<emphasis>Prosím, upřesněte dotaz.</emphasis>“</p>
<p>„Ale nic,“ Iverson přístroj znechuceně hodil zpět do schránky. „Nemám rád mluvící věci. Promiň, Gile.“</p>
<p>„Nevadí,“ Daley se neubránil úsměvu. „Takže tohle jsi dělal celé ty dny? Sháněl obojky pro psy?“</p>
<p>„Nejen ty. Nakupování je zábava, když máš dost peněz.“</p>
<p><emphasis>Dost peněz odkud?</emphasis></p>
<p>Jenže než stihl Daley otázku vyslovit, Iverson položil misku na panel a vstal.</p>
<p>„Vlastně, když jsi tady, něco bych potřeboval, Gile.“</p>
<p>„No?“</p>
<p>„Pohlídáš mi loď? Musím ještě někam zajít, poslední pochůzka, a včera jsem viděl pár chlapů ochomýtat se okolo.“</p>
<p>Daley se zamračil. Ke šmelině s nákladem občas docházelo, ale nikdo z kosmodromu by se obvykle neodvážil vykrást něčí osobní kajutu – ostraha byla přísná, a hlavně posádky si takové věci často řešily samy a pár zlodějů už po tom skončilo na útesech u paty ostrova. Nevyšetřilo se samozřejmě nic. Jenže Iverson byl zvláštní případ. Pokud ho někdo poznal a měl dost kuráže i mozku, aby ho napadlo, co může na <emphasis>Achilleovi</emphasis> najít…</p>
<p>„Dobře,“ přikývl Gil. „Mám volno do tří. Bude to stačit?“</p>
<p>„Rozhodně. Musím jenom odnést balíček.“</p>
<p>Iverson přešel kabinu a otevřel dveře na opačné straně. Daley ho následoval. Chodba byla tak nízká, že musel jít shrbený. Po stranách viděl starodávné oválné průlezy do skladu potravin i obou kajut posádky. Mezi nimi byla zapuštěna držadla. Vzpomněl si, že první skokani mohli udržet umělou gravitaci jen pár hodin denně, většinu času trávili ve stavu beztíže.</p>
<p><emphasis>Sakra, kdy naposled jsem to vlastně zažil?</emphasis></p>
<p>Iverson odjistil dva masivní zámky a otevřel další dveře – nákladový prostor. Zabíral celou záď lodi, osvětlovalo ho pár zářivek a byl prázdný až na vysokou kovovou bednu, pečlivě zajištěnou úvazy. Darren slezl po žebříku k ní a Gil mu nahlédl přes rameno.</p>
<p>Bedna byla do dvou třetin plná žlutého, jemného písku. Vypadal neporušený, ale při bližším pohledu si Daley všiml sotva patrných cestiček a propadlin. Na širokém okraji stála nádoba. Iverson s ní zatřásl, vysypal na dlaň tlustého, kroutícího se červa a z výšky ho hodil do bedny nad jednu prohlubeň. Gil zahlédl pohyb, kmitnutí černého škorpioního ocasu, bleskové bodnutí. Červ znehybněl, škorpion ho začal stahovat pod písek a Iverson se usmál.</p>
<p>„Neměl bych je překrmovat. Když oni vypadají, že mají pořád hlad… promiňte mi vyrušení, pánové.“</p>
<p>Sebral z podlahy dlouhé kleště a vrazil je do písku u levého rohu. Okolo schovaní škorpioni podrážděně vyskakovali, výhrůžně zvedali dvojité ocasy, ale Iverson si jich nevšímal. Zalovil kleštěmi, zatáhl a mezi čelistmi držel černé pouzdro. Pečlivě z něj otřel písek, vstrčil ho do kapsy a Gil Daley se zamračil.</p>
<p>„Nezapomněl jsi náhodou, že jsem úředník kosmodromu?“</p>
<p>„To ne.“</p>
<p>Iversonův obličej vyjadřoval upřímný údiv.</p>
<p>„Jo. Radši se nebudu ptát, co to je.“</p>
<p>„Klidně se ptej. A stejně ne.“</p>
<p>„Co ne?“</p>
<p>„Nejsi úředník, Gile. Nejsi tady doma. Uvidíme se za hodinu.“</p>
<p>Iverson nepočkal na odpověď – i kdyby mu Daley mohl nějakou dát. Přešel nákladový prostor, zastavil se jen na okamžik, aby z háčku na konci sebral klobouk s odznaky, a dlaní uhodil do velkého spínače sklápějícího rampu. Seskočil dolů, ještě než se dotkla země, a přitom si povzdechl.</p>
<p>„Dobře. Teď naposled.“</p>
<p>Tentokrát se rozhodl obejít bez aeroauta. Jeden nikdy neví, stalo se toho už příliš – vrátil ho do půjčovny u východu a k cestě do Artipole použil rail jezdící podmořským tunelem. Vodu neměl Darren vůbec rád, zejména když jí bylo moc a všude okolo. Stáhl si klobouk do čela, zavřel oči, díky čemuž snáze ignoroval pohledy zbylých cestujících i mumlání o sjetých nebíčkářích. Když rail zastavil, kolem už za velkými okny žádná voda nebyla.</p>
<p>„To je ono,“ promluvil spokojeně. „Tak se mi to líbí.“</p>
<p>Uklidněný zamířil na místo schůzky. Městský park. Ten, koho čekal, byl víc než partner. Znal ho líp než všichni lidé, a Iverson věděl, proč zvolil právě tohle místo, i lavičku naproti vysokému, starému dubu. Podle cedulky u kmene byl jedním z prvních stromů vysazených po kolonizaci, takže se od Darrena až tolik nelišil. Když se na něj díval, připadal si skoro doma.</p>
<p>Skoro.</p>
<p>Iverson se posadil a čekal. Čekání nebyl problém, nic jiného vlastně většinu života nedělal, takže mu nevadilo, že přítel přišel skoro o hodinu později. Dosedl vedle a Darren okamžitě poznal, že není ve své kůži.</p>
<p>„Všechno v pořádku, doktore?“</p>
<p>„Ano,“ Jacob Stens dlouze vydechl. „Dnes mám náročný den.“</p>
<p>„Moc lidí, kterým musíte říct ‚<emphasis>hm</emphasis>‘?“</p>
<p>„Ne. Policie.“</p>
<p>Iversonův úsměv se rázem vytratil.</p>
<p>„Proč? Kvůli nám?“</p>
<p>„Ne, naštěstí. Jde o jednu mou pacientku. Je trochu zvláštní a… má proto problémy.“</p>
<p>„Asi jako já.“</p>
<p>„Asi… stalo se něco, Darrene?“ Stens se na něj pozorně zadíval, něco v jeho tónu ho zarazilo. „Ty hlasy…“</p>
<p>„Ne, doktore,“ Iverson rychle zavrtěl hlavou. „Jsou zticha, jen jsem se přimotal k menší strkanici. Vlastně tu jsem sotva týden, a už mě jednou přepadli a dvakrát zbili.“</p>
<p>„To je mi líto. Jestli si o tom chcete promluvit, nebo třeba ošetřit…“</p>
<p>„Už jsem v pořádku, díky,“ Iverson malíčkem odhrnul spodní ret a ukázal doktorovi zářivě bílý chrup. „Vidíte? Jako nový.“</p>
<p>Po krátké úvaze se rozhodl detaily návštěvy v EstetComu raději nerozebírat, doktor měl zřejmě už tak dost starostí. Stens okamžik nechápavě zíral, pak zavrtěl hlavou.</p>
<p>„No dobře. Máte pro mě něco?“</p>
<p>„Tady,“ Iverson vytáhl pouzdro. Nenápadně ho položil vedle sebe na lavičku a Jacob Stens ho rychle strčil do kapsy. I když v doslechu nikdo nebyl, ztišil hlas.</p>
<p>„Děkuji. Předám to dál podle dohody. Dostal jste ty vakcíny z kliniky?“</p>
<p>„Ano. Dovezu je včas.“</p>
<p>„Výborně,“ doktor pocítil mírnou úlevu. „Sešlo se moc komplikací naráz. Nechci, aby to znělo špatně, Darrene, ale možná byste měl odletět dřív. Pokud se policie ochomýtá kolem mě, i když v jiné věci, kdoví na co by mohli přijít…“</p>
<p>„Chápu. Čekám ještě nějaký náklad, běžné věci. Dorazí zítra nebo pozítří a pak zvednu kotvy. Tady se mi nelíbí.“</p>
<p>To prosté konstatování Stense přimělo k povzdechu.</p>
<p>„Darrene, ale mluvili jsme o tom. Dříve nebo později se někde musíte usadit.“</p>
<p>„Jste už druhý, kdo mi to říká, doktore, a stejně nevím proč. Ale když jsme u dočasných řešení – naše společná přítelkyně o vás má strach. Říká, že jste v charitativní společnosti už moc dlouho a věci tady se brzy zhorší. Mám vyřídit, že na Newellu vám…“</p>
<p>„Ne,“ doktor ho důrazně přerušil. „Já neodejdu. Poděkujte jí za mne, ale tady mám domov, pacienty, co mě potřebují… a nestydím se. Dodáváme zásoby lidem v nouzi, nic víc. Je smutné, když je to nezákonné, a nejsem tak hloupý, abych se tím chlubil, ale nebudu utíkat jako zločinec. Stejně není proč. Jen drobné potíže.“</p>
<p>Znělo to tak přesvědčeně, až tomu sám Jacob Stens uvěřil. Aspoň na nejbližších pár hodin, a Darren Iverson nenaléhal. Sáhl znovu do kapsy a položil na lavičku přeložený lístek papíru.</p>
<p>„Jak myslíte, doktore. Pořídil jsem si komunikátor. Kdybyste změnil názor nebo něco potřeboval, než odletím…“</p>
<p>„Nezměním, ale děkuji. Vy mi raději nevolejte. Někdo se už chtěl vlámat do mých záznamů, mám obavy, že to zkusí znovu. Stačil by seznam volaných.“</p>
<p>Iverson na něj upřel pohled. Stens nemusel být psychiatr, aby uhodl, co má na jazyku – tohle už nevypadalo jako <emphasis>drobná</emphasis> potíž. Darren přesto neřekl nic a doktor si povzdechl.</p>
<p>„Takže půjdu. Mám plno práce, tohle musím předat dál… buďte na sebe opatrný, Darrene. Vedete nebezpečný život, pořád myslím, že pro vás není dobré takhle v tom všem pokračovat.“</p>
<p>„Neříkal jste, že máme sami poznat, kdy některé věci ukončit?“</p>
<p>„No, ano. Nejspíš říkal,“ Stens se nevesele usmál. „I když teď zjišťuji, že se to snáz říká, než dělá. Na shledanou, Darrene. Pozdravujte naši známou. Hmm… snad byste tu měl chvíli počkat, než půjdete…“</p>
<p>„Žádný problém, doktore, budu se ještě chvíli dívat,“ Iversonův pohled se vrátil k větvím starého dubu. „Něco mi připomíná.“</p><empty-line /><p>Otis Veliver zlehounka zatlačil. Zakulacený hrot rozbušky s připájeným drátem zajel do tmavě fialové hmoty plastické trhaviny. Otis ho levou rukou přidržel a pravou zafixoval kouskem izolační pásky. Hotovo.</p>
<p>Za špinavým oknem venku se už setmělo. Do místnosti pronikalo světlo venkovních neonů i rachot railů na nezastíněné dráze o půl bloku dál, ale Otis je nevnímal. Stáhl si zvětšovací brýle a zkontroloval dílo. V plastové krabici na stole velké přesně tak, aby se vešla do standardní poštovní schránky, ležely dva válce plastické trhaviny zabalené v hliníkové fólii. Úplně by stačil jeden, jenže to byly Otisovy poslední armádní zásoby. Věděl, že na Newell je nepropašuje, a než se vrátí – pokud se někdy vůbec vrátí – trhavina může zestárnout tak, že bude nejen neúčinná, ale hlavně nebezpečná. Tak proč šetřit.</p>
<p>Okolo válců byly páskou úhledně přilepené dvě vrstvy dlouhých hřebíků a uprostřed ke dnu přišroubovaná baterie. Otis pozorně zkontroloval dráty, které k ní vedly, aby nebyly příliš volné ani utažené a izolace po celé délce zůstala neporušena. Málokterá smrt je trapnější než vyhodit se do povětří vlastní bombou, znal pár lidí, kterým se to podařilo. Znovu prohlédl kontakty i spoje.</p>
<p>Nenašel žádnou závadu – nakonec tohle zařízení byla hračka oproti tomu, co vyrobil pro DiaVision. To bylo pravé umělecké dílo se záložními okruhy, dvojí spouští a perfektním stíněním. Pracoval na něm celé dny a nikdo ho neocenil, ani ten parchant Dann. Jako by to byla samozřejmost, kterou zvládne kdejaký harant s dětskou stavebnicí.</p>
<p>Na podlaze u stolu stál pytel polystyrenové výplně. Otis jí začal opatrně plnit krabici, aby vyloučil veškeré riziko, že se při transportu zařízení uvnitř pohne nebo poškodí. Za chvilku nebylo vidět nic, jen dráty vedoucí ke spínači na víku, položeném vedle. Veliver ho zvedl, poslední choulostivý krok…</p>
<p>V tu chvíli zazvonil komunikátor hozený na posteli.</p>
<p>Otis sebou bezděčně škubl – divná věc, v poslední době se mu to stalo už poněkolikáté – a zaklel. Dráty ke spínači naštěstí nechal dost dlouhé. Kdyby za ně škubl… chyba! Měl ten zatracený krám vypnout, než začal.</p>
<p>Chvíli váhal, ale nakonec víko znovu odložil a komunikátor zvedl. Jeho číslo mělo jen málo lidí, mohlo to být důležité.</p>
<p>„No?“</p>
<p>„To jsem já,“ odvětil trochu nakřáplý hlas, který hned poznal, ani nemusel zapínat videorežim.</p>
<p>„Co je, Paulere?“ zavrčel. „Řekl jsem, že ti nic nedám! Chtěl jsem záznamy těch dvou ženských, a když neumíš hacknout ani blbýho cvokaře…“</p>
<p>„Hele, klídek,“ Otis s mírným údivem postřehl, že Wesleyho hlas zní po ranní debatě o honoráři až nezvykle vesele. „Ten cvokař měl zabezpečení jak v bance. Co jsem měl dělat za těch pár hodin, ale mám něco jinýho. Našel jsem toho chlápka, co ti srovnal fasádu.“</p>
<p>„Vážně?“ Otisova rozmrzelost se rázem vytratila. „Tak spusť.“</p>
<p>„Zapletl ses s pěknou celebritou, kámo. Je to Darren Iverson.“</p>
<p>Veliver dvě vteřiny uvažoval a pak zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Neznám.“</p>
<p>„Bože, ty seš zavostalej,“ Pauler se zachechtal. „Koukáš někdy na síti na něco kromě porna?“</p>
<p>„Nežvaň, a k věci. Co je zač?“</p>
<p>„Je to pilot, skokan. Začínal na Zemi u Korwarianský korporace, při Exodu.“</p>
<p>„Přeskočilo ti? To je tři sta let!“</p>
<p>„Ne celejch – ale fakt, nekecám. Byl mezi těma, co pokládali první síť majáků a nakonec doskákali na Algor. Hodně jich minulo, ztratili spojení, a jak se snažili vrátit, nabírali pořád větší časovou dilataci, protože skákali pořád dál. Však víš, jak to funguje, čím dál od majáku jsi, tím menší máš šanci.“</p>
<p>„Jasně,“ Otisovi začalo svítat. „Slyšel jsem o chlápkovi, co proskákal pět měsíců, byl zázrak, že se strefil zpátky. Chceš říct, že tenhle Iverson…“</p>
<p>„Jo, přesně. Palubního času strávil v kosmu přes dva roky, úplně sám, a proskákal asi dvě stě padesát let. Kdo ví, jak daleko byl, měl šanci jedna k milionům, že se trefí zpátky, ale trefil, je to pár let. Nikomu jinýmu se něco takovýho nepovedlo.“</p>
<p>„Musel shrábnout plno prachů.“</p>
<p>„Jo, zkraje jo. Byl hvězda, rozhovory, noviny, chtěli po něm i pojmenovat muzeum nebo co, jenomže pak mu nějak hráblo. Nalil se, uprostřed Artipole si udělal závodní dráhu a nabořil mrakodrap tvejch kámošů v DiaVision. Nezavřeli ho, ale pár měsíců si poležel a skončil na čas ve cvokárně. Potom zmizel z Menabaranu, obnovil si licenci a teď převáží náklad. Dokonce ho podezírali, že pašuje newellákům embargovaný zboží, ale nikdy nic nenašli. Ověřil jsem to, je tu, přiletěl před pěti dny.“</p>
<p><emphasis>DiaVision. Newell. Zase!</emphasis></p>
<p>Otis Veliver zaraženě mlčel. Snažil se vstřebat, co vyslechl, vyvodit z toho nějaký závěr…</p>
<p>„Jo, a bonbonek nakonec. Víš, kdo byl jeho cvokař, když ho pustili z blázince?“</p>
<p>„Počkej! Snad ne…“</p>
<p>„Jacob Stens, jo. Vlastně tak jsem na něj přišel. Sice jsem se nedostal do složek, ale stáhnul jsem seznam pacientů, a tohle jméno mi bylo povědomý. Mrknul jsem na něj a došlo mi, že to je zrovna chlap, o kterým jsi mluvil. Tak co, jakej jsem?“</p>
<p>„Super,“ kývl Otis pořád mírně nepřítomně. „Dobrá práce.“</p>
<p>„Díky. Takže bys mohl vysolit ty zbylý tři tisíce. Protože jinak začnu přemýšlet, jestli by Donald Preston nebyl uznalejší. Určitě Iversona taky hledá – podle toho, co jsem o tý vaší rvačce zjistil. Nějaká čárka u něj by se mi hodila.“</p>
<p>Otis Veliver se rázem vrátil do reality.</p>
<p>„Na to vůbec nemysli! Cekni poldům, a zabiju tě! Rozumíš?!“</p>
<p>„Pohoda! Neříkám, že to udělám, ne? Říkám jenom, že o tom tak uvažuju. To víš, doba je zlá…“</p>
<p>„Dobře,“ zavrčel Otis. „Tři tisíce. Přinesu ti je zítra.“</p>
<p>„Bezva!“ Wesley se rozesmál. „Ten tvůj šéf musí bejt fakt třída. Nepovíš mi konečně, kdo to je? Třeba by mě taky vzal.“</p>
<p>„Věř mi, toho bys nechtěl,“ zahučel Otis. „Je to zmetek.“</p>
<p>„No dobře, krkoune. Takže tě čekám zejtra večer. A radím ti…“</p>
<p>„Fajn!“ přerušil ho Veliver neurvale. „Díky, sbohem!“</p>
<p>Přerušil spojení, hodil komunikátor zpátky na postel a sedl si vedle něj. Bloumal pohledem po oprýskaných stěnách svojí špeluňky v Uličkách. Neměla ani záchod, na druhou stranu tady ho snad Preston nevyčmuchá, aspoň krátkodobě…</p>
<p>Takže co teď.</p>
<p>První instinktivní myšlenku, ohlásit, co právě zjistil, Avrianu Dannovi, vzápětí zavrhl – stačilo mrknout na štůsek dokumentů vedle krabice na stole. Pas, zdravotní průkaz, emigrační povolení, letenka na Newell. Dann to sehnal za jediný den. Tak moc spěchal, ať se ho zbaví, a on by mu měl dělat laskavosti? Na druhou stranu Otisova zvědavost, o co tady kráčí, vzrostla. Jeli v tom zřejmě všichni, ty dvě mrchy, pilot, dokonce i cvokař. Kdo ví, co nebo pro koho dělali, kdo ví, do jakého hadího hnízda už píchnul. Pohlédl na krabici na stole. Třeba to nebyl tak dobrý nápad. Možná by se měl radši vážně vypařit… <emphasis>jako vždycky</emphasis>.</p>
<p>Ta myšlenka znovu probudila Otisův vztek. Všichni s ním jednali jako s lacinou děvkou. Udělej tohle, udělej tamto, tu máš pár drobných, a můžeš táhnout. Byl už pro smích i šmejdům jako Wesley Pauler, kvůli těm Vanbergovým musí utéct z Menabaranu, a Iverson? Ruka Otise bolela tak, že si k večeru musel od pouličního dealera koupit umrtvovák, kvůli tomu montoval i tak jednoduchou bombu podělané tři hodiny. Má jim to zase projít? Mají se mu dál vysmívat, zatímco se bude smažit na Newellu?</p>
<p>Otis rozhodně vstal a zamířil ke stolu – už toho bylo dost. Opatrně nasadil víko krabice, lepicí pistolí ho začal připevňovat k bokům tak, aby jediný způsob, jak ho otevřít, znamenal aktivaci rozbušky, a přitom se usmál.</p>
<p>Dannova letenka byla na pozítří. Akorát. Napřed ty dvě mrchy. Potom Darren Iverson. Z toho ještě předtím vytluče, o co kráčí, a když zbude čas, posvítí si i na doktůrka. A než se Donald Preston vzpamatuje, bude pryč. Kdo ví. Třeba se nakonec slituje a před odletem pošle informace, které zjistí, Avrianu Dannovi.</p>
<p>Jenom tak, aby poznal, jak schopného chlapa odkopl.</p><empty-line /><p><strong>Viridian</strong></p><empty-line /><p><emphasis>Drahý Georgu!</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Málem bych si ani nevšimla, že už tu budu skoro měsíc. Jsou chvíle, kdy mi to přijde jako pár dnů, a jindy jako roky. Nevím, jestli je to známka toho, že si začínám zvykat – co mě Andrej Korwarian jmenoval ministrem hospodářství téhle ledové koule, mám tolik práce, že ani nemám čas si stýskat. Možná to udělal právě proto.</emphasis></p>
<p><emphasis>Děkuji Ti za dobré zprávy ohledně přijetí té potravinové dohody. I když jsi mě bohužel moc neobtěžoval detaily, je mi jasné, že kolem toho musel být povyk a prosadit ji Ti dalo práci. Jsem ale přesvědčena, že se nám vyplatí politicky i ekonomicky – a když už mám být císařovna, nechci, aby moji poddaní hladověli. Ach, kéž bych mohla napsat, že je to jen vtip.</emphasis></p>
<p><emphasis>Také Ti děkuji za květináče. Došly v pořádku a hned to u mě vypadá lidštěji. Bohužel skoro všechny, které jsi mi přidal po svatbě k věcem z domova, uhynuly, než jsem je stačila vybalit – na Algoru zřejmě nikoho ani nenapadlo, že kytka potřebuje světlo, když je uzamkli se vším ostatním do skladu. Císař podobné věci obecně pokládá za úplnou zbytečnost. Někdy mám dojem, že pokládá za zbytečnost všechno kromě armády a zbraní. Jeho chování mám problém chápat, nikoho podobného jsem nikdy nepotkala. Stále nevím, jestli se mě snaží chránit, nebo hlídat, a nejsem si občas jistá, zda to ví on sám. I když se ke mně chová přísně zdvořile, znervózňuje mě a občas přímo děsí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Podobný dojem mám vlastně z celého Algoru. Je neuvěřitelné, jak tu lidé pohrdají životem, svým i cizím. Před pár dny jsem třeba při procházení dokumentů zjistila, že jeden z obvodů Algormontu vykazuje o dost vyšší spotřebu potravin než zbytek města. Přitom tam nežije víc lidí, takže je jasné, že někdo z obvodní zprávy ty zásoby načerno prodává. Je tam asi šest úředníků, kteří mají pozici, aby to mohli nenápadně dělat, a můj asistent se zeptal, jestli je chci dát zatknout, nebo rovnou pro výstrahu popravit. Přesně takhle. Myslela jsem, že žertuje, ale on mluvil vážně. A předevčírem večer, když jsem se procházela po paláci, jsem uviděla nějaké muže na dolním nádvoří. Měli pistole, vypadali dost rozzlobeně a další dva se na to dívali. Zeptala jsem se ochranky, co to má být. Prý souboj. Syn nějakého zdejšího lorda přivedl do jiného stavu dceru dalšího, potom ji opustil a její bratr ho za to vyzval. Když na sebe namířili a začali střílet, utekla jsem jako malá holka. Pak jsem se dozvěděla, že bratr té těhotné dívky zemřel a ten druhý zřejmě skončí ochrnutý. A císař o tom nejenom věděl, ale všechny souboje přímo schvaluje – prý je lepší, když si šlechta vyřizuje spory takhle! Ani jsem nenašla kuráž ptát se, jak vypadá ten horší způsob. Možná válka?</emphasis></p>
<p><emphasis>Když jsme u války, všichni teď mluví o chystané Výroční přehlídce armády. Hlavně má ochranka. To je taky kapitola sama pro sebe. Dítě bys jim nesvěřil, ale mají být nejlepší. Chodí se mnou, kam se hnu, a já už ani neprotestuji – bohužel začínám mít dojem, že měl Andrej pravdu a skutečně je můžu potřebovat. Tři z nich patří k Císařovým psům, vojákům vylepšeným implantáty. Nejvíce jich v sobě má asi velitel, ten co u nás vymetl dveře se Simonem. Ale jinak je to klidný člověk, musí být, nebo bychom tu asi každou chvíli něco rekonstruovali, aspoň podle toho, co jsem slyšela, že umí. Docela bych si přála zjistit o něm víc.</emphasis></p>
<p><emphasis>Teď musím končit, ještě toho mám dnes spoustu. Ale abych nezapomněla – mohl bys mi s dalším dopisem poslat ještě nějakou čokoládu? To, čemu tady tak říkají, se nedá jíst. Na oplátku jsem Ti taky něco přiložila, můj oficiální portrét císařovny. Na tohle nechal Korwarian najmout pravého malíře a kopie už visí nejen po celém paláci, ale nejspíš po celém Algoru. Snad se tomu trochu zasměješ.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>S pozdravem a láskou Tvá sestra Viktorie</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>P.S.: Jak ti jde vládnutí? A co nevěsta, už máš nějakou vážnější známost?</emphasis></p><empty-line /><p>Georg Talminis otočil stránku a hleděl na poslední prázdný list. Uvědomil si, že má chuť přečíst si celý dopis znovu, jen aby viděl Viktoriino písmo… a to už ho dnes četl snad pošesté.</p>
<p>Opravdu by s tím měl přestat, začíná to být nezdravé.</p>
<p>Otevřel levou horní zásuvku starožitného stolu a přeložený dopis do ní uložil ke zbylým, které mu Viktorie už poslala. Nebýt časových ztrát při skoku, možná by nedělal nic jiného, než si s ní od rána do večera psal. Zatracená práce…</p>
<p>Sehnul se a z koše vytáhl dva zmuchlané, přetržené kusy papíru. Uhladil je dlaní na desce stolu a přiložil k sobě, aby si celou protestní nótu mohl znovu přečíst. Napoprvé to nějak nezvládl, tentokrát se přemohl. Cítil, jak v něm bublá vztek, ale místo aby s dopisem naložil stejně jako poprvé, stiskl tlačítko na stole.</p>
<p>„Anabell, pojďte sem, prosím. Něco vám chci nadiktovat.“</p>
<p>„Ano, Veličenstvo,“ odvětil ukázněný hlas a velké dveře pracovny se otevřely. Anabell vypadala pořád stejně – nenápadný tmavý kostým, prošedivělé vlasy s drdolem, brýle a přísný obličej. Kdykoliv se na ni Georg podíval, vybavila se mu jeho učitelka matematiky, kterou jako kluk upřímně nenáviděl. Anabell však byla jako asistentka vynikající a on si vzpomněl, že ji najala kdysi Viktorie. Prý aby se při práci nenechával moc rozptylovat.</p>
<p>Usadila se ke stolku u okna a před sebou otevřela terminál. Georg zjistil, že mu vytváření oficialit jde rychleji, když je může vymýšlet nahlas. Navíc teď by určitě zlámal pero nebo rozbil klávesnici.</p>
<p>Počkal, dokud kývnutím nenaznačí, že je připravena.</p>
<p>„Odpověď poslanci Marcu Antoniovi a všem signatářům protestní nóty parlamentu ze včerejšího dne. Vážení pánové! Nesmírně mne dojala vaše starost o blaho vlasti. Škoda, že jste ji neprojevili, když náš teď už bývalý a brzy doufám obviněný ministr Martinson uzavřel dohodu o potravinové pomoci Menabaranu a namastil si kapsu úplatky za to, že si nechá pro sebe její detaily. Tenkrát jste byli pěkně zticha, přitom nepochybuji, že někteří dostali také svůj podíl. Nebýt toho, nestal by se z nás terč algorského císaře, má sestra by byla doma a vy jste si mohli hledat jiné záminky pro obtěžování nótami. Ještě najdete drzost mi psát, že jako král nemám právo povyšovat obchodní zájmy vlastní sestry nad bezpečí své země. Bezpečí země vás zajímá jako loňské opadané listí a má sestra je pro vás jen záminka pro sbírání politických bodů. Běžte ke všem čertům! Kdybychom byli na Algoru… ne,“ Georg se zarazil. Tichý klapot ustal. Anabell na klávesnici psala rychlostí kulometu, jen sledovat její prsty byl úžasný zážitek.</p>
<p>„Tohle škrtněte. Běžte ke všem čertům! Na té dohodě vyděláme. A kdybyste pobrali jen kapku smyslu pro zodpovědnost, už dávno bych měl na stole vaše rezignace! Všechno – s úctou Jeho Veličenstvo král Georg Talminis, bla bla bla. Máte to?“</p>
<p>„Ano, Veličenstvo,“ potvrdila Anabell. Zůstala sedět – vždycky zůstala sedět, dokud jí nedovolil odejít – a Georg si nalil z baru v rohu pořádnou sklenici skotské. Postřehl, že láhev je skoro prázdná, jeho spotřeba v posledních týdnech vzrostla, ale neměl chuť to řešit. Vyprázdnil sklenici a chvíli zíral oknem pracovny do modrého nebe. Pak si povzdechl.</p>
<p>„Přečtěte mi to ještě jednou, Anabell.“</p>
<p>„Odpověď poslanci Marcu Antoniovi a všem signatářům protestní nóty parlamentu ze včerejšího dne. Vážení pánové! Nesmírně mne dojala vaše starost o blaho vlasti. Těší mě, že v našem parlamentu zasedají lidé tak oddaní i bezúhonní, a chápu vaše obavy, ale ujišťuji vás, že jsou bezdůvodné. Bezpečí Viridianu u mě bude vždy na prvním místě, i když pochopitelně nezapomínám ani na svoji sestru. Obchodní dohodu s Algorem pokládám za ekonomicky prospěšnou a strategicky vhodnou. Slouží našim zájmům a já doufám, že ji parlament z tohoto důvodu schválí. Přesto respektuji odlišný názor, a kdykoliv si opět rád vyslechnu vaše připomínky. S úctou Jeho Veličenstvo, král Georg Talminis. Je to v pořádku?“</p>
<p>Anabell dočetla čistým, vyrovnaným hlasem, aniž hnula brvou, a Georg Talminis chvíli mlčel. Pak se usmál.</p>
<p>„Ano. Můžete zařídit odeslání… a jste poklad.“</p>
<p>„Děkuji, Veličenstvo.“</p>
<p>Na téměř nepostřehnutelný moment vypadala, že ji kompliment vážně potěšil. Urovnala si sukni, vyšla ze dveří a Georg Talminis potřásl hlavou.</p>
<p>Viktorie měla vždycky skvělý čich na lidi.</p>
<p>Zatoužil po další skleničce. Zatoužil si znovu přečíst její dopis. Nakonec však vytáhl komunikátor, aby potvrdil schůzku s Eileen Gradovou. Opatrně jí svěřil část charity po Viktorii, a pokud mohl soudit, vedla si víc než dobře. Dnes s ní hodlal projednat rozšíření, což bude dobré, i protože získá důvod vídat se s ní častěji.</p>
<p>Nechtěla snad Viktorie, aby si konečně našel pořádnou známost?</p>
<p>Klesl do křesla a sáhl po dalších papírech, aby ještě chvíli předstíral práci. Jedním z nich byl dopis nového menabaranského premiéra. Nebyl první a dosud všechny zůstaly bez odpovědi, ale Georgovi začínaly vrtat hlavu. Hlavně poté, co právě Avrian Dann poslal důkazy v podobě utajených záznamů, které umožnily skřípnout bývalého ministra obchodu Martinsona. Možná opravdu nebyl takový prevít jako Valer… Georg pokrčil rameny. Ještě uvidíme.</p>
<p>Při tom mu zrak padl na velký obraz opřený o zeď pod oknem. Díval se na něj, zkusil si představit Viktoriin výraz, když se poprvé takhle viděla, a chtě nechtě se rozesmál.</p>
<p>Algorský císař byl vážně magor.</p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Kapitola 9</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Algor</strong></p><empty-line /><p>Máchnutí a kovový třesk. Generál Leroy Erisket zkusil výpad, ale Andrej Korwarian ho zastavil a srazil jeho meč stranou. Generál se prosmýkl okolo něj, čepel přitisknutou k jeho, jenže než stačil zaútočit na císařovo odkryté rameno, Andrej zbraň zdvihl a Erisket sotva uhnul úderu rubem čepele.</p>
<p>Pořád tak zatraceně rychlý.</p>
<p>Přesto jako by dnes císař nebyl v obvyklé formě. Před minutou ho Erisket dokonce zasáhl do levé paže a šrám byl dost hluboký, aby pár rudých kapek dopadlo i do sněhu pod jejich nohama. Generál pro změnu krvácel z nehluboké rány na boku, ale na takové škrábance byl dávno zvyklý.</p>
<p>Máchl čepelí, pohrozil úderem na břicho, ale v poslední chvíli změnil směr a sekl císaři po nohou.</p>
<p>Andrej úder vykryl, třesk kovu se hlasitě odrazil mrazivým vzduchem třetího nádvoří paláce. Erisket uskočil a uvědomil si, že začíná být vyčerpaný – pokud chtěl rozhodnout, musel jednat hned.</p>
<p>Zkusil útok na císařovu pravou stranu a málem prorazil – ne, Korwarian dnes rozhodně nebyl ve své kůži. Odbod a úkrok, riposta, která otevře mezeru v jeho obraně…</p>
<p>Uprostřed pohybu Erisketovi přistál ve tváři Andrejův loket. Odletěl nazpět, málem upadl a jen se štěstím odvrátil sek na prsa. Couval, snažil se získat prostor, jenže císař ho neúprosně následoval. Rychlé údery zleva i zprava pršely jeden za druhým takovou silou, že generál každý cítil až v ramenou. Snažil se krýt, ale sotva popadal dech.</p>
<p>Narazil zády na sloup arkády nádvoří, zároveň mu poslední rána vyrazila meč z ruky. Na hrdle ucítil chladný dotek čepele.</p>
<p>„<emphasis>Touché</emphasis>, můj pane,“ zasípal Erisket a Andrej Korwarian sklonil zbraň.</p>
<p>„Děkuji, generále,“ pohlédl na svou krvácející ruku. „Dobrý boj.“</p>
<p>Leroy neodpověděl. Lapal po vzduchu, jako by se právě vynořil z mořského dna. Přitom si uvědomil, že císař je stěží udýchaný – nikoliv poprvé ho napadlo, že má snad troje plíce. Konečně se vzpamatoval dost, aby zvedl ze sněhu meč, zatímco si Andrej stahoval rukavice.</p>
<p>„Nápodobně, Veličenstvo,“ zasípal.</p>
<p>Další pochvalné řeči si odpustil, stejně jako stížnosti, že ten úder loktem rozhodně nebyl podle pravidel. Už věděl, že císař nesnáší poklonkování, a co se pravidel šermu týkalo, řídil se stejnými, jako by šlo o skutečný boj – tedy žádnými. Cvičení s ním nepřipomínalo nic, co pod tím pojmem chápali šlechtici provozující šerm jako sport. Bojovalo se ostrými zbraněmi, přičemž poslednímu partnerovi před Erisketem Korwarian prosekl hrdlo. Se štěstím přežil a generál věděl, že pokud udělá větší chybu, může dopadnout stejně, nebo hůř. Právě tak nepochyboval, že kdyby císaře porazil nebo vážněji zranil, čekala by ho spíš pochvala než trest – jenže k tomu by musel být lepší než on.</p>
<p>Možná proto Andrejovu nabídku na společná cvičení přijal, napadlo ho, zatímco si kapesníkem otíral krev. Ostatní se tomu snažili všemožně vyhnout, Argayle dokonce se šermem úplně přestal, ale jemu bylo tehdy všechno fuk. Nejspíš dokonce chtěl, aby ho Andrej Korwarian zabil…</p>
<p>„Zřejmě jste si všiml, že jsem byl zaneprázdněn jinými myšlenkami, generále. Chci vás požádat o radu. Osobní.“</p>
<p>Leroy Erisket překvapeně ztuhl. Nebylo to poprvé, co na něj císař po cvičení promluvil neformálněji, ale vážně si nepamatoval, že by někdy chtěl rady – jakékoliv, natož osobní.</p>
<p>„Prosím, můj pane,“ vzpamatoval se. „O co jde?“</p>
<p>„O císařovnu. Chci, aby byla v paláci i po mém boku spokojena, ale zdá se, že mé snahy nevedou k tomuto cíli.“</p>
<p>Erisketovi trvalo chvíli, než si přebral smysl těch slov.</p>
<p>„Přejete si, aby s vámi byla šťastná, můj pane?“ do hlasu mu navzdory vší snaze pronikl úžas.</p>
<p>„Ano,“ připustil Andrej pomalu. „I tak to lze říct. Snažím se jednat vhodným způsobem, ale nevím, zda se nedopouštím chyb vzhledem k jejímu původu. Vaše choť byla rovněž z Viridianu, generále. Vím, že váš svazek až do její smrti byl velmi pevný.“</p>
<p>„To ano,“ odvětil Erisket tiše. Bolest zesílila, ale přesto bylo v císařově neosobnosti cosi uklidňujícího. Aspoň věděl, že nic nepředstírá, na rozdíl od pokryteckých projevů soustrasti lordů, kterým byla Vileminina smrt jinak úplně lhostejná. Přece byla jenom rozmazlená cizinka…</p>
<p>„Zřejmě chcete vědět, jak náš vztah začínal, nebo jaké hlavní obtíže jsem musel překonat. Správně, můj pane?“ promluvil znovu.</p>
<p>„Ano. Pochopitelně chápu, že císařovna je jiná žena, přesto doufám, že mi poskytnete vodítka.“</p>
<p>„Vynasnažím se. V čem přesně reakce lady Viktorie neodpovídají vašim očekáváním?“</p>
<p>„Například jsem čekal pozitivnější reakci na dary, které jsem jí věnoval po příletu i včera večer.“</p>
<p>„O jaké dary šlo, pokud se mohu ptát?“</p>
<p>„O šperky. Vybral jsem je se zřetelem k hodnotě i vhodnosti pro císařovnu. Reakce byla přesto… nedostatečná.“</p>
<p>„Aha,“ Leroy Erisket se poprvé usmál. „Zkusil jste květiny, můj pane?“</p>
<p>„Květiny?“ císař zvedl obočí.</p>
<p>„Ano, Veličenstvo. Vilemina měla třeba velmi ráda orchideje. Připadalo jí, že Algor je ve srovnání s Viridianem sterilní a neživý, že tu není nic barevného, z čeho by se mohla těšit. Jednou mi řekla, že ji algorské zlato studí na krku jako nůž…“</p>
<p>Erisket zmlkl. Bál se, že ho zradí hlas, tím spíš, že si uvědomoval pozornost, s jakou mu císař naslouchá.</p>
<p>„Zajímavé,“ konstatoval. „Císařovna nechala umístit několik rostlin do svých komnat. Věříte, že by ji podobná pozornost uspokojila, navzdory nízké hodnotě?“</p>
<p>„Ano, můj pane. Podle mě to stojí za pokus… a možná i ve větším rozsahu. Vybavuji si, že Vilemina mluvila o projektu, který se snažila před tou nehodou prosadit, nějakou zahradu…“</p>
<p>„Šlo o botanickou zahradu. Měla být umístěna na vrcholu jižní věže. Termoizolační kopule by nahradila její střechu i vrchní podlaží a pojala značný počet exponátů. Později jsem projekt vzhledem k nákladům a energetické náročnosti zastavil, ostatně kromě vaší choti neměl žádnou větší podporu.“</p>
<p>Leroye opět ne poprvé udivila císařova schopnost vzpomenout si na takové detaily vzdálených událostí. Přece uplynul už rok od Vilemininy smrti… raději znovu přikývl.</p>
<p>„Ano, to je ono. Nevím, jaké těžkosti by si to vyžádalo, můj pane, ale pokud císařovna zareaguje na květiny, jak myslím, snad by stálo za zvážení se k tomu projektu vrátit.“</p>
<p>„Dobrá, generále,“ uzavřel Andrej. „Pokud vaše návrhy přinesou výsledky, uvážím to… a případně vás opět požádám o radu.“</p>
<p>„Bude mi ctí, můj pane.“</p>
<p>Císař se pokývnutím rozloučil, vzal svůj meč a odešel. Leroy Erisket zůstal stát ve sněhu, ale náhle nevnímal ani bolest, ani únavu nebo okolní mráz. Hlavou mu šla jediná myšlenka.</p>
<p>Bylo by možné, že se Andrej Korwarian zamiloval?</p><empty-line /><p>Stejnou otázku si o šest hodin později položil velitel palácové gardy plukovník Goran Weber, když spatřil Andreje Korwariana kráčet k výtahu do císařského patra. Tvářil se nepřístupně jako vždy, netečně přijímal pozdravy kolemjdoucích, co však rozhodně nebylo obvyklé, byla kytice rudých růží v jeho ruce. V Algormontu stál jediný luxusní obchod prodávající za horentní ceny živé květiny. Čekací doba se pohybovala kolem dvou týdnů, pro císařský palác se pochopitelně našla rezerva okamžitě.</p>
<p>Nezdálo se, že by Andrej bral na vědomí, anebo si vůbec všímal pohledů, se kterými ho lidé míjejí. I plukovník Weber si uvědomil, že by měl zavřít ústa, teprve když procházel kolem. Odpovědi na svůj pozdrav se nedočkal, ovšem sotva císař zmizel ve výtahu, uslyšel za zády pobavený hlas.</p>
<p>„Vida, a člověk věří, že už ho nic nemůže překvapit.“</p>
<p>Plukovník se ohlédl a pobaveně kývl.</p>
<p>„Vážně, Warrene. Tahle podívaná stála za to.“</p>
<p>„Přemýšlím, co se děje. Je v tom nějaký plán nebo něco jiného? Nakonec, každý ledovec roztaje, když na něj dobře zasvítí slunce.“</p>
<p>„Tenhle neroztál patnáct let,“ odfrkl Weber. „A že se některá sluníčka snažila.“</p>
<p>„Ty jsi mi poeta!“ zasmál se Argayle. „Měl bys psát básně, ale máš pravdu. Třeba Marina Danbarová je celkem půvabná a zajímá se o armádní problematiku. Zatím obdařovala pozorností von Sellika, ovšem po posledních událostech už samozřejmě není perspektivní, možná zamíří výš. Pokud se Jeho Veličenstvo konečně rozhodlo ocenit výhody tepla, proč by se muselo spokojit s jedním sluncem?“</p>
<p>„Pche!“ ohrnul Weber nos. „Problém slečny Danbarové je, že neví kdy přestat. Typický rodinný rys, řekl bych. To se jí s císařem nemusí vyplatit.“</p>
<p>„Také pravda. Mimochodem, když jsme u barona, vyjádřil už nespokojenost, že žena, co ustřelila nohu jeho ohřívadlu postele, se místo Nocty dočkala povýšení a služby v ostraze císařovny?“</p>
<p>„Myslíš, jestli mi kňučel v pracovně jako nakoplý čokl? Jistěže ano. K čertu s ním! Ochranku své ženy si vybral císař a ten jeho řezník Reed, a mně to naprosto vyhovuje, tohle nechci mít na krku. Pokud si chce Danbar stěžovat, ať to zkusí u nich. Možná od něj pak bude pokoj definitivně.“</p>
<p>„Moudré,“ schválil Argayle. „To jeho ohřívadlo mimochodem stejně nestálo za nic. Já teď zkouším štěstí s Vasariho neteří. Strýček ji drží zkrátka, je to lahůdka. Čistá jak sněhová vločka, co ještě nedopadla k zemi.“</p>
<p>„A kdo je potom poeta. Držím ti palce, to by byla dobrá partie. Vasari by musel udělat vážně velkou hloupost, aby ztratil důvěru. Já to mám bohužel těžší,“ Weber se zamračil.</p>
<p>„To mě mrzí,“ politoval ho Argayle. „Co to bylo teď? Opět štěnice v ložnici?“</p>
<p>„Ne. Zjistil jsem, že moje drahá choť začala navštěvovat jisté večírky, kam dochází mimo jiné lady Fiona.“</p>
<p>„Fiona Černá vdova? To zní vážně, Gorane. Měl bys začít dávat pozor, co jíš a piješ… anebo rychle povýšit. Generál Weber, to by tvou ženu mohlo uklidnit.“</p>
<p>„Určitě. Možná to ale vyřeším dřív obdobně…“</p>
<p>Plukovník nedomluvil. Postřehl generálův pohled na konec chodby za jeho zády, rychle se ohlédl a ztuhl.</p>
<p>Z druhé strany křižovatky kráčela Viktorie Talminis-Korwarian se dvěma členy ochranky. Císařovna, oblečená ve střízlivém kostýmu, byla začtena do záznamníku a zdálo se, že okolí sotva vnímá. Za ní klusal bývalý generál von Sellik s dalšími záznamníky v rukou, hlavu sklopenou tak, že kdyby se Viktorie náhle zastavila, nejspíš by ji nabral do zad. Když procházeli okolo, Weber uctivě pozdravil, ale Argayle se jen posměšně ušklíbl na von Sellika.</p>
<p>„Komediant!“ promluvil úmyslně nahlas. „Muž s kapkou cti by se zastřelil nebo aspoň odešel. Kosti jeho otce musí v hrobě jenom chrastit, a ona…“</p>
<p>„Co proti ní vlastně máš?“ zeptal se Weber o poznání tišeji. „Jak jsi mi to líčil, při obchodu s potravinami byla velkorysá. Pokladna ušetří miliony, s Menabaranem to nejde srovnat.“</p>
<p>„Právě! Ta velkorysost je podezřelá, a nějaká cizí špína na algorském trůnu? Kdyby ještě vládl Vitalij Korwarian…“</p>
<p>„Opatrně!“ Goran Weber se ohlédl na obě strany chodby. „Myslím, že kdyby tu vládl císařův otec, my oba bychom měli jiné starosti. Dávej si pozor, nezapomeň, jak dopadl Terrakai.“</p>
<p>„Bojíš se Severina?“ Argayle se přezíravě ušklíbl. „Ten ať je rád, že dýchá. Tu věc s fondem mu císař nepromine. Má na ní taky podíl a ví toho moc, aby skončil jen jako von Sellik. Ještě šlápne vedle a zahřeje se u té svojí dámy z klubu. Vůbec by mi nevadilo, kdyby ta Viridianka dopadla stejně, až císaře omrzí. Teď musím jít. Čeká na mě loď, jdu dohlédnout na něco v Díře, abych se vrátil na přehlídku. Měj se, příteli!“</p>
<p>„Ty také!“ usmál se Weber. „Přeji ti hodně zdaru s neteří.“</p>
<p>„Děkuji, Gorane!“</p>
<p>Plukovník Weber počkal, dokud Argayle bezpečně nezmizel za rohem. Potom se znovu rozhlédl – bylo obecně známým paradoxem, že veřejné palácové chodby bývají až na výjimky mnohem bezpečnější místo k hovoru než uzavřené pokoje – a vytáhl komunikátor. Rychle zadal tajné číslo a počkal na spojení.</p>
<p>„Plukovníku Severine? Tady Weber. Myslím, že bychom se měli setkat. Mám nové informace, které vás pravděpodobně budou zajímat… děkuji. Ano, to mi plně vyhovuje. Na shledanou, pane.“</p>
<p>Argayle měl pravdu. Generál Goran Weber, to rozhodně neznělo zle. Bohužel v bezdětném manželství, bez dostatečně urozených předků nebo vyhlídky na pořádnou válku, si musel plukovník Weber povýšení zasloužit jinak. Už nějaký čas na tom pracoval a ne, že by na ten způsob byl dvakrát hrdý, ale co se dalo dělat.</p>
<p>S lítostí se zadíval ke dveřím výtahu – škoda, že nemůže slyšet i to, co se bude teď dít ve Viktoriiných komnatách.</p><empty-line /><p>Viktorie nepřítomně dosedla do křesla a sáhla po šálku horké čokolády, který před ni postavila služebná. Tentokrát nepoděkovala – hlavu měla plnou čísel ze záznamníku před sebou.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo, prosím… budete mne ještě potřebovat?“ promluvil von Sellik u dveří. „Musím vyřídit nějaké záležitosti.“</p>
<p>„Jistě,“ kývla Viktorie vlídně. „Kdyby bylo potřeba, zavolám.“</p>
<p>„Děkuji, má paní.“</p>
<p>Von Sellik odcházel, ramena svěšená, a Viktorie si povzdechla. Zřejmě opravdu nesl část zodpovědnosti za zpronevěru potravinového fondu, ale přesto jí bylo bývalého generála líto. Možná měl radši odejít, jenže nejspíš byl v paláci takovou dobu, že si jiný život ani neuměl představit, jako vězeň děsící se po dlouhých letech žaláře svobody. Také dobře slyšela Argaylovu poznámku na chodbě, ten chlap byl ničema.</p>
<p>Podruhé upila ze šálku a pustila asistenta z hlavy. Data ze záznamů jí nedala pokoj. Andrej nebo někdo jiný dal pozor, aby jí předal opravdu jen údaje související s hospodařením v oblasti potravin. Přesto z těch čísel nepřímo plynula řada věcí.</p>
<p>Především měl Mahyren pravdu ohledně obchodů s Menabaranem. Ceny a podmínky, jaké po Algoru požadoval, se daly označit za nehorázné i podle těch nejvolnějších měřítek. Viktorie se až divila, že to muž jako Andrej Korwarian snášel tak dlouho, což ovšem vedlo k dalším otázkám. Veřejně dostupné údaje o algorské ekonomice neposkytovaly ani zdaleka úplný obraz. Petrov na svém čipu tvrdil, že mnohem víc než z nerostných surovin a vortexových krystalů Algor vydělává na obchodech s vojenským materiálem, což byl samozřejmě byznys, kde není otevřenost v módě. V oblasti zásobování se naopak hospodařilo velmi skromně, Viktorii se zdálo, že na samé hranici únosnosti. Kam tedy šly algorské peníze? Zpátky do zbrojení? To přece nebylo možné, jestli byl Algor tak bohatý, aby v minulosti bez protestů vyhověl menabaranské zlodějině… nebo bylo? Co jí v tom všem uniká?</p>
<p>Zaklepání na dveře Viktorii opět přetrhlo nit.</p>
<p>„Dále!“ promluvila roztržitě a vzápětí zůstala sedět s ústy dokořán, protože ve dveřích stál Andrej Korwarian.</p>
<p>Andrej Korwarian s kyticí nádherných, <emphasis>pravých</emphasis> růží.</p>
<p>„Dobrý den, má paní. Odpusťte, pokud vás ruším. Dovolil jsem si přinést vám drobnou pozornost.“</p>
<p>Císař se nijak nezměnil. Výraz měl stejně chladný, jako když jí předával náhrdelník nebo ty diamantové náušnice včera, ovšem tentokrát…</p>
<p>Viktorie rázem zapomněla na čísla. Odhodila záznamník a vyskočila. Kytici mu skoro vyškubla, živá květina na Algoru.</p>
<p>„Můj pane, to je… to je nádherné!“</p>
<p>Než stačil zareagovat, stoupla si na špičky, bez přemýšlení ho jednou rukou objala…</p>
<p>Koutkem oka postřehla pohyb.</p>
<p>Spatřila zbraň, lesklou hlaveň namířenou na žebra.</p>
<p>Viktorie prudce couvla. Upustila kytici, narazila nohama na pohovku a spíš upadla, než si sedla, zatímco Korwarian vrátil pistoli do pouzdra. Udělal to bleskově a úplně tiše. Viktorie ten pohyb sotva postřehla, stejně jako předtím nepostřehla, když zbraň vytasil. Jako by to byla halucinace, děsivý stín v šeru.</p>
<p>„To byla ode mne velmi nešťastná reakce,“ konstatoval Andrej tiše. „Nezamýšlel jsem vás polekat, pouze nejsem zvyklý na to, když se mě někdo bez upozornění dotýká. Prosím za prominutí, má paní.“</p>
<p>Šok z té omluvy se mísil se šokem z myšlenky, že ji za objetí málem zabil. Stěží ze sebe dostávala slova.</p>
<p>„To… to přece nebylo… nechtěla jsem…“</p>
<p>„Jsem si toho vědom, má paní. Nebude se to opakovat. A jsem velmi rád, že vás můj dárek potěšil.“</p>
<p>„Jistě… to… ano,“ Viktorie sebrala kytici z podlahy. Ruka se jí třásla. „Kde… kde jste je vzal?“</p>
<p>Vlastně ji to nezajímalo, ale <emphasis>musela</emphasis> něco říct. Protože dokud mluvila, neměla čas myslet.</p>
<p>„Mám k dispozici různé zdroje, má paní. Tento dárek vás tedy zaujal více než minulé?“</p>
<p>„To… jistě, Veličenstvo. Šperky byly krásné, ale toto…“</p>
<p>Přitiskla kytici k sobě a uvědomila si, že růže jsou rudé. Barva lásky… to dávalo situaci korunu, třebaže tu symboliku na Algoru sotva někdo znal. Co tím ale císař sledoval? Proč se tak vyptával, jaký záměr ta snaha potěšit ji měla…</p>
<p>Rozhlédla se po nějaké váze, z domova jí Georg určitě něco zabalil, ale zarazila se. Opatrně vyprostila z kytice jednu růži a podala ji císaři za konec stonku, tak aby se nedotkla jeho ruky.</p>
<p>„Pro vás, můj pane. Dejte si ji třeba na stůl do pracovny, dokud nezvadne.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Viktorie neodpověděla. Sledoval ji upřeným pohledem a ona pochopila, že se ptá vážně. Nebyla v tom ironie ani přezíravost, ale co, ksakru, měla na tohle říct…</p>
<p>„Protože je krásná.“</p>
<p>Vyděšeně a hloupě k tomu. Přesně tak si Viktorie připadala, ale Andrej Korwarian neprojevil žádný náznak despektu.</p>
<p>„Pokud si to přejete. Nebudu vás dále rušit. Příjemný den, má paní.“</p>
<p>S úklonou zamířil pryč. Růži nesl ve svěšené paži jako rampouch nebo odpad, u kterého neví, kam ho má zahodit. Viktorie se za ním dívala, dokud se dveře nezavřely.</p>
<p>Těžce se svalila na pohovku a zírala do stropu. První císařův dárek, který ji potěšil – a málem skončí její vraždou. Přitom jaksi cítila, že i jemu bylo trapně, prostě úžasný úspěch.</p>
<p>Nakonec zvládla vstát, najít vázu a postavit ji s růžemi na okraj stolu. Opravdu byly krásné, i když se při pohledu na ně už nedokázala ubránit mírně nepříjemnému pocitu.</p>
<p>Zvedla záznamník a s povzdechem se ponořila zpátky do světa čísel – dnešní den bude asi dlouhý.</p><empty-line /><p>„Tak jak to šlo?“ promluvil Tank, sotva za sebou zavřel dveře císařovniných komnat, a Hračička spokojeně zívl.</p>
<p>„Normálka. Mám rád klidný šichty. Dočetl jsem si celý manuál duraniového detektoru nízkofrekvenčních špionážních systémů. Fakt síla. Nikdy bych nemyslel, že se dostanu k takovýmu extra zboží a starej Mathias mi ho ještě vylepší. Představ si, že ta věcička dokáže vystopovat…“</p>
<p>„Táhni už do jídelny zacpat si hubu žvancem!“ vybuchla Kulka. „Tlacháš o tý blbosti od rána, mám toho tak akorát. Koho, sakra, zajímá, kolik ten krám najde štěnic? Stejně tu špehuje každej každýho, čili je jedno, jestli o pár víc nebo míň.“</p>
<p>„Jo, zato ty děláš něco lepšího!“ odsekl Hračička. „Dvakrát rozebrat a složit dvě flinty tady na koberci. Kdyby tě přistihla císařovna, tak se zjeví!“</p>
<p>„No a? Chystám se na přehlídku, moje práce. A císařovnu málem zjevilo spíš tvoje prolejzání komnat. Jestli ho císař zatrhne, budeš si s tím krámem za dva miliony akorát podkládat postel.“</p>
<p>Hračička vypadal tou vyhlídkou přímo zděšený, ale než stihl odpovědět, dveře předpokoje se otevřely.</p>
<p>Císařovna byla neformálně oblečená v žlutobílých šatech. Hračička už začínal rozeznávat, jak vypadá, když se chystá ven, ale tohle na procházku nevypadalo. Především si na cesty po paláci brala nižší podpatky a namísto bohatých vlasů jen tak přichycených čelenkou nosila mnohem složitější účesy.</p>
<p>Jak se na ni tak Varga díval, napadlo ho, že je celkem pěkná kost, ale rychle sklopil oči. Vybavil si článek o vývoji dálkových překladačů synaptických procesů mozku – čili o odposlechu myšlenek. Pravda, vědec, který ho napsal, si pobyl nějakou dobu v nervovém sanatoriu… ale jeden nikdy neví.</p>
<p>„Veličenstvo,“ raději zasalutoval a Tank i Kulka ho napodobili.</p>
<p>„Dobré poledne,“ kývla Viktorie. „Všechno v pořádku?“</p>
<p>„Ano, madam!“ Hračička rychle uvažoval, jestli se ptá jen tak, slyšela něco přes dveře, anebo měla v předpokoji vlastní štěnice. Všechny možnosti mu přišly zhruba stejně pravděpodobné.</p>
<p>„Po dobu služby nedošlo k žádným incidentům, madam!“ zahlásila Kulka předpisově. „Pár lidí žádalo o audienci, ale řekli jsme, ať přijdou po jedný, jak jste chtěla. Seznam máme, samí zmr… významný pánové.“</p>
<p>„Dobře. Dáte si oběd? Pokud chcete, nechám něco přinést sem.“</p>
<p>„Eh… to není nutné, madam. My… my obědváme v jídelně. Předpisy, a nechceme dělat binec,“ Hračička se střežil pohledu na skvrny od zbrojního oleje na zeleném koberci pod svýma nohama.</p>
<p>„Rozumím,“ přikývla Viktorie. Ani se nedivila, pořád viděla, že se jí bojí. Vlastní ochranka z ní měla strach… doma by to bylo určitě zábavné.</p>
<p>„Do večera máte službu vy, pane Harrisi?“</p>
<p>„Ano, madam,“ potvrdil Tank. „Já a poručík Esposito, přijde za chvíli. Večer nás vystřídá major Reed a Čum… nadporučík Gunneli.“</p>
<p>„Čumák? Slyšela jsem, že mu tak říkáte. Je to přezdívka?“</p>
<p>„No, ano, madam.“</p>
<p>„A jak říkají vám, nadporučíku?“</p>
<p>„Tank, madam,“ Harris rozpačitě přešlápl.</p>
<p>Viktorie se musela na dvoumetrového obra usmát, opravdu trefné. „A vy? Také máte nějakou, nadporučíku?“</p>
<p>„Hračička,“ přiznal Boris Varga. „Tady kapitán je zase Kulka.“</p>
<p>„A major Reed?“</p>
<p><emphasis>Řezník.</emphasis></p>
<p>Hračička rychle polkl. „Ne, madam. Ten… žádnou nemá. Je prostě major.“</p>
<p>„Chápu. Dobře, pánové a dámo. Dnes budu pracovat hlavně tady. Nechystám se nikam jít, jen přijmu ty návštěvy.“</p>
<p>„Ano, madam. My… díky.“</p>
<p>Viktorie se otočila k odchodu. Ptát se na přezdívku Gabriela nebo na něj čekat se jí nijak nechtělo, a sotva za sebou zavřela dveře, Hračička pohlédl udiveně na Kulku.</p>
<p>„Ty, už ti někdo shora nabízel oběd u sebe v komnatách?“</p>
<p>„Přeskočilo ti? Spíš by mi vylili na hlavu kýbl. Ta ženská je divná.“</p>
<p>„Asi… nepočkala bys, než přijde Esposito? Mám toho nějak dost.“</p>
<p>„Tu chvíli ještě vydržíš. Mám taky nějakou práci a vyšší hodnost. Bavte se dobře!“</p>
<p>Sojornerová za sebou zavřela dveře a Hračička si povzdechl. Marný pokus.</p>
<p>Tank se rozhodl neřešit raději nic. Usedl k malému stolu pro ochranku a Vargovo mrzuté mumlání ignoroval. Tohle bude stejně tichá směna, Esposito uměl říct tak pět slov za půl dne.</p>
<p>Zaklepání na dveře se ozvalo nečekaně. Gabriel by neklepal – Tank rázem zbystřil pozornost.</p>
<p>„Prosím!“ jednou rukou uchopil zbraň a druhou stiskl jedno ze tří tlačítek na stolku. Dveře se otevřely a nadporučík zadržel dech. S dlaní pořád kousek nad stolem hleděl na nevysokou postavu v dlouhém, temně rudém hábitu s kápí přes hlavu. Třebaže předpokoj byl dobře osvětlený, její tvář jako by nějakým podivným způsobem neustále skrýval stín, nebylo vidět nic než lesknoucí se oči.</p>
<p>„Přišla jsem požádat o audienci u Jejího Veličenstva císařovny Viktorie,“ hlas měla hluboký, téměř nešlo poznat, že je ženský. Harrisovi po zádech přejel mráz, Hračička naproti němu polkl.</p>
<p>„Jistě, Vaše… Vaše Excelence,“ vybavil si Tank konečně správný titul. „V jaké záležitosti?“</p>
<p>„V záležitosti uvítání na Algoru.“</p>
<p>Odpověď byla okamžitá, ale Tank přesto váhal – co, sakra, teď? Tahle návštěva na seznamu nebyla a on tušil, že císařovna ji moc neuvítá, jenže vyhodit si ji prostě netroufl, to nebyl žádný pitomý lord. Ksakru, proč tady nemohl být major nebo Kulka s tou svou vyřídilkou, proč muselo tohle vyjít na ně…</p>
<p>Postřehl Hračičkův pohled, sotva patrné přikývnutí, jako by přesně uhodl, nač myslí.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo,“ stiskl druhý knoflík na stole. „Její Excelence Mericia žádá o audienci… ehm… v otázce vašeho uvítání.“</p>
<p>„Dobře, nadporučíku. Ať vejde,“ ozval se Viktoriin hlas – až příliš lhostejný, pochopil Hračička. Neměla ponětí, o koho jde, a graciánská velmistra už mířila ke dveřím. Bosýma nohama po měkkém koberci kráčela tiše jako stín.</p>
<p>Když za sebou zavřela, Varga nahlas zaklel. Přesto mu hlavou bleskl nápad a rychle stiskl komunikátor.</p>
<p>„Gabrieli? Asi bys měl pohnout. Dorazila sem jedna tvoje kámoška!“</p>
<p>Harris zatím napjatě naslouchal. V komnatách vládlo mrtvolné ticho, přesto zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Jestli začne ječet, vlítnu tam!“</p>
<p>Viktorie však nemohla ječet, ani kdyby chtěla. Stačil pohled na příchozí, aby jí srdce vyletělo až do krku. Držet šálek, skončil by na podlaze, naštěstí jen seděla v křesle. Její strnulý výraz náhle naprosto přesně odpovídal tváři na obrazu za jejími zády.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo,“ Viktorie měla pocit, že ten hlas vychází z nitra černé, bezedné sluje.</p>
<p>„Excelence,“ podařilo se jí odpovědět. „Přejete si?“</p>
<p>„Přicházím jménem graciánského řádu, má paní. Řád vás touží uvítat na Algoru a vyjádřit vám svoji úctu i podporu, stejně jako ji už roky z vůle Boží vyjadřuje Jeho Veličenstvu císaři.“</p>
<p>„Děkuji,“ hlesla Viktorie. „Posadíte se?“</p>
<p>Nabídka byla instinktivní, vyšla odněkud ze staženého žaludku. Mericia poslechla, a Viktorie zahlédla nikoliv tvář, kterou stále stínila kápě, nýbrž ruku na područce křesla. Dlouhé, hubené prsty se strženými nehty, zkřivené po mnoha zlomeninách. Propletenec jizev, které křižovaly hřbet ruky až k zápěstí, některé staré, ale jiné čerstvé, sotva zatažené.</p>
<p>Viktorie cítila, jak jí žaludek stoupá do hrdla.</p>
<p>„Přejete si… si ještě něco konkrétního?“ vypravila ze sebe.</p>
<p>„Ano, má paní. Zajímá mne, jak se cítíte.“</p>
<p>„Já… prosím?“</p>
<p>„Bůh vám uložil těžkou zkoušku. Ze dne na den jste se ocitla v cizím světě, mezi cizími lidmi, provdána za muže, kterého jste nikdy nespatřila. Musíte si připadat ztracená, vyděšená jako poutník bloudící ve tmě.“</p>
<p>Mericiiny oči se Viktorii zavrtávaly do hlavy a četly snad přímo z jejích myšlenek, první, koho její city zajímaly…</p>
<p>„To je milé, Excelence,“ slyšela se říkat. „Ano, není to snadné, ale musím se s tím vyrovnat.“</p>
<p>„Ovšem nemusíte tak činit sama, má paní. Řád i já osobně jsem připravena poskytnout vám útěchu.“</p>
<p>Mericia sklouzla z křesla. Než se Viktorie nadála, klečela na koberci vedle ní. Položila ruku na její dlaň, jemně, láskyplně. Studila jako led a Viktorie sebou trhla, ale nedokázala ucuknout. Prostě to <emphasis>nešlo</emphasis>, slyšela jen hlas šeptající slova do jejího ucha.</p>
<p>„Jsem tu pro vás, Veličenstvo, já i graciánský řád. Pán vám může dát pokoj a klid, zahnat strach i osamělost, které vás sužují. Kdy jste naposledy navštívila dům Boží?“</p>
<p>„Já… nevím,“ Viktoriin hlas byl čím dál slabší.</p>
<p>„Pak mi bude ctí pozvat vás do svého chrámu. Ráda budu sdílet vaše břímě. Zbavím vás pochybností, vyslechnu vaši zpověď. Můžeme tak učinit ihned.“</p>
<p>Vyhublé prsty se sevřely kolem jejích a Viktorie konečně uviděla pod kápí obličej, neskutečnou, strašnou masku řezných ran, jizev a spálenin. Ani stopa vlasů, obočí nebo řas, jen ty planoucí tyrkysové oči. Zírala do nich jako myš do očí hada a čas kolem přestal existovat. Vůle se jí rozplývala, věděla, že teď odsouhlasí všechno, slíbí cokoliv…</p>
<p><emphasis>Prásk!</emphasis></p>
<p>Obě křídla dveří se bez klepání rozletěly. Viktorie nadskočila leknutím, přitom vyškubla dlaň z Mericiiných prstů. Andrej Korwarian stál na prahu, a jako by svou přítomností zaplnil celou místnost.</p>
<p>„Můj pane!“ Viktorie vyskočila a pouze císařův ledový výraz spolu s mlhavou vzpomínkou na namířenou pistoli jí zabránil, aby se k němu vrhla.</p>
<p>Mericia naopak vstala pomalu.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo,“ uklonila se, tvář jí znovu skryl stín.</p>
<p>„Vidím, že jste se rozhodla navštívit moji choť. Za jakým účelem?“</p>
<p>Andrej mluvil zvolna. Udělal pár kroků a zůstal stát mezi nimi, k Viktorii otočený zády. Na pozdrav nereagoval ani v nejmenším.</p>
<p>„Přišla jsem tlumočit Jejímu Veličenstvu uvítání graciánského řádu na Algoru a přednést nabídku duchovní útěchy.“</p>
<p>„Aha,“ Andrej se ohlédl po Viktorii bledé jako stěna. „Zřejmě už se stalo.“</p>
<p>Nádech ironie v jeho hlase nebyl zábavný – Viktorie byla náhle ráda, že mu stojí za zády.</p>
<p>„Ano, Vaše Veličenstvo,“ potvrdil hluboký hlas.</p>
<p>„Pak můžete odejít. <emphasis>Ihned.</emphasis>“</p>
<p>„Pokud si to přejete. Doufala jsem však, že císařovně ukáži vhodnou cestu k Bohu a…“</p>
<p>„Váš Bůh zůstane za zdmi vašich chrámů. Na tom jsme se dohodli dávno. Pokud má dojít ke změnám, požádáte o souhlas napřed mě. Teď jděte, nebo ukážu cestu já vám.“</p>
<p>Pokud Viktorie kdy slyšela výhrůžku smrtí, bylo to teď, třebaže Andrej vůbec nezvýšil hlas. Mericia pomalu přikývla.</p>
<p>„Jistě, Vaše Veličenstvo. Má paní, moje nabídka stále platí.“</p>
<p>Pohlédla na Viktorii, ale Andrej dosud stál mezi nimi, pouto už bylo zlomeno.</p>
<p>„Děkuji, Excelence. Zvážím ji.“</p>
<p>Vložila do hlasu tolik zdvořilého nezájmu, kolik jen zvládla, a Mericia odpověděla poslední úklonou. Vyšla ze dveří, Andrej je za ní zabouchl.</p>
<p>Naprosté ticho.</p>
<p>Viktorie se roztřásla. Intenzivní touha skočit Andrejovi okolo krku se mísila se stejně silnou chutí zalézt do koupelny, pod postel, kamkoliv. Nakonec jen zacouvala zpět do křesla.</p>
<p>„Jste v pořádku, má paní?“</p>
<p>„Ano,“ přikývla Viktorie. V Andrejově otázce neslyšela ani náznak soucitu či obav, přesto se na něj zadívala.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Proč jste to udělal, můj pane?“</p>
<p>„Poručík Esposito z vaší ostrahy mne uvědomil a soudil jsem, že tuto návštěvu neshledáte vítanou. Zmýlil jsem se? Pokud ano…“</p>
<p>„Ne, to ne!“ přerušila ho Viktorie rychle, hlavou jí bleskla strašná myšlenka, že je schopný zavolat tu ženskou zpátky. „Jsem vám vděčná za zásah, jen… mu nerozumím. Přece jste spojenci, vy a graciánský řád, ona sama říkala…“</p>
<p>Ta otázka Andreje Korwariana kupodivu zaskočila. Přitáhl si druhé křeslo a posadil se. Poprvé vypadal, že má potíže s nalezením správné odpovědi.</p>
<p>„Ta situace je složitější, má paní. Ano, já a graciánský řád jsme spojenci v jistých oblastech. To však neznamená, že se v jiných zásadně nerozcházíme.“</p>
<p>„Veličenstvo, vy jste gracián?“ zeptala se Viktorie přímo. Pořád se třásla. Jestli řekne ano, uteče odsud za každou cenu, bylo jí všechno jedno…</p>
<p>Jenže Andrej Korwarian vypadal spíš pobaveně.</p>
<p>„Já? To opravdu ne. Nenacházím rozumný smysl ani ve víře, ani v sebetrýznění na důkaz zbožnosti. Mé spojenectví s řádem je ryze praktického rázu.“</p>
<p>Viktorii zalila taková úleva, až musela na okamžik přivřít oči.</p>
<p>„Děkuji. Já… bála jsem se toho.“</p>
<p><emphasis>Bála jsem se, že jako další dar dostanu důtky a pouta, že pod košilí ukrývá jizvy…</emphasis></p>
<p>„Ta žena… ona…“</p>
<p>„Mericia působí znepokojivě,“ připustil Andrej. „Ovšem váš postoj k ní může vyvolat potíže. Jako císařovna jste pro řád strategicky významnou osobou, pomyslete třeba na zákaz graciánské církve na Viridianu. Nepochybuji, že velmistra sem nepřišla ze své vůle. Byla vyslána za účelem posouzení vaší osoby. Bude pro vás obtížné vyhnout se do budoucna kontaktům s ní i s řádem, pokud o něj začnou usilovat.“</p>
<p>„Rozumím,“ souhlasila Viktorie tiše. „Teď už navíc ví, že mě dokáže ovlivnit – ale já nechci! Děsí mě jenom představa, že bych měla vkročit do jejich chrámu… ano, nepochybuji, že zvenku vypadá jako jiný kostel, ale já vím, co tam je!“</p>
<p>Vyskočila prudce z křesla. V hlase se jí mísil strach s hněvem a Andrej přikývl, ačkoliv nevypadal, že by její emoce vnímal.</p>
<p>„Má paní, ten zájem je společný. Také neshledávám vhodné, aby se řád snažil ovlivnit vaše myšlení či jednání. Pokud se tomu ale chcete bezpečně vyhnout, znám pouze jednu možnost.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Mohu vám kontakt s nimi zakázat.“</p>
<p>Viktorii se zdálo, že v jeho hlase opět slyší pobavení… což jí nevadilo, protože se náhle sama začala usmívat.</p>
<p>„Ach, to by bylo milé!“</p>
<p>„Milé?“ Korwarian zvedl obočí. „Dala jste najevo, že nahlížíte velmi negativně na všechna omezování svobody z mé strany.“</p>
<p>„To určitě – na všechna kromě tohoto! Protože po tomhle si nejsem jistá, zda bych dokázala aspoň přijatelně lhát…“</p>
<p>„Lež není důstojná algorské císařovny, má paní. A hlavně není nutná,“ Andrej Korwarian vstal z křesla. „Jako císař vám zakazuji veškeré styky s graciánským řádem. To se týká návštěv chrámů, účasti na bohoslužbách i osobního kontaktu se členy. Pokud podobný kontakt s vámi zkusí navázat, očekávám, že ho ukončíte a budete mne o tom ihned informovat. Vyjadřuji se jasně?“</p>
<p>Andrejův tón se nelišil od toho, kterým udělal z generála von Sellika opovrhovaného sluhu, ale Viktorie se přesto radostně usmála. Žádné lhaní nebo hledání výmluv, proč nemůže. Prostě <emphasis>nesmí</emphasis>.</p>
<p>„Zcela jasně, Vaše Veličenstvo. Děkuji!“</p>
<p>„Pak je věc vyřízena. Druhé straně sdělím podmínky zákazu osobně. Zajistím, aby byly pochopeny.“</p>
<p>Zase měl v hlase něco, z čeho Viktorii zatrnulo, ale přesto cítila úlevu. Věci se vracely do zajetých kolejí. Před pár dny by ani nevěřila, že si může na Algoru něco takového vytvořit…</p>
<p>Andrej Korwarian už stál u dveří, ale zastavil se.</p>
<p>„Mimochodem, ve světle posledních událostí, chcete, aby poručík Esposito zůstal členem vaší osobní stráže?“</p>
<p>Viktorie se zarazila. Ideální příležitost, stačilo říct… jenže neříkal, že právě Gabriel ho zavolal? Rozhodně přikývla.</p>
<p>„Ano, můj pane. Přece už není členem řádu, takže se ho váš zákaz netýká.“</p>
<p>„Jak si přejete. Příjemný den, má paní.“</p>
<p>Císař vyšel ze dveří a Viktorie dlouze vydechla. Korwarian a graciánský řád. Další divné vlákno v algorské pavučině moci, pavučině, kterou teprve začínala rozplétat. Zatím bez valného úspěchu. Na dnešek měla naplánováno ještě půltucet audiencí, na které se vůbec netěšila.</p>
<p>Horší než ta před chvílí už ale žádná zaručeně nebude.</p><empty-line /><p>„Sbohem, barone!“</p>
<p>„Veličenstvo, bylo mi potěšením.“</p>
<p>Baron Javier Danbar s medovým úsměvem a hlubokou úklonou, při jeho pupku o to obdivuhodnější, za sebou zavřel dveře komnat a Viktorie stěží přemohla chuť do nich pořádně kopnout.</p>
<p>Další slizký neřád. Zas měla všeho po krk, ovšem z jiného důvodu než před pár hodinami. Tentokrát žádný strach nebo ochromující hrůza, jen znechucení.</p>
<p>Stačily první dvě audience, aby pochopila, o co půjde. Poklony, projevy úcty, nabídky pomoci a za nimi kradmé pohledy i myšlenky. Na Viridianu vídala také prospěcháře, ale proti algorským vypadali všichni jako prototypy filantropie. Ve dnech předtím se s audiencí neobtěžoval ani jeden. Byla přece jenom loutka, kterou si císař přivezl z výletu, ovšem jakmile jí svěřil zásobování, rázem bylo vše jinak. Importovaná slepička měla najednou vlastní bidlo v kurníku a bylo třeba zjistit, kolik může snášet.</p>
<p>Viktorii to vědomí popouzelo. Její odpovědi při audiencích byly čím dál studenější a rezervovanější, až přesně pasovaly k ženě na obrazu za ní, problém byl, že všichni právě to čekali. Tak se přece má chovat algorská císařovna… Viktorie se hořce usmála.</p>
<p><emphasis>K čemu vlastně je vztekat se, když to vůbec nikdo nepozná?</emphasis></p>
<p>Povytáhla zásuvku stolu s osvědčeným sérem na otravu politikou: krabičkou viridianské čokolády. Vstrčila si do úst kousek a všimla si, že je skoro prázdná. Na Algoru se její obvyklá spotřeba snad ztrojnásobila a zásoby od Georga docházely. Asi by měla přibrzdit.</p>
<p>Vychutnala si zbytek sousta a vstala. Po dvouhodinovém sezení se cítila ztuhlá. Náhle dostala chuť se projít.</p>
<p>Ochranka se mezitím znovu vystřídala, seděl tu Gunneli a proti němu Kulka. Ta vypadala ještě naštvaněji než jindy.</p>
<p>„Madam!“ Čumák okamžitě zasalutoval, ale kapitán pozdrav sotva naznačila, pohled upřený na dveře ven.</p>
<p>„Čeká tam ještě někdo?“ otázala se Viktorie, žádná další audience už dnes v plánu nebyla.</p>
<p>„Ne, madam,“ zavrčela Kulka. „Ten šmejd už vypadnul!“</p>
<p>Viktorie postřehla Čumákův nervózní pohled směrem k dokonale vyleštěné pistoli ležící na stole před Sojornerovou – a napadlo ji, že v posledních hodinách těch šmejdů bylo hned šest.</p>
<p>„Myslíte barona Danbara?“</p>
<p>„Jo,“ Kulka náhle upřela na Viktorii zvláštní pohled. „Tak mě napadlo, madam, vadilo by vám moc, kdybych ho odpráskla? Třeba za to, že o vás řek něco sprostýho nebo tak?“</p>
<p>„A řekl?“</p>
<p>„Ne, ale mohl by. Vážně, žádnej problém.“</p>
<p>„Děkuji, raději ne. Kdybyste měla střílet každého, kdo o mně mluví špatně, nevím, kdo by v paláci zůstal.“</p>
<p>„Císař to ale dělá, madam,“ namítla Sojornerová s odzbrojující upřímností.</p>
<p>„Ano, vím, ale nelíbí se mi to ani od něj. Navíc vy nejste císař.“</p>
<p>„To je fakt,“ uznala Kulka smutně. Vzápětí pistole zmizela ze stolu, Viktorie ten pohyb sotva postřehla.</p>
<p>„Co vlastně máte proti baronu Danbarovi?“</p>
<p>„Je to hajzl!“ kapitán vycenila porcelánově bílé zuby. „Málem jsem kvůli němu skončila na Noctě, protože jsem dělala svou práci pořádně!“</p>
<p>„Cože? Myslíte skončila jako vězeň?“ zarazila se Viktorie. Proslulé algorské vězení na měsíci zahaleném věčnou tmou bylo vedle graciánského řádu druhou věcí, kterou na Viridianu strašili zlobivé děti před spaním.</p>
<p>„Ne, jako bachař, ale to je fuk. Vězňové nebo dozorci, na Noctě bručí každej.“</p>
<p>To Viktorii znělo povědomě.</p>
<p>„Aha. Ne, kapitáne. Nechci, abyste na někoho střílela, pokud vážně nebudete muset, ale slibuji, že za pořádnou práci vás na Noctu rozhodně nepošlu.“</p>
<p>„Díky, madam!“</p>
<p>Kulka se rázem zatvářila tak spokojeně, až Viktorie znejistěla. Asi se měla napřed zeptat, co ta pořádně udělaná práce pro Danbara obnášela, ale už bylo pozdě.</p>
<p>„Kde je major Reed?“ obrátila raději list. „Neměl mít službu?“</p>
<p>„Jo, ale musel k doktorce na testy.“</p>
<p>„Na testy? Je nemocný?“</p>
<p>„Ne, potřebuje promazat stroječky.“</p>
<p><emphasis>Promazat stroječky.</emphasis> To muselo souviset s jeho implantáty a Viktorie si vzpomněla, že o tom chtěla zjistit víc.</p>
<p>„Myslíte, že by vadilo, kdybych ho navštívila?“</p>
<p>„Proč?“ Kulka pokrčila rameny. „Jste císařovna, madam. A pár čumilů tam stejně vleze pokaždý.“</p>
<p>„Výborně, tak jdeme.“</p>
<p>Sojornerová si zřejmě ani neuvědomila, že řekla urážku, ale Viktorie ji přešla a Čumák vydechl úlevou.</p>
<p>Alespoň cestu na ošetřovnu už Viktorie znala, nebo přesněji, zapamatovala si ji při první procházce palácem. Pomyslela si tenkrát, jak hrozné je to plýtvání – a jak směšně nepřiléhavý název pro skupinu místností plných nejšpičkovějšího vybavení, které byly po většinu času úplně prázdné. Občas se tu léčil někdo z generálního štábu a Matt Reed měl patrně kvůli svému postavení výjimku, ale oboje musel schválit císař. Celé zařízení jinak mělo sloužit pouze jemu – a teď i jí.</p>
<p>Na Algoru očividně nikoho vůbec nenapadlo, že by se císař mohl léčit v normální nemocnici. Viktorie si uměla představit poprask, jaký by ztropil tisk, kdyby si něco podobného jenom zkusil Georg na Viridianu – zneužití moci, vyhazování státních peněz, pohrdání lidmi. Částečně ten názor sdílela, na druhou stranu, měla si snad na lepší péči stěžovat?</p>
<p>„Jak se vůbec člověk stane Císařovým psem?“ obrátila pozornost ke Gunnelimu.</p>
<p>„To záleží jak kdo,“ pokrčil Čumák rameny. „Císařův pes se říká každému, kdo má implantáty z císařské výzkumné laboratoře. Třeba já mám čichový pro práci v bezpečnosti a Trap má pilotní. Není to ani moc tajné, prostě jsme se přihlásili do programu, vybrali nás a dostali jsme ho.“</p>
<p>„A major Reed ne? V čem se to liší?“</p>
<p>„V typu, madam. Major má v sobě věci, který jsou tajný i ve schématech. Nesmí mluvit o tom, jak fungují, dokonce ani kde ho operovali. Vůbec nic.“</p>
<p>„Chápu. Je jich hodně? Kolik lidí s implantáty je v paláci?“</p>
<p>„Já vím o dalších pěti. Nemusí to být všichni, ale o moc víc jich nebude. Tohle je příliš drahá věc.“</p>
<p>„Jo,“ souhlasila Kulka, neustále sledující okolí. „Proto to nikdy nerozjeli pořádně, je to drahý a neefektivní.“</p>
<p>„Neefektivní?“</p>
<p>„Ano, madam,“ vysvětloval Gunneli. „Zkraje se plánovalo dávat vojákům implantáty ve velkém. Jenže je s tím plno problémů, jenom aklimatizační fáze trvá měsíce, no a pak máte, dejme tomu, stovku vojáků. Pošlete je do výsadku, cestou dolů někdo ze země náhodou správně vystřelí granát, a bác, je po nich. Peníze i práce v pekle, než vůbec začnou bojovat.“</p>
<p>„Rozumím. Ve velkém to nejde a v malém je to nepraktické. Takže implantáty dostane jenom občas někdo pro zvláštní účely.“</p>
<p>„Správně, madam. Já na čmuchání, no a major… původně kdo ví.“</p>
<p>„Původně? Copak pan Reed nepracoval v ochrance?“</p>
<p>Tu pomlčku Viktorie postřehla stejně zřetelně jako pohled, který Kulka věnovala Gunnelimu: <emphasis>Přestaň konečně žvanit.</emphasis></p>
<p>„Ne, madam,“ odvětil Čumák neochotně. „Major je v ochrance půl roku. Nevím, co dělal předtím, je to tajné.“</p>
<p>„Přesně tak,“ uťala Kulka. „Drby si vymejšlej jenom kreténi, co nemají komu blbnout palice. Major je velitel a chrání nám zadky, víc mě nezajímá. Tečka!“</p>
<p>Viktorie tušila, že ta slova patří i jí, ale namísto zlosti ucítila spíš únavu. Zas další tajemství. Gabrielova minulost v řádu, teď Reedova minulost, Andrej Korwarian, který byl celý jedno velké tajemství. Začínala jich mít po krk, jenže má snad tahat z lidí jejich soukromé věci rozkazem?</p>
<p>Mlčky nastoupila do výtahu a sjela o patro níž k ošetřovně. V duchu se připravila na další nával lidí a vystrašené poklony. Fakt, že jí všichni rychle uhýbali z cesty, přinášel výhodu aspoň v tom, že mohla tou uličkou hanby projít rychle. Nikoliv poprvé ji napadlo, jak ji vlastně Andrej dopravil po jejím zhroucení při příletu z ošetřovny do komnat. Nejspíš nechal celou trasu uzavřít a každého, kdo vystrčil nos ze dveří, zastřelil.</p>
<p>U ošetřovny chtěla Viktorie zazvonit, jenže Sojornerová před ní ani nezpomalila, prostě vešla dovnitř.</p>
<p>Hlavní místnost byla kruhová a stejně absurdně velká jako Viktoriiny komnaty – snadno by se tam vešlo celé samostatné oddělení. V prosklených výklencích kolem středového terminálu stály čtyři ustlané a připravené postele s přístroji zabudovanými ve zdi. V dalších třech výklencích po obvodu se nacházely větší diagnostické jednotky a dveře vedoucí na samostatný operační sál s izolačním pokojem, ale Viktorii okamžitě upoutalo něco jiného.</p>
<p>Za sklem prostředního výklenku běžel na pohyblivém pásu Matt Reed. Byl do půl těla nahý, s několika snímači přilepenými na hrudníku. Nic zvláštního – než si Viktorie všimla, jak běží. Skoro nedokázala sledovat jeho nohy, a navíc se zdálo, že k pohybu nevynakládá prakticky žádné úsilí, vypadal jako rekreační běžec při ranním kolečku parkem. Viktorie fascinovaně došla blíž a uviděla další věc. Světle šedé čáry na Mattových pažích. Táhly se v osmi řadách od krajů zápěstí přes lokty až na ramena, kde se rozbíhaly po hrudníku i zádech. Připomínaly nějaké avantgardní tetování nebo maskovací vzor, jenže při pozorném pohledu bylo vidět, že nejsou na kůži, ale pod ní, prosvítají skrz pokožku zevnitř Reedova těla.</p>
<p>Doktorka Tanelová seděla zády ke dveřím u terminálu, zrak upřený k obrazovce. Viktoriin příchod nezaregistrovala, ale Matt Reed ji uviděl. Překvapeně zvedl hlavu, na okamžik vypadl z rytmu a doktorka se otočila.</p>
<p>„Veličenstvo,“ chtěla vstát, ale Viktorie ji gestem zarazila.</p>
<p>„To je v pořádku. Nenechte se rušit, já… se jdu podívat na majora Reeda. Vynechal směnu, obávala jsem se, zda neonemocněl.“</p>
<p>„Ne, má paní,“ doktorka dosedla zpět. „Jde pouze o pravidelnou kontrolu. Major ji už kvůli práci dvakrát odložil.“</p>
<p>„To mě mrzí. Nechci, aby zanedbával své zdraví.“</p>
<p>Viktorie se napůl bezděčně naklonila přes doktorčino rameno k obrazovce. Většině grafů a údajů pod nimi nerozuměla, ale dva hlavní pochopila ihned. Dvacet sedm minut, tedy dobu, po kterou už test probíhal, a vedle rychlost.</p>
<p>Čtyřicet pět kilometrů v hodině.</p>
<p>„To je…“ Viktorie se zmohla na pouhé zavrtění hlavou. „Chcete říct, že takhle rychle dokáže pan Reed běžet <emphasis>půl hodiny</emphasis>?“</p>
<p>„Ve skutečnosti i rychleji, Veličenstvo,“ doktorka se naklonila k mikrofonu u levé ruky. „Tři minuty, majore. Zkuste přidat.“</p>
<p>Matt za sklem kývl. Viktorie nezpozorovala žádné patrné zvýšení úsilí, ale údaj na monitoru začal stoupat. Čtyřicet sedm. Padesát dva. Padesát pět. Padesát osm.</p>
<p>Dvaašedesát kilometrů v hodině.</p>
<p>„To je víc než povolená rychlost na viridianské silnici,“ hlesla Viktorie. „Myslela jsem, že nic takového nejde. Že implantáty mohou posílit tělo jenom omezeně, hlavně smysly…“</p>
<p>„Obvykle ano, ale tohle je něco nového.“</p>
<p>Doktorka odsunula hlavní okno stranou a otevřela jiné, s anatomickým schématem lidského těla. Viktorie si ihned všimla rozvětvených černých čar podél všech končetin, hrudníku i páteře, stejně jako blikajících modrých bodů.</p>
<p>„To tmavé jsou biomechanické svaly. Část majorova přirozeného svalstva byla odstraněna a nahrazena jimi, jsou mnohem výkonnější. Další úpravy má v nervovém systému. Signály zpracovávají nejdřív sekundární procesory tady,“ doktorka ukázala na blikající body, „a pak pokračují modifikovanými drahami do mozku. Odezvy z pohybových center jsou také řádově rychlejší. Možná znáte představení, kde kouzelník naoko uhýbá před kulkami. Major Reed je tomu asi nejblíž, jenže doopravdy.“</p>
<p>„Jak to udělali?“ Viktorie zírala na monitor. „Tohle přece nebylo jako vyměnit kus kůže.“</p>
<p>„Nevím, madam,“ doktorka pokrčila rameny a Viktorie se na ni překvapeně zadívala.</p>
<p>„Přece jste majorova lékařka.“</p>
<p>„Ano, ale mám pouze instrukce, jaké testy provádět, a seznam vedlejších účinků, kterých si mám všímat a hlásit je císaři. Můžu jen hádat, že se postupovalo po etapách. Zřejmě celá série operací… stačí, pane Reede. Končíme, můžete se obléct.“</p>
<p>Matt Reed zpomalil, plynule přešel z běhu a klusu do chůze. Dýchal rychle, ale rozhodně nevypadal uštvaně. Začal si odepínat snímače a Viktorie dál sledovala doktorku. Byla starší, trochu připomínala Georgovu asistentku Anabell doma. Proč si asi Andrej vybral ji? Císařův osobní lékař měl určitě přístup k mnoha věcem, musel jí opravdu věřit – anebo ji mít dokonale v hrsti. Viktorie tipovala to druhé a určitě věděla, že nemá cenu se ptát. Dočkala by se jen uctivé, nic neříkající odpovědi nebo rovnou výzvy, ať se zeptá císaře. <emphasis>Zeptej se císaře</emphasis>, bylo zřejmě v paláci obecně užívaným ekvivalentem <emphasis>táhni k čertu</emphasis>.</p>
<p>„Mluvila jste o vedlejších účincích,“ vrátila se raději k Reedovi. „O jakých? Tohle přece nemůže tělo snést bez následků.“</p>
<p>„Problémy se snášenlivostí implantátů nejsou, Veličenstvo, spíš bych se obávala rychlejšího opotřebení kardiovaskulárního systému. Na srdce i orgány je to zátěž, a pochopitelně je problém s doplňováním energie.“</p>
<p>„Energie?“</p>
<p>„Syntetické svaly nejsou perpetuum mobile. Musí z něčeho fungovat, majorův metabolismus je zrychlený, tělo vyžaduje větší kalorický příjem. Průměrný člověk přežije téměř měsíc bez potravy. Podle údajů, které mám, by ale pan Reed bez energetických doplňků zemřel hlady během nanejvýš sedmi dnů.“</p>
<p>Matt Reed vyšel z prosklené kóje v kompletní uniformě.</p>
<p>„Madam,“ pozdravil Viktorii, která však nereagovala, dosud vstřebávala doktorčinu poslední větu. Zato Kulka uznale kývla.</p>
<p>„Pořád ti to šlape, vylepšenej. Vždycky mě zajímalo, máš takovou výdrž i v jinejch oblastech?“</p>
<p>„Ve všech, na kterých záleží,“ opáčil Matt. Z kapsy vytáhl oválné pouzdro, vysypal si na dlaň dvě kapsle a spolkl je. Kulka zjevně chtěla něco dodat, ale v té chvíli se ozval zvonek.</p>
<p>„Dále!“ promluvila doktorka a Sojornerová se okamžitě otočila, dlaň na pažbě. Ve dveřích však stál jen drobný muž s hůlkou.</p>
<p>„Doktorko. Vaše Veličenstvo. Jak velká čest a nečekaná, nanejvýš šťastná náhoda vás zde potkat, má paní.“</p>
<p>Plukovník Severin se s úsměvem uklonil a Kulka uvolnila, ovšem Čumák náhle vypadal nervózně a Matt Reed napjatě. Viktorie zbystřila pozornost.</p>
<p>„Dobrý den, plukovníku,“ odvětila Tanelová. „Čekala jsem, kdy se zastavíte.“</p>
<p>Obešla stůl, otevřela jednu ze skříněk ve zdi a podala Severinovi dvě malé krabičky.</p>
<p>„Děkuji mnohokrát. Raději si pro léky chodím sám, čistě pro pocit bezpečí a potěšení spatřit vaši vlídnou tvář.“</p>
<p>Viktorie měla silný dojem, že doktorku ten kompliment nenadchl, přesto přikývla.</p>
<p>„Děkuji, plukovníku. Pokud si přejete ještě něco…“</p>
<p>„Ach ne, toť vše. Tedy, ne tak docela. Veličenstvo, dovoluji se vás ve vší nekonečné skromnosti zeptat, zda bychom si nemohli promluvit o samotě.“</p>
<p>„Dobře,“ souhlasila Viktorie. „Doktorko, pánové, počkejte laskavě venku.“</p>
<p>„Ano, madam.“</p>
<p>Matt Reed vypadal ostražitě a Gunneli spokojeně. Tanelová odešla beze slova a Viktorie se zahleděla do Severinova obličeje. Vypadal starší, než měl být, poznamenaný předčasnými vráskami, jaksi nepadnoucími k pronikavému, bystrému pohledu. V těch očích nebyla hrozba, spíš jakási hravost… Viktorie potřásla hlavou.</p>
<p>„Jsme sami. Přejete si, plukovníku?“</p>
<p>„Ano, má paní. Během vaší svatby ani té tak zásadní porady naneštěstí nebyl čas a později zase příležitost, takže si dovolím učinit tak ve vší skromnosti nyní. Jako oddaný služebník císaře vás zdravím a ujišťuji o své věčné a nehynoucí, pevné a nezlomné, neochvějné loajalitě a poslušnosti.“</p>
<p>Severin učinil hůlkou uctivé gesto, ale rychle se zas opřel, určitě ji nenosil pro parádu. Naopak jeho proslov byl šroubovaný úmyslně, navíc přednesený s přehnanou dikcí dvorního šaška zdravícího královnu. Viktorie se neurazila, naopak. Po minulých audiencích byla trocha šaškování mnohem lepší než strach, a určitě lepší než pokrytectví.</p>
<p>„Děkuji, plukovníku. Ráda to slyším, i když mě dnes už o tomtéž ujišťoval snad každý, koho jsem potkala.“</p>
<p>„Ach, jak hluboce se stydím, Vaše Veličenstvo. Neodpustitelná liknavost, z mé strany rozhodně zaviněná pouze množstvím povinností, nikoliv nedostatkem úcty. Předkládám k vašim nohám tu nejponíženější a nejpokornější omluvu.“</p>
<p>Kajícný tón plukovníkova hlasu byl opět perfektní a Viktorii zacukaly koutky.</p>
<p>„Přijímám a přestaňte, nebo se dopustíte dalšího <emphasis>faux pas</emphasis> a rozesmějete svou císařovnu.“</p>
<p>„Nic by mne nenaplnilo větším štěstím, neboť mám bolestně silný dojem, že má císařovna strádá a pozbývá úsměvu, protože na její křehká ramena krutě dopadá břímě zodpovědnosti svěřené jí Jeho Veličenstvem.“</p>
<p>„Ovšem podle Jeho Veličenstva rozesmátá císařovna pozbývá autority, takže jí nezbývá než zachovávat vážnou tvář.“</p>
<p>„Och, má paní, císařovna ji zachovat může, ale co Viktorie? Bojím se, že oddělovat tyto dvě osoby je jako chtít oddělit bílek od žloutku a nerozbít přitom vejce. Andrej by měl tuto skutečnost přijmout. Doufám, že se tak stane brzy, a stejně tak doufám, že vám do té doby budu moci pomáhat za všech svých sil.“</p>
<p>Tentokrát se Viktorie zarazila. Poprvé někoho slyšela říkat císaři křestním jménem, natož tak přímo zpochybnit jeho úsudek.</p>
<p>„To je podnětný pohled,“ konstatovala. „Bohužel císař by váš názor nesdílel a pomoc mi dnes už nabízelo dalších šest lidí. Všichni samozřejmě naprosto nezištně.“</p>
<p>„O tom nepochybuji, má paní. Přesto prosím, neházejte mě do stejné krabice s těmi prospěcháři. Já si nepotřebuji chránit postavení ani podlézat. Vím, že vaše pozice není snadná a chci vám pomáhat, jak jen mi schopnosti i skromný důvtip dovolí.“</p>
<p>Viktorie z něj necítila žádný náznak falše. Znovu si vzpomněla na Petrovovy dokumenty – tohle měl být po Andreji Korwarianovi nejnebezpečnější člověk na Algoru? Buď se ředitel mýlil, nebo byl Severin zákeřnější i prohnanější než všichni, které zatím potkala.</p>
<p>„A neobáváte se náhodou spíš, abych bez vaší <emphasis>pomoci</emphasis> neudělala ve funkci totéž co Jonah Friel?“</p>
<p>„Bůh chraň!“ plukovník se zatvářil pobouřeně. „Má paní, tohle mne nenapadlo ani v těch nejhorších snech podle vylézajících z nejtemnějších zákoutí mé hříšné duše! Pouze vám ve vší pokoře nabízím své uši… znáte přece heslo algorské tajné služby?“</p>
<p>„Jaké?“</p>
<p>„Vím, protože mlčím, abych slyšel.“</p>
<p>Viktorie pobaveně zauvažovala, jestli má viridianská rozvědka také vlastní heslo. Nejspíš ne, Petrov si na gesta nepotrpěl.</p>
<p>„Aha. Vážně hezké. Povíte mi, co jste zatím slyšel o mně?“</p>
<p>„Toho bylo mnoho, má paní,“ Severin se široce usmál. „Pokouším se být vždy a za všech okolností pozorným posluchačem.“</p>
<p>„Ano? Co například mé nejoblíbenější květiny? Už jste to také <emphasis>zaslech</emphasis><emphasis>l</emphasis>?“</p>
<p>„Jistě, Veličenstvo. Karafiáty a modré viridianské růže.“</p>
<p>Viktorii ztuhl úsměv na rtech. Tohle mohl těžko trefit náhodou…</p>
<p>„Výborně, plukovníku. Máte víc informací než sám císař. Chvíli pokračujte a začnu litovat, že jste mne nepožádal o ruku první.“</p>
<p>„Jak obrovská a nepředstavitelná pocta pro mne! Dnešek bych si měl zlatým písmem zapsat do své knihy života, abych si na něj mohl vzpomenout, až se naplní můj čas. Avšak bojím se, že bych nikdy nebyl tak oddaným, věrným a spolehlivým mužem jako Andrej. On je skála tyčící se neochvějně k nebesům i uprostřed největších bouří, zatímco já… ubohý plavec v jejím stínu, snažící se vyhnout nenasytným parybím čelistem.“</p>
<p>Smutek střídající dětinské nadšení. Viktorie měla opět co dělat, aby nahlas nevyprskla.</p>
<p>„Máte talent, pane Severine. Zkusil jste někdy divadlo?“</p>
<p>„Ach ano, když jsem byl mladší, rád jsem navštěvoval představení. Dobrá hra povznáší ducha a ulehčuje od starostí všedních dnů.“</p>
<p>„Začínám se ptát, jak se tady muž jako vy dostane tam, kde je?“</p>
<p>„Má paní, navzdory pověstem, které snad ještě uslyšíte, v tom není pranic záhadného. Pouhá šťastná konstelace mých skromných schopností, štěstí a protekce tkvící ve faktu, že mne Jeho Veličenstvo Vitalij Korwarian odsoudil k smrti.“</p>
<p>„Cože, císařův <emphasis>ote</emphasis><emphasis>c</emphasis>?“ Viktorie se zarazila. „A Andrej vás omilostnil?“</p>
<p>„Nikoliv. Omilostnili mě vzbouřenci, kteří Andrejova otce zavraždili… nebo přesněji, chtěli tak učinit výměnou za mé služby. Nicméně já odmítl a nezměnil názor, ani když se jeden neobyčejně zábavný seržant rozhodl intimně seznámit moji levou nohu se svým velkým kladivem. Když poté Andrej potlačil vzpouru a potýkal se s nedostatkem personálu, došel k závěru, že mezi beznohými chromý králem, a už u toho zůstalo.“</p>
<p>A bylo to tady zas – Algor. Graciáni, rozsudky smrti, popravy, vraždy a mučení. Viktorie si s jistým neklidem uvědomila, že už ji to pomalu přestává šokovat.</p>
<p>„Rozumím,“ přikývla vážně. „Ošklivé vzpomínky. Ovšem tou otázkou jsem nemyslela stížnost. Spíše mě udivilo, že v čele algorské zpravodajské služby nestojí žádný paranoidní blázen.“</p>
<p>„Paranoidní blázen v čele výzvědné služby je rozkošná, ba přímo okouzlující, avšak bolestně nepraktická představa. Pomyslete, jak vysoký by musel být rozpočet takového nešťastného úřadu.“</p>
<p>„Jsem si jistá, že rozpočet je něco, s čím si příliš starosti dělat nemusíte. Bezpečnost je přece císařovou prioritou.“</p>
<p>„Jenže existují různé druhy bezpečnosti, stejně jako existují různé druhy vína. Andrej dává přednost sytější chuti, zatímco já jemnějším odstínům. Navíc mnoho prostředků nemusí být vždy ku prospěchu. Co uděláte, má paní, pokud dostanete na provoz úřadu více peněz?“</p>
<p>„Budu hledat cesty, jak sehnat víc jídla. Investovat do výzkumu – možná geotermální energie? Hydroponie?“ Viktorie pokrčila rameny. „Nevím, právě na to bych hledala odpověď.“</p>
<p>„Jak chvályhodné! Naneštěstí zpravodajská služba nevyrábí jídlo a do výzkumu investuje omezeně. Více peněz tedy směřuje k logické snaze je využít. To vede k hledání cílů, skutečných i domnělých. A hledání cílů za každou cenu obvykle ústí v dlouhou řadu často nanejvýš zábavných situací, občas ideálně vhodných do zdařilé divadelní hry. Jinak řečeno, i nejkrásnější květina bídně zhyne, pokud pod ni lijeme příliš vody.“</p>
<p>„Další podnětný postřeh. Ale zpátky k divadlu – jakou divadelní hru byste mi doporučil pro císaře?“</p>
<p>Viktorie vystřelila otázku od boku a Severin se zatvářil smutně.</p>
<p>„To bude obtížné. Andrej bohužel v umění neshledává potěšení, dává přednost praktičtějším zálibám. Vlastně nenavštívil divadlo od chvíle, kdy usedl na trůn. Jeho otec měl zálibu v některých hrách, avšak nevím, zda by vás potěšily.“</p>
<p>„Budu hádat. Spousta násilí, válek a smrti?“</p>
<p>„Bohužel… Titus Andronicus vskutku není vhodný pro pokojné rozjímání, navzdory nesporné působivosti,“ Severin přivřel oči. „<emphasis>Na prach vaše kosti rozdrtím a z nich a z krve koláč upeču, jeden každý potom naplním paštikou z ničemných vašich hlav.</emphasis>“</p>
<p>Přednes měl perfektní, k tomu s hrozivým výrazem tyrana, a teď už se Viktorie neudržela, musela si rychle zakrýt ústa dlaní.</p>
<p>„Och… dost, prosím! Ještě se mi o tom bude zdát.“</p>
<p>„To by mne skutečně mrzelo, má paní. Císař Vitalij z této hry často citoval ve vypjatých okamžicích. Možná proto Andrej nenachází v divadle zalíbení.“</p>
<p>Chladné osvětlení ošetřovny dodalo náhle Severinově tváři zvláštní výraz a Viktorie zvážněla. Tohle už bylo víc než žert.</p>
<p>„Chápu. Co tedy palácová galerie? Četla jsem, že Adam Korwarian sem nechal při Exodu převézt ze Země mnoho uměleckých skvostů. Michelangelovy sochy, Botticelliho a Da Vinciho obrazy, Gutenbergovu bibli. Navíc jeho dědicové sbírku dále rozšířili.“</p>
<p>„Zajisté, Veličenstvo. Některá díla byla sice poničena během vzpoury proti Andrejovu otci, ale stále jich mnoho zbylo. Ovšem nevím, zda Andrej disponuje dostatečnou trpělivostí k jejich ocenění, byť ve vaší společnosti.“</p>
<p>„Ano, toho by zajímalo spíš vojenské muzeum,“ povzdechla si Viktorie. „Přemýšlím, co všechno vlastně pokládá za ztrátu času. Květiny, divadlo, umění… nejspíš i mě.“</p>
<p>Do hlasu se jí vedrala hořkost a Severin zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ne, má paní. Andrej vás vidí jako krásnou, pouze poněkud zanedbanou zahradu, která potřebuje zušlechtit. Úspěšný zahradník by ovšem neměl používat jen nůžky a rýč. Pokud vás to aspoň trochu utěší, bylo by mi ctí navštívit galerii s vámi. Dobrá zpravodajská akce má v sobě cosi krásného stejně jako plátno stvořené rukou génia. Ukrývá eleganci, styl i důraz, dokáže být veselá, smutná… a samozřejmě tragická. Často v galerii čerpám inspiraci, žel, má obvyklá společnost preferuje výlučně sakrální umění.“</p>
<p>„Snad nemyslíte graciánské? O to nemám zájem, císař mi přímo zakázal se k nim přibližovat.“</p>
<p>„Jistě, slyšel jsem. Ta návštěva Její Excelence u vás byla smutně nešťastným výsledkem mylného úsudku jiných lidí. Naneštěstí máte pravdu, je příliš pozdě. Jaká škoda, výzdoba chrámu ve městě je úchvatná, inspirována Dantem a Hieronymem Boschem. Ochudíte se o vskutku jedinečný zážitek, má paní. Leda bych vám ho umožnil alespoň zprostředkovaně.“</p>
<p>„Zprostředkovaně?“</p>
<p>„Ano. Mám ve své skromné knihovně řadu publikací i fotografií. Bylo by mi ctí vám je poskytnout, vaše znalosti algorského umění i architektury by to nesmírně prohloubilo.“</p>
<p>Znovu. Viktorie si byla jistá, že za těmi slovy se skrývalo víc než zájem o umění, přesto netušila co. Při pomyšlení na graciány ji navíc pořád mrazilo v žaludku… ale dobrá. Uvidíme, co za tím vězí.</p>
<p>„Ano,“ přikývla. „Ráda si vaše materiály prohlédnu, plukovníku, ale teď už musím jít. Měla jsem nabitý den a zítřek asi nebude o moc lepší.“</p>
<p>„Ovšem, Vaše Veličenstvo,“ Severin se uklonil. „Nebudu vás dále rušit. Počkám zde na doktorku, abych s ní projednal další trpké maličkosti ohledně mé poničené tělesné schránky. Konverzace s vámi byla nesmírně potěšující a povznesla mého ducha do nebetyčných výšin. Kéž by vám dopřála alespoň zlomek radosti, kterou právě pociťuje váš nehodný služebník.“</p>
<p>„Děkuji,“ povzdechla si Viktorie. „Přeji nehodnému služebníkovi mnoho zdraví a těším se na další povznášející konverzaci.“</p>
<p>Venku na chodbě si okamžitě uvědomila pohledy ochranky – ať si během té doby řekli venku cokoliv, nevypadali nadšeně.</p>
<p>„Všechno v pořádku, madam?“ otázal se Matt Reed.</p>
<p>„Ano, majore. Plukovník Severin je… zajímavý člověk.“</p>
<p>„To ano, madam.“</p>
<p>Mattův hlas byl pečlivě neutrální. Gunneli si poškrábal nos a Viktorie pohlédla na Reeda.</p>
<p>„Jedna věc, majore. Odteď kdykoliv se budete chtít najíst, můžete to udělat u mě, v mých komnatách a klidně během služby. Nemusíte odcházet ani žádat o svolení, jen řekněte personálu, uvědomím ho o tom.“</p>
<p>„Ano, madam. Děkuji.“</p>
<p>Matt Reed ani nikdo jiný nedodal jediné slovo, ale všichni rozuměli a Viktorie zamířila zpátky. Tahle procházka na rozptýlení ji nakonec vyčerpala tak, že se nemohla dočkat, až zaleze do postele.</p>
<p>Teprve tam jí došlo, že pořád neví, co major Reed dělal, než nastoupil k její ochrance. Možná se ho měla zeptat. Možná by to měla udělat hned zítra ráno.</p>
<p>Jenže zítřek Viktorii přišel vzdálený jako měsíc. Nakonec na to zapomněla ještě dřív, než usnula.</p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Kapitola 10</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Menabaran</strong></p><empty-line /><p>Den začal jako obvykle.</p>
<p>Nikola Vanbergová ráno vstala a jako obvykle připravila snídani. Natalie při jídle jako obvykle upatlala stůl i sebe, takže potřebovala sprchu, a Nikola ji musela jako obvykle dvakrát ujistit, že jsou zamčené dveře. Poté si Natalie sedla k holovizi a jako obvykle někdy v půlce epizody <emphasis>Dua mstitelek</emphasis> začala předříkávat repliky pět vteřin před herci, aniž by si to uvědomovala. Epizoda dle Nikolina názoru nestála za nic. Další ďábelský, v poslední minutě překažený plán algorských teroristů. Algorští teroristé, newellští teroristé, poslední dobou se to zprávami o teroristech všude jen hemžilo. Kdy asi nějaký vyskočí i z reklamy na vafle?</p>
<p>Natalie po seriálu zalezla do svého pokoje s tužkou a papírem, a Nikola vyrazila na nákup. To už tak úplně obvyklé nebylo, stále neměla pečovatelku, ale když se vrátila, našla sestru v pořádku. Nezdálo se, že si její nepřítomnosti vůbec všimla. Výborně.</p>
<p>Nikola poprvé za poslední dny pocítila spokojenost – kdyby to takhle pokračovalo, třeba si nakonec mohly vystačit samy. Možná měl Stens pravdu a ji jen vylekaly počáteční katastrofy jako kompletně vytopený byt nebo vyděšená sestra zmateně bloudící po ulici před domem. To bylo nejhorší, protože podobné incidenty mohly přitáhnout pozornost úřadů a kdovíkoho ještě. První měsíce po otcově smrti Nikole fantazie barvitě vykreslovala tajné laboratoře, kam Natalii unesou, aby ji mohli studovat, doktory, co se jen třesou, aby na ní mohli provádět pokusy. Časem pochopila, že tajné laboratoře, pokud existovaly, se spíš než bláznivými holkami zabývaly utajováním sumy, kterou stát na jejich vybavení vydával, a doktory víc zajímá pokles bodového ohodnocení výkonu. Také začala mít jiné starosti, třeba z čeho zaplatí nájem. Teď se zas všechno vrátí k normálu, výprava do EstetComu pomalu zmizí v krajině zlých vzpomínek, a bude klid. Strašák jménem Avrian Dann a jeho katastrofa sice kolem pořád obcházelo, ale ať.</p>
<p>Dnes prostě bude všechno jako obvykle.</p>
<p>„Pošta,“ zamumlala Natalie, aniž zvedla hlavu od kresby, a vzápětí se ozval umělý hlas domovního systému.</p>
<p>„<emphasis>Do vaší schránky byl právě vložen jeden balíček, občanko Vanbergová.</emphasis>“</p>
<p>Další reklama, usoudila Nikola otráveně. Zvážila, zda pro ni poslat Natalii, ale usoudila, že pro dnešek zvládla dost.</p>
<p>„Hned jsem zpátky,“ vstala.</p>
<p>„Vrať se brzy, Niki,“ zamumlala Natalie.</p>
<p>Sjet výtahem do přízemí ke schránkám zabralo chvilku. Mnohem déle dolovala balíček ven, podlouhlá krabice byla těžká a právě tak velká, aby se do schránky vešla. Dost bytelný reklamní vzorek, zpáteční adresa přitom Nikole nic neříkala. Divné.</p>
<p>První, co ji napadlo, byla samozřejmě Natalie. Jednu dobu si oblíbila soutěže na síti, ve kterých byl výherce určován podle pořadí přihlášení. Nikterak překvapivě se jí to celkem dařilo a v bytě se začaly kupit sady hrnců, pokrývek, robotických vysavačů ve tvaru mňoukajících koček a antigravitačních mucholapek, kterých se Natalie sama bála. Po značném úsilí ji Nikola přiměla s tím přestat, ale jestli začala znovu… no, jako obvykle.</p>
<p>Nikola s balíkem zatřásla, ale neslyšela nic. Snad v tom nebude vzorek nového druhu dlažby. Vyjela zpátky nahoru a v bytě nečekaný dárek položila na stůl.</p>
<p>„Nat, ty jsi zas někde soutěžila?“</p>
<p>Natalie zavrtěla hlavou, aniž zvedla zrak od papíru.</p>
<p>„Zlobila ses.“</p>
<p>„Tak co je tohle?“</p>
<p>Pokrčení rameny, které by však vyznělo přesvědčivěji, kdyby se Natalie na balík ležící hned vedle ní aspoň podívala. Ten nezájem jen posílil Nikolino podezření, že dobře ví, oč jde. Tak fajn.</p>
<p>Nikola strhla obal, černou fólii zakrývající plastovou krabici. Víko mělo na boku sponu pro otevření, Nikola natáhla ruku…</p>
<p>„Hele, Niki, koukej!“</p>
<p>Nikola automaticky otočila hlavu k papíru, co jí Natalie strkala pod nos. Přitom se už nadechovala k prosbě, ať chvilku počká… jenže zůstala jak opařená.</p>
<p>Tužkou namalovaný obrázek ukazoval krabici s průhlednými stěnami, takže byl přesně vidět její obsah. Dva válce propojené dráty s nějakou krabičkou uprostřed. Další dráty vedly k otevírací sponě, očividně tak, aby se při odklopení víka přerušily. Celé to vypadalo povědomě – v <emphasis>Mstitelkách</emphasis> se takové věci objevovaly často. Chyběl jen displej, na kterém obvykle velká červená čísla odpočítávala vteřiny k nule.</p>
<p>Nikola Vanbergová velice pomalu sundala ruku z víka.</p>
<p>„Nat, co je to?“ otázala se taktéž velice klidně a Natalie se sladce usmála.</p>
<p>„Bomba.“</p>
<p>„Jaká?“</p>
<p>„Přece ta, co nám ji poslal. V krabici.“</p>
<p>Podlaha kolem Nikoly se mírně zahoupala.</p>
<p>„Myslíš tuhle? <emphasis>Tuhle</emphasis> krabici?“</p>
<p>Teprve teď se Natalie zadívala na věc ležící na stole – a úsměv rázem zmizel. Vyskočila, tužky se rozlétly po podlaze.</p>
<p>„Niki! To je… to…“</p>
<p>„Klid! Nat, uklidni se. Všechno je v pořádku!“</p>
<p>Znělo by to mnohem přesvědčivěji, kdyby se mi tak netřásl hlas, pomyslela si Nikola jaksi nezúčastněně.</p>
<p>Rychle objala sestru okolo ramen. Natalie už v panice couvala pryč a Nikola ji nasměrovala k pohovce, než mohla něco rozbít nebo skončit na zemi. Zároveň si stoupla, aby neviděla na tu věc.</p>
<p>„To je dobré! Slyšíš? Jsem tu, nic se neděje! Neotevřela jsem to. Neotevřela a neotevřu, nic se nestalo!“</p>
<p>Natalie se na ni vyděšeně zadívala. Slzy měla na krajíčku.</p>
<p>„Mrzí mě to, Niki.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Že… že jsem to neřekla dřív! Věděla jsem to… nechtěla jsem.“</p>
<p>„To nic. Nic se neděje. Všechno je v dobré, Nat, zvládla jsi to. V poslední chvíli. Jako… jako správná agentka, no ne?“</p>
<p>Nikola se usmála – uvědomila si, že doopravdy. Zvláštní, jak blízko mají k sobě smích a hrůza. Také jí blesklo hlavou, že snad poprvé si Natalie uvědomila tak rychle správné pořadí událostí od <emphasis>dřív</emphasis> k <emphasis>nyní</emphasis>. Jindy by to byl důvod k radosti – ale co teď?</p>
<p>Nikola Vanbergová zhluboka vydechla. Ze všech sil se snažila neotáčet po krabici, dívat se jen na sestru a zároveň uvažovat. První myšlenka byla poslat to prostě zpátky. Jenže komu? Adresa bude určitě vymyšlená, když ji poštovní služba nenajde, přiveze to zas jí nebo někam na centrálu, kde balík po uplynutí zákonné lhůty otevřou a ona bude mít na svědomí něčí život. Ne, to nešlo. Přece ho tady ale nemohla nechat zastrčený za skříní.</p>
<p>„Nat, ty víš, kdo nám to poslal?“ otázala se. „Byl to ten chlap z EstetComu? Však víš, co nás honil… nebo bude honit.“</p>
<p>„Jo,“ souhlasila Natalie. „Neposlouchá.“</p>
<p>Nikola zaťala zuby, výborně. Na motiv se nemusela ptát, ten byl jasný. A vlastně byl fuk i odesilatel – i kdyby bombu poslal třeba algorský císař osobně, pořád ležela u nich v obýváku.</p>
<p>„Ty… nevíš, co s tím udělám?“ zeptala se opatrně. „Nebo co jsem udělala předtím?“</p>
<p>Natalie bezradně pokrčila rameny. Nic divného. Rychlé změny, okamžitá rozhodnutí, to jí unikalo. Prostě musí něco vymyslet <emphasis>teď</emphasis>… a Nikolu bohužel napadalo jen jediné.</p>
<p>„Fajn, Nat. Myslím, že potřebujeme pomoc. Někoho, kdo se stará o tyhle věci. Kde… nevíš, kam jsem dala vizitku toho policajta?“</p>
<p>Za Nataliiny nepříliš nápomocné asistence prohrabala kabelku, stůl i zásuvky, aby nakonec vizitku vrchního komisaře našla v kapse kabátu. Zadívala se na ni s odporem, ale jinou možnost neviděla.</p>
<p>Hlas v komunikátoru byl stručný, typicky policejní.</p>
<p>„Preston, slyším.“</p>
<p>„Tady Nikola Vanbergová. Vy… vzpomínáte si na mě?“ napůl doufala, že ne, ale odpověď přišla ihned.</p>
<p>„Jistě. Přejete si?“</p>
<p>„No… mám menší problém,“ Nikola opatrně vybírala slova. „Před chvílí mi došel balíček a vypadá divně. Cizí adresa, a vím jistě, že jsem si nic neobjednala. Mohl… mohl byste někoho poslat, aby se na něj podíval?“</p>
<p>Zdálo se, že Donald Preston dvě vteřiny uvažuje.</p>
<p>„Chápu. Přijedu k vám sám.“</p>
<p>„Děkuji,“ Nikola se stěží ubránila ironii. Vážně úleva.</p>
<p>Spojení se přerušilo, a zatímco Nikola zvažovala chmurné vyhlídky, Natalie vyhlédla z okna.</p>
<p>„Donald přijede?“</p>
<p>„Jo. Nat, chci, abys šla do svého pokoje. Já… ráda bych s ním mluvila sama.“</p>
<p>Nikola věděla, že tohle Natalie nesnáší, být vystrčená za dveře jako pes, který by mohl návštěvu pokousat. Nedivila se jí, jenže ve vzduchu visela pohroma, na ohledy nebyl čas.</p>
<p>K její úlevě sestra pokrčila rameny. „Dobře, Niki.“</p>
<p>„A tohle vem s sebou,“ Nikola sebrala ze stolu kresbu bomby. „Můžeš třeba nakreslit něco na druhou stranu.“</p>
<p>„Jasně. Nechceme Donalda polekat.“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>Natalie zmizela v pokoji a Nikola strávila dalších patnáct minut uvažováním, co Prestonovi řekne. Kdyby tak ten balík aspoň tikal…</p>
<p>„<emphasis>Občanko Vanbergová, neohlášená návštěva žádá o vstup. Vrchní komisař Donald Preston ze čtvrtého artipolského okrsku. Požadujete bližší identifikaci</emphasis><emphasis>?</emphasis>“</p>
<p>„Ne,“ odpověděla Nikola domovnímu systému. „Pusť ho dál.“</p>
<p>„<emphasis>Potvrzuji, občanko Vanbergová. Přeji příjemný den</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Opravdu byl čím dál příjemnější.</p>
<p>Došla ke dveřím a čekala, dokud se neozvalo zazvonění.</p>
<p>Preston neměl uniformu. Oblečený byl v dlouhém, nemoderním kabátě, který neodložil, ani když vešel do bytu. Nikolu napadlo, že pod ním skrývá zbraň. Už od pohledu byl nesympatický – vyhublý, vysoký chlap s úzkým obličejem, výraznými lícními kostmi a bledými rty. Určitě neměl ženu ani děti, Nikola pochybovala, že se vůbec umí usmát. Pravý policajt.</p>
<p>Ukázal jí průkaz, ale ona se jeho zkoumáním nezdržovala a bez pozdravu zamířila do obývacího pokoje. Hlavně ať je ta věc už pryč, a on taky.</p>
<p>„Tady je ten balík. Sundala jsem jenom obal.“</p>
<p>Jeho kusy ještě ležely na podlaze. Preston je zvedl a přečetl si štítek s adresou nějakého skladiště v Uličkách.</p>
<p>„Tvrdíte, že jste si nic neobjednala,“ promluvil. „Není to třeba dárek? Od příbuzných, vašeho přítele…“</p>
<p>„Nemám přítele ani příbuzné. Jenom sestru.“</p>
<p>Nikola nepochybovala, že tohle Preston dobře ví.</p>
<p>„Jistě, Natalii,“ přikývl. „Kde teď je?“</p>
<p>„Vedle. Ona… spí. Nechci ji rušit.“</p>
<p>„Rozumím. Tak se na to podíváme.“</p>
<p>Vrchní komisař klidně sáhl po sponě na víku krabice a Nikola doslova nadskočila hrůzou.</p>
<p>„<emphasis>Ne</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Prestonova ruka se zarazila těsně nad víkem.</p>
<p>„Proč ne? Co myslíte, že je uvnitř?“</p>
<p>„Já… nevím. Jen… jenom mám zlou předtuchu. Co když je to nějak nebezpečné, třeba výbušnina?“</p>
<p>„Aha, bomba,“ Prestonův levý koutek se zvedl. „Všichni teď všude vidí samé bomby. Hlavně po té věci v DiaVision, že?“</p>
<p>Nikolu polila zima. Neodvážila se odpovědět, komisařův pohled se jí upíral přímo do tváře – studený, zkoumavý pohled muže, který svůj čas tráví stíháním lidí. Blesklo jí hlavou, že to udělal schválně. Jen předstíral, že chce krabici otevřít, aby viděl její reakci, a ona mu dala přesně, co chtěl. Co když věděl i o Natalii, o tom jejím hovoru…</p>
<p>Zavládlo ošklivé ticho.</p>
<p>„Nechcete mi něco povědět, slečno Vanbergová? Čistě soukromě.“</p>
<p>„Ne,“ Nikola sebrala síly. „O ničem nevím. Prosím, mohl byste vzít tu věc pryč?“</p>
<p>Ještě dvě vteřiny se na ni díval.</p>
<p>„Dobře,“ vytáhl z kapsy komunikátor. „Tady Preston. Chci tým do bytu Vanbergových, hned. Vezměte i pyrotechnika.“</p>
<p>„Tým?“ vypravila ze sebe Nikola.</p>
<p>„Jistě,“ Preston se na ni podíval skoro pobaveně. „Nehodlám jezdit městem s bombou v podpaží, pokud by vaše zlé tušení bylo <emphasis>čirou náhodou</emphasis> správné.“</p>
<p>Nikola raději mlčela.</p>
<p>Další hodinu strávila vestoje opřená o stěnu vedle dveří Nataliina pokoje, žaludek sevřený, každý sval v těle napjatý. Čekala, kdy se ty dveře rozletí, kdy Natalie v panice vletí do obýváku s půltuctem policejních techniků, kdy uslyší křik, rány, kdy je Preston zatkne nebo začne vyklízet dům…</p>
<p>Nestalo se nic z toho.</p>
<p>V Nataliině pokoji vládlo až zlověstné ticho a Donald Preston kromě chvilek, kdy udílel instrukce svým lidem, strávil nejvíc času tím, že stál na opačné straně místnosti a zíral na ni. Z celé té hodiny si Nikola vlastně nejvíc zapamatovala výraz policejního technika, když na balík poprvé namířil svůj skener. Nemusel říct ani slovo. Naštěstí došel k závěru, že zařízení – vážně kouzelný eufemismus – je bezpečné pro transport, takže na evakuaci nedošlo. Odnášeli balík s velkou opatrností, a když si Nikola vzpomněla, jak jím prve cloumala…</p>
<p>Konečně všichni zmizeli. Jen Donald Preston zůstal a dál si ji měřil. Vypadal, že nikam nepospíchá.</p>
<p>„Tak,“ promluvil. „Mohl bych vás odvézt na stanici, ale myslím, že tu jedinou otázku můžu položit i tady. Víte, kdo vám tohle překvapení poslal?“</p>
<p>„Nemám tušení, komisaři. Nic jsme neudělaly… nevím.“</p>
<p>Tu odpověď už měla Nikola připravenou. Preston snad ani jinou nečekal, protože jen pokýval hlavou.</p>
<p>„Jistě. Víte, občanko Vanbergová, dělám tuhle práci dlouho. Viděl jsem už hodně lidí jako vy.“</p>
<p>„Jakých?“</p>
<p>„Takových, co jsou v průšvihu, ale čím víc se bojí, tím víc se brání pomoci, ať už něco provedli nebo ne. Mlčí, zapírají, dělají, že nic, že je všechno jako obvykle a časem se to samo urovná. Jenomže tohle se <emphasis>neurovná</emphasis>. Někdo vás chce zabít, a pokud zašel tak daleko, nenechá toho. Chápete? Nepřestane, dokud ho nechytím – nebo dokud nebudete se sestrou mrtvá. Nezáleží vám aspoň na ní?“</p>
<p>Ta rána pod pás zabolela až fyzicky – Nikola Vanbergová měla pocit, jako by ji vážně uhodil. V očích ucítila slzy.</p>
<p>„O Natalii nic nevíte,“ stěží dokázala promluvit. „Nic o nás dvou nevíte… a teď zmizte. <emphasis>Hned</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>„Dobrá,“ vrchní komisař bez odporu zamířil ke dveřím. „Nabídl bych vám ochrannou vazbu, ale je jasné, že odmítnete, takže musí stačit hlídky před domem. Pochopte ale, že nejsem váš nepřítel. Dokonce ani kdybyste něco udělala, nezasloužíte si umřít. Navíc nakonec stejně zjistím, co se tu děje, dřív nebo později. Můžete mi ušetřit práci a sobě spoustu strachu, přemýšlejte o tom, slečno Vanbergová. Moje číslo máte.“</p>
<p>Nikola za ním mlčky zabouchla dveře. Opřela se o ně zády. Cítila, jak jí měknou kolena. Chtěla sklouznout na podlahu, stočit se za dveřmi do klubíčka a jenom…</p>
<p>„Niki?“</p>
<p>Nikola vzhlédla. Natalie s tužkou v ruce stála v otevřených dveřích pokoje.</p>
<p>„No?“</p>
<p>„Už se můžu vrátit? Donald už odešel? Jsi smutná?“</p>
<p>Tři otázky vypálené rychle za sebou – a Nikola se usmála. Netušila, jak se jí to povedlo.</p>
<p>„Ano, před chvilkou,“ dlaní si rychle otřela oči. „Asi šel rozbalit ten balík. A ne, nejsem smutná. Všechno je v pořádku.“</p>
<p>Natalie svraštila obočí. „Balík?“</p>
<p>„Však víš, ten s…“ Nikola se zarazila. „To nic.“</p>
<p>„Neboj, Niki. Budeme ještě koukat na seriály? Za chvilku začnou Hvězdné cesty.“</p>
<p>Nikola Vanbergová se donutila znovu usmát.</p>
<p>„Dobře, jdeme se dívat. Jako obvykle.“</p><empty-line /><p>„Posaďte se, pane ministře.“</p>
<p>Donald Preston ukázal ke křeslu naproti svému stolu a Erich Ferrer kývl, přesto zůstal stát. S lehce ohromeným výrazem se rozhlížel po zdech komisařovy kanceláře – sice o jeho koníčku už slyšel, ale slyšet a vidět bylo něco docela jiného.</p>
<p>Na stěnách pokrytými imitací tmavého dřeva visely desítky obrázků se zažloutlými fotografiemi a dokumenty pamatujícími celá staletí. Diplomy policejní akademie ve Washingtonu z doby, kdy tam dokonce ještě rostly stromy. Snímky policistů v modrých uniformách s podivnými čepicemi, potrhané listy starých služebních předpisů, rámeček plný úhledně vyrovnaných policejních odznaků. Nechyběly ani zatykače, legrační papíry s černobílými portréty zločinců a sadami tmavých fleků otisků prstů.</p>
<p>Další snímky vypadaly nověji. Zachycovaly členy policejních sil v době Exodu, zachmuřené muže ověšené zbraněmi, stojící vedle trupů prvních skokových lodí, ale i sloupů bývalé elektrické sítě, ze kterých se staly improvizované šibenice, často přímo ověšené mrtvolami. Nechyběly ani ručně psané rozsudky smrti nebo vyhoštění z krytů – což v konečném důsledku znamenalo totéž – v době, kdy se staré justiční systémy rozpadly a strážci zákona se nezřídka stali zároveň soudci i katy.</p>
<p>„Úžasné. To všechno je původní?“</p>
<p>Erich Ferrer nebyl historik ani neměl v historii zálibu, přesto z obrázků nemohl odtrhnout zrak. Vůbec si nevšiml, jak pozorně ho Donald Preston sleduje.</p>
<p>„Ano,“ souhlasil komisař. „Trochu se zajímám o dějiny policie.“</p>
<p>„Trochu? Cena téhle sbírky musí být… významná.“</p>
<p>„Žiji skromně, do něčeho plat investovat musím. Navíc je to inspirativní.“</p>
<p>„Rozumím.“</p>
<p>Ministr policie se zasmál, jenže vzápětí mu došlo, že to nebyl bonmot – Donald Preston mluvil úplně vážně.</p>
<p>„Dobrá,“ Ferrer se posadil. „Nemám moc času, ale chtěl jsem vás konečně poznat. Můj předchůdce měl o vás vysoké mínění.“</p>
<p>„Což teď asi není nejlepším doporučením,“ Preston na kompliment nezareagoval.</p>
<p>„Proč by nebylo? Můžeme přece dobře spolupracovat bez ohledu na politickou stranu.“</p>
<p>„Ohledy jsou užitečná věc, pokud se neohlížíme na <emphasis>špatnou</emphasis> stranu.“</p>
<p>Ferrer neodpověděl. Zamyslel se, co chtěl Preston vlastně říct a jestli to nebyla náhodou urážka… mrzutě zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Zdá se, že vám na mně něco vadí. Pokud máte námitky proti mé osobě nebo politice Druhého hlasu…“</p>
<p>„Proti vám ani politice ne, jen proti politické milici. Hlasatelé, jak poetické. Právě před chvílí jsem tu vyhlášku dočetl.“</p>
<p>Ferrer potlačil povzdech.</p>
<p>„Aha. Rozumím, ale tohle přece není žádná milice. Nemůžete to srovnávat s Newellem. Jen pomocný bezpečnostní sbor, pár lidí…“</p>
<p>„Ano. Pomocné bezpečnostní sbory. Tak se jim říkalo,“ Preston pohodil hlavou k obrázkům na zdi. Oběšenci na elektrických sloupech se výsměšně zašklebili.</p>
<p>„Dobrá,“ Ferrer s náhle nepříjemným pocitem sklopil zrak. „Utěší vás, že jsem k tomu měl také výhrady?“</p>
<p>„Nic víc? Tucet lidí z téhle stanice dostalo nedávno výpověď, mezi nimi jedna z mých nejlepších inspektorek – a vy máte <emphasis>výhrady</emphasis> k založení takového spolku. Jste přece ministrem policie.“</p>
<p>„Jsem i členem strany. Nemohu sabotovat její program nebo odporovat rozhodnutí premiéra. Souhlasím ale, že… by bývala vhodnější větší diskuze.“</p>
<p>„V tom bude zřejmě problém,“ v Prestonově hlase se ozvala ironie. „Vhodné věci je vhodnější dělat včas. Tenhle nápad je chyba… což je vlastně ještě ta lepší varianta.“</p>
<p><emphasis>Lepší?</emphasis></p>
<p>Ferrer se překvapeně zarazil – co zas myslel tímhle? Co mohlo být horší než chyba?</p>
<p>Jenže v té chvíli se pracovnou rozezněl signál a vrchní komisař klepl na tlačítko ve stole. „Preston.“</p>
<p>„Tady Ada Kellerová. Máme průlom u té ranní věci… a možná i u DiaVision.“</p>
<p>Erich Ferrer rázem pustil z hlavy teorie. „O ten případ se pan premiér osobně zajímá. Došlo k nějakému pokroku?“</p>
<p>„Dá se říct. Sestře té svědkyně, která poskytla varování před útokem, dnes ráno někdo poslal poštou nálož.“</p>
<p>„Nálož… jako další bombu?“ Ferrer málem vyskočil z křesla.</p>
<p>„Ano. Analyzujeme ji, zřejmě už jsou výsledky.“</p>
<p>Donald Preston se naklonil ke stolu. Na pravé straně se pořád vznášela sněhová vločka. Byla opět celá, křišťálové tyčinky vrhaly kolem sebe odlesky světla a jen při bližším pohledu se dalo poznat, že jsou seskupeny docela jinak, mnohem složitěji než poprvé. Skládání hlavolamu nakonec může být stejně zábavné jako jeho luštění. Komisař klepl na klávesy terminálu a nad stolem se rozzářila holografická obrazovka.</p>
<p>„Mluvte, doktorko, co pro nás máte?“</p>
<p>Starší žena v tmavě zeleném plášti vypadala, že se nemůže dočkat.</p>
<p>„Technici rozebrali zařízení a podařilo se jim zjistit dost věcí,“ obraz blikl a ukázal podsvícený stůl s úhledně rozloženými součástkami bomby, od jednotlivých drátů až po krabici a kusy jejího obalu.</p>
<p>„Šlo o vojenskou trhavinu. Přes půl kilogramu, navíc šrapnely z hřebíků, bateriová roznětka, spoušť na víku. Přímočaré, funkční. Kdyby vybuchla, nikdo v tom bytě by neměl šanci.“</p>
<p>Erich Ferrer polkl nasucho.</p>
<p>„Je to stejné jako bomba v DiaVision?“ zeptal se Preston.</p>
<p>„Konstrukce je úplně jiná, zařízení v DiaVision bylo mnohem složitější. Porovnali jsme ale stopy nástrojů. U obou byly na vodiče použity stejné kleště.“</p>
<p>„Takže to udělal jeden člověk!“ Erich Ferrer se rozzářil, jako by sám objasnil celý případ. Seděl na opačné straně, takže Kellerová nemohla vidět jeho obličej, přesto kývla.</p>
<p>„Zřejmě, pokud si tedy s někým nevyměnil nářadí. U první si dal výrobce pozor, ale na obalu toho zařízení z rána se v lepicí pásce zachytila řasa a neúplný otisk prstu. Asi je přehlédl nebo věřil, že při výbuchu obal stejně shoří. Zrovna jsme skončili srovnání DNA a máme shodu v armádní databázi.“</p>
<p>„Budu hádat. Otis Veliver.“</p>
<p>Nadšení hlavně patoložky a vedoucí technického oddělení rázem ochladlo.</p>
<p>„Jak to…“</p>
<p>„To nic,“ vrchní komisař se poprvé usmál. „Odhad. Každopádně skvělá práce jako vždycky, doktorko Kellerová. Vyřiďte to svému týmu.“</p>
<p>„Dobrá. Zase přemýšlím, k čemu vlastně potřebujete laboratoř,“ Adin hlas zněl pobaveně i zklamaně. „Stačila by vám lupa s dýmkou a houslemi. Zprávu budete mít na stole do hodiny.“</p>
<p>„Těším se na ni.“</p>
<p>Obrazovka zhasla, ale Preston hned stiskl komunikátor znovu.</p>
<p>„Abnerová, případ se pohnul. Vyhlaste zatykač na Velivera. Na tom balíku z rána byla jeho DNA a nástroje odpovídají bombě v DiaVision. Takže nedovolené držení výbušnin, obecné ohrožení, pokus o vraždu, terorismus. Ozbrojený, nebezpečný. Rozhlaste to a vytáhněte z databáze lidi, se kterými byl v armádě. Rozdělte si je s Collinsem, Limleym a Hansenem, do večera všechny obejděte. Ať vědí, že Otise hledáme – i to, jaká je odměna. Někdo nám možná poví, co nevíme.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Donald Preston ukončil spojení. Ministr ho sledoval s neskrývaným zaujetím.</p>
<p>„Veliver, to je ten, co byl zapojený i do výtržnosti v EstetComu?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A vy jste celou dobu věděl, že je za tím útokem? Proč… proč jste ho nezatkl už dávno?“</p>
<p>„Za co? Důkazy mám teprve teď, a on stejně není ten hlavní.“</p>
<p>„Cože? Přece poslal tu bombu…“</p>
<p>„Ale proč? Ta z dnešního rána měla zlikvidovat svědky, nějak asi zjistil, kdo upozornil policii na DiaVision. Ovšem proč došlo k tomu? Když pominu, odkud o něm Natalie Vanbergová věděla, chybí motiv. Nikdo se k tomu nepřihlásil. Všichni podezírali newellské teroristy nebo algorské agenty, ale Otis je průměrný žoldák, nemá žádné kontakty mimo Menabaran – takže ‚<emphasis>Qui bono‘?</emphasis> Kdo tady ho platí, komu mohl posloužit chaos v celé Artipoli?“</p>
<p>Ferrera Prestonova otázka rozhodně zaujala.</p>
<p>„Chápu. Neměl by z toho žádný zisk, jenom potíže. A když nešlo o politický motiv ani o kousek nějakého blázna… tak o co?“</p>
<p>„Správně. Jsem <emphasis>vážně</emphasis> zvědavý, co k tomu Veliver řekne.“</p>
<p>„Myslíte, že promluví? A že ho najdete brzy?“</p>
<p>„Určitě. Chlap s odměnou sto tisíc na zádech se nikam neschová a Otis není idealista. Práskne šéfa pět minut potom, co ho sebereme, jen aby si polepšil.“</p>
<p>Poslední věta vyloudila ve Ferrerově tváři úsměv.</p>
<p>„Skvělá práce, komisaři. Už se nemůžu dočkat, až to ohlásím panu premiérovi. Bude určitě nadšený!“</p><empty-line /><p>„<emphasis>Pane premiére, vaše choť se právě vrátila z cesty do Ynlaru</emphasis>.“</p>
<p>Avrian Dann odtrhl zrak od obrazovky počítače a ušklíbl se.</p>
<p>„Nějak brzy. Že by už začaly deště? Sděl jí, že hned přijdu.“</p>
<p>„<emphasis>Ano, pane premiére.</emphasis>“</p>
<p>Dann spokojeně kývl – dobrý nápad, nastavit počítači tohle oslovení. Líbilo se mu, jak ho umělý hlas říkal. Skoro jako by v tom byla úcta, a líbila se mu i zpráva, co přinesl. Jestli měla Violet špatný den, byl čas spravit jí náladu drobným překvapením. Už pár dnů čekal na správnou chvilku a cítil, že právě nastala.</p>
<p>Zvedl se a vyrazil do svých soukromých pokojů. Cestou si urovnal oděv i vlasy, poslední dveře otevřel s příjemným úsměvem.</p>
<p>„Hezké odpoledne, miláčku. Jak bylo na pláži?“</p>
<p>„Strašně!“ Violet Dannová klesla na vínově rudou pohovku a nohou odstrčila antigravitační vozík vedle sebe. „Všude plno lidí, co bez přestání zírají, k tomu nemožná obsluha. I jako modelka jsem měla víc soukromí.“</p>
<p>Dann postřehl kousavý nádech, ale ignoroval ho.</p>
<p>„Vidím, že sis koupila pár maličkostí,“ ukázal k vozíku se dvěma na první pohled nacpanými taškami.</p>
<p>„No ano. Něco na sebe, nové boty a jedny rozkošné náušnice. Pravé vortexy… chceš vědět, kolik stály?“ Violet se sladce usmála.</p>
<p>„Na tom přece nesejde,“ Avrian úsměv oplatil. „Vlastně mám pro tebe taky malý dárek.“</p>
<p>Violet se zamračila. Dannova štědrost byla vždycky podezřelá – něco se chystalo.</p>
<p>„Vážně? No tak mě nenapínej, miláčku!“</p>
<p>Avrian sáhl do kapsy a položil na stůl paměťovou kartu s iniciály AD, převázanou tenkou růžovou mašlí.</p>
<p>„Zvláštní, co všechno jde najít na estetické klinice, že?“</p>
<p>Očima hltal Violetinu tvář, nitro mu vibrovalo radostí. Těšil se na výraz šoku, strachu a poznání v jejích očích, až pochopí, že už nemá <emphasis>nic</emphasis>, že mu teď patří stejně jako celý Menabaran…</p>
<p>Violet Dannová se zasmála.</p>
<p>„Tedy ty ses překonal, miláčku. Takže už ti chybí jen tři.“</p>
<p>Dannův úsměv ztuhl. „Cože?“</p>
<p>„Snad sis nemyslel, že mám jen jednu kopii? To by přece bylo tak neprozíravé. Kdepak, tři ještě zbývají… och, kdybys viděl, jak se tváříš. Jako pes, kterému nalili do granulí ocet! Škoda, že nemám po ruce kameru… dojdu pro ni, když ještě vydržíš, ano?“</p>
<p>Avrian Dann se s obrovským úsilím přinutil sepnout ruce za zády místo na krku té děvce. Před lety, když začínal v politice, pochopil, že potřebuje ženu, lidi letěli mnohem víc na rodinné typy. Violet se zdála ideální, jako bývalá modelka se uměla chovat na veřejnosti, vypadala dobře… bohužel tak dobře, že Avrian snad poprvé v životě naletěl, neodhadl, co se skrývá pod povrchem. Panovačná, vypočítavá mrcha. Když zjistil, která bije, bylo pozdě. Předmanželská smlouva, jakou snad v pominutí smyslů podepsal, by ho v případě rozvodu připravila o jmění, a hlavně, rozvedený politik je ještě méně důvěryhodný než svobodný. Violet na druhou stranu nebyly výhody pramenící z pozice jeho ženy nijak proti srsti, takže spolu zůstávali v téhle parodii manželství, navenek nádherný, dokonalý pár… Avrian posbíral všechny síly a usmál se.</p>
<p>„Jsem rád, že se bavíš, lásko. A díky, žes mi řekla, kolik kopií ještě je.“</p>
<p>„Nemáš zač. Zasloužil sis aspoň nějakou odměnu. Třeba tě dnes pustím i do ložnice, jestli mě nerozbolí hlava.“</p>
<p>„Na tom vůbec nesejde, drahá. Radši bych skončil na Newellu než s tebou v posteli, musíš se spokojit s tou věcičkou v nočním stolku. Dřív ženám stačila okurka, ale ty máš vyšší nároky, že?“</p>
<p>Violet zrudla, úsměv z jejího obličeje zmizel. „Kdo ti dovolil hrabat se mi ve věcech, ty parchante?!“</p>
<p>„Ale no tak, snad se nezlobíš? Měla sis své zásuvky líp zamykat. Uvaž, nebylo by nepříjemné, kdybych ti tu hračku posypal třeba algorským pepřem?“</p>
<p>„Zmetku!“</p>
<p>Violet Dannová vyskočila. Popadla prázdnou sklenici ze stolu, ale než jí stihla hodit, Avrian přiskočil a sevřel její zápěstí. Sklenice upadla na zem, ve Violetině tváři se objevila bolest.</p>
<p>„Pusť mě!“ procedila mezi zuby. „Nebo začnu křičet… chceš vidět ve večerních zprávách, jak nový premiér týrá svou ubohou ženu?“</p>
<p>„To myslíš sebe?“ Dann ztišil hlas. „Víš, být tebou, jsem opatrnější. Jednou by se ti mohlo podařit mě <emphasis>opravdu</emphasis> naštvat. Tak moc, že úplně zapomenu na tvůj slavný archiv, ať má kopií, kolik chce. Třeba jenom na minutu, ale stejně – pomysli, co by se za tu dobu mohlo stát!“</p>
<p>Pustil její ruku a prudce ji odstrčil. Violet padla zpátky na pohovku, v očích měla vztek, ale i špetku strachu. Když odpověděla, hlas se jí třásl.</p>
<p>„Jsem klidná. Ty nikdy nepřestaneš myslet na svoji špinavou politiku. I kdybys umíral, tvá poslední myšlenka bude, jen ať to vypadá dobře!“</p>
<p>„Určitě vím, že by nepatřila tobě. A ty bys pak před kamerami hrála truchlící vdovu stejně horlivě, tak si moralizování nech. Hlavně nezapomeň, co jsem řekl!“</p>
<p>Otočil se zpátky ke dveřím pracovny. V zádech cítil Violetin nenávistný pohled a uvědomil si, že se třese. Vztek jím lomcoval, zahlcoval mu dech i žíly, až to vypadalo, že snad pukne. Když za sebou zavřel, musel se opřít o zeď, zhluboka dýchat.</p>
<p><emphasis>Proč tohle snáším? Jako můj otec s tou newellskou děvkou. Tolik let, než ji konečně…</emphasis></p>
<p>Pronikavé zazvonění způsobilo, že sebou Avrian Dann trhl.</p>
<p><emphasis>Vzpomínky. Sladké dětství.</emphasis></p>
<p>S křečovitým šklebem došel ke stolu, ztěžka se posadil a stiskl tlačítko, raději jen audio.</p>
<p>„Slyším!“</p>
<p>„Tady Ferrer, pane premiére. Mám pro vás nové zprávy o DiaVision. Vlastně došlo k velkému pokroku.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>Ministr policie začal mluvit. V hlasu měl zřetelné nadšení a Avrian Dann naslouchal mlčky, už s klidnou tváří. Jen jeho prsty svírající okraj stolu se třásly. Nakonec se usmál.</p>
<p>„Vynikající, Ferrere. Ten Preston, myslíte, že nepřehání?“</p>
<p>„Určitě ne, pane. Dotáhne ten případ do konce. Mluvil jsem s ním, on… je naprosto oddaný své práci.“</p>
<p>„Výborně. Držte si schopné lidi, příteli. Je jich málo, nikdy nevíte, kdy je budete potřebovat… a gratuluji. Samozřejmě mě informujte.“</p>
<p>„Jistě, pane premiére.“</p>
<p>Avrian Dann přerušil spojení. Zůstal nehybně sedět, nesáhl ani po sklence vody nebo vína, i když v ústech cítil sucho smíchané s odpornou pachutí. Nakonec otevřel zásuvku a vytáhl šifrovaný komunikátor. Tentokrát se ozval jen záznamník, ale to nevadilo. Vlastně tím líp, dokonce ani na konverzaci s ní teď neměl náladu.</p>
<p>„Luciano? To jsem já. Věci se zkomplikovaly, ten úklid kolem DiaVision bude třeba urychlit. Velmi urychlit. Chci to skončit.“</p>
<p>Hodil telefon zpět do zásuvky a zavřel oči. Byly doby, kdy by pouhou myšlenku na podobné ukončení rozhořčeně odmítl. Občas si na ně vzpomněl, ve chvilkách jako tato, kdy měl všeho dost a staré vzpomínky se draly na povrch jako zvratky po zkažené večeři. Jenže tyhle doby dávno minuly.</p>
<p>Premiér Avrian Dann zavrtěl hlavou. Nic se nestalo. Vůbec nic. Pouhá chvilka slabosti.</p>
<p>Neměl snad všechno, co si kdy přál?</p><empty-line /><p>Odpoledne začalo pršet. Teď už se šeřilo, zatažená obloha ještě urychlovala příchod tmy a drobný hustý déšť vytvářel mlhovou clonu, za kterou poblikávaly reklamní neony i reflektory aeroaut. Svět jako by se změnil ve vlastní rozmazanou kopii.</p>
<p>Úvahy o světě byly však to poslední, čím se Otis Veliver zrovna zabýval. Krčil se v podchodu na třicáté ulici, v břiše mu kručelo hlady a snad potisící si snažil přebrat, co se stalo.</p>
<p>Co se proboha mohlo tak strašně podělat?!</p>
<p>Ráno vstal ve výborné náladě. Odeslal expres balík s bombou těm dvěma ženským, pak se usadil v restauraci blok od jejich bytu a čekal. Rád by šel ještě blíž, ovšem to bylo riskantní – policie důkladně projde kamerové záznamy ze všech zdrojů okolo. Takhle mohl aspoň slyšet výbuch, jenže ať napínal uši sebevíc, nikde nic.</p>
<p>Nebyly snad doma? Utekly? Počkal hodinu, pak druhou. Zapnul si v komunikátoru veřejné vysílání, napadlo ho, že se přeslechl, ale ani tam nehlásili nic. Policie mohla výbuch utajit. Prestonova další finta. Počkat, jestli se pachatel jako idiot půjde podívat na místo činu. Tak hloupý samozřejmě Otis nebyl, přesto v něm zvolna sílil neklid, zlé tušení, že se něco těžce podělalo. V komunikátoru měl jen pro jistotu nastaveno i sledování kanálu policejní pátrací služby. Ve chvíli, kdy v něm uviděl svůj obličej, pochopil, jak moc měl pravdu.</p>
<p>Zbytek dne byl jako noční můra. Otis se netroufal vrátit ani do té špeluňky v Uličkách. V dírách vedle bydleli další zkrachovalci, a někteří ho určitě zahlédli víckrát, dost, aby si ho pamatovali. Za běžných okolností by ho nepráskli prostě proto, že sami nechtěli mít opletačky, jenže teď v tom byla odměna. Otis si nedělal iluze. Sto tisíc bude dost, aby i ten největší zbabělec zapnul komunikátor, a v kamerami prošpikované Artipoli neměl šanci, musel něco jíst, někde spát…</p>
<p>Hodiny strávil v temných koutech a hledal východisko. Zavolal dokonce Avrianu Dannovi, ale ten hovor ani nezvedl. Nic divného, určitě už věděl, co se děje, a nepříčetně zuřil. Po dlouhém uvažování došel Otis k závěru, že má jedinou šanci.</p>
<p>Čistě pro jistotu si ráno při odchodu z bytu vstrčil do kapsy dokumenty k newellské emigraci, co kdyby ho nějaký vandrák třeba vykradl. Byly na falešné jméno, které snad policajti ještě neměli. Také je snad nenapadne, že by si něco takového sehnal tak rychle. Budou hlídat spíš výjezdy z Artipole, a pokud zmizí ihned, mohlo by se to podařit. Mělo to jediný háček. Letenka byla na pozítří. Že tak dlouho vydrží na svobodě, Otis silně pochyboval, nejpozději do dvanácti hodin bude jeho ksicht úplně všude – pokud ne Preston, DiaVision se o to postará zaručeně.</p>
<p>Čas odletu se dal samozřejmě změnit. Jenže to stálo peníze, a hlavně to znamenalo osobně navštívit emigrační úřad v centru, což bylo vyloučené. Potřeboval tedy někoho, kdo sáhne do záznamů a posune mu čas odletu o den a půl dřív. Potřeboval hackera.</p>
<p>Potřeboval Wesleyho Paulera.</p>
<p>Z místa, kde stál, měl Otis dobrý výhled na jeho dům, přímo na druhé straně podchodu. Pozoroval ho už pár hodin a vše vypadalo v pořádku, jít dovnitř se přesto neodvážil. Vytáhl čistý záložní komunikátor a zadal známé číslo.</p>
<p>Wesley na maličké obrazovce vytřeštil oči. Udělal rychlý pohyb, nepochybně v úmyslu přerušit spojení, ale Otis promluvil, než ho stihl dokončit.</p>
<p>„Mám pro tebe ty prachy! Tři tácy, jak jsme se domluvili.“</p>
<p>Wesley se zarazil. Nepochybně už na tu dohodu zapomněl, nebo ho spíš ani nenapadlo, že by ji Veliver chtěl za současné situace dodržet. Polkl nasucho.</p>
<p>„To je mi fuk! Rozumíš?! Ty asi nevíš…“</p>
<p>„Vím,“ přerušil ho Otis. „Vím všechno. Stojím v podchodu před domem. Jestli chceš svý tři tisíce, pojď si pro ně. A jestli zavoláš poldy, řeknu, žes v tom jel se mnou!“</p>
<p>Ukončil spojení, než mohl Wesley odpovědět, a dlouze vydechl. Strach a hamižnost. Na Wesleyho tohle fungovalo spolehlivě už v armádě, kde dělal ajťáka, než ho s Otisem vyrazili, protože spolu rozjeli menší soukromý byznys se zásobami. Otis věřil, že to zabere… na druhou stranu, už jednou se dnes příšerně zmýlil. Tiskl se ke zdi, obloukovým průchodem zíral do dešťové mlhy, vteřiny se táhly jako věčnost. Znovu zauvažoval, co mohl udělat špatně…</p>
<p>Z domovních dveří vyklouzla obtloustlá postavička v modré pláštěnce. Vyděšeně se rozhlížela, ale pak rychle přeběhla ulici k podchodu. Otis vydechl úlevou.</p>
<p>„Cos tím jako myslel?!“ spustil Wesley rozhořčeně, sotva ho uviděl. „Jak, že jsem v tom jel?! Já přece nic…“</p>
<p>„Psst!“ zasyčel Otis, třebaže okolo nebyli žádní chodci. „Mluv, kurva, potichu!“</p>
<p>„Dobře!“ Wesley se donutil ztišit hlas. „Chci vědět, cos myslel tím, že jsem v tom jel! Nic jsem nevěděl, vůbec nic… ty jsi fakt chtěl vyhodit DiaVision do vzduchu? Říkals, že se tam chceš jenom vloupat, sebrat jim nějaký data ze serveru! A ta bomba zrána…“</p>
<p>„Jo!“ odsekl Otis. „Ta taky. Dělal jsem pro Danna, ale ten hajzl mě hodil přes palubu!“</p>
<p>„Proč… cože?! Pro Danna… snad ne <emphasis>toho</emphasis>?“</p>
<p>Wesley na něj zíral s očima navrch hlavy a Otis zalitoval, že mu ujel jazyk, ale teď už to bylo stejně fuk.</p>
<p>„Jo, přesně toho. Už je ti to jasný? Dám ti tvý prachy, ale potřebuju…“</p>
<p>„Ne! Tohle… to už je moc. Běž do hajzlu, nechci s tím nic mít!“</p>
<p>Wesley se otočil, evidentně s úmyslem vzít do zaječích, ale Otis ho popadl za pláštěnku. Bleskovým chvatem mu zkroutil ruku za záda a přirazil ho na hrubou zeď podchodu, až zaskučel bolestí.</p>
<p>„Poslouchej!“ zasyčel mu do ucha. „Uklidni se a zavři hubu! Je fuk, co jsi věděl nebo ne! Sháněls mi informace o těch ženských i o DiaVision, to je spoluvina! Jestlis byl tak blbej, že ti to nedocvaklo, tvůj problém, ale myslíš, že to poldy bude zajímat? Už máš záznam. Když mě seberou, stačí ceknout, a vezeš se. Dostaneš takovou převýchovu, že ti z mozku zbyde kýbl sraček a do smrti už budeš počítat leda násobilkou. Tak se zklidni!“</p>
<p>Pustil ho a Wesley zůstal opřený o zeď, jako by se mu měla podlomit kolena. Ztěžka popadal dech.</p>
<p>„Fajn!“ vypravil ze sebe. „Jsem klidnej, jasný? Jsem klidnej! Tohle mi ale nemůžeš udělat, po tom všem…“</p>
<p>„Neudělám!“ přerušil ho Otis. „Neudělám, když mi pomůžeš vypadnout!“</p>
<p>„Vy… vypadnout?“</p>
<p>„Jo. Mám emigrační papíry na Newell, naštěstí na jiný jméno. Taky mám letenku, ale na pozítří, to je dlouho. Takže potřebuju, abys udělal ty svý kouzla na síti a přesunul ji. Nejbližší trajekt odlítá po půlnoci, za šest hodin. To přece zvládneš, ne?“</p>
<p>Wesley dvakrát polkl. Kapesníkem si rozklepaně pokusil setřít obličej.</p>
<p>„Jo. Teda pokud je to jenom tohle…“</p>
<p>„Jenom to! Poslední věc. Šest hodin, a máš ode mě pokoj, oba víme, že po tomhle se už nesmím nikdy vrátit. Až odletím, klidně zavolej poldy. Řekneš jim, že jsem tě přinutil nebo žes nic nevěděl, co budeš chtít – anebo buď zticha. To je mi fuk, budeme si kvit. Tady máš ty tři tácy.“</p>
<p>Otis Veliver už mluvil klidně. Podal Wesleymu bankovní kartu a ten ji vstrčil do kapsy. Do tváře se mu začala vracet barva.</p>
<p>„Dobře, Otisi. Jestli tě ale stejně seberou…“</p>
<p>„Ani o tobě nehlesnu. Vážně, máš mý slovo.“</p>
<p><emphasis>Bez problémů. Protože v tom případě mě Avrian Dann nejspíš odklidí, než stihnu jenom zakašlat.</emphasis></p>
<p>Otis Veliver se křivě zašklebil, ale Wesley si to zřejmě vyložil jako úsměv, protože si oddechl.</p>
<p>„Taky se potřebuju někde schovat. Seš teď sám?“</p>
<p>Wesleyho úleva rázem zmizela.</p>
<p>„Proč? Chceš mě hlídat, abych si to nerozmyslel a nezavolal přece jenom poldy?“</p>
<p>„Ne,“ zalhal Otis. „Potřebuju se usušit a dát do pořádku. Když budu vypadat jako somrák, všimne si mě při odletu každej.“</p>
<p>Pauler musel uznat, že to byla pravda.</p>
<p>„No tak pojď,“ souhlasil neochotně. „Sucho a něco k jídlu se najde.“</p>
<p>Když Otis vyšel z podchodu do deště, znovu se roztřásl zimou. Rychle vklouzl do domu.</p>
<p>Wesley bydlel v podkrovním bytě v klidnější čtvrti, bezpečně daleko od centra i Uliček. Přízemí a první poschodí domu zabíraly jen kanceláře nebo sídla obchodních společností. Většina byla čistě formální kvůli požadavkům zákona – místnosti byly prázdné, nebo jen s nejnutnějším vybavením, aby se jednou za čas mohl někdo zastavit, chvíli úřadovat a zas na celé měsíce zmizet. Wesley u některých nejspíš fungoval jako prostředník nebo správce, klienti ho na oplátku pomáhali chránit před nežádoucím zájmem.</p>
<p>„Tohle máš pod kontrolou, doufám?“ ukázal Otis na kameru za vchodovými dveřmi a druhou nad strmými schody.</p>
<p>„Jasně,“ mávl Wesley rukou, zatímco stoupal nahoru, výtah zřejmě nefungoval. U dveří bytu se museli zastavit, protože Wesley sotva popadal dech.</p>
<p>„Ty schody… mě jednou zabijou!“ postěžoval si a Otis se zasmál.</p>
<p>„Ve službě jsi míval lepší kondici. Občas prohnali i vás ajťáky, pamatuješ na majora Bowieho?“</p>
<p>„Jo, to byl pěknej pošuk,“ Pauler přitiskl palec na senzor zámku, pak přidal kód na klávesnici nahoře. „Chybí mi.“</p>
<p>Dveře se otevřely, Veliver vklouzl dovnitř a s úlevou si začal rozepínat kabát, přímo nacucaný vodou.</p>
<p>„Tady ne, naděláš svinčík,“ ohradil se Wesley. „Běž do koupelny a usuš se. Nech tam i boty, u dveří jsou pantofle.“</p>
<p>Otis poslechl bez protestů. Párkrát už u Wesleyho doma byl a věděl, že je až směšný pedant na čistotu. Jeho byt vypadal jako sídlo staré panny, nikde smítko prachu, natož nějaké plechovky nebo láhve. Klasickým představám veřejnosti o hackerech odpovídal jen holoplakát nějaké síťové pornohvězdy v rohu – Wesley tvrdil, že ho inspiruje – a samozřejmě počítačový koutek. Poněkud slabé označení pro mohutný stůl se třemi propojenými holomonitory, dvěma klávesnicemi a čtyřmi počítači. I police kolem stolu byly plné počítačového vybavení, z něhož však Wesley využíval jen zlomek. Zbytek tvořily všemožné technologické hračky, které nakupoval, sotva přišly na trh. Některé rozebíral, aby zjistil, jak fungují, jiné si nechával i poté, co dávno zastaraly, a Velivera už párkrát napadlo, že je to snad nějaká zvláštní forma technofilie.</p>
<p>Když vyšel z koupelny, Wesley už seděl v anatomickém křesle a prsty se mu pohybovaly po klávesnici.</p>
<p>„Nemáš tu něco k jídlu?“</p>
<p>„V ledničce je… pizza.“</p>
<p>Odmlku způsobil pohled na pistoli v podpažním pouzdře, kterou si Otis nechal, místo aby ji odložil s kabátem. Wesley neměl rád zbraně, ovšem Otisovi to bylo fuk. Na loď ji sice vzít nemohl, ale až do odletu nehodlal dát pistoli z ruky.</p>
<p>Pizza byla aspoň den stará, ale Otis se do ní pustil s pocitem, že je stokrát lepší než lahůdky, které občas sbalil při návštěvách Avriana Danna. Wesley chvíli s nelibostí pozoroval drobky padající všude okolo, pak se vrátil k práci. Po deseti minutách couvl s křeslem dozadu a chvíli zkoumal na obrazovce své dílo.</p>
<p>„Fajn, hotovo. Trajekt 19, hala A. Běžná střední třída. Odlet máš za pět a půl hodiny.“</p>
<p>„Už to máš?“ Otis se s plnou pusou překvapeně zarazil. Věděl, že Wesley je dobrý, ale tohle…</p>
<p>„Nic složitýho,“ hacker pokrčil rameny. „Už jsem v tom systému dělal, znám zadní vrátka.“</p>
<p>„A co takhle policejní databáze? Upravit mou fotku…“</p>
<p>„Smůla,“ Pauler zavrtěl hlavou. „Už ji rozeslali všude. Navíc jsou lidi, který fakt nechci naštvat.“</p>
<p>Jméno neřekl, ale Veliver ho lehce uhodl a jeho chuť k jídlu rázem zeslábla.</p>
<p>„Donald Preston?“</p>
<p>„Jo. Nedávno dostal jednoho kámoše. Přitom byl lepší než já, nemám tušení, jak na něj přišel. Od toho chlapa radši pryč.“</p>
<p>„Jasně,“ Otis potlačil úšklebek. „Už se chystám. Co ale s tou fotkou? Nemáš aspoň barvu na vlasy?“</p>
<p>„Ne, a na letištní biometriku by ti stejně byla na nic. Jejich identifikační systémy mají osmdesátiprocentní úspěšnost, nemluvě o lidský kontrole.“</p>
<p>Otis se ušklíbl – nic, co nevěděl. Potřeboval by plastickou operaci, aby měl jistotu, že proklouzne.</p>
<p>„Tak něco vymysli, sakra!“</p>
<p>„Pošli se jako živej náklad. Třeba prase, to fotit nebudou.“</p>
<p>„Na srandičky nemám náladu,“ Otisův hlas ztvrdl. „Nezapomeň, že čím dřív budu pryč, tím dřív jsi z toho venku.“</p>
<p>„Venku z čeho? Nic jsem neproved, dej mi už pokoj. Co jsi chtěl, jsem udělal!“</p>
<p>Ve Wesleyho hlase se ozval vztek a Otis tentokrát přibrzdil.</p>
<p>„Fajn, tak co bys řek příplatku? Prachy na cestu jsem vybral, ale na kontě mi ještě dost zbylo. Nemůžu k němu, ten hajzl Preston určitě všechno sleduje, sebral by mě deset kroků od bankomatu. Když ti ale dám heslo, až vypadnu, můžeš ty prachy shrábnout. S těma svýma fíglema to nějak zvládneš.“</p>
<p>Wesley se zamračil. „Kolik toho je?“</p>
<p>„Dvacet tisíc. Dost na ten novej iCom,“ vzpomněl si Otis na billboardy po městě.</p>
<p>Wesley ohrnul nos. Otevřel zásuvku a ukázal malý přístroj s oválným displejem.</p>
<p>„Myslíš, že jsem čekal na tebe?“ hodil ho na stůl. „Tenhle kousek bych si nenechal ujít… ale prachy se hodí furt. Dvacet tisíc říkáš?“</p>
<p>„Jo, přesně,“ potvrdil Otis s úlevou. Na kontě ve skutečnosti nebyly ani dvě stovky. V duchu děkoval své opatrnosti, že vše, co dostával od Danna, obratem vybíral, jinak by teď byl vážně v hajzlu. Část peněz měl v opasku, většinu zašil do podšívky kabátu, do začátku na Newellu mu snad postačí.</p>
<p>Wesley Pauler si povzdechl.</p>
<p>„Fajn. Možná bych moh něco zkusit, udělat cyklickou smyčku. Program tě identifikuje, ale identifikaci hned vyhodnotí jako chybnou a spustí ji znovu. Pořád dokola, takže se nikdy nedostane ke spuštění poplachu, vypadá to jako náhodná chyba.“</p>
<p>„A to jde?“</p>
<p>„Jo, ale ne na dlouho. Obsluha si toho všimne, restartuje systém a bude po všem. Podle mě to nevydrží dýl jak deset minut. Musel bys doufat, že to klapne, a s lidma neudělám nic. Když tě někdo pozná, jsi vyřízenej.“</p>
<p>„Chápu,“ Otis zamyšleně žvýkal. „Dobře. Lidi risknu, ale mašiny jsou ve střehu pořád. První kamery jsou před branou na kosmodrom. Zavolám těsně, než tam vlezu, abys to spustil, a po kontrole, když projdu, ti pošlu heslo toho konta.“</p>
<p>„Fajn.“</p>
<p>Otis si uměl představit hackerův výraz, až zjistí, kolik na účtu opravdu je – jenže místo škodolibé radosti přišla myšlenka, že Wesley Pauler býval jeho přítel. Nehledě na armádní kšefty spolu chodívali pít, bavit se, jednou mu dokonce sehnal ženskou… a teď? Wesley se těší, až navždycky vypadne, a on se ho chystá na rozloučenou ještě podrazit.</p>
<p>Unaveně sklopil hlavu. Kdy se to stalo? Jaká z těch mizerných fušek, které bral, co vyletěl z armády, z něj udělala takového šmejda? A proč si toho nevšiml dřív? Míval plány. Chtěl založit bezpečnostní firmu, jednou mít třeba rodinu. Co z toho zbylo? Bez kamarádů, s odměnou na krku utíká z rodného města jako prašivý. Otis měl najednou v ústech hořko.</p>
<p><emphasis>Jestli vyklouznu, začnu znova. Už žádný černoty, žádný ksindl jako Dann. Najdu si dobrou práci, ksakru, i na Newellu snad něco bude. Třeba půjdu zas do armády, tam jim zdejší škraloup nebude vadit. Budu mít zas pravý kámoše, ne hajzly, co mi něco dluží. A časem možná…</emphasis></p>
<p>Ostré zazvonění.</p>
<p>Otis Veliver ztuhl, ale Wesley Pauler v křesle doslova nadskočil. Oběma naráz bleskla hlavou jediná myšlenka.</p>
<p><emphasis>Policie!</emphasis></p>
<p>Otisova ruka bezděčně hmátla po pistoli, Wesley rychle klepl na jednu klávesu. Levý monitor zaplnil obraz z kamery pod schody. Ukazoval muže a ženu v tmavých pláštěnkách. Přes kapuce jim nebylo vidět do tváří, ale vypadali obyčejně, Otis nezahlédl zbraně ani policejní uniformy.</p>
<p>Další zazvonění.</p>
<p>Otis se nadechl, ale než stihl promluvit, Wesley stiskl další klávesu.</p>
<p>„Jo?“</p>
<p>„Wesley Pauler?“ promluvil z počítače ženský hlas. „Chtěli bychom si promluvit.“</p>
<p>„O čem? Co jste zač?“</p>
<p>„Jména můžeme nechat na později. Slyšeli jsme o práci, kterou se zabýváte, občane Paulere. Prý jste v ní skutečně dobrý. Hledáme někoho takového na řešení jednoho problému. Věřím, že honorář shledáte zajímavým.“</p>
<p>Wesley si viditelně oddechl. Otis Veliver ne.</p>
<p>„Vyhoď je!“ sykl. „Řekni, že nemáš čas, něco si vymysli.“</p>
<p>„Blbost!“ odsekl Wesley. „Nenechám si kvůli tobě utíkat kšefty. Zalez do koupelny a buď zticha, vyřídím to rychle.“</p>
<p>„Ne! Sakra, povídám, abys…“</p>
<p>„Pojďte dál.“</p>
<p>Wesley promluvil, než dokončil větu. Otisem zalomcoval vztek, ale bylo pozdě. Spolkl nadávku, přešel rychle obývák a zmizel v koupelně. Přitáhl za sebou dveře, ponechal však úzkou škvíru, aby slyšel, co se vedle děje.</p>
<p>„Sundejte si ty pláštěnky,“ zaslechl cvaknutí zámku a Wesleyho hlas. „Nechci tady mít nepořádek.“</p>
<p>„Nemějte obavy, občane Paulere. Nezdržíme se dlouho.“</p>
<p>Otisovy přejel po zádech mráz. Tón té ženské se mu nelíbil, zněla až příliš klidně. Navíc kdo si najímá hackera osobně? Na síti ho mohla kontaktovat anonymně mnohem snáz, něco tady smrdělo.</p>
<p>„No dobře. Taky nemám moc času – říkali jste, že máte práci?“</p>
<p>„Ano. Není těžká, jen pravdivá odpověď na jednu otázku. Kdy jste naposled viděl Otise Velivera, pane Paulere?“</p>
<p>Otisovo srdce rázem vyletělo až do krku. Pravou rukou sevřel pažbu pistole. Po milimetrech ji vytahoval z pouzdra, tiše, aby ani nezavrzala, zatímco Wesley ztuhl.</p>
<p>„Otise? No… to už je dávno,“ vypravil ze sebe. „Proč?“</p>
<p>„Chceme s ním mluvit.“</p>
<p>„Vy… vy jste od policie?“</p>
<p>„Ne, zastupujeme soukromou osobu. Pan Veliver má vůči ní jisté závazky. Takže?“</p>
<p>Otisova záda se změnila v algorský ledovec – Avrian Dann! Nikdo jiný nepřicházel v úvahu. Samozřejmě si mohl zjistit, s kým byl v armádě. Domyslel si, za kým půjde, až bude potřebovat rychle zmizet, tohle byly nějaké jeho gorily… Otis se rychle ohlédl.</p>
<p>Z koupelny vedlo jediné okno. Slyšel déšť padající na parapet, vzpomněl si, že se pod ním nacházel nepoužívaný balkón. Kdyby otevřel tiše, mohl prolézt ven, dostat se dolů po nouzovém…</p>
<p>Jenomže vzápětí se zarazil – <emphasis>nemohl</emphasis> utéct! Ne, dokud Wesley neskončí práci, jinak získá jen odklad popravy. Dann znal jméno na papírech, dostane ho u kosmodromu nebo v policejní cele, půjde jenom o to kde dřív. Otis se s pistolí tiskl ke zdi vedle dveří. Modlil se, ať je nenapadne prohledat byt, a hlavně ať Wesley Pauler lže jako nikdy v životě. Bohužel právě tady byl zřejmě problém – Wesley slyšitelně polkl.</p>
<p>„Vá… vážně? No, já nevím, kde je. Tedy, vím, že ho hledá policie, to jo, ale neviděl jsem ho… hej! Počkat!“</p>
<p>Přes škvíru dveří se mihl stín. Otis slyšel zavrzání podlahy, pochopil, že jeden z těch dvou přešel místnost k počítači. Ozval se zvuk klávesnice.</p>
<p>„Co děláte?! Koukejte vypadnout, tohle je moje – au!“</p>
<p>Wesleyho vyděšený výkřik, když jeho tělo žuchlo do křesla, kde předtím seděl Otis, a ženský hlas, pořád tak klidný.</p>
<p>„Nehýbejte se, pane Paulere. Zajímá nás jen Otis Veliver. Nechceme vám ublížit… pokud mluvíte pravdu.“</p>
<p>„Madam?“ poprvé promluvil muž. „Před patnácti minutami provedl modifikaci letištní databáze. Číslo odpovídá Veliverově letence.“</p>
<p>„Zajímavé. Zřejmě jste nebyl zcela upřímný. <emphasis>Bohužel</emphasis>.“</p>
<p>To slovo znělo jak ortel a Otis pochopil, že už nemá na vybranou. Wesley ho nejspíš práskne, sotva mu ta děvka vstrčí pod nos pistoli, ale i kdyby ne, bude to jedno. Vědí, že se setkali, a nemají jistotu, co všechno mu o Dannovi pověděl. Z tohohle Pauler živý nevyvázne, ať Otise najdou nebo ne… takže po zlém.</p>
<p>Jedním pohybem rozrazil dveře a s namířenou zbraní vskočil do místnosti.</p>
<p>Měl vteřinu, aby zhodnotil situaci – chlap s vojenským sestřihem a tuctovým ksichtem u počítače. Wesley Pauler schoulený v křesle. Ženská stojící nad ním, snědá tvář, uhlově černé vlasy. Na ni Otis namířil první, beze slova, bez váhání…</p>
<p><emphasis>Bum!</emphasis></p>
<p>Něco mu narazilo do zápěstí. Oválný iCom se rozletěl na kusy a s nimi odlétla i pistole. Otis měl dojem, že dostal přes ruku spíš dlažební kostkou. Nestačil vystřelit – chlap u stolu byl tak rychlý, že ani nepostřehl, že ten krám hodil.</p>
<p>Sehnul se pro zbraň, ale ten hajzl už byl na půl cesty k němu. Rána pěstí katapultovala Otise zpátky do koupelny. Narazil na vanu, před očima mžitky, a Wesley Pauler zavřeštěl hrůzou. Otis otevřenými dveřmi koupelny, přes rameno toho chlapa, zahlédl, jak vyskočil, i jak se žena za ním pohnula. Bez námahy ho chytila za krk, přitáhla, otočila…</p>
<p>Křuply kosti.</p>
<p>Ten zvuk Otis slyšel jasně jako výstřel. Wesleyho tělo padlo na koberec, ruce rozhozené, hlavu nepřirozeně zvrácenou. Černovlasá žena stála nad ním, z pláštěnky jí kapala voda a ve tváři neměla <emphasis>nic</emphasis>. Jako by jenom zakroutila krkem kuřeti…</p>
<p>S tou myšlenkou schytal Otis další ránu. Žebra zapraskala. Vzápětí ho ten chlap popadl a Veliver najednou mával nohama ve vzduchu, protože ho zvedl do výšky snadno jakoby nic.</p>
<p>Bolesti a hrůzy bylo tolik, že Otis zareagoval instinktivně. Zdravou rukou ho popadl prsty za uchem, palec zaryl do pravého oka. Muž nevykřikl. Nevydal ani hlásek, ale odtáhl se, Otis využil prostoru a vší silou ho nakopl do rozkroku.</p>
<p>Každého chlapa, kterého znal, by taková rána spolehlivě složila. Tenhle sotva zavrávoral. Přesto ho pustil a Otis se bez zaváhání odrazil od okraje vany přímo do zavřeného okna.</p>
<p>Wesley naštěstí nepoužíval bezpečnostní fólii ani neviditelné mříže. Sklo se rozletělo, Veliver proletěl skrz. Ještě cítil, jak mu něco chňaplo po kotníku, ale už padal dolů, bolestí napůl bez sebe. Dopadl na dolní balkón, ztratil rovnováhu, rezavé zábradlí pod jeho vahou povolilo. Snažil se ho zachytit, ale prsty mu sklouzly po mokrém železe a už zase letěl.</p>
<p><emphasis>Plesk!</emphasis></p>
<p>Otis Veliver žuchl na chodník, voda z kaluže vysoko vystříkla. Reflexivně si rukama zakryl obličej – právě včas, protože všude kolem pršely i zbytky zábradlí a střepy. Jeden ho řízl do hlavy, další tak tak minul břicho. Otis se nějak vyškrábal na nohy. Neměl kabát, pantofle ztratil. Bosý se rozběhl pryč, neohlížel se, dokonce si nevšiml ani dlouhého kusu skla v levém předloktí. Bylo mu úplně fuk, kam běží.</p>
<p>Z temné oblohy se dál valil déšť.</p><empty-line /><p><strong>Viridian</strong></p><empty-line /><p>Generál Norbert Gleason se zastavil na širokých schodech do bělostné kopule parlamentu a zamračeně si zakryl oči před sluncem. Cítil, jak mu pod lehkou uniformou stékají po zádech kapky potu, ty však měly jen málo společného s třicetistupňovým vedrem, které teď na Viridianu vládlo.</p>
<p>Všude kolem něj se hemžili lidé proudící oběma směry dovnitř i ven z otevřeného předsálí. Začínala polední pauza, zaměstnanci se trousili na oběd, mezi nimi se občas mihl nějaký poslanec v temně modrém taláru. Tváře generál oslněný sluncem nerozeznal, ale muže, který ho sem pozval, našel bez potíží.</p>
<p>Michail Petrov seděl na lavičce stranou od vchodu, vedle hlasitě zurčící fontány. Oblečený byl v tlustém kabátě, který v letním vedru působil až směšně. Když k němu generál došel, hlasitě kýchl.</p>
<p>„Trápí vás pylová alergie?“ otázal se Gleason soucitně.</p>
<p>„Hrozně, generále,“ zahuhlal Petrov, zatímco lovil z kapsy kapesník. „Vyzkoušel jsem už tři vakcíny, k ničemu… netypický případ. Měl jsem zůstat radši v úřadu, ale chtěl jsem se projít. Navíc tohle je dobré místo na schůzku,“ pohodil hlavou k fontáně a generál po chvilce pochopil. Přes šum vody nemohlo být jejich hlasům rozumět ani na dva kroky.</p>
<p>„Vaše pozvání přišlo dost narychlo. Byl jste na zasedání?“</p>
<p>„Řekl jsem, že se chci projít, ne si zhoršit bolest hlavy.“</p>
<p>Gleason se chápavě zasmál a usedl vedle Petrova. Počkal, než se ředitel viridianské rozvědky vysmrká.</p>
<p>„Nezajímá vás, co se dělo?“</p>
<p>„Mám představu. Pan poslanec Antonius opět řečnil.“</p>
<p>„Ano,“ zavrčel Gleason. „Parazit! Teď si se svými patolízaly otevírá ústa, když ví, že ho král nemůže vyhodit i z poslaneckého křesla, jako ho už vyhodil z ministerstva. A ostatní ochotně poslouchají.“</p>
<p>„Jistě,“ Petrov kývl. „Dohodu o dodávkách potravin Algoru berou jako králův ústupek vydírání. Prošla o pouhých sedm hlasů, po ohnivých diskuzích. Jsou to prostě charakterní lidé.“</p>
<p>Generál si dobře všiml ředitelovy ironie, patrné navzdory ucpanému nosu.</p>
<p>„Ano. Vím, že vy pokládáte charakter za urážku a rád tvrdíte, že žádný nemáte. Ovšem já to za kompliment nepovažuji a Antonius…“</p>
<p>„Antonius jedná také podle svých zásad,“ Petrov na Gleasona zamžoural. „Obviňuje Georga Talminise ze servility vůči algorskému císaři a z toho, že obavy o sestru povýšil nad zájmy Viridianu, ale nedělá to proto, že by mu šlo o větší osobní moc. Prostě má za nečestné podlézat Andreji Korwarianovi, ať se děje cokoliv. To je důvod, proč zásady ani charakter nepatří do politiky, zakalují rozum. Ty nejhorší věci a největší chyby v dějinách udělali lidé se zásadami.“</p>
<p>„Takhle jsem o tom neuvažoval,“ zabručel Gleason. „Ovšem stejně se mi to příčí. Chtěl byste snad, aby byli všichni politici jako algorský císař nebo Bernard Valer?“</p>
<p>„Ano. Věci by byly mnohem snazší. Jak se do rozhodování zamíchají ideály, nastanou potíže.“</p>
<p>Petrov mluvil naprosto vážně, ale generál stejně dostal chuť se zasmát.</p>
<p>„A kam počítáte mě nebo dejme tomu nového menabaranského premiéra? Charakterní, nebo naopak? Proč jste mě sem vlastně pozval? Abychom probírali morálku v politice?“</p>
<p>„Avrian Dann je populista. Takoví lidé charakter nemají, plují s proudem, ovšem v jeho případě jsou věci komplikovanější. Právě o tom jsem s vámi vlastně chtěl mluvit.“</p>
<p>„O čem?“</p>
<p>„Třeba o zákulisí menabaranské vlády. Je otázkou, kdo ji opravdu řídí. Nevěřím, že pouze Dann nebo jeho lidé z Druhého hlasu, a to pomyšlení mě zneklidňuje.“</p>
<p>„Proč?“ pokrčil generál rameny. „Že je půlka menabaranských poslanců na výplatním seznamu nějaké jejich korporace, ví kdekdo. Nic nového pod sluncem, ale Dann nám přece poskytl důkazy proti Martinsonovi. Kdyby byl stejný jako Valer, proč by předhodil vlastního komplice? Martinson se ještě mohl hodit.“</p>
<p>„Dann nepředhodil <emphasis>svého</emphasis> komplice. Předhodil Valerova, zbavil se slabého článku – ale o to teď nejde. Víte, že jsem kdysi, ještě jako řadový člen rozvědky, upadl do algorského zajetí?“</p>
<p>Petrov se generálovi zadíval do tváře, a přestože měl oči jako dvě švestky, z toho pohledu Gleason rázem zvážněl.</p>
<p>„Ano,“ připustil. „Slyšel jsem o tom, ovšem detaily neznám. Vy o nich nemluvíte, což docela chápu. Zážitky z algorského vězení nebo Nocty bych si taky nechtěl připomínat.“</p>
<p>„Ano,“ Petrovův hlas byl stále klidný. „Příjemné vážně nejsou, ale pořád to nebylo nic.“</p>
<p>„Nic?“</p>
<p>„Nic proti tomu, co prodělali naši agenti chycení v posledních letech na Menabaranu – ti, kteří měli štěstí, že přežili. I když… mohl bych vám je ukázat, abyste posoudil, jak velké to štěstí je.“</p>
<p>I v třicetistupňovém vedru ucítil generál Gleason zamrazení. Vzápětí následoval hněv.</p>
<p>„Rozvědka už tři roky nehlásila ztrátu jediného agenta. Pokud mluvíte pravdu, jak to, že o tom nevím? A král ani lady Viktorie určitě taky ne, proč jste je neinformoval…“</p>
<p>„Ti mají také charakter. Trvali by na zveřejnění, protestních nótách, poskytnutí péče. Nóty by jen pomohly, aby se odstrašující účinek rozšířil na veřejnosti, a poslední, co dotyční nebo jejich rodiny chtějí, je být mediálními hvězdami. Péči jsem jim zajistil sám, důležité ale je, že to, čemu byli vystaveni, nemělo žádný praktický důvod. Nešlo o získání informací, jen o to potrestat co nejkrutěji špiona, poslat jeho lidem vzkaz. Tak nejedná člověk bez zásad, ale někdo z přesvědčení. Velmi silného přesvědčení.“</p>
<p>Gleason nevěděl, co má říct. Ředitel rozvědky se právě přiznal k závažnému, dlouhodobému skrývání faktů, které by král i parlament jistě pokládal za významné. Hlavně Georg Talminis ho přitom neměl v lásce, a pokud vše zjistí, následky mohly být různé. Generál pocítil znechucení – napřed Martinson, teď tohle. Pěkné věci tu vycházely najevo od Viktoriina odchodu, jedna za druhou.</p>
<p>„Popravdě netuším, proč mi tohle říkáte,“ promluvil přímo. „Když o tom povím králi, nebude to pro vás dobré. Čekal bych, že si podobné informace necháte pro sebe… když jste tak bezcharakterní, jak tvrdíte.“</p>
<p>„Ale já jsem bezcharakterní, generále,“ Petrovův levý koutek vylétl vzhůru. „Právě proto vám to říkám. Chci vás získat na svoji stranu… možná i proti králi.“</p>
<p><emphasis>„Cože?!“</emphasis></p>
<p>„V posledních týdnech si Avrian Dann s Georgem Talminisem vyměnili několik přísně tajných depeší. Ani já neznám obsah, ale předpokládám, že jde o lady Viktorii, ničemu jinému z Menabaranu by král po té věci s potravinami nenaslouchal. Nevím, co mu Dann nabízí, ale dříve či později to Georg bude konzultovat s vámi. Věří vašemu úsudku víc než mému, takže bych rád, abyste přemýšlel. Opravdu chcete, aby se s králem zapletl člověk spolčený s někým, kdo pošle ženu, která jen sbírala interní zprávy korporace GenetiX, domů s amputovanýma rukama a očima přiloženýma v chladicím boxu?“</p>
<p>Norbert Gleason zůstal sedět jako opařený. Zdálo se mu, že celý prostor před parlamentem ztichl jako hrob, a Petrov znovu kýchl.</p>
<p>„Myslím, že to bude všechno,“ přitiskl si k nosu kapesník. „Půjdu, než mě ta zatracená alergie zabije. Vy se snažte hlavně zůstat ve funkci, bude vás na Viridianu zapotřebí – a hlídejte si podřízené. Menabaran je poslední dobou zvlášť aktivní v navazování <emphasis>přátelských</emphasis> kontaktů. Hezký den, generále!“</p>
<p>Vstal, než se Gleason stihl zeptat, co tím myslel. Spolu s ním se zvedl i urostlý, nenápadně oblečený muž s vojenským sestřihem na lavičce opodál. Následoval ředitele k silnici, kde už čekal vůz. Gleason zamračeně seděl, dokud se nerozjel k budově rozvědky, teprve potom vstal.</p>
<p>Rozhodně měl o čem uvažovat.</p>
<p>Ve voze se zatím seržant Beck zadíval na svého šéfa a dovolil, aby mu do hlasu pronikla mírná skepse.</p>
<p>„Bylo to k něčemu, pane?“</p>
<p>„Snad,“ Petrov pokrčil rameny. „Alespoň jsme hodili návnadu.“</p>
<p>„A teď? Jedeme dál?“</p>
<p>„Nepospíchejte, seržante,“ Petrov se usmál. „Některé schůzky se vyřizují přes den, jiné po setmění. Hlavně je třeba neplést jedny s druhými. Vzbuďte mě večer.“</p>
<p>„Ano, pane,“ potvrdil Beck, ale těžko říct, zda to Petrov ještě vnímal, protože v další vteřině už spal, prostě jen tak, opřený na zadním sedadle. Dokázal usnout, kdykoliv chtěl, na pár minut nebo hodin, a stejně tak se kdykoliv okamžitě probudit. Tu schopnost mu Beck záviděl, dokud nezjistil, co se za ní skrývá. Než přišel na místo Petrovovy ochranky, slyšel o řediteli vyprávět různé věci. Řada z nich byla asi pravdivá, ale čím déle ho znal, tím víc si seržant uvědomoval, že mu to nevadí. Stejně jako on měl v povaze trpělivost, takže zajel do garáží rozvědky, kde zastavil, otevřel si ve čtečce poslední vydání týdeníku a čekal.</p>
<p>Viridianská rozvědka nebyl velký úřad. Pět oddělení, něco přes sto zaměstnanců. Většinu dní se nic nedělo a ředitel mohl klidně někam zmizet, Petrov tím byl známý. O tom, co v té době dělal, se šeptalo jen velmi tiše. Hodiny plynuly, odpoledne se přehouplo v soumrak. Teprve potom Beck jemně strčil do Petrovovy ruky a ředitel okamžitě otevřel oči.</p>
<p>„Můžeme jet, seržante.“</p>
<p>Zasedání parlamentu se protáhlo. Když poslanec Marco Antonius otevíral dveře svého domu, kolem už svítily pouliční lampy ve tvaru poupat. Kdyby zvedl hlavu, mohl se pokochat hvězdami na viridianské obloze, a jindy by to možná udělal, ale dnes se cítil příliš unavený.</p>
<p>Potichu vklouzl dovnitř. Věděl, že jeho žena i holčička už budou spát. Oznámil jim, že přijde později, a požádal, ať na něj nečekají. Poslední dobou to dělal tak často, až se cítil čím dál víc provinile, i když z jejich strany nepadla jediná výčitka. Nikdy dřív se tak nechoval. Vždy stavěl rodinu před svoji práci, ale copak měl na vybranou? Při tom, co se poslední dobou dělo, při pomyšlení, že jeho dcera může vyrůst ve světě ovládaném tyranem… dokonce i teď se bezděčně otřásl.</p>
<p>Pohlédl na pracovní stůl a povzdechl si – práce. Zítra se konalo další zasedání, ale hlavně, na odpoledne si s ním smluvil schůzku menabaranský vyslanec. Těžko říct proč, ale pokud jednal z pověření nového premiéra, rozhodně by si ho měl poslechnout.</p>
<p>Musí si připravit podklady.</p>
<p>Třebaže ho oči pálily, usedl k obrazovce počítače. Třicet minut, a půjde spát, slíbil si.</p>
<p>V tu chvíli zazvonil zvonek.</p>
<p>Marco Antonius se zarazil – kdo mohl něco chtít takhle pozdě? Vzápětí se ho zmocnila mrzutost, přesto stiskl tlačítko. Na obrazovce spatřil tvář příchozího a překvapeně zadržel dech.</p>
<p>„Přejete si, pane Petrove?“ promluvil do interkomu.</p>
<p>„Dobrý večer, pane poslanče,“ ředitel kývl. Jeho tvář vypadala v šeru až nezdravě bledá, za ním Antonius zahlédl dalšího muže. Zřejmě ochranka, Petrovova paranoia byla téměř pověstná.</p>
<p>„Omlouvám se, že vás ruším, ale musíme si promluvit.“</p>
<p>„Teď?“ Antoniova nelibost vzrostla. „Nemůže to počkat na ráno?“</p>
<p>„Bohužel ne. Slibuji, že to nepotrvá dlouho, je to důležité pro celý Viridian.“</p>
<p>Antonius zaváhal. Schůzky po nocích mohly vést k nepříjemným spekulacím, pokud by se dostaly na veřejnost, zvláště pak schůzky s tímto mužem. Na druhou stranu se vědělo, že rozhodně nepatří mezí královy oblíbence. Třeba vážně má něco důležitého.</p>
<p>„Dobře,“ neochotně stiskem tlačítka otevřel dveře. „Chodbou a doleva, máte deset minut. A buďte tiše, moje rodina spí.“</p>
<p>„Samozřejmě, pane poslanče.“</p>
<p>Obrazovka potemněla a Antonius zamračeně čekal, dokud oba nevešli do pracovny. Petrova znal sotva od vidění, i jako ministr s ním mluvil jen párkrát. Vypadal pořád stejně, drobný a bledý, jako by stonal, což ještě podtrhovalo oblečení, které nosil, teplé kabáty, tlusté tmavé svetry. Tentokrát si dokonce vzal rukavice.</p>
<p>Druhý muž byl naopak statný, ředitele převyšoval skoro o hlavu.</p>
<p>„Seržant Beck,“ představil ho Petrov. „Děkuji za přijetí. Smím se posadit?“</p>
<p>„Prosím, a jděte rovnou k věci. Chystám se jít spát.“</p>
<p>„Jistě,“ Petrov klesl do volného křesla. „Jde mi o vaši zítřejší schůzku s menabaranským vyslancem.“</p>
<p>Takže tolik k důvěrnosti, pomyslel si Antonius mrzutě, ale pokrčil rameny.</p>
<p>„Co s ní má být?“</p>
<p>„Přeji si, abyste ji zrušil.“</p>
<p>Petrov to řekl úplně klidně, ale Antonius na něj zůstal s úžasem hledět.</p>
<p>„Proč, prosím vás?“</p>
<p>„Protože je to chyba, pane poslanče,“ ředitel složil prsty do stříšky. „Během posledních týdnů přišlo z menabaranské ambasády na dvacet žádostí o soukromý rozhovor s našimi vládními představiteli na všech úrovních. Také s jinými význačnými lidmi, třeba členy výkonné rady národní banky, předsedy představenstev konsorcií a tak dále. Bez výjimky jim byla nabídnuta pomoc a různé formy výhod výměnou za podporu menabaranských zájmů na Viridianu, prozatím bez bližšího upřesnění, nicméně velmi vážně. A do slova <emphasis>výhody</emphasis> počítám i tři dosud ohlášené nabídky úplatku ve značné výši.“</p>
<p>„Co já s tím?“ Antonius se ušklíbl. „Pokud chce nový premiér vůči nám projevit vstřícnější politiku, je to jen dobře. O úplatku se nebudu bavit. A smím se zeptat, odkud o těch schůzkách víte?“</p>
<p>„To nejsou projevy vstřícné politiky, pane poslanče. Jsou to snahy o zmanipulování viridianské vládní i ekonomické struktury zvenčí. A nepochybuji, že vám úplatek nenabídnou. Postačí, když budou apelovat na váš charakter.“</p>
<p>V Petrovově hlase se ozvalo znechucení. Antoniovu otázku ignoroval a poslanec ucítil hněv.</p>
<p>„Řediteli, naznačujete, že se váš úřad dlouhodobě dopouštěl sledování našich vládních činitelů – možná včetně mě. To je nezákonné. Nebudete mi rozkazovat, s kým se mám scházet. O zájmech Viridianu toho víte stejně málo jako král Talminis, když ustupuje tomu tyranovi, a teď odejděte.“</p>
<p>„Pane poslanče, zvažte to,“ Petrov se nepohnul. „Korwarian je tyran, ale jedná otevřeně. Avrian Dann a lidé za ním, které vůbec neznáte, ne. Zvete domů medvěda, aby vyhnal lva – ale kdo potom vyžene medvěda? Král Talminis je na nejlepší cestě udělat stejnou chybu. Jemu v ní nezabráním, ale vám a pár dalším ano.“</p>
<p>„Co se týče krále, souhlasím,“ odsekl Antonius. „Je ukázkou toho, jak může zemi ničit vměšování aristokracie, ale vy mi nebudete říkat, co mám dělat! Jděte, nebo zavolám ochranku!“</p>
<p>Petrov opravdu vstal. Spořádaně si upravil kabát – a učinil nenápadné gesto.</p>
<p>Seržant Beck, tiše stojící u dveří, se pohnul.</p>
<p>Marco Antonius se nestihl ani nadechnout, a byl u něj. Popadl ho za paži a trhnutím ho zvedl z křesla. Zkroutil mu ruku za zády a poslanec se vyděšeně nadechl, ale v té chvíli mu Beck druhou rukou zacpal ústa.</p>
<p>„Tiše,“ napomenul ho Petrov vlídně. „Vaše rodina spí.“</p>
<p>Antonius se s vytřeštěnýma očima zmítal, snažil se křičet, ale nebylo to nic platné. Beck ho držel asi se stejnou námahou jako vzpouzející se štěně a Petrov to pozoroval s naprostým klidem. Z chladu v jeho tváři náhle šla hrůza.</p>
<p>„Zřejmě obdivujete Menabaran, pane poslanče,“ promluvil pomalu. „Vnímáte ho jako vzor, vyspělé místo, kde si občané spravedlivě volí charakterní představitele bez zásahů nějaké aristokracie. Litujete, že to na Viridianu není stejné… dobře. Něco vám ukážu. Drobnou ukázku menabaranské <emphasis>vyspělosti</emphasis>.“</p>
<p>Sáhl do náprsní kapsy a položil na stůl pouzdro na plnicí pera. Otevřel ho, uvnitř ležela injekční stříkačka, starý typ s kovovou jehlou, a nádobka tmavě žluté kapaliny. Petrov ji podržel Antoniovi před očima.</p>
<p>„Tomuhle se říká Pastička. Hezký název, že? Je to syntetická droga, jedna z prvních genetických návykových látek, jaké byly vyvinuty, a v mírnější podobě jeden z hlavních menabaranských vývozních artiklů – snad jste slyšel o Nebíčku. Dříve známé drogy byly mnohdy silně návykové, ale organismus jako takový měnily minimálně. Proces odvykání byl tudíž relativně snadný, pokud narkoman neužíval látku dlouho. Pastička ale už po prvním podání provede přesně cílené změny v lidské DNA, kterými vytvoří závislost okamžitou, fyzicky ukotvenou. Postačí jediná dávka, a žádná odvykací klinika vám nepomůže. Pokud nebudete chtít trávit dny v bolestech, musíte si vzít další. A další. Až do smrti.“</p>
<p>Petrov uchopil stříkačku. Zabodl jehlu do víčka nádobky, pomalu natáhl asi třetinu.</p>
<p>„Vědci časem identifikovali Pastičkou měněné sekvence DNA a vyvinuli protilátku, která je obnoví do původního stavu. Jenže bylo vyvinuto už osm nových variant, pořád složitějších, aby bylo nalezení retroviru co nejtěžší. U pěti se to zatím podařilo aspoň částečně. U tří zbylých vůbec, a právě ty používá rozvědka Menabaranu jako jeden z nástrojů k přesvědčování zajatců vypovídat. Osobně můžu potvrdit – funguje výborně.“</p>
<p>Cvrnkl do stříkačky, aby odstranil vzduchovou bublinku, a došel blíž. Antonius už pochopil. Zmítal se v Beckově sevření, jenže seržant ho jen přidržel pevněji. Rozhalil mu košili a Antonius ztuhl hrůzou, když ucítil dotek jehly přímo na pravé krční tepně. Petrov držel stříkačku jako dýku s palcem na pístu, stačilo jen zatlačit. Jeho tvář deset centimetrů před Antoniovou připomínala kus bledého, mrtvého kamene.</p>
<p>„Nesejdete se s menabaranským velvyslancem. Nesejdete se s nikým z Menabaranu, osobně ani v zastoupení. Pokud vás osloví s nějakou nabídkou, odmítnete. V tomtéž smyslu budete instruovat své přátele i parlamentní spojence. Jinak zařídím, že vaše kariéra skončí opravdu neslavně. Nemluvě o tom, co řekne vaše žena, až si přečte v tisku, že otec jejího dítěte je feťák. <emphasis>Jasné?</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Z toho zasyčení tuhla krev. Antonius se snažil přikývnout, jak jen mu Beckovo sevření dovolovalo. Jednu strašlivou vteřinu ještě cítil tu věc na svém krku. Pak Petrov odtáhl ruku. Vrátil stříkačku do pouzdra a kývl. Beck ho pustil, poslanec dopadl zpátky na židli. Třásl se jako list ve větru.</p>
<p>„Vy… vy…“ chtěl promluvit a Petrov přitiskl ukazovák na ústa.</p>
<p>„Psst. Přece nechcete vzbudit dcerku. Musel bych ji pak do naší diskuze také zapojit, a to snad nechce ani jeden z nás.“</p>
<p>„Hajzle!“ zašeptal Antonius. „Ty parchante, já tě zničím! Ráno… ráno zavolám bezpečnost. Půjdu za králem…“</p>
<p>Petrov se zasmál, poprvé nahlas, ovšem beze stopy humoru.</p>
<p>„Zajímavé! Že by nějaké to vměšování aristokracie přece jen nebylo úplně v rozporu s vaším charakterem? Prosím. Georg Talminis vás určitě rád přijme po tom, co jste ho včera v parlamentu nazval bezpáteřním plazem. S bezpečností si také poslužte. Jen myslete na tohle… a na to, co může být zapomenuté na židli, kam si sedáte,“ Petrov poklepal na pouzdro s injekcí. „Děkuji za váš čas, pane poslanče. Ani to nezabralo celých deset minut.“</p>
<p>Bez ohlédnutí vyšel do noci a seržant Beck ho mlčky následoval. Poprvé promluvil až cestou k vozu zaparkovanému o ulici dál.</p>
<p>„Vy… udělal byste to, pane?“</p>
<p>„Co?“ Petrov zvedl obočí. „Dal mu Pastičku?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Jistěže ne, seržante. Tuhle potřebuji pro sebe.“</p>
<p>Ředitelův úsměv se ve světle lamp změnil v trpký škleb. Vzápětí zmizel a Beck sklopil oči.</p>
<p>„Chápu, pane. Mimochodem… můžu se ještě zeptat?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„V jakém zajetí jste to vlastně byl? Nic mi do toho není, ale… mám dojem, že tvrdíte každému něco jiného.“</p>
<p>„Máte dobrou paměť, seržante. Budu na to myslet… i na to vaše odezírání ze rtů.“</p>
<p>Ředitel nastoupil do vozu a Beck pochopil, že se vysvětlení nedočká. Vlastně mírně zalitoval, že nezůstal zticha.</p>
<p>„Pokračujeme?“</p>
<p>„Jistě,“ Petrov se usmál znovu, už normálně. „Kdo je další na seznamu? Předsedkyně obchodní komory?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Máte dárek?“</p>
<p>Beck beze slova vytáhl z náprsní kapsy pět fotografií. Předsedkyně měla na rozdíl od poslance Antonia dokonce tři děti. Chlapce a dvě holčičky, osm až dvanáct let. Fotografie je zachycovaly na různých místech města, hřiště, zoologická zahrada, cesta do školy. Rozzářené oči, drobné rozesmáté obličeje.</p>
<p>Červené zaměřovací kříže perfektně nakreslené na čelech.</p>
<p>„Předsedkyně tím nejspíš pověří svoji bezpečnost,“ shrnul Beck plán. „Až vše prošetří, zjistí, že to přišlo oklikou z menabaranského vyslanectví.“</p>
<p>„Výborně,“ Petrov se usmál. „Určitě to vezme jako další menabaranský vyjednávací argument – ale předsedkyně je rázná žena. Už se těším na ten záznam odposlechu.“</p>
<p>Petrov vstrčil fotografie do kapsy, ovšem seržant nevypadal potěšeně.</p>
<p>„Pane… neberte to jako stížnost, ale není to už moc? Co by asi řekl král?“</p>
<p>„Král mě zrovna nedávno požádal, abych jednal. Abych něco udělal a jenom nežvanil, mám-li být přesný.“</p>
<p>„No, ale určitě neměl na mysli tohle.“</p>
<p>„Jsme prostí služebníci,“ Petrov se znovu usmál. „Posloucháme, nezkoumáme, co myslel… a co Georg Talminis neví, to ho trápit nebude. Ostatně i lady Viktorie mi to před odjezdem kladla na srdce. Nenechte se charakterem rozptylovat od dobré práce.“</p>
<p>Beck si povzdechl – co také mohl dělat jiného – a Petrov kývl.</p>
<p>„Tak pohyb. Ještě máme na seznamu tři zastávky. Noc je krátká a služba vlasti nepočká.“</p>
<p>Seržant nastartoval a vůz tiše zmizel v temné noci.</p>
<p>Nazítří odmítl půltucet lidí pod různými záminkami schůzku s menabaranským vyslancem. Během dalšího týdne počet vzrostl na dvacet. A za tři týdny musel velvyslanec s krajním politováním ohlásit Avrianu Dannovi, že se některé věci navzdory vší snaze stále nevyvíjejí dle jeho představ.</p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Kapitola 11</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Algor</strong></p><empty-line /><p>Kdyby někdo vyhlédl ven, mohl za oknem spatřit ubíhající bílou krajinu a sníh lesknoucí se ve slunečním světle, až připomínal vodní hladinu, občas přerušenou ostrůvky skal. Mohl spatřit, jak bílé ubývá, zatímco skály se zvedají, až zbyla jen hradba příkrých vrcholů venerlinských hor. Obroušené větrem čněly do výše jako naostřené kůly na dně pasti, jenže s výjimkou pilota ven nikdo nepohlédl. Dokonce nikdo ani nemluvil. Dlouhý prostor vojenského transportéru plnilo kromě hukotu motorů ticho zahuštěné strachem.</p>
<p>„Můj pane, jsme v dosahu komunikace,“ ozval se uctivý hlas z přední kabiny. „Požadují autorizaci.“</p>
<p>Andrej Korwarian sedící na jedné straně úzké uličky stiskl komunikátor na límci.</p>
<p>„Tau alfa alfa čtyři osm devět jedna modrá.“</p>
<p>„Potvrzuji, můj pane.“</p>
<p>Stroj se naklonil na levobok a začal klesat do údolí s holými, tmavými stěnami. Nikdy neustávající vichr bránil sněhu uchytit se na nich a byl dost silný, aby transportér prudce rozkýval. Jeden z osmi Štítonošů usazených naproti císaři se rychle přidržel madla nad hlavou, ale Andrej se nepohnul. Turbulence jako by se ho vůbec netýkala, stejně jako se netýkala postavy po jeho pravici. Hlavu v temně rudé kápi měla skloněnou, snad v hlubokém zamyšlení, ruce složené v klíně. Mezi zjizvenými prsty pomalu klouzaly černé kuličky růžence.</p>
<p>„Autorizace schválena, můj pane.“</p>
<p>„Pokračujte.“</p>
<p>Andrej Korwarian otočil tvář k oknu a poprvé pohlédl ven, právě ve chvíli, kdy se transportér začal otáčet. Údolí končilo horou, která ho uzavírala jako obrovská brána. Tmavou skálu pokrývaly světlé skvrny námrazy mezi čtyřmi obrovskými sloupy, vytesanými přímo do stěny. Nad nimi se klenul reliéf trojúhelníkového průčelí, jehož čisté, symetrické linie přerušoval jen znak vystupující uprostřed. Černý sluneční kotouč s křížem v levém dolním rohu.</p>
<p>U paty sloupů se začala pomalu odsouvat vrata hangáru. Jiné šachty se naopak zavíraly. Kolem sloupů i na vrcholcích po celé délce údolí byly zbudovány obranné věže plné laserových a sonických emitorů, nad průčelím chrámu se černaly mrtvé oči raketových šachet. Hlavní sídlo graciánského řádu vypadalo primitivně pouze navenek.</p>
<p>Transportér zpomalil, na chvíli téměř zastavil, jak se ho pilot snažil dokonale vyrovnat proti vratům hangáru. Jeho nervozita byla přímo cítit, stačil silnější poryv větru, neopatrný manévr, aby loď narazila na skálu a zřítila se na dno rokle. To sice bylo utopené v husté mlze, ale každý věděl, že tam za stovky let leží pod sněhem trosky desítek strojů, které se zřítily, když přivážely zásoby – poslední dobou nepříliš často, neboť Andrej Korwarian za své vlády vynaložil mnoho prostředků, aby učinil vanerlinský chrám zcela soběstačným.</p>
<p>Pilot opatrně přidal rychlost a proletěl vraty hangáru. Když dosedal na plochu, dokonce i na Štítonoších byla patrná úleva, přestože jejich tváře zůstávaly skryté za zrcadlovým povrchem přileb. Císař ani velmistra Mericia se nepohnuli, dokud hluk motorů neutichl a velké dveře na konci se nezačaly zvedat.</p>
<p>Andrej Korwarian vystoupil první, sešel po rampě a krátce se rozhlédl – žádná změna. Hangár byl vytvořen částečně jako chrámová loď klenoucí se do výše. Skála byla hladká, ale nezakrytá obložením, světla planula tlumeně z hlubokých výklenků. Mohutné sbíhající se vlysy zdobily ve spojnicích pětimetrové sochy mužů i žen s obličeji děsivě pokřivenými pekelnou agonií. Těla po ramena vrostlá do kamene jako by se z něj marně snažila vyprostit a uniknout mukám věčného zatracení.</p>
<p>Ty tváře nebyly smyšlené. Kdyby se na ně zadíval někdo znalý historie, mohl by rozeznat povědomé rysy prezidentů, miliardářů a vládců Země před Exodem, i mnohých po něm. Chybělo jich pouze pár, hlavně Adam Korwarian, což jen přiživovalo spiklenecké teorie o jeho podpoře řádu při kolonizaci Chiméry.</p>
<p>Císař zamířil přes prázdný hangár, Štítonoši ho následovali. Mericia kráčela jako poslední, stín tiše plující mezi stíny. U výtahu stál další muž v temně rudém hábitu s kápí. Při pohledu na ozbrojence se hluboce uklonil.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo, buďte vítán v našem příbytku. Jsme potěšeni tak nečekanou návštěvou.“</p>
<p>Andrej odpověděl kývnutím. „Chci mluvit s velmistry. Ihned.“</p>
<p>„Očekávají vás v poradním sále, Veličenstvo. Váš doprovod…“</p>
<p>„Půjde se mnou,“ dokončil císař stroze.</p>
<p>Nosnost kabiny dobře znal, vzal přesně tolik vojáků, aby mohli jet všichni naráz, aniž by ji přetížili. Přitom se okolo něj a Mericie utvořila mezera, Štítonoši se ať už úmyslně nebo bezděčně stáhli ke stěnám. Výtah sestoupil hluboko do nitra hory, a když se kabina otevřela, vedla od ní široká chodba s hladkými stěnami, osvětlená imitacemi pochodní. Byla zahalena tichem, každý krok se hlasitě rozléhal. Stejně jako v hangáru tu panoval chlad, nepříjemný i na algorská měřítka.</p>
<p>Andrej kráčel bez váhání, nevěnoval pozornost dveřím vpravo ani vlevo, dokud nedorazil na konec k vratům zdobeným náboženskými motivy. Po stranách stáli dva muži v kápích, navenek neozbrojeni, přesto evidentně stráže. Oba se uklonili a mlčky císaři otevřeli.</p>
<p>Osmihranná komora skoro postrádala výzdobu kromě graciánského symbolu složeného z šedých a onyxově černých dlaždic na podlaze. Hladké stěny a rovný strop byly rovnoměrně pokryty dvěma řadami světel. Kamenný stůl ve stejné barvě jako podlaha tvořil půlměsíc obrácený hroty proti dveřím. V osmi křeslech podél něj sedělo šest postav v rudých hábitech. Sedmé křeslo patřilo Mericii, která však zůstala stát za Štítonoši u dveří. Poslední zůstávalo prázdné už celé stovky let.</p>
<p>Andrej Korwarian se zastavil krok před okrajem graciánského symbolu. Mlčky si měřil přítomné s tvářemi zjizvenými tak, že se nedal ani odhadnout jejich věk. Žádný z nich se neuklonil.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo,“ promluvil muž vlevo překvapivě čistým hlasem. „Z jakého důvodu jste pokládal za nutné přivést do domu Božího své vojáky? Nejste snad spokojen se službou, kterou náš řád poskytuje říši?“</p>
<p>„S vaší službou jsem spokojen. Ne však s vaší poslušností.“</p>
<p>Andrejův hlas zněl klidně, přesto vzduch kolem jako by rázem ještě víc ochladl.</p>
<p>„Prosím?“ velmistr položil na stůl ruce, na levé zbývaly jen dva prsty. „Čím jsme si vysloužili takovou pochybnost?“</p>
<p>„Návštěvou, kterou velmistra Mericia vykonala u mé ženy.“</p>
<p>Kolem stolu proběhl rychlý pohled.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo, domnívám se, že došlo k omylu. Mylně jste interpretoval účel té…“</p>
<p>„Účel té návštěvy jsem pochopil správně. Přemýšlejte, zda ho chcete popřít – lež toleruji ještě méně než neposlušnost.“</p>
<p>Dvě vteřiny naprostého ticha.</p>
<p>„Nepopíráme nic, co jsme vykonali,“ promluvil tichým, šeptavým hlasem velmistr na opačném hrotu půlměsíce. „Opravdu jsme pověřili naši sestru, aby navštívila Její Veličenstvo, přednesla pozdravy řádu a nabídla jí duchovní útěchu, ale…“</p>
<p>„Poslali jste Mericii, aby zkontrolovala vhodnost Viktorie coby algorské císařovny a posoudila míru, v jaké dokážete ovládat její chování. Je to tak, pane Benedicte?“</p>
<p>Andrejův hlas připomínal ostří meče a velmistr přivřel oči. Pravé bylo slepé, ale z levého zavanul hněv.</p>
<p>„Ano, Veličenstvo. Ovšem doufáme, že pochopíte naše důvody. Už dříve jsme vyjádřili obavy z dopadu, jaký váš sňatek může mít na…“</p>
<p>„Vyjadřujete se k něčemu, co není vaší starostí!“ Andrej Korwarian poprvé zvýšil hlas. „Kdy nebo za koho se ožením, je má osobní věc. Netýká se řádu ani poslání…“</p>
<p>„Že netýká?!“ Benedict prudce vyskočil, sykot jeho hlasu se odrazil od stěn komory. „Povězte, jakým způsobem trávíte čas v posledních dnech, Veličenstvo? Prací na našem poslání, anebo sháněním květin pro tu Viridianku? Zdokonalováním naší obrany a strategie, nebo uspokojováním jejích rozmarů? Kvůli ženě byl člověk vyhnán z rajské zahrady, navždy ztratil milost Boží, a teď může opět kvůli ženě ztratit vše ostatní! Je to zkouška, kterou vám uložil Pán, a vy jste na nejlepší cestě selhat, jak můžete říct, že se nás tohle netýká?!“</p>
<p>„Takže to vidíte jako teologický problém? Dobrá. Pojďte sem, velmistře Benedicte. Odhalíme spolu Boží vůli.“</p>
<p>„Proč? Nevidím důvod…“</p>
<p>„<emphasis>Říkám, pojďte sem</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Andrejovo zasyčení prolétlo sálem. Všech osm Štítonošů naráz sáhlo po zbraních, hlavně sonických pušek se v mdlém světle černě leskly. Jediná Mericia se nepohnula.</p>
<p>Benedict polkl nasucho. Pomalu obešel stůl a zůstal stát proti císaři, na druhé straně graciánského znaku.</p>
<p>„Veličenstvo?“</p>
<p>„Sloužíte Bohu oddaně dlouhá léta, velmistře. Nasloucháte jeho slovům, má ve vás pevnou oporu. Souhlasíte?“</p>
<p>„O tom není pochyb. Ve víře jsem nikdy nezakolísal,“ Benedict se důstojně narovnal.</p>
<p>„Takže není přehnané očekávat, že Bůh vaši věrnost odmění. Dá zřetelně najevo, jak si cení vašich zásluh, ukáže i bezvěrci jako já, že kráčí po špatné cestě, přesně jak tvrdíte. Je to tak?“</p>
<p>„To… snad ano. Nerozumím, kam míříte, Veličenstvo.“</p>
<p>„Přímo na vás.“</p>
<p>Benedict zahlédl pohyb. Sklopil zrak právě včas, aby spatřil pistoli, která se objevila v císařově ruce.</p>
<p>Zazněl výstřel.</p>
<p>Velmistr vytřeštil oči. Chytil se za břicho, mezi prsty mu po rouchu vystříkla krev. Otočil se doleva, snad chtěl vyběhnout ven, ale kolena se mu podlomila. Dopadl na podlahu a zbylí velmistři vyděšeně vyskočili. Současně se rozlétly dveře.</p>
<p>První strážný stihl udělat krok do místnosti a zvednout ruku s vrhacím nožem, než ho krajní Štítonoš střelil zblízka do prsou. Sonický pulz roztrhl muži hrudník, po dveřích se rozlétla sprška krve i tkání. Druhý hlídač v posledním momentě zvedl ruce. Dvě pušky z obou stran mířily na něj, zbylých šest na muže u stolu.</p>
<p>„Veličenstvo, prosím!“ vykřikl velmistr bez prstů. „Nedělejte…“</p>
<p>„Ticho!“ Andrej ukázal palcem ke stropu. „Více důstojnosti, pánové. Čekáme na znamení Boží.“</p>
<p>Benedict se svíjel, ruce si tiskl k ráně, kolena přitažená k břichu. Zbraň měla velkou ráži, projektil prošel hubeným tělem téměř skrz. Kaluž okolo něj rychle rostla, krev protékala mezi kameny mozaiky a barvila černé slunce na podlaze do ruda. Kromě jeho sténání bylo ticho v místnosti absolutní.</p>
<p>„Stále nic?“ zvedl Andrej Korwarian obočí. „Bůh by si měl pospíšit, pokud na mne tedy nehodlá udělat větší dojem vzkříšením.“</p>
<p>Z Benedictových úst vytryskla další krev. Dusil se jí, tělo mu zachvátily křeče. Bosými chodidly kopal do kamenné podlahy, teď už zcela rudé. Pak se jeho tělo naposled prohnulo jako natažený luk a znehybnělo. Andrej Korwarian počkal ještě deset vteřin, než zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Všemohoucí asi nemá čas. Možná velmistr Benedict nebyl dost zbožný, aby se obtěžoval, možná mu připravil lepší odměnu v ráji. Anebo prostě neexistuje? Nevím, ale nestrpím zásahy do svého soukromí. Císařovně Viktorii jsem zakázal veškeré kontakty s graciánským řádem, a vám teď zakazuji veškeré kontakty s ní. Pokud někoho napadne to ignorovat, ať napřed zváží, zda má pro Boha větší cenu než pan Benedict – nebo zda se mnou chce probírat teologii. To je vše, pánové!“</p>
<p>Cestou ke dveřím císaře vyprovázelo ticho. Živý strážný stál jako zkamenělý, Andrej si musel otevřít sám, opatrně, aby se neušpinil o zakrvácené dveře. Na prahu se zastavil.</p>
<p>„Ještě drobnost – buďte velmi opatrní ohledně Silase Mahyrena. Jeho otec je věrným poddaným, důležitým i pro naši věc. Zkuste jeho syna využít k nějakému nátlaku, hlavně ve věci, kterou jsme právě projednali, a následky budou nemilé.“</p>
<p>Ani teď nikdo neodpověděl, ale císař na žádnou odpověď nečekal. Zamířil zpátky k výtahu a Štítonoši se hnuli za ním. Se zbraněmi v pohotovosti kontrolovali prostor vzadu i vpředu, avšak nic se nedělo. Mericia proklouzla ven mezi nimi, bez zaváhání Andreje následovala. Ten nepromluvil, dokud opět nestáli nahoře, v hangáru plném tváří zatracených.</p>
<p>„Připravte loď k odletu. Přijdu za okamžik.“</p>
<p>Vojáci beze slova poslechli a císař se zadíval vedle sebe, do modrých očí ve zjizveném obličeji.</p>
<p>„Předpokládám, že máte námitky,“ konstatoval, avšak beze stop předchozího ostří.</p>
<p>„Námitky k čemu, Veličenstvo?“ odvětil chraplavý hlas. „K událostem, které proběhly? Byly by zbytečné, už se stalo. Zvážil jste ale, zda výhrady velmistrů skutečně nemají jistý smysl?“</p>
<p>„Smysl v tom, že mě manželství rozptyluje? I kdyby ano, chápou velmistři také další aspekty? Třeba fakt, že Algor nemá dědice?“</p>
<p>„Ovšem. Byly doby, kdy uvažovali i o mně… a dříve než odpovíte, rozhodně to nepovažuji za vhodné, byť z odlišných důvodů než vy. Na druhou stranu, víte, že Viktorie Talminis je tou pravou?“</p>
<p>„Ano – protože alternativy neexistují,“ Andrej Korwarian ztišil hlas. „Vaši velmistři propadají sebeklamům. Jsou přesvědčeni, že chvíle, které se bojíme, přijde brzy, možná už zítra, aby to dalo jejich práci smysl – ale co když ne? Co když to potrvá dalších dvacet let? Nebo padesát? Nebudu žít věčně, a oba víme, co by se dělo po mé smrti bez následníka. Musím plánovat dopředu, jen držet pozice nestačí. Můj dědic potřebuje materiální zázemí, aby říši zachoval silnou, jinak bude naše úsilí marné. Viridian mu ho dá.“</p>
<p>„Proč tedy váháte? Viktorie Talminis mohla už teď čekat vašeho syna nebo dceru. V případě neochoty… bych ji jistě dokázala přesvědčit. Proč marníte čas snahou o získání její náklonnosti?“</p>
<p>„Protože mi rodiče ukázali, jak vypadá dvůr, kde dědicové vyrůstají v nenávisti. Ta rozptyluje ještě <emphasis>mnohem</emphasis> víc než snahy o náklonnost. Nechci skončit jako můj otec – v žádném směru.“</p>
<p>„Jste si však jistý, že Viktorie Talminis dokáže vést říši jako pravá císařovna?“</p>
<p>„Ano. Má dostatek schopností, pouze postrádá správnou výchovu. Nějaký čas bude potřebovat vedení, ale naučí se to.“</p>
<p>„A jste si také jistý, že je dost silná, aby unesla pravdu o našem poslání? Protože pokud ji nechcete jenom využít, dříve či později se o něm musí dozvědět.“</p>
<p>Tentokrát Andrej Korwarian neodpověděl. Pohled mu zabloudil k tvářím ve zdech, teprve po chvíli zavrtěl hlavou.</p>
<p>„V tomto… mi nezbývá než věřit.“</p>
<p>„Zajímavé. Domnívala jsem se, že nevěříte v nic kromě sebe.“</p>
<p>„Ano,“ Andrej se nepatrně usmál. „Stále se oba máme čemu učit. Vrátíte se se mnou do Algormontu?“</p>
<p>„Zůstanu zde, Veličenstvo. Chci se pomodlit za duši velmistra Benedicta.“</p>
<p>„Dobrá. Těší mě, že se on nebude modlit za <emphasis>vaši</emphasis> duši,“ do Andrejových očí se vrátila tvrdost. „Pro tentokrát.“</p>
<p>„Jsem si toho vědoma,“ hlava v kápi se uklonila. „Děkuji vám.“</p>
<p>Císař odpověděl kývnutím. Když nastupoval do transportéru, temná postava dosud stála u dveří výtahu a byla tam, i když se za Andrejovou lodí zavřela hangárová vrata. O chvíli později už pilot stoupal z údolí vzhůru k nebi. Rychlost letu jasně vyjadřovala jeho úlevu i touhu být odtud co nejdřív pryč. Pak zazněl tichý zvuk a Andrej se dotkl svého límce.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>Hlasu nebylo přes hukot motorů rozumět, ale císař naslouchal pozorně. Viditelně se zamračil.</p>
<p>„Můj pane?“ osmělil se jeden ze Štítonošů. „Vše v pořádku?“</p>
<p>Andrej Korwarian nad tím okamžik uvažoval.</p>
<p>„Ano,“ souhlasil. „Jen drobný problém na moři.“</p><empty-line /><p>„Můžu si ji zkusit?“</p>
<p>Poručík Patterson ztuhl. Necítil obavy ani nechuť, ta prosba ho prostě zaskočila. Za celou dobu služby u ochranky ho o vyzkoušení snímací helmy požádal jenom dvanáctiletý syn jednoho lorda, a tohle byla <emphasis>císařovna</emphasis>.</p>
<p>„Jistě, madam!“ vzpamatoval se rychle.</p>
<p>Viktorie zvedla masivní helmu ze sedadla. Překvapilo ji, jak je vzhledem ke svému objemu lehká. Šedý kov na dotek hřál.</p>
<p>„Eh… nedostanu elektrickou ránu jako bezpečnostní opatření?“ zarazila se. Byl to přece Algor, všechno mělo nějaká bezpečnostní opatření, ale Trap se plaše usmál.</p>
<p>„Ne, madam. Bez správných implantátů se nic nestane.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>Viktorie si helmu opatrně nasadila. Bylo znát, že je zevnitř tvarovaná na míru jiné hlavy, přesto jí seděla dobře. Po stranách zakrývala uši, štít vpředu sahal přes oči do poloviny nosu. Náhle měla před očima tmu, jak zčernal. Uslyšela bzučení a na spánky se jí lehce přitisklo něco chladnějšího, kovového. Okamžik jako by to na cosi čekalo, pak se odtáhlo. Bzučení ustalo, výhled měla opět volný.</p>
<p>„Když nenajde spojení, prostě se zas vypne,“ konstatoval Trap. Viktorie helmu opatrně sundala a položila zpátky na sedadlo.</p>
<p>„A vy při řízení vážně vůbec nevidíte?“ to pomyšlení ji mírně znervóznělo. „Myslela jsem, že uvnitř budou displeje nebo něco podobného.“</p>
<p>„Ne, madam. Systém se napojí přímo na smyslová centra v mozku. Kdybych k tomu přijímal vjemy z očí, jenom by mě to rušilo. Vzniká pak zdvojený obraz a bolí hlava, protože je to moc informací naráz. Zahlcení a tak.“</p>
<p>Tank stojící dva kroky vedle císařského vznášedla se Trapovu údivu zašklebil. Nestrávil s císařovnou ještě dost času, aby poznal, že je prostě <emphasis>zvědavá</emphasis>. Vyptávala se na všechno, co kolem viděla, a nijak se nestarala, jestli se ptá jen obyčejných vojáků z ochranky nebo personálu. Hračička byl blahem bez sebe, když ho ráno hodinu zpovídala ohledně hledání štěnic – a hlavně vypadala, že ji to opravdu zajímá. Kulka na opačné straně vozu se naopak tvářila znuděně, dokonce trochu ukřivděně. Protože snad jediné, co císařovnu absolutně nezajímalo, byly zbraně a střílení.</p>
<p>„Jaké to vlastně je?“ položila další otázku. „Myslím být takhle propojený s nějakým strojem? Musí to být zvláštní.“</p>
<p>Trap se rychle nadechl, ve tváři výraz radostného očekávání. Jako by se nemohl dočkat, až jí poví – nic. Jeden pohled stranou k ostatním stačil, aby rychle sklopil zrak.</p>
<p>„To… se těžko popisuje, madam. Pro mě je to rutina, prostě práce.“</p>
<p>Odpověď, která nic neříkala. Viktorie postřehla, jak polekaně najednou vypadal. Slyšela, že nedávno prodělal nějakou nehodu, ještě teď to na něm bylo vidět. Andrej by ho jistě nepřidělil do ochranky, kdyby o něm pochyboval, ale to neznamenalo, že byl úplně v pořádku, možná na něj těch otázek bylo moc. Ostatně, k tomuhle se může vrátit jindy.</p>
<p>„Rozumím,“ přikývla a sehnula se, aby mohla projít pod zadními zvednutými dveřmi. „Můžeme vyrazit.“</p>
<p>Kulka nastoupila na místo spolujezdce, Tank na zadní sedadlo vlevo od Viktorie, Gabriel na boční sedátko vedle dveří, taktéž nalevo. Matt Reed jí poskytl bezpečnostní instruktáž, Viktorie už věděla, že nejrizikovějším momentem při útoku na vozidlo bývá okamžik, kdy pasažér vystupuje. Při střelbě do okna jde pravák většinou zezadu zleva. Ochranka tedy sedí tak, aby co nejvíc zakrývala klienta, nebo ho mohla rychle zalehnout – a schytat kulku za něj.</p>
<p>Tohle Viktorii vadilo nejvíc. Představa, že ti lidé berou jako naprosto přirozenou náplň práce nechat se místo ní zabít. Divné, u členů královské stráže doma o tom nikdy neuvažovala, jen slabě si vybavovala, že podobné školení kdysi dostala také od nich. Viridianské politické atentáty sice měly nejčastěji formu házení zkažených vajec a rajčat po ministrech u vrat parlamentu, ale všude existovali šílenci. Královská stráž měla nejspíš podobné povinnosti jako Mattovi vojáci, přesto Viktorie, dokud nepřišla na Algor, nikdy vážně nepřemýšlela o rizicích, které z nich vyplývaly.</p>
<p>Znamenalo to, že vážně byla jenom naivní holčička žijící v růžové zahradě mimo skutečný svět, jak si asi většina algorských lordů včetně císaře myslela? Na druhou stranu, byl snad Algor skutečnější než Viridian?</p>
<p>Vznášedlo se rozjelo a Viktorie zavrtěla hlavou. Dost dumání o životě, na tomhle výletě si chtěla odpočinout. Z práce na potravinovém fondu začínala být vyčerpaná. Neubývalo jí, a navíc byla na vše sama, kromě von Sellika neměla ani sekretářku nebo tajemníka. O rozvrh a pochůzky se starala většinou ochranka, což sotva spadalo do její kompetence a vojákům to určitě vadilo, třebaže si žádný ani slovem nestěžoval. Brzy to bude muset vyřešit, i když žádat o někoho císaře se jí vůbec nechtělo.</p>
<p>Rozhlédla se okolo – vyhřívaná sedadla, stříbrem zdobený interiér, stmívací okna, velký bar a spousta místa. Viktorii docela zajímalo, zda stejně vypadá i Andrejův osobní stroj, pokud tedy nejezdí raději v tanku. Skla v oknech byla však samozřejmě pancéřová, takže chytání kulek ochrankou snad v dohledné době nehrozilo.</p>
<p>Viktorie plánovala, že si cestou prohlédne Algormont, jenže si ihned uvědomila, jak rychle jedou. Ulice, okolní vozidla i lidé se měnili v rozmazané čáry, přestože uvnitř rychlost vůbec nebyla znát. Žádné houpání ani tlak – vznášedlo muselo mít gravitační tlumiče podobné těm na kosmických lodích. Vlastně kdo ví, co mělo ještě… možná nabitý kulomet v zavazadlovém prostoru.</p>
<p>„Je to v klidu, madam. Nemůžem se vybourat ani nikoho přejet.“</p>
<p>Tank zřejmě postřehl v její tváři obavy, jen jim přiřadil špatnou příčinu.</p>
<p>„To je dobře,“ usmála se Viktorie slabě. Cestou zpátky musí Trapovi říct, ať trochu zpomalí.</p>
<p>Vznášedlo se naklonilo a zvedlo. Současně za oknem vystřídala ulice stejnoměrná bělost. Vyjeli z města, což znamenalo, že téměř polovinou osmimilionové metropole prolétli za patnáct minut. Touhle rychlostí dojedou na pobřeží tak za dalších deset… ale aspoň bude mít víc času.</p>
<p>Viktorie se opřela v sedadle a přitom zavadila pohledem o Espositovu tvář. Vypadal zamyšlený, zrak upřený někam do prázdna. Takhle se tvářil už pár dní – od té nevítané graciánské návštěvy, uvědomila si.</p>
<p>„Poručíku, ještě jsem vám nepoděkovala za intervenci u císaře před týdnem,“ oslovila ho Viktorie. „Vím, že to muselo být těžké, vzhledem k okolnostem.“</p>
<p>„Nemáte zač, Veličenstvo,“ Gabrielův pohled se zaostřil na ni, pozorný a znepokojivý, byť zdaleka ne tolik jako u Andreje Korwariana. „Ta žena je nebezpečná. Každý, za kým přijde, potřebuje všechnu pomoc, jakou dokáže sehnat.“</p>
<p>Nepojmenoval Mericii jménem ani titulem a Viktorie věděla, že to nebylo opomenutí. I Harris se na sedadle ošil – na tuhle chvíli vzpomínal vážně nerad. Když odcházela, Gabriel stál vedle dveří. Neřekli si ani slovo, ale ten pohled… Tank nepochyboval, že stačilo jen mrknutí, aby létaly nože a stříkala krev.</p>
<p>„Mluvila jsem včera s lordem Mahyrenem,“ promluvila Viktorie opatrně. „Ještě nevěděl o císařově zákazu, žádal mne o pomoc. Slyšel jste o jeho synovi?“</p>
<p>„Ano, madam, několikrát jsem ho potkal. Tomu nepomůžete, vy ani nikdo jiný, pokud neotevře oči sám.“</p>
<p>Viktorie si povzdechla. Gabriel vlastně shrnul i její názor, přesto když si vzpomněla na Mahyrenův výraz, beznaděj, kterou z něj cítila…</p>
<p>„Nemohl byste s ním třeba promluvit? Lord Mahyren chce také nabídnout řádu příspěvek, opravdu ve značné výši, pokud ztratí o jeho syna zájem.“</p>
<p>„To je zbytečné. Řád nelze podplatit. Peníze jsou to poslední, co potřebuje, a Silas Mahyren mě nevyslechne, ať mu řeknu cokoliv – mě, odpadlíka, nejméně ze všech. Veličenstvo, nejlepší, co můžete udělat, je řídit se císařovým zákazem a držet se od graciánů co nejdál. Vaše svědomí je čisté, tohle není záležitost nalezení správného způsobu. Žádný způsob neexistuje.“</p>
<p>Gabrielův hlas zněl vyrovnaně, bez jediné pochybnosti. Asi to nebylo zrovna objektivní ujištění, jenže ani Viktorii nenapadalo nic lepšího. Navíc vznášedlo začalo zpomalovat. Konec náročných témat.</p>
<p>Teď se jde bruslit.</p>
<p>Vozidlo zastavilo a Tank s Gabrielem otevřeli dveře – ochranka vždy vystupovala napřed, i když co by se jí tady asi mohlo stát?</p>
<p>Viktorie oslněně mrkala, obloha byla bez mráčku a polední slunce odrážející se od bílé pláně bodalo do očí. Příště nesmí zapomenout brýle. Vznášedlo stálo na kraji nerovného pásu sněhem pokrytých balvanů, který přecházel v zamrzlou plochu algorského moře. Posledních pár dnů vanul vítr, který ji dokonale uhladil. Viktorie jako by se dívala na okraj obrovského kluziště, jež opačným koncem splývalo s oblohou. Perfektní.</p>
<p>Natáhla se pro sportovní tašku s bruslemi a chrániči kolen i loktů pod sedadlem vozidla. Posadila se na práh, začala se obouvat a přitom postřehla Tankův starostlivý výraz.</p>
<p>„Ehm… promiňte, madam, ale neměla byste si vzít i přilbu?“ navrhl opatrně a Viktorie se rozesmála.</p>
<p>„A co plovací vestu? Myslíte, že když jsem z Viridianu, nikdy jsem nestála na bruslích? I u nás máme kluziště.“</p>
<p>„Aha, no… dobře, madam. Přinejhorším máme lékárničku. A tady Gabriel se v první pomoci vyzná. Je skoro jak doktor, ví, kam říznout… eh… tak jsem to nemyslel!“</p>
<p>Tank rychle zmlkl a Viktorii zatrnulo v žaludku, úsměv zmizel.</p>
<p>„Pánové, chápu, že se snažíte, ale nic se nemá přehánět. Chci si prostě zabruslit, ne cvičit akrobatickou jízdu. Jsem ráda, že se mnou císař neposlal plně vybavenou ambulanci nebo něco podobného.“</p>
<p>„Ano, to je zvláštní,“ podotkl Gabriel napůl pro sebe.</p>
<p>Viktorie dotáhla vázání a postavila se. Algorské brusle měly delší čepele, než byla zvyklá, ale snad to nebude příliš vadit. Opatrně vykročila k okraji moře, pod nohama jí praskal sníh. Přitom pohlédla stranou, Trap zůstal v kabině, ale Kulka klečela u přední části vznášedla. Před sebou měla na zemi otevřený dlouhý kufr, nyní prázdný. Obsah už držela v rukou. Velkou pušku s hledím a rámovou pažbou, nebezpečnou na první pohled.</p>
<p>„Budu nahoře, madam,“ hodila si ji přes rameno a Viktorie zauvažovala, kde nahoře, všude okolo byla přece jen rovina…</p>
<p>Sojornerová jednou rukou chytila horní hranu vznášedla, nohu opřela o hranu dveří a vytáhla se na střechu. Z té sice trčely výstupky komunikačních antén, ale Kulka rychle našla vhodnou polohu. Během pár vteřin ležela nehybná jako kámen, vojenský kabát skoro splynul s povrchem vznášedla, hlaveň pušky mířila ve směru, kterým přijeli…</p>
<p>Viktorie si jen povzdechla.</p>
<p>Udělala poslední krok a zůstala stát na ledu. Právě vrcholilo algorské léto, takže bylo asi pět stupňů pod nulou. Utáhla si kapuci kombinézy, dost měkkou, aby jí ochránila hlavu při případném pádu, a odrazila se.</p>
<p>Svist bruslí prořezávajících led.</p>
<p>Chladný vzduch na tváři, závratný pocit <emphasis>svobody</emphasis>.</p>
<p>Brusle dokonale seděly. Stačila chvíle, aby Viktorie získala jistotu, rozjela se rychleji a dovolila si i trochu prudší obrat. Uvědomila si, že se usmívá – tohle jí chybělo.</p>
<p>Bruslení kupodivu nebylo na Algoru příliš rozšířené. Největší popularitě se těšil hakasol, podle encyklopedií sport vzniklý v době kolonizace smícháním hokeje a něčeho jménem americký fotbal ze Země. Zápasy v první lize nezřídka končívaly rozbitými hlavami a zlámanými kostmi, na zranění hráčů se dokonce sázelo. Viktorii přišel jako brutální, nechutná zábava, naštěstí stále přetrvával běžný hokej nebo lyžařské, hlavně vytrvalostní disciplíny nebo sjezd. Pochopitelně nechyběly kombinace se střelbou a jinými vojenskými dovednostmi, mezi šlechtou byl zase v oblibě šerm, kterému se věnoval také císař. Bruslení nebo krasobruslení zřejmě nebylo pokládáno za dostatečně důstojné ani pro ženy.</p>
<p>Viktorii už párkrát napadlo, že na Algoru není dost důstojné nic, při čem se člověk nemůže zabít nebo aspoň nadosmrti zmrzačit.</p>
<p>Nevnímala čas. Projížděla se v širokých obloucích i osmičkách, vychutnávala volnost, až se o slovo začala hlásit únava, ale hlavně žízeň. Dojela k okraji a vydala se zpátky k vznášedlu, přitom se snažila zklidnit dech.</p>
<p>Kulka stále ležela na střeše, nepohnula se snad ani o píď – Viktorie nechápala, jak to může vydržet. Trap zůstával v kabině a Tank s Gabrielem stáli venku, každý po jedné straně, uvolnění, přesto ve střehu.</p>
<p>„Končíme, madam?“ otázal se Harris a Viktorie zaváhala. Už tu byla déle, než plánovala, ale kromě žízně se vlastně necítila utahaná. Přitom kdo ví, kdy si zas najde čas… však se impérium nezhroutí.</p>
<p>„Ještě ne. Dám si jenom přestávku.“</p>
<p>„Ano, madam,“ potvrdil Tank. Víc nic. Nepřipomínal jí rozvrh, přestože ho znal stejně jako ona, ani náznakem ji nenapomenul. Viktorie už věřila, že tahle ochranka je vážně její, nikoliv císařova, a oproti prvnímu dojmu jí pomalu začínala věřit.</p>
<p>„Kde je vlastně major Reed se zbytkem týmu? Pořád se připravují na přehlídku?“ promluvila, zatímco z boxu u sedadla vytahovala termosku horkého čaje.</p>
<p>„Ano, madam. Prochází trasu městem. Na hlavním perimetru začali s pečetěním budov, má to na starosti garda s městskýma, ale major na to chce stejně dohlídnout sám. My to projdeme zítra.“</p>
<p>Viktorie kývla. Výroční přehlídka za čtyři dny. Ze své povinné účasti, navíc po císařově boku, nebyla nadšená a nad některými věcmi kolem jí zůstával rozum stát. S generálním štábem se podle tradice projedou hlavní třídou od paláce k Památníku kolonizace. Všechny domy po trase byly prostě vyklizeny, obyvatelé museli odejít k příbuzným, do zvláštních ubytoven nebo kam chtěli, byty se zapečetily a vrátit se směli teprve po přehlídce. Na souhlas se nikdo neptal, ale hlavně se nikdo ani náznakem nebouřil – bylo to prostě císařské nařízení. Na Viridianu si něco podobného neuměla ani představit, přitom…</p>
<p>Tank náhle ztuhl. Prsty mu vylétly ke komunikátoru k uchu, s výrazem překvapení naslouchal.</p>
<p>„Co se děje, nadporučíku?“ Viktorie zvedla hlavu.</p>
<p>„Někdo je na kanálu ostrahy, madam. Má heslo, žádá, abychom nestříleli. Nechápu, jak…“</p>
<p>Harrisova slova přerušil ostrý praskot.</p>
<p>Viktorie leknutím málem upustila termosku. Tank udělal jeden skok a rázem stál před zvednutými dveřmi s pistolí v ruce.</p>
<p>„Dovnitř, madam!“ vykřikl a Viktorie se bez přemýšlení skrčila na sedadle, srdce v krku.</p>
<p>Praskot pokračoval, hlasitý ostrý zvuk drceného ledu promíchaný se šploucháním vody a Tank se zarazil. Ruka se zbraní mu klesla. Viktorie neviděla jeho tvář, ale přísahala by, že má ústa dokořán.</p>
<p>„Co to, do hajzlu, je?!“ vypravil ze sebe.</p>
<p>Viktorie sklouzla ze sedadla a vykoukla přes jeho široká ramena.</p>
<p>Dvacet metrů od místa, kde před pár minutami bruslila, trčelo z ledu černé těleso ve tvaru nízkého komínu. Pomalu se pohybovalo ke břehu, lámalo led jako suchou oplatku a Viktorie postřehla trup, který na komín dole navazoval, zaoblený, protáhlý…</p>
<p>Ponorka.</p>
<p>Viktorie vyskočila z kabiny. Úplně zapomněla, že má na nohou pořád brusle. Zavrávorala a musela se chytit Harrise, který sebou škubl, ale přidržel ji. Udělala pár kroků blíž, zatímco se ponorka sunula ke břehu. Na boku komínu rozeznala emblém algorského lva, zároveň se nahoře otevřel poklop.</p>
<p>Tank znovu zvedl pistoli, jenže ven se vyvalil nejprve oblak šedého kouře. Po něm se objevila hlava mladého muže, spíš kluka. Kašlal a cosi křičel, Viktorie mu nerozuměla, ale nepochybovala, že jde o nadávky. Vzápětí ji spatřil – a než stačila promluvit, bleskově poklop zase zabouchl a zmizel zpátky dole.</p>
<p>Viktorie se zadívala na Tanka. Ten pokrčil rameny.</p>
<p>Na boku u paty věže se otevřely oválné dveře. Objevil se další muž, tentokrát starší, s nazrzlými vlasy a zastřiženými vousy. Knoflíky jeho modré uniformy se na slunci blýskaly. Také kašlal, ale snažil se ovládnout, zrak upřený na Viktorii. Levou rukou se přidržoval úchytu na stěně komína, aby na kovovém trupu neuklouzl do ledové vody mezi kusy rozlámaného ledu, pravou zasalutoval a chraplavým hlasem promluvil.</p>
<p>„Kapitán Mark Johanssen, Veličenstvo! Loď císařské flotily AC 234. Má paní, prosím, přijměte omluvu za vyrušení! Opravdu nebylo mým úmyslem.“</p>
<p>Ve tváři měl stejný strach, který Viktorie vídala v algorském paláci až moc často.</p>
<p>„To je v pořádku, kapitáne. Jen jste mě trochu polekal. Máte potíže? Pokud ano, máme lékárničku, taky můžeme zavolat pomoc.“</p>
<p>„Ne, má paní! Jen menší porucha. Musíme vyměnit vzduch, proto jsme šli nahoru tak rychle… ale naše přístroje by vás zachytily, kdybyste byla stále na hladině. Není žádný důvod k…“</p>
<p>V té chvíli se zarazil, pohlédl stranou od Viktorie a ona si vzpomněla na Kulku na střeše. I když tam neviděla, snadno uhodla, kam svojí puškou zrovna míří.</p>
<p>„To nic, kapitáne. Ehm… dejte tu zbraň pryč, ano?“</p>
<p>Sojornerová patrně poslechla, protože Johanssen se opět uvolnil.</p>
<p>„Můstek!“ zařval. „Všichni muži na palubu! Je přítomna císařovna!“</p>
<p>Z horní části trupu se vysunula lávka, která dosáhla až ke břehu. Bočními dveřmi začali rychle vybíhat muži v modrých kombinézách a stavět se do řady, rovnoběžně s okrajem břehu. Včetně kapitána jich bylo dvaadvacet, vesměs mladíci. Rychle oddechovali, před tvářemi se jim srážely kotouče páry a Viktorie uvažovala co teď. Přece neřekla slovo o nějaké inspekci…</p>
<p>Opatrně popošla na bruslích blíž. Trap, který v údivu vylezl z kabiny, stál kousek před ní, Tank blíže po levici. Koutkem oka postřehla Gabriela, který se tiše zjevil na pravé straně, přesně podle předpisů. Na rozdíl od Harrise s Pattersonem nevypadal vůbec udiveně, jako by porouchané ponorky potkával na výletech obden. Viktorie dál přemýšlela, co říct.</p>
<p>„Pohov, pánové!“ promluvila nakonec. I když jí to znělo směšně, všichni se opravdu uvolnili.</p>
<p>„Ehm… kapitáne, pokud uvnitř nemáte požár, proč je nepošlete zpátky? Přece je tu zima, nemají čepice…“</p>
<p>Johanssen na ni civěl, jako by po něm chtěla, ať udělá stojku, ale ihned se vzpamatoval.</p>
<p>„Ano, má paní! Rozchod! Všichni zpět na stanoviště!“</p>
<p>Někteří vyhověli víc než ochotně, jiní se naopak ohlíželi po Viktorii skoro s ústy dokořán. Kapitán se k nim nepřipojil. Přešel po lávce na konec, seskočil na pevnou zem a došel před Viktorii.</p>
<p><emphasis>Čeká na souhlas k odplutí? Na důtku? Na co?</emphasis></p>
<p>„Co tu vůbec děláte, kapitáne?“ plácla nakonec první, co ji napadlo. „Máte bojové cvičení?“</p>
<p>„Ne, Veličenstvo. AC 234 není válečná loď.“</p>
<p>Pravda, Viktorii připadala trochu malá… i když ne, že by věděla jistě, jak velká má být válečná ponorka.</p>
<p>„Tak jaká tedy?“</p>
<p>„My jsme záchranná jednotka, má paní. Asistence při haváriích, evakuace těžebních plošin a podobné úkoly.“</p>
<p>„A někde se stalo neštěstí? Pluli jste někomu na pomoc?“</p>
<p>Johanssen neodpověděl. Najednou znovu znervózněl.</p>
<p>„Ehm… to ne přesně, Veličenstvo.“</p>
<p>„Ne přesně? Já vám nerozumím, kapitáne, co tedy…“</p>
<p>Viktorie se zarazila. Hlavou jí bleskla ta slova zkraje, naše přístroje by vás zachytily…</p>
<p>„Pane Johanssene, jste tady kvůli mně?“</p>
<p>Viktorie promluvila klidně, ale kapitán přesto zbledl.</p>
<p>„Ano, Vaše Veličenstvo. Šlo… o rozkaz císaře.“</p>
<p>„<emphasis>Cože?!</emphasis> Jaký?“</p>
<p>„My… měli jsme asistovat vašemu cvičení, má paní. Máme na palubě vybavení pro záchranu tonoucích, potápěče, kompletní resuscitační jednotku…“</p>
<p>Johanssen postřehl její výraz a ztichl. Zato Gabriel Esposito promluvil opět napůl pro sebe, v hlase suché pobavení.</p>
<p>„Vaše ambulance, madam.“</p>
<p>Viktorie neřekla nic. Nedokázala promluvit, jen zírala na kapitána, který vypadal, jako by se topil, nebo měl aspoň chuť jít se utopit.</p>
<p><emphasis>Ponorka. Andrej poslal záchrannou ponorku, aby na mě dohlížela při bruslení. Tak proto neprotestoval, když jsem se o tom zmínila u večeře, proto neřekl slovo…</emphasis></p>
<p>„Císař vám dal rozkaz to utajit, kapitáne? Nic nehlásit mé ochrance ani mně?“</p>
<p>„Ne… ne tak přesně, Veličenstvo,“ Johanssen polkl. „Jen být nenápadný. Já… snažil jsem se, a kdyby nebylo té poruchy… musel jsem se vám ohlásit, nebyl už čas odplout dál!“</p>
<p><emphasis>Protože hlídal mě, zatímco mu tam hořelo nebo kdovíco</emphasis>.</p>
<p>„Přece jsem nemohl nechat posádku udusit. Jeho císařské Veličenstvo…“</p>
<p>„To je v pořádku,“ Viktorie si uvědomila, že její mlčení Johanssenův strach jen umocňuje a rychle ho přerušila. „Jsem přesvědčena, že vás císař pochopí, kapitáne.“</p>
<p><emphasis>Vážně? Nebo ten chudák skončí jako Terrakai, případně z něj bude do večera plavčík? Mají vůbec na ponorkách plavčíky?</emphasis></p>
<p>Sníh zapraskal, když se Kulka prudce skulila ze střechy vznášedla. Dopadla na nohy, vojenský kabát kolem ní zavířil jako netopýří křídla.</p>
<p>„Chápu to dobře, kapitáne?“ zasyčela s přivřenýma očima, evidentně konverzaci naslouchala. „Máte přístup k naší komunikaci? Jak dlouho?!“</p>
<p>„Jenom… jen dnes, madam,“ Johanssen před jejím pohledem málem couvl. „Dostal jsem jenom denní heslo, kdybych musel…“</p>
<p>„<emphasis>Jenom?!“</emphasis></p>
<p>Snědá tvář Sojornerové ještě víc potemněla. Ruka s puškou sebou trhla. V obličeji měla výraz šelmy chystající se zatnout tesáky a po Mattově školení Viktorie chápala proč. Ochranka používala vlastní komunikační okruh zajištěný vůči rušení, kam se nemohl napojit nikdo kromě ní, podstatnou část toho systému prý navrhl Hračička osobně. Zprávy z vnějších zdrojů byly automaticky brány za nedůvěryhodné, pokud dotyčný nepoužil zvláštní heslo. To se měnilo každý den, ale jeho únik stejně znamenal vážné riziko. Případný útočník mohl ochrance dát falešné informace, vydávat se za někoho z paláce, a nikdo by nic nepoznal, dokud by nebylo pozdě. Teď před přehlídkou navíc riziko stoupalo, ochranka byla nervóznější – a císař dá denní heslo těmhle chlapům, aniž by cokoliv oznámil. Ať byli prověření jakkoliv, šlo prostě o princip.</p>
<p>Viktorie si bleskově uvědomila, že se Kulka chystá říct na Korwarianovu adresu něco, co by rozhodně říkat neměla, zvlášť ne před kapitánem.</p>
<p>„To stačí,“ promluvila ostře. „Co se stalo, stalo se. Císař měl obavy o mé zdraví, určitě všechny aspekty bezpečnosti pečlivě zvážil.“</p>
<p>Sojornerová se na ni zadívala. Jen s krajním úsilím se ovládla.</p>
<p>„Tak jo, madam,“ procedila mezi zuby a Viktorie spíš vycítila, než postřehla úlevné pohledy Harrise i Pattersona.</p>
<p>„Má paní, žádám o povolení k odplutí!“ promluvil Johanssen. „Musím podat hlášení Jeho Veličenstvu.“</p>
<p><emphasis>A nechat se vyhodit.</emphasis></p>
<p>Viktorie nádech rezignace v jeho slovech jasně slyšela. Chápal situaci stejně dobře jako ona – rozhodně se nechoval nenápadně ani v nejmírnějším významu toho slova. Výmluvy na okolnosti budou Andreje Korwariana sotva zajímat, prostě selhal.</p>
<p>„Kapitáne, co kdybyste mě svezl?“</p>
<p>Johanssen ztuhl. Trap s Tankem ztuhli. Kulka vytřeštila oči.</p>
<p>„Prosím… Veličenstvo?“ vypravil ze sebe kapitán.</p>
<p>„No ano. Nikdy jsem na ponorce nebyla, a jestli se vracíte do Algormontu, ráda se svezu s vámi. Menší vyhlídková plavba – pokud vás to neobtěžuje, samozřejmě. Ta vaše porucha třeba…“</p>
<p>„To… jistě ne, Veličenstvo! Nešlo o nic vážného… bylo by mi ctí. Já… já… císař by…“</p>
<p><emphasis>Císař by snad nepotrestal někoho, koho císařovna pochválí za hezký zážitek, ať se předtím stalo cokoliv. Doufejme.</emphasis></p>
<p>„Má paní, prosím… dáte mi pár minut na přípravu?“ kapitán se konečně vzpamatoval. „Jistě chápete, že jsem nepočítal s…“</p>
<p>„Ovšem,“ souhlasila Viktorie. „Nalodím se, jakmile budete připraveni – i se svou ochrankou, samozřejmě,“ dodala rychle.</p>
<p>„Jistě, Veličenstvo!“</p>
<p>Johanssen se skoro poklusem rozběhl zpátky a Viktorii se zdálo, že i skrz ocelové stěny ponorky slyší řev. Kulka náhle vypadala pobaveně.</p>
<p>„Madam, fakt chcete lízt do tý plechovky, aby ten blbec nepřišel o frčky?“</p>
<p>Viktorii to nepřekvapilo – Sojornerová byla impulzivní, ale ne pitomá. Spíš se občas snažila tak vypadat, protože to bylo bezpečnější, a to samé platilo o ostatních.</p>
<p>„Ano,“ potvrdila. „Trocha nepohodlí mě nezabije, třeba to vážně bude zajímavé.“</p>
<p>Vrátila se k vozu, aby si sundala brusle, a zamračila se.</p>
<p>„Ovšem vznášedlo tu nemůžeme nechat. Pane Pattersone, mrzí mne, že přijdete o výlet, ale budete se muset vrátit sám. Zajet nás vyzvednout někam k přístavu, ani nevím, kde je…“</p>
<p>„Jistě, madam!“ souhlasil Trap rychle. „Žádný problém!“</p>
<p>Viktorie postřehla, jak mu zasvítily oči. Jako by ho představa, že tady může zůstat se vznášedlem sám, potěšila. Možná měl klaustrofobii nebo strach z vody.</p>
<p>Dveře na boku ponorky se opět otevřely. Kapitán Johanssen měl teď na hlavě i čepici, kráčel důstojným krokem a Viktorie vstala.</p>
<p>„Hurá na palubu, pánové,“ pokusila se aspoň o kapku nadšení.</p>
<p>„Dobrý, madam,“ Kulka se zadívala na pušku v rukou, jako by uvažovala, zda se s ní dovnitř vejde. „To by mě zajímalo, co na to řekne císař, že jste strávila pár hodin pod vodou s dvaceti chlapama. Víte, jak dlouho už asi neviděli bordel?“</p>
<p>„Od toho mám přece vás, kapitáne. Budete moje gardedáma.“</p>
<p>Kulka vyvalila oči. Zřejmě se snažila uhodnout, co to slovo vůbec znamená, zatímco Tank v sobě dusil smích, Gabriel se tvářil kamenně a Viktorie odhodlaně vykročila k můstku. Tohle bruslení je ještě zajímavější, než jsem čekala, pomyslela si, zatímco Katrině Sojornerové bleskla znechuceně hlavou jiná myšlenka.</p>
<p><emphasis>Přehlídka letos začíná fakt pěkně.</emphasis></p><empty-line /><p>„Tady hotovo. Můžete.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Matt Reed couvl a voják v uniformě palácové gardy přejel přes zárubeň i zámek dveří plochou stranou pečetidla. Z pruhů červené voskovité hmoty s otištěným znakem císaře se v chladu kouřilo. Pečetidlo v gardistově ruce píplo, voják letmo pohlédl na displej na horní straně. Uvnitř pečetní pásky se skrýval miniaturní vysílač reagující na vibrace. Pokud někdo pečeť zlomí, spustí poplach a automaticky vyšle signál do centrály ostrahy, která okamžitě lokalizuje zdroj.</p>
<p>„Funkční, pane. Hotovo.“</p>
<p>Matt Reed kývl. Zamířil po schodech dolů a Čumák s Hračičkou ho následovali. Rohový dům se stěnami obloženými fialovými izolačními panely mohl kvůli výšce představovat zvýšené riziko. Matt Reed byl letos opatrnější než jindy, podobná místa chtěl zkontrolovat osobně.</p>
<p>Dům stál na rohu křižovatky Gagarinovy třídy s Lawrencovou ulicí. Ta pokračovala k severu, kde se spojovala s Císařskou třídou, hlavní trasou, kudy během přehlídky pojede císařský pár od paláce na Bílé náměstí a zpět. Existovaly také alternativní cesty, avšak na ty by došlo jen v případě ohrožení.</p>
<p>Matt vyrazil po Lawrencově vzhůru. Minul mohutnou budovu galerie na jedné a levou věž muzea na druhé straně, až došel k širokému výjezdu na Císařskou třídu. Zde už byla zastavena doprava a po celé trase k Bílému náměstí se pohybovaly technické jednotky gardy. Dohlížel na ně sám plukovník Weber, který Reedovi věnoval nevlídný pohled. Dle jeho názoru se tu jenom pletl.</p>
<p>Přípravné práce se chýlily ke konci. Dveře všech domů podél ulic pokrývaly červené pásky, honosná budova Imperiální banky byla zavřená stejně jako luxusní Ballardovo klenotnictví. Zčásti byl vyklizen i obrovský hotel <emphasis>Polární záře</emphasis> vedle, ale Matt se přesto zamračil. Nejradši by ho nechal zavřít celý, jenže pak by stejně potřeboval třikrát víc lidí i času, aby ho zkontroloval. V tomto případě se musel spokojit s kompromisem a zapečetit jen pokoje s okny na hlavní třídu.</p>
<p>Také pohled na ni se změnil k nepoznání. Průhledná střecha včetně nadchodů byla demontována, reklamní panely i sloupy osvětlení odvezeny – některé stroje, co tudy cestou na Bílé náměstí pojedou, byly tak velké, že by se jinak prostě nevešly. Matt Reed se dál rozhlížel, snad posté v duchu hledal slabiny. Hračička vedle dělal totéž, ale místo ulice sledoval obrazovky malého počítače ve svých rukou. Gunneli dva kroky za nimi se nedíval nikam, jen s přivřenýma očima zhluboka dýchal – z neustálého čmuchání mu dnes už bolestí div nepraskla hlava.</p>
<p>„Co támhle s tím?“ Hračička ukázal před sebe. Napravo od budovy hotelu, blíže k Bílému náměstí, odbočovala z Císařské třídy na sever další ulice jménem Chrámová – protože uprostřed parčíku na jejím konci stál graciánský svatostánek. Temně hnědá věž čněla do výšky a mírně přesahovala i střechu <emphasis>Polární záře</emphasis>.</p>
<p>„Kdyby si tam sedl někdo s flintou, v křižovatce má bezva výhled,“ rozvedl Hračička úvahu.</p>
<p>„Je to mimo perimetr, aspoň půl kilometru. Myslíš, že by se trefil?“ zapochyboval Gunneli, ale major kývl.</p>
<p>„Znám lidi, kteří by to zvládli. A při tom, co se stalo…“</p>
<p>Čumák udělal kyselý obličej. Zpráva o graciánské návštěvě u císařovny a následném zákazu se už šeptem šířila palácem. Lézt teď do jejich chrámu bylo to poslední, na co měl chuť.</p>
<p>„Ať si to tam zapečetí císař,“ zavrčel a Matt přikývl podruhé.</p>
<p>„Připíšu to do zprávy. Nakonec, Kulka bude mít výhled i tam.“</p>
<p>„Jo, to se jí bude určitě líbit.“</p>
<p>„Chtělo by to ještě aspoň dva střelce,“ uvažoval Varga dál s pohledem upřeným na mapu na displeji. „Lidí bude plný náměstí až k zátarasům, špatný výhled na křídla. Někdo by měl sedět na střeše hotelu nebo toho baráku za ním.“</p>
<p>„Není to moc?“ zapochyboval Čumák. „Loni jsme vystačili se šesti. Víc lidí, pomalejší reakce a větší binec.“</p>
<p>„Jenomže loni není letos. Ty jsi včera nebyl v tý putyce u třetí brány, co?“</p>
<p>„Jistě,“ zavrčel Gunneli. „Nemám po noční nic lepšího než jít chlastat. A nevěděl jsem, že vymetáš tyhle díry.“</p>
<p>„Stavil jsem se tam cestou od Mathiase, dělal mi nějaký nový věci. Sedělo tam pár chlapů od arachnidů a pouštěli si hubu na špacír.“</p>
<p>„Budu hádat. Viridianská císařovna?“ odhadl Matt zachmuřeně.</p>
<p>„Jo. Cizí póvl na trůnu a jiný žvásty. Jeden tam vyřvával, že by ji měli na přehlídce zastřelit, a nikdo neřek ani sníh. Byl jsem rád, že mě nepoznali.“</p>
<p>„Pavoučáci,“ mávl Čumák rukou. „Chlastají palivo a mají z toho díru v mozku. Příště vem Tanka, domluví jim, že budou měsíc mimo službu.“</p>
<p>„Mně ale nevadí oni, spíš jejich velitelé. Musejí vědět, co se žvaní v jednotce. Když to nezatrhnou, jsou buď úplně blbí, anebo…“</p>
<p>„Souhlasí,“ dokončil Matt. „Taky jsem už něco zaslechl. Vyšlo to špatně. Kdyby tu byla císařovna aspoň déle, aby to strávili…“</p>
<p>„No dobře,“ uznal Čumák. „Máte pravdu, ale dneska už končíme, ne? Slíbil jsem Ireně, že jednou přijdu domů za světla.“</p>
<p>„Ještě ne. Nahoře máme všechno, ale chci se podívat taky dolů. Pro jistotu.“</p>
<p>Na okamžik zavládlo ticho. Pak se Hračička s Čumákem současně začali šklebit.</p>
<p>„Ne!“ zaprotestoval Varga. „Minulej tejden prasklo potrubí. Sračky tam budou všude, i arachnidi před náma utečou. Tohle je práce gardy.“</p>
<p>„Která je z ní nadšená jako vy. Jestli to někde odfláknou, bude to tady… vážně musím říkat to slovo?“</p>
<p>Reedův pohled byl náhle tvrdý, upíral se na Vargův obličej a ten si rezignovaně povzdechl.</p>
<p>„Rozkaz, majore.“</p>
<p>Nejbližší poklop kanalizace byl v uličce mezi klenotnictvím a hotelem. Matt si hned všiml, že není zapečetěný – jak tušil, tuhle kontrolu si garda nechala až nakonec. Hračička vyrazil shánět klíč, Čumák s povzdechem lovil z kapes vatové tampony, aby si je nastrkal do nosu, a Reed čekal. Ani jeden z nich nemohl vidět nákladní vznášedlo, co se objevilo na vzdálenějším konci Lawrencovy ulice. Starší řidič zastavil před rohovým domem, který Reed s ostatními před chvílí opustil, a vystoupil. Hlídkující seržant ho zarazil.</p>
<p>„Ta budova je už zavřená. Císařské nařízení. Vraťte se zpátky.“</p>
<p>„Ale to nejde! Vezu expresní zásilku, musím ji tu vyložit.“</p>
<p>„Je mi líto. Už je to zapečetěné, jeďte pryč.“</p>
<p>„Vyhodí mě! Sakra, přece je pořád brzy!“</p>
<p>„Co se tady děje?“</p>
<p>Vozidlo i diskuze přilákaly pozornost Gorana Webera stojícího poblíž křižovatky. Došel blíž, gardista mu zasalutoval.</p>
<p>„Tenhle chce pustit do zapečetěné budovy, pane. Prý veze urgentní náklad.“</p>
<p>„Jasně,“ řidič v obnošené kombinéze se na plukovníka s nadějí zadíval. „Ten bafuňák si to objednal zvenku. Je to starožitnost a stála majlant. Přijdu o flek, jestli to nedoručím!“</p>
<p>Weber nadzvedl ochrannou plachtu na korbě. Mohutný stůl zjevně z pravého dřeva, lesklá hladká deska i boky, konce nohou vyřezané do podoby lvích tlapek, zdobená kovaná držadla šuplíků. Vše v perfektním stavu. Plukovník uznale hvízdl.</p>
<p>„No tak, pane plukovníku! Vždyť jste ještě neskončili… a taky jsem sloužil,“ muž odhrnul lem kombinézy a ukázal zašedlý odznak, který zřejmě nosil jako talisman. „Mějte srdce, pane!“</p>
<p>Weber se zadíval na hodinky. Podle císařova rozkazu mělo pečetění skončit v poledne, bylo tři čtvrtě na dvanáct. Navíc tohle muselo patřit někomu významnému, i když v rohovém domě měla podle seznamu sídlit jen nějaká obchodní společnost.</p>
<p>„No dobrá. Otevřete mu,“ nařídil seržantovi. „Doprovoďte ho, pak to zase zavřete. A zkontrolujte to.“</p>
<p>„Rozkaz.“</p>
<p>Seržant objel stůl příručním skenerem. Obrazovka zůstala tmavá, zato řidič se rozzářil.</p>
<p>„Moc díky, pane! Na vojáky je spolehnutí… vzpomenu si na vás!“</p>
<p>Plukovník mávl rukou. Sledoval, jak řidič rychle přesouvá stůl na antigravitační zvedák a tlačí ho ke vchodu. Později si zjistí, kdo tu sídlí doopravdy. Jeden nikdy neví, na jaké užitečné kontakty může narazit.</p>
<p>Ve stejné chvíli o kus dál Boris Varga nasadil hlavici klíče do patice kanalizačního poklopu a otevřel ho. Ven se vyvalilo horko a puch, Čumák jen zalapal po dechu. Matt Reed vytáhl z kapsy baterku, zasunul ji do úchytu na levém předloktí a začal sestupovat po žebříku dolů. Hračička ho s povzdechem následoval.</p>
<p>Žebřík končil o tři metry níž v technické kanalizační chodbě s klenutým stropem. Středem vedla silná roura, kterou protékaly splašky sváděné z okolních domů. Kanál v podlaze pod ní obvykle odváděl jen vodu z ulice, ale po nedávné nehodě byl plný hnědého bahna, které se přelévalo i na úzkou lávku při pravé straně. Zápach byl tak příšerný, že i Matt Reed zalapal po dechu. Čumák se dávivě rozkašlal a Hračička se po něm naštvaně otočil.</p>
<p>„Jestli mě pozvracíš, hodím tě tam!“ ukázal na kanál plný marastu. „A pak nad tebou prostřelím tu rouru!“</p>
<p>„Jenom to zkus!“ zavrčel Čumák a pohlédl na Reeda. „Majore, jestli mám k něčemu být, musíme spěchat. Za pár minut v tomhle smradu se mi implantát zahltí tak, že budu pár hodin cítit jenom hovna i uprostřed voňavkárny.“</p>
<p>„Dobře. Tahle větev sleduje Císařskou třídu asi padesát metrů k Chrámové. Ten úsek chci projít, dál je jenom recyklační stanice.“</p>
<p>Major vykročil, bohužel zdaleka ne tak rychle, jak by si Čumák přál. Baterkou svítil do temného prostoru nad i pod trubkou, pozorně zkoumal škvíry. Trubka byla na povrchu horká – do odpadu byly přidávány bakterie, které jednak vyvíjely teplo zabraňující zamrznutí a jednak ho zpracovávaly ještě dřív, než se dostal do podzemní recyklační stanice. Bohužel, na zápach to nemělo žádný vliv, právě naopak – bakteriemi natrávený odpad smrděl ještě hůř. Po pár nekonečných minutách došli k železným dveřím poznamenaným rzí. Nebyly zamčené. Matt otevřel, zadíval se letmo do prostoru kruhové šachty s mohutným sloupem uprostřed a točitým kovovým schodištěm po obvodu. Nikde nic. Už se chystal zavřít, když ho Gunneli chytil za paži.</p>
<p>„Počkat!“ sklonil se a nasál vzduch při zemi. „Cítím dipentrát. A blízko!“</p>
<p>Hračička ztuhl. Matt Reed se přikrčil.</p>
<p>„Určitě?“ zašeptal. „Nespláchnul jenom někdo něco do záchodu?“</p>
<p>Čumák si vytáhl vatové tampony z nosu a nadechl se podruhé.</p>
<p>„Ne. Tohle je čerstvý, majore. Jsou tam výbušniny… a hodně, když je cítím i přes tohle.“</p>
<p>Chtěl sáhnout po komunikátoru, ale Hračička ho chytil za ruku.</p>
<p>„Ne! Jestli to má dálkovou rozbušku, můžeme to takhle zblízka odpálit.“</p>
<p>Matt Reed vytáhl zbraň, pohyb byl tak rychlý, že ho Hračička ani nepostřehl. Strčil do dveří, otevřel je úplně a vkročil na schody. Z temného dna šachty zněl tepavý hukot recyklačních pump. Kužel žlutého světla olízl hrubou, neomítnutou zeď, major udělal další krok…</p>
<p>„<emphasis>Ani hnout! Mám tady bombu</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Hlas ze tmy se třásl strachem i zoufalou odvahou zároveň. Major pomalu otočil baterku dolů, na obličej muže krčícího se za prvním závitem schodů. Vlasy mu divoce trčely do stran, tvář ve světle baterky byla až nepřirozeně bílá. Zvedl ruku, ve které cosi svíral.</p>
<p>„Držím rozbušku! Ještě krok, a zmáčknu to! Zahoďte zbraně! Dolů, dělejte!“</p>
<p>„Dobře,“ Matt Reed se pomalu narovnal. „Jen klid.“</p>
<p>Mezi okrajem sloupu a hranou schodiště byla víc než metrová mezera. Major natáhl ruku přes zábradlí a pustil pistoli. Trvalo snad tři vteřiny, než přes hukot uslyšel slabý náraz.</p>
<p>„Vy vzadu taky! Pojďte sem a zahoďte zbraně! Pohyb! Já to udělám! Slyšíte?! Udělám to!“</p>
<p>Navzdory Reedově spolupráci zněl mužův hlas pořád rozrušeněji. Výhrůžně zamával rukou se spínačem a Hračička rychle poslechl. Srdce měl až v krku, Čumákovi se třásly ruce tak, že stěží vydoloval pistoli z pouzdra.</p>
<p>„Hotovo,“ promluvil Matt mírně. „Zbraně jsou pryč. Můžete se uklidnit, nikdo vám neublíží. Jsem major Reed. Jak se jmenujete, pane?“</p>
<p>„Fareau. Kapitán Fareau. To je dobře… já… já, musíte mě chápat! Já to musím udělat, chápete?! Řekli mi to… mí vojáci! Padli u Gallatey… a máme viridianskou císařovnu. Je to znamení! Monarchie musí padnout, chápete? Nová vláda… vláda lidu! Chápete?!“</p>
<p><emphasis>Svatá Chiméro, magor a demokrat k tomu!</emphasis></p>
<p>Hračička bolestně přivřel oči. Čumák polkl naprázdno.</p>
<p>„Poslyšte, ale není tohle kapku špatná metoda? Když odpálíte bombu pod císařskou kolonou, zabijete taky plno civilů kolem. Přijde mi to jako dost blbej začátek vlády lidu… lidi by mohli bejt celkem naštvaný.“</p>
<p>„Cože… proč?“ atentátník na něj zíral, pomrkával, snad vůbec nechápal, o čem mluví.</p>
<p>„Ano,“ navázal Matt. „Politika je složitá věc. Asi bychom měli jít z toho smradu a probrat to někde v klidu.“</p>
<p>„Ne!“ Fareau prudce couvl. Narazil zády na zaoblenou zeď a Hračička postřehl něco tmavého u jeho nohou, obdélníkové balíčky úhledně naskládané na schodech. <emphasis>Spoustu</emphasis> obdélníkových balíčků.</p>
<p>„Já ho musím zabít! Chápete? Oni… oni mi to řekli! Musím!“</p>
<p>„No, to už asi nepůjde,“ namítl Čumák. „Našli jsme vás, takže co kdybyste to položil? Můžete… no, můžete to zkusit třeba zítra.“</p>
<p>„Ale blbost!“ Hračička udělal obličej. „Neslyšel jsi? Tady pan Fareau má <emphasis>poslání</emphasis>. To nejde nechat na zejtra. Když to přijde, tak prostě musíš jít.“</p>
<p>„Tvrdí kdo? Poslání má přeci plno času. Chce to trpělivost, hezky všechno naplánovat, promyslet…“</p>
<p>„Jo, dumat, čmuchat a zůstat dřepět za pecí. Víš o tom kulový, v životě jsi žádný poslání neměl.“</p>
<p>„A ty snad jo? Hele, neposlouchejte tady toho chlapa, kapitáne. Je jak utržený dělo, já ho znám. Zbabrá, na co sáhne, a pak se děsně diví. Ani si neumí najít ženskou, vím, co má pod kavalcem, dejte si na něj bacha!“</p>
<p>Fareau neodpověděl. Zíral na ty dva s vyvalenýma očima, ani nepostřehl, jak Reed o krok couvl, aby měl víc prostoru.</p>
<p>„Jo, tak zbabrá?!“ Hračička zlostně nadskočil. „Vod tebe to sedí! Já tě…“</p>
<p>Máchl po Čumákovi pěstí – a Matt Reed se pohnul.</p>
<p>Gunneli upíral zrak na Vargu, postřehl jen záblesk, jak se světlo baterky změnilo v rozmazanou šmouhu. Zlomek sekundy, kdy Reed sevřel jednou rukou Fareaovo zápěstí a druhou krk.</p>
<p>Praskot kostí.</p>
<p>Kovová rána.</p>
<p>Fareaovo tělo přelétlo jako kus hadru zábradlí a zmizelo v temnotě, naprosto bez hlesu. Současně něco dopadlo na schody – zkrvavená lidská ruka. Ze zápěstí jí trčela bílá kost, vykroucená v kloubu, Matt Reed stál krok za ní. Otočil se a ukázal, co drží v dlani. Malou krabičku s tlačítkem nahoře.</p>
<p>„V pořádku. Dobrá práce.“</p>
<p>Čumák zasténal. Úlevou se mu div nepodlomily nohy. Musel se opřít o stěnu, zatímco Hračička vychrlil vodopád nadávek zakončený plivnutím přes zábradlí.</p>
<p>„Demokrati! V cvokárně by měli mít vlastní patro! Fuj!“</p>
<p>Špičkou boty štítivě skopl utrženou ruku ze schodů za jejím majitelem a došel k hromadě černých balíčků spojených tenkými dráty. Kromě schodů bylo několik přilepených i na zdi nebo sloupu uprostřed šachty.</p>
<p>„Kurva, toho je aspoň třicet kilo. Kde k tomu, sakra, přišel?“</p>
<p>„Dědictví po dědečkovi,“ usoudil Čumák mdle.</p>
<p>„Ale nevymyslel to úplně zle,“ Matt Reed posvítil baterkou vzhůru. „Nahoře je silnice. Kdyby to spustil ve správnou chvíli, všechno by propadlo dolů, ani císařské vznášedlo by nevydrželo.“</p>
<p>„A kdyby, určitě ne pasažéři. Měl jsi pravdu, majore,“ Čumák se na Reeda omluvně zadíval. „Někdy máš lepší čich než já.“</p>
<p>„Výsada hodnosti. Bez tvého nosu bych stejně…“</p>
<p>Mattův hlas přerušil zvuk rozepínaného zipu. Hračička, pořád klečící před hromadou výbušniny, právě otevíral malé pouzdro, které vytáhl z kapsy. Uvnitř se zaleskla sada nástrojů.</p>
<p>„Hele, co to děláš?“ Čumák se rychle narovnal.</p>
<p>„Nic, chci se na to jenom mrknout.“</p>
<p>Dráty mezi balíčky se spojovaly v černé destičce velké jako dlaň, přilepené kusem pásky uprostřed hromady. Hračička malým zrcátkem nahlédl pod okraj. Dalším nástrojem destičku nadzvedl.</p>
<p>„Poslyš, tohle bys asi fakt neměl dělat. Nahoře je určitě pár chlapů, co se v tom vyznají líp.“</p>
<p>„To je pravda,“ souhlasil i Reed. „Radši to nech být.“</p>
<p>„Ale hloupost. Nemá to ani záložní okruh. Amatérskej bastl, to zvládnu raz dva.“</p>
<p>Vytáhl z pouzdra malé kleště, a než někdo stačil odpovědět, s cvaknutím přeštípl něco na pravé straně destičky.</p>
<p>„Tak. Hotovo, můžeme vypadnout.“</p>
<p>Čumák si uvědomil, že zadržuje dech a přivírá oči. Taky úplně přestal vnímat okolní smrad.</p>
<p>„Sláva. Pro dnešek mám fakt dost.“</p>
<p>Matt Reed nic nenamítal. Spínač, který dosud držel v ruce, položil na schody vedle bomby. Vydali se zpět, tentokrát o dost rychleji. Hračička vypadal spokojeně, Gunneli zamyšleně.</p>
<p>„O tomhle Ireně radši říkat nebudu,“ promluvil pod žebříkem. „Taky mě napadlo, že možná císařovna…“</p>
<p>„Nemusí nic vědět,“ doplnil Hračička. „Teda, nemusí vědět, že si ji ten cvok vzal do huby a co s ním major proved. Mám dojem, že si podobný věci kapku moc bere.“</p>
<p>Reed neřekl nic, což jako odpověď úplně stačilo.</p>
<p>Vyšplhali nahoru a major sáhl po komunikátoru.</p>
<p>„Tedy Reed, pohotovost. Vykliďte ulici. Nad recyklační stanicí sedm je nastražená výbušnina a dole leží tělo. Pošlete pyrotechniky s úklidem.“</p>
<p>Gardisté dosud pracující okolo patřičně zareagovali a Hračička se jejich úprku nahlas rozesmál.</p>
<p>„Doufám, že nám vrátí taky bouchačky,“ podotkl Čumák. „Nerad bych si vyběhával náhradu.“</p>
<p>„To je fakt,“ Varga se znovu uchechtl. „Představ si, kdyby tu byla Kul…“</p>
<p>Země pod jejich nohama se otřásla. Třicet metrů od nich vyletěl z okraje silnice oblak prachu, následovaný impozantním hnědým gejzírem. Tlaková vlna Čumákovi málem podrazila nohy, vymrštěné ruiny pršely s rachotem na silnici i střechu <emphasis>Polární záře</emphasis>, alarmy na porušených pečetích všech dveří v dohledu spustily. Ulice kolem už byla naštěstí prázdná, gardisté pokropení páchnoucí břečkou řvali spíš vzteky. Když se prach po chvilce trochu usadil, na rohu křižovatky s Chrámovou zela temná, desetimetrová díra zabírající skoro celou silnici až k okraji hotelu – hodně zbylých hostů nejspíš právě začalo zvažovat předčasné odhlášení.</p>
<p>„A… a kruci… nál!“</p>
<p>Čumák s Reedem zaraženě stáli, ovšem Hračička měl vytřeštěné oči a obličej barvy čerstvě napadlého sněhu.</p>
<p>„Asi… asi tam fakt <emphasis>byl</emphasis> záložní okruh,“ konstatoval tiše.</p>
<p>„Asi?“ zopakoval Čumák chabě. „Ty… ty… chápeš vůbec, co…“</p>
<p>Nedokázal domluvit a Varga se na něj zadíval s čirým zděšením.</p>
<p>„Tohle ne. Klidně mi seberte plat s frčkama, ale tohle jí nesmíte říct! Nikdy!“</p>
<p>Zoufalství v jeho hlase způsobilo, že se Čumák zarazil.</p>
<p>„Komu? Císařovně?“</p>
<p>„Ne, sakra! Kulce! Bude mi to dávat sežrat ještě na penzi! Majore, <emphasis>prosím</emphasis>!“</p>
<p>Matt Reed odtrhl pohled od díry v ulici – opravit tohle za čtyři dny bude fuška. Zadíval se na Hračičku, zatímco Gunneli omráčeně vrtěl hlavou, a oběma prolétla hlavou stejná myšlenka.</p>
<p><emphasis>Přehlídka letos začíná fakt pěkně</emphasis>.</p><empty-line /><p>„Dobrý, pane. Stihnul jsem to tak tak, ale stihnul.“</p>
<p>Vysoký muž trhl hlavou – doteď jako by řidiče před sebou vůbec nevnímal. Se svým pásákem stál ve stínu osmihranného sloupu magistrály spojující Algormont s Perigardem, dva kilometry od města. Mohutné pylony se tyčily jak vojsko nastoupené k přehlídce. Kompozitový had na jejich vrcholech zpíval zvukem letících vznášedel i hlasitějším rachotem běžných vozidel. Byl to velkolepý pohled, dokud člověk nesklopil zrak dolů. Sníh mezi sloupy pokrývaly hromady vyházených odpadků, plechů nebo celých karoserií. Zloději občas očesali z ukradeného stroje všechno cenné a zbytek v noci přehodili přes bariéry odstavného pruhu magistrály, někteří lidé se tak zbavili i svých zastaralých vozů. Dopravní správa jednou za půl roku nechala pod magistrálou uklidit, občas sem zajela městská hlídka, ale to bylo všechno. Vraky zvolna mizely pod sněhem a ledem jako kosti mrtvých na dávném bojišti a každou noc padaly do sněhu další, lhostejně, bez výčitek nebo lítosti. Vyhození, zapomenutí… jako jeho otec.</p>
<p>Muž znovu zavrtěl hlavou, pohled se mu zaostřil.</p>
<p>„Nebyly žádné problémy?“</p>
<p>„No, trochu jo,“ řidič se rozpačitě poškrábal pod vypelichanou beranicí. Z nějakého důvodu se necítil dobře, a hlavně nechápal, proč mu ten chlap chce zaplatit za práci zrovna tady. „Kapku jsem se zpozdil, barák už byl zapečetěnej. Ale ukecal jsem jednoho plukovníka, aby mě pustil dovnitř.“</p>
<p>„Jakého plukovníka?“ mužův zrak na okamžik sjel někam dolů.</p>
<p>„Nemám páru. Nepředstavil se, ale velel palácový gardě.“</p>
<p>„Goran Weber,“ přikývl muž pro sebe. Idiot.</p>
<p>„Ani nechtěl vědět mý jméno,“ řidič se uchechtl. „Žádný obavy, pane. Přítel dostane váš dárek včas. Určitě bude mít radost, je to krásnej kus.“</p>
<p>„To ano.“</p>
<p>„A ta nehoda potom. Jenom pár minut, co jsem vypadnul. Dneska mám šťastnej den. Prej vylítla recyklační stanice, přímo pod tou ulicí, věřil byste tomu?“</p>
<p>Vysoký muž neodpověděl. Už dvě hodiny sledoval vojenské vysílání a z toho, co slyšel, bylo jasné, že o žádnou nehodu nešlo, ale na tom nezáleželo, jeho plánu se to netýkalo. Problém byl v něčem jiném.</p>
<p>„Přemýšlel jste někdy o lítosti?“ promluvil zamyšleně.</p>
<p>„Vo lítosti?“ řidič zavrtěl hlavou. „Asi jako každej, proč?“</p>
<p>„Jen tak. Můj otec věřil, že lítost je k ničemu. Že oslabuje. Jak se pro něco rozhodneme, máme jednat, pokud to bylo špatně, poučit se, ale nikdy nelitovat.“</p>
<p>„Jo, v tom měl asi pravdu. Taky jsem udělal pár věcí, za který bych si nafackoval, ale co z toho? Nemá cenu se užírat. Prostě uděláte, co můžete, a jdete dál.“</p>
<p>„Ano,“ muž zamyšleně kývl. „Asi ano. Přesto je mi líto.“</p>
<p>„Co…“</p>
<p>Vysoký muž rychle protáhl ruku bočním okénkem pásáku. Když stiskl spoušť, ústí pistole se téměř dotýkalo řidičova čela. Muž se zhroutil vedle vozu, mimo dohled, ale střelec nevyhlédl z okna, aby se podíval. Vrátil zbraň do schránky ve dveřích a znovu se zahleděl do prázdna.</p>
<p>Došlo mu, že to byl první člověk, kterého v životě zabil. Ne, že by se to nějak zásadně lišilo od velení. Důstojník v poli posílající muže do bitvy. Kapitán lodi vydávající rozkaz k palbě. Všichni zabíjeli, vlastní nebo cizí rukou, a všichni se s tím museli vyrovnat. Přesto… neměl by cítit aspoň něco?</p>
<p>Chvíli nad tím uvažoval a pak pokrčil rameny. Prostá nezbytnost. Jakkoliv byl Weber hlupák, mohlo se mu to rozležet v hlavě a začít pátrat, nebo se ten chlap mohl někde pochlubit. Zbývaly jen čtyři dny, bezpečnost už bude prošetřovat každou drobnost. Riziko si nemohl dovolit.</p>
<p>Otevřel dveře pásáku a vyšel ven. Řidičovo tělo leželo ve sněhu, stačilo jen vzít z nákladového prostoru lopatu a zaházet ho. Jeho stroj stál opodál, staré nákladní vznášedlo už teď dost připomínající zpola pohřbené vraky okolo. Vedle lopaty ležely v nákladovém prostoru dva kanystry silné kyseliny. Až jí polije jeho vnitřek i karoserii, za pár hodin bude od vraků k nerozeznání a klidně ho tady může nechat. Nikdo ho nenajde. Nikdo si ho nevšimne.</p>
<p>Jenom další vyhozené kosti.</p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Kapitola 12</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Menabaran</strong></p><empty-line /><p>„Co tenhle, Nat? Vypadá hezky, ne?“</p>
<p>Natalie Vanbergová neodpověděla. Na trojrozměrný obrázek interiéru vznášející se nad holoobrazovkou se ani nepodívala, jen sklonila hlavu níž nad papír. I tentokrát držela v ruce tužku, ale namísto obrázků za ní zůstávaly řady číslic, lomítek a řeckých písmen. Některé byly už dvakrát škrtnuté nebo přepsané, Natalie navíc pokračovala bez ohledu na to, zda měla papír rovně, naležato či vzhůru nohama. Výsledný dojem připomínal spíš abstraktní obraz a Nikola by se v tom nemohla vyznat, ani kdyby chtěla, ale stále lepší než další obrázky menabaranské apokalypsy – apokalypsy, která pořád klepala na dveře. Protože kromě toho, že se nechaly zmlátit, zatknout a málem vyhodit do povětří, nedokázaly vůbec nic.</p>
<p>„Natalie, nech toho a poslouchej mě chvíli!“</p>
<p>Tentokrát použila ostřejší tón a sestra opravdu položila tužku, jenomže si jen vsedě přitáhla kolena k bradě a zírala do prázdna. Nikola potlačila zoufalý povzdech.</p>
<p>„Nat, přece by to nebylo navždycky. Jenom na pár dnů, než chytí toho z EstetComu. Tyhle byty jsou bezpečné. Žádní pavouci, žádná tma. Je to tam skoro jako tady, za chvilku nepoznáš rozdíl.“</p>
<p>Natalie otočila hlavu ke zdi.</p>
<p>„Ksakru, ten chlap nás chce zabít! Ví, kde bydlíme, musíme se schovat a ten policajt by nás strčil do nějaké díry kdovíkde, aby nás mohl špehovat! Měj rozum!“</p>
<p>Nikola se už nedokázala ubránit hněvu. Noc po tom prokletém balíčku skoro nespala. Další den strávila omluvami klientům, se kterými se měla sejít, a zoufalým prohledáváním sítě. Artipolských bytů ke krátkodobému pronájmu, takových, kde se šlo na čas usadit, aniž by je to finančně zruinovalo, nebylo moc. Nakonec objevila dva, které se zdály vhodné, zbývala maličkost. Přemluvit sestru.</p>
<p>„Můžeš si vzít všechny svoje věci. Pastelky, kresby, co budeš chtít. Budeš mít svůj pokoj, úplně jako tady, bude…“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Natalie se na ni náhle zadívala a přerušila ji v půli věty.</p>
<p>„Říkala jsem ti proč,“ Nikola pocítila úlevu, už ta otázka po hodině marného hučení byl pokrok. „Musíme se někam zba…“</p>
<p>„Proč to táta udělal? Chce nás zas dát pryč.“</p>
<p>Nikola zmlkla. Záda jí polila zima. Úleva zmizela.</p>
<p>„Táta je mrtvý. Není tu, nikam nás nedá.“</p>
<p>Zavrtění hlavou. Pohled, kde se mísí zmatek se strachem.</p>
<p>„Ne. Jdou si pro nás.“</p>
<p>„Nikdo nejde, Nat. Táta byl vedle, myslel si, že jsme nemocné, ale už tady není, je po smrti.“</p>
<p>„Já vím,“ Natalie se na sestru znovu zadívala. „Kvůli mně.“</p>
<p>„Natalie, přestaň,“ Nikola se snažila, aby to neznělo příkře. Tohle téma bylo poslední, na co teď měla náladu… jenže na tohle téma nebyla vhodná nálada nikdy.</p>
<p>„Řekla jsi mu, ať ten den nikam nejde. Schválně neposlechl, chtěl zas dokázat, že jsi blázen, co mluví nesmysly. Za nic nemůžeš, mluvily jsme o tom mockrát.“</p>
<p>Ano. Mluvily, jenže tentokrát to bylo jiné. V Nataliině pohledu se náhle objevilo něco, co Nikola neznala, jistota, co ji vyděsila víc než všechny předtuchy zkázy. Pomalu zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Ale jo. Věděla jsem to.“</p>
<p>„Ne. Neřídila jsi ten náklaďák, takže nemůžeš za…“</p>
<p>„Věděla jsem, že neposlechne. <emphasis>Řekla jsem mu to schválně</emphasis>.“</p>
<p>V ložnici zavládlo ticho. Nikola Vanbergová zírala na sestru a cítila, jak se husí kůže na jejích zádech mění v ledovou krustu. Rukou, která jako by jí nepatřila, zhasla obrazovku počítače.</p>
<p>„Co tím myslíš? To je přece hloupost. I kdybys mu tenkrát nic neřekla, stejně by na tu schůzku šel, bylo to něco kolem kostela…“</p>
<p>Další zavrtění hlavou.</p>
<p>„Nešel. Proto jsem mu to pověděla. Chtěla jsem, aby umřel. Pamatuji si, jak tě tahal za vlasy.“</p>
<p>Ztuhlá Nikola ze sebe nevydala hlásku. Také si pamatovala – vláčení po místnosti. Facky, kopance, hodiny klečení pod křížem v koutě. Modlitby, vymítací obřady s dalšími fanatiky z ostrovní farnosti, které měly z Natalie vyhnat ďábla. Pak dva měsíce v Axisu. Doufala, že svinstva, co tam do Natalie doktoři nalili, ty vzpomínky vymazaly, že aspoň k tomu to bylo dobré…</p>
<p>„Já si taky vzpomínám,“ odvětila tiše. „V naší rodině byl cvok, Nat, ale nebyla jsi to ty. Já… <emphasis>když umřel, měla jsem radost.</emphasis>“</p>
<p>Vyslovené nahlas to znělo hrozně. Mnohem hůř, než si to jenom myslet, ale už před tím nešlo uhnout. Nikola si vybavila úlevu, že se to stalo těsně po jejích patnáctých narozeninách, takže mohla převzít péči o Natalii podle zákona. S jakou radostí rozlámala ten prokletý kříž, naházela všechny bible do recyklátoru a odešla s Natalií do Artipole, byla to tak perfektně načasovaná náhoda…</p>
<p><emphasis>Nebo nebyla?</emphasis></p>
<p>Nikola pomalu nabrala dech. Hlas měla náhle klidný.</p>
<p>„Nat, i tak si myslím, že by vyšlo nastejno, ať bys něco řekla nebo ne… ale i kdyby, je mi to fuk. Možná jsi nám zachránila život, protože by nás nakonec zabil… <emphasis>anebo bych ho zabila já.</emphasis>“</p>
<p>Kupodivu pocítila úlevu. Jakmile začala, bylo najednou mnohem snazší pokračovat. Vykopnout dveře něčeho, co zamkla už před lety někde hluboko, ale ono to tam ve tmě dál hnilo…</p>
<p>Natalie natáhla ruku. Prsty se dotkla její tváře, zamyšleně, jako by tam našla něco nového.</p>
<p>„Takže nepůjdeme zpátky?“</p>
<p>„Je to pryč, Nat. Nepůjdeme nikam zpátky.“</p>
<p>Úsměv. Náhlý a tak nečekaný, až se Nikola zarazila.</p>
<p>„Tak to se musíme schovat!“</p>
<p>Nikola se zarazila. Podobné prudké zvraty v rozhodování Natalie předváděla celkem často, ale teď Nikole trvalo chvíli se vzpamatovat.</p>
<p>„Vždyť to říkám. Našla jsem nám byt, ukážu…“</p>
<p>„Ne, Niki. Musíme jít <emphasis>hne</emphasis><emphasis>d</emphasis>!“</p>
<p>Natalie seskočila z postele. Dvěma skoky byla u skříně, vytáhla bundu a pláštěnku. Házela je na sebe, zkoprnělé Nikole blesklo hlavou, že ani netuší, jestli venku prší…</p>
<p>„Nat, co… co to děláš?!“ vyskočila. „Ty… ty chceš…“</p>
<p>„Musíme se schovat! Poběž, Niki, už tady budou!“</p>
<p>„Kdo tu…“</p>
<p>Jenže Natalie už vybíhala ze dveří. Nikola ji dohnala až v obýváku.</p>
<p>„Počkej, tohle je šílené…“</p>
<p>„Řekla jsi, že nejsem blázen!“ Natalie se zarazila, jako by dostala facku.</p>
<p>„Jistěže nejsi! Nemůžeš ale…“</p>
<p>„Tak pojď! Rychle!“</p>
<p>Proklouzla jí pod rukou, Nikola nestihla ani chňapnout. Co jí vždycky dalo práce dostat sestru z bytu, a teď tohle? Jenže se neměla čas divit. Stěží strhla z věšáku kabát, zatímco Natalie už pádila chodbou k výtahu. Ten se před ní otevřel a Nikole blesklo hlavou, že jí měla přece jen omezit práva ke vstupu. Kdysi o tom uvažovala, ale nechtěla, aby se sestra cítila jako vězeň…</p>
<p>„Sakra, Nat, tak počkej! Dobře, půjdeme na procházku, nech mě, krucinál!“</p>
<p>Poslední slovo vypálila v běhu, protože pochopila, že Natalie nepočká. Nikola sotva stihla proklouznout za ní do výtahu. Cestou dolů popadala dech a znovu si uvědomila změnu v Nataliině výrazu. Vypadala vyděšeně, ale také rozhodně a jakýmsi zvláštním způsobem nadšeně. Jako by z ní spadla nějaká tíha.</p>
<p>Nebo začala další hra na tajné agentky.</p>
<p>Výtah se otevřel, Natalie popadla sestru za ruku. Táhla ji ven a Nikola nebyla schopná vzdorovat, vlastně by nikdy nevěřila, že má Nat takovou sílu. Ani nevnímala hlas domovního systému, rozrazily vchodové dveře a vyběhly na ulici.</p>
<p>Venku opravdu pršelo. Natalie si rychle přetáhla přes hlavu pláštěnku, ale Nikola cítila, jak jí studené, odporně mokré kapky padají za krk, což ještě zesílil lezavý vítr. Chodník byl téměř prázdný. Zahlédla pár lidí v pláštěnkách nebo s antigravitačními deštníky vznášejícími se jim nad hlavou, rozhodně nic, co by připomínalo hrozbu… Nikolin pohár trpělivosti přetekl.</p>
<p>„A dost, Nat!“ vyškubla ruku ze sestřiny dlaně. „Buď mi okamžitě řekneš, co se děje, nebo jdeme zpátky. Nebudu tu kvůli tobě moknout, nechci dostat…“</p>
<p>„Koukej, Niki! Tam!“</p>
<p>Natalie ukázala na vzdálenější konec ulice. Z horního rychlého pruhu tam právě sestoupilo dodávkové aeroauto a blížilo se k nim. Jak se vynořovalo z mlhy padajícího deště, Nikola Vanbergová si nejprve všimla, že je bílé. Pak spatřila znak zdravotního centra na přední kapotě.</p>
<p>„Pojď!“ Natalie ji popadla za rukáv. „Musíme se schovat!“</p>
<p>O pár kroků dál byl rohový dům s kavárnou, kam občas zašly. Natalii uklidňovalo, že má domov stále na dohled. Teď rychle vtáhla sestru dovnitř a Nikola tentokrát neprotestovala. Velkým oknem sledovala aeroauto. Po skle tekly stružky deště, sotva ho rozeznala, přesto bylo jasné, že zastavuje před jejich domem.</p>
<p>Nikolino zamrazení teď nemělo nic společného s vodou za krkem.</p>
<p>Také Collins s Limleym, sedící už od rána v nenápadném voze bez policejního označení, zaparkovaném přes ulici proti Nebeské bráně, zbystřili – nejprve, když Nikola a Natalie vyběhly z domu.</p>
<p>„Pozor!“</p>
<p>Collins loktem vrazil do klimbajícího Limleyho a referent leknutím vyskočil tak prudce, až narazil hlavou na strop. Instinktivně sáhl po paralyzéru, ale to už sestry Vanbergovy proběhly kolem – zdálo se, že té jedné se moc nechce – a zmizely ve dveřích kavárny na rohu.</p>
<p>Vzápětí zastavilo před vchodem bílé sanitní aeroauto.</p>
<p>„Co je zase tohle?!“ Collins sáhl k dotekové obrazovce počítače v palubní desce. „Nemám hlášeno žádné tísňové volání.“</p>
<p>Limley pokrčil rameny.</p>
<p>Z aeroauta vystoupili tři muži v bílém, jeden s malým kufříkem v ruce. Zmizeli ve vchodu a o chvilku později se na obrazovce rozblikal varovný signál. Po incidentu s bombou nechal Donald Preston napojit domovní systém na policejní, takže hlídka měla ihned přehled, kam který návštěvník míří.</p>
<p>„Jdou k Vanbergovým… a mají kód,“ Limley se na Collinse překvapeně zadíval.</p>
<p>Černý inspektor odpověděl jedním klepnutím na obrazovku a rázně vystoupil z vozu.</p>
<p>On ani Limley si nevzali pláštěnky. Liják stále sílil. Než přešli ulici ke vchodu domu, referent se třásl zimou a Collinsovi po holé hlavě stékaly kapky vody, ale ani jeden to nekomentoval. Collins otevřel dveře.</p>
<p>„Dobrý den, pánové!“</p>
<p>Tři muži v bílém stáli u výtahu. Zřejmě se dohadovali, proč nejede, nemohli poznat, že ho inspektor policejním příkazem zablokoval. Na pozdrav ihned zmlkli a otočili se.</p>
<p>„Můžeme vám pomoci, občane?“ Collins vytáhl levou rukou průkaz. „Inspektor Collins, referent Limley. Policie, čtvrtý okrsek.“</p>
<p>Trojice rozhodně nevypadala potěšeně. Trvalo vteřinu ticha, než ten s kufříkem kývl.</p>
<p>„Dobrý den, jsem doktor Bonner. Nepotřebujeme pomoc, děkuji. Zřejmě došlo k poruše výtahu.“</p>
<p>„Nedošlo,“ opáčil Collins. „Co chcete sestrám Vanbergovým?“</p>
<p>Dotaz Bonnera viditelně zaskočil, odpověď zněla přesto klidně.</p>
<p>„Jde o lékařskou záležitost. Poněkud nepříjemnou, bohužel, máme příkaz k jejich urgentní hospitalizaci. Nikola Vanbergová byla shledána nezpůsobilou k péči o svoji sestru a panují obavy, že by jí mohla ublížit, jí nebo sobě.“</p>
<p>„Cože?“ tentokrát se zarazil Collins. „Mohu ten příkaz vidět?“</p>
<p>„Jistě, tady, inspektore.“</p>
<p>Doktor vytáhl z náprsní kapsy záznamník a Collins se do něj zadíval. Četl pozorně, ale vše vypadalo autenticky, podpisy i elektronické pečetě Zdravotního centra byly v pořádku. Místem hospitalizace byla klinika Axis, to jméno si Collins vybavoval, nějaké sanatorium s ostrahou.</p>
<p>Tad Limley si naopak prohlížel Bonnerův doprovod. Oba chlapi vypadali, že by jim spíš než bílé pláště slušely zelené uniformy. Nakrátko ostříhaní, svalnatí s kamennými výrazy. Ani jeden nepromluvil a referent se neubránil úšklebku.</p>
<p>„To jsou vaše ošetřovatelky, doktore?“</p>
<p>„Pečujeme o velmi rizikové pacienty, pane. Někdy je bohužel nutné být důrazný, to jistě znáte.“</p>
<p>„Ano,“ Collins zvedl oči od záznamníku. „Ovšem v takovém případě bývá zvykem požádat o spolupráci policii.“</p>
<p>„Já… doufal jsem, že přemluvím občanku Vanbergovou ke spolupráci bez násilí. Konečně, jde nám o její dobro.“</p>
<p>„Vážně?“ Collins si změřil obě <emphasis>ošetřovatelky</emphasis>.</p>
<p>„Ano… ovšem když už jste tu, možná by asistence policie byla přece jen vhodná, pánové.“</p>
<p>Bonner se usmál, ale inspektor vstřícně nevypadal. Podal mu nazpět záznamník.</p>
<p>„Lituji, doktore, ale k tomu byste po Vanbergových musel nechat vyhlásit pátrání. Neudělal jste to… a stejně jdete zbytečně.Sestry nejsou doma, odešly.“</p>
<p>„Opravdu?“ Bonner se zamračil. „To je nemilé. Nevíte kam?“</p>
<p>„Ne,“ odvětil Limley okamžitě. „Máme jen hlídku před domem.“</p>
<p>Vzápětí se lekl. Hodil po Collinsovi pohledem, ale ten ho neopravil. Dál pozoroval Bonnera, který vypadal nespokojeně.</p>
<p>„V tom případě bych vás požádal, abyste nás uvědomil, pokud se vrátí. Situace je opravdu vážná, máme o ně velké obavy.“</p>
<p>„Chápu,“ souhlasil Collins. „Už proto bude nejlepší, když je dáte policejně hledat. Vyřídit žádost vám s tímhle příkazem potrvá pár hodin.“</p>
<p>Moc dlouho – na doktorově obličeji to bylo jasně znát. Přesto kývl.</p>
<p>„Jistě… asi máte pravdu. Možná ještě přijdeme znovu později. Příjemnou službu, pánové.“</p>
<p>Zamířil i s doprovodem ven. Sotva za nimi zapadly dveře, Limley se na Collinse s obavami zadíval.</p>
<p>„Pane? Jestli jsem měl říct…“</p>
<p>„Ne, v pořádku,“ inspektor zavrtěl hlavou. „Taky mi to smrdí. Volejte šéfa.“</p>
<p>Limley s úlevou vytáhl komunikátor a ve stejné chvíli udělala o čtyřicet kroků dál to samé i Nikola Vanbergová. Když tiskla číslo Jacoba Stense, prsty se jí třásly.</p><empty-line /><p><emphasis>Z TECHNICKÝCH DŮVODŮ DOČASNĚ UZAVŘENO!</emphasis></p>
<p>Otis Veliver otupěle mžoural. Déšť mu stékal do očí, přesto se ani nepokusil ho setřít. Musel nápis přečíst třikrát, než mu do mozku došel jeho smysl.</p>
<p>„Kurva!“ zašeptal. „Do prdele!“</p>
<p>„No jo, je to blbý,“ zasípal mu u nohou hlas a Otis rychle sklopil zrak. Ve vchodu veřejné kliniky, aspoň částečně krytém před deštěm, se choulil otrhaný bezdomovec. „V takovým počasí se člověk chce schovat, a vono nic. Ale víš co, brácho? Říkaj, že až zas votevřou, bude to tu fakt nóbl. Jak vyměněný, prej se našel nějakej cemena… meneca… mecenáš! Jo. Mecenáš.“</p>
<p>Somrák to slovo opakoval s viditelnou radostí, že se mu ho konečně daří vyslovit správně, ale Otisovi byli všichni mecenáši srdečně ukradení. Byl promočený až na kůži. Lomcovala jím zimnice. Z nalomených žeber tryskala bolest při každém nádechu, vlekl se shrbený jak dědek nad hrobem. Hlava se mu točila, levý rukáv měl nacucaný krví. Zoufale potřeboval trochu tepla a času se vyspat. Veřejná klinika byla poslední naděje, jediné místo, kde mohl doufat, že ho nenajdou ani neudají. Byla…</p>
<p>„Hej, já sem Spinky, brácho. Nemáš pár drobnejch? Znám levnýho dealera, můžem se šábnout…“</p>
<p>„Běž do hajzlu!“ zasípal Otis. Chtěl toho zmetka nakopnout, ale dostal strach, že se mu podlomí kolena. Otočil se a vyrazil hustým deštěm pryč. Další veřejná klinika byla na opačném konci Artipole. Asi čtyřicet městských bloků.</p>
<p>Zvážil situaci a došel k očekávanému závěru, že tam nedojde. Tohle už nebylo jenom vyčerpání. Klidně mohl chcípnout, stačila ztráta krve, vysílení a podchlazení z noci, kterou strávil na zemi v podchodu. Z jednoho feťáka, sjetého tak, že ani nevnímal, tam stáhl boty a kabát, ale oboje sotva drželo pohromadě. Sezónní deště přitom mohly trvat celé dny.</p>
<p>Před sebou uviděl opuštěnou lavičku. Klesl na ni, polámaná žebra změnila obyčejný kašel v dvě minuty čisté agonie. Nakonec zvládl popadnout dech a zoufale uvažoval, co dál.</p>
<p>O pohotovosti nemohla být řeč. Všechny nemocnice ve městě měly už jeho popis s DNA, jedno vyšetření a konec. Doktora přitom potřeboval – z ruky, odkud si vytáhl střep, pořád slabě krvácel, o dalším nemluvě. Znal jednoho zdravotníka z armády, ale ti bastardi vědí, že je zraněný i s kým sloužil. U doktora si určitě počkají, dopadne to jako s Paulerem…</p>
<p>Otis se otřásl, ale tentokrát ne zimou. Co to, proboha, bylo za lidi? Viděl už silné chlapy, i chlapy s výcvikem, ale tenhle hajzl by ho snad roztrhl vejpůl holýma rukama. A ta ženská… hlavou mu znovu proběhl zvuk lámaného vazu, Wesleyho výraz. Vždycky věřil, že se Avrian Dann těmi řečmi o jiných ostrých ranařích, co pro něj makají, jenom chvástá…</p>
<p><emphasis>Mysli, sakra!</emphasis></p>
<p>Newell samozřejmě zmizel v nenávratnu. Letenku už určitě zablokovali, kosmodrom pro jistotu hlídali a z Artipole se kvůli policejnímu pátrání nedostane, zvlášť ne v takovém stavu. Neměl ani peníze – všechno zůstalo v kabátě u Paulera. Situace byla prostě zoufalá, a ať Otis dumal, jak chtěl, viděl jedinou šanci. V životě by neřekl, že na ni někdy dojde.</p>
<p>Z kapsy kalhot vydoloval komunikátor, který díkybohu pád z okna přežil. Zkusil zadat číslo, ale prokřehlé, znecitlivělé prsty ho neposlouchaly. Stěží zvládl zapnout hlasové ovládání.</p>
<p>„Policie,“ zašeptal. „Čtvrtý okrsek, vrchní komisař Preston. Naléhavé.“</p>
<p>Deset nekonečných vteřin, než se na druhém konci ozval ženský hlas.</p>
<p>„Tady čtvrtý okrsek. Vrchní komisař je právě v terénu. Chcete mu zanechat vzkaz?“</p>
<p>„Ne. Musím s ním mluvit. Okamžitě. Jde o případ Vanbergových… tady Otis Veliver.“</p>
<p>„Počkejte, prosím. Zkusím vás spojit.“</p>
<p>Věděl, že dispečerka okamžitě nažhavila počítač, aby zjistila jeho polohu, ale toho se nebál. Tenhle komunikátor měl ještě od Wesleyho, který se v něm trochu povrtal, stejně jako ve falešném účtu, na který byl vedený. Vysvětlování, co všechno udělal, Otis dávno zapomněl, pamatoval si jenom, že může bez obav mluvit skoro pět minut. To snad bude stačit.</p>
<p>„Preston,“ ozval se známý hlas. Otis by nikdy nehádal, že ho tak rád uslyší.</p>
<p>„To jsem já, Veliver. Chci s vámi mluvit… chci se vzdát.“</p>
<p>A bylo to venku. Kapitulace – jenže i kapitulace je lepší než rakev. Zvlášť když to těm hajzlům může ještě pěkně osladit.</p>
<p>„Opravdu?“ komisařova odpověď nezněla překvapeně. „Moudré rozhodnutí. Pošlu někoho, aby vás vyzvedl, stačí říct…“</p>
<p>„Ne!“ přerušil ho Otis. „Mám… mám podmínky. Chci ochranu. A dohodu podepsanou státním prokurátorem.“</p>
<p>„Vážně?“ v Prestonově hlase zaznělo chladné pobavení. „O čempak? Snad o imunitě výměnou za svědectví proti vašemu šéfovi? Zapomeňte na to.“</p>
<p>„Co… ože?!“</p>
<p>„Kumpáni vás hodili přes palubu, zabili Wesleyho Paulera a teď chtějí dostat vás. Nejste v pozici smlouvat, nezvládnete utíkat před nimi i policií. Máte jedinou šanci, přijít a zpívat. Poslat je za mříže, než oni vás pošlou do márnice… pokud tedy budou tak nedbalí, že po sobě nechají mrtvolu. Být jimi, uklidím vás hezky hluboko na dno, ať všichni věří, že jste utekl.“</p>
<p>Otisovým tělem proběhla vlna strachu i vzteku. „To není fér, Prestone! Zasloužím si…“</p>
<p>„Zasloužíte co, Velivere?“ v Prestonově hlase se ozvalo ostří. „Poslat bombu dvěma ženám do obydleného domu – co podle vás za <emphasis>tohle</emphasis> zasloužíte? Nemluvě o DiaVision.“</p>
<p>Otis dvě vteřiny svíral deštěm zmáčený komunikátor.</p>
<p>„Dobře!“ zasípal. „Vyhrál jste. Ale chci tu ochranu. Ti lidé… nemáte ponětí, co jsou zač. Dostanou mě klidně uprostřed policejní stanice… nebo si to zařídí, nastraží nehodu. Chci, abyste pro mě přijel sám. Vy osobně… s někým, kdo se vyzná v první pomoci. Všechno vám povím… ale až v bezpečí, někde v úkrytu. Nebudu…“</p>
<p>Další kašel zabránil Otisovi pokračovat. Komunikátor mu vyklouzl, žbluňkl do kaluže pod lavičkou a Otis se ho zoufale snažil sebrat, hrdlo sevřené hrůzou, že se rozbil.</p>
<p>„Jste tam?“</p>
<p>„Jo!“ zachrčel. „Jsem… slyším vás.“</p>
<p>„Dobrá. Potrvá dvě hodiny, než připravím bezpečný byt. Jak moc zraněný jste?“</p>
<p>„Pár nalomených kostí a díra v ruce. Pro začátek to spraví obvaz, něco na nakopnutí a sucho. Nechci sanitku ani špitál, jsou moc na očích.“</p>
<p>„Souhlasím. Takže kde vás vyzvednu?“</p>
<p>Otis se zamyslel. „Náměstí u Rybího trhu v Uličkách, dole u přístavu. Horní roh, je tam prázdnej sklad a díra v plotu.“</p>
<p>„Znám to místo.“</p>
<p>„Fajn. Přijedete jenom vy s doktorem. Jak tam uvidím další ksichty, mizím! Prestone, je mi už všechno fuk, rozumíte? Nemám pistoli, ale můžu si ji sehnat, a pak budete sbírat plno mrtvol, než se dostanete k tý mojí.“</p>
<p>„Nepředvádějte se,“ komisařův hlas postrádal jakékoliv obavy, natož soucit. „Chlapi, co to umí s pistolemi, neposílají bomby, a zrovna stojím u Paulera, vidím, jak to tady vypadá. Tohle nejsou amatéři, začal jste hrát v moc vysoké lize.“</p>
<p>„Možná!“ odsekl Otis. „Ale za dvě hodiny v ní budete hrát taky. Až vám řeknu, co vím… aby nebyla moc vysoká i na vás!“</p>
<p>Nečekal na odpověď a přerušil spojení. Znovu se roztřásl, ani nevěděl, zda víc zimou či vztekem. Fízlovskej bastard. Samolibej, hnusnej parchant.</p>
<p>Hnusnej parchant, co měl pravdu.</p>
<p>Otis Veliver sklopil hlavu. Podepřel si ji dlaněmi a úplně ignoroval proudy vody stékající mu po těle. Dokonce se i přestal litovat.</p>
<p>Cítil se příliš zle, aby vůbec o něčem uvažoval.</p>
<p>Donald Preston vypadal naopak velmi zamyšleně. Sotva po delší době vyrazil do terénu, jedna naléhavá zpráva stíhala druhou. První hovor s Limleym mu přitom dělal mnohem větší starosti než ten, který právě ukončil. Kousky skládanky do sebe zapadaly, problém byl, že vznikající obraz se vrchnímu komisaři ani trochu nelíbil.</p>
<p>Schoval komunikátor a rozhlédl se. Byt Wesleyho Paulera byl už skoro prázdný. Tělo v černém plastovém pytli – zvláštní, že právě ten byl snad jediná věc, co se v policejním inventáři celé stovky let nezměnila – už odnesli. I technici ohledávající okolí s roboty na sbírání stop odešli. Zbyla jenom doktorka Kellerová a Lynn Abnerová, obě skloněné u stolu. Preston došel blíž.</p>
<p>„Máte něco?“</p>
<p>„Ne,“ doktorka zavrtěla hlavou. „Několik šlápot běžných bot. DNA jenom Paulerova. Otisky prstů také jeho a pár od Velivera na hrnku a v koupelně. Po nikom dalším ani známka.“</p>
<p>„A tohle?“ ukázal Preston na předměty rozložené na stole. Dlouhé kovové destičky byly zčernalé a pokroucené. Úplně stejně přitom vypadaly i vnitřnosti všech Paulerových počítačů, komisař ještě cítil slabý zápach spáleniny.</p>
<p>„Záložní paměťové karty. Hlavní vzali, taky celé rezervní úložiště, a pak tu spustili nějakou elektromagnetickou rušičku… nebo spíš granát. Chtěli mít jistotu, že zničí i to, co třeba nenajdou.“</p>
<p>„Vytáhnete z toho nějaká data?“</p>
<p>Doktorka zavrtěla hlavou. „V laboratoři to proženou částicovým skenerem, ale přinejlepším najdou jen fragmenty. Dali si záležet.“</p>
<p>„Je to smůla,“ povzdechla si Lynn Abnerová. „Pauler nebyl mrtvý ani hodinu, když jsme ho s Limleym našli. Přijít o chvilku dřív…“</p>
<p>„Tak tu možná ležela dvě těla navíc.“</p>
<p>„Myslíte, že hledali Otise? A že tady byl?“</p>
<p>„Jistě,“ Preston se ušklíbl. „Nejspíš stěží zmizel, proto má tak nahnáno, že se chce dát sebrat. Pamatujete byt, kam jsme uklízeli svědky v tom mafiánském případu?“</p>
<p>„Ano, pane,“ Abnerová ztišila hlas. „Snad ho nechcete… ale proč? Ochranná vazba by přece úplně stačila.“</p>
<p>„Nejsem si jistý. Začínám v tomhle případu zvažovat některé méně obvyklé podezřelé.“</p>
<p>„Třeba?“</p>
<p>„Třeba našeho nového ministra policie.“</p>
<p>Vrchní komisař to vyslovil zcela samozřejmě, ale Abnerová strnula a doktorka Kellerová polkla.</p>
<p>„Myslím, že už půjdu,“ rychle shrábla destičky ze stolu. „Dám vám vědět, jakmile něco zjistím. Pěkný den, pane.“</p>
<p>Preston odpověděl kývnutím, zatímco Abnerová na něj dál zírala, jako by řekl špatný vtip.</p>
<p>„Jak… jak jste, proboha, na tohle přišel?!“</p>
<p>„Indicie. Ferrer projevil značný zájem o případ DiaVision. Včera jsem se zmínil o Otisových kontaktech z armády, o tom, že klidně potopí šéfa, a vida. Dál to, co se děje kolem Vanbergových – k tomu už musí zatlačit někdo hodně vysoko. Veliver naznačil totéž, a prošel jsem si záznamy z jeho práce v ochrance Vládní věže. Ještě před volbami zabezpečoval i akce Druhého hlasu. Měl přístup ke všem lidem od nich, včetně Ferrera… víte, jak vylétly jejich preference po útoku na DiaVision?“</p>
<p>„Počkat! Myslíte, že by oni sami…“</p>
<p>„Politický motiv se u DiaVision nabízel od začátku, tak proč ne tenhle? Všechny pěkně vyděsit, aby volili správně, čtyři roky u vesla už za trochu rizika stojí. Peníze. Moc. Nejstarší důvody pro zločin snad kromě lásky.“</p>
<p>Preston se slabě usmál, ovšem Abnerová pobaveně nevypadala.</p>
<p>„Tušíte, co bude… a co bude, když se pletete?“</p>
<p>„Jistě, půjdeme si hledat jinou práci. Tím chci říct, že můžete na tenhle rozhovor klidně zapomenout.“</p>
<p>„Ne, pane,“ Abnerová se zhluboka nadechla. „Těší mě vaše důvěra – takže co? Chcete, abych zkontrolovala ten byt?“</p>
<p>„A pak zajela se mnou vyzvednout Otise. Máte přece kurz první pomoci.“</p>
<p>„No ano, ale myslela jsem, co <emphasis>potom</emphasis>?“</p>
<p>„Poslechneme si ho. Pokud nám tu teorii potvrdí… no, znám pár lidí od tisku, které by mohla zajímat.“</p>
<p>„Jo,“ Abnerová pomalu kývla. „To by šlo. Jakmile bude všechno venku, nemůžou na nás tlačit.“</p>
<p>„Správně. Takže nikomu ani slovo a sejdeme se za dvě hodiny před stanicí.“</p>
<p>„Dobře, pane. Vy… kam jdete?“</p>
<p>Preston se ušklíbl. „Do zdravotního centra. Z toho počasí mě nějak rozbolela hlava.“</p><empty-line /><p>„Promiňte, doktore!“</p>
<p>Nebyla to omluva, ale dotčený výkřik. Žena v kostýmu, do které Jacob Stens vrazil, zřejmě něčí asistentka, málem upadla. Otřeseně se za ním dívala, ale doktor neodpověděl. Ani se neohlédl, kráčel širokou chodbou s obloukovým, proskleným stropem a zřejmě mu bylo úplně fuk, koho porazí. Naštěstí bylo v tuto dobu Centrum téměř prázdné, čemuž ještě napomáhalo mizerné počasí.</p>
<p>Po obou stranách chodby míjel zdobené dveře s malými displeji, tu a tam se objevila dokonce rytá kovová cedulka. Nacházely se tu jak ordinace lékařů, tak kanceláře administrativy. Stens se zastavil u předposlední a bez klepání vpadl dovnitř.</p>
<p>Místnost byla vybavena skutečně stylově. Kožená křesla, stůl z perfektní imitace viridianského dubu, přes metr vysoký okrasný zimolez v květináči u okna. Knihovna naproti byla plná pravých papírových svazků, hlavně lékařských, což ovšem byla spíš dekorace – Jacob pochyboval, že Gordon Kerric, ředitel psychiatrického oddělení, některou z těch knih od ukončení studia otevřel. Právě vyřizoval nějaký hovor a leknutím nadskočil.</p>
<p>„Jacobe! Neumíš klepat? Mám tady…“</p>
<p>„Gordone, co je tohle?“ Stens došel ke stolu a hodil na něj záznamník. Kerric na něj jen jednou pohlédl.</p>
<p>„Zavolám za chvíli,“ zamumlal a přerušil spojení.</p>
<p>„Takže?“ Stens ho probodával pohledem. „Jak jsi to mohl udělat? Natalie Vanbergová je moje dlouholetá pacientka. Vydal jsi příkaz k její hospitalizaci, dokonce i její sestry, bez jakékoliv konzultace! To je neprofesionální a sprosté!“</p>
<p>„Uklidni se, Jacobe,“ Kerric si povzdechl. „Posaď se, dej si skleničku. Chápu, že se zlobíš, ale myslím, že to bylo nezbytné. Že jsem to s tebou neprobral… promiň, to byla chyba. Mám toho teď hodně, zapomněl jsem.“</p>
<p>I jako výmluva to bylo ubohé, ale Gordon velkou fantazií nikdy neoplýval. Stens jenom s obtížemi potlačoval vztek.</p>
<p>„Nezbytné na základě čeho?“</p>
<p>„Tvoje pacientka se svojí sestrou vnikla nelegálně na kliniku EstetCom. Obtěžovala personál, dokonce vyvolala potyčku a pak na policii vykládala očividně paranoidní báchorky o nějakém spiknutí. Její sestra ji v tom nejspíš podporuje – připadá ti to v pořádku? Víš o tom vůbec?“</p>
<p>„Jistěže vím. Ten incident ještě vyšetřují. Vůbec není jisté, co se stalo, a rozhodně to neproběhlo takhle. Podle čeho to vůbec soudíš, vždyť jsi s Natalií Vanbergovou ani nemluvil! Gordone, zklamal jsi mě. Nikdy jsem neviděl, aby někdo podepsal příkaz k nucené hospitalizaci na základě jediného incidentu. K tomu do Axisu. Víš, co je to za ústav?“</p>
<p>„Stejný jako každý jiný.“</p>
<p>„Ale no tak! Provádí se tam převýchova, personál nosí zbraně. Jeden týden, a všechen pokrok, kterého jsem u Natalie Vanbergové za roky péče dosáhl, půjde k čertu! Chci, abys ten příkaz odvolal.“</p>
<p>„To nemůžu, Jacobe.“</p>
<p>„Můžeš. Když jsi ho vydal, můžeš ho zas anulovat. Nebo ho aspoň změň na jinou kliniku! Nebo jinak – těšíš se, až Nikola Vanbergová podá na středisko žalobu? Věčně ji zavřenou držet nemůžeš, nejsme na Algoru. Uvidíme, jak si tenhle postup obhájíš před soudem, já ti pomáhat nebudu.“</p>
<p>Poprvé se zdálo, že Kerric znejistěl.</p>
<p>„Svědčil bys proti mně, Jacobe? To přece…“</p>
<p>„Ano!“ Stens znovu zvýšil hlas. „Ošetřujícím lékařem Natalie jsem já. Ty ses na ni za celou dobu ani nezeptal, vlastně ses nikdy nezeptal na žádného mého pacienta. Jenom sedíš za stolem a úřaduješ – pověz mi, čí je tohle práce?“</p>
<p>„Prosím?“ Kerric přivřel oči. „Nelíbí se mi, co naznačuješ.“</p>
<p>„Nenaznačuji. Říkám to!“ Jacob Stens se opřel dlaněmi o stůl a zadíval se svému nadřízenému zblízka do obličeje. „Ten příkaz je buď laskavost, nebo splátka, a já chci vědět komu. Ven s tím – kdo chce, aby sestry Vanbergovy zmizely?“</p>
<p>„No tak!“ Gordon Kerric se rozesmál, ale viditelně nuceně. „Slyšíš se, Jacobe? Mluvíš jako někteří tví pacienti, potřebuješ dovolenou. V případě té Vanbergové jsi očividně ztratil odstup, měl by ses na to podívat objektivně.“</p>
<p>„Objektivně?“</p>
<p>„Ano. Občas prostě musíme ustoupit. Každému pomoci nejde, musíme být realisté. Někdy je třeba přijmout tvrdší opatření, pro blaho všech. Tvá pacientka bude v bezpečí. A nemáš i tak plnou čekárnu?“</p>
<p>Jacob Stens neodpověděl. I když Gordona znal od školy, díval se mu do tváře, jako by byl někdo cizí. Pak pomalu zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Jistě. Chápu, Gordone… moc dobře to chápu.“</p>
<p>„Výborně, Jacobe! Přece jsme oba…“</p>
<p>„Podám stížnost k hlavní artipolské komisi. Zruším ten příkaz, i kdybych se měl obrátit na soud, a jestli Natalie Vanbergová nebo její sestra utrpí v Axisu nějakou újmu, půjdu na policii. Jak jednou zvíříš bahno, nikdy nevíš, co vyplave – dej pozor, abys nakonec v Axisu neskončil sám, <emphasis>pane ředitel</emphasis><emphasis>i</emphasis>!“</p>
<p>Gordon Kerric otevřel ústa. Chtěl promluvit, jenže než si promyslel, co říct, Stens za sebou už zavíral dveře – práskl jimi, že to znělo jako výstřel z děla. Pak se Stens musel zastavit. Náhle měl pocit, že mu vzduch drhne v hrdle. Zatočila se mu hlava, stěží se stačil přidržet stěny, aby neupadl.</p>
<p>„Jste v pořádku? Mám zavolat pomoc, doktore? Vypadáte…“</p>
<p>„Ne, to je dobré, sestro,“ dokázal se na znepokojený obličej v mlze usmát. „Mizerný den.“</p>
<p>„To ano, ten déšť je hrozný. Člověku se ani nechce lézt ráno z postele.“</p>
<p>Zřejmě hodlala v konverzaci pokračovat, ale Jacob Stens sebral síly, odlepil se od zdi a vyrazil chodbou zpátky. Zhluboka dýchal, snažil se uklidnit a přitom přemýšlel, co dál.</p>
<p>Nepochyboval, že se stížností uspěje, i když Gordon Kerric se určitě vykroutí, v dobré víře jenom překročil pravomoci – hlavní problém byl ovšem čas. Dva tři týdny, a jestli někdo začne házet klacky pod nohy, klidně víc. Po prvním pobytu v Axisu byla přitom Natalie přes dva měsíce prakticky katatonická, ale hlavně, Stens už věřil, že jde o víc. Zažil pár pokusů o odklizení nepohodlných osob do blázince, Axis byl k tomu ideální. Natalie s Nikolou se vážně musely do něčeho zaplést, nebo hůř, někdo mocný se dozvěděl o Nataliině <emphasis>talentu</emphasis> a rozhodl se ho prozkoumat. Momentálně už doktorovi žádná teorie nepřišla příliš paranoidní – a pomyslel i na vlastní tajemství, roky dodávek embargovaných léků Newellu…</p>
<p><emphasis>Jak jednou zvíříš bahno, nikdy nevíš, co vyplave.</emphasis></p>
<p>Napadalo ho jen pár řešení. Bohužel žádné nebylo legální, natož snadné. Doktor uvažoval a snažil se dávat lepší pozor na cestu. Směrem k východu z Centra lidí přibývalo, zdravotníci a sestry v bílém, pomocný personál v modrém, pacienti, chlap v nemoderním kabátě…</p>
<p>Jakob Stens strnul. Trvalo vteřinu, než mu došlo, odkud ho zná, a rychle se otočil ke zdi. Předstíral, že studuje obrazovku s prezentacemi nových antidepresiv, uvedených na trh korporací GenetiX, a nechal Donalda Prestona projít okolo. Vrchní komisař vypadal zamračený, nevšiml si ho a doktor se překvapeně ohlédl.</p>
<p><emphasis>Co ten tu chce?!</emphasis></p>
<p>V náhlém popudu Jacob Stens vyrazil za ním. Držel se v bezpečné vzdálenosti, díky Prestonovu oblečení ho nebylo těžké sledovat. Šel stejnou cestou jako předtím on, kolem ordinací ke kancelářím. Zaklepal na předposlední dveře, vešel a doktor se zastavil.</p>
<p>V trpkém úšklebku sevřel rty – a on hrozil Kerricovi policií. Pěkného hlupáka ze sebe udělal, přece to bylo tak jasné. Když ten mizera nedostal nic z něj ani z Nikoly, přiskřípl Gordona. Do Axisu bude mít přístup bez otázek. Žádní právníci, žádné kamery. Jakmile tam Nikolu s Natalií dostane, měl naprosto volnou ruku… policejní metody v praxi.</p>
<p>Jacob Stens rychle zamířil pryč, dřív než Preston vyjde zase ven. Kupodivu cítil úlevu. Pochybnosti i výčitky nad porušením zákona se vytratily. Samozřejmě to bude těžké. Kdo ví, jestli to Nikola s Natalií zvládnou, ale prostě budou muset. On si musel pospíšit na kosmodrom.</p>
<p>Snad Darren Iverson ještě neodletěl.</p><empty-line /><p>Inspektorka Lynn Abnerová seděla na místě spolujezdce a zírala do prázdna. Stěrače policejního aeroauta byly vypnuté. Po čelním skle stékaly potoky vody, neony i průčelí stanice vpředu se změnily v obláčky rozmazaného světla. Teprve když vrchní komisař otevřel dveře, aby mohl nastoupit, polekaně sebou trhla.</p>
<p>„Všechno v pořádku, pane?“ zamumlala. Preston několika pohyby oklepal vodu z pláštěnky a srolovanou ji nacpal pod sedadlo.</p>
<p>„Všechno ne,“ zavřel za sebou dveře. „Ale v hrubých rysech… máte lékárničku?“</p>
<p>Abnerová jen pohodila hlavou dozadu. „Jak jste pořídil v Centru?“</p>
<p>„Nepořídil,“ komisař nastartoval a zapnul stěrače, vrstva vody z předního skla mizela. „Na šéfa někdo tlačí. Někdo dost vysoko, aby věřil, že ho ochrání před policií – anebo někdo, z koho má strach. Každopádně ten příkaz neodvolá.“</p>
<p>„Takže sestry Vanbergovy…“</p>
<p>„Pokud je najdou, skončí v Axisu.“</p>
<p>Aeroauto se zvedlo do pomalého pruhu dva metry nad vozovku. Preston přidal rychlost a Abnerová se na něj překvapeně zadívala.</p>
<p>„Pokud? Ale my přece víme, kde jsou. Na takových případech s Centrem běžně spolupracujeme…“</p>
<p>„Jistě, inspektorko. O nic nás nepožádali, nechtějí, abychom do toho strkali nos… takže <emphasis>skoro</emphasis> spolupracujeme. Vlastně myslím, že až vyřídíme Otise, zajedu se za nimi podívat. Možná Nikola Vanbergová přehodnotí názor na ochranu.“</p>
<p>„Myslíte, že u Velivera zbude dost místa?“ Abnerová se neubránila ironii.</p>
<p>„Ne, ale doma ho mám spoustu.“</p>
<p>Už podruhé za dnešní den inspektorku napadlo, že její šéf vtipkuje – a podruhé si vzápětí uvědomila, že vůbec ne.</p>
<p>„Chcete u sebe doma schovat dvě ženské, po kterých jde kdovíkdo, a ještě je prohlásili za vyšinuté?“</p>
<p>„Ale no tak. Berte to v souvislostech.“</p>
<p>„V souvislostech?“</p>
<p>„Chci obvinit ministra policie ze spiknutí, spoluviny na vraždě a terorismu. Zašít dvě bláznivé ženské je proti tomu jednohubka.“</p>
<p>Abnerová neodpověděla. Dívala se do Prestonova obličeje. Nejenže nevypadal nervózně, ale postřehla lesk v očích, výraz nováčka, co právě dostal první případ…</p>
<p>„Vy z toho máte radost.“</p>
<p>„To nemůžu popřít,“ Prestonův úsměv se rozšířil. „Vlastně jsem se takhle dobře nebavil už měsíce.“</p>
<p>Abnerová vypadala nezvykle naštvaně. „Napadlo vás, že všeho moc škodí? Z tohohle kouká strašný průser, měl byste toho nechat. To vážně nemáte nic jiného? Rodiče, ženu? Nikdy jste nechtěl děti?“</p>
<p>Prestonův úsměv se vytratil.</p>
<p>„Rodiče jsou archeologové. Pracují na Zemi, nemluvil jsem s nimi… dlouho. Má volba kariéry je nenadchla. Žena? Nejhezčí, jakou jsem kdy potkal, jsem zatkl za otrávení čtyř manželů v řadě. A děti… proč? Za pár let budou policajti stejně jenom sluhové.“</p>
<p>„Vaše dítě ale přece nemusí být policajt.“</p>
<p>„Jistě,“ Preston se ušklíbl. „Může být třeba ministr, že?“</p>
<p>Abnerová se neubránila povzdechu. Podobnou debatu nevedla s komisařem poprvé, věděla, že nepovolí. Mířili teď Uličkami k jihu. Náměstí u Rybího trhu byla jen betonová plocha nedaleko přístavu, která teď zela prázdnotou, v podobném počasí se neodvažovala vyplout ani plavidla s antigravitačním motorem. Preston jednou objel kolem a zůstal stát proti starému skladišti. Rezavý drátěný plot okolo byl napůl rozpadlý. Místo oken i dveří zívaly černé díry, všechno, co mělo sebemenší cenu, dávno ukradli nebíčkáři. Aeroauto kleslo nad povrch a vrchní komisař zatroubil.</p>
<p>Abnerová hleděla bočním oknem na ruiny. Chvíli se nic nehýbalo, ale pak se od jedné z děr v plotu zvedla shrbená postava. Ztěžka kulhala k vozu a Preston otevřel dveře.</p>
<p>„Pojďte dál, občane Velivere. Moc rád vás vidím.“</p>
<p>Otis cosi zavrčel – potěšeně rozhodně nevypadal. Zůstal stát dva kroky od vozu. Bez ohledu na déšť podezíravě hleděl na sedadlo spolujezdce, dokud Preston nekývl.</p>
<p>„Inspektorka se postará o vaše zranění.“</p>
<p>Abnerová mlčela – chvíli ani nemohla zbědovaného Velivera poznat. Mokré vlasy měl přilepené k hlavě, na tváři podlitinu. Sotva stál na nohou, kabát, co na něm visel, připomínal hromadu cárů. Když z něj pracně vytáhl levou ruku, předloktí měl černé krví, která dosud mokvala. Obličej měl bledý jako stěna a Donald Preston pokýval hlavou.</p>
<p>„Škoda, že jsem si nevzal kameru. Ukazoval bych ty obrázky lidem, co věří, že se zločin vyplácí.“</p>
<p>„Taky vyplácí!“ odsekl Otis. „Nevyplácí se lezení do politiky. Tak uděláte něco, sakra?!“</p>
<p>Abnerová se konečně pohnula. Zvedla dveře aeroauta, které poskytly ochranu před deštěm, a Otis se s úlevou zhroutil na sedadlo. Pracně ze sebe strhl kabát, vyhodil ho ven a inspektorka otevřela lékárničku. Donald Preston mlčky přihlížel.</p>
<p>Trvalo skoro půl hodiny, než Abnerová skončila. Otis celou dobu hleděl stranou, odpovídal úsečně. Občas zasténal, ale stimulační injekce mu očividně pomohla, do obličeje se mu začala vracet barva. Abnerová zaklapla lékárničku.</p>
<p>„Pěkně nastydl, může chytit zápal plic, a ta ruka je špatná. Chtělo by to šití, prohlédnout, jestli nemá poškozené nervy…“</p>
<p>„Řekl jsem, žádnej špitál!“ přerušil ji Otis hrubě. „Radši přijdu o pazouru než o krk! A na rýmu nezdechnu.“</p>
<p>„Jak je libo. Tady!“</p>
<p>Preston vytáhl něco z kapsy, hodil a Otis to zdravou rukou zachytil – široký kovový náramek na kotník.</p>
<p>„To si děláte srandu!“ pokusil se vztekle narovnat, ale bolest v hrudníku ho zastavila. „Ani mě nenapadne!“</p>
<p>„Sledovací kód k němu mám jenom já. Nemůžu vás pořád hlídat a nebudu spoléhat na váš slib, že nezmizíte, jakmile vám otrne. Buď tohle, nebo pouta a běžné zatčení. Vyberte si, občane Velivere!“</p>
<p>Vrchní komisař se už neusmíval a Otis zaťal zuby – přesně to, co Preston řekl, ho ve skutečnosti před malou chvílí napadlo.</p>
<p>„Hajzle!“ procedil. S námahou si vyhrnul nohavici. Když náramek zacvakl, hlasitě pípl, a Preston přikývl.</p>
<p>„Výborně. Můžeme jet. A vy můžete začít mluvit.“</p>
<p>„Ani náhodou. Řeklo se v úkrytu. Neceknu, dokud tam nebudeme!“</p>
<p>Vlastně na tom nezáleželo, o chvíli dříve nebo později. Ale Otis chtěl uhrát aspoň bod a komisař pokrčil rameny.</p>
<p>„Jak myslíte. Čím déle budete zdržovat, tím déle mi potrvá dostat ty, co po vás jdou.“</p>
<p>Zase měl pravdu a Otis to věděl. Teď už nemohl couvnout, a tak aspoň nahlas zaklel.</p>
<p>„Běžte k čertu. Oba jste stejný podrazáci, vy i Avrian…“</p>
<p><emphasis>Křup!</emphasis></p>
<p>Otis Veliver cítil, jak ho něco udeřilo do zad. Okno aeroauta za ním prasklo. Ztratil rovnováhu, chtěl se zdravou rukou chytit pootevřených dveří, ale nemohl ji zvednout. Slyšel, jak Abnerová vykřikla.</p>
<p>Vypadl dosud otevřenými dveřmi na zem. Necítil bolest, jen pocit chladu, krev v ústech a kapky deště na tváři. Překvapeně otočil hlavu na Donalda Prestona, který se vrhl přes sedadlo spolujezdce. Popadl ho za ruku, asi ho chtěl vtáhnout dovnitř, ale Otis se instinktivně pokusil vyškubnout. Přece jenom upadl. Může chodit, nenechá se vláčet blátem od mizerného policajta.</p>
<p>Ušklíbl se, otevřel ústa, ale zatočila se mu hlava.</p>
<p>Pak už nebylo nic.</p>
<p>Lynn Abnerová se dávivě rozkašlala. Oči i tvář až po bradu měla plné studené krve, která ji zasáhla jako gejzír. Místy připomínala spíš jahodovou zmrzlinu. Snažila se ji otřít a zároveň dobývala z pouzdra paralyzér. Preston konečně vtáhl Veliverovo tělo do vozu, jenže stačil letmý pohled, aby ho zas pustil. Otis měl uprostřed hrudníku díru větší než pěst. Uvnitř komisař zřetelně viděl bílé rozdrcené kosti, a dokonce zkrvavené sedadlo, rána jím prošla úplně skrz. Okraje přitom nevypadaly ožehlé, spíš zmrzlé, dokonce z nich stoupala pára… poprvé za celá léta slyšela Abnerová Donalda Prestona nahlas zaklít.</p>
<p>„Volejte posily!“ štěkl.</p>
<p>Přikrčený vyskočil z auta, ještě postřehla, jak vytahuje zbraň.</p>
<p>Vzápětí jí zmizel z očí. Běžel přes roh náměstí k jediné budově dost vysoké, aby poskytla střelci rozhled, bývalému obchodu s oděvy. I ten byl už roky zavřený, hospodářská krize po válce s Algorem se na Uličkách podepsala tvrdě.</p>
<p>Preston se nesnažil krýt. Občas zakličkoval, ale spíše aby přeskočil trsy tuhé trávy nebo neuklizené hromádky odpadu na zemi. Posledním skokem se dostal k hlavnímu vchodu. Napůl vyvrácené dveře visely šikmo, vymlácená přízemní okna i výloha byla temná. Komisař se zastavil a opřený bokem o zeď popadal dech.</p>
<p>Sutiny zapraskaly.</p>
<p>Vnitřek domu byl plný spadané omítky i zbytků na pár místech už propadlých stropů. Hlasitě praskaly pod nohama, ten zvuk byl slyšet i přes šumění deště.</p>
<p>Preston jednou ranou vykopl chatrné dveře.</p>
<p>„Policie, ani hnout!“</p>
<p>Postava v pláštěnce s kapucí stála pět metrů od něj. Byl to muž, a vrchní komisař na okamžik zahlédl i jeho tvář, nenápadnou, obyčejnou. Vzápětí bez zaváhání skočil vyraženou výlohou ven a Preston vypálil.</p>
<p>Paralyzér zabzučel. Komisař si byl jistý, že zasáhl. Pulz ochromující nervový systém měl nastavený naplno, ale chlap se jenom zapotácel a běžel dál.</p>
<p>Preston spolkl nadávku. Baterii paralyzéru ještě na stanici kontroloval, že ovšem tyhle moderní krámy selhávaly, když je člověk nejvíc potřeboval, byla známá věc. Takže po svých.</p>
<p>Proletěl přízemím a vyskočil oknem na opačné straně. O zubatou skleněnou hranu si přitom roztrhl levou dlaň, ale ani to nevnímal.</p>
<p>Déšť zatím zesílil. Postava v tmavé pláštěnce se chvílemi téměř ztrácela jak mlhavý přízrak. Hnala se dolů, úzkou uličkou k přístavu, a Donald Preston sprintoval za ní.</p>
<p>Navzdory sedavému zaměstnání se vrchní komisař držel v kondici – tlustý policajt, líný policajt. Když potřeboval, dokázal utíkat opravdu rychle, ale pochopil, že na tohohle chlapa nestačí. Běžel vyrovnaně, pružně jako profesionální atlet. Neohlížel se, neměnil rychlost, jako by si jen dával ranní kolečko v parku. Jindy by to Preston vzdal, ale teď ze sebe ždímal všechny síly – protože ten hajzl si vybral špatnou trasu. Z téhle uličky nešlo nikam uhnout. Po obou stranách měla jen zdi, prázdné budovy se zazděnými vchody nebo zamčené sklady. Končila na nábřeží, odkud se dalo pokračovat lodí nebo podél pobřeží, jenomže v tomhle počasí nepřicházelo v úvahu ani jedno. Až ten chlap doběhne na konec, bude v pasti, stačilo jen udržet krok.</p>
<p>Vrchní komisař ze všech sil nabíral do plic vzduch. Déšť ho šlehal do očí. Několikrát uklouzl – po dlažbě stékaly proudy vody, kanalizační otvory po stranách chodníku byly ucpané nebo zahlcené. Na začátku ulice ztrácel na chlapa před sebou osm kroků. O chvíli později už dvanáct, přesto pokračoval.</p>
<p>V běhu zvedl ruku a znovu dvakrát vypálil – třeba se paralyzér vzpamatoval. Postava na okamžik vypadla z rytmu, vzápětí se však rozběhla ještě rychleji. Preston prudce zatoužil po <emphasis>pořádné</emphasis> zbrani, třeba té, co měl u sebe ve stole.</p>
<p>Poslední zatáčka. Vrah jí proběhl naprosto hladce, ale komisař jen tak tak nenarazil bokem do zdi rohového domu. Běžel z posledních sil, před očima mžitky – a do uší ho udeřil hukot, mnohem hlasitější než déšť nebo vlastní krev.</p>
<p>Ulice končila dlouhým kamenným molem, u kterého byly uvázány lodě. Příliv znásobený sezónními bouřemi zvedl hladinu vysoko nad normál, takže celé molo až ke břehu stálo pod vodou, nad kterou vyčnívalo jen nízké zábradlí. Zakotvené lodě se prudce houpaly, kotevní řetězy hlasitě skřípaly. I pustit se blíž bylo riskantní, silnější vlna mohla odvážlivce hravě srazit – závod skončil. Nebylo kam pokračovat, dalo se jen otočit a zamířit zase zpět. Až to neznámý udělá, Preston ho chytí. Vběhne mu vlastně přímo do náruče, ovšem jak mohla bez funkčního paralyzéru skončit rvačka…</p>
<p>Neznámý nezpomalil.</p>
<p>Vrchní komisař svou úvahu ani nedomyslel. Instinktivně běžel dál. Dokonce natáhl ruku, chtěl vykřiknout…</p>
<p>V tu chvíli mu vlna podrazila nohy.</p>
<p>Preston tvrdě dopadl na mokré kameny. Rozrazil si loket, paralyzér odlétl, aby ho vzápětí spláchla další vlna. Zůstal ležet, s vytřeštěnýma očima zíral na tmavou postavu běžící prostě dál k molu. Čtyři skoky k jeho okraji. Pátý přes zábradlí do prázdna. Jako by se rozplynula, pád na hladinu nebyl přes hukot vln vůbec slyšet.</p>
<p>Komisař otřeseně polkl – ať to byl kdokoliv, tohle nemohl přežít. I kdyby ho vlny neroztříštily o pilíře mola, v tak rozbouřeném moři nebyl schopen plavat, tím spíš ne po takovém běhu. Voda byla navíc ledová, žádný člověk v ní nevydrží víc než pár minut. Ale zabít se takhle, bez jediného zaváhání…</p>
<p>Preston se rozkašlal. Náhle si uvědomil, že je naprosto promočený. Pracně se vyškrábal na nohy, voda z něj lila, jako by vylezl z bazénu. V rozbitém lokti mu škubalo, rozříznutá dlaň pálila. Vyčerpaně vrávoral zpátky k ústí ulice a ve chvíli, kdy tam došel, se proti němu z deště vynořila Lynn Abnerová. I ona lapala po vzduchu. Vlasy měla přilepené, liják jí smyl z tváře všechny zbytky Otisovy krve.</p>
<p>„Jste… v pořádku?“ zasípala, musela se chytit zdi vedle sebe. Preston nemohl promluvit, jen přikývl.</p>
<p>„Zavolala… zavolala jsem posily! Budou tu… za chvíli. Chytil… chytil jste ho?“</p>
<p>Preston zavrtěl hlavou. Mávl za sebe, směrem k dunícímu oceánu, a Abnerová strnula.</p>
<p>„Co… ože?! On… on…“</p>
<p>„Skočil tam,“ potvrdil komisař. „Jenom tak… a ne. Nemám vysvětlení. <emphasis>Zatím</emphasis>.“</p>
<p>V tom slově inspektorka znovu uslyšela Prestonův obvyklý tón.</p>
<p>Pomalu vyrazili zpátky. Jít uličkou vzhůru, proti tekoucí vodě, bylo mnohem obtížnější, navíc byli oba vyčerpaní. Když znovu vyšli na náměstí, přes hukot deště uslyšeli blížící se sirény.</p>
<p>„Posily jedou, pane. Zkusíme najít aspoň tělo.“</p>
<p>Jenže Abnerová vzápětí ucítila rozpaky – tohle byl samozřejmě nesmysl. V podobném počasí skončí mrtvola kdovíkde. Nenajdou ji, ani kdyby proskenovali pobřeží kolem celé Artipole, ale komisař nereagoval. Vypadal, že přemýšlí o něčem úplně jiném, zrak upřený k aeroautu a Otisově mrtvole, ležící pořád napůl na zadním sedadle.</p>
<p>„Asi jsme přišli o podezřelého, pane,“ konstatovala Abnerová a vrchní komisař se ušklíbl.</p>
<p>„Asi? Slyšela jste, co Veliver těsně předtím řekl?“</p>
<p>Inspektorka zavrtěla hlavou. „Ne. Najednou jsem měla všude krev… nevím, pane.“</p>
<p>Prestonův druhý úšklebek byl dokonalým koktejlem vzteku, frustrace i hořkého pobavení.</p>
<p>„Máte štěstí. Hledal jsem moc nízko – musíme si pospíšit. Jenom si seženu něco suchého a zbraň,“ znechuceně pohlédl na prázdné pouzdro od paralyzéru.</p>
<p>„A potom, pane?“</p>
<p>Vrchní komisař ukázal hlavou ve směru, kterým v dešti stydla mrtvola prvního svědka, jehož v životě ztratil, a už s chladným klidem odpověděl.</p>
<p>„Pak sestry Vanbergovy. Je jedno, odkud nebo co vědí. Teď budou na řadě.“</p><empty-line /><p>O sto sedmdesát metrů jižněji se na okraji dalšího mola ze zpěněné vody vynořila mužská ruka. Bleskově chňapla po svislé tyči zábradlí. Rezavý kov zavrzal, když se muž bez zřejmé námahy vytáhl vzhůru, přeručkoval vrchol a seskočil.</p>
<p>Vlnobití zde nebylo tak prudké. Voda se přes molo nepřelévala, jen občas vyšplíchla nad okraj. Nehrozilo nebezpečí, že by ho opět smetla, a muž zůstal stát. V předklonu kašlal a plival vodu. Jako by jí měl plný žaludek i plíce, přesto se nezdálo, že by mu to vadilo. Dokonce se ani netřásl.</p>
<p>Po další chvíli se narovnal. Ostražitě se rozhlédl, ale kromě vln se kolem nic nehýbalo. Pláštěnku ztratil v moři, jinak měl na sobě kompletní výstroj – černou kombinézu s rukavicemi, dokonale přiléhající elastické boty, utažený postroj se dvěma pouzdry. Z většího přes hruď vyčnívala plochá puška se sklopnou pažbou i zaměřovačem a krátkou, štěrbinovou hlavní. Malé skrývalo komunikátor. Muž ho vytáhl a stiskl jediné tlačítko – žádné jiné spojení nepotřeboval.</p>
<p>„Stone, madam!“ ohlásil se. „Cíl odstraněn. Bez komplikací.“</p>
<p>V hlase měl špetku úlevy. V Paulerově bytě dovolil, aby cíl unikl. Udělal chybu, a to nelze tolerovat – chybující modely byly vyřazeny.</p>
<p>Teď vše napravil a spokojeně vyslechl rozkaz k vyzvednutí.</p>
<p>Sloužil dobře.</p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Kapitola 13</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Algor</strong></p><empty-line /><p>„Koukejte, to je určitě Terilen!“</p>
<p>Patnáct kluků přitisklo tváře k oknům a Patrik Hill s nimi. Trojice černých strojů v přesné formaci prolétla přímo nad domem, tak nízko, až okenní tabulky drnčely. Ti se mají, pomyslel si Patrik. Být tak takovým pilotem…</p>
<p>Na chvilku se do té představy ponořil, ale rychle toho nechal, protože se ve dveřích přidělené ubikace zjevil muž v důstojnické uniformě.</p>
<p>„Pozor!“</p>
<p>Patnáct kadetů v přehlídkových uniformách se vymrštilo do pozoru a instruktor poručík Hessman je přejel zamračeným pohledem.</p>
<p>„Dobrá. Zbývají tři hodiny, než přijdeme na řadu. Po tu dobu máte volno. Můžete se projít městem nebo sledovat přehlídku, ale na nástupu budete včas. Rozumíte tomu, pane Hille?“</p>
<p>Do instruktorova hlasu vklouzl nebezpečný tón a Patrik zaťal zuby.</p>
<p>„Ano, pane, rozumím!“</p>
<p>„To doufám. Buďte rád, že tu vůbec jste. Kdyby se pan Vasilev nezranil…“</p>
<p>„Ano, pane!“</p>
<p>Podle tradice na Výroční přehlídce vždy pochodoval oddíl kadetů druhého ročníku. Instruktoři je samozřejmě vybírali z těch nejlepších, jenže letos napřed polovinu ubytovny složila chřipka a pak si svatoušek Vasilev v koupelně zlomil kotník. Tím se uvolnilo místo i pro Patrika, a opravdu měl být jen rád, ale přesto pořád cítil křivdu a zlost. Nebylo to fér, přece neudělal nic špatného… nebo udělal?</p>
<p>„Rozchod, kadeti!“</p>
<p>Zkusil to pustit z hlavy – stejně s tím teď už nic nenadělá. Zamířil ven, ale šel sám. Nikdo ze zbylých kluků se nepřidal, nepromluvil na něj ani se po něm neohlédl. Vyhýbali se mu, jako by měl Eschena, a Patrik pomalu zjišťoval, že to začíná být horší než basa nebo výprasky. Na tu podělanou pušku se prostě jen tak nezapomene.</p>
<p>Lawrencova ulice i Císařská byly přímo přecpané, ruch hlasů zněl jako rozbouřený oceán. Den se povedl, nebe nad Algormontem bylo zářivě modré, mrzlo jen trochu. Patrik se prodíral davem, zatímco po dlažbě opodál duněly těžké ocelové nohy pětimetrových arachnidů, kterým z trupu i nástaveb trčely nablýskané hlavně. Bojoví roboti Patrika příliš nezajímali. Podle programu měla následovat produkce mobilních raketových hnízd a defilé záchranného sboru, po kterém začínala přehlídka pěších jednotek. Na tu se Patrik naopak těšil velice. Třeba se ukážou i nějací Psi.</p>
<p>Zůstal stát na konci Císařské třídy před Bílým náměstím. Zvedl zrak k průčelí radnice na druhé straně. Ve vyhřívané lóži tam uprostřed balkonu seděl Andrej Korwarian a vedle nová císařovna lady Viktorie. Právě k ní se upíraly zraky většiny lidí. Náměstí bylo nacpané až k pásmu vymezenému varovnými tyčemi a ozbrojenými jednotkami Štítonošů s černými přilbami. Všichni věděli, že ve zbraních mají ostrou munici, a kdokoliv překročí hranici ochranného pásma, byť třeba omylem, neujde živý ani dva kroky, přesto se lidé tlačili až k jeho okraji. Nová císařovna se od nečekané svatby objevila na veřejnosti poprvé. Každý na ni byl zvědavý, včetně Patrika, ovšem tlačit se v tomhle davu nemělo cenu.</p>
<p>Rozhlédl se a rychle našel, co hledal – stánky pouličních prodavačů zabíraly doslova každý volný roh. Za okamžik už měl v rukou fotografie císaře i císařovny a jednoduché kukátko. Ceny byly nehorázné, ale díky posledním průšvihům měl Patrik skoro celé kasárenské kapesné za tři měsíce. Zákazy vycházek můžou mít i výhodu. Přesunul se na místo, odkud měl jakž takž výhled, a zvedl kukátko k očím.</p>
<p>Císař vypadal pořád stejně, Patrik si ho ještě pamatoval, když loni přijel s doprovodem vybrat z absolventů posledního ročníku nové Štítonoše. Navíc jeho portréty visely na zdech, na mincích i na pozadí učebních terminálů – žádná změna. Uhnul kukátkem doleva k císařovně a překvapeně se zarazil.</p>
<p>Tady rozhodně <emphasis>byla</emphasis> změna. Lady Viktorie vůbec nepřipomínala ženu na obrazech, které těsně před odjezdem na přehlídku rozvěšovali po akademii vedle císařových. Patrik si uvědomil, že má problém ji vůbec poznat. Ani fotografie to nevystihovala, vypadala tak… tak…</p>
<p><emphasis>Příjemně?</emphasis></p>
<p>Patrik Hill zavrtěl hlavou. Nebyl si jistý, zda je to správné slovo, každopádně ale hleděl na císařovnu několik dlouhých minut. Měla oblečeny jednoduché, bílozelené šaty, podivně vzdušné. Patrikovi připomínaly květy, které kdysi – nevzpomínal si už, jak dávno to bylo, a vlastně bylo zvláštní, že si to vůbec vybavil – viděl na nějakém videu. Vůbec se nepodobaly těžkým róbám dalších dam na balkonu či vedlejší tribuně, kontrastovaly s císařovou uniformou, ale hlavně její tvář, něco ve výrazu, když se usmála…</p>
<p><emphasis>Dostat se k ní tak blíž.</emphasis></p>
<p>Patrik se zarazil. Netušil, kde se ten nápad vzal, každopádně ale věděl, že to nepůjde. V programu přehlídky nebyly projevy ani veřejná setkání, k císařovně se nikdo nepřiblíží. Tedy rozhodně ne normálně, a z čehokoliv jiného koukal příšerný malér, ale Patrik Hill už se nedokázal zastavit. Přestal uvažovat nad <emphasis>jestli</emphasis>, jediné, co ho zajímalo, bylo <emphasis>jak</emphasis>.</p>
<p>Zastrčil kukátko s fotografií do kapsy a začal se prodírat davem, ne však přímo k radnici, ale podél boční ulice k podchodu, na druhou stranu. Nejsnazší způsob, jak najít nepřítele, bylo sledovat zásobovací trasy. Musela tu přece být spousta civilního personálu, toalety, sklady, určitě centrála bezpečnosti…</p>
<p>Prudce vrazil do muže v důstojnické uniformě s počítačem pod paží. Ve tváři se mu objevil vztek a v Patrikovi hrklo leknutím. Než však stihl vykoktat omluvu, důstojník šel rychle dál. Mířil opačným směrem než ostatní, pryč z náměstí, a vypadal nervózně… no nic.</p>
<p>Patrik vklouzl mezi domy. Po chvilce se dostal za radnici k budově, ke které přiléhala. V uličce na obou koncích stály hlídky, podle uniforem tentokrát z císařské palácové gardy, ale sledovaly spíš dění na náměstí. I tady přitom bylo dost lidí, opozdilci zkracující si cestu k přehlídce, další snažící se dostat z přecpané ulice. Dvanáctiletého kluka si nikdo nevšímal.</p>
<p>Patrik na sebe neupoutal pozornost tím, že by se zastavil nebo rozhlížel, rychle prošel uličkou na druhý konec a zase zpátky. V umění nenápadnosti se na Akademii zdokonaloval pořád víc. Tohle bylo skoro stejné jako proklouznout při nástupech jako poslední do zadní řady, než si ho Hessman všimne a vylije si vztek…</p>
<p>Při druhém průchodu si všiml těch dveří.</p>
<p>Nacházely se ve výklenku nad pěti schody, neoznačené, přesto se zámkem na vstupní kartu a kódovou klávesnicí. Patrik postřehl muže, který měl pod teplým kabátem služebnickou livrej. Vystoupal nahoru, přejel přes štěrbinu kartou. Zámek cvakl, muž prošel dovnitř. Dveře se za ním zavřely automaticky… a dost pomalu.</p>
<p>Patrikovi se rozbušilo srdce. Mohl by to stihnout? Byly za dveřmi kamery nebo stráž? A kdy půjde dovnitř další sluha? Z volna mu zbývala hodina, navíc se uličkou nemohl poflakovat věčně, hlídky si ho nakonec všimnou.</p>
<p>Rychle si za rohem prohlédl kapsy a vysypal mince i figurku Modrého Žrouta, kterou nosil pro štěstí. Do díry za trubku klimatizačního přívodu schoval také kukátko a komunikátor, což už byl přestupek, ale detektory budou uvnitř určitě. Nechal si jen fotografie císaře a císařovny. Získat tak podpis, napadlo ho. Na tom přece nebylo nic zlého, pokud se opravdu dostane tak blízko, že ji uvidí tváří v tvář… štěstí přeje připraveným.</p>
<p>Spatřil dalšího sluhu v livreji, s přepravkou pod paží.</p>
<p>Patrik zatajil dech. Počkal, až ho mine, a vykročil za ním. Muž spěchal, neohlížel se napravo nalevo. Protáhl štěrbinou kartu na řetízku na krku, loktem otevřel. Patrik tiše vyběhl za ním, vrazil prsty do dveří, než se stačily zavřít…</p>
<p>Nic. Muž šel dál, nevšiml si, že se neozvalo cvaknutí zámku. Patrik čekal tři nekonečné vteřiny, ve kterých ho s rukou mezi dveřmi mohla spatřit stráž na obou koncích uličky, stačilo, kdyby se některý z vojáků otočil. Také netušil, jak dlouho smí dveře zůstat otevřené, než systém vyhlásí poplach. Hlavou mu blesklo, jaká je to šílenost… ale na ústup už nepomyslel.</p>
<p>Tiše se protáhl dovnitř.</p><empty-line /><p>„Posranej krám!“</p>
<p>Kapitán Katrina Sojornerová si strhla z hlavy přilbu a dvakrát praštila tmavou přední stranou o hranu kamenné střechy před sebou. Průhledový taktický displej uvnitř byl dost odolný, aby přežil, ale kýžený efekt to nepřineslo – když si ji znovu nasadila, pořád měla před očima blikající bílé čáry. Co bylo platné, že ten krám uměl zpracovat mráz ví kolik gigabytů dat, automaticky zaostřovat, heuristickým algoritmem zvýrazňovat podezřelé osoby i předměty, a možná uvařit vejce natvrdo, když přes něj <emphasis>neviděla</emphasis>?</p>
<p>Hračička byl z toho šmejdu blahem bez sebe, už to ji mělo varovat.</p>
<p>Kulka potlačila chuť mrsknout porouchanou helmu ze střechy a jenom ji položila vedle sebe – ještě by ji mohla dostat k náhradě. Zadívala se do hledí své pušky Spector 15. Na tři sta kroků s ní trefila zavěšený půlzlaťák, kdysi se o to vsadila s jedním mamlasem od letectva. I když ani teď vlastně nekoukala do pravého teleskopu, nýbrž na další obrazovku, pocítila úlevu. Nepotřebuje žádné technické nesmysly. Oči a instinkt úplně stačí.</p>
<p>Dav lemující Císařskou třídu hluboko pod ní připomínal rozházené střípky barevného skla, ale v hledí pušky Kulka jasně rozeznala jednotlivé tváře. Chlapi, ženské, vojáci. Rozdělovala lidi jen do tří kategorií, a většinou to bohatě stačilo. Tlustá ženská nacpaná v moc těsné kombinéze se ládovala mastným blafem od stánku. Kluk v kadetské uniformě vrazil do jednoho důstojníka. Starý veterán bez nohou na vozíku před Ballardovým klenotnictvím nervózně sledoval hodinky.</p>
<p>Spíš než na obličeje se však dívala na jejich ruce – jaké věci drží, co mohou skrývat za zády. Nic podezřelého nezaregistrovala, takže přesunula pozornost výš. Ze střechy pravé věže muzea měla ideální výhled na celou severní stranu Císařské třídy, část Chrámové ulice i věž té graciánské díry, a boční sektor Bílého náměstí. Osmdesát devět oken plus devatenáct balkónů. Sto osm možných cílů. Nebyla na to sama. Na střechách okolo leželi další odstřelovači v bílém, nehybní jako sněhem pokryté sochy. Nejbližší byl naproti ní na střeše hotelu Polární záře, odkud kryl jižní stranu Císařské třídy a Lawrencovu. Kulka ho ale neznala – a vždycky spoléhala na sebe. Do pytle s cedulkou <emphasis>důvěra</emphasis> patřily jenom pistole, náboje a flinta, jinak člověk dřív nebo později pěkně narazil. Dobře… po chvilce váhání si přiznala, že věří i pár lidem jako major Reed, ale o tom nemusel nikdo vědět.</p>
<p>Byla právě u padesátého okna, když zahlédla sotva patrný pohyb stínu za okenní tabulkou ve druhém patře <emphasis>Polární záře</emphasis>. Půl sekundy a puška mířila dovnitř.</p>
<p><emphasis>Tak kdopak to je? Ukaž se mi, prevíte</emphasis>.</p>
<p>Kulka přesunula ukazovák na anatomicky tvarovanou spoušť. V pokojích s výhledem na Císařskou neměl nikdo co dělat. Když tomu hajzlovi ustřelí hlavu, dostane pochvalu, i kdyby to byl hrabě. Ačkoliv to si s tou Danbarovou šlapkou myslela taky. Trpělivě čekala, až se stín objeví znovu. Tentokrát za oknem i přes odraz světla jasně rozeznala obličej – malý, černý se špičatýma ušima.</p>
<p>Kočka.</p>
<p>Kulka s odfrknutím sundala prst ze spouště – na zvířata střílí jenom břídilové. Dokončila kontrolu ostatních oken i věže graciánského kostela a vrátila se k lidem na ulici. Veterán byl pořád na místě. Tlustá ženská někam zmizela. Uličkou kolem okraje radnice šel další kadet, až proklouzl do budovy… další?</p>
<p><emphasis>Není to náhodou ten samej?</emphasis></p>
<p>Kulce ta myšlenka na okamžik bleskla hlavou, ale pak pokrčila rameny. Ti vymydlenci na galerii museli mít u zadků plno sluhů, zřejmě vypomáhali i kadeti. Snad bude kluk dost chytrý, aby si v kuchyni sebral něco k snědku, Kulka si ještě pamatovala, co vařili v sirotčí akademii jí.</p>
<p>Potlačila zívnutí a znovu začala procházet okna. Zbývaly ještě celé tři hodiny.</p>
<p>Začínala to být nuda.</p><empty-line /><p>Vysoký muž se rychle nadechl. Třásl se, ale rozhodně to nebylo zimou – pitomý kluk! Kdyby do něj vrazil víc, kdyby upustil počítač… musí se vzchopit.</p>
<p>Připravoval se na dnešní den, přehrával si ho v duchu snad tisíckrát. Přesně věděl, co má udělat, kudy a kam jít, jak se při tom tvářit. Přesto najednou cítil nervozitu, příliš velkou a hlavně nebezpečnou, protože mohla vyvolat fatální chybu.</p>
<p>Nic se nedělo.</p>
<p>Všechno podle plánu.</p>
<p>Zamířil pryč z přelidněné Císařské třídy. Zahnul na Chrámovou, minul roh hotelu <emphasis>Polární záře</emphasis> a vešel do restaurace za ním, stála už ve druhé bezpečnostní zóně, takže nemusela být vyklizena. Posadil se ke stolu v rohu, objednal si kávu – na víno bude čas později – a rozhlédl se. Restaurace byla plná, ale nikdo si ho nevšímal, všechny zraky se upíraly na velkou obrazovku v protější zdi. Obvykle tam běžely zápasy hakasolové ligy, teď pochopitelně zabírala Bílé náměstí, probíhající přehlídku a balkón s císařským párem. Muž mu věnoval krátký pohled i skoro pobavenou myšlenku – vrchol představení se už blížil.</p>
<p>Počkal si na kávu, a jakmile uštvaný číšník odešel, otevřel na stole před sebou počítač.</p>
<p>Tohle místo vybral kvůli pevnému, stabilnímu síťovému připojení a programům zajišťujícím soukromí hostů. Až Severinovi špiclové začnou vyšetřovat, bude pro ně mnohem těžší získat odsud záznamy, a při počtu lidí, kteří tudy prošli, jim budou k ničemu. Soustředil se na obrazovku před sebou. V levém horním rohu běželo veřejné vysílání přehlídky, samozřejmě s perfektním výhledem na balkón s císařem. Vpravo čekal ovládací program. Spojení se stolem už bylo navázáno. Mohl ho aktivovat hned, ale bezpečnější bylo počkat, až bude Andrej Korwarian se svojí ženou odcházet. Potrvá to ještě tři hodiny, dost času, aby si vypil tu kávu. A pak… stačí párkrát stisknout klávesy.</p><empty-line /><p>Do tváře ho udeřil teplý vzduch prosycený směsí pachů, Patrik Hill je však nevnímal. Místnost za dveřmi byla malá šatna, na zdech visely teplé kabáty a čepice. Víc nic, žádné stráže, jenom další dveře na opačné straně.</p>
<p>Srdce mu bušilo až v krku. Až teď ho napadlo, že vůbec neví, jak se dostat pryč, jenže bylo pozdě a fakt, že neviděl žádné kamery, neznamenal, že tady nejsou. Nemohl jenom stát a dumat.</p>
<p>Když nevíš co dělat, zaútoč.</p>
<p>Hodiny vojenské historie měly vážně něco do sebe. Patrik rychle shodil kabát, čepici i rukavice, pověsil je na věšák v rohu a přidal k nim blůzu s nápadnými hodnostními znaky. Košile ke krku už žádné neměla, navíc barvou připomínala livreje sluhů, musí doufat, že se dokáže stejnou cestou zas vrátit. Snažil se pohybovat přirozeně, ne moc rychle, ale ani pomalu. K jeho úlevě se druhé dveře otevíraly normálně, stačilo vzít za kliku.</p>
<p>Polilo ho horko, ale hlavně vůně, kterých si předtím neměl čas všímat. Smažící se olej. Pečené maso, šimravé koření, sladké pečivo. Jemná vůně hub, zeleniny a stovky dalších věcí, které Patrik nedokázal vůbec rozpoznat. Nic podobného v životě neviděl, kuchyně na Akademii smrděla nanejvýš připáleným nádobím a masovými náhražkami, navíc byla oproti této asi třetinová. Patrik se s úžasem rozhlížel po té obrovské místnosti. Činilo se tu snad třicet lidí, všude lesklý kov a sklo, bílé čepice… uvědomil si, že se mu začaly sbíhat sliny.</p>
<p>„Kde se, sakra, flákáš, kluku?!“</p>
<p>Patrik sebou trhl. Muž ve vysoké kuchařské čepici měl hluboký hlas a hřmotnou postavu, ale ve tváři vypadal utahaně. Oči měl oteklé s fialovými kruhy. Naštvaně zíral na Patrika, který se leknutím zakoktal.</p>
<p>„Co! Já jen… jenom… chtěl jsem…“</p>
<p>„Tumáš!“ muž mu vrazil do ruky lesklý podnos. „Hni sebou, čekali to už před dvaceti minutama!“</p>
<p>„Čekali… ale… ale…“</p>
<p>„Tak co?! Oddíl dvanáct, chceš to písemně?“</p>
<p>Kuchař vypadal čím dál naštvaněji a Patrikovi se hlavou míhaly myšlenky. Měl ho za sluhu. Jistě, proč ne? Vypadali jeden jako druhý, ten kuchař se nejspíš nezastavil už kdovíkolik hodin, proč by ho měl zkoumat nebo volat ochranku? Tohle byla šance, jak proniknout dál, vážně se mu to může podařit.</p>
<p>„Ano, pane!“ Patrik popadl podnos. Kuchař ho v tu ránu přestal vnímat a on vyrazil k protějším dveřím. Možná nebyly ty správné, ale to bylo fuk. Hlavně nezůstat stát, jít, pohybovat se, stojící voják je cíl, běžící jenom plýtvání municí.</p>
<p>Ramenem otevřel dveře. Široká chodba s modrým kobercem na zemi. Bylo tady rušno. Většinou šlo o sluhy, ale Patrikovi zatrnulo, když spatřil vojáky, nehybné stráže i pár procházejících důstojníků v parádních uniformách. Co kdyby narazil na Hessmana nebo někoho ze školy, blesklo mu s hrůzou, to by bylo…</p>
<p>Rychle se vzpamatoval – pitomost. Hessman byl poručík, zatímco tady byla nejnižší šarže v dohledu starší major. Možná tu někde bude plukovník Weis, ale ten si stěží pamatuje jednoho kadeta.</p>
<p>Šel dál, tak pomalu, jak se dalo, aniž by byl nápadný. Chodba vedla od kuchyně rovně. Císařská lóže ležela nahoře, to znamenalo, že musel najít schody nebo výtah, rychle, dokud si ho nikdo nevšímá. Zrak mu padl na cedule se šipkami u odboček, na kterých hlídkovali vojáci.</p>
<p><emphasis>Oddíl 7.</emphasis></p>
<p><emphasis>Oddíl 8.</emphasis></p>
<p>Takže dál, držet se směru. Zrychlil a konečně si všiml, co vlastně nese – čokoládové kuličky, úhledně seřazené ve třech řadách jako jednotka při nástupu. Dostal chuť vstrčit jednoho vojáčka do pusy a hned si za to vynadal. Sluha, co se cestou cpe cukrovím, vážně nenápadné.</p>
<p><emphasis>Oddíl 12.</emphasis></p>
<p>I tady stála na křižovatce hlídka. Patrik kolem ní zkusil proklouznout s hlavou sklopenou, aby mu neviděla do tváře. Uspěl, přesto postřehl, jak se na něj voják v uniformě palácové gardy podezíravě zadíval. I když došel k závěru, že to nic není, všiml si ho, to už nebyly obyčejné stráže. Měřil aspoň dva metry, vypadal, že by zvládl projít zdí i bez dveří – sucho v Patrikově krku se vrátilo.</p>
<p>Chodba končila výtahem. Otevřel se bez potíží, ale Patrik postřehl kameru uvnitř i venku. Zadní stěnu kabiny tvořilo zrcadlo, ve kterém viděl svou tvář, bledou strachy, přestože se snažil ovládat. Rychle si volnou rukou urovnal vlasy a pohlédl na dotekový displej výtahu. Řada tlačítek s čísly od jedné do deseti. Jednička až úplně nahoře, tam mohla být jenom…</p>
<p>Patrik nedomyslel, jen rychle zmáčkl tlačítko. Výtah se rozjel a on křečovitě polkl. Dobře. Předá Jejímu Veličenstvu cukroví a požádá o autogram. Pak zas vyklouzne ven, tiše a nenápadně. Nikdo si ho nevšimne, ani sama císařovna přece neví, že tu nemá co dělat – čistá akce. Proč by se to nemělo podařit?</p>
<p>Dveře se otevřely.</p>
<p>Široká chodba za nimi zela prázdnotou. Světla u stropu zářila jasně, až musel Patrik přivřít oči, zároveň zahlédl i okna. Byl vysoko, dost vysoko na císařskou lóži. Někde před ním, pár kroků…</p>
<p>Zpoza vzdálenějšího rohu se vynořil voják. Patrik na něj jen mrkl a záda mu polil mráz, ta holá hlava, musel být jeden <emphasis>z nich</emphasis>. Šel dál, pohled sklopený, jako by dával pozor, aby nezakopl. Už ho minul, pocítil slabou úlevu…</p>
<p>„Okamžik!“</p>
<p>Tvrdá ruka sevřela Patrikovo rameno jako kleště. Škubl sebou, až málem upustil podnos. Skalpovaný voják na něj hleděl očima připomínajícíma dvě dýky.</p>
<p>„Vaše jméno?“</p>
<p>„Patrik Hill, pane!“ odpověděl instinktivně, ani ho nenapadlo si nějaké vymyslet.</p>
<p>„Vaše číslo. Kdo vás poslal?“</p>
<p>„No… z kuchyně, pane. Její Veličenstvo… nesu cukroví… a nevím. Já… zapomněl jsem, pane.“</p>
<p>Voják místo odpovědi vytáhl z opasku nějaký detektor a objel jím Patrikovo tělo. Pak stiskl komunikátor na límci, Patrikovo rameno přitom svírat nepřestal.</p>
<p>„Tady Esposito. Možné narušení na jedničce. Cizí osoba.“</p>
<p>Patrik ztuhl. Hlavou mu blesklo, že je zle, ale než mohl něco udělat, ze dveří o kus dál vyšel další muž. Všiml si hodnosti majora, ale hlavně zlaté hlavy na límci.</p>
<p>Císařův pes.</p>
<p>Patrik ucítil, jak se mu rozklepala kolena.</p>
<p>„Kdo je to?“ otázal se major klidně.</p>
<p>„Nevím, pane. Přistihl jsem ho tu. Prý se jmenuje Patrik Hill, zapomněl identifikační číslo a nese Jejímu Veličenstvu tohle.“</p>
<p>Major se okamžik zamyslel.</p>
<p>„Nikdo takový není na seznamu a císařovna si nic neobjednala. Byl ozbrojený?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Co jsi zač?“ major udělal krok blíž a Patrik couvl. „Tohle vypadá jako košile kadetů. Patříš k jednotce, která přijela na přehlídku?“</p>
<p>„A-ano, pane!“</p>
<p>„Proč jsi sem přišel? <emphasis>Pravdu, vojáku</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Majorův hlas byl jako vypálená kulka, současně stisk na Patrikově rameni zesílil. Teď už to bolelo.</p>
<p>„Já… chtěl jsem vidět císařovnu!“ Patrik zoufale vytáhl složenou fotografii. „Chtěl… chtěl jsem autogram.“</p>
<p>Major mlčel. Zíral na něj, jako by nevěřil svým uším, pak zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Dořešíme to později. Zavřete ho a uvědomte velitele kadetů.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Ne! Prosím!“ Patrik sebou v Espositově sevření trhl. Tác, co dosud nějakým zázrakem udržel, mu vyklouzl. Čokoládoví vojáčci se rozběhli po podlaze a za nimi třískl o zem vedle koberce i podnos. Dvakrát se odrazil, řinčelo to jako zvon.</p>
<p>Dveře na konci chodby se prudce otevřely.</p>
<p>„Co je to tu za hluk, pane Reede?“</p>
<p>Císařovna Viktorie překvapeně hleděla do chodby a major se zarazil.</p>
<p>„Omlouvám se, madam. Někdo se snažil vniknout do lóže, už je…“</p>
<p>„Ne! Já… já chtěl jenom autogram, Vaše Veličenstvo!“</p>
<p>Patrik sebou znovu škubl, ale Gabriel držel pevně. Pod botou mu zapraskala čokoláda. Viktorii se na tváři objevil nejdřív údiv, pak úsměv.</p>
<p>„Pusťte ho, pane Esposito. Nevidíte, že z vás má strach? A pojďte dovnitř, nemusíme dělat povyk na chodbě.“</p>
<p>Major přivřel oči. „Madam, při vší úctě, z bezpečnostního hlediska…“</p>
<p>„Z bezpečnostního hlediska co? Měl snad zbraň?“</p>
<p>„Ne, ale…“</p>
<p>„Tak vidíte, majore. Jak se jmenuješ?“</p>
<p>„Patrik Hill, Vaše Veličenstvo,“ hlesl Patrik. Rukou si třel bolavé rameno, ale následoval Viktorii a přitom se rozhlížel. Oba muži šli za ním, major rozhodně nevypadal nadšeně.</p>
<p>Pokoj, kam vstoupili, připomínal luxusní salónek. Byli tu sami, ale za posuvnými dveřmi se zrnitým sklem Patrik rozeznal obrysy postav. Došlo mu, že tam už je lóže a v ní císař.</p>
<p>Polkl a zadíval se na velký stůl plný lahůdek vedle pohodlného křesla. Zákusky, jednohubky… opět ucítil, jak se mu navzdory strachu sbíhají sliny.</p>
<p>„Kolik ti je?“ Viktorie se usmála a Patrik rázem zapomněl na jídlo, náhle z ní nemohl spustit oči.</p>
<p>„Dvanáct, má paní,“ hlas se mu trochu třásl.</p>
<p>„Ty studuješ vojenskou školu? Chceš být vojákem?“</p>
<p>„Ano, Vaše Veličenstvo,“ odvětil nejistě. Co tohle bylo za otázku, jestli jím <emphasis>chce</emphasis> být…</p>
<p>„Jakpak ses sem dostal?“</p>
<p>„Proklouzl jsem přes kuchyni, madam. Stráže si mě nevšimly.“</p>
<p>Major za jeho zády cosi zavrčel, znělo to jako <emphasis>lemplové</emphasis>.</p>
<p>„A proč tolik chceš můj autogram?“</p>
<p>„To… já… chtěl jsem vás vidět. A jste císařovna, madam.“</p>
<p>Patrik si zoufale uvědomoval, jak pitomě to zní, ale Viktorie se rozesmála. Podobný smích nikdy neslyšel. Marně pro něj hledal slovo, byl tak… milý.</p>
<p>„To je mi důvod,“ konstatovala. „No, když ses dostal tak daleko… kam chceš ten podpis?“</p>
<p>„Sem, má paní,“ v Patrikovi bojovalo nadšení s obavami.</p>
<p>„Půjčte mi nějaké pero, prosím.“</p>
<p>Esposito mlčky sáhl pod kabát a podal jí ho, zato Matt Reed se mračil čím dál víc.</p>
<p>„Madam, to myslíte vážně?“ pečlivě ovládal svůj hlas.</p>
<p>„Ovšem, majore. Něco se vám na tom nezdá?“</p>
<p>„<emphasis>Nezdá?</emphasis> Ten kluk sem pronikl bez povolení, dostal se až k vám. Už to jde brát jako útok, a vy ho chcete odměnit, madam? Tušíte, co řekne císař?“</p>
<p>Úsměv ve Viktoriině tváři pohasl. Neodpověděla, jen rychle napsala na Patrikovu fotografii podpis a podala mu ji.</p>
<p>„Tak. Ráda jsem tě poznala, Patriku, teď běž. Pánové, vyveďte ho. A sežeňte někoho, kdo uklidí ten nepořádek venku. Majore?“</p>
<p>Její oči se na okamžik setkaly s Reedovýma. Zlost z jeho tváře zmizela. Jako by mezi nimi proběhl nevyslovený vzkaz.</p>
<p>„Rozkaz, madam.“</p>
<p>„Já… moc děkuji, Vaše Veličenstvo! Vážně… já…“</p>
<p>Patrik nevěděl, jestli se má uklánět nebo salutovat, nevěděl, co má říct, ale než na to přišel, Mattova ruka mu stiskla rameno, tentokrát jemně.</p>
<p>„Jdeme, kadete!“ nasměroval ho ke dveřím, jako by najednou spěchal. „Ukážeš mi, kudy jsi šel. A potom chci k raportu službu z monitorovací místnosti, poručíku.“</p>
<p>„Ano, pane,“ potvrdil Esposito. Patrik se pořád otáčel, snažil se naposled zachytit Viktoriinu tvář…</p>
<p>Dveře salonku se zavřely.</p>
<p>Cesta zpět byla rychlá. Patrik sotva vnímal tváře strážných, které míjeli, zato postřehl, že major si jich všímá dobře a oni nevypadají vůbec nadšeně. S poručíkem Espositem prošli kuchyní do šatny. Patrik na sebe začal házet oblečení, ale po chvilce se zarazil.</p>
<p>„Pane… nahlásíte mě veliteli?“ osmělil se, zrak upřený do majorovy tváře. Ten si ho neměřil nijak příjemně, ale po chvilce zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ne, kadete. Nenahlásím, ale chci, abys pochopil, jaká to byla hloupost. Před pár dny jsem kousek odsud zabil člověka, co chystal atentát na císařovnu. Každý strážný uvnitř o tom ví – a <emphasis>každý</emphasis> je připraven udělat totéž při nejmenším podezření. Mohli tě zastřelit a nikdo by je ani nepokáral. Umřel bys jako hlupák, pro podpis na kusu papíru, rozumíš?“</p>
<p>„Chápu, pane.“</p>
<p>Patrik nemohl popřít, že ho z Mattových vážných slov zamrazilo. Jenže pod košilí tiskl fotku s císařovniným podpisem a nedokázal se zbavit pocitu, že za ni stálo i mnohem větší riziko než skončit zastřelený.</p>
<p>„Můžu… smím odejít, pane?“</p>
<p>„Běž,“ kývl major. „Myslím, že jsi už prošvihl nástup.“</p>
<p>Patrikovo srdce vylétlo až do krku. Hessman ho zabije, a to nebude nic proti tomu, co mu připraví Grišin po návratu. Navíc tak brzy po posledním maléru…</p>
<p>Zoufale se zadíval ke dveřím a Matt Reed potlačil úšklebek – konečně se ten pitomý kluk něčeho vážně leknul. Schválně si dal načas, než protáhl štěrbinou zámku svoji kartu a otevřel.</p>
<p>„Ať tě už nikdy nevidím, vojáku!“</p>
<p>„Ano, pane! Moc díky, pane!“</p>
<p>Patrik vyletěl ze dveří jako střela. Matt Reed za ním zavřel. A Kulka vysoko na střeše muzea se při pohledu na prchajícího kadeta zašklebila.</p>
<p><emphasis>Jestli potkal Gabriela, nejspíš si běží převlíct kalhoty.</emphasis></p><empty-line /><p>Viktorie dlouze vydechla. Nevěděla, co by se klukovi stalo, kdyby sem Andrej Korwarian nečekaně vešel, ale něco určitě, a Mattův pohled i reakce to jen potvrdily.</p>
<p>Hlavou jí opět bleskla myšlenka na bití sluhů, a otřásla se.</p>
<p>Navíc byla pryč moc dlouho. Odešla jenom na toaletu, tohle už muselo být nápadné. Rychle vzala ze stolu dvě sklenice červeného vína a odsunula dveře na balkón. Císař seděl na svém místě, její křeslo bylo po jeho pravici. Dál napravo měli místa admirál Vasari a generál Argayle. Andrej Korwarian sledoval náměstí, kde zrovna pochodovala nějaká jednotka v bílých kabátech, ale okamžitě se na ni otočil.</p>
<p>„Vše v pořádku, má paní?“</p>
<p>„Ano, ovšem,“ odvětila Viktorie. Při jeho pohledu potlačila další zachvění. Z císařovy tváře se nedalo vyčíst nic, přesto nějak cítila, že nemá dobrou náladu. Navíc už věděla, že s vražednou přesností pozná, když mu někdo lže, a rychle se napila vína.</p>
<p>„Prosím, můj pane,“ nabídla mu druhou sklenici.</p>
<p>Nic.</p>
<p>Andrej Korwarian se nepohnul. Tvář měl jako kus kamene, zato Argayle s Vasarim se otočili. Veškerý hovor rázem ustal. Náhle na ni upřeně zírali všichni tři, v lóži jako by se ochladilo o dvacet stupňů a Viktorie překvapeně ztuhla, nechápala, co je špatně…</p>
<p>O vteřinu později jí to došlo a málem sklenicí mrskla na podlahu císaři pod nohy. Demonstrativně pomalu upila a položila ji na stolek vedle.</p>
<p>„Děkuji, má paní,“ promluvil Andrej konečně. Zvedl sklenku a napil se spíš formálně, ale přece, zatímco Viktorie zatínala zuby vztekem i úžasem, oni snad vážně věřili, že ho chce otrávit.</p>
<p><emphasis>Ale vždyť mám ten prsten pořád na prstě. Kdybych chtěla…</emphasis></p>
<p>Ta myšlenka ji vyděsila. Přinutila se usednout do křesla, zvednout z opěrky ozdobný dalekohled a obrátit pozornost k dění za oknem. Výroční přehlídka přece jen nebyla tak nudná, jak čekala. Místo mrznutí venku měli tuhle prosklenou, zateplenou bublinu. Navíc musela uznat, že většinu z toho, co po Bílém náměstí jelo, letělo nebo pochodovalo, v životě neviděla, a to se vojenské přehlídky občas konaly i na Viridianu.</p>
<p>„Co je tamto?“ ukázala na řadu jednostopých pásových vozítek, která právě projížděla před tribunou. Nejmenší mohlo mít třicet centimetrů, největší metr. Vypadala legračně, jak dětské hračky.</p>
<p>„Mobilní bomby, má paní,“ odvětil Andrej. „Mohou nést konvenční i plazmové hlavice a samy se dopravit do blízkosti cíle, pokud vzdušný shoz není možný.“</p>
<p>„Ach tak,“ Viktorie se přestala usmívat. „A tohle?“ pokynula k řadě válcovitých věcí na transportérech o kus dál. Připomínaly bachraté vrtáky s lesklou, spirálovou špicí.</p>
<p>„Krtci. Ručně řízení, zavrtají se pod povrch a dopraví nálož nebo jednotky například do suterénu cílové budovy. Užitečné při silné pozemní obraně.“</p>
<p><emphasis>Prima. Člověk už není v bezpečí ani ve sklepě.</emphasis></p>
<p>Travičství, zabijáčtí krtci, termonukleární zbraně vypadající jako hračky. Viktorie cítila, jak její nálada klesá o další stupeň. To má z toho, že se vyptává na armádu.</p>
<p>„A tamti?“ otázala se přesto znovu, protože za transportéry pochodovali vojáci v lehkých skafandrech s hranatými batohy na zádech a nezvykle tvarovanými zbraněmi.</p>
<p>„Vesmírná zvláštní jednotka. Specializuje se na obsazování lodí a stanic, používá mikrovlnné zbraně.“</p>
<p>„Mikrovlnné… snad ne ty, co člověka uvaří zaživa?“</p>
<p>„To je jejich zjednodušený účinek, ano.“</p>
<p>Mikrovlnné zbraně byly na Virdianu zakázané, což ale nejspíš platilo pro polovinu věcí kolem. Viktorie spolkla otázku, zda vůbec existoval způsob smrti, na který algorská armáda neměla zvláštní jednotku, a Warren Argayle se usmál.</p>
<p>„Doufám, že na vás naše armáda dělá dojem, Veličenstvo.“</p>
<p>„Nesmírný,“ pečlivě se vyvarovala ironie.</p>
<p>„Výroční přehlídka je jedním z nejstarších algorských svátků,“ vysvětloval generál. „Koná se nepřetržitě už od Exodu. Ani program se nemění, pořadí jednotek, tradiční exekuce…“</p>
<p>„Prosím?“ Viktorie postřehla v jeho hlase škodolibost, ale stejně se zarazila.</p>
<p>„Tradiční exekuce,“ objasnil Argayle ochotně. „Poprava pěti zrádců, špionů nebo nepřátel říše. Přijde na řadu za třicet minut. I když letos to asi nebude ono, většina jich už byla v péči grac…“</p>
<p>„Myslím, že Její Veličenstvo má přesnou představu,“ přerušil ho Andrej Korwarian. „Dostala program přehlídky.“</p>
<p>Ano. Jenže ho prolétla jen letmo, měl padesát stran a poslední dny byla v jednom kole, asistent jí chyběl čím dál víc. Viktorie dostala chuť si nafackovat. Navíc jasně vnímala trpkou skutečnost, že Argayle jí rozumí mnohem líp než vlastní muž – napřed ta graciánská příšera, teď tenhle lump. Řekl jí to schválně, těšil se na reakci slabošské Viridianky, co omdlí, jakmile se někdo píchne do prstu, zatímco Korwarian ho přerušil prostě proto, že nebylo vhodné poučovat císařovnu. Vůbec netušil, jak se jí svírá žaludek z pomyšlení, že sem přitáhnou a zastřelí pět lidí, a ona se na to má dívat jako na karneval. Jak vůbec mohla vědět, že to opravdu jsou zločinci, při všem, co se na Algoru dělo…</p>
<p><emphasis>A dost!</emphasis></p>
<p>„Myslím, že této části přehlídky se nezúčastním,“ pronesla Viktorie rozhodně. „Můj pane, ráda bych se vrátila do paláce, ostraha mě doprovodí. Vy se nenechte rušit, užijte si s generálem program do konce.“</p>
<p>Tentokrát se ironii skrýt nepokusila. Andrej se na ni zadíval.</p>
<p>„Trváte na tom? Výroční přehlídka je významná událost a lid očekává, že spatří svoji císařovnu. Předčasný odchod může působit nevhodně.“</p>
<p>„Algorský lid už mne spatřil. Navíc mu budu prospěšnější, když svůj čas věnuji úkolům v oblasti zásobování. Ano, trvám na tom.“</p>
<p>Argayle se málem rozesmál. Dosáhl svého, ale Viktorii to bylo fuk, a pomoc vzápětí přišla z nečekané strany: Dosud tichý Leonis Vasari vstal z křesla.</p>
<p>„Pokud dovolíte, připojím se k vám, Veličenstvo. Naše ozbrojené síly znám dobře a také mám povinnosti.“</p>
<p>Tvář starého admirála byla nečitelná stejně jako císařova. Přesto Viktorie cítila sympatie, <emphasis>věděla</emphasis>, že ji chce podpořit. Znovu zavládlo ticho. Pak Andrej Korwarian vstal.</p>
<p>„V tom případě vás doprovodím, má paní.“</p>
<p>Argayle se zatvářil, jako by prokousl citron, a Viktorie ztuhla.</p>
<p>„Prosím? Myslela jsem, že…“</p>
<p>„Nepovažuji účast na přehlídce za prioritní a bude vhodnější, pokud odejdeme společně. Algorské tradice to jistě nenaruší, že, generále?“</p>
<p>V Korwarianově hlase zazněl ledový tón a Argayle polkl. Teprve teď mu asi došlo, že ponížením císařovny si u císaře nepolepšil.</p>
<p>„Jistě, Veličenstvo,“ odpověděl rychle.</p>
<p>„A téma, o kterém jsme hovořili, považuji za uzavřené. Trvale.“</p>
<p>„Ano, můj pane.“</p>
<p>Viktorie nevěděla, o co šlo, ale Argayle nevypadal nadšeně. Andrej Korwarian jí nabídl rámě, ona mlčky vyhověla. Přitom si snažila srovnat v hlavě jeho slova – pokud přehlídku nepovažoval za prioritní, tak potom co? Přece nemohl myslet ji…</p>
<p>Vyšli z lóže. Matt Reed a Gabriel Esposito čekající v salonku se k nim okamžitě připojili. Kromě zasalutování nepadlo slovo, ale když procházeli chodbou, všimla si Viktorie s úlevou, že stopy Patrikovy návštěvy už zmizely.</p>
<p>Několik dalších dveří z chodby vedlo na vedlejší lóže, odkud přehlídku sledovala algorská šlechta i zbytek generálního štábu. Jedny z nich se otevřely, právě když je míjeli, blondýna v modrých šatech s velmi hlubokým dekoltem se před císařem okázale uklonila.</p>
<p>„Vaše Veličenstvo, vy už odcházíte?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Jaká škoda. Doufala jsem, že si o přestávce promluvíme, měla bych určité návrhy k bezpečnostní…“</p>
<p>„Své návrhy můžete zaslat generálnímu štábu, baronko Danbarová.“</p>
<p>Andrej Korwarian nezpomalil. Jediný pohled, který Marině Danbarové věnoval, zůstal v její tváři, nesklouzl ani o palec níž, zato Viktorie postřehla její výraz. Bylo v něm překvapení, zklamání, ale i něco jiného…</p>
<p>„Pozor,“ promluvil Matt Reed do komunikátoru. „Červená, dvě minuty.“</p>
<p>Kód pro předčasný odchod, vzpomněla si Viktorie. Snad aspoň zbytku ochranky její mizerná nálada zlepší den, protože dostanou dřív volno.</p>
<p>Cesta výtahem dolů proběhla stejně jako před pár hodinami nahoru. V naprostém tichu. Viktorie nepoznala, jak moc se císař zlobí, ale atmosféra byla rozhodně napjatá. Kromě Tanka stáli dole jen Štítonoši s vojáky Weberovy gardy. Žádný nevypadal nadšeně, kvůli Patrikově návštěvě si nejspíš od majora vyslechli své.</p>
<p>Císařské vznášedlo řízené Davidem Pattersonem stálo těsně před vchodem. Dveře se zvedly a Viktorie si vzpomněla na bezpečnostní instrukce – nezpomalovat, nezastavovat ani se nerozhlížet. Z té chvilky na volném prostranství byla ochranka i tak viditelně nervózní a Viktorií znovu projel pocit, že už to přehání.</p>
<p>Vozidlo Leonise Vasariho muselo čekat, třebaže Korwarianovo vznášedlo doprovázela jen dvě vozidla ochranky, jedno patřící Weberově gardě vpředu, druhé s Hračičkou, Čumákem a Tankem za nimi. Admirál se rozloučil letmým zasalutováním. Andrej mu jako jedinému za celou dobu odpověděl.</p>
<p>Za bezpečnostními zábranami se mačkal dav lidí, než se dveře vznášedla zasunuly, slyšela Viktorie jásot i pozdravy. Mírnou výčitku z toho, že je ignoruje jako vzduch, ihned zadusila touha odsud co nejdřív zmizet. Gabriel už zaujal místo vpředu vedle řidiče, Matt Reed se usadil na sedačku nalevo a otevřel obrazovku terminálu ve stěně. Vyjeli na Císařskou třídu a Viktorie vyčerpaně zavřela oči. Tohle tedy byl úspěch…</p>
<p>„Trasa A, stažení za deset minut,“ promluvil Reed. „Připravte…“</p>
<p>Tu větu nikdy nedokončil.</p><empty-line /><p>„Ještě kávu, pane?“</p>
<p>Šálek před ním byl prázdný, ale vysoký muž zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ne, děkuji.“</p>
<p>Číšník se vzdálil, aniž na něj pořádně pohlédl – mezi hosty nebyl ničím nápadný, jenom další důstojník sledující přehlídku, protože se nechce tlačit v davu venku. A lidé kolem si hleděli pouze velké obrazovky na druhé straně.</p>
<p>Opět byl klidný. Před chvílí sáhl do kapsy, stiskl tlačítko dávkovače a z malé krabičky mu do dlaně vklouzla kapsle. Zapil ji zbytkem kávy a nervozita zmizela, nahrazena uvolněním, ostražitou pozorností, radostným očekáváním. Žádný zmatek, aspoň dokud účinek nevyprchá. Říkalo se tomu bojové pilulky, oficiálně povolené jen v době války. Kolik si jich v posledních dnech vzal? Na tom nezáleželo.</p>
<p>Samozřejmě vyzkoušel i jiné způsoby, jak nalézt klid. Na radu přítele se obrátil k Bohu. Navštívil graciánský chrám, jehož tmavou věž teď viděl za okny na konci ulice. Zúčastnil se několika modliteb, mluvil dokonce s jeho představenou. Zkusil dojít klidu skrze bolest, jediný pravý dar, který mohl smrtelník Bohu nabídnout, ale žádné vykoupení nepřišlo. Bolest v pořezaných rukou se jen přidala k té uvnitř, přiživila jeho nenávist. Snad i sám Bůh došel k závěru, že je jí příliš, pokud celá víra nebyla jenom snůška blábolů – ne.</p>
<p>Bojové pilulky měly aspoň krátkodobé výsledky. O dlouhodobé se brzy postará sám.</p>
<p>Mechanicky sáhl po šálku, jako by se chtěl ujistit, že je vážně prázdný, a strnul, protože obraz na monitoru počítače se náhle změnil. Císařovna v lóži vstala, Andrej Korwarian ji napodobil. Ruku v ruce zmizeli někde vzadu.</p>
<p>Odcházeli.</p>
<p>Kolem slyšel překvapené hlasy hostů, kteří na obrazovce v restauraci viděli totéž. Bylo to brzy, mimo plán, ale vlastně nic divného. Proč by Viridianku měla zajímat algorská armáda nebo ti, kteří kvůli ní zemřeli?</p>
<p>Několika příkazy zahájil aktivační sekvenci. Prsty se mu nechvěly, když kontroloval proces rozkládání stolu u okna v druhém patře rohového domu. Zdola pohyb nemohl nikdo zahlédnout. Určitá šance snad byla u odstřelovačů na střechách, ale vysoký muž dokázal odhadnout jejich umístění, i ten nejbližší se nacházel příliš daleko. Riziko bylo malé stejně jako riziko změny trasy. Snad leda by došlo k nějakému incidentu, ale ten před přehlídkou už vyšetřili a uzavřeli stejně jako díru v silnici.</p>
<p>Dalším příkazem vypustil kameru. Okno do uzavřeného dvorku na protější straně mělo místo masivního skla jen tenounký plátek. Kamera ho bez problémů prorazila, vystoupal s ní výš a letěl podél okraje Lawrencovy ulice až na roh galerie. Odtud měl vynikající rozhled na Císařskou třídu… i císařské vozidlo, které se s doprovodem blížilo od náměstí.</p>
<p>Usmál se – právě včas.</p>
<p>Dvěma doteky předal řízení palby počítači.</p>
<p>Zmáčkl poslední klávesu a pohodlně se opřel na židli.</p>
<p>Představení začínalo.</p><empty-line /><p>Možná se ozvalo zasyčení, možná jiný zvuk. Viktorie si nebyla jistá, každopádně náraz pak byl hrozný. Vznášedlo doslova odlétlo stranou. Vzápětí se roztočilo a Viktorie vyjekla. Odstředivá síla s ní mrštila doprava – gravitační tlumiče buď selhaly, nebo nápor nezvládly. Andrej ji zachytil, než mohla narazit hlavou do okénka, nějak se ještě dokázal druhou rukou držet. Světla v kabině zhasla, ucítila kouř. Na Mattově počítači cosi pronikavě pípalo.</p>
<p>„Zásah!“ vyštěkl do komunikátoru. „Pryč z křižovatky!“</p>
<p>Vznášedlo sebou trhlo – Trap ho dokázal otočit do správného směru téměř na místě. Přetížení vmáčklo Viktorii do sedadla. Oknem zahlédla cáry kouře, lidi prchající na všechny strany…</p>
<p>„<emphasis>Další</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>V plné rychlosti změnili směr – pozdě. Náraz Viktorii katapultoval dopředu, Andrej Korwarian ji opět zachytil a přitáhl k sobě. Tentokrát jasně slyšela výbuch, doprovázený strašným zvukem drceného železa. Vznášedlo vyrazilo, jako by ho nikdo neřídil…</p>
<p>„Dolů, má paní!“</p>
<p>Viktorie poslechla okamžitě, přitiskla se na sedadlo, každý sval sevřený hrůzou. Nad sebou uslyšela hlas.</p>
<p>„Barák dvacet sedm! Sundejte toho sráče!“</p>
<p>„<emphasis>Bacha</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Nepoznala, kdo mluví. Prakticky ležela císaři na klíně, jeho ruka jí svírala rameno. Naposled prudce zahnuli a vzápětí do něčeho s ohlušující ranou narazili. Předek vznášedla se vymrštil, stroj se skoro převrátil, ale dopadl zpět. Najednou byl všude dým, na Viktoriinu hlavu pršely střepy.</p>
<p>„Musíme vypadnout, madam!“</p>
<p>Zvedla hlavu a spatřila Matta Reeda u dveří. Ovládání nereagovalo, ustoupil a kopl do nich, až to zapraskalo, jednou a podruhé. Napotřetí vylétly ven.</p>
<p>„Nesahejte na nic!“</p>
<p>Andrejovy ruce Viktorii pomohly vstát. Kouř ji dusil, pálil v očích. Potácela se z kabiny, kašlající, napůl slepá. Něco jí stékalo po tváři.</p>
<p>Zoufale se chtěla nadechnout, jenže venku to nebylo o moc lepší, všude dým promíchaný s výkřiky, vzdálenými sirénami a praskotem ohně. Viktorie se pokusila rozhlédnout.</p>
<p>Vznášedlo bylo předkem zaražené do zdi zdemolovaného Ballardova klenotnictví. Kapota vypadala zvenku jak rozšláplá krabice, její povrch rudě žhnul, Viktorii zasáhl poryv horka.</p>
<p>„Tudy! Hlavu dolů!“</p>
<p>Matt Reed ji držel za levou paži, Andrej Korwarian za pravou. Ve volných rukou oba svírali zbraně. Táhli ji pryč a Viktorie se snažila běžet, ale ve střevících klopýtla v sutinách všude okolo. Rozházené kusy cihel. Vyrvané díry v silnici. Černé, nezřetelné a naprosto spálené věci mezi nimi.</p>
<p><emphasis>Vypadají jako lidé, proboha…</emphasis></p>
<p>Neměla čas to domyslet, protože se z kouře vynořilo druhé vozidlo. Boční dveře se otevřely, stál v nich Harris a za ním Boris Varga, oba s vyděšenými výrazy.</p>
<p>„Sem, Veličenstvo!“</p>
<p>Andrej ji postrčil. Viktorie upadla na břicho na sedadlo, Matt Reed skočil dovnitř jako poslední.</p>
<p>„Jedeme! Dělejte!“</p>
<p>Naproti ní Čumák zíral s vytřeštěnýma očima ven. Viktorie se ohlédla a ve vteřině, než vozidlo vyrazilo, spatřila obrovský hřibovitý mrak stoupající k nebi kousek dál na jihu.</p>
<p>Vzápětí ji akcelerace opět přitlačila do sedadla. Oknem viděla rychle ubíhající algorskou ulici. Pak spatřila Andrejovu tvář. Dýchal rychle, ale šedé oči měl chladné, bez sebemenšího vzrušení.</p>
<p>„Jste v pořádku, má paní?“ promluvil na ni a Viktorie chabě přikývla.</p>
<p>„Co… to bylo?“ nějak dokázala najít hlas.</p>
<p>„Atentát, zřejmě.“</p>
<p>Znělo to klidně, jako by se přihodilo něco nepříliš závažného, běžná nepříjemnost všedního dne. Viktorie neměla sílu odpovědět, neměla sílu na nic. Viděla, jak vytahuje bílý kapesník a otírá jí cosi z obličeje, ale všechno kolem se náhle točilo.</p>
<p>Ještě zahlédla, jak se za oknem zvedá temná masa algorského paláce, brána připomínající rozevřenou tlamu netvora chystajícího se ji spolknout. Potom přišla tma.</p><empty-line /><p>„Červená, dvě minuty.“</p>
<p>Kulka údivem přivřela oči – tak brzy? Do konce přehlídky ještě zbývaly více než dvě hodiny. Překvapení však rychle vystřídal úsměv. Rozhodně si nechtěla stěžovat, ať za tím bylo, co chtělo.</p>
<p>„Slyším,“ potvrdila a zbystřila pozornost. Vzdálenější okna teď nebyla důležitá, sjela zaměřovačem Spectoru dolů k davu u východu z radnice. Blbý nápad, nastupovat takhle na ráně. Co je špatného na garáži? Antilije sice odpravili zrovna tam, ale kdyby u toho byla, určitě by to dopadlo jinak.</p>
<p>Dveře se otevřely, císařský pár vyšel ven. Kulka s prstem na spoušti sledovala všechny ty jásající, mávající pitomce okolo, ale nevypadalo to, že někdo drží v ruce víc než barevný praporek. A císařovna si vzala školení k srdci, nastoupila rychle, bez rozhlížení, přesně jak měla. Dveře se zabouchly.</p>
<p><emphasis>Máme to z krku.</emphasis></p>
<p>Jako na potvrzení těch slov uslyšela v uchu majorův hlas.</p>
<p>„Trasa B, stažení za deset minut. Připravte…“</p>
<p>Zahlédla to koutkem oka, přesto zřetelně. Pohyb ve vzduchu u ústí Lawrencovy ulice, čtyřicet metrů od její pozice. Císařské vznášedlo nebylo přímo v dráze, jenže raketa viditelně změnila směr, vykroužila oblouk kolem rohu galerie a zaryla se mu do boku.</p>
<p>Ohlušující třesk.</p>
<p>Jekot lidí.</p>
<p>Kusy hořících úlomků se rozletěly dokola jako jiskry z prskavky. Lidé padali k zemi. Vznášedlo zásah odmrštil stranou, ale Trap ho v okamžiku srovnal, aby nevletěl do davu na chodníku, který už se v panice rozbíhal. Na ležící nebo raněné nikdo nedbal – a kapitán Sojornerová vyskočila.</p>
<p>Základní pravidlo odstřelovače znělo: Neopustit pozici. Věci za určeným prostorem prostě neexistovaly, za ty zodpovídal někdo jiný. Jenže měla ležet na břiše, zatímco po císařovně pálí?</p>
<p>Střechu muzea tvořily dvě kopule s plochými vrcholy – zlí jazykové tvrdili, že architekt čerpal až moc inspirace v ženské anatomii – spojené pásem rovné střechy kluzké jak mýdlo. Přejít ji i s prázdnýma rukama znamenalo riskovat, přitom puška Spector vážila přes patnáct kilo, ale Kulka nepřemýšlela. Volnou rukou se chytala namrzlého povrchu kopule, usilovně se snažila nespadnout.</p>
<p>Právě když byla uprostřed, vylétla druhá raketa.</p>
<p>Tentokrát jasně viděla okno, ze kterého vyšlehl plamen – jenže i to, že za ním není nikdo, jen obrys nějaké odpalovací rampy.</p>
<p>„Barák dvacet sedm! Sundejte toho sráče!“</p>
<p>Nečekala na odpověď a vrávorala dál. Zároveň hledala, odkud to ten šmejd navádí. Z oken ne, byla mimo dohled, musel být blíž, někde dole…</p>
<p>Zprava zazněl další výbuch. Na císařské vozidlo už neviděla, netušila, jestli vydrželo. Konečně se dostala na kraj střechy a sunula se po úzké hraně levé kopule. S každým krokem měla lepší výhled na Lawrencovu, jenže také rostlo riziko, že spadne.</p>
<p>Z pravé strany šlehl výstřel, střela udeřila někam vysoko do rampy v okně. Odstřelovači z gardy na střeše <emphasis>Polární záře</emphasis> se nějak podařilo najít dobrý úhel. Na tu vzdálenost, navíc přes oblak dýmu, co se už nad Císařskou třídou vznášel, to byla skvělá rána, jenže úplně k ničemu… a Kulka uviděla pohyb.</p>
<p>Černá koule se vznášela u jižního rohu galerie. Měla ideální výhled, krytá před palbou od hotelu. Od Kulky byla na dosah, jenže na úzkém pruhu střechy se neměla o co opřít…</p>
<p>Katrina se zastavila. Přitisknuta bokem na ledový oblouk zvedla Spector jednou rukou k rameni, bez opory, bez míření.</p>
<p>Stiskla spoušť.</p>
<p>Z koule vyšlehly jiskry, ve spirále slétla dolů a třískla o chodník utíkajícím lidem pod nohy.</p>
<p>Oknem vylétla třetí raketa.</p>
<p>Navádění už bylo přerušeno, takže těsně minula roh galerie a pokračovala kdovíkam. Kulka ji sotva postřehla… ve chvíli, kdy padala ze střechy.</p>
<p>Stihla jen pustit pušku a napřáhnout ruce před sebe. Žuchla na něco měkkého, co pod ní s praskotem povolilo, pak na něco tvrdšího, a s napůl vyraženým dechem ležela konečně na zemi.</p>
<p>První náraz byla střecha stánku se suvenýry.</p>
<p>Druhý prodavač.</p>
<p>V chumlu vylétli na chodník přímo pod nohy lidem prchajícím Lawrencovou ulicí pryč z Císařské. Nějaký chlap Kulku nakopl do břicha. Další ženská ji zkusila přeskočit, což dopadlo hůř, protože jí podpatkem rozsekla čelo. Třetí přes ni upadl na prodavače, snažícího se vstát – hlava mu udeřila o dlažbu, na obrubník vystříkla krev. Úplně každý řval, ječel nebo skučel, ale všechno vzápětí přerušilo zadunění, jako by se něco obrovského řítilo z nebe dolů…</p>
<p><emphasis>A do prdele!</emphasis></p>
<p>Kulka se přestala starat, kdo další ji nakopne. Přestala se starat, jak vstát. Převalila se zády ke konci ulice, zhluboka vydechla a vší silou si přitiskla dlaně k uším. Také zavřela oči – nemusela slyšet, co se děje za ní. Nemusela vidět jasně oranžový sloup, který slétl kolmo z oblohy a zakousl se do rohového domu.</p>
<p>Iontový proud ve zlomku vteřiny propálil střechu a stropy všech pater až k základům. Zdi, nosníky i betonové podlahy se v okamžiku roztavily, vzápětí vzniklá plazma expandovala, razila si cestu ven vším, co jí stálo v cestě.</p>
<p>Rohový dům vybuchl jak přehuštěný balón. Proti té explozi byly výbuchy raket jen dětské petardy. Země se otřásla. Třesk borcených zdí a praskajících oken přešel v strašlivý hukot větrného víru, strhávajícího všechno k epicentru exploze. Po chvíli se tlak vyrovnal a žhnoucí vlna se obrátila na druhou stranu, kusy sutin letěly ulicí jako šrapnely, osm vteřin naprostého pekla…</p>
<p>A pak bylo najednou po všem.</p>
<p>Kulka se s kašláním hrabala na nohy. Nikdo jí nebránil. Okolo viděla jen ležící lidi poprášené vrstvou bílého popela, co téměř připomínal sníh. Někteří mátožně vstávali, většina ovšem ne. V uších jí zvonilo, v očích pálilo, přesto se ohlédla dozadu.</p>
<p>Rohový dům byl prostě pryč, zmizel stejně jako dům vedle něj. Na jejich místě zel jen mělký kráter s hladkými, sklovitými stěnami. Na půl kilometru kolem nezůstalo vcelku jediné okno. Přímo v ploše zásahu nic nehořelo – vše kromě pár kamenů se vypařilo nebo roztavilo – ovšem po obvodu šlehaly na několika místech plameny. Nejvíc jich šlo z trosek třetí blízké budovy. Výšleh plazmy ji pouze zachytil, jedna obvodová zeď zůstala trčet do výšky, se všemi okny vyraženými, a Kulce blesklo hlavou, že to byla škola… naštěstí kvůli svátku zavřená.</p>
<p><emphasis>Prima, budou prázdniny. To udělal císař. Musel mít nahoře loď… kurva, to byla trefa! Kam se na todle hrabu…</emphasis></p>
<p>Kulka nevěděla, jestli je to vážně vtipné, nebo se jen o slovo hlásí šok. Rozhodla se to neřešit. Rozhlížela se po pušce, ale ta byla kdovíkde. Nevadí. Stejně už nebylo po kom střílet.</p>
<p><emphasis>Ale co císařovna?</emphasis></p>
<p>Ta myšlenka ji probrala. Rychle, jak to jen šlo, se pustila Lawrencovou ulicí zpět k Císařské a přitom si snažila vytřít z očí ten zatracený popel. Kolem ní přibývalo lidí. Někteří naslepo vrávorali – jeden pohled do paprsku nebo plazmového výšlehu spolehlivě zaručoval spálenou sítnici – další chrčeli a plivali krev. To, co se při výbuchu uvolnilo do vzduchu, nedělalo plicím moc dobře. Ti, kteří stáli ještě blíž, problémy neměli, protože nejspíš poletovali coby popel všude okolo, ale Kulce to bylo jedno. V hlavě měla jen dvě myšlenky.</p>
<p>Najít císařovnu.</p>
<p>Zmizet odsud.</p>
<p>Vyběhla na hlavní ulici a snažila se zorientovat. Kolem byl zase kouř, ovšem tento pocházel spíš z výbuchů raket. Oči jí slzely, o něco zakopla – převrácený vozík. Pod ním ležel beznohý veterán, kterého prve sledovala, tvář slepenou prachem a krví. Vzápětí konečně spatřila císařské vozidlo.</p>
<p>Vznášedlo trčelo přední stranou vražené do zdi Ballardova klenotnictví, které vypadalo zralé k demolici. Karoserie byla zdeformovaná, jako by na ni někdo šlápl, ale zdálo se, že zásahy raket vydrželo, roztrhaly jen chodník okolo – asi i s nějakými čumily. Povrch vozu byl pořád žhavý, Kulka si předloktím kryla obličej, nahlédla otevřenými dveřmi dovnitř…</p>
<p>Nic.</p>
<p>Císař i císařovna s Mattem Reedem byli pryč. Zahlédla jenom pár kapek krve na sedadle a vnitřek byl neporušený, takže se dostali ven… Kulka se úlevou nezmohla ani na nadávku. Zároveň někdo zasténal, a ten hlas zněl povědomě.</p>
<p>Oběhla zadek vozu a spatřila Trapa, lezoucího po čtyřech mezi sutí. Na hlavě měl ještě snímací helmu, strhl si ji a zůstal stočený na boku. Třásl se, sténal, Kulce se zdálo, že dokonce brečí.</p>
<p>Nahlédla do kabiny – Gabriel stále seděl na straně spolujezdce. Kdo ví, co ho trefilo, ale vypadal hrozně, levou stranu obličeje měl spálenou, až připomínala nepovedený řízek, a Kulka zaváhala.</p>
<p>Určitě nebylo dobré s ním hýbat. Jenže kdo ví, kdy sem přijde pomoc, a ten barák nad nimi mohl každou chvíli spadnout, poslední raketa musela napálit přímo do něj.</p>
<p>Naklonila se do kabiny a stiskla tlačítko k uvolnění bezpečnostního pásu. Gabrielovo tělo se převalilo, Kulka ho zachytila. Krvácel, takže srdce tlouklo, postřehla i mělký dech.</p>
<p>„Vstávej, sakra!“ prskla k Pattersonovi, ale ten nereagoval. Sojornerová mu věnovala naštvaný pohled. Dva zraněné chlapy naráz neunese, ale Gabriel vypadal rozhodně hůř, volba byla jasná.</p>
<p>Nadhodila si Gabrielovo tělo na rameno a pomalu vyrazila po hlavní ulici k paláci. Na to, jak hubený Esposito vypadal, vážil celkem dost a Kulka si po dvaceti krocích konečně vzpomněla na nějakou nadávku.</p>
<p><emphasis>Zasraná práce. Přehlídka se teda letos povedla. Měla bych někde zabavit káru. A ten cvok by měl místo modlení zkusit půst.</emphasis></p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Kapitola 14</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Menabaran</strong></p><empty-line /><p>„A to jako fakt?“ hlesl jeden z pěti dělníků usazených v kruhu na bednách pod trupem <emphasis>Udatného Achillea</emphasis> stojícího znovu na horní odletové ploše. Kolem šuměl padající déšť a Darren Iverson uprostřed pokrčil rameny.</p>
<p>„Jasně. Hlad člověka donutí ke spoustě věcí. Každopádně našeho velitele to stavělo do kapku prekérní situace. Adam Korwarian na tyhle věci nekoukal moc dobře, každýho, kdo si ukrojil z mrtvoly, nechával na starost graciánům. A ti, aby se neřeklo, že si taky přilepšují, ho po zpovědi většinou přibili někde na sloup, ať každý vidí, že mu nic nechybí. Tedy… něco chybělo vždycky, hlavně kolenní čéšky a tak, ale nic, co by bylo k jídlu.“</p>
<p>Dělník polkl nasucho. I ostatní vypadali poněkud bledí, což přimělo Gila Daleyho náhodou procházejícího opodál zaposlouchat se přes šumění deště do konverzace.</p>
<p>„No, takže velitel uvažoval co s tím. Faffy byl kapku cvok, ale dobrý skokan. Předhodit ho nechtěl, na druhou stranu, kdyby to prasklo, šel by sám. Tak půl dne dumal, pak sednul a napsal do hlášení, že tu mrtvolu v noci okousal pes. Chápete? <emphasis>Pes</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Iverson se rozesmál, ale nikdo se nepřidal. Dělníci na něho zírali, až zklamaně zavrtěl hlavou. Publikum očividně neocenilo pointu.</p>
<p>„Posledního psa jsem viděl před deseti lety v hrnci s gulášem mojí mámy.“</p>
<p>Nikdo neodpověděl a Gil usoudil, že je nejvyšší čas se zapojit. Vlastně už bylo nejspíš pozdě.</p>
<p>„Zas vzpomínáš na mládí, Darrene?“ došel blíž.</p>
<p>„Ahoj, Gile,“ Iverson se k němu otočil. „Jasně. Chlapci se zajímali, jaké to bylo za Exodu. Nevím, co je učili ve škole. Spoustu řečí o hrdinech a ani slovo, co měli k obědu.“</p>
<p>„Jo, tak to chodí,“ souhlasil Daley. Očima vybídl dosud mírně zkoprnělé posluchače k odchodu a ti ochotně vyhověli.</p>
<p>„Ty, Darrene, možná bys měl tyhle dějepisné přednášky kapku omezit,“ navrhl. „Lidi by to mohli špatně pochopit.“</p>
<p>„Jak špatně?“</p>
<p><emphasis>Třeba tak, že jsi totální magor.</emphasis></p>
<p>„Prostě špatně. Tady na to nejsou zvyklí.“</p>
<p>„Jo,“ v Iversonově hlase se ozval hořký tón. „Minulost nikoho nezajímá… možná jenom Donalda. S tím jsem ve špitále prokecal času…“</p>
<p>„Donald je ten tvůj doktor?“</p>
<p>„Ne,“ Iverson mávl rukou. „No nic. Víš, že zítra odlétám?“</p>
<p>Daley přijal změnu tématu s úlevou.</p>
<p>„Jo. Takže máš všechno?“</p>
<p>„Ano,“ kývl Iverson. „Úplně všechno.“</p>
<p>Na rozdíl od Gila neměl pláštěnku, jen svůj klobouk, přesto klidně vstal a obešel bok Achillea ke spuštěné rampě nákladového prostoru. Opravdu byl skoro zaplněný kontejnery různých velikostí, pevně ukotvenými k podlaze i stěnám, což byla při manévrech, jaké Iverson občas prováděl, naprostá nutnost. Jediné větší místo bylo kolem bedny od škorpionů, které se všichni pro jistotu vyhýbali – historka o nich se už po kosmodromu patřičně rozkřikla. Daley už ráno nenápadně nahlédl do soupisu nákladu. Byl pestrý, kromě psích obojků ještě trička, dámské prádlo, plastové příbory, hřebíky, boty, talíře. Nic ani vzdáleně embargovaného, jak jinak. Gila by zajímalo, co tvořilo skutečný náklad a kde je to schované.</p>
<p>Nebo radši spíš nezajímalo.</p>
<p>„Takže úspěšná cesta,“ konstatoval radši. „Na Newellu budou mít radost.“</p>
<p>„Snad,“ Iverson se na něj zadíval. „Nepoletíš taky?“</p>
<p>Znělo to úplně vážně – a Gil Daley věděl, že to bylo vážné. Žádná fráze od někoho, kdo předem ví, že odmítne, Iverson by ho vzal na palubu okamžitě. Licence mu ještě nepropadla. Stačilo vyplnit formulář výpovědi, sebrat těch pár věcí z bytu…</p>
<p>„Ne,“ donutil se zavrtět hlavou. „Říkal jsem ti, jak to je. S lítáním jsem skončil.“</p>
<p>„No dobře. Tak zajdeme konečně na tu skleničku. Nebo si ji můžeme dát tady. Ještě mám trochu skotské, a je <emphasis>opravdu</emphasis> stará.“</p>
<p>Iverson se zasmál, ale najednou zvážněl. S překvapeným výrazem hleděl na staršího muže, který k nim rychle přicházel.</p>
<p>„Doktore?“ Darren mu vykročil vstříc. „Jdete se rozloučit?“</p>
<p>„Ne,“ Jacob Stens vydechl úlevou. „Dobře že tu ještě jste. Já… potřebuji pomoc. Potřebuji, abyste se mnou někam zajel… s někým si promluvil. Teď hned.“</p>
<p>„S kým? A proč, doktore?“</p>
<p>Stens rozpačitě pohlédl na Daleyho.</p>
<p>„To je… trochu choulostivé. Bude asi lepší probrat to cestou.“</p>
<p>„No dobře,“ Iverson pokrčil rameny. „Gile, prosím, budeš tak hodný – naposled?“</p>
<p>„Jasně. Pohlídám loď, než se vrátíš.“</p>
<p>„Moc díky!“</p>
<p>„Hm,“ zavrčel Daley ne zrovna nadšeně. Ne, že by to byl problém, směna mu skončila, ale kdovíproč se ho zmocnil nepříjemný pocit, že Darren hodlá v těch několika zbylých hodinách stihnout ještě nějaký pořádný malér.</p>
<p>Jacob Stens neměl pláštěnku, jen starý antigravitační deštník. Uvědomil si, že Iverson vypadá už teď promočený, a nabídl mu jeho ovládací náramek, ale Darren zavrtěl hlavou. Naopak, s požitkem zaklonil hlavu a nechal si pršet přímo na obličej.</p>
<p>„Líbí se mi déšť, doktore. Už dlouho jsem ho nezažil… moc dlouho.“</p>
<p>V hlase měl tón, který by Stense normálně zneklidnil, ale teď si ho ani nevšiml. Prošli vstupní branou kosmodromu k parkovišti, kde stál doktorův vůz. Ten si raději sedl k řízení.</p>
<p>„Tak o co jde?“ otázal se Iverson. „Něco se pokazilo? Změnil jste názor na odlet?“</p>
<p>„Ne, to ne, nejde o mě. Pamatujete, jak jsem vám říkal o své pacientce? Té, která má problémy?“</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>„Zhoršily se. Vlastně se <emphasis>hodně</emphasis> zhoršily. Potřebuji, abyste ji i její sestru odvezl z Menabaranu.“</p>
<p>„Proč neodletí samy? Je tu spousta lodí.“</p>
<p>„To není tak snadné. Z něčeho je obvinili, co nebyla pravda. Prostě… jdou po nich z Centra, a nejspíš taky od policie. Musíme je dostat pryč.“</p>
<p>„Lidi se pašují špatně, doktore. Jsou neskladní. Navíc, viděl jste kontroly u brány?“</p>
<p>„Jistě. Musíme něco vymyslet. Musíme je přesvědčit, že tohle je opravdu jediná možnost. Proto chci, abychom se sešli, v klidu si promluvili.“</p>
<p>„Copak ony o tom plánu neví?“</p>
<p>„No… zatím ne, jel jsem napřed za vámi.“</p>
<p>Iverson se kupodivu zatvářil pobaveně.</p>
<p>„Pamatujete, co jste říkal o zbrklosti, doktore? Pětkrát se nadechnout, než začneme jednat…“</p>
<p>„Ano, vím,“ odsekl Stens. „Rozdýchával jsem to půl dne!“</p>
<p>Vzápětí se zastyděl. Chtěl zatáhnout Iversona do něčeho, co nebyla jeho věc – jako by toho neměl už tak dost. Navíc hodlal poukázat na fakt, že mu to prostě dluží, což bylo nejen nefér, ale i neetické, něco, co jako lékař vždy odmítal. Rozhodně byl tím posledním, kdo měl právo zvyšovat hlas.</p>
<p>Darren Iverson však uraženě nevypadal. Jen se na něj pozorně díval.</p>
<p>„Máte o ně strach, doktore. Jsou to přátelé?“</p>
<p>„Jsou to pacientky… a přátelé,“ přiznal Jacob Stens a Iverson vážně kývl.</p>
<p>„Dobře. Přátelům musíme pomáhat.“</p><empty-line /><p>Studené světlo zářivek se odráželo od vyleštěného pitevního stolu. Vlastně to vypadalo, že se odráží i od těla Otise Velivera na něm. Zdál se bledý a jaksi bezbranný, s až přihlouplým výrazem ve tváři. Jako by se pořád snažil přijít na to, odkud se uprostřed jeho prsou vzala díra s nepravidelnými, zubatými okraji, procházející celým tělem skrz naskrz.</p>
<p>Vrchní komisař Preston si zrovna kladl stejnou otázkou.</p>
<p>„Jak to vypadá s pitvou?“ zadíval se na Adu Kellerovou, která zrovna vytahovala ruce z dezinfekčního přístroje opodál.</p>
<p>„Na tu si počkáte. Hlavní patolog si zlomil cestou sem nohu, prý uklouzl, ale udělala jsem aspoň zběžné ohledání. Zajímavé.“</p>
<p>Komisař se zadíval na ránu, uvnitř které po stranách rozeznal růžové maso i bílé, roztříštěné kosti. Ve tváři neměl žádný odpor, zatížené mrtvoly, které občas vídal, když je po pár dnech vytáhli z moře, vypadaly mnohem hůř. Zamyšleně potřásl hlavou.</p>
<p>„Nevidím spáleniny ani střepiny.“</p>
<p>„Protože tam nejsou,“ kývla doktorka. „Sáhněte na něj.“</p>
<p>Donald Preston vytáhl ze zásobníku u stolu jednu chirurgickou rukavici. Natáhl si ji a položil dlaň na Otisův hrudník. Vzápětí ucukl.</p>
<p>„Je ledový.“</p>
<p>„Ano, a to už trochu roztál. Když ho přivezli, bylo okolí rány tak zmrzlé, že se tkáň drolila. Upustit ho, zlomil se mi vejpůl, vypadal jak vytažený z tekutého dusíku.“</p>
<p>„Víte, čím to je? Znám střely z ledu nebo biopolymeru, po zásahu se rozloží na louži bláta.“</p>
<p>„Tohle je moc velké na projektil. Nikdy jsem nic podobného neviděla, ale…“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Vzpomněla jsem si na článek, co jsem četla na síti. Byl o nové experimentální technologii, o paprsku, který zastavuje pohyb atomů. Následkem je bleskové hluboké zmražení jakékoliv látky. Je to jen moje spekulace, ale kdyby se to lokálně aplikovalo na lidské tělo, výsledek by asi vypadal podobně. Hmota uvnitř zasažené oblasti zmrzne tak rychle, že popraská, a teplotní šok ji prostě rozmetá. Nezůstanou žádné stopy, kulky ani frekvenční rezidua jako po laseru. Dokonale čisté. Jak říkám, je to jen teorie, ale nic jiného mě momentálně jako příčina nenapadá.“</p>
<p>„Dobře,“ kývl Preston. „Teoreticky, kdyby taková zbraň existovala, kdo by ji měl?“</p>
<p>„Těžko říct. Každopádně někdo s hromadou peněz. Armáda nebo vláda, i korporace si hrají se vším možným. Když to nějakému bláznovi z vedení přijde zajímavé, klidně v tom utopí miliony, slyšela jsem o projektech, jimž byste ani nevěřil.“</p>
<p>„Divila byste se, čemu všemu bych po dnešku uvěřil.“</p>
<p>Ada Kellerová neodpověděla. Zadívala se na Prestona pozorněji a uvědomila si, že je něco jinak. Zažila ho už unaveného, rozčileného i v mrzuté náladě. Teď měl ale v obličeji výraz, který neznala, chlad tolik podobný světlu na pitevním stole nebo mrtvým očím Otise Velivera, až z toho šel strach.</p>
<p>„Co se děje?“ položila dlaň na komisařovu paži. „Mám o vás obavy. Lynn Abnerová mi řekla, co se stalo, jak jste běžel za tím vrahem sám, bez krytí, mohl vás zabít.“</p>
<p>„Sotva, doktorko,“ Preston se ušklíbl. „Otis byl gauner. Kvůli němu se nikdo nepřerazí, ale zabít vrchního komisaře by strhlo poprask. Na to jsou moc chytří… a nijak jim nepřekážím. Nemám podezřelého, nemám stopy, z jediných svědků jsou hledaní blázni. Případ se hroutí, jde to přesně, jak chtějí. Vlastně dokud neuvidím mrtvolu Veliverova vraha, neuvěřím ani, že je opravdu…“</p>
<p>Zazvonění komunikátoru, v tichu pitevny až nepříjemně hlasité, ho přerušilo. Preston ho zvedl a chvíli naslouchal. Slovům doktorka nerozuměla, ale postřehla, jak sevřel rty. Chlad v jeho tváři zesílil.</p>
<p>„Budu tam hned,“ přerušil spojení a pohlédl na ni. „Dobrá práce, jako vždycky.“</p>
<p>Na chvilku se zdálo, že chce něco dodat. Zaváhal, dokonce se usmál, ale vzápětí ten okamžik pominul. Zamířil pryč a doktorka Kellerová se za ním dívala.</p>
<p>„Buďte opatrný,“ promluvila, i když se dveře za ním už zavřely.</p>
<p>Výtahu trvalo půl minuty, než z pitevny v podzemí stanice vyšplhal vzhůru do sledovacího centra. Uniformu si vrchní komisař převlékl hned po návratu, dlaní si urovnal dosud vlhké vlasy a dlouze vydechl. Když vyšel ven, byl opět dokonale soustředěný.</p>
<p>„Tak co se děje?“ zadíval se na Abnerovou u hlavního panelu. Světla desítek monitorů se jí odrážela ve tváři, i ona vypadala unaveně.</p>
<p>„Podívejte,“ podala mu záznamník. „Tohle právě dorazilo.“</p>
<p>Preston se zadíval na obrazovku – žádost o zadržení sester Vanbergových a jejich okamžité předání do péče doktora Nicholase Bonnera na kliniku Axis. Všechny elektronické pečetě platné, nechyběla ani doložka o zvýšené nebezpečnosti.</p>
<p>„No jistě,“ komisař se ušklíbl. „Největší hrozba je pryč, takže hezky na úřední postup. Kdyby tam ty dvě zastihli hned poprvé a naši lidé je nepřekvapili, prostě by je unesli, a příkaz vem čert. Zajímalo by mě ale, jak našli Velivera.“</p>
<p>„Nejspíš ho sledovali na tu schůzku,“ pokrčila Abnerová rameny. „Nebo se podřekl Paulerovi, kdo ví, co z něj dostali, než ho zabili. Každopádně Limley s Collinsem ty dvě sledují. Můžou je hned sebrat, bude po…“</p>
<p>„Ne!“ Preston prudce zavrtěl hlavou. „Ať nic nedělají. Jedu tam.“</p>
<p>Otočil se zpět k výtahu, ale Abnerová mu zastoupila cestu.</p>
<p>„Počkejte. Sakra, tohle <emphasis>nemůžete</emphasis>!“ snažila se mírnit hlas.</p>
<p>„Co?“ komisař se zastavil.</p>
<p>„To, na co myslíte! Jako s Otisem… ale tohle není stejné. On byl podezřelý, spadal pod policejní pravomoc, tyhle dvě mají jít do ústavu. Navíc i kdyby vám dosvědčily kdovíco, žádný soud to nepřijme. Ten případ s Veliverovou smrtí skončil, a vy to víte!“</p>
<p>„Tenhle případ skončí, až řeknu já. Pokud se vám něco nezdá, zůstaňte tady. Nebo pošlete stížnost panu premiérovi, inspektorko. Jistě ji ocení.“</p>
<p>Ironie v Prestonově hlase připomínala kyselinu. Jeho pohled stačil, aby mu Abnerová ustoupila z cesty, a dveře výtahu se jí zavřely před nosem, než mohla protestovat. Bezmocně sledovala, jak kabina stoupá vzhůru ke komisařově kanceláři. Po chvíli sjela opět dolů, a když se otevřela, postřehla, že si Preston zapíná pouzdro na opasku – to, co v něm bylo, rozhodně nepřipomínalo paralyzér. Tázavě se na ni zadíval. Abnerová s tichým povzdechem nastoupila.</p>
<p>„Ještě že mám výpověď už teď,“ zamumlala a Preston se zasmál.</p>
<p>„Všechno je relativní, že?“</p>
<p>Inspektorku nenapadla žádná vhodná odpověď, naštěstí se místo ní ozval naléhavým hlasem jeden z operátorů.</p>
<p>„Pane! Tohle byste měl vidět!“</p><empty-line /><p>„Dáte si ještě něco?“</p>
<p>„Ne,“ zavrtěla Nikola Vanbergová hlavou. Bála se číšníkovi podívat do očí a Natalie se na židli přikrčila, jen došel blíž. Kdyby tu aspoň nepoužívali ty bílé zástěry…</p>
<p>Snad po sto prvé vyhlédla z okna. Sanitní aeroauto dávno zmizelo. Neviděla nic, jen vodu stékající po zamlženém skle a mlhavé barevné siluety za ní, ale přesto si nervózně zaťala nehty do dlaně. Nejradši by odtud zmizela, i když věděla, že není kam. Domů nemohli, to řekl Jacob Stens jasně. Měli tu na něj počkat, ale kde, sakra, je?!</p>
<p>„Nemáš tužku, Niki?“ promluvila Natalie. „Chtěla bych kreslit.“</p>
<p>„Ne,“ zamumlala Nikola. „A musíme být nenápadné.“</p>
<p>V duchu se ušklíbla – to určitě. Čím víc se o to snažila, tím silnější měla dojem, že jí nad hlavou bliká velký červený maják. Při zmínce o kreslení ji navíc napadlo, co všechno po nich zůstalo v bytě – třeba právě Nataliiny obrázky.</p>
<p>Zavřela oči a doufala, že až je otevře, bude ležet ve svojí posteli a zjistí, že to celé byl jen zlý sen. Nestalo se, ovšem v mlze za okny kleslo k zemi aeroauto. Detaily nešly rozeznat a Nikola Vanbergová strnula. Než se stačila rozmyslet co dál, dveře restaurace se otevřely.</p>
<p>„Doktore!“</p>
<p>Nikola prudce vyskočila… a stejně rychle si sedla zase zpátky, když postřehla, jak se zbytek hostů otáčí jejím směrem.</p>
<p>„Ráda vás vidím,“ donutila se ke křečovitému úsměvu. „Co jste dělal celou tu dobu?“</p>
<p>Jacob Stens vypadal vyčerpaně. Klesl na židli vedle ní a bez vyzvání do sebe obrátil poslední doušek kávy ze šálku.</p>
<p>„Je to zlé,“ promluvil dřív, než se Nikola podruhé nadechla. „Vydali na vás příkaz k hospitalizaci. Do Axisu.“</p>
<p>Věděl, jak poslední věta zapůsobí, a nespletl se. Natalie se přikrčila na židli, až se zdálo, že vzápětí zaleze pod stůl. Nikola zbledla ještě víc.</p>
<p>„Ale říkal jste… říkal jste přece…“</p>
<p>„Lituji,“ Stens sklopil oči. „Nedokážu to zastavit. Ředitel Centra to udělal za mými zády, myslím, že ho někdo podplatil nebo mu vyhrožoval. Svedli to na ten incident v EstetComu, prý jste nebezpečné, ty i Natalie. Podám odvolání a nakonec určitě vyhraju, ale teď okamžitě nemám…“</p>
<p>„Ne!“ Nikola Vanbergová ze všech sil tlumila hlas. „Doktore, vy víte, co bylo posledně. Nenechám Natalii skončit tam znova. Sama bych to třeba vydržela, ale ona <emphasis>nikdy</emphasis>! To si radši seženu zbraň a…“</p>
<p>Zmlkla, zděšená vlastními slovy i Stensovým výrazem.</p>
<p>„Asi už vážně šílím,“ vypravila ze sebe. Znovu se roztřásla, tentokrát však ne zimou, a doktor zavrtěl hlavou.</p>
<p>„To nic. Tohle… je moc. Nikdy by mě nenapadlo, že ten srab Gordon udělá něco takového.“</p>
<p>„Co policie? Donald Preston mi nabízel pomoc, říkal, že…“</p>
<p>„To rozhodně ne!“ Stens na židli málem povyskočil. „Zrovna Prestona jsem viděl v Centru. Šel za Gordonem, co když je to celé jeho práce? Když vás dostane do Axisu, stačí týden a přiznáte mu, co bude chtít. Navíc vás prohlásili za nebezpečné, takže policie už určitě dostala upozornění. Po zadržení vás odvezou rovnou na kliniku, to je předpis. S tím Preston nic neudělá, ani kdyby chtěl.“</p>
<p>„Udělá,“ Natalie promluvila s nečekanou jistotou. „Nedá nás.“</p>
<p>Nikola se na ni překvapeně zadívala, ale hned zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Na tom stejně nesejde. Nebude nás chránit jenom tak, a ať mu povíme cokoliv, neuvěří nám. Už teď nás má za lhářky.“</p>
<p>„Jak se vám tohle povedlo?“ Stens se na Nikolu udiveně zadíval. „Někoho takhle odklidit chce spoustu peněz a vlivu. Vím, že se snažíte držet stranou. Koho jste, probůh, tak naštvaly?“</p>
<p>„Tu ženskou,“ Natalie pokrčila smutně rameny. „Nemá nás ráda. A Avrian taky ne.“</p>
<p>„Avrian?“ Stens přimhouřil oči. „Snad ne <emphasis>ten</emphasis> Avrian?“</p>
<p>„Ten nebo tamten, to je fuk!“ odsekla Nikola. „I kdyby nás Preston nechal na pokoji, ve městě je plno jiných policajtů. Nemáme peníze, nemůžeme domů, ani si vzít třeba advokáta…“</p>
<p>„Ne,“ Stens znovu zavrtěl hlavou. „Ten vám nepomůže. Neobviňují vás ze zločinu, takhle se z toho dostat nedá. Ale šlo by utéct.“</p>
<p>„Utéct? Myslíte z Artipole?“</p>
<p>„Ne. Z Menabaranu,“ doktor pomalu vydechl. „Mám přátele na Newellu. Postarali by se o vás, sehnali vám bydlení i práci, a byly byste mimo dosah. Newell nikdy nevydá nikoho na Menabaran. I standardy duševní způsobilosti jsou tam volnější, dalo by se…“</p>
<p>„Vám snad přeskočilo,“ vydechla Nikola. „Natalie do lodi nevleze. Zatraceně, vždyť nemá ani pas!“</p>
<p>„Ten nebude potřebovat. Jsou… no… různé způsoby, jak odletět.“</p>
<p>„<emphasis>Různé způsoby?</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Nikola Vanbergová zírala na doktora jak na zjevení. Natalie naopak vypadala potěšeně.</p>
<p>„My poletíme do vesmíru? Jako v <emphasis>Hvězdných cestách</emphasis>? Budu mít taky skafandr?“</p>
<p>„Ani ve snu!“ skoro zařvala Nikola – a rychle se zarazila, když se lidé od okolních stolků zase otočili.</p>
<p>„Ne, Natalie,“ doktor zavrtěl klidně hlavou. „Skafandr nebudeš potřebovat. Venku v autě čeká můj přítel. Je kapitánem lodi, odveze vás rovnou na kosmodrom a pak odletíte. Musíš být statečná, bude to těžké. Mám tvoje léky, dám je Nikole. Pomůžou ti, kdyby bylo nejhůř, ale mohla bys to zvládnout sama. Jak se ti líbí matematika?“</p>
<p>„Je skvělá!“ Natalie se konečně usmála. „Líp vidím věci.“</p>
<p>„Věci?“</p>
<p>„Věci… tak všude,“ udělala gesto zahrnující celou místnost, ale vzápětí sklopila oči. „Nevzala jsem si ty karty. Nebudu moct dál počítat.“</p>
<p>„Budeš,“ Stens sáhl do kapsy. „Cestou jsem je koupil znovu. A další kurz pro pokročilé.“</p>
<p>Natalie chňapla po balíčku a Nikola zasténala.</p>
<p>„Vy jste neuvěřitelný, doktore. Prostě sem přijdete, řeknete, že máme zahodit celý život, utéct někam na jinou planetu, za kdovíjakými lidmi, co se o nás <emphasis>možná</emphasis> postarají…“</p>
<p>„Žádné možná,“ Stens energicky zavrtěl hlavou. „V tomhle mi věřte. A ten zbytek… nenutím vás. Pokud chcete zůstat, udělám, co půjde. Podám odvolání, pokusím se vás v Axisu navštěvovat, nějak dostanu…“</p>
<p>„Nevykládejte nesmysly, doktore. Jakmile budeme <emphasis>tam</emphasis>, nenaděláte vůbec nic.“</p>
<p>Tentokrát to neznělo rozzlobeně. Jen vyčerpaně, s dávkou trpké jistoty, a Jacob Stens neodpověděl. Nepokusil se to popřít, jen mlčky hleděl do desky stolu. Nikola Vanbergová zvedla hlavu.</p>
<p>„Dobře. Kdyby mi dali vybrat mezi Axisem a peklem, radši skončím v pekle, a to mám dost jasnou představu, jak vypadá. Newell nemůže být horší, takže co? Opatříte nám falešné doklady? Propašujete nás v krabici?“</p>
<p>„To… nevím,“ Stens vypadal rozpačitě. „Postrádám zkušenosti v tomhle směru, Darren jen řekl, že…“</p>
<p>„Darren je tu?!“ vykřikla Natalie hlasitě a Stens s Nikolou se na ni překvapeně zadívali.</p>
<p>„No, ano,“ souhlasil doktor. „Čeká venku, vy…“</p>
<p>Natalie vyskočila.</p>
<p>„Nat, počkej!“</p>
<p>Nikola chňapla sestře po ruce, ale ta už byla dva kroky ode dveří. Vyběhla ven a Nikola ji s bezmocným výrazem následovala, tady se s ní prostě nemohla přetahovat…</p>
<p>Doktor jako poslední se rychle rozhlédl po restauraci. Mnozí hosté vypadali zaujatě, ale nezdálo se, že by někdo vytahoval komunikátor. To bylo asi nejlepší, v co mohl doufat. Snad po sobě sestry zaplatily útratu.</p>
<p>Venku pořád pršelo. Nikola si přitáhla límec bundy, opět ji roztřásla zima. Natalie naopak vypadala, že vodu za krkem vůbec nevnímá. Běžela k šedému aeroautu, jeho boční dveře se zvedly a Darren Iverson vystrčil hlavu.</p>
<p>„Zdravím!“ předvedl zářivý úsměv. „Vidíte? Už mám nový zub!“</p>
<p>Nikola strnula. Trvalo chvíli, než chlapa poznala, šedivé vlasy, zmáčený klobouk na hlavě… to snad nebylo možné.</p>
<p>„Vy… to jste byl vy! Tam v EstetComu!“</p>
<p>„V EstetComu?“ Stens klouzal očima z jednoho na druhého. „Vy se znáte?“</p>
<p>„Trochu jsme tam do sebe narazili.“</p>
<p>Iverson se smál, jako by řekl kdovíjaký vtip. Jacob Stens se chtěl zeptat čemu. Nikola Vanbergová chtěla konečně poděkovat.</p>
<p>Ani jeden to nestihl.</p>
<p>Z dešťové mlhy na opačné straně ulice se jako blesk vynořila kapota bílého aeroauta s červeným křížem uprostřed.</p>
<p>„Dovnitř!“ štěkl Iverson.Otevřel zadní dveře a Natalie bez zaváhání skočila na sedadlo jako plavec do vody. Nikole blesklo hlavou, odkud ten pohyb odkoukala, ale to už se přikrčená hnala za ní. Doktor jí běžel po boku, zbývaly tři kroky…</p>
<p>Dveře druhého aeroauta se prudce otevřely. Stroj ani nedosedl, jen se naklonil a muž v bílém napřáhl ruku. Zabzučení nebylo přes hukot motorů vůbec slyšet.</p>
<p>Jacob Stens ani nezasténal. Jednoduše mu povolily všechny svaly v těle, začal se kácet a Nikola ho instinktivně zachytila. Pozpátku ho táhla ke dveřím, ale nikdy by ho neuzvedla, kdyby Iverson prudce netrhl řízením.</p>
<p>Stroj se na místě otočil a nabral je s milimetrovou přesností do zadních dveří jak lžíce sousto z talíře. Další výstřel paralyzéru trefil už jen stěnu restaurace.</p>
<p>Natalie zaječela, když na ni Nikola s doktorem upadli. Skončili v chumlu na zadním sedadle, Nikola dostala ránu do čela, až se jí zajiskřilo před očima. Podařilo se jí vymotat a Iverson zatáhl za řízení. Chtěl stoupat, aeroauto se však jen zakývalo a Nikola zaslechla umělý hlas.</p>
<p>„<emphasis>Před jízdou prosím zavřete dveře. Před jízdou prosím zavřete dveře. Před jízdou prosím…</emphasis>“</p>
<p>„Udělejte to!“ procedil Iverson.</p>
<p>Bílý stroj ve zpětné obrazovce nabíral výšku, evidentně s úmyslem dostat se nad ně. Doktorovy nohy pořád trčely do vzduchu ze zadních dveří. Nikole se povedlo vtáhnout ho dovnitř, takže ležel natažený pod Nataliinýma nohama. Dveře se konečně zavřely a Nikola přelezla dopředu k Iversonovi.</p>
<p>„<emphasis>Děkuji. Nyní můžete zahájit jízdu. Přeji vám šťastnou cestu.</emphasis>“</p>
<p>Iverson znovu zatáhl. Bílé aeroauto už bylo nad nimi, gravitačním vírem je tisklo k zemi, ale jemu se přesto podařilo vyklouznout – vystřelili vzhůru jak zátka z láhve.</p>
<p>„<emphasis>Pozor! Nepovolená rychlost. Dopouštíte se dopravního přestupku. Pozor! Nepovolená rychlost. Dopouštíte se dopravního přestupku</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>„Taky vás to tak štve?“ Iverson se ohlédl po Nikole, která si všimla, že vypadá úplně klidně… což jí samotné na klidu vůbec nepřidalo.</p>
<p>„Co?“ hlesla.</p>
<p>„Mluvící věci. Všechno tady mluví. Auta, dveře, domy, koše. Určitě i záchod, není to k vzteku?“</p>
<p>Nikolu to nikdy nenapadlo – a rozhodně o tom nehodlala přemýšlet teď.</p>
<p>„Co… co chcete dělat?!“</p>
<p>Iverson se zadíval na zadní obrazovku, bílé aeroauto se hnalo za nimi.</p>
<p>„Jen klid,“ mávl rukou. „Těm utečeme.“</p>
<p>V té chvíli z boční ulice před nimi vyrazil další stroj s modrými pruhy a červeně blikajícími majáky. Nikola ztuhla a Darren se poprvé zamračil.</p>
<p>„Ale tohle bude problém!“</p><empty-line /><p>„Kdo to, sakra, je?“</p>
<p>„Vraťte to!“ nařídil Donald Preston. Obrazovka ukázala aeroauto bláznivě se točící na místě. Ze zadních dveří trčely něčí nohy, pak zmizely. Dveře se zavřely, vrchní komisař ale na okamžik jasně zahlédl obličej Nikoly Vanbergové – policejní kamera na sloupu před restaurací měla výborné rozlišení. Vzápětí aeroauto vystřelilo mimo záběr a druhé, bílé, ho následovalo.</p>
<p>„Míří na sever k Věži, pane!“</p>
<p>„Okamžitě je zastavte! Collins, Limley, zablokujte je. A chci vědět, kdo řídí!“</p>
<p>Obrazovka ukázala záběr další kamery, kolem které oba stroje proletěly rychlostí razantně převyšující povolenou. Policejní aeroauto proti nim se je pokusilo stlačit dolů, ale tmavý vůz vpředu ho bleskovým manévrem přeskočil a pokračoval dál. Bílý za ním ho napodobil.</p>
<p>„První je registrováno na doktora Jacoba Stense,“ ozval se technik, intenzivně pracující u počítače. „Druhé má registraci kliniky Axis.“</p>
<p>„Zavolejte je! Dejte jim oběma policejní příkaz k zastavení. A poplach všem hlídkám!“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Technik si ani neuvědomil, že mluví do prázdna, protože Preston už běží pryč. Inspektorka Abnerová se s mírným zaváháním přidala.</p>
<p>„Co chcete dělat?!“</p>
<p>Preston neodpověděl, lidé v hale mu rychle uhýbali z cesty. Před stanicí stály tři volné vozy. Komisař skočil do nejbližšího a Abnerová ho stěží stihla následovat. Koutkem oka postřehla policisty nasedající do zbylých dvou.</p>
<p>O pár vteřin později byli ve vzduchu a Preston klepl na komunikátor.</p>
<p>„Kde jsou?“</p>
<p>„Zahnuli na Východní třídu, pane! Míří k okraji města, asi do Uliček.“</p>
<p>„Přesuňte tam hlídky. Ať se rozmístí po dvou u vjezdů, uzavřou je a natáhnou sítě! Jestli se tam dostanou, nenajdeme je.“</p>
<p>„Rozkaz. Podařilo se mi zachytit řidiče, pane.“</p>
<p>„Sem s tím!“</p>
<p>Obrazovka na palubní desce se rozsvítila a Abnerová naklonila hlavu. Snímek nebyl příliš kvalitní, přesto přes deštěm pokropené sklo rozeznala obličeje muže a ženy. Žena vypadala vyděšeně, muž naopak klidně. Měl nezvykle světlé vlasy, na hlavě zmačkaný klobouk…</p>
<p>Donald Preston už podruhé toho dne procítěně zaklel.</p>
<p>„Vy ho znáte?“ inspektorka se na komisaře překvapeně zadívala. Uvědomila si, že vypadal <emphasis>vyděšeně</emphasis>. Vzápětí prudce zvýšil rychlost.</p>
<p>„Ano,“ procedil mezi zuby. „Darren Iverson. Tak tohle bude problém!“</p><empty-line /><p>Nikola leknutím vykřikla – jinak nic. Nestihla se ani přikrčit, policejní aeroauto se kolem mihlo jak rozmazaná čára a Iverson strhl jejich stroj doleva. Proletěl zatáčkou v úhlu, jaký by nikdy nepokládala za možný, zadní obrazovka ukázala, že bílý stroj ji vybral jen s velkými obtížemi.</p>
<p>„<emphasis>Osoby na sedadle jedna, dvě a tři nejsou připoutány. Dopouštíte se dopravního přestupku. Prosím, zapněte si pás.</emphasis>“</p>
<p>Nikola zoufale hmatala po přezce, ruce se jí třásly. Přikrčená Natalie přidržovala doktora Stense, nebo se spíš držela jeho. Darren výzvu bez mrknutí ignoroval.</p>
<p>„<emphasis>Pozor! Právě jste nerespektoval signalizaci křižovatky. Dopustil jste se dopravního přestupku</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>„Řidiči vozu!“ přidal se druhý hlas, tentokrát lidský. „Zde policejní centrála čtvrtého okrsku. Okamžitě opusťte jízdní dráhu a zastavte. Toto je policejní příkaz. Neuposlechnutí bude mít za následek zatčení! Opakuji, okamžitě opusťte…“</p>
<p>Iverson komunikátor rázným stiskem vypnul.</p>
<p>„Další!“ pohlédl utrápeně na Nikolu. „Copak nemůžou být zticha? Vezměte to na chvíli.“</p>
<p>„<emphasis>Co-ože?</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>„Chci, abyste chvíli řídila,“ zopakoval Iverson trpělivě. „Musím něco zařídit. Jenom leťte rovně a nezpomalujte.“</p>
<p>Nečekal na odpověď a otočil spínač, řídicí páka na Nikolině straně se rozzářila.</p>
<p>„<emphasis>Kontrolní funkce předána sedadlu dvě. Prosím, ujměte se řízení.</emphasis>“</p>
<p>Nikola popadla dvojitou rukojeť spíš instinktivně. S hrůzou zírala na ukazatel rychlosti – v životě neletěla ani poloviční. V Iversonově ruce se objevil krátký nůž.</p>
<p>„Dovolíte?“ odstrčil její nohu, sehnul se a nacpal hlavu pod palubní desku.</p>
<p>„Co… co to děláte?!“</p>
<p>„Nic nevhodného. Jenom menší úpravu… sakra. Asi změnili dráty.“</p>
<p>„Dráty? Jaké drá…“</p>
<p>Otázku přerušilo vyjeknutí – z deště proti nim znenadání vylétl cizí vůz. Nikola se mu vyhnula v posledním momentě, ale bokem zavadila o vývěsní štít obchodu po straně ulice. Ten se rozletěl na kousky, oblak jisker vzápětí udusil déšť.</p>
<p>„<emphasis>Pozor! Kolize! Zkontrolujte stav vozu. Pozor! Kolize! Zkontrolujte stav vozu.</emphasis>“</p>
<p>„Au!“ Darrenem její manévr smýkl, až narazil na druhé dveře. „Kruci. Už to skoro… aha!“</p>
<p>Něco zapraskalo, kontrolky na palubní desce zablikaly.</p>
<p>„<emphasis>Varování. Registruji poruchu v kontrolním systému. Doporučuji přerušit jízdu a kontaktovat odborný servis.</emphasis>“</p>
<p>Iverson se vysoukal zpod desky. Nůž měl tentokrát mezi zuby, zatímco v ruce držel destičku plošného spoje, ze které trčely uřezané dráty. Pootevřel boční okénko a vyhodil ji ven. Nůž vrátil do pouzdra na kotníku.</p>
<p>„Tak. To bychom měli.“</p>
<p>„Co… co to bylo?!“ Nikola se neodvážila odtrhnout zrak od čelního skla.</p>
<p>„Nic zvláštního. Můžete mi to předat?“</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>Nikola vyhověla, avšak úleva trvala jen do chvíle, než Iverson znovu promluvil.</p>
<p>„Musíme se ztratit, než Donald zavolá posily. Umí být důkladný, budeme muset uspíšit odlet.“</p>
<p>Levačkou pustil řízení a sáhl do kapsy. S komunikátorem v ruce znejistěl, jako by přesně nevěděl, co s ním, ale nakonec dvakrát klepl na obrazovku.</p>
<p>„Gile? Jsi to ty?“</p>
<p>Hlasitost přístroje byla na maximu, takže Nikola bez problémů slyšela mrzutou odpověď nějakého muže.</p>
<p>„Jistě. Kdo myslíš, že to je?“</p>
<p>„No, nevím. Naposled jsem se dovolal jedné… eh, to je jedno,“ Iverson téměř mimochodem prolétl na červenou další křižovatku. „Potřebuji, abys něco udělal. Pamatuješ si, jak řídit <emphasis>Achille</emphasis><emphasis>a</emphasis>?“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Potřebuji vyzvednout. Mám tu menší problémy.“</p>
<p>„Vyzvednout?“ muž zřejmě vůbec nechápal, o čem mluví. „Vždyť ještě nemáš povolení k odletu. To jsi někde na moři?“</p>
<p>„Ne, ve městě,“ Iverson se rozhlédl, jako by něco hledal. „DiaVision… ne, podruhé radši ne. Tak ten další nejvyšší? GenetiX? Jo. To zní dobře, co myslíš, Gile? Na střeše toho baráku za patnáct minut?“</p>
<p>Dvě vteřiny naprostého ticha.</p>
<p>„Ty ses pomátl!“</p>
<p>„Rozhodně ne!“ odmítl Iverson dotčeně. „Mám tu svého doktora. Potvrdí ti to… jenom co se probere.“</p>
<p>„Nikdy!“ na Daleyho ten argument evidentně nezapůsobil. „Rozumíš?! Nevíš, jak to dopadlo posledně? A s lodí do města… do smrti tu pokutu nezaplatíš! Skončíš na převýchově!“</p>
<p>„No tak, Gile. Pomáhám přátelům, měj trochu pochopení.“</p>
<p>„Ne! Ani ve snu!“</p>
<p>„Stejně tu nechceš být,“ Iverson pokračoval, jako by ho neslyšel. „Nelíbí se ti tady jako mně, potřebuješ jenom důvod vypadnout. Navíc, pamatuješ na ty dva chlapy na Eppoxu?“</p>
<p>„Jo!“ Gilův hlas se chvěl vztekem. „Darrene, to není fér! Taky mi něco dlužíš a nikdy jsem ti to nepřipomínal!“</p>
<p>V té chvíli z ulice napravo od nich vyrazil další policejní stroj. Iverson rychle zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Musím končit. Mrzí mě to, Gile… máš tak čtvrt hodiny.“</p>
<p>„Počkej! Co, sakra…“</p>
<p>Policejní aeroauto se odhodlaně připojilo k pronásledování a Darren přerušil spojení. Mrkl na Nikolu.</p>
<p>„Držte se. Teď to asi bude házet.“</p><empty-line /><p>„Centrála!“ Donald Preston znovu stiskl komunikátor. „Odpověděl někdo z nich na výzvu?“</p>
<p>„Ne, pane,“ odvětil technik. „Zkoušel jsem oba.“</p>
<p>„Použijte retardér. Hned, než se dostanou nad hlavní třídu.“</p>
<p>„Ale když jim vypneme motor v téhle rychlosti…“</p>
<p>„Udělejte to!“ Preston zvýšil hlas. „Iverson nezastaví, dokud nedoletí, nebo neskončí na kusy. Na konci bude hromada trosek tak jako tak – dělejte!“</p>
<p>„Ano, pane,“ potvrdil technik stísněně, dobře věděl, co může neovladatelné aeroauto napáchat. „Zjišťuji kód vozidla… hotovo. Odesílám.“</p>
<p>Abnerová se přikrčila. Naslouchala konverzaci mlčky, a třebaže byli daleko, reflexivně očekávala náraz, zvuk bortících se plechů. Jenže místo něj se ozval hlas.</p>
<p>„Bez odezvy, pane. Museli narušit systém, možná vytáhli modul.“</p>
<p>„Tak vypněte to druhé!“</p>
<p>„To radši ne,“ namítla inspektorka rychle. „Jestli se tam někdo zraní, můžou zažalovat stanici. Můžou…“</p>
<p>„To nejde, pane. Stroj je na seznamu výjimek. Nemá retardér… sakra, ale přece to jsou jenom doktoři, ne?“</p>
<p>Technikův hlas zněl udiveně a Preston se zle ušklíbl.</p>
<p>„Doktoři budou třeba, až tohle skončí. Ti opravdoví. Držte se!“</p>
<p>Abnerová už měla pás dávno zapnutý. Přesto poslechla a chytila se okrajů sedadla, když komisař prudce zvedl aeroauto nad rychlý pruh a posunul rychlostní páku na doraz. Vzpomněla si, že jednu honičku s ním už kdysi zažila. Ještě dva měsíce se jí o tom pak zdálo, a nebyly to příjemné sny.</p>
<p>„Hlaste mi jejich polohu! Collinsi, Limley, slyšíte?“</p>
<p>„Ano, pane!“ Limleyho hlasem prosakoval strach. „Jsme hned za nimi, ale dá to práci. Ten chlap jede jak šílenec! A těm z Axisu je asi úplně fuk, do čeho vrazí, tohle je…“</p>
<p>„Nezkoušejte je zastavit!“ přerušil ho Preston. „Držte se jich, čekejte na posily.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Zahnuli na Křišťálovou,“ ozval se znovu technik. „Míří ke Korporátní.“</p>
<p>„Už je to tady,“ zahučel Preston. „Postavte zátaras u mostu a natáhněte síť. Klidně udělejte zácpu, hlavně ho nepusťte k budově DiaVision!“</p>
<p>„Ano, pane!“</p>
<p>„Proč?“ Abnerová se na komisaře překvapeně zadívala, ale ten zjevně nehodlal nic vysvětlovat. Znovu změnil směr, déšť hnaný větrem teď šlehal místo do předního okna na levé a inspektorka pochopila, že chce zkřížit Iversonovi cestu.</p>
<p>„Zkontrolujte dělo!“ procedil.</p>
<p>V palubní desce se otevřela dvířka, ze kterých vyjela rukojeť s tlačítkem nahoře. Abnerová ji uchopila, zablikalo zelené světlo.</p>
<p>„V pořádku.“</p>
<p>„Jak je uvidíte, palte. Bez vyzvání.“</p>
<p>„Rozumím.“</p>
<p>Inspektorka polkla nasucho. Policejní aeroauta sice byla vybavena malým EM dělem schopným na krátkou vzdálenost spálit elektroniku vozu a vůbec čehokoliv, ale šlo spíš o výstražnou zbraň. Co byly všechny sériově vyráběné vozy vybaveny retardéry, umožňujícími policii je kdykoliv zastavit, nebyly podobné věci třeba, v krajním případě se použily záchytné sítě. Abnerová si za léta služby vybavovala možná šest případů, kdy se z EM děla opravdu vystřelilo.</p>
<p>„<emphasis>Pozor</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Inspektorka se přikrčila. Aniž zpomalil, Preston prudce slétl z rychlého pruhu do nižšího a zahnul na Korporátní třídu. Pravým bokem těsně minul nákladní vznášedlo v protisměru. Jeho řidič začal zběsile troubit a hrozit pěstí z bočního okna. Korporátní třída nebyla prázdná ani v tomhle počasí. Kličkovali mezi dalšími vozidly, až Abnerová postřehla modře blikající maják a bílé aeroauto Axisu. Na obou stranách prudce brzdily nebo už stály jiné vozy, trasu honičky lemovala kakofonie sirén i vzteklých hlasů. Inspektorka si znovu uvědomila, že jde o život. Pokud v téhle rychlosti do něčeho narazí, nezachrání je ani všechna bezpečnostní opatření světa.</p>
<p>Napravo se k pronásledování přidala další hlídka.</p>
<p>Iverson udržoval náskok. Nekličkoval jen do stran, klesal z rychlého pruhu do pomalého a zase zpátky, přeskakoval vozy jak běžec překážky. Běžná aeroauta neměla gravitační tlumiče, Abnerová si neuměla představit, jak při tom musí být pasažérům… dokud vrchní komisař neudělal to samé.</p>
<p>Bezpečnostní pás se jí zařízl do těla. Díky němu si nerozbila hlavu o strop, jenže žaludek žádné pásy nedržely – rázem měla jeho obsah až v krku. Najednou letěli před Limleym s Collinsem, dokonce i před strojem z Axisu. Divoce kličkující Iverson nebyl dál než dvacet metrů.</p>
<p>„Teď!“ sykl Preston.</p>
<p>Abnerová stiskla tlačítko na rukojeti.</p>
<p>Iverson bleskově vybočil z jízdní dráhy.</p>
<p>Světle modrý výboj ze spodku policejního stroje ho minul a naplno trefil malý vůz v pravém pruhu za ním. Ten zhasl jak sfouknutá svíčka, motor, světla, úplně všechno. Díky zácpě naštěstí neletěl moc rychle, propadl dolů na silnici, klouzal po ní, v oblaku jisker rotoval jako káča…</p>
<p>Lynn Abnerová se nestačila ani vyděsit – vteřina, a havárie zmizela z dohledu. Komisař trhl řízením a následoval Iversona, gravitačním poryvem odmrštěné kusy bariéry podél silnice se rozlétly. Hnali se nad naštěstí prázdným chodníkem přímo proti mrakodrapu GenetiX a tmavý vůz vůbec nevypadal, že by chtěl zastavit. Vlastně přesně naopak, zrychloval…</p>
<p>„Ne!“ hlesla Abnerová, zkoprnělá tak, že ji ani nenapadlo podruhé vystřelit. „To neudělá!“</p>
<p>Donald Preston jí od řízení věnoval půl vteřiny pohledu.</p>
<p>„Ale udělá!“</p><empty-line /><p>Nikola Vanbergová chtěla ječet. Chtěla zavřít oči. Chtěla se otočit po Natalii, alespoň ji chytit za ruku…</p>
<p>Neudělala nic.</p>
<p>Nedokázala dělat nic, jen s vytřeštěnýma očima sledovala, jak se k nim blíží stěna mrakodrapu. První okna začínala až ve dvacetimetrové výšce. Pod nimi byla jen betonová zeď, hnědá omítka, displeje, zlatá písmena…</p>
<p>Iverson trhl řízením doprava, vzápětí doleva. Aeroauto těsně před zdí zahnulo, antigravitační motor i setrvačnost je vymrštila jako gumový míček… a už letěli vzhůru.</p>
<p>Stěna mrakodrapu nebyla úplně kolmá. Stošedesátipatrová jehla z ocele a skla, elegancí se téměř rovnající Vládní věži, stoupala v dvacetistupňovém sklonu. Byl příliš strmý, aby nad ním mohli normálně letět, antigravitační motor pod sebou potřeboval pevný, rovný povrch, vzhůru je teď hnala hlavně setrvačnost.</p>
<p>„<emphasis>Pozor! Nebezpečná výška. Okamžitě snižte jízdní dráhu</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Iverson nereagoval. Držel řízení rovně, ve tváři výraz absolutního soustředění, zrak upřený na ukazatel rychlosti. Ten začal klesat. Sto šedesát kilometrů v hodině.</p>
<p>„<emphasis>Pozor! Nebezpečná výška. Okamžitě snižte jízdní dráhu</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Nikola si uvědomila, že slyší zvonivý třesk. Gravitační vír pod nimi drtil řady černě tónovaných oken, vyrýval ve stěně mrakodrapu brázdu, podél které pršel dolů třpytivý vodopád střepů. V zadní obrazovce viděla bílé aeroauto, které prudce zastavilo u paty budovy spolu se dvěma policejními. Naopak další dvě jejich manévr napodobila, jedno nalevo, druhé napravo od nich.</p>
<p>„<emphasis>Pozor! Nebezpečná výška. Okamžitě snižte jízdní dráhu</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Sto dvacet kilometrů v hodině.</p>
<p>Jacob Stens na zadním sedadle zasténal. Pomalu se probíral, ale Nikola by si s ním v té chvíli s chutí vyměnila místo. Natalie se tiskla k němu, přikrčená, zuby zaťaté, oči křečovitě zavřené.</p>
<p>Devadesát kilometrů v hodině.</p>
<p>Levý policejní stroj prudce uhnul. Řidič evidentně ztratil nervy, strhl ho do vývrtky a dokázal dole jakž takž měkce přistát. Druhé aeroauto se drželo. Nikola odhadla, že jsou v polovině výšky budovy.</p>
<p>Šedesát kilometrů.</p>
<p>„<emphasis>Pozor! Nebezpečná výška. Extrémní riziko pádu! Okamžitě vyrovnejte vozidlo</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Třicet pět kilometrů.</p>
<p>Odstředivá síla tlačící Nikolu do sedadla zeslábla. Pohyb oken venku se zpomalil. Cítila, jak sedadlo pod ní vibruje, gravitační motor vydával zvuk, jaký nikdy neslyšela. Zadní obrazovka zhasla, i hlas systému zněl chraplavě.</p>
<p>„<emphasis>Pozor! Nebezpečná výška. Extrémní riziko pádu! Okamžitě vyrovnejte vozidlo</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Dvacet kilometrů.</p>
<p>„Niki, bojím se!“</p>
<p>Dlaň jí sevřela ruka. Nikola ji stiskla, ale nedokázala se otočit. Hladký povrch mrakodrapu v předním skle připomínal zamrzlý oceán, nekonečný blok ledu s šedou oblohou nahoře. Jako by vůbec neletěli, ale pluli po něm v okamžiku trvajícím celou věčnost, než přitažlivost zvítězí a oni se zvrátí ve smrtící pád.</p>
<p>Deset kilometrů.</p>
<p>Nikola spatřila konec obzoru. Vrchol mrakodrapu lemovala stříška, nad kterou čněla šestimetrová zářící písmena nápisu <emphasis>GenetiX</emphasis>. Pořád se k nim blížili, ale s každou vteřinou pomaleji.</p>
<p>Pět kilometrů.</p>
<p>„Tak sám, tak sám, skrz naskrz sám, sám a nic než moře v dál…“</p>
<p>Darren Iverson promluvil, a jen proto, že měla Nikola úplně stažené hrdlo, nedokázala na něj zaječet, ať recitování nechá, než se zcela nelyricky zřítí. Vrchol mrakodrapu byl před nimi, písmena nápisu žhnula. Zdálo se, že stačí vystrčit ruku z okna a může se jich dotknout, drcnutí, když aeroauto narazilo předkem na stříšku.</p>
<p>Nula.</p>
<p>Ukazatel rychlosti stál, ale Nikola přesto cítila pohyb. Poslední zbytky setrvačnosti je sunuly přes okraj, až na okamžik <emphasis>opravdu</emphasis> zastavili, přesně na hraně, v dokonale vyvážené rovnováze…</p>
<p><emphasis>Plop!</emphasis></p>
<p>Aeroauto s praskavým zvukem přepadlo dopředu. Bokem ulomilo spodní konec obrovského X, do deště vylétl oblak jisker a Darren Iverson prudce udeřil pěstí do palubní desky. Otočil se na Nikolu. Oči mu zářily, v obličeji neměl strach, ale nadšení, divoký, skoro šílený výraz, ze kterého šla hrůza. Vycenil zuby.</p>
<p>„Jsme tu!“</p>
<p>Střechu mrakodrapu za nápisem lemoval hustý pruh parabolických i plochých antén. Aeroauto je lámalo jako stébla trávy. Popojeli ještě pár metrů, pak motor zapraskal a zhasl, vůz klesl na povrch.</p>
<p>„<emphasis>Děkujeme za příjemnou jízdu. Nyní prosím kontaktujte nejbližší servisní středisko</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Oboje dveře se automaticky zvedly.</p>
<p>Nikole se podařilo rozepnout pás. Chtěla vyskočit, utíkat pryč, jenže se jí podlomila kolena. Ústa měla plná něčeho hořkého, stěží se stačila vyklonit ven, než začala zvracet. Natalie vzadu na ni zírala – zázrak, že je po tomhle při sobě, blesklo Nikole hlavou. Chtěla se nadechnout, ujistit ji, že je v pořádku, i když tak nevypadá, ale v té chvíli zazněl z opačné strany hlasitý rachot.</p>
<p>Zbytek písmene X se s rachotem poroučel k zemi. Z oblaku jisker a střepů vyletělo policejní aeroauto, o vlas minulo trčící vzpěru a žuchlo na střechu. Modrý maják dvakrát zablikal, pak zhasl. Natalie na zadním sedadle vykulila oči.</p>
<p>„Donald je tu!“</p>
<p>„Dobře!“ Darren Iverson s úsměvem vyskočil z vozu. „Můžeme letět všichni!“</p><empty-line /><p>Lynn Abnerová měla před očima mžitky. Hmatala po bezpečnostním pásu, až se jí ho povedlo rozepnout a vysoukat se z kabiny.</p>
<p>Hustý déšť se zmírnil v mrholení, třebaže obloha měla stále barvu olova. Abnerová kapky ledové vody na obličeji uvítala, Donaldu Prestonovi byly zřejmě lhostejné. Když vykročil, pod nohama mu hlasitě křupaly střepy.</p>
<p>„No,“ oslovil šedovlasého mladíka klidně stojícího u aeroauta, které vypadalo zralé do šrotu. „Sliby chyby, že, pane Iversone? A vás, slečno Vanbergová, taky nenapadlo nic lepšího?“</p>
<p>„Dejte… nám pokoj!“ zachrčela Nikola, která konečně přestala zvracet. Iverson, lokty opřený o střechu vozu, si dlaněmi klidně podepřel bradu.</p>
<p>„Promiňte. Snažil jsem se, ale přátelé měli přednost… a teď už jsem <emphasis>opravdu</emphasis> na odchodu. Mimochodem, dobrá jízda. Vážně jste nikdy neskákal?“</p>
<p>Preston místo odpovědi otočil hlavu k Abnerové.</p>
<p>„Zavolejte posily. Budeme tu potřebovat policejní helikoptéru. Nerad bych jel stejnou cestou dolů.“</p>
<p>„Můžete jít pěšky,“ Darren ukázal ke dveřím střešní nástavby o kus dál. „Určitě mají pěkný výtah, my počkáme na odvoz. <emphasis>Doufám.</emphasis>“</p>
<p>V té chvíli se z aeroauta vyškrábala Natalie Vanbergová. Nikola ji rychle chytila za ruku, aby ji náhodou nenapadlo rozběhnout se k okraji střechy, jenže si uvědomila, že se nedívá kolem, ale na komisaře Prestona. V Nataliině obličeji se objevila hrůza.</p>
<p>„Ne! Donalde, uteč! Rychle, musíš pryč!“</p>
<p>Vrchní komisař zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Utíkání už bylo dost. Vy se sestrou si teď přesednete do mého vozu. Helikoptéra tu bude za pár minut, mezitím snad zvládnu vymyslet, co s vámi. Ovšem tady kapitán má tentokrát…“</p>
<p>Kovové dveře střešní nástavby se rozletěly. Nikola nadskočila leknutím. Iverson se narovnal. Natalie vyděšeně vypískla.</p>
<p>Za dveřmi se nacházela překvapivě široká, osvětlená chodba. Na jejím prahu stála žena v tmavém manažerském kostýmku. Černé vlasy jí visely po ramena, se snědou pletí kontrastovaly nápadně modré, pronikavé oči. Za ní v chodbě stáli další tři muži. Jeden měl bílý plášť. Natalie při pohledu na něj strnula hrůzou.</p>
<p>„Vrchní komisař Preston,“ promluvila žena ve dveřích pomalu. „Milé, že jste nás poctil návštěvou. Ačkoliv by se dala brát i jako nepovolené vniknutí.“</p>
<p>„Riziko prodlení,“ odsekl Preston. „Kdo jste?“</p>
<p>„Luciana. Mám zde jistou výkonnou pravomoc.“</p>
<p>„Tak ji běžte vykonávat jinam. Tohle je policejní akce.“</p>
<p>Luciana jako by ho neslyšela. Vyšla ze dveří a zadívala se na Nikolu a Natalii, krčící se vedle pomláceného vozu.</p>
<p>„Přivedl jste naše uprchlíky. Jak laskavé, komisaři. Děkuji.“</p>
<p>„<emphasis>Vaše</emphasis> uprchlíky?“ Preston ignoroval Nikolin zuřivý pohled. „GenetiX má teď policejní pravomoci? To mi asi uniklo.“</p>
<p>„GenetiX má řekněme jistý vliv na klinice Axis, dlouhodobě ji sponzoruje. Šéflékař doktor Bonner byl náhodou na návštěvě, může se sester Vanbergových hned ujmout. Při způsobu, jakým se tu objevily, je jasné, že vážně potřebují pomoc. Doktore…“</p>
<p>„<emphasis>Ani hnout</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Bonner strnul s nohou ve vzduchu stejně jako poslední chlap za ním. Nikole se protesty zadrhly v krku. Komisař měl najednou ruku na pouzdru zbraně.</p>
<p>„Sestry Vanbergovy půjdou se mnou. Jsou zatčené za ignorování policejního příkazu a asi stovku dopravních přestupků. Až je vyslechnu, můžeme se bavit o dalším, pan Bonner musí počkat. Nebudu o tom debatovat!“</p>
<p>Jacob Stens na zadním sedadle znovu zasténal. Malátně se pohnul a Darren Iverson spustil paži za vůz. Něco kovově cvaklo. Mlčel, nezměnil ani výraz, ale Nikola postřehla, že náhle drží dlouhý, hladký kus železa. Kapky vody padající z nebe jako by nesly mráz, zalézající do samého morku kostí. Nemusela být věštec, stačil pohled té ženy po Prestonově odpovědi – schylovalo se tu k něčemu hroznému.</p>
<p>„Opatrně, komisaři,“ z Lucianina hlasu zmizelo pobavení. „Už teď jste se dopustil věcí, které mohou mít pro vaši kariéru u policie závažné následky.“</p>
<p>„Určitě,“ souhlasil Preston. „Takže nezáleží, když ještě pár přidám. Člověk se má loučit s plnou par… <emphasis>povídám ani hnou</emphasis><emphasis>t</emphasis>!“</p>
<p>Nikola nepostřehla Prestonovu ruku, když švihla vzhůru. Dlouhá, černá hlaveň najednou mířila mezi dveře na chlapa, který tiše proklouzl ven za Bonnerem. Vypadal nenápadně, všedně, přesto komisař přivřel oči.</p>
<p>„Neznáme se odněkud?“ oslovil ho tiše, avšak o to zlověstněji. „Nebyl jste si dnes zaplavat u pobřeží?“</p>
<p>Muž nereagoval, zato Luciana zvedla obočí.</p>
<p>„To nevypadá jako policejní paralyzér,“ podotkla k pistoli v Prestonově ruce. „Není to náhodou nezákonné, komisaři?“</p>
<p>„Začal jsem s revizí policejní výzbroje. Vy dva, zpátky do těch dveří! Pohyb! Nikolo, Natalie, pojďte ke mně! Abnerová, kde jsou ty posily?!“</p>
<p>Nikdo se nepohnul. Nikdo nepromluvil. Přesto odpověď přišla. Cvaknutí pojistky paralyzéru přímo za Prestonovou hlavou.</p>
<p>„Mrzí mě to, pane. Měl jste to nechat být.“</p>
<p>Pistole v komisařově ruce se nesklonila. Neohlédl se, jen trpce sevřel rty.</p>
<p>„Aha,“ promluvil tiše. „Takže takhle našli Velivera. Máte už novou práci, inspektorko?“</p>
<p>„Mrzí mě to,“ odpověděla Abnerová, a opravdu to znělo smutně. „Já se nemůžu starat jenom o hádanky.“</p>
<p>„Ano,“ do Lucianina hlasu se vrátil nadhled. „Velitelka ostrahy GenetiXu chápe, co je v životě důležité. Nechcete odložit zbraň, komisaři? Bylo by nedůstojné, kdybyste skončil omráčený na zemi. Léta jste sloužil Menabaranu. Vážím si toho, navzdory této <emphasis>nepříjemnosti</emphasis>.“</p>
<p>Déšť znovu sílil. Na hlavni Prestonovy pistole stály kapky vody. Další mu stékaly po tváři, ale ani se nepohnul a Nikola, která se neodvážila hlesnout, uslyšela zahřmění. Vzápětí se Darren volnou rukou dotkl její paže. Vzhůru ukázal jen pohledem, aby nepřitáhl Lucianinu pozornost, zatímco komisař znovu promluvil, bez hněvu, přesto tvrdě, každé slovo jako vržený kámen.</p>
<p>„Tak lehké to nebude. Myslíte, že zapomenete, Lynn? Obrátíte list a půjdete prostě dál? Ne. Tohle nebude jako práce u policie. Už nikdy nedostanete vybrat. Pořád se budete dívat jinam, dělat jen, co <emphasis>oni</emphasis> chtějí – a cokoliv uděláte, s vámi zůstane. Peníze nepomůžou, vzpomenete si každou noc, až budete usínat, každé ráno, když vstanete. Kdykoliv vás Nana obejme, pochopíte, co ve vás vidí, i co vážně jste, koupená věc, prodejný kus…“</p>
<p>„<emphasis>Držte, sakra, hubu</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Abnerová to přímo zaječela. Paralyzér se jí třásl tak, že ho musela chytit oběma rukama.</p>
<p>„A vy,“ Preston pohlédl na Lucianu, „věříte, že máte vyhráno? Vanbergovy zmizí, bahno se usadí, a konec? Omyl. Musíte udělat víc, protože já nepřestanu. Právě jsem objevil nový smysl života. S odznakem nebo bez něj, převrátím každý kámen, vymetu každou díru, <emphasis>dokud vy a Avrian Dann neskončíte v cel</emphasis><emphasis>e</emphasis>!“</p>
<p>Natalie Vanbergová bezhlesně vykřikla. Znovu zahřmělo, blíž, ale Nikola se neodvažovala zvednout hlavu. Darren Iverson se přikrčil. Jacob Stens otevřel oči. S překvapeným výrazem začal na zadním sedadle vstávat, ale Lucianin hlas ho přimrazil na místě, dokonce i když ji neviděl.</p>
<p>„Tak tohle je <emphasis>velmi</emphasis> nešťastné rozhodnutí, pane Prestone.“</p>
<p>„Vážně?“ komisař se nahlas rozesmál, ale z toho smíchu tuhla krev. „Vidíte? Vím všechno, teď už mě musí zabít jako Velivera – tak co? Kam to bude, inspektorko Abnerová?“</p>
<p>Abnerová měla vytřeštěné oči. Paralyzérém mířila do prázdna nad Prestonovu hlavu. Luciana sotva patrným gestem kývla…</p>
<p>Ohlušující zadunění. Z oblohy za Prestonovými zády se sneslo černé, obrovské těleso. Jeho stín zakryl celou střechu, poryv vichru málem srazil Nikolu na zem. Iverson ji zachytil.</p>
<p>Chlap ve dveřích i druhý v chodbě za Bonnerem se pohnuli.</p>
<p>Donald Preston stiskl spoušť. Z hlavně vyšlehl modrý plamen, minul doktora a trefil muže za ním do prsou. Na stěnu chodby vystříkla krev, svalil se jak podťatý. Nezvykle tvarovaná pistole s oválnou hlavní zarachotila na zemi. Současně se Luciana zlomila v pase. Abnerová ji paralyzérem trefila naplno, přesto neupadla.</p>
<p>„Jdeme!“ Darren Iverson popadl Nikolinu ruku.</p>
<p>Rozběhl se kolem Prestona, bohužel ne moc rychle, protože Nikola za sebou táhla Natalii, vypadající napůl bez sebe. Nikole blesklo hlavou, proč sakra ta loď nemohla přiletět na druhou stranu, jenže černý trup se na kraji střechy potácel jako člun ve vichřici. Ať řídil, kdo chtěl, měl co dělat, aby ho vůbec udržel pod kontrolou, každou chvíli mohl narazit do budovy.</p>
<p>Po tváři ji šlehl mrazivý poryv.</p>
<p>Kus dveří policejního vozu vedle komisaře se rozprskl v kouli ledových střepů. Donald Preston padl k zemi, současně vypálil. Muž s obyčejnou tváří bleskově uhnul, střela vyrvala díru do zdi přístavku. Vzápětí Iverson s Nikolou zakryli komisaři výhled a Luciana se prudce narovnala. V dlani se jí zaleskl kov.</p>
<p>Lynn Abnerová už mířila paralyzérem na Otisova vraha. Pokusila se otočit – pozdě. Něco jí narazilo do boku. Zavrávorala dozadu, zakopla, definitivně upadla.</p>
<p>Za ní bylo prázdno.</p>
<p>Šedá obloha se zhoupla, najednou byla všude. Uvědomila si, že padá. Vítr jí hvízdal v uších, cítila se lehká jako pírko. Hlavou jí blesklo cosi známého, něco, co kdysi slyšela…</p>
<p>Naráz do stěny, prasknutí skla i kostí. Vědomí ztratila dřív, než si stačila vzpomenout.</p>
<p>Dřív než dopadla k úpatí věžáku o sto šedesát pater níž.</p>
<p>Loď na okraji střechy se konečně srovnala. Rampa nákladového prostoru byla sklopená a Iverson k ní táhl Nikolu, neohlížel se napravo ani nalevo.</p>
<p>Doktor Bonner, dosud přikrčený ve dveřích, se pohnul. Stačilo mu jen se natáhnout. Popadl Natalii za ruku, ta začala ječet, kopat okolo sebe, a Donald Preston uhnul očima. Jen na okamžik mrkl stranou, právě ve chvíli, kdy ten chlap vkleče znovu namířil.</p>
<p>Oba stiskli spoušť současně.</p>
<p>Darren Iverson pustil Nikolu. Odstrčil marně se bránící Natalii a mávl rukou. Zakulacený konec obušku trefil Bonnera do brady, zuby jen praštěly. Doktor zaječel, Natalie se mu vytrhla. Málem porazila Nikolu a vrazila i do Iversona, který však najednou strnul. S výrazem šoku v obličeji hleděl stranou.</p>
<p>Rozmetané kousky na kost zmrzlého masa i krve kolem komisařova těla připomínaly třpytivé rubíny. Zásah do levého ramene mu skoro utrhl paži a rozerval půl hrudníku. I chlap naproti němu ležel, po čele mu stékala tenkou stružkou krev. Donald Preston s obrovským úsilím otočil hlavu na Iversona. Oči měl jako dva kousky skla, tvář spálenou mrazem.</p>
<p>„Zmizte!“ zachrčel. „A vy… jste všichni zatčení, parchanti!“</p>
<p>Víc už nic. Hlava mu klesla, pistole vypadla z ruky. Darren se chtěl sklonit, ale Natalie ho předešla, nečekaně hbitě se sehnula…</p>
<p>„Všichni stát!“</p>
<p>Lucianin hlas přehlušil déšť, hluk lodi i skučení Bonnera na zemi u dveří. Malá pistole v jejích rukou mířila na Nikolu, která bez dechu zírala do černého ústí. Vybavila si otcovo kázání, tak takhle vypadá jáma pekelná…</p>
<p>Luciana kývla.</p>
<p>„Vy,“ ukázala hlavní na Iversona, „můžete odejít. Snad nebudete tak hloupý, abyste se někdy vracel. Ovšem ty máš zřejmě zajímavé informace. Pokud budeš spolupracovat, ani to nemusí bolet. Nebo mě radši zastřelíš?“</p>
<p>Nikola si konečně uvědomila, že nemluví k ní. Pohlédla stranou.</p>
<p>Natalie držela Prestonovu pistoli. Svírala ji oběma rukama a mířila šikmo k zemi, snad ani neměla sílu ji zvednout. S očima dokořán zírala na Lucianu, kterou její snaha zřejmě pobavila, třebaže v jejím úsměvu nebylo vlídného vůbec nic.</p>
<p>„No tak, Natalie. Ty mě chceš zabít?“</p>
<p>Natalie zavrtěla hlavou. Zírala na Lucianu jako myš na hada, přesto se jí hlas netřásl.</p>
<p>„Já vás nemůžu zabít. Vy už jste mrtvá.“</p>
<p>„To si nemyslím. V tom případě bych totiž…“</p>
<p>„<emphasis>Nechte ji být</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Jacob Stens, všemi dokonale zapomenutý, vyletěl bez přemýšlení z aeroauta. Vrazil do Luciany, odhodil ji dozadu. Hlava jí s lupnutím narazila na stěnu střešní nástavby, pistole upadla. Darren Iverson volnou rukou popadl Natalii a Nikole zařval přímo do obličeje.</p>
<p>„Pryč! Odlétáme!“</p>
<p>Vrchol rampy byl víc než metr nad střechou. Otřásal se, loď se stále kolébala. Nikole blesklo hlavou, jak si proboha myslí, že tam vylezou… a najednou byla nahoře.</p>
<p>„Doktore, dělejte! Pohyb!“</p>
<p>Stens k nim vrávoral s dezorientovaným výrazem. Iverson ho vytáhl nahoru a druhým pohybem vytrhl Natalii zbraň. Luciana se snažila zvednout, když na ni namířil, v očích mu planula vražda…</p>
<p>Loď se prudce naklonila. Okraj rampy s hrozným skřípotem dřel o střechu věžáku a lámal všechno, co mu stálo v cestě. Luciana, Prestonovo tělo, vše zmizelo, najednou viděli jen další budovy a nekonečnou hloubku pod nimi. Natalie konečně začala křičet, Nikole blesklo hlavou, že jestli se nakloní, všichni vypadnou ven…</p>
<p>„Příště!“ zavrčel Iverson.</p>
<p>Hodil zbraň do kouta. Skokem byl u stěny a dlaní udeřil do velkého tlačítka. Rampa se začala zavírat.</p>
<p>„Počkejte tady!“ štěkl. „Na nic nesahejte! A držte se!“</p>
<p>Nikola nestačila namítnout, že oboje naráz nepůjde. Iverson s kočičí hbitostí prokličkoval mezi bednami k žebříku na konci nákladového prostoru. Ve třech vteřinách byl nahoře, za další tři proletěl chodbou. Průchod pilotní kabiny otevřel kopancem.</p>
<p>„Dobrá práce, Gile! Vidíš, říkal jsem, že přijdeš!“</p>
<p>Gil Daley se z pilotního křesla otočil. Mlčel, ale kdyby pohled zabíjel, kusy Darrena Iversona rázem létaly po celé místnosti.</p>
<p>„Dovol!“ Iverson se protáhl k druhému křeslu. „Pospícháme.“</p>
<p>„Kam?! Do hrobu?“ Daley se zaťatými zuby ukázal k obrazovce nalevo. „Máme za zadkem policii. Určitě už vyletěly stíhačky! Chceš slyšet, co říkají?“</p>
<p>„Ani ne. Mluví pořád.“</p>
<p>Iverson popadl staře vypadající knipl. Příď lodi se zvedla téměř kolmo, přetížení vzápětí vyrovnané tlumiči Daleymu vyrazilo z úst dech i odpověď. Z nákladového prostoru za nimi se ozval rachot a ženský křik.</p>
<p>„Snad nevysypu škorpiony,“ zamumlal Iverson a Daley ztuhl.</p>
<p>„Ty je vezeš <emphasis>zpátky</emphasis>?!“</p>
<p>„Jistě. Můžeme potkat další celníky.“</p>
<p>Na zlomek vteřiny se Gil Daley málem rozesmál. Málem.</p>
<p>„Co chceš dělat?! Na orbitu se nedostaneme, sestřelí nás!“</p>
<p>Jako v odpověď se na levé straně nad kabinou mihl černý šípovitý stín.</p>
<p>„Nevadí. Potřebujeme jenom výš, stačí deset tisíc.“</p>
<p>„Cože?! To je málo, nemůžeš skákat v gravitaci…“</p>
<p>Iverson neodpověděl. Něco stiskl, na kraji se odsunul kousek panelu a odhalil podsvícené červené tlačítko.</p>
<p>Vzápětí stočil řízení dolů. <emphasis>Udatný Achilles</emphasis> začal obloukem padat, Daleymu se zhoupl žaludek, když přetížení změnilo směr.</p>
<p>V té chvíli Iverson vypnul tlumiče.</p>
<p>Okamžik se nedělo nic. Pak Gil ucítil, jak ztrácí váhu. Kdyby nebyl připoutaný, vznesl by se z křesla, a v té chvíli pochopil – parabolický let. Tak se loď dostane do stavu beztíže, sice jen na chvilku, ale to stačilo.</p>
<p>Červené tlačítko zablikalo. Darren Iverson k němu přitiskl palec a divoce se zašklebil.</p>
<p>„Chcípni, Menabarane!“</p>
<p>Prostor kolem se v záblesku světla rozpadl.</p>
</section>
<section>
<p>
<strong>Epilog</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Algor</strong></p><empty-line /><p>Na čele ucítila dotek a bezděčně sebou škubla.</p>
<p>„Prosím, nehýbejte se, Veličenstvo. Pokud regenerační obvaz nepřilne správně, může vám zůstat jizva.“</p>
<p>Hlas doktorky Tanelové neztrácel nic z obvyklého lékařského odstupu. Viktorii byla pro změnu nějaká jizva naprosto lhostejná. Tentokrát se probrala naráz – a pamatovala si všechno. Hrdlo měla sevřené, v zádech ji mrazilo. Cítila neodolatelnou touhu vyskočit z postele a běžet, kamkoliv, až do úplného vyčerpání, jen aby nemusela na nic myslet, aby znovu necítila ten kouř, tu bolest…</p>
<p>Zimničně se otřásla, násilím se přiměla zůstat ležet a jenom zhluboka dýchala.</p>
<p>Andrej Korwarian stál krok napravo, upřeně sledoval ji i doktorku. Tvářil se stejně jako vždycky, Viktorie přesto postřehla trhlinu v dokonalé vizáži. Levé rameno uniformy mu potřísnily tmavé kapky její krve.</p>
<p>„Má paní, přijměte moji omluvu. Máte mé slovo, že viník bude exemplárně potrestán.“</p>
<p>Viktorie se zpožděním dvou vteřin pochopila, že promluvil na ni. Mnohem dřív jí došlo, <emphasis>jak</emphasis> promluvil. Tohle nebylo jako na poradě, když degradoval von Sellika nebo na přehlídce srovnal Argaylea.</p>
<p>Tohle bylo mnohem horší.</p>
<p>Císař nečekal na odpověď, otočil se a stiskl komunikátor.</p>
<p>„Proveďte kontrolu ve zbrojních skladech letectva pět, šest a devatenáct. Zaměřte se na rakety Sparox druhé generace. Kdekoliv objevíte nesrovnalosti, zadržte personál bez ohledu na hodnost.“</p>
<p>„Rozkaz, můj pane,“ potvrdil něčí hlas. Nejspíš šlo o velitele Štítonošů a Viktorie pocítila údiv – vážně dokázal tak rychle zjistit, jaké zbraně použili? Zpaměti znal místa, kde byly uskladněné? Na Algoru musely být desítky, stovky zbrojních skladů, to přece <emphasis>nemohl</emphasis>. Možná jí chtěl jenom předvést, že něco dělá… ale uvědomila si, že mluví dál.</p>
<p>„Zatkněte plukovníka Gorana Webera i všechny jeho muže pracující na kontrole jízdních tras před přehlídkou. Velení nad palácovou gardou dočasně přebírá plukovník Severin.“</p>
<p>„Ano, Veličenstvo.“</p>
<p>Hlas v komunikátoru zněl, jako by císař nařídil přesně to, co čekal, ale Viktorii se znova sevřel žaludek.</p>
<p>„Můj pane, myslíte, že s tím měli něco společného?“</p>
<p>Andrej Korawarian obrátil pohled nazpět k ní.</p>
<p>„To ukáže vyšetřování, má paní. Ovšem plukovník Weber a jeho muži zodpovídali za bezpečnost oblasti. Bez ohledu na to, kdo střílel, dovolili, aby podobná zbraň do chráněného prostoru vůbec pronikla. Svou nedbalostí ohrozili váš život.“</p>
<p><emphasis>Váš. Myslí, že ten útok byl určený mně.</emphasis></p>
<p>Ta myšlenka Viktorií proběhla, ale nevyvolala žádný strach, protože si současně vzpomněla na Vargovo povídání o atentátu na toho lorda a co po něm následovalo.</p>
<p>„Vy… vy je chcete dát popravit?“ vypravila ze sebe.</p>
<p>Císařův pohled jí odpověděl ještě dřív než hlas.</p>
<p>„Zcela přiměřený trest za takovou neschopnost.“</p>
<p>„Ne… prosím!“ Viktorie se prudce posadila na posteli. „Nemáte důkaz, že něco vážně zanedbali. A na těch kontrolách přece dělala spousta lidí, i moje ochranka!“</p>
<p>„Proti jejich práci nemám výhrady.“</p>
<p>„Ale bylo tam plno jiných, co určitě taky pracovali dobře! Ani nevíte, kudy přesně se tam ta věc dostala. Veličenstvo, chápu, že jste rozrušen…“</p>
<p>„Připadám vám rozrušený, má paní?“ přerušil ji a doktorka Tanelová, dosud tichá, věnovala Viktorii jeden pohled, zlomek vteřiny varování jasného jako bílý den.</p>
<p><emphasis>Ne. Ten není rozrušený. Je šelma nachystaná zabíjet.</emphasis></p>
<p>„Ne, můj pane. Přesto, taková nespravedlnost vás není důstojná. Můžete přece plukovníka potrestat mírněji a počkat, až se najde hlavní viník. <emphasis>Prosím</emphasis>… zemřelo už tolik lidí.“</p>
<p><emphasis>Kolik vlastně? Ta spálená těla…</emphasis></p>
<p>Viktorie zaťala prsty do přikrývky. Náhle se jí zatočila hlava. Dívala se do Korwarianova obličeje a nedokázala z něj poznat nic, vůbec nic…</p>
<p>Jednou pomalu přikývl.</p>
<p>„Budiž, má paní. Zvolím alternativní postup.“</p>
<p>„Děkuji, Veličenstvo.“</p>
<p>„Už jsem vyslal spěšného kurýra na Viridian se zprávou, že jste neutrpěla zranění. Kosmický prostor Algoru je uzavřen. Nějaké plavidlo mohlo odletět okamžitě po útoku, ale není pravděpodobné, že by ta informace dorazila dřív a vyvolala nějaké znepokojení.“</p>
<p>Císař si neuvědomil, že ho Viktorie neposlouchá. Poděkování jen zašeptala, obrovská úleva splynula s návalem závrati. Veškerá síla jako by z ní odtekla. Před okamžikem měla energie na rozdávání, teď se musela nutit, aby aspoň vnímala.</p>
<p>„To od vás bylo prozíravé,“ zašeptala. Chtěla něco dodat, ale místo ní promluvila Sonja Tanelová.</p>
<p>„Veličenstvo, císařovna by měla odpočívat. Dám jí léky, po kterých bude spát, aby se její organismus vyrovnal se šokem.“</p>
<p>„Dobrá,“ souhlasil Andrej. „Také teď musím odejít. Bude nutné uklidnit veřejnost i generální štáb, aby nedošlo ke komplikacím.“</p>
<p><emphasis>Komplikacím jako občanská válka?</emphasis></p>
<p>„Jistě, můj pane,“ Viktorie se slabě usmála. „Chápu.“</p>
<p>„Vrátím se hned, jakmile to bude možné, má paní. Zatím si odpočiňte, ten incident byl náročný. Doktorko, vy zde zůstanete.“</p>
<p>„Jistě, Veličenstvo.“</p>
<p>Andrej Korwarian vyšel ze dveří a Viktorie chvíli bloudila očima v prázdnu, než zaostřila na tvář doktorky Tanelové. Ze všech sil si snažila poskládat myšlenky rozuteklé na všechny strany.</p>
<p>„Doktorko, vy máte nějakou moc v Algormontu?“</p>
<p>„Moc v Algormontu?“ Sonja Tanelová nechápavě zvedla obočí.</p>
<p>„Ano. Jako ministr zdravotnictví… nebo něco podobného. Můžete dávat příkazy zdravotníkům… rozhodovat o věcech?“</p>
<p>Formulovat věty dalo čím dál větší práci, nicméně doktorka přikývla.</p>
<p>„Ano. Jako lékařka Jeho Veličenstva mám takovou pravomoc.“</p>
<p>„Při tom útoku… je určitě spousta zraněných. Možná někdo z mé ochranky… nevím, jak vypadají nemocnice ve městě. Kdyby… kdyby to šlo převézt nejhorší případy sem do paláce. Ta ošetřovna tady… je to plýtvaní… odvolejte se na mě… klidně řekněte, že já… já…“</p>
<p>Nedokázala najít další slova, ale Sonja Tanelová jí položila dlaň na rameno.</p>
<p>„Rozumím, Veličenstvo. Udělám, co mohu, vy si odpočiňte. Dám vám něco na spaní.“</p>
<p>Viktorie si pomyslela, že to není třeba. Propadala se do spánku sama od sebe, jenže to byla spíš temnota, černá hlubina. Děsila ji stejně jako to, co čeká na druhé straně, až se vzbudí…</p>
<p>Postřehla, že se na ni doktorka pořád dívá, s téměř smutným výrazem ve tváři, která najednou vypadala spíš předčasně zestárlá než stará.</p>
<p>„Vy se sem vážně nehodíte,“ konstatovala tiše. Sáhla pro něco do kufříku položeného na stolku u postele a Viktorie ucítila dotek na paži. Uslyšela zasyčení, a dřív než ji hlubina pohltila definitivně, jí hlavou bleskla pobavená myšlenka.</p>
<p><emphasis>Konečně si někdo všiml.</emphasis></p><empty-line /><p>„Do hajzlu! Kurva!“</p>
<p>Čumák vztekle mačkal tlačítka dálkového ovladače. Pak s ním praštil o stůl, ale nepomohlo ani jedno – obrazovka na zdi místnosti ostrahy zobrazovala jen císařský znak algorského lva a nápis „<emphasis>Vysílání dočasně přerušeno</emphasis>“. Tak tomu aspoň bylo na kanálu vládního vysílání – komerční byly prostě hluché.</p>
<p>„Marný,“ Hračička sedící u stolu zavrtěl hlavou. „Blokli všechny vysílače i síť. Běžný postup při takovém… <emphasis>megaprůseru</emphasis>.“</p>
<p>Očividně měl problém s nalezením vhodného výrazu. Gunneli zas vypadal, že má chuť hodně nahlas říct, co si o všech běžných postupech myslí.</p>
<p>„Ani se nemůžu dovolat Ireně!“ vybuchl. „Komunikaci odřízli taky, chtěla jít na to náměstí… do hajzlu! Kdybych tady nemusel…“</p>
<p>„Uklidni se. Jestli byla jenom na náměstí, je v pohodě, a teď nikam nemůžeš. Palác je zavřenej, Štítonoši dřepí všude.“</p>
<p>Kulka na druhé straně stolu vypadala jako ztělesnění klidu. Z vlasů si už vyklepala bílý popel, ale na uniformě ho ještě dost zůstalo, stejně jako Gabrielova krev. Gunneli věděl, že má pravdu – dva Štítonoši stáli i u dveří císařovniných komnat, pár kroků daleko. Další byli u výtahu, na křižovatkách, ve všech centrech. Zvěst o atentátu se valila jako lavina, z každého kouta náhle šeptalo jediné slovo: spiknutí. Palác byl ve stavu, kdy jediný výstřel dokáže spustit masakr a neopatrné slůvko může znamenat smrt.</p>
<p>Tank se natáhl přes stůl pro konvici. Nalil sklenici čaje a gestem nabídl Pattersonovi.</p>
<p>„Tak co? Už seš v pořádku?“</p>
<p>Trap seděl na podlaze v rohu, ruce obtočené kolem pokrčených kolen. Po Harrisových slovech zvedl hlavu, skoro nechápavě se na mohutného vojáka zadíval a ten jediný pohled stačil, aby bylo jasné, že není v pořádku v žádném smyslu toho slova.</p>
<p>„Dík,“ zachrčel. Chtěl sklenici vzít, jenže se mu ruce třásly tak, že ji Tank musel přiložit až k jeho rtům. Sotva se napil, vypadal, že všechno vyzvrací rovnou na zem.</p>
<p>„Kruci,“ zavrčel Hračička. „Úplně jsem na to zapomněl.“</p>
<p>„Na co?“</p>
<p>„Ten mizera Popovič mi dluží stovku z tý sázky před měsícem.“</p>
<p>„Popovič, to je ten z technickýho u gardy?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Kulka se ošklivě zasmála. „Jestli dělal na kontrole trasy, tak bys ho měl zkasírovat rychle. Teda pokud tě nedal do závěti.“</p>
<p>Varga vypadal, že myslí přesně na totéž, zato Gunneli se nechápavě otočil.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Proč?“ ušklíbla se Kulka. „Ten debil Weber přehlídnul v první zóně <emphasis>raketomet</emphasis>. Myslíš, že mu císař dá metál? Jemu a všem ostatním, který tam byli? Máme kliku, že nám velí císařovna. Ta nás snad nedá.“</p>
<p>„No počkej! Bylo to aspoň třicet chlapů. Přece je všechny…“</p>
<p>Čumák nedokončil, a než mohl někdo odpovědět, dveře místnosti se otevřely.</p>
<p>„Majore!“</p>
<p>Kulka s Hračičkou okamžitě vyskočili. I Patterson se vyškrábal na nohy. Matt Reed vypadal vážně, ale klidně.</p>
<p>„Jak to vypadá?“ Sojornerová došla blíž. „Co císařovna? U komnat smrdí rota Štítonošů, nepustili nás ani dovnitř.“</p>
<p>„Císařovna je dobrá, doktorka ji nechala vyspat. Já podal císaři hlášení, teď si šel podat Webera – co vy? Jste celí?“</p>
<p>„My jo, ale Gabriel to slíznul. Nepustěj nás za ním, měl bys je trochu seřvat, majore. No a pak tady ten, ale ten říká, že nic nechce,“ Kulka ukázala na Trapa.</p>
<p>„Co komunikace?“ vpadl do toho Gunneli. „Nevím, co se děje, co je s Irenou…“</p>
<p>„Irena se snažila dostat do paláce. Nepustili ji, ale jeden strážný mi předal vzkaz, je v pořádku. Císař určitě brzy vydá prohlášení, komunikace a vysílání se obnoví.“</p>
<p>Čumák dlouze vydechl. „Díky. Takový masakr jsem v životě neviděl. Kolik… kolik lidí to vůbec odneslo?“</p>
<p>„Nemám tušení,“ zavrtěl Matt hlavou. „Neměl jsem čas něco zjišťovat, nejspíš to ještě ani neví.“</p>
<p>„Určitě hodně,“ zavrčel Hračička. „Ty rakety pěkně zametly chodník, nemluvě o tom iontovým dělu… panebože! Napražit to doprostřed města, Korwarian je…“</p>
<p>„<emphasis>Buď zticha</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Reedovo zasyčení způsobilo, že Vargovi vyprchala z tváře barva.</p>
<p>„Myslete! Co se asi teď děje venku? Co se mohlo stát, kdyby stihli vystřelit znova a zabili císaře? Teď se začne hledat viník. A než se najde…“</p>
<p>Major nechal větu nedokončenou, Hračička polkl nasucho.</p>
<p>„Jasně. Ale co my? Co Weberovi lidi, jsou…“</p>
<p>„Zatím jsem neslyšel o žádných popravách. My jsme zpátky ve službě. Hračičko, seber svoje krámy a buď s Čumákem v pohotovosti, já zjistím, co je s Gabrielem. Kulka s Tankem mají službu, nehnete se z předpokoje. Je mi fuk, kde jsou Štítonoši, chránit císařovnu je pořád <emphasis>naše</emphasis> práce… a ty potřebuješ doktora.“</p>
<p>„Ne!“ Trap sebou vyděšeně trhl. „Doktory ne… prosím! Nic mi není, majore, potřebuji si jenom lehnout. Přísahám!“</p>
<p>Matt se díval do jeho vyděšeného obličeje. Vzpomněl si, jak dlouho strávil v nemocnici posledně.</p>
<p>„Fajn. Máš volno, než ti bude líp. Udělal jsi dobrou práci, ty i Kulka. Bez vás bychom skončili na škvarek. Tu třetí bychom asi nezvládli a kdo ví, kolik jich ten hajzl ještě měl.“</p>
<p>„Díky, majore. Vážně.“</p>
<p>Patterson se táhl pryč. V hlavě mu tepala bolest, ale ještě víc hrůza. Ten pocit, když <emphasis>je</emphasis> zasáhla střela. Nářek týraného kovu a zápach spáleniny, záplava zpráv o škodách, vyhasínající systémy. Jako by mu odřezávali ruce, zaživa vytahovali střeva z břicha. Pohyb, kterým se vyhnul druhé raketě, byl už čistě instinktivní, neovládal se, nekontroloval vůbec nic. Navíc myšlenka, co teď bude s <emphasis>ní</emphasis>, musí být v hrozném stavu…</p>
<p>Vlekl se ke dveřím a za sebou ještě slyšel Harrisův hlas s nádechem obvinění.</p>
<p>„Proč jsi nás nevaroval, majore? Když císař nařídil tu palbu, mohls něco říct. Málem mě kleplo.“</p>
<p>Ta otázka Matta Reeda zarazila.</p>
<p>„Vlastně vůbec nevím, kdy ten rozkaz vydal.“</p>
<p>„Jasně,“ Kulka pokrčila rameny. „Když mě líznou dvě rakety, taky budu mít vokno.“</p>
<p>„Každopádně se nemáme za co stydět. Bylo to zlé, ale zvládli jsme to. Věřím, že Gabriel to zvládne taky, a to je všechno, na čem teď záleží. Zítra bude další den. Císařovna žije, nic se nezměnilo. Pořád máme práci.“</p>
<p>Mattův hlas zněl pevně. Tank přikývl, a ani v Čumákově obličeji už nebyla panika nebo strach.</p>
<p>„Rozkaz, pane!“</p><empty-line /><p>Opřený loktem o popraskanou zeď Imperiální banky vysoký muž opatrně vyhlédl za roh. Ruce měl pevné, ale uvnitř se třásl, ze sevřeného žaludku vystřelovaly vlny chladu. Hlava se mu točila.</p>
<p>Výhled byl jasný, dým už rozehnal vítr. Viděl, jak pět mužů s antigravitačním zvedákem vytahuje zdemolované císařské vznášedlo ze zdi klenotnictví a přesouvá ho na plošinu velkého transportéru. Také viděl černé pytle, spousty černých pytlů na chodníku, které čekaly na odvezení. Viděl Štítonoše střežící perimetr. Viděl řadu mužů v modrých kombinézách, kteří metodicky, jeden těsně vedle druhého, kráčeli ulicí pokrytou troskami. V rukou drželi skenery, po stranách řady poletoval robot-sběrač. Věděl, že teď prolezou každý centimetr, seberou každičký kousek spáleného kovu, každou podezřelou střepinu, útržek a úlomek. Všechno dopraví do laboratoří paláce a nikdo nepůjde spát, nikdo nepřestane pátrat, dokud nenajdou stopu. Mnohem horší než strach z prozrazení ale byla jiná myšlenka.</p>
<p>Neuspěl.</p>
<p>Viděl císařské vznášedlo – navzdory tomu, jak vypadalo zvenku, vnitřek zůstal nedotčen. Naváděcí kameru zničili moc brzy, třetí raketa minula, čtvrtá vůbec nevyletěla. Podcenil Korwarianovy vojáky, a hlavně podcenil jeho, ten iontový paprsek…</p>
<p>Sípavě se nadechl. Opřený o zeď vytáhl dávkovač a spolkl bojovou pilulku. Měl jich už příliš, v uších cítil zvonění, první příznak předávkování, ale potřeboval přemýšlet.</p>
<p>Co mohli Severinovi špiclové najít?</p>
<p>Císař svým zásahem většinu stop nepochybně zničil, ze stolu zbyla jen pára, popel a možná pár spečených škvarků. Zjistí, jaký typ raket použil, ale v tom směru snad zametl stopy důkladně. Kameru najdou víceméně celou, ovšem prozradí jenom to, jak byla palba řízena. Na otisky i DNA dal pozor, holou rukou se jí nikdy nedotkl. Také nemají jistotu, že střelec přece jen nebyl v budově, že se nevypařil i s ní, v tom měl další výhodu. Na druhou stranu, z kamery mohli poznat, kdo ji vyrobil, a to byl problém.</p>
<p>Pokud tady Mathias byl a přežil, určitě není nadšený. Udat ho vzhledem k vlastní spoluvině mohl stěží, ovšem to neznamená, že byl neškodný. Kdo ví, jaké vybavení ve své dílně měl. Mohl pořídit záznam jejich jednání a zkusit ho vydírat, pátrat po jeho skutečné totožnosti nebo cokoliv jiného. S tím bude rozhodně třeba něco dělat… a pak mohl jen čekat. Vrátit se na důstojnickou školu. Nasadit masku přetvářky, předstírat, že se vyrovnal s tím, co potkalo otce, hrát se všemi tu pokryteckou hru. Doufat, že nikde neudělal chybu. Korwarian nakonec poleví. Za měsíc nebo třeba za rok, ale jednou dostane další šanci, a tu už nepromrhá.</p>
<p>Cítil, jak se mu vrací klid. Čas byl na jeho straně. Ztratil bitvu, ale válka zdaleka neskončila. Postačí být trpělivý.</p>
<p>Jochen Terrakai tiše zamířil pryč. Zpátky se už neohlédl.</p>
<p>Teď byl důležitý zítřek.</p><empty-line /><p><strong>Menabaran</strong></p><empty-line /><p>Pokoj halilo hluboké šero. V rohu sice svítila malá zářivka a zelené i modré displeje přístrojů, ale stolek se dvěma hlubokými křesly tonul ve stínech. Oproti jasné chodbě mrakodrapu GenetiX za dveřmi byl kontrast propastný. Avrian Dann nervózně mrkal, ale než mohl něco říct, ve vzdálenějším křesle se pohnul stín.</p>
<p>„Vítej, Avriane. Omluv, prosím, moji indispozici a posaď se.“</p>
<p>Dann poslechl. Jak si jeho oči zvykaly na šero, po chvíli rozeznal dost na to, aby se ušklíbl.</p>
<p>„Copak, Luciano, dáváš si kosmetickou kúru? Vypadá důkladně, ani vlastní matka by tě teď nepoznala.“</p>
<p>„V podstatě máš pravdu. A moje matka mě netoužila poznat nikdy, takže tím se trápit nemusíme. Jaký byl pohřeb?“</p>
<p>Luciana kousavý nádech naprosto ignorovala a Dann mávl rukou.</p>
<p>„Pompézní a otravný. Z těch upištěných policejních dud mi ještě zvoní v uších. Mohli by si najít něco modernějšího.“</p>
<p>„Tradice, Avriane. Vrchní komisař Preston měl zálibu v historii. Jistě by byl potěšen.“</p>
<p>Avrian Dann si odfrkl. Kašlal na to, co by toho vrtáka těšilo. Hlavně že ho měl z krku jako celou tu záležitost.</p>
<p>„Musím ale uznat, že ty pohřební proslovy vážně umíš. Pár těch panáků ze stanice vypadalo, že se dojetím snad rozbrečí.“</p>
<p>„Děkuji, Avriane. Časem v nich také získáš praxi.“</p>
<p>Tentokrát Danna zamrazilo.</p>
<p>„Vyskytly se nějaké pochybnosti o našem vysvětlení?“</p>
<p>„O žádných nevím,“ pokrčil rameny.</p>
<p>Na stolku vedle jeho křesla ležely úhledně srovnané noviny. Stránky elektronického inkoustu místy poblikávaly, jak se na nich střídaly obrazy, a třebaže titulky v šeru nedokázal přečíst, Dann věděl, co na nich je. Vrchní komisař zavražděn při pokusu zmařit další bombový útok. Podezřelé teroristky na útěku. Stopa vede na Newell, a tak dále, a tak dále. Nejlepší detaily jako obvykle iniciativně doplnili sami novináři. Asi to nebylo úplně dokonalé, Avrian měl podezření, že hlavně Erich Ferrer o tom přemýšlí víc, než by bylo zdravé, ale nevadí. Na to, aby něco udělal, byl moc velký srab.</p>
<p>„Takže hotovo,“ konstatoval. „Na Newellu ať si ty dvě slepice kvokají, co chtějí. Určitě nebudou tak blbé, aby se sem vracely.“</p>
<p>„Spoléhat na lidskou inteligenci může být nejisté, Avriane. Navíc stále zůstávají nezodpovězené otázky.“</p>
<p>„Jaké?“ Dann se zamračil.</p>
<p>„Moji lidé prohledali byt Vanbergových, čistě pro jistotu. Pod novinami je složka.“</p>
<p>Avrian se naklonil, aby ji vytáhl. Při tom ucítil podivný pach z obvazů kolem Lucianina těla. Nebyla to nemocniční dezinfekce, ale něco jiného, co nedokázal rozpoznat. Příjemně to však rozhodně nevonělo.</p>
<p><emphasis>Co, ksakru, je tohle za léčení?</emphasis></p>
<p>Zavrtěl hlavou a otevřel složku. K jeho překvapení obsahovala samé kresby. První desítku tvořily různé krajiny nebo stavby. Menabaranské moře, klidné i bičované bouří. Newellská poušť s vysokými dunami, známá stupňovitá pyramida viridianského paláce, ovšem také místa, která Dannovi vůbec nic neříkala. Vysoká, sněhem pokrytá skála s vytesaným průčelím starobyle vypadajícího chrámu. Povrch jakési cizí planety posetý krátery, zamrzlé moře plné ker – a trosky. Dlouhá řada obrázků zobrazujících jen ruiny Artipole, rozervané jako po náletu nebo atomovém výbuchu. Pár jich bylo zřetelných, další utopené v kouři nebo opakovně přemalované. Natalie Vanbergová měla talent i celkem slušnou představivost.</p>
<p>Přešel ke kresbám, co vypadaly zajímavěji, protože zobrazovaly osoby. Algorský císař v křesle na velitelském stanovišti lodi, okolní vojáci i panely jen načrtnuté, nedotažené. Nejspíš scéna z Dieterova pádu. Na rubové straně papíru byla tvář viridianské princezny která měla na hlavě korunu s velkým zeleným kamenem uprostřed. Tu nejspíš Natalie viděla v holovizi, stejně jako obrázek titulních hrdinek Dua mstitelek a hrozivě vypadající nákres bomby, přemalovaný portrétem Otise Velivera. Ten vypadal divně, jako by šlo o tvář mrtvoly, a Dann se poprvé zarazil.</p>
<p>Dalších pár obličejů nepoznal, nebo šlo naopak o známé osoby, herce, Nataliinu sestru, starého premiéra, Violet se znuděným výrazem – a pak uviděl sám sebe. Sebe a ještě někoho.</p>
<p>Avrian Dann zůstal jak opařený.</p>
<p>„To není možné,“ vydechl. „Jak… jak…“</p>
<p>„Nevím,“ odvětila Luciana pomalu. „Rozhodně ale bude vhodné to zjistit.“</p>
<p>Avrian zvedl hlavu. Snažil se soustředit, uvažovat, přesto se koutkem oka nemohl odtrhnout od obličejů na papíře. On a Luciana na jejich první schůzce – opravdu <emphasis>velmi</emphasis> utajené schůzce.</p>
<p>„Takže za nimi někoho pošleš?“ promluvil. „Až na Newell – pokud tedy vážně letí tam?“</p>
<p>„Už jsem zahájila přípravy.“</p>
<p>Jestlipak jsou ty kresby všechny, napadlo ho. A když ne, co asi bylo na dalších? Že by něco o ní? Škoda, že ten byt nenechal prohledat sám jako první. O Lucianě nevěděl skoro nic, ale většina dokumentů, které mu předala, pocházela tak či onak z GenetiXu. Nic divného, tenhle moloch strkal na Menabaranu nos skoro do všeho. Samozřejmě měl ředitele, co se objevoval na veřejnosti a usmíval z billboardů. Jenže jako obvykle za ním stáli lidé, kteří se tam nikdy neukázali, a Luciana musela být jedním z nich. Nebylo pochyb, že má za nehty spoustu špíny, možná i krve, ale co. Sloužila mu. A sentiment do politiky nepatřil.</p>
<p>„Dobře,“ zavřel složku. „Informuj mne, jak dopadneš. Tohle mě zajímá, ale teď mám starosti. Zítra je první zasedání štábu. Senilní dědci, co vzdychají při vzpomínkách na Dieterův masakr. Většina to léta táhla s Valerem, nevěří mi ani pozdrav. Bohužel je potřebuju, i zkušenosti z prohrané války jsou lepší než nic.“</p>
<p>„Jistě. Mám pro tebe něco, čím na ně určitě uděláš dojem.“</p>
<p>Od opěrky křesla sklouzla k zemi ruka. Zápěstí bylo omotáno bílým obvazem, ale prsty zůstávaly volné. Chvíli hledaly vedle křesla, pak zvedly paměťovou kartu. Pohybovaly se opatrně, nejistě, jako by měla Luciana potíže se správnou koordinací, ale položila kartu na stolek.</p>
<p>„Zajímavé informace o některých členech štábu. Třeba generál Qillas si zpronevěrami armádního majetku přišel během posledních deseti let asi na sto milionů. A algorské účty plukovníka Wilebyho jsou podobně působivé. Pouhá jejich správa by se dala hodnotit jako velezrada, o vlastnictví nemluvě.“</p>
<p>Avrian Dann jen seděl a zíral na ni.</p>
<p>„Kde… kdes tohle sebrala? A proč o tom nevím, copak nemáme tajnou službu?“</p>
<p>„Jistě. Její ředitel je v těch souborech také zmíněn.“</p>
<p>Úsměv, v šeru spíš jen tušený a chladný jako led. Dann cítil, jak se mu do tváře zavrtávají její oči. Bělmo mělo nepřirozeně krémovou barvu, až splývalo s kůží, celou hlavu zakrývaly obvazy. Tělo pod silným županem vypadalo pohublé, jako by v křesle seděla spíš vyschlá mumie, od hrudníku se z látky plazily tenké hadičky. Přístroje okolo hučely. Jak se, proboha, mohla z té sexy studené baby změnit na tohle, a proč… donutil se přestat na ni civět.</p>
<p>„Prodejní zmetci,“ zavrčel. „Čemu se divím, všichni jsou stejní. Nechápu, proč jsi tohle dávno nepoužila sama… a uvažuju, co sbíráš na mě.“</p>
<p>„Já netoužím po moci, Avriane. Raději sloužím vlasti z ústraní, mám tak mnohem větší volnost. Navíc i kdybych odstranila tyhle, bez silného vedení by je nahradili jenom další podobní, a co se tebe týče – nic. Já nejsem Violet.“</p>
<p>Znělo to upřímně. Tak upřímně, až Danna opět napadlo, že to nemá v hlavě v pořádku, ale co. Dokud ho bude zásobovat podobnými poklady, ať si třeba chodí po rukou, ovšem při zmínce o manželce tiše zaklel.</p>
<p>„O té mi nemluv! Mám co dělat, abych jí nezakroutil tím vychrtlým krkem!“</p>
<p>„Mrzí mě to, Avriane. Víš, že to zatím nejde… ale mohla bych ti pomoci jinak.“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>Z nějakého důvodu jí při schůzkách postupně vyprávěl o sobě a Violet čím dál víc. I když možná dělal chybu, Luciana byla jediná, u koho měl pocit, že mu rozumí. Navíc její doporučení bývala mnohem užitečnější než všechny kecy takzvaných poradců.</p>
<p>„Potřebuješ dát svým emocím průchod. Pokud chceš, seženu ti jiné ženy, na kterých to uděláš. Můžeš se s nimi bavit bez omezení, jak si budeš přát. O úklid se už postarám.“</p>
<p>Dannovou páteří projel mráz. Samozřejmě si občas dopřál dámskou společnost. Všichni politici to dělali, ženatí i svobodní, a v Artipoli byly agentury schopné poskytnout za odpovídající cenu velmi atraktivní společnice. Jenomže podmínkou diskrétnosti bylo právě civilizované zacházení, a snad proto Danna podobné hrátky lákaly čím dál méně. Teď poslouchal Lucianin vemlouvavý hlas a cítil, jak mu na okamžik poskočilo srdce, napětím, vzrušením…</p>
<p>Rychle polkl. Musel vynaložit veškeré úsilí, aby se ovládl.</p>
<p>„Dobrý pokus,“ procedil mezi zuby. „Chceš mě mít v hrsti jako ta moje mrcha?“</p>
<p>„Je smutné, jak mi stále nedůvěřuješ. Myslím, že jsi příliš skromný. Jsi premiér. Neseš obrovskou zodpovědnost, závisí na tobě budoucnost celého národa. Lidé by ti měli být vděční, tohle by byla jen drobná splátka. Přemýšlej o tom.“</p>
<p>Znělo to dobře. Tak dobře, až se Avrian usmál, než opět převážila ostražitost. Přesto už neodporoval.</p>
<p>„Také potřebuješ někoho, kdo ti odstraní z cesty překážky, než se stanou hrozbami. Samozřejmě ne dalšího Otise Velivera. Chápu, že jsi mě v té době neznal, ale najmout ho vedlo k řadě potíží. Má léčba během týdne skončí. Pak nastoupím k tobě jako asistentka. Pomohu ti řešit podobné věci elegantněji.“</p>
<p>O tom plánu už spolu mluvili. Avrian Dann se na to skutečně těšil, ovšem když se teď podíval na <emphasis>tuhle</emphasis> Lucianu, míra jeho nadšení rychle klesala. No, ještě uvidí… co pak uvidí.</p>
<p>„Mimochodem, zmínil ses, že se plány na Viridianu komplikují,“ promluvila znovu a Dann udělal kyselý obličej.</p>
<p>„Bohužel. Získal jsem pár lidí, ale nikoho významného. Nemůžu se dostat hlouběji, jako by je už někdo pořádně zpracoval. Nebo za to můžou ti diletanti, co tam pro mě pracují.“</p>
<p>„Možná. Co tvá schůzka s jejich vyslancem?“</p>
<p>„Dobré. Naházel jsem na Valera tolik špíny, že být naživu, potřeboval by koupel. Sliby, politování a nabídka pomoci, přesně jak jsi radila. Myslím, že to zbaštil.“</p>
<p>„Výborně, Avriane,“ Luciana se pod obvazy zřejmě znovu usmála, ale Dann potěšeně nevypadal.</p>
<p>„Na rovinu – smrdí mi to. Myslím, že velvyslanec podá zprávu Georgu Talminisovi, a ten mě pozve na Viridian, věci kolem svojí sestry nebude chtít řešit na dálku. Jenomže ukecat ho je jedna věc a provést to druhá. Abychom si neukousli moc velké sousto.“</p>
<p>„Proč? Je to vynikající plán. Dříve či později se na Algoru přihodí něco, co Talminise donutí ke spolupráci. Dostaneš pak pod kontrolu Viridian i Algor zároveň. Potřebuješ jen utajení a správné muže, kteří to provedou.“</p>
<p>„Není problém. Použiju lidi ze strany, tam žádný algorský špion není. A snad máme aspoň nějaké schopné vojáky, ne?“</p>
<p>„Nebuď si tak jistý. Už jsem nechala zlikvidovat víc špehů, než tušíš, algorských i jiných, ale s vojáky ti mohu pomoci.“</p>
<p>Obvázaná ruka znovu sklouzla do tmy a položila před Danna složený list obyčejného papíru. Premiér ho otevřel a přelétl očima. Seznam dvaceti jmen, všechna začínající na S. Žádné mu nebylo povědomé.</p>
<p>„Kdo je to?“</p>
<p>„Tví vojáci. Jmenují se S-19. Nejlepší zvláštní jednotka, jaká kdy existovala.“</p>
<p>Dann ještě nikdy neslyšel Lucianu chvástat se. Pokaždé prostě shrnovala fakta, ovšem tentokrát jím projel vztek.</p>
<p>„Aha. Tak moji vojáci – nebo tvoji? Máš mě asi za blázna, co?“</p>
<p>„Opět nedůvěra, Avriane? Proč? Dala jsem ti k ní snad někdy důvod?“</p>
<p>„Ne, ale tohle je už moc. Nějaké soukromé komando. Kdo ho vůbec platí, GenetiX?“</p>
<p>„GenetiX ho pouze vytvořil. Čekala jsem dlouho, abych ho mohla svěřit někomu, kdo má dostatečný potenciál. Nepochybuji, že jsi to ty, a tvá kontrola bude pochopitelně neomezená.“</p>
<p><emphasis>Samé žvásty.</emphasis></p>
<p>Dann měl ta slova na jazyku, ale zarazil se. Tohle vedlo zase k otázce důvěry – i k tomu, že kromě paranoidního pocitu skutečně zatím neměl důvod o Lucianě pochybovat. Urážet nejcennějšího spojence nebyla dobrá politika, a co mělo znamenat to „<emphasis>vytvoři</emphasis><emphasis>l</emphasis>“…</p>
<p>„Budiž,“ couvl neochotně. „Promyslím to po tom zasedání. Rozhodně ale chci víc informací než tenhle cár.“</p>
<p>„Povím ti všechno, co budeš chtít vědět.“</p>
<p>Jenže vzápětí se místností rozezněl tichý alarm z jednoho přístroje za křeslem a Luciana odvrátila tvář.</p>
<p>„Odpusť, Avriane. Čeká mě další kolo léčby a nechci, abys mě při něm viděl. Není to příliš… hezké. Můžeme naši rozmluvu dokončit pozítří?“</p>
<p>„Klidně,“ souhlasil Dann. Pauzu uvítal, nad tímhle se musel dobře zamyslet. Navíc sice netušil, co se tady teď bude dít, ale měla pravdu. Rozhodně to netoužil vidět. Sebral paměťovou kartu a vstal.</p>
<p>„Díky, Luciano. Přeju… hm… brzké uzdravení.“</p>
<p>„Děkuji, Avriane. Společně ještě dokážeme velké věci.“</p>
<p>Avrian Dann o tom nepochyboval.</p>
<p>Přesto teď otevřel dveře a s úlevou se vrátil do světla.</p><empty-line /><p><emphasis>Konec první části</emphasis></p>
</section>
<section>
<p><strong>Obsah</strong></p><empty-line /><p><strong>
</strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p>
Prolog</p>
<p>
Kapitola 1</p>
<p>
Kapitola 2</p>
<p>
Kapitola 3</p>
<p>
Kapitola 4</p>
<p>
Kapitola 5</p>
<p>
Kapitola 6</p>
<p>
Kapitola 7</p>
<p>
Kapitola 8</p>
<p>
Kapitola 9</p>
<p>
Kapitola 10</p>
<p>
Kapitola 11</p>
<p>
Kapitola 12</p>
<p>
Kapitola 13</p>
<p>
Kapitola 14</p>
<p>
Epilog</p>
</section>
<section>
<p>http://www.brokilon.cz</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><p>* Kompletní databáze knih nakladatelství Brokilon.</p>
<p>* Pravidelně aktualizovaná sekce „Ediční plán“.</p>
<p>* Ukázky z připravovaných i vydaných knih.</p>
<p>* Objednávky bez nutnosti registrace.</p>
<p>* Při objednávce z našeho webu zajímavé slevy!</p><empty-line /><empty-line /><p>Nakladatelství Brokilon vydává knihy těchto autorů: B. Baldwin, R. Caine, G. Cook, J. Červenák, J. deCraft, D. Fabian, R. A. Heinlein, P. Heteša, J. Hlávka, T. Huffová, A. Januszová, P. Neomillnerová, J. A. Polák, J. W. Procházka, M. Resnick, J. Ringo, D. Sherman & D. Cragg, V. Šlechta, T. S. Taylor a J. Vybíralová. O dalších autorech se jedná...</p>
</section>
<section>
<p><strong>Jan Hlávka, Jana Vybíralová</strong></p>
<p><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>MRÁZ A HRY</strong></p>
<p><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>Jazyková redakce Jiří Popiolek.</strong></p>
<p><strong>Odpovědná redakce Robert Pilch.</strong></p>
<p><strong>Obálka Christopher Balaskas, grafická úprava Lukáš Tuma.</strong></p>
<p><strong>Vydání první.</strong></p>
<p><strong>Vydalo nakladatelství Robert Pilch – BROKILON,</strong></p>
<p><strong>Nuselská 1418/51, 140 00 Praha 4</strong></p>
<p><strong>roku 2013 jako svou 276. publikaci.</strong></p>
<p><strong>http://www.brokilon.cz</strong></p>
<p><strong>brokilon@brokilon.cz</strong></p>
<p><strong> </strong></p><empty-line /><p><strong></strong></p>
<p><strong>ISBN tištěná kniha: 978-80-7456-175-7 (276. publikace)</strong></p>
<p><strong>ISBN PDF: 978-80-7456-176-4 (277. publikace)</strong></p>
<p><strong>ISBN PDF pro čtečky: 978-80-7456-177-1 (278. publikace)</strong></p>
<p><strong>ISBN ePub: 978-80-7456-178-8 (279. publikace)</strong></p>
<p><strong>ISBN Mobi: 978-80-7456-179-5 (280. publikace)</strong></p>
</section>
</body><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/7QAsUGhvdG9zaG9wIDMuMAA4QklNA+0AAAAAABAAlgAAAAEAAQCWAAAAAQAB/+4AJkF
kb2JlAGSAAAAAAQMAEAMDBgkAAAAAAAAAAAAAAAAFAAIAIP/bAIQAAgICAgICAgICAgMCAg
IDBAMDAwMEBQQEBAQEBQUFBQUFBQUFBQcICAgHBQkKCgoKCQwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAEDA
gIDAwMHBQUHDQsJCw0PDQ0NDQ8PDAwMDAwPDwwMDAwMDA8MDg4ODg4MERERERERERERERER
ERERERERERER/8IAEQgB9AICAwERAAIRAQMRAf/EAQQAAAEEAwEBAQAAAAAAAAAAAAAFBgc
IAQMECQIKAQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAEAABBAIBAgQEBAUDBQEBAAAEAgMFBgABBxQWER
ITFRAgMggwITEXQFAzNDciIxiwJCU2JzUmEQABAgQDBAQGCgwICwYFBQEBAgMAERIEITEFQ
VEiE2EyFAZx0UIjMzUQIIGRoVKS0pQVMPCxweFicoKDkyQ0QMJD04QWNgdQ8bLiU2OzRHS0
daJzZKTUJaPDVGWV81W1JhcnEgEAAAAAAAAAAAAAAAAAAACwEwEAAgICAQEIAwEBAQEAAAA
BABEhMUFRYXEQIIGRobHB0TDw8UDhULD/2gAMAwEAAhADEAAAAPSAqicQpnMRWVnIaNI6B9
F+ToIbGuN4ThwFoRwlESERrn2S6W+LVl/RbAAAAAAAANR8nEM4ryLJIJQk0j7O4kg5xoDFH
SMUjwhQcY3RoHoCWgKsnQUfI4J5LdHmGaS6JIo/iKiRh6E6kZE7kLjOIBJBOQhYgIg89YC2
hMwpAAAAAAAAAYKjHmiaDsPXA8zSGh2j/HadZAo9SshWokcqyWiIhLOnpCWbGcR8P4pCLxX
cqSQyWjEQ9WROJ4JVKvF7xiD7I3KfGwoAQGN00npaespKx1AAAAAAAAAYKJFFTWJ56+nmoV
nGcSWdRCY7CMSbjzSGCaT0RIlJnPQcucVyHKS+N0hIYB5UiAbTnL/ljCZxdPCY9FSyBsJTK
1kDFJyBicRqHrQeipLh0AAAAAAAAAYPJAgYq0WpPXw81yrxFwoCqQ4MEfI3Shx3GguyMYn8
vMekpVQgwiAtOM0UDztGyNATy7pbkbJTIo0bS/BP5ZMSysJQwahNggHrYegAmHmSLxHAslq
xuiqQAWMIqEE9CCt42BZPNUuWRkWELunm4ViITFQTyvpF5KpFhxkKDePTYhccR7VFwCgx5T
l6Cu5dw2nnsV3O46i25as6ijxSYWD2dJMLTFNSrJToZ5gl09gS8o3D88hIxExyjpP1Cn51i
DS0I+xjnryeCx+k0/PSSqefp7Ej4LrFABjFWCGhFIALAHnqLI0DmOc9YCphf89FywB5UHlI
SWWgLeGorsIYonMSeT0dBX4hQWzuLOFwCCivJEByHwK5fct8bTydHkN0dpZog4sOVRHkMUX
jeSgR8WVGqMYp8dR7SlOiuBWQ+xnkglaDzrLWkADFFQn0ZxcA9Iz0APIwraNMk8saN0lkuQ
BWs1EiiIIZdkbZDw0ixI/BAKlCmI4hC0WELpDkK1GwbwvjuIMHWbReHQNshUlwiweYzhhj4
LKlMysBVwWC5Z52nmMNodY+iDzuLEiSXPPSgu8eYZWAbpOZZ8saTES0KAjnOaxMO4Wz4OQ5
RXOwVzlOE7zmNBpNo5iNiJTsHeIxHRqOUTywpCJsOUQheFA3EoD1KNETlaQKjlARFNpg5jc
LBNhgukejBd88vir42CeS15aUnEmI7QAAAAAD5Pg+TQaTSaj7OgwfB8G83m82gAABkDkNJ9
AaRBG4VBI4KrHm6RqWaIEI7G+I5wk4EyETEvHsaXUPL8qiRqSmTqXcLjEwncAAAAAAAAAAa
xIG+bzvOs6DBqNZqPk+DWazQcwnHGYA2ERkokLnnmeb5IJpJaIMG8RAIRgkQsSVLLKHqgXL
PM4rAdZYgsUT4ToTAdwAAAAAAAAAAGBEIvOwUTtO87zsNxg0HCcQnHEJQmnIaQKoFuSgxDY
2jjOcZQjE5FTRpi0PMXyvJN56EFzTzQKbjHLEFsSxZYYnoUgAAAAAAAAAAAwRCMQb5k2m82
Gw3G0+zBpNZwCYIQwSOiMj1RKwDAHKIx3DUF0bRFRyCGcw0inJbUnYv6V0PCgvmN4uEXDHs
TCLYAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABgBujSAAPo+D7Ecbw2ivotHn0QOSieihY8gE82yvB7GE
eFgibCeRWAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABvDRNxkAPkyJQ0BknCQcVkEArUXhPQkqYeZJE
xdAsIT6WHLBnaR0KB1DVF4+TBuNIij8FkAAAAAAAAAAAAAAAAAG+eSZKw7xbHGOweADbG+M
UiEiYgUrWW3PUooyeGA7j1eAu6WFJmFAa42BpHGN0dgtDcN59DsHgZAAAAAAAAADAABgybD
cdB1G4bxSschHw/D6G2OUTRsioJYpDIIVKrFgj0ZKJHmSIxOR66DyLTDhNozhCMnyZAAA+z
4MGQAAAAAAAAMARsaTaMU7heHAOM2kvjeIdG6IxpFg4zrOgQhBEcRRKKslTi95eYpCeY5+g
s8xzWeiJZMkg+xCGyKhwmDtPk5zUd59nOazsMnCdZrNwGQMGTBkwB8mQAbBoHYNocY9BvEZ
DYIeF8jUeZP47ROKuFNTaXOImKtljy1ZCp+eYnk/QyVsEYuaTkdo0yrI2yUCHxSOwkcjUTx
wCyNYVB2kfCmTKOwAAyYAAMmAMmCKhhk3kKFjSSBvkZHOQeIRzE4k9C+R0fjBOAdBZA/RgU
BJ6LNkSnjUUfPY49QDjH0S6dRoNAGAMgAAYAwfQGDJ9H0ZADAAZMGTAAAAAH2bxvEZHwV8F
YtyLJ1gRyfhzEkTz0WPY0r6ekYvkZEHlOSyhYEk0l0k86xvldiaCQAMgAGkpYOIfRPoAACS
Msichc6CcyfisQoCKdg4hvjnIvHuKw+iTAG8RmaiDT5HaWsNIpEcn4chGLElgD2fI3LPEjk
XHjeekpMY5B7Eyj6OgaxW8WCTCVDIAB8FVBFFg6S04ABUM8HCr5PAmlZj9VY8CKhzCAdA7x
DOcZ4sj6LXgN8jE5iECRSLiVBrFuhBPySlHybC+J7CEcnWWUI9IUIPPR05B2D7JCO0bxBA2
Szg4TIABqKSEik8nyOQAAoyfkyEYWBBGqfrhLLFTCThqHMSINY5B2nEfZeoyN4jIDWKZznw
IhOo0z8mRGBGx6fnsuUeJ/LGEUkVk+EhDsGaP8kIUhvlVDcTqSeZAAPkigdg7DIAAFGD8jZ
yCcJhvP1rFlyNDaSMQcPwd42hmD1LVGwyN4jQaRIIGQABFPMw7SFSXyw5DBNZPZARUkeZYw
u8cAnj7FYb5X4SR3j9GkKxJYrGCrI5TjEImgkMyBRg/ImIgojmGEfrXLLDKFo5DmG+ZF04j
JcMDI3iMhPMn2fB8nyZNZwHEdYiHEeZZeEnUr4eJIqFoj2/H4dQpm4bhUwe5zCkJojkwEsm
SgY6RmicWqJwPoCnp+R0jAfp6AnlyfrkLCjPMCCfY5zhOYfREpbseRkbozjpAAA+TmOUZpX
YiQhwjorYeqJcEp2eAJLReMtiX6JaFs+hEK0HQSUKgpCQd4/D7KdHWJookukxABX8/Oaedg
ik+ESn7CDsIbAUCTSQCsxgcpdI7jaA3zzPFMkccoujwHcbDiIxI7KzFJSpo7T1RL7FUzx0I
nL1F5yYi3w/DYN4gQ+x7jvHiZAyfBRYkQehyj2JIACrZ+fggsrAS8SIfp8FsrmOkXD6JGI/
IjOwuuP0AG8UAJ2GYOcThznOfBzDTOEYo3iISMS0Zb0qWed5XQmUueW2JxJ+OobZU8c4nHU
WxNgAaygJKY+RHOceZvH6VVPzbD0OcoUdh+rgnYh4ksbJ3ltBNOYUxaOgAG8V8G+M43gfB3
ncJQ2xDGGPEryNg9GB6kOHjKc4/SVS8JZEsCKg2yuY7hWHMSKZADWVNEQbx2kvDnE0lswRM
JIvjHPknY0G4+zUA4DvMGQAAEEjEaAvn2JopHyfYnlJDiEEfJFwwD08FUTRmHiISGWpLuku
ExnYIhXo0FmzsAAA1lKhzkdE3FiQAAAAAAAAAAAAAAARSMDmKpDlI/JgGuXBNR+Konohst6
foMK1FkhfEgdpUkRyXR+E6kgHSJ5AR1E8HYAAB8lYzqI8JYJ/AAAAAAAAAAAAAAABIIvOEg
cTDeT0dpKQ2T8PxZAgcuie4JRUuGWfIpHsPUwfZgkwfJ1GAMgAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABg
yAlkYCWV/F8ZBIRyluxsn4wzsGWX5PVMi8syTgJZpJUGISudwuC2bRBEwyAAAAAAAAAAAAA
AAAAABg+jYdR2HebxOIvE4hwUhnD1GuPwnQ/JWV+HYehJ6ZjDJ8JMOEdI9BREgeh2HYfYzB
AAD4PsAADJgAMmAAAADJgAAAAAPs2nadwsCucRFonkwnWAGTJHZ+TQhE9QR2nqoQWTyOQyS
YPE2nQZNxkwNMgU0ioJhk7RFOoXxhDkN48CPjrNgvHENg7B4H0MM+CUBxGTAGTBAo0SwBW0
tYSschFokk0gAAAzj80xsJAJoLrEblpxwHcS2OkyAAACMRqcpvNZsMnEdB3iaaTrOw0ms5j
edBynyKJ8CafQ8hZMAAAfRrMn2dQsHORYR2aQA+TIHycBrPgRTiKzF1hWFclscAAAAYOAYo
7BeAAAD4IfFkWB4mQABskAGAA6ibjabgGqKhk6BTEQ7RxnQBqGSB0gfBqOc5ziGER2fIyCN
StB6rHYKhLg4AAAABrFYSXiTBdAAA1FIBOHWWGJEAAKSn5LxQFMB0H6Uy45WgcQyD5JEGcP
QYYtljx/AYMCCKx0GTSchsA+DoNAhCcNMRzhFUlscAAAAA2Sv4lkxkrGQADWVXNw8RFLHgA
FQD8yRTIk8ugSke5orEVi4fQmHcfAhiwJw9C3B2AYKmEICacwmkhEMHQWvLbm8DWMQj8TxU
JbHAAAAGBIK7HEWRFwyAAaikJJRNZzjlFEAK/ngOeZprPWMs2ehJuGcOYaomigJBMY1jnNR
KxNgGCuBFwGCUiAhzDjOgtILAHOMUj44xUJcF8AAAAbpXQ4yTyYjlNx0n2aih4nkqEdljSa
AAigqWT0VuPOwaB7sjuK7EliCNMVDSKpyCqMEsCTqBgiAgAbxIxyjoJrHIdhkAOcYpH5xim
S4L4AAAAjFchTOs7hmCgTuOY1lHiSCIznLNEzgBCJ4aECFMRqF5D34JmIFOwVAHWIwqncMQ
SiXywIGCCCExUGyL5KA2x2k/AAHOMUj84xUJaHAAAAAIBVkcx8G4WBkDuJ/N5RI4h9jMLJE
zgBRk/MAM4aIzi+J+pwbZG5Ig1Rpj2G+Lh1DiLEGDIGCKSPRui8L5yE9HCLgAZOcYgwDiFQ
lscAAAAYGyVnPgnUkwyAGDWeeQqj+OMsePwAKMH5wSxRFw/CAj9Lo/wAi07jkPkXBrkriYN
YfZLw+gMEEFeCShGF8RjecxJQ6CWAOcYgwDiFQlscAAAAA2CrguCWcxcY2gB8FHCcCYTWaj
oNp1lHj8phPAzh2Fez9RpYwioThIFg+QFgUS4x0nyfYGCLyHznE8cwjHObC1opAZOYYpH5x
CqS2OAAAAAb5UMf4jD9J2PsANRSYSzpGkLRLZ9E+EVHjQZAAPXk5CLjjJvEIhcfIwyXRgD/
FMtMBgRBli0fApGs0mDJzDOHqJg3RvmoVSXBfAAAAEYgwQi0ZuAAA+CqRsImJrLNAAAAAAA
VWITHgJZ9kqEOm4WxukyFoQAwMAjkSxxmBHNZ9isOQTD5GuNcdJ9ioS4OAAAAAQipouFoRS
AAA1FGBeIfLBlqwAAAAAAK2EUEiEUHKLwgnQax1F2DIAYMgAAYADIAYOcYowDhFUlscAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAFbitgvC0IZgWB3i0RcbS9J1gAAAAAAAABzjFI+OIVSWxwAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAV2EM7iKxeE42nUcJqLHkon0AAAAAAAAAHOMUj44RXJaHAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAABX0iMtmOoAPg4hQAyAAAAAAAAAABzjEI/OIVSXBfAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA+D4N
hkyAAAAAAAAAAAAAABzjEI/OIVSWhwgAAAEcDWMABkwAAZMAZMAZMGQAAAAMAZAwBtOoVhb
HEd4AAAAAAAAAc4xCPziFQl0XwAAABLOAyYPoycB3GD6Pk+T7AwZMgAAAAAAAABg+DBsPg7
RXAAAAAAAAADnGIMA4hVJaHAAAAANIrwNg4z7JIIzNx0HeSARKLglDjE4XCaTAAAAAAAABk
gcZhYIraWtJVAAAAAAAAADmGMR8cQqkuC+AAAAJw1z4AAADIGAAAA7BYAAAAAAAAAAMGQOg
UAAAAAAAAAA5xiEfnIKRLovgAAAFYCpJ3EzDYF0+RHI7HSchagsEBkAADBkAADBkwZADAGT
BkwZAAAAAAAAADnGIR+cArktjgAAAAOQbw5jJ8n2ZEEWjQcAsn2ZAAAwZAwBkBNPo6TccZ2
HEdJ9HIdpkAAAAAAAAAA5hikfnIKZLQ4QAAABtFYSbiUTYYAyAilEBaJgLCnUAAeIR46imJ
ZpFg/ZOUcE4cgrEZk7DIE06BaLimQAAAAAAAAADnGIR+cgpEui+AAAANYroJhK5OAAAHOUD
JlOIfBOgAB4xHkWNU4RHIxP3PFXBZGmKJsHyMM7RLPolMmYyAAAAAAAAAHOMQYBxCsSyOAA
AAAaxW8apc4VTBkAGeeeBaEs8YMgAHkseOZg7iQik5+24ZY3hRHiV4HmPkdgxTsNBI4AAAA
AAAAABzjFI+OA/9oACAECAAEFAf8Ar/8A/9oACAEDAAEFAf8Ar/8A/9oACAEBAAEFATBmZJ
tq07hCrFBojnq4bHWdL5RyseUfHvz1XtEnnSP9etu2wKki2Wx7i42eQ/HC6EBlY98sRh62R
7sxE2mUH0FIkMsO3WEeQ3OHEVaGcYb36ZJFni5IYtyHucZjh0/JPqjpKFVDVKzJMBPfQ1WF
SanAE+Ub8XafHfkx91kVsOxwci+9ywwO7Fcox0ofdN+MebOECOjWV1eM2LfpizrjqkSbq8T
JqS5Jzm2sRMukuvnaabLtXRtszpBiZq5uTRIdp22M0dsDG74bIl08TQQvjllSW0uMJYsQVp
En+OZQkchOq/apBanJyLIAuF+Uo6tSUNabIv0l7hOlabeigTGwWXEyog3mXp98VhpuKlmCK
jHCWEuAFkkyVYYek7PEbQPMMq0DHxrLjMl6GhtIGaVf245LQnIqjpeqSETPiBCtqwXx9H8f
lq0y8BDwc8qoggqm5iRgFtC8pXD/APLsCd7cRIdIsSRadWyey1tM643js4h9giXUQ+1KsRo
8/wAgkOLKuprr0pYn2YRc486usmuxgFgNkZInj2CTpUSWot/wTjwrRyY6PaLe3EtyIErTpa
myDFZYKHs40kl2bQOpsGKMflLnOnAO1S1SaHkWfTMGFvexquyYdo2p+6CxVuJh5hkkM0T3w
5TzDghbNj2y+E84gjIaZ9Hd/th/UVmzGqlr/FzPv0AKx6lJjTUuAfnjP0fj82nlbjajXUwJ
1M5Mrk7K08hU1yZb/wD8ywa8FleVLuidsFqlPBzcmpaG54zbYRKWlS1pcliG6bFRVakZVlU
uZOvuaEMSnVb02xRR96UqHnyznawe0OjzqyyES0YqHnWbRHwsyHZ2Jlx+BbEID2TfRhnAJb
1fGquvszVsD3JGVlrWyBi9F7iku6Jr9lagt2rmGOgYiP5HJj5Wq8tNmtRkO43FsTIFeE3ZG
D4eRHUO5Ivvxht1SKp2GjFOG28t2RioL1db4zf8243xxr6Px+QLp0N2KtvHTmQlD1MG8eBN
wHIFuT/42e14uymv9b2/FQRS/Xki2B45h1vS56yP+hRIZJTN3vUlOPnaJHfDY0UJGENjFCm
Otw7rhsq9GGNxjdI24Q95d5YrHuIdjYqVEVOXKarMvD8siW0JxtyMMkJlJQVgQj1Kmawg5T
6NZFPLS9XitMNhG/8AbGE7S3eTdu6V6bxUVLle4w/JdygnTSz3srrhXtzhejGrBI6fyddWl
TD6GgTThhKdBf6l8e7QyxFr06i/TclW6bxvzLybyLrjX7g7LZLs7z5yKXyXfed+SOLLFyT9
wMJQ4MEvnCTheLOb3L2/T+bLtO8r3vkWzou/NvLN241XyVzHdqXSONZuUsVO5h51C44ebL5
per3GfND/ACA1I8ze0ckcmkQUTVo6K3Eclx9ajV264f2E6n/ck2F72XvaNwqm3Vy7bPjOG6
HwcYqXLtUiqrR1HkoRR98DjkvxRbIj/wBTjFbW/SesQCivsmSZtIgNRgfhnJIym0VnkOaoc
69IQVyGZgihZavELVHyYGo8exr02pnzqV4IayLd1o+GI1rAXdujy+kJYtmlYdpe8gxtsmRt
hpgcUC6DJyj8ckYB9ahlzz6d5YndKzXkWh31NM1x/wAcoidbDhm9o1yr/jThWs3m1ZxNJI4
i5ULXNo+4qbKkZ/mX7mRFR/KYC0KBo6FFfcUIDa5Lm3g23Gce8i/eH/efcT/ijiLfhx9zVp
1j7i4pbXb/ABC0+R9zBXGbPI70TbZqCg/FD/Odeec1yRb/AOymA9vuKj2RRZ+FS6v0Xotx3
bzIjEaTJFCMN14OWk3pWakK+ew2UMQFoUZx7fgthapcbsB3XrZx6CBGtgzTKs8+cp3EpueN
hrOs+GibNHExLNq2lmVsZQehrS+3JcYXeR2Nwpfmmf2Svu0jcHcgsLF4q5BaUBUL2K3I0+8
nNy3EfI5zhX278lvqc4A5LW5rgflPWU+h8mVvSX7/AO3lVq9vZIcY8iEum8Icil43wfyAhv
fC3Im0xXDl8CVX4CwxzEaa+0nkSHl7HSaHw9zPx5un/bnaF24PgfkAblPm7ge1ch2ux8LI5
F4/EpvPkbAcVcNN8axdP4SvkByrznwnZL/ceQ+F+Sr1HcjcM3q50wekc+BVmy/byBbaaim8
9twHG/EaON63xNRLxVbLzHwOq72TkuVlY7k3iudsJHINt/MJ/wAje7MVt1nr/FliturakoY
ueZFgf9HIprAwTa23c85KCLOY+VNNq0luPFVImLkn2gGVlLep5pScqiF6d8N5LtlP8xzZcg
1OonpZ0cK5zgw9WnZWVbr12tg0Pq0WVJ9KmZmxV2LPtL1SfttsEBibJYpESuXacmpi08g2F
2Qe5TtI0xZZuyjxd7lrGzBjXq9xY5HKtxDk5y7WCOrdBskrZN0WTvcmLI2PkN6tsX2xjR03
drWVFOciWg53uu3qtFIsUjYio17zM5yFdXKi1rkWEaAM5JEColIt7kw1HXiFl42qcsBSTp3
L9SHGi+W6udGC8n1YzJu8QUAO/wAmVRMojlhx+tRfJ1ZPYrfMkSeLrlyteszzJD9a3cqDMW
WvPVeQtlpT4hSDb2tWkRzSFK9PYpkrItxLYVLr3JHMk2OaQc7IEvbT6gksQoq6ohdF4pDwr
lZCRIgOnN6dpXppyr6QlfnyQ3rXJsutr14WSjHsZmYcESpmhSooMYDvBoUJzQMM0MwqI0tK
qyGvO1gs1VhUbapojTvag2aiCE6XEurxyGQ5pmEFY1sRCkMoQPvT+aZC3vUPEdQqKjHM9lj
cciQV7RHDMYlCmlMkaVlnqgtmSzxFBjOI4kgEV2GoMdD7qnGkXUh2+EoFuRRwbXEo1wRXUN
/s4EHu30OLt2/2Mr25wHhCDAZA4Pr0Y43wJW0xKuEa97bIcOQkg21wvWW8jqHFxtns+v8At
JNS9rk2NmjHxv8AuInIqmt2/mguzbKdOOc204lfoL8fT1vavN4tI8+xRSJEmIS8A4003t+p
DMgIqTjb68kP8nyrKVPx1dAU8BU40garxI0Q1HfqD+rP0/heGs8iM9NvNjt7zY2ek8nPUcT
iX9Z521Z5G1Z6Gs8riM08vWeunNLRv8Fevz+O1o1kjItR4M0vqI6SF36j+kCottjGr+rPPy
NjyBhWSDW6yCGmwVVeni4704xyPb0O8KtKmxl6ylsJ2dbIRyDkGnUhJr5xhL1BA2wL+WH6/
wDpsx6+3A0zg6Y5y4uOR5d08ePyJY2IBxj6f4DaUqxwTFOLa3ojEk5p/W88yN5tKN56Wb05
rPO9rOoe1mzXdZ169ZuSVrFSu9ZuYXrFzbnjubd3nuzqs9we3mifHORJLoqPtOyq+a4AGjk
q1NFNSrUlOGU2sNJdkYMeKI/2BYidL2U29EDHQ+of0cdj1POaiuoRVxFxkpN+aXfl2dsE0+
BIbysmqcb82H6/+lyn5ER31RW8i8jt/mDjH0/wRo/rN6f8NpIzRGJJzRGJJz1vHNKQrNoQr
NsYofNj4ofFD44P+ah82zvWeCk56ik5zbLJG45bfU3ULS8Q84xWGpp1VXchi9Qsmkx6trkM
PiXmWQ60v1lg15uPk4llZPb63MRApH1DV14zJVseGZTXH3DI0gqwk14NAm85EpU4qfh6tIW
3BwbHGyECLJnJj6tZGGYsB/bcaRreDb8UfwZteMeU9VLLvFVO6632teM1WbzrNVy9Z29e89
hvms9kvuahr9rPaL9ns99z2S+Z7Fe8cr96zdfv/iZVuS30v0HmNxDnFXN7m5f7d+SLA2TGb
Fg5aueupqvFM4uvkuY5WnV7EqjrOt0ZxshNPOXoyjMtMv0591T1UeeaTWtCY6yltseusiMW
iQcskjDHCw0LTBjSXvLlsH9diwyyo+bhGAb7GydMkq+ZRJzp0LaF28y0yRsLXg3/ACeR1ra
PTRmm0Z6aM9JGeROekjPTTjrKN46yyvD1DtIMj1yL64EeNZv81p9+JijJNddlmtysJthCfy
yWM6Iq70AI9yiFGVaxgXSGmhm2mGJUZBAaY3zaWJ9H8nkPp9RvS/zzy7+V7HvNtUh5GkoPb
i2rdMEnhAVpBqracJCwrc6PVI+hGqcH828tcwgBc7aT4gxmVcJkowmOmIuuHsSiWlHR7sC+
leM61pOTpkkApZ7mnEzAqmQ5zfrrsEclsuVYSRLnOCbcnQ2drkmntgWJn24U1ovf8Wf9Ftr
51u5xY4hDYU1x0wzvVTU0pERJN4w7JozRbvhsjzY9vx2pnWtrAcedloc6Rek6/YmmZCtzSh
LDx6RWovjxxxWeC85GTtTJk2UGbCSjbMlXK5Hy0OiDMiiau4mXZGiVD4P+beSbwG2AnYkQD
aAui0hCjRo1lmOaQK2XNrCkGCW2idMpYbdBZBZyFJjAhPd4nPd4nPd4nPd4nPd4nPd4nPd4
nPd4nPd4nPd4nPd4nPd4nPd4nPd4nPd4nPd4nPd4nPeInPeInPeInPeInPd4nPdYveakY/e
aLF3iXG1fA/6Vx3k5YlTnmJRmwSK2i5Rbcxo8nTdfNUY6uTfZOTLliOKk3GDipp0Ov6KOaM
KWlnRvpDDLI0M7yNLlSMfx4M0Mz4qzkRG9pH4sMmTJ/jWaqGcY3QyuFNEQ1jj67HiurFc82
kp1r4SFfhZV3VNq2s3TaurfZdVzsuq52XVc7Lqudl1XOy6riadV0b3TKtvOzKrnZdVzsuq5
2XVc7Lqudl1XOy6rnZdVzsuq52XVc7Lqudl1XOy6rnZdVzsuq52ZVc7LquTlUi2B4mqxb0M
FVYtb8ZW4ndvmq1FMlzFaiGI2KggtRQse3pMOqU9ww/6CRGtSTgAzki9Civ6dgg32dxwuzw
ozQOjIwMx8kEcnZ8KxIZuvsKYcjWw3NsrdVIhoaZkCG/POnlGkUyJNaa8M5IYcaao/LD1Kn
gSa/wAh1a/8PFVx/j+eKg3wJAeS3ESXWaT8CiFMrZmmn3etcxyXS06NLoLRs9etIkFL0RK6
GQ3MIdbSetWutczUjvbjEp1KOtczrXM3K60pJ61abkduo61zOtczrXM61zOtczrXM61zOtc
zrXM61zOsXnWLzq151i8JsYIjqbTGrVs1WtN2UBx+Lk2ZNvJD6Cv6sBEx0it+50CNk4u08c
TccNyZxprb954qQ9Cg02wB9q1/C67XBBhLbx+Y05zdXCbZaOZIaqDUuzcf3VnkupsrtETCt
Qk+JKK6r88sjob7PJ9QcrklwjyyZSSIGQDuUTceNSQyogU8Hcc7o7GFbUjD9+DiGX2znHZr
zGEq1JRm5liJQ7NetqRm9Enm6cEfWdt0o+z+d+RnFIrkxJJSNLzborx8z0pBj/R7el2CY8+
VaPg3CHYz8Y6AMPW1SSRHvIc8MJSpEYaDDbAZyQ+gr+rVPDaJaRjh3/eoiPzbkCM5Xq1W5y
NjYwKJGy3/AJVcSedGDqM8qvTF0uq7Ix9sLytckW0sUGwt2MaetdfrKtveGssME1PAzKNwr
h1dMii+D5cwCPEtKJloYbpCww2mHWt6UnFNpVnTMZ0zGdMxnTMZ0zGdMxnTMZ0zGdMxnTMZ
0w+aFH1nTMZ0zGdMxnTMZphrWek3nooz0UZ6KM9JvPSbz0m89FGek3nooz0m89JvPRbz0W8
9FGeijPRRnoozTaU7yQ+gr+rUfDJx6aYn09Qo72uPxlhodHwuH/qyFb20pbjqdfnv7ZNbTy
ZzkQQmx8VQrpNl9VK/hJltCZLRlT5HagabuBnR6O5TzxX9E4A66/sBLiMa1/pyVfUNGsX1U
bkPYhppXzOb2lsDk42MjGOW4l1UDyDH2Bz5TCdCtdyB6NuHKMLTI6N+4OtzIktz5AQkXVOS
4G3AiktlM3Gy2WNlIi+N9CVyeliRi+RXXxX7eUw/vliKTpF39yhk8pEghscoAEIc5DDSisT
T82L8D/oK/q1Lw8JIIsyT3Gy21UA9YyHSB2GmTBCd5b/HdW8NoHHb287ZKoQJBfbHve+TOY
wnDblW/wDel35wAVXmXlhilSg0jJ2CoTIxcTyNAQ7xQA6I3pHIhbT2hU7RjevDWTTm2Ilqa
jPQEtwg79bn351Pyq+lwkYssWTiVQs2citoqV3mJ0n5OcJQ6G47r/K1rQ9yNyXM2xziwsEW
vcpTY8pXahyZZqengefLs3G9psTsVLk3J4caJmG5ZyNt21DA3BZ6jD2ETMVatpNdsQ7mw7u
91JV1Ww+HcnRl/A/6Cv6tW14tyw6tkU4eS8FV9uQFk0tHQNbOCgjR32yh5xaG4a+14Wce8F
BlFmzBUN9q9XJdt3I8YXL3Q6OTXgIqC1FK8+8lPXFyUrUVa2RIKT4snhmQZuJhQSGHio92O
dGWryM+PlyVVtEczMR6lonYLawAQxW/lc35UC3mHWmuzERain4mNJSLDxgLnyfcVvw4oFkC
FsrDF2oSXchsNlSC0Z9qu974auMsqKRD8iGakH7/AOXFXOSx/kkpDtk5JJr8nYLsZG2WU5F
PTrv1DcU3yCo6YTb5RNi+B/0l/wBWn/rJUaPkjIWniQjiKUCkjdJD6FXHEK4oQdsMW0O7Yr
qLSdJBTsAskVdjIa39uNsbcvF6kURlhEspepmJ0+Rv/Tksc0NqMr0w9gBEfIjRkQ3A5JsLe
aTILe2MpCMH+nJUjYcbuwQZGveaqpuAnh5hz5d+HgxXqrIthwUTHv8AzfcX/ieMUp1S3SG3
CUu+Ovz24jaN/ap/hm2WSSijlXmZYlFXqZ9xctZ/hrkKzCguX+U2JB3Ncgsy8SrOm+Qpstm
m2iTm5DyJ+J/0lf1YWbjYV3vauZ3tXM72rmd7VzO9q5ne1cyRtNYkQW+EuNR2wuHaKM4X9t
XGxBFA4foHHE9a9tXWxmgBiTUWn1nfLlm9NQsZJyMPsiXKkw+OrQRrGiEr07GsPO+07ZwTx
8mSqWVRzxVUdEe1SWjBj63E7KtUUIOq+AafGusQSMEY0eNm9+GjeUQwDpO+oi5tzlKqN6f5
YhGSK3YhbKD8fuL/AMTxW9acdV4EaUot+ZhVBuqX5kfap/hmduJ8dNuX+xIP3cLCp829Twp
0VcbNJSar5bzBe7rQMIi1ziQEXGf2wDdrSS/8T/pK/reGeTeeRWbTvN+OeOvhv9FZ6vl00n
SEkB9fhK2xR5smUkuZYqQZdz8stGh9MmSp1fmx7m4UTx5biIWdjZgSUFQ76iG/LvEa1rWSq
mEAFLqPkc7ONUYTUxw97pxY5cZRUqTuljgR05Aggtr04hzw03Hv0GYWNaeP5VBIdQHUy7x2
Q7RGoBMb8edoo2Z4zXESVeU7va3IJxoZV5kYOVAz7V21N8N2S5+yy0heZRlpV7lSDTbTZY8
5i72Jb49snHnJOy2fYmrfYNPSlimBEavVjZKgj3ZED4SH07ZSpeta1rw18PDPDPKneKZb3n
TNKwsA9W5o2xxiyrdchG5Hk+4pQNzHYh1NTp9hvNKKWYF4ay7eotqelDgZeDaalhaUzHzbM
S9M1QyDnm5ltnWa14fCScYaCWZVTtRRlVZfHi4CbZaqcQypyuRbunKhDO5qsRWkttpaQrw8
rJFFZIUFQ3nN2SndP/8APnt1Jyu7Y+PJsqqGp/JgzdwFm4k6IcCfUhSi3myIKBLmZbhKETX
uPbTYXoqwiXGy6JOt9n29KWexlx9QnCTnD5CRZLk7fOnOM3qb6Wq2CwScr0QeIQhvXwP+i7
8l3GJ5EDv3ISVM8hS3inkJxWIuTq8Ym9vaSQ3vXqtYpxOtShhDm3gm22DWHjXLiUVmo6ae1
CxM0yulymnU+beXeOKfFPEg51MA3LVqT9Jw0OjzgdgjwWDoQiNP0ahP6ZKuDsx43aBw4kTV
HyQCYGC2ifinHdb8dfFXh5Zl/j5UjA1+vzb5vHsAclHHFeRuDq0XXlfHmIoYKhEy8eezKHA
25v252Od3MR45sYUVIucPyvvNFtJ5EcRGW+ZWcPcLAXInS5K4cW2ywosDY5SYgJ2zNV4US4
ERZJ9/lNs1kwk6F+Mh9Ht/hziTMDCE7s6FvuWANs3Vsj1NvSozGJlxFbFmRDGyJsRltywgK
HKmY9KBpSOeSXGR7yERsT1F8NaUBx7V0AR3gnLXIERrl1osRcAaYS9JqDdk6+XD7ClB4SVc
eYjlKEeaX50ZMaRuMdMrDbMKuD6n/wDn3RBoeFZnk68E/FXhpMi9RzDIC0VyGrEdf4WTa1y
XBLVvk6EThlzjxAGbcAXHRkizKhc8R70nxpWKdJjbYBZAkJmBamxyRyfU29MIY+1jTmuHLj
cHYgwq4vODV+yKPfMuu9SUJbi5mbZEBZdLg4k9x2uQb5HtMZjTTTDfxP8ApIjE6spUWQXMu
V4tCfZpR2fLrb2OQcibtyGP08zGHAqVEyjm1RcvuKLgSRHogeQCQegl1o9avUroQM3YBPHS
PzywwbU6PNsWagWCRcibIzGPqlQoUMoB+KWt9EOlStCp8qMl1IRGog4WVAiAYQnE0sNSEV5
GiNflr4r8PIMPUUFPxNNjYkVdAjlwcBULEb+3MRvT9PF2OPRQAggRdBDHR4ckO3xtRms1xR
x2l5jjylC4rhfi5a98K8W7yFg4mugEQESUY5BRDqRoWNEdXAw7i2oGIYxAzDe/nO1/pM/rA
AmTTna5nj2qdjUE88/2sbm6uZrNVU7ei66SGL+7nGu9m8ncbedPJPFqch7DSLsZea0/VZbj
NDg9z2+3v4en6qJSpgWUe30KRpNrg68QW6EETGvwgwC22Bktvs+PlyRUwiPQ7WnMBh6+1ph
SFN/Kv6VDV2RPPjqxAEIjqOUPS4+rCP8A8Qb9Jv8AWqX6TFaIbsdfQYi6RtO2BHvceXtxUj
xRepSNq8QTAwdv/wDVoZ9hchaWGzT24oZTX23qG/cu3RIx9qgtwjVzfdaaV5951rTTqRkvo
5CqEg5uuBuLB6JwceJHHUyElWm2tb0nC2VEDF0LRKN0ffkZQttHy7146kOOknM2Hj/U5JK4
i8ya1SlwEv8AxBf0nf16nrxRLqHYkkQ47AwoTcYYNexSNLvITbMYd7iJb/8A1ZjSxX5Jl2N
gGfVcb+2hC0cn8v2FcRN0ObejrYAeZJmeGslQHilVQ8shvbq4pSosJ7TpjrrY8YobYituNt
fT/JyvpkP69W34NypMKkuGDrs3s04REbIx0THxNbGj516OCRHi2xPnrJKNxzVqk3XlRunRV
fbiO4vkbm1pT1vq8aFHviDtirxK/SdLS626w21IhMMFQB6OmL0O16GJY0nE/phUrFgudxV/
O4q/ncVfzuKv53FX87ir+dxV/O4q/ncVfzuKv53FX87ir+dxV/O4q/ncVfzuKv53FX87ir+
dxV/O4q/ncVfzuKv53FX87ir+dxV/O4q/ncVfzuKv53FX87ir+dxV/O4YDNT0HvNS8SrEng
qxLra/gR+kj/cVLXm1LmkgylMnTCjgLKckcW1lrkHJGzBLp8zbzpuyo25X5imyJaJ2J15qR
EKlHuCoiRjeReWNq1bK1WTxVjs6Srw3npac0KjetJE9JPTNFMsirHW3/ua0naM18JCMhDXu
36pnsFUz2CqZ7DUvHt+qZ7BVM9gqmewVTPYKpnb9Uz2CqZ7BVM7fqmdv1TPYKpnsFUz2CqZ
7BVM9gqmewVTO36pnb9Uzt+qZ7BVM9gqmewVTPYKpnsFUz2CqZ7BVM9gqmew1XNQtZTiY2A
TiR4lGMKG8ce/ST/uaf+row7+/LrPLrPKnPDXwtytpq9Av+4rLcPqWsFdoENUYzia3DyvIN
rYC1cI6wOythTpDXwY144MP5ktNbRr0vKraNKzSNa+Q7+q7MEhkJs5ShQZt0phgh0WORZJB
Tr1jeb05a305XZsg9yYIk2sLtDygN2Ujw1YyUvKkHuuTNyAi0WUjYoliMM3CTK5bZs4SNIq
t7niNaXn9vSryAouTekmipo9swK1klajD/chfmMk3npBZ9gYO6/bgQM5Pb1WkOIDx39JT+5
qK0IV67Oeuznrs567Oeuznrs5YGvcYMP7ZeWQts/bTy4O6vhHnd1ribhHkKs3vlAt5yzVaH
TGyjafLrBEeOCI/06+ckTqNu1JDqU01pLUfVHo7WqcjTTNQSOt+o6KTukjq2xTkDKcrC3dL
pjTiuyB/DtBOt6q6/WVU/M5qop1iKUwjbVPSw85Vdurdpzb2JpjSMdrC38HqyhdKpTCtopj
TeBQiAmfb89vzoM6DPb89vzod4qO0rWo7WtdDjIvpLxzJb+6ci499z2aLz2WLz2aLz2aLz2
aLz2aLzcNF4qHjcTFRSUtQsa5uQiRFpFgo+HQzPsvcwob82eGsCwT9PnKf0MMxaYxehZME1
XzK35Ug3iDLQ1cK2+sWwQxrnyy0xGwQP71cW5+9fFufvXxbn718W4nmbjFaYSeiLJHOzMcy
eqXjk7VLxycTcK4rHbLCMLdscMw8zPw5CfcgulHskIW2xNxZKW3EPI+CsMAcKKTEN5qJGzc
ULm4ljPaG83DazcKvFxD2sLHl2cW9YdL3PvstkX+LBae5VqTm6NORdp5xUhSs8uBYH9PzzW
/CK3BiyeoN0COwWSCN38q9eKJOsxp0YJUxHwYqEjae5GWiHlnvk+4NXl4tHcW66+zF+PtYq
x3IhphlYe1Rn2vMkMcPyQMY7IrqQm1t0+FkEN0GLFwqkwydH1UU8QijxLO4qLCVEC0aKdYF
qEagSvshRkZ8fDDZSNj8adafb8PgpSEbYKGL1t5jWlutJbaW0Q3ptOKFYVjkOCvFV+J3rcP
HjOv68M8MDwP6fnmNeeMbhRSENwzThNZg3Ydr5V/SMzGOmtwjBQc9Unpger0TVeJ+TnPSd8
byLOlQWsrsowAZ2kHPuxwbMO3wetDnHtxrS5aT7AWtqNqDdeZMqSJQdHHWlDO0swiXNpbhj
UXx0/HHtVBlZW6Up0Wt1PUHKtEDv/JyZXHLHmuNbMM+XROQmRhaNb1CGcWcnGuxlflAqixQ
rYG5H8f8hvtcaRrlZi23W3kfBf5JKwj4BYH+nzyHo9CqHiintVOLUgJ8fevlXrW0BU6vGt1
WKhYkoidihmWrFDPYKWMa38eTI5qVqFyqUqNWHKVam8PqViixeF5MImvTwMVICcNpHTRLJU
jJ+wKoQqF9hjmwiOPBGUi06Sg7GNSjjgCOPnmRIapsNRAnHoUfMPUABUxqga1upV32Ej43a
vNzJblKmTVuVSTWMdSDtGQQagK/+363XCeNJA1UZTLLGEi8ckocAF6MT4O/QThOeGBYJ+nz
y7PUxiqSK4HukL1qAhEwb/qta11Y2laIZVrW9K1jmvMgOlDA4jjccHHqOD0y+ORkl0mD1Ax
3xujjTVeqQQM+NYAoeFr6tU201U8SModY4plh5cTizcbunS0MaXKyXHxpxNdrJ8M0LSHUsL
44ln5J6qThhA3HssO0JS58EhuqWKUcXRjPILTLGxL1yunRcp8bLCByrnZh6CSKa+U1HQSNs
vcfDqiF01lA0SQIiPbIYd38jv0E4R8AsD/T55Br1gXqwS6l+nnEFvVZexDq4YUA7QTFOh1E
9gKJEUCDivpdoapw+SpKJiUJo88OUrjYw16lQD9djfjyDIhRVYJ5UcgibX9x83Ngv8iWF9q
XtB0sjjUJUrUOAQCI3jSx1+alX1cf2NLA/H1mZaheP5qKkmaLaksRNHPBi+0LO8jtCyaw+r
WEjTtBtDzpHG1iNTXKzPRZ/wAbsLHHsw0HX9yW6NFwxBlEgdsRFTbUKP7cUL+2braazSX68
f8AI79BOEfALA/0+eTG6sEykmEBx9bl3skaXIF4LV5tlwqtSj2nqTL6ZbrMqgYdG22XNeZu
LoUjFoD4ynY8Qqip0EnjCTbfpUEVXo/4/cVvw4orXtsrFtVZkoiRhSIx1SfDOGbLFViZoMk
qWrVtrcrNHyNLuBjBVdmjq/A1O1R0sXWuSG2oquXcY8GuX4lmbrF0N3N06TmKzUazOwDny2
Gs+/Oft8r0pipRU46/QABAgK8OyC3XRIZwclgpDskCz8rv0E4R8AsD/T55hGnI5mrmrSJVZ
9JdcBPAH+VevFBtZlNvNU+bK0JTZvpJioWl3K4GcBFfH7i/8T8YPJ2K0Q6nUYlTTbjySXrs
4KFKcBSaZfjSww82VNi1K+7MKg735AoazpfCqdk3JKhbzjtZvW8ei7esZ+BuvtSKxfnNmQl
ycytAERkJ8bfHAGPP1iPknoCMFbjliMOb9lJZWaG4E2mPaRtmN6hQFdlm1QcHIxpXwd+knC
M/LAsD/T55lO1xbMScHqHii2pImJOPfDiptuVR+SPir6TYUhyWowqYKsJNDXm5ABKPc43e1
nBNp6sX00LQ4n7i/wDE9Ps6awWTymDsfV8A9sC5MigCbbYEWWV+1P8AwzOgTC7CPBX0AmQE
5Bk2ouI5FMah63dE1d0bkOMkWoC8DOFt3806Ojb8061tXp5pWla+NigXZjNceFt7Y46Pa1v
jQ/bkjTJ6RkH+OTnsTxvIoab48l2BxGdjDfF36ScJzxwLA/0+eV1rccTBy7wMVDyyc1DTfQ
ojpB2XT+nxX9A9Zl3NMQ1o1UoSDs8cMzVrW8cun2pTRsXOORT0JKOQES2UyByRUFXmpf8AC
1/P+Fr+f8LX8/4Wv5/wtfziaiK44pVmhLEXOyzHJjqxh+T3T6/u0eMExeY9E7C8kS+3WuS3
wI8TlCL1LruytIY5LHZW3d2R6ONcwlfEuTjQMXcq23nccBhdkhQwVTUQjW52D1ruGA8d2KB
1tc/EaS7Yo1tpV+gNYxYoZ5l201/1SZyE8Futvt4Hgf6fPIteuCOJKIyKYs7Sm/o+VX0sME
LlSRyEY5BW9wiiw04CV+HZ5C0e+kfuSuSjirrqa1+46ZN5V4ccB1bH4g5fI3ryUjfhAxSbw
RCyv7kvjVnuvc58k3Womwad4yq7mFcW14gRrj+EaAL4/iDSX+MoJ9SuLq6pe+MIDaY7j+Lj
dDVEEQTdDgPKXQ4UzF8ZVxGL47gGkpGbDG8cDwP9Pnk0rcjiVXQJlJdzbZF2tTfyr+gpu5R
7FwfumppBHJrQVJIuSpj8O0G2oeYEO5EUoaRtnt5tquZJSiORtioOvTMS/LchvPIluSGtvn
ckbHgjuQGyP4F36CMIz8sCwP8AT+QXGZscc4q0X4Jsazcgam5cq4OYxZORUgxVn5Cbdsp13
HtEJP20qTZm7g7JPWW/+4wM7ddNsPNkNfju/QThHwCwP6f5BZzLULIe/Tr02iRuKZpmd5J1
KASXIXTlWDkUhFhl7+2oi1T7UQ5N8ldcqc5IcNrRcuc1rXh/AO/QThHwDwP9P5BZZ+xRkkm
2XDZMKYSdG/l8PDWKSlWukG838G79BGEZ44Fgf0/yDadbzyIzWta/iXfoIwjPDAsD/T55az
hQxHf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0VnfsVnf0V
nf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vnf0Vmr3F7xN2jV4i1Au
Y3NjO40Qh7+Ad+gnCfgFgn6fO8TplXuDfh16d516M67WdcnES7Di+v1nXpzrtZ16M9xRnXp
zrk516c69O867WddrOu1nXazrtZ12s67WddrOu1nXazrtZ12s67WddrOu1nXaz3BvWe4t51
+s9wRjBaX9/ju/QThHwCwP9PnP/N00daX0zxATTMopqTfsJvqRZxBb7LqxjgrIdvYcm+kmM
nS3TJnzDMypC494qdIac9+fHKh5d0xTE6ShuGk5A0r8coCUMkHIGaYO8xjoQULbWE1sToQ/
x3fpJwjPzwLA/p+d0Zt7aq9GrV25F525F525F525GZ25F525F525F525F525GZ27F525F52
5F527F525F4zCADr6JrOiazoms6JrOiazoms6JrOiazoms6JrOiazoms6JrOiazomc6JrOi
Zzomc6JnGx0N7/AB3foJwj4BYH9Pz2oqy6n7baeSCI2PuXKoRMjP3o2kQ9g5ES49ceRtJ3Z
+QzFyvJFtanh7lyq1MyHIPKQg0faeS5QnjQ+fkqz/KHfoJwj4B4J+nzvLabaA9ncz0288iP
D00azypzypxqKjmS/TbxzpmUBlxp6NaTr8bRgm16KGVpDjbms2QOn4dUN6uloVm96TrqR/D
+Bd+knCPgFgf6fPLtuOxnb1u1uBBmhNpWlXzSDCiBG6vbImJ3XeUXDa6mcZk23mXvl+6y6X
CrkJ5l5XQp7mLlH0/3n5S1pfMvLKMiuZuUnTxtqUK/QLvvTNN5PHarMNyBGnzzHIYTT9P5Z
IQwBe0w8pSLkdLBV7lcZ9+A5WW3WqrdxD/4F36CcI+AWB/T880O4VEograOy1EX9sqpx1gD
+Z3+mVSLeVHuRds9S0V6zSMtToWViE/J9z4Y77x1bEWKuEH9F6tIeaMAaQCDGvDyIn9o1yO
Qy4HyOMeUdygQFtnlQR/YfK0aWROXVuFLhuTdysqbfzE6d5OWPJv8qitEVK0qsTP8A79BOE
fALA/0+eZ8ntQncXmA/cDzB+v0/wAs94e11795fa6D711vzfcR7b1Rfm8BvW8zHl9e49se3
N+v7gJ/an9f7RVvdPbpbuPpB/cfQN9195e9+9KC926D/u/GT7g6n/zeA+5+7fwDv0E4R8P/
2gAIAQICBj8Bf/8A/9oACAEDAgY/AX//AP/aAAgBAQEGPwFVqpyTvk58M8ejdDuk97LM9nJ
ki5KwgSUZ9VpJOUMd5tCXNpaELGBM83f5Qno2Rcm3WGdetkr5rfEouUBNXxUia1Q/aNsm3v
LdXLUg0qmRmd0D60bLQuAo8w04kdCZxbO26zdKvK5qCG0yopAzUN0O6M1blN24EpOM6pirw
fDCLS9tFWNq8qSlq5SuBXgqMBzQ183T7VvlrUEN+nb63XpOShDVtqCSVpkMkDKQ8kxbWlPn
30B0/mQb+2RQ+3Ks59YgDAmWUNX+otKuNOxlg0jLA9XHMwbxGpBszJ5HIbJSnYapiPqy0HO
ultUhYCR50inI9MN2t+ypywZlwyZT5xJpqmJnJMOXLj/JQ+oqaTQg8J6RKHLzUfNtolxHbM
EeSYcbcGF7KX6MRRaJPMVkeHcN5j62uZp09g8y4NDPok4nIkwbLRkG/Zu0V0pDaeJw05rA3
iGbXVLUs3l1JfKJTOSuHNJIzENPstlFrcpLrapNmlI8Kpxb2CP/AHHVHAecUybxTNQwlLqw
G7zr7UyT+NuhAOf2fOC8+5y2xmf8UOWljfpubpqc2wlYOAqzKQNkONP6IppTMq53GUxMZNR
a2SbItC6XSlzmzlgdnLG6LdSfjTHyTCklXCDuHT0dEdf4B82Fccqej/NgEq+54oABwHg8US
Jw+3ojhX9uPRAQFTqO4b/BAS65IbcPwQpVs6K05YeNJhV/qq5s4UNyAn5J4kJG4QhhXm2mj
gMDmB+IN0XFrp6efdoanhIU7jxJlDuu67egXUiGgUSy84lHAJZg4yhVnpq5C5cmsyScFGR6
yBvhtRE33QCpW/DdGf8AIQpxiqQ3bMEx9Wd4bdKlrmmoAILgOQSRjOUO24Dl33bvuORBUWw
6pRPGvchEMd59FWpLThTWEkmS1eeM/gi2u7hKXLlpARVSJFJxMxvj6wvUttqbHFXLNR8ENX
VlcNs9jq5QkJecSgHCLbXGbppq9qSHbcni4ElAwGGMokttC5bVJBhTbLTdC1GqhIHEaZxWq
3pdQJpOWIxEPF5U+WVJG7ERqSVIPY1Kb5x3fF+GElAav1NTpoQJCZ3GGLttDZukZpTKUxhi
BFtr1uBWrltqb/GSus4ZRbvqZbTNKCoFOYzP3YaZbQhi2aBwIzpO+HFWiT2ZogTGRmRKLMo
wWjmZdKkwL27bD752gSGGGUOsllKW1JIWFAHhibTTQGQUlIH3os9Qvrpu37E406ArAr5ZUq
keGGr1u5Q1bMTQw3hg2rYZZw3cMhtToHEEymJ1bvBCVUgKTkffgT/gCmdM0C71QXaKV3LFJ
QzXUk1T3ZxZ6iq8S9rN82Tbq8lCcULCknMkHCLxm+t12idJ5fNs3E+ec5ySRJQ3Uz8Eafp+
nhVhYhxr9nuFcxxRUySZK8MW32+RDnu/xoKRhM4zjiXwnpg8rb0xUTnClpUAAM4KeZPikB7
sc4+k5VSlnIYTKfDhC02/o0k44GOJzq4DAbYtk8ybl0F1y2UOCUclheeZzh91PE66ghSjjM
YGQnCKlzBWBIDAJmrxw1dXfClElAHAmVBB8EJbaILSNoj+jwQ0W+enJK8QfCMd0XGmLQrT7
qXDzvNuEqP8nhOH9B71WrTyyFpt7ugUUEUISVugmqUyYeNmyjUe790tRICFvJRzFHLhSgSQ
iE6hpZFZFTjGZSTieFKcIqcdU1atzBQkqTOcpTGUKpaSVdIH4sWLejPKs715ySSCpKZy8qg
Ti3sze8t1q2aq5a1JJVTI7RDSTeOFsPBziWrejPiyixdVSt67ZbThKc3EdbrQ8+cXgtP4Yu
bm2bQtDhQVJcSVA9YDAT3QVMlywvG+qJltGJ2gJ3CPqhb9rfJWoIC7TjkTnMlQhFwFNSaSF
rUaZJIGJMPdjuLW5tLdSklxqa0opOSiDKYEIvHLhlSqeNSFCkE4wrswU4ymXE3IpOIzlF8f
IZ5dA/Kzh6wWoebAKKttUzhjFyhi6ITik8tR6dyos21361c19tulxwkYuI2VZwq71K7U7p1
xUthttTlASpxZQCFcM5QlPJSE/kiEvaW6UKb6yVFVBmFjJIhP274H8AttGtzyxdlt2sTHEF
KABIOXRF1r/e/XtDDlpMWtrcuyaSFoUlQU08kCc5SlF1darTpF7e8vnLuC0w0uhDgTy5rJw
CRPwxY6i7pd4hbTyPPhuVvINqSMcd0W3h/iw5LbP+NCuZlj92BSo8snfhEkJJG2X+OFFQWh
Iznh9+FWwcNFasZmeJ8MG5fXJDSayScpYzM4VY2pIYS5RUnbIlOaVHCRhOuaw8eZcIS42gr
AnUmYMlpG2Lp5HKS1UaQJU5eGAwHVrQjIzmMZHfBUkguCLq7unGn3XuehugzUDIEZwm4uiE
MtLqAOCjTjtgWdg2U26FUqcCcgJDNJ3QzbNGtcgFKwMz4Zx/R4N9ppUpCMSlJXuSMkS3x9c
WvLa1KwmV0cLho4RkpSvhhy0uV8q9tiocMgrhkmriKjOZhwXjI1TSnJjziS+pM6t8kiSUwb
vRXaWHJly2UQJT2BtHRHbLZk1LxU3SMOJI6oEFMkpV05bItbpTSlIt11EgE04EYw7qTd044
kCSkuLmRTPZjDQWqloKSFn8WaJmLBi1UpbFoyhnjymnI4GUNMLM21tqUueUwIuESFBKZDZ5
X4yd8P3BAcvXB5pDICsQpM6hzknIwzdrrdWi6U8srqVNKiSB6QQ/b3zpttP1JpVslTRpWHH
KZnieIyi4Xoer31zZam4p64W6/UWw8gV0FsSEkylOFWCr7ULw8xJm6sOTAw3phSLa2Q2OHB
CJbehRhkN4Idqrl0SllDVwudDRmqicyJbcoW5Zuqcac4zWQVVGZIwhi97QWWrZ5LhIXSZoU
lWGGcWzzSHXmbVbbBcWCTMBRzx3w2VJTjlvjlFohW1QTgcHNsJmPtxgfwC4stbte26QzzkJ
5TZdeRJZCSkLXSJRcJttJ7xa1cu5/XVmw/bT8NX2mF8u5QLWwl2nkLHORzEqoo82RiU4zi1
0i91XUrq7uFtpZb53MYnQpXFOnYd0W43fNhz3f40Ho/DEsumOUuaunPYYvAHnC+pKZYiXWG
UFdSkNpxVzMIXbMK5bbk2ycQoggjYrKDqN7cNssW6uaeYsJWoJDa5CoYzEOaLprixYaaTbN
JmsTSgmWCXCnbuhbTxIcB4pzn8MXMjStmjHLrE+KEOPp5jYPEk4/AYaQw4oaapalUqJHERx
YA0w3bWvm2A4K1CoYTkcpjbDFhbUpdknmujBRIklXECN0NlM1gbcTGz93hxLzYetzKYMzLB
OQ92HO8ncnUe1aUvG6s1uhuQSeKTacTNUMa/pdaWypCLlmak8SVFxwSGMuGENXCQla2Ah1h
QNHMKRUriOfHCr2yUUMOEmScBj4IWHUkqMthxxgyEqf82Li1ewN4EoSTkJTOJjU2VLKlHmA
bs4oT1DhL3RDAyMkqkPAIVenNMkj86Eqzr2GGUpTNXFUfcRDyTwJSATFrbhRNqm4SkImZTq
AqA8EMaAw04bPUAmnic9G7JoZYZJizU8lQc5YmEzJnPbC/MhA4ZnGe2LlyZqt6ZfnH8ELqw
KsJe9BSAAkqM/BCkzIUt0y91MW1oV13F08y/hjm3LGGjKcA0yX/APqQkzx/xxrmuaUy2/da
ZareSh1RSkkS2jGNZ7HpemW/1Sy85Nd042kllSE4lRy441/uLrWj2jd1pRvGUP2q3XQXrd9
u3HESRTNRxjWf7v8AT9IsC7p16/bharh1M0srpnOctsadpneHRNMuLfUay0UXLrqqUUgzCS
JYrjTbxDJutW1cPdmtltqp8w4ylfMpM08Lsxvj+sCLOyZvVgqbsO2rDJkqkTnjiMY1Xu5qd
k1pnevS0rBZRWGlFLgaTJazjMxqXci4sbRuy0u7dDzvOcnyGb5Fso4mWSo0jup3FtWNUW4y
l69WtxaW2wm4U26K0EioCWBju43b2Nq8vUWfPzecwWXQjCkjfHdXvE3Y2rlzqTNwq6SXnJA
ouG2kSkZnBcaXrGsNoavrov1pbUVjzb7qBiehIhrR9Ptk6l3iuMEW7gVRxIqRigzj+tIZtQ
6q37e3Yi8Xy1NlvmpSRnjOUo13u2/ataf320QXTS7dBWGqrVLTajzFmfpnJRquk99+5ml3r
Gn37thcXhDj6q+ZSTOct8aZ3u7k93tLvNKuqAtDnm/SvIaTwoPSY78aMxbt2QWrTwlhj0Ql
aKWf8qcdzL9JKNXtrx1V0pKRxJ5ZDdSvBDQ/GP8AkmHOmf8AGhcgTn9+DvEPVnjwkfcMIaS
rmZz6cs4WguTU4KSgYplDLVJKlKSmW5M5D7sWumtuhVw/btmlJnKpK0Yy2zRD/wBfvOtLfK
lhaUVGchv6Ydu9PeFwhxU6jKryRsiq4mplXWRKYVgZT9+OHacItrxtVDSVLqkQMkCcKYshN
VJrWcOgy96G0tgrUtYBPhI8cMVYvFIqJ8Ef0eHHskSz3ejEFbTqhpryxWgESImVHJCjH1hb
KDbjyfOt0qzImozVTtVDybFUkTU4Mh5eeJj6v1hFc5UunEzAkMEwpCuJK/RnoGcPAYgSw+T
C1pNFWYjiTicumMtmW7iEJKxmRT4MIDI9GqR96G68CJ/dEGhXENvuJh8JtxxpkFVbYsbgil
aXW+HwEGcaLc6myl7VW2rZuopdmlIQDOaRLBU4RfWKuZb3E9hHXPTIwvlJpRhL3/DDyE9Vc
p+5DiUDznk/BDU8OL70JTRxGA0FSSlYVLwQjCRwgT6Jf9uPt6Y74f8ATnPvR3o0vupq7ukW
9wi7buVN8k1trcbStJDpHxhF93a71aQ1c6zrN09as6oXSXFC4vGmEgoZ5iRNbJViY76K7u2
4utT+tL/loLiWv5UY1LwhGnf3uXSrdnT3XkFsgXIaUWkqCQWJTmoJglxFGkFR7KkYgfsdpX
09YxaqQeHlIx9wQ85pomwxcsF+WGAujVnHfux7nOFnVbt3UmS4lTaShtzUaavOyGCimO8Hc
zvyn/3LUr+7cN+o1rcfU60xTSylSeJSCZzjuh+Sn/mUx3L/AO4uf+dt40PYKrr/AJl6LF+/
/d/2DizEuV0RprhPmPq9lX5vKTH94jmnjzYvdaUs5cH1s0TnH9+Fo02E6rad8Ll1h3CdLTd
VHEtAxJjVP7ru8CCLlu9sgwgqCgylhzmqSkoSUmc/jR3vb2hdj/8Ax0Mt1zQpbWH6Mw3+Uf
8AJMKSjFZ/DC03CQVKMz73QYU7amkKOX+MxUFTr8Gz398OXCTwnrPbcDLqxzVN+aCsMRxfc
i41JTY51s0p1vpUgVAYT3Rd31zxF+5WoD4oU4pUshvi0u6Zt37YdbxT1Ve7BaeFPMx2Yygq
SipKM8ZZzhKyJSOEW2n2S+N2uvAjrNjeIZtGRxuOpSs+HAnGGSsBT0kzOOckeHdDTDSpq93
xR/R4vO6tjphvrxoN4h5KOu007kpEsumFOJ0ZSGlnja5zRn+dOK7HQlBl1ACk89o8RIJM1E
w0v+ry0XLLyXEr7QyeFMjKWWcNNPd0VrdSkBau2NCpXxpACUKZV3WWto5DtTQlCuV3eWmr/
XsHd/rRugJToC68eLnW/wBznwQe761K2HnMfz8LcHd9ZWuY9Nb5H9PDE+7bhDKAn09vs/Sx
Qe6bh/pVv8+Akd0nAr/i2N4/HG6CWu7TiEn/AMRbHYP9cN0JKdAclOZHNtv/AFMNq/q24Eo
aSj09tmNv7xCR/V5woSRhzrXZ/SIUhfdRx0E//VWqdgHx1QbJ3uQ45lJXbrYSkZ7BC5dzXB
V/4y36PxoDqe6ziaf/ABNsf/mwqfdtwDMeft8/14iSu7bhWMJ8+3/n4U2vu44oSMjz7cS/+
PCeboK5D/XMfzxhtt/RlIKR/pm/xtyjvhKXrTly/HB37hGtaLoyqLzVLVbKVSQqRMpYLKR8
MaovQNSUw5qTTqCrs1iqlTqkqqk687PFGUXffnvrrfb9WBdumGjattftfORcocnb3NPXqwK
ZRqHfsXKgNQ1B24X5m36jrgUr/eNw+LDOs6Y6WmLdSynzbSp1cv41w38XdGk6R3vdo72ael
/k6iUnzJeuULV5hh9ps1NtJT8OcK7q2neJRtuJKb3sOmyAUqv0alE9GcapeJvPrLvbqqXS9
fcstT5ig4E8kvutYKi778O3pNtqN+tdwOTb427t8i5WJ89WxOxM40TvJoD5tVaTbNpSrltu
ecbuHXgfOPt/GGyO6TF7qhcuNFtQ2+rs1qKnA5XOSXmwI7n93u3kPaSzdIvVchg1lx9t1GH
PRLqbDCO7Fj3kVbWrdfF2HTV9d3m5KWTmd8WemX94Ge8dkp15F/y1q844APQpuUIwhfc5Pe
NX1ats2Pa+w6dIWpRyR5uqrBOPWnGrmyuu297tWbffXfhBb/aH2WqvMqeda9K1Vu2ZR3n1T
vBqBurXvLfP6jcJ5DDc33EpAM21qOzYAOiNI7zaK72O6tuYbwUl3nKWW5HjuEBMgnYI766h
oLRQq3VY9ouAUGVVo0lHA4DvIwjuw/qduQ3q90Wu0Ta4+U2vClCcJQ1+WfuGFqIkqZkYfaC
pLSokDekVYxyTi6MED7RCru+PGZYSy2eSqGW7c/s/FzjIYDCWZScxDLLbM204BE8ztxqi80
5nG55C+Y3jwoKVicyJZw0zRSa08U59GUd22SqQZ0wcsyHVBi87QrmJQuSRICWA3AQ58bCn7
8NMZqdMvtygWpMnWlETwyGA2Ql5a6RMAYDOc4DRX1jgJD8XohoH0isTH9Hjve6trzFmjTiD
IeXZpELtW0TtbilKVgCSDtJi5DSC0GFLaSspSQtSMJCLVCLRTi220VSCMZATGXRGou3Fsu2
X2V9baVS61E05dMW6HmSu5ZSEqFCJmZPRGkXNg2pKHOf2lopSo4JkjE5Qdcft1MuPlxDVuQ
moFtxSDiMMZRrF5rNqux1dly6DKHEpB5aPRKknDGL+1LgU4+w6W3+WmkKWmQblvi2tXLkaW
9ZMpuHLp5AUh1bIE2kpGRXsgWWotKTapCqVSSnqiY6ojvHoGnDmfV7lunmpSiTdQS5jhPGN
Vct9PdcadDNDsm6VUoxkCNkadcd3LNd7dP4vJQlKpcIPldMd2zpS+z6pfXbDdxUhK6a2lVC
R/GgM6mtN2+LwMJCGG0SYkBVl0GHRp9ku9tC4W3mkIbqCyZcyojIDZGlahasG4vLlupwpSi
RPMCciN0akvVLZVpyeTy2VBIU3VzZzKc50CNTX3r0h6wfZ/dkuIbTVxqGFH4oEPuo/tC7qV
3bPW/JbqRYpnyVyyx35xZJvLBx7UUBu34QhNEk+kIlkFQ3dNJ7Dd2l62jkLbQpVw2kEl5OG
CTlFqtemO+aQQ4AGxUvZsjuoi7T9XafqTd6q6fdbQUMFprzYVL4xwEo1m3vrZTSLBLBadNI
DnMrqlLdTAbV1k+xYmYtGrt9prtTkiipzmebkQceCcWnO1Nk3lxYm5ryEwN0ot+8zdwjUbl
0N8LUk1cx2iYmJYRrA1S/ace0ns/OpSEcvn8ymchtpEXuoaa+m67AmpxtCsQKqRs6IQzq12
3b3F5fuWVuwqQVMKkk8KY7yOW163eXHdu0vLl5lC+IqswakYpzmJRpF/c3bdidU0tvU+W4u
ZSlaQqkyTDHIvmlpuE1IIVn/ANmLG41K6RbovwtTVSpToIB2fjRZ6KjVmO3X6lJZEziUprO
FO6L3VbcBd3YLfrSKcUtqpT5Moc/9yZ7VZaYNRukTxQgAVT4dhMa3f6ndts2lpr1xptsskA
FhISpC8E5SMOrXdIRprRKe1lXm1HyfJnjF449dtnSAsBh2YAUCN9M84762l/YlhOiHT+0Xi
nvNu9oaJRIAYSplHYdKoaXovLeSmoqJ56DlDY/GP3IUlAnUTL3ZxzV4LTw+5xQsym4TNMPW
KTwrp8kYS4vvQzfay3XKspTOkqk4R0/HEMnSG02FoVehcbbcV1c6qdsPXd2/Ubh9Tq05HiM
z92FFvqzw9+NOFw75m2oZnlJuYnCHNJuE3CHZklJJllv9iSgW3BjF9fv+cdtWlKkMOrKGmm
U1uF0cI2YyhuhNVwsBTitiJhNSZQ2oZ74/o8f3h9DWlf8ALCHVEdTHphSSlDKUuESdpxVMZ
Qbtxhp5CHeSEpCJqVKYAn4IFzb2nZwQApCkpChMDAyj9yY/Vp8UAdlYHSEJBHwQGbdCGWkz
ISkSGOJwAgpVSpKsCD/ijitrcjpbHzYwtrcfmD5sVNs27at6UAH/ACYuX0s25duykuqUgEq
pwEzTH7tafqh82AEuIAHh8UJ5oadoNSakzkd4mIVzLVpdQlPlif3IknTWjvJaTM+EyhLTli
gtoySpsSHgEoVyrdLNXWoSEzlvl7BPZWKlZmhMz8EG5Nm0XFIokUJplOeUoE7G2MsptI8Uc
On248DSPFArsmVlOU20mXgwhXIt22SvPlpCZy8AgKThEl8J3xTcUrQtnklK8QEmvjQJGS+P
AxaqZdfWhjT12JDrtWC8J9SLfu+ly5LNuEgTen1V1/EjvCptxwq7xdl5/HgOy1U08Il1o1S
2sXXnEamgJVznK5SUVfFG+LTU0v3Afs7vtaAHuGuc8RRHeFBcfP8AWNu7buDzcf2zryPLwj
SkIfuZaRYN6e0C+ZFtvKocvGFabZqe7NqNw3evvVk8pbBwQ2oI4UndtjTzeTQNODiW0oVSP
O0zwpPxYt9eNxddsszU1580glHLOFG6NSt2bu6LOqIKHUrfJkCajTwYRqjrNxdl3VdPXp66
nyRy1mfxOiHtKD90Gnbw3pIfPpCijPlxa6aHbjlMLadJLvWW1lPgyh5KiWlPrStQbVSgUkd
UBGEd70BVzy+9/Ye0ku8aewzooNHDnjvi77y21SLi8bYbUmrgkwigcNIhPQT9yFmoiUwPhg
hUyWz9ycSlJRhN7qLC1rV1OrL4pnUR8eE2i7dTLONEkhKcQgnJZ+LCi5zHpGYnMwEKSUqVs
MGaTIZwKMMNsUqnMb46BDaEhSy4ZTxMX9napWpL9vQsZymcYDLaJvFWO+c5YQ06455xQExP
KYTgemGyMRuEf0eP7x9wZ0j/AJVMPgqMl4GK+c/nOQUmU5/kwLV166LRuBdTqRUFyAwmjKF
tWzrziXVVnnEGRkBhIJgR9vT9kyjqj3o6ifejd4IwUffjMEe7HED7TCMCfdjiA9yNojrD7L
1h78XF4vFNumo+/LeIt14Sex9wphWGH+PohTj1Lba1csczCalZSnKFuI7FcPZctyS1iZl1a
kmCZTYaySivCdOYqUPJhlWo1lm2M3UtyrNQMqQpMcs2zLiXvRrCElUzjKdAi4umBSLZou7u
rMywRDLpmHXVJn+cnwQw4hRLkkzkfwQsFIqUd34Inkk5mAmmaXSAkkdWU4kxg7dsNyoy4hP
YlMKXQVXK1FK1LE6Z5kHAiRENNhRpqAq4pE4dMNPPS5igPudIj+jx/eP/ANzpP/LCLoYJw4
SM5whdu4Xl8/FLildT3InMNtVVClxc9mELKkBLTLalIoW5NRSJicW99rCOVc3aQvlzVwdYS
4sY+3p/gWInE2zLo2RSvAxnGcb/AGcIwWYznHVBjqJ+GOoI6gjqD4Y9GPhj0Sfhj0aR7/jj
YnwTjFw+/Gcd5LuqnkWwVMZ9dMaOueLlsyv32hDqrtSZpqIyOU/FDdvpoLXZnUk0imakFeO
Bhxait51cziSfHDrGqtkIuJHIEikLymIcubRNTC5YrACsABs8Maa7coS4W3lqKgKjKHmmmg
hLwUnhzkZw2jlqRcsJSjFMkmlHWnLOZg8wnzeQGMLWRSJwpDYIJ6oGRi3buWakFWOEwMCYa
eWJuM0hJGJkkSEcpWAeeokOsSonCUMXd15m1FKkDKfVIwIhlLODSZCcZf7vH945/wBTpP8A
ywhc98D7d0J+3dCfY+3p/ghKfSJy+CJHYfbY+xh7bL2MPYxjvGyHaXLq2pTLeFtmO7654nT
7b/YJh2azRMmXy4oKsFtnZ5Z93phyyYtEP3YJ84SEylntlHNuF0OInwgpIxG+HWXTzAiXEZ
Yz93ohGmhNdJJ+VCXHbcPITKdW4e7AS/ZoBwngo+TD5s2QlhSyU7MPdimn3IDicVM5pllVD
1wVGkAZy6RvjlteevHBIGW8Yb4Gr6yaEsO9oSnBXm0qrCsDnnhDFjYpIs2FJFeU0oIGRlsM
MW1eDQplvj+jxrPefQe9atJc1RNuH7YWTb0+Q020njcc8Jyh9hvv8X9RanJj6tSmozlKorQ
mLjSb/WyzdsFRaHZ2lVyVSnqkgTlvjzfe4tusr5bqexJMlJpqTOY3w3ff1gN3aGVZ7M0iU/
z5wh611DtUut5oI+6YQknj/wAf8FUq31LkVf6pKvuqjzPeJTf9FaP3Vxw961fQ7f58f2rV9
Dt/nx/apX0O3+fH9qlfQ7f58f2qV9Dt/nx/apf0O3+dH9qlfQ7b50f2qV9DtvnR/apX0O2+
dH9qVfRLb50f2pV9Et/nR/alX0S3+dGHedRP/CW/z4/tEo/0a2+fErTvguxVv7FaOfdXBSj
+9Fxqe36osT/82Cf/APZnZbvqLT/5+Oza5/ek5f2/lNnRrRuc+lu6SdkaVppXzDZ27TBVKU
+W2ETlM7t8OGmsSPRjj+NA5COWZz2H7qoQ++a3EiUsBn4FQPNTntmPnw62BRKVOR/jwk01q
JnLAf8AzIKB5ts4HqnD5cLUU13AWccsMf8AWSziqiSR4Pnwli2ZktPWcmPuFcLQrq4VfbUd
8LLJpbA4fxt+cXOu649S22lSm5pJnTj/ACajs6It7e3PZNGadQhTnXqKVKSeEhCuqqLay0p
ElFlCVvTPEaAkmlYVnKEvPcQOI6uOHRH9HhZKeqOt8mEqKuVeNOTD/krGxNHRFt2g16gyhK
ZiYwSkAYJp2qhu5QyotyCatlFRO1R+LDbZWBOQUTjsExlCLy2boDkyrEmnZHNbwdT1h8A/w
S3PKqDhGUZRlGUTpxjKDUMIlRgICAmYTmN8SaaK0bZeAeKDdXiZFOO0ffgcrz3LPAhOGQPR
C35dru2pvcACeW0kg0kYAyJzhencrtl00VIXSaeVSQkpIljKGkDBQHGd5j+jwUvN8y1dlPD
cBv6YurnT1Ju5pqStriCVdOEJCOaq3C0pdQqZMuamqU/yYTpl4ltq4U0Cw45RKdIShG8mZh
TD7JYWSqk9VKxPNIhC0lTluc04kp3TjfuIy2xPb/ghv8qOWVgLzl7GXtTFKYzrUfh8EB19A
Dyuo3ITwMjMe7Cm08Fcwo7AMJQt54htpPlu5JO0kyyh3SO7jXPv9TKrZ65bktIS82tCpSkR
xAGGLC0W2vWbwoVcqXJSwtQoczxGKYt3bp7m3DgBpB+9Gz93hSbprmMfGSJkYJ2kjfBXaP8
AP065MgpKlKQk5mohYTBvbdATcsJD6kKHA6kKnJKQcSTDVwC7Y37ISpSZpaWHEoBJSJk01G
GtL1J5AuGgOTc1ALIRlNxRJxMdnfPaGz5QqUnDeTKKVDEb/wA6OH2NPdtEtrtnbppq4qCiU
NGorVhICQGZhFw3J6wDM1FviVVnvlKUJfAXy1jAmW33Y1QXDThSwpoNtAec4hjgVQXQ7zG/
jIUgg+A1RaNpeSAVAucQwSRtxjS3GlJLVxdNoWT8QzJljCg6lxukFQqpFQ3iaobLDhC3bVb
6EkiUhtkDDT1ylanwBUEAcUzmiasYcDSVeblMmUsZ5SJ3fwxH5UL0RzvLrmjaTa90G7/l6V
ertZvJv1NzIkpPVXu3RUO/nfVz8vVyR/soqHe/vS4dzmpEj/ZwJd4tWKz1Q5eqM9/kxwam8
oj/AEjyz96AlT9uv85RMCoJntjECCEuJCt08YKlALWMq8Uwbi4VX0YkbsARHJt1sot0/lBW
I2ySRDjNre2SRI5LdkegyTDlrp7tsb18mtdyXCElSSCWilMwZ9WG9b1C4eutSuL1pCitalt
jmTUaa20nMYYxbgglUh9yMj+7RcBJxkJA/o4dbe/bLGriZdmtKd5SmcoYdlzLa4KETXmiag
ac8AIF5ZOL5qkyXy6asW0qOQOGMB5BcUlJzxqT0YAQEv8AG4n42J2nbPdAeaJltHwboHsP2
l1eMW63mlABxxKSKgQFCowu0Vqts4FIpnz2yerLfDluzqtoClxBbC30DhTvi5u1appyO0EG
SLlOxMt8CyVqWmqUmcldoRtVOC4q+0y4ZdQlC+a+gqSB8XGLJi31WyaFu6lZPaEJIABGGMI
S5qOmqDTAYSo3CZkDInpi1X9ZadJixXa/vCM1e7Fgl++05aLZpxKwl5CplU5YQlLmq2ynVd
ap9E8CqW3pj1nafrkfOj1nafrkfOj1nafrkfOj1nafrkfOj1nafrkfOj1nafrkfOj1nafrk
fOj1nafrkfOj1nafrkfOj1nafrkfOj1nafrkfOj1nafrkfOj1nafrkfOj1nafrkfOj1nafr
kfOj1nafrkfOj1nafrkfOj1pafr0fOj1pafr0fOj1pafrkfOj1pafrkfOj1nafrkfOjDUrX
9cjxxhfW5/Sp8cYXLR8Cx444VpV4DP2EeGLjVQkcfdcWtW398rllAtkOLCexrfSlBOKwoyE
t0KW4Fou0uoQEGoNgHOqZnPdDQNAtLGsPmfFxo4ZYyzi6slOf+4thMhM+Vj4coS84u85ynC
hSSDyBSZYE/DGp2TipKZslXDeJxM5ADHOGLa6StX1gylbLgqISt3BKSqeEXAvVPtXDCVtoO
Itl9JUfKnlCNUcHMcNAIMz1l074020U5X9Yc2uaiQnlJmKPDtgs254zmvb74hSyouLIMgcS
T0wp9wJWqVYTmE7Yt0kKNsm+ZARxSK+OUhM74tXn0/tDyQoIlOnDGe0R/R4ckZYfebh15pz
mNKzIKYSt9lS7BwBYVgaSZmch0JhCK1XNoTJxpwkANzaCjIbZJhGs6Q2lWA7RbEUipQqJxx
wEG4049mfR1mwKRiDvihxMlbfhjD2BcajpzN28lIQFuCZpEzL4YmNDth+b+GCo6JbEn8X8M
eo7X5P4Y9R2vyfwx6jtfk/hj1Ha/J/DHqO1+T+GPUdr8n8MTTolsD+T+GJnQ7af5P4Y9R23
yfwx6jtfk/hj1Ha/J/DHqO1+T+GPUdr8n8Meo7X5P4Y9R2vyfwx6jtfk/hj1Ha/J/DHqO1+
T+GPUdr8n8Meo7X5P4Y9R2vyfwx6jtfk/hj1Ha/J/DHqO1+T+GPUdr8n8MOq0nu5Z3V2Dwt
uGhJG3GLF7Ve7lpaaktKuc01xpSajKStuEaom67uWbdq0lnszicVLJ68xslGrWtxpLatMFq
wbZJSaQ4evFgiy0lrjukJdFJA5ZnOCu201tq5LfAUJxrpMh78aau505oXSrdBdOc1Sxi9rs
GmkIWnkKTiVDbPdDqHrFpmyFNDiVzUeFU8PD7CPDHbpeeNvyZ/i1VQjUHHAXWmSyEGXxqov
J3NJu3kvEiXCUxdIdueY9dFBU8ZVcJj6x5w55lPLGSaRCEN6mstpcU5y+GRqM5QxcqcS280
pNShLjQnyD0RbTeCE2y0LSkSlwZQ4Lm9LjK11hoypSdkvBCLZ+9L1mn+RVKk7R7xhh5V4q5
ct6uUVS4KsFSlvnE6pDwxznF1qGW2H1L82hIVM7VATwlDFrbt1sJuEFtvZMKNK/DDNzd+mc
AOYPhj+jw6VjgcHD0y5c47Nejm2K3OMTlw1E+S0sw2pID1vdNyAk4KFqbG8Nkyrher6UjnW
KlkuDgRTNTiz1nlHAJGyK0CppXCtMwMwB8Uwm70rzVwnrIE8J9KwNkct9Mnk57fjbh0ezIZ
UzhbLblTjZIUJEZZ+TH2+KG2VqpcdnSN9OeyA7brrbO2UujaBFRyH27omkzGX24RzHlUIJp
nnj7ggutrqQDKcvwQFDEH7d0fb4oU0D5xEpjw+5BcZVWgKKCcsRnmI+3xR9vigpKsR9u6Ap
OIP27oDiDNKsj9oj7fFH2+KPt8Ufb4o+3xR9vij7fFH2+KPt8Ufb4oyjKD7AYuH+W6ZYUqO
fgTCUpuJqWsNDgX1zs6kEnIY/bhHZUPzfxNNKvJEzjTDdxbL5jDk6VSInKYyIBzHsI8Mfmx
q717aC5cau3UpmpQwEjLAjfGrafreno01OlvFlTgNy9NQGGDaDBu9JYTdvYeZldN5qI6y0J
2CLpOrWaNNU2EciXa3uaT1uo1hKLRhgpfW8ocwcu8TQkiYOLeMdv0q2Tc21ZaKvPI40yJEl
0nbHq5Py1/Oh+5d09KW2EKcUanDIJBJyUd0Ov2rSXmWpcUrlOfQUCLvu5pnddu7YbKAi57U
83mzzTwLYG4jOLK5u+6jbqLtS0/vbglRL4rK98Whs7RJuLgJm1+08JMvKUhA2w3b6YwLdlO
locIBnxcxwE8S4Xd6sKmC2tDPS+VDljgKjs8EJQsctxR9HnT0TlH9Gh3TNVH7O+AAZkZUqP
Vxhb1u7z9PuTwuBMgcJkYqUcI+p794HRrozBIQOWt1bQKp8tajJKYZvrR8Xja0pQXUggUFC
VcuUk/Hzj630lBLbhm4kY01EnNTm6GrmklHx8PBCX0YOjZ74+9AqwPsA7kz+7Gs3/ADwy8X
30stFMypKsQZ5RZ3KVTuAJHhRwJJ4hujRl2r45dul8OvU4JqTw4HfGmWCvM8ovVghBpqWVC
DbpXyrPeUoM559MWzKWyi1ZdSpapINQBx2Ti1KPOPN3TbikDYkAzMXbts2W237nmFvA1H48
zu3QsNuc1MxIhDY+9ClNOUuK9KaUGuWWzCUPr19fJAApJSkSxPxBHNS/znO1uhMkIEmweE5
RNpc3VLxRSjdnlGnvNvA3fLaafbpE0k9dW7CLwsrrYW7lSnzn4wJyhtLySjT26pJknCaTtl
POLZy8En1V1ZfHVLLo+z3xd1BNF0wplI5XVnlkRFtcovw+bQIIbDcplBnnV0QoKf5TjrRFJ
SDQoj70XrStZS4vUFtuPL5EqijLCrCGLNr0bNUvdKjtnv8AYb/Kj82Ncnl2x6fyUxqFijTS
6l24CnFc0jFPuRfpY0FbrlwpuShcEcyncCDKU4Uq30Nb9EvPi4WB8k+9AvXtOIU4paSOc55
JlsUI7JYNclioqpqKsTLaond7HeE//brr/Yrh1mySUXRlxzBlvwI3Q3fvpmyqdeQyQtI2K+
NFvbLVWm2UpSTgOtLclO6NObnwl23/ANsmHri7Mm0aRPbjJxR2eCLq1lK2YYe5WPlIc4fJB
2wdSucOZxIHQR0Kjq/yEO26FU3Etk54lO7wRqPdjvfbq5T6ZM3K+BKeZjmcco5zX7Tp63K2
nUA0yJJCZnoEC80harnkpourHruYIty44J4AYAQQhvlrycaXIlO8HphaqAq1fMy3LFMhIQX
bYzbOzPYYEvYmRHok+9Hok+8I9En3hHok+8I9En3hHok+8I9En3hHok+8I9En3hHok+8I9C
g+4IwZQPzRHok+8I9En3hHok+8I9En3hEgmQjKMoyjKMoyjKMoyjKMoyjKMoyjKMoyiYHsN
/lR+bGtTy7a79xMXJtWEKsVOnHlA4Hpi4ZTbhy1mOTJAmBTMzPhgp5KcMxhAbZSEIGwez3i
/wCm3X+xXDyiQA0QBvxhSiRJMARpgOHnbf8A2yYat21FLR0ttapflvgw/fXCZWbdu7xHKdT
as/BAbtcWUeUMoz/kILhd5K09VVVKdnWhdhdlhOpODltlBaS4D1QVYOKlhF33X70tJ+rrgq
FncPJkkFxwIRxvIA6oOQhnVtFWp2zdQAoMkqaUhSqzOlCRkgQNQsUctWT7SRI1qxKqU7BBa
eVwLxQsT2bzCa8Ff9nb7N++2pKHGrd1SCrKoIJEWrWqpF72hpK0myE6asAF1rGMOBi2fZ5Z
lN0ATwnsUfbrUM0pJEM6j3qsi8i/n2X6vapB5ailyfNcG9OXTFytWmag2w0lJQFIbClE5y8
7jDSLfS9Qtg85ykruG0JTVOWYWr2xdInKDZLWEu8gPJBKRVUZBI4s4VqGqVJSldNE2wsila
pgLcR8Qwi801i4uG5CsI5KyhRE6VUvmRhzVdQtLlpltSE0kMpUqtQTMVPgbYbvNLfDlWaa2
lKHEtPkOK+IYDzRqQqeWOXgi6tNNtkP6azbJddKWnFvAGdUlJUBCTcaXqLy0pqWpDYISKRO
oleyG6dIvV6apg4BkF0u1YKB5kqJRrF/e6ReC2tLpDNuhDMnClYzM1yOMd3ny0k6fqSLlT7
QT58cvBFPFLPPoh2vQtXQpqXAWWwpU/ijmxq17pml3ltd2NuXUIvGgKjOQwSsmGlatpNy9c
82a+yscBbl1U1uDihpxru/rKkOAGfIRwz2K85shRTo+pFcsByk++ePKHbp1vlpmmgUywM+k
7vZR+VH5sa3PLtr2XgTGq8hF1cBm5khFvUopH44EOOGw1Fp/ClQQtLXTPCL9zWdS6wbpdfe
PLMiudJWfBOOc8820zKda1AJl4TFNvdNPqlVJtYVhvwPsd4R/wDbbr/Yri7SuTZUpGCsD7k
JZCgjmbTgMBOLHW1rtkB8uDltTSrzZAxFI+7GmT/0tv8A7ZMWjYNDP1YyXFmYATzngcfdhn
SNNXy7a3tybi4SZIJbUEqFaNpG+EaZZK5q2uElJSo4b5GP6PDibVzz0uqTIeTuB3Q28HLxk
c30k3UqEsfOGaOHdFi+84WdYYpQl9ugGpDYAUpauYrrLzhGh60lL7TTY5T4msKaSEtpmteF
RkTlButPKFWzwJlPhx3hIlOHEKboUgjZIfmxQ7Ig5Kz+H2dRfSy1cKZtnnA08KkLpQo0kbZ
xZO6h3asuc8ygpS3ZpMirdUerOHrdjTWLRSJzKGaEmQ3hUOOqaQ00mVIkUrxq2FR3e2Vtw2
xouju939Fdtl9okl63BbakK/Ng4CZGOEWGo3ndbTGnLp19tSRZpCQGlSGcahf6TpVkBa6eL
u3YDMk82VUwlFPwRbovbG3YZet0LIaQ4HAtRRsUs8PF7XvDqOnXC7W7tbR1bbja1IIIl5SS
DFy/f6h2imxqU/dvvqWlMwfNKU71hshNq7fuv2bICeJ1xUykuja6oZLi4Sl5AdK0uuAqTPB
sT2xaItLibdIqFQxPMTLAEwtvTb51La5cPNeAEq9iHUf6QxpGr3y+ZcPvXQUqaldR9xIxUp
R2b4TaI0Vm8bukIQ68u3K5oVPBSgRhHOs+6rCrbtHIebbslVKTI1SSlWIIh7nd2rK2osHH2
EvWlCxSJpSoEnflFyy/3Zt7ZDCwl6uzKGnVywUiauIdMOod7qs/+3ySyo2SqQHJ1UEqO7ZC
7Ed07R5pFPnuxVZoCutlDWmq7uUMXjnKcWLMgFO4mqUPNr7oW7gZfWkVWExJJkDnnFxbJ7n
sssNLXgmwUkKSkyw4pTlFuE90mlNPtzxsVVgE5Hii3Ztu76rW2fyQ1aKQoS3gK9lHhgeCNe
BKkzvH8UdYcIy6YuBa69daS6hXWZueQ470vSzVCLl/X16ow/ilq5u1PKwrHVMWtodTNlcag
VpQ0y8EBNBnlIkTAh1L2quhOooNlzGHhymeVhWFGdJwxMOuXmp81lFoGklTqVVUlO8iZMoY
uWjNq4bS6g/irEx92NUW62HW02jxUgioKHLVMShnUO7uns6c04FKcZDSWADNMpJbSd0SdSU
qbzEscR7m+Eac6XrsJq5bZrWsFRmZJmYZ1pxFCGHGxJcwQW3kbCn78W1mwaG16Y1zFzINJe
cSrGR3wLLQkNu6tcvJZdcUOMJWKFrqbCVZjOEqu3zeX68XFLVzOLbIkAxl/u8dqtnCCPInJ
JyGMJuLhCXWbsllalAFfDgZgxb1o+se7OoqQOLio5q6lcCNyEQ3dWYDzbrQKQsSLYKAqQHR
VDlk6ZsrJUlKjhIYTgPMmpC9k8tkJqNTZ98Rn7F6sMpuOWw4rlryVJBwMWzd/pVs2+LPmNg
AmlI8n34fN3olsgqdCWylBNQVtMJNtatWxOfLy2+2WqU5JJi1fvNEZZvmq6qW1EInhwnpEX
untaSx9UWKULZ5iClZU5PmTQekQU3Fk06koDZChPgGQjnWli1bu0cupCZGjAy+D2vewj/9v
e/iw4i5UpVststb5faICmnHFM7SU4hW6HWrJaqXZ1E8JllKOSeBgdVAOA9ju+f/ABF//wA2
7F285pKLxhtipCwlS11SOEkxcJHd9ZtW7VT9KmnQJhScRhnKG7lnuylbj1vMlTToM1Y0+CL
UXnddp21u2y6GqXFJRLIAQ19Wd2eBM5tqadQle6eGyNUtR3f7QbZLJacQ26rmVISozKd1Ua
Qza6S4u0dLSyA25SkrRUrKLY23d6k9rHNk27xIxnOGdWV3c/35Fmscl2oKKayqWfuw1Ytd2
UqC21OB1xp1PVO/KOzq0ebK1KkaXJJ4fZR4YH5MaxP/AOud+4mHrt11SS+SoySnCe6Gls3T
rvKnIKAGYI2eGLa67QtT1qVFCilM+IShvTUXbrdklxbimgE0q5mJmIHNUXEJHC2pCaQd8W1
o1g1atIZR+SgBI+5GuPAVFuwuVS3yaWY5ttatNrRILFRGZhnVuQhFyuqttvGcilAntyhDjX
mXcuYkmpMt0Wen2zzgauCwFtyITWp1NSvdh1/+XXpFCPDWsj7kXN44OanzjM1E4LUqYp6IF
7euHz3ElM559EdX/d4Ld03XbudYY7JboXdaLfqVazJ5ckJC8eqajMQdG14TcE0gGpXEeDyZ
DfAXYCuxWrEZUgyxzJyTDd1YjiwVumM9sct0UqRgpOcvdgUmpCtmWUYH2L+65IfFvbuulBN
NQQgqlP3IZvtV0FpkqbCW18xxfWxCeEQFPaO2lhBFZqdNKtmEsYu27JkCwtSgNOzM1hQUTw
qAIxHtjPKWMVtach1s7+YPukbocurOySw+6AFrBViE5Zk+372/9Pe/iwq3cX5mU5e8Iebad
KWUvKSMthwhKnTMqE5+xIx3f/4m/wD+bei0t7SzDzQWlTh5gTWkgzScDHFoiDZLtQaeeMFF
WfVnlDCvqVPZFMyDXPEjNWC50Ty2Q0EaMjzjK11c7qkfmwzdK7vIvQkGqq6SjmTVIT4MJQ/
dM92m3i0ASDc05mXxIQ1q2lp0x9/hYSlwvVq3TSnDCHuRoKHHWH1oDXaJTSmclTp2xfj6nT
bLbbdKJPhUngME9Tpziytr617Mpu0Vz+MLrcEuLqiJyx9lHhj82NSa1F4sLfunHUAIUuaTI
T4Qd0fvqv1LvzI/fVfqXfmR++q/Uu/Mj99V+pd+ZH76r9S78yP31X6l35kXdi5fqS3eMrZU
eS6cFpKT5I3w6i37zOMqdINQsHcJfpIYcX3zfuEt1cxJ05xPMnOU/OYShbjffh+2QceWNLc
UB7vOhjvGz3zfvl26kL5atOcb9GoLzDi926EXGkXBc01rT0IecKaZlLiq00rpOSxFnoCGAb
jsvbw7MzobXTlOWzfA5SJyzc/BH9Hi4qTz2QBzW50/FljC7nQbvtmnKJDyAhKaQDjxOBRzg
vXI7TbFRAewRynJbgATTODpS09oYbNaV4JkE8pAwpn8MVM4heY/xwVqTwq8OHwxU0uYOyXj
MSVs9i9Nwx2lpDDiy1UUVSQeGoZTi0avNPoIS2EMc57h3cSc5Ra2TulyN4hTwPaH/Ii7vbK
z5V0CjnDmuqxPCOtMZGGrpx4clyri4vJMvimLxCWa7e1ZS6l+sgLKs008uYlDlwHAOSCtxP
FwoTmrqQ3dMGbLyQtJ3pUAQcQN/sE7oe05/TpXTcqUc7rTSFHJojAGPqp7TCbdIbUu752CQ
tAV1OWTtlnCib5PBng7/NQpvlhVsbPtDT9avOOk8LNPKmJjbHbrVNKUqCFpmTSqkKlMpTv9
p3t/6e9/Fh4lHMk3lOW0Q4sCmThIG7GGELVUlShV0CeO6FuWiK7KfCvow3qJhtMupP4Y7vf
8Tf8A/NvQ5o1ho6r9TLCH1LDyW8F9CkH7sJtf6qOFpTIXzO1tdcqlTLlxbNfUK7fmKTV59p
XCTj5EXdunuwt1llRCHe1NCqW2XLjRw/oa9NsXEv8AaEl5l3mEJNGIQCJEbI5dv3Yc0+5c6
jxuWHZSPxS3LKLy1t+6zltcNtVh7tTKqFK8ukokfBBv3+6y3L1TXJV+1NitITOeCJCZiljQ
l6cVJrJL7TsjLPFENWatAWEBxKVXvPZksTEzy+XhP2iPDH5vsZRlGXtegQQNuQgrWJSgBeD
U/t2iOzWwqVkE71SltjT7Z267K1aaA8HAUIXJpF0ak4AbNsJs9M47VnAujbLoUJxn/u8LdC
vOo8mf5MP3eluHklXnGTx1DOQnBQw7ynrhNKgcRNR6st84ZRqLSmkOyIKpCoFxvEeGmGbuz
IcJSKkp2TxiYxlFSDMbYw9i5VcJK2uWuaEmRVwnAHphq9esH27lD6GUINweGePMI3Aww5cX
CX32klFSHFJ63RC9MLK3U2UkpbDxrXUQrPohFihXPtm55OqwqM8/DE7lSkIugGgvnrAVLZC
0lhxphLikgF8zVIZz3GLRNu8GrZ4tobClz4lJFKZ+AQlaeqsTELniKTHPvtOf013SPQc65J
LnPmFZZyp2w/f3qxZ3OogMvNOvGoJZ4U5DaBGoawjTXryyNtTyUPEK4cSqZ3weZpVwzKw54
KroyJ/0I/Gh9egNrZYW9N1C3C4UuFCJiZ6Je070WNgwq4uXrF1KEJxJJlFwdRs3GlUqbkrC
St/wQtZ/lCVe/DV26OFF02lSjlQSKo0VrQGwq1Fu72hQNU1VAox2ex3fSsUq7Rf/APNOxcW
LGhu6lcs26HlLaKOqrIYiNOume77wQ460XkENlXLIJUJyi1bt9Cdt2Hwk1rCFUgqzy3RqVL
CdRtef5rlsoFKdxJEW8tIWptwKqkhvzchhPDbCG/qdaQ9ghyhEkyznhGhX1hZ0i5vXWbtot
IUotoGGOyFvLsP2RKKAzy0VFwZ4yjTV2+kLuE3lozcOUpR5suTmDPdKHUL0suMlfAUttilP
vQ1cvNlpTgnSfd3eyj8qKzujKMoyz9jKMoyiUj78K7LeNsI2VoqlE29ZtXgfJSwJ+Tv8Mcy
51C3QTkk26ROFhDzakS64ZRLwZQ4pbHogSVFDeKhuwh/vHqKuS2WHmcqeu7zJcPhi3Sy2Wb
NtIFRxr3EGP6PDoaUaiBgM/Ih/nyIJ4hI5fizOcJvrJgru2VTWlAmQhMjVJM9pzj6svym1v
WlVNl0hDhpDaQAcTKZgIC1LZSZInUUFGW2WOEJcZkh8ddvDbPYCd0GeAOz2bldymtpLayUi
UzwnAT2wu2ftn7WaCQt0tpxylPfFtZtsqW9bNKTUstkGWZPTCnWU1pclNSCifvgHdFTaFj3
RL/JhtK2ioNGpM5Z+9ElNuSnOUxL/ACYbRy1UsqCkjDApy2QltPVQJCFTykYuLO5Sqxcs6Z
9pWymqsVbd0I09DIXcoMw22pnmceOUpw0u4sbi0Qp9Vo407yk8tKMOY4J9U747Rz0IQW5V8
1kIpzi7b7v3KX2uermUuIXxyT8Tol7TWb5LRe5NstVIE5ylsmIbvdPZ7JcNNhbjZFM6ULnw
ontVFq1eslovW6HUcJTNKqgDiBuhLcqkqWDLONPS1JSHGnakJyGGGEW2mJaU2t+rFQOFKFL
3H4saTpaKpMuXKuLPjeWrcN8JYtNFVqjrjbXO5TAdXyzPpi+bue79bSVOOtJ7IZ0z4WsT15
RaO23dpTbckVtqszWBPE4HKHLiy0Zu0dYebSpFxamp8E4rbAOIEd5Hr3QnR2Ry2DKEW4Bcr
CqqBtltjTmbPSghvUVOJTWx6HlgElyWU9kWtrZaYCwp9TYW2xwoUMCSUmA5b6Ki8atHy09y
7WsrLfWQji60LRqeluNsPulbM2ClLTClopZXMnjAOMfujPyE+KKW0BCRsSJeyjww33M7taa
nUG/qVvVXJWynliq5WwrFKxuGyP2/uneOI/1NisH4VQOd3J10j8W1/wA6P7C95E+G2HzoH/
8AVNaRP4zA+dAJ0u9Yn/pES+/AJUEz2GD5we/HXHuGC20FBsbszBu7nzj3xT4ZZGFLdYXyE
Z4Q9b2tq4lEiDJGMscpQt5TNxywojhSvEZy8MC9utOumbcPhKA42sVIMiF4iREMWyCOAAEI
yw92Mv8Ad4efslTdQMACZ+QPJEX1rehmz1ZkEtV8ttS1EyANQUoxIBfY1rpJ46VCsTn1RTI
Ra6xpUmNQZLYIteGpIHMM6JqnMjbH1V3gHI1NlMm3FAJUaUjrKdUpWZ3RW2qVO1JVQrZjKm
ecBXVc2jLf0nd7N47dIU5btMuLcoAKqUoJMp4TlAfJW0CJpD/ISs4TEs8YAt33k3TqVEpBZ
rSNoVJMxHZbe6JDm9bdIpmdlO+EMJvGi8vJHMRVvyqiftDPKUWlheG7cujX+0Ni1KV8KVed
WrEyGAhrvFpyrpmZlS7ykuebmjEJSrdvhSXuckKJKqOVxT3zaMJ9OW0t8vlnlUSG2nlZw8d
OC0B9RWpJoCZmWQQhO72mv3F36Bu0cKsssN8oXdafe2bbCGKS2pxCXFFIxASlRnOF6fcsi3
u9PbLNs8UpQVcqaUJrUVkgleyFdpAqtrpLapZZ45gRd3CW2VFtY5KVBNMiMcJw53lsm9N0f
UHZG3QoG3tMJtKpAJV1RjI5mNLvq2XCtdwkqtzNHC6tOBmrdF7cNaUy8EWoPaEsFT5lsSsE
ZbId7ToNqg8gllSrVwNkVClThK+vvgMo7vaeWEJKHHDau5g40msiUau+xpzSLyyvWWgl5kh
FKutypGcovX7bQ2WUNFuhZtnElyZliQsTlC9TuLFhvVmRNFqptYdQS4pHG2VKWJpExjGjqG
h2PaNSunGuUi2xmBPgTWkzhy0VoNmhbqzd8rspAUHDk2msTdMVWPdxVspT3L81ZuIWlRnxL
pcwSNpjT7i8ErpbCC7nKojGVRJ9ojwxd6kpAKT3MFuDLb28K3ffjsrjL63OUXptpBASDLHG
EKZaP1eOB1ak8VZ6tJC6ZQdP5Nyu5GxCARlV8aeUF1KLlSU5ySky8PHFsHFq/alUpxHDhOa
scIuUgLqtWi8qYGKBtGMPOtNvBLCVKVUkeSJmWJ3w04pt8peb5qQlInT08UC67NdcoyxLY2
mXxotUEF83ldEglXUlOeMKWm0WvmYITy0luY+NjDj1xpNkEyM5sI++II7Iy3apVXINoAnPw
SlKLXTNJRbtA3LSSoAJdlxJKUFBy6JQxdXDZC1pB84OI4dKBHV/kIWU7ZSSZ0HBOfvwvvN3
UuDY6xbVFxgUM+j4QRgVGZi90DWkDt9rXQt+fEQpLaRUrpjlAkWteQJpzAwlskmGry3pt9Q
blMpkkq2kk5x2bUUBwokKlTJ2nbAkZpOSt+B8cA+xfh2fK7O7zKcZpoVOLZ5VuoJZSi3CeS
Otsc8MP3dvzRcSVNbjYSpUxjLfF3qtxzG2LUoqAbFR5hpGBgsB18X1tSSooA6yJilW3CEjP
D2iicgDOG78WCkptZ8xtu2B66QkSHuQxe2xcUwtboE2xVwuHMA9MXzzCl8uxty+qpMpyzAx
xh5lvm9oZZNyQpuSeWMMDPOeyGlKS9y3ECauUcFnZnFpqBS46zdIC/NoK6ZmWMjhC9RtDzE
cNCJceKqTNIM4ZvrcLS09VIOJpVwqKcvcjvLZW4m9cWTqE+Eyh5l2xtrg0mRcM6VTGOUIRe
6ZbLvEugNpbTWg8WBUfCI1dy10/l3tvcKLraG5N1JEzIygg26wpPWkkwzb8y4DDE+W2KqU1
GZkPDGgc0EL7Rfzqz/e3YurBGmsX4Zt0vScCj1p5yMWVwz3ctEittT4U2tPm5TUBvjkt6Ha
W4WguppSocGGcahpCNAtXEsvSWXG10qKds5ygaIrQrJrS0TC1kKEvNlxMpmXWEOvW7LTbz8
uYpAFSqcpxaPXmnsXDli5zWFLQCW1nCpM8jDV07pdsu4YKVIWWwVJKcQQYX+ws+cnVwDGec
JaZQG20CSUpwAHtEeGF6xSJq07sk9vpa4buuaWrQWimVUHFRKpyI3Si+TbhHKVcoWy1OSCh
O0jfH1gVJt7dRVxNK4x5umLlqypZZWE0yNM988Iu13KgyrkJRbobVwhacJ45Qw+zT59hFld
JKpAMjrLTvVDzFulDlo+2oVLPEFKwyHQI5bob5TbKm0GrHohuw5TNYpqNW5U4tX2JOtsV8K
z1agBwj3Ybt320K4lFRBJkCScI4uBvcMj4YW00ZEgol5O0TMDSnmkvuWYN4pxQBkthY4Und
jCAU0oA4EDICP0ELtHOB1XVVn8U7xuhfMBKEFKlIqTJaTiASmqE6/pKBZ39sf2goBqm2Kld
aXlGEWd68VvoSC0s5lISAkbNphugz6cOiBzMHRmd0BtRqp2butEvYvS4sttchytQEyE0Knh
AdN+vlNkOzLRmaRPKYhKmbovrtklpsqQU0BQyEOtvXKri2uJFxpSJBVOU8dhhu7eulXF01i
HFJkcpb90D2ip5SMaba27pF3qPN5Z5SxzOUJmc8BIRqWiF4n6oRz31pZWcLhVQyJ3xc2Lbp
8/aggchzhK/K8MXKdPvFG4aZUlSOQpMglSZqmojaqG21qrt0yKmqMFuDyzxZw3Z2dwbC1pk
402mYcIyUZmHbawfNndO0/tSEcYpM8iqWWEN2wXzA3PiIlmSfvwu0vmE3Nu6KVIVkQfBDnL
7uWyObML6+M8/KjtA7qWnOnOqbk5zn8ffFxyO79u12okuyr4ioSM+KC4ruZZFaszNz+cgT7
mWJl0ufzkNaVoli3p+nslRQy3OkFZKlZk5kw9f3Nmh25uGgytRnMoTkM4ShyxbUhCQhIxwA
2ZwHra1QyoI5eE+r78LcXYNqW4ZqOOJ9+F8mxbbrlOU8Ze7FSGwk/YE+GB+TF4W79dii0fW
xSgBU6duMt8EDvA7NOfAjD4YkNeeM/xEeOH7dvvE6p23p5goThWJjGcevnfkI8cTPeB0fmI
8cTGuvEH8RHji4u7nX30W9s2p1xXKSZJQCo4A7hFP9e76r/pz3zILb3f2/bUnZ9WvdH4kT/
r7fT/AOmvfNhGi6J35vXbx8hKUmwWjrmkYrAGZg6Szfuagq5sxcKdWkII5ilpIkCfiw5zE/
7o9Pp40cUcAw3xl/IQUHE74VY6yjmOCdDhqEp4ZIWjZC3NJfoZuFBMqE8SVOKNPG458WG7l
xHZ3XFCrJU1qpJX1hvyhpm+wbXLluYcQyGCSYSi4XS4eqZKMs90BHUIyOeyMc/YvlXJpt02
7pdOPUCTVljlCVrvQGHbQtI827gFZdMMOI1cOstYJHIcHg8qBSqsDbKXtleAxp18vVghbPN
w5Lp6yad43RdWNlqY0V/WEIbWnkuvzpFQ6xVvi41D66SqzsKlrHZ7jhcb668wfchx/R7kXd
/dMF3mUPI/Z1lsykskZy6f4Sjwx+b98xrWz9te+4mNTvdI/vL+oBqFybi7s/qgXNSh/rFr3
bot73+vX1voqubTYfVyWOSOQoS5vWVNWPwRbM93/wC8rsdyuvnXY0mvtHESnzbrhCaZkdMK
ctf7zTboWhMkfU9urHaqZd2x2G7/ALzitwrUovfU9v1SkpppD43xp+lXd99ZPWTDTCrjlhr
mcttCKqApUplM847w/wDTbr/Yri2batfPoq8s44YnGLl0M/WVm1TQurlTmlAOGBzEEi2r7L
xEVETq2ZxpjbDPLUm4YJNRP8snDGFO3HkaQN+x1W4jfD1pboD1yi2e2uJxS4BtwgKcM3VeT
jh7sf0eEIKwKoUm4SVIlgoGX3IbvUfttoJBSEJkQgBZ6090JtG2uaykgUjNtYSkSJ2yjs2o
25XaqIIX1ZbssYDAcC2kejWJ8I3HfOAxcI6vVV75MSz9h9hKggvNqQCROVQIhLfbEoBWHl8
KsXBtHF8EIb7YmlKkqPCc0me+AlagsjaBL2xG8Q/O9Sm5vae0uUqkvlkUSAVhIDZH1gL1LK
qUJkUqPUQE7FDdDCfrNH7K7z2uBeC9548Yc1RV6l8uWXZSgJIxK0LqzPxf4SnwwPyPvmNcG
+9e+4mLtHOSHCspkdgOBEKvWzyzoMkMomZjtBkqeOPuwzYPMqSqyJLTBPF5wVHH3YfTa2S3
xZoBWUrGGzdFbluUPDEtFeIRLr5Q3d8ksIeAUiZnUlSQoK+GO8P/AE66/wBiuBetpK0IwMt
lWEWusvGbmthZZayP7O4EK6NsXObTraQRPGczGnBYkS9b/wC2TBt2R5240oJnhgFqeG0dEX
mpuIL5dtrhvYOJakmcKddFKSqez70f0eCGVFCx1TjLZuhVnqSS24jKYpnjhnDjOoUv2LxKk
kicirYSroEJ1DSaZnEhOKajxYhPuQLa8tME8JXQAD0iA7aqC2lZbZeGAFJKSN+e3/BKfDA/
IH3TGvGRVK8fMhmeEZReL1C2uFKU7OlCglaOhU4cYtl3balSrSt6eUyJy8EPamQ7fvvji5C
pqFCqRF9qNil19xFqHFtsrmpeXCBvhdhynCjsgfU6SMFKKQWiccRPKG7VskobACZmeAAA+5
GvoGatPuh77S4s0KtlFTYkcMDjDGmvOJSLarlN5cmuhSqh0xdSQXK0ppmJzjTbp1MlG4YTg
JSk8mLZptBW49pbKABj1nXxCLN5HM1G4Z5lIzSDSDMHHOENgVObQnZH9HiakVJPRCLm3apl
mpANOHggIu0BwKTImQJGGeM4UG1F/TH5mnFZTUr81IklMYJBSvHIVffgtLTw7MMIqT7Iavd
StbNwioIeeQ2qR2yURuj17p/0lr50evdP+ktfOj17p/0lr50evdP+ktfOj17p/wBJa+dHr3
T/AKS186PXun/SWvnR690/6S186PXun/SWvnR690/6S186PXun/SWvnR690/6S186PXun/A
Elr50evdP8ApLXzo9e6f9Ja+dHr3T/pLXzo9e6f9Ja+dHr3T/pLXzo9e6f9Ja+dHr3T/pLX
zo9e6f8ASWvnR690/wCktfOj17p/0lr50evdP+ktfOj17p/0lr50evdP+ktfOj17p/0lr50
evdP+ktfOj17p/wBJa+dHr3T/AKS186PXun/SWvnR680/6S186MNZsT4Lhv50cOp2ivA8j5
0cN6wrwOJ8ccDiVeAz9hPhgfkD7pjW0jM3rw+BMXiH+7qbpltagFmzKy6dhSTKqHGLnua9p
FX8sdONunBKz1ir3ItLJXcC6Dr5WFFeknkpkSRVxRZaW73Kv02924G3nTppDSUnapRXID3I
uRpXdzkMdockpFm6l0ie9BHDDltrmmrtbUWqltu8h9tvBaAlKlOEiuRMa02FBBXZXAqJkBN
tWM4svqpwXqrVKhdLmt1ClEzTyyhs/DFxdXV2hq9cp8y65J0SpHGkieWUKty6HXHZAcUwjF
WJwMosWb1lLYRcMlK20qCFDmiQmpIxhjs7IevHNMaQ2KaiCXXaSJY5wrVrua7x+aZOVEtpc
koyqQCJHpihCeasddw449Co/o/sBp1AW2dhxEBbHVGJTsluwg1IFW6W2UcPCBuiTgE98bx7
Id1HTbe8eCQkLdaSs044TPhj1DY/R2/FHqGx+jt+KPUVj9Hb8US+o7CY2chvxR6isfo7fij
1DY/R2/FHqGx+jt+KPUNj9Hb8UeobH6O34o9RWP0dvxR6isfo7fij1DY/R2/FHqKx+jt+KP
UNj9Hb8UeobH6O34o9Q2P0dvxR6hsfo7fij1DY/R2/FHqGx+jt+KPUVj9Hb8UeobH6O34o9
RWP0dvxR6hsfo7fij1DY/R2/FHqGx+jt+KPUNj9Hb8UeobH6O34o9RWP0dvxR6hsfo7fij1
DY/R2/FHqKx+jt+KMNCsv1CPFHDotmP0CPFHDpdsnwNJjhs2k+BCYkygJ8AHsCB+QPumNY/
4937iYSXmEOlOVQBlGUZROWMZex3hUkyI066kR/3K4ctdRDlzbq6ypFahwql5Q3wbnTnVPt
6ieALOI5TaAZgTllBvRctOXVNU1Kbmcdskg+VGm6cm2S28zeNTVTIy5oSMZwb68QlQttHSs
FQBxQ8pWE9sPWbC6bZKHJJBImkLlMiZxkY5bQ8Jj9B7ABiWYipOE4xjL2g/J8cXilefaQ6t
KQo4DcIeu+wt8tlaUHjPlRqV0husMKa5aMfKwMfXKrlVwrGtCtslUCLpsac0eytJdPnNiob
Sm0QXlJCikkgAHphSHLVDbtBUKVE8O+LptZ501lSazKkS6oi1VbSRNKi4Asb4u+yzCbaiq4
xDgrVhJMvchIRaNqKR5yayJDZLfFm09ZNoTduhsFKiZT2w3ZNsIVUhLqlFWSCqkxq3MaFyy
1fuNNFSsUjyUgboeuVWSAm3WG3BUesrKW+OUzZNG4+KVyG/M9Ai5C2UscgJlI51T3+CDp6L
VDhkmhRVKZVv3QtLdmlRQShVRI4hnshbfY0B5tBdKajLlDMz39EW92ywlwPNhySjTIGH3iw
ltCZcqSusMc90aQ8QG2bjn1spVNJpSAJxcP8AY0BpoCXEd8jHaaaOIpl4Pbv8nUbm2trZE6
UN4LcSrFOWUMF28e7GSm7Vt/Z6sRKW7ZCr5tH7K4yXGlY1HCaZpzi4vLl541qHIt80lJwJJ
lhKLYPPruXOKpxwSUeJWfsCB+QPumNYrWEntzuZlsTHpkfKEemR8oR6ZHyhHpkfKEemR8oR
6ZHyhGr2Fs42p+8s32WwVgcTjakjE9JhdOk6c6FfG1G3H8eA+1penJcRkRqNvhhL48IZfas
3QmfW1K2x/wC1Fn3k7xWlnbWjKmK1N3rLpk24FHBKp5QzZWauYX9ObSaTgKnHUzjmOvEXzr
CjThilRTPHwiBPCfwx+ggYwMfsE66ZppynDyDeSaedLyk8vyt/XhbKb2ltwzI5e0fnw8LfV
iA9KrzI8me9Z3wpgXvml5p5fu/HhTjN9QtYCVHl5geFcIS/flxLS+YkcvJW/BcVG7mZS9Hs
+XFbF7y1SlPlz+6uGw5qJUGhJHmhhP8AOhS13k1LlUeXnL8+Gx2r0JJRwZE5+XCFdtxQZjz
e35cJfGonmpkArlDYZ/GhbpvzW6SVHl5k5+XGF9/8P/PipN3JW/l/58JfZvqHU+Vy/c+PDr
jmoFS3khKzyswPz4Tzb2ukBI83sH58JpvJUmoeb2j8+E83USuhNKfNDAfKh1NvqBbDxBX5r
OXhVCCq7nyp0ebynn5cCi8lL/V/58chD1QqKp0yxP5xj0vwfhj0nwfhj0vwfhj0vwfhj0vw
fhj0vwfhj0vwfhiRcmPB+GAkOSA6Pwx6X4PwxVXP3PYEJ/7sfdMFx22C3DmaleOP3QfKV44
/dB8pXjj90HyleOP3MfKV44/dB8pXjj90HyleOP3QfKV44kLQfKV44P7ID+crxxV2YBPhV4
45FrahK1YVVHb0Ewu9Wid2pBSXOLBPWlKojMRZacy15r+rj6yZnFwXMp4pjmLOJj9BA+w3F
wU1BhtTlO+kE/ehvnui1U4kGSpnPwJhSLW4S6pOYE/vj25UckicKdcuU2zeHLUalV5g5J2S
haGtVbWpEqhJeE/zYDNrfIecUaQAFZ+6PbP6lq12mysbZJW66sEhKRmeEEx/bC1/Vv8A81H
9sLX9W/8AzUf2wtf1b/8ANR/bC1/Vv/zUFSe91qUjM0PfzUNatol6jUNPfKkoeQFAEoUUq6
wBwIj6tcuUpvClKuVjOSstkUqukg18vI9bdlCp3SRRngdnuQ/TqjahbOBpzBfCs5Dqw227q
CELenQJKxpz8mG2Hb1CXHZhAkrGQnugqZvkOJGZAV4oevO0Ds1ulSnF4yAQJnZCnrfUEONo
MlEBWEhPd0w4ti8S4hpVCiAcDuyhLrSq214g+yICgaEBAxz2xxKq9/xxiJ+6fHHVl7p8cf4
/HHXl7/jjB4D3Pwxg+Pk/hg0qq9z8MKDGlOXUsilaRP34k53XfDe/nNwebpS7aWc3AZfBC1
FniRMnjPzIq1DUm2m04qSa8BtE0tw/e6QsPWFtol60lYJkZXKVDMJOSo3CP0ED7DqHEG0dn
drUckpoVMxYXKtXt2izboCBMipAxqwh1B1S1fKzM0Z4CFJtrlDq0dZKTMie/wB72yxvSY0T
RE6vbMPNdoCVBRHMmsOGUscJR2n64trdvUZtBSiri5RlwmFuXepNlNgntq1KWeoTPbCGbK7
beK2g6ClQOZAl8Pte9RxwsHssN0OKvXl27Qa4CpRTM7Ia5ep5thS/OnrbRCHmbxbxVLBLis
zCFPXi0qcx9IrDGHrewuyqmnColR455xoLdylSXhcX0wvP96dixun3ktXds6laZmRVLIRqO
ranrrbTDepPXK1cxaEotgaynwgbY5+m6zzmrpvntKDy1AtqxCvBF00/rtvVdr50q1AyTFhr
KNdbNvaBzlqLqylXM4DDdp9bMJU3VxTVViQc/cgXN1ryGUWorweWkDpVGqaI1r1vd2OssvW
yKFqKw4+AnreCHLa315pf1co2jtDq+BTIkpK+kbYfsk660oLXNVLq55Siw0m3uxcdmbKUEq
qUoTJzOPtUi+vGrWuVPMMpzyhDzKw404JpUnIj2UhRkVmQ6YWq3eS8G1lCikzkpOYgqLgAC
qSZ+VujmlwJblOrZKEPMOBxpYmlScjGInHoWz4UiMbO3P6NPiglWmWZw/0CPmwXbawtbVeI
qZZQhUvCkCMI/QQIH2C+bNNDjDqVlWQSUKmTFkGdRYYQywkqC3QkmnamQ6kXTjGtadgopkH
8pjoEEKeauQ7KbgJWoyq8ogb/AGyp4CRjS9TZ1rSFIt+dShb6DOpNBkBCNDsNRtnbzT1KdX
J2oJD5qTKkEj3ouWOa0ntNkm1USSMky+IYbc54cZbZSMFEr5gKD8RPDw+17yhSOaOxO8Mpz
y2RfLe0ktoRbuct0MSkoIwmqUYw121KnbVZlSmROMvjECO1W3NZsbjjQpwgJkPikJUNkchr
u8/cN3GTrtqFjgmetIfGjSltoDaC9dcIEpefc2CBct68jTFJQgBC7os4ieMgkxcWj/eptxV
8wtvlqvlFKuaJTpKNsJcve8zTNjbsdhB7ZSlLkuFM1JSBllFs5b95rUhtFAdTeZg/jBJg6b
bd5Q+8qUmVXhWlMjVgkI+9F7cOd5G2bZsN8hDd2tPkSVWKZZ5QhP8AWW1Uykmr9rPF0HhM4
trn+siBp6XkrH7YrFdQJSngAyjV2Wu9Nqld09cPBDF7JfGZTcATnvhdna97LWtlYD603p5i
VpzBITh7sWWq3PelN0zaocRQq+K0K5iSnJSQNsKDD7bxRKqhQVKeU5e0sLVOu2WjJC2ivn3
BYeUkKXPlySrfh0w3a6Z36HY6FG3be1J8vEDIySiUt8obduO/mnW1yPTKXqF0hmc5CU0boJ
a/vFsrj/QuJ1S4UkmfFUaY7W336tE2zYBQU6heyqGcyGyIf0K479aQNVfvHyLlnUVjFxFIT
WQFVT6IvP8A/p+lOF9DlKH9XfVStWRlR0Rc2aP7xtHvea2tVLWp3Tik8OY4MEiLLStZ722W
sak03JQZvi+CRUTSHKVbd0BxlxLraslIMwfdHsnwQqDH6CBA+wXYuJhhTLiXCNiSkzz6IZu
LPW1NJbtuVy+e2lMs8QBA5WtrZdcWlw8t9tIVLfwwbVt5tbttgtKFAyniMvbLByKTOHE2Gu
Ott20v5dpNFc8pJwnKLrVGO8Cb1F6lDYcfuWlk8qYzEoU+u+ZW2idRbcQqUt/FBo1BjBnnm
bqOpv60c61fbuG/jNqChv2E+01iyeUpDb9utJUmVQnLKYMPMWluXBcuOW6MFEqBbVLJOcKl
oN+6ELoJRbPKGH5kNXt5pdyw0sBSSplxMp+FAi3ttSskXCLdCQXHWwuXXOajCXdPuzaNGc0
NqQ2W8UjhAynKNNTbS5QduZSl/plzyhbq9Xe06xbYboTbP8tSlic5gpIlGPfO+5jHEVKvkV
thP5uAEO6cvX7rUmri8Tel524S6ZBMsFUEQ4m073XqbVpQS4kXiAltWxMgiQjT9Qsu9Tt6k
h7mNX99UD5spEkpSPjQ52zvPd2144OM293ICSsJEpJyEPp0/vfev3KEzCHb4FIPTSicMWF3
rtzev8znVquEuKS4pIEkkpyGyHNT/rBdqUtxRU27cIpkV1lMqBui8v0d5ruzF8px0WrN0hD
Sq/Kooigd5rxdWPLVdpIEtwojV3DrVzqv1hyOC4fDwa5QX1BISqqx9pZuO6m3pybdCVJJeS
0pS0qUQMQcDOOcO9DlqU+iXaXpSpCfig04Aw+zd9427pw0zFxeVAYzxmISNI1hm3sWfQs9p
oCppFVSUplnOG7TU+8LTr1s664pztYUhQUcEuKVsEBbuuWyXW75WopQ3dJkWiZpnw5Q1et3
LKVikJS255pxvrBavN4kzhbrKdPSlxpbJIWsKpXgZSSIpcvCwlWPamHJXKZbEqoyO3ohm2w
83PLpJP3/AGTBgx+ggQPsF/b1UJet3UKVuCkKBMWwtr3syqUVuJKQXMMZ+GOSjVlNqUakEK
RgBui8uXb7thuigrecUmo0hQGXhgEuJE95haOeitsVEVDIxUHUU75iJpII6PYWnekiHko1x
xhTlPPQCgTlOn7sMaYzrrra0qUoMzbCRXxYeGHLQXaOS81Q5ijGY4sIWWtX5Q7Fy1ICmx5q
eRxyh+2Rc9pade5iTMGQoSAOHwe01Fx5NbaWVEiG/rEJWm2ui400cU8NNOfhjULm20+2S6i
2dXuxDSjP/sxZM6xa2y7h7TwvziQeOg7Sd5jUixcpbL62Sy22RkFSOX5Uaxfa/ducp7s/Jb
lWlMi+lUveEWH1TLsXMuKZCnHmrqw8MW96zqTluy0UVMggJUE5gzi9ukd4XLZFypxpwNuN0
8tRJIPvwWPrtd1adlUwgKcRKZSAlWHgjVrRGtre+sblFw7JaCULRkMIRfud6boIZqoQFt0i
pMjGpM2+vO2tuEtdncadRNRlx+8YvJd5rldzdt0BZW3MHoiyuGe8D7/ZHEPLaW4gJcpMylX
QY1V6+1p6xccvXyy204lSQ0cUkT8MMFXeJ9y4Za5XMUpFQhKrrvXcJtOLzpdbn1cJDwxqV7
caw9dtXfJot1KSUt0IWkylvnP2jSr1SUICA2lSpYKmqRE/DDttb977ppqZUkIW3whOyUPrT
3mfCrikqIW3Vw74VeK11TiT1SVom3IkGWO2LrTk6spxLoWpTxKKuMzxgq5oShqwSybrhrIQ
nqno2xZ2zdylfZGG2ZkjGhKROFJbdSspMiAQfamDBj9BA+w3bM6Q6ytBO4KSRDJavSu2bpH
LpSAVDpqnFjeIvDai2ZW2pgJSoGr8aqFsJvS0pcpooBpkZ51QwwvUFC4brk7QmeJnlVLKLy
4TqSjcXbKWi5y0zknLCuHmHNUU/UFJTNtA5ayOv1sZQxbrXzFtoSCvKohIE5dMvYV4ITfM6
opTf8s1yhIcNKcSsfFi41hN1Q4pDSbddIPLU2kIJHGN0XQe1tdrZcmbV6G2lqLhzTywueG+
Dco7wuFxdnyXV8hHnG81T85hOcOWb10boKcqbUUhMk0JSBIFW72mp3moNhy1aZWpaTViBL4
oJi6XpSKLfll5KATtM/KbO6HtMQzyE8o25k5VPhWirFgfGi0Y7WpLVohKAOHGn8yKHzOeZm
N/5IhdtaGm7ZCZn8p907ZDIRpFpcmbyH7wnLbcOHYTC3NP15zTEKbCUpS02ulXxuIiHNNRq
SuyvuG4fuKWpvLWKVpKK8KhjCGE943WmWlpKE8lkyQnJHXjUr9Otr/9yUta0cpvrFNIM6zD
jLnex4lcuLs7Owz+PFrZL1pfMtCshfKRjWsq+Od8Wa1a65ZvNPqK5NtL4PJ8qLmnvQ8lTjJ
QFchrEn86NO5HeJ1hy1tGmXHAy0a1InVgVbYccV3qeUlRJo7OznsM64ZRf95nbptodVTDQ6
djkKutQ19y+awqbUy2mvhUM0qMpT9ozbXmpq01xgpugUsl2aW6t0oTcI7xLuLjVG1uobNqt
OBEp1T2QRdd4F9pvsZ9mOPLHQsjbGoIsO8i9LbKW+bRaKcpxEusuL24b75vXlpqzXY0zsqK
S2cT1pw5oqddW8zcMmwLZt1AVkUEz/DBTa943LYZCVukyT8XFyHb53XF6nzKuBTCW5VS2hR
9qYMGP0ED7d/2G6Yro5jSxOU80kffjksXlaWnU3QRyxxLQMBMri2cu73kqKJlotJPK/FmFY
xdg3tbFyUktcoY0ylxVxWu8rc2L5SBL3Kot1sXnIuUrJcd5aVVJ2CkqlC2be8oU44palcpJ
mVZ4FcWTZupv27jRW5y08TaBiimrbvhtBzSkAwtO9JEOG21YMt6lLmJ5AVVyZyxKzvhqys9
ZHJaUtYa7MnhrMzxKcOc4csDcUpu0UKVScVKHF5cKct76Tbll2M+aBm2Tli5D9lcucyb1SD
SEyTSlIGat3tO9h/+3vfxYvbLUboMvhtwtkpUdgSOrLfD7NtqSVKaUoS5RySZbVRy3hzAcl
ZT+ExlIQzdBwN3rv5RlSh8fFUMlxZ3q2+UXFu8M55LUNwi0uLW55bFmpDqUctKpqAO0qEBu
514XlB5luBaNI5BANAwUKqZ7c403Snrmm5sAw4XuWjjdZTLqhQlMxdX7usAW18lxTrPZmsX
FJkk1VHKCpnXhdhvK3FnbJKpn4xOzOGX9Q7xC9YZM0oFmy3KYIOKTF85faz2ZS6hbW5tWFF
pVXXqScZjYYtW7fvEEMhhtt4djZM8CF5qiy0S4f5txbPtK51AHC20UdULG0zzhhq81gXuns
MlttkW6G6cAE8QUomXtmlm6FuGUgJFFXECSFdZO+C09qoWw4tL9wnky5jiMQqYcw9yNQum9
ZQzSpvtHmVqpJlT5Y3bIu0ovRatuhNayhasjhhzDDWjNamlb1spTxPKOTmWBV9+LJV7qieU
3fC5bTylCbueYUd0FxhzmISaScc/d8MHmvhNKw0cD1jkMvamDBj9BA+w3aVPBgFpzjOQ4FR
2221ZKkFMquIppOO+O1fWIcYUlVACVbR4Y5N+7zXMJGUvjT+77ZY3gxpyLPvEwx2fm9hbWl
aiioDm148U9m6Lu+0fVPN3qEoSo1rALeB274smr285rjVwVrKQoTT78BNjqSW0HgxQo8GOG
cW1pqDoefYbQgqAl1Ugfd9p3t/6e9/Fi6YSwLtbFb62kgVhE0Cc90Xd+vSyWULWyaUpFLXW
MzvltjXNRu9Mdd0q61Oq2BlOSxwSUYtmrfu26u9pVyZBEkjyqhtjSGHlt2up6f2jtrYFJTz
UNluYH4pjRr5LgdC3bpNScuF9xP3oubrSNTbt1LtkI5S0FeW2Bf3etsKfQuhADBADYVUmYn
KLsv63bIK3VJbVyCBQcosbUao3wMq5zxQaVKG7GNZuEask2mpLaUW6VEo5aZDGe+LhpGu2r
YUEzQq3JV7kNPfXjBuEq884GTQUeSKZ4Q5y9TYQ52SlCyzhXLAyi2Fprlt9Y1oU64WCUyo4
hT4Y/aNatyawokMED7sW4a1e3CEJUCOTvixsbtznXDAXUrHGpxShn0H2lo9d33ZlMUGkLUm
aUqUZ4Rqdzb9522mXX6ykuOGnozi7t0a5bvl7lzIqwpJOMOtDvLbVtyqSajnlAYe7w2yHFg
STSoKkcotGne8Vqa7odZJOfhitPeK2PMM8KpTMXAa7y2i6HuLhUeIR2lrWGnUO4zpUQdkXL
93foukv0cKQRKkKG3w+0MGP0ED7DqDaSlK3LZ1CSvqglCpEwwtjXbYJfYAeDjyuXxdYIGxW
6DcL1fmWbCFobaDyiQCMKhlHaG9bJQx/oX10ioeVLwRbczVFLYZJk1zXK1TTtG2E+Db7Q+C
O1t6rbtW116NpTig6ihAB2SEzFtb3mpsXKWnHldoDk08Tij1lSynCqLppXLTWqSxgneYLir
1kNjNRWJfdhKRf25UtHMSOYnFHxhjlCFru2UJcE0ErACh0Qp7tDfKRKa6hITwGMBbawtB2p
MxHe3/p738WLm5U2twvsFoBEj5SVYzUnDhh5q1srhJumVB0OJRTzViSikBeUN2SmLzmBaFr
lTy5p3CuGrtq0vlPNhQ46COIS+PDuqcpTbr8uZUAJyQhAyJ+JHd//iL/AP5t2HbjT7tCEP2
7bQQormCNskwtxGoNuoeuSql03CpBRnhhlhF8KkWy7F5RbSpD6eaG5kKSMZpMJub1xm3cU0
oCSH0ABQxnhnGtacdRSt9arbsD6VP10hwqdrXKZ9yEIccYuWdQ4S4ht9QRy0zxJlKc4RzLo
u261Tw55lPE1TGUOMaa6wzbizS2ovIfkSDI007YtPrC7tuW0+2OAPiaARnOEhSgXAJKlv8A
Ymkgg7R7RBYdQ2tKQg1zlTjPIHfFbV40lREiKl0me8UQpH1ilKVynQ4sHD8yC79YNBSs+Ne
z8yO0OahbN25bbbkguJWKBKY4Yx1BCuGkVuLMukcGcckak3TXXMuOTnKUp0ZQ7bM6gwEXF2
i7cWVOVzT5IVRl0QyyoglsSw9qYMfoIED7BepwmthxKasplBgN2bqXEKfS8pZUsqQQOqkgY
JhKkPIWjlqFxNayeYRhRhl4YvrGz8y9eFs8xXMTTyzPhUBCtRRNu2fp5yFVAthCKRyEywJO
cDwbfaL8BileosOC59GovqL6Kc6eHCf3IRYm/skrt1PKWee6DJbkxVhGqW1zqtq+/d2hFTl
y6pSUKyoJAIh+4+tjcWxszbG3buXVsg1T5lFMuZLCcMMC7UhwFK23UuuhQbH8ktVGW8Raab
fIb5raUhL1nzCoBJx4lCH9KdfuG9NXRS/brWNS4XKsVSlnhl1YZbvEtJuE1VBmdHWMpTxyj
V+7aXuQdSt1s11Uyqltoc3bo9df+aH/AKGPXX/mh/6GPXX/AJof+hj11/5of+hj11/5of8A
oY07uqp/tKrJy4XXXXPnOrcz5bfxt0PajpN4tnsdu25bNF11DLjyfJdSgYp3yhhxt+2bdQ2
lVDbt2EFYnshi6un7ZLaLXlLaS7dyJnOqk/di+a1SgtSUlkoLx8ky6/TFnavmxcZbCghTir
grVmfOTlvwjRirUV2Is1PlfYn7pvmVylzMDOUsI1a1W7Ztc20DbS0OXQdSd6D8aOXbutXiX
k0LcvHLtbiSZTKSJbsI00WYaLyNPaD4JuKeeJ1KEvu5w8tD7S3bp4LPNduyEA5hO6LRtl9L
t2ptXN5zlwUz6JY5Q1aa063caa1PlOuLfXdKnzCrmlzh6xEuj2ie36hbWVfV57qG5z3VEQ9
PVrYlhwNmTzWM9o48oBGt2KkHyxctUjwmqH9QOo279vbAFZZdbXmafjSzhBd1S0Z5gCgHHm
0nHHaqAo6zYgEyB7Q3nu60SOuaeDu7S186JfXNjLIq7Q1IHdOrOFFq+YuygyKbdxDihPoCo
unkLN01aUVqt6XBx4CRCoSeY4qrdyzLw+chLytRt7ZKsAH3W0H3qo7MnV7RxdNRUl9opAyx
NcKV9dWBH/EN57utCXmlhbSxNKkmYPgIjb6CB9hvGhKpbLiUk7CUkAwqzbeU0gWS1TaVgpw
CQn4YZSt1SUnFQrMoGJPh9srwRa6i06tPXptU+h6lJ8fhjXXU8w2uoMNN2zZGS0dfhgKTeq
KEpSVO87Hl/EPgi7vNSu1qt1pcaSxXUioqbUHJb5D7JeWOhhUmLNt5NSlIbKj0iLd1VwtFs
hlCyG31mb4VMoI+LKBc6y463Zqs12zbLC1rSXFq4HFDfF0rnEWjClIt0h9cnEEdZY3iLJlF
6/zroOFXnVSRRjgemLtQulKvbcAsEumThUszqPQI0h3Tni+12ki8D7y00tgeSNuMF+twoac
K3eW4tSuWASaQIRdIWoXb7qXGCt1QUWlNgpSvdjmItkpfVbvF1su8l9eGPEAYA1dZVp7AWl
pXMKlOAoOKwen2rX1laN3HKIKStIVKmZGfhhRFk02VGZKW0eKF2jM7NC5YtIQCJGe6LjTin
mW9yAFpUhOMlVZS3w3cPKUQ2EgN0pp4RLdDBqU2hh0O0JQikkbDhFZRxVVDgRh8EKRjJaqz
wI62/KLvkPucy6UlVdKZplhIYbYubNl5aGrqiqQT5BKh92AlNq2jfJCcfDhDYW2AGpSFCdn
uQ4ttkNqcSUmTaMZ+5BRyUuCqrFCcx7kNWrIk0wmlPgj9BA+w3zbaqFrt3EhQ2EoOMNIslq
UJpSk1tipGVf4IamtTiqk1ErbG3GAXFVK2+2V4DButMZ5jaf3Uc1tMsQF5+GGzpE1WbKUKl
zG0yJbTV1sc4XaNNlSX3F81znsgtoX5QG2Db65Nelt6ZwLLjZm+Ftjqpx6s/sjA0ZrnWXBW
nmIQDnMY4w4lxHKHbVOYPNGTE8oeXdAocTqqW0rDiCTbyE8hHeVjRWzco0y+TbAqdQ1SCNl
SYs22nlpekqb3MamMd0aK1as0O1XHaCHm8q5ojRuygqQzdKN155oTblliIFVtwruTPz7Xoz
tyhxtpoqcdvK0q57QoaI2eCE29632llTgKnVPNApThMSH8CMGDH6CBA/wDcDRUFzlsBaEjl
CpUjhNxJjS137Sn+36kygD9mTSXfI4UHKWcXCVWChp/nMa7brVYJ6k8obu7SaVqE1sSYPEf
xiIveZbqQ5bFsNY2prqOPkYSht6/tFFL3pGarUcumcuJKMZwl7QCVaetpjnJAt/N8PEZuAk
4xb2ly8XUVoLwpYFKCoAnBIjWbbsquzW7twi2dqYxoVJsU0zy3w4x2RQYZYdQpdVt6QZYUQ
2bxBSD6Q/s/BnhwpxhLzSqm15HwYfwAwYMZ/yECB/gF06Npy7y25KaaUIPHt60aNYM6Wp5C
2LZy+WEtyZUV0vTw8nojVrdzSVu6antBtHUobAMjJvHM4Ry1d2bjsaQocyhmROyO8j91pKw
+HLX6vb5TUynJ3w+7Batu69xaLXk4tDKgnwiGE2GkuJQkJLlzy2lJTw4kg9MWLqLEva05dB
gMJS2FK4MFZSxVFtcN6C8i17KnnM8tmpTtU1GrwQHU93H27aR4C2yTnlOLpes6YrTlBSeU2
4ETljPqxICQ/gBgwY/QQPt3/4Cbt9M0a4v7UhBU42yXBjnjOLh1rupdtBttWJtOJSgdhnti
0uby2XaXTjSC624mkhZSCoS8PtClSQQd8JVyG6k4g0jAjaMP4IYMGP0ECB/gHEAx1R70YCX
8JMGDH6CB9u/7Cm2uLW9fWpAcqt2C4mRJGY8EertV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK
8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+i
K8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+
iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK8certV
+iK8certV+iK8certV+iK8certV+iK8cer9U+iK8cYWGpDw2qvHGFpfDw25EYMXI8LREcKV
j8oS/gBgwY/QQPt3/AGGmWycTwwMs4mADEsIyjKFNpIqRnGUYAGMoAkJmJ4e/GUZRlGUZR1
Y6sdWOrHVjqx1Y6sdWOrHVjqx1Y6sdWMaQfDGaffjKJTTPwwAmRB2j+AGDBj9BA+wj8nxxf
aWUTTc8zUq55ATFMvw+5GnM2nnWEtUuJwTSfdSZxePdr53MUnjopyTLKULtzdFxJljSB0/F
i4T2vzTDSV00Db7gjWGC1z2zbOPJup08alejo6N8BCl8thocmfCaZS4+rPAbIvgxfVodUtd
fLArMutIjCGLJ67NKgqp2gYSE+qExb6wnz/1bVh1a+aUoz2S8EM6b1kLM17KAoBXTPODbNY
W7duhZVhjPMSpnCGWr8qtywm4X5uUiTijFM8tsaoy4OFaHnkq3pl4BFtaM8FLRoGHGBtxTh
Fn2t4oKwutiSTKQMuIAfwB+7d0CaUIpY/aUYqSrhXmM9xhi6NtO2QpN2sVt4OBVRb608tsK
uWxU6+ySm2wwUoYCuLi5c0qrULpSShfPY8wnJaetJUxFtbFnkKbqmidUplRzmd/8AMH2P0E
CB9gmsTwlClqaJUo48avHHoT8pXjj0J+Urxx6A/KV449Cflq8cehPy1eOPQH5SvHHoT8pXj
j0B+Urxxiyflq8cehPyleOPQH5SvHHoD8pXjj0J+Wrxx6A/KV445jTRC/yleOMoyjKMoyjK
MoyjKMoyjKMoy+GMvuxlGUZRl92KkjH+AGD7H6CBA+wG2trN57Q/q0ONrZQZ9t5ihIr3U7I
tWNA0x+/f03V7dt5NuwVLS20TWFyPvxqrzndO/uEXlwFoSLXqiUtpjWrtvRblnXmDa9la5E
isKfAckgHGSY0uz+pLlm5vVOpu7l5ibKAmZbwnhhhFgW+7V0Dc3C2XAbbqJT5ZxyMaST3eu
rVH1ohq4rt5TZGahI5GHdG0jS3NSdZt1KWyyyFuIKXFIKlY5DCcLfc7qX5tFIcBHZc1nIjH
KLcs9z767fdE1cq0Bpx2icKbuO7d7p7jsqrh63pZTIHYD0Si3uu8unv6bqqnHg4y+jlqCUu
rCDT0px/wSYMGP0ED7C46+UpaZSVqUuUgEiZMzDjlgbZw3Ky8vlcskqVmTTGCE+9EqRLdKJ
0AHwR1RhHVGGMOX7Vkwi8dSpK3ktoC1BRqIKgJ5x6NPvQXHuW02nNS5AD3TBcsLm2vWtqrd
aHE7dqSd0SEh0D7MWxdNFweTWmfvThSk3DSkoJSohYwIzBxiba0rG9Jn7CKn208ydPEMZbv
Y5HaG+d/o6hVj0TnBCVhUtxgqUZBOJJgHtDcjlxD+BGD7H6CBA+wXzTfKqeYdQOcZI4kKHE
d0WatJubG2ZQ0kOG3fWmatvVG6HV6ve8+o8I5qlgCX40cKgfB7Z5lKG1lYyc6saTY6Lr9la
hHO7Y6L5TalcdTcigCeZzhi6t9dZXauGTo7c/KSRLhAG+H2te1P0DKVhKX1FJ4ttceadQ7L
4igfue10VPdnXtS0gPvUrFjcvM1DlA48tSdsec7994f/yN3/OwlxPf3vEJyw+sbr+dji7/A
HeP/wDI3X87AUrv33iSk5E6jd/zsW7bnfzXloVVMHUbojqn/WxbqJmpTSCSd8hD+oW+vuo1
V25dkz2xwW4YmS35NU98FCNUtlquHfPBd49IIX1lJ4etF5puqX/OZe5lww6m4eWEjBKUEkA
DLKA7bvtPW5IQoIefU5NRkJAbN8KH1paop9Ce2XAKR5Xk4RrCNRu2U3z6Ghaqtn3TQQvikT
iMId1621x20ummGuz2rd0tFstxsS86mmcj4YC16hZuIdV50KvLg0pJmSjDOLtlOo2hQ+tYS
TeXEw2rAbItXNc1Bt6yt2qKEXLjlSsJKKVCU/4EYMGP0ED7d8D7BqNq1IO3Fs82gkykpaFA
Gfuxp7On6ipDTdshD1DqfSDAmHz9aLu2MQlC307sIdXrbxWt2mSawsCVW73PbLyEwRjAbb5
balZUvJkniGR9yO7PYXxasWT7qtQZaeTStsp4J78YW/pigzbqtm0KUHAkqIzBBh1Gor5oXU
qoqBNRoww8HtdMdeE+Q5UP1QhNw02iZx2bpw2kIBWVDZ0ZQpLaEhaTM5bIaZu0TMuBcpnPZ
FsrrI4sfzTFr/3SP8kQ+jU9LUwG31tpU2lxfClUgco7JbWbqnJTmppwJlMJzl0xdJXpC1Kt
r025kh0zbGasBE27C4oljNh0fehbfZH0tt9ZXIcmJjDCULtXLVa6ZcQQsjFIOYHTA0/6sca
QqkBZbcGfhEMrsdLLwXfmyNYWnKeOUMWD+luBLraZrS26ZPFdNOWXTD1mNPuDcM1D0DtJUn
8aUOG4tTZ3DcpokoDGeRUOj+AmDBj9BA+3f9h1Gv8A+mdl4aFQx9SVdh7Aa6aP3nZ1sZyl0
Rd8rnc7np5/oM9vwQ12mfOlxTlv6PbXE+iXhnhDvM7XTw9m/dPjqrjVfrOrk8trlTplVNVX
V9vp31lLk8zGdX+jHxYT2f8Adu0Gj8nZ8EOc30MzKe/ZCs+VjzJbtsdzOxU1diuKvSfHG+L
bstXZeKeXxfHFt/3SP8kRqfOo9G5Tv6Ic5lHpFUVbqUyyhPYKef2lE6JT5WM+thDXaOTzKe
Kc5/BGq/Vkqa0c2UpdQU9aNd7dT2Khjs05Sn5cpY574a+saOdUrPOmfD1cMoPoZbOtFp2Kn
lc1vm0ylRUap1dEXHUl2kcvfy41Lt9PZ+YOxT+JTxSl07/4CYMGP0Ef/9oACAECAwE/EP8A
9/8A/9oACAEDAwE/EP8A9/8A/9oACAEBAwE/EA0ABirIWkNnaYkDHKBm1U5mEQ/ogLO1UDN
m22lrZhHGvSHrDQXFsSlPFxLArgEoTAyhAfQ3WcA3fVaieCGtOgAtKIvYxY3JdcAvDcdkEq
mDk6dqXjVDnrPUvmH5uYH1YtPrEfcR54cNDoi6wpgmjnDrcReYUjrCUGzxFiQqYc5hhauol
ALYYAo77F1LOSrn9h9wkABoqsIrC1mjU7g8t7HVdeI8CWqlebTHMyC6TUbN0HRc8K8hEWGi
3zDDXiYlnQkNyoTHIDBta5hU4CEsyPyTxA3QOQXNzPjUYBWX82Yuoj1ekK1topeeAvEN3Cv
kqOEW3ML+IHGss3ZFVqYihFyn4o7fbb1Y3M+4Vw5HeERqnWzUPRKQVTqCYJmissPj1GKLZh
VcOLawtHyjKkK9HXZw56H4gOvcF8QZcj0UA7KBo4UHW5huEsq8nKGFMkZraOag5F+aWqvI0
tQgqz5jgNPLGmfN2Hql9yg4dx8IaZnsm6CsLkh8JT/zjAihu/Ay35h5hCvqhFANy70VICSj
WBjU3k/QODEKDIgOwBOg7BPLBxm1BCgAYGiH/wBq12OAHTuDSNoQKaQUvKY2tBDvIx260LI
hoHBLq6rphKNGS2A+TqqBoCIraEaGC58XFkjwe2awpu/pHFnhADQEELlC9UsMaLSoonEi0s
MG3nG4GOTkiA1UKYTWPI0YVPZ29B4hWrTkFGRWox36MUN4SXhvS7OCwaqFcnCqHQ8EpmKNE
6xaVLzNB71MiWg4lhGTQBvlUxppF+/8/wDkJ+oArDc7HDiCHca2G35mLiOJSgFedDE75RJH
g4IbazX0g8NJ90QzNLx6xydWS/DV+k88pqnEyhHm2Ch/cvABs0UVGqCu5WMcRRk2M5WwfeJ
+RQHFova9wZKIWEotU+kJpU0AOG4DRZFAucOLHiNVF6xLOd7gYp+QM7JTZLM8KrQEGrOcxs
O2IFr6NTDmVErBZknifii7RGKprQJxDUsL0YKVa7VlGoA6Ilk9oFQPJKB7tReVwOur6YfSN
CAKB1A4vEwj0NWaC1M1xqxbvTEUlCto0pcKGYs4N4KOZFOSXrszxeY1w3G43GuAWGr5iIrB
dqcu406xoBiAxZgGgKiSBnl+4wFgNIUvCFU43BkWAotaLVXm2WytBCzNxRU6ZVPEoIWHdfO
DyjfcUKsOsSnKczrpgZNnEBMiRitoJyr0hVyDDAK40sKEovtShPwlkdUK2GwWMcali3NC2a
7qHiRFCGXnUXvmJyUUt1iBQa/4Hgkt4X1S3NMwTDbO+EoV287hHLJa+JcS7sdxJ4uPJDxVR
zuV8H7Y/LP62TdUTSsZtW5llD8HIStzLYDxiqgb9ltFvMBl6jATbOCEiDKJFVVzEYQC4dtQ
KHiYiTex8jinDGZwZECTRTcsdhk7BTfkgCVEyK5a5uXmVAEgGKJ4YWbOciAOiJcIzdFS0Lo
ZDqGpJG0hugfnPBNL9FlcGk5rmBiSxlhU2eTGEKs4COURtzmo0fkxDGrxHovTLj60Dqq1Rh
SzG6BZ2QXYMZyxZSOicsIxFWBtKyrvuYB7YuxwKGcZmbUKBQqFxddw03q9twG5YSmiGqHiV
OrePmQc5Jg1LYC3OKDWYFpBu8phxCokiCshelii/AV8FCDaaW+IrnP6lqOaZKvNkaBiCi7u
YaziNvtUb55OhA9cdxWucAbeY42xyoQMrb7hPctGClrQuJvoakkNWGsxVdpVnBQqW4ifgIi
lPqRHwFiKnNsywaBbhK57f8AzLhREZjGmyRDDqKtZQCUqwJwZHoS19sS0RBdAxqAiBQRVyV
VGtpYjnz6449gv6wC4WJ+jANda2aVXTDAN9q1hNrCm6K4omQjpzE4FGQ87ctQ2NSHrpKjWI
rIroLBcsNF5ZiPunKd6xwB4lYDVhtRvB5iKI6NE5WaXUGgwoLgOkBhqshQE4QFR7kKzDT2t
RckMkuADLCreTZmBpRWsmLu8zw8MBTGVAJgS7ZdE1s0Tm7jncwYAPqIrSQW7ha1tamORuj0
l6t5UjwfATLwNkMGVXxGAK2Q3Zziw1Esl5RoPWZx0O0LAGEwoBi8qLZ1US99YMYX5QA+kEX
itUcxugivBhCBmF2Lbpt+ECCashne4cLi0BoDmNDLClzK6LEKaGXzZSr9Y8Kmz0SXNyktsv
SdwwLHwXWDt6SrKtFpV/WW7k1NUA/Mlzu8qcruOGzTEcCAlcspQAKQw+r0YcUhfv+swxfOY
hU5cRZcSXEBoLC2CK6Cu7dbKnTpimqvQLW14EvFDIlcSVFEaMo5sRo80cOpgcRDtSV2vMZ5
iyID6lbo8wWjwqgovozVfSIW7Oo3KRMmeoCSyDBiK4Vsyi8J9yMrLG9Q8UpNwN1ZKk+JYSZ
OLHqNn0pClcq5G1RBHdDcUpswNFxRAXNoQw1yjyrKHLSHFmWY4e7YZUVm3qZdXaFrqi0NIK
DmguD06t9bCQbaUFrOGISWiZXcSSo81LtqKb5UUOQ9fpLYBVcAKyMUYU5IoQsc9Ir4riqja
UcgwgFt1wAV4u1zh8WVaFja5jgKbjIaPCEgLAqxB5lzfFwyMElpAgdY1lGHISO+ut6tt0we
2chMIhBAlYFbUGtLhqu9wXaVaFyZNZk+GSjcoZPCS89OjU1AC5oJwA9tAcBWVvcpErODKHB
a3zPgGirH7xs4UApEMGWCKNy7ZOaxGtdjlh6fEobEStbeDghx2y+HTDDzC8L30y2Eo6fVjL
XgBpvDMDaWxeWW9QweFekRTpVShwFmqAhXEeoqBRQaTDldwg6z/AKBO+WNDoCmTKckqPbBV
DNtrNRHQGFZ0lXfxhWDwKSzVQEd0b8R4IKW95vGAHo95k1h/2mi00XxCjbLHiBdDY+t2j0U
tNFTHVG1TdoKa3C6Q0sNa8gLUzW5ikYYKcW/hA2rq4Ylfmx4AjhXPUC/0HDUpVar+lx+GMD
JomKqA9MxCw3dNRvReJBKUDKyUy6JsVPX4gzlLWazPXUY7WlAn5DTBmZ9AtXVdCbjkgZnMC
jEKFX0SxA3zirT46gBYlxozwWZmRt1GMG07U5YwsaPF0TJ1Lt6KQDL3CsS7oYXSm6YKNRL6
CCPqrUObUewKIioi52eXAX1Uveo0Sr7YGlLAvmpQr2XlDA35kofmAtZTdLW4BKrVHANp1EG
bFBH99xefVGyR4t+YqJLrVRfWDl7hf1g7bzhG4HQMBwNetJaTtg2EScnY/D8IDWphDN8pb1
HQ9jsMn4ME29tGAXlZXMH8+SM1LJ0TwZDMyZEXPmOIdaeB5y295TsWqZIgudFp6fQrMwzGi
kGtzZGx0eO2vn1Li1pWrJ8UMqNtvJqClaNGDQ88kV0F7HfmkBwFnzVX5Rlm4UcaZy1LndzQ
PsOXvQHEVjGT5wwYlya9HqX2ldZGA5EqF4TvpX13QcQK1qAKKx2RZLDAlUYMo+W0+D6SaUw
VXlagIguctC1cncZ+G2YSt2ukJz4LOdQoHAjBkyO9SuKHN5KAnO1Ew+uxnYF6CV0V/JENpK
XtSrlRPYvl9i1pVrqy0qxdrtXbPcNgAK1TIK1sC/TEq9QCxEkL2h06h7XZp4xeJZ9pgCXEW
eLmiybbKglNBocu+eofgAUjYuwn91HEJesQe/tqPU4ca/CFmqC2XV3mGEU9q4ccMAyoGz9x
BhADtsQGI0MZlTfmVW+sRuOY5TH8Z5eJYOiqsxSuANFyoFqELvGQXtMZOJiYdg4DgBHq+18
ct4b7lo+5cGSvInXEWJZALc8qXww7Q8sddZLF+s0OpZZ1aFQqhuWHbLNbVNO+4VRwseHivv
MqP4RLuWbOY+ud/rL6NdzXDT8nz07lGpuuYUVc47lhLzLdA0cxDUpsbCNxmYqXGwzjU8/yk
TFa2jKZ9SbTeNstzlPEw7UUDMG3cfhnupgvBWGQIlaCpgDFXKF6WtrhizhXT+ysrcbl1LB7
wRFS4ViWB9cy7IDV5eYco6mgtRapdxYwlfIhanLRFNugZyFg7jQy6tTwULFDMEOeDOBpNlG
GMAXxSWCjJMQ/BntDkxFV1HrGIRCy1g3O8xuKUdHZMzkbnXBO0gwMoEQ4GIrDYHQwYqWivW
YORmIfgvd4WtRAUy5iCKiFXNcgbOY7cCpGlgS0HMoIbkQbRQr0glL1IhoraTsOYJF2EigSO
gbgMMzZ4vE+0RZ7k9yXi5k6iEmcND7deyFEb2AKlIDbjidyDBDFLWiOp8jmNlSZVKtQAfLA
DZKBMAlMsAgs2ZhhmWQeVClpZLTaJqDisIKSZamvo9Ig1dpJDq2fHKGg2arQUF1BFK9fKMA
AoNQkeSlduZK5yynnP3TQwUyRhW+0LCCzjmGBOfy6t8J3drNx19MjKitLmXZgo+ubYjKvgJ
QxELjZOIQVRToN4l8hMjYuxTmNv1nKMC1wQK/wsUBdnNknJELy/MYDLEsxQXpLVn0ghsTQ5
cQtxeYTIca5Jfzw6hejoHCWWa8MuJL0aDAoIcyjMsQVKF2d1LK5jJLIsWPULPKrvY2cEr2c
5ZZeO+syn1SkqnxjGJTMIFycssPA3KbkCuAQTN0OGQuaaSMhQO/TZzRvqw0mOooygc1KADK
9RFykOxHhGCq6cn45ioot4DId5oN5eQMXChYyq12hxcoKviJJlAAD0qNbHsK+rCk7hkuisZ
jkXfMvfOVJ3RVgQGpkd3SUMxYTrZTJWAurxGMNEe7Yd2du0z+sI2ZRb3zAgbgGUeJRvZXYv
tOdSTeO8sbl+rC/TF0XVy+FD5r4zhENqB1rMWu+53hBgKnJHOCmuKiNLBwxPM7UcS3y8TUW
BTgqtjbdy6u7vF915ctoK0ZWLmW6uHhtB5+mN15gD6TBVcg7cX1MokI4VPKpk4gBjcVadwL
kxf8ApHkmd/Rg6vo6KColdxfjGDJgVpvbPpAS6KNBeCjVRLYplVXZuqyJmXnsT9FYVjUDcY
auc786Lp1FzrvgWkACjnOYi5pTet4XkMAoYauJTQ05bpk7vcrIzDQJz1UEDagTQcS7pULV6
G2YCLfSK066GLRteJRvwARy0YgFUttTxuIyzyez4qC9Fhq2PnLVc7Q23epbxxJRQ7S+pcir
rxVsVWTqPRJvQlBYFmdQQOXN1g0NiYbQ2GMc1PgfDOFeA6zDLGqWYPGIGBjfn4K1zgxUtoB
BKAHVX5hgnouFCmDE7Bf00w2I1/xOYpsPqRTb/BFj8T9RCwX6D8QM5/F/+I2kE8p+0dVndP
5YrYPl/wBnIMeAjgmPWv1Fu3Vf5BherhNRKlB0b+rBcJ5ED8zQJ8T9wR0jNQnzhuV7bhmsS
qK1DxGwtx5ZtPlv3Lxhww4Ro93ccXAL8lsrL3EUpNuDeZNbpiqHgFaxGbWvKgUDVuXWHUdU
a0bMM4ksgFsQthdznUbNsKlhwQQNaNjhPsWQyCa9FKuauyVs+AHLvBaF7AVViumMPXuAYus
1E0QAm2VusXKJqoXtcdzjzDKFjJ0bDIAuo+BVJyRG7CtxiUnTnaHQ/WV3YzHVtczq0C11g7
SJqRg4pfEpMPAtLRTqmWnaqqwnzVNQJT4UEKAxaHM3HMf1+P8AwmUQ8ly67TiwfZEYfMrv8
zX/AF95xf39ZQCnqhmtHpNLqY775J+XLKN29Sx4Y83MBq/rmLM/X/cyDQeH9wfDep+01r+p
+0Jt46/aaI3cDSydv2mjR6F+5cps+WJe1eSCzxk7gFpZFq7tu+4l8YNyEDadobdSIAuxezM
bues+UFFHVjzX2BbauBZDileYBypZvbhaLBfBLeXgojJZb3A9RIIq8iyg+YWqiFNXiXbgNa
NcWeJjR6hWS28cVA8C2ETKug5l9ZByDBVtAuFbetLduQ1OcxVsAekzQwTKVmxetNS3aVBOI
6FYZblb9tj8Lhq9AyysgMc+CFSk9L8MeSBQz/xYrxKYYMvV/AiPuQfhFstmvM1dy7mVaf78
oGm0QyVNgx6Q8pkf73DpruXCVqLbjBMrziVisol1XmPOU415hwF+svzOeSrOHhgvV4vxY1l
rrGW/DphLbaxiqtiQRIDwCgIsrh5GI0UuD1B3CV6C9NQRFKNmAWaa+sIiNFACC66Sl7cDBx
TD4Y5lFB2tYV6gW1h0qp53cbF0QVkCm27uKrnKo08geIWbJBCWIsphJXth6QI1DhwXM6Yx5
ADsbuZ0TIVSOcLLO2aZ7QoVrHGA7purijX8jM0tdbuKpkFBT74W8OYW4NX7IA00sx1A7yuY
R1d46IsknHYbD4fUNoBd/X1WpXt3f7Zv/iS4jxKwKnyZdeNrtRtlW8f+0hx+UyxCigGyKMw
kw9Vw4Ime5YN15ZMab51m49ufRj3D9H3XB4owm5vg4v2RWPp6THIa+y5p1Aa3YACllU05nI
XZeporyq3rLh1zOHwfcUKgaDdVZy9RVlEIq5ZE+k7Y+hVVxFsQauxV5dwm5y3Lzu0u2vjVa
w8XUDc2MsItW0RU7DDaxd9ZWDVdE3rGTzBsVcHxNSVjAsC24ZKUzaNIodTKPVFNFhAm2k3f
vitwUwgDqgBgcOIg6jgUdsj7T9cJ+4LYLroTqNoBDRQagII28ysocdb2aMQR4AwFaTgWvcR
ra1BkaVZe4qAgqi0G8Z9IAftCrd9AYJQ8Ofu//Co9m/ZiNQQOGHyZdy7g+I9QvyJwhtlLgj
FW3zJTrhUZoUVfrFDZUUuoY8FA05FN1GnOJayHI7mhc7KgA1oRplecIUWQmaDfmZBTjUyMo
zdm4R1TqytVE8rcpQMMmjriX/tL/KoUUH4cNoFxNRSCxHFahTJmUCuwArCUWegO5cqVfMoe
eNGA1sLqDnHI7cDcXbETPz5i99xD3DPzfcv/AOIPjfgxuhSjc0tGPWZZM2/SO1wmD8TpHMr
TeZ3nFR3Q6/cF7y5XqtxOuwMDbkZtN1SYDsarwUmgEDK8Scagd+XMkTLOUOtmUU/sgbr1lf
TjM+wFxdwM1lI2ZyZ911GGUmLlrhi0QlIBpBhqBaY0WI4CuNawLklRJhpugzSLmzsmJ0ciC
jWpmjMNkvblTDRbcYmTJRQDm7tepfMB4+PiH9uOVC15s2AHAcy9jF4NsrPKWwPATib0Lxtf
M24DLiZ8RpxxBxHrOSnRadyjcNU3w1xPXESEFi2aEA0YvEY/0iI3VZY1hg9klkS2S/E+ccL
gQXQovBywWkxuytLeof8AY/6umBjYW5gj7cWjjKiWZ13XHsVTqFxDXxPKQ9v2kKHCq0MFOH
aZvuTK1a2vzhBQAsDV87YxQS9H/st2F8PykxRmIoveEuDSJSNBi1l0XmBnJsUUXeosxAK26
sSJh78lQC57xZpIxVYzzFWpNYhq5fTh5hGsJTjlWbn/AIBgMLXCjW0vqsiiLcCswB1YK0aG
gdHEOoJTzBc7I7ZYKSNRX4LWod9cMbbGdkZvK7MJVjAO47Dh19fZRWt13gHd01Gm4sokY4d
dSrU7+JaAcPgjllcEOL/6mUnAZy7476iKMYkcowuAzjajuKyXiIB21vRauV5qK8XAaBB8Ig
0Z+NbZzS7g0xbJyVlDr/hVixYsWLFixYsWLFixYtmr3bKnS5cNppjAQ+Fn6DCz9X8/aEac8
X2Ps/u+GU6FipYpk4Y1cSS7oDrBLVU4uXC0irDUBwh03qIsWPJlm42ZpZi1Wm/oxkyoOkCx
ba5SygvaEaiPgCNfTWo3oFEVNko6+gA5stcGyAxxgNl0PPcAgX69JK22GCcBrWbpKojxv01
TeGGo2cPvCtliVXwiUdsIjagJWDLkJxACgBBPE85z3LgXSk57I8RIoUy3i5WKgVBuLckKGS
rGUgtFdR2CCi/YIpGq4OUAUKtwMFRlWFt7GYTQo49iW0oggYJgX846IjIihofWqrYOD5yP9
JH+kj/SR/pI/wBJAk3ssV5hFsXNo/2Uf6SP9JH+kj/SR/pI/wBJH+kj/SR/pI/0kf6SP9JH
+kj/AEkf7CP9JBZRDlxk3xRFFfOTTFmxGP8A1EJF3dlB3E97jWdgvHrMCPWC1l23oxKBPUr
N0baEFsPwwBS5FvuHoioUxsPKCaDgoWtxqp7P7PhiyitizlpfrEmYRQHJd3YzfDgroBnxKS
6DrSSs1kKlJCid9oN8EUEYVHRKnVsR6s1LFvXZZci4yyqMvmoVnkLBbsvbEJr9JXhtQb5CY
EXnaksLhl6TDdnLS4xSFVhYFDEda1WG4S1mkmSjxpRkKwBIrusqASspTsmpAAFmjiVKuOUn
jsKSfb2NiW84ZrFFemBevEBbrPDZesevY0hTRdujiGF3ZsHFS4OiW+BrW0uxoNCBAFvpmts
thRt+b4eoo7HCF1kgx6xJLKeMkVS261oLyGFHcVjcqzVVhWxjdKzLGzS8M/GAbyRRyChSui
MhEVhlLMJYhNKziOBz5si9WCq0ZGcIOADBy6FCzw/Ujlr6kItHpKcT0MNuvvGWVuC6UcIdk
/rZH9bI8P1I8P1I24+pHi+pHh+pHi+pGXX1I8H1It3Z9T9TDXDyfqFdCjGLP1OUKfU/UU7b
GfshlTZ3GWgmi0oy7O9QOqFTfBCFaCV8bATAdzLL7aRsOymvZ6C8fkzAHhfzY4iroSLHbWW
NzdaXAxduMLAGcYiNhjMK64qLTQCyRLbjre7h1CEw6LTboZT/ANzjCzcVc1Uum81a5h1SGj
gReIWfMVluOo7ococ5cGcjhfiGGPjhDdp+Ehi5bgBKWrNJQ3J+pjE6TmHjHzbdsGWvKU5hN
oINe4NX1nogvV5NtwuwcwadKwz13W4GojCoGCk4uvjLs9KE+zLRcOYxUk5sUtWhwTCGHQmb
0t76izM69t+INRVCjZ8ZjcF3jp6MUDCQbV8hbjJcsRDfRVglsc1HOhwFCLFfIxL78/KUi5u
77l1pg1VdtcvMohElVhNFmZxzZJSWJWHEttK96uDqBFigZljGaYxSPyYCo0ovW50CGFBefF
R8XZTxdiOPjBZHUrm3d2m8VFVlxoC0U2cHwmYYSRqlACg6lFADLShZTzjUHUINBwmh7vfue
Jda9w5rnEwAB0Uba7VDLJ8yZRLPeGSVRXWZILShs/GEMqRC9LdOqmBGkcu5ylvt7P6Hhmv0
/dhJNsx4yQ7/APzXFNKddMGqYG3OgKPihyS66bPJq2MkmaoLsH6QUkbLDAthoc+xYS6aFJI
JQgul8bTEmLV2zbrtnRA0EQat8K+KNLUjyxATgqi1XYeFBYX4s3yJpcn1jl2SkS+1RvxPM+
OEtABYC15akwlAwpZ5ca6gqy8c7BpCYU7py1G5UQPTHfJuqSxGKDBLbkBxBaUZbxMeH2FRQ
GfVYpYd+xPKarMUbVXaj9T+7fia/wC98Jh/vfKP9G+0/r34n9+/E/o34n9+/E9F/txFhEDs
WPtB6N6APoT+/fif378T+/fif078QADwAAH8tbdtddtk+DftbBbr7HVAJ7P6Hhmv0fdipwL
/AEzQhi98mDL5rmVK0gjjFtuBEnaUGF5LKjEQUAC3Lqp9vYJKEksML1RvemwK21+ILTmCRa
/PUcsgAF2ZY9R0FzNKQD6kcDkrZhkpmeklN1FRbg2sxTiWqwvmWeQMEJbtITgdyd8YxCYyv
hIG7uW1XiUkUBJaAI4Nq2R6d9sAAreuV1UFoAu2kfxevzlAoq9+xKME0bUpHZEqum6qIUgi
teJnnUDcg9l692tXMGrBS4AQGuAaFpqs9uJjDpfYGikujdgaPia/eWkAtAceqTNbuYqBbKe
KgiVhi0gJGob3G7oQFLA9DpYIplVaRaBF5gZsKOACynd24C1AFAtI5ScQIs+w7CBxi4cyY7
ZXYlrW9Q0toddFUdGebgedR4uF6NkYo0bNxwKnO7LFbgM6QkyrbF1kwwBeO9kIbbZGWoVmO
8RKooIMjYMEOSX87b9MODOnLARFkD2Lx74M/Ps6v9DNeOH3YUAbE8q4pUxwXAWgOfxHcBpM
xXI1rzLrPDAOjaEU5igqt5iXcFZj0EuRXowTGdzUAIVaQjQdKMjTwfrCx1rVGzJL6gl647p
oWbshCSteYj8POJBSIUWzK9JwQxRgpTPMCq4ey+0bdPU8HysPoUVfbdhGlAjaoMyWGg3lLy
ZQEgkJkbeYdsy37TBAiqcx2PrUg1ChQ1cXqQSoKLteO5QcTnS1y+UQbbOHcZfB0GBLZSlJy
QpJQiMIiwFsywj8xl2ja6Ix7MxAWsHfyx92uYBbGQ40xfQitldhpjyNRZHT7Lg7LA2w7moO
WHk9ofMHcIR7VBCLPfum2qw9VB+9jD2qkirWPzOeJkSwOLFGr6IBfRguLAPHMLUyHgHVM1X
Mwq6u7XgAtgMgbLh0pUGdc6wJIkVpKim2zuZmCAAXhYfl3QwqRG6I+Ep9ilWzauAWYOHeqW
LAA7YeZlBaRXGB5Na8RTjSCytiwOkZmYqXsDby7gWalGDclz0xmXCBbVMSCDXEADKgTgV4Z
evbf+nhl8XX7sIxCLUCNvpxH6p0AZWo0YvqGEw0olLxbz8BirzT/ct5gabuCujOPRUxexni
AKs3S4RCJuNy4N0VkL4U0NMKW6kFFeGwqpQZ3YAPGVtj3tTA04bRcgq0w2FF1wRuCgSANYL
FI6pBYsDgLkqCnkothUgBsVeWO3AFg0wV9Z4PONXOXoGR8VgXfm2tFpoTCxcVHVYgAABRL9
IeQmhGZyVFRuueMgBGATqGouLUGmAeszEv0uaFvHliVGwc+xAvm3NcWadMEkwA6ZVwZYmFP
H3hbeG2AxHAhggpPVmt692lLKh5oWpuUQ0tFrmkuCXWaZ9BNbzAS7RCFeiEKihJKCF+rD7r
LKRBPSLhyxXKAoeIToaCBDaDqofafIIi9DhDMtBqrVCNA+T2K5tm3ztkpRpOAMQWAk9wR6I
I4WPVQqeNncWtcUy9BinJcLjCN7QW+MTzM+YCUVJRoKiXF5wuhRl5jKGIHKNAzbOZgKhUFb
B8FxwakQAC0UeajvIh0AMDVZYfL2f3fEOTsfdgsRYl6kBsTqB8LEIGgn2a0lu5UULOa6xAl
h5lVNVUuY1B0QC0cbrEEGgAUAxRrECzCXdYQ16RRVGaTqLy4I4i7SednAWQK62hlShX0loe
yiLV2twchQbJSdU1mWyMAqiB26MU8sBtDssmZfRAMiU7SrTVdpGKhG3bWxgPNQiyAABFbPJ
lcJALrxyYFVFiXlGbC0qW5Xygbl50TmgBcqXP0NMq87YQ3Dj5vsENFmkJUUvDUPAtGLpxoV
cpMR/fmdkFvghh0EKINUKZnde73e74KzEtSLVyppW5d17IlQoLF9TzXvdTP4IeiFutlqms6
h0BENqMEvRLIMwVm3xDQTjZx9P3C+OIxt2YFEsGNkvKpcbOimkNRlP8pSOA6RimKUiRoByl
kvSgrICcnBxM+SxrDy/hGo4Gy3cJyWxAXREvDtg01xLFwDUd2Ch8EGQWAQaUg3nhqLqirmH
s/u+GVp3X7sxI5gSLHMrDmdMxRlz+weOHXB8DLg0u+DEexkcKzY7Q7Eht8Qu7uYxGKKhcLb
ityvXIdNZRFbcwhI4M0hc5whOcEWn0ves+EGPRWA5mTa3LxLgPdU3V1atz1RYMYFUL085c4
gxL8/ZKt4YIiciqgajXpeGGJsATFgLqC4fNeEuF3kdS2lYuc1Y0YqfSYrja9wE7Lfd69imA
qQbNgaLL4u5abwGSFDFkUzuXhDfCvBQvPkhdMgBQ6W50TUwalShYG29SvskaSC9QdzOienU
FGt1eguF8Iu6yKDIOJgiUF0X1qIZYWVuhIFBywphFIKVKqdHlKlcPWrfKa+iNEALUC74Oor
2oCinY0HITXt/sOootlfA5Jyp3bwaF81KilcAvHDLDHs6G0OAxuGaBOVvdr17ElZh3cyVxS
RQoKqnlfrN3UzIFtqlSeb/BIwGkt7Y+UK3BrFa8rzMzjggrVqLCs9xuNMQsuzrHtHnwXHLH
4IDE3IvwGVOHHy8y/U3eiUQ0N1eJUzXn2f3fDLgKrB+FsEuCC9Q8xEd69J4C4BhIAb8TFfG
4Ro4PuyqW4goHmnwcuUlINlvWfEuYrpu+HImoSrmCpkku9WgbmytoJcUbOCsZHisNVWOMs8
+wVhwvJzXJpxHsjJbEqywVeoL0ZEUwklFm4hJKfFTA4sqX6y4KwK8BgYNNWohsuYQW03Wwl
o1fYErOjm6TSLCZHODQqgw7BMKR3hbJQNyoUFwlG5bleXUWzsedN7ZE1WLAXQOTmPtLNGiu
1BgiEptOlBG6JnyB5hiRCCINKA2EAbEqo5J0DwvEUIwEgqYCg4iKEbMeDUNYhK3brbKAO29
S6uPKQuhKKJtfaAKydAgWdRHpIBWVtlur4ghU/NawdPD4Rtd8DmMcgPJuCB0Z4idQanpclS
0SC2bJwncNovwXmYNFWajP8Aqms5UK4+jqK6ACwLzcIFNRsyj7NVBizchiqG11UA/SHTqIq
zpI8suK0bRxJgIid4rkddxF1EKRcklAuS+YOQqpstHhxDv2f1vDK32lN9NymAoxqbMJR6Pw
lK0Z8blELHyjuGohTU3dxcira2jqVcuk2zItm6UDCPXCV4rSpWDHTB2dFOmmx2Jf6EhDRSz
q6iBjYBc2lDnxMGAkpUoOZ4fmlJnMb8gmM4RshtKBXaLXoND4kho2jO+plOwKnoDZ3L72km
0ysVGDK01yUpG1ZiM9GJ0Sr3KlexXuJCxXSsDUpz/j1ECy2vEepGLxVO2mlmYeDo0odxNuO
7M6r2A7imyhbSw7cGvDjZz49UN6s5qKlXMl5tCxzRCiNokN1WalQGazuFbNE2ckspKodK2L
LMmJeTBG9m0KtoC3r4hbCFab9IcGpTUEppXZK9q3+q74Fgd9yhcldKcDNDbFjgKZ2yl3zAb
fFlLELSLdRTVRUQ0RbslDN0pCzpOfxytlsv0UFF0MvFXRMlF4hAEJYElFNLFGJWOFao2mkJ
hg1Y6g61UsK8yv7UiHTLSg01EnQNq1CsGuG4makrcLkCz1lEE7Q2mFL1gfjGRO2DwsFaGOo
o2q95oG4GAAegB7f7PhlPW6SMLQDwrd5hmrOSqY/PPPq4fvJ6NHSWbOOtdCo6dZFnrCeADY
CLw5lhbSmm40bD5kcKlKUyCIjFHApGs0dH0jAY6m7KKDCiGSDLN2gqC29+YlcIAA+CljLPX
KUOaCNtzVepS4vAfhP8iUEmbaVyCLgeZSPZLkoJUWUXCpZNrVDL1Gy97MbMBR3OWOZdgQm3
GSlzVl6wygpEi0bIWcILKDbllJizUKzd+wD8wbRTXAavmUybLTQBSyugvcNNFmIxGwbJya9
dpZLgu/ETEqCtw2LdZ1AIadew9llqrLeisx80FrLdtYDDjULrU0Fu4s2rrAwoQByWZAzzDA
TJvujLDYKXqEObIgh6Cav3HMC1+IvuPmzLtbU4BFYAvLH6tFEtIlNAvZUXy0eywGDjY5hCA
HZqEBx6MzUTkx59A+TYajs32DrnzJmBKIMoLmB4LxF7uJiDW7VnGpb2unSlO5GyyXeZ4eGj
TeQvcHB8CjJLZkKcRHmtF0jm0ZGdQUauO+ZC1vO7mOtSLtIelVVnuUGHCQXLUV1VEtpaiiq
SBfbfueR/liGwYWSty+H6Qm7MW2SkpVdRW19EvRyBzeeoYnqKNV1fgSqXyswa0oZiwTIYVy
JpXMp658k08u+HUqlOFsLBJawlr+QIywEZhN0bA4FuG/MxHo6G66u8VcehWuYqNR4xxzF2R
FcreL857i0uVhznZIyfF2BvalVyQRXaouReY/Of4JERcLEUW2Kims5bEBApYymy/lAgVLgl
zEyyLqQ6PiH0ZVp0MFSsxcsXrktd1OvXDbS20xhggW1hEpvoC2E1zjiPp0ADvRevDEi2kBV
s9itpBewHlI2bDUSBQfN+C0ea1CEUABd69xhttDsDMVvTvLk6ubMbu6AaBCKBwgDjjfDAK7
Z0TK3dCZRs3RVxUCjRbifeWdujgoByPDELZi5TIYNKeMxgphgri3aZdQt5EWhCttPUUZ8Nm
GrSqrcu4ceYQgsVh8SxBzgoe4oXhjk10NlrWJ8nOsI1F5MJ8OgTg2OY/aI5aYAsY6hWdjgW
beGcHMHr0HXDdlznUd2sINEeQ9R0UF/TKDOmFxkiBKFGWhxH5fN5WQNhyRh6To7QWIuIEoN
+5NjNwxviqDAAe46Pv8WC2iabBh1dY7jTHjlCmDaVMGbX9wCiMDgjd9DFsooTlK9I7HdJWl
NJTDdR98tPWLE2QyxKG7JEVjI8OIo/XVq6gBQDfcwGETbU1pKC9wwmAB+ka6jH46cNQDlSw
LYMJANPMIXaaWaK4MMZKS0FbLjyxJs6USssW2OYmvUEfHriX3nEoKIEKpsNSgBxa+cQMPEG
VrGSu+w6M8QpoEiiwKFq51DhkJVhWlbepkuINlm9Om4i8cuC1sPmUX97fYZ9W9cjBlozUcm
ocByyZGFojHFLsSyPpEoW7uL8kYGiNFemnSChd0BfuWDsu9KzFROHZbvrINXVygGqhMXAOe
CzSB0ZRaOR8Ljg/WIRSC0lTAe3uFjFymK1A5+ie/HEMYYziHUbFZmSfQxXaHkHjRYZ2W35Q
bDEcG0HG7D5waafiweHaXDPV7QWeyNKy0tXUUTKK4bh+C/tSC7kO5n45+S1oFfCO+UDUSAr
gMRmc9xFMrqXvjfNOWKtlK7mVdruBwnkv9+fZXvWP1+LEAdj52wXUANiR2o1SvEFUEoCq6S
bKScMmJFhqCsYHC2HEOPzwl0ntEkJloIxTzJp5wlUiFpNSuFjpIRsAWNi38Eepc5hC+bSUO
SQcwZqFep0UM7vmGdqpZ0z4c41AEubuIvwZX+sau6tOb1Z1A4HtrmLHYHLFmLBXcZxYcx5t
PXaLUIt4KjrKEhuCXJacsBQTNQFkpBmX7ydlLS4t7mOGhz37L1zgKk1V9DrMu5bLa+WKVDz
D3AZrV5Kdz1VwWy8PvIHWgZfFRtrpztGwOusHR1qYmsWbOE3KE1oQZVty3gIcRwUwJpvDtX
Rl1/wBP9XwwY+mDBbwzdc0rvNeBinHoVgekD+cVRg5W5zTFcGXskMTBOCeA9mFmuKmQwNyz
XERsmB2YquLN3ccatN87Rb2lquralBUsykMcODxbOBRRxLCgywG4A0Z68wNGbG1UW1rvMrE
ytoowwx3GgDdp0Nv1SKoVXASNW2DmcdhYsmkoIzydpRMNBeKL68xchsoS+ch1MUxIHNtX6X
KN2hgd15R3nMXsYB2hWSfKHmAGAK1yXZ3GmXhou3Qz1ATaHMzKBBNCEU5q4DBW8kugUN6Yi
q0ZbQDPpnzw4A8e8wzSgPqQPwcA0DhiHlzMai1YyeBnwl2HbQAvCYPDiIB1neQWQa1X/Tu9
fgzHksQCqwGvWTgK8laid2t7jX7QKGaYbdvEb8g2qt927L5cSvKV0B2s6SMbPHN0JK0uIgx
hyqlIGEmmXWeDBksVWFRX1j56oqN/tWC6I82MWxorWo8t23zeeJCsQdlKTSZiEjGg/kJhNV
ESrKzkXwJ5Z5cQoCl7p4jHzRpSsBZXBMrxMjeiobEpCUtgZtCubRX9IZEYueMzMiiokZKwq
+pxYpwNu3ylii3Uz7N//FF/0agCcFWzoMw+TxKIEGnGTlcZQFbyFbbh1cJgwR1ypWyzzxAe
a0wFQAbObYpVViCkRc/hLc/tIHrQ4ldUb6ijBGY6qco1dXzKwewy5NYxEojCiPehVC/WYBj
FQMLIG4rLWBQeWCSaxtIsYHMAN8ejdlEp6IxOWWZVRxddwIiQgqjuue8zZEFBkQmlW5mbig
WTDAfKD0hfXlMoawNaZzLY4cI4R7A5iuGnrTxwQ1pT9IPiAAuyjIBKlWfH/ev379+/fv379
+/fv379+/fv379+/fv379+/enHiaSX6n7mty3b+0I/OH9o+lj/YvsA3f1UqFTog6gpi6tKU
ikMKzsC+ZZ75lzlN0ac1zBg8E3CTcE7Nw1K07rwAVtRA4mF7pQiKATzCV2xDKAhCBqChG4R
dqNBe4VNkSUS2FDeDcFfrlqlcPurlrMsI4hVcheGt1EDCe5vJoWgQssaiqqwpWk+8y5K15E
AEHoQepGNVHUXT5ngOEQBseE3FpzSGF8OIhl8BdLaDWIBQC8xQNCxxbEQVVVgHgoMQhtDVL
+aznleHia9+vsMXUKhQBWhWPMw37AYO+QERTcLi9We8YYMGDA2Vm9o4YLf4IAMGDBgwcMlQ
GWv4YIMGDBg4YMD30AGj6Tb5fAxU4vp/ifQfX4iyidVO+vj7CNvDMaeZDx8kDfm+7leLHmA
0gs5qZRrZ4mTC9qzMVUq7gBoqNgf4CIgkoxKlWGBZbEskgI87qLruMgJtLjQWCMI1K1GzQE
78Yi5JEQKepTWZfcjUDClcjEGqiYMMp5JXllX4/wBhCx6fWB38T4QwHkQ7W2UyKeZr/glbH
JNaj98TncH7w+DUuUrRRwEe4tAj0aq4J0KjSm8FmrmAeqoBYGs6epg1S03q4z6EMkqsjitL
fEJNWiBYWrd8RsTapSFWBjMTIRkAQVV7xMFas4ZycrRXjMSH80BDJVk8hE5B1fCDruAeFRD
bBwp1Hp8LhNKXpuDI1TJqCrHaRW+c/GKxByRC00qt18A1CuY6VFdKqB3DYDMGtAvIvTElxz
wQaU2cbR0sJ6FbQl4COC1WFQslBVmooweWuCrwtkCTqKStsCXslTTd4trHuu5qpV37a5llW
EtY0EKIQbWOSYqspLZ0Frr5RcJV4LnYFF9MSgXF7GpiyWQdwdDKpotDoa+HsF9FwJTg1eds
GEzYrGwtJ/VPzP6p+Z/VPzP6p+Z/VPzP6p+ZWyXDS1QDBln0kNJOPKXe0rLZKvIY3HrOEeH
wqO4iCiJdWDxB5toG3LFllktuNATaCFglaUXj6mW9TdRp49Zf0PH/ALAgC3XvgnTHqZ2dxY
OSELvajqKoEzl6HN8RemsHjICcQq1UGmct+Y2osL8ApCEOAolIhgdxypc9vKpszZManZki6
FAhRWmDEs8cMFGjxAbWsi916/MDRhn4jmABB5ACgVjvxLC1Q+TarDMdtBpPS7hG5t2enMtE
dYLunRRp6leATDjFAr4S7NkmlBQYEKCgx4aHPjHHuKDlrBgMTEDYIbe+Iil8gftfMyxus23
6uD/ISKbww9SXqy80BKvaXqSw0rZYtvlhFeNkqsJoPGL9vliu1+MOE7e/YLB5gAtXRFx4to
WrbgJtmas/s59zU9T9C+zn0an6mvzOtsXnklQa1W18yibGi7x1mwdxZAIYZvzBEYtigKhVW
3UEzTh0eoJjzUUdg1q/Rnknycv5mvFe+xEieGkVt01cJxQWUaYvsxEqvRQjV8HHvjsgXoFx
mFyIZUaUty7hZ7QXDTZlLspipqsJv3q/31KbDBXwTVMPofsHi3xwVBlox20fRCFtudIM8jU
AEIIzNOxGfWB0PA8uoBMi3V5Rn/IncXu+IUiGlpA0pauMJVCxAqp8MZcKAKpp2eZaPDnyYp
lg6I9PwWIEZLoSv5Nkpu1niH4DTsE1zT7fvSkGpRSxWbHTCgAjaUvzGSOuMMaQu2WHZCvjB
ZUA9FCLzD3Y5g+KAtF1S4ePGHCbNJi0n26teM7mAycfXtpzXsDorK5UQadASuwGi8x45Gqd
rwnJPBPFa9gPRv8AM0H8DoXPOzbwBm4h2VGwdBTvcxe6nvRtJVcsNSFAHYn3idaAK8WMG2D
J5UC1KNwakhiUqANlZgzB1Sg340cwe+81CsecfdTX0Z21zlcoJACbDlq5enM+fO6M4fEr3o
LyBzniDsqlgUoiXK+gDlymg3jMy+oxiubzqBixts2AZPDDrz9k2cFi9KhAy4Feim6I3KBR8
uDlycQ3yR4MS3DSzUIQlwgF6g4nLIwUgYT1iMKlgYjztgJx3ekWo7jKX3TRBVlu7qG/0VIS
7FXz7UHfEpd6iLawBuSUvtGXeMdauRlP3MdQbNcrt0Sulboqn8l5je7MwBl9U5PqXyXcuIe
KwurH4QRQB3ZcCbY7tfciKuvbHxmt3ppW2ubivaUYk2ilTWodyhUr5n4+/wA/wrGxppsRoA
2sTonUxaCiyDkio6VQAtPUsfQ14zk+M791A6AuXQVzFH+s27IBpFcylvaqihtRex4uZGEWl
sqmH+1FEIGtctLHXfusxSwh4Y23EVGlNSyUoM4iFbYMkPTKhIoDVISwVvAkYKtXg7iSn+8R
qr7p9IdNEJcE8BmHlaZU05Re7iZqhj4JF5JdNkoWZLfItFD7eJfEoJG23brOccYYo6llr8U
etDQqjOaIuj6xF5BXDVOC9DKEkSmhJbtMF3HUPENpXGq085i1KmYGX3DYLmK3GhArKmxmO4
gR7NsNXTV+24asVCgXWFK4aRj2kTfU0HYQS7tDUcMQsb5hCYN6jgu60VqU72GEKdSejLo7F
MraKKp6ty/SCBJLUKrCzO4DSdRJSgeRbjEVz68GwFAFb4S759bWUaRGkr2os8o+kV7ctfWP
5pjufQ/tzD+CuWoQLFvhi28RqNcEXsKUghL8wBSY0izdVKDNLN3JFZZnJH3WJoheEbmU4ml
XIyyxX3EsODJMU2pa2wonIAItVQPnC0NqgoayL4zvUGrNFHKFFJdJ7jt29AbEC8dS4NykHY
Hao0RS7Cxi1tmuNxRVooWq6pruOpIqNSLwWhDrtoZau5EvdzAgKgC53DcbNSwqBvIPGZirC
rUs0t066Z6biReYKb1zdxJKUb6hL0OYzpy8bmw1Zy4omEI2Rx1MruL5K8o4QAvuAhmXIK8C
XSrhbstyGi5WlLLy2wsYWxNDbiKVuD6Qm5l8gq1BODnu10de4n4VKP8AOxGoKvYugy2naDZ
EqTfXg5MsCojSLotqbdVxXqwHFYelpVliuI2cpBXQrb3njzNXy3atAlWSNJAIEFA2bKpb5d
sFrH46TzBGUCenhQ+j2/cfZnyc/mbRScMu38ze/gWwlLVmJeLLuBaG6OOW/HCw7Xs/JnqWT
9EOqben4RKJtSJderGtUOUGhS4VSTWlfzl8K5QnzPZlSsx6iTTvALOvbmsoC/U0u/LtbCYk
CXKhNs2zLtJETmGWlMALU89bLJVe5JKlZdmOCCoTaEILKxpkPSNaLZGHdiUTDABYKFnRGza
egckakI1ik5DOnK7GojjV6o7R53F3JQypuU5fWC/L1kPUXF5YACCqwwj4RWFOhP1lfZigPW
jJcuHEcUG14KExA0omhmxRzMHX7BqHNhTFTLehtMsLD0g6dcOvIPrmLb5Wm6BKM4Me0yxTR
ZFir5Pb4Ix2pLulwZMiAdSxAV7sDFwDkARVLxrmC4AclhDI9UrZEZzUXVHFwDEbtGDkqoZS
7ZIU23bmorSyMs3gWevw9z7j7M/J+Z972ReGf6xNcb/gTUC67GasurizJdsSzICzEYXVLH2
Lj0mG1FFVALK9xzxqwSegYCpRVzzwVq4gs7FRgDTtTTiNXY4E3sKFrV7PTZ/aOHCtTYMstq
cEReKrDTNtnIlYbH412wAzbDBAJoSrQEZbNFkMA+qWJ8ty37jlHkAKx5Dgl5TEIBC2vQjkM
Pm0MpqaXGrlgoFY6pEa3VVLQOjomN/oC7D32PMQEmHgdqae4AuT6YiVyt6ixdPtM4vsEcaI
LMBkAAN2qKvcqZQakfkJr0I7SK5JYsEbNGVNrABRTcM0lt2QrqazRmaUVbugU4y7VFjtAAs
3iEGAYC80jrqP5kBe7A2ThBjU+oDqe1LC6zXtqI1DppxpAtXm8aht/Wql3VOVNXCl03ziN1
VB6lyjBQLHVjbeu4Gm6lq0NmuQPMSfyqgX1b1WHmGSCDjWjoFGZVDhrNA5eq6937j7M/J+Z
ewezjlCxNfwObtPg46yKayzJSaBV4OvENAXQS7mPVAxwbFsWAJSXGJwqsGCOCHDUIU4RaKq
Arsg0cG4DbQtziYzjCAhrCxfIhvV64B8ZlLmPUSZS+zKN7lL1Uo8+CqdrJtbeIJBW9HDMzP
SQWtb40LZUsDO/MrrGxg1gu819xgtn2IOSMyJFqvlth50w0jg9kdttOOoUujqiJXO7uouIl
VbGnV31R7J2wxMbBzV6mugZhiXJd82TSxnmpneR5Myx7DoZMEWLq0PMb6D7Ha9i3AAyj6JU
IDWLl6qqKG1yjIq2pvqEeadQVMtfSJlRcpzMAl3xriYCc8+R1u35EcnhVIBqJzuX9YPx9vx
l0IQVL1GjiwG27pc0rFa1hM7klpEl7er1gkLiEDcibeIK4Aja3kCBwlfYWgK5FvHiDqZACg
CmBwJyNULTVhXM+G4/Sca9n3H2Z91/MWbSydP67go+/RuDd6bwULazi7hypmRgmvJOZiRvb
EqG3KmM8OpLRWy9Jz7lV5Zm2gXzGAyN4HLfIbRYxIhCtL6HUK1skEKrpEyxEKjrlyBMxhJJ
b26irkPuf2HUXoBpAU0csS2laiIABpttDbi1jN1Z45hleDZumnJNPEZWoEdRUBdh6zlZ/pj
PhCgf7Iu4F1lhAGmu1DYjdvMfRRhAtKHL5hkTbXncMizBM9vO6QFheWJiWA4OS147mV2U2H
RgRy8wdF34k1W2S81Hlt0r1ScLV8GIDvSfVItBymaoLV6W3FyhXB2IXSe2o5xht8AmFZTMG
kRpILLFOOI9IlYd25b4lRMZ6ajhcbUvpgLyHrUFFEGmq821UcJLSSMurj48o2Ch+coalGkG
xbHShTJnbJmvy9u3rP2ZX538+yqOHbf5lqX77NBXUnuVQ7jKMP7GhwKDfUbcxVTsxkObjdV
Ip6YMCZcI8OsC2diFUckKFuwDyuvc5OrfaEGUuHAYcgw5Izaktytq4Ax/G203dTg8x0mtDN
FucNQ3MCB1G3lMpo1oVaXJ6Sv1nKmS1FuJey2iJTTSY2T+g6gJuAAqCtjkiN+EL/AHWrzUf
mY4aOeJ4xGPBN+mBV09wEokkPRVnJlq2be63qBUBRfctz0Ag0CApQikoWlIUWjR3CD9C4Ch
XolzvGHNiSYOmGKmygCFhCynMMnCXO5DA2xLyS3gHdi1lMMBNOFqjSoNxgLXDOeNw8/WFtV
ksa8+3mDuMDCs6bXCWhsTxRQyThhe8uLEyDuHChWBulFyiwqjpSWBa3cfa0FhUurlWW4dQB
uFQ+ANTWv3SoiFMM8pfEabU5XFh37NHstf4/Zlt9i/mLQ5dy02Pm/Myux/BgVZNBIrxM0XO
oBuCU1AbTAwQY6vbaHFXJx7MyyxwwAXBleEEBXdzBR2tDO3x9wqQ0pD8GeYeq23K8lbgUTy
sZayrqyXXjedFpg4wkE9UTUIBi7Zpqph0p+lMgN04ijWeMoFiL6TPrexAuzvW3kiim1ta6O
wvzKXhtPdXo+LO1RHai8qLzIvKvmKyObVq2ttY6/HcCfqAS5DZeCGIF5WkqUtRWu6j3mELy
naLSlmVuZWIEslR6IEVcKNy6FHgh/Bt4Ei1PlVVsoQdN1C+tIMoSlR/AsUtbHzMADsKVjtb
ql6ofG0ImqNNODMFHbsNt02c8yj/oHDhJUCp81e3PwjIRpy0Q29o1KyGC9XB3HLLy6m0KNU
1LcEaUxsAxx2csXo0mggwHDLUNoY9Dz8RMMLQib1Vc5YdB9BR6V1CTgWwucHGfSZs2tmzAO
3NppgQASdT8qJUVTvF3bVmfUstSurCneMSrLFBHtXQ7vUoQakB0oRPjKOoV5vP5lKu/4FpZ
5KLeHVLuZeBNcqAV5QiHgr1d43Eqqa3s55950nSfpLnIpncRWYKIbTFk4MW/OW+hotwaqoc
cTOIudsCDNC+v49Zl5UQalEqq7q6zCE3aDNA22dwmzaXigYOS+CXx18Y5sNoJZIcZIUKOBz
KGBaKBrwBiolvXC7AjLo8S5PEGjALUrBGEoQ1NS7LxSxslQE1JsqW1sPDMChK1Xuc/CDjTU
1gCjy4zkSBPiNYy64eN0zX1iyFuIGF4HKNDa7kAYehKjaWYTA6N5j6pli5XYHhENjA3DXkJ
c7WMa6lBgOYSqwRdYCtqKyAbibwKbJAg0qm4tAlSIzR6XH4TRr6E8KleyzAMPBiV7YPyX+Y
MS/wCBQJXhSIBxYtx7xzyt2DdNBBZUhUChgHUUhTtxl697537U30GuSo8ktW/hB9waG+AFr
vEuDrkApMjqAAEVkUwU2Xrj+SnrDW4lqr0jvkQWkMcZA+M6IH2JGC843KOYyhnArxnFxoRr
r4vsU2Yi9EoylmwRwuouNxqcQQCl9Q2vLOpumWOIvBCFLBRKbZpzGxgxgQJ5Ktgjqn3O8e2
vbXs8+5n0qDwXf2Ya8bfzN8sXj2NPg/8AZk393/8AA6l8cDZk0G024gnlCaVZe1kNLj5/Yv
hWVnxWo+h5bFm6xg6MynyAxmfilHdxgHotQCrDpcGI5nylYVbaeiJYOQVWXNC6bhZ1e40yk
WrtPmb0oLM1dmfDUrzxfa2BTa8TKqmJLsrCDs/4PuPsynzv5m+Uv/GYdrf3ND/4NvRK0Zci
rxiKnC1EwDYbWvwTQmcXtwscs75i4+/KQZjV7meGSNC6SqGenEL0FUGo3Rm6SNdCDNFAujh
GWyzcSZoKgmVOapYApi8K+Mt0sXW7GG7rEzrPTEbTTSG4AABwYP8Ag+4+zPy/mbxTJPGAhf
8A4JnhDmrWo1UIzmLLXgyOBLns9Oou1SSpXQlHRPAQWDUgET4wynUVfoJonco6OpR0f8X3H
2Z99/MOYtK5dv5iv/4IlanaDMyl7hw/UAoB0Fe59/8Al+4+zPvv5j+aWnOGn+An8wXFCwDn
Z6e4ODDj1H2Ydg9rhw7g9jh2DEd2e1w4ceg/8GnDjx48ePHjx48ePHh2Ttm05+sTQWXQiqz
39q5/Y+PMxnqr2/X/AAfcfZn3X8+wz3Kr1XFQ4/gKuy9nKn4iSsSw8HpgKgPIqPxqXNBJsv
J8InsnzxBi6/X9R8S5LZVNPHctqinec/SXXgGkFx6zx/r+okoGgVtrrEwtq96TBda7tqvlB
s1TsWFK0oc5cfSAhCjpFfxOOtut/qeN9f1PG+v6njfX9Txvr+p431/U8b6/qeN9f1PG+v6n
jfX9Txvr+p431/U8b6/qeN9f1PG+v6hQ4Y9f1HESOGj8mD991Vd9Tw/r+oO0Xpv8pwUgljv
9f8H3H2Z+X8zaKJXa9/mDFv8AgAFLE/eKSfKgt7XOt0g2Fuxk6MsoN4hARRyLeT31CmyHhj
Q/OA9Pegqc2S6glFeCrhm7TEmiKlOrEu+Yjh/EkDM+iXT37UwKF3reIxKtrc7pXs7X4lSLA
MUJdZOjGeb4tCrCHrcEbUqUUqRUNPlLMVijCQaKrvnMswSyVkuXyCy6wWsqmzmhx6TWH+Y3
h1DNp35kcLFHRRzF60xF/ZuqGpXiLZ3tEZyaGnFpGTKMCQlBXW0K4j0YSOq+AN5b/wCDS9f
sz8v5m77H835n9Hr/AANkeWmM9J3GowVTlbZ4dUtF7mXwzL/443Pqcfzy5QNFKBwPcquEnT
TISq3q8qNuTE/rkpqKvAzv/RyfArpU2I7XDPK+b+55Xzf3PK+b+55Xzf3PK+b+55Xzf3PK+
b+55Xzf3PK+b+55Xzf3PK+b+55Xzf3PK+b+55b8X7hRtR5/aeVny/uPoerf3PQV5f3MDl8/
2h+gPK9nfn/g+4+zPuv5m77K+78zD+ADu6OlWVL2vxzYNv6s4sKy7l0TjTrNIG8Q9Czpatx
RV63CKoh3XWtfJ2wIHW1uhxqrGBrxF5VOwWYWCzB/PZRFB5MfLEMH57UHURP8BGEpOY3Eb7
YbGLQlh9TMoheaCFoAHhjXvXL96/Zn3PxPtL9v5/4PuPszL438zH1ezvXz+Zq/vP8AA0QHA
8TQAA5ZkXYsUHL2uLWAaV9D9Sz5PK+VQUE3SAfnUXS1VZYYYpV5FMGHs8yngpEulYi0XLmL
JaUdf1Godwu7oCB3lbRILE2j4MujU3QV8CGd7Per215mb8eYezZmgsc1nJuMZCBNgGCck4n
XQHzFjgtaDKwzBCuddsnNc17Nvp/J3mekZSkiAom7phUTKFAGVV4g4FUEVt6rM6/4fon7M+
6/mbso6kfW/mDN77GfDRqw6LOfEwkV75umJGm4xjJLFisCsyzwe7DXy9hK9tTJh9c4dbIAT
TaLg4rU0xeNwg8BsapqFdrYFQMSvDFGEu4M122Bquz37rBcinBBeyvMEYN68mswVcEILKLo
jIBXGKL6gUAbKCa2iKjizilLFmyXpMBaplWPUOynWVVmAujiJQQITArjGsXKWPMUu6YGhBS
CTJkplLy4gNEgJkR5Mq4j9CC6yx5K63mAXdP2sJ8hSyytLMgGEphWLlFsNz2jQQdajibKhS
itYOZ/T/h+4+zPuv5j09mwiMA/gZ0O8blmCkblIdOYhoXbQZi5ESCF7AyIwhkENRFp7Wp6e
6itaEVRaUZYwYzV9DNnZlLtj7ckNnko5glrW1PWLdyrQQKtOcC+fdBwnNLFoiYi3GlN1WYu
8htKzTLq4cJtVA2abnnGuAFWmNw2VbuL1aPL7JBvDQihKULC5oXjYQjel2IGQgJWgq24wED
URKbwXpkNqwYbhyc0ggP43Ro6xiqAWzTYnELQ009w14YM6glQilLMVrVxiMEGUCgVpeYv3j
l0NoLog/4PuPsz8v5h+SWeyLUv+DxDtdafRFXHb5Qj4wXlrlx8E80XMu1Xpqp1D6+55FXyj
7p4YZPhVfn4T/ydsO2938PZ9/d+xtqydpyLharflmsPM+lTVrwzqandoV8TOp9+aXgvTXU8
rOtWu88pz9yO5N+8acqxqfUMPBftP92xHg1fM8UHdc3pPvEY0Nu5+ZGo+VL+SevC+XIPjB7
K4uf2eZZfC6+EebpFeWrxXrmfLhd5/T8t+v8Ah+4+zPyfmV+f2f/Z
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEASABIAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQIBAQEBAQIBAQECAgI
CAgICAgIDAwQDAwMDAwICAwQDAwQEBAQEAgMFBQQEBQQEBAT/2wBDAQEBAQEBAQIBAQIEAw
IDBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAT/w
AARCAN6AkwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDoh4reOEWhlVwEYKuARz/d
PYkiuI11raR5JjKoZVKsQxwSBgquOAeoPNcnezvb2YvVuEk3kxC08wtPGMEbm9Mdueorz3V
PFBtoZVk3uWiLpLtwQSuASBgHJyDxxX+jLnTwvvvRn+IeByvFY+cYUdSzqlxpkbjzZ2I28+
XKVMWemfy/XNcrd6nHqDNKTCryII2mKrCTsGF6dyAPmHXNeXa94veWZoHJilY7sAKQFKKAS
3cEAcdsGuKt/Fx3IFlgiW3l8t5N4YbyeeeRz7DHFfKY3P6SquMV7rZ+z5NwPXhhYzm3zo9T
1a2jO5hMkhMe9gcMQTjK/jnr7V5Tr1pazBHjtY0m+Yr9njLMxPQbffngdia6y38SxTWiN5q
mJizLtdRyMhtvfA649Wrk9f1CJik8UhiCghGikZG346kg5yep+leDmFWhVg5xZ9rkuFxeFr
KjUT0PINTjhjadVhZFYfOioXEygZIz3IIU47YNcHcoZ0uJIpEjjhKl45HEb7mJIYL3Ax19x
zXa6ncxvFcRyiSRpJAExJiNcfMAeMnJwOCDzXEzRTQvKzSbVnj8qURDAcfKdjgjBzgdeuBX
wuLa5rRWnkfrmXx5afvPVdzlrsNezzz+VDATHvxEQsSrwpHJ+nA681jLaPFFIGR5FKBcRsx
EYJ+8B1+btXZXVrtXzRbl2dMeYQEIJB5Ud+mRn2qrfR3CxwvdLK008Mb205bJhRRtQg9eNu
OCMYryKlLmfNLc+loYrliorZ/eYn2XyrKC4FxHObiRzNahHjltihAQse24Ht6VbsdVstOtd
SW8sPt8t3aGOwuWunj/ALNl3glwB97owwcDJzUMkrlst5MyxxCJhGGTzmHO5znJPOSfas24
WIEgOBF5ShQxOASoJB985x61lzSpvmh0N6cPrHuVbu/yOt8FW3hrXNXlsfFPiZvCli+mXN0
dU/s9tRMk8UZeC38tcEea21dw6bsmqXijTfCenaL4eutB8UR+IdR1rTJJfEenS2clifDlws
xSOIPn95uQFt3QZx1ri5TM0paQMVkxiRAIwB2yOv8A+qs2ZJYgxKASkeaBuDFgCAMe55J9a
5qmKao8koL1d79P0O6lgf8AalWhWajp7ultPx8yve3txb2rRWzwCIXAmcYDMSBjIOM4xnvi
uauby5lla4eUme4DFpFXynffwx46/Q8Vuvb/AGiC4vJJ4ogsgU2rNtknRtzFkTGCo2kcdCa
rSiCC4CyuL6wb9+UB8h5MpjYGHKkE+44rxazm03f3VY+lwrp01ZRvIwnS4YhEQkvIVG1Msc
nADDuR2HtVaSLDbVIlJ+UKRgY7DFWCcMqMfLRiCSqbm28f/W685pkucbmJ8wNsiYDKtg9T+
A61wOLerR60XZ6aFdlbe7hEc5O1pB5mM5AbHsP5UyOIMN+QRk/dBZVPccev6ZrVSB42xMwl
dkEhYMRnI5X69M+mKmWJYjuC4RsEZQE++30z+tJUL6scsTyxa6leNJBuYBFzndEg/dg4wPp
gc1PDAxKkrkhieEBz1xz+f51qWkduC0lxEzxbDHFtkEexj909CSB3AraW0iBQJy5jBDcBGx
yRjv8Aj6V30sO5LmPKq46MXy2KFraXd7NbKsKmKWUwWvmOiRFgBkMxxx6k+grRtLcqY5HKr
ulaPy1G5kCAEkr6Hkfga1ILVZAwLNIw5O1gqjPHH6itW00hHkttzG2tyxVrgx+YI+D2HXBx
x75r1KWEbimtzxMRjaak1Jox4VMYkSKV1iuCEkSNjGHAYNg498E/Sui0y3h+1wLeK9zC10i
XCJKHkdAxBCsRjnjBNbNjpDT2TWUdhC11HK2oC6VfLkMKx5ID5GBhWbHrU1vpC7d7JI4kk2
mLHGMHOSfbt616dHCThbQ8HFZlSnFxv93U3vD93PpOp297aM9pc2Nz5kEqKrTQPu4bGMYXu
R2GeK7zT5bvQtbt5NX0q2v7ZbhrxrS5kaOz1ISKfnDoeVYnIdD261w+nQT2c8RiWGZo2LZm
hWRWBG3axP3hg89ia9BstJe6SxRv3LW6sst1I0koIJLIAp4XaOAF4r3sFTquPLFO97nx2Z1
aMZ81Rpxas3102+79TpNO1dLSAx20Ecsl1MvlzKrfb9MwzHdE/UE7hyOoXBrRtJZxqDTtPd
r+9LtOsxE5bAKMW/hYFVPXPBqpY6FIsYbazNGu9ZEO4t0I47dTzXUWVrLBGJxGCrgxM06q8
iltu49OAcDB9j619FRhXlGKnsvI+LxVXDQc3Ss7+f8AmSoJJ5TPMhnmcFjJKA6zbQOWY53d
c85zj2q/pSSPqWlxmPyo0vIpSiRhYnbzVxgdOw6VZtLB5gzGJUxKHQuT5g6LkE8c9foK7HQ
NBE+q6eGiEhOpQrl5NnzGROpGB278V7GGwtWrVi+l/wDI+WzTMsPhsLW5pJPla+dtDnPGem
3kHijXYdQhLN/ak88S+ZsWNZZWbbtHYjjGR1rEl0SzMEMsaTPIV86TgxR7sZAR+pI7n1Feu
+KdLhPinxIsil5U1qdVIO5dolkyo9zjjsPxqp/ZMbySiC3AhTKA5JjkII5bJxyTk9vSuupl
kpVpu3Vo8jC8QqlhKK5veUVfonoePx6CMRXCeYrTyFGcKVJ4zkyHg9eRWhZaFCdyywlgFYc
NtjRh0/Dvgc816e+mOnAt1MYckI3yqpOMkZ9eK1YdJh8uJTFKJVfBjh+UOuCdxPPzZPJ6Yo
pZOvaao1xPFaVNPm3/AAPL08PjyGNtBJdLFF5s8hUxJGSAMjGcgsfX0zUUGiBEdzFbloIzI
olxG8xYhWCnGWwOg7ZNeuxaHI2xRCSSAoypjJx6j/PSrf8AwjkjqW+znag++STtAI6/U8V1
Rydt8yR5MuMKdOPLVn2PEfs15A8dxbq6NFJ5iNE3zKcjaM8HgDH4VWl0NJpBI8BneVMhACJ
Fdsse2T/9eva20BjIpSIo0ZLxKE+6WJyfxGB+FQL4bmaYs0bJl9yyFdrBhjcSevTA471nLJ
qsnZK/qdlHi+gveuk7feeLnRAiiQERMqERljtKk4HA9fT6Gs7UtBuYVQz+VIZwJEHmLI+Cf
myBnBOOnvXtkmgyPNtMYcY4bb+8bGNv9Tn61UutBeS5Z2UIxOxljUIi7cAFe3Pf1rnllDty
qJ3UOK6HtIylNWPnhtK3M0c2bcNGymUKQyjkgH8cVzVxoNzPvZn86RUVQ7fOZAflxnr8o/K
vpe68KJvJEZkVslQFK5we+f5VnReF5I5xIihPKYOokTJOORkfWvMq5JVkrSifRYbi/CW5oT
V/M+XX8PGJgBGQrnY8XljyyeCCuehI/GpJtCvrgeWkawL5KKY4ovLV1UDHbDcrye5Br6Qfw
wSuGRWLtuKvCpCg8dcZHQ/THWs658O3OCpQso4hbyt+0DkAYGSOCcdOa4HkMo9D1qPGNCqk
1NHgsfh+eVVVVTEasx3gpEfmHAI4z6isy48PtHbgzQhZDIzrJg/MvIxnoRkE/hXvC6CVlVm
UMijOQCc/MSAB25Jp0+mRPGLd7YOGJdmIzISWJC89uCc+9YSylOOqO2PErU1ZpnzY2kTmOR
ijRRvFsiRYfMjdugVjxtzyc1lS6PcmOOPyHKmPIcAgkdP++eD9K+oF0ETQSRiAMiwiUqw3R
bc4BI9qqDwnFMyB4oXPMeADjJxtAB4GBnGPxNcssj5tF/Wx6FPiunDc+cYdFit7WHBmkmeQ
o0SENHGCRt28epz+FdbbQI4SSKERxeWFkiZgwyuFO0n35x6163d+ELRX8qGGZOGi2zOAQV6
kkDkZHQdaxZfDrl12RvHAwy6q+Y1yRyAc49/epjlU6D2KfENDFR5lIyLTTomjWPYFIk+4cE
YBxw3+FehRmK2sEEiwypDIFgIyuwnBfAPOM4PPHPesP+xoLdkRRPGYQA8hk3HJ68dBxgAjv
zmtC5mnujJJcy/arqVVDlsYk8tQi89CNq9evHWvUo03QumtT5/F4hYmUby93qyW/vWuYGEK
okVsNzRJiEtI4VWbII4+UEZ5NbWj6lN/wil9G8sqebcyNKZpPPhCGJNo244wWc8H+IVhJDG
LMI7f6U2I3jWP5W3BvmZwcAg8ED061sWkcEfhrUzA7JseQlEJEQYIMdOufU110XUUnK+vKz
zcSsP7GFOSulNW+9HlM2pNL5cMS4VZRFxIYY2znnHTOMnJ5GaxLu6jedXtLR8CLZKrSGQNk
4bOO3T8q0jbzSHfFGkZZS8RVfLCbRznIweCcD1rNe3kjUNgvDyOQFVuN2CBwBnI/Hj1r56q
6k279+x9rh40IpJWvbualvcjC+Skq3jhIt0UiRwlNjArgDIYkLyewOau2qyXE0SPBDHbNGV
kkZwAEjBJLFckbtpGR1JrIFy1xqCSwW1taptUCG2DW6rsGBlixIJIyeTyeMVqzzSuHHz+SE
ZNinyGkbaxMZIG45PGCOcjJrSnJyTfmYVYJStG2v4ChrUohkgRIzjfISHWJW6ZI9BnjrWJN
d2eTI6gRxoyNEi/6slvk3bhwORz7VX1S8jV44iwO63VUaEAoWwSM+rLnn3Fcnf6kPssiRxP
I0xWMz+ZkAqcEFSvOeuQcgDvXNiMQo35T0MHgnJKSb18+h6pfanDJ4OjRInYOnlRBAA0iiV
8YPXOT3zmvI768txNKRcTMBKqeRcTjnauD8w445GfQ1bn1CeLwtGhhG6SQrCQhX5S2c4HB6
jB7c1yzx296bbdeQJM1kCZZ4/Kjt/KyoiY4JJwowRwd1cWMxcqri1vZXPTyvL4YZSWtuZ/o
V7i9iffCoX5eQJPnx04XjgEc8Y+7UOrXrX0NvdvlLtI1guRiOK2kCY8rCAAYKgZz1IJrImW
7kuFLRvMzfwqCpZeOeO2APyHvVNmmXEcah43cZikXdtGCQAM4yuCB6hjXjVKs0pRtufU0cN
TvGrF7Fxbu5nhgj85ma1OwRIx2srvlioHvjj6Vu2rkyQhIEnkV1kDMpYSnjarIDjBIwQB69
qybSJZrUKmnyySyiRGuVuCrI+VYNtA/hVScHOT7cVv6RYX0TwgqVRJdiBwCQ7KdrjkH15zV
0oyclYjGVKKi0mk0dJa2E98t5eNH5dvPqEcdzDZOojjLNkqLfOSqnOBjC4xVl7VGtWsjHag
x3jz/aki23syuMBGbONq4B24655rVstDnaKKNVmTazM7xruDJ14AOSBjvkcZrtrPQQwhaVT
cuADKNoitwNowpYdSMj8RXu0cFOotF0/M+OxWZUaV5OXokc7pumQyRXAEDSyyxCKNy3mLEF
5IXv0HPtmuv0/w4D5L+TKgZi6xgfKisf4D1POeOtdpaaZ9oeWeKxhtzJIW/wBFiZVxgDCjO
RgA9/WvSdN0SEtCty4cSI7xCFgcENsA2j7vTOO4+tfSYLJnNpM+EzfiiFCLlzb9LmH4c8OW
ccLSR2rXNwr+WVkVRkHP3u7ZAbPv3zXqVn4a1C0h8qG2HklvMiVd8IQMASu1WwOc11nhjQI
45I/NjaYIAsYYKrqBgAN6cAZ/nXvdpolvPCHjtYkQHYF3IMYAz156k1+gYHKKVGknPRn4Hn
/GeKqYxxoe8r63f3HL6Fpg8RzRaVa2zPdzz+UpRzG7E4ABPTByP8a5zxj8H9YiOoY8xRasy
nBwoK8EnHA56DnHSuO8LeP/ALLdG5US2dzHKYoQ0pM1kc8KWBGduQMkdulerX3xant9JvIp
9QgeOaD/AEgTKGkctkHDMSSTg9PXtXoTrUMVT55NOHrsfNU8HnWT4+MKcZKo2rdmfnr8QNH
u9KvLyI7ZGjO4lkGCxA5wMDjGQBx1zXiAvp5CwmChzNuiZIxHuY5yWHAIGTj0yfWvaPix4v
juprmay8ovKzGUo29SASPlYDjtgDHHc181xau01whcAsPlIlIVARwOOg6j8q/Gc7r0KeOdK
i3Y/sPhHDYqrlFOpio++0r6dbHodvqQgSMXAkAMe6OVF2s+DgE9uct79K2RPBdCNUuGlQ5Z
XaYxLJgE4P04H1ryttUjSTN00m3zA+yIhovukEAk9M4PfvWzpuuhAGj2CPAgdGYeWQWBJcd
SP9oYxxXFSxicvZzeh7FfLJ2daEdTtP7FF2sUQVy0T+Y4LBwe+Ae/61i6pphtFeAxogOzdJ
JEI5k5JIQ89P5V6p4E8ZeAm1rwHb+IdGuYtA07UB/wnWpWWpvPNrcEkw5igYBYTHGQuATuI
ycGtH9p7xF8IZ/HmsXHwXttVtfA7CKTT11WdWulkCr5hA5759uldtWlhJYSWITV1pY8XD4r
MI5tDLqlKXK03e2m/wCp4XBYaPBp7a7dLcX9vZyrZrpks7QLdXOCxIdTuCKoUkcEnuK56+8
R6LJpdyJPDOiLqHmbobh5rwxTxldrRBPNwH3Hdu44BFYOqeJTbeHAPKV2GtOcyKWjbdDjO0
9x29wK4wai0lu7I42BFjcBhhdwJGOOv/16+dr5hGDjTp2Wmv8AX5H3GCyerVTrYm9lLT0Ng
avbOkiy6F4egjWNniuZbm8VpWUZ8pcTfeOeCagi17T2JeLw7pDui7Ljc9yyyEk8lfNwCoI5
WuHvtRRVeJTI6A8iQDKDgYI6Z4+8MVgx3wWcojG3jdD+88xvTIBxz7c18/VzKcZKN7rzPs6
OTQqQcuX8z26DVbPVEtbKHwl4flkZFsLch7m3YsGyrSt543H5sbm/HtWRc31mkslvd+HtGY
xSGNQj3CiNwTlSRMcgYxx615omqywAKszsccEHjn7wYDnPQVpw3lsAJZJJZMx+bEoQOC2P9
WeRgEZy3UVo8wVWKit+plHJnhpNpPleyu2/zN67vLKR0L6FpMBCghQ9zhRuycEynAIHT3rH
nu7BAGXR9NWJyTsRp9seQccmTnuc1mXuqRXtxILeFLNG+YQK7OIlC8jcxJ6+tUXuRJGsSog
Mbks+SxbIxjr0FcFXFX5krM9Ong5JLmVv69TUF7ZBVC+H9GOxt6SKbkvgLjBzLjk5J789ul
Cy20zAf2JpwEZMg+afHX/rp+lZKndhMbRkA452g96t2jqspUs7jpnHAzx+VZRqOUrP9DecI
xg5RX4s2kmszGjHQtMJDbiC1yUYehHm9Kuh4pxCG0XTMQnYGH2gOVzkL/recZNJHbTShdiC
MLgfKfvEY6+vTtX6KfDv4F/s4WXwC8E/GL43+I/iRpU/ivWb3SEtvBlra3Fqj2txLGp2NCz
DKRgnJ6mvbwGX18WptfZV9bf5HxfEXE2X8PxovFqUnVmoRUbtuTV7W+R8EWkNuUkDaFo7Iq
kgObguMdQD5v0Nb+mtp1u6yv4X0S63A7BcNeNETtK9BOOR14Ofw4r7u+Hfwb/Ze+Lfxs034
f8Aw18U/EuTw5q3gfUL37dr6Wun6qmr2ySSxQIvk7WheNV3cZznmvBvht8MbfxZ8WtA+G91
9pRLzxevh64kgIW6iTz/ACpSoIwGCgnOPSvToYScVHlS122Z81X4swFX20K6nBwgpyi7pqL
v0ueV2osG8o/8IrohJIJB+2AOpyDj992+vau+0bT9NleGF/C/h2GJ8l3c3xiVcEliPP5JGR
+Vfo74I/ZT+BV78Qv2hNH17XfG6eCfglp9rcW15YT21zq13uef7UHBiKsAYvlChe/NdL8Nv
gd+xt8XPEyeC/A3jD4uReINQsri7sf7R020tdPj+zQtMd7eXnaNmduRnGK97D4OVKV3v6Kx
8RjONcDWjN0VJxik29dE1ddT88tL0uNJolfwV4dLTQF0L3F8qlNpbacXIwNqkY75966u10z
R5Aqy+CPDKIwEjOZNQkmB9M/acY5r7D+CvwD+Hev6P8X/ABb8SvEfiCx8NfCe6+x3KeGreL
7fdgSmISbXVgRwuFXn5uvFe0fDr4KfsqfFi/1Hwv8AD7xh8T/+Ejh0O61W0bXLG2isALdQT
vPl8jJHAI68V7lJ0qPuzTst/dXU+TxfENCpKUqd2lu031+Z+fMOn+H3hjhi+HvhdJxKZHuR
NqJmkUgBUObrAwQeVAY5612Nha6WI1VPAnhnaybWIl1Fmz2/5evevr34JfBT4Y+IvAnjrxx
8SNU8R6fY+CtUjsiPDXlM0iuSu5o3RiTu9COK9i8F/A39nL4itrOn+AvFHxAGuabok+rRLr
Flbw2Q8lC3zfuxnoBhSPXNe1Qr4ajN3i7Rsm1HRbbs+MzLOVUjeGt9rzd3+J+fkFtZRBoh4
G8NjICSFJdQDAehIuckZycGtOFNI+VP+EB8Nh0UMwSbUSc8/wDTz3z2r9Avgz+zx4I8VfD/
AMTfEPxrqWuWej6DriaEkeh28bXLkpG3mNuVs58xQAMcDnNdav7PHwZ8VeHPHOo+A9b8YSa
t4N0caxNFrdtFHbSqNwC8IDyVPTpXrPMMBRqypttqMkm+XRN9Px1Pkp47F16anCnpJOSXtG
m0utr+R+e1hNpW1N3w/wDCshztWR31JmwB0P8ApXr6+ld74cawfUtPRfh/4UjE1/CrGI6kv
/LRcYzdEdeeQa+o7/8AZ70vTvgl4P8AibCdQ/tLxD4mn0O5tpCr2MaRpO4aMbdwb90Mkk9T
xXr2ifsx6Z4b+Enh34o+MLnUrPX/ABV4ihsfAmjwFI4r2JHUvcTK6ligAJyCOqjPNegs4y3
D01JzvJycElFayX6dzw6uCzXMHOMaTSUFUbcnZQdknv16LqfFeujSbXxR4gVvAHhpy2q3ME
sxbUPOuMSt98C5A+bBJ2gVs3fhK+0PT7HVdT+E+gaZpWrxKtvcXi6lGlzGwByiG7yQR3Ufj
X1b4H+CU/j3496N4OSNkXXviAbSWeOFGkt4vtLSTSYYMh2orEBlI4GQeh7L9pn4WeIPDnxf
8S+E9a1TU9dh8Pyx2mj3OolAy2hjVolVI0WJeD0jUDiqlnmH/tGlltO3O4ubvvbb8zzFkGY
PJKmdSUvYxmqd7u3Na9t+x8DwLpUsj4+HXg8tEN3XUWVlHHe55/GtyyGm7WkHw68HgN+7PO
oLjP3sf6Vmvebf4ellhVIIowI/neFDufBOd3ufQe1fokv7JP7Mvw78F/DrVfit4p+Jj+IfH
HhaHxNs8MWFu2m2yzKriLDRs3yhlGWJzg9KxzXiPL8r9nGtTcp1LqKjFybsr7I7Mh4PzXiJ
V6mHqKFOkk5yqVHGKUnZfifkMsWkMFA+HvhFdgH8epsDj63R75/KrS2elFd0Xw+8KFzwyr/
aW3H3hz9r5zn9K/UX4wfssfCLSPh74G+JXwl1nxbqeh+KPEcug3dn4rtoor5TESC6bEXGCp
GGBzkV634+/Zh/ZB+FWq6f4c8X+Jvi9/bd1oNprkiaRbWlzZqlwhYKHEHPKng9OOa8R8c5U
4U/Z06kpTckoqD5k4O0rq+lrn0MfCvP1Urwr1qUKdNQbnKpaDU1ePK+t0fim1vpZYmb4deE
1IPBL6lnGMAf8fXHeoPL0cH5/h74UPXjzNU4GPX7X3r9UPj/APs0/DHwT4T+HPj34Z6v4k1
fwz8QIrpRb+KbeJNTtntyuHUoqgBtxG0jPy5zzWF8Av2TNM+Muk/FPVdQnv7MeCvCX9p6LH
ZBFW8vmLmOKUspym2NiQMHkc13Q4syuWW/2vO6puXK7p3TUlFq3e55tXw+4ghnv+r9NKWI5
edWleLjy890+qsflxL/AGOuNvw78ICRAcFjqZ6joP8ASs85xVFrnSE4b4c+DmKgFGzqXHHP
P2qvrbRvhB/wkPijQvDW8W0mta3b6PJM67/s5mmSEttx0G7P4V9L/E79nX9kz4VeK9R8D+I
vF3xSuNd0cRxalPY6XbtYtK6qcxnyzkYbOO1duI4iy7B1IUJQcpyTklGN3ZW1Zw4DhLNsfh
qmMjNQpQkoNzqcvvPZeZ+UdxfaC6Ev8O/CPqg36mp569Lqsxrzw4m8r8OfCAY8487VBjj/A
K+ufx9K/Q34lfst+F/Cnxl+G3gjSdU1i88MfEGCwv7e7uoo01e3hvHwRkLtzg5GRxmsn4h/
CD9l/wAG+INc8K33ib4krrmg3D2N0hsLeSDzkAO0OIuRkjn0qocS5TVdONGnKTqLmSUb2V7
a9tTOrwxm2B9u681BUpcjbm1d2urd7o/Pae/0eaZ2Pw68IPtTaT5mpgvxgji76VBNfaEFQQ
/DvwmpVzhd+qMVyCBz9r64/Ku1vfDQjkl8hmMHmskJI+eQbjgtxwcY/GvoLwj8FvhrB8LLb
4kfEfUfFltb6jrcmkW0fhy3ikS2aMkKz7kOS20nsB2r08ZjMLgqUatW75nZJK7u+iVjzcFH
EYmXs6V/cTbfO7WVru9z4k1K58PeYxHgDwluRBja2pRqmMkqB9q5IPOea4671TRoXJj8B+F
su+6ORjqTsGXHUG6wRx0xX6Ban8Hfgz4l8BeN/E/w717xbLfeC7FL66h1+2igtpxKWwo2oC
SQh5B4461yOl/Bj4IWfwn8K/Eb4ka541sH8SX1xpyw6BFBcQrJE0mNsbISoKpyc9a8TF5ph
pU3KMWpKXLy8ive17W9D6/KpOM4wxF3Fq9+dtWvbe58AXfiTSoTLIfAnhidg2HOdQRTu5wB
9p5wf5VHH4t0143kT4e+FvMWDz5SJL8CNFIB2g3WMnjgc4Jr7Z8R/Av4G698J/HXj34Va94
1ub3wSbdry08S2sMNtcrNIo2AKobozENnqBxzS2nwH/Z/8PfCnwD45+JGveP7S98cxSult4
dhgurdXgPzBUMWQApH3iec1408xmlza817cvKr3te1vQ+xpV8kqJUpQblo/jl/mfBkvjvSl
Xy/+EE8LyJvVlkP9pAqN3zD/j57gdevvzVF/FWn5UjwT4ZYOQHxLqACk9Bn7UfXnr1r7B8I
fBD4L/Ev40eHPBPgvV/GT+DNXsp5L++1KCC01qOaGCSTamYym0lV/h9a6K7+Ff7F9j4kk8K
y+Kfi3HrEer/2Hj7FbG3WfzfI27vKwQXxz6Vx18bi4z5J3va7SitF5ns0K+Qpfu6cv/Apf5
nxFF4o0doWSTwN4ZnMkYOHl1GNFVcjIIus9OOePatWy1fw4ERJ/AXhkmVgN8c9+srDg/8AP
zt746d+9dd+0H8JdP8AhB8VvEfgzStQuNR03TTDJa3F5EqXCxzxLKFfaNpKbiMgDPoK6nUv
gI9h+zFpPx1t72+k1jUfFD2TafJsTTE08TPbxzBSm8MZI25JwB2ohmFSEYzmtHtdL/I7KuG
yqtRhOLcYzaS96W/3nl02reHjEV/4Qbwwj4aM4n1JigDHt9qPI46eg4rd8N3PhD7HfPJ4Y8
Npp0LyuLO8XUb21B8jJyFuRIcvxjcMZBxwa8Wig1+4lhNtHJ50WBAIh5qZB3fMTxjPr1xzX
bWcWsaSkn9uW0og1WRrsyRIkip0V1baMLngjHTvxiu7D4upUbk4aWtfl01+Rz47KcJTgoRr
PmunZTd3Zq+l+xyU+qaIttaNB4K8H4kuHjkihudSMluwK/fBuSdpA+XnufpVCXWtHiZVj8E
+HrpFTdcRK9+keQDwcXHK579f69Dq/hS6mt2u9CMj+YSzQvMJFcAkgKw4zzyDXmeoXlzETa
3MMsF1bti5ARtsrAnDMCMYGFBHftXk4qdfDt8606Oy/wAj6jLaGCxSjGjJtrdNtP8AM6a11
zR4LW7ZPBnhprcsiTyE3waN5Mujn/SMsoIP0x26VgT+KtIiZJH8H+G2Hn5yZL6R9oJIwPtH
Q9cn1rnLnUrpItjWqQFY2KupcjJYBgRjDABiMYHUc8Vzy35S4ZLiOFkaIiHdK0aQs4BEile
c8AbTx14ryq2YVFaMXa3kv8j6TD5HRlepOLd/7zN3V9ZsjdMkfg7w3K8ZDyi2a9kRiBljxP
jABIyuM7cnmuC1vX450eBPCmgloJcobRLuMlc/LnE2DjsT69cYA19SuhIYlsYLiW5jUZCHa
YY0HzKQvY9SevBznNX9H8IXU1xctflbSOa3M8UVnMVQK7AjznwSFG3GOoyK8yq8TiavJT6+
R7uHhg8vo+1q6WWibf8AmYceonTdOTUJvDehzXGnTAjS777TPaQglhtdDNlhzyM8EVz1veW
10txef8Ixoa26nzbiGE3aQRCVyM/6/K4OVUDtj2r2jUvC8N3ocFhpFldXFwJZFvZrqLybeE
ByUWBs7n3D5iWAxnv1rzN/C02nyS2txDLbvDKJJROSSwKhkUBcZwCT7+2KyxOExUHFNe76d
TfA5jl9eE3zWm3tfp6XFS9067S3gt/DPh/KZX7SIruK5OSCE3CfLAhSAO2TUTSablbb/hDv
D777gzO7C8SfBQIFbFxjaD83HOc89q6C2sxbQyRpECs20qzAoImByGxnsA2STzu6GtHTbCC
e6UXDyLBKSJXhhV2bAPzLxjI7dOlNUJztff0CWKoUYycb29Xq/vOds5NOt3Ux+D9BAQENO8
19hzgg7f3+DlSa7jTNT0wQw2j+CPC4CXYmS7jF8l8Ny42FxccqeoBBwT1ra03w7HPGtvMJf
JjYNbFzncx4IAHBDEAeldrZ+EBMy7LUr5Y3hkGxoyCQDkDjgngdDivXwmAxT1h+Sf6HzeaZ
zgH7tZ2/7efT5mPpWsaJGpDeC/DbyRI0UuW1FWHBBXi568nOK7tdW0hYJHt/B/heWUyhTZk
6kryKAT5uBcjkDGQDUVv4dWzeVUs7aS4aDa7TgssYxlpEx/EPUehrqrPSPIUOsMCrdoYgDC
JmiXAL7S3O4ADk+/NfS4TD4u3K7fcv8j8+zTGZVKXPC7T/ALz1/HY6rQtc0hY7Z7r4d+E5Q
sbiPZdapAy5JG47bvIPru5I9a77T9U8PtOHtvAfhRJBCodPM1IuMrhhk3WMYAwcZ964fStM
jeNHJkbzpTAsbR7G7MCCPlOMjr616lo/h+NfJ/ds6iQr8xJljVvmwTgZwS3JJHFfY4ClUsv
aW0t0Wx+Q8Q4jAqU1S5rt7czt+Z6J4c1PSE8knwJ4SwykbRLqbvzg8n7XzkAda9r03W/D62
kYPw88Fk9Tvl1MHt/099PrXmugeHp3aErCjRKSEKklEXdt2gg4GOnPr3r2S10RZIgZrdZHB
2llDovAHAAGK3xXsKkkmfE0lUTcodfmfghpvxU+y/ZXe4lNw0zRyOWeJSDySTyCMk59+9Xt
a+LTz24jEy7SBId1wJXPBXlsccqegzjH1r5clldVZSfOi2lgYm2yIv3VyD05PIB59awrq4l
igBjdXZ5OYy5O5SM7+3qRkdxX8+S4kxtKk6akz/RCHAmU1a6xModex6br/ilL2R0Se58raV
IkcLz1OeOOQfwA71xi3hJOHMiYLMVkAcZOTljwfTgVzMn2iW1utQMsJtbIorwSXKJO7PhFM
cW4NJySWK5C96oLeJL5alxHKXAKsPLTBP3icn0zXz9XMalWfNLdn2eEyalQpclLZWR6DDq1
oum3lvcWL3F9NJDJYagt8Y10+NTJ56tBtPmGXMe1tyeX5bcNv+XKu7yazuIgX81B8xFtMGG
1wCV3qCM4IBB6Ed+lYRka8+WKS2tcL8rBxHHIFU8knOScDn1I6UWxeXam7ILBSpUhWJAxgZ
yPyrN4uc2lHQuOBow5nJb7r9T0e112KQqITPGhChI3mDyLGWHDsAAT2zgfeFT3d5PO32aeZ
IWKnYhHnK+4ZXJ7HJA9Ko2fhnxC+h3PiJNFvh4es75NOvdaS0kbSbWd1LpBLPtIDnbkLkdD
wap315ftDp1mLK1V4JHeK6tYVF3c7zu3Mw5YD+HIAx+Nen7SpCnepfVX9Txfq1CriW8PZtO
zd7tMzr62Z9DikSWJg+tndC8hM8ZEIJIJ4xk9PauXSMlf3UpCzHDxn7rZOepPGME9PatuTU
4IdJXhXMOrEhZnyd3lgHcOMDimeWF8PHWpJNMltbq/fSUjF/AdRSSNPNybbcJVQhuJcbSeM
k8V5eIdOVRSvrY97Dxq06bUlvKy0OCvZWkClVX92pLy7shgGIUEY9O4qhJIjujBBGArAo0j
SBcsTkMRyMHp71LczJKHbcYlDZJ4KHJ2/j0rOXczuJOQDhQVw/YAgfT+VfO1pJysfX4alan
aSLaymGbzPs8VykkJ4DsqwsRwc+o6+mTVtJlYZhS4EZhADOUba5wCOP4eeO/T3qmgV1KmMK
4BLMDw2ccH6+1MiZgxYqqqCFdQSO4OQe1OMnDZ7jlBSd1uiR0dnJUPHuGHRmyynkcnHAq9A
uI85OMFvm9e/NMjmEr71ABQYB5BY9QTWh5iT7yFA6B4y2GJyCSD6Gt4Rje6Zy1ZvSLRTEuV
UkMGfCgZwxGe3t/9etPTI1acRFt0pOFLNhTzyBVF1TpvQjOUHO5T9auWHyzwYBOZATtHAyc
1rS/iq/cwxLSw7cdD6E0fwVdxeFZfFZvNLW0ttRj0w2RvV/taR5EZ/MSD7xjGCCw6Hivrzx
+z3P7FPwZ02IyN9l8b6pNtVS7jdcXR7Dqd36V8m2M6mzt7dVifgENtyefUV9sw/FbWfhp+z
Z8O20Sy8P6hdS+Ir+KRNY0tNThCtcztuRH4B6c1+pZNhsJWo11UlyxVO7dr2d0fy74j4rO4
4vKq2XwVWtHFJqLfKmuV6N6nzz+zL4gufAXxy+HOuSRmOOHxFDDO8gKSmK4zC68/wkOc8dK
+zvg/4Vg0b9uLxTNPAi2XhfWNX8ZZlQBY40heaFgeg5mQg18OeI/iTrfjbxbpnivWbHSrK9
05baOJNFsE0u12wSmRT5a8Z+YjPfiv0ULrpviX4u/FaO4ZRrPwVsGtJSRuea9VY5APcfZ16
GvY4eyqljozWHfNGnK97W92zd7fI+K8R84zTLsZTxWLp+zq4uh7JxTulU542SfXRsl+AniS
517Sf2z9bnnkZvEHh83Un7zIO+6vmXB/3egqp+xHo+s2Xx48L3dzpmo29quk6mqT3Fi8UaB
7GXG5yuMnIx9a5n9lW2K/Dn9ol0kZrqXwNbyuJNoTAkuSpXjrljX13q3xR8fH9nz4e+PPBG
uLZSWobwf4zS3sInuI5PLCQTlipKE7CMg/xivcpZdSlgqOIm7Od2vPWx8dmOa4zCZnj8rw8
FKLdKDbduW1NHK/Dyxn/wCFM/thQiF9019uII+Uj7WeePb0o/YZ0c2/xcvGKsP+KG1JTlQM
ZWLIzn9cV1nwKt5Lr9nv9pCWXMkt1YWryO75eRnkRnYnjk9/c11H7HVgIPideeXEvPg/UMs
VAOdqZOfwq5YWMsHi6iVuSy/BHiVc2qYas8M3/Ff5aFf4b6JLF+zz8drfYC1x4gtzhSTgCX
/P612H7HHhyZvF3isCMkN4F1DcB8pH7s16f8B9M8Nx/Cr4s/8ACX2V/eeHjr0JvbbTHEd7M
N5xtYkYIOO/avV/AHiv4D/D9NYv/BHhDxmuu6hok2kwnU72N7M+chX5vnJABOeKyqYmUKWM
wOHoynKUo6rZaRfyOHDUYYmeFxWMrwhTs203ro2tEcz+zvoUvjT4P/EL4S6JqkFj4w1HXf8
AhJNLsb0Yi1RIo4l8qJsj58xEf8CHauX8E3vif4Yj4g+Fb3w5BJf+K9LPh3WBqpkhutM2u+
WjUcFvmHB4Nbngjwf4t0lI/HWiWOqWttpOpKRrtnGwtrKfIYIZBxn5hwexr7tvtE8N/H/wF
qvjKWzi0b4o+BdOSfxC8cQWy8SWqgATcdH69eQVxyCMY4rERwOIk6qU8LVkub+5U0te3Rvv
1PXy3Lp5xhIxw7dPH0YScE9FVpWbdr/aSv6oi+HXwQb4lfs4fA/wnsFvaR/E691PXLxod6W
1nbw3bzu5yMDA2jPdveuD+NOrWnxD+I+k2GkRLB4N8DvB4Z8K2MZAgjgt5ER5gvQGQpnjso
5r7j+COp2Phn4G/D/R9UQRaL4y8Tah4UvrtW2tZ/aY5zHIrdsOqA+xPpXzPrPwh1PwT4/uP
Dl/Czmz1dPs87odt3C8gMMqHHIZT19a+TyXFwqZvi/rsvgdR0l0d3aT9Vt5H6hxLlOIpcM5
asopX9tGiq8ktY2ScIv+69X5s1P2afAlvpfxp8ZeOpLZFt/Amk6z4iLuu4bykscWCehO5uK
6H9qXwLF4t1/wR8R/sgZ/GXgu2urrykHl+fENsgB9ea988H+EZ9B+Gnxo1aG1drzxPryeF7
UIjO5jExaUjA6EMwrs9T8EXvif4H+CjLbSpe+F9Wm01wyYkELklO2fSvGq5/ClxJDNFNcsZ
Kjv0cLv/wAm0+R9lgeA8RiOA6nDlSm+acXiL2+0p2S/8BPzAh+HUSrhbcLvX5iFAxn8K+3P
iZ8N2+K/wl+HPijwjIl83w88Kw+G/EeihC2pWBiRFMoXqy5jJ47EV0GnfCN5GBkgkYggkhe
O/wDKva/BHgjxJ8PtTh1XT7W4jiu4sXFjOpW21KA9VZcHOQTg44zXocQ8SxqzoY3BzUa9GT
cU7WldWcX6rZ9Gc3BnhlVw9DFZZmNGTwuJjGM5K94tO8ZfJ7p7o+Bp7zV9S8B+FfhpNplrH
pnhzxA2r298m83Usk7ncrL90AbiPXivTP2tfCH2/wCJOmusW8r4I0yIvtBztWT/AD+dfZHj
j4KeH7y4sPFXh21ksrfV5w93pZXb9hmBy4UY6Zzx7cV33xH8C/DnV9ZtLrxPomuX2pJotvb
+fp9x5MJjQNsG3cORk5/Cvm1xlg6WaYXMMJRdrVeaK355ON9/M+xl4RZlVyPHZRj6ybvRUJ
y0XJC/La3kfnt8YvCAm/Z++A9sUJNmNQKjbkjcUP5V6V+zRp8Xw3+HuiPLbw7/AIqfET/hH
5lkj2k2kVpPGSCev7zHPTmvVvilo2l+IfD/AIT8LeGtKv7DS/DHm/ZzqJEs8nnYGOp4yCc1
nfEXw9d+HdP+D2i2VpMy+E7aPXJmhiZws8sqMxOB1wucf7VVWzaeKyanlNVcrqValRpvZXl
JX+dgo8GvKuKKvEOHXN7KhRpJpNptqEJW76XPzam+HR8N/Hu10x4Wj/sv4jxxgFNvyi8V19
vukdKw/wBrrw2t18dPHF0EBLXUTEYyzAQr61+g/wAYPAKL8fPDWuRQgW/iLUtL1g5j2AFmj
D/jkV87/tS+FjJ8YfF7+UxVp4yhC/KR5S8f59a+2yLNqGaZlgqrlq8O7+t4po/G+L+FMdkX
D+Z4dQuljYuOnRxk0fM9r4u1L4tfG/4HX2s6TYaZJ4SvtL8NW4sJHkM0EEqgSSbujew4r53
/AGm/CEv/AAvH4nSw28xiPieaTeYmKsoVMHd+FfZ3gL4d6zoHxR+Gc+r6PfaaL/xBZ3unPc
wGEXcRkBWRCRyp7Gu0+OXxW8XaV458d+G7fRPCU9hBqM+nJPc+HYrjUHjdNpZpTyWw33vYV
61OvUwef06WUU4zp+yeiey59Wt7nyVfB0sw4Pr4niKrOnWeIWrhdyfs9E1pZW6n4ralo7Qx
+X5Ts4bAIHT0z6cYr6B8TRlf2TPCUMgLKPHt0XBOB1lwfwqxrXhOB3kbysK7E7tm0A89q9G
8a+H1j/ZY8LRxgeaPHt23KkqB+8PT/wCvX02Z4tOpg4yX/L2P5H53lWDnGljpQ2VKWvldHg
Hwkhtm+D3x+VGJYaPagnZjcdko/PpXJfEKzX/hlz4XR7Yx5fia8ZVkH/Xfp6ZyK9T+FmjtD
8Ivj2gQ7m0i1I+UAdJhxU0ifD2z/Z2+H0fxK0/XtT07+27s2SaJcJBcxzb5jlySMrtzxXJX
xEYZnKai5Wrx0WrfuGlKk5YGn7/Lak3fZL30eDfCW0WL9nT4+ANs3mwkyqjKbXU+p/UDrWX
8bLa8f9nf9n4wLJcGI6ix2AnOQhzwPr/9euq8RfEv4QaD8M/GPgj4ceHfFFpc+MmgS8uNbv
I57eAROr7hhmbOFIwBjJHpXWeKvif4i+GX7P3wXuPD9noF2dUhu4bka7pcWpxoIyCvlh+AT
uOSPapxFPFRxMMQqPLz1W0paP4Ou5vg68JSdqilaC1XfmWh85/shiSH49+Elkt5UkaG83ux
2hSLWXAwfb2715xqmgX0/wAXbu/XR9Rmth8R2P2pLKSSA7dS5O8Lj16dMV7L8CPHuq+Nv2m
fDHiTWY9LtLtrO6geDR9PTTrNRHaSruEanGenNey/DX4i+Kde+G/xw8PeDtRi07xR8PvFV7
4htLma0jvJbixa4kkuI0jYHJAWQg9jissVVrUsXKqoL3lGLu9Fc95VKihro7N6dv8AgnyT+
2qqXXx88WRQRzPcPaWKwwRgMXb7NGACM5OT09xX21feHLS8+CNx8Bb2KNbjw18E7HxRLbSE
fa/tW8zybhgDqWPPrXxD4c1OPxr8XtAfW7248R+KvEXie3+3XEiLJcsisrHP8KKqIRgcYFe
6ab8RNT8VftkeLLGZLhPC2tR3PgG3jjgZbZ4YrRbdMP0I3o+e2ScU8TgPYulTck+VbrWzVr
fhcKuY1sTh40Ypw9mufXRyXWx+emreKNH0GE6bpVqtxJEmzdGC0MBBYtlsfOxJ/A1jaR46u
L3Za6lb+bbAlY2RPN4zlgU9McZHPy9K2vFngp7Hxl4m0KeJ0fR9cu9P8lQylTFcMikcZwVU
HpXR6f4QttTvrMtFHp8CwR2+ba3bKqvys7DPzOdxJ6Z7V20lmOIqXpO0E7WtofVSxHDuAwE
HibyqSXM5N63a6eZlRaEt0l3qWj6xLpypYvLY6csH22wv5wVxCQHXyi45LndjbjHOaybzTt
L1S0Sx121On6iZvKaac5gA7GJhg5JHTI6d69PfwpdaBcOlofLWOQEl02yOuMqxU+o7e1XIL
zRtXK6XrVlb27O25ZGiDxSP93I5yhIY9T1HB9PUjlkaq5aukn0fwv8AyPnXxHVpT9thG6lO
OvNHScUu66/O58ueIvhvdRxmaAyX+Zd8Lhil0EAOIyBkHJAwRz04rko/hrqV9/pku+3gMyx
EXdsPMfbn5VUHvjHbvX1h4q8L6zoySaho8gvNAQgpaS5Z4lGNzRyZJwN2eM4/CuZbQNWubd
ZdRUxWcqBvssRbzBwDlpB/EAei46dq8DF8OU1XcJU2rfd63Ptsq49rTwEKqxEWm7K/xejXc
8Qg8LQWNysNjbw3F4Zm+0q0mRCxyBukHATnG3k4U16boXgyCO6F1fTQrOOIoohss4eCRhMN
vwcDc3sa646Okb7YbcQQhShjjCq54xGWxgZzg45PHNTNpt0FjZUeQJCGnErsCGON+z/ZIw2
SBjNb4XKaWHl70LrQ5cw4nrY2PJGry30bvqySzsLEyKkZd51lbIIXY3TaQwHGM+/FQ+JvDW
j3NhFDPZQrexySGS7t4990hO1UQNyMBckHA6966PStPaJ0ljmjEqKdqyfvNxU8hlHXrxwOt
dPLo/2lZPME4G8MTKoX5iM4Y9ec59hivoY5dHEYZw5Fr5fifA4jP5Zfj4VfbvlTvu1t+n5n
xRrfg6/t3eXT4Z7ywyolMb75sZb7wxx90nC5HWmadoDebFskZohKCV2gbNwAJbnqM+nrX2w
nhGJLi4liEYiKecYJR5JY4UfuwCf7+QCRnB61VuvhbaX9rHc2UMNvdy/MZkuI43QR5JMiE5
54Ix19e1eJU4OrX9rSWvb/ACPsKPi1lvIsPiZW/vf5nzppenRW0sUbx+c28qnzcKMAlinry
cY/nX6C/s4+L/gr4d8OeLrX4kaEt9qM1k9vp7+QJZIJCCAGyODnPPr2r5Im8JXunyLDehFe
EGWGWPIEiYIVk467iM5PXt3rpNG0S4d2LW9wwVhHd3DRBFVid678EgE4PJzz3rqwWArYd+y
nGx5Of5xhc0oKvTq3itbrVf1+pi6y1hqvie9OixJb2k93IIBKywQiP5iAW6AbRjBHU1p6TD
fyQXEIQSoxW5bKBQyjOMkAkdQCB6V6PovgDTxNuaNzbS3GPNmTcyhs43KOPbjjNd3aeCVW2
L2tm7Iu1QwVn8kM/wAzcLj1616tLAOnJzqta9EfJY3iWjKhHD4aLcYpK73PLNK0q7m3GVJ1
haVpofLQiIbCQTtzx97HfHpXtHhTQlRIpryItvOYo0lESBTjAPBPG7oPQ0+Twpd6awJjljl
D4WEJuLKQM5HbnuQOnWvSPC3hvUZhaQraSPIrFgHjxHtYl2YsTgctnIx+NdkpU6FFqD3PlK
+Iq4uquboeweH9Ptrmzt7eC3tzbRPh57O2WMXPAXLcA84J+Y9T+Xs1pZWi20KLDbxiNPL2S
W3mOuOOTkVyPhzSHs7RLIWqGRgQ7JmQE8fLuHGMDIxnqa7qPRtQUEKBAu7hJJ/Lc++MH/Ir
wpT55tI9ehS5aaU9z+Mxm8xZJTISpJLIiZdBjJJ7YPP5VuaTY+BbvQfEV34i1jVNK8QWlpC
3hqztNM+3WOrvvHnJPID+5G35g3PpTP8AhH7h4GcKwaeMhm2ghh1YfUfpWJc6DfICrQuS5L
RTSZEQXO088gDIxX89Tp16dp8l1b5f8Of6PqtQrx5IVXDVO6av6a9Gc3dpbyHMQO1n2EEgl
2ODk/j7VJDZQGJ3lCymOIRMVkAdcng8ddtVbrTZllZF+UrhgCwAOByPc9RgelbVlZ26W7rv
uBMbcPCQqqgckFw+egA3AY5ryqcHKo+eJ7UqkYU06ctzPMCQMiZSSNV42jduyc5YdunJFdL
pcEU9x9qhzbxKVcOvzBDn5cNg8k4xn0rDmhuAgbY+fMAW4ZCEwBjZkce+DW3YF4WQTEBWP7
zaNsZyOhUEcjFdeFgvaarQ5MVLmoy5Zan2R8OvhX8VPGfw08cjSrlJfA/hm4i8T+KNIudXj
s4p5VBVLgQswEjhWwO43V8q6hqr+HNXg1a2trDUzpl4t0lhqMIvdOlEbBhHNAT8yHgFc9zW
5afEbxNoOlaloOn6rc2em6qNt9b2lwyw3ycEI4zyBt3Yry2/uhcJK3luzHMbMGIwG+Zvl9S
Mjvwa9jM8bg5YaEMPf2iWrffy8j5XIMpzOnmFetmEoujJpxSVtOvN5s46+1BrqCSY7IfN1F
pXWKM+XHu5OF6bRuwOeBWLJNxuQ7ZhwxBXDc4O0g84Pbvit/URFBpUYiyshvGExVPkXKDGD
k56DkVzyBWP+q2Mpwx+8CMcjHavhMRKftFFO7Z+sYJUp0eaMbJfpYj2MxYlQ2MKNxKlDk5w
PzpQV88HciopxhB8p/2cdc/1qzPHGsQkEyq7OR5SnMygAEMe2DnAz6GslnYsCcZc4DADDY7
fz6etcs/3c+VbndTvUXMloajTmOTIATau4L1cfMAR/wDWoXDpK25iAAzYXd5YJwNx98/oKy
nZg+FDOxPzK3JHfFWYZlKspMmwsf4Sm88cEe3NKnXu7T2FOjaN1uaQkER+RRGf9rJV/Q/l/
OrVv5jqW2sMjBJHC/SorOIXDRKrKMLlsn7ozj/P1rTSyldcxsccBsHkD1FehRg52cdjz8RV
pxTjLcpuGklSMj5UUHg8H8M10uj2+ZYnIYIjDrxuGagi024wZRbkqud5+8T/APrrds4XQK/
zKoXoxA3d+ld+HozjVUpLqeRjMXTnR9nBnplhJEYhLHMI2XBVCceX7V9OyaH4h8V/BDwVp+
jaXeatcW2t3Vw0VpCZ3jBll5YcEDJr5C09jwGBHbHX6f0r1vQfF/i/RrWKw0rXNR060RS4g
guSkce5iWIA9Sf1r9AyHH4WjOrTxql7OceX3bX6dz8f4pynEYl0a2DcfaUp865722tuvUk1
Dwr4h8P3MFnrmkXWlXE8XnwrfIYpHTcV3DrxkEfUV95Xusef+zPos+4NfasbTwvcSAnfItp
LK5UnvtVM+nz18ate6z4jntLvWb651Ga2h+zK15I0zKpYsQCewJz9Wr2Hw7cajPptrok080
2j2lw91bafI5FvFLIMNIq9AcGvsuHMbSy2eKp4RNwrQ5E5Wur9dP0Py/jnJ3nkMvrZi0qmG
qqo+W9nbor6/efTv7MOiSDwD+0BMvU+Brf93g7yA9wdwH6fjXvH7JtivjLwn8U/grqboP8A
hJvDj6/4cWQ8RX1qoIK+hyImx/smvlHwje63pEWpWOkalc6da61bCx1aG0kMaahCu4rFIMc
r8zHFeteDBrHhfUYdU0S9utL1WFPLgv7SQwTw+YNrgPj+IHB9q+ppYGtjcBTw1N8vInZ27u
5+M59jaOFzLG4udpe3lGVr2a5YqKPrb9n7wxqlx8Gfj14asdOurzXLqGCzTTYFEt1LKjqGR
U742t+VesfswfCzxl4Z8d3GpeIPC2raRZDwvewG6vbXybcOyptXcTjOAfyr5d8G6z4t0S/u
dR0vXdTs73VJDNf3FncNHLdMSW3SYGCcnqfWvo7QfFfxE1G3a2ufFeuyxTIUlR7xijqRggk
de/Sssdl+YUlXo0Zw9nVabbvdaJPy6aHydDH4SvVpV68Z88L6K2t3dX+89l+F2go3wX+LUf
lDD6zCTxnGZe2Otc9oXhmNkj2qcJgZ24J/CtbwlZ6taafJpNreXMOmXzK99ZQkiC5IxguMc
ke9ez6J4fVVQeUMgcHbya58Hh50J1ZSldSaf4JfodletTxVLD0qUHeCs/m7n0P8LPA+q+IP
2dfF+j6Fpd3qeoyeN4ZRYWcXnXBHkW/IQduD/nNetfBv4T+LfCvg34vz+IfDGpaLBceDfJt
5dTtfsyTPvJIUnqcdhXjPge48TeGjL/wj+r6npBuSrXAsbgwLMQOCw6Ej1r37TtS8e+IrN9
N1bxJrl/Y3BVZbW4u2e3lA5AYdMe1fAZ1TzDD/AFjD0akPY1Kim278ys07aadD984PpZRi3
g8ZiKFX63RpOkkuXkfMmru+vU6Wfwy8n7NHw6hSMLcQ+OLi4yBhoz5d3gg9j0Ne1/8ACIN8
U/CHhDxNNGB4p8KTQaRrjfdkvrVWXypffGFOfdvSsjwj4P1K7sLPSbi4uZNLtZjdW9gSWto
XIIJVfX5j+dfTfg/wq2kqptnkhWYBZokyqTAZwGH41+bZvmH1ak3Tqfvo1JzT8pPWL8mvxP
6M4W4ajjKkY16L9g6VOnKL709przv+BFa6Lf8AhbQ7LTdHjtUkvtUu9UvlubZLlX8yQ7eGH
Xmu3stNudX0PULDUxbsRtuIkht1gRSp3dAOvH610senCVy0pLbXOzf/AAjPQCti2tBFnZ8u
RzxgGvzmvjk4Jr+Je/N1P3DB5RTpe6tKajy8vS1jze08F2SDiJflXp5Z645rsLrQ0uI7NDG
WW3txGuBkLjH+FdIIEA6n8MCpsBR3Pb1NclbMsTWmpuWqPSo5bhKEHTjFWZy8mixtYQWzou
2GfzMEcgnvVHW9Bh1CdZGh3MIFUNgHaBmu2KqeoBqNoVbOSx4xz2rKnjK1Ooql9dfxNauDw
1SDpyj7tl+Gx5FL4Ns5pogYlJLgMTHkdTS+Im1eO4kTT1sRBbqIokubOOdgFGDywr1N4NvI
PzE5BA5H+c1nT2MUpLHqcgnHJzXoQzGVSpGVf3ku/na55lXJ6apShQ91trVeR89eOPCUniK
5+H/iO5jia/sr6K3vHRBGoKSq68Dtw1fPvxw+DnibxL4713VtO8PX1/b3RVop4LYyK+EAwD
3yQBX3TfaQZYTAWJjU+ZGjDCqw7gf1rhtcsdbdWFtql7CVUBVSYqBgf5/Kvo8oznFYOtTnh
ZxvFSiua+ik0+nY+I4k4Ry/NMPUpYynJqUozbja7lFW1ufJXxB8KND8R/2d7Wa18qfTLLTr
a7gZdssLJIgIYdiCMY9q+bPjx8EPiDqfxI8baxpngzXrzTbnWZbuC9trBntpY8L8ysOo6/l
X2L4p8J6vc6hHqz3l9LqlmQ9vfSSFp7cpkqUbtg9MV474h1P4kwidG8Wa8YypVkF2w3g8YN
ffZDjswwdehiMHVg5Rg4Pm5re9LmbVvuPw/jThnKsxweKwWYYeqoyqRnFw5brlhypO/wCNj
8wtb8KqryRSW5V43IcFcbSMgg/lXqerfDHWfE37N/h+y8P6Nd6zcQeNLqSWCwh82WJSWG5h
6e9ej634QkLySPGGdny5I++SMkn8ya4w3vi3w1DJZ6NrOqabaPK0rW1ndGKFmwATt9Tj8cC
v1TF15ZrTozwU4xqwkpa3s7L7z+ZsJlEeHsTiYZjSnLD1ISh7qXMrtNPXToeB6N8LfEPhL4
WfGZde0O+0Yajo8Itlu7YwGYp5oOOMZ+YHHuK+cfiXo4h/Zu+HMTofMTxJdKN4xj/XYP8A9
evqTxzqXjLXbK4sdV8Qave2s/zSWt1cs8Mnpkd+nevlrxnpesT6ZHo895dS6XZTGe0sXfdb
W7tncyL68114HBYtYmOKxdSPP7RTfLtZR5bK58lmuJy/2P1XLaM+SNNw9617uXNfQ+DdYsw
jMFQ4A4wCv+f/ANVfS/xP8C+MvGn7PnwLh8HeHdV8Qy2Ed+99Bplt55t1fYELnPGSG/KvPv
EPhaRXkwvCDJLNgc/jXMyeOPiXoFlb6Ro3jPxBpunWy+Xa2dlemGCEZzhR0xnt9a+rzLDVs
wjRqYSUVKm27PbVW6ep8xlWLWDrSjXWkl92qZi/AXwx4q8I/tB+FNN8VaPqXh7Ufsl5Ittq
NuYJ2Q2swBAPY84Na/7NvjVfCv7QPiSy1KTGi+K/El74X1aOVf3TJdSyxxBvT5iAc9mryTX
PFXjq41238TT+K9ZuPENnAYbfWHuS19bodwKrJjpgsMe9c74Ya8aXWNSaad703YuvtQbMrS
nc5kLdd2ec+prheWzxN6GJV7p3/wCAfW1MbH2M8apxT5YxSv15tGe4fB7wV/wgX7Q3jb7em
bX4d2Wp67ZTSyAh4jG5tW3c5BVx05yDUPhz9q34ip4p0s3j+Go9Pl1iMXhPh23t50iecBgJ
du8NtJ+Yc818pX/j3xfJdapqF14m1aa+1W2GnajO8xJvIAzARSv1Kr6e9c5FeRSSBlaRzkP
5kbF9xXjg98eledUdH+DST7O59JQyStib4zNJRk3GKi1fRpavpuz9Af2hPCWnaX8avEV55U
Yh8RQWfiW0ZWVI2F1Au8gHtvV+SB16VyMOiWlsJWeCGOQKNpSRZEJUkHpkH8K8APjvxPq91
De6/ql7qs9rZR2EMmoXImmt4FztTJ5C5Y8V3Wi6693Iyi58kqpZTvCDb14J/LHvxX0eUShD
C06M9JR69z4HPctxmHqym5Xh5O6Rt61ex2wniaGOUvAYo5JF3eXnOGGO45wea8f1G40yKR3
Z3WRX+Z5B90A8D3/Cu81a9WbzQ6h/LQytu/d7FDZBGe7dq8w8QTabOzNAF4RiLeWX5xjAOW
4OOSc+4rTM6klG90d/C+EXNyVbq/Y62C9S58G6g6TPIYI5WLMjAKo6bWxx1GM4BJ9qg1LXH
aBECAySbVDE4KnbgED3568GuMt9bW28GatBBfHbdRvG6xzbUlAIJQjuBj+LFZUmpBlkjkka
RUjXyst1+QALn3OOa8+tmUlRh0fKj6PB8Ow+sVZzXu+0dvSyOkXWpE2uVGVIDCMZzzggE8n
IGaurrJuGSKW4SISKdxfLJgYYLxn2HpXkb6jNbuU84OC4kkOclsnAwRnHXGKv/wBqTKyOiF
fNldooWPzKoOQfywfwryoZjNX5tUfS1uHaDimoq+9/+Ae5aNcRAtvRVhgKSZEgjyGYnc+Pr
29BXqeharDukSdIrl5IjGCCs6M2cFgw4P3QMevevmy012zjt1kPkAyFI2VHyy8Z3A5xyecH
B5Fb9h4zit5I/KmX5IzHCDMDIih8oGQDAJ5NfT5dm1Gi4qZ+Z8Q8I4rMIzlTT02/rzPsKHQ
bZoo5DarMERTcm2JVnBOADyRwMDPAH4GsDWLKygnVIdtqpKo2+TcsbEngNkjBx1Pfr2rj9N
+JaS6ba28c2HQFZnjIKyjCk5HXg8E9xXI654vmmeT7Vchyine6Sht4wpVABwFB2nnoRX008
ywsKPPBn4/gOEs/qZg6OITSTff7yp4yuI7XV4CyrHILUsPtQCmQMSFXYCMAq2c9ya29A1Cw
8tpZZYcTABoUbczFRwW9hjvk184+N/FNxNfWszXDF5rMRq/m+dIqhzxxn1GAfbpVCz8VMoS
xkLxzCUsmZfLZMIQqHIA5bB5/Oviqme0aeNqXjpc/fMNwJiKmS0I+0tNKztqfa2k69brcAz
I32fb5SxwyBZG+QlWBIxtJC89xXr3hfXrhre6trtY7aOZRLIkB8vJDbkJz2HUA18EaL45RM
ObiMP5W3cZcbCCRgL0xz+HNeuW3xCguoY1nuIbMQwMrXTSOFnZEIXGBwMKBj1Fd8cXhsZG6
aR8lj+HMxwFWyhdH3zp1p4fu1tWcJc3MY3TN55Zm5GAecDrg8/yr1TQrXw2xiWLynllhwSJ
VDQlN29Tn254yOa/Pjwh8UbazSEXcpmik3LMrXBhkbO7AcjkAN82OvFeraT8RrJVt7i3uTB
dMuI0GZOQxyT6ZB6nuTXNUwlRrmTujgjVdKaU4WZ+gNjLpEIUxm2LREKuJAxILbcggc52j2
6811Ul9pJIMqrnaNpSRRke/PXrXwrpnxHLq0cl2rG4JdhC4kMZyQA3THTg9OTXVHxRcXARm
ukyiCL7+CceuO/Nc1TD1laNjqpYulH4T8h/2UdE/ZTntfiTN+0d/bMdwnhqU+Bk0kFYXvSj
GMMB7lcDpivmLS/Bvh7xX4xTw5qfiKy8EeH7ua5eDxHq9rLPZ2ccavJCsiR/MS+1FGOMt9a
4g65ALjerlMIYgOyjG3r29PwplzrjSRBCivHHkplFZ1LDByMcjIxz0xX5LUxGGlTUOVaH9p
Ucvx9PF1K8aj9/8PRfkeaa5odnFcvBZSR3WLh4muBGIUlKswXbnnDDa2SO/tXMNbNZSxjes
v7nLo3WEnKlSO5GBz716Lq1tNe3jLBJ9ulcpHCYsByPLXAwOmBhf+A1as9B0KDTpL3xHcal
Dd3ZX+ydN06GOR7oI5SWSWRz8ijaQuMliDxivAlg4VqzcFZd+h9tQzKWGw8fbycntbq/kcd
oHhvVPEN7babpsdxcy3c+y2soWOyZmABCj19x61tal4S1PQNTj03UtPdNStbjyzpV1C37xi
cBWAGckgD1O6vY/CGp+GNCvrTV9Oj8RWuo2sgmhmhlt0aMrgfKMeoGSPWqnxD1HTbi9/t7W
YfFP9rakRqFtqEtzCskqjJWRcDOdwBB/2TXorK8JDA+15rzT1tskeFPiDMquarDqlai1p3c
v8rHyv4m07VdC1K50nWLK90fVoZytxpt5ava3FruXdtaMgN0bI9sVyst4JYiIw4mRCWKIM7
c8N0B69zXXeP8AxBaa3q1zq15eeItU1C5fzJ7/AFm/F3fzsAAC7HJyAAM56CvNS9lLPHGiX
IZhjdIVBGc43f7PvXweOqqGIlGMk9dNT9cynDyqYOFWvFqVrs6C4cy6OEkGJk1HJUsAThAO
UPTHt2rKt4riFpLuBMLZ4md3XKg8bcq3XnHFblu1k1pulZ2ETmNoo3UEjbgkMRjsB79a5a4
e3SaSMC4bDE4eQDZ9fQ8/rXJXlGHLUfod+F5pOdNLYqTTG5eRh8pmJkl4EceTycDt7Y9RVV
kWPC5+WNPulPvHv07/AOFOL2Dtwt5nqAWXZ1xTd9vuZkS5zGN25pFGOB1P+eteVOSk3K6Pa
hHlXKk0h6Sgbl/1g24Qxj5064yRz3/SmO6sxPBJP8PLDp+XNWrLUksbiGaA3UF1C/mQTI6u
ik9eo4qWWS1klMrRXbSO/mMzbf3jMck9MVSjTlFPm1FNzhJqUXaxY0+aONk3rkB1zjhu+a7
q2ECeUThkkj80KmC684ww9etcjbtpgMbSxXcZUc7XTax9cY4x/jXU2FzouSGj1FWbjeJI8H
B+le1g0o2Skj53Mk5rnUXoegWupWAsmtmiV5ZRtUkBfL54z+tZioGOFGVQ7VwMgAcZzRbXP
h5lUSQatIOSuJIgQTjqMdzW1bnw65T9xrZJOJNs0PXj2r6SmlVSTaPjqrdCUpKMtSS1gXJX
YAwbB+bB9cV32iWnmBQxBBwq5xuI9z1qjp58JnBeDXckhQRPCTjA9q9b8PQ+DHMaC08QbAQ
T++gLj8xntXuZdg1VqJOSPjc6zOVKlJqnJ+iOj0PSI28uTy1CqAcbuDjOa9d0TS1DxMB5ZI
+UBcgDIGaZ4btPBUgTNp4nKEAjE9uNo59vbvXvfhrRvAEpTdZeKyQDkie2CEDB/u81+n5Pl
HMlKLTP564s4tWGjOEqc16oz/Dukldkm0lmXC8cnrzivatC0MOyMwLAgFeMZ4H/ANeug8O6
N8PwI91n4rCkYx9ptfl/8d96+h/CPh74fymJk07xYzKwx5lzbFR7j5a+sq4iOCo+yjB38j8
Oq1qub4j2kna76nMeGPDIdYSYgDuHJUHjI/Wvo7wr4TBMYK5IABwOD/nNdx4U8J+BdkTGy8
T5Z87WuLbHQZ4xXv8AoHh7wYgjCWXiLGMHE0GT7ZxXzmJzJyXNUpy5V5H0GAyCdVqFKrBy9
f8AgHCaB4aVQipHyV5+XH5mvZtC8MAiPchwRkqQMCu70HQPBxEebLxIWOCAJ4Dn9K9w8OeG
fCMhj/0HxGMcgGaAL/Kvkc24ljSg4UoSXyP13hbw8lKpGpVnFt+v+RwvhjwgJnjXYdq7cqR
wM/5NfT3hPwlEqxgRheABhQAcZrZ8NeFPDwaMQ2etIByDNJERnIHYV7rofh2whVNkN4o2gj
cUxx9B1r8qzriRyT3T80f1FwdwLHC8knyjvDuhx26x/IVK8EAYH4V6hYWaxlCFGxT3HXkZq
CxsYY9pKSjPAyw2/pXSwRoqjGflAHNfluY46VebaP33K8sp4Skox3GiI7m2nbg+mAasBQMe
vfmnUV47bZ7qgrah159aKKKRVkgooooBxT3EIDDB/wDr1EYFPQkfrU1FNNrYlwXQoSw8YYA
gn5e9Zs+nrJkFSwI4BGM10NRmMFtzc89COlawrSg7oxqYeNRWkee32jRxwkrbwSTMu8vPEs
oT0AB4ryrxDpN2okeODTjgEndpdu5B/Fa+kriCORSWXJHvjFcxfaVbSBv3TkMMEAdPU5r2c
BmSpyXtNT57NcjhiYONOyPiTxDY6ou7y7PReM5kbQLNifbmOvBvEsOugMRa6OVG4Ajw/Zjn
OM/6qv0U1Xwvp024+VdEZJwpXn8x7V5Nrvgnw+fMMlnqZBBLBWjIbn6V+hZVn+EUlen9x+M
8S8DYqvCXLUSX9eR+Z/iE60gkP2XR+5w2g2eCO/8Ayz/zmvB/E02tSrKps9FBzkZ8O2RJyP
Xyv0r9K/FPgnwiqzMdN184z9yWAAH8R7V83eK/Cvg1d/8AoXiNSDz+9gXPv0r9UybPcDXio
VKL9bf8E/mHjHgTMsLUlVoYiKfr/wAA/NDxhca7C822z0TAXkt4ZsTnGOn7qvm3xHrPiCJn
xa6CCpJBbwxYBlGOf+WVfpn4q8L+Bysgay8RkFjnbPbq3/oPvXy54z8LeAEMmbHxSRhuFuL
YE8Hp8tfc4LGUqTTjRlb0PwvNMqrRbVWvHmW6T/4B8Faz4k1wM5WHQd2MEHwxYMSD1x+6qh
4f1rWZLPWnFvoWMAM6eHrJGQFG7rHj869l8S6R8P1ZwLHxWpCn/l6tR6/7Nc34bsfBrWusw
QWviNQxCMLi4t2c5VsbcADt39K+xwFWFaXNGDTPg87xMcHgmptWvG/lr3PizV/FmrpJMzW+
hbAeVfw7Yrk+mfJxn61zcHxA1mwkVY00IIhwwPhyxZSB1wfK/DivVvFekeELGaa3udJ8XW8
okYlJp7YhhngqduCPcV5LqMPgeHzHez8Ss5ysbGe3UJ2yMDnHFfMZhTxNCs2qqWuz3/I/b+
HsRlWOwkJfVZTultqvzNCb4r61EGeGLw7HKrMGVvDlhK7g9ML5OTgfhWvYfFnxGvlybdHSV
mLGOTw3YoYsHlWUw46Fa8hvZfBKt5kkHiN13bVcXVsplxkbc47HB796hj8ReB7YTS3Nv4kL
OAMR3NuFPIyDgdO9eQsyxNOp71dJep9XPh3LK2HShgZPr8P4bntGt/FvxVdRvMX0MsUEWx9
Bsd0Z/hUjyuFGDj614vrHxI8Z3TzGWTQw1uweNH8PWIOcnjHl5IOOc9sU+bxV4BlVVjsfEY
cNgKJ7cxgnG0Zx3wKzH8SeBbibZJa+Jnkd1DqJbd5JMfeU5XOR257Vhi8fVrWUcSreuh25X
kWCwS5nl0vnHb8S5D8Q/EkHhO+KjSVa4DrMw0Wz2MAQ2APLx1A/D2pZvGerSRrO/wBgR44l
AA063TORkkKE7cEmqWra54Sj8PzQT2OsWqzQsxjM0MbZJyCx7McfyrBl1bw1Itqhj1ZCCFi
mYoAy4AJDEfMOxNcFXE1YyUHXTVl1PcwuXYSpB1Y4Nxbk7aG6/iXUY3XE1l5kspfyY9It5J
Y8AlmHy9eKl1HxTq1ta2t811pUq39uWiQQ2sk6hSY3yoG9ATuwCOhFcXf+KNDlEDz2OoWph
gW1uRbrFbtcncWLPxhmOfvegFc5baz4OV1e8udWsFSGS6tXg8m6meVf9Vu5BALAA/jwa455
i4txVT01sepSyWNWKqzw706Wuep2Xj+5Mccf2rSbacu37m70qCKBlYMxcvtxu3DgEHqMVz8
XxG1KG+nWB7C6ZCYz5OnQgSKSrJtUrkjB7DOCa8e1DXtFmmknkl1Mm4meZneRFSSQtl1Ixj
JyDge3FZMmr6Bp1/J/yFEBfCsZ4nYAKATnHAx0I4Jrz6ud4jRKpt5+h7mG4SwPvTlQd5La3
ofVGnfFjUrSIoZLBJZjvQf2RC8nzLt2DAyu35eucZ/PY/4Wpf3UqwXLWSSzxNbO09hbrGZC
AEBYqAg6dScelfHsXiTSGRD5upHbJ5cSCeOPjIGcEYBJwPyrpP7e0uaXybxdRt7mIGRrmbU
IpWmQHayjHBP0P5V10uJsVy8ntvxPMxfh9lXtPafVfe721X49D1/xN8SdVsL62kgm0p4fsz
NI39l2kvlsA6KCQpbCscg9D7iuRHxZ1nz0JXR2GC8TPoViFJBG1irR4bBHYc815VrniLwjF
NDbzQavNMYGSaSKWMRN8yFChIDH7vRsgFiRniueutZ8MXAmnjttTtUcYhQ3MKAEYJ3DAPQH
nua8jE53iJV5ShWX3/8AAPosv4Ry9YeEZYV6dbf8E98g+NGtRENHLpLraxh5nj0GyiL7iWc
AGM9D1I684r0WX9qvxrqPg7QPAjaZ4LTTdN1G41GLVIPCem2+qX5lKqwnuxFveNMEgE4XPF
fE91rHhsw+YrapNPcTfZ7sM0e9YlGFdWIwSQW+m0VLp8/h5w4ii8RM+GMQJilTDfcHA6kkA
49awjxBjnOMVVTtrvsztnwLkcqTqTwvlt0+8+5NA/aC10tBbPFoMjzyFpIW8PWUySISNvSP
ORyfUk9a9ZuPiDa6xY6b4h00jTJrq8fTNT0223fZUuYUjkEsYzlEZZV+QnAYNjivz5sLjRb
SQpKmv20qw7QsV3AJEDoCQWIwFPzZHVelfUf9rfDmD4c6Jp8EdxHdWl5KIpbCcSXlxes3mz
yTTAeW37t0XC8ARjABzX2OTZ9ja0JqvWXupPVvuj8p4r4JyTCV8PPCYSXNOdnyx6Na3/A+s
/CvjVrhkt1uG+1s2I1hJLOScsS2cEAA89BmvUYvEcc8MM4vIyJU3/JP5mOSPmx0PHIPP4EV
8I+GfFnhu50+Zo7fxPG2mOVlubWe2kimDA5G3YMDeqYBJ4LHANdmmo6QIbaaUeIo/tVutzF
m4hO9G4BwBxjBXB5+X6V9hhM6jWgnKzdu5+TZvwL7DENwUoq+1v8AgnwLaWb3JSBTiYDISU
hlwvUg8YIx+lXLjSb0lVkSRDwoxlgVIGOO3OTn3rQ8P61ZaVqthfnSLDUxp91DeDTtat/tl
hqPlsGMNxGrIWiccMFYMRxmuhbVpdUke4hhij81t4giiCW0AViVjRTkhVzwCT0HXFfjNOjR
lF3ldn9b16+Ip1bqPu2OGn0wAqyR/Z/K/wBQFGCxwASzfe5IJ5P8VbviTSpBaeGLhI5Ez4S
tmJkDEMwmn3OQ2Rz0GDjpXfxaYuoRRzR2nkOAqeXD+9QE4II6nJyOMHnOK1vHekGG28HruW
Q/8Ibbs0MCiMKfPuSQ44yck5zz9OlehHLbYerUvpZfmeJVzqLx+HobSbfy0PJ9If7G1vJcJ
HcLbspEDDBYAqSAc+/JroPjV488O+LEsTpWh2+gtp+jLYrFbjzFuXUYZyexzjp6muGv5hbu
4MJV+rSqxJwSOAPbn864DWNTSR7gxhxCFZI45JBLKOmct2HGfXmvJrY+dDCTw0Ho9/kfSYP
KaeMzOjmE4tzhtrprvoeQ60plumJZSpILZ5DDjjjntWU9peRql99muEt5pWjjujEyxu6Yyo
fABYBhxnPI9a6G/wD35ZkRVYH5uMbAO4/Osi71HUfsNtpkt1cyafbXDXEFi0zSW8Uku0SSK
mcBiFUE9wBX55iFHmc5fI/ZsJObpQjHpZO/YmgZBprHbvke5eMhjlTlcD3GK3vH994Q1e80
278EeF7/AMNWMHh+zstWivNWOsSX+oxRKt3eK+1dizPl1j52g4ya5EMRYq6hj/pp2qBkn5O
n1NV/MPlBDJtB+8inap64OM4yAKidRuj7GWztr1Kjh17dYhN3i3101tujKaAqGlx82RnJJI
9gKVgzBS2MucuSOOPl49v8K0zFFK+QXVZGH3ug4GePwpyQ/vWK7nREwgc4XHOBjp1yT9a4P
q+to7Hpqut57oghtFcKU2kchvlyVx04/OrkURfaS0aDH+rHAJ5/XgVYgiMKhjKpWQjegXJQ
5PH+fSrgthIwkydv3dqkfniu2lQjG2hx1sT73vbFOO1bcGc4X72AxXd3/wA/Wtu1tWLIygP
ldwGceWQcfNnvU0dk5Mfy5V12kuMbM85HvXQ2doCoI4CttwDjPvXfhsKubRHi4vGRUXYhgi
YlSnIDDr1J74/z3rrdItZDIHyeG684+uPyqWzsnMo8wK3AIyoUMPYV2ek6YFw2BhnxgLnGT
1r6LCYSzTPj8wzCHI4R3NTSrEOyrtT0AI6HPSvbvDGhOxQsAwd84UYK/Wuf8L+HnmCvImAu
0BcDcegyffj9a+i/Dnh0hlREy0hBIAxt7iv0DJMqnWnF2PxniziOlhKElfXU2PDehY8tBjG
RuH8I6/5/GvoXw1oORDGFJATAY5bHTOKx/C3hh8RKUO8sFckBvfAr6t8DeAbi5aEmBj0+6o
29B2r9Tw1Gnl2HV9z+WOIc4q5xjJRg/dRH4P8AB/nGJihJCgE4OF/z/WvrbwZ4LRFiZogVI
XIC4OfWtnwH8MJv3fm2zMMABcck5GMj8K+wvBPwovZvKEdi7E7VwE5GeP8ACvEzHNaWHvVx
ElbsdvD/AAxmGa1Y0sJTbv1szzzw14Tmm8kCFlLHrt9B9K+h/C3w+ubhogsJ2nAbCYVa+hv
A3wLun8lp7R1AweRgDoef89q+rPC3wq07TFQzIiMMcAA4r8mz/jzDUuaFKXyR/VHAngpjJQ
hVxULJ2u2fLnhf4VTnyi0L5LDrHgY9h+FfRnhv4XrEULx4OMkkYx+Fe3Wmj6Tp6KFjQMFAy
V3HI7/pWxHcwplkEYXptA/DOK/KMx4qxuKb9kmj+lsi8PsqyqCU0m0YOleD7W0RMonT7x+b
9K6y30yGID5QcccDA/CqT6ooA52jOM4xUZ1yBRt89QVGTkjJ4B/rXytaWOxEuabZ9/QhgML
FQppK3U6hUjAB2r8vAOOlOEik9cYOMEferhbjxPbo2POJPorEKait9dN1IixFQC4JBkPIyB
/WsP7OxFnKasbrM8KpKnGSb7HoCkDguCc/3qRpFXrk8445rljfBGdpZCVVyAg+bPJ70rarC
hxsLZ6ncQecdax+qVOiOhYyOvNodOrls43YHPK9akyfQ/pXNHWUXK71LBchFLZGKd/bUS7D
IWQMofczHAH0qfqlfoi1jKLWskdJRketYg1SCT/VzA56ZbGagfUQrH5l+UZCk5alHDVZO1h
vFUrXudDuHqPzpScVy51eMAEhVB6Anmj+3LcEhmyf9lsCqWDxD+yQ8dR2ur+p0+R34+pFGR
6j061zP9t2nBZm56D72KkXVbV8GNickDg7aHhKy3QRxtCWikmdHwev61GYkIAI4H4VlLfRB
497g5TgE5HPSr/2yDjc4BI6dqxdOcbaGyqU29SCfTopVwAuQc8rwa5vUfDaTI2UV8jPC9CT
XVtdxA4DA+vPNC3cRGSQB6g5ropV8VRacL6HNWw+DrK1Sx8/+Ifh/FcrKPKBDNjGzBHHavm
Txv8ACph5hSBzn0Qkfyr9FZbiyk+Ryp3HBJHSsO/8P6ZqKEFFZTwcgE5Pf9K+qyvivFYKUf
a3sfC8QcBZdnNKUYpXZ+JHjb4fzWxlzAxwWAzGcd/1r5I8b+DpGEmYyGGSSV5PH0r9+/Gvw
as9TilaC3BJyygAfN2/rXw98S/gLc2sdxKloxAJ4GSRX7dwxx3gcVFUK87LbX5H8g+I/grm
WElLFYGG19kfgn468LPC8z7ApV2A+XGeTXzXqUupaHcPc2czRsGw8TjdHMBzhl6EV+unxK+
EU2LgfZWUruJLLnd3r88PiP4BvNMec/Z5CvP8FfseV4+nJxlCenQ/k3PMlqUJyw2Mp6dYtH
zjq3iPRfEFv9m1q3hhmY+WkrDdEW/2HPzJ69ewr5/8X+FJoVknsC9zCSx2lgZgM5G09GH0r
1LxTo0sRlPlhSjkFc8deSBXj99q+qaYjxqftFpuOYpeQvOCVPUd+la5xWp1abhio6dJI+k4
KwVXB1Y1Mpq2XWm9vl2PnHW2ntJJkcsgJOI2Hzrzzx9a89u9T8sSRycgnJ5GV68V9E+JBov
iCLfKgivMZ3Ftk6HODg/xD/OBXimr6Ppmil57+QXMjtugDggDHQhAeT05NflOZYWdOfNTkn
Dvc/qDIcbSrUEq1Nqp27+hz1k9xdTRk5trYnAmmBLDg9B1PTtXa2+peGtMQQwiW61YqfKjD
B3mI4bPopyMDrxzXnN1eajeO5i3WNiMEOwBncf7I/hHXpWONX0zSgyQkteglzcuTMwORks3
OO+AK8enjPYPS3q/0PpKmXTxaVr27J/md7rFpqOryLJqsy6fpryiNYYG2xRjjG4jPQkHA96
4vWL+4s1FtbzS3dnY7rUQXMzk2wDHIjyQVGSDsI61zN5qmp6uLqQXhkjtFN35CybBGgYKXx
3+8OPcntXC3mpahFcvJ5k0vnSBpE80nzGBHOD1z9a83E5jB+/FPXr1Z7eW5JVb5ajTstraL
+kdrdeIJLt7hJJJIpFJMiPJibn+IZPOcqB7Vyl5qsj24aNE853YvKCQFxjHyf8AAex9abee
ILLVYbKH+z7SxntYjCLuBTFPcuTuDyOSckdsAfjWTfJfW88qhYruOOYtJNEiySZzzu45Ge4
ryK2KlJcyndeXQ+nweApwfvw5X2Y1teuTGbcIHLObh5dpJQngsOdpA6Yx269qsT6k+nBpG1
C3urq2gintGjjW5icTL80b7lAygYAjHUnB4zUGp3V3q1lpDLZWCLp9kNNiW1tlshIiu7lpj
1dyXbLtlvlAJ4Fcxd+bk+TD5kYGGj85WVSWO3LZ9jj2rz62JqUr3bZ62HwkMQopxSfXb8zV
Os+SZG84ksg3GJQkZHDMOewOOB6CkbxBc74Jg9rcWZcxSIoKFAMjJUd+Cc8k7e+K5ZbHUbi
X98FyQwRVlURqDjooI5JB/Ktqx8O6xeSpawQK7XD4VQyIGG3OAM4B+/8Ameea5I4rFVPhTR
6U8HgaS5qrWg6bUbg3kjfbg0tvMptbqDcjsUHyld3QY5+tFvMrhprl5N0pLFixkwdx3MQPX
PGe5q2PD+rboxDbOJI4i6zG4jWRTkD5izdyQvPrTE8P6moSR49rbirQecjl1GHZsFsccZHX
niqSrc15XIbwvIoxat6FqfURePHCssgzFiZiCxdUzhVb+7j159624o7gWEF7HMjr9pFqkUU
u145AoIwmcnkLyPTrmsvT9N12YTJaQLD9st/7PYoYN0mDuICYzglRyOeOtb0XhTVNPigvJI
T9nuJC0cdrcwzylY2Ckkk5QjGQDjrmu+hGtP32r+fY8zE1MPTtTc1ftvc0rG68oecLqJrx7
sB1niMh4wzMxbtz+Zr2jSZ1vdB0yW+kMtze+Ip3d4lBUxm3t1LLGv3T8pOT69K8cg0S+MrP
CqNHJjy0nvU3Dft+ZuccE9B6e1e6t4Y1iy8AafqcKWwmubr7ZKtpcAm13hYQXdgQCRESVB/
jz7V9LlSrcs7J2itfwPgeI6mEvRg5JSlLT7v0PXfDtnbSQ26TOwgUNcyzWu3MvmMEHmHGRj
anBJ6j1FezWtnpn2aBpAkrvEGLQwrLgYwNxKn5iACcHHzV8qaNJ4kgkt4ljgvftFmtxcrb3
qKhHyhFdAQMpt+7zyc9hj3TQ0Ntp8aX0F6s5Yuc3YVSuAFxjtgAZ9Qa/QMpxa9ny+z+/wCR
+K8U5XKdVS9ta+umv4M+R7TSRHAZZBGAVJjhP72cknb8uDkY6/N1rbskkjxueJIAnm7mGdv
B+Q4HXoOuORXWxaPBFCiTwHzi22WQSlm4PQJt4PHrVpreyZJ1kSPBAGUhGAFAwDxnn9a+Up
4OUbW0sfpFbNIzTTTaJPAnj7X/AAF4t0fxforWZ1XQ7xbuwfUrWPU9NiaPKxiSGRSsigfws
CDgZzzWr8SdfufE99pWtahLbpd3+gLe3Jt4VtopJJbm6kk8tEwqjc7YVQBgiubfTohAsFtN
Kqzr5roU4G122jHTjOcn19qv+MtNe3sfCkw3SufCdsflTaigzXGNzeucDp0713r6xHC1abd
1p+Z49VYKea4eulaV2vwPJ9QtrSYkNNlliLhXRuuQMcH/AGjzntXkPiGzj274zhVTZtAKyF
h36de+a9U1VGLFv3wCgsz7R5hPpnPPfnA/GvPrmzmdJHZnkbOUDjd1IB5/H/69fI4+KneKR
+l5PP2Mvac2iPKL2KYIqP5oXPR/4hnpkfgapmDfsRkG7cf4WDnPOOvbH869Lm0jzIbh5o2S
Rdv2cH5lbJwQeOuOnI6VUsNBUzRblUBnLKxII4ODnnOf/r183LL6jna2h9tDOKMKLZWg8Ji
50iOW181kbUdqs8flyFjCC2R6AnA9azr7wjcWcZL25GB8pwCrH2r6t8N6bp1v4LSeSJWI16
QAsAzAi3HQkdK8z8W6tYszW8SLjbgBeoPXJOO/9a9rE5LhqGGjUm/eaTPlcBxPi8Xjp0KUX
yxk1c+bTZ7JOEdXBxnPyng9qspEY1LMvLgAEDI4J/xrd1ERI7gD5yxZcHIA9/rWM05VGYsB
hgAp+61fKzpKlNpH6BTxFStFO3qSxpEduQAzcnoAP/r1sxrGoRVRSBtyc8jmueScSuqtgO7
fdTsB3x+tdJaKr5KPkAEEleTgH+taUGm2jlxinCzkX4ITK2BkDAPTqT2/U10dlaiR1iUsCH
B3Bcrkdj+dULGDcEw2RgbiAN2T0/M16X4a0C61a5W00qynuZmG4hY/kVQMlmY8KPckCvoMF
hnUsoq7fY+SzTHQw8JSk0ku/wAh+l6cztH5gY4fB+XP616v4f8AD8l06MYVCK33dpxgHqfr
W54d+GWt3Locacm0hVVtVthk/wDfftX0x4R+EOv3BRYl0kjA4OsWuGyP+unrX6Bk+QYms1J
0z8Z4m42y3BU5XrJM5nwt4XaRY/3QAYrg4x+uK+kvCng2QvGkcXmM2AzMhyPp+f6V6Z4F+A
nii4aGOK30yVm2ZCa1attPQ/x8d6+/vhP+yp4kup7R7i005mYKdo1C3ZwTgdQ+O1fotGeW5
NQUqs1z277H82ZxmWccV4z2OWwlKm3ZW6ngHwy+EF5qMkDPbZBYYYqVQYP86/Rb4YfAqaeS
1SOz5KhWbYSQSAK+tfhN+yJrVuLSW8tbK3t4wGaRruJ9gxn+Emvu3wz8MtB8GwRFUsbuaCL
LZmiQDbjuTX55xH4iYKg3QwU+ep5bI/YOAfAjM8w5cdnsPZUtG1LRtaHzl8Nv2bo4likvoU
jjABy67T2Pp/nFfXnh3wL4U8OxoPKt5JIlDE4G7I7n8q5nVvFT2cUkcFzpluUUhIjqNupB9
zvHT+teW6r4t1cj7Q9zp5DklVXWrYbBgkH7/NfleMxOb57Nzr1WovZan9OZVgeEuDaKo4Kh
GU49dH21PqZvE+gaWjRxPboVH3EIAHbmseb4hWA8xYXjL9trABcV8CeIfE+vtPPJ59nMycG
OPW7cbs9B9888Vw+peI/G8UayxNbxbwQv/E6tywAGRn562w3BdKtaU53b7s4Mw8Xo4WUoUq
XuR7H6MTfEWwiLGSYcnKgP6+lctd/GKyQmNJgNoJZsgZxxj69a/MHxJ8QfGmlwxz3iSG0Zh
Gl1BdLcwhgMkGRWIz7VxMfxN1y+ZB9oAkIDoHJeVBnHIHrjNfTYTw5hOPtLpo/P8y+kFClU
9hCMlLzR+ot/8Z4sER3DYA+Q5G1vWuYk+J17fnNnJl5GCld+WQ4OM/3elfnve/E7SNDhibX
dQaWdxsXzJSkEjNwECryMHPet/SPjDpcLi4ubhYbK3KrPHKjRxucApg9W+8BXYuCoYePNCk
eb/wARkniqijiK/Lfpf8z70tvHF6rrJftLkkYaab90o6YI4Hv1rvdM8dWDXVklvfmWeW4SL
y7cedG7E8qJOgxX5g+JfjwbwTW+hwwzSFCJHmuvs6JHnHGQc8Djj15q14c+MWtXcuk2pg1B
ra2v4Dbx6ZGHkvisi7hJLxsQBj0DHIFY4ngqtUwsqtSFrJ6fI7MF4y5fRzBYWFRz1Wuu+h+
tFx4lNvf3QnvJiguZTFBvDKApIPzYwO3HWr8PiaCYB5bloNyhirbWY56f/rr4Lfxj4ivNV1
fVfEN49nbJqdxFYaNA6wSXAV2IZucAgY+Y+nSvmr4oftOXkGrLoukanJao1s7tILxYVbacY
THL4PUjHH5V4WD4Eq46UKVNq9ld9FsfW5p405dk+F+tV07N+7F7v5dEfrTq/wAaPBHh4NDc
XhmvkTa8ZHzk+pIrjJfjzpOqBWaEQJK5Fnuby1dF4LZ69jX4kXPxz1CLUo7m51A30Krtjke
5Dq7EZ+7jOO2K7jw/8Qtb1O+jgLNBb3MMc1nK8haLa4Bye4+gHavpKfhjhKMXKUry7s/O6v
0j8Ziq3JSpcsG7JaH7LSfFXR7VIpI7ssWj3yxmQP5Z6kKfSuavfj7pI/exSubWNvLuZIwWl
jY8AH2PFfmJe/E6LQ5V03xhLtsLsD7De2M5zIwPMbSt0ZsdNpwD0roNH8SXOqTJHd2tto+h
XNruFvbawDIwYnypmUgs+fTIrBcBYaknUqJtdz1J+OGMxDVHDNRk+jvdPz6W8z7yf4/JI5i
S5d8sWjUICzDPC9euDWsvxebUrbbZNcC/DhhCpDKyDueeK/O7xJ4ifQbayNrLp91NAzlrra
dP86LnaoDMct1BYkVxcHxkvbUeRbxPbXgAHl/aCeCeGVsc/eORXZHgXD1qanh4L5nk1fGzG
YLEulj6r21t/mj9Q4fitqCTPBcMVeNtjKsm05Izx7V0tp8WTGgEmGG8KTuBALEfjnkV+X1l
8bhA4W5d5Z0XyZGeQNKS3JOO31rbHxZa8SGGAtGi/vC7PkyEnt0+lctfgflbdSmrLqelg/G
2i2rYi8nsmfq/efEaMJpzCdY2udPjuFVcZOWb/Cu10LxlZ30JL3GXiTeSOmMema/LXVPidc
xR6F8zBRoVuCc4cgPJ7/jXU+FfjTcxXAga4Vo5cgvnYFx2JzXys+CJVsGp0lr5H6JgvGXCw
x6hip6OysfqDNqcRSKaK4Uh32kZyORxTbnUkttry3sah8H5fnHv/SviXRvjk8UywXb2b2qr
kSiUeYRngKvrXr2jfEjwzqsMlxNeLGEGZQ86pCWPA6nr24r5zE8LYrCK04NxXZH6Nl3H+UZ
o3GhWipdm7JWPdP7UKMHDxzwyH7yyAZ69O9XItZjjO1X8og8o7ks3evJrbxT4cmSHyIFvFl
k8tPJkyIeckkg+tR3Li6E0mlag1qzALJa3innB4RWPI/D0rznlac+SrFr1R7Sz5qPPh5qS8
mext4mFvveVzIpIQKwDKOnSmyHw94khmguIocONoZtuWODxjqOa+aNU16/0XEerwXcMU5+W
8tmN1bRY77BznjuayrHxzcCQtZXlvdxmQGNHlFtdyA56J1z16muyPDk+X2mHlaXdM82rxjQ
jNUcZBST3TOm+I37OWja/BPLp6okkgJSLaAGz6HHpX5i/Gf8AZavbQXAm09mjwzBhGRxg9D
iv1CX4t6horKs0ZkiKhjb3eS8YPXB7+nB71uw/EbwR4rhWy160t7eOZNnm3JDQjPBBBG5fr
X1GScQ8T8PStVXtaXk9T814x4C4A44pyUJKhiWtHayufyc/F34Aalo891NDZO0ak5wh+Xk9
q/P3xp4KurB7jdDJGQxyjJwCeeBX9q3xS/ZU8NeM7S4vvDUtpIZYy6wKqSIwPOFI46dq/Gb
4/wD7Gt/YXF/u0ya2l3E/Lb5jfHfIH61+1ZDxplHEVBYapO1Ts9195/JPFXhhxb4eY369Qg
6mGvdSjrG3nY/mU8WaXPayb4/MBh3NkptLZJORXn8Npb3Fje6xfpLcz2srRoXYttVAGOB68
1+j3xi+Amq6NcXsctlMpBO0iI4IHGM/nXxlqPgq70vQNcWWGREE85wV5OEXvXNmuTVqU3Up
q9Ozdz7ThbjDAZhhYUnNRrc0U09HrufJuv6xfXu9YUaC2YhSkT7ZnHPLHt9BXBSNNGXCjJY
4csTuUHjrmu+1K38ndH90EZAPIauE1FdjMpUqHOC45BGeB/n0r8xxfOpuTfc/oTKvZSpqME
raGcJChLMWLMPmCMUV+epPpwT+FZ8twsyFAzglf4SCRk9fyB71WnmmjJ2SnlSmGO3cG+UjH
41juCiHEq78mJ0QFyi4POen4V4dTESdlbQ+so4eN+Zu1yW7Q200AeSPcVW4WMMJkkDYKKQO
nXGKmnvZ7C4NrPGrMrBXQ4AjJOSQyk8445J6VUW9ETPNaoLcPai3MRP2rkDBbLDIzjPt696
ZbXH2e5t7tI7eWWKUOtvdRCe2kOeAyE/MD3z6VyQqJSVu56Co+7ecb6fM0/EImkkmA3pFbH
7PHDG5VYgpx09T1JPUk1zf2dXjwsi4VQojb5VJHB3YwCeeteheIFQre3ELo8YmUyTpaG3ih
kcjfGV54B4BOM+lcKqQcTM8U0fm+U8KMY5ZCoySBg4ByME/3aeKptVrye6Jy+tfD7WsVIdk
MMixSQm7klEYi8kzuUKncw6hRk9jnn2qxC93cygjzHkTaq4YAKAM7cD179hUscb+Y0lswiA
G7B+SUcjJz0x0/Wuu0i1SIopZJk81riVTAGklJjCqmMglcgErkdvpUUKTnPkvaxti8VClTc
3FN+ZzMdrcyO0rwz5D+WoVTtLORgcdMZ3Ae1Wlt51V3DeWsTbysp37uxyPyBIrto7GZbZJI
4lEEqvukQ7ZCDhANx9CQAMcH8DWfPp7NnaS8pJGGhOCMEY7+/Ht1rueElFczbbPKjmFOpKz
SSsYVvL5ihYuWt4zIAuSCoHzYIHB+n1q7BdrdlbSEuJpJnRoSitAVBypYnJY4yMnA4FKNDk
twJkmdpGRtiLHkKfUkEjoOhFb1r4bvJxJNGmZLW2MpEYRY/L2k7s55I3Yx+lVSo4lrksZ1s
TgYw55NWWxnacZ55VaCZ1CxeSjS7QQoJYKT0HPAIxx2Ga9cs9T1GfwvZWF7e3x0ttcmj/s6
xz5NsibJQF3dt0jkE5PzHpXF2ujJbSWp2XIkKCQwMAUkKn5SpUAgEDHsQTnpXps0ccHg7Q7
qzaeO4k1i7GowtYbEChYihWQs3mEg5LFVClQMHrXu5dTqwjUldrT79j5LOcRhak6KUU7y00
2/A6PwnJYwWs1x5upxanb28J0trVIpbeKQSAyNOSC23ZyCv8AEB0GRXtmm30KW5E+o6lLI0
zOzIJZFyxycMODk5bjH3q8B0cXEVqlzBudTO0UkCSiFiCRlWGDkPvXntt6cmu90/ULmK3CK
8EQ3k+Wz7ivTP05zxX1OX4pUqdprX+vM/O86y94ms5xet/8jRvtTgt3u7G4igt7yyd45mdm
edXQ7HhBHykA5O7FZcGqWkSfPDFLIBsePzHikYkYBGemMD2ryD7fc7VRjh0YszGTdISc8lu
/WpVvb3iNycltysNzcN3JA9/XPtXK80c5XS0PUhkMIU3Fy6I9iiuoCUfndtO5WJKsP4gMdR
k113irULV7TwlFJEGQ+E7YFzHhkxNc8BvxOe9fPseoX6ZjX5k34E4JZWwckr7V1ninVDHB4
ahadpGXwtbkKG/d8yzkZb254rsoZgo4aomt0vzPLxeSz+vYeXNpd/kUNWggKzy+QXiHzqAu
+Reo6DouO/rXnj7MzsIsLnau7KmL3Hr6Yrob/U5PKXbLhJEy77s7uMBc561x91qJCsWXehU
qysQCpz6/jz9K8HF1acpXifX4ChUjHlbuU7m5jSYRPuUMeAASHbtx2+tY73axTnYPl3ZxnI
QfX9azNS1FkEkigghuJA24D0A9q4u71yVRICHVymUCoWDn3PbNfPYjGwpO1z7TBZVUrQu+p
9EXHi0HwdZW1ssUUcGpssrIDG8rGAZJBbBySOeOleJX+rP9rabersu4HBBDE8H29fWuVuPE
E7aT5Slub8yDJwc+WAK5UahIWZmdjk44br9K8/Mc99tyQvsv8j18n4WWEc5x3bOkvr3aX2q
WIbJwxYHnris2S/wAOeevQYzjisWW8d2JQ/OThwGJYD3qF7gKVViBu5Td0PPrXztTHSk+aO
x9fRy72cYpo6G3YTTCZn27em48HH867DTwQxzyCoBxkEYwQRn1/pXmNtKzSAF9qkjaF+ZVI
/8A1/pXe6a0kjQAStnfk44BwBx/OuzAV1Ueq1POzfDuENXoemaVbtJLBtIGGVhgYGeVGfzN
fReg28tn4RHkgodR1kwXboOJUiiVlQsOq7nJI7nHpXiXhq2+1GGEq4ZgOgPbJyTX2j4I8Aa
hq3hDRpFilMD+I7hV+XjIhiP+FfqPDeBrYmTVFe9y7/cfgfHudYTLaVN4qSUOZJ322v8AoV
/A3h+XUJYUjgzukXD4Jzk4zX3/APCn4SXWqz20ENk0kjsoJEXyKM9c49/0q/8AAT9nDVddu
rVVsGKgK0sgXamc54PfgV+8HwE/ZUstH0211HVYksLNbdW86ZMST4GdsS9XPTgCv02OIwfD
uC9piZfvWtt3f/M/mnHLNPELN/qOS0/3C3lbS3mz5/8AgX+zBPcm1X+zGmkZlZnWHPlj1OR
X6T+GvBnw/wDhVb20uttbanrCqCNLsnUpCBgZkbkAjB4qLUfFmjeEbWfSdEeHS4QgiZkUtq
l5kdGccJnn5QfxNeGXkmqeJr/fpsMkNsk26a+lB8s7gDtxnLNjt2zXxWNxGPz6pfEN08P+L
9ex+h5RlWScEU4RwcViMds+qi/Jf5n15N8bI7yE6fptmmnWkBDhbdS0zjP3RjrwOhrhvEvx
E1O5gaOC7WxtIvmne6PlswP93nnJPSvFrzW7XwlaRRkmKeOELJcTDfdzNkn5R0XGevT37V8
efFr42WWlwzvcTT3OpTyFEtpr0WpaNTklgDtHXIwec1llfCtCvUvRguTv1Z6HEnijjcDhvZ
Ymteo1rFO1vLQ+ivFfxI0+CaRl1GaeWM7XeVx5Qbvk/wCe1cPqXxLj1FMWqxxmNCjoZgu44
+8B9Mmvgib4oy6/qlk8U8NrbXDjNqS5jKjkuXYAccA8k89MVd1gz6ldjUbTxNdfZGCyTi2j
AtrRlOXxJnngYyPWvu6OS4PDcsHDbqz8JxvGmcY+dSSqtRb1SfT5n17qPjmO2YyQ3sJnI2p
ulEbNx1P868i8Y/Ea2ispnOtTSXZkEsX74NHEeMKEGSc/h1r5jk1rT7i5kk/4SG6+eUYSaA
75kOFzuOFAVsZx617FpPw3u7oW1/rHiSwtbW7mS6CDyNQPkBcuf3ZYYYcAda9B4WhBq8fwP
CeY43E+4ptr/Fp/XqZuheMPinrEuvW1iUs9DvNBunaXUrkW0fmQx+ZG+HONykHlRwCa4WX/
AIWTocQ1W/8AEn2y302RJ7h9Ln3RbZR8iRsSu/6L2r6Osvhx4XibxRcWHjOGe21Tw9d31np
9zAw0+GSS2Kj98QEG/BxuPFeT/D/wd8S9d1eDxTbahbDwxYI2m+YXjk+ziLCKq6en72R8Aj
5FK55zWWHrUlVqwikoprpvoFfC4mcKPM5Sk72ad7anrUfjy7k8G20+rQG8eVEc+Tpwurkxk
DbLuCjY3B+U56dQK6Gx8R6TrFnYTF7m6s7aURQRXVu8MCOBl/MuV/dNt6nbnGQOvNegWPgb
+0LPyb3WUt9CuYNtydetfs+r3EiqBvtVQYhAAwQ4BOD3NeeeNvhrqmmLdah4O19LmzijzJo
MV2FmuECLhI3mARSxXcdvPJrKOIw9SXItH+C+Z6lTA4+hSjWmrq3Vq5FrXxD8Bx6/pGjQWc
99rd9d/ZEYRj+xW4U7fNXHlgZJ3NnpyKj8bfEGw0PXvD9r4c8SpqswulgvtO0yeFrXTZQ6N
tE4A8vpgkls9O/HwtrnjTQNmpzTRarb63b35tLu2S7e2lt7hsKW+VSWKhexwc/Wub0XxNbx
3lhFb3sYjj1GKaSR5VVwTKnzNnHqRjk5NehLLJTo899LbPqeG8/nSk4ciUrrVaNWsfa3jD4
weMI08WadrfiSO1uX1C9NpqmluXu0BlcxnZ0LLgAnoRXx34s+Js1rbLGdTYOyEG+vCZW3tj
LY6YLEHYPX2rkPiV43mn8Q+KVsLqG5MWs3QfzZjiIeawDFcckE9BXyH4m1fU9Veaa6vTcXU
Y+a3LmEmMSZUx56E44BxVwo0suoRk4Xdlol+Z1YKliuIcR+/qtQT3bbZ7lpvxXnuNRi1DUt
d+zm1YJHGI5JPuOF+RBgc4zzwc1+jPwz+NPhnVoLVpNWsb6Rok8qS7uU03U1KKMDyCxyOTy
D26V+KzWerz2ss3mPbTSLlIJottxCjsM8Htjkg8jNdHbaPq8MvkyX32QkM9rcosgA+UDIYY
KjGBkY/ColWqYm0XS0XbQ9yvkOAwr9rQxCT7b7dj9vvEvj3wprESQX+pRWVwGEsQkkhd2zl
ckE7hjsykfWvItf8fLFfW88PjHT7vT9K8po9LttQSzeV4ywzM4YuycDgEcivzI/tjUBZR21
9rVxNf5MUV1c7p2lDAqynGWQBs4J9OcVi/bJGtnhiu4POsYpIGlkxZTByd4RCSC55OSM96v
2FOPK5fP/ACPL+o4uu2lPS61V9ujP0+1j9oXX9RRTeabp95pgQllOp7oGUcrHCBglycEMSR
xyKztQ+LFzPZaYutapa+D9QnRL6yttRv2vtQjjJJ/fpHEwRSuCofBxg1+aPh/W7h9S0ayF2
jRy6nA0qTSkySN5gBAXITacgDn8aPEWvaidf1iSaWQsNWlLSKS78NtQdSOFOMDnC0/9mVPn
gtL9AeS5lWxX1epUu2r38lZfkfpJF8WbPzpvsfjvwfOHjEcqzS3azqwIJZiYPxr2X4f/ABA
sb24topfGOkXjgZzH55KMfugM0SjA/rX442N08kyLdF7UyMfMngPn/uyCRlFOcZI7cZr1fQ
vGGqeHZrZ4rkWuxRctHJIBJIBtJXjIBK5x/Wh4LDY6jKlUly3W6PEzjLs2wFSFbASUqkXdJ
7NK2h+5firxbZLZ2Dy63YWkUdhHBvmkZAwGT8p2nI5PT3rydPi5o+lwusfjfwxG7yGLEz3f
lL67iIegGOhr6M/YM/Y+tv2qPh9L8SPi7Lrlr4KubKHT/CMOl6m2mXGpyxmT7VKzDnYhKxj
1IY9K+qfiN/wS0/Y08CeEPEfj3xhqfj+w0DwvotxrGrXf/CYzNFbQ28bSSMFxgn5SAO5IHf
FfklTirhLhvGzySpXqVK8ZJPkgnG/a7au+j8z9xyLwj8WuMctp8YSw9HD4ScXKPtKsoz5V9
prl0TtdeR+b9h8VNOmuC3/CxfCSxBgyiOe8Zc8dcwYPOehNe2eHvi5pN1HGJ/HfhkwISsz+
VelJCSCNh8gDPOfxFfiBq/iPw7qnivxBeeFb3/hFvA39rzz+GrLVdSOo6pBp5lItYnYfNJI
YwjO2ANzHHFe8+EPip8JtG02RLO48R+KfEEMYnNrcwtpuk2rkA5V2b5gAVyB6e1fo1bJaeJ
oxlzXclezirq9tGfnVDP8ANcqxVSklpCTTalLldnuu6Z+5/hn4raPdSW11o3xA0JUtYws9t
MLopO6jONwhwM4B/GvZbL4n6lfWUeoan4w8ANDDLlHt7+6TywOgdfIycf1r8LvA/wAbNNub
WWbxFqegeEdLS4GyPSLaS/uZyynrMcoC2MetfRnhjxz4P1S0e707WINUgLmO3t4dSXz5uAS
zRHBBB4OeOlfM43gqlN/G7/4UfoeUeMOZ4a0HFW1+01r576H6xxeOtME8X2j4ieGglxJve3
jN1dRBHxlADBgj6cirOqjwNfajEreLvDEU87B/IR57N04ATpF3P0r82dD8RaTf5SW/u7B0O
UhlnWXO0lhtwfpyK9c0fW9TPmGDT7fXIFgy5S6ijvpCSAuIyQWAA4HJzmvncRwhUw8ualWa
/wC3UkffZb4qrMIcmLw8Gm11cn/mj710m98MxQQ2N54m0HWdNjka3Md2tw17A5OAsLiLoME
8+nWp9a+HGka4qX/hjxDpgRSJGjmM4xzjZkIcjjODzXyFYeONMl8uG60u5tH8vyxYXkbW1w
WA2kqvGOv3ga6p/iRr2kGKXSoJbeFgCWedXgYAHEKvn04Bb86+dqZBmFCpzUKrT87WZ+g4f
jbJcXheTG0YuH92/Mv1PXNL17Wvh5rEkC+L9ChVsSGyvTfPbXBJ6Y8ng4ByRzXtJ8Q/DH4k
aRb2Wu6loB1K5H2WePM0Yjlxj928iK209s+tfPEfiPwr8QrEWGvWrabf3ELRpeMoMkTYyeU
4BBzweOleJ+JdB1jwjcrDdRzXekT/APHvrVu2IEXkoTjkHGOD0rBZHHGVVzVJUsTHqrK/+Z
vV4rq5Vhm6VKOJy+e8ZNu1+6e3qbnxw/YY0HxXa3l3pGraQ9sVeQq8M3ngZYjaEibKgEc+t
fiz8Zv2HF0Pw54lSPW9GdfOnkWYwXipCuxRg5t88Y5xX7eeC/jjruhNbaZNenVdKs2MJjl2
tdRxYwG35zgEEV6zf6H8NvjZ4S1aGNbO21aaOWNmZQmWaMD5x0I5HIr6fA59xFw/y4fM5Op
h9FzWWz3ufmme8C8F8bReYcKv6tjl76hzNXlHVW6NXP4Gvif8Bj4Ynu1Pijw5MiZMYhjvQR
zjvbjP/wBevk3XvD1tayPDJ4h0ghV2tiK5Un6ExDpxX9Yf7WX7CV9pgvbu00cvG0cjI8O1r
eUZzlGzz26V/Pj8cf2e9Y8OXN6V0+SMRs5bzEwR83b6mvaznJsLjcL/AGjlEVOO7SMOCuMs
wy7MP9X+LJuniIuybSSfTQ+Ar/QbZ1WRdf0ogNnZi53cHv8Au6oSaXah/LXWNPcyYDssc4I
9BnZjGc1q65pd1pE80cwKtGxIR/4iDkdO3+FchNOM7zhHljJUYKhjnqPpX5PilCjUanTs/U
/prAueIpwnTqXXfQml061gkmiXWdPYligcCbDeh+5VSSKGKBQNT0qeSSTaoRZvtVsVbOSdg
ADZ9+lZEs+50DKBkYBBO5sdcYFJLIiYVerSfOrqdjr2YHrnJ6Y7V5vtafNdKy9T3IYepyJT
k2zrb9yUvbcanEkUkxZoXeUxg7upUKe+eawoLC2Mp3avYoI32qWEx3gEnIHl8VJd3AEt8YD
EY3dkVvLLAAvjaM8jkZBrLQiJpZGRZNyAElD1I+8OhzkmidS8rtX+8KVNwptKVm/TyOniso
mRymraaqNtBYrM3A6Kfk6nOc+wrttK022RIY5Nf0a2YyiZbjzbktt27SMeWe+D+A5rzzTru
ezikOIzHKB58E8YlV/lcRsPcZbGO+Ks6XdTiQxsqzecPLRWkEZR24U5PAwc9eOK7sLXpU5p
qNzy8bhK81Jc9ra9z6C0Dwzo1xLFHJ4t0hnjV53SJbotN5ak7UX7OQWI3HJOKs654QtrOFN
Vg1Sx1fTZJvIS70uQskTlCwE0bKrxkkEDcoBwcZxXkNtdzWkzNGs0DJlMeaGKkcHDDhvT05
r0vw1qn2nTdZtBdB45tDne4sXjYbTG8UiTb/ukq3AGdwBPGK+nw2Iw1ePsnTSetnc+Dx+Cz
HC1frVOteGl00tb7liDTYVR5todJIWt7e4uICibj8uUCk/N1+9VhNCa1VoW+zXMrou1Y7kT
o4ZVbIwOcDK9cjaeOKxI7+O4kWONnUFi8aFCRKwG0HbnuepBPWuotZ91s8CWuJpHCJJE5aS
EEcjAPNa0VSlJcu5x4h14K0m7Pv2LFnpVoqlpLhkYx748gKkw+8qljwuT9egBxmu1h0tT4f
sv7RjaQjWJoY7aPfFOx+zW7eWUA6HqW561z66e8LxhkXy5QJlTzhPJzwsjKDgduOoyOM16T
ZreaXpGg6jdXHl3dt4gujKshZBuNvbHcWHOSjcH6elezgqMJc11ay/yPmM2xU4ulySveSt0
d7M4yDSkDK6RpbGTduEo2iAN+8XLKPuhcc4PWqt3HDbyrHBIUAjBlaKdnSd+cuCPUY/KtmK
eOOa6juxJJb3Lg28rnzDGodhuUkAMMHquO1Bj0FXkGoLdCTf+68rCo0eAFPQ9w3erVOP/AC
7SM1WnfnrN/I8Otr5ox5xdcfKgEiD5mx90+9WptVkt5XinjNu0bANG6+WU43DIzxkGvLY9W
Us2+dWYAkopBBOcdPX+dH9tlg7KwO1clix2gfdz+HvXxscwio7n6e8kqOdpI9Il1dljkkWd
FBbYsancZVIzkcYwMdjV3Xtbnmg8NoJ0Ea+HIEZ5EA5Ek/BPXHp+FeNza4EKkJ97Pyj7q4+
XpnA6ZNXdZ195YdD2YUxaJCjMp3ZIkmIBNH9pxVOav2B8PP21N8vf8jrptUxmPKttwWwQRx
WNf6mZl4lU4XjbgKR/9auKl1SY4JYOCCCFO0HjPXuQSM1V+3ylFjkKtkZI25IJwf8AP1rzq
mY8ytE9qhksYNO39aGhe6kGQoAhHTzA3HfHH9a4a9uSWOAGKr2bjr1NTXl2ZQyAhFZuCOOB
nr71hTuSNrMu7bgAnJJ/wr53G4uU5NI+wy7AxpKKktx1zcONNEvPF3tCgHg7cg/SsETMxcE
EKRhQvy4PT+taNy7HTlCkAfauh6dMZNYiuWL84UE5ZTkMcnj6V4lequeOup9JhaKUZWXUtA
vGQWJV14ORuIpvmb5AzsWBOGyO1VnuVYH5gT9DmiFXd1IJYHkg/KBya5/ac01FM63BxXNY6
TTxvfEedo55NepaDbSSMscSlmLjaAMy85zXnOj2jz3CRxI2ScHaOScV9u/BX4VXviO8sswO
wkdFRejHIzzjtnua+24YyvEZhiI0qUb3Z+Z8c5/g8jwU8Xi52SV9Tuvg38M77Xbq0ZrZ9gU
KzZOE5GMn8/zr94P2eP2Yr3XfBHh5G09wh8TzYUQkySZt4ckD3rM/ZN/ZLudXfTmlsMQ5R2
ZrcgkDBOeOn+10r9ctV8aeDvg58PrHw34LbT9Q8TLrM1tcaqio0OmN5UIdYuxYdN3rX75Qp
QyGhSwmEXNiJtJvolbr2Wh/CufZvV44xlbH5nUdLLaSvFdZtdvM6T4d/DnwR8G9NsTqdrBe
64IlMWlwqHMJHOZ+w6A7a2/Enxkvr+WO0tpBZqkW1FQrEuzA2pGgOVB4zgZr4jufitdXV99
kiluNR1a8V5nYSltpJLBpm7Ant7Gpb3VdYZXgtFsWVhuv9Ua82pbEjaUyMs232IPrWzySNe
v9ax8uepvrsvRHkf671MHhf7OyGn7Gh5fE7dW/M9/tfFFpe3b6hqk1xcRQOWk2pmEuCSu5m
wADjGateIPif4hmsmtfDFnDb+YuA0cqLsVcZJIGAQPrxXhuhoLGMR6pqUN2Jl8+Fo826OAG
IPk/3CMjjOfxr99Pg78E/hBrvwp8Bale+APCuoT6r4Usrq6uLjRYXlu2kt0dnfK8liSTnnm
vnOL+IMu4Ro0MTi6DqKTskmklZdmfa+F/CfEPiXiMVluWY2NCVOKnKUk25XdrJo/mk+LvxL
8ZG5m0PTtQmubgJjUdRS4Mwt1bgojLkNt6cdD714dbwSySRz3V7P4j1J1WKYzwMI0UB8j5l
xkYA3H/AOvX9eF3+yZ+zdcxPHN8Fvh9Kjcso8NWyEnPBBCjkdc9qqn9j79mso6/8Kf8GAOB
vxpYXft5GcH1r5il425NCCjHAzVuzifeYj6JPFmJqupVzanK/eMv8z+TzQvhVJryvcHWtNt
oGmEpsEAuLmLeSpHGANik8njmpdV8I6V4ZlOnp4l1SKPy5rVrOWyY206PkkqQecjnK54Fft
N/wU6/Y48KWv7Pk3xC+C3hTTPCev8Aw61Y+INcg0GJrE63pkyGG7Em3lmhPkzKTwqpL03Gv
wj+GWhQR6bNr+s6te6pdWwdY7G4lJ05JcZby+pf5SQCpIBIyK/TuE+KMJxdlX9p4W8VGXK4
uzafn01WqP598R/DnM/DXPlkWZtTcoKcZxuoyXW1+qejPU/hT4P8JXWtW2o6hr+ly6bp826
1F7anJm5JI8zCvgDgcjvivZ/HUnwq0XWdPns7i417xprVxHZaZo2mX6WKq5BUTyD7ix4GCD
jPQV8I+M/FI8O6xYKlnp16JrHdYaI87z2Olbjj95EMMXKkswfp61+oP/BKr4L3/wAcvih4h
8f+PvD+j3ngvwbZ/Z10680hZ7K5urpMW9siSKcJEm6TA6lh6V28RZjQyHKqmd42TdOmtk0n
J9FqcPA2QYzi7PcPwvldJe2rStzNN8q6yduiR5HeeH9MtjeW+p6zbS6H/wAI/dWc9vot7Jc
3V5eeQ27/AEdARGF5II4HNdB4T1WL+zLCztJt1roUcTLZ2Za2kKhAYXWQL+8Vh8xBOSeuDX
9J6/s6fA5LhruL4WeBkuZIWgadPDlsrsj/AHlJC98nNZtr+zD8ALR5ntfhL4FgM0nmyGPw9
boWbuxO3/8AVX4zHxnyv2kpywc9bfaif0+/on8Rx5VTzOlp/cl/mfzean8Tbnfc25vLO2Yh
haaleHztMLjqsqKTIpUEBjjAOM9a5C5+LdrCn2CTUvD2q6ozZEGhav5RClSd22Uj5ic4XPp
X9M8/7K/7Oey43fBz4elrjc0oPhi1/fMfmJI2cknBPrX8nn7UNxongr47fFzQdMgNla6J48
vbLRPDmkQW1rZQr5zeRHFGAJFTAwSBtGCO1fd8E8bYHjPGVcFhcPKm4RUtWnfWx+N+MPhLn
vhZlmHzTMMbCsq03BKKas0r3dzlfF3gZPEmr3/iLTnj02fV5Mzw3Ni93JqTqoG+eWMMUlO0
jAGOleOz/BDxNa65HdWFp5yTXUHkS28EzxbxKuQGYZIOSORxX9Jf/BMD4YfD74lfs6v4l8d
+CPD+veID4yvraS51nRra7vLVEERjgWXklU3cZOfmPAr9Hk/Zx+BsUy3Efwt8FrMnKOugW4
YEHIx8vHIH6V5WbeM+EyHMq+USwcpulJxvdJNrr6Hs8J/RY4q4wyDCcU4bN6VOGJgp8rhKT
UX0bva5/C74l8DeLdO17XW13TX0xLnX7lVe8t3jaRvNYAqcYx0xk44zWVP4OsY7ZA2nb76C
USrLMoaeRlO8MmRg/wC7g/nX92up/s3fAnWgy6t8KfAuprJuLi+8N210DvBDH5kPXJzj1rl
V/Y3/AGW12j/hQ/wwBThP+KRs2Kjjp8nHT9K5Kfj5k8qdsRl83LylG34n1VT6HnGirXoZ1R
UF05JJtadmfwxpb+GYRPHM8st0qhri7umEK9NygqOSeucVxeoNa28EtoVSeC0YyWlxEDMWx
0b168EEYwe9f3gz/sRfslXbK9z+z38KZ2jO5Gl8G2bMCRyfuelVbj9hb9kG5he3l/Z2+FAj
kTYRH4PtYZMegZVDDoOhFZT8ecp2hgJr/t6J6+H+iPxLTkqlXNqcn25Zf5n8CU17NfJcXMZ
DvLudp1QpLZlCBGgXoDnIPucVyjRalFLcM9u9xdXcpLF1ElseAWyc/KeWJA7Yr+9jxF/wTO
/Yf8SWrWt5+z94Msm2lUutFFxpF1EW5JDRSjnvlga/Lv8Aaw/4IieDdO8K694w/Zj1HVrPU
9LtH1Cb4da7eNqFprccQZ2htLk/OkpAwofKnGOM1rlvizw7muKhhsUp0G3ZSlZxu+7W35G+
beAPF/DmAqYvAKniYxV3GF1Ky3snv6H8vWgXbLrmizLDE8n2yKKWGBWZiUmX5ssP9vge1Hi
Br6TU9TNtORLJrUrJCyeVM22QrgK3y5Xdzg9q9V0TS9MtfF+naVfwXFtqdhrX2O6tLqEQPb
zxTlJI5ccgqRtOfu4rU1rStJuNe1dhNG+zUpI41fDKHMjMcnvwDzkZ9OK/XaGClWw9oVE07
NNH86YnPKWDzR+1w7Uoxaaa683Y8V06V7a4j+2vdToGZZB8zSuB3Lexzj0xyMV7J4a0fT/F
Pirwno+q61pHgvw1rGuWmnarrPiN3aDw7YNKn2q8kKKSSI97hFBJZQO+abaeGNLvmgsltnv
GvZTapgNKzylgEVT/AHixAAHU461/XZ+w9/wTX+CXw8+BHhRfjD8LfCPjr4h+IrdfEWu33i
/RIdXvtIN1GrR2MbSAlFiTaCg43bq+S4x4mwnBWWp4xuc6t1GMWlLZXevRfmfe+HPBuN8U8
9ccrgqcKFpTlUTcHrpHTv8AkdV8NP25v2Dfgb4A+Hvw48NfGvwZYeFdC8LxW9li3vmupIUU
Ik7qsBw8rh3ffgknIFfmh/wVd/4KJfDf4pfCzSfgr+zv4th8TaX4nn/tLx1rmjQzW9rHbQO
Hisf3ioSZZdruACMIM9a/dCb9ij9k+4aJp/2f/hZK0MAt4i/g6zYpGvRB8nQZPHvUTfsR/s
ldT+z18J2IPG7wZZN16/wV/OOWZ7wdl+aQzeph69SpF81pShZy3u9Oh/Z2c8J+JmbcPT4bp
4rC0aMoqF4QndRSSsteux/AqslzAqypMUjdQOm4Yx/dHJXqMgdRVq3a9huPPhmPnphw8bHy
3HBUcA8kN/Fg5r9xP+Cs37Fvh/4I+PtH+KHw78L2Oh/DTxwiaddaNpFmttpGganDEFKxxKA
saToofAwC6vxk1+RNjo9p/qFWQJsKkrHsKnfgnpxyvHPQV/WnDOZYXiTK6OcYOf7ufTrFrd
O3Vf8ADH+enG+WY7gjiDE8O5tSXtqb+K3uyT1Ul5M5y31zXLVJLeWedy6BJFuIvMc5ywXJw
oIyBxzyajtdb1iymS5srya0lkcux88xtCEAyVwQcZ9K9AutJTyDtjU7VLguuSygLhi3/AuS
B+PSv1//AOCPf7Ovwe+NPiH44RfFr4deGPHNno+laHLo8et2gvo7CSaTUxM0Xzcb1SIEHrs
FacU51S4ZyWrnFeLnCFrxTSbu0uvqcXAPDk+POJ6HDeGlGnVrXtKS00V9lr0Px1034oeJ9M
ul1Cy8Q6jbXcTFBNb3LhmOPm+RuMDkYPrxXunhn9qn4g6Rc26f2409szJLK17B9pmwrfMwP
BXPP4V/XX/w70/YtBDf8M5/DXfjCk6LyPx3fyq9a/sCfsb2ULwW37OnwvjR5Fkbd4bilkJU
7h87ZbGeqg4OTkcmvx+XjpktTSrl8384n9Ix+iPxJTnz0M1pxa7KR/OZ4E/bQ0LWp7a08Xv
cWJciKK6tWNwPMIGDIx+ZAT/dyOa+tdO+I2mXCwXlnrlvNp91Fm2aAmWNgMcNgEYJwMtgjN
frzL+wJ+x09w93/wAM+fDlLiRjITDoYhQZ44RSFA9gBW9on7GP7Mnh9LhNJ+D/AIRskvE23
KwWTJHON2QCN2OOAK8yv4vcOVXzRwNRfOJ6mG+jTx1hvclmtKSWt3GX+ep+Uel+MMqivNtt
5BiCe3YiaHA5WMn73PrzXq8XjcS6DFZXN2NasXiCXIuYfKuYt247XQ9OvXrz9K/TKx/Zt+C
GmBVsvhv4bgViXKC1Mkat6nJxW0vwG+EisJB4D8Oq7feEViEjbj+7nGOOhrw8T4l5HWkpQw
k015xPsss8DOMsHTlTq5jSaas1yy2/VH4ReOtGv7Oe61jwxNMNJdxIfIkLXdkedwIPBT0we
1UPAnxYi062EEmt/YtReRord45dkd2rDa6q3GJBjkN1zX73zfAv4SzRtFJ4C8OCJm3Mi6ck
ag4xxgDt2Ffgn/wUi+D+h/Df4kx6v8NtMh8NaZB4ctb280fRrYxWklw011vuHGeCVVQW6/K
K+u4a41y/jLEx4fdGUJWbUm09rb9z8l8RfCjiDwxwEuMsPi4SgpKMoRUl8W7XZeR9KeFvid
FrOnx+HfFVjH4l0GSQwStKP+JpYKwP7yPr0ByR0xXyV+1J+xb4c8deH77xV4OS11LS51Y+Z
Am64tn/AOec6dUI568HHevizwT+0Z4h0KaCGe5lmk8xYJEaUu7RgfMQ2eM7gcdDX6O/CP8A
aG0rVIbe702/jjdx9n1HT7sq0F+hHKTxk4cYJIIGR2NfS18tzfh6v9awcb0+q6SXmuj8z89
y/ijIeMcKsuz5uNdW5KmnPF+T3a8mfyf/ALTf7KmteFL3UJU06VfIYmRRERxnAwT1H+Nflj
4y0XUNHuJIp4inkgxFDxyvB/Wv9Br48fs3eB/j34S1LxD4WtbVdSit/tOpaPGiyXduMcvF3
aInv2zzX8vX7Vn7DvibTL/VH0vRJTDC8jPeeQwQAEnJOOT7c15ObZPguJMLLF5T7tdfFDrc
/TOD+OcdwPj4ZVxVNTwkv4df7Lj5vufhG15IrId3RsEAjOferUW+4f5nMariPnJPHoDz69a
7L4g+BL3wXq81pfwyRvDIwd2BCyYPBC44/GvNJb55HJUBcScn7p9v51+NYmlXwOJdDFJqUX
sf1pgMRh80wkMXgJJwkr39UdfqF5FDLdW7Ox3S5dRwyc5/ziqcV1bkOGlffgLCqxFyzbuck
9OpyRmsWa5zeXLEBzvJI2Erz3PoelQJJH5rO0roShIAXPzZwB+f5VlLGyc7rY3p4FKntr/w
x1qMiy4lcJukEReY+WseAM59OSOtXra9CK3lmNmUbSQy7HAyM4781xj3crZ3ysQSZMtJvLj
ocnPt0PNW4LlwRIME7tgVxweDjPqP/rV0wxkXKxzVsA3FqSPQrW/mlWCxaOEsZtkRdFjG58
nDuce2B0GK7PSLx7WHU1jHmGbRJmYwyD5QNqsMDnHPOR2rxyGaR5vJkdYyse9CzYV9q7h7Z
wOPrXR6RNKn9plRIiPpMy525wP3Zyw+uM/zr18LjXGWh8/j8rU6TS8tPuPQbHUYWieRpHS5
DJ5aqFKoMHdkY5+nvXa2VzdblxIgTztjQCcbXKYJz6DGOTXi8GsiSJIVjihAk8zegAkVyNu
Bjnbxn1ya63TdbJktrmK53ymNVk2II2QAbcEDgg9en1r18Lj4tpXsfN5hlU+RyUf6sj3aKW
5xBJ9lltriMK6gRsJZSw3bh2OcjoMdD7161dxXd54D0UEFJf7fugyvL+9LLBbNtbPT5SuM5
64HFeM+G9TgvTjUNQdAxbciqXZHC4jABIUZJAx2APtXsE99dW3grSopLnZJb+IrxI0C+XyY
rZs4/iJBI9gBX3OW1IOnUk5aOP8AkfkmfU6kcRh4QjZqouj7PZnORWMt4JFMAuilu7hViMQ
tuNoDOcD5WI6cEn6VmveagqwxiKzdIYREizgs8QUkBckdO/HHzV1FvrMaOkguBFPDD5bqje
XIcYVgx6HA9c96ejw3sMEsds0ypGYjLE6sHIdiT+v5AVr7OlNJxnZ/cYOvXg2p0+ZH5rJqD
JguVPynqdpBzjIx3qcalvUKDyTvJByx49e/Q8Vz7SiNDsbahOW+QFhz+hz3qsZwgzwoZgcs
NoPHX8a/B3jZw91vQ/rOOX06ivY7G5kgNvA8Kybsf6YJSERZMkLs7kbQvbrUl3qBjTTdyfL
/AGaiZzkj5pMnHbnNcUdQVIfLG2SQlSZMcIB0C+/qfTFOv7yRobMiSN91mudg2mI734Y9z3
49aqWPteUXrZCWWu8YT8zebUSX2qAec9c8/j2qVNSyrK8YL88jjHI4/MVxS3o4WQhiG4XOf
xrRhvIdhBI+X5cAYY9MdP8APNYwx06ju2b1csjBe7E1biSJ3BQFl7bhnP8Ak1m3ESu2W35C
EqoJz+NPNyuFHCnHbHSq7zRvxJhvl+Ujr/ng1FWal7zLoU6lNqy0RRkTFn8x2ETEYOQGyvT
FZagr8p5BOcjGM5//AF1vTSwrAqhMhZ8g9QMj/wDXWHMyj5sZBbcFXtzkCvPrxTt6HqYeUm
nbuVGRlwQVI4AGMEfjW1p1uZZFVEY4wFAO7P4VQgiaadY1BwW5PTHtX1B8GvhNfeLdXsxFa
PIhkCsyoSuM8H17125LlWIzTFxoUYtttHk8R8Q4PIctqYvHTUYxTertsdf8CvhNfeKNSgJs
ZH3bXx5ZIIzj0r+iH9kX9lBZ5bW+u7QW2k26o1xdToLaKMKu8sWIHCgPk5xUH7G/7HEUVjb
avq1oLPSrO2+0X93cAW8MMagOXdyPugAk54619I/E/wCOFreY+Ffwkc2fhmyzBrGs26lZ/E
JjO12JHS3UZIHG44J6AV/UnDXD9PJcIsNQSde3vS6RX+Z/nX4meIGJ4vzCeKrTccBF+5G+t
Rrt5eZ7t4q+MujaNpN14C+FHlRWdtD9k1XxLAxRrnjDokmPkj+U+7fSvLreO61Xwlp1vpsl
xd3Oo+IrsX1zN+8ijPkQqWDdRyc+pwea+etP1nR7Ka1sLS6jh0yNf9Nu1USrdNzvSNOS7E5
5Irrte8fI3w9t7Cwv7nR/D8Him6Ej2R2atqg8iACFV3AckHk8AHnjr9A8CqUoez1lzXbe73
/qx+Tyzh4vmlWlaKi1GK2W2i/VnutrpulaDpktxaTG6vbe5Vb/AFk+UWcgAslrKzbA3bPO0
jPpWJLqlvDftc6VcNFZLP8AvlnZHtrTd87qGGA0jHJds5JJr5f0bVdY8RSQvqeosLCG98vT
rN42kkhiwAAsCnZuwSwcDrkmvpLw78OdU1ZIfMt5oLGOfzLeyVfPs5XLZZ5GH8ZHUA/Sump
D2N1UlqcdOq8RJU6C0X9dDvtL8qWVrkK15tKpG+xX87a2QSwPGC+ABxgV/Tx8AGV/gt8MHC
hAfBWn4UYwv+jJ6V/NffaZ4Z8PWS291fpFcp+5le8JtoICxOQsQwFUNwr46etf0h/s5T283
wO+FLQyLKn/AAgmmuswcyqwa1Q5DnqDg1+E+NT5srwcltzv8j+w/olRcOIc0U9/Yx/9KPbc
jnvj05NNZQ+0HPB3cErml3KR16jNUbbVNPvLq9s7a7gnu9MdY7+2jkDzWjOodBIvUblIIz1
Br+dleS5o9D+7JVIRajJ6vYx/Enhix8TaVqmjasXutL1e0ksb6wlVZLa5hliaKSNlIwVYMc
g96/iy/aw+GXi79m/40eM/hXJJFBoGn6i154NS58QWmnu+n3cheGWON3Dj5CU3cjMZJr+3B
mcCPam8M21juwUGDz79h+Nfg1/wW6/ZKh+JHw50D9orw9YF/Enwwj/sXxU1tEBJdaLczoVn
kIGT9mmYnJyAk7n+Gv1Twm4nnkvEEcBUa9jXtF32Uvsv9D+ePpFeH+G4q4Plm9KL+sYS800
rtw+0v1+R/PRcR+KPG+qaBYw2nhNtQSVLCwW08QaedRu5XOyJJJBMZJZGd1UA5Ylse1f2m/
sV/AqT9n/9nzwP4N1V2uPFs+mprfjO/lw1xcahcqJJUZscrCCsK+ixCv5nv+CSX7KFp8Yf2
i9O8beIrWTUPAvwYli8WyxMpls7/WEkD6ZFKejCJ0+0FMcmFM8ZB/sRXaEVRwDwMV9L418S
1MRiqXDVJ+5T96f+J7L5LX5o+E+i1wFQwWDxHHFeN5Vf3dJtWaivia9Xp8mPHIB9uaaxYbc
Ddk4bnGKzdY1vSvD2mXesa3qFrpml2MfnXV9eSiC2t1JCgsx4HJA/GtGOVJUSRGDJIoeNh0
cEZBFfgyT5ea2nc/sJTg5cl/etewS48t89Np6V/ET+1Eut6N+1j8d9Tsf7Fa6b4j6r/Z8+q
61Y3Kwq11IGVYXfcrHoFfpkkCv7d5BmNxz909OtfwJftqeIdN039sX4/Le2sGoWknxN1YTW
8F6YJE/0xwzll/i+To3oa/cvAvEU8PnmLlU2dNL/AMmP5O+lpllXNeFsvw9FXftZO3/bp/U
r/wAEhrt5/wBmvWEms7Cyu4viNqDXi6bdRXVtM8kVrKX/AHbFVJDjKg8Yr9WVPbn15GM81+
Lf/BD2dbj9lPW7uyiWTS734paq9pOCiOiRxWUQSRV43cMSRwcepr9mvOJuhbhkI8jzZEIIZ
PmIDehBIP8A3zX51x3KMuL8fKGzqM/ZPBnD1MH4Y5PhqkbONGKt2LLSKp+YhR6scUwzQg58
xc9+f51+TH/BZXx/4q+Hf7KFtrfhDxHrXhvVpPiPpNgLjQNUuNFv7pJPPzF58JVwnG4gEZ2
iv5AdZ/ab/aAWZVtPjt8W7OQF5FW4+I+tIsso5RN5n+7065HX1r1uG/D+fEWU/wBqxxkaer
jytO+ltd0eVxl4tLhHiN5A8unVXJGfPFpL3ulrPbuf6MvnRkDMij6kc0hnhJ2h0Lnou7lq/
wAza+/a1/ac0W6lkb43/GQM0wlntJPiPrTIpx2Vrk4zwRg4Oa0NI/aa/ad1vxVo3iP4efHT
473njuRo2s9LsvG2t3WoyTBgQtvbGZkk3ONwRUZQM5WuufhvKEJOOOg5LpZr8bnPS8YeerT
U8tqKE/tXvZ9rWP8AS4icMoY43A7GwDgEHBx+INSN8wYHG0jBz90/jXzL+yRrnxn8Tfsz/A
/xB8d9Ph0v4w6z8O9L1H4gWk0f2WaO+lhDS+bCvEcxTymkQYAkZwAAK+mtwOBjkDOOmK/NK
tP2FaVK93FtXW2h+zUKqxNCNZRaUknZ9E0fw8f8FPfBmn/B7/goT8RNKsNP0uw0fxFe6V48
sDcatDp8Tf2rBHPckQlw3y3Ed0AQCCQB2r869RW/ute1a6tp9JT+0dQma2ceKLKGfmRsZDS
8Ft2MnGM19xf8F+9ZgT/gpVJaRujPD8JfCFpdJGx8wO0uoy+WxyCDslQ/KekgNfjDpcniDx
f42g8F+ELa+1XxD4l8TLoXh/TIbeWW7u7i4uFijiTGSxJZRjnge1f1ZwvxT7LhfCSxS1jFa
31do/5I/gnjXw4liOPMdPL5pRqSlaPLdayvprvdn9IP/BIT9kjWvjX8f7f4g+LobGf4W/Bx
o9cna3vrbV7PXdZODZWLsjMMRkfaHz/zyQY+av7FY0CKABgKNqgdK+IP+Ce37Lun/sk/sy/
D/wCFoQyeKl0uPXfiDqcke2fUNYvI0muRvwNyRFvKXOcLGK+3ssSvTbk5ABB9v61+A8c8UV
eKM7lim37GHuwT6Jf5v9D+sfCvgPDcCcMwwHKniaj56skrXb2XXSK0+8kznPzDk8cU0ldxH
G4jv29OK/LL/gpZ/wAFI/Cn7BunfCeF7ew13xT438bWcmqaHMWe4s/DdtPH/bN4gU8S+WxS
HPBc9Dg1+jfgjxj4c8feD9A8f+FtTttZ8OeKtDg8Q6Hqtl+8ivbO5iE8Dpjk5Rhkeua+XqY
HE0sNTxdWNoTbs+9rH3dHM8HiMbVwFKd6lOzku19jzH9pr4H6L+0R8GfGfwv1tEDazpjPo9
+6hxp+oRAvazrwcbZAucdmNfxTeK/hX4y8F+Ldf8G+KLfTdM17wzrU2iapp8/iGwtri3aBi
hBjeUMoJRSCw5DKehr+8u0uRcWUFxHHOfNRWCXCGKU7gDyrcg89OtfzQf8ABbr9mBdB1rSP
2ovBWnwx2uuzxeFPia8CFGtruOMDT75uNv7xAsDtj+GM561+xeDnF08nzSWQ4mdqFbWN9lN
fldfikfzF9Jvw0XEuS0+LMup82Kw6tO28qb6+fK/wufkIvhTWwRLDf6GCAAsJ8U6cSMnJIB
l56jiv3S/4Iqwt4f8AEHx2Os3ek2qz6ZoYgaPV7W6L4l1InPlucAArjPHNfzP2ni+K3d1M0
bnG1iiK9wWzjOOmNoHWups/G9xAN0V/eWqrhR5dzJAGzxjarY7E9uR9a/oXirJ48VZFWyf6
woc9tbXtZp9/I/jTgDN8Z4ecXYXiWWEdX2PM1G9nLmi1pp0uf6G6+INBJx/bGm5zkA3seR+
tT/2zpR6ajZ/X7Sg/ma/z2LDxhqGoRExazqMMwlLE/wBpzbFCsCCMN1BA57bq2Ztb8dSxiN
fFfiCSNpAm6PxNehUVuWyPNyeAPpX4uvAKu4c0MwX/AIA/8z+oF9MGlTn7PEZNKLX/AE8/4
B/oHHWNL6f2jZDjqblOf1qaC/srlikF3bzSBckRyq5A9cA9K/ht/Zf/AGTf2k/2qPF66P4H
1Xxja+F7a/jj8ReNNT8QajaaFo0RfDnzfMzLKF3ERR85IzjrX9dP7Kv7J3g39l3wdZaFpWq
eIPGPiie0SHX/ABv4q1KTU9X1IgZaOPex8qBW+7GuTjqWPNfmXF3CGX8KS+rPHxq4h/YjHb
/E76em5+8eHPiVnPiCljaOVSoYL/n5OW/lFW9712PrLDZJzkE555HpxTYEZIlVwAwBLAEso
5PAPpUgPHPB9BVLUtSsNJs7rUdUvbbTtPs4Gubu9vJktrW2jQEs8kjEBVABJJr4RJytGO5+
vScKac5uyXVlwlBkkgn3Nfiz+3bFPqnxol06CfSbmyk8HWUF5a3Wq2ds8JaW7HMcjg8hgeR
givFv24v+Cyfh/wANS678Lv2VdU0nxB4osrh9L1j4kXhWTw/pcgyrjTFfi5cNlPNH7sN03d
a/ILw98cfEPj68bU/FGuX+ueJ9TLX17rV5M1y2ozbsyRTSs27eOyjjbwOlfvvhZwNnWGxK4
hxLVOPK1GLXvO9tWun5n8XfSO8VuHcdlz4My+Mq01NSnOLtCPL0v1+WhqfGz4D+KvB19LrX
h4aXc6FJL9qN7D4isITYyE5EbMJeFPQfSvOvCOo+JtIvYLpL3RB5MwnaJfF1gGjkH8QPnex
r3ex8Yaf4l+16PqyF0WJraSyMKvDJGyfOgbHBYYwOvOa+S/H3w+/sbUbqbRJJpNHEvnabNI
GQP3aFj6ryDj0Ff0ZhnVrUvY4pq68tz+G6zwqrKrh4tRfnr99j9RfhR8ZfH3hFtP11Nb0OU
NiS3uf+Es077VC+SGjmTzsMCDg54INfaXiLTvCX7VngK5TRU8K6V4/Fo6ajo9vrWnypqBKN
vuLVBKcEY3EHpnPSv5m18TX2kJDIjSSKZDHPEjkNZE8ZkU59ua9A8C/GrxV4R1mx8ReHNTv
bTVdLvBd2d9ZTNCEKNuVSgI4GOf8AIr5rH8IqriY43L6yp4hO6aWj8pJPVfkfdZPxZWweCl
lOb0HWy+atKMpJ2/vRbWjR4d+2t/wT/wDGnh3V9W1H7LpZZmklEra5Y7pNpySR5ue2K/Cvx
P4K8Q+EtWvdPu4bJCTJbTBbiG724POzax/u8EV/dp4d8ZfD/wDbn8CXWh6/aaPoPxp03TTJ
f6TAI47bxWiqWa6s1/56Y5kh68kgYr+df9tf9jbVPCOsandWWmT2r28jMkkS+TuAJA+nevg
+JeGFnNGWJjT5cfT+OK0v/eXdPufv/hv4ky4ZxtPKcZW58rqq1Gb1t/dk+jXZn4X6hNcQXE
i7gBJyyGTy89RggnrWcZJjhcxISeP36/410/xF8M3vhzxPq9hcrPG1reNC4mJLLt44P+elc
CvztkvtA6EnLHnpX8/41VcJiJ4ecWmnbU/trL5YbG4GniqE04ySemt7pHVoJHSMloVIO4Hz
0BOOPX0Iq1CJA37xomKqDuWRSTjqD+Y5rlIpB93cGG45OMH25rThkCruLkFgRgEcetVSrxl
JX39RVsM46dH5HZJb3BDNi3CgD5ReR7Wyfl6t/L0rv9A8OzX8N/NLcwRhrd7aAJMs53sAfn
2ngHBwTXjUNwWYqrlVTON/JPTgV0Wm6pcwJdrDdTwLJaOHEUrRbwMAbgD74r18DjKMJ3nHT
13Pncyy/FTouNGdn6HRw6TNunBmtkVThWW9hKlgcDHzZGePyrYsre9SRHimtInj+Ryb+CPB
6tn5uec/lXB+aHtjMJQpjdSiABZHIyd2PRcD86S1vlXLHIWZNrMDtYH1BAz+FdUMZRhJNKy
9Tkq4CtVjaUtvI+l9Bhv5LIqt7paRxyF2mk1O2ilYsoBJkL7un8I9DXZ6trttZ6Ta6HbaiL
wWk8l9PcROWinkmSFNsbegSNMk9Tmvlqx1hoYEtlzGpZWnYvhmHXbtPB9c118WviaJxctIz
vlLd0ARnYtu5wMYx2FfU4POYKj7OGl1Zu/Q+BzLhirPFqtU1Sd0rde/U9htNfuAkSpO6mGJ
mG/asaNkMAXJGc5PfPPSpzeT3rNcQEBHPJUrGGbA3HBPrXkEmtrHaRo5UTZWYKxKyKqKQq8
cZO7r14FTWuu3IhBE6xlmLMsieY2T7/TFdcc1jfk5jkeQv4uU+fmeXaVwQuM4OCSeOpxxis
2ZmcAsQmBkrjkfj+lWZpJSudpQEBcLwD9az3bloieACMH5wuM/55r8nqSjsj94pxV7kLSgx
gSFi27hS2P0/KrE8oMVugPH2cfKxwo5bPBrMcEOQmSQMBi3071PLuKW5Yj/AFAGAMA8n/P4
1ye0ag+52zpRaUhpfL5wQccYIPf2/Gp45NxUKcAn5snGceoqmSQc8dQQe49aUOBznacdD1O
O361nzWV7lummvM0vtL7nGVUunlnKjkURh5HCo3OApOeB1FZ7OH2naq4HGK0rNlUpuLDHZR
nOP/11vTm5TSk9DCcHTjeKNeKylNqMgP8AvyPodo6fnVEWzPMyCPa2fmPO0eld14f1eDSvK
u3t4bxUuTmCZPMQ5TAzWloOgy+JNZ/0e3CrdT52xg4Tcc4AH4gV7lLARxMacaDvOXSx81Xz
Z4P2tTEq1OKvzNmz8LPh3eeKtXtLSK2MqyyZzt98V/SP+wt+xrDfDTNSv9PWK3gjWa5uJ8x
xIqgszFs42qMknsBXzl+wv+yPdeINQ0ae609g0zrKHaEuGTdt9OpwRX6HftW/tGaN8GvDN9
+z58ILqKG+t7MQfEfxZp5x9kLDP9lWsykckY89h03bAfvV++8LcPUuH8FGpKK+szV039ld2
fxV4l8cYzjzOp5ZgpyWApO0mn8bX2V+pX/aw/ar0bTLZPgR8F7yO08N6fJ9k8VeILMFJPFM
8J2GKJwMi1RvTHmEZJIHPyho/ijyY47fTZSdQvofslxeQkC9RiQTGg6berN7A818iaTfT6t
qEt9LIWV590twzA5JIyAT2zg569a9x0i+ttGb7VaTW4nU+VI4tGRlcrkMDn5iBngjv71+iZ
PWjGlJL4W9X1fmfi/FuVWqU4u/OkkorZeS9PzPY9V1240hIItPT55JES8uXtkEzso5O48qu
e4749K7uz0e91nwHpFzLO8Nkvia6eZJJY0mkzDCZGBPzDPv6cDvXyVf+JbjUdUhhjaeK0gn
zGiyYkmydz5JJwDznke1fZ3wp0C98WeF9IkunjTT7TxTcyzNctwCltEQFAJGRgEBupGCcV6
c8TSfwaJM+IxmVVsJTg6q96XT12ue0fDrwxpNk9pcXa3TJPtSCJoi1vawjBdg395gRz1Gfz
+m5/G2iwWk+l6fJNDb2YaG3ms1eF4GGOZGI5HT5h3PFeZWNrb2iw3N1eEaZGnlpcm5WK009
RgNsiVf9YcDHvk9K8u8XfEXw7qFv/ZGj2esTR2c7TXs1rcCzS4PIV5rk8jLHnHYcYrz5Rde
pfVl0qv1Wjyx0/M8z+IvinVNcnktG+2DT4pWgXVLu9e8a6VDuaR2c5bkHjoO1f2J/smII/2
ZfgYJZPNz8LdGLyO24SA2MB3Z9wa/h8+IfjaXX3u9Nt9QtoljPkyXFtEz6Kj7vmSJiAWHQZ
U4PXJr+1f9jmYj9kH4BW+p3EaTr8IdGt7qa3USxqxsIQpHUE4ZTjnrX4x45RvlWBhFWXO//
ST+uPoi05U88zavVfvOlGyf+LqfV4eNUUoyqnl5jVSCrAccDGcCvxa1b9qHUvgf/wAFPvFf
w78R6iI/APxj8MaBbTRysBHpGow280NlOGY7VWbDxtjHDqeq1+rcWo6RqsVlbyX1re6ZNaX
mnxWptZUnme3IhnVnPHyssgKlcHg9uf5N/wDgrPq1/Y/tr6nDolxdR3mkeDvD0ui3cf7kRA
Qs4kV0I3EHIAwD14HWvzLw4yTD51m2IyrFq6qUZpXWz0aa80z9/wDG7inHcM8P4LP8vdpUc
RTb10tbVPyaP7DEuZGjWSNAyOu6M7gpbgEAnpg4JyPSue8d+ENF+IHg3xN4I8RWkF9o3ivQ
7nQNSs7lQ0VzFdRNFIpHU8MenpXxJ+wz+0da/Hv4B+CPFuq63K+vaBp//CEeMvD67bgtqUK
xbbzcf3yloY3k5cjbK5/hr9AFeKSKGXKsmN0LBg5YYOCp75HpXxGYYLF5JmU8LW92rSm16O
L0t+Z+rZJm2W8W5BSx9BqdCvTTtvdSXvL80z5E/Yu/ZS0D9kb4UP4AsL2HVNY1DXLrWNc17
aVuNSeaVhbqSe0cKxoB6hvWvsIcck8DByQT0rPa6tFuRaS3dubmZlMVo7qswOCw2rnJ+6x7
/dPvXG+LPENh8PvD3i7x94z8Qw6d4T8M6NPr11cTII4tFtraN5biRpCx37lQEKQMEYHWubE
4nF5pjJYnEyc6s3u923ZHbl+Ay/h/LIYHAU1Tw1KNklZJJan41/8ABYz9suL4Y23w9/Zx8J
6hGnivx/fQ+JPFmxgZ9O0q0uojbpjsZ5wvHdYj71+4fh92k0LRncku+lwMxOBkmJc1/nD/A
LQv7UHir9qv9tDxd8YfERmhs9f8V/ZvCdhPK4j0HRbe9SLS7dRuI3LCiM44Bklc+w/0dfDZ
/wCKf0Ppj+ybf/0UlfY8UZZTyjI8twiX7z35Tf8AefLp8tj8/wCBs1rZ3xVnOYym3Sfs4wX
RRinqvXqa8pGxlJ+8pA9a/wA3j/goX4/urT9sb9pSxF1D5tr8X9atk820iWaFY7ubavmhN2
zEmRk1/pCtJGS0e7D+WX+g+7nNf5an/BSnxEYf28P2roWkuCP+F1a7GkbYWEhLuTgnIwMgE
cHp1FVwFmMsuxeIqRdrxt+Jp4oZJTzvBYWnON+Wbf4H9j//AAb36hfan+w5qFxqE18w1D48
aq9pNpt09tHAkNvp7yeaQceWXjIK/wAQkxj5jX7/AElw8ENy7zRGUI0sKiFgUVQDgqDubGR
nHXIFfzw/8G0t/Jrf/BPvxAuoSw3ENr8cdejtUhG2SNGg06R9w6MQzkg444Ff0GIIZ4p5Jj
eWk0KbWugwWWRThxskxg8AAkDtg+lfMZ9X+s5viK73lJs+z4YwzweRYbDpW5YpWPz2/wCCm
H7Wuj/sh/BXwb8WPEXgHw/8UPBtx8U9I8P+LfDetWaXk9vp14JhcXlkjgp9og+RkDjDH5cj
II9i/Z71v9jz9qf4Z6J8Vvg74Q+F3izwprMYKung/Tlv9NmKqz213AYt8UqE4ZHAPHcc1+P
n/ByHYalZ/sL2niDVL6ATxfGXRdO0S2hkBt4LeUXru7N5ayCWTZFuwxX90mMc5/k9/wCCfv
8AwUx+O3/BPv4o2/irwHqB8Q/DzVr6FPiT8LNUuXTQfFtqGUPJAAf9HvEQnyrhRgHAZWUkV
6mEy361kqq4apKNVSezaT2/pHjY3MY4PPXDHU4ypNLVxTa+Z/pU3fwB+Cd/b3EUfwq+HEMr
gxm6TwNpkk0Ddyu6AjI7ZBHT6Vc074NfCPQb601HSvhb4EsdRtJUGn6npfhKwtdSgOADIsq
RKU6nO0jqa+cf2I/21fgf+2x8KbP4wfCvxJA8l1Cv/CWeDbyRU8Q+DbxUZmtb+EO43omB5q
EpIEyp7D6yNxDrFxpV9Y6zqNnZMYryCGzeJbfUYyTs3xujMEkVgflKnGOhr52c8XSm6dWUl
Jb7n1VKjgKtNVKUIuL20R0thexXouTDFcQ/Y7ySwk8+2aAu0WAWjzwyHICsODjrUWpavp2i
WGoapql9BZ6bptlJqd9e3TrBbWcEaMzu7ngKoViSfSvHP2jPiJ8TPhX8L/EHjf4TfC4fGPx
do9ubqDwGPEaeG7zVIkVmkNtI0UnmSKBu8oAMwGAc4z/FB+23/wAFff2uv2qNK8Q/CrUbSw
+AvgUXc2keJ/A3hP7RH4j1YwkrJa6pfzETbQ3DQRpEpIwwI4r1sh4cxme1rYdpRT1beq+W5
8/xNxfl/DOHvi1Jza91JaP57Hxf/wAFEfjIv7UH7d/xl+MOj3s974d1Tx1B4d8HXJG9H0zS
YodNtmRfu7XFvvBxkh85r9XP+CBX7C3/AAsL49eLP2qPiTZT3XhP4Q3Eln8OLa5tj9j1XxH
cO0bXqkcMthD5gCjjzrhGP+rAr8WfgB8LvE/xY+Mfw7+G3hWA6z4h8b+KbLSLSyi3CQEzJu
aU4IARPMdm6bUJOOK/0c/2b/gV4T/Zs+C/g34T+D7G1srLw1pYF9PHEA+pXUpMt3dSEcs8k
rOxPvX6RxhisNkOQ08owsv3s7LR7RS1fz2PyDgLCY7ifi6pnuLp/wCzQTd+jm2ml8tz2u81
KDT48TGQABY1kWN7hlyrHc2BngISSfT3rA8R+NNB8I+G9S8T+I9WtNN0TQNAufEetapdn7N
aW1rZ2zXNzO5Y4VFjR3PXAFdLIQgifzEj3ON4EZcTKQSQR2PGc+1fzif8F/8A9s3RvAnwUj
/ZZ8D+IHt/HXxZuFj8d/2bP5N7ovh9HRpIJHyCBeuBEVHWNJQRg8/lOV5fUzTG08HS3fXsv
M/dc8zahk2XVMfX0UVp5t7JH8tH/BS/9sjxL+2l+1b4q+K2nvqdz4Nlsl0X4f6WttIw0/R7
SWWOGTYASpnCmZsjgygGv6M/+DeH9ufUvHfw91X9jf4k3evx6/8ADBm8T/Cy8vEktLi/0dp
t11prSsMPHayTeasZOdkuBwqiuy/4Ij/sTeAfht8GdU+PPxE8P6Z4j+KHxU8PRyeD/DniTS
otYbS/DGn3BZhBBMAS96xdg4OMeX24P9Auk6B8NPBdrb+JNL8D+FtF8QTzGx8rQNEtLa6W5
uMhbdpIwRuOxUYq23I5OK+o4hzDCxjLJqNO8KbST7NWvby/M+N4TyvF1fZ5/iKnLUqpuUWn
dpvr57G7No81jb3EUuv61cPrfjB9Rvr20mmjuo1kKpBaxRqWRIoo444WG3Y2x3Yb2ZjgfGH
4NeEPjZ8KvHfws8Z6fNNofxF0m50++W4u3uXsJ3j8uC5gy+UZGSKVRHtAK9Bk58L0zxr4q8
PX11pdidT1zV9Q8bCexj13xFFbazdWzXLLdyXcBhiHl2yyuIxbqVkSCIlmdnx9MW2vzarJo
kuk3Vrc6OFn+0anPO08V0gSUQ+TITzjaC0h4bkbjXyMZVcPUjUpStJO66WaPvKlDD4vDzw9
aKcZKzT6p97/AIn+bH+0H4T+IX7Lnxw+IvwS8cqINf8AAWvT6OY7hFKajasQ1rdo+M+VNCY
5FPU7685svizIFtkuZpIow2G2tu3EEgE5HQZ69+OK/pe/4OOP2JbfxL4K0v8Abj+GGlSJ4i
8Axx+BvjRa2Np8usaU7B9P1VsZDSWckxiaTODDKg6Riv5LvgN8Nfi7+0v8Q/D/AMK/g74L1
zxx411eURWlhpNo96sEQYh5bib7kMSZy0kmAAOtfuWTcc1auAhXqVbSile/fqfzPxD4V4OO
YTo06CcW/dstbP8AyPsXQfHsd/JarYXUkhklEJQIZJZiQNqrHzySOigEnAr+iX/gnz/wSt8
bfF3TtL+Jnx/hvvBHwyuWTUdN8KC1XTfF3i6M8r5khAltIJOBniVgfl25zX1P/wAE1v8Agi
j8Kf2Q08N/Ff8AaPOmfFT49XMSyaZpXlG8+H3gG5MMkuLO2kH+k3aKjj7TMpCFSYlU/Of3p
MWj6TDe6lZuqGfy7698qNHMkQ/dRIucKqrgAHttrzc/8WcynQlgcmk430c+vpHt6nZw39Hn
h9YyGacR01UUXzKl0fbm7+n3nP8Aw4+HXhL4b+GtH8MeAtBsvB/h7R7Zbey0HT7RIbfZlcm
bje8wAI3lmJLEsWJzXe26zW8rw3F3JciVjJDLNGkOzJwIl2KoOPoT6mqNnPKn2Fba0F1aXc
0slxfR3ivHaDqpIY7m3N8u1MgeuK/On9t3/go78Ov2WYZPCeh6DrPxE+LM1s0mlaHo+l3N3
omhSFWCS6pdRrhFGc+UuXYdMZ3D8nwuFzHOsesPRXPVm9W3fru2/vdz95xuOyfhXKHiq9qe
HpLRRXZaKMVu+yR9mfG/9oD4Wfs8+Drvxn8UvFVh4d0uBCLeKSXzNR1GTBxDawD55HOOig+
9fyh/8FFf+Chfxm/aOvLnwj4V1S58DfAC4hR7XSNHufL1PxYG5E+o3EZ3snPFsCEBB3Bzgj
4i+P3xv/aE/aL8X3Pjv4sah4x8WtdMzaPDYeHbu00jw3GchLe1sguyGMA4LcsfvMzNzXm3h
O/8UTreeGtR8KeI73Sr7erJc+Grq5n09lXZviYxjj5cnnB61/SHBfh3w/kfLis4qwqYt7ap
xj6Lq/M/ifxO8YON+KZSwvDdCpRy2L1tGSnUXm7aL+6j5ykZtK1COWK3guBDHviufJFxGyF
ihXDYIbk8+wNdppXiW9tbq2kt2hs5obsXULmJAuVUKGQDjABI+Yc4NaniH4feJoruaCPw5r
8tqj7Y5bfRLpop9xJDp+7B242jH1rzO7s9W8O3saXltqOnSW8OZFvrJ7a68olgTskG4qcAA
gdjX6DHFrC1XTozTXZNH5jUyyWa4ONXFUWp23kn2636n17D40uzHZeJ7a/ePU4F+zaqlvIE
S2kPEdwlufuhhxuIxnpXr/g3XbTxfp2p+HdT1RZRqKiSya5dbbZeZJ/cqBwepYdGCnNfE2m
61Y/Yby5vJPt0km23vr27ke61K+sm4iaKHaFSO2YZBBJJwCMVZ0zxNNYEvBqM01ws3lwrAz
WU9uAMqR2Bx83Pp0NfQ0sbCpTSlZdmfmGK4ZqxqSVG909n1XX7jvviNoupeGtTuwZ4ftUEw
WdUYLFeRHIDhRjPvnnNeOR6rNaRG7sZzCDOVlijYuSwbOAO2c49K9i1jWP+Essls9cure71
JLfFvqMo8m6lGBsD7V+duRluvB6V4LrmmXWmG4g5jkU+cTGNikcAlDySTyT+lc+ZTr0+WvT
ejW66M93hijhq0JYDFq1RO2q3j+p9EfCj4sz+HvE9rrGkapfaF4n0+eLUNPv7OT7LMlxGwZ
fKI+6T3ByGBIOQcV+yp1DwR+258OJ3vLGy074raHZB/EWipF9lGtBQAb+2T+6xJMkY+6eRx
iv5nbjV7q2nW4tWljMTbhzl5Cufm+vUevNfe/wN/aNl03WNA17w9qcXhfxh4euYTZLBOV+1
CPajLKDw6yAMGjOQQ1eP9YhmTU01HFQT5XtzL+V97/gevmWSVeH0pRhKpl9XSpFa+zfScez
R8Mf8FCv2VL7wT8SvHdzZ6V5UMWuSuQkO3Ck4BHr2/Ovxb1fTJ9OupopUKBJCoDjDDk1/eh
+0V4P8D/te+EfFPjPw5aQW/jHTLyS08a+HFCLcaddjhpUGDut5yheNuwbaeVr+SL9qv9nvU
vAniDUmjtGjhW4d2AjwIjlsjp0HHNfknHfCc8dhv7bw0LVF/Ej1UuvyP6W8EvE6nhsUuEcz
q81Oy9hPpKGltX1S3R+e3fNWIp3jx83AH8R6+lNuYZLeZ45FK7Wx8wwTUNfhHvUpWejP6+9
ypTUo6o1FnDfMGwzAsx6nj0/SrlpfKonZmw4t2VSV5GcZz61gg9PTpjPX1qxBhvN3kAGFtv
HJ6f4V1U68k7pnNOhTlGzRtxXaujuXWPyVJZi5yQSBgD86uw3QY4IAYMJAM7un/wCodK5eN
vmCt8g+8SRgkdsH39KvQsolUszMuOMkZBPPT05rop4iV02c9bCQs0jt4o4JVWQOQDIDIibn
kjHUsB2A6VfiuEikRYvOdV2/MxG9Dxk59MECud068jVpN6ORMhQ+S3llSemT9RyB1zW/BKs
A3pGkm9Qu2Rgyj5cA47kV7uHndKSep81iqPJJwknrsask01wzSCEhtvzMXyAAQBkdBxtGFH
QVZVrhlBCBcDaR5XUjvyc1WtZgBsUou8K/zOAikZPpnOcVuySi4K3E5HmToJGOw4btkfMMg
4r1KUVU6nhYn3Gowj/Wh5JPCspByCuPXDZ7fX61hT58x2Tj5sYIxjFdHJHneoY4CmM4XCnG
DwazZ7NQ7Fm3D7xYNge9fI16fMrRPucLVstTAYvuLHJ+bhgvGD6/hViVQIYGJyBD07nk1NK
gxjjDDCHtg55xUs6qsVsDks9sM8YA+ZuhrjUZcrTex6TrJtJGbwSxAwDnGD8/HaoyVHAxnG
cEbjVhgdnJGc9R15qo2M4Hbj61lJ2VzaMm7snTYF+YFi3IA4C1bSVfMXZjI4bHt0rNXAJPQ
4P49qvWsRl2gAs2T0GeD3P0q6Tk5Lk3IqRjZuWx1WmR3FwsSBd4a5CAbcENgYr9Rv2RvgFe
+KNW02ZrNZVkuU2kW+7cSeO/HqT718k/A74T3vittOuBbCeJ9VFuSAXwfLDdh6HrX9MPwF8
L+EP2ZfhDefFnxpZweZp9r5PhzSnYLJrN4YyYolyMgbsM7dlB71+7+HvDihD+18dH3UlZPq
fyJ45cfShFcLZLP99UdpW+ytLs774sfEjRv2M/g7Y+EfCcltP8ZvG+k+VYsjKj+ELORNkl8
yjJEjfMsS8c5btX4neLfEV9ewss13Jc3mo3b3N/PcsTLOznLuzHqSxJO7vW18RviV4k+L/j
vxH8QfFd1PfXOpaq8gLEoVhBAiSFM/KiABQvACqO9ed6vdLez2slvgQrOBGTGQsmCdxI5yf
rxX3eKxcqntJuWr0+X+R+WZLklHL6dGk4+9HV+crX18zp7eRtIt7NZbpJbaciSNI2ACOATt
wOhyQM966vT9euxDcPOHZLeMLGROSx3j7px34GDngdq4YMl9cWtvGiKlshlSTYWU7jhlOBw
SORnOMjiuv03SJ9XuYrG1BaW4dRGrv5carkKzOw5x04I4zXThJ1nPlofDpojLMqWEVL22NW
q1b7I93+EPhCXxVdwRPavLNqDqluWDZgjIPmE87QMjOeuK/YXwt8K4PCXwk0i00S3t72/l1
6dhPJL5rzPJBAJAp4XABxg5wPyr5c/Z1+Hui+GtEs7nxDPDcP5YuJYbB5FuZljxiBHZVAJA
OGGQcEd819geM/iJZ3PgXT9B8LhNMmGvy2zX18oSDTUaCANAgOZXlYHrGq4we3NfQYhVVCh
QgnpJX+7qfidTE4fGYzF4yrP3bPkXkmrJHg/ifRJ9I0/VYbfUmU243y2ryiJIbtl2+VGfm3
t82Aq5654r46+JWpat4L0prO6ilsnmQwPNdFbmGIE84TCndngnJPUAd6+iNQN1rt6lvYa1P
Ne2W6HTXjtZLbw9owQFpJN8hBlmyOig98sOK/Pr4talrviDxTPYjVorzTnAS3nkRZS6qD8u
3cdobBJ3HI65Oa7p1ZYeg0tZPRHnZNl9PMsyiqmlOOrb7IpaBd3etmW6ur+2uHvHNrFbNYG
0KIMZG0Fl3YxwBxjk5zX91X7PF7NoHwQ/ZouBLK/h62+CtjNf6LptoklgJI9Os/LuDO7o6h
AJAF2MG3nOMCv4rfh74Ls7NbS9nVmPkNcQySYl8syru5RlzzkYGf0r+pz4X/ALVnwC8O/BH
4V2V58dPAul+I9C8KWOi2nh83L2l7FGtrZ+Zpt2SzFJvOEim4C4CvgR45r8l8Vsqx+Ny3BU
qdOU5c0r8qct187ep/S3gRxTk2V8QZrKpVhTpqnHl5mo35ZWdrtX0+8/TBJdAEtprurX0d5
5V5dJpizWplkSaSaSaJYUQkAqipg4DME5IyRX8lv/BV3xOtx+194l1PypYWuPCOhyi2kWOC
6SU2p4ZU3DBAxnd2x2yf2v8AF37ff7OvhiCfwtafFrwd9okvBZR39p4iW5vrC+uwWvZ7twq
xxQW+RGshcMxjbI+YMf5xf25fiF8M/iv8fj4n+GV9dap4Ufwfp9vFfXUfkhryFrhLkbVZ8h
julG5zkSDnGAPmfC/I8xy3iF4zEUpRTi0rqyV/U/Q/HLibJeIeDoYDB14TanGUlGSbf3ev3
H0p/wAEuP2nU+Cf7RFr4N8WajDH8NPjPBF4S8S2s0jG20m7bdHpd3GSwEbb5pYpZef3cwGO
AR/YP4c1PTL2zuIrFXW10QrYxefcrLHEYU2qNwJIIAGTz1r/ADi/Fniu20H7JIkkRuLacXl
sLVt0cTpjBDD5lfIGB254Nf1I/sP/APBXn9mbxF8EPClj8fviz4W+E/xC8IaRLpWrw+KNbt
9JtvExs1tYVvcDfL5swJVU2AsFlbkhTWXjBkEK2Pjm+Xx5pS0ml3W0rfgzt+jbxNXwuTSyD
NPcpxblTcnbR7xXz1XqfvBrc17a2k97b6fa3+rwW0txB5YexhlcROIka5KPsGSFLYJw5IUd
D/Ob/wAF/wD9vXTvhZ8KvDn7L3hXWrOPxP8AFWwj1jx9b2l1v/srSLeQFbXeAGH2idRncBl
IMbQGNfoh4x/4K+fsFeHdOFzpn7S/we10Wuh3WpT2sHjIeddiG0nlgtLcLE++4lkjijCSbP
8AW9SwCn/PI/bL/ak8TftW/tC/EX43+KM2B8YauV0TRpbs38Hh3ToSI7Ozic9RHGqljgZZm
PevzDh3A1KGNji8ZTsoapNbvp9x/QXFOOoYvLp5fgqibq+63F3aXX5vY7n4b/EHRb/xzpSG
KNZX1KCJZXlOyU/aYgueMg9enXOK/wBTrwuiJ4e0QLn95pcEhDMWOTCnrX+Px4E8TxaV448
O6hPc/ZYrfW7O5uZ5CFjt4luoZJGY9AFAZixHAHSv9OHwx/wVz/4Jr2Wj6XZ3v7bHwCeeGx
jSff8AECxH2UhFAj2qQTjGORnjqetd/GeZ1M1hh7q7jzbedjyvD7IaOQ1cU4vSpy2v5I/UC
ZCy5B2kHPC5JHcda/yd/wDgp9qUj/t/ftbxtM6pH8dvEG1FO0nF7Kufbp37V/osXX/BYr/g
mba2t3LL+2r+z8gtwXRYvHMN480f95UTLFuvyqCeB61/mp/8FCPiB4S+J37a/wC0z498B69
YeJ/Bviz4xa3rnhrxDpE3n6drllc3sskE8UndXUjHHT68fMZbKpQnK6auj7vMaVPFRgt7M/
s5/wCDZy415/8Agnh8TIYgHZfjTrD6C+mzyXGrnzLDTYrhJ4HVI9u9UZCkhHDFmQgBv6Nl1
rSPE9x4T0rVrSWx1KLUZLvQ7bUrnZLtt7RoZLnyVIzujvGXypC3DDIzgj+RD/ggr+3Z+yP+
zb+wlqfgT9oD9oz4efDLxBd/G/VtWh8J63rS2PiYWE1vZRrII1Iby5naXMrB1CQsAMkCv25
P/BXf/gnN/bfhCCL9sT9nP+xrdo31OHX/ABdNIbTTbaMtB9gMUflrftdSWbFblgPKhmIXIO
OXEwqTrzm4nTQlCNKNNS0R8yf8HNWt3dh/wTimto7O2ijh+N/hqyllZRPKkQF28cirj91uZ
QuDng8E5r/PVt9clupwQQAMg/uzvZTgDjnHOD+Ff2H/APBe/wDb+/Zt/ad/Y11Twh8HP2kv
gv8AEfXtQ+Lmg30HgfwTrrav4ka1sW1FZbskIhMIT7IzRyr8km4rKysqj+Nuyt7gGFIiNxA
BIwFZicKMdTjjnivayipiYU/Zx2ueJnNDDSn7WavLzPu79j/9tX4y/sYfEHTviX8IfF19o+
obEh13QzdMND8U2hcF7K/t8OjB1yBLtLoWyuCMV/oXfsIf8FCPgl+3v8P4fHPw98W6b4C8T
adDp8Pi/wCFfiN4YvEnhG7ikCukVwZwt1bTyE+VNHGm5XAYBvlH+YdBp6WwzKP3uQ22Q5dC
PQd+oFe3/BT45+Nv2ffiH4U+Jvw51ptC8T+Edbg1exZw1zaXRt5VlWG6gb5ZYmKgMjfhggG
vbx2Ahj6KlO0ZrZ/oz5nAY+WXV+Wm3Om3qn081/kf60+mTXl1daa2tQ6ZdzQacs9xqmmTSL
p8V0xIzbQyBm2uvRt5IGQR3P4m/wDBUL/gkP4L/a5Go/E/4JW+n+A/2iLTTJ9Wle20/wCy+
DPiesDKn2TUpEwIr1gwEdyBk7SHDKARzf7B3/Bdn9iX47fCSLXvjz8U/BX7NvxS0uRbHxb4
J8c+JhpulanO8P72+0a4kx5lpIxfZESXgCqjE4DH661H/gsZ/wAEudJvrTSLf9tP4HiRrqO
dltvE7XVrtd23ZuUjdAfm+7kY7kAivksLiMwyrGe2wt1Jdtn6n2OOy/LM9wP1fGpSg9r7rz
XZo/LX/ghL/wAE8fiN8HfFHxJ/aH/aE8Ear4c8daDrl98Mfhr4Y16BF1HSzbEpq+tx+ZgeX
I5jtYZBkMqzMGwwz/S3qeuQ6ZBa2+pXBttQlvVISzhDGEgSSsZSGZcOI++0ZdRwSK+Bp/8A
gsX/AMEuV1SDRz+2b8EHvWUQwzw+JRNaJ5g3YN2qGMA4BOWGMc4r5/8AFf8AwWf/AOCc8l9
rX/GTHwolQSwWV7Dc6/catGka3LLLLZpZwSiWRfKglU7wu1sFgQRV47FY3N8V9axUW3p6Ge
V5fl2Q4COBwjSitX3d+p+k/jz4l6N8MtC+LPxN8ZeMdLtvB3gXw2Ne1O0n8mK80GG1t5Lmb
zHV9+6ZzEVDjG04AO6v87Txp+0l4V/ai/bIl+Lfx/8AEOt6b8NNX+JUOoaq95O+t6xY+Hbe
+DR6dCI4SN7Q5BbZtTc3DYAb9Vf+CzH/AAWC+Dnx0+DGgfAn9lbxvpvi9fHetNqfxl8ZaNp
N1pP2iw09oU0/S90ypIy3DossrEFSkCLxvIH8wI1RLpmkYxhWO8MpYgOfc8cZyK+w4Yw0cN
RnWqvlqTVvNL/gnw/GVapjsRTw9NXowak+qb8+6P77PBf/AAWj/wCCe/grTNL0+/8AiFNbx
6TZ3Gn+GdRsvAeoW8djp2GS0s4raK3VViUBFALA4TlQSCK3jz/gvz+xbpuiapeeBPF+qX9/
ZkXMVjfeFbtor+cs8e6JjCoj4UPw/wDFtwNxYfwfa5d+X/YzmXzIE0dGaRpRhRvfPAGMYyP
z5ri31wS+bE0ZTKZJi5XIHBA7DviurE8P5TCu5ycnr3/4BxYPiXO54eNOEYpLy/4J/dR8Gv
8AgpN8J/2vv2lfCnwi8F/E7xx4q8WWsD6x4S1Ky8Jw+CNP8QSwWjy3emym4n2RQCOQAqS7T
S2zN5igqq/p7afEDxTpmpX3g61tL/XfB9zZ3dzqV3pmq6XJceHbKHznke4jZklHnW11a3JK
K4XaUCnLMf8ANN+GfxY8Y/Cbx/4W+JXgTXLjQ/Gfg7VIdc0PVI5Sk1vNE29Q+DghvmVl7hi
DX9b2s/8ABaj9lzUPhloPiO28RxSfEPxV4PTSPEWi654dvLbW/C19Ne2P2s5swySW0rRTys
HnJ+z28SGPMnHh5llVOMovCxvC2z6M+mynOJyhP65K1Tf1R/QDM+i/GfTb34NeJPDunap8G
vir8KINL0TU7i6L3urafeWG7U4JLFh5UQt43sZhcrM5d5ZUEUflhn/Ev/gh3+yb4l/Yx/bY
/wCCiHwM1KKG+HhfT/Cdx4I8SXmnhrXUdB1K815rDUIXLKxTb5KyCNxk27j7wFcD+zn/AMF
JvgP8M9fh8dfFn9sXw/4l0mDwI3h7Tfh14JsTFoN3Ek+pgXN7HdATWV0Q9ssEFq6qlvHGJI
RKxavtT4Xf8FUv+Ccmo6r4p1PTfj14H8H/ABKt9L020u/HPjzVjb6d4qsEu11aOxjuGUNKs
M013GYScwmU+uB49XA4zDQnRhF8rXbT1Peo4/A4qUK85JSj3aP3B8QWl1DfaMdT15pJ79Bp
pj0u2WyFxdNm8E0HnSvlAlpLGsSbpAJpCXK525/iTx1pjXV5o2y5a1g0VLjURHp8s8V6HuY
okjt9pXzGXD70XlfNQgPnA/KOz/4K/fsReMvDvhkeLf2x/gh4Y8S6dPPcard6Vqx0e3aGOR
1ijtEnWYI8++CF2cb/ACluGURgg1jaT/wU7/4JteHtCs9Mi/bB+FF94da7XWdW1HW/iq9z4
2kkgiedIYkVJQ0YmigjaFFQETZXmMq/lOlVi/fi1Y9eNalU1i07n7X+DLTRbTw5HZ2zWC2k
OrXTsIpC0M0ouHmdgpPytuO7byAR2q+dL8E6xNHO2k6FqNzfp9rWabTYZ55xxhnZkz6D5ua
/HfTP+CrH/BNm08N+JY/C/wC3j8G/tl9PHc2tvrmpw3Fla3Et5DI13JbyLbzSkpuSRY5EAR
SRgjNetXf/AAV8/wCCcv2KTVNH/bI+A17qkFjcPJpY8bWug/8ACQzxxjYgll3CPewCgu2MN
nJxURhiFLmp3V+wqiw84qFZJrzt+p+lmn+GvBl8tykfhTQ0FpcfY5d2hwxxuwRJMoSmGXEi
4ZeMgjsatv4N8LKf3XhTQSGIXMWmW8MiAnk/cHAGOM85r8/rb/grf/wTUi06Mw/tmfAyBYQ
MxL41trmVSD8yIgJLc5Ax7EZHNb1p/wAFV/8AgnLfTQ/ZP2yPgbcTZby44/HdqxfPVSuecf
pW8aeYzknBT/FnJL+xqcW6ns130ij7mHg3wg20nwzoREeQoGk2+O4Ixs+vFfxr/wDBdyzsd
I/bRt4NItbDT4R8HtCSS10+3S2+Z7vVixdVwMEbfc8V/S4v/BTf/gn/ABQtMv7V/wAFVgEh
LSDxra7VZyWP8Xcmv5MP+C0Hx/8AhL8b/wBse28Y/Bvx/wCF/iH4Ub4S6Lo7+IvCmqxanpi
3cF1qjywtIpI3oskRK4zhh07/AKB4d08ww3EKqYuE1DkkryTt0PybxbeUYvhN0svnTc1OL9
3lbt8j8ydP1VtNu2lS4VLZomhmbyDPCy8F0MW4fLnng88c1qXF1byyNLaT3l1boN/2t7byE
dDwQiZYgqcDJYnB6iuDubqG4dp4jGZCqmY+aAQVBB46EYPTg8ZwaZbX2Le7tZCsjxhruJnu
Cr4wcxNjGV2g++cV/QEMW4rkb0ep/KdTKYTl7ZL3uvZ+Z3WleJbqylZfNa6so28yFzuSezG
fvbskAg9u+OteoafqOg6/Z3FrrdzHAzRE2mrWcTT3Fu/bcpOMdBjHOa+WrXxCIY7qNkfZdb
jEpk8tzjDAnJPBAA6Z5PFdvoOtxRTCF5VCSlVMwztizwWIPUc/SunAZsuZUaj5k+h5mdcMU
5x+s0Fy1Fs1uavi/wAPXmjXBtX+bzPnjmKkpIGAG9TjHvjPFedWkg0u/stRtL6a3v7Yx+TH
NFu+Y5yyHPAGe/rXuzarb3WlrpGpyyzRGHdYywbWktmYE7iWG5sY5Ge3FeO6rZ26Sxx3MTN
EsqrDeoCm5SQASDwD7AmoxlCEMRGtQ2007M6MoxtatgamDx8bySab6SVv6ufdXwd/ay8RfC
v4v6jq8pt72T7bLZa3pqXu+z8RWMjDfbzDG3ft5V+SrAGvqj9sX4GeC/jP8O7X4s/DmJNR8
PeKLM3qqkKieyk2HzoJwM7JYnyrrjgj0wa/FX4g2d5oHjbW9Sjzf2keqyNH9nk8hhg87scq
f54r74/Yl/a90zwvqsvwr+JNzu+H3jwpaXr3MoeLQb2TCQ3y84QEFUlBHzA5zkU4ZpSq154
fHrV+61/NHbXz7HmYrhWrhcBQzPId4pTVt4y3062fVH4E/Gv4Zah4O129tprN4RHO4X5GA6
nP8xXz2dwOMYbJBBPpX9If/BQj9ll9MvdQ1bTrQXGnzQG8tLqBS8M6SDcuxwMHjBGM5r+en
xb4fudE1Ke3kjZGVypypTkV+B8f8LSyfHvFYfWjPWL8j+xvBvxDp8X5HHDYx2xVNcs0901p
sckDyAepH4VPG2FdSScRtgdhmqZJzyTkccGp4WIDc8lCB3NfnUG+Y/abc0bLcvRJC8gQkRA
gfPLnYh7k+3HFWY1iVIzl2kDkSK4AiUcY96yw24LliQvAXknA7fzrodCsNZ17VLLRtA0q91
zV9RkFpaadp9lJqN3ePJ8qrHEgLMxJGAoPJrroyg7Jo5asJWcuhftXZQvyiNSpAVQCOT2Pp
z39a9q+EPwa+Jnxt8T2vhD4ZeC9Y8Wa1dsA0en2zG0sEBw8t1ccRwxr3d2AHNfVfgj9ivwz
8JPD6+P/ANsXxYfBkMdml/pvwR8K30V18W9dVseUL1TmPTo3OA3mBpgM/IvUfcXwe/al0Kf
QYfAXw48DaH8GvhTDeRW0fhvwrHKvjDxiuGYyahqbfPK/3gwZhnggV9xw1kdbN8ZToSfJF9
X+i7n5Nx5xjh+GsrrZhh4e2qR05Yvr5s8t8cf8Ef8A4y+EfhzpXiPQ/iP8OfHfxCubRrzxB
8KvD1y66hpa5BSCx1GRjFeTptbzURYwMDa0lfmTrfhvUPCep3egeK/DOr6brunSm3vrDVEk
0+6tHQlGQxlcgAq2CevNf1K/Ebw/pU3hnwb8Qvh/qWpXXhu70iC+draN49T0G4ChZLVl3D5
h3cElgT6VR0j4lfBhLCGD4geH/CXiPxLbKIrrVdf8LW+salcJgOm+dgWP3jwTkEkV+uV/Da
kqMamX1rvrzL8T+W8u+kTmH1qrh88wl1duPI+nbz9T+RGZzjnKDHAJ4Htn1rIuGYIykgbBk
c/MRzxnv0q3I/mHIycA7ieO3pVXUYWiW33GBxJAJE8iUSbMnG1sdGGOR71/PFaTa5kf3NQj
GDUGtTLY5QnPOwHk5xj/APXSSuxFtubgW6/e+ppryL8yrknJDZ4x0omdAtunU/Z1xx7mvOV
7PU9VQ20IpJOCoAHYMeSaqnjJPTOfpTicKOe+TzkVWY7m3dxwOePyrGcuh0wgrEgbLH0xxX
pHgfw/PrWoWtvBEXErgE4yRz1/UV53bRPLKiquS7BQBjnJr9Gf2Sfg3e+Kde0p2tWaEyKGL
rlTkgAYH1/Svp+EMmq5zmtPDwTaufEeInE2G4V4drZjXkk1F29T9W/2GP2bkuvBWm6zqkEV
nZWfiFrzUNQunWG1toI7UO7ux6KFGST2FcR+2J+0C3xU8SWfhnwvPLZeBvD+/S/CYj3RRXM
CHZJfSx9czFQQGHCEe9fWn7RHjOz+BP7Oeh/BzwvPHF4r8V6sLzxm9r8tzYaZ9kUpbrjo05
GWBxhB71+Nd/qyarrst7aTlrYIkEMjAiJIwAckHpzkEHniv6TxmIWBwsMtoq0YWivNaXZ/C
HDOXzz3Na/FmMfNOo3JXbfL2jZ7dzqbe03SQ2lxKls0ZxvRj5cgOMlccnPPOMV0V3pn2YWp
jHmQh1w2fLQjaxYkng9D9MVU03zLyVcZZo/vXPlgZVTn8smu6eJri3gXyWaMLiVSmduWYHj
HPXJx3rPC0Oend/L0PocbjZUa0dbK+pmeGrWO5W6mit1UkGGE7wDjBILNyMMNuMkZxXrPgz
RZ4VuNWkESi2WRpZNxMlvFleCmMMzHheR0zjgVV8E6PHaadeSzNHuikeEbkwWAO7gd+CF4z
jpTdN1lPt08O2FLf7ZsKSzq0krBlzsRSeBjaM9cnHQ19NgMJDDQpVau7PzXPMyrZjPFYXC/
DGyb8ux9veA9Su7+wVIr3VGtnhUPcOpivbYLnOxc/wCrVQCTwOBya7fxd4q0DTfBOnNpunX
95DZa5dRxKLpbTUtY3wxB5JWYk8sFGNwwGz0zXi3hbxJ9l0mULdSIk9o8F3CG+0W8iv8AKk
UZGSRnncOMjFeUfEL4i2th8OzYxSS2r23iW7lmZ5XkMrmC3CAjIwB1zz92vbxfJSj7eo/dj
qfleW4SvjswWCoR1k7W9SbxL8T/ABLq0E2nW8em6BoCbkRxI3m7mB+XzyMnIIHyjnOec14t
oVtZpq4kvLuS/VJ2MkkQZIkkZgdgMmMhTkZ6D17V57qPja41fSWheW3ltnt3CKYAjiRQXIC
9SeoHHbgVtfD6K5ubaJzbxgz5uFWbmV5Oc565OcZBxwK+ejmFHFYyEaeq3uz9cXDdXKspqz
qWhJrlaW70773PrC38QSSjyNLZXaMNEsMTBGYplRgkYUYBXJ5OM4FauZtO1LR2m3G7uL23v
PL+0BxBl05YngZG3pwfSvH/AAxfQW+pywqjC4eDljK0vlspJ4Xocnd+XFes6xqNxcQaebEm
JoryF7kiMgFvMBAYkDC7eQc47CvrqU1Xp82h+QY/BSweK9hFOzW78/0OA8b6nBB4y8Sy3jP
dXU2q3mwxRlo1VZHwH7dTgY54rwfWPEd2J8vI1vEzBYj5YPkpgABlzwOGAGe/OK+gPCnwK/
aH/aH8VeNn+C/wo8b/ABGtNE8RSp4nvPCWitfW2ltPJI8aySKcKzhT8uckKTjFb+uf8E6f2
9BcSpYfsl/GiaOVQryr4YkaNCpyNp3DOTweOgr89znifLMPUnhpYiEZQdmrpM/e+D+Ac1rY
Shi1hZ1I1IJqXK3Hbo7H5++PfEq2rq9ndRJJMCA7j5cJgSnkHB+ZcY7k18neK/G05dvMume
RZGkV2IEZypXoB0Gcn1yK/T/XP+CZ3/BR68E6H9j341yxSIQif8IlJLtyScDDHGfXIHSvyl
/aH+D3xe+A/jeXwP8AGP4feL/hp4sFol+vhzxlok2g6hHbybwkwikUFoyVbDLkEr1OK/JOI
eJKWIUpYWqpPsmf01wTwfUwqjSxtFxtbVpr8Ti73xxIyBWdV/dhd+7cpbOOmf8AOea5O71p
LwsSyBXwcPgqpxnt64ribudwsiRLkZ2SMy/3hjPHfpVOG4aI8MykDDgr8gPH9Mj8a/O8Rm1
erLlnsfs+F4fw1CHtKSOwtrsNNPjIk+zSccsT8vGG/T8KwppvusJWUYBkVCVbdkfe5xmltb
1UmkKKSGgb51+dsHop/Cse4kMhCt8o5O3BwcscEn6YrhqV4+zTi7npYbCuNZq1lp+RYa5cO
NxLgZ2gn5VHU4x75/KqrS4aJyysp5ckkAnOajYHYoHATDEnGAuSAcj1p8YUyDfhQ/EYXEo7
jkf56Vxc85ySPT9moR5rXOlV/wB1EMIBjzCwYADIKkHnuccfpxVVoZJjGLglW8/apAxu/rj
jg19F/s//ALIP7TX7VEnib/hnb4KfED4xJ4NW2/4ShPA+htq/9gfavOa3+0gEbfNEE23rny
zX1En/AASK/wCCmcrW0g/Yl/aACxOsqM3gmQfKQc/xfj612+0pv3JyR5bhUprmhFs/OnTNM
WW5nlaSTEdySpkP3uTlecdfeuxhtPIDMFLhfmGOSAAT0PXrjIr7V+IH/BNX9u74NeBPFPxM
+KX7LPxh8DeA/CcP9p+I/FXiPws9homkQNKkImuJS2EUtIihj3cV8WxOyzjdv3Ix3IgBKLg
8nqBxnk17mDhh/ZXp2fo9j5rMK+InVaqXSXcizcyeZPMSqMx2KPvsePmz0x3rI1G7dcorea
yY3OHY7j7DHXk9Ota13frMwjDOYm+WQlgHAB+Xj2rmL28iVpJSArq2MZKjPPA447inipwhB
qMhYKjOdRSlG7MG8nywQ5BRt0gBO3O3p7n1A4rIIm3b0IKscj5uF57/AIY4r2L4O/Ar4yft
KeOY/h58D/hv4p+KXje5s5tRtfC3g7TjqWsSW8Ch5ZUjBGVQck9hX2LH/wAEff8Agp5v3D9
h39oJVGNiN4KkVjxjGd3T37V8xVqRnO0pW+ep9nQpypU7xWp+d9hLOjpn/lncDc4LPvwBgA
gY6ZP41vpdvJPIM8by+1kKuecnB/PGa/QYf8Ekv+ClWmwte3n7Evx+t7CyhN1eXMngtvIhj
jy7yE7+gUEk+1fn3qFjPY6teWl3BLbXVleTWV1bSjy5reWNyjq47FSpB9DmvQw80orklc8r
FQcqjdSDWhfF9bsuJEmR2TKFMDIznk/h09qvQid9hhuTHwGMbg7BnBPTjJr6O+H/AOwb+2j
8WPCejePvhj+zF8a/HPgjXozcaN4o8NeAb7WND1KNHZWaC5jjKOAVZflJ5Br0j/h2f/wUMS
P93+xt+0SwOCw/4VdqgIx2H7mu6ljYczVSR5tfBSt+6i3fyPkTV9QvlSyRnSaP+zowPLw2A
NwIYDpwD2rHXVIVkDOkiO7bdu3zFPQ/lX2nff8ABM//AIKEFYJIf2N/2igwtFjkCfDHVSyk
EnBHlZ49qqp/wTL/AOChruPP/Y0/aIkXAP8AyS3VEJzyefK6jIrWpmMXV0np/wAMc1HKVGh
Zwt8j5StrXz2E0UiyOCMhQV25OQc+2aZqqyW4VNodwMyMhIZGPI3A8jqcYr7s0X/gmb+3tZ
xSCT9j39oSOTJIb/hWuqDDdcZ8rpVPUv8Agm3/AMFA5Xdj+xz+0NLgkBh8MNUZ1GexEWT61
6M6+F+rKbmlJ+a8jyIYXFyxVo05OK8j4NTVJ1VYnaVYwoViBt3+uQakuNRAiVixDMxwofl1
7Cvb/iB+xr+1z8M4Lq88dfs1/Hjwtp9kzfa77XPhZrNnZ2oGC7PObfZj5hkkivmFUuo52tZ
o5EnaXyVhlUrPG+cbWB5Bye9ed/aNrxi0z2FlS0nNNfJo1rqVL1WcRjJGAVPy8dRzz/8Arr
ib3Tp45iS58pmXcAOAp65r760T/gnP+3l4h0ew13Qv2Rfj9rGkatZxahpWr6V8ONRvtO1GG
VQ8c0UyRlWRwwIZSQc1uf8ADs3/AIKBTIRP+xl+0Vu2bQT8LdV+Y9zjyvfFcdaWHxPxyVz0
cLLFYR2hBuPofnbDbOo2bcMwKlwuOCcVuwwtvZ/MYAHIRzkc9vYV9r69/wAE2/28vDel6z4
g1X9kL9oPTNF0TTLjXNY1G9+Gepw2lha2kLTXE8rGL5UREdj7KeK+J0mfjD425wyjJ/EVnS
9jHWLua4mdaoryVkbFtO0cigMqxhiDh8sAOQc9PU+tdLpuvXFrJDNbPJEVfzUeNv3kAPTvy
Bx06d684ctJuIZogrjLY25A5P8AWoFu/LlDGby4hkMolKk9MDHXng/jXbTx8qDTjoebWyqO
Kg1J30Prbwr4++2yRWurXQuEmYEAqVBxnsMjHU17XDPpNxFHKsm23KgtGQytGScAhh8vPPH
tXyh8E/hV8W/j944svh78Efh/4r+JXju+ikubDw14N0p9W1eWOBd8sojTkIgySzYFfpP4V/
4Jlf8ABS+3Q2WofsXfH+KGLhJW8HSBW6/7XOTk+3NfZZVxRho2p4uSv3Z+acRcE4md6+Ai7
dUr2PIbLT71bkvpyzXUcjKkccL7mdschegbjHPpnFT7tR8/7UulywrFKEvFniJjcDduymME
9OM5xmvtfwN/wTa/b7ll8jW/2TPjha2kUStHNP4QkBd0LZHytnOSOcgj86734hfsyfGr4Ve
GIz8X/hF4t+FlzcLKllJ4zs0t5ddijRRNLbAsGkEYZckHcm9TjHNfoeTYnLM1ao0MVH2r2i
mm215H4pxIs64dbrYnBSdGNuafK0or16n5l6pvjv5p4g8lusgYOiCNTnacgnoB6dqr2OtTR
TeWysqTZdJWkUllByRuz15OM9a9W8a+BZdJtpLvToJr23a3MtyVRrgxoeUkR+jA9m7E4J9f
B7+RDbFI1ZzCQkkqkyMp6lXOMAjGPbnpWWOo4nAV7VN9z0snxeBzrCKdF8y29PXzPd9P8QQ
yW9tsPmeZhT8xfDAdz25xjNa0N9byeVaXEaT2krosqSnzJQFYA5Uchhg4/wDr18+aT4iaHb
FLO8a5yqMCXII45x06cnk13mm64806SybJAMTSyeaHJBweo+hOK7cHmSqOMW9dDyc0yB0YV
XFaWdvu0Ov+J9nHovjbXmV5JtJudXkETOpkE8ecjI7Mp4K9QQa8N8SWLWi/21oBH2eW4AkS
B3k+yYAIDkgH5sbvbmvaPG+oRTeJPEtu5ZrG61RyiBTKVwFIcN2zkHtndXkVxLc6Yz3Fq6m
BwIp4ZFV4rpW4YMufQDAODmuPNEpV5qOiu/VW/Q9Dhv2sMHR51dqKTT2at18z9iP2RvjTpn
7VfwX1P4FePrqP/hZnw+0nzvB9xeSeZceKtKVWV4dxOTNaELxnLRSKedjV+NH7YXwL1DwX4
g1GVrCSJBM6NtTlCGbJPvS+FPHmrfCD4g+G/if8Pby70+88O6rHfrDLII5kYH95BKoOGikU
OnoQxr9jf2ivD/hL9p/4IaJ8dPAsEE1l4n0snV7OBcvouoRLi7tJAOhjkz17MppqlS4lymr
k2Ka9tBXi+55VWtiPDni3D8U5dFrA4iSjVX8rfU/lIuYGt5XjYYKnBBGDRACxKKu92G1R1J
6cCvtrS/2N/i58U/Fmp2fhPQodL8OaRMz+JfiB4pvF8P8AgLwtEvLyXmoygICB0ij3SuSAq
EmvZtJ1H9lj9lgyR+B9Ph/aK+NFjbsqfELxHpg/4Vj4cvAPlk0rTJD/AKTscfLNcA8DIQV/
OuKyrEUMfPCW1Ts/I/t7B59g8VllLMFK6kk1brdI8b+Df7EPjrxvokXxH+LOtab8Bfgyu2T
/AITfx0rR6t4hDciLRNIH+k3TsOkhVIQSMydq/QT4K/En4N/CzW7nwB+yP8MBqt5d6U9jf/
GDxm/2j4iavLKBCtzY8p9mZHdSltbDJJIJIBavz/8AFPxu8c/GCfVdW+JXiG/8T641zDPpU
ty6rp+momS9tCmQkUe0BUjjXGRg4r6T/ZGsZbnx/wCGYrey1HUddOtwz6bp+nwILWba6NF5
7D5wrOMEAjANffcJZBg6mPoqpaTb1v0+8/H/ABJ4vzPC5Hi6tFuCinaz3037nqvxU+Dsf9g
z+L9Zh8S6v4v1TUpNW1yXXSmNNt5JGVYI1kkMjYY4yTuyCNvOaz7T4dReFPD+nayq3UF9a6
iZbfT4dNCwDax85y284CKEHIBJYgfdNfoh8efgf8W/Emtp438U6VcaxDqEEVss0SxtoUTgv
i3aSJvLUNsOxyee+TXp3w4/ZHvfHnwo0+HxNZ65oVzfXmoSxXqWolidI22BXlYbtwEZwASC
I88bjX7zHJMBh6zq0oqNlaOq3P44fHma4jA06GIqSqNybmrO/K/v0RP8BPHtzZfCPWRJ4W1
XUbHxEo0fQL2xnGoNZPFDGbmU2q5wf38RDsAucgZINe9eDf2FvCev6JDrOpa60d5qUrXcq3
8phuDvCsDtz05/nXS/s0/BDwl4B1b+y5NZmubO+097PSxeoQipbsrSyS49+3TA46V9Raz8B
/EGo3hv9N+IFuLG6TfarpmpxNZIisyAJhuB8ucdea9LEY+lStSlUs7J36fI+FwWWV8fUnic
NTcqd2kk0mlfqf54TFo2yxUbnzjfnIye/pUEokTcH6EbgeoOeRU7NtDJtXLDDFlyxB7Cqby
BOQpIBO0KcA/h2FfxlNxadmf6zU1JO1iq8bNuk3AZ+Y7T1z2zT504tiBgi2Uhjkq3X/GmtI
WUlisakZG0ZJP93FOlkBhtlAYs0IJwMAcsB/KudbNHa+dWu/60M9yAflyVIwRnJBqIDJx+e
eKnIxzu2lSOSMc+n86mtYGuZgqHLOc5Iyee/wCtc6pzcuRLU6HOMafO3ojvfh54buNe1i1h
iiL75gvCk4APX9K/o9/ZG8D+Hfg58OdX+LvjKCGHSfB+inU/KeMCTULg4W2tV9XlkKKPTJP
avyo/Y5+E0vibxDpkhgeQrcoUVoid3zYGB+Nfdf7b/wAXbHw/a6H+zx4YvoooPCEEOq+L3g
lXZLqc0WY4ZF53eRFIfl/haXPbj+h+B8uo8OZDPOMR/FnpD5n8WeL2c4njjjGjwZl93RptT
qtdEu/qeDfFv4t618QptT8W65dPNqOu+LpNTuMEmO3V4gI7aME4CRIAigdl6V51HEWuLWaB
UWORFuZIoyFVs7gD+PftxXEPNLP4Ts4nMnlr4i7klGHkrhc9+9emQ6fbLbadqenyFIJWa1v
IFBLWMgAO0t0IJ3MP/rV6McRVx1T2s3fRf16HJHB4TJ8KsNQjyq8lp8j03wxbl7Zm++8hyq
KwbGAMjrxjuK9LsLJLi0eMpGJdrS7vmWEsGwcHpjAU9/rXm/hm7MIi86Iuslz5AlkXCc843
D+ZNep293b2sSTSBXZoXTapIjXORjA+o65r7jLfZSpJy07n5XxDLEfWJRhe7funX6VLBZ6H
qMe63bchuFZDkn7qZI+oPI9K8Ai1S7sdUuZftIiaS4Jmmt4EKwRkMAEOAAVDBvfmusj8XwS
Jc2bTKyoH3kAPGFCnk45GSoPvjmvKoNSitL+6vdQnQxo5NpbSqZXlwuS3zddq9AcgF/rSzL
MKdT2PsZWUb6k8PZDWoLFVMTBtzs7d/wCtz670LxZPYWFuw8q0tpbR7eO7u7jztQutvKvxn
ABOSBg8V81fFnxPPfeDYbaW9Mir4puTO8ZIaVVjhbEnOecEg8/lRb+LYI3MkF3dSSxQrDAI
7khQHYbUVAMqF3nIwM4xxVbxXocepeA7XULR5bqaTxHOXVxukGIoskAnjIY5x0GT61GYZhU
xuCnSoPVR1/DUjJOH8Lk2cUcZio2cqit62fc8gsL6SXS7SSNcR+fscM486NvmG7HQbw3XH8
XXFe1eENdax0tbaWOK4mSPLXZG8ZHzEPtPPHQ8mvILuQaXoRtmwJHRmCq2DydxDYGBgcY7G
sXQ/GDWkbQGdbSebZ9llR8wQpHjaEyflOAh7Z7V8nhcd9QrR5pWbR+oZjlH9s4Wcacbx5vv
Pp208QwPdxlnkhdbxJo2hjGQ20HgdQCCCQeTivRF1zUdaudN8OaKLrUte17VrXS9HtrTdNN
fTSzxxW6wqMlizOAe2c+lfFw1y4vJftEV0LmJWz58gACFRuHI+9xn5jnPvX9IH/BCD9k66+
NXxbvP2ifF1gLv4ffBiaO18NNd22611LxJJEJFEORtb7JFIHfGdrSx966MfxlHJspr4yctU
tPNvZHkZb4XQ4hz3CYKMb3a5l2irX+5H9JP/BP39lbSv2Tf2dfDfgcW8UvjLxHcyeNviLrD
R/6VqmrX4V5FdupS3jEVvGvQLAOMkk/cGASRgcHI4GO1NXAI9+BxgHtTmcKMsyj3PAFfyZj
cZXzDGVMbiJN1Jtyfq2f3xlOV4TJsto5Xg4pUqUVFLySQKuB82CSSckDj0FfzR/8AByT/AM
E/m/aI/ZlX9qT4e6NHP8Uv2a9Pm1PxLHZWpfUfE3hJm36hGdvLmwLNdqDkiMTgdhX9K3nHz
1i2vzGZC4X90ACBjPqc5x9azNa0ew8Q6ZquhavbwX+j6xpk2larpt1AstrfQ3KGKWNw3BVk
ZlKkEENWdCrOlVVSLOutRjVpOm16ep/jBTqrkswRJWAzgjHXuTxyM1jSIU4QEx8/ePy4z/h
X6w/8FeP2Gr/9gn9sf4gfDi0024t/hp4vmfx18KdQFoY7G60m9ld2tI3A2lrRy8DAdAq+or
8p55QARG4BUkqnZTnPXv1r6CbjUgqi2Z5NJzhJ0pbkVuqHeVV2/dEgo5VyQOmfy4NQjBJfl
y64RWXPA6EjtToSC7s8jDCNkjjGeP16VWYq3IYZZfm3duOQfxNc0mnFHWo+/Z+Q9V3EgKTn
jeV547f149aAZNynYChJyEHBA7n8c/lSbEx8qkofmOORk9PyqzZRo0jRsVZiAxYjoCeh54p
Rjzy5SqklGm5LY/tQ/wCDRMET/ttSqC42eDWRAMF8Lrh6nv2z05r+0i5N0LeS8igM9xHH59
vYlxHlwhHll8NjJPJANfxi/wDBo3bmJv20WAdVLeDwH3fK+BrR4P481/aht+o+h6V5+Mi4Y
iSZthJxnRTifmF/wWRsW1P/AIJh/tk20ieWB8KXuFAcKWEGo2E/XHfy+QOT07iv8wq/so4i
XgEispDKZE3Mcc4GOe3ev9O7/gtFIkX/AAS8/bHkkkRFT4ZRsmYg+W/tbTQiYPTc2F3dt2e
1f5gd/PI4dmLMpVvLGccjA+or6vhpxWCqJ7836HxXFEJyzKkouy5f1OXu32GUPv3K5fPmdR
zge1cTqMscs0wAA2nLseeSeefbnHTmuo1B5YbYxBRK8rj5eMpjrz64riboxhmG0FS2MDrnO
eT3+v1qMwqu/KkehlVFaTe5/Qd/wbKEn/gpx4ZwwKn4ZeIMKV5/1C9P/rV/pPFVwcqOnpjN
f5sX/BsmS/8AwU38Nuckf8Ky1/HPA/0dOPev9J+vk8Vf2vN5H1dL4FFnBePi0PgTxta2Nqk
Ui+DdSkgZo/LtAxtZgFOOc5OTgdK/x6PHqv8A8LI8dCRR5h8Y6m0uz/V7hfTZwfTOevpX+x
R4958DeMh6+FdQ/wDSSWv8d74klYviT4/YBY8+NdUCqeAQL+fgCvTyZazfoeRm+0Yrc/00P
+CEcYH/AAS2/ZdDIo/4pq7IBAP/ADELqv16CqeQBg9towa/Ib/ghEd3/BLb9lw4wR4Zu8f+
DC5r9ejwCMADGBzmvMxDf1ib82ephkvYQS7INq/3V/KjYn91f++RXy9+0r+2T+z1+yLY+F9
S+PnjuHwPaeMbybT/AA/JNpt1qP2+W3RZJVAhjfbgMv3sda+VL3/gs/8A8E69Nj82++PljA
vct4b1TA4z/wA8K2o5fj8RS9vRoylDuk2jjxGbZXhKyw+IrwjPs2k/uP1MKoOqr6fdzRsT+
6v/AHyK/Iub/guh/wAEx4D+8/aQ0xdpwQfDGrZHr/y7V2Xww/4LL/8ABN74veNNH+H/AIQ/
ab8GDxP4guksdEs9ft7zw1bahcSOEjgS6uYUhEjsQFVmGScDnArKeFxVP+JTaR0UsZg6v8K
on6H6d3FpbXUMlvdW8E9vKmyWGaJZI5B3DKRgj2Nfh/8A8FVP+CM37Of7Z3wi8b+LvAXgDw
z8Nf2kdC0C51jwf468I6RDoQ8S3MEZmSy1mCFVjuUmKbPNZfNQvkMcYr9xInEkccgK4kUMC
jB0IIzwe49DTnAKkEA5BByM8d6zp1alN80XY3nThUTU1dH8N/8Awb8/8FatZ+C/j1P+Cd37
WfiK4tNAOuXPhv4OeMPEt6DH4J1aCZ4n8N3s0hBW2ndHW2cnEcm2PhXUr/cSJIy8Squ9ZlL
o6JvQAY5J6c5Ff5Qf/BWvwVH8Kf8AgpV+1v4a0Ldp6ad8ZL3WbCW1Y28tr9sKX8bRspBUgz
ZBByOOlf16/wDBvz/wWHt/2oPBmk/sh/tC+J4l+P3gLQxD4B8R63eLHc/FbSrRQBCJHP7zU
LaMAumS8saFwDteuvEUZSgq8Pmc1GpyP2c/lc/qHuLaC4jlguIYpreeJoZ4JYw8cyMCHVlI
wQQSCD2Nf59X/Bfj/gka/wCyh4+vf2pvgL4c8v8AZ/8AiHq7P4o8P6RYFLP4X6zcyFiiqg2
R2VyzExcBY3OzoVr/AEHgeBnv07Vw3xN+G/gz4v8Aw/8AF/ww+ImgWHijwR460C48N+JtB1
OBbmy1G1uYzHIjKQcEZDK4+ZWVWBBAIywuJnhqqktnuXi8NHE0uV7o/wAayQTZfaAzbSQGP
y5z3Pryal8O+Gdf8Z+JNF8LeGtK1LXvEfiDU7fR9E0XTLVrvUNWuriRYYYIYgMszsygAevp
X6u/8FYf+CZPjr/gnh8ftV8NmC/134K+M7ufV/hL42+zuyXVo0jN/Z13IBgXdqCquP41ww6
nH9Fv/Bu//wAEgI/Aej+GP29P2iPD4/4TLxHpn9ofAnwVrVmDJ4b0+5Q+X4guYXBKXFxGQ1
urfNHG4Y4Lce5ia0KdBVk7328zxMJTnOs6LVmtz9Jv+CIH/BKPSf8Agnt8D08a/Eew03UP2
mfixpNve+PNRjiW4TwTZN++t9AspSM4j3Ibh1IEkqd1Va/chLG1jmadA4dz8wMjOh+ZmJCk
kAksckc4wOgq46E7SCRsOcDjd14P51554s1zS/h7pOt/EPxp4zTRPCXhTSr7WteuNTkhsdH
s7RFEpeWRsY8kRttbILbsHJxXzsp1K9TW7bPoFCnRp66RX9anmf7Snx2+Ff7KPwV8WfGD4i
azB4R8H+DEGqzJbLFDc67ctIXi0+2jI/ezXcimMIvzHeTx1r+AD9qX9ur4j/tqfGnxB8XfE
uuyaPYWV6dE8JeB5b4/2Z4V0mVnSBoM/uwzfJ55IJZ3yTtHG/8A8Fbv+CkPjf8Ab/8AjQLH
wvqWoaT+zr8OtTkt/hz4RV/L/tu4UGGbW75QfnknXcIlb/VI2ByzE/l9YW2oaey6pBHc20g
IKvESGQDBGPxAPPSv2HgjKqmUSWYV4XrNaeSdtvM/n/xLzWlxFSeU4eaVFf8Ak0l38j7N03
TPEGtxXehaje3MgtQ14skmoJpMNoSplCtIXwwcL8gydzHAGcCvmP4hXrWGoS2lxNbTK2VkG
nsLq18zGFkhk67XXGd2Oc8VnXviLXNQsAZr65lG8LdPHMUuZFY5IkIO513IGIbK5QHqKzby
8ju7aFntbZmXMO6a52yX8TEnaS3IZSNy4/Ov0jMsxhi6PLGLTXV/kfj2RZDWyvEe2qzTi38
MVZLzOdvLx43EkZSKZgxjZGDBs5UBW6EkYHNXNI1q4MbPP5g8yI5IPzbj2C9znjg1gSzsgM
CRlwjtCEaPekwyASp9R145rnvtDWyho2RY1+ZkQ72TgdB0ye9fLOtKlPnT+4+9jg6eIpuly
+nofT1n4ssNcgsY9V0m71DVY7RbZbrTLkQ3l0qDYBMhU5KqFXdjJ2jOarXU/hNftEE2lawJ
VbyWtjqMWIyv975ODyO3FfP2neJHilRDK0MphxLIpMW9TwMHr0xwO5Nek2F5plxYw2dz5UB
dvP8A7YjLTvalj8kMvZVBPLDu1e3SzX6zD2bs35pHy+J4cWAq80eaMb9G/n8vJFK8fwjM/l
tpOsKfMxME1FP3i8YVfk9s19a/sk/tS2nwKt/iP8Pbzwtd+LfBXjTTJNa0PRNS1HfYWGrWi
iTzWVVyFmt43jcLjJRD2r421+wvbCVFuY3jYgyQStGQkqnpIj91OQcj1FT+A5UPia1ikV2a
PT794fNyYnP2ObcSO444rxsdisTh6c50fdmk7NaM+hy/KcBmPsqGOXtaLkm4yd1dO5n/ABt
/az+J/wAdrm903xJfvoPgu0gmHhvwH4OQaJ4X0yfevlPLbJgSkDduZ8sxwcmvn23slRYGHk
BZ2MErM4edQwBBKHgAEcE9+M5qax0+8la9ENslyhld2ZkBAPKA9c8FgQB3Ars7Dw3LbFWeW
K4utqsYrbE0SDaMbzjGfmx9c18fhMJVraz1b1b+fVn6XisXhcJH2dN8qVkktkttEV9P0wWG
qafexFns7a/R4ZLiKPN0I5Ad80JJXHsSRX7H/stfC+0/4STw54m0eCeSawvrae0msVMMmt2
jyRoEWJQQZEcjKk8lcHrX5neAtT0XRrq8GvaZFqkMcD2sljOilGZ/uOrZBwGILbSDgAetfv
l/wTe+IXwn0fxno2heO9a0+80O0ZINO8RvKtpfuFOyJGLYwCNmUxkbeua/V+D8PhsJ7WtJc
zSuorV3XY/nDxdx2Z46lRwdFuKlJRc3flcXbe343P2S8D3/AMNtU0nwsfEHhtdV1IXQ/tMX
dokGgLLAuJpY7d8qNpIJyOCTX0F4y+JvhG90LS/CngDwtYXF3PBHaQrbiNbbT2k4xgDZlwr
EnG7J5r5N+MekT6RrmleIPg3Yo+j3UlxbXU9pcxXtle21zKGj/cjJ27cF2PXBNdfbfGf4K/
DTwHo/hPxIINP+It7DcXWp6raTxzO97FmaVpGPzRoImV9oGNo4zXs4zCQr+yx0Yzk27pXfu
vvJX6H5dlGa4rB/WsjnKlBKNnU5VeaXSMrat9z5O/al+Kui/s8vGNYvdH1XxVa28qWdtooR
XtDdYaUO2Bu8sllYjr+FePfD7x3qnxO8M2nirUfilYfDp52+yW3h3TNFnu7XyY449txvRwu
6Qs24dcqfWvzr/bc/aN8EeK/GGs6XpUtl4ihuYora08Ri+fzLJ7aeV2NtHkBxKr4JccDpzX
y3Y/GL4sJpekL4MutY17SRpyCWTR/DF9cWmmzhnEloZI42RmQBCSp/5aCvY/tfAYaccPiXz
SSWqSevXQ8yjwPnGZYJZhgocilJ6Sk4+7pbXqz8XriXyZnWEIABs3yRh2c9CTn1NVGuJCSC
kIwTyYlBx09KjnkDSyHcdrSFiPvMBk9DVVn46noBn7v+etfx9Vqcsm+h/qFRovlux7TOcjb
F16eWAP5VN9oYLEMRALCCP3a5PJ46e9ZzSMQTxnHYc04yDanfCDHb1rBVXrc6nTvYlmuWcM
Ci4IAJEYVh+ld34A0STVdZtreNHZpJkVCRwAcf5/CvPUBkdQAQS+Ac5/z1r7k/Zp+Hkms+K
tERYN4kaKRht6qQCST+Ar6HhbLKmb5tTobq6ufIcc57R4d4dr4ybtaL/BH6sfs/2ug/s/fB
jxf8afEcUZj8F6A13pdvMoxqepT4h0+2XuS80sfA6AE9q/I268R6z408Ua54w8RXUt9q/iH
Vp9b1GZju8yeeQs/U9BnAHoor7j/bs+IiaVpvgL9n3QrlRBpFvF4w8aRQHCTXcqkWMDnv5U
Zd8djLnrXwno0IiVXKYKyBgP4Tiv2PiTGRnmNPKMLpRoLl02cuv+R/MvhxlFSGUYnizMI3x
WNk5K+6p391d9dz2ew3P4St96FQviTjcC+f3I9OOcd66iDxHdx20Fg8myyjk81kQhNxGQef
UAkY71xPh3W7Wyils7+FrrSrtklntll8maB1ztmiYg4YcjBGCOK7KWbwdNH50Uuvqd/LPHb
7UUZ3EHOMnnk1phZ3pRnTmk7JNPcrHUJRrypVqTkm200r7no9j4ltrs29pZxS21nZxC5YRb
JpLjON5ldjkcfMAOOa0PFnjpbENZWkcsbeR8ouJIYEZQo3OWGc7u2DnFeTwXnhmKGa6La6r
uzNB5htwpGAvIB5HHTHHFePan4w0K5u2s5JtZdI4ikbAQM3OCd2eSFwQAOwFd2IzuWGw/LK
avI83BcLU8wxftoUZcsO67/M76Hx02na7L+/PkXEiqypkGUDd0IOABz/AN9VX8Ra01xdrdR
3AdDN5kDsxOGOGx9SBjceTgV5ffDw/MFmsrjWJblQsh81I1RST244XjHPJzW7Y3ujXNjPaX
8+pCQS5UIkaKobOSCeewA/Gvno46vVi6U5K26dz7WWT4ai44ilTaaVnoet6RrU8klqsMgm8
+PYwRicPlcAnvuJOM9MZr6F0vW1uvAkVizNFfprE8kKzqAtttijy6sDn/ZyT3r5F8BT2Nxq
MumPJqL2lxeJCIpSqbYxjG1QQN3ufavtrR/CmmR+HoHRbxlF65Me6JZI4ysYcNt5IboDk/e
zX2XDUcViqc/ZNXtbf0Py3jx4HL61GGITXvJp2PlXxpdX90t3H5AkSAvFCZV3RMCfn+UckM
O5J6ivCNRO+MXWYEW3jBVYm2n0PGMEkj0zX3l4z8A6TBYvcRLrM8EX7xVRk2uWAKqxPJwTx
g5yBmvkbxNomiRwuZ49TtpEXZOGWPezcjacHkg44IOOteHn2WYqhUcqj313+4+y4Nz7A4/D
xVCLtfXRfO/qWfg/4f8AGvxp+Ivgv4QeALe51bxR458UWnhXw5ZRRPNItxcyCJZXIBIijy8
kjfwqrHtX+oT+xj+zN4Y/ZL/Zz+GXwO8NLFJD4Q0JG13Vo18q48R6xcZm1O/mI+8ZZnbbuJ
IVUH8Ir+Wj/g25/YES88S+Jf22/GehM2j6RDdeCvhHHrMasl3fYA1DVIQBysYLQK3PzF8dK
/spupr4JtsYYmkLCEi4JWFThWJBA6YP0yPxr8N4ozfEYqssA53jDftf/gH9KcH5JhMHReZx
p2nUWndL/gmmY1dkYkkoxdMORnI28joa/nL/AODgj/gotqP7Lvwp8H/AD4V+JZ9E+MXxV1C
PxBqeq6Tftbar4R8P6dKkvnhlIKyXlyogVSRmOOc+mf3M+LPxg8LfA34XeLvip44uYNH8M/
D3RbrWvElzM4jtrGG2tzK4VjywO0BcZ+aQDpX+bD8Qrr9pz/gtD+3P8UPEPwn8Oax498aeI
1v9b0Lw/NfQaXpHgrwtpbiGxtRNIVjijjSWBQW+aSackksxryclw9GWKVfE29nDv3Pez2tX
eE+rYRvnnppul1P78P8AgmV+2x4Z/bS/ZB8B/GJtV0+Lxdp1nF4U+KFm9yqf2ZrlokcMxcE
/KLj93KnqJhivuZPGekQL4gXUtc0e1k8NSw22uHzXjt9IkuAkkQllcBSSkkZwOhbnFfyXf8
EUf2If+CmP/BP39ofVdO+KnwwsLb9nf4uacmkePdObx9pmrjRdTt0e40rWbO0VyzzptmtpV
Tlo5jnmNSP6kf7U8Da6fEek+E08P3Wq6f4mhvdeWG+ks7L+1kYDyr2SJgXfKKjxNuDZAZSO
K5MdToU8VP2DvF6q3Q7sulXlhYKurTStrv6n5B/8F5/2GtN/bn/Y48YeJ/h/pCa38cv2ddO
PxG8Arp0W7U/EenCNZtX0pTjnzrVJJoUBO6W3QAfPX+aFOs0cjx3KTRzxt5ciSoUkQqSrKV
4II5GD0Nf7QP2u1Ma2Yvre4ivpfsqR/YUcNHuw8flggFAqumTnA5xxz/mef8F6/wBg+D9jP
9tXxTrfg/R7qx+Dfxzll+IngjyrUw6bod3cyF9V0qM9NsUzNKo7JOoxgCqwlXT2U/kb1oJP
nR+H4UKzAOBtjO3nJPGeT371ESOdzEknPJG1cY6fU1dga0WeQyRyGMLjazbmGRy3HGf6VS2
xAsxMgwD5YPPtzzn8zXW0uXRowi7ytr0EIIAAC/veWBUEH3/n0qxbkLIwcIqHHXhUx05/E8
VADFlcu5UsM4A9eeKnjEJXLebmP5lLBQj59cemDz71UHG/MugVHaHK0f23/wDBpDLMbf8Ab
LtDLL9lD+EJkiDkw+YU1oFwP7xAAz6AV/ZzFPG8cTxurRsxTcJN+cZHXvyK/it/4NGbuGKP
9tWR2ZY4f+EPeZpX+VF262WP0AB49q/tAuT51pbXUbXMawsbyGPT3AS7G0qqMCMEHzN23jk
D0rz8e1LEtryLwMHCgkyPXvD/AId8Y6NqHh3xRomkeJvD2qxfZNV0PxBpcOraPqKBlYxz20
yNHIu5VOGUjKD0r5/P7E/7HZYs37LP7Ppb1Pwg0E7u/wDz616L4w8Zf8Izp2tzWcggubLZe
Tz3J+0mYDLSxW0DP88uxDiNMA7s8YzXbzeJtJg0yXWXuojpkNoNQuLxXBighHLSvzkKgBJP
QBT6VzxdaK/dt2fZs2mqFSXvpNruj59k/Yf/AGNZB837Kf7PLnoC/wAHfD52/TNrUDfsK/s
WMMH9k39nMnPf4NeH8f8ApJX01Jq1jDZ3F55olS0tPtk8VuPPuETYXBEa5YkgHAxz2qeOdZ
yhR8eZCJkhZCsoBwckH69MVLqVH8bZpCFJfAkjwrwJ+zB+zv8ACfX7TxR8L/2f/g54E8TRx
tZN4j8GfDvSPCus28EoIlCXFvAsm1sAFQ2CDXudrf292blYi4Npdmzm8yF4B5igE7SwG4YY
YZcg+vWppZWXZsjaQlwjgfwAnBJ+lcdc+J9D1CLVoo9QQ2Wj3ElprN9b3YtorN4lBlQzBgY
2jJXdjBXI9ajWS1ZVkibx7NHJ4J8bwRyfvovCd88gGQUDWk+0599p6elf48/xMUt8SfHqNt
2jxrqpB7830/f8a/1vvib4x0b/AIRfxfY2etGeTWvBV7ZQTQSyXNravLHLaxZZSF8wNzs3C
Q5c9On+R745W1T4g+NI55bufy/GOpJI8aAeaReTDeAxJ5PPJJ6cmvdyaPM5RT7Hh5w3aLSu
f6Wv/BB1YNN/4JjfsuRz6sQdY0S9Gn2F1IvmSSJeXssscOTluEZ9o+6qHHAr9jYoWF1NcmR
9jxJGsW9TCSCSXxt3BjnbycYUcDrX42/8EMrOCD/gmN+ynPDcyDSI9A1KWaO4Ekt691c6jP
HG8c6uPKRFaYFQCD5q427ef16ubpp0jtraKNStzAUlNy1vAx85S6qw5ZggdgpBViADkZryc
TdYia82erhnfDwvpoj8R/8Agtj+xl8b/wBsHw/8B7H4L+E4vF0vgnxLqWo68janBpwtkmgi
jj5kPOWUjA9K/nM+In/BFL/gofrdsItI+CcU0YQAwr4tsIRnPI5k9BX9F/8AwV+/bR8Y/sb
eJ/2dPHPw61rU7S+tPEl/L4n8NQnzPDPi6yMUXm2N/GWC5I+ZHT542Ib1B++f2Hf28/g1+3
J8MYfGXw71OLTvFWmxLF408BajcImv+GbjgZZOd8LclJl+VhxwQRX3+DzfPck4ZpSw9OEsN
UctbNyTv110v0PyXHZJw3xFxrWhiqtSGKpKOl0oSVr+7pq11X3H8HOu/wDBB3/gpdDFNKfg
Raoz3CoJpvHGmQQlpDtRQxk5ydox6nvWl8Kf+Ddf/gpL42+IugaN4u+Hui/DHw3PqUJ1vxp
q3i60uo9IgDo0ksEULNI8qjJQL/EB8w7f6P8AJdWl1aSPc23nvYyB5baKI3LpIhBGwdyMgj
joQaedVsRfxacbmCO7lB8m2n/dzXJEZlKoP4tqgkkZwAfTNfKYnPsVi178Yr0P0PA8P4TA6
0pSfqc/4F8Gnwh4Q8I+FZ9Vv9ZPhXQrLSI9Ru7km4uzaWsVsXkxjdu8vd82TljzXbllZcqQ
wPcHNZ+mtfmzgOqtZnUVXbeixDG039cJu+bABHXmvz+/4KL/APBQX4L/ALAfwE8ZePfHniX
SovHF5o91Z/DHwDa3iSeJvF+pyQ7YFitQdyxpJIGkmbCKoyT0rx0p1JpRV2z3HKNNXk9Ef5
zX/BY7xpZePf8Agpx+2D4h0yVJbI/Fi60e3mi+ZHFjFFZk5ye8LZx39K+Fvhv4z8YfDHxt4
V+IvgTXtS8M+NfB2sw694a8Q6LcvZ6jpl1buJIZo3UgggrgjowJBBBINnxj4pvviV438XfE
DxRcXFxr/jTxJd+J9XuPld5J76eS4kOTzwz4yewqvb2+mQiPcLsru5YbMjuCOa+twmAcoJS
astz5LMMySm/Zp3P9M7/gjx/wVN8J/wDBRP4KRWfiS70vRP2iPh1p9vYfEzwrE4thq/yBI9
asYScmCdlJZVz5bkr0xX7JZGcZ+ma/yM/2V/2o/iB+xt8dPBPx4+C+u3+i+JfB+opPcWcxW
fSPE9mWAvNM1CEEeZb3Ee9GHVSwZSrKpH+nH+wX+3f8JP2/PgTovxk+Gd59klkcaL4v8K3U
v/E78I6qsMbT2kygcrliY5fuuoBHcDxs0y6WDn7SGsH26HrZTmaxlP2dRWmu/U9y+Nv7Pnw
M/ab8Pad4U+NPgLw58R9B8LeLLPxNp9hrtqLiPTNSsHSeGQNwRyV3pna6sVYMCRXtdrFZ2N
rb2dpHbWlpaxC2tbeBFgt7dIxtEaKOAFCkYHTFJMsU1rNvtjNFIpZrcqFM49D659/WsbUrk
QXGlzXF7Lp1sbpoEtHEC29/I8ZCJKzqXGCCVETKSRySOK8rmk4qLeiPXUYpuaWr6mtcXMK2
zXTzqtnHGbuS6WcRQrGnzFi+cbcDJPTANfwc/wDBef8A4LES/tB+NtQ/ZK/Z38RyR/BDwNq
L2vxM8VaVcny/ihqsEm37LG6nnT7RkPqJpTn7qDd9qf8ABf7/AILC3fw8tNV/Yo/Zh8VRWH
jHVbA6b8cfFOjyuLrwlYyRsDoVrKrbYbuXKec6ZZIm2khjgfxLIs8nmTPJI8ysXJds+aWOW
z3PPOT3r6LJsFKE1jKq1Wy/U+cznGxqU3hKb0fxNfkeqab8QEhMaykBw4KzKOU6jp69a9R0
z4jLJbC1ln8yCZh8jqCYuuD68kD9K+SHmkEzKpYyK28hhtVRyMfzOav/AG6e2ZUV5ANqybQ
+V9R78H+VfbYTiHEUG4yZ+dY/hDA4qKlBe8fWkep2kwAVoUcKWceYVRz1IK9jjPI9elDahp
9zDGXhijeJ/LkKEKYcdGBxknrj6188af4nRUhH2iRWAxITknIyMr+ff0r0fRtQjkZRcuskU
wxM+N0gGPvD0xzX0GFzaGL92Nj5HG8PTwUbyvpqeq2ZjuYvtdhMiXNspWOJUBBGeGYYwSD9
7HWub8V+HruVG1nybW2bJaeC3byo3JBZnKZ4Oc5HORgj0rEg/tC1ndYpFe2mfHmRccZOFbH
TrXe2viK4tUEep20Wo2krBri3khVnkIXGQ/VSCOMepr01KjiKThU06XPFccRg66rUGpLtfp
2PBGmcyk5VTF8pOTkg88duDgfhWxp2uPC52lG8jDRxS5aJwQMkrnGOCOKTxjYizu7q7tHMV
rcMLiGMKS0KOASgJHOCD1/DFcKJLicl7RTMHODj5TIygYU9s4FfMzrVMHX5I7/mfc0KNHH4
RVbLlf4M9vk8Vafqa22mz77S23k2k01zLcPZq2DIjKc5R3AIA6YxXW+CdKuLTxlZgypKkul
Xz2ro2+KVfsU/KkcY/wBkcg9a+dp5p7OSMyxmMqwkSSSMqVH90H7vcngGvc/gprtxqvi6y0
hYbaKKTSr8nyolLZSxnbcCeQx74wD6V0zxscVTlSrX57ad7nDDKpYCrDEYX+Gnd9vU+erOa
aw1NpkkaOVbh24YrHwxyMe/9K9l0fxHpN3HPbX0MUH2iLy3vbddh4O4FlHJwR615m+npDqT
xzcA3TEu5wVGT19e1X7vTJLOTdbTB4g2BIozG5PPHeufAzxGFvKKuuqZ15nTwmYcqm7Sa0Z
7YvgbURGb7TYor+zf5vPtsXENwNuR0/XuOaji1jVdHuETRL+6RIim2W3Ywee6gbiAOw6c+l
cb4N8c6z4VkItJzNa3Lol5plwpmtLxQckbSeD6MOa+idJ8P6V4ysbvWPBkf2mC3uBc6hoV0
wGr2akEsdy4zHz95AOfyr67AKni0pYF8tTqr6/L9T86ziVTLako5tFSoPRStp6S7M+xvg/+
2h48+GlhZ2Ump3lzpS2CSXmi3mtyW9zqO+2eNGVwNyeWWWTaOuRXhfxA+JviLxXqz+J9Vl1
CeC+uvKF7d3Et7EJCmXh8xyR5m0qWA5AIrxjxpc6DZeXe24vGvp7SFdUtbxlYwyRxiKUwbM
KqAp8qnkDFSWq6g/gCDVGtb658Nf249tHeorzW0N88SNtZydpfylU7cZwOtfRVc3xkubCSm
vdV/wAj4LD8KZRSqRzOjRtzytZ7K/b9DzH4tyPf699r0i3mhtkiSNFkdXljIXksVHc5rQ8H
/GH4q+BNFi0Pwx8RPGvhrTDK17/Z2i67dafZtLIAHl8tHC7m2DJxztFe7+AdC8M+PdF/4Rd
PDWqXvjrUplSDXJ9c+y2UObkeVHDaqoDtLGTG5lY4YBlxyK5XxD8FbnwnrWpaB4gkisdV0+
7eG5s3mWdrYqxXYWBIOMEccV4dTLMZUqvH0NVM+zw3EOU4ajHJcbGzp7Jq7a7n5SyPmV2AA
BclcccZPFV2wepxk55OalkcsWDf3yeVx3IqqeuM5xxX87Tk23c/sGmkopCMw+bkEntjFJn5
FOM/JkDHPeo2U8nI6/jUw5Cf7g+tZRk5GrSVrM2NEsmur6FVUnMgztPriv3P/ZQ+HdvovhV
/ivd2pk8OeFPDj6rr1ygydL+wwGSYTAcgMFG09Dur8c/hfojatrVlDs3iSdTzznB/+vX6lf
HDxXN8I/2abDwVpF/Pp2sfFW9TTLxLaY28j6Xaqkt4sgXkrK5hjOeoLCv2jw6p08ty/F55W
XwR0fm9rH8xeOGIxGeZjl3CGDm1KvUSkl1hvK/yPh/xr4q174n+P/FHj3Ura8mufEGsy36q
IXJiiZsQQj0VECLj2q3Z2d8qBVsb1dvKKbd2JyOTgj9fevP9G1i7twyfbLpMdFSdkUHuevQ
c11cev6psy2qXZJAZpBeSIyqOB+grmw2IpVpyxFWT5pNt/M96tgKuGoQwGHjFU4RUY+kVZe
h1ML3iKn/EvvcDKbGt2bDDgKTjrkc5q+l5qWyOM6feBZMQttgZgrYxgjHBznrnpXng8Tapb
T7Y9SvJUD+aB9pfEZPJJGck59TV7TvEmrTXAX+1L8iRRchUuWQDB756k9/r1rthjKDlyxbu
cFTK67i5SSt8zb8QarfWNv5YguoW2NEjiJ0Eg7EA4yRzk9OK8X1A3y3gu1tJV2u2JGhcK+R
k8AdhnB9q6zxLrV/cz7JLy+ma3JjRhcFUT1UDt1A7/drDs7i5vIpF+0T9drRNcHcmc884zj
PbqPrXjZhW+s1XTUnZbH0eT4R4HCKq4LXf5m74f1G7kBhWCVGVSTIImkD52nPcjkfriur/A
LMnuZBf29tdxyLmSfCOyuAR0HGeSevSvKLi41PRbkyfaLiO3cbxidldQwBBUjtx6HvXT+H/
AB1ex3Eds9zP5TKwiUvvMu44Oc8j1PYnGKeEx9CFqGJeosblmJmnisvs7rb8z7J+EPhCz1p
J5riPy3jCymSY7GbaNx2kAHf90Y7Yr640nVLDTNNtbfdFI8du6yRyOolDY3ZdjkgALklsg9
MV8A6J4/gtbVrjTblYrpbMQGOaUiGV8DLZyMHgc1SvPjhPb2tv/pEhJaSG6CyBxKzAFwWIy
w5IHHftX6hlXEuW5NhFa17b/d2PwLiPgPOeKMe3JvkT0j2PtbWPGlnJZ3tg8LXDGZYvLtg0
hiYkEknpgYG0g9zxWJ8Hf2X/ABl+1P8AGz4efCHwJbXQ1Lx5r8OnXOoyW7tH4fs8q97qU+c
Ltt4t7YzhiAO9fCr/ABk1K4uZGFxJYeYVyYbgvsOQSwGMD8e+K/tU/wCDeb9kDXvDXwnvP2
vPiJFeDxL8XLOXRfhdbXELXTaDoEDt516yyEgG+kTCMASY4l7MM/McU8bYOpl1So9ajuoev
n+Z9rwN4X5hgM0pU4WjSunU32XRep/Q78CvhR8P/wBmz4PfD34JeBbGLR/CPw68PWnhPQ4N
m57oQRohuJ5AAHmnctLLJj5pJXPevW7ifT44ViuRBKEjF6kRYSb9pzuXPJwcc/SuA1u/vtF
s7210y3a7uXuGvi9+MfZQP3zfKhDOGKsAF5zJ0IGD85/Hz48/DL4CeEfiL+0D470mWw0/wH
8H5ddfxMLqBNGvENy81rpUb7xJ9olmjjO3aVIlXkkFR/PVp16jle8n+LZ/WPuUKfLBJRivw
R/OV/wc0/8ABRX+yvCGh/sO/C67t5r7xvDF4q+LWr6bfCa+0+xguJY4NHkiVPkN1LFvc79z
Rw4K7XBP0p/wQG/Yr1D9kn9n62+IfjHw0kvxX/aozc+JNYhhS5vPhpo1taibQdJuTn921y9
ybqYEHDPGpU4DD+Jv44/tPeL/AIy/tUeLf2mfHdhb+J9X8QfEU+NJtB1O6dNNmhhnD2ensy
ciCKOOKLCgfKmMHJNftZ4P/wCDnX9oDwJa31jon7LvwSgsry7tbyKztvFGuafDGbWKKEiUR
48zzGQtkeWVDbeVAr1q+HlToLD0vVvzODC1oV6vt5/JeR/e2uo6rY6TLpSxxat4ltLpXlW9
eG0S8ZtjNJb7iuEjRnwcZyACOcH4o+MXiNPBE+q6drXxSj8GQ/EfxTa+D9N8YeF00yE+HZt
QuLOGzuJNzF47uW4QopjI3GUnCuEx/Hp45/4Ogf2o/GkM9uvwK+FPh+CTT57O3ey8SavcXd
i8pjaOaKcqufKeGNgrAknd8wziuM/Z3/4LheNvHH7THwIsPjL4E+FXgz4XXvim38NfEXxBa
aVqniW5iGoz2SSa+0FzeeULqCe3EkcpV0thdzssUm0KfPjhpJNvY9D2sZNI/vp0vxlo/iu3
t9RmuLS1s9B1N7+GBLlLa8uDFDMkkz4ZtqtkhRndhyGAOa/N3/gq3+xx4c/4KNfsU+OfCPh
nTLVfiX4U0g/EP4HarcI8OptqGliVZLGTKjbFfQrJBgEhmeNv4RXS6hpxn8Z6HrHhvx3qPh
XwdBfyXU/iyHRtN8SaBf2FlHBqM0kW2TdEjfZGg8w/JnU2kXDqhqz8LPjlpnxB+Lnwu0y08
e6XpHiDUF1HwT4r+H0PiWKy8hNLn1GezvLfTpDKLm4McdjuSJkYJcM7DHyjCN4vnRo5cysf
5b1xpGqabqupaTqVtLY6lp11Np9/Z3qNbXVnPDI0UsUikfKyOrIQeQQayzGUG3byhKuxyWJ
//Xk5r+iH/g4M/Y10X4H/ALUmvftFfCiySL4QfH7WZr7W4dPg/wCJb4c8WNGLnUYgwAVVvN
32pVAA3tLjHQfzvMxOSGBcYyQfbOffrXrQnB01KK1Zx8tRVHfyFMbqvzbsDkADA6nvj6/rQ
iuxKoG3bydoUttGB26f/rpGlYovlkk4KlmkOCOpBH1FOMrKAQWDkFWIYgAeox+OaXubsr3k
mf2Y/wDBpnp9xqFj+3JAlxeW0lzB4Ojs/ss8drcpKBrrloZHU/PtB65AGfl6mv6XdV+OvjT
4ZfEbxj8K/GVhLZ6BI2m694a8SSX3n6pqKalFq97qdnbieJbaRrKLS5Ji4KsFcKEbaA38zn
/Bple6dptr+2zreqXHlR6I3hG+hmdfNmVnh16E+UCQcsJNvy8ndjvX9VHxA8X+HvFXhaW21
R7LxGl/eN9mbxRoVnp+txw3M7afHBYwzSxqbhXuoo4WYHcs7Kwy+a4pTh9ZbnsXKnUdG0X7
x+M3/BUb9pvxz4O/Zo+MXhj4d+M7jQNd/wCEfi1XRfF/hDXm1Hxhpk1lc6MyWglt41S3F7Y
rq1zcMCjKqIgJL4P8n+mf8FCP2/rGGO1t/wBqr9oaKEWa6WAvxE1df3C52RMfM+5ktweOT6
1/SJ/wVI8AeH/DPwX/AG3dT8L6lrWk6l4e+FukX91qlxraTWviayvfETRixFomFkeJ7VQl8
VVlhDRhmyVr+NG08SajOsZXV73EbYYJOwx13Z56+g9q+3yB4F0nGcbu/kfnXEizOFaMqM7K
3Rs+6tY/4KDf8FA9asr7S7n9rL9o+4gvIfJ1G2k+JmsxpMijIVtsoJUemeK8/vf+Cin/AAU
GtNQGrL+2V+0dFqlrYnSorl/irq4ube3LqxtwTNkKGRTg85FfNs/im/t1eP7ddorIp3tMSZ
R1Ib5vp+dc54k1dNQ08X0uGuTdGGebgSz7lBDP3JBzyf6V62NwmVzpOVOKul2R42W47OadW
Mazbi3vd6M/pB/4IKftvftn/HD/AIKAaD4D+Lf7Ufxo+Ivg+bwDrOoXXh/x746v/FXh9Zbe
GNxLJaTSlCVG4Keqls1/ZRr3iO51CHxTBr2m+IfDXhxdcdlurKTS9Lj8WwXZC3NuwjZrgSQ
LAzsz7N6TR/ePA/z5f+CD3j2P4e/t7aJrssdy+fAesQCK0cpNNvSNmUMGUqpVGycjGeeM1/
d548/aTsL+PWJh4fvbO/0y5Eeg6HLcw6VLr19prI144vllcCKe2u9Oa33IrEM5+cOAPzjMa
cY4j3Efq+BqTlhk57ns2v6VdXfgm7m0dYNJ8LWfgzVLRbS7eK41bUp0tIZrO4tm2GKQSx+c
ZJJcur/dxyT/AJMnxA8yL4m+PhIx3HxlqefMX95kX0+eAMAnHbA9BX+pR4e+OfhrxZoNnp2
taVpngX4n23g7VYJ/hfpnib+3ZfDbarpNzqc9vdzbUjeRra1F3D+7jfy42AADmv8ALd+I7F
/iP45MiGMnxjqjurAb1b7ZP6eldGWRa52c2ZNPlif6Wn/BCjU4Iv8Aglx+zRC8bNMnhW6e3
3BUaYPqt1GoRiMZViOvQkV+sTaz9g1Cy8P6inm6nfb7m1e2tJZLU28MkUcryyKoWOXbLuOM
DnIGAa/ED/gilb3lh/wS0/ZnRdQlCTtca5AblzrZCx6pPcOkUJZTGiyJbqUUPtQuVA+8v7Q
aVrWtt4k07RtV0+5u7JtP8u51mN4ri3N226cJNGigQhEiUBizglgvB5bza8eavKXmenRaVO
EfJH8y/wDwc7Jb+H/hl+zPFbtIzT+Mtaaa5up3uLyZjawvzMxLHBwBk8DA6ACv5Uvgj+1H8
ZP2ZPF2l/Fb4L+N9R8IeMdJlCRTwSC4sL+Jl2y297atmO4hdWKmORSMnIwQCP6cv+DpjVV/
4Vd+zMftcl29n8QtetJ3lCDDC1t242k4ADAANzx2r+Nxb5LuxLAjO3AQZ49Dj/61fo/DuIU
skWDqK976PrqfkfFOAlHiB4+lo7x1W+x/o8/8Ez/+Ct/wJ/bc+GdtbQGy8E/tD6DoKW3i/w
CFup6uGu9Xnt0SP7XoskjZntpQBIFCh4zlGHyhj+sunatbvqGjW1yITf25W3kuZII2aWaW2
aR0jwQyMoBXkcrxz1r/ACL/AIf/ABM8e/Brx/4Y+J3wz8R3/hXxv4N1SLW9A12wl2TWs0LB
lJHR1bo0bAqykgiv7tv+CVv/AAWc+EP7alhofwe+L2g3vgj9qXVt9pra+H7ttP8AC/jjy7d
ll1nT53mX7JNIqjfaxkukrOYyVfj47Ncplh5urQXufl/wD9BybN1iaUKOIfv9+5+rX/BQr4
NftJfHn4Ial4d/ZL/aQ8Y/s5fF7S4rjVNF1Xw/b28ejeMGWMKulajctA9xbeYSPLntnjZWy
TuXIH+YP+17o37UXhb43eLPBv7XWp/Ea++MOgXjQ61J8Sdau9d1iVWJxPFczuxkgk2kpJGd
jA8dK/1uNE1J2W/ukj+12OVtoEW5aSURxKiec4Zd5kdjjqwxGrbhuOPzn/4KM/8ABLb4D/8
ABR/4fXmh/Eyw0/wR8RtK08H4V/FnQNJD+OPClyFdriDUXLbLyydhF/o7YwA5Vg2GHm4TFK
lpNadz18RhnWV4uzP8tuyOI1CkDGMlRwPwrTW4VFCggLkA5/i45P6frX1n+2h+wp8eP2Cfi
3qXwk+Nnhue0Imkm8LeMrKB28KeNrEN+7vLC4OQcgqWiJ3xliGHGa+QtoBAUKwU4AIOfUj8
eK+roVX7Pmg9D5DE00qrjLckdi6koGGCTjG4kHmv6QP+DZXx78SdB/bM8beEfDd/qMnhLW/
hhean4m0IapLBo/nQPGlneS2o+WV43kC5OCquxzgV/N4zbm+QMhwVAHPzYxkmv6BP+Db3Up
9I/bt1SaKO6uftnw1udMuzHd/YRbQT3dssly21HL+UdjCLb8+eSqhjWOM1oTtq7G2D92vBL
uvzP9EzUtRsrbQJrvV7qEIkJE7xy+QFlVctGrIThgynpkjH418z/FDx9Zv4E+Ifi+2v5EOg
fDC78QeHzpwm/tHS3n0+4lt7xiyjBQxxMGUjaUfdxip/Hd3psegXumeIPE2uagmo2dkpk0d
bV7HQEFwkEszy+Wm7z3jcSPtLgSNsVSBn4y+M/jXwL4V+CXxW+KMN99p8WfGH4Tm98OaDaa
nqM10y3mlS6e08VnIWdIhEbZzB5I8to2ZghZsfL4ejzyV97n1ledqbP80fx/q+reJfGPinx
Nr2o3Ws67reuXWqalrGoXTXN7q0888kjzTSMSzuxYsSxOSTzXGC4WNt7De8ZDNvbCADt/Su
t12OWa8vpHh8tobmWCUEnDEO2M/L16Vw95GCQFUqUY8svBHBH9a+3rL2MVKGx8HhZRryamy
zhJpnuYVBj4LoHyBweMnsATUcqK3lMFUsGwSh5x0GfXP9Ki0sktscfIOAOhfPHP0Ga147dF
uApBLHmNQm3cp7dfappw9rFSXU0qzVCpyt7GD89uJDuXYrH5futgj1/Pium0/WJ4EVoJSpQ
hdpOCwPHAxx61nahakOxQAgY6g54zwc1BFyjAIuACVwSQeRjA685op+2w9Vxi9Ca0aWKopz
Vz2zwl4gW4lt48bHZ8SRzPuDA45B79a+grDQ7a+QyRMm6ZPMkgnG5k9SARj159q+NvDbNbX
cQLNHE0mI32ZZD2wfTnvX114Av0lkitLi5YXEa7Eldcbj1BYeh9K/QOHcSsSlSro/IuM8H9
SlKvhXZJGB4p8M/Y1ikuoJZ7InEbR5khbqAAD0POPzr5/13T5NI1Frm1dkspWDrFGfKMBwC
uQM4PP86/SWPwl9vtxFKI7iCeLBhERECqeSQDnBPrivl74qfD6XRfMkhieS2kcvNtBL2/GF
AJ4KgH9eor1c/wAgqwoPFUo6dPI8HhDjLD1casvrzTk9Gun3dz511vW/P0+He5kSYfvFibC
xypgiRgc5LBgPlI6GvUf2YrhZ/i/oCyLhG0rU/liI3E/YLjHP5flXht95yxXNhtjjTzSUUI
MkA5HPY8nGPU16p+zBdrZ/GbQXzuVdN1RCo6KP7PuQBz74r87+sTeYU3PZtH7FWwcVk9f2C
+y2vuOj8S6VLe6vcSW1llDO2+QKdqfMfvHp3qlBpHlxzPM8mIZRIsZIMIHQnHWvSLjWpbhL
y2t9sFq8refmJf32GJyD+HX2rlbprSBN6s7pKdk6hgARggkegyK+zqYeinzLqj80w+NxTiq
D6ff82cVPp1xbyxy28X2mKadQozgR7mH5dRX0F4X0fUPDc9xrvhrVZLfXNIQSiFZfPg1JFw
ZopI+hUjIKHIIz0NeXWluZpI0LMkTToAQ2QRkdP517ZZXFnp0lnpqxzxamzrcC+eLMJnb5l
ifnIB3KD25rtymhCnVdVadvU8ziHGVK9COGa5r7rdNdbkvjnSNL8d+GpvGXhe2a0vrKBV8T
aFEd7Wc3Jee1B58g9ACcr0ParPwhv9Kt7F9K1LT5td0y+s5y2jXV5JaWGnXLR7Ir/CMMyRg
naCADgA5B5yU1i/8ADmsRahYWiWYvIjctYyw/6JN8xW5tpFOdwznjtivWz4e0vTdAtPHnh0
p/ZviGNrS6so189rK4IAlgdO2GR2B4yHGOlfQ0MLHEYp4mOk4r313Xf/M+IxmMlgsvWXVm3
TqS/dv+V/yt+XR/Iv6hpmn+D5NB8V/D7xLa2OpaXoMep3i311Dp11a31tG9yVtwznzgAsO1
jtLOxGzgV8o+MPiZ4q8SeINR1vVtTnutS1Gdrq9uXKI9xI7MzuwwBkkk8V1OvItzdzyRXU9
xCGWSNZbTYYm2kOu0cEKRtz3ArxnWfOvbtZbOwtoESBYZTEJB58ilt0jAk4ZuMgccV5Ob42
c5ctH3Yp7Lr5n0XDmTYdR58a1Um18TWttNNT42bJkcnPDEdc559Krnkn61JI2GIB43E56dz
UD52nBwfWv52luz+xoq6SIjyx+uKuxLkxjI5QDlhxVIE5BOCQc9MZrZ063M08CYGGIYgjOB
mlQjKclGO7Y603SpuT2R9lfsweETrHiewBiLrHJGxxg9Dzz9Me1dN+2B43j8SfFttBtJTJp
XgHSYvC9oEYOnmDMt04xwC0jkH2QV6x+y/aWnhLw7r/jS/Cx22haNNqrSSgIo8qJ3A+pKqB
j1FfAur6vda7rOra5fEvd6tqM2oXDSfeLzO0hGPbOPwr9mzCpHKuEMLl0dJ1pcz9I7fifzR
lNCXEHiXjc5qa08JBQh/inv+CLq3OFQKVXnBPcZ9cdua04L+JEeMsrMcEMpIVvoPxri2uCA
UHG4ZJzgAc/5xUKXJDkMxwFyNvyMAMda+NjjnTlofqry32yvI9BaaJv3isysx3MhODnoRj0
PqT+FTW0qQiR8lUjUxAQty2MYxjPp+tcVBezlJmyJUYKwbcCuAfzrQN2BCEhChd3pgsTzkE
46V1U8ZFvnRwTy6SfI9i7d3sJk5nxGU3sUAMhZiD83HJpsVwlvOLpZY2KtkxfeWRAAB75Bz
1rlLi83TN5eMq2/A2/IT6nPbp+FQW2ohSUfjnbnpv56H6c1yPH/ALzXuejHLZexSW1tT0qX
UbG9hMN1GJM5ZZkbcASuMcjtXIPbRw3DT2ys6NIQh3ByO+MDB/8A1Cs77aeFRsr5hbL4xtw
Oo/H+VWfPK7W+chVOMZVGU4yMflRVxUcQ7yWqIo4KWFTUG+V9HsXJdYuIVEEUuxY/mRldlM
mQTlh044H+NZt5q7vDErqMrlmMcuGbbg56evp1qteuk+B5Z+biMNlM4HUD3x+tc/cMRCgMh
y7nCY3kZ9uwHp3NcVfF1bOKeh6uGwVB8spKzOs8O6vo8euaUfEVtqN/of26F9ZtdIvY9P1W
9tVkDTQ288kciRyOm5VeSN1ViCVIGD/XRoH/AAdReGPht4F8O/D74efsOf2bo/hHwtZeGvD
p1L4wQ21rEllbR2sBaCDSdpULDFuCFM/Njbwa/jh+WIniRWABGOSuOScf4Vdk2Sxr+95wDg
AsBjAwfx5rzKtsTFRq9NT16dN4WfNS0uf1wXX/AAdX+MdY0m8tvEf7K8VzqM+oveR3WjfGA
6HZWSC4imggjVdKeVkiEbLukcs/mcjjFfnt/wAFDP8Agt78Tf2+PhNofwRi+Fmn/CPwTb+L
E8T6zFp3jGfxLfeIo44ozDa3UjW8KmNLj7RPkAA+ai7Bs3N+DUySLIxjQKi8FQwwu3PJ+uD
T4JjFcwfMSu/bktkEZH4AdazoQo0pqSWzRrW9pWouPNujtdVEc0ssykrHJMzkAgkkscD0x1
/OuLu0EMzbAPvbyzHePQA+nf16VvPdxtI8JLFjIzIqsoB5JB69Bn86y7yMkMw2kKuJSsgLj
PIJxwe9duKaq+8jz8vjKhaMr2t+pksxGcsAgJZSTyPwxyPem4kUq4c8sNsgODkn26Y5qNix
IYEZycHrjv8Ah2poZduSGyGwWJ3AkdsfjXl6XPc5WlzM/b34ef8ABb348eAP2fPDXwVh8D+
HtS8S+DfCl34K8N/EUazNot3bWU0AtoPtFrFHuuZrdA0iySTYaVYy6Mi7G7P4O/8ABZn4ff
BvV9L8f6H+ybHqPxV02+utV0nxZrnxL/tu38IXV5IrXEujwPZK6efvuWlaZyxMyrkxoFr8E
d5yQynDYAI4IOeOKcQPLYrwW4Y5B79R+vFTyQd7oanLe5+8v7av/BbbV/22/gF4q+APjf4N
Hw5oWrz2vinRNRsPENhrl34e12C+uLueeN3sI3+yzLcNHsyZkCj96wJr8GcjzWdgdgALKow
FHQDPc1NEOXA2keUSWxknIzn9ahflQSGbgZwSC3Toe/r+NOMVCKUUTzOUmBIzIPujOQpHJz
2z+VA+6vbbnBPzNjPP9aaTgEOmABg4G7p3z6dOaQEksABswMBm64A7DoT7079C1BNas/Y//
glR/wAFWtM/4Jp6d8dLa++AsHxwf4vz+H5raO68bnwZa6C2iS3koLAWk7Sl2uY2XG3HlHPW
vvH4g/8ABxzD8Qdet9a1L9jfSdTS2uY7uw0jxF8Xn1DS9KljvtL1JGtPL0mOWIJcaTBOn7w
kSKjFiF2n+YIK23O7C54Vlwo6456eop0alChT5iTkIpBY5PA9uah0oTldrUbqOMOW5+/37V
H/AAW9tv2lvg18fPhGv7OMXgy2+NFpp1vZ3C+NrXW7X4fyWE0E0n2Af2YkskVy8AmkUvGyS
sxEhV2Wvw/0/VQrRtEQwDZbewyP97HNcMEczOqoSWcjcedgB5Oen1q60xiTbleuBhsyE9gf
UCu7B1HQTlHoeVjsNDE8sGtTvZtSM8bFnA3tyCTyOdpHPt/+qoLuW3k0mQly8yXoIVJMu67
Djjpz/OuIM8zxMh3A7Qqqz7uepOfx/WrdtFPcWmNw2pIEx82Aducf4CvQ+vzqycbdDzVlcK
Nne1nc+sP2Jf2qdE/ZG+OUPxg174XxfFywt/C+qeGo/DMviifwbdW7ajaSWgu4L+KGVo3iV
zgbTnJ5HBr9I7L/AILsfEqDWbzUI/gtokTzapYjStSj8a3Ka14P0nTZIzDp2lSNbGFJZIIY
IJr2aN5ZlX5hwoH4Uy2WETymdlkT5gybVU8ZzVCJGikaJslwOhyDya8mpQl7RTmrntUq0fZ
Wpv8AzP6g/h1/wcTw6LdXt94g/Y/8Pa34h1qwvLO51Ww+JC6JCs9zBqNjDdrGNMZi8VrfRw
/vHc4jkClA+1f5yvEuoLr3iTxBrhiED6vrV1qn2cv5wt/PnkmMe7AzjfjOBnHauFsQFu7Zi
CuZFwuenIrs0gjleZnIT5mGV5CkdD+v616WBw8HF2W54uZYmcJp82iX6n9HP7Ef/BwZon7G
/wCzH8Jf2dof2Zta8W6p8M9NurC58YR/EW102x1pbmee4cpZtZuYiXeAsxZyRDtAG7I+v0/
4OqfB1rr0euP+xv40cWmmT2FvaxfHK3is5ftLCSaW5tv7P8p5FKII3Ayo3DpX8c+oR4nBzl
G+RSMckH9ORWVNLHErrsBfqdhzjGMkk/nmuWpg6EZyU1qehRxdepGPI76H7c/8FRP+Crnhb
/goV4Z+F+geG/glrvwol8H61d+ItYvdc8fR+MJfEEt1AlupKLbwhHUJlpDktxnpmvyO0i9C
5G47NuxVDcgtwc/54rhjsXypNhA+zhdzuXI4J6fp+NbemBhNEQQFYbW+YDqc5yOma9TAzdG
pGnD4dDxM0pKvRlUnq7HTXNtPHIqEBirfLx8qgcYz+fNP0XxH4k8EeJdJ8V+EtY1Dw54k0G
/j1fRda0e5e01PSbiFw0csUqnKkEDkdea27zc1lC5i3tLGGY4OVzzux1x29a5W7EjIQCAqD
BkZwOhJx/Lj2r2MVSi4OMle54OAxM21y6NH9V/7M/8AwdN+LPhN8IfDPgf43/s43Pxg+I+g
xS2mqfEnRPiBD4U/4SqPdmKe7s5LOXbcbVCyNG2xigYKuSK9Zuf+DtjR77VrWWT9ijWrews
S8kU9v8brdb+UvGyFJYTpJiKgtnG48qp9RX8X2pEiX7+5kwcBgUGcgfy5qkGYrIzDagX5vu
88EAAd+vWvj6mDw3O/d1Pu6OLxLpRfMf1f/tff8HDP7NH7cfwq1z4OfHj/AIJ/aprXh26th
P4d8RWvxksovF/hLUNrKt9YXLaV+6dCRgKSr8h1xX8s2pS2El/f/wBjJex6U13IdLTU5I7j
U4oS58pZ3jVUaQKVDMihSQSABwOVjl8shsk8grH13dM/iP61rIwKLLnDDlgnJXuf5Y/GujD
KFJctM5sWpztOsrmgpYMCw2lcNnOB15x6A4r7X/Yo/az1z9jn4g+IPib4cstV1DUb/wAKS6
DbRaTqUOkypO7eZbySTvDITGsiJ5kageZGXQn5sj4VLuHJB5UbcE/Kw5JzVuzvJEhuFbdvU
JhUw4BJOCa64VINuNRXTT/I4alCrG1Sk/eVj+jnR/8Agvlq/mSt4k+C/iO4sbrRH0W88Paf
8R7e60axeOa7lsbmxe702SZTbrdRRiOVmUiyhJOS5ON8Xf8AguenjnwzDbeBfgZqvgz4g2/
gJ/h8fiRqvj228R3t/ZTo63ytYPYCCD7Yzl5TbkMv3VbaAK/njhuTJvBLnqC5U/LnqPWggI
GfnIHIBJX0Gf8APfvURw9CL5lE1liMRJOEpM7aLVJLh7nznTdeSmaVdwZtzE7jk+5FYFwMP
ImxJI3BKMM5bDZOPbH86i0wLJLEshycFgVPzDPb9K0rwJCSGCHCkMQMHnuPbmvV5vbYdN9D
w1FUMS49X/wDBgljiuhz8wKuAAWHcZ/+tXdIkcojdlD5ZSropPBbGSfzxXmF1P5dwGQnarA
7s4JySSQP0rs9P1Im2SJnYrkDDN8rc9R+BrLA1oKUqLRtmeGqSpxrxN6/02OYPEuSXG0ZUl
s47Eda4YQS2sm2TdGy/Kd2BkDkYxXqVnKkkMW5PMYNlPmxvHHJ7jj1rK1HRlvHWSNm3McOR
DxGcd69TFYN1YqrS3PFwWP9g3Qr7EGiXEUcyb/L+bjynHzKAcZB9eP0r3vw/dQvHDcxNtnh
cMI1PzqOOc9SBXknhnw3JPcxwXcbqnmZjdUwwXoDmvXF8J6vokyXVuPtFsFwjjJB9QSO4r3
8lo4mlD2nLpp6nyPEuJwVaq6HOuZ/c/I+6fhjqyX2nWsVxNEbgr+7mZ90co6FSOx9j6VL8U
PBseq2DXSwp5rIY5oxnaQBxtHPXivnv4b+Ik026RWZgsgIljZyRGfYHmvqS+8SWV/pql7pd
oRVxu8t8beCB1+tfs2X4vC5jlDw+ItzWP5bzrLMyyPimGY4FPklLXy2Pyo+I/hKXRrydogx
TlGZ1IIyTgnjn/6wqT9maAy/Grw+ki792nao+FU/MRp1xj8TtFfTXxd0GyktvtgzIjNudv4
gT0IHpgDI68V5L+zcNJ8M/tDeGdW1O5gt9Li03VQ8ly4iiV3065jjU545ZgPxr8UzzJVQzi
ny6Q5l919z+puHOJnjeF686l3UVN+uiNfxTHFbW0awlFM1uzSJs2sh8znnPt+teZjo4Hmh2
HGV7A5IP1r6I8Upod/fai15aThGcf2f9nAW35PzEkduQeK8xvNChDG7t33ohJeADlByoOO9
e7i8LJTvTaaXY+WyvMIKj+9i1J66/kcpp2p+XdRRXDSfZ43QggDcpB6jn0rtfi3430TQPE0
wgu5b6WWKOeNLXHmIrojZYZAB56V5+8Y87EY3BXEUwIA8vLBSffrXlOv6JrZ1jUjfQ3Ul0L
p45fMG9gFYgfgABg/SvIxePxmEwjp4aF5N79j6bA5Rl+Y4+NfFz5YKL02u2fcOn+IdH+IPh
2O8tVvl1NNFGuiC4QCJ54T5OoRxMDzkKkuDg5kPtXqHwp1PTxct4X1q6mtfDGvxJLBqIiNx
9iuduBLt4wVbrj0I96t/8E6PgLrHxf8AFXhrQbiwmm0qPxmuj6qypk29tq1s0OSBzt3xIfb
BrJ1bSl+H3xh8c+BYnW7sfBXjzUdBE7gSQQxWl1LAGXOBj5QPzr7nK68/Y4bGV2lUnZNeXm
vvPx3PaGFni8fkuDvKnR95P+V7pJ99Vb5nm/i63l0PWJNKDLILGZ0e4VDC0y7mLSODnGcrz
z1Fci+o6NGkEUyiKWKIq4TSlYMd7nJf+InI+b8O1e+fFnwf/aenW/i3SpY4ULPa37MzMAig
lcEA7uVKfUCvn+HRLqWNXikEkOMQvOVjlK+45xzmscyw2Iw2NcIx0dmuuh6fD+MwmaZZCbn
acdJa2tJbpn5wkBpGBPG44/OoXyM4OQDycfqKmchXbGd24jnp3qEjcB0wO4NfzQ9Hqf2ytG
Q9T7n8K7nwnbPNqNsoXKkKoGMnrXDqBkDn656V7V8OLANqNgxUlXVS2RkryR1/D9K9HJKCx
GPhFd0ePxJi/qmV1Ki7M+yPHGrjwV+zjdWSExXnjHULfQ4sH5pIgGuLjHsFjAP++K+CFnfD
4UgYJUgbWJ7/AKV9QftLa4ZLL4f+FbUMYNF0iXWLxQ2FEt28aKceojgP/fdfJRn6uCSuCSB
zjv8A4CvsuMcfGWYww0H7lKMYr7rv8Wfm/htlLo5NVx9aP7zEVJ1G/K9o/gjRa66gElCmGz
jJP0qh9pcMVaReVKhQ3zLnP4ZxVJ5SVYHKnbuUL0J4xmq/mDcWwuM7sZJUds/qa+LliG9Yn
6bTwqUdjs7WUfZ0j3nY+VIEeWIHbArSlMVvZrKd0slwT9njQbdoX+JwOOc4GPeuatJt0cMO
4JubI5IYAY6e9aOs5NrZrGwYxIy4zyPnxx3r0adX9w5W1sePUoXrxpvRN6mZcX8TCTy7eFY
ycsSSpz34Pp7VVGoE7S0MW3ABG0lunUH/AD1qtKdybh8uXI2Nndjgcn1PWq2Dg84G/PXHpw
PX/wDVXnVK1Rs9unhaKjZmmmoEZJhieJSRnPXPJz6kVuwaspjMTRwsigCOUDcSeenOef6Vx
+3zG2qMkKTt4wTxgH86vL5scYDIMHGARjG3OOPxqqWIqQd76ehhicLQmkmtfma11qBWTaqQ
xEZJJHzDcR8uD2PNZclyzszM4OwYBcADAPAOOnJHNE+2aAAgNIqYbk7o8HoPx/mfSs7Pz4P
yoV6ZwTkY6d+aVarJvQvDYaHI9C00sTEgbixyCeoUcd+OadGxZgqr8yZ3mJiFYD8O/oKqYL
thDls/dC4J5xwKFba2fmG3BUgEnmsVN9TrdP3eVO/qTPIzOzKRjqUY7mX/AD7+tNyCd8a5O
7cMHAyQMjn8Pzr9TP8Agm14S8LeKPCf7b1x4k8PaB4gk0H9lbW9X0KXW9Jt9Vm0e7XOy6tW
kRjFKvaSPDDsa9j8K/Fu2/Zi/wCCbn7OXxI8HfCb4NeJfGPxE+L/AIs0XxTrnxA+G+n+L9S
vILK7uFt1Es8ZcBFjRQucAA8da/EeI/GGvlXEOI4ZyvLnXxVOvRoRvUUIylVpyqJ3adrKNj
7PL+EaWJy+nmOJxHJScJzdo3aUJKNt9W73PxVMswfL8FiQoDhm6/4g1qLsmQbGKuVwwY7Ys
ZG7d6dRwcZ/Gv3W+NkPhL4t/Df/AIJdfHHU/hv8NPDPi74qfEjUNK8bWvgrwXY+G9A1y3tt
dW3iintIowkgCxYw4b/WP6kVyP7V37L2i/Ar/gqt8MtDsvDGlw/DH4tfELRPG/h7QjpcY8P
mC8vEi1DT1tivlGOG4WUeXt2hZUGK8nJ/pEZVicQsuzPBuji3RxVXk5lK8sJNwqQjKyve10
+3Q6Md4eYqNNYjCVVKkp0o83K1pVSlFtdLXtbufiNdwSQs2HAZyRtUhiOM5P1HSqKt+75LK
Q4cjOFOM5//AFV9f/tv6dpGg/tb/tE6HpWm2Gj6Np/xS1ODTNN0yzjsbCyjjmwscUCAKqrk
YCgAY4FfTNj4P8Ky/wDBIfxH4yj8MaC/i5f2qLXSovE50m3PiFLVrVibYXuzzhETz5Ybb7V
99mniDhcBkeTZ+8PJxzCpQpxjdXg62zfe3Wx8/hMkrVsZi8vlU1w8Zyb6S5Oi7H5VoBlyCN
xbKgLtPTuD+P0puAeGGfM6D1GTzn14r9Q5/CnhhP8Agl78J/FQ8O6EPE91+1lqGj3fiRNLt
/7dubVbQFbWS72+a0IPPlliue1R/wDBXDwr4Y8G/tVWGk+EfDmh+GNLPwc8L3x0zw9o8Gj6
e0s1k7TS+TCipvc8s2Mk9Sa8bJfFbDZzxdHhWGElGTqYqnz3Vv8AZnBN2/vc2noeljOFauD
yl5rKomuWlK1v+ft7a+Vj809F0rUNb1Gx0fSrae91XVblNO0+wtV3XF5PM6xxRIvclmVQTx
z1xzXtXx+/Z81/9nbxDpnhDxb41+GniTxZdWEd7rnh34f+J5PFN14PeSJHFrqlwsK20dwpb
a0UUshBQ54wT+j/AMAPiDp/7Pf/AATg1P42+Gfhl8KfF3xC1P8AaIXwdcav8RPAtl4ulisR
pomWKP7QjFArDI2EdT1r0f4qfEnw18Sv2Mv2V/2qPFvwm+EejeNbL9rEaRr8/hDwDYeG9O1
fSLOZGmtbuCOMLLG6Biyy7gcdK+Hznxl4hwvEsZUcv/4SaeIq4Vvni51K0Y8yfLa8Y6Nbvc
9rBcI5fVy+Tq1/9rlTjVSt7sYNpb31ep+Dp5AVS28uEIc4Xg8j9OlPWJ2G7nKEBnUZIPXn2
6V+33xD/Zy8L33/AAWZ0P4dWPhjRIPh14o8daF8SYfD9tpcMXhs6Pc6Pa6tJGloq+V5BZZl
KhdpwRipdR0jwh8SfgR/wVP8VeGvAnhRtRi+O3hjTPh4NM8NWkE3h+C41q4tVttM2Rg26yK
iKUh2huMg161Xx4yujHA1Xg5OFelh6kpcy/d/WKvslGWm8dW9r2OSPA+LarwhWXNTlOKVvi
5Icza8np95+H7WzffLIMHqzcyE9Me/P86sQ2RkMarty7qDwRySBg8Z9vxr9bP2ytB+H/7LP
7Nnwa/ZG0/w54Xufjd4js4fi/8AH7xm+k2114j0aS8jEml6HFfMplhRVKu8aMu4QpkfOc/R
n7S3x6j/AGRfht+yB4Y+F/wW+Ad5a+Of2etJ8XeI9R8YfCnTPEmr6jfTSPHJNJdSxl2Lbck
sTyetdk/GTG4mjgKuR5PKtLG1K8aKlUVNTp0Fd1btOynZ8qtqjkfCdOnLEQx2LUFRjCU7Rv
yyn9m11e3U/Aia1ngnuI1jwI2YFN+Rwe/PJ9vaoFilkmRJF2byEOSD0OPXjrX6qf8ABU/Sv
DFj8W/g/wCIfD/hDwt4SufHP7Pvhvxnr9j4R0SDQNGutQvLdpZ51t4VVASeOBngZr8tbm6k
BAAELZ3Aj7o9z6c45r9R4L4kpcX8L4TiRUXS9sm3Bvm5XGTi1dWvqux8vm+CqZTmdXLVNT5
be9a100mnb0ZfgtYwFklbDEAkM2MnHQD6gVsmOEacqqhjmN3sbDBcjYf4fXrzXLx3e/aCXk
IYFgMZ57r9PSv3A1L4c+BNS8I/8EgLa78H+GjH46gz42VNFgt5/FQ/4SCSMf2g6oGuPkAQ+
aW+XjpXFxt4h4LgR4VVcO6qrqts0uX2VJ1Ovflsicp4cxOeOolVUORw3688lH8D8ZSURQCQ
wbhVYgjnkc9fT8qwZ08yWR4yVEbEs2MjPfGf5V/RVqH7Uctt/wAFH9Q/ZVT4Ffs2n4X23xz
f4cIj/BrRm1n+z+F2mfyvv4J+fHNct+zp+yv4G+OPiL/gqj8KdM8K6BDqPh69mb4ZeVpkRf
wtc2Wr6vLbQWL7S0KOIEhKoQCMA5GBX5PU+kV9QwKzLijKnhqDo4evGSqqd6VepGmpStFWa
5k2u1z6un4czqYj2GV4r2tTnnTacHH3oQcmlq7p2sj8CrJkke3jIBYzDkEBG5yRn/D0rsrG
RWNwrAKM7UAYYPOBuzz/APqr9IP2aPBHh4/8E+P+CgWq694U0S58X+DfEHhOx0rU9T0iC41
3w47Xk8dzHa3LqZYd5QhthXOOc19B/GX4+r+yf+z5+xjZ/Dv4P/AvUZPiJ8ED4s8Val4y+F
+m+JdW1G9F35bSvcyxlyWBySxPbFfS1fHGtTzaeSZBln1nELESoxvVjCMlGhGs53aenLKyX
c8arwGq+FjjMfivZ03TU37rk03Pk5bX7rU/DjVP3UhVh838RLY2D1+lYEs0bsFXqflJJyQc
8A9uK/Wn/gqrp3hU6n+zD440Lwd4Q8Han8TP2e9L8Y+J7TwhoNv4c0u9vriSTzJRbwhUBwQ
ucZwozmuP/wCCfnhjwz8S/hB+3j8MNX8N6Fq3iif9nG6+IXgTU7/SYLzWtIvfDzyXc32G4Z
TLE0ieWG8ojcOtetDxZp1/Dyl4hVMG4wlNQnT5k3D957OT5krNReu2xnR4RlRz2XD6rJtJt
Ss1ze7zLTo3+B+cYjYi3dRj/Rx5ajjccnr/AIV0OhWpkJk2KGC/KQcg+vFfpV+znbeGfhx/
wT3/AGg/jjqfhfw3rXiXW/ix4V8C+B73X9DttXurIWlzFql6LZpo2KiRITG4XG5XIOQa+jP
jj+zn4S+LH7d/7Nd/8O/DWi6H8Mv2o/D3hr4i2ulaJpkVloVjHDbpLrcMcESiJFVLY7goA3
O2RXFT8d8ow3EuMyvF4SUcNQ9uo1nJWqVMPThUlBLo3GWmu6ZnjOA8dVyiliaFVOrN07wtr
GNSTipPvZrX1Px2tptwm+0IxaNhgBfl6Y59uprldUmEM00LDK5DsFyGyc4Hp3Br+jTwR49+
Hd/45/4KXfFnwZ8NPhXqGk/C63sNG+Gmmat4D0zUfD9jDpM76WbiO2MOwG5aGaZmUAt5oyT
ivnvV/Hmm/tPfsJ/tVeNfG/wv+EHh7xR8KfEXh5/COteAvh9p/hXUrMXjSm4V54UDMGCAYJ
wQTxXBH6QmaYi+InkUoYOnWw1GpUdaPPCeJjGUPc5dUuZX1RzUfDfBUKyoxx6daUKs4RUHy
tUnZ630btpoflZ/wzb4tHwPb4/+IPFXw88H+Eb/AFefRvCegeJvELw+O/HMkHlmV9K0uGGR
3hV3KedMYk3I/O0An5pZCkOCBksFOGG5Rycfnjmv3g8eeCPA66z/AMEZIE8JeG1i8ZeGEl8
VwroVqkfiljqulIzaguzFycOwzNu4Y+tej+D/ANqJ/E3/AAUZtf2W9T+A/wCzdJ8NL7423P
w+nSP4MaMmsf2fHLPGo+0CHO8hPvYr47DeO/EEaeJxdHLvrUYwxGIfvxpeyo0asqXKtHzy9
1vp2Ptv9QsA5UqMsR7NuVOmvdcuac4KV91Za2P5xXdw6BiGDAl1HGCD/wDWq3HI/lyJtUx8
HMbjcMc5J/Cv3N+CVj4O+DkX/BVH4n6H8Mfhx4h1r4M6haRfDuy8beELTxPoXh+OfX7i3ki
gtp1ZEUpsHy4P7tRnAxVBPivY/tU/8E6P2wfHXjr4S/Bbw/4s+FniLwyng/XPh78OdO8Hal
pxudRslnPnwxh/mWR4yM4KuQRXrf8AEesWsQsRQyhvL1Vw1GdR1oqSliYwlG0OW7S51fUyX
AdKVP2U8WlXcKk1HlbTVNtPW/W3Y/EQAF1WEn5gOGb5j3xjoTn+db+nWKzRXE4ULJG6Zbfw
2SQc1+hP7eHhvw34b+D/AOwXqGh+HdD0W9179nVdS1660nSoNPuNZuTqVwnn3TxqGlk2gDz
HJbAHOK9n/wCCd9x4b8F/suftpfHD/hBfAnjDxz8OdN8Pr4Xl8eeFrXxXp2ni8vUinCwTqy
gsHOSuDwOa+zn4t0qXAUONsPgHOc63sIUudRvN1vYq8rWSurt2eh87W4RnLO3ks66iow9pK
aV7RUOd6ddND8sY9PQRF4yrEgbiWByMdQBWFeI0TiPDKBxnHsOMf0OK/dO9+Jtp+0d+wr+0
H478X/C34OaB4n+H/jPwzH4V1nwN8OtP8K31qt5O4uFaWFAzBwu0qcgjtXlf7b/wj8O+Ovj
D+xp4l8DeGtF0PRP2gvg54Pmn0/w/pMOlafcXjyRW985hhVU3nzcO2MkpzU4Hxo9rmUsmz7
Knhq1OdeE2qkZxUqNKNayaSvzQfbSx5UuEFGj9ewOLVWElCUbxabVSbhdpt25ZI/ISAMjBg
cgcb1wAv1/Wvo7xr+zv4r8G/B/wl8ZPF3ibwBoFp44jaTwh4DvPEUlx8S9atVfZ9uXTIoXW
KBuSJLiSMEAY5IB/cqx8O/C/T/23f2277Sfhh8N7+w/Z8/ZgjtvCOg6j4NsLvwxaavpdrpg
ubp7Ax+U8pknmVpCCx55zXzF8JPj5J+1f8Av209M+Jfwi+Bumv8NvgMfFXhPVPB/ww03w3r
GlXpvUhWVLmJBINq8jaRz+VfC4zx64kxsqOIyfK3TwFJ4WWJlKpHm5cXb2cYRcenMm3f0Pq
MN4f5XByjjMWpYiftlTSi7Xo/E20/LRH4Q3rg7tyvtdQ5LDjCkgfjWjpV8BGipIpZF+ViCG
5wF/L+tZd9HIpQtlomYgMoIGevPrzjmqVmxRiUxG6v2O1RzyB68fzr+mqdaUaqqLZ23Pg6l
CFTDuD6Hr2n3jqpHmA+YQMEEkD659e49BW1b6vJCX3I77GDMqgKMAdevpXG6NICFXdiTOVX
1wO35it64VVd2XKhlyjHq3cj3719Vhq85U1Ui/60PhMZhqTxDhNbn034LhsdbtLe6tJIzMx
QoD2bj5W9iTjvX0rZafp0+hta3UKi4ZTvhA3AEDkn09jX51+APF9x4b1BVmeUWokB2luD82
QwB47dK/RbwRqWneMNIe9tpk+0RAlEVsHBGQCBX6fwpjMNjqXsrLntZpn4R4gZbjcorRryb
9je6kul+j8j5x8Qt/Ymsyx2rkxLMSjg7WBxkhvpz7V0OmeMpGvYULu4aJYrmEtgnjGVFVfG
mj3lx4iaztra4v7+5vhBbWtlbvdXV47YCJHGoLMxOBtGSemK/Sv9m7/gl94k8VWlt8QPj/A
OK7T4Xac1r9v0L4Wx3MTfFfxfGFEmGtWOLKIr/FON/P3BWHPiKWNdDDpvW1kaTlls8qji8f
NRio3cpaLbv/AJHxfofgbxf8XL6Pwn4F0DVfFerXjEW9jpNq13OgIwWlYDbEi5JaSQqoHfg
182ftA/s7/Fr4I6rLa+MtFWKCLHk+IvDOpReINFgkYbmge9gLRpKpyGRiORxnrX7F/EfxR4
o8JaTq3w7+E/hZPgd4I08+TrMemKyeK/E5GVD6lqWPNlyBnZkIN5wOa+bbDxbc22k3ulyuN
QiG5NT0nUoxfabq4xuZJI5AVO4HknpXfj+Gsdj6Lnin7OVvd/4J4mScfZblNWKyte3pXtPs
ltpfc/H7Sfif4j0OZLLVbi51XSlAADMWmiB759q+hfC/ifRvElrIukXsbTTxBpopGWN4+cB
eeepr1j4mfs+fDr4hrNcfD+9s/APiuZGnbw1qblfDmpORuaOG4+9AxzwGyucCvzw8XeFvHf
wm8TtpmvaZqnhnWbYebE0oKQXqgjEkEg+SWM9dyEivzSti834axHs8dFzpdz93wOC4d42wi
r5XJUcT1jotfNfqj6p1jRDE0dw4Uxhv3mw4Unvz+ue1fdXwC0f4EfEjQXk+LeneINF1fRyb
CTxT4a0f+37S8AVWiN5aKyyoSOPMQNnuvevyd8P/ABjnaJbLxEpl+Xal4uep4DMP619//s3
+PdO07W0i+3W7aH4geK1uTE6NI7g4UAHgMVZgv+1tr7LhPNssx+YxUJLllo1JJ2fR6+Z+X+
JPD+fZZkU5NSVSnrGUG1ddUmu6P28/ZZ+Pv7LvwIs7/Qf2fNO1zxv4+17VtNsLzX/EfhiTQ
NA8PyvMYvNjWQiaWZVdwq7QoPJPFfir8bLWXw/8bfiPLI8i2ur+O7xzqed5TfM7yEjruLM+
d3XPvX6I6F4IuvAfjfQvFGn6PBL4Phuh471vxZZWzJpc0NmpnQzz48sSyMVURZB3SdOlfCO
u+IofiP4u8UG4Fil74k8QXWoWD3CBFhlllZz8o7JyOT2PFfd5pl9Gmo02/wB9fRrReSS6L9
T8X4PzbEYjEVcUk3huTVPV3urtvq9PuPUfAOk3HiLw1B4ctwzJq2myJDPOvzTTMxAxngE4V
s+oPNeQ6XoEHheO70XXSF1Kz1GeOaNNON8kWHKhRKCAfu5+XI5617b8JP7Q0SW0S5LPd6K8
kds+4rHcrE6yEIjcE4dyK998ffCew8Ra3B4psryG2t/FOk22vrAu6JYmnQ+YAEBH31frg9s
YAr2XlixmEo1Y/wARLl17aHzlTiiOQ5xiqFaX+zzfMmv5r7/cfy7OSXcnruOaY3Q9D7EZzU
kgxI4yDhjnB96rsCM5YkHoK/iuSvq2f6kLdDVO9xjk7h7Yr6X+FlswvdIcjIe1VxkZ/ibH4
cV82QJl8KOWbnB5NfWfwtsLie3stRsoZLn7DbGG8t7dfNng8vc4coOdpBzkdMHNfTcJwTxq
qPpr9x8bx3Uaylwb3dvvsed/GLXJdS+IutzROzx2Zi0uNCcKyRRhCAPTO7868mlZfN2RsWU
kkKBnBPUfhWj4gvpdQ1jUr+TcHur6SV9wIIJduM/hWA29XzluBx6jivOzPFzxGNq1JdZNr7
z2MkwMcHllChFWSgl+CJCSSQ2cjt0Ipv1GO/uaiDOCMjqOQRyT9alTe+eG45Jx2rzLM9eyg
rou20khABGQCBj72Bkda6G7eOW2tjhWLRlQrHcVIbg57dMVz9pGxkUYyCwGMEAZx1rpXt2W
KFxFudWITcmVAPzAivTwyk6Tt5Hk4x01Wg0c9cKxX5TuRWIcbeQeM8/jmqZ4+XaQF5yTnjB
xx2xzxWnPDOScBkZiWOFwJDnnH4VUEJIRWQjdlOEI7ZHPrzWFSnJSZ20Jx5dyuo2gISCA3J
AyMcHJH19aupKAoCr8wfcG7Z24AB6DOOTVB4nG4FWJBCghCCPqfyqURSYA2OdwYKpU4xwSR
9f6VlDnvqi5whKxYDBtwwdxKgb/ALoOf171UJOCwx8pPXoB7+lSJvUhfLkJVsspUkgjpjvg
VIUYgMF5X5jmPls8fjnkVpLml0J0jLlWxVZQrYwNxG7aG+8Bn09qecEEZ2ruwFPCL/8Ar/r
SbSAQsORxu/d4wD0/p+dfqT/wSt8HW3jX4jftD+HpPDNp4p1S9/ZX8Wx+G9JutKi1W4nv2t
1W2+xxupxPudQhjAYFuCK+S4z4mhwhw1ieIa1P2kaKi3G9tHKMXrskr3fkj2Mny2Wb5jSy+
EuVz2fyudL/AMEuQR4P/b0O5sj9kbXGBJye/T8c/nXtOi/AS1+PP/BLX9lnS7v4u/Cj4SjQ
vjJ4yvk1D4qeJl8NWGql7+6jMVq7A73H3iPSoP2B/gF8bvg38PP259a+LHws8c/DrRNT/ZW
1ywsdS8X6DNolndzkFhDHLIAGbA4Arwf4xnb/AMEp/wBjjdkKPjj41y3t9qujn61/H+d1qn
EviZicRw5jFD2mPwXLWhy1Yxf1Wpfryu2z1P1jBRjlvDsKWY0XJxoVrwd4v+JH5n2z8a/h9
H8Lfgj/AMEmPAkHjHwl4+j0D4v6nDH4s8C6oNZ8LasJNcE+60uRw6r5vltxw8bjtX2x+0Nb
W37T3xa+120Uc/xL/YZ/bL0mwulgjBvrzwb4iazkViAN2yCeMHPQC2fPXNfm/qb7/wBlP/g
jq/Uv8WtZI3LnOfEchwR/nFe0eAf2gE+CP/Bbr44aJrdwkfgn4xeLW+HPiS3unU2Immgsp9
KuXU/LuiuY0UE8hbiQd6/Hs14bzjFUq2ZYK9bMsDSzOrCXK4+0/wBrcaisv54OWi8j7DB5p
g6M4UKy5MNXnhoNX+H90nHftK2p+NX7e7n/AIbP/aVA5B+LOqnIO7cBOT/h+dfo5+zrZ/A2
+/4JM+Krf9oXW/G+geAv+Go4mS+8AafBqevi8+yr9nTypWC+WQX3HORgV+cv7fOW/bQ/aTA
PCfFrVWXbjkmY8fzP4V9a6Xj/AIcv+KgWADfteWhVsBip+yHqelf1FxjgquZ+FvBmFjUnSl
OvgfehpON0tm07Neh+ZZTWp4bifN5zjGcVCvZS2av1sz1j4+2HwKsP+Cavwdg/Z91rxxrvg
Rv2r7pje/EDT7fTNcF4bMmdBHCxTyx8u09c5rxf/gsjn/hruwCgBj8EvCQzvwMCxk7fpzSz
qX/4JP8AwfAHJ/bH1EIPf7Guf0zXt/8AwVc/Zn/aE+Jv7TWmeLvh38GfiJ418MP8GvDFp/b
nhvwzcappTSQ2LebH5qLtyvG4dRmviOAp4PhvxOwsc1xj5I4jNI+1rSinJudG15OybZ7mdx
rZlw1Vlg6Wrp4V8sE9Faey10Rl/An4MwfHL/glleeFLj4m/Dn4Vx2v7Tx1dfEHxP8AEC+Hd
Bn2aYifZ0nPBkbdkJ3CmtH9qn4VQfBj/gld8FvBdt8RPAHxLjt/2jNS1IeKvhxrK6/4Zm8+
2lbyUuAAC6Ywy9iRXg0sM9t/wSOlt5VeCeP9rlYJUdTuiddJwVPoQR09q3PiFvb/AII6fBA
7ny37T+tFscEfuJOn61lPLM2r5/RxrxfNgp55Nex5Fa7jL3+fd3vtsH1rCU8vlh1RtWWCi+
e77rTl/pn6V+EobbW/H3wG/bXlUm303/gmhqOqavqZG9TrHh5LnRwWf/np/pcIyTn5RXl3/
BE258G6/wDDT9qe++IraZLYal8VvB2oaedek26VJrMlxfTaUtwT/AbxoM574rhvhn8ZdMj/
AOCIHjxmaEeLvC3inVvgHY3e/wD0qKx1nU7HWTCBngPHcD/v19a+S/2VtSvtE/4Jvft7a1p
l1LZalpnjn4e6hp95A5jltJodSkeNwR0Ksqnj0r4DFcIZnnPBvEmU4hSpVI5jhsDSlr8EK3
NGUfK82tD36ObYXB5xl2LjaUfq9StJdOZws0/OyPjD9r6++J1x+0p8a5vi+sy/ET/hP9RXx
JFcKwVJFmdYljzyIhF5Yj7bCuOMV+z37X/7M8Pxw+HP7E2vzfHz4F/CY6R+zNolg2j/ABT8
YJ4c1TU+WlE9vEwO6L5tu71UivlH9tbS7L9rX9mD4V/t6eEbaGbxv4egt/g5+1DpthGPNsN
StIlh0rWZV67LhNsZkP8Az0h54NVP+CoYceGf2DtpKBf2TtFYhTz/AK6XFfqdXHZjxLV4Qy
7Kav1LG4T61h6qUFJU50qKjJKMrK0lqn2Z8rHDYXL45ticZT9tQrezqRu7c0ZzutVfVbNeR
F/wV506Xw78XvgRoMeqadrK6V+zF4W0ttY0Wf7Xo+peVC8f2i3lH34n27lbuCDX5LuwYDcS
zAHCnLBecZxX64/8FHfA3jH4kfF79lTwb4C8O6p4s8Vav+yX4SGmaDpMH2nUr0w6bLPLsQk
btscUjn2Q1+Rssc1tPNBcQtHPa3DQXEUgO+B4yVdD7gqw/Cv3DwOxEY+HGAwFaspV4xqOS0
T1qz95x3XN06HxfGtBviCvWp0+Wm3FJrb4I6J+RGpZJQRuUq24AHLdvT1r9/Qf+Kc/4Ipkj
k2vRfkbJ8SS4z34ry34vfs/+Ofi1/wTy/YV1b4LfCPVfHOu20PiNPGF/wCBfCq6jqqsNTuV
iGoTwJvYgAAeaTjtxXtvizwp4m8ES/8ABGXwd4y0DVPDXi3QE+x654f1m1ew1XSpT4idxHP
C2GRtrIQD2NfjXiLx1geOKOC+rWhiKFXMqUqXMpTSp0KkOdpapSaurr5n1WRZJiMmnVdbWE
44aSlayfNOLsm9Lo9L1L9kGzn/AOCpOo/GL/ho39n2Geb9oR/FB+Gz+OEX4ixsWBOnvYEZF
zwP3ZrM/Zi+LGofBD4l/wDBVj4q6dIftHgr4hafq06f8/FsvivUVuoiCcENE0gx718sawx/
4fV6yu8n/jK+TAzkD5l4wa9CsEYeGP8AgtI6g7f7TiJwOS3/AAk+o5/Dj+dfl+b8L5nisnw
eWZ/ifrVHEZfl8UnTUFCEsRSXJpvZPd6n0uCzXDQxNXFYCkqU6eIxDupXvJU5a67X7H1F8f
vhNpPw0/Zs/wCClXiXwokbfD343W/w++M/gOeFf9DltNZubiS4hRhwTDcrcRkDoNpPWvn79
ov9mu0+Of7OP7CGqXXx1+CHwkfRv2el09LL4peMk8NX+qeZdeZ5tohHzxr91j2PFbPw3/aF
X4tf8EUvj54A1e9jn8Y/A6fT/B1yZnD3lxo1zqtpd6PM38RRA1zbc8Ztvevjr/gobEyfAn/
gncpAXZ+zQxO1yAP9NHTB5o4CyTi+nxAsirV3hsbQzLEUlV5FUvCng4RjLllZPnglrfcM8x
mTzwX9oRpqpQqYanLl5nG0pVm2rrtK53//AAV10AeFLn9kDw2mq6X4gGhfsz6Vpa67oF0L3
RtVEE0yfaLWbgPG/wB5WHUGvFf+CUXim18P/tm+AdAv1RdL+KOha78L9Rikz5dymraXcIkb
Dod0kSLg9d1ej/8ABUYMdC/YcIB+b9k/Rcg5LH5n5/8Ar18Cfs9eM7j4ZfHH4QfEG1co3g7
4m6F4mdjhR5VpqVvLcox7bolkB9c1/RHA2S18z+jriMrrpzquniWnazlKNSck7dG2rn57nm
PpYXxDp4um7Q5qa3vZOMVv6M/RP9rXQbj4E/8ABP39nX4JSj7Pqnib4x+LfGesW6xmGaVNN
u5NMt2ZepGIzgmvs/8AYs+M/hCL/gnvrHxv8SXUT/Ev9jrw74l+HngpppFM7x+KEjTSgGb5
spLPKihf4Ur5s/4Lh+IdKvP2k/BXgHwyYrbw94E+G8d9Db2uDCJ9Zu59Smcf74ZWP+9Xkvw
Bh8j/AIJoftoseVPjfwcwUDp/ph+8P85r8tw3CVXiLwLyPOM2jKlisTmFOvO3xWrVeSUW97
Spvll5H0eJzyjl3G+NwWE5ZUqeHnCPa8Icya81LVHtv/BN6+8G6r8Av28JvipqWv2Xgy48D
6XceKNS8OQJd6/DE93K0j28bkKz7iPvccmu18X3HwWf/gnT8arT9jjW9U1zSI/GGl3Px/uP
iZbNp/jMWhZ10r7DBHm32FlcHBLYDE814p/wTy8N+JvG37Lv/BQPwx4Q0LVfEfiPVfhzpNp
o2i6Patf6lqEhunIjiQZLNgHgehrS+DXwb+Lfwe/YC/bsX4rfDnxb8PTrZ8JPoy+LtFm0M6
oYbm7EphEgG/bvjBx/eHrU8WYfBYfjrO6jx8o1KWZYDkwjlH2dVKFOPM6fxScL3TTsmvI58
op1amSYB/V01LC171rPmi3Juylsr9b9D2Xx++3Xv+CH3LfN4XjGQMn/AJC+kf416z/wiH7L
nwg8U/Gb/goDr2i/FDxV8SfgL+1jqmgeLPDvhjWLRdK025ku2fS72e3kTcLaVLmBGO77+/n
g15D4+kB1/wD4IdsVxv8ACsYwONp/tjSMf4VR+CXiXTPF/wC2/wDt9fsj+LJoj4W/all8Se
HNLt7jmKHxDpct3daXJGp4EpDzqpxncqDPSvzqvl+YYnAOvQnUhRo0a068abcXPD/2hNVoP
R6ODcu+h9fRxGHoVlSqxi5znBU3JX5ansIuD+UlY439kNYf2nPhV/wVIuR4g8NfDS1+Ktto
2sJrfjrVBpfhrw2lzrdzdL9tuuQq4ATd3ZgK3NH+AEHwG/4JiftyWVt8YPhL8XF13WPC929
18KfE6+JbTR/K1bTUMV0wA2M2Syj0Br55/Zj8Par4M/Y//wCCp3hHW4pbTV/C3hXw9omowy
KY3jlttdlhYt3GSh/MVL+zGWf/AIJdf8FBWcBx/wAJL4SODltxGpadx+uK+0z3KcX7fMcTk
2MccshmWWqNH2afNHlo8suf4lZWPKy/G0eXD08ZRviZYfENz5rNO8rq2z1Ob/4KDZ/4Uj/w
T0ztwf2Z1ydoJX/iZ3Heu1/YuGP+CfH/AAUQVjsxYeFlLKuGH/EzgGf/ANVdf+158APjZ8Y
PgN+wJqnwx+Fvjnx7p+l/s3pY6nfeFPD0+sWlhK2ozuscjoMBiCDg84rX/Ym+FvxAvv2NP+
ChvwvsPCHiC7+IzR+HdM/4Qq20+SfxKJ4NRjaaH7KP3m9AjkjHG019VRzTK34J4XDxxMPaU
cwhKpHmXNCP17eaveKt1dkeJisPiP8AXSrKVNqNTDyUXZ2b9itF3fkZH7P6hv8AgnL+1z5b
llHjnwiobG8H/SJcV9xfsu+ErL40fDT/AIJz+JLyKKd/gv8AE/xP4I164dd/2ezsGuNatA5
7KI2iCg9lr5V+Hfwh+KHwb/4J2ftVWvxN8A+KfAlxq3jfwnJp1v4m0eXS59SWO4kEjxq4BY
AsAcdMivoX/gm18T9L8O/smftUDURCb/4c6Zc+OPDUkjHzrCbUdNn0tpEx0JxGuR60vEWNb
NuF+IOJeGWq04ZtTpxlB8ycMRRhh5uLV0172vofN8PVKWBznLsrzb93CWDnJqWj5qdSVSKa
3+yVv2TJI/i98ef+CgWpS6zpWiy/Ef4T+KbiTXtbvBbaNpkV7rUZjmuZz92KNHTLHoq15x8
Bf2a7H4I/AL9vDV7f44fBf4rf29+ztJpr6b8LvFyeItU0oR3ySCW6RR8kZxsDf3jXN/8ABP
eRNS079si73MXl/Zg1tHySoO67t2Oee3rXh37CttJF8Hv+Ch6EDJ/ZlOArcAf2nH3/ACquO
uFc6wGd8QUsuxbpYKhPJoToqmmqnLyJe/vG1uhpwdnWDxOWZdLF01PEVFjpKbk1y3cumz+Z
+UktsWiccFWYrsIz9D9c1ztxavDKm1jggHOCCD06++f0rqljcSbNp543Fsqeev8An1pLy2Z
o1IA3IfmfPLjIP9Tj3r+31hvaYeMktkvyPyeni/ZVXBu6bZR0idgUGc7G243bQ2T616JMwu
beKeJQRt2OpO7cPXP0rhLW3+Y4VupIB6ZHP88fka+u/wBnn9l/42/tGXt7Y/DHwdf6rpejR
/avEniq9xp/hHwxbg5ee9v3xEgUAnaCznHC17GWxqO9KSbueDnNajSX1lySS1bei9T5qniW
NgcAE/KJc43EnPX0/rX6Qfsq/AD4haz4cPxE8c6nZ/CX4QwsHPjrxpI+nW+rIoww0y0bEt2
x6AxDZnjd1r2x/g/+z3+yxpVtq1pHpn7S3xq+y/a7G81e1dfhT4SmXPzRWbDdeyK3Rp8R8f
cNfGXxV+MfxR+L/ib+0PiVr+qatqI2QWOmI32bRdItxkRxWdouEjjQAhQgGAK+nweCzHLcS
q/K4N7dz4PMc4ybiDAywlKSqLr2P0Zuvjt8P/hHcpYfs5eFYL3xJcp9jufjf4rtI7vxbPuG
HfS4Cpjs1IJAKfPgct1qx4Eg8beJ/Gdn4k13xRO15dTC9v8AU9Y1f7Pdj58s7Ss4JUbmz25
r4F+HF5rh8S2djfOr6YlmZ48xqywIqAIwfA5J56nr2r3PXvEstrot9r8F06afpqECNFZdyr
jcw9TknnpX6nw/PC0KU8dUTcut93bf5H888a4PMMwqwybDzioPTa6V9EkujP1d+K3grwxrF
lpGrRX2neLE1jVDYRar4e1FZ9Ptyse9/tGzJkfLBcnJOB7V8jfEL9nnxz4NjXW9Y8P3On2O
r6c15poa2ODCZCpbkZBK/N83rX54Wv7S03h5o7XQ9T1u3s72b7VexQ3DQRxycDcFB647/Sv
0o0f9qzxV8ffBXhuz8U3cV0PCWhJo+jSXE7SS3MK5GJo2O1uAMnGc45r6LAZ1l2eVlgotcy
vf9LH5vmnBXEvA2GlmiTdJtJadLq9+3yPg7XNFhhs74lzE6uREVO5jngsx6DHTFF7LDqegr
4X8Z6DaeMvC00ai20rWcyXlm23Bks7jPmQMOu5Tz6EV7L4uTSdTnuEtbZyLQs9wqIIhNsO5
lj98foD614kuIpby5SP7YHjIEblg0IJwBu7fhXzmcZXhZTlQqpSi79Lo/UOGeIMZOjTxNJu
nUVna9mfI/j/9lJLuO71r4Par/bUILTTeBtWlSHxPZL1At2yFuF6gYwx44r5k0PU/Efg+8u
BE2oaRq2lXgeWyulktbiB1blXRgCrAj0BGa/S7TfC97qouNUgSWG7SQLYtak2yRO7AB2fPR
QegyeKseIdO8IfE60GifE7QVu9YtIjaW/jjRYhaeJbJU4Tz25E6IB9yQEkDAIzmvyjH8GV8
NXWOypuF7tLu/L/gn9AZP4lYXFYf+yeIEqq0Unpe3mupleCv2y9A8S+EP+Ef8XRXEWqm1Fr
eWD6lLZ6ZqUiYIl3LkHLDJVgcZOO1U/BGoQ6r4msbj92IZbp76Blm/crklyqt2AAwPZfxr5
M+J37M3i/wbZzeIfDE8XjzwcAZv7X0SMtf6Yozxd2gzJGV7sMqPUV5j8P/AIreJfAWp2lza
TG5t7R8G2uF80xqxO4KD0zz+daUOOMzo4yjh+I4NezaXNbdeZnW8KuH62XYrG8EzV6yb5L6
X307ejP3+8PeDLXxDZQ+KLN3m1Cwt5LjzkkBDuZixjKf89COcDPBFfo54F+H+l6h4X0qO9v
4FOn2y2tsWti5aKVVvF53fwm6ZOf7lfzuap+3bY6V4Rhh8K2t7Lr9wpSaO8kxZRloyGcw8K
SCQB/u9a+TNX/ak+P2u6hcaknxB8Q2KzMAtrp+ozW1pCAMBURGCgYxwK/Ssz8UOHcupwp4N
OrN2b5enr5n86Zb9HXjviTEVq2ZzWHpRk1Dnbu9eiXTsfODjBLZ+8Txngc+lVn+8atylSSQ
QTk/d+tU26nHFfytPZs/0UirsmtRvkx0+YDpmvePDuoS6Vo9/PBO0UiadIoaORoSMrjqMHv
XhlmpDD51yWBOBz1r0a4uDDoV2qghpYxDuByCGI4/Svayav8AV1KrfWz2+4+cz/DLFOnQau
nJb+qPP5pCQxyx3tuzjJ9evX8fequTkcsffuKkaQt5mGGMckLjHaouh25JxwDjivHqSlJuS
PehFQjyxWgjckdDjnDd/erCOSgJ+UY6Z4IqsQSRgAj3HIp+cZ/L0AFJO6uWaEEjLjBbhs7R
kAf/AF62jfysixl8IwKrySoxwMH8q56N8BQGBJznGfm+vc1bk2GCDazBmVt2OnXPPpXXSqy
jD3WcVenGdVOSHs5PBmldl+6CTweOQc/5xSguQjOWZAuVJbA57/8A16ZDgbsFQQnLjJx+Pv
TpAuNkbElRnOc7Tn/61NuTjzNha0rRRDLvX5d7jLYIV+nHAz3z7+lMLttwm8sMsGDEEZHbn
j8KlbJ2hF2lvmwBuCnJAP8A9b3qJxnYy5yqgPu4VevU/jWd30No7ojEjkhmaRBuILh8sNww
akZnKjLOQGwNw4IHOTUajnaQACOwypH1/wA9aGUnhGOc4HO4Ed6mMnymrjF7iqpwDvIIO1g
G+9x6V1PhHxv4x8B6vF4g8D+J/EHhLXbeJoYdZ8OarPouqRq3DoJomVwrYwRnBxXK8YYqRx
yuTjIxz+OB+lKC2AoDHjLHdhjkfyGa58Th8NjcPLB4ymp05aOMknFrrdPRjo1atGqq1FtNb
NOzXp2PavEn7R/7QXjDRrrw/wCKvjV8UvEmg6jGI9Q0XWvHOp6npt8oAO2aGSYqy5xwQele
eXvjPxdqXhvSvBd74k1y88IaFeS3+i+HLnU5p9E0qe4JM81valjHG8hYlmVcnJya5sKCW5B
2ryoUBhg4xQCGbAIJHyqVfnv/APW/KuHB8PZFl8VDAYOlTipc1o04xtK1rqyWttL72Oirj8
biZt4irKTtbWTena99jspPiR49fTfCOif8Jj4oOk+Bblrvwbpb67dGw8KzPJ5jzadEXxbuz
/OWiCncc1R1Pxj4t17xRP411vxJrer+L7i+TUrjxPqOrT3WvT3EZUxzvcs5kMi7Fw5O4bRz
XOEYZXwG25Xaflfj1/KmBgW3MgyRgY4C8Zz/AJ9a6aeU5VTm6lLDwUnzJtRirqTvJPTVSer
7sy+sYqcfeqN6p7vdbfd07Gpretax4j1fUNf1/VL/AFjWdVumu9T1fU7p76+1CV/vSSzOS7
MT1ZiSa1V8aeMF8Iv4CXxT4gXwVNqo1yXwomqzjw5LeAYF0bTd5RlA43kbsd65MZGAQD22q
dxJqwnBUgExqCSuRyT71c8Dg6sYUalKLhBpxXKrRa2cV0a6duhKrVoNzUnzNO+u97b9zpD4
z8WDwxbeDB4m14+EbDVG1yy8MnVpzodtfOuGu0tS/lrKw4MigNjvXrY/ax/aaitRbJ+0D8Y
oraOHyI4E+ImqpCiKAoRV87AAHAHoK8AYFcv5YZchWUnkkkY/Co9pz0BA42kfKc8jIPH41x
Yrhvh/GyU8bgqU2m5LmpwdpOzb1W76vd2OijmGOoX9jWmlZLST2Wy07HT/APCb+MJ/Dsvgy
XxPrz+EZtTbX38NHVZ5dCe+YFTdm1LeWZscGQjdjvRN418YXXhOz8DT+J9fm8F2Govq1n4V
m1eeTw/aXcgIkuY7Qt5Sytk5cKCc9a52IhC7DcjCNsEYfdnoD+dMGMj72MfP0PqBx09K6YZ
TlsFFQoQXK+de7HSf8y0+Lz3MHicTd3m9Vbd6rt6G/D4t8UQeGbzwZB4j1mHwnqGqprN74a
TUpk0C8vI0EaXUloGEbyhAFEhUsAMAgcU/T/GXizSPD2u+E9O8Sa/p/hfxPJDL4j8P2WpzW
+ja69s262e6tgwSYxk5UuCVJOMVzR4LAtyGAA24IHPP16/nTNzEENuKo3ygdFz6/kKp5bl8
ouLoQ1lzv3VrJO6ltrK+t9yo16ysud7W3e3ZeXkdZpHjrxroPh7XvCWieK/EOl+FfFIjPiX
w9p+rT2mi695efLN5aowjlKg8eYDjtSeI/Gvi/wAXrokPirxVr3iWLw7pqaN4fj1zU5tTj0
WziOY7W2Ejny4lJOI0woz0rmMgEdlY9FcAnk0oVd4Q9cZ3Dgrzxk/hj8amnlWXQxH1uOHh7
Rtvm5VzXas3fu1o31D61iPZ+y53yq2l3bR6Htvgr9o740fD7x/oXxN8P+OtUk8c+FvD8/hT
wtrviEp4pn8P2E9pNYmGzS7EiReXDPIsZUfu92VwRmvF5JpZ55J5ZnmurmZriWeSTdJJI5Z
mdiepZiSSe5NRSRtyqkZ3fIMgspUnvSgHaAVMbDIzjcSOpx+tLCZTlmAryxODoRhOSUW4pR
dk7paLpdsmpisRWgqdWbaTvq76/M9h8E/Hn43fD/SY/D3gP4ufEbwdoiztOuieG/GWoaRpi
SyEb3WCKVUBY9SBk980mv8AxX+KXifWNK8Y+JviN421zxdod0j6N4h1fxPeanrWleVko1td
SSM8eGwQUIwa8jWQqyEY3ZJHIDjgdPpiukWYzaakZCq5mBVhjIyCDk9+3FVhOGOG1iamNjg
aKryUrzVOPM+bR3drvm633ObF5pmUYQp+2nyJqy5nZNO6sr9DXPj3xrJ4u/4T6XxX4h/4Ti
TUzrMvi99XnbxLLefe+0m83eb5v+2G3e9XE+Ivj1E8WwDxl4ljh+ILhvGqDW7nyvFx8x5Q2
oLv/wBIPmMzfvt3zMT1NcLKzhwS4lZWJKqoGT6n8B2qN33YRmCBMDA5J5Jyvp1x+Fdc8ryi
Tip4eF4qMV7sdFFpxS00UXql0exl9Yxctfay1d3q93o36tHS6d4n8QaHpXiHQNI8Qazpuj+
J4orbxHpVlfy22l6/HBIJIUu4VYJMEfLqrghTyADWtqfjbxd4httF0rxJ4i1fX9P8LaadH8
N2utXkmrWmg2hwxgs45Cwijzg7EwM81xkZjBGCWVWI4PzHocn8fStKNwoVTlFZTyRhwc889
85/Suinl2XOv9b9jD2l783Kr3ate9r3tZX7aHNVxOI9n7CUny6K13ay1XXa+p2fiHx3408Y
Jo8PijxJqniGHw9piaV4fGt3Umpf2TZxn5bW3EjHy4VzxGmAMdK5a2uLhJGfbGpcnB8tAVz
nBBA4OagOUADsWUjHyjLdzkfpxTsmXayfKAcbAMMePlbj3FdtDDYfD0fq2HpxhT191JKOu+
m2pwyqVZydWbbl3er8tTvfEHjPxJ421ldW8W67qfiLVhbQ2z6pruovq2oSRwII4kMkpZiqK
AqrnAAwBVu6+JfivS/Dms+ENM128sfC+tTxT6zoFlmDR9akt23wvc2q4SRozkqXBx2rkDZN
YpFdzYWQ2yyKrjcTuz0+mM/hXKanOzuHYuWOW54LDPoOhFaYjDYajg44SVGKpqzjHlVlbZp
bKz1Rz4aEsRjFXU5N63d3rfdN31ud14L+M/xT+G0uoP8ADvx/4p8BTasEOqP4R1qfw6dSVD
lBKYHXcF3HAPTca3PFv7Rvx2+IekS+HvHHxX8e+LdAZ1ml0fxF4qvdW06Z487HaGWRkJGc5
IzxXiqkbg7K55P3iNwP9R7UFwCAY2XDfMM7Ccj+lfLVcgyLEY7+1a+CoyxN0/aOnFzurWfM
1fT1PqKWKxdKh9Up1ZqltZSdrelz0O8+K/xIuG8GyXHjjxJdTfD6IW/gWQ6xM7+DkDI4XTC
W/wBGG5I2/c7RlB6VVh+IXjO28UQ+N4PFWs2/jVdROtHxbFfyQ+JY7tjua5F6recJep37t2
TnNcRGA7KAEPPzbv4VHJ7981HI7eYxBABwoYoCSBwQPf611rLcrpwko4amlKLi/cjrFu7i9
NU27tPRvUj2uIk0vaS0d93o7aPfc9A/4Wb4/MHi6E+NPErwfEB1fxzbnVp2i8XtG5lRtS+b
/SCHJb97u+bnrVGw8eeNNH8Oaz4R0vxLrVh4V8TTRSeIvDdlfSW+h620DBomu7VSI5ihRCp
dTjaCMYrjEBO4KSqkh8FsnPTJ/M1chTcfKCPJvYMsjPnZ6kEYx9PenTyvLJRdFYaHK3Ftck
bXjbldrbq2nboTUr14e86jvtu7pPdb9evc+iPDH7Sv7QvhzStJ0Tw98bvifoGhaTb/AGDT9
F0vxjqOn6XYRDhI4YI5QiKM9FAAruvAHxs+KPhu41/xH4f+IXjHRvEOvyLc+INY0zxHdadr
Gruzli91Ojq8rFiTlyetfMttGflDYwqhWccD0yB6mu50dWi03UWjxk+WWkddxtyGOD16mvV
yjhThiEqtNZdR5avx/uoe/wBfeVtdddep8rnubZlUhB/WZqUH7tpy06aa6H0T4l/aB+Nnjb
Sv7F8Z/Erxj4o0H7VHcPpPiLX7jXNPlePlC0UrspI7ZHFVdC+LvivwtpWt6NpGowaZpviK1
FlrVhY6fBb2+rwqwdYrmMLtkQHDBXBG7tXj/wBsa5sniEbLJGoCSKdpYgDkj1zzWJdXXlNM
Gmcu4BYHAxwOma+qwWWZNlWEeCy/B0oUJPmcI04KPMmmpWSSv52Pi8RHF5piPbYurOU1pdy
k3Z7632Z7Z4Y+NHi7widatvDmsHQbbxDpUmlayNItIdOk1K3lbMtvPsUb4iQuY2ypK9K83f
4l+K9Eh1qw8N6/eaFp/iKx/sXxJaaU/wDZltr1qW8w294ke0TR7vm2OGXPauMillk+bczl0
CkYBfjqc/mTVW6spWDM7sVkywBXDsR7+wx+dY46hhcXGcqtCEnJpyfKm5cvw3015el9uh6W
X4f6lVjKFSS5VZK7sr72169e5FJq8srqFhsFwMZSwhiQ9eo2gfjWq15c3VrGhjsMKyqG/s+
FHO4+oXOK5BiI5GDKSpOACDuHf1/zmuu05o5rUkgbkxxknftPDY9f8KnCVZzcoNnbiqMaMI
ziup9lfsr+BPhFrsXjjxz8YtG1PxTpPgKKzk0nwPoSw6ND4ouLmRwqX16B5kcCbMv5OHcHA
detfXrfti+OpFPgvwzp2geBPh59nOmwfDnwZbJ4d8M6db5G3zBFh55MAEyTFmcjk818D+CN
Z1DQfhN8TZtPkRJLqbSw8zjcy4ll6Y+tedeEPFmrtrsUd5eRkX0wElxcLhUPY4wfb86+vyf
G4XA4mDs/atrV2dj804lyrHZ3ha9OpP8A2dL4btPTe/c/Qm/1BXsJFmMNwxsxEL4DeEA3E4
wOD3r5S1fT9T8Xa2ZtMtGgggjEFtdu4tlyGcl95HORnj3r6e8JaC9zo3264kLxXbgtGTgsB
wDjOOe3bFaOneCdOvr6eG/c2+lykfuLeR4QjdSwA/LGcV+nYvLsRmkaXNs/x+Z+G5ZnmA4c
nXjF3lHS+/qrHP8Agvwo9nYaen7m7uYbP7NI6EGJSR82COox6+9eV/FjSvE1hDFpkN3OmgS
yMohjxEkTEEiIt1Zcf3q+zfC3gzRNM1qRrNpoLA2qxIFw8Cyddzjt2yf9o11/xO+H9gPD2m
Nd6fvuru5+0i5S1zZsoXqH6fN1A7Y6V7FbhmVXLHC/LNduux8dQ8RaGE4mhKceeE3fVWs31
+R+Ses/DDU1s47/AEwJcwCKM3MCnc8bEZbBx0yB09K98/Z31LXvDt1d2ZsIJYLTEiI6LIWZ
w5bzDntlTt4zX2v8K/2fL74k3r6PBZ3Ft9ovo7a0lS2KwSO2NpyBlsA7iBwAO1N+N3wB1T4
Ea8BG1tb3kVusrtBJGLTV2UshaNRy5VgN2emcV4OE4WqZZio5jRlZpaq59fmniZgeIMLPhv
FR5nJ2UmtL7rU8mtvFul6dNcL9kaW41LdJ50sQFvbO3ARIyDk7ud3tUOn6XbXtrdW0UqJNe
TLBNKQoVs/Nycdd3A6dRXlmrrrCyJeTeYYZNQ+zQvhZZAT84GfTOa7vw/DeNw4lBI82SKMl
3VU3Zbb044JPpXqU8VUr1lSrRukeTictp4HByxOEqWm0r63V0tD3O08CQaZoupW2m2Ms+t2
VhLqbSSbWh3+RiPahGPv9xxxXyz4hste0nULKDVbCKy1KeFp7iUQJEZ95GPMI4YY+bj161+
l/hTXbHxH8PP3VjcQapBFHcXGoiNLsSrGioVVRjgoDuUjnI6V4T8XPAHh0QX/iBJZo9O06S
3h0e3VWuorqKSECMRyEbgVZSpHQdSBXu5pldPEYWMsL7vL07rufnvCvFuIwWb1cNmmvPJpt
6u/l2R8vWPhPxppC2fifw/cToL1FkaKzlDRoxyojmUjbhgCSrA8V8/ftX/CfwlY+F5fFtz4
VtfDHxAgEV1ql9oDC10bXkl43T2GNkcytlGaIJkochutfemheMNT8I+C9VtNagihsdUb7XB
O1jHc358iRo/spkwdqBQx+bDEjvXyF+1Fr1jqPw51J4o540utOWNJb2UT3shWRpQzKOEyGw
o/u4718BxXkWUTyOtWqRvV5bpNbPuft3h7xhxPLi/D4WlK2GdTlvF/En0fofLH7FXwU8A/H
n43WPg74n6n4i0zwVY+H7/xPrS+FIo31zUUsIDMtrC0gKx+aQFMmDtDZwcV/UV4H8C6L8Ov
C+j+Gvgd+z38GfDvw7isYrvSrXxB4LtfHPiG7eWJDLc3+qXaSTTzuQA5LYGwBQoGB/Pd/wS
b0uXWv2rI9MjWb/Svhr4jRmiYB1UaezFsnK4GM9Olf1IeChdy+BPA4sLKEJB4aignMxaeR5
BLMSxI/vAqQD2Ir5rwwyHJ8ZlFTGY+jGdTmtrrp/mev9I/jTinKeJsPk+T4uVGgqam+V2bk
z+D9iSTk/wAR5x71XP3j9TU7kAkkHrjiqobLt179TX4BN9D+3afxF6zX94C2AMgnJwMZrsN
Wn36MIw2FMyFiR0+9jp9D+VcjbjO5TwQBn5gMc1s6k3/EuhjVjhZASCwBJAbHH4/rXfhpcm
Hnbt/kefiYOpiad+jOdXA3DIO5uSOjU4DFNaTLcoqdiB2Pr/On150nZ2jsd8k1a4E45NIuO
x+X17+9BPb8M+/+f6V+pf7NX/BOfw141+ENh+0n+1d8etN/Zh+BOuzSQ+Cpz4e/4Sv4k/EQ
QuY5Z9M02SaGGO1V1ZPtVxJtZlIVHwTVQaS1JSb2Py5Q7WPVTjgjkjPb0q/kGOIuOFLAcgs
uG54x0r9o4/2U/wDgjMygt/wUN+OyuwPmK3wk0MBSueeJiOcDAHrSS/svf8Ea1SIf8PAvj3
IQu9gPhLoKGMk5wf330P41tCaSFKHN1Pxcyw3BSOuSVwoY5/z0p6nzIgrALIz5MgBy+cHBP
+etftHcfsvf8EbLfakX/BQH4+3AG7Ij+E+ggLtA7mb1OBjris5f2a/+COg2Mf28f2h8spJH
/Cp/D2Ex2b/SOD09apVYXszN0pyejPxwTYAVdcoF3Bc4BPOcf570fI4fJHCnLKuCT2BHpxX
7Jf8ADNn/AARz2p/xnl+0KykPvD/CXw8CmMH/AJ79+PyqCH9m/wD4I6kFz+3b+0VEWkEaq3
wo8PHg5yxxccbcfX2qlXprp+ZHsZu19z8aZFCou0/MflYHJCknp/KoySrFQTuD7gFICrx/i
K/ak/sx/wDBG11Jb9vv9oFQWGAPhNoBLepx5/GOB/wKoT+zF/wRuLf8n9ftAjnAI+E2gcjo
D/r/AEyfwrKU4S2NoQklqfi6ACdzqS24L8xA3Hr2/nQGLDKkDr8xJ59a/aBv2ZP+COAgeRf
29/2gpGx5hgX4T+H/ADXJzwP3/wBKhf8AZn/4I3sGJ/bz/aGfy5Ng2/Cbw+uc9WH7/pT9sr
2H7N30PxmOzk/dZjlsAj6DNIMMxcnJxkIRhhn0x9K/ZeT9mn/gjgJWj/4bw/aIKxR/69PhP
4eMbEgHCjz8nrjPSs5v2dv+COoKKf24f2kWDTGLK/CXw4wRRzvP+k9PTvQ6kXuhpOx+PYLB
s/KFJ3MxG5hwMcfnSE9QpwoOcrx97seMV+zEX7NX/BHGaJs/t3ftDw7VCoj/AAm8PeY5JIP
S46Ac5qyv7MX/AARsWYx/8N9ftA7WQMZf+FS6AsfJ+7/r88cc0OqmrIShqz8XtwOGwoLHA7
MwHHalbaQQrsuDv6ZCk9z+R4r9pH/Zf/4I1iTb/wAN/fH4qJgBL/wqbQdmOcv/AK/oMH3Oe
BUb/sw/8EbQOP2+/wBoPgAj/i0egL1bA48/uMk56URq6WaE4pvU/GHCPuBJC7TgnPB7n8Ot
DsnUKMBAD1xkcV+zlv8Asy/8Eb5M7/2+P2g4AAXHm/CXQNzYBx0n74/Wkf8AZk/4I4bkRf2
9v2gmBQuz/wDCp/D6opA4GDcZyeQMVTqx7BGDvofjMgZXO0SMpQ4CEEHPYg+lQrx/EAAAGy
MgY49fb9a/Z9/2Z/8AgjhFIVX9vX9oSZUB/fJ8JNAaMnGSBmcepHvVX/hmz/gjoGVR+3V+0
UPky5/4VP4dK8npn7R1xz+FHtVpoPlaumfjYzFeTtBIyNo+V/b9P1pUI+UEFtxJIU4Jz/hX
7Gj9nL/gjw8rI/7dH7Rqqij963wm8OhGLfwr/pBzjnJ9TWx/wy//AMEbXjQ/8N/fHwMWDBG
+E2gZGSOT+/wMcnr2qfarewOm9EfiyzEIGAP3snOD2wcY59KdESJFbOApC5xkLz6Hr0H51+
1r/sr/APBGZGVf+Hg3x5cEcuvwl0IKpyen7705/Kom/Zd/4I2IpkT/AIKBfHtjE6qsY+Eug
l5CeSw/fYwB/PFONT3rkShLlfKfisVG9uQGLEE8gDJ7gdP1peQp4ffHlgCMYOMevTmv2ik/
Zj/4I3rNIT+31+0AWAMm9PhPoBDHBO0Dzs1Th/Zp/wCCOM8pif8Aby/aGtwM5ll+E3h/yjg
ZAyJ+/wBOxpyqpdCnTaSTZ+NIypAflRJyxX5jjsK14pQ9kiHaNlyACwwABkAf/qr9gJv2a/
8AgjlFO0Sft4/tDzp8q/aI/hN4e8ticnnNxnj1x3qtJ+zt/wAEeEUJ/wANy/tIuiy5Xb8KP
Dhx23Y+09KuniFC/mZVcM6iTvtY/H55F3Md53DAcKOFJ3ZxUbNvQtuJOQvA+b8uvc/lX7Jn
9mv/AII5+WHP7eX7QwMnzOq/Cfw+WBUdx5/6e9Tx/sy/8Eb5EJf9vv8AaDhUR7wH+FGgF3J
P3QBN1HrSdaDbbQlh2rWZ+L6Ngng8fM3BGORWna3Clz5ycKP3JLkuT/u/nX7FSfsx/wDBG+
MgJ+3z+0HOWbaSnwn0AbRjliTN061Cn7N//BHSFmI/bu/aIbDBUb/hU3h07skg4/0jOBwc1
dKvGD1vYVTD88XrqfkfCjSBCAgw52h9xKr/AHq1baFgryMFAjGRzgMO2Mj8K/W+H9nX/gjw
RMj/ALev7QixxA4D/CbQGM4GThMT+uKlT9n/AP4I+zwfN+3n+0LDtACo/wAJvD28569J8Yr
vp42lHWSZ5NXLsTP3U0v67H5I69fM62YbAX7Aih3I2E/MR6d64SaUFpSWPOCCgwretfs/L+
zp/wAEdr0SG4/b4/aDQWqC3jU/CXw/iYYJBX9/05xk96y3/Zu/4I5h2Vf27f2ipAsgjDj4T
eHlRhxyubjpyefY1zYvHqtNyitGdeBy54Wio9UfjaAAGxg7lwpPXgDH6Uu/ghWxkZY9SBx1
/PtX7Ep+zl/wRzHnH/huj9pD9xII48/CTw6puB13rm46d+cdqmh/Zq/4I5zQmaT9u79oqGR
txMEvwo8O+b8vQ4W4I+bnHPFcvt4voeh7J9z8cYn2gg4cN0fPBAGM4/pT44i4IVQSThD6dM
55+vav2GsP2c/+COt2zGb9ub9o2wK5AN38JvDoDYPy/duD971rUH7NP/BHNCdv7ev7QIJj3
Fk+FPh9xkkgKSJ+vU+wx60RqRb1JdKW8T8bIEG4lQGKNyFXG7qTnJ9QK2LVNmC8ZkDISq9F
cnpwB2/pX67n9nL/AII7W7KI/wBu/wDaIm3uY2MPwl8PbQAAQSTcdCeKtwfs/f8ABIDcUH7
dX7RQCfOrt8J/DuB0yB+/68n8jXZRxFKMtV+Bx18PWmvdsflHY2bzSKvKExjcxXDcc7cZr0
XRLKVNI1b9yTGzwMWYdt7dfWv0mh+Cv/BIaykaWP8Abk/aMmdCvK/CPw84ct1x/pHbuT6Vv
t8Ov+CTVlZ3EMH7bn7RVzHdFDL5Pwk8N70CsSD/AK/Bxk17+DzPA0HzVFK9n0Pkc0ybM8Ra
NFxtdfat1PylulFm/wC5bD7ckHJT2z/n8a5S+uHNzhlDNnduLZCjGa/W29+DP/BIqeGOWT9
un9ogySRqzQx/CTw6XjJ6r/x8Y49c4rmLn4H/APBIcyrv/bf/AGkpS8e4yx/CTw3tjwBwf9
Jzk1z4nOaE1amnb0OvBcPYmm17RrmPzItLkS+XGQAZCrKduFwc55rReASWhDFC6TbVycsVw
SOfTjFfpxpnwM/4JCNKjN+3L+0ZaDY0u+4+E3h1guz+HAuM5OcD6VqTfBL/AIJCsNp/bt/a
IbzHw+z4TeHRsA6MT5/HXge1VTzihycsk/uJr8P4t1b0mkvU/ICdT5jbidivnOPmXI5H6Vt
6K5zMrMME4TjBAzn+Wa/V5P2fP+CPtyJHf9vb9oK3PmCNY5PhN4f+cHPznE3TjH4VqW/7Of
8AwR2jmjiT/goR8d0V8GWd/hLoQjjPcE+bycelclPM6FOsppO3odtbJ8VWw/sm1f1Phvw8V
k+D/wAQI4SHeK80wOoTI/1sh6+nGPxrzTw7pxbUrWbdtlguA6qVyMAg4P1GRX6KfFL4Y/sb
eFPg346f9ln9oL4g/HSY3unt4jk8X+ELHwv/AGEBM4g8gWzN5glXzM7+RsGK+CPDtq9xq9h
bwGWEzThFJQu3HOTjoOOpr7XLEsVOniY7Nqy9LI/NczlLBrE4Ob96F7/NXP0X8Ba5bx6NZR
IokjmtCqgxlB02hWDDggnGa6OSeUlTEqQqV8sEcgMPXPrzWr8Kfh/darAtsTHDBBaSXb3Rj
3bFjUMSVGTyeAB1zXaaj4K1SCaFpNKvLWzlbbBNdxtHOSATlowPlHTgnPNf0TgMLiauCpKT
1srLqfxJnmc5Th85rRpy1u2+x2nwsSzeF11ezEtrIRDdyrIomi3gfOqnk4B6e1fvL+xj+xr
+zx8e/DOm3XiXxDrHiUeHCP7Q8OXFwlnaxttUK4wuWUZAIVjgjBPavwo8MvfabbGCTTFMUU
QhlQ2+Zeud7nORlcY781+gX7IP7QXiD4a/FhLbwJodzf2uvxRaPLZRvLP9li3RtIRGA3zFw
CxAzgYro4lwWZV8hnDLKzp1krp7bb3PkeDc2yTDcb0cTn2FVfCzlZx1e+zSW9n0P1w/aI/Z
Msvht4i8BX3wQ8G+FtG0C1tZ4NUgawdL29kdBEqC4VsLIxVcNt53nJwDn8Tf2kP2ZPjN4pl
PijxP4Q1hrG11SaHT7uKH7VYaOzzPJ5aTE/MAUkySoXr7V/X54bubjxH4Q0DXfFWkwWl8LB
dRuLZlLi1cJngMARkdiOK/Hz4q/tCJ8Y/GHjf4U6FFZ6XoukzTWcFvbq0dneRqZFlaVQgIl
3A8kgbXHrX5RwLxTnOLk8qrU1VVLSc5Ppd/e+x/Qni94ecLZNCnxJgsRKhPEa0aUY297lW6
6LufzM/EP4Q6Xomo6VHebbG5udNa7mvby48u2d1idS6wquFyeBnqMYyTXilhvjs9Qj09IbJ
gslus6oZLyVGIDAAnC5UMee1foz8Z/h1rniLxI1rcIZbfTbie00y6MXmWiMj4gjMoBU5Y/d
BP3R9K43T/ANlj4n+OvHMEGoweHdPtFtI7m9fT9Rh+yRpAEMsTpGv7uZxhQr9cNX61XwtKV
q0LJvex+A5RxBX9k8LjJylbVX7p6JLz+48l/Z/u5bPS9U8Prq0Ph6/v7GY2Gu3kQuNOhAVi
zTqW4BVSTtBJwFGc16j+yw8usWN1o/jeygn8PabqEsdtq11uv47l2ZncMjA5SQNhcEBRzmv
pLx1+xxqukeGNeshNpw0C60WQWeq6VaR3Wo2E4xPHvAO4xllAL4BCg896/Pf4aeOdY8DeKP
8AhH4tSM+hW+oqb66hikMd06ghgsfLY45GM+1OEoOdKEJXVrfPzOevTq4uhi8R7NRquSnZr
Wy6p/ofQ3xl+E9lo+q69faVp9wuiwW/9pQaTc2ST6XqME5YvG6vj5lwDGV4y2e+K/Jj9r9d
Ci+HuraV4cgkh02yuvts8txFG2pNM0UWYmkXA8tWLAL/ALPOK+/fj/8AFTX/ABZfzavp0up
2Mj2sel6ZaW1w7QtGsjKpdCvCltzYHtzzXw9+1t4VuovgXL4sN7aT3N3MbHxBZ26iGexlVU
aMmME8MpTLDAznPNfP8ZR9pkWKgo+8oXenT1Pv/CCU8NxRltbFVnyTqpRjfZ36r8mcl/wRY
0+41b9tXStOtXSOa++GniS0WSRd6KJNOZSSM9hn/Gv61PBXgm70XTLqzglkktv7QLW2yEiJ
EWGCLai4O1QYm4z6nvX8rP8AwQi8j/hvnw290yJbw/DbxLNNNIcJEq6czFj9AMV/Vx438S+
ONK1eGw8NWr3+mw2KubiG0VkMssss0gyWGSPMH8u1fnXhXWqrJ6lKla3O9/kfrX0lcJhHxT
h8ViZtfu0tNz/Osl7/AO9/jVbGCxz/ABDA9OlWZe/+9/jVfqo68kex6iv51b5paH90p+7Yv
wkBsgA84PPP51cvnfyIhljhsj0UbaowkgHH8WCe2akvHby16jL4IzwR/nNdS0ptIw5VKupM
of555qQPxzyegFR0VxnW1dWLHHp1BB/Sv2//AOCxQuND8H/sHeFdPlez8MW/7J/hm+sNEhz
DYWsj6dbSSSBOF3M8srE+shPevw9DDjnnp04Nft//AMFnZRJZ/sL5JHl/sieFVIKlQMaXZE
89/wBKcXZ6GSTSuz8Rbe3ublWaGCSbbjOxMgHGeT+BP4VIbK5wT5EoK857H/PH51r6DfwWS
XAnlaESFQRsLFPc/nXTRXmnTS/Z8kuZM+UyMFk7naRXqUKFGrBOUveOOtWq0pWUfd7nCfZp
0Zt0DL67uR0qVYZiAFR9r5IY9SM9hXoTaZbTSuipII2AWFyCyylmGFyePWuij8Ow6dqESlN
26DdHCVDbSDyDjPXqD7iu6llM5yunocs80pwj52PKk068kVVW2mJkG5dqb93p/Wp00HUpOF
sbh2wP+WJ3Z6d+3Ne7PPBp1uDcQoYIIPMjmSEq8QUkNgjuMgcnqa4ubx9p/nMY7O5KhdobC
oJFPI3ehyAfwrepgcJRaVapY46WYYvEN+wp3OAGgaqqAHTLtfMcAP5O4Z5OMdRSf8I5rRfH
9l3IPIQLFgk4z/jXpWneN7S9nhtVtJhJcSgA5BEZPGT7EZzitDWvFcOizQB7SSYTOXQI2Ix
jgYc/l+FH1PAyp+1VT3UT9dzGNVUnT957ankT+F9eOGGj34R8iNvKx09Of/1Up8JeIQSG0W
/Gw4YCDABJ45HFeo3PxNtmSPOkOvmQtgCfCocjJHv3rqdA8R/2ta3lwts9vHBIxlEzAxlR8
44+lRDAZdVly06rbNZ5jmdGHNVpJfM8Ebwr4iBLHRdQCkbj+6xnPQ5z6f1qYeD/ABO5LDQd
RIXKkLBwNv3s/wCe1emyfFWFwtqultKiuPKc3AiZ1yRhvz/KrVh8UZmvobb+xwy3MohYrcB
h82F3cdxjvULCZW5KKqu4PG5vGF/Yo8nfwd4nUK7aJqAR1EisIt2R69e/9KbL4V8QA7v7Iv
8Abn75g4z0zjPTpX2PbxK0Md1cIsW5VKpGwdUw3JPoCDnHrmny2H2id0tFWLzY8wyY3xzAE
lwB2PSvQjkNFq6m7M8l8TVnLllBX9T40l8L+Io03TaPeKm37xiAHAz83PH41U/sDWZDGF02
7YzpvjUR8sozz19RX17rNiE00xLEZBOwhQ8M8cgIGOeoOf0FSto8MFzYPAkX+jaMIWt3JJL
c/OeOOuPxFV/q7SVpKTN4cQ1XDSKPlA+CvFAj+0jQ9RMDHasgiG056c5p58DeLXcLH4f1Bs
tlTsA5Bz619ewwNNbu3krCCFSQIwVG6jI54yD2q7HZypGsaMH8wfKUkDlCw+UE+/Ga0jw7Q
lf3mYPievHTlVz43PgbxdEHEnh7UvlUkboAcE8jkHninHwF4vUtnw7qY2kDJgxx2zz9Pzr7
UsdOkdpPOUEyxbC6ghW64ODjnP51rXtoMBcYkWHywYV3blU9vfOevpxW64ZwrjdzZj/rTib
25EfB6+CfFjbivh/Ucr94+SOeep5/Sj/hCPFXl+b/AGFqGwthXEQTOeoAzn1r7ZtrXdFcLK
PLKoQrMoJx1VsdSc/yrn9cDIuk2zkbprkyqyptYqnLHp65/OofDWFUW3NmseJ8ROSjyI+Qf
+ES8SlWb+xb/YnDExY2/Xn6j8KVPCXiJ2UR6LfsW6jy1OCOeea+q7yW0lt5IpJYoxIBGMN5
e7HOT+Q/OqVjc6dbFbYGGQBWiILkgjBJYt0BGf5VjLh/DRaSkzo/t/EcnwHy7D4U8Qzs8cW
k3krK/lybYhlOo5GfpUknhHxHbyLDNo95HK5IjjZF3yY4OOewr6n099MguZDZgO86DzdwJI
GTkenNa2rSeGzfJfWsMiYiVlYqJctjDALnjuPxFWuHcNyc3P1M3xDX57KGnzPkafwp4itrX
7XPol9Fbsdq3MkWEfBx69cmo4fCviGeFXt9Hu5lZzjYnLDn5j/KvrrUdS0++sY9Injzas6y
KmApTn7wI5Az19aqx3Wm6dAYbWAKAnl+WqgtKuec88Z9af8Aq7h+eym7W8ghxBiXH4Nbnyh
b+FvEN4ZVg0i7m8nCSeUoZVOOnXj/AOtU0PhLXDPJbf2dcNdRLh4Qqs8fQDPP1r6itrmws4
S9hbCPzn3uqnzTnccL6jGcYNVJJrBb5r82b29yyBZ2BJDnP3iO3BA9qf8Aq9Qio2nfuOefY
mXMuS3Y+dT4V1SxlSO902eOR/uxtgEnJ7Z6Z9K15fBmsLDJdzaTNDaxjdI7KoSJRxkknpya
+h7+70XU0t5zpoNzA6lZY2J3gAjbnoQDz/wKppNZjisbqyls0ntLlPKnRyu8AYYY5z3PSuu
nkOGSalL0OSebYuo4yUWn1PnK08Iandwtc2elTXUAyFkiAdMgHv8ATPT0rO/4RLxBdyyx2W
h3k3kkb0hjG8cgHdk19H6PqFjpcEiWMAiJbzBbHLhjkYVc8ZwTV/S760tRf3VvbgSzYMply
rsMhsL9D6etW8hw9RRXM1ffQI5xiaUnLlv2ufK8ngPxg3zjw5qXlrFlj5YbaAT3z2/pUVp4
E8XXi77fw9qcsR6PHDuGR75r6/1TU2Hhm/u44RFLcOljAqjmRmI3MvXoCawfDOpSW1vHaSq
QsYOAAys2SR07ih8J4FbzZtHiLGOi3yK6Z82f8K18cgjPhrUy7LlQ0ajcPX731qBvh140M3
kjwzqZkH3UWEBz3ORnjOK+yf7UtzcEv58b4BI2nC5HBOKzjrNqdTRZWZJAu+NgucgAjOR0+
hofCuB5VecjKPEeObsoL+rHyqvwu8dMpK+FtRwVBBCKAeuec9sUo+H/AIjiRRPo16kjfLt2
fcxnAPOP/wBdfX8etWyoqJM0u5TkHKoMdT/Ln61mvfQPD8s8ADucq+QUOQM59xnn3rVcL4G
n9tv7jP8A1gx09Gkl8z5ps/ht4nmkjjGh3kjcsjeWPn4zwSe3vXUWvwv8WsybPDd+do3AeW
mG9d3zdK+jvDdx5Zm3MsiRDy1P3o1J9GPHQ5/CulsL2UmTdsIiUttEgjfAGR+Yr0MPw7l6S
1d/keZis5x024nzLD8MPFcW15vDdxGuehiTnBzxg8//AFq2I/h1rBs9Rh/4R+6edhGY40CG
TgtuC89MY5r6VkvwIMySFcnfFu5XevTBz3/zis/Q5mE88oLPkfK2dwXJ4AI9676OS4KM1Fa
39P8AI8mpjMZVXPKbVj5Z1X4WeK4IdsXhS+80ozNthUhQCc9T1+leb2ngPxDqN7c2VjoV7d
XNuw8+CGPc8eRjJ55zjtX6B65aS6xYS2Yu7izlni8sTg/NGDww/HpnrzWVoXge00W+02/05
mL29sba6JJLXh5+YjqMEE4+lcGL4Wo1sRD2d+Tq9D1cFn1bD4eSk7y6HxXY+A/EaTrZPoF2
LkSY8h41ilJYd9xHfmuhm+FPjNmeNPCGqO+AURYULMM8scN096+8Na8M6Z4jtobfUbZRL5f
y3MUYEsZwMMJODkcda871Dw7418BCTVLEv4i0COMC5Rg4vbaPIbKg9e/Q9ql8OUsLBvEJ+z
7rdErO6uIlejL952ex8oT/AAi8dGKKO38HapPJIfnKQxg5GeOWHtXMJ4I120vpbC90O6tpo
pRHJFIiiSMkkjdz68V+i3g3xfo3iS1SW2fbcW1x/pGnzsRPESMDcp5AP1PSvF/iXp5fU7jX
tOgjh2XZNzaxFjNIRkAn6e/B4rPE8PYOFOOJoSuvka4bOsXObw1XR+pJ8HvCusN8OviVpFn
E2n3epXelxhJJNizkSzYUnoM57+tes/Df4Faxc6nZzTSQ2moxvtjtjIrqSAMjd0Gcmsr4NX
1xrXgT4jtGXW5h1DR2WVoljY/vpyQTyBjHUV9a+BtY02JrA6pIII7qZLeO8jBkliKDbvxj7
xz196/QOC8oy/FWeI+GL07dD+ffFriHN8plWo5fa8lrpd7fkfop+w3+zN4v8d+P9Gkewc+H
NPu449XLEq5EbLI6RBuHO1M46Gv1ttv+CeWp+Jte8TWh1yJ9C1i4Op2lldaYtxeab5yp+8+
1g4VSE5wfbFN/Zo/al+BXw/8ABPgvwLp3hm61DVdM0AahrPie0sx9rvWSEks+07i+Vxjg+t
fqd+zx4nj+KPw7/tC9uTDPLEdK1OwW2bT7/R2AyIWJ+b/VvHyDySa7eKuJc/yZyrYek6dCN
oJvXrvp/wAA/PvD3gTgvjFwo5jiFXx87zajeKVl8Dv2PwM8ZfsL6pqnxD07wj8KkMrNcmx1
3VL/AFBbjT/kKxySKWxtEe1uuMjGK/an9lL9hT4U/ALT/DfiKLToNT8fW2ltBquu+Z9pt7u
WUgyOFIKgggBSvpXqdl+y94P0zUZ9U0/UdWiuZZZWWOa/Z4kMmRnjnK5OM9DX0Xpltb+G9H
t7Ikm2062jt4G3GSdlRAMnnljgn3zXwfFvH+MzjBU8Bl9eXs3pOyacn1vrt5H7H4aeCmVcL
5piM5zvCQlUTbptyUowW6su6tuz5L/aU/as8L/CLRdVsIri0l1GE/2fcfat8USNJExAhIXD
uuNzAfdBGetfjZq97oGtf218RvBurnTry6RtW1y6TMEl5vAeQKxwp3hWGBkZNey/taXWk+K
/G2v2mp6zo7HTNRu5rHT726NtCzSbN0/zYBkWPgKOuWB7VjfBD4GajcfD+LUk1TS0025ju7
6y07UYHaIJbbnj3q2PlYEANyoIr9I4VyrLOHMlp4p3VSok5N9br9D8A8S+JeIeO+Lq2WQSl
RoOSgo2XKo3Tf4HhfiP4k+ELT4XXWg+CLm2s/E1vKmv3mqahp8dwl3cTPGxgiifLfaBuUKA
QAwr5e+AesQeAvir4r1ya38TeJ7HxLoNxZatFqZe3SO+nZHhkQKWG4uGVd5G1WJz0B6PxZb
PrN9aWcdzb2N3ceKpvtej6dCyXFxKrb0cADsVJUnjIFd3458H3nwh1PwjaWGmX+t+HtQtU1
/xneLZ3F3qoS5YxxNIrBQqhmGNrE5BIr72nHDU6fsHq53au/nufi08TmVet9ap2UaVouyVv
LT779TtPDV54i8GW/xB8VeItQn8SaHqOjm203wZq92IIDI8cheCFmGMIWxlc5AxXxn4Z/Z2
8KJ4dtPFfkQ2+v2srzXMUt6k51SM7Wa5iYEgKV34JHGT719I/Fbxr4Z8EQ2UenRrMkcJNjb
3dw0HnpKu18xsdyyDLE7goyRXy1pWi/FLTNNbxL4auda8S6BLG1zoDW0a3UMEEchE0QtnG7
CMCsiqCOc8giujD0Y29por238jCtjMRKm8LTk3FJ3t5/p+RjfEvwz4cjXT/E2nWlpbeHLHT
bfTora0m+1ajqM0R3+fKCAvztJ8w42gZx0r85/2tPCWrw/s8eLdfuYJbXT7+Rr23i8piWzc
ERh+yhUCkZ6qVIzmv168PeIvDPxP8P8AiPw7qNtdeGfEepQRQahpg0iQW1jJGwN1IMj5QVB
IAA4WvEP+CgHg7whoP7CHjiys3W61Pw9aW8d1dSEm58yWb/Rw4JwC0bqQnUDHArxOLaihw7
i4y35H+R9p4WVKkuOcsi9V7aH5n5Ef8EUJbmP9tS0kgUN5Pwm8UXFz+8SMLEmnM8mSxHBCn
356V/QOPjHqmty3d7c67Fbt9slijinLB0QMSo4GMDOBj0r+c7/gj5dRwfti6TbTNMq6t8O/
EGjEW7JHLIbmxaNVUuQo+Y4yxGM1/SD430Tw/peo6dp2q/8ACOW91Y6FbWnl6RskTbGGQG4
aP5TPkN5nJOe9fnng8qSyas5q956eWx+zfSqdSfGGFhTnyqNJX+b0P4c5e/8Avf41DjOB7i
rEq8ZHzKTkMBnNQ7WGOD69K/mdwaeh/oKnG1mWo/4uMYplw3yoOOGz1xQjcMfuntmkk5j5w
SST7ittbE2V7tFYfj+NLSg47A/UZqRcEZIHX0rFR0ubOTSuRr94Z6Zr9qv+Cxk7yy/sXI0g
cR/skeEgMsMJu0mz7DnJr8XAgPRfbgV+yn/BYNzJdfscZRgF/ZN8Ir5nl7RJ/wASizPHr2F
NK0lYSkpJ3Pyb8J6NZarBdm73r5MygbW2lQevsa9Cj8IWlnNFL5MqShBLE/LBo2Pytt9Mf0
rznwtdXcEV1HbBQWdWZmGWUY6ZruIta1jKTi8dpYgqfc4jjxwMe3Ar6PAvCqhB1Ye8fNY/6
3PES9lO0ex1KWu26tYcK4a6TylKgRygMDge/Q/Sugkikn1m9mkDLGm22tyg5UoBkD2zwfbF
eZtfXr3drPPebmFyrJCWCFT97hR71as9evbe9uwLiR4pLguNxK5DZB6+nT8K9iGLpcvLa2p
5NXCVpw5r3f8AwT0z/hH7bUp/JuELQ3kewh3MYcA4YA9jkZP4Vnz/AA48MwyOotv+WikE72
ZODncc474rHh8QXa75RIxeIBlMoCqxzhcHHfOR9DUreKNUXzJBn94qiQNCCrIzZPPpnaPfN
bS+qTs5xTZzRjjqbahOy9TXsPA/h22lN5a2+HhGFkV2BDYOQvOMgZ4qe48MeH9UeOO6tluj
EoS3ErsrKHOQf5nmsqLxDeRlh5alUVZFEbZXGME8dAB19KuQeI5G8vzY5BKAERlwWXqVHri
nFYRe4oq3oRJ49T9pUm2+9/QmbwZ4ZnUAaTGQkJjyHLIpB69eOnX2roLTw5plsHhhtI4LQu
yOvmHa+fmIP1Hr9KwYtftt0LPFIi7ypkyW8zuRj35rcj1mwYuZrlWlziMOoKcDAOemfetIU
sNF80EjCrPFS+KTaOdvvDfh2waOQ6FZyRkNt2AkkA4BPvnP51nxvpFjLFPD4asUaNvMS4ty
TLFhcDnpnAya9Ftb21ZMF7SVJky2xxIHIJAG09+cnpnNayaVpEyI09rbOyp5gWMFAgxySAf
f8Kr6pSk70kk/RC+uTpx5ajb+bOGXxw726Q29gki+YVGCcqvcYA6HGfrT5vF5WSLZYQr5Y3
KUkfAICg8/j0712aeEPDlyqywGbhw42XHTcQCPUjrj6mqM3gSzjEix3d0rSLuKFwyvksIzn
HGCMYNbKjiUrp3t/wAAxjWwTesdfQ4+58YNfpBayWqRSSny2kWVnIYSIQwA9sjn0qabxg8V
/qQisfNCQiAJcSnbtyMuq4GSehHXpWdruj2una1pdvHmVlWN7pSQE8zJwfp2wPWr+jeErbx
Bf6hes8qrHOuDCA3OSME9enrWMJ4md6UfiOx/VIw55LSwDxpemPbHaW7KQfLAjYPEwOQCCf
mGR29amTxzqzbvks4sj5QYDxwDgEH19a7qT4a6cyJLFdzwOCR5kjIY0YjAzk+uKpSfC63nR
2GpTO6RkSfIvlgYxx69K6FRx17LY5I4nL5NJrT0OPb4ga3+/wBy2nXdhUMfHsp6cc8Vmt8Q
dfLNuFuQRh9seTkdTjPX6V23/Cs7BIEC6pdNKVPmxmNSBj39M5HFUJPhzZxxpGt9JhXBZtg
LMGPIxnAA6fhRKjj1qzWNbLbuy/A4ebx1rUsP7uXZvXazCEZUZ4OMcA/0qj4i8UapPHo6x3
Ki5s9IxNkY2GR3JJ9DgD9K9dt/hxpkLXVw95JIlrb/AGmINGBnaD8rZPGQp5rz/R9F03XLm
fULyFUtmka1tYhkbUU8En2/LmuStSxbl7OUtWdVGtguZ1IR0X9WPLv7a1V18yS4VgFyFEZ3
ZGAQc9+envSweIr8yhs7epDBP3hPcEDsc9a9avvCmgW8rMsbyxKnmjYdvTAA46//AF6yYvC
+i3h/d208RLcIkjBX46K31rn+o5hGVlM7o43BtXcLI42DxRqEcx2+WACNxKZIzjnGeecdKm
Pi3VvMUBoyoYMHEZ65wfx6Zrto/Cui7JFlt5DsOxwZiswDZBG09eh/EVCfCehNcGKK1uEKg
OQ0xWQjjOPc9PbNP6pmDVuf8f8AgGf1nAN3cdf68zlZvF2pmcyQm28xk24SH5AM8ZqqfF2r
s7iRo0aNvnYx7nVs9QOvPHHvXfL4T8PI7gW92N0hC+XclmbjjIAzj/CoP+ET0CSeGOOCeOR
mDEPJlCTjGSexxmqeEzPfnsvUI4rAKXwfgcKvirWkUGNrdY3dsNsCO/zZBHX0p03ivXZHET
mAyMAo+UEEkZxntkZr0X/hDdFu5SYbZ5W3l5I2mJjjPRgPQEkmnT/DvTtxeITAq3mOplYyx
Z7D8fSrjgsya0qfiH13AX1j+B5svjDVreN4ovIV1OzAiBBPcE9//r01/FGrqHZ0t2ckEboc
sMqcr6Y9MV61ZeAPDtrHGbm1vHFw+IpY7lhliMEsMdfrXUR/Czw08apJaSmRl3jNwQSPYeu
Mn8K1hluaTVlV/EieY5fF3VP8GfPaeJNVIDeZbwSPGRGQu0Ecgjdn+fpU7eLNfSEW8c8Ckn
DBY8EAnPHv619EXXwg8OAOiWV28kih0PnFFUAHtjH4+1VJPhX4fSNI5LSe3lMTFLhZmco3z
AHA9OtarLM1W9X8TJZnl0mvc/A8u8S6/q8Gj+FHtp4vMmja4lDhVjd153Me2TnrXLW3irxS
HluRNabohufESuVDNwSenU9Pevf9P+Hen66Rpd0J7qHRogkUkTFN7Eb24A9B0rrtG+BPhG8
86eWwvGjaQbo1uWRG5OSBjp/KulZbmtafNSqWWm7Mv7Vy7D0+WtC79D5fh8X+JHceZc28bo
qkq9rnzF6blH4Cs648S+JrO5S8eeFDOpaNzAuJAcg8D8jX2qn7PngpZZ99jd7LchEZrpkY8
dSeuQawL/4F+FYboCOz1GILFgr5znBJJyuRwD/WieT5u4fxfxIp5zlbd1S0/wAJ8iP428SN
E8SzWqkIVAMA3Eex/GqbeLfE7RgGaHCKD8sAJXk9/wAa+th8FtDQNHZWF3JJdKLe4DzOJXT
cC2zjr9PSpIvgZ4ajV0NteLIuGBNw7SZycL07Y5B5rGeS503ZVv8AyY1hnOURtel+B8sWPj
rxbBCyx3MW1VLOrxqTgkDIB98dOeakHxI8XpKzC/VGK4B+zgnp0x/nrX0+/wACfCqxGVFuk
OwqN8+S7KRuVj/L3FVR8B/DE4iZEuosoWLfaCpfnB5/pVRynO1aMa2n+IFm2Tybbpaf4T5q
m+InjF4Xf+0PMjjRcqsQKR5JHP5dqsaf8TvG1usottQjOccNajkcYA+uTX0OPgT4YBiWb7a
Qp2hRcHkZwRgdRgk/nSJ8EvDUiyrC1xBE5BliFw2yUK2cYPNX/Y+eRleNf/yYHmmSO8PZfg
eK23xg8bjez6paIIwcxy2wLsc42jA6k9qki+NXjVWV4tUhGwYMf2VVJyc4HHbP617OnwK8L
IjSzX0kSMhUqZ8NgdFPr7Go1+CXhhpjIl/cgKFS2MkofhQAMjtirWW5+rWrf+TGax2RO79k
7f4Tz21+OfjiSRIZtYUIDujItULnIx1I69BU7fGf4h3MLpJrWY5A8XkJap8qjGSy44HXHXv
Xa3fwN0vyVNrftFiRg8kxQINx5GBjI4z7VhT/AAknjR7dNS09pUw0ZVmEjevOfTmh4PPabv
Oo2rd9BLEZJUalTgr+hwdt4z8VWt9Pq2n6jBDc/Zl+2SRxRo2GcAHHQkd8DPWpb/xj4yaUR
3ur7ZLtVukkKRskisDhnYDgZxjNdMvwq1byJDHPYXkpl/dMlxtKnn72Rx2/Oq938PvFlgJM
2E8n2qApcGLAieMYJBI6jIB44yK46mGzWnHl97l9dDdV8ulLmion0h+yzFdax4G+M8SlJ7l
BpckETDEXm+ZcDJYcYyc59M13WhjXb7Tbm2v7mO3m0u4a7JjUyeR5B3nfjorYwCOa5X9miG
58K+DPilPqOnXFvHJcaTEVZRiZS9wN6juASOD6175o7apPp+q3dlp9vjWLN9I03NoLeRnuF
Kb2XAGFUs2TnoOtfqPB+HnPLoczfOm776+Z/M3ihjlh8/xCcU6clGzdrXtZ2P3i/wCCeXjD
4cP8MvHb+JZ9MbxD/wAI439jC7jaY3HmQlS5GCQV3kDHOea/TX9kL4+2ui+ONR8HamtxJD4
nvYJdNWS5VoYxsKu4XqTuX0zzX4B/ssata+B9PsIfEQWG4h/diZCqu4KAZd8ngehBr9Bfh1
4kttL+Jdj4ttLW1v7i21NJdNnN2torbcCMLECMjKk8HnnOK+0zzIqWZYGvSrpt1Ip2b2kl0
+Z/OfDfGmJ4e4hwuIwHLGFCpJXS+OMpa37u2iP6a9MQ28l5OxfyZpzNsLbwOMllHbJOcV4L
8RvGviaPVNUt20y0TwxpunLeRXl3qMcEV/ISFQBMlhtYgEnA/Kvlj4uftg678M/AnhPxFbP
pGravqQW11ewhl8y3tAOTKWHQkKQVPdsV8Q69+2BatoGp68outcs9ceN9b0ZpIwNLaafekQ
ZjvVWOGyOORX43kXAWa1KksbWprlTsr+utu22h/V3GPjZw1hsPDLMNWkqllKVrWSaur7313
SPIP2q7MfED4z251rRNQa5ubA3cOoWbtDpsqW4CzuiYw6gY+YHnivcf2YPC1pqekeOdDu/F
d9plqliln4V1qW7kGnX9ow8y6sAXwqyMQMnqAPatrXde+GHxn8P+FvGVlpeo3E+k6o+h2+l
vfh7UzSiImIAEbhlT9MGvKfA3xLfTvin/AMIVrGqw6ToXnTwf2FpFv5N5ZMgJMqRA/vSVVg
yjPyoa/XGquIyf6jTj7OcFta7XL2Wp/LVsLguKv7YrVFVpV5PVOyfOvtPS2/rofOvxn+Hfi
mX4xNpHheG904X4nkgitDHAlulvA9xNtnOBJIIo95wQSucA17V8VfhlqHw4+DvgfxVoPjO/
+Imv33iGPTvFFvb3cl7ctbm1aW3RACxCQFHO3ocgjkV6f4rjgm1SKx+G+twajq/9oL5WqX1
pI19cWs4c3mImOQFiO0MMkAEVxV9rxbRtf8OWAstW0vxNLBBfWMMn9kxabceaIwyyrtKlCu
W244JHevSjUxNeGHcJWULXVviW2vVdzxqmFy3BVMbTqwu6l1GSekJX0tbft8z4e+OOn2HjT
STrdk+mWT6NoMcssW0rfRzRqADM7ElzncfmJIJxzXmXwh+MHxC8B+DdS8LNZx6ta2E8l7op
chdQ0a4nHmP5rZ5iYoCVIweeleg+OPCmufCzUJJkvLTXdIvbx7BtEu5BcWFwxEknlJExJYB
nypHfByTXm3hH4T+M/Eet6PpcNtqNtbanN9s1zUoIGkS0hkVmcyKOgVN3DEc9a+khDDuheo
7x3R8QsRiqdaVOj8ctHp07+h9D/slaFZeJX8YeNtUtk1HxNqVzdJcmUFLeFbhA4miTO04Z2
B44AA4rxz/gp7oeleF/2GPF+jHdcaiH/tnUrx3bbd3FzcFEkZsYY4R1QdgvuK+4fhBYx2Ph
y6h8J6ZNbeH9KvzouhrNC003id4vlkuOP77ZfjPueK/MD/gsj8WIb/4CT/DTR5YpItNnt7r
XrqAlmnuSd5EhHHDOQOwwAOlfF8XSlXyrF8j91Qk/Sy0P1jwshClxdlinpUdWKWndrb7j8O
v+CZ+rRaD+0hHqc6tth+H2uj5BypNmcEH/AA9BX7CXnxKinnZl1K9AVVTIi81WIUEkHrjno
a/FP9g8mz+NU90wVgngLWXwxOD/AKI2c/nX3e/jK4Q4CW5HJAkkKsOSMY/CvifCfMvqWRTp
6X53+h+4/SF4WjnfGdPE6u1KKtf+u5+HUhIAwSMGouTnluecZxjFW3XHGwg545zkVFtXngg
5x6V/ODTW5/cEZKS0IxvOcE8DPWky3IJPTJBqVVxnHJxnn2qIjBweKRQ0cDAyPxINPUMRwT
17tS4UqCCS+eRjihcgEY6+uRUqNmA4K+R83f1NfsP/AMFfLpZtU/ZAhVyWtv2T/BytGQAsZ
bRrM8YHfg5PoK/HdYzuHTqP51+vn/BXbzW1/wDZNd4tkX/DKPgzynypD40WyycYzn65ofxo
pbNH5V+GWUJdby4y4xtYDBx3PvXTNIRMoIdVhJXbjqM9SPw4xWF4WBMVyVCsFcbwWChhtxj
n6V0ypGrASonl42sC/KjB6AAZ9a97DRvh4ybPCxb/ANolby/IYqRXGrQcMkSkEOcqRtGQwB
PHajTwXeVAoZZbs/Ofvdc8cdM+lW7OO0Nz++iZozayupH3ojjjHtz+tTaQgXyJIxO1sLnaR
G21n28DK9j6n2rshFNxT11OSc/casXlgYs4dsbNvysfLR1IJ/PmrlurbEVWkhRYcyJIxMbZ
bG3B+tX3iDBX8oLHHJxtG0yLgkqx65B/maYYpHXzSnlhCoCYGVBJxx+B616ThZ+6eY611sU
VjcypMreWQAFZVxux1DY6jB7VMgSRWjMQEnmZj2thieTge3WrKW86lnELNGCGUMv8Ldcj06
c1NaQxqyqXKeXOHCkZBO7oe/el7JykrmcqqKBEgkVs7QuSBgjg1OyOOcbTI23JX5Wz1wBx2
rS8k7cAlDIg+XYN/JyQDjIB55qeWzjijSRlcAOoUFyCTjoyj+dbKi03dEOt3MqJSY8AMCAC
xUkMBwc/0NaUclwPKkSe5DAbNu8sApXqpBzjitW20qArHN5vlxswKqBudlOcjpxj6VJa20a
STxEMFQbEwdxPJwPQdT71pFSWqMXWhZ6FL7TqBWMGeUJdJw5JRgRhclu+COPxrQXV9YQTSP
eNOzBMSN/q4imRkj32sD2OR60l7a+W9uEIkhUlwxb5mA5KlfXJOcfnVSSRYWLgqC25/LA8w
sGwSOcgcjOMd6a9oupCcJLbQoz6k1/q1lNdNGAgYsIFGBhcZ2np+FanhbxRNpyu1kkcoubp
w4lnOcZwT79eg6A5rBK20V757oIHeOR32EMkgZeCB0BHtiqWnwpHBBGmyYm4Lrz84J4HXjI
PYdRxWcXUjJSW/wDwx0ShTlQs9f8Ahz1lvHt+JJLibT1lTHltbiQ7UOCCfxzWJN8Qr9J5Vj
tISq4+RnyEHX5TjPQfpWOkW23Lo332XMcg6YYE+45rEktZFu8lGG85TgHcADkEVvKtXja0j
hp0cM370TprDxnqVleX13FaIUuW3PFLIzIuOSF57mn6j471O4aPzdN011k/eHazFeOCQQfX
kgda5/yQ8mT8pcfOoUbXBA45HbpzVBrYm53BPvHY4+6oPQ4A4z0z64qPrGJjHljLc6FTouV
+XQ9Gl8UahL4P1/Umj063gl8rSIoI1dGcsCXIyfQ55zzXmdj4n1W3sk0/TY7VIYXLOxtg8u
XwPvE9M/zruPEvk23w+0SBABNf6xNcyhUK79pKjPtx+tcfo+lRsJJljQKpDEqxeRhgZGfTq
KmbqyqKz1saYdUIUJT5d3+RDNqnicwfvEt5IT+7O21yycgnB/z1qs+s+ILaFokucJIyyp5F
uqJwDkHufw9K6pZYoYymyVUcnjcfu5PHpxxgj1p1xZrNHD5ar8uTz95QTxz0/P1qvZzevM7
jWIhF+9BWOJTVteVGYXTfvJQzyeUsozhsE578kD6VCdd1yVjK15Kjo2Q6AcY4yOOwIrsH00
xGQGIyq6b5YwM7MHOfY4P4VSj0oBZJlkKr5bRgEBsZ7Ed8g8+tYyp1LaSf3nRDEYd6uCOai
1HXGlLfb7iPKuxKnDAnODnuf8ajuptWkIc6rdtK6qAVmK4x/CceldpaeHzK0g8xEYA7TGfl
I54wfyFQjSZDI77FUxnAzEu2T5RzuGD/APWqXRqSXvN/eP61RUuaKX3HFSf23EJIn1G9by5
RucXLbQVxwTnBqudU1951j/tTUFeJCpAunIcjnIz3wRXanTCLWQSmWNpCPkAPlvtBAY+/Pe
sa208AgStI8m8suTu3Zxj+RrFUKilaMn95vHFUJxbkkzInvtZnhH/E3vdwfcEa7fjGCCOfw
+oq8us+ICbeF9X1D5TvXdcuDGSAMg59M/StG40xUZHUyOfMURo6hWJ5De2PwqSS1YTopUyZ
BAYpiRORkfhituWrDVN/eyJV6MopSS+4zbvXPEJAjk1zUnjB24+2SMwx3Bzyf55rRtdT1K9
1fS4TrGrSLJcxIyS3cjlgWUMMZ+pqC7t5EKbc+YW6qNkinByMdCOBV/w7aO3iLSi658ucy7
iMtwrNz6dK1pTquqlKT3XVkOdF03JRX3Ig1nVtZg1/xBJYapqNtC99t22928YYYCkkA/nTL
TXtd8vYfEGqpkF/LGoyL06nGf1qKZmubrVZmYlZ9TkMRySM7uAK6TRNIsIFa+uJZPtEqCIf
uPOCAZyCc4GaqNTEObUJP7/MyqVKFOmueCv6LyMuDxLr7TeVB4i1Myn7sTalK0vA5zhuwHW
qDeINeldQNb1Jo2cl5Yb+Qgj0J3c4qxPpLw65PqdgYcG1kt4RJFtVVZChITHXniszTtIW1h
Nsrlyh5JGxSSc5z7YrOdXE3Su7evobKVGVPmstuyL/APaniIssra/q+4jMMi30hbA46huOg
/OmjW/Ecib31/VWMZKhm1KXc3AODzzVpYBEM/MAyiSMlMlsZypPpzUL2sgO4hkRwGWREGdv
bj2NHPWvbnf3shOj/KreiKlzrOuzQC1m1XUpIVYssX2yUxjcQeufy/GnS6t4ii+zqNW1ZYn
G2FY9QlcD1x83Sr9tYrLKkaqpdnHzEgA8dyemSOhqwbJQb6e7WRUj/wBWWLb3bOMZHQjPTp
is51KsXZTf3lqVJL4V9xzh1LXbcTSDWtVibzN4zeyndj72ecgGsuTV9ZBDHWNRTzP4BdyEk
nPy4zz/APWrZ1AoIwZ2S3iUtuKRtI5HOcAntwOPWse1XdKk0jRSAx4gVkwxC8qBzkA8Z781
x1MTXUlHnd/VnbThScebkX3L/I17GLVLzZLqGqahFAcqgmuXM4UEcgZ7d66S0EWjypNPc3V
7NEd0TpeSpDMq/dYnP4EH0rlbnVknlLo+XjZUYZIQMFxkAenSpHvDPF5Uob7Kq71eNiWiJ6
r6EA/lTWLqw2k215sxnhuZ2a09EeqL4st/Kka3WONi2Wj89lyBkHAJ/wAipbXxVAktyzLCI
hEQJBKS7nGcc89xXz+Znt5HeOXcsoPmRH5lUdiD2psuqeYyQRl5J2ZY44Yo90jsThQuBlic
9B14oea4lO3O7rzEsootOVtO572fFFhblrfynSOdSxH2hwoYYIIO70xxXWaD4guPE2oxaZo
lnrer6nLbGKPStHS41G4kVASxSCPcxChdx2jjGT0r6A/Z3/4Js/GL4qaVp3xF+Lzy/BL4ST
Il3b6p4jtnPjLxNEoLMuk6QcSvuXOJZdseT3r9UvhTD8NPgFpt/wCD/wBmT4fReG7ua0Fpr
HxP8SwR6x8TvFBHMpkvpBttoSFYfZ7ZUQAgHPWvsuHMg4j4iqKVCDjS09+V0vl3PyLj3xL4
K4GozhiKqq4lf8u4Wb+fY/C5vHFzZIV0jWLnTr+zulWa0up3dJnibhZY2PHcc4r6++Df7R/
gTUrNND8e+T4f1dYmktb53H2S5lAIUK/RR0OOpzX038cf2Y/hx8bZhrms6N/whPje8GT448
KWC29lfTEblGp2S4SbOCWmTbJ7sOK/Ir48/s2fFz4MyXV/reg/2v4QnlZtN8YeG45L3QJlU
jmQjLQMAQdsm0j1r3MTHi7gDGfWeT2mGW7WsWvPsfFYHH+GXjdlyy+pV+r43om+Wd/J7SR+
9lloGvaFbWWr2V/FcaPf6XHLLNaTpJbzw3GGAC8jkY4yTwcivvjwZP4Ti8OeG7xtUeW/OnH
7Mn2cfbJLiQghPMwSNijg8EDiv5Kvgh+2Z8Ufg1rWiSy3r+L/AAvpdzDIfDutyfaVSOI5CR
yNk4GeAcj+VfuN+yt+3T8Ovidq6w2z6bpuo6hdSP8A8InqqnbpskuQjW7FgcqWPOcHHSvvs
j8QMn4lpRozl7LELeLe78nsz+fuO/A7izgXEyxsKbxGCb0nFN8q6OS3R9ufFnSvE954efUJ
bvW20e9lbak26OKyfe4KMp5GdoIGMEEHvXyzodhrFxJf3sdjqz6VApgvpROEWNGYumc4AUb
M59zX6D+I5Nfv4JJNeQP4SW6hu4ZNPtjPb3EaRhWkbb0JwWLHnnFeE+H57K2uPFeirpiatp
vjHTrm4GueTL5VuVYrEsa5Cq0RQqGI/iJzzX3GErtUGorbt+Z+LYvDv26c2726rXT/ADPvL
4D6b4L1KH4ZeFtlhLpU1vBq/iBbe7/s5Bdxyh7e6ABBY7sI4GAwAzXvH7Vf7Odx4u1u1+N3
wy1XS7LxHpWmJpt3Yrp4vnkSISDzoYVAZpNzDIP3gBycV+bPgQw6R4VisvEF7cSPpNxHc2J
s530qREcMUVmjALHcgPXpyTX0N+zx8avEOt+NdXv316aG88P6SbQ6PJctJpmpSO/lRvFExI
bgEFz83JwRXyOY5XjqeNWa4GrZwTTi9pKW6fr6H6nw7xLktbJnw1nWFv7WScZp2cHFaNen4
nReALPVPs2pa54/vpH8ZWtslr4dluIhp1ho8asgkMif3j820seDxzmvOPEng3WdJ8cR6Xak
61B8R/E0fiFLqPT2nt9KlhUSSTfeADN0yBjC5wTis3xSfHet+NdVbWNWS203UC0s+jWI+xa
fdTFi8aJLk48vO4BGySuT0xXsXwp0mCZdYvfGF9e2mqW6pY/amlnnSG24XZZlhhcoTlkBau
2d8LF4xvdLRa6+XozxsP7PMascppxa5ZO03pddW/VaHyN+0T4csLjW9Mj0eCS6g0y3NhbXj
PvuL27UkzSMgOXwTsDEj5V6V9M/C7wNfWnwu1LWtWsrjTv7Zskspr3UwLFLuIg7liiwAqKM
lnOSc471xfxw+Kn7K/7Pl1qHxP8Air4h0q0tBpztoOgdb+aVUO14bffnPAIDrglua/m//bo
/4LYfFr4/aVN8Mvg803w++HaiW3n1CzUQ+IdXRxtZTMoHlxkcbIwoxx04r5biHjfAZPhoUK
sryW6vr6W/U/TOA/BjPOKMwrYtQ5KTuk7PlW2t/Ta2p+lf7Z3/AAU8+F3wJ00/DL4danaar
4k8PI1lJHoFyHtLaRAVyHTgNwckc8V/NJ8eP2r/AImftBatdHV7lNL0O7ihtpNB0bzYbXUG
hwFmnUsTJM7DczH+I8AVb+Af7I/x0/ah1G51nw9pMll4ShuC/iL4n+Mrs6R4P0leskkl5Jx
K46iOIMxJxiv0V8NeFv2XP2PfJPgPRrL4+/HG3QrJ8UvHGnCXwF4WuMZJ0PRXzG7oeBc3Qd
sjKqlflOP4i4l4wpvD4Veywj36X9X1P6g4e4D4A8MHHF4t/WMyS0bs2v8ACulu+5+P1nfeP
PhtrkU8VtrPhPWxY5VNQsptNvJbe5QEHZIFYpIhBB6EGvoPQP2ovF2labFZ3Wli7mRizXEJ
IWTOOT75zX1R48+KNr8aNRuD8c9Ng8ctfSGSLXljTTvEmiEkhfstzEF2quTiJgUwMYrxq8/
ZXg1O4e88FfEHwpNoE3zWy+JZXsNXtj1aKVACDtyPmHByeBXJhcuzzJW4ZfWbg+3y6M9/E5
1wjxFy1M7wyjNdWt101R8EumCSMknpxg+9QlT1Kjr/AHea2ZINxHyj3IOD1NVvIPII3bc9R
xXwjpO10fq8K0bGcY89AfwGRUJjG45ySfQ8CtExtg/L8vTjj9KiaMEjgDHHoRWCpSvdm0K6
u0iuUCEBwckAkYx9MmlAXklGx2wc5rRnTLkkKcY59OBVN1Xkcg9f/wBVNw5XZopVuZXIwEy
PkYc9c9K/Xn/grnbGHWf2S5XeR2uf2UfB7qrsSIwNGsgMD04NfkSIiDwQwyAQeCBzzX65/w
DBXO5aXxB+ydAWGLX9lLwagUNlhu0aybp2/M1lNJ1Ejek3KLaZ+Xvg5YzBe5jMrLMrogcqy
kD1rqTp5aV1JKb3aJPMYEIeuCevHqfWsr4erO6X5hEICTpIWlUOhIGVXH+1Xbvbz3MTzK0M
e2QOEZPmdmye+Pzr6HBQvhY839bHzuNqRhiZKJhwWjEXzMZgIbNjIFjDjd03Z9MCrOkJGIE
DiQM0hXKv5Stg+nrVgyywfax5RlS6tvIcLIQFJx1GfXNWbC1RfKUh2URgyoCQYWxj8ec/nX
oUaK5lY4atW9Nps6GC3jSJg2SWHmQLjIYkYHmZ9MYxnvSWVoZw7uhTbGHxzyd5PJPYceo5p
YYbg4PlFwij/WHnaBz+uDWrpyFd0cqsN8JRGbBByQRzn2/+tXo8q0S2PIlNxi3fYymmdrsI
iFxIMAAkEEcdBgd/0q7Lp+6Jmh8tHP8ACQrDkZzkjOQR+ta6aZE8/ntGw8qQeWGP7vkHOQB
nGD0q7NDBHGqxMrBJA7BTklTgYA9uapRstDGVZJqxzUYncIqogk2lt5AaZyozhR25HTFO+y
svmPskdGbhmB8zk5wBkjp0NdFbaZHOi3aO0MwmZ1V0BI/unI46jpirMemNcsqxKuMFY42ba
c/0A5H0xVJN7GcsRC99inHYBbW0JYlSoBRZDvZh2JH8uMc01YFE1wI2YKXUgEhmXK8np611
KaROiW4WNXEe1ZtjbjvPcH0PHPT3p8Vmi/a18lWYsU3bS3T/AGh0PHaq5JXsjllXV3rocbe
QsZ/LdQybNy7jn5tud/TPJzxWLJAGh3qMyfNlUUfIRt5559RjvXcXlkwuBuj3lrffHI6ZZe
px7/e61iz2bxruMT7mYDcuANvr655qXFrodFOstrnFN5UNxItwsShrN8EtuUnAZeTkqRjp1
5IqPw3H5sHyQLM0UrO0xALoeDuHGauarpt/cXMSWQRf3gScSjd5g2nAHoa6Hw7p8dkqI/F1
vaX7R5e0emCOcj61hDnc7W0O2dSEcNzJ6sujTvMimlALBlYEqpiZhjO7HccDNZaWzzTKzkF
ufL2LgpjsD6nmvR1tALcwFJmZ7cknaF2nGQVGP8ip/Duh200z/a0WPETCKKQnG4dCnPbnI/
Q11OlJ2SW55EcVUjFtnnA0sELuaRpG+ZWyFDjPf3x/KnR6bumZtrLGzbsxncvccjtk+ld7c
WiW4SFixXLFQYg+Djn3/pVex06W4d/JJLsoBQ/I3zc8c8dulT7KV1Ef1uo4tvYwfiDAtvp3
g3S2jijlW0aZhGM5LE4JP49B0IrF0mzEUKl4du4BGJQ856Y9uM/jXf8AxE05R4n0W0uY3ZL
XQ42DqwZckE5xj1/nVe200CLEbeZbyMSFaPiN8AgA84HQVUoP2trbGqxCjhYRvqc5d6erEI
sakeSS2AAq5GOBz3/LPWnNpiOAFDLiNflwWjI4z0OOMZrvI9HkE8OIhIGi2hQvJJ5zz9Mc+
1SSaPO00cO3DbgB8uAMnr6AdB/hXVDDt6nIsTJdThJdNCtIRgFMFFb78hAHOevTI49apmzS
4iJC7N+I5IwOXwOxxkE+tel3GktF9oLqpkiB3tjcSc/dAI59eDzVS20pgjSRmPbG+FWS2IO
SuTnng56dqmdCSlyvYKeKa1bOPsdNO0ssXlqkeQ2cu3orZ69MZq62l/uxvR/3fIWNAPlJLA
c8dCf0r03S9Bmt7KS4RoT8oJ/0fzGUZ7/MB/npTk0aeRQTLbxgfNgWW1hk5UEbvfA/CtI4f
lSTTMXi7ybueJXds0SuFDNHznedqHn7vft2FZcWlb50ZU3B0BDYDlSoPH5Ee1ev6votzDby
NmJlVmIV7fDDpkfez396paXoMdwsRIjVyoztRgxB5ww9RkdPSspYb95ZHXTxlqLl1PPJNHk
WS3Z1Q/vujxBwvG4DPTnJ4xxTU03N0Qyxgup2v5WPUAgfpxXt9z4eR5bSN48Bd2SgLZwBt6
fXAz6islNDiOoANasdqMdhIJHuOP0zTnhWtImUcc2tzxW/07zHDFdkyvztTarAccE+wH61Y
0DTSNdjkk2RrHDLtZgFZMRnn3Jr1TUdELyxCO3KKzjBI5i+vr+dZC6YkF5dTbFiEVtOpPI3
jyyDk/17ZrGOHlGsnI7KWM548v8AXQ8a03TyLQTOF/e3rsQfvN85PA6+tdSLJRbqivgbNw3
ttJ5I4APTpWho2iTTeH7CVITJ524o2Q5DbmwR+VdvonhaG2Z9R1K1WWWVVhgkuBn7OgU5Cr
0HPOe571FKlKTtFDxGKppttu/ZHl8dgCJyNmUhG8k7sA4HTp/9esiCBFaR9haMT7ZFBC8ex
9etehX/AIWuGXxjbwadGx19bdLC9WdYhahCJCwj6jf0JGOlY2meHZLa1gtZ28+eIbJZ/wC+
ysf4e/Pc44pSpSi1GxusXD2S5pa/5mVeRpIigqMJnyyhVGycHBIGTwO/vVN4SkcAbkSwsZE
GCUwzAAH6AHtXcXGjKsYIaQFMxybQPLPfBPryeKpLpEQCuFIy4ZmGEU4XDD8uelRKnbfQzj
ioRVmckbaNYycGGVRny9hL+m7d05GPzzWjHG08RSZGRSwlhUHkt/EeoDZ44rb/ALHImRoT5
yKvmYL7UPBzkHnPIyKhubWeNoonK+TIQAwygBJ4dR2IxiodNuyj95tDERnZI8l8ZrdR3Een
zSyhVuV3gbd0a/ebHp0rkXkbZKCuFVftEUycO2MjaB647DjitvxFLO+rXZIH+jYiJWU+cr5
zvAPH147VhPBqpVIY97KWLxRzx7pOc8Bvf/Ir5+anKvJ20PrcPFLDw5pdOpGrB0wHQzjD5x
5E5z69jT2vZ40kO9hEAcRSxDeDz0bGDzzXonw4+FXxC+L3iG08K+CvAuoeJdYkw00mnI8cF
rHnJlubk4ihjUdXkYDHevr9Phr+zT+y8yah8V9Ug/aE+LMR8yL4VeGNRK/DDwpOMEJrGrL8
966kDdBbhY88F3os3pG9yqlWjT1qPz06nzj8GP2Xvi18dhNq2jWFn4d8A2R26z8RfGN1/YP
g7S4wTub7Sw/fOOSIoQ7HGMCv0q/Zv8V/sK/speLLSLTfDk3x7+JaMttcfGbxnpaTeGvB06
/KZPD2hOTExVuRc3W+XABTZyK+CPiv+0j8TfjRJBb63qVvoXhXSoxBoHgHwrbpoXg3w/Aqg
RxW9nHhPlHGSMnrk1xWjQ29jfQTWcdxdRvClzDJd26JM7tHiT5csNofftOecZ4Ne9kWCpUM
XDFVYqbVtGtPmfB8W46vmGWVcvozlSU01eOj+8/qHtPEt58V7tfGWkeLj8RrGSIReVbyiG+
sypJijezA3xBWI+5wcda4/WNHuLHWbq413T57awhm+02djbwrbyLMw2vlCmSDgbg3AxX4Wf
DX4ofEX4dalBqnhTWb7T5rSWJ3a3nKb9jKwVsH7oIA/H3r9X/hf+3FdeI4NLg+MXh6x1iS0
3tLqthssb5l7iVjlJR8wwpwSe9f0fknEeFxNONCMORpWtay+R/n9xt4Y5vllepjadZ14t3u
3efz6n01p9lc+JbHW/s0kFtbHRbiA3V4F3acCnyugVVxjBAAweTzWD8GbpLDWEbXU0288MX
2iz2Wp6brECarpmoA5W48+2lUrhgMdOle++D/AIhfs7/ESwki0u8Tw5danD5VwLmQRrOGA/
h6Lk+hI9q3n/Z40bXba5t/CWp6fJZn5ormW9FxMeCWCtG2fouAD3r6CpUw9ajKjioXg9NVd
H5rhqGY4LExrYGVqsHdNNqSa/FH5i/Hb/gll8GPj7b6p4y/ZivYPhH428+Uy/DvX0ceC9cm
Bbm0k+ZrPzMEqOYhkDCCvwp+LHwN+Nf7MfjUaH8RfDOv/D3xLZT+bpmpeW8NtehGO2azvEJ
jlQ4yCjHiv7V/hZ8MdU8L3pt5tLuIZoiJmuJ7w3Szn1dSP3YJ5wC3TpXonxk+EHg/4x+Drj
wT8RfA3hv4geH7mDyBDq+lteHT24GbS4BEsLpkkMhB4+tfj/Enh5l2JrPFZLP2dTe17K/l2
P6q8OvHrPcBg1l/GFN4jDbXavK2zv3S8z+Xz9k3/gqv8Qfh9PoXw7+P19N40+FTXkcOoarF
aJN4gtYA2CC5GWXGM4xwOlfut8Mvj18Bvifqd03ws1HRfEfgy9vBeW2nvO0V5ppZQxRFYkq
uSDtIPINflV+1X/wQ48eaHZal8QP2XNRn8deHTG99N8MtdVbbxno6AEstjc5Ed4gxgIwSUY
x8/WvxV0XW/ix+z/42mgtLjxN8PfFmiXn2bVdI1CKbTLqGRHwY7i2fBIypxx9Divnct4rz/
hjELBZwnOlt5+qf+Z+lcQ+FvAfiZl39r8KVI0MS9bJWTdr2cd18j+47Xm8EWfh7Wb6Wa2uL
uXSXttFsZ7aS9tVuJlZI2kPAyuCQD0wK8o+BXge/0rxSL6HRrG/iuyiSa3qjXCugjjMjpbh
HWMKGA+Zwfmr8t/2Vv+CsXhXVdMsPhz+07osGkpDdW8tj4v0yJBp84jUrmcbdyk5zhs89zX
0t8fv+C2X7NfwT05tH+CngqH4p+MYrPytMnF29l4RsZGyA90doecqSDsQBT61+iz41ymlls
8X7TRrVN6rtpofz/T8FuLXxHSyyph7cr0lFXi11d1pp52P0n8fXf/CJeBNL8afFHVrPwdou
k6jc3iX100UViIXSQKoUbdxVTgYycuK/DX9qT/gtR4d8C6RqfgD9mPTZb/WpUltbr4gavZw
/abNm3K5sVO7YOeHPzemOo/O3/goV8Yv20fiz4t+HFh8XNe8QXTfE/wALW3ivwl8OvDEE0W
mwWt2Va2htrKLk/KV4AJPcmsr4Xf8ABPDTvCmm6d8Q/wBsLxnN8N/D0qJe2Pwj8MCLUvi74
sHDLFMGJi02F+A0swkkAPEQPI/Ksz49zfPU8vyKlyxb3tq7/kf0jw34IcJ8HVVnfFtf2lRJ
e69v+CfIcU37S/7afxDGm2MPjH4p+K76cytaW/m3dppqOxzJK7Hy4Y17vIQMD2r9C/A37Hn
7OH7MQstd/ab1yx+OHxQCreWXwe8F6o5+HWhzAjEeu6pHh7oq3D29uRGdpBdhkV3niL9pTR
/CHh0/DD4F+BtN+CfwyW3e2fTPDT48Ta+QCgn1jVWHn3Mh6nJCjJwAK+R9WvdYvbm+jngvJ
pNKgW8vHn3CWCNiCWkDjPO8EHvuHUVxZfwrCE/rmdT9pVve2/3n02acc169P+zOG6SoYeKs
pKybW2nY+o/ih+0t4y8bumjWs+neHPBGlRCx8O+BPCljHoHg/RIU+WNLayhCpgDHzMCx9a+
R9d1ma6nkR+SGL+ZkKXPI2j6Vz1x4iMcr+TmRWPl4OAVXsenB6VgzXUl3I07sYycERgg7ee
Pzr6WeLhGiqFCPLFdFofJ4fK6vtvrWKblUe8m22zctZZZZgsrY42oijDk555/Gu806WVLYK
ZFHznAOSQOK8/0qA3M8Lxtgox3bmwc9q9htNPie3jLwxMwGC2eWx36iujAxlVvzM5c0qQoy
UWj893jwdpO7A4bGT681TkhyzYBbuTWxIigZBwd3K9cegqm2MHPIyRxxjrivx+dJJn9D0Ks
noZmwgnpjbgDOMVA6HsBg9cjkfh6VpgAkk8/L0J4qN4QY2YFcr2zhq540krNnb7RpO5nXiZ
ncR7cYXrx2Bqqe4xyO4zWpeKPOkxgkhcev3R0qiRzzjA7EZzWU9JtGlOVoq3Yg6ZPY5znp0
r9Zf+CtmV8QfsqZjiRW/ZV8GurRtmR/+JLZ/f8Ayr8oCoJODt4+6B1OO1fq/wD8FbBGPEf7
KoVWWU/so+DVfLhs/wDEms8HHbFcddWkmj08LPmhJH5zfDiwjvbHUYvNjim+1Js81sOw2ng
AZyc4/wAK9BisNzhkdHDHMgjAaTMYxkL23Dsen4VwvwwJWG/ljCCSK8jmidh93AIJH04PPY
Gu9jZ/t0yRyLGJJSWUkStgnBZT36n86+iy6NqEbvT/AIY+XzGV8TJLcne0jAQRoAkj+Y3ms
A/GSQcDHXvTZYhFKViXdFgOzgBHZSAcD6Z4PeustLKxZTFIJ3lT5pJUfyw7EZzgjgYPemT6
DFdGI2ctxHIp2MJ1V1fptAIPbFe1SjdcyR4c60YzUZmdbQzmZFYNJE6CRFcFQMgEEnnHp36
CrkdthUjdcFJNwZRlQc8jH0YEH2NaNhpN3bMImm8yNVLrj5JV2nDgLnOBx07HpViKMRSP5q
HbJmUjIRwOQwOeuOD6c10Ri2cdaqnJpbGeIJ2MchndwSYkBHzuB03Dt1H1FWUsGjjDCQF9z
YRFJJxyMeoPI9q1fI3kEDG0+dAyjJIHXp0P17GrsUDyJl0YMpLqVQndtwSOPr0962jHojkl
Wk3oV7OKRIlxGzHnLcOQDnODjpjFW0tiq+SMLOEMmUA3EHOec+n8q3LGKMwwAhkTBAkVMnj
O3P1NJbROx814o1eF2XfMdrPk7drdq3hSVrGEqvNqyowMCRFJGmMShI3QEI/8Qz7+3tW7aW
EsokYRktJJvAY7MDqPp6UWlsjRxQPhdv79Zdm/OM4XPbvjNdtp0cawjesaux2lXkyrg4HB9
iCK2hRV7HPVq2WiPP5tNKz7J4WiYxEK8b70U8dQR754rm7/AE2RQBGrSSK5EkewkDBGD1zk
/wBK9kvLcTTTGNIxHFD8wDYcnkd/0qp9kIEJMSDEqh3KiXzNoY8kHjAbGe4qamGTukEazvd
nidtp0k1wTJFtKceWpw7Hoecc9R9M1eg0U2Mm0tvLIZAhUu7hiMAA8DB7/SvT4tLWCe6mMU
TRSgvIR8piPZs+nHBHHrVews0vbyVTp0hgXCJNMdrNkhs4PVevPvWUcNZJLdm/1h62ehheR
Mlv5hiYyptVnlYuWXGwjGODyDj61oaJpkt1IrBQiBcMAP3gbsQT07V20+nQra7nSNCrqpIG
Y3BwcE9euMVd07SoUHnwy4KxgSNk4UcEAY5Nbqhaor9DkliIqDZlTaOJZBMttFtaPCjlBE3
8asSDyf61RHh5fsU9w1tFCYmDeYo5QFgMZz6+1d+bdkQiBXOYfl80bw/XJJ98GqX2e5OmXY
kF1bxSnbIix72kI65JHA4B/Guj2SbTMFX030PKvE9h9r8X2hk4V9I2xhcsHK8c8de1bGm+G
2NuiMWEg4RQhx8vuOKl1e1lvvFFmkFyxdLFwFVCQhBAwceuTXrWg2ip5QnDeahXiVPLQ4wD
j8O+KmlQ9pUlJ9zatX5aMbdjgYPDlzLqXksp+fCiYR4Gdo/wrSn8JTec2yaPerl0R4y3mgY
BAPt1xivXbB4hqKxpGDmTIWPBkGwcZH+HoK1jBZi/d2tgxbexJbjB4JHPY446ivRWGi4nnP
FTPBb7w+zpI7W7uY8iTagWNffPp+WK5ODwzqUl05MoGyUrHHDEVQKACA3q2D/KvoTWkt1t0
RdrATDiMDcwyOvrx2PrVSCGFZBDDHC0e/5iCd4yFHJ/TNY1MLFzVnsa08TOMbW3OZ0vw9It
iglXcCvyiRdgUH2/EHvW9N4NVoUcRu044PG4kfw7gOe/413cunMbaB1dkXapIADOw6EY/qK
04bYxwxyPO0bMhLhl3KCDxg/h0966o0U9znnWnzaaHz/4n0WOC0mjijkMqKzFQmBnHzAgjN
c3pGhusluTA6sYlDK0eBlhn6dyPwr3TxXNBFa3bmFWwd0e3h2L5zkdRnHTtWbpksUiS3DWU
nk70aHbgSR7RgqTjnjmuapTUalmtTWGIlCnrsccujtJMkRAgkigaRQUO5sH9SAKx7LQZjdX
Exbcu4Sn5fUn+HqP/rV7BJdWUqiZAqu8DKdyFGTJ4B4+v51zNm6JdTSKzMqqQx2fL1z2H6V
Eox0IWIklZI4WXQ0e9VHK+UHLbWBQspBG0HPY+tef63pnlJqU8YHyWk6mNhtdx5TdDXtDyR
C4lK7XkOWMbDbtByTgEcnj864DWJoYrHU7goSFsZ2CMhfeSj8jtxzmuaol1OvB1qvtFzHDe
CdJluvCfhwurRpPbFxhAXb5zx/Ln2r0v7FE9kqyxbnaLgMBGrDGQc+57VieFJ4W8EeFbeZH
ik8nzVkx+9UBs/KB1HsK6izt7C4g1+51Nr27uvI2aNZpuitYY/LyrBQfmJbrnkY6VNCEYxT
iumv3GuIk5VHd2d/1OG1HTQU/1YSMHduTjYuMA+5H4VyFtou4TFxiMSF0ZWG44zgnHfis6T
S/FUPgDUJpY9abxO/icNaiOXcBasnG1TkbSSOM8V2/hSyvX02z+3KP7QSNTeBV3jfj5gSOO
uc47isoe/OKUWdVW9GimpJ2MltBkYMGhMiDEhKt8zAr1YdMckZFVP7AkeLdGkccyytEN3KO
pAIDn14PI9a9REPkklRsO0qvYDknHPB+90pht2uM4RJgnJyRAV6ZOO+OPzrZ0YPc5I4uVtF
oeTtoVzAr+YCNj+agVSdwK5+U/hjoBXLX1m0j4ERDhhhScBOpOc844Pb8a99ms1SNz8+xSV
A2BSOARkjg++Oa4jWNJ89XlhyJDBuJRfu8kAZODznAx61hVw8eVtHRh8TLn17nxn4g0OVNT
ur2a5tZFe4eRWiaQTBSehXbgkbjxnnFfWfwm+Anwp0XwVpHxm+P3xVn07wlqMsreG/hl4Hd
NR+IvjT7O5R0eVwYrC3ZhtMrh3xnao4NfP8AH4f1BrzUpIdTntQl26tEFWUKT0Gw8nBx0OK
734iW8th4Q+F8bypeyLpN0TIIwiSH7Sx+4Pw4x2rwq2CSanZq7+8+2q5h7PDxhTld2PTPiR
+1n4m8QaJL8M/g34a0j4JfCyWRbOPw74YlK6vrQLBVk1TVGxNcO3y7i7bRkkDFfKBtYbSLW
tP1W0W41Z5P9F1EX/nLayRSESqFU7X8wAjcSemQOeEnIun+WM5OZDGh+TJIzgDgAHt7Vpz6
Zb2dhY3Ud5a38+qwTeba2zOZ9KaOYoolJGAzqu5dpI2kdDV08MleUY7bniVcXzyUKstX273
/ACMKJhGYUKxqYkASUIAJBuLZf1I6YAPA/CvTvCs95awS6hBb2l0Il8txdIJlhEnygiMnI5
IIYDjNcvpVta/YrkTWsM7z7Vtp5HZPsZjYFgFHVmHGD2OauWRAlVY1zsUxsynBYeoPT0H4V
6ODXsJxnJ6Pp1PJzOaxdKVJLZ69j2nw34hvoLma1uXNnYXESQX8cZjiFxHG3mbQW6sWA69c
Dk19HaPq1nq0Gmj7K9rZWlmzwrcbXjuJi437VT7qnORuyc96+OoDNMkcshURQMEZyMk8jj3
r1zwT4jSwvYGukS5iSQFYJnJjk2ggAgEHBJzX3GT450qqhVej6n5RxJlEcRSdaj8a6I+5fD
epFgttHd21pthbygg+z7/lyozng/jUV18UPHHg++H9ieKdXs2Knyzb3jqwOMjhW7V84nxlM
IneB5YrmSVIXUkblVTzg5468n6V0WmaiuozwT3sUlzJ5yl4vMAGN2cZHQY6+1fef2xHEU4U
KUrST36H4y+E4YXFTxuKpqUXvG2p9veDf2yvjppLW0b+Lr28USozR3E32lJcMPlyeTxxX2L
pn7cvxBvDETp9koSEG4khhYMzfLyexHPIHpX5XpBaQXqyab5O1Buj8rLKgJzxnn5c4z7V63
ot6i2Mkpu/L+dQJBkquDwSfwr6PLadOs+TFpSa8uh+dcT0nh1GrljdO/RPq+6P0avP26/is
4e3tWsLVxEI7eW0jVpEJzgn04HQdK+Iv2m/Efgb9pS3jHxz8HWOpa2kYstJ+IGgwRab4w0z
AIw9wFAnVSchJQwIrkl1Y2UbXwltJfKlEXlTzAPckjOQnXbnI3cDivH/ABHeXd3OyTPtfY1
zFA0qIGBYgFCx2nGCOSDx3JrPN8rySthHRqYeLv3QcI5hxXh81p4ijjpwUHfRvW3S2zPzw+
Lfwhtfhh4httKtPE2neK9F1WE3Gm3ccRs79UQ48q5gOQjqCOVJU+o6VyP7MP7Kt9+0z468U
Wknj3wn8NfBngWKPWvGfi3xPOXeztpJ3SOOwswQ1zcOUYLHuRcj5nHGe/8AjZeDU/iF4Vgt
1f8Ad2kzMjyBmdsKOO3arX7KjRQ6H+0QJyFWTT9NT5jtII1CcHA9R6d+K/mrOcrweJz+OXJ
Wo8zX4H+gGTcQ5vhuCXnVaSeKcFq13la9j9Qf2hP25fDrXnhK0+Cng/RbbX/BXgSw+Gtj8Z
9f0uJvHFxY6fbx2+6wjJZLMShCxKfN8+N1fBvxE8VR3Wp2Gpp43vPHt9qmiW+pa5qF7FLBe
Wl7Opa5syXYl/KbA3jhsivL9Xtbia5lIRpEjLbXJCqV6jBH8q4ORZnvooQ/2dZJ1iaedsRQ
q5VS7gZOFBycAnAPFfRUKOHyqDoYOmkrqzPh608Rn1RYnMK7k1dtPb5djo9b16OVtihg0g8
1STu2seOvpXLa34j1nVbua/1C9ubm8mAimuJpDK1wEUIoc9cBVUAf7IpniOwbSdcvdMttRs
9dtrK4e0h1jT3cabfKjFRNCZFVyjdRuUHHYVhzrJtBDEMBjaEypPTI+tcWJxNWTlB6anuYH
A4WFOE4pNNFhxMQG2ZDNksfmByOBnrTwHk2mM7WQ52YPHYg+v8A9ekt4zlBJKFQjex6DrwK
1ki3t5SqBnkMpzuzk5P0xUU4ua5n1OmvUjTfodJojBfIZiuduxgo+avVLVAYVw8uBx0zXDa
DpiqiO+PLTDEqPm55r0u2jmaINGvyMSRld3+e1fSYCjLl1R8DmtdSq6an58yKOcqQDyMcfh
VCUE8gYwCMAY/Gtidc88DHb0+ntWbKhBOwk5GSe1fkFSDTsz+h8PUbRRbbjk8gY4PNVHwzH
p09c/j+tW5EDKcdfp1qmVI5K4OMZI6Vx1LqSij0oSXLdhfR4nZQwxtXBIz/AAiqGCO3T1HH
+f8AGtW9Um4YY6Ku5u+doqBYNwXAJ3HBGc1jODdR2N6U4qml5f5FIKSCWJwq8HJ4GDX6lf8
ABWLf/wAJh+zK8jKc/sr+CVjCN8wX+xLLGQfQ1+Y8ljJDDLK6MigYDSDap4PT/Cv0z/4KvB
z4x/ZpBkR1/wCGV/BRVAwYx/8AEjsuo6gnBPWuPEwcJwbVrnpYGpGcJOG1z4D+GMyQWGrOQ
6sZo9roVHBUhup569veum1Sd5pbq4i2200zJkRwfc2rgYIwBxnOD1rG+EscEtnrIkX52mTy
/k3BSE4OR9cGut1Kw/tWQ2pdbdjKGMhwHByThh2xjp14r3cLQnUy9JbtaHiYmtQhmV6i91P
W3Y9Y034SeJH+D9v8brHWLN9CtvEkXgvVNKuL2Q6o87KpM4QjGw7gNueNtQQqsQREZnDndJ
I8GHhbocevrkcVBplnrS+HIvDsPie5Ph5NQTWLjRyCbOa5jUL5je5GB+FXnkETIqlCyttIc
jzE5HTHOD2z61lwzgs6wMK6zmop3m3Cy2g9k/M246zLhfMK+G/1Youmo04qpd3vUXxSXkyJ
xI0hjmRl5O2RCQzjs2e+CcEdeauxzSARq8ST+UQrxFPNaIn5ckY5BwOfUUWGn6hIfP8As0i
Qht5aYhYR1yNzYwCD705rnS7MyGS+hecruMdqxn81Sdu0Ed+K+vhGXV2Z+eu70jqPaKC2lV
HDJgh2WKTd5iscYA7fT2rVgheRGcCZliCyhWUgN8wBx27jj61iW9zFM5USmK2lhKgTL+9U5
4+h7g+9d/Zwwzqba2dgXYc7QHXA5y2OQ3OK6aEHLWxhN8isye3sVNsUUH5IfOgC43c4K8d/
SiSPzmRolBeQCKRJI9rkkgYPHBPv6Vt6csaRxKYlJhdso/JXvtK9cnt2yK6LyrZoEe4VPOl
ORjbtdBwMY6MD6+ldsYcys0cTrWk10OVsrdLe6ZghaF5HAYREhQSeo7EcV09rp0boZAEkVz
5QA+UsvVTs656cirqWayMkkkYiG5lGxfnBZRuAI7Hk8963rOGS1hWKGHzYTLlJJE3GPdxtb
3GMg+9axp9zCrUvdp6nHRWJSW7WSK5JiAUIByBjByPpjpUkVj5T7ZEVUX5onDYlwR/EncYO
OOOa61Lad726NwksSm33I6koDtOOQfrj8KttZ27vBM5Zo1iwCFDGMgHbn/Z6A46YHrTdPQh
1DiLKBl1CaORA0DRExq43E7sfID6HsfXiuv0fTYEDp9lDW5G7c4XfECcOMg54yPcYp2lWkJ
vLk3EUfMbMAhHy5ZdrKfquMds102nWiKZY4/MZXb/Vkjd6HaemeeCPSrpwWiaIqVGupzOo2
EcJV7uJCgTYx3B2GVOCuOvb86v6Vp8EaPLAETMSbVkVgT3yfyrQ1m2ZLY2+GZt4LAjDuuSB
weeevHNX9JsUaEgsGglw0ShwJFZcjA/L6VfKuflMnJuCdyq9owtnlVF8pCSqqhLLkE5zjP4
YqGeyP9nREZGWIkDsPm5wRtHtgZrpb63C2UkilCUO2QIwwhxyc9yPaubwPszef5jqZNq4BC
ttBAyevateXldrGTk7K7POrlktfFdlKtsYkk0mb5gVfrJ7c8Y6nmvRLFgxjbzA0hXB8sbyc
cZBxj0zXBX2G8XWMTLHNDLo7yIdn7yMlvb6cA16Dp+TGgIZJoeTnhnBPB4/pUUUlJt7HRUd
4JyfQn0tgNTdEUjAbK71cjuSfStuENNPeeaisqwMoQkAMTjABznOce3Wsiwtybq7MYEVxIr
rBKU3EE5IJ7fergPAfiHxHrN94t8O3txbWfjPQTMsUotd8UqEn7PKsZJBXgAitHXVK0Wnrt
/XcmFD2l5xa923/DnXara3BigkT/R3Em1U4ZDzjG38+vpWZpTXguSJd1vE03lkXAVW3AAbi
APUggDPSvPYfGvivxB4M124tryC28c+F7qSPUrcwLsuGibJAjPGHQHGOcivSPB+reHPGWj6
b4mjVGvJ7YJeQHgxToAr8A4JB5A+lcvtadWfuPW1zpeHqUabc9Xf+vvR7GbINYWc8E8H+oV
XBcMGYtjBUdP0q4dPBjt5ZBE21PLmWPKcDgMM9eaowWsotbXyLeSMvgKFjI8zALdTwenT2r
euLW5+xQXV4g+zz2628YU7WjK/wkD25/HrVUqzhVXtHpJu3r2OVpTj7nSx5V42sQ9u6W4Ek
kZY3A3KrID0x64z2qtp8DJBHFHFLGGwzMSCGYZ5GDkH6jtWz4qjgKxItoELSBJpyd0ch6jJ
PYY69iK8Y0XxPqGueMdd1KPUJrLwd4MtPsVytuweC/u1VnkO/ByFHOM054inGonJb7L03Na
eGnUpNp2S18tdj1WW3kjjuE8jzVc7zIuS4wO4HT/61VvDNlFdSasL20nijjtRJDdws0ke4M
MqygEgFScnpwOa818I+LL+50nxf8RNd1K5TQDJLF4e09JNlvFBCNpk29cyPgDOR1rovgxc6
je6Ne67r+q3r3Ot3D3UGnTsY1s7UsfLjQcD5lwSc9q5o1oVJxiut302InhalKEpyls0vn2+
R0r6dpcVwxDJMig7N5dRKuACN2MY96828ax6RZeH9baLT9k6abOwcTyMIt0TjcBjGM9PXFe
2bNMW6ukkSMZUmBi+Cc8AEDgcZ49q8Z+IrwDRNbiR3XzdPkES3K5ibghdsg6dOlOtH93dIW
GbdePqjjPD1mbbw74dUbgi6aPLM6FGi3fNkt0616J9kh+yZYMkzQlz8nEozknd0xj88Vl6Z
YyS+HvDRd4lT+z4ZDlvNJBCjGc/p713KacskcTHdGYwH8tXJSYFeVU+p9Peqw8Wqa9EaVpx
dRp92c2ml20wjzGAdnmBehkOAFC/UdOe/pVGw0+OBZR5UkaLdOjgIUePnvxnHp613r6a32Z
QY0bZGzxBOduCeMjpisfS7SU2rS3bu26R18lcmVDnA5A55FbeztJJIzlWc47bGLcWKvifZE
WRCGZVKiQjuVHIPbnriqC2WyTnEbFGyiDODj0PqK7U6fcMRGiyr8oHlOADIoyTjvxn9Kypr
bMhiAEqFsSOCQkWF5HPJI7/AIUnDW7RnGdtGc6dPhlkUIrROmUkVgVjfjqW/M/gaybyygSR
o5oY5ERzE7iTerAgMAGHoTnNdlb2BljV4WLAM+QynDjnqf1/CqUljJCElJkVTIwkRI2ZVGD
h8gcZGRntRypKzQKo+fc8pi+F+gXfiS4u2SWOwvUR2QNI8sbFSJMEDBGQpz2rgv2gtGs/D0
HgXSdPkeWC20m5WN5CRMAZixJzz1NfRyxSRpDe6dcSI8R8mTdyj9cgseO596+c/wBpmd7q4
8FXE7uJJNLnDqVIZv3pBHHHoM1yZlLDQwEaajafNvbpY93Lq9bEV+Wc/dSPnm1WW0kR4pSs
kkfkMQvIRhyCD2xnnrVG6lZ22rN5quxK4JQnPTI9QatrK00MUZ2jy18tgh3NnpiqYhVWDEF
ehJHH0xXhTXLFKHU7qUrTcqj1Oktbi3i0a0tAbqeZbyS4mt3jCWwJUIjIRyWODkHHQUtosi
bHBDknJQDlf/1Y71RiWNYodkjM5LPMCuwxEEgLnvx3Fa1kVkkVUcmQkEHsTk5H867ab5pQX
VWPPqvlUpL5nT6aUlyJpNkbPlzguq/RRzXXeGtOkv7+K0M8VpGwJ+2zhxFCFVm3vgFgMKBw
O/1rFtbOVo93kgfu97KU2lsZ5+nGc+9ben31zYuskTtErAxuYyQWVlKsM+mDg171CChKLqL
Q+OxtV1VJUWrnYaagdijy5aNsgruPU43YI6cjrXsOjW0EcUDtIsYlYESk7X46knpjIrwmwv
ZYruAqBJFMvzxkny8ZwR/n1r3jw+sN5CIpYx8q70hU/Lg9h9K+qyqSnL3N/wCmfCZ+pU6al
J+6/wCmeuaZeQSxxrExciPaHVeO4HP9feu+09BJZyRqpRUPmbl5IboT715dodrIox5WyOM7
QhHzJgZC5+ma6o3NylrN9nyBDLsAB5dc5IJ/Gv0DA1pQinNdD8PzvBxr1HSpPqtehp6g0DR
xDdJE5kHlkEeTGgYltyfeGSRgdOTXnPiXV/KvxNdtbqzWy26N9nDhsBgjMmRubPGfcHtXYM
8lzFArr5U8hMi4+XbnhgT74GB7Vy3ijS1vba5EgitpoGUxud7G5xj5QACck5Oc4rLHyqVaT
lT0WjOnIqdChiYQr+a+9pHwt8Woo4/iboixtG0q2j+dslBRXyM7SOO+OK0v2ZTbjTf2iFnV
h/oGmumR5jowv5+ozyTgdaxfiDazR/EfQPtGCz20rNubKgbgCc988fnXS/sxWkNyfjxBO7L
E8GmvMIzu+QahPkDJAyR71+A4m8uJ46WftHp8j+xsM4Q8PpXd4qknp/iOzk1CW/trXQ00q2
uLKK/OqTXVhYhdXk/dhXTzuf3aBd2D8oJJJ615XPZhNRupSSgeUlVl5YDOVzx1xX01eWWu+
FEubmyYaJa+I9Duore4SWGJ7rT5w1vcwJgkqJlBTacE/jmvn3UrW5M8q7CIWAZRIhJJz1z/
ADzX12YUJU1Fy3R+eZJjKdZSnTdl69TkLqzeWWRvLyAcNvO1nxxkVl3WnsFJ2kPjKANk8dv
5127AS2zM0ZLliue5I/oOKybNbiZmW4AQbcLlenXOP8+leNUoKTs92fUUcXUprmT0RzGn27
AFSjEsmdrZ+Yn0Ndhpen/dDLsAYISCS5PJ5PTvWlYaIrKHQgleQPLzu/zzXa2eiFU3MCWIw
qbenH/1/wBK6MHgpO2hxZjm0JJpPcl0i0kChIU3Ltyw5ya6228qKIRmJwVPTDYFS6Pp5ihK
FRkEMOx59K0Xtl3ZM5y3JGcY7f0r6bD0JRpqyPhMVjY1q71PzhlyWIbp1JHb8PxrOlQZIJ3
A9DjANbMq8FRncTznkDnnn6mqzwrtO7HK7lGcMea/FK1Jts/pylUUX6mDLH0ZSpLfKRzVR4
drBD1X5vpnNbYgDZJ+UKepGM+1VpYt7ljlgRtyAOABXDKleS0PTp4lqNkQXsY+0OOGBAb73
TgVAqFdgUcqQScg/Stq9t1F24QoAqqR6fdHUVDHb5JOAXP3s9/TFN0v3jaWo1iEqau/60Km
ptfao0AluVCW0IhRM8EDt+NfpD/wVaA/4TP9m0fMpH7LXgtS7jBcf2HZY57496/O0RBQxIG
NhLdiTjgCv0j/AOCsLmTxd+y+hiMZi/ZX8GDzSwbzv+JLZkjHYDpXnZjC9WM56tnrZPWUqM
4x0SPgz4SQeZYaqmCyfa4yNrkMnynBA7g8iuyvrG5F7FLbkxyMUJYDdHMSoPPrkHkdua5H4
RTNBFqGJmg825jjyWCowKkcnoMZ69q9kaCGQyMjq6l/tDM7bxuwOgBxn1r6bAQ/2OCPmcwm
o46c07/0jOsta1u3jdP7MtLzCF4i1yI1IztI6deAe/UUtvrPiYT7rey0+yMoaFWgh82ZDnp
uPXpW2I7eJJwFPQxvAFY7G6h19A3HTiobVwjgosscrA+WFjJxtP6Y6/jXouEv5jxvrEJSuo
K/oUpNNun3/wBpXt3du584LNcsAuDz8ue3THoa1LHS7eEoI4olLxlY9q4ifDfNg/h+tXlUy
sGMcsu+QsSykxucKG/n/OtmAPbq6yRkMqbJVMByi5GBn8F5966aNLX30c861RptP5FSDTnW
4t2Xyz5THzSTgtwcj/63vXT21qgztnEjou5omARVDfKp3cHuDz6VHHcaZEnNleySTfKxhiM
oXueKqHUoIJ0YWF5BEsXlyh9Ok3YY4yTjAGD+vNd0YRgr21OPnctDv9Odrq3UMkUFzBILZp
VG1zjozdiOSM+1df8AZI42SOOBrmVZSY3hKliuOdw6cEnGOa8r0e8hicoTeiVgZVeSzaQZH
OAAOnautstStjPC8d5eTyKd75snjZC2SCF2/QZ7V0QcWk2cNaEua62O+t4Y5liLxP5p3uN2
BPz/ABgdCfWukjnjhs1LkhvOOVYbgR0HPYcn8686/wCEytlubbzrLUESRd8nladIY1JUA4c
Lgev41oReN9JkRtks6qoCkLbyI+1W+USgjryTxWymo6J6HLKlVkrqJ2bIZXvCFVJGQSRrKc
navOR7EdPrWfcuGa24jWRYnbaJACFXjvyCCT07E9qzNL8feErq6e2ka5V9gRFW1kMZBPLbd
ueSc5rTi1jw3cyRFDqQ+z3EkAdbOYoR1ycJg56UlKMlowcZReqLGiwhJJFlfKiMN84Bc5JB
B7dSP6Vv22zbMqBUaLDKSP3UZGTtXPU5xkGsbStT8OSTyxW097/qXLZtZvmZDnZyvB9AeuD
W9a3OkQ5Z49XlWTCzSjTZXEKnAIK7eORzgDpk1vTUXqzKopN+8ihq9v8AZ44Z596rHEszoc
hpSOFYN2xyR68Vbsr35YYQ0KxiMKsqkLMxx90qOnWovEOtaTJGlvHHqk+GUMj2czRoBkJuJ
X9B6itDTdS08wySDQ9WQTxsGl/sx4pW2jBIyvTGB9KpK1S6E78mpZvkhFp8xRgylTMBkRbg
dwA79a5y0snkt2hleRcSt5XmLvLfJx7dMc+9b9xrFlBaSxLpGtyFkJXytJdmYEZ5G3APv15
rA/tW5azC2/hvxdMtqjXcjDRJYiPqcc5zwPetWo3u2yUpPRHKR6aT4sssojSw6E7zOrhpl+
c/MVJyQBjpXfJFawXke+5W4Ro1cXCZClyDhTj09/avA/HOo+KbrxJoOu6B4b8UwJBarZXUF
3pDxiYZJYRHuSMgj2rroPGGuNJbxJ4N8XyBFKyA6OzujAYPA5IyfTuKxhOEZyj+h1Tw9SVK
Mk1t3PSNNRBeSOIPNkRnJA3EAbuMY6j/ABrz/XdC1yP4i6H4x8J2UAd7aSw1q1a48h5YcAB
iwxkg85P93FX7DXtVgtXv77w14htik5ijgfT2iuMZ+8R168DHHNEPiHU4prot4T8VKzJ5kU
o0d0Em51PB6E4zj1ANVOdOpFJp6O+xNKNajJyjZ6Wd30Zx+seFdd0/4gW3irSktrnT9ZiW3
8RxI3lzI4yFlC9GyPx60vhHw1qnhLxnqNvZtGvhrX5xd2iSEs1hM5+ZGGOEPIFdvd+Ibt4L
e4g8MeMUuPtCwzKmhy4KHO47SME8jg+tXYvFutglE8D+NbuJfljKeHnKyAHG7OM7R6DoO1Z
QwlCVVTTtZ3/z+86XWxEqThJJ6W6dNj2SO3cW9hHNJcQDyg8QclLcnqGBHrwM+9bk6y3dn5
atco4VpXkGZrfdgAgD+E56151beNr2SGKM+BfHUjRHF0q6JJ5D4XhVDc8Adcdq6bTfH9yiJ
A/gXx/bKJRHJM+gyywvGxPDKvPHXca6cRQpStKLu12/4Y8+KrQTTWj81/mcd8QfDWr6hpU8
Gl3BttXW1+zwsR5dqGdcB2xz0yTxnNePXvwl13Tfh/YeCtIubWK71SQza7qqo8f2lnbdNgg
c54UA44Br3bx1rurl5ItL8G+Nb+wScfYrmDw3JHcrGMM5J25JJIOCeAKybXX/ABa0dvdSeB
/Ft/FKPszs2hu8sAUnakqHkZGckfWvNeHhUl761at16ndCrXpQUYNW0fz6f8MeQ+JfB99qG
k+HfBkLRW2iWaRvebIylxcpER8mMcqSGJ969N8M6XaxRTWkKCOKPy4o5Y5cW8cSggJtPfgc
dsV0kmuzCZ5Jfh541kh8lkWBNFkUh2GCY3AJCg5yD1Heue0zUdae8dbbwP4taJpGiMkOjyM
kSNw+9WHX3710RoUac+ezu9F8jmqTr1I8srW+XXqVrl7aK9vIkmhTEYKeWTDsIGDuB4wRj2
rx3x4FTQ9TWJZlBgMYZRlJtzDJHbpmvWNSN1eyNHL4J8WJGZSwZdEkhu0UD74bGCDnGDzXj
/jHQvEd3YXdhp2jeL0Zw3kONFkjgkKDeQSOF4XnNYYmM1BpJm2FilUjdrfyOz8O2EMunaHD
E7PFFaLG0hXDRMoBy3fgjuK9ht9Pvo7SK4xFdqwGIZl/fKNp6MOw9q8L8FXPji68P6TcWnw
9168Q2IRry1tgQNvDMDu/2T+VexWWseIYbWOC38F+I7e2Iaaa2vLMeZEoJ3KHDep474row0
bQUuXoZVqcud3te/c6dLaxeIK3lW06Dyvkk3vEzdM45xyOfeuft9LkRrlkeXL3DQxzom1VO
cttYdCCp4PrXSrZ3eo2EV9caTq2hs1qRK1xaxyTWwU4yCCTzxx1xXN6Xe2unPrSajNcRw6f
Mk0l7MyCO9LjcXij+8e2cjOSc11Si21poc0VvqQS2F1HcG5luFeRkDlGj/eRckBhnpkDPvm
sy4t7f9+xKiQABmxsWTdj+HpjjrXorahpF3Gkk17pzGeATQPPdRNNCAuVJIPBOPunpWaH8N
YE0OoWEsrsA2y5jkUuy52nnjdkHHqKiUIg1JK9jgRaXEM0LxkOF/dQiTcjEFXBwe/XH1xUa
xxCNbdlZpiGBz1UDJZJFP14PbFd9c2dpJG8YKTurrIFMoZU6NtXHbg/nWVd2CSBJ44UWYkB
vL42AjbwetZOmrXQdbHnk2mSKqSW0pWLzlz5i71T8P5V8u/tMxi1uvAxTYrJp05Hy7VB870
+tfZUquocSMzxs4XY67JBzj5T+Oc18c/tTymK/wDBYOVRdNuCQ/ysuJMYAwe/vXj5slGjG/
f9D2Mli3iJW6o+ZYfMaQmMYfzCHkXBDeoxWvGsm0u4O5fmGBk5GDx9K52zkAlSQnk8gZ+93
Oea68BprRp5HgV1k8vy92JCMZBA9O3FedRXNe2tjvxScKlnsZKCS5LNsdQZC7EfKz5Ytgn8
a1bK2ZHXZnaccdx3xmrNiI/J4GWyQc/lWhBEUuFKA7Sfl29+ma7aFDSNRs83EYhqLptWses
+FdTWKCY3llbalEljLYpDcyNEbdp0KpKu0hiYmAdQcjOcjms57N53mEb5AAcbRy2D0z2q54
d05bi01a6M9na/YrcSCK5kCT3RLopSFf4mG/cR6KeeK2bHc8scqPuwAioVDKxHXg+nWvqKV
N1aMIS2/wCCfBVakKVerKD9exRsNFcmMtI5C/PJuYlADg4z7Yr2Tw3dm0ETP8pg4PO13Geo
NY2n6ZeLcNJJBDh1851VQEAYA8duT0HvRNFJaKGdnfM2GgY4B3HnP+e1e3g6P1ZKpBadfwP
lsxxCzC9FtH0Jo0NxdQSwLK/73Dxt5mTGDkjOOvUV3PhjQZJ4JkurgGKQGaRQcn64+teX+D
Ne862NqpDlIAI43XG4ZAAB9e1ezaBdhLeaAbluZQFACbu3Iz9a/Rco9hWjCpe7S2PwXiueO
wrq06fuptWf6mR9jhhZ0QKQCVj3L8m0Enp+J55rz/xbdtpyvfNI1rJLcoZYkC+XIgAKkAjo
PTvXrJ0x4baa6uvLPlSlElc7WOP4j6Dnivm34jaxdTXn2JZEmhDAxuoyBkYK56kYxU51P6r
hnzKzeyNuDoSzLHxi5cyj8TPlT4kXsGr/ABN8PFPMLG0lLSxYUyklcHA47dsV0H7Ks9jpcn
7QD3VrFdqbGygVbhPOiEkt5cIjbc9UJDLg5BArhviJKLP4geF3t3le6k06RrvzQGQMXG0Ie
42gfrXU/swxotn8fJnQyN5OmSrlVYgnUZiNo9c9jX8/VajfFMJT35/0R/aMaUP+Ie1Ixens
lp/28ewa9pVwt5LHNPKl1H5caJdwmzOZQoAJbgAKc5I6AkV5xcqiksYpC1uWiYbi6EgnPPf
JHWvU/EV5JqcQk1CSebUyTCLh3MzSKoCglicnC8e34Vh2OmpJFcJcQO27Dq4HLZXA7197ia
PtqloLc/IsuxP1bD3rvyt+p5VLaMsrSqwAPz7cFguRzx7ZrV0rQn1BjiEMeownJx0/OvR38
EzXdsbmxjZ0gAMkZOCxGCB710/hPS5bdmjMIUSfJKjpk5AzgHHSsMPlU5VVCotGdmK4goRw
sp0ZXktzkdP8OfYwzTW5cSL8sYXJB649uua6/SdJ8wESWshQEKrN8zZGc13kemM0qqYQoUD
cOgOcY/r+Vbr6TCsaCE4wA64G0D1HHJHFfS4bKvZ6paI+ExvEnO1GUtX5nEz2MduqzpGiqo
w0agbiR9a84vxdtcNtkkhQD93HsLYXJI5/GvWPEC3i26FoGKx5VBH8pIGc8+ledrZm/Bnd7
dXzsYSzeS4I56H69axxlJxmqdPQ6sqr89L2tRptn54TRjguvO7acH5cdeaqSQsdnOW29c9f
8/1rWMWGIZlBAzs2bwx9Px4oEbEkfKVILDdww9hX4Y6Slq0f1hDEOFoowJbeRcK+SSMjnOf
pVcWpzIMnHUDIH1rddGlG7bt28EnjH1pqwlMsRk43AMnDfTisVhouSOn6zyQ82VtUtRHqMx
BG0omQDt/gHH+fWoREHBAUKAvBJ5P0NdBq0YOpXIVCqYjZ+MuPkHTP+eKpJBj+A8Dgk89TW
sqEY1HZGcMR+6i2Z72hMeQS37pjtI54Br9HP+CtDIfFn7KypFgp+yr4NQsMfMx0azOfXj3r
8+nt38uUDPERzxxjGc5r75/4Kx3hm8bfsz20cUim0/ZZ8GjcUwG36JZngjr+teDnEFCrS00
PouHqzq0q1uh+f/w+uzZWl6m5GSWVQ0fDnhSM89xmvVrLUraKJLdHaKRXLvkAmTOOfr06e9
eI+D7m1iW4t3RzLK6vErP98gcj2ye49a9EVDJ86lYSPk8xRhwFBAwR9P1r28BNPDqK1scGO
pp1m5aXPRV1OOUIA4tWSPd+7BKOo+7zknkjtgcdK04rwJNAUlRpCzFmGSDluff9a81tJJHi
kzf3Sp5eSNgJjHy+3TJJ9qniu9ZSZYotRKx52pL5SMCzH1x0xj9a9T2uqVjx5YW7tF7dT23
Tb3y9wYF9sp8vCgAbtq+n0/Kn6q7Aw6h5kqt5vlyxtlkbIydw9yK8cOr+KIHW3+0MJQ28tt
TDrnrjb1FbY8S+KDGGW4QEkoyvbo6OSBlSdvU8ntXR9ahtKJySwE007o9d0m4vongvI8z20
r7Z0iYMT347g4r2C2FjfWUTqGIZdnOHPPJVtw7EjP0r47tvGGtafBcmAiKfzVa8WO1DLIAQ
F56KfpXoel/EvX44CbaK2FvHMCyvafOpddoyDxyc56ZNdGHx1JaTOHE4Cv8AFBnvl5pFxZr
bXVpHNFcWVvmOFGANy0z87uOcjtniu30cw6hGzzStZ6grhHiUBCAMDaMDGPlBFfNtx8VPFK
xETQWEjMhCSJAWOOBtbspHUHtVOL41+OIfEmm6RFpukBLqKR4JJLVTIhX5hyDz6c+tdf13C
wak76nIsvxtWLS/M+xo9Oiv4XjRk37CjNFHhX6ZHpx/U15H4h8Kajpd5Ld2O6aKRx58ONzF
gAS6j1wenSsCD4kePRa3Louj2JguHt5oxGF8zB3Enn37c8d6lHxJ+IK2iNIuhXCXIYJ5sOW
jXkgpxnj15zmt6mJw1RJNO5zUsPiqUtJKxOdMwYLy3WSO4RTlAAZiCRgsw6A8AqfQV634a+
3SwxpIjLFs3OY8fumHGdvfHce/rXjNv4y8dk/NBo8iTQkiJogrIQSSUOASTjoc4xXRWHjTx
1aSWk9qLGB92y5i8vzAUJ24YEffbtj+7UUq9CDb1+4upSqzVm1959B2fhyIXLX9m6peuFE7
hsRvjodh/i5xz0rp7awnFwJYj5bJ8twJpcxqD1Y5+8cdQeozXg8Xjfx6s0Ug/s6FGVgGW22
iywVB3DqS3HX/ABpk/wARfiTcS3Vup0uyjiXfBIbXcrlvlDEcknnhR1J54rt+u0Y7LfyPPe
HrVHrJfefQl7okF+I0UIqFQHtsqJJifuknB4yMjvWhpNm9zD9juTLHdQN5UoB4IX7pAHPHA
xnFfOGleLfiys0yPeaHOdwS3Y2SxSRELyHIHQ45Pbtiuy034g/FLT7tdTey0F1hGGgMD4md
UBV3c9QxHTsM1SxdOTb5WvkKdCa0Ul9579aaV+7lt5z5hZ9sXyZZwR/e6547+lbdtpVzaKh
uvN+yygGFmXblQANu7HJGe/Svn7WPi147ktLSeG08P6ZqV9E91NdWUbzWNmQMLbbOduMdue
etY9h8bvjBr2nx6GB4Qgu7Dz763vpo3YXkaLueBUJwWbadvTOBzTWNpReq/Ayjhq01zcy+8
+kdZ8Hpqdq1qgnXcols7uNsy2swJKuqn+IHr2I7V5tNq76Fr1tp3i6xSw1GXEGma2qeVpmr
Lj7wYcJKSCGRz6YrybTfjr8a9SntrYf2JbiRjE5ksP3yDGFlzn5VHBbOAAM5NUrr4pfErxb
cjwbf2HhrUrzUNTg0eC1lgD6RcsxdXuhctgIu4oAVPcnNS8XSaUlozopYSs1y1GmvU+ktc0
NNbs/tMETkrhmEZBZioOCrdW71Z03SZLvS7KFmP2oA7o1P7wbGwoOfxI54r5TvfGHx1+Fmo
6j4ctv7C1KHQ9WaxEO438UB43RwXBILoDwMk+xro9F+Nvxd1W+to7LSNCeW7BYQuhshI8YL
vtYttBG0jrzmtIYug1sN4Orb3ZL7z6li0FoIftUDtvlUpcJOhYw87cc5Ge4I6YrsNL0aVUt
mkmmYBC11LOiwxxhTwYT3O0c56mvlXU/2hfHcWnpHa6MBq3yRXwv7SI6Y7MCspj2N5gCMPv
E8jtUOq/tBfEqwnOj/AGfSryxsdsP27TYJLqKYsAXaEucjG4/KwzkcU/rVJbmCwmL2bX3n2
tJost1DIYEeRI0DpcRsUJI4Vz37859KbDp9xNbOHxbzRDEiM+0zkHBAUYU4OeDXxvpP7Tvx
Ls4msp/DmnXaiN/KZWe0nvQM+W4Vj24z1zjiiD9pP4tpOIU0CyuwqPJOZYpbZGDBsEhWJ49
QcZ60lXpELL8Xqm1b1PtnThOY5bWR5QYFOzzohIFJxgjjggfUVrQ2c06hYIomuImUtcWsHl
eZuUnEijjJyRx1wM1+dd3+0P8AG271GYW1lZ6fb222VYJ7YTXMYdQXYtkEg4LcdsYrb079o
H42SJPNax6c5iPmBUt2iuyoxgxsSVcAfNhulR9app6JlSy3FyXxL7z7i1GxmhnVpIDa7gE2
xllgkIYggqPukjBP1qlGg0+7/wBIBSGZ5IXVVMhZCpBIGeSM8Ht6V8pWP7RHjvWVt5JtEB1
IkrfWjOV0/GeZmkJ3K7AsdmOMcccVpP8AHHxA8Vy03hm9khtY5btltbrbHaJuEab2c5wWOc
DPB6CtlVpvZmX1PEw91/mfQkmmKJGeElVcfu4zOwEy7gQM9BwDkVyGpafNFOJILOdJFdzJv
GFnUgkA4744BI5zXiVt8ffFk7pbweEWvUCtcMqzM0MijjgBt24/3hjGTXUXvx8i0q80qO/8
L3BkurHar2Mb3LWbdBEsrD5mGfwA65oVekle90KOGxNN7fibvhPTLaw1O88NSsNKW6WS50G
0kshbpfszF5bQyjA83JLR92GR1Aq7PoxaxuIrmKe3ed3jSUxhJ7UZP3lxzkjGe1eTeLPi09
1aRunhW/1HRJYfNtrz7Q0eqafN5ilGTOGXB+YNmuBtPjj8SYL911jRLzxPoc8g+w3YeKHWI
AoJ2LKuA7DjKv8AMcdzzWf1mnB2b0Z0vDVqqUovX13PoSXTI2httSsbieIWNsLPUrVZy7Su
AcyomOh4+WsKexstX8x7uztZ0nB2XLWkf2hDwPn4yR8uMn+dcvpPxattWt0up9C1W0ZjLI0
kUe25tTGVBE8atkdxxnkVJD45heYR3dtrqxXI+QyWQKfeLblZcMM7gcE9q641KdRXT0MXTq
RTUlZ+o3VfCGg3P2h4vD9hOwxEyqptbhVAALIcgHAwNtcvH4G8JrDIYtIjMocmZZmKuQfuH
HcjB/PrXWw+NdBa4ZJUv4GgbypXnsJA4DYI+YAjkDrWddeI9Il8tLbVYPJecqLfUbZkBTnO
04ByO3zY9qHGm9dC4Oq1ZHISeD9OsH87Tllt0AIVY7uX5mPAJDE7gOcJ0/Ksp4NUgjc2t68
1xIm+CG74SMKcsdwxgkj0rvV1vQpmaC1v7VZo02yW08iskpGdpDfeBPY+veue1RYfm2YCsD
nEgljk4yQpH5Y+tYypw5W0XGU+ZXPMLzxLrsERNxpEOoNGwDSW1yr7Om/jr+Hevlb9pu8XV
G8EXapJCs2mXI8udcSIRMQRj29K+r9Ua1hz5cLxkuMhG3o5JGCD14HPNfKf7Squf+EIBxk6
dcEEAHIM5xz+VfOZ1TtSi33PfymcVXbS6dz5fjhdURiOAcKw65rftN7w5LADoo6VSsk8yaK
OZsInQZ6+v866m1sEKkxAn3yGz+FeThqUp6xOzGV47VOgywQqVJd8eZnH3c110MAZoJougb
5ueQQK5iOJxKmRgh+eMYxXZ6VGiEvKT87ZVd4KgH0H417OFi0uSSPmcxm7e0izstHtrfyWn
E6ecX8s2wBDpgBt3pj5iPwrs7LTp98KxwoY2Yysygluh4z2/wDr1xmn3VmGeNIhHKpzuILB
gev/AOuvc/CFs11EMEkvgBdgwM4xz6V9Zl1GNeahHdH53neKnhIOcvn5GlocMYciQhGZSqb
z5oXAHb+X0rN8SWotZonkVCRuQNtx5oxwTjvXqWleG4zeCFLZpJ5BhVjJILE5x+NM8beFZr
e6s4ruB4/NjzHG6EJHnAPPQ4r66eXV5YJu2zsfnNPPsH/akaLnbmV7enU47w2ESe1SDf5pZ
Q+WwqjOTX0n4TkM7u8vlptUEkAM4XnAAP1614npnhS6sUS6RjII8HcBlV74Ar2DwzEqSySe
cYJw2FjkOPN49D0x1wK9zIYVaE4qotD4rjivh8bhpOjO7281qX/GGpra2s1rAjkvEFkKNgA
HIwB685r5k16BfMFyqBpjIT5Lrw2AQcj24r6l1C3a8iVHi3kAuzjazScEnt24xXkviHQSsk
pWBd0Z3uXjCgbl4x+tbZ9hamKfteiRx8CZhgsvj9VtaTd277n52fE8THx/4fkiTEjWjvgY4
AYZA/Ou9/ZZuZYtN/aAaFAPNstMU7m37H+3XGD9RzwOKxvizY/2b8Q/DZlCsJbCYqcZKj5c
A84B/Wu5/ZItre5sP2gfMUDdZaYsaqGLRs1/P8/HUL1xwfev5/8AYTXF0abevP8Aoj+zp4u
k/Dh13rH2a/8ASj0fT7S/urxJbuFAdpRmlhG+PcCSCfx79q77RdCt33RSuI28vKPjP6f56V
dg0qSG5Kx4lRoSJGKlkdscbAehIxkHkV2OkaU5WMMixkPsKtGRK2RwCf61+w4HL7yXMrs/m
vOc9jCk3Cdo+Q22soYFEaxxkMwjIwELnueO1bum+FfNuNiRCJg+QQgfJJz1/wA9a7TRPCYu
3iWa2BkfBDhjnGMc4/nXtOg+D2+0QpLbh4wAMhdxTtj+VfX4XK4KCqYlKy2PyHN+L503Kjg
5OUnu/wAjyRfBMLJbTiIRsAI5FCKQ+O/saq6noVjbQM9sm2UuIgrODnk5APQd6+g9d0GPSg
7MrvGsYZRGNoUHtj868T8REsJ4oERFlcMkjDcqeu0njn3r1JUMKqEpQirHyuEzXMcTi4Qq1
XueIa3ay21wTG2djMSDGJogO52dDjPoa8ylsIfPuPtNlPK4l+SQ4yybVK9x+QFeu6iLjzZU
R43dV8tSQQMHqDXnl5HNDOYil5HsG3bDvKdTz94devTvXw+ZUVKd0j90yHEz+rqMmm7Lqfm
HtCSqRFuKPhlYE+Ye3NPMAc4UMSW3EAcL0OPwrat7eJg/mSOJEi3QxxJvEhx0b0HPWmiJWO
1isRChgTkBh6V+Aqj7qlvc/sX28ebbUwzB5ZUsoZXcpt3Abs8/nyKnRVjPmvEskWzCw7icH
kZJ9uK0HkiDxuikmBtzNt3q/PYemMcVXuIJo8T9EuFZogQBjrxj15qVBRd2VKrKSaehLr1u
V1aYg5DrG27GAD5a8frVK3hcFjuUBeDyW3dR/Wuo8QRRDU22MzuIYllBQIFYRLwD36nms6O
DYB5LLKZFxsUcx5wOc+1aTo/vXYxp4huhG/ZFG4UPbymOILi3OcMSGIHLZr7V/wCCqxmb4h
fs4pMiiFf2XfBZh2ZWUA6JZ5yfr0+tfHctuy28w4x5R4DYY5Umvs3/AIKrFo/iF+zdJ5ySs
f2XPBihdmDF/wASSzGOpz+lfOZ/Dlq0HLz/AEPseEJc9PEuL6I/MXTri3tLpXMiJIjHZuBU
4PUZ6Z/wr13SbxbyOIxgeW5CuythZFJwwOf93Fea6TDb3FvNHc2omjaRf3nlndFwR94fdJO
OT09Ku6Lc3NrcxWsMbXO6ULHEilZoQ3KjB7Z74xWGBxbpT9lP4WevicPGvSTg/eR60be2tG
ZEZDHIdjQrMTImW+Ydj0GARkYrS3W8c0FtCId8gE6SStukgQg7VYZxg4HPUe9cXpGkXlzqV
xrN81x5gk8m2Up8tuFPGRnnHQ56Vs2Gjzxa7c3lzdIiTSlo4Vk8s7kUEY6jBzxnHSvfhWc0
ny6XPBnTSk4ud7L8TrHSSRoriXaSyo28OBgAbeg6cr+PtUkkfmq8ieVhlUNEB+5bbghiOoP
OPxp1pdwzzTuhRyF8qaAx/K5ByGHOMkAnj0rTSSMqTGIZI2Qbw6E7CcjkgYx0GfXFbvlnex
5c3JSSszGZd6XARkeQRAyY+6Bxjp1xgcHr7V1VrY2P2bUVm1CGJYrVZIVZGk+1yAr8iEdCR
0Ljgj1rA+zROZdm8MATsRQVOOcZ9+mTnpW5aaez2+5Y5lR8BcgklsYw464wMHA7g06aaeqM
a004pN2Ob1+yuH0q7trSSWSRkIgEOYpCSBgZyec9xXJfDzw/rx16ym1CabZCGjE5kaSSAtx
zk9On417jHor20ECGN8I3llVDAsW+9lSe46euOtQ2Vikl06IxBeQM8/KHrgHGeuevSlOgp1
Y1HsjWnjpU6M6ENn1NaC0uI01Fpgd8lxIzK3zorN0YdMY/pWlY3N9DZFFS3uUBKxyuu50x1
Xd1HTt1rSs7KaSCaF1YM2XLMCRI55BPPOf8DWvofh5/ID3W4xEs4ijTBBLcKT09wR2616MY
ybVux5c5xavMfbXl3e/ZJ1tokfYixljlFA4wRjpkHAHXOOea77ToptQudLglaNJg7lI23Ik
RJGZJTjG7qB9O3d0ehSrFY+SqpJNEfLjKbRO2WBYsPuhMcY4Nd34P0kyeKvB+nXMEcljdaj
DFeK0pZtRU3Khsuo4UdOOx9a3ipLc4as4OHMkdLD4K1z93KNE1S405ofMiuUsmljnYkDzGb
uCARgenXFZd14a19tWljk8Ka/BmNHS8tNKeZ1wDhQCu3k4DEdjxX7Jx+E4E057G30SGy06D
T5bWza1uCIIUi8t41wQx3ZyC3TnFe6/CPw34g8VeMtB8NXc9tpunai8Mfn2WmRtdlFUuVJK
kAfLyAMmumclGF7bHlUazqVORLdn8/dj4f8TRTMqaHqUkzzCJbdrF4ZEz8wxkYPPUnoO1dn
ZeD/FWpxXcMOhagXjU30lqVPlIFUiSWQnGQucYz3r+vKz/AGePBttHcwXOladqs0k6sTcWS
tgDad5OOMkdO2a6eL9nj4Z7GlufCOkkSkq8XlZJVgFdSQQCpxXnrNKMejuey8pxUlZP7z+P
vRfhzqOsM9jBDY6W9lavqAk1y6iGmSyQjfsjULwXxgB8jORmuQTwBrmo6ubxtBiup4Jvtd1
aWaJawyxIwLDavCKw75HXIA6V/ZE37MfwQLySv8PvD06OpgEL22BsPIGOOTn0zirtt+zh8C
9Nvjead8ONAtmaz8hkWyzG4KhcEZx0HccmtP7Uo3vyv8CVlOLTtzI/kT8OeA5tM8KfEfxQN
V0vw9rstsNC0Xw09guq3Wrx3rYu4oWJ3xeXGoxP6kjHNeXaN4N8RWl8t1/wjsWqxCCVI7a5
dhHCGAAfI5+Rm3DpzjPFf2ax/sz/AAQjfP8Awrbw1lnYn/iXh92T3J7jv9RVkfs7fBiON4k
+HnhuAby22OxVUbO1SOB1O3HOelZrM6LekX+BbyvFO92vxP4+Zfhb42TTZXvtKt7+wmlM9p
cW8hu3d4tgmRAOULF05ZeTGcdCTkWnws8WBPPh0O5LpN58DKMK0ZDiUMmM7gHB4OCFI9K/s
ptf2evhBbbTB4D0CN0O6SOK2MYIA4PfkZHA9Kkb4DfCOMqy+BdHKKch4IGaUZcE/LxxkcjP
Q9KtZtTvyuLI/sjF/wAyP45b/wCEfjK4nRrbTtSu1e0ENlLJbsI3WPoGUZ4IDBWz25rN1j4
P+Ira9jTQdK1XU7YwRo11d2S2E/nqAZY3iUsPlOVV88jFf2MJ+zN8ImnF7pvhgWagyMIba4
aKKMyFt5ERyOpOAeOaUfs2fC0I/kaG0LTEqwil2op/vYKnJPf60PNaLduVj/snGp3k0fyFa
V8KPF9wqxa5pV/JaBZTHbSWeCxRSsYSXkjGSTj0q1p3wz+JOjardpb+HpNQguLQQw6lJb7E
ljZFDKyE/KeoyOtf1zL+zp8N5/KRNOuIprcOieZOmyVWGGOQnBIq1D+zv8NExFNZ3cMioQs
U1wpbHBzny8Ee46U3m1JPZk/2VjL7xsfyLyeDvHWmSwi78J+fMsSwQsLVpJQgTCAF+Co6bW
Paqlx4L8Tagz20nheLTpYYmj8pNNY+aTgh1kVyD1xg9McGv6/ZPgN8L5Ssc+gQuFmRF8yUS
yW5UZZlbb36+xpy/AT4WJMZT4Pt1inHlTSSsA5YMdhUL3ORz6Vm85pcvvRZpHJ8VLXmR/H3
J4J8b2fmxwaMPLZrd7mRdMklO5WwrqQNxYAHnn3qC+0C7vvMSXwzfIbSPbcbbW6jvLh1Od0
ij5THkBiAMjt1r+xE/AD4V3X7o+ELFNjDG7JkynJwR78/jVSX9nv4WtcKw8M2kao7SEsNqs
5+7ubGQRzjOauGdU0rOLsJ5Nibbr8T+PHSrTVdEupLr/hDXku5rTy4o2WSazu1I2l42ZAAO
e/I9MjNVtW8NXeo3+n2+jQ6laTRXcQnspVdo7BsgzOJShUocHBGOmK/sck/Zz+F86Rk+HrU
l5FMkZdQWxluMrjGfTqDVF/2Wvg5LcC7l8H2nnFNr71EgyrF0PTsSefTiqWc0usQ/sbF3vF
o/kTk0i+hspDorPqFtaXK2k0M9jJtLEjIjVgDngnBP0rnc21zFdMsCRtHOd9s1pJFvflVZ1
BABBz8wHOBX9gSfst/A0faXPgbTpJ55RcSvKCpkZV2qQOxUDjH51lXv7Hf7P8Ac/v7nwLp7
u0rHzAAGyxwCw289B0q/wC28OrLlZP9i4xPdfefyT6HZpqkktvaWkNtqEFr9uuna1aGGQDP
LE9Cf/HsVz+q+JPD1g0n9qanZWWZfL3NH5cDEHjHz5DEAjiv6Gf2yv2W/hp8N/gt4o8V+Ad
Ig0PWdNaKOG+u5zMlslxMA4VNvz7d52K5wB9K/kK+M/hw6d4tmV/Ep1y10u5ZCcxw3FrKCN
++I43KM8MM1sszTpKdKN1e2pnRyuU6/sa75fxPqa9+LXgSya5ddbgcCIkRyxt5xkU4XYozu
GBwfauCvfjx4Au2bTpYrq6mC4hig093eTdjJYnCjB3dPXmvlfUbG2u0huGe3uo7eXzhLa7D
bMTjBJVsq2Fwfp0qnaWL63fJZ6S76leXB2xrp8H228B5+XZFuZhx1Az/ACrnxmbrCUniMRO
MKa1bk0kkezgOHfrtdYfCwnUqvaMbtv5JO565rXx08CzXxsLPw5qjahGGG7yIIVc7SCpyc9
MY9xVZ/iXK8VvLpmkalZBWVmc3IlXaPm+ZFP0BxXz3c6BeWvjK5trm2aC4iJWZZvMiPCdDu
AKkY6EZ/Ku5g+0RwukRfZ5XzkzbhGAQemOTx2P5VnhcdPFw9tSmnB7NdTrxeU0sFVVCpBxm
tGne6foz0i4+I2txxeaLJL5FXfIikK65H3ef88182fF3xT4k17ULK8vbKRtGsLcwW0KIDJY
F23OCR1ycnnpmu3lvNTaR1tru4ZUk8zZvDjr936Csq5kluI3S8cmPfh9wDBuxyOlLGKWKoc
jk0ycNQoYefPyp9PM8V0y6humjEcueOQBiRMcYr03TYvMjSR8IqjAyec44rldT8GQT3BvNJ
uWtbkEFTsKxvz0Ye/H51r6J4jXSDHp/iaxeDBxHfQ5a3k7ZbjiuPAN0Kns8VpfZ9DkznBTq
UfbYH3kt19pf5nVxaerzsgG6MR713jls55zS+QY3WPc5YHA28KccYz+IrqtEitL+4F1DIGg
YfufKcMjAjP8AI1qXthZRyGMKwlDblJGc4J59u1fSU8PzU1NPTufAVcdKnVdGotbbPoZum2
TSBSfMDgYI7kdTzXvvwzubpbkJKpNvnEcPU4HTP1NeaadZTXRjMMQBQkM6twpwMfWvpDwR4
RuJtPlvVhlQ2iLKojb55MkZ7fjX1OQ4GrPERdJbH59xfmuFo4Carta6fPoew+GrGa8vDd2b
FJ7QrNEifMxx94H6V6h4z8JQeIPD+m6pK0rXMS/vlzgwqwwSR655rlvAMNtc65psWnmdiYS
bkIMFjldwPt719XS6LYWNhJMifb7NhtuFIwYzjoPpzX61Qp0lhVSnrfex/J+dZliKOb/WaD
acdn1S7HzL4d8DxyWTQxTefJcj5VlG1Ix0496zrrwbqem3kYlCbRJmR1bheScgflX0FZQ2M
lzbWdoGgaG4Ik5HmNvPBAx6965f4q+JPDHw80OfWfGes2WkRW5ICXjr594RnAiTOWPGOK0r
ywOEpqeJkoQj1elvvOLB4nOs0xTw+BhKrVqP4Ur3b8jIttFJsIZyiM8RJdmA+b14+navmj4
4fFTwD8PIpRqeoQXGqGPbFo2mstxe3DEZG4Zwn/AuleAeP/2sfHXxIuJfCfwZ0a60jSpj9n
l8RXK4vbkdGZABiMdfU/SvQf2cv2C/Hvxd1dtdvbO48QPG4u9b8T+IJTY+FdGDEMXub6T5M
jn5F3MewNfmufeIcMSpYDh+n7SW3O/h7aLqf0RwN4G4nBuGf8c1/YUl73sk/ef+J/ZPDvh9
8O/FP7R/jlfFGs2C+G/DGn2jx6e0DDz493Rm3j5icDOAK+avAfxd1P4CeMviRpKWSa3pWva
ydE1YOAsvlWN3KyPGB0JJJ49K/pX0Twp8E/2b9N+y+GLOz+L3j6OE291ruoWjWfgTw+QuCl
hY53TkEn99Oedowqivzb+Nf7D/AIE+N1xqfi34bXsHws+IF9dyahd6NdRtceBfEk0hLPhhm
SzkdieQHTnlR1r4rFcI8U/VIcQYOn/tEW5Nv4nf+72XY/WcN4s+GixkuC8dVtgpJQTXwRs+
slrr3Rd+Hninw/4n+y2c0T6Jq81rFqX9jarGLa/Mc0SyRyIrHLKykEMOte66Z4VtGn2hQrs
chwxOc9BjtjNfDX/BVOx1n4dfFn4Far4WhuNCudK+Buh6LqGs6RC8Wm3WoWFpDb3KrcABJS
GjYZ9MHFee/AX9va50GbTtH+LtotxZMVgj8R2hDvFyAGlTPbnJ/lX0XCvifg7rL+JqPsq60
5mrJvbXsfBeI3gJm9Wk888P8X9awclzezUryS/u9/Q/WvQNBNoYgspkzheVAwDx78/Svofw
9oEptptQYrmwiV54ygRkBOFJ59eDjp1rzL4Ta/4N8fabD4m8L67pmuWt1tkRLSZWuIwVDYd
ATjOep9K+gNNsm0+6j1GW1W6iklUQ29ypks5T2EvTIz1HvX6rLHUcXCNXDyUo91sfyfiMtx
2AxUsPmVOUKidmpJppnhni6R7h5FjhTytrFg2WV1OTkHjHNfPmv2L3MTJGdkjYAKqC0YDEk
Y6H619e6rodxq73wggOLRHuLlYlCrHGjYJx/dGc4GSQK8p1jw8yblsrFp4x+7nu48ukxLna
yAjK5G0YPp1rtw9WnKHs5nInUo1lWp9D5Q1bSpoLWKUoJbh3MbBwS+MHBx+VMsfDE15B58k
kgcuVYqCA2MDPSvom+8G3TtbRtahPtJ8t5JSIwm3PIY9DjI969b8Ofs/Nq+j2morqawLdKZ
FgSeNmiGSAr7mUhsckYxyKwrYbCxanLVH0uF4gx3sVRpx95bv7j+Zh7Ce3a3uYriKeOZmEa
p81woQ9ZE7A+lSCKF4Xldgk6keVEUzvB6nI4GPT3qyhNtI8sTvESSqspzuU5H65qNYZVVXI
2KfuF1+SYk4yvt7+1fzEoxWkVo+h/ouqk5WUpbfeYc0bB9uAvoF53fSrf2XIRgd6eWWZXJA
U+g/LrV90J+Uqu+PhsY249Q1Wbi9+1HfNHGjCJYlMMflx4QYBPucde9RToR57yY6mJqci5V
3uXvE1rax6xJ5Nx5hdImlV4DF5B8pcqD3AHfvWdBbBvMZdm2Prl9rOMjBWt/X0WXVbx1ZUV
BGUWQfO58pMH6cH8qygqby2B5Z7AliW4yc/lxXXOklNu3U4qVWSoRim72W5FcQq9rMzsMyq
wyBuZQFPJH419Uf8FVIxH8Sf2endo3X/AIZh8F7EUnzRt0Oz6jtnnAFfMcsJNrKAcxiJmJU
f7PrX0t/wVULf8LO+AChBhP2YvBZO1CNw/sOz79+1fIcUrlqYe2+p99wPNujirPofG/wp0K
TVdP1qSXw7f69pcMiJeLo96bfWbEkZWSKEbt2BjkxsBiu5134Y2E1rJqmiY1do4S32DXrG5
8O6+2wfNDHcRfuHcE/xBDx74qv+zvHpdnd3ms6h4STX5NPvY5ba/XXH0iezwpPl7fuyKTyQ
3PH1r9DNO+LvgLxiIPD2qWuveE7rU18iCbUEs20+eVsgQrcAkAnOMSBc4FaZdh8Fi6ShWqq
M3tda39TbMcxxWFxP7iLcVv8Ar3Z+Qd3P4q0z97pui6lp0MRaKaS8Zr1izElvnIA9uc9OtD
W/i3VxHcSXkdo8IWNQkwMhyC5OPxP8q/Uf4h/Bzx7bGS30PQ9Q8S+EruBvNfTY4ZtSsm7xf
ZsgMCDuUr3496/P3xV4Q1bwdruo6ZcaD4l0uwSUXMU3iHSpNKuVL7edrfwg8d+nvXn5rluO
wTvztwPSy7N8LjmlGMVJfP8ApnJ6DJrOnyyPfXqkMMPGGLtlejZ6Anp+NeueH9Qt75HAdgy
sDsjbaCuPmx/47kVh+AbaP/hKra613wveeJvDkMh0/W4bW3mkSxSX5fP82NSFKE7gT0INe+
fEj4CeI/hgml61Y6XPqfhHVn+26R4r01TPbzwygMkGoKufLkQHAfG1q68ohip0eezcVps/6
scOa1sI6qptqM3tbqcBNZ+I7O7W48PX1jahkAxeQLOCW6KcgjafU9+9XUi+Kt3bTXH9saIi
fd8s26QMp4GR+79untWxpuWt8SDcRFlcNuCgkZz3xyfyrtdLjlNtLlQuRgb+BMMgMDjIzjm
vXjSUpXueC8TOHuuKfa6PNE8NfEyTZJP4i08RTrseMSHELdQAdnHPQnjk12mhaRfWkEcM00
V3eRqVknjLBXYsfmIx09xXolvbQJHJFEA6TpkE/OyA4yCOvGeo7c03SLDzJJ5lQ+Yr7Soj2
kg/xYP6+9dMKEIyVvzuctbF1Jq8kl6I8lvvDfxUuWn2+K44o4yz21uLgo0ikArHwmOh456U
ul+GPjD5MbWni9YoANjhr9lG0gZAGzrnjA/+vXvy6WHiZsMGWLHmbCoBHHHbk/yrotI0+MW
kBDkS5LzF42BQjGcDv2z2546Vp9Sg5Xcnb1M3mc+S3LF/I878M+D/AIoNeWK674zS+tHiPn
Jb3DCaNVdv3TcbSeh4O7BPFfUvg+0mh17wlarb+bdwahCAEkw0OJkIOSSPm5yDkjNc/Y20c
UliUVwqxEXChgsqE907AcnLdCMZr1zwPpUZ8T+F7hY8uNVjjyzB1kJlDYL5A6c8+nSuyjQ9
mrR2PNxeJlXjeSXyP1E8PrqDNq15LNKtoLKYPZlhshP7oE59eoA5PNfaf7NN1B/wuP4dWDe
TJNf6gsURaMnaGtm27uOoyDXx7b3KWem3lyzRGKUXMYEyhIGYeVhXGR07djX0l8BPEMNn8b
fhDFM8cU//AAldnEsZwI1WWNgCp6DJIGAT0pYy6ws35M8/LpJ4umns5L8z90Z/DiEeTc2cT
MzBDKF27sYK89jn1rFn8JlG3tbTqiybiiZ3Ag8D6c16y08E0m1PmWN8iQDcuRjnnn8adIrf
MANyvyeNxA7Yr87hjKsUmfrzwVOVmeHy+ErljPcHasTPtiJGZOecAHHPWqTeGrgKrbzJkjG
/MZ244JFe1zFSTGFB2t8qbzCVOcdSMdqjEMflFXjVXQkjzEAdu7D07joTW8cxqJ7GMsvpuV
onikmjXiHbFGu4IWVmbGT37d8VU/sm52yM8B+Y5Bxvxnrhfy4HvXuD6fBNlhsJ2ZdApRQD0
3A8j8KpHTrADy3URyADePNBbp94eo56+3rWkMfffcxeXvVyPEpbWSFdk0TwMkeUkjJRZ0yD
8uec5IGD+dIEmfaIl2z7w6J0SbAxgN2I9x1r03UodPUmBD5zg4dHIKKB0IPXn2rDaG1Mm0r
Hgj5Ahw8ZHTP19fY11Rr3s1c5JUFH1OSkid0Y20hhlwRJGW2xZzyGHUg/hSG2FzGse7yWLY
YowwjZxknuOOvWupbSrQTeZu2OwP7wksgyCDz3HsfSqraRLvIASQsNvmZJBHGTjsRmtFUi9
hezb0exgRWbIyK6O0iyAearAxJx1PfnvVHVlEYXYpkdpAixIS7r/ex3UjGMV0z2NyQ7tAXX
G7KOox2I688/zqi0Ecg2yxvHID8jsDHLx78frR7TXyFKlaPLE51LKVSssD75HXzJBISFBK4
O44/DPqBUknkyyJN9qlWOF8yxIhKzgLgKBjrnJyDzXSIjxhAHSRWbMqyKAxB4OG6HqDj3rL
ntJYryW32IVlj86KRMKoAJBAGc557cZFJvndnoibcqTiSWgklDkYjmZ96oCcJkY3H17E59a
mKXLRGOcqTK+zzI18oxgY2nBzkH29atQWtpGoKuoMo2EEsGyozg9fXOf1qS1ImJyU8oDbES
pYKwPr7j1NTfsaPRcvcq+UsZQK5iO4KiyBSrkDp14POOw5qbMke1cRyICVGQSTkdOP17VPK
PmZXClWbCELgIQQfvD6UiAkAJtCAb2ZySFGDuIPtj9aE2mPltG1ym6CRpPk2qRsnVs703YA
YD057VFIrRxhIUiaMgDzJJPunPcf5xitA5IkZEMqrH84T/AFjLjPy/Tr+FQq/mIUjidi2Sk
ki4BJPIYdfxq3JNqxDjbQ+Kf26tLOpfs8eL7VZmgR5bRZ7qMAptM6DLA546A/0r+G743eDb
DU/inrqtc6it3Y6xcStbR2qNZSr57KGQKc7W2D7x561/dF+2nDfP8EvGFnp7Q+Y7WySwTLu
Cr565xkYx078Yr+Ln9pPwpc6P4x1nxoNN03RrC8vZdMtbWO4t0kuEFy6lyFYybmZZHzIAcM
PavbwVOE8N76urniVq8qWY8sXq0jwJvBlrfWt5YaXPJZRy2MipKNPEYSQgqyuOxz6e2ayvg
7e/FX9nnWb3xB4Mv9C07VL7y4WudV8I/wBsJ8hbY0bvkJ9452nBP0r07TrlZ7Oz1BJYWjFs
0Bj8r7PdR4Y4VwQNxGRgnPBHSqMwnvVt8M4t5GZZSzEwYRs/OBkoeeMdcnrV5zw9lefYN4H
M6SnSkrOL2aPYyDinOuGsxWYZNWdOtF6SW6utbHi/inxB4i8VfE+98S+LNRgvNc1sfadXvY
bQ29nfyOhLHykG2MDAGVHGKvXulS/ZhFb5jM0WBEtwWds9Sr4G7jt1qTxJbTWHi6K9+1Rx2
SxpLNNMozGpVlycnBUeo4/GrsOr6XdbY7bWdOudx2xRRXaMR82CNo5XvyPaufC08tyfDLBU
2qdKFoxV7JLZJHZWeccSY2WNtKrXneUna7be7ZxN2s9jGYrYbHj4GVLhDjgE9Tkj9a5e9a6
SPcgb922ZFcErKD2x+FehagpRr2ZXEl3LHuiSV/MDEnAyRwR3ya56/eUSG3MVuMAGaRgdkT
E9q7KjjKKcXozgUZ05unUjqt/I5u0kl8tZPLkTn5gV3Mg46VK8Ud8rJPEk0JyrIy5cgd8du
9ak7JGhIaN2BxJHGpJX1qCK6tjOYg2ZAAxwh2qDgqAe9JRi4KLd0/mLmbfNTVjm7a21fw7d
m78OTuYVG9tMugWjc55CHt/9evRvD/i+y8Qziz1EDSNZUCMQXfyRynOSUY8EVkiSL7QqMwW
UqUjTAJ+8T37Y6f8A1qiv9HsNTiAnhzIg3JPGCs0fPZhzwf5V0UJ1sLpRd4X+F7fJnkZnlW
BzKLlWjy1baSX6rqfR/h2zuYXUxRDy94LZ+becbeCOB1r6F8K6lLKo0q3meJrgiBl+7If7w
OOPWvgjwt428UfD+Tyrnd4j0FyBLCx3X9spzhlOOTxjFfRPgn4o+Hddvre40i+FtfQkyy21
ziCWBucg7vTOfwr9B4fz3BRnFOXJLZxejt5eR/P/ABvwXmyo1E6fPTteMoq6v0uuh+jPwz8
JxS6nCNNuooL5ohslunFvEGyMhmbgDuSTj+nd+MfFvhzwlYyzavrNrFZQCaG9YXcQt0liJD
OHzhhkHBFfmt4j/a/0b4dW19Y2N5/wkfiO4jaBLLTxvhgc5H7yQcfguTXyJqmsfF74/anFF
rt3qFtpVzcEadoWnRuxmZ2wqJAvzMzEgdzzX0OdcfZVgE6OAXta/wDLHZerPyvhbwG4p4jx
jxeey+r4W+s5fFJf3V+p9l/Ez9uTSrOWbQPg/o0mueIJSbX+3JYWNlAxOFaNerEHkMcCvB/
Dnwb+PH7UHjK1Gux+KfH/AIo1CZfsPhvREkupIwx7qPkjVf4mbCqByQM1+hf7OH/BM+TRNJ
0fxf8AHvUG+E+hXGy7s/C/lJffE/xJHww2WfP2SNhwHucPzwnev2B8E2vhrwNo0vhb4L+Eb
P4f+GZLcwX17bbZ/FGukgAy3t+cyMW67VIUc4UV8LLDcRcW1lXzFtUukdVFfLqfr8s58NvC
HCvB5FCNTGbOWkqjfrtFHwp8Dv2Efh/8BtPsNT+OGrw+LPFkMPnQfB/wpcxXWmaY+coms6w
gAkdeN0VsSvYu2DX0t4k8Va94v0pPD1lFp3hTwZpe2O08L6BEumaPp6Z2AtEuDI3Ay5yTXq
J+Hv2phdTSsZ3kLyea5YkkZO719arXvw9mQ7rNY23538gKmCcEj8a+/wAm4ey3KKcZQjzTX
2mtn5Lofzvxl4j8R8YVpU69b2dB7Qi7Jrz7nyZceCri+uXtooWdU3MzIvMiqPvY+gzUkHhF
LSCAKGM3nYeLyjlFxkexGc19Kr4R1GxYs1osjoMKU5MgP+SMe9a8XhQzxyST2JSVVAXIwTn
04+tfSvGztZH5ssE2eC6h4D0Hx74en8G/EXw7pHjfwbdQkT6TrlqJhbFhw8ExG+JwcfMhGK
/Iv9p7/gkNqN1Hqnif9lHVG8TkH7dP8JtdvY7fxBbIAS8elXr7Y7nGPlikZXOcBmPFf0Bjw
xJaWkk0MLxTnCRI5+VucdDxXV+BvBbuBqbwTJc23zwKiNIJn+ZieOVxxXxvEXC2UcRUpfWq
fLUa0ktH/wAE/WvD/wATuLeBsXCOW1XUoX1pyu4vyS6fI/ht8GfE747/ALLXjS5sbU+I/A+
v6Td+Tq3hbX7Kaww0bYaOa2kCkc5GR+tft3+zZ/wU7+H/AMRrWy8I/FTyvBviGUrDHezORp
N256FZB8qnP0NftH+0L+xz8Ef2tdKl0v4u+BbW91NIPI0fxtpEY0bxhozBAA63YHzquAdk2
5SD061/Md+1t/wSE/aB/Z+XU/Gvwwt7j42fCqyZ7qbV/DNqX8YeGokyd2o6WP3hVVGTPbh0
GCTtFfkk8JxjwDW9tgZOvhFq1q0l+nyP6njmPhT434RYbO6KwmZyVlL4Xfye0tejP6AdHkt
tTgj1PQdQs9S03UFJW7s3F7A6SYPzMO5H866210mxe4s4Xg8q3M264aKIs7kMcOT3x/QV/J
/+zn+3X8aP2dLyPSodQuPEHhVLgR33hzWiZHhAwHWNm5QgDGD+lf0afs0/t7fAb9oDSrSzs
tYtvDXjUwjzvDWt7bS4SYnBSJ2OCvHBBx83Wv0jhvxFynPoxoyl7Ovp7r0u/Jvc/nnxB8Be
KOCqk8bhYfWMDupwV2l/eS/M+/Ln4R6P4s062W2sfs0sOy+Uyuge4VlVDkDOBkZwfWu3fwj
pliUtsi3aOFEkjgVIItyoqZAPqFGT3Oa8U8WftRfAv9nj4f3HiX4q+OrHSCHa50/w/ZzJd6
7q7hW2rHEpJCkr99sKBivw5+JP/BdXxnceLdRHgHwH4f8A+EVt2+zaW+uWoutSmRWfDu+R1
BHbFehm/GWTZNUVLG11fstX+B5/CfhFxRxXg/rWU4N8veXurt5an5YyXiyZVo1Kom04PzOD
6+9MgWWZle4Mwt4Y2WMKd21eSAMnGMkVmSAu4RANijIK9R7/AP66vRzIwRGOUKkLhiS/Hev
yCNRzl75/ZTpKMVZbibzHgJE8SFCwMnOcDBI/GmRsk5wcjALEZ+bjnpVwE3KhPMb9wNkEZG
Vxk5HP+eahNuUVgRypOCOCOOtWoyUlKOzMpSjyNSdpHWeJBP8A21cyPtCmOJMhcEfukxVSL
Y8QIDMyEEqVygPc/pU/iLzE1mdWbAZIQ27JIPlpziqC3SKqIGwGfBAba0mPSuxySqPmPOUZ
SpRUV0Ni8ZDZSsFVcQEZC4VsKT/SvpP/AIKlW8cvxP8A2fGlQRKn7LvguSUx5Mko/sSzAGP
X+lfLM9yJLaVAv3Ym255HKscGvrD/AIKoxbfiF+z0cFDJ+y94LJdh97/iTWQGM9sivkuJ7S
xGH+Z95wNH2eHxdnrZHwX4O8bXHhW2uV0zS5riGaRZJo0kDRDYmDISe/JFa2u/E65dG02/i
udOhul3tcy2glUh8/NnoD0PTIz7V9j/ALCnwf0T4p+GvHp1jwja+J10/VLeCB2uzp9/aBoW
ZvKkA747nqOlfV3iX9kHXLWG3HgvU/E2kWMk0azeF/EOm23i7Q7mPeHWIkhmVCCVJIziuSO
QY6vGGNoP3JdFudlXOcrw+Ilha0ffi9310MH9lK5+Idl4e0iTWbi31TwjqFolxoWsW2vJrU
5TAGxwfmIAOOuVK47V9xa94B8EfEO1jtPF3hvStet5oMRy3MKrcLjKttf7w464P8IrD+GPw
wvfCkUfh+/+G2jeGoJAZ3vfBJNto0z4AaQ2jAFHJ5Yr1Ne9xeAbmO3xb30wQpsjjltlbB+9
kcdQMfXiv0nL6Chg4Yet72mt/wCtj83zTEyni5V6Xu66Nf8AA6niXw//AGcdA+H1+F8GTzW
OhzoTPo00SXcJUdNrYyNp/vZPIr6Es/ANlqVvNYXdpY3djKvlXdldWytayKflyyEY5HB4rZ
0HwzqMMYilIZ0bzIbmMbSv8JGOoz3FeoabpzQR4lDebw2+Ub9vHKnAzg8Y+lelQoUqceSEE
o9jxK2IxVeXPOblLv1Pza+PH7C2kyWV34q+GWk/Yru1hM1/4c0+QtbXq9Wa3Q/dYH+AcHPF
fnU2k6dpc2oW99cR2qabMY722kk8u7sWjOH86M4ZSOmD61/SFr3hnxFrmjX+n+HvF9x4Ov7
q2EVnrNnpMOqzWD5B3iGX5G+XIAPTnvX4uftifsH/AB18R3reItP1fVviveXYFvc3OiaBZe
Gru4RjybzyXVm28ncQ2cAV4OcYZ4eDr4Og5PrY+oyLELEyVDHVlGPRvf8Ar5nyr/wkvgyML
PJ4l0hWjk8sEXSkABc4bB9Aan0jxp4UW6MsepW0rTRHa6MZoyMkAggY+tfOM37NfxI8Iaj/
AGLrXww1Uak0vkJaX8kD3AO0ycqXByRkgt1zXBa7pa6Ffy6NqWnahomo6U5jvbOGNrSazZQ
CVcJwDzn8a+Dq55jcO06lLl9T7iGSYKt7tKrzLurf5s/QWz8a+F03rcXclw5XfHDDZu+4kY
yTxj15rp9G8R+GxbtPLPcxLDlXE0HlhFbJw7E8fUcEV+a1t43vmhWK01xr6xt1ysd1ez2rD
aP4pAQcnkH8KhuPipLP5ceorBYwlyhls7j7VM4wAMs7Ek8Yx7U4cSVt2l9xk+Feb4JP7z9S
NN+LPwsuLqCyudSttOuvNNqtxJLHNDnpknsMd89vavb/AA18Q/htoa213J4p0S/+z3AvrKG
3vYZXbaw+YKDwSRgEgnBr8cNG8bW7yJNp2rmGOIiQ29y4EczDkR/MDlWPze3NdBffFnTL+e
FdVs9CvJyfKLmEXSz8FSw9BgbR6Y7VvS4lrKKU4pnLW4WU5csGz99/Cfx20rxxLqFvHrOmW
ljFcyJ9hvplj+2Tt5florf7JQ4IPc19JfCT4ogftBfCHT01WO4vx4v0y7l0+1kSSOaNZthA
kB2ng7iOuAa/mD8K/EnwzYeI7aayfXfDNtBDtEoJk02zbBYym3fnJK8Eewr2K4+JGleJYk0
d9UvZvtbR3/8AadlqS6HqOmvAS8Nwrqd42kAsFPOMVvPiFVqDpygr2OFcLywuKjUi3ZWex/
p9C3QxQyxRKvmIrFiMZyBjn8qryw7/ADBiQKPTgsRgkj3r+BT9lH/grj+0X+x7rWlafceNp
/jv8PTcRW1/4V+IXiy61PWtKhJ2zxWNyZGCybR8gkBXnjAr+ob9lz/gtT+w/wDtMNpvh+78
eQ/Bz4gXaxxyeDfidPHoRlkbO5La8J8mUemGBPHFfJyTg/U+9oVYVYprQ/VWVWSZlDbwApR
c8npk59M1DMzR4RAHHmZmwcZqeG90jU4INQ0jVbHVbWaPzLa80/UIr+2uQV4KMjEEEEcg80
+SB2MYV2YOjFVdSEPy4ODnqCOlPZJo1aWxmtdiBN8wLmOLarRAu6gHnd3HXHNVkitdQYTYL
OSSqKTuA4BZDn6nitKJI7Yn7RhsgD548YOOVPHI9D71JHbRxghFV0kJmjiDFVj6Zwf896tN
JdiOR3tfQw59Js5A0RhYfNvF0nLM2D+fv6ViN4aPnFvkjLkGBkIZZSDzjPQ4rrbqVLbe8rq
IXIB81tpUcbsr/Fx6c8UwbcFkxNCArRuCNsm77p3decHg1pCvUhszGWHpN3scrJpVxCAiiT
aOBkc57fgfWs2SMKySqyxyxzBkZWIDY4ZSvQjrXom9nCAOT83JY7WT+7g9CQe3XmqMsVrOS
FiCsULuNm055zlce3X3rani5W1RlPD2S5Njj5URin2kgbsbWQ4BxySMeuKUxWskchKpLGww
CQCQc9QOvXvW7HBFaTCJ03wlsmItwB/CU7jpk+tJqWltMhlsJikm75ROC0TAH5sgdCP51r7
eN9DP2Unojl20+AfKIXWRFAwnIHUDkdB7YqjdaOJY8RXAMsLeYkjYYjttP1xXWNZ3kEcDjE
qE4kCHduz1xnnv07VJdaVaeUrqZhvfLqq7Xdj0+uD29quOIit2Z+xbVmjiorOUJGyCEDZys
jZQHcfu56dvah7KSFARCsZlypVMBXOMlSRxkda646UpBlhncMFHmxkHcTjAOOw5BNVm066M
yQNLHHGUZnGDsk5wdx65Gf1rRV6berIdFp7HMxQSNtiWCRnZCGyvOcZ5Heqk0N0EkYK0LMA
uwrjOD29M4rs3sZo0EcYAZCBGSxIPXBT2/wAKPsk4ZUdWUqSuwgkN0I/MnFP20dBOlpY423
MjLK5DxqV3hhERIhGenHI6kfSoQ8ccqiRVaTeDIwQkjIwpH1xiu1htpY0QyoDMUBfIwAe2F
7U2WFyJJkgPmMmApXlSDz/Oj2vcl0tD4V/bItb5vhVqsiu8a3t5bWxe0IBHzh28wf3SFPFf
x/8Ax3+EDal4r8V6gdX0O1kvdSubmCe4vRFNIDcORhSMgA5HFf2LftwW03/CsrKOGeGGSXx
DBiMqwE5AbIIHJIGDj2r+WL4uaZBFr/iJtShKzLqd1CHW2KlyZmcMABwSDntkEV9lkUYVsK
4yV1f/ACPjs0lUo5n7jtoj4cg8D3Gg6TLbz+INAuhAGZfIvTLJEzEnch28+/PauJt/Cut2s
D3d5rultLcSkH7CZZo3jdsJ5igYBPIJ45HevZLgxXMt9brBJ5YnaJp9wHzNg4PHBHOQemRX
JW3h640zWYGFxJcWs26GWKSYs7K+SAT0wD0GK9WdGK5eRPt6EwrT1cnqeFfFnwNclbk2+pW
9mt3pKWV2wjeRN+7cu4EZHUHPp3r0L4a+JtI8DfDuPwrrPgn4T6zcCwKx67P4clvPExfaT5
yy8ESAHIIyK6gwa3baxqen6rYQan4fvGWWwu5mad7Zhj92xxkcBvbivAfi18R9Y8G+IrnRd
F03TTZ/Y4pIIprRRcQSScAqwx2JHHYmvjuJeGsjzqlGpm9NyjCSas2mmtno0fe8H8Y8ScNV
px4fqqE6kXGTtGScX01Tt6ow9Ttp9W1SzfTba5i026BuW1IWrGEIGO8Y9vSs7xNbaXZRJBJ
e3U13I6SvCLFmMkWRmRGB6DaeDW18NPivd+Lr+HwzrEdpZ3kcoEUkcREV4ikmSLGcBjj8c9
K7HWvDUVhcMtqLiJJoCvmXANwn8XCyH1zjFephYUamFTwzulpr0seLiqtf645Yz427u3W+7
PKFh8PXVrJNZ3epTxoSkivZiGbcOuQT2rDP2V5d1lHfq0Y2vJdQovfJ24J9CcV6ZNoha1aJ
Fhe5VsAEeVJ0+7n6c+1YcOmTrFNG8atK0hdXxlVB4IHT/wDXW0sO7RT3XbQn2sZXcXocu0S
RXEc9oJJzLhp/NQbs8kAfTrjt+NbDQzruktkQvMq7jI+I1xnOO+a34NPSGCONgFYKcnjGTg
5z7f1qV0SNAEcqxOGWM7tvPX8f89aqMOW9mYyldnNxwbifNysjrnA/1ZGW4A+v865vWPDlr
eNM1q8tjdSx8XNo5ic8c5I612zuNuDH5jYyQxIbIz+XB5/CqcjEphkXZtIQbc+5IP6YPrWN
SnTnpb59fvBTknzWuuz2PoP9lT9hDxb8XLZvHOo3OleCvhxY37Qan8TPGlx5enu6H95b2Fv
/AKy7nxwEjAAPVhX7BfDXS/g98AGi074HeE11jxhjybn4s+MLOO81tm4DNplscx2ik5IKgv
jHzV8p/s7CS4/Z98E2Yunltl1zU3t7V5SsML+apyF6ZIzX114G0aaeAQ3VufMWTfA4i3uvB
71+t8J8H5VQy2lmeJjzzkrpPZf5n8XeLvi5xPic+xPDOWy9jRpScW4/E169Pke3eGLXXPEG
rQar4gvJ9Tub6XzJ7u/mM75PUknp1r650PQbRPL8mKNYyuw4wwbuCK8T+HmlSXUUKzArIEB
aNlzxnAwPSvqXw1pEvmCKXIj2742brk9P8K+qrThRg9Ektj8SwWGr4/ExU25yb1bu9fMhg8
KqJHVslWTfkDoDTG0COJSkwxuGwActivX7TRp5NkIjZmJAchfmIHNakHg1biSYMhDgn5WHz
qOxxXjTzuEbqcj76nwZKtFeyhq3/Vjw+LwuJHgRUDqGGcrubbXQXfg7fGsscCxhRg5jwDjB
yK9ii8G3OnTrIYWMbJvYsAA3pXSrpAez2yLsIyx3Lke2P1rzq3EFpRcHoezgeBKUqUoV42k
fI/ij4c67qq6PeaNrlrYizuc6npk6ESXKbxhowB82RkY7V6bpHhu8tII4UgUfKu2dTsZgoP
QDqDnr7V6l/YEDNMoTMisJEC8ZBOOK6XTtCjndBMjkAYighUySSkZx0544rDEZ7Pks2j0Mu
4JoQxHNTVm7Lc8rlsI7SwM7DZIQd7RRk7cnlSTx6niuCghFlcvdW80rNKpZvKGxJARzuA65
Bxj3r6Y+I/g640aPT7eaKaCS90+O6VGh8vl8/KQfQYyK8y/4Rp4bRjAPMZ1I2quH59QPSpw
OZYeth3VnJNS+43zjhvHYXHKjRi4yppO6ummfkN+11/wS4/Z2/ax/tDxHo+g2vwf+Ld6Hll
8beE7FLbRtWuCSVbUtOXbG5Y/eljCuc5JNfy5ftW/sP/tIfsK+K9Pfx9p5j0G+vPK8G/FDw
jfNP4a11lXeFinGJIZgAd0EoVhtbG4cn/QP0b4a6vdzNA0JhUhXDTnyoQGGcknqeelfzhf8
HExuNK8JfBjw2kzSW9rr0k0pjbEEkvkSjIA/iG481+dcb5FkcsNUzPLfcrw1fK9Hqfu3g/x
bxjHHUOHc/ftcLVfKudXa8lfWx+GX7Of7Lv7Vn/BQPxhe6Z4Ihv8AxHpvhvyV8X+P/FuqNZ
eDPBscufLe9u3yN7KrMsMYaRwvC45H7v8Agj/gjN+xh4J8O2egfFXxr8TviT45tx5mueJPB
ckWg+GGlZVBgs4WV3McZVsSOdzbugxivLv+CC9pc3vwd/aRtreVyH+Ivh8zW6SlBKBp9517
Y5xzX7iJ4Ihk3uk08eZG3psQ7WzyMmteCeCMszrK45vm05VJz0s3tr8zzPF/xm4m4S4knwr
wrShRpUbapXvdLpsj+I/ytLR9P26hMkU8P/EykEGDZsSflX+9/wDXqrZOYJZJEijuY4XBZZ
gBGyA5Abvz0/GsTzlYMMpnGNvUZ611fhfw9rfiO8g0rRtLvdQ1nUXWLStH06wlvtQ1VnO1V
hiVSzZ+leLTqSqVIyjG3U/U6lKNKm/avR6O4+/1G3vr5r2HT4NPjlRSbW0yIYWxjjPTOM8+
tem/Cr4NfE/43+II/Cfwv8Ga34x1lrdprpNIs3mt9OiHL3F5cY8uCJRy0krKor9Jv2a/+CZ
ugyTaJ4m/bB8eRfC7Sby8jFp8J9JvIT8Tdc3bXWK4Y7o7FZAQRvzJg8KDX9THwi8H/s9fBf
4NXHhL4MfD3wt4D8EzRJbSx6JEtxq+tSCMB5tVv3LTXchBIZpmIbJwAAAPaw2XZjiJxqKm+
ST0eq/4f8vM+LzPivh3AKrho4iMqtOLfKn0XRs/lh8Tf8E0PM+Fl/41i+NnhG6+LVpq8Vpe
fDy1t2bR4oPsy4RNUOA8xkBUbFMfB+bNfk7498CfE34b+Mf7M+IvgvW/CV7GM2MGrWMllbX
0Iyqy28hXZKh670JHPWv6NPiF4b1G1+IHiW5sYkvfD7+IXPhnRHj8yO/RpnYusanJijBBAP
fpXpXx3/4Rrx/8L7DwZ4+8LWfxF0rRdMCyWuuweXrGl3DKAsmnXaESWxUHja3JHIIJz9xmX
AHtcLTqYCs/abu/Xy8j8S4e8e5YbMq1HO8NH6u/di47xXz3P5Y59YaGCdmt1AML4JbA5B5z
X2Z/wVWu528f/s5szB1H7LngvZGSVYD+xrMnJ780fFH9j+5hXVdT+DupP4tsoFeWbwhfyhf
FWmqQCVh6Lc7ckfKAx29KZ/wVckij+If7O9pJG8N3pn7M3g+xv42j8treaLR7RJImH95GDK
y9QQRX4rxbgcwy/E0qeKg1yt69PvP688Os9yPO8BWxGV1Yy5knZPX5rc+jf+CSEH23wj8WM
R7Ei8SWar8+1j/o7/8A16/YdfD+uNqmmix/s9NH3suoC4LGdgfueUc4XGec1+Rv/BHS3a58
F/GVeRJH4o09VLNjYTbPjOT3r9ztLgSIRNLZGbapQSQRhs9iCOtfV5U3PJKLi2eTmGHpviK
s6i0uul1sina+EkEKvGoM5bzMkhmxwSB644pDoosnkfy1YhcIWAMRVjjOOxyTn8K7uKbSlY
RvEIJFChBPbtCU6jcpz+HtT7mzsWSbyHWQmMiQGYup469e+PwzXZh51FVV76m+YYTB/Vf3V
rpHDQafArou5UDuCQMBY3BwDj8SCK24bcwusgQTDJRo5496rgqQPfjkfWrEVgFVSxDLGm4b
vkZh3Dcc42jmtCJVVWVCxKLkOG3OynnAPcjt9K9uM3ZHxqoJO9hERCQPs+Ng3EpIVUjpjb2
IyeKvQ275ABADhgxU7VfAyOadFiU5VkLvHksybCdvP0yc9Kv26AlSCzgk/KoA2jHP8s0e0s
9xujKyPFvij8APhJ8aLFLH4l/D/wAO+JWRf9H1Se0FtrVqQOGjvI9sq9v4sexr5Evf+CWP7
Kt5PcvHYePbM3Ll5PJ8YSzKm7PC7kOR9Sa/SxlV2yu4YjC8EhTjuR+NBG0KSwIZTu9D/wDq
rhxOAwGLaliacZPzO3DYvHYVWo1Gl5H5+W//AATS/Zk/sv7Dq2kalr8Fpp4sbCe9KLqttEg
OAJoghc44BcHtXgPiD/gjv8ItRvftPhLxprug6Y0gkbRtV0yLU5UO4EhLglWGRkcg461+v8
alTt2hQq5U8ZPJwOnTtVpWcEBFwG46c+2O3fjNc9TI8pqxUZUI6eR00c2zSlJuFaV35n5A/
ET/AIJPfC648M2Nh4D0vVI9bt0Oy6v/ABS9vYTSk4eab92WG4ZGE7Guc1z/AIJ2p4Z8AeH/
AA3pP7P/AMOviBePG9t4j1uw8UHw54ysWyTE9rcunlyqQST5uCMjOcV+18JUFizDgfKOm7r
xx9efwqQeVHuRsndlt3zEOTxz1/T0rJ5HlcZNwppNq2iLjnGZK3NUbS73P5Y/ip+wz+1H4Y
1K/tPhV8C9cvPD8tuJbmK/fTtR1CFud1tHJG+2VenzDaTtHFfNyfst/tOj7Y+u/s9/Fe1vd
OtGubia30QpZLEmWZVKj5lXB4DdCeDX9nUUOSjIoIAJOBsJGODxxwc9uanNvK0Tw3EoaN12
eUpIVg2AwI6gEenFeLX4SwNSbnCpJfcezh+K8ZCCp1KSb7u9/wAz+ILTVubL7S154V1t7sl
Yp5NYsprIQpEwJjEZTlRt53Z6c8VbSw1bUFLpYaVolnC73U15dQK+oMHUkBGZc/57V/arN4
C8JrIkzeDvD9zJln3z6RFcyMHG1gSRnBB6Hg8159dfs7/AK9vzquofCrwe+poDi7/slBGQc
lx5J+XkEjOM9K82fCFbm/dV016HUuKIPWdKz9f+Afzb/sh/tMfFj9nT4n+HtR8L/FbXToys
smo+AJ9du7nS9UDJuKzJuZYQB8wKgMCK/sX/AGeP21tX+PHgXSfHPh/X7S+sr23EF5Hp+pr
fJpl3GoE9vIgAZXRgRlgM18q2PwR+BqJEth8KPh7aKimNWPhOzicIgKrhgm48ZHJPWvYvA3
hO28EW7WPgnw7ZeFdNvJPtMlr4Z0S0tbW6OchpFRACTnkkd67MHkVTCrlxHLKPn+hzVs4+s
zUqPNGXkffek/tAavNZfZ75cz28wKTyL+6uFxyHXoSfY16Z4R+M1leS3NrfosAaAy265Cjg
n5VOcAHqB718JWHjX+zk+yasIhhxEVuNJNuYzyTggnOMjJ4rtbHxR4Zu0ZIJbB2fCxqsvkM
/rgkZB3A1licnw0o8vs7eh3YXNMUkn7S/qfY138XdBlS2t41ju7rnfGGy1qR8pGWA7Z5q/o
/jCLUYpHs54I7W0Um8t5mXag4yVGegzn618hRXFvzMyTo2Nsc1pKs6AN6ru5BGfy7U2VLeJ
9s08lvC6bjKrmMkHOS2McdBj361wSyeg42i2vkd6zOs5Juz+Z9vReL9Fu2gS1ulvZ5Btjlt
ZRuc55Dx8jHH+FWZX1bAcpbRpEjMjsB5yjO7GScg+3Q18LwRravHdaHr91ZTxttWS2v8kDr
wpJ4+orqF8bePvMlM3iq31ASIsccmqQqk0KjjBdCvHuefeuWWTySvTmredzaGaN3dSD+R9V
R+IIPONvKbb7Okg8q5DAGJc8npjg546V0dtdWomLwXEckdyQR5GGgMh/iOOhPX0618LW3xt
17Rpri11PQ4LqWBfNhms7rzorhQeTknnjtXqmi/tC2C6bZ3N3oUtrFdXAjjAs2VSc8ldpJx
np2rCtlOKjG6V/QqjmeFnLezPqYiB8OoQMpztDEMCQBwOgqMwqVUysxLKVKK7GLJJGSR3rh
pfiT4etrKxv7q4CnUJ/LSB0SOa3kx8xIODg5Hpmuu0+9sbyB5YHdl3DY+GRYz94lj0xz/AC
5rznRrU178WkemqtGrK8Wm/uHvFHbeXKCqxyOUYE7sEKckZPTgc00hXVJw4YD5yVQJ5Y9GG
eh9PaqM2nWOpSieZI7pCpi2C7MaA5J+4rDGPUdc1LDYWsMYWzVLbCndAsjHOPlB5PPXHNDa
S1EoSd1HVEzABZCzRu6yByqqCyEZOcA8dTyO1TKqCFQAd5O5mXKxxgnB2t75FeNfGHUZfB3
w9+IHjy2V7jVPCHg7UPEFnYJL9ji1KSztXmigdkIJ3sirgcnPHPX5W/4J/fttRftb+AtUuN
Y0aPwv410DV20250OZWhnvIo7eGV7gRP8AOERpfL3E88d6pQco862RkpxjUVKWjZ+iQ+aUI
QrYXLsTtkVsZBOPoeahuYCZLhowisUKxtICEU44JwenNTtGVkEkSN523aozvcr7jv1rn7U+
Ybia7vbzfORI0Fyn2eG3G7CqvA9PXvU3kndM2lZLla1Pgn9t2x1xfh/oU+qSwRJp+vRbjaX
Dlrtn3YPl4yBnHJNfy+fFu4ebxd4nZ7ue4jfWbjBunaOSMiVhsEg7DgDPav6jP28IIdN+H0
eq2Jnlk1fxBb/2jHe3TzxW6LHtX7OpJ8vIAOBxn3r+Vfx5HdzeJ/FOLprzGs3UcKyS7TNEZ
mKqU6DjoR7V99w7UthPmz4bOaXNmDfkj541G2IuJlcGxlkmZneY71dyBtJYcHjvxXPJbQWF
xFdXNwZUKkNHuLNuwcNk9unSvTGsLrUdR05LZYYdNjkM2oW+oQl5m+Xaqo33cZB6+nepNQ8
KPHdS3EMEN1ZPbmMQrsW5WUEjCjPQjGfpXr3cnzLucsUoKzPLb2OPUYYfIluYJbK7W5eOOT
y1uF54bvt69OK+LfjbYDWfGb3FtK0QNskMisMIFGecgeuK+8dS0FtAhvb77JNNcCI+aYG80
lD2VPu8cZr4+8dwR32ri5mt2s2kSNo4mk5VSGGcAcEkA15+ZJzo8j7np5XeliPaQ7Hgfw9s
ZLT4meGHuIo0t/7eiSSaFSuwEkbh9e+a+2PH+lapq4823hhhsYXWVZklInAQ7m+UgEhQDgZ
PUcV81+HdPuovG+hXtltnWDV4WjVEysgVhkH5fQHmvurVrGGTTEMphe73B2XznZ8kZwcccY
6VjlFJxpTp36nXmlaUq9Oe7SseKDT7e6gtGTJtBEAbpkWW4UDnABHOM4rDu9OhV8RlWVV+8
EKZz/eA6d69CuCkEwils9qOSkrRMwjAA5+XHA+lcTqu62mJVVZbiMlAj/dAzz+nf3r0JTjF
W6nnQU3KyOAvtjv9nJ+ZT5aSMpC98j8+M+1YjlUY+XIY51O3DcLIvA6V1tzH5jgopI3Y2jk
HPqeMDJJrldRtJRuLIAhbcDn51OBwPpiuOdTlu1qd0IxaSZTuLmNnMZYFwhYkthmwMD+Z/K
qEhJTcN5JAQDbkknnr0AqFY3V9xIAADlyc5IJ4B/z0q0r4R1aXOSDtznOMEYHscVxTnKTs3
Y6FT5dkfrz+yvpS3/wM8CMuBMmt6mcbcqxEi4Pv3r9H/h9ZWbwQxajGbW4QriQgeVICMA5/
z1r4p/Yw0OOf9n/wFq73BWBdb1dSFOWykgCgj3Ir7o+Gmi32s6oLeSY3COcIMHhc5wP5V/Q
GQ1VPh/DqL2ij/NrxFozXiDmV1duq/wBLH114F8JxMIzBbh3wMMoAU5OQf0r6J0TwxeTKMW
+zYuRlDzjsKr/BvwTfX9zYWSWblVdUuMqRtUH19hmv0X8OfDDR9PRJGtt4VSEWQ7gCevX1r
4fijiijgqzo833H7P4Z+GuIzjBLFzjyrS9/0PjjRvCd55iz+XMoA2MVyCuep5rsJPDr2Mwd
38ua5iAQlBtI2nJ4r68bwnYx70hsogjHkbMbj+Has+88G2U8aq1nE3lncrbcMntnPavhJcS
UqtS7eh+4UvDt4SlyU3drufLstjmONZiJVGVyEBIJABP6CqNvpTRNIGlWSAgooOOuP5jive
dT8ECF2MEfDnLsoyQa5t/C8xti/lqxEhG0jB9K7aWaUakU1LS559fhrE06nLKOqPI7fQk1G
RoYYCk+d3n5yzYByPb6V6dpvwtuRpseoi6NhLC6zxrCDFM5QcHPXPXjvXYeH9KsdNK3M8aJ
MFCR8ZAY+v1OK9ES6S5tYxc5jVOg27pGYHAOfSuDHZriJWjR+E9jKOGMCo+1xrTm9VbQ5nx
l4Ph8W6JbXGpatLG+n2caRAKEaR1QZDZ6luma8L0yLRrGVrKfTFjmKmK3lKb8YGDkd/rX1O
ZNJvU/s29zIkuVAHyMDgYA9Dz+leP+MPDSaRqNotmXnmmctADgsoPRc/lzXJlWNlBvB120t
0tl956HEOT0nKOY4WEbqyk929jiJZtQ0vSraO0t7SS1kRxl7bdNGVbJ+bqTzgemBX8kf/Bx
ppc0Xhr4K6k6SRpf+IrkoZTlmxHICSOwJFf183BvFslhZIZHmnJEIGx0yo3Mp6fhX8nP/By
1Ii+HPgRBNG4iGqzvJbRMI/LdopehA+hI9c105rUbyfExj1W9+l0cmQ4OMeK8BWlf3ZaLs2
jxz/ggPpt5J8If2nBE4jz8Q/D1vMFcNG+7TrwjkHHr0r+gi00iS1jMSxwTpv3JMI1YOMAZG
Rkcg8e1fh3/AMG5OjnU/g7+1HbQosg/4WN4elYsACoGm3pBB/E5Ar+pLw/oGlx6XbqNPgBA
/eH5ZQ7cZOSP09q+o4PzmOX8NUKKjff8z8v8U+DZZ94g43E86irR372R/Bt+zB/wTm+L/wA
fItL8a+MJLb4N/B+d455/GvjKN4r3V4WAP/Eo04YluWYH5WwsfPLYr+lr4Afsp/B34BeDvD
kn7PGkwXfiO8s2sNc+K3jGFNc+JLrFhT5JdTDYwOdxjitVU4b5mY4NfnD8IfjBrl94Z+H03
iO4nvbK08C6VYR2dzP56CGLT4IAI8nCrhFIAAwe9fuJ+znqfwt8WaDBaab45fw1r09tBDBa
a9Yj+zkd0DkeYrbs8gHIwD0r3aPCWFyHARzPGXqTspNWvFXV7WSb0Ph808Vc242zupw9geX
DUbuK97lm2nb4m0tex84fEL9l7RPFDXTz6TbP4g1UxXeravcxy3GqbkkWRnjlzmN2Vcbhzg
1qjw6PAtrd6b4RkeLQLnT/APifaffalPf3vnRQCGPyDKx2qoHKr13V+yvir4H/ANk/C641f
R7XTfFni+TTMy3SZFveIykM0JzkkA8E1+IHxNlvvBPjC507xBDq+jz32myyrFeWT28cUz52
QlzkMDzhhz0r2uG+I8Nn8ZwoW/du1tnp2XbsfEeIPBWO4JnRlXlJutHmct7J7Jy2bfXU+bd
Y8ReHtL1iLVrnS0XVrH/RUmI8tIwTgnb0yc4rzH4pa9qsuk3UOiRLb6fcwG4uEEQuJp25YN
5p+bHPT2rZ126hi8VONT0xb6GeLEInZobZ2ILbmz0xwc/SuM1rUI5rV9P1rz9MhNsxtJIXz
E6HIBBxyOmP5V9/SpO8Wlqfi7rS9orvS/3nwxJruo2F/YW9h897Hdm7k1CEMtwp3H5WcemR
7V1fxJ+G/gz9ofRdJtPjDo1y+r6dG1lovjzRnFv4o0lP+WanP7ueEHBMcqk8cFTzWfqpg0/
xNqKWubmwtZsqCAGnDdcEeh55r03wNd2F+7i4aRzFONsDvkhewNePLKMvzf2uEzOKmnok1s
fqdTiXOuG6NDNeH5ulUik3KLet+6/TY7j/AIJ+fAub9l/Svi9B4h8XaP4h8MeI9fttX0LxD
ZQurtBDA6MLy3wWhkUsARyvGQa/VbRLddYsrbUdH1K3vLO7USRzW0wkinB7g8g8H61+aej6
xe6FfNcaRPJaRvNsaEnes4xhg46EeoIr2HR/F+tadY3MHw/1nTvh/wCIdRR57f7fpv8AbPg
m6uHOTJNZ7gYHY9ZIjjnJVq+IzfgmtlOHvky5qS+z1Xku5+zcEePWAzbExw3Gn7qvKy9rH4
XsryXQ+6BHqqJ/pU0rmNCFRgkgZc5yoPb/AB71TMSuUlddjuDvBt1QSgg8McduOg71/Nl+1
L40/aT8PeM73V/izrHiTTZbxVig1vw1JcWvg3UY14SS1a3k8rOAMr8rc8rmr37LX/BRnxV8
LdWt/D/jjxLfePPh7c3ItpI766e71rw8c7RJA8vzFO7Rk9vlr8shxH9XxrwWYUHTkna70+9
M/qRZTg8wyyOY5LilXhJX0108n/mf0lfvUjQht2xmDxuqtuHGOAPc/rViNIgkhWLKgB9gTB
HfGfxyOlcl4J8a6J498L6N4s8NTDUNK1qzS/0+e3bYs0UgyAcgEEHjB6c8V09xqUNrIySIy
yMnlJDH8zgr1ycYzyDn/Cvqo14OKa666HyvsHrGWn5mjDGWSQHJw3yoy/Ng5PGO3+FSW8TR
tsVnQqeELA7wR2z/AE9KztP1bTr2R7JL63TUVjDyW4nQ3UK/ws6A5C5GMkDNWG0rULyGNbv
U9mbnck1shhnUA5IzkgAihVE9Yq43QUfiNZo3SXay71LZBI2leMYJH1qBwkaSNMw8mNC7NJ
0Veuc+gqxDbmCNbZ2kmAi2h5pDJIcn5t3qeagvLUzz2GlvCJ4NSnXT7ssoCGOVhGyk9ejYF
S6nLFyl0CGGc5W7k9vCcRnaJE2bkK9TkDaQ3ftipJEd/lIVWPCqV3HGAQSfxNQWEMltbJDE
0mLcmKGCQl5QsRZEXPbAUDvXtfw7+B/xD+Jdrcah4a02M6dBGSb/AFKcWFm7LkskcjDBx0I
HT9Kyq43D4aksRXmow7vQujgK9er7KjHml2R47BCWJyPJxHlSR8oIzkntz/hU8s0QRVkLM2
Bgltu3nt2x7GtrXdFvvDetXHh/V/LtNRii817YSLMjpuKB1IPKkr19jWdHhC6BLd4iTjeCA
OP/AKxqqOIhXpqrSd4vqthVMNUpSdKpGzXfcfb3kqBfkdQWCoVAZVznI3dACK04LwI4WdYp
OT5e5A+3rnnpmswjasqRxRzI7ZEasRGuOQQAeO46YrHbUtTgnkiXRLiS3VtqS28hJ7chcY5
9zTlOFtUCoSasd5BeWsu9BJPaHcceXmUsDjnJ6d/ap4tIW/aPy9StZMfKYJJAsg45yc47dK
5G31OBLkWr+fFdPbmb7PPG/mqoOCfl+Xr2rQOjxa3cpbrf6jaCZA5jttrkdiW+XcB9KwlUh
BXjOxao81lKKZ6HaeBbWaMzS3ksTlBl7ZxIHPZQv16Yq0nhjxPYAf2Fq0qBVBKT5jyM4xyT
kgdqwLPwR4isbeNdH1K8CRyBMNOYpJBn72D2Nbyjx1bKRIqXJThRM37xTnswPOQfpXG51JP
mVRNdmdqoQSX7tp90yrqGu+PdDDtqmknWljUIiQ26u03rkkEVPo3iLQdWQy3unT6Bfh8TNJ
beQqkY5GBg8e1dVZ6rrPktDqVpFarkL56zlmHbdgqc55/KrKxwXZlinvbAxkeWv2yNXJByQ
3HTByPxFYTqLm99W9Gbxote9F/eimnhyzvGW40vXJpLRj5hhtLrYWOCpJA6Zz2x15FZ2q+C
tSmCm38U3UMEKiMWeo7t24nnZIO3+yeOO1Rf8IqYpWube802FGxt/sy8ayd2JwflZsZGM12
OnNrtuGhuZ2u7cfJtu4I7tmx1+dT+OcYxUtuHvRlcuNNSvBwt8zhLfwr43sboS2N/ZXUPll
TM/wDpMkeBn5c8g8cZOBnvXQNea+lu0OpQ3cbqi+aY7RfLlBOMgEHB5yR0PNdwfsFvGzmUW
TAYd4d8XksOeVPbjkdCPSsqbxVBaqgW/W7BwqiWDIQ5x1GfesXUlJ2ULs2eGhBW5mjmIL1U
eKO4e2cGPCCexIQg9UPPB7cEV1+neKZLF3P2KzNozCRYsOIoWA2qyHkL9AK1rXVtI1MqZI7
SJ5GGWEY8tztOBk/dJzTbxtJhhm3WOnXBUcLb3iRTtt6ELwCevWk5Rk7OFn8xqhKCUoTQ8e
JbG7gWG8sfNufNEkfmz+ecA9mbrgAdeav23j59M1mLUrbUNa05ookiYR3MgsmTaRsePJQ4G
O1cNLqnhcE/arHXLUx5Cs0X2mLjBwpBI6ZrFvNV8LhVW01uOMYCm2uYHUbsnlj2x0Oe1R7G
nUvzR0G6mIhFSUl956lpHj+ez1RNSk8Y3v8AZMs++5iuHS4FvufJIUjOCTjFetn42w6dq8w
h1izutMvUja0nQBWsVJAYsrc7jg5zxXxrMllKJm26ZdrIhUmxvU3OnrtbHp09qwLuzhd1EC
3SqiDzSZ0khGexwT6UVMsw1ayaCGPxVNWj6mX/AMFePjfr2l/s0+H9T8DatqFrb23xK0m91
K60u4ktYNVtPIu45LW6eNgTE0zw5TuwHpX5l/8ABNH9oLxj4v8A20fAlvAniHw74aawv4/F
Ol6bfXOq6HIrWcipPeyS5aKESeWQC5DOE7gV33/BTLQPFmr/AAX8FPb6/eDwto/jeHT77wp
aqrvq895G/wBnm3HHMBhchTkHeTxXkn/BMC01Twn8SfiponiW1vNPF94ftLO/urJjDqOnG3
uTPGyx4+YOHKkZG3aOucDw6uC9lifqlN2g7HqU8S6tL67UfvK+/lY/r0i1fS1kIe8ha4VRL
LGtyHaMN1II+nSsPxPJbatDNv1S700aLLHqAuLZlja6KAnyz13RtwDX5qXviiztdavW8N67
4lslezjSC/u5D5M7qBvWZe2f8mqd38W/iBpzhI/E0ty02YwihXROACcEfzqlw9NpOE/v0Kl
ncdYygV/20/FV7e/CS98UeJdM1bwsZbhbLQ9IlnF9a31vbyPuu/KAyjMAWAbJ2mv5rNdubC
71fU9Ss4RfC7vJZ47kABsmQkB8nociv3X+O1/4i+O3gW38H+LtTv7iTTNRF2l3HL9ldeD8q
FRnBB6Hgmvghv2KNKneVLXxjq+nRyuxaGOxguQgYlyCxAPBPGa9/KsHXwdN0qlrnj4zEUK9
X2iuj8+vtN6LKWzs/Ds1teNGbvVHeRHGnqH+8CexGCFB43GsdfGPh2O5tba6uLY6kYWeKPI
lccspY7c4GVNfpZp37Gngu3SeLVvEfivWlm2pJbxzx6ZFMnB2OVyWBI5yfTivSPDn7LHwd8
L/APExsfBXh+G9MJjNxf2Y1OfAORvdjzyAcAD616aU00ouxxudG212fj5qdh4x8TC9S2sbW
Hw6YDI+qQebAYgdq4fcAPmBIzuGM18s6/4DN34ouoor60h0OyhihhnuW3y3BBO9Vds9Mnmv
2P8A2ofBHifX9Hu/BtqngXw54U1m0W1vZLeWRNV1SGJldY1SNQIULBScHJA61+fcn7GfxS1
DSl1D4ZQafqNoI3to2/tW6ktfMjP3Artk5OeSMdKwxMZTfw3S13OvCyjFauzf3Hic2gaHpq
ia01eCxWzZJlkjubZ1XDAFgcZ/WvYtZ0ezjs4Jre4E5MZlikK5M527snPr7flXkukfsh/tK
eJdc1Xwr8RYr3wdoWmadLLP4gksJNQtp2kR/JWNUUOyI5ViQDjbg17V4X+Enxx8D2Gl6J41
0iL4hxWdqsMPivwJdDU7dFVSF+1WzhZVYjHKgg1yUcTPns6TjHudlbDUnFNVU5LoeJX1tqU
skt0Z41tHido08oF48gnODzkEd682u7C5itlW91aS9aR2JuVREIBOdnygdAQM+1eseK7DxT
p2v35ufDviO2smgecpdaNc28Vqi5xgbMZPr6d64vSvDfiTxXK2leE/APjHVrqK1bUry7i0y
VNOiDHJIldQpBzwAc1NSrFO3UKdNvV2scDNA0b2/wC+KRndGysuZnXscjr0B9s1y+un5ooW
aXDsdsgJKbuevpxjg19D6P8AAX4u+INQsrI+H/7FQyCBm126W3uItzZBaEEuRgcADkd69qi
/YX8Z3kN415da3fz2weSK00TS47IXPXYsclxIBnJPXtisHCtVu6SNFKjSfvy1PzNu9TS2uJ
LPDMUjMp8t8BeMYHqTmsq31IqjtOJWLqQokwSPTt3xX6D3f/BOH47azelrF/CfhvSplDJe+
KNVN9qlqCDkSQW0ZBIPPDe1YMv/AASx8ZSamn/CXftG+CLWESKLmx0iyuLW4jQckIsjgBuR
94d686ph8fzc1Ok2vVfqehTxGXOH7yqk/m2fpF+w7H/aP7KfgRLWdU83xHqqSgJlebhdw/l
X7C/BTwJFpcdjeXMQkfCt5qxAk8A9K+H/ANkH9nnwn8Ifgd4V+HmneILrxFBp+q6hMdZkZJ
ZLiSdlZ3G0kAZ6AdK/XH4JeFI72XT9GEmWgCKHYFmuAMc/jX7VhMZPBcJ0pTVmo2Z/CGcZN
HOPFnGQpq8faaX+Vro+7/g94W0y0glv4IwrXcabUKc7sA5Hp16V9Gwae3lKVTCnBXjnFcz4
Y0RdOtLa1t4VhhjjC8/fOO+fwr0CMeWoVScAY5Oa/nrOMfPFY2VVO6v17H91cMZTRy/LKeG
UUrLp30MhrNxj5VOf7uSelUrm0cAkqV9Bjg10tRyorrhxlR83/wBavKjWlzan0FTC05JqJw
lxZvtk3KNpPOFyK5UWys0kPlqACWjJGNxyOP8APpXo98igssTZUjlWGCK4a9lFpcR5ctvOT
uAO3tgV7WCrSacPuPm8bh6dN80uhw+t2UiRzzxwuH4Coq5XngED1zUlnZypFE8k0qymEHD5
VCCOcZ7jrXVX7rdQs0MsZLJ8nYqcjnFYtretHZyRalCpSIMv2gH5ivOQvvXsRqVHSStqtD5
+ph6NPEufNo18kc/P51jdJeM8rLE52NIc+ZheT+ornLrXWvNQTWLl1eWEtFbxAbkmU/eDfl
1610Wpapo+p2qrJK8LW4Yx+a4LA9uBjgcfnXnx0+5WznMMTPMkjKCxI2Z4DKPw6d69TC04y
V60bPY8LH16tOXs6EuaG/zRt3esT30LyQ28CCJibaTYTJ8uMhSOM9Bz2Hev5Lf+Dl4+f4f+
BDzwCInXpxKyDe7lopCfz/rX9U0Gorp8caB2eaCfbMJsJGpHyjavocZycZr+Vf8A4OXZvM8
I/A0NEI5V1+4aUodwffDI4wc9gQDWebUlSymtaPu2/wAiuG8V9a4iwd5e9zfdoSf8G2ZEHw
j/AGqGZX2wfEvw9A5jXdMudNvR96v6PpfFVxpzm1hluREpJXYI1B5IzyvtX83H/BtdP5Xwc
/atzMET/hYfh4ug6yf8Su9wo4PX14r+iS70/UryX7Q8BAdRsESDZt57dj1r1OEoQq5NSlLa
36nyPifWr0eK66ot82l7a9Efy+/s+/2bP4C8LwXgkhW+8M6fYyX8yhLQf6NEWYsdxwB/CBz
jrX3/APB90t7q/W31PTdPSNFn+zaldra3bRwjeogk4y7oRgY5r5T/AGf9M0SP4Z+FI9W0y1
a11LQ9Le2ia4Nzd28aQwyEMinIVkOzd6V22uPc6r4zun0TR10LTUmFto6RyP8AZbaODITEh
JLP1zn1Ff0RSpxrYWFHpyx16bLY/g/MsQ6WcV8VFf8ALyWl9dz9PPHH7W/jweDvDHh7w7ru
sW2naNp01vq8duDNfWqBWYSOQ2CFDIAc9/avzgs/i/8AEXxleyaTq3jSXUYJ72cWsviKdby
JCjs4G9wWU4wqjOMmuC8UeKfG9naNokxvZg9m9t5NlGTJexZLkMRy3Xv6VynhrwT4ont7a7
u7Iw2F+ft0dyC0iw4BCBiPunJC4PelgMoyzLoylRpxi5O90lfu2zbN+I85zpR+vYmc4xSST
k2rJWSS+R7J4k8YJDqcGneITpupXztCZb6Ii5WzSMkmH5Ttw2VB74WuX8QeHm8SW8t5bQtP
E6lAI2OyFSSdqr/COw9qxNS8J3NvDDJfKsMgYN8yldxz1PHPQdfWvavhj5diGguytzk7zGp
82Nsj5QV7V2zlClBVaW54NPmqVOWZ8Xal8M7lC0r2t1F5knyuIzt4ycjPU9h0pnhnR7fStR
inu7acoZfIkkK+XwSDllx2r9PL7RvD+rWLT/ZxbzEDbayRjahXgEeledaz4A028tBPHZIJW
Qh5I0wrkHrwOtYUsdhlO8opM9WtUzGVH2DqOUez7Hznfx6UskTWgZYxHkqQWJJHXj86xnuD
JcJbwPIyquwH/Vbfxr0LVfDMtm4aaNobcAruVdzAA4xXLX2jNZtHLABIGbeQTuXaefm9q7Y
VISWrv0PDlGcW2zB8Ta2o8N6noGs2dj4h0nUbJ47rQ9bhW+sXGwkMAw4OOjLgjHWvJ/2Jv2
Of2ePivo03xKufBep2HiDRPE13aS6XDqpvvDNzJDNIiTNayA4+ULgZ6rnFeseJNJgOnS3bT
rMLmwdQrRFpICFORx2xjBr27/gmDaxj4Q+JWVVKt451GLLj5SFuJCPfpnFfk3iRgsA6+DqS
pR5pN3dtXZaH9dfRlx2YTp5phvby9nGMLRu7K76LzPrzwp8P7rwq8Vpouu6lHoNpaiC20Cf
TLdNPgHZonVQykYxg8Y681y3xq+HnxO8ceCta0j4eeN7fwF4ou7Vk0nxJ/ZYvXtWKFQHUkg
AkgFlO4AZFfUkdoqq6COMLk8xqATySD/Okgtsx4dcFjuHl/KHxxk//AFq+ElyTp+zW33H9P
xjOM1Ua16dT+ZvTv2Q/+CnHwx8Sy+K/D2tL4g8StfsbnxNB41i1GLUIicBnglwShGT5bjiv
23/Z31T41XPw/wBMh+Oejw6X49swYNZaytBHpeo7SNk0O12UFhgEA8HPFfU0tmBkBVYK26L
5CGYZyQTjHPv04ohh279qq6BvkdMfJyMjHoP6GvPwWXQwFVzp1ZWfRu56GKxc8bTUKlKOnV
KxwmpeLdA0l7l9RvUtRZQmW4MqMfKGM8HGO1ee/Cj9pL4RfE/xbF4a8PeI0k8Q22pLH/ZVz
H9kupjFJyYg/X7ueOea9/uNPhuCUkht5FceXskRZF7dQfxqP4YeC/BNv8bPBFpJ8P8ATNT1
O40zXfEmn/2XpltaXF/daVp7XNvDJNtGA77UySAd2CajM8VicJh51/aLkW6t09TPAYSjXrR
o+zbm2ra7FG/u7eytdQ1e4iYWkCzXpEY814gm+RgoHLHqAByT0r6H+Hn/AAUc/Z60/wCEsm
iWXjPRvDGqaR4Ta41bwtrVtcaFrZ8iFpZlto7hEMrOytyuSS1ee/Gz9kr4PfFT9nbSLPxT8
Z/Hvwe+IN74fa21y80fUI3hNzfEyyW9zbJ+7lSIyGJDEQdqDBJ5r+aT9ovQP2oPhDpt9+z5
4k8QaJ8U/BUOord+BfGup2SLr1wtupZbezvWImiyrIWtp+CeVJHT4PNc3/1jnRwmAvaLvJX
Tvtqu59bl2Wzyh1K2IspPZ7W6nQax+3z+0T8W/wBtHwh4sGpNa/DbWviBH4S0HwdBEi2cOm
XEixtFIwUM7tksXOTuBx0r9/YIo3bYUlVmGXjB3ovXoO/Wvws/4Jrfs36v8Z/F/h/4pfEZb
LS9F+EPia40u20BJMaxqGswRpJHNdxEYjjiWdWXk+YzZHA5/pog8AaLaWa3sTJPPtBOXBEa
8ZOO/UHmvqMinUy7DTp1U1Fv3U76fI8XNqUcXiIula6XvNa6nzybA25AEYjGRtcR7WYHvjj
oPX1pi2LmQSLI0okfyxEhICZyM9ccjn2xXdeJI4WkktkTzYV/dhlQblPJwcepAx+NfOHw71
po/iT8VNF1Xxbb395Y63aPpfhGS5C3+kWTWcUiSxQAZaJ2dg0mSMrXu1MZGnyc/wBp2PIp4
OU+ZR6an0f4a+G/jHxcsknh7S7+4jhBS8u1t/tFpCAMfNISFB9s5rzjQtX0u/13xB4b07x5
pt94l8K6i+i+INMguFstS0m4j2sY5F69GXGMg565r9MPBvxe8J+C/gg76VpVtaw2Gl3F5c6
ne3It7QSRKXmlkYgY+ZSCW4A5r+W7wL+0NP8AtAftkeF/G0en6d4V1TxB40vtDkg8NyrfaR
r9sk8lrNHdTpgTSSBUmRz02A+orxcmzTFZzm9XBYdRVOmm23o9D1cblVLA4CGIcnzytp6n7
VJL4lVGNtriM/8Aq9z3CMZCPwwD05q7b6x42RjG1/p9y8YKoW2MX75JyOanPww1z/W2939k
MmXAuEbep9CQcHp+VaJ+H2t23EstjdMB5hZm4BHGASPSvXlXoK1pK550aFZ9GiBdf8XuwSW
w0+4IUKCjoqsRjk8kcnv0pk1/4gd1ZrGGN5CVYeSlyq8DrhgeCDjis258I6sjMiaYDGIwVa
01Dbljlscnjmqdv4a14O7LbapaqpCsZo/PCHA5yrdOeoFPmpO0k1cp06q91phcJq8s1xujs
pJLrEqJPbtbqrJw20cgdPWsmR/EQmVUt40nX5vKtm2+YoBGQQ31574rqo/DfiUI0drcRzea
m+NZ0aOYFfvDkccH9Kt/2b4zt44Zjp+nP84i5jEsyqTg5I6YOCfrT9tBdmZyw09E72OOOpe
KLZnkMVztdTlZFeWJxgZzkHOR2HUE1mTa1qWdhs/svmyAh4UkQKSOOO/PevS/I8VTRSRmC2
huLdlkhjWBl6c5znBHbA6g05F19498+4TtJ5ipFp4ZXABDcscZHpR7eEdbL7wlQnfqcDb+M
NdgPlsssirH5QWQb1HZcZHrXS6R49kjD22r6Ba3Tbceb5AE4IPIK45/OuhEmpGFkuPN2yFd
5fRUOAME8jnjjBpn2srgyRQsqqyuZtHlQqBwBuA56dfWlUq0pvlcV63KjSqQ1i/wOjsdd8I
akFdbC7spdwVw9uxiiOMADBwOn86fLb+Gp3MU1rbB5FLBopQ4lxndwR19j+tcalxpVvFJLN
qdtEryb3LrcWSpjkDO3kAcc155ANSuPFksF3DoJ8MSSyT6brWn+JZvttvHtTas9vJGPnZt+
dp2gAVxyqQg9G9e2vzOhRm4e9FfPQ9fl8K+GLouF091OP3TxjaF9csp55z+dZN/4J0GBVki
FxBkbCymT5iRx3A6/lUNvbGB3Wz1+1gDqSu7UVwxPQencGrD6h4kjXB1bRruGIAAG6SUkn8
Rzxjv1raCqJLlnf10M3Cm/ecLM+N/2t/DPh3Uvh1Z+RfSzX2j+LrG/SymuCzSPiWIsY24Kg
PgEdCRXPfCXwNo3hL4w67q8erO0Os+GrbUjNZtGvmyPHGDCx3feQ7gcdfQV9fayLbVisPiT
w7o+qRxus372KO4XchO1voM9K56Twx8P57sTNoFhYXAUJvSA26oPfaamVOaqRqT3RUHBU3S
j1N0R2188zx3WpxtNHkspQRqB3Xkg9qqjSJVUEy31xG2XZW27o265Bz3449s1pJ4Ps0jX+x
dTsoUPMcaSErn6HB74/CqN14S8SRjEciXIjXINtP8x5xuAOM49K6o1IyXLzaiWCqPXlbIRE
8MeF06Sfbl0lK7fMBJOCe+OnNY8sDMJVj05oZNwdo3UBOQScEZzzVxbfxJaOqyW8kZRwM79
qtn+Ic4pPtF6LhBdxXoVFUkoUkV8jcefTnFa+0cXdai+pK1pxaMCW3DoV8lAzZDL5XEJwB6
DrxzTo9GhZlhlZ4FdBJjny36r+uRxzWnLM5un+eQq7cRuv3AOME/hxVqO4aIq7WjTKA2FCM
2Au0ggY+v41NSVTlutx4bDUYzabMqTwLZSK5aGxeSVNyLLbrIzYx1JB5xnFYFz4GggiY/Zb
SP5G2JHbqgjPqAAMZ/rWhq/jy5gktUsNC1cGO8Ed295o1xLBJGMqTbvGpGc/38DHavlP4w/
Gefw9rj6Fc+PLjw3LcXy3bTJpl1LHYWpCmNFXyvmY8kjPrXmRr4iEnKotD1amCw1WnaElft
1PoR9IW2niYxMwUhMIqsGU9iD25rAGnWNm0jQ+HxFkeVJJb2MMJcZ5OVOcAdqn8H67p+t6S
0tr4wtPF8rJHJLLblVuLVZVBjVoQNyZzkBwDXZquNwdcIzkBejEHqcc4717lOSlFSR8xVpe
zm4s8f1K08F6vHJFqFrA5DeWVmjKbADgqTt557VyN78K/BOp2MtgdMjutKupC89kk88UNw2
dyrhSvyjA46CvodoFLuu1HVSfvAOOe+Tzn602GwWWRoYo4mlG51RAFfbjt2yB1ocYvViUpL
RM+dtL+DfgvSdRfUNO8EaRBfOEl+3zSs02+JdsZAYtkKMjJ9K7i40PVk2y20VpPGiFpLRAs
JdsZAVyOM56n0p3xG+KvhD4Vw2lz4si8RyW93dNaQS6D4cudfWN8b9shiU7eOhPHvXNeE/i
d4R+NDXOneB9V8WaPd6eyXNw+peE7vQvNRsDAeeMKwPQ4Oe4FT7Smn7NNXH7Ob9+a07nKeK
IvjVcxva+C/CPw702XZk3/jDWLy/gJOAALe3RfzL/hXlU/wV+LPjCVD4y8VfCG1USI+rweH
PhlJPezFDkRLPc3DZDHgvgHHTtWl8Ude+Inw88XXB07xXbamk0bG08OC3u5pnVhtGXCGMHO
SPmwMdOa868E+J/2p76/ims457iyupcB9e0wNYBdwH+sKg7QCTwcnHSuOpWp8/LJSfpsd0a
D9n7nLc+xPgt4cv/Aem6D4c1jUNK1AxavfMl1oei/2BYBGZJIo2ty7fOo+ViDhjzX6dfCHV
m0TxHpVz5G9WkjDxs6x4Bx0OD+XFflbdT+J9Nl8LjXb+PUb1L6SXUJbS3EFvESIy0aKp5Rf
ujPJr7z+H3iSS/XRVZV8wsNsqZOBkFc/TNfotTBSr8NU1H4eV3P49lm1PA+J+NuvfVRNPzu
kfslpWoNMiOpaPzY/MTcBg8Z6VvRXbSgYPzL26Z+teV+E70f2TZSPcCaZbcAbm6nGO3b6et
dbZ6iXmm3ZjEY5C/lke31r+fcXhPZ1pJLROx/buAzGVTD05t6tJ/ekdZHdeYmQRvBIK+mOl
QSXbbDuAUjnkZAx3rIkuI7WNpY2BBfcxJOB6/1qtLqUE8TiOXJxgjP3fp7VyRwydmkehLFL
ZvUjnvWcvggLuxjoKxbkWlwhSR0DZ2qBnK5IGahub5EJ4ATGSc4J7fzri9av2SKOSKRY5hI
GdQcfKOcn/PavZwmDndOOjPnMbjoQi3UVxL+FrRruFJpE4BhkxnnO7j8hWRpGom6imsdV3j
LExSdCw9W/nWja69Y3iRt50Mk4yhR2wzHqTj0/xrF1C5sL+HMUttDcIxQosmHLYPQenFe9R
pz5fZzj87bHzNetT5vbUZq1tr7nLapZNZTtLaMLiOXCF8g7Tnv1/wAiuxg+xxW0iX8sXmzM
EX7M3mGMBgMg5Hf8a8yGsPp/2mz1DLxujNC0cZfa/QDI5GQK5+38XQWVvfROQJHkM9oVn83
5SMZJycHp2616ksFXrKMU9rarqfMRzbCYWcpSVr30fRnNeKpp49SuH0+7W4Mdzsmj3LvbBP
OOhAPev5fP+Dj29+3eD/gSrNIZYtZn37+gJjlLfz/Sv6Sv7SurvWSBLFFFKw3i3AKqASDuJ
HU/1r+bP/g4/uLKXwh8Dhbs5uf7dnjmITbCirFIFHHUnGfoRWvElF0cjq05L7P9XPM4Bxjx
nGWHqU5WTm9H10ex2f8AwbM6QupfCT9qmHeArfEjw4DITwv/ABLL0+lf1KJZeF7Jfs1/pEt
7cxHa1xb3v2SNx2+TBwa/mB/4NhHEfwh/a0kmbYi/ETw6I5WyEVv7MvMDPrz0r+m3WLKLVL
mO+/tCzjM1uoZWvFt2BUsh+QjI+7+NeLw9Kc8ppQbair/mfX8bU6dHiLEVlFOo2t7bWWup/
JB8GhLYfD3wVBBb6lNqLeC9PvY79AVhngaxgwiryR5b8l+4r0tl1m9061u4rk3Ftps8aGYz
PHc2kcpyS0ajbgsWwzHca+d/hZ4n1zw74T8EXct5c21peeBNOsIpIBtEkUlnEGjGeowDXtG
sldL0vTNSS2SQiMahcFLsol/GTiIMmcfJ1xzyTX9U4HleFp9Hyr8kf5t51QnHNKz3vOXo3f
ofWtvb6NN4Z0u50+wbWNdsHRcrIXlnG0mZNv3uRx+BqlrPiq10zQ7iGw0/7FqF0Q0KSQFBa
BW3bTGwHfoT1Az3r5d0z4k6jc21tGjNp9usgWOezla3lBz97d94ehpuq+LLvV7y4mu9TmvL
kHAcOZnG0ABW+m0dfWmsFNy956HC67UeXls9n+B6Bf8AjR9dt5NO1dUW6izIkrbYmnJ6YX0
HP510fgc30F/FMkZngcASOhyqAdOn5V5IgXUWWa6Xynig8uF8DzJW/wAOleofDC+1D7YbeV
fKsoGHnGT5SRnj8+KqtShGk1ExpTcqkXJ+R9DtcXAkiVI9sRjIlDHoCO9VbnW4rSymtkvFW
Up92Q4Vc/y/+vSeKPEdnLbwCyiWIBBEDHw0hwBk4/H8685lMMkzGeQKzgNK3UAZHArx4Urq
8j06lVw0g9QvBcXSyy3KquxdyR7N8bA85H6V59rKrd2EyWktlbzW1y1vcMxI84kk8Z7YwK9
cu4H+wvKs37t4yscikBGQdeT0rw7xZ4f1GzlLK0UQv7UXkT/bI5C0b/dyuevt1r0MPyuor7
HBXjKyvuzzbxFIk1rcWrXwxHZOgkCEEOUOUAHU5O38a+hv+CYUbW/wZ8URFdrQ+PL8sNw4x
cPnqfT1PrXztrmiXiaLcNKJzCul/aneSA26RrhgsgB+YgkYz3xX0R/wTBsBc/BfxWDA8iy+
NtRR8yFWz58oGT7g/rX514nNRlgrd5fkf1X9F2LlUzX/AAw/Nn6gllIjEZTAcMWVgxA54JP
rzSKU3usckbMkZkEWfmUHAyB1AzkVlWOizxFHBeNVP3GJJOM8H04A5rZfT1uZHJDRM6BC6n
bKVyTjOPYc1+XRqXep/WzptO7IduNjPvALsB/EpPcf0qNbcDcV+cNhlkA2qWJ6EY7/ANa0V
0+K3EoUuUcCUF5DICTwCA3SnbJVBVNuQ33nTGR3x2PHY+lX7W7uS6ckVIIYlRmfosuVb75H
U4/pzWNceLPDXgzTfEfxah8V+HrXVPh7omraJNp2q3z6dDGl5bKtwftePLibEaqGYn7xwDV
7xOdatPDWvS+H7aO712HRbqfRYJiEhnulhdreNh7yFAT71/Kt+05+1t4h+PGq6R8MdZNz8L
vD+k+Zo3ivQNPDaZpk2qQuyyC7izuYCYPlpO7ZNfH8X1a2IwkMqoWtWvGTe1u3zPpOHqCp4
h46pvTs1/wx9WfGL9vDSP2mJNM8EfD/AF/4geBtV0TxpBrGhpf3cV1ousxWjrLMbi43fKEC
SlNwG4KPXFeTftrftb6d8TJbbw34F1k60dG0PT9P1XUpoEjD3KuX823IOVmjc4L57fUV+Z/
i/wANXngPxLdaO7yXNvasLjTNQtVwt5bTJlJElHBDD+RxWJpWm39+JJrSRCxkO/zbgQSkqQ
eh/DIr8v4X4ZjwXiqmBwspuN5WjKTly81rqLetu2/kfd53m8uIqdPFYmMVJJXcUo3t1a2v3
P6Iv+CWnj/XvFZ8eWVxfQ3EcVhZXGsFLT7NqC6lFut/MnA4LGNY13jG5Qvev2kXWtYhtWgN
4+0jGzOCPUk9T0r+d3/gkQ/iCf45/EEpdMvhu2+H6PqtsUUia6kuIo4MP32sspz6Gv6Gntl
5fDCVU8xXLliMsBtx/h61+44DF08Xh4TmveWmvlpc/Mcdh50cQ4wem5GEuZA0gDvwXlwpkz
6E9P0r8ufibrN58Nf+ClXw01OKwu5tF+JHwVvNK1hrWylmWK4tUvDbM5AxktBGgHUmRQOTX
6lTPNZ293dxqjeRbvM0Ek+zdsRm6gHjKgH0Brwb/gmH+1RqvxU0/wDaS+LPxV0jR59H8DeP
rTwP4a07TvD1vdzaJGbuOCPbcyIZXMjXAdsEDCA4zivNz/MKWGoQbfvXvH5HRlGDnWqTk/g
tZn5AftafEn9qT4naBa2Pw++Af7VvhNNS1R9L0jxDHrmqHwt4ltDLLv8AL0gRKI/NC8bzgK
DnrXzh+xQvxP8Ahr+1F8JNS+KXg/Wfhl4N0DXHufGviHxX4cuoLLZHHK6s2U+WVpNq+YgIy
xJr+0P4j/tDeNlvZNE+Hfwx8VeOY0s2uprvRNHxDprEYRJGMJILZ/zmv50/22P2l/GPhD9o
H4JX/wC0d8HvEnw++HV1dX9jrEHi61Z1vBcIqx3qRqiq627bGI/uu3HFfC5dntHL8XUq1FP
llf4LK/W2p9ZiMvqYmhGlC11pr06H7u3PjnTNZsoJtIvor/T7y2S6sb2ylE1rcRuu9JUkXI
KkMCPUGuXl1nWrpE8m9RAYwFWRC4Ocd/WvyC/Zy/ah8JeI/wBpdNB+FcfifxT8MvFGiPp2p
6rbaXcweCtDvrGJVtTbuQIk3qrR4X2yOlfqzFqimGJ3XcrgY/egEcDGR1GOK+1yXNMtzjD/
AFjL5qVtJJNNxl/LLsz5fMcvxmXVvY4qLinrFtNXXdG95viVUzHcWdzljJiXKYBzx+grRTV
dciCLLaWqp5R8x1lMjjaeDtHUH26Vg22r20scss195DxIBBbunzT4JJ2kDAyCOp5prXEaRL
PcLeQRSuNjMCA2WOdvc160521kkkjiUJNpczNlde1sEGTThOsZDC5gnDrwCclevIK/lViTx
XqMcZabTJ0DnzERsMMHhgcc9O1ZXxB/sn4Z23hC+8Ra21qfHOoLYaZHHKYntnlUGPzwwAAY
7V4/iIqV5IraV4LjUCZjCrqZ2AMYYZBGRjOD1FeLlPEWSZ5Wr0crrRqzoy5J8uvLJa2fmep
mGT5plcKdTH05U41Y80HLqu6IH8c3IGxrNX8olVD7iZFGB1xxjP5imHxvbykiewEaOSFWN2
3BgcH37mp5F02WP55Ipi0ojkYHk5OAc9ux/Cqcmj6S8cohkUNKcoxlDhfXqeCea9vmo62jq
eRyVW1JMfbataXLulrPIJ9ufKed4imR0yeDjkVojWtShAaG0N0WGPkvlDo/ToRn6dua45NA
ke6hWeaJoAx/exEb09CFyO2asXVnLZSXAsVubtUnKW91G3lSFP7zJ6e3piqvSk7X08xRjVT
12N248VZSWC60aRJA+xzKEkUAcFc4xVFvE+gzKySaM+Vz8iW8e7kDuucjHf2rNuF8QuWNr5
r2scSyTpNbEmMf3m49e3vXONDPOkkz+WWVGdRH8hcg4PHbNaU4Unq3r5ESclbT7zuY5/Ck4
ZUslglGC0M+ApBB+ZT05GPfisyfTvDzFjHLJb4I3L552kE8dASO9c1CskMMgktrhmK+YmMs
AVHGTj0JpqzXLhit9h+rJv3yKADg47/SteXtIjm6Wubb6PpZkVba/vElKbYyxE6TDuBn6d+
1RSeG3kVnjvoXjK7CJ0Ee4bsEZzwcE+lc+6Xzh3SQIioJEdnKbiCTuBOP8npzTo7vVbdW2X
TbHyXiuB5iEnkgnsR6U26i+GSNUkpe9E3Y/B97LcbVlgiAOYHt7ngr1JyOauy+F/E1ls+yt
dSO2QSsjsXA4GSOe1coNS1Xbl9ypGPlNqCjAZPzBeuPpWwutauhjnh1ieDgPtmuWgyD6E8c
f0pP2rV5ST+R005UZX5YtPyf6Fa6n1uLZDcJeZBEZcLIwUgnOcj61mSS3GxyI51YANwcKRy
MqCM/hXZW+qaxJOz3LnUIPODSRxXWX5HOG98dcYqO6QO8wnsZraKV8xsZN+0EnClumeP1oj
VcXy2N50G4c6b+a/y0ODjcyAqWkZycuSuQPTd6Hk1ehjvGCeXdBWHChkJDDPT9KvXNpbee5
V3BHCtygI4zn9KS2uIopTGZo0miGcuMhxnGc/SqrVZOHuo82hFc/vEsFvrGXCXELAIGyRsJ
Gc4OevYfjWDq+kR3wzqmkaVqDICFN1axXUif7pcHA5HSuhuGvJWBhv0XK8ANsRs8DnoaoSL
JHvFz+8AIKukoOS2Bjr9axpqTV5W+43nPpH8zkbfTLGwkm+y6fYW8kgDTfZbaK2MmOBnbjO
P5VdZC2GMbkEgN8uX561YkjZLxMx8MuIwCSG+tXBhNqhgoHyncDgHOCM/lXd7S3wnnSptt3
RzFwyxJK4O1UThm+RTjpz36Vk6dcXlxJJeNHDGrttiaOTcxUfxdOMjFdddQoISZUwHO6UEY
C5wQR2/+tWZCsL+YywqUTCllXGTgYI9AcZpqUpyTb0RPIkthkqLMFDkl1OGVxvznPPPr1qJ
lAKoEQcEKUVUdwOCRjrjNWnQllI3ZChoyhba6j1qC5hSVlKHyxuLFgcgYwMY7c9a1jNxegv
Z3XkcJc+AYLrxHbeIb3XNYujaktbWAvFXTYCD97YFyfxqJ/hpo8niu38WzXGq3V9Z27Q2Vh
/aEjaVGXyXl8jO1mwTgt93Nek+SwQMgkYsoHKAlWHPPPft64obaqEzOAQcqChjYE4AJ4xip
Uoc2isy7S2Pi/wCOnxi0j4d+K9O03xTpOo2Gg3aeZZeK7ZGn062mbaDFdADMfQ4Y/KfWvrT
4BeMrbXNEGpabqNvqFipElnfW063EZLLxyD3/AK1V8QeE/DPijT5rHXtLstUsbxTHNb31ut
xBIGGCMkcE84x6V8iP8CPiD8ENWu/Fv7OuuyRWE0v2rVfh3rUjS6HehW3FISc+Wx6DHqK+i
y/iOph6P1PGQvSel1uvXuj8P4t8H6eY5m+IciquOKveUZbS9H0Z/Rp8NvF1rP4ZspL6423U
S+UGVwFbCjoOx4r1DS/FURDSK7DzCYlRzy+Ohr8R/gT+2h4Y8Y3tv4G+IVrJ8LvHsEghk0L
xBL9jt7184Z7WZsLIPbr7V+h+neK/sM0T293DfWq4MEyShkkGOoPTvmvnMXk9DFTnVoO8ZO
6/yPcy7ifH5TCngsypuEoJJ36+f/BR9oQa5G8TxuhbzBjpuTI9PzqCW7ChdxWMJk4HDN3GR
ivAfDfxDgkvmsrqSPySuUO8EktzgfSvQ5vEVhD5ciuC0p2hmOFwe5HfHSvBnlVTDVOXlPuc
JxHh8dh1WhNaD9V1qVJvlZcJ+8kLDlgD0/UcV574y8QG709pbF4UlljIwZPKUELgAcHnPQH
ANeQfF7xRf2pN1pl+yiAn7RDCWjaUZycDGMADBxXiOn/EifUDJaXbfu5YwVADBguMN1719f
lfDlWtRhi4K9tz8q4k8QsLg8ZUymo2pSWje3yPR7P4jS2TrYXUr/apZCqzBtrIwyCPpWvb6
/fyXgkhnLo53E7vlYdCfQfWvnXWree4lEuny75UbdCT97Ge/wCBFa+h+N7a2ij0+/8A9GvC
xQtuLJuBxjnpmvqK2TU3Q9rQjeXVH5fhuNK8cVLDY6pywv7stbPyPqyXVIbmxkknlFteWsR
l2LFue5GdvDdOOua8wuLaa4uE1VZQIhFut0nAK5XOTsB6En6Vx2q+L7TRtPk1a91KC0023t
zLe3V5crBbwRhcs7uxAAABJye1fjX+2J/wW1+DfwR0rUPAfwhW2+JXjaKCaKHVbQq+i2MrY
25k6ybcey+5r53FToZRSeIxM1GP9bI+8wNLG8V4mOBwVJzmrapO1+l3sfsn46+JXww+DvhS
58X/ABD8X6D4X0yxzeS6jrdytvtIDEoqn5nJxgIoOfSv4y/+Cw/7f3wv/a+8Q+F/CHwptLu
bQPAt80j6/dxGM6tKYyjsifwqd3A64xnHSvg/4z/tN/tOftqePLWz1zVvFnjPVtdvxYeHfA
vhuGe/MzSOdlvbWcIJc/N0Vc46mv18/Yq/4IL654mTSfHv7aHil/hxot3Gbmx+DPhi7iu/i
XeJkhG1SXmKwBJDeVl5MEbgpyo+BzHO8x4g5suyik5Qlo3a91+h+15DwrkfA/s894oxUIVo
6qKfV+urZwX/AARC/wCCifwR/Y3sfix8M/jLPqOkwfFnxho+saV4iFn9q0GxFla3FrItyy/
MjkyoVYjaQDk8c/2C+EvH/wAM/iVoFh4y8M/FLwNqWjaxGZ7K6XW1JZCcqCFyAQCvHvX8c/
7Zf/BDT4wfC2bxD43/AGX5Lr40fDqzklvLrwaig/E3w5ApYn/Rh8t6iKMFocSD+4a/GzSfi
h8Zvh5BP4S0zx9428GRaTeSQXHhw6rc6VJp0ynbIj274aNgVAKkDBHTOawwuaZjw7D+zsdQ
cbbP+tGejmXDmScdz/tzJsWnzPVPVLS2y1R+/XhKwj174ReFn3WNtf6P4O0qSOORS32mIWU
AYxODw59CMsa5zXPEV5dW9tEtzNGlpAqWsckhk8zj5uV6YPQVl+FLpLf4deDnScBn8IabvS
3nzJIBZxAAjv8AQ9KztMilknlWWJ0hCh1iAzEcnJbB759K/q+NaSw1GnTerivyVj/O6ngaS
xmJr4haQqSaXz13NK01+9EkUDieQFVZyz8Fh0PvxXsGjcje5MMl1znGxjxzlu/Y8+tcZHot
tP5Tr5jSgK74IBH/AOquqtBkiJpWkMY2pt/1i4I6/wCe1etgadaEeatK66Hy3EGIweItHC0
+VrfT8T1nRZVAt4JH8yLghmOHU59D16V7ppSW0Ng0rgoZVGJIl2ggHofX1r598PxSQTwS3Y
LKFXarN1GSa9zs/EtnJaC0jWIRxsCoJCsc9Rmoxsfe93U+doOEW7lOfUrlp9jq5jyPKZgce
n/162JJw8Mj2ay3CW6hpnEeTyATz3ApkupeY8YtbHfKkg8pUG9ZTjnNVh4hjskubaSEyyuc
Tws3kbcnGOPTjiuNQlO1lqbK17SehdtPt8cjrcrLbi3gBjMkoFvumYYZs8AYPNc94mS50nV
Jifs06XDCJL9Ns8UYiOGZcA4Gd3XrVU6yLqeKGVWFkshH2qQGaJHA3AMO4JAX8aq6j4i0w2
i3N4EiuLhvJmtdNZULABm2hW7k4GPetYU5KadrkucZw5WyqbS0u4pbO6FlLc39pLb2K3cjb
W3Rv5ZYsQFGTkdq9Z/4JbWc8Hwh8VWrlVe3+IepwPhgyhluZB1HUAEcivmDxv4i1q+nuIb/
AFO31jZpi22nXfkoIYojEGaNMqPu7tjMc4KcGvqr/glhCI/gx4r3NHtXx5qI/dN5qEi6kB+
YdvfvX5Z4nJ0lg5VO8vyP61+i1DmrZtFb8sPzP01itZcyI6q370SAZOcH7xHseDgVLFbysU
8sKQjsGTdvMqgDBOe69fpVlYXidzGdysNzB2wCd235TngAVcjilaffC4CBw7eYpJyRxt9yD
z7CvymNS977H9gSpN6RIfsYYptUKTx0x39fTr+dZ72slqrzE+bDvOcqWZQTwPwPauvgsryZ
/wB3ayTHcSvloZM9Q3556V2Fv8MPGF/bLNb+GtWkVtpR0s5FQg888dPY0TxNKLtN2FChOT5
YI8aiOQoYfdJyFBVSQOjD1x61+DP/AAU//YS13xLrk/7QHwm0ixYTaXJd/ErSI2Syn32se7
+0EBAV3dFIfncxUHkmv6YoPg34pRo5LzwtqmwEIwa0crz15x/nFeVftK+Kvh18JPhfdaJ8Q
/h74MmTxwZdDSP4kXh03RL9Fj/0lcOybysZJwpHUHivGzvE4GWBk6+y1Vns+h6mW0cVTxUV
TVm90fwZaP42jPhrUfDeupPqSiyWHRHkUTPYlMlYgT8wXJOAOnSrFjY2+lWsjXs0mk6jazx
varcIGcKx3PuX6EYBq1rmgWr+LvFp0SO0/s208R3zQpo9vLqWl2VktxJ5EkUibj5Kj5QxPR
RzWast94llur2XTri7ntRHHayaTbRxWDiDkvco/MmV5JPJ78V8PVxNfG0qUqk9Y7Nb27Puf
YYeNLCVJvkTUlaz2Xmj9Uf+CdCfElPjha+O/hDb3eu/Dy2mtPC/xRuGWCwS4iugzEmHdw0L
bZQw7H3Ir+l9Ld7l1VIy8hAgiwAWkLjcBj0IH6Gv5ov+CWv7R/xO8P8A7X/w8+H/AIN07wR
qnhT4ttaeEvEHh3UPCNqLFxC0zQ3GEQMtxG5fEhOSr4PGK/tCuPhX4z1Geae8+Hnw7RhLtn
mS0ktxIqj7w2MMYz/Ovr8nzGjCg4T6PW76+R8tmWDqOspRWltrfmfnl421SLw74Q8T65LaS
3n9iaHe3b2Niu66uGjhb5IwP4ieK+Hf+CI3xb8E+Hf2fP2qdX8YazoWh3d18ZX1KWHxHrNr
pkVj9rkghgSZ5WABZ1YBsYJjOOlfu34s+Btjc+Fdftrvw34U0rVptNni027tL2e33TPE+0b
XYqSTtGW45r+Rf9j39iS7+NVj8cPh78Q/Fmp/D/TvD/xYlk+IvhvRrCFtc1y6tLyeSytb2W
TKrFFukkjIByZQ3pXhcV4+Nfka+BLfrc9HJML7KM1L4mz9Pv2zP+CqHhj9mjXNCTwla6Z8R
ptfjkS8Xwp4vjVNPhRSVZpYGKMXIx1yBX4d/tmftt2v7c2j6Trlz4e1Lwze/CuzutZs7LUd
c/tqO+aWW0jBKvkbBlgR0PFfVn7V3/BK74T+HLJ/EPw68a694fuZUh0zTPDuo2n9tQahclj
uke4BDJvyFwFCgke9fk98QPhLrf7PaeNdB1+9tdQl8TeEIbLT5VtWjKmS9hZ1Xd0YCI/MMj
BxXx2DlhcRJQl9z9D6GXtKXvR+/sel/Cz9qn4xPrmhiz1t7LS/DV1a6j4Z0jTYI/D+itd2D
rcC2ljh2hknVXjbOR82cV/Vr8EfjD4S+OPw58KfEnwncWcula/p8cl3akg3eiXYXZd2Nyva
WCQMhU9cAjgiv4w/AXwf+N3iX4deLfip4E8G+Lda+H3gLUbeLxf4h0PTnvLTw7NIC0UkwUE
qgA+ZwMKMZxX7m/8ABETwN8YPHvxM+LGhaXb303ge58PDXJPEF1p8y+Gm1A3C7IFu1XyPNK
uzbR8xA9K+04SnlGTYVYDC0Y0otttxVk3pq2t35s8TiL+0c1qfW8TVc5JJK72S6eh+4ocAi
AWlqwZhCkZUJnDHBH5iu18Dw6JceI7d/Et5DZ+H9EuEvdVnNnPqJESyL8qRRqzHczKucYFe
qX/7LXxUjKx2sWiSqowTbXwDndgkjIB6+nAr3L4B/DXUvhva+LL/AMSxQw+IAgguI4LgSyW
1ukZkQhl/vkZK+iivpczzHCxwU3TneTVt+587gsJVeJjzL3Vr91j+fT/gsj+07o9xf6TaeE
tVv4dA8L3ESf2tDol7ZWljcLtMINw0aqjAqMLkZxxX0d+yx8cLD9oT4OeDvGtowW5ksBpGs
SzsVm+12qLFMxZuSrn5+fWvx7/4LKfEjUvGHx1vfDU13qGo6Z5ot59HS5l8m6JBLBowcFhk
4OMjHFd3/wAEl/iXrmm6jr3wN1izuVt9a0E+L/Cb6jBJDN59gFhu4Ygw+dXhdXOBwYSe5rw
PD7hrI8sw+MxGVYZU51Hz1Jpu8pX630uj6PivNszzKjhqePr88afuwj/KtHp6vQ/dMGJY0i
AtyWyH8pijSlegBHHUA/jTkjs3iiVpELxDaAQFfkkDJ6/j71Ssro2bN9ps4hNIvl27PAwED
k/f292ABOPWo5bmS9S5L3NkslnEZ0nmAt7m4w2NikfeOOx7V9xBwXXQ+N5b7rUuSW9k2+Ey
oPOiCIxcoYznPXH86qpCkHyi/WQqCqsJA+7BwSCeuOfrVS7kLottBH9olZhMbsSlpcMAVQD
1B/nVezdXmZJlCsdzuDGpeKQZyeeOSOo9aLR3d/uBJr4jcjgi3SodacFVDJLG7RpMoOACN2
B16e1VBaXU64MjSvGN8c8b71I9B/XNVbfaJp8qkokiYZ4YI2B2PHvxWhaRPbW9zdZWWGIIl
wxgBZWf7pGOSD/jTTUHoxcib2K5tL+PYqNKpQF9qvuUdzj1yKtvqMbW5Wayhglk4E4tkymw
Ebgc+nUe9SQzwvNDF9pdXlm8t4vs5iEa5x5i4PJ46f1p6BZZphaq13EpaISBC6kqTkqD6/n
Ue0beo1SurRKUt1PPBFG00EkY+doltwscgxjdtz1BIqQQS300a4glu2AURQxbVlAB2gg8dO
uKtyWV7MtuljdW91I8IkeGGJhd2nQgMMc4wMgHvVaGz1R7iKK4gulkZyrsFaNRtPzMWHQDj
INUpxehcabi0nsVrmxS2YJNtjnRAW2vviHJOM+nsaz4be0ZHDNGGkA8tcYSVTjKjPHvxW7q
FudOKeZFJJiMHzIp22yZ75POOf0qjHPCS8UizooGeSZQpHPPsOlWqmmj0LdGKnoTy6BLZ20
DR3MTCcIVgD77kowDq4XsCDgH2FSz2t1aN5MmoM3yo5IPnh1ZQQpPTjv71QK2zOJf9KMlug
DgMVTj29+v41oRWemz2d5P/aDxyRhHt7OUGRrotwdp6Db3z60c92m3oPlS0i0vmZaxJkiVF
ukjbdtjYRMAxIwfSp10wupMebb5922RQ/lgAY+v41KkG0qQk5DYR2MOdoz7cdCenXFbBjFs
ZUt7tpIyoFu7oVRjwCdp9M559KmVSf2GYKEVJ82xjHSrpgMNbTpjEgaMbuPukA9fw6ZrOmt
5ImQfZkZ2GAAu3cB9e/Jx9K2pFvi6hpYFYNzJCu1ZAcnDDseOtV7qO5kTDSuN3CgDzFVs4H
Hv/Wkqs95MGoJe6c0bQSyMphlt5BJ5uZc5PPJDe3Xjtmq+v22o6dcxpatFeB5FMjwuAFDEY
bHcdc13uj2Elxqti+o2zXNtK6RIXcxofmA6j0xyKs69plhH4ivkeRFsbe8kS1aIGUMoOQqn
jK+9a+3d0lsY+xctfM84mtHuLcQzbvMeMhwyk55xkA/lz6VXks0S2SJYVieIbQ6g5ZTnJIx
65zz3r0t7mebF49vZxbh9khlCLmUAYyw6555PeufltL+4l8y3iDh42LcED5DgnAPAAxVxr3
dyfYtHMLEIIIxM8e5IwwO0vnjoO3PXHuaZFFBI5YKoV1O4mE4Oece1dK9hK6rIoZvkGzMZZ
c4wQT+eD3oFm8cqqRkS7Q0RQYkzkjvn2P1rRYiK1vqJU32Odlt2iDKib0dRvZeAoOeQOMdP
0qJrLzCUcBwI8gsAwk6Yz710b2rq8qIphZW3AEHanXIGevXv6VSl0+FgjO68AlGaRoVOTgj
0zTVSNlIXspW03OWtLBYtyHMQLnBHAbrtwD74pbm3cQyTlhH5R2ysBuRl54IH9fWt9YYbbM
bElHbawIDLz0wRz+PHekktI2HmBQySfu5BGCNw6YPGCfr6Vqp6qz3JVO7vY+bvGvw68H/FG
0fR/G3hmBJsE2GuROiXdu4zsaCcYcN0OB0xXgGj/E342fsz38tvpWq3Hxb+FenamNLNheXX
2rxNpjEf6uCUZLhRx83pX3rDp1tJKkclvBdPasHt/NjErIDxkEjr2zVT/hD9DtbW4Sy0azi
j1C5a6vEMWfPlz8zOGzhsinTq1qM1LDz5X17P1RwZnk2W5xh3h8wp8y6W0kvR7nW/s+/tQf
Dz412UE3hHVoV12A7dQ8Pak32TXNPkUlWjlgbDZBB5xjvX29d6ze2WkmW8j2Sxwh4/Qhjzj
8Oa/H34g/s7aF4tvk8WaJNd+CfHlhg6f4q8OyHT71HCqUEu3AcHjIPFQ6J+1L8cPgkkfhr4
9aTqHjHwfE6wWfxE0CJnnii2jab23GeMdWHfNenDH08TUjHGRUH36P8AyPzHMeDMxyPD1a2
VSlVp62j9pf5/I/T3Vdd0bxIFtrjazrGxIjO8FgvH1zjpXzz4jtNE0hFv3mltrgtJ5alhFG
uDxzTfA/irwv8AEfTbTxH4G8R6ZrWnTj7RNLZ3Cu8Wedjx5yrDn5SOorwr9rL9oX4PfAXwr
eax8QvEukWUQsWms9He9jn1i8ZEx+6hJ3ZLE84wM19zgZ4bAWqutai1rrp/kfgOd4fNc7bo
rCOWKvyxSjq36f5npfhDVXu0ub/VtRjgikvD9hnSQFLlVzuGeh6cgelfDf7Xv7df7OH7Ndv
qd83jGHxV8RYI2hTwbpF4sxilHK+ewyqYOMgc+1fgR+2F/wAFKvjX4vjXwT4KhuvAXgrUrY
XWmTRlrfVb21Ygo+8YChs5+THXqa+Tv2bP2KP2mf2zvEl1eeA/DuoX3h2FvN8UfFfxdJLp3
gjRA2DIZb+UYllXJ/dQ73OOg618TnniKvrDwnDcXUqbXtp8kfq/BPgI1lsc08QakaNFe9yt
+90er2R6J+1P/wAFMf2gP2lpH0afxBd+DvAwcxxeHNCuXtopUJxmbBy5I/vkjJ6CvpD9hf8
A4IoftMftg22kfETxxaXfwG+CdxKt5d+PvH1jKmv+J7ZmDeZo+lvtll3pnbPLtjJIOWFfo1
+y7+yJ+x5+x/rOlatqukw/tC/GfTLlHvfGXjLRxceBfClymG3aPpEmVkZWB23FxuPAIVa/o
d+B/wAZJviTdQWl7NPr8upyJY3QjRriBEcqAUX7oUDgj0GK+ffBXEmY0XnOfzaW9utvyR9v
R8YuAMjxseEuCaacl7vOvhvtvvI+b/gH+w5+zZ+xz4EvfDv7N3hS0/4Tm401rbWPjF4ggi1
b4jX/AAEkMd0V/wBFicgkR220fNglq5zUo9S+GMd3deIZb2+uLiQag+okvd3UW8YKyMOgbI
YnPpX6VahaRT6g+h6hosOj3MzzWEcdhatPdw20c0giuZHX5VQKuWB/iIxXzt8T/D/w9WHT9
H1OXUtVtb6Ro7ET2LLaXAjZnk3g8t8+45bua+84Wq4DLOXBYakrPsrv5s/FvEvBZxxBzZxi
sU+eOiTbUV/26+pyHwa8bW+u6jFC8t3byX0izW5jBN1MCMZcE5CdASe6mpvit8Cv2QfiT4u
n8T/E/wDZn+DPxC8Xy2cVnfeKtc8JQtquoLEX2efKgXzWG5v3j5Y5wSQBj578MfED4HfDfx
jqtjcePotOjsbtZAb6DNnEzyFmhiKjJKkHKt79a9L8UfHn4Eajqr3dt8U/Cskc0KksbprXB
548vHy444r1s6yLDZljIzqUW4NX+G+p87whxnmeQZO6VDFRjVUrfHuuvbqfy6+BNQa58D+F
1By0PhqxjVTwxAtYgT/I11sFzcxRW7nLZ4jx/Dk9K8i+HmqBPDXhaP5AjeHrPJPUf6PHXrK
XSyLHGmDtG9WIxnHUV9LlmI9thaUnLVRX6HkZ9gPquPrQhTVpSb9PI9B0g3cqrL5waOQfMu
TkY4Ndpp8MFrLM6qhllbIkJzz1rz/wvdmJDFsDOwZv3h5UE9AK7lZY42UngyAFsdY+O5r7T
BeznRXc/G8+hUo4uVHaPkd5by3E6CQtynReh5//AFV1ejpGk8LXWRCw3t6n/wCvXntpcJHF
kuXZ8ADIUDaP1zxWm2syJ5KKwVcbmA+bdW06bk7R3PAunax7xFqsOmLa3SP5UMZLIU+U57Z
b1OawI5bbV9auJ4llZZm85nJ3qp7k/WvP7XUEvFCSTMEjbO5myoz0GOnavRrG7tNI0S5mtg
jTywujzEAtEDjkrjge9cMqTgtd2ap3dpPRHIeL9dt9Phe2tYkheJvMkkA9O+cda8NvPGP7y
Y21ot28qvHby3RZ/s0kmQJCg+9gHK+4re8W6z9rheJGDzybm+ZS24A5I/LmvK5tRi0ySx+y
2SSzgs8ru0j+cS3yhhnGAPlFVVqfV4KD+Z7WV4COIXtZxu+i6Hf+ItavtW06G8OnQ6RYy6W
UsbePe9nGY0Ecsis5LHcyszDOMseK+t/+CVvx9/Ze8EfBzxVoHxi+MGneB/EMfjS/KadcaR
dXEcw8+RiyyRqVA6cE96+CLfxFZWpv5ta1NLGztreSeaWWb9xpYOW+UMdpz3CjnvX50eFPH
vh5bnx1bT6PY61Hd+KLi80q/Uuuo3CrcecJFCnaFcAAgqw2kjvX4J43ZjOjgsG8JJe0Un5u
1v1P7K+ivlPssyzRYqk1TcYWdmle+yfkf3k/Bfxb+yv8bFnHgb48+ENRvbZ/JMF5qC6Ybhi
wLKizFC2AVOBzzX2FoH7MeiM0rz6uuowSIsltcWUgeA4z91skYwQOvSv86uDVbLVro3ukaf
rmja/dySXxtdAZ7SKAttEa2yQqQgyRlRg8n0r6g+GP7cH7c37Ockc/gX4ofGbTrW1thPJpu
sW9xq+j7cgpGIZ0dNqrlmOB1AzX8/0M6zDkUJu/mf2bPLMGpc0NPI/0DvDnwU8H6IsM0dt9
rkSf53kk8xOM5A2n1H4V7NZQW1lGIrWPy128plmXAPIxn2r+YT/gnJ/wXd0z4hajqXw9/bD
8X+GPBuvySRReF/Ef/CJSaBpmuSPxJ9tu0JhikGO6IpBJzX9J/gT4geEfiNpEPiDwjr+ma3
pd5D+4vdJ1CK/s51K5BSWMkc/WtnXrV0pVJNmDw8KUuWKSOknt1mkeT960Miq8vlyuhXP3+
AcHAxwelfzC/wDBzVoutat8Ev2d73S4b27tdL+IOry38VhbzXIgiOnpi4lKg7UUDBZiBzjF
f09gnCzhZEVJiQnnFy2QAUAOemM181ftaweC7n4K+LdM8aeH9F1+01+1k0KLTtYs0vYZzdA
CUIHB2jarZArnxU1HDylJ6Lc1w6ftUo7n+Y94bk1nTL2G48P6zdaTeeR9nuprOWSAyqyjej
gcMpJcFSNpx0rr5opNOsVEEH2jV7weWiWuYYbkkknzEBxjBOa+6P24PBPgfwd8aYdK8HaBo
fhrS10trm503T7b7JLC5kIE00eTgEDKhcA54A6DwfVNCh0XR9F0me1A1pLdtZ1aeYBZLJbl
VNna5/vLCA7cZ3TAdq4sK1UoKrBWTOqs3Go4tH7vf8G637G3hHxLrfxL/aY8faPDqer/AA+
8Q2fh7wAxlZYtK1Awvc3cqoDhtkUsIG4dWOOlf2BoSrr8waNkJBx8pOQTn68jn0r+dn/g3Q
urmf4A/He2kQR2dp8WbV4EdCkoebSomdvTBAT8jX9FLFkJ25YYDGMqM4z09/WvRowUYWicN
WTlUd9ik9rFOzpPFFL824tJErOQRnA4/Dniv5Yv+C99r8Pf2VJfCvxm+C194q+Gfx++Ozya
Rrt94L11bTw14jtNMaIzXGp6QyNE85WVUW6QK4MYBJr+qC5e3tWa4dCFCYkAUuTwSMD/ADi
vyB/4KNfsffBf9tHxz+znP44fWra5+GHjGe71tELxpqehzQS3M1hgjapluYbbEjg4XeO9Ti
Y3oOUtUu+w6DtV3Z/A/rH7QPx41WYz6z8VviFeSNJ9oRL/AMR3U0SMx3EojMVXk5+UD+VcT
4j8Z+MvGLxDxNr2q67LDGFhbUpzK8arkhQTj+8fzr+xr9qbwP8A8E3dR+L/AIe/ZN1j9kXS
9V8eeIvAV34k0Hxf4a8UXXhm90dbe3Yw+QI3A3nymLcFcKflOcV/MZ+0V+zzefs8/E6OytP
Emm3ljZarHFpNtrm24vrSNmLIk0fSWJQwBcADntXg4eVCrioYZuzkz1pqfs3UWy7n6P8A/B
Cj9rm8+Hnx+0v9mHW9K0XUvh1+0Lqr6Zrser24ninuEspTEvlufLbzCAhBByGweor+4zwH8
O/Avwz0CHwv4A8K+F/A3hi03SwaF4Y0m20XT4Cx3EmGJVGSSeTk+/p/nxfsc/s4fFP9of8A
a7+E2k/AzS9J0HWvDmp6f8WtXvbK5/suy0aDTbqFNVljcklR2VFJDb8gda/uzt/hJ4uMYW7
n1GVtgYSJ4nIVgOx49O1fXQy2OGrVMLVqK0Ho7bp2PCxOJ9pGFanF+8tT6eVpRw4jkjYBgA
u5XycnB7HBBr4f8b/tSfAjwz4b+L1hqPxn+Hmm+O9Ev7+1vPDeo+LLS21zTZERIIopYXcNj
byBg9a9EHwu+ISuLW01zV4baNyYIh4mL7AScA8Dpivz4/bZ/Z98K/D74f8Air4s6l8FvhV4
hvb618rxx4h1vwNpet6xeleIZ5p3jLHdwrEtyQuetcmY4eNOg6lOd7DwU+ataUWn0P5BP2+
/i5Za58arvxZoviCx1iS11JpxNZ30d1HM2SHwVJ4I/LNemf8ABK34weKNV/b3/Z0HhXU9Ra
STxp9jn0/U7tLlPsFzE8eq2ybztEbw72x1/djHOK8W/af07w54r1WW00LwP8M/DtkboXEU3
hXwna6HcgYyFd4+cc8jGDiv3c/4ISf8EuoLgw/ta/G/wpBBpkCEfBfw9JY/Ybq/kztl1q4Y
YkMQGY4UyA+9mOcLXLkGaTw/PRpT92S1sehj8JCdNTqr3lsf1T6z4U8CeIkjguNH0Se5Zj5
UsEca3EWMgOpUc4z3zXmWofDbwfDIrWWoeGbiK0LTrZano9vcqFXgAsEzxz15r3Oz8MaVZh
mgtYY2EfkLKufMgDDB28nBOentT4fDOgQBQNMtXkaXhnj+eRTz834A817EMU6dkpux40qal
vFHyJqul+D7cI2o/D/wjIEYrJLpek4WbHQ5VgffB9K5r/hBvAl+rSW3gfwzJHKxKKGutOul
3cjcvmZIIx+Nfch0zSYbaQ/2bYOseZWDQIfk5wenUCs+bRNFZxLPp9hMqIVh3wL5aFudodR
kD0z6VvDMrfDcyeGuuh8n6X8KPhy1ubjV/A4sLKFVkmvGmd0h5x8xJ6D6Zr0jS/gV8Gr2Hf
p2j2t6m0iF4dTZi/fJQseRz2r1K98JWd1bTWiXt7Fo92pi1DSWuTdwlQeCrtkrzzxiuS/4U
xpsY+06Fruoae4cqiCYvsPUYx259ulEsY6i1qOP9dRxoW15E0cufhD8E9JJiudLtLRjLvjF
4Hd9xOGBZh6g4x0zXfab8O/hvY29s9l4e05kVvOjLWgkS43DAJyvXr09aveH/DHiWyeWHXN
dg1i1/wBTDbzQqZEYDksxHPGPU1ssJYYlW8tjELV9kaWylli56rkZKkAZxjBzWVTEVXHljU
b+ZpGlTtflsYsXgPwW0p+y+H7AO6MNy2iptyeeQuRxkAjrmud1P4T+FLxJJbLT7rTpShDyW
DCULznJiPBU89Pxr0B59LSaNYL5bS4BWVfs7yWrlm5IfqCO5BFZt/D4ta483SNV0xLYLkW1
5p6uspySMyheh/CohVrxkvft6s09nTatb7jwHXvgnrMe4WVtpXiS3RSI4bixFneBccjcgUk
49Sa8U1/4cT6ezS6j4S8Q6RH90y2cX262K/xcEZ/M19vrrfj2xVUuPD2n6kFbdILC5CGYH7
wUc89xircXxBsy0kOsaDqliuCzebZtcQEEc89CePSu6nmGKprWzXrqc88NSm9XZ+h+eZ8Da
JKzG18WQ2UuzcqazpL27cgYViu4Dp16e1cNq3hrUdKkMUzaVeLtLpLayA7x6gYBGQR16V+q
NtbfD3XVjuDpejzTh96SXFiqSAjoSCox9PWi9+HXhS+kjuDoWg3k5TO+WxULMMDrsGDgZHv
W8c65Z3mmjKWWKWsGfkrcadb20VqH3s93bmaYIpUWrqxABY56jB49amtLWGd4YZXKNcTCNE
TazEDHzc8jgnrX6hXPw10u0giaDw74dZFcxrELBW8sFvmyTyexxxWhbfDvSQsrf8I/4MLhR
GGbR/4RjOT1zg4x7Vss7pcl0jBZZVb1PzJ8T6b4Y0/UFsdFuL29t0CLLfllBd2ALRhccAEk
e+KwbiKG1kRIRvMg+bzIgyBxz97HPTt61+o7fBT4a3ELpqXg3w6GuNsjzabFNZTA5zuDB+O
cZx2NZsv7N/wlbMsPh+WTKkMh1m6kQZH3gGcjj+lKGeUNpJ3G8qxDd00fmamr3EF0JZLdJ4
IEJS1dFjjBwc7WHPJJrHnuZL3Mc8SNgjARNsqYPUjvnPOfSv0YuP2Svh3LGfsOs+IraZyZU
kS8hufJyp+UZj5APHNc1L+yjZW811dWHiaR7u5iaHzLyx27GdSpbCHoQcfia1WcYNu92n5o
zll2LtZLTyZ8FKgt3B8uHKPvVCAYepODxxnHNMcq7mYRy27z70nVJvKWIHj5Prgf4V9Va5+
yh44s/OTT5tMvbGIbo7qS98ufacEq6Fc5znkeleZy/BDx/BPJFd+H75orYZe5jO+KRdvy7W
HUtgHA9a7aWNw1VXjNHLLC4mD5XE8kt5BF+6X92BEPusGDEY+8M9qsrDbiTezbGJYyu2HiQ
Y4Cjt659q6u48FX2l2Ed3qmm3trFkyxBkkW9lUHy3wMYADKevOKoX6aN8kNmbhzFaATXDlo
C5OOAhH8PTvmtlVjLYzcJLdGHeW6XNtDBDFC0kDNL9r2kTXSEDCkex5B965270iK7VfPUGR
WBykvlshUcHHGfeurERbZDbjLIC6Mj7gAMZBPvVa4s2EsbIziGTmWJxwT07jPbtW8Zv5Gcr
pXRzCaFCI2cSuzhhvEoMipjPRhyBx+lSR6O0YkYzpzCWdYyTuDHI49QfXt3rpkt3Bb7OhYx
jDxodylezD0x+PSnC2XzZBIq+YhUNLHlCVzjB7Ec0/aO9r2QkrLXqcamn/Y5w6rtYtj5z5Z
fJ7Y+v69aRrUxyT25zsnYOnJznAwfTkAfjmu1vbQXt1I0RLsZAMMuVbgDgHpmoJNKliS4tW
tHjmiRZopdhZFBI3KQSfeqVdLW4/ZJpo4S+0m9tp0glhKPcxiUB/nAUj5W/TkmsK90iDULW
4sdUt7a7t2byJ47mNZI3VvnXKkYP8AEPxr1SV5zGxDb2MX2Z5SAGZVGAM44A9Ky7i0kWRi9
uIXMf77jdg8Ece4NCrOWkncSglofn748/Zf1vTrjVPEf7PXjTVvhX4nvPMW5tdNuM6Dfuy/
Iz2rZQEEtyBxnvX8jfiTwX+1X+1f+0T4k+HFhZ+OPjV8Q7DxbdaJPa6csupw2ptrp4Hmmc/
uoYhtJLyFVA9q/vXv7CDyrwpDl413rIi7QCB1K9+DXw9/wTVs4vCv7M3i7WfDuj6To+ueKf
2gfHP/AAkuv2WmwW+ua7Hb65cQwx3V3t82RERQqq7HAGBWTy3FZ7i6OV0qrjCTd1d2PDzrP
Mp4Ky2vxNWwkZ1o2SaS5rvu/wAzzXUv+CXn7MviXxP8KviL8frS78Vah8PvhTonhZ/gn4cm
GleFP7TtLGGO7m1u+hPmXCiYOfJgZFcgbnIJU/Ttv4X1Aiz8O6GumeF/AXh9VtvDXgnwfp0
OieHNOgHCxx2UIAJAI+dsk5Oc16T401nQ7bS/tUd6thrD3GxfM2yi6LnJXZjP6c9M1iah4g
n+G/h+58W3OlM18dJlvbJbdti2+E+RyHYDJYqMAjk1+xcOcI5RkNCKwlNSr7c0t2/LyP4p4
88TeJ+OMY6eY4jkwcdeSm2opPvrq/U5Dxp8D9J0qzk1HxTZaTZ/2zFnTIpZ/Jvp5jGdi4B3
HcQoUHHXjtXyn4V+In7SnwV1eLxONAm8NfCyxkiXWbiCRbeSwTyxJG07cyRgL94jGDnIqz4
S+MHjPxv4ii1b4i6f4n8QeFDL/bGow3OlO2qWsUeXKadGDuJbHBQsy7QQM1+ifhOP9nL9tH
wT4y8GaX4i1HxH4dtBFZ6x9puDpOo6HexxBobmCXy45ZZFK4dZd6Nghh1B+gzHG1cDQjTxc
edS3stEtD4/h3JaGcY+dfKpOlKGkeZ+833vt6HIN/wUv8Mb/D66dNosY8Y6NdPY67YyRaqt
5dxRhVQuCSsTyBSxGDnOQOtbX7Ov7ZPwv8d6sfD/AI9N5/aemzSQ+JdW1Pw9JbWb3l5M0TR
20xypjSdpOCM9T0r+bj/gol+yb4g/Y68eWer/AA98Q6tL4C1G9M4tb1vNsrG4Zv8AWxOF2L
vyDhMY/l+sP/BOLxbpPxM+Bms3Pj1tEu/H66oly97pMMUMes28kHnW8hiEYVJ1LkOUwGZAc
Zya+bp4fLKvtMIqEqc9HzR6p7NPpY/TcXW4hwVChnDxsa9O7hy1NLSW8Wtm2lv9x4F/wVN0
r4dfB79oDSrbwb4hv72DxhoY8Q3cck0Emn2JnkcL5ARRwQpJLHPOPavzoj+M9na+ZDJe2rM
sh+9p8UzAcAfMyk9vWvvL/grB8JfDUOofDbxxpGq+VrF3o9tYXVrcys0kEcQcIFznIJySR1
56V+Os15p1vI8Cx6bmJtku+L7SxcfeJYnPPXHvXXLNMdl8Y4eVW8UlaUt3pbVFZbw5kWe0J
Yt4e1TmleMfhjd30fbU6LwFqczeHvDUa25J/sC1QSgYXiCMDHpXsOnXs0673YqsZxy2NuD3
+tfmh8Mf2htU8KLZab4jtRqejwhbeG6ibbPaoMAfL0IA/lX6D+AfFfh3xtZJe6BqVrcwSgP
LArgTx5wSGT8eteJwtxBgMzpRp0Ki9okvde/TufceIPB2a5FVqV8XQ/dNu0lqvm90e46Dvl
cXKScyELtJ+XAxniu/S5eN3in2srjcJAuFQY6GuJ8PwyRyooUbVOEBAxjOefTkg/Suylhiu
4vLdtn7zLEHG/b6fT+lfr2BlONFPqfyznqp1MY1JXia/wBtVYBGMoSucrxj8fwp63PyIS7s
4QYIORjpWFujMDKjedCrlXm3bcDvj1/+vVe11C1jJWRgBBwgbOSvbPPWvReIs0paHziyxzp
uUN76I6hNYkifysMUIB5yMjPBJrodH8Q3XmzrMd1tJauk29ss42/L/wDWry6XXAbqNkVXTJ
wA2DjPpjnvXJeOPjd8OPh5pd1eeK9cht5jCDHplqVe/nOM7VTPGemenNcmIzTAYSlOvjKsY
xj1bR3YPhfNszr08JluFlUqysrRV306f5mn4i1iRL2U+a0TBnjj3HAVWHUmvn3xD8ZYrO/X
w/4Utbvxj4rlX7Ium6VGZooZw/yF3GQq56jqa7v9lX4PfG//AIKZ+M/EGh/B61m8LfD7w1q
cOm65q2f3qicF1E0wwclVztXr61/Wv+xP/wAEjP2W/wBlSCxv/Ey6Z8QfiHa2g1S6ub+FXt
rd4gGkCqc5bqeea/AOKvFNupPD5BeTvbn6fJdT+1/Dv6P8aOFpYvjC0HZP2S3/AO3n+h/O5
+yj/wAElf2kP2udU03xR8bLy48DeApWF0ukiOS0WeEHzMCI4Lkgnlz+Ff1F/BT9g39lT9mH
4aR6LYfCvwT411PSrH99rGs+FLTVdZ1Euu+UFyhdQGyF56D8K+1G+LXw70vT57PTtLhj+wl
YbWyjgW3iI6IFx0G3HQVxd38c4FeSLT/C1pDdMGEEksvmW86HgZXb26dcV+N4z+1c1rPE42
UpSfWT/Tof09l2FyfJMLHBZbTjTpq1kkl9/VnwB4D+OXwJ/wCE68SaB4o/Zr8N/D7w9Yait
taeJH8E2aC9YuAAJmj+UHIyeD81foRD+z7+z/4+0ix1qHwp4du7G/sz5c0Fhay2rROobBDA
jHPOOuK8v8VeKL7W3t4NR8MeEZ4dTQSi0m0SC7Ejk7AG3A9x169OlaVh4y8S+EILPSLWx0G
2slx5umWunJ9mtkxkHAI2jgjA9Kwhl2KjvJXOueLw7auvUik/Yb/Zs1+Zr23+G/hOV4JDBd
TzeHbJVKL1AAiwevGfWvWvh/8Asy+APhaGb4eiTwaZNjC10WKOz092B3fNAoCFST0wO9eS/
wDC2/GsUdxbhre1ifzHhFhCI15J2kfyNSWfxE8eTy2yC4e6mtoHFunmfuZNyldrr3OCwGOh
xXR9TxO7kjP6zRlK0U382fVdxZ6vblJLrxdpnlQSLPIX06OEyHowcCUcEd6/NT9vD4s2umv
HbXUzt4b8NaZLfXNxaJ9rimmKFpWIJwMImOTj5zzXuY8L+PNZSRnW9O+QqYjFIzABtwwOMg
8DORX5M/t3ftH/AAi+HXgnxFoniDxX4e1fxGHufDx8Lecl/qN5IjFLqK4hU7o0RcqWYg9cd
K8POsGvqfJGd5NrReup34DEc1f4dF1PxG/Z98Fz/tu/tXac3iaKK2tNX8RX+sreSRIqxWds
JJ4I5o8fOqGKBQucDcc5zXkvxt+F2u/Djxpf2viq4El1cmbVrm+fhXPmPGULkYI/dlQO2RX
61f8ABHH9nLxt4i/aD0f4w6Z4VuYPhPp+iaox1yWN5dGgF3lY7JJeFnbBAyhYjYc4rM/4Kg
+AND8CeLfH0jJf39voniuf+1nfyX02xt7gLcAWyHDblWZFCZ6sTgURjSoUYU16G656lV82x
9hf8G8HiTTf+EB/aN0P7a0ynxzo+pRMkgWGZpdNlhlEPTIQxKrH1Ff0Zanfzw25+z213cxi
IjNoizyqCR23Ant78fl/Jx/wQiuLif8AaH+JWkeHhqEvhPWPhqNTe4sLhZodINvcRPbJcqo
MQaVnmUdG3KRzg1/W3AsMcCIqSM0S71lclHkYfKQSOOMdOetdEeWME1qY1Ivn5W7I8W1HXH
u2e0t/F93o87EBYNX0t4VDAEbWcDnjHPvX88/7W/x9/bI8D/tR/EfSfhRpHw/+NngnwxpVl
PqfhKz1SSw8XaTNLacvHN8vynfuCkP1I4zkf08SW+mXC7LuyjnLAeW09sru56nPGfx4r+K/
9sD9ovxb8OP2vP8AgoDe/Da6+Gc17fy2nhbT21nxLL4f8T6TPbWEaefpcGxo7hoc8xlly4F
cOcVXLB+zhHVvrZfka5fRcaznN3sflb8Yf2lfjb4c/a+0/wCOHivwfr/gTx/o8MNn/wAInr
t/Pra2trJG0M0dqJdrCOSN5NqZ27iOcZFXPj3rVh431fWPij4t+FfxFj174h6ZFY2WsfESU
2+h+HZ0wWmsoo1HBQJtUnauTwc18Z/EX4i+MvHviGDxL4z1nVNb8SrDDpo1DUJWuLuXyDkE
k/7ZwAP7tfsx4x+Ip+M/7G9ppuvavpmiav4Z8HxTtJsW61C8vLZo0hg2ECQNOoK7V5BJzxX
zrj7KpSqOOuzfWx6/xxceh6j/AMG9XiEWP7cl1pFzcO8eofCTWrLT1Z8lwk1rKyYORgBCwF
f2+uI8yxhH2xqXXy+jDPIx0GeeK/gM/wCCJGrP4S/4KH/CO4uGnx4gsNW8OkA+WsYuLF2KE
Y9YuTX9/bXUUiABSodFdj0HXsQOv6V9XCcpq9R3en3dDxatOFrRehQjZVnQOApY7NobcO4H
IGPfmsTxX4S0Dx34e1/wZ4q0yz1rwzr+nSabqum38Imguo5V2mOQHIIxghhzn6ZrqjKULOs
UbZUMsgXbsHU5Hc5J59qlyjxRSsSjPnem3K9Tgt/9Y9qcuSUXCS0ZlFOMlJPbU/nNsv8Agh
b4cu/2pF8XeJvENjf/ALPGn3y69a+GEhKeLb9lZXh0q4wPLFuGBVpQctGoGAWyP6DNN0bT/
C+kadoXhvTLXS9F0Syi0vTdNs4Rb6fZW8SBI4Y0UDaFVQBgdq3Jbx7eNpBD5rAEpC3DNsxk
B8ep4z71wN5431OznRW8P3DQyXODMjlgABjDLj0PGO9cuX5RQwUJRwatza6u/wAjpx2Or4y
UZYieq7I7e2QMyZTAwZGySNwUYB57n1zUvkyGbCKHt48bmd9rDHIIP6V5p/wm/iOS4kitvD
7KoXeTNKTGFJ+YBAudxAx6Amr0es+NZYbjZokYlkiIh+03P7pBgkgcA16qw81q9GedeF7a/
cd6ISiHfwpHllgCAyhWbj164qCQ6dbxSI0hheNFUk/MrMwyoZffOOcd65D7T4xexjmFrYI8
ymE2pZm2YOFctnB/Cq66Z4yukm87V7K0aaUl0htPtKqmAAoJI4X0PPal7Gy1kX7SCsrHoMD
W1jGzXX2aM+SGklhJ8lwO5B5zzjnrimGfTbcSuGjMceHcF8CPGMFRn3H864y10PUIbe7sb7
U0mkuk8uO6tofLkjxj5gpJHbGM8VnS+AdNuMW97qGq3LeXiSWSXZJuJPXnntxUqnTbfNIbq
dII6G98W+HLO4k83Vra28sb3S4IljDNjAyDuDck+hBFQnxp4XZkie8FxKG3AQIZWVHGQMFc
kHj6ZrLb4b+FrcuRbi+nG1nS6nKlu27p6Y6ccV0lrougwuky2lpFJFEIo5iheWMjAwvqMY6
9K15cOtLtkqVZtNpGray2d0C0VpCIJI/MhnmtwkhA55UgHp3HrV/dZyxMqQR7nG0RBQpdgP
lI9R3z/Ko2jV0ygVp0UCMjKjI4AB7ZzVBZfKWNrmIQyI52ui/u1Y5Az2/kDjtXM4tvyN4zV
79SwDEqSIwaN4lG9lUs4bsV7gngH6dadbu0rSi7tV8sxDLBPMlJ5ORnhh+Gacqo7EqxRwdz
SKNyP3I9hnjB9qvhgm4FSFGSTnAP+c1NnHUammzKnOn28a3ENksjFekVsEWQYzngd8Y/Cub
uvFuiWlwnmS3NqiLiWI2rL5YPTAxggcjPWuslMiq25l8o5YBwFZAc4Bx29x/Ss+5htZZ41n
UxIEV3kKrJG5xgpnr2GfeqhJJ/vCUpttxODv8AxzY3Hmix8TWFvNj9zFextFG2OGO/HUjFS
aP4kuTG/wBr1G2vJXlCqbERtGCMZIIY9QR1HatPU9G8MXUkVve6VYzyykwIFRVbIyR8w4G7
nk9DXnfi7wt4A0Gzvtb1a8TQdKs7MSXM02rQ2FpabDuLB3Izx1B49K3VXD8tpbGfJiXLmR6
jL4m0pS0TXiWpdNgjvICEdiDnJPHYfgTWBNb2t/Ck0CadfxhyogtNRuLCfaM7wuxyCRnOD1
r8YPjD/wAFRv2bvh548tfh/wCB7vxx8UpPMddY8S+G9S04eHdKkiVpTBG88gMrgIQWj4BI6
1wnhf8A4LT/ALKq3D2PiKz+J3hiczEW32rw3Fq0WEyS5mglAHQ9B3rCljMulUcadZcyLlRx
SipTpu3c/cKTw7pFurSzaX4mtpMnK6V4ikkkI69CwIXjvUz+J9G0C2DNceNEiVQQ93ZvqMS
AY6sAeOmea/PD4N/8FW/2afi3r2meEPCHjm1h8R6o6WWlaT4u02TRJ753OEjV3bYWfkKAxJ
JHHav0T07xgb2W2ttQ8PXOnvLuiZhA8cC5HVlIwVI7iu1cs1zJ8y8mc7fJorp+hzF98c/Dl
pE8aGTVWJMbRzLJZXDA8YO5cZ6+3StHTfjF4Tu7Kykmi1K3NyGfyiBc/ZgrFDG4TocqT9GH
4dHqfgLwf4lhEl9plu8kgKiWKPyJgpGPlYcdeTmuNufgbaRSRzaNrd7p21REEaNZoCDyvXB
47/zrWKwEktGmRL6za6s0ehW3iLwrq9rDNby2ezPlt9rt1i2/MdxYMp6+n61Sv/B/gHxFbk
Xvh/Q9RVxtdxbRLKFb+6yYYdAcZrzA/DT4g6dJKLXxWl9ag7tps0kyy/wlGOQenqK51tR8f
6LvTU9Akv7G3bzTdW9p9nZhnaDlDzyDx7jgVcaCetCr+Jm6l1arC/yOg1f9m7wHq0bLpU+o
eHpzJ50ItXW5tF7FSrYYDAPAavK/EH7L/ia3jnOk6hYayiFjAEY2N1HjG3crZVhweQw+lew
6Z8TtPspEg1OLVNLllhyFRTdQISON2eh5x+FehaP42tNTKjTtSsL1mGGgnnWC59c4OB0HQf
rWscRj8P8AauvMzdHC1d1Zn586h8JfiJpV1FDbeEtZLiMF5BF9pjYjO4Eg8jPI9jXL3PgTx
vbsjP4X12zJIYNLZPJFO38SjA4z29K/U2fxFe2qgz6FdzLnl7MiYMO5GMiqY8b6MW8i6S8t
N6lTFd2BBVhyPmxit45rXS1pp+hj/Z9J3tI/KWXw/r9qzG50vV7Z4pCsq/2fKSuMnK/3h3z
WZJLqVvua4N00pyQJI2SSQYwVZG/Cv19S+8O3W/yNUsSWOFDsjGM+mD69xgVnXnhTQtTklF
7p+iaoD+9O60jidQe4wD7dCKpZ21pOnqL+zVtGZ+T7zaVJZLcPbkXUgAmjjXy44wMDzOvzZ
6EYwKyJ4LqSXMnm4lBWJpCWMijAU59hgY+nNfo74q/Z88J6qk0mkZ0O7kBEUTW++zU9Plwc
8nrz+FfOeufs8+JdFupLuzspdQjjtmVntbgy5xwGEfb7vp0IrupZlhaq92VpPuc9TB1oLuf
Oer6Hc2lpLGXEwubcmOSJsttBxgr2OW6n04r8v/2LdWeH9l3XNPTUZLK7s/j549ESowUyMN
duCwIr9wvD9r4p0Gx1W/m06BU0yzMVzbalZrI96AuVCFlyCuD61/M7+zlr2q3/AMOdesLWd
rZ7n9o3x7cBIzsjzJrs5IxjjkivsuB5PEcR04WulGTPxLx9m8H4e1Zp6ynCPbdn2R4G8Mal
4y+J0PiDV55j4a8JStrGpRTXchs7sxAkK+4hFAJB49hjmvrPxH8P9I+MHj3xlcX9/Nf6Faa
K/h7SvDvh68I0/RzJGCpbn95LklicYU9uKzR4Wl8D/Ai7v20d9T1m88P6hqElrc7YbTVTBa
teruYfdVWtkyWxngc5xXyX+x9+0Ta/DnSdSm+JstvBfapqpudN8mXfJdfaGZ2K4BLfMWHbG
fbNfsdWVbFqpicGveguVL7r/M/jfBYTDZZToYHN3anWanK+6Vvd9VqfW9n8EdLt/gnr0uvf
8JYLLRxeL4Y1nStOaXUdOa3jdI1aTf5sq5QbSqg+hPSvwYsNX+OHg3W7fUPhvqus+ELfxHd
QXs/hW61F9O1LxDOE4u7SWVULeaOXhcElmPJzX9JXg39oj4LfG9Jvhz/ben339r292DBY3z
QxaYkf7u5V8OpQgjB9wevf5q/ae0L9mHwNrngb4a+PvFyfaNRgvotU8WaqLOZvBxlVXtxLe
EAq4Y5jjQF+gBArysNmFdV54XMIyVSTutLpJH2mJybCUsLSzDIJQnRilGd3Zyk9lb56M/F6
+8R/tJftKePda+AX7REL+CvDWrWaT+HX8a2StNYrECPNEw2oY2CkhmPJXrX6M/sL/Cv4kfC
2a9+CFpbeGdZ0TQZm1u38UW11BqtxBYSolzFbqVOGDxzMolRiqAAckGvD9P8AGPw7/aY0H4
jfCvwXDaalr3w/1yG38K+J9K197aXUtOtbqUxT3F7JDvIkjQCVFwo3nqa8e+LX/BQCD9mT4
f6z8KPh7o2mwePL3RE8NXmoadMJtP0eCNfLSO3ugDJJwGJJI5biumr7LB4KeMqTT0a5n6rT
Tt2OGg8bnGc0sloUJR95SlTjdpNK3Nd31fV9j5C/4Kk/tG6r4u+PWueB7Yy2HhTwFejS9K0
zEUlujQptkeKZcnDMM9c5JyK/K+519rieSczvmVt52OUHPqB3p3jrxdP4ivrnVdR+0XOoan
ePfXlxPO1zIzyEliXY5IznrXnT6k0bFYAhj6/MMnJ696/IM4zipiMZJxfu6W8ktD+t+FeFK
OWZTTw/s/fXxPTVt6s+tNc/Y78PeOvCmg618KNZXRfF8/h21udS8G+JbxRpmsXDQIZGsL3G
EZ2yfLlO3J4YCvjK7s/id8EfE0+n6lp+ueDPEVlNiSyvoJLTdhiNw/gdGHRlJBHIJr9VPAu
oJF4T8KSxuymPQbMfLy3/AB7RjqfSvWtVsvCvxJ0NtA+JWg2XjDQ/LEFrPdIINb0vtvtbsf
Om08gZ2+1ezi+AKWJpwx2Q1HTrWTt0fz3PjsD4wYrLMRUy3i2iq+DcnG7Sckr9Vs/61Pjn4
J/tl6TN9i0L4kQJptycRDXYcG1mOTgydSvBA59K+7NP13TdbtGvtF1KDUtPnG+3u7eUSptb
+FcdTz+tfnH8XP2Gtc0+K/8AE/wTvLjx/wCHIFae68LTbYPG2iIOSRBkC6Rf70Pz46pXyz4
J+KvxI+EWrNbadfXluttN5V3oWpBwqkH5lMbcowwR2rXK+P8APeG5rLOKaMnBaKdtbLz2aO
PiDwg4P49oyz7w9xMY1pK7pN6X66bxflsfuLNfNbiK3xGqbsMu4ZUdckfhXN+KfF/hrw1Zz
6jruqWOmWhXfJJczCIHaCflBOSTnoK+A9S/batZPDivbaDK/iqVDFP57Ys4nAHzAdx37f0r
4t8a/Efxl8Q76S+8SarPOGz5dorlbaEE9AoOABXtZ54q5ThcPy5b+9qSV12Xqz5vhH6O2f5
jjFLP/wBxRi9Xu5enl2Z9g/Fn9sVme40f4cQuux2j/tuZQCwzgmNe3GeTz/OvMP2v/g14l+
EGv/DdPFWttq2qfED4W6N8SJSbhpzbpq1rHdRoc99sg47Yr5SMSqPlAUAc9sn1/U1+rH/BW
mONPGv7MRXBL/sk+BWc55J/sS1yD+lfgWfcT5xntbnx1V8n8q0SXp+p/YHCPAnDXCeGVHKa
CVRbzaTk/mfuP/wa6+BLrxh8K/2oZbee6tEg8d6REbmy1RtNu4maxlZWTjaSMd+K/qhg/Z0
vmcXn/Cw9dN3tYzRXUSSrLlsnL8HDA4Pv0r+W3/g1n+IFh4O+F37TNtfkpDe/ELSJJpRaSX
OxBp8yjaF43biM54xX9cEnxX8O2MVtPd31wPtabrS5t9KkNvMnXKry3Hv3Brmw1XFwoRVJa
fI9jGwoSrvnep5PY/szjO7WPFuqxs8+yL7GsMkcURXjeWGcjpxXZ2H7POiWcd5FeeIdY1JJ
YVhgkmeMS24ABABVe/PA4NSf8Ln03U9NuTY/2hpGsrK8MNje6TJqK3ca52TLsBxuUAlGwRn
kV6dpninSrzStO1nz7qWOeIWsotdPldTLtG7fEF3oBgkFgO9XLE49fFJ29DGNLC2XLFXPLZ
PgVpGxZU1vVbdYnEYSIRsxAIKuWIyDjgjPary/Bbwwk8gn1TVrm4uEjSQXD5Mg5I5xjnB74
47V3+oa/oCXaxXWs31o6QGN7KK3kCESDKu4C5zjoexFXNH1PSxFBY2l3c3CwxENPNFLLJJj
L5MuO2eme9T9Zxb+0xujQ7HIw/CPwpblJLgXE6xqxb7TIvIwPTGAMfzrpbTwN4SgiBt9KtC
DFw6nex7ZU5xn6VcsNT06+OoWsFxLfTWjMJIWVxLHuBJQnHQjGMdAas6UZJdLtnudLn0dkc
k2UjiedQpYBjtz94c9e/NYzrVpfFJmkacIq6ViaIC3ZVjwlrAg/dhjuHIOcnt156e9f5wf7
RXhTUviF+038ePEC3r2Fxqnxi8Q3K2KzNc2Vv52r3Soq/MQw2hDgHnJwDX+iR49j8U3vg7x
Xp/gzKeIrzQ7qz0e9uttukE8sLpDIHIwDG7K3IwQtfzd+A/+CWfx90PxLFfePvCdrqOgXfj
WHxdrv2O4gv7u/wBs3mzrmMNIA/zDHctnFfP5rRx1atRWFWl9f+Cerl9TDUqdR13rbQ/e39
jr4TxfAj9lr4F/C6ztreL/AIRL4XaRb6kkS+Q1xdvZx3F7OR/ekklkZiepr+Nz/gq7q/xN8
dfti/tBweD/ABDoHjT4USeILa88NafJuubOO4+xWkd+kTYAMkU0cgJBI4wK/syf42zWCi11
TwTrGnwW1sIUMZ2vahRsVGVlGQBgYr+Yr4rfs4Xdt418a3mq6Rqv+m+IrvU9MmWA3MbJcXM
srSEKCQCrjkZHyEcYrbOKOY4ajTlSXzWvyHl08NVqzVWV+19D9cP+CIP7M9x8D/2VG8eeIL
Dw/Br/AMdL628Yw/2JCY5bHSoLYW1pbTMVzv8AMS5mZVOAZ/Wv2Vl3Q7WQou3LYkwqOTyQf
c9vpXwv+xr4x8LaF+zT8IPDd34hsrN9A8MjS5IrmZoZ7RoppgFdWAJABXB5HzV9eLHo2uo7
W+ufbiF86Ew3yBQXGMDB6YyfbNd2GpVlRhOtF6rU4q84yqyVN3SZp6nq+lwhZpbiPMb4iRx
wxKnIDDvjGPxr+TH/AIKP+Ovgt+yr+1R46l0/9nu88by/F3w1ZePdYvmNs2k2t3I9zBdXPm
TRu6ufJLvjC4jGMV/V0vhDS2S3guFl2t+9IN15kkb455A56dRX83H/AAcN/CjwSvwz+FPi+
x04R+LrHULvS7fVjJIsx0+SSFpIPMXjaWYna44ycdcVjmNHC1cNySbvdGmFnVhWukrH8nMt
ppHxL+MT3/hu3g8KeHdc8dWR0bRry7jlktFvdQgiEMHG12jMu8LxkKa+yv2qvDw/Zw/aq+L
ngDwrePqdnp728dpb6vH5sGmSXGn280c6KDsZ1MkuOON3Tivpz/gin+yN4K/aW/autdR8Z6
dcar4G+B+mJ8Q9Qs5N8dnq2qxTomn28s2ApiWYeY6ZOREAa+hv+Cwv7Jen6D+0p8Zvi5Z6k
YYNRg0fxNFpFlaNPNbQNaR2bsB/FseEkBeCcDvXNChQjSXMru6OmU6kp2T0PnD/AIJV/Dbx
q37Y3wa8Y6bNpetW/hm8u/FWs/2fdofscCWsiss4PzgkyquMda/tfb4uaxLGfL8OWyokQkb
ErbVBAADY49cfSv5W/wDg31+GujP+1F4z8VzX0utR/wDCo7yW0gvJws1m0mowwuJ7TrHIAm
cOOjDGa/sF/sbTV3xpp1pvY+Ui+X5aEJ905xjgZPPc17XPhKfLy0rO2t3e/wDwDy6lPEObb
np6Hif/AAtnXd4hg8P2yOzZ2qZD1ODjtjjqPUVdHxc1lFVJfC7vISvmIhdQqhm5U49s17im
n2SrG7QWyEKoBeFSG+8MZx170/7KqAt5MUithVVbZSVA4OB+R/Oq9vhntTIVOrf4zxVvitq
oIibw7ldxAaRpFd1JBHAHB7fjWnZeP55o4XuNAu3leU4jKMYkHY/d6gZ59jXq5srV5hCscJ
3IZsG3DK4XAJBxwR6H0q0lpEIljCxMzAshACNwBwePx5pOvQ5bKH4hyVL35jOsb20uoo7iO
MwPJGBhwFZC38OOvU1YM8qxtvXKYOPl+dRjlgM8/hViLyyhLorxvGGTg7wVznj8Kd5aqrzH
DRFRiQEkKpxuyOnQVzOab0vb1NbJ7lVmMgVZVR1GPLMIO1+Ocjtgk0qleMyICTkqMhQcgkZ
7c+tSwqpI+dPvk4U73Oeox1HBpkttGsryBlWW4O1QGZgdpzj0/GhSS0G46WexVlhMjzBAFl
Vg5AcquAvUD6D35BpkRfzGDhZlZ9wKHcVBwAGHrnnpj3rUaFVYNx5mNqsQQwxnI9MZzWXIj
2rSOHMBYsm1wJFUtyGH8QU+nTk1alGV0iHBMfNBFhUVd+CyEYGQTgryfTB6cVMLQLGCsrNu
JAk27kjI4GT+n5VAtyjB4EWKcx4ZyrkYDcnIPI9selTrdWkTMwvY7Vf9UscpxHJxkNhvqaL
trQqKu9GSwQGLJ3yuyR7TFxh8c7genr+dPZVkwCFliK7JUwN6+qsPfNI9xDAollvLRwDuTN
wsQY9eD371g6j4l0CxK3Mt/ZxMHDMWnKbyeDnjB6n8hRFTbsxNR3ZqPAIWkaBmliZOYQoLp
jjgd/8AdNTI8uOpkicBoyy+XMoPYr7f0ril+J/gxpZLeHWLK4uIyrukTEmQDqScYH1rzTxd
8cNI8NQStc3+mWCOSLWS/u4oZSAMhVViAehOc1qqU2ry0XmZupBq0dX5H0FLIoTZIEJVSf3
ikRkdCefT09K5bUNa03S7ZJbm+tQihnK+eu5wCSUA5zjqMdsV+LH7Yf7fGkfDn4f6g/hz4o
eF4vF2tyDTdIsj4li/tG3LFleRIFJyUHT+E+pr8O7H9r74sTX99q83xm8Zaza6ldtawXcPi
KQ2FnImPPMageWrKvAzxyeuK+fzbPMLlc1SqJye+h62X5XiMbHnTt6n9YXxN/ap+Hvw9sG1
a8uRBaQu7y6peIs9jG6ni1ChhKZJRxGUVueCK/D/APbG+EP7Yf7cGpHxXpniTw78KfgXpWk
TXHhfw14h8RX9hqOsx8yLd3VlHGdoZhwsvzAMML2r82vGHiLx18QItF8V6n8QPE2vyWUy30
Frc66sdzocscqvHcCBD84YYIdQR6gV1uuftCftIa/4SnTW/jH46t/DkF5Ha29xHqVvaXkXl
AlYneJRLHv25VjwdvNfF4jjPAVpyp1aU7W0R9HS4cxVOMZwnG5+aPxD8KfFT4G6kbvx98KP
ENh4dsdZe0tddvtAu7LQ/ERjJVZbO5mRC6uAWUgHPGQK8r134iv4nnWbQ/Bc1lBp6tfak0Q
Z5IopH272HvuAIHBHTpX1F8Vtc1vWZdGfxF4j13xdbXtw9zZxeJNXOpPYZ3K5ZpHPzuwyAA
OOa8g8n4d+LZfFFx4p1638Maha+VFpUllAYcpEpAjwgOOmMEZOOM1rlmJw+Mkq9Oi4+vYwx
tKrSTpTnf0PBjrGrNJbalpdneaHfabfC4g1a2uZY7l3DL5RjQ8/KwDApyN1f26f8EhP28PF
f7Qvwx0n4ZfFzUWt/i54BsEt7yXXN0V54o0qLEUF3Gh/5aD5VkYjqB65r+Kq413S9MmV9M1
K3mEEy/YryS9Se6jaOUN5jx443bRjIGB1r9yf+CJf7RvhfR/2tV0r4l22lpqPxV8Ot4a8F+
IrpfstvZXsLeattFJnpcAFWY8blAr7XBuEGlF6Hg14zmtUf2hte2NxHFtvYUYEbQki7kJ42
sOntn6VoBJmii8wrtWQcK4kj44+8OnT8jXmXiXw/dasIxpYs4pnG144bxGMhUkBicgjgZ4r
g4/C3xT0+YCwuJ5kbc7xx36BoxjI+UtjqR0r3oUqc4qUZpHjynKDs4aeR9FooQhmYIWXEkZ
OVBB42nGD+JzzUN1a7oo/MhNwpA3AANHjJOcc+3X2r5evL/4maeBHqR1eMmQOZjB5qgD0ZR
g8gdce1CeJPFFzFLFH4iL3ULiRo5pGtZ9m3DLtIxx29atYSfxKauL28LW5WfR8miaNcqIZ9
MjuIgCR5lsGEOezEjPXP0rmZ/hd4P1DfcRWDWU5k4lsrgwPnpkdsYPT2rya91rxVDHb+XrN
/FKyCWUTuHBB+8QyZx24969C8Ja/N5051PWbOdZ4QtrDdTmFhMvBOCAQDjpjmh061Ncym/k
EalKfuuOpf/4QK/sHRdH8X6nYiLOyGcCVOPXPP5VpxReLrN/Lv7LTPENuv/LSKP7PdPjkfK
2FPPXmtXT0vtU3nUDab7MtLZXFjeK0dwWDDDIDkD61yjeF/Gl9cQXFxrsun4jdZlhnWRHAP
y7FHQkdTUxlLX2r+809nbWmnb/hixc6Z4a1MyLrPhq404gf6xIDsQ4H8cZPqKqxeDtPVJF0
bWNRtV3gp5F2s77VH3FRsH1roLXwvd/ZUt59f1NbpCd8xlR4pD/DlTnH071RfwjdvLIq6zd
yBnwFnhMcik8ZUjFKNWN/4lvkDg/tIyl07xpbyBbTxHbXsON0cWrWjQSHuPm/LpnpUy674q
09Ga88OxX6KcPc6Tc+axz98FD6ntitC58OXkim3g8QX1nBFEI5vJZpm34yXI5xk84Haqt74
BlnEMsOu6ghaJRJLDOUR228sy5HJzn86adJ25pL7hcjjsjF1TxP4W1GxuLfXtLurBmtmVX1
PTj94BlxvAwRyPpX8WvwSvBZ6Zq9vZbYbWX9p/x3bxzxqFQK3iGbYOT0xjk1/Z3f+AvENhY
TSQ6kurrEHdFumEioD94Mjda/i++ESyR6Pq32hoYY0/am8cCQqNoVl8Qyg47YGD+VfpXhZ7
F8UpRf2Jfkfz39JNSXh1zWt++p/mfrL+1D8dvDHhr9nLxR4YumhXxBbWlpoOiuI2F6i3McO
WfsUmUT/OMhdg7kV+BvxJ+N+g6drmjWWl3ULw6dAP8AhH7m6Gy6ik3KJTOqksFDhiowGdQO
AK/WD/goJ4Fu/E/wP8UeItEkti2maDo+raZd27iG5ZLZCt9DO3RgMAqDz8/GTX8uniq9mtt
chjnmkVoi0M90XEhjKrjAK5BJI6DJFfrWPzV5Fh1HCxtzNt311ufzpwxwrQ40xUq+azTlSi
oRSXTlTTbP32/Yf0TTfiJ8XX8a6q939h0fSmubDS45Y9LtdXnZ1dXAJDESsvCkYwSOetfsn
8XR8EJvAeqeJvjl4X8GeJfDOm2Wo6vdawLaL+2ba5eJjvWIgAyqm0KefmUEHjNfxJaJ8Xfi
B4Q8Q2up6f4k1WydbSC0jNvJJbbFi2FMBSM8Kc55+avc/id+198S/GfhHUtC13xPq0tvMJw
IGuWdbgyKYyDzyoBxjtxXm4jPcvzCLxOIbjKK+/07H0WF4Bz7KMXHDYNRqUajWv8AL20trY
+pPjd+3Z8EdD1LW9G/Zi+GVh4A0zUtJXTtW1CNc6hfy7DAXeZTwwRQ5wfvs2a/HjxN4n1LX
dTu9T1CeSeW5k8+USyGUNJgAuCe7cH8a5ODUEN1PLK7sJlPB4Y5Oazb7UWndo4yccdB26cn
1wK/Oc14ixOYUo05u0I7Jfr3P3zhjgLLeHq86+HjzVaiTlOW/wAu3oRalfvLIQgJHTk429/
61UtmzECcZJJ+YHNVpSiB3bO8ncwDZP5U0AsFZZSmRkrgHH+eK+RlOcqjufo9OnTp01CC0P
1B8BmE+GfCwVgQuhWQ4IwP9Hj/AMa9rtBFHDAtvMshRBkqBwPT8sV4b8M41XwxoDz/AOtj0
C0WFW5B3W8Z4Fep6fqsIHkMFDO+FI4Yd6/o7Jaqhhqcp9Uvloj+JeK8POrja0aWqUn89T0f
Tr26t51ntrlrO5gHmpNE3kSDGCOn0rwX9pnw18O/HHgfXvE3inwpaQeMtHsDc2XjHRNthql
4y5wl4FGyZTz8zDcPWvV5L+0CjczRMY8EDovOAD+VeC/HbUQ3w58TwCYPGbFt3PzMP/rCq4
op4LF5RWWJgpNRbV+jS0OTgFZpguJ8NLBVZ07zinZtJpvXyd0fkHujlMbRoqkcdeWwSdx7Z
5+lSOrO2/5gp+VnbkMcZPQVCVgUv5UjGMOFQOMM+QTj04wR9DUmo3r+VGVhFvFKcoqk+WSo
ALL7nHWv5Hk1ZyZ/o1DnbjFbafoQOzMSoRmCjAKrnaME5Nfqv/wVqRY/G37MDgHa/wCyN4E
OWI4I0S17elfk9BeSKuAVViMkq21+44H41+sf/BXGTPjH9ltXCDZ+yN4G2sCC/wDyBLQ8iu
So4ykmj0aMHBSTR/Qf/wAGmtnZXvwn/apS6sbS5/4uDowWS4thMU/4l8vQsOK/r0k0LTpGQ
NYWMlvCMLHJaxlIAMnCjbhRnriv5G/+DShVb4R/tYkkk/8ACe6KEBHDZ0+fP1PH1r+wEL95
c7SRtLM/J+nb8PatYzlGKSZyVlGVVpozIdA0yNzcR6fYxzBgVljto0ZuOQSB0IqxbafDbSE
28KRKHZmSNVSMsQB0A5q8IWWWQ5kYOd3zE+WpAxx6dOlPijVGYkIidFUY29v1OetNznJWb0
M1CK1RBNptpOWeS2g8wsPnaIGRhgcMcdjUYsLeBh5cccblT8iKEVsjnpwelanGWAYZJI4PA
6n+tRkFwQADkfeYcDHXj6d6iM5rRsfJC97GJHaW8ckjrHEk7sGkdVVJSwBC78cng4/CpXic
BnfapKBXXJOe2B+taXlBfnZjnOBnLNyRx9O/tWPNBdy3khjugLUJsFsYsvG4537vXpxVqUt
rkThpotCEQKkUjBnwUD5ZC3AHXHvU0J+ys8TxjywA0UqHD4PUH6HkfWolN4VMUkKSqHZNwG
10HOM5+vUVbgMkVojNG0kkcQySw3nHqfTvTkm1qTBKLEu4LO9glieCKUspVftMAlhlJG7kk
e/auUuvAngu9kDXvhnSJbgq6idrCOOdN5YHOMcHnn6V00rfZ4g8eHaWXe0crfMu77xUnqKe
H+cu42RyqXVSBlVOFCg+mcnikpTjonoa8qtax5RcfA/4a3ClYtGbT3BLf6Dctbgux3Y2jjj
0rnrj9n3wx5on03Udb06WJd6tFc53EjPIwD3z+Fe+R2Vuw8wReY5mMoaUbjEy/KCM+2DUks
DPEZnaQNEWdfJyflI4+uOa3ji8RHRTdiHRpS3R8gan4P8Ai54e1Bk8PXWv3loMrDOl4LkOo
6B1c9ea/Fb/AILe3PjGT4IeANN8dWYlvtY1eSPSFmjVL6JY5YZJgVU4YEIPfgDvX9MZkRkV
mcKzxfJujIC55yR9cV+cP7e37HerftbeGvBC291pMN54I1O7uBbag0lraahBPGFdUOG8uVH
RXVuhwQa5M3xGIxeClSpRSnpqtGbYGlSoYlTqP3T8Zf8AghMmtfDbwz8cdS0DR59YS+13Td
NvEe3lkiscW8k5QY4BZnBYjHTpX17/AMFXdHvvFnw/utbuY9J0HU7nwVNpr3ZhDmWRGWS32
lgHZVLY2jozDivp39kD9mX4n/speENd0vwd4W8PaZeeJ9XsbvUngml1K21eGzzFLKBkGOWV
GOCeBs/CuE/4KMaZdfFf4c6Bo/iDTNX0LW9Ke/imit7YzQyxzQqzu645RRDgY7njmuVUK8c
kjT5L1I63vrubyqUp5k+WX7t6W+R+K3/BFfxn4p+CP7UetQeIdNufEFr4v8E3Whzyafpgge
0nheO6B87oRhWXnrX9Y9p8dvD7Wzz3mi+JbG2S48n7Stot1EsjN9x8Hgnjg/Sv5/P2CNHh+
FXxt8L+K7DRtXv9JTwnfWcz6g0iWjStjAeRlKiRTuGPQgV+8yftA6PCGt9X8GmACZJTZo0U
jFmG+OTYygHqCD1rtyWGIxGC9pXpuTu9dv0OfHexp4lRpzsrHSQfHzwBGJoFh14MxLCE6O3
nFuQ3G7jpntWrZfHP4dXEiLNrFxpcrfuxHqOnSWykjkgkZGOetckvxG+E+uXkes3lnPpOoX
LkNPJZ4lfGEIwhwepG7GeKTUvh78PfFN8PEqeKbf7Gt0tlBBcTRLaRzSBdkO04O4s3C9ycV
6qoYWP8eE4/j+h57nU5n7OSkeu23xE8BzOssXizRSkpBVZb5Ixk5A6kYJ9PpWhf+JfDkTW7
za/pdsZCJLZ5L6NRMT6ZPP8A9evmfW/2adTnmkvNL12zljmYzJay25twhBG0DqO1YXiT4Xf
Eu70xNLfR7a8js7pJ/tlhcJI7DDDCg4I4JyB6URwmAm0qdUr2mIjq6Z9nwTWz2sc0Uoljly
6SRsGjbqQQQcEe+ary+fHEqwvGByhSX/VNnBIPevhbTD8bfCHlQWFp4mht4Zdj2zWMl3aMP
7ygg4zx0rsbb4vfFHRG8zXNADwg/vjdWElnIB3PYHAyamWWSu3RmpL1JWIjdKSaPrSNWmVX
jKxMAUdBkxtjIOT2wP51QurXWpVYRT28LpI3lOULkYHy4OK8t8L/ABbtb9TD4gSy0RzAkmW
aWNGDHEbb2G3DDBzmvYtP1K01KAS2uo2WowsgeKe3uUm8wZxuODjI5ya450qtCVpROiDjVX
uv9Dm10zxLPKXbU0IUkov3A3X+R/Q1Tl8P+JA6vdau8kR/gViSxPUAY9BXoUKCMNtAYwudj
kYYqTuIPpjOPwqwqq+curBuIzs474LfnSWImui+4f1dJbs8v1T+0bWOZLG08+4MIZV88W6s
DgA7j64Hvmvi/wDaG+O/7Ynwy0lbr4U/spRfF77Sjhha+O7aNrLYODJbMgZy3YRkk5xX6HX
NiWjiZhA5jyFM0YYMc8qSR7j8jRa24j3RBY4W2AhVULH1Jx0x61lVk6kfddn5FUockryV0f
ycfEH/AIKa/wDBS3SdZutJ8QfsnSaBsuhfzWGp+CNZabSYN3+rWeOBkYhd2WLdPwrhNT/4K
oftCX/huRNc1DQfB+qTl7e20Gz0k3l1pxQgSef9oAeMEENucd+M1/YcUhcHzfmUKQUk5XB7
EdMe9eQ+Kf2fPgj4ugvE1/4U/D3V/wC0cyXy3vhizeW+bO4GSTZubknqcc158sPi5xcfbtH
XGpRhLn9mj+O3Vv8Agpr+0Xp1pomnDxd4UQax5gTXrLRrWd4FBIY3EwIUEDJ+72r4m+Jfxa
8dfE3UrjxJ4n+I+o+J766a5t9Rl1HX5beGXAxizRJAkeATtVBjnoa/ra+Lf/BPP9iO9g1ge
E/BPgH4eeJLbzEe5tvBVl4mTTpXywlNjcZU4Yg4AAOOlfj94i/4IL+OPiJ4l1jxf4c/ah8A
X8crSXI0uz+HLeE7cAAiLdbwOIYcAglkXk152Iy3MnblxMm10ex1UsZhFduikfz3lvC3hiy
GtXNzaa899fxTyyarbHUdasdrECNC8gjT5QVD7Tk4PFZdj4o+C3h/S9caTwH488R63d3TT6
Z5/jeLSvD9l56sVeWG2yzMP7owBtHNfujof/BBz9p3VNdtLjxd8RPgvfeGWkEGrt4dikv7+
3jDFcW8LBUBVVDHccZavZ/G/wDwR68GfCnwNeazofwy8R/Gbxjo2lvJcaTYxy+HLTWNquPO
tZERgWIAOwZBNOlgcbCm1Whzebt+oSxeGckoScfvPwB+A3xG+Fvhmwv7f4p2Xxw1nU5pmFn
ZeCPHFto+mx2b/MqDzgZAwGRnJGOfWtX4p6z4M1fTbC7+F/g/xh4K0K/1U2k8njj4tN4gvd
VEYRts1skY8raW3B+cg/hXtHiH9j/9qTxJeWt5pv7LOqeCYvNa0s9B1vXbbTNWt4xtIndJ3
S5eM5bJ2HGD2xVe2+A/xj+GZk/4SH9mfUfi1b6rB5NhP4H1K81DSNGu0faUvpI4sLJ8uAM9
CecVx1ctdWGtNLzst/U2jjHGWk2/K/6Hx9bx6Ql5La6p4WsblZsmOYeIbiby93GVkIGQTz0
7V6d/wjvhKzsJNM0O1sdU1HVIV8+yhslvby1f5dmJjliQTtO4DrjNfQvh79nz9oLxte6lrV
38ANE+FHhfTEF5fJ468QDRLbSLcE7mKyhrk5COQQmTg461k33hqfQbiytPAev6X8T/ABRa3
RbSfDnw1+H2s6tFrCyyp5kEmotEmDEeQxVhkDp1rnhl1ek+aGn6/I2liYVN9f0PnEeDNO1Q
XL2em2btYSx6ZPZrCtveNOcmTMR5bG1gCufu1778PPg94wn+KPhC28KWu3xudTs9b8H6d4c
tZX1CIJIrrLEqfdaPbuYEY+Ukmuz8OfskftD+H/Dt74o8Z+HfD/wcS2vf7Stdc8fa2ul6ld
XM5b90bfLPu2kgKRu74rI+Bvx9+IH7Mfx50P43eHfCNvr2reF7GW21i1ubia40+6hlbyLm4
jkzja2Bg9AWHFe1RdSkkpK3yOGTjUbaP7afgbYeN4dL0SLxrb6pLrVtp9u9zdzqbGOWXyEE
rog53BiQ2eM9M19m6bcspWGRWyD5YaU4V8EZPXhjwcD1r8jv2UP+Ck/gv9pjRNKeE3XhrxI
6G41XwzqECrdaWzLlghwC0IOMOBjnmv0e8MeOo76NpHlhvkVgY5Uxk5wcKe5wMGvfpyqVKa
Tep5FReznpornu8ka+QUZdyP8AIwIAI4xgA/55rn7vQdGvcC40iznAcITLbBXQKPlJIHXg9
+9QWviS2u9q7jHhS+DJlVx2OPTp+Fb0DQ3sbFDEA6lsxuCMjGSPc8flU2qQdtUhpRnHc4uf
wToanNos1k5cFfss5MJ4JI2vnpwPxrB1P4Z2F6vmI8LTPJv8x4TFICR/GynjnHPriu/vjrV
vujtreO4iZcAhSZRgg5P/ANb2rIfXr6Ly4rnTZ4WKfPJ5LiLIYA9B16EZ9K3hUxFvdkZunS
UrSR5wnw81XTy7WPiO705X5jY3QmQbegOSMdf0q/ZzfEfTmVYLjTNbhRhEYpZFWRhjqT1/H
3rvpbyy1OF7e8to3imGEl3AbSOgPGQeT+VcLqPgXzIj9k1VbIO5kJlQ5IzjAYHjnvWsK3Or
VrXMXS5X+7/M7HS9U8Qy7jqOiwWpdNzETkxgjsDj+tbY1e1UA3FpNCyLuDsmY417fMOfzrw
lbL4g6Axlt9SGr26ShIRG5uEUAkgMudwJ4rptL+IEks0djrVmtvMU8uUTwDYW6nt06ionQU
vfhZr7jWNZpcs7r5Hr0E9pIomWaBklPErOAGBPy/Nnr2x1qUth0IceS2YzIeI27D5h3GO/v
XPwz6XeCOS3XawAfbFKFiYZ25IJx2z09K1wTBteOXzPmAZJAFBAGQFP+c1yOLT6m101uV9Q
8yO3vlcyDFqyxyqmT90/KSOPf8a/z/NP8bReHdI8XWzyMkkf7THj2WPB4Y/8JBOf0r+/nU7
+Wa0uYQ0MRCEMJxtLgKSQue+OAenBr/O38WXVpHovjrzsGWL9o3x+6ux4XGuzkH8q/RPDKv
PDcR+2vtCW5+JePWX0804Jjg6qbi6sdvmfsLN8VvD+reCLjwbczwa5aeKvBI1C302TE8UUk
1sbee1uWY/uwW2spbr5oxX8tvjiwSPxfrdlah7XTrXXbqO0guiFkhRJW/dAdymCuRwcV+s/
w9+IjyfDbV9X0+exvLvSbGPSNbtZpFW7ubR5hGSnG5vkYA46BN38OR+XnxbmtpvFrapZJJF
pmv3D6nbIyFDCHkIkTPoGB596/Z+MYU6mBpV6TXf77H8x+D6xmCzrG4LERaSXKr7af8A811
a9hmijYqxucLBBgYCkHGT9f6VzGvuJtyCYPEucFTypzyAa1LiOO2la3ff5mSIZR84bBxjPv
XM6zO6RJHsAEiZwFAKYJ/8ArV+XYubdKTluf0xl1FKpG3yOCkCxXBCryrEBj354NNK/vNxk
Xco57YFEhYyO6jPljpjhuO5/GsuTcSu9dgA5bOV5/H3NfKTnZp2Pv6UXKKTYTAyS4LLvOSQ
v6ZqICQKq+W/yjAO7Gf1q5Fbv/rAcqRhRjAq8sEG0buWxzkZrGMJT95GzqQh7q1R+kvhJpo
vCnhaIhAsnh2yZfmILZt4xzxXWy3xBWSRwJY02K442Adq4vwlcFfCPhyT91JJH4ds1weSoF
vHjFNvr9ZQ4hclh94dh06fnX75hqypYWHoj+RsXhlXx9XmWnM0/vPQf7WhuLYK04Vgm8Ej7
zfX65rxv4wzvcfDrxFcMc/6Cwbbja2TjgfgOvNXrm/a2IVyWEeHBY4yO4Nef/FLxB9o8AeI
4DtWI2pCxjv8A7v8AjXDm+P8AaZbWhJ68r/I9ThzKXSzvDVKK09pH8z84EWJSDhtjDdtztY
gdf8+9RXaJNlowVVGygY54PXnpmpYGUqNxIfgLkk8HPf8AKns7LujL5UnJwdyHA7V/NT5Xd
dD+14NxastjDVsN3HOF9QM4r9b/APgriT/wmf7LysVYf8Mi+BQoA5/5Alp1r8lp4drhlXCk
g4zkDPvX64f8Fdl/4q/9lbdsI/4ZE8DcBTu40S16/wCNedUupWZ6UXzQuf0Rf8Gj0b3Pwd/
azVRuYfETRArE5I/4l8wHH41/YBHBIoYEvuRxuUrjknt7HrX8hP8AwaKIZPhB+1u6MVki+I
eiGM7sA/8AEvmyG+tf2CTXEixR3ESeaWlEcsT8uOf4Secj69qSryUvZkOjCXvszY4pSxWTd
lty5lBycsSBz/L0q5HAyD5t21juKFtyqT1Iz9K0UGyMb2lBmw6nIwpI6D6cdc1OqjAEh3OG
2sVHXA603ibO1iPq0bXUjIayZgcSyghhgq+GBzkfXripSuxGJGWXqV4BGQOQK1fLXBbkMuQ
WBB3eufpUKQJgAFlGSx3gHcevp/nmpVeLfvA8PFR0ZiPHGJG3OyGT5REX43A7g2PX/CmBw7
AEsrMSoG0Y4B5OPp+ta8tsrHeGO5QBkcN1GSQPXoD7mqslsWfAyh2YRmwQMkA5471vTrQe7
IeHlt3M2RAWfcVyq/OFODkE9v8AGoQ6xjOW8tWB2hecZ6Ad6szWzpKNhlkMmFlDcthujL/u
5qwljCihHffJhiGKkA5OcD8OlaOcWjN0KieljKltlMZYiTy2lMxKksdx/wBnt2pyrI6qVKt
GeU+ULt6Z6jtjFbCwRMrFN20p8xH8R6cflVS3WRU3sgLlfn3McNtLDOPwB/Gl7RXsX7Fx1u
LEm0fMwJVAGw+GXPcj349qcm1C3zZQSZ8tQD6Z4H4H8aWQMQ7hVLjEZUoMFQckY7ikR/myQ
uAobBwQScgDj64o5rxfcHTutEV47fzoiHyWZ+Cflc5Ld/YHp9Kpz2rElCsXkncsqO2Y/mUg
HJ98frWzIdoMajgPkHA+U7eD06c4/AVDIvlqjcOSdr4QbWBOTkAcgcn60RlfSRLp2dmYKI3
lMsjbWtk8pY48KFA45HfjI461DqmjaDrEipe6Tpd8FXyC93apL+7YfMpJ7cVuxxI6NIGRiG
wTjr35wc+lV4VW4llWSNN5zE0TklMr0O3OCCRmrUktEyOR7nHW3wv8AJGkA8KaEsGSwjjsl
8pt3U49xWLf/BH4e6mGcaCLbAAM9ldSRbRjAA+Yj5eMccYr1GEuQshVIiseBjKnsR+H0rQj
YPG2UVGwFcgYI9M9j9auNevSS5JWXqJ0IT+KKPme8+AGmWUd9Jod0rzSKWtYtQX7S6ErghZ
P4cdc4614Drfwe+IemtP5dncarCt5Hdj7M/2nEkW2SKZo89VIypxkba/Q3hJUDIiBz8oCkr
gY5z26U1GkaNyEVGD/AC7VyQAABn8j9K7aeaYmnpK0l5mLy+m3zR0Z+f1n8VPiz4bvZp75L
2/kjgWBrLVbN0tkww+cooA3Dkbj2NdtpX7R/iaCVn17w3bSieMpaixaSAh1BwCpXvz3r7BW
GNyYpIY5CqgF5Y1kdgSCAW9AVpTpdizmJrSzl2sr/NDGx79ePrQ8fhZ3c6Cv5MqOExEVdVP
vPlu1/adQSqmqeDtRhJfAmtLkOCMdMMBz0OK3of2ifh/cmQ6npuqQRONlyZbNbiBRgrlhn+
le1X3hfwveu32jw5o80yMyiRrKJbiJugYNt3An1zXn+rfAv4fas0rR2Eml3V1EyPJY3RkjJ
YHLNHJuUnJNOnWy6XxQcfR7EToYpbSTZz3/AAn3wb1kQpPd6fbl+MSW8tm20YGHKjbwB09q
pSeCfhpqAkutC8YWunF5DIpt9SiVoCc42AlWA/Hv7V5n4h/Zv1+wtlj0C4s9cVn3IbmRba7
hCZBQduVIJ+leV3Pwx8faa5Sbw1qTR7vIc2zLMjqMsAMHOM5wfevRpYfC1VehXa9f+CcM6l
aErVqZ9u6R4W8TWqW5tPH0uo2vlZkjuI1uw24ZXa+Sdv4muxEPiWMYmudHlQYOPskglO3gH
g8/X3r85bqXxhocajy9c0x7eMQGHZNC8ajdlgw5HP8AOul034neLLWGBdP8VeI4p40VXS8l
F/bt0JO1xxk+nNRUyqtNXhOL+RdPHU6e8Wj9CkeR4Ity+azIRIVQrGjZzyvp0qREeOIuoOE
I2xnLBR04Hp3r4ch/aE8e2Mgt7iTTL2PhZxc2RSZsj+FlcEc4612ukftNyOCuq+GUKW3+un
0673PgnAOxhk8Ak81xTyrGwV1G/oddPG4SS1dn5o+tGEuNwkXylPmKDHk7SOnHUVI8WUkVD
uk2cNjc0RKnuOcH2rwPSP2hPAF3IVmu9RsPNbY4urEvEeB0K8DHHI9K9W0zx74P1S1X+zfE
GnubqMtGv2kRuTjJADY79q46uHxFJXnB/czopVaFR3Ul99itqfgTwpq1219rOg6Zc3l0oSS
6kjwLrbyC56kjkVRk+Hvh+W3njsLefw95sRtWuNHnNqzKw5yRwwI45HrXZpfWjEJ/aNsXAy
Csi+SvGMgfSpYpEdC0N3C4UfLKyYDde3cewxWDc1pJWNnGnJe6/wATxh/g/p1nHFa6dr2sw
pCrealzKtwZlck5wRgFeADjNa2n+CtN0fTG05ba91ba7yNcXE5F05c8/MuAMHoAelenmNws
UjgzMqZdNo8sN1yF6DimyxXLGVwBCrZaON32Rpg8HaOOn8quNSz0ehi6Cuz5p8Q+AtJtJZd
Uh8J2cN3bzILa+u7VdRv2+Yhgsm0vHjOQAeprzK50S/1nxpJ4evfFNu+jGPFxYXVstm5Zxk
R4PLDjBzwa+2FltZY9l2lxKytkeSo8qRsgE9M8cdT2rH1Xwh4b1ee3v57GL7XaSr5NxCRHc
qQdxDEAlhxyD9Kt1U9GjCNB30Z+d3x2/YE+GHxw8L6hofimPWG0zUpI7yS48J62PC91F9nH
CvcQ4YpjgqSQe44Ffk7D/wAE5/if8FbHxhZfsxfFDx/4J0vUdYYadouvW0cVxfJsbd5OpDc
WGTzOgBKEhhX9NuoeFoLu1nt7C4k0tmXCT6eSGgyRvwrZX5ueSOKoQeH5LG2W3tN955UWGi
v7eKQ7ujtuVR8xB7YrOrRoV5KU1r+JalXoxsnofxR+Nv2YP2i7/wAY3Gm/HzSPi/4rl06wu
UtNe07U5/FulLlWIeNi2FBwPlwOnSvNU/ZVlstMuJLq011r1LOS6tH1CymhS6jByqTKR8hY
feRjiv7gJvht4T1BL6G48NRwTXcgEkzRG2lnOOSJfqx6+prx/wAX/sz+GNWEj2On3dm0w2u
gZLu2fggnYQcD2zzmuzC0MvsqdVswqV8YleEUfx3eE9I+MPwN8beAvGXhjT9V32mqJd6VZW
syzT3ccaedcW06BvljkBYEccY4zX9Pv7L/AO0f4L+NHgzSbvU9HTwRrrWKXer+G7ibMlsZC
yh0cgFslSfUZAJOKu+Kf2P7aKQXK+GfDutR27CZBJp0ZnjPqBjg9sivH4fgjp/hjU5rq28N
tpNxBMzxJEZbW1PQsqKDtIyM7TxzXrUsDQV3Qne+x59TFVm71YNH6b6RoUcggl0zUpzDLH5
sLunnLMoJHJzhsevXFb50fU7SQTDUooI5MFtsLIu7I4GP8818V+FfjB438NQWFpIiXUFsf3
aXERLQpkfIpGMAY75+lfQfh/46aTqMMlxrC6jpN1cKsQY5vbWM5OXWMjHbmsK+DxdNc1uZe
RVKthpaN2Z7n9r1iEr581s9qFILSZG3gYIYeuCPwq1p2sy6gsqWySH7OShaVWjik7AqxHPb
n614iLA+I71NT0jxvHrG+ZWOm/24+lQIM5GYQMA9tuDmveNMimjsrYSiO2dVKSRGfz0PGC2
cDPT9a8ypdWTi0zui20mpXQsttBfO8UlgrM0fz7JBEC2OxHU5Gc+1QppSkqF8xFDYkDRpPH
gY9RkdP5VsmJZMoZd7Md8bq/lsm3smDxzjrUYVyWSZpGMZxHJPhZQzDBIcYB4P0rHmkaxim
lcxYLORHIWWOUMPMZ0JSRWPbI4PtmqV/pdrqUc8ElrDLcRoqqzxhWB68nH8q66JB5bB0KSq
dpJQqWHqMcUxrKKQs6hgGAJOMADvgdM9elVGrODuiXTclqcXB4S0uJxLDNOgDssmHPzHsuD
2BrettNigBiieR1VQF8xy2wfj0/CmajoNxe/LDqdzaxLl44oyQS5GQxfOT9DXBXHg3xfFJL
/Z/iK8OCGhQ3joxHUr06ZNbxkqvxTszOUfZW5Y/cdzqthbHTrtZXlUmJnDO4Eg+Ukjp0447
nmv8zX4i/EPw5L4u+J/gGHV1j1rTfj942ubyweVYh5dzrU7RHPU5H86/wBGvVNA8eG0u2vN
Re7WGJ/OR7lnUrtJGQevfFf5Q/7TAvLT9pr47SW80ttcR/GDX/3kLlJEI1S46kYr1MozH+x
MYsXB891Zr1PB4hyGlxNlrwFWThaSkn5rY/QX4c+JYvDOttY6lP5mgaun2fUrZTmNVBDJJg
8ZVgrZ9Aa5r4xRSaDrE9h9itrzwzfRNcWsKpuSxRiGM9q2OFYEEqSR14rj/wBorwJrX7M3i
zwR4SvtQn8VaZ4s+GOh/EK2vpwBe2P9qWMN08RIA3BGkOMjpXb+APG/hz4jeFJPCGrXFpPc
tB5eh6hcMyzWDkj91Lj5thIxycDJr9nyriDB8QYB4KnPlk/hv0fb0Z/NPEPB2YcH5ys6lT5
6e1Tl2tfSdu6/I+O7q+mF00aSGWKCUiEYAPBOPwFN1FfPt2YqWcYYZ5UHjP8AKvRPG/w7vf
Ceq3Nrc2NzZkOS1tI24A43ZjcffRgQVYdRXngeVjKjgg7Du3Db/n0r5HF4evhpyoYha/5H6
Xl2Nw2Ow9PEYKV423XyOKx98bVBHLHGSapBVkjCFD1xnZjPGf6V1S2aSNJJlRtYtt+6GHHe
kgjQu0bwc78lRx19P1rxlQ5nys+jjjUk110OfVBGI12naF44yCaZKoLk4RenGa6jU4kiUKI
gij5QeBjjrXOsqk5Eh/EVNSm6UmjajiFVipn3T4XlEXhjw/KZG2NoFoNoGS3+jx9fypxaIX
DuuV3g4UHGTXNeH53Tw3oBUnI0W0wN2B/x7x9P51YmudyK/mFHVs5YcnP4eua/U6VWP1eF3
9lfkfgNbCyljKmm8maMpku/vbEblRvALMPWvMvijFGPCGtQpMs4hsFlYwjaIGJOY29eorr7
i7aJ418+JJS3nAhs54A2k59AK87+IM9ynhLXnR1ZZ7PMjghuGOSvscgHmvLzOqpYGqmteVn
vZDh50syw8rpJSj080fCsOWcKCqlvul2wn50rFiGHyttGDzjn2q3qOnXWnfZDcpGpu7ZbqI
RuHG0jAJ649cVTiKK4Z1LxjBdR8pf2r8FnHknyTVmf1dGcakFUg7oQKGDhti7YywYgtux0H
41+tH/BXkn/AIS/9lPkgD9kDwKwJ5Vf+JLa5AP5V+T09y0irCFUQRuzRKACyhuoLd+tfrJ/
wV4iUeL/ANlXy/mc/sg+BS43Ehf+JLa446Vz11GUkos6qXPyPm0P6Iv+DRrcvwd/a3dWGB8
QtGJTGd//ABLp8c9ue9f2HwLGAVLgmMbGZmBBIGOcjqPWv47v+DSCON/g1+1xHKwQN8QtD8
skkMCbCX0Ir+xR03xh2Eccikl3C5TjAOM85wK46jtZNam0H0KkMimRVkkIQxB9iqrqhDk4I
I456H0q3I8ETNNKBGEcyQtjyzyoOD2PANVZHjt5F8wR7CpjDMSuBkkHnOfvYqrqUgnikhMZ
khmBAVJfmIyO2OPpmpp03KST2HKVou25q2V1HfQC7glHllSuM7sEcYP61bSXAyxJy3Xsfpj
tz2rOsI4LO2SNCuw4AUrtKHG3BHcnnOfSpSgg80yPI8ZmBCxAlrctgDGBwM9R2pVLRbS2FB
txSerLbscDAJEjeWCh5GQcH6AVDEJAsnnRKdpJURjIA65Azx0zVYQNFcK0cjlWwXjB445Vv
Uehxx7Vc3zbHy2WKnYVbAzzxmps1rfQq5UlbZLFADu3IWiaQ/O/OOuOODwfao3iMpSSQsHj
QnanO/HXd60iMkksayqrSRoGRy2JAen4Y6cdKu+dtVtzODuxk/M4H8uPp3FWm1bl3Ho15GR
HHIEBLbVUFURWzuG3gn1xSyHYjHZv3wowLNlBzhsDr3z+NPUTAqyFTGGMbbgMkA4ycYHIxy
PSkkCGHdtk8pYGG1R8wwSwZR+Y/Cto1VpzMylC6tF6iyxBy0akq7bWUqvDEA4A/LtSBS8JV
lCFxgnaF2cBvT1B/OhSRlHIkXaGRh8s0I28EjH+c01sHahkLIACZOWZRtxnjqMj/wAerTmV
yXzKKsRPI6R+a7udhIDhxt/H2GKUONofftfzNx2oHToePQg8fnU0kbESRMiiMjILcJICCCD
6HP8AMVBkQMsaMuyQhlVsKcYPVu44PvzTT5tiWpLcqW0SsVdQQ2/dMhYKjbQedvf/AOtUzx
qjn5mUybnYrwwyevT3P0qCa9sI1UefDK4OA5cb4yflzkHkckEVEdZ08Bv36EbBgtl928dh1
69vStYqo1ojKThHr+JpmCBEijzI7RfNGfMwyA9eR1445qUSxbd6hOqsrEllx14HHrj8K49t
dKeULeIJhvKLlSUDAYwQSeD2PUZpUmvLmG4+UE3ijdEZREY++QoGM4xn1punN6yMnXpp+6m
zrp5YASBKm4MG8vILcY5H4YqCW+sogWdwjxguzA/MwzxkehB/z1ribfRdWRfNOHYthV83c5
9SDkjByRVmPQr1w4lje3kx5bMs24Mucjp+WDVexp3ScgdavL4IGjea1o6qhS5YuG8zaoKgK
Tk5HfBqpN4o0qI4SUvKibmMIOZFwecjtz+GKp/8I3dG5tnjvlaP5hKkyYLIDkjPrnPI9O9W
5PDAmLv9oigiTiMiFT5fzdG9QcnitOTDx0bIVXGTekURt4nsn/0i2E28xruMkAcOqnPPfHb
PvWYfEa6gWVZJbZscCLEbjPIYZGDj1FdFb6HBbxFFlA2KU/dQphcYxgZ6e/vUo8PaW8atJa
7DF84CLtL5+8Qfz4oU6ENEhOli6jTk0cnb3WoXFxIkF8GSRT5wlTbuCjGc+uB2pB/ayzyPN
YxXONrJ5SENnAyTz3z3ru49K04MCsK/dMUbll3KDznGOR7davBUijc7VKq+HKOdwHTv/Sn9
apptctxfU5y3Zw1nZm7Mj3WhqGmO1jtVwVbPY9Onesq7+FvhTUVbztFt1JfiUgK4zkqMjBw
PSvTUjEb/ACncDjyiTwQM5+bv1PUVNGY2kYIy7mbeUJyeDyfqMGs1iqsW5QbRp9UptKMtT5
m1n9nPwfeedMtxqFlOzDZsuRLGS33QA+eAemPpXIw/sxyW8/m22vIYUQs0c9uC789XAOM9O
npX2Fd2tlf7PNhWUW7rcoo4WQg8cd8Hmq91DDvgnSJ2jQ/vzHL5YTqRkDqARyPeuuGa4xWi
5feZSwGGb+H7j5HuP2bLm6lZxqtrGd42pHBsCjByUOTj0/GpJv2edWtmiTTtfS1EEnmRJcR
/aVVjjp6DPcivrvfCspAA6hl4wjA8g5+uP600mNmV3jcyHpkjCEHjcR1+nSq/tfGPRsX9mY
a2x8z6f8NviV4ZJj0y70fVoFlNzEtxM0Lb9u3Azy6kDGGOMjjFbLa98XLNLeG5+H0EoUZvJ
NMvkj3nPAXk4BAHHvX0IXYMOSjKdhJXhyR2x+NRySr5qjyypwd6K+I356seuOM4rneNnP8A
iRTNVgYQfuSaPn+9+Ml7oEhj8QeB/E2i27cfbrZF1BATj5g2MY6+tS2/x7+GjyJ9o1HUrSQ
xf6y8sZHM2RkHnJXp2xXuTxQSjynt0mUjCxzgGJSevUEcH8a4XV/h94O19S+seGNJuWRDGJ
oYhBNtAwCGUBj0PB/SnCtg5P8Aewa9GP2OJjd05JrzRU034oeANTaM2PiGxlkb+Bm8uTttO
GHX8a6Q+KbRIw8dnczRSPzcQx4jORgsSDjp6V5NJ+z58P5Y5I4ZdS01LpvMEVvfZ8vIGdqs
CRkAdTxUdh8GLvw+sy+GPHfie3UqR9kmjFxbnIOxhyBkew7Vcll8n7s381+pmoY5JNxT9H/
mevJ4o0k7CrzRuuFCmPaBz1LdwRxz6V0dle2V3E0iyQug++FwGUg9cZJz0FeaeGPDHiu1aR
PEut6drdqjK6k6S1hfMAMEEhirAg9+9dunhrSzPI9urRC4x5qJcmJQOmQuOucd65qvsU/db
foaQWIlpNL57nQ+SrcKTIhG9FlwwXrgZ6+nFHlhWICbDImcqoMYPIwfWucfw7cRuTaandW6
4/doXMiIeepBzSMNZjiYRX/m7VwjunEh5/Go5E/glctuUfjgaV3ZQzhjhN7Rgthep9cZyPw
rlrzwhp+owOklsl0H5VZlChfXaSPr19a2opNVj+ad7UhSEVpWJcDOc5zkc8VoLqEwiy8ADL
IU3BSMvnGTkng/1rRTrU/hZHLhp/GjwbXPgz4bvEmkaxurC4WQlZbQgx+pyAAD+PpXnt78G
3t4oTpN+SqIWkM0Ykyc8YyMgnjtX1tcXMnExliQLgl9pGckcAdCCO5/Kq8721wR5wjDKQUO
wFSGyMkjsQOQfTrXbSzHFQSTZxV8HhpfAz4gbwB4h095pDFFI8Z3RXERMEjDvu59jyMcmu1
0KbxppxUQXupLIYxHEkk/nwJzn5kYkEHBFfUX2SxfMbQwOXUj7wzg8ADPFQHRdIYgrZ2cjg
lQyjZtOD97B/l3xXQ8xc1+8hcxjgpRfuTPNdM8ZeJofKGpaelyVUp5hgMRRu5JHBzXTS+Lb
i7s3S1SysdQLBUW/Dy2x7twMNj9OeldQLKxto1Y2jKkjeUwiViq5z0B/Hn269qzG0rw5HPH
M2nWxczGUzSBt6k/Nkgn61xTqUqjb5DaEK0dOa9un3HP2mpfEA29+kkHh+eaNQbEwysIJxk
Daw35GRnntXT6Zc+LLqzJ1G103SrncUUwyHUEx3ORgjHoSRXJ6nptzJqDtY6zbadaSkZSKT
zGHYfKBkd+mK3tAjgtZWeXXptQZolBhllMSKMnnbzk/kfasXB9EbKabSb1NywsdVt5VlvNb
e8Dlnnh+xxxxv2UKRyoxithh3Py5fP3d2OBx/nuay9W0m91OFf7M12bR5VJIntI0ukccEBl
bt9D61FYWuoJp/2TWNWg1C7LMst7bxfYht7Ac8H3zWXMtzZwly82xZ1TypLG8j3oGFpJncV
DYKnAH1xmv8iD9qqNh+078fTlUA+MHiHlOFfOq3PGPz5r/WuvPA+gGC/u5LebULl4mInub+
aaRQARjlsfl+Vf5Zv7V2jeALz4+fGu4ubO4t9Zh+JniGFrbRsQ2NwU1K7KTTMQSrjhSqKN3
BJr18ry2WYKq4TScFfXQ8zMcyhl0qXPBtSdtNex9gf8FD/D0/iT4yfs96dar5zyfsw+DVMa
IAQDpVpwT347mvmjSv2e76c6jd6a9zoesaZodzqtpPYhw9xLG0WxXUHDDk4GOc96/Y/x/wD
A24+LPx2+C1xp3lHULH9mrwTbL9sKxaeIH0W2MzyPywIGAoUHJx9a+lNG/Ywv4tP8W7bFTe
23g6+eJLcG4V1LQFHSQAEZI6/qK/aeAOHMsxHD8Mdj58rbdu6P5L8avEvOMm4vqZPlNJy5Y
pv562t6H89ra94hg8OW2k/Fvw7fa7ZQzG2t/ElnGW1PTecJKsir8gUYBjk3KewHWuH8Q/C1
Ly0Or+D9dtPE1gcOYoXW31KANztkgPU/7pPIr+knT/2PrWw8PwyeIPD9nLYXcaw3MStDdBn
wT+8AJKk475r5P+JP/BMMasb7WfhRrcng3xDJE8yae4MmiX7gblV4wflycDcpGAa+ozPh6U
qPuP20UrXek1bz6+h+f8M+JuGljVHEU3g5yd+9OV+tt437o/Ay+0a+05mtNStbizn27kWaB
odwPpkdayxHHEMyZLKMqemc+p9a+3vHnhL4kfB7xTbeHfjf4TureKGZbX+0jELzR9SiX5f9
GuHUqmccbsVwA0fw3rM94JdD02BZJPOt5khCqik5AyMA8d8V8bPJqc/4M7SXSSaa9T9rocV
yVNVMRT5oNJ88GnF+n+R8t3cSNH5oLnadz7mLA+nf2P51zZE2TgcZ4/dZ/lX1nc+E/D1gLm
5eGxhs40+bztqDAJI5bt7V43qHjDwtHdPHZaTqd5DH8hns4FFuzDOQueuPWvHxuW06E069R
Jv+rnv5bn8sYn9UouSXVu39M9l8Nr5vhzRY5csy6JbMrKwUL+4TGR7VZmRQhaMfaPl3iMrj
cO5znjH9KwPCdyqaFogLmMtpNsm+Ri0Y/dR9R1NdDeWssjxSxNbmK7YxoiFkNuU+9yR3r6m
hNVMNBpa2S/A+ExEHTx1SMn7rk/zMaN9PEFwsscck13gW8gYgRsrHKkfQYrifiRdwy+E9VU
W8cEMVgtmrx/Ks5XLbz6t6n2rsdQjiWQJMzWxhjYmeMb1JHI2+nfmvJvH0rx+GtSdikhELF
QQSvIwDjpnHevLzOs4YSrB/ys97I6EauZ0J3d+Zfmj47aR3CF5GYIAibyW4GcDk0oAVg2FY
4D8covQjNXNLmsYLuCTUbeS4tFJMkKMFd+OKZJcIXu/syiG3uGyscmCyrncBn8q/EZRi4ud
R3dz+m02p8kY6WWvQqgPuJIHK7gOnHPTt/wDq71+yf/BXTw1q0sH7GXxDh0+W58HeI/2TvC
GlaT4jgUyabe3FlpFtHcwrMBtLoQQVzkYNfjY8jOByG2jCBjlF6/1Nfpj8Fv8Ago5r3hT4H
WP7NHx4+EngP9o/4HaCzSeG/DvjlLiDVvC+4uUGnahC6TwFDI+wxuMBiCCOBzTXNJOB1QlZ
crPJf2Tf+Cin7W/7EWkeKtE/Zt+KVz8PtM8a6jBqviO2t9Is9TF9PbxmKJy00TEbVZuBwa+
vj/wX8/4KoIAI/wBpzVXUZyG8K6UMjsf9R3rw9f2nf2CSV3f8E8NBxwGQfGrxSQck5x/pHo
RV1f2n/wDgn20W1v8AgndpKykggp8afExXHcZ+0Z+mO1Zt3WsTVJXvc9dl/wCC/f8AwVSmX
y3/AGldQeMncFbwtpJ568fuKE/4L+/8FU4tuP2lr8KqAKP+EW0lhhc9f3FeSJ+1B/wT5ZP3
3/BPDSllGMBPjL4nKAgkHP8ApGcAY/E0+P8Aaa/4J9SyLFH/AME8dOkUy5Cr8ZvE5l2nH/T
z3waFeXuxiT7q96bSR60n/Bf/AP4KqSfI37Sl8VkkAU/8IppW3IxnA+z/AEre0/8A4L3f8F
VprzaP2ldRLSv/AKseFtKKqq9WYeRxnt/9avFk/aY/4J8pK8Q/4J2WAMkwCY+MviXO0EEkD
7RwTXQJ+0P+wkk0h/4dxQQq24u6fGTxKspXHyAf6TxnHOa68NRnJ3lScknrZHJiq1KMORVY
xb2u7XPe73/gvf8A8FNrWFQ/7R1+zIoZpf8AhFtLZ3b0jAg+lXPDv/BeP/gplLrGnR6n+0V
qiWc10v2xR4V0t2KYLbVQQAkk45FfNL/tI/sJzzMLf/gnXYttOWMvxq8TSbOwC4ucdz+lWF
/aK/YhjmE5/wCCdtsGUDy2/wCF0+JwFkI6L/pPbGAfqa9alXgqqq/VLxXS2ljwqmGahyPGJ
Sf978j3W+/4L0/8FQYY2lt/2jrqMqCN0nhjSnkx3Gfs+PzrnY/+C+f/AAVTa3kuJf2kb+NS
/mRF/CulHYPT/Ud89xXhVx+0p+xDvkhm/wCCeGjjehkAHxu8U5J/h3f6R3796Y/7Tn7BipB
Fff8ABPTSY5ERi8Ufxs8T7RgHHW5/PIrhxVanOo6sqPKux6GDw04UlT9vzPv5Hrx/4L//AP
BVAmQw/tI6hFEHO4HwxpLSEnv/AMe/5j3q4f8Agvh/wVPjhRm/aV1BXCnyo/8AhGNLJAP97
9xxx0FeDr+0t+wXLOqQf8E8NJlzgFU+NXioyOCBnA8/1OBmtr/hpb9gqND9o/4J06XHtjAk
J+M/icAEDkgm49jx1/lXJDms5Sp3X5Ho1eVNU/aWemnU9NP/AAX4/wCCqszeWv7S1+XkxGC
PC2klm46E+R05qq3/AAX4/wCCqsB8s/tL6jhTsVR4W0nA7Y/498djXmKftQf8E9JD5R/4J5
aVveXYh/4XL4lQADONzfaeOTyasP8AtQf8E8bdSsv/AATw0ppkk2OB8ZPEkkSjnJVhc8nkY
7Gue6a5lFo6bK6Sf9aHpf8Aw/8Af+CqsgKSftMagqFSOfC2lc8cf8u/tWdP/wAF8P8AgqVI
yGT9pTUSVPyk+GNL+X048j/Oa4pP2nP+CdlxCZF/4J4WYMOBMU+MHiV4xuJCjIuOCcHBPof
Sp/8Ahpf/AIJ1Bhs/4J32DxfZz5rSfGPxH5iSsQFC/wCk428detVFVFG8Isl+zfxs6SP/AI
Lrf8FOZEdn/aT1KIg741XwtpZ3N9fJ4qVf+C7n/BT7cWT9o/UA3ByfDWlg5B/64Vxo/aY/4
J4m1Qn/AIJ6acLo5LIfjD4l8gYJ2/N9qzg4547VP/w03/wTvUwIP+Cd+muFb964+MfiSMnP
t9pOfx9K2dStypWZj7LD3urM7BP+C8X/AAVARt4/aPvg3OG/4RjSxnOCf+WHNWV/4L3/APB
UlT5g/aTvw6jZu/4RfSjkDpn9xXHS/tM/8E5iY1H/AATytNj4Z3/4W/4jV1wew+09OlRj9p
f/AIJ0EFpP+CeVonDbVX4xeIwAOqgk3P61F673iy1GgtmjvV/4L6/8FTkBK/tJ6godSML4X
0raOd2QPI65z780H/gvt/wVTJBX9pfUiw+6G8L6UR36/uPevObf9pf/AIJ7bh53/BO7S1hI
yzRfGLxNI+ce9xjrVqL9pf8A4J4PNl/+Cd+nrD5YPyfGHxISOTnA+049M/WkvaO3NFjvRX2
kdsn/AAX4/wCCqkIOP2ltTXcTJz4Y0puT2Gbf2FT3H/Bfn/gqzGUWb9pXUFMkSuoPhXSeVY
cE4t+/p71yEf7Sn/BOl3ZZP+CdtqYghMW34veIjKSQOW/0rGOOAOnNTy/tG/8ABOWGBLu4/
wCCd29N+0unxd8QvCg2kMpP2rOclducDg+1V7Ool8DIVehGSTmkdEv/AAX6/wCCqK5I/aV1
DkFRjwvpPy8E4J8jp1p5/wCC/n/BVIqB/wANL6goAGP+KX0kEYIwT/o9cPJ+1L/wTd3D7P8
A8E8LQggqPN+MHiED7pwcC565x+Aq+P2kP+CcEWn299cf8E6yNPubt4I7sfF3xARM8YBdUJ
uv4S65zxjvWb5ntFm3u7N+h1g/4L+/8FUdpB/aVvmwMJnwrpLEZznrb+5qaP8A4L/f8FUGZ
Qv7R96H27WC+FNLZ5WJ5P8Ax7n1PT8q4dv2of8Agm6YnuIv+Cdlq2yfaqv8XPEIiZepLf6T
ndwcfhVW1/aj/wCCeU13Clt/wTtslmaQCMWfxg8SG5B9Exc8n6U17S6XK9RPkab5tj2jS/8
Agvn/AMFSLxJGH7Q+pSeQu+cJ4U0oQqM4LNi3wP8AE9663Tv+C8H/AAUumeQn9o3UVeJfMV
G8JaUvnDduxnyeF5IOOSTXgen/ALSH/BPyVZhZ/wDBPeKFZ0WK4X/hcviSKOQhicOBc8gYX
r3rqND+NP7C+rXUkEf/AATyslmTBSK3+M3iUyOuAcc3OD36V72BjUvFxwzk/Q+XzN4ePNOp
i1Beu3c+xdJ/4Lff8FDbjSVudd+PWqaTcS2kF7YNF4S028jvk8wpPvlEYWMDK4XaSd3bGa8
Q+Kf/AAXn/wCClml3Fovh79oS604OXDRReGtMmd1JJ/eEwnOOAuMcDnnOOUb4i/sjS2Ul1B
/wT1iGnWbndHJ8aPFOY1H8W0XJ6EnPFeRa5+0j/wAE/rTUnttR/wCCf2l31xBHsk8v4y+J2
KsOCCWuM464r3s+xqeXqgst9le3vOKT0/r/ADPm+GsPRnmsq9PM/bcrfuKV0k9r66HUyf8A
Bfn/AIKpB1U/tMX7FACpXwvpRAz1H/Hv79KkX/gv9/wVRTKr+0tflXGWA8LaSox/4D+9eex
ftQ/8E6R54uf+Cd2mqxkIiWP4x+Iy0agcFibjrnHSof8AhqL/AIJ2eW2//gnjpol+ZUWP4w
+JAp7qc/afXGcA18BeV7W1P09tNXT1PWF/4L4/8FUJfLX/AIaavXBjDBF8K6UDknG3P2f+l
Vrr/gvj/wAFVLYpBJ+0jfo6oNr/APCK6VtkUnIwfI5r2L9jW4/4J8ftdftEeB/gLo/7Bul+
Gbzxnpuq3cOq3vxm8SLHAdL0q91RgGErHL/ZCgIUkb844ry3W/iX+wPpuoeL9Lf/AIJ6WOo
XfgrWp/D+ry2nxm8RS2UbwTyQF42a5DlSyfeKjqOBXbSpzr3pUabct7eR59fEUcG/b4mqlC
/XRfeY8X/Bfb/gqtKyxJ+0nqBLD5AfC2ldSeOfs9Ok/wCC9n/BVmMsp/aP1JN+S7f8Ippah
sZ5z9n571gJ8ff2AFhd0/4JxK9xHN5ilfi94jEOzHVj9pLDn2xUUP7Q/wCwFcMiS/8ABPWx
VCNzY+MfiUmM5wACbrB6c9KFhMR9qnK/pp95LzHBvWFaDS31ubCf8F8f+CpUTL5f7SWoAK2
Sw8LaUGH529XIP+C+X/BUyWaMv+0lfySI38fhfS8bRnPHkY/ya5q8/aA/4J42hJm/4J6ae0
LSFEMXxg8RmXaORkm5xnJ/QdaqR/tI/wDBOhSY1/4J42zySKHh2/F/xHlWG4FW/wBJ9PTrm
snRr05e9B3N44jC1o3jNWPRrL/gvv8A8FQEn8yT9oq9l2qVaM+F9LCAnuB5H0rrNJ/4L6/8
FOLq8tmn/aFuDb+b8yHwvpa5BIyCfIzjr9favF7L9ob/AIJ8ahIlnYf8E5ori7mJSJE+MPi
I5ctnGftPAxn69K7W/wDib+xBolkLvUP+Catzb2zosy3sfxe8RS2wDEAFit0Soye+K9XBU8
ZJqtDCylFb+7p8zxMyr5ZF+xxGMjCclZXlby0Pv7wn/wAFtf28vFllZE/GK7WKJUs73UYNM
06OV55FJBCGHHQHjttJ9q8Z+Mf/AAVx/wCCsnhnV7i68IftA6nqGgNC94htfDml3rW0ajJ3
n7PgkYPAr578KfG39iPWLi3j0z9gFNPVmCSvH8avE0CqzEAFP9Kx9a+hJLn9mmXSpb3Tf2D
jc2s0BHlD48+Jl3jB4Ki698V95UnRzjKvZRyeSmvtwSWvpbY/NfrFPh7NvbV89p8j+xUbaa
fz3Plf/h/p/wAFTBuVv2k7/aQUZT4V0ojjjp9n9qlf/gvn/wAFSRjy/wBpW/kDRo77vCelI
FYDkf6jnHHPGeKzdf8AjF+wZocj2l//AME41jvLSbydR/4u34k8pHRiXVW+08sByc8Z4965
v/hoX/gn2LeW6/4d3WKoRi2V/jB4lJn/AIegucADGT9frX5vVwmMo1JUqlKSkujR+s4fH5Z
iKUa9GtGUdNU1Z7f0jsl/4L3f8FSZY3U/tKXgRUL4l8M6ShYZ6AeRyfYdqbL/AMF5/wDgqV
NCsr/tF6iIGJt1kXwppaRswClhkW+CQCpx1wRXvH7OOh/sI/tF/Dn9pbx7o/7B3hzR/wDhn
X4cWfj++0+++NHiiD+2Uub5bSSNGWR87fmYKduePmFfHr/tNf8ABPoIYk/4J6aY0W7zFVvj
P4mCKSME4+0+ijkda5Yym7pwd0d0qdKSTUk0zuh/wXZ/4KeKr4/aO1LEnysx8NaaMe4/ccH
6VvaV/wAF0v8AgpbLLarc/tI6tCTcbbm4HhnS5AiHgEIIQTxnIJHPSvJ7f9pj/gn42DL/AM
E8NKYDh/L+M3iYgEnI63PJxXR/8L9/YHjT7dH/AME6tPk0q28oXl9b/GfxHdLbyXCu8Ecjp
clVdgjYVjkFDxniuqhUrp39m2jlxNPDOHI6ii+/mfVfgT/guH/wUOnuVOs/tDaq9su4qf7A
0yGIkcoHzCQBgE/jXtHiT/gu/wDtqpokC6N8UJbnUQUSW8bQ9PdJGxhtqmE9AT0Pavz1s/2
j/wBguQOB/wAE/LRCxUR+V8aPEyxN0+9/pXB4NXn/AGkf2DoRCi/8E/7cOgC3GPjT4lUDoS
U/0r2719fgs/pYfC+zWXxk/wCZxTZ8HjeHJV8Z7ZZlJJfZUnY978Zf8FwP+ChgSa60r45S2
YilVWiXw9pYkkLjI2oYdx24wSOMnrXKaN/wXF/4KNs1xFefHW5d5EISZvDumh4j1yMQgf8A
6+leZr+0J+wdcbiP+CetnN++CIz/ABm8SyYjIyWP+kj5s4xj3ob46/sJIBKv/BPSyRQPn3/
GfxNtzkc5Fxjnn1+tcVXHV6uI9tTwll2sjvp4DCUML9XqYxOXe7ud/cf8F0v+CmdtPiy/aI
1G3jQjav8Awj2mELk9cGA/lXYeD/8AguT/AMFMdZ1dLPVP2k7mOyMEsvnT+E9LKq6xsQP9R
ySQAa8YsvjF+wtrE8Fvpf8AwT0sZr2aTbJDN8aPEwji52gk/aMDPBJPABr2Lw1Yfs0eJILu
XRv+CcWks9iJvOkj+NfiiW1fylZm8p1uMMCqnDA4PbIrTL8Jj62KjXWAlOKeqS3ObNM3yXL
8I8PiszhSk1u5fI7LVv8Agtn/AMFM9NT7MPjlql8lzbFZZbbw3pjQKcKflH2f5Rg85/Cvze
8LSXPj/WPiD428ZCLUtW1u31LxBcXE0a291q2qXru4KxjglpZOFUDlgBX6eeB/BXwV8aW9p
/Y//BO6F7W4Y7ZU+NniyWIqo6Ai5OSAeR0r6O8AfBPTPBvijTtf+Gn7C/wz8D+KoLiM6F4u
8XeMvEHxDg8IXQdTFfR6VeTi0kmjIDxmQOAVyVNfSUqGYU8Q62FyyabTVrJLbqfG1874blQ
jSxeeUmk02+Zt6Pp6n2h8IPDF5r37Tngvw5HDs1Pwf+zr4P0LX7dwwm0u+j0WyMlvKuMK8e
cFTgg9a/WkaDBoeja/ZXE0Lyw+EbyPYjrE4XdAWBI6j2PpXz1+y78DoPhFpWqeOPEPiC78Z
/EzxldS6x4k1u8Akvb+5n+aWSRgAFGWICgALgADGK9L8QWevXq+LLyMXI8zwpelQiklTuiw
M/419jw/Sr0MqpYCtLk5NWnu23ex+G+IOLwGK4gxWd4KHtZVdItapRUdHc5vQPEGh22mGxv
LC2vIjdAXMckYdrhDkYU84YAjBGDx1qLWNJsNAhju1Iu7CcERSLCsdzbA4+V8ZXd7g4ODXk
2neDNcuYxcGW4kWGcSm3WXymkPfb75AH4Gu0bUNSvNBu9Gkt2NwYNqmRuHIYYBJyR6buxr9
E+rKnVVTDzvd3krn4BTzKpiML7PHUOVpfu5W6rofLvxk8MeDvihoureGfE/h6y13T3tiFW6
tFkuI2OWYROeMjpj+Vfz0fGj9mrWPAmo65q3wvuZJNPtmeQ+DtdWRPLyelvLyRjOQDwcdq/
o+8TahL4ctdUbWNDu3MKfaiNNH25YtxJAMikjqMfhX5i/GXxj4U8QQa61tHfaZrK3TXCDzR
Jauq9VbI3Z6dW4PpwK6sRkuCzKMpVYtTtpNaNHLkPGmf8AD+Np0MNPmpuXvU5axavrp0+TP
xd8KfBP4gfErVEvfH95LoeiwSkPYQhlXIPKBM8/7x9a+5NB+Gvwy8L6XbaPa6Bpl/HboCbq
+jBuJGIGc8ew/Oq8D3xuJ4TDcu8Dn7SZEELWjH5sMp9QGOOvvV0SzqAFaQDrwQQfT9MVwZP
kOV4Wm26aqVHvKer/AK9D9D4n4u4hzerCKxDw9GKVoUvdXztq/mfA3haeOHQLC3cpcefpdv
JHOwCPbrFGpwATxkAmrl3rZdGis7iWS1glZ7SKeNVfDqpZmPUjPTNcBc+MdG0DwvpEuoXcQ
n/sa2EUC7ROT9nQfdHPpz3r5x8U/FPV9cLQaYpsLPZ5JdDieQdckjpmvx7HZ/hMsw0Y895W
2WrP6gy3hHMM7xc6yhanzO8novl3PefFnxV0bQoHtmkjvNQdCr20BD4PYMRwOor5l1/xtrn
iqUwO0kVq8mIrO3Unfk8AAck9OK9s+A37JHxj/aHkudY8OaZb6F4D0yYjxJ8VfGtydC8B6G
FOZN964xNKBnEEAeQnA2jrX6R+A/CX7Of7MlrPP8MPDg+O3xZ0tEF38WfGmiGXwb4fnx9/R
dJIZSAwJS4ucnpgAmvkXWz3ieu6OHi40v082feunwrwNhnXxclOuvS9/Lsfj14k8AeMPA66
PL428G+KfDUOt2K6npB13SJ9I/ta2cHZNbmRF3oeMMuQa4lihJ27+TgJxuAFfsl40+L+reL
9QvZfjfE/xO0PWLRpRpOuSo89mWysb2r4DQKrbgFjxjA+lfJXjL9mHSvE9tN4h+Ceofa3I8
2f4fa7cLb65HwSUsZj8s4A6IcOffpWWacJY3BQ5qXvpatLdeq7G+ReImWZnV9ni06Unazb9
1+j6PufEalGWNNrZDE7idoP/wBajcgRhFuQEgSHrkjPQ/lV/V9G1PRNQu9K1nT7vSdTsZTF
d6fqFu9rdQNkDDIwBB/Dms4lgjKQeqnk8kYJr5SXNB8rVj9BVSNSKnF3T2FBjAX7xyvRQOO
enT3pGEW75UfIOT0zSBhjBGcc4xwabjjJxyeADyKiU1Y0cW0kOBi3D76AfeIPHoa6+CTS9C
01pczS6tck7EbYYoY2+6SOu4jP0rkI0Mjqi4yT1I4A75qeYtc3OyLdIxIiTALEgYVfz5/Ct
6FZ005KK5uhzV6LryUZNqK1dj1H4Zaba+IPFVtd6vHN/Z1q6zyrCVVI0DDpuGOSa+hPHGse
DrjW9cTQ4tTnJumilut0MFlGuMFEyvUHsOma+btMt9U0mGYxXr2dhbWqzX1xDg7pG6IPXHP
FUrvxE8FvPMLie6vbuZjbCYKkUCjGXCdyfevscDmtLLcu+rTprmbu5NavtbU/P8zySrnOcL
GU6z5IJRjFOy3vr+p7vo134G0yI3mr2upMtvC0kgt54S7SZIVVUrkgDGSa56bXI7i2vtTjh
Mf2wvbaJYzhJLiNHGwvhRwxBPzHoDxXmGgW0moSP/al6WSfbPOWfiNM5K56AnA4r2bRNPSd
JrxBHlmMGj+ZGRiM4XKqegABOSOtejg8VVx9NQpxjGPpq/Nnk4/A0MqqudSrKc9Ouny/rY8
y1Gxk05WumC3EsNuI7W2ILSPK2SXYdBgnpXKzeD9Sk8q6v51hmuSrCAuJJzu68Z96+k/Cvg
Px18VfG1t8OPhh4X1bxj4luws0tvommm9Nov8AFLcS/chjXq0krKigZJFfZFt+z78BP2boJ
9b+PviTTfjN8VrDyRb/AAa8HatJ/wAItpUzgsiapqqhTcFSP3kdthO29uteXiMupYiq4005
26La/W562FzqWEoqdaag5L1bXkj8+tC+H+s6X4d1DxrbeE9cufDVof7MuvFC6NcXGjW07fM
sf2vZ5Ifg5AbtXjWr6rJqENwUiCw+ezFicLgYA5HuSeK/SDx1+1X8TfiFc2lpHeaf4a8GaV
CbPRPhx4e0yHTPBenQH5RB9gVQj8DDNJljzkk814tqXw98BfE2K5t9INl8PfGLqZVteX8J6
lKeeSMtASc9AVGelRjMrxTw3JRirdkjTLs8wEMY6uMk7u3vNnwxFuJwucpl8kgY78etWLmW
eaUtOmHlw/CbAwI+UgfQA8V2vjr4d+L/AIb6idM8XaBc6bLcHzLHUMmXS9RjAIL21wuY5VP
HKnIxyBXNx2DPcRFrmO7jFvHK7Qys/k7lyIzkA7lHBA4GODXx7oVYydGSaZ+hxxGHnBV6ck
47pr9BbSKSKA/M/wC/KiREJEZ2kkbh7Zbr61pRxFMuEVsjA5BAxzgYqcsiExRk5H3RtI44H
49f0pygruLfIenGPTqT2ruhBJKKPKq1pzld6EYtjkMwXpjGMmmGHbKMxFgTkYzVoKSRt346
ncMgd+v51IZRkIGyGO3kY9+uK05YPRGTqTT5blUOoyrxOFBAAxv3HqcmhSpLBS0anqpjJ7f
T3q4s6k8FQyjaxAyvTHSnedkDLY3HsMZx9aqytvoT7SV2lEppJwfLTcdmCpwr56ZwfpUKeZ
8yyKwIyVYJwOc8mtF2hkyGwGYkAqMtwfb0qg0LRthZnfLEuSeVFS4NK62KhUjJ2ktS3bXQa
RYmXnHDH5VP0NemeF0tbpmt54lmtZ18q6t2G8lWOCQPbrntXlMdz5XykKz8HcFz+Oa6nw7r
H2S/jkD4KOPugnH/AOqu/LK9KlXUaqumeTnGEq1cLOdHSSWmvYrfEP4f3vgvULclTJpGqxG
50q9GHjkXOGQkH7yHgg4NcJD5QWWKdZGbaPJAkwEbcpyw78DHFfqN4e8Bw/Gn4YaoNES0n8
Q6LaveaYLmCOeO3vBG4RSpB4mBMZBH3irdRX5c3Ftc2l3LBOskN1bSmKWNlxJE6PtII9QRj
1zXdxNkLyipTxdBP2FVXj+q+R5vA3F0OIqeIyvEtfWsM1Gavr5O29rCrGyxTqwMbKVCrtIY
nOP8/Wrg8vTpoJLOdnYRxsZkRrdonZQXX1yrFlz0OMjirMaXN/cSzavNNA9zcoZr6aBpEUb
wryYA+bb1IX0qW8vLeWK30y3ttPUaXLcImrRQSQ3WsIz5RpVJOMAfKMAgNg5r5tLl9+/p3P
tJVXKXJa/dLY19Iv5WuoLSCNj57rGY8jzZGOMAZ7n86+ufBNv4chudIu7TVIZ764tUmmt4Z
ZC1k6vIjwzFkADYRW+Tcu2RfmzkD4c+0MjiRW7kjnJB45B/Cug03xBqdiQLa7mhPqp24XGD
gfQ19Dkmd08uqqVSHMun/APj+J+Gqub4fkoVOR2afz7n7W6H8TPhh4Zs7zSH0yC5v9T0tIJ
/tAFzCqugOXBJ5BBII+lfC/xk+EWma1eibwHH4ejmklk1iWe1ume9nMoT92ygEKF2ghSRtL
NxXzhoXjrW7Oa4BneSLVLY6XNJeQCcpHuSQmB2HyOML8yHIDkcZOexm8TX1tPb3llfXFrDF
iNpRchQ25sfIuct2zjJ+gr77MOKMFxDgFhMXRVo7WVmvM/Isi8Osw4KzieZZZipOpPWXM3J
Sa8r2R8/6vo2paPfz2upW00FzG21/NUhZD1yrdCOpyKriC0NnFP57C6E7K1oIWVVQKCH8w8
cknjqNtfbWmeENJ+KPh+6068kkS9gmS6S7tYw1wEIYEKHxkkkcEgda+R9Z8K6toF7cWN/Y3
ME1vKVInjKMoyQpGeu7HavzrN8gr5e1iaSc6M9nbby+R+0ZDxbhs05sFXkoYmnpJX3Xdep+
nv/AARPC/8ADyX9n7C8jQ/F2N3f/ikdar5xu/Ff9g/HH4xW13cLBo998QtbTUImj8w3AW/u
SqnAzjNfUH/BFe3I/wCCkX7PjFeui+LQR7HwjrWa+D/jEwsvjF8WnUnE3xH1tQyn5xjULjJ
H59/WuTK61TAZkq0Xqkv+GO7PcLRzXJnhKuqk/wAv1PeNIisNauZPFWkmLTbS0kSM2rjbBc
bD8oSPaSQRn73PNez/ABF8JfB/x74XGo6EsPgbxRaW8f2nTrbTGW21NSpzcb/utJvJBAOSp
HAxXx14G8TxpbrptzcmCz3mUxxj5yxAHT1Ne/eKppPDnhXQ9Uj3XUeqRt9jP2oSFVBwN6jk
YOSQa/XcuxmExOX1HVpxcGry8n3XY/nfPcpx2EznDrD15wnGVoWejStdS6PzueU6f8DE1tb
mO68RyWF2sLNZl7E3UM7LyARGSQD27815Nqnw78Q+HNcsLS9to3ju5d1rfxEi2nQMV3EEbl
5HQjNfSXhbxHcTSxIGE4hKvc3AIByzHEaN247Dk9O1e4r4Wj8cXmlWGq3lrDNcXaxadPsWa
aPgKQyr1OMcDk4Ncn+rmXZpRU8LG1Vfj5M9KXG+c5BimsxmpYdrXTbzVvyPzw0mS90e8jvL
dY1ksrrzGZWxkjcVJ4zzjj196+x/ht8cjc3sGneJLS2fTZVSLUJbm2jn+0RKQSgPY8H9a4q
4+F8+gT6ppcy3+pW1zIJCLVQttM0bMYHIHOBl+exP5YUPguCGzim+1WkDTXXkSm4uSL23LN
hcwhcEKO4OcgcVnl2FzTJcRanor6rTXyN87x3D/FOE/fbtLlknqr7NPfQ+4bbQfg5qc7674
ce1thNM1zLYiNrRbTe+clCcEA56dcV7v4Es9OvI7W2XVrJoZQYXle6ESuzEAcDLbVyRkKa/
OHTPhz4t0+cJaeIra7t5IxcPDG0kKSnGEUk9iSox3q1BceM/h3qGk+Krx7i1gttRNvcW93P
iF9oLNEqZ3LlW+/jGTjOa/QcDxH9TnGtXwajF/E1+Z+IZ9wDLNaUsNhM0lOdvcUtXp011+Z
9efED4c+DNV8XtoepX1ppN7qs0SvKxabcXG0vMQMbRnPPPGM1826h+zvr3w/l8S+FPFenae
I7fVmu/DmuWQTUrLV9Onb5LiBg2WXac+WSHDKVxxmutg/aj8PS6rdXniHw/Z33mW6xQSvLu
uQgUBB5g5ByAccEHrVXxH+1TD471PSk1G3a3SwgjsobYKq2gjUnAwM8Ecknkn8658yr8KY6
TruovaN2SS3T7nXw9gvEvJVDAOlJ0IxTk27+8tnHr5NH1l/wTo8B6p4S+Cv8AwU50nXvD02
jfa/2a9OuIGuk8trqB9aLRSbCcqGQqwB6Bh61+Ruufs6SSeHINe8KasupzyrHIdMutlq8gK
FnML/xYIGO3J5r9v/2QfFsfiH4Lf8FLbiK+vLuCP9mLTZ4VuZ/tKwbtX2bVcnPCoi4PQIBg
Yr8RPCuuNePYibWb63+wrEttBvJt5kAO8Ak9QdoAA6E+2fyaGByZZvjMDVjzRuuV3tbRbH9
HxzPiSWQYHNaVT2c7XnFptO3Rrc8v0nwbqNu+p2msQxaXLDbLLFa6iji5vmZ1TZBhSrEZ3n
cyjarc54rl7m3vrAMkhcQPMyPGgdV3IRtZx0zgnH1PrX2d4j/s6/tbeZngnmCEoWOJs7xgZ
6DGCc/415pqOoLpV8unajo9pd297GGkR4g5ZTgBlz6EL+GavFcPYehFU6dSyT3737lYDi/F
4qTnVpXk94p226q54rYG9SBmW3dY9iyLKVIHXg5x+H41rH7Q8qwPDI0zgERtEQzjHG0d8jv
X0Qui+GPElklhcXEPh/UbYRvY3ECK1pOpwWjZQe5xg9jUsvgdvBuo2d1qflapa/ZhLYXZQ4
GTnr6g9M+orpo5DWUVaV6el2uny6eRx1uLsNKUozp8tbW0X1suj2f5kHw6+EWr6s5j1iK50
spMC1nLass5XAJJboOo4PPJruvGXwc8ReHbCyubSym1CG4yLxVtsNAu8CNgBycjgnjBHIFf
V/wT1DwzdCzvNTdJLWVhbtayKPtcUvLFsDIMeCMMSMnI21+i3hfSPh9qsELQxadrF5dDbbW
txbh1hC8c5B6nH5V+s5TwbltfKFLmfM/6uz+ZOL/F/Pcm4icHQvSj0eifoz8wvgl8IrDRV0
bVNbs50u9VhZ7YeTugjJ+4JMjJyMdMj3r9Pv2Yfhd4ivfH1uX05l0G5N2kzCxFxbCNbaQDf
g4XIJGw88DiuT8Q6Z4estcnfVngSO12La6dBEUggIOWwRjAGBx7V9ifA34vabomoWkWj6ZJ
qUH9mXfmm2Tytzi3bkDoScAetfXxy2jlOVujhYX0ve1uiPxTM+MMdxPnaxWPqOMG1da2Sv0
PtLwP4E8KeHNLtjFp1hYW9rGqPFbWsdrLNIeQMZ4HTJ6c16ZbaZpGtXaQ/Z7VLhnDLHbqFV
EXOGLA4J5P518dQfFSeSIX09hcWlmGSa9F42CgOM5Gc8A/ma9G0T4jaXdJrGpeH9RW0Zgtp
I7XAkiUbQXIXquQcH1684rzq+BrVHzwlaXkduAz/C4flo1aa5FvfeR9n+FNS0nwzrRH2Vbw
RwOpNw2+BSy7c7emRkHNdZp+t2Mlv4u+1QW5STwlfumArBctCRg9B6Cvz0b9oXQfDepLod/
qEeoahd2/mwm33Ts5LY257HH5VQ8A/GPWL7xV8QtOu5YJdEt/Ct29u4vP38e425RCOh5ODj
pivBxnDlZxlWm30d/mj7bA+ImDpKnhKcE0+bTT3dOrPdtb+JVloMn9rrJZudCHnQ2UsUbwz
qm5wrpkbxwc/XrX50+Iv2q9QvfGwg0oNPotjL9puoIIx522R8HAH3gN3QdP1rkP2jPijfLJ
eadYIsZS1dW8slss6sCwwcgrwRn8q+A7T4i31pezwyXMcs6RhGmli2RbBgHcwHr3OBkV9lg
8Dg8HBVKq1asr9v8Ahz8xxOOzbPub2CvGDvZH6Nan8d7fWNX1fw/Jf29rJBc/Y11PS70XCy
/dIkV1JVvcqcdfSsfUbHRrueKS+0ewvbS5tZE1O6FhEsp3ffkHHzCU8tnkZHNfGvh260LX7
uKCeGS2u5WWWe8sXYPI7ZcyKx55BBx7ivsjwH4Wa7ma4/tO41G1S3FpHBcrsJQqoA2jkn3H
cV6EqVKlT509GfPVZYilifZzuprXXdf5nx58Xv2fb/wVqWpeLdCliu/Ct3fRzCNZ2uNR0Q3
K70E4PWJiCqvnjKggcGvLrfTZJIUcMpByfm5Oc8/rmv1lg06bX4fFHh34habbwWutQx6RZ3
unaekAlhiiMcEmxfl3KArE9S3XnNchZfsbafFbqW8R315DKTLZz2Okh0eE8LvyeHyGyPpXN
h/q1HSpLlXlrqfQ1M4zHF0IwpvmlHS/Wy2ufx0fDT4T/FT48eL7Lwd8OfC2u+NfEN0ABZ6b
btLFp8KkKZrqU4SCFBy0krKoA61+mng39l74A/s3w29/8b9Y0/46fFRbhBD8MPC1/wCT8N/
Dt1gbYdX1Yc3LK2d8cGI+MbjUY/aX8RaH8LdE+Gnwq0DQ/hD8PrrwzZweJ7XwlbfZda8ZXX
2WNbi91O//ANdM8jb2Cs21d+FAFeJQJbTWct1dNdXMsuJIYjeAxOrL83mJ/ezyCa/l3KeF6
fMsRmEry3t/wT/SHP8Ajmu4vC5THkgtOa2v3dD3H4w/HTxj8ULOz8OaleWvhnQfDc7WOhfD
3wjbrpPgLRoI8KFs7SELFjJyWIJLZJJJr3L9nOz1zUfBHxI8K6ZceH9O07xB4Rk1Hxnda9J
BGdTg02VbiG1sZHXfHcHJwqnLCvgmCSO4NnaBJke1VzG6y7pJGY7lyOmBz8vfmv0d+FvhfT
PiRreh+E/g94c8RyXMnhy3efQ9fuorl5b21tlfULpGJCqrlJZI16hW21+o8OUcP9acYJRil
Y/AeP8AFYqnlqdRylUcrt/r8z5s+LeneE9Tm0BfClprETW2g2934gj1WRHaW5SVxcG3cf8A
LAjykVeu4E4rQsPh9cal4K1bxJpF1puhyeEbOC91GHU9QW1v9R+1XIjt3slJDO685C8gYNf
UY+C2rXHi3WPCeveGLqy1uxkjSSxltxFPbzS/OgCjruDoFHT5jXnXij4H+I7LxHdaFr2n6j
Y3GnTmyubOdPJmtGTLbHVjgBQobPuK+irZDV5514wUuft2PhsLxvglRp4F13TdKzbet79Dx
LX9B8K+MdAk0P4xeGbXWLgWQs9N8YWrCLxZp4DKyyQXQ4lC9DHLuGCQMHmvj/4q/sdeO/B2
hXXjbwGZfiJ4BkjFzJfaTaMde0eMZZheWYyw2Y+aSPK8ZOBX6865+z3pOjfBjR/FkHjDTtd
u9WuJYpPDeWl1PwykMo2rOhOcyrll2jHHesE/b47DStR0bUNT0a/giikggigZHbyyEkWMLh
WAGGORzk18/mfhzgs0oyk4+zq20a731ufW5H44Y7IsRCGHqKrQc7SUndWtvHt+jP544LG5u
Z0gijzI4GC/yomehY/410H/AAiN88VxLBdWNxHbIXYpPsLheu3PXHNf0AeLv2K/hr+0bo1z
dXlhN8NvHt1anU18d+GdM36Vq/UM2p2SgLjJy0qYbJJOa/I79pH9ib9oX9mc22reN/C2o6t
8PdRkMOgfEzw5DNqfgjUwOdhulGIJMYzFNtb61+OcQ8G5jwzLmxtFzpvaUdl69mf0twR4tc
PeIDcMqxKp4iHxU5L3tN2n1X4nyaqFY5FZD5shIVgeAoOGqzbwFPLfebfz5AizE4VB1OO+e
nSmr5bKpjVlj4iLAfO3cjP1qxqRa2kht3Us8MAyhY/uy3IH1xjivj1BQTqy26H6k5OcvZJ6
v8jU1rxCDYRaJYS5tYn3XEv3WuWHBJrjXDbixLHA+XJ5GPQfpTipYkksSxyMc5Pev0j/AGT
/APgmT8cP2k0t/GXiVrb4K/Br/j4k+I3xAhbT21qJfmZdF09sT3jYBwyAR5I+atY08fm2JV
GhBznskrs5MTi8q4dwMsVj6saVKOrlJpX69T5C+E+k3PiPVY7KK1vNTu7m5isdM0ywtnu7v
UZ3IVIo41BZ2PACgZJNfsF8Of2C5PCuk2fjz9qTWZ/hnoN24k0n4baWq3PxN12IgbUeLOyw
RuMvMN4GflBr64+AmkfAb9lfX4PBnwN8F6hN4khvlt9T+Nfiy1W++Ievq37p10aEKYrJCwO
RCfMCnljXb/G/xb4V1q1udYubPy7i81praa6vruOS7nd4wXMyZ3rj5skgDmv33hPgHFxwMJ
5vL2fddfn2P4z8R/HPB/208JwxRda+0re7bvHv6nw545+NSeD9C1z4afBDw5pXwi+HUShb+
18P3Wzxd4z+YDzdS1QYnuWIzlC2xegUV8R6vZ3viTUZ9SvLu8vrmVgoeR3YRIqjozd+AD9D
XvHjrQr/AFi51jU4m02xt9MQMkLRf8fyO+1UtpMctg5PWtPwt8MpvEfhsSWU8cUdoZJJg8x
8ssi7gJCecHGK7Y5B/tEsFg4e6rvT7Vio8Ywp4GGbZrX/AHrsm39ltLRdtex4Ra/D6NYbfU
UtwT5ywXA2Ao7Mw3lWzg4ByQfpVbxx4fh0rV4YtNRZLGK0LW10tuLCaWMkZkdBnPO4de1ff
cPg/Q9F8H6Hqt1PZPrcC+b4ftfs8TWFzMIw8j3GflYD7nTOa/PT4gvqNtqVxLqSNHPEXtws
SBIW3OWGzA+5hjTznKaeVYWN4+9K3y0J4U4prcTY+o6c/dhda9X+qOr0rWdZuvCsvh/UvD1
r4t8Ih5GvdJ1uP7ZBEDyJYGYbonGeGQjGK8U1X4B6F4rFxd/CPUM6mu+S58A65OsOpK2BkW
VwcLLjoFbDc9TX0LpfiC6TRLO18vyNPvLNra4WJcG5dcAc+q5rin0JtN1G41ZVlSeyKz2Rh
Yh2Y4POD1FfL5nw/hMdThVj8VtXa1j9DyPivM8qq1KDdo3uo3un9+3yPhTVtL1fQ9TudH1X
TLrSdUsnMVzZahbNBeW7DqGRhkfXuKrqJGVmmYcIFRU6tkdc++AK/RrUPEfhr4kW0Wh/Fnw
6uvRJD5Wn+I7fFp4s0YdBsnxl0Gf9XJlTjtXz58Q/2c9Y8P29zrfga/8A+E+8LRRefKbCHG
vaWh5H2mzHzHbxlkyB14r4DG5FisEnUp+9Dv8A5o/VMp4wwWZ2oV/3dbez2foz5sUlmdSzY
IKOWyoXaDkZ9f8AGpIlWQDBf5MAu6bQB3GakUxxOyyqVAO1gyYIbpyOx/WpY3jZCYZUdUUA
q5yMAeleUoq9mfSzm+i0fXoQNCuB90l8s24Z7k5qB/NBCqFdAuOMDGO2KkBdpAzDa20KBuO
G7Hj1PNNVY2f/AFDArkGR8Lz6jvS20Q1Jxs5aiBVi4UshPPHA5A/zmpkbdxubhfmJG4A9cZ
pjsvzbgm1uFCnGBx1FQ7AT8wCxkkhlbI4I9aluz0LS54psfJGjqdgKkNlwARxn1/wqzYkb0
JyVD4AC9AOOf89qjSXZgYLlSVZmbc3TP65H5VPbx75ldPlLNgBTgA9efz/WrppOqmtzGs5R
pyhLY/Rr9jjxV/wiviS3vZ7aa50a+mGn6targw3MJwWDJ6AchuqkV43+3r8IbD4b/tAeKR4
X0+4bw14i0q2+IGmTxRs0CW2okGQuCPlCysY+uM49a1P2edSvdF8Rabclpfswu40Mcbjc4Z
gGCnoD3x7V9Vf8FUNEnk0H9nf4izWMc0eteE9Q8OLKxdI/9HkWSJcrj5ozJkDpx0r9WzPDw
x/ACnU3oyTV+ie9j+cspx9XJ/G2FKg/dxdOUZW6uOqufjXHdu9vLC0rmKHaIlkclEyxLbQT
gZ9uDVU8SE8EbgdhHHHT86lSAeRLtBAJRidvCkk5A7YrR07TWu/tJW4tIPslo1xm6uRbi4C
YHlxH+JzkYUdcV+NOM5ySR/UfNTppyWhSgjgmlCzyrbx7SwdgXVSASqgde2PxpVdllUxEkh
8o2MnI9M/54q21lbx2C3D3JN890yfYzCfLWLaG8wv3JbjGO2faokXEacfOHXCbcqQc9+vUd
K0jTkrRe+5lKpCXvR9LGtC8rxqs0zGNWMixNITGjHAZgvYnaoJHUKPSvRPD+nSz29tqF1a3
M2g22qx2E+olCLW3nlR5UgL9A7pE7BepEbHtXOQW8dvbaXdXdrf21zfGS6trq5txHZXECss
aSW7Hl8SJOjfw5UDqDU4/cRM8jXRmN0GQgBbORQrbmJ/vgtHj2Y17mCXsWqjV193bc+XzGT
xUHSi+V66/5H6WfCvSdK0jTn1bSre2ml1K2+5BEtsIS2AFTgDoOgHGM1ta/wDB608VQT6nr
qWnk38qwEi2BniIDkPvHACnA5xnfXzr8CNentNUsNP1L+0b6C9CrDBa5lQAsDw3QHr0571+
kupeGdWtfhR4q1zR9Qhl8R2kU02n+Gri3CXUoWHdC27PzElSMYBFf0HkNHBZxk/NWpe5CPw
pX1t+p/GfG2PzThfiaKw1e1WrNJTb6XstfJ7s4n/gmz8J3+E//BUn9mjTP7Rt76DVPBfifV
IDEoE0av4U14bZEByD8meetfkJ8b45H+MPxUeMNIy/EzWg4BxtB1G4r9Zf+CUvjrWfFv8Aw
Uo/Z9bxDPdtrTaZ4ngu45IUSFEh8Ja6qopPzKVZmGBwfrX5l/E99Jb4v/F2O5d4bk/E3WfI
YKrWuP7QuN27POehGK/Bc2pYGvxHXhhFyUuie8fJn9c8N4jNcLwbhKmby9pXXxSS0l5/8E8
QsLprNVkI2upyEU4Kkc5x6V6IPG+sQTWmuXsdpqEsUpnht7+1jms5ySfmlgICFTydpGOKzL
iHQftSuCWQOC4DgedjGffqD1rF10yNPFNLEEt76L7VYiOVZB5O91XcFPykFWG1sHHOORW8X
VwdJ8k9NNFt8wqRwuYVoOrS17tWfyNhfHurQO6WRjtYpHEssKR/u2cE4LL6jccHtnjFfUf7
N/xMl1X4meCtM1iOyCSazEq3ssgtkicttVix6EEivjSzitLp7o388sPlwM1sxiMvnSrnYjd
MA8fNzivUfglrWjeG/id4L1rXIpZtL0/Xra8uYYMebJHHIGcAnjJAr1eH82xmHzSjVqVVyc
yuvK+t0fOcZ8O4DHcPYyhSofvfZy5bKzvbSze5+hvxv0rUvBkep+P7ee2v7W1u1j8Q6bbSl
beznlkMMUoAG1hIzEEcck4FfA3iL4l3M99PqGlt/Zt5OJIma3RQkayo0bqAQRypZeORnIIO
K/Sjwz8X9N8ea34r074f3kyDxFLM7aD4lgGqaVexkYihmKjgqRuQtwpFfOP7Uf7Pt14P+Hn
hTxtb6Yto0N21vr8drYvbW0RupCw6LtwrjbntuFfpHFeCxGMws81yeadJLmaXk1dp9+tj8G
8OM7weUY7D8McV0+TFSahBvRtNXSku19Lnzr4N8Z+JfEOraLpNtPdyzXVxDZShJC0tyu4BO
OhxnOa+hP2krHVfh74e0LSrg3GpvqaSG5n1GMyyqwIJxxjABA69q+e/hBqvhvw14ksfEOp3
86JpsYmeCZgWuJVDELHjPyDA69ckV9RfFf4zyvo11pni7S4Ydaa0TXdLSK7S7gEe/wAsW24
bkIkQ5JU8DIPNeFlNXDVOHcS8bXaqytyvey/4J9txFh8fS44wEcpwilhY351s232fVLc/PW
+1eESu1rbuB5m6Pz8MFGOQeMZz6etUV1C7eQMWjyZOSDgKT3/DI59qXV7m3vtRvru3sksLe
6vHuY7VJDItuGOdgPHAOcegxVGMglEYcA5ZmXDds5r8wqVqrrWUr69ND92o0KMaKvC0rK6e
rP2k/wCCZ86y/s4f8FNZEuZppz+y9p8lzFNGUihI111VUck7wV2nOBySK/HPSbtwsLmYoY8
Dn5eBg9K/Yr/gmZ54/Z1/4KcwyyTvFB+y3pjQrOzeVEr667HygeApbJyMAkk9a/HPSbhrVL
e6gk8u5t3DwyFQwRscEZGD34NY4SdRZhUb8r/cjsxdGP8AZdKMVda/mem6L4ojinCX8Ly7Z
UlRjIGjKrkshB9civVPEsmn+Jha6rpkcdswCBYjtXZlTkY9Dyceor5tiZnk3vhpSQwfqCSc
816xp8rtpTapaRS7NPI+2xQkyNsY7d+PYkZHpX2uAxk6tOVCrrFfefm+cZbRoVoYrDO09V5
ajLLw/fQ+KNNtmuDHHOyyxSSN+7Qg7seo6YxX6HWui+FvGmjWOlamsM01iqxkpcDO8DGARy
QSelfmPqfiO+u9Q328jQwqix24xkYAI3L3yc9B6V7L8J/FR8M65aX19eytGoET7mMoAbG4l
ee2cV7/AA3m2DweLnhqkOanN632sfFcd8N5lmWXQxtCryV6cbxUd2z7jtPh1beFZpZNNnu7
qwkiVrKxigMrOzLtVRM3BO7JHIr6O+HFv4k0ZI7s2d0RNhzC7gzQ+nOSe/SvOPDmutqnh+y
fSb2WO21e9VrdJ5Ta2x8rkI3ODliMD1PFdzP8abbwiJf7S0k2h0wNBKVgPlSEAAYYDBzk89
q/bcFDA4Kn9Ypu0LadtT+P8/q57nDWW1Ie0r3s/wCZ2en/AARt74hvtV1/Ubm7kVI4dcbTJ
LaXbHcSsE8z5Vx0AKg+9fafwA1TS9KmYyTpbSRWd3LHGYwGkZreQsTxjI4/Ovkj4V/tC+Ev
FF/qTaxpOmtZrfw4s59PW5+2xkBWLSMCA0ed2D2NfT134A1PxDrWjat4CbR9OW603U7u4sr
fNla6jEbUvBJGR8gYDKEDHWtJYnD4rByjz3g+q6Hz+My7E5fmVOhXo+yqxXwvq/U9H1fxnp
2r2K2bTLDZBF/tC6jmVZXRTnb6+3tn3rwvxv4vXwtD9q0PVbqAXVw08Vmt0X2Er8jOBxyW4
B9u1eDazf8AiHQbmGx1G1s2FwyW8oXVoy5YFwV4JIwR2HU814rr3j4XWoyaXe+ZbvYb0lgc
broMwCgA/wAS4AKjph2x1NXUq4PBQUubt00Fl2Q5lm+I291K7ate1+nzPU9N8banda/JqEl
/Owti7maSQlAxBO52P3fmwd3rXsfwk+LD6Pq3jmDUpftYufBWoXTPDciTYd0BUhzwcCvhXW
dettHttQjgNw2l39tNZefch45rUlfkkVd4y6sBjcSMMTtOBXIeC/H90bvXlV2ZYfBt5CBFJ
weYcc98Ek4ryKmfUJVY4PExunv6eR95U8Pa1TCVMbhHZxS5fXRX+Z92eIvHNx4qvSlvNKTK
pVmblVHX5h0P0NeC+IPCGuJexyrbXLWckIkmu0jZLG4O7hCejcr37444rn/AXjc31zayPHJ
MIwTcoI2k2qBuZnx0xkn2r7QGvWLaM9ndSWt9H5cEtpYb2nhncgMfLA+UGPJB4yOcZr1qc8
Nm2GTh06HyWJp5hwVmHseW6kt/M85+EXw28ReIb9E02zkgCMGllkRlhjJ4JfjnpyR6V+mfw
1+HWseH7CL+1Li2upkDS4jfcEXJACt3HAPtXyV4V8T6hNC0VtNNplvuEZjt/wB3tCqFTPOR
jp6V9e/CTX9VEbf2k8jRxOQJL0+WmzC8gHqT7U8WpUYezVuVfM+d+vQx2N9vXdpyPY9H0yL
WLgWUlsk6uQLdF+eRATjK9+9aVvr+reEhNoslngQXDvD9okPmFCcKeGA7dvevT/CNvYeI7c
yRQiK3CbI5Y0VJJjwcZIz+fpWhdeDtOvrma41Gzvri4L7BJJdsG2KAqjr7V81iM0wyq/V59
NdNT7PBcO4qeEjiMNLWT0e2h/Ezb6O0uheGIYoEaP8A4R62lBwJDtMKkNJ/tAVQ1HSXC+bB
JHFI65YMn2fdtCggY5/x7V9lfD/QNH8PeH/Cet3P2OW7tdK0vU4NDn09brSrpFtIXZJS2Gc
MSQyZ7nFeY+NfB15/aj3llbwQW9+r3s6QxqttA8jkokSk/KEVlVQD0UcV8tW4fqUsLCo+qV
0umh/QuB4zoYrMqmEjok3Zvq76ngdtYLbT2sU2nSxvDFh5d7KZJN29S2RnGGGK+vfhjr8Ft
psupJf6lb+Ii5j0+/tLx7JJwCEZFkjwSVHXn615ra6bJai/uLgQXF5bRqI7vVphDHFKI1YO
B0JCqAFrQuIvFHijV/A2m6Xq9h9mv7mCLTLawVNP0fSry9ZFkSUkLtJZhvJYoMkjrXRlkHl
kvayV/K2vqcXEdVZ9QWGT5Yq7crvor2+Z9hpr/jS1iGvajJem9v8Ay54bm6keW+uoVwDObr
dv3KVUKGzgGq3jPxHq6Wb66+pvfa9qUn2y8bV3N7cxMoB5duSxBJJ9F+tei+HjqFl4ju/B3
iC+0aXV/BBX+0ILe6g1rTdQmhBVIlOcMm5csiHGCDW58U9C1DVNL+H+p+JPBOl+HV0fQFkt
pNLsGQeOA115v2i7DffjKl4iUwFTvX6O6kp0F9Wd3JaO+3XQ/m6HsqWZWzGmoxjLVJP3ley
8jjPgx8ZdJi0zV/DfxE8OW2s+D/FdzBP4j1LT4o08VafDYF5I/wCyrj7sbSSeUH45j3imeG
/Ctv8AFDVHi8Ikagulw3PiD7BLua4trK1ceasxTsF27iMCvG/E1jrPi3WNZ1nw14b0/QdI1
W5Nz/Y/h/d9n0hUZS0cCnJVCQM56c0vwM8d+KPhR8SdV1PT3uLaz1bTp9C8S2kEogTUdNuP
luLbf8xj34AZkwcCvMhi69CUac4352ld7X76H1eJybAYzDVcTg6qi6aclGO9uzP3l/Ze+EW
gB7S0Osif+0dKkksyiFdOK3KjMSJLnEascZzk4zX0N8O7Lw2vhrxL8BPGGg6B4h8DR6he6d
qFh4j0yHVtMgW5fM0rW8isJAFJGD0zxX5Z+AfjH4n8OyeDNegmnuNHtZnjfTYGZLYWnmAiM
uvJCJjaOvy+9J4l/aevfCHxU8VNoOuXeoeHr+4e8mutZUWVzqW7A2wxEcHDEdRnGa58yyip
mUp0sU06clpfW0jy+HOJ1kvscRlsHHEU5Pmaesovo111Pi//AIKT/wDBLf8AZn+G+n698Zf
gL4km+H32SO61m9+HOrbrnwfqxid/n0adgXgB4PkMXVc4XaMCv5u/DHh7UPH/AI10HwtZTW
tvqXivX7bQ7O4vpTHZwSXUqQo8r84UFlJPpX9R3/BQH4o+GfHv7O2oXelyXlvd6PossEiar
cPPIrTA74kUP5Y5ycgZwK/mV+CE4t/jD8MJ5N4SLxzpkknljdKQLqI/KOhPtX89eIOQYHJc
zwuCw8eVVNZffa5/dPgjxtnXFfDGY5pmE+edFtU7rZKN7N9dT9o9H/Zs/Z3/AGJdRshf6Lb
ftM/H6wZDd3/iKwI+EPgifaJd1jp7AG/mQggTXJMYI4izzX0pB8R/i94y1bQvHepXGpahZ3
Mgm03S9TgZNLEEbCNobS3GIkiRjsCoMAAe1fIHxv8AHdzqPxL8Rm9v9Vuo4tYlgtbR51RnC
yERh4x93aOp75Negt8W9djs/Bw06zbTY9G0Vre0iv7yS50PDrulMUbEFWdwCe2QK/WeFMsy
PJKkvq0dktX8V+p+AeImacY8X4OksdK8pc2l7QS6K36n038WbfVNRuNCn1t9P0i/WVZrex8
OLDpkFtbL+8mkWZW/177imG+vYV8c+PbjTJ9cu/KXVIbGMvBbpc6sLm8u2lGMTlRtK5xkrz
71g+N/i3reuNDpN6i2Uk0KzSOkQuFmZeVaNjyNx4IXg1zqaWIdD13WNUinvnj0/wA2O5WSU
QWM0wJicnOFxjBTkZNfRZjmdHFOVHCK9t36I+P4Y4YxeU0qdbNpJN6RSd3q0t+pl3fisQtJ
DeX32qKxlW2jsZJmuFgjXhkRScHksSTzz1r0Dwb45svtdxHYo2j2mrWjNcxj57Iy8kMowQg
OMEe9fMcZsLW6jlvJDuuZC8q5LOQWx69ziu8068sdKSZ7hLrbNbmGNrWRWkRHGDlTx90k18
xgc0xFOvzxasvwP0nOOHsBXwfsJwcm+233d/M+mvEviOLxR4atbvRJ7eGHTraSI6afnSzYL
5kkiY5ZXKk7RXxfql8Nbt5tOngWdlu5GbVlTzppVYDZHt/hXPFesy+K77T7TUYvCV9NDYya
alhPJFp6JdQYjKqgypzlSdzjkk9a8F8P3r2OpuDNOdOj+W5ieLZI8gJwCMcDIHXsanPcwji
6lJN6ta9vkHB2RSyrD11Fe6mnBP4l6ncaVpt61vZ2iZiUxhoSo3Qrt4Zsdjxg1R8QmSxMO+
RiIwS0gJKt15PtnFex+GIrPXLeW8t7y005EjWVbRm3T3DE7WSHsS3cmsfxJoNvbWWoXHlNt
nj4jmBLxemz2zmspYGcsHz03udlPOKX9oulVVmunm/M+aheStqUs6t+7ZQV+TBJ9ORXb2mp
X1nNY32m6lPYXqMGhmt5jGQxxgFe49jXW23hmyvdM+0OieQwAkaIHzFY9/p7UkHg21igvNQ
s9VtLWfTYo5Ira7nEd1cCVvL/AHSHqQOSe1ePDLsQk4zV4vofRzznCOSlFuMo2W19fVGX4j
+H/gv4sadqGoeIdCl8La/p8IN5448Pafs0ySRjiNtStwNhLNx5kZV+cnPSvz71XTk03UdQ0
yK5iufsFy0Au7cbI5grcOAeeRzz61+o+keKtc0jwrr3he11JLfSPElrJb6pZ3Ful6ZfMQIX
8xhncMBlP8J5Fflxr6eT4q16EMSqagwwoJA9xXxXGGWYLAqjXwytOfxH6Z4bZ5m2aVcXg8a
706duTW7t1vf8ikFY/LuJZck5bDHHOR+dNZixK8ZYcNtAcD0zUxiUsWVgzrzycE1GymUEFQ
mOM5HB9vpXxD1Wh+qqeqT2K5UMWIBDACMDAOcd6c0Wxcu5Cbg24nrjPGP89KnVWTIbaMfNu
JyW5PWmvuYdV+7jA68dT6+nSpsoq9ir80lFbFd9oCOr5LHJPJLDnk/lWtYAiWMgZBlGVIJy
az0AYAoCvByq8Yz13V2nhnTLi+v7dIUZiRgAHB6HJ6dea6cHQlWrxUd21Y48xxMMPhpSm9E
frL/wT18K+FvF3jXQ7LWre38uG9R5Vu7YTxSZGChyD97pxX1t/wAF4/DuheF/hX+zNoOhQW
kSxXWp3v2SzXc1tCUt0EkhHA3MRwPbNcl/wT1+H11c67pEsiMsBuYml8j/AEdH2HK+YVw3H
PIOOTkGuG/4Lt+KZP8AhaXwa+HiXG2TQvAcmu3UEblhGt9cAQggkn7kOcV+48R0Y4LgiGHq
Ozklptdu1j+PuDMVPOPGyriqMeeFN/FfSNk72PwOi3/ZrlCCD8hcnAIweDioHU/NsRlJ4Yk
9foPzrsLSytJooYZQ9ouUN1ekm7fnJJWMY4HHAGfesQwjc4YHar4UFSGYAY6/0r8KqUJxhF
+R/ZUMVCUpK2tyqIZGCtcPkbfl24OeOARWnFEhAUKCRxkdD6DH+etJEn3TEjMY28zAXdjae
p4Ixx34q2ZGkkklc7WmLM+xVQZJycADA5yMDA47CnThdJyOarWk0mtgZmZUR5HcRqUhDyEi
EZLMqr0ALEngdSTVuF3YMjMSqchWPA5HP19+/wCVRW6QpNHLKsstuJB5saOI5ivUhWIODjj
ODVqLymmlMausLsfIDuC6LngOQAG468DJArtpxk3a5x1JRS026Hs3gLx/feG0gtbdIhKkiv
bXLR7jCefu4xzX6L+EfiXqmveEzc2I+z30VsPtNzKN7SSrlSBliSrAgHI4z2Ffml4L021vb
uP7UpCod+0KWLhccD65NfR9v8Ung0K48O+HtJj06SBPLkvoovKkYqcl5OfmbjH0HSv1bhXN
a+BoP2tR+zcbJdWfz74h8NYHOcTD2OHUqsZJuTei11v5H6UfsB+AdC8P/wDBRz9jzxVpcT2
mreKPDHjK68QWysgt3f8A4RrXhBKqL90lQwO7k7VNfjB45sdPn+Ofxfk1q3vrqxXx9r6xxW
c4tJFla/uBC7MUbcitgsowWAxuHWv1b/4Jba/4h1r/AIKPfsz/ANsXst3Fb6B4mRHcARqR4
T1vAXj0NfmD8XL5h8TfipFC1r5r/E/XUMaZF1Eo1CbBIxgA5ODk9DxXwub/AFXEcV1q1KPL
HlTt3dtf8z9Q4YjmGD4Dw2DxFTnqc0le+yvpq+y0PL7rw3az3K/ZJQI5JS2xpMMOO3B5HFV
Z/CzOtr9nWVpzvF45CiENuGzyyDn7vXIHPTNbraFqkCuzRypNFMbcljny2B24JzgdDk10nh
fTXvQ8Ms0iXJmMKbJNySnPfB5HWumlgqeIqKnKDTfnoZ1c0qYWj7RVk1HTucTL4Nc2SyW5c
3gd2lhKqIhGNoQqeu4kvlSAAAMdTT/Dvhy8GtaYJI2YyXSIY+d5BJOAPfP6V9S/8Kf8QaM1
jq8MM11p1zGs12y/vWiOc5+hHb+ddO3gSVPF2i67baPp81jdzxXU1jptsdOhtyFClQgJIzj
JwTzmvdhwpiPaRlKm42t/w58lU8Q8JyTpwrRndOzvs/5Sj+zpDrXgXxjY61p8yQB5FaTTr6
JXivlMoG3nv8wHbgmv3X17wRpP7QHwdvPD89tpcN5qVrJqGoaDNbFbNGjw4WIknYX25zk5Z
RgCvwahlFlrUN5ZyyWP9j36xzxzXQVlMkrBRsbJfBQk4HHGcZFfrp+zz8bNP8MXOgyeK9VZ
YNQtTFdiKQTx3aYO1HX+FhgEEAema/UOFFRjg6uXT1s9ns09GfzP4t08dWzLCcRYX+J1cdJ
JrVO63tuflj8Z/wBi/UvBWnXni7wxd3Eujw3Y8/S7q2d5rIO+wBOMlVJxznjmvh/xlLqdzq
CWV4dx0+H7HHHGhBRV+/ge3JPpzX9jHiGw8F/tB+ChYeEWg0q6iv4vtlwkCNNcxK4cpJH0I
IyCOcgkV+In7bf7FPin4c6zpPxB03Tra30LW7KVdfuNGiMQt7y6mmR3ZTyFMbqvp8xHSvmu
LeD6UcPLE5RHk196H6rt6H3fhV4u4rE4qOVcU1FOSVoVGrdvdfmfjraNLamd/s1vOtzbvbq
13B58ahsZePnh17N2zThHa+bMIBILc4EZmQJLkIpOQOPvFsdeMV3914KvIodQRI7icRS+Xb
tEjMXIbB29fQdOtchLay2RlhmjCSIRG6t/rEx29sD/ADxX5HUwdbD29tHQ/qnD5lg8W70Jp
vtf9D9fP+CYQL/s8f8ABUJpGyx/Zg06NctgL/xPG4HoPavx1sEHkplQ2flAJOK/Zr/gmVHY
j9nD/gpr9ne4a4/4ZbsBfrIgEMbDXpNvlEHLDbtzuA5z2r8dNISyMFqsktwJPtJ8790FhWD
5NpVuSXJMmQRjAFeVg6TeOqr0/JHtY6rGOW0pRT9LHY+EfCsniq/h0yxaU301xGkVtHAZDL
GdxlffkYK4UAd959K/QbwN8GvD3/CDT3F5dW9uyXLWmpxGUGSVnUxkdcYI/IjrXxb4V8RaV
4N1yPV9AeUeVGYYriRVMy7s7iD2IIxmvQ774qy3mnPp9rcyh572OeWQSPEu0A7t6A7HJLA5
Iz8g96/UuG6uUZfTlUxcVOo09D8F43wnEudVaeHyuo6VKLTvbXTe56lJ+z7pNldzyW2pLb2
q20tkstvEs0si3Csqhg6sAdpILDB7gg81ylv8G9C0i+j/ALY1iWVHm32cUbC1gcAj5sHkgD
+EetWfCfxY1DR7d9P+1faoWuWluTIgkhmAGxQjn5iCC3AxjjFd54y8d+EfFmk2VzEr22paX
FsaCOICLYeAC3Xn0+nNfQKlw/Woe1oRUZrXlb3dz454rjLB4lYPGTlOjL3edbqy0bPp/wCG
Ph3Sr6107T7YzNZWixvuaUulvIpUq3PfPpXo/wAY/A+n3HhDVdTuLKW+1KKAz2Qsyds7ZVW
WSMDDhlHI6g8ivhbwZ8Um8NTo9rPeW1pMFzubGzABIUNnj69q+s/DH7Vnh6PTbTTLox395c
TrCsdwgUhiQNzMRg5OentX3WAzbKcVlywdWSi2ra7fI/EOIuFOLctz6Gb4GEqtNSuuXfu72
7nzn8MfCeqn4i6JBothejSL++tgkblovMOxfPVg2cYYOORzgCv11tNO13w14e0rSPtmo6cs
mg6hd295BIFmVfIkCQuSDgEDpxggjFfPOkfGb4SSWsbPpmn2V5Ez3BG0RxpKjFmHqGJ3Y6d
62k/auW41RrWTT7VtMtLG4igW5jM10nmQMACvGAdwOCfw7105dh8LgMPKjSrKXM7+R83xRj
eIOI8fTxU8BODppJ3vrbq31Pnq58Py/boNSW9vJWmzPKtzM8jxuGckqxIwT82cc1xPjTwE2
rXEWq2UpsdQkCt9qJ3JKOQA2Bk9hz+de02XjPTfEl0FEdrFAz+YFJAC5GSPX+LtU2vzWaxm
MWreRApwYgZopVJyH3ZJGMjvxXr1svwONwzSd4vz2OPA8QZ5lePp+1puFRK1v7r/ADPl28+
G3ia7tbtXMF2kMSzXMsdv5aWu8iKPgDCqWKgcjJbFZvgnwVPpl74xiuoBJ9n8EX+UY+Q0nz
QH5Tg89s4P3ucivtXRvD0V9GklrGY454B52QRMoyCNwJIxuA68cZr0Twt4T8PKPGE76TbXN
7B4LvIC92gJR5ngSMBT3bPHrxXly4Zw8aka8G7rbrvoe3W8UcXHDVcJUh7rt5apq5+fHgXw
14uWCC7tNK1a40rzmuEkSIm2lkjwrHaDzjgEkc19WeBrW+1TxBZ2MkE0BgtnT5oim3gZZ8j
PBBHFep+D/BcsV7BFol/m8YbZkSQTWtkj/eDAZUsfTHH16fTGiSWPhxrS31DSNOvrOOVRe6
tGnm3YBADeYAu4YBJx04r0sDlUsthaMubq+h+ccZeJNDNpexp0kqr0h3V+rF8IHw94ahubt
lsp3OZblp4AiguAcRjHyjjp+tegeGfEieLdT09YrM2Oh2cpZljLbtSIPqecAjjsKS/+DFj4
3X7XoF9Pp3h98SxR8lLhgMnjqo6fhmuD8TeI/C/wdWO11PW/7Q1O322tppKSm3B3A8gD5vl
J4JNFapgcdKXs2/aW2PgaWD4jymtTniY+0nN3T3SS3t1v+h+g+g+KI9Bs7fy2jVHA+z2yxr
vc5O0YH6/WvSrHUDqVtHeX06wTzZYwu6xmIdlxmvy7+HfxW09Lu2OoeJv3+pX0Rhs5ZTOLC
1+8ihskAgnac89c19K6t8e/C+jX02n3d9bySwEfPbKLiNgRkHcD156V8nj8mxWHmvYw5pPr
Y/ZOHeNacqbo4uTioJK3n3Pxy8AfCC0Hw58Ea5q108iXngjSrlVV8DdLZQsNzgHp3BxXhXx
tXTdO1SBNMJjtYZY7k25AdIpAFTDk8EEjoBxX3/4Ht1uvg78PNIhtP7Kj0r4Z6ZrBnLy376
6RptrIgK7QqHqAQSo7g14B4g+HtjqzTavqUVtZx2twhuZb6TzrhRKGK7LfrJzjOMYB619Es
JLGZRGnTaUmo6/ca4LPXlnFFWtjZSlTUppLtr2PD20fQdc8LX8WuWN7dyzQAaNHpM8MU4u2
2ndPhfmjUFj6gd6oaV8Jb/UfD7y6Ws8VyIhcQ2ki+alwgOMhwMo3HPGeBjFeqeEPDl/PrMd
lFZxvcpm002O1tyrXYdi0m1c5y+7GW6euBX7O/sQfs5+GNdg8QT3Glwa1earKmhWGiakfK1
3RXKiSa8jXlfKV1ePnOQBXFjaOAwWE+vZhHRK3Z+p9Dgs6zbMM0WS5HO86kuZX1Xpb8z8M7
P4ZeLfD+h2vii0WW1lh1dbWKSZfPv7y4jiLOWGf9WodRuflifavYb74m/ELxfbaB4Y1jWdY
/tGz8PSaItz4huGuNCtbOECS3tY1xuQE+aGxnORX7O/Hz9mTxD4W0+98NeHvCmNM+3x6hbL
f2eIr+aOQqVWT7yxkNyQDXyNoH7HmvTW2r6j4xjXTHGbjSUt4XeDb5p82PruKjcAG4q8vxG
V1KEa+Hre69tU9P67Hk5zPiCljZ4XNcI/awer5WktrdNUvM+F/DfxF8NXvxBu9T+ItiPBHh
PWtOFlrN38OtMJGk+TatGqwwscYuJIU3F/7xOK+RviDq2nv48l1Dwvq99/wid1eySaaLxk0
/WLq3iAIW6SPCruJznoa/XD4yfsrP4J8B+MPF1hrtvL4atLCzS+t5dkEt+JZ0CJGhyS0bkH
2r8avjRo+g6dbWN3olhqmlX1vAsl1cT3CXNnqcocl3jwPlXZtBX1BrizqVSGD9vRneEWtL2
aPrOBo4bG5q6Vei4Vqit0cWmtH95+mPwL+JOhaHov9heI0s9QRLSC9Gkvfo6oHw5XzRyA6/
ewOK8M/aIv4/Enj/Xdf8PaZJaaZqeoG/wBO0SzZhbacm0HyI5AQQuASD0PcV8w/s9634SuN
Xs73xvqeqQaFYSpNqunaQFbWdTiVgXS2LcKxzwD2r6y8Na74W8c6D41uvEWl6xcXM+kOfBN
3b339lTWk3mfupblVUiRFjG1gMAkHrmu3BY2nmmC5opqbStbyseJmmRVuFM+lUk1Kipe85K
1ubZL/AIB8LftB+P7if4e39nPpn2Kwk0bZFYx3ZltpsIYjKwJJDlhkjOMmvy9+D9yLT4p/D
y6UFGt/GOnzBlc5TbdRntX6YfG34Y6ve+FPHmpaZuurTQNDOpX0cUw8qOJW2u2X7ksCFX3r
8zfhJbzXHxL8B28ChpW8T2aoCuQP36ZznoP8K/n3xJljJcQYb2yelrdep/bnglSyqPB2Mjg
LKLu5dN47P7z9Dfivrkmr/EPxjqMEKQznxJdSxyFzI8EYbDAO5OQTzjPGePSuVtfEMb29uj
XF4bYotpcNLP56QFnPzwoThSBjqe/Sqfj3Urg+N/FdjJZDyrbW7oBtwAYmRgR79K5CC3n8m
TdCYoJisjKRnIXOTjp3r3qWLqxaktW9+h8xUy7D8rpyskrpbM+ifEfiiLU7bS9N0hDPaafc
tfLqGoWkS38m2NYyPMX+AjIKcqcZwDmtrXfGulXHg2+8OG5ka4iijjDWM8TWLCMh/mIwSBn
AyM+9eXaBr9jFYtDIi3aCHygCoV4lPUBvQ/0rhvE2pWiai76TC9taSRCM2snzuT15I46817
c81nRoyqppuas/LSx8vR4co4nE08NKLUacuZPu731/yN6GxvdQjttUhgjaOOT5ndt4QdAHX
079q6PS9K1HUNTt9PgkzdSyqsRjQskgcgFm9AtcN4J1ydbq5sHd9tzt4HypnuPSvdPAFtc2
viNLozoURP30DnEkiZz1z7VjltOlipwb0Tep1Z7WxOXUKvIk3GLcfM6vU/hzrXhrQ7wqX3S
DN6pkAeWNGJDIOuOnSvF9L0KOPULljPBHeCL7U08ynZHKuW8t+oY9eenPNfZXjnVNAvLSx1
+5u5PMFq8X2eSTckCgqCGTuOOK+eXXRtQlvJLeJifN8xdrhEXA6bun4fhX0ub5bg6VeMaLT
SWmp8HwpnuaYzA1KuNg1OTs7KyTWltTZ0Ky1bTJ7F4dHtp1vLIypEYo5o7pl+aS5QjKArwN
v+yeBXXX+mSaxpUFrHJbyXVzC+0TSBFzGNzY4+UHnArzuz8azeHLK2sbSxgLWlzJcx6y00o
uDFP8rwrCcx4zkkj8q7HQ7q71eGLSLCxt4bu7Au5rzzzIZUyXAIb/AFZwCBtznNa4WeGlD6
vT1bW36I58woY+nV+vVOWKTXveS6tX7HnnlPZae0KxSqeCkMXzoXyfmJIwRgHg9eKreK9Ch
tNI8N66NUsr6bUTM93odpE6XGimORUQTEgDMqsXULwMYr6pg+G2oSaHFcjSpJIFHny3AiaT
ao6SNgcKPXpXneq+BZnnnURG7gjXeTnYue4A+npVYnI68aWi/wCAY4DjDLq2JSjNJp67Wkt
rHh9nNFe6VcKYv9JjV0gQcFQRwWHevzp8SeVb+L/EcUtuZJF1BlKrIUzxX6v2vgrTXvow07
QecnlPtXmM9MfjX5afEK0Sy+I3jKBAzLBrLxAnrjsfxr8v47wtehg8PUqJfFb8D998JMxwu
KzHGU6DduRS9Ne5gLNaEKI7EBjz81w4IPWrH2i1b/lzVVPYzv19azP3RyCSDz35xQrtjaro
ctkHb09c1+Zqcl2+4/a5Uru8bl9JLRCA9mXL4Cnz3+X2NMlNo7cWRAznAndfyqk2TnAIzku
/C9Kau2THzSEjPIO3PpT5pSWyK9jZc0nt6l+EW25gLQHeQoQXD7j6nP4V9c/s8eCrbxL4is
bdvDpvLYSh7iYajPHgDqBjHXjk+9fNnhjRl1G/tkAZhK4jb5MjBIHNfuJ+xH8CtdvbjSb7R
fD0uppM6JJeBA0FuGYAfL/FyOc9MV+jcBZLPHZhHEVklThq79j8R8ZeLoZFw7Uo0G3XqLli
k3e7/E/a/wDYu8AeDPA/h631yfwCNMtbfSRLea3rOsTLY2qqnMirjoPmIH59q/lC/wCCjP7
QGl/tH/tffFbx/o1rGvhm11X/AIRTwosd3JLH/Z+lqbWN0ZucSFJJP+B1/R9/wUp+O9v+yH
+yDdeD7vxBFc/G7416Q/hHwR4WsZhDJ4Q0uQbNS1mZQS3mCNjDCTj55cj7tfxsukwnk+0LI
k/mbZfOz5isT82Sec89cVp4h5tQxGLWDwcno9e3lboeH4CcK47AZXPOc1jadRe7f4nfVtvc
66zls5baU+WE2KoZWYnOff8AP86znksNpZ7MtIpCqBcMwYDrk9u3So1VUhvVSYT+UUCSRgx
pOMnkA8j6H0qO7tktLuS3WeK68sqFuI0eONsqGPyuAw2kkcjqD2xXwU6suSLaVvRH71Gko1
XHmd2XLb7MDLILFCIsSSobx03AnBGBgkdOnalV7InadNwepxcyAbT25/zzVSCQxxzDYGEi4
YMgJxnOc9uR/OtM3E1yIpZnMjwxRxIzcFFjG1QD6Ba0pNSS2v6EVLxdle3qWIYrKQln09cL
8gLXjjIxwAPx/StSC3tV8sjRWaNvmiY3UoViDtLA9OvH4VnpmUr5exEcgDc/yjJOSTjjua9
M8DaDrfj7xhoHgbwdpl5rWta7fw6RoWkmRbqeeeV1DKGUBdrMWPQYXqeCa9GgqbTnOyXojy
cS6z92km5PzZ6F4Ak8O6chuNQ0KOXZEQqNqcyBjjqOO3evRn8QfD5dSgv9H0BdPaWbdLbx6
pPcxbCoDrl+efmPPr2r9OdD/wCCSPhmK3gtfjJ+3R8DPg747vLYXV18OtJ8Gav47m0DcFBt
7m6hmiiWRSwDIm4A55rv9I/4I0fCDXmt7Cx/4KNfCu+8h5YoWsPgRraTTMQJGXzBe5cgEYG
TjoMV7VLjDKsJGOHU46f3dT5HE+H+dY+rLF1Kck5dOZ7feeJ/8EzNR8PXf/BQ/wDZtbS7aO
OV7bxTJuj+URp/wies4GAcE8EZxX5HfFOfTY/jD8XDJp6St/wszWgJHupEVQdQuACVXt9K/
qp/Yx/4Jb/DH9nH9pr4dftAXn7c/gHxfpfwxTVNG1Lw5B8JNW0Ce/n1LR7zS1C3cl28aFDf
JI2VOQhHGc1494l/4N3rLxj4p8W+N7L9unwCLDxd4pv9ftYIvgvq8/krd3UswiLjUPmKlwh
IAyVPA6V81jeIMFis8njoySg0lsfZ5TwpmGX8M08tlFuak3q9df0P58vBGv8AhaLTpUvfD9
tceZH5csU2rTsMYAyAe/U13XhvRfCj6naarL4ZK6aX824S11SZcDd0wORxX7cTf8G72n+H5
U/tH9vPwFbmXaI0f4I6wJAd2wbh/aJx8wIwcdOa9Q03/ghjpOiWcFlcftzeBZS7hVa3+DOr
OXK4UllF+fbrxX1mW8Z5LGMFi5pcv93/AIB+fZ34e8Qz9rPAU53qbrmtuvU/NvTfHfhBbSx
0nSPBOj3+nLpotrm2vdavWuipI/eJzjICkEHPWvY/BGmfCHxFqFhZwHw54atFhNpcw3upSX
WpPK45e3Uj5cHjDcnmv0E0v/gh3o2lOLy4/bP8IlzudJm+FOpQL8pCMcG/9SR1HNea6h/wQ
7s9O8XSX9v+394FtZ1nXUIwfg/qziIBiQPNTUtgzkcZzmv0Ch4tcO4SMZOUZva3K9Fptofh
GY/Rt4tzWU6WFlVoPfmUvifnqflr8XvDvwe8G+MntbrQbXWy1mNsseoSaMzLxtfykGC/7vO
48nk812fwh1L4Ta3Gtnd+B3vvKkZYRL4huYmtx2DMOQDxz14r9BZP+CAereO9anurr9vzwh
qd/P8Avje6j8G9ajV1Uhdomk1ILxkDGePxr0Hwx/wQs1H4eXwu4v27Ph6WgkEc6f8ACodTK
vg5wSNSYccZPSvNpeKfDdTNJVKkYwoyeto6/grn0OK+j3xhDhmngY16lXFxj8Upuza8r28j
wH4ZfE/wd8PNdkj8O+Db9TG+5rObxRefZGY+5BDDA6n9elfRvjz4seA/jj8MvHXhfWvAGlx
6zb6LPDoFm3iieGXVJhC3looYH5s9TjGeeMZH0DD/AMEo9P1CwLy/tY+DLh7YL9ou7H4Y6g
ik4xlv9MJ25/8A11mW/wDwSV062Uakv7YvhiKSHdIzv8M9QtgqKP3oA+27hkE9Oxr6LE8f+
H2I96WMalbtM/LsF4I+MGCqN08ubV+rg22uqd9P0P5wIvB2p6PeWGoXPwfuLLRRdtbmK+1m
4miuPmO8OwGATnr2xXg/x++GRht7jxDofw0+w2huTqNzcafqktxDErqMqyY3Y4H45r+xdf8
Agnd4S8ReDL3w0v7Q3hjVnngnumvn+GepyQxfLlXjjE+BjBIZTlt1fPumf8EptC06DVpLv9
sj4f3OmWIFt4ghu/hPfxm1aWINGi77sheMHGDjOOK+bx3E/AGNw08JLGpN7Pk2f/gOx+n5F
wn4y5XjaeZRyltw0lH2ukl85NXXmfhF/wAE1BZL8Av+CoUdmm6Ff2WtKMhdZIWdjrBZ1w2S
NrMy577Qe9fjrYy2QtYX/s1SVQOW+2SAsM4HToeDX9v/AIF/4Jw/AP4U+GP2qtDs/wBq3wB
YS/tG/CSz+FoNr8PL61j8Pz22oPdG9eEXBM4b7hRdhGM7jX5R3f8AwQe+F+iuIb//AIKPfC
212v5QW6+CWtxMmAW+cfbxjgE5J5/OvxqeNy/C5pXdCsp0m9JJNJqy6H9WYPB5rmWRYV4vD
SpVuX3oNpuL63a0Z/PhFqFgmQNJRVc8hryU45zx/jW9pWt6PbymR9CimUupy+ozIq45JOOe
wH41+613/wAEPPhjJbonh7/gpD8DdS1i+nNno9hr3wx1rwzp17dH/VRTXpu5RAj4IEjIwr8
lv2pv2T/i/wDsg/E65+FPxc0e2sNWjtl1bQ9Z0q7GqeGPFVhNjyL/AE68UbZoJMdQMqRggH
Ir1MFmlKrVtQkm+1jx8wySrSpt4qDUX1Tf6HIXPjzw5c2UKQ+Fbe3uEZQXXUrgPJ1zz+R59
Kpx+MtIiikUeHImLghidWuFQ/VR+H5VwZXR4tItJluL+XW5LyRb61a2WHT7e3CBImWQkmR2
YsT90KFHBzkVDdqYUiWKNXikZ/PZfmdWGCrHJ4XGQAM89a+gnmeITXM19yPkqeS4BpxUZNX
trJ/5/cesSePNIksVgbw3EWjBKs+qTs2CMVzg8R2YkBTTkjcNsUjVJd5I/ixXn8kyyRFosI
y5BAU7W/H3zVQTNHNnC5zjPTcOef1zWc81rymr/gkdFHIcJBNRX3tnu9v43t7UMkujvBNj9
6JtVuVmJOc7gTxnr07ivXvAPxJtp5JkktxDLLExbddSXLkKpHLHqCB19q+O7+6nW5ka5mW6
eTDtdJc/aluOq5B64+Xvz+ABPQ+DPEt1omptcW4DLLazLIhx3jIHbtnNehgeIK9DEx5n7ux
4ubcI4LF4GbjH3raa+h9+/DX49eEvh34z0rxP4o+HGnfELRrOaQ3nhbWdZudO0zUsxsib3j
OV2llbgc7RXpehftReAZZtSa9+Hdm7S6x9os0s/E109hZWx35tlTblh80YDk8CMggk5r8wZ
PGguXQTRq3y7SHY45xzwPy+lS2GqiNyYcorD5sNtJOete9huLsXQrXoTunp8j4jMvCzKMzw
9sdRfN3Td1t1P3+8I/Gv4Kaz4ZutKtvh3bRa9d3cdwdQfxlexN5HklVtVhX5cM5V955G2uJ
1v4l6Jpui3NhoNzp2l2uoyfbJrey1CTWLxZYi0ZS4upDvHHRVJUZ9ea/H7Q/E2p6ezx6bdy
xz3OFkl38WyH0I7npjtmu6tPEs2nWiwvcOURSzPLK2WYg7snvn+tfZ4PjSMYc3Jab3bbt93
6H5HmPgpR+tWWIbpLaNldpd31P028MfHvTPCA04wpALe3cy3YY7BN/tSdRxzx6e9dve/HTU
fH12L3wsYtH0K0nS6vSJUtpNRVdxLkZ3FQAc4yRxX5Dp4gu9XkBVngsYs4XzGLXIHIyMcDn
07V6za+MZNFs7JLqCSFnt0ubW1JEYuFIIRo+funaRnHbiu7D8YzxNRe2iuVfkfP4/wOyXCy
WLwybxEr2u9E+/yP3Cvv2zPDvgrwdJLZWEMniGOxS2g0f7SDb3EsZ2swYdcjHA5JyM8V+d3
jj4mXHxE8Q3PjfX7J7TXNQeWSS3snVtGtQQi2sdvA3zx4COZCzvln3BRyK+dhrl3qV8dV1G
IR3BCpFbFdsNoMcZB/i5596oap4nmaVbDTZPMuZE2ySqcx2+OCTz1/pVTzLDRqutQjy3e3c
rKeBJYOjHD4ibqVFvJ7R8l2069T2UeNrm2upLfT7nbfPHuyWYqoJTcF28A8sck/wn2r1nQf
F8Frp8cU1xNPLu3vNcyAySFlU5yxJx6fSvlrRLmw0bTL7Wb1DdGzdbRYZHKJezSF2Vn7hEW
NyVB+YnHFcpP8aNcEjCz0vRjbqSqF7AMeDjjJ6dMV1UuIIYNRni52cldLexljeAv7Vm6OWU
LRg1zS0V2frlo819F8PfhfDbanZSQv8AC/QTJNbyeeoR9JtCIz3BUYDAe9MudBj8XarBqNy
sEA09Yt88VmJLV3jwqKyEg4I6mp/hbob23hD4Mz6pcZfVvh1ot5boifa0XGnW8QiuEUfuiy
4YA9RzmvUX8OR6PrAubCaNJ7raIbJZljsHlV2R1Z2O1ccZzxzxmvWwFRQwVJLflX5I/J85h
N5vipNf8vJfmZug/Ay5vvHmmXejw6ppum3zIdB1LVIFtwSFzMyyBdmxZN4GDwMCv1A/ZzsJ
PgX4+nae4GvyvZrFNNJbGBJBcFXM8DAAAgEj618teDvi3qOl6BB4d1mzj1Wz2G28Pefbb7n
RC05lma2PUKzF8scjAyK+0fB1jJe+CdI8Y6dfJKpuXsb+C5DT3gl3EoqHBJj2jIYZrwM9qy
r4SWHxiXJL3fW+zufccFUaOHzSljstk3WpWqXfS26t1Pubxxe614ru9HupNOstZ8MXAVre5
tI/M1ayUgAFo8nIXOWOO1aev/DTwxrWi6rZW8dobKHTpJY5oLUyXBcrl1wcHBxuA6Eivn7w
3r99cabbzQzXNvq+lf8AEwsk012S3uQhIdJN3BOACQOtew6P8V/CurC6a7kMIu7f7Pry/vU
e0CYA2nucZ+Vc5LCvyCvhMwwfJHB3Uab+z631+R/WeBzTIs1VSeacvPWStz210tbva/Tsfm
9+0l4J+GWofDuXw8Na1K3yzWoeS3QzJM7Y2mE55cjC+ntX8zf7Q3wrvNBn8QWK3kkdvpkpt
LKyuI2cXxY5kAYHCsFwce1f0/fte6v4f8L2d49naQzPpFut/aSrArW8hlBMQlz96RQ+Tnmv
5w/i3503iRtZ1TUbifRp7+W8vYbJDNMm+NiCkJx/FtXg8bs1+vZZS+t5A3XvJSV9eh/M2Ox
7yvj72WCcI8jtaK0dui8/uPhPwjc3fguLV9Pa3069vLcpM+qW2+WSFB1RjjABDYJ6jHrX0h
4K8R3U+h6heW+vNA9u9vpljo8uJpmilDM6RlQMKmc5PrXmlz4fu7xPED2VnFZXEaJMLnULp
Q8EbNvKlQfmwCN2QSK4me98VQyf2rZtaNqcEx+2WdrKsUcsEaKElVMYAbDYIyfUCvEwlWrl
DirtxS0t2P03McHhuJacnaKqNptvvp0ffXY9K+MkpX4SeMjbee80mlSwTCKYMvXEjSpnnJA
59a/ML4IWUdl8QvBFxMYEkm8Q2W4zncyB50Xaqg9ec89zX3d488c6TP8ACLxGha4Orarp88
V7psentL9idMbWkk6BWBLZB618KfCaNbvx14FWFRGB4r062RpQQz5uIy5ya/P+O8RRxec4S
rGzaitPmfsPhJg6+XcL5lhql4xc3r5cv5H6BfE3w0LH4iX2qXK2lxBHqTqsAgXyGg85iBKV
JJfP8WOhrJ8VeE9LnuY7LSIbiOae3MtxaW9u5kj3puGAe3JHHoPavRfGHh27l8b6xFcNJ9j
j16QPcxzC7WNPMYq0gTOzJ4APpXpM+n+H/EF1DeTSPNqEyJG99bxtavH5ahWHuMKPTPNfdY
HKY4rDyTSjfl39OjPybNOI55biqVWUpTUeZXjtvpdbHwbbadPpTSrMrpEuY0SUFXOOCMdj/
jXHaubkXE8kBeSMHe3ULgdq+lfH3hWe31Z44Rs0kO0CXTJuy7H5ffnNeSy+HrnyJkjQSMrt
Gzsduce39a+Vx2XVMPUdBLRH6JlGcYbFUo4xyXvJaepyujXE8c0RtYjJcJiQ7BwCexI9K9i
8NjV5biK8WUea5CzE5AjU/jXIaB4fuEvoIlEcEcr+XK24N16819A6L4Z0rTmDLdPLKBukAO
5GH0/wruyfA1pyTey/4B5nEmaYanTaSvJrtcp+LvD2pSW9r5cgmW4jETrHIzBM8jjPPaubg
0e905ZtNMgkuzPHtkibdBHlQxJPcAHn0NfTV/4bbUNBtbu3tnaKKAmKaJ8FTjgEf1rmdH+H
GrXcMk6RKzRbgzbw29XYknOe+enbFfY1skrzxUXCLd0tfuPy7B8ZYGngpLE1Ix5ZO9+/Q8v
tfBepWF3NdzT29+YI1aysmQz210sgPmNuU4+XOfqK67w/4d1a21mCe0YFAqtJklQnYAA9By
a+lfAPw9u7vUI9EuYIWikZYhK+MpwCCjf3eOccV9H+OvgNp/haTw7Ja3VhfX2r6VHfXMGmS
+dJp4Y7dkw/hbjOBmvYweQUacqc5y5Xe9j4vN/EZyVahTgpxtbmW1raaep9AfBDxdqmo/Dj
UfA2p2OgWdrqHhu30m/1xNNiXVRZQGV2gif0kZlZ3PzfuxivF/iN8MPhto3hXWvEvh7XLq8
1i3ura2sNHa0DW08U28XEry42qUwAoPJzWTL4f17w/pciW09xFayRiJjHIY5wAfmUj0/xrZ
0zxq194ItfAt9pNjJBa3M9w+pLAI9UvfPH3J5T1VDjaO2a+ijhY05upRfut6r7u5+RwzGc2
pVd43tv1d0fAN94e1fUL68srOO3t5grywMvBDDnHFfjN8RrK+tPiJ40hvGBuYtYdJnJypYA
Z461/TvH8EJrfT9H1/S9St9RuNSS5vJtItImF5oIjcqqXDsACXHzDFfzafHaEWvxr+JdpMy
iaHxLIrLI2w5wM4I4r8V8WMPQp4LDVKTu3Np+Wh/ZH0a86xOYZtj8POCUYUoO/Xc8hYFScS
Ak8Bo1K478jsKa2YmByTj7w52jjpxWotvmMYCnA3MAd2f0/SpodOnnfbDA0m4jBVcgZ461+
IrD1Z/Cj+uJYyjC7bWncx8ySuUKNnGVIyfr1HWum0Xw1qep3MUVvCzmR9indkHp0Uc967nw
18N/EGtTJHa6ZcTOz5XChF684JIH51+kX7Pf7LE9zqGnXniT7JYWsgVzHJOCzEYbbxx2556
5r7Lhzg7G5vXjzQahpd9PvPzTjnxPyXhXATqTqp1PsxWrb+Rxn7NH7Kd14r1jTJNZE624kV
njhgcn5iNoKgbiTzgCv6M73xX8IP2B/wBn5/iH4nu7LSorSyFroemXBX+3fEd80ZMdrY2pw
zyEjJJ+VACWOBXwr4l/bD/Zv/Yz8PS29hFYeOPiVGnl2fhXSyWYOFGx7qXGIYl+XO472ydq
nBNfgd+07+1R8V/2rfHc3jP4kauzwQSunh7w1YDydA8NwE/LDbQA7QdvDOcs2Mk1+hZznOU
8JYD+zMrtKu99b/f5eR+A8L8L8UeLGdriPiXmpYGL9yLVr/4U+vmZX7UP7RXj/wDar+K/iD
4q+Or+5mvL2Y2+ladJdNNB4f09JD5FrDu7KGBJA5Yk189AMCDIHaRwJN8g3Bs4Ocnn8anaI
gK2M7/ukjOCOtWGVpkSSS4MkkcYijhcOXVFBIAONuPqa/FMTUqYqtOvVd5yP63wVChl2Ep4
HCxSpwSSXaw+BN1pdFd2QIi3rnJ7UBLq8ndik91O+XYkGWQ+rHv9Sfzq/axKdPvGVzvLxqw
IIWIZJBLfUmoU3l18p1Dr8m+IldwB65HWto004QUthe3XNNR32KiRvuxjk9dw4APOMZrQiA
jBDLw4IVeQwHQsPcdql2OFUIvzocFv4mxgVdkt1gaLbPFcl4UdmiV08pmGTGQwXJU8EgEZH
BNdEKKi7xRhUrqT5ZPUiiYJGqKTlfuswIY85H+fY19G/swaxPoPxg8IatHJJYSJfDTLfVFb
7MlrNcnYD52MBirPtyRjFeBwRPamG7ItpojMyiJ2WY5UKSJIydwHzjDEAH5gDwa9p/Z6hR/
iv4H864WKFfE1lK8cp3KxE6dIyQrED1I4zz2rLMIyhgqkttC8rqRqZnTUddT91PD+uWeneJ
Ytb1z4W+M/jRq+s6rFp2nDwT4ibTbbRJpJle+vL2AlZXk8ph5LuTbo2WmyhAr9KNA+HVx4f
lleO2tna70B9bkki1mNX8PyXZ3RxyeWFh37WlQlCOzfdBr5W+D+jWmm+HPEHjjSbax1bVNE
1iSz1eyvrr7A+saffLkGBW53wSKVCoc/OM5GRX6weGfhp4ofX/C11Z6ZosE+sWFtpEou7w6
u1ujRReXmCTYpQRR+USoYgyZwea+Em3tY/R7Lmu/+CXrHwjYDwp4d1rW/tp03WrBYro2Fq7
tqMquEZpVAxnbgtI2Rhc9K948JwT6xDHFBKdKs0WZNObzkmt5WdsxNGwYbgCRjao5HQ8mtq
0gnu9El8NaRZ28Wo6TdNbXmm29mtwltHKD843NuA2kYAG3nk13HhDw5/wAIzNaajBbtqT3Z
CyQG3Jk0xpdudrFQDt5J7jtWWlr6XKjpLXqaVroT3qabe6pYXuptc2IF7qLrDB5r+WvzxoB
kBih5YY5461W1DwzFCjzxQPaXcEkUCOJ1jjmYlWlj2kkk47scHGABXoH22QG+jhn3eXeLdQ
RLau/2eKBRHsjcDHO3PfrXUW0mn6ytrab55ha3UU93ElvtYySRM7koy5yAF4PPPas3LXQuy
67Hh9xZSWtveeRpcl+GCQrdTqApVmkMrxKgbG0hR3zxms3WbbUbayW5vNOs9ZthZIsqWccG
l3lk4LncTIVSQttUAE465IzXufijQLBbZVtYby3a0m3KASWjUsHbzAvbnIxnr+Fcn4g021k
sjLYxW7zmLN5CS8qXHy/KcOpC5A4OeenPZ3jpyoOVWukcXpfiXTbmNYNQ0/UVlaRPItgiWs
colAQIoUMrDK/MVJ6ZrasLLQIZbvSUB86GRXa1vrM3DbmJJRJW2qRgr14AHJqvbadf6jpdt
ZafBp6CD/TPN3pb3dqqsA6w7mDAjI6gDk9uat3Op67pr21trtyl1YrcNO9zLYFJPLiUFkeR
UZDweQ33gpxzQnGza0E7qyOqtfDeoCzcW/huzuEacTPPFKljDIIiWCMDtUKcKSc4P61ya2W
tJZE6ro+j6a8kzThLeIXrWu/mIGVAVIyAT7ZFbMOu6rqb2aW627aXeXfmWrRyHbcx4GCJFG
Nrb1wD9KtWusINRlt7m4vrTT4BJZahDfQpKk0pQ7Nr7skjqCOPlNTeV9Smk1qcfqeg6kNOg
u28UajJaRomopounWRtoJkI8oxRp98AtyFPHFeQa14s8MWo1rRtf8KvFDb3ZlsNKvRJcS33
zlZGcIMvwFbawyAPvenvfiXxJpclnFBp0txaTWEi2V0JbSNfJR2ULLkNkgEgnB53DpWFd+E
tA1a4im+xXt3r1wqg6rNBNaRo8ZCIDIyGMK2M7WYHBFVz6WZEr7o+Q9YstK1LTba40zwto8
d5bTSJc6RZwwz6jYs/zqS7khvlY/MpyGIByc4+WfHXwm0PUrrWYr62dbvVpIriHR/FuoCS5
SKNNwdcyfIoHmk4+ZQxA65r9K9R0QrPaf2cmm6TdQ3xtNVF1fsJbCUHdKHRVO/aRkEcEkHJ
FeVfEW305/Fkf9sra6nearAdOtbiK9EMkkESF4y8ODlBvkO4kE7+cYxWsXZJoiUUmrn5E+P
dM/Z4h8DapJH430O7+JUFhbXY8L6XLKtjJaz3k+nS2drJL/r7y1aJrie32o0dvLDJvIfbXw
L/AMFKpNP8R/stfBG4vtVsvEXiL4efEW+8I+D9SS+GpXdp4fvLKW8+xzkjB8iZUUAsduCK/
ST4+fBHwXB4gh8YyyaRoSatctpba1HDHfahB5ajEe6NBJ5C/JkNzlyecYH5m/t5eHdM0f8A
Zk8CzWWqWepSD4wXVq32dZHdk/s+6ZJNxUZBIIGPbpXsZGk8zpRvuzxOJZKOSV6j3Sv89D8
N4tIee6s7Waa0skurmO2kvb9mjtrJZGCGWVlBIRAS7YB4U4BrH1vT1069vrGG4ttQitrmS2
W/093lsr0I7KssDsqkxvgMpIBIYEgHp6cbaS5Jln+75YhQsuWYYxjPc1mT6XGVJdHUs2AWH
OOnOO1fqdTBKUf3f3+VkfidDNkpJTfyR5yizQK4jUBJBtePZvEykgkfiQM9DVS/fzZ5JY7M
WsbABbdHYiJQACcnJPPP416HPYwIkcbRjKyb9xYqSMfdIzgAdc1VezGPtcMBAYtCs7oWiLM
CSoLDBO0nH1rklgZqFuY9GGY0m+ZKzf8ATPOFX5sAFyRwqqSffn/P6VtaMhe8cKQFFtN0zj
OxsdPWtWXTPs8zyWszArlY5oNyqdy/NjIB6Eqa1/COkzzalME2N/odwXjI3EbYm+b8v51z0
sJNV4wOrE46l9XlU0tY4SENabriS1jlWSOSKITo7RbtoUsrDHzLvBGTjOMj10NPupSwi2AB
gMyPyF68nn/P6VNfafIDHH87lXYY25BJAzx+A/KtePTIYon2EQFI1dlduWOMNg/09xShRqR
q2S0QVcVRnTTespWOis9Vt7aNQCBGMNLM643kYxgd+/509NRuNTkyZHWySTdsDYE2PbrXK6
fp0erXSw3F7baZaCOQ/bLppZIdyRu6LtjVn/eFViHy4DSDJAyw60HSbTSrJ4bxptR87yZ9N
Nm6FBnKss2dr8dQcEZA5r16NWrOPv6RPBxOHw1OXuK839yOtt9ct7QIGB+XAWMLukx3wMjt
k17H400XwjofjnULTwP4h8TeKfC0P2aTQ9W8VeHx4Y8QXcb28csjPZbmCYLybNpwygN3r50
0+Bd4up3K3ImKC2KZSNQSNxbOOuRiuin1lstCkstxemLZHIZC3kgYQbmJyAFBHHTgdK9fD4
lqLc9uh83jMBGdS1JvZ3+Z6rc+JZ7h5ktpZbq7uJDPcXEzAtHkjLMc8t0J6nmnW2s2WkWwW
4kUytIZJJTzNIx9P0rx19U/sqIJGiy3MnzAFyWOOhx9e3NS28oi/wBK1bdeX0yF4NMD/vIs
5IefHQdxHncQRkV0LMJy95br8Dg/sKlyW+z5bv8A4B6/ca7e6z4W1KKFBawjxBbt9onlEUA
T7PcZLSE46leB3PeuetLfRWizcatcySFsFrLT2ntzgAcMzKT0PbFVrOPUNZ8N38V3KkBh1q
3aK3ZPIijAgnyqrgAA7gcjNW7SDw3DbxxXttNBcINrqyySBv8AaDKCCD/SuxynXcJ1LNcq3
9fI86nh6WEjOnTuveu1Gz6Luf0I+C7fXj8LPhVqEESSOPhxokaX8iKPMVNKtUUhcfNgdOK9
N0Hw5c6lb2+la472+oRyKMzWLQGaFiHckEZU9AM/hXvf7PPhjSfEfwY+C91bx2Imb4U6Jsi
njEkdqJdJtNxAPVkzlT1GK+gdL+H2mWN1MmrWwu7jWNJaTTr6YmV24MUcvHPJX+LkY6V+i0
sxo0MJTh5L7rI/lHF8O4zGZnWqQ1TnLXpufK/iLQZtHtLTxN4f0uK20maD7JpFvbH7UZ2tv
3VwQpyUG7JO7qDxX1p8AfFUereHFsFhQas6mGbR0XL2+Ao3AZwCSCM46Vweq6H/AMI9o77H
juJYnZn07YXgUk5II65Yrk4rhNE1yTRvFXg2/PhabSLdYmfWrnTbry7jXys+5pHH8OAwUDu
prHG0/r+CcFr1T/Lc2yau8hzeGIq+6tFJPs7Jv5bn2Hq+uHSdPv8ARtSth5qbzp0qyi2a3l
Zhuw2R8qggHPXPFfFnxJ+MGpfDbxjoniPQy+r29pdGXV9Bjl+0WErjjzMg4DDHGf7tfQvxq
Mvi3QbjWvCsts7Taet5LaQSsk+mxE7Whctwz4Ucj+9X5wa9p2rm11GM77GRGbT7ia7lBd5J
l8wMkZ52gYBfseKyyTB0HRcqy956NPud/Ged4+njI08JK0IWcJI0fip+0b4V+Iw8vxBFd2k
F1cvPqFhLN9nlwFdlwem1mIHFfEt/4K8NeJtUaze/nurXUJWGnzQQu4DH5kj34+qnuSK7PX
Ph9qF/Ffy3EE3260sfOtokjUw3mxlLOPbYDzXkZ8R+LPA13pg07V5bd9M1Rdat4mIubS3uI
gRGVyCBgHG08c5r7OjSoUKCp0fhtt0R+d062JxuN+szqtV2736t+p5T8QPA2jaDYTwMYJZL
l2BjVd1yOTu3twVb5RwR2r5U1Lw5e2RMME8QuL1CQJGxPGg+6HGCcdBX1iyT+K9U1TUdXaW
e4nmlvpryLO8GRmeaQjuCWOAO1WNS8F6Zamw1NbZEme3jW5cn7XLIS2Fk/wBgMP4e1eDmGT
/2h+9glFL7z9RyDir+wI/VMXUdSctXe1r9Fc+EPid4dbR/h94ruLwbmk04iJbYERhiASTnB
GD+Br4F+Emo3UnxP+HESsV8vxhYoozw5NzHwfrn8K/U346W95deBvHkUOn+YlppTzT3bSYm
t0UlR7bT+lfm1+zroT6l8U/AN0YFaO08X2M8ryZKlFuEJAwOpr8G48wU48Q4TC4Zv+nqf2H
4T5xDEcF5hmGOSur/AIx0P1c8TX0lz4u8R6Zc2t3ayXOp3MUzMvkQSxo5MexgPmOfX1rP8K
RXUGsRo944RnwZLr93bWwY4Jcc/KMA8c816N8Wr+3l8SXJit7ZBZa3dXJu42aKe2XLIkAB4
Iyd/POTXH+Hv7Wt4JY9WbNje3X9oQSSKGEhI2mQsOi4HA6c1+vYSiqdSnFyvZLXpsj+b8bi
p18FVq8iip3Si99+nyPVr/wBaeKdJmjA8zUPtEUlnJCwFlCVIMhdW5I2qxBxya8h1XwA1nF
cXBexe2iuRHMsMeJ3JHKgeh9a9r8C605mjv7aZ7q6iumI068iP2W4hjUgfvPXBOM1c8V+H9
Tv7i3vrGwWG2uHMk9ui4UEjjJz6nr7V9LiMtwuOw/1iMLya/E/N8v4jzPJcxeXVq9qSd9en
9fmfFzaPHb6i4it2jiklIg3IMKQeDnPI/xr0HQtJjt7qEXXmNJdSeSIwnyAHvntXpeoeDly
U+xyGe1Yy7zlD64H4+ler/Dz4ey61eWkVxAgRnBUyJveIjBJB+navGwmRVqdfmmvdvfyt2P
r8445wssBzwd21ayet+j+8v8AhnwTrsektJnz9NdikQt18wwEg/Kw7fjX0f8ABz4T3fjy1v
dJtNNeynsrQzPeXFviG5KniMAdegr6z+Enws0IaVJoYjR4LuVLjUPLj8y44U4MZ7Z9K7G+1
G4+G8sml6daRwyRoULQ2whuHXdhQzDqQvWvpPrkYQ9hh1rsmfjVWnXxk3isVJ8reqXc8L8X
eA7jwBbaP4g8T2GlafqniC3VNNt7JVjfyrVhBuMa/wCrLNyc8nrXe31t4EHw0W5tElvvHNx
LDd6he3KlZLGSN2PlWwH3ldCoLdttYPxQPiL4hWEMul2BZtNtvOeS5YvcSHklUGOma+cDqX
iBGhguWuIXji8hkDMoGDtIx+FTCnLEU4znP3l8vkclavTw9SSo0/dkrK+r82fSfw/8ER+Mb
LXv7SaeeC1RZr6V4vMjs1mbZHlweAW+UY64rz9fhIPD/iy9ttQlhlsYYTdLApBLIeVIHftX
X/DGHWCrWsOoyQRak0dtf2oYxR3yRsXjDEHnaxBGe9eteMPCl5Iddu4DFPLb6OkEzFi8iFc
Odv5frWXt6sakoLYpUaNShGcY6rfX8jlZvE/hXRfh1rV1cW95HrUdy1rZ28FjtsZ4Fj2yMJ
+jOp2nAOa/jr+Ooj1P46fFC6llhRJfFEsm6UsuOFxxtNf1OXfifXtd0GHwpNJLcaZY3001v
bFBtjeYjzWDAZHQcHpX8tf7Qtn/AGf8d/inaDaBB4mkXgfKPkQ1+TeKlNUsDhXLVub/AC0P
6q+i/X9pm+Y+z0tSiv8AyY4ayttKjlUXGqWkaB/vNHLJtGAeML9a9V0HUvhvZIqatraxgMW
kOn2Mskj4Jx95QB69a8HO5tzMxZmPPzcdQM+lIUI4+83oM49j6V+S4bMZ4Z81OlF+p/WeOy
iOYU7Vq0op9rLsfcPhr4iaLpel+IPEPgrwt4n8V6R4UtYb3xDqs7i00zRVmmEMElyY0Yoju
VVckZLVxPjD9rP4peKLCXRdI1uw8GaW4IKaEzxX8nIyJLplMmMDACFcV8rxy3cMU0UNxcwW
90FS6gjmeOG5CncokQHDAHkAjgjPFAQkDje2DxjIB/vV6dXirOZ0Pq1Co6cOqjp/wT5uj4d
8MRxf1zG0FWqJ3i5+9b5PS/yNa6e71Sc3N/q9rc3JULLPcSSNPLk5Jdtm5m9WJz71b/spkW
NZL/TlCRb4zvcsFc5GSI+c4J56fpWNBbuz8nAYZxnAH+cY/CrxR0G3bnJyGY52/T8hXkQvN
udVXk+7PrJQVKMaNFqMVskl+BaOmwkqn9p6dtAJG6SUAHPOfkqaDSbUrN5mp2BBQmEq0hwe
Mhjs6YyeM1TSBn5PG4lSAc5960ooo9wDH5SuFB5BIrenCmmny+W5x1Z1IpJVPwRu2VhYLpl
wXl02WYIiSSNcSiNv3m5WOEBGFBGOepqgNEjX5jqujiNj8qCaVnUHpu/diuo0XSXuNI1llj
Moia33sBkIC5xVO78POsJe3Yb0b/VkknHoPfI/SvVlhHKjGSh0/U8WOY2rTpe1s79UramQ+
lQRFFXV9KwBxiSTI57/ACU46ehwRq+l8fMMyyED0x8n+cVXW1chlYBJASrK2d2ffnpVtbCM
uQHZkwCu7G7jGf1FcqgmtIHQ6kormdX8EX4bQC3u4l1XSEmvCEmmM0qzPHjJh2eXtAJCtkc
jA5r2b4A+HDdfFzwIq3VjfKviK1FwLNmeeNWfbuAYKODznPABrxqO0Q8JtwrbiWxjHQ5r6w
/Y80m0b9oX4UQaubaLRNa8V21hcSXjLBFOjOuVDHAzjpyKyzSnfLqklHZb3OjI68Y5xRhz2
vLax++X7PvhLV9S8Sz6JYatYqbjVILXSoEnW4gjd7mMy71AP3o4phkjufmzVGGz/bT+NH7X
n7Tnwr8KftReIPhra/s3eHNK1qzj0vw7Za5DdyyRPKwVXjL7zJbBsrkcnsK+s/hD4O8K+Gv
EXh3X9F0eJNNstf1WG71GwtTHFPDBYO6QnLEkl5Sqc5bJOOlec/sSTrP/AMFIv2+dTs3ay0
qHQvCd7fw3e6S7kiUXDMGJYnI2vuBzX5nWuktT9igk20fKfgP9t39sfQv2af2Yf2vvGPxN1
2906z/adk+Gvx9tbvQbayj8Y+HWu7TyzdJ5ChdsTXSh49mTs5Jr7t+OP7WP7QWrftq/tD+F
fhF8Trrw58HP2Y/2UNQ8ba/Z6Bplpf6bqviq/wBGubzTJXkaNyHh+0W0u0EKDGAVxmvpn9p
ux+B/7dv7B/xw0H4OeMPCfjG107wpqaaLruipLDa6Xrnh6E6lEh3quH324RmAGBMea/On/g
mh4L1a4/4Jj/tn/tJ+NNRTX/iB8cfCHimxn1S9/e6lJYaLoEunw7nP+0jjGekQrmd07GyV1
5j/AIe/tyftTfHr4O/sDfs9fBz4nagf2oPj9Dd+PPjh8U4tNsrvU/Cnhuw17VIJLmWJojbx
NJDb4B2DIhXu2a/Qr4c/Hv41af8A8FivF37MWrfEjWtc+Dmhfs6ad4ui8L3tvaiJtXawtRL
qDzLEJGkkYs5AYIWc4A4FfkP/AMG7uu+BfBXxj8Z6F8R9FuLT4sfEP4T2mu/BfxDrLCSLUv
Ddtd3MN7aaZuPykTQylkTr5MgI4Nfor4bQyf8ABwN8Uo7dgkn/AAyhY+U+wAxn+z7bGQeMj
+dD8htWTTPoz9pn48/GTwt/wVO/Ye+BPh3xhfaJ8Lvih8O/Emt+OvCdstrPZ+J7iwu51tpp
pirSqUVVXaGUcdDX56fH/wDbm/ag+H/xu/4K06V4Z+JM1vo37Pvwr0vVfhNot1pVnc2ngy5
utQ021lngHl5kZVuZseaXAJHFfUH7XqSQf8Fk/wDgmorOpmHwg8W75/LADMb+5HI6e3518u
/D7TfgnqX/AAUw/wCCtOj/ALRt74f0T4Lal8NdOsvH914llNpocNpPPYoJJpgCYysjRsjjk
MFI5FNNrVBa2rOat/HX7c3wO8Tf8E7/AIla5+1brPxo8NftVeNbGw8VeDL7wTpcGj6ZaX0N
jLcxS3NvFvYEXW3zMrhohjuK/pP1LV4RZ3F9cWNtY22n2bTXEzXQMEEUIySgVyFAwSWcDA7
Cv52v2fvHnxB/4JyftDfDn9mfXPFj/Fn9iX9o7VHg/ZZ+LDStqtx4CnvGS4islV1JaDfLEj
KoC/v0kTjctfpt+3D42n+C37Hv7R3xWnZ7LVtE+Gupafo2oR5tVN1qKjT7cxDd0aS7hBHXO
D2ppJpsh3uklufH/wDwSH/br8b/ALVnxB/bJ8N/EHxidctPAnj5fEPwqtb17WyOj+Grm+vL
SC1tyiK0nlm2hYE7m/fDk5r2f/gmT8fvin8eNP8A2v5Pit4vvPF0vgL9qTWvBvgu+vLC1gO
j6XaSyrb2ULQxqXAUbRuDMc/er8V/+Ccfhvwd8B/2zP2XfC2h+KvC2sWv7SX7LJj8XwaHrl
tqRstdBl1OO3vRBKxjuVFuo2yYcbj8tfo//wAEfrbWLHwn+2/d6bME/s79tXW43mkZXVFV7
hZMkkDlT9DjpSbZTS6I841zxd+2x+0d+1l+3T4G8CftUax8FfA37M2qLa6F4V0Dwbpmp213
bGxW4IYzQtIZGkjyWyT8/HAFfPE37an7Y3iv9in9ja4h+POu+Evix8Zf2o9a+F3jLxy+hWs
OrPp1ndGHT5pYHhEY2gqSwQFxGMnrXtf7PHxX+K3ws/at/wCCsfjH4beB7P4m/EKHxjo81n
4M1jVI9FTWgRCZ2a6zhNkPmSDnnbjvXzz8f/2ytb/bX8BfsAfELXfBOmfDfVdM/bGuPC13p
+jXLXemWzWH2dFlEjKPmPmNnqPkpbholZHZa18Zf2tf2av2uPF/wJ8ZftKal8ctLvP2Yte+
IkGtXfh3S7Z9O1NbLULi3kiaKMEmGWzVizE5DkbcYr5Tf4l/tqab+yFpH7cB/bA8R3et319
BbyeC7vwzp0wjEmqSaXsjlMX3dkW5sKvXGeK94/akltbj/gpT4seyV0tB+xV4gWGSeBbWab
bpetBpGx94lsnd3yK+BvDth8YviP8ADH9jb9meX4l2Xgz4F/tA+Erw2Yu/DFvqKprei+INQ
e4tjc7RNvl32LqBIB+/GQRmtFo+V7Ml2cbJH7aeLvE198R9O+HGteKp5r2+1HwTY3s8cO2y
sZEeBpLibyQAGldyxZVPzALjODXwr+2R4hs/CfwQ+G122h6J4rt9L+KGoQNpHibSS+m3P2j
RtQjjkmUENui88OgBGGjU4OK/TrxB4U8J+CvAeh6G9ms2peH9EtbKy1NGIM4hXypd0G7buZ
Y2YjGOtflf/wAFHdUsr79mrwJeaXpn2KGz+Mz23m7VjkuA2mXjHAXOAxDHBOQK+h4ckoZxQ
kujPlOLoOtw9iqa2cf1PxYu/wDXjeirbA5KR/KFzkjk9D2rDur8TSyCMpFDGhkVp84baudg
wCcnBUcdSORVWW8kuJJH4jQPxErEqgzkAfyzUNzcPcRpGoiIhXcAuN77scseuPr6V+xVKym
rLQ/nujhnT5XM2rbwL418SeGvEXjLRvDOs6r4V8KtBD4m8QWNk8+k6EbptluLuYfLH5hBC7
upFYGj6Ut7dx23msEVzJh3wu7pk9vxqxB4m8WaXpWseHdN1nXNO0PXZIm1rRbLUpoNK1k27
loTdQKwSUxnJXeDtJyKisY54HjlRT5gTcRj5wM/rWC5OdNr1O2brwoSXMtdl/mdDe+EyVdV
8pgFJjUAYODj6ZxznuaseHdNgsruGCS1iieG0vJJLxAzTXIeEkI3OMJtOMAcsetb2mm8ntl
eRnWdRuczQEqFwNm056nJyOMYFb+g6fINZS41G2S+RLG5le3VjBHIptpNhLL82Q20kY9a9a
GGhKpGdOOp87iMxq06M6NWasl0PJv7Kj82dtQQWslnGJ5Vkxv+ZQVPGRyCO9cLqNrd3FypS
Nlsw3mrkYMvYH6HH6V6RY6dLJJKJ4jHZmUMyqpJkI7Aeg/qav3sUtm5a1YW2UaGFkUoxDjY
VI9CCQfqa4KmFdaFrWPZwmY+wqWTUnbvojynzbGC2vftZulvNkP9kQW6L5Dt5yCbzs/MB5e
du3ndjOBmtPwvo97qupW8cNvJc3dz+7tlVSIlY4wSx4GPevVdL8O+G4RBdalp1zqV7HuW6g
kANmoIAjYN1DFuOeOmOa7T/hKdJisfsdhpa2uoRTIlm9qohitIwpyxcc5z2PXvzV4XKoRmp
YiaSXTr6GWOz+p7KVHB0W5bNt2S/X/M8o8R6ZrFpqdxYQ6BNYSCJY5LVXaeCIrGu5hJ3JOX
69WwKxooV06MsctPIdv7wcytjgEntzX0rql7DqFvHCZWknjhR7+8eZZC5ZR/F6DrgGvNRa6
Lf6m9ywVbTTozLeM0YY3eCMKvoXOFz2BJrsxGXQhUvSndM8zBZzVq0uWvTtZa26vpv3PO1t
/7JEepXYSfU7v57K0nHnLChyBMy9MdlB9M10fh7RN0hN3b3Mt7ct50E4BdIXPQM+Mb/Y1Yb
Q7jU3k1+aJpbW4eQeVCTJJbBSFAKf3VBAGCcAdq9O8GadewrcSW2zUNOa1e5bzJxE6xREBt
uTiQ9fkHzeg4oweDdSsoNe7/AFr/AFsPM80hQwkpRfv217f4fU6DXfDkVh4c0+3vrZbG4km
tWe9QMoecx3HJzyjcqDkbenIzU8HhTX7VDALfTNVjQjyb+G8NtFOpVWBCuoPBJGcAEg49T7
PpumaP/wAIvPfrMuu2Uup20ZgmfzpbVTDPu2FuWwQBtPOB7Cn2+l6B5e608ULa27MWjtpSJ
Gtx/c5ORj0PSvu/7GpuSm2leKsrr9dz8aXFdRQnQabam7vlb/LX7z9z/wBmHU77R/hn8Jr2
0M17pf8AwqvQpLiPBC2zrpVo3A79yAOtfW8PxDU3Vpf6bJJcNcMBNpzR5VVUDKr6IQcjHcm
vzj/Yw+NXgD4p/CLwHp/gzxTpGo3uheBdI0bVtPMwGoWklpYQQzo0ZOeCjLwBX6IeGfBV3r
ur2V9Y2oFzmGOK2sSqhCRhEwOCzAZNdeGngMRl1PFOScOVaq3ZdT82xtDP8vz2vlyhOFT2j
fK00997dfxO58Q634aunlddGuV0PU4xK8Fu2NXjkWMqQJOw8zOR/drxuXRdXGhXt9Yq102m
Wm+OOUZksImJbfIT0BIxu9TXvuseEtSmivtVttPuIpdOL3GowLEY2gEZCPgdOo7V4X44udV
GjXNxpDy276hp0lhe2ySNazXsTNu2yMPQqMD1qsvqUZQTwkvW7v8A0w4hw+IhUlWzSL2bVl
Zv/hn0PmLWPj8mjW4t7S4eW8lma31hXlAEsYYfIF6dc81z3jT4p+HvH2tRXMEFrYvqdlGuo
WkUYjgsWhUIvlc5JYLkn1Jr5k8e6K0mvR+WHeZXLXoUFDG5Pr0J7V5raHUYdSRZJHZopy22
NtrE5+UZH06e1fW0cvw04Kqvj/rc/M6mY4uUHQm/cbWh+gPhvw0upaVfXc9lcTWF7H/ZlnP
LkujsQUWLjOXYBcDrmvgX4w2y+H9a1LT7eMSXOnXRheMQbUhOcsrA9xkjB719e2Pjq8tNL8
PaUt0ykLFOwa5aF5/LIkVSwOQVI4I5HrXinxBu/Dl7eeIdb8RLaaTp89y93dyzyhY4Cw5Ly
PycdyTzzWdKToObqyUY9/66G8HGrVpQw8HKd1otW/uPAvDFzokwklnh/wBCisnS/iJSCRnc
E/L7CvNvHHxO8JeCtHvb3Up7fTLUx7YpLicK06RnOxR1J69M18rfGv8Aa+8L+HJr7wz8MLW
28R6lGZLf7esRawRiSN2Rgtjt2r4WvdK+J3xe1jT4tUl1jxHres3awaX4fsUlu5WDNwkNug
PXIACjv0r4biDxDw2Bi8Jky9tWS1a+FP16n9BcC+B2NzipDOeKZPDYRtNRk/fkt9ul/M9H+
Mn7TmofEr7f4T8D6VLFpWon7PcXrktJNGSRtx0C/WvK9P1fUfhcPDjaJFbHXYLmK9RFBklD
RsHzIB0yRgD0r9W/gf8A8E5NK8B6RYeLv2pdWf4dWlyRqNp8M9Amiu/iPqsOMx+fw0dkJPW
Xc4BPyZr074h+AP2bPiI9h4d074SaV8MNH0C3ay8P+JfDDvc+LF3ksZ9VupSxvWdiWbzORn
C7RgV+eUsi4mz9yzbEP941o3ooq97RR+4Yjjfw94Lpw4cwEb0Iv3lH3nJ7Xm/LsfndoXx9P
iS/ZPiHaSaTe6ldebJfqSbCVmIYjOOOtfWFjcWlzBYtaFLmy+xLJY38DNMBz8q8HGOQTXzR
8dv2ZPiB8O9KTX7C3tfiJ4DklaSDxH4bRrldPjOAi31uMyQuc87gVGPvV8z6F8VPGvwdvkP
22W+s5bovJ4bvJHaBI85IVs5UjPAr0cNxFisgrvD51FuCsnK1mvXv8jzcdwblvGeDWP4SrQ
VR3agno35dYv1P2p8FWF2bQApGHklyHii6LwGwDyOR3r6B0/Rkl8P3tw9xH5jKbI25TzFcE
deO4HNfDPwC/au8B+MrIQ2N9Z6Br6wLa3Wk6owFxN5mFYQFuv1r7EOpa1rXh6Kz0e5lt910
bg+QB8wIxnjkjFfteVZpgMxwNOrllWMo2Wqev3H8acW5BnmR51VoZ7h5UpuT+JOz80+q6m7
rvhWH+w9LuNMU3N2VAuSqZOFyMbfXHrV7wRqNh4Zs2nvmIxumaPbslR+SsvsQc8d6g8PJq2
mQvZ31/MECgxSSW/7+6fsq9xyck+1U9Z0a5uHe4uePLCl9reVHN/sjHHH869FPmTozen9aH
yt3F3jsfdvwA8cG9mvNQjmCOYomgt5MxS3HZ9uep6GvUPHljpWrXVxqc94Gnb98Y9wjKnjI
Pp0zXxN4A8ZPBeadFbs9rLpsKxtGIxtyBg4bvmvUtMu5/E93NLJeXBnXUCLy2afJ8r++F6E
CvFrUFCrzLQ9qji5Tw6w26v8A0z2m+8RRW1toNgk8DW2mWMlvaokQWeFZm8yR2lHBJJJ56V
4T8RdO0+/a2n8PmBsKPtTAASsxJ3M3r1r6LvfBiL4dEFtBJLOLVZdpG5pVYlgVY8gY6ivNH
0C20USNqWlPe+ennxOD5KQLx1+hJ61lCUaerdkvxNatGtWajNNvYwfh34duJD9omiChJQsb
eZ80pJ4IX86931rwZbeG9K1HW9d1e0j0nUdGkuJHu7wQQaN5b/MZXYgD15NfAHxf/bv+AH7
NVnewalfxeJfGsM7vYeHtFuRcyFgpwtw4+VAOBxzX4QftP/8ABQz9on9q/UjpB1C48HeBHl
Frp/hTw2JLX7WrNhBNtbdK54GTnnoBXxHEPG2W5RL2dOXtK38sdbdrvofs/AHgrxFxVT9vj
IOhhdLTlo2urS3eh9+/tQ/8FCPhx8J9SvPDPwWnt/G3iNZZEfU8CTSrKRsqwVh9/BOR24r8
MfFHiHUPGvijV/GWrvI2q+Jbv+0dSby1UrM4+fYo42jAxX6w/slf8Edfjl8Y9PtfiT8Vorz
4JfCOVPtf9seKbBpvHXia2ZcOdP0s/PhwSBNPsT5s89/2VP7Cf7BMXwuh+DunfCq0XTii3G
p/EfV9VaT4vXt4R5f2xdSUbIlUnItkjEODgoetfnNejxTxxP29Vfuo3aXRfM/orBYvwy8E6
Cy/DzbxFS3PLeUvNrokfx5tGpJETDaHIViu1j7n68cetORG8zBU5ACq69AK/Wn9p/8A4JXf
ET4TfbvE/wAFdUf41+AUQ3s0Wk2wTxr4fiBbi8sV/wBZtA5eDPrtA4r8s57RrOea0uoJ7aS
CQwzwTReVNA4OCrqRkEEEEHBGK+WxWVYvA1XRxcHF/wBbH6tlHEmVZ5hlissrKpB9nt6ooR
wfd80FlJGCvJIx0zUq224g7NuPu8/MAenI9MfSt20trGSK4klnnjmXaLZBGJFkJJ3FjngAD
PTv2q7Bp9t5qSXE8rWYYC4NvHiUg5IC5O0Hg9fSiGGckmldGs8coza6GOtqQYypVmeMN8vL
DsQR+f51IYx8ylRjGM9G9x/+utOGymaR0gZCpGQGZQdueP09Kttp0kjRoqFHAHmnOQ/JGfQ
duBW6w7avFHHUxaUuaUjHPlG3hijthHKm4yTByRNzwCn3Rjpx1ya1NP09nkRg25x2zlEP+T
0Na1vpMoiuGZoYlt4hKIpW2vNl1XEY7kZ3EdgrVqaeJEEkEZVFcFXyRkhcNgZ78D6120MI+
ZOojgxGPtCXs5anp3hzSIk8PeI7d5Io2SS0RpQ2QrGTDNkE5AJ+8OuKpSaAYllLKJhExAkU
lhIFJG4H+VbPhq0uJ9A8QNgRkNaArjJJ81u/p7V00VvJ9heaVWYlgm4LkE4P6dfyr6+nhoV
KEVy9D83rY6pRxVWXPvJfkfPupaeguGZ825MbN/qiwkYHhOO/ueKz7Wz3yruIRGO0uTkKMe
g/l716drmmySr5zR+UC/mJ/CxBHT361keS9xHBE2WS2TyoFaMDy1LM+0YGfvFzk/3q8Wrgo
qo29z6fDZm/q6fX1MODToWMRR2LK4Z42UZGCR1/yK+of2frY6l8avgPpctszwS/E6xtzhlQ
yCRtqjechcAnBxwST6V4rY6csuFIZZVXKBcLsP8Ate3OfxFey/Cxb7w78Vvg/dM0lnKnjyx
mhkMv2dvLEql5Fft8obn0zXJnGHlDJcRJbcv6nXkOMVfiTCU5u7U9D+m74XWzQeKXsbC2vd
O07QfEd7qNkmn3TgXQtZBFP9qckH96HBaQsNxwDxxXhfhXwd+2d8Dv2mf2pviz8GP2bLD4s
+DPjro+jabY3178QbTwpc6TFYeZmQRtlpC7zEdMYTIPNei6R4vMXxA8UXeh6tFZx63pr+SL
3Vvt9pdxTxR/uYJGEZgY5cmQctkA5BNfpl8DvF0eu+HdSls1F9qKwR2Vw091vk8pIk3F2fO
RhSVMYxnFfi1RXirH9GJ8srfI+Qf+Can7MXxq+BH7EHxR+H/xK8NwaR498ba/4t13S/D9pq
0eoGD+1LCSG2jkmTMe5nPrxgZqz+xb+zh8bfAX/BLDxL+zf4h8ISWHxXn8JeNtKg8PLfwXK
Ncawt0ljEJlYxgPvXLE4GTkiv1G03U5NCs7ifaFshbgoftTOz3BUKYYl5PPP515V4S/aw+A
lv4T+MHxEn8cWmieDfgbrl74e+KOs3lrcwweG9SsijXNtsdczOxkCKI8lmdQuc4rB26Gik+
ax+Qd5/wTe/aY8G/sWfsOfEn4ZeGLPR/21P2TdTliuPC/9tW8P9v6Tda9qV3Ppk94r+Uw2T
xuMtgrPIK7zx98Of27/AP/AAUUv/21Phl+y1F8RtP8Yfs+6F4Lv/DGq/ELT/DUuh6lNpsH9
oWzykuWa2nV48qNr4yDiv2g8M/tF/C/xj4x0D4b+GfEcieMPFHw5tfi5pOg6jpNxYajJoN9
KEgvWgkClSdyqYzh03DIFcgn7Y37Pd5f3mjWvjWE30Xx2f8AZxvpG0i7Qp4ttwzTaSDt42q
rHzR8n+1U63Kvd3Z+Vf7RXhD9vf4hftJfsQ/tpeG/2TdN1Hxh8IPh74l8N+PPhGnxKs4YdF
vLvVZhaINSYYdZLd0myinBypx1r5xuf2Jv22vjvJ/wU4+KXjz4J6V8K/Fn7Ufwt0zw78PvA
8njO11o3WoWeo2d3LCLpMBU8uy++4UbpQOgzX9Bfh79q39nrUfhJ8Q/jLpXjFZvhv8ACnWt
b0Xx54gNhdkaPeaDMkGqReUV8x/KZkBMYIY8jNbnjn9on4J+CPhv4P8AjR4w8XW2k+APE+o
aXYeGtbnt5lS+m12WGHS0EQUuDM0ifeGFAJOADQ9FoHM2rH4AQfs+ft9/H3xf/wAE+/BfxE
/Zb0/4VeDf2T/G+m6l4g8dzfEuz1wavZWcVlDNI1quHjO2zyAhbJkA4AzX6Af8FZvgt8Y/2
j/2edN+CHwb8PnxJYeLfjB4dfx/qMmqW+mw6P4f064e7vJVZ2HmAzLarsX5vlNfrBcTR30Y
+zBJXlASN3Yqrr97KkDgcDoO9fnt4t/4KM/sgeGtY8XeHdZ+IPikXPw/8Q3Wi+NpNL+GOu6
zoehXent/pCTXkNqYAIiuWO4DHJ9auNr6sV5Xufnp8dv+CWml/CX4nfsYfHL9h34I6ZpXiP
4WfHTTNW+Ktjp+uvZzaxocT2Yu7hzeSlWIRb1SkeC3nnjFcP8As5+Ev+Cgf7HHjf8AaT8P+
Gv2PrP4k+Gfip+0VrPxF0PxHN8VrHw+ba1u7udLZltcOW3ROj5bBGcECv1E8ff8FIP2Zfh/
rWj6Bf8AjnX9S1bW/CNn8QvD9v4S8Fap4hXUtF1OPfZ3e2G3kKJICMFsEE+vFafg/wDbs/Z
p+Mlj4UtPCvxCmn1r4h6tq2j+E7G40e706ae88PxrcanaTebEhglhRlYrIAxBOM0mmh8ztY
/IvUPhz+2l+zl+1b+2F4/+Hv7Oek/GHwr+0Vrttd6LrcfxRtPDlxpgFlGJFMRBZnV3dCGUD
5OCc18yaf8AsU/ta/D39mL9lu1sPhLY6/8AE/4cftS6v8b9b8Bp4ktbOWOwuDALSKW+z5YL
NCc4JKhwcdRX7iap+1d+zrovxO1DwXr3jO3sPFWiarofh++gurCZ7SLUPEO46XC04AUNKF4
ycDI3Hmud+OX7SfgvwF4n1Dwvf69FF4jsfh3qXxCTTGhkeOXS9JYm6m80KVQg7B3b5s4xVK
N3ZkSk0rn5E/EP4Y/tefHz9rPxX8e/iL8A7T4RRH9nXVvhfa6ND44tPE4vLqSwvbe22zKF5
lku8cqANmc5rznxF+yR8ZpP2GfgF4OsfDq2vx0+B/jN/HGi6K2pQwT2xTUpnmiWfds/eQvG
2Af4K/Ur4KfFnx98Tfh3pPjTx+PBcS+NrNfE3hu38Jm9e3i0u5j+02RnlnYNJKY5IyxRUXO
QAe3oOsavHdIcWyRGSyeGK6tV+0SSP8qqSi525JI5H8J9K0SSMueTZ8k3XijWdU0HTLvX9C
8Rxa49pB/bGi2E5ks9PuZYyXXzUUgbWYqcH5hXxv8A8FI9A0jSP2RfhNr+hwXYa/8AjBcx3
yXsO60WVdOv1ZDGw+YgMpBOemfSv0Cs/DmsSOZrjT0uo77XbL7aL12jgtI45pNzGEuvmkpI
GzjAAHNfEX/BRSa+1r9lLwfoGyAadpn7QF1Hpd3LEkU/lx6bqW5XOc5YNGeQN20dcV73D0X
PN6CjvzfofOcWTjHh/E1J7JfqfzvKj9w2QeNp4J7AD/PWtWbV9YGn23h6S5uhplhqEuowWD
Isa208qpHK5bG/JVEBBOMDpV6XR2il8v8AeEIeoHrx1/Go5LExzoRvw43LvO6Rge5GTiv2D
2NRO9tv+Afz4sTRmvIzkhMrZkDjC5LBipNd/wCD9J0+6uoYryZlR2JJX5nyeBn6Vz8OnPMd
pzEc/eAyMdCD75wK7TRNNeOePa4iGCocsoKc55+vrXdg6N60XKN1c8vMcS3hpQjOz79j1Of
RrSC6NnZ3n223+zRs6bAH6DjPrnOa6/w14Bt7nWVMkhtIZtKupLndEC8aCCTO1T16da0fBP
gvwzrEyrqWv3MV09ghhKGPYGKjIZsD6cnvX1l8M/hb4a1DU7Kyt9QN1eLZXNrFMZFczySRy
Ki7uhBJC898AcCv0nLMp9sliKkVyLXf0PwPifi6GWU54KMpc7TTbWnrc+CfEmm6LoVjp+ia
HbvqFy4ykyRbNQuXYAbMA4IGCcfWvO4dEja1bWbmZTOSUt4CnEfdlAxnIzX1N4++FV7pmpX
d9ewzs1vcGy2+SY47KQZIR/RsZwB6GvD9X0y+uoY9L0yykluoi3mzRpmO3Vzt3H/a9z+teH
meWVaddupC0eiS+4+v4b4iweLwFOWHxF29ZSb+88ZmjnvdQSz0yVvtlxKIXLt5cEeWB+Zyc
DBwcngY7Vorotzo11NA5SaSCZ47uWKdJ1Z0yGKyLkEAjIZSQfXmvX9K8HT6VsuYxLBcQOty
LwoGbzE+bO7tjBwCCOehqra+Cb3W7uaQw3lrpLnZJdiFmkvGBU7ccDH0xjj6V5SynFKabi+
Z7f13Pqp8TZerxdWKppatvd/1seRX0008FyUVre2gQOW+8ly427VBH0/DFMYTRaRZ6Ykbm4
1qc3UkZhzIVU+XCvTPzHcfwr3PUPhZ4lMNnJbaFLe2ttcJNLZsrvaXSg7lhlCMGAkwQdpDd
cEHmvXdA/Zu8U3Pi6KDUbe60m30mKG3N99yKxZVXaMtnjc5GDz1FdNDh/MMRW9kou7stdNz
ycdx3w5gMJ9Zr148qTlo9dD5t0Xwxq2oXNnZeHrO/m1IhY20VI2M11IFADMnb/e6GvpjwJ8
NtX1TSJ1s9V0zT/EFjJ/pvhPUdS/s2R8s27lhsJz1Kn+LvivovSPhP4f0+W9udaltdJ1Aal
9mstU0iZntVAJLKrNl1yVBCux4PU12kXw48Ga9Pa6Pq97/AMI0TeItv4tikZLeNGPzSyE/c
bp8nRsnmvvcv4ReCpPE4h3aW3b/AIP4H4HxD4y4fNcUsBld4xbXvtXTfzdmv/JkfF3xC0Xx
N4V8Om5g0HUNPnOt2lnemOBLqxab7PcuSJYyysMbiHJydtcjoXwv8TeINPXVTHFB9qkZh9r
n2TS9PnIxnk56+lfpt4d+D+oeHNNXWR4u0rx/4JTxujPFayvaNd2VpDdW7zywOOVdp41Lrk
EuQDwazvEum+Fhqsr2GmW+hW0yLcR6ba6oJLeASZZdgySowVG08jGDXRQ4coZnXdV1XGCVk
m7WZ5eN8VsZw5QWAoYdVK7fM5xV04u3fz8z+Xvw34r+NH7Ofiqw1PRbzxZ8OPEX2eDWLVJo
ZdO/tC3mRZoJTDINksTo6sGwQQw5r+jj/gnl/wAFq/Dq694V8DftMNH4ZlF4sB8e2MJSwuG
Pyh7nHKHJz04z1r9svC/7CHwH/bK/ZQ+Cfh346/CnTtXjl+CvhqPw/wCMrKAaT410OR9Esg
J9Pv1HmLg4JV98bYwVIr+cb9vP/ggB+0b+zFLrfjf4EyXHx++D1sraiRp2nmH4k+F4csTHf
adGCs4QD/X2pO7GTGnSv5VhPO+Gr08DW56MlrHdW9Olj/RyVDhDxBgsRnGE9li4S92dkpXT
72u0+zP7VrHXPAnxQ+FP/Ca/CnxFpPijQ7/S/tVne6RerdTSRElpHlwc5Jzw2c4r4q8Q2n2
yGRZWCzhniNu6gb1GSWPp+Ffw4/ss/tuftV/sfa7L/wAK+8Za5p3hy0na117wJ4qupzoNwQ
SJYTbOcxP1BCgcnkV/SH+yR/wVo+Ef7SFnb/D7x1fab8O/Ht9epdPBqrIlrdzhdhjtro/wM
ScKcHjkV95wTxNhk5UsbNQm2rc2l/T0Pxfxj8OcwlGOKyag6tGMWm4K9n0ultfuj3D4oeGb
Rrknw9p6Q3EEym/nYiVZA3BbaenerPhv9nXw+kEXiPUNSs50edTJDAzHapj3tISeBt5Xg9a
2P2qvjr8B/wBm/wAMw3fjrxRocupFZdUtbXRrqO91HWopUieGNUB6Ag8nHWv5w/2i/wDgqb
8XPiwLrwd8K0b4f+Cbl3tYzDKw1e9jcMm5pAePlzwuAO+a/Rc142y7KKC/ec1SW0Y7v17I/
n7hTwZ4l4ox8l7DkoL4qk9Ix9O76H6D/tiftPfB74Ha3Np+magvifxdbBWsdE0qcTx2pQnA
ldThfccmvxX+LHx7+Mv7QOp3L65q1zomgTPug8P6Qn2aFY8EDzAv3jzyzEnJrvP2Yv2O/j1
+1J4pNx4V8Najq9mkhfWfH3iic2PhTShyXlu9Qk+RQoyQibnJxhT0r9vfhl+y7+zp+yhJaX
Fzp2n/AB7+MVlGDLr2v2GPhl4ZuRzmw05xuuZEIBWa6GOMiNeK+IljOIuM5KhTvGj/ACR0V
v7zP3Gnk/h14NYb63ieWrjP+fkrN37Qjrb1/E/K/wDZq/4Jz/EX4h6TZeLvGpsPgx8MbmQS
XPjfxuGi1XWo2OQul2JxNO7DkEBU55av1W8DW/wH/ZxgXw/+zt4XeDxMYnsNa+MHjC1j1vx
1qRCkD7ErZisoWbd8sCq2CNzMea3vH/iDVviNr32rxrr7zBUV4UX9zp9ioX5Ut4V+VMcAAD
tXmTWNpDbfaGtJmVw6yXLcTMwYkFT6V+jcO8CZflsYTxi5572tov8AM/B+OPGzP+Jas6GWN
0cO7q/2mvXpfyOZ8RXF94h1K41PWbi71DVJI/NuLm6u2kmumJyWOT69q4W90uCaKUoiB32t
K2fmTnlhjvjNd1cadIlhJqKTF3lBKDPKjHAJ9hXnx1SRrg28kJViojDqNy+xP4H9a+/lHDw
pqly2jsj8iwdXHVqjrxm3Jattv738zrvC17qnhy1ijtLkJbPMYr+Fx5sGoR537ZUIKsMHB4
r5d+PP7M3wr+Nd9fa7okcXws8eyCVoLmyEt14L8RsMc3FozE2zlsfPDhe5Q9a+j5Zliskgk
nZX4ViEAjBK8H8Mda8sl1CCwJmu5JZTLPiEsQVZX3KzZPTkAV87xDkmVZphVhsdTTVt+vkz
7rgTibiPIMylmeTVpKa+zq4y76eZ+NfxT+CHxO+CmrwW/i/QbvRsOsuleItJYz6TqADfLJB
eJ8pJ64OG56V9Nfs9/to+PfhisEPjKObxf4Wsp44nn2gapaL04fHIA9Oetfo7L4+0a/0+98
MavoeneLPCt/ttptB8R2seq2M4ICkNuyV7kMuCOoxXzv8AEr9iTw5420261H4C6nY6Fqc0v
2y8+GOtXoWK5Krkppl6fvDGSI58HjAfoK/GqnB2dcOYmeP4bxDnTWvKnr81sz+o6XiZwrx1
l9PJPEXARpVpaKclp6prWDPvH4R/HPwJ8bRZ6p4Z1iCeae6jUaXdSiK50pCVDNKOp5OD3xX
0fYeGFOr6vpmqXMcgtH+1aXLbyi5sZedxAyPmXnDZr+YObwv8RPgz4qaFm8QeBfFulThmjC
SWMgOcjK9JF47ZBr9NP2bf2/8AUfC2o2Vr8cNNnvI0VYrbxVplutwARwGnibjn8ic19XkvH
jrf7LnNN06i05raN+a3R+Tca+BUsJfM+Dqyr4d68l1zJeT2kvxP0D8QF9D8S3WoG0j0yJbh
pVtbUGO2kU/KTGpJwOARmvc/gppEnjXUrS6t/wB1dvfLDBJPOY4Zo3YljIvfb0xXx544+PP
gDxUlt4tuNYsf+EYWRbu4mOpxwpdRA7nQMoyrMuRtA4zXzJ8Rf+CmR8O6dF4Q/Zo8LSJqjL
Ktz4svwZ5bJyzIjW4zjIXjc3XAOK+szviPLMuwMJ1aidSa91R1b+SPzLhPw44m4izZ4fD4Z
xpwl78ppxjHvdux+/Px3/aM+D37PXgqfVPiH4s0zTb3R4hb/wBlW06TahfqB8iQwA7u3Gcd
a/mw/bA/4Ko/EP46zS+EfglY3Pw+8FK7R3epx/8AIb1cY2czdUQgZ2pjnqTXi/gH4B/HX9s
/x+6ai/xK+JfjLUpvtN7HbCO60vTFJ5kuZ5WEcSLzlnIwBgV+yP7NX/BMr9mH4JeJdKvvj5
fr8bviBDIkkPww0aVV+G3h2ZSCU1a5XEl865GYo9sQIwTIK/J8dj+Jc/bwuXxcKL6J+8/V9
D+oMoyDw74CorMeIpqtiorRyXuJ9OWP2n5n44/sp/8ABOf9o/8AbD8WtrPg/Q9UufBcc3m6
78V/HatpHhnT0YDzGWVsmdwS2IoA7HHav6aP2Tv+CbP7MP7Jt3oGs2Ph20+NXxqXYB8TPHV
sJPDvhy4HDjRdHZvIibJJFzcLJL/dKdK/S/4eazpFzpC6fZ2un+GfCPhlY00vwf4Yt4dE0v
T4WPliOOFAFCKAuABXgPxa0aaylk8UeH9R+w2Utw8cySys0UWW3K/HcAEZ960yHhLC0sU6W
Zq9Tz2v5vqcXHHivmeJyuGKyB8uH20spci6pdF0O9+Mni7+x7TVT/aU5R9Lax1bzJ47w24k
C7lhfptzjCrjGOMV+Zs7wDVLjUbcXckby4khmPlQsBhsscHjjOc/jXqV14i0u8ks9P1TULu
SzuL2R7t5Lxbt7mOOVVjxHgMGzn8K9P1TQfB32Gwms5rO4XzWneOG1EMgUqQVdDzt7Gv1PA
4enl1GOHj5bLQ/l7Ps0xXEGOnjqj26N3epwnw68WeH01wPYxTPevGYYPs0u60d2Xsf4sN1B
/lXzl+0z+wb8H/2kLybVPEnhRvh547llaKL4neCLEW/22Rh+7XVtPXENyMkZl2rKBn94RxX
0ofCmiafqOn67pYsYza3KMLC3DWjqc4QquMHryD7V7VafEy0tnNpeeVHbXMcktrcylXCKG2
yBlPIkyMc+1cmaZXhMxpunUpKXm9/kz1eFeJc14dxMa+GxMqck72Wz8mtmfyG/tRfsA/H39
ljUp5/FeiL4l8DTItzpPxA8KK2peH7mE/dNyAN9tIP4o5QMdietfIIjgjtxaxSzzLcxpcuf
LMaRTjepjKbtrqAVIkxnnjHOf7o/CnxM8GeLvEGp+GNR0S21y1ltn0+4stVRbvS9TikOGSa
F8qwwSAMc561+bP7aX/BJb4U+KNTm8VfAG70/wCFfjDUrT+1ZfB0u6T4faq7fMyQ7QXspG9
F3RZx8q8kfmGZcHV8DXccLeUXrbrY/qThXxfy7N8Ap5s1CUWk5La/d9j+YiKxKbMSEEDJUZ
A78A+h61pQI7EDBVc8Zw3Qf5NfQ3i79m/4m/DjxWfBnjnQrjQtWeYw2c15Gx0m9Kk5kguFD
JIrcY25+9zivavB37JHirVrKO5lutLsJGcELcI7CTdjvtOB156jjg1zZdw3mGMb+r03pv2R
9HnfH/DuT041cbiYpS263+4+MLe03x5fe+fmzvKp9Pfitq2t/LjkXaAJCrS/LluOmD2wT7V
+g2n/ALDni+4d7mXVNMtLJwXTyQ12+3OFyu1SSRkdB9K9H039gvVo/Ijk1a0uGlRTn7JvuF
3f9M8henctx6V79HhPNeb342Xm0j4HFeLXCUW1DEcz8kz4B8KRNJoXieCGHeyR2122075WS
OU72I64G4En3rXsb5zElk4QIQEZZIy4O4ZJBHU89P8ACvsrxT+zTqXw31OJNK12wS9t4x5s
suxozvGCjxBSGUg4IPBziub0vwjKLxDdeCfBF22GQ/aLW4gLO6lfMZUmULjO4bRgYHB6V71
Lh3GU4RUviWm10z5mr4gZNip1K+HfNTlZ78rTStqmj5tm8NwXpSNzE0cYOVRtwHGcA/y+lc
nqnhZbKKK4gAeNpjGWERYwkHI3H1YZIx/dr7PbwlqVnAWg8EeG5pkdi8bRznIzhWjPncjGc
ggc4qpceFNSktftCfDnw8FeT5TJZ3Y8znnI8/HPT+Vb1uGW42lpJq9+VnNhfESnFpwacW9u
eJ8WQ2SJHGy28cUyMUa4RpXlk+7gkMxAztJyoHU+gr0DwSsUvjv4ZtqGotpsEHjayEN2YWm
dGeVVChAQcdc9h6V7HceHr2MT3J+HmgxwQ3IhkVbS7AVwhYJjzvc8j05pmnWVhbeOPhJe+J
PAUUOgW/xIsZNTOlwXNtc3ERJ3xq5dudvO0DPFfG8VZRLC8PYmpzbR7PuvkfpvAPFFLMeL8
voxiven/PF9Oy3P1lS6hvPEdlpd88Ms01gyNfQRNbxyMCyJHM24qSp2YK4Clx1BNfWP7Pni
ffPHLDdXlreXZk0bT0V3kjtplCtGzLhgwwxJGDwD7V5P4m0/4TSWd20NzrmpRP4div8Awzo
6wR6Pp2kyzhpYpZnjXfK2xPLCnad3LA4FcB8NPFOoW9/BZaLqJ0m703xPZ6pK2oPhIEKC2n
jXax3SNvOcDpt47V/N3I2j+z7r5n7lp4jtvtOh+ILW9sJNJuLGCAWEcn2hrZmhAaaUSniRX
LZBXjHqK/nm/Z2TWP2mP2s/jh+yJcsLf4VWH7W2uftB/GqykuhbweLrfTZoo9G0UAMC0Ul2
nmSgAjbFznNfsF4QvorHSYpdXvRGtxd/2fb6bYxu9zt85ZGYlwAp/fnew6DGFNfil4Dt9d+
BXxS+O/7c/gLStT1XWfgl+2L4h0/4k6JBGJLTxT4LvGhTVbZyOTJb+as8eeAYwQOtYTStc0
pu1z6d/bT+N3ij4F/8FXfgd8X9Fgns/Bngn4T2nhv4iwwShYIPD+q6zLpUkmAMeVFLPbtnA
2hAeK4Pwn4lil8a+IryFpLl3/4LQ6nqsVukZkLCS0n2tgccn8+fpXs/jr/hAf2q/wBtvxJ4
euLmxufB/wAYP2ApoNIvAPt8FqNVv476zulaJc7leaOUPzgL2xgfDX7KNl4z8PfDPwHY+O2
vZPGOjf8ABU6HTPFeozqsd/c31npTQzNI/Em4mPdnGDv3c5qLNWvsappK57J4X/al+E3g/w
D4J8/txfBXxD4ut9O+Inin40/FN9K8PPZ3HmXa3+owNbjzViaMbjHJgFx93ntXf/8ABQPU/
E/xB/Ze/Yq+AXhDVJLTWZ/Ab/HW+CN58stt4H8JRahAoXjCyXNxFGOPvcjpVH4e2vhq9/4J
ift335s4r7XIfjH8U7lGvGjuZrJDqUIUxAYwSMlmJPQYA78xp6/HT42fHPQr/wDZ10v4Ya5
D8Dv2J/CXw08Sn4n3OoLZJd+LYGvryOy+wK2bjyILaMh9oCIQc5oSbehOh/Qj+zN8ctO+Iv
wU+EXjt55rq48SfD7SdTlnRzNZs81ogmLHOchwyt3U/nX5P+A/ih4I0r9l7/gp3o2peIfD1
prGufFn4omzsLvWLay1ObzNOdYvLhdw7K5OAADkjArr/wDgmh4puv8AhlOx+G/i5ruw8YfA
/wAe+Ifh14gbTJmFikmnak0sUMbYNwUEM8KAFRlSMqa+Qv2afgJ+y98Xte/ag174ofDvw94
y8U3H7QXie20+58QaJJcTLbpNG8ayS7wVOSyhSuPm5qrOWpF7XMH4V/tFfCv4EfHX4eeP/i
rrg0vwjD/wT8+H3hqbUrXTZdVFnPLLFGqukKsynIIyRnJUZya8o8Di/wBI8J/DH4/2EGo2P
guD/gpDrM+kanquky2WpSaL4tmGlfaJraRA4jkSeM4fbyD3rsPjp8M/CHxM/aZ+OXwp0XRo
tM0rU/2NNN0Pw9pfliKPw7eWl4P7Nkt8ABY7eaCBxgfcQgV33iD4gH9oL/gmF4y8TWirpvx
H+H/hCw8Ta1ptvajJ1/wRfW8l8XAO+KXFkZmYAZ8wk4pqKV2DkmkfH/7ROla/46+F/wC0z8
R/C80b+LfG37cul+CfBV/ESjIPDMYsLPynz8q/aAMe4Ndj4r+MkHxqvfDnxLU7Nb1P9hXxl
YeLbUuzTabq9pLDY6pbso6FLmGY9B8rKfet63hSx/Yh/ZPi1q9ey1fx/wDtFeH/AIo+JbhI
45bYXGu69dX0k7/KJAVjlQBQTnbXi3xE+F2ofBf9qv8Aag8P6dqAl+H/AIk/Z88W/EHwKuG
S0s11hLebU7aJcDaftKu2wcASryept6e8lqNKLlZH6gfsz6jar+zX8DlutTtt9j8FfDlxCr
IEikzpdsotzIBncAMEHjI+tbWq+INVtls7KK9e2XzWtrmW2lIeGJsFWZ++d54X0HrXgf7PW
vtJ8Avge08Iis7L4U6BHOiJ5cbLHp1vGHKrw33SxY8/MefXbvL+eG9hkv7e1ktdaSa7tmvZ
5rS3uY4HwhUxgvtVxx0DEgH0GkYpq5lLdnqfh6+8V+L7cQW0MzHT9WsV0vUpJoYrdzHKfOj
uZXX5wqIjCNVJYHknBr5g/wCCiMmtW37MXg+38XNbzxyfGXUTaf8ACOwRW9hFNHp94LfezA
yPw7FwfmwnBGK+n/h1ra6f4Jk1TVPDunefq/iJtkGm2Uo8RuImja2u4kkwij5mZSOwHXGK+
Zf2/Lm/8T/s5eB7XOp3Kw/GO7nUXkUUKsrWd3GrkIOSR0JBwG6819FwrCU8/wANThu5HyXH
E40eFMbUquyUf1PwdKbyC6/uyQyhF28dAD19ep6VMttEd5b926KPLLoxZskYBxgdCeSMV6R
F4WlSUiWFWA2lg0bAHGMg49PatBPC24owRJct8p2sSMZGP8PpX9CRy2s7O2v/AAx/I88/wc
IpRl+J5UbJnKMqZLDCoRxu4wentW7YaLdk+Y+EXdtLlcDPUD8RXqcHhKVCrBC3zbeEwCMZ9
M5967DTPCxCGIpLgEyCPDsrEcE47H39BXoYXJa0p35XY8PHcW4OlSalNHIaDpJtsPNK5ufI
BjQYKFiy8H/gPOK+hfh/4j1DSb6zhjlSFWnUvIqEE4IOAB0NZFj4MnJi2oEDru5UFcnuO4z
x16Zr0nQPAU0lxa+UXSdpUC5QYVjj7x69e/t+X22VZXicK4yjol32PxbjDiTKMyw1SlWaba
dvI9T8afEO+1oW2h6dBpGp38ozdXep+H7LUJYQRgBpHiJJHbdkgHqc155cwajoqzuNO8MyO
1qUublfCeliJgwDZVvIwrA4+Ycjc3SvpLR/Cui+HbLy722JumBa6vmwJZCq5PJHQZ6Z7/l5
3eeHrnxjPcR2ubbRoGzI8mVbUORlV4PHGM/n6V9dLCU6qbaTl0XRH8/5VxVQw1T2FC8cNH4
pyk/e/rojxrwbcz6r4jtW1C28PwaBA482C48LWF1DqDZVDEVMJ6hpMMMYIByCBX71+NPhP+
yr4a/ZF07xpZzeEE8atpwuIbNNDsVmlk8tjtVBFk8gc8gnrX4kaxoS+H4mQxpFDGdlrHChD
SHOdq5+o5+tLa3fjHULS1j1rVb+5sYU2aXpE93K1nYR88bCcDqTj1NeBmXD9bG1sPKlWlCV
OalLlW6X2X5H6TlfGGBo4fGV5UITpVqTpwUm/db+3G32vyN6f4v65ozacLGx8MxMb9Y4LBv
BGlzuIjKFG6Zocnjt716zc/tEeK7+68feGPEHhDwnexy3ctql3H4Q01bzTIxOyiQ4iDSHac
7juKnB6ivmXxZDb2b2BWXN7ZEyuoAdFIwy5J7gqD+Fb1z4huo/iH4jeAw3MuoCV4Hv1JWVJ
VSaNUwPkbaxG8569OK9CphcPLFKdWKbuu/9bnhqVaWUtYNPWD3fnbS/l1PZbTxLq/hzR21e
DTtB8TaBcyN50s3hawuxBJgHaV8rY4UEHBG4H1rm9S8ca9Jpc93pdl4a1bTLuJ4Y7dNDtYr
2xkUmRmCBFikXGF2TKxUDjkDHmN3rt/PBJZaVdzaZJva4v9DlHl2s8hPJKjoT2dePWuS1WP
U9RsFudKuLjSL0zSWV/YTfJZ3cqorA8HL/ACOpLgYGe/NenjMTCEZSUNX1X9fgeJkmQVKlW
nGvUSSld8yurPq0v/Sket/Bj45+IPD3iXxBeLqVpqrT+HIbafT7+wjh01yZUaS2FsflWOMl
wvlBQ3XFer6n8Wvh/qd295qPwq8L3N3MoMssMb26EgYPCkA855A7gdq/PjwRpusaZ4mkhvJ
IkXUPMtXCyCR45I2BXI6r8xIHrye1e8p4Yv5l3KQCPlYy3ywsx65AIBxgjmvEyyNPGYf2la
k+ZPV6pn2PFWUYbB5uoUcQlTlCLSW2yvb5n9ZP7H8t3N+y5+z0RfrdXdh8GfDI0+2mAgQQj
QrKR1LnrtwQOO9fSdrfjVpIr2FpLeYQqJEx5sUgbOcr6cn86+S/2cVFv+zJ8AIIw4d/gp4T
3OB5SBG0GwLMG9s849K+lPD2vado0E1ndyxs8lqYbS/dgsJwOCzDkDIwOO1fy+8O5Ufa048
17WXkz/RijjoUcW8PWnypXu31fRH47/8ABRH/AIJS/sy/thXWr69q2jyfCL4rvC32b4j+At
MhjS5nVf3L6ppmUju0PyhmBSXHIev40v2xP+CbX7TH7EOpRa3400f/AIST4azastpoHxe8G
GWbw5cuzZiW46S2czDnypsc8B24J/0H/HXjZr7W5syR5jbyhAV5lUDDMzHpnH5V+C//AAXW
8ZTS/skWmn21xdi3u/Gdkl7DC5js5THKGjSRB94dSM9wK0zfhajUyz+0nHlqQje6207o87h
nxKxNLiSORKaqUKs+RJ7q/VM/l58H+Cfiz+0V418MeA/CsPjL4reOtU22ek6LC8+r3UMSKN
x5JwqA5Z2IChckgV/Qd+zN/wAEZfAPw6n034g/tf63H4s1jTYFu9P+BngmUjRrFhhw/iHWk
bLkkEG1tVA67pj92vgz/giZqI0j9s/SrlZJYri9+GviFLq5Q7TbK1qmACP73OfpX9Zmq2mi
ar4a123Mc8VrfaP5BS0nG+e7QkpLIxywXk5Fd3CmQYTNaaxuMu4ppWV7/Ns8fxT46zPhus8
nyVxp1HGT5nbT0W3zPmTxdf6dfeG7Pwl4G0zRvAPgXQ7b7Npnhrw7YrpmhWKovy4SMDe2QB
uf5iepNfD3iSdry5W3WG3lu7WUWzX8e6P7axbjzQ3TjC5HYV6f4i8X3ehXuoaXdNImJXtor
V5f3F05baDkEYwBmvHdS8S6NqW6S7lgsbs3UcbKJREZNucOPqQPzr99yzA0sDSUMPBRj0P4
RzzN8bneKeIx9WU6rbvd6nL6xpE1/OMzxWs0V4Y5oWBdIc/xj1AIpmpXCTeGJId6yfZ5Wgk
ZCFYnJAIHXtVK58TW11q0AnINrPdmG6mtVy8QXgOoPUdz9azNSuLG/gvIrDUEt2judkQmKw
rcgkqrtn7uT1Ne5GLslI8CEZc2i1PLYtVQNJp5luMRMytEG3kEelUri+sbNYZJdPki83dHu
cgOu3ufc8kCs/W3GgeIru0U2k95ZSeTfm1uVuIGcjcdkgPPBByKZ8TvGGi6jaaANB0ZtIjs
NFig1V72fzbnUL1Gfz5gOgB3AL7LXNVx0KcJTb1XkfX4LJp4jE0qcINRmlfW34HNa34vszA
1tOjp5k3lR3CrtRgvQ/hzXkWu66k0VykV35whiEMRBVxGMljk9u35V1f9o6DqXhO5mv763h
uLSQtEpxvcnJxj8vyr53meN9VK6a+WlGyaCR/3EoP8RB79cCvjs4zOs7NSTUj9g4R4ewlFy
hGnKMqb1vs/NM3NN8VIJ0tNPeWeWeRY5FLB3d1yCFx0z0r1Xw74mvvMdnuza3mnWZktlafy
JIXVuuR95scBT614lo/h2fTtXi1CxwGkujDCqttCyYyDj619V/Dr4P3HisXF/fxJYDT4/wC
0r6YyhYolU5aSXd07cDJ5riyWOYVp2h0evax6vFtXIsBhfaYi3K12u7+nY9U04eDPixoieH
Pin4ftPHNkW8pb2MG08UaIGXKyWt4AXG1v4WypxXzX8Qf2NNW8NWOqeIPh5qqeNvB9ivnX9
nfWwsvE/h6Mk/LdW+SJVAP+ti6/3Fr9AfhV4EsNC1tI9K1LSbpdWsVNveQyC7khQEeezxjo
QOnvXpv7TGg6L8L/AARrt7a38qz6/wCF5rmeOYBpppVj+VyycoGB+52r1M3yTLa9F1a8LVk
rtrrbufnPDHHWe5fmsMBl1Vywk5pKM3dK7tp2PwVg/Z+uvGkmn6TpR1ppbu5CRaPpSzXiXk
zMqLFHCndyeMDv0r9UPgf/AME8Ph18L5tA1r9p/wAQP4HsJzHcW3ww8PQR3vxB10Nyq3kuS
lih6HcHlOfur1r5l/ZO+OVhY6x8LNItJDpepDxPZs13jNzfSiddnz/eJ6YA/KvuH4n+L7vV
/F9xrt7fSXWpjXpZVv7kGRpNjkjryNueQRXhZRw1leaTjXoS05VzPqn0Svt8j7/jDxD4n4f
Usvr0XGTl7l9ItW+Jpbv1Z92618RPC/w28J2vhX9n/wAPeHfh34LjilW/0XSgq6jqLEDbPf
Xm3zZ3I+8XPU4wMVwPwl8QaZYWD+JZ7jT7jWtT1Ro5NMniM81oGYq05l6hcnGMcZFfKNl8Q
ZLrRJdLv51YxSSsNTEak3CzncUI9AwJB/8A1Vg6F4vk0a/ZYZFhtw3lzXkrhMgtnJXOc9Py
r7zC5Hh8FQdHDxS8+r9WfgeZcRZpnOO+t5jUc32d7L0W2h+x99Pr2oeD7NvAd9aT3kSNNq2
mkFXvEBPyK45BU84ParVl418JXXgq50zxnPcadrNxp6W9zYmMSpE2clgT0wRn1xXjvwt8ea
dc+Hbe/wBB1aynF5pZspLLy2tissYBLxyORukwG3DpyK4yxmt/Eevw6z4hubeDTrbXf7OSw
e9AuLpmO/zOBtKRgEEH1rx3hG5NVFazvpv8z2I5tOnyOj7zceVp/DbTVLp5nW6J8FrjVhNq
5kW8SwuBLbS2tsGtpIC+UYknIPPO7Ndj4r1SfS9c0q/j0iG6isYYre5VbVLe2dEKqVcLwSc
ZJr6csbPwxpfh5JNEv72We7iRZtHYLsugcMoRwAAoAwc8814h4y0rxBr9/bWE2g/2Tp2rRm
KFraJgQyA7cHvk4znrXPSxscTUlCStFaK+jPRxmSSwGDp1aL5qjs2o+8vLVfqeZ+O7t28Uy
NqLR6Pp2qomqK9jEojHAK+Tn2wMVBefD3RtStYp0u5zNftgXAxGknm4ZA/Pyhsgkj1rqIfg
tr2o29pb+MNWm/syz3Q2NwqbrqOHPyKV9iCPeve/hT8G38W6n/wisFxdJp9hOqz6hDHuEip
yhDN2wACR0rSvmGDwdCVWrNJRW6ObB8PZtmmPhhadF89R2Sej/wCGPE/hr8LINO1mXVLLR7
m1mt0EcdySXim2AZkVj2LevpXqviaOC/a0imjBcQtHdytl0Zz0APX1PpxXsHxusIvAF1pmg
6JJcTQ2sYF9OxEcTfJgjPGQuO1cjcajYar4XsbiGfSEuWYI8QG7UGEUYO54x2JOAfevMo5j
PGqljuX3JaLyXdn1eIyKhlDxOQup++prml2b7L07nydrPwU0DxUkmka/NpmuaHdagLiKz1a
zFz/Z5zy9vJnfG64JBQjpXzp4x+DQ8LXGv23w+nl8RadpxlKaTq0YsNceJerWzn5ZRnkA4b
/er7q0qznsbu6juLOS4jeZp4ZXUr5eSSOMcD2qa/8Ahy/jWe8vY4hbumnPM7xy5BCqfxFei
6iw0/bQly7ejPAp4SvmdCGCq03N3sk73ivJ+up+Pum/HGfSJ2hh8Ool5ayi1nS7l3ywNG2G
RlIwGzkYP15rrPGH7Qen3VrZSeEtDvtNnj0dE1RbnUY7z7TejcZJodiKUjY7QEOSOea8E+H
/AMHfHvjbVfirfaUjapaWXxCv7Gye4dopvkkO3MjcYAHGfQVYl+FvjXw/dpZ3OhaiMgibMR
kWX12twMeh5r3MtqYfMcPTxcrJ2fXrtc+ezzLf7Cx1XL7tqNunkno/wZ8ieKPFvijUde1XU
dQuLxbi7umm2STMSp3ErkkY+X6YqHTPEOrJKlxNObm4Zsu5clmz13MepOetfZVx8Ko9bhca
h4ZuHk4Rpba3MN0uMDI9+Me9YM/7OtzA5k0qz1R7doldhc2DeZDuVS2D0JUkj3x6VxTy7Fw
xDlTrXV++x9dheL8hrYNYethuWSVvh06dep5Vp/ja6tfsjPbwzbBtkLEuJGOAT045zxX0P4
C+LNpparPqHhzS9VhRCuy5cqT0BCqRjv8ApXi+pfDTUtKmIFvOVUbR9pi8l5B0BxzjI5Ppk
1Xg8PX1rLGrxSLtlG9biMvDgEfexk7f6V6tL63tiFzKx8tmEMkxK9pg5KMvu/A++bD4y/Dh
7ZTP4I02Wd1YvbR28L+WJF2sWynJxnB5PPavn39oTxP4N8Ua1+z7a+FfDcek3MfxmsVkt5L
FZLK63wSqI5lVl3B84zkEd68dtdN1i1lE0Uc5XcxTylYowJXHHoOmB2+lZfxEs/FviDwQ1n
oSzQ+LdE1e18U+G7xG+zzC5s5A4jEmDtLruQMehYV89xhlE8y4YxmEwUW6rhou9nc+n8MM6
w3DviBleZZhVX1eNSPM+yel35LufpDp/hEePdf02xufDOpz2psrzSWsfDMkR1AT2mblJTEW
QJGqkZJ3/uwcZzkfO9tPC/iDWNFtLa6ivbeW7kluZJ4k2PahpEgVVDLtUxn5iVwTya7Dwt4
7+MXi/wCGPgQWPxVm+GHjy8t7VvFsvhwWd5qmsRwy2261v2lMXlzZjt2+Qj549jrIkmK7vU
vhNpGha5qss+rRXKahqL6hqGtXfiaKSa9t7mEvcF4I4vLYi4jPmouFxNwwUcfxdPAY2jUdK
rSkmvJr9D/VujnOU4qlGvQxNOUZWaalG1tPM9Q8DfGK8utJGiv4he01WW7tNXlubi3E8V0s
kX2OdEXkqdqo5fcCxUcHFelaL4SsP+EL1eDT7fSHsfHWr3h8X22nW6ztr19cM63d5dKSiFp
VjAZpAxw2BnFfmkmvS+GrifT4GMwezNxZrDdvJEIXYyQlgc8kjIVST83BNer+B/H2pS6Rd+
Zqt9Z2VteJPdPHceU0hOcxIpPzM/zDI6Hk1n9UxDfN7OX3Gv8AaOX2t7eH/gS/zP0h+EXw+
0vwVrlj4r8J+D/DmmPH4PXwzoupWFnbwz6ZpLYzY27qSUTdgrCR8rbiQorsdc8P6HpKJqE3
g/ws/iHXPEQ+IY+0aRbXKrrUSi2Gr7N4IujHiITfM7FeTgjHw/o3xqtxY2v9nyappttaQ77
KxiumkSADEbu8hA3OwQMcnncfWu3i+LUN1qum/bdSuNNmsrpFbU7TUXurLyHRWYxwFTIp74
3cHt65PCYlO3s39zH/AGjgbJ+3jb/FH/M+qLbQ/B58PeJfANp4T0yz8H65FJdeKfDen6BBa
aTqk19K0l/NdxLH8xuHUb/MjJbCsSelS2eg6b8J9Zjl8NaF4f8AB1x4nSKPUo9E0oaWdVFp
EsdjNcyqg84xwy7FJC7AnQV4nZ/GiW0v9afQtTup7G+t5bW11K+g+13l66xpGqz5G4ZLAgj
7oI6dK5y98feIbu3sb66uJNWSNwu+cSSOpQLleTnjcVz3J6gDFT7Cst4P7mWsbhZq0KsX1+
JHq7W2n6LqniLU/B9zpvhS/wDEGpy654gfToIw2t3NwgSa8aSNtryMEUFjhjt5zjNYfhHSN
H8NnWpNMhtNIudf1d9Y1GTTdK3W2qSzoXvbmdkYF3k2oQxySw5PWvMh4388tOlkYoIgbZYL
W3KSqGVuecg7flBHpinf21cjTHlea6WKC4Cv5rC3mSMtv2hBhizbRwmQBnPrQqNX+R/iV9Y
oJc3OvvR6to7+Do/Emr+Krrwno03iiPQxpVz41uClhey2sTlo4pN4EjoN4IiVhlh2FQajd+
E9IW78O+EvB3hvRfDvi+K8l8UR2Wjo1v4om1S3eC7kuYwnlkyBgXJY7hwc9T5RfeM3v5tsr
vFbTQiOSOCwaQuMblU5OACFwWZgRknisiLxdKXkiu3vjBHZyQaY67hFEy/OFC5AAYDbxn72
eeDT9hUtfkf3D+s0NnNfejsde0TwvrPhzR/DV74Z0th4Q+zJo+jR6VDaWGjTae+bWe1g5QG
LJwF5GzIxXIa7by+L72HSL/SfDviHVW0ZvD2yaxjlc2M5XzbZ5iv+rk2qZIicHAzmsq68TT
SWs8lvd6k14IhPcRfYzcXUEvKoPlI3JyrFiRy54NcvFfXE+oDVLX+0dL1rTZY3v0V2SPawi
JumTG5FOdzDkYbK9DT9hUeigwdeive51b1RLdaQnhDRbKwtYNIt9MuI/It7G1Sa207Q7Lyw
Et0ijQCJYweFXIwAB0rkNZkne38A2yXWm6ndee+jXFnDaz3ET26TY8qNoZWy580yszlB0B6
c6MFnqc999gaTS9TvtYjuYLl1vvPutHUkJFcQRgYlST5SQCSQGII61rx3R8HQX1pqdhDeaj
azPrdiunQXEVjbW0kkMDA+Y4GQUDgBt3LYXml7DEWsou3oJ4nDrV1F96Oh8MEeBPBc/jrxN
F4l8O2EkrGxudaiuFs9TitZIreM28cpKgO0h/dIzEgKQec1znj7wjqnxf8Ah54d8PyfYZLt
PEt5rqaYTvntY0TyW8wq3G1rlNqkHr1FfO3xF8cfEHWtV8QeFfHXiTx34h8E6hpT+N9P8Kx
2MVzePLpESabp88FhbCSSaEwytCuWRsqrEEqzV9h/sh/DDx/YaX4o8beNrK90DS9eaC38Da
Tr1n9h8RDT0ii33F5bnmMyvtVVbDbIwW5NfceHuBxU+J8LiIwfLB8zbWlj8j8bs4wVDw8x+
E9slVqx5YJP3m2121PjO6/ZB8QpK8a2YfCkJKild4yDjufX061kL+ytriTwxi1kjlkbyRtg
zGxJ6gnp6Zx2r9kJ9PWFmedgyDIYj92kQHQ+pPBqRbXQo1zJLbggb1Dkbwx5OOK/rN4iD1V
Nfcf5m2zRPlliZL1l2Pyo8N/sfeJL9wxtntjC3zPdYEJOT6dq+jvD/wCxUukW7akfEGb5bZ
zcvZQg2tqki+XIjZ5IYEgn3r68M9gsZis7xkYDLmNs4JOPpVnTtd1DTxqFlZX8kdvqFqbO+
VR8lzGSHaJge2RninPEYrk/c2XqgpRw8qqWNnKXmpfdoeR+Ev2SPAxs4DcS2l1dEhQhhDRn
AADEg9/Suou/2WvAWnTxvHHErb1QDzVjEZJGGbJwB79ua9g0W5u1t5xo2nT3dxbwtdSiCIy
LFEgG5yc/Kq9c1xHiS91zVJJU3uiSqd0iHDLjj8RXmqtj6uIlGNX3V06+Wh61XDZJQy6Ep4
ZynJb6289+p5h4q+A/hPVpWtTdzRWNlcEXM0MqPFcleNibeNuf4snIOa808Q/DXwdoVo5gu
Zbbyl2WttGodZCAfkRcZJY4OSQOO9fWOi2UFvofm3nm3UwjaJIIvmaRgBt7c89a4+L4da7r
OoPq+o2CxIjlbO0c5CLnOSO/bisaebYyjVc6lVqC082z5/H8F5ZmGFjTwmET5rytG+l/Q+G
9Y+FFtNNFrmoNPJcSIGttPltwiQZLLkYJBxweQDmvJ/EWmT2tydK0q0a51KZQrERZ+yAnG5
sd+RjPTqff9NdT8FXMSi0h043V6+fMO0FLZWPzMR+P6VjRfDbR9KhluJNNt2unHnXV2VxMS
CSVD9lPf6CvbocTKjStVTbe2p8ViOAM0eLdZStCKtGFnZNdz8pvEXw7Wz0SVblGe/8APW5v
tScOVKt8rL5WM/KSSfm5HHHWuP1Dw88s/hjU4HkSS/t47GXUFlFvBC9qfJlLBlxzGI2GSPQ
g5zX6j+KvB2ieJNTfTtID3fh5baIX189k1hPNKcNLEqnJIRsru/ixn2rlfDvwa0CaLWPD2o
6UNQSCU6lYxTEje0YPmRx98ug3DHUpXU86wlWKquDT0bXZdz1csyzPMO3hcXNSkm0mtmmtu
x8HT+Dmklij1U+TcEj+z9bth5MMg2/Lkf8ALNzkHaxKnPWpJfBJxDaazaqpD/6L4htHKI5O
Mbxz5bcgdSrY98D9AH+FGjXlm39jQXV3p0OI77Srgedf2qbAA0QYfOoIIIPIxxWZa/CC709
BLp/l6x4dlz52nuyzX8C9Tsz1AyQY2wRjg9q7p8SZUtKi1Xf+vuZ8jUyjjmnV9nSiuVPRxe
lu67W6xeh+enib4W+J7e6i1xbK3uoLZLeJtYsbMhI/KRViM6oNquQqAtnDHJJycV7/AOF9N
8O6no1rc6nd6bYX4HlXNvdIQ+5QMsvqpzkf/Wr7m0rwZbSaLc6boOlQXHh3UI/J1fSFkaNi
VxjYc5LKQD5b9xxXFH9nvTZWZ9PlJtSx8uOdBFPb88xuDzke+OteZhOLcNh6s1h1yRfz+8+
mzDg/N88y/D080qSlUh9qN43/AK/M/RX4QeMJpP2b/wBnK1B8qWy+Bnhe1eIDywyLodhtcn
uT0q1f+LL+B/tqzAQbhaeUzBpCRzwPx61wvwO0Zp/gP8CVvNRs4IH+Cfhfy7yQt5GRoFi6x
n3GcfWs+5t57iS6eSTEcJLssSllI7P7cd6/KchweEnhYxaVklf5n9e8aZxmlPM6r11k0tez
3K/iG/mk1JxLO2LmASKI0LMAeWJP55r8S/8Agt7q89z+zJoNqr2/lS+MrYx28QUONhChnI6
Mc5wa/ZDXpYL5Yxpz3Bktkbzr0MUEijAyB2HOPfFfiT/wWqt0j/Zt0k/aWuzB4vtZ/tCrsc
s4GQR1wvA969XiWkocL4iys1A+S8O8bWq+JeXxvdSqrW976X/A/OL/AIIyXBf9s7SbSSTNs
vw48QGQgdxaxn8f/rV/TZqvxDufCc1zamJzZawzRWsbsXSFo/lO1m4Jbriv5hv+CK8bz/to
WjBwPK+F/iOZyDhmH2WMfKvc5PT3r+hn44XNlp8iR3jXtjrNhai6it7hGgWBzyBKpHRlIOT
Xj+Fsfb5TUU3rz6Lysj6r6TDqYXiyhOlovZK7+b0PM/ih4Vn1LVBc6iG09rvF7++lRmgBGE
BRTkFs8E9ua+LfiPYyaLdym6RFgVUNt5u5BOqsPmSQ8HHt0r0bxL461bWdVmvEvIrr7RJHp
Pmxt5TtKEGdoycsoGP6VQ+Isll4t8OaVozw32p+KzCLWxd5RDb2qDjylhxuLE4y/NfssYVa
VJrR6H8r4eVKWOVStdRvr6dTxTRPE9vHHaQRnzLyOSVmZozKkKq3yk469evtWT4g13TIG+y
tc6jJfSzhWG0CzWNs7hJ0bOTwBzyK5P4hXtj8KIvD+n2iCBr2za11ua4nE86z/M7rgnKjcM
dBx7V5r4E8e6NqU+m614ut7y70GLWBNqNrprBNSuoYmwyQyHgMQFwTxXj4rO4UZLBza9r16
+e5+k5ZwZ9bg86w8H9Wb93u2z1Sayhi1KK7sCk6yoBKfOBAJXnOT29a8/8AH2r6IumX2nte
hNSiG+BBIVS5UZJwf9kk/WhfGenwG8uLe3nhsprmdrKC5ffcRxM7eUjN6hSoY+oNfJfxL1r
VLvUprnBAtwAv8AiVjwD2714OcZ3Ro4JuiruW67H33CfCWMxmZw+uScYw2fVvszqZPECw6J
OZcJIz7YmA3AYz94e9cNpes3d2091A3mzRtulVEIZPL5GOO/Nefvrk0dtPa3UrytIQVXOUP
OQc1zi+IZtNz5Es9s005MrQuCjIQRhj2Nfm2IzZc0ZSbUUj98wXDnLTnCEU2316n2d4Q1S8
vHtLiS0jnhSZZgjMx3ykZzuXO3GQPmx0r7O8J6d4k1LQjPoqm6kudyS2UMhjZyOpySAQB/C
euK/OT4EeOHufENpp09z5drLOsEaTlm3szDOR0xgHmv3D/wCFq+Fvgx8OPDd7p3g/TtTtNZ
hlXUtS1axaALKx2u0MxB3be+MD1Ir9M4TxlOrgZYxO62/4J/OXizga+DzajlapLnlZx6p/3
bHgesXM3hrwzYazpl/d6f4ns53jljjkCeTnhSQOPbbXL+M/2iNOvPg14qsPFN1qPiHxdaaL
LbWXnx7LaySRW379w+Ytxg5wKyLT45aV438Z63Y2FtpK6dqMnmR2i4KrJt2qYyegz1+tfKv
xJutWstI8XyavFG9pHY3Fr5cYHmQYJ25x1/GvQzvMqby+VfDy5otST62dvI8Dg3hSq83pYP
NqThVjOE10um1p8upxP7Ml7pll41+DWqF9PN9b+NdMuSrku0e26jbkfd7c9a/YDxBN4P8Ai
N4q8U3Vr5Gk38DS3At7Z99teyq7maQKeIwcc579K/nk+AGu3a+PfhpbJK7k+MNPCRqpyQbh
MAGv1L1Lx5e6dovi+60iK8TVA95Y3UoQp5b+c4BB78V8dwHnVCVOs2rNRv8Acj9Q8a+D8XV
xeEdOTd5Wt2u1q/I4jxn8QfEtvr97b+HoJl0rS7lkkvC6yxYjymwqCeST0610Pgr4g3viWW
Ca70m6lEc0UV+LS2aUhQrKDyepYZ9ea+VZvFeqWWivJL5kbXczSzzTqVmuXLHlWIwRyPwr6
L+Dvia6vtJS18PiVp5rYJcTS2pZjPy7BWAIwoXg/wC1Xv5bm9bFZm4yquz1t08rHz3EHCuC
yvhtThhoucfd5tumrkz9IfgZ4lvbeW00i+8Lz3d7cTh7KNyImhVc79qA/eZD82R0BrtPGOp
LpNpfPYRzBRq0lzA9pdteWtiUZS4IQcehxnNfIui+Kr64uLCe11ebS9YsU8uSaKfyJYZyu0
+XkZ3EFgR+VfTvw0i0C90X+y9c1i9fU5tTaMWaRF4L+Ly/MRpGPABkA6ck/WvtakIJKve/f
/gn89VYThU9js29O3TY/RH9nL4nf2/p2inXz5ofH2a1kiPm3CRgoHIHRSTkA4PrX3boVvpP
ifWtOszaTCGK9EFxDNJ5Lkt0ZGAwuM5PY1+Kt7f6h4O1vT9XRZdNknMaW9hpyNBavtYAnyg
frnPGRX7E/s5+KIvEOpeFZrh5o7hrVGvrSe2Est2rLluQcKwwDzzXwHFOFdKhPH0L7PY/aP
DDNY43HUsjx9mnJb63Wmh9oRfAHQr62t7a/t0UC38idgQVuIgdyNuzkN0zXH+MfB3hLwLoD
/2VqTaR4ghhmh06eCQ2yzsSdqs5wpIGOta/xB/aE0rwveRw6dcJe2Ucb2up2ZjJurUrxvDd
M4HevlfxR8fNB8baFqWlyz20clss00W5lhuI0kXasQB4LZI5HXNfmGU5fxHjpwq4ly9g5J2
6fNH9IcT5/wABZLRrYTAqCxai0n8ujX59z5m8d+INe8R6xJo+ovJqskAQzu9yPMmKsd5SQH
BHsOte1+A/h0viLyr2y05xZ2jRsoDhGikxGNrnqVz6V8eaB4ue48Z3VpNZoFk1BQiFhJdQJ
Em0rH83I6MeM/Ma/VD9nrw54gk0SS7ubOOXTby4W5gkDlJEaNsccYPByfcc1+j8R4r+yMrX
sWo20XT8D+fvDvLo8WcTT+uKVTmbbe9rbXfY5XxP8KtSv9f26doUkNnNGkV1d+QwFs4xu2o
TkZGSCeuDXj/j/wAAar8PEnVL1Yr+9sJQbUuVi2Mp2kn3HUV+lbW//CD3D61NObq1upg9zH
dXG+WUsThkYjHyr8oUV8DftqfFXwtoNpeeIIp7AXNlpxkQTMFh3MMlWOcHAyMAZzXw+QZ3m
WYY+nhIxvRad3vqfsnHHB/D+R5RVzSpPlxKkrRbtZO21u5+Vn7CtiuraF8UHvfLkvZPihfp
KZAEjZhMQMHoADjnpjNfVXi3wdpjXM0E1vZSPBI0BeB1mjc5IJR1yCM9xxXxl/wTq8caZrf
hr4oeIrq1iurbVvHWqTQwWt20cMEsjuI5VI67Gw2OhxX23diWSUASPK8jblZgdrDHY/41+i
5S66pxbb5Lfe7/ANdD8F4wjg54ipBRvVuvkuVWvp1PJG+HekRsGitzv3cqp7Drj8+taMfgi
GERj5YBncAx3Rck56+2M/SvQmlS1EYlOx5MBVIAJ9wawtX1/TolMN3AZE4OCwIA44wDkH/E
V76nUlK9tD8/lhcNQV5S17HGz/DXQtWyl5YWV2MA72RZScHA468Y/WvPdX/Zt8N3Mss9rZx
LMNxEMX7pTkg4xnHX0r1ux1zQJrkCMXtswwizRuWUcYwAPoTXd2V3Bc7IrW9WbacnzYyzqB
/eIqnXq017jsFDBYOu+WSTl/XzPje5+AiW0YVbeaAKQY18nzQvQnAz7EmuQ1L4C6yVF3bW8
T2plaDzVQ24dsBioYjBIABwDxnPvX6LR2jXLBGKPtGXC/MUHbOfb+VWD4csbv8AdOVZd+4I
CdikjBIHTJAxn0FYSzWVJ+/LU6v9V/rGlH5dNT8ndY+AmowbLhbOdmWTzXbckjNnPfJ7gfW
vRfCnwz0y7uPs13oJt/3i+Wt0PtTqAo3bHIyeRu/Gv0iX4f6fLhGtoirDaR95u4/qfyp7fD
uW2lWSz06BlSLaCigbeMAlRye2a5auaYCpdVUvmkelQ4Y4ipxSp1J8q6KT/wAz5T+Inwo0I
ReFJ9P0eC2mPhu2V4Y9MEbSFGl2k4XGR6mvPNO8BSaaksI02AxTg+c8tqjMD3IG3I/Cv1Bt
Ph63izTdKMSWq6ppdp/Z93p13NHaSSIrMySwu5CtwxBXIIIzjBpJ/gBqF0IxHpdusjRli41
ez4HcsBL+PNeBh86yWjBYfEKKkm73SPqsXwZxbia31zAzm4NK1pSvsvPofB/g/TrPQ9Q0++
/sLRdVkspBI2nappsUtndADlJAANw7de1dcqW+9rhvDuieVK7SNFFZxKkBLZ2qNvRQcevAr
6K1j4I63pM7k29mNv3WbVLPaRzznze/pWND8Ota3gyWmm4IJydXsh1J6fvq9SjishqL2sFB
3Xl+R4FXLONcLJYWvOpGzvu99Op5nbeKNGsnjtpdF0tE+8QunQjy+RjJ2/Q/j7V7D4b8b+G
jZvFJpehMXz5YhsICFOAACCuckDrXKXHwcvrt5ZHjiQMT5fk6vZAZwcHHm1hyfBLxNAY59N
urLzBIJAX1e0LBQNpVgJuB3x75rmxOGyDF6VFBfcj0sDmvHmWS5lKc12u/8z6H8Kata3MjI
PD+jy24fChtMg+XPQ/dx3NerTWHhnUrm2MmiaOEtkBYfYLYDc3UDC5PGeK+ZvCej+OtA/d3
0VhLDgLH/wATq0+bA6/64969m0aDXJZNqfZCkm3cV1a0dSeMgfvewyPwr5XM8swVKo50VHl
turH6zwzxXm1fCRp4qU+dtXTb/wAz0e68OeHJokePRdESTbtZxpluFIHvt4JGRWfZ6P4blZ
In0TRCyAvHnS4PnC8kqSnb074rXtPD+teS0ZWxO4/M39t2eF9ePN6EHFZ194Z11GDRQ2W8H
920OsWeS2fvZ83jvXz0fqSfJeP4H3dTH5ikqyUn82Vriy8L22ZU0LR0OcyPJpNuAR/ewV5z
xwMniub1Obw/dzuLfQdIiXy1V5jp8KF+gOfl5HFN1fQvFMpWJ4rI4QIMatZ4GSf+m2M881y
8mk+Iof3b21kChIbdrNmD9SfN55r0qGCwUlz3j+B85jeIM1i3TjzqPq/8xz2Xh9CG/sXRI5
gD8y6XAHIHI52+hPT0rBvLbw87BX0bRpGKkSbtNhYAAjAI2nsM1rzaRrDMFdbJZHwGdtXs2
CE8E8S8d6zm8La1JJtml0uwtEcvPqFxq9s0UQBwcKshdiR0VQSa74YXAR1lyngV84zebSpS
n97/AMyLx3HoEWv2rWujaVHNDodk/wBoj06CKSP/AEdCVDBc47+leeeIdUa7tjP5nCcKN/z
OcBQoUf5+Wu+1uxXXtZM9pPstYI47CGTytkk6RRCMMR23YzzW7ofw00e+nhGpTzPGjZ2nlW
JxtOR68YFepgauXZZQhOorSXY+fzPC5/xDjKtGjJuDdk29OiPifVNe1q5nuIrSyvJDE37yL
7OzqQOWOcduPzqtoXh/xl4m1JY0srtbZV3TFrZhFCvBJLEc/hX6Q3vwz00JDDYR2cduT++m
SAfaCF5AJxnnpXp/hPw3pVgkcZ020kTk/LGPmIPUkfyrbE8YUqVLmow16anJl3g7jcXi1Tx
uItFatpfgfIHg34HXGtPbp9mJibCzzyIIUT1B55P0r6M0X9nXw5Y2s4voba4LfecJsckjrn
+VfSumwaPp9q0NvbrAfvgxbY4wOcgjAPpWXq+pxxB1UBoly2QQSze/518Pi+Kszx1XlpScY
9j9uyfww4YyXDqdekqk7atnzvdfDDQdLtZ7bS4mtMRmNiXKyTbuqlu49s49a8huPhOl/Leb
2ihZSVSKP5iRnJ9v17V9J6xraM6KcKqnAZhlc5xjr+tc/b38E7IrQ7pGOCqcAjJyTj8/xrv
weZZlQj7TnfM97ni5rw5w9jKiw6pxUVfRKx4p4M+FVrY3tzFdK074D2iE7kZgx3ZU98Fa9F
g+HWoS3kcCqULIAERB5aAk/eP5H8K7lEWyvxeQPiVVA2npGOh4/H17V6dpckVrB524yGWMS
PLkfMOD169q5MyzTF1J+1m+ZvZeZ35Hwlk1Kl9XjFRSer8jyj/hU2g2enzxXMKSySrvnuFZ
VlDdyD1xkdBn6V4Jrnwag16eW0024MOlgkTPIGV5CpzhD1OcH8K+utUul1iWS3t5WitowfN
kZMGTGMAH6isPUY7WwtCY3QIjZEYxvdj6e5qMHmWNpTU3P3307G+b8K5FjaXsvYpUo720b/
4B8sxfAHTdMt2lcxxrDGFMat5hkPcqO5Y/zqlf/AqewMWtsj2rQFZYFRcuAhyGOPT+lfUth
bX88kd3qSIISQLe2OD5H9049TW7c6lBcxmy/d3E7krCoAPl56Mx9MV2xzvH0ZuUZXvv6Hhv
w/4bq0G5UeW2sfU+MJPgxaQ3cfizSPNNvcSGHULCP5IrKZss6MDz5b/eUjpkjtXW6f8AAbS
tb2atoMsdnqPIubKVgkNyRkYYdCM9GHNfSVnaJ4eZPMW3uLG4UpfxbQEnUk4Bz6dQ3Y0tpB
bWhbUdEulvdKaUCSIOv2nTmOTtlA5U56P0P1yKwrZviar95u/SXe3RmuF4EyOk+WpSVnrKN
9V5x9ep4rp37PdxeXBULb+HdRGDLGhDpd/7WQcOD6jkZr0u2+B3hS2gjh1bTXmvlX97Mto0
yS/7QYdR9ea+hPC+ka14ohBNh5lmGCxao7CERn+ZK9ynHTNes2vhTRbOFYNTnmv7tOHuC3l
54AAwDg4x196+Ux/E9ajU9k5+8ntHVr1/yP0fJvDPJpUPrFKguSXWS/Jfqj8afgfcW158A/
2ftKkul08H4MeFwk94v7ja2gWLMZD7kYH4Vl3WtWWh+KNJupZoX0g3BttXiKeassQYqyeX1
JYfd/CvK/hT4lutM/Z2+B9oiCcXnwh8MDe+JJFC6LZYCkjIx2+lLqcktzYy3cgkM90x+xiW
ISxuwI3oT2A55r9iyDK2sDGdR+7KKslvtufy3x1xNGWb1YUVerCfN6JPb0Z1vxVGlR6xZ6p
4AKSeDdStx5aTEpdQyqf38U6n7rK4IGeMYxX4gf8ABZxbofsrabc3EQSObxlboEz867GABz
6Gv2K8OWzagHjnZrbdcKpSRNtq5VgDkegAHNfmR/wXB8OrpP7ImmvdNvt7zxvaXVpMItkV2
qNtIhY9QM8j1qeKnHCcMYjBynd8jV3u/n37h4Xwq5p4jYDOIU1GPtU2lsm+y6J9EfkT/wAE
R7U3X7a+mBpBCn/CtvEKpIpyqsbVCoz7YzX76/H+/l1C41t7qWbULuW0fTrvUJY/tM7SFgs
Q3n7qjaoB9BX8/H/BFm7e6/bU02GFVto4/hh4kaNYsqz/AOiJjJ7niv3X+NQ8R6PYanqNvP
GGvriSxuQLn7U7QtghZY2A6HJBxxXi+EkYSyydmrKVu3Y+t+lNKpS4moU2rXpp/ifH2lyS+
FLQWl5FaXt9cXjSxPdku9nK0ufN39F2gHp2zXnHxW8dPpepT+Lre7tbd9EtESxntbg3Uj3j
gAujLjKY56cVV8d+MrrSC9zBLHcTxae0cGT5UcRxtkZ+52gnH1r448YeNNS1eaHRL+0gu3j
jd9k8pZXWdcIw/wB0YI+lfp2eZvh8BSdOC9+2nqfjvBPBuNzvFQx9ZL2Teq7rS+5yXxd8U2
3iLV0uvtU+oXTWA1DUNTlmaRLq5mO53YdMqPlBHasHwJd6lLNYaRppZop7gXEgC+czEEYUD
tn1rzG6a4km1CzlMc0dqxEZjbEYVMrjI9xkVS8LeKNTsLiWXT52tZLFdzTQtllC54/SvxyW
auWYLE1m9d7H9Z4fh6NHJPqGDS9xaX212Porx9etod+9lNcYeVDIVJIW0c4+Un37fSvP9Y1
WYaTPYyQR30F5HHLLc5WWcMvXnrx0wK8v1X4hf8JXdPNqLPdXSN++EjZa4CdCcd+Kl0rXU1
edNGgt5I5wwe0VV+eQE5beT3BBxUV82oYmtL2MnyvRL9DfB8N4nAYOm8VH342cmiO/iszMt
xsmaCSMLFL5BGCOoI/ECsS88P3ob7THGvlzIZIwwyCMjqPXBH5V7BfxNp+lzR3sDm6ARYba
Ub/MB6nPQYA7etef6pc6rHG06xRywW7gr5bZdVA5TFcOIwsLe/Ft7nr4HH1ZNKi0ltr19Dd
8FaNa2moeGda0vU5LSZdXSyvreQhUtzuB3g++76V+mX7T/wAR7PRfgp4Y8KefNcT3mjhbO9
acyW1q0jM1wIUPCs+BllHfrX5KaNdXE95cXiubRIx5r2Ui/NKQQd6A9xX1/wCNdeh8TfBzw
Yl+ItR1FJpFsHmP7yyjz8wX0BwOK+j4fx0YZXi6FDRuP/Aeh+ecc5JLE8TZTj8U3OEZ2aVr
66rXsj5Z0vxFqWgypqlpfyyXdvcCSGFZWBXB3ZJFer+KPiTH4q8La9OySb59OP23D4FxJjB
yD05rwTXYbWGK7uUuF89TiW3jYAkr1wO2a8zvNcuhZanawO6wXMJR4A25APXFfIVc6xGApT
w7k+WSen6n6phuFsFm2IpY6MV7SElaVrPdM9G/Z1a3HxY+EpuCi248d6b54z8yJ9pj3f1r7
X+MHjiRvF3ibwfpGoTQ6de65MqtEGRpZHmI2Mw4BH1r4m/Z0t1uPit8JBNIuyXxzpiyvIdy
jN1Hkt7c1+gXxA+GcyeN/Ft1Y3ltfafYeI5zevbMFhiZnZgxJ5wBjJAzXdwfHGVcvqLDLVt
X72/4J4PiRVyyhn1B4+Wqi+W+17qzv3Pm/wAU6u9lexaPJDJNpJtUgZJC0k8TgEMy59XyM1
698AvHh0PXn0yGSS0tdweCM5MaMR8xbp94cV5P4/0zU9Nlg1S6hT7PdO8WnTW7b18uB/Kl8
xSdw3E7lyMGpPhp4Z1y61IXCMw3o7CR/wB1sRU3ANjuOM17mDrYzCZxF0020/w7HzGbYPK8
z4XqU8Q1yyja/d9/VH7W+A/hhJ8SdP0e9s9R8P3dxe3yJdWVo6PfWy54lYA5HHB9Nwr9HPC
H7McEEljrMGlTyxafqQnj8xy9jK8KqEOT97BB46Gvhj9gf4ZeI9RGj+NzNZzaFY6xFpOoyr
GZbnzHV3XBxiNf3fJ78V+3VpcWvxP0xdO0HXNP0XWPDrFDatdDzr0ZB2BOCWYrgDHev0rMc
2rU4U3G1mve7RvbRn8t5Vwvg8RjK9Ku3JxbVOKsuez1s3/TPmqT4e+HLfxvFd+JpIZI7hVs
1t8qI45S6l5IweCB2H1r9BfD+s/DP4RaNqNvZRWtzqrWKXVtNaQgXEW+Ph1btjIBx6mvz08
ZeJtLtfEVjpniqxuFu7bVBb3Nx9ndTasAQQePlDHHzds1i+O/jPolhAhjv7m7tooovtM1tF
54gJcIUIbrhe44yK8zMcqqZuqcKlRqD1ajs+36nscP8T4bhOeJrYehH217RcvijfR6H0d4+
8baPbxajrH2dpri5g8y42HbBcsVBJUE8kkmvk7Q7i+vp9W8R+JrabQbCOYxaFYnZbzXxkYM
7vJnIwgGBjqeMV5r4w+MGkzeHn0WPUUtALaXVYrjUrgfa2jUFgoYd2BAC+vGK0fDvxF+2+D
dCj8RaTPHbaLB9qtBrpMGm3DSRkm4Zdoby2BG3J4Ar1MNgFhKCp0lpotdz5XNc+ec42WJxD
WzaS2u7b/mSeBvFmh3fxS1rV5ZpPtWn3fl6Rp8s4FvcxMTtEsv8TocfKAc5FfuP8F/i3/bv
h/RdO+yW+nXsxm014XlEca+Xt3yGEDcOMkHgV/NXq3xPtk1DTr7RtHj/t+7nl1KTzliXQpW
guC8MljIf4dsfzNnBI61ztz/AMFCvFvhjxpaatosV/o816F+0faZ2MN2cbJSo4AjDq5GCcg
815vE3DtPOcKqdR8sls2+p9b4ZcZ4/hXMZ18LTdSm/ijG12vV9Uf07ftB6lrmlaIH0+SbTb
HzIIrfWVvGS23qpaRjH23difev5wf+CifjDxBFp11oU+oXogvdCm1aa5dwPtKDH7yNyeeD0
HevWfib/wAFGtX8f/CBLSzvAl7FerZ3cbOk0suYnxIoBztAVsYr8KP2lPjP4u8ZRBPEOt3G
sQx2H2ewjFxvFhGmQkaqeQACN4HdhnpXj5Vlz4XyicsY4uXvK663Wh9vnWaz8SOL6P8AZ6n
GjFwlLn2TW8bdz9QP+CUF2x+CWrbSWlHiedizP94eY3JPf/69fsno8VtdW+WVWHQkICrDGG
B71+D3/BJhdXf4P6pJBcObOTXZQ0MZH7v5yScnn8K/bXQL+eCNS5OAvBClST9B+Fd2UqWIy
KjOGjt+p8zxZWhguOsbh6ivHmX5I1vFWlRwxrJHajaU2bkBLp+PWvLNW8OWuo2lvM9xKbkA
QFA37xFXhQR6AcDOTjHNe4PerdxFAcu4BZJMNuHfr+Nce+nxJNK8aFAqndGo4bnp6e1erha
1RUuWstV+J8vm2CpVa7rYa1pdOz/U5LSNGsdOCp9myzEbfMG+SXgc47dz+Jr0KwsIfJadIh
bB5Sg2qFc5weT16A/hWdHZzXflyxb43VsCNlPTsCfau70nQvtERLNmRF+UMTgE5zg1njMVG
nBSbsXkuW1KlXkjG66Pr0MqG3VpGCKXjOA4frnhRketdXpuj3wgS5S1lis0lMCyCLdAGGHK
b+7YOcdcYp0ejy21wqyEbSp++oaIjHUA/jXfaZpsjRhmmKRhSVQIHiZsYGVbgDBPPJ6V8/j
scuVOm9P62P0HKcnlKd6sWmjMt8qFyoKpxnAVs5ycn8K7WxntpIseWqnoxwFC8dcdfwFZz6
bbiJQWGVYPhMZbBx07VPPp8dpoo1j7XY+Ut4LFbQ3I/tBiVLF/K67T03e9fP1qsKjV73f6n
2eFoVMPLS3KlffodfBcWzQSfu7cxxADJKqz5z2zk59qyp7u0j3EIzSFSCqzFFcehAxx7GuD
l1+3QMEkVWdSyoCSF5z0rAvfFScss7N/DtY4yeRTpZZVqPYqvxLhqFNRU1dHb6pcWN4VWWC
F1KYIfv8AL1z+I/KvOb3RLOZmaPy4F6B0iCLgAgEdh6+5NYtz4mErMyylFTgMeMnFYcvia3
fcTdHzS4EY+9Gww2/nPqBx717mFyvFUPhVj4fMeIsuxLaqyTYzWdIuIlcWM6zZTaEJC8juf
zIP0rg5bTxYsiiaCN4sE/umwX57Dp0712La+ME79yvjLsgwQPc84yelX4tZsZIGeSQFowAE
UZWTJOcc4GAAa9+kq1GKTgn8tT43ELBYus3TrOD3tfQ5O3F+FEVxb3W1uAjx+YwB6ZPTnjp
XXaPcyWMkbpp94dxG7fARGecZqs2uRRtvjGA2SSmMADpk1Imvxu3OyNVPVucnqO9TXhOtTa
dLQvBVaOEqpxxDbR6zp/iC2ZQjWt1HKWJJS3JAGB0H4Hmqt/qV0zKRb3AjPSWSM7UH+fyri
7TxQgUAOrugAG47hx3H6it6DxPEyFQFkLjhXIYAj/Gvn5ZdOlPnjSufc4fPqWJo8jxP3GPe
67ewTCL7E7FjiNvLBRhxg8/zps8ousi4h2vySsQDSAqMcHqefX3p2qeKIRufyo1GNpXaMk9
gPyrhb7xXsVpYCpk3FTHjDAcFTu9816dDAzqxi40lE+ezDOKOGnJVcRzp9Do5EmhYbLfdlR
kY6ck/KPzrasgshUzxxW5ZgnmMeSDjJP05zXi1143uoHZRMVfJ3xqdw45H4Z71Xh+Ikw3JK
yO6LvIOCuCOhJPriu6rllScLKyfc8LD8T4OlW5m5OPbofW1smnWNxLDDdwagICFiurQFoLj
IyWDEdB613em+K3stOvtPggtmh1MoZ2mt1edfKbcojfGVyc9K+LtN+JhLIAAu07GCEBsnGM
4/Gu+sfH6yPFulxEDyqtuaMZ4wfr/ACr53F8OYipH3ve6/cfd5Rx3l9Kd6EuV7ff6n2Jpd5
G8IuJAihQDIPM6ZIGcE8etdtpOtabHJHvmVFUgbBwFVjgnPpXyHbfESGHbsaV2l/dgA/Nge
hzWifGjXGWWcRRlNhAOdx56c9c+teBiMixU7xqRsj9GwPHOX0knSknLqfW2t+KdPuIytm6w
7OBtIDHHAOPfHSuB1HxzdXFlDpjrBJbRXDTiRYgJmdvlwWAzjjp6189N4mukG4XbYyBhRg8
+o/qKz28VyTyqC2/avz4bh8DjtUUOHVCzUL21+YY/j/2zaT5b6WXVHsE2oR3UwaUSEM27aM
gMMfnjinfboELGOKRVOGaUHaMjgAV5bY+IZ7jyyA7MwOS5/wBXzgY/z3rq4NQe6Cx+USUbD
EjapwAfyrerhKlLVnn4XNlipc1Pd6eZ0cmrF0G+aVUVS3zNhmzgYJ+orW03xLFeJFpI1Ly0
jBa4UcOyZztBzzjI/OpdK8HQatG8uo309jD9naaFIIDcM7gfIrZOACSeR0rp9A+HNpD5c81
u7yRSKRJJkgkHI4+mfzrzK9fBckoz3ifS5fgs6q1YVqatCXn08yzqXiPQ4Y1aADTrdIFSOJ
JjM0rgAMwz3Y8kds1zdtd/apzquoTbooci2tt+Cgz94jvn39a9nT4ZaXqm2/ngt5WSTbBbR
5EKY4yw710a/CvQ8Auv+lOpIMKjamQByOmAO3tXi/2pl+GjyJtvqfYrh7O8XVU3yqC2tofL
mufEWO0ma1sTJd3MhI+zx5McZHIZhj3B5p2k6rqkjRwWdndTajqEiRLc7fKjZ2wAmTwBk4z
nFfVNn8J/DFjcPcx2n2i6uiDdXFxtkVR3AGMD8K6VPhxpt00UcFs32MJtlcDYk3oMd+lRV4
iy2FNRpwtvdsdDgniHE1nOtWW+iXRHwvf6j4x1rUU0a2SdVa5FrOApKzS79pSMjrz6HHevc
vA37Pnie0kTxJ4i8SzeHrMxt5mlQ4mvZgGKgSEnyyjEZ2kHgivqPT/Beg6IEntdNtoJ4hiG
RYgXjOMFlX+En2qa60q5nnWa5kmaJMNGGlOxzjgEdMe1eTjeJ54ikqGBtTh1dk2/Ttf7z38
r8OqWFxDxmcTlWqXvFJtJevX5dS14V0uDQvDf2bSblrhLp5p0ubgNHGWY4xtz8oAXoOK+aP
Eup+PE1vUBptob60M5Mc8d4kkfHBAIb27+tfRt7qF5b2i20aoheHaqjkAnOODxjmvEbr4V2
WozyXs1xeSS3DGR2STYoJJ4ArzsolChUqYjFNPm7q73PpOIqeJxOFoYTLE0ob2ly9D8iPhv
oD2/7PnwHmWGJVl+DXha4tSZFmQiTRLEHd755xUdzp11psSNqVwRBE/kWtuI8R7nOTj6ZHN
dL8K+f2W/gMx5YfBvwzgnkjGiWePyrzf4j3FwLfw8BPMBvc4ErAZx161/QnDdepLAUVLt/k
fwj4hYHDUs5xVemmmn37vrYydW1uKN2sIX+ztHdF5DFchXkAxkA+9fkb/wWq+Id/r37L3g7
RZWvH0yHxQlnpBlJazQQMPOCN3O44P1r9HkJOn3kxJMy6j8suf3o+fs3Wvx8/4LDXFw3wV8
LWzTzNbReIRLFbtKxgjZmXcypnAJ7kcmp40hB8OYttaqDt5GPg1WqrxEy2EZNRdRXR8I/wD
BGfUNQ079s7TbvT5I454Phr4hcPcEGKIC1Vix/EDiv2s+L/j/AFbUdahGoG2F1fQTz6rPGA
ttcjzcxsRgBCcnA9q/Cz/gkgzL+1vbEMwP/Ct9fGQcHm2XNfrl8dXf7S/zN8zIG+Y88N1rw
vBpJZNVm+k/0R+hfSqbq8b4XDN6OkvzOb8QfDS08eW7zaVaW0syptlmJKxW3zK7yTkfeBUH
C9jivgX4k6HoOkeLtSENrNN5V3FYRSW0he6jC/66RT2fqqj3FftJ8OoIYPhL4hnhhihnOmq
TNFGI5Sdo53Dmvyr1y3gl1zVpJYYpH/taWTfJGHfdvb5skdfevu+JaFGrRc+VKV9/Q/MfC3
McZQxk8PKblTjHa/mvU/PLVL2XS7i9ST7THuvZWiiujunlQO2DL/tBeCB3rDS6sra1vEgCi
8ugWCAkE789K6j4l8+IbzPOLpwM+7DNeZw8yX5PJW0JUnkr9K/CMZWnSxUqS21P7WyujDEY
KFWWjaTf4G/oPhqWa4gnKTyxg+bdeUAQoPUdecV11wmnacuozWkG6eNgYb2M7Z7YgZ2tVjw
CSb/R0JJV41LKT8rdeoq740iijh1vy44483POxAmfmPpXbQw1OnhVOG71/A83E4uriMw9jV
fuqy/FHJ6T8ULiK6s7XWXa6skwDHNF5zk7jzvPsK+1fhP47+BGprd6B4n0lIJNaAjgmFsCW
cjahRs/KdxB3V+azAGRARkbDwfqa7TwszeWr5O+KCVonz80RCEgqe3QdPSlkmfYvC4y04qa
295dyeMODMtzTLG6c50pJXThJrVPRn3brPwNSPxpiOwt59GaZbVLwAJFbJJ/FNKONwB4rW+
PngXTvBfwu0C00ea1mTT9Sa4kNu++ZklH3V74PBrzP4Wa5rVzpWnwXGr6pPDPrkJmhm1CWW
KbBx8ylsHj1rS+Ot1dNqj2zXM7Wwt4iLdpmMA4/uZxX6RXw+BpZNia9KilKce+2z00PwTC4
zNsTxRgcBicS5U6Mu3x20u9XrqfJF9DqMttK5s4x9stvlbaNxABHOB+teZTaNeJpV/cIjvJ
HG25I1LhQe59K+vvBdtbXGsaPDcW8E8LXAVopolljYYPBUjGK4vx1bW9n4h12CzghtYHupU
eG2iWCJxzwVUAEe1fl2ZZbTlQ+sSlrqj+jcpz2vTxH1aEFZNP8UjyH4A37W/xK+GBVGYr4z
090IA3FhcoMD8RX2t4u8b3svi6+EWnpFFZ69cLq80l88R1s/aXCISOFZVwox2618N/AFm/4
Wt8N03Ns/4TzTV2Z+XH2xeMelfenii1tj4x8Vxm3gMY8Vz4QwqU/wBd6YxS4OrV1RnCE2ld
I4/EehhamNp1K1NSklI9J+Hnwk8RfGOw1DxRrjaLpHhtNUbw1bw3d1bwahJNHD9oEapgMw2
uuJMck4zmvTU+EJ8Fafau95tk+3yWUVrHKtxdxxgBgQAM4z1B9a2vhnBAHtAIYgBqEDACMD
B+XmpfifcXEWpXckc80bjVWw6SsjjMhzgg96/eMsy3CLARxdSPNU7n8eZ/xNm8s7qZXRqcm
HV7QS00X69Wfef7H37Q9t8GWu9D8Sxxz+HnUeay2CQrDKTmOaZm+9gb8Y5Ga9W0D9oK20z9
oWPxh4Rso7jwvqohkuLya4ZYbLEu6V0QEoJSOORwOlfmFq9xO03hhGnmZJ9PczIZGKzERDB
YZ5x719ReDI44fBcghRIgSpPlqEzlRnp6168sBhZSc3H4o2fY/PcVmWNw9OnOE/hm5R8n11
8z9FPF/wASfDWr/GK3uNTl1O40nxLbtGj6fdR29qN6lS0isOT33Ag/LxXiX7WWl6X4es9Nj
0C9ln0e40+K3tJrXV2eG4Ukl8pyeehJ9K8Ju3ea1thM7SiKO28oSMXEeW5256Z74rkPiFd3
c1tNHNdXEsccQEcckzOifQE4H4VlQw0aFel7N6WenpY4sRmE8bRrRrxTnOSfN1V9zIa78J6
VFosfjDR9SWyhjbU7i5ad/wC0dSW4hJtYdjfKEDYYFQD71xms/HjWdLtNVludcu9R1a9sl0
zR/D97tvYI4JEMJeWNgcbVChduDmvM/EdzcXNrby3FxNPKpt0WSaVpZFCowUAk5wOw7V83e
K7u7h8XvPFc3EUyWxKTRzMkqESDBDA5Fa5niZYen+7Wsml6eh9DwxkOGzKqliJOyTdu9uh7
YNR+KOuR6MbtruJdGC2KwzP9mt7OC5meRYrdOojO4hlAxkmvc9euPBXh74fG/wBc8GaVqsl
9bywWHiKeaQ61aEyL9phto1YxRjKsgYrnbz618rfDzU9SubzXJLjUL6eR78Ru813JK7qJEw
pJOSB6V03xzke213VLC3d4LBdRsJFsoWMVorNp5JYRj5ckkknHeuOFRxwM6r1duuux6VTCx
xOfUMvp2pxTWsFZtPpueVReKdC0nR/GtzvudGltI0vfDGmwym6S5SRpFaGYNy3Vcbdu0qTg
5r5++LV1aXeg2niTTorq2mvojI7S3C4DKQW8uP09c/lWp49+RdC2fLuumjbb8u5eDtPt7V4
vrzvJoWtJIzSLFcuI1diyxgg52g9Pwr80zrMK1TC1KM9kv1uf0nwnkWFw2Lo5hSb5pTSa8t
rfqfoV/wAE7vj4/wAO/h1qWm2+sQwXD6w9zJFey7xIWYg7V9/rX7SeD/2rPCd5bQyahq+mw
sygfK5QoSM8jFfycfAuWVLHVQksiAXDkBXK4PPNfdvgq5uTaWubic5mZTmVjkbTx1r3uDcw
+sZPh8NKFkla9z828XOEaWH4jxmb0a8lKTvy2Vloutz+lrRvjX4M1KKOVNY0/bt+99o4kz3
r1bSfFei3gEkN1a3KTKGVoplkTB56D+tfhh4SnnGj2eJpRmIA4kPI9OtfaPwQvr1r2zha8u
mh+yE+U1w5jzuP8OcV9jicBRhBSj1Pw7C51i415Qlqkz9M9Ou9OmZ1iaPduwvOCD1GB6YxX
WaVcRrKu6RFjY4QAgBiOo/HIrxy0AEFsQACYlJIGCa6bTCTLECSRluCcj+GvlsfhI3km3Y/
SMlzSpNQvBdNtOx7xam3fKMYslhuBfhc47npwPpV5rnT0JAmaJVGMiUFOo7d68vhkkSORVk
dV67VYqM564qrcSSGQAyORvHBYkcjmvnHg4yqW5mfoEc3nSoKcKaueiXN/p4YvHOGQfMMPj
bg9cfia4jWdUjXzVjuEViA33cYHB5B+n6Vwt/I4kusO4xgDDEdjXH6lcXG8Hz5svDKGPmtl
hs7816+Cyqi5qUnf5Hyua8R4mVOUOW3z/4Br6rrhy21wrEnheMdScVxN/4hEZm8yd9xXEAT
lXbPRj2GM81j6jLKBPiWQYjbGHPHy1weoSOY5CXcnZnliewr6unh6dKmmkflGMzPGVq75pH
TXXi+Vz5Kt5jO2xD35Ax/PrW/4at4WuI9Q1W5UR27GUWizkh3bJAkOcYAOcV4LeM3nKdzZE
vBycjir19PPH4VtmSaVGe6G9kkKs3Hc96pXqe7sctKo4zVWWrWp7N4m8Y6Hayr/b2p2GhWM
XFnBAcS3GSMsNvRT1yT2rLs/EFvr89nD4Xura4WNHmmC3KiUxj/AJbMSfmUAE4FfJfxHkeW
O2813k+Zh+8Yv2T1rx7TdT1Kzcm01C+tSEaMG2u5ICF3fd+Ujj2roo4ZSotp2Oerj5zrunN
dVfzPva78ZmK8vLK31G1vfsLqk8ltL5yozgYU++D0qxBq1/JpWpay+o6asGly2ymzmvUj1G
789nAMMOctt2ndjoK+SvhDNLc6T49kuJZJ5ItasjFJM5leMtI4baTyMgAHHXFegPy0+ecIc
Z7cp0rOrTnF2jP8DWnVhJOpON9O57RB41YhpVuHAhGZSi5VcnC5P+ea6G2+JMCbQZX+VAx3
S5APUEfpXyI9xOsqhZpQC3IEhAOA3vTfOm+QedLjpjzDjrTdNcwoYmpSfNBvp1PsO88b20q
qyTq0m4Z55HJ7etcTqPil5UkKy4JO4kMELZ+7uP8ASvAUubgiEGeYgSYAMrED9a6B3dtNyz
MxGcFmJI5FZttWiiJVZTi3PU7v/hIIpN5kusbIwCxkA3EgZ71oRXKypHLO7rDOu5HaI7ZVU
4JRiOcHgkdDXzfPNKLsKJZAu3O3edudo5xXVabqF/NCkMt9eSw21s620Uly7x24ZyWCKThQ
TycdaqVJJxV92yKVVy5rrZL9D6Cs3tEk82O4DCTksQBwPT6V1kF9aM4CSTMuVIJmIYAEHqM
DsfwNeAaPLKVkzLIf3g6uT1xmu1s3cMuHYfMRwxHG08VMZNNroWopq6PfbO/jjMWJX+YZJZ
2cKT05z3zXY2t+pWNGZAHIAYDODnBrwjTZZTFJmSQ8qOXJ/iFd7pjMbaHLMeT1Oe4pV6MZ2
e1z1MuzCtCah3PWVmtwn7xsh+OJMgY5DfpWnYWlvIY2h+cK29VYkhR3x69O9ZlzHGvh7w0y
xorSfaTIyqAXImABJ74HHNa2jcKuP+eQH86+bxN40nKLZ+hYGanXUaiTskeg+HrG0i1WC5v
4GvLCJt89sJTBJMmSWVXHIznr6V69p9vYw35gb7L5EyiaFIZhdiNHXekZf+8oIB75FeO2DM
HjwzDjscV1+iEm8t8knMq5yevzHrXx+NjOc3UcntY/WskqQowjTUE7tO736Hv2jS27yARoD
EEAAkwvTjj6e9elWrLIkSsQxIwEDAGMAEdu/NeJ6OTicZOAOPbk9K9Q0hmK22WY/Uk9hXx2
Y3jPmR+x5PP9ylZanpOjLNCSIFwNjLyMqOAQfc16DZ6UwjV2AaSRMsTx+Fc3ov8ArIfw/lX
fxE+W3J4bjnpzXxOY1pxnaPU/UMnw9OrRTltb/gmPHpTSuEVdqbsSEn7wPauijg+zxBVYBF
UKq4x6D/Cktv8Aj3U99w5/GkuPvn6n+leRVrVKk+V7H0FLDwo+9DdgQDuZmBX+63PasjUr1
4onMSxSFeznIUcdfarkpPPJ6t3965pAGl1cMNwFgSAeQK3w8FKab2/4JzYyq6dP3VuYE0oU
SztcrJcsSxKfvEiHoAOg9+lVY9atwuIpRIo4LKilc968/wBUnnhN/wCTNLFmxYHy5CmQQuR
wa4uzllEXEkg+bP3z6CvqcPgqdeLjN7HwuIzetRkvZxWt/wAz/9k=
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAOwA7AAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABLANoBAREA/8QAGw
ABAAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAUGBAcIAgP/xABCEAACAQMDAwMBAwgHBgcAAAABAgMEBREAB
hIHEyEUIjEyFSNBCDZCRmF1hLMXJDNRVYHDFiU3Q1JikZOhpLTS0//aAAgBAQAAPwDc2mmm
mmmmmmmmmmmmmmmmmmsW5VS0VunqHnSnCL/bSRl0jJ8BmAI9oJyTkAAEkgAkacquudfS3gc
7NMkUefUUMsio8UwyhTnwyUwAxBUNzJHLiMGdve6VvuyaO61Ve+2paucp6mBS8tFDgNwLAB
nMhEThU4Eq6thlRidfy1m5KV6R6vdt0i5tGKqn+1ZCaUANzE0mMRyHtsViCu+MgjkAG90d6
ut0kSgj39WRv2jHBW1dyakhDq3KQMAGd1If2PJ2ycYx7Quqz/tZdD5kS3TOfqlntdNLI5/E
s7RlmY/JJJJPknXWemmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmqL1G3Xe9uQhbTZprgpiE7zLDMI6Xg/Il3
TAZWA+nK4CnlyVsa1BZKalfcVwum756ym9L3J7gYHAapeXGKYBccHblLyXOcBlITixGLX71
vV4uq/Zsb0jcuzbYKVnZ6NGY/dwnPgsSoJABwoReKezX2sG0K2/UVFMaK9XLkrrTw08PagV
AzZX1MnsQ8ubYCMCTjIZjx++96Cit9XRWyfbKbVMStUSBav1stQjsie0/3qEchWYD6vIJ80
nXZmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmqR1RqmWwRW2CemjqrkzU8JljDGIEYlmLE+yNYTKHYKSA4O
V855zhqJZYI7c1SkFK84kdmU8Q2OPJ+ILMFGcDzjLYHuOdk26otOwaGS4RWbccFV2gI57lS
PSrLOASF5I3uTkAe0SoKhyzSFY1ENbNsWymjjjq6i3GqquPae8rLFRtxUmTs1NPMUficA8s
ecDwcjUfue3xUO5IILbRWukamWmVzDXCenqJZF7iyr3/wDlkEZzlRgZPu81bXZmmmmmmmmm
mmmmmmmmmmmmmtM3q+W29bqvMxEMJTbc0RDn7tauV1hWRXIAKujRAS+AYyuSACBUqbc0mzL
q60tNNbKqampFqMUiJURduErJEVkQhe64R+Yz44sQxyowt51W76uOGTcow3s7oDJzDFS0fd
RT923AtxUhf0yByMhMZtrdVy2tVTS0XZmhqYjFU0lSnOGdSCMOuRnGT/4kfBIONbaq3m/wV
d7pXqKJp+dTDS8YSyk5IUAAAfsGPHgFfkR+uzNNNNNNNNNNNNNNNNNNNNNNcpbmrJ7fv27S
0snbNNXTQxLgFVjVigj4nwU4DhxI48fbjHjVnouuG56GhgpI6C0FIIljU+ndfCjA8K4UfHw
AB/cBquXu932+24wXG4JJHa2EZhjqoI4Ao9qdqFMByPfl05e0j4Ayfe2bVBVULXBXmglp6l
YJKvuGNaNpBmmmDD6VEsbB2b4V14jl5E7BJFYt227dNNbKZaadTJV200gdqeeFlFTHHHljG
yf2yligVSB8AgrZ0U3JdbVSXGCutaxVcCToryyBgrKGAOEPnB1aepm+N5bXro4KGohhoKmV
2papqcd9uJw8bK4xxDEcSF8rwPJskmv2jeHVW+0Mlbb7pC9PFz5vIKOLiEClzhwDxUOmT8D
kPOvtB1Z3XYLw9s3PTfex/cVciLxqEHuIdFz2eQ55B4YcBckjB1at7bw3DaLbbb3Z5KaoV6
QT1DEMsJhMqcJERipJfKhx7zGGUAry5PRrN1B6mbgq2pbZd0llRQxDxUsYwWVB5dQMlnUAf
JJGsmp6k9RNtTRG9xw1IlxLTSzRjtOOHyjwMqSqRICclgDxPgjWydhb8bddurayWndY6dnd
lRhLLCPkIVQBnBB9jBcniykZUNJU959X6i31Yo7bEjVUM7iogkDqkHFhhGZSC8gZCTxbt4Y
r959Wo9rv1nWhkrGnxFHxDqUo+4rMFKoY8cg55rhMciWAxkjWTtbrTLJOYLxEkcks4KBWPZ
KkuWHJ2JRuTDBYmPAVcRDL6zeo+8tzWZxctv1LxW2oaOM1EsQJVwH+7VWHFRkPyBXuB0IbC
9sGM6c7+3buTdsNBdKx62g49ycRwqjR4ZeDAxBWI7hRSPK8WbkMZIsHVjdl0208U9gvSQzu
yQVMDASFMBnUorKVyQ/v/SA7HwGGYmxX7qPcrWlZVR+plbhJQrgo0vNsp3Y4iOMJ7LYdguW
ZQW7bSapn9Lu+/wDHf/aQf/TVj3dvLfe1np1jqXoo6tnlkaWJpG7+EMsY7wI7aM2EMfsKke
5jyOrB0sv+7d1VJr75cHmtsE5jhMcSoXnEbZVhGuO3xfkS+BzEeDnIO1tav3j1disrxLbVS
ectKVhyCGTHGOR2x4Vjl1RfLp225qDxaq27cPVu40MlXQTdijhiEuKj06duEglXzP72TAOJ
GJzxPuJB1lWvqtfrLe3tO8I3gqom7UtVwz2/EnEyQj2uuZFOYuDFVHlvA1ed03jc1XtcVm1
VeO4opd4kiE8csY4MXhkKcZCQVKeRyVn9vNcJp2l6qblW5GtrpoauVohCZRBHDMqBw+FkRQ
fkfS3JDk8lYeNbipaTb1+slRcILLt+tuUy84pxRLKlQ8hISVlAMiKXyGDeVKSAkheR1nsRt
w1/UBbPLbbKfSNIlxje20qBYh93KOUaAk+7iADgkjOVzqF2LG1faN22qSZ0pXsz1jKgGWkg
dXj8kHxkkEfiCf2ETu4Ugue1b/LV0sNLUL6G+UnAENI1UkaVBUsSTFzI8D4YAE+ANXP+hW1
p7IxbnRfCtPT1LSEfgWK1KqW/vIVRn4A+NQ35Qn6v/wAT/pahdi9QrbtHp9XURnm+1Jq5nh
jih5EKY0HLk3tH0kA+7BIJRgCDSZWbc+5Asb01BHOyxQ+qqAkVNCihUVpDjIVFAz8tj8SfO
5t0wxUnQSehjiSFqWCmjkiChXRjJE33ifoSMGDsvnBY+W+o6/6QX617c3PXXC71iUtMLeyc
2BJZjLHgAAEk/JwB8An4B146n7utu6LhSi2ryWLlLNMBhGkdIlKrlFZlXtAcnHI5IwFCjUz
ZbRX7U6UXy8LLCKuaVFmiWZWamZWVI1ZQuUlUytJ9QZGSLx9Q1VumdEtf1CtUB4cg0ksRcE
qsiRs6MQCCQGVTjIzjGunPRwGh9FJH3qcxdpknJl5rjBDFslsj5znP465m6oWn7H3/AHGBU
m4S8JlllHmcsgLyfABy/PPEAA5AAxgWrd9yrbx0LsNwr6h555bgqkt5wESWMefkk8ORJJJZ
m+BgCq9PN0Uu0rldLhUtMHe2yQ04hA5tKzpxwWBUYwTlgR4+D4B92Ds7sv8AVV99qaZo6WB
pRRytJho8kuy4YMwjDPMw5c5Cp+SzMOk6Cgit8DRxs8kkjdyaaQgvM5ABZiMecADAAAAAAA
AA491ub8oT9X/4n/S1M9BfzHrP3k/8uLV9v9RFSWCuqqhEkpoIGkqI3iEgkiUZkTiSASVDA
ZOMkZyPB5Woop9z7qghqqnjUXWuVZZ+AOGkfBbiMD5bOBj/AC11ZabdBbaFYoKSGkL4eSOF
iyhsAYDEAlQAFXwMKqgAAADTPXu1QUlys9fG8xlqYpo3EkhcAK4cYz5HmVvGcABQAANOmtx
9R0w3nQPFl6ShkZZi2SUeKQiMePCqwdvnGZG8DznXNDY57hY6+5U55mhliV4QByZWWRmYec
niIskAHxlvAUnVm6abyewXSKgmNGlPLKzxT1LMiwyMoBDOvng4VVPLKqQj4PDBtvTj/jfur
+M/+SmoLphT0s9VZ6SamR47rPc6OqIZkZ4vTQtxJUjIznAOQORIAOCPdu/3rZEku/vSXZtT
DTM/sEj09S7IqkY5MixoSPnAyc5Otrbf29Yrzty2XW42K11NbW0kVRUTvQxcpZHQMzH2/JJ
J1Q/yhP1f/if9LTo1tGx3nbNVcq+3wz1aVxhEkqLIO2BE/Hg4K+fIJxywxwRqmdULdbbduC
j+yxCYaihWUywwdlJsSSIHCj2+VRfcgCt9SgBtTlqmlqugG4Z55XkkSrhgUsx+hGg4jH4kB
sZ+eIVc4VQIbpVtu3bp3HW0Fxp0mVLfJLDzLhUkDoFYhGUkDkfGRn/11Gbw27VbJ3QKeF6m
AcY6qkkd1EyKfIyUJAZWDLkHyVyPBGtmUVY29uktVb6eppkqqti0iT1AVzUiQO4RSigiSVo
T9WFNSRkcFU626cXalsm/7TXVr8KdZWjdyQAnNGQMSSAFBYEn8ADrpn7XoPsv7S7/APVvjP
BuXLlx4cMcufL28McuXtxnxrmnqZWrX9QrrOOHINHFKEJKrIkao6gkAkBlYZwM4zq4b2tsl
m6JWW1zHlLS3ILIwZCvMrMzqCrN9Ds0Zzg5Q+MY1XOlVhpdw7jraWpo6arMdvkkjiqSwQtz
RTkqcqSrMA3niSGAJUDUZvDbtVsndAp4XqYBxjqqSR3UTIp8jJQkBlYMuQfJXI8Ea3t003K
Nw7didaeGBF5IIoFlKwMuOceWBUL7kZAG8K/AD7sk8za3N+UJ+r/8T/pamegv5j1n7yf+XF
qwbh3ltdJJbBc7lDAKv+ru0qMY5FLcJU5KQVwMqXJChs+SUdV52lhuGzd2hJok9baatXCur
cHZGDKfOCVOAQfGQRrqmz1iV9npauKSaWKWINHLMFDzL+jIQuAOQw2MDGfIU+BpLrrfaW5X
i00FJJDOlNTGczRTBwe7ggePj2orA58hx/nIdOtvXCk6b7klNBUie7W+UxKytmRBGwh7ahf
cWLS592cCM8cOCfHQem9XS7jg780Bb0pWWF+LoQZSCPwPkDwQQfgggkGn9QdmS7ZuIqKegq
ae3zsVxJl0hl+TGsn6a4wysQCQcEckcCwdC5panf1wnnleWWW3yu8jsWZ2MsZJJPySfx1h9
NrlRUV02y9RUIgguFxeX8TGjU0QDsB9K5De4+AFYkgAkZMf5j7P/dt+/lya3Nsz8x7D+7af
+Wutf756Zbk3XeGqaGto4aHuySRwVhKyI7YV25IHLqwjQryOVXC4ULjUTQdJeolqgaC3bnp
qKJm5mOnr6iNS2AM4VB5wB5/ZrxS9DL5PcjU326wyxSShpmpHaWaQs45EmQKB4LMWyx8fSx
ONTN+6W3yrsVvsdnq4aeGnib1HqJ27ZDNyEaEKWOGBdyVUOzIQMIqRx+2ukG7LFdRUm42vs
OvGeNJHLSqGDhQxjyhLIv3i+5PqHkYMpv3pxuneF1WaluVMlvhaQ09NXOQ8LM3vwyh+SsVD
Lk+0MF4rjGvhszpnuna1xK1tVQ1VnrGRa+jppCWnUZC55KvtBbLLy9yhgQ2eJzd7dIotw3e
quNAyUdTUsGUxgdotwYsZVJyCWC+9M55eY8gu0TTbA6mtDK0e56PuyZhaplklFSFV/KrK0X
cCclyAG4n5GQ2TIbV6MxWmtgqrhUvNPC2XkUhVHtQjsgZOeRcdxirDj7UDFZF+2/unl+3NW
+lsz0NFbI1iIilOFYorKnEhSyBQzDtjCDIYZZ3Cx+yOlm5NpbmguVXLbqujP3dRBCxd2GQV
YB0AHB1R8gg+zxk+DIdRemt33hd1qbVPTU0SMTLHVsQJJCkamVSoY4KoiFSFwYsgHlkwVl6
Vb923JLJb7xboxNwDpH98GZWDRsUkQL7WweX1KORUE+0xn9Au6v8AELR/50v/AOep3c3S3d
u5XppPW2uJUXnLE8Swk1JCrNJmJDzEhjDgtg4YAquMawqDpL1EtUDQW7c9NRRM3Mx09fURq
WwBnCoPOAPP7NIOj27Bf6e73itobuY543mSSoeVpwpGFYyKPbgAE+SFzhWICm2716ZtuSBH
9c88sCkrNJGGqc4LFQ2VR1ZvhG4hC5Kuqjtmv0fTPqLZoJKC1bnoRRKzdjuu/KIEOOSAxt2
WIdslDn3HyfnXi29Ea1q41V7uENbUSZebuB2iZmLZPIOskjeASD2/Lg8m4lWu259qXeqtUc
O3LglLcFZ5JK6pcl5XdQjE4UhWKk4dQCgUIgCseNS2P0q3Jti/xV1XcKGSlRld4IJpAZGBw
DngOJUMxyPqGUPtdtX3du2qW/2uoSSnmmeSIRyxwTCJp0DcguSCCyt70zgchgkK75pnTrp3
cthXyW6Xeso5EqIhRoKd/apdgQzF+PyyqgChiS4+Ma0elzuEcAgSuqViClBGsrBQpDgjGfj
Eknj/AL2/6jrG11lsz8x7D+7af+WuprTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTXwraOC4UM9FVR9ynq
YmilTJHJWGCMjyPB/DXIHrar0PofUzek7ve9P3D2+eMcuPxyx4z8419p7zdan1XqLnWTes4
ep7k7N3+H0c8n3Y/DPxrKh3ZuSmgjgg3DdIoolCJGlbIqooGAAAfAA/DX//2Q==
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAOwA7AAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABrAEMBAREA/8QAGw
AAAgIDAQAAAAAAAAAAAAAABgcFCAADBAL/xAA6EAACAgIBAwMCBQEGAwkAAAABAgMEBRESA
AYhEyIxBxQVIzJBUWEWFyQzQrMINnU3UlZicXaBlNL/2gAIAQEAAD8Ac3WdBlz6pdv1JHhV
pp7cUory4+KMm0Jy3ERqmuL60+2V9AhQOXIdax9Wu1fXdpLbwUgqlLM0Mi/cFiQDEgUsygp
IrMQAGUDzvxp78td1K+ObteezQyFtQn2s0cciTnTOUDEtHHIgDE74hwfDNwAATH3X3/l6q2
u2c/cyNeOJ5Lc9rF1acVbiR7TIxKFtEMQD4Ug/zx8R96d75PHSXcF3FesRQNqae9i6dOvGP
A16zOV5bZPb8ne+tEXfXfuQwxv4jMZS2YVZrTvha8deEJGXf87Z2QNaBAJ2P3IBafb+Fr5j
tzGZO7byj2rtSKeZkytmNS7oGYhFkCqNk+AAB8ADoq61zSrBBJM4crGpYhELsQBvwqgkn+g
Gz0gO8bWIzfdbVKEL5Ge1i4YA9GAWpo5BOshJPNvVkWuvFnDnZBGwN609oQRZjKwZaDHVqx
pNZvFmiEcH3RYFV5BgVrQqIpDvfE8l8mRAZbJZ97F4Cw2RkxTVhGfUdo5clGxUBuUrf4Woz
emhffJxrkZG5FBLL91D8unH9neq1YkWrWhSVKNZhy26xOQ0r+QS8vyS4KuCD124ntvvfuCa
nkTjoX9eVYaljJiMRonBm4xwye0xcWLALGQAnt1ojqMyfc/deMtZLB3s3Nc9OWStN67fcAE
B42MbSAlNqzja6JB6sZ2Z/wAj4H/ptf8A216mull9RezMr3DJdtQ5f8LrvLXqrXlLNHdLNG
EZmXZVQ78QhUgMrP49Rj0qXpS18Jg6GIyD2rWcYyLA0JhesxLVyivzKlZTyVvjYjTlr46kO
6u+KDWvwvtbHw18HX4qElVm+6KA8GZWP6FYlwh8FizOCWI6hcHgc53XaMSWvShu2fzLd6Zk
hlsaJUFjvnKeZ0BtvcTrWz1L9u2aOGSwa2Y7fgVshxgydyhLPcRIypEscXFlQEHY5aJOxv2
ggpx2Q7as3pPv/qxly9mUcFoQyY+JWYnkWHEoNk7J9vnkSTsnpZjI2hXW1Zimt+tLZBktsZ
IneSNVZlBH+aNhi2yd+mdePNn+zP8AkfA/9Nr/AO2vU10EfUvuxe38BcjgsvFa9AKoico/O
YOkejwPgBJX2GUgxKP9XVerMVjAZG5Rcp91GrV5GjdwYWOhIoII2dcoz8qQW1vw3XZ2/hcX
egmvZnN1sdViYIkZJead9b4hVDMi6HmQqQCRoN5AbS9x9kYjsexbx2UrZOzRVFp1mX0THIr
pIgjiJV/T9UK7HbMwX3O5UaCMTQrQ0Vxb57HYrLxaBpZ7t6GPRIDktO6ueOieJbROgNAEdE
effI9uYi9Lk+xe1JQYG9G3RrpEa7B/SLGKZS0gDtGdheOmHkhvC5oydxwVJkoQPEteo62Fh
rosrVpl5M0mhzePjo8m2F2uiNr1YPtjFXbPaOEmh7hyNRGxtbUMMdYov5SjxziZvPz5J+ei
3peZEr3J9YqmFluvJTwcH4k9cqVAsewIuxrYUMkgJ5eWdd6OlT+H7VpZXtzHWjYsxXb+eTG
hhHyhSMopLHx+rbjQLDYB0PBIYGH7t7P7cv07dbtWzWw6NLDXzS0NK7tIQDyflIQqBhsPs+
4en8BQz6h954/uedY6GPrb5CSe81dRPJIC44LIApaIKVC8lDEKN+euLtjvu1g4I8dkaNbN4
aNmkGPuIrKjkfqRmU8TvfjyPc3jZ31NZWHF2MIa3aWaeCnbgWzkqUkxFaCJTEpkZXJaOT1V
1wUysw1o6IVhiPG5TI287kKMzlqKyS2D94JpnjZuD+5P80aYlnA462SRsAvDCVPV7bw7/gn
cdneNq/m0sv6MTfkp+lPuU1/B9o2dnz8k2yMNWzSaC5E8kUjIukViwYsOLAr5UhtHkNcdct
jWwg+0O7nx3d+Rmn7n9U5CJqUVyZGRWMZjEM0vIELyQMochypJLqRvkTS/Tq1c9ZsZDjqZv
yh7WFyURSKUxbBmiKEyRqGkA4qdAsQHeMqW5cX9F4YLdi3nrdaUwMJ2xeNeQhYS2/1FWkI0
sgChdsVADg7IEPqLUwyXoreNu4gzPtJa2MTjGwBIWYBWdE2Bopz3oKxALsFDOpxMFYrdtx5
l8ikdPILLDqHm4EkbKwhm0PYWA5KPdshSdDbL1YftnO3O35cvDZ9HGQRWWQpbTkz+n+ZGsf
MEMyLtt6JjUnTe1S5sJU9XtvDv+Cdx2d42r+bSy/oxN+Sn6U+5TX8H2jZ2fPySzuWX0e2ck
/3E1UfbOGswjb1wQQZQNgngCW0Dv2+NnQ6qP1J0+5s/j6qVaWcyNWvHvhFDbkRF2dnQB0PJ
J/8Anr3a7h7hyWOlju529ZqllWSGe8zBj5Yewt7gCvzrQOt62N9M2Gjt16965mMFjPWiRI6
6SPIxCRoObLCsnBm+Ty0S3Lx1Kdm46hkMxl8FVl+4tNFJNhb0StDM1iHbR8ST7FdeRIb+F8
ggHosxi0stexxvtrGd90TFdBZIGW9XOjKvFde5xtRv3NISR8L0DLeyWC/FUtJNObPr0cvBN
J6qtYPMxyM3EqGDe5dMzExOdgN1Y/tSJq/aWJrOUYwVI4ucbh0kCqFDqwPlWA5A/OiNgHYH
juzI0MZgnsZWLnj/AFY0skswRELDZYKCzKfC8QCG5ANpSxC5/vV+nIm9ePtm5DYEXpLYgpw
xSovDgAsiyBl0vtGiND468ZL6n/TTMPPJkO1LNiWwvGSZ6MHqka4/r58gQPgg7GhrqIq5P6
M25ChwFynrR525pwhHIBgPTdzy4kkDQB1okb300Knb3ZuXR0q4LFxPGyOeNGAl4ydo6niwa
ORQdMP25DaspCon6c/dUe68Xma/olIslXpOsm9/4gSLsAfwqv8Av88fB89GF6haoQd5Yek1
aC1gMpFnsdHXKrxUjbe1vBVIyvgDw3jzsA8X1FoWsl3bjb+JZ4a3elSvHuyV1yLR6UgbKga
gYkb870SNjp09tU58f2zjaNmPhLVrJCQSCdKAoJ1sBiACQCQCSAzAbO/K4mrmaq1rqepCsq
yGMgMj6P6WVgVZT/BB14I0wBFQ5pFlnkkSFIVdiwjQkqgJ+ByJOh/Uk/16dPY30+7Ty/02q
5nJ0YRbeKdpLU88qxpxkcBmVZFHEBRvyPA+R89K/vTG0sT3Vbq4+vZq1SsUsde1/mwiSNZO
DfwVLa0dnx5J+emt9BbNqzh8hDYg516UoWpYdCSvqeZY1Y+Au0jYqP3bZ+R0tu1b8WKxRyM
6u0VTPY2d1QAsVVbDEDevOh0027frv9VsrQr1nrxZTt0xSwl0jEUfqpATHxDAD04wygj5IB
4/AH8ekWR7L+nWRe289qjnkplfUDcFaUsFb9wQsceh40p+Pjp2QiVYIxO6PKFAd0QqrNryQ
CTob/bZ/wDU9bOqZ9F+O707hkwmK7awNV1nprMI5K6NLO5cuzlB8KQraDAc1AbTAMw6GZjK
uVkOWSy8onJtI7lZmbl7wSwOm3vyQfPyD0/PpjZ7bnjR8FBMIYedaFSg9SEMqM7WNf65WjJ
D+U4xKoKttSk8TVnt9uZ4kzCpUigstwUcDN6ojQM2vHslmIAI3rfnXTpzM0sX/EHgEjldFm
xbpIqsQHXU7aP8jag6/kD+OgO/jrWE+mGQrVJZnfEd3OpsxKUKcIuAk8H2e7jrz4JHnqw3W
dUz6sr9I4lP03w0xL8kWwoAchdGdidrvRPtGiRsedfJ2vPrjUw0N7ETY5oXtvFLFZdZvUkc
RlUQuSSSwIdeR8kqQSePiD+kErL9RqFbSNFZWRZUdAwYKplX5Hgh40YEedqOoLGf4ftjOW/
1et9vR4/Gubmbnv8Ap9tx1/5978aLpzxi/v8A+2QEcSjHyFnLjiV4z6AGvBB5bOzvY8DXmD
y3/Zh9Qf8A3JL/AL0PTm6H+9bWSp4JZcOOd/7mIV4WbhHMxYaR22vFT+3uXkwVfPLi1bP7G
d1f+Gsv/wDRl/8Az0QYyf6l4fHx0KOGyMdeLjxVsKHPtcyL7mjJPF2Zhs+CfGuuKTtDv3uG
RrWQo5GV4uEIlykvpH3MQiqZmG9sdaG/LD+Rtp/T/wCmj9t2lutamM4lKWZNNEHVQp9ONf1
FDKNl248hEAFKOSUnUysFfEtjpaPqpJLJLKfVK829IpCfjx6bO7eP1ctH4HUyO/7n9q6Hcj
wf4ul6ShYzGiOum9cEBP1Su7ty/wBPNvnwRxHu+++Ky+PmkmlTM6ltB5F4fcesJPVVQo47V
eJUfPzvwALW9Z1nWdZ1y5K6uNx096TgIqy+rMzkgLGPLt4BJIXZA15IA8b2Km4iit17bPYo
xCtUlm43ZjGJCBoKmv1SbO1X4JHnY2DkNaJ8BZnArNOk6HbWQksaaIIEZ16gYsvldlfTOwA
wJ95GlBDhsRchlp87EUqzRRWDJKGWRvdIhH5e1ZQAN7Cb/fq2VO0l2qlmIflSbMbBlYOu/a
4Kkgqw0w8/BG9Hx1v6zrOs6he8vHZmZk/eKjLKoPwSqFgCPhl2BtTsMNgggkdDOZwmEqZi1
XgwOISKP8L4r+HQnXrW3jk+V/dAB/T5Gj1y2e1O3qfdVTt2HCUfw+VYldXrq8pEkd5m/NYG
QHcUeiG2OI1rrK3anb1zuq327NhKP4fEsqoqV1SUCOOiy/mqBITuWTZLbPI730Ydpe3ALXX
xFUs2asK/92KKeSONf66RFGz5OtnZ6//Z
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0