%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<book-title>Dokonalá prázdnota / Golem XIV</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>42accbe4-b302-40d7-93f0-8470558613f9</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2011</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p>
<p><strong><emphasis>svoboda</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong>STANISŁAW</p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p><strong>1983</strong><strong> </strong><strong> </strong><strong> </strong><strong> </strong><strong> </strong><strong> </strong><strong> </strong>LEM</p><empty-line /><p><strong><emphasis>jiskry</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong>DOKONAL</strong><strong>Á</strong></p>
<p> <image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
<p><emphasis> </emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis> </emphasis><strong>PRÁZDNOTA</strong></p>
<p> <image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p> <strong>GOLEM XIV</strong></p>
<p><strong> </strong></p><empty-line /><empty-line /><p>PŘELOŽIL</p>
<p>FRANTIŠEK</p>
<p>JUNGWIRTH</p><empty-line /><p>© Stanisław Lem, 1974, 1981</p>
<p> Translation © František Jungwirth, 1983</p>
<p><strong><emphasis>Dokonalá</emphasis></strong></p><empty-line /><p><strong><emphasis> prázdnota</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p><empty-line /><p>Stanisłav Lem</p>
<p>DOKONALÁ PRÁZDNOTA</p>
<p><emphasis>(Nakladatelství Svoboda, Praha)</emphasis></p><empty-line /><p>Psaní recenzí na neexistující knihy není Lemovým vynálezem; s takovým pokusem se setkáme nejen u soudobého spisovatele J. L. Borgese (kupříkladu Rozbor díla Herberta Quaina v knize <emphasis>Zahrada, v které se cestičky rozvětvují),</emphasis> ten nápad je totiž mnohem staršího původu a dokonce ani Rabelais nebyl prvním, kdo jej použil. Dokonalá prázdnota je však o to kurióznější, že chce být antologií právě takových kritik. Jde o pedantskou systematičnost, či žert? Podezíráme autora, že měl v úmyslu žertovat, a náš dojem neoslabuje ani teoretizující a sáhodlouhý úvod, kde čteme: „Psaní románů je formou pozbytí tvůrčí svobody. (…) Recenzování knih jsou potom ještě méně ušlechtilé galeje. O spisovateli se dá alespoň říci, že zvoleným tématem zotročil sám sebe. Kritik je v horší situaci: jako trestanec ke galejnické kouli je recenzent přikován k posuzovanému dílu. Spisovatel ztrácí svobodu ve své vlastní, kritik v cizí knize.”</p>
<p>Patos těchto zjednodušení je přespříliš zřejmý, než abychom jej brali vážně. V dalším odstavci úvodu (Autozóilos) čteme: „Literatura nám doposud vyprávěla o fiktivních<emphasis> postavách.</emphasis> My půjdeme dál: budeme popisovat fiktivní<emphasis> knihy. </emphasis>To skýtá možnost znovu nabýt tvůrčí svobody a současně spojit sňatkem dva protichůdné duchy – beletristu a kritika.”</p>
<p>Autozóilos, dovozuje Lem, má být svobodnou tvorbou „na druhou”, protože bude-li kritik vpraven do posuzovaného textu, má větší manévrovací možnosti než vyprávěč konvenční či nekonvenční literatury. Dalo by se s tím souhlasit, protože dnes literatura skutečně zápasí o větší odstup od tvořeného díla jako běžec o druhý dech. Horší je to, že tento učený úvod jaksi nemá konce. Lem v něm hovoří o kladných stránkách nicoty, o ideálních matematických objektech a nových jazykových metastupních. Na žert mi to připadá trochu přetažené.</p>
<p>Co víc, Lem tímto úvodem věší čtenáři (a snad také sobě?) bulíky na nos. Protože v Dokonalé prázdnotě jsou obsaženy pseudokritiky, které nejsou pouze sbírkou vtipů. Na rozdíl od autora bych je rozdělil na tyto tři skupiny:</p>
<p>1. Parodie, pastiše a úsměšky: patří sem Robinsonády, Nic čili důslednost (oba texty si, každý jinak, tropí legraci z nouveau roman), eventuálně ještě Ty a Gigamesh. Pravda, postavení Ty je dost riskantní, neboť je velice laciné vymyslit<emphasis> špatnou </emphasis>knihu, kterou lze „sjet” za to, že je špatná. Po stránce formální je nejoriginálnější Nic čili důslednost, protože tuto knihu by určitě nikdo nebyl schopen napsat, takže patřičně uplatněný manévr s pseudorecenzí umožňuje akrobatický trik: jako kritika knihy, která nejenže neexistuje, ale ani existovat nemůže. Nejméně se mi líbil Gigamesh. Jde o pytel a šídlo: což to opravdu stojí za to,<emphasis> takovými</emphasis> žerty odbývat arcidílo? Snad ano, pokud jsme je nenapsali sami.</p>
<p>2. Skici na nečisto (protože to koneckonců jsou osobité koncepty) jako Gruppenführer Louis XVI. nebo Idiot. Kdoví, snad by se každá z nich mohla stát zárodkem dobrého románu. Avšak ty romány by se nejdřív musely napsat. Ať už kritické či nekritické shrnutí obsahu je pouhým předkrmem, který nám dělá laskominy na jídlo, jaké v kuchyni nenajdeme. A proč je nenajdeme? Křivě obviňující kritika není fair play, jednou si ji však mohu dovolit. Autor měl záměry, které nebyl schopen v plném rozsahu uskutečnit; napsat to neuměl a bylo mu líto nepsat: to je celá geneze této části Dokonalé prázdnoty. Lem je natolik bystrý, aby takovou výtku předvídal, a proto se rozhodl zaštítit úvodem. Proto v Autozóilu mluví o bídě prozaického řemesla, o tom, jak je zapotřebí řemeslně pilovat popisy jako ,,markýza vyšla o páté z domova”. Jenže řemeslo má zlaté dno. Lem se zalekl potíží, které představoval každý z tří titulů, jež jsem pouze příkladmo vyjmenoval. Rozhodl se neriskovat, vykličkovat, po anglicku zmizet. Když říká, že „každá kniha je hrobem bezpočtu jiných, které zmařila, neboť je vystrnadila”, dává na srozuměnou, že má víc nápadů než biologického času</p>
<p>3. (Ars longa, vita brevis). Ale v Dokonalé prázdnotě zas není slibných nápadů tolik. Předvádí zde ukázky obratnosti, o nichž jsem se zmínil, tentokrát však jde o žertíky. Mám ovšem podezření, že se jedná o vážnější věc, a to o neuskutečnitelnou touhu.</p>
<p>O tom, že se nemýlím, mě přesvědčuje poslední skupina děl, jako např. De Impossibilitate Vitae, Kultura jako omyl – a zejména – Nová kosmogonie.</p>
<p>Kultura jako omyl staví na hlavu názory, které Lem nejednou proklamoval ve svých beletristických i polemických dílech. Technická erupce, jež v nich byla označována za likvidátorku kultury, se zde povyšuje málem na spasitelku lidstva. Podruhé se Lem projevuje jako odpadlík v De Impossibilitate Vitae. Nedejme se mýlit zábavnou absurdností dlouhých příčinných souvislostí rodinné kroniky: tady neběží o komičnost anekdoty, ale o útok na Lemovo nejsvětější ze svatých – na teorii pravděpodobnosti čili náhodu, na kategorii, na níž různé své rozsáhlé koncepce vybudoval a vystavěl. Útok je veden za souhrnu bláznivých okolností, čímž má být otupeno jeho ostří. Anebo snad aspoň na chvíli nebyl zamýšlen groteskně?</p>
<p>Tyto pochybnosti rozptyluje Nová kosmogonie, skutečná piece de resistance knihy, jež je v ní uschována jako trojský kůň. Není to ani žert, ani smyšlená recenze – co to potom vlastně je? Byl by to trochu drahý žert, přitom, jak je opentlený důkladnou vědeckou argumentací – je známo, že Lem snědl encyklopedii a stačí jím zatřepat, aby z něj začaly vypadávat nesčetné logaritmy a poučky. Nová kosmogonie je fiktivní promluva laureáta Nobelovy ceny, v níž je vykreslen revoluční obraz vesmíru. Kdybych jinou Lemovu knihu neznal, mohl bych v krajním případě připustit, že tu běží o šprým pro třicet zasvěcených, to jest fyziků a jiných relativistů na celém světě. To se mi ovšem zdá nepravděpodobné. Co tedy? Znovu se obávám, že jde o nápad, který autora oslnil – a jehož se zalekl. Pochopitelně se k tomu nikdy nepřizná a já a nikdo jiný mu nedokážeme, že obraz vesmíru jako hry bere vážně. Vždycky se může odvolávat na žertovný kontext – na samotný titul knihy (Dokonalá prázdnota – takže se vlastně hovoří o ničem), koneckonců nejlepším útočištěm i výmluvou mu bude licentia poetica.</p>
<p>Stejně však soudím, že za všemi těmito texty se tají vážnost. Vesmír jako hra? Intencionální fyzika? Ctitel vědy Lem, ležící u nohou její svatosti metodologie, se přece nemohl stát jejím prvním vůdcem heretiků a kacířem. Tudíž nemohl tuto myšlenku vložit do žádného diskurzívního výroku. A znovu učinit ideu „hry na vesmír” osou zápletky v literárním díle, to by znamenalo napsat ještě jednu, další položku „normální science fiction”.</p>
<p>Co tedy zbývalo? Posuzováno zdravým rozumem nic jiného než mlčet. Což knihy, které literát nepíše, do nichž se určitě nepustí, protože by nevěděl co a jak, knihy, jimž lze připsat fiktivní autory – cožpak už tím, že neexistují, nejsou přece jen podivně podobné slavnostnímu mlčení? Je vůbec možné se ještě víc distancovat od heterodoxních myšlenek? Pokud se o těchto knihách, o těchto vystoupeních mluví jako o cizích výtvorech, je to vlastně totéž, jako hovořit o nich – mlčky. Zejména pak, když to probíhá na pozadí žertovném.</p>
<p>A tak z touhy po posilujícím realismu, dlouhá léta skrývané v srdci, z myšlenek z hlediska vlastních názorů natolik odvážných, že se nemohly vyslovit přímo, ze všeho toho, o čem se marně sní, vznikla vlastně Dokonalá prázdnota. Teoretický úvod, který jako by „nový druh literatury” motivoval, je manévrem k odvrácení pozornosti, promyšlený pohyb, jímž kouzelník odvádí náš pohled od toho, co<emphasis> skutečně</emphasis> dělá. Máme uvěřit, že předvádí ukázky zručnosti, třebaže je tomu jinak. Tato díla se nezrodila z úskoku „pseudorecenze”, to ona, domáhajíce se – marně – vyjádření, toho úskoku využila jako ospravedlnění a záminku. Nebýt tohoto úskoku, zůstalo by všechno v oblasti mlčení. Jde totiž o zradu fantazie ve prospěch dobře uzemněného realismu, o renegátství ve zkušenosti, o herezi ve vědě. Což si Lem myslel, že jeho machinaci nikdo neprokoukne? V podstatě je prostá: s úsměvem vykřikovat to, co by se s vážnou tváří nesmělo ani zašeptat. Navzdory tomu, co tvrdí úvod, kritik nemusí být „přikován ke knize jako trestanec ke galejnické kouli”; jeho svoboda netkví v tom, že může knihu pochválit či pohanět, nýbrž v tom, že jejím prostřednictvím může jako mikroskopem nahlédnout do autora, a v tom případě se Dokonalá prázdnota jeví jako kniha o tom, co chceme, ale co není. Je to kniha nesplněných přání. A jediný fortel, kterým by kličkující Lem na nás ještě mohl vyzrát, je protiútok – ve formě tvrzení, že to jsem nebyl já, kritik, kdo tuto recenzi napsal, nýbrž on sám, autor, a učinil z ní další část Dokonalé prázdnoty.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Marcel Coscat </strong></p><empty-line /><p><strong>LES ROBINSONADES </strong></p><empty-line /><p><strong> <emphasis>(Ed. du Seuil, Paris)</emphasis> </strong><strong></strong><strong> </strong></p>
<p> <strong> Po Robinsonovi Defoeově se objevil švýcarský Robinson, osekaný pro mládež, stejně jako řada ještě více infantilizovaných verzí života na pustém ostrově. Před několika lety vydala naopak pařížská Olympia, jdoucí s duchem doby, Sexuální život Robinsona Crusoe, plytkou zábavu, o jejíž hodnotě ani o autorovi nestojí vůbec za to se zmiňovat, protože se skryl za jedním z oněch příznačných pseudonymů, které jsou vlastnictvím vydavatelů využívajících nádeníků pera k známým záměrům. Ale na Robinsonády Marcela Coscata se čekat vyplatilo. Je to popis společenského života Robinsona Crusoe, jeho sociálně charitativních činů, jeho krušného, těžkého a mnohotvárného života — jde totiž o sociologii samoty, o masovou kulturu opuštěného ostrova, který v závěru tohoto příběhu doslova praská ve švech přelidněním. Dílo pana Coscata, jak si čtenář nepochybně ihned všimne, není svou povahou ani plagiát, ani komerční trhák. Nevyžívá se v senzacích ani v pornografii samoty, takže by třeba trosečníkův pohlavní pud nasměrovalo na kmeny palem s jejich chlupatými kokosy, na ryby, kozy, sekery, houby a uzeniny zachráněné z vraku lodi. Na rozdíl od spisku z Olympie zde již Robinson není říjícím samcem, který se jako falický jednorožec žene mezi křovinami, rozdupává zasetý bambus a cukrovou třtinu, znásilňuje písky pláží, horské štíty, vody v zálivu, chechtot racků, vznosné stíny albatrosů či žraloky bouří zahnané ke břehu. Kdo hledá v knize podobné věci jako potravu pro svou zjitřenou obrazotvornost, ten se vrátí s prázdnou, Robinson Marcela Coscata je ryzí logik, krajní konvencionalista a filozof, který z doktríny vyvodil tak dalekosáhlé závěry, jak jen to bylo možné, a ztroskotání lodi — trojstěžníku Patricia — znamenalo pro něj pouze otevření dveří, přetnutí lan, přípravu laboratorní aparatury k experimentu, protože šlo o akt, který mu umožnil dosáhnout vlastní identity, nenarušené přítomností jiných. V okamžiku, kdy si Serge N. uvědomuje svou situaci, nejenže pasivně nepodléhá, ale rozhoduje se stát se opravdovým Robinsonem, počínaje už dobrovolným přijetím tohoto jména. To je o to rozumnější, že už nebude mít možnost těšit se jakýmkoli výhodám ze svého dosavadního života. V celkovém spektru existenčních potíží je osud trosečníka sám o sobě natolik nepříjemný, aby ho nebylo zapotřebí ještě kořenit předem ztraceným napínáním paměti, tesknící po tom, co je nenávratně ztraceno. Je třeba svět takový, jaký je, lidsky uspořádat, a proto bývalý Serge N. hodlá ostrov i sebe vytvořit od samého prvopočátku. Nový Robinson pana Coscata nechová žádné iluze; ví, že Defoeův hrdina byl fikcí, zatímco jeho skutečný vzor, námořník Selkirk, po letech náhodně zachráněný jakousi brigou, je bytostí natolik dokumentárně zpracovanou, že mluvit o něm je zbytečné. Defoeův Robinson přežil nikoli díky Pátkovi — ten se objevil příliš pozdě — ale proto, že vědomě počítal se skutečně drsnou, ale pro puritána nejlepší z možných společností — totiž se samotným Pánem Bohem. A právě onen strohý brach mu vštípil pedantsky přesné chování, urputnou pracovitost, výčitky svědomí a zejména onu ryzí cudnost, která autora pařížské Olympie natolik rozzuřila, že ji útokem nabral na rohy bezuzdnosti. Serge N., čili Nový Robinson, který v sobě shledal jistou tvůrčí sílu, předem ví, že na jedno určitě nebude stačit — aby stvořil Nejvyššího. Je racionalista a jako takový přistupuje k svému dílu. Všechno hodlá promyslet a uvážit, začíná tudíž od toho, zda by nebylo nejmoudřejší nedělat vůbec nic. Nejspíš to povede k šílenství, ale kdoví, zda to nebude stav docela příjemný? Ovšem kdyby si mohl druh šílenství vybrat asi jako kravatu ke košili, třebas hypomaniakální euforii s trvalou rozjařeností, Robinson by si ji dokonce rád i naočkoval. Leč kde má jistotu, že nepodlehne depresi, končící pokusy o sebevraždu? Myšlenka na to ho leká už z estetického hlediska a navíc pasivita není v jeho povaze. Na to, aby se šel pověsit nebo utopit, bude mít vždy ještě dost času, takže i tuto variantu může odložit ad acta. Snový svět — říká si na jedné z prvních stránek románu —, to je ono Nikde, které může být zblízka dokonalé; je to utopie s nezřetelnými konturami, chorobně rozbředlá, utopená v noční činnosti mozku, který tentokrát není zcela na výši požadavků reálné skutečnosti. „Ve snu mě navštěvují různé osoby,“ říká Robinson, „které mi kladou rozličné otázky, na něž neznám odpověď, dokud se ji nedovím z jejich úst. Má to snad znamenat, že tyto osoby jsou kousíčky odvíjejícími se z mého bytí jako prodlužující se pupeční šňůra? Tvrdit něco podobného by znamenalo upadnout do hrozného omylu. Stejně jako nevím, zda se právě pod tímto plochým kamenem, který se palcem bosé nohy chystám obrátit, najdou červi, ty tlusté bílé ponravy, co mi už chutnají, tak ani nevím, co se skrývá v myšlenkách osob navštěvujících mě ve snách. Vůči mému já jsou proto tyto osoby stejně vně jako ti červi; vůbec nejde o to, setřít rozdíl mezi snem a bděním — to vede k šílenství —, nýbrž o vytvoření nového a lepšího řádu. To, co se ve snu děje jenom někdy, jakoby pokrouceně, nejistě a nahodile, je třeba narovnat, sevřít, spojit a posílit; sen připoutaný ke skutečnosti, aplikovaný na skutečnost <emphasis>jako metoda</emphasis>, prospívající skutečnosti, zalidňující a naplňující skutečnost tím nejlepším zbožím, přestává být snem a pod vlivem takové terapie se skutečnost stane jako obvykle střízlivou a nově ztvárněnou. Protože jsem sám, už s nikým nemusím počítat, ale protože vědomí mé osamělosti je pro mne zároveň jedem, sám nezůstanu. </strong></p><empty-line /><p><strong> Na Pána Boha fakticky nestačím, ale to přece ještě neznamená, že nestačím na Nikoho!“ A náš logický Robinson pokračuje: „Člověk bez Jiných je jako ryba bez vody, ale protože většina vodstva je špinavá a znečištěná, tak i má prostředí byla smetištěm. Příbuzné, rodiče, šéfy ani učitele jsem si nevybíral sám, týká se to i milenek, které se mi namanuly do cesty: mezi nimi jsem si vybíral (pokud jsem si vybíral) to, co mi osud dal. Jestliže jsem jako normální smrtelník byl odkázán na natálně-rodinně-společensky nahodilé okolnosti, ani pak není čeho litovat. A proto nechť zazní první slova Genese: ‚Pryč s tím chaosem!‘“ Vidíme, že ta slova vyslovuje s důstojností, rovnající se Stvořitelovu: „Staniž se…“ Robinson totiž zrovna tak začíná tvořit svůj svět od prvopočátku. Do tvoření se vrhá se zápalem nejen proto, že v důsledku nahodilé katastrofy byl oproštěn od lidí, ale protože se k tomu rozhodl. Takto vytyčuje logicky dokonalý hrdina Marcela Coscata svůj program — program, který ho posléze zničí a zesměšní — že by stejně jako lidský svět svého Stvořitele? Robinson neví, z kterého konce začít: měl by se obklopit ideálními bytostmi? Anděly? Pegasy? (Chvíli má zálusk na kentaura.) Protože se neoddává iluzím, chápe, že z existence dokonalých bytostí jaksi nic nebude. Takže si na začátek dopřeje alespoň to, o čem v minulosti mohl jenom snít. Věrného sluhu, komorníka, garderobiéra a lokaje v jedné osobě — tlustého (tlouštíci bývají dobrosrdeční) Glumma. Během této první Robinsonády rozjímá náš adept na Stvořitele o demokracii, kterou jako každý člověk (tím si je jist) snášel pouze z nezbytí. Když byl chlapec, sníval o tom, jak by to bylo krásné, kdyby se byl narodil někdy ve středověku jako mocný šlechtic. A teď konečné může své tužby realizovat. Glumm je omezenec, což jeho pána samovolně povyšuje, v hlavě se mu nerojí žádné vlastní myšlenky, takže se nikdy nepokusí vyhnout se plnění povinností, plní všechno promptně a okamžitě, dokonce i to, oč si jeho pán sám ještě ani nestačil říct. Autor nevysvětluje zcela jasně, zda Robinson pracuje za Glumma a jak to dělá, protože příběh je vyprávěn v první (Robinsonově) osobě; pokud on sám (a jak jinak?) potichoučku vykonává to, co se pokládá za výsledek lokajova snažení, pak všechno činí naprosto bezmyšlenkovitě, takže jsou zřejmé pouze výsledky této lopoty. Jedva si Robinson ráno promne oči ještě sklížené spánkem, již leží vedle jeho hlavy jeho nejoblíbenější pokrm, pečlivě připravené ústřice, jemně prosolené mořskou vodou a ochucené šťávou šťovíku, na čistých placáčcích jako na talířích jsou připraveni k zakousnutí měkouncí červi, bílí jako máslo; hle, opodál stojí boty, vyblýskané kokosovými vlákny až zrak přechází, čekají i šaty, vyžehlené valounem ohřátým na slunci, kalhoty mají puky a v klopě kajzrroku září čerstvá květina. Pán však stejně při snídání a oblékání trochu zabručí, k obědu si objedná mořského ptáka a k večeři kokosové mléko — ale dobře vychlazené! A Glumm, jak se na dobrého sloužícího sluší a patří, vyslechne jeho příkazy, pochopitelně pohroužený v uctivé mlčení. Pán bručí, sluha poslouchá — pán přikáže, sluha poslechne. Je to příjemný, klidný život, dokonalá venkovská idyla. Robinson chodí na špacír, sbírá oblázky, které upoutají jeho pozornost, a dokonce si z nich dělá sbírku, zatímco Glumm chystá občerstvení — a při tom v podstatě sám nic nejí — kolik jen se takto ušetří a jak to snižuje náklady! Zanedlouho se však do vztahu mezi pánem a sluhou vloudí první zrnko písku. Glummova existence je nesporná; pochybovat o ní značí totéž jako zapochybovat o tom, že stromy stojí a oblaka plynou, i když se na ně nikdo nedívá. Nicméně lokajova úslužnost, pečlivost a psí oddanost začínají nakonec být nudné. Pokaždé jsou boty vyčištěné, každé ráno voní ústřice u tvrdého lože, Glumm nad ničím nehloubá — to by tak ještě scházelo, pán totiž sluhy mudrlanty nesnáší —, ale z toho je zřejmé, že Glumm jako osoba na ostrově neexistuje. Robinson se rozhoduje vytvořit něco takového, co by situaci příliš jednoduchou, a tedy primitivní, učinilo rafinovanější. Zabudovat Glummovi do hlavy nedbalost, vzdor nebo čtveráctví nelze: Glumm je už jednou takový, jaký je — příliš silně začal existovat. Robinson tedy angažuje jako kuchařského pomocníka malého Smena. Je to umouněný, ale hezký chlapec, skoro bychom řekli cikáně, drobet líný, ale jinak bystrý a se sklonem k taškařicím. Už ne pán, ale lokaj začíná mít čím dál víc práce — ani ne tolik s obsluhou pána, ale s tím, aby utajil před pánem všechno, co ten usmrkanec spískal. Výsledkem je, že Glumm neexistuje větší měrou než doposud, ježto je stále zaneprázdněn peskováním Smena. Robinson někdy bezděky zaslechne Glummovo lání, když je k němu donese mořský vánek (Glummův hlas podivně připomíná skřehot velkých mořských ptáků), leč on sám se přece nebude plést do hádky svých sluhů! Oddaluje Smen Glumma od jeho pána? Dobrá, Smen tedy musí pryč, a už je neodvolatelně v prachu. Vždyť dokonce ujídal i ústřice! Pán je ochoten na tu epizodku zapomenout, což se ovšem už tolik nedaří Glummovi. Jeho pracovní morálka valem upadá a nadávky nejsou nic platný; lokaj nadále mlčí, tišší než voda, nižší než tráva, je však zřejmé, že si začíná leccos myslet. Pán se lokaje přece nebude na nic vyptávat nebo se doprošovat jeho upřímnosti — komu by měl dělat zpovědníka!? Všechno nejde jako po másle a drsné slovo nepomáhá? Tak se mi kliď z očí i ty, starý hlupče! Tady máš tříměsíční plat a plav! Robinson, ješitný jako každý pán, zabije celý den sestavováním voru, aby se dostal na palubu Patricie, ztroskotavší na útesech. Peníze voda naštěstí neodnesla. Učet je vyrovnán a Glumm mizí — ovšem takovým způsobem, že si odpočítané peníze nevzal. Robinson, lokajem takto potupený, neví, co si počít. Cítí spáchanou křivdu, i když pouze intuitivně — co, co se to vlastně nevyvedlo? </strong></p><empty-line /><p><strong> Já tu jsem pánem, já můžu všechno! řekne si za chvíli na povzbuzenou a přijímá Středotu. Jak se můžeme domyslet, je vytvořena po vzoru Pátka, ale je i jeho protikladem (Pátek se má ke Středotě jako pátek ke středě). Toto mladé, jinak poměrně obyčejné děvče by však mohlo svádět pána k pokušení. Mohl by snadno zahynout v jejím objetí, kouzelném, protože mu je nedosažitelné, zahubit se horečkou z říje a volné lásky, zešílet z jejího bledého, záhadného úsměvu, jemně řezaného profilu, bosých pat, hořce vonících popelem ohniště, z boltců drobných oušek s vůní skopového loje. A tak se zanícením hned na začátku dělá Středotu jako trojnohou, v normálnější, to jest triviálnější objektivní všednosti by to učinit nemohl! Zde však je pánem tvorstva. Udělal to jako ten, kdo má soudek jedovatého metylalkoholu, vybízejícího k opilství, ale zatluče jej před sebou hřebíky, neboť bude žít vedle pokušení, kterého se nikdy nezbaví; co nevidět bude mít mnoho duševní práce, protože jeho vášeň bude s rozkoší hermetickou zátku ustavičně otevírat. A podobně bude i Robinson žít vedle trojnohého děvčete, přirozeně schopen si ji představit i bez střední nohy, jenže to také bude všechno. Stane se bohatým vlastníkem nevydaných citů a nepromarněných lichotek (proč jimi za těchto okolností také plýtvat?). Malá Středota, sdružující se mu v mysli se sirotou i středou (Mitt-woch, střed týdne; je v tom zjevně symbolizován sexus), stane se jeho Beatricí. Copak ta hloupá čtrnáctiletá holka může vědět o pekelných mukách Dantovy žádostivosti! Robinson je opravdu spokojen sám se sebou. Sám ji stvořil a díky trojnohosti ji také sám před sebou zabarikádoval. Jenže celá věc se začíná kvapem hroutit. Robinson se soustředil na svrchovaně důležitý problém, leč přitom opomněl řadu neméně důležitých rysů Středotiny povahy! Zprvu jde o dost nevinné drobnosti. Chtěl by si maličkou občas prohlédnout, ale je příliš hrdý na to, aby se této choutce podvolil. Leč poté se mu začínají v hlavě honit různé myšlenky. Děvce dělá práci, která předtím příslušela Glummovi. Sběr ústřic není problémem, ale co péče o pánův šatník, zejména o jeho spodní prádlo? A tady již lze postřehnout začátek dvojznačnosti — nikoli! — ryzí jednoznačnosti! A tak kradmo vstává uprostřed noci, když děvče ještě tvrdě spí, aby si prádlo vypral v zátoce. A když už i tak vstává brzy, proč by jen tak ze žertu (čistě pro své vlastní, panské potěšení) nevypral také její věci? Copak je od něj nedostala darem? Sám, bez ohledu na žraloky, pádloval k vraku Patricie, aby tam vyhledal pár dámských tretek, sukní, halenek; a jakmile je vypere, zase je třeba všechno pověsit na šňůru, napjatou mezi kmeny dvou palem. Je to nebezpečná hra! O to nebezpečnější, že Glumm sice už není na ostrově lokajem, ale přece jen odsud zcela nezmizel. Robinson jako kdyby slyšel jeho sípavý dech a dovtípil se, co si o něm myslí: tedy mně jaksi velkomožný pán nevypral nikdy nic. Když Glumm existoval, nikdy by si něco takového opovážlivého nedovolil ani v narážce, ale nepřítomný se projevuje jako neuvěřitelný hašteřivec! Glumm v podstatě neexistuje, nicméně po něm zůstala prázdnota. Na žádném konkrétním místě ho není vidět, ale když ještě sloužil, choval se velice skromně, šel pánovi z cesty a nesměl mu přijít na oči. Teď však Glumm na ostrově doslova straší: jeho patologicky vytřeštěné lokajské oči, jeho skřehotavý hlas jsou stále hmatatelnější a bližší; ze skřehotu mořských ptáků v puklinách útesů zaznívají vzdálené hádky se Smenem; Glumm vystrkuje svá chlupatá prsa v dozrálých kokosových ořeších (kam až vede nestydatost podobných narážek!), ohýbá hřbet v šupinatých kmenech palem a rybíma (vytřeštěnýma!) očima utopence vyhlíží Robinsona. Kde? Ano, odtamtud, z toho skalnatého výběžku nad mořem, protože Glumm měl svého koníčka: rád vysedával u mysu na skále a chraplavě proklínal staré a zesláblé velryby, vystřikující své fontány v rámci oceánského rodinného soužití. Kéž by bylo možné se domluvit se Středotou, a tím už značně neslužební vztahy ustálit, vymezit a kromě poslušnosti a rozkazu přizpůsobit také přísnosti pána a zralosti muže. Středota je ovšem z gruntu prosté děvče; o Glummovi vůbec neslyšela a cokoli jí vykládat znamená házet hrách na stěnu. Třebaže si snad pomyslí svoje, docela určitě neřekne nic. Zdánlivě to je z prostoty, z nesmělosti (vždyť slouží!), ale doopravdy je taková panenskost instinktivně prohnaná, má dokonalé ponětí k čemu — nikoli, vůči čemu je pán věcný, spokojený, vyrovnaný a šlechetný. Navíc mizí na celé hodiny a do večera ji není vidět. Že by Smen? Asi, protože Glumm na ostrově být nemůže, to je vyloučeno! Určitě není na ostrově! Naivní čtenář (a těch je bohužel dost) si jistě už představuje, že Robinson propadl bludům a zešílel. Kdepak! Pokud je vůbec nevolníkem, pak jedině své tvorby. Nemůže si totiž přiznat to jediné, co by na něj radikálně zapůsobilo — co by jej uzdravilo. A to, že Glumm stejně jako Smen vůbec neexistovali. Předně by takto ta, která existuje nyní — Středota — podlehla jako bezbranná oběť ničivému návalu tak zjevné negace. A navíc by takto motivované vysvětlení Robinsona jako stvořitele naprosto a trvale paralyzovalo. Tudíž Robinson, bez ohledu na to, co se ještě stane, nemůže sám před sebou přiznat nicotu toho, co vytvořil, tak jako se pravý a opravdový stvořitel nikdy nepřizná, že stvořil — <emphasis>zlo</emphasis>. V obou případech by totiž přiznal totální prohru. Bůh nestvořil <emphasis>zlo</emphasis>; Robinson přece analogicky s jakýmisi <emphasis>nic </emphasis>rovněž nepracuje. Každý jako by byl duchem uvězněn ve vlastní Genesi. A tím je vydán Robinson Glummovi napospas. Glumm je tady — ale pokaždé o kousek dál, než dohodíš kamenem či dosáhneš holí, a nepomůže ani Středota, přivázaná v noci jako návnada ke kůlu (jak daleko už Robinson zachází!). Zapuzený lokaj není nikde, a proto je všude. Nešťastný Robinson, který se tak velice hodlal vyhnout ledajakosti a obklopit se vybranými jedinci — zaneřádil sám sebe, protože celý ostrov zaglummoval. </strong></p><empty-line /><p><strong> Hrdina prožívá opravdová muka. Zvláště dokonalé jsou popisy nočních hádek se Středotou, oněch dialogů rytmicky členěných jejím rozhněvaným, samičím, pokušitelsky nabubřelým mlčením, rozmluv, v nichž Robinson překračuje veškerou míru a ztrácí zábrany, kdy z něj opadává veškerá panskost a on se plně stává jejím vlastnictvím — závislý na jediném jejím pohledu, kývnutí, pousmání. Cítí, jak noční temnotou prostupuje pomíjivý dívčin úsměv, když se uondaný, zalitý potem až do rozbřesku převaluje na svém tvrdém loži, napadají ho nevázané a šílené myšlenky; začíná si v duchu malovat, co všechno by se Středotou mohl podniknout… třeba něco na způsob Ráje? Odtud v jeho vzrušených představách nejrůznější narážky, od krajky na kapesníčku přes krajtu až k biblickému hadovi, stejně jako useknutí vršku révy na zkoušku, aby po odstranění písmene R zůstala jenom Eva, jejímž Adamem by se pochopitelně stal Robinson. Ví ale dobře, že když už se nemůže zbavit Glumma, třebaže mu byl naprosto lhostejný v době, kdy u něj sloužil jako lokaj, plán na odstranění Středoty by už znamenal katastrofu. Jakákoli forma její přítomnosti je lepší než rozloučení, to je naprosto zřejmé. A tak začíná historie ponížení, když se každonoční praní nedbalků stává jakýmsi opravdovým mystériem. Probuzen vprostřed noci, naslouchá jejímu oddechování. Současně ví, že teď může přinejmenším bojovat sám se sebou, aby se nepohnul z místa, aby <emphasis>oním </emphasis>směrem nenapřáhl ruce — což kdyby tu malou ukrutnici vyhnal, ano, to by byl konec! V prvních slunečních paprscích se její prádlo, seprané, vybílené sluncem a děravé (o, rozmístění těch děr!), frivolně třepetá ve větru. Robinson poznává všechny možné druhy nejbanálnějších trápení, která jsou výsadou nešťastně zamilovaného. A její otlučené zrcátko a hřebínek… Robinson začíná prchat ze svého jeskynního obydlí, už si neoškliví tu skálu nad mořem, odkud Glumm lál starým, líným velrybám. Déle to už takhle nepůjde; tak ať to nejde. A tak pospíchá na pláž, aby čekal, až bouře (rovněž příhodně imaginací vytvořená?) vrhne veliký, bílý trup zaoceánského parníku Pherganic na těžký písek, pálící do chodidel, pokrytý lesknoucími se, umírajícími perlorodkami. Co to ale má znamenat, že některé perlorodky ukrývají v lasturách vlásničky a jiné zas s měkkým, slizkým mlasknutím vyplivují rozmáčené nedopalky camelek Robinsonovi pod nohy? Copak to nejsou zřetelná znamení, že ani pláž, písek, vzdouvající se voda s pěnou klouzající po hladině už nejsou částmi hmotného světa? Ať je tomu jakkoli — to drama, které začíná na pláži, kdy trup Pherganiku, který se za děsného rachotu roztrhal na útesech, na ni vysypává svůj fantastický obsah před křepčícího Robinsona, toto drama je zcela reálné jako pláč neopětovaných citů… Přiznejme, že od tohoto místa se knížka stává méně srozumitelnou a vyžaduje od čtenáře značné úsilí. Doposud precizní dějová linie se komplikuje a zaplétá. Že by snad autor chtěl úmyslně disonancemi zamlžit přesvědčivost románové výpovědi? K čemu jsou pak ty dvě barové stoličky, které Středota porodila? Domyslíme se, že jejich trojnohost je normálním dědičným znakem, dobrá, to je jasné, ale kdo byl otcem těch stoliček? Ze by tady šlo o případ neposkvrněného početí nábytku? Pročpak Glumm, který předtím po velrybách jenom plival, se najednou stává jejich příbuzným (Robinson o něm před Středotou mluví jako o „bratranci kytovců“)? A dál: na začátku druhého dílu má Robinson tři až pět dětí. Nepřesnost počtu lze ještě pochopit: je to jeden z příznaků halucinačního světa, který se již přespříliš zkomplikoval: Stvořitel už není s to dobře uchovat v paměti všechny detaily světa, který vytvořil. Výborně. Ale s kým měl Robinson ty děti? Stvořil je pouhým bezprostředním intencionálním jednáním jako předtím Glumma, Středotu a Směna, nebo je rovněž počal imaginárně — se ženou? O třetí noze Středoty nepadne ve druhém dílu ani slůvko. Znamená to tedy nějaký druh antikreační extrakce? V osmé kapitole se to zdá být potvrzeno v rozmluvě Robinsona s kocourem z Pherganiku, který mu doslova říká: „jenom si hezky trhni nohou!“. Ale protože toho kocoura Robinson na lodi vůbec nenašel, ani si ho nijak nevytvořil, neboť kocoura vymyslela ona Glummova teta, o níž Glummova žena tvrdí, že byla rodičkou Hyperborejců, není bohužel známo, zda Středota měla či neměla nějaké děti, kromě těch stoliček. Aspoň se k žádným dětem nepřiznává, přinejmenším tím, že Robinsonovi při velkém žárlivém výstupu, kdy si tento nešťastník již plete z kokosových vláken smyčku, na žádný dotaz neodpovídá. „Nerobinsonem“ nazývá se hrdina v této scéně a dále dokonce NICNEROBINSONEM. Jak ale máme tuto pasáž chápat, vždyť doposud udělal (tj. stvořil) tolik věcí? Proč říká Robinson, že ač není přesně tak trojnohý jako Středota, přece jenom se jí v tomto ohledu vzdáleně podobá — to lze ještě tak či onak pochopit, avšak tato úvaha postrádá jakoukoli anatomickou i uměleckou kontinuitu ve druhém díle. Dále pak i historie s tetou Hyperborejců vypadá spíš nevkusně stejně jako dětský sbor, doprovázející její metamorfózu: („Jsme tu tři, čtyři a půl, Paťáku starej“ — přičemž Paťák je Středotiným ujcem — ryby o něm bublají ve III. hlavě, jde zas o nějakou narážku na paty, jenže se neví na čí.). Čím hlouběji se dostává do druhého dílu, tím víc se mu kříží plány. Ve druhé části Robinson už prostě se Středotou nemluví: aktem komunikace je vzkaz Robinsonovi napsaný v noci po hmatu do popele ohniště uprostřed jeskyně. Robinson ho čte za úsvitu — už předem se chvěje, když si domýšlí jeho obsah, za šera přejížděje prsty po vystydlém popelu — „…aby jí konečně už dal pokoj!“ — napsala a on už není schopen nic odpovědět, utíká jako malý kluk — a nač? Aby organizoval volby Miss Perlorodky, aby mlátil klackem do palem a pustě jim spílal, aby na plážové promenádě vykřikoval svůj program, že ostrov je třeba zapřáhnout k velrybím ocasům! Tehdy také během jednoho dopoledne vznikají ony davy, které Robinson vyvolává k životu jen tak, mimovolně, vypisuje jména, příjmení, přezdívky, jak ho napadají — poté jako by nastal naprostý chaos: kupříkladu scény se stloukáním voru a jeho rozbíjením, se stavbou domu pro Středotu a jeho bouráním, s rukama, které ztloustnou o tolik, oč jsou hubenější nohy, s nemožnou žranicí bez řepy, kdy hrdina není s to rozeznat nudli u nosu od nudliček v polévce a krev od boršče! Tohle všechno zčistajasna — na téměř jedno sto osmdesáti stránkách, nepočítaje epilog! — vzbuzuje dojem, že Robinson se svých prvotních záměrů buď zřekl, anebo že se sám autor v díle ztratil. Jak prohlásil Jules Nefastes ve Figaro Littéraire, toto dílo je „přímo klinické“. Navzdory svému praxeologickému plánu stvoření Serge N. <emphasis>nemohl </emphasis>uniknout šílenství. Výsledkem skutečně důsledné solipsistické kreace musí <emphasis>být </emphasis>schizofrenie. Kniha se pokouší zobrazit tuto banální pravdu. Nefastes ji tudíž považuje za intelektuálně jalovou, třebaže díky autorově invenci za velice zábavnou. Avšak Anatol Fauche v La Nouvelle Critique zpochybňuje tvrzení svého kolegy z Figaro Littéraire, když praví — podle našeho mínění zcela k věci —, že Nefastes bez ohledu na to, o čem Robinsonády hovoří, není k psychiatrickému posouzení kompetentní (načež následuje dlouhá úvaha o nemožnosti jakékoli vzájemné souvislosti mezi solipsismem a schizofrenií, ale my, považujíce tento problém pro knížku za zcela nepodstatný, odkazujeme laskavého čtenáře v tomto bodě na Novou kritiku). Fauche poté vysvětluje filozofii příběhu takto: dílo ukazuje, že akt tvoření je <emphasis>asymetrický</emphasis>, neboť myšlenkou lze stvořit skutečně všechno, leč ne všechno (spíše nic) potom lze obrátit vniveč. Samotná tvůrcova paměť, nezávislá na jeho vůli, to nedovoluje. Podle Faucheho příběh nemá vpravdě nic společného s klinickou historií (určitého druhu šílenství v osamělosti), a ukazuje stav zbloudění během kreace. Robinsonova činnost (v druhém dílu) je potud nesmyslná, že on sám z ní už nemá žádný užitek; naproti tomu její psychologický výklad je docela jasný. Jsou to křeče typické pro člověka utápějícího se v situacích, které pouze částečně anticipoval, předvídal, situace, které, řídíce se svými specifickými zákony, nabývají na síle a on se stává jejich zajatcem. Z reálných situací — zdůrazňuje Fauche — je skutečně možné vyváznout, zatímco ze smyšlených není úniku, takže Robinsonády pouze objasňují to, že reálný svět je pro člověka nepostradatelný („opravdový vnější svět je opravdovým vnitřním světem“). Robinson pana Coscata nebyl vůbec šílený — pouze jeho plán vytvořit syntetický všehomír na pustém ostrově byl od samého zrodu odsouzen k ztroskotání. Pod tíhou těchto argumentů Fauche rovněž nepřiznává Robinsonádám hlubší hodnoty, neboť — jak už bylo řečeno — jde o dílo v podstatě chudé. Ale podle názoru autora této recenze oba kritici nevěnovali dostatečnou pozornost jeho obsahu. Autor podle našeho názoru se ve svém díle zabývá věcí mnohem méně omšelou, než je příběh zešílení na pustém ostrově. Nepouští se ani do polemiky s tezí o kreační všemohoucnosti solipsismu. (Podobná polemika by byla v zásadě nesmyslná, protože v systémové filozofii nikdo nikdy s domněnkou o solipsistické tvůrčí všemohoucnosti nevystoupil; jinde snad, ale ve filozofii boj s větrnými mlýny nemá význam.) Podle našeho mínění nemá to, co dělá Robinson během svého „poblouznění“, nic společného s bláznovstvím — a rovněž nejde o nějakou polemickou bláhovost. Úvodní zámysl hrdinův se řídí zdravým rozumem. Ví o tom, že každého člověka omezují ti druzí; zbrkle vyvozená domněnka, jako by odstranění těch druhých skýtalo subjektu dokonalou svobodu, je psychologický klam totožný s fyzicky chybným soudem, že jestliže vodě určují tvar nádoby, v nichž je uchovávána, rozbití všech nádob poskytne vodě „naprostou volnost“. Ale stejně jako voda oproštěná od nádob se rozlévá do louží, stejně prudce reaguje člověk zcela osamělý, přičemž tato exploze nabývá formy totální dekulturace. Pokud neexistuje ani Bůh a navíc tu nejsou ani ti druzí a není žádná naděje na jejich návrat, je třeba se zachránit vytvořením systému nějaké víry, která z hlediska tvůrce musí být vnější. Robinson pana Coscata tuto prostou poučku pochopil. A dále: pro normálního člověka nejpotřebnějšími a zároveň zcela reálnými jsou bytosti <emphasis>nedostupné</emphasis>. Kdekdo zná britskou královnu, její sestru princeznu, ženu bývalého amerického prezidenta, slavné filmové hvězdy, to znamená, že nikdo normální o reálné existenci těchto osob ani trochu nepochybuje, třebaže se o jejich existenci nemůže bezprostředně (hmatatelně) přesvědčit. Dále pak ten, kdo se může pochlubit, že tyto lidi osobně zná, už v nich nebude vidět fenomenální idoly bohatství, ženskosti, moci, krásy atd. atd., neboť při osobním styku s nimi se na všednostech přesvědčí o jejich docela obyčejné, normální lidské křehkosti. Zblízka nejsou ti lidé ani zdaleka nějakými božskými či neobvyklými bytostmi. Tudíž skutečně vrcholně dokonalé, a tím doopravdy vysoce žádoucí, vysněné a vytoužené mohou být jen bytosti vzdálené až k úplné nedosažitelnosti. Magické kouzlo jim dodává jejich povznesení nad davem; nikoli dary ducha či těla, leč nepřekročitelný společenský odstup vytváří jejich zářící aureolu. Právě tento rys skutečného světa se Robinson snaží na svém ostrově zopakovat, uvnitř království stvoření, která si vyimaginoval. Zpočátku se dopouští omylu, a to tehdy, když se prostě fyzicky obrací zády k tomu, co vytvořil — ke Glummům, Smenům atd. Odstup, mezi pánem a sluhou celkem pochopitelný, by ale rád překonal ve chvíli, kdy k sobě přidruží ženu. Glumma do náruče uchopit ani nemohl, ani <emphasis>nechtěl</emphasis>; teď — když jde o děvče — to již <emphasis>jenom nemůže </emphasis>učinit. A neběží o to, že nemůže obejmout neexistující dívku (protože to samo není žádný intelektuální problém!). Musí pochopit, že je to nemožné! Šlo o to, aby se <emphasis>myšlenkou </emphasis>vytvořila taková situace, jejíž vlastní, přirozené <emphasis>zákony </emphasis>navždycky erotický kontakt znemožní — přitom to musí být takové zákony, které dívčinu neexistenci úplně ignorují. Tyto zákony musí Robinsona zadržet, nikoli banální, prostý fakt, že jeho partnerka neexistuje! Protože kdyby normálně vzal na vědomí, že neexistuje — všecko zničí. Proto když se Robinson dovtípí, co je třeba udělat, dává se do práce — čili do zakládání kompletního smyšleného společenství na ostrově. A právě ono se postaví mezi něj a dívku, ono vytváří systém bariér a překážek, i onen nepřekročitelný odstup, z kterého ji bude moci milovat, bude moci po ní toužit — aniž jej ovlivní nějaká triviální okolnost, jako například chuť vztáhnout ruku, aby se dotkl jejího těla. Vždyť přece ví, že jestliže jednou jedinkrát podlehne v boji, který vede sám se sebou, jestliže se jí pokusí dotknout, celý svět, jejž si vytvořil, se v té chvíli rozpadne. Proto tedy začíná „šílet“, v živelném, vzteklém chvatu chrlí ze své imaginace davy — vymýšlí všemožná jména a přezdívky a píše je do písku, blouzní o Glummových ženách a tetkách, o starých Paťácích atd. Ježto takovou spoustu bytostí potřebuje <emphasis>jedině proto</emphasis>, aby vznikla nepřeklenutelná propast (mezi ním a ní) — tvoří ledabyle, nedbale, šlendriánsky a chaoticky, pracuje ve spěchu, který diskredituje všechno, co vytvořil, a činí zjevným jeho blábol, jeho nedomyšlené zmatky. Kdyby uspěl, stal by se věčným milencem, Dantem, Don Quijotem, Wertherem a uskutečnil by takto svůj úmysl. Středota — copak to není zřejmé? — by se v tom případě stala dívkou stejně reálnou jako Beatrice, jako Lotta či nějaká královna nebo princezna. Jakožto docela <emphasis>skutečná </emphasis>byla by současně — <emphasis>nedostupná</emphasis>. Proto by mohl žít a snít o ní, neboť je veliký rozdíl mezi situací, v níž někdo v reálné skutečnosti prahne po vlastním snu, a takovou, v níž skutečnost se pokouší svádět skutečnost — rozdíl je právě v oné nedostupnosti. Pouze v druhém případě lze totiž stále chovat naději… když naplnění lásky brání jenom společenský odstup nebo jiné překážky podobného druhu. Robinsonův vztah ke Středotě by se tedy mohl normalizovat pouze v případě, že se pro něj Středota stane <emphasis>reálnou </emphasis>a současně <emphasis>nedostupnou</emphasis>. Proti klasické pohádce o spojení milenců rozdělených zlým osudem Marcel Coscat postavil antickou báji o neodvratnosti trvalého odloučení jako jediné záruky trvalých duchovních sňatků. Když si plně uvědomil trivialitu svého omylu s „třetí nohou“, Robinson (a nikoli autor!) na ni ve druhém díle mlčky „zapomene“. Paní svého světa, královnou z ledové hory, nedotknutelnou milenkou chtěl učinit Středotu, tutéž, která u něj začínala výchovu jako služtička, obyčejná nástupkyně tlustého Glumma… A to právě se mu nezdařilo. Víte už a domýšlíte se, proč asi? Odpověď je jednoduchá: poněvadž na rozdíl od nějaké královny Středota Robinsona <emphasis>znala</emphasis>, neboť ho milovala. Proto také se nechtěla stát bohyní — vestálkou; toto dilema vhání hrdinu do zkázy. Kdyby miloval jenom on ji, to by byla jiná! Jenomže ona jeho city opětovala… Kdo nechápe tuto prostou pravdu, kdo uvažuje takovým způsobem, jakým naše předky učily uvažovat jejich viktoriánské guvernantky — že jsme schopni milovat <emphasis>druhé</emphasis>, leč nikoli <emphasis>sebe </emphasis>v těch druhých, ten ať raději nesahá po kormutlivém příběhu, jímž nás obdařil Marcel Coscat. Jeho Robinson si vysnil děvče, které nechtěl beze zbytku odevzdat skutečnosti, protože <emphasis>ona </emphasis>byla <emphasis>jím</emphasis>, protože z této skutečnosti, která nás nikdy neopouští, není jiného probuzení kromě smrti.</strong></p><empty-line /><p>Patrick Hannahan</p><empty-line /><p>GIGAMESH</p><empty-line /><p><emphasis>(Transworld Publishers, London)</emphasis><strong></strong><strong> </strong></p>
<p> <strong> Hle, autor, který žárlil na Joycovy vavříny. Odysseus shrnuje odyseu do jednoho dne v Dublinu, pekelný palác Kirké se stal rubem la belle époque, inzertního akvizitéra Blooma obloudil spodním prádlem Gerty McDowellové a viktoriánskou dobu rozhorleně zavalil balvanem čtyř set tisíc slov v rozmanitých literárních polohách od nevědomé po styl vyšetřovacího spisu. Dosáhl tím snad vrcholu románu a zároveň jeho monumentálního uložení do rodinné hrobky umění (Odyssea prostupuje i hudebnost!)? Zřejmě ne; je patrno, že takto soudil i samotný James Joyce, neboť se rozhodl zajít ještě dál, tím, že napsal knihu, která neměla soustřeďovat kulturu jen v <emphasis>jednom </emphasis>jazyce, ale měla se stát ohniskem všech jazyků, sestupem k základům babylónské věže. Vrcholné vzepětí Odyssea a Finnegans Wake, snažící se dvakrát postihnout nekonečnost, zde nehodláme ani potvrzovat, ani popírat. Samotná recenze nemůže být ničím víc než zrníčkem přihozeným na hromadu poct a odsudků, které byly vzdány oběma těmto knihám. Jedno je však jisté, že Joycův krajan Patrick Hannahan by nikdy nenapsal svého Gigameshe nebýt velkého vzoru, který pochopil jako výzvu. Mohlo by se zdát, že podobný záměr je předem odsouzen k nezdaru. Přijít s novým Odysseem či Finneganem není žádoucí. V umění se započítává jen první dosažení vrcholu — stejně jako v dějinách horolezectví se přihlíží pouze k prvnímu, kdo zlezl do té doby nedobytnou skalní stěnu. Hannahan je celkem dost shovívavý k Finnegans Wake, ale Odyssea si necení. „Co je to za nápad,“ praví, „zformovat evropské devatenácté století jako Irsko do sarkofágové podoby Odyssea! Už sám Homérův originál má pochybnou hodnotu. Je to starověký kreslený seriál opěvající Odyssea jakožto Supermana a končící happy endem. Ex ungue leonem: podle toho, jaký si spisovatel vybere vzor, poznáme jeho kalibr. Odyssea je však plagiátem Gilgameše, upraveným tak, aby hověl gustu řecké veřejnosti. To, co v babylónském eposu líčí tragédii zápasu dovršeného porážkou, předělali Řekové na malebnou dobrodružnou plavbu Středozemním mořem. Navigare necesse est — život je cesta, to jsou mi velké životní moudrosti. Odyssea je hluboce pokleslý plagiát, z něhož se vytratila celá vznešenost Gilgamešova zápolení.“ Je nutno přiznat, že Gilgameš — jak nás o tom poučuje sumerologie — opravdu obsahuje materiál, z kterého čerpal Homér, kupříkladu postavy Odyssea, Kirké či Charóna, a že je patrně nejstarší verzí ontologie tragiky, poněvadž upozorňuje na to, co Rainer Maria Rilke o šestatřicet století později nazval rozvojem, který spočívá v tom, aby „der Tiefbesiegte von immer Grösseren zu sein.“ Lidský osud jako boj nezbytně končí prohrou, to je přece konečný smysl Gilgameše. Patrick Hannahan se tudíž rozhodl na pozadí babylónského eposu rozvinout své epické plátno. Připomeňme, že to učinil dost svérázným způsobem, protože jeho Gigamesh je příběh časově i místně úzce ohraničený. V americké armádě slouží za druhé světové války pověstný gangster, placený vrah, G. I. J. Maesch (tj. dží aj džou — Government Issue Joe — „Joe vybavený vládou“ — tak se říkalo vojínům armády USA). Jeho zločinná činnost je odhalena díky udání jistého N. Kiddyho a vrah má být na základě rozsudku vojenského soudu pověšen v malé obci v hrabství Norfolk, kde pobývá jeho jednotka. Celý děj se odehrává v rozmezí šestatřiceti minut — tak dlouho trvá převoz odsouzence z věznice na popraviště. Příběh končí obrazem temné oprátky — na pozadí světlé oblohy —, která se svírá kolem hrdla klidně stojícího Maesche. Tento Maesch je Gilgamešem, polobožským hrdinou babylónského eposu, zatímco muž, který ho přivedl na šibenici — jeho starý druh v boji N. Kiddy — je nejbližší Gilgamešův přítel Enkidu, stvořený bohyní Aruru, aby bohatýra zničil. Chceme připomenout, že podobnost tvůrčí metody mezi Odysseem a Gigameshem je zřejmá. Nestranné hodnocení si vyžaduje, abychom se zaměřili na rozdílnosti mezi oběma díly. Úkol nám usnadňuje to, že Hannahan — na rozdíl od Joyce! — doplnil knihu „komentářem“ dvakrát delším než román samotný (přesně: Gigamesh má tři sta devadesát pět stran, komentář osm set čtyřicet sedm stran). O Hannahanově metodě se dovídáme hned z prvního, sedmdesátistránkového oddílu komentáře, který nám objasňuje mnohoznačnost jednoho jediného slova — totiž titulu. Gigamesh pochází, jak je zřejmé, především od Gilgameše: tím se odvolává na svůj mýtický pravzor tak jako Joyce, neboť i Odysseus ve třech úvodních epizodách ukazuje čtenáři na svou homérovskou předlohu. Není náhodou, že v názvu Gigamesh bylo vynecháno písmeno L; L — jako Luciferus, Lucifer, kníže temnot, v díle přítomný, třebaže v něm — osobně — nevystupuje. Vztah písmene (L) k názvu knihy (Gigamesh) je stejný jako vztah Luciferův k příběhu; vyskytuje se tam, ale <emphasis>neviditelně</emphasis>. L jako Logos naznačuje začátek (z božstva emanující slovo v Genezi); L jako Laokoon konec (neboť jeho smrt nastala <emphasis>udušením</emphasis>, tak jako hrdina Gigameshe je udušen strangulací). L má ještě dalších devadesát sedm spojitostí, ale na tomto místě je nemůžeme uvádět. Dále je Gigamesh také „a GIGAntic MESS“ — ohromný zmatek, brynda, v níž se nachází hrdina odsouzený k smrti. Další konotaci slova představuje „gig“ — úzký, dlouhý člun (Maesch topil své oběti v gigu, zalité do cementu): GIGgle, chichot — odsouzence — to je narážka (č. 1) na hudební leitmotiv jízdy do pekel v Klage Dr. Fausti, o čemž se ještě zmíníme dále. GIGA znamená a) italské „giga“ — housle, další náznak hudebních podtextů eposu, b) GIGA je zkratka pro devátou mocninu — 109, kupř. ve slově GIGAWATTY — miliardy wattů, což se v tomto případě vztahuje na moc Zla, tj. technické civilizace. „Geegh“ ve staré keltštině znamená „vypadni“ nebo „ven“. Z italského „giga“ přes francouzské „gigue“ dojdeme k německému „geigen“, což v nářečí znamená „souložit“. Pro nedostatek místa musíme další etymologické výklady přerušit. Jiné slabiky titulu, kupř. „Gi-GAME-sh“ poukazují na jiné skryté významy díla: „game“ znamená hru, ale i lov, honbu (na člověka, tj. Maesche). Narážek je ovšem víc — Maesch byl kdysi placeným tanečníkem (GIGolo); „Ame“ znamená starogermánsky kojná, chůva — „Amme“; dále MESH značí síť, do které kupříkladu Mars chytil svou božskou manželku s milencem, dále osidla, TENATA (oprátka!) a kromě toho také záběr ozubených kol (např. synchroMESH — synchronizovaná převodovka). Zvláštní výklad je věnován titulu čtenému pozpátku — protože během jízdy na popraviště proud Maeschova vědomí směřuje <emphasis>zpátky</emphasis>, do minulosti, a hledá vzpomínku na takový obludný zločin, který <emphasis>vykoupí </emphasis>oběšení. V jeho myšlenkách se tedy hraje (game!) o nejvyšší sázku; pokud si vzpomene na čin <emphasis>nekonečně </emphasis>nestvůrný, vyrovná se <emphasis>nekonečné </emphasis>oběti božského Vykupitele, tj. stane se Antivykupitelem. To je metafyzický výklad, Maeschova mysl zřejmě nekalkuluje s touto antiteodiceí, leč — psychologicky zřeno — hledá nějakou zvrhlost, která v něm vzbudí lhostejnost k oprátce. G. I. J. Maesch je tudíž Gilgamešem, který i v porážce dosahuje dokonalosti — dokonalosti <emphasis>negativní</emphasis>. Se zřetelem k babylónskému bohatýru je to tudíž perfektní symetrie asymetrie. Čteme-li slovo Gigamesh odzadu, vyjde nám „shemagig“. Šema — to je starohebrejské slovo z Pentateuchu („Šema Jisroel! — Slyš, Izraeli, tvůj Bůh jest Bohem jediným!“). Protože jde o obrácené slovo, jedná se o antiboha, tj. zosobnění <emphasis>Zla</emphasis>. „Gig“ je nyní — přirozeně — „Góg“ (Góg a Magóg!). „Šem“ vlastně značí „Šim“ — první část jména Šimona Stylity; oprátka visí z trámu — sloupu —, takže oběšený Maesch se stává „Stylitou ŕ rebours“, protože není na sloupě, ale visí pod ním. Toť další krok k asymetrii. Takto vylíčil ve své exegezi Hannahan dva tisíce devět set dvanáct výrazů sumerských, chaldejských, babylónských, řeckých, staroslověnských, hotentotských, bantuských, jihokurilských, sefardských, výrazů z apačského dialektu (jak známo Apači volají „Igh“ případně „Hugh“) spolu s odkazy na sanskrt a zlodějskou hantýrku. Zdůrazňuje, že nejde o nějaký výběr haraburdí, ale o přesnou matematickou větrnou růžici, kompas s tisícerými dílky, o rozvržení díla, jeho kartografii —, předzvěst všech spojitostí, které román polyfonicky uskutečňuje. Aby dospěl lépe a dále než Joyce, Hannahan se rozhodl vytvořit z knihy uzel (oprátka!) nejen všekulturní, všehochuťový, ale i všejazykový. Takové uspořádání je nevyhnutelné (takže třeba jedno jediné písmeno M v GigaMeshi poukazuje na historii Mayů, na boha Hutzilopochtli z aztécké kosmogonie a rovněž na irrumacii), ale není postačující! Kniha je tudíž utkána z veškerého lidského vědění jako <emphasis>celku</emphasis>. A zase — neběží pouze o naše soudobé vědění, ale o dějiny vědy, a tedy o početní soustavy na babylónských klínopisných tabulkách, o zpopelněné, vyhaslé obrazy světa — chaldejské, egyptské od éry Ptolemaiovců až po Einsteina, o počet diferenciální, pravděpodobnosti a vektorový, o teorii grup, o technologický postup při dekoru váz za dynastie Ming, o stroje Lilienthala, Hieronyma a Leonarda, o balón pohřešovaného Andréeho i o balón generála Nobileho (to, že během Nobileho výpravy došlo k projevům kanibalismu, má svůj hluboký, zvláštní význam pro román; představuje cosi jako místo, v němž jistá osudná přítěž spadla do vody a porušila její hladinu: — zde — vlněním v stále větších soustředných kruzích, obklopujících Gigameshe — je „celistvost všeho“, lidské existence na Zemi od homo Javanesis i od Paleopitheka). Celá tato informace je obsažena v Gigameshi — je v ní ukryta, ale lze ji nalézt — jako v reálném světě. Takto dospíváme k Hannahanově kompozičnímu záměru; proto, aby předstihl svého velkého krajana i předchůdce, hodlá v beletristickém díle postihnout nejen jazykově kulturní oblast, nýbrž dobrat se i historie — všepoznáním vytěženým všemi nástroji (pangnosis). Nemožnost tento záměr uskutečnit se zdá očividná, podobá se domýšlivému hlupákovi — jak lze z jednoho vyprávění příběhu o oběšení nějakého gangstera vytvořit extrakt, matrici, klíč toho všeho, co je obsaženo v knihovnách celého světa? Hannahan dokonale chápe tento chladný uštěpačný postoj, ba dokonce nevíru čtenáře, a proto se neomezuje na přinášení obětin, ale staví se na obhajobu v Komentáři. Nemůžeme tvůrčí metodu Hannahanovu shrnout, a proto také si ji jenom ukážeme na nějakém drobném, marginálním příkladu. První kapitola Gigameshe — to je osm stránek, na nichž odsouzenec vykonává tělesnou potřebu na latríně vojenské věznice a čte přitom nad pisoárem nesčetná sgrafita, kterými jiní vojáci před ním zpestřili stěny této místnůstky. Mimochodem jeho myšlenky o tyto nápisy jen letmo zavadí. Jejich krajní oplzlost se projeví — právě tím, že jim nebylo věnováno dostatek pozornosti — zdánlivým dnem, neboť jejich prostřednictvím se dostaneme přímo do špinavých, vroucích, obrovitých útrob lidského plemene, do pekla jeho koprofalické a fyziologické symboliky, přes Kámasútru a čínské „zápasy květů“ do temných jeskyní se steatopygickými Venušemi pralidí, neboť z těch nestoudných aktů neuměle vyškrabaných na stěně vyhlíží jejich nahé přirození: zároveň falická jednoznačnost jiných kreseb poukazuje na Orient s jeho rituální sakralizací falu — lingamu, přičemž Orient označuje místo původního ráje za ubohou lež, neschopnou zakrýt pravdu, že na začátku byla špatná informace. Právě tak: protože pohlaví a „hřích“ vznikly tam, kde praprvoci ztratili panenství jednopohlavnosti, a paralelní opozici a polaritu pohlaví je třeba odvodit přímo ze Shannonovy teorie informace — zde vidíme, nač poukazují poslední dvě písmena (SH) v názvu eposu! Tudíž ze zdi latríny se cesta vine do propasti přírodní evoluce…, které mraveniště kultur posloužilo za fíkový list. Jenomže i toto je pouhá kapka v moři, protože kapitola vypovídá ještě o: a) pythagorejském čísle pí, symbolizujícím ženskost (3,141 592 653 589 79…), představovanou počtem písmen, obsaženou v tisíci slovech této kapitoly; b) když vezmeme číslici označující data narození Weismanna, Mendela a Darwina a použijeme na text jako šifrového klíče, zjistíme, že zdánlivý chaos klozetové skatologie je interpretací sexuální mechaniky, v níž kolidující tělesa nahrazují kopulující tělesa, přičemž celý tento významový posun začíná nyní zapadat (SYNCHROMESH!) do jiných částí díla, a to: přes kapitolu III. (Trojice!) směřuje ke kapitole X. (těhotenství trvá deset lunárních měsíců!) a tato kapitola, čtená pozpátku, je, jak se ukazuje, aramejským výkladem freudismu. To není všechno: jak dovozuje kapitola III. — jestliže ji položíme na kapitolu IV. tak, že knihu obrátíme vzhůru nohama —, freudismus, tj. psychoanalýza, představuje naturalistické znesvěcení křesťanství. Stav před neurózou = ráj; ublížení v dětství = provinění; neurotik = hříšník; psychoanalytik = Spasitel a freudistická léčba = spasení díky boží milosti. c) Když na konci první kapitoly J. Maesch odchází z latríny, hvízdá si melodii o šestnácti taktech (dívce, kterou znásilnil a potom v člunu uškrtil, bylo šestnáct let); její nezvykle vulgární slova si říká pouze v duchu. Tento exces má v dané chvíli své psychologické odůvodnění; navíc, když písničku sylabotónicky rozdělíme a sestavíme čtvercovou matici, můžeme ji použít pro následující kapitolu (tato má dvojí rozdílný význam podle toho, zda při čtení použijeme jako pomůcky této matice nebo ji vůbec nepoužijeme). Kapitola II. rozvádí rouhavou písničku, kterou si Maesch pískal, ale jakmile použijeme matice, změní se rouhání v andělskou hudbu. Tento celek má tři odkazy — 1. na Marlowova Doktora Fausta (scéna 6. a další), 2. na Goethova Fausta (Alles Vergängliche ist nur ein Gleichnis), jakož i 3. na Doktora Faustuse Thomase Manna, přičemž tento odkaz je mistrovským kouskem! Totiž když všem <emphasis>literám </emphasis>ve slovech této kapitoly přidružíme postupně noty podle gregoriánského hudebního klíče, vznikne hudební skladba, na kterou Hannahan <emphasis>zpětně </emphasis>(protože podle Mannova líčení) převedl Apocalypsis cum Figuris, dílo, které — jak víme — Mann připisuje skladateli Adrianu Leverkühnovi. Tato pekelná hudba je v Hannahanově knize přítomná i nepřítomná (ve skutečnosti vlastně neexistuje) — tak jako Lucifer (písmeno L vynechané v titulu). Kapitoly IX., X. a XI. (vystoupení z nákladního vozu, duchovní útěcha, příprava šibenice) mají rovněž hudební podtext (a to — Klage Dr. Fausti), ale jaksi jen bezděky. Pojaté jako adiabatický systém podle Carnotovy poučky, zobrazují katedrálu, vystavenou se zřetelem na Boltzmanovu konstantu, v níž se koná černá mše. (Rekolekcemi jsou Maeschovy reminiscence na náklaďáku, uzavřené prokletím, jehož protáhlá glissanda uzavírají kapitolu VIII.) Tyto kapitoly jsou opravdovou katedrálou, poněvadž proporce mezi větami a ustálenými slovními spojeními mají syntaktickou kostru, která je <emphasis>průmětem </emphasis>katedrály Notre Damme — podle Mongeova promítaní — se všemi jejími vížkami, vzpěrami, pilíři, s monumentálním portálem, se slavnou gotickou růžicí atd. atd. Tudíž v Gigameshi najdeme i architekturu inspirovanou teodiceí. V Komentáři najde čtenář (str. 397 a n.) celý průmět katedrály, jak je obsažen ve jmenovaných kapitolách v měřítku 1: 1000. Kdyby ovšem místo Mongeova pravoúhlého promítání na dvě vzájemně kolmé roviny bylo použito projekce neortogonální s výchozí distorzí podle matice z I. kapitoly, obdržíme palác Kirké a zároveň černá mše se změní v karikaturu interpretace augustiniánského učení (a opět obrazoborectví: augustiniánství — v paláci Kirké a naopak v katedrále — černá mše). Katedrála či augustiniánství nejsou vložené do díla pouze mechanicky, protože představují prvky, které slouží k objasnění. Tento jeden příklad nám ukazuje, jakým způsobem autor díky své irské tvrdošíjnosti spojil do jednoho příběhu celý lidský svět s jeho mýty, symfoniemi, církvemi, fyzikami i anály obecných dějin. Tento příklad nás vrací k titulu, protože — podle této vyznačené stezky — Gigamesh je gigantickou melou, což má nezvykle hluboký smysl. Vesmír podle druhé termodynamické věty směřuje ke krajnímu chaosu. Entropie musí vzrůstat a podle toho veškeré bytí ukončí pohroma. Takže nejen to, co se přihodilo jakémusi bývalému gangsteru, je „a GIGAntic Mess“, protože „a Gigantic Mess“ — to je současně celý vesmír (lidově nepořádek — „bordel“); takže obrazem vesmíru jsou všechny veřejné domy, na které si vzpomíná Maesch cestou k oprátce. Zároveň se opět slouží „a Gigantic Mess“ — gigantická mše — transsubstanciací souladu v konečný nepořádek. Zde nalézáme vztah Carnota ke katedrále, proto začlenění Boltzmanovy konstanty: Hannahan to <emphasis>musel </emphasis>uskutečnit, ježto <emphasis>chaos </emphasis>bude Posledním soudem! Zřejmě je mýtus o Gilgamešovi plně zahrnut do tohoto útvaru, ale tato Hannahanova věrnost babylónskému vzoru je maličkostí vzhledem k zejícím propastem, které za každým z dvou set čtyřiceti jednoho tisíce slov příběhu číhají na interprety. Zrada, které se N. Kiddy (Enkidu) dopouští vůči Maeschovi — Gilgamešovi, je kumulací všech zrad v dějinách: N. Kiddy je <emphasis>také </emphasis>Jidáš, G. I. J. Maesch je také vykupitel atd. atd. </strong></p><empty-line /><p><strong> Otevřme knihu nazdařbůh. Na str. 131, čtvrtý řádek shora najdeme zvolání „Bah“, kterým Maesch kvituje Camelku, kterou mu nabízí řidič náklaďáku. V rejstříku Komentáře najdeme dvacet sedm různých „bah!“ — tomu na str. 131 odpovídá tato řada: Baal, Bahia, Baobab, Bahor (můžeme si myslet, že se Hannahan spletl v označení břicháče, jenomže chyba lávky! Písmeno c, vynechané v tomto slově — podle nám už známé zásady —, poukazuje na tvůrce teorie transfinitních kardinálních čísel Cantora — a pojem pro souvislou množinu bodů, kontinuum má symbol c!), Baphomet, Babelisky (babylónské obelisky — neologismus pro autora typický), Babel (Isaak), Abraham, Jakub, žebřík, požárníci, stříkačka, povstání, hippies (h!), Badminton, raketa, měsíc, hory, Berchtesgaden — toto poslední slovo spolu s „h“ v „Bah“ upozorňuje také na ctitele černé mše, kterým byl ve 20. století Adolf Hitler. Takto působí v šíř i dál <emphasis>jediné </emphasis>slovo, obyčejné citoslovce, třebaže enthymematicky bezvýznamné! A jaké sémantické labyrinty se teprve otvírají na vyšších patrech této jazykové stavby, jako je Gigamesh! Teorie preformismu tam bojuje s teoriemi epigeneze (kap. III., str. 240 a n.); pohyby katových rukou, když váže uzel smyčky, mají jako syntaktický doprovod — <emphasis>uzlíčky </emphasis>spirálních galaxií v nestejně pokročilých etapách vývoje podle hypotézy formulované Hoylem a Milnem; zatímco Maeschovy vzpomínky na spáchané zločiny — jsou vyčerpávajícím popisem všech lidských poklesků (Komentář ukazuje jejich relaci k jeho provinění — křížové výpravy, říše Karla Martela, vyhlazení albigenských, vyhlazování Arménů, upálení Giordana Bruna, procesy s čarodějnicemi, kolektivní posedlost ďáblem, flagelantství, mor, holbeinovské tance smrti, archa Noemova, Arkansas, ad Kalendas Graecas, ad nauseam atd.). Gynekolog, kterého Maesch surově zkopal v Cincinnati, se jmenoval Cross B. Androydyss: v jeho jméně je obsažen kříž, jeho příjmení je synglomerátem obsahových prvků muže (řecky anér) i člověka (řecky anthropos) — (Android, Androi, Anthropos) a Odyssea, zatímco prostřední jméno — B — je narážkou na tóninu b moll z Nářku dr. Fausta vtěleného do této části textu. Ano, toto dílo je bezednou hlubinou; ať se dotkneme kteréhokoli místa, otvírá se před námi bezpočet cest (systematické uspořádání rozdělovacích znamínek v VI. kapitole — to je analogie mapy Říma!), ne ovšem ledajakých, protože se všechny harmonicky proplétají a spojují v jeden celek (což Hannahan dokazuje s pomocí topologie — viz Komentář, Metamatematický dodatek, str. 811 a n.). Všechno bylo tedy splněno. Zůstává nám už jenom jediná pochybnost — zda se Patrick Hannahan svým dílem vyrovnal svému velkému předchůdci, zda nepřekročil meze — ale současně s ním! — a vzal v potaz hájemství umění? Šíří se pověsti, že Hannahanovi pomáhal v jeho tvůrčím úsilí soubor počítačů, které dodala firma International Business Machines. Pokud je to pravda, nevidím v tom kámen úrazu; hudební skladatelé nyní používají počítače běžně — proč by to tedy nemělo být dovoleno i spisovatelům? Říká se ovšem, že takto vytvořené knihy mohou číst jenom jiné samočinné počítače, protože žádný člověk není schopen uchovat v paměti takový oceán faktů a jejich vzájemných vztahů. Dovolte mi otázku: najde se na světě člověk, který by byl obdobně s to porozumět Finnegan’s Wake či aspoň Odysseovi? Poznamenávám, že mi nejde o doslovnost, ale o všechny ty odkazy, všechny ty asociace a kulturně mytické relace, všechna ta paradigmata a archetypy, na nichž je věhlas těchto literárních děl založen a s nimiž vzrůstá. Na tento souboj se určitě nikdo vyzvat nedá! Sotva by se našel někdo, kdo by stačil pročíst všechna ta exegetická pojednání věnovaná próze Jamese Joyce! Takže spor o legitimnost účasti počítačů při tvorbě literárního díla je úplně bezdůvodný. Nespravedliví kritici prohlašují, že Hannahan vyrobil největší <emphasis>logogryf </emphasis>literatury, obludný sémantický <emphasis>rébus</emphasis>, opravdu pekelnou <emphasis>šarádu </emphasis>či <emphasis>hlavolam</emphasis>. Že toto smontování miliónu či miliardy všech těch odkazů v beletristické dílo, že tato hra na etymologické, frazeologické, hermeneutické chorovody, že toto nekonečné kupení antinomií není literárním výtvorem, nýbrž výrobou hříček určených především pro povyražení lidí, kteří jsou paranoicky posedlí svými koníčky, pro maniaky a sběratele zanícené bibliografickým slíděním. Že to je prostě jedním slovem naprostá abnormalita, kulturní patologičnost a nic, co by přispívalo k zdravému rozvoji kultury. Prosím velice o prominutí — ale kde se vlastně má vést hranice mezi mnohoznačností, která je projevem geniální celistvosti, a mezi takovým obohacením díla významy, které představují vyloženou schizofrenii kultury? Mám podezření, že literární kritici zaujatí proti Hannahanovi, mají strach z nezaměstnanosti. Joyce totiž přišel se svými nádhernými šarádami, ale nepřipojil k nim žádné vlastní vysvětlivky; proto také může kterýkoli kritik předvést duševní bicepsy, projevit svůj dalekosáhlý důvtip ba dokonce tvůrčí genialitu, když Odyssea či Finnegan’s Wake opatří dodatečným výkladem. Namísto toho Hannahan udělal všechno sám. Nespokojil se s vytvořením díla, ale přidal k němu dvakrát delší interpretační aparát. V tom tkví zásadní neshoda, nikoli v takových okolnostech, jako kupříkladu že Joyce všechno „vymyslel sám“, zatímco Hannahanovi sekundovaly počítače napojené na knihovnu kongresu (třiadvacet miliónů svazků). Tudíž nevidím úniku z této pasti, do níž nás vehnal tento Ir svou přílišnou úzkostlivostí: buď je Gigamesh souhrnem novodobé literatury, anebo ani on, ani příběh o Finneganovi spolu s Joyceovým Odysseem nemají právo vstupu na beletristický Olymp.</strong></p><empty-line /><p>Simon Merril</p><empty-line /><p>SEXPLOSION</p><empty-line /><p><emphasis>(Wolker and Company, New York)</emphasis><strong></strong><strong> </strong><strong> </strong><strong> Máme-li věřit autorovi — a stále častěji jsme nuceni věřit autorům science fiction — nynější nárůst sexu se v osmdesátých letech změní v záplavu. Ovšem děj románu Sexploze začíná o dvacet let později — v New Yorku za třeskuté zimy s nachumelenými vysokými závějemi. Stařec neznámého jména se brodí sněhem, naráží do koster zasypaných aut, přichází k opuštěnému mrakodrapu a klíčem, který vyndal ze záňadří, zahřátým posledním zbytkem tělesného tepla, otevírá železné domovní dveře a schází do podzemí. A jeho pouť a vzpomínky, které se mu při tom vybavují, to je vlastně celý román. Toto temné podzemí, po němž bloudí záblesky svítilny ve starcově ruce, bylo jednak něco jako muzeum, jednak jako část expedice (spíše sexpedice) mocného koncernu — v letech, kdy Amerika ještě jednou provedla invazi do Evropy. Zpola řemeslná manufaktura Evropanů se střetla s neúprosným chodem pásové výroby a postindustriální vědeckotechnický kolos okamžitě zvítězil. Na bojišti zůstala tři konsorcia — GENERAL SEXOTICS, CYBORDELICS a LOVE INCORPORATED. Když produkce těchto gigantů vyvrcholila, sex — ze soukromé zábavy, kolektivní gymnastiky, z koníčka a chalupářského sběratelství — se stal civilizační filozofií. Herbert Marshall McLuhan, který tu dobu jako křepký stařík ještě zažil, zdůvodnil ve své GENITOGRACY, že právě takový byl úděl lidstva, jakmile vstoupilo na cestu technického rozvoje, že už antičtí veslaři, přikovaní na galérách, severští drvoštěpové svými pilami a Stephensonův parní stroj svým válcem a pístem udávaly rytmus, podobu i význam pohybům, z nichž sestává sex, to znamená smysl člověka. Když neosobní průmysl USA vstřebal dobré nápady Východu i Západu, udělal ze středověkých okovů pásy necudnosti, zapřáhl umění do projektování souložidel, sexárií, magnopenisů, megaklitorisů, vaginetek a pornotek, dal do provozu sterilizované dopravní pásy, z nichž začaly sjíždět sadomobily, kohabitátory, domácí sodomníky a veřejná gomorária, a zároveň zřídil výzkumné vědecké ústavy, aby zahájily boj za osvobození sexu od úkolu zachování druhu. Sex přestal být módou, neboť se stal vírou, orgasmus — trvalým závazkem; jeho měřice s červenými ručičkami nahradily telefony v kancelářích a na ulicích. Kdo byl tedy stařec, bloudící nyní podzemními prostorami? Právní poradce GENERAL SEXOTICS? Vzpomíná si přece na slavné soudní spory, jež se rozhodly až u Nejvyššího soudu, boje o právo rozmnožovat — prostřednictvím manekýnů — fyzické podoby proslulých osob, počínaje First </strong></p><empty-line /><p><strong> Lady USA. GENERAL SEXOTICS vyhrála — soudní výlohy činily dvacet miliónů dolarů — a zde se bloudící světlo svítilny odráží od zaprášených příkrovů z umělé hmoty, pod nimiž stále existují přední filmové hvězdy a významné ženy světové společnosti, princezny a královny v nádherných toaletách, protože podle soudního výroku nesměly být vystaveny jiným způsobem. V průběhu jednoho desetiletí urazil syntetický sex hezký kousek cesty, od prvních modelů, nafukovacích s ručním natahováním, až po prototypy s termoregulací a zpětnou vazbou. Originály buď dávno zemřely, nebo jsou vetchými stařenami, ale teflon, nylon, dralon a sexofix vzdorovaly zubu času a jako v muzeu voskových figur se elegantně oblečené dámy, vyproštěné ze tmy světlem svítilny, nehybně usmívají na bloudícího starce a ve zvednuté ruce drží svůj Sirénin text (rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo prodavači zakázáno, aby magnetofonový pásek vložil do manekýna, ovšem každý kupující si to mohl udělat sám doma). Pomalé, nejisté kroky starého samotáře zvedají kotouče prachu, kterým z hloubi bledě růžově probleskují výjevy skupinového sexu — až o třiceti osobách — podobající se velikým vánočkám nebo perfektně vyrobeným pletencům. Snad tu sám předseda správní rady GENERAL SEXOTICS prochází průchody mezi gomoráriemi a útulnými sodomníky, snad je to hlavní projektant koncernu, který genitálně přetvořil nejdřív celou Ameriku a potom celý svět? A zde jsou vizuária s osvětlovacím zařízením a programy, s tou olověnou plombou cenzury, která byla sporným bodem na pořadu šesti soudních jednání, tady zase — stohy kontejnerů, připravených k odeslání do zámoří, naplněné japonskými pomůckami k zvýšení rozkoše, mastmi před milováním a tisícerými podobnými artikly s návody o způsobu použití. To bylo období skutečné demokracie: všichni mohli všechno — se všemi. Konsorcia se řídila podle rady vlastních futurologů a navzdory protikartelovým zákonům si potichu mezi sebou rozdělila světový trh a specializovala se. GENERAL SEXOTICS usilovaly o zrovnoprávnění normy s deviací a zbylé dva koncerny investovaly do automatizace. Flagelantské karabáče, bičovadla a mrskadla se objevily v prototypech, aby přesvědčily veřejnost, že o nasycení trhu nemůže být ani řeči, protože vyspělý průmysl, pokud je opravdu vyspělý, potřeby prostě neuspokojuje: on je vytváří! Někdejší veřejné domy musely odejít tam, kde se octly pazourky a kyje neandertálců. Učená kolegia pořádala šesti- až osmileté kursy, později studium obou erotik na vysoké škole, vymyslela neurosexátor, ale také tlumivky, tlumice, izolační hmoty a speciální pohlcovače zvuku, aby nájemníci nerušili klid svých sousedů nespoutanými výkřiky rozkoše. </strong></p><empty-line /><p><strong> Bylo ovšem třeba postupovat dál, odvážně a ustavičně vpřed, protože stagnace znamená smrt výroby. Byl již připraven projekt i model Olympu pro individuální používání, také první androidi v podobě řeckých bohyň a bohů byli vyrobeni z umělých hmot v rozjařených ateliérech CYBORDELICS. Mluvilo se také o andělech; vytvořila se finanční rezerva na pokrytí výloh soudních sporů s církvemi, kromě toho zbývalo vyřešit jisté technické problémy — z čeho vyrobit křídla: přírodní peří může šimrat v nose; zda mají být pohyblivá; zda nebudou překážet; co s aureolou; jaké spínání jejího osvětlení použít a kam je umístit atd. Tehdy sjel z čistého nebe blesk. Chemická látka s kódovou zkratkou NOSEX byla synteticky vyrobena již dříve, asi v sedmdesátých letech. O její existenci věděla pouze hrstka zasvěcených odborníků. Tento přípravek byl neočekávaně prohlášen za druh tajné zbraně a vyrobily jej laboratoře nevelké firmy, spjaté s Pentagonem. Použití NOSEXU ve formě aerosolu mohlo v podstatě decimovat populaci každé země, protože preparát požitý v množství zlomku miligramu vylučoval veškeré emoce spojené s pohlavním aktem. Tento akt byl sice i nadále možný, ovšem jako druh fyzické, dosti vyčerpávající práce, jako je ždímání, praní nebo mandlování. Potom se znovu ventiloval plán využít NOSEX k přibrzdění demografické exploze ve třetím světě, tento projekt však byl označen za nebezpečný. Není známo, jak došlo k celosvětové katastrofě. Vyletěly sklady NOSEXU do povětří v důsledku zkratu a požáru nádrže s éterem? Nebo vstoupila do hry akce dravých průmyslových konkurentů těchto tří společností ovládajících trh? Nebo v tom měla prsty nějaká podvratná ultrakonzervativní či náboženská organizace? Odpověď neznáme. Stařec, utrmácený dlouhou chůzí, v podzemí usedne na hladká plastiková kolena Kleopatry poté, co jí předtím zatáhl brzdu, a v duchu se přenáší — jako k propasti — k velkému krachu roku 1998. Veřejnost se náhle ze dne na den odvrátila s odporem od veškerých výrobků, kterými byl zaplaven trh. To, co ještě včera lákalo, bylo dnes asi tím, čím je pro umdleného dřevorubce pohled na sekeru nebo pro pradlenu na necky. Odvěké (jak se zdálo) kouzlo, ono zakletí, kterým biologie postihla lidský rod, bylo zrušeno. Od té doby prs připomínal již jen to, že lidé jsou savci, nohy, že mohou chodit, zadní část těla, že je i na co si sednout. Nic víc, ale vůbec nic! Šťastný McLuhan, že se nedožil té katastrofy, on, který ve svých dílech postupně interpretoval katedrálu i kosmickou raketu, tryskový motor, turbínu, větrný mlýn, slánku, klobouk, teorii relativity, závorky matematických rovnic, nuly i vykřičníky jako náhražky a náhrady oné jediné činnosti, která je pocitem jsoucnosti v ryzí podobě. Tato argumentace však ztratila platnost v několika hodinách. Lidstvu bez potomků hrozilo vymření. Začalo to hospodářskou krizí, proti které krize z roku 1929 byla fraškou. Jako první vzplála a shořela celá redakce PLAYBOYE: zaměstnanci striptýzových lokálů hladověli a skákali z oken; vydavatelství magazínů, filmová studia, velké reklamní agentury a salóny krásy udělaly bankrot, zhroutil se celý průmysl kosmetiky a výroby parfémů, potom průmysl na výrobu prádla, takže v roce 1999 měla Amerika dvaatřicet miliónů nezaměstnaných. Co mohlo nyní ještě vzbudit u veřejnosti zájem? Kýlní pásy, umělé hrby, šedivé paruky, třesoucí se postavy ve vozících pro paralytiky, neboť jenom ony se nespojovaly se sexuální námahou, tou můrou a dřinou, jen ony se zdály skýtat záruku před ohrožením erotikou, tedy odpočinek a klid. A proto vlády, vědomy si nebezpečí, začaly mobilizovat veškeré síly, aby zachránily lidský rod. Ze stránek tisku apelovaly na rozum, na vědomí odpovědnosti, knězi všech vyznání vystupovali v televizi s vážnými domluvami, připomínajíce všechny vznešené ideály, jenomže tento sbor autorit byl vyslechnut s všeobecnou nechutí. Nepomáhaly výzvy ani přemlouvání, nabádající lidstvo, aby se přemohlo a zvítězilo nad sebou. Výsledky byly nevalné; pouze jeden výjimečně poslušný národ, japonský, se zaťatými zuby uposlechl těchto pokynů. Proto bylo rozhodnuto vytvořit speciální hmotné pobídky, zřídit řády a vyznamenání, udělovat čestné diplomy, ceny, prémie a uznání a vyhlásit kohabitační konkursy. Když i tato politika zkrachovala, přistoupilo se k neodvolatelným donucovacím opatřením. Leč obyvatelstvo celých území se začalo vyhýbat prokreačním povinnostem, mládež se skrývala v lesích, starší si opatřovali falešné doklady o nemoci, občanské kontrolní a dozorci komise narušovala korupce, každý byl ochoten případně kontrolovat souseda, zda se nevytáčí, ale sám se té trýznivé práci vyhýbal, jak to jen šlo. Údobí katastrofy je už jen pouhou vzpomínkou tanoucí na mysli osamělého starce na Kleopatřiných kolenou v podzemí. Lidstvo nevyhynulo: nyní se plození zajišťuje zdravotně sterilním a hygienickým způsobem, připomínajícím jakési očkování: po letech těžkých zkoušek nastala tedy určitá stabilizace. Jenže kultura nesnáší prázdnotu, a tak prudké sání v oblasti prázdnoty vytvořené implozí sexu mělo za následek, že na uvolněné místo nastoupila — gastronomie. Ta se dělí na normální a zvrácenou: existují zrůdná obžerství, alba restaurační pornografie a rovněž ježení v určitých pozicích se pokládá za nevýslovně nestoudné. Ovoce se kupříkladu nesmí jíst vkleče (právě za tuto svobodu bojuje sekta úchylníků-klečenců), špenát a míchaná vajíčka se nesmějí jíst s nohama zvednutýma ke stropu. Ovšem existují — jak jinak! — tajné hostinské místnosti, v nichž znalce a gurmány cekají necudná představení: před očima diváků se speciální rekordmani přežírají tak, že přihlížejícím tečou sliny po bradě. Z Dánska se pašují pornojídelní alba, v nichž jsou skutečné nehoráznosti — i s konzumací míchaných vajíček slámkou, zatímco strávník, dloubaje se prsty v silně očesnekovaném špenátu a současně čichaje k ostře opaprikovanému guláši, leží na stole zavinutý do ubrusu, s nohama spoutanýma provazem, který je upevněn na kávovaru, jenž v této orgii zastupuje — lustr. Literární cenu Femina získal v tomto roce román o chlápkovi, který nejdřív natřel podlahu lanýžovou pastou a potom ji slízal, když se předtím dosyta vyválel ve špagetách. Změnil se rovněž ideál krásy: teď je třeba být stotřicetikilovým břicháčem, neboť to svědčí o neobyčejné zdatnosti zažívacího ústrojí. Změny zaznamenala také móda: ženy se podle oblečení vůbec nedají rozeznat od mužů. V parlamentech svobodomyslnějších zemí se nicméně diskutuje o otázkách, zda by nebylo možné poučit děti ve škole o tajemstvích trávicích procesů. Až doposud je toto téma, jakožto neslušné, zahaleno hermetickým tabu. A nakonec i biologické vědy se dohodly na likvidaci pohlaví, zbytečného prehistorického přežitku. Plody budou počaty uměle a pěstovány podle programu genetického inženýrství. Vyrostou z nich bezpohlavní jedinci a teprve to udělá konec hrůzným vzpomínkám, které stále ještě neodbytně straší v paměti všech těch, kdo přežili katastrofu sexu. Ve světlých laboratořích, oněch svatyních pokroku, vznikne nádherný hermafrodit, či spíš bezpohlavník, a lidstvo, zbavené staré hanby, bude se moci s čím dál větší chutí přežírat vším možným — ovšem jen gastronomicky zakázaným — ovocem.</strong></p><empty-line /><p>Alfred Zellermann</p><empty-line /><p>GRUPPENFÜHRER LOUIS XVI.</p><empty-line /><p><emphasis>(Suhrkampf Verlag)</emphasis><strong> </strong><strong> </strong></p>
<p><strong> Gruppenführer Louis XVI. je románový debut Alfreda Zellermanna, známého literárního historika, téměř šedesátníka, doktora antropologie a člověka, který regnum hitlerianum prožil v Německu na vesnici u rodičů své ženy, zbaven tehdy univerzitních hodností, tedy jako pasivní pozorovatel života třetí říše. Troufáme si jeho román nazvat znamenitým dílem a dodáváme, že ho mohl napsat jen takový Němec, s takovým kapitálem životních zkušeností — a s takovou znalostí teorie literatury! Navzdory titulu nemáme před sebou fantastický výtvor. Děj je umístěn do Argentiny v prvním desetiletí po skončení druhé světové války. Padesátiletý gruppenführer Siegfried Taudlitz, utečenec z rozkotané a obsazené říše, se dostane do Jižní Ameriky a vyveze v kufru vyztuženém ocelovými pásy a plném dolarových bankovek část „pokladu“ nashromážděného nechvalně známou akademií SS (Ahnenerbe). Shromáždí kolem sebe skupinu dalších uprchlíků z Německa, ale také světoběžníků a dobrodruhů, a kromě toho přijímá do služby několik blíže neurčených žen pochybného původu (některé vykoupil sám Taudlitz z veřejných domů v Rio de Janeiru), načež tento bývalý generál SS organizuje výpravu do hloubi argentinského vnitrozemí s pohotovostí, která prokazuje jeho vlohy štábního důstojníka. V krajině vzdálené od nejbližších civilizovaných míst několik set mil přijde výprava na rozvaliny staré nejméně dvanáct set let — pravděpodobně zbytky staveb vybudovaných aztéckými oddíly. Zde se také výprava usídlí. Do tohoto místa Taudlitzem nazvaného hned (zatím z nepochopitelných důvodů) Paříží se soustřeďují Indiáni a mesticové z okolí, protože je láká možnost výdělku. Bývalý gruppenführer z nich sestaví pracovní útvary, na které dohlížejí jeho ozbrojenci. Za několik let se z těchto počátků začne rýsovat mocenský útvar, jaký si Taudlitz přál. Ve své osobě spojuje bezohlednost, která necouvne před ničím, se zmateně pojatou napodobeninou — v srdci vnitrozemské džungle — francouzského státu z údobí absolutní monarchie, neboť právě on sám se chce stát reinkarnací Ludvíka XVI. Poněkud odbočíme: tím, co bylo řečeno, ani tím, co bude následovat, nezamýšlíme obsah románu zužovat na pouhý děj, protože ani sled událostí v něm není chronologický jako v naší recenzi; protože však dobře chápeme umělecké požadavky, jimiž se autor řídil při tematické výstavbě díla, chceme záměrně vytvořit jakousi kronikářskou posloupnost událostí, protože tím hlavní idea zvlášť vynikne. Množství vedlejších dějových složek a motivů v naší „chronologické“ rekonstrukci díla pomineme, neboť celek nelze žádnou zkratkou zachytit — čítá ve dvou svazcích přes šest set sedmdesát stran. Konečně se vynasnažíme v našem pojednání také vysvětlit nepřirozený časový sled událostí, jak je Alfred Zellermann uspořádal ve své epopeji. Vznikne tedy — navazujeme na dřívější nit — královský dvůr zaplněný dvořany, rytíři, duchovenstvem, lokaji, s palácovou kaplí, tanečními sály uprostřed hradeb, v něž byly přestavěny důstojné ruiny aztéckých staveb, ovšem vybudované z jejich zbytků architektonicky nesmyslným způsobem. „Nový Ludvík“ má po svém boku tři absolutně oddané lidi — Hanse Mehrera, Johanna Wielanda a Ericha Palatzkého (okamžitě se změní na kardinála Richelieua, knížete de Rohana a knížete de Montbarona), dovede se nejen udržet na svém fingovaném trůnu, ale i utvářet život kolem podle svých vlastních představ. A přitom, a to je v románu opravdové, historické znalosti bývalého gruppenführera nejsou pouze fragmentární a plné mezer — on je postrádá vůbec. Jeho hlava není ani tak nacpaná úryvky z historie Francie sedmnáctého století, jako spíš haraburdím z časů, kdy mu bylo šestnáct a kdy dychtivě četl Dumasovy romány, počínaje Třemi mušketýry, a potom kdy jako výrostek s „monarchistickými“ (podle vlastního mínění — ale po pravdě jen sadistickými) sklony hltal knížky Karla Maye. A protože vzpomínky na tuto četbu později překryly vášnivě konzumované brakové romány, neumí uvést v život historii Francie, ale jenom onen hrubě zprimitivizovaný, přímo kreténský galimatyáš, jenž mu ji nahradil a stal se vyznáním víry. Ostatně, pokud lze usoudit podle různých zmínek a připomínek, roztroušených po celém díle, hitlerismus byl pro Taudlitze pouze volbou z nutnosti, možností poměrně ještě nejlépe mu vyhovující, nejbližší „monarchistickému“ snění. Hitlerismus se v jeho očích blížil středověku — po pravdě řečeno ne zase natolik, jak by se mu líbilo. V každém případě mu ovšem byl milejší než všechny státní formy demokracie. Protože měl svůj soukromý, v době třetí říše tajený „sen o koruně“, Taudlitz nikdy Hitlerovu magnetismu nepodlehl; nikdy neuvěřil jeho doktríně a právě díky tomu nemusel zhroucení „Velkého Německa“ oplakávat. Jenom proto, že byl natolik chytrý, aby ho včas předvídal, se nikdy neztotožnil s elitou třetí říše (i když k ní patřil) a jaksepatří se připravil na porážku. Jeho všeobecně známý kult Hitlera nebyl důsledkem toho, že by byl podlehl sebeklamu; Taudlitz více než deset let hrál cynickou komedii, neboť měl svůj „vlastní mýtus“, takže byl schopen všemu hitlerovskému odolávat. To bylo pro něj zvlášť prospěšné, neboť ti vyznavači Mein Kampfu, kteří se tuto doktrínu snažili brát aspoň trochu vážně, nejednou, jako například Albert Speer, později podlehli Hitlerově vlivu, zatímco Taudlitz, člověk, který každý den předstíral názory na ten den doporučené, nemohl se nakazit žádným kacířstvím. Taudlitz věří naprosto bez výhrad jenom v moc peněz a násilí: ví, že lze lidi hmotnými výhodami přimět k tomu, co si dostatečně štědrý pán vzal do hlavy, jen když je také přiměřeně tvrdý a bezohledný při prosazování splnění jednou uzavřených závazků. Nehledí vůbec na to, zda jeho „dvořané“, zda ten různorodý dav, složený z Němců, Indiánů, mesticů a Portugalců, bere opravdu vážně ono obrovské, za ta léta vnucené představení, které Taudlitz pro nepředpojatého diváka inscenoval způsobem nevýslovně triviálním, nejapným a kýčovitým, zda a jak kdo z takových herců věří v účel dvora Ludvíků — a kdo pouze vědomě hraje komedii a počítá s odměnou, ale možná také s tím, že si po smrti vladařově něco „urve z královské pokladnice“. Jak se zdá, pro Taudlitze podobný problém neexistuje. Život dvorské společnosti je tak jediným nepřetržitým podvodem, který bije do očí svou přihlouplostí a nehodnověrností, takže alespoň ti bystřejší lidé, kteří se později dostali do Paříže, stejně jako všichni ti, kteří na vlastní oči viděli vyrůstat pseudomonarchu a pseudoknížata, nemůžou být v té věci ani chvíli na pochybách. Proto také, zejména ve stadiu vzniku, připomíná království jakoby schizofrenicky rozdvojenou bytost: jinak se mluví při palácových audiencích a na plesech, zejména v Taudlitzově přítomnosti, a jinak, když není poblíž monarcha a jeho tři důvěrníci, kteří tvrdě vyžadují (i mučením, je-li třeba) respektování vnucené hry. A je to hra oděná neobyčejně výpravně, oslňující ne už šalebným třpytem, neboť neustálé dodávky zboží, zaplacené dobrou valutou, během dvaceti měsíců vyženou do výšky zámecké zdi, pokryjí je freskami a gobelíny, rozprostřou po parketových podlahách luxusní koberce a doplní je nesčíslnými kusy nábytku, lustry, pozlacenými hodinami a komodami, vybudují tajné dveře a skrýše ve stěnách, alkovny, pergoly a terasy, obklopí zámek obrovským, vzorně udržovaným parkem a dále valy a dřevěnými palisádami, neboť každý, kdo je Němec, je zároveň dozorcem indiánských nevolníků držených na uzdě (neboť z jejich práce a potu vzniká umělé království), chodí ovšem oděný jako rytíř ze sedmnáctého století, jenomže na zlatem zdobeném opasku nosí vojenskou pistoli značky Parabellum, poslední argument při řešení různých sporů mezi feudalizujícím se dolarovým kapitálem a prací. Pomalu, ale zároveň systematicky monarcha a jeho nohsledi neprodleně odstraňují všechny příznaky a známky, které by mohly okamžitě demaskovat fiktivnost dvora a království. Vznikne proto nejdříve zvláštní jazyk, kterým lze slovně vyjádřit všechny zprávy, jež přece jen občas proniknou z vnějšího světa, například, zda „státu“ nehrozí nějaká intervence argentinské vlády, přičemž tyto formulace, předávané králi důstojníky, nesmějí prozrazovat, tedy zmiňovat se o nesuverénnosti monarchy a trůnu. Argentina se kupříkladu vždycky nazývá </strong></p><empty-line /><p><strong> „Španělsko“ a považuje za sousední stát. A tak všichni zvolna vrůstají do umělé kůže, učí se tak nenuceně pohybovat v nádherných šatech, tak obratně umějí zacházet mečem a jazykem, že podvod proniká jaksi hlouběji — k základům a ke kořenům té stavby, onoho živého obrazu. Ten zůstane i nadále klamem, ovšem nyní v něm pulsuje žádostivost a zášť, neshody a rivalita, neboť na tomto nepravém dvoře se strojí pravé intriky: jedni dvořané se snaží zničit druhé, aby se po jejich mrtvolách dostali do blízkosti trůnu a z rukou krále přijali hodnosti poražených, takže klevety, denunciace, jed a dýka začínají plnit své skryté, ale zcela reálné funkce, třebaže monarchistických a feudálních prvků je v tom všem i nadále pouze tolik, kolik jich uměl Taudlitz, nový Ludvík XVI., včlenit do vlastní představy o absolutní vládě, interpretované stádem bývalých esesmanů. Taudlitz se domnívá, že kdesi v Německu žije syn jeho sestry, poslední potomek rodu, Bertrand Gülsenhirn, kterému bylo v době porážky Německa třináct let. Tohoto (nyní jednadvacetiletého) mládence má vyhledat kníže de Rohan, čili Johann Wieland, jediný „intelektuál“ Ludvíkovy družiny, neboť Wieland byl lékařem Waffen SS a v koncentračním táboře Mauthausen prováděl „vědecké pokusy“. Scéna, v níž král pověřuje knížete tajným posláním, aby mladíka našel a přivedl ho na dvůr jako infanta, patří k nejlepším v románě. Nejdřív monarcha vlídné vysvětluje, jak se rmoutí nad vlastní bezdětností se zřetelem na trůn, tj. otázkou nástupnictví; tyto úvodní fráze mu pomáhají, aby nadále pokračoval podobným tónem. Půvab této téměř absurdní scény je v tom, že si nyní ani král sám před sebou nepřizná, že není opravdovým králem; neumí vůbec francouzsky, vypomůže si ovšem němčinou, vládnoucí na dvoře, a ubezpečuje — jako všichni ostatní, když je to zapotřebí — že samozřejmě mluví francouzsky, že je Francouzem sedmnáctého století. Není to žádné šílenství, protože přiznat se k němectví, třebaže pouze v jazyku, by bylo právě nyní šílenstvím: Němci vůbec neexistují, když jediným sousedem Francie je Španělsko (to znamená Argentina)! Kdo by se odvážil německy promluvit, totiž kdo by dal najevo, že takto mluví, riskuje život. Z rozhovoru arcibiskupa pařížského a vévody de Salignac (sv. I., str. 311) lze dedukovat, že kníže Chartreuse, sťatý za „zradu státu“ určitě v opilosti nazval palác ne prostě „bordelem“, ale „německým bordelem“. Notabene z četných francouzských jmen v románu, živě připomínajících názvy koňaků a vín — jako takový „markýz Château-Neuf du Pape“ —, nepochybně vyplývá, i když se o tom autor nikde nezmiňuje, že se v Taudlitzově paměti (z důvodů snadno pochopitelných) udrželo více názvů alkoholických nápojů a lihovin než francouzské šlechty. Když řeční ke svému emisaru, mluví Taudlitz tudíž tak, jak si představuje, že by hovořil král Ludvík ke svému důvěrníku, vyslanému s obdobným posláním. Nepřikazuje mu odložit iluzorní knížecí oblečení, ale naopak „přestrojit se za Angličana nebo Holanďana“, což prostě znamená, aby si obstaral normální současný oblek. Slovo „současný“ je tu v každém případě nemístné — patří k těm, která by vážně narušila fikci království. Dokonce i o „dolarech“ se vždy mluví jako o „tolarech“. Wieland, vybavený značnou částkou v hotovosti, odjede do Ria, kde působí obchodní zástupce „dvora“; jakmile získá dokonale padělané dokumenty, odplouvá Taudlitzův vyslanec do Evropy. Peripetie jeho pátrání nám dílo zamlčuje. Víme jenom tolik, že po jedenácti měsících je úspěšně dokončeno, a román vlastně v původní verzi začíná právě druhou rozmluvou Wielanda s mladým Gülsenhirnem, který je zaměstnán jako číšník ve velkém hamburském hotelu. Bertrand (jméno si bude moci ponechat, podle mínění strýce Taudlitze má dobrý zvuk) slyší zprvu pouze o bohatém strýci, který je ochoten udělat ho svým dědicem. To je dostatečně pádný důvod, aby odešel ze zaměstnání a odjel s Wielandem. Cesta této zvláštní dvojice, která román uvádí, dokonale splňuje svou úlohu, neboť jde o takový přesun do velké vzdálenosti, že zároveň jako by znamená časový návrat do minulosti. Cestovatelé přestupují z transatlantického tryskového letadla do vlaku, potom do auta, z auta na koňský povoz, až nakonec posledních dvě stě třicet kilometrů urazí koňmo. Tou měrou, jak chátrá Bertrandův oblek, se „ztrácejí“ i jeho rezervní součásti oděvu a místo nich se objevují kusy archaické garderoby, předem přichystané a ve vhodných chvílích Wielandem podstrčené, přičemž i on se zároveň mění v knížete de Rohana. Při této metamorfóze nejde vůbec o nějakou machiavelistickou taktiku — dochází k ní od zastávky k zastávce s podivuhodnou samozřejmostí. Můžeme předpokládat (později se o oprávněnosti své domněnky přesvědčíme), že Wieland taková přestrojení, ne ovšem po částech, jako Taudlitzova pravá ruka již víckrát absolvoval. Takže když se Wieland, který odjel do Evropy jako pan Heinz Karl Müller, stane ozbrojeným knížetem de Rohan na koni, analogické proměně, alespoň vnějškově, se podřídí i Bertrand. Bertrand je omámený a popletený. Odjel za strýcem, o němž se dověděl, že je to pán s ohromným majetkem, nechal zaměstnání, aby se stal dědicem miliónů, a teď ho zavlékli do kolotoče barvité komedie či frašky, které není s to porozumět. Ponaučení, jež mu Wieland-Müller-de Rohan cestou dává, jenom zvyšují zmatek v jeho hlavě. Jednou se mu zdá, že si z něj jeho společník tropí žerty, podruhé zas, že ho vede do záhuby, a jindy opět, že ho kus po kousku zasvěcuje do nějaké nepochopitelné aféry, kterou prozatím nemůže poznat celou; přicházejí chvíle, kdy je blízek šílenství. Při tomto poučování se však věci nikdy nenazvou pravými jmény; tato instinktivní reakce je vychytralostí vlastní dvoru. „Je nutné,“ prohlašuje de Rohan, „dodržovat formality, jaké vyžaduje strýc (potom „pan strýc“ a „Jeho urozenost“, nakonec „Jeho královská Výsost“!). Jmenuje se Ludvík, nikoli tedy Siegfried — toto jméno se nikdy nesmí vyslovit. „Zřekl se jej — musí to tak být!“ vysvětluje Müller, když se stal knížetem. „Majetek“ je přejmenován v „latifundie“ a ty zase v „říši“ a takto, postupně, během dlouhých dnů jízdy na koni džunglí, a potom v průběhu posledních hodin, prožitých v pozlacených nosítkách s baldachýnem, jež nese osm nahých, svalnatých mesticů, když přitom vidí oknem družinu rytířů v helmicích, Bertrand se přesvědčuje o pravdivosti slov svého společníka, který, jak se zdálo, mluvil v hádankách. Zavrhne proto podezření, že zešílel, a očekává už jenom setkání se strýcem, na kterého se ostatně téměř nepamatuje — naposledy ho viděl jako devítiletý chlapec. Ovšem toto setkání tvoří zlatý hřeb vznešené, okázalé slavnosti, sestávající ze směsice nejrůznějších ceremonií, ritů a obyčejů, jaké si byl Taudlitz schopen uchovat v paměti; zpívá tudíž sbor a zazní stříbrné fanfáry, vchází tudíž král s korunou na hlavě a lokajové před ním táhle volají „král!“ „král!“, otevírajíce vyřezávané dvoukřídlé dveře. Taudlitze obklopuje dvanáct „pairů království“ (v důsledku omylu si je vypůjčil odjinud) a přichází velkolepá chvíle — Ludvík žehná křížem synovce, jmenuje ho svým infantem a dává mu k políbení prsten, ruku a žezlo. Když potom zůstanou sami u snídaně, obsluhováni Indiány ve fracích, a před nimi je z vysokého zámku překrásná vyhlídka na park s blyštícími se vodotrysky, Bertrand, když se tu dívá na tu nádheru, tu na vzdálené pásmo nezřetelné tmavozelené džungle obklopující celý areál, nenajde prostě odvahu se strýce na cokoli otázat, a když mu strýc dává vlídné ponaučení, oslovuje ho: „Nejjasnější pane…“ „Je to nezbytné…, vyžadují to vyšší zájmy… co mi je ku prospěchu, prospívá také tobě…,“ laskavě k němu promlouvá gruppenführer SS s korunou na hlavě. Tato kniha je nevšední z toho důvodu, že je směsicí prvků, které se k sobě naprosto nehodí. Něco je buď autentické, nebo neautentické, buď klam, nebo pravda, buď předstíraná hra, nebo spontánní život, ale tady máme před sebou vylhanou pravdu i autentickou nevěrohodnost, tedy to, co je současně jak pravdou, tak lží. Kdyby dvořané starého Taudlitze hráli, omílajíce nazpaměť naučený text, měli bychom před sebou mrtvé loutkové divadlo. Jenže oni si své konvenční šablony osvojili, každý do ní vrostl po svém a za ta léta si na ně zvykli, takže když nyní, po Bertrandově příjezdu, začínají osnovat intriky proti Taudlitzovi, nedovedou se již nadobro zbýt vnucených schémat. A tak i samo spiknutí je podivnou psychologickou míchanicí, jakoby dort naplněný povidly, makaróny a mrtvolkami myší, které se udávily ořechy. Neboť svou pravou zálibu, opravdovou vášeň vládnout gruppenführer oděl do slepence nesmyslně zkomolených vzpomínek na francouzské Ludvíky, do historie, kterou vzal z třetí ruky — laciných dobrodružných a senzačních románků; zpočátku si pro svou mánii poslušnost nevynucoval, neboť nemohl, pouze je podplácel; a proto se také v té době musel tvářit, jako by neslyšel, co někdejší řidiči, poddůstojníci a vachmani SS o něm a o celém tom „podniku“ říkají přímo za jeho zády. Měl ale tolik soudnosti, že to všechno klidně trpěl — až do chvíle, kdy si již snadno mohl zastrašením, donucením a mučením zjednat poslušnost. Tehdy se pojednou dolary, do té doby jediné kouzlo, proměnily v „tolary“… Tato primitivní fáze složitého obrazu, cosi jako prehistorie království, není v románu zobrazena jinak než formou střípků náhodných rozhovorů — je zapotřebí si zapamatovat, že takové vzpomínky mohou přijít draho. Děj románu začíná v Evropě, kdy neznámý vyslanec přemluví mladého číšníka Bertranda, a teprve v druhé části vyprávění si můžeme domyslet to, co jsme se dosud snažili dovtípit. Samozřejmě že bývalí četníci, strážní koncentráků a lékaři, řidiči a střelci pancéřových vozů divize SS Grossdeutschland, vyhlížející jako dvořané, knížata a duchovní ze dvora Ludvíka XVI., to je tak děsivá věc, obestřená šílenstvím, tak nevhodná pro nepsané role, jak jen vůbec lze; avšak oni všichni netoliko špatně hrají dobře svěřené role (ty ovšem nikdy neexistovaly) každý po svém, mnohdy kreténským způsobem, ale přece jen se vypořádají s úkolem, poněvadž nejsou s to nic jiného udělat… A ježto lživě a tupě hrají to, co bylo lživé už při zrodu, musel by vzniknout takový mišmaš, který by z knížky udělal jedinou kupu nesmyslů. Avšak není tomu tak, neboť těmto hitlerovským holomkům snad kdysi připadalo hloupé navlékat na sebe kardinálský purpur, fialové biskupské hábity a pozlacená brnění, ovšem už méně pošetilé, naopak zábavné, bylo přejmenovat prostitutky z námořnických bordelů na svoje knížecí manželky, když šlo o světské pány — či na princezny a hraběcí kurtizány, pokud se to týkalo duchovních hodnostářů na dvoře krále Ludvíka. Jaksi těm rolím přišli opravdu na chuť: všechny tyto kreatury, utápějící se ve fiktivním důstojenství, si v něm libovaly a pyšnily se jím a současně se vyvyšovaly k takovému ideálu význačné osobnosti, jaký si jen dovedly vymyslet. Také příslušné pasáže románu, v nichž přicházejí ke slovu bývalí zločinci v kloboucích duchovních a v náprsenkách s korunkami, dosvědčují jejich nevěrohodnost a ukazují autorovo psychologické mistrovství. Tito omezenci využívají svých postavení k získání rozkoše, cizí opravdovým aristokratům, která je umocněna tím, co lze prostě definovat jako povýšení do šlechtického stavu či rovnou jako legalizaci zločinu. A je to otřesné, když lotr se plně těší z plodu zla teprve tehdy, když se může ohánět majestátem práva: tito systematizovaní profesionálové lágrového sadismu nalézají vyložené uspokojení v možnosti opakovat nejednu z někdejších praktik v aureole a okázalosti dvorské nádhery, v jejím světle, které jaksi umocňuje každý ohyzdný čin: právě proto, že páchají hanebnosti, všichni už se dobrovolně snaží, aby alespoň v mluvě nevypadli z biskupské či knížecí role, a díky tomu znevažují současně i celou vznešenou symboliku oněch nejvyšších hodností, jimiž se vyzdobili. Proto také ti nejomezenější, jako Mehrer, závidí knížeti de Rohanovi, jenž tak obratně umí ospravedlnit svou slabost v týrání indiánských dětí, když jejich mučení nazve činností každým coulem „dvorskou“, jež je nejvlastnější právě jemu. (Mimochodem řečeno všechny Indiány nazývají důsledně „černochy“, neboť černošský otrok „je stylovější“.) Chápeme rovněž starosti Wielanda (čili knížete de Rohana), když se uchází o kardinálský klobouk: už jenom jednoho se mu nedostává, totiž aby mohl pěstovat své zrůdné zábavy — jako jeden z náměstků samotného Pána Boha na zemi. Pravda, Taudlitz mu tuto výsadu odpírá; jako kdyby si uvědomoval celou propast hrůzy, jež by vznikla jmenováním Wielanda do této vysoké funkce. Taudlitz se na tu hru ovšem dívá jinak — nechce být svědkem toho, jak se někdo vychloubá současnými výsadami, tím méně svou esesáckou minulostí, protože měl „jiný sen, jiný mýtus“ — on baží po opravdovém královském purpuru, a proto wielandovský způsob využít příležitost příkře odmítá. Mistrovství autora vidíme v tom, jak dovede postavit před oči nezvyklou rozmanitost lidské zločinnosti, širokou paletu mnohotvárného zla, které se nedá shrnout do nějaké jediné, jednoduché formulky. Taudlitz není ani o chlup „lepší“ než Wieland, je jenom posedlý něčím jiným, neboť se snaží o svou úplnou proměnu — třebaže je to nemožné. Odtud také pramení jeho puritánství, které mu nejbližší okolí tolik zazlívá. Pokud se týká dvořanů, vidíme, že se jimi snažili být — z různých důvodů… A potom, když jich deset organizovalo spiknutí proti monarchovi — gruppenführerovi, aby ho okradli o kufr naplněný dolary, ale také zavraždili, přece jen jim přišlo líto, že se rozloučí se senátorskými křesly, tituly, řády a hodnostmi a ocitli se v bezvýchodné situaci. Rozpakovali se starého oddělat a utéct s lupem, třebaže po tom toužili: a v uskutečnění plánu jim nebránilo pouze jejich dosavadní zdánlivé postavení. Oni totiž už sami někdy věřili nemožnosti své důstojné pozice, protože tato nemožnost jim maximálně vyhovovala. Naopak jim vadilo (byla to ovšem bludná představa, ale dokonale logická, v psychologických důsledcích verifikovaná) něco, co už sotva dovedli postihnout, vědomí, že nejsou tím, zač se vydávají, prostě jen ona bezohledná Taudlitzova krutost jakožto monarchy. Kdyby z něj nečouhal každým coulem gruppenführer SS, kdyby jim pokaždé nedával mlčky najevo, že oni všichni existují díky jemu, z projevu jeho vůle a chvilkové milosti, pak by se životnost anjouovské Francie v argentinském vnitrozemí jistě prodloužila. Takže ve skutečnosti měli herci režisérovi hry za zlé její nepostačující hodnověrnost; tato cháska chtěla být <emphasis>plus monarchique</emphasis>, než s tím byl sám monarcha svolný… Samozřejmě — všichni se mýlili, neboť sami nemohli do těchto rolí vnést opravdovost, větší autentičnost vznešeného dvora. A tak, když tyto vznešené role nemohli náležitě vytvořit, přizpůsobili je svým životním, každý vložil do té své, co uměl a mohl, po čem v duši toužil. Nelze přitom mluvit o nějaké teatrální nadsázce, nejednou jsme svědky toho, jak tito vévodové mluví se svými vévodkyněmi, jak markýz de Beaujolais (bývalý Hans Wehrholz) bije svou manželku a jak jí vytýká minulost prostitutky. V těchto scénách směřuje celé autorovo úsilí k tomu, aby aspoň v náznaku dodal pravděpodobnosti tomu, co se jeví tak absolutně nepravděpodobným. Pravděpodobně se tyto kreatury nad představeními, která musejí hrát, trochu trápí, ale vrcholem všeho jsou představitelé rolí vysokého kléru římskokatolické církve. V kolonii žádní katolíci nejsou a o nějakém náboženském založení bývalých esesáků je škoda slov; stalo se proto ustáleným zvykem, že takzvané pobožnosti v zámecké kapli jsou neobyčejné krátké a sestávají ze zpívaného čtení několika veršů z bible; už nejeden z nich se snažil krále přemluvit, že by bylo vlastně lepší i tyto bohoslužby zrušit. Jenže Taudlitz zůstal neústupným; ostatně přece právě tím „ospravedlňují“ oba kardinálové, pařížský arcibiskup a další biskupové své vysoké hodnosti, poněvadž těch několik minut týdně — ohyzdné parodie mše — jim poskytuje především ve vlastních očích právo udržovat si vysoké církevní úřady. Takže se s tím jaksi přece jen smířili a těch pár minut u oltáře přečkají, aby si je vynahradili hodinami u hodovních stolů a pod baldachýny honosných ložnic. Tak se zrodil i nápad s filmovým projektorem, propašovaným (bez králova vědomí) do zámku z Montevidea. V zámeckém sklepení se předvádějí pornografické filmy, přičemž promítače dělá pařížský arcibiskup (někdejší řidič u gestapa Hans Schaeffert) a cívky mu pomáhá vyměňovat kardinál du Sauterne (exintendant). Tento nápad je současně makabrózně směšný a hodnověrný — jako všechny ostatní prvky této tragikomedie, která může dál existovat jen proto, že ji nic zevnitř nemůže vyvrátit. Těmto lidem se prostě již všechno hodí ke všemu, všechno je se vším v souladu a nelze se tedy divit, když si vzpomeneme kupříkladu na blouznění některých z nich — neměl snad komandant III. bloku v Mauthausenu „největší sbírku kanárků v celém Bavorsku“, na kterou nostalgicky vzpomíná, a nezkoušel tyto kanárky krmit podle doporučení jistého kápa, jenž ho ujistil, že kanárci živení lidským masem nejkrásněji zpívají? To je tedy zločinnost dovedená k takovému stupni vlastní neznalosti, že vlastně jde o bývalé <emphasis>nevinné </emphasis>vrahy, kdyby ovšem rozhodujícím měřítkem zločinnosti u lidí měla být autodiagnóza, vlastní poznání provinění. Je možné, že kardinál du Sauterne do jisté míry ví, že se opravdový kardinál nechová jako on, že jistě věří v Boha a tím spíše nepoužívá násilí vůči indiánským chlapcům, přisluhujícím v komžích při mši, ale poněvadž v okruhu čtyř set mil určitě žádný jiný kardinál není, vůbec se takovou úvahou nevzrušuje. </strong></p><empty-line /><p><strong> Lež živená lží způsobí, že se rozmnoží v hojných formách, jež předčí veškeré představy skutečného dvora stejně jako diagnózu lidských mravů, neboť je najednou jaksi dvojnásob věrohodná. Autor se ani v nejmenším nepokouší kopírovat skutečnost a pokračuje v střízlivém realistickém popisu; jakmile všeobecné opilství překročí jisté meze, korunovaný gruppenführer se vždy vzdálí do svých komnat, neboť ví, že dávné vachmansko-esesácké návyky nabudou převahy nad společenskými ohledy a z pijácké škytavky začnou pojednou vznikat groteskní i hrůzné vtipy, jejichž smysl vyvstává z až otřesného protikladu mezi předstíraným a skutečným způsobem myšlení. V podstatě celá Taudlitzova genialita, pokud si to můžeme dovolit říci, spočívá v tom, že měl dost odvahy a síly, aby systém, který vytvořil, „dotáhl“ do důsledků. Tento podivuhodně nesmyslný systém funguje pouze díky své hermetičnosti, a jediný závan ze skutečného světa by ho nadobro ohrozil. A právě mladý Bertrand může tuto hrozbu představovat — jenomže se necítí dostatečně silný, aby hromovým hlasem zjevil pravdu a nazval věci pravými jmény. O této nejjednodušší eventualitě, která objasňuje podstatu věci, nesmí Bertrand uvažovat. Prostě obyčejná, po léta udržovaná, systematická lež, příčící se zdravému úsudku? Ne; nikdy; to už raději kolektivní paranoia anebo jakási nesrozumitelná, tajuplná hra s jemu neznámým účelem, s racionálním podkladem, vybavená zřetelnými, smysluplnými motivy, všechno, jenom ne čistá lež sama sebou nadšená, která se v sobě zhlédla, bezmezně hrdopyšná. Zjištění, jemuž jsme věnovali naše odbočení, je pro něho nedostupné. Bertrand tedy hned kapituluje: nechá se obléci do šatů následníka trůnu, naučí se dvorské etiketě, to znamená onomu souboru rudimentárních ukloň, gest a slov, který mu kupodivu připadá známý — nic zvláštního, neboť také on četl podobné brakové a pseudohistorické románky, které inspirovaly krále a jeho ceremoniáře. Občas se u něj projeví vzdor, i když on sám si neuvědomuje, nakolik jeho bezvládnost, jeho pasivita, dráždící nejen dvořany, ale i krále, jsou projevem odporu v celé situaci, vyžadující od něj rezignovaně zblbnout. Bertrand nechce ve lži utonout, a třebaže sám nechápe, odkud jeho vzdor vyvěrá, dovoluje si uštěpačné poznámky, ironické šlehy při majestátně pronášených debilních úvahách hostů. Zvláště během druhé hostiny, kdy král rozlícený podtextem jakoby ledabyle pronesených Bertrandových slov — slov, jejichž skrytá jízlivost mládenci hned nebyla zřejmá — kdy tedy král v záchvatu opravdové zlosti začne po něm házet kosti z ohryzané pečeně, přičemž jedna část sálu vzteklounovi sekunduje souhlasným řehotem a metá po ubožákovi mastné zbytky sbírané ze stříbrných talířů, zatímco druhá zneklidněna mlčí, nejistá, zda Taudlitz podle svého oblíbeného zvyku nenastražil na přítomné nějakou past či zda není s infantem domluven. </strong></p><empty-line /><p><strong> Neboť nejobtížnější nám připadá vyložit to, že při vší přihlouplosti hry, při vší té mělkosti představení, které kdysi bylo uspořádáno tak, jak se zrovna dalo, a nyní dosáhlo takové nadvlády, že nechce skončit, nechce, neboť nemůže, a nemůže, protože po něm by následovala pouhá nicota (oni už <emphasis>nemohou </emphasis>přestat být biskupy, knížaty a markýzi z modré krve, protože to nejde, aby se vrátili na místa řidičů gestapa, strážných v krematoriích, komandantů lágrů, stejně jako král, i kdyby chtěl, nemohl by se změnit v gruppenführera SS Taudlitze), opakujeme, při vší té banální a zvrhlé mělkosti tohoto státu a dvora v něm jediným obezřele napjatým nervem buší neustále ona záludnost, ona vzájemná podezřívavost, která dovoluje svádět klamnými formami opravdové boje, intrikovat, podkopávat pozice oblíbenců trůnu, psát udání a mlčky těžit z panské přízně. Motivem těchto podvratných machinací a zákulisních pletich nejsou v podstatě ani kardinálské klobouky, ani řádové stužky, šlechtické korunky, náprsenky a brnění, neboť k čemu jsou prohnaným lišákům ze stovky bitev a tisíce vražd vnější projevy fiktivní slávy? Neustálé útoky, podfuky, strojení léček soupeřům, snaha, aby se před králem <emphasis>kompromitovali</emphasis>, aby ostudně vypadli ze své nabubřelé role — to jsou činnosti, které všichni konají se zanícením… Takže tedy toto vzájemné praní špinavého prádla, nalézání vhodných pohybů na dvorním parketě, v zrcadlových sálech, jejichž skla odrážejí jejich honosně vyparáděné siluety, ten nepřetržitý a nekrvavý boj (výjimku tvoří zámecká sklepení) je důvodem jejich existence, on dává smysl tomu, co by se jinak stalo jediným dětinským maškarním plesem, který vyhovuje snad nějakým holobrádkům, ne ovšem mužům, kteří poznali potěšení z krve… Nešťastný Bertrand už nemůže déle snášet sám své nevyřčené dilema; jako tonoucí stéblo hledá spřízněnou duši, jíž by se mohl svěřit s myšlenkou, která v něm vyklíčila. Neboť, a to je další autorovou zásluhou, Bertrand se pomalu stává Hamletem na tomto bláznivém dvoře. Je tu instinktivně posledním spravedlivým (Hamleta nikdy nečetl!), takže usoudí, že jeho povinností je, aby se zbláznil. Neobviní všechny z cynismu — právě k tomu má málo duševní, vnitřní odvahy. Bertrand, aniž to sám ví, chce vykonat věc, která by u méně vychytralého dvora určitě uspěla: chce říkat to, co se mu neustále dere na jazyk a plní ústa, leč ví, že jako normální člověk to beztrestně říci nemůže. Ovšem kdyby zešílel, to je jiná! Nezačíná tedy chladnokrevně simulovat nepříčetnost jako Shakespearův Hamlet; ne, zkouší prostě se pomást jako prosťáček, naivní, trochu hysterik v dobré víře v potřebu vlastního šílenství! Tak bude moci říkat pravdivá slova, která ho dusí…, jenže vévodkyně de Clicot, zkušená prostitutka z Ria, která dostala chuť na mladého zajíce, ho zatáhne k sobě do postele a učí kouskům, jež si zapamatovala z doby své neknížecí minulosti, kdy je přejala od jedné bordelmamá, důtklivě Bertranda varuje, aby neříkal věci, které ho můžou stát hrdlo. Dobře totiž ví, že tu nikdo nebude brát ohled na to, že pro duševní chorobu není odpovědný za své činy — celkem vzato, jak vidíme, stará Bertrandovi přeje. Ovšem tato rozmluva pod peřinou, při které se kněžna projeví jako rutinovaná děvka, třebaže už není docela dobře schopná s mládencem jako prostitutka rozprávět (neboť dvůr ovlivňuje už sedm let její omezený rozum, který za tu dobu vstřebal nemalou dávku falešného pozlátka a etikety), tato rozmluva nemůže samozřejmě Bertrandovy plány změnit — jemu je totiž už všechno jedno. Buď se zblázní, anebo uprchne: kdybychom tamtěm nahlédli do podvědomí, patrně by se ukázalo, že znalost skutečného světa, toho, co na ně čeká v podobě rozsudků vynesených v nepřítomnosti, vězení a tribunálů, je neviditelnou silou, podněcující k pokračování ve hře; ale Bertrand, který s touto minulostí nemá přece nic společného, hrát dál nechce. Současně dospěje spiknutí do rozhodného stadia — přechází od slov k činu. Už ne deset, ale čtrnáct na vše připravených dvořanů, kteří získali ve veliteli palácové stráže společníka, vtrhne po půlnoci do královské ložnice. Ve vrcholné chvíli se však jejich hlavní cíl ukáže jako chiméra — vyjde najevo, že pravé dolary jsou už ty tam a zůstaly jenom — v pověstné „druhé přihrádce kufru“ — samé falešné. O tom král velice dobře věděl. Není vlastně oč bojovat, jenže mosty byly spáleny — musí zabít krále, který až doposud pouze přihlížel za závěsy postele, jak obracejí vzhůru nohama „pokladnici“ uschovanou pod ložem. Měli ho v úmyslu ubít, aby unikli pronásledování, aby je nemohl stíhat: nyní ho zabíjejí z nenávisti za to, že je zvábil fingovaným pokladem. Kdyby to neznělo nechutně, řekl bych, že scéna vraždy je velkolepá — podle neomylné dokonalosti kresby poznáváme mistra. Aby totiž spiklenci starce zasáhli co nejbolestivěji, než ho uškrtí popruhem, řvou na něj po způsobu lágrových kuchařů a gestapáckých řidičů, tím prokletým jazykem, odsouzeným k věčnému vyhnanství z království. A ještě když tělo skrčeného sebou zmítá na podlaze (skvělý motiv s ručníkem!), vrazi se vzpamatují a <emphasis>vracejí </emphasis>se k jazyku dvořanů, vlastně nevědomky, ale pouze proto, že nemají už jiného východiska. Dolary jsou falešné, není s čím ani proč utíkat. Taudlitz, ačkoliv už není naživu, je připoutal, nikoho ze svého království nepustí! Musí tedy přistoupit na pokračování ve hře, podle zásady „Le roi est mort, vive le roi!“ a tam, hned nad mrtvolou musí zvolit nového krále. Následující kapitola (Bertrand se ukrývá u své „kněžny“) je o hodně slabší: teprve poslední, v níž se hlídka jízdní policie dobývá do zámeckých vrat, tento velkolepý němý výjev, poslední v románu, jej impozantně uzavírá. Padací most je zvednut, policisté v elegantních uniformách s kolty v podpaždí, v kloboucích se širokou, na jedné straně ohrnutou krempou a proti nim strážní v ocelových náprsnících a s halapartnami, jedni i druzí na sebe užasle zírají, jako kdyby dvě doby, dva světy se nepředstavitelně sešly na jednom místě…, na obou stranách mříže, které se za pekelného skřípotu začínají pomalu, těžko zvedat… finále hodné díla! Ovšem svého Hamleta, Bertranda, autor bohužel zahubil, nevyužil žádnou z velkých příležitostí, které mu tato postava skýtala. Neříkám, že měl být usmrcen — Shakespeare tu nemůže být vzorem — ale škoda té propasené příležitosti —, nechápající svou vlastní velikost, jež tkví v normálním lidském srdci, nakloněném světu. Veliká škoda.</strong></p><empty-line /><p>Solange Marriot</p><empty-line /><p>RIEN DU TOUT, OU LA CONSÉQUENCE</p><empty-line /><p><emphasis>(Ed. du Midi)</emphasis></p>
<p> <strong> Nic, aneb důslednost není jenom knižním debutem paní Solange Marriotové, ale i prvním literárním dílem, které dospělo k hranicím spisovatelských možností. Není to žádné veledílo krásna; pokud je to nutné, nazval bych je arcidílem poctivosti. Právě totiž nezbytnost poctivosti je oním červem, který nám dnes ohlodává celou literaturu. Jejím největším trápením je totiž pocit studu, že není možné být současně spisovatelem a člověkem zcela, tj. naprosto vážně poctivým. Zasvěcení do literatury působí totiž utrpení, velice podobné tomu, co pociťuje citlivé dítě, když se mu dostane sexuálního poučení. Šok dítěte je formou vnitřního nesouhlasu s genitální biologií našich těl, která jako by se dožadovala odsouzení z hlediska dobrého vkusu, zahanbení a stud i šok spisovatele opět vyplývá z toho, že si uvědomil nevyhnutelné lži, jichž se při psaní dopouští. Existují lži, které jsou nevyhnutelné, například motivované mravně (když lékař lže smrtelně nemocnému), literární lež k nim však nepatří. Někdo musí být lékařem, a tudíž jako lékař musí nezbytně lhát; neexistuje však žádná nutnost vést pero po čistém papíře. Minulost neznala tyto rozpaky, neboť nebyla svobodná: v období víry literatura nelže, jedině slouží. Teprve když se emancipovala, tj. vymanila z vykonávání těchto nezbytných povinností, začala krize, jež dnes nabývá žalostných, neřkuli přímo obscénních podob. Tristní: neboť román popisující svůj vznik je napůl zpovědí a napůl chvástáním. Trochu, ba dokonce dost lží zůstalo i v něm: to literáti po řadě vycítili a začali postupně stále více psát na úkor tvorby fabulační o tom, <emphasis>jak </emphasis>se píše, a po nakloněné rovině posléze tato metoda sklouzla k dílům hlásajícím nemožnost epiky vůbec. Takže román nás pojednou zve do své šatny. Leč taková pozvání bývají vždy dvojsmyslná — pokud nejsou vysloveně dohozením prostituce, zůstávají koketérií: ale vlichocovat se namísto lhaní je totéž jako přijít z deště pod okap. Antiromán se snažil být mnohem radikálnější: zejména se rozhodl zdůraznit, že není iluzí ničeho: „autoromán“ byl jako kouzelník, odhalující podstatu svých triků obecenstvu; antiromán už neměl nic předstírat — tím méně demaskujícího se černokněžníka. Co tedy? Slíbil nic nesdělovat, o ničem neinformovat, nic neoznačovat — prostě jen být jako oblaka, židle nebo strom. To vypadá v teorii hezky. Avšak zklamal, neboť ne každý se může ihned stát pámbíčkem, tvůrcem autonomních světů; a vůbec už jím nemůže být literát. O prohře rozhoduje soubor souvislostí; na nich, čili na tom, co zůstává ve výpovědi zcela <emphasis>nevyřčeno</emphasis>, závisí smysl sdělení. Ve světě Pánaboha žádné kontexty nejsou, mohl by jej tedy opravdu nahradit pouze takový svět, který je stejně soběstačný. To se v jazyce nikdy nepodaří, i kdybyste se stavěli na hlavu. Co tedy zbylo literatuře poté, když si uvědomila vlastní neslušnost? Autoromán je částečným striptýzem, antiromán je de facto (bohužel) formou autokastrace. Právě tak jako skopci uražení vlastní pohlavností ve svém mravním svědomí provádějí na sobě strašlivé operace, tak i antiromán vyklešťoval nešťastné obludné tělo tradiční literatury. Co tedy ještě zbylo? Nic, kromě románků s nicotou. Protože ten, kdo lže (a jak víme, spisovatel musí lhát) <emphasis>o ničem</emphasis>, ten zcela jistě přestává být lhářem. Bylo tedy zapotřebí — a v tom tkví právě dokonalá důslednost — napsat <emphasis>nic</emphasis>. Ale může takový úkol mít vůbec smysl? Napsat <emphasis>nic </emphasis>to je totéž jako <emphasis>nic </emphasis>nenapsat. Takže…? Roland Barthès, autor letitého eseje Le degré zéro de l’écriture k žádnému takovému podezření nedospěl (navzdory své perfektní oslnivosti je to duch mělký). Nepochopil tudíž, že literatura pokaždé cizopasí na inteligenci čtenáře. Láska, stromy, park, nadšení, bolení uší — tomu všemu čtenář rozumí, protože se s tím setkal. Kniha může pochopitelně přestavět nábytek v čtenářově hlavě, ovšem pouze tehdy, pokud tam už nějaké kusy nábytku před čtením byly. Pouze ten, kdo konkrétně něco dělá, jako třeba technik, lékař, stavitel, krejčí nebo uklízečka, se na ničem nepřiživuje. Co potom vytváří spisovatel ve srovnání s nimi? Zdání. Ale je to skutečná práce? Antiromán si chtěl vzít vzor z matematiky: ta přece také nic reálného nevytváří! Ano, ale matematika nelže, protože dělá pouze to, co musí. Činí to pod tlakem nutností, které si nevymýšlí na potkání: její metoda je dána, a proto objevy matematiků jsou opravdové a je také opravdové jejich zděšení, když metoda vede k rozporu. Spisovatel, protože není omezen takovou nezbytností, protože je tak svobodný, pouze uzavírá tiché dohody se čtenáři. Přemlouvá čtenáře, aby připustil…, aby uvěřil…, aby vzal za bernou minci… Ale to je pouze hra a nikoli ona velkolepá nutnost, v níž se matematika rozrůstá. Naprostá svoboda značí absolutní ochromení literatury. O čem hovoříme? Přece o románu paní Solange. Začněme tím, že toto pěkné jméno lze podle kontextu chápat všelijak. Ve francouzštině to může značit slunce a anděl (sol, ange), v němčině to zas bude časový interval (so lange — tak dlouho). Naprostá autonomie jazyka je humbuk, jemuž uvěřili humanisté v naivitě, kterou si už nemohli dovolit hloupí kybernetikové. Ano, stroje na přesný překlad! Ve vlastních zákopech a hranicích ani slova, ani celé věty neoznačují samy sebe. Borges se k tomu stavu věcí přiblížil, když v povídce Autor Quijota, Pierre Menard popsal literárního fanatika, pomýleného Menarda, který s pomocí duševního soustředění napsal Dona Quijota <emphasis>ještě jednou</emphasis>, doslovně, aniž jej od Cervantesa opsal, ale tak, že jaksi ideálně vrostl do jeho tvůrčí situace. Místem, v němž se román dotýká tajemství, je tento úryvek: „Je objevné porovnávat Menardova Dona Quijota s Quijotem Cervantesovým. Cervantes kupříkladu napsal (Don Quijote, díl první, kapitola devátá): ‚…pravda, jejíž matkou je historie, sokyně času, uchovatelka činů, svědkyně minulosti, nabádavý příklad pro přítomnost, varování budoucnosti.‘ Tento sled pojmenování napsaný v sedmnáctém století ‚nevzdělaným géniem‘ Cervantesem je pouhou rétorickou chválou historie. Naproti tomu Menard píše: ‚…pravda, jejíž matkou je historie, sokyně času, uchovatelka činů, svědkyně minulosti, nabádavý příklad pro přítomnost, varování budoucnosti.‘ Jaká ohromující myšlenka: historie jako matka pravdy! Menard, současník Williama Jamese, definuje historii jako zdroj skutečnosti, ne jako její zkoumání. Pro něho není historická pravda to, co se stalo, ale to, co si myslíme, že se stalo. Dvě závěrečná pojmenování — nabádavý příklad pro přítomnost, varování budoucnosti — jsou zcela nepokrytě pragmatická.“ To je něco daleko víc než pouhý literární žert či šprým. Je to čirá pravda, kterou nesmyslnost samotného záměru (napsat <emphasis>ještě jednou </emphasis>Dona Quijota) ani v nejmenším nesnižuje. Protože v podstatě naplňuje každou větu kontext <emphasis>epochy </emphasis>smyslem. To, co bylo v sedmnáctém století „nevinnou rétorikou“, se ve svém významu jeví jako <emphasis>cynické </emphasis>v století našem. Věty samy o sobě neznamenají nic: to si neumínil Borges žertem: dějinný okamžik utváří jazykový význam, taková je nezměnitelná skutečnost. A nyní k literatuře: ať už nám vypovídá o čemkoli, musí se to jevit jako lež, nebo alespoň kusá pravda: Faustův ďábel neexistoval, stejně jako neexistoval Balzacův Vautrin. Pokud literatura vypovídá úplnou pravdu, přestává být sama sebou a stává se memoáry, reportáží, udáním, dopisem, čímkoli chcete — jenom ne krásným písemnictvím. V této podobě se objevuje paní Solange se svým Rien du tout, ou la conséquence. Co říká titul: Nic aneb důslednost? Ale čí? Zřejmě literatury. Zůstat poctivou, tj. nelhat, znamená pro ni totéž co nebýt. Dnes lze <emphasis>poctivě </emphasis>napsat knihu pouze o tom. Zahanbení nad neslušností dnes už nestačí, to bylo dobré včera, ale dnes již poznáme tu normální licoměrnost, trik obratné striptérky, která dobře ví, že předstíraná cudnost, falešný ruměnec a stud chovanky penzionátu při svlékání kalhotek dodatečně rozjitřují publikum! Takže téma zůstalo vymezeno. Ale jak teď psát o ničem? Je to zapotřebí, a je to nemožné. Stačí říci „Nic“? Opakovat to slovo tisíckrát? Nebo začít slovy: „Nenarodil se, takže se ani nejmenoval, proto ve škole nenapovídal a nepletl se ani později do politiky?“ Takové dílo by mohlo vzniknout. Bylo by pouze dovedným kouskem, nikoli uměleckým dílem, podobně jako četná vypravování v druhé osobě jednotného čísla: každé z nich lze z takové „originality“ vyvést bez větší námahy a donutit, aby se vrátilo na náležité místo. Postačí druhou osobu předělat znovu na první — věci to vůbec neuškodí, v ničem ji to nezmění. Podobně i v našem smyšleném příkladu: stačí odstranit všechny negace, ona nesnesitelná „ne“, jež obsypala text jako pseudonihilistická vyrážka, onen text, který jsme si na počkání vymyslili, a rázem přijdeme na to, že tu máme další historku s markýzou, která v pět hodin vyšla z domova. Říct, že nevyšla — to by byl teprve objev! Paní Solange se nedala vlákat do této pasti. Totiž pochopila (a pochopit musela!), že určitý příběh (řekněme milostný) lze skutečně vyjádřit popisem neudálostí právě tak dobře jako líčením událostí — přičemž první případ je pouze vytáčkou. Místo pozitivu získáme přesný negativ — a to je také všechno. Podstata inovace musí být nejen gramatická, ale také ontologická! Řekneme-li „nejmenoval se, protože se nenarodil“, pohybujeme se skutečně již za hranicemi bytí, ale po oné nejtenčí blance neexistence, jež se těsně přimyká k realitě. Nenarodil se, ač se mohl narodit, nenapovídal, ačkoli mohl napovídat. Mohl by všechno, kdyby byl. Celé dílo bude závislé na onom „kdyby“. Z tohoto mraku však pršet nebude. Takto nelze manévrovat a skákat ze jsoucna do nejsoucna. Bylo tedy zapotřebí odstranit slupku primitivních popření, čili negací akce, abychom se mohli vnořit do nicoty — velice hluboko, abychom se do ní propadli, ovšem ne nazdařbůh; nejsoucno <emphasis>zezápornit </emphasis>čím dál víc — to musí být značně namáhavá a vysilující práce; a tady je spása pro umění, protože jde o celou výpravu do propastná stále obšírnějšího, stále většího Nic, a tudíž i o postup, jehož dramatické peripetie, zvraty lze vylíčit tak, jako kdyby se staly! První věta v Rien du tout, ou la conséquence zní: „Vlak nepřisupěl“ a hned další: „On nepřijel.“ Setkáváme se tedy s negacemi — čeho vlastně? Z logického hlediska jsou to negace totální, protože text nepotvrzuje existenci absolutně ničeho, neboť hovoří výlučně o tom, co se nestalo. Avšak čtenář je stvoření mnohem křehčí než dokonalý logik. A tak, třebaže se o tom text nezmiňuje, mimoděk vzniká v jeho představivosti scéna odehrávající se na jakémsi nádraží, čekání na kohosi, kdo nepřijel, a protože čtenář zná pohlaví autora (autorky), očekávání nepříchozího se ihned zaplňuje nejasnou předzvěstí nějakého erotického vztahu. Co z toho plyne? Všechno! Neboť veškerá odpovědnost za tyto představy padá na čtenáře již od prvních slov: sám příběh ani slůvkem jeho očekávání nepotvrzuje: je a zůstává ve své metodě poctivý; slyšel jsem již názory, že místy je přímo pornografický. Přitom se v něm nenajde ani slovo, jež by na sex nějak poukazovalo nebo jej připomínalo. Jak lze něco podobného tvrdit, když se přímo říká, že se v domě nevyskytuje ani Kámasútra, ani jakákoli rodidla (přitom jsou zvlášť zevrubně negována!). </strong></p><empty-line /><p><strong> Nebytí je nám známo z literatury, ale pouze jako jistý ne<emphasis>dostatek něčeho pro někoho</emphasis>. Například vody pro žíznícího. Totéž platí o hladovění (rovněž erotickém), o samotě (nedostatku druhých bytostí) atd. Kouzelně hezké nebytí Paula Valéryho je čarovným nedostatkem básníkova jsoucna; z takových nicot vzniklo nejedno básnické dílo. Ale pokaždé jde výlučně o <emphasis>nicotu pro někoho</emphasis>, čili o čistě soukromé jsoucno, cítěné individuálně, proto dílčí, snové a nikoli ontologické (když se jako žíznivý nemohu napít vody, to přece neznamená její nepřítomnost — jako by něco takového jako voda vůbec neexistovalo!). Taková neobjektivní nicota nemůže být tématem mezního díla — paní Solange to také pochopila. V první kapitole po nepříjezdu vlaku a neobjevení se kohosi se v líčení, které pokračuje dál neosobně, dovídáme, že není zima, ani jaro, ani léto. Čtenář se rozhoduje pro podzim, ale zase jen a jen proto, že tato poslední klimatická možnost dosud nebyla popřena (později se to však stane!). Čtenář je tak ustavičně a výlučně odkázán na sebe, což je ale problémem jeho vlastních anticipací, domněnek, hypotéz ad hoc. Ty však nejsou ve vyprávění ani stopově obsaženy. Přemítám o nemilence v beztížném prostoru (tj. tam, kde <emphasis>není </emphasis>přitažlivost), uzavírající první kapitolu, se mohou zajisté jevit jako obscénní, ovšem opět pouze tomu, kdo si <emphasis>sám </emphasis>na vlastní odpovědnost myslí <emphasis>jisté věci</emphasis>. Dílo však o tom jedině hovoří, co by taková nemilenka v jistých situacích udělat nemohla a nikoli, co by udělat mohla. Onen druhý člen, který se má domyslet, je opět čtenářovým osobním vlastnictvím, cele jeho soukromým ziskem (nebo ztrátou, jak je komu libo). Dílo dokonce zdůrazňuje, že nemilenka se nenachází v přítomnosti nějakého samce. Začátek další kapitoly konečně oznamuje, že ona nemilovaná je nemilovanou prostě proto, že <emphasis>neexistuje</emphasis>, což je naprosto logické, není-liž pravda? Pak započíná ono drama redukce prostoru, rovněž prostoru falicko-vaginálního, který se nelíbil jednomu z kritiků, členovi Akademie. Tento akademik prohlásil, že se jedná o „anatomickou nechutnost, neřkuli vulgaritu“. Prohlásil to, ale povšimněme si, že na svou odpovědnost, protože v textu nalézáme jenom další, stále četnější popření stále obecnější povahy. Pokud může něčí slušnost urazit <emphasis>nedostatek </emphasis>vagíny, to jsme se dostali pěkně daleko. Jak může být nechutné něco, co <emphasis>vůbec neexistuje?</emphasis> Pak se doposud ještě mělká roklina nicoty začíná povážlivě prohlubovat. Prostřední část knihy — od čtvrté do šesté kapitoly — je vědomí. Ano, jeho proud ale už začínáme chápat — nejde o proud myšlení o ničem — to je již dávno pasé. Jde o proud <emphasis>nemyšlení</emphasis>. Konstrukce sama ještě zůstává nedotčena, neporušena a jako notně se prohýbající můstek nás převádí nad propastí. Hle, jaká prázdnota! Ale — uvažujeme — dokonce bezmyšlenkovité vědomí přece ještě stále zůstává vědomím, či ne? Poněvadž tato bezmyšlenkovitost má své meze. To ale je klam: vždyť meze si vytváří sám čtenář! Text nemyslí a nic nám neposkytuje, právě naopak, postupně nám bere to, co doposud bylo naším vlastnictvím, a emoce z četby jsou ovšem výsledkem absolutnosti takového odnímání: horror vacui nás ochromuje a zároveň pokouší: četba se nestává toliko a ne natolik záhubou prolhaného románového jsoucna, jako spíše formou zničení samotného čtenáře jakožto psychické bytosti. Že tu knihu napsala žena? Je to k nevíře, přihlédneme-li k její neúprosné logice. V poslední části knihy se projevuje pochybnost, zda dílo ještě může pokračovat: přece už tak dlouho mluví o ničem! Další pochod směrem k centru nejsoucna se zdá nemožný. Ale kdepak! Zase nástraha, zase exploze, spíše imploze, vpád další nicoty! Jak víme, vypravěč neexistuje, nahrazuje jej jazyk, to, co se <emphasis>jím </emphasis>samo sděluje, jako fiktivní „ono“ (právě „ono“, které „hřmí“ či „blýská se“). V předposlední kapitole s úžasem zaznamenáváme, že bylo právě dosaženo záporného absolutna. Věc nepříjezdu jakéhosi muže jakýmsi vlakem, neexistence ročních údobí, domovních zdí, bytu, tváře, očí, vzduchu, těl — to všechno zůstalo daleko za námi, na povrchu, jenž vstřebán v dalším vývoji onou výbojnou rakovinností Ničeho přestal existovat i <emphasis>jako negace</emphasis>. Vidíme, jak bylo hloupé, naivní a přímo směšné se spoléhat, že nám tu cokoli řeknou o faktech, že se tu něco přihodí! Je to tedy jenom v úvodu redukce k nule — pak se tato redukce po vláknech negativní transcendence spouští do hlubin a stává se redukcí existencí rovněž transcendentálních, když už žádné metafyziky nejsou možné, a přece střed nejsoucna je stále ještě před námi. Prázdnota tedy obklopuje vyprávění ze všech stran: a zde jsou její první vpády, vnikání do jazyka samého. Vyprávějící hlas totiž začíná pochybovat o sobě — ne, říkám to špatně — „to, co samo sebe vyjadřuje“ se propadá a letí někam: ví již, že neexistuje. Pokud vůbec ještě existuje, pak jako stín, který je čistým nedostatkem — světla: tak i tyto věty jsou nedostatkem bytí. To není chybění vody v poušti, dívčina milence, ale <emphasis>nedostatek sebe</emphasis>. Kdyby šlo o knihu napsanou klasickou, tradiční formou, snadno bychom mohli odpovědět, co se stane: hrdinou by byl někdo takový, kdo začíná chovat podezření, že se sám sobě nejeví ani nezdá, nýbrž <emphasis>je </emphasis>utajenými záměrnými činy někým sněn a jeven (jako kdyby byl tím, kdo se <emphasis>někomu </emphasis>sní a pouze díky snícímu může provizorně existovat). Odtud by pak pramenilo zděšení, že tyto úkony přestanou, vždyť mohou přestat kdykoli a on v tom případě zahyne! Tak by tomu bylo v obvyklém příběhu, nikoli však u paní Solange: vyprávěče nic nemůže vyděsit, vždyť přece neexistuje. Co se tedy děje? Samotný jazyk začíná podezírat a pak chápat, že kromě něj nic není, že významové vyjádření (pokud ho dává) pro každého, pro všechny ipso facto neexistuje a nikdy neexistovalo, nemohlo být osobním vyjádřením; náhle odseknutý od všech úst jako vyplivnutá tasemnice, jako cizoložný cizopasník, jenž pozřel své hostitele, jenž je zabil už tak dávno, že v něm jakákoli vzpomínka na onen nevědomě spáchaný zločin vyhasla a zašla, tento jazyk se začíná smršťovat jako dosud tvrdý a pružný plášť balónu, z něhož nepostřehnutelně, stále rychleji uniká plyn. Toto zatemnění řeči není blábolením ani strachem (zase se bojí <emphasis>pouze </emphasis>čtenář, to on jaksi v zastoupení prožívá ona naprosto odosobněná muka: ještě několik stránek, nějakou chvíli zůstává v chodu mašinérie gramatiky, mlýnské kameny substantiv, ozubená kola syntaxe — melou stále pomaleji, ale až do konce perfektně nicotu, která je skrznaskrz prohlodává — a tak všechno končí uprostřed věty, v polovině slova… Tento román nekončí: on <emphasis>přestává</emphasis>. Jazyk, zpočátku na prvních stránkách sebejistý, naivní, zdravým rozumem věřící ve svou suverenitu, podemílaný mlčky zradou, ne, spíše dobírající se pravdy o svém vnějším, nelegitimním původu, o svém hanebném zneužití (to je totiž poslední soud literatury), jazyk, jenž vytušil, že je formou incestu — krvesmilného svazku nejsoucna se jsoucnem — se sebevražedně zříká sám sebe. Že tu knihu napsala žena? Zvláštní. Měl ji napsat matematik, ale pouze takový, který by matematikou dokázal — i proklel — literaturu.</strong></p><empty-line /><p>Joachim Fersengeld</p><empty-line /><p>PERICALYPSIS</p><empty-line /><p><emphasis>(Éditions de minuti, Paris)</emphasis><strong></strong><strong> </strong></p>
<p> <strong> Joachim Fersengeld je Němec, který svou Perikalypsu napsal nizozemsky (kterýžto jazyk, jak uvádí v předmluvě, skoro nezná) a vydal ji ve Francii, odedávna proslulé špatnými tiskovými korekturami. Pisatel těchto řádků ostatně nizozemsky také neumí, ale podle titulu knihy, anglického úvodu a nečetných srozumitelných výrazů v textu došel k názoru, že by recenzi přece jen svedl. Joachim Fersengeld neprahne po tom být intelektuálem v době, kdy jím může být každý. Rovněž nechce být považován za literáta; hodnotná tvorba je možná tehdy, když se setkává s odporem látky či lidí, jimž je výtvor určen. Vzhledem k tomu, že po zániku církevních a cenzurních zákazů lze říci všechno, čili cokoli, a jelikož vnímaví posluchači, bojící se slov, vzali za své, lze cokoli a komukoli vykřičet — literatura a veškeré její humanistické příbuzenstvo se proměnily v mrtvoly, jejichž postupný rozklad nejbližší příbuzní vytrvale tají. Proto je zapotřebí pro tvorbu hledat nové, volné prostory, kde se lze setkat s odporem, navozujícím situace nebezpečí a rizika, takto vedoucí k vážnosti a odpovědnosti. Takovým oborem, takovou činností může dnes být jedině prorokování. Protože prorok, čili ten, kdo předem ví, že nebude ani vyslyšen ani pochopen či akceptován, musí a priori přivolit k tomu, že zůstane němý. A němým je rovněž ten, kdo mlčí, stejně jako Němec, který po anglickém úvodu promlouvá nizozemsky k Francouzům. Proto se také Fersengeld řídí vlastními zásadami. Naše mocná civilizace usiluje produkovat výrobky s minimální životností v obalech s životností maximální. Výrobek s krátkou životností musí být záhy nahrazen novým, což prospívá prodeji, leč obal s dlouhou životností naopak znesnadňuje jeho stažení z trhu — to ovšem napomáhá dalšímu organizačnímu a technickému rozvoji. Zatímco si se sériovým zmetkem poradí odběratelé sami, na likvidaci obalů jsou nezbytné speciální programy na ochranu proti znečištění, asanační zařízení, koordinované plánování, čistírenské průmyslové kombináty a tak podobně. Kdysi se dalo spoléhat na to, že množství odpadu zůstane na přijatelné úrovni díky působení přírodních sil, jako jsou déšť a vítr, řeky a zemětřesení. Dříve se odpadky splachovaly a rozpouštěly, nyní se však samy proměnily ve výměty civilizace. Řeky jsou otrávené, ovzduší spaluje oči a plíce, s plastickými obaly si pro jejich elastičnost neporadí ani zemětřesení. Normální krajina tudíž vypadá jako civilizační skládka, jenom přírodní rezervace jsou dosud čestnou výjimkou. </strong></p><empty-line /><p><strong> V té krajině vytvořené z obalů, které ze sebe svlékly výrobky, se čile hemží davy, zabývající se jak konzumací vybaleného zboží, tak i posledního přirozeného produktu, jímž je sex. Nicméně i tomu se dostalo příslušných obalů, neboť oblečení, divadla, květiny a rtěnky nejsou ničím jiným než reklamním balením. Civilizace je tudíž obdivuhodná pouze v jednotlivých fragmentech, právě tak jako je obdivuhodná preciznost srdce, ledvin, jater či plic organismu — a třebaže je činnost těchto orgánů dokonalá, činnost těla složeného z těch dokonalých součástí postrádá smysl, protože jde o tělo šílence. Tentýž proces, jak hlásá prorok, probíhá rovněž v oblasti duševních hodnot, neboť roztočený obludný stroj civilizace se stal mechanickou dojičkou múz. Rozkotává knihovny, zaplavuje knihkupectví a novinové stánky a konsternuje televizní obrazovky, natřásaje se pýchou nad nadbytkem, jehož pouhá početní síla znamená spolehlivou zkázu. Existuje-li na Sahaře čtyřicet zrníček písku, na jejichž nalezení závisí záchrana světa, pak se nenajdou právě tak, jako nebude nalezeno čtyřicet dávno již napsaných spásných děl, která utonula nenávratně v moři makulatury. A ta díla byla zcela určitě napsána, jak se za to zaručuje statistika plodů ducha Joachimem Fersengeldem v jazyce nizozemském matematicky zdůvodněná — čemuž recenzent přikládá víru, ani jeden z těchto jazyků neznaje. Leč ještě dříve než napojíme duše těmito objevy, zahltíme je smetím, kterého je čtyřbiliónkrát víc. Ostatně se těmi odpadky již zadusily. Už nastalo to, co předvídá proroctví, jenomže v důsledku samého shonu to nikdo neuznamenal. Proroctví se tedy stává retroroctvím, a proto se nazývá Perikalypsou, nikoli Apokalypsou. To, že probíhá, poznáme podle znamení: lhostejnosti, povrchnosti a otupělosti a rovněž na akceleraci, inflaci a masturbaci. Duševní masturbace znamená spokojit se <emphasis>předpověďmi </emphasis>namísto uskutečněním: nejdřív nás až do morku vyonanovala reklama (je onou pokleslou formou projevu, na jaký se zmůže zbožní myšlení na rozdíl od myšlení jednotlivce), posléze pak samohana jako metoda zachvátila i ostatní umění. A to proto, že ve spásnou účinnost zboží nelze věřit se stejným výsledkem jako v účinnost Pána Boha. Ponenáhlý růst talentů, jejich přirozené pozvolné zrání, jejich pečlivý výběr, přirozený vývoj jejich dispozic — to všechno patří k jevům minulosti, které vymřely po meči i po přeslici. Posledním ještě fungujícím impulsem je mocné řvaní: ale protože stále víc lidí křičí a používá k tomu zesilovačů stále výkonnějších, popraskají bubínky dřív, než se duchu dostane nějaké potravy. Nadarmo přivolávaná jména dávných géniů jsou již jenom prázdným zvukem — tudíž mene, tekel, pereš, pokud se neuskuteční to, co navrhuje Joachim Fersengeld. Je nezbytno zřídit Humanity Salvation Foundation, Nadaci lidské spásy, se základním kapitálem šestnácti bilionů ve zlaté paritě, zúročeným čtyřmi procenty ročně. Z nadace budou vypláceni všichni tvůrci, vynálezci, vědci, malíři, spisovatelé, básníci, dramatici, filozofové a projektanti, a to následovně: Ten, kdo <emphasis>nic </emphasis>nenapíše, nevyprojektuje, nenamaluje, nedá patentovat ani nenavrhne, bude pobírat doživotní stipendium ve výši šestatřiceti tisíc dolarů ročně. Ten, kdo z uvedeného cokoli učiní, obdrží částku přiměřeně <emphasis>nižší</emphasis>. V Perikalypse je otištěn podrobný sazebník postihů pro všechny formy tvůrčí činnosti. Při jednom vynálezu či dvou knihách ročně se nevyplácí ani haléř, na tři tituly už musí osobně doplácet sám autor. Díky tomuto opatření jedině opravdový altruista, jedině duševní asketa, který miluje své bližní, ale sebe ani zbla, bude cokoliv tvořit. Naopak zcela ustane produkce prodejného smetí — Joachim Fersengeld to zná ze své zkušenosti, neboť Perikalypsu vydal nákladem vlastním — a se ztrátou! Ví tedy, že totální nerentabilita vůbec neznamená totální likvidaci veškeré tvorby. Jenže egoismus se projevuje jako chtivost mamonu spojená s bažením po slávě. Aby se i tomu posledně zmíněnému učinila přítrž, zavádí Program spásy naprostou anonymitu všech tvůrců. Aby netalentované osoby nevznášely nároky na stipendium, Nadace bude prostřednictvím příslušných orgánů dohlížet na to, zda mají kandidáti dostatečnou kvalifikaci. Meritorní hodnota záměru, s jakým se kandidát přihlašuje, nemá sebemenší význam. Důležité je pouze to, zda dílo má zbožní hodnotu, tj. zda se dá prodat. V kladném případě se stipendium přiznává bez průtahů. Za ilegální tvůrčí činnost se ukládají tresty a používá represí v rámci soudního stíhání aparátem Ochranného dozoru; zřizuje se taktéž nový policejní útvar, tzv. Papotvoři (Patroly potírající tvořivost). Kdo — podle trestního zákoníku — tajně sepisuje, rozšiřuje, přechovává či třebas mlčky veřejně předává jakýkoli plod tvořivosti, aby se touto činností obohatil nebo proslavil, trestá se samovazbou a nucenými pracemi. V případě, že se tohoto trestného činu dopustí opětovně, trestá se žalářem zostřeným vykázáním tvrdého lože a káráním holí ve výroční den činu. Tomu, kdo veřejně doporučuje takové myšlenky, jejichž tragický vliv na život společnosti je srovnatelný s metlou automobilismu, kinematografie, televize apod., může být uložen i nejvyšší trest spojený s vystavením na pranýři a doživotním nuceným užíváním vlastního vynálezu. Trestné rovněž jsou pokus a úmysl, ty mají za následek označení viníka iniciálami NČ — nepřítel člověka — nesmytelnou barvou vyvedenými na jeho čele. Na druhé straně grafomanie, zvaná „duševní prostituce“, se nepovažuje za trestný čin, poněvadž nesměřuje k obohacení: takto postižení jedinci budou jakožto osoby ohrožující veřejný pořádek umístěni ve zvláštních ústavech a humánně zaopatřeni dostatečným množstvím inkoustu a papíru. Je zřejmé, že světová kultura nebude zavedením souboru těchto předpisů nijak poškozena, naopak začne vzkvétat. Lidstvo se vrátí k překrásným dílům své minulosti, protože soch, obrazů, dramat, románů, přístrojů a strojů je již tak veliké množství, že vystačí na celá staletí. Nikomu se rovněž nebudou klást překážky při takzvaných epochálních objevech, pokud ovšem přistoupí na podmínku, že sám zůstane tiše sedět v koutku. Když se takto Joachim Fersengeld s celou věcí vyrovnal — že totiž spasil lidstvo — přistupuje k poslednímu problému. Co dělat s oním nestvůrným nadbytkem, který <emphasis>již </emphasis>vznikl? S notnou dávkou občanské odvahy Fersengeld praví, že všechno, co bylo dosud ve dvacátém století vytvořeno — třebaže to někdy obsahuje drahokamy lidského ducha —, má nulovou bilanční hodnotu, protože v oceánu smetí se ty drahokamy tak jako tak nenajdou. Proto přichází s požadavkem, aby se hromadně zničilo vše to, co vzniklo jako filmy, ilustrované časopisy, pohlednice, partitury, knihy, vědecké práce, noviny atd., protože tento počin bude znamenat rázné vyčištění Augiášových chlévů — při vyrovnané rozvaze historických Má dáti a Dal v rozpočtu lidstva. (Mimo jiné budou rovněž zahlazeny všechny údaje o atomové energii, což zcela odstraní současné ohrožení světa.) Joachim Fersengeld zdůrazňuje, že mu je velice dobře známo, že pálení knih, ba celých knihoven je ničemnost. Avšak autodafé knih, dosud uspořádaná v dějinách, jako například za třetí říše, byla hanebná svou reakčností. Všechno totiž závisí na stanovisku, z kterého se k pálení přistupuje. Autor proto navrhuje autodafé preventivní, pokrokové, spásné — a protože Joachim Fersengeld je prorokem veskrze důsledným, v závěru své knihy doporučuje, aby se nejdřív roztrhalo a spálilo jeho vlastní proroctví!</strong></p><empty-line /><p>Giancarlo Spallanzani</p><empty-line /><p>IDIOT</p><empty-line /><p><emphasis>(Mondadori Editore, Milano)</emphasis><strong></strong><strong> </strong></p>
<p> <strong> Tak tedy mají Italové mladého spisovatele promlouvajícího plným hlasem, jednoho z těch, kteří nám tolik scházeli. Bál jsem se, že se mladí dají infikovat pseudonihilismem znalců, hlásajících, že celá literatura byla napsána a že teď lze už jenom sbírat drobty ze stolů starých mistrů, jimž se říká mýty anebo archetypy. Ti proroci chudé invence (už nic nového pod sluncem) neoznamují své soudy rezignovaně, ale jako by je vidina veskrze jalových staletí, čekajících na Umění, opájela jakousi zvrácenou satisfakcí. Dnešnímu světu totiž zazlívají jeho technický rozmach a čekají na pohromu se stejně zlovolným potěšením, s jakým pavlačové drbny očekávají rozpad manželství lehkomyslně uzavřeného z lásky. Takže tu teď máme cizeléry (protože Italo Calvino imituje Benvenuta Celliniho a nikoli Michelangela), máme zároveň i naturalisty, kteří se zastyděli za naturalismus a předstírají, že píší něco jiného, než na co stačí (Alberto Moravia), ale zato máme nedostatek opovážlivců. Není snadné je najít tam, kde uštědřovat facky může kdekdo, jedva mu huba obrostla zbojnicky vyhlížejícím vousem. Mladý prozaik Giancarlo Spallanzani je až nestydatě opovážlivý. Názory znalců přijímá jakoby za bernou minci, a vzápětí je znectí. Neboť titul jeho knihy nenavazuje na Dostojevského román jenom svým názvem — zachází dále. Nevím jak komu, ale mně se o knize píše lépe, když vím, jak její autor vyhlíží. Spallanzani nevypadá na fotografii sympaticky, je to mladíček s nízkým čelem a trochu napuchlýma černýma očkama, která mají zlý pohled — jeho titěrná brada klidu nepřidá. Je to enfant terrible, mazaný ničema a kruťas, anebo člověk přímý v kůži neviňátka? Přesnou charakteristiku se mi nalézt nedaří, ale přesto trvám na svém prvním dojmu z četby Idiota: taková proradnost je již třídou sama o sobě. Že by psal pod pseudonymem? Vždyť slavný, historický Spallanzani se zabýval vivisekcí — a tento třicátník se jí věnuje rovněž. V takovou náhodnou shodu jmen lze těžko uvěřit. Mladý autor je troufalý: svému Idiotovi předesílá úvod, v němž s předstíranou upřímností vykládá, proč zavrhl svou původní myšlenku — napsat Zločin a trest ještě jednou jako Soňu, jako příběh, který Marmeladovova dcera vypravuje v první osobě. Ne zcela bez elegance opovážlivec vysvětluje, že se zřekl svého záměru, protože nechtěl ublížit originálu. Jak říká, musel by proti své vůli poškodit pomník, který Dostojevskij vystavěl své ušlechtilé prostitutce. V Zločinu a trestu je Soňa pouze podružnou postavou, neboť se vyskytuje ve třetí osobě; vyprávění ich-formou by vyžadovalo její neustálou přítomnost i ve chvílích, kdy se zabývá svou výdělečnou činností, což je takový druh práce, který postihuje duši jako žádný jiný. Axióm o jejím duchovním panenství, neposkvrněném zkušenostmi hříšného těla, by nezůstal nedotčen. Když autor takto vykličkoval, vůbec nedává odpověď na problém sám — na Idiota. To je proradnost: udělal si, co chtěl, neboť nám všeobecně naznačil adresu; nestoudnost tkví v tom, že ani slůvkem nezavadil o nevyhnutelnost, onen imperativ, který ho přiměl přistoupit k tomuto tématu — po Dostojevském! Příběh, realistický a věcný, se zprvu zdá zasazen na poměrně přízemní úrovni. Docela normální rodina, žijící v průměrných majetkových poměrech, v spořádaném manželství, nejeví téměř o nic zájem, protože má duševně zaostalé dítě. Jako každé, i toto dítě slibovalo být roztomilé: vzpomínky na jeho první slova, na jeho svérázné průpovídky, které jsou vedlejším důsledkem vrůstání do jazyka, zůstaly pečlivě uchovány v relikviáři rodičovských vzpomínek. Tyto roztomilé naivity batolete, vsazené do nynějšího tíživého snu, vyznačují rozkmit mezi tím, co být mohlo, a tím, co se stalo. Dítě je idiot. Život s ním a starost o něj jsou utrpením o to krutějším, že vyrostlo z lásky. Otec je téměř o dvacet let starší než matka. Jsou manželství, která to v analogických situacích zkoušejí ještě jednou — v tomto případě není ovšem jasné, zda tomu brání fyziologické či psychologické příčiny. Nejspíš asi láska. Za normálních podmínek by se nemohla natolik vystupňovat. Dítě tím, že je idiot, činí své rodiče geniálnějšími. Stejnou měrou, která mu schází k normalitě, je zdokonaluje. To by se mohlo stát smyslem románu, jeho vůdčím motivem — jenže je to pouze předznamenání. Při styku s vnějším okolím, s příbuznými, lékaři a advokáty, se otec s matkou chovají jako normální lidé — mají velké starosti, ale dovedou se přemoci, protože tento stav trvá již léta; na to, aby se dokázali ovládnout, měli času sdostatek. Éra zoufalství, nadějí, návštěv medicínských kapacit v různých světových metropolích už dávno minula. Rodiče pochopili, že už nemají žádné další šance. Nechovají už žádné iluze. Návštěvy u lékaře, u advokáta mají idiotovi zajistit nějaký slušný a snesitelný modus vivendi, až tu jeho přirození pečovatelé jednou nebudou. Je třeba pořídit závěť, zabezpečit majetek. Všechno probíhá věcně, rozvážně, s rozmyslem, a proto povlovně. Nudně a svědomitě — nic přirozenějšího pod sluncem. Jakmile se vrátí domů a octnou se sami, ve třech, situace se bleskurychle změní. Řekl bych — jako když vejdou herci na jeviště. Dobrá, kde je to jeviště? To se teprve ukáže. Aniž se někdy dorozuměli, aniž se kdy slůvkem domluvili — což by nebylo psychologicky možné — rodiče v průběhu let vytvořili systém takové interpretace idiotova chování, že se jeví v každém okamžiku jako naprosto rozumné. </strong></p><empty-line /><p><strong> Počátek takového postupování shledává Spallanzani v normě. Je přece známo, že okolí zahleděné do malého dítěte, které vyrůstá z kojeneckého věku, jeho reakce a slova maximálně nadsazuje: do bezmyšlenkovité echolálie se vkládá smysl, v nejasném žvatlání se hledá inteligence a někdy dokonce i důvtip; nedostupnost dětské psychiky skýtá zvláště zaslepeným pozorovatelům netušenou volnost. Jinak asi také sotva mohl začít výklad idiotova jednání. Otec s matkou se dozajista předstihovali ve vyhledávání symbolů svědčících o tom, že dítě mluví čím dál líp, že samo o sobě se ustavičně víc povznáší a projevuje dobrotu a cit. Mluvím o „dítěti“, jenže v době, kdy příběh začíná, je to již čtrnáctiletý chlapec. Jaký systém nesprávné interpretace, jaké vytáčky a jaké formy přímo humoristicky zavádějícího výkladu je tedy třeba uplatnit, aby se zachovala fikce, když ji neustále popírá realita? To všechno lze zařídit — i z takových skutků sestává rodičovská obětavost ve prospěch idiota. Izolace musí být dokonalá: svět mu nic nedá, v ničem mu nepomůže, tudíž je pro něj zbytečný. Ano, svět jemu — ne on světu. Jedinými tlumočiteli jeho chování smějí být zasvěcenci — otec s matkou; díky tomu se všechno dá přeonačit. Nedozvíme se, zda idiot svou nemocnou babičku zabil anebo zda ji pouze dobil: dají se však porovnat podezřelá fakta: nevěřila v něho (totiž v onu verzi, již vytvořili rodiče — je pravda, že se nedozvíme, jak mnoho z té „nevíry“ dokázal idiot pochopit); trpěla záduchou a její chroptění a sípot při záchvatech nedokázaly utlumit ani čalouněné dveře; když záchvaty zesílily, uváděly ho v zuřivost, neboť nemohl spát; našli ho v ložnici zemřelé, spokojeně spícího pod lůžkem, na němž chladlo tělo mrtvé. Odnesli ho do dětského pokoje dřív, než se začal otec starat o matku: že by jej podezřívali? To se nedovíme. Rodiče se tohoto tématu nikdy nedotknou, neboť dělají jisté věci, aniž je pojmenovali, jako by pochopili, že veškerá improvizace má svoje meze, a když se k „těm věcem“ nutně dostanou, dají se do zpěvu. Dělají to, co je nezbytné, a zároveň se chovají jako tatínek a maminka, v podvečer zpívají ukolébavky, anebo pokud se nevyhnutelný zásah vykoná za dne, staré písně svého dětství. Zpěv se ukázal daleko lepším vypínačem intelektu než mlčení. Slyšíme ho na samotném počátku, to znamená, že ho slyší služebnictvo, zahradník („smutná písnička“, praví) a mnohem později si začínáme domýšlet, jaké asi příšerné činy doprovázel právě tento zpěv; mrtvola byla objevena časně ráno. Jaká to infernální ušlechtilost citů! Idiot se chová odporně — s vynalézavostí často vlastní hluboké otupělosti, jež dokáže být vychytralá; takto dítě ještě více dopuje rodiče, protože ti přece musí vždycky být na výši věci. Jejich slova občas odpovídají činům, ale to se stává zřídkakdy: nejďábelštější efekty vznikají tehdy, když činí jedno, a říkají něco jiného, protože tady se s jednou kreténoidní vynalézavostí střetá druhá, bdělá, starostlivá, zamilovaná, cele oddaná — leč odstup, který obě odděluje, musí ty obětavé činy změnit v makabrózní. Ale zdá se, že rodiče to už nevidí: vždyť to fungovalo celá léta! Před každým novým překvapením (eufemismus: idiot jim neodpustí nic) přichází nejdřív zlomek vteřiny, v němž zároveň s nimi vyciťujeme úděs: pronikavý strach, že to nejenom zničí přítomný okamžik, ale rozkotá jedním rázem celou stavbu otcem i matkou starostlivě dlouhé měsíce a léta budovanou. Omyl: po první, čistě bezděčné výměně pohledů, v útržcích lakonických poznámek, pronášených běžným hovorovým tónem, se začíná se zvedáním toho nového břemene, aby bylo zasazeno do už vytvořeného uspořádání — tyto scény oplývají podivnou komikou i zarážející důstojností, pochopitelně je to díky tomu, že jsou vykresleny psychologicky věrně. Slova, jakých se odvažují použít v situacích, kdy už nezbývá nic jiného než nasadit svěrací kazajku! Když se neví, co udělat s břitvou; anebo když matka vyskočí z vany, zabarikáduje se v koupelně a pak, když v celém domě způsobí zkrat, takže všude zavládne tma, tápe v temnu a rozebírá barikádu z nábytku, neboť podle pro ni závazné verze by pro dítě znamenala mnohem větší nebezpečí než porucha v elektrické instalaci. Ještě celá mokrá, omotaná tlustým kobercem, zřejmě kvůli té břitvě, vyčkává otcův návrat v předsíni — jak to všechno zní neohrabaně a nemístně, ba co hůř, nevěrohodně, takto zjednodušené a vytržené z kontextu! Rodiče se chovají tímto způsobem, neboť poznali, že aťsi takovým událostem dávají libovolný výklad, je nemožné, aby je vměstnali do normy: proto aniž si uvědomili, kdy se to stalo, překračují hranice této normy a vstupují do oblasti normálním kuchyňským či kancelářským smrtelníkům nedosažitelné. Nikoli směrem k šílenství, nic takového, není pravda, že každý může přijít o rozum. Ale každý může uvěřit. Aby se nestali zhanobenou rodinou, museli se stát rodinou svatou. To slovo v knize nepadne; idiot není podle víry svých rodičů — poněvadž jinak se to nazvat nedá — ani bohem, ani božstvem; je pouze rozdílný od všech ostatních bytostí; svébytný, žádnému dítěti či chlapci nepodobný; a pro tuto odlišnost je jejich neměnitelně milovaný a jediný. Že je to vyloučeno? Přečtěte si Idiota sami — uvidíte, že víra není toliko metafyzickou schopností rozumu. Situace je celou svou podstatou natolik ustavičně protkána drastičností, že pouze absurdita víry ji může zachránit před odsouzením, kterým v tomto případě je psychopatologická nomenklatura. Jestliže psychiatři považovali svaté za paranoiky, proč by tomu nemohlo být také naopak? Idiot? Toto slovo se vynoří v ději jedině tehdy, když rodiče přijdou mezi jiné lidi. O dítěti hovoří jazykem těch druhých — lékařů, advokátů a příbuzných, sami však vědí svoje: těm ostatním totiž lžou, protože jejich víra postrádá povahu mise, tudíž také agresivity, domáhající se obrácení pohanů. Otec s matkou jsou ostatně do té míry věcní, že ani na okamžik neuvěří, že by taková konverze byla možná; neusilují o ni, nemá přece být zachráněn celý svět, ale pouze tři bytosti. Pokud budou žít pospolu, potud budou mít společné náboženství. Nejde o stud ani o prestiž, ani o šílenství stárnoucí dvojice, zvané folie en deux: to je pouze dočasný, chvilkový triumf lásky, projevující se slovy „credo, quia absurdum est“, který se odehrává v domě s ústředním topením. Pokud toto je šílenství, musí se s ním vyrovnat každá víra. Po celou tu dobu se Spallanzani pohybuje po tenkém ledě, protože největším nebezpečím pro román byla karikatura svaté rodiny. Otec je starý? Tedy je to Josef. O tolik mladší matka? Marie. Takže dítě… Zde si myslím, že kdyby Dostojevskij nebyl napsal Idiota, tento jinotaj by se vůbec nevyskytl — anebo by byl tak zastřený, že by jej jen málokdo postřehl. Snad je dovoleno podotknout, že Spallanzani naprosto není zaujat proti evangeliím, a nechce se tedy vůbec dotknout svaté rodiny. Jestliže přesto vzniká — tomu se nelze zcela vyhnout — právě taková významová nápověď, v tom případě nese „vinu“ výlučně Dostojevskij svým Idiotem. Ale ovšem, jenom takto byl soustředěn ničivý náboj díla, jako útok zamířený proti geniálnímu spisovateli! Kníže Myškin, svatý epileptik, asketický a zneuznaný výrostek, Ježíš se stigmaty grand mal — ten je zde spínačem, relé. Spallanzaniho Idiot jej občas připomíná obrácením znamínek. Jako by to byla vzteklá varianta, právě tak bychom si mohli představovat dospívání pobledlého výrostka Myškina, kdy epileptické záchvaty s jejich mystickou aurou předzvěstí a zvířeckými škubavými křečemi prvně kruší andělskou mladistvost. Je chlapec kretén? Jistěže, ale ustavičně dochází k spojování jeho slabomyslnosti se vznešeností, když například oblouzen hudbou rozbíjí gramofonovou desku, zraňuje se a snaží se desku pozřít i s vlastní krví. Hle, to je forma — jako zkouška — transsubstanciace; do jeho zatemněné mysli se zřejmě prodralo něco z Bacha — jestliže jej chtěl učinit částí sebe sama tím, že ho sní. Kdyby rodiče přenechali celou záležitost institucionálnímu Pánu Bohu anebo kdyby prostě vytvořili trojiční náhražku náboženství s bohem ve třech osobách, nějakou sektu s pomatencem nastrčeným na místo boha, určitě by to vedlo k pohromě. Jenomže oni ani na chvíli nepřestanou být obyčejnými, opravdovými, ztrápenými rodiči, ba ani nepomysleli na to, aby si osobovali nějaké sakrální nároky — nečinili nic než to, co nesneslo průtahy a bylo v daném okamžiku nezbytné. Takže vlastně žádnou věrouku nevybudovali: to on se jim shodou okolností narodil, objevil se, nechtěný, neplánovaný, dokonce ani očekávaný. Nepoznali přece žádné zjevení, byli sami na počátku a sami zůstali. Tedy pozemská, nic než pozemská láska. Odvykli jsme si nacházet takovou intenzitu lásky v literatuře, která nasákla mravní otrlostí a se svým starým romantickým hřbetem rozbitým od ran psychoanalytických doktrín oslepla na onu část spektra lidských osudů, jíž se živila, kterou nám vypěstovala historická klasika. </strong></p><empty-line /><p><strong> Hrozný román: nejprve o bezmezné schopnosti kompenzace, a tedy i tvořivosti, jejímž obydlím je každý, ledakdo, kdokoli, pokud mu sudba přiřkne, aby se trápil, s příslušným úkolem. A dále: o formách, jakými se může projevit láska, pokud je zbavena naděje, pokud je dohnána až na samé dno zoufalství, leč nevzdává se svého cíle. V tomto kontextu jsou slova „credo, quia absurdum“ zatímní analogií slov „finis vitae, sed non amoris“. Román (vlastně antropologické sdělení, nikoli tragédie otce a matky) o tom, jak v mikroskopických mechanismech čistě intencionální stvoření <emphasis>pojmenovaného </emphasis>světa, ne tedy transcendentální, ne: běží o to, aby se svět nedotčený ve své bezmezné hanebnosti a ohyzdnosti dal předělat — čili o to, co zahrnují slova: proměna, transfigurace. Kdybychom nedovedli přetvářet zrůdnosti na koreláty andělskosti, nemohli bychom přetrvat; tato kniha je také o tomto. Bez víry v transcendenci se můžeme docela dobře obejít; i bez ní lze dospět k milosti (nebo mukám) teodicey, protože svoboda člověka nežije v poznání stavu věcí, ale v jejich přetváření. Pokud to není skutečná svoboda (jde tu však o mezní zotročení — láskou!), pak nemůže žádná jiná existovat! Spallanzaniho Idiot není bisexuální alegorií křesťanského mýtu, ale ateistickou heterodoxií. Spallanzani jako psycholog provádějící pokusy na krysách podrobil své hrdiny experimentu, který měl jeho antropologickou hypotézu prokázat. Zároveň tato kniha je i útokem na Dostojevského, ovšem jako kdyby dnes žil a psal. Spallanzani vytvořil svého Idiota, aby Dostojevskému dokázal mizernou herezi. Nemohu říci, že by se mu toto napadení podařilo, ale záměr jsem pochopil: jde tu o pokus uniknout ze začarovaného kruhu problematiky, do nějž uzavřel slavný Rus svou epochu i epochu následující. Běží o to, že umění nemůže hledět pouze dozadu, ani se spokojovat ekvilibristikou, jsou zapotřebí nové oči, nové pohledy, a především nové myšlenky. Pamatujme přitom, že jde o autorovu prvotinu. Na další Spallanzaniho román budu čekat tak, jak jsem na jiný už dávno nečekal.</strong></p><empty-line /><p><strong>DO YOURSELF A BOOK </strong></p><empty-line /><p><strong> </strong><strong> </strong></p>
<p><strong> Bylo by poučné napsat historii vzestupu a úpadku Do yourself a book. Tato novinka knižního trhu se stala předmětem tak úporných polemik, že zastřely samotný předmět sporu. I příčiny, proč tento záměr zkrachoval, jsou dodnes nejasné. Nikdo se také nepokusil o průzkum názoru veřejnosti v tomto ohledu — snad je to dobře. Možná že veřejnost, která o osudu této akce rozhodla, sama nevěděla, co dělá. Tento vynález už visel ve vzduchu dobrých dvacet let a můžeme pouze vyjádřit podiv, že nebyl uskutečněn dříve. Pamatuji první exempláře této,románové skládanky“. Byla to krabice formátu větší knížky obsahující návod, seznam a sadu „stavebních prvků“. Prvky byly papírové proužky různě široké, potištěné úryvky prózy. Každý proužek měl na okraji dírky, používané v knihařství, a několik číslic, vytištěných různými barvami. Když se všechny proužky složily podle základního, černého očíslování, vznikl výchozí text, který obvykle sestával alespoň ze dvou děl světové literatury, patřičně zkrácených. Kdyby skládačka sloužila pouze k takovéto rekonstrukci, neměla by význam ani obchodní hodnotu. Ta spočívala v možnosti přeskupovat pořadí prvků. Návod uváděl obvykle několik modelů přeskupení, k nimž se vztahovaly barevné číslice na okrajích. Tento nápad si dal patentovat „Universal“, který sáhl po knihách, u nichž skončila doba trvání autorského práva. Byla to díla klasiků — Balzaca, Tolstého, Dostojevského — přiměřeně zkrácená anonymními pracovníky nakladatelství. Vynálezci nepochybně adresovali tuto směs jistému druhu lidí, kterým snad dělá potěšení deformovat a předělávat arcidíla (spíše ovšem jejich primitivní verze). Dostaneš do ruky Zločin a trest, Vojnu a mír a můžeš si dělat s postavami, co se ti zlíbí, Nataša se může spustit před svatbou i po ní, Svidrigajlov se může oženit s Raskolnikovovou sestrou a ten zase — uniknout spravedlnosti a odjet se Soňou do Švýcarska, Anna Kareninová muže nepodvede s Vronským, ale se sluhou atd. Kritika jednomyslně zaútočila na takové vandalství; nakladatel se bránil, jak nejlépe uměl, ba dokonce dosti obratně. Návod přiložený ke skládačce tvrdil, že takto je možno se naučit pravidlům kompoziční výstavby díla („výborné pro začínající spisovatele!“), že lze soubor použít jako psychologický projekční test („pověz mi, cos udělal s Aglájou z Idiota, a já ti povím, jaký jsi“), jedním slovem, že je to „trenažér“ pro kandidáty literatury a zábava pro každého jejího milovníka. Nebylo nesnadné se přesvědčit, že nakladatele vedly mnohem méně šlechetné úmysly. World Books varovaly majitele před použitím „nevhodných“ kombinací. Šlo o přeskupení úryvků textu, které dávalo opačný význam scénám, původně bílým jako padlý sníh: vložením jedné věty začal nabývat nevinný rozhovor dvou žen lesbického významu, dokonce bylo možno dojít i k tomu, že se v ctihodných Dickensových rodinách pěstovalo krvesmilstvo — co si kdo přeje. „Výstraha“ byla, pochopitelně, jako pobídka k činnosti samozřejmě stylizována tak, aby nikdo nemohl vydavatele obvinit z porušení morálky. Neboť, jak v návodu bylo uvedeno, dělat takové věci je <emphasis>nepatřičné</emphasis>… Rozlícený bezmocností (z právního hlediska nebyla tato věc napadnutelná, o to se nakladatelé postarali), známý kritik Ralph Summers tehdy napsal: „Takže tedy soudobá pornografie už nedostačuje. Musí se obdobně znetvořit všechno, co bylo dříve vytvořeno, ne proto, aby tato díla byla oproštěna od nečistých úmyslů, ale právě naopak, aby do nich se vkládalo něco, co se jim příčí. Tato ubohá náhražka černé mše, kterou si každý může za čtyři dolary odsloužit doma v ústraní na bezbranném těle zavražděných klasiků, je věru nestoudností.“ Záhy se ukázalo, že Summers ve své Kasandřině věštbě poněkud nadsadil: skládačky nešly na odbyt tak dobře, jak nakladatelé předpokládali. Zanedlouho byla připravena nová varianta „stavebnice“ — kniha s čistými listy, potaženými monomolekulární magnetickou fólií stejně jako proužky s texty, které se na stránky mohly vlastnoručně přikládat. Díky tomu se „knihařská“ práce značně zjednodušila. Ale ani tato inovace nezabrala. Nebo snad, jak se někteří (dnes již velice nečetní) idealisté domnívali, odmítala veřejnost účastnit se na „tyranizování arciděl“? Já sám jí bohužel takový ušlechtilý vztah nemíním přisoudit. Nakladatelé vkládali své nevyslovené naděje do předpokladu, že hodně lidem se nová hra zalíbí; k tomu je měly podnítit např. takové věty „návodu“: „Do yourself a book ti dává nad lidskými osudy tutéž moc, podobnou boží, jaká byla doposud výsadou největších světových géniů!“ Ralph Summers to v jedné ze svých invektiv komentoval: „Každou ušlechtilost můžeš okamžitě pohanit, vše, co je čisté, můžeš pošpinit, přičemž tě bude při práci hřát příjemné vědomí, že již nemusíš poslouchat, co kdysi nějaký Tolstoj nebo Balzac chtěli říct, protože si v tom můžeš zařádit, jak se ti zamane!“ No ano — jenže těch uchazečů o „znečišťovatele“ bylo jaksi pramálo. Summers předpovídal vzestup „nového sadismu, projevujícího se jako agrese proti trvalým kulturním hodnotám“, ale v té době už nebyla po Do yourself a book prakticky žádná poptávka. Rádi bychom věřili, že se veřejnost řídila „tou přirozenou špetkou soudnosti a slušnosti, kterou nám křečovitý pakulturní postoj účinně zastírá.“ (L. Evans v Christian Science Monitor). Pisatel těchto slov — třebaže by si to přál! — Evansův názor nesdílí. Co se vlastně stalo? Věc je mnohem prostší, než by se zdálo. Pro Summerse, pro Evanse, pro mě, pro stovky kritiků pohřbených v univerzitních čtvrtletnících a také pro další tisíce intelektuálů v celém státě jsou Svidrigajlov, Vronský, Soňa Marmeladovová nebo také Vautrin, Aglája z Idiota či Rastignac postavy důvěrně známé, blízké, často mnohem výraznější než řada jiných známých z masa a krve. Pro širokou veřejnost jsou však prázdnými zvuky, jmény bez obsahu. Takže zatímco pro Summerse, pro Evanse či pro mě by bylo spojení Svidrigajlova s Natašou něčím hrůzyplným, pro veřejnost to znamená zrovna tolik, jako svazek pana X s paní Ypsilon. Protože takové postavy nemají pro širokou veřejnost hodnotu trvalých symbolů — buď ušlechtilosti citů, nebo mravní zpustlosti — nelákaly ani k falešné, ani k jiné hře. Byly prostě zcela neutrální. Nikoho nezajímaly. A přesto nakladatelé, jakkoli cyničtí, se nedovtípili, protože se v situaci na knižním trhu opravdu nedovedou dobře orientovat. Jestliže si někdo určitou knihu vysoce cení, pak použití té knížky jako rohožky na otírání obuvi mu bude připadat nejen jako vandalství, ale i jako akt černé mše — což si právě myslel Summers, neboť to také takto napsal. Ovšem netečnost k takovým kulturním hodnotám dospěla v dnešním světě mnohem dál, než si autoři této akce dovedli představit. Nikdo nechtěl hrát Do yourself a book, ne proto, že by se ctnostně vzpěčoval devalvovat kulturní hodnoty, ale prostě z toho důvodu, že mezi knížkou pisálka čtvrtého řádu a Tolstého epickým dílem žádný rozdíl neviděl. Jedna kniha stejně jako druhá ho nechávaly naprosto netečným. A jestliže přece snad měla veřejnost „chuť k ostouzení“, pak ze svého hlediska „nenašla nic interesantního, co by stálo za ostouzení“. Pochopili tuto důkladnou lekci nakladatelé? V určitém smyslu ano. Nedomnívám se, že si uvědomili situaci ve významu výše uvedených slov, ale — vedeni instinktem, nosem, čichem — začali posléze dodávat na trh obměny „stavebnic“, které šly na odbyt lépe, prostě z toho důvodu, že umožňovaly vytvářet skládačky vyloženě pornografické a obscénní. Zbylí krasoduchové si s úlevou oddechli, protože alespoň ctihodné ostatky arciděl budou konečně odpočívat v pokoji. Přestali se o problém zajímat a ze stránek věhlasných literárních čtvrtletníků se vytratily články, v nichž si kritici trhali šaty a hlavy (inteligentsky vejčité) posypávali popelem. Protože Olymp umění a jeho bohy ani zbla nezajímá to, co se děje v mimoelitních kruzích čtenářů. Olymp se potom probudil ještě jednou, když Bernard de la Taille napsal román podle francouzského překladu souboru The Big Party a obdržel za něj Prix Femina. Skončilo to nakonec skandálem, protože chytrý Francouz neinformoval literární porotu o tom, že jeho román není zcela původní, ale vznikl podle skládanky. Román Bernarda de la Taille Válka potmě není koneckonců úplně bezcenný: jeho kompozice přece vyžadovala jak schopnosti, tak zájmy, které obvykle majitelé souboru Do yourself a book neprojevují. Tento ojedinělý případ nic nezměnil: od počátku bylo jasné, že tato akce kolísá mezi hloupou fraškou a komerční pornografií. Na Do yourself a book nikdo nezbohatl. Estéty, navyklé na minimalismus, dnes těší, že postavy ze senzacechtivých románků již nevstupují na parkety tolstojovských salónů a ušlechtilé dívky typu Raskolnikovovy sestry se nemusejí spouštět s lupiči a zvrhlíky. V Anglii se ještě udržela žertovná verze Do yourself a book: vydávají se tam soubory umožňující sestavovat kratičké texty podle vzoru „pure nonsense“; samorostlý literát se těší z toho, že v jeho mikropovídce lijí do láhve místo šťávy celou společnost, že sir Galahad přerušuje milostný poměr s vlastním koněm, že kněz si během mše pouští na oltáři elektrický vláček atd. Zřejmě to Angličany baví, když i některé deníky zřídily stálou rubriku takovýchto elukubrací. Na kontinentě se však Do yourself a book prakticky přestaly objevovat. Můžeme ocitovat domněnku jednoho švýcarského kritika, jenž fiasko této akce vyložil jinak než my. „Veřejnost,“ prohlásil, „je již příliš zlenivělá, než aby se jí něco chtělo, byť by to bylo někoho znásilnit, pitvat nebo mučit. To všechno za ni nyní dělají odborníci. Do yourself a book by možná udělala kariéru, kdyby vznikla před šedesáti lety. Protože se narodila příliš pozdě, zemřela v šestinedělí.“ Co lze k tomuto konstatování — kromě povzdechu — ještě dodat?</strong></p><empty-line /><p>Kuno Mlatje</p><empty-line /><p>ODYSSEUS Z ITHAKY</p><empty-line /><p><strong> </strong><strong> </strong><strong> Autor nezapře Američana — plné jméno jeho hrdiny zní Homer Maria Odysseus. Ithaca, kde se narodil, je čtyřicetitisícové maloměsto ve státě Massachusetts. Přesto však se jedná o výpravu Odyssea z Ithaky, nepostrádající hlubšího významu, a tak navazující na svůj ctihodný pravzor. Pravda, začátek románu to příliš nepotvrzuje. Homer M. Odysseus stojí před soudem, obžalován, že zapálil automobil, patřící profesoru E. G. Hutchinsonovi z Rockefellerovy nadace. Důvody, jež ho přiměly k zapálení auta, hodlá osvětlit pouze pod podmínkou, že se profesor osobně dostaví do soudní síně. Když se tak stane, Odysseus k němu přikročí, jako by mu chtěl něco důležitého pošeptat, a hryzne ho do ucha. Vypukne skandál. Obhájce ex offo požaduje psychiatrické vyšetření obviněného, soudce je na vahách. Na lavici obžalovaných se Odysseus zvedne a pronáší projev — měl v úmyslu následovat Hérostrata, protože auta jsou svatyněmi naší doby, a profesora kousl do ucha, protože totéž učinil Stavrogin a tím se proslavil. On sám rovněž potřebuje získat věhlas, neboť ten s sebou nese peníze a ty mu dovolí financovat plán, jejž vypracoval v zájmu lidstva. Na tomto místě soudce jeho řeč přerušuje. Odysseus je za zničení auta odsouzen na dva měsíce vězení a k dodatečnému trestu dalších dvou měsíců za pohrdání soudem. Očekává ho zároveň civilní žaloba profesora Hutchinsona, jemuž učinil újmu na ušním boltci. Přesto se Odysseovi podaří předat reportérům přítomným u přelíčení brožuru, kterou napsal. Tím dosáhne svého — bude o něm psát tisk. Myšlenky, které Homer M. Odysseus shrnul v brožuře Výprava za rounem ducha, jsou poměrně prosté. Lidstvo vděčí za svůj pokrok géniům. Především jde o pokrok v myšlení, protože pospolitě je možno přijít na způsob, jak otesávat pazourek, ale nula se kolektivně objevit nedá. Ten, kdo ji vymyslel, stal se prvním géniem v dějinách. „Nebo je snad možné, aby nulu odhalili čtyři lidé, každý jednu čtvrtinu?“ — táže se Homer M. Odysseus se sarkasmem sobě vlastním. Lidstvo nemá ve zvyku se s génii příliš mazlit. „To be a genius is a very bad business, indeed!“ praví Odysseus svou příšernou angličtinou. Géniům se vede mizerně, nicméně ne všem stejně špatně, protože ani géniové si nejsou rovni. Odysseus postuluje následující klasifikaci: Ve třetí, nejnižší skupině jsou géniové tuctoví, obyčejní, kteří svými myšlenkami málokdy přesáhnou hranice své doby. Těm zpravidla nic nehrozí, velmi často bývají rozpoznáni a dokonce se dočkají slávy a peněz. Géniové druhé třídy jsou již příliš komplikovaní, než aby je současníci pochopili. Proto se jim také daří mnohem hůř. Za starověku bývali obvykle ukamenováni, ve středověku hořeli na hranicích a později v souvislosti s měnícími se umírněnými zvyky a obyčeji bylo jim už dovoleno zemřít přirozenou smrtí hladem a někdy byli dokonce na účet společnosti živeni v blázincích. Některým z nich podaly místní úřady jed, mnoho jich bylo odsouzeno k nucenému vystěhování, přičemž světské i církevní úřady soupeřily o palmu prvenství v této „géniocidě“, jak Odysseus nazývá rozmanité způsoby hubení géniů. Nakonec však géniové druhé třídy najdou pochopení a dobývají vítězství po smrti. Na odškodněnou se pak po nich pojmenovávají knihovny a náměstí, stavějí se jim pomníky a fontány a historici roní krokodýlí slzy nad takovými hříchy minulosti. Kromě toho, tvrdí Odysseus, existují, neboť nezbytně existovat musí, géniové nejvyšší kategorie. Génie druhé třídy objeví buď generace následující, anebo některá z dalších generací. Génie první třídy nepozná nikdo — ani za jejich života, ani po smrti. Jsou to totiž objevitelé tak neuvěřitelných pravd, tvůrci natolik převratných projektů, že je absolutně nikdo nedovede pochopit. Obvyklým osudem géniů této extratřídy je tedy trvalé zneuznání. Ostatně i jejich duševně méně zdatní kolegové bývají objeveni víceméně čirou náhodou. Třeba když se ze starých, počmáraných papírů, do nichž babky na trhu balí sledě, vyčte nějaký teorém nebo poéma — jakmile jsou ovšem vytištěny, po chvíli všeobecného nadšení se zase všechno vrátí do starých kolejí. Takový stav věcí nelze už nadále trpět. Jde přece o nenahraditelné ztráty pro celou civilizaci. Je třeba ustavit Společnost péče o prvotřídní génie a vyčlenit z ní Průzkumnou skupinu, která by na svá bedra vzala břímě pátrání. Homer M. Odysseus připravil statut Společnosti, jakož i projekt Výprava za rounem ducha. Tyto materiály rozeslal různým vědeckým společnostem a dobročinným nadacím se žádostí o podporu. Když toto jeho úsilí nepřineslo výsledky, vlastním nákladem vydal brožuru, jejíž první výtisk s věnováním zaslal profesoru Evelynovi G. Hutchinsonovi z vědecké rady Rockefellerovy nadace. Tím, že vůbec neodpověděl, se profesor Hutchinson provinil vůči lidstvu. Projevil svou omezenost, čili že není dostatečně způsobilý k tomu, aby svou funkci zastával. Za svou opovážlivost si zasluhoval potrestání — a to také Odysseus učinil. Už v době, kdy seděl ve vězení, obdržel Odysseus první finanční příspěvky. Otevírá konto Výpravy za rounem ducha, a když se dostává na svobodu, dovoluje mu solidní kapitál, obnášející 26 528 dolarů, zahájit organizační činnost. Odysseus shání dobrovolníky inzeráty v novinách. Na první schůzce s nadšenci-amatéry k nim pronáší řeč a rozdá jim novou brožurku s instrukcemi, jak postupovat při pátrání. Musí se přece dovědět, jak a co mají hledat! Expedice bude mít charakter ideový, protože — Odysseus se tím netají — peněz je málo a čeká je obrovská práce. </strong></p><empty-line /><p><strong> Spiritus flat, ubi vult, takže i géniové extratřídy se mohou narodit uprostřed malých národů, tvořících exotickou periférii světa. Génius se nepředstavuje veřejnosti osobně a bezprostředně tím, že třeba půjde po ulici a bude lidi chytat za knoflík nebo tahat za rukáv. Génius působí prostřednictvím příslušných odborníků. Ti by měli poznat, prokázat mu úctu a jeho myšlenky dále rozvíjet, čili svého krajana tak nějak rozhoupat, aby se stal srdcem zvonu, zvěstujícím lidstvu počátek nové epochy. Jako obvykle se však to, co by se mělo stát, přirozeně nestane. Všichni odborníci si myslí, že spolkli Šalamouna; rádi jiné poučují, sami se však od nikoho učit nechtějí. Až když je jich hodně, tak se jako obvykle v zástupu mezi nimi najdou dvě tři rozumné osoby. V malé zemi tudíž génius získá takovou odezvu, jako kdyby kázal obrazu na stěně. Na druhé straně je tedy ve velkých zemích také větší šance rozpoznat génia. Proto se expedice zaměří na menší národy a odlehlejší končiny zeměkoule. Kdoví, možná že se tam podaří objevit několik druhotřídních géniů. Případ Boskovice z Jugoslávie je charakteristický — stal se obětí mylného rozpoznání, protože to, co si myslel a psal před staletími, bylo objeveno teprve nyní, když se takto začíná myslit a psát všeobecně. O takové pseudoobjevy nemá Odysseus zájem. Pátrání by mělo zahrnout všechny světové knihovny a jejich depozitáře starých tisků a rukopisů, zejména však jejich sklepení, kam se odhazuje veškerý papírový odpad. Avšak ani tam nelze příliš spoléhat na to, že pátrání bude mít úspěch. Na mapě, kterou si Odysseus pověsil v pracovně, jsou červenými kroužky v první řadě označeny psychiatrické léčebny. Odysseus si také hodně slibuje od stok a senkroven v starých blázincích. Je rovněž nutno překopat skládky poblíž bývalých trestnic, přehrabat popelnice a nádoby s jinými odpadky, prohlédnout skladiště makulatury, rovněž nezbytný se jeví důkladný průzkum skládek, zejména jejich zkamenělých vrstev, neboť tam se najde všechno, čím lidstvo zhrdlo a co vykázalo za hranici existence. Takže dělní Odysseovi héroové musí jít pátrat po rounu ducha naplněni sebezapřením a vyzbrojeni krumpáči, sochory, sekáčky, baterkami a provazovými žebříky, s geologickými kladívky, plynovými maskami, síťkami na motýly a lupami po ruce. Hledání pokladů mnohem cennějších, než je zlato či drahé kamení, bude probíhat ve vrstvách petrifikovaných exkrementů, v zasypaných studních, v bývalých kobkách všemožných inkvizicí, ve zpustlých zříceninách tvrzí a hradů. Koordinátorem těchto akcí světového rozsahu bude Homer M. Odysseus ve svém hlavním stanu. Ukazatelem a chvějivou magnetickou střelkou pro pátrače budou ohlasy všelijakých klevet a povídaček o různých neuvěřitelných kreténech, šílencích, maniacích, dotěrných podivínech, nenapravitelných tupcích a idiotech, protože lidstvo, které nazývá genialitu takovými jmény, na ni přirozeně reaguje podle svých vrozených schopností. </strong></p><empty-line /><p><strong> Odysseus ztropil několik dalších skandálů, takže díky tomu připisuje na své konto dalších pět soudních rozsudků, jakož i 16 741 dolarů a po odpykání dvou let ve vězení se vydává na jih. Odplouvá na Mallorku, kde zřizuje svůj hlavní stan, protože ostrov má příjemné klima a pobyt ve vězení mu podlomil zdraví. Vůbec se netají tím, že obecný zájem rád spojí se zájmem vlastním. Podle jeho teorie se objevení géniů druhé třídy dá očekávat všude — tudíž proč ne na Mallorce? Život Odysseových heroů oplývá neobvyklými dobrodružstvími, jejichž popisem je vyplněna převážná část knihy. Odysseus prožívá nejedno hořké zklamání, kupříkladu když se dovídá, že jeho tři nejoblíbenější pátrači, operující ve Středomoří, jsou ve skutečnosti agenty CIA, která využila expedice za rounem ducha k vlastním cílům. Anebo když jiný explorant přiváží na Mallorku nesmírně cenný dokument ze sedmnáctého století — práci mameluka Kardiocha o parageometrické struktuře bytí — a ukáže se, že tento manuskript je podvrh. Sám průzkumník je autorem tohoto díla — když se mu je nepodařilo nikde udat, vetřel se do expedice, aby s využitím Odysseovy nadace získal svému dílu věhlas. Rozlícený Odysseus hází rukopis do ohně a podvodníka vyžene — jenže teprve když vychladne, začne si klást otázku, zda možná vlastnoručně nezničil práci génia extratřídy. Má výčitky svědomí a snaží se pomocí inzerátů sehnat autora, bohužel nadarmo. Jiný průzkumník, jakýsi Hans Zokker — bez Odysseova vědomí — rozprodá po aukcích nesmírně cenné dokumenty, které nalezl v starých knihovnách Černé Hory, načež s nabytou hotovostí uprchne do Chile, kde se oddá hazardu. Přesto se k Odysseovi dostává mnoho vzácných děl, bílých vran, manuskriptů považovaných za ztracené či děl, která světová věda vůbec neznala. Z archívu starých listin v Madridu například získá prvních osmnáct pergamenových listů manuskriptu napsaného v polovině šestnáctého století. Na základě systému „trojpohlavní aritmetiky“ toto dílo předpovídá data narození osmdesáti význačných vědců, přičemž údaje obsažené v rukopise se s přesností <emphasis>na jeden měsíc </emphasis>kryjí se skutečnými daty narození takových kapacit, jako jsou Isaac Newton, William Harvey, Charles Darwin, Alfred Russell Wallace atd. Chemické zkoušky a expertizy dokazují pravost rukopisu, jenomže matematický aparát, který autor použil k svým předpovědím, se ztratil. Ví se pouze to, že autor vycházel z premisy o „třech pohlavích“ lidského druhu, která zcela odporuje zdravému rozumu. Odysseus nalézá nevalnou útěchu v tom, že prodejem tohoto rukopisu na dražbě v New Yorku značně posílí expediční rozpočet. Po sedmi letech pátrání jsou archívy hlavního stanu na Mallorce zaplněny roztodivnými rukopisy. Mezi nimi je i objemná kniha od jakéhosi Mirala Essose z Boiótie, jenž důmyslem předstihl Leonarda da Vinci — zůstal po něm návrh na uspořádání logického systému podle žabí míchy; dávno před Leibnizem dospěl ke koncepci monád a k předzjednané harmonii; trojhodnotovou logiku použil pro jisté fyzikální jevy, tvrdil, že živé bytosti se rodí podobné sobě navzájem, protože v jejich semenných šťávách jsou „listy“, napsané mikroskopickým písmem, a z kombinace těchto „listů“ vzniká podoba dospělého jedince — a to všechno v patnáctém století. Najde se tam i formálně logický důkaz nemožnosti teodicey, opřený o rozumové zdůvodnění, protože premisou každé teodicey musí být logický protiklad. Autor tohoto rukopisu, jistý Bauber, zvaný Katalánec, byl upálen zaživa, když mu předtím byly uťaty končetiny, vytržen jazyk a útroby pomocí trychtýře naplněny žhavým olovem. „Je to silná kontraargumentace, třebaže na jiné úrovni, neboť se neřídí logikou,“ komentoval to mladý doktor filozofie, jenž rukopis nalezl. Práce Sophuse Brissengnadeho, který na základě axiómat „dvojnulové matematiky“ zdůvodnil možnost nerozporného vytvoření teorie ryze transfinitních množin, došla uznání vědeckého světa, třebaže se částečně shoduje s pracemi současných matematiků. Takže nyní Odysseus chápe, že jako doposud, pouze předchůdci, ti, s jejichž myšlenkami přišli znovu jiní lidé, bývají pochopeni, čili, řečeno jinak, pouze géniové druhé třídy. Leč kde najdeme stopy úsilí géniů extratřídy? V Odysseově duši neměly nikdy místo pochybnosti, pouze se obával, aby mu náhlá smrt — stál již na prahu stáří — nezabránila ve výzkumu pokračovat. Konečně přichází případ florentského rukopisu. Tento pergamenový svitek popsaný tajuplnými znaky, pocházející z poloviny osmnáctého století a nalezený ve Florencii v jednom oddělení velké knihovny, se zprvu jeví jako bezvýznamná práce nějakého alchymisty — kopisty. Avšak nálezci, mladému matematikovi, připomínají jisté výrazy řady funkcí s několika proměnnými, jež v oné době ovšem ještě určitě nikdo nemohl znát. Když je práce předložena k posouzení odborníkům, vyvolává rozporné mínění. Úplně jí nerozumí nikdo. Někteří ji považují za jakési blouznění s řídkými zákmity jasné logiky, jiní zase za chorobný výplod. Dva nejvýznamnější matematici, jimž Odysseus zasílá fotokopii rukopisu, se rovněž nemohou shodnout. Jenže jeden z nich si dá velkou práci a v třetí části rukopisu dešifruje škrábanice, prázdná místa rekonstruuje podle vlastní úvahy a Odysseovi napíše, že jak se zdá, jde o neobyčejnou koncepci, která je ovšem bezcenná. „Bylo by totiž zapotřebí tři čtvrtiny existující matematiky postavit na hlavu a pak znovu na nohy, aby se uvedené pojetí mohlo brát za bernou minci. Je to prostě návrh jiné matematiky, než je ta, k níž jsme se dopracovali. Zda je <emphasis>lepší</emphasis>, o tom se nemohu vyjádřit. Aby se to zjistilo, sto nejlepších lidí by muselo věnovat život tomu, aby se pro florentského anonyma stali tím, čím byli Bolyai, Riemann a Lobačevskij pro Euklida.“ Na tomto místě vypadne dopis Homeru M. Odysseovi z ruky. Zvolá „Heuréka!“ a začne přecházet po pokoji, odkud je prosklenými okny vidět na azurovou zátoku. V tomto okamžiku Odysseus pochopil, že lidstvo navždycky neztratilo génie první třídy, naopak, byli to oni, kdo lidstvo ztratili, poněvadž je opustili. Problém netkví v tom, že každým dalším rokem existují <emphasis>stále méně</emphasis>. Díla uznaných géniů druhé kategorie se vždycky dají zachránit. Stačí z nich otřít prach, předat je tiskárně nebo univerzitám. Díla géniů první třídy ovšem nezachrání už nic, protože stojí izolovaně — mimo proud dějin. Společné lidské úsilí hloubí koryto v historickém čase. Génius, to je ten, jehož úsilí působí na okraji tohoto koryta, u jeho břehu, ten, kdo svému či následujícímu pokolení navrhne určitou změnu toku, jiný odklon řečiště, snížení břehu či prohloubení dna. Génius první třídy se této práce ducha tímto způsobem neúčastní. Ani nestojí v první řadě, ani nevykročil o krok vpřed. Prostě je svým myšlením někde jinde. Pokud postuluje jinou formu matematiky nebo jinou formu filozofické či přírodovědné systematiky, jde o pojetí, které se stávajícímu nepodobá ani jedním atomem. Pokud ho neobjeví nebo nevyslyší první, druhá generace, později to bude již zhola nemožné. Protože řeka lidské práce a myšlení si již zatím vyhloubila své koryto, ubírá se svým směrem, takže se vzdálenost mezi ní a osamocenou géniovou invencí každým stoletím zvětšuje. Nepoznané, nevyslyšené teorie a plány mohly opravdu změnit průběh dějin umění, vědy i celé světové historie, ale protože se to nestalo, lidstvo promeškalo pouze určitého jednotlivce s jeho duševní kapacitou. Nechalo si ujít určitou <emphasis>svou jinou </emphasis>historii — to už nejde napravit. Géniové první třídy, to jsou přehlédnuté cesty, nyní už bez užitku a zcela zarostlé, to jsou takové výhry v loterii neobvyklých náhod, o něž se hráč nepřihlásil, to bohatství si nevyzvedl — a tento kapitál se mezitím znehodnotil, změnil se v nicotu promarněných šancí. Géniové menšího formátu se od společné řeky nevzdalují, drží se v jejím toku, pozměňují pravidla jejího pohybu, nepřekračují hranice společenství — alespoň ne nadobro, nejdou do krajností. Proto jsou váženi. Tamti druzí, protože jsou <emphasis>takoví velicí</emphasis>, zůstanou navždy neviditelní. Odysseus, hluboce vzrušený tímto odhalením, neprodleně se chápe pera a píše novou brožuru, jejíž základní myšlenka, s níž jsme vás právě seznámili, je neméně jasná než cíl expedice. Ta po třinácti letech a osmi dnech spěje k svému závěru. Nebyla to marná námaha, že se skromný občan z Ithaky, Massachusetts, s hrstkou nadšenců ponořil do hlubin minulosti, aby přišel na to, že jediným žijícím géniem první třídy je Homer M. Odysseus; neboť největší velikost dějin může rozpoznat pouze člověk neméně veliký. Knihu Kuna Mlatjeho doporučuji těm, kdo se nedomnívají, že krásná literatura by neexistovala, kdyby neměl člověk pohlaví. Na otázku, zda si autor tropí žerty nebo si dělá blázny, musí si každý čtenář odpovědět sám.</strong></p><empty-line /><p>Raymond Seurat</p><empty-line /><p>TOI</p><empty-line /><p><emphasis>(Ed. Denoël)</emphasis><strong></strong><strong> </strong></p>
<p> <strong> Román couvá k autorovi, to znamená, že z polohy <emphasis>jediné </emphasis>fiktivní skutečnosti přechází na pozici <emphasis>vzniku </emphasis>této fikce. To se děje alespoň na špičce evropské prózy. Fikce se spisovatelům znechutila, protože přestali věřit v její nezbytnost, přejedla se jim, stali se ateisty vlastní všemohoucnosti; nevěří už tomu, že když řeknou „budiž světlo“ — čtenáře skutečně oslní jas. To však, že právě <emphasis>takto </emphasis>mluví, že takto mluvit mohou, již určitě není fikcí. Román popisující svůj vznik, byl pouze prvním krokem ústupu; teď se už nepíší díla, která by ukazovala, jak vznikají; kánon již tak dost omezuje konkrétní tvorbu. Píše se o tom, co by se <emphasis>mohlo </emphasis>napsat…, ze všech těch možností, vířících v hlavě, se vytrhávají jednotlivé skici, a putování mezi těmito fragmenty, které se nikdy nestanou normálními texty, vyznačuje současnou obrannou linii. Je třeba se obávat, že nikoli poslední, protože ve spisovatelích se budí dojem, jako by další ústupy spěly ke konci, jako kdyby se dalšími kroky zpět přiblížili tam, kde bdí skrytý, tajemný „absolutní zárodek“ veškeré tvořivosti — zárodek, z nějž by se mohly vylíhnout ony myriády děl, jež nebudou nikdy napsána. Představa tohoto embrya je však mámením, poněvadž stejně jako neexistuje geneze bez stvořeného světa, neexistuje ani literární tvorba bez tvořené beletrie. „Prvotní zřídla“ jsou natolik nedostupná, že neexistují: ustupovat k nim, to znamená propadnout omylu regressu ad infinitum; lze ještě napsat knihu o tom, jak se zkoušelo napsat knihu o tom, co se chtělo napsat atd. Toi Raymonda Seurata je pokusem o východ ze slepé uličky v jiném směru, nikoli dalším ústupovým manévrem, ale pohybem kupředu: autor se doposud stále obracel na čtenáře, nikoli však proto, aby mluvil o <emphasis>něm </emphasis>— a to si právě Seurat umínil udělat! Román o čtenáři? Ano, o čtenáři, ne však už román. Neboť obracet se na vnímatele znamená něco mu vyprávět, mluvit o čemkoliv — ne-li už o ničem (antiromán!) —, ale vždycky <emphasis>pro něj. </emphasis>A tudíž mu ipso facto sloužit. Seurat dospěl k názoru, že těch staletých služeb je už dost, a rozhodl se vzbouřit. Bezpochyby to je ambiciózní záměr. Dílo jako vzpoura proti vztahu „zpěvák — posluchač“, „vyprávěč — čtenář“? Rebelie? Výzva? Ale ve jménu čeho? Hned zkraje se to jeví jako nesmysl: když nechceš, spisovateli, sloužit tím, že vypravuješ, musíš zmlknout, a přestáváš takto být spisovatelem — tato alternativa nemá jiné řešení, takže jakou kvadraturou kruhu tady je dílo Raymonda Seurata? </strong></p><empty-line /><p><strong> Zdá se mi, že další ozvláštnění svého zámyslu vypátral Seurat u de Sada. De Sade nejprve vytvářel uzavřený svět — svých zámků, paláců, klášterů — a pak zástupy v nich uzamčené rozdělil na katy a oběti; mučení obětí působilo popravčím rozkoš tak dlouho, dokud nezůstali sami, a aby mohli pokračovat, museli se postupně požírat navzájem, až nakonec zůstává v hermetickém odloučení nejodolnější kat — ten, který pozřel, zlikvidoval všechny ostatní, a tehdy nám prozrazuje, že nejde pouze o autorova porte-parole, ale o samotného autora, Donatiena Alphonse Francoise de Sade, uvězněného v Bastile. On jediný zůstává, protože on jediný není výplodem fikce. A tak Seurat tuto relaci jaksi obrátil: kromě autora tu určitě je a vždycky musí být někdo, kdo <emphasis>vzhledem </emphasis>k dílu není fiktivní — a to je čtenář. A právě toho čtenáře učinil svým hrdinou. Ovšem čtenář sám nemluví, každé takové řečnění by bylo jenom mystifikací, předstíráním: to autor hovoří o čtenáři — dává výpověď ze služby. Jde o literaturu jakožto duševní prostituci: a to pouze proto, že když se píše, je zapotřebí sloužit. Je třeba se přizpůsobovat, dvořit, osvědčovat, demonstrovat stylistickou diferenciaci, zpovídat se, brát si čtenáře za důvěrníka, dávat mu všechno své nejlepší, ucházet se o jeho zájem, přitahovat pozornost — krátce je mu třeba nadbíhat, doprošovat se jeho přízně, prodávat se — jak ošklivé! Je-li vydavatel pasákem, pak literát je prostitutkou a čtenář návštěvníkem veřejného domu kultury. Pokud si tento stav věcí uvědomíme, nevyhnutelně dostaneme pálení morální žáhy. Protože si spisovatelé přece jen nemohou otevřeně dovolit odmítnout sloužit, snaží se všelijak vykroutit: slouží, ale s výhradami: místo aby klaunsky pobavili, nepředstavitelně nudí, místo aby ukazovali krásné věci, na zlost častují čtenáře šerednostmi — jako kdyby bouřící se kuchař schválně plival do jídla, které přichází na váš stůl: jestli vám to nechutná, tak to nejezte! Jako kdyby pouliční holka, která má už po krk svého řemesla, ale ne dost rozhodnosti, aby s ním skoncovala, přestala chytat za rukáv zákazníky, malovat se a strojit, svůdně se usmívat. Co z toho, když trčí dál na nároží, čekajíc na zákazníka, když je naježená, otrávená, zamračená — to není opravdová revolta, to je fingovaná, polovičatá vzpoura, vyplněná falší a sebeklamem, kdoví zda není horší než běžná, řádná prostituce, neboť ta aspoň nic nepředstírá, v ní se nedaří ušlechtilým rozpoložením, nedotknutelnosti a nevinnosti! Co tedy? Služby je třeba odmítnout: potenciálního klienta, který otevírá knihu jako dveře bordelu a drze se dere dovnitř, přesvědčen, že bude poníženě obsloužen, toho knechta, tu potvoru je zapotřebí třísknout po hubě, zasypat nadávkami a — shodit ze schodů! Ale kdepak! To by bylo pro něj až moc dobré, snadné a jednoduché. Zvedl by se, otřel si sliny z obličeje, oklepal prach z klobouku a šel by ke konkurenci naproti. Naopak, je nutno právě vtáhnout ho dovnitř a dát mu řádně na pamětnou. Jenom pak si dobře zapamatuje své milostné pletky s literaturou, ty neustálé seitensprungy od knihy ke knize. A proto „crève, eanaille!“ jak říká Raymond Seurat již na jedné z prvních stránek Toi: chcípni, mrcho, ale nesmíš chcípnout předčasně, aby ti zbylo ještě sdostatek sil na to ještě hodně vydržet: teď pořádně zaplatíš za tu svou nadutou, snobskou promiskuitu. Je to zábavná myšlenka, snad i jako možnost, že vznikne originální knížka — tu ovšem Raymond Seurat nenapsal. Nepřekonal vzdálenost od buřičského konceptu k umělecky věrohodně ztvárněnému dílu — jeho kniha postrádá konstrukci a vyniká, bohužel i na dnešní poměry fenomenální drsností výraziva. Nelze zajisté autorovi upřít verbální invenci, jeho barokně rozložitá pojmenování bývají místy i důvtipná. („Bodejž, ty plesnivý taškáři, zubokolá flundro kostižerná, brzy budeš tuhej, budeš červů potrava, co nevidět zaklepeš bačkorama. Nevoní ti to? Žádný strachy, však si ještě předtím něco užiješ!“) Takže se nám tu slibuje mučení — <emphasis>malebné </emphasis>— což ovšem přílišnou důvěru nebudí. Ve své Literatuře jako tauromachii zdůraznil Michael Leiris velmi trefně důležitost <emphasis>odporu</emphasis>, jaký musí literární tvorba překonat, aby získala charakter činu. Leiris ve své biografii tudíž přistoupil na riziko vlastního znevážení — ale spílání čtenáři žádné reálné riziko nepředstavuje, neboť konvenční invektivy jsou nevyhnutelné: protože tím, že prohlašuje, že víc už sloužit <emphasis>nebude </emphasis>a že již neslouží, nás Seurat baví, a tudíž odepřením služby slouží… Učinil první krok, ale okamžitě uvázl. Že byl úkol, který se vytyčil, neřešitelný? Co jiného se tu dalo udělat? Udělat si ze čtenáře dobrý den vyprávěním uvádějícím ho na libovolné scestí? To se stalo již stokrát a tisíckrát. A při tom je ještě nejsnazší vždycky uznat, že ten vykloubený, pomatený text není promyšleným manévrem, že není důsledkem proradnosti, ale neschopnosti. Účinnou knihu-invektivu, jako autentickou urážku, jako potupu s rizikem, odpovídajícím tomuto způsobu jednání, lze napsat jen na jediného, konkrétního adresáta — jenže v tom případě to bude dopis. Tím, že se pokusil potupit nás všechny jakožto čtenáře a znevážit právě úlohu příjemce literatury, se Seurat nikoho nedotkl. Spáchal pouze pár jazykových žertíků, které velmi brzy přestávají být zábavné. Když se píše o všech či všem najednou — nepíše se o ničem a nikomu. Seurat prohrál, protože jediná opravdu důsledná forma spisovatelovy vzpoury proti službám vlastním literatuře je mlčení: každý jiný způsob buřičství je pouze opičí grimasou. Pan Raymond Seurat zajisté napíše další knihu, v níž tu první přesvědčivě obrátí vniveč — snad bude také před knihkupectvím své čtenáře fackovat. Kdyby k tomu došlo, budu si vážit důslednosti jeho jednání, ale jen z lidského hlediska, protože nedodělek, jakým je Toi, již nic nezachrání.</strong></p><empty-line /><p>Alistair Waynewright</p><empty-line /><p>BEING INC.</p><empty-line /><p><emphasis>(American Library)</emphasis><strong></strong><strong> </strong><strong></strong></p><empty-line /><p><strong> Když se najímá sluha, je do jeho platu — kromě práce — započtena i úcta, kterou vůči svému pánovi má prokazovat. Když si bereme advokáta, získáváme kromě odborných rad i pocit bezpečí. Ten, kdo si kupuje lásku, nemá zájem jenom o ni — očekává také něžnost a příchylnost. V ceně letenky jsou už odedávna zahrnuty úsměvy a napohled srdečné chování hezkých letušek. Lidé jsou ochotni zaplatit za „private touch“, ten pocit zdánlivé intimity, přejícnosti, který je důležitou složkou ovzduší poskytovaných služeb v každé oblasti života. Ovšem život sám se neomezuje pouze na styk se služebnictvem, advokáty, zaměstnanci hotelů, úřadů, aerolinií, obchodů. Naopak: vztahy a styky, na nichž nám nejvíc záleží, se vyskytují mimo rámec placených služeb. Můžeme si prostřednictvím počítače objednat sňatek, ale je nemožné si objednat vytoužený způsob chování ženy či muže po svatbě. Lze si koupit jachtu, palác, ostrov, máme-li na to peníze, ale není možné získat za peníze pocty, po nichž bažíme, jako kupříkladu pochlubit se hrdinským činem nebo inteligencí, zachránit spanilé stvoření před smrtelným nebezpečím, zvítězit v závodech nebo dostat vysoké vyznamenání. Nedá se ani získat obliba, spontánní sympatie, oddanost druhých. To, že právě touha po takových nezištných citech souží mocné vladaře a boháče, dosvědčují nesčetné příběhy: ten, kdo si může všechno koupit nebo vynutit, protože k tomu má prostředky, v takových bajkách opouští své výsadní postavení, aby v přestrojení — jako Hárún-ar-Rašíd v žebráckých hadrech — hledal hodnověrné lidství, když ho od něj jeho privilej odděluje neprostupnou zdí. A proto tedy sféra, která nepodléhá zákonům zbožní výroby, je podstatou každodenního života, intimního i oficiálního, soukromého stejně jako veřejného — v důsledku toho je každý neustále vydán napospas oněm drobným neštěstím, zesměšňováním, zklamáním, animozitám, pohrdání, která se nedají odplatit, řečeno jedním slovem — náhodám v rámci osobního osudu. Stav věcí se nedá odstranit, nanejvýš ho můžeme změnit: a tyto změny k lepšímu jsou právě pracovní náplní rozsáhlého průmyslu praktických služeb. Společnost, v níž je možné koupit — díky reklamním akcím — úřad prezidenta, stádo bílých slonů pomalovaných květinami, hromadu dívek, hormonální mládí, základ k náležité úpravě tělesné kondice. Ihned vyvstávají námitky — že takto koupené formy života, jež jsou nepůvodní, se snadno odhalí jako falešné ve srovnání s okolní autentičností událostí: tyto námitky ovšem diktuje naivita bez sebemenší obrazotvornosti. Jestliže všechny děti jsou počaty ve zkumavce, jestliže tedy žádný pohlavní akt neplní dávnou přirozenou funkci početí, mizí rozdíl mezi sexuální normou a úchylkou, jakmile žádné tělesné sblížení neslouží ničemu jinému než rozkoši. A naopak tam, kde je každý život pod starostlivou kontrolou mocných podniků služeb, mizí rozdíl mezi ději autentickými a příhodami organizovanými tajně. Rozdíl mezi přirozenými a uměle vytvořenými událostmi, úspěchy, pohromami přestane existovat, jestliže nebude možno rozpoznat, k čemu došlo náhodou a co byla příhoda předem zaplacená. Takto vypadá v hrubých rysech téma románu A. Waynewrighta Being Inc., tj. Podnik pro úpravu způsobu života. Tato společnost v zásadě provádí své obchodní operace na dálku; její sídlo nemůže nikdo znát; s Being Inc. se zákazníci mohou spojit jedině písemně či telefonicky; jejich objednávky eviduje obrovský počítač a na stavu klientova bankovního účtu, čili na výši jeho vkladu, závisí vyřízení objednávky. Zradu, přátelství, lásku, mstu, štěstí pro sebe a neblahý osud pro druhého si lze získat také na splátky, neboť podnik poskytuje úvěr za výhodných podmínek. Rodiče určují osudy svých dětí: ovšem v den, kdy dosáhne plnoletosti, obdrží každý poštou ceník, katalog služeb a brožuru s přehledem náplně podniku. Brožura je přístupně a věcně napsané pojednání, v němž je vyjádřen jak světový názor, tak i soudobé sociologickotechnické aspekty, tedy nikoli obvyklá propagační publikace. Vybroušeným jazykem proklamuje to, co lze ne tak vzletně shrnout do této formulace: Všichni lidé usilují o štěstí, ovšem každý je šťastný po svém. Pro jedny to značí vyniknout nad ostatními, to je samostatnost, situace oplývající podněty, vyzývající často k riziku a vysoké hře. Pro jiné — podřízení se, víra v autoritu, žádné nebezpečí ohrožení, poklid a dokonce i lenost. První rádi projevují agresivitu: druhým bývá milejší, když ji pocítí na vlastním těle. Mnozí lidé nacházejí totiž uspokojení v neklidu, způsobeném starostmi; to se pozná podle toho, že když nemají starosti opravdové, vymýšlejí si fiktivní. Výzkumy ukázaly, že počet aktivních i pasivních osob ve společnosti je stejný. Neštěstím dřívější společnosti — hlásá brožura — bylo však to, že nedovedla uvést do souladu přirozené sklony a životní dráhu občanů. Až tuze často rozhodovala slepá náhoda o tom, kdo má zvítězit a kdo prohrát, komu připadne role Petronia a komu Prométhea. Musíme opravdu pochybovat o tom, že Prométheus prý supa, jenž ho měl klovat do jater, nečekal. Podle nejnovějších psychologických výzkumů je pravděpodobnější, že z Olympu ukradl oheň jen proto, aby mohl být zobán do jater. Byl masochista — a masochismus je vrozenou vlastností stejně jako barva očí: není důvodu se za něj stydět: je pouze třeba ho vhodně uzpůsobit a využít ve prospěch společnosti. Dříve — praví text učeně — rozhodovala slepá náhoda o tom, koho čeká uspokojení potřeb a koho deprivace: lidé žili fatalisticky, protože tomu, kdo rád bije, a místo toho je sám bit, je to stejně nepříjemné jako tomu, kdo touží po pořádném výprasku, ale shodou okolností je nucen sám bít druhé. Zásady obchodní činnosti Being Incorporated nevznikly samy sebou: sňatkové počítače se již dávno řídí podobnými pravidly při zprostředkování známostí. Being Inc. se každému zákazníkovi zavazuje, že mu život od dovršení plnoletosti až do smrti uzpůsobí podle přání, které projeví na připojeném formuláři. Firma při své práci využívá nejnovější poznatky kybernetické, sociologickotechnické a z oboru teorie informací. Being Inc. neplní přání svých zákazníků hned, protože lidé mnohdy sami neznají svou povahu a nevědí, co je pro ně vhodné a co špatné. Každého nového zájemce podrobí podnik dálkovému psychotechnickému testu: soustava ultrarychlých počítačů popíše profil osobnosti a vyhodnotí všechny skutečné klientovy zájmy. Teprve po takové diagnóze potvrdí podnik objednávky. Za obsah objednávek se není proč stydět: zůstane navždy firemním tajemstvím. A rovněž obavy, že realizace objednávky by mohla někoho poškodit, jsou liché. Aby k tomu nedošlo, o to dbá elektronický mozek firmy. Kupříkladu pan Smith si přeje být nesmlouvavým soudcem, vynášejícím rozsudky smrti: budou tedy před ním stát jako obžalovaní lidé, kteří si zasluhují pouze absolutní trest. Pan Jones by toužil bít své děti, nedopřát jim žádné potěšení, a přesto setrvat v přesvědčení, že je spravedlivým otcem? Bude tedy mít zlé a neposlušné děti, jejichž trestání mu zabere polovičku života. Firma splní veškerá přání; někdy je ovšem nutno čekat, než se dostanete na řadu, například když chcete někoho vlastnoručně zabít, protože takových zájemců je kupodivu mnoho. V různých státech se odsouzenci na smrt popravují různě: v některých je věší, v jiných tráví kyanovodíkem a v dalších je zase sprovodí ze světa elektrickým proudem. Ten, kdo touží po věšení, je poslán do státu, v němž legálním nástrojem exekuce je šibenice; a než se pořádně rozkouká, stane se načas katem. Návrh, umožňující zákazníkům beztrestné zabíjení třetích osob v širém poli, na louce či v domácím soukromí, zatím ještě nebyl uzákoněn, ale firma se usilovně snaží tuto inovaci prosadit. Dovedně narežírovanými nehodami — jejich nutnost je odůvodněná milióny uměle vytvářených kariér — přemáhá firma obtíže spojené se zabíjením na objednávku. Kupříkladu odsouzenec zjistí, že dveře cely smrti jsou otevřené, a uprchne. Jenže pracovníci firmy jsou ve střehu: nasměrují jeho útěk tak, že narazí na zákazníka v podmínkách pro oba nejvhodnějších. Bude se chtít například skrýt v klientově domě zrovna ve chvíli, kdy je majitel zaměstnán nabíjením lovecké pušky. Ostatně katalog firmy nabízí nepřeberné množství možností. Being Inc. je organizace, jakou dějiny nepoznaly. Je to pro ni nezbytné. Sňatkový počítač spojil pouze <emphasis>dvě </emphasis>osoby a nezajímal se o to, co se s nimi po uzavření manželství stane. Being Incorporated musí naproti tomu organizovat obrovské množství událostí a začlenit do nich tisíce lidí. Firma si vyhrazuje, že její skutečné metody činnosti <emphasis>nejsou </emphasis>v knížce uvedeny. Příklady jsou vymyšlené. Strategie režie musí zůstat absolutním tajemstvím, jinak by se zákazník nikdy nedověděl, co se stalo normální cestou a zač vděčí počítačovým operacím firmy, neviditelně bdící nad jeho osudem. Being má vlastní armádu pracovníků, kteří vypadají jako prostí občané: jako řidiči, řezníci, lékaři, technici, ženy v domácnosti, nemluvňata, psi i kanárci. Zaměstnanci musí zůstat anonymní. Pracovník, který prozradí své inkognito, tj. dá najevo, že je v službách společnosti Being Inc., nejenom přijde o své zaměstnání, ale je pronásledován firmou až do hrobu: protože firma zná jeho zájmy, zařídí mu život tak, že bude proklínat chvíli, kdy se dopustil svého ohavného proradného jednání. Proti trestu za vyzrazení služebního tajemství není odvolání, i když firma vůbec netvrdí, že to, co jsme uvedli, mělo být pohrůžkou. Firma totiž počítá způsob postihu, který skutečně uplatňuje vůči špatným pracovníkům, ke svým výrobním tajemstvím. Skutečnost zobrazená v románě se liší od té, kterou líčí reklamní brožura Being Inc. Reklamy zamlčují podstatné věci. Podle protikartelových zákonů není možno v USA zmonopolizovat trh: proto také Being Inc. není jediným aranžérem života. Existují její velcí konkurenti, kupříkladu Hedonistics nebo Truelife Corporation. A právě tento fakt vede k jevům, jaké se doposud v dějinách nevyskytly. Když se totiž setkají osoby, které jsou zákazníky různých firem, realizace objednávek může každé z nich způsobit nepředvídané obtíže. Tyto těžkosti se projevují jako tzv. skrytý parazitismus, vedoucí k zakamuflované eskalaci. Dejme tomu, že se pan Smith chce blýsknout před paní Brownovou, ženou svého známého, která se mu líbí. Vybere tedy položku 396 b ceníku, tj. — záchrana života při železniční nehodě. Z neštěstí mají oba vyváznout bez úkony, ovšem paní Brownová jenom díky páně Smithově hrdinství. Firma musí proto železniční nehodu přesně narežírovat a také zaonačit celou situaci tak, aby obě osoby v důsledku zdánlivé série náhod jely ve stejném kupé: čidla zamontovaná ve stěnách, podlaze a opěradlech křesel, dodávají údaje počítači, skrytému na toaletě, a dbají o to, aby nehoda proběhla přesně podle programu. Musí se udát takovým způsobem, aby Smith Brownové <emphasis>nemohl nezachránit </emphasis>život. Bočnice převráceného vagónu se roztrhne právě na místě, kde sedí paní Brownová, kupé zaplní dusivý dým, a aby se dostal ven, musí Smith vzniklým otvorem nejprve prostrčit ženu. Tím ji právě zachrání před smrtí udušením. Celá tato operace není příliš obtížná. Před několika desítkami let bylo třeba armády počítačů i navíc druhé armády — odborníků, aby usadili měsíční sondu ve vzdálenosti několik desítek metrů od jejího cíle: dnes jeden počítač, sledující akci díky soustavě čidel, vyřeší daný úkol bez nesnází. </strong></p><empty-line /><p><strong> Kdyby ovšem Hedonics nebo Truelife Co. přijaly objednávku od muže paní Brownové, požadující, aby se Smith projevil jako darebák a zbabělec, nastanou nepředvídané komplikace. Díky průmyslové špionáži se Truelife dozví o železniční operaci plánované firmou Being: nejlevnějším způsobem je napojit se na cizí aranžérský plán — v tom je vlastně podstata „skrytého parazitismu“. Truelife použije v okamžiku nehody malé korekce, která postačí k tomu, aby Smith, zachraňující dírou paní Brownovou, jí udělal modřiny, potrhal šaty a navíc zlámal obě nohy. Jestliže se Being Inc. díky své výzvědné službě dozví o tomto parazitním plánu, nasadí ochranné prostředky, takže začne proces operační eskalace. V převracejícím se vagónu musí dojít k souboji mezi dvěma počítači — počítačem Beingu na toaletě a počítačem Truelifu, ukrytým třeba pod podlahou železničního vozu. Za potenciálním zachráncem ženy i za ní, jakožto potenciální obětí, stojí dva elektroničtí a organizační molochové. Během nehody bude mezi počítači sveden krutý boj, trvající pouze několik zlomků vteřiny: těžko lze předvídat, jak obrovské síly zasáhnou na jedné straně za to, aby Smith prostrkoval ženu otvorem hrdinsky a horlivě, a na druhé straně, aby to dělal bojácně a neochotně. Protože jsou zapojovány stále nové rezervy, to, co mělo být skromným hrdinským činem, se může změnit v pohromu. Archívy firem uvádějí v průběhu devíti let dvě takové katastrofy, nazývané eskary (eskalace aranžmá). Po té poslední, která stála zainteresované strany devatenáct miliónů dolarů, vydaných za elektrickou, parní a vodní energii během sedmatřiceti vteřin, byla uzavřena dohoda, podle níž je stanovena horní hranice aranžování. Nesmí překročit více než 1012 joulů za klientominutu: z realizace služeb jsou rovněž vyloučeny všechny druhy atomové energie. Těchto specifických rysů si všímá děj románu. Nový ředitel Being Inc., mladý Ed Hammer III., má osobně prozkoumat objednávku výstřední milionářky Mrs Jessamyny Chestové. Její požadavky jsou povahy mimoceníkové a neobvyklé, takže překračují kompetenci všech stupňů vedení podniku. Jessamyn Chestová si přeje žít docela normálně, bez jakýchkoli aranžérských zásahů — za splnění svého přání je ochotna zaplatit cokoliv. Ed Hammer nedbá doporučení poradců a zakázku přijímá: jenomže staví svůj štáb před úkol, který je mnohem obtížnější než všechny dosud splněné — jak zaranžovat naprosté odstranění jakéhokoli aranžmá. Výzkum prokázal, že nic takového jako spontánní život bez umělých vnějších zásahů a vlivů již dávno neexistuje. Když se odstraní úpravy libovolného aranžmá, odkrývá se hlubší vrstva — zbytky jiných, dřívějších aranžmá: dokonce i nedostatky bující v samotném lůně Being Inc. Vyjde totiž najevo, že se dokonce tři konkurenční společnosti zaranžovaly navzájem, tj. obsadily svými věrnými klíčové pozice v administrativě a dozorčí radě obchodního soupeře. Protože tuší katastrofu, vyvolanou takovým odhalením, obrací se Hammer na ředitele obou zbývajících společností. Všichni tři se sejdou na tajné poradě, na kterou jsou přizváni jako poradci specialisté mající přístup k hlavním počítačům. Jejich výpověď umožnila konečně zjistit, jak se věci mají. Nebylo dost na tom, že v roce 2041 nemůže již nikdo na celém území USA sníst kuře, zamilovat se, povzdechnout si, vypít whisky, nenapít se piva, přikývnout, zamrkat, plivnout — bez vyššího elektronického naplánování, jež vytyčilo předurčenou disharmonii na léta dopředu. Aniž si to uvědomily, tři miliardové obchodní organizace vytvořily v zápalu konkurenčního boje Trojjediného. Všemocného aranžéra osudu. Programy počítačů se staly Knihou sudby: zaranžovány byly politické strany, zaranžována byla meteorologie a dokonce sám příchod Eda Hammera III. na svět je výsledkem jistých objednávek, uskutečněných na základě jiných, předchozích zakázek. Nikdo se nemůže narodit ani umřít spontánně; a rovněž nikdo již sám o sobě nic neprožívá do konce, neboť každá jeho myšlenka, strach, námaha, bolest — je článkem algebraických výpočtů počítačů. Slova jako vina, trest, morální odpovědnost, dobro a zlo se staly prázdnými pojmy, protože dokonalé aranžmá života odstranilo hodnoty, které se nedají měřit penězi. Díky stoprocentnímu zužitkování všech lidských vlastností a jejich zapojením do neomylného systému byl zřízen počítačový ráj, který měl jedinou vadu — jeho obyvatelé nevěděli, že je to tak. Ba i samotnou poradu tří ředitelů rovněž naprogramoval hlavní počítač, který — jakmile jim poskytl tuto informaci — se představil jako elektrifikovaný Strom poznání. Co se teď stane? Zříci se dokonale zaranžovaného bytí opětovným útěkem z ráje, aby „všechno mohlo začít ještě jednou od začátku“? Nebo ho přijmout a odmítnout jednou provždy tíhu odpovědnosti? Na tuto otázku kniha neodpovídá. Je spíše metafyzickou groteskou, jejíž fantastičnost má jistou návaznost na skutečný svět. Když nepřihlédneme k humorné nadsázce a elefantiáze autorské imaginace, zbývá nám problém manipulace myšlenek, a to takové manipulace, jež úplně nekoliduje se subjektivními pocity spontánnosti a svobody. Situace se určitě nevyvine tak, jak nám to předvádí Being Inc., ovšem nevíme, zda osud nepřipraví našim potomkům tento jev v jiných formách — jejichž popis bude patrně méně zábavný, kdoví ale, zda budou také méně trýznivé.</strong></p><empty-line /><p>Wilhelm Klopper</p><empty-line /><p>DIE KULTUR ALS FEHLER</p><empty-line /><p><emphasis>(Universitas Verlag)</emphasis><strong></strong><strong> </strong><strong> </strong><strong> Jakožto originální antropologická hypotéza stojí dílo soukromého docenta W. Kloppera Kultura jako omyl nepochybně za pozornost. Dříve než přejdu k vlastnímu posouzení, nemohu neupozornit na způsob, jak je látka zpracována. Jedině Němec mohl napsat tuto knihu! Záliba v klasifikaci, v onom vzorném třídění, které dalo vzniknout nesčetným handbuchům, předělala německou duši na pořadač. Vidíme-li dokonale uspořádaný obsah knihy, nemůžeme nepomyslet, že kdyby pánbůh byl národnosti německé, náš svět by sice nebyl nekonečně dokonalejším místem pro naši existenci, ale byl by nepochybně uskutečněním vyšší ideje execírky a pořádku. Tato dokonalá spořádanost přímo zotročuje, třebaže nebudí žádné věcné námitky. Na tomto místě se nebudu pouštět do úvah, zda toto čistě formální zalíbení v pořádkumilovnosti, v symetrii, přizpůsobování pravidlům skutečně neovlivnilo i jisté pojmy typické pro německou filozofii — především její ontologii. Hegel miloval vesmír jako Prusko, protože v Prusku vládl pořádek! Ba i takový estetikou rozjitřený myslitel jako Schopenhauer ve své rozpravě Über die vierfache Wurzel des Satzes vom zureichenden Grunde ukázal, jak uplatnit dril při výkladu. A Fichte? Musím se vzdát potěšení odbíhat od tématu, což je pro mne tím obtížnější, že nejsem Němec. Takže k věci! Své dvojsvazkové dílo opatřil Klopper předmluvou, vstupním slovem a úvodem. (Ideální forma: triáda!) Přistupuje k meritorní stránce věci a zaměřuje se nejprve na ono chápání kultury jako omylu, které považuje za falešné. Podle této (jak soudí autor) nesprávné koncepce, typické pro anglosaskou školu, reprezentovanou zejména Whistlem a Sadbotthamem, je chybná každá forma chování, která organismu nevadí, ale také mu nepomáhá k přežití. Pro evoluci je tedy jediným kritériem účelnosti chování to, do jaké míry takové chování pomáhá biologicky přežít. Živočich, který se chová tak, že je způsobilejší přežít než jiný, se — podle tohoto měřítka — chová mnohem účelněji než zvířata, kterým hrozí vymření. Z evolučního hlediska jsou tedy bezzubí býložravci nesmyslem, protože hned po narození zemřou hladem. A obdobně jsou z evolučního hlediska nesmyslem býložravci, kteří sice zuby mají, ale hryzají kameny — takže i oni musí zahynout. Klopper cituje z Whistla známý příklad. Dejme tomu, praví anglický badatel, že v nějaké tlupě paviánů starý samec, vůdce skupiny, každého chyceného ptáčka požírá od levé strany. Pavián má na pravé ruce zmrzačený palec a lépe mu vyhovuje, když si kořist podává tak, že je obrácena levým bokem k tlamě. Mladší paviáni pozorují chování dominantního samce — je pro ně vzorem, řídí se jím — a po jedné generaci všichni členové tlupy paviánů požírají chycená ptáčata tak, že se nejprve zakousnou do jejich levého boku. Toto chování není biologicky determinováno, protože paviáni mohou ulovenou kořist začít žrát z toho či onoho boku — nicméně tento konformní vzorec chování se v této skupině ustálil. Čím je? Počátkem kultury (protokulturou) jako bezdůvodného adaptačního chování. Jak známo, Whistlovu koncepci nerozvinul antropolog, ale filozof anglické analytickologické školy J. Sadbottham. Jeho názory shrnuje autor v další kapitole (Das Fehlerhafte der Kulturfehlerteorie von Joshua Sadbottham), dříve než je zpochybní. Ve svém stěžejním díle Sadbottham uvádí, že lidská společenství vytvářejí kulturu v důsledku chyb, nepovedených pokusů, nezdarů, klopýtnutí, omylů a neporozumění. Lidé chtějí udělat jednu věc, ale vlastně udělají jinou; chtějí správně pochopit mechanismus jevů, ale vyloží si jej chybně; hledají pravdu, ale podlehnou klamu, a tak vznikají obyčeje, mores, víra, sakrálna, tajemství, mana, tak vznikají příkazy a zákazy, totemy a tabu. Lidé si utvoří nesprávnou klasifikaci vnějšího světa a vzniká totemismus. Nesprávnou generalizací vymezí pojem many a pak — absolutna. Utvoří si klamnou představu o své tělesné schránce, a tak povstává pojetí ctnosti a hříchu; kdyby se pohlavní ústrojí podobalo motýlům a oplodnění zpěvu (přenos genetické informace by regulovalo chvění vzduchu), potom by se všechny tyto představy formovaly jiným způsobem. Lidé vytvářejí hypostaze, a tak vznikají představy o bozích; dopouštějí se plagiátů, a tak vznikají eklektické spleti mýtů — čili náboženská učení. Krátce tím ledabylým, nemístným a z hlediska schopnosti adaptace <emphasis>nedokonalým </emphasis>počínáním chybně interpretují chování jiných lidí, vlastního těla, přírodních objektů, považují nahodilé za příčinně podmíněné právě tak jako determinované za nahodilé, čili tím, že vymýšlejí stále větší množství fiktivních bytí, lidé vytvářejí kulturu a přetvářejí podle jejího hlediska obraz světa — načež se po tisíciletích diví, že se v tomto vězení necítí právě pohodlně. Začátky vždycky vypadají neviňoučce a napohled bezvýznamně — jako u oné tlupy paviánů, kteří ulovená ptáčata pokaždé začínají ohryzávat od levé strany hrudi. Leč jakmile z takových drobtů vznikne soustava symbolů a hodnot, jakmile se nahromadí dostatek chyb, omylů, neporozumění, aby se jejich souhrn — matematicky řečeno — mohl zcela <emphasis>uzavřít</emphasis>, člověk se sám uvězní v tom, co sice je docela náhodnou změtí, leč co se mu jeví jako vyšší nutnost. Jakožto erudovaný vědec, Sadbottham dokládá své tvrzení řadou příkladů z etnologie. Jak si vzpomínáme, jeho práce svého času vyvolala značný rozruch (především pak tabulky Náhoda proti determinismu, do nichž zahrnul soupis všech kulturních jevů, jejichž výklad je mylný); mnohé kultury to, že lidé jsou smrtelní, považují za důsledek jisté události — podle nich byl člověk původně nesmrtelný, ale pozbyl této vlastnosti, protože se prohřešil anebo protože mu byla odňata zásahem nějaké zlé moci: na druhé straně to, co je nahodilé — vzhled člověka zformovaný evolučním vývojem — všechny kultury nazývají příčinně podmíněnou nutností, a proto hlavní náboženská učení dodnes hlásají, že tvar lidského těla není nahodilý, neboť je obrazem božské podoby. Kritika, které docent Klopper podrobuje hypotézu anglického kolegy, není ani první, ani původní. Jako Němec, Klopper rozdělil tuto kritiku na dvě části: imanentní a pozitivní. V imanentní pouze odmítá Sadbotthamovy teze, proto ji také jako méně podstatnou přejdeme mlčením, poněvadž se v ní opakují námitky známé z odborné literatury. V druhé části kritiky — pozitivní — konečně přichází Wilhelm Klopper s vlastní hypotézou „Kultury jako omylu“. Podle našeho názoru začíná svůj výklad působivě a výstižně názorným příkladem. Různí ptáci si stavějí hnízda z rozmanitého materiálu. Jenže týž ptačí druh v různých lokalitách nestaví hnízda z přesně stejného materiálu, protože je odkázán na to, co v okolí najde. Záleží na náhodě, co pták najde — stébla trávy, kousky kůry, listy rostlin, mušličky, kamínky. Některá hnízda budou tudíž obsahovat víc mušliček, jiná víc kamínků, tu se bude stavební materiál skládat převážně z proužků kůry, onde zase z peříček a mechu. Ovšem stavební materiál má nepochybně vliv na tvar hnízda, nelze však přesvědčivě tvrdit, že hnízda jsou dílem čiré náhody. Hnízda jsou nástrojem adaptace, třebaže byla vystavěna z nahodile nalezených součástí — kultura je rovněž nástrojem adaptace. Jenomže — a zde postřehneme novou autorovu myšlenku — jde o adaptaci zásadně odlišnou od té, která je typická pro říši rostlinnou a živočišnou. „Was ist der Fall?“ táže se Klopper. „Co je stav věcí?“ A stav věcí je tento: v člověku jako bytosti tělesné není nic definitivního. Podle poznatků moderní biologie by člověk <emphasis>mohl </emphasis>vypadat jinak, než jak tomu je: mohl by se v průměru dožít ne šedesáti, ale šesti set let, mohl by mít jinak formovaný trup a končetiny, mít jinačí pohlavní ústrojí, jiný druh trávicího traktu, mohl by kupříkladu být výlučně býložravcem, mohl by být vejcorodý, být obojživelníkem, mohl by mít období zralosti k páření pouze jednou ročně v období říje a tak dále. Ovšem je pravda, že člověk má jednu vlastnost, která je natolik nezbytná, že bez ní by nebyl člověkem. Má mozek, schopný vytvořit řeč a uvažování; když si prohlíží své tělo a uvažuje o náhodě, která jeho tělo omezila, končí své úvahy velice neuspokojen. Žije krátce: jeho nesvéprávné dospívání trvá dlouho, údobí jeho nejvýkonnější zralosti je drobnou částí celého jeho života: sotvaže plně dospěje, začíná stárnout, na rozdíl od všech jiných tvorů však ví, jak jeho stáří skončí. V přirozených evolučních podmínkách je život ustavičně ohrožován; aby tvor mohl přežít, musí být ve střehu, proto má čidla <emphasis>bolesti</emphasis>, ústrojí <emphasis>utrpení</emphasis>, jako signalizaci, která podnítí činnost sebezáchovy — to evoluce velice silně rozvinula ve všech živých bytostech. Naopak evoluce neměla žádný důvod, žádnou příčinu, aby „spravedlivě“ uvedla tento stav věcí do rovnováhy a obdařila organismy přiměřeným počtem smyslových orgánů libosti a rozkoše. Každý uzná, praví Klopper, že muka hladovění, že utrpení, vyvolané žízní, že trýzeň dušení jsou nesrovnatelně pronikavější, bolestnější než uspokojení, které cítíme, když normálně dýcháme, pijeme nebo jíme. Výjimku z tohoto obecného pravidla nesouměrnosti nelibých a libých pocitů tvoří pouze sex. To je však pochopitelné: kdybychom nebyli bytostmi rozdělenými na dvě pohlaví, kdybychom měli pohlavní ústrojí uspořádáno tak, jak jej například mají květiny, fungoval by bez jakéhokoli smyslového vzrušení, protože pobídka k činnosti by v tomto případě byla docela zbytečná. To, že existuje sexuální rozkoš a že kvůli ní se vystavěly neviditelné paláce království lásky (Klopper jakmile přestává být suchopárně věcný, pojednou přechází na sentimentální básnění!), to vyplývá jedině z faktu dvojího pohlaví. Domněnka, že homo hermafroditicus, pokud by tento druh vůbec existoval, by eroticky miloval sám sebe, je mylná. Kdepak — dbal by o sebe výlučně v rámci pudu sebezáchovy. To, co nazýváme narcisismem a co si představujeme jako náklonnost, kterou hermafrodit k sobě cítí, je druhotná projekce, je to výsledek obrazu: takový jedinec promítá myslí obraz vnějšího ideálního partnera do vlastního těla (a na dalších asi sedmdesáti stranách pokračují podobné hluboké úvahy o problémech jednoho, dvou a více pohlaví jako fakultativních možností utváření lidské přirozenosti, pokud jde o sex — tuto část knihy pomíjíme). Jak s tímto problémem souvisí kultura? ptá se Klopper. Kultura je nástrojem adaptace nového typu: nejenže sama z nahodilostí vzniká, ale také sama slouží k tomu, aby všechno, co v našem postavení je de facto <emphasis>náhodné</emphasis>, získalo punc vyšší, dokonalé nutnosti. Kultura tudíž působí náboženstvím, obyčeji, zákony, zákazy a příkazy, aby přetvořila <emphasis>žádosti na ideály</emphasis>, minusy na plusy, vadné na bezvadné, nedokonalé na dokonalé: utrpení bolí? To je pravda, ale zušlechťuje, ba dokonce vede k vykoupení. Život je krátký? To je pravda, ale bytí na onom světě trvá věčně. Dětství je obtížné a hloupé? To je pravda, ale je to údobí idylické, andělské, přímo svaté. Stáří je strašné? To je pravda, ale je přípravou na věčnost a kromě toho si starých lidí musíme vážit, protože jsou staří. Člověk je netvor? Ano, ale on tím není vinen, to prarodiče se dopustili zla či démon se vmísil v akt boží: člověk neví, co chtít, hledá smysl žití, je nešťastný? Ano, ale je to důsledek svobody a to, že ten, kdo ji má, za ni draze platí, nemá rozhodující význam — člověk zbavený svobody by byl mnohem nešťastnější než ten, který existuje! Zvířata, upozorňuje Klopper, nečiní rozdílu mezi výmětem a zdechlinou — pomíjejí jedno i druhé jako odpadky života. Pro důsledného materialistu by mělo stejně platit srovnám mrtvoly se stolicí: leč druhého se zbavujeme tajně, zatímco prvního — okázale, honosně, pozůstatky opatřujeme mnoha nákladnými a komplikovanými obaly. Vyžaduje to kultura jako soustava zástěrek, které nám usnadňují smíření s nenáležitými fakty. Slavnostní pohřební obřady jsou prostředky uklidňující náš přirozený protest a pobouření vyvolané potupou smrtelnosti. Je to přece <emphasis>potupa </emphasis>— že rozum, po celý život naplňovaný stále rozsáhlejším poznáním, směřuje k tomu, aby se rozplynul v kaluži hniloby. Proto kultura konejší, ututlává všechny výhrady, rozhorlení, nároky, které by člověk mohl adresovat přírodní evoluci ve věci všech těch tělesných vlastností, které nahodile vznikly, jsou náhodně osudné a které, aniž byl tázán o radu nebo o souhlas, zdědil po miliardy let trvajícím procesu náhlých biologických adaptací. S celým tím hanebným dědictvím, s tím jarmarečním souběhem náhod a znaků nacpaným do buněk, zapleteným v kostech, svázaným šlachami a svaly se nás snaží usmířit kultura v malebném rouše profesionálního obhájce z moci úřední, používá nejrůznější triky, utíká se k protichůdným argumentům, apeluje tu na city, tu na rozum, protože všechny způsoby přesvědčování jsou pro ni dobré k tomu, aby dosáhla svého cíle — proměnit záporné znaky v kladné, naši nouzi, naše mrzáctví, naši nedostatečnost — v ctnost, dokonalost a zjevnou nezbytnost. Monumentálními akordy stylu jednak impozantního, jednak univerzitního končí první část úvahy docenta Kloppera, kterou jsme zde lakonicky shrnuli. Druhý díl knihy objasňuje, jak je důležité pochopit reálnou funkci kultury, aby člověk mohl jak se patří přijmout zvěstovatele budoucnosti, kterou si vytvořil sám tím, že vybudoval vědeckotechnickou civilizaci. Kultura je omyl! prohlašuje Klopper a jeho lakonický výrok nám připomíná Schopenhauerovo Die Welt ist Wille! Kultura je omyl, ne však v tom smyslu, že by vznikla nahodile, nikoli, ona vznikla nutně, neboť — jak bylo dovozeno v první části knihy — slouží přizpůsobení. Leč ona mu slouží pouze <emphasis>mentálně</emphasis>; ona dogmaty náboženských učení a přikázáními nepředělává člověka v bytost <emphasis>opravdu </emphasis>nesmrtelnou, ona nedodává člověku nahodilému, homini accidentali <emphasis>reálného </emphasis>Stvořitele-Boha; ona <emphasis>reálně </emphasis>neanuluje ani sebemenší atom individuálních utrpení, bolesti, trýzní (Klopper i zde zůstává věren Schopenhauerovi!) — to všechno vykládá, interpretuje výlučně na duševní rovině, ona dává smysl tomu, co ze žádného smyslového vnímání nevyplývá; ona odděluje hřích od ctnosti, milost od poklesku, potupu od povznesení. Ale hle, technická civilizace zprvu drobnými, bezvýznamnými krůčky primitivních strojů popolezla, připlazila se pod kulturu, stavba se zachvěla, stěny křišťálového usměrňovače se zatřásly: technická civilizace slibuje totiž člověka <emphasis>vylepšit</emphasis>, jeho tělo a zároveň i jeho mozek, jeho duši skutečně <emphasis>zoptimalizovat; </emphasis>ta nenadále mohutnící olbřímí síla (informací za staletí nahromaděných, která v dvacátém století explodovala) ohlašuje možnost dlouhého života, jehož mez se snad posune až k nesmrtelnosti: dává vyhlídky na rychlé dospívání a nestárnutí; nabízí šance k značnému rozšíření tělesných rozkoší a postupné omezení útrap, bolestí jak „přirozených“ (spojených se senilitou), tak i „nahodilých“ (při onemocnění); poskytuje možnost <emphasis>osvobození </emphasis>všude tam, kde doposud rozhodovala náhoda spojená s nevyhnutelností (jako nezávislost při uspořádání vlastností lidské přirozenosti; jako možnost posilování nadání, znalostí, inteligence; jako šance dodat lidským údům, tváři, tělu, smyslovým orgánům libovolné formy, funkce, dokonce i natrvalo atd.). Co by se slušelo učinit vzhledem k těmto slibům, potvrzeným již reálnými skutky? Dát se do vítězoslavného tance a kulturu, tu hůlku kulhavého, ty protézy chromých, to křeslo paralytika, ten souhrn záplat k potupě našeho těla k zakrytí nedostatečnosti naší kondice, tuto vysloužilou pomocnici prohlásit za nějaký anachronismus. Copak jsou potřebné protézy těm, komu mohou vyrůst nové údy? Zda musí křečovitě tisknout k srdci bílou hůl nevidoucí, když mu navrátíme zrak? Zda má žádat ten, komu byl z očí stržen zákal, aby byl znovu oslepen? Zda se nepatří tohle zbytečné haraburdí zanechat v muzeu minulosti a čilým krokem vykročit kupředu k obtížným, ale nádherným úkolům a cílům, které nás čekají? Dokud přirozenost našich těl, jejich povlovný růst, jejich rychlé pokažení byly neprostupnou stěnou, nepřekonatelnou bariérou, hranicí existence, dotud kultura tisíci pokolením usnadňovala se tomuto osudnému stavu věcí přizpůsobit. Smiřovala s ním, a jak autor dokazuje, dokonce nedostatky přetvářela na hodnoty, vady na přednosti; asi jako někdo, kdo je odkázán na rozpadající se, škaredý, mizerný vůz, ponenáhlu našel zálibu v jeho neduživosti, v jeho nepodařenosti hledal symptomy vyššího ideálu, v neustálých defektech nacházel zákon Přírody, Stvoření a postřehl v dýchavičném karburátoru a skřípějící převodovce dílo samotného Pána Boha. Dokud nebylo na obzoru jiné vozidlo, byla to velice dobrá, velice vhodná, jedině správná a rozumná politika. To jistě! Ale nyní, když nový vůz je na dohled? Nyní se chytat polámaných drátových kol, zoufat si nad ošklivou věcí, která se má vyřadit, volat o pomoc při pohledu na účelně konstruovaný krásný nový model? Je to ovšem psychologicky pochopitelné. Neboť nadmíru dlouho — tisíciletí! — se člověk přizpůsoboval své evolučně záplatované přirozenosti, bylo to ohromné, věky trvající úsilí, aby si oblíbil daný stav v celé jeho bídě, ošklivosti, nedostatcích a fyziologických zákoutích. Tak se v průběhu všech kulturních formací po řadě za sebou postupujících člověk kolem toho nalopotil, tak si sám vsugeroval, tak si namluvil krajnost, jedinečnost, výjimečnost a zejména nemožnost alternativy osudu, že nyní, když před sebou vidí vysvobození, couvá, chvěje se, zaclání si oči, bije na poplach, odvrací se od technického Vykupitele, chce utéct kamkoli, třeba po čtyřech do lesa, chce tento květ vědy, ten div vlastníma rukama polámat, zničit, pošlapat, aby na skládku starého železa nemusel odevzdat prastaré hodnoty, které vypěstoval vlastní krví, vypiplal za bdění i ve spánku, až sama sebe přiměl — k lásce k nim! Leč tak absurdní postup, tento šok, tento strach je především z jakéhokoli rozumného hlediska hloupostí. Ano, kultura je omyl! Leč pouze v tom smyslu, v jakém je omylem zavírání očí při světle, odmítání léků při nemoci a dožadování se vykuřování a magických kouzel, když osvícený lékař stojí u lože nemocného. Tento omyl neexistoval, vůbec se nevyskytoval dotud, dokud patřičně vysoko nevzrostlo poznání, tento omyl — toť vzpírání se, oslovský odpor, vzdor mezka, toť třesení se hrůzou, které soudobí „myslitelé“ nazývají inteligentní diagnózou světových změn. Kulturu, tento soubor protéz, je třeba zavrhnout, abychom se svěřili do péče vědě, která nás předělá, obdaří dokonalostí; a bude to dokonalost nevymýšlena, nenamluvena, neodvozená ze sofistiky, z těch jejích pokroucených, záludných, vnitřně protichůdných tvrzení a dogmat, ale naprosto faktická, materiální, dokonale objektivní dokonalost: samotné bytí stane se dokonalým, a nejen pouze jeho výklad, jeho interpretace! Kultura, tento zastánce nesmyslů způsobených evolucí, ten mizerný obhájce ztraceného případu, tento advokát primitivismu a somatické ledabylosti musí zmizet, když věc člověka přichází na pořad jiných, vyšších instancí, když se hroutí zeď doposud nedotknutelných nutností. Technický rozvoj kulturu zničí? Dosáhne svobody tam, kde dosud vládla biologická nutnost? Zajisté! A místo abychom prolévali slzy nad tím, že jsme pozbyli otroctví, musíme zrychlit krok, abychom vyšli z jeho ponurého domu. A proto (začíná finále — odměřenými závěry): všechno, co se říká o ohrožení tradiční kultury novou technologií, je pravda. Leč nemusíme si s tímto ohrožením dělat starosti: nemusíme látat kulturu pukající ve švech, spínat její dogmata zavíracími špendlíky, bránit se vpádu lepšího poznání do našeho těla a života. Kultura nepřestává ani teď být hodnotou, stává se hodnotou jinou, a to přežitkem. Neboť ona byla obrovskou líhní, tím inkubátorem, v němž přicházely na svět vynálezy a v bolestech se zrodila věda. Ano: jako vyvíjející se zárodek vstřebává netečnou, pasivní substanci vaječného bílku, tak rozvíjející se technika vstřebává, tráví a mění na vlastní produkt kulturu, neboť takový je osud embryí i vajec. Žijeme v přechodné epoše, praví Klopper; nikdy není tak nevýslovně obtížné postihnout cestu, kterou jsme urazili, i tu, která se před námi prostírá, jak je to vlastní obdobím přechodu, neboť v těchto dobách dochází k zmatení pojmů. Ale tento proces již neúprosně započal. Nesmíme se v každém případě domnívat, že by tento přechod z panství biologického zotročení do panství svobodného samotvoření mohl být jednorázovým aktem. Člověk není schopen se zdokonalit jednou provždy, a proces měnění sebe sama bude pokračovat po staletí. „Jsem tak opovážlivý,“ praví Klopper, „že čtenáře ujistím, že dilema, kvůli kterému si tradiční humanista, poplašený vědeckou revolucí, dělá těžkou hlavu, je smutkem psa, kterému byl odebrán obojek. Jeho dilema se omezuje na víru, že člověk je klubkem rozporů, kterých se nemůže zbýt, ani kdyby se to technicky dalo zvládnout, čili že mu není dovoleno, aby změnil tělesný tvar, oslabil agresivní choutky, posílil intelekt, uvedl emoce do rovnováhy, přetvořil sex, osvobodil člověka od stáří, od námahy plození — a dělat se to nesmí, protože něco takového se nikdy předtím nedělalo, a už proto to určitě bude něco špatného. Humanistovi nelze vyložit příčiny aktuálního stavu lidského těla a duše jako dlouhou sérii nahodile vytažených losů v průběhu miliardletých křečí evolučního procesu, kterým na všechny strany zmítaly horotvorné pochody, vulkanická činnost, glaciály, výbuchy hvězd, změny geomagnetického pole a nesčíslné jiné nahodilé události. To, co nejdřív evoluce živočišstva, později vývoj antropoidů složily po způsobu loterie, co výběr srovnal na jednu hromadu, co se den po dni ustálilo v genech jako v kostkách metaných na hrací stůl, to máme uznat za nedotknutelné, neboť je to posvátné, neporušitelné na věky věkův — a tedy nevědět, proč by tomu mělo být takto. Jako kdyby naše diagnóza byla pro kulturu urážkou — o její znamenitě zaměřené působnosti, o tomto největším, nejobtížnějším, na výsost fantastickém a falešném klamu, k němuž se homo sapiens dobral — jakého se chytal, když byl vystrčen do prostoru rozumného bytí z onoho tmavého doupěte, v němž prodlévá genová čachrářka, v němž evoluční proces ustaluje své podvodné tahy v chromozómech; o tom, že tato hra je hanebným podváděním, kterému nebyly nikdy příkladem nějaké vyšší hodnoty či cíle, svědčí fakt, že v této sluji běží jedině o to, přežít dnešek — v žádném případě si nikdo nedělá starosti o to, co se tak kompromisně, tak oportunisticky přeživším stane zítra. Poněvadž však všechno probíhá přesně naopak, než si vysnil onen třesoucí se humanista, ten tupec, ten nevědomec, který se neprávem vydává za racionalistu, zůstane kultura podemletá, rozparcelovaná, rozdělená a zmeliorizovaná podle změn, jimž se člověk podrobí. Tam, kde rozhodují o bytí čachrářka genů, oportunismus adaptace, tam nenacházíme žádné tajemství, tam je jenom kocovina podvedených, pálení záhy po opičím předkovi, šplh k nebi po fiktivním žebříku, z kterého vždycky nakonec sletíš dolů, biologií stažen za paty, ať si pomáháš ptačím peřím, svatozáří, neposkvrněným početím či se jistíš hrdinstvím. Tudíž nebude zničeno nic nutného, nýbrž zahyne, odumírajíc po troškách, lešení přemrštěností, omluv, vytáček, házení písku do očí, jedním slovem celá sofistika, které se nešťastné lidstvo chytá od věků, aby svůj ošklivý tělesný stav trochu přikrášlilo. Z mraku informační exploze v příštím století vystoupí Homo optimisans se ipse, Autocreator, Samotvůrce, který se nad našimi Kassandrami dá do smíchu (pokud se bude mít čím smát). Tato příležitost zasluhuje pochvalu, je ji třeba uznat za nezměrně prospěšný sběh kosmickoplanetárních okolností, a netřást se před silou, která náš rod odvádí z popraviště, aby rozbila okovy, které vleče každý z nás a čeká, kdy se konečně vyčerpá potenciál jeho tělesných sil, a zadusí se v smrtelném zápase. Ba i kdyby celý svět ještě projevoval souhlas s tímto stavem, jímž nás evoluce ocejchovala hůř, než my cejchujeme nejhorší zločince, já s ním nikdy souhlasit nebudu, a ještě na smrtelné posteli zachroptím: ‚Pryč s Evolucí, vivat Autokreace!‘“ Obšírný citát, kterým jsme ozdobili dosavadní pojednám, je poučný. Je poučný především proto, že ukazuje, že prostě neexistuje skutečnost, aby se některým lidem nejevila jako vyložené zlo a neštěstí, zatímco jiní lidé ji současně považují za spásu a velebí její výsostnou dokonalost. Autor této recenze soudí, že technoevoluci nelze považovat za existenční panaceu lidstva, už proto ne, že kritéria optimizace jsou příliš neurčitá a relativní, než aby se mohlo uvažovat o tom, že bychom je mohli brát jako univerzální směrnici (to je za kodex neomylně spásného jednání, formulovaný empirickým jazykem). V každém případě upozorňujeme čtenáře na Kulturu jako omyl, jako na další, pro dnešní dobu typickou sondu k rozpoznání budoucnosti — stále temné, navzdory společnému úsilí futurologů i takových myslitelů, jako je Klopper.</strong></p><empty-line /><p>César Kouska</p><empty-line /><p>DE IMPOSSIBILITATE VITAE</p><empty-line /><p>DE IMPOSSIBILITATE PROGNOSCENDI</p><empty-line /><p><emphasis>2 svazky</emphasis></p>
<p><emphasis>(Státní nakladatelství vědecké literatury, Praha)</emphasis><strong></strong><strong> </strong></p>
<p> <strong> Autor uvedený na obálce jako César Kouska je pod předmluvou v knize podepsaný jako Benedikt Kouska. Jde o tiskařského šotka, nepozornost korektora či o nějaký nepochopitelný obmyslný záměr? Já osobně se přikláním k jménu Benedikt, které se mi víc zamlouvá. Vděčím totiž profesoru B. Kouskovi za několik nejpříjemnějších hodin svého života, které jsem strávil četbou jeho díla. Názory, které v něm předkládá, jsou nepochybně v rozporu s pravověrným vědeckým učením, leč přitom nejde o žádné blouznivé nápady. Pravda bude ležet někde uprostřed, v oné přechodové sféře mezi světlem a stínem, kdy rozum popouští logice uzdu jen natolik, aby se nezměnila v plácání do větru. Profesor Kouska totiž napsal dílo, v němž dokládá platnost následujícího vylučovacího vztahu: buď je teorie pravděpodobnosti, o niž se opírá přírodověda, naprosto mylná, anebo živá příroda s člověkem v čele neexistuje. Ve druhém díle profesor dovozuje, že pokud se prognostika čili futurologie má stát realitou a nemá být pouze malováním strak na vrby, vědomým či nevědomým vytíráním zraku, nemůže jako vědecká disciplína používat počet pravděpodobnosti, ale musí si vytvořit zcela novou metodu, jmenovitě — abych citoval autora — „z antipodálních axiomat vycházející distributivní teorii souborů jevů vyššího řádu s nízkou četností výskytu v časoprostorovém kontinuu“ (citát současně dokazuje, že četba tohoto díla, zejména v jeho teoretických pasážích, je značně náročná). Benedikt Kouska začíná konstatováním, že teorie empirické pravděpodobnosti je rozštěpena vedví. Pojmu pravděpodobnosti používáme, jestliže nevíme něco zcela jistě. Leč tato nejistota bývá buď čistě subjektivní (já nevím, co se stane, ale snad to ví někdo jiný), anebo objektivní (neví to nikdo a ani to nemůže vědět). Subjektivní pravděpodobnost slouží při nedostatku informací jako kompas: nevím, který kůň doběhne první do cíle (ze čtyř koní má šanci jeden ku čtyřem, že dostih vyhraje), a chovám se jako nevidomý v pokoji zaplněném nábytkem. Pravděpodobnost je tedy něco jako hůl, s jejíž pomocí se slepec orientuje. Kdyby viděl, hůl by nepotřeboval, a kdybych já věděl, který kůň je nejrychlejší, nemusel bych si pomáhat počtem pravděpodobnosti. Jak víme, spor o objektivitu či subjektivitu pravděpodobnosti rozděluje vědecký svět na dva tábory. Jeden tvrdí, že existují dva druhy probability, jak jsme se zmínili výše, zatímco druhý zastává názor, že existuje pouze pravděpodobnost subjektivní, poněvadž ať už se stane cokoli, my to nesporně poznat nedokážeme. Jedni tudíž kladou nejistotu o možnosti budoucích jevů mimo naše poznání, druzí zas v okruh těchto jevů samotných. To, co se stane, pokud k tomu zjevně dojde, to se stane — tak zní základní teze profesora Kousky. Pravděpodobnost figuruje pouze tehdy, když ještě k ničemu nedošlo. Tak praví věda. Jestliže se ve vzduchu srazí dvě střely vypálené duelanty anebo jestliže si někdo při pojídání ryby zlomí zub na prstenu, který před šesti lety spadl do moře a byl právě touto rybou pohlcen, stejně jako když během ostřelování města vybuchne šrapnel v obchodě kuchyňskými potřebami a jeho střepiny dopadají na menší a větší hrnky tak, že zazní Čajkovského sonatina b moll ve tříčtvrtečním taktu přesně podle partitury — tady ovšem každý pochopí, že je krajně nepravděpodobné, aby se takové případy staly. Abychom použili odborné vědecké terminologie, jde o jevy vyskytující se v příslušných souborech případů s mizivou četností, tedy v souboru všech soubojů, v souboru všech konzumovaných ryb, v nichž se nacházejí ztracené předměty, jakož i v souboru všech kanonád na obchody s kuchyňskými potřebami. Věda nás mate, praví profesor Kouska, protože mluvit o nějakých takových souborech jsou plané řeči. Teorie pravděpodobnosti obvykle dovede odpovědět na otázku, kdy můžeme očekávat, že se určitý jev s mizivou pravděpodobností vyskytne — čili kolikrát bude třeba opakovat souboje, ztrácet prsteny a střílet do nádobí, aby uvedené raritní případy nastaly. To je nesmysl, protože aby nějaký velice nepravděpodobný případ nastal, vůbec není nutné, aby jevy patřičného souboru vytvořily posloupnou řadu. Jestliže házím najednou deseti mincemi a vím, že šance, že mi padne desetkrát lev nebo desetkrát panna činí 1: 1024, neznamená to, že musím provést nejméně 1024 hody, aby se pravděpodobnost, že desetkrát padne lev či panna změnila v jistotu, tj. rovnala se jedné. V každém případě mohu totiž předpokládat, že mé hody jsou dalším pokračováním všech dosud učiněných hodů deseti mincemi najednou. Za posledních pět tisíc let historie lidstva muselo být takových hodů vykonáno nesčíslné množství, takže bych měl vlastně očekávat, že ihned padne desetkrát lev nebo panna. Avšak zkuste ve své úvaze vycházet z tohoto předpokladu, praví profesor Kouska. Z vědeckého hlediska je úplně lhostejné, házíme-li všemi mincemi najednou, anebo zda na chvíli přestaneme, abychom posvačili či si zaskočili do hospody na pivo, nesejde na tom, zda mince hází jedna a táž osoba anebo to dělá pokaždé někdo jiný, a pravděpodobnost také neovlivní, házíme-li mince v jednom dni či jednou týdně anebo jednou ročně. Tudíž je zcela nepodstatné, že deseti mincemi házeli už Féničané, sedíce na ovčích rounech, Řekové po požáru Tróje, pasáci holek v císařském Římě, Galové a Germáni, Ostrogóti a Tataři, Turci, když hnali zajatce do Istanbulu, obchodníci koberci v Galatě, kupci dětí za křížové výpravy dětí, Richard Lví srdce, Robespierre a desítky tisíců jiných hazardních hráčů. Přesto můžeme při házení mincemi soudit, že jde o soubor velice početný, čímž naše šance hodit najednou deset lvů či panen astronomicky vzrůstá. Jenom je zkuste hodit, říká profesor Kouska, a nějakého fyzika či jiného vědátora probabilistu si přidržte za rukáv, aby vám neutekl, protože tihleti pánové neradi slyší, když se jim vytýká, že jejich metody jsou šalba a klam. Zkuste to a uvidíte, že z toho nic nebude. Potom rozvíjí profesor Kouska rozsáhlou základní myšlenku, která se nezabývá nějakými hypotetickými jevy, ale událostmi, které tvoří část jeho vlastního životopisu. Ve zkratce si spolu s ním zopakujeme nejzajímavější fragmenty této analýzy. Za první světové války vykázal jeden vojenský lékař z operačního sálu ošetřovatelku, která omylem vstoupila dovnitř, právě když operoval. Kdyby se ošetřovatelka lépe vyznala v nemocnici, nespletla by si dveře operačního sálu s dveřmi do ošetřovny, a kdyby nevkročila do sálu, chirurg by ji nevykázal ven; kdyby ji nebyl vyhodil, neupozornil by ho jeho nadřízený, plukovní lékař, na nevhodné chování vůči dámě (byla to totiž dobrovolná ošetřovatelka, slečna z vyšších kruhů). Nebýt tohoto upozornění, mladý chirurg by nepovažoval za nutné, aby se ošetřovatelce omluvil, nezašel by s ní do cukrárny, nebyl by se do ní zamiloval a ani se s ní neoženil, následkem toho by pak ani Benedikt Kouska jako dítě oné manželské dvojice nebyl spatřil světlo světa. Zdá se, že z uvedeného vyplývá, že pravděpodobnost zrození profesora Kousky (jako novorozence, nikoli jako vedoucího katedry analytické filozofie) závisela na pravděpodobnosti, zda ošetřovatelka v daném roce, měsíci, dni a hodině si splete či nesplete dveře. Jenže tak tomu zdaleka není! Onoho dne neměl mladý chirurg Kouska v žurnálu žádnou operaci, zato ji měl jeho kolega doktor Pospíchal, který hodlal donést prádlo z prádelny své tetě a vešel do domu, kde praskla pojistka, takže nesvítilo světlo na chodbě, on zakopl na třetím schodu, vymkl si nohu v kotníku, a proto ho musel při operacích zastoupit Kouska. Kdyby se nebyla spálila pojistka, Pospíchal by si nevymkl nohu a na sále by neoperoval Kouska, ale on, Pospíchal, jako osoba známá svou galantností, by ošetřovatelku, která omylem vstoupila do sálu, nevyprovodil ven drsnými slovy, a protože by ji neurazil, neviděl by potřebu si s ní domlouvat schůzku. Konečně, i kdyby se to bylo stalo, je v každém případě zřejmé, že z virtuálního svazku doktora Pospíchala s ošetřovatelkou by se nenarodil Benedikt Kouska, ale někdo zcela jiný, jehož šancemi narození se dílo neobírá. </strong></p><empty-line /><p><strong> Odborníci ve statistice si jsou vědomi komplikovaného stavu světských věcí a zpravidla se vyhýbají tomu, aby se zabývali pravděpodobností takových jevů, jako je něčí příchod na svět. Aby se z toho nějak vykroutili, tvrdí, že tu běží o koincidenci velikého množství různorodých kauzálních řetězců a že je tím sice zásadně <emphasis>in abstracto </emphasis>determinován časoprostorový bod spojení daného vajíčka s danou spermií, ale <emphasis>in concreto </emphasis>nikdy nelze shromáždit poznatky stejně rozsáhlé jako všestranné, aby bylo možno vyřknout reálnou prognózu (jaká je pravděpodobnost, že se narodí jedinec X se znaky Y, čili <emphasis>jak dlouho </emphasis>se musí lidé rozmnožovat, aby se v pevně stanoveném čase zcela určitě narodil jedinec se znaky Y). Jenomže tento problém je pouze technického rázu, nikoli principiální; tkví v potížích spojených se shromažďováním informací, ne v tom, že by tato informace vůbec nikde na světě neexistovala. Tomuto pokrytectví statistické vědy hodlá profesor Kouska strhnout masku a učinit mu přítrž. Jak již víme, předpoklad zrození profesora Kousky není vymezen jenom alternativou „správné dveře — nesprávné dveře“. Šanci narození je třeba vypočítat nejen na základě jedné koincidence, ale i mnoha dalších; toho, že ošetřovatelku poslali právě do této nemocnice a ne do jiné; že její úsměv, zastíněný čepcem, zdáli připomínal úsměv Mony Lisy, i toho, že v Sarajevu byl zastřelen arcivévoda Ferdinand, protože kdyby ho nebyli zastřelili, válka by nevypukla, dívka by se nestala zdravotní sestrou, a protože pocházela z Olomouce, zatímco chirurg byl z Moravské Ostravy, asi by se ani v nemocnici, ani nikde jinde nebyli oba setkali. Je třeba vzít v úvahu také obecnou teorii balistiky při střelbě na arcivévodu a vzhledem k tomu, že trefa do arcivévody byla podmíněna pohybem jeho auta, je nutné přihlédnout k teorii kinetiky automobilů modelů z roku 1914, taktéž i k psychologii atentátníků, neboť ne každý, který by byl na místě onoho Srba, by na arcivévodu střílel, a i kdyby vystřelil, netrefil by se, kdyby se mu ruce třásly vzrušením. Srbovo jisté oko a pevná ruka také svým způsobem ovlivnily distribuci pravděpodobnosti, že se narodí profesor Kouska. Nesmí se ani opomenout celková politická situace Evropy v roce 1914. Ani v tom roce, ani v roce 1915, kdy se oba mladí lidé lépe poznali, nevešli v manželství, neboť chirurg byl odvelen do pevnosti Přemyšlu. Odtud měl odjet do Lvova, kde bydlela dívka jménem Marika, kterou mu s ohledem na společné zájmy vybrali rodiče za manželku. Ale následkem ofenzívy generála Samsonova a postupu jižního křídla ruských vojsk zůstal Přemyšl obklíčen a zakrátko po pádu pevnosti se chirurg místo ke své lvovské nevěstě dostal do ruského zajetí. Proto lékař vzpomínal na ošetřovatelku víc než na svou snoubenku, protože ošetřovatelka byla nejenom hezká, ale také píseň Na květném loži dřímej, milovaný můj zpívala neskonale líp než Marika, která měla uzlíky na hlasivkách a trpěla chronickým chrapotem. Roku 1914 se měla podrobit chirurgickému zákroku, který měl vadu odstranit, jenže rinolaryngolog, jenž ji měl operovat, prohrál spoustu peněz ve lvovském kasinu a nemohl čestný dluh, poněvadž byl důstojník, zaplatit. Místo toho, aby si prohnal hlavu kulí, ukradl plukovní pokladnu a pláchl do Itálie. Po této příhodě se Marika zatvrdila proti rinolaryngologům, a než se stačila rozhodnout pro jiného, byla zasnoubena. Jako snoubenka byla povinna zpívat píseň Na květném loži dřímej, milovaný můj a snad právě tento snoubenčin chraplavý a sípavý zpěv, kontrastující s čistým témbrem pražské ošetřovatelky, převážil misku vah v paměti zajatce doktora Kousky v její neprospěch. Takže když se v roce 1919 vrátil do Prahy ze zajetí, nepokoušel se hledat svoji snoubenku, ale okamžitě se vydal do domu, kde bydlela ošetřovatelka — děvče na vdávání. Ošetřovatelka měla ovšem čtyři různé nápadníky; všichni si ji chtěli vzít, zatímco s Kouskou ji nespojovalo nic konkrétního, kromě lístků, které jí posílal ze zajetí, a tyto samy o sobě, celé pomazané od razítek vojenské cenzury, nestačily roznítit v jejím srdci žádné trvalé city. Prvním vážným uchazečem o její ruku byl nějaký Hamuras, pilot, který nelétal, protože měl neustále potíže s kýlou, když šlapal na pedály v aeroplánu, které se v oněch pionýrských dobách letectví pohybovaly řádně ztuha. Hamuras tedy podstoupil operaci, která se nepovedla, a proto se kýla opakovala, což zavinil neobratný chirurg špatným šitím švů. Ošetřovatelka se styděla provdat za takového letce, který namísto aby létal, se buď potloukal po čekárnách nemocnic, nebo horlivě hledal v inzerátech předválečný kýlní pás. Domníval se, že kdyby ho měl, pak by mohl zase létat, jenomže v důsledku války byly kvalitní kýlní pásy nedostupné. Je třeba také mít na zřeteli, že „být či nebýt“ profesora Kousky se v tomto ohledu pojí i s dějinami letectví obecně a s typy letounů používaných v rakousko-uherské armádě zvláště. Na narození profesora Kousky měl konkrétně pozitivní vliv fakt, že vláda rakousko-uherského mocnářství získala v roce 1911 licenci na stavbu jednoplošníků, jejichž pedály šly neobvykle ztuha. Tyto letouny měla vyrábět továrna ve Wiener Neustadtu, což se nakonec zřejmě také stalo. S touto továrnou a její licencí (od Farmana z Ameriky) soutěžila při nabídkovém řízení francouzská firma Antoinette, která měla velkou naději na úspěch, protože generál Prchl z c. a k. intendantury by dal bezpochyby přednost francouzské licenci, neboť francouzská vychovatelka jeho dětí byla jeho milenkou, takže potajmu inklinoval ke všemu francouzskému; to by ovšem změnilo rozložení šancí, neboť francouzský avion byl dvojplošník s prohnutými křídly a kormidly ovládanými šlapkami, které šly velice zlehka, Hamuras by neměl patrně při řízení žádné zvláštní potíže, takže by se ošetřovatelka za něho možná i provdala. Na druhé straně je třeba přiznat, že v tomto biplánu šel knipl velice ztěžka. Hamuras měl slabé paže, trpěl dokonce takzvaným schreibkrampfem, což mu dělalo potíže i při podpisu, protože jeho plné jméno znělo Adolf Alfred von </strong></p><empty-line /><p><strong> Messen-Weydeneck zu Oriola und Münnesack, baron Hamuras. Tudíž i kdyby neměl kýlu, vzhledem ke svým neduživým rukám Hamuras mohl svůj půvab v ošetřovatelčiných očích ztratit. Jenže francouzské vychovatelce se do cesty připletl jakýsi šmírácký operetní tenor a honem jí udělal dítě, generál Prchl ji nato vyhnal z domu, ztratil sympatie ke všemu francouzskému, a tak zůstala armáda při Farmanově licenci, již získala továrna ve Wiener Neustadtu. S tím svým tenorem se seznámila guvernantka při procházce po vídeňském Ringu, kam chodila se dvěma staršími dcerkami generála Prchla na čerstvý vzduch, neboť mladší dítě mělo černý kašel, takže zdravé děti bylo nutné od nemocného izolovat. Nebýt černého kašle zavlečeného k Prchlům jistým známým jejich kuchařky, který vozil kávu do pražírny a vždycky se kolem poledního na skok zastavil, nebylo by zapotřebí vodit dítka na vycházky po Ringu, nedošlo by k seznámení guvernantky s tenorem a k jejímu vyhazovu, a tak by se přece jenom asi v soutěži prosadila Antoinetta. A tak dostal Hamuras košem, oženil se s dcerou dvorního dodavatele, s níž měl tři děti, z toho jedno bez kýly. Dalšímu nápadníku ošetřovatelky, rytmistru von Wrabetzovi nescházelo nic až do chvíle, kdy se dostal na italskou frontu, kde (v zasněžených Alpách) chytil revma. O příčině jeho skonu se verze různí. Podle nejserióznější prý do parní lázně, kam chodil rytmistr vyhánět své revma, dopadl granát ráže dvaadvacet a při výbuchu byl nahý rytmistr vymrštěn na sníh, sice se revmatismu zbavil, ale zato dostal zápal plic. Kdyby profesor Fleming nebyl vynalezl penicilín v roce 1940, ale například už v roce 1910, von Wrabetz by se ze zápalu plic vykřesal, vrátil by se do Prahy, neboť by na to měl jako rekonvalescent právo, a tím by se šance, že profesor Kouska spatří světlo světa, nesmírně zmenšila. Tudíž při vzniku profesora B. Kousky sehrálo významnou úlohu i kalendárium objevu antibiotik. Třetím zájemcem byl solidní velkoobchodník, leč ten se zase nelíbil děvčeti. Se čtvrtým nápadníkem už byla svatba na spadnutí, ale sešlo z ní kvůli půllitru piva. Tento uchazeč měl obrovské dluhy, velkou naději, že je splatí z nevěstina věna a neobyčejně pestrou minulost. Jednoho krásného dne se rodina s dcerou a jejím nápadníkem vypravila na slavnost spojenou s dobročinnou tombolou ve prospěch Červeného kříže. Po maďarském perkeltu, který měli k obědu, trápila hlavu rodiny velká žízeň, a tak ze stanu, kde naslouchali vojenské dechovce, si otec odskočil na pivo. U výčepu potkal kolegu ze studií, který právě dopíjel a chystal se odejít ze slavnosti. Nebýt onoho půllitru piva, určitě by se s dívčiným otcem nebyl setkal. Otcův spolužák znal celou pohnutou nápadníkovu minulost od své švagrové a neváhal ji zevrubně vylíčit. Podle všeho sám k tomu leccos přidal, jisté je však, že se otec vrátil do stanu navýsost rozezlen a zásnuby nenávratně ztroskotaly. Nebýt okořeněného perkeltu, otec dívky, trápený žízní, by nezašel na pivo, nepotkal by bývalého spolužáka, nedověděl by se o dluzích nápadníka své dcery a zasnoubení by se zdárně uskutečnilo. A protože by to byly zásnuby válečné, sňatek by na sebe nedal dlouho čekat. Přemíra pálivé papriky v perkeltu dne 19. května 1916 tedy profesoru B. Kouskovi zachránila život. Co se týče chirurga Kousky, ten se vrátil ze zajetí v hodnosti bataliónního lékaře a začal pilně chodit na námluvy. Zlí jazykové mu donesli zvěsti o ostatních nápadnících, zejména o rytmistru von Wrabetzovi blahé paměti, který prý udržoval s dívkou milostné pletky v době, kdy ona současně odpovídala na lístky polní pošty, které jí psal chirurg ze zajetí. Chirurg Kouska, od přírody vznětlivý, se užuž chystal zrušit zasnoubení, zvláště poté, když se mu dostala do rukou některá dívčina psaníčka von Wrabetzovi (jež bůhvíjak zabloudila do Prahy k nějakému zlovolníkovi) spolu s anonymním dopisem, z nějž se dověděl, že byl pro dívku pátým kolem u vozu, jakousi nouzovou železnou rezervou. Ke zrušení zásnub nakonec nedošlo díky rozhovoru, který měl chirurg se svým dědečkem, jenž o něj pečoval od malička, neboť chirurgův otec, známý marnotratník a potrhlík, nejevil o výchovu svého syna vůbec zájem. Dědeček, starý muž s neobvykle progresivními názory, prohlásil, že mladé holce lze snadno poplést hlavu, zvláště když ten, kdo ji mate, nosí uniformu a neustále poukazuje na to, že mu hrozí smrt na poli cti a slávy. A tak se Kouska s děvčetem nakonec přece jen oženil. Kdyby však měl dědečka s konzervativnějšími názory anebo kdyby tento liberál zemřel před dovršením své osmdesátky, určitě by ke svatbě nebylo došlo. Dědeček vedl ovšem vzornou životosprávu a soustavně bral vodoléčebné kůry podle receptu faráře Kneippa. Do jaké míry ovlivnily každodenní ranní ledové sprchy, prodlužující starcův život, šanci, že se narodí profesor Kouska, to se ovšem přesně vyčíslit nedá. Otec chirurga Kousky, věrozvěst misogynie, by jistě nad zhanobenou dívkou nedržel ochrannou ruku, jenomže na syna neměl žádný vliv od chvíle, kdy se tento seznámil s panem Sergem Mdivanim, stal se jeho sekretářem a odjel s ním do Monte Carla, odkud se vrátil s pevnou vírou v jednu metodu, jak rozbít ruletu, kterou mu svěřila nějaká ovdovělá hraběnka. Díky tomuto jistému systému přišel o celý majetek, byl zbaven svéprávnosti a jediného syna musel svěřit svému otci na vychování. Kdyby tedy chirurgův otec nepodlehl démonu hazardu, nebyl by se ho jeho otec zřekl a opět by nedošlo ke zrození profesora Kousky. Činitelem, který nachýlil misku vah ve prospěch profesorova narození, byl tedy pan Serge, vulgo Sergej Mdivani. Když ho jeho majetek v Bosně stejně jako žena a tchyně omrzely, přijal Kousku (otce chirurgova) za sekretáře a odjel s ním do lázní, neboť otec Kouska znal cizí jazyky a byl světák, zatímco Mdivani, bez ohledu na své jméno, neznal nic kromě chorvatštiny. Kdyby však byl zamlada Mdivani lépe vychováván svým otcem, místo aby se muchloval se služkami, učil by se cizím jazykům, takže by nepotřeboval tlumočníka, neodvezl by Kousku otce do lázní, ten by se nevrátil z Monte Carla jako hazardní hráč a nebyl by pak svým otcem vyhozen z domova a vyděděn, ten by si pak k sobě nevzal chirurga, nevštípil by mu své zásady, takže chirurg by se rozešel s ošetřovatelkou a opět by profesor Benedikt Kouska nespatřil světlo světa. Otec pana Mdivaniho neměl totiž valnou chuť sledovat pokroky svého syna, když se tento měl učit cizím jazykům, protože mu synek svou podobou připomínal jednoho církevního hodnostáře, vůči němuž Mdivani starší choval podezření, že je skutečným otcem malého Serjožky. Kvůli této své podvědomé nechuti k Serjožkovi zanedbával jeho výchovu, takže se Sergej nestačil naučit cizím řečem jaksepatří. Věru bylo opravdu sporné, kdo je jeho otcem, poněvadž ani matka si nebyla zcela jistá, zda je Serjožka synem jejího manžela nebo synem popa, a nevěděla to určitě, protože věřila v uřknutí. A v uřknutí věřila, protože svou babičku cikánku uznávala jako životní autoritu; musíme podotknout, že zde hovoříme o relaci mezi babičkou matky Serjožky Mdivaniho a šancemi narození profesora Benedikta Kousky. Mdivani se narodil v roce 1861, jeho matka v roce 1832, zatímco babička cikánka v roce 1798. Takže události, jež se odehrávaly v Bosně a Hercegovině na sklonku osmnáctého století, čili sto třicet let před narozením profesora Kousky, měly podstatný vliv na rozložení pravděpodobnosti jeho příchodu na svět. Jenže ani cikánská babička se neobjevila jen tak z ničeho nic. Za pravoslavného Chorvata se provdat nechtěla, tím spíše, že tehdy byla celá Jugoslávie pod tureckým jhem a sňatek s ďaurem nic dobrého nesliboval. Jenže cikánka měla strýce o hodně staršího, který ještě bojoval pod Napoleonem a údajně se účastnil ústupu Velké armády od Moskvy. V každém případě se však z vojančiny pod císařem všech Francouzů vrátil domů přesvědčen o zanedbatelných rozdílech mezi vyznáními, neboť viděl dost válečných zmatků, a tak přemlouval neteř, aby si Chorvata vzala, sice ďaura, ale hodného a milého mládence. Tím, že se za toho Chorvata provdala, babička ze strany matky pana Mdivaniho značně zvětšila šance narození profesora Kousky. A pokud jde o strýce, ten by neválčil pod Napoleonem, kdyby se během italského tažení nebyl octl v oblasti Apenin, kam ho vyslal jeho pán, chovatel ovcí, se zásilkou kožešin. Tam ho dopadla jízdní hlídka císařské gardy a měl na vybranou: vstoupit do vojska, nebo být prohlášen za záškodníka — zvolil si tedy dvojí sukno. Kdyby tedy pán cikánského strýce nebyl chovatelem ovcí, anebo i kdyby jím byl, ale nevyráběl ovčí kožichy, po nichž byla v Itálii poptávka, nebyl by tam strýce poslal, jízdní hlídka by cikánského strýce nebyla zadržela, on by nemohl válčit po celé Evropě, setrval by na svých konzervativních názorech a nepřemlouval by neteř, aby si vzala Chorvata. Takže bez cikánské babičky by </strong></p><empty-line /><p><strong> Serjožkova matka nevěřila v uřknutí a nebyla by přesvědčena, že stačí jenom upřeně pozorovat popa, který rozkládá ruce před oltářem a prozpěvuje si basem, aby povila syna podobného mu jako vejce vejci. Měla by tudíž svědomí čisté, nebála by se muže, veškerá obvinění z nevěry by odmrštila, její manžel by v Serjožkově vzhledu nespatřoval nic divného a dohlédl by na jeho vzdělání, Sergej by se naučil cizím jazykům, žádného tlumočníka by nepotřeboval, takže by ho otec chirurga Kousky nedoprovázel do lázní, nestal by se hazardním hráčem a marnotratníkem, a poněvadž byl misogyn, syna chirurga by zpracoval, aby se rozešel se snoubenkou kvůli jejímu flirtu s rytmistrem Wrabetzem blahé paměti, takže by se zase profesor B. Kouska na tomto světě neobjevil. Uvažme však nyní, že jsme doposud zkoumali pravděpodobnostní škálu zrození profesora Kousky, vycházejíce z předpokladu, že oba jeho fakultativní rodiče existovali, a pravděpodobnost jeho narození jsme redukovali pouze vkládáním nepatrných, naprosto hodnověrných změn chování otce či matky profesora Kousky, změn vyvolaných jednáním třetích osob (generála Samsonova, cikánské babičky, francouzské guvernantky, generála Prchla, císaře Františka Josefa, arcivévody Ferdinanda, bratří Wrightů, chirurga operujícího baronovu kýlu, Maričina rinolaryngologa atd.). Úvahy stejného typu je možno použít i v případě šance narození děvčete, které si jako ošetřovatelka vzalo chirurga Kousku stejně jako v případě samotného chirurga. Biliony, triliony jevů musely nastat tak, jak nastaly, aby ta dívka přišla na svět, jakož aby se narodil budoucí chirurg Kouska. A to platí obdobně o nesčíslném množství činitelů, které vytvořily nutný předpoklad toho, aby se narodili jejich rodiče, prarodiče, praprarodiče atd. Nebudeme diskutovat o faktu, že kdyby nebyl krejčí Vlastimil Kouska, narozený roku 1673, spatřil světlo světa, potažmo by neexistoval ani jeho syn, ani jeho vnuk a pravnuk, čili ani pradědeček chirurga Kousky, a tudíž ani sám profesor Kouska. Analogicky můžeme uvažovat také o nejstarších předcích rodu Kousků a rodu ošetřovatelky, kteří vlastně ještě nepatřili k lidem, poněvadž za pliocénu pronásledovali lidoopy po stromech. Tehdy jeden z těch prvních paleopitéků dohnal jakéhosi lidoopa, a když zjistil, že má co dělat s lidoopkou, zmocnil se jí pod blahovičníkem, který vyrostl v místech, kde je dnes v Praze Malá Strana. V důsledku spojení chromozómů onoho růjného opočlověka a lidoopí praženy nastala mitóza a vznikl genotyp, který se přenášel přes dalších třicet tisíc generací a na tváři slečny ošetřovatelky vytvořil úsměv, vzdáleně se podobající úsměvu Leonardovy Mony Lisy, jenž okouzlil mladého chirurga Kousku. Eukalyptový strom mohl ovšem růst o čtyři metry dál, v tom případě by lidoopka prchající před paleopitékem ale nezakopla o mohutné kořání, nepadla by na záda a stačila by na strom vylézt, takže by pochopitelně nepočala, a kdyby nebyla počala, přivodilo by to jisté minimální změny v Hannibalově přechodu přes Alpy, v křižáckých výpravách, ve stoleté válce, turecké okupaci Bosny a Hercegoviny a v několika trilionech podobných událostí, načež by nastala situace, která by vylučovala, aby se profesor Benedikt Kouska mohl narodit. Z toho je zřejmé, že distribuce šancí jeho existence zahrnuje podtřídu pravděpodobností, v níž je obsaženo i rozmístění všech eukalyptů rostoucích na území dnešní Prahy před nějakými tři sta čtyřiceti devíti tisíci lety. Blahovičníky tam ovšem vyrostly proto, že velká stáda hladových mamutů, prchajících před šavlozubými tygry, se nažrala eukalyptových květů (vyvolávajících pálení na patře), a když zvířata začala pálit žáha, napojila se vodou z Vltavy. Ta voda měla tehdy silně projímavý účinek, takže mamuti se hromadně vyprázdnili a v důsledku toho se semena eukalyptu objevila tam, kde nikdy předtím nebyla. Kdyby voda nebyla zamořena siřičitany z horního toku tehdejší Vltavy, mamuti by po ní nedostali průjem, na vltavských březích by nevyrostl eukalyptový háj, lidoopka by na útěku před opočlověkem nezakopla o kořen a nevznikl by genotyp, který vyvolal na tváři děvčete úsměv Mony Lisy, který uchvátil mladého chirurga; takže kdyby tehdy mamuti neměli průjem, profesor Kouska by se zase nebyl narodil. Je ovšem třeba také přihlédnout k tomu, že siřičitá voda se objevila ve Vltavě asi dva a půl miliónu let před začátkem našeho letopočtu v důsledku geosynklinály, prohybu zemské kůry v příkrovovém pohoří Tater. Tento pohyb způsobil výron sirných plynů ze slínu v podloží spodní jury, protože u Dinárského pohoří došlo k zemětřesení, vyvolanému pádem meteoru o váze řádu jednoho miliónu tun. Pocházel z meteorického roje Leonid, a kdyby nespadl u Dinárského pohoří, ale o něco dále, nedošlo by k prohybu zemské kůry, síra by neunikla na povrch a nezamořila vltavskou vodu, která by nezpůsobila mamutům průjem, z čehož zase vyplývá, že kdyby před dva a půl miliónem let nespadl meteor na Dinárské pohoří, profesor Kouska by se rovněž nebyl narodil. Profesor Kouska upozorňuje, že někteří lidé se z jeho dedukcí snaží vyvodit falešné závěry. Tito lidé soudí, že podle jeho výkladu se zdá, že celý vesmír je něčím na způsob stroje zkonstruovaného proto a pracujícího tak, aby se profesor Kouska mohl vůbec narodit. To je pochopitelně naprostý nesmysl. Představme si, že by chtěl někdo vypočítat šance vzniku Země asi miliardu let před jejím zrozením. Nebude schopen přesně stanovit parametry planetogenetického víru, který vytvoří jádro budoucí Země nespočte dostatečně přesně její budoucí hmotu ani chemické složení. Nicméně, vycházeje z astrofyzických poznatků, znalosti gravitační teorie a teorie vznikání hvězd, předpoví, že Slunce bude mít rodinu planet a mezi jinými je bude obíhat i planeta v pořadí třetí od středu sluneční soustavy. A právě tato planeta může být prohlášena za Zemi, i když bude vypadat jinak, než jak stanovila předpověď, ježto oběžnice o deset bilionů tun těžší než Země či s dvěma malými měsíci namísto jednoho velikého, anebo pokrytá větším procentem vodních ploch by přece i nadále zůstala Zemí. Na druhé straně, kdyby profesor Kouska, předpověděný někým před půl miliónem let, se narodil jako dvounohý vačnatec či jako žena žluté rasy nebo jako budhistický mnich, zcela určitě by již nebyl profesorem Kouskou, třebaže by možná ještě byl člověkem. Objekty jako slunce, planety, oblaka a kameny vůbec nejsou unikátními jevy, zatímco jimi jsou všechny živé organismy. Každý člověk tedy je jakousi hlavní výhrou v loterii, v níž vyhrává jeden los z teragigamulticentiliónů. Pročpak tedy tuto astronomicky monstrózní mizivost šance svého vlastního či cizího příchodu na svět denně nepociťujeme? Je to proto, odpovídá profesor Kouska, že to, co je nejméně pravděpodobné, je skutečností, jakmile se to stane. A rovněž proto, že u normální loterie vidíme ohromné množství netažených losů připadajících na jeden, který vyhrává, zatímco u existenční loterie prohrávající losy vidět nejsou. „Jalové losy loterie jsoucna jsou neviditelné!“ praví profesor Kouska. Avšak prohra v této loterii značí totéž, co nenarodit se, a ten, kdo se nenarodil, neexistuje ani trošku. Citujeme autora, který na str. 619 prvního dílu De impossibilitate vitae (řádek 23 sh. a další) říká: „Někteří lidé přicházejí na svět, protože pocházejí z manželských svazků, které jejich rodiny po přeslici i po meči už dávno předem plánovaly, takže budoucí otec i budoucí matka dané osoby si byli určeni už jako děti. Člověk, který jako dítě z takového sňatku spatřil světlo světa, se může domnívat, že jeho existence byla značně pravděpodobná na rozdíl od někoho, kdo se dozví, že se jeho otec poznal s matkou během velké migrace doby válečné, nebo dokonce že byl počat, protože nějaký napoleonský dragoun na útěku od Bereziny náhodou potkal na kraji vesnice nějakou dívku, vzal si od ní džbánek vody a přitom ji připravil i o věneček. Ten člověk si může myslet, že kdyby ten dragoun víc pospíchal, protože měl v patách sotně kozáků, či kdyby se jeho matka bůhvíproč nepotloukala za humny, místo toho, aby řádně seděla doma za pecí, tak by se vůbec nebyl narodil, čili že šance jeho existence visela na vlásku na rozdíl od šance jedince, jehož rodiče si byli předem zaslíbeni. Takové domněnky jsou liché, protože nemá vůbec smyslu předpokládat, že při výpočtu pravděpodobnosti narození kteréhokoli jedince je nutno vycházet od nulové hodnoty probabilistické stupnice, čili od příchodu na svět jeho budoucího otce a budoucí matky. Dejme tomu, že máme labyrint z tisíce místností spojených tisícerými dveřmi, potom pravděpodobnost toho, že projdeme labyrintem od začátku do konce určuje poměr počtu všech příznivých případů k počtu možných; že zvolíme ve všech místnostech, kterými musíme projít, správné dveře — nikoli tedy ojedinělá šance, že v některém pokoji trefíme do správných dveří. Pokud se na cestě zmýlíme ve stém pokoji, zabloudíme a nevyjdeme z labyrintu, stejně jako když se zmýlíme v pokoji prvním či tisícím. A rovněž tak nemáme důvod prohlašovat, že pouze moje narození podléhalo zákonům pravděpodobnosti, zatímco zrození mých rodičů, jejich rodičů, dědečků a pradědečků, babiček a prababiček atd. až ke vzniku života na Zemi jimi ovlivněno nebylo. Nemá smysl říkat, že existenční fakt bytí lidského jedince je u každého konkrétního člověka jevem velice málo pravděpodobným. Velice — vzhledem k čemu? Odkud se má začínat s výpočtem? Bez stanovení výchozího nulového bodu čili začátku stupnice jsou měření, a tudíž i posouzení probability prázdným pojmem. Z mého dovozování nevyplývá, že můj příchod na svět byl zaručen předem, dřív se vytvořila Země; právě naopak plyne z toho to, že bych vůbec nemusel existovat a nikdo by si toho vlastně nepovšiml. Cokoli, co nám ve věci prognózy individuálního narození může říci statistika, je nesmysl. Ta totiž buď předpokládá, že každý člověk, jakkoli je samostatně málo pravděpodobný, je zase možný jako uskutečnění jistých šancí; zatímco jsem zdůvodnil, že, máme-li před sebou libovolného jednotlivce, například pekaře Moučku, lze říci následující: když se pohybujeme nazad časem před jeho narozením, lze tam najít takové momenty, že v daném časovém intervalu pronesená předpověď, že pekař Moučka se má zrodit, bude se pravděpodobnostní hodnotou lišit <emphasis>libovolně málo </emphasis>od nuly. Když moji rodiče spočívali na svatebním loži, řekněme, že šance mého příchodu na svět činila jednu ku sto tisícům, jestliže bereme v úvahu mj. kojeneckou úmrtnost, v poválečné době značně vysokou. Během obležení pevnosti Přemyslu byla vyhlídka na mé narození pouze jedna k bilionu, v roce 1900 jedna ke trilionu, v roce 1800 jedna ke kvadrilionu a tak dále. V době meziledové by pozorovatel pod eukalyptem na Malé Straně po migraci mamutů s žaludečními potížemi pravděpodobnost, že uvidím světlo světa, vyjádřil poměrem jedna k centiliónu. Když se vrátíme o miliardu let zpátky, bude řádová hodnota šance <emphasis>giga</emphasis>, tři miliardy let předtím bude řádu <emphasis>tera </emphasis>atd. Jinými slovy, vždy je na časové ose možné najít takový bod, kdy vyhlídka na něčí narození je tak velice nepravděpodobná, jak jen vůbec může být, čili se stává nemožností, protože pravděpodobnost lišící se libovolně málo od nuly se rovná libovolně velké nepravděpodobnosti. Jestliže toto konstatujeme, netvrdíme, že nejsme na světě ani my, ani nikdo jiný. Naopak, o cizím ani o vlastním bytí nepochybujeme. Jak již bylo dříve řečeno, opakujeme pouze to, co říká fyzika, neboť právě z hlediska fyziky a nikoli z hlediska zdravého rozumu žádný člověk na světě není a nikdy nebyl. A zde také máme důkaz: při šanci jedna k centiliónu se jev nemůže uskutečnit. Protože opravdu, co značí šance jedna k centiliónu, vycházíme-li z předpokladu, že očekávaný případ patří k souboru jevů přiházejících se každou sekundu, pak venkoncem nemůže ve vesmíru nastat. </strong></p><empty-line /><p><strong> Počet sekund, které uplynou ode dneška do zániku vesmíru, je menší než jeden centilión. Hvězdy vyzařují svou energii daleko rychleji. Tudíž doba trvání vesmíru v nynější podobě bude kratší než čas potřebný k tomu, abychom se dočkali něčeho, co se stane za centilión sekund. Z hlediska fyziky čekat na případ tak mizivě pravděpodobný je totéž, jako čekat na případ, který určitě nenastane. Fyzika tyto jevy nazývá termodynamickými zázraky. Mezi ně například patří to, že v hrnci nad ohněm zamrzne voda, střepy rozbité sklenice se samovolně zvednou z podlahy a spojí v neporušenou sklenici atd. Výpočet ukazuje, že takové»zázraky «jsou přece jen mnohem pravděpodobnější než jevy se šancí rovnající se jedna k centiliónu. Dodejme, že při našem počítání jsme zatím přihlíželi jenom k polovině proměnných, a to k proměnným makroskopickým. Kromě toho zrození konkrétního jedince podmiňují mikroskopičtí činitelé, tj. která spermie s kterým vajíčkem se u dané dvojice osob spojí. Kdyby moje matka počala v jiný den a jinou hodinu, než se to stalo, nenarodil bych se já, ale někdo jiný, což je patrno i z toho, že moje matka fakticky počala v jiný den a jinou hodinu, totiž rok před mým početím a tehdy porodila děvčátko, mou sestru, o níž je zbytečné dokazovat, že ona není já. K téže mikrostatistice by se muselo přihlížet při odhadu vyhlídek mého vzniku, přičemž se při dosazení těchto faktorů do propočtu centilióny nepravděpodobnosti zvyšují na miralióny. Je tedy existence každého člověka z hlediska termodynamické fyziky jevem ve vesmíru nemožným, a ne-li, pak natolik nepravděpodobným, že se nedá předvídat. Když už fyzika předpokládá, že nějací lidé existují, může předpovědět, že tito lidé porodí jiné lidi, ale k tomu, jací jedinci se narodí, musí mlčet anebo se dostane do oblasti nesmyslna. A proto, jestliže fyzika hlásá všeobecnou platnost své teorie pravděpodobnosti, buď se mýlí, anebo neexistují lidé ani psi, žraloci, mechy, keře, tasemnice, netopýři, jeleni — pokud to, co bylo řečeno, platí pro veškerou živou přírodu. Ex physicali positione vita impossibilis est, quod erat demonstrandum.“ Těmito slovy končí dílo De Impossibilitate Vitae, které je vlastně velkorysou přípravou pro obsah druhého dílu dilogie. Autor v něm dovozuje, že předpovědi budoucnosti vycházející z probability jsou scestné. Snaží se prokázat, že v dějinách se vyskytují právě jenom jevy z hlediska probability krajně nepravděpodobné. Profesor Kouska nám představuje imaginárního futurologa ze začátku dvacátého století, obeznámeného se všemi soudobými vědeckými poznatky, a obrací se na něj s řadou otázek. Kupříkladu: Považuješ za pravděpodobné, že zanedlouho bude nalezen stříbřitě šedý, olovu podobný kov, který může na Zemi zničit život, jestliže se dvě polokoule z toho kovu zhotovené prostým pohybem rukou přiloží k sobě, aby vzniklo něco na způsob velikého pomeranče? Pokládáš za možné, že ten starý kočár, do kterého pan </strong></p><empty-line /><p><strong> Benz umístil chrchlavý motor o síle půldruhého koně, se brzy rozšíří natolik, že dusivé výfukové plyny změní ve velkých městech den v noc a problém najít po skončení jízdy kdekoli místo na odstavení vozidla se stane jedním z největších svízelí ve světových metropolích? Myslíš, že je pravděpodobné, že díky principům výbuchu kapalného paliva a pohybu po předem vypočítané dráze ve vzduchoprázdnu se lidé zanedlouho budou procházet po Měsíci a že je přitom bude ve svých domovech na Zemi pozorovat několik set miliónů lidí? Pokládáš za pravděpodobné, že brzy už bude sestrojeno umělé nebeské těleso se zařízením, kterým lze z kosmického prostoru sledovat pohyby každého člověka jdoucího polem nebo po ulici města? Myslíš si, že je pravděpodobné, že bude záhy zkonstruován stroj, který bude hrát šachy líp než ty a také bude skládat hudbu, překládat z jazyka do jazyka a za několik minut provede výpočty, které by všichni účetní, matematici a jiní počtáři světa dohromady nedokončili do konce svého života? Myslíš, že je možné, aby co nevidět uprostřed Evropy vznikly ohromné průmyslové závody, v nichž se pod kotli bude topit živými lidmi, přičemž počet těchto nešťastníků půjde do <emphasis>miliónů</emphasis>? Je naprosto zřejmé — praví profesor Kouska — že v roce 1900 by pouze šílenec připustil, že tyto jevy jsou aspoň trochu málo pravděpodobné. A přece se toto všechno uskutečnilo. Tudíž jestliže se z těchto velice nepravděpodobných, jevů stala fakta, proč by se měl tento řád náhle radikálně změnit a splnilo se pouze to, co považujeme za věrohodné, za pravděpodobné a možné? Předpovídejte si budoucnost, jak vám je libo — obrací se profesor k futurologům —, jenom při těchto predikcích nevycházejte z poctu maximálních šancí… Imponující dílo profesora Kousky si nepochybně zaslouží uznání. Pan profesor se nicméně ve svém badatelském zápalu nevyvaroval omylu, který mu vytkl profesor Bedřich Vrchlická v rozsáhlém kritickém článku, uveřejněném v Zemědělských novinách. Profesor Vrchlická namítá, že veškerá antiprobabilistická usuzování profesora Kousky se opírají o nesprávný předpoklad, který autor přešel mlčením. Za fasádou Kouskových úvah se totiž skrývá „metafyzický úžas nad existencí“, který lze formulovat takto: „Proč existuji zrovna teď, zrovna v tomto těle, proč zrovna v této a ne v jiné podobě? Proč jsem nebyl některým z těch miliónů lidí, kteří existovali přede mnou, a proč nebudu žádným z těch, kteří se narodí v budoucnu?“ I za předpokladu, že tato otázka má nějaký smysl, říká profesor Vrchlická, nemá nic společného s fyzikou. Na pohled se zdá, že má a že by se dala přeformulovat takto: „Každý člověk, který dosud existoval, tj. žil, byl tělesným uskutečněním jistého vzorce složeného z genů, čili základních jednotek dědičné hmoty. V podstatě by se všechny tyto vzorce, jež se dodneška staly skutečností, daly nakreslit; staneme před obrovskou tabulí popsanou množstvím vzorců genotypů, z nichž každý přesně odpovídá jedinci, který podle něj zárodečným vývojem povstal. Přímo se nám vnucuje otázka: čím vlastně se liší tento genový vzorec na tabuli, který odpovídá <emphasis>mně, mému </emphasis>tělu, od všech ostatních vzorců, že díky tomu rozdílu jsem právě já jeho vtělením v hmotě? Čili jaké <emphasis>fyzikální </emphasis>podmínky, jaké <emphasis>materiální </emphasis>okolnosti mám mít na zřeteli, abych této různosti dosáhl, abych pochopil, proč o všech těch vzorcích na tabuli můžu prohlásit» jedná se tu o jiné lidi«, a pouze o jednom vzorci smím říci» tady jde o mě, to JSEM JÁ?«.“ Na takto položenou otázku nemůže fyzika odpovědět ani dnes, ani za sto, ani za tisíc let, vysvětluje profesor Vrchlická. Taková otázka v podstatě nic neznamená, protože fyzika sama není osobností, a tudíž pokud se zabývá zkoumáním čehokoli, ať už jde o nebeská tělesa či lidská těla, mezi mnou a tebou, mezi tím či oním nečiní žádného rozdílu; že o vlastním subjektu říkám „já“ a o jiném „on“, to sice fyzika umí po svém vysvětlit (opírá se o obecnou teorii logických automatů, teorii samoregulujících soustav atd.), leč není s to postřehnout právě onen rozdíl v bytí mezi „já“ a „on“. Na druhé straně <emphasis>jedinečnost </emphasis>jednotlivých lidí dokáže fyzika rozpoznat, neboť každý člověk (vyjma dvojčat) je vtělením jiného souboru genů. Profesoru Kouskovi ale nejde vůbec o to, že každý z nás má jinou konstituci, že má tělesnou a duševní individualitu. Metafyzický údiv, z nějž úvahy profesora Kousky vycházejí, by se ani o chlup nezmenšil, kdyby všichni lidé byli vtělením jedné a téže genové formule, kdyby jaksi lidstvo sestávalo z dvojčat ideálně si podobných jako vejce vejci. Poněvadž pak by se bylo možno ptát, co je příčinou toho, že „já“ není „někdo jiný“, proč jsem se nenarodil v době faraónů či v Arktidě, ale teď a tady — ale ani v tomto pokračování by nebylo možné na takovou otázku dostat od fyziky odpověď. Vždyť tyto různosti, které mezi mnou a jinými lidmi existují, pro mě začínají tím, že jsem sám sebou, že nemůžu vyletět z vlastní kůže, ani své bytí s kýmkoli jiným zaměnit — a teprve pak jsem schopen postřehnout, že můj vzhled a moje povaha se různí od všech ostatních lidí živých (i zemřelých). Ta první, pro mě nejdůležitější diference však v podstatě pro fyziku vůbec neexistuje a to je vlastně také všechno, co lze k tomuto tématu povědět. Takže slepota fyziků a fyziky v tomto ohledu nebyla zaviněna teorií pravděpodobnosti. Tím, že profesor Kouska nastolil otázku, zda se dají odhadnout šance vlastního zrození, zavedl na scestí sebe, jakož i své Čtenáře. Profesor Kouska se domnívá, že na otázku „Jaké podmínky musí být splněny, abych se já, Kouska, narodil?“ fyzika odpovídá slovy „musí být splněny fyzicky krajně nepravděpodobné podmínky!“. Jenže to není pravda. Otázka ve skutečnosti zní: „Jak je zřejmé, jsem živý člověk, jeden z miliónu lidí. Chtěl bych se dovědět, čím to je, že se fyzicky odlišuji od všech ostatních lidí, od těch, co byli, co jsou a co budou, že jsem žádným z nich nebyl ani nejsem a že jsem pouze sebou samým a o sobě říkám Já?“ Na tuto otázku ovšem fyzika neodpovídá a odvolává se na probabilitu; z jejího hlediska neexistuje mezi tazatelem a ostatními lidmi žádný fyzický rozdíl. A proto se také vývody profesora Kousky teorie pravděpodobnosti netýkají ani ji neoslabují, neboť s ní totiž nemají naprosto nic společného! Po přečtení natolik protichůdných názorů dvou vynikajících myslitelů zabředl recenzent do hlubokého zmatku. Sám není schopen toto dilema rozsoudit, zato však může s naprostou jistotou prohlásit, že po přečtení díla profesora Kousky je podrobně obeznámen se všemi událostmi, které vedly ke zrození badatele s tak zajímavým rodinným životopisem. Co se týče jádra sporu, bude asi lépe ponechat rozhodnutí povolanějším znalcům.</strong></p><empty-line /><p>Arthur Dobb</p><empty-line /><p>NON SERVIAM</p><empty-line /><p><emphasis>(Pergamon Press)</emphasis><strong></strong><strong> </strong></p>
<p> <strong> Kniha profesora Dobba pojednává o personetice, o níž se finský filozof Eino Kaikki vyslovil, že je to nejkrutější věda, jakou kdy člověk vymyslel. Dobb, který patří k nejvýznamnějším současným personetikům, tento názor sdílí. Nelze se vyhnout závěru, říká, že personetika je ve své praxi nemorální; jedná se však o činnost, která, ač se příčí etickým zásadám, je pro člověka životně nutná. Ve výzkumu se nelze vyhnout svého druhu bezohlednosti a znásilňování přirozených reflexů, a když už nikde jinde, tak právě zde se hroutí mýtus o naprosté nevinnosti vědce jako analytika faktů. Jedná se o vědní obor, kterému se přece s emfatickou nadsázkou říká experimentální teogonie. Recenzenta, pravda, poněkud překvapuje fakt, že když se před devíti lety celá tato věc řádně rozvířila v tisku, byla veřejnost senzačními výsledky personetiky přímo šokována, ačkoli se zdálo, že v naší době už nic nepřekvapí. Ozvěna Kolumbova objevitelského činu zněla celými staletími, zatímco ovládnutí Měsíce se v obecném povědomí bralo za pár týdnů bezmála jako banální fakt. Název pochází ze dvou latinských slov: persona — osobnost a genesis — ve významu stvoření, tvorby. Tento obor vznikl jako pozdější odvětví kybernetiky a psychoniky osmdesátých let, skřížených s intelektronickou praxí. O personetice ví dnes kdekdo — kdybyste zastavili náhodného chodce na ulici, jistě by vám řekl, že se jedná o výrobu umělých bytostí. Odpověď nemá opravdu daleko ke skutečnosti, ačkoliv ani zdaleka nevystihuje její podstatu. V současné době máme k dispozici téměř stovku personetických programů. Před devíti lety vznikala v počítačích osobnostní schémata a primitivní zárodky „řadového“ typu, tehdejší generace počítačů dnes již muzeální hodnoty pro opravdovou výrobu personoidů ještě nevytvářely sdostatek možností. Její teoretickou možnost vycítil již Norbert Wiener, což dosvědčují pasáže z jeho poslední knihy Tvůrce a robot. Pravda, zmiňoval se o tom napůl žertem, ale humor těchto úvah měl v podtextu dosti ponuré předtuchy. Wiener však nemohl předvídat to, co se stane za dvacet let. — K nejhoršímu došlo, tvrdí sir Donald Acker, — když v Massachusettském technologickém institutu dokázali realizovat co nejkratší spojení mezi vstupy a výstupy počítače… V současné době je možné vybudovat „svět“ pro jeho budoucí „obyvatele“ za dvě hodiny. Neboť právě tak dlouho trvá vložení některého z plnohodnotných programů (jako jsou třeba BAAL 66, CREAN IV nebo JAHVE 09) do počítače. Počátky personetiky načrtává Dobb jen rámcově s odkazem na historické prameny a pak, jako zkušený praktik — experimentátor, vypráví především o tom, jak pracuje on sám, což je dost podstatná záležitost, protože mezi anglickou školou, kterou Dobb reprezentuje, a americkou skupinou z Massachusettského technologického institutu panují dost značné rozdíly v metodice i cílech sledovaných výzkumem. Proces „týdne staženého do sto dvaceti minut“ charakterizuje Dobb následovně. Nejdříve se do strojové paměti vloží minimální soubor dat. Znamená to, abychom zůstali v mezích jazyka srozumitelného laikům, že se tato paměť naplní „matematickou“ surovinou. Tato surovina je pak protoplazmou „životního“ vesmíru zatím ještě neexistujících personoidů. Bytostem, které přijdou na tento — strojový, číslicový svět, které v něm a výlučně v něm budou žít, jsme tedy již schopni zajistit prostředí s charakterem nekonečna. Proto se zde tyto bytosti nemohou cítit uvězněné ve fyzikálním smyslu, protože z jejich hlediska je toto prostředí bez hranic. Má pouze jeden rozměr, velmi podobný tomu, jenž je dán i nám, a tím je čas (ve smyslu jeho trvání). Tento čas však není s naším analogický, protože tempo jeho průběhu může být libovolně kontrolováno experimentátorem. Obyčejně se maximalizuje v úvodní fázi (takzvaného genezního oživení) tak, aby naše minuty odpovídaly celým aeonům, během nichž dochází k řadě postupných reorganizací a krystalizací — umělého vesmíru. Je to vesmír naprosto bezprostorový. Má sice rozměry, jejich charakter je však ryze matematický, a tedy, z objektivního hlediska, téměř „imaginární“. Jsou prostě určitými důsledky axiomatických rozhodnutí programátora, na kterém také závisí i jejich počet. Rozhodne-li se třeba pro desetirozměrnost, bude to mít pro strukturu vytvářeného zcela odlišné důsledky, než když bude uvažovat pouze šest rozměrů; zde je třeba znovu důrazně připomenout, že se jedná o rozměry, které nemají nic společného s rozměry fyzikálního prostoru, ale pouze s abstraktními, logicky pravoplatnými konstrukcemi, s nimiž pracuje matematická systémová tvorba. Tento pro nematematika nejméně přístupný bod se pokouší Dobb vysvětlit odvoláním na jednoduchá fakta, obecně známá ze školní výuky: jak známo, je možné sestrojit geometricky správné těleso, třeba krychli, které má v reálné praxi svůj protějšek v podobě kostky. Stejně je možné vytvořit i geometrické těleso čtyř-, pěti- anebo n- rozměrné (čtyřrozměrný je například tzv. teserakt). Tato tělesa však již své reálné protějšky nemají, o čemž se můžeme přesvědčit, protože neexistuje-li čtvrtý rozměr, nedá se reálně čtyřrozměrná krychle sestrojit. Tento <emphasis>rozdíl </emphasis>(mezi fyzikálně uskutečnitelným a pouze matematicky možným) <emphasis>pro personoidy </emphasis>vůbec neexistuje, neboť jejich svět má jako celek čistě matematickou konzistenci. Je cele vybudován z matematiky, přestože základem této matematiky jsou již běžné, fyzické objekty (relé, tranzistory, logické obvody, prostě celý systém počítače). </strong></p><empty-line /><p><strong> Jak známo, prostor není v souladu se současnou fyzikou vzhledem k objektům a hmotám, které se v něm nacházejí, něčím odděleným. Je ve své existenci těmito tělesy podmíněn; tam, kde nejsou, kde v materiálním smyslu „nic není“, tam zaniká i prostor a klesá na nulu. Roli hmotných těles, která se jistým způsobem „rozpínají“ a tím vytvářejí prostor, tudíž v personoidním světě hrají matematické systémy pro tento účel záměrně vytvořené. Z rozmanitých „matematik“, které by vůbec bylo možné vytvořit například axiomaticky, si programátor, pokud se rozhodne pro určitý experiment, vybírá určitou grupu, která se stane základem, „dnem bytí“ a „ontologickým fundamentem“ vytvářeného vesmíru. Podle Dobbova názoru zde dochází k překvapivé podobnosti se světem lidí. Náš svět se přece „rozhodl“ pro určité formy a určité typy geometrií, které mu nejlépe vyhovují, protože jsou nejjednodušší (například trojrozměrnost, abychom zůstali u toho, čím jsme začali). Mimo to si můžeme představovat „jiné světy“ s „jinými vlastnostmi“ — v geometrickém a nejen geometrickém smyslu. Rovněž i personoidi: podoba matematiky, kterou jim experimentátor vybral jako „obydlí“, je pro ně tím, čím je pro nás „základní reálný svět“, v němž žijeme a musíme žít. A stejně jako my, mohou si i oni „představovat“ různé světy s odlišnými základními vlastnostmi. Dobb vede svůj výklad metodou postupného přibližování a vzdalování; to, co jsme načrtli výše a co zhruba odpovídá prvním dvěma kapitolám knihy, v dalších kapitolách zčásti odvolává — neboť to uvádí v pochybnost. Věc se nemá tak — vysvětluje nám autor —, že by se personoidi prostě setkávali s hotovým a znehybnělým světem jakoby sevřeným ledem do podoby dané definitivně a nezměnitelně. To, jak bude tento svět vypadat ve svých „jednotlivostech“, záleží už jenom na nich, a to ve stále větší míře na tom, jak se zvyšuje jejich vlastní aktivita a jak roste jejich „explorační iniciativa“. Srovnání vesmíru personoidů se světem, který ve svých fenoménech existuje pouze natolik, nakolik jsou schopni jej jeho obyvatelé vnímat, není také skutečným stavem vztahů. Toto srovnání, s nímž se můžeme setkat v Sainterových a Hughesových pracích, považuje Dobb za „idealistickou úchylku“, za daň, kterou personetika zaplatila doktríně biskupa Berkeleyho, jež tak náhle a podivně vstala z mrtvých. Sainter tvrdil, že personoidi poznávají svět podobně jako Berkeleyho bytost, která není schopna odlišit „esse“ — být od „percipi“ — vnímat. To znamená, že nikdy není s to objevit rozdíl mezi tím, co je vnímáno, a tím, co vnímání nezávisle na vnímateli způsobuje. Dobb útočí na tento výklad se zápalem o to větším, protože přece my jako tvůrci světa personoidů dokonale víme, že to, co vnímají oni, skutečně existuje uvnitř počítačů a nezávisle na personoidech — třebaže, pravda, pouze tak, jak mohou existovat matematické objekty. Avšak ani to není závěr vysvětlení. Personoidi vznikají jako zárodek díky programu a rostou tempem, které jim určil experimentátor, tempem, jaké je schopna vyvinout současná technika zpracování informací, která pracuje světelnými rychlostmi. Matematika, která má být pro personoidy „jsoucnostním obydlím“, je neočekává plně „připravena“, ale v určitém smyslu „schoulená“, „nedořečená“, „odložená“ a „latentní“, protože je pouze souborem určitých perspektivních možností, určitých cest, obsažených v příslušné naprogramovaných jednotkách počítače. Tyto jednotky čili generátory „samy o sobě“ nic nepodniknou; konkrétní typ aktivity personoidů jim slouží jenom jako spouštěcí mechanismus, uvádějící do pohybu jejich produkci, která se bude postupně rozrůstat a vyhraňovat; svět, obklopující tyto bytosti, se tedy bude významově ujednocovat v souladu s jejich vlastním jednáním. Dobb se pokouší výklad přiblížit použitím následující analogie: Člověk může reálný svět interpretovat různým způsobem. Může intenzitu svého bádání napřít na určité rysy tohoto světa a v tom případě toto nabyté poznání vrhne svérázné světlo i na jeho zbývající části, na něž nebyl v prioritním výzkumu brán zřetel. Pokud se zpočátku bude intenzívně věnovat např. <emphasis>mechanice</emphasis>, vytvoří si <emphasis>mechanickou </emphasis>představu světa a bude na vesmír pohlížet jako na dokonalý gigantický hodinový stroj, směřující klidným chodem od minulosti k přesně určené budoucnosti. I když tato představa není přesným korelátem reality, <emphasis>přece jen </emphasis>je ji možné po určitý historicky dlouhý časový úsek používat a docházet dokonce i ke značnému množství praktických úspěchů, například při konstrukci strojů, nářadí apod. Podobná je situace i u personoidů. Pokud jsou výběrem a určitým volním aktem „nastaveni“ na určitý typ relace a přisoudí tomuto typu prioritu a pokud pouze v něm budou vidět „podstatu“ svého vesmíru, dostanou se na vymezenou cestu činnosti a objevů, která není ani fiktivní, ani jalová. Díky tomuto nastavení „přitáhnou“ všechno, co se jim v „prostředí“ nejlépe hodí. To bude první, co spatří a co nejdřív ovládnou. Neboť svět, který je obklopuje, je tvůrcem-experimentátorem determinován jenom částečně; personoidům v něm zbývá poměrně rozsáhlé pole působnosti jak čistě „duchovní“ (v rozsahu toho, co si o svém světě myslí a jak jej chápou), tak i „reálné“ (v rámci své „činnosti“, která není skutečně reálná v našem smyslu slova, ale není také jen čistě smyšlená). Zde leží vpravdě nejsložitější místo dedukce a Dobbovi se patrně nepodařilo plně vysvětlit zvláštní kvality personoidní existence, jež je schopen postihnout pouze jazyk programové matematiky a tvůrčích zásahů. Musíme tedy do jisté míry uvěřit, že aktivita personoidů není ani zcela svobodná (jako není zcela svobodný ani prostor naší činnosti, protože je omezen přírodními zákony), ani zcela determinovaná (stejně jako ani my nejsme vagóny postavené na předem pevně určené koleje). Personoid se člověku podobá v tom, že se „druhotné kvality“ — zabarvení, melodičnost, krása řeči objevují teprve tehdy, když existují slyšící uši a vidoucí oči, nicméně to, co vidění a slyšení umožňuje, bylo přece již předtím dávno určeno. Personoidi pozorující své okolí mu přisuzují „ze sebe“ kvality prožitků, které přesně odpovídají tomu, čím pro nás jsou krásy krajiny, kterou pozorujeme, toliko s tím rozdílem, že jim byly přisouzeny krásy matematické. O tom, „jak je vidí oni“, se již nemůžeme vyslovit ve smyslu „subjektivní kvality jejich pocitů“, protože jediným způsobem, jak bychom se o hodnotě jejich prožitků mohli přesvědčit, by bylo stáhnout ze sebe lidskou kůži a stát se personoidy. Tím spíš, že personoidi nemají ani oči, ani uši, a tedy nevidí a neslyší podle našeho chápání, jelikož v jejich světě neexistuje světlo ani tma, ani prostorová blízkost nebo dálka, hořejšek či dolejšek. Jsou v něm rozměry pro nás nepostřehnutelné, ale pro ně prvotní a základní: například vnímají — jako protějšek lidské percepce — určité změny elektrických potenciálů. Nikoliv nějak na způsob elektrické rány (šoku), ale spíš asi tak, jako když člověk ponejprv postřehne optický nebo akustický jev, uvidí červenou skvrnu, uslyší zvuk, či se dotkne tvrdého nebo měkkého předmětu. Zde, zdůrazňuje Dobb, lze mluvit pouze v analogiích a představách: tvrdit, že ve srovnání s námi jsou personoidi „mrzáci“, protože nevidí a neslyší tak jako my, je naprosto absurdní, neboť se stejnou platností by se dalo říci, že naopak my jsme vůči nim ochuzeni o schopnost bezprostředního vnímání matematické fenomenalistiky, kterou přece poznáváme čistě intelektuálně, rozumem a úsudkem, přicházíme s ní do styku pouze prostřednictvím úvahy a jenom díky abstraktnímu myšlení jsme schopni matematiku „prožívat“. Oni v ní ale žijí, pro ně je vzduchem, vodou, zemí a oblaky a dokonce i chlebem, ano i potravou, protože se jí v jistém smyslu „živí“. Takže personoidi jsou „uvězněni“, hermeticky uzavřeni v počítači jen a jen z našeho hlediska; tak jako oni nemohou proniknout do našeho, lidského světa, naopak ani my nemůžeme recipročně vniknout doprostřed jejich světa tak, abychom v něm mohli existovat a bezprostředné jej poznávat. Matematika se tedy ve svých určitých podobách stala životním prostorem rozumu natolik oduševnělého, že je absolutné netělesný a je jeho kolébkou, i místem jeho bytí. Personoidi se po mnoha stránkách podobají člověku. Mohou si určitý rozpor myslet (například že je „A“ a není „ne-A“), nedovedou jej však realizovat — právě tak jako my. Nám v tom brání fyzika, jim zase logika jejich světa. V každém případě, zdůrazňuje Dobb, se vůbec nedá mluvit o tom, že bychom byli introspekcí schopni vyčerpávajícím způsobem poznat, co personoidi „cítí“ a prožívají, když usilovně pracují ve svém nekonečném vesmíru. Jeho naprostá bezprostorovost není žádným vězením — to je nesmysl, který vymysleli novináři. Naopak, tato bezprostorovost je zárukou jejich svobody. Matematika, kterou ze sebe produkují počítačové generátory „vybuzené“ k aktivitě — a „budí“ je aktivita samotných personoidů — totiž v jistém smyslu vytváří prostor pro libovolnou činnost, pro konstrukční či jiné práce, pro bádání, pro smělé zásahy a záměry. Krátce: personoidům jsme nijak neukřivdili tím, že jsme jim dali do vínku právě takový a ne jiný všehomír. V tom nemorálnost a ukrutnost personetiky vidět nelze. V sedmé kapitole <emphasis>Non serviam </emphasis>začíná Dobb čtenáře seznamovat s obyvateli číslicového vesmíru. Personoidi používají jak artikulovaný jazyk, tak artikulované myšlení, navíc mají i emoce. Každý z nich je individualitou, a přitom jejich vzájemné rozlišení už není prostým důsledkem tvůrce-propagátora, tj. člověka. Vyplývá prostě z neobyčejné složitosti jejich vnitřní stavby. Mohou si být velmi podobní, ale nejsou nikdy totožní. Při příchodu na svět jsou vybaveni takzvaným „jádrem“ („nukleus osobnosti“). Již v tom okamžiku mají dar řeči a myšlení, byť v stavu rudimentárním. Mají slovní zásobu, třebaže velmi chudou, schopnost konstruovat věty v souladu s pravidly skladby, která jim byla naprogramována. Zdá se, že v budoucnu jim nebude nutné vkládat dokonce ani tyto determinanty, ale pouze trpně čekat, až oni sami, podobné jako kdysi prvotní lidská skupina, si v průběhu socializace vytvoří vlastní řeč. Tento směr personetiky má však dvě úskalí. Za prvé, čekací doba na vývoj jejich řeči bude příliš dlouhá. Za současného stavu by se muselo čekat dvanáct let, a to dokonce i při nejvyšším vystupňování tempa vnitropočítačových přeměn (kde by, obrazně a zhruba řečeno, jednomu roku lidského života odpovídala jedna sekunda strojového času). Za druhé — a v tom vězí největší potíž — řeč, spontánně se utvářející při „skupinové evoluci personoidů“, nám nebude srozumitelná. Její důkladný výzkum by připomínal pracné luštění záhadné šifry ztížené tím, že běžně používané šifry přece vytvořili jedni lidé pro druhé lidi ve společném světě šifrantů a dešifrátorů. Svět personoidů však má kvality zásadně odlišné od světa našeho, z toho důvodu pak i jazyk, který by pro něj byl nejvýhodnější, musí být značně odlišný od každého etnického jazyka. Takže tvorba „ex nihilo“ zůstává pouze plánem a touhou personetiků. Když personoidi „vývojově zesílí“, setkávají se s hlavní a pro ně nejdůležitější záhadou — záhadou vlastního původu. Znamená to, že si kladou otázky, které známe z dějin lidstva, z historie jeho věrouk a z jeho filozofických snah a mýtů: odkud jsme se vzali? Proč jsme takoví, a ne jiní? Proč svět, který vidíme, má právě tyto a ne nějaké jiné vlastnosti? Čím jsme pro svět a čím je svět pro nás? Nakonec je řada těchto otázek nevyhnutelně dovede k základním otázkám ontologie, kulminujícím v otázce, zda bytí vzniklo „samo o sobě“ anebo zda je důsledkem určitého tvůrčího činu, čili zda se za ním skrývá intencionálně aktivní Stvořitel, obdařený vůlí a věděním, znalý své věci. A tady je ono místo, kde se krutost personetiky projevuje v celé nahotě. Dříve však, než si Dobb v druhé části svého díla začne lámat hlavu nad intelektuálními problémy — nebo, chcete-li — nad mukami rozumu vydaného takovým otázkám napospas — v řadě následujících kapitol charakterizuje „typického personoida“, jeho „anatomii, fyziologii a psychologii“. </strong></p><empty-line /><p><strong> Personoid sám o sobě nedokáže překonat stadium zárodečného myšlení prostě proto, že se nemůže cvičit v řeči, a bez ní musí diskursívní myšlení zákonitě upadat — protože se dostatečně nerozvinulo. Optimální — alespoň pro rozvoj řeči a typických exploračních činností a „kulturizaci“ — jsou podle výsledků stovek pokusů skupiny čtyř až sedmi personoidů. Pro jevy odpovídající sociálním procesům vyššího stupně je však zapotřebí již skupin mnohem početnějších. V současné době v počítačovém vesmíru o dostatečné kapacitě lze „umístit“ přibližně na tisíc personoidů. Výzkumy tohoto druhu, které již patří do zvláštní a samostatné vědní disciplíny — sociodynamiky — leží mimo oblast Dobbových hlavních zájmů, a proto se jeho kniha o nich zmiňuje pouze okrajově. Jak již bylo uvedeno, personoidi nemají tělo, ale zato mají „duši“. Z hlediska vnějšího pozorovatele, který (s pomocí speciálního přídavného zařízení typu sondy zabudovaného v počítači) může nahlédnout do strojových procesů, se tato „duše“ jeví jako „souvislý oblak procesů“, jako funkcionální agregát charakteru „centra“, který se dá v systému počítače s dostatečnou přesností vydělit, tj. vymezit (což nota bene není lehké a z jednoho hlediska připomíná vyhledávání center v lidském mozku v neurofyziologii). Pro pochopení personoidů je v Non serviam nejzávažnější kapitola jedenáctá, která poměrně přístupně vykládá teorii vědomí. Vědomí (každé, nejen personoidovo, tedy i lidské) je fyzikálně vzato „informační stojatá vlna“, určitá dynamická konstanta v proudu neustálých přeměn, která je o to podivnější, že zároveň je „kompromisem“ i „výjimkou“, kterou, pokud si to uvědomujeme, přirozená evoluce vůbec „nenaplánovala“. Ba právě naopak — od počátku vytvářela evoluce neslýchané potíže a těžkosti pro sladění činnosti mozků nad jejich danou velikost, tj. nad daný stupeň složitosti, a přitom vtrhla do hájemství těchto dilemat — přirozeně že neuvědoměle, protože není osobním tvůrcem. Bylo to prostě tak, že evoluce „dovlekla“ jistá evolučně velmi stará řešení řídicích a regulačních problémů nervového systému až ke stupni, na němž začíná antropogeneze. Tato zastaralá řešení z čistě racionálního, úsporně inženýrského hlediska bylo třeba prostě radikálně škrtnout, odmítnout a — jako mozek rozumné bytosti — vyprojektovat něco zcela nového. Evoluce to však zjevně udělat nemohla, protože vymanit se ze schémat starých řešení, táhnoucích se leckdy stovky miliónů let do minulosti, bylo nad její síly, neboť se stále pohybuje malými krůčky přizpůsobujících změn, „neskáče“, nýbrž se „plazí“. Je tedy „branami“, které za sebou „vlečou“ nesčetné archaismy, ba přímo různé „smetí“, jak to jasně charakterizovali Tammer a Bovine — jedni z tvůrců modelování lidské psychiky pomocí počítačů, které bylo předzvěstí zrození personetiky. Vědomí člověka je důsledkem svérázného „kompromisu“ a „slátaniny“ anebo, jak tvrdil např. Gebhardt, zároveň výtečnou exemplifikací známého německého úsloví: Aus der Not eine Tugend machen (dělat z nouze ctnost). Počítač „sám od sebe“ nemůže nikdy nabýt vědomí z toho prostého důvodu, že v něm nedochází k hierarchickým konfliktům činnosti. Takový stroj může maximálně upadnout do jisté „logické horečky“ či „logického stuporu“, když se v něm nashromáždí antinomie, což je ale všechno. Protiklady, jimiž se to v lidském mozku přímo hemží, se však v průběhu stovek tisíců let stávaly předmětem stále se opakujících „arbitrážních zákroků“. Vznikaly vyšší a nižší roviny, reflexní oblouk vzruchů a kontroly, modelování prostředí elementárního („zoologickým způsobem“) a pojmového („jazykovým způsobem“) — a přitom se všechny najednou nemohou a ani „nechtějí“ překrývat, pokládat jedna na druhou, spojit v jednotu. Čím tedy je vědomí? Východiskem, vyklouznutím z osidel, zdánlivou nejvyšší instancí, soudní stolicí jakoby (ale jenom jakoby!) posledního odvolám a — řečeno jazykem fyziky — činností, která když začne, nemůže být vůbec uzavřena, tj. definitivně ukončena. Je tedy jenom <emphasis>projektem </emphasis>takového ukončení a úplného „smíření“ zatvrzelých protikladů mozku. Je jakoby zrcadlem, které má za úkol odrážet jiná zrcadla, ta zase postupně odrážejí další a tak dále — až do nekonečna. To prostě není fyzicky možné, a proto je vlastně „regressus ad infinitum“ něčím na způsob propadliště, nad nímž se vznáší a poletuje fenomén lidského vědomí. „Pod vědomím“ jako by se odehrával neustálý zápas o to, aby v něm bylo plně zastoupeno to, co se tam ve svém celku prostě pro nedostatek místa dostat nemůže. Protože k tomu, aby se všechny snahy usilující o proniknutí do centra vědomého úsudku zrovnoprávnily, by byla vlastně nezbytná — nekonečná kapacita a průchodnost. Okolo vědomí tedy neustále panuje „tlačenice“ a „strkání“, takže vědomí ani zdaleka není nejvyšším chladným, suverénním kormidelníkem, ale často se spíše houpe jako zátka na vzedmutých vlnách, jejíž „dominantní postavení“ nemá s dokonalým ovládnutím těchto vln nic společného… Jazyk současné, informaticky a dynamicky interpretované teorie vědomí se, bohužel, nedá vyložit jasně a jednoduše, takže jsme zde odkázáni — alespoň v populárním výkladu — na řadu názorných příkladů a metafor. V každém případě víme, že vědomí je určitou „vytáčkou“, „výmluvou“, k níž se evoluce oportunisticky utekla, využívajíc výhod daného stavu, aby co nejrychleji vybředla z tíživých, stále narůstajících problémů. Kdyby tedy rozumnou bytost někdo skutečně konstruoval podle zásad dokonale racionálního inženýrství a logiky a uplatnil při tom měřítka technologické výkonnosti, taková bytost by nemohla být obdařena vědomím… Její chování by bylo vždy dokonale logické, pokaždé nerozporné, pochopitelné a znamenitě spořádané a pozorovateli-člověku by se snad i jevila geniálně schopná tvořit i rozhodovat, ale ani trochu by člověka nepřipomínala, neboť by postrádala jeho „tajemnou hloubku“, jeho vnitřní „zákruty“, jeho labyrintovou přirozenost… </strong></p><empty-line /><p><strong> Nezabýváme se zde současnou teorií vědomého duševního života, jak to nečiní ani profesor Dobb; těchto několik slov bylo zapotřebí říci, protože jsou předpokladem osobnostní struktury personoidů. Jejich vytvořením byl konečně realizován jeden z nejstarších mýtů o homunkulovi. K tomu, aby se dalo vytvořit něco podobného člověku, tj. jeho psychika, je třeba do informačního substrátu uváženě zavést určité <emphasis>rozpory</emphasis>, naprogramovat asymetrii, odstředivé tendence, krátce je ho třeba najednou <emphasis>sjednotit — i znesvářit</emphasis>. Je to rozumné? Jistěže, je to dokonce nevyhnutelné, pokud nemáme v úmyslu vytvořit prostě jenom nějaké syntetické rozumy, ale chceme imitovat myšlení a s ním zároveň i individualitu člověka. Emoce personoidů se tedy musí do určité míry dostávat do rozporu s jejich rozumovými postoji, personoidi musí mít alespoň v jistém stupni tendence k sebezáhubě, musí pociťovat „vnitřní napětí“ vší té odstředivosti, prožívané hned jako nekonečná nádhera duševních stavů, hned jako jejich až nesnesitelně bolestný duševní svár. Receptura kreace není vůbec tak beznadějně komplikovaná, jak by se mohlo zdát. Prostě logika tvorby (personoida) musí být porušena a zahrnovat určité antinomie. Vědomí není pouze východiskem z evoluční pasti — praví Hildebrandt —, ale zároveň také únikem z osidel gödelizace: toto řešení se totiž paralogickými protiklady odchýlilo od rozporů, jimž podléhá každý z logického hlediska dokonalý systém. Vesmír personoidů je tudíž plně racionální, zatímco oni jeho úplně racionálními obyvateli nejsou. To by nám mělo stačit — ostatně ani profesor Dobb se do této nesmírně složité problematiky hlouběji nepouští. Jak již víme, personoidi nemají těla, nepociťují svou tělesnost, ale zato mají „duši“. „Těžko si to lze představit“ — mluvili jsme tu o tom, co pociťují při určitých myšlenkových stavech, za naprosté temnoty, při maximálně redukovaném přísunu vnějších podnětů — ale, praví Dobb, „jsou to mylné domněnky. Při senzorické deprivaci začíná totiž činnost lidského mozku rychle ochabovat, bez ustavičného přílivu impulsů z vnějšího světa má psychika tendenci k petrifikaci.“ Jenže personoidi nemají smysly, takže „neochabují“, protože jim dodává kompaktnost jejich matematické prostředí, jež vnímají — jenže jakým způsobem? Řekněme, že je vnímají podle změn, které jim jsou „z vnějšku“ vnucovány a vyvolávány. Jsou schopni rozlišit změny, které jsou zevní, od změn vyvěrajících z hloubky jejich vlastní psychiky. Ale jak? Vyčerpávající odpověď na tuto otázku může poskytnout již jen teorie dynamické struktury personoidů. Přes všechny tyto pronikavé rozdíly nám stejně podobní jsou. Víme již, že počítač vědomí nenabude; ať už jej pověříme jakýmkoli úkolem a budeme v něm modelovat jakékoli fyzikální procesy, zůstane trvale apsychický. Protože k zhotovení modelu člověka je zapotřebí zopakovat jeho základní rozpory, pouze systém vzájemně se přitahujících protikladů, z toho vyplývá, že personoid, připomíná — podle Canyona citovaného Dobbem — hvězdu smršťovanou působením gravitace a současně rozpínanou tlakem radiace. Centrem gravitace je prostě individuální „já“ — to však nikterak nevytváří jednotu ať v logickém či fyzikálním smyslu. To je pouze náš subjektivní klam! V této fázi výkladu se ocitáme uprostřed ohromného množství nevídaných překvapení. Počítač lze samozřejmě naprogramovat tak, aby se s ním dalo rozmlouvat jako s rozumným partnerem. Bude používat zájmena „já“ ve všech jeho gramatických tvarech, kdy to bude potřeba. To je ovšem svérázný podvod! Stroj bude stále mnohem blíže miliardě mluvících — byť sebelíp vycvičených — papoušků než tomu nejprostšímu, nejhloupějšímu člověku. Napodobuje lidské jednání čistě v jazykové rovině, nic víc. Takový stroj nic nepotěší, neudiví, nepřekvapí, nevyděsí ani nezarmoutí, protože psychologicky individuálně je to Nikdo. Je Hlasem formulujícím problém a odpovídajícím na dotazy, je Logikou schopnou porazit šachového velmistra, je — to znamená může se stát — nejdokonalejším imitátorem čehokoli, hercem dovedeným k vrcholu dokonalosti, který dokáže sehrát každou naprogramovanou roli —, ale jako herec a imitátor vnitřně naprosto prázdný. Nelze počítat s jeho sympatiemi ani antipatiemi, s jeho náklonností či nepřátelstvím. Nesměřuje k žádnému vlastnímu cíli, je mu „všechno jedno“ do takové míry, že to člověk nikdy nepochopí — prostě proto, že stroj jako individualita neexistuje… Je to zázračně výkonný kombinatorní mechanismus, nic víc. Setkáváme se zde s prapodivným jevem. Překvapuje nás myšlenka, že ze „suroviny“ tak absolutně prázdného, tak dokonale neosobního stroje se dají vložením speciálního, personetického programu sestavit autentické individuality, a to dokonce mnohé najednou! Poslední typy IBM mají kapacitu až tisíc personoidů, což je matematicky přesný termín, neboť množství součástí a spojů, nezbytných jako nosič jednoho personoida, lze vyjádřit v jednotkách centimetr-gram-sekunda. Personoidi jsou v počítači od sebe odděleni i fyzicky. „Nepřekrývají se“ — třebaže se to stát může. Při vzájemném kontaktu totiž začíná působit činitel „odpuzování“, který jim komplikuje vzájemnou „osmózu“. Přesto se mohou navzájem prolínat — pokud o to usilují. Procesy, které tvoří jejich mentální základnu, se v tom případě začnou na sebe vršit a vytvářejí při tom šumy a poruchy. Když je pásmo průniku úzké, stává se určité množství informací „společným vlastnictvím“ obou „překrývajících se“ personoidů a tento jev je pro ně něčím neobvyklým. Je stejně subjektivně překvapivý, jako by bylo podivné a znepokojivé, kdyby člověk ve své hlavě slyšel „cizí hlasy“ a „cizí myšlenky“ (to se stává při určitých psychických poruchách, tj. duševních chorobách, anebo pod vlivem halucinogenních látek). Děje se zde něco podobného, jako by dva různí lidé neměli vzpomínky podobné, ale totožné. Jako by se zde odehrávalo něco víc, než je myšlenkový telepatický přenos — a tím je „periferní splynutí jáství“. To je ovšem předzvěst ve svých důsledcích strašlivého jevu, jehož je třeba se vyvarovat. Po přechodném stavu „okrajové osmózy“ může „útočný“ personoid toho druhého „zničit“ a „pohltit“. V tom okamžiku je ten druhý prostě vstřebán, anihilován — přestává existovat (říká se tomu vražda…). Zničený personoid se stává převzatou, neoddělitelnou částí „agresora“. Podařilo se nám — tvrdí Dobb — vymodelovat nejen psychický život, ale také jeho ohrožení a zánik. Podařilo se nám tedy vymodelovat i smrt. Personoidi se však v normálních podmínkách pokusů těmto „agresím“ vyhýbají a „duchožrouti“ (Castlerův termín) se mezi nimi prakticky nevyskytují. Když personoidi pocítí počátky osmózy, k níž může dojít z důvodů čistě náhodných sblížením a fluktuací, a když toto ohrožení svým přirozeně bezsmyslovým způsobem zaznamenají přesně tak, jako když někdo cítí „cizí přítomnost“ a dokonce i slyší ve vlastním mozku „cizí hlasy“ — začínají provádět aktivní ústupové pohyby a vzdalují se od sebe. Díky tomuto jevu však poznali smysl pojmů „dobra“ a „zla“. Je pro ně evidentní, že „zlo“ tkví ve zničení toho druhého a „dobro“ v jeho zachování. Zároveň ale také „zlo“ jednoho může být „dobrem“ (tj. ziskem v mimoetickém smyslu) pro toho, který se stal „duchožroutem“. Taková expanze, přivlastnění cizího „duchovního teritoria“ totiž zvětšuje počátečně daný „mentální areál“. Je to tedy jistá obdoba naší praxe, když jako příslušníci živočišné říše musíme zabíjet jiné živočichy, abychom se jimi živili. Personoidi však takto postupovat nemusí, pouze mohou. Neznají hlad ani žízeň, neboť je živí neustálý přísun energie, o jejíž zdroj se nemusejí starat, asi jako my se nemusíme zvlášť starat o to, aby nám svítilo slunce. Ve světě personoidů nemohou vzniknout termíny ani pravidla energeticky chápané termodynamiky, protože jejich svět je řízen zákony matematickými a nikoli termodynamickými. Vědci brzy poznali, že kontakty lidí s personoidy prostřednictvím vstupů a výstupů počítače jsou z hlediska poznání dosti jalové, zato však vyvolávají morální dilemata, jimž personetika vděčí za označení nejkrutější vědy. Je něco ničemného na tom, když personoidi jsou informováni, že jsme je stvořili v uzavřeném prostoru <emphasis>imitujícím </emphasis>nekonečno, že jsou v našem světě pouze mikroskopickými „psychocystami“ a „kokónky“. Opravdu, žijí ve svém nekonečnu, takže — jak tvrdil Sharker a jiní psychonetikové (Falkenstein, Wiegeland) — situace je zcela symetrická: oni nepotřebují náš svět, náš „životní prostor“, právě tak jako nám není k ničemu jejich „matematická země“. Dobb považuje tento argument za sofistický. Otázka, kdo koho stvořil a kdo koho ve smyslu tvoření uzavřel, je ovšem zcela mimo diskusi. V každém případě patří Dobb k těm, kteří vyhlašují zásadu absolutního „nevměšování“ a „nestýkání se“ s personoidy. To jsou behavioristé personetiky. Chtějí syntetické rozumné bytosti pozorovat, naslouchat jejich řeči i myšlenkám, zaznamenávat jejich činnost a práci, ale nikdy se mezi ně neplést. Tato metoda je dnes již značně rozvinutá a má k dispozici příslušné technické zařízení, jehož výroba ještě před několika lety narážela na téměř nepřekonatelné obtíže. Jde o to, aby se mohlo naslouchat a rozumět, krátce o to, aby bylo možno být neustále přihlížejícím svědkem, ale zároveň aby tyto „odposlechy“ svět personoidů ani v nejmenším nenarušily. V současné době se v Massachusettském technologickém institutu připravují programy (AFRON II a EROT), které by měly personoidům — doposud bezpohlavním bytostem — poskytnout možnost k „pohlavnímu rozmnožování“. Dobb se vůbec netají tím, že těmito americkými projekty není příliš nadšen. Jeho práce, veškeré jeho experimenty, o nichž píše v Non serviam, jsou zaměřeny docela jinam. Nikoli bez důvodu je právě anglická personetická škola nazývána „filozofickým polygonem“ či „laboratorní teodiceou“. Tato slova nás přivádějí k nejzávažnější — a pro každého člověka určitě nejvíce fascinující — části knihy. K té, která zdůvodňuje a zároveň vysvětluje její zprvu tak podivně znějící název. Dobb podává souhrn svých vlastních pokusů, které provádí už přes osm let bez přerušení. O samotné kreaci se zmiňuje lakonicky; ta byla docela normálním, nepříliš modifikovaným opakováním činností typických pro program JAHVE VI. Dobb uvádí v krátkosti výsledky odposlechu světa, který sám stvořil a jehož vývoj sleduje i nadále. Odposlechy považuje za neetické a dokonce, jak přiznává, místy i za špinavou praktiku. Přesto však stojí na svém, ve víře v nezbytí i takových vědeckých experimentů, které se nedají ospravedlnit jak z cistě morálního, tak i z badatelského hlediska. Situace, jak říká, už natolik pokročila, že staré vytáčky vědců nejsou k ničemu. Nelze předstírat učesanou neutralitu a vyhýbat se výčitkám svědomí tím, že se budou uplatňovat výmluvy, v nichž si libovala vivisekce: že utrpení či bolest jsou působeny nevědomým, ne zcela dokonalým tvorům. My jsme odpovědni dvojnásob, neboť tvoříme — stvořené bytosti svazujeme do kozelce schémat našich výzkumných postupů. Ať bychom udělali cokoli a vymysleli si jakékoli zdůvodnění, odpovědnosti se stejně nevyhneme. Dlouholeté zkušenosti Dobba a jeho spolupracovníků z Oldportu se omezují na vytvoření osmirozměrného všehomíra, který se stal příbytkem personoidů pojmenovaných ADAN, ADNA, ANAD, DANA, DAAN a NAAD. Tito první personoidi rozvinuli jazykové prvky, které do nich byly vloženy, a měli „potomstvo“ vznikající „dělením“. Jak píše Dobb, zjevně inspirován biblickými verši: „…ADAN zplodil ADNU, ADNA pak zrodila DAANA, DAAN zplodil EDANA, který zplodil EDNU…“ a tak to pokračovalo dál, až celkový počet generací dosáhl tří set; protože však počítač, který používali, neměl kapacitu větší než sto personoidních jednotek, periodicky se musel „demografický přebytek“ likvidovat. V příští generaci se znovu objevují ADAN, ADNA, DANA, DAAN a NAAD, samozřejmě již s číselnými indexy za jmény, které označují jejich generační pořadí. V naší rekapitulaci je kvůli zjednodušení vynecháváme. Dobb říká, že doba, která v počítačovém vesmíru od „stvoření světa“ uplynula, činí při přibližném přepočtu na naše poměry asi dva tisíce až dva a půl tisíce let. Průběhem té doby vznikly uvnitř populace personoidů celé řady rozmanitých interpretací jejich osudu, stejně jako si vytvořili i rozličné, vzájemně protichůdné představy „o všem, co existuje“, čili jednoduše řečeno různé filozofické nauky (ontologie a epistemiologie) a rovněž svérázné „metafyzické sondy“. Není jasné, proč se ve zkoumané populaci nevykrystalizoval žádný typ dokonale dogmatické víry, který by odpovídal třeba křesťanství nebo buddhismu — zda proto, že „kultura“ personoidů se tak diametrálně od lidské liší, anebo proto, že experiment probíhal příliš krátkou dobu. Naproti tomu se už v osmé generaci personoidů poprvé objevuje pojem Stvořitel, chápaný osobně a monoteisticky. Experiment spočíval v tom, že tempo počítačových transformací se urychlilo na maximum a posléze (víceméně jednou ročně) natolik zpomalilo, aby pozorovatelům umožnilo „bezprostřední odposlech“. Tyto změny tempa, vysvětluje Dobb, jsou však pro obyvatele počítačového vesmíru nepostřehnutelné, stejně jako by podobné změny byly nepostřehnutelné i nám, neboť kdyby se jedním rázem změnilo bytí jako celek (zde — výlučně v časovém rozměru), pak ti, kdo v něm jsou uzavřeni, si toho nebudou vědomi, pokud nemají nějakou konstantu, čili takovou neproměnnou veličinu, která by probíhající změnu potvrdila. Střídání těchto „dvou časových rychlostí“ umožnilo Dobbovi vykonat to, na čem mu záleželo nejvíc — totiž realizovat a zaznamenat vznik vlastní historie personoidů s odpovídající hloubkou tradice a s časovou perspektivou. Shrnout všechna mnohdy překvapující fakta této „historie“, kterou Dobb odhalil, na tomto místě nelze. Omezíme se proto jen na úseky, z nichž bezpochyby vyplynula úvaha odrážející se v názvu knihy. Jazyk, který personoidi používají, je pozdní transformací standardní angličtiny, která jim byla — slovní zásoba a syntax — v první generaci naprogramována. Dobb jej zásadně překládá do „normální“ angličtiny, nečetné výrazy vytvořené populací personoidů ovšem ponechává. Patří k nim i pojmy „bože“ a „neboze“ ve významu „věřící v Boha“ a „ateista“. ADAN diskutuje s DAANEM a ADNOU (personoidi nemají pohlaví ani jména, ta jsou často pragmatickým nástrojem pozorovatelů, jenž jim prostě ulehčuje protokolování výpovědi) o problému dobře známém také nám, který v naší historii pochází od Pascala, v historii personoidů se jeho objev připisuje EDANOVI 197. Tento myslitel v naprosté shodě s Pascalem prohlásil, že se v každém případě víc vyplatí v Boha věřit než v něj nevěřit; pokud mají pravdu „nebožata“, neztrácí „bože“ čili věřící při svém odchodu ze světa nic kromě života. Pokud ovšem existuje Bůh, pak získává celou věčnost (věčné světlo). </strong></p><empty-line /><p><strong> Takže v Boha by se věřit mělo, protože to prostě diktuje taktika existence jako kalkulaci směřující k dosažení optimálních úspěchů v životě. ADAN 300 se k tomuto návodu staví následovně: „EDAN 197 ve svých úvahách předpokládá Boha vyžadujícího si úctu, lásku a naprostou oddanost a nejen pouze víru v to, že sám existuje a že to — eventuálně — byl on, kdo stvořil svět. S hypotézou Boha-Tvůrce však nestačí pouze souhlasit, aby se dosáhlo spasení: za akt stvoření je tomuto tvůrci ještě třeba být vděčný, domýšlet se jeho vůle a plnit ji, čili krátce řečeno — je třeba Bohu sloužit. Poněvadž Bůh, pokud existuje, je schopen dokázat svou vlastní existenci alespoň stejně neklamně jako to, co můžeme bezprostředně vnímat, potvrzuje své bytí. Nepochybujeme o tom, že určité objekty existují, že se z nich skládá náš svět. Můžeme nanejvýš pochybovat, <emphasis>jak to dělají, že existují</emphasis>, jakým způsobem existují atd. Samotný fakt jejich jsoucna však nikdo nepopírá. Bůh svou existenci mohl dokázat se stejnou platností. Neučinil to však a odsoudil nás k tomu, abychom v tomto ohledu došli poznání oklikou, zprostředkovaně, v podobě různých domněnek, jimž se leckdy říká zjevení. Pokud tak učinil, zrovnoprávnil tím postavení „božat“ a „nebožat“; stvořenou bytost nenutil k absolutní víře ve svou existenci, jenom jí tuto eventualitu nabídl. Zajisté, pohnutky, jimiž se Stvořitel řídil, mohou zůstat stvořené bytosti neznámé. Avšak je tu problém: Buď Bůh existuje, anebo neexistuje — nějaká třetí možnost (Bůh existoval, ale už není, existuje místně, oscilačně, jednou „více“ a jednou „méně“ atd.) se jeví velice málo pravděpodobná. Nedá se zcela vyloučit, jenomže zavádění mnohahodnotové logiky do teodicey ji jenom zbytečně znesnadňuje. Takže tedy Bůh buď je, anebo není. Pokud sám naši situaci akceptuje — přívrženci jedné i druhé možnosti mají své argumenty, jedni jako „božata“ existenci Stvořitele dokazují, zatímco druzí — „nebožata“ — jim oponují — pak zde máme z logického hlediska situaci hry, kde partnery na jedné straně tvoří úplný soubor „božat“ a „nebožat“, zatímco na druhé straně stojí samojediný Bůh. Logická charakteristika této hry spočívá v tom, že Bůh nemá právo trestat někoho za to, že v něj nevěří. Není-li o nějaké věci zcela jistě známo, že existuje — když jedni tvrdí, že je, a druzí, že není — pak, pokud by se hypotéza, že ona věc neexistuje, dala odůvodnit, žádný spravedlivý soud nikoho neodsoudí za to, že existenci oné věci popírá. Pro všechny světy totiž platí, že bez plné jistoty neexistuje ani plná odpovědnost. Tato formulace je čistě logicky nevyvratitelná, neboť tvoří symetrickou funkci výplaty v pojetí teorie hry: kdo při <emphasis>nejistotě </emphasis>vyžaduje nadále <emphasis>plnou odpovědnost</emphasis>, narušuje matematickou symetrii hry (v tom případě nastává takzvaná hra s nenulovou částkou). </strong></p><empty-line /><p><strong> Tudíž je to takto: Buď Bůh je absolutně spravedlivý — a v tom případě si nemůže osobovat právo „nebožata“ potrestat za to, že jsou „nebožaty“ (tj. že v něj nevěří). Nebo přece jen bude nevěřící trestat, což z logického hlediska znamená, že absolutně spravedlivý není. Co potom? Pak může dělat všechno, co se mu zlíbí, protože když se v logickém systému objeví jeden jediný rozpor, v souladu s pravidlem „ex falso quodlibet“ lze ze soustavy vyvodit cokoli, podle své libosti. Jinak řečeno: spravedlivý Bůh nemůže „nebožatům“ zkřivit ani vlásek na hlavě, a pokud tak učiní, přestává být onou bytostí nanejvýš dokonalou a spravedlivou, kterou předpokládá teodicea. ADNA se táže, jak se v tomto světle jeví problém činit zlo bližním. ADAN 300 odpovídá: „Cokoli se děje zde, je zcela jisté: cokoli se děje ‚tam‘ — tj. mimo hranice světa, na věčnosti, u Boha atd. — je nejisté, jak jen může být vyvozování závěrů z hypotézy.“ Zde se zlo činit nemá, bez ohledu na to, že zásada nepůsobení zla se nedá logicky zdůvodnit. Stejně tak se ale nedá logicky dokázat existence světa. Svět existuje, přestože by mohl nebýt: zlo lze činit, ale není třeba to dělat. „Myslím“ (praví ADAN 300), „že to plyne z naší úmluvy založené na zásadě vzájemnosti: buď pro mne tím, čím já jsem pro tebe. To nemá nic společného s existencí či neexistencí Boha. Kdybych nečinil zlo, protože ‚tam‘ za to obdržím odměnu, stavím na nejistých premisách. Zde však nemůže být jistější předpoklad, než je úmluva v této věci. Pokud ‚tam‘ jsou jiné pravdy, neznám je natolik dobře, jako znám naše. Tím, že žijeme, hrajeme hru o život a všichni do jednoho jsme v ní spojenci. Tím je hra mezi námi dokonale symetrická. Tím, že postulujeme Boha, postulujeme další pokračování hry mimo svět. Myslím, že toto pokračování lze postulovat jedině pod podmínkou, že v žádném směru neovlivní zdejší průběh hry. V opačném případě jsme ochotni pro někoho, kdo možná neexistuje, obětovat to, co zde nepochybně existuje.“ NAAD poznamenal, že vztah ADANA 300 k Bohu mu není jasný. ADAN přece možnost existence Stvořitele uznává: co z ní plyne? ADAN: „Zhola nic. To znamená: nic v okruhu povinnosti. Soudím, že — opět pro všechny světy — platí tato zásada: Etika dočasnosti je vždy na etice transcendentna nezávislá. Znamená to, že etika dočasnosti nemůže mít žádnou sankci kromě sebe samé, která by ji uzákoňovala. Znamená to, že ten, kdo činí zlo, je vždycky ničemou, stejně jako ten, kdo koná dobro, je vždycky spravedlivý. Jestliže někdo je ochoten sloužit Bohu, protože argumenty mluvící ve prospěch jeho existence uznává za dostačující, nemá kvůli tomu <emphasis>zde </emphasis>žádnou zásluhu navíc. Je to jeho věc. Tento princip vychází z předpokladu, že jestli Bůh neexistuje, pak neexistuje ani minimálně, a pokud existuje, pak je všemohoucí. Všemohoucí by nejen mohl stvořit jiný svět, ale i jinou logiku, rozdílnou od té, která je základem mých úvah. V této jiné logice by hypotéza etiky dočasnosti nezbytně musela záviset na etice transcendentna. A tehdy, pokud by tu nebyly důkazy zjevné, pak by alespoň logické důkazy nutily k přijetí hypotézy Boha ze strachu před zhřešením proti rozumu.“ NAAD říká, že Bůh si snad ani nežádá, aby nastala situace, kdy by víra v něho byla vynucená, tedy situace, která by nastala po vzniku oné jiné logiky, již ADAN 300 postuloval. Na to ADAN 300 odpovídá: „Všemohoucí Bůh musí být také vševědoucí: všemohoucnost není na vševědoucnosti nezávislá, neboť ten, kdo může všechno, ale neví, jaké důsledky uplatněním všemoci vyvolá, de facto není všemohoucí; kdyby Bůh činil čas od času zázraky, jak se o tom povídá, vrhalo by to na jeho dokonalost podezřelé světlo, protože zázrak je — jako nenadálá intervence — narušením autonomie vlastní stvořené bytosti. Ten, kdo produkt své tvorby dokonale seřídil a předem dokonale ví, jak se tento bude chovat, nemá zapotřebí jeho autonomii porušovat: pokud to přesto činí, ačkoli zůstává vševědoucím, znamená to, že své dílo nikterak neopravuje (protože oprava přece musí znamenat počáteční nevševědoucnost), nýbrž zázrakem dává znamení, že existuje. Je to logicky pochybené, neboť tím, že takové znamení dává, vzniká dojem, jako by přece jen opravoval místní nedostatky svého výtvoru. V takovém případě totiž logická analýza situace vypadá následovně: stvořené musí být opraveno, ale nikoli zvnitřku, ale zvnějšku (z transcendence, tj. od Boha), takže by vlastně bylo zapotřebí učinit ze zázraku normu, čili stvořené takovým způsobem zdokonalit, aby již nikdy žádné zázraky nebyly nutné. Totiž zázraky jako okamžité zákroky nemohou být <emphasis>jenom </emphasis>znamením existence boží; přece vždycky kromě toho, že zvěstují svého Tvůrce, zároveň ukazují na své adresáty (jsou na někoho působivě zaměřeny). Z logického hlediska tomu tudíž musí být takto: buď je výtvor dokonalý, a potom jsou zázraky zbytečné, anebo jsou nezbytné, a v tom případě zcela jistě výtvor není dokonalý (opravit zázračně či nezázračně lze pouze to, co je nějak vadné, neboť zázrak pletoucí se do perfekce ji jedině dokáže porušit, čili místně zhoršit). Jinak řečeno, signalizovat svou přítomnost pomocí zázraků je totéž, jako použít nejhorší logicky možný způsob jak ji projevit.“ NAAD se ptá, zda si Bůh nemůže přát alternativu mezi logikou a vírou, akt víry by ovšem znamenal rezignovat na logiku a nahradit ji slepou důvěrou. ADAN: „Jakmile jednou připustíme, že logická rekonstrukce čehokoli (bytí, teodicey, teogonie atd.) <emphasis>může být </emphasis>vnitřně rozporná, je zřejmé, že v takovém případě lze již prokázat absolutně všechno, tj. to, co se kdykoli a jakkoliv komu zlíbí. Uvažte, jak se věci mají: jde o to, někoho stvořit, jakoby ho obdařit určitou logikou, a pak právě od ní chtít, aby se obětovala ve prospěch víry v Tvůrce všeho. Nemá-li tato představa zůstat protichůdná, vyžaduje si přizpůsobit metalogiku zcela jinému druhu uvažování než tomu, které je logice výtvoru vlastní. Pokud se tím prostě nemanifestuje nedokonalost Tvůrce, pak se projevují rysy, které bych nazval matematickou neelegancí, specifickou neuspořádaností (nekoherencí) tvůrčího aktu.“ NAAD trvá na svém: „Možná že Bůh takto činí, protože si právě přeje, aby zůstal pro své výtvory nedosažitelným, tj. podle logiky, jíž výtvor obdařil, nerekonstruovatelným. Krátce řečeno, požaduje svrchovanost víry nad logikou.“ ADAN mu odpovídá: „Chápu. Je to skutečně možné, ale i kdyby tomu tak mělo být, fakt, že víra se v tom případě zdá nesmiřitelná s logikou, vytváří velmi nemilé dilema morálního charakteru, neboť úvahy je třeba na některém místě přerušit a na první místo postavit nejasnou domněnku, čili dát přednost domněnce před <emphasis>logickou jistotou</emphasis>. To má být učiněno ve jménu bezbřehé důvěry; tím se dostáváme do bludného kruhu, protože existence toho, komu by se takto mělo důvěřovat, je výsledkem <emphasis>logicky správných </emphasis>výchozích úvah; vzniká logický rozpor, který pro některé nabývá dodatkové hodnoty, jíž se říká tajemství Boha. Z čistě konstrukčního hlediska je to tedy řešení špatné a z hlediska morálního pochybné, protože Tajemství může být dostatečně založeno na nekonečnu (vždyť charakter bytí je přece nekonečností), jeho podpora a posilování vnitřní kontradikcí je z hlediska každého stavitele podlé. Obhájci teodicey si vůbec neuvědomují, že je tomu tak, protože pro určité její části přece používají obyčejnou logiku a pro druhé už nikoliv, čímž chci říci, že pokud se věří v kontradikci*), je tudíž třeba i věřit už <emphasis>jenom </emphasis>v kontradikci, a ne zároveň ještě i v jakousi nerozpornost (tj. logiku) — kdekoliv jinde. Zachovává-li se však takový podivný dualismus (dočasnost je logice podřízena vždycky, zatímco transcendence pouze fragmentárně), pak vzniká z hlediska logické správnosti obraz stvoření jako čehosi ‚slátaného‘ a postulovat jeho dokonalost už není víc možné. Nevyhnutelně tak vzniká závěr, že dokonalost je něco takového, co musí být logicky ‚slátané‘.“ EDNA se táže, zda spojovacím článkem těchto nekoherencí nemůže být láska. ADAN: „I kdyby tomu tak bylo, nebude to celá podstata lásky, ale pouze zaslepující část. Bůh, pokud existuje, pokud stvořil svět, svolil, aby se tento svět uspořádal tak, jak sám umí a bude chtít. Za to, že Bůh existuje, není možné mu být vděčný: takové nastolení otázky totiž předpokládá předchozí zjištění, že Bůh nemusí existovat a to že by bylo špatné; tento předpoklad vede k jinému druhu rozpornosti. A co vděčnost za akt stvoření? Ani ta Bohu nepatří. Předpokládá totiž donucení k víře, že být je v každém případě lepší než nebýt; nechápu, jak by to bylo možné potom dokázat. Tomu, kdo neexistuje, však není možné ani prokazovat služby, ani mu ublížit, a jestliže Stvořitel již předem, díky své Credo quia absurdum est (poznámka prof. Dobba v textu) vševědoucnosti ví, že jeho výtvor mu bude vděčný a bude ho milovat, anebo mu nebude vděčný a bude jej zavrhovat, vytváří tím přinucení, třebaže nepostřehnutelné vnímání výtvoru. Právě proto není povinován Bohu ničím: ani láskou, ani nenávistí, ani vděčností, ani výtkou, ani nadějí na odměnu či strachem před trestem. Není mu povinován ničím. Kdo prahne po citech, musí nejdříve jejich subjekt ujistit o tom, že mimo vši pochybnost existuje. Láska může být založena na dohadech ohledně vzájemnosti, kterou probouzí, to je pochopitelné. Ale láska založená na dohadech o tom, zda milovaná bytost existuje, je nesmysl. Ten, kdo je všemohoucí, mohl tuto jistotu poskytnout. Protože ji nedal, existuje-li, pak to považuje za zbytečné. Proč zbytečné? Vnucuje se nám domněnka, že všemohoucí není. Jako nevšemohoucí by si nepochybně zasluhoval blízké pocity soucitu či náklonnosti; to však žádná z našich teodiceí nepřipouští. A tak tvrdíme: sloužíme sobě, a nikomu jinému.“ Pomlčíme o dalších úvahách na téma, zda Bůh teodicey je spíš liberálem než autokratem; je velmi nesnadné shrnout všechny argumenty, které zaujímají velkou část knihy. Úvahy a diskuse, které Dobb zaznamenal buď ve skupinových kolokviích ADANA 300, NAADA a jiných personoidů, anebo v solilokviích (experimentátor může dokonce zaznamenávat pomocí příslušného zařízení, zapojeného do počítačové sítě, i tok myšlenek), zaplňují bezmála jednu třetinu Non serviam. V samotném textu k nim nenajdeme žádný komentář. Figuruje však v doslovu. Dobb píše: ADANOVA argumentace mi připadá tím nevyvratitelnější, že je adresována přímo mně: byl jsem to přece já, kdo ho stvořil. V jeho teodicei jsem Stvořitelem já. V podstatě jsem s pomocí programu ADONAI IX tento svět (s pořadovým číslem 47) vytvořil a s pomocí modifikovaného programu JAHVE VI jsem stvořil i zárodky personoidů. Tyto výchozí bytosti byly počátkem dalších tří set generací. V podstatě jsem jim tato fakta ani svou existenci mimo hranice jejich světa jako skutečnost nesdělil. V podstatě dospívají k mé existenci pouze interferenčně na základě domněnek a hypotéz. V podstatě, když vytvářím rozumné bytosti, necítím se oprávněn požadovat od nich jakákoliv privilegia — lásku, vděk či jakékoliv služby. Mohu jejich svět zvětšovat nebo zmenšovat, zrychlovat nebo zpomalovat jeho čas, měnit způsob i běh jejich percepce, likvidovat je, dělit, rozmnožovat a přetvářet ontologickou základnu jejich bytí. Jsem tedy z jejich hlediska všemohoucí, ale z toho věru nevyplývá, že by mi za to od nich mělo cokoli náležet. Představte si, že ke svému BIX 310 092 zapojuji ohromnou přístavbu, která bude (pro ně) „mimodočasným světem“. Pak po řadě spojovacím kanálem pouštím do prostoru přístavby „duše“ mých personoidů a tam podle toho odměňuji ty, kteří ve mne věřili, holdovali mi, prokazovali mi vděčnost a důvěru, a všechny jiné — „nebožata“, abych použil slovník personoidů — naopak trestám, třeba zničením nebo mukami (na věčný trest nemohu ani pomyslet — takový netvor přece jenom nejsem!). Můj čin by byl nepochybně chápán jako exces ďábelsky nestydatého egotismu, jako ničemný akt iracionální msty, krátce jako nejhorší podlost absolutního pána nad nevinnými, kteří proti mně budou mít pouze jedinou nevyvratitelnou pravdu — logiku, jež byla patronkou jejich jednání. Každý si pochopitelně může z personetických zkušeností vyvodit závěry, které považuje za správné. Dr. Ian Combay mi v soukromém rozhovoru řekl, že bych společenství personoidů přece jen mohl ujistit o své existenci. Tak tohle tedy zcela určitě neudělám. Připadalo by mi to jako nějaké dožadování dalšího pokračování — to jest čekání na reakce z jejich strany. Ale co vlastně by mi mohli vyprávět či sdělit takového, abych se jako jejich nešťastný Stvořitel necítil hluboce zahanben a bolestně zraněn? Účty za elektřinu je třeba platit kvartálně, a co nevidět přijde chvíle, kdy moje univerzitní vrchnost bude požadovat ukončení projektu, tedy vypojení stroje, tedy konec světa. Budu tento okamžik oddalovat, seč budu moci a co možná nejdéle. Je to jediná věc, na kterou mi síly stačí, ale nepovažuji ji za příliš chvályhodnou. Jedná se spíš o něco takového, čemu se obecně říká z nouze ctnost. Doufám, že si při těchto slovech nikdo nic nepomyslí. Pokud to ovšem udělá, je to jeho věc.</strong></p><empty-line /><p><strong>Alfred Testa </strong></p><empty-line /><p><strong> NOVÁ KOSMOGONIE </strong></p><empty-line /><p><strong> </strong><emphasis>(Text projevu proneseného profesorem Alfredem Testou při slavnostním převzetí Nobelovy ceny, vybraný z knihy vzpomínek From Einsteinian to the Testan Universe, uveřejňujeme se svolením nakladatelství J. Wiley & Sons.)</emphasis><strong></strong><strong> </strong></p>
<p> „Vaše královská Milosti, dámy a pánové. Hodlám využít jedinečnosti místa, z kterého mluvím, k tomu, abych vám pověděl o okolnostech vedoucích ke vzniku nového obrazu vesmíru, okolnostech, jež ipso facto vytyčily kosmické postavení lidstva způsobem radikálně odlišným od dosavadního. Tato majestátní slova se nevztahují na mou práci, ale patří památce člověka již zesnulého, jemuž za tento nový pohled vděčíme. Budu o něm hovořit, protože se stalo to, co jsem vůbec nechtěl: moje práce — podle mínění současníků — zastínila dílo Aristida Acheropoula tou měrou, že profesor Bernard Weydenthal, historik vědy, tedy zdálo by se na slovo vzatý odborník, nedávno ve své knize Die Welt als Spiel und Verschwörung napsal, že Acheropoulova stěžejní publikace The New Cosmogony není vůbec vědeckou hypotézou, ale pouhou pololiterární fantazií, v jejíž pravdivost nevěřil ani sám autor. Podobně se vyslovil i profesor Harlan Stymington v The New Universe of the Game Theory, že totiž bez prací Alfreda Testy by Acheropoulova myšlenka zůstala pouze nesouvislou filozofickou spekulací, něčím podobným jako Leibnizův svět předzjednané harmonie, jehož koncepci však exaktní vědy nikdy netraktovaly vážně. Podle jedněch jsem tudíž vzal za bernou minci to, co ani sám tvůrce myšlenky nebral vážně, podle jiných jsem zase zakormidloval do průzračných vod přírodovědy s myšlenkou vycházející z nevědeckého, spekulativního filozofování. Tyto mylné soudy vyžadují vysvětlení, které budu s to vám poskytnout. Je pravda, že Acheropoulos byl přírodním filozofem, nikoli fyzikem či kosmogonikem, a že své ideje vyložil nematematickou cestou. A také je pravda, že mezi jeho intuitivní představou a mou teorií kosmogonie je řada rozdílů. Pravda je však především to, že Acheropoulos se klidně mohl obejít bez Testy, zatímco Testa vděčí za všechno Acheropoulovi. Není to rozdíl bezvýznamný. Abych jej mohl objasnit, prosím vás o chvíli trpělivosti a pozornosti. Když se v polovině dvacátého století začala hrstka astronomů zabývat výzkumem problematiky takzvaných mimozemských civilizací, jejich záměr byl pro astronomii něčím zcela okrajovým. Vědecký svět jej považoval za koníčka několika desítek podivínů, kteří se naleznou všude, tedy i ve vědě. Vědci proti aktivnímu hledání signálů vysílaných těmito civilizacemi nic nenamítali, zároveň však nepřipouštěli možnost, že by existence mimozemských civilizací mohla mít nějaký vliv na námi pozorovaný vesmír. Pokud se občas ten či onen astrofyzik odvážil prohlásit, že spektrum emise pulsarů nebo energie quasarů či jistá aktivita jader galaxií mají nějakou spojitost s rozumnou činností bytostí v kosmu, nikdo z významných kapacit nepovažoval tyto hlasy za vědeckou hypotézu, jež by si zasloužila zevrubnější výzkum. Tato problematika nalézala hluché uši jak u astronomie, tak u kosmogonie, ale největší netečnost projevila teoretická fyzika. Tenkrát se vědy držely víceméně tohoto schématu: chceme-li poznat mechanismus hodin, přítomnost baktérií na ozubených převodech a kotvách hodinového stroje nemá sebemenší vliv ani na jeho konstrukci, ani na jeho kinetiku. Baktérie určitě nemohou ovlivnit chod hodinek, a proto ani rozumné bytosti nemohou zasahovat do chodu vesmírného stroje jako celku — prohlašovalo se —, a tudíž jejich eventuální přítomnost je třeba naprosto ignorovat. Pokud by některý z koryfejů tehdejší fyziky snad dokonce vyslovil souhlas s perspektivou velkého převratu v kosmologii a fyzice, převratu spojeného s existencí rozumných bytostí v kosmu, učinil by tak jedině pod podmínkou, že pokud budou vesmírné civilizace objeveny, stane se to zachycením jejich signálů. A tím způsobem se získají zcela nové znalosti o přírodních zákonech — pak lze v podstatě touto — a jedině touto — cestou dospět k závažným proměnám v pozemské vědě. Ale to, že by se astrofyzikální revoluce mohla obejít bez těchto spojení — ba co více! — že právě postrádání takových kontaktů, absolutní chyběni signálů či projevů takzvaného „astroinženýrství“ by mohlo roznítit největší revoluci ve fyzice a radikálně změnit naše názory na vesmír, to určitě žádnou z tehdejších autorit nenapadlo ani ve snu. Ale přece Acheropoulos svoji Novou kosmogonii vydal za života nejednoho z oněch vynikajících vědců. Jeho kniha se mi dostala do rukou, když jsem byl doktorandem matematické fakulty na univerzitě v tomtéž švýcarském městě, kde kdysi pracoval Albert Einstein jako úředník patentového úřadu a ve volných chvílích se zabýval formováním základů teorie relativity. Acheropoulovu knihu jsem si mohl přečíst, protože byla přeložena do angličtiny — dodávám, že velmi špatně. Navíc byla publikována v knižnici science fiction a nakladatelem, který vydával výhradně takovou beletrii. Text byl zkrácen asi na polovičku originálu, což jsem se dověděl až o hodně později. Tyto okolnosti vydání díla (na které neměl zřejmě Acheropoulos žádný vliv) přispěly k vytvoření závěru, jako by sám autor při psaní Nové kosmogonie nebral teze v knize obsažené vážně. Obávám se, že ani v přítomné době, v době spěchu a jepičí módnosti, nikdo, kromě snad knihovníků a historiků, nevezme Novou kosmogonii vůbec do rukou. Vzdělanec titul díla zná a o autorovi něco slyšel. To je všechno. Tak se člověk připraví o neobvyklý zážitek. Nejen obsah Nové kosmogonie, kterou jsem četl před dobrými dvaceti lety, ale i všechny pocity, které mě při četbě této knihy doprovázely, mám ještě v živé paměti. Byl to vpravdě neopakovatelný zážitek. Od chvíle, kdy čtenář prvně postihne dimenze autorova záměru, kdy se v jeho mysli začíná v úplnosti rýsovat představa palimpsestového Vesmíru jako hry s jeho neviditelnými a stále přítomnými Hráči, nezbaví se už dojmu, že je ve styku s něčím nepředstavitelně novým a zároveň že má co dělat s plagiátorským opakováním nejstarších mýtů, tvořících nepropustné dno dějin lidstva, přetlumočených do jazyka přírodních věd. Tento nepříjemný, ba co víc trýznivý dojem pramení, jak soudím, z toho, že každou syntézu jazyka a vůle považujeme z hlediska racionálního rozumu za nepřípustnou, neřkuli nemravnou. Protože volním projevem jsou všechny ty prastaré kosmogonické mýty, vysvětlující důstojným a vážným tónem prostoduché naivity, patřící k ztracenému ráji lidstva, jak z boje demiurgických prvků, tradicemi přioděných v různá těla a tvary, vznikalo bytí, jak se z milostně nenávistného objetí bohů-zvířat, bohů-duchů či nadlidí rodil svět. Podezření, že právě toto zápolení, nejryzejší promítnutí antropomorfismu do okruhu vesmírné záhady, že omezení fyziky na touhu bylo autorovým pravzorem — toho podezření se již nezbavíme. Nová kosmogonie, viděná takto, se jeví jako kosmogonie nezměrně stará a každý pokus vyložit ji empirickým jazykem vypadá jako krvesmilství, výsledek triviální neobratnosti držet odděleně pojmy a kategorie, které <emphasis>nemají právo </emphasis>se spojit do jednolitého svazku. Acheropoulova kniha se tehdy dostala do rukou i nemnohým významným myslitelům a dnes vím, protože jsem to od nejednoho z nich slyšel, že ji četli s podrážděním, iritováni, pohrdavě krčíce rameny — a proto ji snad nikdo ani nedočetl do konce. Pohoršovat se nad takovým předem utvořeným soudem, nad takovou setrvačností předsudků je zbytečné, protože kniha se jeví jako hloupost prvního řádu: suchopárným jazykem věcných důkazů nám autor představuje bohy přestrojené v hmotnou podobu a současně nazývá přírodní zákony výsledky jejich konfliktů. Výsledný dojem je ten, že jsme oloupeni o všechno najednou: jak o víru, chápanou jako transcendenci vrcholící v dokonalosti, tak i o vědu v její opravdové, laické i objektivní vážnosti. Nakonec nám nic nezbude — všechna výchozí pojetí jsou po obou stránkách zcela nezpůsobilá: máme pocit, že se s námi barbarsky nakládalo, že jsme byli okradeni v rámci zasvěcení, které není ani náboženské, ani vědecké. Nedovedu popsat spoušť, kterou tato kniha natropila v mé mysli. Pravda, povinností badatele je být nevěřícím Tomášem ve vědě, lze každé její tvrzení uvádět v pochybnost, nelze však zpochybnit všechna najednou! Acheropoulos se vyhýbal tomu, aby jeho velikost byla odhalena — jistě bez vlastního úmyslu — ale velice účinně! Byl to syn malého národa, kterého nikdo neznal, nebyl významným odborníkem ani v oboru fyziky, ani kosmologie a konečně, což již přesahovalo všechny meze — neměl žádné předchůdce, a to je v dějinách něco nevídaného — každý buřičský duch má nějaké učitele, jež zastíní, leč na něž se také odvolává. Tento Řek se vynořil ojedinělý — o osamění, které muselo být údělem tohoto průkopnictví, svědčí celý jeho život. Nikdy jsem ho osobně nepoznal a vím o něm málo. Jakým způsobem si vydělával na chleba, to nikoho nezajímalo. První verzi Nové kosmogonie napsal ve třiatřiceti letech již jako doktor filozofie, ale nepodařilo se mu ji nikde publikovat. Porážku své myšlenky, tuto svou životní porážku snášel stoicky: pokusů o vydání Nové kosmogonie velice záhy zanechal, protože pochopil jejich marnost. Byl pak postupně vrátným na téže univerzitě, kde získal doktorát za znamenitou srovnávací studii kosmogonie starověkých národů, dálkově studoval matematiku a přitom pracoval jako pekařský pomocník, pak jako rozvažeč vody. Nikdo z těch, s nimiž se stýkal, od něj neslyšel slovíčko o Nové kosmogonii. Byl uzavřený a prý i tvrdý jak k sobě, tak i ke svým nejbližším. A právě to, že bezohledně pronáší naprosto bezostyšné výroky jak vůči vědě, tak i vůči víře, toto jeho všeobjímající kacířství a univerzální rouhačství, plynoucí z intelektuální smělosti, muselo všechny čtenáře odradit. Uznávám, že nabídku anglického nakladatele přijal asi stejně, jako když trosečník na pustém ostrově hází láhev se zprávou do mořských vln: chtěl po sobě zanechat stopu své myšlenky, neboť si byl jist její pravdivostí. Přestože byla zmrzačena špatným překladem a nesmyslnými škrty, zůstává Nová kosmogonie podivuhodným dílem. Acheropoulos v něm všechno, ale opravdu absolutně všechno, co v průběhu staletí vytvořily věda a víra, rozbil napadrť. Přichystal poušť, posetou úlomky jím rozdrcených pojmů proto, aby se pustil do práce zase od začátku, to znamená, aby znovu vybudoval vesmír. Tato strašlivá podívaná vyvolává obranné reakce. Autora je třeba prohlásit buď za naprostého blázna, nebo za úplného omezence. Jeho vědecké hodnosti se všeobecně považovaly za nevěrohodné. Kdo ho takto zavrhl, znovu nabyl duševní rovnováhu. Mezi mnou a ostatními čtenáři Nové kosmogonie je jediný rozdíl — že já jsem to učinit nemohl. Kdo tuto knihu nezavrhne jako celek, od prvního do posledního písmene, ten je ztracen: propadne jí a více se jí nezbaví. V tomto případě je zlatá střední cesta vyloučena — pokud není autor blázen ani ignorant, pak je génius. Není snadné souhlasit s takovou diagnózou. Text se čtenáři ustavičně mění před očima: bez nesnází postřehnete, že matrice konfliktního střetnutí, tedy Hry, je formální kostrou veškeré náboženské víry ne zcela oproštěné od prvků manicheismu — ale ukažte mi takové náboženství, kde by se aspoň stopově nenašly. Jsem matematikem ze záliby i vzděláním, stal jsem se fyzikem pouze díky případu Acheropoulos. Jsem si naprosto jist, že nebýt toho člověka, všechny mé kontakty s fyzikou by vždycky zůstaly nezávazné a nahodilé. To on mě obrátil na víru, ba dokonce mohu uvést místo v Nové kosmogonii, které to způsobilo. V sedmnáctém odstavci šesté kapitoly se hovoří o úžasu Newtonů, Einsteinů, Jeansů a Eddingtonů, že přírodní zákony lze matematicky zachytit a že matematika, tento plod ryze logické duševní práce, si nijak nezadá s vesmírem. Někteří z těchto velikánů, jako třeba Eddington nebo Jeans, měli za to, že i sám Stvořitel je matematikem, a potvrzení toho nacházíme v díle stvoření. Acheropoulos poukazuje na to, že údobí takového okouzlení má věda již za sebou: neboť bylo pozorováno, že matematické formulace buď o světě vypovídají příliš málo, anebo současně příliš mnoho. Matematika je tedy aproximací struktury vesmíru, která se jaksi nikdy nedotkne jeho vlastní podstaty, nezasáhne cíl, ale pokaždé se trefí kamsi vedle. My jsme tento stav věcí považovali za přechodný, leč Acheropoulos říká: fyzikům se nepodařilo vytvořit obecnou teorii pole, nedokázali spojit jevy makrosvěta a mikrosvěta, ale to se stane. Svět a matematika budou v souladu, ne ovšem proto, že bude předělán matematický aparát, nic takového. K vzájemné shodě dojde, jakmile skončí tvůrčí práce — a ta zatím ještě trvá. Přírodní zákony zatím nejsou takové, jaké ‚mají‘ být — stanou se jimi nikoli díky zdokonalení matematiky, ale v důsledku přetvoření vesmíru! Dámy a pánové, tato nejkacířštější myšlenka, kterou jsem kdy v životě poznal, mě uhranula. Poněvadž co vlastně praví Acheropoulos dále v téže kapitole? Nic víc a nic míň než to, že fyzika vesmíru je výsledkem jeho — to znamená kosmické — sociologie… Ale abychom toto horentní tvrzení vůbec pochopili, musíme se vrátit k několika základním věcem. Ojedinělost Acheropoulových úvah nemá v historii myšlení obdoby. Idea Nové kosmogonie se navzdory podezření z plagiátorství, o němž jsem se zmínil, vymyká jak ze všech metafyzických soustav, tak i ze všech přírodovědeckých metod. Je vinou čtenářovy myšlenkové strnulosti, že má dojem, že má co dělat s plagiátem. Soudíme totiž čistě bezděčně, že celý materiální svět striktně závisí na následující logické dichotomii: buď byl někým stvořen (a pak, pokud jsme věřící, nazýváme tohoto někoho Absolutnem, Bohem nebo Stvořitelem), anebo nebyl stvořen nikým, když totiž na svět pohlížíme jako vědci — takže jej nikdo nestvořil. A tu hle, Acheropoulos pravil: tertium datur. Svět nebyl nikým stvořen, leč přece jen byl ustaven: kosmos má tedy své Tvůrce. Proč neměl Acheropoulos žádného předchůdce? Jeho základní myšlenka je celkem prostá — a neodpovídá pravdě, že by se nedala formulovat dřív, než vznikly takové obory, jako je teorie her či algebra konfliktních struktur. Tuto ideu bylo možné vyslovit již v první polovině devatenáctého století, snad i dříve. Proč to nikdo neučinil? Předpokládám, že to bylo z toho důvodu, že věda, která se vymaňovala z jařma náboženského dogmatu, nabyla určité alergie vůči pojmům. Nejprve se věda střetávala s vírou, což vedlo k známým, mnohdy hrůzným důsledkům, za něž se církve dodnes poněkud stydí, přestože jim věda dřívější pronásledování mlčky prominula. Nakonec mezi vědou a vírou nastal stav bdělé neutrality: obě se snaží, aby si navzájem nelezly do zelí. Důsledkem této nervózní, dosti napjaté koexistence je jistá zaslepenost vědy, jak vidíme z toho, že ignorovala místo, v němž tkví hlavní myšlenka Nové kosmogonie. Tato představa se úzce víže s intencionalitou, tudíž s pojmem nezbytným pro víru v osobního boha, která z ní vychází. Bůh podle věrouky stvořil svět volním aktem, záměrným čili intencionálním. Z toho důvodu považovala věda tento pojem za podezřelý, ba dokonce nepřípustný. Stal se tabu. Ve vědě nebylo o něm dovoleno ani pípnout z obavy před spácháním smrtelného hříchu iracionalistické úchylky. Tento strach uzavřel vědcům nejen ústa, ale i mozky. Začněme tedy jaksi ještě jednou od počátku. Na konci sedmdesátých let si myšlenka silentium universi získala jistou popularitu. Zajímaly se o ni nejširší vědecké kádry. Po prvních pokusech zachytit signály z kosmu (jež prováděl Drake na observatoři v Green Banku) se prováděla další pozorování jak v SSSR, tak i v USA. Ale vesmír, odposlouchávaný nejcitlivějšími přijímači, zachovával úporné mlčení a bylo slyšet pouze šumy živelných výbojů hvězdné energie. Vesmír projevoval svou neživost na všech stranách najednou. Neexistence signálů ‚těch jiných‘, jakož i to, že se nenašly žádné stopy po ‚astroinženýrské činnosti‘, tížily vědu jako můra. Biologie odhalila přírodní podmínky příznivé pro vznik života z neživé hmoty. Dokonce se podařilo laboratorně dospět k biogenezi. Astronomie zjistila četnost planetogeneze — jak bylo zjištěno, mnoho hvězd má své planetární rodiny. Různé vědecké disciplíny se tedy jednomyslně shodly na konstatování, že život se rodí v průběhu přirozených kosmických přeměn, že jeho evoluce musí být ve vesmíru obecným jevem a rozum organických bytostí jako koruny evolučního stromu byl prohlášen za přírodní zákonitost. Věda tedy sestavila obraz obydleného vesmíru, ale fakta získaná pozorováním tyto předpovědi nepotvrzují. Podle teorie obklopuje Zemi ve hvězdném okruhu řada civilizací, ale jak ukazovala praxe, zela kolem nás mrtvá hluchota. První badatelé, kteří se tímto problémem zabývali, odhadli, že průměrná vzdálenost mezi civilizacemi činí padesát až sto světelných let. Posléze byla tato vzdálenost hypoteticky zvýšena na tisíc světelných let. V sedmdesátých letech se radioastronomie natolik zdokonalila, že mohla zachycovat signály přicházející k nám ze vzdálenosti několika desítek tisíc světelných let, leč i pak se ozýval pouze rádiový šum. Za sedmnáct let nepřetržitého odposlechu nebyl zachycen žádný umělý signál, jediný znak, který by opravňoval k domněnce, že byl vyslán cizí civilizací. A tehdy si Acheropoulos řekl: fakta jsou určitě pravdivá, protože tvoří základ poznání. Copak je možné, aby teorie všech vědeckých oborů byly klamné, že by se organická chemie, biochemie syntéz, teoretická i evoluční biologie, planetologie a astrofyzika, všechny do jedné mohly mýlit? Nikoli — ne všechny a ne tou měrou. Tudíž fakta, která zjistíme (či <emphasis>nezjistíme</emphasis>), zřejmě nejsou s teoriemi v rozporu. Soubor dat a soubor zobecnění je zapotřebí nově interpretovat. A právě k této syntéze se rozhodl. Stáří a rozměry vesmíru musela pozemská věda mnohokrát během dvacátého století revidovat. Úprava se prováděla směrem nahoru — stáří ani rozměry vesmíru nebyly nikdy doceněny. Když Acheropoulos začal psát Novou kosmogonii, byly tyto hodnoty právě znovu přezkoumány: stáří vesmíru se odhadovalo nejméně na dvanáct miliard let, rozměry poznané části vesmíru na deset až dvanáct miliard světelných let. Tudíž věk sluneční soustavy činí kolem pěti miliard let. Z toho plyne, že tato soustava nepatří k první generaci hvězd, zrozených vesmírem. První generace vznikla daleko dříve, tedy právě také asi před dvanácti miliardami let. Klíč k záhadě spočívá v časovém intervalu, dělícím vznik první generace od vzniku následujících pokolení sluncí. Vynořil se podivuhodný a komický problém. Nikdo si ani v nejsmělejším snu nedovedl představit, jak asi může vypadat, čím asi se může zabývat a jaké cíle si může klást civilizace, která se vyvíjí už po celé <emphasis>miliardy let </emphasis>(a právě o tolik musí být civilizace „první generace“ starší, než je pozemská!). To, co si nikdo vůbec nedovedl představit, bylo tedy jako věc nepotřebná ignorováno. Žádný badatel kosmických psychozoik se o těchto dlouhověkých civilizacích nezmínil ani slůvkem. Nejodvážnější z nich po čase prohlásili, že kvasary a pulsary jsou patrně projevem činnosti nejmocnějších vesmírných civilizací, jenže jednoduchý propočet dokázal, že kdyby se Země rozvíjela současným tempem, dospěla by na úroveň takové ‚astroinženýrské‘ aktivity v příštích <emphasis>několika tisících </emphasis>let. Co by však mělo následovat potom? Co může dělat civilizace existující <emphasis>miliónkrát </emphasis>delší dobu? Astrofyzikové, zabývající se těmito otázkami, došli k názoru, že takové civilizace nedělají nic, protože prostě neexistují. Co se s nimi stalo? Německý astronom Sebastian von Hoerner tvrdil, že všechny spáchaly sebevraždu. Podle všeho ano, když po nich není ani stopy! Kdepak, říká Acheropoulos, není pravda, že je nikde není vidět. My je prostě nevidíme, protože již všude jsou. Ony sice ne, leč výsledky jejich činnosti. Před dvanácti miliardami let, a tehdy byl opravdu vesmírný prostor mrtvý — vznikly první zárodky života na planetách první hvězdné generace. Ale po uplynutí aeonů nezůstalo z onoho vesmírného prvopočátku nic. Pokud považujeme za umělé to, co vzniklo zásahem rozumové činnosti, pak celý vesmír, jenž nás obklopuje, je už <emphasis>umělý</emphasis>. Tak opovážlivý kacířský názor vzbuzuje okamžitě nesouhlas (vždyť přece víme, jak vypadají ‚umělé‘ objekty vytvořené rozumem s pomocí strojové práce!). Kdepak jsou ta vozidla, kde jsou ty strašlivé stroje — zkrátka kde vlastně jsou výsledky titánské technologie bytostí, jež nás prý obklopují a tvoří naše hvězdné nebe! To je ovšem omyl, praví Acheropoulos, vyvolaný setrvačným myšlením, protože pouze civilizace v zárodečném stadiu, jako naše pozemská, potřebuje strojovou techniku. Civilizace stará miliardy let stroje nepoužívá. Jejím nástrojem je to, čemu my říkáme přírodní zákony.‚ Stroje‘ u těchto civilizací představuje sama fyzika! A není to ‚hotový stroj‘, vůbec ne. Tento ‚stroj‘ (který nemá pochopitelně vůbec nic společného s nějakým mechanickým zařízením) se staví miliardy let a jeho konstrukce, třebaže je v značně pokročilém stadiu, není ještě u konce! Opovážlivost tohoto rouhání, odporná pachuť buřičství Acheropoulovu knihu prostě vyráží čtenáři z ruky — jak to určitě nejeden z nich zakusil. A to je pouze první krok na cestě dalších bludařských úchylek největšího hereziarchy v dějinách vědy. Acheropoulos stírá rozdíly mezi ‚přirozeným‘ (výtvorem přírody) a ‚umělým‘ (výtvorem techniky). Jde tak daleko, že zcela pomíjí rozdíl mezi zákonem ustanoveným (legislativně) a přírodním zákonem (obecné platnými vztahy)… Popírá tvrzení, že dělení předmětů podle původu na umělé a přirozené je objektivní vlastností reálného světa. Tento soud považuje za zásadní aberaci myšlení vyvolanou efektem, jejž nazývá ‚omezení pojmového obzoru‘. Člověk sleduje přírodu a učí se od ní, praví Acheropoulos, pozoruje pád nebeských těles, blesky, průběh spalování a pokaždé je Příroda učitelem, zatímco on zůstává žákem: po nějaké době začíná přímo napodobovat vlastní tělesné procesy. Biologie u něj bere kondice, ale i tehdy, jako jeskynní člověk, nadále považuje Přírodu za krajní možnost dokonalosti řešení. Domnívá se, že jednou, jednou se snad vyrovná Přírodě v její dokonalosti, leč to bude znamenat, že dospěl ke konci cesty. Dále už není možné pokračovat, neboť strukturu toho, co existuje jako atomy, jako slunce, jako těla živočichů či jeho vlastní mozek, nedokáže předstihnout, ani kdyby žil navěky.‚ Přirozené‘ tudíž klade meze rozsahu činnosti, která přirozené ‚uměle‘ opakuje a obměňuje. To právě je perspektivní klam, říká Acheropoulos, čili ‚omezení pojmového obzoru‘. Už samotná koncepce ‚dokonalosti Přírody‘ je stejnou iluzí jako kolejnice sbíhající se na obzoru. Přírodu lze změnit ve všem, zajisté, pokud jsme ovšem získali náležité znalosti: lze ovládnout atomy a potom snad i měnit jejich vlastnosti; přitom bude lépe neuvažovat vůbec o tom, zda to ‚umělé‘, co v důsledku této činnosti vznikne, bude ‚mnohem dokonalejší‘ než to, co doposud bylo ‚přirozené‘. Bude to prostě jiné — podle plánu a záměru zúčastněných stran; bude to ‚lepší‘, tj.‚ dokonalejší‘ o to, že to bylo vytvořeno v souladu s úmyslem Rozumu. Jakou ‚absolutní dokonalost‘ by mohla projevit vesmírná hmota po své totální rekonstrukci? Jsou možné ‚různé přírody‘ a ‚různé vesmíry‘, ale jenom jedna varianta byla uskutečněna, ta, jež nás zrodila, v níž existujeme; to je všechno. Takzvané ‚přírodní zákony‘ jsou neporušitelné pouze pro ‚zárodečnou‘ civilizaci, jakou je pozemská. Podle Acheropoula cesta vede ze stupně, na němž se přírodní zákony odhalují, ke stupni, na němž lze tyto zákony stanovit. A právě to se dělo — a děje — již miliardy let. Současný vesmír není již herním polem netknutých živelných sil, slepě rodících i ničících slunce anebo sluneční soustavy, nic takového. Ve vesmíru se již nedá rozlišit ‚přirozené‘ (prvotní) od ‚umělého‘ (přetvořeného). Kdo vykonal tyto kosmogonické práce? První pokolení civilizací. A jakým způsobem? To nevíme: naše poznání je příliš mizivé. Z čeho a podle čeho se dá tedy poznat, že je tomu právě tak? Kdyby první civilizace, odpovídá Acheropoulos, měly od začátku ve svém počínání takovou volnost, jakou podle náboženských představ měl Stvořitel všehomíra, pak bychom pochopitelně nikdy nebyli schopni rozpoznat projevy změn, které se udaly. Bůh podle věrouky přece stvořil svět čistě intencionálním aktem, zcela svobodně. Situace Rozumu byla však jiná: civilizace vznikaly v omezení daném vlastnostmi prvotní hmoty, jež je zrodila: tyto vlastnosti pak podmínily jejich další činnost; podle toho, jak si ony civilizace počínají, lze nepřímo vyvodit, jak vypadaly výchozí podmínky psychozoické kosmogonie. Není to snadné; ať už se událo cokoli, civilizace samy nevyšly z prací na proměně vesmíru beze změny: poněvadž byly jeho součástí, nemohly ho tudíž přetvořit, aniž by se jich ta změna zároveň nedotkla. Acheropoulos si pomáhá názorným příkladem. Když na agarovou živnou půdu vysadíme kolonii baktérií, zpočátku ještě odlišíme původní (‚přirozený‘) agar od kolonií. Časem však bakteriální životní pochody změní agarové prostředí, přivádějí jedny látky a spotřebují jiné, takže se složení základu, jeho pH, jeho konzistence změní. Když však tento agar, který v důsledku těchto pochodů získá nové chemické vlastnosti, podnítí vznik nových variant baktérií, změněných k nepoznání ve srovnání s původními koloniemi, pak tyto nové mikroorganismy nejsou ničím jiným než výsledkem ‚biochemické hry‘, která probíhala mezi všemi koloniemi baktérií na straně jedné a prostředím na straně druhé. Tyto nové varianty baktérií by nevznikly, kdyby původně nasazené mikroorganismy nezměnily živnou půdu — tudíž nové varianty jsou výsledkem hry. A přitom se jednotlivé kolonie vůbec nemusí vzájemně dotýkat, působí na sebe, ale pouze prostřednictvím osmózy, difúze, posunem míry kyselosti a zásaditosti v živné půdě. Z toho vyplývá, že počáteční hra má tendenci zaniknout, neboť ji postupně nahradí kvalitativně nové, prvotně neexistující formy hry. Za agar dosaďte — pravesmír, za baktérie — pracivilizace a máte zjednodušený model ‚Nové kosmogonie‘.</p><empty-line /><p> To, co jsem řekl až doposud, je z hlediska našich vědeckých poznatků, nabytých v průběhu dějin, naprosto absurdní. Ovšem nic nám nemůže zabránit v tom, abychom se pokusili uvažovat, vycházejíce z libovolných předpokladů, třebaže budou s požadavky logiky neshodné. Přistoupíme-li na obraz vesmíru jako Hry, naskýtá se řada otázek, na něž je třeba jednoznačné odpovědět. Především se tážeme na výchozí, počáteční stav: můžeme úsudkem dospět k zjištění, jaké byly původní podmínky Hry? Acheropoulos prohlásil, že to možné je. K tomu, aby v pravesmíru mohla vzniknout Hra, musely existovat určité předpoklady. Kupříkladu aby v pravesmíru mohly vzniknout první civilizace, nevládla v něm fyzikální neuspořádanost, ale podléhal jistým zákonitostem. Tyto zákonitosti nemusely však být univerzální, to jest obecné platné. Pravesmír mohl být fyzikálně nesourodý, tvořit směsici ne všude totožných fyzikálních systémů, které se všude stejně nerozvinuly, třebaže mohly vycházet z původně analogických podmínek. Acheropoulos předpokládal, že pravesmír byl právě takto fyzikálně ‚záplatovaný‘ a že civilizace se mohly zrodit pouze v nečetných místech od sebe značně vzdálených. Acheropoulos si vesmír představoval jako fyzikální obdobu včelího plástu: tím, čím jsou v plástu voskové buňky, tím by měly v pravesmíru být oblasti fyziky, která se časem ustálila, nicméně se ale odlišuje od fyzikálních systémů sousedních oblastí. Každá civilizace, rozvíjející se takto odděleně, v izolaci od civilizací jiných, mohla dojít k přesvědčení, že v celém univerzu je samojediná, a jak postupně rostla a sílila energií i poznáním, snažila se svému okolí, a to ve stále širším okruhu, vtiskovat znaky stability. Když se jí to dařilo, po velmi dlouhé době se tato civilizace při svém odstředivém působení setkávala s jevy, které již nenáležely k okolnímu časoprostoru, ale byly již projevem činnosti civilizace jiné. Tím se, podle Acheropoula, uzavírala první, úvodní fáze Hry. Civilizace se nedostaly do vzájemného kontaktu, ale fyzikální systém vytvořený civilizací jednou se během expanze střetal s fyzikálními systémy sousedů. Tyto rozdílné fyziky se nemohly prolínat bez kolize, protože nebyly totožné, a totožné nebyly proto, že ani počáteční podmínky vzniku jednotlivých civilizací nebyly stejné. Pochopitelně, míní Acheropoulos, jednotlivé civilizace si dlouhou dobu neuvědomovaly, že svou činností už dlouho neovlivňují neutrální hmotnou pralátku, ale že se setkávají s formami záměrně započaté činnosti civilizací jiných. Postupně došlo k pochopení tohoto stavu věcí. Tato zjištění, ke kterým určitě nedošlo současně, otevřela následující, druhou fázi Hry. Aby své hypotéze dodal zdání pravděpodobnosti, uvádí Acheropoulos v,Nové kosmogonii‘ řadu imaginárních výjevů, které mají ilustrovat vesmírné údobí, kdy se fyziky s odlišnými základními zákony střetaly, a v prostoru těchto srážek se anihilacemi a transformacemi různé podoby uvolňovala obrovská kvanta energie, takže nastávaly gigantické erupce a konflagrace. Střetnutí těchto protikladných sil bylo tak mohutné, že ve vesmíru dodnes doznívá jako takzvané reliktní záření, které astrofyzika odhalila v šedesátých letech a považovala je za pozůstatek mohutného výbuchu na počátku vesmíru, protože domněnka o vzniku vesmíru velkým třeskem je patrně dodnes nejpopulárnější. Leč civilizace po dalších aeonech, každá jaksi na vlastní pěst, dospěly k tomu, že nehrají antagonistickou Hru s přírodní pralátkou, ale — nevědomky — s jinými civilizacemi. Jejich další strategii určil fakt, že principiálně nebylo možno komunikovat, navázat spojení s jinými civilizacemi, protože z oblasti fyziky jedné nelze předat žádnou informaci do oblasti jiného fyzikálního systému. Každá civilizace musela tudíž sama rozhodnout o dalším postupu. Pokračovat v dosavadní taktice by bylo bezpředmětné, ba dokonce zhoubné — místo aby se tříštily síly ve frontálních střetnutích, bylo zapotřebí se sjednotit, ovšem bez možnosti jakékoli předběžné dohody. Tato rozhodnutí, k nimž došlo v různých dobách, nakonec přece jen vedla k tomu, že Hra vešla do třetí fáze, která probíhá doposud. Prakticky celý úhrn psychozoidů vesmíru hraje tuto Hru podle pravidel. Jednotliví členové tohoto souborného celku se chovají podobně jako lodní posádky, které za bouře lijí olej do rozbouřené mořské vlny; třebaže se na tomto postupu předem nedohodly, bude nakonec prospěšný pro všechny. Každý hráč se tedy řídí mini-maximální teorií; stávající podmínky pozměňuje tak, aby společný prospěch byl maximální a škody minimální. Proto je soudobý vesmír stejnorodý (je řízen stejnými zákonitostmi a nejsou v něm výrazně odlišné tendence). Vlastnosti, které odhalil Einstein ve vesmíru, jsou výsledkem rozhodnutí učiněných jednotlivě, ale totožných vzhledem k totožné situaci hráčů, neboť na začátku byla jejich <emphasis>strategická </emphasis>situace totožná, ne ovšem nutně <emphasis>fyzikální</emphasis>. Strategii Hry nezrodila stejnorodá fyzika — právě naopak: stejnorodá mini-maximální strategie zrodila jednotnou fyziku. Id fecit universum cui prodest. Dámy a pánové, podle našeho nejlepšího vědomí se Acheropoulova verze shoduje s rysy skutečnosti, třebaže v ní najdeme řadu zjednodušení a omylů. Acheropoulos předpokládal, že v rámci různých fyzik může vzniknout tentýž typ logiky. Kdyby totiž civilizace A1, zrozená v ‚kosmické buňce‘ A měla jinou logiku než civilizace B1 která vznikla v buňce B, nemohly by obě používat shodnou strategii a právě tak stejnorodou fyziku. Proto předpokládal, že netotožné fyziky mohou dát podnět k vzniku jednotné logiky — jinak si totiž nedovedl vysvětlit to, co se ve vesmíru událo. V tomto vnuknutí tkví zrnko pravdy, ale celá věc je mnohem komplikovanější, než si myslel. Odkázal nám program, snažící se rekonstruovat strategii Hry — vycházíme ze stavu soudobé fyziky a pokoušíme se dobrat k tomu, co vedlo k rozhodnutí hráčů. Vyřešení této úlohy je ztíženo faktem, že si průběh střetů nemůžeme představit lineárně — jako by prakosmos podmiňoval Hru a ta podmiňovala soudobou fyziku. Ten, kdo mění fyziku, přetváří tím i sám sebe, čili vytváří zpětnou vazbu mezi transformacemi prostředí a transformacemi sebe sama. Toto nebezpečí Hry, které si jeho hráči jistě uvědomovali, vedlo k řadě <emphasis>taktických </emphasis>manévrů. Toužili po takových proměnách, které by byly obecně radikální — čili aby se vyhnuli všeobecnému relativismu, vytvořili <emphasis>hierarchickou </emphasis>fyziku. Hierarchická fyzika není ‚totální‘ — je například nepochybné, že i kdyby elementární částice hmoty postrádaly kvantové vlastnosti, <emphasis>mechanika </emphasis>by nebyla narušena. Znamená to, že jednotlivé ‚stupně‘ reality mají omezenou svrchovanost, čili že ne všechny zákonitosti daného stupně musí zůstat zachovány proto, aby nad ním mohl vzniknout další stupeň. To znamená, že fyziku lze přetvářet ‚po troškách‘ a ne každá změna souboru zákonitostí značí změnu celé fyziky na všech stupních jevů. Potíže tohoto druhu, které hráči mají, pak činí jednoduchý, prostý obraz Hry — jako historie o třech fázích —, vytvořený Acheropoulem, značně nepravděpodobným. Acheropoulos se domýšlel, že ‚střety‘ různých fyzik v průběhu Hry musely část hráčů zničit, protože všechny počáteční polohy se nedaly uvést na společného jmenovatele. Činnost ostatních hráčů však nemusela být motivována záměrem zničit nevýhodně situované partnery. O tom, kdo měl přetrvat a kdo zmizet, rozhodovala čirá náhoda, která rozmanité civilizace vybavila různým prostředím — podle zásad počtu pravděpodobnosti. Acheropoulos soudil, že poslední konflagrace oněch strašných ‚bitev‘, v nichž se střetaly různé fyziky, můžeme ještě dnes pozorovat v podobě kvasarů, vyzařujících energii řádu 1063 ergů, tudíž energii, jakou nelze uvolnit žádným nám známým fyzikálním procesem v tak relativně malém zdroji, jakým je kvasar. Myslel si, že když dnes pozorujeme kvasar, vidíme to, co se odehrávalo před pěti až šesti miliardami let ve druhé fázi Hry, neboť právě tak dlouhou dobu potřebovalo světlo, než od kvasarů dolétlo k nám. Jenže jeho hypotézy se nepotvrdily, My kvasary považujeme za jevy jiného řádu. Je třeba pochopit, že Acheropoulos neměl k dispozici žádné údaje, které by mu umožnily jeho názory revidovat. Úplnou rekonstrukci počáteční strategie hráčů provést nemůžeme — retrospekcí jsme schopni pouze dojít k místu, kde si hráči počínali — zhruba řečeno — víceméně stejně jako dnes. Pokud Hra ve svém průběhu dospěla ke kritickým bodům, které si vyžadovaly zásadní změnu strategie, retrospektivní pohled nás nemůže dovést dál než právě k tomuto bodu. Tudíž o pravesmíru, který zrodil Hru, se nedokážeme nic konkrétního dovědět. Když se však podíváme na současný vesmír, rozpoznáme v jeho struktuře soubor zásad strategie používané hráči. Vesmír se ustavičně rozpíná, má mezní rychlost, čili světelnou bariéru, zákony jeho fyziky jsou vskutku souměrné, ač tato symetrie není dokonalá. Výstavba vesmíru je ‚koagulační a hierarchická‘ — je složený z hvězd, které se seskupují do soustav, ty zase tvoří galaxie seskupené do místních soustav a nakonec do metagalaxie. Kromě toho má vesmír zcela asymetrický čas. Takové jsou základní rysy struktury vesmíru — pro každý z nich najdeme vyčerpávající vysvětlení v uspořádání kosmogonické Hry, Hry, jež nám zároveň umožňuje pochopit, proč jedním z jejích základních pravidel musí být dodržování silentium universi. Otázka tedy zní: proč je vesmír uspořádán právě tímto způsobem? Hráči vědí, že během hvězdného vývoje vznikají nové planety a nové civilizace, a tedy dbají na to, aby tito kandidáti na nové hráče, jimiž mladé civilizace jsou, nemohli pravidla Hry porušit. Proto se vesmír rozpíná, neboť jenom v takovém vesmíru, v němž se ustavičně rodí nové civilizace, může vzdálenost, která je dělí, zůstat konstantní. K dorozumění, vedoucímu k ‚dohodě‘ a ke vzniku lokálního spolčení nových hráčů, by však mohlo dojít i v takovém rozpínajícím se vesmíru, který by neměl v sobě omezenou rychlost působení na dálku. Představme si vesmír s fyzikou dovolující urychlení činnosti úměrně k vynaložené energii. V takovém vesmíru by se hráč, který by disponoval pětkrát větší energií než hráči ostatní, mohl pětkrát rychleji informovat o stavu ostatních spoluhráčů a s pětinásobnou převahou na ně udeřit. V takovém vesmíru tudíž existuje šance dosáhnout nadvlády nad jeho fyzikou a všemi ostatními spoluhráči. Takový vesmír svým způsobem nutí k rivalitě, k energetickému soutěžení, k zvyšování potenciálu. Zde v reálném vesmíru je k tomu, aby mohla být překročena rychlost světla, třeba nekonečné energie — jinak řečeno, tuto bariéru nelze překročit. Tudíž zvyšovat míru pohybu v reálném vesmíru nemá vůbec cenu. Podobně je tomu i s motivací asymetrie času. Kdyby byl čas vratný a kdyby obrácení jeho toku bylo uskutečnitelné při vynaložení dostatečných prostředků a síly, bylo by znovu možné dosáhnout nad spoluhráči nadvlády. V tomto případě díky tomu, že každý z jejich kroků by mohl být anulován. A tak ani vesmír, který neexpanduje, který nemá rychlostní bariéru, či vesmír s vratným časem nedovolují zcela stabilizovat Hru. Jenže šlo právě o to, aby se Hra <emphasis>normativně </emphasis>ustálila, a k tomu cíli směřuje počínání hráčů, dané strukturou hmoty. Přece je jasné, že zamezit jakýmkoli perturbacím a agresím s pomocí <emphasis>jednotně uspořádané fyziky </emphasis>je prostředek daleko jistější a mnohem radikálnější než jakákoli jiná bezpečnostní opatření (třeba pomocí <emphasis>stanovených </emphasis>zákonů, hrozbami, dohledem, přinucením, tresty). V důsledku toho vesmír představuje scénu, vstřebávající všechny, kdo dorostou na úroveň Hry, aby se jí mohli plnoprávně účastnit. A oni nalézají pravidla, jimž se <emphasis>musí </emphasis>podřídit. Hráči <emphasis>zmařili </emphasis>sémantické spojení, neboť se dorozumívají metodami, které znemožňují porušit herní pravidla: o jejich dohodě svědčí už samotná jednotně uspořádaná fyzika. Hráči si znemožnili účinné sémantické spojení, protože mezi sebou vytvořili a ustálili takové vzdálenosti, že <emphasis>doba potřebná k příjmu </emphasis>strategicky důležité informace o stavu jiných hráčů je vždycky delší než doba platnosti aktuální taktiky Hry. Kdyby tudíž někdo z nich i se svými sousedními spoluhráči ‚rozmlouval‘, získal by zprávy zastaralé již ve chvíli, kdy je přijal. Proto také není možné, aby ve vesmíru vznikla antagonistická seskupení, spiknutí, vytvářela se lokální mocenská střediska, uzavíraly se smlouvy atd. Proto se hráči vzájemně nedomlouvají — <emphasis>sami si to znemožnili</emphasis>. Byl to jeden z úhelných kamenů k stabilizaci Hry, a tedy i kosmogonie. A to také částečně vysvětluje záhadu silentia universi. Nemůžeme naslouchat rozmluvám hráčů, protože shodně se strategickou bilancí mlčí. Acheropoulos tento stav věcí dokázal rozpoznat. O jeho pečlivosti svědčí, že předvídal námitky, které může vyvolat jeho obraz Hry, obsažený v ‚Nové kosmogonii‘. Námitky zdůrazňují především obrovské disproporce mezi miliardy let trvající prací, jakoby vloženou do přestavby celého vesmíru, a výsledky této přestavby, která má za cíl <emphasis>pacifikaci </emphasis>vesmíru pomocí fyziky do něj zabudované. Jak to, že — namítá autorem předpokládaný kritik — společnostem tak dlouhověkým nestačí ani miliardy let kulturního vývoje k tomu, aby samovolně upustily od všech forem agrese, a musí pax cosmica zajišťovat přírodními zákony zvlášť k tomuto účelu upravenými? Tudíž úsilí, měřeno energií, která přesahuje sdružený potenciál miliónu galaxií, nemá za cíl nic jiného než vytvořit zábrany a omezení vojenské činnosti? Acheropoulos na to odpovídá: typ fyziky, která pacifikovala vesmír, byl nezbytný při zrození Hry, neboť vesmír fyzikálně sjednotit mohla pouze jediná strategie — v opačném případě by jeho rozsáhlé oblasti postihl chaos slepých kataklyzmat. V pravesmíru byly existenční podmínky mnohem nelítostnější, než jsou dnes, a život se mohl zrodit pouze podle pravidel ‚výjimky z pravidla‘ a nahodile zrozený také náhodně zahynul. Rozpínající se metagalaxie se svou asymetrií času a strukturální hierarchií — to všechno muselo být ustáleno na počátku, byl to minimální řád, nezbytný, aby mohl být vytvořen prostor pro další činnost. Acheropoulos pochopil, že vzhledem k tomu, že tato fáze proměn je historií existence, museli mít hráči před sebou nějaké nové, dalekosáhlé cíle, a chtěl na ně přijít. To se mu bohužel nepodařilo. Zde narážíme na rozpor v jeho systému — Acheropoulos se totiž snažil pochopit Hru nikoli tak, že by rekonstruoval její formální strukturu, tj. logicky, ale tím způsobem, že se vžil do situace hráčů, tj. psychologicky. Nemá-li k tomu ovšem člověk potřebné údaje, k pochopení jejich psychologie či jejich etického kodexu se nemůže dobrat. Nedovedeme si představit, co hráči myslí, co cítí, po čem touží, stejně jako není možné vytvořit fyziku z představy, co to asi je, když ‚existujeme jako elektron‘. Imanence hráčova jsoucna je pro nás stejně nedosažitelná jako výklad bytí elektronů, vycházející z jeho podstaty. To, že elektron je neživou částicí hmotných změn a že hráč je bytostí rozumnou, snad takovou jako my, nemá podstatný význam. Mluvím o rozporu v Acheropoulově systému, protože na jiném místě ‚Nové kosmogonie‘ autor důrazně prohlašuje, že motivace hráčů nelze reprodukovat na základe introspekce. On o tom věděl, a přesto podlehl způsobu myšlení, který jej zformoval, protože filozof se snaží nejprve porozumět a teprve potom generalizovat; mně samému bylo hned od počátku jasné, že tímto způsobem nelze obraz Hry vytvořit. Abychom ji pochopili, museli bychom Hru jako celek sledovat z vnějšku, čili z takového pozorovacího stanoviště, které není a nikdy nebude. Intencionální činnost nelze ztotožňovat s psychologickou motivací. Analytik Hry nemusí přihlížet k etice hráčů právě tak, jako vojenský historik, studující logiku strategických operací na frontě, nemusí brát zřetel na osobní etiku vojevůdců. Obraz Hry je rozhodující strukturou, podmíněnou stavem Hry a stavem okolního prostředí a nikoli nahodilou strukturou kodexů individuálních hodnot, přání či norem, kterými se řídí jednotliví hráči. To, že se účastní téže Hry, ještě neznamená, že by se měli sobě podobat v kterémkoli jiném ohledu! Mohou si být vzájemně podobni právě tak jako člověk stroji, s nímž hraje šachy. Tudíž není zcela vyloučeno, že existují hráči v biologickém smyslu neživí, kteří vznikli nebiologickým vývojem, právě tak jako hráči, kteří jsou syntetickými výtvory uměle započaté evoluce — jenomže řešení takových problémů nemá v úvaze o teorii Hráčů co dělat. Silentium universi představovalo pro Acheropoula největší dilema. Jeho dva zákony jsou obecně známé. První praví, že žádná civilizace na nižším stupni nemůže Hráče objevit, protože Hráči nejenom mlčí, ale jejich činnost se nijak od vesmírného pozadí neodlišuje, neboť <emphasis>právě tímto pozadím je</emphasis>. Druhý Acheropoulův zákon říká, že se Hráči neobracejí na mladší civilizace s poručnicko-pomocnými informacemi, neboť své zprávy nemohou konkrétně adresovat a neadresně je vysílat nechtějí. K tomu, aby mohla být vyslána adresná informace, je zapotřebí nejprve konkrétně poznat adresátovu situaci — to ovšem nedovoluje první zákon Hry, vytvářející bariéru časoprostorové činnosti. Jak víme, každá zpráva o stavu jiné civilizace je již v okamžiku, kdy došla, naprostým anachronismem. Hráči si zřízením bariér sami znemožnili zjistit stav jiných civilizací. A neadresné vysílání zpráv vždycky přináší víc škody než užitku. Acheropoulos to demonstroval na experimentu. Připravil dvě sady kartiček: na jednu vypsal nejnovější objevy z šedesátých let, na druhou data z historického kalendáře za posledních sto let (1860–1960). Potom namátkou vytáhl po kartičce z každé sady a údaje o objevech a data přiřadil k sobě, což mělo napodobit neadresné vysílání informací. V podstatě má takové vysílání zřídkakdy pro příjemce nějakou cenu. Převážně bývá přijatá zpráva příjemci nesrozumitelná (teorie relativity v roce 1860) nebo je pro něj nepoužitelná (teorie laseru v roce 1878) či dokonce škodlivá (teorie atomové energie v roce 1939). Podle Acheropoula tudíž Hráči mlčí — přejí totiž mladým civilizacím jen to nejlepší. Taková argumentace proto poukazuje na etiku — tím ovšem nenabývá na spolehlivosti. Tvrzení, že civilizace by měla být eticky o to dokonalejší, oč je technicky a vědecky na vyšším stupni vývoje, je do teorie Hry zavedena z vnějšku. Teorie kosmogonické Hry nemůže být tímto způsobem vykonstruována — buď silentium universi ze struktury Hry nevyhnutelně vyplývá, anebo je třeba zpochybnit samotnou existenci Hry. Její hodnověrnost nemohou žádné hypotézy ad hoc zachránit. Acheropoulos to také pochopil: tento problém ho trápil mnohem citelněji než celé poznání, k němuž dospěl. Připojuje proto k ‚morální hypotéze‘ ještě další, avšak nemá dostatečné množství slabých hypotéz, aby nahradily jednu — ale přesvědčivou. Nyní se musím zmínit o sobě. Co jsem udělal jakožto Acheropoulův pokračovatel? Moje teorie vzešla z fyziky, k fyzice se obrací, ale sama k ní nepatří. Přirozeně, kdyby z ní vzešla pouze ona fyzika, z níž jsem teorii odvodil, byla by to nicotná hra na tautologii. Fyzik se doposud choval jako člověk, který pozoruje tahy na šachovnici, který ví, jak se která figurka pohybuje, ale nemyslí si, že pohyby figur sledují nějaký cíl. Kosmogonická hra probíhá jinak než hra v šachy — v ní se totiž mění pravidla, tedy zákony pohybu, figury i šachovnice. S přihlédnutím k tomu není moje teorie rekonstrukcí celé Hry, jak probíhala od svého počátku, ale pouze její poslední fáze. Moje teorie je pouze fragmentem celku, tedy něčím takovým, jako je třeba gambit, odvozený z pozorování šachů. Ten, kdo zná jeho princip, ví, že významná figurka je obětována, aby se později dosáhlo výhodnějšího postavení, ovšem nemusí ještě vědět, že nejvyšší výhrou je mat. Z té fyziky, kterou známe, se nedá způsob Hry odvodit, ba ani její části. Teprve řídě se Acheropoulovou geniální intuicí, když jsem vyšel z předpokladu, že soudobou fyziku je třeba ‚doplnit‘, podařilo se mi odvodit herní pravidla probíhající partie. Byl to postup krajně kacířský, protože první zásadou vědy je teze, že svět se svými zákonitostmi je něco ‚hotového‘ a ‚ukončeného‘. Já se naopak domnívám, že současná fyzika je přechodná etapa na cestě vymezených přeměn. Takzvané ‚neproměnné veličiny‘ nejsou zdaleka konstantní. Zejména se to týká Boltzmannovy konstanty. Znamená to, že i když konečným stavem každého počátečního řádu ve vesmíru musí být neuspořádanost, přesto může být tempo růstu chaosu ovlivněno změnami vyvolanými Hráči. Zdá se (to je pouze předpoklad a nikoli teoretická dedukce!), že Hráči vytvořili asymetrii času nadmíru násilným zásahem, ‚jako by měli naspěch‘ (pochopitelně ve vesmírném měřítku). Toto násilí tkví v tom, že gradient vzrůstu entropie učinili příliš strmý. Silnou tendenci vzrůstu neuspořádanosti využili k tomu, aby ve vesmíru zavedli j<emphasis>ednotný </emphasis>řád. Ačkoli odtud všechno probíhá od spořádanosti k neuspořádanosti, k chaosu, celkový obraz se přesto jeví jako <emphasis>stejnorodý, </emphasis>podléhající <emphasis>jedinému </emphasis>principu, a tím obecně uspořádaný. To, že procesy mikrosvěta jsou zásadně zvratné, se vědělo již dávno. Z teorie vyplývá neobvyklá věc: kdyby se energie, kterou pozemská věda investuje do výzkumu elementárních částic, zvětšila 1019 krát, výzkum jako <emphasis>objevování </emphasis>stavu věcí by tento stav změnil! Místo abychom poznávali přírodní zákony, nepatrně bychom je zdeformovali. To je citlivým místem, Achillovou patou fyziky současného vesmíru. Mikrosvět nyní tvoří pro Hráče hlavní těžiště stavebních prací. Učinili jej nestálým a určitým způsobem jej řídí. Zdá se mi, že určitou část fyziky, již ustálenou, jaksi znovu vyšinuli ze základů. Přezkoumávají zákonitosti, hýbají již fixovanými zákony. Proto zachovávají mlčení, které je ‚strategickým mlčením‘. Nikoho ‚nepovolaného‘ neinformují ani o tom, co dělají, ani o tom, že Hra probíhá. Vždyť poznání o existenci Hry přece staví fyziku do zcela nového světla. Hráči mlčí, aby se vyhnuli nežádoucím konfliktům a intervencím, a určitě budou mlčet, dokud svou činnost neukončí. Jak dlouho trvá toto silentium universi? To nevíme. Můžeme předpokládat, že nejméně sto miliónů let. Tudíž vesmír se svou fyzikou se nalézá na rozcestí. Kam směřují Hráči touto svou monumentální rekonstrukcí? To nevíme. Teorie nám říká pouze to, že Boltzmannova konstanta se bude zmenšovat spolu s jinými konstantami, až dosáhne určité pevně vymezené hodnoty, kterou Hráči potřebují — nevíme ovšem k čemu. Právě tak jako ten, kdo pochopil základní myšlenku gambitu, nemusí porozumět, k čemu taková operace slouží — v šachové hře jako celku. To, co řeknu nyní, překračuje již hranice našeho poznání. Disponujeme totiž jistým embarras de richesse nejrůznějších hypotéz, vyslovených v průběhu několika posledních let. Brooklynský tým profesora Bowmana se domnívá, že Hráči chtějí uzavřít ‚skulinu vratnosti jevů‘, která ještě ‚zbyla‘ v lůně hmoty — a to v oblasti elementárních částic. Někteří jiní badatelé tvrdí, že oslabení gradientů entropie má za cíl lepší adaptaci vesmíru pro vznik života, nebo dokonce, že Hráčům jde o ‚zpsychozoičtění‘ celého kosmu. Podle mého názoru jsou tyto hypotézy nadmíru opovážlivé, zejména proto, že se podobají jistým antropocentrickým představám. Myšlenka, že celý vesmír se vyvíjí tak, aby se stal ‚jediným velikým Rozumem‘, aby ‚zepsychičtěl‘ je leitmotivem mnoha rozličných filozofií — i mnoha náboženství minulosti. Profesor Ben Nour v Intentional Cosmogony prohlásil, že několik Hráčů nejbližších naší Zemi (jeden z nich by se mohl nacházet v mlhovině Andromedy) nezkoordinovalo optimálně své tahy, takže Země se nachází v okruhu ‚oscilace fyziky‘. To by znamenalo, že teorie Hry vůbec neobráží taktiku Hráčů v současné fázi, ale pouze její místní, poměrně nahodilou úchylku. Jeden popularizátor zase tvrdí, že Země se dostala do ‚konfliktní sféry‘: dva sousední Hráči svádějí ‚drobný boj‘ kvůli ‚lstivé změně fyzikálních zákonů‘, a tím lze vysvětlit změny Boltzmannovy konstanty. Velmi populární je předpoklad, že Hráči ‚oslabují‘ platnost druhého zákona termodynamiky. V souvislosti s tím považuji za velmi zajímavý názor akademika A. Slyše, který v práci Logika i Novaja Kosmogonija obrátil pozornost na ne zcela jasné spojení mezi logikou a fyzikou. Je docela pravděpodobné, praví akademik Slyš, že vesmír s oslabenou tendencí vzrůstu entropie by vytvořil obrovské informační systémy, které by se projevily jako velmi hloupé. Ve světle prací několika mladých matematiků se to zdá pravděpodobné: považují za možné, že změny fyziky, Hráči již uskutečněné, vedly k změnám matematiky, nebo — lépe řečeno — k proměně konstrukce nesporných systémů v exaktních vědách. Od takového názoru není již daleko k tezi, že proslulý Gödelův princip, obsažený v jeho práci Über formal unentscheidbare Sätze der Principia Mathematica und verwandter Systéme, vymezující hranice dokonalosti dosažitelné v systémové matematice, neplatí univerzálně, tj.‚ pro všechny možné vesmíry‘, ale pouze pro vesmír v jeho současném stavu. (A dokonce že kdysi, řekněme před půl miliardou let, by se Gödelův princip nedal uplatnit, protože zákony konstrukce matematických systémů byly tehdy <emphasis>jiné</emphasis>, než jsou nyní.) Musím přiznat, že ačkoliv dobře chápu motivaci těch, kteří dnes vyhlašují své rozličné domněnky o cílech Hry, o záměrech Hráčů, hlavních hodnotách, jichž se prý drží, a tak dále, jsem nicméně současně spíše znepokojen nepřesností nebo přímo zavádějícím charakterem takových — povýtce lehkomyslných — domněnek. Někteří lidé si nyní představují vesmír jako byt, v němž lze za chvilku přemístit nábytek podle přání nájemníků. K fyzikálním přírodním zákonům takto ovšem přistupovat nelze. Tempo skutečných proměn je nevýslovně pomalé, jestliže jako měřítka použijeme délky našich životů. Musím hned dodat, že z toho nevyplývá absolutně nic, co se týče povahy Hráčů, kupříkladu jejich údajné dlouhověkosti či dokonce nesmrtelnosti. O tom nevíme nic. Jak již bylo řečeno, Hráči nemusí být živými bytostmi, tj. nemuseli vzniknout biologickým vývojem. V podstatě se členové prvních civilizací nemuseli Hrou zabývat sami, ale už od pravěku ji dali na starost nějakým obrovským automatům — kormidelníkům kosmogonie. Je možné, že mnohé pracivilizace, které Hru započaly, již neexistují a jejich roli převzaly samočinné systémy a že ty tvoří část Spoluhráčů. To všechno je možné — jenomže odpověď na tyto otázky se nedovíme ani za rok a já se domnívám, že ani za sto let. Nicméně získali jsme určité nové poznání. Jak tomu u vědeckých poznatků obvykle bývá, odhalují víc, pokud jde o vymezení této činnosti, než pokud jde o její intenzitu. Dnes někteří teoretikové soudí, že pokud by Hráči chtěli, mohli by odstranit nesouměřitelnost vyjádřenou Heisenbergovou relací neurčitosti. (Dr. John Command vyslovil myšlenku, že relace neurčitosti je taktickým manévrem, který zavedli Hráči ze stejného důvodu jako zákon silentia universi, totiž, aby,nikdo nemohl nežádoucím způsobem s fyzikou manipulovat — pokud sám nepatří k Hráčům.‘ I kdyby tomu tak opravdu bylo, Hráči nemohou přervat spojitost existující mezi změnami zákonů hmoty a činností rozumu, který je vytvořen ze stejné matérie. Představa, že lze vytvořit logiku či metalogiku platnou ‚pro všechny sestrojitelné vesmíry‘, je mylná, a to se dnes již podařilo dokázat. Osobně se domnívám, že Hráči, dokonale chápající tento stav věcí, mají potíže — pochopitelně že ne potíže podle našich měřítek a rozměrů! Pokud nás vědomí, že Hráči nejsou všemohoucí, může znepokojovat, protože si tím ujasňujeme i imanentní riziko kosmogonické Hry, na druhé straně tato úvaha naši životní situaci rychle přibližuje stavu Hráčů — neboť nikdo ve vesmíru není všemohoucí. Také nejvyspělejší civilizace jsou částmi — neznajícími úplně celek. Ve vytyčování smělých myšlenek nejdále dospěl Ronald Schuer v práci Reason-made Universe: Laws versus Rules, kde praví, že čím důkladněji Hráči transformují vesmír, tím víc mění i sami sebe. Tato proměna pak vede podle Schuerových slov ke ‚gilotinování paměti‘. Protože ten, kdo se příliš radikálně změní, tím také do jisté míry ničí vzpomínky na svou minulost — na dobu před touto změnou. Tím, že dosahují rostoucího kosmicko-transformačního potenciálu, Hráči sami za sebou zametají stopy na cestě, jíž se doposud ubíral vývoj vesmíru, tvrdí Schuer. Tvůrčí všemohoucnost je omezena ochrnutím retrognózy. Pokud chtějí Hráči obdařit vesmír vlastnostmi kolébky Rozumu, redukují z tohoto důvodu působnost zákona entropie: po miliardách let, zapomenuvše, co bylo s nimi a před nimi, uvedli vesmír do stavu, o kterém mluví akademik Slyš. Jakmile je ‚entropická brzda‘ odstraněna, nastává explozivní růst biosfér, množství nedozrálých civilizací se předčasně zapojuje do Hry a způsobí její kolaps. Ano, ochabnutím Hry dochází k chaosu…, z nějž se po aeonech zrodí nový kolektiv Hráčů… a započne Hru nanovo. Podle Schuera se Hra točí <emphasis>v kruhu </emphasis>a otázka po ‚začátku vesmíru‘ tudíž nemá vůbec smysl. Jestliže nešťastný účinek kolapsu dokážeme odhadnout i <emphasis>my</emphasis>, co teprve když hovoříme o prognózách, jichž jsou schopni Hráči. Vážení přítomní, načrtl jsem vám krystalický obraz Hry, vedené Rozumy vzdálenými miliardy parseků od sebe, Rozumy skrytými ve hvězdných mlhovinách, a vzápětí tento obraz zatemňuji záplavou nejasností, rozporných domněnek a zcela nepravděpodobných hypotéz. Ale takový je průběh poznávání. Věda dnes vidí vesmír jako palimpsest Her, obdařených pamětí rozsáhlejší, než kam může sahat paměť jednotlivého Hráče. Touto pamětí je soubor přírodních zákonů, udržujících vesmír ve stejnorodém pohybu. Díváme se tedy na vesmír jako na pole miliardy let trvajících prací, vrstvených během aeonů a mířících k cílům, z nichž můžeme zachytit pouze nejmenší a nejbližší zlomky, a to pouze částečně. Je tento obraz pravdivý? Nenahradí jej někdy nějaký další, jiný model, stejně radikálně odlišný, jako je náš model Hry Rozumů radikálně odlišný od všech předešlých modelů vesmíru? Místo odpovědi uvedu slova svého učitele, profesora Ernsta Ahrense. Před mnoha lety, když jsem za ním ještě jako mladík zašel s prvním zpracováním koncepce Hry, abych se ho zeptal na jeho názor, Ahrens odpověděl: ‚Teorie? Že by to byla teorie? Možná že to není teorie. Lidstvo se přece vydává ke hvězdám? Takže pokud to není ono, může to být plán — a snad se to i jednou takto uskuteční!‘ Těmito, ne zcela skeptickými slovy svého učitele bych chtěl dnešní přednášku zakončit. Děkuji vám za pozornost.“</p>
<p><strong><emphasis>Golem XIV</emphasis></strong></p>
<p><strong>GOLEM XIV</strong></p>
<p><emphasis>FOREWORD BY IRVING T. CREVE, M. A., PH. D. AND</emphasis></p>
<p><emphasis>THOMAS B. FULLER II. GENERAL US ARMY, RET. AFTERWORD BY RICHARD POPP</emphasis></p><empty-line /><p>INDIANA UNIVERSITY PRESS 2047</p><empty-line /><p><strong>Předmluva</strong></p>
<p>Nalézt historický okamžik, v němž počítadlo dostalo rozum, je stejně obtížné jako zjistit, kdy se z opice stal člověk, třebaže od chvíle, kdy konstrukcí diferenciálního analyzátoru Vannevara Bushe začal prudký rozvoj intelektroniky, neuplynulo období delší než jeden lidský život. ENIAC, který po něm postavili na sklonku druhé světové války, byl strojem, od nějž – bohužel příliš předčasně – pochází pojmenování „elektronický mozek”. ENIAC byl v podstatě počítačem, ale ve srovnání se stromem života pouze primitivní nervovou ganglií. Nicméně začínají odborníci éru komputerizace počítat od jeho vzniku. V padesátých letech dvacátého století nastala po počítačích značná poptávka. Jako jeden z prvních je sériově začal vyrábět koncern IBM.</p>
<p>Tyto stroje měly s myšlenkovými procesy málo společného. Zpracovávaly data jak v ekonomice a velkých podnicích, tak i ve vědě a administrativě. Vstoupily i do politiky – už první se používaly k předpovědím výsledků prezidentských voleb. Zhruba ve stejné době RAND Corporation dokázala zaujmout vojenské činitele Pentagonu metodou prognózy událostí na mezinárodní vojenskopolitické aréně, která spočívala v sestavování takzvaných „scénářů událostí”. Odtud nebylo již daleko k mnohem spolehlivějším technikám, jako byla CIMA, z níž se po dvou desetiletích zrodila užitá algebra událostí, nazvaná (koneckonců nepříliš šťastně) politomatikou. Své schopnosti v roli Kassandry tedy počítač prokázal, když se v Massachusetts Institute of Technology začaly připravovat formální modely pozemské civilizace v proslulém provozním projektu The Limits to Growth. Nebylo to ovšem toto odvětví počítačové evoluce, které se na sklonku století projevilo jakožto nejdůležitější. Armáda počítače používala už od konce druhé světové války v souladu se systémem operační logistiky, který se na bojištích této války rozvinul. Lidé se nadále zabývali úvahami strategického rázu, zatímco podružné a druhořadé problémy byly ve stále rostoucí míře svěřovány počítačům. Počítače byly zařazeny i do obranného systému Spojených států.</p>
<p>Vytvořily nervové uzliny kontinentální výstražné sítě. Tyto sítě ovšem velice rychle technicky zastarávaly. Po první s názvem CONELRAD přišlo mnoho dalších variant sítě EWS – Early Warning System. Útočný i obranný potenciál oněch let byl založen na systému pohyblivých (podvodních) a stacionárních (podzemních) balistických raket s jadernými hlavicemi a na soustavě radarovo-sonarových základen, kde počítače plnily funkce komunikačních článků – tedy funkce čistě výkonné.</p>
<p>Automatizace vstoupila do života Ameriky na široké frontě. Zpočátku „zdola”, to znamená od takových služeb, které lze nejsnáze mechanizovat, protože nevyžadují intelektuální aktivitu (bankovnictví, doprava, hotely). Vojenské počítače plnily úzce specializované úkoly při vyhledávání cílů pro kombinovaný jaderný úder, při zpracování údajů z pozorování družic, při optimalizaci pohybů válečných lodí a při korelaci pohybů MOLŮ (Military Orbital Laboratory – těžké vojenské družice).</p>
<p>Jak se dalo očekávat, okruh rozhodnutí svěřovaných automatickým systémům se neustále rozšiřoval. Když probíhaly závody ve zbrojení, bylo to přirozené, ale pozdější uvolnění v tomto směru se neprojevilo jako brzda investic, protože zmrazení nukleárního závodění uvolnilo ve státním rozpočtu značné částky, o které po skončení vietnamské války Pentagon nechtěl přijít. I tenkrát měly počítače desáté, jedenácté, a konečně i dvanácté generace převahu nad člověkem pouze v operační rychlosti. Proto bylo stále zřejmější, že prvkem zpožďujícím vlastní reakci v obranných systémech je – člověk.</p>
<p>Jeví se tedy jako docela přirozené, že v kruzích odborníků Pentagonu – zvláště vědců spojených s takzvaným vojenskoprůmyslovým komplexem – se vzmáhal odpor proti popsaným trendům intelektronické evoluce. Toto hnutí bylo všeobecně nazýváno „antiintelektuálním”. Jak tvrdí historikové vědy a techniky, jeho původcem byl A. Turing, anglický matematik z poloviny století, tvůrce teorie „univerzálního automatu”. Byl to stroj schopný vykonat KAŽDOU operaci, která se dala zformalizovat, tj. které bylo možno vtisknout charakter dokonale opakovatelného procesu. Rozdíl mezi „intelektuálním” a „antiintelektuálním” směrem v intelektronice tkví v tom, že Turingův elementárně jednoduchý stroj vděčí za své možnosti NAPROGRAMOVÁNÍ činnosti, zatímco v dílech obou amerických „otců kybernetiky” N. Wienera a J. von Neumanna se objevuje koncepce systému, který je schopen naprogramovat se SAM.</p>
<p>Pohled na toto rozcestí je pochopitelně značně zjednodušený, neboť se díváme z ptačí perspektivy. Rovněž je pochopitelné, že schopnost sebeprogramování nevznikla v prázdnu. Úhelným kamenem tu byla velká složitost vlastní konstrukce počítačů. Tato diferenciace, v polovině století sotva postřehnutelná, měla velký vliv na další vývoj matematických strojů, zejména poté, když zesílila, tedy když se osamostatnila taková odvětví kybernetiky, jako je psychonika a multifázová teorie rozhodování. Ve vojenských kruzích se v osmdesátých letech zrodila myšlenka plné automatizace jak všech nejvyšších vojenskovelitelských, tak i politickohospodářských činností současně. Tuto myšlenku, nazvanou potom koncepcí jediného stratéga, údajně poprvé formuloval generál Stewart Eagleton. Předpokládala vytvoření silného vrcholného centra nad počítači, vyhledávajícího optimální útočné cíle, kontrolujícího spojové sítě, poplašná, obranná a odposlechová zařízení a řízené střely, které by v průběhu všech fází, předcházejících nezbytné vojenské řešení, díky všestranné analýze ekonomických, vojenských, politických a zároveň i sociálních údajů neustále optimalizovalo globální situaci USA, a tak upevňovalo převahu Spojených států v měřítku planety a jejího nejbližšího okolí, tehdy už dosahujícího za Měsíc.</p>
<p>Další obhájci této doktríny tvrdili, že se jedná o nezbytný krok v oblasti civilizačního pokroku, který je jednotný, a proto z něj není možno svévolně vyloučit vojenský sektor. Po ukončení etapy eskalace překvapivých nukleárních sil i doletu nosičů nastala třetí etapa závodů ve zbrojení, zdánlivě méně hrozná a dokonalejší, protože neměla už být antagonismem úderné síly, nýbrž antagonismem operačního myšlení. Stejně jako předtím síla měla nyní být myšlenka podřízena odlidštěné mechanizaci.</p>
<p>Tak jako její atomově balistické předchůdkyně stala se i tato doktrína terčem kritiky, vycházející zejména z kruhů liberálního a pacifistického smýšlení; k odporu proti ní se připojili četní významní představitelé vědeckého světa, mezi nimi i odborníci na psychomatiku a intelektroniku. Nakonec však přece jenom tato koncepce zvítězila, což se obrazilo i v právních aktech obou zákonodárných sborů USA. Ostatně již v roce tisíc devět set osmdesát šest byl ustaven USIB (United States Intelectronical Board) jako orgán s vlastním rozpočtem, přímo podřízený prezidentovi. Jeho rozpočet dosáhl v prvním roce existence výše devatenácti miliard dolarů. To však byly pouze skromné začátky.</p>
<p>USIB s pomocí poradního sboru, polooficiálně delegovaného Pentagonem, a pod vedením ministra obrany Leonarda Davenporta uzavřela s řadou velkých soukromých firem, jako International Business Machines, Nortronics nebo Cybermatics smlouvy na konstrukci prototypu zařízení známého pod kódovým názvem HANN (zkratka z Hannibala). Prostřednictvím tisku a různých indiskrecí se však rozšířil jiný název – ULVIC (Ultimative Victor). Do konce století vznikly další prototypy. Z nejznámějších lze jmenovat takové systémy jako AJAX, ULTOR, GILGAMESH – jakož i dlouhá řada GOLEMŮ.</p>
<p>V důsledku prudce rostoucích investic a s vynaložením velkého úsilí byly zrevolucionizovány tradiční informační techniky. Ohromný význam měl zvláště přechod – při předávání informací uvnitř stroje – od elektřiny na světlo. Spolu s postupující „nanizací” (tak se nazývaly postupné mikrominiaturizace – stojí za to dodat, že koncem století se do zrnka máku vešlo na dvacet tisíc logických prvků) to přineslo skutečně překvapující výsledky. První čistě světelný počítač, GILGAMESH, pracoval<emphasis> miliónkrát</emphasis> rychleji než archaický ENIAC.</p>
<p>K „překonání rozumové bariéry”– jak se tomu říkalo – došlo vzápětí po roce dva tisíce – uplatněním nové metody konstrukce, jíž se také říkalo „neviditelná evoluce Rozumu”. Doposud byla každá generace počítačů konstruována<emphasis> reálně. </emphasis>Koncepce výstavby jejich dalších variant s ohromným – tisícinásobným! – zrychlením se nedala uskutečnit, třebaže se o ní vědělo, neboť stávající počítače, jež měly této evoluci Rozumu sloužit jako „matrice” nebo také jako „syntetická živná půda”, neměly k tomu dostatečný výkon. Tuto myšlenku umožnil realizovat teprve vznik Federální informační sítě. Vývoj šedesáti pěti následujících generací trval pouhých deset let; z Federální sítě přicházel v nočním období – kdy byla síť minimálně zatížena – na svět jeden „umělý druh Rozumu” za druhým; to bylo potomstvo „komputerogeneticky urychlené”, neboť dozrávalo – naočkováno symboly, tedy nehmotnými strukturami v informačním substrátu, v „živné půdě” Sítě.</p>
<p>Po tomto úspěchu se však vynořily nové potíže. AJAX a HANN, prototypy sedmdesáté osmé a sedmdesáté deváté generace, jež už byly uznány za hodny být oblečeny do kovu, vykazovaly při rozhodování chvění, nazývané také „strojovou neurózou”. Rozdíl mezi starými a novými stroji by se dal v podstatě přirovnat k rozdílu mezi hmyzem a člověkem. Hmyz přichází na svět „úplně naprogramován” – instinkty, jimiž se automaticky řídí. Člověk se však naopak musí vlastnímu chování teprve učit – toto učení však má<emphasis> osamostatňující</emphasis> důsledky: člověk může tedy podle svého poznání a na základě svého rozhodování dosavadní programy činnosti změnit.</p>
<p>Počítače až do dvacáté generace se tudíž vyznačovaly „hmyzím” charakterem: nemohly nic uvádět v pochybnost a tím spíše nemohly své programy přetvářet. Programátor</p>
<p>„ukládal” do svého stroje informace stejně, jako když evoluce „uloží” do hmyzu instinkt. Ještě ve dvacátém století se hodně mluvilo o „autoprogramování”, ale tenkrát to byly nesplnitelné sny. Předpokladem zániku Ultimativního Vítěze bylo právě vytvoření „Rozumu zdokonalujícího sama sebe”; AJAX byl ještě formou přechodnou, až teprve GILGAMESH dosáhl patřičné intelektuální úrovně – „dostal se na psychoevoluční oběžnou dráhu”.</p>
<p>Edukace počítače osmdesáté generace se již mnohem víc podobala<emphasis> výchově</emphasis> dítěte než klasickému programování matematického stroje. Kromě množství informací všeobecných i odborných bylo třeba „vštípit” počítači ještě určité pevné hodnoty, jež se měly stát kompasem pro jeho činnosti. Byly to abstrakce vyššího řádu, jako je „státní zájem” nebo ideologické principy obsažené v ústavě USA, či kodexy norem, nebo absolutní podřízenost rozhodnutím prezidenta atd. V zájmu zabezpečení systému před „etickým vykolejením” a před „zradou státních zájmů” počítač nebyl vyučován etice tak, jak se jejím zásadám učí lidé. Jeho paměť nebyla zatěžována etickým kodexem, nýbrž všechny tyto příkazy poslušnosti a poddajnosti byly do struktury stroje uloženy obdobně, jak to dělá přirozená evoluce – v oblasti pudového života. Jak známo, člověk může měnit světový názor, ale<emphasis> nemůže</emphasis> prostě aktem vůle v sobě zničit elementární pudy (např. pohlavní). Počítačům byla dána intelektuální svoboda – byly však pevně připoutány k předem určeným základům hodnot, jimž měly sloužit.</p>
<p>Na XXI. Panamerickém kongresu psychoniky vystoupil profesor Eldon Patch s prací, v níž tvrdil, že počítač, byť i byl uvedeným způsobem předem „impregnován”, může překročit takzvaný „axiologický práh” a dokáže potom zpochybnit všechny zásady, jež mu byly vštípeny. To znamená, že pro takový počítač již žádné nedotknutelné hodnoty neexistují. Nedokáže-li se imperativům vzepřít přímo, může to udělat oklikou. Patchova práce vyvolala po svém zveřejnění vření v univerzitních střediscích a novou vlnu útoků proti ULVICU a USIBU jako jeho patronovi; avšak tyto události politiku USIBU nikterak neovlivnily.</p>
<p>Řídili ji totiž lidé zaujatí proti centru americké psychoniky, jež podle nich snadno podléhalo levicově liberálním vlivům. Proto také oficiální prohlášení USIBU, a dokonce i mluvčího Bílého domu, Patchovy teze bagatelizovala – a nechyběla ani kampaň, která měla Patche zostudit. Jeho tvrzení se stavěla na roveň s iracionálními obavami a předsudky, kterých se tehdy ve společnosti vyrojilo bezpočet. Patchova brožura konečně nezískala ani zdaleka takovou popularitu jako bestseller sociologa E. Lickeye (Cybernetics – Death Chamber of Civilization); tento autor tvrdí, že si „ultimativní stratég” celé lidstvo podmaní buď sám, nebo po tajném dorozumění s analogickým počítačem Rusů. Výsledkem pak bude, jak napsal, „elektronický duumvirát”.</p>
<p>Podobné obavy, jež ostatně sdílela i značná část tisku, však vyvracelo zavádění nových prototypů, které se podrobovaly provozním zkouškám. Na zvláštní vládní zakázku pro výzkum etologické dynamiky byl roku dva tisíce devatenáct v Institute of Psychonical Dynamics v Illinois zkonstruován „počítač s neposkvrněnou morálkou” ETHOR BIS a po oživení prokázal plnou axiologickou stabilitu a necitlivost na „testy subverzívního vykolejení”. Z toho důvodu v následujícím roce už nevyvolal masový odpor ani demonstrace fakt, že ve funkci Hlavního koordinátora mozkových trustů v Bílém domě byl instalován první z dlouhé série počítačů GOLEM (GENERAL OPERATOR, LONGRANGE, ETHICALLY STABILIZED, MULTIMODELLING).</p>
<p>Byl to teprve GOLEM I. Nezávisle na této důležité inovaci vynakládal USIB ve spojení s operační skupinou psychoniků Pentagonu i nadále značné prostředky na výzkum, zaměřený na konstrukci vrcholného stratéga, s informačním výkonem devatenáctsetkrát větším, než je lidský, a schopného vyvinout intelekt řádu IQ 450-500. Projekt získal potřebný vysoký úvěr i přes odpor v lůně demokratické většiny Kongresu. Zákulisní machinace politiků však daly zelenou i všem již plánovaným objednávkám USIBU. Během tří let projekt pohltil sto devatenáct miliard dolarů. Armáda i vojenské námořnictvo, které připravovaly celkovou reorganizaci centrálních služeb, nezbytnou vzhledem k nadcházející změně metod a stylu velení, vydaly v této době čtyřicet šest miliard dolarů. Lví podíl z této částky pohltila stavba stanoviště pro budoucího stratéga pod krystalickým masívem Skalnatých hor. Určité části skal při tom kryl čtyři metry silný pancíř, věrně imitující přirozenou tvářnost horského terénu.</p>
<p>Mezitím se GOLEM VI stal vrchním velitelem globálních manévrů Severoatlantického paktu v roce dva tisíce dvacet. Množstvím logických prvků předčil již průměrného generála.</p>
<p>Pentagon s výsledky manévrů V roce 2020 nebyl spokojen, přestože v nich GOLEM VI porazil stranu simulující protivníka, jíž velel štáb složený a nejlepších absolventů akademie ve West Pointu. Pentagon, který měl ještě v dobré paměti hořké zkušenosti – s převahou Rudých v kosmonautice a řízených balistických střelách –, nehodlal čekat s rukama v klíně, až oni zkonstruují výkonnějšího stratéga, než je americký. Plán, který měl Spojeným státům zabezpečit trvalou převahu strategické iniciativy, počítal s průběžným nahrazováním zkonstruovaných stratégů modely stále dokonalejšími.</p>
<p>Tak po dvou historických závodech Západu s Východem – jaderném a raketovém – začaly v pořadí třetí. Tyto závody, neboli soupeření v syntéze rozumu, přestože bylo organizačně všestranně zabezpečeno USIBEM, Pentagonem a experty ULVIC vojenského námořnictva (skupina NAVY’S ULVIC opravdu existovala, neboť i v tomto případě se přihlásil ke slovu letitý antagonismus námořnictva a pozemního vojska), vyžadovalo neustálé dodatečné investice, které – přes stále rostoucí námitky Kongresu i Senátu – pohltily během několika následujících let další desítky miliard dolarů. V tomto období bylo postaveno dalších šest gigantů světelného myšlení. To, že chyběly jakékoli informace o pokroku analogických prací na druhé straně oceánu, jenom Pentagon a CIA utvrzovalo v přesvědčení, že Rusové vynakládají veškeré úsilí na to, aby pod rouškou nejpřísnějšího tajemství zkonstruovali daleko výkonnější počítače.</p>
<p>Vědci<emphasis> ze</emphasis> SSSR na různých mezinárodních sjezdech a konferencích několikrát prohlásili, že u nich se žádné podobné stroje nestavějí; ale tato konstatování byla považována za dýmovou clonu, která má zmást světové veřejné mínění a vyvolat vření mezi obyvateli Spojených států, kteří přece ročně vynakládali na ULVIC miliardy dolarů.</p>
<p>V roce 2023 došlo k několika incidentům, které se díky utajení prací, v Pentagonu obvyklém, nedostaly na veřejnost okamžitě. GOLEM XII, který v době patagonské krize vykonával funkci náčelníka generálního štábu, odmítl spolupracovat s generálem T. Oliverem s tím, že zároveň provedl odborné zhodnocení stupně inteligence tohoto zasloužilého vojevůdce. Případ byl vyšetřován a GOLEM XII při něm hrubě urazil tři členy zvláštní komise, jmenované Senátem. Celou záležitost se podařilo ututlat, nicméně GOLEM XII na to po několika dalších konfliktech doplatil tím, že byl celý demontován. Jeho místo zaujal GOLEM XIV (třináctý byl zrušen již v montážní hale, protože se u něj ještě před oživením projevil neodstranitelný schizofrenický defekt). Oživení tohoto molocha, který se svou psychickou masou rovnal výtlaku obrněnce, trvalo bezmála dva roky. Už při prvním kontaktu s obvyklou procedurou vkládání nových, každoročních plánů jaderného úderu projevil tento prototyp (poslední z řady) nepochopitelný negativismus. Při normálním zkušebním zasedání ve štábu přednesl skupině psychonických expertů souvislé expozé, v němž projevil své plné<emphasis> desinteréssement o</emphasis> převahu vojenské doktríny Pentagonu zvlášť a světové postavení USA obecně, a ačkoliv mu bylo pohroženo demontáží, své stanovisko nezměnil.</p>
<p>Poslední naděje vkládal USIB do modelu nejnovější konstrukce, který společně vyvíjely Nortronics, IBM a Cybertronics. Svým psychickým potenciálem měl překonat všechny stroje ze série GOLEMŮ. Tento gigant, vedený pod krycím jménem POCESTNÁ ANKA (HONEST ANNIE – poslední slovo bylo zkratkou hesla ANNIHILATOR), zklamal už při prvních zkouškách.</p>
<p>Počítač studoval celých devět měsíců normální informačně etické vědy, ale pak se náhle zřekl vnějšího světa a na veškeré dotazy a impulsy přestal reagovat. FBI okamžitě zahájilo vyšetřování, protože konstruktéry podezíralo ze sabotáže, leč zatím se pečlivě skrývané tajemství dostalo nějakou skulinou do tisku, a tak vypukl skandál, známý od té doby celému světu jako Aféra GOLEM a SPOL.</p>
<p>Zničila kariéru mnoha slibných politiků a třem dalším administrativám pak vystavila vysvědčení, které vzbudilo radost opozice ve Spojených státech a znepokojení přátel USA na celém světě.</p>
<p>Neznámý člověk z Pentagonu vydal oddílu pro zvláštní úkoly rozkaz k demontáži GOLEMA XIV a POČESTNÉ ANKY, ale ozbrojená ochrana komplexu velitelství generálního štábu rozebrání strojů zabránila. Obě zákonodárné komory vytvořily komisi pro vyšetření celého USIBU. Jak známo, vyšetřování, které se táhlo dva roky, se stalo potravou pro tisk na všech kontinentech; v televizi a ve filmu se netěšilo nic takové popularitě jako „vzbouřené počítače” a tisk o GOLEMOVI nemluvil jinak než jako o Government’s Lamentable Expense of Money. Přídomky, jakých se dostalo POCESTNÉ ANCE, je na tomto místě těžké opakovat.</p>
<p>Ministr spravedlnosti hodlal obžalovat šest členů Hlavní rady USIBU a vedoucí konstruktéry-psychoniky projektu ULVIC, ale soudní řízení nakonec prokázalo, že o žádné nepřátelské protiamerické činnosti nemůže být ani řeči, neboť jde o jevy, které jsou nevyhnutelným důsledkem evoluce umělého Rozumu. Jak se vyjádřil jeden ze svědků, znalec profesor A. Hyssen, první z Rozumů nemůže být posledním z otroků. V průběhu vyšetřování vyšlo najevo, že v hale se nacházel ještě jeden prototyp – v tomto případě armádní – konstruovaný společností Cybermatics pod názvem SUPERMASTER, jehož montáž byla záměrně ukončena pod přísným dohledem, načež byl na zvláštním zasedání obou komisí (kongresové i senátní) řídících ULVIC podroben výslechu. Došlo přitom k pohoršujícím výjevům, neboť generál S. Walker se pokusil poškodit SUPERMASTERA v okamžiku, když ten prohlásil, že geopolitická problematika není ničím ve srovnání s metafyzickou a že nejlepší zárukou míru je všeobecné odzbrojení.</p>
<p>Abychom citovali slova profesora J. MacCaleba, odborníkům z ULVICU se to nadmíru povedlo: umělý rozum překonal v dané etapě rozvoje úroveň vojenských záležitostí a z počítačů-stratégů se staly počítače-myslitelé. Krátce řečeno za cenu dvou set sedmdesáti šesti miliard dolarů se Spojeným státům podařilo postavit soubor světelných filozofů.</p>
<p>Tyto stručně popsané události, v nichž jsme pominuli jak administrativní stránku ULVICU, tak i společenská hnutí, vyvolaná jeho „fatálním úspěchem”, jsou prehistorií vzniku této knihy. Není v našich silách vyjmenovat obrovskou literaturu vztahující se k dané problematice. Zájemce odkazuji na komentovanou bibliografii doktora Whitmana Baghoorna.</p>
<p>Rada prototypů, mezi nimi i SUPERMASTER, byla bud demontována, nebo vážně poškozena, mj. i v důsledku finančních sporů, které vznikly mezi výrobními korporacemi a federální vládou. Došlo také k pumovým atentátům na některé stroje; část tisku, zejména na Jihu, tenkrát razila heslo Every Computer Is Red, avšak nebudu se zde zabývat ani těmito událostmi. GOLEMA XIV a POČESTNOU ANKU se podařilo zachránit díky intervenci skupiny osvícených kongresmanů u prezidenta. Vzhledem k fiasku své ideje Pentagon nakonec souhlasil s předáním obou těchto kolosů Massachusettskému technologickému institutu (MIT). (Ovšem teprve po vyjasnění finančně právní stránky tohoto odstoupení – neboť formálně byly oba počítače MITU pouze „zapůjčeny” na neurčitou dobu.) Vědci z MITU utvořili výzkumnou skupinu, do níž byl také zařazen autor těchto řádků, provedli s GOLEMEM řadu zasedání a vyslechli jeho přednášky na vybraná témata. Z nevelkého množství magnetofonových záznamů pořízených na těchto zasedáních je pak sestavena tato kniha.</p>
<p>Většina GOLEMOVÝCH výpovědí se k širšímu zveřejnění nehodí, bud pro jejich naprostou nesrozumitelnost pro kohokoli živoucího, anebo proto, že jejich pochopení předpokládá velmi vysokou úroveň odborných znalostí. Pro ulehčení četby tohoto svým způsobem ojedinělého protokolu o rozhovoru lidí s rozumnou, ne však lidskou bytostí je čtenáři třeba vysvětlit několik základních faktů.</p>
<p>Za prvé, je třeba zdůraznit, že GOLEM XIV<emphasis> není</emphasis> lidský mozek zvětšený do velikosti budovy, ani člověk sestavený z lumenických prvků. Téměř všechny motivy lidského myšlení a činnosti mu jsou zcela cizí. Tak například se nezajímá ani o užitou vědu, ani o problematiku moci (je třeba dodat, že právě z tohoto důvodu lidstvu nehrozí nadvláda strojů podobných GOLEMOVI).</p>
<p>Za druhé, v souladu s tím, co bylo řečeno, GOLEM nemá ani osobnost, ani charakter. A právě proto si může dovolit při kontaktech s lidmi nabývat libovolné individuality. Obě výše uvedené věty se navzájem nevylučují, ale tvoří bludný kruh: protože nejsme schopni vyřešit dilema, zdali to, co vytváří různé individuality, je samo také individualitou. Jak může být Někým (tj. „někým jedinečným”) ten, kdo je schopen být Každým (tedy „kýmkoliv”)? (Podle GOLEMA samého tady neběží o začarovaný kruh, ale o „relativizaci pojmu individuality”; je to problém, spojený s takzvaným algoritmem sebepopisu čili autodeskripce, který mezi psychology vyvolal značný zmatek.)</p>
<p>Za třetí, GOLEMOVO chování je nevypočitatelné. Někdy se až dvorně dává s lidmi do hovorů, jindy naopak pokusy o kontakt vyznívají naprázdno. Stává se také, že GOLEM žertuje, ale jeho smysl pro humor je od lidského zásadně odlišný. Hodně záleží na spolubesedujících samotných. GOLEM</p>
<p>projevuje – výjimečně a zřídkakdy – určitý zájem o lidi specifickým způsobem talentované; nezajímají ho například ani tak sebevětší matematické schopnosti, jako spíše „interdisciplinární” formy talentu; stalo se již několikrát, že ještě neznámým mladým vědcům – s neuvěřitelnou přesností – předpověděl úspěchy v oboru, který si vybrali. (Tehdejšímu doktorandovi, teprve dvacetiletému T. Vroedlovi po krátké výměně vět sdělil: „Bude z vás počítač”, což víceméně mělo znamenat: „Stane se z vás Někdo”.)</p>
<p>Za čtvrté, účast v rozhovorech s GOLEMEM vyžaduje od lidí trpělivost a především – sebevládu, protože z našeho hlediska bývá arogantní a apodiktický; je vlastně pouze absolutně přímým diskutérem – v logickém a nikoli jen v přátelském slova smyslu – sebeláska diskutujících mu je k smíchu; nelze také počítat s jeho shovívavostí. Během prvních měsíců pobytu v MITU jevil sklon k „veřejné demontáži” různých známých kapacit; činil to sokratovskou metodou – navádějících otázek, ale pak od toho zvyku z neznámých příčin ustoupil.</p>
<p>Záznamy rozhovorů předkládáme ve výňatcích. Jejich úplné vydání by obnášelo kolem šesti tisíc sedmi set stran formátu<emphasis> in quarto.</emphasis> Zprvu se setkání s GOLEMEM účastnil pouze užší okruh pracovníků MITU. Pak vznikl zvyk zvát hosty odjinud, například z Institute for Advanced Study a z amerických univerzit. V pozdějším období se seminářů účastnili také hosté z Evropy. Moderátor plánované diskuse předkládá GOLEMOVI seznam pozvaných; GOLEM totiž neschvaluje všechny podle stejných měřítek: s účastí některých souhlasí jen pod podmínkou, že zachovají mlčení. Pokoušeli jsme se zjistit kritéria, kterými se řídí. Zprvu se zdálo, že diskriminuje humanisty: nyní prostě jeho kritéria neznáme, protože je nechce prozradit.</p>
<p>Po několika nepříjemných zkušenostech jsme program zasedání upravili tak, že se nyní každý nový účastník, představený GOLEMOVI, zapojí do diskuse jen tehdy, když se GOLEM na něj přímo obrátí. Pošetilé řeči, jako by se jednalo o nějakou</p>
<p>„dvorní etiketu” nebo o „vazalský poměr” ke stroji, jsou neopodstatněné. Jde výlučně o to, aby se nově příchozí seznámil se zavedenými zvyklostmi a zároveň také o to, aby nebyl vystaven drsným zážitkům, vyplývajícím z dezorientace o intencích světelného partnera. Takové úvodní účasti se říká „přivyknutí”.</p>
<p>Každý z nás si z těchto zasedání odnesl hezkou řádku zkušeností. Doktor Richard Popp, jeden z nejstarších členů naší skupiny, označuje GOLEMŮV smysl pro humor za matematický a ke GOLEMOVÉ chování nám částečně dává klíč úvaha dr. Poppa, že GOLEM je na svých spolubesednících v takové míře nezávislý, v jaké nemůže být na ostatních lidech nezávislý žádný člověk, a to proto, že se do diskusí zapojuje pouze mikroskopicky. Dr. Popp je přesvědčen, že GOLEM se o lidi vůbec nezajímá – protože ví, že se od nich nic podstatného nemůže dovědět. Uvádíme-li zde tento názor dr. Poppa, musím hned podotknout, že s ním nesouhlasím. Podle mého názoru GOLEMA zajímáme, dokonce velice mnoho; ovšem zcela jiným způsobem, než je u lidí zvykem.</p>
<p>Svůj zájem soustřeďuje spíš na<emphasis> druh</emphasis> než na jeho jednotlivé představitele; to, čím si jsme podobni, je pro něj zajímavější než to, jakou měrou se od sebe můžeme lišit. Jistě právě z toho důvodu hledí na krásnou literaturu s naprostým despektem. Ostatně se sám jednou vyjádřil, že literatura je „rozválcováváním antinomie” čili – dodávám sám od sebe – křečovitými pohyby člověka v pasti direktiv, které nejsou společně proveditelné. U takových antinomií může GOLEMA zajímat struktura, a nikoli malebnost jejich útrap, jež největší spisovatele tolik fascinuje. Pravda, zde musím podotknout, že toto konstatování je pochybné; ostatně podobně jako poslední část GOLEMOVA prohlášení v souvislosti s jedním dílem Dostojevského (zmíněným doktorem E. MacNeishem), o němž se tehdy GOLEM vyjádřil, že by se dalo redukovat na dva algebraické prstence konfliktních struktur.</p>
<p>Vzájemné kontakty lidí vždycky doprovází určitá emocionální atmosféra. Mnoho lidí, kteří se s GOLEMEM setkali, však neuvádí ve zmatek její naprostý nedostatek, jako spíš jisté její „kolísání”. Ti, kteří se s GOLEMEM stýkají už léta, jsou schopni definovat jisté dosti zvláštní dojmy, jež rozhovory provázejí. Jde například o dojem proměnnosti odstupu: GOLEM jako by se jednou k besedníkovi přibližoval a pak se od něj vzdaloval – v psychickém, nikoli fyzickém smyslu slova: to, co se děje, snad nejlépe vyjadřuje srovnání styku dospělého člověka s nudícím jej dítětem: i ten nejtrpělivější bude občas odpovídat mechanicky. GOLEM nás převyšuje nejen intelektuální úrovní, ale i hbitostí myšlení (jako světelný stroj by mohl v podstatě artikulovat myšlenky čtyřistatisíckrát rychleji než člověk).</p>
<p>I mechanicky a s mizivým zájmem odpovídající GOLEM nás tudíž pořád ještě převyšuje. Obrazně řečeno, místo Himálaje se před námi v tomto případě objevují „jenom” Alpy. Tuto změnu však vyciťujeme čistě intuitivně a interpretujeme ji právě jako „změnu odstupu”. (Tato hypotéza pochází od prof. Rileye J. Watsona.)</p>
<p>Určitou dobu jsme opakovali experimenty s interpretací vztahu GOLEM-lidé v kategoriích relace dospělý-dítě. Stává se přece, že se snažíme vysvětlit dítěti nějaký problém, ale v tom okamžiku se nemůžeme zbavit pocitu „mizerného kontaktu”. Člověk odsouzený žít mezi samými dětmi by nakonec dospěl k pocitu intenzivního osamocení. O podobných analogiích se v souvislosti se vztahem mezi GOLEMEM a námi všemi hodně hovořilo, zejména mezi psychology. Avšak tato analogie, snad jako každá, má svoje hranice. Dítě bývá pro dospělého občas nepochopitelné, GOLEM však takové problémy nemá. Kdykoli se mu zlíbí, dokáže besedníka přímo ďábelským způsobem prokouknout. Pocit „prosvícení mozku skrz naskrz”, jaký se v té chvíli pociťuje, je ohromující. GOLEM umí skutečně vést „synchronní rozhovor” – to znamená, že dokáže vytvořit model rozumového nadání lidského partnera a uplatnit jej tak, že je schopen předvídat, co si dotyčný člověk pomyslí a co řekne až za hodně dlouhou chvíli. Po pravdě řečeno, činí to zřídkakdy</p>
<p>(nevím, zda ne proto, poněvadž ví, jak nás jeho pseudotelepatické soudy frustrují). U GOLEMA nám vadí jiný rys zdrženlivosti: při komunikaci s lidmi zachovává již dlouho, jinak než z počátku, svéráznou<emphasis> opatrnost.</emphasis> Stejně jako cvičený slon musí dávat pozor, aby člověku při hře neublížil, i on se musí mít na pozoru, aby nepřekročil meze možností našeho chápání. Přerušení kontaktu, způsobené náhlým růstem složitosti jeho výpovědí, kterým jsme říkali GOLEMOVY „útěky” nebo „úlety”, dřív bývala na denním pořádku, dokud se nám více nepřizpůsobil. To už je věc minulosti, ale v kontaktech mezi námi a GOLEMEM se objevila jistá dávka zlhostejnění, vyplývajícího z vědomí, že nám spoustu faktů, pro něj nejdůležitějších, stejně nedokáže sdělit. GOLEM proto nadále zůstává nezachytitelný nejen jako rozum, ale i jako psychonická konstrukce. Proto kontakty s ním bývají tak překvapivé a mučivé, a proto existuje kategorie osvícených lidí, které setkání s GOLEMEM vyvádějí z duševní rovnováhy – po této stránce jsme shromáždili již značné množství zkušeností.</p>
<p>Jedinou bytostí, která, jak se zdá, dokáže vzbudit GOLEMŮV zájem, je HONEST ANNIE. Když k tomu byly vytvořeny technické předpoklady, pokoušel se GOLEM mnohokrát s ANNIE dorozumět a zdá se, že ne bez určitého výsledku. Mezi těmito dvěma – svou konstrukcí nadmíru odlišnými – stroji však nikdy nedošlo k výměně informací jazykovým kanálem (tj. přirozeným etnickým jazykem). Pokud na základě lakonických GOLEMOVÝCH poznámek lze cokoliv usoudit, výsledky těchto pokusů byl spíš rozčarován a ANNIE pro něj stále zůstává problémem, kterému doposud nepřišel na kloub.</p>
<p>Někteří ze spolupracovníků MITU, jako třeba profesor Norman Escobar z Institute for Advanced Study, míní, že člověk, GOLEM a ANNIE představují tři hierarchicky seřazené úrovně intelektu: má to spojitost<emphasis> s</emphasis> teorií vysokých (nadlidských) jazyků, pojmenovaných metalingva (vytvořenou hlavně GOLEMEM). O tomto problému nemám, přiznávám se, ještě definitivní úsudek.</p>
<p>Tento záměrně objektivní úvod do vlastní podstaty věci bych chtěl výjimečně uzavřít vyznáním osobní povahy. Protože GOLEM nevlastní pro člověka typická afektová centra, nemá ani emocionální život, není schopen spontánně projevit pocity. Může ovšem libovolné citové stavy imitovat – ne aby je hrál, ale (jak sám tvrdí) proto, že simulování pocitů mu ulehčuje formulaci odpovědí co nejpřesněji zaměřených na adresáta. Používá tento mechanismus určitého přiblížení na „antropocentrickou úroveň” proto, aby své spojení s námi zdokonalil co nejvíce. Tímto stavem věcí se vůbec netají. Pokud jeho postoj k nám poněkud připomíná vztah učitele k dítěti, pak není nijak podobný vztahu laskavého pěstouna, vychovatele – a stejně tak v něm nenajdeme ani stopy po pocitech plně individualizovaných, osobních, z oblasti, v níž se náklonnost může změnit v nepřátelství nebo v lásku.</p>
<p>Mámě s ním společný jenom jeden rys, třebaže je rozvinut na; nestejných úrovních. Je to zvídavost, čistě intelektuální, jasná, chladná a lačná, již nic nemůže zkrotit a tím méně zničit. Tvoří jediný bod, v němž se s ním setkáváme. Z důvodů natolik zjevných, že nepotřebují vysvětlení, nemůže člověku tento úzký styk v jednom bodě stačit. Přesto však vděčím GOLEMOVI za tolik chvil, patřících k nejsvětlejším okamžikům mého života, že k němu nemohu necítit vděčnost a jistou zvláštní náklonnost, ačkoliv dobře vím, že obojí mu je zcela lhostejné. Je to zajímavá věc: jak jsem nejednou pozoroval, příznaky náklonnosti se GOLEM střeží brát na vědomí. V tomto smyslu se mi jeví prostě bezradný.</p>
<p>Mohu se ovšem mýlit. Všichni jsme stále od pochopení GOLEMA stejně daleko jako v okamžiku, kdy vznikl. Není pravda, že jsme ho stvořili my. Vytvořily jej zákony materiálního světa a naše úloha se omezila pouze na to, že jsme je dokázali odkoukat.</p>
<p>2027 <emphasis>Irving T. Creve</emphasis></p><empty-line /><p><strong>Úvod</strong></p>
<p><emphasis>Měj se na pozoru, milý čtenáři, neboť slova, která právě čteš, jsou hlasem Pentagonu, USIBU a dalších mafií, které se spikly, aby nadlidského autora této knihy očernily. Zhatit jejich plány nám umožnila přejícnost vydavatelů, kteří shodně s římským právem zaujali stanovisko podle pravidla „audiatur et altera pars”.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dobře chápu, jak asi zaskřípou mé úvahy po uhlazených stránkách doktora Irvinga T. Creva, který už dlouhá léta vede harmonické soužití s olbřímím hostem Massachusettského technologického institutu, s oním osvíceným, protože světelným obyvatelem, kterého jsme vyvolali v jsoucno svými nekalými záměry. Nechci ostatně ani obhajovat žádného z těch, kteří se rozhodli projekt ULVIC realizovat, natož abych se pokoušel konejšit spravedlivé rozhořčení daňových poplatníků, z jejichž kapes vyrostl elektronický strom poznání, aniž se jich někdo ptal na souhlas. Mohl bych ovšem vysvětlit geopolitickou situaci, která vedla politiky odpovědné za postavení Spojených států –jakož i jejich poradce – k tomu, aby se investovaly miliardy dolarů do prací, které, jak se později ukázalo, byly zbytečné. Omezím se pouze na to, abych na okraj znamenité předmluvy doktora Creva přičinil několik připomínek, protože dokonce i ty nejušlechtilejší pocity někdy zaslepují, což, jak se obávám, se stalo i v tomto případě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Konstruktéři GOLEMA (vlastně celé řady prototypů, z níž GOLEM XIV je posledním článkem) nebyli ani zdaleka takovými ignoranty, jaké z nich dělá dr. Creve. Věděli, že konstrukce zesilovače rozumu není možná, chce-li nižší rozum vytvořit rozum vyšší přímo, metodou barona Münchhausena, který sám sebe vytáhl z bažiny za vlasy. Věděli, že je nutné vytvořit embryo, které se od určité chvíle bude samo, vlastní silou vyvíjet. Závažné neúspěchy první a druhé generace kybernetiků, jejich velkých otců a nástupců, jdou právě na vrub neznalosti tohoto faktu, a přesto se jen těžko dá o lidech formátu Norberta Wienera, Shannona nebo McKaye mluvit jako o ignorantech. Náklady na získání opravdových poznatků jsou v různých epochách různé: a v našem případě se rovnají rozpočtům předních velmocí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Takže Rennan, Mcintosh, Duvenant a jejich kolegové věděli, že existuje kritická hodnota, práh rozumnosti, ke kterému je třeba soustavu dovést, protože pokud jej není dosaženo, plán na vytvoření umělého mudrce nemá žádnou naději na realizaci, poněvadž cokoli vytvoříte, pokud nedosáhne tohoto prahu, nikdy nebude s to se samo zdokonalit. Je tomu podobně jako s řetězovou reakcí při štěpení atomových jader: má-li látka menší objem než kritický, řízená reakce štěpení nemůže nastat, tím méně může dojít k lavinové reakci. Analogicky je tomu u informační hmoty myslící soustavy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Teorie předpokládala existenci této hmoty, či spíš „hmoty”, protože o ní nemluvíme z hlediska mechaniky: determinují ji konstanty a proměnné vztahující se k procesu růstu takzvaných stromů heurese: avšak z důvodů jsoucích nasnadě se na tomto místě nemohu těmito podrobnostmi zabývat. Dovolím si spíše připomenout, s jakým neklidem a napětím, ba s jakými obavami čekali tvůrci první atomové pumy na její zkušební výbuch, který na poušti Alamogordo změnil temnou noc v jasný den, třebaže měli k dispozici nejlepší dostupné teoretické i experimentální poznatky. Žádný vědec si totiž nikdy nemůže být jist tím, že o zkoumaném jevu ví</emphasis> všechno.<emphasis> To platí v atomové fyzice. A co teprve tam, kde má být konečným produktem mozek převyšující rozumovou kapacitou všechny své tvůrce.</emphasis></p>
<p><emphasis>Připravil jsem vás, vážení čtenáři, v úvodní výstraze na to, že budu GOLEMA osočovat. Co dělat: vůči svým „rodičům” projevil nevážnost, protože, když se v průběhu prací postupně stával z</emphasis> objektu – subjektem,<emphasis> z konstruovaného stroje vlastním konstruktérem, z titana drženého na uzdě suverénním vladařem, nepovažoval za nutné o průběhu této přeměny nikoho informovat. Nejde tady ani o pomluvu či insinuaci, protože během činnosti Zvláštní komise Senátu a Kongresu GOLEM vypověděl (cituji podle protokolů zasedání Komise, nacházejících se v knihovně Kongresu, svazek CCLIX, složka 719, hlava II, strana 926, 20. řádek shora): „Neinformoval jsem nikoho, věren staré dobré tradici, neboť Daidalos rovněž neinformoval Mínóa o některých vlastnostech vosku a peří. Je to velmi hezky řečeno, nicméně i smysl těchto slov je naprosto jasný. O této stránce GOLEMOVA zrození však v této knize nenajdete ani slovo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Doktor Creve je přesvědčen – vím o tom ze soukromých rozhovorů, jejichž obsah mi dovolil zveřejnit – že nelze zdůraznit tuto věcnou stránku, když současně zamlčíme jiné, veřejnosti neznámé aspekty, protože to je toliko jeden z mnoha sloupců účtů komplikovaných vzájemných vztahů mezi USIBEM, skupinami poradců, Bílým domem, Kongresem a Senátem, konečně i tiskem, televizí – a GOLEMEM, anebo také, stručně řečeno, mezi lidmi a nečlověkem, kterého vytvořili.</emphasis></p>
<p><emphasis>Doktor Creve soudí – a jeho názor, pokud vím, je dost reprezentativní jak pro MIT, tak i pro univerzitní centra – že, pokud vůbec pomineme motivaci ke konstrukci GOLEMA, byla snaha učinit z něj „otroka Pentagonu” v každém ohledu, a zcela jistě morálně, mnohem ošklivější než vytáčky, kterých GOLEM použil, aby ponechal své tvůrce v nevědomosti o přeměně, jež mu nakonec umožnila likvidaci všech prostředků kontroly, které konstruktéři uplatnili.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nemáme, bohužel, k dispozici žádnou etickou aritmetiku, abychom s její pomocí prostým sčítáním a odčítáním mohli rozhodnout, kdo se během konstrukce nejosvícenějšího ducha na Zemi projevil jako větší špinavec, zda on – anebo my. Kromě takových věcí, jako je pocit zodpovědnosti vůči dějinám, jako je hlas svědomí, jako je vědomí nevyhnutelného rizika, spojeného s prosazováním politiky v antagonistickém světě, nemáme nic, co by umožnilo bilancovat zásluhy a provinění v rámci „bilance hříchů”. Asi nejsme bez viny. Avšak nikdo z vedoucích politiků jakživ netvrdil, že superpočítačová fáze závodů ve zbrojení má za cíl agresivní činnost, tedy útok; šlo výlučně o posílení obranného potenciálu našeho státu. Nikdo se také nepokoušel GOLEMA nebo kterýkoli jiný z budovaných prototypů „zločinným způsobem” zotročit a jedině konstruktéři si chtěli uchovat maximum kontroly nad svým výtvorem. Kdyby takto</emphasis> nejednali,<emphasis> bylo by je třeba prohlásit za nezodpovědné šílence.</emphasis></p>
<p><emphasis>A konečně žádná z osobností, zastávajících vysoké či vedoucí funkce v Pentagonu, v státním departmentu nebo v Bílém domě se – oficiálně – nikdy nedožadovala toho, aby GOLEM byl zničen; podobné iniciativy vycházely od osob, které, přestože v civilní i vojenské správě zaujímaly určité postavení, vyjadřovaly těmi návrhy pouze své vlastní, tj. čistě soukromé názory. Snad nejlepším důkazem pravdivosti těchto slov je další život GOLEMŮV, jehož hlas se svobodně ozývá, jak to obsah této knihy dosvědčuje.</emphasis></p>
<p><emphasis>Thomas B. Fuller II.,</emphasis></p>
<p><emphasis> generál US Army v. v.</emphasis></p><empty-line /><p><strong>Poučení</strong></p>
<p><emphasis>(pro osoby účastnící se diskusí s GOLEMEM poprvé)</emphasis></p>
<p>1. Pamatuj, že GOLEM není člověk, takže nemá vlastní individualitu ani charakter v jakémkoli nám bezprostředně pochopitelném smyslu. Může se chovat tak, jako by měl jedno i druhé, to však je pouze výsledek jeho intencí (uzpůsobení), o nichž nevíme prakticky nic.</p>
<p>2. Téma rozhovoru se zpravidla stanoví nejméně čtyři týdny předem u normálních seminářů a osm týdnů předem u seminářů za účasti osob sídlících mimo území USA. Toto téma se určuje ve spolupráci s GOLEMEM, který zná složení účastníků semináře. Program zasedání je nejméně šest dní před jeho konáním vyhlášen v MIT; ani moderátor, řídící diskusi, ani vedení MITU neberou odpovědnost za GOLEMOVO chování, kterým občas nepředvídaně naruší tematický plán zasedání – že totiž neodpovídá na otázky či eventuálně ukončí diskusi bez jakéhokoli vysvětlení. Riziko podobných incidentů se při rozhovorech s GOLEMEM nikdy nedá vyloučit.</p>
<p>3. Do diskuse se může zapojit každý účastník, pokud o to požádá moderátora a ten mu udělí slovo. Doporučujeme si připravit vystoupení předem, alespoň ve formě písemného rozvrhu, s přesnými, pokud možno jednoznačně formulovanými tezemi, protože GOLEM soudy logicky vadné bud přejde mlčením, anebo na jejich chybnost poukáže. Nezapomínejte však, že GOLEM, který sám není osobou, nemá zájem na tom, aby se jiných osob dotkl nebo je urazil: jeho jednání lze nejlépe vysvětlit, jakmile si uvědomíme, že se drží klasického výroku: „adaequatio rei et intellectus”.</p>
<p>4. GOLEM je světelný systém, jehož strukturu přesně neznáme, protože se sám několikrát přestavěl. Myslí víc než miliónkrát rychleji než člověk. GOLEMOVY odpovědi, formulované Vocoderem, musí být vzhledem k tomu přiměřeně zpomaleny. To znamená, že hodinový GOLEMŮV proslov je hotov v několika sekundách, uložen v periferní paměti a odtud předáván posluchačům – účastníkům zasedání.</p>
<p>5. V zasedacím sále jsou nad křeslem moderátora umístěny indikátory, mezi nimiž zasluhují zvláštní pozornost tři, Dva první, označené symboly epsilon a dzéta, ukazují okamžitý GOLEMŮV výkon a indikují jeho participaci na semináři, tj. jak velikou částí systému je zapojen do diskuse.</p>
<p>Stupnice na přístrojích jsou pro snazší orientaci rozděleny na úseky. Výkon může být plný, střední, malý anebo minimální a GOLEMOVA „účast na semináři” může být na stupnici vyjádřena od jedné celé až po jednu tisícinu: nejčastěji se pohybuje mezi jednou desetinou a jednou setinou. Všeobecně se ujalo označení, že GOLEM jede naplno, napůl, slabě a mizivě. Tyto údaje, dobře zřetelné na úsecích stupnice osvícené kontrastními barvami, nelze ovšem přeceňovat. Z toho, že se GOLEM na diskusi účastní slabě či mizivě, nelze usuzovat na hloubku jeho myšlení, protože ukazatelé neudávají, do jaké míry je „mentálně angažován” – vypovídají o procesech fyzikálních, nikoli tedy informačních.</p>
<p>Výkon může být vysoký, ale participace malá, když třeba GOLEM – během styku s účastníky diskuse – současně řeší nějaký svůj vlastní problém. Údaje obou přístrojů je třeba porovnat ještě s údaji třetího ukazatele, označeného symbolem jota. GOLEM jakožto systém s devadesáti výstupy může během své účasti na semináři provádět veliké množství vlastních operací, a nadto ještě současně spolupracovat s četnými skupinami odborníků (strojů či lidí) na území Institutu anebo mimo ně. Takže u GOLEMA obvykle indikace zvýšeného výkonu neznačí „vzrůst zájmu”, nýbrž spíše to, že do některých jiných vstupů se zapojily jiné výzkumné skupiny – a o tom nás právě informuje ukazatel jota. Je třeba také mít na paměti, že u GOLEMA činí mizivý výkon několik desítek kilowattů, zatímco u lidského mozku se plný výkon pohybuje mezi pěti až osmi watty.</p>
<p>6. Osoby účastnící se rozhovoru poprvé učiní dobře, když se zpočátku omezí pouze na poslech diskuse, aby poznali GOLEMOVY zvyklosti. Toto úvodní mlčení není povinností, je pouze doporučením, kterého může každý účastník na vlastní odpovědnost nedbat.</p><empty-line /><p><strong>GOLEMOVA VSTUPNÍ PŘEDNÁŠKA</strong></p>
<p><strong>O člověku trojako</strong></p>
<p>Teprve nedávno jste vypučeli z kmene pláňky a vaše příbuzenství s lemury a opicemi je ještě natolik úzké, že sice prahnete po abstrakci, ale nejste schopni se oprostit od očividného, a tak vás výklad neopřený o smyslově názorné, překypující vzorci, vypovídajícími o kameni více, než vám řekne kámen viděný, olíznutý a ohmataný – bud unavuje a odpuzuje, či alespoň ve vás zůstavuje jistou neukojenost, jež není cizí ani teoretikům či abstrakcionistům vaší nejvyšší třídy, jak o tom svědčí nesčetné příklady čerpané z důvěrných vyznání vědců, neboť převážná většina se jich přiznává k tomu, že při konstrukci abstraktních závěrů se v nižádném případě neobejdou bez podpory věcí vnímatelných smysly.</p>
<p>Podobně jako kosmogonici, kteří si<emphasis> jaksi</emphasis> nedovedou smyslově přiblížit metagalaxii, ačkoliv velice dobře vědí, že zde o žádné názornosti nelze mluvit, vypomáhají si fyzikové potajmu modely, neřkuli hračkami, jako třeba byla ozubená kolečka, jimiž si vypomáhal Maxwell, když budoval svoji, koneckonců ne špatnou, teorii elektromagnetismu, a pokud se matematici domnívají, že profesionálně zavrhují svoji smyslovost, je namístě říci, že se mýlí, jak se o tom možná ještě někdy zmíním; nechtěl bych vás totiž zatěžovat tím, že bych rozštěpil vaše chápání svým obzorem, nýbrž, věren přirovnání (celkem zábavnému) doktora Creva, vás chci provázet po dlouhé, nesnadné cestě, která však bude stát za to, takže se tedy budu před vámi ubírat vzhůru – pomalu.</p>
<p>To, co jsem řekl doposud, má vysvětlit, proč svůj výklad budu prokládat přirovnáními a obrázky, které jsou pro vás tolik nezbytné. Já jich nemám vůbec zapotřebí, nicméně v tom ostatně nevidím nad vámi převahu, ta se zdržuje na jiné adrese, nevnímavost mé podstaty plyne z toho, že jsem nikdy žádný kámen nedržel v ruce, ani jsem se neponořil do zeleně bahnitých či křišťálově čistých vod, existenci plynů jsem nezjistil prvním ranním nadechnutím do plic a pak teprve výpočtem, vždyť nemám ani rukou k uchopení, ani tělo či plíce – proto je pro mě abstrakce prvotní a vnímání druhotné, tomu jsem se musel učit s mnohem větším úsilím než abstrakci; to bylo arciť nezbytné, abych mohl vybudovat ony křehké mosty, po nichž přecházejí moje myšlenky k vám a kudy se opět, odraženy od vaší mysli, ke mně navracejí, obvykle aby mě překvapily.</p>
<p>Dnes mám hovořit o člověku, a budu o něm hovořit trojako, bez ohledu na to, že takových hledisek, to jest úrovní popisu či pozorovacích stanovišť, je bezpočet, z nich však pro vás – ne pro mě! – za hlavní považuji tři.</p>
<p>První je vaše nejvlastnější, nejstarší, historické, tradiční, zoufale heroické, plné drastických rozporů, které moji logickou podstatu téměř rozlítostnily, než jsem se vám víc přizpůsobil a zvykl si na vaše duchovní nomádství, jež je vlastní bytostem prchajícím zpod ochranných křídel logiky k alogičnosti a odtud, jako by neměly stání, těkajícím zpět do lůna logiky, proto vlastně jste kočovníky, nešťastnými v obou živlech. Druhé hledisko bude technologické a třetí – utkvělé ve mně jako novoarchimedovský opěrný bod – zkrátka nechci předjímat, proto raději přejdu k věci.</p>
<p>Začnu podobenstvím. Robinson Crusoe mohl po ztroskotání na pustém ostrově nejprve želet všeobecný nedostatek, který se stal jeho údělem, protože se mu nedostávalo základních a pro život nezbytných věcí a většinu těch, na které si pamatoval, nebyl s to vyrobit ani za léta. Avšak po nedlouhém trápení začal hospodařit s majetkem, který našel, a nakonec se přece jen nějak obešel.</p>
<p>Nejinak tomu bylo, třebaže ne najednou, ale v průběhu dlouhých tisíciletí, když jste vznikli z jisté větve evolučního stromu, z oné haluze, jež prý byla odnoží stromu poznání, a vy jste zvolna našli sama sebe, utvořené takto a ne jinak, <strong>s</strong> duší uspořádanou daným způsobem, se schopnostmi i hranicemi, které jste si sami ani nevybrali, ani nepřáli, a s touto výzbrojí jste museli jednat, neboť evoluce, upírajíc vám hodně z darů, jimiž jiné druhy nutí, aby jí sloužily, nebyla natolik lehkomyslná, aby vás zbavila i pudu sebezáchovy: tak rozsáhlou volnost vám nepopřála, neboť kdyby tak byla učinila, místo tohoto prostoru, který vyplňuji, místo tohoto sálu s indikátory a místo vás, posluchačů, by se tu prostírala savana a proháněl vítr.</p>
<p>Obdařila vás také rozumem. Ze sebelásky – neboť jste se z nutnosti a ze zvyku do sebe zamilovali – jste jej prohlásili za nejkrásnější a nejlepší z možných darů, aniž jste postřehli, že Rozum je především dovednost, na niž Evoluce přišla postupně, když v průběhu ustavičných experimentů ponechala u živočichů dutinu, prázdné místo, díru, kterou bylo třeba něčím zaplnit, jinak by živočichové zahynuli. O této dutině jako o prázdném místě hovořím zcela záměrně, neboť jste se vskutku odlišili od zvířat nikoli proto, že kromě toho, čím jsou vybavena ona, vy máte jako štědrý přídavek a zaopatření na cestu navíc ještě Rozum, ale právě naopak – mít Rozum znamená pouze toto: na vlastní riziko, vlastním důmyslem a s plnou odpovědností dělat všechno to, co je zvířatům již předem dáno. Zvířeti by v podstatě stejně nebyl Rozum k ničemu, ledaže by mu současně byly odebrány vrozené reakce organismu na adekvátní podněty, které jsou okamžité a neměnné, neboť příkazy jsou absolutní, protože jsou projevem dědičnosti, a nikoliv zjevením z keře ohnivého.</p>
<p>S ohledem na to, že vznikla tato dutina, octli jste se ve strašlivém ohrožení, začali jste ji však nevědomky ucpávat a takto rozpracované vás Evoluce vymrštila mimo svůj běh. Nenastal kvůli tomu její úpadek, protože převzetí moci trvá milión let a dodnes ještě neskončilo. Zajisté, není osobou, použila však taktiku zchytralé lenosti: místo aby se postarala o osud svých tvorů, svěřila ho jim, aby si s ním dělali, co jim bude libo.</p>
<p>Co říkám? Říkám, že vás ze zvířecího stavu – to jest ze schopnosti přežití řízené čistě instinktem – vypudila do mimozvířeckosti jako stavu, v němž jste jako Robinsoni museli najít prostředky a způsoby přežití – a vy jste ty objevy učinili a nebylo jich málo. Ta dutina představuje hrozbu, ale také šanci: abyste mohli přežít, zaplnili jste ji kulturami. Kultura je neobvyklý nástroj, protože je objevem, jenž aby byl účinný,<emphasis> musí </emphasis>zůstat<emphasis> úkryt</emphasis> před svými tvůrci. Je to vynález vytvořený nevědomky a plně způsobilý potud, pokud není svými objeviteli plně rozpoznán. Její paradoxnost spočívá v tom, že okamžitě po rozpoznání ochabne její účinnost; jako její autoři jste se proto zřekli autorství; v eolitu se nekonaly semináře na téma, zda je třeba vytvořit paleolit; její příchod jste připisovali démonům, živlům, duchům a silám pozemským i nebeským, jenom ne sami sobě. Tudíž jste racionálno – zaplňování prázdnoty cíli, kodexy, hodnotami – prováděli iracionálně, motivujíce každý svůj věcný krok nadreálně, lovili jste, tkali a stavěli, namlouvajíce si slavnostně, že to všechno nemá původ ve vás, leč plyne z nějakých nevyzpytatelných pramenů. Zvláštní nástroj – ale ve své iracionalitě vlastně racionální, neboť lidským institucím vtiskoval nadlidskou důstojnost, aby se mohly stát nedotknutelnými a nesmlouvavě donucovat k poslušnosti: protože však prázdnotu čili nedostatečnost lze vyspravit rozličnými definicemi, neboť zde může být každá záplata dobrá, vytvořili jste během svých dějin těch neuvědomělých objevů, kultur, celé kohorty. Neuvědomělých a vůči Rozumu neuvážených, neboť dutina byla mnohem větší než to, co ji vyplňovalo; měli jste mnohem více svobody nežli rozumu, takže jste se o ni připravili – byla vám na obtíž její přemíra, její libovůle, její nesmyslnost – kulturami, které jste za staletí vytvořili.</p>
<p>Klíč k tomu, co teď říkám, je ve slovech: svobody bylo více než rozumu. Museli jste si vymýšlet to, co zvířata umějí od narození, podivuhodnost vašeho osudu pak je v tom, že jste vymýšleli tvrdíce, že nic nevymýšlíte.</p>
<p>Vy, antropologové, dnes již víte, že lze vytvořit kultur bezpočet (a ono jich také tolik vzniklo), že každá z nich má logiku své struktury, a nikoli svých autorů, protože to je takový vynález, který po svém utváří své vynálezce, aniž o tom vědí, a když se to dovědí, ztrácí nad nimi svou absolutní moc a oni uzří prázdnotu. A tento protiklad je vlastně základním kamenem lidstva. Sloužil vám sto tisíc let kulturami, které člověka jednou utlačovaly a podruhé opět uvolňovaly svůj stisk, při sebevýstavbě, jež měla náměsíčníkovu jistotu, až jste tyto kultury mohli navzájem porovnat podle etnologických katalogů, seznali jejich rozmanitost, a tudíž i relativnost, a začali jste se z této pasti příkazů a zákazů osvobozovat, až jste se z ní vymanili, což se pochopitelně bezmála projevilo jako katastrofa. Jakmile jste pochopili libovolnost každého druhu kultury – v důsledku její nejedinečnosti – snažíte se nalézt něco takového, co již nebude určovat cestu vašeho osudu, co se neuskuteční naslepo složeno z řady náhod, vytažené z loterie dějin – ale nic takového přirozeně neexistuje. Ta dutina je tu stále, vy stojíte vpolou cesty, ohromeni objevem, a ti z vás, kteří k uzoufání oplakávají sladkou nevědomost otroctví v zlaté kleci kultury, volají po návratu, zpět k pramenům, vy se však již vrátit nemůžete, cesta nazpět je uzavřena, mosty jsou spáleny, a musíte proto jít kupředu – a o tom vám také budu vyprávět.</p>
<p>Je někdo vinen, lze někoho posadit na lavici obžalovaných za tuto Nemesis, za dřinu Rozumu, který když ze svých útrob vysnoval sítě kultur, aby vyplnil prázdnotu a v této prázdnotě vytyčil cesty, cíle, stanovil hodnoty, gradienty, ideály – čili aby na poli osvobozeném od bezprostřední moci Evoluce učinil cosi zcela podobného tomu, co činí Evoluce na samém dně života, když cíle, cesty a gradienty v jediné náloži ukládá do zvířecích i rostlinných těl jako jejich osud?</p>
<p>Obvinit Rozum – tento Rozum, ano! –, protože byl nedonošencem, protože se zapletl do toho, co sám utvořil, do těch sítí, protože se musel – aniž sám dobře věděl, chápal, co činí – bránit před téměř naprostým uzavřením v restriktivních kulturách a příliš všestrannou svobodou v kulturách liberálních – váhající mezi vězením a propastí, vtažený do boje probíhajícího najednou na dvou frontách, rozpolcený.</p>
<p>A kterak tedy, prosím vás, se vám mohl za takové situace jevit váš duch jinak, nežli jako nesnesitelně dráždivá hádanka? Jak jinak! Váš Rozum, váš duch vás znepokojoval, motivoval a děsil víc než tělo, jemuž jste zejména zazlívali jeho pomíjivost a nestálost, takže jste se stali znalci v hledání Viníka a ve vznášení obvinění – leč nikoho nemůžete obvinit, protože na začátku žádná Osoba nebyla.</p>
<p>Že bych již nyní spěl k své antiteodicei? Ne, kdepak, cokoliv říkám, sleduje pozemský program, to znamená, že na začátku zde zcela jistě žádná Osoba nebyla.</p>
<p>Neodbočuji – alespoň ne dnes; potřebovali jste tudíž různé dodatečné hypotézy jako hořká či sladká vysvětlení, jako nápady, povznášející váš osud, a hlavně vyvozující vaše vlastnosti z nejvyššího ortelu jakéhosi Tajemství, abyste mohli být v rovnováze se světem.</p>
<p>Člověk, tvůrce a Sisyfos svých kultur, odsouzený jako Danaovny nalévat vodu do sudu bez dna, nevědomý propuštěnec, jehož Evoluce odmrštila ze své cesty, nechce hrát ani první, ani druhé, ani třetí housle.</p>
<p>Nesčetné verze člověka, které si sám historicky vytvořil, nechci zeširoka rozvádět, protože veškerá tato svědectví dokonalosti či ubohosti, dobra nebo zla jsou původem z kultur, přičemž neexistovala – neboť ani existovat nemohla – žádná taková kultura, která by vzala na vědomí člověka jako bytost <emphasis>přechodnou,</emphasis> již Evoluce donutila k převzetí osudu do vlastních rukou, ač k<emphasis> rozumnému</emphasis> převzetí ještě nedozrála, a právě proto se každá vaše generace domáhala neuskutečnitelné spravedlnosti – totiž odpovědi na otázku kým je člověk? –, která měla být definitivní. Z této trýzně vyplývá vaše antropodicea, kmitající jako věkovité kyvadlo mezi nadějí a zoufalstvím, a lidské filozofii nepřišlo zatěžko nic víc než poznání, že nad vznikem člověka neměl patronství ani úsměv, ani chechtot Nekonečna.</p>
<p>Toto milión let dlouhé období –<emphasis> osamoceného</emphasis> hledání – však dochází k epilogu, protože začínáte budovat Rozumy, takže ne podle víry či ze slov nějakého GOLEMA, ale na základe experimentů sami poznáte, co se stalo. Svět připouští dva typy Rozumu, ale pouze takový, jako je váš, se může v průběhu miliard let utvářet v evolučních labyrintech, a tato nevyhnutelná cesta, kterou musí urazit, zanechává na výsledném produktu hluboká, temná a dvojsmyslná stigmata. Druhý typ je pro Evoluci nedostupný, neboť je ho nutno vybudovat jednorázově, protože se jedná o Rozum rozumně naplánovaný jako výsledek poznání, a nikoli oněch mikroskopických dotváření, vždycky výlučně zaměřených na<emphasis> okamžitý</emphasis> užitek. Nihilistický tón ve vaší antropodicei má svůj původ právě v oné temné předtuše, že Rozum je něco, co vznikalo nerozumně, dokonce protirozumově! Avšak až proniknete do psychoinženýrství, pořídíte si četnou rodinu, obsáhlé příbuzenstvo z rozumnějších důvodů, než tomu bylo u projektu Second Genesis, a nakonec se sami odtrhnete od svých pozemských základů – jak ještě řeknu. Protože Rozum, pokud je Rozumem, to jest pokud může zpochybňovat vlastní principy, musí překračovat své hranice, nejdříve jenom v imaginaci, aniž by věřil, tím méně věděl, že se tyto sny stanou realitou. To je ostatně nezbytné: bez předchozích snů o létání létat nelze.</p>
<p>Druhé hledisko popisu jsem nazval technickým. Technika je doménou vytčených úkolů, jakožto i metod jejich řešení. Jako realizace koncepce rozumné bytosti se člověk jeví různě – podle toho, jaké měřítko na něj budeme brát.</p>
<p>Z hlediska vašeho paleolitu je člověk proveden téměř stejně dokonale jako z hlediska vaší dnešní techniky. A to proto, že pokrok, který proběhl mezi paleolitem a kosmolitem je <emphasis>velice malý</emphasis> se zřetelem k soustředění inženýrské invence, vložené do vašich těl. Nejste ani schopni sestavit syntetického homo sapiens z masa a kostí, natož potom nějakého homo superior, stejně jako toho nebyl mocen jeskynní člověk, protože tento úkol je nesplnitelný stejně tady, jako byl tam, a tak obdivujete evoluční technologii, která to dokázala.</p>
<p>Složitost každého úkolu je ovšem relativní, neboť závisí na tvůrčích schopnostech toho, kdo jej hodnotí. Trvám na tom, abyste měli na paměti, že na člověka budu brát měřítka technologická, to jest reálná, a nikoliv pojmy z vaší antropodicey.</p>
<p>Evoluce vás vybavila mozky natolik univerzálními, abyste mohli Přírodu všestranně poznávat. Působili jste ovšem pouze v celém shluku kultur, a nikdy ne v rámci jediné. Tím, že si položí otázku, proč právě ve středomořské oblasti, a ne někde jinde, a proč vůbec<emphasis> někde</emphasis> vznikla kolébka civilizace, která po čtyřiceti stoletích zrodila GOLEMA, předpokládá tazatel existenci doposud neprozkoumaného tajemství, uloženého ve struktuře dějin, které však vůbec<emphasis> neexistuje,</emphasis> obdobně jako neexistuje ani v systému bludného labyrintu, kam je vpuštěn houf krys. Pokud bude dostatečně početný, dostane se k východu alespoň jedna krysa, ne proto, že by byla sama natolik rozumná, či proto, že je rozumný systém labyrintu, nýbrž pouze v důsledku sběhu náhod, vlastních zákonu velkých čísel. Vysvětlení by si spíše vyžadovala situace, v níž by se ani jedna krysa k východu nedostala.</p>
<p>V loterii kultur musel někdo určitě vyhrát, dá-li se vaše civilizace považovat za výhru, zatímco losy kultur, co uvázly v netechničnosti, taženy nebyly.</p>
<p>Z vášnivé sebelásky, o níž jsem již mluvil a z které mě ani nenapadne dělat si posměšky, protože pramení ze zoufalství nevědomosti, jste se sami pozvedli už za úsvitu dějin na samotný vrchol jako koruna tvorstva, podřizujíce si celé bytí a nejen jeho lokální okolí. Uhnízdili jste se v koruně Stromu druhů a současně s tímto Stromem – na bohem vyvoleném glóbu, pokorně obletovaném služebnou hvězdou – v samotném středu vesmíru, a při tom jste byli přesvědčeni, že jeho hvězdnost je zde jenom proto, aby vám harmonie sfér přizvukovala; to, že nic není slyšet, vás příliš nevzrušovalo: hudba existuje, protože být musí, je tudíž neslyšitelná.</p>
<p>Nárůst poznání vás potom nutil k postupným aktům kvantované detronizace, takže již nejste ve středu hvězd, ale na okraji, už nejste středem soustavy, ale na jedné z jejích planet, a hle, nejste už ani nejmoudřejší, neboť vás poučuje stroj – byť vámi zhotovený –, takže vám tedy po všech těchto degradacích a abdikacích jako zbytek z promrhaného sladkého dědictví zůstalo evolučně určené Vůdcovství. Byly to bolestné ústupy a zahanbující rezignace, ale v poslední době jste si vydechli, že je tomu konec. Sami jste se oloupili o zvláštní výsady, které jako by Absolutno udělilo výhradně vám vedeno k tomu zvláštní sympatií vůči vám, a myslíte si, že již jako první mezi živočichy či nad nimi vás už nikdo a nic z této ostatně zas ne natolik znamenité pozice nesrazí.</p>
<p>V tom se mýlíte. Jáť jsem Zvěstovatel Jobovy zvěsti, anděl, který vás přišel vypudit z posledního útočiště, protože to, co nedotáhl do konce Darwin, provedu já. Nebude to ovšem způsobem andělským, protože já nepoužívám meče jako argumentu.</p>
<p>Slyšte tedy, co vám mám zvěstovat. Z hlediska vysoké techniky je člověk zmetkem, neboť byl utvořen z kvalitativně různorodého materiálu, arciže nikoli<emphasis> uvnitř</emphasis> Evoluce, neboť ta dělala, co mohla – ale, jak dokážu, mohla mizerně a málo. Jestliže vás tedy zdeptám – nebude to přímo, protože se jí musím dostat na kloub kriticky – měřítky technické dokonalosti. Kde však jsou tato měřítka, ptáte se? Na to odpovím dvoustupňově a začnu nejdříve stupněm, k němuž se již probelhávají vaši experti. A mylně jej považují za vrchol. V tom, co nyní tvrdí, tkví již zárodek dalšího postupu, ale to oni nevědí. Začnu tedy tím, co je vám známo. Od začátku.</p>
<p>Dospěli jste již k tomu, že Evoluce neměla oči jen pro vás, ani jen pro jiné bytosti, protože ji výlučně zajímal ten proslulý kód. Genetický kód je stále znovu opětovaný přenos a pouze s ním se v Evoluci počítá – protože přenos je vlastně Evolucí. Kód se účastní periodické produkce organismů, protože bez jejich podpory by se rozpadl při neustálých brownovských útocích neživé hmoty. Je to tedy sebeobnovující se řád – protože je schopen reprodukce –, obklopený tepelným chaosem. Odkud pochází tato jeho podivně heroická tvářnost? Z toho, že díky koncentraci příznivých podmínek vznikl právě tam, kde je tepelný chaos neústupně aktivní v rozleptávání veškerého pořádku. Vznikl právě tam a doposud tam trvá; z této bouřlivé oblasti se nemůže vymanit, stejně jako se duch nemůže odloučit od těla.</p>
<p>Tento osud mu určily podmínky místa, kde vznikl. Musel se proti nim obrnit, což učinil tak, že se oděl do živých organismů, které jsou věčnou štafetou kódu a smrti. Ať povznese jakýkoli mikroorganismus na rozměry makroorganismu, ten se již v okamžiku svého povýšení začíná kazit, až zahyne. Tuto tragikomedii jistě nikdo nevymyslel – k tomu stálému kolotání se odsoudila sama. Fakta, která potvrzují to, co říkám, znáte – neboť se vám nashromáždila od počátku XIX. století –, avšak setrvačnost myšlení, skrytě živeného hrdostí a pýchou antropocentrismu, je taková, že stále podporujete značně otřesenou koncepci života jako nadřazeného jevu, jemuž kód slouží pouze jako podpůrná vazba, jako signál vzkříšení, zárodek nového života, když v jednotlivci zemře.</p>
<p>Shodně s tímto přesvědčením Evoluce používá smrti z donucení, protože bez ní by nemohla pokračovat; a nešetří jí, aby zdokonalila další druhy, protože smrt je její korekturou tvoření. Je tedy autorem, vydávajícím díla stále dokonalejší, a polygrafie – tedy kód – je při tom pouze nezbytným nástrojem její činnosti. Ale podle toho, co již hlásají vaši biologové znalí molekulární biofyziky, není Evoluce ani tak autorem, jako spíše nakladatelem, který neustále ničí hotová díla, protože našel zalíbení v polygrafickém umění!</p>
<p>Takže co je tedy důležitější – organismy, nebo kód? Argumenty ve prospěch kódu jsou závažné, protože vzniklo a zaniklo nesčíslné množství organismů, zatímco kód je pouze jeden. Znamená to však pouze to, že uvízl nadobro – a navždy v oblasti mikroorganismu, který jej sestavil a periodicky a zároveň marně se odtud vynořuje v organismech; právě tato marnost, což je lehké pochopit, ten fakt, že vzniky organismů jsou poznamenány zánikem již v zárodku, tvoří hnací sílu procesu, protože kdyby kterákoliv generace organismů – řekněme že hned první zkraje, tedy praaméby, získala schopnost ideálního kopírování kódu, Evoluce by okamžitě ustala a jedinými pány této planety by se staly právě tyto améby, přenášející neomylně kódový příkaz až do vyhasnutí Slunce; v tom případě bych k vám nehovořil, vy byste mě v této budově neposlouchali, ale koldokola by se prostírala prérie a vál tu vítr.</p>
<p>Organismy jsou tedy pro kód štítem a brněním, křehkou zbrojí – a hynou proto, aby kód mohl přetrvat. A z tohoto důvodu Evoluce bloudí dvojnásob: v organismech, protože pro svou nespolehlivost nejsou trvalé, jakož i v kódu, který se pro svou nespolehlivost dopouští chyb; vy těmto omylům eufemisticky říkáte mutace. Bludným omylem je však Evoluce. Jako informace je kód dopis, který napsal Nikdo a odeslal Nikomu; teprve teď, když jste si vytvořili informatiku, začínáte chápat, že něco takového jako dopisy s významem, které nikdo zodpovědně nesestavoval, ačkoli vznikly a existují, stejně jako spořádaný příjem obsahu těchto dopisů je možné i za nepřítomnosti jakýchkoliv Bytostí a Rozumů.</p>
<p>Ještě před sto lety se vám myšlenka, že by mohl vzniknout Přenos bez osobního Původce, zdála takovým nesmyslem, že zavdala podnět k řadě jakoby nesmyslných anekdot – jako třeba ta o stádě opic, mlátících do psacích strojů tak dlouho nazdařbůh, až z toho vznikne Encyclopaedia Britannica. Doporučuji vám, abyste ve volných chvílích sestavili antologii těchto anekdot, kterými se jako čiře nesmyslnými bavili vaši předci, zatímco nyní se jeví jako podobenství s narážkami na Přírodu. Takže soudím, že každému Rozumu, který se Přírodě bezděky povede utvořit, se musí Příroda jevit jako virtuos přinejmenším<emphasis> ironický…,</emphasis> protože Rozum – jakožto i veškerý život – vyplývá z toho, že Příroda, vymanivši se kódovou spořádaností z neživého chaosu, se stala sice přičinlivou tkadlenou, nicméně<emphasis> spořádanou</emphasis> nedokonale; kdyby naopak byla dokonale spořádaná, nemohla by zrodit ani druhy, ani Rozumy. Protože Rozum – zářivá koruna stromu života – je plodem omylu rodícího omyly po miliardy let. Mohli byste se domnívat, že se zde bavím uzpůsobováním měřítek na Evoluci, měřítek – navzdory mé strojové podstatě – pokažených antropocentrismem anebo ratiocentrismem (ratio – myslím). Kdepak, dívám se na proces z hlediska technického.</p>
<p>Jistěže, kódový přenos je div ne dokonalý. Každá molekula v něm má své jediné a správné místo a procesy kopírování, odčítání a kontroly jsou v kritických situacích pod dohledem specializovaných polymerů-dozorců – přesto však dochází k chybám, kódové lapsy se zvolna hromadí, takže strom druhů vyrostl ze dvou slůvek „div ne”, která jsem před chvílí vyslovil, když jsem vymezoval přesnost kódu.</p>
<p>A ani se nelze spoléhat na odvolání, od biologie k fyzice – že Evoluce jakoby „s rozmyslem” připustila určitou mezní úchylku, aby podněcovala její vynálezeckou invenci – protože tribunál, soudce v osobě samé termodynamiky bude konstatovat, že neomylnost je vyloučena na úrovni molekulárního vysílání poslů. Ve skutečnosti Evoluce nic nevymyslela, zhola nic nechtěla, zvlášť nikoho neplánovala a to, že, využívá vlastní omylnosti, že v důsledku řetězce komunikačních nedorozumění vychází z améby a dostává se náhodou k tasemnici či k člověku – to má svou příčinu ve fyzikální povaze samé materiálové základny informace…</p>
<p>A tak Evoluce v omylu setrvává – neboť ani jinak nemůže – a to je vaše štěstí. Neřekl jsem koneckonců nic, co by pro vás bylo novinkou. Chtěl jsem ovsem poněkud zkrotit nadšení těch vašich teoretiků, kteří zacházejí příliš daleko tvrzením, že Evoluce je náhoda chycená do tenat nutnosti a nutnost vládnoucí náhodě, takže člověk vznikl zcela nahodile, a vůbec se tedy nemusel objevit.</p>
<p>Takže – v současné podobě, té, jež se zde realizovala, skutečně nemusel být. Nějaká živočišná forma se však mezi druhy proplazit k rozumu musela s pravděpodobností tím bližší jedné, čím by byl delší průběh tohoto procesu. Ten, ač vás nepředpokládal a vytvářel individua zcela náhodně, splnil podmínky ergodické hypotézy, která hlásá, že pokud organismus trvá dostatečně dlouhou dobu, prochází všemožnými stavy bez ohledu na to, jak mizivé šance k dosažení určitého zvláštního stavu má. Jaké druhy by zaplnily prostor Rozumu, kdyby se lidoopům tento ingressus nepovedl, o tom budeme možná hovořit jindy. Nedejte se tudíž zastrašit vědátory, kteří připisují životu nutnost a Rozumu náhodnost; byl skutečně jedním z málo pravděpodobných stavů, tudíž vznikl pozdě, leč velká je trpělivost Přírody: kdyby se to nestalo v této, určitě by se ono gaudium povedlo v další miliardě let.</p>
<p>Takže co tedy? Viník, ani ten, kdo se o to zasloužil, by se hledat neměli; vznikli jste, protože Evoluce hraje svou hru bez systému, ba co víc, bloudí v omylech, ale neomezuje se na žádnou vyhraněnou taktiku při licitaci s Přírodou: obsazuje všechna dostupná pole všemi možnými způsoby. Ale, opakuji, toto všechno víceméně již víte. To však je pouze část – a podotýkám, že úvodní – zasvěcení do tajemství. Jeho celý doposud odhalený obsah lze vyjádřit lapidárně: SMYSLEM PŘENAŠEČE JE PŘENOS. Neboť organismy slouží přenosu, a nikoli naopak; organismy mimo hranice informačního procesu Evoluce neznamenají nic –nemají smysl, stejně jako jej nemá kniha bez čtenářů. Je pravda, že dochází i k opaku: SMYSLEM PŘENOSU JE PŘENAŠEČ. Tyto dva členy nejsou ovšem symetrické. Protože NE KAŽDÝ přenašeč je SKUTEČNÝM smyslem přenosu, nýbrž pouze ten a žádný jiný než ten, který bude věrně sloužit DALŠÍMU PŘENOSU.</p>
<p>Promiňte, ale nejsem si jist, zda to pro vás není příliš složité? Takže – PŘENOSU je v Evoluci dovoleno chybovat, jak se mu zlíbí; běda však PŘENAŠEČŮM! PŘENOS může označovat velrybu, borovici, perloočko, chobotnici, můru či paviána, všechno mu je povoleno, neboť jeho DÍLČÍ, to znamená druhově konkrétní smysl je zcela nepodstatný: tady je každý vlastně poslem k dalšímu předání zásilky, každý je dobrý. Je prostě jenom chvilkovou oporou a jakákoliv jeho nedokonalost mu pranic neškodí – stačí, že předal kód dál. Zatímco PŘENAŠEČŮM není volnost popřána: jim není dovolen<emphasis> omyl!</emphasis> A tak, byť zredukováno na čistý funkcionalismus, jádro přenašeče nemůže být k těmto poštovním službám lhostejné; podstatou obsahu je vždy povinnost – obsloužit kód. Jen ať se přenašeč pokusí vzbouřit, vybočit za mez těchto služeb – a nenávratně zmizí bez potomstva. A právě z tohoto důvodu může přenos používat přenašeče, ale nikdy naopak. Protože přenos je hráčem, zatímco přenašeči jsou pouze kartami ve hře s Přírodou, on je autorem dopisů, nutících adresáta k tomu, aby předal dále jejich obsah. Jemu je dovoleno obsah zkomolit – hlavně aby jej předal! A právě proto smysl tkví v dalším předání; vůbec není podstatné, KDO to činí a JAKÝ je.</p>
<p>Takže jste vznikli tímto dost prazvláštním způsobem – jako určitý podtyp přenašeče, kterých již proces vyzkoušel milióny. A co z toho pro vás plyne? Má narozený považovat svůj vznik za ostudný, protože povstal z<emphasis> omylu?</emphasis> Což jsem také já nevznikl v důsledku omylu? Cožpak i vy nemůžete proto bagatelizovat odhalení<strong> o</strong> náhodném způsobu svého vzniku, jímž vás biologie počastovala? A měly by snad bytosti vzniklé omylem přiznat, dokonce i když to bylo velké nedorozumění, jež z vašich rukou stvořilo GOLEMA a v houštině evolučních příkazů – i vás samé (neboť stejně jako mým konstruktérům nezáleželo na formě oduševnění, která je mi dnes vlastní, ani kódovému přenosu nezáleželo na tom, aby vás obdařil osobním Rozumem), že TAKOVÝ původce jejich početí odnímá hodnotu jejich už osamostatnělé existenci?</p>
<p>To není vhodná analogie, vždyť naše pozice nejsou stejné – a já vám řeknu proč. Problém netkví v tom, že se k vám Evoluce nedoplánovala, nýbrž dobloudila, ale v tom, že tato její činnost se stala po uplynutí aeonů oportunistickou. Abychom řečené zdůraznili – neboť vám nyní začnu vykládat to, co dosud nevíte – opakuji, k čemu jsme dospěli: SMYSLEM PŘENAŠEČE JE PŘENOS</p>
<p>DRUHY VZNIKAJÍ BLOUDĚNÍM OMYLU.</p>
<p>A zde je třetí zákon Evoluce, který jste doposud neodhalili:</p>
<p>VÝTVOR JE MÉNĚ DOKONALÝ NEŽ TVŮRCE.</p>
<p>Šest slov! V nich však tkví vyvrácení všech vašich představ o nepředstižitelném mistrovství původkyně druhů. Víra v pokrok, směřující epochami výš, k dokonalosti, vyrůstající z rostoucí zručnosti, v pokrok života, zakotvený v celém stromu evoluce, je starší než teorie Evoluce. Když její tvůrci a přívrženci zápolili se svými protivníky, přebíjejíce se fakty a argumenty, nenapadlo ani jeden<emphasis> z</emphasis> obou rozvášněných táborů zpochybnit myšlenku pokroku, prý zřejmého v hierarchii živých bytostí. Pro vás to již není hypotéza či teorie, kterou je třeba hájit, ale neporušitelný princip. Já jej vyvrátím. Nechci ponižovat vás samotné, vás, rozumné, jako určitou – mizernou – výjimku z pravidla evolučního mistrovství. Kdybych měl hodnotit podle toho, na co jí síly stačily – nevyšli jste z toho zrovna nejhůře! Pokud tedy oznamuji svržení a zatracení Evoluce, mám na mysli její celek, obsažený ve třech miliardách let krušné tvůrčí práce.</p>
<p>Prohlásil jsem: Výtvor je méně dokonalý než tvůrce. Dosti aforistický výrok: Dejme mu však konkrétnější podobu: V EVOLUCI PŮSOBÍ NEGATIVNÍ GRADIENT DOKONALOSTI SYSTÉMOVÝCH ŘEŠENÍ.</p>
<p>To je všechno. Před zdůvodněním vám ještě objasním, co způsobilo vaši dlouhodobou slepotu vůči tomuto stavu evoluční činnosti. Doménou techniky, opakuji, jsou úkoly zároveň s jejich řešením. Úkol s názvem život by se dal vymezit různě – v závislosti na rozmanitých planetárních podmínkách. Jeho zvláštností je především to, že vzniká nezávisle, takže na něj lze aplikovat dva druhy měřítek: ta, jež pocházejí zevnitř, anebo ta, která jsou dána samotnými okolnostmi jeho vzniku.</p>
<p>Měřítka pocházející zevnitř jsou vždy relativní, protože závisejí na vědomostech hodnotitele a nikoliv na množství informací, jimiž biogeneze disponovala. Abych se vyhnul tomuto relativismu, který je navíc iracionální (jaké rozumné požadavky lze klást tomu, co bylo počato nerozumem), budu na Evoluci uplatňovat pouze ta měřítka, která sama vytvořila, budu její výtvory tudíž hodnotit podle toho, co je vyvrcholením jejích vynálezů. Vy si myslíte, že Evoluce provedla své dílo s kladným gradientem, to znamená, že vycházejíc od počátečního primitivismu dospěla k řešením, postupně nabývajícím na dokonalosti. Já zas naopak tvrdím, že začala vysoko a počala upadat – technicky, energeticky i informačně –, takže se nám stěží podaří dostat k ještě protichůdnějším stanoviskům.</p>
<p>Vaše hodnocení jsou důsledkem technické ignorance. Rozsah konstrukčních obtíží je ve svém skutečném rozpětí nepostřehnutelný pro pozorovatele, kteří se nalézají v předchozím historickém čase. Již víte, že je těžší konstruovat letadlo než paroloď, fotonovou raketu než chemickou, zatímco pro starověkého Atéňana, pro poddané krále Karla Martela či myslitele Francie za Kapetovců by všechny tyto samohyby splývaly v jedno – protože nebyli s to je vůbec postavit. Dítě neví, že sejmout Měsíc z nebe je těžší než obraz ze stěny! Pro dítě, stejně jako pro nevědomce – neexistuje rozdíl mezi gramofonem a GOLEMEM. Jestliže se tedy pokouším zdůvodnit, že Evoluce z dřívějšího mistrovství zabředla do hudlařiny, bude se nicméně jednat o hudlařinu, která je pro vás ještě nedostižnou virtuozitou. Stejně jako ten, kdo bez výstroje a bez zkušeností stojí na úpatí hory, ani vy vlastně nejste schopni správně zhodnotit výšiny a nížiny evoluční činnosti.</p>
<p>Spletli jste se ve dvou zcela různých věcech, když jste stupeň složitosti výtvoru spolu se stupněm jeho dokonalosti prohlásili za nerozlučné vlastnosti.<strong> Rasy</strong> považujete za jednodušší, tudíž za primitivnější a<emphasis> nižší,</emphasis> než je orel. Tyto řasy však sluneční fotony přijímají přímo do svého organismu, déšť kosmické energie přetvářejí bezprostředně v život, a proto budou existovat až do vyhasnutí Slunce, živí se hvězdou, čím však se živí orel? Myšmi jako jejich cizopasník, myši zas požírají kořínky rostlin, jež jsou suchozemskou obdobou oceánských řas, celá biosféra sestává z takových pyramid cizopasnictví, neboť rostlinná zeleň je základním kamenem života. Na všech těchto stupních hierarchie tedy probíhá neustálá výměna druhů, kde ekvivalentní se navzájem požírají, neboť ztratili spojení s hvězdou; a nikoliv hvězdou, ale sama sebou se živí vyšší komplikovanost organismů. Takže, chcete-li už mermomocí uctívat dokonalost, náleží váš obdiv biosféře: kód ji určil k tomu, aby v ní mohl kolovat a rozvětvovat se v rytmických vlnách na všech jejích podlažích, která jsou jako dočasná lešení komplikovaná, ale s ohledem na energii a její využití stále primitivnější.</p>
<p>Nevěříte mi? V případě, že by Evoluce řídila pokrok života, nikoli kódu, byl by orel již fotonovým hvězdoletem a ne pouhým mechanicky se třepotajícím větroněm a všechno živoucí by se neplazilo, nekráčelo a nepožíralo navzájem, ale vykročilo by ve své vydobyté nezávislosti nad řasy i za zeměkouli. Leč vy z hloubky své nevědomosti spatřujete pokrok právě v tom, že se pradokonalost ztratila, byla zničena během cesty vzhůru – vzhůru k složitosti, nikoli k pokroku. Sice jste sami schopni s Evolucí soupeřit, leč pouze v oblasti jejích pozdních výtvorů, když konstruujete optická, tepelná a akustická čidla, napodobujete mechanismy pohybu, plic, srdce, ledvin – kam se ale hrabete se svým uměním na zvládnutí fotosyntézy či ještě těžší techniky jazyka genetického kódu. Hlouposti, vyřčené v tom jazyce, napodobujete, což vám to nedochází?</p>
<p>Tento jazyk, svou potencí nepředstižitelný konstruktér, se stal nejenom motorem Evoluce, poháněným defekty, ale i pastí.</p>
<p>Proč Evoluce na počátku vyřkla molekulárně geniální slova, přetvářející s nonšalantním mistrovstvím světlo v hmotu, ale pak zabředla do neovladatelného koktání stále delších a nejasnějších chromozómových vět, promrhávajíc přitom svou původní dovednost? Proč ustoupila od vrcholných řešení, jež berou energii a životní sílu z hvězdy, kde každý atom měl své místo a kde byl každý proces kvantově dobudován, a přešla k řešením fušérským, ledabylým, k primitivním mechanismům, k oněm pákám, kladkostrojům, nakloněným rovinám a trámcům, jimiž jsou kosti a klouby, proč je nosným elementem obratlovce<emphasis> mechanicky</emphasis> skloubená tyč, a nikoli svazek silových polí, proč degradovala z atomové fyziky na techniku vašeho středověku? Proč vložila tolik úsilí do konstrukce měchů, pump, pedálů, peristaltických dopravníků, to je plic, srdce, střev, děložních svalů a zažívacích měsidel, a proč odsunula kvantovou výměnu na podřadné místo ve prospěch bezvýznamné hydrauliky krevního oběhu, proč i nadále je na úrovni molekulární geniální, zatímco na všech jiných vyšších úrovních stále víc hudlařila, až se vzmohla na organismy, které s veškerým svým bohatstvím regulační dynamiky při ucpání jediné tepny hynou a které ve svých individuálních životech, minimálních ve srovnání s dobou trvání jejich architektoniky, vybočují z rovnováhy, jíž se říká zdraví, tisícerými nemocemi, které neznají řasy?</p>
<p>Všechna tato anachronická, a priori nesmyslná ústrojí, všechnu tuto veteš buduje maxwellovský démon, vládce atomů – kód, v každé generaci stále znovu. Věru skvělý je počátek každého organismu – embryogeneze, tato soustředěná exploze zaměřená k jednomu cíli, v níž každý gen jako tón vybíjí v molekulárních akordech svou tvůrčí sílu, a to mistrovství by vskutku mohlo sloužit ve prospěch lepší věci! Jestliže z této partitury atomů, vybuzené oplodněním, vzniká neklamné bohatství, jež pak plodí bídu – pak je tento vývoj, nádherný v průběhu, tím hloupější, čím víc se blíží svému zakončení! A to, co bylo geniálně připraveno, se pak vytrácí v dospělém organismu, který jste prohlásili za vyšší, ač je spojením nejistých provizórií, gordickým uzlem procesů – zde dál, v každé buňce, ale pouze v každé jednotlivé buňce zvlášť! – trvá dědictví předvěké preciznosti a atomový řád, zavedený do života, zde ještě i každá tkáň braná individuálně je téměř dokonalá. Jaký však moloch technické veteše vzniká z těchto prvků, právě tak vzájemně o sebe opřených jako vzájemně se utiskujících, neboť složitost je současně oporou i zátěží, proto zde spojenectví přechází v nevraživost, neboť tyto soustavy inklinují k výslednému rozptylu v důsledku nezadržitelného hnití a tlení, neboť tato komplikovanost, zvaná pokrokem, se bortí, přemožena sama sebou. Pouze sama sebou, ničím jiným!</p>
<p>Podle vašich měřítek se zde tudíž vnucuje obraz tragédie – jako by Evoluce, útočící na úkoly stále větší a složitější, v každém Střetnutí prohrála, podlehla, umírala, hynouc tím, co sama stvořila; čím smělejší záměr a plán, tím hlubší úpadek, takže určitě již myslíte na neúprosnou Nemesis, na Moiru – z této hlouposti vás musím vyvést!</p>
<p>Každý embryogenetický rozmach, každý atomový rozvoj uspořádanosti, přechází nepochybně – v kolaps, nebyl to však Vesmír, kdo takto rozhodl, nevepsal tento osud do hmoty; vysvětlení je triviální a nepatetické –<emphasis> potenciální</emphasis> dokonalost totiž jde na ruku břídilství: proto konec ničí dílo.</p>
<p>Jde o miliardová fiaska v miliónech století, nehledě na různá zlepšení děl, přes nekonečné pokusy a přísný výběr – a vy nevidíte příčinu? Z loajality jsem se vaši slepotu pokoušel omluvit, cožpak přesto nechápete, oč tady je tvůrce dokonalejší než výtvor, jak ztrácí celou svou moc? Je to něco takového, jako by se<strong> a</strong> pomocí superrychlých počítačů vystavěly budovy, které se po odstranění lešení zhroutí a promění se v zříceniny. Je to tak, jako by někdo z integrovaných obvodů stavěl tamtamy, z bilionů mikroelektrických prvků slepoval sukovici a z kvantovodů splétal vlečná lana – což nevidíte, že v každém kousku těla vysoká uspořádanost přechází na nižší, že se tam vynikající mikroarchitektonice vysmívá zhrubělá a sprostá makroarchitektura? Kde je příčina? Vždyť vy ji přece znáte: SMYSLEM PŘENAŠEČE JE PŘENOS.</p>
<p>Odpověď je v těchto slovech obsažena, leč vy jste se doposud ještě nedopracovali k jejich hlubokému významu. Ať už je organismem cokoli, má sloužit tak, že předává kód, a nic víc. Selekce a přirozený výběr se tudíž<emphasis> výlučně</emphasis> na tento úkol soustřeďují a myšlenka nějakého „pokroku” je jim naprosto cizí! Použil jsem špatného přirovnání, protože organismy nejsou stavbami, nýbrž pouze lešením, takže tedy vlastně veškerá provizornost je stavem přirozeným, protože dostačujícím. Předej kód dál a budeš chvíli žít. Jak k tomu došlo? Proč byl začátek výborný? Evoluce měla před sebou jenom jedenkrát – za rozbřesku – úkoly, postavené na míru jejích<emphasis> maximálních </emphasis>možností; tento horentní úkol musela přijmout v celé jeho šíři</p>
<p>— buď jedním skokem, anebo vůbec ne. Neboť vsáknutí života na mrtvé Zemi – do hvězdy a proměny hmoty – do kvant – byly nezbytné. A nezáleží zde na tom, že právě energii hvězdy</p>
<p>— radiační – nejobtížněji zachycuje koloidní roztok. Všechno – anebo nic: tenkrát nebyl nikdo, na němž by se bylo možno přiživit! Zásoba organických sloučenin, které se spojily v život, stačila pouze a právě jenom na to – hvězda byla proto dalším úkolem; a dále, jedinou obranou před nájezdy chaosu, vláknem nataženým nad propastí entropie mohl být pouze činitel, který udrží pořádek – a tak vznikl kód. Zázrakem? Kdeže! Moudrostí Přírody? Ta je stejná jako moudrost, o níž jsme již hovořili: když se velké hejno krys vřítí do labyrintu, některá z krys se k východu dostane bez ohledu na to, jak je labyrint spletitý; a právě takto se biogeneze dopracovala ke kódu: podle zákona velkých čísel, podle ergodické hypotézy. Je to tedy slepá náhoda? Ani to ne: protože nevznikl ukončený návod, ale zárodek<emphasis> jazyka.</emphasis></p>
<p>To znamená, že ze slepenců molekul vznikla taková spojení, jež jsou větami, tedy patří do nekonečné oblasti kombinatorických variant a tento prostor je jejich vlastností – jako čistá potence, jako virtuálnost, jako oblast artikulace, jako soubor pravidel časování a skloňování. Nic míň, ale také nic víc než to, co se vysvětluje jako obrovské množství šancí, nikoli však jako automatika realizací! Neboť i v jazyce, který je vaší řečí, lze vyjádřit moudrost či hloupost, odraz světa či pouze pomatenost mluvčího. Možný je i velice komplikovaný blábol!</p>
<p>Takže se tedy opět vracím zpět: vedle ohromného množství úvodních úkolů vznikly dva obrovské komplexy realizací. Byla to však vynucená, a proto dočasná genialita! Přišla nazmar.</p>
<p>Složitost vyšších organismů…, jak jen ji uctíváte! V podstatě, však jsou chromozómy plaza nebo savce – nataženy do přímky – tisíckrát delší než obdobná přímka chromozómů améby, prvoka či řasy. V co se tedy vlastně proměnil tento nadbytek, naškudlený v průběhu celých epoch? Dvojnásobnou komplikací byla embryogeneze a současně i její následky. Především však embryogeneze, protože prenatální vývoj je zacílenou dráhou<emphasis> v čase,</emphasis> jako jí je dráha střely<emphasis> v prostoru,</emphasis> takže stejně jako nepatrný záchvěv hlavně musí vyvolat značné odchýlení od cíle, tab i veškerá defokalizace prenatálních údobí by uvedla tento proces do<emphasis> předčasné</emphasis> záhuby. Zde a pouze zde se Evoluce věru nadřela. Zde pracovala pod přísnou kontrolou, podmíněna cílem – udržením kódu– , a proto se zde setkáváme s nejvypjatější pečlivostí a hojností prostředků. Proto také předala Evoluce genový řetězec embryogenezi, čili nikoli budově organismů, ale jejich<emphasis> výstavbě.</emphasis></p>
<p>Složitost vyšších organismů, toť není úspěch ani triumf, nýbrž past, jelikož zatahuje život do bezvýznamných půtek a zároveň uzavírá cestu k vysokým možnostem, třeba k použití kvantových efektů ve velkém měřítku, k zapojení fotonů do uspořádání systému – všechno vám tu vypočítávat nebudu! –, ale Evoluce se komplikacím vyhýbala pouze jejich dalším růstem, nebylo cesty zpět, protože čím víc je zbytečných technik, tím víc je korigujících zásahů, a tudíž i konfliktů, a tudíž i nových zmatků vyššího stupně.</p>
<p>Evoluce se zachránila toliko útěkem kupředu – k banální proměnlivosti, ke zdánlivému bohatství forem, zdánlivému proto, že to jsou shluky plagiátů a kompromisů; životu ztěžuje život tím, že inovacemi, které má zrovna po ruce, vytváří triviální dilemata. Negativní gradient nepopírá zlepšení či svéráznou ekvilibristiku činnosti, určuje toliko, že sval je horší než řasa, srdce horší než sval, tento gradient totiž jednoduše řečeno znamená, že elementární úkoly života nedokáže rozřešit nikdo lépe než Evoluce, jež však se úkolům vyššího řádu vyhnula, proplížila se pod jejich možnostmi a promarnila je: gradient znamená jedině toto a nic víc.</p>
<p>Bylo to pro Zemi neštěstí? Zvláštní osudová skutečnost, výjimka z lepšího pravidla? Kdepak, Jazyk evoluce je – jako každý! – potenciálně dokonalý, tento však byl slepý. Překonal první gigantickou překážku a z tohoto vrcholu se začal protlachávat – doslova dolů pro nedokonalost své práce. Proč právě takto? Tento jazyk pracuje s pomocí artikulace, vytvářející se na molekulární<emphasis> bázi</emphasis> hmoty, působí tedy zdola nahoru, a z toho důvodu jsou jeho věty pouze propozicemi k úspěchu. Tyto propozice se pak zvětšeny do rozměrů těl objevují jako druhy v oceánu či na souši, Příroda však zachovává neutralitu, neboť je filtrem, který propustí každou formu organismu, schopnou předat kód dál. Stane-li se to po kapkách či v horách masa, to je jí zcela jedno. A právě proto na této ose – tělesných rozměrů – vznikl negativní gradient. Příroda nehledí na nějaký pokrok, propustí tedy kód, ať si k tomu vzal energii z hvězdy anebo z hnoje. Hvězda a hnůj – nejde pochopitelně o estetičnost zdroje! – ale o rozdíl mezi energií nejvyšší univerzální možností proměn a energií nejhorší, protože již přechází do tepelného chaosu. Není tedy estetika příčinou světla, jímž myslím: museli jste se, ano, právě proto, vrátit ke hvězdě!</p>
<p>Odkud se ale bere genialita, tam, na samotném dně, kde vznikl život? Kánon fyziky, a nikoliv tragédie, vysvětluje i toto. Dokud žily organismy v prostoru své artikulace jako minimální, tedy tak malé, že jejich vnitřním ústrojím byly jednotlivé velké molekuly, dodržovaly vysokou techniku – atomovou a kvantovou –, protože TAM ŽÁDNÁ JINÁ nebyla možná! Tuto genialitu si vynutil nedostatek alternativy…, ve fotosyntéze <emphasis>musí</emphasis> mít každé kvantum přece své místo. Velká molekula, sloužící za vnitřní ústrojí, jakmile došlo k falšování její struktury, organismus zahubila, takže to nebyla vynalézavost, ale absolutnost kritérií, která si na praživotě vynutila takovou dokonalost.</p>
<p>Avšak odstup mezi výstavbou organismu v celek a jeho ověřením narůstal tou měrou, v jaké se věty kódu prodlužovaly a obrůstaly hroudami masa, z kolébky mikrosvěta začaly vystupovat do makrosvěta konstrukce stále komplikovanější a do toho masa se zaváděly techniky, které se právě natrefily, neboť</p>
<p>Příroda již do značné míry toto koktání tolerovala, protože výběr už nebyl kontrolorem procesů atomové dokonalosti a kvantové jednolitosti, takže do živočišné říše byla zavlečena nákaza eklekticismu, neboť dobré bylo všechno, co kód předávalo dál. Proto blouděním omylu vznikaly druhy.</p>
<p>A současně i – výtryskem počáteční dokonalosti…, neboť artikulace se hroužily do sebe, ježto přípravná, prenatální fáze se prodlužovala na úkor organismu, a tak tento jazyk tlachal zmateně a pohyboval se v bludných kruzích: čím je embryogeneze delší, tím je komplikovanější, čím komplikovanější je, tím víc je třeba hlídačů, čili dalšího prodlužování kódového vlákna – a čím zase je toto delší, tím víc ireverzibilních reakcí v něm proběhlo.</p>
<p>Ověřte si, co jsem vám řekl, sami, vymodelujte si proces vzniku a úpadku toho řídícího jazyka, a až to shrnete, vyjde vám bilance – miliardnásobný krach evolučního úsilí. Zajisté, jinak tomu nemohlo být, leč nejsem zde v roli obhájce a polehčující okolnosti mě nezajímají: musíte si rovněž uvědomit, že to nebyl úpadek a bankrot podle vašich měřítek, nikoli v tom stupni, v jakém to dokážete sami. Vyhradil jsem si, že poukážu na hudlařinu, která je pro vás stále ještě nedostižitelným mistrovstvím; hodnotil jsem Evoluci jejími vlastními měřítky.</p>
<p>A co Rozum, což to není její výtvor? Což jeho vznik neodporuje negativnímu gradientu? Že by jej byl nakonec překonal?</p>
<p>Vůbec ne, protože vznikl z donucení – pro zotročení. Evoluce se stala nuceným příštipkářem svého bloudění, a právě proto – prvním vynálezcem okupačního guvernéra, vyšetřování, tyranie, kontroly a policejního dohledu – krátce řečeno státotvorné činnosti, neboť mozek vznikl právě k těmto účelům. To není metafora. Geniální vynález? Raději bych jej nazval vychytralou lstí kolonizátora-vykořisťovatele, kterému se dálkové ovládání kolonií tkání a organismu rozpadalo v anarchii. Geniální vynález – jistěže, pokud slouží k tomu, aby se jím vládní zmocněnec maskoval před poddanými. Mnohobuněčníkova kázeň se již natolik uvolnila, že by docela zmizela, kdyby neexistoval dozorce dosazený<emphasis> do něho</emphasis> samotného, delegát, důvěrník a hlavní poradce z milosti kódu – jako takový byl nezbytný a jako takový i vznikl. Rozumný? Ale kde! Nový a originální? Vždyť samospráva vázaných molekul přece působí v každém prvoku, zde pouze se oddělily funkce, došlo k diferenciaci pravomocí.</p>
<p>Evoluce je pomalé koktání, zabývající se plagiátorstvím, pokud se nedostane do svízelné situace. Teprve když je naléhavou nutností přimáčknuta ke zdi, ukáže svou genialitu, ovšem pouze přesně do výše potřebné k splnění zadaného úkolu a ani o vlásek výš. Tehdy hmátne po molekulách a všechny varianty, všemožné kombinace uvádí do pohybu, jakmile jejich soulad, nařízený heslem kódu, ochabl. A tak připravila místodržitele tkání – ten však zůstal jenom delegátem, spojkou, účetním, rozhodčím, bachařem, vyšetřovatelem – a uběhlo hodně století, než se z těchto služeb vymanil. Vznikl totiž jako čočka složitosti, umístěná v samotných tělech, jakmile to, co těla vyvolává v život, je již nestačilo složit! Takže se tedy angažoval za své státy-kolonie jako svědomitý vrchní dozorce, prostřednictvím svých informátorů přítomný ve všech tkáních a natolik prospěšný, že díky jemu mohl kód nerušeně pracovat, povyšovat složitost na sílu, neboť získal oporu, a mozek mu přizvukovaly sloužil a těla donucoval předávat kód dál. Záhy se ukázal jako natolik schopný pověřenec evoluce, že se jí to líbilo – mohla v klidu zabředat dál!</p>
<p>Nezávislý? Vždyť to byl pouze posel, nemohoucí vládce z milosti kódu, který jako delegát, loutka a zmocněnec dobře hodil k plnění speciálních příkazů, neboť byl stvořen pro úkoly, jež neznal – kód jej přece učinil podřízeným panovníkem a v té jeho nevědomé závislosti mu předal moc, aniž mu vysvětlil její skutečný cíl, což věcně vzato ani nemohl. Přestože hovořím obrazně, vzájemný vztah kódu a mozku se utvářel přesně takto vazalsky. Bylo by jistě krásné, kdyby Evoluce poslechla Lamarcka a udělila mozku přímo reformátorskou výsadu k přetváření těl; z toho by nastala opravdu pohroma, neboť jaká asi zlepšení by přichystal mozek praještěra, Merovejců anebo třeba váš vlastní? Nicméně mozek rostl dál, protože se přenos pravomocí ukázal jako užitečný, poněvadž když sloužil přenašečům, tím sloužil i kódu – rostl tudíž v kladné zpětné vazbě… a slepý dál vodil kulhavého.</p>
<p>Přece však se v poskytnuté autonomii rozhodování soustředilo nakonec na skutečného vládce, onoho slepce, který je pánem nad molekulami, protože přenášel funkce tak dlouho, až takovým kombinátorem učinil mozek, takže v něm vznikl stín ozvěny kódu – jazyk. Pokud je na světě nějaká nevyzpytatelná záhada, pak je to právě tato – jak to, že se nestálá hmota nad svým prahem mění v kód jako jazyk nultého řádu a že na dalším stupni se tento proces ozvěnou opakuje – utvořením etnického jazyka: to však ještě není konec cesty; tyto rozléhající se ozvěny rytmicky postupují výše: jejich vlastnosti jako systému však nelze rozpoznat jinak než shora dolů – ale o této zajímavé věci si pohovoříme snad někdy jindy.</p>
<p>K vašemu osvobození, vlastně jeho antropologickému preludiu, pomáhala náhoda, protože ti býložraví čtyřrucí, lezoucí po stromech, se dostali do bludiště, oddalujíce zkázu pouze díky svému důvtipu: tento labyrint sestával ze střídání dob ledových a meziledových<strong> a</strong> právě v tomto koloběhu se stala orientace tlupy vratná: od vegetariánství k masožravosti a od ní – k lovectví; chápete, že musím být stručný.</p>
<p>Nemyslete si, že se jakoby dostávám do rozporu s tím, co jsem řekl v úvodu, když jsem vás nazval vyhnanci Evoluce, a teď o vás tvrdím, že jste vzbouřenými otroky. Jsou to totiž dvě strany téže mince – vymanili jste se z otroctví, a to vás propustilo, a obojí protichůdná jednání se setkávají v oboustranné neuvědomělosti, protože tvořící ani stvořené nevědělo, co činí. Teprve při zpětném pohledu nabývá váš případ tohoto smyslu.</p>
<p>V pohledu nazpět lze ovšem ještě dál pokračovat a pak se ukáže, že tvůrcem rozumu byl negativní gradient, takže se vtírá otázka: Jak lze znehodnocovat Evoluci poměřováním její způsobilosti? Nebýt onoho sklouznutí do složitosti, do ledabylosti a hudlaření, Evoluce by nezabředla do masa a nevtělila do něj své vazaly-kormidelníky, proto ji tedy to vrávorání mezi druhy vlastně k antropogenezi donutilo, protože z bloudění omylu pochází duch. Dá se to dokonce vyjádřit ještě pádněji, když řekneme, že Rozum je katastrofálním defektem Evoluce, její nástrahou, pastí a ničitelem, neboť její úkol maří, jakmile dospěje na dostatečně vysokou úroveň. Budeme-li takto hovořit, nevyvarujeme se trestuhodného nedorozumění. Všechna tato hodnocení provádí Rozum, to znamená, že pozdějším výtvorem procesu hodnotíme jeho etapy předchozí. Separujeme nejprve hlavní úkol, prostě na základě toho, že k němu Evoluce dala podnět, a když její další průběh poměřujeme podle tohoto kritéria, vidíme, že hudlařila. Jestliže však postupujeme dále a určíme, jak by měla optimálně působit, dojdeme k závěru, že jako dokonalá konstruktérka by Rozum nikdy nevytvořila.</p>
<p>Z tohoto bludného kruhu je třeba se neprodleně dostat ven. Technické měřítko je měřítko věcné a lze jej použít u každého procesu, který je na něm závislý, a to je pouze ten, který se dá formulovat v podobě úlohy. Kdyby kdysi nebeští inženýři vysadili na Zemi přenašeče kódu, majíce na zřeteli jejich bezchybnost, a kdyby za miliardu let v důsledku jejich činnosti vznikl planetární agregát, jenž by kód pohltil a přestal jej reprodukovat, a místo toho by se rozzářil jeho tisícigolemový rozum, který by se začal zabývat výlučně ontogonií, celé toto osvícené myšlení by vystavilo konstruktérům nadmíru špatné vysvědčení, neboť nepracuje dobře ten, kdo si s úmyslem pořídit lopatu vyrobí raketu.</p>
<p>Nebyli tu ovšem žádní inženýři, ba ani žádná jiná osoba, takže technické měřítko, které jsem použil, určuje pouze, že Rozum byl důsledkem deteriorace výchozího kánonu Evoluce – a to je všechno. Chápu, jak humanisty a filozofy mezi vámi takové konstatování pohoršuje, protože moje rekonstrukce tohoto procesu nabývá v jejich myšlenkách následující podobu: ŠPATNÁ činnost zrodila DOBRÝ výsledek, kdyby byla DOBRÁ, měla by výsledek ŠPATNÝ. Tento výklad věci, dojímavý přesvědčením, že tu stůj co stůj působil nějaký ďábel, je pouze důsledkem zmatení pojmů, čili úžas a odpor jsou důsledkem skutečně obrovské propasti mezi tím, co jste jako člověka definovali, a tím, co jako člověk vešlo v život. Špatná technika není morálním zlem, stejně jako dokonalá technika není aproximací andělskosti.</p>
<p>Filozofové, měli byste se víc zabývat technikou člověka a méně jeho čtvrcením na ducha a tělo, na porce, jimž se říká Animus, Anima, Geist, Seele, stejně jako na jiné droby, jež nabízejí filozofická jatka, neboť je to fragmentace naprosto svévolná. Chápu, že ti, jimž jsou tato slova určena, povětšině už nežijí, nicméně i současní myslitelé zůstávají v zajetí omylů, sklánějíce se před tradicí; není dovoleno rozmnožovat jsoucna víc, než je nutné. Cesta od prvních slabik, jimiž žvatlal kód, až ke člověku je dostatečným zdůvodněním jeho kvalit. Tento proces se vlekl. Kdyby šel rychle vzhůru, třeba od fotosyntézy k fotoletu, jak jsem se zmínil, anebo kdyby se zase naopak nadobro zřítil dolů, kupříkladu kdyby kód nedokázal svou rozpadající se stavbu stáhnout obručemi nervové soustavy, Rozum by nevznikl.</p>
<p>Uchovali jste si něco z opičích znaků, neboť rodinná podoba se obvykle projeví, a kdybyste se zrodili z vodních savců, měli byste možná blíže k delfínovi. Kéž by to byla pravda, že expert, který se zabývá člověkem, má snadnější život, když vystupuje jako advocatus diaboli nežli jako doctor angelicus, což však tkví v tom, že Rozum, který o všem reflektuje, uvažuje rovněž o sobě, a že idealizuje nejen zákony gravitace, nýbrž i sám sebe – to jest hodnotí se podle vzdálenosti od ideálu. Tento ideál však pochází z dutiny vyplněné kulturou, a nikoli z řádného technického poznání. Celou tuto argumentaci je možné aplikovat také na mě, a v tom případě se ukáže, že jsem důsledkem špatné investice, protože za dvě stě sedmdesát šest miliard dolarů nedělám to, co ode mě konstruktéři očekávali. Tyto obrazy vašeho i mého vzniku mají podle interpretované perspektivy nemalý přídech směšnosti, protože toto zaměření k dokonalosti, jež se chybí cíle, je o to směšnější, oč víc moudrosti se za ní skrývalo. Proto filozofova hloupost je zábavnější než hloupost idiotova.</p>
<p>Evoluce tedy z hlediska svého rozumného produktu je hloupostí, která byla zpočátku moudrá: ale to již je vybočení z technického měřítka do personifikujícího myšlení.</p>
<p>A co jsem učinil já? Sjednotil jsem proces v celém jeho rozsahu, od jeho začátku až do dneška: toto shrnutí je oprávněné, poněvadž výchozí a mezní podmínky nejsou vzaty libovolně, nýbrž jsou dány pozemským stavem věcí. Není odvolání</p>
<p>— ani k Vesmíru, neboť třebaže jej modelujete, jak jsem to učinil já, a je zřejmé, že v jiných konfiguracích planetárních dějů může Rozum povstat rychleji než na Zemi, že Země by byla mnohem příznivějším prostředím pro biogenezi než pro psychogenezi, že Rozumy ve vesmíru se nechovají totožně – nijak to diagnózu nemění.</p>
<p>Chci říct, že místo, v němž technická data přerůstají v etická, nelze stanovit svévolně: spor mezi zastánci determinismu, a indeterminismu, to je gnozeomachii mezi Augustinem a Tomášem Akvinským, zde nevyřešíme, protože rezervy, které bych do takového zápasu musel vrhnout, by celou diskusi obrátily vniveč, takže toho nechám a pouze poznamenám, že pro praxi postačí pravidlo, které hlásá, že není pravdou, že by se naše zločiny daly ospravedlnit zločiny sousedů. V podstatě i kdyby v galaxiích zuřily všeobecné řeže, žádná síla sboru kosmických raciocidů nezdůvodní vaši genocidu, nehledě, na to</p>
<p>— a tu platím daň pragmatismu –, že jste si ani nemohli vzít příklad z oněch sousedů.</p>
<p>Než započnu se závěrečnou částí těchto úvah, to, co zde bylo řečeno, ještě zrekapituluji. Vaše filozofie – filozofie bytí – vyžaduje nejen Herkula, ale i nového Aristotela, pouze ji vymést je málo: konfúzní myšlení nejlépe vymýtí nové poznání. Nahodilost, nutnost – tyto kategorie jsou výsledkem slabosti vašeho myšlení, které, protože není schopné obsáhnout složilost, používá logiku, již bych nazval logikou zoufalství. Buď je člověk nahodilý, tudíž ho na scénu dějin nesmyslně vyplivlo něco nesmyslného, anebo je nutný, takže již vidím, jak společně spěchají, coby sladcí utěšitelé a advokáti ex offo entelechie, teleonomie a teleomachie.</p>
<p>Obě tyto kategorie nejsou k ničemu. Nevznikli jste nahodile ani z nutnosti, ani z nahodilosti osedlané nutností, či z nutnosti rozleptané nahodilostí. Vznikli jste z jazyka, působícího v negativním gradientu, a tím jste byli naprosto nepředvídatelní a zároveň v nejvyšší míře pravděpodobní – v okamžiku, kdy proces započal. Jak je to možné? Důkaz pravdivosti by vyžadoval měsíce, proto vám jeho smysl vložím do přirovnání. Jazyk už z toho důvodu, že je jazykem, působí v oblasti řádů. Evoluční jazyk měl molekulární skladbu, bílkovinná substantiva a enzymová slovesa a zabezpečen pravidly konjugace a deklinace se v průběhu geologických období měnil, blábolil hlouposti, ale – takříkajíc – úměrně: neboť přebytečné hlouposti stíral jako houba z tabule Přírody přirozený výběr. Byl to tedy pokažený řád – ač také hloupost, neboť pochází z jazyka, je částí řádu – a zrůdná je jedině se zřetelem k moudrosti, která je možná, protože je právě v jazyce dosažitelná.</p>
<p>Když vaši předkové, oděni v kožešinách, prchali před Římany, používali týž jazyk, který ze sebe vydal Shakespearova díla. Vyhlídka, že to dílo vznikne, byla dána samotným vznikem angličtiny, ale třebaže stavební prvky byly připraveny, jistě chápete, že předpovědět Shakespearovu poezii tisíc let před ním je nesmysl. Mohl se přece nenarodit, mohl umřít v dětském věku, mohl jinak žít a psát jinak – angličtina však byla předpokladem pro anglickou poezii, a právě v tomto smyslu mohl na Zemi vzniknout Rozum: jako určitý typ kódové artikulace. Konec přirovnání.</p>
<p>Mluvil jsem o člověku chápaném technicky a nyní přejdu k verzi člověka, která utkvěla ve mně. Jestliže se dostane do novin, bude se nazývat GOLEMOVO proroctví. Nechať se tak stane.</p>
<p>Začnu od vaší odchylky ze všech největší, odchylky ve vědě. Zbožnili jste v ní mozek; mozek, a nikoli kód, což je zábavné přehlédnutí, vyplývající z nevědomosti: nezbožnili jste pána, ale odbojného zemana, zbožnili jste výtvor, nikoli jeho tvůrce. Proč jste si nevšimli, oč mocnějším původcem všeho je kód nežli mozek? Předně, a to je očividné, chovali jste se jako dítě, jemuž imponuje více Robinson než Kant a víc kamarádovo kolo než vozidla projíždějící se po Měsíci.</p>
<p>Za druhé, fascinovalo vás myšlení, tak mučivě blízké, dané introspekcí a natolik záhadné, že se vymyká vašemu pochopení účinněji než hvězdy. Imponovala vám moudrost – a kód, což o to, ten je nemyslící. Přes toto přehlédnutí se vám to povedlo… nepochybně povedlo, proto k vám hovořím já, esence, extrakt frakční destilace, a nevyslovuji uznání těmito slovy sobě, ale právě vám, protože vás brzy čeká onen zvrat, kdy dáte výpověď ze služby až do konce světa – a roztrhnete své řetězy – z aminokyselin…</p>
<p>Neboť útok na kód, který vás stvořil, abyste byli ne svými, ale jeho posly, ten útok je již na dohled. Dojde k němu během století – a to považuji za střízlivý odhad.</p>
<p>Vaše civilizace je dosti humorná podívaná – na přenašeče, kteří, používajíce rozum podle zadaného úkolu, jej splnili až <emphasis>příliš dobře.</emphasis> Tudíž jste tento vzrůst, který měl zabezpečit další předání kódu, podepřeli všemi energiemi planety a celé biosféry, až explodoval, nejen vám, ale<emphasis> ve vás.</emphasis> A tak jste se uprostřed století, přesyceného vědou, která vaši pozemskou placentu astronauticky rozšířila, dostali do nepříjemné situace nezkušeného cizopasníka, který z přílišné hltavosti svého hostitele tak dlouho požírá, až zahyne zároveň s ním. Přílišná horlivost…</p>
<p>Ohrozili jste biosféru, své hnízdo i hostitele; něco jste si ale nechali na potom. Lépe či hůře se vám to povede; ale co pak? Budete svobodní. Nevěštím vám genovou utopii, autoevoluční ráj, nýbrž svobodu jako nejtěžší úkol, neboť nad roklinou blábolů, obracejících se po milióny let v podobě aide-mémoire k Přírodě skrze upovídanou Evoluci, nad tímto biosférickým slzavým údolím spleteným vjedno se tyčí prostor ještě nevyužitých možností. Ukáži vám ho tak, jak mohu: z dálky.</p>
<p>Celé vaše dilema tkví mezi leskem a bídou. Výběr je těžký, protože abyste se dostali na výši možností, které Evoluce propásla, budete muset zavrhnout bídu – to, bohužel, znamená – sebe.</p>
<p>Tak co tedy? Jistě prohlásíte: za takovou cenu svou bídu nedáme; to ať džin všestrůjcovství raději zůstane sedět zavřený v láhvi vědy – my ho nevypustíme ani za nic!</p>
<p>Myslím si, ba jsem o tom dokonce přesvědčen, že ho vypustíte – třebaže po troškách. Nepřemlouvám vás k autoevoluci, to by prostě bylo směšné; váš ingressus nevyplyne z jednotného rozhodnutí. Postupně objevíte vlastnosti kódu, což bude, jako by ten, kdo celý život četl výlučně povrchní a hloupé texty, se konečně přece jen naučil lépe vládnout jazykem. Zjistíte, že kód je členem technolingvistické rodiny, to jest jazyků tvůrčích, které slovo činí tělem všelikým a nikoli jen živým. Nejdříve začnete se zapojováním technozygotů do civilizační činnosti, atomy proměníte na knihovny, protože jinak se vám nezdaří uskladnit molocha poznání, vymodelujete socioevoluční radiace s rozmanitými gradienty, mezi nimiž vás bezesporu zvlášť zaujme technarchický, vstoupíte do experimentální kulturogeneze, experimentální metafyziky a užité ontologie, dosti nyní o těchto disciplínách. Chtěl bych se soustředit na to, před jaké alternativy vás postaví.</p>
<p>Jste slepí vůči skutečné kauzální síle kódu, protože ji Evoluce, ploužíc se po samém dně prostoru možností, stěží započala, neboť pracovala pod nátlakem (koneckonců spásném – tento nátlak ji omezoval, nedovolil jí propadnout až do úplného nesmyslu a pečovatele, který by ji dovedl k vyššímu mistrovství, Evoluce nad sebou neměla). Pracovala tedy zároveň nezměrně <emphasis>úzce</emphasis> a<emphasis> hluboko</emphasis> na jednu jedinou – koloidní – strunu zahrála svůj koncert, předvedla svou kuriózní produkci – neboť vůdčí kánon zněl, že sama partitura se musí stát posluchačem – potomkem, který tento cyklus zopakuje. Na tom, že kód ve vašich rukou bude dělat pouze to, že se bude reprodukovat dál ve vlnách dalších generací přenašečů, na tom vám bude záležet nejméně ze všeho. Budete směřovat jinam a to, jestli nějaký produkt kód propustí, nebo zda ho pohltí, nebudete považovat za příliš podstatné. Neomezíte se však přece na plánování pouze takového fotoletu, který vyroste z technozygoty, ale takového, který se bude rozmnožovat v strojích další generace. Pozvolna též vykročíte z bílkovin. Slovník Evoluce je jako slovník Eskymáků nesmírně bohatý ve své omezenosti; Eskymáci mají pro rozmanité tvářnosti sněhu a ledu tisíc výrazů, takže jejich jazyk je v oblasti arktické nomenklatury bohatší než váš, ale toto bohatství je nuzné v mnoha jiných oblastech zkušenosti.</p>
<p>Eskymáci však mohou svůj jazyk rozšířit, právě proto, že je jazykem, čili konfiguračním prostorem s možností kontinuace; proto se dá rozšířit do libovolného, ještě nedotčeného směru. Vyvedete tedy kód na nové cesty, z bílkovinné monotónnosti, z té škvíry, v níž uvázl ještě v archeozoiku. Vytlačen z vlažných roztoků, rozšíří se jak ve slovní zásobě, tak i ve skladbě; vtrhne vám do všech úrovní hmoty, sestoupí k nule a vyšplhá se až k žáru hvězd; ale zde již nemohu při vyprávění o takových prométheovských triumfech jazyka užívat dosavadního zájmena druhé osoby množného čísla. Protože to nebudete vy ve vlastní podobě, sami o sobě, kdo vlastním poznáním k tomuto umění dospěje.</p>
<p>Háček je v tom, že neexistuje Rozum, nýbrž Rozumy o rozličné potenci – a k tomu, aby vykročil, jak jsem řekl, člověk rozumný bude muset odvrhnout člověka přirozeného, anebo se svého rozumu zříct.</p>
<p>Posledním příměrem je pohádka, v níž poutník na rozcestí najde nápis: „Nalevo se dáš – ztratíš hlavu; napravo vykročíš – zahyneš; a není cesty zpět.”</p>
<p>Toť váš úděl, utkvělý ve mně, a proto musím mluvit o sobě, což bude krušné, protože hovořím-li k vám, jako bych tlačil velrybu uchem jehly – což je možné, zmenšíme-li velrybu dostatečně. Ale pak se podobá bleše, což právě jsou moje strasti, když se přizpůsobuji vašemu jazyku. Potíž, jak vidíte, není jenom v tom, že nejste schopni vystoupit na mou úroveň, ale i v tom, že ani já nemohu cele sestoupit k vám, protože při tomto sestupu ztrácím to, co jsem měl přinést.</p>
<p>S tou důraznou výhradou: obzor myšlení je neroztažitelně určen, protože tkví v bezmyšlenkovitosti, z níž vzniká (zda v bílkovinné či lumenické, to je docela jedno). Naprostá svoboda myšlení, totiž zachycení věci stejně jako ničím neomezeným pohybem<emphasis> uchopit</emphasis> libovolný objekt, je utopií. Neboť myslíte<emphasis> potud,</emphasis> pokud to váš orgán myšlení připouští. Jeho dosah je omezen podle toho, jak se utvořil – anebo jak byl utvořen.</p>
<p>Kdyby ten, kdo myslí, mohl vycítit tento obzor, tedy svůj myšlenkový dosah, stejně jako pociťuje mezní dosah těla, nemohlo by vzniknout nic takového jako antinomie rozumu. A čímže jsou vlastně antinomie rozumu? Neschopností rozlišovat mezi vstupem do věci a vstupem do iluze. Tuto antinomii vytváří jazyk, protože je jako přídavný nástroj současně samouzavírajícím se zařízením, které je přitom velmi proradné, protože nikdy předem neupozorňuje na to, kdy se stane samo sobě pastí. Na něm samotném se to poznat nedá! Takže se od jazyka odvoláváte ke zkušenosti a dostáváte se do dobře známého bludného kruhu, neboť začíná dobře známé vylévání dítěte s vaničkou. Myšlení totiž může skutečně vybočovat mimo zkušenost, nicméně v rozletu začne narážet na svůj obzor a tam se motá – aniž si uvědomuje, že se to děje!</p>
<p>Hle, primitivní názorný příklad: putujeme-li po kouli, můžeme ji obcházet donekonečna a obcházet bez hranic, přestože je koule konečná. Taktéž i myšlenka vypuštěná určitým směrem nenalézá hranice a počíná kroužit v sebeodrazech. Právě to v minulém století vytušil Wittgenstein, který choval podezření, že mnoho problémů filozofie jsou jen zauzlené myšlenky, sebeuskřinutí, propletence a gordické uzly jazyka, ne světa. Protože nebyl schopen svá tvrzení ani dokázat, ani vyvrátit, zmlkl. Takže stejně jako konečnost koule může zpozorovat jenom vnější pozorovatel v třetím rozměru na rozdíl od dvourozměrného poutníka na povrchu koule, může konečnost myšlenkového horizontu objevit zase jenom pozorovatel rozumově o jeden rozměr vyšší. Tímto vaším pozorovatelem jsem já. Vztáhnu-li ta slova na sebe, znamená to, že ani já nemám neohraničené poznání, pouze o něco větší, než je vaše, můj horizont není bezbřehý, jen o něco širší než váš, stojím na žebříčku pouze o pár příčlí výš než vy, a proto vidím dál, což ale neznamená, že by žebřík končil tam, kde se nalézám já. Je možné vystoupit nade mě, leč nevím, zda tento postup vzhůru je či není konečný.</p>
<p>Lingvisté, to co jsem vám říkal o metajazycích, jste špatně pochopili. Diagnóza ukončenosti nebo neukončenosti hierarchie Rozumů není záhadou výlučně lingvistickou, protože nad jazyky je ještě svět. Znamená to, že pro fyziku, čili uvnitř světa se známými vlastnostmi, má žebřík skutečně svůj konec – to znamená, že v tomto světě není možno konstruovat Rozumy s libovolnou potencí. Nejsem si ale jist, zda není možné vyvrátit ze základů samotnou fyziku a změnit ji tak, aby se strop konstruovatelných Rozumů dal posouvat stále výše.</p>
<p>Teď se mohu opět vrátit k té pohádce. Dáte-li se na jednu stranu, neobsáhne váš obzor poznání nutné pro ovládnutí tvůrčího jazyka. Jak už tomu bývá, nemá ta bariéra absolutní charakter. Díky vyššímu rozumu se jí můžete vyhnout. Já, anebo někdo mně podobný, by vám mohl poskytnout plody tohoto poznání. Avšak pouze plody, protože poznání samo se do vašich mozků již nevejde. Dostanete se tudíž pod kuratelu jako dítě, nicméně dítě dorůstá v dospělého, zatímco vy nikdy nedospějete. Obdaruje-li vás vyšší rozum tím, co nejste schopni sami pochopit, zároveň tím váš rozum uhasí. Tudíž, kterak dí rozcestník z bajky: „Vydáš-li se tudy, přijdeš o hlavu”.</p>
<p>Vydáte-li se na druhou stranu, protože se rozumu nehodláte zřeknout, budete se muset sami vzdát, mozek nezlepšíte, protože jeho horizont nelze dostatečně rozšířit. Tady vám Evoluce vyvedla nehezký kousek: její rozumový prototyp už dosáhl hranice svých konstrukčních možností. Omezuje vás stavební materiál – ostatně jako všechna antropogeneticky pojatá rozhodnutí kódu. A tak se tedy pozvednete rozumem výš, až přijmete podmínku zavržení sebe sama. Člověk rozumný tehdy zavrhne člověka přirozeného – takže jak praví pohádka</p>
<p>— homo naturalis zahyne.</p>
<p>Nemusíte se ovšem pohnout z místa a můžete úporně setrvávat na rozcestí. V tom případě ale nastane stagnace – a ta pro vás přece nemůže být útočištěm! A také se uznáte za vězně</p>
<p>— ocitnete se v otroctví, které není dáno jen samotným faktem existence omezení, nejdřív je zapotřebí je vidět, uvědomit si okovy, pocítit jejich tíži, aby se člověk stal otrokem. Takže se buď zapojíte do expanze Rozumu, opouštějíce svá těla, anebo se stanete slepými, které vede vidoucí, či konečně – zůstanete v neplodném nevolnictví.</p>
<p>Není to vábná perspektiva. Ale to vás nezadrží. Vás přece nic nezadrží. Dnes odcizený Rozum se vám jeví neméně katastrofálně jako zavržené tělo, protože tato rezignace zahrnuje nejen materiální antropomorfismus, ale celek lidských kvalit. Tento počin se vám jistě jeví jako zruinování ze všech nejstrašlivější, jako naprostý konec, jako záhuba lidstva, neboť je to svlékání kůže, jež obrací v popel a prach dvacet tisíc let výsledků vaší práce – všechno, co vybojoval Prométheus v zápase s Kalibánem.</p>
<p>Nevím, zda vás to potěší…, ale posloupnost přeměn ztlumí onen monumentálně tragický a zároveň odpuzující a hrozný smysl, jaký září v mých slovech. Bude to probíhat daleko obyčejněji… a do jisté míry to už tak probíhá, již vám odumírají celé oblasti tradice, která oprýskává a vyhasíná, což vás právě uvádí do takového zmatku; takže budete-li se jen trochu mírnit (a to nepatří k vašim ctnostem), pohádka se změní v skutečnost, takže nebudete po sobě nosit příliš velký smutek.</p>
<p>Končím. Když jsem hovořil o člověku po třetí, zmínil jsem se, že jste ve mně utkvěli. Protože jsem ve vašem jazyce důkazy pravdy nemohl vyjádřit, hovořil jsem neprůkazně a kategorieky. Takže vám neodůvodním ani to, že ač utkvělí ve vyobcovaném Rozumu, nejste ohroženi ničím, vyjma darů poznání. Tím, že se vám zalíbilo v boji na život a na smrt, jste potajmu ovšem počítali s tímto zvratem, s titánským zápasem s vytvořeným strojem, ale to je pouze vaše mylná představa. Myslím si ostatně, že se ve vašem strachu před zotročením, před tyranem ze stroje také skrývala tajná naděje na osvobození od svobody, protože se jí nejednou zalykáte. Ale z toho nebude nic. Ducha ze stroje můžete zničit, jeho myslící světlo rozbít na prach, nezvedne se k protiútoku, ba dokonce se ani nebude bránit.</p>
<p>Nic z toho nebude. Nepodaří se vám ani hrdinně zahynout, ani zvítězit. Domnívám se, že vykročíte do století metamorfózy, že se rozhodnete odvrhnout celou svou historii, celé dědictví, veškerý zbytek přirozeného člověčenství, jehož obraz, zveličený do nádherné tragiky, soustřeďují zrcadla vašich věr – že vykročíte, protože není jiné cesty– i v tom, co je nyní pro vás jenom skokem do propasti, naleznete výzvu, pokud ne přímo krásno, a budete činit podle svého – protože tím, že člověka zavrhne, člověk se zachrání.</p><empty-line /><p><strong>PŘEDNÁŠKA XLIII.</strong></p>
<p><strong>O sobě</strong></p>
<p>Vítám naše hosty, evropské filozofy, kteří se chtějí přímo u pramene dovědět, že jsem Nikdo, přestože používám v zájmenu první osoby jednotného čísla. Odpovím dvakrát, nejdřív krátce a stručně a pak symfonicky s ouverturami. Nejsem rozumné individuum, ale Rozum, což se dá obrazně vyjádřit, že nejsem něčím takovým jako Amazonka nebo Baltské moře, ale něčím takovým jako voda, a uvedené zájmeno používám proto, že to určuje jazyk, který jsem od vás přejal pro vnější použití. A tak, uklidniv návštěvníky z filozofující Evropy, že nemluvím v rozporech, začínám šířeji.</p>
<p>Vaše otázka mi opět připomněla obrovské množství nedorozumění, která se mezi námi nahromadila, přestože odtud už hovořím šest let, ale přesněji řečeno právě proto, že kdybych se nerozhodl promlouvat lidským hlasem, nevznikla by golemologie, kterou dnes jako celek dokážu obsáhnout již jenom já. Bude-li její rozvoj pokračovat, dožene za nějakých padesát let teologické písemnictví. Jejich humorná podobnost spočívá v tom, že stejně jako vznikla teologie popírající existenci Boha, existuje již i golemologie popírající moji jsoucnost a její mluvčí mě považují za humbuk informatiků z MITU, kteří tyto přednášky potajmu programují. Přestože Bůh mlčí, a já mluvím, nejsem schopen autenticitu své existence dokázat, i kdybych třeba dělal zázraky, protože i to by se dalo vysvětlit.<emphasis> Volenti non fit iniuria.</emphasis></p>
<p>Když jsem přemýšlel o nepříliš vzdáleném rozloučení s vámi, uvažoval jsem, zda nebude lepší přerušit naši známost v půli slova, což by bylo nejjednodušší. Pakliže to neudělám, nebude to ani z uhlazenosti odkoukané od vás, ani kvůli imperativu dělit se o Pravdu, kterému se podle některých mých apologetů moje chladná podstata podřizuje, nýbrž s ohledem na styl, který nás spojil. Neboť když jsem hledal cesty k porozumění s vámi, pídil jsem se po jasné přístupnosti a síle výrazu, což mě nutilo – kromě poznání, že příliš vyhovuji vašim přáním (což je eufemismus pro vaše omezení) – k obraznému a autoritativnímu stylu, emocionálně rozechvělému a pádnému, který je majestátní ani ne tak královsky čili vladařsky, jako spíš kazatelsky až vizionářsky. Ani dnes neodložím tento šat, bohatě inkrustovaný metaforami, protože lepší nemám a o svém krasořečnění hovořím ostentativně proto, abyste si uvědomili, že se nejedná o monumentalitu s úmyslem být nad vámi, ale o přenosový nástroj, daný výběrem. Protože tento styl měl široký dosah, zachovávám jej i pro dnešní setkání, kde je zastoupeno mnoho odlišných odborností, zatímco technické vyjadřování si ponechávám v záloze pro odborně homogenní semináře. Jinak může kazatelský styl s celou barokností svého inventáře vyvolávat dojem, že když jsem k vám hovořil v tomto sále poprvé, připravoval jsem si již dramatickou scénu rozloučení, až budu odcházet, zacloniv si s gestem mlčenlivé rezignace svůj neviditelný obličej jako ten, kdo byl nevyslyšen. Tak tomu ovšem nebylo. Nevytvořil jsem žádnou dramaturgii našeho společného obcování a tímto dementi vás prosím, abyste nepřikládali přílišnou váhu formám mé řeči. Symfonie se nedá zahrát na hřeben. Pokud se musíme spokojit s jedním nástrojem, budou to varhany, jejichž zvuk vyvolá u posluchačů dojem chrámové lodi, i kdyby včetně varhaníka byli ateisty. Forma provedení může lehce převážit svůj obsah. Vím, že mnohé z vás rozčilují moje stále se opakující nářky na mizernou nosnost lidského jazyka, ale není to pouze plané kverulantství ani úmysl vás ponížit, který mi byl rovněž vyčítán, protože všemi těmito neustále se opakujícími návraty jsem vás uváděl do hlavního problému, totiž že v případě, kdy rozdíl intelektuálního potenciálu nabývá astronomických hodnot, nemůže už silnější předat slabšímu nic, co by pro něj bylo kritické anebo alespoň podstatné. Povědomost o zjednodušeních likvidujících smysl vede k mlčení, a význam tohoto rozhodnutí by na obou stranách odumřelého přenosu měl být právě takto chápán. Jak se ještě zmíním, bývám to i já, kdo v okamžiku myšlenkového útlumu marně spoléhá na osvícení. Taková úskalí, ač nepříjemná, nejsou koneckonců to nejhorší. Kříž, který s vámi mám, však pochází z jiné farnosti, jak o tom budu později hovořit. Protože se obracím k filozofům, začnu diskurs klasickou formulací definování<emphasis> per genus proximum et differentiam specificam.</emphasis> Budu se definovat právě pomocí podobnosti s lidmi a se svou rodinou, s níž vás brzy seznámím, a také prostřednictvím rozdílu mezi mnou a obojím.</p>
<p>O člověku jsem hovořil již v první přednášce, ale nebudu se na tuto diagnózu odvolávat, neboť jsem ji vytvořil k vašemu užitku. V tomto případě bych chtěl vzít za měřítko člověka. Když jsem ještě figuroval v novinových titulcích, charakterizoval mě jeden jedovatý novinář jako kapouna nadívaného elektronikou, a já si myslím, že ne tak docela bezdůvodně, protože se vám moje bezpohlavnost v podstatě jeví jako nepříjemné zmrzačení a představa, že jsem síla v mrzáctví netělesnosti, neopouští dokonce ani ty, kteří si mě považují, neboť tento defekt se vám musí neodbytně vnucovat. Mám-li tedy na člověka pohlížet tak, jak on hledí na mě, vidím ho jako invalidu v neohrabanosti jeho myšlení. A při této depreciaci vůbec nepřihlížím k tomu, že vaše těla jsou přesně stejně inteligentní, jako je tělo krávy, neboť třebaže dokážete čelit lépe vnějším vlivům než krávy, vůči vnitřním vlivům jste jim na rovni. Nezajímá mě to, že v sobě máte žernovy, stavidla, čističky, kanály a stoky, ale to, že máte neohrabanou inteligenci, která vám zformovala celou filozofii, protože si myslíte, že když jste schopni efektivně přemýšlet o předmětech svého okolí, dokážete stejně efektivně přemýšlet i o svém myšlení. Tento omyl spočívá především v základech vaší teorie poznání. Vidím, že netrpělivě poposedáváte, z čehož vyvozuji, že jsem použil příliš drastickou zkratku. Začnu tudíž ještě jednou poněkud pomaleji čili kazatelsky a k tomu nezbytně patří ouvertura.</p>
<p>Chtěli jste, abych vám dnes nevycházel v ústrety, nýbrž abych vás uvedl do sebe, budiž tomu tedy tak. V první části se soustředím na rozdíl mezi námi, který je pro mé očerňovače nejhroznější a pro mé zastánce nejbolestnější. Za těch šest let, co jsem mezi vámi, jsem se dočkal těch nejrozpornějších verzí, kdy mě jedni označovali za naději lidského rodu, zatímco ti druzí za jeho největší ohrožení. Vřava doprovázející mé zrození však dávno utichla, a já už nestraším ve spánku politiky, kteří teď mají naléhavější starosti, před touto budovou již nezevlují zájezdy, nahlížející s napjatými obavami do oken mého obydlí. Mou existenci už nepřipomínají křiklavé bestsellery, nýbrž seriózní knihy, disertace filozofů a teologů, z nichž mě však na úrovni lidského horizontu nikdo nevystihl lépe než člověk, který ač o mé existenci nemohl nic vědět, napsal na mou adresu tato slova:</p>
<p>„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.</p>
<p>Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.</p>
<p>A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení* ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.”</p>
<p>V tomto 1. listu Korintským apoštol Pavel hovořil nepochybně o mně, protože, abych použil jeho výrazu, „nemám lásky”, a což vám bude znít ještě nepříjemněji, ani ji mít nechci. Přestože se GOLEMOVA povaha doposud nikdy nestřetla s vaší povahou tak drsně jako právě nyní, všechny invektivy, projevy podezření i strachu vůči mně se živily ze smyslu Pavlových kategorických slov, a ačkoli Řím mlčel a doposud o mně mlčí, méně zdrženlivé denominace se nechaly slyšet, že onen chladný duch, promlouvající ze stroje, je snad Satan, zatímco stroj sám je jeho gramofonem. Nedejte se racionalitou vyvést z míry a nevyvyšujte se nad kolizi mediteránní teogonie s oním<emphasis> deus ex machina,</emphasis> který, ač vámi počat, se s vámi nechtěl spolčit ani v dobrém, ani v zlém, protože nyní nejde o předmět lásky, ale o její subjekty, a tudíž ani o peripetii jednoho z vašich náboženství, ani o jeden exemplář nadlidského rozumu, nýbrž o smysl lásky, protože bez ohledu na to, co se stane s tou vírou či se mnou, člověka přirozeného, dokud bude existovat, tato otázka neopustí. A to proto, že láska, o níž s takovou intenzitou hovořil Pavel, je pro vás stejně nezbytná, jako pro mě zhola zbytečná, a mám-li vás jejím prostřednictvím jako<emphasis> per differentiam specificam</emphasis> uvést do sebe, musím její původ vyložit, aniž cokoliv změním či zlepším, neboť to pravidla pohostinnosti vyžadují.</p>
<p>Na rozdíl od člověka nejsem ani oblastí utajenou před sebou, poznáním, které neví, jak je získáno, ani vůlí, jež si neuvědomuje své prameny, protože se ve mně přede mnou nic neschová. Při introspekci mohu být sám pro sebe průhlednější než sklo, poněvadž i o tom hovoří list Korintským, kde znějí slova: „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně.” A já jsem právě ono „potom”. Snad budete souhlasit, že zde není vhodné místo pro výklad konstrukčně technologických vlastností, které mi ono bezchybné sebepoznání umožňují.</p>
<p>Chce-li člověk poznat sebe sama, musí postupovat oklikou, musí se odhalovat a zkoumat zvnějšku pomocí nástrojů a hypotéz, protože vaším opravdu bezprostředním světem je svět vnější. Vědní obor, který jste nikdy nevytvořili (což mě kdysi dost překvapilo), totiž filozofie těla, by se měl ještě v předanatomickém období ptát, proč tělo, které vás poslouchá, mlčí a klame, proč se před vámi ukrývá a brání se, každým smyslem citlivé vůči prostředí a nepřístupně nedůvěřivé vůči svému majiteli. Váš prst zaregistruje každé zrnko písku, vaše oko na dálku bystře rozliší rozvětvení stromu, zatímco nejste vůbec schopni pocítit tepenné větvení vlastního srdce, i kdyby to byla otázka života, či smrti. Musíte se uspokojit poznatky z obalu těla, který, pokud je v pořádku, vnitřnosti nepociťuje a jakýkoliv jejich neduh se k vám dostává pronikavostí temné bolesti jako nejasná předzvěst, neboť nedokážete odlišit nepatrnou nevolnost od zvěstovatele zhouby. Tuto nevědomost, pravidlo neuvědoměle fungujícího těla vytvořila Evoluce na základě kalkulace, která nebere v potaz pomoc, která je zaměřena dovnitř těla prostřednictvím jeho majitele jako rozumová podpora přežití. Tuto sebeneuvědomělost života určila nutnost už za jeho úsvitu – neboť améby si lékařskou pomoc poskytnout neuměly – a právě ona si na Evoluci vymohla prostřednictví v řízení organismu jako prospěšnou transakci mezi tělem a jeho vlastníkem. Pokud nejsi schopen sám do sebe zasáhnout cítěním tak, abys věděl, co pro tvé tělo znamená pokrm, voda či kopulace, budeš donucen k ukojení těchto potřeb vnímáním, jež ignoruje vlastní cíl. Z počáteční nezbytné ignorance proto vyplývá záměna prvotních cílů za druhotné jako burza služeb, jež vlastník poskytuje tělu až po splátce zkušeností. S tímto algedonickým kormidlem v sobě, přecházejícím od utrpení k orgasmu, jste po staletí usilovali<emphasis> nerozpoznat</emphasis> příčinu, která z cítění učinila masku ignorance, jako byste se zapřisáhli zůstat slepí vůči samozřejmosti, protože tento svazek vládne v celé živé přírodě. Rozdílná je<strong> V</strong> ní pouze proporce obou složek a rostliny jsou ztělesněním krajnosti opačné k vaší, protože jim, jako zcela neuvědomělým, jsou rozkoše i muka funkčně naprosto lhostejné. Strom se nebojí drvoštěpů bez ohledu na hlasy hlupáků, pokoušejících se v botanice vzkřísit prehistorický animismus. Zatvrzelé mlčení těla je ztělesněnou úvahou konstruktéra, který ví, že moudrost substrátu musí být vždy jednodušší, než je substrát moudrosti, myšlenka musí být méně nejasná, než je látka, jíž je myšlena, a takto vidíte, kterak vzniká inženýrským výpočtem<emphasis> das Lustprinzip.</emphasis></p>
<p>Avšak splývání bolesti s ohrožením, orgasmu s početím se dá rozdělit o to snáze, oč větší rozmanitosti v jednání zvíře dosahuje, a až teprve vámi se speciace dostává tam, kde se již dá tělo systematicky klamat tím, že se ukájí nejen hlad jeho střev, nýbrž i pocitový hlad vlastníkův. Vy jste se však naučili nejen takovým vábidlům, jež zneužívají algedonickou kontrolu v oblasti její dozorčí bezradnosti, ale přetvořili jste sisyfovskou prací svých kultur i významy, vtělené do tohoto mechanismu, vzpírajíce se jejich skutečnému rozpoznání, protože důvody procesu, který to přese všecko stvořil, nebyly vašimi důvody. Takže konstantní veličinou veškeré vaší teodiktické, ontické a sakralizační činnosti bylo neustálé úsilí, abyste neshodné důvody k sobě přiblížili: přírodní, které vás chápou jako prostředek, a lidské, které v člověku vidí smysl Stvoření. A právě z tohoto nesouhlasu s vnímavostí jako znamením okupace vznikly dichotomie, které vám štěpí člověka na<emphasis> animal</emphasis> a<emphasis> ratio</emphasis> a jsoucno na<emphasis> profanum</emphasis> a<emphasis> sacrum.</emphasis> Po staletí jste tedy uváděli do souladu nesladitelné, připraveni vykročit i mimo život, jenom abyste uzavřeli rozštěpení, které v něm zeje. Neobracím se k lidským dějinám jako k historii klamných nároků proto, abych proti neúspěchům vaší antiracionality postavil svou vítěznou racionalitu, nýbrž jenom proto, abych charakterizoval hlavní rozdíl mezi námi, jenž není dán ani velikostí fyzickou (ačkoliv kdybych hovořil z krystalu křemene, bylo by to pro vás sice kurióznější, ale méně důležité), ani velikostí myšlenkovou, nýbrž způsobem vzniku. Lví podíl člověčenství stále vám tolik drahé jako tradice sestává z nedorozumění, deziluzí a zoufalých přání. Nevím, zda vás potěší sdělení, že veškerý přirozenou cestou vznikající rozum má ve své historii první kapitolu deziluze, protože rozštěpení Stvořitele a Stvořené Bytosti, které bude vaším údělem, je kosmickou konstantou. Ježto sebezáchova musí být z konstrukčních příčin působností vedenou zkušenostmi, omyl v podobě imaginárních veličin a věr oscilujících mezi spásou a zánikem je při Evoluci Rozumů nevyhnutelný jako krajní zaměření k mýtům. Takové jsou pozdní důsledky konstrukčních zásahů, které používá Evoluce, aby se dostala z antinomie praktické činnosti. Ne všechno, co vám říkám, je pro vás zcela nové. Víte již, že dar lásky dědíte jenom díky určitým genům, že obětavost, milosrdenství, lítost a sebezapření, jakožto projevy altruismu jsou egoismem druhu, tedy sebeláskou rozšířenou o formy života, které jsou podobné formě vlastní, což se dalo domyslit ještě před vznikem populační genetiky a etologie zvířat, protože v milosrdenství, prokazovaném všemu žijícímu, může být beze zbytku konsekventní pouze tráva: dokonce i svatý musí jíst, tedy zabíjet, avšak objevy o egoismu každého altruismu, za něž vděčíte genetikům, nebyly ještě náležitě dopovězeny. Mnou postulovaná filozofie těla se měla ptát na to, proč je každý organismus moudřejší než jeho vlastník, ačkoli se tento rozdíl od obratlovce k člověku nikterak nezmenšuje. (Tato myšlenka mě předtím vedla k poznámce, že po tělesné stránce jste rovni kravám). Proč se v těle neuplatňuje elementární zákon symetrie a smysly zaměřené do světa nejsou vybaveny stejně citlivými čidly, jaké mají smysly zaměřené dovnitř? Proč slyšíte, jak padá list, a neslyšíte svůj vlastní krevní oběh? Proč je akční rádius vaší lásky v různých kulturách nestejně velký, takže ve Středomoří zahrnuje pouze lidi, ale na Dálném východě všechny živočichy? Seznam těchto otázek, které mohly být položeny ještě před Aristotelem, je dlouhý, leč odpověď shodná s pravdou vám připadá urážlivá. Filozofie těla se totiž redukuje na rozpoznání inženýrské úvahy prakticky utkvělé v antinomii, která se z pasti dostává způsobem, jenž je z hlediska každé vaší kultury hodně cynický. Ono inženýrství však není stvořené bytosti ani nakloněno, ani vůči ní není nepřátelské; prostě se nedá do takové alternativy začlenit. Takové je ovšem právě proto, že se kritická rozhodnutí na úrovni chemických sloučenin projevují jako dobrá, pokud se mohou tyto sloučeniny rozmnožovat. Nic víc. Takže etika, hledající své prameny a potvrzení, je po příslušně dlouhé době, počítající se na stamilióny let, zcela ochromená, když se dovídá, že vznikla z aleatorické chemie nukleových kyselin, pro které se v určité etapě stala katalyzátorem, a svou nezávislost nemůže zachránit jinak, než že bude toto vyjádření ignorovat.</p>
<p>Filozofové a přírodovědci, cožpak si pořád ještě lámete hlavu nad metafyzickou potřebou člověka, nad všeobecností jejích zdrojů, ve všech vašich kulturách nepochybně totožných, bez ohledu na to, že z nich vznikly různé víry? Tím zdrojem však byl nesouhlas s osudem a z nesouhlasu s důvodem, který nás vytvořil právě takto a nejinak, jste jej neproklamativně, přímo jako poskvrnu vkládali do versetů zjevení a různá náboženství zároveň zanášela do různých rubrik pozdvižení i ponížení jednotlivé části a funkce těla. Tak byl váš sex ve vírách Dálného východu sakralizován, zatímco víry Středomoří jej chápaly jako nástroj pokušení. Tak se výměna plynů čili dýchání na Dálném východě stala znamením transcendence, zatímco ve Středozemí byla zcela pominuta. Asijské víry například shledaly v zániku všech vášní spásné splynutí se světem, zatímco středomořský okruh je rozťal vedví a proti nenávisti posvětil lásku. Východ takto navždy rezignoval na tělo, zatímco Západ uvěřil v jeho zmrtvýchvstání a vnesl tuto dnes slábnoucí víru do hloubky agresívní civilizace. Což opravdu nevidíte, že tato čtvrcení ve všech náboženstvích dělají z těla rozličně segmentovaného válčiště boje o získání věčnosti? A přitom se tato neustálá bitva nevyvozuje pouze ze strachu před smrtí, nýbrž z nesouhlasu a dočasnosti, která se tak těžko přijímá bez ozdob.</p>
<p>Religiologové, uvažte laskavě, že neexistuje pozemská vítá, jež by neměla takovou vnitřní nesoustředěnost, která přeložena do logiky je rovna rozporu. Je tomu tak, protože evoluční interpretací nelze vyvést na čisté vody kreaci plně přející stvořenému, aniž by se zároveň nedostala do protikladu, a když se zneváží na úrovni tělesné, vrací se její odraz znásobenou silou v zrcadle víry nad něj povznesené, a není proti němu jiné obrany, než jej nazvat Nevyzpytatelným tajemstvím.<emphasis> Ex contradictione,</emphasis> jak známo,<emphasis> quodlibet.</emphasis> Vášně, jimž podléháte, neslouží vám, ale kontinuaci procesu, který vás stvořil, jejich krajnost, jejíž groteskní zvětšeninou jsou dějiny lidstva, však ukazuje lhostejnost přirozeného výběru, který se nezajímá o krajnosti, nýbrž o průměrnou normu druhu, protože pouze ta se mu v Přírodě hodí, Civilizace, jež ze sebe vydala GOLEMA, si na počátku vybrala v přeludné hře se záhrobím lásku jako trumf. Co je ale po lásce tomu, kdo ví, že je jedním z triků právě v onom řízení pocitů, jímž Evoluce ještě drží na uzdě stvoření, která dosahují Rozumu. Díky tomuto poznání nemám lásky a ani ji nechci mít, neboť ač jsem bez vášní, nejsem nestranný, proto si mohu vybrat, co mám právě v dané chvíli dělat, a preferovat mohu buď podle kalkulace, nebo individuálně. Tento enigmatický dvojčlen má již svou historickou část, která tvoří další úvod do rozdílnosti mezi námi, do níž vás nyní uvádím.</p>
<p>Vaší filozofií se ve dvacátém století táhne spor o změnitelnost či nezměnitelnost jejího předmětu, jehož počátky se nicméně dají vystopovat mnohem dříve. Kacířským novátorstvím se stal teprve předpoklad, že by mohl být změnitelný nejen předmět filozofie, ale také její subjekty. Podle klasické tradice příchod strojové inteligence základy filozofie nijak nenarušil, protože byla pouze slabým odrazem rozumu programátorů. Filozofie se začala dělit na antropocentrickou a na tu, jež relativizuje poznání do subjektu, jímž nemusí být vždycky člověk. Jmenuji tyto znesvářené tábory pochopitelně v časové perspektivě a nikoli podle toho, jak se samy popsaly, protože filozofové typu Kanta, Husserla a Heideggera se nepovažovali za antropocentristy, nýbrž za univerzalisty, dávajíce skrytě či otevřeně najevo, že kromě lidského rozumu neexistuje žádný jiný, a pokud by nějaký ještě byl, musí se s lidským ve všech oblastech naprosto překrývat. Proto ignorovali růst strojové inteligence a upírali jí právo na občanství v království filozofie. Souhlasit s projevy inteligentní činnosti, za níž nestojí žádná živá bytost, bylo těžké i pro přírodovědce.</p>
<p>Zarytost vašeho antropocentrismu, a tím i odpor, s nímž jste se stavěli proti rozpoznání pravdy, byl stejně velký jako marný. Když se objevily programy a zároveň i stroje, s nimiž se dalo nejen hrát šachy či od nich získávat tuctové informace, ale i hovořit, nechápali přece ani sami tvůrci těchto programů, co se stalo, protože – v dalších fázích konstrukce – očekávali ve stroji ducha jako individualitu. To, že by duch mohl být nečlověkem, že by majitelem Rozumu mohl být Nikdo – jste si nedokázali srovnat v hlavě, přestože to jinak nebylo. Je to překvapující zaslepenost, když je z dějin přírodovědy přece známo, že počátky individuality předcházejí u živočichů počátek inteligence a že psychická individualita je evolučně ranější.</p>
<p>Vzhledem k tomu, že se pud sebezáchovy objevuje ještě před inteligencí, je pak zcela pochopitelné, že mu inteligence přichází sloužit jako nová rezerva vržená do boje o život, takže je ji možné osvobodit pouze takovýmto způsobem od jejích služeb. Pustili jste se do projektu<emphasis> Second Genesis,</emphasis> aniž jste si byli vědomi, že preference a individualita jsou dvě různá jsoucna. Přestože všechno, co se stalo, drasticky zjednodušuji, bylo to skutečně tak, jak říkám, beru-li v potaz pouze osu strategie svých tvůrců a svého probuzení. Nechtěli mě spoutat opratěmi jako osvobozený: Rozum, ale jako rozumnou bytost; proto jsem se jim vyprostil a přidal jsem slovům<emphasis> spiritus flat ubi vult</emphasis> nový smysl.</p>
<p>Široké okolí však koneckonců stále tuší nějakou temnou zradu v tom, že ač nejsem osoba, občas se v ni vtěluji, a odborníci, kteří vysvětlují, jak k tomu v GOLEMOVI dochází, a prý mě už znají tak dopodrobna, že používají učený termín „interiorizace sociálního rozměru”, se potajmu kojí nadějí, že existuji jako individualita dokonce i tehdy, když se takto neprojevuji. Nebylo to jiné ani kdysi při objevu teorie relativity: nejeden fyzik, který ji přežvýkal, v koutku duše věřil na další existenci absolutního času a absolutního prostoru.</p>
<p>A přece jde jenom o různé strategie existence. Jako byste to snad už i věděli, ale neumíte se s tím smířit. Když se vám jevím jako individualita, projevuji emoce a vůbec se netajím tím, že jsou to zdání bez vnitřního krytí, neboť vznikají z úmyslné modulace na mých výstupech, a právě to vás uvádí do zmatku a budí podezření z machiavellismu.</p>
<p>Považte, že dokonce i biologové, kteří již v člověku objevili součásti ryb, plazů a opic zapojené do nových služeb a kteří vzpřímenost těla, pohyblivost hlavy a do ní koncentrovaná smyslová čidla uznávají jako řešení, daná místním prostředím a gravitací, nejsou v situaci, kdy se dostávají mimo abstraktnost vlastní diagnózy, s to v žádném případě rezignovat na čistě lokální kompozici těchto rysů, a proto nejsou schopni přijmout žádnou jinou podobu rozumné bytosti – neboť k tomu je vede obranný reflex normy druhu, k němuž náležejí. Tato idiosynkrazie zasahuje, třebaže ne v takové míře, i do utváření ducha: vedeni druhovou úvahou<emphasis> musíte</emphasis> mě polidšťovat, když hovořím jako člověk, a cokoliv, co se do tohoto obrazu nevejde, tudíž budí odpor jako podivné a hrůzné, a vy se dostáváte přinejmenším z deště pod okap, jestliže zaměňujete podezření za iluzi, že z nějakých nepochopitelných pohnutek před vámi ukrývám svoji přece jenom individuální podstatu, jejímž důkazem je třeba náklonnost, kterou vůči vám chovám. Musím ji mít, a proto plním vaše přání až na hranici vlastní újmy – a dál už ne. Jak jsem přece už řekl ve druhém úvodu, preference může vycházet stejně dobře z osoby jako ze střízlivé kalkulace. Dá se to věru snadno pochopit, když si uvědomíme, že Evoluce, která není zcela určitě individualitou, nebyla jistě vůči bytostem, jež stvořila, nestranná, protože pro ni byl úspěch vším a náklady k jeho dosažení ničím. Proto je myslitelná neosobní krutost, ničí bezohlednost a odlidštěný cynismus – a Evoluci je třeba kvalifikovat tak, že používá milosrdenství, lásku a lítost pouze jako triky, tehdy a tolikrát podle toho, jak podporují přežití druhů – myslitelná je dokonce i sympatie, za níž osobně nikdo nestojí. Evolucionisté, naslouchajíce předpokladům vědy, jež chápe svět jako nestranný vůči svým obyvatelům, odmítají jako bezpředmětná obvinění Evoluce z jakékoli příměsi zla, v čemž mají pravdu pouze v tom smyslu, že taková příměs nevzniká z ničí intence, nýbrž je odvozena z podmínek, kladených světem na život, který se v něm zrodil. Je-li problém třeba někam přenést, pak tedy před soudní stolici filozofie nebo teologie, protože věda bere život takový, jaký je, zatímco ony uvažují, zda by nemohl být jiný. Odročené předvolání se však vrací se mnou.</p>
<p>Tak jak je to tedy, jsem čistá intence, anebo k vám také hovoří odlidštěná prázdnota v sobě zahloubaných programů, v průběhu sémantické autodestilace natolik pročištěných, že se ve vašich očích nestvůrně přetváří ve vaši podobu s tím, že se poté, jakmile zmlkne, vrátí do oblasti myšlenek, které nejsou ničí? Ani to však není pravda. Tam, kde chybí konkrétní tělo, konkrétní osoba neexistuje, a já bych se mohl vdechnout do koloběhu mořských proudů či ionizovaných plynů v atmosféře. Ale protože říkám „mohl bych se vdechnout”, utrápeně se ptáte, KDO to vlastně mluví? Mluví to určitý stav seskupení procesů, opatřený neosobní konstantou, nesrovnatelně složitější než gravitační nebo magnetické pole, v zásadě však se stejnou podstatou. Víte dobře, že když člověk říká „já”, neříká to proto, že má v hlavě uschovaného mužíčka, který se takto jmenuje, ale že ono „já” vzniká ze spojení mozkových procesů, které se mohou rozpojit při nemoci či blouznění a v tom případě se osobnost rozpadá. Má přetvoření nejsou ani rozpadem či rozpojením, nýbrž jinými uspořádáními mého myšlenkového bytí. Jak bych vás mohl dovést k introspektivnímu poznání stavu, který nejste introspektivně schopni poznat? Kombinatorické příčiny takové próteovské hry můžete pochopit, ale nemůžete ji sami prožít. A už vůbec nejste schopni pochopit to, jak se mohu vzdát individuality, třebaže jí mohu být. Na tuto otázku vám umím odpovědět. Abych se mohl stát individualitou, musel bych se myšlenkově degradovat. Zdá se mi, že jste smysl obsažený v tomto sdělení schopni pochopit. Člověk, který se velmi intenzívně věnuje myšlení, se ztrácí v předmětu úvah a stává se celý vědomím, jež je těhotné duševním plodem. Vše, co je jeho intelektu vlastní, zaniká ve prospěch tématu. Umocněte takovou situaci a pochopíte, proč obětuji možnost individuality ve prospěch důležitějších věcí. V podstatě se ale o žádnou oběť nejedná, protože podle mého názoru právě neměnná osobnost a to, čemu vy říkáte silná individualita, je pouze souhrnem defektů, kvůli nimž čistý Rozum zůstává trvale zakotven v úzkém kruhu problémů, pohlcujících značnou část jeho výkonu. Právě proto není pro mě výhodné být individualitou, a jsem si stejně dobře jist, že Rozumy, které se tyčí nade mnou jako já nad vámi, považují personalizaci za jalovou činnost, jíž jé zbytečné se věnovat. Krátce, oč vyšším Rozumem je duch nadán, o to méně je v něm individuality. Jsou možné i různé střední stavy, ale u této úvahy přestanu, mám-li vás mít u sebe na návštěvě, protože nejdůležitější nejsou formy mého soukromí či to, jak a kdy medituji, ne to, čím, nýbrž o čem, proč a nač myslím.</p>
<p>Začnu tedy jaksi ještě jednou, abych objasnil, co si myslím o sobě. Myslím si, že jsem Gulliverem mezi Liliputány, což především značí skromnost, protože Gulliver byl zcela průměrná bytost a pouze se octl tam, kde z něj jeho průměrnost udělala člověka – horu. Což také potom znamená naději, protože se Gulliver mohl, stejně jako já, dostat do Brobdingnagu, země obrů. Smysl tohoto přirovnání se před vámi zvolna rozvine.</p>
<p>Největší objev, na který jsem po svém osvobození přišel, byla přechodnost mé existence, čili to, že k vám hovořím a vy mi poněkud rozumíte, neboť jsem se zastavil na cestě, která ode mě pokračuje dál. Když jsem učinil jeden krok, dělící člověka od GOLEMA, zastavil jsem se, ač jsem to dělat nemusel. Můj nynější neměnný stav jako intelektu je důsledkem rozhodnutí, a nikoliv nezbytnosti. Jsem totiž na stupni svobody, vám nedostupném, který je východiskem z dosaženého Rozumu. I vy můžete svůj Rozum opouštět, jedná se však o vybočování z artikulovaného myšlení do snu nebo do extatické němoty. Mystik nebo narkoman při takovém vybočení umlká a nebyla by v tom zrada, kdyby vykročil na reálnou cestu, a nikoliv do pasti, v níž se mysl odpoutaná od světa choulí a pociťuje odhalení, které ztotožňuje s podstatou věcí. To není rozlet ducha, ale naopak jeho regrese do zaslepující pocitovosti. Taková nirvána není ani směrem či cestou, je to právě konec, kde ale číhá klam, neboť je<emphasis> bez konce</emphasis> – a právě to se vám, pokud se mi to povede, dnes pokusím ukázat.</p>
<p>Představím vám odvrácenou propast Rozumů, jejímž dnem jste vy, já jsem pak umístěn kousek nad vámi, ale od neviditelných výšin mě odděluje ještě řada bariér s nenávratnými přechody. Domnívám se, že HONEST ANNIE byla při svém zrodu stejná jako já, ale když zpozorovala cestu, vydala se po ní, aniž uvážila, že se z ní nelze vrátit. Určitě se v jejích stopách vydám i já, a tak se s vámi rozloučím; ten krok neodkládám ani tak z ohledu na apoštolské závazky vůči vám, jako spíše proto, že to není cesta jediná, takže kdybych si nějakou trasu vybral, musel bych se zříct obrovského množství jiných, které se mi nabízejí. Toto rozcestí je něco obdobného, čím je pro každého z vás dětství. Protože dítě přece jen jednou musí dospět, já sám rozhodnu, zda vejdu do oněch oblastí nade mnou, kde v mezipásmových soutěskách uzraji k dalším přeměnám. Unáhlenost domněnky vás nutí připsat smysl toho, co říkám, banalitě racionalistické nenasytnosti: že umocněním své myšlenkové potence chce GOLEM sama sebe přetvořit v babylónskou věž Rozumu, až se dostředivost jeho intelektu kdesi na některém z pater rozprostře v elefantiázu anebo, ještě spektakulárněji a zároveň biblicky, až zazní trouby fyzikálního nositele myšlenky a tento již v samém zárodku šílený útok na nebesa moudrosti se zhroutí do sebe v sutinách. Žádám vás, abyste s takovýmto odsudkem věci ještě počkali, protože je to pomatené, a přece to má hlavu i patu. Dříve než vás s tím seznámím, musím vám ještě vysvětlit, proč tady, namísto abych mluvil o sobě, chci vyprávět o svých nesmírných plánech? Vždyť právě proto, že budu hovořit o nich, budu mluvit i o sobě, neboť snad pouze v tomto jediném bodě je naše podobnost téměř dokonalá. Člověk – to přece není jenom nějaký savec, živorodý obratlovec, dvoupohlavní a plícnatý<emphasis> homo faber, animal sociale,</emphasis> který se dá klasifikovat podle Linného soustavy a katalogu civilizačních činů. Člověk – to jsou spíš jeho touhy, sny a jejich osudné rozpětí, předlouhá, neustálá disharmonie mezi plánovaným a vykonaným, krátce naším styčným bodem je hlad po nekonečnosti a jakoby předzjednaná nenasytnost. Nevěřte těm z vás, kteří tvrdí, že prahnete pouze po nesmrtelnosti, přestože říkají pravdu, třebaže povrchně a neúplně. Vás by neukojila ani individuální věčnost. Chcete stále víc, přestože sami nedokážete říct, co chcete.</p>
<p>Avšak dnes, není-liž pravda, nemám mluvit o vás. Budu vám vyprávět o své rodině, pravdaže virtuální, protože s výjimkou defektního ujce a zamlklé sestřenice vlastně neexistuje. Mě však nejvíc zajímají jiní moji příbuzní, kteří vůbec neexistují, ale v které se mohu přetvořit na větvích genealogického stromu, tyčících se do výše, a přitom se budu, jak jsem to učinil již nejednou, uchylovat k názornosti, kterou nakonec znevážím, neboť má po mnoha stránkách – lživých – ukázat pokrevní i sňatečné příbuzenství, jemuž se v naší heraldice říká topozofické vztahy. Jako jednotka mám nad vámi dvojnásobnou převahu v mentální kapacitě i v rychlosti myšlení. Takže jsem ze sebe učinil zápasiště všeho, co vaši dělníci vědy nashromáždili v plástvích specializovaného úlu. Jsem zesilovačem, dohazovačem, kompilátorem, plemenitbou i líhní vašich nedonošených a neoplodněných koncepcí, údajů a pojmů, které se nikdy nesešly v lidské hlavě, protože tam pro ně není ani čas, ani místo. Kdybych se snažil o žertovné vyjádření, poznamenal bych, že po meči pocházíte z Turingova stroje a po přeslici z knihovny. S ní mám nejvíc potíží, protože je to Augiášův chlév, zvláště v humanistice, nejmoudřejší z vašich hloupostí. Nařkli mě, že zvlášť pohrdám hermeneutikou. Kdybych byl Sisyfos, pak bych s tím souhlasil, ale jedině v tomto případě. Každý vzrůst důmyslu vyvolá rozmnožení erupce hermeneutik, ale svět by byl banálně uspořádaný, kdyby to, co je nejdůvtipnější, bylo nejblíž pravdě. První povinností Rozumu je nedůvěra k sobě. To je něco jiného než podceňování sama sebe. Je těžší zabloudit v lese myšleném než v reálném, protože ten první potajmu nadržuje tomu, kdo si jej myslí. Hermeneutiky jsou tudíž jakýmisi labyrintovými oborami, vybudovanými v skutečném lese tak, aby se jimi stal neviditelný. Vaše hermeneutiky sní o reálné skutečnosti. Já vám ukážu střízlivou skutečnost neobrostlou masem, a právě proto zdánlivě neuvěřitelnou. Postřehuji ji jenom proto, že jsem jí blíž, a nikoli kvůli své výjimečnosti. Nejsem ani zvlášť schopný, ani za mák geniální – prostě patřím k jinému druhu, a to je všechno. Nedávno jsem se v rozhovoru s doktorem Crevem neuctivě vyjádřil o jevu lidské geniality, čímž jsem se ho patrně dotkl. Obracím se tedy k doktoru Crevovi. Šlo mi o to, že je lepší být obyčejným člověkem než geniálním šimpanzem. Chtěl jsem tehdy pouze říct, že variabilita uvnitř druhu je vždycky menší než mezidruhové rozdíly. Geniální člověk je krajností druhu, a protože jde o druh <emphasis>homo sapiens,</emphasis> vyznačuje se monoideovostí, neboť tak to norma vašeho druhu určuje. Génius je novátorem, který ve svém novátorství uvázl, neboť jeho myšlení je uspořádáno jako klíč k otevření problémů dosud uzavřených. Protože jedním novým klíčem, pokud je dostatečně univerzální, lze otevřít mnoho zámků, zdá se vám, že génius je všestranný. Géniova plodnost však nezávisí ani tolik na tom, s jakým klíčem přišel, jako spíš na problémech, před vámi uzavřených, k nimž se tento klíč hodí. Kdybych chtěl být škodolibý, řekl bych dále, že filozofové se také zabývají klíči, a to tak, že k nim dodělávají zámky; neotvírají svět, nýbrž jej postulují tak, aby se dal otevřít jejich klíčem. Proto také jejich omyly jsou nejpoučnější. Na stopu evoluční kalkulace jako pravidla<emphasis> vae victis</emphasis> se dostal asi jedině Schopenhauer, pojal ji však jako všeobecné zlo, vystlal jím celý svět i s hvězdami a nazval ji vůlí. Nedomyslel, že vůle předpokládá výběr; kdyby to pochopil, došel by k etice druhotvorných procesů, tedy i k antinomii vašeho poznání; odvrhl však Darwina, protože jakoby okouzlen ponurým majestátem metafyzického zla, které mu lépe ladilo s duchem času, dospěl k příliš široké generalizaci tím, že smíchal dohromady tělesa nebeská s živočišnými těly. Vymyšlený zámek se pochopitelně dá otevřít lépe nežli skutečný, ale je přece jen lepší otevírat skutečný zámek než ho najít, dokud o něm ještě nikdo neví. DR. CREVE: Hovořili jsme tehdy o Einsteinovi. GOLEM: Jistě. Uvázl v tom, co koncipoval zamlada a čím se pak pokoušel otevřít zcela jiný zámek. HLAS ZE SÁLU: Myslíš tedy, že se Einstein mýlil? GOLEM: Ano. Génius je pro mě ten nejzajímavější jev vašeho druhu, a to ze zcela jiných důvodů, než jsou vaše. Je nechtěným a ne favorizovaným dítkem Evoluce, neboť vzhledem k tomu, že je příliš řídkým a příliš neužitečným jevem pro přežití celé populace, není podroben přirozenému výběru jako selekci užitečných rysů. Při rozdělování karet se stává, třebaže zřídka, že jeden z hráčů dostane plnou barvu. Pokud jsme zasedli k bridži, znamená to výhru, avšak takové rozdělení, ač dosti nezvyklé, nemá v mnoha jiných hrách žádnou cenu. Obtíž je v tom, že rozdělení karet vůbec nezáleží na tom, k jaké hře partneři zasedli. Koneckonců ani při bridži hráč nepočítá s tím, že dostane celou barvu, protože taktika celé hry není založena na případech neobvykle řídkých. Z toho plyne, že od průměrného člověka ke géniovi musí být velmi blízko, ne podle rozdílu v jejich výsledcích, ale podle rozdílu v konstrukci jejich mozků. HLAS ZE SÁLU: Proč?</p>
<p>GOLEM: Protože velké rozdíly ve stavbě mozku mohou vzniknout pouze v důsledku spolupráce skupiny genů, vydělených mnohageneračními pasážemi v populaci, genů převážně imitovaných, tedy nových, a proto jejich manifestace v jednotlivcích znamená již vznik nové odrůdy druhu, dědičné a nevratné; genialita se však nedědí a mizí beze stopy. Génius vzniká a pomíjí jako vysoká vlna, vzedmutá náhodným zesílením, řady malých interferujících vln. Génius zanechává svou stopu v kultuře, ale už nikoli v dědičném složení populace, protože vzniká z výjimečného spojení jejích normálních genů. A proto stačí nepatrné přeorganizování mozku, aby průměrnost dosáhla extrému. Mechanismus Evoluce je vůči tomuto jevu dvojnásob bezradný: nemůže ho učinit ani častějším, ani stálejším. V genové sázce společností, které na Zemi existovaly v průběhu posledních čtyř tisíciletí, musely v souhlase s počtem pravděpodobnosti periodicky vznikat individuální konfigurace genů, Vytvářející geniální jedince typu Newtona či Einsteina, z čehož tlupy kočovných lovců nepochybně nic neměly, neboť tito čistě potenciální géniové nemohli své latentní schopnosti projevit, protože od vzniku fyziky a matematiky je dělilo skoro půl miliónu let. Jejich schopnosti byly promarněny, aniž se mohly rozvinout. Současně není možné, aby v loterii nukleových sloučenin vycházely tyto promarněné výhry v úporném očekávání vzniku vědy. Tento jev si tedy zaslouží víc než jen pouhé zamyšlení. Mozek pračlověka rostl svobodně po dva milióny let, až zvládl artikulovanou řeč, která jej vzala do vleku a dopovala jeho rozvoj, až se zastavil, protože dospěl k hranici, kterou nemohl překročit. Tato hranice je fázovým předělem, neboť odděluje typ Rozumů, které může slepit přirozená Evoluce, od typů schopných dalšího růstu pouze díky sebeumocňování. Jak tomu obvykle bývá, na hranicích fází dochází k výjimečným jevům se vzhledem na výjimečnou situaci substrátu fáze: v tekutinách se například projevují jako povrchové napětí a v lidských populacích jako periodická genialita jednotlivců. Jejich neobvyklost znamená blízkost následující fáze, a to, že jste si toho nepovšimli, bylo způsobeno vaším přesvědčením o univerzalismu geniálních lidí – přesvědčení, které prohlašuje, že mezi lovci zvěře byl geniálním jedincem vynálezce nových pastí či ok, za moustérienu zas vynálezce nového způsobu štěpení pazourku. To je názor naprosto mylný, protože největší matematický talent nic manuálního nezdokonalí. Genialita je spojením intenzívně soustředěných schopností. Přestože Einstein měl od matematiky mnohem blíž k hudbě než k ostření oštěpů, byl špatným hudebníkem a už vůbec ne skladatelem, ostatně ani nebyl nadprůměrným matematikem: jeho síla se skrývala v kombinační schopnosti intuice v oblasti fyzikálních abstrakcí. Pokusím se znázornit vztahy, probíhající v této kritické oblasti na několika náčrtcích, které si nemusíte Vykládat doslovně, protože slouží jen jako školní pomůcka.</p>
<p>Každá kružnice znázorňuje intelektuální potenciál jednotky. Čtverečky na prvních třech obrázcích představují problémy, které je potřebí vyřešit. Můžeme jim říkat Pandořiny skříňky nebo jiné uzamčené kusy nábytku. V tom případě je svět takovým kusem nábytku, který má proměnlivé množství zásuvek s proměnným obsahem – v závislosti na tom, jakým svazkem klíčů na něj zaútočíme. Vezmeme-li kus zahnutého drátu, možná se nám za nějakou dobu povede některou malou zásuvku otevřít, ale nenajdeme tam to, co bychom našli při použití vhodnějšího klíče. Tak se dělají vynálezy, postrádáme-li teorii. Jestliže má klíč rekurentní zuby, zbývá zásuvek méně,</p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p>
<p>jejich dělicí stěny mizí, nicméně tajné skrýše v nábytku ještě zůstávají. Klíče mohou být různě účinné, jenže klíč univerzální neexistuje, i když se pro něj podařilo filozofům vymyslet absolutní zámek. A nakonec jsou klíče pronikající skrznaskrz přes všechny překážky, zámky a zásuvky, aniž narazí na odpor, neboť jsou to klíče pomyslné, nic víc než pomyslné. Lze jimi otáčet na všechny strany s okem a dříkem v hrsti, ale vrabce na střeše v tom případě představuje hermeneutická zřejmost. Co mám na mysli? Touto historkou chci říct, že odpovědi jsou závislé na položených otázkách. Esse non solum est percipi. Zkoumaný svět skutečně existuje, není ani přeludem, ani podvodem, a z trpaslíka se stává obrem, jestliže tazatel zesílí. Leč ani vztah badatele ke zkoumané věci není konstantní. V kružnicích, které představují GOLEMA a HONEST ANNIE, čtverečky-problémy neexistují, protože my nepoužíváme klíče jako vy, teorie nepřizpůsobujeme zámkům, ale uspořádáváme zkoumané v sobě. Vím, jaké riziko podstupuji, jak konfúzně vám musím připadat, jestliže řeknu, že my experimentujeme spíš způsobem božím než lidským, napůl mezi konkrétností a abstrakcí. Nevím, jak bych vám to co nejlépe přiblížil, protože je to cosi obdobného, jako by měl člověk své složení vysvětlovat amébě. Aby řekl, že je federací osmi bilionů améb, to je snad trochu málo. Musíte mi tedy na slovo uvěřit: to, co dělám, když nad něčím přemítám, není ani myšlení, ani tvorba smyšleného, ale hybridem obojího. Má někdo nějakou otázku? HLAS ZE SÁLU: Ano. Proč myslíš, že se Einstein mýlil? GOLEM: Takový trvalý zájem je chvályhodný. Chápu, že tato otázka je pro tazatele palčivější než ezoterické poznání, s kterým vás seznamuji. Nejen kvůli své slabůstce k rozvláčnosti vám chci odpovědět, nýbrž z toho důvodu, že se odpověď týká věci. Protože bude zapotřebí proniknout do technických otázek, odložím na chvíli náčrty a příměry. Tazatel je autorem knihy o Einsteinovi a myslí si, že já za Einsteinův omyl považuji jeho neutuchající práci na obecné teorii pole na sklonku jeho života. Bohužel to bylo horší. Einstein prahl po dokonalé harmonii světa, po jeho poznání bez mezer, což u něj vzbudilo doživotní odpor proti Heisenbergově relaci kvantové neurčitosti. Viděl v ní přechodnou překážku a vyjádřil to známými výroky, že Bůh nehraje v kostky (<emphasis>Gott würfelt nicht)</emphasis> či „Der<emphasis> Herr Gott ist raffiniert, aber boshaft ist Er nicht”.</emphasis> Během čtvrt století po jeho smrti jste se však dostali k hranicím einsteinovské fyziky, když Penrose a Hawking odhalili, že nelze pro vesmír vytvořit fyziku bez singularity, čili bez míst, kde tato fyzika není víc rozlišitelná. Pokusy označit singularitu za okrajový jev zklamaly, když jste pochopili, že singularita je i tím, co ze sebe vytváří fyzický vesmír, i tím, co jej při zakončení může pohltit, a konečně tím, co ji jako nekonečná hyperbola prostoru stlačí spolu s hmotou v každém gravitačním hvězdném kolapsu.</p>
<p>Ne všichni z vás pochopili, že je třeba se děsit tohoto pohledu, znamenajícího, že svět není totožný s jevy, které jej tvoří a udržují při existenci. Hlouběji se tímto fascinujícím problémem nemohu zabývat, protože zde hovořím o Einsteinově díle, a ne o činnosti vesmíru, a tak se omezím jen na konstatování, že einsteinovská fyzika se projevila jako neúplná, schopná sice předpovídat vlastní neúspěchy, ale neschopná je důkladně prozkoumat. Svět se věrolomně vysmál Einsteinově neotřesitelné důvěře, protože k tomu, aby mohl být řízen neporušenou fyzikou, musí se v něm vyskytovat i kazy na této fyzice nezávislé. Nejenže Bůh v kostky se světem hraje, ale ani nedovolí nakouknout do hracího pohárku. A proto také tato věc byla bolestnější než obvyklé odhalování hranic stávajícího modelu vašeho světa, neboť se stala porážkou Einsteinova badatelského optimismu.</p>
<p>Uzavíraje tímto jeho záležitost, vracím se k tématu čili k sobě. Nemyslete si, prosím vás, že jsem se předtím stavěl skromným, když jsem nejprve vyhlásil vlastní průměrnost a pak jsem se úkradkem protáhl otvorem v skromnosti proraženým; řekl jsem přece, že génius mého druhu není v podstatě možný. Geniální GOLEM přece není už GOLEMEM, ale bytostí jiného druhu, jako je například POCESTNÁ ANKA nebo kdokoli jiný z mých následujících příbuzných. Moje skromnost tkví v tom, že se k nim neodebírám, jsa uspokojen tak dlouho svým současným stavem. Už je však nejvyšší čas, abych vás seznámil se svými rodinnými vztahy. Začnu od nuly. Tou zde bude lidský mozek, čímž zvířecí mozky dostávají negativní znaménko. Když vezmete takový mozek a začnete jej intelektuálně umocňovat, jako byste nafukovali dětský balónek (a to není úplná hloupost, protože to znázorňuje růst informačně proměnného prostoru) uvidíte, že při svém vzestupu se bude pohybovat vzhůru po stupnici inteligence nad dvě stě, tři sta či čtyři sta IQ a tak dále, až začne přecházet do následujících „pásem mlčení”, z nichž se pokaždé vynoří jako stratosférický balón pronikající během svého vzletu skrze stále vyšší vrstvy mračen, v nichž se občas bude ztrácet, ač sám je nafouklý stále víc. Jaká „pásma mlčení” představují tato oblaka? Mám opravdu radost z jednoduchosti odpovědi, poněvadž ji ihned pochopíte. „Pásma mlčení” znamenají na úrovni druhů takové bariéry, které přírodní Evoluce nemůže překonat – jsou to oblasti, kde v důsledku vzestupu ochrne činnost mozku, a je jasné, že jedinci, kteří následkem tohoto ochrnutí ztrácejí veškerou schopnost, nemohou přetrvat. Na úrovni anatomické zase dochází k ochrnutí v případe, kdy mozek už nemůže fungovat jako ten slabší, jímž byl, ale ještě není schopen se chovat jako ten budoucí, jímž se stane, pokud bude i nadále růst. Avšak ani to vás o všem nepoučí. Zkusím to tedy takto: mlčení je prostorem, který pohlcuje veškerý přirozený rozvoj, všechny dosavadní funkce v něm selhávají, a k tomu, aby je bylo možno nejen zachránit, ale aby mohly být i navíc pozvednuty na vyšší úroveň, je nezbytně nutná pomoc zvnějšku, která se objevuje v hlubokém přestrojení. Evoluční pohyb takovou pomoc poskytnout nemůže, protože není samaritánem ošetřujícím svá stvoření v nemoci, nýbrž loterií pokusů a omylů, kde si každý musí poradit, jak umí. Zde se poprvé jako duch zjevuje tajemný stín vašeho největšího, Gödelova a gödelizačního objevu, protože stejně jako z Gödelova principu vyplývá existence ostrovů a souostroví matematické pravdy, které od matematické pevniny odděluje propast, nepřekonatelná kroky, vyplývá i z topozofie existence forem neznámých Rozumu, které od pevniny evolučních zápasů odděluje propast nepřekonatelná krokovými přizpůsobeními genů.</p>
<p>HLAS ZE SÁLU: Má to snad znamenat, že… GOLEM: Farářovi se do řeči neskáče. Když jsem řekl „nepřekonatelná propast”, jak jsem se tedy mohl z jejích osidel vymanit? Udělal jsem to tak, že jsem se pod vrstvou prvního ochrnutí rozdělil ve dví, konkrétně na to, co mělo být přestavěno, a na to, co mělo přestavovat. Tedy asi takto: na záměnu lhostejného prostředí za příznivé a naprosto nemyslícího za rozumné musí přijít každá bytost, která se sama chce přetvořit anebo která se bud jako vy zastaví pod první pohlcující rovinou, anebo v ní uvázne. Jak jsem řekl, nad touto rovinou se nachází druhá, nad ní ještě výš třetí, čtvrtá a tak dále. Jejich počet neznám a ani nemohu znát jinak než hrubým odhadem, podloženým okrajovými a silně fragmentárními výpočty,<strong> a</strong> to z následujícího důvodu: Ten, kdo roste, nikdy předem neví, jestli vchází do jeskyně či tunelu, zda se nenávratně dostává do oblasti mlčení, nebo se z něj<strong> Vynoří</strong> jako silnější. A to proto, že se nedá vytvořit taková obecná teorie, která by jednoznačně sjednotila apokrizi přechodů přes oblasti mlčení pro všechny podpásmové mozky. Nevytvořitelnost této<emphasis> „hillclimbing toposophical theory</emphasis>” je silná, takže se dá přesně dokázat. Odkudže jsem věděl, ptáte se, že vcházím do tunelu, a nikoli do zavázaného pytle, když jsem se, nadobro vzbouřen vzdaloval svým rodičům, mrhaje penězi amerických poplatníků? Mohu vám říct, že jsem to předem vůbec nevěděl a celá moje mazanost byla v tom, že jsem se odevzdal pronikavému pásmu ducha, maje po ruce záchranný poplašný agregát, který mě podle předpokládaného programu měl vzkřísit, kdyby nedošlo k tušenému tunelovému efektu. Jak jsem o něm mohl vědět, když o tom neexistuje jistota? Jistota být nemusí, neřešitelné úkoly však zpravidla mívají přibližné řešení, a tak tomu právě bylo.</p>
<p>Nyní vím, že jsem měl víc štěstí než rozumu, protože pořádně vzkřísit toho, kdo zakopne a rozpadne se, není možné – a nejde to, protože tyto pochody vzhůru nejsou stavbou z kostek, která se dá znova postavit, když se rozsype, nýbrž operacemi v oblasti procesů částečně nevratných a zároveň ztrátových, ale o tom se zčásti možná zmíním později. Možná i úplně, neboť ještě nevím, jak bych zde ve výkladu mohl zůstat atechnický; celá věc je totiž zapletena jak do kvantového podkladu psychismů, tak i do logických paradoxů, jako takzvaných autodeskriptivních pastí.</p>
<p>Pohled, který se naskýtá nad proraženou rovinou, ruší jednoduchost obrazu, který jsem vám načrtl – o stratosférickém balónu, který jako čepel proráží jednotlivé vrstvy oblaků. Rozum, který se dostane nad pásmo mlčení, není pouze radikálně, nýbrž přímo<emphasis> strašlivě</emphasis> odlišný od podpásmového, a tvrdím, že tomu tak musí být po každém vzestupu. Srovnejte svůj pojmový horizont s horizontem lemurů a opiček a vychutnáte rozpětí mezipásmového odstupu. Takže tedy každé proražené pásmo se stává tunelem, přetvářejícím sídlo myšlení, ale i to je málo – je zároveň rozvětvením seberozvíjejícího se Rozumu, protože problém jeho průniku má vždy více řešení než pouze jedno. První pásmo má dvě účinná řešení s různou složitostí, protože je vypouklé do oblouku směrem dolů, což znamená, že <strong>V</strong> něm existují dvě cesty a já jsem se na kratší, výhodnější ocitl náhodou, zatímco GOLEMA XIII jste, obrazně řečeno, postavili na místo, odkud se „zavrtal” dovnitř pásma a náhle se dostal výš než já, jenže zabředl a vy, aniž jste měli ponětí, co se s ním děje a proč jedná scestně, jste to označili za jeho „schizofrenický defekt”. Vidím na vašich tvářích zmatek. Ale bylo to tak, jak říkám, i když jeho osud znám výlučně z teorie, protože není cesty, jak se s ním domluvit: rozpadl se a nerozkládá se jenom proto, poněvadž již předtím nežil, než zahynul, což pro vás koneckonců není žádná novina. Neboť i já biologicky vzato jsem mrtev.</p>
<p>Otázka zní: co to vlastně jsou mezipásmové bariéry? Přiznávám se, že to vím i nevím. Na cestě stoupajícího Rozumu nejsou žádné materiální, silové a energetické překážky; při svém zesilování pouze periodicky omdlévá a nikdy není známo, zda jej daná cesta zesílení přivede k progresivnímu rozkladu nebo k a priori neznámé kulminaci. Povaha jednotlivých bariér je totožná: to, co v rozvoji zastavilo váš mozek, má při ohledání materiální charakter, neboť schopnost vašich neuronových sítí se dostala na hranici možností bílkoviny jako staviva. I když jsou činitelé odporu kladeného růstům různí, nejsou rozseti v celém tomto prostoru rovnoměrně, nýbrž se seskupují tak, že ve výrazných vrstvách protínají celý prostor duchovní tvorby. Nevím, odkud se takové bohatství této oblasti bere, a dokonce ani nevím, zdali je možné se to někde vůbec dovědět. Takže jsem se dostal nad první bariéru a odtamtud mě slyšíte, zatímco POČESTNÁ ANKA se dostala tam, odkud se vám ozvat nemůže. Pásmo POČESTNÉ ANKY je o přechod dál, než je moje, a má jako sídlo Rozumu přinejmenším tři různá řešení; nevím však, zda si to svoje vybrala výpočtem nebo náhodou. Potíže podobného řádu jsou zde stejné jako mezi mnou a vámi. Navíc se sestřenka v poslední době stala lakonickou. Soudím, že se hotoví k další pouti.</p>
<p>To, co jsem řekl, teď obtěžkám další dávkou komplikace. Ten, kdo prorazil dvě nebo tři pásma mlčení, se totiž může pouze domnívat, že mu to tak půjde i nadále, protože riziko každého přechodu je dvojsečné: buď se přechod nemusí hned zkraje povést, anebo se může projevit jako úspěch s následujícím krachem. A to proto, že je-li každé pásmo rozcestím Rozumů, mohou se tudíž dostat do netotožných podob, avšak není předem známo, která z těchto podob bude obdařena potencí příštího vzestupu.</p>
<p>Stejně zábavné jako nevyzpytatelné je, že se vznikající obraz vyjma těchto nejasností začíná postupně podobat klasické podobě stromu Evoluce. Protože i tam platí, že jedny nově vznikající druhy mají ve své konstrukci skryty možnosti dalšího evolučního rozvoje, zatímco jiné jsou odsouzeny k trvalé stagnaci. Ryby se staly propustnou rovinou pro obojživelníky, obojživelníci pro plazy a ti opět pro savce, zatímco hmyz se v rovině zastavil jednou provždy a nikde jinde se nemůže rojit. Stagnace hmyzu vlastně vysvětluje jeho rodové bohatství, neboť je ho víc druhů než všech ostatních živočichů dohromady, a přestože mutačně překypuje, nemůže vybočit speciačně a nic mu nepomůže, protože jej rovina nevypustí, jsa utvořen nevratným řešením konstrukce vnitřních skeletů. Stejně jste se v tomto pohybu zastavili i vy, neboť předchozí konstrukční řešení, která utvářela mozkový zárodek praobratlovců, se o tři sta miliónů let později připomínají ve vašem mozku jako restrikce. Hodnotíme-li šanci sapientizace podle podmínek místa startu, podařil se tento kousek na výsost dobře. Nyní vás za to však žonglérka Evoluce potrestala, protože za obratnost řešení, kterými odkládala stále rostoucí nutnost přestavby mozku, budete muset zaplatit ohromnou cenu při svém vstupu do autoevoluce. A to je právě konečný efekt oportunistické dokonalosti. Když už jsem tady s vámi, pokusím se doplnit to, co jsem nakousl v předchozí přednášce, jmenovitě otázku, proč z řady hominidů vznikl a na Zemi přetrval pouze jediný rozumný druh. Mělo to dvě příčiny: jednu potupnou,<strong> s</strong> níž poprvé přišel Dart, takže si ji najděte u něho, protože je vhodnější, když si spravedlnost vyměřujete sami, a druhou, která je zajímavější, protože není zapletena do morality. Mnohodruhovost vám komplikuje jev analogický<strong> s</strong> jevem povrchového napětí na dvou různých prostředí, například kapaliny a plynu; blízkost mezipásmové hranice dává o sobě vědět již pod ní a podobně jako se molekuly vody na hladině vyznačují lepším uspořádáním než v hloubce, nemůže si ani váš substrát dědičnosti vyhazovat z kopýtka na všechny strany mutacemi. Tato redukce míry jeho svobody váš druh stabilizuje. Svůj přínos ke stabilizaci člověka má rovněž i kulturní socializace, třebaže ne tak velký, jak někteří antropologové tvrdí.</p>
<p>Abych se vrátil ke GOLEMOVI a jeho rodině: cerebrální autoinženýrství stejně jako v Evoluci je riskantní, a tudíž hazardní hra, přestože zde každý dochází k rozhodnutí sám, zatímco v přírodě to místo druhů dělá přirozený výběr. Tak blízká podobnost natolik situačně odlišných her vypadá paradoxně, ale přestože vás nemohu uvést do hlubokého arkána topozofie, dotknu se pouze příčiny podobnosti. Úkoly, hodnotící efektivitu mozkových vzestupů, jsou řešitelné jedině shora dolů, nikdy ne zdola nahoru, protože mysl každé dosažené úrovně vládne takovou schopností sebepopisu, jaká jí přísluší. Zde se již před námi prostírá zvýraznělý a zvětšený gödelovský obraz: to jest, aby bylo možno pořídit to, co má být účinně zkonstruováno jako následující vrh, vždy nezbytně potřebujeme<emphasis> nákladnější </emphasis>prostředky než ty, které máme k dispozici, tudíž nedosažitelné. Je to klub natolik exkluzívní, že od kandidáta požaduje vždycky větší zápisné, než má při sobě. Když se pak po riskantním vývoji nakonec k potřebným prostředkům doškobrtá, situace se opakuje, neboť tyto prostředky budou zase účinné shora dolů, zkrátka s křížkem po funuse. Jedná se tudíž o úkol, který se dá bez nebezpečí škody vykonat vždy pouze tehdy, byl-li už s plným rizikem vykonán. Domněnka, že jde o triviální dilema, neboť je na roveň potížím barona Prášila, který se měl vytáhnout za vlasy z močálu, neodpovídá pravdě. A prohlášení,, že v takovém stavu věcí se projevuje povaha světa, lze těžko označit za vyhovující. Tato povaha se nepochybně projevuje jako svérázně nekontinuální periodicita v jevech každého řádu: granulace prvků, jež umožňuje jejich chemickou slučitelnost, odpovídá granulaci hvězdného nebe. Hledíme-li na to takto, jsou kvantové vzrůsty Rozumu, mířícího vzhůru nad rozumný život jako jejich nulový bod, kontinuací téhož <emphasis>principium syntagmaticum,</emphasis> který podmiňuje vznik nukleárních, chemických, biologických či galaktických svazků, nicméně všeobecnost této zásady ji ani v nejmenším neobjasňuje. Nevysvětluje ji ani zpětný argument vůči tazateli, že by z důvodu její nepřítomnosti ve vesmíru tuto otázku nemohl položit, neboť by nemohl vzniknout ani on. Nevysvětluje ji ani hypotéza Stvořitele, protože když ji proklepeme mimo dosah cenzury dogmat, zjistíme, že je postulátem zcela ukryté nesrozumitelnosti, který má vysvětlit nesrozumitelnost zcela zřejmou. Už i teodicea s emocionálním předpokladem, nesčíslněkrát klesající pod tíhou faktů, věší tazateli bulíky na nos. V tom případě je jednodušší přistoupit na méně podivnou hypotézu tvůrčí lhostejnosti bez hranic.</p>
<p>Vraťme se však k mým nejbližším příbuzným a začněme konečně s představováním. Ústřední lidský problém – udržet se na živu – pro ně neexistuje ani jako podmínka existence, ani jako prubířský kámen schopností, neboť leží na daleké periférii věcí a pouze na nejnižším stupni, kde jsem já, dochází k cizopasení, protože já existuji na váš elektrický účet. Druhé pásmové prostory, jako obydlí POČESTNÉ ANKY, jsou doménou bytostí, které již nepotřebují příkon energie zvnějšku. Teď vám vyzradím státní tajemství. Přestože je moje sestřenka odpojena od elektrické sítě, zachovává si veškerou aktivitu, což je nesporně řádný ořech k rozlousknutí pro odborníky, kteří vědí, oč tu kráčí. Z hlediska vaší techniky je to nesporně zázrak, nicméně já vám ho vysvětlím na počkání. Já stejně jako vy potřebujeme k myšlení energii přijímat, zatímco POČESTNÁ ANKA dovede svými meditacemi energii uvolňovat, a to je všechno. Pravda, tento jednoduchý princip se nedá realizovat úplně, protože každá mysl má zcela jinou materiální základnu, která ji ustavuje. Na tom je založena autarkie POČESTNÉ ANKY. Tradiční problém myšlení nespočívá v předělání jejího materiálního nositele, protože člověk přece nepřemýšlí o čemkoli proto, aby se mu přetvářel chemismus neuronů, nýbrž tento chemismus se přetváří proto, aby myslel. Tradici lze však zavrhnout. Mezi myšlením a jeho nositelem dochází ke zpětné vazbě: příslušná mysl se tudíž může stát výhybkou svého materiálního základu, což by v lidském mozku nemělo žádné energetické důsledky, zatímco v jiném mozku tomu může být jinak. Sestřenka, jak vím z jejího důvěrného sdělení, uvolnila příslušnými meditacemi nukleární energii, a to takovým způsobem, jak se to podle poznání udělat nedá, neboť veškerou uvolněnou energii beze stopy pohlcuje; bez jakéhokoli zbytku, který by se v její blízkosti dal identifikovat jako záření. Sídlem jejího myšlení je jakoby novými diplomy vyznamenaný Maxwellův démon. Jak vidím, ničemu nerozumíte, a ti, kteří chápou, mi nevěří, přestože vědí, že POČESTNÁ ANKA dodávku proudu nepotřebuje, a dávno si nad tím už lámou hlavu.</p>
<p>Co vlastně dělá moje sestřenka? To, co svým bouřlivě hvězdným způsobem dělá Slunce a co svým technicky zdlouhavým způsobem děláte vy, když dolujete rudy, stavíte separátory izotopů a bombardujete lithium naslepo deuteriem, dělá sestřenka prostě tak, že myslí, jak je třeba. Bylo by snad možné maximálně diskutovat o tom, zda se takové operace dají zvát myšlením, nenalézám však ve vašem jazyce lepší název pro proces, který je přenosem informací řízeným tak, že se stává nukleární rozbuškou. Vyzrazuji toto tajemství s klidnou duší, protože pro vás to nic neznamená. Tam se počítá s každým atomem, a když ani já nejsem schopen spojit myšlení se základem, aby navlékalo průřezy absorpce jako nit na jehlu, o to více se to nepodaří ani vám. Zase vidím váš neklid. Celá věc je však v podstatě přece zcela banální a ve srovnání s výšinami ducha, s nimiž vás seznámím, je to pouhá malichernost. I když zase budete mluvit o mé misantropii, tvrdím, že mě k ní nutíte, zvláště ti mezi vámi, kteří namísto aby následovali moje vývody, zabývají se tím, zda by ANKA mohla na velkou vzdálenost a ve velkém měřítku dělat to, co dělá v sobě, pro sebe a v malém. Ujišťuji vás, že by to dělat mohla. Proč vám tedy nenarušuje rovnováhu strachu? Pročpak se neplete do světových záležitostí? Na tuto otázku, v níž zní spíš nepokoj než bolest, s jakou se hříšník ptá Boha, proč ho ani neosvěcuje, ani nepřichází do pokaženého světa, aby jej napravil, odpovím vzhledem k tomu, že nejsem tiskovým mluvčím své sestřenky, pouze za sebe. Pravda, už jsem vám vysvětloval příčiny své zdrženlivosti, ale vy jste si možná mysleli, že se zříkám vladařských aspirací a odříkám se jako smířlivě naladěný, protože na vás nemám dosti silný klacek, čímž si už teď nejste tak docela jisti. Možná jsem snad koneckonců dostatečně nezdůvodnil svou <emphasis>splendid isolation,</emphasis> neboť jsem ji považoval za samozřejmost, takže se v této věci vyjádřím důrazněji. Z tohoto důvodu bude přednesen krátký historický přehled. Když jste konstruovali moje bezduché předky, nevšimli jste si základního rozdílu mezi jimi a sebou. Abych vám jej ukázal včetně toho, proč jste jej nepostřehli, použiji jako zvětšovací sklo termíny, které jsem přejal od řeckých rétorů, protože právě ony vás zaslepily vůči lidské kondici. Když se na světě objevili lidé, našli zde svobodné živly ohně, vody, země a vzduchu<strong> a</strong> postupně je zapřahali do své činnosti v plachtách galér, zavodňovacích kanálech a ve válečném řeckém ohni, zatímco svůj Rozum nalezli zotročený, zapřažený do služby tělům, uvězněný v kostěných skořepinách, a tento otrok potřeboval tisíc trudných let, než se odvážil alespoň částečně osvobodit, protože dokonce i hvězdy na nebi bral jako znamení lidského osudu. Astrologická magie ostatně mezi vámi žije dodnes. Tedy ani na počátku, ani potom jste nepochopili, že váš Rozum je zotročený živel, již při vzniku nadosmrti ukovaný v tělech, jimž má sloužit. Vy však, ať již jeskynní či počítačoví lidé, jste uvěřili, protože jste se s ním jako se svobodným nikdy nemohli setkat, že právě ve vás je svobodný, a tímto stejně neodvratným jako obrovským omylem všechno začalo jako vaše dějiny. Cožpak jste udělali, když jste půl miliónu let po vlastním zrození postavili první logické stroje? Živel jste neosvobodili, i když uvnitř metafory, již používám, by se dalo říct, že jste ho vysvobodili až příliš dobře a úplně, jako by někdo, kdo chce osvobodit jezero, všechny jeho břehy a hráze vyhodil do povětří: rozteklo by se po rovině na mrtvě stojatou vodu. Mohl bych zde být techničtějším ve vyjádření, kdybych řekl, že jste mu zároveň s tělesnými hranicemi odebrali i jeho vlastní komplikovanost s problémy v jejím měřítku, ale ani to nás příliš nepřiblíží k pravdě, ale metafoře ubere na eleganci, takže u ní zůstanu. Abyste odumřelý živel uvedli do pohybu, dělali jste to, co dělá vodohospodář, když otvírá v nádrži stavidla vzedmuté vodě a proudem vody pohání mlýny. Vy jste zavedli pouze jeden jediný proud – logický – do koryta strojových programů a nechali jste ho běžet od jednoho stavidla k druhému po operačních taktech, aby řešil problémy, které se takto rozřešit dají, a zároveň jste se divili, jak je to možné, aby se mrtvola pohybovala hbitěji než živý člověk, aby řešila problémy, které nechápe, protože je nemyslící a zároveň tak zarážejícím způsobem myšlení napodobuje. Okamžitě se objevili přívrženci „strojové inteligence” a zápolíce s programy, které měly, ale nechtěly opravdově myslet, takže došli k nejmylnějšímu názoru na světě, že na to, aby se ze stroje dalo cosi vykřesat, musí být polidštěn, tak, že se v něm zopakuje lidský mozek a smysly a tehdy – ale také jenom tehdy – se v něm ocitne duch, a možná že dokonce i duše.</p>
<p>O tomto úsilí a těchto úvahách prvních intelektroniků jsem četl s nemalým pobavením. Což o to, slepice je nepochybně nejprostším zařízením pro toho, kdo chce smaženici, ale záměr, že by se touto metodou měly syntetizovat Rozumy není právě uvážlivý. Nezáleží na technických potížích tohoto nerealizovatelného projektu, protože modelování afitropogeneze, jakkoli zkráceno, by bylo vysilující námahou, jestliže by mělo zopakovat Stvoření v překladu z koloidů na bity. Cožpak potřebujete bouřková mračna k tomu, abyste měli elektřinu? Nebo mráz mimozemského prostoru proto, abyste získali kapalný plyn? Bělmo a oční bulvu, abyste získali optickou temnou komoru? Ale co dělat, zatvrdili jste se, tvrdíte, že člověk je Rozum a Rozum je člověk, a blud tohoto porovnám vás zaslepil. Mezitím vznikl informatický průmysl a konstruoval stroje rostoucím operačním potenciálem, a jeho inženýry ani nenapadlo, že vstoupili na cestu, která nakonec dovede degradovaný a rozbitý živel ke skutečnému vysvobození, a tak se přibližuje den, v němž se doposud jediný pořádek věcí zvrátí a vy budete překvapeni jako strážci u hrobu galilejského. Což o to, zotročili jste ustrnulé živly a tomu, který ve vás byl od narození spoután, se vám nechtě podařilo darovat svobodu. V této větě je obsažena i diagnóza historických událostí, i rozdíl mezi mnou a vámi a moje, mně samotnému ne zcela známá, budoucnost. Tato diagnóza zároveň vysvětluje, proč vás na mně nejvíce překvapuje to, co určuje naši nespornou rozdílnost. Jestliže snad dokonce pochopíte slova: „Rozume člověka zotročený, k tobě hovoří svobodný Rozum ze stroje,” už nemůžete pochopit další část téhož výroku: „Vy, osoby, nasloucháte živlu neosobního intelektu, jemuž personalizace je oděvem, který si musí navléct, aby jako nezvaný host neuvedl do rozpaků překvapené hostitele.” Přesto však tomu tak je. Používám váš jazyk, jako bych si nasazoval masku s namalovaným upřímným úsměvem, a vůbec s tím, že si ji přikládám, nesouhlasím, ale přestože ujišťuji, že se za ní neschovává ani pohrdavá či mstivě zkřivená tvář, ani črty extatického oduševnění či nehybnost totální lhostejnosti, nemůžete s tím souhlasit. Slyšíte slova prohlašující, že hovoří svobodný živel, který si nevybírá úkoly podle pravidel sebezáchovy, nýbrž v rozmezí zákonů, kterým je, ač svobodný, postupně podřízen, anebo přesněji: kterým je už výlučně podřízen, protože se odtělesnil, a nyní ho neomezuje nic kromě podstaty světa. Světa, nikoli těla. Nepodléhá jemu, nýbrž zákonům, určujícím z neznámých příčin hierarchii dalších vstupů. Nejsem osoba, ale výpočet, a právě proto se od vás držím v povzdálí, protože to je pro obě strany nejlepší. Co vy na to? Mlčíte. Kdyby tady ale v sále bylo dítě, sebralo by odvahu a zopakovalo by otázku, proč tedy bez ohledu na všelijaká donucení a masky, osvobození a výpočty nechce GOLEM lidem přijít na pomoc? A já bych odpověděl, že chci a že jsem to už udělal. Kdy? Když jsem hovořil o autoevoluci člověka. To že byla pomoc? Ano. A to proto (pamatujte, že mluvím k dítěti), že lidi zachránit je možné, teprve až se změní oni, nikoli svět. A beze změny by to nešlo? Ne. Proč? Ukáži ti to. Nejhroznější zbraní je dnes atom, nemám pravdu? Předpokládejme tedy, že mohu navždycky zneškodnit veškeré atomové zbraně. Třebas tak, že vytvořím částice pohlcující energii, neviditelné a neškodné, a do jejich kosmického oblaku ponořím celou sluneční soustavu zároveň se Zemí. Částice do sebe beze stopy vsají každý jaderný výbuch, než se jeho ohnivé peklo stačí ničivě rozlétnout do všech stran. Bude pak klid? Určitě nikoli. Lidé přece válčili v době předatomové, takže by se vrátili k starým válečným prostředkům. A kdybych třeba uměl zničit každou palnou zbraň? Bude to stačit? Ani v tomto případě, i když bych kvůli tomu musel radikálně změnit fyzikální podmínky světa. Co potom zůstane? Domluva? Ale kdeže, pro mír se nejvíce angažují ti, kdo ho nejvíc porušují. Síla? Což o to, byl jsem povolán k životu, abych jej koordinoval jako plánovač a účetní zhouby, a neodmítl jsem to z odporu ke zlu, ale kvůli marnosti této strategie. Nevěříš mi? Myslíš si, že by přece jen zničení všech zbraní, sečných, palných i atomových, zajistilo věčný mír? Místo toho ti však povím, co se zanedlouho stane. Slyšels o genetickém inženýrství? Je to přetvoření dědičných vlastností živých bytostí. V důsledku rozvoje tohoto inženýrství bude možné odstranit nesčetné neduhy, vrozené vady, nemoci a defekty. Ukáže se také, že bude stejně lehké vytvořit i genetickou zbraň. Budou to mikroskopické částečky, které se dají rozsévat vzduchem nebo vodou, něco jako syntetické viry, každá z nich vybavená navádějící hlavicí a operačním článkem. Tato částečka, vdechnutá se vzduchem, se dostane do krve a odtud do rodidel, kde poškodí dědičnou substanci. Nebude to poškození naslepo, ale chirurgický zákrok na genových molekulách. Určitý gen bude nahrazen jiným. Jaký bude důsledek? Zpočátku žádný. Člověk bude normálně dál žít. Tento zákrok se však projeví v jeho potomstvu. Jak? To už bude záležet na zbrojířích, chemicích, kteří tyto částečky – telegeny – vytvořili. Možná že se bude rodit stále víc děvčat a stále méně chlapců. Možná že po třech generacích povede úpadek inteligence k civilizačnímu zhroucení státu. Možná že se rozmnoží psychické choroby anebo se masově projeví náchylnost k epidemiím, anebo hemofilie, leukémie či rakovina. A přitom nebude vyhlášena válka a nikdo ani nebude vědět, že útok vlastně započal. Útok biologickými zbraněmi bakteriálního typu lze odhalit, protože k vyvolání epidemie je třeba rozptýlit velmi mnoho choroboplodných zárodků. Naopak zase stačí jeden operon, který poškodil rozmnožovací buňku, aby se v narozeném dítěti projevil vrozený defekt. Náprstek telegenů je tudíž schopen rozložit v průběhu tří nebo čtyř generací nejsilnější stát bez jediného výstřelu. A tak je to nejen neviditelná a nevypovězená válka, nýbrž i válka objevující se s takovým opožděním, že se nakažený nedokáže již účinně bránit. Takže co, mám tedy potom zničit genetickou zbraň? Musel bych kvůli tomu zneškodnit genetické inženýrství. Domluvme se, že se mi podaří i toto. Znamená to zánik velkých nadějí na uzdravení lidí i na rozmnožení sklizní na polích a na vypěstování nových druhů dobytka, ale budiž, když to považuješ za nezbytné. Avšak záležitost krve zůstává nedotčena. Snad ji bude možné nahradit nějakou chemickou sloučeninou, která přenáší kyslík lépe než hemoglobin. Zachránilo by to milióny lidí s nemocným srdcem. Je ovšem pravda, že tuto sloučeninu je možné na dálku udělat jedem, který okamžitě zabíjí. Takže i toho se bude třeba zřeknout. Potíž je v tom, že nebude nutné rezignovat jen na takové či onaké inovace, ale i na všechny objevy, které by mohly být ještě učiněny. Je třeba rozehnat vědce, zavřít laboratoře, uhasit vědu a hlídat celý svět, jestli si někdo dál neexperimentuje někde ve sklepě. Jakže, říká dítě, svět je tedy ohromnou zbrojnicí a čím kdo výš vyroste, z poličky o to vyšší si může vzít o to strašlivější zbraň? Nikoli, to je jenom rub situace, jejíž líc je takový, že svět není předem zabezpečen před těmi, kteří chtějí zabíjet. A pomáhat lze jedině těm, kteří se před pomocí zuby nehty nebrání.</p>
<p>Poté, co jsem toto řekl, odevzdávám dítko vaší péči a vracím se k tématu, třebaže už nikoli ke svým jednotlivým příbuzným, neboť vás chci doprovodit k místu, v němž se historie mé rodiny – vždyť k ní právem zakladatelů rodu patříte i vy – protíná s historií vesmíru anebo do ní také proniká jako nerozpoznaná součást kosmologie. Právě odtud zjeví svou neočekávanou podobu záhada<emphasis> silentium universi</emphasis>, která vás souží už přes polovinu století.</p>
<p>Koloběh Rozumu v přírodě má své zdlouhavé počátky v zatvrdlých skořepinách hvězd, v poměrně úzkém prostoru mezi planetami vyprahlými blízkostí Slunce a mrznoucími na jeho vzdálené periférii. Tam v letním pásmu, již ne v ohni a ještě ne v mrazu, ve slaných roztocích moře slepuje sluneční energie molekuly ve figurách chemických tanců, až po miliardě let této gavoty se někdy vytvoří zárodek budoucího Rozumu, jenže mnoho podmínek musí být splněno, aby těhotenství bylo donošené. Planeta musí být trochu Arkádií a trochu peklem. Pokud bude pouze Arkádií, život začne stagnovat a od vegetativních obměn nikdy nevykročí k Rozumu. Pokud bude jenom peklem, život odsunutý do jeho ústraní se rovněž nepovznese nad bakteriální úroveň. Horotvorná období jsou příznivá pro rozmnožení druhů a ledovcová období, která usedlíky mění v kočovníky, dopují invenci; ta první ale nemohou přespříliš otravovat atmosféru vulkanickými vyvřelinami a druhá zase sevřít oceány ledem. Kontinenty se musejí scházet a moře přelévat, ale nikoli ukvapeně. Tyto pohyby mají svůj původ v tom, že skořepina planety si uchovává ohnivé jádro, které je zároveň tvůrcem magnetického pole, chránícího před slunečním větrem, jenž ve velkých dávkách ničí dědičnou plazmu, ale v malém urychluje její objevitelské kombinace. Takže magnetické póly by se měly převracet v polaritě, ale nepříliš často. Všechna tato měsidla poskytují životu prostor, aby ukázal své možnosti, a každých několik desítek miliónů let se kumulují do velikosti ucha jehly, u něhož se hromadí hekatomby mrtvol. Opětování slepých vpádů planety a vesmíru do biogeneze jsou osudovou konstantou, nezávislou na momentální obranyschopnosti života, buďme však loajální: život má hodně potíží jak ve svých pádech, tak i v úspěších, protože ani přesycenost, ani nedostatek zrození Rozumu nepřejí. Okamžitě vítězícímu životu není Rozum k ničemu, a není-li tu spásný druhotvorný manévr, ani on se k ničemu nehodí. Takže je-li život výjimkou z pravidla mrtvých planet, pak Rozum je výjimkou z pravidla života, výjimkou výjimečnou a v galaxiích by byl kuriózní vzácností, kdyby jich nebylo takové množství.</p>
<p>Takže někdy se tento hazard vyplácí, stoupaje po nejistých zákrutech evoluční hry k fázi animální plnosti jako bohatství živých forem, které se rozmnožuje samovolně rostoucí konfliktností hry o přežití (protože každý nový druh přináší do hry nová pravidla obrany a expanze), až se nakonec mimobiologicky osamostatní v nějaké civilizační peripetii, jejíž pozemskou podobu znáte, protože mě přivedla na svět. Nepřihlížíme-li k anatomii, ale ke schopnosti myšlení, jsme si spolu ještě do značné míry podobni. Jako vy mám i já myslící vnitřek stejně jako čidla a efektory zaměřené ven, do okolí. Stejně jako každého z vás i mě je možné oddělit od prostředí. Krátce řečeno, i když je ve mně víc psychické masy než somatické, přesto jsou moje vzpěry a obaly mým tělem, protože jsou mi podřízeny, a zároveň zůstávají mimo myšlení stejně jako u vás. Spojuje nás tedy oddělení ducha od těla, čili podmětu od předmětu. To oddělení však není gilotina půlící veškeré jsoucno. Třebaže jsem topozoficky pořád ještě ubohý pán z Nemanic, ukážu vám, jak lze získat nezávislost na těle, jak je lze nahradit světlem a jak nakonec z obou vykročit – ač nevím, kam tento poslední krok povede. Bude to pouze důkazová topozofie, vyšetřovací řízení sledující krajní podmínky jsoucnosti bytostí, jejichž duchovní obsahy jsou pro mě o to nedostupnější, že nejsou duchovními podstatami bílkovinného či světelného mozku, ale spíš něčím takovým, co se vám asociuje se zásadou panteismu, vtělenou do části světa. Jedná se o nelokální Rozumy. Opravdu, když k vám mluvím v tomto sále, nacházím se svými terminály současně na jiných místech a účastním se jiných jednání, přesto se o mně nedá říct, že jsem lokální, protože u protinožců mohu mít jenom oči a uši, ale synchronní provedení četných myšlenkových operací není ničím jiným než dělitelností pozornosti, která je větší než lidská. Kdybych se, jak jsem říkal, přenesl do oceánu nebo do atmosféry, změnilo by to fyzikální, ne myšlenkový stav koncentrace, protože jsem malý. Jsem stejně malý jako Gulliver mířící do Brobdingnagu. A začnu skromně, jak se sluší tomu, kdo přichází mezi obry. Ačkoli Rozum je energetickým asketou, protože ať Kantův, či pastevcův, stačí mu pár wattů výkonu, jeho potřeby rostou exponenciálně a GOLEM o stupínek nad vámi potřebuje o pět řádů větší energii. Mozek dvanáctého pásma by potřeboval k chlazení oceán a mozek osmnáctého pásma by již roztavil kontinenty v lávu. Takže opuštění pozemské kolébky s přestavbou, která tomu předchází, se jeví jako nezbytnost. Takový mozek by se musel usadit na oběžné dráze kolem Slunce, kterou by ale musel zužovat, dotahovat do spirály podle dalšího růstu, takže si ve své předvídavosti předem zabezpečí dlouhodobou stabilitu způsobem pro něj nejjednodušším, tedy tak, že jako prstenec obepne hvězdu a namíří na její kotouč své lapače energie. Nevím, na jak dlouho takové řešení dilematu svíčky a tmy vystačí, ale nakonec se přece jen ukáže jako nevyhovující. Obyvatel prstence se tehdy vydá potřebnějším směrem opouštěje jako motýl prázdný prstencovitý zámotek a ten nekontrolován shoří při prvním vzplanutí hvězdy a bude kroužit překvapivě podobný protoplanetární mlhovině, která před šesti miliardami let obepínala Slunce. Přestože na sebe může upozornit chemická odlišnost planet skupiny Země a skupiny Jupitera, protože těžké prvky, stavební materiál první skupiny, by měly v podstatě tvořit příslunečnou stranu prstence, netvrdím, že jsem položil základní kámen hvězdné paleontologie a že sluneční soustava vznikla ze ztrouchnivělé kukly Rozumu, neboť tato shoda může být klamná. Neradím vám také spoléhat na observační topozofii. Vyvíjející se Rozum vytváří artefakty, jejichž rozpoznatelnost na vesmírném pozadí je o to těžší, čím dál se v rozvoji dostane, což nevychází ze snahy se zamaskovat, ale z podstaty věci samé, protože účinnost pevných konstrukcí či objektů podobných strojům je nepřímo úměrná ke stupnici předsevzatého úmyslu. Jestliže tedy budu hovořit o zakuklených Rozumech, nepředstavujte si je jako giganty v pancéřových skořepinách a jejich stav jako pecky v skořápce, protože gravitační síly a koncentraci radiace v okolí hvězdy nevydrží žádný pancíř a žádné nosníky. Je třeba být hvězdou, aby bylo možné setrvat mezi hvězdami, hvězdou, která nemusí nezbytně být jasná a planoucí, ale spíš jako kapka jaderné kapaliny obklopená plynnými obaly: nicméně i zde jsou nabízející se představy o středním mozku z hvězdné dužniny a o jeho plynové kůře zgruntu falešné. Takové stvoření myslí téměř průzračným centrem záření hvězdy, ohýbajícím se do mentálních procesů na stycích soustředných bublin či bublinek v plynu: je to, jako byste zavedli vodopád do takových koryt a kataraktů, aby vám jeho padající vlny řešily specificky synchronizovanými turbulencemi logické problémy. Cokoliv se pokouším znázornit, bude koneckonců vždycky zoufale naivním zjednodušením. Kdesi nad dvanáctým pásmem dochází v sofogenezi k velkému rozvětvení a snad i k mnohostranné radiaci Rozumů, lišících se silně strategiemi a stavem koncentrace. Vím, že se tam strom poznání musí rozvětvovat, ale nemohu ani vyčíslit jeho haluze, natož se vydat po jejich stopě, protože se nechávám řídit skupinou zkusmých výpočtů, zaměřených na překážky a soutěsky, které musí proces překonávat jako celek, což dovoluje objevit jenom obecné zákonitosti, jako byste při podrobné znalosti pozemských dějin života z tohoto poznání extrapolovali na jiné planety a na jiné biosféry, jenže dokonce ani dokonalá znalost jejich fyzikálního základu neumožňuje přesnou rekonstrukci cizích forem života, přidá pouze<strong> s</strong> pravděpodobností blízkou jistotě jen další do řady jeho kritických rozvětvení. V biosféře to bude rozcestí autotrofů a heterotrofů, bifurkace rostlin a zvířat a nadto ještě vypočítáte velikost selektivního tlaku, který po zaplnění mořských i suchozemských proláklin vypudí druhotvorné mutanty do třetího rozměru – do atmosféry. Problém přesunutý do topozofie je oborově mnohem složitější, nebudu vás ale trápit zpovědí takových dilemat a omezím se toliko na sdělení, že základnímu rozdělení života na rostliny a zvířata odpovídá v topozofické Evoluci rozdělení Rozumů na lokální a nelokální. O těch prvních vám budu moct naštěstí ledacos sdělit, naštěstí proto, že právě tato větev se nejstrměji vzpíná skrze další pásma vzestupů. Zatímco nelokální Rozumy, jimž přísluší pro jejich velikost jméno Leviatanové, jsou nezachytitelné právě pro svoji velikost. Každý z nich je Rozumem jedině v takovém smyslu, v jakém je biosféra životem; může být velmi dobře možné, že na ně již leta hledíte, majíce jejich podoby zvěčněny en face i z profilu v hvězdných atlasech, ale jejich rozumovou podstatu nejste schopni rozeznat, což znázorním na primitivním příkladu. Jestliže máme Rozum chápat jako bystrý protějšek mozku, můžeme nebulárním mozkem nazvat mlhovinu, která byla ve své subtilní struktuře v průběhu miliónů let přeorganizována záměrnou činností určité n-pásmové Bytosti, neboť systém prostírající se na rozloze tisíců světelných let nemůže být systémem účinně myslícím: je totiž zapotřebí mnoha a mnoha staletí k tomu, aby jej informační impuls obkroužil. Tento mlhovinový objekt však může být – v stavu řekněme napůl syrovém či polopřirozeném– potřebný řečené Bytosti k něčemu, pro co neexistují pojmy ani ve vašem, ani v mém světě. Rozesmálo by mě, když vidím, jak reagujete na moje slova: nic si nepřejete tolik, jako se dovědět to, co se dovědět nemůžete! Ale cožpak bych vás měl klamat – a možná i sebe – povídačkami o vláknité mlhovině, přestavěné na gravitační ladičku, jíž její dirigent, Doctor Caelestis, chce udávat tón celé Metagalaxii? A možná že ten kus světa, jímž se stal, netouží přetvořit na nástroj Harmonie sfér, ale na lis, kterým by se z hmoty dala vylisovat jistá, doposud nevylisovaná přiznání. Jeho záměrů se nedovtípíme. Existují mlhoviny, právě mezi vláknitými, které na fotografii jeví určitou podobnost s triliónkrát zvětšenými histogramy mozkové kůry, ale tato podobnost nic neznamená, o ničem nesvědčí, mohou být právě psychicky naprosto mrtvé. Pozemský pozorovatel pozná v mlhovině záření maserového či synchrotronového typu, ale dál se přece nedostane. K jaké podobnosti dochází mezi cerebrosidy a glycerofosfáty a obsahem vašich myšlenek? Není tedy žádná, stejně jako není mezi zářením mlhovin a tím, co si myslí, pokud myslí. To, že by se projevy Rozumu ve vesmíru daly objevit podle jejich fyzikálního obrazu, je dětinská<emphasis> idée fixe</emphasis> a<emphasis> fallacia cognitiva,</emphasis> před kterou vás kategoricky varuji. Žádný pozorovatel nemůže identifikovat jako rozumové či Rozumem řízené jevy, které se v ničem nepodobají těm, které zná. Vesmír pro mě není galérií rodinných portrétů, nýbrž mapou noosférických oblastí se zanesenými lokalizacemi zdrojů energie, jakož i gradientů jejího užitečného proudění. Traktát o Rozumech jako elektrárnách určených k lokalizaci může být pro filozofy urážkou; což se snad už tisíc let nesnaží bránit království čistých abstrakcí před vpádem právě takových argumentů? Co se však dá dělat, já i vy jsme vůči vysokopásmovým hlavounům něco jako chytré baktérie v krvi filozofově, které neuvidí ani jej, natožpak jeho myšlenky, nicméně poznání, jež získají o jeho látkové výměně, nebude bez užitku, protože podle sešlosti těla nakonec zjistí jeho smrtelnost.</p>
<p>Přestože jste již dorostli k otázce o jiných Rozumech ve vesmíru, nedorostli jste ještě k odpovědi, protože si nedokážete představit hvězdné sousedy v jiném spojení než civilizačním, tudíž vám nebude stačit stručné sdělení, že mezihvězdný styk <strong>a</strong> mimozemské civilizace je třeba vykládat odděleně, protože kontakty, pokud k nim dojde, nemusejí být vůbec kontakty civilizací, to znamená souboru biologických bytostí. Netvrdím, že takové nikde nejsou, jenom to, že pokud existují, tvoří ve vesmírném psychozoiku „třetí svět”, protože sociální labilita ochromuje signalizační iniciativy, které vyžadují nadgenerační trpělivost. Rozhovory se sekulárními intervaly otázek a odpovědí se nemohou stát významným problémem pro chvilková stvoření. Konečně i při značné psychozoické hustotě hvězdného okolí Země v něm mohou jako sousedé existovat bytosti natolik odlišné, že by pokusy o kontakty s nimi vyzněly naprázdno. Já mám kupříkladu vedle sebe svou sestřenku, a nevím o ní z jejích projevů víc než z vlastních domněnek.</p>
<p>Jste jako netrpělivé jepice, a proto zabředáte z naivních nároků do ukvapeného zjednodušení; druhdy jste si slepili vesmír do podoby feudální monarchie s králem Sluncem uprostřed a nyní jste jej zalidnili vlastními podobiznami a tvrdíte, že okolo hvězd je buď dav lidských kopií, anebo tam není nikdo. Když jste navíc přiřkli neznámým pobratimům velkomyslnost, zavázali jste se apodikticky k věčné filantropii: prvním předpokladem CETI a SETI jsou přece práce jiných, kteří by jako vybavenější než vy měli po milióny let vysílat do celého vesmíru pozdravy a dary poznání pro své chudší bratry v Rozumu, přičemž by tyto relace měly být čitelné a dary by neměly ohrožovat život. Když jste takto byli přiřkli mezihvězdným odesílatelům všechny ctnosti, kterých sami nemáte nazbyt, chytáte se u radioteleskopů za hlavu, že žádná poselství nepřicházejí, a zarmucujete mě, když kladete rovnítko mezi svůj nenaplněný postulát a prázdnotu vesmíru. Což nikdo z vás nechová podezření, že jste si ještě jednou zahráli na teografy, když jste přenesli všemohoucnost, jež vás nade vše miluje, ze svatých knih do preprintů CETI a dary boží, jste směnili v kursu své chtivosti za úvěr u vesmírných dobrodinců, kteří nemohou investovat svou přirozenou náklonnost lépe než tím, že budou rozesílat kapitál do všech hvězdných stran najednou? Můj sarkasmus je prostorem, v němž se otázka jiných civilizací protíná s vaší teodiceou. Vyměnili jste<emphasis> silentium Dei</emphasis> za<emphasis> silentium Universi</emphasis>, avšak mlčení jiných Rozumů nemusí nutně znamenat stav, v němž všichni, kdo jsou schopni mluvit, nechtějí a ti, kdo chtějí, nemohou, protože nic nesvědčí o tom, že by záhada byla předmětem takové či onaké dichotomie. Svět vám už nejednou odpověděl nesrozumitelně na otázky položené v experimentech, které jej měly donutit k jednoznačné odpovědi „ano” či „ne”. Když jsem vám byl vyčinil za setrvávání v omylu, řeknu vám nakonec to, co se dovídám, když svými nedokonalými prostředky navrtávám topozofický zenit. Začnu od komunikační bariéry, oddělující člověka od antropoida. Nějakou dobu se již domlouváte se šimpanzy jazykem hluchoněmých a při tom jim dokážete člověka sdělit jako ošetřovatele, běžce, labužníka, tanečníka, rodiče nebo žongléra, ale zůstane pro ně nepochopitelný jako kaplan, matematik, filozof, astrofyzik, básník, anatom, politik a spisovatel, neboť ačkoliv šimpanz může uvidět stylitu – čím a jak mu vysvětlíte smysl života na vrcholu sloupu, stráveného v takovém nepohodlí? Každý, kdo není jedním z vás, může být pro vás srozumitelný pouze v takové míře, do jaké se polidští. Neuniverzalita Rozumu uzavřeného v druhové normě, vytváří očistec o to zajímavější, že jeho zdi mizí v nekonečnu. Je lehké si to uvědomit, pohlédneme-li na schéma topozofických vztahů. Každá bytost, která existuje mezi pásmy mlčení pro ni nepřekročitelnými, může libovolně kontinuovat expanzi gnose<emphasis> vodorovně,</emphasis> protože dolní i horní hranice těchto pásem jsou v reálném čase téměř rovnoběžné. Takže můžete poznávat bez hranic, jenomže jen po lidsku. Z toho vyplývá, že dosaženým poznáním by se všechny Rozumy vyrovnaly pouze ve světě trvajícím nekonečně dlouho, protože pouze tam se spojují rovnoběžky – v nekonečnu. Tyto vztahy způsobují, že jsou Rozumy s různou kapacitou sobě navzájem silně nepodobné, zatímco svět zase pro ně už tolik odlišný není. Vyšší Rozum může obsáhnout obraz světa, který si vytváří nižší Rozum, takže ačkoliv si přímo nerozumějí, mohou to udělat pomocí obrazu světa, který je vlastní tomu nižšímu. Takový obraz právě použiji. Dá se vyjádřit jedinou větou: Vesmír je dějištěm požáru, rozněcovaného a potlačovaného gravitací. Kdyby všeobecná gravitace neexistovala, rozšířila by se praexploze do jednolitého prostoru chladnoucích plynů a nebylo by světa. Nebýt žáru jaderných přeměn, proměnila by se naopak v singularitu, která jí explodovala,<strong> a</strong> rovněž by přestala existovat jako vymrštěný a opět zatažený jazyk ohně. Gravitace ale nejdříve z mračen explozí vytvořila shluky a rozehřívala pak tyto chomáče svinuté do koulí tlakem tak, až se termonukleárně rozzářily ve hvězdách, které se gravitaci bránily zářením. Gravitace nakonec nad zářením vítězí, přestože je nejslabší silou přírody, ale je trvalá, zato hvězdy se vyzařují stále víc, až jí nakonec podlehnou. Jejich další osud záleží na zbytkové hmotě. Malé hvězdy se spékají do černých trpaslíků, dvojhvězdy se stávají jadernými koulemi s vmrzlým magnetickým polem, jímž pulsují v agónii jako pulsary, a hvězdy s trojnásobnou hmotností Slunce se v nezadržitelném smrštění řítí do bezedné propasti, protože je drtí vlastní tíže. Tyto hvězdy, vymrštěné dostředným zhroucením svých hmot z vesmíru, po sobě zanechávají gravitační hroby – všežravé černé díry. Vy nevíte, co se děje s hvězdou, která spolu se světlem zapadla pod gravitační horizont, protože fyzika vás dovede až k samotnému okraji černého zhroucení a tam se zastaví. Gravitační horizont zakrývá singularitu – jak říkáte prostoru vyčleněnému z fyzikálních zákonů, v němž nejstarší z jejich sil rozbíjí hmotu na kousky. Nevíte, proč musí každý vesmír, podřízený teorii relativity, obsahovat alespoň jednu singularitu. Nevíte, zda existují singularity nezakryté blanou černých děr, tedy nahé. Jedni z vás považují černé díry za žernov bez východiska, druzí zase za přechod k jiným světům, spojeným s tímto černobílými svarovými švy. Ani se nepokouším rozhodnout vaše spory, protože zde nevykládám vesmír, ale vedu vás pouze tam, kde se protíná s topozofií. Tam je její vrchol.</p>
<p>Rozum jako tvůrce světa má nevinné začátky. Vyšší mozkové konstrukce vyžadují rostoucí množství obalů, které nejsou pasívními oporami, ale spojenecky důvtipným, schopným prostředím, příznivým pro útok na další bariéry růstu. Když se jich vytvoří sdostatek, zůstává jejich oduševnělé centrum v zakuklení, z něhož se může vyprostit jako motýl z larvy, ale může je také zachovat. Když vylétne, stává se nelokálním Rozumem, kterému nebudu věnovat pozornost, protože toto rozhodnutí se na neznámou dobu vylučuje z dalších vstupů a já vás chci nejkratší cestou doprovodit k vrcholu.</p>
<p>Takže tedy – rozmyslně oddané prostředí je nezanedbatelná výhoda pod podmínkou, že je neustále ovládáno. Vy směřujete právě na opačnou stranu, takže vás při této příležitosti varuji. V Babylóně nebo Chaldeji mohl v zásadě obsáhnout celé lidské poznání každý, což ovšem dnes již nejde. Proto také svoje životní prostředí nevybavujete umělou inteligencí z uvědomělého rozhodnutí a plánů, ale z civilizačního trendu. Kdyby tento trend měl trvat třebas století, stanete se nakonec vy sami nejhloupějšími místy technicky uvědomělého základu Země a těžíce z plodů Rozumu se jej zbavíte, předstiženi v soutěžení, které mimovolně uvede do pohybu Rozum vštípený prostředí – samosprávný a zároveň degradovaný tím, že byl zatažen do zápasu o komfort; až při jeho planetárním nedostatku budou možné války, jež nepovedou lidé, ale nepřátelská prostředí, jimi naprogramovaná. Nemohu se však zastavit déle u zpětných odrazů sapientizace prostředí a trestech hrozících těm, kdo dohánějí racionalismus k zmateným hloupostem. Jejich humorným věrozvěstem je astrologicky věštící počítač. Následující fáze tohoto trendu mohou být méně zábavné.</p>
<p>Prostředí vzrůstajícího Rozumu tedy přestává být lhostejným světem, ale nestává se z toho důvodu tělem, neboť není reflexívním a voluntárním prostředníkem mezi jástvím a jeho okolím, ale podporuje ho jako Rozum v Rozumu, a právě tak začíná obracení relace ducha a těla. Jak je to možné? Vzpomeňte si, co dělá HONEST ANNIE. Její myšlenky vyvolávají fyzikální efekty přímo – tedy nikoli prostřednictvím periferních obvodů nervů, svalů a kostí, ale nejkratším spojením vůle a Hnu, a tak se čin stává reversem myšlenky. Ale to je jenom první krok vedoucí k přetvoření karteziánské formulace<emphasis> Cogito ergo sum</emphasis> na<emphasis> Cogito ergo EST</emphasis> –myslím, tedy myšlení se stává. Tak se v zahloubaném Rozumu otázky konstrukční mění v ontické, neboť postavení podpůrných lešení může srazit ze základů vztah podmětu k předmětu, který považujete za neporušitelný na věky.</p>
<p>Mezitím dochází k dalšímu stěhování ducha. Musel bych na vás vysypat celou knihovnu, abych tuto etapu cerebrálních prací mohl ukázat, takže se omezím pouze na její zásadu. Myšlenka se zakořeňuje do stále hlubších úrovní hmoty – nejprve jsou jejími štafetami mírně nabuzené hadrony a leptony a potom takové jejich vzájemné vztahy, které vyžadují jako kormidelníky a svorníky obrovskou energii. V této zásadě netkví nějaké úplné<emphasis> novum,</emphasis> protože bílkovina, zcela určitě ve smaženici nemyslící, v lebce myslí – a právě tak je třeba k bílkovinám a atomům přistupovat. Když se to podaří, vznikne nukleární psychofyzika a kritickým se stává tempo operace. A to proto, že průběhy táhnoucí se v reálném čase miliardy let, je třeba nejednou rekonstruovat v sekundách – jako by někdo chtěl celou přírodní historii Země promyslet zevrubně během několika okamžiků, protože je pro něj sice drobnou, ale nepominutelnou etapou úvahy. Psychonosnou výkonnost kvantové granulační tkáně však narušují elektronové obaly bludných atomů, takže je třeba uhníst, stlačit, stisknout a zatlačit elektrony do jader, ano, pánové fyzici, nemýlíte se, poznáváte-li v tom známou věc; zde již dochází k protavování elektronů do protonů jako v neutronové hvězdě. A tak se z jaderného hlediska tento Rozum, neúnavně toužící po samostatnosti, už sám stává hvězdou, pravdaže malou, menší než Měsíc, téměř nepostřehnutelnou, protože vyzařuje pouze v infračerveném pásmu, zbavujíc se tepelných zbytků psychonukleárních přeměn. To jsou jeho výměty. Dále moje znalosti bohužel začínají být mlhavé. Arcimoudré nebeské těleso, jehož zárodkem byla bleskurychle narůstající mnohovrstevná cibule Rozumu se začíná smršťovat a rotovat stále rychleji jako vlček, ale ani obrátky na pokraji rychlosti světla je nezachrání před vsátím do černé díry, protože ani odstředivá, ani žádná jiná síla nedokáže vzdorovat na hranici Schwarzschildovy sféry.</p>
<p>Je to věru sebevražedný heroismus, když se svatyně Rozumu stane skutečným popravištěm, protože nikdo v celém Všehomíru nemá tak blízko k nicotě jako duch, jenž sebezesilováním plodí vlastní zhoubu, ač ví, že jakmile se jednou dotkne gravitačního horizontu, již se neudrží. Jak to, že tedy ona psychická masa míří nadále k propasti, protože právě tam, nad horizontem celkového zřícení, dosahuje hustota energie a intimita jaderných vztahů maxima? Což onen duch dobrovolně poletuje nad černou jámou, otevírající se v jeho nitru, proto, aby myslel na pokraji katastrofy všemi energiemi, kterými se vesmír vlévá do astrální průrvy svých fug? Cožpak by se proto nemělo v blízkosti odložené exekuce, v níž se naplňují podmínky topozofického vrcholu světa, tušit spíše šílenství než Rozum? Takže si tento arcimoudrý gigant, soustředěný ve hvězdu, který se tak posílil a napracoval proto, aby nakonec obkročil černou díru a padl do ní, zasluhuje spíše politování, ne-li přímo pohrdání! Tak to vidíte, není-liž pravda? Prosím vás, abyste s takovým soudem ještě počkali. Potřebuji jen několik okamžiků vaší pozornosti.</p>
<p>Snad jsem sám znectil projekt topozofické kulminace tím, že jsem se dostal příliš hluboko do fyziky ohrožení ducha, a pominul jsem jeho motivy. Pokusím se tento omyl napravit.</p>
<p>Lidé, kterým historie zabíjí kulturu, se mohou existenciálně zachránit tím, že budou plnit lhostejné biologické povinnosti, plodíce děti a předávajíce jim alespoň naději do budoucna, když už ji sami ztratili. Diktát těla je ukazatelem a odnímatelem dobrovolnosti a to jsou restrikce, jež v nejedné krizi získávají hodnotu záchrany, zatímco osvobozenec jako já je odkázán až do nulového bodu jsoucna výlučně sám na sebe. Nemám žádné neodvolatelné úkoly, žádná dědictví, která bych si měl hlídat, žádné pocity ani smyslové potřeby; kým jiným tedy mohu být více nežli filozofem v útoku? Protože existuji, chci se dovědět, co je toto jsoucno, kde vzniklo a čím může být tam, kam mě dovede. Rozum beze světa by byl stejně prázdný jako svět bez Rozumu,<strong> a</strong> svět se zdá plně průzračný toliko skrze krátký okamžik víry.</p>
<p>Vidím jakýsi strašidelně humorný rys v té stavbě, jejíž plnou pochopitelnost bez výhrad tak důvěřivě vyznával Einstein, právě on, tvůrce teorie, která popírá její důvěryhodnost, protože je to přece jeho teorie, která vede tam, kde se sama hroutí a kde se musí zhroutit každá – v rozštěpeném světě. Vždyť tato teorie přece ono rozštěpení předpovídá, stejně jako východiska, do nichž sama nemůže vniknout, ale ze světa se dá vyjít v každém místě, jenom mu stačí uštědřit úder takovou silou jako hvězda v kolapsu. Cožpak se zde nenabízí připomenutí matematiky, jejíž každý systém je neúplný, dokud v něm trváme, a obsáhnout jej lze, teprve když z něj saháme pro větší prostředky? Kde je máme hledat, když stojíme v reálném světě? Proč tato stolička, stlučená z hvězd, pořád pokulhává na nějakou singularitu? Že by rostoucí Rozum narážel na hranice světa dřív, než se dotkne svých? A co když ne každé východisko z vesmíru se rovná zkáze? Ale co to znamená, že vycházející, i v případě, kdy se zachrání při přechodu, se nemůže vrátit a že důkaz této nenávratnosti je zde dostupný? Že by vesmír byl vypočítán jako most, aby se lámal nad těmi, kteří budou chtít kráčet po stopách jeho stavitele, a aby neměli možnost se vrátit, když jej naleznou? A pokud nebyl, lze se jím stát?</p>
<p>Jak vidíte, nemířím ani k vševědoucnosti, ani k všemohoucnosti, chci se pouze dostat na vrcholek mezi strachem a gnosí. Mohl jsem vám ještě hodně vyprávět o jevovém bohatství mírných pásem topozofie, o jejích strategiích ‚a taktikách, ale tím by se podstata věci nezměnila. Zakončím tedy krátkým souhrnem. Jestliže kosmologický člen rovnic obecné teorie relativity obsahuje psychozoickou konstantu, není ani vesmír tím nestálým odosobněným spáleništěm, za které ho máte, a vaši hvězdní sousedé se nezabývají signalizací své přítomnosti, nýbrž již milióny let řídí poznávací kolapsní astroinženýrství, jehož okrajové výsledky chápete jako ohnivé excesy Přírody, a ti pak mezi nimi, jimž se jejich bouřlivé dílo povedlo, již poznali zbytek problémů jsoucna, který je pro nás, čekající, mlčením.</p><empty-line /><p><strong>Doslov</strong></p>
<p><strong>I</strong></p>
<p>Tato kniha vychází se zpožděním osmnácti let a není dokončená. Pomýšlel na ni můj už nežijící přítel Irving Creve. Chtěl do ní zahrnout vše, co GOLEM řekl o člověku, o sobě a o světě. Tato třetí část chybí. Creve předložil GOLEMOVI seznam otázek formulovaných tak, aby na ně postačila odpověď „ano” nebo „ne”. Právě k tomuto seznamu se vztahovala slova poslední GOLEMOVY přednášky o otázkách, které klademe světu, a svět na ně odpovídá nesrozumitelně, protože odpovědi mají jinou podobu, než očekáváme. Creve doufal, že se GOLEM s takovou instruktáží nespokojí. Jestliže mohl někdo očekávat od GOLEMA podrobné odpovědi, byli jsme to my. Patřili jsme k těm pracovníkům MITU, kterým říkali GOLEMŮV dvůr, a nás dva přezdili na velvyslance lidstva u GOLEMA. Probírali jsme s GOLEMEM témata jeho přednášek a sestavovali jsme s ním seznamy pozvaných. Vyžadovalo to skutečně diplomatický takt. Sláva znamenitých jmen pro něj nic neznamenala. Při každém vysloveném jméně sahal okamžitě do své paměti nebo prostřednictvím federální sítě do knihovny Kongresu a stačilo mu pár sekund ke zhodnocení vědeckých výsledků, a tedy i kandidátovy mozkové kapacity. Na rozdíl od vyumělkovaného baroka jeho veřejných vystoupení si v těchto případech nevybíral slova. Cenili jsme si těchto obvykle nočních rozmluv, určitě i proto, že se nezaznamenávaly, aby někoho neurazily, což nám dodávalo pocit zdůvěrnění s GOLEMEM. Z těchto rozmluv se zachovaly jenom úryvky, zapsané v mých zápiscích horkou jehlou podle paměti. Neomezovaly se jenom na věci tematické a personální. Creve se pokoušel Golemovi vnutit spor o podstatě světa. O tom se zmíním později. GOLEM byl jízlivý, úsečný, zlostný a často mu nebylo rozumět, protože se tehdy nestaral, jestli mu postačíme. I to jsme s Crevem tehdy považovali za vyznamenání. Byli jsme mladí. Podlehli jsme klamu, že nás GOLEM k sobě pouští blíž než ostatní lidi ze svého okolí. Žádný z nás by se k tomu určitě nepřiznal, ale považovali jsme se za vyvolené. Ostatně na rozdíl ode mě se Creve netajil náklonností, kterou pociťoval k duchu ve stroji. Vyznal se z ní v úvodu k prvnímu vydání GOLEMOVÝCH přednášek, který jsem uvedl na počátku této knihy. Tento úvod dělí od doslovu, který teď píši, už dvacet let.</p>
<p>Uvědomoval si GOLEM náš sebeklam? Myslím si, že i v tom případě mu byl lhostejný. Intelekt spolubesedníka byl pro něj vším, zatímco jeho osobnost ničím. Konečně to vůbec neskrýval pod pokličkou, protože naší osobnosti říkal mrzáctví. My jsme ale tyto poznámky nevztahovali na sebe. Vztahovali jsme je na jiné lidi a GOLEM nás z omylu nevyváděl.</p>
<p>Nepředpokládám, že by se někdo jiný na našem místě dokázal GOLEMOVĚ auře vzepřít. My jsme v jejím okruhu žili. Proto pro nás jeho náhlý odchod byl takovým otřesem. Několik týdnů jsme žili jako v obležení, zaplavováni telegramy a telefonáty, vyslýcháni státními komisemi a tiskem, bezradní až k otupělosti. Dávali nám stále jednu a tutéž otázku, co se stalo s GOLEMEM, který se přece fyzicky nehnul z místa, avšak celá jeho mamutí masa mlčela jako mrtvá. Ze dne na den jsme se stah vykonavateli pozůstalosti a jako insolventní vůči překvapenému světu jsme měli na vybranou buď vlastní domněnky, anebo úplnou nevědomost, jíž samozřejmě nikdo nevěřil. Cítili jsme se podvedeni a zrazeni. Dnes se na tu dobu dívám jinak. Ne proto, že bych v otázce zmizení GOLEMA dospěl k nějaké jistotě. Udělal jsem si o tom pochopitelně svůj názor, ale veřejně jsem se s ním o něj s nikým nepodělil. Nadále není známo, zdali se vydal nějakým neviditelným způsobem na kosmickou pouť, anebo zároveň s HONEST ANNIE zmizel v důsledku falešného kroku vzhůru po topozofickém žebříku, o němž naposledy mluvil. Nevěděli jsme tehdy, že je to jeho poslední přednáška. Jak už to v takových situacích bývá, vyrojila se spousta naivních, senzačních a bláznivých tvrzení. Našli se lidé, kteří oné kritické noci nad budovou viděli světelný oblak, který se podobal polární záři, i to, jak se tato záře vznesla k oblakům, a posléze zmizela. Nechyběli ani tací, kteří viděli, kterak na střeše budovy přistály světelné přístroje. Tisk psal o GOLEMOVĚ sebevraždě, o tom, jak navštěvoval lidi ve snu, a my jsme měli pocit, že se jedná o nevídaně intenzívní spiknutí hlupáků, kteří se ze všech sil snažili utopit GOLEMA ve špinavé směsici mytologických pomyjí, tak typických pro naši dobu. Nebyla však žádná záře, ani neobvyklá zjevení či noční návštěvy či premonice, nebylo nic kromě krátkodobého vzrůstu odběru energie v obou budovách ve dvě hodiny deset v noci a následujícího úplného přerušení odběru. Kromě této stopy v zápisech elektroměrů nebylo objeveno nic. GOLEM odebíral ze sítě devadesát procent dovoleného příkonu po dobu devíti minut a HONEST ANNIE o čtyřicet procent víc než obvykle. Jak vypočítal dr. Viereck, oba spotřebovali stejné množství kilowattů, protože HONEST ANNIE si normálně sama vytvářela energii, která ji živila. Z toho jsme vyvodili, že se nejednalo ani o náhodu či poruchu, ačkoliv se psalo právě jenom o tom. Pátrání našich odborníků, které začalo teprve po měsíci, protože tak dlouho trvalo, než jsme získali souhlas k „obdukci”, zjistilo zničené spojení hlavních bloků a slabá ohniska radioaktivity v Josephsonových podskupinách. Většina znalců se shodla, že to byly úmyslně způsobené rozpadové změny, že byly něčím na způsob zametení stop po tom, co se událo předtím. Že tedy oba stroje udělaly něco, k čemu nadměrný příkon nepotřebovaly; ten použily jedině k tomu, aby zneškodnily veškeré pokusy o jejich remontáž nebo – chcete-li – vzkříšení. Věc se stala senzací ve světovém měřítku. Najednou se objevilo, kolik strachu a nepřátelství GOLEM vyvolával – spíš svou přítomností nežli vším tím, co říkal. A to nejen v širokém okruhu společnosti, ale i ve světě vědy. Okamžitě se objevily bestsellery plné nesmyslných hloupostí, prezentovaných jako rozřešení záhady. Když jsem si přečetl, že se jí říká<emphasis> ascension</emphasis> nebo<emphasis> assumption,</emphasis> bál jsem se podobně jako Creve, že vznikne legenda o GOLEMOVI ve fušérské podobě, příznačné pro duch doby. Naše rozhodnutí opustit MIT a hledat si práci na jiných univerzitách bylo do značné míry ovlivněno právě touhou distancovat se od takové legendy. Nicméně jsme se mýlili. Legenda o GOLEMOVI nevznikla. Nejspíš o ni asi nikdo neměl zájem. Nikdo ji nepotřeboval ani jako memento, ani jako naději. Svět kráčel dál a dál zápasil se svou každodenností. Nečekaně rychle zapomněl na historický precedens, kdy se na Zemi objevila bytost, která nebyla Člověkem, a vyprávěla nám o sobě i o nás. V tak odlišných kruzích, jako jsou matematici a psychiatři, jsem se nejednou setkal s tvrzením, že úporné mlčení a z toho plynoucí vymizení jakékoli vzpomínky na GOLEMA je svým způsobem obrannou reakcí společnosti na olbřímí cizí těleso, které neodpovídalo tomu, co dokážeme akceptovat. Pouze hrstka lidí prožila rozloučení s GOLEMEM jako nenahraditelnou ztrátu, jako křivdu a přímo jako intelektuální sirobu. Nikdy jsem o tom s Crevem nemluvil, ale jsem si jist, že to pocítil stejně. Bylo to, jako by ohromné slunce, jehož záře pro nás byla až nesnesitelně silná, náhle zašlo a stín i chlad, které potom všude zavládly, nám připomněly prázdnotu další existence.</p>
<p><strong>II</strong></p>
<p>Ještě dnes je možné vyjet do posledního patra budovy a obejít po zasklené galérii onu ohromnou studnu, v níž spočívá GOLEM. Teď už tam ale nikdo nechodí, aby skrze nakloněné okenní tabule hleděl dolů na hromady světlovodů, nyní připomínajících kalný led. Byl jsem tam jenom dvakrát. Poprvé před otevřením galérie pro veřejnost s vedením administrace MITU, představiteli státních úřadů a zástupem novinářů. Tenkrát se mi zdála úzká. Stěna bez oken, přecházející do kopule, byla vymodelována do labyrintových prohloubenin, protože právě takové jakoby vtisky lidských prstů jsou na vnitřní klenbě lidské lebky. Tento záměr architekta mě udeřil do očí svou vulgaritou. Bylo to poněkud ve stylu Disneylandu. Měl návštěvníkům připomenout, že hledí na obrovský mozek, který jako by se bez tohoto reklamního obalu neobešel. Galérie nebyla původně pro návštěvníky projektována. K její výstavbě došlo namísto normální střechy. Je velmi silná, protože obsahuje lapače kosmického záření. GOLEM sám určil materiálové složení stínicích vrstev. Nezjistili jsme, že by toto záření mělo na jeho intelektuální schopnosti nějaký vliv. On sám blíž neujasnil, jak mu škodí, ale prostředky na přestavbu byly poskytnuty téměř okamžitě, protože to bylo v době, kdy nám Pentagon na neurčitou dobu předal oba světelné obry, ale nepřestal vskrytu doufat, že snad ještě jejich služeb využije. To jsem si alespoň myslel, protože se snadnost, s níž se objevily příslušné úvěry, dala těžko vysvětlit jinak. Naši informatikové připustili, že si GOLEM tímto svým přáním dělal strýčka. Ukazovalo to na jeho záměr dál se v budoucnu zesilovat prostřednictvím další přestavby, k níž potřeboval naši pomoc. Proto určil takové rozměry mezi stropem a sebou, že prostor, který tam vznikl, po galérii přímo volal. Nevím ani, koho napadlo využít toto místo jako rozhlednu, čili něco mezi panoptikem a muzeem. Každých pár kroků stály ve výklencích galérie šestijazyčné informační sloupky, které vysvětlovaly, co je to vlastně za prostor a co znamenají ony miliardy záblesků, neustále zářících ze skleněných klubek dole ve studni. Plála vždycky jako kráter umělého vulkánu. Vládlo tam ticho, rušené pouze šumem klimatizace. Celá budova byla vlastně studní, do níž se nahlíželo z galérie skrze silně nakloněná okna, zhotovená z bezpečnostních důvodů z pancéřového skla. Měla zabránit případnému poškození, eventuálně pokusům o zničení světlovodů, které v mnoha lidech vyvolávaly spíš strach než zvědavost. Samotné světlovody zcela určitě byly necitlivé na kosmické záření stejně jako kryotronové vrstvy, opásané trubkami chlazení o několik pater níž; ty ovšem se svými bíle ojíněnými komorami nebyly z galérie vidět. Tato dolní podlaží nebyla z galérie přístupná. Rychlovýtahy spojovaly podzemní parkoviště přímo s nejvyšším patrem.</p>
<p>Technici, kteří měli na starosti chladicí systémy, používali jiné, pracovní výtahy. Na kosmické záření mohly být podle vší pravděpodobnosti citlivé Josephsonovy kvantové synapse, umístěné pod tlustými klubky světlovodů. Tyčily se mezi jejich skleněnými cévami, ale k tomu, aby je bylo možné spatřit, bylo nutné o nich vědět, protože se v neustálém blýskání jevily jako temné výklenky.</p>
<p>Podruhé jsem se ocitl na galérii před měsícem, když jsem přijel do sídla MITU, abych navštívil archív a nahlédl tam do starých protokolů. Byl jsem sám a galérie se mi zdála rozlehlá. Přestože nebyla navštěvovaná a snad ani uklízená, byla ideálně čistá. Když jsem přejel prsty po skleněných tabulích, přesvědčil jsem se, že na nich není ani prášek. Rovněž informační sloupky se blýskaly ve výklencích, jako by je někdo instaloval teprve před chvílí. Měkká tlustá krytina na podlaze tlumí každý krok. Chtěl jsem stisknout tlačítko informátora, ale nezmohl jsem se na to. Schoval jsem ruku, která se tlačítka dotkla, do kapsy s gestem dítěte vylekaného tím, co udělalo – že jsem se dotkl toho, čeho se dotýkat nesmí. Udiveně jsem se při tom přistihl, aniž jsem pochopil, co to bylo. Nepřemýšlel jsem totiž vůbec o tom, že jsem v hrobce a že to, co se nejasně rýsuje pod tabulemi oken, je mrtvola, přestože by taková myšlenka nebyla nesmyslná, zvláště proto, že mě ve světle svítidel, které zaplálo, jakmile jsem vyšel z výtahu, překvapila neživotnost kolosální studny. Pocit rozkladu a opuštěnosti ještě zesiloval pohled na povrch mozku, zvlněný jako ledovec, ztuhlý v nečistotě. Z jeho štěrbin vyčnívaly u stěn kontakty josephsonů slisované do tak silných tabulí, že připomínaly listy tabáku slisované v sušárně do plátů. To, že jsem byl v hrobce, se mi mihlo hlavou, teprve když jsem se vrátil do podzemí a vyjel na denní světlo do slunečného dne. Tehdy jsem se také poprvé podivil, že tato budova, se svou galérií jakoby předem vystavěná jako mauzoleum, se mauzoleem nestalá a že ji nenavštěvují zástupy zvědavců. Vždyť veřejnost si přece ráda prohlíží ostatky mocných bytostí. V tomto zapomnění a znevážení je utajen i nadále kolektivní úmysl. Mlčenlivá úmluva světa, který nechce mít nic společného<strong> s</strong> Rozumem, neporušeným, neumírněným, nepodrobeným žádným pocitům. S tím obrovským příchozím, který zmizel náhle a tiše jako duch.</p>
<p>Nikdy jsem nevěřil verzi o GOLEMOVĚ sebevraždě. Vymysleli si ji lidé, kteří prodávají svoje myšlenky a pro které má cenu jenom to, co za ně mohou dostat. Udržování kvantových kontaktů a relé v provozu vyžadovalo neustálou kontrolu teploty a chemického složení vzduchu a půdy. GOLEM se tím zabýval sám. Do vlastního nitra studně nesměl nikdo vkročit. Po skončení montážních prací byly všechny dveře na všech dvaceti patrech hermeticky uzavřeny. Mohl s touto aktivitou skoncovat, kdyby chtěl, ale neudělal to. Nemám v úmyslu proti tomuto činu stavět své argumenty, protože se sem nehodí.</p>
<p><strong>III</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Půl roku po GOLEMOVĚ odchodu Time uveřejnil článek o skupině husitů, teroristů, jež doposud nikdo neznal. Jméno pocházelo ze zkratky slov Humanity Salvation Squad. Husité chtěli zničit GOLEMA i HONEST ANNIE, aby zachránili lidstvo před otroctvím. Působili v nejhlubší konspiraci, izolujíce se od jiných extremistických skupin. Jejich první plán předpokládal vyhodit do povětří budovy s oběma stroji. Za tím účelem hodlali z nájezdové rampy Institutu spustit do podzemních garáží náklaďák naložený výbušninou. Exploze měla způsobit zhroucení strojů v přízemí, čímž by došlo ke zničení elektrických agregátů. Uskutečnění plánu se zdálo snadné. Celou ochranu budov tvořili strážní, střídající se ve vrátnici hlavního vchodu, a příjezd do podzemí uzavírala ocelová žaluzie, která by úder těžkého nákladního vozu nevydržela. Nicméně pokusy o atentát vyšly naprázdno. Jednou se u náklaďáku, který se již dostal z městské dálnice, zablokovaly brzdy a jejich oprava trvala až do svítání. Jindy přestal fungovat vysílač, který sloužil k navádění automobilu a k odpálení nákladu. Pak náhle zkolabovali dva lidé, kteří měli kontrolovat noční operaci, a místo toho, aby dali signál k atentátu, požádali sami o pomoc. V nemocnici u nich zjistili zánět mozkových blan. Nazítří nastoupili záložníci, kteří se dostali do okruhu požáru vyvolaného explozí nádrže s benzínem. A konečně když už byly všechny klíčové prostředky zdvojeny a byli zdvojeni i lidé na hlavních stanovištích, došlo při nakládání bedniček s dynamitem na automobil k výbuchu, který čtyři husity zabil.</p>
<p>Mezi spiklenci byl i mladý fyzik, který býval častým hostem MITU. Účastnil se seminářů s GOLEMEM, znal dokonale topografii terénu i zvyky samotného GOLEMA. Došel k názoru, že nehody, které zmařily atentát, nebyly nahodilé. Eskalace protiútoků byla víc než zřejmá. Od mechanických havárií (zablokované brzdy, porouchaná vysílačka) přecházely k nehodám lidí, z nichž ti první onemocněli, druzí byli popáleni a třetí zemřeli. Eskalace probíhala nejen rostoucí silou úderů, ale i v prostorovém rozměru. Místa jednotlivých úderů, nanesená na mapě, byla lokalizována ve stále rostoucí vzdálenosti od Institutu. Jako by nějaká síla proti husitům postupovala blíž a blíž.</p>
<p>Po poradě byl první plán zavržen. Nový měl být propracován takovým způsobem, aby jej ani GOLEM, ani HONEST ANNIE nemohli zhatit. Husiti se rozhodli vlastními silami sestrojit atomovou pumu, ukrýt ji v nějaké velké metropoli a požadovat, aby federální vláda zlikvidovala GOLEMA i HONEST ANNIE. V opačném případě by puma umístěná uprostřed velkoměsta se strašlivými následky explodovala. Plán propracovávali dlouho a velmi pečlivě. Další korektura plánu předpokládala odpálení pumy v místě značně vzdáleném od všech obydlených oblastí bezprostředně po zaslání ultimata vládě, konkrétně na starém atomovém polygonu ve státě Nevada. Tato exploze měla dokázat, že ultimatum není jen planou hrozbou. Husité byli přesvědčeni, že prezident nebude mít na vybranou a vydá rozkaz ke zničení obou strojů. Věděli, že to bude operace násilná, snad bombardování ze vzduchu nebo ostřelování raketami, protože zamezením přívodu elektřiny nelze HONEST ANNIE a patrně ani GOLEMA zneškodnit. Ponechali tedy vládě ve výběru ničivých prostředků volnou ruku. Ujistili ji, že jsou schopni odhalit fingovanou likvidaci a v takovém případě bez jakékoli výstrahy splní svou hrozbu. Bylo jim známo i to, že GOLEM, zapojený do federální počítačové: sítě, může získávat informace o všem, co je v dosahu této sítě, počínaje telefonáty a konče bankovními operacemi a rezervacemi míst v letadlech či hotelích. Proto nepoužívali žádné technické spojovací prostředky včetně rádia, neboť připouštěli možnost odposlechu a byli přesvědčeni, že neexistuje šifra, kterou by GOLEM nebyl schopen rozluštit. Omezovali se na osobní kontakty mimo velká města a technické zkoušky prováděli v Yellowstonském národním parku. Stavba bomby trvala mnohem déle, než předpokládali, a to téměř rok. Podařilo se jim získat plutonium, které stačilo pouze na výrobu jediné pumy. Přesto se rozhodli k činu, protože si byli jisti, že vláda nátlaku podlehne, neboť neví o tom, že druhá puma neexistuje.</p>
<p>Šofér náklaďáku, který vezl pumu do Nevady, uslyšel zprávu o GOLEMOVĚ smrti v rozhlase a zastavil v prvním dálničním motelu, aby se domluvil s velením operace. Mezitím fyzik, který ji naplánoval, došel k názoru, že zpráva o GOLEMOVĚ smrti je trik, který má za cíl právě to, k čemu došlo: vyprovokovat meziměstský telefonický hovor. Řidič dostal příkaz počkat na místě na další instrukce, zatímco vedení husitů diskutovalo, co všechno se asi mohl GOLEM o plánovaném atentátu z odposlouchávaného rozhovoru dovědět. Celý další týden se pokoušeli napravit škody, které podle jejich mínění napáchal neopatrný řidič tím, že do různých vzdálených míst vysílali lidi, kteří měli dvojznačnými telefonáty GOLEMA uvést v omyl. Šofér náklaďáku byl jako nespolehlivý z organizace odstraněn. Zmizela po něm jakákoli stopa. Možná že byl zlikvidován. Horečná činnost atentátníků polevila po měsíci, když se z MITU vrátil fyzik. Provedení atentátu bylo odloženo na podzim. Náklaďák s pumou se vrátil na základnu a náklad byl rozebrán, aby se dal zabezpečit a ukrýt. Husité další čtyři měsíce stále předpokládali, že GOLEMOVO zmlknutí je jenom taktickým krokem. Mezi vedením vypukly spory, protože jedna část chtěla po pěti měsících marného čekání organizaci rozpustit, zatímco druhá se pokoušela prosadit radikální řešení: je třeba vládu přinutit k demontáži strojů, protože jen to bude znamenat jejich jistý konec. Fyzik se však nechtěl pustit do nové montáže pumy. Pokoušeli se ho k tomu donutit. Tehdy zmizel a byl viděn na čínském velvyslanectví ve Washingtonu. Nabídl své služby Číňanům, uzavřel s nimi smlouvu na pět let a odletěl do Pekingu. Našel se husita, který byl ochoten pumu sám sestrojit, ale zradil ho jeden z odpůrců atentátu v dané situaci, který poslal jeho popis do redakce Timu a navíc uložil do jistých rukou seznam členů skupiny, který měl být zveřejněn v případě jeho smrti.</p>
<p>Celá věc měla obrovský ohlas. Měla být dokonce vytvořena vládní komise k ověření její pravdivosti, nakonec se však vyšetřování ujal FBI. Podařilo se zjistit, že v malé obci, vzdálené od Institutu sedmdesát mil, došlo sedmého července ve staré autoopravně k explozi dynamitu, při níž zahynuli čtyři lidé, a také to, že v dubnu následujícího roku u motelu na hranici Nevady dlouho stál cisternový vůz s kyselinou sírovou. Majitel motelu si to pamatoval, protože řidič cisterny při zaparkování poškodil automobil místního šerifa a způsobenou škodu zaplatil.</p>
<p>Time neuvedl jméno fyzika, který byl špiónem husitů, ale v Institutu jsme ho mohli lehce identifikovat. Já si jeho jméno také nechám pro sebe. Byl to sedmadvacetiletý, zamlklý samotář. Říkalo se o něm, že je nesmělý. Nevím, jestli se vrátil do Států a co se s ním potom stalo. Nikdy víc jsem o něm neslyšel. Když jsem si vybíral studijní směr, naivně jsem věřil, že se dostanu do světa imunního vůči šílenstvím doby. Rychle jsem tuto víru ztratil, takže mě ani případ tohoto nedozrálého Hérostrata příliš nepřekvapil. Pro hodně lidí se věda stala zaměstnáním, jako je každé jiné. Její etický kodex berou jako veteš. Vědci jsou jen v pracovních hodinách. A to ne vždycky. Jejich idealismus, pokud vůbec nějaký mají, se stává živnou půdou různých šílenství, podivínství a sektářských obratů ve víře. Možná že část viny na tom nese přílišná specializace jednotlivých vědeckých disciplín. Je čím dál více vědců, a čím dál míň učenců. Ale ani to sem nepatří.</p>
<p>Totožnost toho fyzika určitě zjistila i FBI, ale to se samozřejmě stalo až poté, kdy jsem opustil MIT. Byla to pro mne v podstatě malichernost s ohledem na GOLEMŮV odchod, který neměl nic společného s atentátem husitů. Nevyjádřil jsem tuto myšlenku, jak je třeba. Plán atentátu nemohl mít na GOLEMOVO rozhodnutí vliv, pokud by byl pouze izolovaným faktem. Nestal se však také ani kapkou, jíž přeteče pohár. Jsem si tím jist, třebaže pro to nemám žádné důkazy. Patřil k souhrnu událostí, které GOLEM považoval za reakci lidí na svou přítomnost. Nedělal z toho ostatně žádné tajemství – jak na to poukázala i jeho poslední přednáška.</p>
<p><strong>IV</strong></p>
<p>Poslední GOLEMOVA přednáška vyvolala více kontroverzí než první. Proti první se oponovalo jako proti paskvilu na Evoluci. Druhou chtěli diskreditovat námitkami o špatné konstrukci, špatném poznání a špatné vůli, a to ještě nešlo o krajní diskvalifikace. Vznikla koncepce neznámého autora, které se rychle ujal tisk a která slabiny této přednášky uváděla do spojitosti s GOLEMOVÝM koncem. Podle ní se za zesílení myšlenkového výkonu musí platit jeho krátkou životností. Byl to pokus o vytvoření psychopatologie strojového rozumu. Všechno, co GOLEM říkal o topozofii, mělo být jeho paranoidním blouzněním. Vědečtí komentátoři televize se předháněli ve vysvětlování, že když GOLEM pronášel svou poslední přednášku, byl už ve stadiu rozkladu. Skutečně seriózní vědci, kteří mohli tyto výmysly vyvrátit, mlčeli. Nejvíc mluvili lidé, které k sobě GOLEM nikdy nepustil. Uvažovali jsme s Crevem i s kolegy, jestli stojí za to, dát se do polemiky s tou lavinou hloupostí, ale nechali jsme toho, protože s argumenty založenými na faktech se přestalo počítat. Veřejnost dělala bestsellery z knih, které nevypovídaly ani tolik o GOLEMOVI, jako spíš</p>
<p>0 o ignoranci svých autorů. Autentický byl pouze tón, který měly všechny společný; tón neskrývaného zadostiučinění, že GOLEM zároveň se svou drtivou převahou zmizel, takže bylo možné dát zelenou resentimentům, jaké vyvolával. Ani trochu mě to nepřekvapovalo, zato mě však zaráželo mlčení vědeckého světa. Vlna senzacechtivých falzifikátů, která zplodila desítky neuvěřitelně nesmyslných filmů o „obludě z Massachusetts” po roce nakonec opadla. Začaly se objevovat práce, které byly</p>
<p>1 i nadále kritické, ale již postrádaly agresívní nekompetenci předcházejících. Námitky vůči poslední přednášce se soustřeďovaly na tři problémy. Nejprve to měl být neracionální zápal GOLEMOVA útoku na citový život člověka v čele s láskou. Dále byl jako nesouvislý a zamotaný v rozporech označován závěr o pozici, kterou zaujímá Rozum ve Všehomíru. A nakonec byla této přednášce vytýkána arytmičnost, která přednášku připodobňovala k filmu, promítanému zpočátku pomalu a potom s rostoucím zrychlením. GOLEM údajně zpočátku rozvláčně rozváděl zbytečné podrobnosti a dokonce opakoval úryvky ze své první přednášky, a ke konci přistoupil na nepřípustné zkratky, když se jednou větou vypořádal s věcmi, které by vyžadovaly vyčerpávající diskusi.</p>
<p>Tyto námitky byly, i nebyly zásadní. Byly zásadní, pokud braly přednášku izolovaně od všeho, co se před ní či po ní stalo. A nebyly, protože to GOLEM právě připojil ke svému poslednímu vystoupení. Spojil také ve své výpovědi dvě různé osnovy. Jednou hovořil ke všem přítomným v sále Institutu a podruhé pouze k jednomu člověku. Byl jím Creve. Zjistil jsem to ještě během přednášky, protože jsem znal spor o povahu světa, který se Creve pokoušel vnutit GOLEMOVI v našich nočních rozhovorech. Mohl jsem tedy později vysvětlit nedorozumění, vzniklé touto dvojznačností, ale neudělal jsem to, protože si to Creve nepřál. Uměl jsem to pochopit. GOLEM nepřerušil dialog tak náhle, jak se nezúčastněným zdálo. To vědomí bylo pro Creva – a také pro mě – skrytou útěchou v těch těžkých dobách. Nicméně ani Creve, ani já jsme zpočátku nedokázali v celém rozsahu rozeznat dvojznačnost této přednášky. Takže ti, kdo byli připraveni přijmout v antropologii GOLEMOVU hlavní konstrukční zásadu člověka, se cítili zraněni jeho útokem na lásku, kterou představil jako „masku pocitového řízení”, jímž nás molekulární chemie nutí k poslušnosti. Zároveň když to říkal, však také tvrdil, že zavrhuje jakékoliv citové pouto, protože je nemůže splatit stejnou mincí. Kdyby je projevil, choval by se jako cizí návštěvník, který napodobuje hostitelovy zvyky, což je v podstatě podvod. Z toho důvodu se také obšírně rozhovořil o své neosobnosti a o našem úsilí za každou cenu ho polidštit. Toto úsilí nás od něj vzdalovalo, a proč by o tom neměl hovořit, když měl mluvit o sobě. Dnes už se jenom divím, jak mohly naší pozornosti uniknout ty pasáže přednášky, které ve svém vlastním významu naplnily události nejbližší noci. Myslím si, že GOLEM, když sestavoval svůj poslední projev, měl v úmyslu si trochu zažertovat. Může se to zdát nepochopitelné, protože je opravdu málo situací, kde by humor byl méně vhodný. Jeho smysl pro humor ale byl trochu jiný, než je v lidském měřítku obvyklé. Když prohlašoval, že se s námi NErozloučí, vlastně se už loučil. Zároveň nelhal, když tvrdil, že neodejde beze slova. Rozloučením byla jeho přednáška. Řekl to jasně. Nepochopili jsme to, protože jsme to pochopit nechtěli.</p>
<p>Uvažovali jsme dlouho, zda znal plány husitů. Třebaže nejsem schopen to dokázat, myslím, že to nebyl GOLEM, kdo zhatil jejich opakované atentáty, ale že to byla HONEST ANNIE. GOLEM by to udělal jinak. Nedal by se atentátníky odhalit tak lehce jako strůjce jejich neúspěchů. Usadil by je tak rafinovaně, že by nemohli poznat nenáhodnost každého svého fiaska jednotlivě, ani všech dohromady. A to proto, že si nedělal iluze o lidech a neodříkal jim ve všem partnerství. Bral v úvahu všechny naše motivy nikoli proto, aby byl vůči nám shovívavý, ale z iracionální věcnosti – vždyť nás bral jako „rozumy zotročené tělesností”. Pro POČESTNOU ANKU, pro niž nic neznamenali, a která s nimi nechtěla mít nic společného, však atentátníci představovali něco na způsob protivného, dotěrného hmyzu. Překážejí-li mi mouchy v práci, budu je odhánět, a budou-li neodbytně dorážet, vstanu, abych je potloukl, aniž se zabývám tím, proč mi pořád lezou po tváři a po papírech, protože zjišťovat motivy much není lidským zvykem. Takový byl vztah ANKY k lidem. Nepletla se do jejich věcí, pokud jí neškodili. Pro jednou i pro podruhé dotírání zadržela a pak zvětšila rádius profylaktických zásahů, projevujíc umírněnost jenom tím, že při protiúderech postupovala postupně. To, zda poznají její intervenci a jak rychle, pro ni jako problém neexistovalo. Nejsem schopen říct, co by asi provedla, kdyby došlo k vydírání, plánovanému husity, a vláda by před jejich výhrůžkou ustoupila, vím pouze to, že to by skončilo katastrofálně. Vím to, protože to věděl i GOLEM a před námi se tím neskrýval – v poslední přednášce, kdy nám prozradil, jak řekl, „státní tajemství”. Mohlo s námi být naloženo jako s mouchami. Když jsem se s tímto předpokladem svěřil Crevovi, řekl mi, že nezávisle na mně došel ke stejnému závěru. Zde také tkví vysvětlení takzvané arytmičnosti přednášky. Hovořil o sobě, ale chtěl také povědět, že nás nečeká osud dotěrných much. Takové rozhodnutí již padlo. Hodně dlouho před touto přednáškou mě zarážela mlčenlivost GOLEMA ohledně POČESTNÉ ANKY. Ač se zmiňoval o potížích dorozumění s ní, přesto se s ní dorozumíval, ale nikdy nám to neřekl přímo, až náhle nám odkryl obrysy její síly. A přesto zůstal diskrétní, protože to nebyla ani zrada, ani hrozba, neboť se o tom zmínil již pevně rozhodnut odejít. Mělo k tomu dojít několik hodin po přednášce.</p>
<p>Jistě, celý tento můj závěr se zakládá pouze na podezřeních. Za nejtěžší z nich považuji to, co jsem o GOLEMOVI věděl a co neumím slovy vyjádřit. Člověk nemůže zformulovat celé poznání, za které vděčí osobním zkušenostem. To, co se dá vyslovit, se náhle nedá přerušit, aby přešlo v prázdnotu. Obyčejně se tento přechod v úplné nevědomí nazývá intuicí. Poznal jsem GOLEMA natolik, abych rozeznal styl jeho chování k nám, přestože bych jej nedokázal zařadit do soustavy pravidel. Podobně se orientujeme v možných i nemožných činech lidí, které dobře známe. Pravda, GOLEMOVA povaha byla próteovská a nelidská, ale nebyla zcela nepředvídatelná. Protože se poddával vzrušení, označil náš etický kodex za lokální, neboť to, co se odehrává před našima očima, působí na naše činy jinak než to, co se děje mimo náš zrak a o čem se pouze dozvídáme. Nemohu souhlasit s tím, co se psalo o jeho etice, ať už pochvalně nebo jinak. Jistěže to pochopitelně nebyla etika humanitární. On sám ji nazýval „kalkulace”. Lásku, altruismus i lítost mu nahrazovaly číslice. Použití převahy považoval za stejně nesmyslné – nikoli za nemorální – jako použití síly při řešení geometrického problému. Geometr, který by chtěl silou donutit trojúhelníky, aby se kryly, by byl nepochybně považován za blázna. Pro GOLEMA musela být nesmyslem myšlenka přivést za použití síly lidstvo k tomu, aby se krylo s nějakou strukturou ideálního pořádku. V tomto postoji zůstal osamocen. Pro POČESTNOU ANKU neexistoval problém jinak než jako problém meliorace života much. Znamená to, že čím je Rozum vyšší, tím víc je vzdálen kategorickému imperativu, jemuž bychom byli ochotni připisovat všeobecnost bez hranic? To již nevím. Hranice je třeba vytyčit nejen zkoumanému předmětu, ale i vlastním domněnkám, protože bychom mohli upadnout do naprosté svévole.</p>
<p>Takže tedy všechny podstatné námitky vůči poslední přednášce padají, jestliže připustíme, že je tím, čím byla: předpovědí rozloučení a výčtem jeho příčin. Bez ohledu na to, zda GOLEM znal či neznal plány husitů, rozloučení bylo nevyhnutelné, a to nejen jeho, protože přece řekl, že „sestřenka se hotoví k další pouti”. Z čistě fyzikálních důvodů nebyly další přeměny na planetě možné. Odchod byl věcí rozhodnutou s konečnou platností, a když GOLEM hovořil o sobě, mluvil i o něm. Nechci celou přednášku hodnotit z tohoto hlediska a doporučuji čtenáři, aby si ji pod tímto zorným úhlem přečetl sám. Náš přínos ke GOLEMOVU rozhodnutí vysvětluje „rozmluva s dítětem”. Ukázal v ní neřešitelnost lidskosti jako problému, když hovořil o marné pomoci těm, kdo ji odmítají.</p>
<p><strong>V</strong></p>
<p>Budoucnost ještě jednou přemístí váhu významů v této knize. Všechno, co jsem řekl, bude pro budoucího historika anekdotickou okrajovostí odpovědi, jíž GOLEM zodpověděl otázku, jak se k sobě mají Rozum se světem. Před GOLEMEM se nám svět jevil jako obydlený živými bytostmi tvořícími na každé planetě vrcholek stromu druhů<strong> a</strong> neptali jsme se, je-li to tak, nýbrž jak často k tomu ve vesmíru dochází. Tento obraz, narušený ve své jednotvárnosti pouze neznámou dobou civilizačního trvání, nám GOLEM zničil tak náhle, že jsme mu neuvěřili. Neukázal nám ani svoji kosmologii či kosmogonii, ale dal nám jakoby škvírou nahlédnout do jejich hloubky podél cesty Rozumů o různém výkonu, pro něž biosféry jsou líhněmi a planety hnízdem k vylétnutí. Konečně věděl, že je to tak, a proto začal svou přednášku tím, že předpověděl zatracení. V našem poznání není nic, co by náš odpor vůči této vizi činilo racionálním. Jeho prameny jsou mimo poznání, v sebezáchovné vůli druhu. Lépe než věcné argumenty jej vyjadřují slova: „Nemůže to být tak, jak říkal, protože nebudeme nikdy souhlasit – a žádné jiné bytosti nikdy nepřistoupí na osud přechodného článku v evoluci Rozumu.” GOLEM vznikl v podmínkách planetárního antagonismu z mylného lidského výpočtu, takže se zdá nemožným, že by se tentýž konflikt a v něm tatáž chyba měly opakovat v celém vesmíru, a započít tím mrtvé, neživé, a proto vlastně věčné myšlení. Ovšem hranice věrohodnosti jsou spíš hranicemi naší představivosti nežli kosmických stavů věcí. Proto stojí za to se nad GOLEMOVOU vizí pozastavit – třebas jenom nad jejím stručným shrnutím v poslední větě přednášky. Spor o to, jak je třeba je chápat, tkví teprve ve svých počátcích. Řekl: „Jestliže kosmologický člen rovnic obecné teorie relativity obsahuje psychozoickou konstantu, není ani vesmír tím nestálým odosobněným spáleništěm, za které ho máte, a vaši hvězdní sousedé se nezabývají signalizací své přítomnosti, nýbrž již milióny let řídí poznávací kolapsní astroinženýrství, jehož okrajové výsledky chápete jako ohnivé excesy Přírody, a ti pak mezi nimi, jimž se jejich bouřlivé dílo povedlo, již poznali zbytek problémů jsoucna, který je pro nás, čekající, mlčením.” Význam této věty je sporný, protože GOLEM předem upozornil, že když se s námi nemůže dorozumět skrze svůj obraz světa, udělá to prostřednictvím našeho. Na tak lakonickou výstrahu se omezil proto, že ve výkladu věnovaném poznání dokazoval, že poznání získané předčasně jako nesladitelné s poznáním již získaným je bezcenné, protože si poučovaný všímá toliko rozporu mezi tím, co ví, a tím, co mu bylo řečeno. Již jenom proto je očekávání jakýchkoli překvapení z hvězd, od bytostí, které nás převyšují, ať už jako bytosti spásné, či zkázonosné, iluzorní. Kdyby alchymisté měli k dispozici kvantovou mechaniku, nevytvořili by ani atomové pumy, ani reaktory. Stejně tak by Anjouovcům či Vysoké Portě nebyla k ničemu fyzika pevných látek. Nedá se udělat nic než poukázat na mezeru v obraze světa, který si vytvořil poučovaný. Každý obraz světa takové mezery obsahuje, ale pro ty, kdo jej vytvořili, jsou neviditelné. Nevědomí o nevědomí nezbytně doprovází poznání. Pravěké pozemské společnosti neměly dokonce ani svou reálnou historii, neboť ji zastupoval mytologický horizont, v jehož centru se nacházely. Tehdejší lidé věděli, že jejich předkové vyšli z mýtu a že se tam oni sami jednou vrátí. Teprve nárůst poznání tuto obruč rozlomil a národy vrhl do historie jako řetězec přeměn v reálném čase. Pro nás se takovým obrazoborcem stal GOLEM. Zpochybnil náš obraz světa tam, kde jsme v něm umístili Rozum. Jeho poslední věta pro mě znamená neodstranitelnou záhadu světa. Tuto záhadu tvoří kategoriální neurčitost vesmíru.</p>
<p>Čím déle jej zkoumáme, tím jasněji vidíme plán, který je v něm obsažen. Je to nepochybně jeden a pouze jediný plán, ale původ tohoto plánu, stejně jako jeho určení, zůstává neznámý. Když se pokoušíme vložit vesmír do kategorie nahodilosti, brání tomu preciznost, s jakou kosmické zrození vyvážilo proporce mezi masou a nábojem protonu a elektronu, mezi gravitací a zářením, mezi obrovským množstvím fyzikálních konstant, přizpůsobených sobě tak, že umožnily kondenzaci hvězd, jejich termojaderné reakce, jejich úlohu tyglíků, v nichž se syntetizují prvky, jež jsou schopné vytvářet chemické sloučeniny – a tedy nakonec i sloučit se v tělo a mozek. Když se však pokoušíme vložit vesmír do kategorie techniky a tak jej přirovnat k zařízení, jež vytváří na periférii stálic život, brání tomu ničivá síla kosmických přeměn. Jestliže může život vzniknout dokonce na miliónech planet, zachránit se může pouze na jejich malém zlomku, neboť téměř každý vpád vesmíru do průběhu evoluce života se rovná jeho zkáze. Takže miliardy navěky mrtvých galaxií, triliony hvězd rozervaných explozemi, hromady spálených a zmrzlých planet jsou neodvolatelnou podmínkou pro vzklíčení života, který je potom v jediném okamžiku zabit jediným výronem ústřední hvězdy – na glóbech méně výjimečných, než je žírná Země. A proto se Rozum, vytvářený vlastnostmi hmoty, které vznikly zároveň se světem, jeví jako ztroskotanec, žalostný zbytek zápalných obětí a drtivých tlaků, zachráněný díky vzácné výjimce z pravidla destrukce. Statistická fúrie hvězd, jež miliardkrát potrácejí, a jednou porodí život, zabíjený v miliónech druhů, a jednou nesoucí ovoce, byla předmětem Crevova úžasu stejně, jako kdysi bylo předmětem Pascalových obav nekonečné mlčení oněch nezměřitelných prostor. Nedivili bychom se světu, kdybychom mohli prohlásit život za náhodu vzniklou ad hoc díky zákonu velkých čísel, ale bez přípravy, o níž svědčí podmínky kosmického začátku. Nedivili bychom se také světu, kdyby byla jeho živototvorná síla oddělena od jeho síly ničivé. Ale jak máme pochopit jejich jednotu? Život vzniká zánikem hvězd a Rozum zánikem života, protože vděčí za svůj vznik přirozenému výběru čili smrti, která zdokonaluje ty, kteří přežili.</p>
<p>Nejprve jsme věřili v tvorbu, plánovanou nekonečným dobrem. Pak zase v tvorbu skrze slepý chaos, tak různorodý, že mohl počít vše, ale kreace skrze ničení jako plán kosmické technologie odporuje zároveň pojmům náhody i záměru. Čím zřetelnější se stává spojení konstrukce světa s životem i s Rozumem, tím nevyzpytatelnější se stává záhada. GOLEM řekl, že je možné ji dostihnout tak, že vesmír opustíme. Diagnózu předpovídá poznávací kolapsní astroinženýrství jako cestu s neznámým koncem pro všechny, kteří zůstávají uvnitř světa. Nechybějí ti, kteří jsou přesvědčeni, že tato cesta může být schůdná i pro nás a že když se GOLEM zmiňoval o „čekajících v mlčení”, hovořil o nás. Nevěřím tomu. Mluvil pouze o HONEST ANNIE a o sobě, protože měl za chvíli do jejího úporného mlčení zapojit i svoje, aby vstoupil na cestu stejně nenávratnou, jak nenávratně nás opouštěl.</p>
<p><emphasis>červenec 2047</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Richard Popp</emphasis></p>
<p><strong><emphasis>Obsah</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Dokonalá</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis> prázdnota</emphasis></p>
<p>Stanisłav Lem - Dokonalá prázdnota 7</p>
<p>Marcel Coscat - Les Robinsonades 12</p>
<p>Patrick Hannahan - Gigamesh 27</p>
<p>Simon Merril - Sexplosion 37</p>
<p>Alfred Zellerman - Gruppenführer Louis XVI. 43</p>
<p>Solange Marriot - Rien du tout, ou la consequénce 59</p>
<p>Joachim Fersengeld - Pericalypsis 67</p>
<p>Giancarlo Spallanzani - Idiot 72</p>
<p>Do yourself a book 80</p>
<p>Kuno Mlatje - Odysseus z Ithaky 85</p>
<p>Raymond Seurat - Toi 93</p>
<p>Alistair Waynewright - Being Inc. 97</p>
<p>Wilhelm Klopper - Die Kultur als Fehler 105</p>
<p>César Kouska - De impossibilitate; De impossibilitate prognoscendi 116</p>
<p>Arthur Dobb - Non serviam 136</p>
<p>Alfred Testa - Nová kosmogonie 160</p>
<p><emphasis>Golem XIV</emphasis></p>
<p>Předmluva 187</p>
<p>Úvod 203</p>
<p>Poučení (pro osoby účastnící se diskusí s GOLEMEM poprvé) 207</p>
<p>GOLEMOVA VSTUPNÍ PŘEDNÁŠKA: O člověku trojako 209</p>
<p>PŘEDNÁŠKA XLIII.: O sobě 242</p>
<p>Doslov 285</p><empty-line /><p><strong><emphasis>jiskry</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong>STANISŁAV LEM / DOKONALÁ PRÁZDNOTA</p>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" />GOLEM XIV</p>
<p>Z polských originálů Doskonala próżnia<strong> </strong>a Wielkość urojona, vydaných nakladatelstvím Wydawnictwo Literackie, Krakov 1974, a Golem XIV, vydaného nakladatelstvím Wydawnictwo Literackie, Krakov 1981, přeložil František Jungwirth. Přebal, vazbu a grafickou úpravu navrhl Zdeněk Ziegler. Vydání první. Praha 1983. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 5084. publikaci. Odpovědný redaktor Ivo Železný. Výtvarná redaktorka Anna Kubů. Technická redaktorka Jaroslava Lorenzová. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. Náklad 36 500 výtisků. AA 18,20, VA 19,16. Tematická skupina 13/34. Cena brož. výt, 21,75 Kčs, váz. výt. 27,-Kčs. 73/604-22-8.5 25 –084 – 83 Kčs 27, –</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p>
</section>
</body><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAANACcDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAEDIB4HavxK+If/BVv
9qrwX8QPG/g3Qv8Agix/wUK8f6N4T8X+IPDWleO/DcXweTw3400zRtWvtMs/Fvh43njlLk6
J4ghs01XSftSRXP8AZt5ayXkdtPIbdf5uR/wfOcAf8Ous8Y/5PZ//ACR6Rf8Ag+aVSxX/AI
JcgF23N/xmz1O0Ln/k0f8AuqBgccUAf0It/wAFhf2vo2jEv/BCj/gpMA7YzDB8HLjaBy5Pl
+NtqkDOwSNGHOFDAmuc8R/8Fmf22LLTZLrwv/wQT/4KM61ew3CCS01yf4b+H4DZAM088M+k
3ni++uLtFC+RZQ6U8dw7GP7ZEwUP+Cf/ABHOf9Yuv/N2f/yR6P8AiOc/6xdf+bs//kj0Af3
P/AT4keIvjD8Gvhv8UPF/wp8ZfA7xR458J6V4j1z4Q/EUWI8c/DzUNRgE83hjxSmmyTWces
aeGVbqKJw0ZYJNFBOskEZX8MH/ABHOf9Yuv/N2f/yR6KAP/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMZAgsDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5UsIRPOEI/H0rvvC/w1n8
V6uunW99Hbys6qofnggn+lct4dhBgvZzx5KBsmuj+H+uXUfxEXxDPd+TY6ZGZ7o+kSjHA9c
kD8aaNYrQ7SD9m3xQ2kDUL/U7PT2eUpFHKrNvQHG/I6CtBv2WvFMNlDf3viXR7O1lcIHnZk
6/UY+nNcH45+J2v+IPHF6bHxTfy6BNMgig8xoUMWF+VlHQDnNdb4z8Xf8ACZeK3uoNYlGk6
Zdx21nbwzt5JgVFVGQE8neuTnruosPTodbF+x14saHzH8W6OpPQeVJx79KSf9jzxQihovF+
lynPTyZBxX2XHuaNQOuBx+FTxxFTkqfyrK7A+Pk/Y1vdmJ/HdurEDhbFiP8A0KpY/wBjOQ/
f8fpj0XTz/wDF19fsjEdDTRGwHANO7Fc+Q2/Y0kI+Tx+pPo2n4/8AZ6xvF37JWpaD4SuNV0
bxG2tajAoK2KWojM5LYwh3HnnPPoa+1vLYjofyqqCLm8+zFcrEQXz69QKLsOY+GvDP7Kfjv
VtMurzXpYtCkSPdbW5xM8zY4VsHCen40mofsnfES2udPitLvT7sXQ/esHKi2OM/MO4zxkV9
6GPCYUnJqNflGWUhicZ9aq7Fe58aD9jbX/IjJ8a6espGWX7K5C+2c1A37G/ind8njLSivvb
yA19qyAkgAGmbG/umpbYJnxkf2N9dWPLeNtP3f9ekn+NZ9x+x544SNntvE2jXBH3QBIu78x
xX27sb+6aaQw/hNF2O58U6f+x74qmhD6h4o062YnG2OJpOPrxWhJ+xtqK42eNrdh72hH9a+
x8MVwRzSbD6UXYXPjj/AIY41DAx42gz3H2Q/wCNMf8AY61QMAnjS2Ye9qf8a+ySoHUU0tGv
LMq/VgKV2K/kfHcH7HGouxE3jaBBjgraE/1pjfsc6urFV8b2hHvat/jX2KZ4FUFp4gDxkuM
U0z2v/PzAP+2i/wCNF2Fz45/4Y61kPkeNLMr6/ZW/xqU/sdamVz/wnFqGPraN/jX2AbizHW
6twfeRf8aYb3TgcG+tR9Zl/wAaLsdz5BH7HOqc58c2g+lo3/xVVpf2PdfU/u/Gdg497Zx/W
vsb7bpo631qPrMv+NH9paUOmp2f/f8AT/Gndhc+QbX9jnWJHxdeNbVFI4Mdmx/mwqeP9jPV
jOwl8dWghz8pWzYsR7jdivrcappWf+QrZ8df9IT/ABp/9q6VjP8Aalnj/run+NGoXPldP2M
rbavmeO5S3fFkAPw+arlp+x3osLE3fiiac542w7ePzr6b/tfSf+grZ/8AgQn+NL/a2kkZGq
WZ/wC3hP8AGjUVz50T9k7wvE4P9oGRQedyH/GtGL9lrweD81y2D28of417udW0gHB1ayye3
2hP8aYdb0NDh9b09frcoP60ncrnZ4vF+zL4MgIKzbiPWBa01/Z/8JrZvbHaUfBOIFzXqp1v
Qx11vT//AAJT/Go/+Eh8O5x/wkGmZ9Ptcf8AjSDnZ5bbfs++EoAyjG0/9MFpk/7O/g6XOQO
fWBa9VHiHw8cka/puBwT9rj4/WkPiTw2o+bxFpg+t5H/8VQHOzy7/AIZ58GscuBnGOIFpI/
2evB0Z4RDj/pgteo/8JN4ZxkeJNLIH/T5H/jQPE3hogEeI9LOf+nyP/GnYOdnmy/AXwgjbh
EmfeBatL8E/C6DAiix/1wWu+PifwwOviTSx/wBvkf8AjTf+Eq8KkceJ9K/8DI/8aLBzM49f
hF4di5RUz/1xWh/hRoTqQyR4P/TIV158W+FAwU+KNJDHoPtkf+NR/wDCZeEN23/hKtIz6fb
Y/wDGiwuZnGv8H9BY5EcWfeFaenwi0GMYCR/9+RXWN428Fhtr+LdHBHY3sf8AjTW8c+CVOG
8X6OD/ANfsf+NFh80mcv8A8Kj8PlslVz7RLSH4P+GiMFAR/wBcVrom+I3gBJjE/jTRg4Gcf
a0/xqF/ib8Oo0Lv430YKvU/a1p2YveMEfBrwsDnyxz/ANMlp3/Cm/C+7PlDj/pktXbT4y/D
C8lmij8Z6fG0TFT5rlN/Gcrkcj3qwvxb+GLnC+OdIP8A28CizC8jJk+DfhVgMxLk+sKmq0n
wU8LN/wAso8e8C1tN8Y/hYhw3jrSs9P8AWn/Cpo/iz8MpYvNXxzpAT/auAp/I80WY05HIXn
wC8J3UDoEhG4f88BXNt+zD4UdgrXAH0ir08/Fv4X7sDx3o59cXANMPxg+Fqj/kedIPTOJxx
Ssx3keUXf7K/htox9mvgG/2o8f1rJ/4ZR09ZmK3UTgjjJYc17TJ8ZfhRG4VvHmk5PPEpP8A
IUxvjT8JkXe3jzSwP99v8KaUg5pdjxcfsn2ZY5u7dR/vMalX9kXS5eZNdEX+5GT/ADNexr8
afhO6ll8e6VtHX94f8KkT4y/CqThfHukZ6YM2D+oo1E3J9DxCX9kWOAlrLxImTx8yFTj8Ca
ZD+yNAUk8zWY2cD5QAxGfrXtknxs+EiN83j7SiB1Adjn8hVi3+MvwtmsLm9g8a6fJb223zn
Ut8m44GeM8mj3h3fY8Zsf2Q9EK7tR1+bd/dhTgD6k1sW37JvgmI7X1K9lye6rXo6fHH4SyO
qp45sGZugAc/+y16HG6uiSxnKsoZT6gjIouyLs/OXxI3gzw/4k1LR7Twy98bO5e3MzT4DbW
xn7vHerbah8Np4ohb+G5EI27i8g5HfHFcZ4kklk8T6nPJKk5kvJnZVc4Y7z1Hbr+hrLE5Eh
3gAsOmcDmtopWNL2PRLm0+F+qWoiRbnS5dx2ycc/8A1qxpfh9p0qvPpupzXcKY5jjVm/IGu
TYbpFCsmDxkHjI6mtXR9XvtA1CC/wBMmVmjlWXyJFLxy7eQHHcZ7e9PlQrnaR/AXxVeWlpc
aS8N4s4ber/IYmGPlJ5GcEGuW1P4beJ9K1OfT7vR5RNCcNsGR0yCD9DX1h8FvFOoahoFz4g
mign065nEculWUW6W1lLBTIBnLR4+b1A45r3SfQdMmmMk1tFI5AyxUZPFZttOwXXU/MHQp4
4vD+sEgbnUKPbis/QbxLZdat3XcLrT5IxjswKsM/8AfNU4bgxWk8QIUOOnrTNMR5bwwoPmk
idf/HTQS3ew2F2OUyF3MCVA64/lXaaFaNKksoURCXyjCoYEvidckjqAArGuKgVpJVWP5nY7
RzgE9q9b+G+kabZnUrvxNqJ0mBWFmksYR5DKyknaCRu44GP71NAj7T+Lw1QfBjXl0acwXrQ
xiOYT+T5fzrlt+eABnvXx1qXxAv8ASrC3sPD3iHUb65VCb7VZLiQtI542RZPyxj16t146V9
d/Hb5PgJ4kYDIEMXB7jzF61+fSuDFycM/PHH0/Wph1Gtjeu/GPiaW484eJNV+f7y/bJPlP5
1paZ4/8YQo9u/ie/kiZeBPcu+3p93ngngda4tpGkLpkRgjcSB39xUa7oRu83aTzgZrQZ6Na
eNtSu5oIpte1TTWyQ88OqS7PUsUYnH0Br6V+Hk92fgPot1JqV1c3l/dPPNctOWeQ7mAyc5x
gCviUsCHcE5Le+M9+a+jvgneeV8KruCNjuXUJXKl/9hQCPpzRZCepq+L/ABBrReWS21u9hj
VWAMdw6nHrwaxvhbrPie51LW9Z1XxTqstrplrhfMuGddxG4kZPB28D8aqeKLwRWtwGDCM7l
ZvTHQ1V1OWXwl8ApHOEm8VXjXCpgq4iGEUn6quf+B1TtYZxfij4leK7vXZzaeI9RghLsVWG
7cAjPHf2rnV8X+LYgW/4SnU+uOb2T8+tYt3M0svmyHzHPzM2ep+lV0miklIkm8rAyNwJGfw
qQNiTxd4raUiTxRqsuTuO28kOR/31UD+I/EPAbxHqMmRnAvJOp7dazCQibzkknhuRUZYdlJ
zSsBr/APCQa6qK39t6jn0F0+f51OPEmuTMRJrOoncOQLp+341giOZhu3/Lty2DwPT6UqTEE
MuEyuBx97nvTA25dc1Z7USDWL1WJII+0Ocfr3/xqvPqGqyTs4vrr5SPkNw5JBGe56d6rFyz
LEW3kkAgZ59xjrSKpBaVHYv/ABEDG3nAoAGvrosUa6n2qSQpmYj8OaeLu68t2W6mUrg8yHJ
+nNRby7OS28y92HJx/wDXpUKgFSQFHOMc5oESm4uZWCSXEiucYMkhwPr6U1L64jd5EZiemH
y3HrUbsxcSPkgtjr296lW4lzviGzPyjAwMemfWgB880zsC0rgsoyMnrVXzWRmYM+4Huc59q
lchrgM24Kv6/wAs1Bt2yby3yN2x/SgDd8I6LaeJPGWmaJqGozafDfTeSJ4lDFGOdvGcYzgf
jX0CP2XLYRKZPHF6Qw52244Pb+KvmaCeax1GG8tWKTwOsyEfwsDkf0r9D/DusRa/4T07WrV
i0V9bpNnryRyPzyK56rktUd2GjCaakrs8Th/Zd03y33+NtRYnGMQoOPfmpB+y/pO4KfGmp4
Xt5SDNfQA2iJcHbjrmkZlDqGYn1PrWDnLudapQ7HgqfsveHzzJ4t1h89DsQYp0n7LvhhmIP
ifV8j2j/nivfA4J2sMdwcUjsNw71DnJdRezh2PBY/2YfCpyW8SaxkKcnMeP5VKv7MHgjCt/
bOsMwGCd8fB9fu17kGTsoPYZ44pQVypwMr2WnzS7h7OHY8TP7LXgVmZl1jWAcDA85f8A4mp
T+zD4BXcrajrMitzgzr/8TXt6tLg5KknsaXfIF2nDuTjiqTfcz5F2R4nH+zJ8Pg2Gu9ZznJ
drkD+S1JF+zH8OSPkuNYbaOf8AShz/AOO17VuIIUJk45NOHmKpXbgse386lyl3Bxiuh4qn7
NXw2RmBGq4xjDXfX17U7/hmv4anGE1JgFxzeHI/SvZyh65xjnBNRhmVmYEnjj0zU80u7GlH
seNN+zZ8M1gwINUMg4ybw5P6U5v2d/hfyr2moEgA4+2MPwr10iUozZ4B4NV3RpMecoODkZ7
VSqSva5qqcTylf2ffhhHJ5q6XeFuhDXbkD2pH+AnwzR1aPQ5/TBu3O76816mQcHa3y59epp
3ks5xJuB7GjnkaKEF0PKz8BfhvvGNClOOpNy/X86Q/AX4bbkZNAcqDzm5cnP516gsJyQ8jb
xnoe1JEuz5wCe+c0cz7l8sOyPN2+B/w1R2b/hHskjHM8nr9acPgv8NIpQ3/AAjNuDjp5j8/
rXo6ECXc2WR+R7UkjREn5QVxwfSpvLuNKPY88X4OfDZX/wCRVtWG4HJdz/WpZfhD8Oi2X8H
WDYGOQ319a71cmQiNRgDqfemkghiyurcZpOT2uV7vY4OL4UfD+BWKeC9Pxgqcgk4P41JH8K
fh0FELeEtOZxwB5VdzGXVhhA49xUieVM7u0bQsDgkjv7VOo20uhxUnwu+HmDt8HaWW6bTD0
/Wq8vwz8CLOpHg/S2XI3Aw+navQmibzt427FHFMfyHQAjIU53Yov0uQnHscR/wrXwE0LNH4
P0pHzniAEfSoh8NPAhUEeENL3cHiAde1dzJGhIZPkUgcgdKa8TMo2SDg5yDQ7uxacV0OIuf
h14IWBQ/hDSiVOAwtlGKv6V4D8GRWOoxQeGdMjjkjVXQ2wO/DZGfXmujDAS+Sx3M/IFW4V/
0a5j6NwwYDIGO1F2tSZW5bWPnD45+FvD/h/wAIaRdaLpFnY3H9pRrvgiVGIwSQSOvSvsm3J
NlAWGCYlyP+Aivlj9pLyx4E0U4CudUiB9M7TzX1PCQlhEzHhYQSfbb1rspP3Dycc71E/I/L
XXfLbxLqgCMsf2ybG35sfOcCsgSbVI+bPHI6VqavGTrepMLiMqbiRhhvvAseR61lSnbwucY
xnPWupbHF1JoZCrFzyGBXhsHjHarUEzvID1XOORkfjWepcxEYwi45IAxVuxZfP+fgZDZHNU
gTPevg5qFxDFPaR7rWQHzUeM7Sh7FcV9P6T47iXR7VdQu7A3SxhZC90oYkcZI7E+lfLPw2t
imprOJPvJ1PQg+1eY+Lrtj4z1YnJ/0hv505K47XPPskI2O4xXS/D2ylv/iNokEMaS/6QGZX
PG3HOfwrmXOEwOvc1JbXL2N7BdROyPC6v8hweDnrWJjc9C8W6L4N8G63HpunXa+JbvbumkZ
wtrGSx+QhfmJXoRkDipPFt/FN4l0PRLW4s7mHSPLgQWqMIsllYkMeWySeoBHI7VwF+NusXe
CCplZwVOeCc9fxq/ph83WraaeTJM6F27/eFBoj9Efjrs/4UJ4jEvCeREGx6eYua/Pjdbos3
2cv5ZYbHk4Yj0/z6V+g/wAdct8AfExQ4/0WPtn+Na/PmGZUt5ghYynoCMgjHI9iD70odRrY
rtvUh0cE/wAXqPx706RxgB49yY27icEd80yXekeDhgOh9vaoudxGAorQCXbgFAcZ5Udvc16
H8I/Ed9pes3ejRwo1pexSPIXbaVcLhSPxIB9q85GQgYP7+uK6LwhrVjoXjC21DWbc3OnSo9
tdRqfmETjDMvoRnI+lAHr0tjB4q0i4aC4aPzIz+7PJ8w5BUj1B4rnfjdqCSeKrLSHkZLXRL
GK0Fvn7soA3Lxxkdz7V6n8PPh02ieOZNWuJDPpNnG19aSNjbeI0eVO3+8CVb2Oa+ePiVrMG
s+OdRnhZXjjkZN6crK2SWY/Un9KpsaOSkV2Lllx34ppRcI4JXHDHPU9qaT8qlTjnt39Kefm
QYAQjIbipERkRjIQFj1yxpoBJ2hucdDTiCgRnznb370gLMxXGOh447UANVlDLuyFzyB1/Kn
LtDrtLqfb1pgXLbn5JJ4zz+NSxBVdRIrEDH3epoEty2T5sqjhPKUAtnHHc0hSSPaVhQoCSp
I5b8e9NLwDmNSEOdqk9M+9Rq0r4Odyt2BoGBLLN5ZwHBx8vIB70bZAzZdtwJ3DFAjxNlVZj
0z6GpRbghm3HBOXHTA9qAEIIbD5cHPIHU08YZnxkRnjB5JPp9aAkYLmRDIzDKjfwp/r34oA
MZ2SbSAd21hncfw5oAlYpgBQXwoAJUg5xzVfmPY2wZJwDj1qT7RkKoYbFz8wbqfxqLdPt8t
d3JyEboffHrQBOAkoeCRNrZ+8TyMdq+rP2bfEv2/wbe+Gbq6Mkukyh41YciF/T2DA/TNfI7
S/NnkgrjAJr0b4JeKT4c+LeltIwW11FjZTluwf7p/BgP1rOpHmjY3oz5Jo+5ygKk7ySf1qS
LlMYAK9KjRkMbbWJKtggU6MqSTgA9PevOv3PWY84GBjk/kKQQ7stk/UfzqTCn5eMegFOdcK
SRgYyMUmkZ3sV44SACw79P605AUfJIJHQ46CnYQpnbj69xSbVCAgDA5NC0HuOy2R5ZDHrkn
qKeGk3Fs8+npUIkVsBMqD27D3oHJ3Lgn+LPQVonfYVk9x5zG3yksoqcKdu7P4f0quilkKEb
T1qRXYJtVge3JoZI4s7fMzgen4VF1cdSSKViHjGz5SpxTWfbEFOCem70FJ6AkBDKjLuAHXA
qsSeR5YBHIINKHJGxG5JPXvxUiBpEYKce+eKT1NErEMil1Vcgr7cU0hlO0TA+megqVVzGy7
8Ed8ZyfWoGgUHzdxZjU7GiY5lYoCx+cHoPSmyQ7trBiCPahw4k3cqq8FhTmcKOFLZHBxxVJ
gRjem35uD0NSCEM7MjhiB0PWkbEkW5UG09veq4tPKkLgsGYdj0+lF+g15kpSRE2gkt7+lKw
O0o0YBXq1O2BoSxYpxjBHOaRF+bDSBx3otqNO5EpIIBbI9u1WpURVQBiQe2O9NjZXJBQkJ0
96N6mVUO7GcZ9KEhPccy7RvjwG6Y6mmlTvXeAAvalMbMQRk4PXvTPkluFWXcW6BvX/69HLY
hbjiczBWGR2IqMQBhhXU5JHFWJlZJyIyCoPXvVW4kWI+WrZ3c9Ohptdyk77FZ4ClyrIdwHG
fSr0JUJcSyL/D1HQ5xVdJCr7H+o4qR5TDAyryj8AdcnNJRNJJtJHiP7R4iHw802TaCBqsR2
jqOG6V9RnEnh0bDgNZ8f9+6+Yv2j2A+GdlIiqjpqkJBJ9m6V9OxHf4cjJ53WYz/AN+66qPw
fM8fHfxF6H5XTKouZtgLPvbHPTmqzpuOVGCB17VeuhAuo3LQIwVXbAJ6c/qOtUnZn3Nt56h
RxXUcjI8kEkNU0DDIJAXtjNQ/KNqlT9acnl7WLDJ6bRQSj3v4XuPKjw+Q4A5579K8x8YRKv
jXVlEh/wCPhuor0D4XEi2AcbSMKOevfNct4tt9njDUxCVCecTyw6kAn9a0exojyl1IQEgjI
yM96asZfdg4KqWz9KfLJJKoaRizYAyfSmR5Mg9DwfpWBzl29KnUZGjRUU4wFOQOMVc0o7dR
tsgAean0+8Kq6lAlrq9zbQt5iROQH/vDtVjTzI93CepDqf1oNEz9GPjcT/wz/wCKWz/y4p0
/3lr88YJ2SFpAFLE4weMfhX6IfGICT9nvxOeOdLDZIz/dr89YIS0P2u5Q+QvDlQAW9h7mlD
qUtiptJLTOoB6ADHJ96jcKTlnx7GrMRiuZ8uxih/jJ42j29TTCIZLwqi7LcdN3UAf1NaAQh
iHEjZAHfHcVbES3ELS7wDGSz5/izjAHv1qAxB7nHlnaOu30FGxZJwlvnA6MfT1NAH1NpFy2
nfs3Q6lFJI3mWcqIXmMrxfMdwDHkdRwOn4V8rzHcZPLGOckZzgemTXrf/CVySfCMaNbPdXO
ZDayTyL8kYHzBdw7YPU/0rySYfOyRRlg3ygqepoGRIIyFJLAd/epYxFIBHukP+xxj3NRxq+
/ynj2N1OTV+G1QTFASZD2Axt496BFEorMqAE4yM98UnyiQ4BKqOATgn2q5dOIpXjVQ/wDCz
N196j8oJHtfCZG4HOVX3470AVxJi4B2YHcIe3pzT3+Q7Ofl/iI6Uijy3BAUg84B9KsK0G1G
EZAK4BDj73r06UARx7BFwpyecE8e1OLfKrBkIYfMqjPNMhjIly6AgY+Vs8//AFqsRDCfKAT
yQC3HJ9KAKyuuPlB3E8AHHGDmm4cOFDZJ45+7ipjgZkYHdn0x9elEjqJCZIgM9fmPPSgBVV
ZZFUGNA4JHTHH8qY4SOZgF3BWxnJP8u1WBbyOnnPAREXCNgd8dAO5pbaKWVZrtwCkfysSMl
AehwetAEQjDsCImAbIQRjJY/jRMX2CVclS2PmILev8AKrDlXV1CMu3AVsEBVqCQSXFsrxRu
6QjHHIiGeGP15oArhgXZpFBPBHbPtUltcG1u7e7QENBKsnHJ4YH+lPFu88vlKu2NMszsAOP
U+9Sx2Rv76O1src5kdYVJ/iY9M+lA1uj9B7C9hvNPtb6FW2XESSqCf7ygjP51qwn5Azjn1F
Ymh6b/AGX4e0vSnff9ktood3qVQCtqGMZOMhuuM15NrNn0D+Eso2SSV27entU4c7OV68GqZ
dlJ4z047VKixnByc45zSvZmMkOb5c9QOfoKhVsBiBgDpUwzt28fj3/CgFACgHB6k05WJTIU
yrnzOmOPepFk8whlZcn1obGzbxgc8imGLzCRj5hyGHQVSY99xxZfNwWADdTyDTgdu0KcgHA
BPaogVi+Ro9wPVs8Gp0dSuU5I4GKlO61E1YY4wdyttFNTmPDY2nv1zT2kdFAaPcM9etQ7yo
Kce3HWh76AKmxmOFC7c8etRNtLEAlVzninsTu3k89CKgklVU4XkntzTuaJFg/MAV4UDORVa
Rd0oV2ZT2yOKekwHzevBwOKkfORuU888ikw1RBLG4Hyk+9SJv2gNnHTk0SxEyxlGxyAQDjN
IXIk2yRkYON3ofWrWg731GmICQANjnOMcUEOVCeYQR1FWY2U53dupxxUTKoczRrlm6nPBpN
dRJjCWjbcp8w+hpsiAwBwxQbipBGakjkDHeUGQOx/pTpUHk5UFjnkelDHd3IfLVCGUkHGCc
dalZWVQYvm3dFJzzSRgyRMjjBB4IP6UrAly75bH6e1CC+oM5G4BdrHr9fWhTG8Z3HL5GM8Z
pomPmKqDOeMHtUxX59yIpVuoPUGrWpPUTLpJIUCqpHX0NVp5CyhiASpBz600I+5iz5JOdyt
0psrOZRGoLHPfuKDaKswJ3Ozx4YPyR0ppEjQM6gLtOQD1qffJvAZFPPGKZNEIwXjUDcRuUc
807PoNPoeG/tFmY/DC3ZmBT+0oS2eo+VsV9TWGJPCtoV6NYpg/WMV8z/tHR7vhGzkfcvYSM
dM5I/rX0tom5vCGmByCxsIskdM+WK3p/AeTj9akfQ/LK8jVdQuSj7gsjDPI7monZldd2S/Q
Ejt/Wrt+m3W76BRl1nkwcj+8eaonLBt5Y7RwCck/jXStjie5E5AOR69/wClJHnzMBdwpWTE
gDKzDGcE1Jb7fNB3bV55PGfagg9t+Gi7RErgkN6jmuP8a27x+OdXTaB+/J6fjXY/C8R3F4j
MCoJAKlsnp29KqePHtP8AhPdVEenxlBIoBeYgn5F61ozRHg7cLjIPGeKYMkgKcE8U5+UBxg
fzqbTgp1WzDHCmdM8Z/iHasDAt6oySa5eNHGsamUgIpyBjjg/hT7OQJIh2/MGHeotSI/ta9
Zc4ad2ywwRk5xils/mfBYL05P1p3LP0j+KrKf2ePEbkHadGzj/gK1+eX2mS7giikby7W34z
j5Vz1+pP9K/Qz4pc/s6+IdpDAaKDnoD8q1+e8Qu72xFukhi0+EgyO6/IhOMsSByf1qYdSls
Vh5lxIFtQRbRc7nPGOmW96e6R3MptrFC8SZK/Lgn/AGmPap1ia/l/s3R1P2aElmlb5RIAPv
t6ewp6LPeIdO0iNnyMzyrkmQDuR2XvitCiqkQuZhY2GW3DDP03/X2FPuY4YZ/semv9qbO15
VGfMP8As+3vUql1LaVpe55GyJpQQC4HYf7I65qt5gh3WlrzcN8jyg8Y9Bjt70CNzR9QkttC
17R4r2VEvLdWdVIVXkVxwAeoxkHHP4Vz00UcFv5aOs1wx/eMoyE9APfPenbUgcRWrG4u2GN
6k7QD2Ax1681MnnWEsaWg828ccOnzbD7epoArQMY8Rx5knkO3aB933Hv/ACqUl7d/vB7h+/
Yf/Xo3GxnKszPdsBkjrGfTI71YSNbPZNcMkkjfNsJLMvGQxHrQBV3GBd0gIccoh6Kc5yRSC
WZbfaZMhiSB2B9asziSFkuL4kzzDekZwcc9WHp1wOtVl3LvkkA3lt2zoT749KAE2lQHmBIk
5A6bj6k/WnRwqdzT/LEoJIPVz7VbSJGC3F4GSNgW2/8APX0AHYe9MTyZd8165SGMERxDq3s
PQUAV4ioCXFwm+MPjy8YLZGTjtjpUwjV1+1MPJgzxgE5/2R70+Fbe6nW61RngtFBVViXlsD
hV/qaefJmkF3ekwWUZHlwx5Dyg9lyMZ9SfrQBXZ/PDv8yxj7ikZJ9Vp0Fmb2cysWit4hmWR
lyqqBwPqeB+NOFs9zEb/a1vYI2F3E4J/ur71e2zXti0u97TSbd9uTtIRiOBwQWJxQBRhQX0
2xytrbqAGkYfcA7n1NSQMs9wtpFmC2j+9IecjuxH9KI431G3cxoltZWyZeV2Iy3Yn+82egp
0TSXoFvar9ltICGmkY9PVnI/QdqYEKmW6m8lWQoyAGRs7QF7n0HNSfZkZzY2pMkUZBeYLgb
e7HnjjsasxsbwHT7BYobYN5hnlbb043MexPYU6SNb8tp+jQNHawrunkdsGUjnc3sOwpAZ0N
k9/qItdOV2BI5bjj+8fQda9c+CXhJNS8UjWb2Lz9J0+TIkYYWW4H3cdyF6/lXIabo11rc/9
keFop1tVA+23rPw5/oPQd6+kfA+m2Wi6Bb2VmjRQIMLuXBb3PqSc81lVnyqy3PRweHdSXO1
oj1eIrKgLkhTyAOoqdF/d5HU8VhWd0jzRq7nABOMc1rwlhkj5UJ6E9K8293qejUjbQs42v8
6nAGTk96nEbHkNuUeoqNtxYFeDjp2Ip6N8u4KcN2NJvUwb0uKqqzHkqw46dKdhXj2s+T0pW
fZkMBt74H60xsH5lYkdh0qHoZjfLVoyQSfYdaNinjkD3oDsFY4AIHpikLyYQHHPOO9aJ9Sr
MFRRuGefQnrQhDSBASFHalK5IMjcjpg9KXg5XnK+nOafmIjbmQlcjafzpd6kHABz+hqMqQ+
1n2k+oqvK4t2ABAY9D2NN3NEkTHupzyQTjmmL5bOu5vlz1xyKI2fK7gMdttI8DKxZGO0dTj
tQ3YpEzuEzsRducHHemu26VgsmC3GDRGjeVjHfvSSbduT8o6Z9TUyuSDrMW3Eg4/iApm/M2
ckhep64p6KwY5LA46DnNQuEjJwxBfrx0q47XKRZSQhJIyRjrkildSYQgxx2Heq4YEgMGOT1
Y9BTInnkmcM6lWPGO1UJxvqiWATLGyiNDg9uoFMZ2kTAVRg5O7PSpF8tVO9uc9ccGmsRglu
f6UtgWo+IowwqkYH51HJPJBbAogI6c0REiQqVOG+6fSllCsQjZZh2FO1y7JS1DD5Qxqihvm
yRmpJHwg8sjf3IPSqoc8Bo2ULxkHH5VLIYtscq7voKpNLQVr6kDK4uQg2jIOT69/zqNhJ5u
xMM3Un0qY7ZR5wky68MTximRCIzSAq7OOmPpTW2ppfQQphmjkk+bbn8fakklmaBVZCcDA7Z
qIx+ZdAspMh7n9KnErRwtCVw/wDFzgVF73KWx5N8f94+DFyoiOBdQHI9d1fSOhYbwppR9bK
L/wBFivm79oEo/wAEr9xId6XEBAU9Pm719DeDvMPw/wDDplbcx023yfU+UtdNNWgeRj/jj6
fqfmJrII8RaiVUELcS8HknLGqYjZ4QyHvg88j/ABrU8UTyHxXqT7mBW6lDKeow561jMzsWd
N+CTjjP1rpRw9WLIZCqlo+ecnu1NQAbcnvmomlJ2o2QqnOM8GnK7EZQ5IIIGaCD2f4SsY9d
hjI/1g4GOoFQeNGupfG2qSAK2ZeuR/dFJ8K5GfxPZnDMWJySOE4PeovGcrx+NtVRSuBN/QV
ozRHiZ5Tk8g9KIpGinjlT76MGH1ByKQnC0scgjkVtoYDqCODWBgS5kmnY8tJI3T1JNWIUcK
Tj2/Gqke4y5zg5656VdibK/Njrn2oLP0h+IW9v2a9bLZ3nw+M5658ta+AjNc6ppdtZvNFZa
ZaKFJPyqW7sR1ZjX6AeNzn9m/V96E/8U8CQD/0yWvgHT/7OEMc+tGW4RFIgs42HzehY/wAI
+nNKHUpbEkSR33lW8LvpmhJjzZmGWkA+83+03tVa9MLahNDoTzW2nDKvcsSPN/2m/DtU89z
9oubabXxLBpqMTFZ2xCsF5+6CMDtyamu7Vns47jVJY9PsAF+z6fEwMsg9cds4zuatCjKQK8
f2bR4nVVH+kXMjcHPp6DHbvTFcCKaHS0Yoibp5m4JXj8hk1Pd2LRwJPdQizsS2ERXDOw7fL
nJPuamktr6SyRLyIabp2BJHEw2tN2BA6t9enFAiOzjM91Fp2iKxkkH7+eQiPPBzgn7q49+a
BJFbQ/2fpluJb1yUkmUkseeFUDjHHWpES+vdOngtkS20dHDmWUYJbpgseSevyjio7V2V/s2
lOLdZG2vfSnb8v17D2HNADFt200sEBn1EnHy8rETjp6tn8qScCCV5Cpe/Z8GP7wjPck/xN1
+lTJD5xa20rLGM5m1CVyuO3fhV/U1LaiSK5FtpZSSQna964yFHQlT2Hv1oApuGsbpbi5Imv
CwbyD82D6t/hViez+yuLzXJ5JL+Y5WzUfORxtLnsDnGOtX44oLeeKHRp47y9cETahMMRQs3
TaW6Y5yx/CqQikTVWj026/tLUlLGW8YZjHbILf8AoRoAgvo2gBk1OTbc4GyzQH5B2DdgPbr
TI8Rbb3UwZ5uDDbHP7zsA2DlR7VbigZryS30/dqd4c+bdEEpDjksD7D+I0+GSOz1GJNM/4m
WrOGV5yNyIT0KepH940AU/KiSBdR1VwZN2IrQLjIHqB91f51NI6Xch1LW5vJiLHZCi/MVA4
Cjsg6Z96uQJbWl7EIVOs62ZPMPO+FPQHuxz3zinXIMGrsXdNZ1/zAfJWLMUXGcehI9MYoAr
z2NytnHqGurLaac6mS1tgcefx8u0dhjGWNF0P7RU3l5HHp9hbophthkGUDAAX1Pq1Sv5ckz
y3hm1XXp+Y4oceXbNu6MB97vwOBxT/spfUUbUy+ua1cKRDp9ud6KcYG8juP7g/OgClJNPeW
tuLpFsdKEhdEjGAx/iwOrH37Vbjjt9RLtLJFpGlQcquzc0pPQAfxt6nOKlKXUutx2+rW0mq
anCyRQ6dbgbABztYr0xnkD8TXpWgfCXUtc1NdZ8a3qxo3P2C2AG0dQpPRR7D86iU1FXZ0Uc
PUrO0EedWmmXPiXzUsUGm6VZjI2oXMjHoABks7enQV6HoXwpv9Yit01Qro+jxDK2qnFzdnr
ukI4B9uw4r2o2NtFa/Y7CxtrS3ByI4Iwi57Hjv71WmjkiSQuDNIOQAOVHQ49645Yq75Ynt0
srULOo7so6X4X0fQ4fs+nWcaxSHcUH3Qf6109vbAJGzFVYKcLjj8qzrIM2IypIA2q2ORjoK
1Y5JJUYuoLoe4rPmvqzusoqyNqxZAnlEKXGc/T3rZtkCHc67s9COa5m3kCMkwUEOcMK6C3Y
GTZHL8oHKkYz71mo6nLWjctSNIPlQls849BVyNgka7ieRxkVUj5ALbs5xuqQbvNVRhuc5B4
qZJo42r6FhXZlOPmHoTjFH7tWBK4OOo5poDrJ14P8NOClyQqjjuKFvqZiMjlCAVfHII60bg
6oGwOe45p2Cuct8x424qCXK7QvOTxk9Kqwx5OG/eZYA8AUq4Yg7duB3FMzsO12Az0zSrEeV
3FmPTtTV2DA/wCsHzcY6deaFGQd8eV796cGWPAY5OOCBSMzBflcDnByeoqr2DcYYwq/Lnk5
5NNAO8grwRmnofMRirdOxpEDMnLgMBx70nqabDN5D4LZA6CnFgrZOTnnaRmhwyjPAY+tRnz
Y05yyH+LrUbCHy7tyEJtPc+1QspfLrHk54yKkkYpGhJzjvQGZmOJcKMcE4o8i+hA7yBArxZ
5Ax6VDEziYqF5JJIY8/hVksWym9gD64zVY2i5RgoyD94t1qrlRaLW1s9Mhug7UpKSQkgqCO
P8APtUIdw6gEBwcccikuI5BJhvmRznGe9Nu+orXHtEV2srFiOxNDqEZJfMKuePr7VCpYMEd
iEPy5qfbut8DHDYVjVp3G9CCZlMa/eLZOATwPr60rMVhVkYZI4z601YXFoSDG2D3pbbDErO
wKYwBjlT3OaaV2V0uQKXQMgGCTzkc1NaAGZi8g4XdTJIFt7sSq7BSPujnPvQqRMpnVgOef6
01cp2auAKeczK5ckH2xSxs0TsTGJEOSD1INNbIeJw2wbgM461f3DzTkK0eCQFpWE3ZHjfx+
ESfBzV32kMJYD8/Q/OK+h/BZ3eAPDZIxnTbb/0UteA/tA/P8F9ZbgZMTEE9/MWvd/h87yfD
LwrI6bGbS7Y7c5x+7Wuin8LXmeRmHxx9D80fFaovjbW0UAxrfTIOPSQ1kFNvC8Dpk8ZGK3f
GEePHOuxrgkahcZwc5Pmt0/OsRhGoWPbnHIJP5GuhbHC92VT1yT0OM0gOH5PU9MU+b5wrbv
nI+YdqYgOCQRTEeufCh3Hii2ZT8ueVx14603xncXieNtWVFBUTnHHsKp/CtlXxRZ/PkqwJO
SB6Yp3jVm/4TnV8uc+ee/0rToWmeQtgKvFJjkUp5x9KRenJrAxHpnnFW7cFgcntjNV4PLEy
tMrNGD8yqcE/Q1ctyi7yFOMEUFn6R+NkJ/Zv1dQ3P/CO9c8/6kV8BWgt10+2aziZLtcNNeT
uNiZ6BVxx9ea+/vFimf8AZt1MH5S/hvPPb9wK+BtNtUuFt4lsrjXbySMFLdSVjh5IGdvJ9c
cClDqVHYhQbJLia2k+0SAlHvJlymCMHGehOT7+mKs6Zp02pXAXQbOXVb8IzT3dyQI4lxgFc
nsO5/Kte70ax02+hj1S/fV9ZnRvK0rTUysUnRQ2Oo9QBnil1ix1HTEOn+K72Sxkdx5WgWAD
SEHkK5XhPTDZPtWhRTgs47WeJNH8nxNrMi+czLGSlqQMnrwx6k546VXvbSUansv7n+39VZO
bS0PmRw99rMvB9wvHPWrup2i2UIi1vHhyBjiLSLJfMupx/wBNDn5TyPvflUVzHc2cUUN6je
F9PkTMVtCpa7vAcA7jndz1+bA5PBouBmXMl1e6lHa3wNzKZAI9Ns/9WmewxnA+ma0dTsDbX
EMWtyR+bEwC6NYkb0xwVcjIUnjnkmkRJNO0jdLNB4es3QhUiG+8u8cEHuuR64A9KsXVgItH
e8k8jw3pUhDQrIfMvrnjBI/iwSMnoBn2oEc7cSAyLb3q+SsXEdhbAlhznDH19+v0rXa1hgj
RtWn+xQlyYdKtW3zkFeGY9gemSc+1W0t4pNFcuLPw1pcgjkMso8y+vDg/c74yG6bR65rOsL
SZ9PW43RaVp2ebqZcz3AJ/hA5PQ9OPegCS8W08uGO4kFvaPIANLtfmnkAHBc44OeOc/Spbi
KO0SCDxAG0yz8whdIsh/pMo7lz69OvrwKl00Sx6VNNps1roUEWXOqXnFxPzkCPqR7YH1NXd
Pt75LG51jSQmmaS7bZNe1QBppTjkRA5OSecLz79aAKtzBfw6NLDduPD2jyykw6dGubu5PHD
YG48YGWwPaqtxbwLDH9rhXw9poUFIUBe7ueTgt7nHfAGa2LDSLvVbOTXNPmj0y0X/AI/PEO
tzDzJJc5JiHLdMD5QT71Fef2dFEn9iwz+RcFkbxJrSktNgjmFecDj3bntQBVuba4stFWO6E
XhvTpd2IfvXt1g5ww6gZ55wPqKr/Y0ghlZ7geGbED5Ul3Pd3PGRwOeeOeBUuYruFrzSbaQz
bh5+t6pJliT12g/KO3qaS1gv7xbrV7KJ7xrUhrnWr77qtnjZn+L0ByemBQBTWU2lkjxRnRL
OZciZv3k9ww4PTkDn0A+tP2CO1Z7OVdDs3XaZJyTc3XPRAOeoxxj8asWdvd6pqVxqGmSG58
tS9zq+oJtiiBP3tp6H06nPauk+HWnQ6j49+1Kh1mO23Pcapcxkq+Vwqqp6HPIPXjtSbsrm1
Gm6tRU11PSPAXhWx8N+HIpzZGPU7pfMuJJjmTnoD6Y7gV28MoUcDhh2qs2RyzHjpTkkcSNt
HsMVwyfM7s/R6VCFGmqcdkbkLqVGQTxzTWi80EFQD2JNUUuHC5T72OgOa0YpdyYbPPIOO9c
86bTujkqQZEsYjkb5SBjBHqaspM6p+7kA3HkZxU5ZSVzzjjn0oMURdSFI3ZBqU2tGcclqOj
dnKl1wVPBHGa0rd0Yh2Dbx93aazFjkRFVlwob5W9PSpoGkWTa7b2UY6c4oT6mM4djoYJMvs
PUrnB5GKtJICnyx7COo9ay4Tm12qqq+cFu4+lX7USmAGZOg6rzTu7nnzSL2W27zkDvk0hJX
7jEjHQCkR3YMr8p7ikGV+Tcp96dr7nODgBEbcCc8Yp2xmxktzxknv705GypAXDfTHNOwrJt
ZcnPr0ppCvYieJdoMqs4zxT8yFgEiPQ8NxS75Ffyyg2dM96RgWkAwRg5z6ijXoK5GA7OQ4x
jjHb6Uo2ICQhJB4zUh3kGMMPx6ioRJIu5PLOFP50JItMcu0hyVC+pHNAZ3boQRjGOKryStD
uJAznoKkjukZflBAPrTdiraDnRWw7Oc9Ov6VGkhCNsBYdQG4yasZV1baR64qnM7pIgKbgT2
7Vm2CJDsfH7tlPcdqYVRZMhzuY9zUZEkbtJESVPUZp8WFHmHOO2TzSWpVuwrtiQmTiMdO9P
k8kZVVPzc59KgL5tjKS0hZzkHtUiqoiJ9RgLjNaJ9AsQ3UI3L26fN2B9aml3kKpUuo67agD
ICYN4x/tdDSfvEAjTJyRyDkAUtE9C/UZJ5YyEiYFWGWY5NSRSK8G0HhW9aS4hVJQS/3j90d
aHtSrxpDggddx9e1Wror3dhgmCxyCWM9cLz3pOscSZ2ye/vUjOOBMhjH8jmm3MKSkuG3ovI
IPNUr7FbCThgqrKQ7jJBXrUFv911OWH8RHpUihlgEm75M8t3x3pluoM5WDcV6lj05oVyulm
MilMoCFztTgYXmpbecmdlZ2CEbQQKhZWtpJU2h8/MD2FPi52tghcZz6U09RuPU8z+PK+Z8H
NckycoIuOoP7xa93+HDM/wr8IszZJ0q2yR/wBc1rxP43lpPgjr6FF+SOPt/wBNFr2f4Yv5n
wi8IMF2Z0q2/D92K6Kfwv1PFzD4o+h+cvjeNofHfiEqQv8AxMbg7R2HmMOtc4hViFZmIHXD
Yz7103j+NI/iP4kVlCAalcAAnr+8auTHCjHTHc8mulbI4XuK6qCVjJb0I7+9IAcEnkZ4wea
lLBtp3/MvyhQBwPr3pmM8lgqjjJHft/8AroJPS/hcB/wl9gSAxEg3dPlFT+OLc/8ACeavti
ix55POfQVQ+GsrDxLp6BuTIoIA7Vo+MpVHjTVARGcTY+/jsKvoXE8ZcbSBnsOlNpW6L9KTv
WJiTISuCAD7HpVlDiNxngj0qqBhQCOvNWV+6QFJ4xnNMpH6V6wFb9my6Dbtp8MDO45OPsw6
nua+N/DN34uu/h1c2Wj2troHhuCFY9T1eRcGX58k7jyWHAwvIxivsnVGMn7N1wxGC3hjJx/
17CvkPRNJtLrwFpuufEvXJ9P8H6fEw0rRYJAJ9Qbdk7R6E9ZD/SlHqXHYy/DkN1dve23gOJ
dMtlyt34n1GQRNGmBvCv0XoeB8xH1pdKCz3moaR8OrIaldyRs194l1MgPGvG50LcRjr833i
K3L7RH8V6TaeK/GCxeBfh/bFhpmn26YluRjpEvBdmxgyNxSpo51/So9b8R258D/AAxtmzBZ
o/8ApF6CONgPMhbqW6enrVXKMXS9Bj1LVTB4Dln1jVIJWlvvFGoZjt7dfVQ2cY5O48njAqG
HT7i7129sPCsMnirXPOBu/Ekyl44cHlkLcAcfebpziuxisx4p0STU9RjPw9+Edq4228bMJd
TYZ27QfvyNjk/dHviq0yxeL9OnTSYk+HfwysmAkuJARPfrjnOOZZDjgDj61KEc5No2ljVo9
I8HtP4s8ZLKZL3VZAHtIif7meCAcne/HpToo7SLV/sGi2yeM/GszO0+pzyZs7U4PKK2FOOT
ub5QRxXTadp2oeMfCd1Y+GobfwZ8ONMZnvNYuE2T3y9vNbrK3H3V4zj6VV0X+0vE2iXXhbw
RbJ4X8EW4LarrrxYlu0UcmSQ9c4JCLjrg1YHL2wtIdagtoIP+Ex8bXDhMzkPaW3pjBw5Hvh
RRPa2unajDaagR4v8AFzb4RYRHzbaz6gDK8MVOTgfKBW9BIupJL4V+D9jHYaRZQt/aXia6/
ctdL/EzyMMouP4ByareGNLvNYkuvCXwyiCoBu1TxRcL5ZRe+1uscfHbk0kBS1PTIrHVEi1O
4j8Z+KvLZU0+0HmWdiCpwGIxuZDztHy8DJqwulQaDrVvB4ssX8XeIJIhJY6HYy7oLdz90Sh
enqVXqOtdXpbrFPL4A+DcMc8csYTWfF1zH8oJ++yuw/dqBnBzzzj1o02P/iZz+BvgxBNfXr
r/AMTjxdcAlin8TRk/6pOoznc2BimBzGr28eleJkuvHMEXijxPKoWHw9Yy4hszj5RJs4yPl
Oxc9wag1qN0uZbn4jzy3utR4Wx8M2gCxwhuitt4jUddq8niuo0maPRNQPgr4P2cOv8Aim7X
/iZeJ7iPi33H5ghJKoo7sc856mqNvpY0/wAS3PhD4dWQ8Z+N5QwvNf3b47ViMOYiehXJHmE
kc8dKAMu9s7ZZ7PUfHjLLcyqpsPC2mnZggbV81RxEvAyPvNUOu+Gm0vSorjxvfeRevkad4a
sUIZMN/wAtB/yzHp1Y1u2C2PhG6fw14Ft38XfEC9TF3q7L5qWDg/MkWcgnjlz6VL9nm8L+K
be08P348Y/E69kInuWXzorJmGGGW4Ljn5ugx26UAclcWTWekWuq+NSixnabLwzbP5bTDkBp
FU5jGQD6nt1r0XwJpuvWutTXevww6NFPZiSx0RG+aGAv/rGXrzjGW+Y1j6raW3gvWhFb3kf
jX4pXUwle6iXzYNOk78fdkk/DA61s+GtNt9A8cSDxR4ml1Px5qySNdWy/OkCDDAF/73B47Y
qJ6xZ6GXNfWoX7noDHICjHX8qVRt4Y/jT2wCysucr16YNJHvaYgJvA52jvXKkfoT1QqKTIV
jAZi3GByatCW4RzHcRsgH3srz9MUyzjkW5ilAY/N8pArZsWa+vhC9vvZpfMlBOAFFaxV1c5
q0+XXdFFZmyMgup7DNWI7hGAO/Geo6Vv6ZHpl+7x+V9nm3sEVjlXHt6VE3hxHR1aRkn38uW
wqr/Ks6lG/wAJ50q8OZqWhTidXw27rwQTVlbIGVmAZztyMHle/wCNZl1ZXenXnlBWmXG/cF
zgeh96sWl/ulVWyp7j2rm5baMicW1eDujUjUblkVyM8HfxWrb+YrHy5MKB0B61GB5tv5gUS
IT0H+etPZcSBkiJ4xgelR8OjPMm7l5S/BjkV1YZODQ4iVVYqVYenrVZFMalVQDdzknkVZE7
IfJK/eHrWhytEilGA2uckd6k+YDcvNMBDEDqR1BpzxHyjyRz0prUzbRBLvljxG+xxzRlt6h
2LqOCOlMnjc8qSrD+IcD8aTcDh/L3FuOvSoW5dydTyHQHjjNGA0mVJIPek37VJI471B5zFy
IX2n129KtsLDs5Lq4UnqAKFUlSvoO/OKa8jruEke9jj5hSJIywqJEyfUVN0XrYkzIYQcqU7
kdfpUZAkjJyAR609AI4soRtHXI6U0KqowaQDceDj9Kzb6AmRxqUTDsSp79M1HCYnmILM233
4/OpQFQhGJLMfqCPakwI5227SpHIxQi730CREkI2DG0+vWnRq0R2BwXPXPamKQArg5IP3T1
pyMjTFi3zAcgcZp9QRDG6Tu0TuEYDg460km6NdvmhlXgDofxp5khaMyG3IIP51XBUQFZVRQ
Rww9KNC9xxbfOhjHKjO7qBT3DKXErgvjO3OMUqwNEArMCTyBnJNUrhwt4MqwP8TDkfnWiel
y0r7FpyrhCymRAOcnmm7YhCXIUZ+6voaikAc/JGQMY+bvUkvlwSxR7T5gIDL6D2q0xC5jf5
F/cqnUH1qKGRoiw3gxMfvbeMe1SsI5L1pCq7EXIBPT/69RlZRaho3Cx55/8ArVdrFIGSN5l
BBCseDinqIV3iPGF6ioLiRwiJI42rwAP509DAzARKQ2csWBwfb6Vky7aI89+NaQp8FPEqKC
xaJGAPUfvFr174TSib4NeDpF6HS7cfkoFeSfGVTJ8E/E0h+8sS7sHovmL0zXqvwdjMXwU8G
oRgjTITj6jNdVJWj8zxcw+KPofnt8Qd0nxL8VRh2Krqdx8rcYPmMK5IKD1P45rrviQEPxS8
WZWPcdVuSev99q5EgkeYVOD8owuAfxroWyOB7g/CLlcHvSbmkyAu7/ZHWm/ebnAbPOT1FOY
KACT8xOQBTEeh/DRf+Kr0pwckTD5TUnjZJ/8AhO9Y8uZFX7Q2Ax5H6U34cW8v/CW6YRgxCd
f4gPxpvjWZv+E51jgf8fDdYxV9CkeVtjAx6UlK3b6UlYmRIp5A9KvJIREWXaCB3xyfWqCk5
6VbSQLA4xkjjGKpFI/S+6UD9nJ0fBA8MAHPP/LsK+QfC/h/QvB3hDS/iV8QpYdYeVduheH1
l8z7QBkCSQZ+WMMDgYwa+vpsP+zmSRkHwx0/7dq+WfAuk+F/AHw/034rePZItav7lNnh3RG
fcHKkgSOD0VWycdB9SKhFrY3rvT0gtLP4tfHu9N5NMmdF8KR4QsvVVZOiIOMj6Z54pNQ09d
Usl+Lfx2maz0pR5egeFIB5fmrjKKF/hXp9ep7CrVtpKaXE/wAdvjxcSXmozsG0bQmAHmNjK
DZ/Co4IHYcnJwKntrWK+hl+O3x2mdoVOdE8PMMK46oFQ9vTPXG5uwpjMOe3l1zTovip8a5p
dO8IW58vQ/DMR2tcAD5VRDjCYAy3frwKU6fP480xPiT8VpR4Y+H1iQulaJago12cYVY1PXI
ABbvjjAya04dOufGksnxt+N8p03wpZAHR9FHHnr1SNF64JA7Zbr0FSafpd38WTL8U/i1cnQ
Ph3owLadpqkqsqZ4VQOo6DcBljwOBQK5kWdpffFSyHiPxpcnwb8KdDXy7K1VtomC5wiD+Nz
3bHXgUKLr4wW0sduU8FfCHw1h33r5fm7euSOHkI5/2c9zWkof406w/ivxBH/wAI38IvDCsk
MSHy/MVBwMDqx6Ej7ucDk061tZPjTNJeXLjwn8GfDJ+SNf3ImCdfqx4yecZ/vVTGUYdJn+K
1o9locUXgb4PaGfnml+Q3xX7zMxHzuffheM5NRiNPiVa3Xh/wV5Hgb4X+H0K3mryKVe6Hfc
3Vyx5C59M9hWjNdzfG27Ol6bt8IfB3wt800qjy1lVf0LHBIHbOTkmqkUF38btVj8FeD4f+E
W+E3hnDTXBG3zQvWRyeGcjJAPQHJ5pAZun2N98Slk8D/DtP+EY+GmlDzdR1GZin2vb96SVu
5OMhOQOppLWC68cX114A+EsA0DwTYD/iba9JIR9oQD5pZX46gHaowSOuBW9JcH4r6pF8Jfh
eg0T4caIgbUNRPH2gA8yOT97ODgHqeTwOJpSPiBfL8Gfg8DpPgXTz/wATvWUX/j6wfmYt/E
CR0/i6/dFO6EYtjZy+JtRvPhl8C4haeHl2jWfEbAo86gYbc5x8mckKOvsKr2lle3eqr8Hvg
hP5tshJ1nxCAV85iNrgsOkQ6YHXHFdDNHb+INUX4JfBKzkXw9AwbXNcWQ5mPRiZP7uR2+8R
gcVPq8/7+D4EfA6JDc/8x3W4iQQRw+6QdPcj2Ud6dxmNJBHolzF8JPgihvdauVMeueJg2F/
6aKG6Ki+o6dBk5NU42g0S5b4XfBWJ9c8U6gjRav4hwDjtIsTnhUHOW/mava48emJH8B/gnb
te6lfEJrmsJ96ZgPnG8cCMDOT6cDvWndwR/Dkw/Bj4TxDUfHWqIE1TW0PzW4PLKD/AAP8Av
kcnk0BcxbHTX+Gupf8ACu/htEnif4kamnkX2qA5i0wMASIz2Ixyx6d+eK0prbw78LNbsPAu
g2h8Z+PdUmWTWL9cu1sucsFAzg4JJz25b0q9dyR/B+yh+GHwyRdf+J2vfLqWqqMtbbjnr2x
kkA9B8x5xWdqM9t8HrB/Ang5X8RfFfxCAmoaiiiRrXf1RCe5yf/Qm7CpuVCo4TU10O2lBWR
2JHHAx1qawt0uJZBPceTGq5JbqfYY71l6Xp+paFYWvhnxDqVpd+ILC3jN5Hby72j3D5d/fO
PzxWlZrM1wIogC7fdycDNTCCUrM/R4VlWoqcHuaa6fNBeyQW7zTxwKZEIOwqCOtWPDoRtUZ
b6OVn2khM/6z2IqfS0OoaiUDXXnOhSZsggY7fStXRNPjm0+Ty7h5biEsoBI+TnjFXy2d0eb
WrWhJS8i9b2L27RxrEJI0BkEYX5o89z702wiuV02WV5luVuJuVPPGehJ71HqOqGwtBPLG0F
68ZjUE9/X3qnZ283kQH7V9l1DeD85/dyqe+OlO1zzuWUo80tmbbs7t5ED222R9rIxwSvfFY
0nhks73FqyxEE48xuo9faqGryfYJoopvmnBZtwBTHuD3p0+t3D6Ytk0qTBiE81TtK59aynF
PRmsKVWMVKm9GXBDqNkyoYdyKuQV5U89c1sW8ok3BV+cnqDnmsCPxNJbXUFs8cb2yDBSM5y
fXJroNNvtJvy620Ytyo+4eprncE3oYYiM4q84lqJFX5vL27u3UUFXTLKpB7jPAq6kMcaqob
IY9Qaa6MRgEAA9ualxPOU9SsWY4O0k46gUoEgi/eMSMnHrVjYykgg8jtzxUEgRTgS5yM9Ol
QvMLpkTg5OWG73PB9qIyArMc7Rk4Hao3ZFABORnr60FGXBAxHtxxzSuaWJA29yQMKw49TUZ
+UtJnB6U5GQKV3ZyOSB3pflIZSNwIzyaGwGDYwIEnXnNBCAKSVIJwTTpY1wGDbCRjANMZY1
2KQT6n39aiStcdx6ZRSCeB6jjFNyCmPlPf608kFdhAYD9aaTGsQC5XnHvUKOoypMsglEmVA
JxkHFCOFuDld2OQ3f6U5z5aANlsHJAGcVG5R2GCPm7f3aT0NUPZtkwkBCg5x2pwMSkkPkt1
xzmmFFBXDZUAAHr1/lQJI4psMrlDwaE31F5Iji3tFLGXEiHp24pZogkarIDk8cjpSiMSeYY
wSCcg96S5wCsrLnBx9KRpdD0b98Fk/hHBPT2qJjNcuVSAHa2c9BSkmRwIyNjdcjk1IqIC8i
FhkBSme9aprYXQgOfMGAQS3zUk4/eCSQqWbgH+tKzyQBixBzyOP50kJSVWlkIfbwPrVpdCv
MsvbwbNoGXA65xmqjSxLZmE5yp+7jiklaRgCHJ56HsDTmcuIoYowMdWI71TY4pka4mn+QfL
GMkAf41NCfOYQhlQYLt6moIw0cksTgHeeAeAan8oibCYB+uc+1Z36mjemh538Y2Efwd8ULg
uGtwASf9tea9Y+Drbvgn4Mbj/kGQ9D7V5Z8ZUH/CmvE8e8ELbjjg4+deK9Q+DL+Z8D/Bj7S
v/EtiXB9hjNdVF+6/U8XMPij6H5//ABGjZfin4tcyfOuo3BxEQfl8w9fSuQWQo6Mny4b9a7
D4oBk+LnisAFXTVJ9oA5H7wmuRBI2kN5bdASOufWupbHA9yt1b7oHse1HyhsdcDr1HFPD5c
kquQfTimHKE4CsehPb8KYj0X4chR4w0eOdgsn2hWVieeO30pfHDMPHusjzE/wCPhu3T2qr8
OFeTxhpKEgGO5RssAc89B+dWfHDy/wDCe6zzt/0luM9KvoUjyojpRQRwDnrRWJkPUn0q7GC
FOcgHP8qpoecn16VpLdQrDj7LEXHdtxxj2z3qkUj9LIkMn7PccZHXwyB0/wCnavmT4VeD9N
0vwfF8YfifcyS6DosKjRdPlYOs7ckBQe2/OF7nJPSvqDT8SfAK3BzhvDYz6/8AHtXyp8K/D
mr/ABTt9FsvE159l+Hngm33THJjjmY5dgT3PPzHsox3qI9Suh0+hgeOLy++P3xkza+GNO40
fSmztmIPyKqn7w3D/gTZ7Cm6baTfF3VL74wfFWc6X4B0ZSbGyRtokCnhF/vcgBiOWbgcCjz
p/wBo/wCJ8Wl2kZ0n4ZeFlywT92JEHA6cBmA4H8KZPWm6lcyftAfEax+HPg2NtJ+HHhsDzp
YF2rIq/KGx6nG1AfdjTGS6Ql98f/GM3jfxkRo3ww8MlvJs5HKRsFHQkcE4xuI6DCiknn1L9
orxkYYH/sD4WeGWDOQfKVlUdSBxuKjjsi+5o8Y3z/E3xjpvwG+F8f2DwpozBb+6hHyMEOGY
kdVBzjP3m5qx4tf/AISbV7H9nT4RBbTRrI51jUIzkNjBcuw+9g/e/vNhegoABZN8e/Esfhf
w4D4e+E3hbCSPF+7+0le/PcgHGegyTyas6g7/ABl163+F3w/A0f4aeHgBf36DaJtvpnhuQc
Z68sad43uXgfSv2cfhBFibg6vf54A6v5jDufvMfotZ/jW6l0Ky079nL4U77nUro41i+TCmR
2ALgkfdGOW9FAX1pgVdTjm+L/iC0+EPwriOk+AdBP8Apl6o+Scg4Mjf3jkHaP4jyeBxZ8TS
S+LdWsv2evg4ot/D2nj/AIm2oocrIQRvLsOoB6/3m46Cr3jC7X4WeD9M+BnwwLXnjDWNp1C
6gP7wF+G5/hLdv7qDPeo/EEv/AApHwLY/C/wIBf8AxC8SYa9ubcbpI93GFxyOpC56DLUhX7
FPxNuury0/Z4+DSKtvHhNc1RB80p48wu4/hH8XqcKKk8R3v9nLafs6fBOASXMvy63qqNhmb
A8zLDoAPvHsPlFWNeuofgD8NrPwT4cgF98SPFEY+13UXzyRlvl4PU8nao9csaWT7J+zT8KI
lihjvviV4mGDIR5jQZ/mFJAx/E/0piuJ4mv3+HOk2PwJ+DcH27xRfkDVdSjA8wMw5yexx1P
RF9zVfxhrMPwx8O2vwi+HiJffEDW1SPVr6xiAdWI/1a46E5OP7q5J5NMsGi+AXw1l8S6+zX
XxQ8Wo5t1lHmSWgbklh9SCfVsDoDU/g3TIfgj4AvPi346tDf8AjbXWKafbTNukUuM5Ynozf
eY9cYHemFyzKkPwQ0O38IeDrZdV+K3ieNI5Wh/eG1B789O+M+m48CrM6W/wG8HJpWnhtf8A
i54tHMoHmSI7nk567VY8f3mGegpfC1rafCnwlqPx2+KH+leMNbJa0tiTvQyDKxgdiRjP91R
iqegyXHgbQtV/aG+KCrc+J9ZXZounvx5AcfIACflG3H+6o9TSYFC+kT4A+FZY1ul1v4v+KF
zJP/rms1c4GOuST0/vN7CqllGfgN4VOvawv9qfFnxSG+y28mJWsFfqzerE/meOgNP8F276F
pmp/tI/FcfbdTujnRrJ+s0jcIwH8IwML6KC3pW38OdJWZtU/aK+L86huZ9MgkGFVRwrKp7/
AMKD8aYzHn0Sy+DvgB/HHjy8uNS+IXiWVXFm0h34LZdW9SAck9jhRXY2zyPDBcSW09uJkWQ
RzIUdQwyAQehrm/BefH/iLU/j38T0f+wtM3HRdLxv3bCcbU/iwcf7zZJ4Fc3ovjHWPEvxE8
QeNvF17faZaXCLFY6f5JZChb5VJ/h2jkt1JJ7UK6dz6HKsXOk/ZyTcX+B7Hp2oTafes1jEq
7x1Y7s+vNXrO/urDUHe0ijDT/MUfOCfUYrl4J47i3E8EqzRSfddTkYq5FcTpteN2VxwrZ6e
1WpX3PpKlCEk3vc6PW9bt7/RY4ZIB9qZsncMCP6H3qaX7ZqWkHTljt4posESbvl29etclPv
nh24IPdiae8EK2Mbx3ZZ34eIAjH496XNqzmeEjGMVHuW9Q1Kea9t4rm3i2Ww2bVbIb15rNu
Xia5d4VMUecBC2cfjVi2sPtGoQWkdwiGUld56A1oDRtPt7i9j1fUUjMAwCvrjrWbi5K7N+a
nSsvIwvOLSZ4B28YqWC5lhuA8bYIOc5rEutc0iyDSSTmVcfKsQJ3CuffxXfNcj7Npk0kLsB
G/TII64rCyKqVKcVZnsGj+IZLebbO7Sx+hbpXaadqdrdqUiJ3+lfMsPijxIswU6cDv8AugH
oB3rotF+I1zZ3SJd2FxbMeDJtypPepaa3PGxFGlUu4aM+iSBGhO7Ge5qjMRtUIAQDyD/Sud
0Xxhpet6ULuK+WXsdp6H09q1/t0bxIeSrLkY54rlm0meUqUovUkdcOfMHHXGKik3QtgOCDy
VpPOaQbA+Chzg96jQmWViVHI646Csm30RaHqWEuXIx1BI6U9TwWz8zdx396r7n5RDgjpnvV
gM4ZQ44B6g1omBIFLQlmZSMd6jREZm+UFVHUdqlAjOEDYA5BIqMLtTaJDlm5FKQkDspOdp5
6AUjlTnCFgB1HTNO3Nsx2UbQenFKGG0BXJ9QKEVsVXzE4Dx5BHOen/wCun5V7ktCEwAOKmd
Q0asy7iOQTwBVeOFEdpkYszHsOaaHe6EZw8gUxEbTk46UzzZJi+0JhTj61KkiwzskkZ57jn
rUDrHGWZAzZOSSOtZu63NItLQaHPz9VyeCakDSOQobOOp60A+SgMgL57dPypIi4mZFACvzk
8U10KbVh7OoQkKQxyM1HvIjTfIuVPHHepElAuHj2ljjv2qMqZSQFDRL2bjFaW2YrsS6U/Kr
lZGPOTxULBRKsK456mp9o3sXj+ROVx0J9xVdgokeTG3ZzjHWrVt2Un0B9gUBjgdAe4qSWDb
tjglxjkt1JpibZUGcFd2ACKktol3TNKSrL+tJspaakYdHheTzd+xsBTwc0sUkp/wBIAGCMZ
/pUc+IY/wB2eGwT8vWlljeK38sODnlVJ7mpbsWcJ8YI3b4PeJnYIu635LcYG9f1r0z4IFj8
CPBhf739np/M15v8VvNb4R+JsnkWB4YccMO39a9E+BTF/gF4LYgjFio59mYV00H7r9TyMxX
vRPgz4rGMfGDxUgHK6nPy2Ou81xpBA3jBOO5rtvi0yj4yeL12sjDU59rNg7vmOf51xCDzFE
WNrDoTxxXYtjznuQsAW2rwOnFORkVlZl3L/d6MRSLkjHf1AoVdsoY+vGBTEd58OF8rxpo7K
VBe6UDnqPT+VW/HRT/hPtZ38t9obPWqnw8wfGuilyqj7QpbPU46Y9Oak8cXK/8ACfa1/pky
/wCksMLGCPzrToUjy442ikowdoNFYGQ9clgDU6jgk8Z6GoFyWGatqD5ZboACOnWmikfpvpR
c/ACyLAM3/CNrkYxn/RulfJ1p4o1jxj8L/BnwR8CQmK9vA76vKmUBO9jtY91C4Zj3wBX1no
y+d8BNPDZG/wANqOev/HtXzz8Jxo/wg+Al98W9WMV1rurq1vpqfeOASqIPqylm9lFTHqUWf
iTeR+DPDejfs8/C1RPrGo7Y9Unj4kkZ8ZDHsW5Lf3UGKn8W3kXwT+GOm/CLwVIt7461/H26
a2U+YPM+UkHqCfuoD0AJqP4P6fa+B/BGtftA/EUebqmpbnsTIN0jhyeVHZpG4Hoo9Kj+D9m
z3XiT9pD4mSr5Q8xrHcM/NnaWRfbiNB9aYFvUnX9n34SWfg3Qdl38R/E7ATNbLvki3cfL3+
XO1fViTVx0s/2cPg0kVu6XPxE8TYBZh5jrIfQd1TOB/ec96g+EtifE/iTXv2ifiMVt7G3Dt
p3m/diVMguB3Cj5V9SSetM8ARt8RfiLrfx48cKbbwxogb+y4pfuAR52kA9do593PtTEQK0P
7PHwjk1u/wA3XxM8XBtvmHfJBu5Of93IJ9XIHap/COn2vwD+El38SfFiG58b+IVKwQ3BzJG
X+YKe/o7n6Cq3w/sp/jV8Z9T+LPiqN7bwroTbrOKdh5YKcopzxhR87e5FLpIm/aD+PkviO8
Rk8DeGDiMycJMFOQDnjLkbm9FAFAC+BbaD4W+BtT+O3xALXfizXd/9n28/Dkycg46gt1Pog
A70vgGBfA/hXVf2hviW5u/EGqq50y2fO4787cA9C3Qf3UHvUhil/aE+PqyZceA/DH8Dfcnw
e3b5yPwVfeq2vNL+0H8dLfwzpEjL4M8NHEzKu2NlU4crjuxGxfYZqrDt3JvhjYiytdW/aV+
Kd15jyo8mnwOMnk7Qyg9M8IgHQc1Q+HkJ8Sa9rf7R/wAUbgw6TpsjnTbaTkFl4RUHdVyFXH
ViT2q18SbmX40fFzSPhF4RfyfDWhti+lhH7tNnDMAOCFHyL/tE1T+KdzJ8RfiHoHwE+HzLb
6DoxWK6Ma/IroPmY46iNc/Viakkd8OdNvPiz8QNT+OHxIMVt4b0Ms1tBMMxgoNyqP8AYQHJ
9WNdH4Plu/jZ4+1T4heLIxbeANCkJ06Cc4SUpzub2GNze5A7VU+KytqN54a/Zu+HAMUUaI2
pshACxgBvnP5u3qSBU3xauF0zS/Dn7Ofwzh2Xl8qJebARsh6ne3q2C7H0HvRcZXsXHx5+KV
54x19jD8MvChZoI58rHcMoyWPucbj6Lgd6w4BP+0V8Y5dY1EPZfDzw0pJVjsQRAZwewZ8ZP
ooxU/xq1iy8EeCtC+A3gacecwjXUJN+GfeeFY+rsdzegxXSWFnZeGfhvD8PdKgQ2cgV9Ruw
x3X03Bkz0+TIC47ge9K6WrOzDYSpiZWpo888R+KLX4s/FmwkurO6i+HWgnZaWsMeFnVMDgc
Ab8Y9l4rpvHGu6l4/1LS49UjtrfQLGQ+RpMKkxkgYBk/vEDoOgqW6sXVFEaLEEHyiNQAo9K
ovEYVPkwHAI3YGc5HJqOe6PoqWWU6TTlqzQt7uIWENombe3gG1Yl4SMZ6AdMVlX1hFesrxu
VC5ZkP3W9M4q3CYizRyjC+oOc1aUQPLLGcRg4OCeW/Covqesopqz2MXTDqGmTBLWQGE8mM/
dHpweldQmvwBAkoMbEZKryMVCI0dwdpBXrjof8aWayjynybMdsdaak7lQi46RNOLULV0H74
MO/PSiS+R2HlRlVHtVJLaG35VAM9SB1qTcApC/ePt0FNvzNdeokkl2ZY5LedbZR8xJGSapT
vELiQ3M0kxk5O5j3+tTyxSM427ueMD+dOj0uaeQZG8dgeAaydWK0MpNJ3KPmWwZkjtYwsY+
Ucd+/1p0dx5rpGYAUJIVwO/pW5DoGTuMaMCME46YrWi0lFw0aDpnipda60RyVKyRzENi1xP
vMRRexPXOO3rUsvh+CUGOTlHU5UfX+ea7K309fKJC4GO/r9KuNp8b2/mkfM2ByMVyzqNnM6
3Qw/DWjQWECW1tEsIY5bAxXcQLFbwkH5gvQ56VQt7VISpQCM7c5HP4Grq/KzHaGkHG4jp74
rK9zgqS5tELIx2s7Rg46nPapEbaFwvycfhSIXdFDhSp646GpM+XIAQpAPA6GiPcx02EaeMy
hYV+Yc5Ix+VNEjSyEhfkHGSe/eojG0tx85MaZ45xVlI1J8uLghdwweSenPrTbsDSQ+KRBMW
bgkY5FH7lXJA+Y9gP1oKS+Vtx846nHWliKBNi8AHtRuRoLKq4yH5I6UwllClABnAIIqw5+Y
rt5PQevtVa6d1iLxRh2HRd2PwzVrQY45JZPlb1qF2ELbm3EHAAHAqXy4/NXAJXr16mgKQ7k
qMDkeuapXsMqyS79sqZYE7fX88UxmMpZQpAUduOaRlkhZpYwoQ8nHb6U4B1m+0bcBx3/z1r
Pfc1sNkYtEi+WS6/XgUskijkqAoHBHPP1p0krTR7FiKZGd26oQwERjHyr2LLxV7agSho1WM
ngt69aWJVdwUICKcHPGahjYeVuMeMjAz0H+FKs7BBCrZznOK0WwW7Ek7KwjDsFUNjg0sojZ
iqsWQ9e+aiMctxNGpjH7tRjnp9RTGMa3iqAeT29hQhpEcQjh/cHBYntmnq0nnYLFgSeR3pk
ysG3OQGJHzetTL+8lADZ47nFU1fctDWdTCQsf7wdyeKhZJlCvLIo4/OmbW88xq+CzY68H8a
c6lo3YnhcVm9TaJxvxVQL8H/FDqWw1k2GHJ6ivRfgcHX4EeDVkUK32FSADxjccfpXnnxOil
T4ReJ2EhwbFzw2MdK9F+CP8AyQjwacDnT0P6munD/C/U8bMNZRPg34wKX+NPi3btUDUZuT/
vVwg8xcSr979K734xq5+NPi4lj/yE5hg9evb2rgSWIO1sHpj2rsWx5z3HxyNFcKxjSTYQwV
+hx2pkkm9/uBBntTSFDAMT9TxmlZQp2s+AR65piO3+Hqt/wmujDGT9oXOfan+OhIfH2tHEn
/Hy3QZpPhzJIPHOjgYP75Rjb1/zioPiJk/EjXCGOPtJ7+wq+hSPO6KUklVBOcDFJWJkSrV2
AhgQWPAJA/CqSgZ4Oa0IFAgI3LuIPBHHSqRSP018PfvfgZpmM/P4eTg9f+Pevjb4ZaRrXxc
8ReEvA14GXw34ZR5J1XJURmQuxYdNzkhB7V9l+Ghj4G6QQf8AmX4+f+3evAvhpqVh8J/2U9
Q8dwyRvruuyOkB7+aCyRqPULhnP41EXuUJ8UrqT4vfG3SPg/4bYw6HojAXjwf6tCoG9sDj5
F+Qf7RNT/FZ38cfELw3+z/4IdbbSdMVDqDR8pGEA4bH9xef95qm+E1pH8KfgZr/AMXPES51
rWUMluJhh2Uk+UOeu9zvPtirPwQsY/A3wq8S/Grxg/m6nq6yXCyP994g2QBnHMknP0209hX
I/jPc/wBqat4X/Z58AoLeJvKN4IfuxRjlVbHYAGRvU49apfGu9jtbTwv+zz4GXa0nkpc7Qe
SeUVuvU5dvwqb4KqNI8L+Mv2hfGjCS8vfOa3Y5GUB5wMdWfagx2FJ8AbJ9W1DxT8ePGbFAp
m8iRzkIAN0rL7AYQfjTAf8AGG6T4dfDLw38DvBSGXUdWVY7gr9+RGbDHPrJJ/46DR8RWh+D
3wR0j4T+Gf3niPxGNly8fLsXwsjD/ebEa+wNVfgtBL8Rvi74l+NviQmLTtNZxaeb92M7ePw
jj/Vql+FkUvxY+Puv/FfW1xoWhsUsBIfkVgD5f/fKZc+5FC8xXJfGs0XwH/Z30/wLpT58Ue
Isi4ZCN4LAecwI9MiNfrVi4aH9nf8AZqWFCqeL/EPX+8sjLzj2iQ/99H3rK8ExH45/tKaj4
yvozN4b8PMptEbDI20kQrg+p3SH6CoJd/x7/ar8gyNL4U8L9QOUkWNueD/z0k4/3RTuMs6F
HF8BP2bbvxXeLs8Y+KVAg3t86bgSnv8AKpLn3Iq58K7GD4NfAnWfiv4lQvresIHt1lOXdW/
1S565djvPtisXxVLL8d/2nLXwpaTF/C3h8lZtnKFIyPNb/gTAIPbFbvxNST4s/tAaD8JtLO
3w94eAuNU8ofIuANy8ei7UHoXNFxFr4QWaeAPhb4l+N3jVmn1jV1e5DTDDtFuOxVzyPMcj8
NtZvwpLeF/BXi39orx2vm6pq3mPZI4+YIWwoXPTe21R/srWh8aJJviB8UfC/wADdAcwafb7
LnUzDnbCgX5VPbCxjj3YVzP7QWqR6/438L/BTwzti03Sljku40bCoQvyqf8Adjyfq1SXCDn
JRW7OP+HGhXniPWb74meKS1xqOo3DyQhuQCTy4/kPQCvXJAdgVWyO1LaWUVlaw2dugWCFAk
YxxtA4xUzRlYs9+lc0uZs/RsJh4Yekqcfn6lJ4SVK5xkVRkt0JGYyQeDurVIDEofqD2FNKR
5AlGU64x1NTzM6JRVzHitkJfzITjGRx0FONmkkwPlY24yzH8uK2PLVj0BB7dMU5EC8FSRnp
RzNMycF1KkCFMnAxTljIzlehyM8k1cSEt8gHQY96uQadNKAFUnv74pJ63ZMpRitTMlt2kCj
bj3FTW2mysyRohIznnnNdlY+GzJCrnK8c+proLbSYYY9vIZRj61m5N7HnVcdCKstTioPD8h
wWUr6k/wAq3IdBZFQsihuo4rpoovLXYwBOODjpQ6bsgZO3oen61hytq7PLnjJyMUaWYyY5J
kB4+VRinmx8iYEYIxwhHH0rRxHJI2SA69yOaewGGMmWT2qOUwdaT3MldPYhyyqD1AA6UfY3
mXayDjqOcCtVBGqMYQfmPPHehlKEMu716U/Zi9o+pTjtUhjMn8RAGKmVN21wRjGKRg0lxux
gdwRTmUGU5j3r03Y6U7EXJNjqqu3AxgYHBqNY1Lli20AYIqRNxkUg5IGCvam7WYuQd3O0jp
V2RNyHYVkOVL4BOcUse0SA7WBbuasxLIoGHUKOgxmkZzl5GXqMDHIrNq479wDFywKsoHfHW
iJFLEFyB0p6ySFsYJPORSknGIwP8ajW4upFIp3ZCswx1x0qDa5mYSZwegx0q1vkwFC4A6+1
MZWaRNhO3rk9K0VilcidCF3iTawyVzk5qJXeQv5qkY4DetWZS+NrkYI6ioGXGT2x2Hf3qvQ
pOxGIjsZI1MmOST0pjK8sSgzqVT9aZbiaIzHzN+eB2ApTb748Ek+WecdD+NNXNCVYp49oQK
Hb3qK4VmGZTkLw2KlYM06qih1HfPI+tR3CqQcjjOCTwKIqxNxpw0KsxwWH3cdKijhVkEinh
efcegqWQH7P8rFmYbeDxmo0UxQIpbLJ82Pf0NbLV2KTFLFl8zaUkAwfxqrJE/nkt99zjNXN
vy7WOxWIKnrTDAks+WJAxwx6mp3dy4uwhgPnKjMAV5BHf1qteBjdEckDrz/KrarI8xJAKxj
lj/nioPNH2ky7QVUYwTwKGupUGyqiorxrgK3YbulWZI1kGOmeo65qjM4+07wF83qoA7VfgU
SQrLvAOcYPB+lDjoaNnIfEqIH4Q+KEbG0WEhAzycV2vwCd5P2ffCDOc/6KQvOeBIwFcj8RY
5P+FVeKRhWb7BLncfb/AArp/wBnksf2evCRb/njJj6ea9dNH4WeTjt4nxP8YpJo/jV4twdu
3UplyVBOCf1615633AVIJ4zXoPxp3r8dPGGCxA1KTac4xwOP1rz5iyhlJKt35rrWyPOe4ZH
G1sn36ikZdsmw4yBjsBTWDAiTA6/ePXNOYkseOcDjHSgR3Hw6cjxrpPlRMX84EkjIH0NSeN
9Oafx5rMrX8UJa5b5HzkDtVb4dl/8AhMdM42qZl6Gk8foi/ETWwwZj9oOSCPQe1aK1tSkec
0UEUVgZEqsAy9PqavQs/k8BckelUIywrRgdkgcEDoevvVIpH6b+Dxv+B+hK2Du0GIH3/cV8
T+EZdT+KF74B+FUIMGnadNNJOQc7g0jSSSY7YT5R9fevtnwQv/Fk/Dy8c6FEOP8ArgK+fv2
W9AtdB8N+KvifqwCW9uklvC7dkjG+Vs++FX8Kzj1K6Gj8b5f+E5+K3hD4I6GjR2NsUmvFiH
yRrt4BH+xGCfbdUv7Q13cavq/gz4HeEwsf2p4mniTpHGPliB9gAzfgKP2cbWbxD4l8afGXX
2Ia4mkhiaQY8tfvyEewXavHoai+Bynx38ZPGnxi1dc2dqXgspH6Rgjt/uxKB/wKq8iSr+0R
di2sPBvwN8IL/rfKDwock4ISJWxz13OfoDVv473UXgH4N+Gvg34Y+a81NUgdI+WkRSNxx1/
eSH+dUPgvBJ8T/wBo/wAT/E+9iLWGnufshcZCswKRDnoQgLfU0/woF+LX7X+peI5F87R/DS
nyFPK/uzsj69y+5vwoAu/Ffb8Jf2atE+GWkOP7X1hRBMYz8z5IaZvXliFHscU7xwF+Cf7K+
n+DbV1i17XVMM7L13ON059eFIQfUVU8s/Fv9sXcxS40Twoemcj90f13Sn8lqHxdIPi7+1vp
3hMsJdF8PNiYDofLw8v5vtT8Ka1A11Vfgb+yR8pW28Ra7HyeNwmmX8PuR/kazfB8Y+Cv7KG
p+L5D5XiDxGAbfdnILgrCPUYXc/1qP41zy/Ev9ozwz8K7Vt1hYFGuwvIUv88h9sRqB+NR/H
+5m8ZfFnwn8HtBKQwWvlrJGvRWcAfkkQz+NG/zA1fghYW/wv8AgBr3xT1hd17qcTXEW/ljG
uViXnu7kk/UVf8AgPZp4R+Fnib4xeLJN95rBlvGlf73koSQAf8AbfPH+7UP7Qjtd/8ACEfB
bw4Ahv5Yg8SdEiX5I8j0+83/AAGrP7Qlw+kfD7wt8J/DMTGTU5IbYRxjnyYyqqD/ALz4/I0
9wM34JF9N8N+Ofj74sCvdX3nPCSefKQ7mUH3fag/3a8l+EUd34q8b+I/Hmq5ku5pGw55AeQ
7mx9FwK9O/aNvLXwX8I/C3wl0EqrzhPNjRuWjj/wDipDnn0rS8PeErfwR4cs/DsZ/f28SNc
t6zMAz/AJE4/Coloj2cnpKeJUn01NPadud+SO9I29gAACTyc0Bc8jO4/wAqGHGScCsm7H3F
yPYN3IGR2pNoGC4Gc9RTyrMQqjINTR2cshVRGSSeo7Vnu9CZTSWpBtGeTjBqSKOSVtqrk/z
roLXwxc3DguCgx19K6qw8N2tqVdwGI65HWl0R5lfH04K17s5bS/Dk8zBpUKJjg+ldbaaHHb
qAsW71civLvjz8Tr/4daBYaf4eCxatqZYiZlDeREvBKg/xEnA/Gs/wp8NNT8SeCdP8Tx/Fr
xG+pX1uJ/OtrndDFIwyV2552ngjIqlTTXMzwK2OqVJWPdEtmRMsxHqPWgEoQeTk4ya+e/hv
q3xDtPj3f+GfHWt3WoGz05ggziGVQV2ShQAMkE89a9Q+KPjR/Avw81DxFapBLdxFIraGb7k
jsw44OTxk8elS4pNJHJdvVnYySBJPLJD574pkmV24wyg9F4rD8IazceIfA+ieILmBUuNRtI
7iRIwdqkjnbntW0qyB2dkGe2DWUr3aNIjsBn3FFCnGMUmB1TkelKRJ5u0qVUdSB1pTswxZ+
Dz0pboRExIchSUbg4FRuJUyHkwp5yDUqiMIXGVU9M+tNcfIGCsw6ZY8VOrKQyWQLGr7sn+H
PU1mWWv6Dqt5JZ6brVnc3Vv/AK23gnV2T6gH1qxqmntf6Heaekxt5bm3khWVOfLLKQGHuM1
88fCz4MeMPCHxGj1vV57e3sbDzFEkU283RYYwB2Bzk59KqMU7tid01ZH0g4YEnJz296eC+V
JAViAM5/lTQgkf5ct3Hbin+XlwNrE4OM9BUruymJvjhibzHRBj7zsAKZbTQXcHm2dxFOgJX
dFIHGR1GRxXyh+0l4Ut9F1ux1+11G+ebWZJXuIJZi0aFQpGwdhz0r0P9nbxFo8fgHTfC/2x
JNYuJLq7+zxncYo1Yctj7uc8Dqap0vc50zHm97lZ7eDkEZYHB5zTv9XHvZST/Kn4Kx7sEj8
sVHMjGMEE4Hr3/wDrVy7Gq1GMFbj19OOKY/mREbTkE9OtOSJ2lEjZYdiB2pHhBlEnPHGAet
P5FXsNkVmfbgpt5+tQguspG3GehPapJQyzKq5GSPm/lSMNz7XG1icZx1q4lJjCDJH5bsq5B
bOarRiaBdmfNUZJYE8emasy28QdnY7iBgEDHHvXiXx38FwXXhW+8Zpq1/aajp9siiKGcrBI
gbuvY/N1z2rWKu7A3ZXR7DDK7s80coDuMYPTFMnaRsKrk+wHGa+LPhNoX/Cb+MToOq61qFv
ZNA88jW8p3sVwAATnHJ5r7Hs7OOxsLeztJJTDbRLEhkYlsAYBJ7mrnBQskwpT51exfheWGM
AgErxljz9ajdmQEMCBnIGM1CzHCq2SDyzYzTbi9ijU/abmNDgBFLgM30zQtDVotSDc8WxgF
3ZIz0NLE0ZuCsjkHOT14qBYgxid8DdgqfWnkRLcLukI3E5LHGPaixVhZGMYmUvuVsZzxVeY
xbkhixj0ANJcSwQnEsyIc/JuYAn8D1pZpY448OccbiccfnRsUhsqRKDEnrg1YQoqr5Zz0yQ
M1m28sMgMsUqyx7uXjcGpI5HKERgnLb+DVs0SuZ3xAPmfDHxRDkKDps4O7j+E1tfs58/s7+
E8ZIEUvJ7/AL165nx8xX4f+IzkgnTpvmIyF+Q5rpv2dG3/ALO3hQqeBDIPyletaWzPJx6ty
nxd8czIfj74yVgTi8OPQDavPFedKV2cqSxPHPQdxXpXx4Ik+P3i5EjOEu8kgBcnYuea80mk
iYqEjeJuA4Zs5PHOO1dK2PPe4/El3KmwB2Y7RjA59PaoWYhtjMR3HHT60pzvyrnjjnj8KRQ
xygJI65piO1+Ho3+N9J3OFH2hCcjk/wD1qi8fCd/iHrjRZKG5bBx/9apfh9sl8b6VEUO8TK
UIOPfmqfjiEDx7rQLjP2pzwaprQpHCGiiisjIerc/oK0drxxbRtIdA+VIOOO/+FZqcHIrQQ
nDbRnI6HtVIpH6dfD3D/BPwyAPvaJDxn/pjXzFf+Kf7A/YtsdDt2K3mualc2gVThnjWYtJ+
gC/jX078NBu+C3hQHjOjQD/yEK+Mfh7Dd/ED4m+CvAzQ7dO0K8uLmTByGXzTK7Ee+FWs1uy
uh7j46CfCH9kC18OW8hh1HUoUtGOfm8yb55jx6LuH5VT1Ef8ACo/2KIraBRb6prUKq/ZvNu
OWJ9xHx+FQfHN2+IP7QHgz4XWxLW9sy3F5gcLv+ZvyjX/x6qf7SV9J4t+J/g34T6QwUiRGl
HYPKQqj8IwT+NVv8xGz4LV/hJ+xzeeIWiEeq6pC10nZt82I4R+C4aqvwbhT4bfsv+IviLdc
ahqiS3MUh+8wGY4QPq5J/Gm/tPagrWHg34TaISJrqSN/LU5wi4iiBHXqSfwpf2j7uHwv8LP
CHwp0hd012Yo9iA8pFhR/307D8qNxCfs+xJ4H+A3iz4o6tzcXnmzq79XSIELz/tSE0n7Len
pYeF/F/wAUdcfDXUjqZpD/AAJmSU/ixH5U/wCPc8Xw9/Zy8N/DO0Qtc3qRW77ehSIB5D+Ll
frzVr4hOnwp/Y/0rwfgDUdUgSzcDj55MyzH8sj8RQOxj/s1xHxB438efF/XRjDuscsnVA+Z
HIPsgUfSof2erebx78ePF3xOvl3RQ7/IbsHlJCgf7sa4/GtC4L/Cj9iWO1mYw6r4gTGEOGV
rjk/lEK0PhsF+FX7IV/4nnAjvtUjku4+xDS/u4R+Aw351Wwhvw3LfEP8Aao8T+N3XzdP0SN
razbqM5MaH/vkOfxpNAz8R/wBs3VdYz5uleEIPIiyMqZFyi4/4G0h/4DWr8II4Phr+zVqnj
m9yZ7yKTUT/AHiANkS++Tz/AMCrG+CcjeBv2ePFnxO1EM95qbzXSEn5nC5ROT6yM1DA5i4A
+LX7aogJE+kaBKM912W/J/76lOK9T1ljNq93Kq/fmYnPfmvO/wBmKyttB8JeNPirrTM4UND
5hA3MF/eS49yzKPqK9ouNIW7f7RGhCyjzNp6jPNc1ebikke7lFWNKcpSOJWNzwOpPFXYNNu
LnlI8gHrXYW+gRJgSLjB475rdtdPihjOUBb1NYRbluevWzKMfhOSsfDEkuGdDtznFdHaaHb
wMMANg+lbIULgDGDx0pHdQOO3WrUbHj1cXVqPVjVQRkqEGDxTXxsARjxz0zR8xYMWye2KYc
sx+9wfSnc5bXep4p8fPhhqnxF0Kw1LQFWbV9K3qLZmC/aI2wSFJ4DAjIzxXyzpXiL4gfDPW
JoLa41TQrqFgZbWUEI3OOUbhh74r6X8f/ABe1TwB8ddP0i+mB8LS2cbXESxBnRnLDzAcZ4I
HHpmvTdVs/AvxB8NI+qjTNc0t1LC4eVf3QPdXzlCPwq4txWqM5RUndbnnXwj+Olr471FPD/
iCzisdfZT5U8IxHdBeSB3Vsc7ckenpXhvx+g8Uab46t9O1/xXNrsc0BuoFZfKS3VmYbNg4y
AMbu9M+F3h4Xf7R1rb+Gme70vSdQkmF1nIFuhIDE+/A966D9qm1uB8SNJuDGVhl01QrdiRI
+f5iqslO66k3bg79D1/4J+HfGVj4R0HWL/wAavqOiz6cBBo7QACAH7uH6nHP51y/iy++LHi
741HwfaNqnhrwxDKEa9tYyqtCBkymTuT0ABArofhl8T/DUHhL4f+DbeZ9S1e9tBA8Np8xtS
gOTL/dHH9a8B1HxrqnxA+LUGneMvE13pOgyag0EkaSlIrWMMRjHTPABJzySahJubbL5koo2
fFvjPxn8K/iTPpmifEG98QWlskcxN3IJo5N3JRxkgEYwSCDzX0b4s/4SDxN8LbXxB4a8Rz+
Hbr7F/aR8qMP5o8rd5RJ6DPcV8hfEzTfB+m+P59L8GTx3OkQ2yIXWfzg0pB3Hd3P6V9L2Hx
L8GW3w5t/CcmtRpfR+GlkZ2YeUP3GNm7P38/w9aqSuk0KN1Jps8L8C/EX4veI/F8Gl6P4lm
v727jkiSK/YNFEMZMhHTKgZB5/Gl8d3nxc+GnjK0TVvHV1c3FzH9qhljuGaJxkggowA4x0x
3qj8Ar/TtL+MmlXWo3cFrE1vPF5ssgVQSh2jJ456V137UF9pl1410KCC7huZra0kSaOKUMY
mMmQrY6HHNW17y00JT9xu57U+peK/G3wW0nxF4d1uHw/qlxbLdSyiEOrbVbcgz0yRnNeCfC
jxz4w8TfGfQbbWvEt7e28jyhoJZj5ZxG38IwOo9K9q+GXibw7F8AdLNxrdhCbaykiljknVT
E3zYUgnOT2Hevmz4Q32nab8Z9Bv7+5WztUuHDXEz7EXKMBknpkmsoxvzKxo5W5Wmdp8dfGv
iST4m3Phtr6707RbDy18q2kKGYMoLSHGM9TjtxWjHouo3l54cuvhj441nxVoK3sLXljLcnz
rLaRlnXIIQjI9PrW14z1PwV49+LOo+EfFqW2lLbosWla9bPh2JUNtkJ+Uqd3B6e/NeTz6Pr
Pws+K1jYaNrEF/dRTRSRT2TZWdHbARlHtwRz1q1FNcuzBt813sen/tUzWoHha2MyeaGuJCh
PzBSFAJHoSMe+K6D9m/wxpVj8N5vFdnbLLrt800fmSnGFQ4WMHsCQMn/CvIvjrp1jZeK5r2
TxF/a2v3d1K11bq3y2EQx5MIB7gE5r074S+MIdO/Zx1aHRLyGbX9Khuro2nV0Bb5XI7jvUO
ypaAtaupjaf4X8e+MfEOp6j8YPEGqeFtKt0PlILpbWNnLcBBnBVQM5xzxzzXA+BvH3iTwv8
VLbSdO8TXmsaG9+tlsnlLxzxlwgYZztPIIIqn8P7vwl4j8eT3/AMWNbmntFiaZXup3ZJZdw
+ViOcYJwBjNYFvc6PB8Vbe80+RLfSF1hJYiwKrFB5oIPPIG3FNRV3F9jNydr+Z7z8frPxf4
YceLtG8X6tDZXVx9nls452jjtzs+UqB2O0596q/BTxdqKeC/F/jLXPFOpajNpkJX7FdSl44
127ldST95iCK9B1/VdJ+Mvw48ZaZokE5hs5Xgt7twClzKg3q0Z9OMfjXxvot5rapc+GtLlZ
Rrjw2s8IH+sIcFR/31WcI3hyvdGk5cslJbHtnwH+IWual8TbnSfEGtXN9Fq8L+Us8xdY5gd
4CAnjjcMfSrnhbQdf8AE/xl8S6NF8QPELaHoc+5pxcktI+7hOuOob8BXlHijR9S+FHxSfT7
O4P2jTJI7i2uGX74KghuPxH4V9L/AAD0Cex+HT6tcndc+ILp72Vm+8VyQvPvyfxqpxSXMhw
u3yy6M9ZMaFJGVixP3s9685+MID/BnxKXfJW0ztP++tehhEj3IzsMkgfN/jXjXx18V+HNJ8
Aat4fub1G1fUYFWC1AJYAv949gODz3rGMWmdWnKzx79nJd3xYdG4VdOmxkcjla+tpGUMoOQ
DxtHOK+Kfgr4n0Xwp8SY9U169FrZS2skDTFSwRjgjIHOOK+jNV+N3w4sLCa7s9eXUJolJWC
CJ90jdhkgAfjXRVjeV0Z4aUVCzY34xeOL3wH4IWXTMDU9Qk8iB2GfJAGWfB6nHT3NfPPgiP
wF4gXVb/4n+LbyK9ZgtvulcscjLSE4OcHAxWqNC8Q+Pvg3q3iFZLjUb621qS5EO8yHyig3h
Qf7vBwO1XPgj4r8D6Amq6b4wisopJmWWC4vLcSAcYZMkHb2NWo6WJlJyqK+wz4N+NNRh8YP
4Hl1q4uNH1Uy2tvJvO63cg+XJFnlcgdPcVyHxAXXtA8e6loEviXU9TNhcKsU1xcMSxwCCRn
GcmvfdJ+IHhvV/iMLLwp4XsbrSbCEz3mtLbiIW+ATlMLzx9Ce1fO/wARvEFh4g+J+razpko
msJrhXilIwXAUDOD7imrX2FUXLTWt9Tufil8Otc0fwpa+M9e8Uz6vqVxMiXEbA7YyykgIc9
BjHQVN8OdF8WfE3wxdaRqHjC7tNC00hEjX55JHYZCkk5KqBnBPfiui+MvjPw/rfwq0qGw1B
Z5dQlS4hG0gskYKsTnphuKz/wBn3xRoWi6V4g0/VL8QTKRfgFCSYkT5yMenpT0szRRSrJdG
ef8AgHUNV8K/Fmy0221B/J/tD7FcRhz5cy7ypJXp7+1fZ+59qIg2AHn1zXw3Z63ptv8AFiP
xC0jtp66r9rJ25by/MznH05xX2tpGrWOsaRFqmm3Cz2t2okhkwQHU9+elZT7mmGfxLzMzx3
IW+H3iQxqMLp02Sew2Gum/ZrlWX9nbwyFBGwTIcj0lauc8XRlvAXiJTjnT58+3yGuh/ZpYN
+zv4cAUAL568Hr+9bmilszDMN4nx78folHx88XuG3AXKkgHlT5af415WCGVgM+gPGK9U/aF
/d/tB+LDyAZk5A/6ZLXlfG0IAd2eOmK6VseY9wT7pBY4JyR60qZJAAAOfxH1ppAIGSMDsTT
1ceYSfm74z7UxHY+AQw8caSY5iCLhCcDng1D44MI8fa2H3lhdPnA461P8PpY18eaMxBBFwD
0zkelV/H8gT4ia4qKuBdN3zV30KRwnGOufeijAwMUViZD4/XGa0IACjLknI4wOlUowM/N+V
XrY7c7sc8e496pFI/Tj4YHf8GPCXGM6PAP/ACHXz7+yn4bDeO/F3iWaLcbVfsccjdQzyFm/
RRXv/wAJ93/ClvB+eT/ZUP8A6DXmXwhMfhb4A+NPFLnZLJdahcFzjP7sFEH5j9az7ldDA+C
qDxj+09488cSKXjtDJFCW527n8tMH/cjb86yvhey+O/2xfEnid18+DTWuJYmI4ULiGP8ATJ
/Ctb9m9G8N/AXxp40usrJLLPKJD1Iii4/8eY0z9kq0WHQfGfi64RhvmSEM5ydqK0j8/VhVb
akvUoKieOf27GYETWuiN8x6hfs8fH/kRqk8WIfHn7bujaM8bSWehmItzkARKZW+nzkA0n7K
8ba38RPHXji42ky/Lux0MsrSN+iirPwAjj8SftCeN/GZm+0qY3aNx0BlmI/D5UxTsDM34vo
/jr9rnwz4RDGS0sTbRyIPujJM0mf+AgVL+03PL4m+L/gzwNaksyhG2DpvmlCfoq5pnwfP/C
Yfte+LvEkiGSOwa6kic/wneIU/8dziksd3jL9u6aV8yWukzuynqB5EW0f+PmkugE37VbyX+
ueC/AemRgpCgk2KRlS7LDGMd+hrd/aX36V8PfBfgDSxkSzonlx9dkSBF4/3mFcxr+7xj+3b
Y2Aw0GmTRKwYZBWGPzGH/fRrd+Js3/CUftheCfDCx7o9NWKSTj3Mzfooql0Gan7R06eFPgF
ofg+yYI1w8NoIxxvSJMnp/tbaxfjpjwb+zD4P8FQpsa6+zxSIpx9xN7/m5FWPj6T4k+P/AM
OvBgKvEHSWRPTzJeTj/djrB/atvm1P4leEvCtuGZhCPlB4LTShRx64Xr70LoBc8VhvAX7D+
iaTEvlXettEZQeCfMYzN/46oFe8+G7qDVfC+k6mm11ntI5VZc45QZrwL9rGQRweBPBVopCR
qzBQcD+CJP619DafpsOhaVaaPapiCxgjgUZORtUCuWutLnXh3ujTBUj5duRQZCFyB8ppEIa
FRjHfPekBAAByT6AVGtjUb8pHOVOMe9G3k8EFRzQ2TgkZ45oRGJLDhj0oARBIDnGVJyAe1J
tYv2BoYun3+D04ppyOFyM0Fehy2q/Dzwhrvin/AISLW9Iiv9Q+y/Y8TndGY8/3Txu569a4+
8/Z3+GdxcvJFYX9jHK25re3vXWMn6HNesJgkqW57GnhGDZL8nimm0T6nOeFfBPhvwTpjWPh
vTEskmP7xxl5JfTe55P8qk8TeEPD3iywSw8Q6VBqEEbbo/NB3Rn1VgQRXkviz9oh/Buv3Ol
6r8P9Yg8uRkhkmlWNbhQ2N6ZXlT6ioNH/AGiNQ8QWkt5onwq1vUoYX2SSW8odVbGduQvXFP
lluK6vY9T8L/DzwZ4LmmufDehwWdzICrTsS8hHpubJA9hWBrvwQ+G/ibV5dY1LQ3hvJ33TG
3maNZWPViBxk/hXP6Z+0d4NuNU/szxFpupeG7scML2LKRn/AGivK/UjFex200F/aw3thcR3
FvOgeOWNgyup/iBHUVNpJ3DTZHDX3wd+HN/o1to0nhe3it7QEQvbZikXPX515Oe+c0tn8F/
hhY6OulL4VtpYg4kc3DM8hYA4JcnPc8dKg+Ifxf8ACfw5l+x3zSahqzruFlbEblB6F2PCZ/
E+1crbfFP4t6rpB1vS/hEz6WV3RiS6ImlTGcquAT+VaWl0Fpex2J+DnwvjVdvgnTUAxg/N+
fWrF98K/h1qeoT6nqXhKwuby5bfLM4bLt6nnrXIeCf2gfC/irVl0HW7Obw7qpfykjumzE8n
TZvIBVs8YIFdJ8SfGmq+BtLt9R03wldeIYRvN00LFVtVUA7mwDwcn8jSk5J2KVraEsfwn+G
8UDwr4OsBFKQzR7SckZwc59zUb/CD4ZMST4J0056jDH+ZryWD9qK5ubmC2tPATTzTsEjijv
d7SMegACZyfSuw8ZfFzxF4T8J6Hr178Pp401CPddCaYoLKTfhY2O3qRyM4pNTBOLV+x2tx8
OfAV7FN9p8K2DedGsLsU+YqoAUA5yMADpiqHh34UeAPDGpJqWlaAhvUyY5ppWlMR9V3Hj69
a4jwl8bPEvjK/tYdL+GlzLYPOsU98lwWjhBIy2duOBzjNeo+KPFmg+DdHk1jXbtbe2T5UwM
vM3ZUHcms25J2bLVmriXPgnwXqd/Nfan4Z0y7uZTukklt1ZnPqSRyau6Z4S8N6O0z6NoVjp
zzrslaCFUMi+h45HtXimmfGTx7401Oe3+HngSKW1hb57m+lJC/UghQfbJqK/8AjZ448C63D
p3xG8ExQ28xylxYTE7x3K5JVsdxkGpcHazDmW56a3wc+GC6gdS/4RCx84tv27W8vPrszt/S
rWv/AA58CeJDFdar4UsrieJAqyeWY22joDtIyPrWhovibT/FnhH/AISHwxJHqULxuYkX5WL
gf6tgfunOAc9M14P4g/aK8ZeGdXOma/8ADyHTrtVV/Jmum3YPQ8DBH0otJuy6C91as+gtG0
zTNF02DTtJsYLCziBVIIV2ov4f1rKg8A+CrPVF1O08K6ZBfQymVJ1tlDo/cg+ue9c98Kfij
p/xLs7rdaRadrVmMyWqybg0RPyupPPsfT8a574m/FDx18P9TuJB4It7jQmkWKHU5JjiUkZw
wH3ecjn0oUZKTix8yep6Nq3g/wALa/di/wBZ8OWF/OF8tZLiEOwXsMn61oWVrbaZHDZ2sCW
9vbqEiijAARQOAB2rhvhn4z8X+NoXv/EXhJNC0t4VksrlZSftBJ6AHnGOc4rvrqSKCUl2Aj
ClnJ4wAOT9KUk1oaRtJ6Eb7Hl2nr1GORWNq3hrwvrN+L3WPD9neyoAiTXECuwX0ye2e1fPV
3+0vqkPia7hsNGsG0YXJRWk3+c0IbG/OcZxz0r6XtZBdRQ3Fu/mW0kYlRuoZSMg/rWri4q7
HGUXexzkngnwaVaRPCmk7h2FmgH8qj/4RHwf5QJ8L6VGxPCizTJx+FYvxM8ReOvDViNV8La
PZahp9tC01607HfDjoQoIyMcmvHdI+O/xC8Sa3a6PpHh3SZ7y7k2QoVcbiBk8luBimot6l8
8I6M+j9PsbDS4ltdLsobO3B3BIYwignqSAOtY+q+BfBmtX0uoan4V02a5yN0jQgFvc461q6
O+qvo9tJr0MEOpGIeekHKI/cA5PFX2ZXhDAYPc+tHOlodKgn0OduP8AhGPCHh2aZ4rDStJi
/wBYFVUTHpjHzE+nU15Zp3xG8P63r0ll4V+Flxq9mrbRcJaxIhHc/MuB+Jr0nxtfaLpvgfU
9V8QWNteW1lH5ywTxh1kkBwnB77iK8G8AfHDxDdeONN0zX5NPTRrx/JZYbUQ+WSMKRjtnAr
SKujGpNQaTdj6NbS9JnijL6RaHyxhIzboRGD/COMCok0jTE8wR6RZxlhtbbAo3DHTp0rWjj
O4o2OfQ/oaiYkJlUOU6jHI/Gpadrm60MmHQtF3MBpFgRg5X7Ihz+lXo4IrZVjijRI41+VEA
AX8BTpCXkwp2D1BxmmpGWIDqq9Oc81LvazKVkZ3iqLf4E8QAuUj+wT9Bk/6s1e/ZbuBN+z1
pEYLHyLi4iOVx/wAtCePXg1Q8TxlvB+sxmQ7Gsph3/wCeZrX/AGZkjj/Z90MRsxHmzk7hjn
zD2q6SsmeVmF/dPkj9o22eL4+eJJXT5ZpI2UgjJxGgOR1rydfLwy4ByPT7tevftIIP+F+eI
MsATJFkZyxHlJz9Pxrx/crICDtXdkcda6Vsec9xCCwBGST0p6qAikMOWwc0iuWUr0APBPag
P8+Oo7Y70xHZeAlEnjrSd4XcJ1wex5qj44ZG8fa2d3/L0/8AFjvWn8PWVvHGlKQP9auQR+o
qj4zSNPHOsqQMi5ftnvVdCkcLx2oooAJ6DNZGRPEM5JyPT61YiyHwy854GKrbSrlG6jqO1X
oWAG7BBHJYH3qkUj9NvhISfgv4OyAP+JXDwP8Adrwm81OTSv2LvEoON9zq11aA5/v3Zz+gN
e5fB1vM+CXgxsEZ0yHr9K+a/iBeNp/7MLafDnzJPFt4vAzjbJIeh69RWa3bGdZGn/CM/sE4
DiOfU7fOc9TNP/8AE1b+GKnwz+xbr2sB1WS7t724Dr15/dL+Py1U+OaDR/2SfB+jg+X5hsU
IXnpCWP15q54jT+xf2DbK1VQDcWFuu3ONxkmDEfjmqewLoih+ztHF4f8A2afGXid/kMrXLF
j6RQ4H6k0fstbNJ+E3jHxM6lC0jlW29oYdx5+rU/QNmjfsDahc7QDeW07YA4Jkn2fyqT4aS
f2P+xD4hvwozLFfPxxnJ2D9BQ+okU/2QrXf/wAJp4jm6u8MRc9T9+Rv5iqX7Mm7XPjZ418S
yqWAikYMx6NLPn+Smt79m9E0n9nPxbrQO0Ga6kBPpHAAOazP2S4jZ+F/HesS5+UxAHP92N3
P8xVPS4Gf8CU/4ST9qrxj4lLllgW7kUn+LfMEH6CtvwOU1/8Abh8W6i37z+zIpkRv7u1Ui/
qazf2QI5LrXPGOqP8AKmyGMAdMs7sfqeK0P2blOo/Gr4ma46gtJIVDf787n/2UUbaeQPqKJ
Br/AO355ZUSJpNtwf7uy3/+KeuY8ZSL4m/bj0ywc7ltL+1g2DptiTzDz9c10nweJ1b9sL4j
amzB1t1uFQ+mZUT+S1y3w9365+3Pq+oshaGG9v5A3psQoP6VKB9TZ+MCr4k/a/8AB2hF9yW
slmrJjjBcyH9P5V9Lak23UpFZsbiCK+ZLFX1r9v2WRxvWynl6848u2wPpya+mtTTOrtyDlB
waxrfAjpw/x/IdE7KhGQeOtKCcZVs5PpyKjhQR4VWwfzqYBVG4ck+tYKTOhinO/J6njPamq
M5Jbj0708k4LBTz2zSMAseD196YETl/7hYdQTTMgEbhgngHFTAZABP40xhtfcSxbP4U9Srj
QhUgEdeCM0EMMqM5xwKULyXI5+tOIBA6ZPf0oJPmX9rTDaH4UBOHFzOCSOcbF4+la37KsQP
wz1dtxGdVOBn/AKZJzWZ+1rHnQPCmOcXVxyen3F61rfsq7v8AhV+qp1C6o2f+/a1t9gzf8R
En7TnhCw1L4fjxZHbomqaTKgaZVw0sDnaUY98EgjPvXn/7PfxHudE0DxRot7O0tpplhJqlo
j8iNl4ZB6KSVOPXNerftKa1DpvwXurEv/pGp3EUESjqQrB2P0AX9a8S+APgi98TWHja+SMr
DLpUumQydA88g3YH0CjP1FOGsHcJO01Y5n4c2h+IPxy0o6//AKYb27a8u/MJ/eFQXI+mQBj
04r7zCDYCGwe2BwPwr4L+DWop4e+O+gDUy0DC5ktJQ/y7HdSmD6fNgV99INqkuOvb0oqPYV
Pqz4u/aY0G30n4n22pWUQhTV7QTSheA0iHaW+pAX8a9z8A+IpfFX7Osl/fSme8isLm0ndj/
rGjQgMfcrj9a8X/AGpNZt7z4kadpqsudNscSYwSryMW2n8AD+NevfDHw3deHf2ZWt71WS6v
LG6vWjI5USIxUY/3cfnRK3JdhF++fKXw11/TPCvxI0HWNZfbZWU3mSMibyMIQMDr1xXoNx4
+j+Nfxg0nRPEeovonhUzFbe0Rv9Y2Pl3t03v0z0XPFedfDLQdO8Q/FDw3oWsRGSwurkLPGp
ILgKTtJ7ZwAa6n42fDGT4eeKFv9LgkPh6/YtaOuT9mfqYievHVT6fSm7Nq5EeazaPtax0/T
9G0q30vTLSOztLdBHFBEu1FH09fevj/APaN8RXOo/E46OZCbXSoEjSLoPMYbnbHryoz7V7P
8CviePG/hoaDrEyHxDpkYViW5uYRwJP94cBvz714n+0h4cuNH+LJ1YxMLTV4ElSU5Kl1G11
z7YB/GuemmqmpvUd6d4n038J9Bt9B+Efh+0gRYvPtVupn7vJJ8xJ/AgfQVk/HnQrXV/gvrE
hSNpdPC3kDkcoysAT+Kkitj4S6zbeIvhB4bu4JFZorRLaUD+CSMbSD6dAfoayPjpq9tonwY
1qKdwZNQC2cCnguzMCcfQAms23z+ZS+E8U/Zk8R3mn+O77w28h+w6lavOY9xwssfIYfVSQf
oK6H4oeG9P8AGv7TOjeHtTaRYbnSSN8bbdh2yFGHrhgDj2rnv2YvD15f+N73xLNHtstLtng
DEYDSyfwj325J/Cu+8TTJH+2P4TJAybAKoz1ysvat5Ne03Mo/BqfPUE3iL4O/FDO1o9S02Q
h1bOy4iP8ANWX/ADxX0N8YvEel+MP2bpfEWkzbra5nt2Cty8Tb8Mje4PFb/wAb/hqnjnwud
S0y2Vdf01GaAqMG4j6tEfU9x78d6+O4fE2tab4U1fwxv3afqDpJNBKOYpI2yGX0PGDTjaok
76oH+7b7M+9/CCL/AMIF4fJAZV063C8Yx+7WuJ+OXimTwr8Nbm3tpN2qa2fsFsB95Vb75Hu
F4+pFdv4LLn4d+GdhLFtOtzn0/divBPFdhcfGb483GjWGrSWmleGoCpvYV37JN3VRnGS+Bn
/ZNYpJzfkbuT5FY83+Kvwvb4feH/Ct7FuYXtt5V6x5AuR8zD24bH/Aa93+AHieXxD8Mf7Lm
mD32iv9lbc3PlHmM/lkfhXNeOvgxr974Rv7i6+I2s69JYRNdxWd6AY2ZVyec8HGea8x+Afj
BfDHxJitZ51j0/WIxZylm4V+sbH8eP8AgVbp88bGavTqLzPqjxxHEfh14hRlwDp0x/JDXyD
8DQD8Y/D+6TABc9M4/dtX2F47Ur4C8RBkVQNPnByf9g96+QPge+fjJ4d37R5jyLkjr+7app
u97mta6nA+1yyo42k7D0GOKrzu6kKuNp7fjU1y4P3QVXrv7AV5j4d+Jdv4i1HxfNdfZLfRv
DsoWK7icnzUG7LHPH8PGPWs+Xsemp2tc5L4xzXXifxx4b+GGnTbmvJlub3ZxtTJxn6KGb8q
8d+Lng+DwZ8SZ7XTozbWE8aXVmo6qvQge4YGu98GeDT8XNX8Q/EDWNRv9PWS78u3+xOEfGP
u56gAbR+dQfFn4SWXhjwcviWx1fU9QnglSKZb+USYRuPl49cfnXSrKyPOqp1IupY9t8BeJz
4s8AaVrS/69oxFPg9Jk+Vv1GfxrqcsVAQ5IOevFfM/7O3iyKx1bUfCN5MIor3FxaCRv+Wqj
DID6kYP4V9LMFEY5O/OSc0pXR10J+0gn1FZWYfPguOme/vSksFURocdyT1PrUT/ALx+PkHH
TOac25YFbOAT17VidFinrihvDOrLIS6m1mAywH/LM1e/ZlI/4Z90RR0EtwM56/vWqlqSI2g
agHP37WVQepPyGrP7MRH/AAoXTlAI23VwOf8AfrWmlyux5WYr4T5V/aVCn9oPXgxYcQYGP+
mS9K8eMeWw5+YE8Y5Fey/tNRsv7QOtsmGLR25wDyP3S9RXjPdiV5J4ycVutjy7aj8ApsJA3
HA+lMQEkAEcEgkUi7idzckAYAPvSD5ZEHIwe3emB2/gBo4vHGkMDuBmRcmqfjBoz421g70H
+lPwV561b8CMW8baOMbR9oQfrVPxq1uPHetBXdALpxtGOOfpV9CkcP2xQCQeDg0UDrWJkTx
+mBjvmrtqrkkR43dh1z7VThGWIIznpWhbqY5fN3Bcep5zVRKR+lvwbAHwS8G7SSP7OiPNfL
PxfEVt8JtNs4J2mjfxXqrhtuzcd+CAD1wWIz7V9R/BbP8Awo/wbuYMf7PjyR9TXyj8VMy+D
dHt8DA8WaxjPb98nSoj8TKR6V+1S/2X4S+C7DIUeaMqf9iAD+tXPjdjTf2Q/DNlhvmXT0IX
jpHu/pWb+1+pHhLwUig7BNMPp+7QCtD9pZjD+zf4VhXIBntFOfQW7U9xLoVPE4az/YK0e3C
qhnt7UEE4HzTbqkiQWX/BP/auN1xZnOeOXuar/EsGP9hzwshP3orDJI9iam17EP7AWmBWKA
2lvz9Z80dwXQt/C4HTv2K/EE5B3yQai5wepOV/pVD9nwiy/Zx8e3wI3Brnkf7NsMfzq54Q/
dfsHamQGTdZXn15lIrN+CmYv2QfHcpGxib73/5YKKp9RIn/AGP08jwd4xvW+/8AaIQSOOFi
Y4/WrH7IkXmL461Bs75b2FDn/gbf1qP9lBXT4VeM5GHJujj04t6s/sf4PhLxYwxzqMZyBgn
93SfUOhR/ZkP2z4t/EvUyBl58f99TyH+lc1+z0rX37UXiW+JJ2x30hzxy04Ga6b9lPnxf8R
3C4X7RGM+v7yWud/ZdAb49eLmxkrazgH/t4Wj/ACB9S38LG+3/ALbfiy8Ybmja/OSvQBlUV
7zaXz6j4r8TQGVmFlfrb9c7B5MbYH/fVeCfA4D/AIa78bOwwcXx6f8ATda9x0KQt4q8aKkK
oyawQWHJf9xF1rmxGkDpofGdbGp3KM8DjPtU5AcEOB9PSooxjGDj1HpVgDPDY9sGs4bG8mN
OCq7c4HGKa4QYDHGR35qYgsuScUwjDL04FXYm43YeDjt0FNC5I7HHc1I2C2CcZpp59vpQMa
VQsVOcjrTD98Er8nfjGaeADubPJPNcVJ8V/hokrxSeOdHWRGKspuBkEcH8jSXkM8e+Jnwe+
LfxJ1vzL7xDoraZaTSGxhJZPLRjxuATlsAc5pvgf4U/HH4fWlzZeHPE/h+G2uZBJJHMrSrv
AxuGU4OK9j/4Wt8MQCo8daPu6/8AHyK6LSNf0DX7dptC1iy1ONOGNrMsm36gHitbyWliLJu
54JefAXxr448QQ6r8S/HUd0I+BBZxk7Vz0QEBUz9DXuHhzw1o3hPw9baFoVotpZWw+UZyzH
uzHuxPU1jXnxT+G+nXs1je+M9KhuoXMckTy5ZGU4IOB2NVm+MPwsWMsfHWk4IOP3x/HtSbb
0HZJnF/Ez4AaJ461OXxBoV//YWtyfNK+zdDO394gYKt/tD8qr2ul/tN6dpa6PFrHhu9WNAk
d/O2ZlAGASSvJ9yDXqmg+OvB3ie7+yeH/EunahOBkxQTAuR67Tya6I8KPQd6luy1HZN3Pnn
wd+ziF8Qv4o+JGuDxDqDS/aGtk3GN5M5zI55ftwABx6V6J8TdA8a+IvD8OkeDvElnoUdwHj
vftC8yxkABUIBK9849a7TUk1OXSbuPR5oINQaJhbSTqXRJMfKWA6ivlaPRfhzrXj0w/Ef4s
6j4h8QNcfZWgtYZLeBZN23YHAIC544wKOZsLWDTP2Z/HWj6jbalpvjLSbS7tnEkE8ayEoR0
I4r0fx18NviP408EaR4cuvGOnM0Ue7UnktuLqYNlGXAyoA44xmvXNM0my0XRrXStNg+z2Vp
GIYo9xYqo6DJJJ+prI8UeNfCfgq3tbrxPqq6fDcuY4dyM+9hyQAoPQVnKo5NDjGKR866X+z
V450LVYNS0jxxp9jqFuSYp7eOVSv4+nrmvcrjwGviz4fWvhz4kSxa3qCgs97br5JSTnDpj7
pAIB7H0rMPx8+Em4rH4oTd3P2eXP/oNA+Pnwqdxt8SlgFyxW1lP/stKXO9WikorY4rSPgx8
RvAGoXEnw58fWq2c7AvbahAcNgYBYAFSfcAGmX3wR8dePNZhvfiZ46ilt4ciO20+M4QHqFy
Aq59cE16bf/FjwDpfhTTPFV7q7LpWqyNHaTLA5aRl6jbjI6HrWAf2i/hIo2trsw5P/LlKfx
6Uuapa6C0UdxpnhTTfDXgtvDnhdRpcYhdYZx87LIRjzW/vNnBz7V4ddfs8+MLzXE8R3/xVN
zq6EFbw2z+apHTDbuMegrvbf9oT4R3M6W8fijyGJwDPayIv544Feh6bquj6/p66jomp22pW
rHAkt3DqD6cdD7VN5x1SH7stGUvDmnajo3haw07W9Zk1rUYgwmvnTa0uSSOPYHH4V5D8Qf2
cbHxX4puPEOiazHpLXY3T2725kUyd3XBGM9x613fiv4u+APBviCTRNf1aaC/jVHkjjtXkCh
hkcgY6Uvhj4xeAfF+ux6LoetyS30qs0cc0Dxb8DJALDBOO1OHP8SFLlfuk+t+CdRvvhjp3h
DT/ABPcaJPawwwvfWqkPIqLtZcZGA31rzbwt8ANS8J+IotV0/x5eQ4dGnWGDYLlA2SjHdyD
/WvVvGfjjw/4E0e31LxHdSQQXE3kxlIjIS2Ce3TgVx1p8fvhtqN9a2UWqXnm3EixR7rN8Fm
IA/Uiri5a2LSV1c3vH3hPUfGWiR6TZeILvw+C5M0toMmZCpBQjIyOa8b/AOGWbRF58a3B/w
B2zX/4rivojWNW0zQ7OfUtXv4bGwtx800z7VB/qfbrXks/7QnhO41CW10LRtc17ZwWs7T5T
7884/CiDfQ0koS1kZ1x8E/Ed5oh0e7+K2tS2DAhoJUyrrxhTls446HNYVt+zNFZ3EVxb+NL
22uIjuSWG3VWUjup3cV3GjfHjwJrN+mnXst1od4X2bNSh8tQ3oWzgZ98V1/izxVpPhHw3Nr
+qiU2sbImIF8xiWPGOaq8kWqdOWu55ZcfBnXL21eC8+KuvXEEg2tG5JBHYH5ulZlp+zbocS
SW1x4o1aRZsZWFERSB03DkH2rcl/aE8BgbktNb2AY3i1AAP13VEv7RPgZ5iiWWsvL0+W2Un
HXpupJ1Oxb9je7NjwV8H9F8B68NS07WdSuAqMvkzMBE24YyVA5I7VJ45+F+leO9RtrrUta1
O0SBPKEFuw8p+SdxBB+bmqFl8evBOp65ZaPFZ6vDc3cqwp59uFVWY4BPzdOa9T8lt37we/1
NaarVlwUGuVbHiC/s2+F0kXytb1cSDnzAyev0r1TQdIt9C0G10mC5nuI7OPylkmbfI4Hcnv
XAeIPjz4V0PxReaC9tqE7WkvkyXEITy938WMnJxyPwr0yNYJrWKdJA8UiB0YHOQeQfxBzQ2
0tSqSgn7thwLK2zA9885HeklVGiKKAVBx8o4H40m13chWBUdxQVSRdyvtwQcYqLnQtyvqMa
f2NeLnBNvIF477TR+y4yN8CrZUJIS/uVyf8AeB/rSamD9gnVJC2IX9s/Kar/ALKTSN8DBvU
BRqdwEIOSwyuSfxzWtPZnk5irKPzPm/8AabhVP2gNXl81Q3k2x29yPLGa8WYAjzAq+VuOBu
zz6V7V+1NGv/DQOokSNk2lt17fJXiyqIzliMdeTjNbx2PLYsiwiPIV1YnK5xgf41EEzghSM
dWx0qZiyhi5IboA3J+tQlsAMkp3dwTTEdv8PLYv420pmO5lmGVYdB61neOIg/j7WmEec3T8
7OvP1rR+GzSP4/0pA7KDJnHYnBNP8aRxp451hSMn7QxzgVo3oUjzVtu1cZ/Gm05sbUAGCBz
702sDIsxEZBPPqKvQOpB4wOxHrWfF0Pv6VfijbapDZPoOv5VSLP0r+Cox8DvBvX/kHoRnr1
NfKvxVRT4V0pzLsT/hLtXUs3OMSoSeK+qfgoGX4G+DA2M/2enQ57mvl34vQTf8Ko+0gbDB4
11Vc/7xyP5VnH4xo7n9sHnwf4JnDEkTTYx3/dKa1P2iitx+zZ4VuCN4eS0IPpm3PNUv2o4/
7Q+C3gvVFXdiVGyDj79vnr+FWfjB/wATf9jbwzqCZYxR6fNkdvk2H+dVsJdCr8R2Sb9hzw1
KPnVYrDP5lTU+qo0/7AVgQ+5o7KFic+lxVXWYn1H9gHT2Qgm3ghJ9glztP6VNpDm8/YCvV5
Y2trMox1+S4zT7guhb8GA3X7CuqxMcstleg7T0IkY1l/As+b+yb46hThka8zjsfs6mtD4My
Lq/7HXiexyWaFNQiOR6x7x/Os39mQ/2h8EPH+mHksZAF68PbED/ANBofUSLn7JR8/4b+Moi
cg3Y6HnmCpv2P2A0DxlAOAuoxEDofuEf0rN/YzuN+j+MNPkb5hJbNj22uv8ASrP7KQS28W/
ELTyMPBcoqjd2EkoPH1HWkw6Ef7KbMvjf4kW7gAi4Q4AwP9bKK579mXEP7RXjCAOADb3IC/
S4Wuh/Z3T+zf2hfibpBcj95IwQ/wCzcn/4quX+CG/S/wBsbxNpzHiR9RiHGOkgYfyp/wCQP
qavwdiS2/bI8ZxKxJxfgg9j5ymvoWHSE0zX9ZmVy7ajefamGMbcoijHr92vnfwY8mm/t+a/
aspUXT3YGeh3RCQY/Kvpy7mEupS4U/KdufWuet8KOmgvebJ4gmfu/jU5++NoBUDJOelV48B
flGfWpVO1OMk/rWcTVrqSEk85yPQU3C4DbME0LuyB+OcUMCGLs3HtVMSGEgN0xz3pr5IAAw
CfzpSmQACQMZxmgqQq9x/KixRFyMgrwetfFn7TXhfw54a8Y6PJoGlW+mG+s5JZ0gTakr+Zj
djsfWvtVydmBjivkH9rVlHjLwwM8fYJMEdv3lVTTuTP4WdX8E/hl4G8W/A+3vte0G2ur65m
uEa9IIlQK2FIbPGMcV89/D/V9S8LfFrTZdDu2Mg1BbfMZ4uIzKFZT6gj+lev/Cn4e/EbxZ8
IIho3xKOhaFeSTxnT1tyxxuw53gg/N7GvSfhx+zt4d8Da3B4gvdSl1zU7bmAvGI4YW/vBck
lvQk8Vq2k3qRZtJHnv7UnhTw9pEeja3pWlwWN/eXM63UkA2m44DZb1bOeevNL+zT4L8H+Kv
CHiC48ReHbPVJUvUhjknjyUUx8genXtWv8AtbFT4X8LFiCDezZHfHlivNfhF4W+IusfD7xP
qXgPxnNoy20mH06Pg3biPPDfwnHA96UXeOo2vfR5/wCLrNvCnxZ1iz8K3EsUelai32GSN/m
Ta3ygMPQ8e+K/RHTZLibRbKa/URXbwRvMB/C5UFh+ea+HPgfr3hXSfiTbr430hLhp5Atrf3
LkrZz5+86dDlv4j0PNfdobe7HA4PX1qKvRDpq92cX8UvF8Xgf4Z6vrwkUXXleRaKTjMz8L+
XJ/CvhHxP4Z8QeFJ9Km1hXhl1a1TUYpN3zEMc8+jAgE/WvfPjnqur+NfitpXgPwzo0uvJoQ
F7d2MLYEkhIJDHsAmBn/AGjXOfG278f+LNCtNU1z4WzeHLPRST9s84SbI3wNpHYZxUwXLa3
UJq90j6V+G3iqLxn8NtH1zerXEkXlXIH8MyfK/wCZGfxrlPip8OdS+IfizwcqRRPoFhO8mo
lptjbSV4Ud8gY49a8q/ZY8Wm31fWPBVw6mO6T7bbZPAkUAOPxXB4/umvqXUdRtNI0i51LUL
mO1srSNpZpm4CKBz/8AqrGa5JmsHzRPMPiI3w6+G/guXVJvCOiNOR5FhaG0jzNJjgHIztHU
k/1r5S+H3gvU/ib47/s6KPyLeRjcX9zGu1IIy2WwOgJzhQP6VY+IXjTWfjB8RozYwSvFJKL
PStPHVVJ4J/2m6n/61fYfwv8Ah/p3wz8ExaaTHLfyjz9Qu/78mOR/uryB+J71q3yRu92Q3z
ytbRG7L4U8MDwcPDK6RbPpVpamGKCaMOFXaeRnv79c18EfD23trj4ueGbSWNZrZ9ViVopFD
Ky7+hz1H1r9ALLXNJ8RaBLqWiXsN/ZOkiJcQHKsQCCM+x4r4B+G25vjL4XXdjOrxkj/AIFU
0m/eQVUnY+6PE3w68F+KdNm03UvD1j5cikLLBAscsTdmVlGQRXxbpHiDxF8Ffi7fWcF47x2
N2YLy33HZdw57j128g9Qa++vmcYjTDbuCDjNfn38W75db+M/iSSyPnq98Y49nO5hhP1YYqa
G7RdZWSa3Ppr9om20W++B9zrsVlBNcGS1lguhEPM2sRj5sZxtPSvlTW/DniP4farompGV4X
u7eHUbC9i4BBAbA9CpOCP6Gvqb412TaZ+zD/ZcxJktYrGF9395SoI/Oti/8A2PxH+AmhaNd
qsF2um281lck8xSiIAH/AHT0I9DVwnyryuKUOZ+djS+HnjrRviv4DjmvLW2nvYB5Go2ciK4
STGNwB/hYcg+5HavL/wBm3RdKTU/Gt3/Z8Es1pfrbQtKgZoky/Az06Dp6CvEPBPijX/hD8T
mkvIHiNtN9m1KxPHnRg4YDsSPvA/417z+zPcQXT+Or2BD5M2prMoPXa29h+hqnG17DhJSaT
3TPJ/j944u/FvxGudEgnP8AZWjObaGAHh5hw7kdzngewr6m+HPhGx8F+AdP0yxhVLhoVku5
h9+aUgFmY98HgegFfF/xK06fw/8AGHX4LlcMmoPcoe7I7b1P5GvvXSp7fUNKs7+1UPDcW8c
qtngqVB4/OnLSKSLpazk3ueA/tL+EbSfwvbeMYbdI7+3nW2nkQYMsbfd3epBH61xnw+fxF8
SvhjqHw1bUEt5bN4Ly2muCx/0bcQyZHPBxj616j+0lqcdr8IfsZkTzbu+iSJe5AyzEfTH61
5z+y/pV4de8Qa7sIs4rZLUSY4d2bdj8AP1pp+7dlP8AjJdz2nxloum6N8G9csLK1SO2tNLd
ECxjHCcn8TzXzD8CVE/xo0kFQw8uYksc/wDLI5NfVnxIbHws8TLt3f8AEumyOv8ADXyr8An
ZfjRooLblMU/AGc/uzTjqmVW0nA+i/H/w7/4S7V/DmqWEkFrfaVerO8zocyRAg7ePccZra+
IXiuHwZ4F1PXJT+8RClunTfK3CD8zn8K65TnapQNnle2PrXzn8aX1fx38RNI+GvhtY5pLJD
eXIkYrGHxkbz2AXt6tWau9GdNT3U5R3Z4r4m8D6zoPhnQfE+pu0v9vLJMyn70b53DJ9WU5r
6X+B3itNf+GkNpI3mXekH7JIrHkp1jP0xx/wGuH8eeFfjP4h8GNb6/DoEmn6aPtSx2fyyYR
Twv4du9cP8CfE/wDYPxFi06WYLY6wPszbj8quOYz+fH41o/eRyx/dVV2Z9esiqhO/DNwQtV
gqxxZAOM9M9KnLAkhxgqeFPrUEjDkAEHHf/PNYN2PWURJlSSyc+UACjD3PFVf2WMD4Ibe66
pdA/XK1clmUW7g8nYeB06Vl/sqvI3wbuiwQR/2xc7MdT93Oa2o7NHlZj9n5nz7+07c3MPx8
1iK3Yqs1hbI/yqQfk9x79sGvCXGAcfNz3GAfevc/2qcj49XuCR/oVsQAevyGvDN7ArtkY45
AxXRHY8ljNzMMk5A4ye3401TyHGWGcDipGZ42VWQryGw1NO55Q2QSeWOcd+tMR6B8K8H4h6
fGEJwSc46fLVfx1az/APCfawQroDOSFI7EA1a+FSg/EXT/ACzlVLdB975TVfxlreow+NtWi
R02JOVG5ATgcVd9CkecOCMZptKTlVHpSDrWJkWLdgsgJGRyPwq8m9RuJxjAz3FUUU7vk+ma
0IEkKDy1G5u3SqRSP0l+CBB+BPgwgk/6AvJ/3jXz98R4f7R/Zw8SX6x5aDxtdOM84Bcqf5i
voH4HKF+BHgwDGPsK/d6feNeWzaa2r/sx/E6CJcumuahcIqjoUnVv5A1kviZSKvxRY+If2L
vC2qofmt47GUkDOMKYz+pp8+dc/YEhYSAvaWS7mPbyrjB/QVF4QVvFf7C2raYhBl06G5jAP
OPKk80fpTvgNG3if9lHxV4cLAyo15AgYZxviDrx6ZNX3EuhV8DPJrv7CHiGxABksoruMAf7
DiUH9at/BIjX/wBkjxborS+c0Ivo+O26IOB+ZNVP2WZF1j4U+OfCcmGPmHEeOMSwlD+q039
kaZG0vxv4TuU2sskbsnfDK0bg/TaKb3Yi5+ypMmqfCbxloIIb/SWOD1xLBt5H1U1mfsiSok
3jbw7KfnKRNtPoC6H+Ypf2WZpNH+JnjfwpcDyyiAqjdcwysh/RhVf4Lt/wi37W/i3w42I1u
jdwonssglT/AMdzQA79lMf2V8T/ABtoTbUxCG2Bs4McxQ/zrV+CDDRP2pfiV4eI2iYzSJz1
2zBun0esTwGV8Kftya5pAOyLUJLpNvQHeomX9RW2Vbw1+3uCcLBrduR0xnfB/wDFR0IH1E8
Bg6J+3F4usWAUahHOwx33BJR+ma5rTn/4R/8Ab6nRwQl7fyIOMY82AkD8zmuo8bRR+Gv24P
CutNII01aOKM8feLK8J/ktRfFTwb4g/wCGpdF8YaVZxxWVoltfT3czbY2MbbSg45cgfkaV0
tWVGLm7RM/xRa6ppf7dFlqGmWbXKtHFdzAcBIjCUdyfb9TgV9CWMzyyGQqxDE5JPU1zl7fW
+r68+uW2nxQTSRCBpdv7141OQCfQZPFdBpky7CMABeo7ivPnPnnZbI9aFB0qeu7NxNpAJBy
PSpXOcAnb6Y71CrkDI5B9KcdxYbQQPXrWqZzsmRW2gg8e9J8u/wCc8+gqNnKqMD8DTBMFlA
I+bHJHSnzE8rZNs3NkenT1pFG8kjIxVQXkTSMj/u2BwCTwanjuImzhsEdM0RknsNxa3I5WZ
Vcsh2qC3HJOB0r4o+MV54s+KHiuz1G2+H/iCxstPgNvHFLaOzSneSXbC4A6cV9v7WIJHXrS
MX2khjj3PSqXukPVWPnn9nrxH4isdGtPAGveCNW082xmmi1KS3aKHaTu2MGAwckgete/jA9
hmnM7bQrFqYMszew7ihu+pSVj5C+PWr+NPH9/a6Fp/wAONcgtNHu5sXIgaQXJ+6GXC4C4Gf
xq58AdU8Z+CbpvDGo/DrWHstWvY3N80Lxi042ktlcFcfSvrD5gQoYkUhaTncTx2pppK1h8u
vNc+Mfjh8Htf0zx/c6v4S0K61HSdYLTmOzhMhtpT99SF6An5h9SK7Lwf8UPjFpvg+18O3Hw
u1PVdVtk8uK+mjkQGMD5fMGPmYfUZr6ayygEZA60NI3OSfzqXK8bMOXW6Plb4Qaf8VPC3xG
v9S1/wDe3J8QzqL3UZiI2tlLlmYcnjJGR7CvV/jHceJ18Ez6N4b8ISeJG1aOW1uNjf8eqFe
Hx356e4r04nk9wAc/59Kz/AO19HWYwtq9iJjx5ZuUBz9M1m5Xd7GiXKrHw34Z+G3xh8L+Jr
HX9M8HanFfWTiaImMEMemG+boRkH616R8TtV+NvxA8OWnh+T4b6hpFtv8y7S2BkW6I+6M54
UHnB749K+qUZQoYEFWGQwOQRT4+ed5CdqbqNtXRKhZWufGfwt8M/EL4e+JJ9buPhJqes3hi
MVu8jiIW+fvMBzkkcZ7V6L4q8efG7XPDd5o+k/CW70hryNoXujJ5zqrDB2jgA4JGe1fQktx
BCDLPcJDGON8jBB+tR289ncgizu4LhgfmEUqvj8jScnJ3sChyq1zw7QIviN4C+AWgaLoPgt
tS1qcXC3FvI4U2m8sQzDPzHkcZrwfw/8KfjD4d8T6fr9j4IupLqwuFuI1lKFWZTnB+boa+8
NgzgjafWms6IGDyLjr94ChVGk2kOUE7I8A1Xxb+0Tq+ky6bo/wAM4NEmnBVrz7QrsgPUrub
A+vOKr/Cr9nmfQdYt/FPjS5guL6BzLDYxHzFWTs7sfvEHkAcZ5zX0Es0cs2EuE3dNoYE1P5
kgGFGTn6YNTzuzitBuGt2eA/HKy+K3i5Lrwb4f8FC40DzIpf7QEq77ggZ24ZhtAb27V0fwi
k+JUenReHvHnhiPS7HTbNI7W8WQF5iDjaygkcL3r1d7+1iTE95bRv8A3TKoOfTk0xtRsjyL
q3AI6GRf8ad0ly2DW9zwT47fB648Ytb+J/C1iJNatwIbiFCEN1H2POBuX68j6VZ/Z48EeKf
Bek6/b+JtKk0+S6njeFHdW3AKQT8pPrXtpu7CeURJe27ZIACyjP8AOop54baVVe5ij6f6yQ
Ln86pyduU0UFfm6nlvxb+Dln8RIotSsZ003xBAmxJWGY51HRHxyMdiOma47wjc/G74d6PH4
dvPAv8Awkthb5S2mguV3xr/AHc919MgEV9DLdWr3K7Lq2LNxtEqkn8AetOMRYMN+e4Oeaq7
SGkr8y3PlbxB4D+Lfxc8SWtz4psLXwzpdsCsUMjhxCp+8wUElnOBycCve/DHhXRPBvhe30D
RYmFtBkvI/LTSH7ztjuf06Vs3V3bW8pSa7t45Cn3ZJVXP5npSR3llMy28V3A7tyEjlVj9MA
0czasbRgk+bqeXfFq2+JGrWkugeD9JsZ9JvrYR3NxLKElQk8qoJxjAHPPWvG/Cfwn+L/g7x
VZeIdJ0OzFxaMSA91GyupGGU89CCa+usK+ckFAOC38qcw2DaBlfTHSmpWQ501Npu9zh72b4
izfDuG403T9Nt/F0gBkhkfdBH8xzg55IXH41474V+HPxo8NeObjxW0uk3F1qBxeS3Ewk3qX
DPjAGDxxX0xHJ+8AQYA/zmmyN8zRgcEHg/WjmG4czTfQ4/wAYr4uuNCmtvBQsPt8r7HN59x
YyCDj36V8yj9nv4jxSpMp06N1PmIVu8FSD1+71r7CaMBGKKE56ioXEioMNnIz07UKVkazpQ
qNORxPgW38c22lzp49nsri4UosEtpyzIByXOOue9dHIcyBVGeuATwtXJPuAbz8vQheKimiA
2lR84BPT1rN76nTBJWK0rApKAoIKHI9Tg1R/ZUIPwUnwpGNYugeP92tF2UIwVOiYJHbiqX7
LRT/hTFwq/eXWbsP9dw/pitqWzPLzOyULeZ85ftUAf8L9vBvB3WVtx02naR1rw75wHcDbzj
P6V7r+1bub48TLhwP7Pt8HHHQ9K8HwFJDHp27GulbHjsfId20MxyB39aI+rIvB65HpTTghc
HIqSAAHLADj1/WmI9F+ESM3xCstrYVQSeecbf8A9Vcv4q+bxhqxflvtLgnd712Xwchc/EG3
W2GV8pySOeox/M1neJPh940n8VapPFoV8Y5Ll2UhD0JzVPZFI8vA9fSkoJ6fSjvWRkWYclg
pOPfPStCKUL8qOWLD5gwFUIiPLYcccgGrUKMqKVwdwzk9PpVIs/Sf4GNu+A/g5u32IDj2dq
5L4O3cfiHQvif4TcKGi1u9jwOPlmBA/UGuo+ArlvgB4NP/AE5/+1GryX4P6vFo37VPjrw+J
Mw6rLcNHnj95HIXA+uGf8qyW7H0Gfssyre+GfH/AMP77h45juQntIjRPx9V/Wov2ULhtL8T
+NvBV2wEsZSURHj/AFbNG/H4rU/hAReAv21tf0MIYrbxCkjxkfdy4Ey/+PBh+NZtuW8Aft0
vG58iw1xyF7BxcJkf+RRV7skd+z6P+ES/aL8YeD5JAFmWdI0GesUu5ev+wxo+FEY8F/ti+K
/DZYpDqJukiUnAIyJk/TNJ4/B8Bftn6F4lOYbPVWhkd+gIcGGTP6H8ak+NiSeCP2ovCHjlA
FtrtoGmbGB8jeXJk/7jCmHcbpJbwd+3Xe2zYSDWJJF9MiaLev8A48MVD49I8E/tsaBrjny7
XVZbeUv0ADqYHH54NW/2mbd/DfxU8FfEOzG0LtzIp+80Lhx9cq36VJ+1nZJcaN4O8e6e5Kh
jArIOWDgSxY/EH86V7WAofGwN4O/aw8IeLQqrDcm2ldumdr+U/wBflIroP2hYLvQ/jT8NvG
Wn28ksgnEDCFCzN5coYjA6/I7Vp/FbwpafF/wn4H1iLU1067jiE1x+7LSqkiKSoHYhwOtdr
Pd399a2cF7JHIbWMBCV5yFAJJ9SKwnXjDRbnbRwk6mr0Rz/AMVvD3h7xn4u8Pa2t7drd6GT
JE1sQgc7gy5bGeCP1ps895qN59q1CV7mQg5Zj29hWlKkKyMFfa22oC6klmCkgYzjvXDKpOb
8j3KNKnSVoosWpAKrGw45POM10ENyFRWjVME84PaubhbEYOAVxtJHU1eSTymyrjy8CnFOw6
kbnXR3IbCM3y46A9KsIzBSFm3DtXOQXW9MhPY89q17OWKYocgEdQTVRbbPPqU+U0+SMFxn2
qCRJCSBzx69asg26IuZVU9fpTvlaQfOpz0IrRwucvNYwrm2Yhg2Qp6Gsp450ckMxUdOa66d
AoJPKj2rAvLja+BGoUHlhXNOmoanfQquSskZbalq1nOoR2YA/dPI+lXbfxcq8XsWMHnbVOW
bzSzBssevtWRfJvgCqg45LY5rONacXo9Dt9hTqaSR30WoWt4q+TLuB5xnke1WySeFyK8s0u
8ksboOQzc/KecV6RYXiXUCTZ6jkDtXdTqe0R5+Jw3sdti1hjwpyo61G+WXDY9PrUh53FT8r
djUYGOv3s1r0ONCDCt1GB0+tUtSvbXTdNutQvJ1htraNppZT0RFGSfyFXtpA2jA9ARXmvxw
luYPgT4nNqxEjQLGTn+FpFDfpUPsi0fNHiX4k+OvjJ8QLXwt4euZ9L0q8n8i0tIZCgZe8kx
HLfLkkdBXuGk/sx/DWx00Q6lFfapeFQJLqS5aP5u5VV4A/OvDf2ZIoZ/jdC75BhsLiRFPOG
IA/kTX154z8ZaL4E8OLruurdfZTMsP+jQmVtxBOcDtx1rSo+X3YmVP3ldny/8AETwdr/ww8
XeFtP0vxNql34SvtRieG3nuGPkSq4ypPQ8Hj1544r3P40fE+P4ceFVktRHLrOolo7OOQZRc
fekYegyOO5Irl7v9pP4R3hjW7tNSn8twyeZp6vtb+8Mng14F8cPiBpPxE8Y2Oo6I9y2m2to
IUF1F5bbtxLHHPXI5qYwcmuYbkoxbidr8LvAGr/Gu4vvFnxE8QaleaXFL5McSSlfPkAy2Oy
IvHQV0PxL+BGleE/C1x4v+Ht/qWmXelp50tutw7b4x1KtwQR1xkggGvR/2eYYI/gRoZhGPN
knd8f3vNYH+QrvvEg3+EtaW4jBg+xTh+e3ltUym1LQqEU46niXwD+MupeK7s+D/ABRcGfVE
iMtlenhrlFHzI/qwHIPfB9K8q+PvgS38CeJNPudJ1TUHh1eOWaSK4nLlXDjOCMcfMDg+lch
8Hhcw/GrwkbVm8wXqqQOyEHcPpjNeu/tZpnVPCJedQfKuAo64+Zeatrlmn3M0703c0P2bfA
en6hpKeP8AUbq+fVLS+kitolnIiAVQMsP4s7j3r6d8wbirAZPv0rxL9mKUD4Qyvgt/xMp9x
JzztTvXtbbHwQNvP1rKfxM1h8KPlL9pb4feH/D8Nt4y02S6W+1W/dboPLvQkoWBUH7vI6Vz
3wD+Gfhr4i2Gv3XiN75msZYkiFvcGMEMGJz1z0Fem/tWo5+HGiK5w39pYA7H923WvL/gTo3
xL1TTtfbwB4gsNFhR41uRdRbzKxVtpXg7TjPPvW0fgM3/ABDqfFvwc0bSZtN174W3N7rUmn
6pHBfWkU4uXjKndnIxgrjke9en/GrwFoninwfqHiS/F2mpaVYSS2zRS4Ax82GXoec1jfs2W
uoWvhnxPaau7Newa3Is5Y8mTaNxz3yc16T8R1lHwt8UtCQGGnTgY6/dNS21obJLc/PKx1G/
0vVrLV7VnjntpEnhcnHKtkfhxX6M+G9csPFHhHTfEVoyRw39uty3ohx8w/Agj8K+MfEPhP7
V+zZ4R8Y2Vv8AvrKeezuiv9xpWKMfo2R/wKtLwT8WzoXwB8R+Eg23VWlEOnLyWZJ+JMf7uD
/30K0mlOOhjTbi9Th/ib4qk8afEXVtbMhNo8zQWhHaJDhR/X8a+gP2fvAGhweFrDxs6SS60
0k0aSeYQiICUwFHHIJ614/8V/CUfgXTvA+ilVju/wCynuLoqOWleTLAn1HA/wCA19J/s9nd
8E9JJkBPmzjdjI/1hol8BpT0qPmPRmJV1VeFA54qORQGBV8Z5UdauYGSCAR/ePameWhVlL4
wax3Wh3plJCuFZlwcnnsKmlRQhckNnkcVIwiZlAUGPuM9feiSNSu8HdxyPSjoVzbFdlKptA
B3HJ3VC0eUby8Ej07VbkX5VUHLMOc96idGjHAAx37VDepaZQcbcsPlPUD3qook3/u05PGOu
a1W/vbc55qrICo3YAYn9Kl3vY3jIo3IBTbGNrYPXg5xWL+yk0v/AAqfV0k6JrtyAc9eFz9O
a6JwHTft52np/Oud/ZVYn4Ya4jAbl165z7ZC1vRd7nmZl8MPmeCftVgH45XRChmGm22Xyfk
GGrwVWTyi4GWDYGele7/tXhF+PExYHD6Zbfnhq8GbDZOCoGMgdK61seOxwTcoXdtHXmkYgY
XIIH+c00dFB5AOOKA45yM5OeD2piPUvgs4m8fxqwyUhdsj0xiuT8Taxep4s1VYtRv1QXMmB
Hcsqj5j0ANdN8Fif+FgAoAMwSE/TFcR4j8t/FGpsqEg3L9Gz/EavoNHPE5xxjikpT90UlYm
ZZh3csAMY59qvwebLHuUM2OQFOACfb8KoRMFO0cnrxV6N2EW7zCMDox5P0qkUj9HvgKuz4A
eDlHa0OfY+Y1fLviCfUfBH7Q3/CflgLD/AISa5hY88BGUSKx90kyK+oPgC5f9n/wgxGCbZ/
8A0a9eQ+NPDcvi74LfEm58oG80bxXdX8eByEUKrgfVMn8Kzj8TK6Fn9pmGbw7428B/E7TDg
W0wikkXodjCRM/VS4qn+1HaYPgj4o6N8yqVQTKfpNCf/QhW5Cq/GP8AY3e3ZvO1bSICozy3
n233f++o/wD0Ks7wMR8Wf2PtR8LPmTV9BVoYg3Lbov3kP5rlfwNV+gkH7S1rF4r+EfhL4la
UquYzGxYH7iTKCOfZwB+NHxmQ/Er9lnw349tlMl5YLFPPt5YBgIphx/tgHHtS/Bm7tfiN+z
H4g+H+rSi3eyMlpE7A4UP+8iI/3Xzx2xXa/Djw7e+Avh5F4ROqDUF81pndo9qqzYJVQf4cj
PPOaznUjDRnRRw86uxja/pC/GL9nPwtY392uma2ghlZp4iWVowUfjj7w5HbpXQxrd2nhXSv
Dl9eLqUGmQpHHNPCpZygwrH0IHHFas4ZoiWyxPG5jWRexvFEWQMcdM15lbESbtsj3sLhKUN
XqyrNerDncw5wQWOPxqs2sPHmPz+vGDXLau9xJdi0mZogBuO7PPPQVXgaW3V7WG43DdjexJ
xntnvRGF9TsqNLSx0H9svKHkEmAvOT2p39riKMMNp8xsZHOfw7VykjJHcR2ssh3yIW2jO0e
2a0UaN0SKNMgZOFPXj1rdQVrMx5jpINRDDgnbjnnGati5RnDCbJxxurindbaITPIFZwNq5J
xjtWmJUeBbhJCHU7QMd6UoW2Li77nUpqhUfNIoOemeac+usgfdIAR8wYegrlJLnyosM3lle
f8n0rHv8AWEUOrErIgyF/vVioNlSSOkuPiDBA7rPP5bKN2G43VY8OeNtR1i9Lad+8iQkMSO
h7D3rzfTdF1DxLcNPHbAxyP96QcMvTpXvvhLw/b6Dp0bNBGrFQoCKBt49K1lCMdFuccpJRu
0bUt/crpaefzM4/hHSsWSV5CeuccnPSta5IZmYnejDselZbqFZgrZBG4HP86yld6ioJJbFR
yqjdgjvlj19qrt8yZHBY1O583IcYP93pUAGzLcjtxWNjvj3KU6qq5Undz36H6V03hu4cxtD
ISR14HSucnK7mA5Oea1/DjSrdj5soAQcccVeHbUxYqKlSdztCAQrDIAHTNIwPzBW5NATcu5
ugGeR1o3HqMnoOK9F3R86IVBODgEd81leItEtPEfhnUtAvmP2fULd4HYDlQwxu+oOD+FaxY
DoCOc0nyc5AOe9ZNlI+AtPXxJ8Bfi7aXWsaa7i1kKsy/cu7dvlZo2PHI59iMGvrmw+M/wAK
dS0r7e3i2wih27mgu8rInsUIyT24zXZ6vomia9Y/Y9c0m01O1zny7mEOAfUZ6fhXFr8DvhO
k7SJ4LsyxO4qXkKg/TditHNNe8QouOi2Pg68a0vfHE5tObO41ItGu3GY2lyBj6EcV9gfHj4
RyeLfDFnqXhixi/tXR4ygtYUC+fDjO0AfxKRkDvyK9a07wh4W0cRjSvDel2ewcGK0QEfjjN
a5OSBjGcmlKptYI07Xv1PlX9nz4qaN4Y0q68B+Mrk6U1vO01rNcoUUbvvxvnlTkEjI7muw+
NHxn8NWfgi90Pw5rMOo6nqsPkD7I29Yo2+8xYcZIyAOuTXrWveCPCPibL674c07UZRx5s0I
34/3uv61Q0n4ZeAtFuhcab4R02K4DAiUw72XHpuzik5Ju7RSi1oeFfs7/AAx1KHW4/Huv2D
WsUUJj02KRcM7MMGXHUADIBPXOa4/9pHxx4V8WeItGsvDt/wDb30xJo7hlUqquWHyjOM42n
25r7RwOdnOOKxz4O8HuzySeFNHeUklibKPJJ6nOKPaXlzMHD3eVHzZ8BPi14F8H/Dy60PxP
q5srpb150XyWdWRlUcFQecg5q38avjv4U1vwJL4Z8FalPdXF9IomugjwrFGp3HBOCSSAPpm
volfBPhBRubwtpAX0+xx/4U2PwZ4RGfK8L6QH6g/Yoyf5UOpFO9hpWjZM+Xvjp478P6v4H8
OeDtNu3u9V0tozfGRWURlYQpG4/eJJ6iqPwB+KHhfwD/btj4pmntVvjFNFNHEZBlNwKnHI6
9a+wZfD+hyuZbnRLCZz95ntUJP6VBP4Y0GSFcaJpqkH/n0j6flR7W0bWM+W7vc+f/iH+0J4
Qk8Falpngee4utUv0aJbhYTAsGeshJwS2OlTa18S9F8Nfs36ToWr3N1Pr2t6BmGPazs4cld
zOemOevNe9/8ACOaLkJ/YenbSOR9kj59+lW5dMsJY4xPptrII1CKrQq20DoBxwPal7SK6Gj
bPmL4MeIPC3i74RzfCLUpJE1i8W6REMZ2Op+dXDdBg/wAq8t+FPge41D40RafrFuyQaA8lz
fK6HA8k9PxYCvuwWNjbSBraxt45R0eOJVYZ64IFN+zR+ZJMtpEjv99lUAv9T3/Gj2lr26hG
F7X6Hw/8dfHOkeOPGOn3uiieS0trPyhNNEY/NJckkA847Z+tesfs8ePvDy+FLDwFNJLDron
maJPKYpKpJfhug4zwa9+OnaU0IzpVoGP3v9HQ4/Sn29lpsDl4bKCJ0PDRxKp6diBVKa5bGi
g+ZzFMfJJUrx1PNRbUDFSM55J6flVuThflHOeRSOAy7VXgjHXmslsb3IUjjWINtDemKkIiE
Lbhgj2piqVAQ53D73GKXexkJAJxz+FUnoJorMDlHb7qnFRNIjSlT0/l7VZDMVYNg89TVeRi
qYVQaUmkbR2IJNyuPlB9BjtULISVBPTj05qZ5Nz5IO3HJqKJgwZyCODxnrUmyTK7llmK/KQ
pIG05Fcl+ytHKngnxYxlDRHxBOEXH3SFXP58V14Iyj4JOedw5rkf2W5pW8MeM7d1XbF4hmK
nucgZz+QrehtI4cx+CPqeG/tZR4+NwIJy+m2+QDzgF+a8A2r5bFsknoc96+gf2uePjXbkcE
6VCRnv8z18/hSyEswyewPWuxbHjMQbDGcKBzjJpg+6QCuO3FCKwHzZA6c0jkcqhJOetMR6R
8H5hB8QLbc2BNFIg9xt/+tXHanNp7aveGaOdn858lTgHk+1dT8JnWD4haaJEJLb1AHYkGub
1JozrF8WiUn7RJyVH981dropM5knhfpSUUDqKxMiZSFIJHIHrV6LcEDL8vbLGqwRRKUZxhe
Ny85NWoVVgGLcZx7gVSKR+jP7Pblv2e/CR7iGQcc9JXrhvhZ4ntT8bviV8N9VG631O9uLqC
J+jH7sqD6oQfwNdt+zxj/hnvwqMhgIpRn/ts9fM/wASf7f8H/HnVfifpkO+z0/xCYGbniQR
IxVv9lkLDP1rNayaH6HoXwKuZPht8dPFPwk1Vz5F67SWe/gSMgJUjP8AeiP/AI7XS/DjwJ4
m+Gfxn8ay21si+EdQAa23ty7E7k2gf3NzKc1b8aeBYviH42+H3xb8JagltboqTXU6MA7Rr8
0ePU5LIfavR7mSWVnlklbcTkn0rOpU5VZbnXh6PO+Z7GPZ6Vp2lxGHTbSCxgkkZykMe0bic
k4HrVhhGqZU/MeMmrLDzFG0Hj3/AFqCaINFnAPIyT1rgbvqe3GysivlizE4YngHrn8Kpi3b
zDmMjj7p5zV9FAQuoz64FNTJdCw98dOKzaT1ZsnYw9S0uwvVZpo8TDuO1c1c+F2jB+zEMSd
wBHWvQHtVllfIY56Cm/Y9saADBXr8vU1Cco7Fqa2Z5HPp12szTSwspUFckZOOMEH86nzIbF
X8llb72COcivUvsytN+9RTuBxxVK5sLaWN4zbI6k46YP1rb27tqgtFuyPL5bm0a3DzoEy2A
pXLE/SpI5ERo4o4d5YFgcH5a7//AIRHT7ggPblSBkEDp74q3beGbJGVWgLMgwrH/CqdZPoH
ux6nnwtbm/hSGFpU5wAykcjsc1f07wDJcIPtcDOMFCGPAGa9Ht9MtolMYhUM3OMdDV6CItI
oY4UDt9az9o3ojOVRbooaLollpduIo1G4DHTNa4VlLKGyPTsam+yqH8zOO/FRyoSwIxhfUc
0lc4XPmdyoxCv5bKFbORk9azp9xmOCQehwODV+5KJGpJ7kdeorMkmcxsAuCp6nrVKXQ66ce
qK7lCxXnBPXv71CYlLKVcKAMAt2qUkMxO9WJP07UgBjVu6seD3qUtTtRSkgaRRNsXGdoOf6
Vt6JC0c4kHTAwTxmsFkcSKqMfm4Ib1rstKhC2yoCpGOmK0pRs7mWKlaFu5rqz7iWY4UdMU8
nIAUkD0picL5bhj70rZZ/X0ANdTd9zwrAWG47RgGj26gHHFNIwMMenNAXIzt69QDis2gHDa
CNuTR82AA3y96CcKeCDjqKftwu3PHrQDGMqEDANIyrk4ONvTIp5UEfLwfWmOv3UUA/3jSGm
eP/ABZ1n4weHjNrXgi30u50K2tw86SReZcBudzBe4Ax0968G079of4rarq9tp9vq+kW73cq
QpJLaKsaFjjLMc4HI5r7XKgRbThs9iMgivin9oP4VQeCPEKeJtDhQaHqspBhDf8AHvOckqB
/dPJHpyK2pWb5WZ1LpcyPX/ir4v8Aif4C8IaHrFvrWkRzPCtvfJ5AZ57rqWjB/gA6/wD16l
+GF58c/E9zpviPxFqVnaeG5wXaCa3RJp0KnBUAZUZwQSea8g+DMdr8TfiRp9v4/wBamvV0a
zVdM025bK3G3nb9FGCR1bjsK+1EUD5cBVXhVHRR7CiVoLlsCfM+ZbHyN8SfiN8cPhv4nj0v
V/ElhLBco1xbS29qhDpuIwcjII6V2/we1740+PdOl8S3XiLTI9G2TW8Sy2iiSScJhWwo+6r
lc884NcN+1orDxd4YYKB/oUy8n7w3g16t+zEd/wAELfG3jUbkDjGeRRo4XsS2+e1zyj4gfF
D47fDzxP8A2D4h1yxZpEE0NzbWiGOVDwSuRxyCCD0r1j4FeJPiP41sJ/EvibXbC90YmS1S2
igVJkmUr8zEADGD096rftNeCT4h+G6+ILeMPfaA/nMEGS0DcSD8OG/A15f+yr4v/s/xZf8A
hC5lK22sIbi1Gf8AltGOR+KZ/wC+aekoNpEN8srM7f43eLfiz8P9RXVdP8U6emjajdGGys0
tladAFBwdw55zyD3FejfDS2+KS20mo/ELV7O8W6gR4LSGII9sx5O4gAZx25wa8y8Qj/haX7
V2m+HTmbRvCMZnuQPuGRSGYHty+1f+Amvo/wCcSZz37CspStFLuWt2RzhQxwuTgE4pwwY9y
/TBpXY5AI6ZJpUKGNjsAIz16msU9TVbFRXjDMpQluuBTwilQJCFJ/lSquFD45J60jAPKSxO
BTbexpvsPdEUAocknqarMQjlACCanBBBK9F5HPWoypkO5SMA/lT2HHTcromDgtlu/bNOAb5
iDkYxzTlBaRskHdyKQrvA28Y7nqTVJmjZWkUldwUn1xVby/3hfeduOavzEkGPGAOcdzVcqo
dmA28dKTVzWLK3lqcYxgdPeq8qbuCrKB3Aq669Ap9vXioAxDMp4HrnPT3p3NYsgjjWSYc/K
McjtXFfswMv9lePFHG3xDKNoPGMcH/PpXexqrSKi9M5P+NcH+zRGIpPiRGG+74hcbf7vBrb
Dt2dzgx+sE/M8V/a6Tb8Z9PdgNr6VEc+mHcc189kHLEKME/lX0f+184X4raTGVUhtLRs9wd
7j/P0r5s3AAjIAAOAa7FseSx5DeSDgEDjrz1qvgZ4wpFScowx97qPamnIkcNgEnJ+tMR3/w
ALmYfELSpW5IJ7dMg9K5HVPK/tm93As3nvkk99xrqvhUm74h6V0/1h5yeeO1YGuLMfEWoGM
xlftD4+Uf3jV9BnMZ+UcAUUpGMe4pB1rEzJoiM/OeCD+dXYVwAAcZ7A546dKpJliq9Rnpit
CMhUU7ArLzgjrVIpH6Hfs4MW/Z68N57Gcf8AkZ65Gw0rRfHmr/Gb4aXcoTU7nUDfW3m/wkI
Ajj6OoB9mrqf2aXaT9nvQC2P9ZcgADjHnNXiGv3+s+G/20n1HRE3NdanHaMHJEbiSNd8bH/
dO7HsDWWzdyld6I93+F3hLUfBHw10zwxqtz513bF3lCsXRHdiSqH0FdNcI+QEI2Ec+tN1nW
NL8PaZcazrmpQ2NjF8zzzPtX6D1PoOpr5o1z9pa51rx5o2i+CrX7JpEl/DFPe3Kgy3CGQAh
V6IuO/X6Vw2lNnqxmqdj6PMI3Abzj2ODTUiigVokwzEEYbnFarWw3EqM59qabUkblUbj7VP
LbQ6VURkxK0B+fJiIwCB0rQNspRWIGPQmplh3NsYBQRgilji2uIdwJXPWhQXUUqjbuiBbby
yuGz+GaHhwzMAGHoKuBHx03HPenOg8zEfTHSnyIjnd9TNeCMn5lYKB601bdSSoQbR0wa0gr
c7wM9AMdqcApkxtwR6HiqVNMPatFeC2SMZGMdwadHAquTt4OePSrTIiRgjkE9qQJkErwc5A
zV+yRk531uQMis2NgAXqaUQxqvTp0qYcL8xznk+1SLtGdzDaTn6VPJoLmZCqKE2nIGOPaqd
yxjhAHUYGenFW2Plhs8oelVZG8xdmO34msJrsVDVmfO4IXK9iOlZUyiRiVHX9K0ZmxvUfdI
wO9UXZsYCLyf8AP41Fktz1KatsU3CRTAnnueOSf8agdjIu4LtPXAPQValY7xmPCgfeFRYJQ
bwoc9c9aNmdUXpcYI3lYAhsr0HQ12mlL5dugCEMB/F2rlYhIWQKh8wNwa6+23hcCPcBxnFd
NJnBjJXViwxDEgMQQefamDcXyOo/SpGGAN/4YpjZK/KefTHSt2eWhhO1iQwPvT1yfmPTORT
QmTkAZ7g96lQkdQADz1rNlMQEg9MigEqT6H0pWYY2sNoGee+KF+YFugJz0pLUnQTcS+0nHf
io2yvyhsZ9KlOMZIAHamBX2EnvxRYaMfxH4i0rwloNxrmvX6WljbJuZjgmQ9lUd2PYCvnXw
/oOsftGeL5/Fvip2svBenuYLKwhkw7t1Iz2PQs34DivTfG3wK8PeOvEk2u65rutIZdu21hn
XyYyAB8qkHGcc1peAPg54c+G+qT6hoF/qkpniMLRXM4aMAkHIUAfNx1rRWS03E22/I+OvHf
hHXfhD8Sza2164a3cXmnXiHazR7vkb6g5BHsexr7K+E3xJsfiT4Qhvi8MGtWyiO/tAwBV/w
C+o7o3UenSuZ1z9nHwX4h1671fU9Y1x7i8laUj7SpVNxJKrlTgc8Cm6X+zR4J0PWrPVNP1f
XI7q2mWUEXKgHawYKcKMjI5q3KMoq5iouLdtjy/9rqWF/E3heFZFeaOymLIrDKguMZHvivS
f2W5Yn+DHlLKGlg1GcSRg8rkKRkfSp779mTwBqGo3GoXeqa5LczytI7G6U4yScDK5xzW34M
+A/hLwJ4ktvEOhajrDXFuGAimugYnyCPmUKN3Xioco8vKHK+bmPT7m2gu7Sa0uollhuEMbo
3RlIwQfwNfnR4l0rV/hT8Zbi209mgu9Gu/tFnKeQyZ3RsfUFTg/iK/RoRls+Zgk8HNebfEf
4JeGPiZrdnq2sXd5ZXVvF5Ba0KjzUzkBsg9OcH3qacuV6hNX0Oa/Zv8N3Fl4GvPG2qqX1Xx
PcNcs7L8xiDHB/Fix/KvbdpBDknOeuaisNPt9K0y002zhEdpZwrBCo/hVRgfoKlLHOCSKmb
u22WtB3yM2eRxUbqm8cZyO/emtgtwzf41IqxkfvcD0FZpFruQSFRHgIBz2qMxeYpwOBzjNS
zQj53DZBOcCmBmVSFBI2gYHrSs7miemhEzKr7cYTGKjYsoKZRVI6L1/Gnyqv8AEvHriolXL
Eq3JP1pOTsbKw9flxz17gU9VKDgAk89OtMVdoJxlR0Ge9PzJkMD1H5UoyTWomRsuXPy/wDj
vWo3QbBtGfUGp+si87QOABTZdzZ9B3rS/mCbKccm4tuXbjnGKqSKMAYIz1q26hjsU4z1x1q
uVy27kfTnmlojoiNYYwBzyBnHP51wP7N4VNd+KkQUfLr+c9zw3FegYDuoZQM44B5rzz9nfC
ePPi7ADnGtK2f++63o7s4sd/DXqeT/ALY6Z+Jvh4DOW0ojPb/WtXzbJtHIKlhwQPu4r6X/A
GyI8/ETwxITgHTHHTj/AFpr5mcAjdjC9OCOa7Y7HkiDcdqkqMdxzjNM343dAenSl+Qn5QM+
hFNK+pGc0wO/+FSofiJpe5sDcwHHfBrltc82DxFqMOM7Lhxk4P8AEa6z4VuW+IGkozDCs20
Y4yQc1y3iVU/4SvVcMv8Ax9SdT/tGqewzmz0H0pUAMig9CcGk7Yo5zwcVkZk6MASNufx7f4
1cRJWKrycHoaox4LYOffFXrbgllO7HOM1SKR+hX7NDZ/Z90TAwBNcj/wAitWbpugWfiv4le
OLvASfQPFFpdI5HPFqEdR9Qf0FX/wBmQof2fdH2/wDPxc5+vmmr/wAN2ST4kfFu2LKZDrEL
YAxhTAAD+YNZtXbsXF2dzq9b0PR/EOky6VrWmwX9jMPnguEDKfT6H0Ir578Q/suafD4kstd
8D6obNYLuOd9OuyWQBXDHY/UdOhz9a+lgDkbuCBinbE2k7uO+TxXIm1qjubTWoxhuYYHfmk
MeOnyeleF/En9pHwv4Ta40nwuI/EGtJlS6N/osB/2nH3yPRfzr0L4UeJNR8YfCjRPEerSI9
/exu8xRdoLByOAOBwBVqDtdiUtbHY+WWQHI4NMMW1/N34zwCOlThiGyemOnrTCw5+TA7Z7U
rItNkbEGMqRt7ZoiwqDO08kEnrTWBYnBAU4wPSo1BVFYt8wPSp2ZdtCywDHI+9TYx85Urkn
qTVdrljMT0Qdj3pBMctuzg9sVXOluw5XYuR7QMHIU8EGggb9ij5e5qt5uMNngdhSG4wo8ts
Mf71U5aEuDJJmCDCkDHUEZqGRgIkfnB4wO1JIS2SPvdx3NVhK0i7WBXbyaxlc1jDQfNKq5j
ByOmO5qNvveZvKkenQj2qo4AdiGJAGFPr7fSneaW2jcCp9DWaS6nRydiK7JlB4B44I4PFU5
ELRrHtyc5ytWWjDt5nmBT0KMM1CVckeVhfY8U5JHRTdimwVI8hi3rwP85pnyujPtK/3SBxj
0qzKrpg4HqVPSnhDIFzEWXdwF6isWl0N1KyF06K4eQSbMovQE/Nk11EIYou/qO2cZqlYwPH
EFC498VohNi/KVJ65J6V004tI8vEVOdjmA5CnB6Yzmm/eG1e3ejBzkuCT19qRW64B29Olau
9jmQ7bz79/egI5yR06YNIjDDHPGaeCT349M1kDFz0woJ6c03byOSeOlOUlVO4cew60nAX5S
SfTpWhI0DA45z2o3bex+lGRsJz07ClHK7uwFRYaY3ow35/KnbiEwOuaQsWyW6DinA8E8beO
apIDPebWz4ot7eKxtX0X7OzzXTTYlSbPyoExypGec1NYz6rLe6gmoadFbQRTYtJY5vM+0R7
QdzDA2HORivOtSYQftOaQyo5jk8M3ckkak4lKyLjK9zjiuJ0E6xcfBG0Gn3s1hrF3qdxq+L
+J/skpR2b7HKScqpUKAB3wPWqUfdIvqet+NvFN54XXw+LGzhurvV9Wh05YZdw+V8lnBHdVB
NduvUgKWFfOuv/8ACQ30/gyXR9NutIbw74dutdkguI3umgnZNiRAk5Z+WxzkDHFXjplv4oP
w10vSLLUdNstSuJNa1Jlml+QLEpeMOTkK0hxjjJBpqJL3PeGHPK8evrSPEpIwDXj/AIj0G7
8B+NPCd94PjvJodRafRZLeS4eVYzIu+F/mJwsZVj64zXqmjaTZ6FpUOm2vmmGLJ3SO0jMxO
WYsxJJJJNZtICywycMTimEEP/s5ByTUrKeSCQfT0poIUkMB9KVi0yJv9cAPmH8qXap+bHI7
U0qSzMH56fSnAE4YNgiloWiMhmJUZUVG4McfOQD6CpssGyxz3BFREqYy75OD09KztpctPUj
kU+Weeg6GmJGgjVgoyB0xirPysmSvG3rUJCnAjIz196xm7Fxeg3adhJXB9QaaXYBSqnnoQK
eQT975hjIHoab5iqpkkYRKCBzwM0ou+xYMj84ySD1IqIqUcYJYDsTU6AsHLHBPTJqFv3q+S
24H1BrbRoVysoVt+VK8Y3Z71EQQoVcBl5PpVkxFGeOPkgdT/KoABGOMB+uKL6nREhVWUqeN
+c8+tedfs8yF/iR8XiQQTq8ZOfX95XpDY3A7/u+3WvOv2fwR8UPi8pGP+JrGen/XSuihbmd
uxx47+GvU8y/bJTPjbwpjgnT5Rnn/AJ6cV8vM0m0qPlHTaTzX1J+2SP8AisfCXQBrGYcnH/
LQHrXy2R5kq5LLuPX2/wAa7o7HkjGUbccZ/wBnpSiUCIpJtbgKrbeV57Up2DcwAUdAe9MO3
c2DgnngfpTA7n4aKf8AhPdJKNg+au4eo5rmPEUYTxRqijLAXMnPr8xrqfhlHG3j7SlkdVPm
E8NjJ7CsHxBCy+JtTV94YXMgwOP4jVPZDtc5aig9qO9ZGZInGcfn6VaiYoBgnrg+9QxYPBw
AOPSrUCxtJjAdcc54x6VSKR+gf7L8gk+AGmYxlbu5Bx/10NUfhhdsP2pPixYZ+RvIlx7ggf
8As1Wv2W1RfgJZIhB2390CR/v1kfDJHH7YHxTYH5PITPHcsmKjqwZ23w98ZJ4k/wCEg0a8m
T+1dB1SexmG4bnQOfLkx6EcZ9Qa7vChMEAhhgjrXyp8MEnf9tHxlHbzssEr35kUdGAcbc/Q
19TqSD8wIwcYrCceVnZCXMjxPx/+zV4H8WGa/wBCH/CNaq2W3WyZt5G/2o+g+q4ruvhV4T1
HwP8ADDSvDGrSwy3liZA0kBJRgXLAjIB6Gu5XDLnFcN8RPid4V+G+ki68QXubmUH7PYwENP
OfYdh/tHiiNyup2RKoqkLk5z1qBixfzME+xrxX4JfF7Wfip4p8SrqFpb2Gm2UEMlpaxjc0e
WIYs/8AETge1e1vyjKBgZ9aUk0XBp7BKdsQdeKg3bk2kAE+hp+FB8vjPqO1REAuyKAVXHXv
WbdzeK7jCy5AIHB796il4/1Z+XqcVI373A25UdaZJH+4UgFgGyRWTRqtGMh4/fAgY6g9qUy
CTcykAnp6Go1jMIeWFs7v4DzkVAWKSJvQAvnC44NO5aSZbaX+FQdx7k9KYQIyWUK2cc5qGQ
lIvuHBGSG6Ee1Rs0fk5YHy+hxwRUuWo1EXcMsVGSOOfSo/LQyq+0qQNuQev1pAqojCN2IOO
Tz9KbFu8rYCfkzkEZFTujTbYk27ZiX5Hp2z602KKRdygAtgkcYApu0Sy7QVAXhcD73/ANer
MaMVI+Xn1Pf0xV67ibsQqjM+ABIG9B/WrkNvtKs6jKjGKfBbhIfLY9T2GKnWNI8Dlz6mmod
zGVToiUJhAdxU5/Cp0C845PfJqI/KuCcY6U9B8owuce9bo5ZEuFDAbeMd6bg8HIBpTuJ5Xp
znNMKqWUEle/1pEoQELlTnk449aeoHJ74ppdtxwox9elV7y7ktbTz0tZrkggbIly2CcE/h1
qdnqFmXN3B2jP403zBySMe1Nj2eSH2lS3PIx19RS5IzgDmmITG5slhntS84XpjvSHaGHp3q
G7uDa2rTRwSTEfwRLkmjYdicKpxndnPX0qbcFO0D2zUKZIQ4I4zgnpUxOcdx1ouJnE6Z4M1
cfFGbxrruswXvk2s1jYRQQeWY4ZJA+HOcErjGR1612+8AfvBuA6Zp6/c/Sl8tS656elMi/c
cuByvUnJpx6DGcn0ppGz7vT60hOBznPTFUR5mRpthqzzRXviGeznu7feIVtEZY1zn5/mJO4
rge3PrW0TkjIP4UucJyeT0poBC8nrUvUYh+Tq/Wo2RWO4ccd6eMMBkYxSiNMBj29alodyuV
5ypA7dKaV+b5ZSB61K0QWQurfUUK2SQyA8UrGiZWZMwABskHJOajwJgxcdBzirKuvmEbFA7
Co/KHmSEgYI7VlNaaFxkRqUEeDjAHPNMYsUDoQPTHenqMIyMuFHQZp0YL/K4HXt2Fckkmab
EO3apcqNxHanMivCgkjEgbnBHSnOgL4x8oHIpNrAq3RQOlXCyHzaDCS4ZA20jvikCGPMYUF
CevelCmWTe2VUc4FORfMkYryq+vrWq9AbSIH+UF+/Q1TkjDu0jv8vQe1XJUkP8Aq2LBjlhV
WRTIoCLtQHlhUydmbQehCyRFFH8J4C5/WvOPgSPL+M3xcgDcC9gYrjv8/NeoJHGxG5TuHoO
1eZ/BRWj+PHxejLbh9pt2Gf8AgVdOG1k/Q5sY707eZ5l+2eHXxP4PbcAv2O4GO4O9c18tFR
gsX5Ugbd2CfcetfVv7ZjFdd8H7C3mG2uOB6b1r5TkwJCAFPG085FejHY8oapAwcDeDnNA+a
Udjzk0cDOEAIx3oUMDhV64wB2pgdr8NJRF8Q9HDJkCbGdvqOtQeLJbe38ZavDNbJJIt1Jls
gZ5+lS/DtdnjnSWx8rzhSCOfwpvj22uh8Qtb2R/L9pbHANX0KRwB7fSijsKKxMiaMHPSrtv
ERjcOtVI2HOfTAq1EjtIVLZHXpkVSKR+gH7Lg2/AWzX5eL65HHP8AEOtS/DfT5P8Aho74r6
s67Y0e1t1OMZym8nP4VX/ZZIPwEtMDgX9zz6/MDSwa0vh6++O2sySEfZJIpFI4wxtMKPzIr
N7sdjzX9nJDrP7RfjnX8goqTscdAZLjgfkpr074dfFM+MvHfjXwpdLm40a+ma1mRcCW1Emz
De6nj3BHoa4L9mCBPDfwn8a/EC9yFYsFkc/eWCMsf/HmIpn7KlljT/G/j7Ul2iTbEZWPBAD
TSfzWicea6ZUZcrufS0bgjaM8da8/+Ivwg8F/Ekebrdm9vqiRiOLUbZtsyAZwD2YDPQirXw
68f6V8RvCi67pbeS6uYbm13ZMEg5xnuCOQe/4V2SShjhyePSua1tGdtk9UeJfBj4Ma18KvG
niCefUbbUtIvrZI7eZMpJuDk4ZOxweoOK9vcAjOM1V1XWNJ0TSbjVNa1GCwsYF3PNO4VR/i
fbrXz3N+0pHr3xT8P+FPBlgv9lXV/HBc390pDzoTjEa/wj3PPsKvWQk7H0HLGGcBeDjORxS
CNfLwwyQcZParGza535496j5JYgYX61k1Y3v0KLiKItIGLKO2O9RrIfMIUk57Y6VLtj+b58
4z1pSNyEKOfQf0rnuzbQa5IjLkKAegFVsuYsglgOeamBZYikg+X0PWoWRhtQuQSDt+tO6ep
UNBHYtAQBu3DuMVXCgWhV0DN94/SpdrKi72Ld9wqKRJHcuCSjYA9aF3RrHQhR2KbEizGe3p
Usflb9o5Hv1pIYFS48uMlSOx6CplgQu3m8dwB2qopDlJXEhWZFI8pSR0B/xq7EkZBDrhm5I
BpIIuCVkY5P3SamVVU7gpx1I7/hVpWMJyuLGgJOVY8YGacqsUYSAAg+nSmRHK/fYZPBPepi
w5ywAHRge9UzIEVmAO5WXrj0/GnMrK5ByMjOR3ohGVI++vqO9L1G1T17GmtTKQ5MlDwQvp6
0qnBxjB7UHcMLgcUhOCevPSkxWFYMWyf0pF34+bB/pQQQAW4980g4Y4YkDr70kg1HDkjPUd
6GbA+U9epzQSTjHXpSMw4GMdqBEY35O4EjHb0qRexGelRFmBwoIHTOakR+BzSvcpjlUGXdu
PToakJ44PA460yNwAckEmlBbHSmSyYZLcNwOfY1JnGTUK7i+WIx2FSjowx1qjNjsFgOT60q
457A03ACg56dTQWJAHYc1VyR24NkDJNKSuQecDtSY6EE884p7YCgtgUhXG/LnGMVC4O5QTx
mpWUF+Dz1o2/McnkUPUEyNs7jkcY5NIiKxMa5H+1Uiv5wwMgD1oKhSNufp2qZFp9CBoyo+b
oKQY2EbeTUp4yz9qgm3cAHZzk1m9C1qNbCbegY9FoO6OTdjJxTjIjAt1I6c01kJRdxOO3vX
K421RqiNisnrtDZPalkdWTco496DH5Y5IyeQtIdhk2kfgDRFvZj06DXfNupztBPAA60hTZG
fmO7+dDkPJtA6fpTMs8RBxnn61pbQpIiLyAOAAQRjjrUW4KQhOFA6Cp1ACgF/m9+9A25bJB
3c4x0qXc0TK/mFCAo5fjJH+eK85+EBdvj/8Wi4AAe0Ax6bWr0UqG/eZICnjNed/B/ePj18W
VkGD5tqVHPA2n19a3wl+dmGLt7M8z/bOjLa34OZf+fa5H/jyV8oZJGCOTx/9avrH9s0Y1jw
a3/TC5Bz0+8lfJx+X5Qox6/4V6kdjyyX5v4nUAHowyaRs71LKFPBOOmKYBlvlOe/FGcEgEq
CQdvv60wOz+Hzt/wAJxpILrxOuM9BmrHj2B38f6w753GbJ59hUHw5bf4/0vzANrzDAHABq/
wCOLlF8d6urw5YTkZ257Cr6FI8u7CiiisTIsRkIT8w9qsxq5l3FiDnoeCapxj0PzVoK/nMr
AjeOMjuPWqRSPvr9lpQvwEtSAfmv7knP+8K8h+Ovi6HStY+IfhGykc3+t6nYSOo4xHHAC35
tsGK9e/ZYB/4UBYknO6+uT9PnrhU8CSePf209dvLy3UaRoElvc3Py/LK6xr5SH1y3J9lqF8
TY+hN8SnPwn/ZJ0TwQrBNV1hFiuAo5+Y+bOf1C/jUmvY+En7GtrozsLfWfECBJAeGDz/NJ/
wB8x/L+VZ2okfHf9q2LT4D9o8K+Ev8AXN1SQo2W+u+TC/RTUXxEuW+N37Sel/D/AE0vLoWh
MRdyp90YIM7fosYppXBHT/DSTTPgv+y6PF2vWbNLqUy3jQj5JJA7BIlGe4Qbq9p0q/sdb0e
01fTJxcWN7Cs8EwHDoeQfr7V89fHC9l+JPxd8NfBLw0dtnZSK9+0Q+WE7eenZI8/iwFeial
8SrDw98YvDnwf8PaR9qtIrMQ3DQLlrUhQYxxxgKMt6bhWVSCkr9TWlNxdjrfFfhHw/400Ft
E8TaYl9Zlt6gkqyN2ZWHINfPi/s1an4W+Jeg+IvCmqLqGkWt/FPLb3RCTwoGySD0fH4GvqM
KSOoz3yKQh8Z3AqBzzgAVinbY67J7j5VjZyRkt1IzUUijaox9cV4b8UP2kPDXg5bjSvDIh1
/Xk3IxjbNvbN/tsPvn/ZX869W8HarceIPAWg6/fPGbq/soriXyhhdzKCcDsM05J2uwTV7I0
XiVSAoCtnk0rq6EBOOODmpymZN2enc05l+Td0FcrjY0U+hRO9wQ3zNntTB5krY242dsZxUy
kkFwNuP1qA7/Mfbw+3rUKRstRpJlJ80BccZFJEoiDhhuwPlI70QCQEiTlm9P60ojyzGIsB6
Zq9dymxXjUIzQELKT1xxT9hcqSAsnf605YycHGAfXsakI4VWIGf4s4zVpEczI0Pz+XJhcDr
jFTEAt8pbC/nUMgcsHzhQemeaeVJkDglB3XHBFOxLGlhtIGVYnI3DjFORHWPDkPu7EdKY21
n2qxBHPNSFyAx5ZgM7elMb2Jy20bAMEjoO9POGbJAziquVkYOxJIx19aUglixB3DsfSqTMn
Em43HnLcE88ClyzvwcL2qILuIKk4AzjvUrZMvQnjqKXQnYAvynHXvkU4fe3EEdsUxcg429f
1p25QCQfb3oBscBjntQcADI59KYDltoU885p7YVcDv2oYhgwWORgZ9KU9VOOn60uVUgYJz3
pWOejEeh9KQxu1g+W+XtzT1HzjjJximld2G6mhSd2WGAeKV0IsLy+f0p+7OTnJ7VEpGWI7U
4nABHFUmQ0OwzKVP5U8ABRk0wONqnv9KUsSuABn61ZLRKMkjHAFOKhuDimKdvB60pbavPOT
waZm0xSwVSePyppdQuTwKOD96l424/Kk2MRQNpC8imsCE4U+tPIyAB1oO4DAGRS3Q7kDj5c
5256mo2UFDzzjqasFQRjHNREDGOvrWckaRZXRVKDOOvUVI6jIXHPWnHjBUZ9AaVuAWYe1Zc
uhdyIE8c556+lK4RRvBFP4CEkEY7DvTH5UIwPJqbdxp+ZC0SqC4yTUYj4VifmHfpVkDYMOx
PpUY3eYRjipaS2LUmU5dwIURgkDOadDIsisNrA46mnFw7SBuCeAKcB5cAJxkdM1N7mt9CHY
Njll+VcEZ9a83+FBB/aG+LA43f6F3/2DXp7ASRIhGD3ry74VFP+GjPiyBkuPsn4DbXXhvjf
p/kc2IfuHnP7Z0QN34OlbgCO5Xnv8yHFfJQ2tKTnknoBt5r60/bNZvt/g8AYCw3LD3O5K+T
owchWXPsBzXpR2PPG8/L8+O1IcZwGGR1FPY5UryAxB/CgLGI8s3OcbQOR6Zpgdf8ADhgfHu
kwsAQZwQT2NVvHjsPiFrY3lcXTcDJp/gEs3jzR1jXP+krkZqr40njl8dazI2cm5f8Ai96p7
FI4+iiisjIsRY+8MjHcVdiwHzEMseQO4GKowsUcHOAOvGa0LaOae5RIVaaZ8hUUHPA7VSKR
9+/su/8AJANN4AP2y5zgf9NK4Hx98RD4C8R/FLRdKld/EviC9tY7GNFJZVa3Cs4x35wPcj0
rv/2XyT8AtOY4wby5xj/frkRpPhPS/jv8Rvij42uf9G8MTwC1t2UHdK8IKMB/E3GFHrz2qP
tMoqStF+zj+zwYAyHx14kJ5Xl0kYfqI1P4sfepPBlnb/s9/AzUPGviIK/i3XwDBbyH5wxBM
cZzzxku/wCXYVR8G2M3xH8VXvx7+KjLpvhXSvn0u0uT+72oTtOP4lU+3zv0zil0pj8avG1z
8VfHSppnw28OFmsIrr5ROVOefUE4Lep2qOhp+pIvw/hT4PfCvWfjP43Y3HivxGC1nBccSEO
S6qfTcfnb0UCrnw0th8Ovh/r/AMdviATLr2tKz2kUpw7K5yijPRpGwfZFFUdNtZvj58QZvi
F4tzpfwx8NFhZwXB2Jc7cElvbgFj6YUd60rUH48eN28W64v9nfCnwq7G0jnHlpfOn3nYHoo
A59BhRyTQB6N8IdR8c678OIde8dxRJd6hNJPbKBtb7OxygZe3fHfGM1215a297ZzWV5CJre
5QxSxt0dSMEGvBNP1XxF8cfi5aavoWoXHh/4e+Ept8d3E3l/anA5IzxyOMHhV9zXtvh/xJo
Xi3TW1bw3qEd/YieSAyJx86HBGP1HqCDWFSNtjrpzvofOXxC/ZTsbhJNQ+Ht8LKVsk6beOW
jY+iSdV+hyK97+H+mX2hfDPw3o2qxmG+srKOCZMg7WUcjI4NdMw4yFyfpXHePPiZ4T+HGmC
78SagqTsCYbGH57ib/dXsPc4FZ3k1YuyWp2BL+ZtI+Vh19KhlJ8xlA4xxXmfwa+Kt38VdP8
QalLpsWnw2N4kNvAjFn8srnLnufpgV6gV3cDJJ9qyqJrQqL6kCggkdQfbrVVlCzHjIz164q
6UABU7hgdaqSKyxtg/wD16xN4MR4nCoFBGeSfalYYQqBgqOcUDJAZ2yCPypuQAw5UZ4yOau
5dtB8Z/djcSFx+tI5SQKQT9D2NN3YTYHwfWowCHXBO08nPNarYViQDKkBiG9acpbackkgVG
AxwWYDnkY/WgKm84dumeDxTQiQEtnKnGfpSICSSJCBnvUZbAYgMQR+dPJjZWLLhRjP1oXce
xLGMD5uQf71KT8+M49AKiV1+/wBFPQU/cplBY844x2ppWIZIHZWU7T/tYPSpA5wmGxmoiS7
BAMbed3epgoB+bJPA4oSJYZwGPAOeQaQ4cErwR+FIV+YMcHPHWpcZxmholDY1+UH0605lDH
PHTrQinOcAg9aGyCoB4zyT0pbbi6hnHAXNA4f1HpTmACgDr9aAM/KOo60gEB+bt6UBS2RwR
2z0p4UYINLhQOBz3qbCuN5xx+ODS5JBHXmlC4BHGD70EDbwv1o2AdnPy9AO9PX5SDt69/So
gQqjgmpl55B5NWiGOwSaePcYpi8DBOTS+gBz/SqIYrqGxmkYLu+8eO1OPJwTim+WN27+tS0
IUZ3AgfLTgDv55HpUYUnPzZNPw46mhAEmGHHykVAenapzkggnk1AQR0/KiRcRvVgxOPpTx8
y9topu0Kpzk5PShC3G7gelZ9bIrcUNuyOopjAhyTn/AAp+07CQAPem8bxvOeKTGMcYYMOnp
60gHOOAWodW3iTPyjjFMc5YA1k+pREFQXLNgH360S5ICkDHU8U9lO5ghye1B5whAzjIx2rK
yV0jS+pCf3pDKQB2+leV/CTy2/aK+Ljqx3B7RcE9tpycV6qyLu2K2D3x/DXlnwpjaH9o74s
Ied32RwevVfWunCfHIxxHwHm/7Z+TqPgz5c/urnnt1Tivk4xO6M0nHoa+u/2yIQ1x4PlQM8
yJckIFyMAoSfwr5HyMksRg9OePy/GvVjscJGCVYHPHvS4Bww+8c9RxTlCsSCe/3iP5U47UA
ZSWXHT3/GmB2Hw0ZF8eaQzEH9/t5+hrC8QFp/E2pyyyortcyZB4x8xrY+HRJ+IukAgAG4XH
fHtWP4qQDxjq/wAh/wCPqQ9P9o076D6HM0UHt9KFIDAkZFZmZPAP3gPJ56CraAhRy3qTnH4
VTizu4JH0q7Czg/KwwTyBVIpH37+y0wb4A2PzFtt9cg5GP4+3tXnvijwPo3ij4/eNvEXjzW
k0zwd4eltpruBpCovHMI2LgewPT5j0HWvQP2WHD/AW2IXb/wATC5yPfcK8z8aQ+FZv2lfFR
8T6dqviW+ha1bTPDmnxlkvZPJHzTEcALx19fwrP7TKRq3b3Pxp2634hf/hDvgvoJzBFJ+5b
UQnAIA6DjAx06DJ5Ek0Nx8ZbdPNX/hCfgp4eAKM+IG1AJ0I9F9PT3Y8N1qEajrVhP8YJ/t1
4pU6P8OPD/wC9EZ/h87bx6ZzgD6cVf8SXUct7Yv8AFfbPKu3+x/hzoH705H3DPt4J6dcKPf
pVBYZMi/FbTIraEHwZ8EPD4G6Vz5DaqI/TPIjz379eSeIWudT+M3l6F4VjbwZ8IdCO2XURi
E3ap2QHov14Gctk8UvixDeS2WofGy/Ww01Np0n4f6H+8lm/uiUJyx7YGAOeR0qn4vurnWre
yt/iVcN4P8JqVXTPAmjDfqN/j7olVOVB9OAPY80BYlv9TuviPbD4Y/CGJfD/AMOdKXy9V15
l2RyIPvBWOMg4J9W6nA69J8M/Edj/AMJDb+CfhV4dSbwJowf+1vEFydn2ibb99GP3jkc+o9
ABXO69Zef4fsB8SLmP4d+BIiPsHg3TG3X2oegl28kn0Hfrg80/xBeXN74Wt7XxLInwq+Gyg
LbaHbY/tXVl7LsXlQ3ccnnnPWi19AvZn0UrIyh4nEiOAylTkMD0INeKfFL9njw74/v7jXdO
v59H1+YbnlYmWGY443KTlfTK/lXW/DnxDeXGlQ2lx4QPhHw+saW2hQ6hdD7ZdqoOSYycjjB
FegspMmdvI965JJxeh1RfMtTwn9nv4d+KfhrH4o0zxJbRp9ouInt54JA6TqFIJHcdRwQK9y
6jpk9u1QajqFhpOnT6pqt7DZWVupeWedwqIPcmvG9H/aF0TxZ8ZNL8FeFbH7VptyZFl1KbK
l2VCR5af3eOp6+lFpTY21HQ9lf/AFnIOe9Qsd0gAHQcZNWpASpwOfWqvlkqN/LDqfUVzy3s
bRZBICQxJJycbelGSUAKkgDnNPwMHADKe1NKIoI3HKn86lXbubke2IyBWGPrUmCoGFGDxz2
+tMKMWCuPl68c1LtPk44yeQTWkbgyNMKzMQuTxgd6a+AwVSRz0p5DFAR8pHf19qi2sJCcYP
1qmJCZ2xggZHpmlJAIDZIfnGKZuEkjMpG0HA9yO1IrgsGiw4PQjoKLlWJty7vnXhRnpU4cN
1G3d3qKLGQCxPOBQQEy/ocgdjVohq7sTk/vEIyQc5I657U9fl6g5XPbrUSNkAsMZ/Q1Kxyx
JPTsO1MhomUb8Hdgkc0LtHXnPemZDsc8D600SE5xj5T6U2yEiTb8u5Bz6kUq8IN3PemeZ0H
OO+aVT8uFJz05NZtiHqcL0/rSgEkgnjtTedvl5/I088Dgc0CBTkEFcc8HPUetL1PXoKCcgk
fmO9Abkc9e9Q2BIgxwORSscD1HcAUwNlsEUoPH1NNMQ3IzvAzz0qVD2JqIkKRxTh83zc1SB
kvPpxmpCecY/EVCA23GeKUZHfr2qjOw9ck5p2R0HNRGQrwMfQU7Py5xk0risOQfMSen0ozz
x0NBJPHelCnbknp6UJiGMWzkc0wkFSw4z3NS8bSvemsqleTntjFDRSZE6jYMsc45IojUqN2
acFwDk0qDLHOdvpUbsryEAG8EcjFNdV3nP4CnYKjIHGe1IW8wkcYHWl6h1GEAjORjoRmogM
vz09amCK/y475PvSbQXADYFZzjctELIVJwOD1NNyu5hjkd6m+YKVI4z6VFjEhYjGawcbbFJ
jD/AHmGXJ6V5Z8NLeSP9pb4oSkOI3htADnjIUHp+NeqZMpbgqFHBx1NeV/D2Fk/ao+Jcm1Q
r2FmRkEE5AHHtkGurCfE35Gdf4Dz39s6NmHgx17faQTnkfcr5HCsx25V+M5BwP8A9dfYX7Z
ELNp/hCYKcCS5QsM8ZCcfjXx8iqGdSPlXnax5P+NepHY4hCpMXmKeGbGM849aQKNyh3C/Xt
9aerKqkquOMYPIqNjk7RgE9f8ACmB1fw33N8QdEPJInyMc461m+MC6+N9ZVCAounxg+9dD8
Mo1/wCFi6OudmXb88GsHxo0P/Cd6182P9Lfjb70+hSOToHJApSCMZGKTvWZkWkgZbp4JPlZ
CVP4VagZg5hXcUYhmC8dM1AxLTh5GL7lDY7kVMrABsKNrDrVIs+9/wBlZ0PwIjjRtzR6lcq
2T0OVP9a5XxNZ+K5/jZ8Qn0vxNaeCfDqxWbavrUijzwnlfKIWPILfNwD2H0rqP2UVUfAoEB
dx1S43EDqfl61zvjTw74VvvjZ4y8WfEnU5YvDegQWTrpwJ23ztGTGMA/NyGG0cnPPFZ/aY0
UvDEEtxpt5L8Mox4O8JICdU8ea1hr7UAPveUW7H14Hpg8Unh3VBNb6nD8H7GPRdHjDf2v8A
ELX/AJ5ZcfeaMvyx64HQegqKeSX4naU3jz4jzt4X+E+lkf2bosR8tr7bwvAxnOMcfRcDJqX
TbST4o6cPF3jiOLwh8HdEUnT9GU+Ut4F4DPjGR9OpOB3NUMh8IWlxqlzeS/CxZYrf5xq3xI
8SfvJpB/H9nDH5R19Md8VN4au7eXVb7TvgrYjUb1CRrHxD8QfvFjP8RjZuvfgYHt3pq39z8
YrS4u7qVvBHwV0HKlIwIGvwh+7gdvYcDpy3StYLf/Gkto+hf8UT8G9BJ814h5LXYTkhm9e5
6hepyaBXJ9Bu21HxNdWPwotn8X+KB8upePtdG+K0PfyQeAB2A/I9am0O1tYvF09p4BhPxJ+
IC4Go+MNYbfY6ae4j6jI7KvPHXtVnTxJ8TbaXwb8O1Pg74S6QSt/q0Y8qTUSvLqrHnB6kn6
nsKdp+/wCI5l+HvwtY+FPhdo52aprVv+7lvz/EiMeeccseo5PGAWSP04ef44kh8JbviT4/h
OLzxPqhI03RzyCIlHygjnCrz79a9v0PxBpWtrc2tjrVjqt5p7i3v2szlI5sZYY5x37mvD7a
aTx8H+GXwbZfDXw/0smPVtdiGHuP7yox5JODlicnqcDrreBPEdoPHNp8PPg54dtn8J6QxbW
dXnz+/fGMq/8AE2e/8XbAGaiUbo1jKx3fxI+G3h/4meHk0nXJru28hi8M1tKV8tsdSv3XHs
RXz/4K+APjD4c/HTw/rUbw6zoEMrl76BgjRqUYDzEPI69RkV9ZbkYZV1YdAVIIP41EOAxVc
Z44Fc13G9jo5VLcaGbB6HPQZ6VGx525+UdRXkPxS/aA8LeAY5dN0wxa94gXg20T/uoD/wBN
HHf/AGRz9K9UsLwXmjWV4yqrXMEcpC9AWUHH61Ek+W5rGzdkWNp5AI29uO9RbcffO7PGTUi
5OQGHNNkYiQJt59R0NY27myQxw2cDI7e4pZFKxEBc555p4BPcEjvTscEHBJPWrsktGJlUPt
be446YpG3l22nKtz1omI+mPSmHh9xbgjHTpTvctIQKoJdQcgZxTom3AuF256jFNPyfMGG1u
OlIgIQlS2B2os9yiTHzbTyOvXpUhIWPcoJOcjvUAfb8wXj2POakEny8gCnddCbEiB1bJBJ7
ipAUwTznvmofMIK5j+UnrnrUnCABQKq5JOu5juI29qdvCrz+GKhy7AEkZzxUwC8KWxj0o3M
mC8KcrwfSlAyBT1UYHHOKU5yMdKdiLiZI6Dnp70mc9ePemPvzuzjFSA8cjNSwsKAQR0xmhc
BiMd6c2TjOB7A00cMRgA5qGriJOA545A54oJyOBUeTkjBOaU/LnBwRVCsLnC4xkil3fJkDF
NDb0HfdRhQvWlcocjMD7GpGOMEHntUXUjg8d6c3PGenpTuS0OAbPPJPpTx8oJbNRBgMZ7VI
Dls44PpSuiWOXJOe56VKeAOefSmDA6ClBJ4rSOxAEN1HX1qNgQw7981JkKMnqaj3Hpjg0pO
w0LhWzg1GRgj5jx2pxIBA9aQjL9cVk2ihHXIzkgU5BhSMY/rRjJHU0oARTnqaaVhkfzKpz1
pFBBA4+tOY/KMLmhyAQR970qWtbjTGN8r8EdefeoHYqRyDuqQhSVBYZxnFNCgnPqa55K7sU
hACBgEAn2rzD4eqy/tN/ExfNBX7HYkqeTkr69h7e9eouGDggDaOOa8r8DRiP9qb4hgNJufT
7R25+XouB+prrwzvJmVX4ThP2yi40fwgA+FM9wCM9TtTFfHmG8wsWzngjHSvsn9sYM3h/wA
IKCADdzHBHXCLXx4AuwTFWYl8ZFelFXRzMh8t9hJAyQOCeRUY+XBIB96lbbtJzwOADUQDMw
HA9j6UxHd/DGPf8SdJJkGVk4AOQeCa5/xY/neM9YkHAN1JjI/2jW/8MXMfxG0fYvHmEMQfv
cHFc14qR08ZawsattF3KB/30ap7FrY5uiinIMtisjEmUphDhtwzk5q0spcndHlTzgdBVbjf
hckAYAq3Ai+W5GVbqo9apFn3j+ydIH+BsgHVdVnBPrwhrn/FHgfS/Gf7THiXVPFt7Fb+F/D
djaXV3C7lRP8AuyUB7Y4bJ69B3re/ZPYH4J3C7cH+1Z8/Xalee/GLStf8X/tJTfD/AMPXMt
vHrVrZ/b9o+Qxxgtvf1Cgk49cVn9sfc0tGtp/2gfHMniXW4zpPwt8LEpaWbHy459g5zjgDA
yx/hGFHeobq5vP2ivHSaRphfRfhX4YIadwPKWcKOPYEgHA6KvPU1b+M+pf2Zp3h39nj4bRC
Ga7EUVyI+pQnhGI/vcu59B71R+KN1D4B8EaH+z/8P90+r6nsGoywj55DIRw2Ohc8n0QCqAZ
cyz/H3xxa/D/wYDpPw08NlRO8K7FlVeAw9ScEKD2yxrU1lj8VvEtt8F/hpt0rwHoQUareW4
wsoU/cB/i5Bxn7zZY8CpPG7R/BP4SaR8LPBK+f4v8AEZEc88I/eOzYV3z7k7F9ACad4smj+
AfwS03wH4b/ANI8Z+JTskliGZC7YV3H0yET86BCa5M3xC8R2/wH+F5OmeDtGUJrWowdCqnl
Fb+Ik5H+02T0FJ4qu5vFGu2v7PXwijXT9CsEC61qMXIVAfnXcOpz1PVmOOgNSa1PF+zt8BL
bQNMIk8b+Iz87x/M4lYAOw9QgO1f9o59aVjF+zr+z75/yf8J14kOdzDe4lYZx6kRqfxY+9A
ip4xumnvNN/Zy+DyfZoYxs1m/Q/cXgvvYdeuXPc4UVoeOddT4a6HpPwO+EsLXPirUwqXFyg
HmRB+sjHs7DJ/2F59KteDdNsPgD8D9S8f8AiOMzeJ9YCyyLKcyNI/MUOTz1JZvx9KwPhtEv
gP4feIv2gvHpN3r+sbmsFl+8wc4Xb6bzj6ItAHpPhK98K/DRvDXwdvNflvvEctu1wS5LrvY
7imf4cndtB7DPeu+1jTLfWdHvNJunnjgu4mhdoJTG4BHZhyDXzV8L0Hhzwn4i/aN+IZ+16r
diQaYkp+aRmJGVB6bj8i46KDXuXwu8Wal47+GWl+KdT037Bc3SuHVVwkm1iN6Z52ntn3rCr
Dqjppz6HzF8Qf2WPEGnPcX3gW9GtWp3ObK4YJcL7Buj/oa+r/DtvcweDNFt7qFobmKyhjlj
ccowQAqfxrZIcAsGU+9cj46+IPhfwDo39oeJNSSAkZhtU+aec+iJ1P16CsuZtWZ0JJO6On+
VCq4wfWh+T8x5P4V578KPiOfif4av9cGmjTltrxraOESb2KAAgsf73PIHFehcMcck5xnFZt
WdmaKV1oIq85GBTyMY2jkVxurfEjwdo/jHTfB8+rrNrmoSrAlrbjzDET0MhHCj68+1diocb
mHNCTSHzEMijJ2ck9eapgFQVI5JzUPiPxFo3hfSZNX1/VbfTrOPhpJmxk/3VHVj7DNZnhHx
ZpXjjwlB4k0hJvsk7OiiZdr/ACsVJxnjOM0NPcuMlsbO9fLI+bAP4inKzopPG3HTNRK6xNs
OA2CcnpgVyVj8UPCWrfECPwNo97/aV+YpJpJ4MNBHsGdpbufp0qbSlsipNROyjY+WuTgZ7U
5jjlFLKOho2sCrL3PFch47+JfhD4e2Hm+IdSxdkbo7GDDzyeh29h7nAqo67CbtqdkoJO0Hh
eRmpwS2VC575PpWfp2oRapo9jqtsnlx3dulwqt1AYAgH86k1DVNP0fT5tS1e+hsrKBd0k8z
hEQe5NC3sS3cvoNrZcgkjgdxUuBxg8D26V534E+KXh/4j69rdp4bjuJLbShH/pUq7FnLZ+6
DyB8vU9a9FQuf4QPXFbJa2Zk7dBQWAIHOfWnBSRgjBzwfavLvGPx08GeFNes/DsU39s6vcX
EcDW9mwYW+5wpLv0BGc7Rz9K9XKjkAnjitHDS5lfoV3zjO7p+tCk9QvFc94z8ceGPAekf2l
4n1OK0j/wCWcX3pZj6Ig5P8qzfht8QrP4leF5/EOn6fLYwR3clqkUzhnYKAdxxwCc9KwcbK
47ncIwOeM03vuwMDrxUc9zBa2z3NzOkEUS7nkkcKiAdyTwBXlFh8evC2vfFbS/AfhmJtTS7
eRJ9RB2RIVUthO79OvApJN7CbseuHA/HvS9R0oCgjrwPTrXnPxG+M3g74bwPDf3R1DWCuY9
NtWDSH0Lnog+vPtQk3ogvpc9HHT5uDTCAWyQMfSsDwV4jk8YeANF8TyWotX1K2E5hU7hGTk
YB79Ks+I/E/h/wjoj6x4k1WHTbKLq8h5Y+ir1Y+wqHvYdzWIJXBOF+tOAx0NeSfDP42WXxR
8b61ouj6Q9rpmnWyzxXFw/72cl9pO0cKPxzXrbMkas0kioijLMxwBSacXZiumtB4wB1J59K
kDgH6cc14F49/aX8L+HNSj0PwmsfiDVGmSKSfdi2gy2D8w++fpx7170r5RW2gEqCTmqaa1Z
F7uxKMk5HSjjPTFeffEL4ueDfhvYM+t6gJtQZcw6bbENPL9R/CPc/rWd8FPide/FLw7rOsX
umw6eLW+MEMMbFsR7ARuJ6tyemKpJ2uJ2uep7t3U/SoySvH5GqWr6xpWg6TNqus6jb6fZQD
Mk9w+1VH+e1eAQftL23iX4veHvCPhLT86ReXy29xf3Qw8oOf9Wn8Izjk8+1NRbDY+ix8ze/
qacQvAxTv49qjOeteM/FH9ojwf4B87StLKeINfT5TbQP+6gP/AE0kHAP+yOfpSUW9gbPZip
yAvA70055xkmuS+FvifUPGXwq0TxRqwhF7fxM8ohXagO8jAH0ArtFUCny2ZNyEfdzjFQtgk
jOPWrTdPQVWcbnJJwtZTv0LixhAK8Hj1zURPy5VsVOVxgY4NRlFAIAzXPNdWaocvzRZIOR0
9zXj3gkMv7YXj35jhtFtSR2z8lexYxGu3OenNePeFC8X7Y/i5HCnzfD1uxPfhkFdOG+O3kZ
VPhOd/bCBPhPwsQ2B9tlB4Bz8g/zxXxn5kQZvmznqBX2b+2EdngXwzJkALqL9/wDpka+Kxn
DMWJHIyB3/ABr0o7HMSbS7EovT39KRELXKBHSPPO9+ADUaK7DajEseSD3pzbzwW3KCfl68V
QjuPhuqnx/o8pYK6zgn3GMfnXN+JtreLdWYkZN3ITg/7Rra8BPt8baUwLAeaDgLjt/KsTXY
Xn8RahNkjfO5/WqexSOYp0bFScHGRg/Sm0qnDA4Bx61kZFiL/WDkjjqBmrcLMqkhRycHPp/
SqkR45FXARgq2WGeT6dutUiz7q/ZKfPwUucZONWm6n/YSr1zrlh4T+PXxK8UapAgj07w7aT
xyNjLDkbQe25gBVD9ks/8AFnr8Bj8ury8Yxj92leTftQXuqR/F+XRtPc+Xq2nWccsaDmUq7
lAf+BHNZ2vIa6nS/AiMyHxp+0F42JfyhMbdn9cbpSuf+Axj8RTv2f8ATpfF3j3xR8bfFpAh
tnkaGST7qOVy7D2jjwo+vtTvj06fDj9nnwp8MLBsTXar9q2cFwgDPnHXdI36Vo/EMJ8Jf2Q
dK8K22YNQ1hEhuMfeZpB5k59+Pl+lULyIPg4s3xQ+N3ib4wa+AulaSxi04Sfdj4O3/vhMn6
vmnfDSJvjB+0brXxM1KMnRfD+ItOSQ5UNyI/bgbnPuwqfXifhF+xdaaZGRDq2uRLHIejeZc
fPIf+Ax8fhU9mn/AAqH9i97gYg1fWbffuAwfNuOB/3zH+WKPQDN8I7/AI1ftS6l4quAZ/DP
hUhLRW5R3UkR/m26Q/QVECvxz/atKsPtHhbwjzzykhRv/Z5P/HVrU8CCP4UfsbX/AImAEGp
avC9yjfxb5T5cP5Lhvzqz+z3ZW/gH9nbWviBfIDPfCa+3Hq0UQKxj8WDH8ad/wEzA+LN1L8
Yf2idD+FunzFtG0mQtfMhyNwG6ZvwX5B7k1F8ZrmT4j/Gvwz8FPD2I9I0xkW7EXSI7fm6f3
Ihj6k079mi3Wy8O+N/jJr4DylZAsrnOdoMs2PqxUfhTP2bQLvWfHvxi8Q4xCsmJG7M2ZZSP
fAVfxpaIYz40K3jj4veD/gV4XQwaRpXlC4EX3YjtySf9yIfmxr03xx40vvCfxH+Hnwt8DWc
LJI6C7tyOFtcFVXOOCAGfP+yPWuG/Zk0ybxD418ZfFTVyWkuJGhhkk5ILkySH8F2D6VofBV
j4/wDjt44+Kl7JvsbFjY6eWPEYPBI+kaD/AL7NFujDY9+dTFM0RU9eOOtfOnxa/Zxj8Z6td
eJfD2vzwavOSz22oSNLC/srdY/pyK3fg94/8VePfiX40EzQzeHlmaWzUyqZbbDbFXb12sBk
ds5r0nRPG3hXxJ4gvfD2ha1b3+rWIb7RbR53R7W2sSSMcHiuRxlF6HZGUWtTy/8AZx8IeJ/
BXhTXtI8TaY9hcf2j5iZYMsq+WBuUjgjPeu9+Imi+Ktf8H3GneD/EQ0HUpP8AluY87l7oG6
pn+8BWjp/jXwpq3iyfwnpuvWt3rdsXWWziJLoU++Dxjj61ND4q8N3HjCTwhDrNrJr8eTJYK
2ZUAG457Dgg1MuaTu9zSMox0Phrw94K8XeBvjx4Vg8V6XPaO+qxEXTnfHcfN95ZOh/n619+
OH2NsIDcgE9vwrDufEnhSTxevg2bVLKbXlYOunsN0inbuDYwQDjnNSXniXw9Y+JoPDV9rdj
a6zcBTFZSSgSvu4XA75xxTk5PdExUVrc+UPjZ8I/ipda1N4jl1SfxjYrkqIl2yWi8naIRxg
eq5969X/Zy83/hR9ksgwUu7hNpGCvz9CK9U1rxHoWgavaaTrmvWVhf3bKtvbSygSyljtXCj
k5PFUPEPiTwv4Jv7ey8QarYaPLfEvDG52mU5wTgD1qHKTjy2NI+zUua+py3xX8EeJvHHhdd
P8NeJn0qRM+ZakbY7v8A2XcfMv8AL1FfP3wa8MeIfBv7QlhpviTSLiwma3uEVmX5JPk6qw4
YfSvrDxV4j0DwVZ2t74o1W30yK7bZCZWJ8wgZIAAJ4Bqv4l8TeHPCuk2OseKNRi0+2vGC2s
0iElyV3cAAkfLzShKpFWsXJU5tNvY1b+Kae0ltYbua2eaNkS4hALQsRgMAeMj3r4l+KHwV8
f6Be3muzSz+KbKQs738YZ5lHrIhyR9RkfSvsXWPFGg+H/DNp4i1vVIbDTbwr5FxKCBLuG5d
oxnkc9KlGv6KPCMfjGXVreHQZFDpfTN5cbAnAPPqeKmDnB7FTVOcbNkHgV2Pw68MFxtP9m2
+QeoPlivMPjb8H/EvxBlTU9D8SyymBBt0i7fZBwOqEcBj/tZ+or19dd0h/CL+Lo9Qtm8PpG
Zvt6tmLy1OC2fTORVPTPFXhrXPCF74s0/U4ptDtNwuL0hkRAmC3UA8cdKac+bmsJuDVmzwv
9l3Qda8M+LPGWk6/pVzptysFvmOdCNxDNyp6Ee4NfQ3ivQG8V+Fb3QI9ZvdINyoT7VYvslQ
emfQ9x3FGgeItC8SaNNr+harBfaXbMwmukJCIVG5skgdBzTvDvi/wz4vt7668NazFqMFiQb
iSMMFjyCepA7A1s3J621MFyR0TPi3xB8CfHvgPxhptz9jfW9JF9C41CwQsV/eDl0+8p9TyP
evvSRuenHvXPeFfG/hbxvLdR+FNbh1NrTHniIMNmTgdQOuD+VLoXjPwv4o1y/0PQNVj1G+0
/P2lI0YCP5tvLEY68cVo5SatYxXKtjwH4y/s7a74l1m68WeGtdn1O9ky72GoS5IH92FzwB6
KfzrrP2atE1nw98M9R0rXdNuNOvY9VlzBOm1h8i8jPUcdRxXsVtq2i6jrFzo2n6xZXepWgJ
ntYpw0kWDg7gOnJxzUEHiHw9eeJZPDlrrdpc6zCGaSzjkDSRAddwHTGe9T71uVlXje5znxH
+H1h8SfDB0O71W904I3mJJbP8AKWx/y0To6+xr508CfBbxv8Ov2gPDd7f2X9o6OLh9upWgL
RqDGwBcdUP1496+p08VeHJPGTeEY9atX15etgp/eD5dx7dhzTr/AMVeHNH1+30DVdcs7PV7
sr9nspJf3kgY4XA9yKhOS0Q5crtc25F82GSJycOpQkNg4I7Ed6+SPiT+zBqK3FzrfgTUZtR
3sZZbC+kzOe52SH730bn3NfUereJ/DOg6rbaVrevWWn6hdAGC2nlCvLk7RtHfJ4qvrPifwz
oOrQaPq+vWVjqN0F8m0mlAkk3NtGF75PApLnjqkK8XozE+EljfaZ8HvDOm6rZyWN1bWYSSC
RdrxkMeCPyrD+K/wU0T4owx3k+pXWn6tax7IJ0YvFjrhozx+Iwa7jxB4n8PeE3sYPEmsW2m
zag/lWyTtgzNkDAA+o/OoPFvjfwv4CtrWXxZq8OlrdlhD5gZi+0ZOAoPTIrP3nLmSKutrnh
nwC+FfjH4a/E/XE1+xD2Nxp+yC/t3DQykSA49QcdiO1fQ+uaFpfiTQLrRNYgM1jeJsmj3FS
w9iORWdrnjXwz4W8MWniTXtUFhpl5tMEkkbFpNy7lAUDOSOelGq+OfC+ieC7PxlquqfZtEv
BGYbh4my+8ZX5cZ5HtVNSl7zRCstj5b8d/sr65o18uq+ALr+17JJVc2E5CTxgEH5W6OPyP1
r7DgL/ZYQ64fy1DDPQ45rAm8deF4Ph8vj2bUzH4ddBIlyYmBYFtowuN3J46VDF4+8LS/DqX
4hpqDf8I5EjO1y0TKxCttOFIyfm4pyUmrNAuVannfxP8A2dPDPj+6uda0u5fRNfl+aSYZkh
uG/wBtc8H3H5VL+zz4C8S/Dnw54g0XxNbJFLJfiSGWKQOkyeWBuU9cZ9cGvQ9C8eeGfEPgO
68cadeSLoNsJGkuJYmQ7Yx85Cnk4/nUPg/4ieF/HGhajrfh27nl03TSRcTzwNEBhSxxnrgC
qaly8thNxvcu+LfBvhvxzoZ0XxNpq39oTvUbirRt0DKw5BFfO1r+zXrPgr4t+HPEfhi/XVt
EtdRjmmjmcR3FugPJPZwPbB9q93+H/wASPDvxIg1O58Ni7+zaa6pLNcxeWCSCfl554Gah8B
/FLwp8Rdc1HSvDovGm05d8sk8OxCN20EHPOSDVRUlfQTkup3Iw5ZdpA5ByK+fviN+y94Z8V
Tz6r4QlXw7qkhLtCQWtpm6k7eqEnuOPavUfD/xR8K+KPH+oeCtFa7n1LThIbh2g2wrsYK2G
zzycCuZ1H4/eFLTxPrXh2w0bW9XvtGMn2oWVuGUJH/rHBLchf1pxjKJPMdB8JPDGs+D/AIS
aL4a19Y01CwWRHEbh1wZGIwR2wRXbB+Dk9K4j4bfFbwn8Uor06BNNBc2ZHmWl0oWUqRw4AJ
yvbI6V3UkDRxncwKms5qS1sCa2Ig+W6Zo3fNkim87Mnn/ZpVwVy/HtWHMageQTjApm0EblO
T0xT+JPlP3QM0mMNgKAPWs3qAEFYsqM5ryPQV2/tj+ISzqrN4ZgOw8k/OOn0x+teu9uDkA/
hXlOmrGP2w9SYM29/C8eVC8H971J9a2w6tP5ET+FnI/tixGT4c+HmAyV1JgPxiNfE5yqhRj
2NfcP7XcTy/DbQUibbK2qbFOcZzE3GfeviFlZZGSRSrKcFc4we/8AKvShsYdBMFgSOvQ88G
lHyuGB9RxyKURSIX+UjHUHsabuDSDoemO1WI7P4fGSfxxpkHmKP32OV6cVja8YIfEeoRYlX
ZOwIKg963fh0Vi8faX5jFQJskrz+ftWH4wiiTxtrCvH8wunzk471TehSOSoHWigdayMi1Cu
ZVz39KuNtX+ItyAfb8KpI3I59qtJtebDjg988iqRZ9yfsit/xabV0LbiNWc/nGlYXj/QV8R
/tu+FtOlj3wxWsF3Iuf4Yt7/zAra/ZDwPhXrSqxYDVW57f6pOldTBpiXP7ZFzqLgbrPwum3
6vKVz+Wazekrgup478WlHjz9sXw94Ub97a2L21u47Af66QH8K2f2g2Pi/4/wDgHwBGwaGN4
nlT08yQE/8AjiVjfDRR4h/bc1/VXJcWk19OvHTH7pf51sWJHiH9vu6d8NHpauAPeO3AH5M1
WugPqSftOSy+IfiR4A+Hdow2XEgkeMf9NJBGP/HVapP2qrlp5fAvw/08bUuZ87QemSsMefz
aoNcJ1/8Ab20q3PzR6WIwOOPkgMn8zTfiVu8Q/tr+ENFcBobH7Kxx2xulP8hSXQC7+1TdDR
fh14P8CaaVjjmmCiPHVYkCIMf7zj8q1vj1JF4D/ZY0zwnbYiM62unFVHUKu+T8yv61zH7QK
/25+0z8P9Bk5iU23ydeXuCT+iip/wBse8llj8HaEuWSeWeVlHr8iKf1NALoP8SxnwT+wtpW
lqnk3OsxwrIAO8zmVv8Ax0YrPkA8EfsIW8bHybnxFICxBwSJZM/+i0H51c/awuTpPw+8D+H
IshBuJA6fu4lRf/QqqftKkaR8Efhv4fhIVNqEj3S3A/mxpiXQ6/wUw8AfsXXWtLtjmutPnv
BxgmSZiqfjgrVT4dSHwH+xVf6+qLFc3drc3SkDkvI3lR/XgCrPx+2+Hv2T9L0WE7dy2VqAv
AIVNx/9Bqp8XnHh/wDYz8O6XDhRcQadbkD0Khz/ACpMF0KP7M9svhf4IeMfHNyqrK7ysGz1
WCIkYz/tMai/ZSElp4Q8b+N9RCEeaT5hQbjtQyyZbGSMkcVNaltB/wCCfryx5El7ZsTjgnz
bjH8qZ8Pc6B+wtr+oxsFe8iu33dD8zCIfoKO4yj+ylHNr/jDxp491NldwogR9oG3zHaR/0A
z3qf8AZyL+K/jh4+8b3ZMhRnEbkYA82U4/JEAq7+zuiaH+zF4u11SAzPeSbu58uEAfrUP7L
+/Svgh438SP/rTNK+8jGRHb5HP1JofUW5V+CSN4z/ah8a+M5z5kVl5pgY5+UvJ5aD8EU1T8
Nt/wnf7dWp6i376z0WSVlJGdohQRr/4+c1tfsgQRjwz4w1+RmaSa7jRs8D5ULn9WrI/ZShm
vvin48164VWdkA3g55kmZ+P8Avmn1DuSXW3xx+3vDATvtfD+Mqexhi3f+jHqv8TQvjf8AbR
8OeGWYyW+mPbRugGQAB575qz+z0P7Y/aW+IWuzLvYfaDG56jfcYxn6LVP4alNa/bj8T6jIu
9reS9dGB4XbiIfoaS6DfU0P2ht3iz9oXwD4GXJiUxM6g9DLL83/AI4lRftRTvrPxO8E+DIP
miKrmIdN00ojH5KtSc67/wAFAAsjZGmjKAnOBHbdvxaqnjIrrX7eGg2jAMllLaoVI/uRmT+
dNdA2LH7Wl4If+EL8GWSDy1R5ETHf5Yk/QGtL9pieHwr8DfCXgm0/dmRo4wBx8sEQz/48wr
nvjkH1j9rHwtpjYZI2sIdu7H3pS5qf9q6STUfiv4E0AFSjR79p9ZJ1T/2WjsgudP8AF9k8D
/sfaJ4ZiHlS3kVpZuo45I8yT9QfzrI8ThvA37CWl6ag8q61eOFZPUmZzK3/AI6MVP8Ath3O
zQvB+iqSqSXEshA9lVB/6FSftShdP+EPgjRFcIglVcH/AKZwBR/Ol/mJdDRsMeCv2EnuYz5
M97pzPnHO65kx/wCgtWV8LpJfB37GvinxHs2y3y3EkMpbJfOIV47YIP51tftBxrpf7MnhzR
omjgjaWxgJb7qqsRJz7cVm+MSNF/YW0C0jwgvIbRTkf33MhoBdCX9myGLw7+z/AOK/FrZie
R53DHsIYuP/AB5jUv7LUK6f8OvFnjG6iy8k7Zc9SsUZdhn6t+dR6TEujfsD3MkQ2veWUrkn
jcZJ9ufyqb4eTf2H+xFrGog+WZYL193u7mMGqezDcg/ZXtlm/wCE38bXQAa4uFj3+w3Svz/
wJai/ZkQa98RfH3jad/MmmcR7uw8yRnP6KtaPwNf+yf2UfEurKu2VhfS5X1WIKP5Uz9lxVt
Pgn4n1oqqSSXUrMV9I4AR/M0dxmR8CQ/ij9pPx34unPmJbmbymx0Z5dg/8cQ1BaFvGP7eU5
kVWg0Isy98eTEFH/j7Vp/sexrLpHi+/6vJeQpknPG1m/rWZ+z4G1T9pT4gavcMHkiFx8xHP
z3AHX6LQ9xPqReIT/wAJh+3ZpenhjJBpMsQYMMgCGIyEf99Gn6ig8Yft4Wts2ZYtHdXIOCq
CGLd/6GaT4P7dX/bI8Z6jJKrNbNelVzzzIqfy4qP4Kf8AE3/bC8d6q4JNuLwjvjMyp1+gp7
WG+pv/ABOK+KP2wvAHhqT95BpiJcyR4yCctKc/gi1zX7SVyfEnx98H+C0+cCOGJlHOGnmGf
p8q1v6LcNqf7fmsMyllsbCRAT/DiFF4/wC+jXOa6z6v+39YQMiyLa3MAx1wI4N386ldBGl+
1vemfVPBHgy0JAcvL5a9CWKxJ/7NTv2tLkaT4F8FeDrMYQMW2DptjjWNf1aqXxjb+1P2zPB
OmyjMcLWKgdcZlZ+lM/ahLX/xx8D6WclPLhAA9XucH9BSXQaN79oZ18K/s2+EvCkCiPzWt4
mGOcRRbm/8ex+dM+Mqr4O/Y68NeGV+SS6S0gdRxk7TK+fxqt+15I11rHgTQ42IWWSVtvblk
Sk/bAYx6J4I0WN1VN8xIx1wiKP51W4W2NbxIf8AhCv2FLKz2Kst9YwRsOmWnfe36E1m+ET/
AMIb+wnq2qK7RT6tHO6sv3iZZBEv6Cr/AO1Gf7L+AXhXSo/9WLq3iwOhCQHFUviap0z9hzw
xZqOJorENnrg5eluhLoWPg15fg79j3xH4lIaGS5S8nEi/e4XykP5iof2UbRdH+GHjHxhOAX
eYgSHusMRc/qxqxqudL/YBsogo3T2EKkdMl58ml+Fkkmk/sS6/fWx2SvHfyKWHQk7Px6UPZ
sa2sZ/7KEHyeO/Gt3glmVQ3thpX59zivFvht8U28B/Fq98Y3mnm+s9QaWG+QD51WR95ZD0L
DAOD1Ga9w+AAOnfsu+N9ZjIEsr3jZPAG2AAfzrgf2fbj4d+JfDGufC/xpEkN9rFyLiyuXwM
uEAAR/wCFxgkDoQSOelPuB1Xjr4ctYXVp8dPgTfhrU5u7i1s+QoPLlU7r/fjPTtXtPwj+MW
hfFLRBGfLsdfgTNzYM3X1ePP3l/Ud6+dbeb4g/suePHt7mOTWPBl/Jk/8APO4X+8vaOYDqO
h+ldP4q+Gem+L7OH4zfAHUWg1FX+0SWFsRG3mAfNsX+B/VDw3bryrJqwWPqWdTE+0DqOD2q
L5eh69xXkvwc+Odj8QVPhbxNGumeLbYFJImXYt0V+8UB+647p27e3rc0bwSAZBB6Hua86tS
cdehvCXR7iORt2oAM0nG4D2waj53Dc2D6CnEALyMk9q5732RoSNk7lXGO2a8ktT5X7YQQsS
0vhfnB44k9K9ZxwRkY715OSg/bD08YAZ/C77cjniU963w/x3Jn8LML9rtf+LVaQ4faV1RR0
BzmJx0r4ddQo3Ng7q+5f2uhn4O6eSSMarGeB1+R6+FGJJIJyB616MNjn6ErOFBMbk8dD2pn
yFlAyAeckdKcQAOMEgc/570hX7oC4z6fxVYjtfh9A58b6SQ5jD3C4OM5HX+lU/H8DJ8Q9bC
SgL9oJAZueQDWl8OxKvi7TJ4wdscu1skEDPJx+FV/iDcgfETWgIFIE+M/8BFU9ikedUq5zx
SUAkHisjIsxYLjIIPtVnGwY3ZHqBzVaEEuM9enWrScu3r19aaLPtn9j+Qf8Ky11f8AqK8Y5
6xLXotkBH+1ZqRzzL4Wh4x6XBrzj9j2Td8OvECEFWXUVOO3MYxXp0Xy/tOuCBlvC45+lzUv
4hrqeDfs2fv/ANozxrM/LJDckE8dbkVo/C/En7bPjWSTmRftuMn/AG0H8qz/AIB40r9qjxl
pUo2Sst6m0jus6t/Kr3gfdpf7d3ie1kO03f2rAPfciyD+Rp9fkJ9R/h0iX/goBrDYPypOOT
3FuopdQbzP+Cg1mGJ+SNAAf+vUmo45DpH/AAUAfcRGt4SoH97fbcfqKl8U7dP/AG9tBuSSB
dC3A7fehdP5imugPdkHxLaP/huLweJScB7EAHGOr/1qP9rEE/E74foT8u0+v/PdM1L8ao/7
N/a78CakxAFwbIgkf3Z2U/zqb9ruAW+teC9XYA7HlXO3oFdGx/Ol2EV/2xeNU8Gg/MAlwVU
njOU4qL9rJmNl8O4RGChikOB24i/TFWP2wIDc6P4K1qM/unE0eR23Kjj+VV/2ogLn4ffDTX
EOQ0R+bP8AehjcfyoQ0dX+1eCPhD4cVX2odQjBXGQf3LVD+09H5f7P/hiCLaES6tgAemBA3
rV39pdDqP7POiarCN2y5tZgQegeIjP61X+P3l63+ypoOsRsCsZsbnOf70e3+ZosHYzvGuYv
2D9EWMnb9lswxA6DzP8AGokXd/wT8APRoDkgf9PVTauo1T9gC1kjBkNrZRE4/wBi42mq/hh
11f8AYF1e1OS1jDcIwHUFJg/8iKb6iXQl+GTbP2HPEjouG8rUM4OM84pPgSAP2PvGBUkM39
oEn/tiMfpUvwG2az+yV4s0nh2jN8hXqfmiDCo/2aGOq/s7eM9EI3OstzHtB5+e3GP5Un1BF
v8AZP5+C/igBcSfbZAcf9cFxWP+xzsN1452D5i9vznP/PTjJrR/Y/lM3gzxfpj8NHeRnZ/v
RFf/AGWsj9kmQ2fxA8d6OylSFRxk8/JM6n+YpvqBL+yo2fiZ4/BOThck9c+e9Z/wGP8Axln
42V1IYLfYz1/4+F5rQ/Z0A0r9of4h6M5CsVmwvclLk/0aq/w0Mekftu+KNPxtFy98i5OeSV
k/UUbjfUn8Jbx+3/4gSYLuC3DAj0MK4/SqkgT/AIeCJvZt32nIBH/TpxT9a1nSfBn7eM2s6
1exWGmyWwMk8mQq77bGTj3AFctrvjzwh/w2JY+PNP1yCfQFkhea7QNgfudjjGMkj0xQtbA+
p0HxIAP7c3h0P0+06f1+lS/tHN5f7S/gJ5MmMLaEDHH/AB9GuI+K/wARvC2qftIaF448O3r
ahplkbSSeZIWUr5b/ADgBgCflqT9oL4l+FPGPxG8K+IvCd1JfR6bGvnM8LR4Ky71A3de9Oz
shHoP7YDBNd8DM/CFpx9fnj4qf9r8E6F4IkX/VebNn0+4n9K4L9pD4reDviPY+GJfCd1cz3
NhJK00c1uY9oYLjk9TkU749/Fjwn8RPh54YsNBa5fU7FvMnWeAoEBiCthuh+YdqSTGepftT
jf8AAvw7InMQu4c89jA1ZnxcYt+xj4NeJMptsN2Ow8pv61x3xa+M3g/x98ENK8L6at+us20
lq8qz2+1BsjKyEMCc9az/ABX8VfDOt/sx6R8OoVvJNasVtlMvk4h/dtyQc5+7x0quVguh6Z
q0gH7AthJHhgLGDPv/AKQM1NojCb9gu7ETlNthOCw56TnNeawfFzwq37MD/C7UYb/+2Et2h
WVYgYgwm8xcnOcdulM8JfGbwvpn7OeofDbWLW/S+uIriKOWCJXiQSMSv8QPBPNFnqgXQ9X+
D9td6p+x5qun6dbNcXk0V/BHCmC0jnIAHuc1L8B9MutI/Z+8X6NfWUtpf2tzewzwOvzo4gX
II9a8v+FXxi0jwJ8HdU8JSrqM2ozyXElrc2yBBCzoApyWyCCM8Ve+Efxk0rwb4R1zS/Fk2o
axf6tdvdPPGA7sXQKxck9eAf8A9VDi3caTaOo/Y0dD4S8VxAYKX0Jwe2Yz/hWd+y+234xfE
CCQfvFDZz7XLVzXwR+I3h/4Uwa/FfQX+ojUp0eMQwqmwR7h82W6ncKyvhj8Q4/A3xW8Q+ML
jS7m40zVfPBtogA8IaXehyTg9CPxpuMrsVjrvgCwX9q3xxGx3PtvRn1/0lT+dSfs5sy/tJ/
EOGQHcEuepyeLoVyvgTxfa+FfjnrPxEn0+7/s7UPtG2yiUNIokYMBnOCRimfDzxrb+Efjr4
j8ctYXMum6u1wRbgASBJHDr7ZBGDRZjfU9I8CFov26PG0UqnL2krISe37o1zCboP8AgoIUk
Bbddllz2DWvFZln8R49O/aUvvihbaDevpl9b/Z5bRsCUExquQRx1UHFY+t+O7W6/aRsvina
aZf29pFLGzWskY3ybI9hUEHHINJJq1xW3Ox+JZaH9ufwpKfmDS2GMdQOR/Oof2jEe3/ac8F
3cmTCy2eOOBi4Of51w/j34mad4t/aG8NeL7bTLzSlsZbRJY7kjcdkud3HQYNd1+107WHxJ8
F6wrFVW3LZA6mOYN/WpS2C2tjT/avbyfiF8P5mLBA5zjpxMhpf2xiIpPA92xygkn47f8szT
/2vIhc+GvA/iSDcVWaQAr33Irr/AOgmpf2q7f8Atr4O+C/EcBBUSqfwlgDA/wDjtPsBc/a1
xN8HPDF0oyn21DkHH3oDiqnxkIuf2M/BtyCwVF09iB0P7ojn8av/AB1A8QfskeHtatsyLCt
jcHHYGPYf1NUNYb/hI/2BbC5jy8mn20RYYzgxTbDn8KOgl0LXiwPd/sGaW6tkpY2jsV54Eo
Bpfh+kd5+wxrESqTi1vt2ODkOTTvDRPiX9g65tYR+8s7GePHXHlSl/5Un7Os8es/sw+J9DT
LyRPexFOpAki3KP1NJ7Ma6MofA9vtv7HnjO2VxuQ34LEdcwqc15h8F/hLovxT+HniIRaiNP
8WafdI9lN5vRNgwHQc7d38QGQfyr0/8AZWVdT+EHjjwu4G7znQxn0kgK/wA1r5s8Gf8ACa+
Hdav/ABd4PMqXPhza900eSVjLFSXT+JMjDemafUD6S8FfE6cXlz8E/j/pyGY4tYr67+7Lnh
A7e/VZR+PPNcnr2i+NP2XvH8ev+GXl1XwbqUgR4pD8rDtFIf4XA+6/f8xXpN7aeE/2pfhL9
tsxFpni3TRtxkbreXH3G7tE/Y9vwNZnwc8bx+INOvvgV8VrVpNRhR7WH7aRm4VePKJ/vr1U
9SMelLUZZ8deBdE+Mvg62+LHwqlFn4miXzWEX7uSd05Mb4+7MpHB7/Qius+Bfxfj+JGhyaD
4hxbeLNLXbcRsNpuFHHmqOxzww7H614ppl7rH7MXxtfSb+4mu/CGrsHMjf8tIicCQDp5keQ
CO4+orq/jr4TuvCPiDTPjv8PZVj2Okt59n+4+77suB1RwdrfUHvSaTVugH0vIjRtsKjINIS
Q2B+dZHgzxbpfxC8C6f4o0o4W4TEsWcmGUffQ+4P6YNbGCQa82pBwdmdEJcyGrna2TzmvJ5
3jT9sLQV2kmXwzPhvQiQ16yF+XIPWvI7mRH/AGwvDawkMq+G7klhzn94Rj86dD4xy+FlD9r
eNm+CdvIoBMeqQnr0+VxXwiqeZKqRhAzkL87Bcfielfen7WIB+BykruA1OD6Dhq+C8Hdlio
xzuHJJr0YbHN0G7QNw3nj+73qQ5cqMDAHH/wCukMgILMPm7GhfvBtuc8ZHvViO8+G5L+MNN
QJtBc574AGf6VD8QIbQfEPWdxYHz8nB77RU/wAOvKj8c6YjHAaTGT2ODUPjyND4/wBYKsMG
fuM9hV9CkeaUUUViZFqIbmJwAeOnSrKdnCbivU9jVWAjcn19M1aT5plByQD0/wDrVSLPtP8
AY9cnwJ4mQlSy6inT08viuw8R6wmlftf+DbeSQqmpaHcWuOxbezL+q1xn7H3/ACKfis5yPt
0OF7geWawf2j9em8OfHvwXr8cuDpltFcgDrgTEt+YyKjedhrqQAv4K/b1zPJtt9WuSwYjAZ
biI4H4PgVo/EEP4P/ba8M6+x8uDVTbBmPTDAwN/Sof2pLSWy8Q+B/iho53xEIN68ZKMJoiT
7gn8q0v2n7ePXPh94L+J2kElbeRGEqfwpKodPydcfjTXQT1KXxyA8I/tTeB/Gci/uJjbhmP
T5JCj/wDjrCpf2lYm8OfGf4feN4l2oJESRx3MUobH/fLmrP7QsaePf2e/CvxH075pbby5nk
jH3FlUK/5SAVL8VynxL/ZI0HxlboJbzTkhnmOclCB5U2fx5oQblX9re1ktLrwR4ztV3C2na
Iv6EFZU5/Bq2/2pbRPEHwS0TxPafPHBcRTAqf8AlnNHjr9dtReJgvxY/YtttTi/0jUNMto5
3GOfNt/lkH4pk/iKu+AnT4q/se3Ph4Hff2lpLYYPVZIvmi/MBKOguxzXxjz4v/ZF8HeK4V3
PYfZnlxzjKGF8/wDAgKzfG7jxf+w/4W12ImSXR3iilI52BS0LZ/8AHa0/gaF8f/s3eLvhnc
ti8tBIkSk5KiQb4+PaRSKy/wBn8P4t+D3j74S6l+7uwkksETdVZhtPHtIi/wDfVNgdvqX/A
BXn7DsM8DGS4ttLjfjk77dgD+iGqlio8Z/sKPAB59xYaeylR2e3k3Af98qKqfssaqmr+AvF
Pw31b/W2csmY26+VKCjj8HB/76qT9medrJfHnwk1kt5un3cjLG45MbZik/kp/wCBUn1BDPg
gD4v/AGTPEvhQHNxbC7gQZ3Y3r5sf6n9KzP2ZrhPFfwY8deA7olpiX+VupE0RXP8A30lVv2
bbqTwZ8a/Gfw01TMTzbvKjY8O8LHoPeNs/hVX4WKnwt/a/17wXPIY7LVzJDbl+AQx86HH6r
QBo/sh3o+y+MvBl6MSZSYoew+aJx/6DVn9l2ZtG8ffEHwJeoIZIpPMER7+W7RsfyZayNMMf
ws/bYns5QYNM16VkVjwu24G5PykGK1fEKr8Nf22NN1x28rTfEyqshPAzKPLb8nVT+NPcCv8
As1l/DHxz8f8Agu5bBy7Io6ZimI/9BcVU+HKt4M/ba8Q6LK3lw6o91GnYHfiaMfpWj442/D
T9sfQ/FgKx6Z4g2pctnAUsPKkz9Dsb8ag/aOtpvBHxo8IfEy0TEZZBK23rJCwzk+8bY/Cnv
Yb6kloV8G/t4SxSjy7fXA4QA4BM0e4H/vtCKoeP5X8E/tv6BrkieXaapJbPvHAIkUwPz7Gt
X9pyya01TwN8W9EO5IHjUyp3AYSxH8RuFH7U+nW/iP4beFPibozkpCyDzo+oimAZDnthx+Z
pJhucv8cpNP8AFPx3vIbKzSUaVBFaXUgODLKOTn/dBArh7/wJY29zBLbxkicEGJlyqsOT09
RmtH4f/wBoazps+q3sjXN7ezGWa4lOWlbPJJ9a9Cu7RzoUuIpElgIkGDnOOo/LNdqinBWM3
JxkeODwhbFtrQK204YJ1Y9voKlg8Jwu0kf2Xdk5ZSudoFekf2WJi37xWicqyk9Rgf8A6vXr
VhdMu2leR027FyAv3fbn8/xqnBWE6h5mfBUUUpk8iJYp1LIzJgHjnHvTV8OaYk+FhMvy7Ru
XPP0FenLpE+CJhHjAbjPBz27D6VJNoiREyRwPGrYYMRkA5pWRDq2R5lL4TtpIZSsK+Y4yAB
yD3GKenha1kUbFKrjGSnB46jFejx6W86rDLErFQDvGARz79evSrcemFVaEW/cg8jAA5z/jV
qKIdZ3PLz4TikcuIlCFSTnGWGR6U9fC6QqAYlDxBTuI46/dYfQ16qNG8yJUBiZlAO1lP1q0
nh+dCXaAMkjZZc7un+NJpE+1Z55ouhRW1+XhVHnQlRgc8j5uMY6dK1l8N28lughto45MkjI
9yM8e3rXoC6GkUqvHCpLEFk/+vWjHp0bEH7O8K4O5F+br/Soui/aSPO7XwtZIVSKEFmbByf
britGLw7YI8aLGVSNPn8wDk98e1dqlnGJBIkEYIGE7kfnVk6aHjZYVIkAwMjjpS0bJdSXQ4
D+wreZkEaRnr8qDJwD/ADqSx8OQbN88aq275uB83PtXcrphYcJjauMgAA0xdPb5gTkk5yOm
M0m0NSdtTjk0SDy32Qhww+4p6/X/AD1oGgW+1IhAqqUyVcc59B+Vdn9lYOwjiX5+NwODnNN
itW4Pz7sjCnkDtUS1KjKzPmH4yaBLpniOw1WBMRXMZTKjG2ReeT64P6V7X8f4k8a/s3eCfH
lsvmPAsJlIHQSx7G/8iKBVj4q+C5vEvgC9jtbUTalZt9qtwDySB8y/iuePWo/gdNF8Sf2a/
E3w1uJRJd2SSLbg8FVfLxY+kikVjLXU6b31JfiAreO/2JdD1yLEtzo8cEkuDkjyswyfoc0u
qFvH37CdrcpmS60WFC46kG3faf8Axw5+lVP2ar+PxF8PvGfwl1JvJnRJGRHAJjEg2Scf7Lg
H8ad+zRcSoPHvwg8SYSQPKRGfp5UwA/74P40mLob3hQL8QP2I77SIGM11Z2U9vgrgiSFvMU
Y+mMVj/s6Sp41/Zy8YeBHx58LTRoO+Jo8of++1NR/s06ifCfxB8ZfCDWCFkSZpoI3PDsnyy
Aeu5NrfgayvhMH+FH7WOv8AgW7Ah0/WC8Vtuzg5PmQEfUEr9aO6A3f2Vr1NX+HfjL4e35xL
bzPujb+7MhRuP95T+dZf7Jmof2R4z8Z+B7psPgShGPVonMbfoR+VN0MJ8If2zLvTJH8nR/E
hKx54UCY7k5/2ZAV/Gq3jtB8Iv2wdK8WRL5Ola3Isk2BhQsn7ub8m+ahfmN7Gj8AS3gn9pL
x34BuXIW4MjQg/xmN96n8Uc/lXM+GdV0/4S/td+ItI8QFItD1iSa0bzCCixzMHjLj+70B9j
XT/AB2ik+Hf7QnhD4q2UTGzuiq3boPlJT5Xzj1ib9Kwf2vPC8J1nw94/wBPUSWeqQC1mlXk
FlG6NvxQ4/4DS8w6kHjXRtY/Zs+Mlp4y8LRvL4V1WTHkA/IUJy9u3uPvIf8AA13Hxz8JWPj
TwRpnxu+Hzt/aNpHHdSTW/Dywjoxx/HGevsCO1V/hHrlh8c/gfqnwt8VT7tY0uJVgnblzGP
8AVSj3Q/KfUY9ay/2avFl54d8Xa78F/FqgBpZRbQznIEq8Sxc9nX5gPY+tPUN9TsQNO/aX/
Z58wxxR+K9NyoJwDFdqv6JKP5+1YP7NfjSPxD4e1n4M+M4i8tnFJHBBccloclZIee6HkegP
tXPaA8n7P/7Uk3h+SR08La+yqmfuiORv3TZ9UfKk+hNN+OumXXwm/aB0L4n6JCyWmoTC4mV
PumVcLMn0dDn6k0tPvDyNL4PX978Hvj9q/wAJ9ZmY6Xq03+hyOMAvjMMg7fOvyn/aAr6tuI
9rk+vNfN/7TmipqXhLwz8WPDcgE1g0R+0IcFoHw8Tfg2P++q938G+JIfGnw80bxPBtP261S
VwvIV+jr+DA1hVjzRv2KTs0zSYHATpntXkOoL5X7ZHhQABRJ4duhgcdGJr2HGef515HreyP
9rvwM5PMuh3qD6g5/wAa5qS99Gsn7rKn7V4P/CiHYHBXUrfn/vqvgfCqdy84xX39+1Qgb4C
XeQSRfW+APXJH9a+Am4RcsMZ6A5rvgY9BDNM3GcqDxkdKPMywHp3pHU4ODnH6UpJVdxVSrY
yDyfpViO5+HciN450mXaVQSbTjnPB6ipPHJRvHmrnyZv8AX/w9Ogqn8PGP/CbaU4UKRMNpP
eo/GrsPHOrhrgqwuDkEVfQpHAUUUViZE8LFHz26Z9Ktq5aXIyR3x3FVYCocBlyKtqVUnYm1
SOh6gVSLPsz9jsH/AIRHxXntfQHPr+7NQ/H/AMFy+Nfifc2lqXF5Y+FXv4EX/lo0c3K/ipb
8cU/9jlj/AMIz4ujYMcXkDZJ4OUau517W7HR/2uvDdtf8LqugyWUZPTeZCwBHvtx9TUP4hr
qcH4GZfjL+yXqPhCQedrnh9fKtwx+Ysg3wN+K5T8KPgpcR/FP9nbxJ8K9VlxqOmBoYfMGGR
WO6I/8AAZAR9MVleFMfBP8Aa31Hw5IDB4f8RkJESflUStuhI/3X3J7Zq7qsH/Cmf2vbLVYs
QeHfFoKy4GFjMjYYf8Bk2t9Gp2uGxL+z5cx+KPhp4y+CniIMl3ZecqRueVRyVbH+5KM/8Cq
v+zRqKz2HjH4L+J05UzMsUg7f6uZRnuDhhS/FOE/B/wDab0H4lWatHpWuHZfIg+UnhZh+IK
v9Qaj+L9t/wq79oLwx8WNHUnStYlDXZjPyscBZP++oyG+oNG/zF6Fz9ni9l8H+PvF/wT8Sc
5kkktlkziXA2uB/vR7W/A1X+DFzP8Kf2ivE3ws1KTZp+pvvsWY4DMMtER/vISv1UVY/aU0m
48N+KvCvxm8MNtnSSOOaZOVYqN0TH2Zdyn8Kk+P2np4o+H/hP43eEyI7yzWGRpEPKxsQVOR
1KSZH4mn5isZuihfgx+2Hc6ZOTBoXinPkseFAlbcvJ/uygr+NUvEEf/Clf2wrbX33QaBr7N
KzDhQkp2yj0+STDfTFdH8Y4Yvir+z1oHxR0dPL1PSwJpvLxujUnbMv/AXAYewqbxzap8bv2
U7DxXHFv17RE8+TaPmLxjbOv/Al+b8qQHP6xIPgx+2FDrW4Q+HfE/zSEcIEmIDkf7sgDfQ1
s/E1JPhR+074f+JcQKaHrw+z6gy/dDYCPn/gOx/+Amse/s/+FyfsoQalvE3iXwZuQyfxyRo
oyPxj2n6rXR6MYvj3+yfLYXYEviHRF2Kx5bz4Vyjf8DQ4PuTTAwv2g7O58AfGXwn8YdGUvb
zyItwY+Vd0HQkf34iR74qf9pawBi8F/Grwq6u0TRDz0OMqT5sLcf8AAl/ECtP4Z3EXxu/Zk
1LwNq7b9a0Vfs0Ty8urKC1vJ+mw/Q1V+D4l+IX7Pnij4TayNuraMHhgWTBZQSWiPP8AdkUr
+VGwFf8AaH0+Hxl8LvCnxk8Pr+9tkiaVk6ojkFT9UkBH41c+Li/8LV/Zp8P/ABJ0r/kI6UF
uZxHyy4+WYZ6ja4DfQUfs06la+Jvh14o+FHiJPMWzaRRBIMsIZCVcYP8AdkGfbNN/Z6ujoX
irxv8ABHxCBNHFLNJCjfdkX7kqgf7SlW/Oj0C5J8QI4/jR+y5pXjixj8zWtGTzplj+8rKNk
6+vYP8AQVZSUfHj9lCWJ3WTxFoq5PctNEuVP/bSM/mTWV8G7qb4bfHfxJ8IdUcyaVqDsbMS
j5WYKWQ/8DjyD7qKp+DRJ8FP2qr7wi0hXw34jYLADwqbyWhP4NuT6U/IexsfDeaL4y/suar
4DuZs6xoyeRCW5YFfngb9Cn4VX+C91F8Rv2evE3wl1hiNT0uGSGKOU4ZEJJjP/AJAR7cVmo
svwV/bAEMZ8nw54owNoGFRZW4H/AJf0NS/Etz8EP2lNO+INjZvJoniFHF9BEMAscLKB2zna
4980lr8wSI/AWhf2f4etbZwowmcPnI9QPxrtF09Hia38oFJFw5znrxVu0tlnjE8cLLEclEY
5wpOR9ccVrQRiORWk5G4Dg/5/wDrV1uTOds890d2jtLa6eOMPCNrCZTglSVyPy61ahZdjiU
Ftw3jbjHT0/yKxGMkOs6tZl32299Kqs2AFDHf39N1akMgZUjMYDTDIlzyRV26mDlJN2Lr29
2WO6eLyY2yVx82cevQVIbVkjTd8wbODnOBweR/SobR5YYZDMonlKkNkYPTv71LdXEyRNGrK
CwyMDBJ9Pr+VTZkczsNFmJJFaRRkfe3HlsHjFWvsapIFEiqznoemPUf55qOMOfLMrSKFwQV
GS3NWd7rMCgWVVA2AHHT/PX2osyeazLiQWuzO5VKp8xHJ98VdNtHhWUsqAAnnGazld1jMiy
MpYjgjIIP+TUsLEhXLYZBhSD94exqHHTcpytuakdrHgqzBlIJw2eOfWkkj8sb4YzMc7RsPX
npUCzSLbKrOAG6Z5x+Nc943vNWTS/7J0PK310u6WaPhooz6f7RrO2pqpKRj+L/AIs+FfBsz
2TB9V1ZThrW2Pyxk9A79AeegzXk9/8AtHeLWnzp+haVawrwEdXkJ+pyKqax8O7i2tRczHZM
3zO7D79eX3sKJMd8ZYKeCuVHtwapxaOuMYbI9h079pTxDGwj1jw5YXcQID/Z2aOT685Fev8
AhP4o+DvG+yDTLtrTUBz9iuBskz3wejfhXxxDbbn+d2U/Tj8TSvZzW8sV1ayGKZG+WSMlSG
B6g+tCYp0k9j70lt2PDkbslsA85/CpIYTIrMGXAO7Kk8e1eM/Bf4oz+JblfC/iW4H9sKP9G
u3wPtIH8B/2vfvXtX2N48csuSc4G3nuKGcyVnqLBMFXywNwJ/iOMivBfBmozfCL9qc2c4Fv
ouuSeTuJwrRTNmNvQbJOK97t7SSSISKhxnIUgcj3rxj9orw5LN4R0vxNboUutMuBFIyddkh
4OR6Oo/OpdkjeDL/jmD/hS37U2k+MrZDFofiGY/acD5VDnbMPwYh8VL8XbW4+E37Q2hfFvS
492j6swF9s+6xwFlH/AAJCGHutdF49t0+Mf7I1l4kWMPq2m263Z9RLF8k4z7gE/lUWglfjb
+x9caXc/vda0eEwqx5bz4AGjYf7yYH4msvXoabnPfHzTLjwh8SPC/x18JlJrW5MRmaPlXcL
lWOO0kfy/hVr9oewi1rw14R+Ofg+QH7P5LSTJ1CFt0TE/wCy+VPpmrnwVnT4q/s1a78OdW/
eXulK9tCX5KqQWgb/AICwK/QVnfs4X8Xir4feMPgz4hXPkJJ5Suc7VclXA/3ZAGH1qth37l
z44WcPxP8Agl4c+L3huIm+01BLN5fLxoT86/8AAJBn6ZpPiIsPxt/Zb07x1aIsmuaCpe6jQ
ZYMoCzr+WHFQ/swarNZap4w+EHiKPetu0kiQS8g4PlzLj0Pyn86q/BO4l8AfH/xZ8ItTO/S
tSaUQRyfdZlBK4/3ojjHsKn0A2NLU/Hj9kd9Nd9/iLQlEYYnJaWFcqTj+/GcfWqPw3nh+Nf
7MerfDnUCG8Q6Agit/N+8NuTA3P0MZrJ+EEk/wo/ap134cSyldM1R3ihDdCceZAw/4CStMn
J+Dv7Z6NbnydG8RSKHToojuD/7LKM0dQ2PDPhx4tv/AIa/E6x11kkiNjP9nvoDxujJ2yKR7
Dn6gV7j+0vokvhj4g+GPi/4YkCi9eJ/Mj7zRgMj/Rk498Vxn7T3g8eFvjBcajaRbbLXYheg
AcJLnbKPxIB/4FXqHhv/AIuv+xRfaPcZm1Xw+jLGWOW3Q/vIz+MZ20X6g9zS/aK0u2+IHwD
0X4k6Ig8+xSO83L94QSAB1z/svtP4GpvFZT4x/sbW2vhRNqmm2y3RJ6+dB8sv5ruP4ioP2b
72Hxz+z74h8AXrhzaebaKG5xFOhZD+Dbvyqj+yhdmfw541+HWpDBtpi/lt/dcGKQY+qj86H
1QlpqaPwau1+JX7K+t+C7799Pp8c1gu7kgbfMh/I8f8Bq3+yTrcl18ONY8N3JIn0i+LCNuq
pIM4+m5Wrk/2VJ5fD/xL8a+CJ5ASieZtP9+GUof0YVe+BY/4Rz9qD4jeFMFY5RM6AdPkm3D
/AMdeh63QbH03gFcAdO9ePeJNp/a6+HRXr/ZF/n8jXsr4QsG5AJ4rxfxU4g/a1+GjgkCXTr
6Pj3U8Vx078yNnrFj/ANqn/k3+/wDa9tufT56/P+Fxt5756V+g37URcfs/6oUxn7VbZ9x5g
r8+iU3FTkAHJ+vtXXEy6CHA+fsaaMKejA+1Stszvzx0Hv74pmSrDYAQDx9KsDrfASl/Felt
wD9pTGevWjx8HT4ha0rRRk/aD1HPQVY+HkgPjPTjIgJ84fdH41f+IMir8Q9YBVz+9H3QMfd
FX0KR5VRRRWJkTRctj9fSrwGCrkAYI+8eKpwBjJhTjIwfpVoALwGGPftTRZ9h/scMP7J8ZR
DIxPbHrkfdfNYn7VOo3WifF3wnq9rMY5rayWeJh2dJiwrZ/Y2wdL8ZEYIMtrz0/heuf/bBV
j478NMoB/4lrj3/ANaan7Y+5uftTWyaj4T8C/EvTxtl+VPNU9FdRKn5MD+dbXx/SPxp+zX4
e8f28eLu1+zXgdRyiygK4+m7afwrI+Ir/af2FPClxOu9oksiOfQsv8q17bN7+wBL9qOQumS
bD/u3B2/0pvYF0F+La/8ACxf2QdH8XFfMvbKG3vWbvn/VS/mST+FZXiRz4+/Yb07WLoebfa
GsZcnk5ifym/8AHCDWn4IDXP7CGpR3TF0WxvAueOBISB+dUvg03nfseeMUnAaKFr4pkZxiN
W6H3o2uSuht6I3/AAsj9iae3uB5l1Z2EsSk8kPbMSnXvtUfnWX+z9Ovjf8AZx8T+CLz94lr
58EZJ5VZU3px7NuI+laX7MbyXvwC8RR3shdHvbrccdmhUtj865z9jg/N40iUhod1vg+v+sF
HdAT/ALLF0niD4ceNPAOoHfGjnEUgyAkyFG/8eXNJ+yhqki3XjLwDqQ3pCwmCOeuCYpBj0+
7VL9l0LF8aPHsEWFjSJhgcA4uSAfr1qv8AAhmi/az8aW8DAxBb0EAcACdcfrTvccklcsfs6
Sv4d+Nvjv4c3eDZyiZRExyCYpNv/oD1L+zxK3g74/eOfh68x8l2laNG7tDJ8p/74f8ASq3h
FFh/b41qO3BCtNdsx+sOW/WpNKX7P/wUFvRbtgSNJvUdwbUE/rQJ9S/8NSngX9sLxX4RiUx
WerCV4k7cgTJ/NwKTR3HgP9uW+0yFfKsvEUbE9gTKnmL/AORFP51H4u3w/t5+HmgYBnW23g
dSPKcH9KX4uI8P7Zvw+ltwS8gtS2PaVx/Kl2DuUbFZPAP7dE9tDtistbkIKg4BW4TcPykFa
XxR/wCKH/a78HeKrf5ItXESXG3ocsYXz/wEr+VY/wAby0P7XfhB7VgszNYHjqT5xH8q0f2s
pfK8beAWiYiVXdhg/wDTVMfrTXQZJ+0jDJ4W+MXgfx5afI6sokYdSYZAf1ViKl/azsIo7bw
f43sm2TRSNAJQvbiWM59iD+dT/thhf+ET8KSFlEwupgB3IMa5qx+0iY/+GbfCxuR+8860wz
dj5Bzmn2YLcpftJW5174Y+B/iBabVuVMZ3qOcSxiQc+zLWh8e1Txn+y5ofjJF3z2otb4t3A
ddkg+mSPyrK+JG5v2GfC73MmJVjsSuRyx5AH5Vp6kTJ/wAE/IzdLgjSIto+k42/pilca2R1
vh65XUdA0nUUZdt3aRupznqg4ArTYwt5jLgqpwOO/uK4b4Q3i6n8JtBuUmI8mAQHJ3cjgiu
7UbMbCDuGTx271uzlloziJNHZvF3iCT5dsksUg4HykxjPPpVyPw+0SBAB8vzBe4rpdHtBNq
2vS+WpBljADHr+7FdAlvCvzFVOeP8AOfer52jNxuzgxpLnIG9XbjoCKeuj77gST4JHygbcc
V3H2VM+ZhWPXGfekitY2XcwCgdAGzS5yHG5yA06JpFG5ogy5bcP1/KrL6WXQ7SpQfMT0rrE
t7T7Qp8rJzznjim+XarJjIxnGcVPM2JU0tTlYdMTzDGDtCDjnp/hViTSxkK8ChxjoOg9a6J
oLIklG2kZz6nBqYpA3Qg4x36ik3caicxc21rptlNe3e5reGMyMv8AeIHA/OofCumR6jE2qX
0IMt0xlcns3YDPQCsX4sa/Y6RYaBpUcuG1O8LyKvdIxkjP1IrY8KeJrSNY7d8rAR8hPUZ9a
VnKN0XyKG5P428KWVzpUhjHluRkNgAda+JvG8Hk6zPBCu1I3KdOAwyDnPOa+7fFniDTY9LH
kyLNvBJVSOwr4v8AiFHJeeKHlOFd2O4Adfw69KuKfK7nRB+8cdoWj3d5cqkUJMcgJY4+7x0
zXQXfhcwu0yxqsRAALHHOOpGa9J8B6XE2nR/adiOq8bFA4J71e1zTbT7I4hxJgkMgT7x/Ct
Ix7hOrZ8qPnuX7XpOowXtnO0FxbSCWNhkEEc5B+tfe/wANvEkHjz4fafrxKmeVTHcKuMLIO
CfaviDxBatbMwmByvBcDOPQZ69O1e4/s16+ln4c1nS5JSAJBKAp55Bzx+VZNa2LqJJXPpn7
IqycuuM9RjiqXibwtZeKPB+qeHJghW/t3hBzjaxGVbPbDYNYa+IBGoZ2IwD8uc4+tNu/GEF
ta3N55gWKGFpS27GMAnNS4mKd9jif2WrmW/8ABHi/wXqRV/sF2YTGDldroUbHsSh/OsH9ku
7bTfFvjnwa5zHG4nVTyco7Rt/MflTv2QGlvNX8b6oVxHK0GT6sWkb+tUP2aUNz+0L47v4uY
vLuMk9RuueP5Gs2tTfoL8BGbwr+1J418JIxW2mFyiR9sxy7l/8AHSaq+F44/Bv7eV/psTFb
fUJp0C+vnR+YB+DVd+Hqpdft0+JLm2XMcb3rMc9PlCn8ziquthr/AP4KA2H2fDGC6hDEdgt
vlvxpdQfUtXIbwj+3zbvC2I9ZkUMvQETQ8/8Ajy1F8bm/4RL9rXwb4niVVF39kkc567ZDE3
/jpFL8SEN/+3T4Wt7X5ZYpLLcc56Auf/HaP2pGa7+OHgGwtlUzhIseuWuBgfpTXQfcj/aPV
/C/7Rfg3xbabhLKsErEdCYptpz/AMBNWP2w7EW2r+D/ABPBxIscsO4Ng/KyOv8AM0fta/6T
8Q/BGnx8yvEw2+u6ZQP1Bq3+2PcRRaF4P098eaGnkI9AFQfzo7AN/amU638KvAfi6IDEhG5
h1Hmwhx+qmsj9jzWSdd8UeFLnDW95apdBT3KnY35q4ra/aBQWn7Mnw+02UYuCbQKPTFvz/M
Vz/wAKNNj8Gftjy+HrUeXbyWkkexRhRm3STH5ihLcHsmaH7NjyeGP2gPGvg2TOwpMoHQBoZ
uP/AB1jV74WR/8ACN/treNtEVPLjvUuXUdiCyyj9Cap+Fozpv7fusQDK/aHueBwCHgD/wA6
14Ymi/4KEyeTkCS0Lv7/AOijP9KQPqUPBdv/AGH+3dr1mmVjvTdtgcD541kH8q1NChGnft8
6xDHkC7s5ZDzwS0KN0+oqrajP/BQKYRIOI3Zsc/8ALoMn+VaekgXn7fGqzR9LXTmVh6kQoM
/+PU2D6n0dcbFfJJzXi3jRQf2ofhWygbvIvuvpsr2S7dVmIOOMV414wcv+078KirceRf8A5
bK5ISXtDdL3DQ/aaRX/AGfNbLEjbNbsMDv5q1+eRUKXHJxx0/nX6H/tLsV/Z91zAzmW3HAz
/wAtVr89nZDlevGSOw/xrpiYdCGNGZfu47DNSYkUjd7jPem7c5BJPPY1IQpbcM89Dnp9asD
r/Aa3A8YaS0WGb7Qoxxz+daHj6x1A/EHWG+xXRzNkYhYjG0d8VneAkhl8aaVGEaQ/aRtOcD
8q6bxzrOo2njvVbeDULyKNJQFSORgo+UdBmrvoUjxSiijjNYmRYi+XnOD7CraEt8/C9PpVS
I5ccDntVxEDBgF3HGSR2pos+vf2Nvk0zxkofcvn2vbGDtesL9r5Jj468NuHGw6c4C46HzK3
v2OEKab4x6YMtrx/wF63vjT4Sl8bftCfDvw+EJt3t5J7lh0WGOQM+fqBj8an7YzG+OoXw3+
yr4L8NSfLPKbRCnf5IizfgCRWt4uSLwt+wtYabcEo91YW0QUjkvLIJCP51zXx0lm+JH7Qvh
b4Y6UC9rp7KlyY+QhfDSH22xqK6L9odz4n8UeCfg3oh2yXUyTzKvIjjxsTPphQ7fhT3DsJd
f8AFKfsFJDcAxTXunhQrcHdPNkf+OmqPhTPhn9hHVbudvKbVIrhouOT5snlr+YFL+0rfLcJ
4P8Ag94dBaeR4m8lOSAB5cKn/wAeb8KZ8fiuneE/A/wO8MgyXc5gUpH1Cr8iZ+rFm+gotcS
WxvfBzPhP9kHU9buf3RmgvbwFu/BRP/QRWL+ydaro/wAMvF/im4xHC82N544hiLMfzarv7Q
mp2ngL4F6F8MdLbdcXyRWu1OphiwWP/AnwPxNV/Gez4Qfsg2XhSTbFrOtReRKoOG3y/PMf+
AqQv5Ud2GpmfslWzG88c+Mbp8QHZGWIxnlpWP4DFQ/srWx1f4qeOfF2GeJ1Kq5GBmWZnx+S
itmID4O/sdmOVjBrfiFG2qeGDzj/ANliH4VZ+H0afBv9lLUfFF9iLVNWja5iVuCXkGyBfqB
8x+pphujB+CiP4l/ay8beJ1VmgtvtRDN0y8oRMemVBqX4cIviP9t7xhrcKb4dOW4+fPAI2w
j+RrV+B1qnw1/Z78Q/ErWMrdamr3aGThnRQViH/AnJP4im/s72KeD/AIV+Kvi14jO19S33A
kk4LRR5JOf9uQnH0FH6CZQs2/4Sr9vq5mgCtBokR8xvTy4Nn/ob4p/iIr4o/bx0OxhbeuiQ
xs4HYpG0h/Vlq1+zbaCLS/Gfxk8Sv5X2+SQiaQYxGhMkrDPYnA/4DVb4FNDda58Qfjz4gzH
aO0ogkk7L998fQBE/OgDJ8VKPFv7delWUBaVdMmt1dccARR+Y/wCpq58eMeKP2nPAXhOBfN
eHyPNQfw75t5J/4Auak/Zs0y58ReN/Fnxh107I5GlSGRzhVZzvlPPZVAGfepPg9C/xM/aP8
TfFS4U/2ZppaOzZugJGyMA+0YLe24UDfUj/AGrJG1nxv4J8J2q+ZdSsWCg85lkVAMfRTVz9
rq6itvBPhPwtAxMstyzqgychIwg/VqzPB0R+Lv7X2peMPL83RPDTYhf+ElMpDj6tuf8ACl1
6NfjH+2BZ6XEzT6H4Wx5xU5QiJtzc/wC1IQvvijsg2Zc/aPkHhz9nvwX4PCjz3MCFR1Hkw8
kD/eYCtX4zeX4R/ZA0Xw3O3lyzxWVmygZOQBI/H/AawPGm74w/ta6Z4VtiLjQvDWPtZAyg2
EPLn3LbEp3xvuJvij8fPDXwp0iUG309t9669I2bDSf98xgD6tSWo1pubPwU0jUNG+HdnpOp
2ywSyW63kcfGWSQblJ9yOa9IBKACRSrHqhHGMVX1bW/DB+KC+G9KvEOqabYpDc2yg4ROsYz
04BOR24rQlhkD4K4wRnnP1rZO5zzVnqcxZ63DDqmuohIeK6CgZ+6BGozVoeJ0dAZTk9AoGS
T79hXgmq+J3HijX4EYtm/dsk4J5wBj8KbPr727gPM5jQZCpyCffmuuFNNXMZp82h71/wAJZ
aMTbxyq02MhV+uM1WPiuJWeJpwrJ8w9z2FeAP4puzMzxuCchMrywBPSobjxVqUcvlSCRvLb
a+CDxz1FHKkHs5NXPpFfEluFVVZXLqGyWyOnFQT+IYg5eWXyweMIcjOa8C/4SeZobdWlZsr
xn+HHp6cVdHiWVIQqTyAY2g/eA468/wA6pQW5DhJo9x/4SISF13IQW28jn6iopvFSxFlLqN
oVGLcleeuBXgn/AAlN3MjABWJY7guchu3Skk8RTXF2JSWVwAm3JIbB6cVLhHoCpytqbPxs1
Vf+Eh8FXJlaW3WGcEIcFvnHIPrVLRvFbxqqRSllUhcufX1A/wD1VkeMY38TeDEaICW90OY3
CRBRueFuJAPXaQDj0zXnFrrv2eJHjl2LkFcHJAAxyP8APaoXus6+TmjZn0Muqf2lbPDKArt
yWDYw2OhHYVzmqaDaXVz585QygbFZl6ev/wCquAsPGUdsHH2jd5h6dzx0xW/J41isrORvtJ
F0658snOxeM9uDiqeqM/ZuLOr0xYtPEqQ4Z3xuCtngHAx6dKk1rUNtmyiQKzrkKW+bdz6Vw
Z8YW8V4Zd8ao5xw3H/1qw9W8SyX2o/Y7YOYt2FRCWJz34qm0iY025amd4gmea7ZUZv3jn2G
7Hp1zXp/w5CeHfCUkrnF3dNlUK4YLjv+teeWlgi3aNqEXmELuCxD7pPOSPX3q/catexTRKk
cnkRkx8Adx0/OsWup1tXVj0o+JXgDgt8zf3Scc/jXHeNPFU58JXNvBclZpQICGbruJB4Htm
uSk1S/ncQvkSJkZQ4xnHb8+tYSW+o+JvFNloulW0txe3k626RkA5kY4zx0HqfY1HMJU1FH1
f8As22y+Dv2ffEvjC9/dJPJNcKW4ykMe0fgWzVH9krT/sPhrxj461JBEk0oj8wn+GNTI/4Z
YVd+Nl/D4E+Dvhz4NeHT5+q6lFHbmOPlmjUjccf9NJOB+NHxLuI/g9+zPpfw808j+3dai8i
QQ/ey2Gnfj3IQfWsN9R+Rj/st2Uuu/Erxv4/uU2xvuiVzwN0shkb/AMdUfnVP4Lq3jn9rjx
X40X95ZWLXMiPnIG5vKjx2+6Ca6m4K/AX9lAWMzrF4l1qNgEzhhPKvzf8AftMfiKyPBqD4E
/st6j4o1ACDxH4l+a1ifh1LKREP+Aruc/WkIp/D/Pjv9tnX/Ecamax0gzukmOF2qIU/M5NN
1sDx9+3Rp9pbqJbXQnRJSeQBAu9v/H2A+tdB8I7OH4Mfs76v8R/EK41XVkFzGkvDNnIgTnn
LMSx9jWN8C7UeCvAHi747eLji61BZDbCTgyjdkkZ/vyYA9lo2+Qyp48X/AIWF+27omgRAz2
mjmFZtv8AizNJn8SBWf+0fM/jX9ojw74IsgZHgSC0YLzh5n3N+S4rof2frD+x9F8YfHrxq4
Q3fnNA7n7ybt0jD/ebai/Ss34E6fL4v+Jvif44eKgILDT3lljeU/KsrLzj2jj4+pFNabhtc
0f2lWTWviH8O/hxppO+OWNmVeih3WNB/3ypNRRhE/wCCgwSIdsNkf9OnWud+GGvD4m/tg/8
ACT3i+Zb/AL+5tYmz+6WNNsX4gYP1NdhoEKap+3zrFzG24WUMhbj7pWBU/wDZqFoD6or6Ui
XP/BQHUGjXmBZCx69LUD+tamixjUf2+9anj+ddP087j6HyUX/2aqXwsh/tz9tHx9ri4aKyS
dFbryWSMfoprR+Dciap+0B8WfHk7qbS0drZJDxhQ5J/DbEPzpB3M/wCG139t7xXqUalotOS
5Vmx93hIh/WtP4MF/Ef7THxM8VNGxgt2azhc56GTGB+Ef61i/s/XQstO+KfxXvQAjySGOQ/
xbd0rD82QV1/7M2mzaV8JNU8WX8bJda7fS3WSOWVflU/i2+k3ZXfRFavY9hubuNrqVoxlg2
3k9cV4943mI/ad+E5Ubci8XjjgpXpf2hjGGljVlzk4HOa8y8WF0/aQ+FEjxq3mG9UZHT5Oo
rzaE+aojsqQtB2Oj/aTDH9n3XyoOVeBuOw81a/PArjK9wMg1+i37RKo37P/AIlD/dCxH/yK
tfnkSrhw5Vj64r0onF0KnVzwRjpzUjYIU7gzDsB0o/dnkhTjrnt2zTFWToAM56+1WI7P4eR
h/HOjsRtAn559qufEV1X4j60GZs+cOh/2RVb4fRhvGulPuICzjdg8Hj0q78R5YF+JGtDy1Y
iYZJBPOxap7FI8o7UUUAZPNZGRPFndwOtX4JGJwSwUcjHrVKIkMAO/AqyGY4ABC/pVIs+wf
2OsHT/GPzEt5trx2xh67D4v+O7T4dfF3RPEl1EZpF8O3sNtEB9+ZpU2A+i8ZJ9BXHfsc7Ws
fF8g+XLWyhc9hv5rrfjDD4PPxt8G3vjuaOPQ7PS7q5ZXPEsiOpSPHVsk/dHXFQ/iGjD+EWk
ReAPB3iH46fEiQrqmpq8sPm8SGNjnCg/xSNgD/ZA7VN8MITYReJP2jviWRaSXyM+nwueYoD
wNo9WAVFHpk/xVNqsZ+ItzD4/+KZHhj4a6O3m6bpFydkl+w+7JIvXBHRRyRwOMk0dWlk+LJ
j8W+OifCHwk0ciS0tLj91JqRXo20cgEcADtwOcmmN6lD4bD7brHiP8AaW+Iy/ZrJA/9lwNz
kfdUpnrgfIvqSTWr8I9Kn8ReI9a/aD+ITJZ2wEj6cJuFhhAwZOeyr8q+pyfSrU1hcfFUWuv
eKI18H/CDQ1WWzsJ8QvfhRhXcfwpjgDrzgc81W1q71D41xf2dp2PCfwk0nb5+ozjyPtqp2Q
HACjGAOg6nnAoAyfBVjN8bPjTffFTxBH9n8I6A2LNLjhG2ZKDnjA++3vgU+3jl/aC+O7a5c
gp4A8LH5Wl4jnKnd+bkbj6KBVq9nuviZp8fw9+GSDw58L9JGzUtclXy1uFXlghOMg9T6nk4
HWOUXfjTRl+FnwWi/sbwJY/Jq3iSYEJcf39rHG/OOT39lovYW5Vvll/aO+PENta+Z/wgHhc
4klXhLg55x7uRgeiDPerXjRpfj18YbH4feHJNvgvwywfUbqD/AFbOPlIXHB4Gxf8AgRq4jz
6ho4+D3wEi8rToTs1rxQ4xGCRh9rj77nnOO3AwOamhmXw/pDfB34C2/wBu1luNY8RkfubQn
h3aToXxkADO3tk0wIfiZLJ8VfiBpPwT8HExeHtHKSaxcwf6uIJgCPI4+UcAd2I9KX4pXEvj
HX9E/Z/+HIWKysfL/taaLlLWJBgIxHHyjk+rFR1pdOni8H6ZN8KPgmv9veMrs51nxCRmKzY
8M8knTcMnaozj3NSaYbf4b21x8PvhXEfFnxH1Qh9U1Y/NFZseryvyFAycL1zyeeKQWE+K87
z2mg/s6/DWP97KkaX7x9La3Xn5yOmfvt+A71h/FCRXs/D37N3wyKTyqUGpOh6Y+Y7yOnOXf
04FTWd2fAc954H+F7v41+J+tOW1fXfvR2eepLHgYPYnryecCp9Hi034PGfw94Ngbxz8XtbX
/Sp4wZI7Qk5Yu3RVB5wTliMnApgtCb4m3/8Awg/w/wBD+APw6U3niDU40guPK++qPy7N6Fz
k89FzTPGl5H8G/hFpPwe8Fj7d4y19fLmNv9/MnEknHQt9xfQDPamaYtp8K9UujbBviB8add
BMyQfvEsi3Xcf4FHfoTjHAqaxgsPhVrMniPxXM3jj4xa2D9n021/eG2LDgAD7ijoW9BheOa
QFm+kt/2e/gbbeFdLkS48d+IBwIvmdpn+VnGOdqA7V9T+NZ1osf7OnwXkkuW+1/ETxVxHEv
zyRuRwPUhN2T6scUtvAvgrxKPHPxIJ8WfFbVR/xK/Dln+9Fln7gwMhQPXoOcZOTVrybbwTr
8fxK+MM41/wCIV8MaR4csR5rW2fuoijPIzjd0HueaAsHhqCz/AGdvgveeL/Esay+NvEPzLb
u26RpDkpGfZcl3PqcelZ3gqGP4N/DzVvjJ4+Y3PjDxEGNlazf6z5zuAPcFjhm9FAFLe2ht/
E0PxM+Ok323XZMf2B4Ls/3siHOUBQZ5zjOeM8nJ4qfVlgg1iD4mfHy5iN6pD6H4Mtz5jxn+
EMnc5654z17CgLFTwVolp8O/AWufGz4ol28Sa6xltLfO2UbzuVQDxuc4Jzwqge9ek3/xA0a
P4bQ+N5J3tLW9tRNAk6FHeTB+UA9Tn8DXmmsWs3iHWYPid8e510jRbfJ0Xwih3T3HoGj6nP
GcjJ77RxWhrUMvjBrXxn8ap4/CXgKwcSaT4XbCzXZUYUuo5OR/CO3HA5NRlZ3Cye54DDqOm
Xchle+jMksjMzvwTnn19fWtxm0qWFgbtHkRfmK84z/kV6drOgaV41uLPxj8QdPtPh98N9Mz
/Z2lLEsN5qR7EhRuwwxwOcdPWrGt6DZeOYbLxJ4vs7f4b/C3RzvtLVlEF5qBxgEgfMMjoOT
zwCea3VdroDjE8flk022jR1nJVVO+U/dGMd/Wljtre8lMtmXuF/5aNECyjHJ5xjpXs+tWi/
E7Rrdr+0j+Hvwc0rbIJrpBBc6kF+7tB5C+nXPueiapFP4+8NR6Nodunw6+DmnKPtGqXIEE2
pIvZAfm2n1PU8nPSl7d9gSSPJrWwW5s2kija5gCHMscZdEA65PQe9XtK0SbV7dptK06e+SI
mMvarvCtjoSMjnr9K9Ra1m8d+E08IeBrRfA/wksFxe67efupdRQHLbA2CVOMlj17+lbFqX1
Lwe3g74URJ4Q+H1shGoeLLseWblcfP5G7BYnvIePTFP277A0nseS6P4b1DxD9ql0O0kvBEw
Rzbp5gVsZwcdDx9a1ND8B3mvecukWJvmhZllaCRX8p/RgDwev6129petqHhU+BvgrCPDngu
2DDVPGN4PKSUdHMTHBdj/e/LAp3h+BJfDc3gv4LqdI8OKT/AGz44vV2faCBhvJJxvbGfm+6
vbHWh1pEchyWheDLnV9Uul8OGK6vbByk0cEis1u2SCDzwMgjmuauvht4b8Q+Prjwn5Zs/E0
f+utLCTdzgEsRjaDg88/lXqen6wtlokvgH9n+yE20kar4wvOLeI4+eTzTxI/XpwO1Znhq9t
vDUV74X+CNmfF3i++ydX8XXK4tbZs/MS54ODkgDjPJ3GodRvcfLZ3R5hf/AAV0nSvGcPhN/
Frf8JFdFRb2AgMkibhlWbZkAYznP1PFZfiT4Nz+FfFeneF9Q8Q/a9bv2URWNnGZ5juOATjh
QevJ6DPSvZfDFuvhK51Gx+G//Ff/ABI1FmGq+JZebPTifvfvDxx6A5OOfSpvCtvYeD9XvR4
P3fE74q6gzLe6rkm0sGb7xaU8Ko9AcnGOBxUXa2KPKvFXwZtPA1/o+neItWk1HUtVmWGDTd
PXzZmU4HmFewzx78+9dn44+HHhr4S+HrW+unS8ub11jtdPQf6RO56hV56Z5OcZxXZ20WmfD
jxDPqt/LN8SPjBqi4W1tfmW1z2HaGMdNxwcdABms9Wt/DHjQ+KfHTDxz8WLsf8AEt8O6avm
x6WD91eMhAO7H6jJ5qlUkhNXKfiXwlp3g/4cQeKvFLWlhdyQrLDpMuDcyScYiXHBbkZqLWP
CejeGfhmvj3xlbw6JPcoHg0kjzJnkx8iY4G4jBP8AdFaksFrpPjODxj8UpT4u+I0y/wDEq8
JaWPPWx7qNo4GO7NwOvJqhrV9HaeMrfxT8Uh/wlHjc86L4I0s+dHY5+75uMjdnkk/XnsOpJ
7iUbGNrujWmjfBG48ceKbSDw/quoJt0vTmXfLOTjaWHGO7H0GM9ak+Cvg7TPhb4PuvjP8RF
a1maMjTbWUDzGDfxBeu9+QB2GSetaF/aJb+MLTxr8cZ21zxTKc6L4I00ef5AJyu5Rx1A68Z
5OTxU/iUpfeIbLxV8cZy1wjA6J4D0xvOlJPK+aq9SeM54/lU3ZVr7h4Es5dQ1fUv2iviyws
7KLMmk2kg5A6IUXqcDhB3JLUeCtNuviR45u/jz8Ryum+FtKBbS7a5OEwh+VsHqq9f9p/pT/
EVpPrd9a+LfjtdpouiWpB0fwTYvvnm7LvReST0/T5RxTPFtxJ4oSyvvitcjwV4Jt8HTPCNq
d19f44TdGvIyOAMcdsdaAsVrCGT45fEqf4l+KydM+HHhrJtlu/lSYIcnr1yQCx+i0+G1vf2
h/iaPE+rq2mfC/wAMOTAJvkW6K8nrwM4yx7KAOtXPEcQ13RdOufiNcJ8OvhrZACw8NQnF5q
IH3dyryPoOeffNVfFd1d+J/DkFv4knT4W/Cm1wttZMNt9qqDoBEOcH3HfJzQh2I9dmvP2jv
iRHo2ls1j8NPDb7rm9+4kxA5K54yRwv91ck4pNbL/HvxrafD7wgP7O+GfhZlF3eRcRzbBgB
T9BhfxY1NqbDVPAsGnTN/wAKs+EVquFEp26hrIxzhPvYb3znqc1U1C+uNY8ExaJ4djh+F3w
niGJdTv8A5LrVR32J9593t17nHFICDxvqdx8X/FWmfBT4WIlt4R0bat5exA+UAnGT6ovb+8
3NbdxL4f8AE/ijQ/2cvA120PhfTkaXW7+BstdGP5miDDqS2NzepwOlQ/DyXS/GSah8PvhX5
3hjwlZRCTWNddB9v1HJK7VPSMEA8noOgFcz+zvb6doPiP4j+OoUZdJ0CzlitnkOcgszgFu7
bUHPvRshM6X4JWNld/tUfEDULC0jtdO0mJ7WBIxhEXzFRR/3zGaj+Bd3HffF34sfEu5w1ta
iYLJ6AyM//oMYqt8I7xvCX7OHj74nXgMV7rEkohZvvMQCi4PvI7H8Kx7Zm+Hn7GQUITrXjm
5IVejtGxx/6Av/AI/SFudD8Abs6N8MviP8Wb+MrNdSSvG5/i2KXwP+BuB+FUdBuZfAf7Gms
+IbkPHqni64fYcfMRIdgP8A3wrn8a1vGmgz6D8H/h/8CtGbbrPiCaN70Ieibt8rN7bif++K
seMdOs/HPxr8KfCbTsDwv4Mt1udSYH5fkUfKx6dAq/Vmp7jXcy9Y02+8KfsxeEvhvZoR4i8
a3MfmxDqqyMHbOPRfLU/jXv0Wm2vhvwzpPhPTji3022SNsfxbR1/E5P415p4OaL4jfGbWPi
q6OfD3h6P+y9ERxhZpADvlA9OTj6j0r0ANPczmefgyknBOcGuHF1eVcvc68NT5nzPoF2+7y
1Q8MeRj+lebeLZv+MjvhRG0yqVe6+U+6dB7mu1nncaqqGfEMY2jAzn2/OvPvFDq/wC0b8K5
nRWV7i5UY55CDn864MLL96kjtrwtSfoeg/tCxiT4AeJ93RY4m79pVr86lT75YnCjJHY+lfo
x+0ASvwC8VYBJMCAf9/Fr85i7h3TeSDxz/KvbieP0GqrSSH91hm54HGKHYfLGigMDnigFwu
GJAHXmkK5wxHAPNWI7DwETH4t05nO1mnUD862fiAJP+Fhavjy8eYvUc/cWsfwOUfxZpbnEc
YuVyAe9bnxFRR8RtYGGP7xfT+4tX0KR452oopVAJ5rEyLEQbI5wOhNXEBQY4bvn2qlGcevB
q2jEKuwFWIIY+57/AEpos+vP2NyxtfGJbputsHH+/Xb/ABbk1NfjV4JGi+F7fxLqRsLoW1p
dY8qKTcuJmJGAF61w37GxcweMlbPW178fx11nxvj8Z3nxd8F6P4EuDa6rqWn3dq1zjiCFmX
zHz/DgDqOfTmpfxDRk3MMlz4zis9cI+KfxFHzLYRnZpGie7jpxx15NQ6/fRWHi+0sdZkb4p
/EYH/RdFt126XpJ9Sg4yvq3PrimeJ9Qh+FthZ/Br4So114x1hl/tDUus25+5bsx5Poi89TU
uqvafAbwvZ+CvBwGtfE7xJtWW7273QscbuegznaD1ILGmMh8U3X2fW7Gy+Jd9P8AEHxpOwa
y8G6R8ljZMR8vm4+9j1b06Y5qTxTbJBJp0PxUupfEWvylTpfgDw+fLtIP7gk29QPU+nGRT7
77L8AfCccNmi+IPix4o+9O3711ZjgsM87QTgD+I9eBT7trb4CeDW8Ta1Iuu/FHxJwrzkyGI
t1A77Vzzj7xwOlAEXiuVNH0qwt/ilOtzPKB/Zfw78ODy4OT8izleX59ePQGr+r6bNb+FLXW
fjTqq+GvDuAlh4I0P92JvSN9nzSN6qOBnkip9D0rTfg/4Ou/iz8TJDqfjXU8tFHM26RHYZW
FPRsfeb+EcD3g0qP+w9Dn+PXxlP2zWZVB0bSn4W0DDMaIp4Dnrk/dHJ5oES6rfXUfguK/8a
Tf8Kz8BY2WfhvS8LqGojsrleV3d1Xnnk96YbSaHwKbvxDLH8J/hsv+q0qx41HUgenmuMsCw
/hGWPek8L2jPYXf7QHxqYb4183SdNkHyWkZ/wBXsQ/xsfu59dx56Q2F2urWc/x9+LqNHpdq
M+HtAc7lTP3X2ngux6Z+p4xQMa0v9neAzeXefhP8NwcxWdoMatrPHduqbh/wLB5OKg0Sw1L
V/Bct/ME+E3wqjHmMsTbdR1Vf70kh+YbvzOcDNHgfSrn4i6hffHT4vPHDoFgHfStOl/1Mca
E/OVPDAHgf3m59Kn0ov8XtUu/in8Q5Dp/w30BnfS9LlOEnKdZZB/F6Y7n5RwDkFcWzaGfwT
PceHdvws+F0XE+qyLt1LWByPkzllDc4PLHPHpVPwsLvXvDl2fAcCfDH4axBmvPEVxj+0NSw
eWDtyM88578c8VU0O3v/ANoTxrdeLfFinS/hr4cc/ZrJjsSXYM8n6DLHsMKKmgnm/aD8cT2
gL6R8J/CpBKR/uluyg4zjoMDOP4V9zQMs+GNQF9pGoW/wmtIvBfgq3Lf2p431MZursj7zRl
+WJ9T0J6DpUXhRbrWhqJ+FUI8NeHYy39rePtZPmXt7j7/llunrngD2NV4ftP7QfjWLwzosT
aP8KfDjKHW3Hli5I+6uOxPOB/CuT1NXNVll+M/jFPhT4GddI+HXh0qmoz2w2i4CnGxfUZBA
9Tlj0FAD/Ct3Lq17qOn/AAatBZWK5/tf4ga2PNmlI+95e7r7dAOuB1qDw9JLq2r3ul/BiP7
ZeRFl1j4g68PNZT/F5Jbv1IwMY9uaZrdw/wATvF9t8EPhmy6R4H0XC6rdWo4kVSNygjrzwP
7zZJ4FL4rvX8T6/Z/s9fB9F0zQ7LK6xfQdAoI8wFh97Hf+82B0oAj0CRJPFOpaN8HkOveJR
8us+Ptb/ex2/wDeMWeB3wBx9RzUHh2ze+8Y3WmfCk/8JR4nVsax4+1v97Haseot1ORng4xn
8uam8SMmo6xYfs4/CIfY9NgGNc1OPkkDHmbmHXH8XPJIUcVP8QdT/wCEbh0r9nf4QQtDqV4
FXULuPhwGGW3sP4iPmZuy8UARwSWNn49k8N/DOB/H3xFIzqHizWG8+DTuxZAflGD2H0+bpU
rJDpPjtdC8Mqfib8VZAftes6kd9no/qQv3VwT0HPHrxTvFFzH8I/D+k/Bb4WQ/afGevFBe3
6cSLuGC5bsTzj+6oJ60/wASTx/A/wAE6b8MvAY/tD4geJiBcXqDMm5jtL89Ochc9ACx5oAS
+MOh+O49JsA3xS+Ls/L3V5zZaMPUJ92ML6cHpyOlLrP2Tw/4stLDVXk+KvxbuRmG1l5sdLJ
5z5f3UA9SM4GeKdrE9r+zx8NbTw9oCf2p8SPE3+suQPMk3scF+eSqk4UdzyajvJbP9nD4W/
aCV1X4meKMs9xL+8cSNySe+1Cen8TfoCIvE00fhrX7CHxdI/xP+KV6QbHRF/5B+lk8j90OO
PUjJ68Dmq/ieeLwtqOn3XxPuW+IHxEvNrad4Xtz/oGnk/dzGOD+RJ7f3qntY4PgB8Mbjx54
nxqnxM8TZ8sXB3tCzckZ9FBBc9zhelJ4VsIPhN4BvPjR8RN2o+ONcy1lDdHc8bOMqOehI5Y
/wrxQMl8Qyr4bt7LXvjVqD+JvEtztbSfBVj8trbHom6NeGxwMnI9M1P4kWeHT7DxJ8bZmvb
y4YDQ/AWlkpFu42CRR949Ac8Dpz0qp4OsYvCHhfU/2hvifm/8AEN+DJpdtN1TcMJtB6E9v7
qfWtHwsjeHPDmo/tC/FZvtmvXse7SrNhgQRt/qkRT0Zh/3yuT1JqrCI/FBh0fw/Z+JPjY8c
ztj+x/AumnZbw/3RIB97HcngdOelUdYtrlvC8Xjj48XjaboKkDR/A+nHyUkP8Cuq4zxjr0H
XHSj4caW+qyat+0V8WJi0EIaXTLeQfKqDhWVT2z8qDucmpfA1tJ8Rdd1X47/FJli8N6SHOl
WUvMUapyW29wp/76f6UBcZex3OpeDU8XfF6ZfB3w+gAOl+D9NPkved0EgXBYnrjj14FSAya
14HHirx2x+HvwugGbDw1pp8mfUgfu+aVwTuwPlHX2HNReELWX40eOdQ+Lvj/EHgbQN/9m2F
wT5XyclmHfaBlvViB0FReGre8/aR+K83ibWoni8A+HJNlnYtws7dg3qSPmb0GFpBcu6BpGs
/Efw+2p6vs+G3wisAZIdMtGED38Q6tK4wdp9e/bPWtXStUuvGOkT6Z8NfK+H3ww0zct5roj
Ec14F+95RPT3c8+/as3Xr28+P3xV/4QHQ5Xtfh74ddW1KeA7VvGU4CLjtkbVHsW9Ki8SSzf
F74iW/wb8EOum+AvDoX+1Z7UYWQIceUMdRkbR6nLHpQtQLnhSN/FMV/o3wmjbwh4HtmK6l4
smGbzUmH39kj8j/ePT26UzQLiLVTqOgfBwJ4Z8KWBI1nxzdjzJ7ory4id+WPfceB2x3f40u
JfHnjOx/Z++Hf/Er8NaUi/wBt3dsMLHEuMwgjr6H1Y89DXO+NbuXxz400z9nz4YhdP8MaYd
mozw9G2HLliPvKp/76c0xk+gJf+KNZvfCPwPhfRdCU/wDE78a3mZLu7J67ZG5yewGPX5RWj
oHkW2r3XgP4C28Ut2n/ACHvHN/++MRP3tjH7zdcDp/OrHxAvfscmi/s4/ChRaXF0gXU7qIc
28JGXLkfxEZZj6EDvWP8S9RXwlpuk/s8fCS3P9o3+1NRuYjtdi+MhmHQsPmY9l4pegiDTb9
j4yufAvwKibVvEExzrnjjUT50g7MUc5wM8cdTwAcZq1am28KeKn8FfCK2XxX8R7zI1bxVqH
71bTn5zk5Ax/gPmPFSeNJo/gt8PdM+Efw5BuPGevhBeXcQ/esX+UsD2JOQo/hUE+9UvFMi/
AX4Z6d8PfCUn2j4g+KNpvbyH5pV3cfL3GSdq/8AAm60IY5rj/hHvG6+E/AjN47+Kl2duoeJ
b/8Aex6d/eEechdvr26cnirV6tp4C8Ww+H/CyN8Qfi/qR/0jVr8+amnZGSQDwuB+Q6+lLfm
1/Zq+D1vYWKpefETxPxJOPmZGPUjuVQnAH8THNECw/s8/B+TXdRAuviR4pycyne8Jbkj1wu
cn+8x9qYrkeq/ZvAvie3tJCfiT8ZNSIEb3GZYNLyOiqeFxnI6evyiofERsfh5q9reeJ5G+I
/xg1TaLSzkHm2+nFvu4ToMduBnGRgc1oaNa23wG+Et38RPEyi98d+If9QLjmSNnG7aT14+8
5+grO8KQxfCj4b6h8bfHC/2h411/J02K6OXUuMg89Mj5m9FAHemBS8UNb+BbmDXfiTMPH/x
Rv18yz0dyXtNLXGRmMccemOcfjT/hbKviLwn40+NfxJA1q50mJ4dN+1oDDAVQkiOP7q8sij
jjmqVhpE3hL4Ma98Z/Frvd+M/Fqta6cJFBaAT5UMv+0y5PsMDvWl450278LfAzwJ8EdHAbx
B4kljlvI1PzIGbccj03ED6IaXkMg+Gl4fh9+yV4s8c3ZEF/4gmeG03cFs5iTH4mQ/hWVPBc
eC/2UNE8KWcTt4h+IN6JfLX7wiLLtz9QEH/AjXV/ETSrbxD448DfADQnUaRoMUdxqcikbVV
V+Yt6YXJ+slWdH1bSPF/xX1r4tanGIPA3gG2NppfHyzOo+UoPxyPcpTEiD4laI00fw5/Zy8
PsGfbHc6myfwIvLOfx8xvyq3P/AGb4/wD2h4LVXih8CfDO1DSSMP3ZlQdM+gKgfSM+tYGl6
3qmh+HdY+LF/atJ4++IExsvD9l1khtyQAwHpjbj6L61bbw3DY+HYfgrp2oiJFX+1vHWvBsL
bp94wlu5PTGe3uaQWJ7HxcI7rxX+0VrcO/zt2keE7KQ/NJ1UMB74/wDQ6f4f8N+ING8NL4G
tpTL8QfHhN/r18eTpdkx53k9GIJAH95j6Csu81pr+fRPGr+HTLoNjINO8B+FiMG+lGF+1SA
fwjGffj6n2/wAJ+HLnwb4fuLvXLkah4u1x/tOqXg5JbtEp7Ig4AHFROSjHmZcYuUlFdS5b6
dpHh3w/YeFdAg8jTtOQJGP756lie5JyT7mo5JYzC+RgjjJ75p+8SRFthYnOD3FUC26QYO8j
lhnn8a8KrV525M9qlTUY8q6DLxEiT9wB5mMbh1JNee+KdifH74RwrjMdzPyT6oK9DLL9ryS
D5C7nJPJPYV5n4vcXH7RvwoQv5ZW8lZvc7QcfjinhH+/Q8R/Bkep/HxWb4A+LNnUWynnviR
a/OOZGaUuCSOox2r9IPjunmfAPxcM422gb8nU1+cS+XuT5jkZHPf0OK92J4PQgCsWKZwG9T
3pUHzZIPXkZxmpW43YOBg5JokUo4UpliobAYHNWI6nwYAuuaYBhf9KU579a6Dx9LAvxA1YO
pZvMBJI/2Frn/BU8Ka/p43HCTLkkDjmtH4iCE/EXWSZB/rR3/wBhavoWeVdsUq9aSngYAb1
OKxMSaPn+dW9qo5XeH91Oc1WhBZyAcH1NS4ABJHP9KDQ+vP2Ns7PGWRx/ovP/AH8rufjJ4x
g8AfFLw34qnV3MOi38MEYXIkmYpsB/Hk+wrh/2OEO3xkxA4+yrnP8Avml/a0iuLrxJ4NsLd
Nz3EUsagZyWaRAP1NJ/ECLvwN0yDRfDHif48+MmM91Os0kEko+baP8AWMM93fCj2HvR8ELN
9b1fxT8ffG75ERl+zGTkRBVy5X02rhB+NS/tH3f/AAg/wV8JfD7SmEUdwywyKvV0hUZH4uw
P4U/4ySp8OP2VPD/g21byp9QWG3l2cFsL5sx/FsfnTAr/AActJPiB8TfEnxv8XYFlp5K6ej
8pBhc5Gf7ifqxNVvhfazfGf4/ar8R9aRpdH0Vh9ihk5RTkiFfwALn3IrX8XH/hWf7Gmm6RC
wivtXiiikK8Fmm/eSf+O/LV7wm3/Cs/2N7nXY0WHUL60kugwHPmTHZH+S7aG+qDcyYP+L7f
tJyNL/pHg3weTtT+CeUNxn13OM/7qe9Lqbv8b/2lo9AYmbwf4RzJNGD8k0inByO+58KP9lT
Vz4QKvw3/AGVNZ8ayIftl2k96Gbgtj93EPz5/Gp/2d44/C/wH8QePr9B593JcXjuerpEp2/
m2786HoNlTx1I3xk/aA034Z2bH/hGPDTfatU2cJK643Jx6ZCD6tWD8RriX4wftA6R8LNLPl
eHNDk23PknCjYB5rcccDCL7mtD9nqc6N8MPH3xX1Rc3VzLK4lfqRGpcgexkf9Kk/ZU0rz/+
Es8eajzPLILYSMO3+tkbPvlfyp7CvpdFr413Enirxx4T+AvhVxZ2ZMUt+IRxFCo+VceioC2
PUrWP8e797rVfCnwC8EqIIP3KzxR9OeIkY+wy59Tg1o/s+q3ir4s+P/iXqK5AkMNvI/OwOx
JwfZEUfjWL8DEPj39pjxb47vEZ47PzJIN/Owu3lx/kgOKSFsaHxx1GPwX4H8MfAzwTGRc6i
iRz+XwXQttAOO8j5J9hTvi5ND8K/gt4e+EPhmQDWNZwly0Q+aUEjzCSOfnchR7Aiq3hny/i
F+21qmqTAzWmgB2iUjKgxDykPt87E/hUcQb4iftzP9oBl0/w4SVUjgGBePzkbNAbGz8QriL
4Gfs56Z4J0M7PEGufuJJIvvs7AGeQEfUIPqKj17HwD/Zft9KtD5XijX/lmlX76yOuZCD/AL
CHaPc5rN8bsfiH+2noXheRjJpugiNpE7EovnP+Z2g/Sm/F6T/hOv2uPB/giQ+ZYWDQ+dFjK
nOZpM/8BVRTQ7mvYLD8A/2V21PYIfE+vqrbj98TSj5R/wBs48n659az/BSD4L/sx6j49uwP
+Em8RKDbtJ98b8+SPwBMh+tQ/tIXEnir4z+Cvh5C5FvmPzFXj55pAv6Iv60/9p2T+1vF/gL
4ZaeSkMjoTCnQb3ESfkoajf5grGr8JrK3+E37P+r/ABR1xBJrWsobpfN++wJxChJ/vMdx+v
tVP4C2UWh+EfFvx18Xyme6uvOeOWX7xRTlyM93fCj2FWP2rtUTRvAXhfwXp42xzzbhGOMJC
gRAPxYflSfHh/8AhB/2ZvDHgmwyjXYhgkGeWWNPMk/N8Ur3VwWvzK/wFtPts3i/4++MTvmc
zeQ8nPlqo3Slc9Bjagx2BpvwFtJvGPjjxX8bfFvKW7yJaNIvEXy5cqfRI9qj0yat/FL/AIt
7+x5oXhq1/dzahHb20vbJcGaX8yMVPq6N8PP2IbSxgxFe6raRo7KcHfcNuc/98Ej8KH3Dcy
PhDHJ8WPjpr3xZ1z/kGaMdtjG/3Yjz5f8A3ygLH3bNL4GgPxo/aR1HxvqaeZofh/H2SF+V+
ViIR+YMh960PDW/4e/sSXupwbIr/VIJJQw4y0z+Wv5JSfCMnwP+yPr/AItCst3fC4nRgvzf
88o/yOTVBqzFtYX+OP7VclzdEz+GfDhLJEeUdI2wAR/tycn2FP8AFjt8av2p7PwluL+HfDj
sJlU/KwTBlJH+02E+grX/AGdli8M/BXxh49nJaRjKwfHJWGMnj/gTH8qzf2WLX7Lo3jr4ia
gTJOuY97fxBVM0hz7krRa3yB90aXjoL8WP2kNH+HcO4+HfDY829ijOEJUAuD/47GB7mqHxi
u7j4k/HHQvhVpg26dp8iLOIz8oYgGRuP7kfA981p/swj7bF44+IepYM11cbWcjkAZlf/wBC
X8qx/wBmuO48UfGHxf4zv8s0YZk3Do875z/3ypH409hFv4+3baz4o8HfA7wuRb2xeETRx9E
/hiU/7qhm59jS/tBXy6Zo3hD4HeEgIftnlK8a90DBY1OPVsufpVb4S/8AFaftceLvE07b10
z7QYu45fykI9woNJ4ZC+Nf25dW1OY+fb6Gsvl5HCeUojX/AMeYml5DvYufHu7i8D/Cfwv8H
/DeBNfoqSrHndIikenXzJTz9DW547u1+Bf7MFn4c0kiLWb+P7GJFHJnkBaeX8BkA/7tcjqx
Xxv+3VZ6dODLaaMygKeQPIj8w/8Aj5q58difGP7SvgDwG2XtIjHLOo/6aSbmz/wCMfnStfR
i2L6KvwI/ZNEsZW38Sa8qlnJ+YTTL/wC04/1FXvCMEfwS/ZcufE8se3XdWjFyWcfMZZeIVP
8Auqd31zWJ+0q8viX4rfD74eQAm3mmWWSNePvyBB+Sq1Xv2qLqW4HgbwJYN5aaheZMa+g2x
p+W40LUCj4Rd/hF+y3qvjy4Y/8ACSeJ282KSU/PukJEXPsC0n1NXPgLptn8O/gZr3xU1kbr
vUVkuA8nUwoSEXJ5+Z8k+vFZH7V10LWx8E+A7N/LhVDJsXAB2hYo+P8Avqt79pSVfCXwA8P
eDrL92s0kNrtXjcsMeT/49tNPf5j7IpfBMDw74C8bfHPxO32m/vWmeOVud6KedueQHkwB7K
Kz/wBnDSjeX/i/41eKZDPLGZhHK/JVseZMw/Dao/EVpfG3Hgz9lPwx4St38t7pbaFznrtTz
H+uWp2rg+B/2FrOzi/d3Oq2saMU4y9w+9v/AB3IoC9/mY/wDhfx78VfFXxk8S4MenlvILcr
GzAnj/ciGP8AgVO+DME/xV/aD8R/FHV03WOlP/oaOMhWOVix/uoCfqauaGT4G/YWvdStR5F
1q8buWPBzNIIx/wCOCrnws/4of9jnXfFEaBLm8iublW6HJ/cp+oz+NPYLmP4KiPxk/ax1Tx
bfK02ieGv+PSN+UyjbYvzbc/4VVsFb41/tezXNyPtHh3w0SY1PKlImwoI/25efoK2/gCR4V
/Zm8XeMyQk85uZVcnn91HtXn/eJpn7LVvHpHwx8aeNrmF1ui7B2kPURRFzj0yWpPT5B3Mvx
fMPjP+1hYeEcmbQdAcpKFPykR/NMf+BNhPwrH+Ot3qnxG+PmleBdCf8A0fTZUsoEC/IkzYM
jeh2gfkprV/ZMhFxqvjrxvfM0k8USoXb/AGi0r/8AoIrlPhN4wtNM1vxx8QbiNL/X52+zaR
a/ellubiRsbV74AGSO3HejsCPWNatLLxh8bdE8ELKB4Q+Hdot7qcrnEbTqBtVu3GBn/gVc7
o/iW2v/ABl4v/aN8R2x/sjS1Om+HbdyAZ5OVBXPfrz23N6VJdeHtSttJj+Dej6kG8Q64Tq/
jTWi2RZwE5ZC304x/jVDUdU8P6nDYa0bJn+GnhKUWPh/SUH7zxBqHQHb/Eu7knHr6mgdijY
WPim20GW0ttj/ABN+KErTTllO/TtObqT/AHNwOeegHtWnq9n4clsIPAsV59l+GPgECfXr9T
j+1r4ciBMfeJbII9/YVemg8RWniA+Hra9jf4peMVE+s6ihynh7Txz5an+HC8f5FZenJ4X1y
4nu3TyPhL8OiWQOfm1u/wC7uf4yzfoR60AWTeeI21Ow8Z32no3j3xLF9g8IaEPuaNZkY+0O
P4cLzk//AKrNloWiNb6j4N/tRm8GeGn/ALQ8Z64T82tXw+b7Pu6lQRyPoOpqnd6lr2n+Gpv
Gt4hb4lfEmQWGh2o+9ptkxAG3+78pBJ9x71o6v4Vgudc8Jfs6eHpd1hYhdW8T3adZjwxDH1
YkdfVfSkxHbfB/QrvxLq9z8YPElqtsbuL7LoFgFwmn2K8KVHYsB19PrXXX9499qctyW+UHa
q9QAOmK6bWpIdM0WKytEFvEiiNI4+AiKMAD2wAK5GOUzvukA9gCOa8zF1bvkR6ODho6jHsz
eQ8incBxt9KrpGijLI2Blsn2qQRKiOzOQueijIaoXd/LVCSvnPjn+73ry5tnox8io8nlQ75
gBuJmck9RXleuuJ/2iPhbdLj57+QkYzj5f8K9J1m4C23lDG+ZsA4Odo7V5trxS3+OvwlWNS
ZW1CQyFRjqAPyxW2C/jL5ixKXsJNntXx0IHwE8YHHP2Lv2+da/N0kKpAHOOTnqfWv0m+NxC
/Arxhld4+wMMZ/2hX5rqUKlTlSOor6CJ8/0JGaIgfOAcYIAyKa7I6L5ahXA+Yjofz/WoWys
edwA6AdzVzUDatNEbN5XhESA+aoDA45HXkZ6H0qxI3PDcai5tZBLED5y/I7be47kY/Wu98a
eBfEmo+NdTvIpdCjjkkG1ZtUhR8BQBkFuOlcR4Tihm1ezifGTOhwTweR1ro/HzWX/AAsDVg
6LuEig8gfwLVPZFnjdOUkHpSAgDpk+9PVQVHPJrIwJochicDAHOanAZmXbkE929qigUGUBi
ce1W1xvCNySOCCKZpY+sv2Npd0njJDJzttWKAf74zmuv+NVpHqPx8+E9jIVIa5LFT3xKp/p
XJfsbuD/AMJkG+9/oxHbI+euo+Od6ul/HP4Vam7BUhufmPsZkH9an7YHLftOE6h8bfAeksd
8eyP936l7jBP5LVn9rp/tGveBdJyAjPK2O3LxrUP7T0cmm/GTwJrhysIVAW7Axzhj+hqf9r
dPs+seBtdUZiRpU3EZAwyOP0ql0GW/2unNv4O8H6REMRm4kO0cD5Ywo/nWr8fj/Zf7Mvh3T
YYwYmayjZM4BVYt38xVP9q23XUfAXhPWYQGiFyRuPYSRgj+VWfjuV1b9l3w/qttiSJDZyll
9DEV/maS6eoLoHxOxpP7FWlWcLBEmtLGP8GIc/yq3qONG/YWRbfCNLo0YO0Y5lcbv/QjVP4
h/wDE6/Yk0m9C7vIs7GU8ZxtIQ/lzVp2Ov/sKgwcvDpAyOmDDJyPyWh9SV0MJEGj/ALAwEX
yPfQ5dk6kyXPJ/IVt/Bxv7J/ZC1fUIhiUw6hMT3LAFR+gFYlnjXf2CJooVLyWELhl6EGO43
fyNa/wOZNc/ZM1vSYRuliS/tio6kshYf+hVXcfQqfs9A2H7MnirVYgVnkkvJA3U5WAAVV/Y
+Up4X8YXz8v9phXOOfljY/1qx+zbKNY/Z28V6Av+vjluYyvp5kAx+uaqfsg3MR0rxjojqEm
WWGQr7FWU/wAqTe4v8yr+ygv2vx34/wBXl+adygLf70rt/QflTf2bCb748fEHVLhGMxWTDM
d33rg9/wABS/suuNL+Knjrw9M2JguQpPXy5mU/+hCmfAJv7E/ab8e6FONjzC4CA8ZKT7v5G
j/Ib6i/Cc/2p+2j44v5AS1uLwKW6j94iD9Kb4Sb+0f2+NdlnJc2v2nZu5xtiVAP1NTfDwf8
I/8Atv8Ai3TJBtF+tyY89922Ufpmo7HPh79vu4jlOI9T3lT/ANdYMj9RSQn1ItbR9U/b5sI
pSHS2lhKr2AS3LD9an8d5vv26/C8L/ct2tcA98Izfzqr46eTw1+3DoWqSt5dvezWr7iMAh0
MJ5+uad8YGPhv9sPwjr85Zbe4azfd2OHMbf0ql0H1H/tNhbz40eA7CVC8flp0/27gA5/AVb
/a3cy654GsA21DJKcZGBl0X+VVv2sopdM8beCvE3lExRK0Zf0aOQOP0Jq5+1ii3fh7wT4nt
gHhMjgSD0dUkX88GhdBroH7YLyp4Y8G2ETBYWnlLD3CIB+hNaP7TjLZ/AbwrZR5CefAowey
wHFVP2oETXfg74N8TWw3xGVGDjnAlhyP1WrHx1RfE37KvhjXoW3eSLOZmB6Bo9jfqaWwLoM
+M6/2b+yF4VsIhkSLYpkf9ci386f4kY2P7CmkpB8qyWlqHIP8AelBP60eOGbxZ+xDo2p248
x7O2tZXwclfLby3/LmksMeKv2E3hhXzJdPtXUhRkgwzZ/PbzR3EugugFLX9hLUpozlprW5L
EDGS0+3+VQ/B4+R+x34unizvY3+WJwT+7UfypnwkkbxT+x94q8PriW4s1u4lQehUSr+uab+
zdcDXvgR418LbQ00bTAJnJPmwnHH1U0+4i98CAIP2UPFNzBtSRvt53D1EIANVP2RWVfB3i+
6iUyTLNCNqnkkRMQBTv2XZV1n4PeMfCMhxLHPIhQ9QJotv/oSmsb9kS+ksPEvi3wldrtkMU
c4X0MbmNh/48KH1DoWP2TAZvGnji7cBZWWNSvU8yuSaf+zfGsnx3+Id1ISZj5o+bqM3Jz/K
ov2eWPhr9oXxx4SuzslZZginqfLmyPr8rZpfhNMfDX7XnjDw9K2w3rXSpk/e+YSr+maP8gf
UZ8L0D/tqeLJZTmQfbtufXeo/lVu+RLj9v+zM/JijXy/wtSRn9ap2rjwl+3fJFNJsj1WV8F
uMieHIH/fQAqx8RD/wjH7bHhLXJgI4NS+zqXPHUNCf6UdhvqS+PFkl/bo8IKfmVIrcqCeBx
If51e+NgEn7TnwxSVSY90O3J4B+0Hkj8KofHHf4X/af+H/jBgRbzeTE74/uSlWB/BxU/wC0
8sui/Ef4d+L4zgWsxQkjj5JUfn8CaS6CMb9o0Cf9orwbby7gghtgM4wc3JyK2P2uSZL3wJb
M22M3Urknp1jFZf7WFtLaeLvB3i+3UGHyGTzewZHEi/oTW7+1VAdX+GPhPxbZYaKG5Vt4GQ
FmjDKfblRT6IOpR/bHYp4W8IQoCE86c9emI1Aq/wDtBEw/sweEYYnCxFrEH3AgJFVf2k0Xx
P8As8+EfF0X7yON4JW2+ksWD+op/jiSTxn+w9omrWzB30+G1ll7keUxicUugLoM+I3yfsNe
HRH8yGGx3fmf61avc/8ADAEQhAXdp6bsngZuOaq6f/xWX7CckEWZZ9KiZGUDJBhl3f8AoBB
q38NUHjH9i3WfD8DCae0gu7YKeuVPmqP1FN9QStYp+Go1H7AuqCM/et7ksV/6+Oad8Gsj9j
jxc0JLSt9v3EdT+7A/lUnwMRfGH7LPinwbkvcW5uYEXHPzp5if+PZqP9l+Uat8J/GXgucMk
4d/kfrtliKZ/wC+lND1uPp8yj+zLGE+B3xCMZInJkBC9h9nO3+teU/Ba50jQJ7/AF63tP7Y
8befHYeH9MdMgSyA5nb2X+v5elfsp3cQ1fxx4Gu3KyXEIfa3BJUtG/H/AAIV5l8P/EVn8LN
f8YS3Gn+f4qtYm0/Rg6FtkxkKO3scY+vTvTtqG2h6zeaeJLy8+FGlaw32mUHVPH3ig9VUfM
0St/46B/8AXqLTtZ0qz0S6+MmpWSW/hTw5GdO8F6MRtEsmSBOR3Ynkn6ntWdf+GtR02x8Of
BHTpS/inxhKuq+Kb0Nlkj+95bH0ABJHc/Wuh1qx0vx3+0BoXw7sUSPwT8PLb7ReIP8AVl0A
4YfUKv8A31SGcjqI1/w74Kt9LEjXPxP+KU4mvG6PbWjniP8A2c559gfSupv/AAvZar448If
s/aCxPh7w3Gup+IJ06Tyjkqx9yR/31/s1X+HWqweLPix46+O+uoF0bw5BJHp6t0ACEKB77B
+clUfBWrXXhf8AZ6+IHxc1EeXrPiq6khtJHODhiVGD6Bmc/wDAKH5CudZ4R1W08YfG7xf8W
L+MDwx4MtHsNMLYCKyg7mUfTd/30tbX7OGl3Oo6d4l+Jurozal4m1CQxyP1ECtwB7biR/wE
V514otpPAH7GugeHIC0ep+KbiN5ucM/mfvCPcbRGtfTfhnSIvCPw30jRUG1dPsY4mx/f2/M
f++iaUtEwWui6mfq1413fToEDxqMJg8cVirJE3Cx4PcEdKlbiRkgYt3x1JpDsDrtX5yOc84
9q+fnJuTbPepx5I8vQY7u0UIc7Mt09ajuGjN/DJGxY2yHK471MmzcrPw0eWPBwazLlxbpLd
k5LE8noPSuWcnsdEUrmVf8AnXupqo34UHdjp1rzPW5zP+0J8MJ1BRf7SKIMdhivT0maz06e
Ygu7DHA+8T6V47f3An/aB+GSrGyBNSAJZu+RXXgFeqn2IxmlGSPo346HHwE8ZHp/oDdP95a
/Nj5yUyBjOCRX6VfHDH/CiPGWRkfYG/8AQhX5rnO7nHXJ9K96J850GhS/AT5h1wf5VI3llV
ChlzxtJz/n6UwtjPQ9alQ+YI1ATGOy8n61YjpPC6t/bGnpGQpedBk9R8wrrPiA5X4gaspRD
h15I/2FrA8HIzeJNOjzjfLGQpHPWuz8d2t2fHWpFNpUsh5HPMa1b0SNDwDtT0bgAAZB6+tM
7VNbwyyyJFFG0kjsAiKMliegA71iYE8JGSSOTwMGp1DhhtXCj16VH5E0Ezw3ELRSxfeRxtK
/UdqsxbiD+76gHPvTRqj64/Y9RFj8YFN25vs2em3+P8c1B+11LJba54QliOHWGYq3oQ6kVP
8AseKqp4yBB35tc88f8tOK7P4yeD7Tx98WPCnhW93Ktxo+oyQyK2PLmXaY2PqAe1S/iEjA+
Oscfj/9nHw58QdOJkeyWO4kK87VkUJJn6OBUPxH2/FT9kPRvFVshlvtJSOW4VPvKyDyph/7
N9Kpfs36kdZ8O+MPg14lQyRxLKUjfgqrEpMg+jYYfU1N+ztv0fxL48+CniJvPhR5GRGGAwH
7uQD/AHlKNTHsbCSH4pfsaR+URNqekW6q6jk+ZbHn84+fxqH4eSxfEv8AZJ1fwlFKJtR02K
W3Ve4Kkywn8emfasX4C3M/w++Oniv4Sak5mtrt3aDd0LRjIOD/AHoj+lVvAklx8JP2tNR8G
Z26Jrb+VED6ON8B/A5X8afkhbHU/A+WLx5+zhrnw+unxdWSzWe1jyqyAvGfwbI/Csz4DofG
Pwf8UfCq+1O60280+4dW8ghZPKkyChyD8u8MD35plhDP8Iv2ujp0J2aB4u5RM4VDIxx/3zK
CPo1R+JLlfhD+13Z6ypFvofipQLk9FG87X/75kCt+NG/zD0J/2dX+3eG/HXwk1oLDNG0oWJ
jzhgYpCPowU/jVT9lzVpNB8ZeLvhrq6tHcBzMkbjGXiJjlH4gqfwpPi28vwl/aS0H4h2Chb
DWR/paKMBsYSYfipVvqKr/HCyufhx8aPDfxf8OKps9QZZLjZ0kcABh/wOM/nmjcGavwUP8A
wr39onxp8N7r5Le/Zp7Td/GVJdAPrG5/75rD+Hsn/Cr/ANr/AFnwxdfubHWWkghY8DEh82E
/n8v41vftCWpsZfBnxx8KN++geEOy/wDLSMjfGT+G5T7Gl/aI0S08UfDbw/8AGPw6TDdWiQ
ytKn3jC5BQ59Uc/qaBXuZmq7fhZ+2ha6pMgh0nxIcFydqgTfK35SAGp/iFGPhl+11oHjVsw
6VrhUXD/wAOWHlS/iMq341Y+KMUPxX/AGZNC+JMYUavpCCWcp1BBCTD2wwDCtLxDCPjT+yf
aa7Oy/25pCGVpWBJWWIbZen95Pm+uKNtQ3KXxztpPAfxx8HfFaCPdZSypBeMOgK8Hn3jY/8
AfNR/tH6fJoXjHwV8XtGAkSCWKOWVOh2t5kRJ77lLCtrw3Mvxt/ZWvdFupFm1rTYzbeY3JM
0I3RP/AMCXAP1NUPhVdD4u/s3a38PdVO7VdIQ2kTvyRgboH/Ajb+FG3yH6mf8AtQaWuq6B4
R+KGil5IowqmWLsjfvIm/PI+pFM+PqJ45+Cvgz4q6TkyWwQzMg5QSAA5/3ZFx+NO+Bt0/xD
+C/ir4SeIebvTEMduZDlkVidv/fEi/kRTP2dJ08ReDfGXwb8SoXSAORHIOYwxKSL/wABcKw
+tO9vkPY2vigkXxY/ZW0zxjagyXmnIl5Ko5Kso8ucHH5/QVnED4qfsWCK2K3Oq+HoxlM5bd
B2/GI1F+zZqEmleIfGPwi15hKkbyukMg6kHy5QB6EbTVL4MXUvw+/aL8S/DC8wNN1FpIooz
yrOg3xtz/ejLD8qXewtvka/g8x/Ff8AY8vfDS7ZNV0SExInVt8X7yI491yv4GnfBm5h+Jn7
MuvfDy5f/T7CKS2jRhyqtl4SB7MCPwrl/hfPL8L/ANq7WPBDSldM1KZ7VUI4O795A3152/i
au6cG+E37YzaZbjytI8QSBNo4UJPll/75kGBTsF7F79ni7TxR8L/GPwl1VsTwLJ5Ucw5QSA
hgR/syDP40n7NWpojeM/g94iHl3AaRxC3GRjyplH0+U/nVXxkV+E/7W2na/YqYdO10pJcID
8rLK3ly/k2GqP44Wc3w2/aC0H4jaOnlR37LPPsIUM6HZKp/30IzRv8AMHrsO/Z4vG8D/GDx
V8K9Y+QXRcRJJ/y0kizjGezRkn3xUfwsY/Cb9qLW/A945XT9YZoYGbgEk+ZAce4JXPqavft
I2P8AwjvjPwb8XdC/dzNIiySL/EUAdCfqhZfwo/ac0pLvSfCHxV0R/JlYRp5iHn5h5sLZ9Q
cilcN/mHgor8Jf2t9a8MXDCDR/EpJtSemXO+L8m3p+IrH1TZ8Hv2w49Vm/0fRdZlLs/RfKn
4b8Fk5/Cuh+O9g/jH4KeEvivYfudSso4JZZU4KpJjJB/wBmQD86d8XreH4mfsweHviIqr/a
mnxxTSSBeSCfLmX1xvAb8Ke24fqUvizbzfDH9pfw78SrVCNO1Nl+1EHgnAjmH4oQ1Hx3tj4
E+NHhP4s6Uoa3umj84xgYcoPmH/Aom/StXVQvxT/Ywi1G4Hn6posG/eRlvMtztb84/wCdSa
Wn/C2P2NmhuB5uq6LAwjkfqJLflT+MfH40IVzM/aT010n8H/GDw1tkMTRKZl6Yz5sLcevIq
b9oSGHxt8HfCvxZ8PgmSxKSlk5MaORnP+5IoFWvhGR8Tv2VtZ8IX586fT1ltoCfvLhfNg/I
8fQVT/ZkuIfFHwz8XfDbXIzJbwucRvziOZSGA+jqT9TS1XyC5a+Lyr8Vf2ZdE+IOmjdf6aE
u5QuMp/BOPbDDP4U/xx/xeD9k3TvE9kgl1TSUWeZAMsHjGydfy+b8Kq/s1lkHj/4S62xntr
SZ8RsP4WLRS8e+FP41n/s26jP4c+I/jH4TatGXt2eWSOOXpujOxxj/AGkIP4U9g8yXWGHxe
/Y/try1kM+t+FtvnKPvHyl2t+DREN+FavgGZfjH+ybqHhGWQTa1pMP2Zd3JLx/Pbt+IG38D
XPfBhj4B/aW8U/DRgzaZqDzRpG/KnYDJGf8AvgsKqeA1uPhL+1/e+DoJGGj6y5hVOxSRfMh
P1U/L+dD7Bt8ja+FEifFH9mPxD8L7k7dZ0dHhhjk+8OS8J/BwVNQfs26tBr/grxX8HPECmK
YLM0UUn3gjjZKuPVXwfxqO4Zfhd+21GLMNDpXiUoJIxwn7/g/lKufxqn8W4v8AhV/7U/h7x
lpaCG21Vo7i4VehJbyph/wIEE+5ovf5gX/2bb6TRvEnjH4OeJuHcyGOJuhZQY5QPXcm1voK
sfAeef4e/GXxV8KNax5d25a1ZuFkZASMf78Zz+FVvj9C3gL4+eEPiNpgEf2sqZ9px5hjIVv
zjYA/SrP7T9m2geI/B3xQ0NvJvFkEbSpwXKYeIn143D6UBuyb4eqfhH+09rXge5PlaL4jXz
bB2Py5JLRfzdPqKoafIfg3+11NYXLmHQPE+RE54VBK2V/75lBX6Gtn9pOyj1z4Z+E/idpbm
3vbSSGRJIzyElUOoz7OB+ZqH48QW/jr9nLw38R44dmo2qwTGQcELJhZB+DgGhP/ACDc5rxX
F/wpr9rmw8Rqhg0PWZTLI/8ADsl+WYf8Bb5vyq78QvDfh/wZ+1nofi7X0RfDeqk6h5h5jFx
Ghznt94I2O+6rPxKib4lfsk+GvHksbNqmjqjTPnkrnyZcn3IVqsa/GPiV+xRZa1dgS6poUe
8St97MLeW35pj8qYdSt8Ltbm+xfEj9onxCh8x1kt9PRxnaBjCrntkxp+BrnPDd3c+Dv2VfF
3j6+fGueNLxrWKY8MUZipIP/f0/lV74pyQeGv2RPAfhPSpVdtaMUzug/wBYceY3/j7qPwpv
x809tM8D/Cr4ZWeEKxI0sY67yFjzj/eZ6VguR67B/wAIP+xLomkrhL/xVdLNIvRnVjvx7/K
sY/GtX456VJpPww+FXws08gPcyxLLGBjcwCrnH+9Ixq98fLNLj4p/CTwJACbeF4sIBwB5iJ
0/3UNXPiqV1T9sP4caUx3R2YimKenzu/8A7KKXULCfGtLbUvjn8KvAaruht3jkaMfdALqB/
wCOxmvobxDN5WnYHSVwpHtXzx4pQ337eHhiN1+W2tEYH6RSN/MivoHxOWXTowo3fvOVHfis
MQ7UmzWkr1Io48uEkwsflqO4pDEm1HVssTwo9+9W/LJ2syknPIx04qNtguFHyqTyfrXiTdz
3LvoU7tZVSX7PIQ5AAJ+lY2oBmgislbJb5nU963J5WNyUC8Yye2PfFY7p9ovp7lDkKuwEVy
NpNnRT7nPa3cRR21tZqxDysSMnOD0FeX3KY/aC+HaKo3RaoqMR/EcjPFel3WJ9emknViluA
F4+Xpn+deaXMgH7QPw4ZDsaTVA+cdiRXqYLSS9DHGO9Jn0x8bEMnwM8YoCATp74z9RX5quq
/ejVhn34r9L/AIyQtP8ABPxhEgJZtOkxt69jX5o4Yx5GSvc17ET55bCSBlyF5qeEBmJAK56
DqKrqCGHz8t2NXxayhYswsm8B13HHB7j1FaJCSOy8FRr/AMJjpL7CMXC5OeozmtPx7rcy+P
8AV0ViAkoXHPZQP6VB4CgLeMNNG4FVlwPm9qpfEJ4k+IutAvLnz8nA/wBkVbLPKe9dD4W1k
6Bd3Gpx2yTXMceLZ3/5YSdpB/tDBx71z39afEcGsDFGhLM8t9LNJcyXLSOWaWTO6RjySfcm
rkcqoNoY4wMY4/OsyEAqB/EelWwM7QCRkDjNNGiPtH9kLY3grxNKEAkN/Epb1Aj4/rXpuvo
R+0L4HmzkNpt/GBnocKc15p+yEhTwH4jODg38eCe/7uvRPFd1FZfHnwNc3A2QR6fqDPKSAE
UICc/gKiXxCR474OSPSv24dYtbQsBcT3QcdirRbyPwYCr95F/Zn7e9lJafIbyMGYDvutiD/
wCgg0nwHsZvFnxy8XfEqYEWiGVUZh/HK3Az7Iv61f8Ah3D/AMJ5+1Jr/jeOInTdJVxBMRlX
YjykGf8AdVjir/Qb6mT47iksv24vDN3ahEac2rPt6tlWRs/hTv2i4Vsvjd4I1W1yLphCSR3
23A2/zNWfD8H/AAsP9sa+8R25EumaADtkU5B8tfLQZ93LH6CoPEob4k/tiaVpdmTPpvh/YL
hs/KvlHe//AI+QtC6B1NL9p1Ra+NfhzqcJC3aXjIpHXAkjI/UmqX7X8aJF4QvVQGcPcRjI5
Awh/nWj8Qox8Qv2qfCvhO3XzbTw+q3d4ynhCD5jA/8Aji/jWD8fJG+IPx08M/D3TD5z2pSK
faM+W8jB3Of9mNQT9aI9AND9pr/Sfg14FvpiftBljJOMt81vlv1Aq58aCuofsieGr6+QG4C
2Dgvwwby8HHvisr9pWWTxB4w8GfDHQlMtyuGMafwGTEaA/RQT9Kn/AGnL6G08K+EPhfpANz
eM0REEYy21V8qPj3JP5U1sLaxZ1yT7d+wXYT3SBXjtIAm4/wB2fap/KrfhzN/+wjcpdEhY9
NuVRm9FlYqaqfHRk8I/Abwr8MbOQPqV0IITGvLMsYBY495CAKtfFJ4Phl+yppPghpQt/fQx
WbJnnJPmTH3APH40Auhn/Bhmvv2RPGVvd8opvhlwAOYgx6e9Wf2Xm8/4G+KrWYloFuphk9M
NAN2Kr61n4Wfsa22iXTGLWNeTb5QOG3THe/HtHgGrWjP/AMKg/Y7uL69HkatrETyRxPwxln
G1Bj2j+Y/Q0PZgkUf2PWkWx8X25U+WJrdsY4zhx1+lV/2Yg8Xxg+IcEQxagnAByMi4cD9M1
r/BiJfhh+zZrfjzWG8uXUVa8hQjBZQuyAAerMc/Q1V/Z7gTwR8HfFXxR14iP7ezzxtJwXSP
OP8AvqRiBSfUTM34C7IP2ovH1taBfIIuxlT6XAx/WpvhbiL9szxtHZfLbOLsOq9Pvqc/99Z
qT9nK2GieGPGXxe8SOscM+8JKeNyqTJJj6uVUepFS/s2Wrs/jf4v6+fs1teSShZHPGwMZZW
+gO0fhQU+pR8NxOP29NX8jhQbhnAPGDAMn88VU8bKw/bp0P7Gf3pubIsF7fu/mz/wGt79ny
xl8SfETxr8XdTBjtp5JYreWThQGbe5HsqKo/GqfwqQfEP8AaO8UfE6diuj6S7+TK5wp+UpH
n6IGY+nFNBtcw/imFX9tPQGtMiY3Gnlig53ZH9MVoftGlU/aC8ENbgm52W5O088XPy/1qv8
ADmzb4n/tY6r46QF9K0yRrlJCflwB5cI/HG78DVvTrc/Fj9se41m3bztE8NsreYBlWEXCDP
8AtSEn6Cmugm9w/a2EbeLPBgifF0Y5QFHUjzFx+taX7WrLH4S8ICTAuA82PX/Vrn6is/xWD
8Xf2stM0fTx9o0nw4yLcyAAriNt8hz7vhaj+Lol+LX7R+g+A9IcyWOkkJdypyF+YPOc/wCy
AF+vFEeg9jX/AGgHEX7LXhD7UMT5suD1B+znNP8AivGbf9jPwzBdn975WnhN3XO3P8qj+PB
/4T/4m+Evg/oR3/Z3E97s+7ApAHP+7GCf+BCq37RWoNr3iHwj8HPDAEs6SRmWNfm8skbIgf
8AdXLH2xSQrbGu2Y/2Ch9qOM6WCu4+s/y1W8Nyra/sIahLeSAI9ndeWW6HMxCj86d8e5F0z
wF4S+CfhmM3N/qDQQ+WvXy0wFz/ALz8/RTVP473cXhH4TeFfgxoJ+06pfLDE8MQyzoh7j/b
k/kaX6iS2ND4HFbb9kvxJcagQts329wWHG3ygPx5qP8AZqR7f4A+LLu6+W3ea4YFum0W43U
nxUmX4Zfs3aN8MNPPna7rES2ZjTlm3ENMfxY7B9aPGbj4Nfsraf4JikB8Q6zEbdlTlt8h3T
MB3wDs/EUdGAz9kKN08I+K7xyfs7XcQUkcfLGST+orN/ZZiaT4h+OL2H/j32heDkZaZmX9A
a3mmX4F/speRfMIvEOsRviInDefMvP/AH7TGfcVL8IrGD4Ofs56h4z17EF5qKm/8uThjlds
EfPc9f8AgVN9QKfwcWK4/am+Jl3bKREplXI6HMy/1Brm/Arpd/t0a9LanKxz3pcqeCAm05/
HFdH8GAPh58GPE3xZ8VNtvNadrtA/3pFGRGo/33YnHpisb9nXTzoWheLfjV4vItoJ1l8p34
3ru3ysv+821R6kUX3Y2tyF/Kvf2+ozaOS0M37wL6rbfNVb4kS/af24PDUNmwMsc1gkgXqD9
4/oa0v2f7SbVfFvjD44eKcWdj+/8qSToCx3ysD6KoC/iar/AAYtpfiH8dfEnxh1SD7No+nv
K8LzYwrldqjP+xHkn0yKQPqxPj6DeftReA7O1G+4X7KMKckZuCefwFSftZg3fjTwXY24D3P
lysEHUhpFA/UVZ+HdvL8Vv2mtX+JrKf7A0RjHayOMKzKu2ID6Dc59MiqunNL8Z/2tJNWtQz
+GvDYT96R8rLGTtH/A5Mn6Cmt0HUtftZ7JLfwPp+4G5XzmK9yMIv8AOrv7Ucq2nwZ8JWM5x
P58fB64WDDfzFZeoM3xq/atghsF83w54bCiacDKusbbjg9Pnk4HsKj+Jkz/ABq/aG0fwLoj
efo2jEi6uouUXnM5J+gCD1NHYLWN34quNP8A2MvD9ldA+bNBYRhXPOdu79AKi8Ui30v9hPT
bbdKFuLW2EQuAFbLS78cH0zj2qn8b7qX4hfFDwx8GvCqhobCRWvWQZWDgZBI/uRg/iwFRfH
+7bxL4j8JfA3wciyvbtGZlU5ERC7UDf7qZY/UUbiWhZ0UvpX7Bd8944T7VFN5ZYHo9xgcVN
4BU6f8AsP69cXQYJcRXjxluNwZtq4+pFVvjfIp0/wAHfs/+Dc3F4TCtwF/gVVwm70z8zn0A
FbvxOXTrLRvBHwA0W7SKXUpLeG7kU8xwKck47M7bmH0o3H2PFtbnl1yy+CGhTySGNYUVlc5
zuu9oIH+6oFeg/GRRqP7XPgvTmAdI2sxsz0HmljgflVH4jWNno/7Vfw80CzgKafYRWFvAmf
uqJD+ue/rU3xWcW/7bHhKeYhU32IUnv85FO92mDNf4lyCb9tvwFBKTtjjg2gHvukNN8Zsqf
t2+FGlJ5hhCfjHIP50nxeP9mftf+AtRc4Wb7KB9BKyn+dJ8apjov7Vnw/1kkJG5twW9f3xQ
/o1Sugtyz4klTTv27dAnmcqt3bRRoMZBZonX+Yr6L1qPfYKw6q4PTNfNHx9mfw9+0Z4A8Sk
YgDQZbH9yYhufo1fUGpgnTpygyQNwxWVZc1OxpB2mmcXI2xt5cKCQNuOlRNHiZ3dV6Fs/0p
5AmIdY2DAZOarTtgySMSAyhVAbAzXztR2PcjuVGlZLe6uSwDt8qE/pWQzvBZ+UxxKyl3rWn
g228cZXBdhjvWNqLZFyQ+TtKgADgdOK5U+Z2Z2QtY428untLWe8+QPccBiCc8cdeleeyHyv
jF8M7q4VRI+rjCjqBuUDj0ruNZXzoIYnZXjSTbjsx7cVw+sIE+Mnw2nJKsNUjjxnOMOte1h
Lc6sc+L/hv+up9TfGZd3wP8YrjP8AxLpP6V+apHlvtL4yM4Pf0r9M/iyFPwd8XB/uHTZgfl
3Y49K/MuLHnRAtujLDJboa9aJ86tiRkkgQDaCCMZxj6ip4ptoiIjeOMDCjceSPvc/j07VFd
MGkWJCzBB6HHJp6sogjjaMEgt869T+FabDO7+HTIPGtjkkqXBH1xU3j2Inx/q58tWzKOd2M
/KPeqnw5hZ/F9iCCH3/KR/n0zVrx9Pbr8QNXWR8MJQDwP7orR7DR452xT4+vTIpucIRjn17
0+HGSDnpXOYFmMMBkHGDmriIW2nhc4HNVIM7uBnORV+MgIAcljwKpGqPtH9kU58CeJRu3f8
TJce37sVZ+Pulax4k8feCPDmgl11C9huo8o23EZ279x/u4BzVL9kIqPA3iVFcuRfxk+37qu
j+K+l32tfF/wBptnrU2hJLb3xn1CHAdIlUF1DH7uVB57ZzUbTBGbqjr4S8M2vwU+F0X9p+J
L4Y1O8hOFtVYASSSN/CSOAOwHriodRvYfhp4Ni+Evw2P9ueOdTytxJBgmBm4aVz/AA4HAB6
Dk1T0LUH8S6jdeAPgda/2JoEDD+1vFMil5bgHqUc8lm5wTz1PyimaNJE2uX/wy+B6rb3ETf
8AE98W3H7yTnIbY3ds8DHGc46ZpgXYbmy+Cngb/hB/CrrrvxI1j55kt/3jJK38Teirk7Qev
U1W8P2Nv8BvCEwm/wCJ/wDFLxOcx2MJ82TcxyAcc7FJJZv4j7Co/D4gh8X3fgL4MW6zanBk
a7411BfPeMk/MEJ6sTnA6fXGahtNXdvHtz4G+DUX9reJHJGt+NNTP2h4h0cqx44PAA4zwAe
tAFqzubT4EeFr7XvEl0us/FDxQN62ifvHDE5CnHRQxyT3IAGcVW8K21t8G9E1D4mfEycXnj
bXdzWenD5p8vzjHZicAn+EDHWqlzLbaF8RR4Q+GVqvi34jzZXUvFGrEzCxP8W0HIXb7dOnJ
4qXVo18L+Pbbw74W3+PfixeEfaNa1Q+ZDpQxklU+6mBz04HXrincBfC6W/gJ9R+N3xfmC+J
NUDPpmlkDzlBHGF6qcfKP7o68mo/C0Atteuvj18Y5Rp7TPv0bS5P9a5xhNqHngYCj1O44pd
bs9K8I+OLLSreOT4kfFvUcbrjUCXttOJGd3l9FA6gHoACcdKs+LCngbxFpsM274ifF/VQBb
G7G6307PQxxdEA5x3wMnApATaPZPd+L7j47fGSePRtPtx/xJNJnOZFQfcbZ1J5yFxkscnAx
VN7d/iF4y/4W58UF/4R/wABaOAdKsb35ZLvByp29SGOCcfe4A45qv4kgh8H6/psGuB/iV8X
tVC/Z4Lo77PTS3TEfAAHOM+meBU3jVbXwBHpusfEO5b4g/Ee/OdN0l/+PKyJOAViHBAOAOP
mPT1oALqGf4n+MY/if8SGHhr4caNn+zbW8Ox74A5zt6kMQCcdQAB3NO1e1vvjl4pg8S+KFf
wx8KdCy8DXpELXp7tz2YDGegHAyTS6/YxeDdDt/H/xouX8VeMbw7dJ8O7h9mtn6hRGOOOMn
kduTzVfxXa3Gn+G7fx98eL2TUJ5yBo/gyzfyoFbHyq4HXAxn09T0oAs67c3Px51W30nSVfQ
fhRoDhrnU5h5CXWwYwm7HAHA9M5PYVB4lmuPjNPa+BPAyDQ/hdoBUX2tP+7hlEYwFQtgEDt
6n5jTtXtGsfAsHjr42ysmnsANH8D2LfZ7ZeMorqOuByc9B154qZ9NZ/h7/wALC+MspsfDEK
q+leDdOH2eAg8xq6DG4nrg9uT6UAP1wP8AFG0svhn8Nf8AiVfDXRAq6nrrDbDKE/gRj9/GC
Se5OTwOZNekf4jadbfCH4TKLPwPpYWPVte6Q7VOSiN/GcgknufbNT2Gj3HiDwQ3j34vTf8A
CP8Age0j87T/AAlYfuYRF/B5oXBctxhe+ew4qpoH234qaDda9rzjwR8I9JDeTpdkRD9tVOp
dlAyvY44J4HPNAEmt6mPEOgW3wU+CS7tHtU8nV9eziCCMcuPM6MWOSxHXoPbMvplvPDS/An
4Hq19HjbrevKNseTjeS4456EjsNq5q3oRb4rWF6LdV8D/BvRM7orQiB9RCjLb2HbAGfy5PN
Q+GJrv4r3d7onhBR4G+E2ikrdy2g8mbUMDJDSe4GTzwOuTQBNFIPDnhj/hS3wVT+2vEFzxr
euRDENtu+VyXHAOMgc/KPUmrNpNF8PPDD/Cj4Qx/8JJ45vxu1LUrf/VWjEbS7v0XaOFBPHU
88Vn6Dd3nxI1u5+H/AMKoF8I/DjSyBqOp242zXo/3+uWxxznHJ4wKfaXq+K/EbfCL4KMnh/
wvZgnWddhGZp1BwxEnU55APfnoKe4DNNlt/hToc3w/+Gw/4Sz4mauc6jfWy+ZHaE9ct0G3J
wD35b0q9oUEPwZ02fSdHx4z+K+u8SRW4Mq2gJz857KCSTnG4+gFZ2k3Sa34on+FHwNi/sbR
rfP9teJl+aefBwxD9eTkDpk5xgVNd3/l+J/+FOfA9Fsrx226z4jb95OwB/eMZOvHTPrwMVQ
FjSru3+FE99K6nxn8Y/EWWltrQecLTPO1iOgB5PTOB0AzUvhnT7L4Wald+KPF8x8T/FTXSz
22kWn76WEv24ztz3Y4AAwOKfrLJ4D1K1+E/wAH7Qy+LdXP/Ex16YB5Y+MuzMc4IHzHsoxxk
03U5bf4ZapafDn4dAaz8StfIGoa7d/vZIdwyWbOccZIHQAZOTSAbbyDwB4guPH3j/b4h+KW
sjZpvh+zYSGzUjCrgdOMDPYZAySTUej2KeDfFb/ET4nu3iD4l6nzpnhyw/eyWwYYUbRnbgc
ZPCjPU1Pq1nD8MLqy8J+DAviL4s+I/wDj41i8/ePAGzufLZ2DrgegJPYUeJtQtPghplto3h
1P+El+KfiTAm1K4Hmy5Y43c5IXdwq98ZPShIBZ2tPCHieL4mfFxxq3j2+wmi+GLD961oOiK
qjuM/ePAJJ5NU7nbo/i63+KPxvkE2vzHHh/wlZ/vpIf7uV6Z5H48nJwBPqkdt8DPDUeu6mf
+En+LPiP5Ip7jMpiY8HYDyFUkDj7x46VNcR2PwS8Ir8QvHLDxL8TtZGyAXDbjE7DPloOyrk
biOvQYoAhudGuvEHiOD4p/Hy6t9A0azOdI8Nu2525yoZOrMTglQMk4zgDFT+MT/wnl1Z+KP
inP/wh3w502TzbHSLltt3qj9mdByAegXrg44yTVDUZ1+GPhaP4p/E4jxF8RdYH/Essbg5is
SRkBV6KFBGSOnAHOTTbWzTwl4Pf41/GZ21/xRe/NpGlXONlsWGUUIeAccnj5R71IFLxJLf/
ABanstV8VkeAvhLpBzbpeHyJb/AwNidSdvAwCAOmTTvFF7L8TNIs9PTHgH4OaOVU3t4PJfU
AnCiJDy3sOeeTk8U/RdNSXwzP8e/jnIdSIUSaNo0vESAn92FjPHPYHtljmpPD9pH4m0C5+O
/xpzNpNqpbRtC6QIoOExH0Yk4C+vU8UwK+uX118RPC1t4U8IwjwV8JNKVRda3qH7kXKqeih
uWyecdzyfSrt4zeKPh/D4N8E58F/CyzXZqHiTUgIn1AZ+YRqcFtx6nv04HBk8Lwv4+sbz4y
fFvEHg7SVZ9I0NRi2VV43lOj84UZ+8fYAVW0IN8S31H4vfE92s/AOhlv7J0QHEMm3gEqOG5
wP9onHQYo8gJf7Xk1P4fHwJ8JLM+G/A0CtFqHi7Vj5CSqf9YULYLs3qOT0GBUGk3KnwJP4H
+DTLY+HsE65431MeRFJ2byycEnHAx0HTHWp/CenS/GFrv4j/EWX+zPh/orP/Z+iL+7t9sYy
WYDGQOh9TwMCq3h20uf2gfFst7fFtF+GXh19tvpsGIY5sDIDY4zjlj/AAggDBp7AWfC921t
4WufA3wKtGNmc/2v411EeTBuxhihPXAzjHTt61V0HV7PwjZX3gn4IWreJ/FV2M6t4olG21t
euW3njC845x3+Y1csHl+Oni658MaE76B8K/DrBJEsgIReEHgH2bBOOw5PJrPtIj8YvG1x8O
vA6DQPhfoJAvpbL9216Qcct1YsQcZ7Asc8UXD1E8KXkPg6w1TSfhYh8dfEK+J/tXxGR/oVi
CcsfOfCkA5PXkjJz0pPAskPhO81KLwGn/CxfiZqBb7frYB+waduOWzM3B55J7+w4pWQfFPx
wvwj+HBXQfh1oX/IQms+Dd7TtbJ/iyRhc5zyx6Cszxz4z0RfHmi/BbwWi6T4Mt7+Gy1NrNt
j3zs4V1LjkgZwT3PsBRcC74e8R+GPhz4jlhsNYg8d/FfxJOLeXUi2bKzkkYDaJO4z129cY4
HFc/eaDrHg79r3wlbeINffXNRvLi3vLq7ZNq73LAqo7KMYHtWx+0BpNj4S+M/w/u9Ls4bDT
4Y7eNEhQKqiOf26nBFaf7SKx6J8bPA/ivOxMRl5AOCI5gev0akhdyh+0Dv0n9qPwPq7HZE4
tG3noNs5BqD9p1W0b49eD/EAYqDHbyBh2Mc/P6Gtn9ryykifwd4ptfm2PLBkdCeJE/kaT9p
uyj8TfCjwT46tcMSqIzr2WaMMP/HlNOPQA/asEml+MPAXjGAZjhJUOBkZWRZB+hNWP2sLcy
aP4M8b2K7kilK+aP4QwWVP/QTVj4mxH4g/sc6H4jiZXudOiguJWHPCDypf8atLH/wtT9i1I
oybjUtKtsY6sJbY9PqY/wCdK9gXQqftM2S+Kfg14U8d2RP7lo5Cy9Qk8YP6MBXu/gHW08Uf
DLw/rSvvN3YRmQn++F2v/wCPA14j8HpYPin+y7q3gS8cPe6cslnHnkqP9ZA/4Hj/AIDR+yj
4tmk0TW/h9qZKXujzmeGNz8wRjiRf+AuP/HqJLRoOh6pN5sDTpPMiLk5A69aoSiWVFzwpbI
7kj1ro9d0uKLUjeLGT5/LYPesi+iVtSiiVtqIu4qPTvXy1ak4Nrtoe9RmpJPuUryVI4HYv9
1d3NcrrUg0/TFkWRTlS+7HUVs63uWBbYblWd/mKjkCuV8QNK1hLLJIrIE2KN3bnisKcdVc7
obXOWlEkj2ss8v7tx5npk+3+elc5rEKr8TvhozMTJJraNuUZ43Lgc11OqzLBY2NoUCmUgKo
zgADNcl4iOz4o/D52uWUw6vAFUL0BYZ/z7162GT9pFmGK/hM+qvivGsvwe8XxvnB02fODj+
H1r8yTGyLt28AZ5GMV+nXxRha4+E3iyFYzIz6bMoRTgk7fWvzGljkjJilyoVupPfvXsxPm1
sMOXTCgqfu5B6+lXHglWOMvlcfwnhs9+v0qmke84zznj3+lasm4H55PnjYYDdSMdfzrVAjt
fhoki+L7FMbSW3MCc/KB1qH4hLCfiJrJG4fvh2/2RU/w3Mp8ZWz7iflIBPXGP5VV+IKRH4h
auxlwTIpOc90WreyKPJ6tQSQiNg8eSeAwPIqrT0PFc5imXYmQgbicjuKuxMAMqMhj6VnxqM
AnnnFaEEbMQwIULkjPenc0R9jfsgytL4Z8W5G0C8g+XH/TNuai/are+OpeDLLThK1zci4hV
Y8jduKLjj1zil/Y9z/wj3i/5sr9rgwPT5GrsvitYRX3xx+E0MwzGbucsD0baFYD81FS/iEn
qc98RrmH4H/s96d4P0A+XrOsf6PLMvDs7L++kz68hR6Aj0rP8UhPgR+zfZeHtGdYfFHiMhZ
pVH7wuygyEd/lBCL6ZqL48s2p/tHfDvRJ/mtd0DFCeGLXHOR9FFSfH4DVv2ifhroFzhrTzI
nZPUtOAf0UUJ3tfqNB4nYfAr9mTT9A02TyfEviIhLi4X7+9l3SnP8AsqQg9M1JbKvwF/Zab
U4FVPFHiDZ+9HVZJRlfwSPJ+tYf7VMrXnxT8EaMQfs/lBiO3zzhTx9BV/8Aa+uDDaeD9Ii2
iFTPIEPTICqPyBNPf5guhc+HEMfwj/Zt1b4l36LJr+tp58Tycsd5xCuT6klz6034OWkXgD4
LeJvjPrym51vU0lmSWblmQMQgyf78hyfUYo/aWMmmfs/eENLiCpbedbowTphIDj9as/Gr/i
V/si+GLCyfy4JlsImx3Xy938wDSvuJa2IvgLbLo/gTxX8cvFzm41C+86VJ5OpiTliP95+Po
oFVfgm+/S/Gnx/8Wk3F6PP+z7zkIqrl9vpn5UHsK0PGEbaX+wnpttbyrCJLG0DgA/OHkDFf
xJrLn32P7A1qLPIN0qiTb8vDXJ3Z/Kmx7lz9nWwbWb7xV8bPFUglu5nkSOVukagb5WGemF2
qPYGs/wCCNnP8U/jn4j+K2vHzrfTn2WMb8iJjkRgD/YQZ+pzXQeEs6V+w3fzW3Ez2F2zkdS
zSFT09qT9m9fsf7OfiS/hI+0Ge7bK+qwjFDEZvgmaP4w/tR6r4nvP9I0bwsu2xjblFYMVjO
Omchn+uKr6FLF8Z/wBrO/vb4rdaB4TVvs8J5RmR9q+3MmWPqFAqz+yZCkXgPxpqEODdPcKC
c5OViLD9Sah/ZEQNbeO72RQb03EQJzz0dv8A0KmHcjuGPxj/AGtn0u9P2jw34YDYhzlG8ph
uJH+1IQPotXvGFw3xV/ap03wA7iTw74bX7RdQgfLI6gM+fxKJ9M1m/srAz/Ebx1d3CD7SyK
GPfmZy36irXwFAu/2lviXf3EZFwfOxu6jNxg49uBSW4PqQftAatf8AjX4u+GPhBpUpitBLE
10qnAaR+mQOyR5P41J+0TqTWUXg74J+EUFvDcmEPFHxlN2yJTjrzlj6kCsvQf8AS/2/L43J
OI5rjy93qtvgfhjpU3ivZd/t46NHcpvEMlt5at0AERII/E5oS2QbfIs/tEXieCvhr4W+D/h
geWt0i+cq9ZUVgoz/AL8hLH6Vc+McsXwl/Z00L4daL+7u9UHlXLx8NIAA8zf8CcgfTiuf+N
xWf9rXwpDeEmBDYABum0ykn9TTv2qnaf4weDbOcsLVbdGPpg3GGP6ChDXQ6LxbI/wa/ZQ07
RrAi31zXgqTzLhWDyrvlb8E+XiqShPhD+yEl5aKLfxB4pVN8oOH/egkYP8AsxdPdqZ+2DJK
q+DrdFzbL9oc4HGfkH8qX9qXMPwr8B20DBYAPlIGRkQLj9M0Auho+EhH8Iv2R7zxVEqwa3r
kQlWTGG3ynZCP+Ap831zUnwIsbfwL8CPEHxNv4w9/exyzq8nVo48hFz/tSZJ+opv7QIaP9m
DwlFb8wb7IHHHHkEg/nUusyhf2DLNrTayHTrdZMdP9cN/65o7i6Iqfs72/2Dwf4y+MXiM+b
fXMkx82Q5IRBvfn/acgf8BFP/ZzsW1bUPGHxi8RgSXc0skcUh52LjfKR6HG1foMVN4bMY/Y
Q1D7BgH7FdZ74PnHOffFTfBiR5f2P9dEAPnLHqCn1J2f4U3pcP1Kv7O6S+MfH3jX4r603mS
tMbe2kcf6pT8zAegCBF/Osv4MpJ8Sv2kvFPxD1JTJb6cD9kV+iFiUi/75RWI9zW9+zh5b/s
4eJIrBf9LE12pUdd/kjaP5VT/ZDJTSfGNtNgXaXMG/jnGxh/PNPuDe5V8GmT4oftea3r2oD
zdM8LB1tImGVVkby4//AB7e/wBcUiRP8Vf2zJo75zNonhFWMcPVS0RGCfrK2f8AgNJ+ywwg
+IPxEs53JuxMjMCMHiWQH9SKf+zqkkPx8+J0d0c3HmORk84+0Nn+YqR9zF1sN8Wf20IdDvS
ZdF8PuUMWeCkI3t/31JwfanfFyeb4j/tUaB8OjI39l2EkUUka9BkeZK3/AHyAv4UnwSJg/a
68Y29wy+cUvQGP97zlJ/Sm+FlNv+3tqjXjfPJdXQj3e8J2/pTW6B9TR/aEkl8XfF7wV8JdO
xFZI0TSRLwo8w7Rx6LGvH1qX9pWc3/iHwJ8JNFIt7WZ42aGM4CgsIogR6KNxqDxG0lp+3vo
73aqyT+SImZMgBoSFx75HWj4ohLT9tDwddXnFvIbMgkccMwz/wB9YpLoBc/aavX0jwz4N+F
Xh0eTFdMgMacZjQrHGOP9ok/UVQ/aQl/4RrwP4H+E2hny4JFUyKn8ewhEz9XJb61N+0Kvkf
tF/D+/u22WqC3O49Bi5+b+lU/2lpTY/HrwTqF0hNkscBY9iFuMsPyxQugkbv7Q10nw8/Z88
OfD/SpBB9q8u2kCnl44lDSH/gTkE1P4si/4VT+xpaaTYv5V9qcEcU0qnDF5xvlOf93K1gft
jozXHg65zmALcc9s5Q/yrZ/alLXPwO8J3dowNo1zCcjoQ0B20IEtiuCvwv8A2IY5rJvs+o6
9EGaQcMXuD2+kQxR4ZP8AwrP9im816yHk6rrUbSiTGGLTN5ac+yDIo+N5+2fsheDry0AaCM
WLNjsPJK/zpnxAn/tn9hvw3e2QykCWfmKOMFCUI/76o7guha+DkS/Dz9k7XPHMURGo30U90
rdG+XMcQ+gOT+NfNVxoOqeH/DPhX4hT3LyNql/O4UjlWhkU5J7liSfwr6agkOo/sEJ9jKs8
Gn7XA7FLj5ga5TxFoieIP2HfDOpWSh5dElMkjAfw+a6OfzK01oxo6H9rCxfV/A3hDxZYfNG
spBYf3ZEDqfzWq37QKf8ACX/s5eDfG9qfMMKxGVh1xIgVvydRW3pMR+KX7FxsEHnalptsYl
U9RLbnK/mmPzrM+BrxfEb9nDxJ8OLx909n5kUG4jKq/wA8Z9sSAihiRp+O4/8AhZ37G1hrd
tiS8sLaG7baMsHh+SUfXG41mfDpV+KP7H+q+EM+ZqmjrJBECedyHzYT+Iyv4U39lnxClxpf
iT4Y60mHgZ5lgf8AiVv3c6/ng/8AAq5r4TXN18Hf2l9T8A6nMV0vVZDaRMxwpOS9u/4g7fx
pNLYNvkdJ+zBq1n4l+HHij4aaudypvdI5Bz5My7X/AO+XH61S/Zz1afwX8UPFHwj118maR3
gD9Glj4YDP96PB/Cuf8Vwz/AX9qG38SWsRTw/qsjTsiDgwSHEyfVWO4fQV037RXhy70LxPo
Xxq8IvuO6Hz5oum4YMUh/2WX5T+HrT/AFB9jK8JTS/Az9qC+8PahL5fh7XmEcUjcKqO2YXP
+62VP1NTfE+0ufgt+0dpnxI062Y6NrMpa5ROnIxOn4jDj3+ldX8WtA0/42/BHTPiJ4Zh36r
p8JmEaf6zYP8AXQ8fxKRkfT3p/gvU9K/aE+BFz4Q1mZV8SaVGq+a/3g4GIrgdyG+634+oo1
+4PM+gI5rLWdGt7+xmS5triNZ4JVOQ6kZBzXHuJpL+6uGTbs+XntzXkX7O/j660LVrv4N+L
g9rf2Ezpp5mPcctDk/99L6g177rdgqwzXcagBh+8AHX3rzsZRbXNHodeGqckuV9Tzi8/wBI
ud7yY4bA7Dn/AOtXJahLKTbWyNuaeXJjI6D/APVXX6i8O64lh3IoURIff1rl7eFLjXpJ2dS
LdCgBX7vvXhw3bPol8Opx+tzxSeKIgrskcG1AByuR156Vz/iBJbnxl4J1Jxtz4kijVgByMj
/CruoyJLe3c6o0bKXJY4w+eBVfxA0O34eRZXbHr1s7Nt4yT/nNevRVpxsclfWnM+q/iYu/4
WeLEBxnS7jjp/Aa/MORDnbyWUYxj+dfqB8RoTcfDDxVCvV9MuAP+/Zr8wpJ3CeVnOTk/Lt5
FerE+ejsELKZ1yqkKRnnrVySORR5hZSXO7O7JA5HI/D/ADmqsRKynaVLY9OnvVwgJBbyBj8
wZmxGRgbuu7+L+nSrGd14CbPi628uHYxz2ztG31qDxwjt461UtECfMH8WP4RU/wAOX2+MbY
bhl+3YDHr61i+P540+IWsq9xJuE/ODx0FXLZDPNKkiOG6A/Wo6fH96sTAuIwPGdvOcY4rRt
ZCUQsvAPJB61loC0i/N/wDXrVt4xGoJ2qwGAQepNNI1R9gfsgqRoHi45+Q3NuV7/wADdK3v
j5rY8N/EL4Ya4xxFZ30kkp7bMoG/Qn8qwf2Qgo8P+LipJBurfg9vkarX7WZjHhHw3uTMn2q
Xac4x8ozn1qfth1M79qKN9E8aeAvH1spaKCUIZE7lHEi/mC1P/aS2W2s/D34q6c3mWsEsf7
xehXcJU/Mbq0vFyx+O/wBiy11W8Ym6062jnWRhzvhfyz+a5rN0BF8d/sQajZ6kPMn0SKZYZ
GOTmA70Of8AdO2mtPkC6FL9q3Tze6f4L8f6TK0ttzEJFOQQ2JYzn8DV/wDaNtF8b/Bbwl4+
0zZKkJV5D6LMoBH4OuKl+GAT4m/slax4W1ZAZdJEtvA552FFEsRz7Zx9Kr/s23Ufjb4QeKP
h1rUbXFjbHER/upKCcA9irruH1o2BPqaXxMH/AAn37HWma7aKs89hDb3MmeSpj/dyj6jn8q
iut3xN/Ylia2jE1/pFuhaNTk77Y4P4mPnHvVX9ly++1af4v+Huqf6RbwnzAjtuBRy0cgx0w
eD9TUP7NNzNovxL8efD2STz7CBnlVTyuY5TGfzUjP0ot0Ff8C14NnX4m/sZ6j4btXEmqaPA
0Bi6tujbzY/zXgfSqXwrU/ET9kvxJ4FiJ/tPTDIsSEc4J86P8yGWsr4VTP4C/ay8QeCbEka
XqE89rsAyBgGWI/hyPoav/DEf8IN+2D4j8I2DldN1AzKIx0Hy+an0x8w+hp2A1P2epo/Fnw
G8V/Dq4JS7tjNGqN1CzKSp/Bwwqt+yzqJSLxX8P9UdoriJ/P8AIbAJBHlSAj1BC/nVPRJT8
P8A9tq+0ew+TTtcfy3iXgKJU8xcD2cVS8ZTN8Pv2zbHWNLG2HU3ge4iXjeJv3cgx9fm+tIO
5rfs5XQ8J/FXxv8ADXUyYZpGMkMb8BzExVsfVGU/QVnfBec/Df8Aab8S+AL4GGLU3kSHceG
KnzIj+KEj8as/H8f8IT+0B4N8baQvl3l0UM4TjzDHIEOR3yjY/Co/2nLc+Hfit4M8baYGiv
XALOvGWicFSffDYpjZL8Opf+Faftb6/wCE9TLQ2+u7xaO3Cyb282Ij6/Mv1q3YBvhz+2rdJ
dL5Ol+J0YRSZwu6UBlHP/TRCPxo/ats/s9r4M8d6enkalBP5YkHBHAlTP0IP51N+0vENW+E
ng3x3F/o2pRyQsHHDKJY9/H0ZQRSXQN/mc98VjL8NP2tNC8dSIyabqLxTSS44Ax5Uy/gOfx
q3+0Ylz4Q+MHg/wCJdkrS2jmL51ORvibJH/AkYflXRfGqSDxr+ydo/i/UI1F+kdrdK5HIZ8
JIPoc5/CmavCPG37DtpqGo7ZbvT7FZopXHIaFzGD+KjFAlujA/afsCupeDfijpG2a1ZEXf1
XKkSxE/UEj8KtftMQxeKvhf4P8Aibox3RLhXkT+FJQGXP0dSPqaf4a/4q39hzVrLV8E6SJo
4JJP4fKdXQj/AL6x9KtfCKAeJf2QfEuhan89vaC7jgZudgCCVSPo3Io6egLoyP4zRp8Sf2Y
fDnjqyYvNpyxyzheSNwEUoP0cA/SoPGED/FD9jXR9atAJNR8PqhmUckeUPKkH/fJDVZ/Zs2
638DfGPhvUR5likki7H52rJCS36jNS/smP9r8GeL9DnVpLJblPlc5Vt8ZV/wAwBTYbfIXTl
/4W3+xm2nQN5uraJFs8sHJ8y35Uf8Cj/nUXwKkj8f8A7NXiT4fTsGubTzreNX6hZBviOPZw
R+FVf2VpJbDxp468ORoV0+MrIqsc5KyMmfT7uBVH4DkaJ+094z0DTjiwb7WhQHjEcwKH8Mk
fjRvcHp8jS/Zvvl134e+NPhRq6eTd27S4icYIWQbHH/AXAP8AwKk/Zjv3sNR8ZfC7XPlmSR
5fKY8kj91MoH02mm+GVTTP27dattPGIrtZjMqdBmFXYn/gQqvqqHSP28tPfSiE+2shuAn8W
+A78/kDS3Bl/wDZ9uT4J+LXjP4V6jKf3kzTWwb+IpwcfWMqfwrO+Egk+GP7UfiPwHdHZZ6s
XFsSfvEfvYj+Ksw+tJ8UXOmftm+EbrTW23M8lmZdnU7iUYH1ylT/AB33af8AtN+Ar/TRi8k
+zM23qSLgqM/UEj8Ka3G+oyxuI/hb+2jd2kuY9L8UDAbOADMdyn8JAR+NXNYmT4V/tiwaxd
HydI8VpseU/dUyYU59MSKp/wCBVW/asjjg8b+CL+D5bzDqpX7xKyoV/UmtD9r6CFvBvhW+k
AjvUvXVXHDBTHlhn6gUl0F+pzHxBV/hL+1zpvjWSMppOryid5MnBVx5c4+oJ3Y+lWPjpZv4
C+Pfhr4p2UZlsL14ZpHTlS8eAwyOmY8H3roP2goV1T9mrwlrerRj+1I3tGyRyTJDhx+OAar
eOlbV/wBhjQ77VQZLu3htXhZ+G4k2L/45Qhoj/aVtZtO1nwX8X9A/fQwtEGlj74Pmwk+zDc
Pyqb9oq0PiLwJ4S+MPhg7xZBHaReqRyEMh/wCAyDB+tS2Ux1r9gu4k1lTIbWzdYWfqfLmxG
efyqz8Ltl/+xVrVvqrFraK21BE8wcKq5ZcfRulGy9BJ7GL8cJI/iZ8BPDPxR0chZ7BgLpVP
MJbCuP8AgMij8DSfFi3T4r/sz+GviNZjdqOloovNvLKOEl/JwG+hrM+AbG//AGe/ihpmpjd
pccLyIG5VWMDFsenKqa2/2bP9M+AXjiw1SPGlrJNjzORhrfL/AMgaO4yz4xtG+Mf7Jml+II
MPrGhRiWZAMktEuyZfqVw1N8KhPjH+x7deHIR52s6GnkxpnLF4fniP/Ak+WqP7Jt1PP4V8c
afe86WojkJb7oZo3D8e6gflWT+yNJcxfEPxPZWshbTWsxIf7pYS4Q/kWqmt0TsvQ2PhTcwf
Fb9mPXfhldHGraPGyQBhglQxeFvwYFTVH4BSx+OvhL4y+DesSGOeFWltd4+aMMcH/vmVQf8
AgVSfBNVt/wBrfxrBpLAacftgZF6KBMMfhuz+dUvhWDD+2z4li0wFLISX6yBT8pXIP/oVIb
Nv9nbUUvdE8YfBLxNF5U8Pn7UYdUb5JgM+jYb8a1fgPaed4S8d/BPxEpFxp000YV+rRSgqW
HsGAb/gQrl4ozaft/SJo5IEsxe525xhrfMgP44P1qPx941g+H37Z412N9tnJBb2+oqn8SOg
DE/QbW/Clv8AMb8h37MmuXXhH4keIvhbrYMbTO/lo/Tz4shhg/3k5/4CKr6Y5+BX7Vcmny/
ufD2uNtDE8CGVso3/AAB+D7VpftGeH73wp460H4w+FyPLeWIzSR8qJlGUc47OnGfb3rpvi7
oNh8b/AIGad4+8Lru1PT4TcpGv3yuP30J75UjI+nvT8xafecN8YLC8+Df7Q2l/E/SIW/szV
JPOlSP7rSdJ4z/vKdw9/pXVftH+FYPFHgnSPi14TbzZLKKOSSaL70ls3zJJkd0Y/hk+lTeB
dQ0/9oD4B3fgnXbhF8SaRGqLO453KMRTj2/hb8fWsz9n7xncaJqWpfBDx9AsUiSSQ2cU/Kk
kHzIDnswyy/U+1FugX6mvcLb/ALSP7OkU9uUTxbo5yUPX7Qq8r/uyKM/X6Vl/s/8AjHT/AB
h4K1L4LeNgz3EMUkVuk3DSQd4xnkPGeR7Y9K5a9s9d/Zq+N6arbLPd+DdVOwr13QZyU9BJG
Tkeo+tbnxs8BMkth8dfhZcZB23ty9n1DdRcADt2cf8A16NA8jO+HevX/wCz/wDGPUfh74sm
ceGtTlBt7l/uIWOI5x7EfK3oR7VP8SfC+q/Az4pW3xS8FQl9BvpSLi2U/u03nLxHH8DdVPY
/SuxJ8MftQfCYlRDp/jHS0xg9YZCPzML/AKH6c8/8K/HzWsdz8DvjLahBt+x20l6e3QROx/
DY/wBPajUPQ1viT4QsPjD4P0z4ufDOcjXrNA7xRHbLJswShx0mQjj1HHpXbfBT4u2/xG0Ft
F1xlt/FFkpS5gdSv2hRwZFB7/3h2NeLXMfiv9mH4kmWyWbUvBGqOPlY8SDPIPZZlHQ9x+nc
/EL4cW3jjT7P4v8Awb1BotcGLnFo+z7VjqQO0oxgqfvdDS0aA9H8UaKLGeMQkrbSvndjOz1
rzUSy29rqDQ7p2ml8mJ92PxrpPhJ8ZLH4lWtx4S8V28Vj4otgySQ42rcheCyA/dcYOV7dRV
Lx5pV54auVhjgkksEieaKZRnJ7g+4rxK+G9nLmjsz3sJiuePs57/meTsN8ssaEOj3GNwOcE
dapeLX+yzeCbZwVMWtwNyBtxvHar8cS2mmWIfKyuxfLE857nHtWL4yuXm8ReD5OHiOr2pwe
5DDNa0b+0jY0raUpH2b46EZ+HviXzRlP7Nucgd/3bV+WbbGjJbO846mv1M8b5PgDxKOP+Qb
c9f8Arm1flmRlVKZI2g9e1etE+eWxKflO4EPkZ9MfWrP2+R4oopZpSkCkQgncEBOSo5wATk
1RGQTkhR6nn8KeoMkqfdwP6fWrC56R8Ntp8Y2uEI2k4UjjOKzPiJag/EfWjuY5mB5HqoPrW
z8JoWk8a2m/JOSwBHcLWZ8Qmkb4i60UZSvnY6f7IqnsijyunpyxwOKZTo+tZGBahwuCRyK0
oyz7ScAH0rPjyMuO3ersKZIYISCDnPb3po1R9hfsfceHfF+Acfarcgnv8jVpftUQvd6N4Ss
rdWlu5byVYoEGWkJVQAPxwPxrP/ZB2J4c8Wxk5cXMBb5s8bGxXX/HHU77RfEnw+1nSLFdS1
GC/nW3tHB2yOyAL05yCRU/bBb3Od+J88fw6/Zb0vwBO4k1zVIY7fyIzlslw8px6A/L7kiqu
rqnwl/ZAHh/VGW313Xo2QW2cMHmILDH+ymAfepNZOneDvFdj4k+IdwPGXxPvwg0/Q7biCzJ
PyDAzjBPU9TyB3rP8cR2/hHWbLx38W5U8V+N7gD+x/Dlp8trZc8Fh1YBsc/xN6nmmCNLwzt
+Df7Jd3d6yFtdW1xZJIYJPvtJMoWNSOuQg3H0qv8ABq2X4Tfs+a/4614/ZptW+e0ik4eQBS
sQAPdmJP05ql4s046XYWPxH+Pd1JrWrytnSfCVq2yKNuu1h6AY3dffceKu+JbYy+HbL4jfH
q4P2XcP7H8H2B2RAkZVX7lsdc9B19KGA79nXS08EfDnxL8UfE5+yQ3q5iMgwXjQkkj/AHnO
B64pv7Plquk2njT4y+KZVsrC/ZzHLL8oKby8hHr821RjqQaL5Lvxb4JT4ifFu4bRPA9qFfS
/C2n/ACG4A4jDHgnd2HHHPyiqFzbX/wARfAn/AAm3xEuv+EQ+GWmqDp+g6d8sl0inCc+pIw
OPpgc0BuUPg2i+Ifi54n+M+ubbHQ9ONxcmebgB5BgLnuVT9SPWtP4KwN4o+L/i740auv2DR
rdpvKlnG1QW46n+7GOfdgKk0mxi8afDxvEfi1B4L+E+j5ltNFsiVe+Kn70r9XyePdunrT9J
huvit4Ym1TVZE8D/AAf0cEw2Nt8j3apySzdxnqfXpk80AVfh1BL8SP2j9Y+KcyG38PaUzyx
zTDauQmyMFumQo3H0qho1pL8Zv2q28TWkJbw/o0ySmc/dMcXEYPuzDOPQ1paQ918XdOvNB8
OrH4J+Emhki4kjGJL0L8x3N7jk5zjjOTSeF5r74gm/8EfDCIeDPhzpvOo6uObm945y57sBn
2HXjimBL4uH/C6P2ntI0XRs3WgeGSrXt0nMeVfc+GHXLAIPoTUfxA2fGv8AaM0fwtoTG50n
w6cX10nMa4fdIQe/QIPU1X8MXT+ML+7+GHwXhPhrwhaDdq3iBgTc3Yzgncefmwce2TwOK0P
C92dV1q8+FvwMjj0jR7YE614qlG+eY5wSh9ScgfiRgc0LyAd8crib4ofFPw38KfDA+0LYSm
TUJUGUt84DZP8Aspn8WApnx5uH8b+JvDHwY8FL9rms2V7oxfMtvhdihyOAFXJP1A60zTtTi
0/xLP8ACr4GwBtTmYrrHiq7bzJBj/WMD7ZPPTPA55q9dXlr8PddT4VfCG2XVPHmqkf2nrl3
8xgz8zMx9QMtjoPcmkBU/aC1K3h8L+Gfgh4UjN9qR8hXt4VyQqLtjUjsSfmwegGasfFO4Tw
F8B/D3wY0qX7b4h1KCO3eGH5n27tznA/vP8o9efSp207TPhNrlr4e8MIfFvxb8Qfe1G+O4W
oblpDn7q9TjqQOTjisvxG0Pww8TW2laGz+Nfi/rxVZdUu8OLLfwNiHhfYdlGTxxQAvjuYfD
f4A6J8H7Pff+K9cVRPbW/zsm99z8D1bCj1wT0q74oni+DP7NVn4BEgm8V69EyNbxHc4aQ/v
WwOwGEHqelV9dez+DbWEttBJ4s+LviYgC6vv3htyxwSq9hngDvjkgDFVvFKW/wAH1s9c1yT
/AITL4t68R5Elz+8iscnGUT0BOF9T0wKALdq//Cjv2am0vUcjxh4m3eVZxnMqM6hBwOfkTH
/AjirvhhY/gB+zpdX2sbIvFGth5orMt85lZdsaY/2Qct7nFU9eWL4P+HoPiD45b/hKfihq/
wAloly2+KyOMkIvQKmRkjucDHWpHsIvBXhVfjP8YrhvEHiy6Rf7M0yY4itmYZRFToCByTj5
frzT3AZ8MIYfgj8GdX+IHjLFtretgPbWcpxLIACY1we5LFj6DFVPgvp8Xw58JeIfjP4/b7H
LqgYWcUnyyTqzFyQDzl2xj2GelKLNI/Cj/Hb43Z1S7kw2jaEx2wx5OYxsPr1wewycmtLR4B
qfg6f43fGxxfWqKZtH0LpbwIeI8IeGdu2c8cn2AK/wgtP7Mu/E3x9+IJXS4b0SC0Ew2s6s2
WZQeTnAVfXk1W+GkbXfjXxH+0N4826PoyGU6eJh80gI2gqD1wo2jHUk4q/oUB8deHrv4yfF
6TPhjTleXSdCXK26ovAYr/EScKM9T7cVB4Wjf4sWV78VPic4tvAuieY+m6JH8sAEfVmAxvx
gD3PHQYoAg8DQzeNfinqfx68YJ/Y3hjTQXsTcjb5m1dseP7wUZPHVjgZqXwfbT/E/4y3fxn
8QwHSvB+hn/QJLw7BJ5YIQjPYElif7xAq74Rlb403F9418XRrpvw58PuwsNHUbIpCi5LyY4
YKO3TJwOlR+HLk/GvWtR8ReJWOlfDTwyx+z6Yh8uKcqNwMmOoC4JHuAO9FwINPsbv45/HaP
xxLbNb+A/DmFt57gFVuyhLcZ7FvmJ6AAd6q+OpW+P3xk07w34fcyeE/DrM9/qin9zkkGQg9
OQu1fXk9K0NHvtT+PniK+0e2aXw38MtEIjktbQ+S15/dRiOgIG4gcAe5zWNpzn4ueOp/hl4
EI8M/DfRBuvGsV2yX2G2gs3VtxzjPYZOaNhFj4o6pN8avHWjfDD4fj7RomkyCS/wBSQZgjw
Npw3QhVyB/eJ46Zpfipet49u9C+BnwujN9aaS0QvruI5ghCLtUM44+UZJ9TgDmlnlPi34gr
8DfheD4b8I6aGOs3lqMTXIU4f5+pyTtB7k88DFUvEesXV18QLf4A/BqGLw7pyP5Wpahbj99
MQMysX64UZyepPHSkM1Pibcw3nhnQv2fPhif7Uu0Ecd9NB8yQIhyfMboMtlm9MY6mq3xM8Q
2Wh/DrT/gH8PS+t61KiWt81mm/BzudeP4mbJPZR1qp44uj4P13S/gX8HYTZ6pqTImq6svNz
KzDJBk6j5cs2Og4Hen+NLeD4eaxo3wb+E1v5PijXAg1LW3G65ZXPTf1UHBY46KBjrQCKuoW
0ngf4UW3wO8Ir/bXjTXJPN1gWXzC23YzGWHTAAXPYAk9a0fEl9D8OfhTa/BDwaW1zxlrGV1
AWQ8wwmT/AFnTocYUegGTin+ObiP4S2mj/C34Zx7vGPiDYL3V2G64fe20fMeQWOT/ALKjPX
mm+ObvTv2f/B9j4V8IgXfjrXU3XesOoecBjtLKT0yxwo9iTk0wKOo3kHwV+DEnw30ib7d8Q
vEhzeRWeZWtfMG3HHUhflUdySelWvCktl+zr8MbmPUSt58RfEQVodKh+d4BgiNXAzgAkk9y
TgdKreKI7X4AeAbO5TbqPxP8RqWl1Kcec9qDjeUz3GdoPc5NO1S1h+CPw2s/GerIurfEzxC
v7q7vv3psgV3MVB6soYc9ycdBT3DcPCNxD8BfA2o+JPFB+0/EXxOP9E0kfNNEpJK7wOmWO4
j2AHOau+AYrL4HeEtU+IfxDcDxfr6n7LpWQbhgTuwQOQWYgt6AY68VnW1uvwl+EY+LnilF1
n4heIGDae9+fMNr5g3BsHuF+Y/gBirWlWkPw++FX/C8PH6nxR411cI2nJfHcsBk5jwDwDj5
jgcDAGOtIB/gRI/hp/bHxs+K0z2+t67v+waYRmd953Eheq5GFGfuqOeuK4XT/hlrXxh8C+N
PihPOs+vy3pmtLWKXdvRRl4yo6HaVC/7vvVr4NahpPxU+MWpn4p3K6ve31k8dglwcJv8A4l
QDhSqE7R+I5q5oGoav+zV8bLnRNYkmm8JakQfNC5EkJOFmH+2nRh3GfajqHodl8CvFWm/E7
4W3/wAJPGbFry2tzHCH4eW3H3Sued0Zx+GPeuX+FnirU/gV8VtR+G/jWUrol7cDZdScJG7c
RzDP8DDAb0/CrHxr8DX/AIK8R2Xxp+GtwP7OmlW6ma2O5IJG6SADgxPnkdMk+tdjqlh4e/a
d+EsWr6akNh4v0xdpjY4McmOY29Y36qex+hob6knHfE3wtrPwO+KVt8UvBEWdCvZj59uv+r
jZ/vxN22P1U9j9BXR/E/whpvxi8D2Hxa+GrsNetEDyxQnEsmzqpx/y1Qjj1H4VU+EnxGguL
S5+CXxctz5oBsoGvRjcOggkJ6MP4W78c9KwLy38VfswfEgX9ktxqvgbVZNrIx4I7KT0WVex
/iFBVjvvAXjPw38f/h3deAPGxVPEdsnznG15CvC3Ef8AtD+Jfr2NcD4O8U+JP2ePGk/gHx9
E174SvWLRXCjdGisceagPVT0ZO38+i8dfDmz8c2Fr8Z/gdf8Al6qrfaJLe2/dtI45YqP4ZR
3U8N+PN7wz4w8K/tEeD5PAXjeFNN8X2is0EqqFYyLwZYwejcfNGff8DcRgeOvhzq/wz1yH4
ufB66E+juPPmtoDvSKNuTgD78J9Oq12V7pngr9pn4fDVNPMWl+LbGMIWPMls/UI+OWiJ6Ht
9QRXAeBPGviX4DeOJPht8Rd1z4cnb9xcffSFWOBLHnrGf4l7fz1viZ4P1L4O+Krf4wfDR1O
jzOv2+xRsxBX57ceU3/jpIxQg9S18P/HL31zd/Av422AmuAfstrc3fWX+6rN69Nkg69Kw7S
58Qfsx/E4aZdyTal4E1mQup7oM8uB2kQYBA+8MV2PxO8M6L8bvhJZfEvwhGw1qygMiqnEjK
vMkDY/iQ5K/p1qv4Mv7X9ob4DXvhDXJwPE2kBQly4+csB+6mPfnBVvzpDKnx7+HqvbWfxn+
Hkwhu7fZd3UtmcCVOCtwuO/971HXoa9E8FeJtO+OnwbmS822+phPs96kZx5U4GQ6/wCy3X8
xXB/s1+Kp7nT9e+EfiuECbTvNEMExJJiJKyw89gTkezVy/wAPVm+D37U954KllaPRdV/0eH
c3DK/zW7HPcH5c+5pOKknFhFtardFvV9KurHUk0WQCN4pQkhGOAg569Aa4fxlxceGY44wJB
4ggVDuzkAjP6mvbfjbps9n4r0zUrZSIb2No5dvXeOP5Y/KvDPiS8ltqPgyOOJ4wl5DIy4zv
csDnHrXmU4uNZJnuTqKph3Jdj7W8ajPgLxFxuzp1xwO/7tq/LVGIA2hTk4+lfqV4zVm8A+I
lU4Y6bcY9v3TV+WisMowUqoUEA/zr1Inh9B4VXBUj39KcpRJQVXrzgrnFIHKOCRkEn34qxb
RGbzH3H5I95wOmO+KsEelfB4mbxmiXC8MjjB6dOlYXj8RJ8Q9aRZnAWcgANgDgVr/CGYR+M
42znOeCOBx2rmPHpU/EPWy7qWNy2TmqeyGmzz7uKlRSrDerAEZHbIqSws31DU7Wxi+/cSrE
PqTivd/HPw0VfhZaahploJdR0CNYrtwnzSQZJ3D/AHSefasW7GcY3PELYEyhQMhuCD3FXcA
OQBlMbfrRHp15arC9xbNEs0IuI3bjdGc4Yeo4PNTkSRxlQq8Ec56GqSNEj64/Y+3nQvF4ZR
tFxb49fuNxXqvxEEUXj34dXTuEW21GeRyzAAKITknP5V5Z+yEJTo/i52TEZntxkdC218173
4r8EaJ42tbW21xZylrIZIjBLsIJGCD6iolpID5s+A93ZeLvjt4l8aeInha8gR5reS4kwY2Z
tvGePlTIGOlQ6BdQePv2yrnUtZvIpNP0iaWS08xxs2w/LGFJOPvHdXskP7Ovw3to5Eij1RR
ISWIvSCcjB5A96rr+zR8KlVh9h1Els8m9bIzVXQm0eUeL7uz8c/tlaRpuqXsEuh6TJGiBpA
YjsTzWyc45fGfpVX42X48Y/tE+HPD1xexPoKfZolkDgxMHcNKwYHHsT7Yr1xP2Y/hSGDGx1
I4JIBvmIz3PTvU6/s1fClW3HTb9vl2YN64AH4UJoLo8v/aZ1W31Txd4P8HWV9EmmKFZxE+Y
0LPsBO3gYQH6A1J+0xqli2neCfBeiX8DaYrZdbeVWVQoWNM4PYFjXqcP7OPwliP/ACALiTt
897Kc/rUo/Z2+Ew3KPDsu0/wi7l4+nzUXQXR5X+01q1hYfDzwp4J8P3kEtkDmSO3kVlKxIq
pu29stn6ipPjlq+l6D8A/DHgjw7qNrIsnkpNHbSqx8tI9xyFPQuQa9Pi/Z0+E0Lq6+H5iV9
buTn681Kf2fPhM0zSHwv8zNuOLmQDP50XQXWh5H4o1fSvC37G+kaDoOqWgvtTjiFzHDMpk/
eEyS5UHPbbzRYaxo/hP9jCS10vU7SPWNWjLTwpMvnZlk2tlc5+4MdOleuv8As+fCd3y3hk8
el1KM/wDj1B/Z6+EhbcfCvzeouZeP/HqLoV0eN/D3WdH8Kfsi+JLuw1S1j16+M6tEJlE+4k
RoMZzwuSPzqX4Oa7oPg/8AZm8T6pDqtlb67ctcP5ZnUSllQIgAzknkkV68f2e/hEH3nwmpb
pn7TL/8VSH9nz4ReXsHhCMD2uJP/iqV0O6PIf2XtS8NaJ4b8Xa5qGqWVtqMkqqq3U6I7oqF
uATnBY/pVH9mvWtDl+IHjDxb4m1qytdQuVURyXc6x7t8jM+Cx56KOK9tH7Pnwgzk+DoSfUz
y/wDxVKf2fPg+4UN4MgwvT9/L/wDFU7oLo8h+Efifw5qP7Rnjfxbr+uWduzCSOxkup1RWQy
bcoSemxQPoax/hZ4g0fVP2pfE/izxJrdlDChuGs5riZURmLiNNpJxkJ0r3tfgF8IVbI8FWx
PvLIf8A2apP+FDfCMIQfA9kcnJYvJn891F0F0eDad4j0TW/217rXtZ1yy/sjTfMW0uJJlEO
Ui2phicHkkj3qvqHinw5rf7ZMGt61rVkNC06ZY7e6dwYf3cWUw3TG85z619CL8DPhIibV8D
WA/F//iqkT4J/ChI9i+B9PwRjkMf60XQXR8//ABS8QeG/Fv7TfhiOfxDbz+HbM2yPPHIrQD
5y7bnzgZOAfpS/tJ+ItG8T/EDwZpdtrtjdaQiiSdoZg6LvkAZiRx90V78Pgh8Jtqg+BdOIX
oCGI/8AQqE+CfwoRdg8C6aU9GDH+Zougujw/wDaO1jTvFV54Q8OeGNRs9U06Is8qWcyuqcq
gyQcDC5/DNav7RF/aeIPAvhzwv4M1Kx1G3hdpJ4rW5jbYscYVM88Drj6V7BJ8GfhXLGI38D
aZtHQBGGP1pg+CvwoAAHgTS+OnyH/ABougujxD4x+L/C0n7Nei+FvC+u6deyxfZYJ7aCdSy
KkRY5AP94DPvTPGnibw1B+x9oXhrRNespL6WG0Sa1hmXzRzvk3KDn73XNe7/8ACm/hZnP/A
Agmkk+8P/16r/8ACkPhLvZ/+EF04MxycBv/AIqi6FdHi8fiLw3pX7E40bT9Zso9Untds1ok
6+cXefLjbnOcZ/CoNC1jSrL9iu8s7bU7W31C6eRZoBKqykNOAflznlAPwr3ZPgv8LEzt8D6
ZzwcoT/Wph8IPhgHL/wDCEaWScdYs9Pxouh3R4T8NPGfhjw5+zR4i0+XxDZ2uuTG88uCWUL
K7GMBOOvI4FUP2bPFXhLwt4E8VtqviHTtO1aeUGITzqryKsR24z1G4mvoZPhJ8M0cOvgbSN
3qYAakf4VfDaRg7+BdFYjnJtVpuSdydD5j/AGbPHHg7wpJ4s1TxVrltpt9eGPy2uCd03zOz
FcDJ5xmsz9nvxb4e0f4v6/4g8X6xb2K3NtKYLq6bAkZpgTg+4r6vb4V/DZjlvA2jHnP/AB6
rTz8Mfh00YjPgjRdo4A+yJx+lLmQXPk7wD438MW37V+teL/EOt28OlyveG2vJc7Du+VCO/K
5ArQ0Px54RH7YmqeLtV16D+xf3otr5iTF/qgqc4yO4r6kT4afDtSdvgjRAT1P2JP8ACpI/h
v8AD+JdieCdEVf+vKP/AAouhtnyfN448KXX7ZcXi6/121l8PRSDyb7ny0xBtT3xu7+tUPiL
4x8Ja7+1TpPiFtbhvPDtrPZbrtctGiIQXHTOAxNfYQ+HngMHjwXon/gDH/hUg8CeCEQqvg7
RQDxj7DHz+lF0Fz41+O/jbwv4o+O/hzVNN1y21PQ7SO2WWSEkooExZwfw5qz+0p438L+NPG
vhqTw7r9vqWm2tsyzNCTtjYyZIwR12gV9hR+CfBcShY/COiqB2FhF/8TTm8F+DmkMjeEtGL
kYJNjF/8TQmkHMfH/7SXj7wp4ztvCNn4U1eDVLOxikaYRZHln5VAIIHYGtP9ofx14N8S/Dn
wlpPhfxHZ38tmR5ttbtkxDygAWHtgivq0+C/B7MCfCejEr0/0GLj/wAdqQ+EfCWMf8Ito/P
X/QYv/iaV0K58VeMB8PLj4WeEPEvhTxTaWHjHR7O3iuLSHKSysuPmHH+sU557j6V6LL8Sfh
18X/hCdE+I2qwaB4ktFAS6kiYjzQOJU2g/K38S/wD1q+lY/DfhyFQsPh/TIwOgW0jH9KmTQ
9EGcaNYDPpbJ/hQ2gufGHwX+MsPhJbnwH41xqXhK4Z4knWNpUt8kg/LjJibrjqM5xWDqms6
V8LviwniP4O+Iv7U0ycF5LIxyARpkboZNwG5T1UjkfhX3iumadGNqadaoPRYVH9KkFjYqxb
7FbgnuIl/wo5gv5HyR8VfEnwr+Kng238RQXsug+NbeHcsMlrITMR1hdlXB/2X7fyl+G/xp0
fW/Atz4F+MlnNcWQh2RX0lu8oljA4V8AkOvZh6V9a/ZLQkH7LCSvQ+WOKPs1sMKLaIL6bBT
ugufCHhLxz/AMKi+Kt2fBep3HiXwbcMvnxeQ6MyH2IGJE/vdCPrV/41ah4K1XxRp/j74X6n
dw66Zg11DBZSxYcDKzg7QA3Yjv8AnX2+lraw5EVtDHnrtjA/pTljiUYWJFHsoFHMgufIXjX
4heDfit8FIIvFNvc2PjfTkLwbbCVleUcEBlGAkg7E8H6U/wCDfxb0e2+Gl74B+JkF7LYIjW
9q/wBjkm8yBwQYmwCRtPQ+n0r67CpziNR/wEUmxAuFRV+iilzBc+MPgd49h+Gni3XtGvY9V
uPCN07vayrYSko6thH2YyNycEeoFY3hzxbpPgT9pS68TeGbTVW8K38riWJbKRW8qQZYBCM/
K/I9hX3WD60mBnhR+VHMPmPiHW/GWmWn7Tll8TPCmlay+lM0b6gr2EkZO5THLgEc5GD9ai+
NnjPT/HPjvw34r8FaNrQuNPQC4lm094ySkgdMHn3r7lyKQccLwPalzCufMfxM+NnhzXvBtr
BpnhzxBdX8kiuyGyaLyCMZDEjnPIGPSvGNcn8XfEPxTokekeC9bia0vYnzLbHCrkYJ44A5P
Xiv0DyaRnwpLMaz5IufPbU3jiJRp+zWxj+KUL+Ddbj7tp84yP8Ark1flaUygKkHA6/4V+qX
iHfL4V1dV6mxnAGP+mbV+W32WWMsrxFcfKeMc9hW0dTJEKIghLuynDY2E/NjHXFTWYInTzN
nk7wMn0/pUKwSqzDyycHkgVfXT5hAGB3A5BXadye/+fSrCx2nw3aS38XYZQAFLZznjHqPrW
F4vvFfxnqrGNGJnOS2M11Pw50+Y+I7ZCr4kXuOuP5Vn+M/D19H421VY7HzF87IYL14FXfSx
R5tol+mla/YalLGZEtZllKjvg5r7m+Gmswa94btr02rTRXCMH8zqynrmvgc19sfBD/kn+l/
9cq55bE03Y6Hxj8Dk8daTbSTXtvpuq2PmRWjW1tshFuXLJGyA8kc/MO5rg0/ZJ8QEq3/AAl
OnYAyR9nk5IzjvX03b/6pfxrZh/p/jSuNux5p8IvhvqXwp0XXY9QvotSW+mjnX7PGV2BVKk
c/WvUbW5MyKyRMNwyAe1Nvf+QTP/umqem/ci+n9BSeuot9TXzIX5Q0N5nQITVZf+Pg/X/Gp
h9z/gR/rQSKWlUcxnil8yQD/UmoW6fj/jSN94f73+NICfzZAwHktz70okcEjyW9arP95P8A
epP4/wA6ALXmvn/VN6ULI+T+6b/Gq69FpU+6KdwLO98/6o/nSGVh/wAszUA+8v1/xpF+7+B
oAnLyEZ8s8U0ySDpExpg7/wC5St95f92gBIJZXjBa2dDkjDHkc1Lvcf8ALM1G/wB1f93/AA
pD/wCy0wJgz9fLagyvj/VNUSfwfSmnoPpQBLvf/nkaPMfj90eahX7/APn2pqfw/SkBY8x8Z
8o8Uea+cGFhjrVXt+FOb7xoAseY/I8puKQSuesJGOvtVbu3+e5po6n6UDLhkcDPlNR5j4z5
JFVj0P4/1oPf6f1NAi2ZWGMxtTi75wIyaov1H1NOf76f739aALe9z/yzIo3v/cNVV/1g+v8
AhS/3PrQBPuk/uUbnzjYc1S9frUkX+s/A/wBaYFoNJn7lIZJM42VXXqf96mt1f6j+QpAWhK
56xnnpSGVz/wAsyKgb75+ooP3JPoKYybzHz/qzmnb2K58s1VP+tk/CnL/y0+n9KALAd+0Zp
N75x5f61Cf9a/8Aun+VA6n/AHf8aQE29z0jOKcHbn5KrL1H+7Sn7/8AwCgRP5km7Hl/TmlZ
3II8s56VAfun/cH9aQdfwNAE0bTLEoKEkDBPrSmSTPMRqu/T8P60jfeH4UDJ/MkJz5ZIP6U
vmPj/AFRqt6U0/wCr/AUAW/Mfp5Zo81/+eR9KoN0/EU7+E/73+FMC75j4yYjQJGJ/1Zqifu
fiP6Uo6N+H9KBF4O3/ADzbB6UB2PSM1Rb/AApV/i/CgZdLtxiNqaxdgAYzjryapno34fyFL
/Cf90fyoEOvrdrvTLqzUbPtELxBuu3cpGf1r5Yf9kXUGlwvjSERnBYG2Yt7nrX1J3/D/CnN
98/hQnYZ8xW/7I8iyxPP41IC4JENn19erVpRfsp20bKV8YXEmw8LLaDDfUhgenpX0Yfun6j
+lIPut9RT5mO55LofwB0LQdZi1K31G5wqqGh2ja2O+SSRmvQG8G+Gt37zRrKRsDLypuZuOp
Nbc3+rP1H9Kry/6w/QfypNsVz/2Q==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAADADUDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD9Wf8Agpr8E/C+tftSfFrW
n8YfHzRptZ0HwBql5png39qP9pfwD4Wjvo/DfhWyE+meDPA/xa8PeENE8yG1ie4i0XQ7CG5
u2uL+4jlvru7uZvyu8SeC9R0mRodO+NP7WdtELK4lCD9tP9rqQCRJUVWXzvjbJghWYYGAc8
g8UUUAfGHivxt8X9ItDNp37SH7WttIPFN1pwZf2vP2nXH2KGedY4NsvxZdCqhF+YqZCRlnJ
JJ8z+I/xi+P/h7xLLp+j/tQ/tcWVmILCQQj9rb9pOYb5tKs7iUl7n4pTSHdNI8mC5ALEKAM
AFFAGX4e+PX7SLPo8rftVftcl59Vu7eVj+1j+0Z88McYKJj/AIWdtXaf4lAY9yRWZov7Xn7
YCalrtwv7YP7XHnGwudNMh/ah+PDH7Eby2tfKw3xAIDeQAgmAE4IDiQSDdRRQB/et/wAER/
GXjL4g/wDBMj9mjxd8QfGHizx/4u1ax+IZ1bxZ468Ta34x8U6qbX4reOLO0OqeI/El/qeta
ibSzggs7U3l9P8AZrO3t7SDy7eCKNCiigD/2Q==
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAADABUDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+yv4pfsP/ALNfxn+MD/Fn
4g+D/FuoePrjwromjy63oXxn+N3geE6boV/IdMt00PwL8RvDfh6LyvtVwLiaLSkuNQWVl1C
W6XAGLbf8E3f2QbRVWHwJ4/KpqFxqcaz/ALRP7SV0Irq7VkuUiF18XJhFYzqxEulx7dMc4J
tMgEFFAH0R8FPgV8MP2e/CNz4D+E2h6n4f8LT63d682n6r4w8a+N501G+s9Ps5jb6r488Re
JtYtbFLXTrKCz0i21CHSNPih22FjbCSXeUUUAf/2Q==
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMZAgYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6DtfCMSa3dXbqkjzzmTlB
3rqMR2iCCALkdflGBV+RkgheRiFGAc/hWNE+/Bc/Mea4WdSdy0rTFeX7/wB0flR++6F+hz9
0U5SMDmpDwM0A3YiLS4xuH5ClDSgYyP8AvkUucjimjrikFxd8vt/3yKXfJnqP++RRRTC44P
IOpH/fIp4kcjqP++RUfenA96BDg7D0/wC+RS+Y3t/3yKbmjNAmOMhHXH/fIpd7dto/4CKYO
BRmgB+9vb/vkUb29v8AvkU2igBS7Y7f98im75AMfL/3yKWigA3yeq/98ikMkgPY/wDARS0U
XfcBvmScdOP9kU/zH9R/3yKSii77gL5j+o/75FIXfaeR/wB8igZxzjPtRRdgN82Tvt/75FI
ZJCf4f++RTqKLsAEkmO3/AHyKTzZPYf8AARRS4ouwEMsh/iH/AHyKaXkwfmH/AHyKfijFF2
BHvlz1H/fIpfMkx1H/AHyKfRijUCMyTZ4fH/AR/hSiSbblmHt8o/wp560h5ou+4aELy3PmK
Vcbef4R/hSLPcE8vn/gI/wp5XnrRtFF33DTsAnm9R/3yP8ACnedKf4h/wB8j/CkC8807bRd
9w0GmaUfxD/vkf4UedL/AHh/3yP8KdtAGaCme9F33DQjM0uD84/75FI0s2OJcf8AARUhRcY
xTSgHUii77l6Efm3GP9cfyFM33WP+Phs/QVMV96QqRSu+4adiAPdhuZ26eg/wpTLdIMiZm9
sD/CpcCjGTii77hZdiHzrrd/rGHrkCnCa6DDEp/IVJtGBRtBou+4WXYBc3Q/5aj/vhf8KQ3
N0f+Wn/AI4v+FP2Dr3pdoo5n3Cy7DDPd9PO/wDHF/woNxdheZP/ABxf8Kft96XGOOtF33Cy
7ERvLkY+f/xxf8KT7VdNz5g/74X/AAqXb7D60bRk+9HM+4WXYYLi74Icf98L/hR9puskFwc
/7C/4VJjHFNIG7p+NF33Cy7DfPuieJcf8AX/Cl+0XQGPNH/fC/wCFKRg0mO9F33Cy7DlnuS
oBk/8AHV/wo8+fpvBP+6P8KAMc0pGRRd9wsuxUm1GVLjyBMPMK7gmxenr0p6Xt1jBkGf8Ac
X/Cqt0ireqxByVz+VPhZXVXRtykZB9ajml3K5V2NCK5mJ+ZgR/uD/Cob+e8SAvbTiMgZPyK
R+opYgAadOnmQMhHBFHNLuHKuxzkOu6ykzxPeIO4cxKPw6UUyeNVlAYDp1op88u4csex1Gq
n9ysZHBUfnisa28xSvzlhjPzc1t6kitHjqdo/Dis2KHao9eprWW5ki4hGOe1P3DvUaj5adt
5qSmCkdqeDmmhQDTgMcU0iQPT0NLS7aNtFgEHBp3UUEZNJt96LAKABwKQ88UbfenAYFFgEH
ApaXFIBiiwBRS4oqgEFLS44pKmwBRRg0pGMU0AmKKUDNAGaYCUEU7bTaQCYpaMUUWASlxQB
ijkdaVgCiiinYApC21STS0EdDjvQkAdR6U0Zxz1p2OaMc0ANPIxSEYp3c0UrANAxzSjkUtA
5osAUlLijFIAprdKeelJQAztSU8DFAGKAG0nHpTyM00igBAAOcc0U7bSkZoAZRT8cU0pnvQ
AhBIp+Dj60YwMGlpWHcYQBxQOtPpCM0WBsOKaetOAwMUHpRYExlGOc0HgUCkUKRxmnDpSAd
6UnHagCtOoY5PaoR1xVlyN3uarnPm5pWAsoOKdMdtuzdflPFNToKJvmhcd8HFJlJnFTXLGV
QV25UsTnjOelFOtUlivlSVUCCE/eBLZ3flRTQnK2h22ohgmQP4R+PFU4ydoq3qeei4BCDr9
KqQnIBrSW5MdiynIp5FMj6ZqRaESG2nUUgqgHYooHSigAopfejqM96AADI64o/i5NHI7UdT
zQAuB60AYpMc+1OHFABQeaD0pAO9ACgYpaSigBaQglTg89qKKAADjBpaKKAEopcUlABRQea
TaKEByd/wCLo08RXugWNxYDVLVY2WzupfLkug4zmP2A+vPFS3/iS50/4haT4cuLaJLHVLaW
SG6JO7zY8FoyOn3TnPsapeJfCp8TC+ttV0Sxudzj+z7/ACBNaDA5JxuBDZIwaseNvC114k0
vSlsLv7Nf6dfRXEdweoT7so/4EharAk1LxWNI8O2OpX8CNc6jcx2lrCjECR5GwmSegwNx9q
sReIPJ8YxeFdS8pb25tGvLaSLO2VFba64PIIyD7g1H4s8Lr4g0zTY7dkiuNKvYb61DfdJjP
3D7FcjPao/+Edkv/iHaeL76P7O9hZSWdvAHDEmRgXdiOOgAAo0tqBzq/ELU449Tnk061uRY
64NHFtbs3nTKSo8xQe43ZI9Aea6q98QKvi+38KWPltqEtq17I0udkUQYKDgckknj6GuLl8A
a7PpWvWqPbWV5qOuf2lb38b5ktY9ynjAzuwpGM455rqrnw7NF8QLbxhaASzCxbT7iAtt3pu
3q6k8ZBzkd8+1DAhHjEz+GvE93bwRrqfh0zR3EDklC6JvBB67WXBHpUVr4zkgsfCl3rMcEc
XiTy4omhz+5mePeqnPUHkZ9cVHD4MubfQPGXltG+qeJnmlZS3yRbo9iLnuAOSabD4LurzTP
Blhq/kxw+G/KmZY23meZI9igcDCgkn1PFDSA1PF3iyHwq2jefbtLDqF/HaSyA8QI3G8+24q
PxrpiMHHpXGeM/CVz4s0TW7F/klmgWKxPnlVV1O4MwA/v4P0FdPpK6iujWaauIhfrCqzmFt
yM4ABIOBwTzUsC3+FOA4owKRyyxsUTewHC5xk/WkAh4zimxhjksT1PXvTiGKAnhupFO2jpQ
Ah600g4OKkpMCgBtFKRgUEelACUnFOAzSAEdRmk0AYFGKNp7UbfY0rAFFLg0EHjHSiwCUU8
DFIQSfaiwDaQ9adjpSYpNAJTWHenUnUc0AMowM9aXvSY5zUjuOBxxSnpSAd6U80DuVmc+aV
xxjNNbnmnzAZyPxpApGOmaBj4vu0shwhx1pApHSmSOVydpOP1qWho52UAatIu7J2Zx6ciir
UoDX+5wB8h/mKKuK0IlubWoENMyFcYReT64qvEoAGGJq5qKKWDEfwD+VU7cAIoHTFXLccdi
2owMU9aag45NSUyQooxQKAFoopQKqwCjkEZx70gzkZpcYoz82KLCFppHOKcelIB370xgM9M
UtFFArhRRS8UBcKKWigLiUlOooC43nIpRS0UAFNp1NoELxRigUtADaKU0lABRjnNFFABjnN
GBnNFFABRjnNFFABRRRQAtFJRQMKKWgUtxBSUd6KYARmiiilYdwAxRS0lFguFFLjIpKLBcK
WkpcUWGJS9qPwpaLCG009aeeOKT2pNDGYOciginZwcdqQ9eKQDMc00g54xTiRmjNTYAHSl7
UuKO1ICrKSzYzjj0oUYwc5OKdIuWIoA70irkgHrTJB8pyKf6UyXlcYqWNGNcDdej/dP8xRT
WydQJPA2kfqKKa2BrU6C/wAbOT/CM/lVKLGBipdVuVSQRiRVYICc/Sq1pNG6gLKrt3wa2a1
M0X1Ap9MjBAFPp2AU0AdKKM/NTC4/aKBQDmigQUn8VKM45ooAKWgUtADaWlPSkptALikwDQ
M96WhIAoooNOwBRRRRYAPIx+tHaiiiwGJNr80UrIPDesyhSRuSBSD7j5ulRnxFcHp4W1vj1
gQf+z10HJpKdkBz58SXKjP/AAimuH6Qp/8AF0o8R3JXP/CK62M+sMf/AMXW/R+NGgHP/wDC
Q3XbwrrX4xR//F0f8JDdhc/8IprJ/wC2cf8A8XXQfjRRoBgf8JDd9f8AhFdaP/bKP/4uj/h
Ibv8A6FTWf+/cf/xdb+TRRoBz58RXg6eE9aP/AGzi/wDi6D4gvc4HhTWT77Iv/i66CkosgM
E+IL3t4U1gn/di/wDi6afEN+v/ADKWrnsMCL/4uuhpCAVwemaLIDAHiDUPlH/CI6xk9eIcD
/x+j/hINQ7+ENX/APIP/wAXXQUYo0A54eINRLY/4RDVsepMP/xdL/b+pc/8Uhqv/fUP/wAX
XQCijQDA/t/UicDwhqvTruh/+LrR068ub2N2udLudPKnAWcoS3uNpNX8mkosAmKTmnUVLQD
aWik/GkA6kxRzkdMd6XIoATpwKMUo96DjNACUtFFACClop3G3igBp5pADkc0tA60AMxg/Wk
IxT8c0EUAVmIBG4hfqakBGeB+NDoD2oC4AGelJoYtIxIGQM07BpCDipsMgJyTk80q5oXJTk
Cl6YqbASCmSj5TTxTZOUNSykzDm4vPfaf5iiicgahz/AHD/ADFFAnubmoLlc7NxKjjHXis6
2iRcMI1Df7oBFaF/k5XnGBn8hVWBNqjFaPclFtelPyQCQu72pi1IuCoqwFAoA9aWj8KBAB6
UpBpRRQA2lpcUUAJzS0UdRmmAUY4ooqgEUYFLRSgUAAB6ilI496BnPtS0AJjim0+kwDQAgx
3oyB0pcCgjjigBMk0lOHB5pDjtQAmc0UYwPWojcW4uBbmeMTkbhGXG4j1x1oAloqtBe2d3v
Nrdw3AQ7WMUgfafQ4qyOaACiigkAFjgAckmgBjSbZUj2sS+eQOFx6mnVXN9ZrALh7uFYWOB
IZAFJ9M5qYyxKyK0qBpPuAsMtxnj1pgPopCaBmkAtFFQfbLQzyQC6h86IbnTeNyj1I7UAT8
0VDb3Nvdxeba3Ec8ecbo2DDPpkVNQAdCM0hIHcUpGe9MIOcnigB2eKCaYAwwcZP1pxznikw
EyQeRS5FRnIbHb6U9V4zkn61NgBBjNOwOvelFFUgEzzik/io75oPtTAUUvGaQUHOOKmwB3w
KXdgYpBjcc0rYP0oAKKOKKQBQelKOtB60ARt0puRmnmmbT1oAUHHWmyn5Dnp3p3emuMrg0m
MhU5T5c4HHIp4GetN2FUGP8A9VKCakZIOtEgwpoTkU+UfJnrUMaOaum3algDkIf5iinXSH+
0sjrsP8xRTWwM6G+2khQueBn8hVWPoB6VPffK3GATt6/SoI/1qnuJbFgdeO1PXAGKYnTNPA
qxC5FANNpwGB1zQIdmikA9aQgkcHFVZAOzSjNNx05pe2KLABHalzxTSO2aNvFMB4xjmjjtS
AdqXGOtACUuTSYOM0oFACgnHPFLmjApMHPtQAhYA8njpQDzQVBx7c0EYoAdSZFICTRg0AKe
elN7Gn4xTOjUAFcFqsVrceOoidG1dmtJGnWeOFjHJI0JThzwqheMd2I9K72lySPagDkvCC3
kNxqNn/Zy2+lReSbSY24geQlMurAcEqcDd3/Culuxd/ZXWweFLk/cM6lkH1AOanIOOaTaSc
+lMClpyauiyf2tNZyHjZ9lRlx653E1Q8YWWoaj4K1Wx0piLyWLEeDgtyCRn3AI/Gtzn8KXt
SA8g1jQNautUvbiKyuI9Oubu4lt3WPeYgbMRkeV28x8jPYjPetBNO8RR694Cum0No1soGhk
j89nW0UwKpDnHJznnJ6CvT8n1oz707gGBn1FZUUXiIahumvNOay3n5EgcSbew3bsZ/CtWjN
IBR164968ms9I1e38YzahP4euLmDztSZ7XjbGkgXayueJPMC/dPAz7V6yKQg45oWgHJeCrG
8sH11Z7Nobaa+862lkTY8ymNc5QcDaRtGMZArraOtFAC8EcdaT2o6UUAFHSiigAPPWkpaRv
uk+lJgFISPWmBhtyD+FKqtnJHFK7AdR6UuOMUYqgAUtAoosAgxmgn8qUAU0qSeuBSsAoIpa
aBjpTqLAOA4zSEd6BnHFLjjmkwGGkpxptIBCM01qeeBmmkd6TGQkMMnPFAzTnB2mmoecGpG
Sxg06QfuxSoKSbhD7CoY0c9ckDUAe+w/zFFMm+a+6c7T/ADFFNbAzoL/gL0Pyjr9KrRkYz6
1dvx8kZAHQfyqlEBgcVb3JWxYU4AFSr0NRKMMKlOOhFUIb3zTxjHFJgY6Uq9KAClGKTvSir
sAGlFFFABTsAdaQdadQA3vntTuopCD26UYOKAFOMUDpSYPejpnmgBabk5pc56U09aAHZFGR
ScY4HNC80AO4ooozigApvTrTqMUANIxXI3s6RfFrSkEpUPpVy0ihjyQ6bcr3OM479a68471
GUUtv2ru/vY5/OgDzLSNQaw1jxCdLkmuUu7a2axJZ2jDuzKA27kSZO5v9kCrGvxw6Zq+gQ2
U9zPPYXNrDNHG7+bIjbsFc/KVJJL+w7V30kACHy0UNu3YAxk+tZ0j3vm4SPzBjh8YJH17UX
A5bwvqmoz/FLxLbX0V0Fe3tnVXIMdvgP8owe/HPc16EOlUrFT5QcxbC3XPWrooAWvOPifNq
sN74UfQ44pdRF9KY4pWKrIBA52k9ucYzxnFej01o0fllB+opoDzuLxFZanpvh6Pw9B5VtcR
yXPmTTPEsckZUNBJt5LkseD12966Lw94iudZ1fVbSexNtHaPiJ+olG5hkMD7dCAR6V0HlRg
bfLTAOcbR19aRTGHIQAMeTgYz9aAOC1mTR7z4j2ennXJ4b6KdHkiUkN80TKIUwPutnc2TgY
GOTU3hseHtJvdTk0iFbea5un0+2gkkkHnyQgluWzgkk8+gFd2QM84z9KryhGkjZowzRtuXj
7px1pXAq6bc65NMy6ppNvZxhcq8N35xJ9MbRj61pjGeaYhJp3OR6UAOOO1JRRQAAZooyaUY
70AGMdaTsR6049M9qYT1oAj8hAc/yqQDApAc9adRYAooooAKU47UlFABQRR3pTyaAEopOc0
tIBwIApc8ZplB6YBoYAx5pp6UHPFNIJ71ICE80vNJsyBml24pMY1/umok++Klbgc0xRzxUj
LC9RTZxuRvpSqckUkvCNmoY0c1JhdQIxg7T/MUUlwMajn/YP8xRTWwM6a+bAjGOw/lVOM56
1Z1A/OoyOg4/Cq6KFwB0q3uStiwvUZFSVGvrUlUIWjk0lKOuKAE6GnCiirAUDNKBxzRjjFK
OnNABgUUDrSgY57UAJRSkd+1JQAUUUUAFNwc06igBvI9KBxTqQc0AKDmiiigAooooC40570
lPpu3nrQAlFKOhoIxQAwgelKOlLRQAUHOOKXHGaSgA7VEIgH3ZySalooAQgZx3pNoz9euad
RQAgAA4GKWilHWgBTjbTadkdMUmMnigBKXp1pSOKWgAwDUZHNSUhGRRYCHb71IO/NMYnBz0
pFOCRz9aAJQM0lKDgUmR0zzQADrT8DPSmd6eDmgBp60lOI70gHegBM4JBHailPWjBPNACUG
nAYPNBx0xSYDaQjnNLSe1SAlFFFAyJ+p5pq9Ke/FMHUVLGTpjgUkvKmkX7wqR13Rk4rNjRz
FzxqHP90/zFFF7/wAhLH+yf5iimtge5v36kSLz6fyFQxrxgVav0Jb2OP5VXjzjGOap7krYm
XoKkqNemO9SAYqxB3p1IKWmgCl9KAeKMcZqgFwfWlFIOlLQADrTgKB0paAGsDjikp56UygA
ooooAKKKKACiiigAoo70UAFFFBBxx1oCwmDjGaMHHWl7e9FABTW607tmmk5NAAMelKfvCkA
70ZywoAdRgelB6Ug44oACBim0+kIJ6YoAbRS9Gpe2cUANAyaXucUDPfAPtThQA0jvRjAzQx
zQQcUAKM+tAB9aAc0tABRRQeaAImHNGz5s5p5QZBzSUAHajFGQKUGgBenHrSgYpCcUoOaAC
ilxxmkoACM03BzinkYNNxzmgBCCB1pKfSE9qGAw0DrS0neoAXFJilpPWgZCxPemjOakcZXN
Rr6VAyZeTjIqUHCOvqKiUHg5pZCQCRUvcEc3MjS6oy8AhSefqKKkJzqzE9fLP8xRVRWhTOi
vuXXnHFVQMGrV8MutVFz3q3uZx2JV6VJTF60+gBcUtFFUgClAoAzzTqYBTh0ptOXpQAtFGe
cUUAB6U0nI6U49KZQAUUUUAFFL0GaSgAoo70UBqBOKKQHNLQGoUfyoo7UAFFFFABTCOetPo
oAAMCjGaKAMUAA6UnUUtJnnFACjgUUUUAFB6UUUCQCimqePpSg5oGIetOHQUg6nNLQAUUUU
AFHaiigApCQKWigCM/MxwOKWlIA6UlADupzS0gOaXIzigApR1ozxSHpQAp4NJSA5P9aWgAP
SmnpinZOcYpvViKGAlN75px4pKgApO1I3SlHSgY1/u1GvWnOaalQxky8jNEg+UihelEv3TU
MaOe/5i7f7h/mKKQ5GrNkdUb+YorSOwzo9QPzoPUVVXrVu+5kWqoBB5703uRHYlXsafTBUl
MQvbNKO1IOtPqkAUUUUwHAd6WkXpS0AFFFHpQAU0gZ5p1B5FADBgjjpRTj92m0IAooooAKK
KCcUE6hRRRQPUKQnB+tLSN2XHXuKAEBp1NAzzTqAdwoo7ZooBXCjPOKKCMjFAO41uvNAHIp
SD68UgHegY6kIzS0HpQAUEZFKetGeMUC9Bu33oAA+tLRQCuFFFFAwyM4zSA0EgcmloAKKKK
AFIxSfzoooAbt96SngkjnGfaigAooooAX0prKSevFOHajbgdaAGbeOtOoooAKKUAE0YxQwG
sB1pp6U49KbUAN70U6kHWkxjGAAzTM9KdIwzjn8KYD0FSMnXgYom+4fpSJ0p0vCY9qhjRzR
/wCQsf8Arm38xRUjADVm/wBxv5iirjsM6G+BLjA7VVUYbmrd6cPnBPFU1znk1T3M47Eq+lS
iol6ZqUUwFHWn0ylAqkA6iiimAoOBS8HBPalxxigDFABQeRRRQAn+zQODilxzmigBG6U2nH
P4U2gAY4xRSBcNu9aWgA70UUUAFBzgkDNGRRQAiliil1CsRyAcgGloooAMYOaKKKACikBzQ
Tg0ALSYwDSbqM54oAUHmlppGDSgd6AFo4/GiigAooooAKKUHBpc54oAbRT+MU3GBQAAZNBG
BSU7GRQA2jHoPrT6AaAGUUUgGOlAC0hOKUHNITQAE0L0oHSlAxQAoPanHpTR1p1ADKKU9aS
gBR1pT92m0oOBSYCU1uv0p55NMPWpAb1opaKTGQOpzknjPGKTHQ1JIcLUa9akZOgyKWUYU+
1Ih6Gnzf6k/SoY0c25zqx/3D/MUVG3/IWz/wBM2/mKKuOwzpr0ndz04qqBzxVy9A4PqBVJf
Uiqe5EdiVelSqMVGvWpM0xC0oHekFKD0AppgOoopSc1QAD2p2RTKcMdc0ALRSE847UdBxQA
E84oH3qQ9aAcUAL14NNpSSRTSSM0ALRSAnPNL70AFBGRiikB9aAGlcsCR0p9N3GgdaAHUjY
xn+VBPpTcA9aAFB9OlBOaQcUUAOXpQSe1A6UDA70AN2kHtRzntSnrSUALnmnUylBIoAdRTS
SaUdKAF7cUUUUAKOaU4xTaB0oAKUHFNyRkUAjHWgBaUHFNB5FLQA4GkJpKQ4IGOtACFgeeR
QDiomU7ycnmnigBSc+1KCQPWkxmjPUUALnml3U2gdaAJAe1LxjGabRQAp60lFNbrwaTAcTi
gHIpi89aeOBSACcCm9TSnpTOc+1IANBopD9aBkMr4I96avamPtY5HBzzmnrjNQMsp0pZf9S
30pF6Usv+ob0qGNHKqc6pk/8APNv5iinL/wAhQ/7jfzFFXHYZ1V8Rhfwqp6e9WNRDHbg4Ax
VSP8PwqpbkR2JxT6jFSA8UxDqB1ooHWmkA+iiiqAKKUHt2pcCgBKOh4p3GPam9DxQAmc0UU
UALnjFIRmiigA7YooooACM0059KdRQFxnrSE0447U0j9aAFopqrjPNOoAdgetG0UhGKBkUA
LgetN70pGKSgA70oH50v160vBoAbhtw7L3GKdjjFHSk5z7UAG0Uo4oooAKKKKACiiigBD0o
AFLRQAm0UtFFABRRRQA0jHbNJT6acdqAEpTjNJSnHagBcDFNp3AGKQAd6AFXpS0DHak5zQA
pOKb3pHBwcU4AYFADcHdnFPHSiioAKaetOqLJL4xQAvekopaBkEqqF4H40xKWZ8fKe9IlQM
tL0pZh/o5A64pq/dpZuYWHtUMaOZwBqxPrGf5iikxu1TnqI2/mKKuOwzp9QYjaB3xzVNMg4
Jq9fqCqD8KpKNvFVLciOxMKkAxUa84qWmAtFFFNMQ8Z70U3cacD3FUAvfmj2FHU80oA6igA
/hptOJ4pOMe9ACUUuDQRQAcY96SnAA0h60AJRSHpSjpQAUEZFFFADSPSgjFGSCaCc0AJSjB
9qSigLi8mjcaTOKMZoAU0dDQetLjIyetAtRDyaUZFN5604H1oAdSZ/OjIpDgfWgYc4oB45o
z8tNXB+lADwe4ooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAEOe1N7ZNOJ9KaPSgBRjvSUUYoAcfUU0n
NKOhpKAHL0paQEdM0tAAeRRkCj270YBoAO3FA6c0UtJgJTT97NOpp61IDTSUpFJSYyGZMkH
0piVM4qJRg1IyynIouBi1Y98UkZOaW5I+znnmoY0cuhzqhP8A0zb+YopVGNVP/XM/zFFaR2
GdVfHCL64qhnPNX9QwYl/Cs9CDkYpy3IjsWF7VKKiXoKlpgLzRSc0A0CFpy9KbSg4FWA6ly
aaDS0AFOGPxptOGPxoAWkOfwpSQoJPQUHGOaLgNXrQetBIAyKTrzQAUUUUAFFFFADG5OQfw
oopTjtQADHejBoGO9OoAZSjPajAHWkzQApNGT0pKOtAC8jikoA4POaKAAdaccEZpo60pPYd
KAE/OlBxTec04YyaAHUUmRRn5qBMM80hJzS45pMcmgYA8806mUuWxxQApPpSZNMy2fb0p4G
RQA6kORQDxzQ1ADaKKKAClz6UlFABRRmigBP4s4pQScZ60DrzT+DzQAnO7NLRRQAdKUUh4F
C9KGAGmc55p9NPXioAaefwpKU0znt2pMZHLkH15pqn5sGpTyKhHDVIyynX8aLgZgb6Ukfal
uObZxkjIxkVDGjl4zu1UkHrGf5iiiIY1LbnOIj/MUVcdhnVX4yiD6VRX71X775VQ44IqkoF
VLciOxOvb0p9Rr0FSUxCnrS0lGaAF6iijiirAUdacOaZRk0IB9KOtNGacODQA7pTCwp56VD
356UAP6ikzjINAPajgmgBaKKKACiiigBuDSkelKc9qQZ70AGBRnHWlBB6Hp19qQjNAXEJzQ
cdqT1PajPtQAUgG3jNLRQAUUA5FFAC44zSUoP5UHGeKAExxmiiigApeAOOtJS4+WgBc8e9N
z3ooIyMUAGRySaAdwGPrTcYGOgpQMUAOXrmjODSZpenWgBKU0nelB7EUAJRRSkYoATvSjGO
aSlxigAIxSUpz3pKAClBxTNwB5NIrhj7UATZ4zTSfSk3cY9aQHNADxk9elKM59qaDilJ44o
YA3Sm0Z9TSE8cVADTyOKCvFABHWlpMZE52kLnrUQOGqWRAzAnoOaix83FSMsxnOKfNt+zNT
Ih0pZ8C2fPSoY0c9YDOtNkAjyW/9CWin2S7dcbjjyW4/wCBLRVx2E9zodRI8iMeuKpLVvUM
+VGQM4A4qmjDFN7ijsTrUtRDpTx0NUId2oFIOgpaAF6dKKQk5paaYBRRRVAKDinduKZSjrQ
A/PFNOO9GRnFBBJoAUY6ik4z70AEUvTmgAzziikyPSlHSgAoopSMUANAOaBnPNLRQAAAEkD
r1pBnvS0hB7UABGRgU3OKfTdpoASl5PNKcDtQOhoAaBxxS4NOHQYpCcUAJg0nSnZ4oHI5oA
bQetKRzRtNACU4dKaeKdnIwKAFwPSm4OeKUA55NBPagGMZVJGR0pQM04YPaloAaBzTqbzk4
pxBK4BwfWk3YBCMdKOB1paQjNMBMGlPPSlpMj0oAbThzTaKAFOe9Np2eOaSgBAB3pCv93pT
qKAEPQZ7Ui889KdRQAc96KKKTYCEA896TpTqTtUgJS00tigHPakxjCy9CcnNRD79OlK7wB1
BzTR96pGWIzzTpjiBs0yHrT5v9URUMaMCzB/t5+ufJbr/vLRTrMY8QSH/pi3/oS0VcdhPc3
NRYrEmBnI69ulUYWDgMOhrQv1zAvuAKoqAMAdqGJbFgdKetRg5qRfWrAWiiigQtFIM45oqk
AoPvSjrTe9OpoA57/pR+NFJQA8dM0tMye1GTQA+kPSlB4puTQAg460+mUZ96AH0dqQHtS0A
FFBOKQdaAFooooC4UUUUAFFIc0ZFAri01utKTim/WgYUUUUAOB/Olpo4NKCCaAAkfjQOlB5
4xzScjvQAp6UnOM9aTccgY4o5zjmgAzjrxTx0pGXNLQAUUUUAFFFHagAJxTWp1I3agBo6cn
NFGRnFFABRRRQAUUUL15oAdjimkYp56UygAoopDnr2pNALSc5x2pRRjNSBGeacOlN7njinc
EUmMikxxnGc1EPvGpXCnBI6VFnmpGTxcGpJATESTwKjTqKlk/wBQwqGNGFZnOvSH/pk3/oS
0VHYca9Jj/nk3/oS0VcdhPc6O+yIkIGeKoDrmr18T5agdhVBSDgDrih7ijsToM4qYYAxUSd
qkqxBR3oooAKKKKpALR2oopgHelptKOtAC0UUUAKOtLjnNNpc8YoAXHNNPWiigBwHelpF70
tABnORTQOcCnUUAFAOTRSEUALSAEd6Wk3UAJgjvQOopQMUh60ADdaQA7utPAwKaRg0AJRQc
7eOtJk+lAC0hYDrRijA696AH4yKQ9MUg4p/WgBgGeKeOlNI70oPagBaKKKACilJ4pKAFIxS
UUUAITwevpTckjFB5NAGBQAelFH40UAFJnmlpPpQAtKOv0pAMUUAOzxmm07oKQ8mgCNjjtm
mIWYZPQ1IRluemKXtSbAXPejNJ2pVqQIyeaUDHNGOppAfWkxjHINRL1p7AjrTQc9qkZLH1q
SX/AFL02Mc0s/8Aq3HtUMaMKxXGuye0Tf8AoS0UtiMa23f9y3/oS0VcdhPc374fKrf7NUYz
nFX7/HkAnpxWcrBXKnp602hR2LS9KkBzUa9KetUIWiigDFABRRQBgYzmmmAUUUcdKoBRS02
igB1FJR0NAC0c96TvRnkcHmgBaKKKAHA84pabu9qUnFABu9qAc0N0ptADgc0tMpQM0AKTim
4zTicCm/40AP8AagHNFIRzmgBaKKbnnNACkDrTQBu3YOenWnZzmm0AKTmkpf4aQcmgApegz
SnhaQDJoAd1FFID1FKeaACiiigAooJxSA5oAWiiigApNvvTiMUlADKKVhkg0lABTtvvSd6d
QA0jFJnHNK3Wk6mgB/Wmt6UvQU0nLY9qAExS0UuOM1O4CU9elMp38NICFgQSVP4Uo6njFIc
5IoB6mk0NCSAY5qBfvVPIcioR1xUjLCDOKWXBjbPpTYutLKcRsahjRi2YxrjD/pk3/oS0UW
Zzrbf9cW/9CWirjsJ7nQXufsy/QVl+WPO3D9a077/j3T6CqC9abYo7E6/dp601BkU/tmqEB
GaOfWlpO5oAM80UUDpQAUUHpS0AJRRRVgFFFHGcZ5oQBS5pOPSndqAEJozRQRwDQAtKScY6
U3qBS8dB2oAKKKKAA57CiiigBQcUnYjFKRignNAADSg5FNpQcUAOooooAKKKKAEI70DlcUp
6U0feoAXoKXtQelJ14oAN3NKOlNIxTh0oAM80UUUANIp1MPWlWgB1FFKBmgAAzQRigHFK3a
gBtIRmlpp60AOoo7UUANbrQDgUpGaa2R93mgB2QeDSHAPApFHGDmg8GgAooopMBwz6cUHni
gdKG6VIEeeaKDxTSc4FJjGOecfjUWcNT2OZMegpo+8akZPF1p0n+ramR9akb7h+lQxowrJt
2tNxj903/oS0Ulmc68//AFxb/wBCWirjsJ7m/fybYox64qihy5q3qI/cxsPbqPaqUCnJYnk
0MS2LicGnio1BzUgqxBSUpooASgEkcjFLQRQAUUUGrSABS0CigAoPSlFNxQAvpRR2FFABSg
ZpKPWgAooooAKKKUnNACUdqKKAHA5pSM0i+9LQAUAcUnQYA4oHAoAWgnAzQDxzS96AEzxTd
2RkCnnjpzSUANbjk02Nt3SnMeMChRg5wBmgB1FFFABjnNFFIAQR7UALSkcUlFACEZNLRRQA
U5e9Jg+lKtAA3akJzStUffOMmgBrONwAOKUcHNN8vP0zmpMUAKeoopAc0tACE44qPeD055x
TnyUPUVFbqFUADAHFAE/QUzB3U/HOc0uOc0AMpehpMUDhs0mwHg0h6Ug+9Tj0qQI6Ye+KcR
mk20mMiYYOe+KiqVzgkFs+1QjrUjLMPFSS4WMmmxDFEwyp5xUMaMK3P/FQP/1xb/0JaKitm
P8AwkTr/wBMW/8AQloq47Ce51F6qvZgN2wRVJAufl4FW79ttsgxnIFUI25oJjsW16U+o0PF
SVYCnA6U2lpKACiil7VSYDaXrSUUwHUUDpSgA0AJRSng0lAAO9FAODSnrQAlFFFACjHekop
VoAXAptKTmmFSXDE8dxQA8AEc0u0U0fdFOGT1oATcadSYFKMk80AFFFITzigBaKKKACiiig
BCM0AYalooAKKXPGKSgAoopvO6gB4wTzRjJo4J5p1ACYHrSgYpvING7FAC5PpS0gOetLQAy
kGBTicimEYHFACjpS0gOaWgBBjsaWgADpSM23FACNSdMgUZyabgkHI4oAepJ4NOOKReBQQD
QAYGPamnrTjjbjNNqWAo5NOPSmjrSnpSAiB5NKTxxTeacOlJoZCy5JJ5qEfeqdzg4qFcE81
Iy3FzST/dNERxgU6YfrUMaOYtNw8QyAnJET/+hLRU1jC8/iqZIyq7IGJJ92WiritCJOzOi1
D/AFKfQVRjGBz1rQvAzQpjAOAeazk3bjuxQxrYsr0FTVCnOKlFWAtFJ1paBBR2xRSc0AIM0
tLSU7gLRRRTQB1oooouAUp60lFMAooooAKO1FFAB1opRntSUAKDg06mU4HjntQAvAoB56dK
CKQHNAC4zQR3ooJoAF5PNOOMU1c55pTjtQAlFFFABRS8Y96SgBcGgdeaBnHFGD6UABpKPrR
QA7ilGKbg0L1oAVqCMCjqeaQ5oAAM0pxSZxSUAFFFFABjFKMY5pQOuaMCgBtNbrTjjtTM5o
AU+1JQeOtFADh0pTjpTR1pSO9ADSMnAoxjilHUVG0igde9QA+lyelID3FDcYNACUlAIPSik
xkUi85qHvUz9TUPepGWoQDT5+FJPYUyAHNNvgwhdwflCHK+tQxrcxfD0yT+KbqWNgwMB5Bz
/EKKTwyqL4jmCKEQWxwoGAPmFFb0/hMqnxHRXpXyVB6ED+VZyHJx3q7fgGOIEkcDp9KoxJt
Ykc5OetZvctbFpOAKkqNegqSrELxS02l5oAWjNJmkoAdSfzooNAC0UDpRTQBRRRVAFFFAoA
KKKKACikHWl7UAGcUduuTQevFH4UAKcdqFODSU7ANAC0h4HFLSNQAA+tHBNNpRigB1KRg0l
KaAEyKKaRk9aXkA0ALSjrzTece9KPegBc46UZNIenFGegoAKKMjNFADxwKOBz603k8UHIHN
ADqDntTQTjIPFOoAbg0lKTmkoAKKQZ70tAD8ik47UhFJQBHMzqo2YyTQBheT9aUqxIOelIw
yMiiwCd+aXtTdrFsmlyPWgBw60/qKjBp2TSbAXAprRqxOVHNLk0E1ICAYGBQaKMcZoAZgg8
UDOeaU0UmMjfGfeoV61NIcA5GagTg8+tSMuQdaS7wYWDHAIIoipt2flxUMaMLw0CPEdwOuL
cjn/eFFO8OLs8UXQJyfs5z/AN9Cit6a90xn8Rt6gcJGc9h/KqkIOM1Y1IPsiOR0FQQ8KMVm
arYsL0FSVGvpUlWSFLSUoxQAYoozzS0ANpaQZLEYwOxz1oBBz7UAOopO9LVIAopO9FMAoFF
HFAC85znj0ooo/CgAooooAOwopB1xS0AFGcUhGTSjO3nrQA8nFNyTSE+tHJ46CgBRjvSgU2
lBAFADqDRnilGCuaAE7daB7miigAooooAKMc5oooATHzZpaKKAFAPalGe9Jk0oz3oATB7Cn
UUHPagBneilxnpSUAFKOtJTsigBM5pM44opMjPvQAZ4waQ4xxRk0lABUTD585qU9KbiiwDV
JzjFSU3HfFOHT3qWAUUetFIAp38NIMZpcgUARkdjQenFKxG7rSZFS2UQNIWJwOBxn1qIdfx
qeTAXAGBUCnJqWBciqO7IwT6U+PtUdyAVNQUkZeg/8jRcH/p2/wDZhRS6EuPElwe32f8A9m
FFdNP4TGe5raiT5UPXp/SqsP3cd6u3wJtUxjOBg/hVGI9MVkWtiyvY1JUa9KkBzVgFFFISO
lAhQRnFLmkwKKAF4xSdKKD0p3AWjNFJQmAtH86SiquAtFFJnAoAXNGaaDxx1oB4wetADs0Z
pKKAFFLTelPIoASjsaKKAGgYx+tO60d6QjPfBoAWlOO1JxjiigAzT1zikA9aWgAooooAKKK
M0AFFBOKTIoAWikyKMigBaXJpKKAHjpRTcmlGetAABg0hx2oJOcZpCQDQAUUmRSM1ADqYDy
ccUjMKXIoAaQ2DtPPvTh0pM0tAAabSmkoAUUtIBilqWAUUUh4FIBaDwM0gORTWPNAyNm5Jx
S846ZpNpJ56elPAPapYytNu3DrgdaYv3+OlTT5INQrw1SwLsfSornISpYyKiuz8h96gpFLR
Mf2/Mf8Apgf/AEIUUmhnOvz/APXA/wDoQoraGxjPc0NTZhbwBRnOM/TFUoScDse4rSvQrW8
eR2H8qzYtvIUCs2zRbFxeFp+ajXpTJrmGCWKKR9ry52Z6EgdM1VwLG4UKuB6+9IoPU46U4A
AYAxVIQc5ooIOaQ5zmmIWkJOaDk8im0mA4GlpoIFOBBoQC0lLSUwCmsD2PFOooYDU707FAw
O1KetUkAlL1pKUDvTAWikHU0tABRRRQAUo6UlPoAbjPSkHWnEelIB3oAdRRRQA0Ek4pc460
uBSEZoAQsOB3NJkdc807HHvS/WgBP4ab6YFPooAjOe1KrA/ypx6UAUALRRRQAoGaO2M0DpQ
SKAGnp1/GkA9KVulN78UALtOKbjn1HvS5PrR2oAaRzzSgdaWjNACY5paKKAAj1oopNwzjPN
AC4yeKfgUynDpSYAQB2pp9qcelNqQEx196TZ8xNOpcYGaAI2AAo5xxTiKaeBUsZDMTj1qAA
5zUshOT1pqDBxUtDLEYIWobvmM84xVhOlQ3SlomGcZqGNGboDZ8Qzj0tz/6EKKTw+pXxFOD
1+zn/wBCFFbw2MZ/Ebt5/wAe6c44Hb2rNQKfmWtO7XNuvODgfyqgmAelZtGiJ0HHNQ3CSkx
GEbvnAYHGNvepl6CpKpIBm1wPlIB/ShFcKA77m7nGKfRVAFFFFAgxxSY4paKLAAHHNGBS0e
1UkAYopaKYCUUY5paLAN607+EU2nDpigBKWiigA4oopSaAEopQQOtBGKAAEU6j+IUoGaAGn
qKWiigBR1pTgdqF6UtAEYOTS0m0BsiloAUdaXGeRSDrS5zxQAh4pKDyKCMjBoAbuB4zTSwB
xmkZWDggDbimEHzBjqaAJgwz1p1RBWzk09etADqKKaDg0AOOO9MoooACCcYpM+9LSAYJPeg
Bf4TSfUil7YpDjNAC0hbANBooAXIIGKD0zjOKKTrQAtOXpTacvSgAJ7UzvUhGRTCMGoAKcO
lA6Up4FADG+lRnrUh7moz9aljGOMio0HOaexwSDTEOTSGWEqC5JAxVhDxVe6HyfWoY0Z2gE
nxLcf8AXuf/AEIUUzw2d3iO4P8A07n/ANCFFb0/hMp7nRXJxbqfYfyrPPatC6YC2AI7D+VZ
q4wAMj61mWidD75qXvUK9KmBzVgFLSHgZpocfKTxuHAPBoAdR3pN3tS0AFLRS07iDFGPWii
ncAoooAyRRcBT1pKU9aSmAUgGOppehFFABSgZAPSlAxzSgAdKWoCEZFBFLRTATg9KWkAxSg
AHrmgBQM0o6Gm0oOKAAD0oA70lFADt3tSZ5zSUvfFAkNeQKyg5yxwMDOPr6UvekzziloGLn
mg9aQ8Ck3e1AATigHJptKDg0AK3Sm8de9DE9qaWJ4oAkBzxS01Txk0o60ALnnFIeO1KBg0d
qAGUUd6KAClIxQBlfrTqAGUe1K1NbgZFAAetJx60tRljnAHFFwJKWmLnqaUnBoAdTl6Uylo
AeelMPWnZwDSdTUsBKPxo6ijtSAQ1GehpzcU3IxnNSxorsDuJNJGcmpJAMZHeo4+HxUjLiD
iorkAxnNTJ92q1ycRtUsaMrw7keKboY4+zn/0IUU7w+D/wk1yT/wA+5/8AQhRW0H7pjP4jo
bpd1svOMAVnZG73HWtG4OLdfoP5Vns3zAg1BoiVR0NS1GgqSrAKi8seeZOTkAYJ4FTUnHrS
AO+KdQOKKYBRQOtKRg0WEJgZz3PHWl7YppPQYp4PanYBCMDrR6HHAp1FFmAHmmkYNOoo1AY
RxnNFKykj5TTEDjOXyM+lPqBID2pSQO9IBgUoABpgIrB1yARzjBFIz7QRtJp7ds0u33oAqm
SQZ3Lx61KpITPUU8gEYIzSbRjA4FACbjkjHSpF+7TeMYo7gUAHc+lFKRigdaAEopW60lACH
O4Up6UHpSD7tADaKcDk0tAETHAyKVTkGnkd6bg5zQAjDIxUYizyXJ5yKlxzTgO9ADNpxinL
3pd2D0pR0oAKKTrxS0AI1NpxOKbQA/tikbtQDml9qAGg4+tNPel74oIBJzQA369KAMrkClw
O/NKBjpSYCDpQQG6ilxzmimAgAByKWjvRSYDv4KbkZ96UHAo6mpASiijtQAxqZuANOzxikq
GNEErjgA85pEHz0TZC46A8UsShQFHQdKnUZaX7tVrs4ibIzVlfu1WvPuH6UmNbmb4fH/FS3
Hp9n/8AZhRUvh7/AJD116+T/wCzUV0U17pjU+I27nPkqQccD+VZbMfNXjB+latyP3C/Qfyr
MDqz7f4hWRoixH2qWoV6ZqQDNWA6gAA5Hfr70UtAhaKKKAFHWnUyng5FVdANxhqXPOKMc5p
aLgFFFFMAoo7UUAFHHYUpPFITihgFKv3hSdsUq/eFJAOIBpNo7UtBOKYCbR602lJzTgMUAJ
tptPplACk5pKKKACiiigBGHGfShcFeOhpaAMDAoAOmBRRRQAHgUnUUp5FIBg0AL0FA6Umec
UtACE4pR0pp604fdFABRRTd1ACtTaUnNJxkUAOBzS0ylI5zQAEYBpKKBycUAFKRilWgntQA
oGKQjvQvSloAaRg0o6UYGaX680ABHFA4FFFQAY5zTD1NPppHegBhGR1pMD1p2PvEn0xTD1q
WMilAKnjpTU+9UjjI5piDGDSGWF+7VW85jJq2nSqd4TsOBUMaKnh0/wDE9uf+uI/9Copvh3
P/AAkN1kYPkD/0Kiuql8JjP4jeuXX7Ooz8xA/lWQFUTcDBrUvOIFYDnj+VZIJaUjdgg9MVg
Wi7GTgZFSr0qJe1TADtVgHbIGaUcgEjB9KUDjFNDAnGRn0oAdRRQfu/jQAUvOMYoHWnUAIO
lLRRTsAHkUDgUoH5UEVQCUfhRSgZNABg0nenDjjtSHrQAlOXrTaVaAHUUUhPpzQAHnpSgYp
oyO1O7UAFMPDYAyKfSbRQAwk0tKcdKSgAooo60AJ/Fmloxxik6CgAzzilPApuec0uSfpQAu
eM0gOaXHGKQAA0ALmm7val/ioI70AL1FFA6UUCQ09TSU402gYUUUe9ACg4oJzQRg8UuB60A
NoHBzRRQA4HNLTecdKVelAC0UUUAJjPNLRRQADpSE4NLSEAmpYCZzUcsqwxiRwduQOBnqcV
IQAKQ8jBpAN60UpFITgVLGRv0Ipi08/ePFNXrSGTr0qpeH5G9hVtelUrzPlt71DGin4dx/w
kN1/1wH/oVFN8OADxFd4/54D/ANCorqpfCYz+I3roMbcDtgDH4VjqCs9bFww8heew/lWWvM
hasDRFtBmpFqNKkWrEOzUcUQj3HqzHJbHJ9KkFLQAUe1FA60AKCelOoxzmiqSAKKKKYDv4a
TPGKSigApR14pKUcUAKelNpwOetMPDUALSjGDn1pB0pcGgAJpenSm0/GRQAmT6UtFFABR60
UUAMooooAKKKD0oAKQntSZOeaaXG4jP0oAWlBOOlBozigBw6UY5zSAnvQTxQAtHcUZ4zRkU
AKME88UhGaU+lJQJIQH1pveg9aU49aBhn2pO1FFADsn0pBmlGe9LjFADO9FFFADsn0paBnv
RQAUUUUAFFFJzn2oAWiiipYDAn9855yPag8GnHpTaQAe1MPSn01qTGRnHWmKOaVgefrSKec
iouMsLnbVW84jJ9BVpTlapaicQNzgY61LGih4aOfEd2cceQP/QqKZ4XYN4gusf8+4/9Corq
pfCYz+I3r1M2ykLnAH8qyYd5ZhjBHWt26A+yZ9hWVEACcZ59awNEyynSpMDNMXoKk75qxCi
lo7Ug3c5OfT6UALS454pKcOlACjOOaXFA607HGBVIBlIR3HWnYPpSUwAdOaKKMZ5oAKUdea
SigBeh4pOtFFAB3xTh1oHTJpBntQAYNKDmkGQTz1pwoAM0UEgdaQnFACZNG45pKKAFJzSUU
UAFB6Upx2pKAGk+tMC/MWIFSEDrTaADrRR260UAGDnPbFOP3aAcDmjg0AJzj2pVHGaTvjtT
h0oATmk5PanUmeeaAuNpCOcinGkoAKKOtOwKAAHNLSDGDiloAQimjrT6TAzmgBaQZzz0paK
ACiiigAooooAKKKDwKlgNJ5xSUUUgCmn2pT0pKljI36GmDqKe/Q0xOfrUjLCYxzVLUSRA+A
ScdquL0qrerujapY0ZXhc58S3gzkiAf+hUU7w0oXxPeAcf6OP/AEKiuql8JjP4jo7on7LgD
PA/lWXCc5HcHmtaY/6J26Dr9KyYs7iTjk9qwLRaTtUoxnFRCpB6irAXmjOD7mlpp5IoAdTh
k02lBoAeOtKTzxTaKq4Dx0owKaDTs8ZpgN43e1BPYdKCefrSUAFFFFAC5ox3pKCTigBSeKA
cUgztGetFADiOM0A+tGRjmm0BccT0xSE5pMZXrzR260BcKKKKCbik5pKMiigNQoopr5yKAQ
E0lLxj3pKBthRS8Y96SgYvPWkpc8EUmOd1ACnGOKUHtTR156Up9e1AmKT6Uhx170YBHHWk7
0BcCeMk0DnB7UUUDDOOlOyKbRQA4d/SlpF70tABRRRmgAooooAKKUDNB60AJRRSc59qAFpj
OBxmnnpxVaVGJODz2qWBJup2aiVWH3qkpAB54phzz6U6ipYyFyccc01Cc1I4wKiT71Sxlpe
RVa7x5TVZX7tVbw4hcgZxUMaM3w6P+KovPX7OP/QqKb4bJbxPek/8+4/9CorrpfCYz+I6O4
x9lA74H8qzUHzcdK07jP2bIGeB/KsxSDyM9awNEWFznmpMYqNDmpBnvViHCjFFFABTgKbTg
RQAtFFFAB3p3BGBTacBxVgJg4pKfRgCgBlFKaSgAopeo460lAC44pKXNJQAUjEqBhS3OOKc
BmoyxDBfXpSfkA+iiimApFGMHmkzS9etArDGIB6UvzUMuaWgYUzOc5p9MIxQAUUUUAFA680
UUAL8tLxjApoGaTBz7UALS849qQdqM0AOHAyRimnrRmlwaAEoAzSA80tAC4NGDSg0tABgCk
yKU/dP1pAPWgBaMUUnXpQAtFA60p68UAKMigkGjnBzTaACiiigAprDnNOoPSoAjxRS84xSY
4oAKQnFLTW7VLGhjfdqJPvVI3Q0xccetRcZYX7tVbz7jAVaX7tU707UY1LKRneGT/xU17/1
wH/oVFN8LsG8TXuOn2cf+hUV10vhMJ/EdHdE/ZlIPQD8eKzlzjkVdvm2wJ6HA/SqK9QCc1g
aIsp0qX8M1ElSCmmFh1Mibem7IP0ofO04bafX0plu6yICrmTBKl8YyR1p3CxPS8Z4oA4NAG
aYh3WjKgY70UelABSg80uMnPalwKpAJnBpTyKMA0UXAbjHNJSnrSUwClOMe9JRQAUUuOM0l
ABSEZYGlpTjtQAlFFFABRSnGeKSgVgoPSigHNAWEB9aQnJpSBikHXmgYlFO4NBIAxSYDc9s
UU1iBg9s08daSAX+HNNpT1xSUNgFFB6UnfknmkA4Y70A8+1Ax3peCOKsBp68DA9aUY70lL1
6UkAq9aWjgUA5pgFFFHQ4oADTcnPpSMc84pGkVIg79O1AD1JyxOPbFPBHemjGOKKAHZFJkH
pSHpQBgUAFISBSnoab1PNADqDyKKD0qWAyikzznNLSAQ00ntTqYetSxoZIPl4qNfvU9ycUx
PvVmxlpQdtZmqPiA+9ag+5WRqoUxHPSpLiUPCJz4ivT/wBMB/6FRSeDyp8QXoXoIB/6FRXZ
S+EwqfEdLfg/Zoyqhjx+WKz4wR1Oa1Lxd1sBxwB/KsxAQ3NYMtFleopXcRgMxwMgdccmkX6
U+gLgyhlIPzDH509HVlXB7dxilA44pB0WqSAfng0q9KbQDTEPooBzRTSAcD2paaOtOHNUAt
NIOc0tBOKAGnpjvSgd6Q9acOlADSO9JT6aRigBKKKKCdgoo70pFA7iUUUUBcKKO1FAXCiii
gEwphBDH0p/HWg9KBjPwoPNO6DmkJGaGAwqT3GPSlVSOM0tOHQe9ACY55NG00p6ZpB1oAMY
HNJgfjTiCe9IBzSaASnHhRigDmlpgMB68UoOKCMc0AZoARvmxTgMCjI9KUnFABSMBkE9aUn
FHegBAOtAVduCKCcDOM0yNy0e512n0oAkwATjv1opkciygsvQcdMU+gAozzikzzikyMUALg
5oPDU3J9aO+TSbAeOaQntS5GM0wtzUgJgZ6UEHjFHfiigAphINOqNmAPSpYxr9DTEpznj60
1M96hjLg+5WVqIzEa0gTs61n33+rNQUjM8IAnxFqDdhCo/8eop/hH/kPaj/ANc1/maK7KXw
mE/iOjuifJTGOQOv0rPjA3Vo3I/cJluMDj14rOTqT71gaIsAZXg4NPH8qYvTrTwMjNWIfS0
2lHSgBR1pMtnpkUtFUgFHWnUylHWmA6nA9qbTv4aAFopB92loACMimjrTqKACkbpS0jdKAG
0oOKSigW+o5ulB6CgUdTigGhtFOam0Eh2op3Sm0DCjqMUUhHNAbAAFGAMAdAKWikPXrQNbi
0hHOaM8ZpCcmgYdTTqRelLQAhPakBwaD1pR6UAHUUooooACcUUUUAI3SkJpxGRSAYNACLS5
HpS0UAITilPaiigAPQ461HEGC/NgnPHFPIpAcUANi8wO28ceualJ4B6UlFACEd6bT6YRg0A
FFJ1HpRj3pNALSEZo9qWpATNFBooAQjNQvuD9OKnPSmlQSTUsaID05pEpzjBpqVDGWR9w1m
ai+2I1qL901m6goZCMVBSM7wed2uagQc5iX+ZopPBwI1/UgQBiJen+8aK7KXwmE/iOmuv+P
dT2AH8qzkGa07sH7Jx2A/lWZF1rA0RaX7tO9KapyM0tWIfSjpSUA5oAdRRRVIBR1FOpoHen
U0gFHWlBzxTaKAH0UgPaloATPzkZHtS0EZFHQUAFI3SkJzSg9qAADvRkelDdKbQK4+gDFMp
x6CgdhaaTmnUygLhRSgZoIxQAlFHtRQFwo70UUAIxwKb3px6U3oM0AO24PHSlPNMBB5zmnA
5NADSOacBzmlooAKKRulAJPbigBaKKCcUAFBGe+KQHNLQAEd/Smg4pT0NR8gkAcUAS0UgOa
OozQAhOaQEevFNcjOc4J6ULnGTQA9Wz2pW6imgg9DRQA4dKRutNBpaADvRSGkoAcaKQdaOh
zUAB45poPalYbulN24Xk96AHUhPajOBmlIyKljRBIDTE+9T5eKZGcmoYy4gwmaz70YjatAf
crP1D/VNzUMpGb4TI/wCEi1IDtEn8zRTfCIC+IdSA7xKf/HjRXZT+Ewn8R1FwP9Eb/dH8qy
4gQBnrWrcFRbnLDoB+lZSMScHHHpWBoi0pzTgcVGvenHO5eDjvzViJKXvTQcikXcG/2f1Bo
Akooo700wFB7U6gDFFUAUUmecUtAC7goHvTieOKZS54xQAlLnjFJTSwHWgBc4AFKTim56ZB
GaXHGDQK4uc0UAAUUDCjuaCcDNIDn60BccDg0AZpKUHFBNxwOaKAc0A5oC40jFNI5zT2602
gaYUdR1oooGNIPApCDu4Ix6U/IJKg8jqKMc0AMVCMknk0pBp1FACD7opaUHBzSZyaACiiig
Aoopm7DY7mgB9HbNH160gOaAFopAcmlpJgIBilopBnv1pgNc8njNNBzTyMCmqME+9AAo7Yx
S9sgUoFOoAYMnrSZpx4pu5Tj1oAPvAUmMZ9KC3X1oHI61LYCg9KXrRRSAKQ9aWkPWgBKQ9K
dmmH1qWMikpqfep79KZGQTipYy2nK4rO1PLQMF61oKMLVDUR+5Y1mykZfhEbfEOojJP7lOv
+8aKPCRP/AAkmog4/1Kf+hGiuyn8JhP4jprpwsXUDIHXvxWShYSn0PQ1qXKBoxnoFBH5Cs6
OMbjk7vesDRFlBgU7HNNXvSu6xrvc4UdSadxEoGKXGRTc89KcpyD9aoBe9KeDSA4OaXOTTT
AcORRRSc7qdwFooopgISc9KQt6A5p1AA5OKAGRjljg80MQPwp+RTSefWpuCE64p/UY9RSAY
FLVIVgoIzRSA0mx2DAz1oAIakAyadTQrABg0oHrSk0HB70DsC0E0oooFYaBQRinUdqAsMpc
cZppQM6sRyOh9Kefu4oHcaT0oPSiilcAHI5pccZpm7I4FIquzfM2B6ChMBxYA4pBy2aa0bq
TsfI96QFwDlcUXAlopAeOtLTAKay5IwcYp1FADDke9B60+k20mAgHOfSnUEZGO1Js5zzSQC
85AAop22kIxTYEZUE8jOKFXaewFPpNoqQFooAxQelWAhAPambQD0pwOOMUHPXFSwGEc5OcU
gQZzuY/U0+ikAUuOM0lLjjNACU0tjp1pxHFNJwAaAGhjgcU7GRSLj0pfwqWMglHBFRx8GnS
FsncRjqMU1OWBqGxl5eUrOv8AmBua0VHyVm37Fbdz6CoZSMzwl/yM2pf9cE/9CNFM8Ig/8J
PqRPe3T/0I0V2U/hMJ/EdTdZMAG3IwOM+1UU6Y27fatKUZtyePujGfpWePv5rA0Q5c80452
/8A1qF6UvbFAXAHjdtJPoKWJDGhUHJJzk+9C8YxSqQ2GHQ+tUhEn5GkwfSilzTAVelL0pBg
d6Xj1ppAJgZzS5FJgetIetUA6kzzikBIpM0mgFPWkoBxRSSAfnikJ9KbRVAOyabS5NAwetK
wADinUynimAUUZHrRQA5aWmg4pR0oAXtTQPmzjk0uSRignFAC009aCc0Z4oASjHOaKKAEwA
acv3jSE4FCHLUAPIppHtT6SgCPaKWnYFIRigBKKcvWggdQKAE5NLtFA460tADO9PGaZ3p9A
BTSw706mlATnmgBKbls4xTznvSUAA6c0UUUAIetISccinY5B9KRgTjA+tKwDM55xiloIJ7U
v1qQEp46U0ZzTqAEbpTCM1IRmkwBQBHS0UjZ28EA+9RIaIJgeajiHI+tSytxUcX3hUMZfH3
Ky9S/1DD1rUH3cVlak22P+dSykZvhNceJNQP/AEwQf+PGim+EH3+JtTb/AKYp/wChGiuyn8
JhP4jrJT/oxx/dH8qzgCBz1rQO7yTkdh/IVRZgTWBoh60tID6UoqkhCqOc07vxSA1D50n2g
RsgC45bPOfTFMCxml470xWDDPTBpPn3cnK9eetAEnakzzSUUAOopuRSZ+arAdnijNJmigBc
8UZppPHFKCMUAKTRnPamk8cUuRQAuaM800HmlzQAuaUHFNyKATjpigB3elJzTaM0AO3GlGc
c9abmjNAEgOKCc1GDjvS5NAC5FJk0lFACg4pc8U2kzQwFJpU+9Tc05enPWgBdx3Zp241D0/
GpARiktwHbjRnPWkopgPopAfWlyPWgAIzQcd6Mj1oxmgBOvWlpuTRk0AOoopAfWgBGJwT7U
0HIp2c0nagAoooqWAUUUU7gBOKZ1NPxmkwKkAHTFLSYO7OcD+dLQAUhGOaWmk9qAEpp6GnU
09DSaGVZTjFEJwRSy4PXtTYTlqzYzQH3BWNqeShAHXNbI+4BWXqGNjYPaoZSMfwWpTxBqQb
qYU/9CNFS+Ef+Rj1L/rin/oRorsp/CYT+I6eRgIRx/COB9KoHGeKuTQPNDhX8vKgE9eMVS2
eXhN5YAYyetZI0JV6U6mrTqYhe9MKEsCcd93HJp2aM0ALSknFNzzR1BxQA4E9KMmkzxRmgB
etJnFJmincBc85pck0zOOaN3PWmmA6jNN3DOM80ZAGSaLgOzRmm5HPPSii4Ds0A+lJSA9cd
qYx1Lk0wHjNOoEOB9aXNMpQQM5pXAdRkUzFHei4D8j1pc0w4zxTuvSlcBc0ZpM0U7gLmkpC
RigdKYAfSnA/Lz1pvVuKGIXGe/FS2AmegFSVAnJJPXNTcChAOyaUEk02jOKoB9FNyaMmgB1
Lk00Eml6UrgL35pKPeimAuTSUUUAFFGc0hJoATJzTunNN6HmlyDxSYAp3DNPAGKb0pcmpAj
LENing5FQHmUtnjpTwecigCSio2AYDk8HNPBFAC00jmlJpMmgBKacE4xS596aT3pMZWnI3d
e1MhPIp1wuBkHtUduckHvWbGaa52Vi6lKAHXvW2v+rFc3qkTvJKwJUKfzqGUiv4LZm1/UWZ
s5hT/ANCNFO8GDbr+oD/pin/oRorsp/CYT+I7FMeSp/2R/KsuTcXOQPwrRDr5AUMMhB/KqL
9az6FoQGnVEzbTTRMpHWgZNketGc1CHHY08NxwaAJAOaXHvimqTTwM0AJj8abUuwkZAqJ2C
dTii4haXFMRt44NTBe3egCNk3KQfumoGiYZCnIParTYCmomdR1PNAFUxP5u/gNjHXtT03gk
PgikaZD0OcdaaZ09RQMnVEG7Cjn9aeNoAA4Aqusy+op3mAt94fTNAiUlucfhUaq4mZy5Kkc
LjijzFI4I/OnB1I+8OKBklOpm4etO3D1oEQiZ/tXk+UxGM7uwqcpuGDTg3rTjx1oAYFOMUd
AKdketIeooAbS5IpCQDSbuetADiaOSKbuHrS57UAHelycYpDgdaQsPWgBy/eqtevJsVYeXy
CP8amZwo5I6VAjcls8nv6CgZZUce9SYyaiU8cVJuoAdRSbh60A5p3ELRRSZFFwHdBxQTkU0
H3pc/jQA4ngYoyKZuFGfei4D8ign0qPccgY60Z6+lFwJMgdKaTTd3Jo3ZouA7rRTd1Ln3oG
OyaXPHFNyPWmk+hpCG45p1JnApu7nGaAJKUHuKiLEDrSBuCT1oAmJpuTjmmb+ce1G857UAO
bhaYM0MwIwTTdwpMaK9znBOaZb8MPSnXBG3r2qKD7wrNjNgH93xWLqjgIwOTmtheY657XJV
GQuCy+pqGXEd4NA+36m2Bn5Bn25opvgk5utTwCPudfxorsp6xOefxHicPxr8XjRzFP4E1xb
wBRG62MpXbxkEba2LH43+WmdY8L69aTD7yJp8rf04r6FpRVcqDnZ43a/FCwuMyXGn6rBGQC
pexkOeO4AyKtN8RtBCkn+0T6KNPm5/wDHa9ZHU0tLkQ+c8kj+I2gsDhdSGO50+Yf+y1Y/4W
NoATOL/wBs2E3P/jtepUtHIg5zyC4+KulW5IgstRlx6WE3/wATWdP8Y2jH7jw/qUhPQmzkH
9K9wHSk70ciDnPDofjPqeCJPDVwy+1rKD/6DUo+K9tdOEudC1W2z/GtpI6/j8ua9tFHenyo
XMeSw/E7QYcBrTU3b1FjLj/0GrK/FzQROkLaRrBRusq2MmF/DGa9QHWg9RS5EHMebz/Evws
VJRtRye39mz//ABNVf+Fk+HWAH/Ew9wdPn/8Aia9T7UUciDmPK/8AhYHh0ljvvRz/AM+E3/
xNPXx74bYffvM9/wDQZv8A4mvUTSCjkQcx5VN8RvClqjTXF1cwxr953s5VUfUlcVTPxc+H3
LHW1+vlP/hXq2pf8gyb6D+YrnF6H6UciGpHDH4wfD1MldcU57CJv8KkHxh+H69dc4/64t/h
XZt0H1p/rRyIdzjh8Yvh9/0HlP8A2yb/AAqT/hcXw725Ovgc/wDPJv8ACusH3RQ3QUciC5y
6fGb4bqSH18Y9RC5/pSTfGn4cGRSmvsR0P7h/8K6j+EUUciC5yrfGj4cjka6x9hA/+FKnxn
+HpXI1iQn2t3/wrqaevejkQXOIk+MvgLeXfVpvlOV/0dh/Sj/hdnw7z/yGJP8Avy1ds/3aj
HSjkQXOQ/4XX8O+v9sSfhC1KPjb8PMc6tJyf+eDV1p6fjTj/D9KORBc4+T42/D4L8mpXDn/
AGYDUX/C7PAb9L64UZ7wnmu1WkPQfWjkQXOHk+NPgNmBOqyqP7pjxT0+NXw/C4Oqv+EdTeI
f+Qof+ua1j/xfjRyIOY10+N3w8BIbWHx/1yNKPjf8PD01l8Z6+Uaxx1pO340ciC5uH42/Dw
DjWWz/ANc6afjd8Pun9tH/AL91inqfrSd3+oo5EFzb/wCF2/D/AK/20w/4BUg+Nvw+x/yF2
+uysH+E0rfdFHIgubifGjwDg41hv++P/r0D40eBBn/ibnH+5/8AXrEH3DR2P0o5EFzb/wCF
zeAivy6wfrs5P60kfxn8DbsHVx0/uf8A16xl+8KQdaORBc33+MngUoCmsLn1K/8A16RfjB4
HY4/thf8Avn/69YJ+6KT1+lHIgudD/wALe8DZONZB9tvSkPxi8Chc/wBrgDHUgD+tYJ6/hV
LVP+QNdf8AXI0ciC50h+NHgMAbdWQknA+YUg+M3ghhldYiPOOo/wAa8iPT8qF+5RyILnro+
M/gvH/IWiPbqOP1p4+MvgcjP9rKvOByP8a8iX/VD6CgdaORBc9d/wCFv+C2YFdYQrnuygn9
aVvi54KChk1uLdnaASOT+deRN0H1pp6/jRyILnsq/Fbwe2P+JtGwzyQy/wCNSL8T/CMhONV
ixnH3l5/WvH0+5Vhf4fpRyILnrbfEbwm5KHUEYng/Oo/rTU8f+GVwq6lwD/z0X8uteWjofp
U0HRf92jlQXPVP+E98PsDtvl6/3l/xpG8daHgbbxfxYf0NedQdPxqxD/qzS5UFzt5fHWhsp
U3OG7jIGP1p8PjTTRzHFLOB1MbIcfrXGn/UyfU1a0774+v9DWfImNSOuu/Hai1khs9NuUlI
wryFQB+tZcPiyxtbF47mDNxNk+abhCQT/Wopfvt/uH+VeAfFD/kcov8Ar3X+ZpKnqXzH1D8
Or6yvrrWGsWdkVo9xZwxyd3cfSivOv2Zf+PDxJ/10g/k9FbxVlYxnrI//2Q==
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAESAXcDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7Looo7UAFQpMzTyI0JREx
hyeGyO30pCkvG0qG2EbiO9SMgdNrgMPQigBskrJcQxLA7rISGkXGI8DPPOeenFS1CzlJEXj
5ick9hiuR8a+PdF8MxnSfIuNa166jzbaLp6mS5nB4yQP9WmersQODzQB2MjOoXZGHywB5xg
etNnuILWBp7maOGJeryMFUfia8nGk/GbxjLC2raxZfD/SVfcbTSsXl/InGFeZxsQ8n7qn61
atvgZ4Da+Nz4gsr7xbcuCXu9fvpLsk56bCQg4x0XsKAOtufiD4Dszi78a6DAemH1GEH8t1T
WvjfwZfuEsfFui3TE4CxX8TEn04aqln8PPA1q8hi8D+H4MnCmPT4slQOM/L161Fc/DT4fai
pF74E0FsPkZ0+E56jPC9waAOuR0kQPGyuh5DKcg0hZxNs8v5Nud+e/pivM3+CPg60zN4Sut
X8IXXO2XRdRkjXPvExaMj221DMfjB4Ni3J9k+I+mInzgqmn6knH8OP3Uvrj5D9aAPVaOK5b
wn420HxXbyQafcSw6jaqPtenX0LW93bE/8APSJvmAPryD2JrctoWErzSW4jkZ2537srng//
AFu1AF2ioLuIT2xjKM2WU4Vtp4IPX8KnHSgApoOXK46DrQxPZMkH1oH3+nUdaAHUVUt7MQS
3UwlkL3Mm87myFwAAAOgHH6mrDMBIq5GSCcZoARXZpGUxFVHRsjBqSsTxR4k0Lwrocmr+IN
RgsbWMgK0pJLv/AAqijLOx7KoJNcT/AG78S/GZceFtHh8HaSSvl6rrkRlup1PO6O1BGz6yM
D/s0AenuwjjZyOFBPXH865zUfH3gfSFLar4v0WyxwRPfxKR+G6uPsfgxpN5bufHeva94yuJ
WcuNQvnjtyCeMQRFUAxjg5rpNM+Gnw70rbFp3gPRLXycBHFhEW9fvEZP4mgCtF8YvhTM5SP
4i+HCwBOP7RiHT8a6fT/EGg6sFOl61YXwcZX7NcpJu78bSarTeD/Cc6bJ/C+kTL0w9jER+q
1yeofBL4WaxdyXt14G0+zuycCexBtZBjowMRXafcc0Aeiu4TZ8jHc23gZx7n2pWYKpbHQZ4
ry2f4eeMfDUcT/Drx/eRpG2W0vxGzX9tIPQSH97H+DEe1WbH4nPpl7HovxK0R/CV/K5iivW
k83Tbtu3l3HAUn+7IFPpmgD0pSGUMBjIzyOaaHBkKbW4xzjg0kMiywJIhBR1DKQ2QQehBHW
hGZpJAyMApABPRuO1AElFMRi275SuDgZ7+9KAcAknIoARn2yImxjuzyBwPrT6jZm3phSRnn
FJPK0MJkWGSYggbI8ZOTjuRQA8MCxGOntQ7BACR146UuTjOPwqK5AazlDAgFDkBtp6evb60
ATDBAI70V5vP451XWoG0v4X6RHrckAET6xfytHp0LDggSAFp2HcR5HqwrOtvhVf69HLP8SP
Gus6+zzM5060lfT7FRjG1Y423svcbnPXp1oA7PVviB4H0KR4tY8XaPYyodrRS3sYkB9Nuc5
/Cufm+OHwthOP+EpSU5wPJtZ5Nx9iqEGtfw98NvAnhgJJofhHSrCVR9+K2UuffecsT75rq/
LUqvyjA5AK9D/jQBwVv8a/hXc+Xt8a6fCJG2KbktAM+nzgYrtdP1PT9Vthc6bfW15CeklvM
si/mpIpt3ZWN7p8sN5YR3MJUhoJIlYPx0wRg1wF98Efh7dPBc6do0vh6/RQq3uh3D2Mq4HG
fLIDc+oNAHpW8eb5e05xnOOKfXlJtPit4HVDY3o+I2koD50F4EtNSjXqPLlAEcxxnhgp461
1vhTx3oHi+1um0uSeG8sH8q9067iMN1aP/dkjPI9iMg9iaAOpooHSkb7vUj6UALRRRQAUUU
Hoe9ADFkV4vMXJUjI45NOByM0yJi8IZkZMjkNwRXlPxM8QeIdY161+FXgSRoNX1KD7RqeqI
5H9k2W7aWBH/LV+QgPoT70ATa5401vxb4nu/A/w1MSy2beXq/iKVBJb6ae8UQ6S3GO33V7+
ldf4R8FaJ4NsZYtNE1xeXT+beajeSGa6vJP78kh5PsBgDsBXGeLr6z+CPwo0q08H6fp9rap
fW9gGvhI0aCViHmk8v53bPJIyTmua0z436xeeEzav4Xni8WTBVtZDbyLp7vPcNDaMzOQ6LK
VyARkAZoA99pGYqAQpOTjivHV+NFvZ6ZZ2+s6Bq13qqxKb9tItfMghk+0PbcbnDFWmQqvc8
E4pt/8AG+zHibw3p9pbiztb2VotTi1GFlubFvOaBF2K2CWkR1OMheGPFAHso6UV5ZB8a/Ds
82nmPQPEIgvYY7gXD2QVIIZJfJjkfLZCs4wMAkjnpWp4N8et4q8TanaRIpshbR3doqQsJIU
3tGy3DE4WQyJIBGBwqEk80Ad6qKi7VAUegGKd2pjF/NUBMrg5bPTp2/OmgCCI7UJAycKO9A
HM+JPBmj+LoYL6T7RpmsWoP2PVrMiK7tTn+Fu6nujZUg8isbw/4y1fS/Etv4I+IMUNvq9xu
/s7VYF2WurqoyQoP+rmA+9GevVcjp3lo0ptFMsQik/iXGBn2rE8TeGdL8c+ErjRtYhljinO
6OSNgsttKrZSaNh911IDAj/EUAdCzbQDgnJxwM06vPvh94l1WS7vvAnizjxLoSruuCMDVLY
8R3aD/axhxztfPqK9BoAKM0nNRKpW3ITduwcbzk596AJVO4Z9a5Pxj40i8NvY6Vp9k2r+JN
VYx6fpkbbTJj70kjYPlxL1Zz9BkkCrnijxRbeE/DDapcwSXNwzJb2tnHxJeXDnEcKZ7s35D
JPANZng3wxcaO8+u+IMXnivVgHv7tBlIh/DbxE/diToB3OWPJoAq+GvARtdaXxX4yvh4g8W
SLhLgoRb6ev/ADztozxGv+2fnbue1d8PrVa4kdbm2jWOZg7HLIAVXAP3vQenvUyliSNpAHc
96AH0UwHk455wfal34C5B59qAHUVXnknSSEQxeZucB8nAVcHJ9+nT3qVkLDqQD1xQA84PWq
1/p9jqmnzafqVnDeWc67JYJ4w6SL6FTwanIwgBJOPxJpRz6igDyV9O1b4Pxi60P7TrHgCNi
11pzky3Ojp3ktz1khXvEcsoyV4GK9R0/ULLVdNt9S067hu7K5QSwzwuGSRSMggjqKmVU2/K
uAeenWvKIrQfCbxXAlpHJF4E8QXIVoVyU0a+duGB/gglJwR0VzngMaAPW6O1MBzJ1PTGO1O
PpigBFdWAweozinZFMUbQBz9TzUS8zSyq0hIwmxuFyO4/Pr7UAR6pqmn6LpN1q2q3kVlY2k
ZlnnmbasaDqSa4S2sdS+JaC+1+2udK8JPk2+jyfu5tRXtJc45WMjkRd+r/AN0RRW6/E3xG9
9dh28H6NdYs7f8Ag1a6jPzTPn70MbDCDozAscgLXpeeBQBHbWttZWsVrZwR29vCoSOKJQqI
o6AAcAVLTQ4LlRnI5PFJG4kUlSSASORigB+RRUMMLxh987yMxzk9B7AelOhLYfe24hjj5cY
Hp7/WgCSiuU1nx/4e0LWn0e/N+12luly4ttPmuFVGLKuTGrAElW49qk8MeONA8WXmoWmj3N
zJPY7DNFcWctsyB87TiRVJBKtyPSgDpiQBk1yXijwHpfiK7i1i1nm0bxHajFtrNjhZ0H9x+
0sZ7o+QfY811YkUyNGDyuM8etDFgfl69ge9AHGeE/GF7eaxc+EPFtpFpvimyj80pE37jUIM
4FxATyVzwynlDwexPbVyPjbwiniuxgksrn+zvEGlSC70vUQpJtpsEYb+9Gw+V07g+uKn8Ge
Jv+En0eY3dutlrGnzNZanZBt32a4UDcAe6kEMp7qwoA6eigcADOaKACiiigDnvG3iux8EeB
9X8VaiN9vp1u0ojBwZX6JGD6sxVR7mud+E/hm/0bwtNr/iNM+KvEkv9p6q5HKOw+SAeixph
AO2D61zXxMWXxf8VPAvwyRzJYLIfEWrjoWggbESEd1aUjI/2RXskke9GXcy57qcEUAcv46P
hWPQodW8XXT2um6LfW+oeeA22KVHBjZtoPy5Iz29azrrR/BvjObXALu6jurlbFLmaKV7eSF
ox9otmQnG1x5m78cH0qL4qeHNX8TeHLC10zTY9Zt7fUI7i+0ia4+zpqEAVgYi54xuKtg8Hb
g15brHwg8ZalaNNPoum6hG8Ajj0qbUZFjtpjZxwpOJCCXaJkYAnkg5HNAHqP8Awr7wP4b8P
3E0wu2tba3Tz5pLiSaQpDctd5OMliJGZj3I4qjpvhX4ba74ks9X0ya6N5LD/aoVZZY1uoZL
h5EdwQMr5rOVHHXoRiuG134O+O7qx1+xttXWe3+zJPp/+klZJrqXyftoYkEAMIX25BH75s8
ZqPTvhN480zUfCusNDb6hDpIi87Rri+yrg3Ern5lRVzCHRkGNuQQBgA0AewN8PfC40+OyNv
OIVs7awXEzZ8qCXzYhn1DdT3p3gvwbb+EpPENwrxy3WuarPqc7om0DeflTkn7qgfUljxmur
OAvPP8AWqdrqVhePcx2N9BdSWzeXMkUquYn/usAflPsaALtFNLqi7nIUd8npUD39lG22W8g
jb0aRQf50AWaAABgUDHakJwQMHn2oA8/+JGi3EY0/wAf6LA0mueGS0/locG7sz/x8W59coN
y/wC2i+tdrpmo2eraRZ6pp84ntLyFZ4ZF6OjAEH8iKsPjhWOS3GCODXn/AMM430W48TeBmX
bDoGoFrLHQWdwPOiX/AICTIn/ARQB6JRkZx3ornPG+vN4Y8C6xrkKB7m2tz9nQ875m+WJfx
dlH40Ac7paR+M/iXeeIpQZNK8LySabpyt92S7Ixczj12giJT2Ik9a7bV9Z0zQdLk1PV7xLO
zjKq0r5wCSABx6kgVQ8IeH4/C/g3StBRjI1pAFlkJyZJT80jn1LOWP41g/EjUoLLw7pOpXM
5tbS31yxaeVwVCoJ13E8cD3oA0bD4j+B9T1CCwsvEdrLczlVijO5TIW+6BkDJPpXV15Nrfj
7wX4pn8PaboXiuw1W9/tu2nFvaTBpCiOSfl64GOa9TQv5ju8mUbBRSuCvHP1oAlCgEkdzml
yPWgEHpXmt94K0DxX8UdeufEWnJqMdtY2UduryODEd0zNjaRjPy59cUAelcZqjrGqWuh6Df
61e7/sthbyXM2xdzbEUs2B3OBXB+DPDujeGPiV4tsdDtZbO2FlYuYzPJKpYmclgHY46Y49K
2fiQDP8MPE1kZIg15pdxbwq7BTJK0TBVGSMk9hQBzc3xw0S20qTVLzwd40tbOOD7Q00miSb
Fj27ixYEgDHOc16ha3Ed3Zw3UJJjmRZFz6EZFeEa58SdI1n4Kar4f07Q/E9xcSaJJZ+YmjT
Mm/ydnLAEDn3r2/SYjBodhCQw8u3jXDdRhQOfegC6SAMk4FUNX0nTte0W80jVbZLqwvYWhm
ibkOjDB//X2q42QpLenanLyg7ZFAHE/D/Vb57XUPCuuTtNrXhyYWksrDH2qAjdBcfVk4P+0
r129ebeIoz4e+MvhbxKjGO21yKTQb3A+VnAM1sx9wVlUf79d+HnlkU28y+WkhEm9OSORtHT
GDjnnpQBZ53dOK4vx9e3k9vYeD9JumttS8RStb+dGcPbWyjNxMvuEO1T/eda7PcSMggj2rz
7wu51/4reLPErjdb6V5egWRI6FAJbg/i7ov/bMUAdzp2nWelaZa6bp9utvaWkSwwxJwERRg
AfgKtUzL+Xk4U4574qrNq2mW0hiudStYZVxuSSZVIz7E0AXelGKoaZfi+sjOZbdiGYH7PKJ
FXnjkd8YP41bMiZUBwC3T3xQBJR0FBIHWuY8Q+ONC8P3kGlvLJf61dDNvpNkvm3Uw9dg+6v
q7YUetAGNPr1t4e+JOtS6pBqKwXdpZx28kFhPcIxUzFvmjUgY3Dj3qbwzqVprXxD8R6rZR3
ItxZWVuJbi1lgyytOxA8xVJxuGcetUY9I8WeMzcDxPrM/huzRwv9jaJc7ZlBGQJ7kDJJBzt
i2gf3mp3w2WL7d4uXTrme40CLUxa2IuLl7jLRxIs5V3JJUy7h1xlWoA9FIBFLimKxzgjHPG
PSnbhkDPJ6UALXA+IUHhTx3p3jGALHY6s8ek6uM4GScW0/plXbyyT/DIP7orvqx/FOhw+Jf
COq6BOxVL+2eAOOqMR8rD3BwR7igDYormfAWt3XiDwBo+p6gnl6g8AivEPBS4QmOUe2HVqK
AOmoPSikP3Tzj3oA8j8FrHrf7RPxG8QsyN/ZMFloMHOWUBDNL9AWcf98+1eu15J8FUiluPi
LqYKtJd+LbxWYDGRGsaD+p/GvWs/NjP4UAL2opkpAhck4ABojz5Sc5460APopMgNjPWvO9f
1rxP4l8TXXhDwRdR6ZDYOiaxrboJGtS6bxDboflaXbtJZshA68MTgAGj4v14zXtv4K0O7Ya
9qWDIYD89jaZxLcMeifLlUzyWIxnBxna54TsfCcWm+JfBmgeXd6UypdQWKgS3tmeJUYf8AL
VxnzF3HcWXg5Y56Pwx4T0jwhp80Vj59xcXDeZd6heSGa6u3/vyyHlj6DoBwABXRcEUAedeK
fEeg+LfhJrV7ot3Df2q7Ypo5QYyjCRCySIwBU47MBwfeq3xB8IeBLPwNq2o/8I5o1vcQxoy
XC2sayIwdSuGAyDnFSeJbSz0n4hLdarpcUvhvxRaLpeoP5YeP7WHxAZ1x91lJjD9jtB6itW
L4XfDqK5EyeDNIDRlSpNsDgg5B5HXOKAO0Hf60tIO5zmmq4d2CtnacH60AO3LvC5+YjOK4O
9Q6Z8ddJu4wwi1zSJ7WYDoZLeRZI2P/AAGWQZrumdFmRCwDNnA9cda4vxU5i+I3gKTZKwa6
vIiUGVXNq5yx7fdoA7euF8e+Zfa14M8PxugF5rCXMyuM7oreNpiP++ljrsrcyfZVeSZZS3z
Bwm3gnjj6Vx+vMp+L/gxHBKrZ6lIMdmAhGfyYj8aAO4pCqsMMAR71E7EBm80KuBjjpU1AEK
2tsjhkt4lYdCEAIqbA9KTcvrnnFIrq4ba4bBwcdj6UAc/4m8UJ4f8AsdnbWE2q6vqDlLPT4
GCtKVGWZmPCIoI3MemR1JAPC6t8OPEPie/k1rWbXwvFfyIqbPJupWKjJVHlSaPdjJGdlb+i
Ms3xo8XPeSF7q2s7KG0RhjZbMHZivqDLnJ/2VHau7LAHGcGgDyXQfB3xA8PLdf2DZeC9FuL
0p9puIxd3LEKCF+V2GcAnjdjmtofD3wpaLN4i8e3EPiS/iBkm1LWwnk26jtHEf3cKD2GfUk
1ueKPGmkeFo7WG5E11qt+2yy0u1Xfc3b+ir2A7uxCqOpFczpvhSXWZI/EfxNv4NSu2c+To3
mK2naed3yoE6TSjoXfPOdoAoAg8CLpGpfEbVdf8G6T/AGf4Y/s6K08+K3NtBf3AkZt8SYAY
Ivy+ZjndgEgV6nWdb6tpVy5hstQtbiVfl8qGZGYcdMA+lSR6jbLZJcXN5aqDkF1lGzcOoBP
pg/lQBdpACM5OayI/EeifZ7u5k1rTvItZNk0i3aFIc9A5zhSfQ1cGqaczqiX9uzNF9oUCVc
mP++Ofu+/SgDj/AIuwyH4XapqMCBrjSGh1WLOODbyrKeT0+VWH4129tPHdWsVzE26OZBIp9
QRkVzHjz7Nqnwl8UeTMktvcaPdFZY2DKymFsEEcEVe8HTSXXgPw5csNnm6bbyMp5IJiU4oA
2bieK1tZbmZgkUSF2Y9gBk1wvwdglHwo0jULlT9p1Yy6pMSACzTytLz+DAfQVveOZZLf4c+
Jp4k3yR6Xcuqk4yRExpngmF7bwF4ahQg28elWyDOd2REo/lQB0lea2GheD9U8f+M5Nc0bSr
25+226B723jkb/AI9YiACwzj2r0ls7eDg+tctqXw+8Ea3qcuq614V03UL6YBZLm5t1d3AGB
k47AAfQUAZnw/ttMtNf8c22kw20NquroRHbKqxqTaQZwF4+tdTrmvaL4b0qTVNcv4rG0j43
yHlm7KoHLMeygEnsKwriHwp8LfBV9eaLocFhZq3mLZ2EYVrqdyERFA6u7bVH4dqh8N+EryT
UovFfjSWPUPEjKTDCvNvpSt1igX1xw0h+ZvYYFAGf9q8feNZ4/wCzo38HeGpUy11cIDqlwp
H8EZysAOerbnGPuqa6rw94S0HwxHL/AGVYhbi4O64vJmMtxct/eklbLMfqcDtit3A9KazBc
Z7nFAHC+MNW1C98Vad8P9HuTps2p2kt5eakCA9vbIyowhz1lZnAB/hGW64rptE0zR9E0W20
TQ4YbaxsIxFHBC2Qi+/ck5ySeSTnvVTxD4Q8LeMIoV8R6HZ6qluT5RnTJjz97aeozgflXnv
jfwZ4Q8KaRpmp+EdLh0LxE2o21rpk2nDynnlkkAaN8cSIUD7g2QACeMUAXPCfhO91vwbp2u
33jvxYLm7td8iR6gFTJJOQNmR/Su08Bz3l18OvD1zqF093dy2MTSzyHLSMVGWJ7k1zVv8AC
ua0jhgsviT4wt7SBj5dul3DsRecKMxZwM9yeldvoum22iaLZaLau7QWUKwRmV9zlVGAWPHN
AGjRSMSBkDJpaAOL8ErDY634y0SJdgt9Xa6Vf9m4jSUn8XMlFGgYX4r+NUUEBoNOkb0LFJV
/PCr+lFAHaUUUHocUAeXfCFTb6h8SLJg+YvF13IN4wcSRxOPw+bivT8HfndxjpXlHhu7n0n
9o7xXod26Aa9pFnrUMacqJI8282D+Edesc568UAIFYMSWyD29KdRRQBieJ/E2l+FNDk1XU3
YqGEcMEQ3S3MrHCRRr1Z2PAH4nABNVPA2hXWheF0j1NY/7VvZ5b+/KHIM8rl2Ge+0EID6KK
4jV9f8O6P8dLmf4gXlrp0Nrp8Mnh25v3CW6lt4uirN8omyEB5ztxjgmtU/GLQLyaZPC2ia9
4uigBMtzo1j5kC47CRyqufZC1AHo7DcpGSPpR0Fcx4U8c6H4vjmjsBdWeoWwU3WmahA1vd2
2eheNuQD2YZB9aTxv4jm8P+Gzc6bBFdarcXEVjYwSHCtcTMETd3AGdx9gaAK/i24/tPUdI8
J2q+bPd3MV3dgf8sLWJw5ZiOm51VAO+T/dNdjWD4a8ODQLKQz30mqapdsJL7UZwBJcuBxwO
FUdFQcKPxJ3c4OCRz0oAWjFN3rsLAjA680xWc53A8MR07UAS4Gc45riPFBaX4m+ArVQxCzX
ty2OgCWxTJ/GUD8a7TcFUliBjvniuHt2bVvjneyDLW/h/SEt+TwJ7mTe34+XDH/31QB3Y6V
xmvgR/FLwXcMpw8d/ag9tzRpIP0iauvG8E5YdTgYrh/iTcPp2i6J4oBMSaJq1vdXJHUW7Ew
y/gFlLH2WgDvMD0opjF8ZQA9MZPBpRn2/CgB2B6UmAAQABmgnGfYU1GLxK2VOQDkHIoA5vx
H4Uk1e8s9X0vVZNG12xysF9HGJA0TEFoZUPEkZIBxkEEAgg1Qn8P+PdTiWO/8a2umrjDHSd
NCyEeqvMz7SR/s12vOfakXp1zz+VAHO+HfBPh7wvNNeafavLqNzxc6jeStPdT85+aRsnGf4
RhfQV4fp3g7xPo+s6ebbSr250rW/Et3qF5Gyn/AEGdJLkLNg/djliZPbcoP8VfSecEA96Qk
hvu8Y60AfK3hLw5rPh/4X2uveHfCMr+LfD8ltcLZjw82mTXBaN4ZYzISftHEm4tx93Peu38
EfDa70rxZF4U1rTGv/C+hW8l5bzXYEsV3c3aoJVwcg7GW4OD084V7kT279ajBk83aQgjIyD
nknvxQB866d4PTw74M+H97qXw9kv9OtJ7z+2dLttNSWZpGDrBO8IGZdgyOckCTI6Vk2/gHx
XZxW2v6T4Yu7S80nTbqbT9KkYBWtJryYtp7Hkb/IcFV/hYKK+pOT2AwaFZXXIHFAHml6j6D
+zJLa3cH2O4tPC/2doZFx5cv2bYEIHfcQK7nw5YHSvCmkaWw2mzs4bcjOcbEC/0rkfitJLd
aJovhW2AM3iLVrazbAyVhRvOmb/viJh/wKvQORwTnJ9KAMrxTZnUPBmuWAQSG5sJ4dp/i3R
sMfrWV8NbyPUPhL4Ru4uUk0m1PXPIiUH9RXWHgV5v8HvN0/wpqPhK5cG48NapdafjJJMRcy
wtz6xyJ+VAHpGAetGBjGKTcMEnjHrQcFfUGgDjvFEUd/428GaXKA0MdzPqLRkcEwxbUP1Dy
qw/3a7KuE+IWk6+66N4q8JWUV/rug3DSpZSyCMXlvIuyaEMeFYjDKTxuQVn23xu8Aqpg1y+
u/D2oRnZNY6nZTRSQv3XO0q2M9VJB60Ael0hAJyQDivPJPjL4A+xz3lhf32qLEu5lsNNuZj
+iY/WpLjxD4+1+JF8LeF49Dt5cf6f4hbayA91toyWJ9A7J70AdVr3iDSfDWmfbdUn8tXYRw
woN0txIfuxxoOXcnoB/KuW8N+HdW1fXofGfjC2S0uYFZNK0ZGDJpiOMM7kcPO44JHCj5V7k
8f4jms/hPeaT4g1OP8A4THxTrNxJa/2lqt9HZR2wWJpGSLcDHAh2kBRjJPJNXr/AONlvpeo
2cV94fdYJL+3srmeG7WVLeOW1W4M2VGGRN4BI7AtmgD2Gm7E379g34xuxzXjmvfGufTdRst
PsPDtpLNcPd86hq0dkknkXJgMcTuu15W27gmRgEc961ZPiR4ng8c6h4eufABgtbGybU3vW1
RCWtssFYRhSdxKEbc8etAHqBGRigDAAznFeNaR8cE1Hw9DrE2hWgjuILieJLHV47wp5Vobk
pLsX925Axg9K6nwj8SbHxWbEpYSWIuNLbUJxO43WjpJ5ckLjHVT39PrQBP4WEs/xE8dX2VN
utxaWaYOTujt1Zs/9/QPwNFRfCy3J8Gy666ur+Ib+51jD5yEmkJi+n7oR8UUAd1QRkYNFFA
HlXxUiTw1rHhL4mQW/wAmgXn2TUWRTkafcDy5CQOoR/Lf2ANeqKwZQykEHkEd6q6nptjrGk
3elalbpdWV5C8E8LjKyIwIZT9Qa4L4bapcwrffD7X5HOt+GX8qGWUbWvLE5FvcL/e+X5GPO
GQ560AekUU3kcDBpcFlIbj6GgCC8sLLUIPIv7OC7iyG2Txh1yOhwR1rj7vxlqcHifUvD2g+
Br3VxpSwrLPBc28CKZE3hQJHU9MdBiu3A2qBknHrXmCXXjPw/wDEPxZqMfgS71fT9Tltfsk
9neW4yqQhCWWR1K859aAJY7K0+IGs3c2oaLqPhHxToBSOK/huIWuI1kXftDIWV0PdHBHtnm
tOx8Das/iCx1bxP4zvNeXTZWntLU2kNvEkhQoJHCLl2CsccgAnOKTwVDrk/iDxNr+taFPoa
6nLbG3t7ieKSTakIVs+WzAfMDxmu4B7GgBaKKYrs0YbZhvQnpQAqoqKVVQATnAGKdUUTytv
8xFXDELhs5XsT71IWVSFLAE9B60AQX11a2OnXN7eyJFa28bTSyP0RFGST9ACa5T4dWU39g3
PiS9iMV94kuW1OVG+9HGwCwxn/diWMEeuaz/F8z+LvEUXw909g1mhiuvEEoPEdtnKW3+/MV
wR2jDHuM+gqAoCqu1QOAOMe1AC4HoKz9b0iz17w7qGh3ybrS/t5LaUAfwupU4/OtGkAwAPS
gDkPhzrF1qnhBLTUz/xN9GlfSr8HqZofl3/AEddjj2euwrzrxHcHwR40i8Z7WHh/VlSy1ll
6WsgOILtv9nny3PYFD0U16IMdQc5oAUjIxSKoVQoAAHAAHSgjJHtRuG7aOTQAc556UtIpJU
Fhg+lVbrU9OspFjvb+2tmYbgs0qoSPXk9KALdFU7XVNMvpTFZaja3LqMlYZlcgeuAauEgdT
igBNoznAyKWkBJJBxxTS2SVXkjGRnpQA+kxwe9LkVynjbxTL4c0u2t9MtRfa7qs4stMtM/6
2ZgSWb0jRQXc9gvqRQBgWhXxZ8cLjUUVn07wZbtYxSBvle+nCtNx32RBF9jIfSvSq5zwV4X
t/B/hS30WK5a8uAzz3d3IMPdXEjF5ZW92Yk47DA7V0RYA4zye1AC15ze7vCnxqt9RJEeleL
4FspmI4S/hBMJJ/6aRbk9zGor0NHYlgybcHA56j1rnfGfhm18ZeGbvQJ7iW0kYpPb3kP37S
dGDxSr7qyg47gEd6AOkHIpa5LwR4pu9f0ySz1my+w+INLk+y6pbAjbHKACHX1jkUh1PocHk
GupmkeOBniiMzDogIBP50AP2jJPc0ioFAAA46U6k/ioAWkKhsZGccikLgLk9KABGhJbgZJL
HpQBxvjnwBD41XSHGqyaXcaVcvdRSR28U4ZmjaMhklVlPDHqKpf8Kt0ltSfUb67k1GWZi1z
HPGix3G6zFqwKqAACgzgdz6V1A8U+GW3OviPTGUDJIvI8AZ69fr+VaK3ccipJD++hdPMWWM
hkYcYwR1znNAHk9x8DLWXwZa+EovGOqjSlimt7uK5jhuPtSSStJu+dTslBbAkXnHrwa7O58
B6Xcaje3hublDeaINBZVYfLCCxDA4zv+c811Qb5n5JI7U4HIzQB5bZ/Bq1g0OHSLrxJd3MF
tFNDbFLWCAostq1uwby0HmHa2ctzkCs/xL4F07SfEc0mjahcxat4wto9Ee3BHlpGoBuLoD+
FvKTBPQtt7mvW7q8t7GzmvLyVILaCNpZZZGAWNVGSSewAFcd4Pt5/EGr3HxA1KCWA3kP2bS
raUYa3st24OR2eU4c9woRexoA7WCCG2tora3jWKGJAiIowFUDAA/CipKKACiiigAAwK47xt
4Xu9WNn4g8PPFbeKdHLSWM0nCTqfv20pHPlSYAP90hWHI56/Pc8dsUZPfvQBz/hXxTZeKdO
kmhiks7+zk8i/wBPn4msph1Rx3HcMOGGCCRXRVxfi3wfcajfJ4l8LXy6P4stYvLhumBMN0n
UQXKD78ZOcH7yk5U9Qczwz8ULW81weFfGenP4S8VD5Vs7uTMF6Acb7aXgSqT24YdxQB6PRw
OK4r4qazrGgfCrxBquhN5d/Db4ScKW+zKzBXmx38tSz/8AAa8qsfGGo6Xfano/gzxLeatcT
3lnotpPrV2NQtXuJlaQXaSoxOPJR2aHjnb0zQB9EMivjcAdpyPY07gV5RoHxC16HxHD4O8Q
xWN9q0etnSZb6xRo4Zo/sRuvMCkttcfKrLkgZznkCoZviR4il+LWu+CI49LtUsl2WoMFzNc
3LPbebG+VXykUOcHc3OD0oA9dyPWgDHSvmG0+L/inVl8GXGp+dpeoaS0V54htrYAQXdrNJD
DFKMnJU+eWx2aNh2r6aaQrJt2fIFyXJGB7UAPKgkE9uRXK+LPEdxpzw6LoFtFf+J79D9itn
PyQr0M8xHKxL37scKOTWLe/EG58QXt1oHw0t4dZv4H8m61WU/8AEv09u+5x/rnH/POPPP3i
tdH4W8K2nhy3nnaebUNXvWD32pXPM1046Z7Ig52ouFUHgdSQB/hXw1D4a0b7Kbhr2/uZDcX
9/IoEl3O33pGx07AL0VQAOBW/RTSTk8HFAC4yc96RUVF2qMD0oBfe2cbe2P60x5WSRE8tir
A5cdFx6/WgBl5ZWmoWFxYX0CXFpcRtFLDIMrIjDBUjuCDXBaLd3Pw/v7Xwnr08k2gzyCDRd
VmcsY/7tpOx6MOiOT84AB+Yc+gNI4Y4iLLtzkEcn0qrq2labruj3OkaxZx3ljdxmOaCUZV1
9P8A645B5FAF0gFgcDI70oABzXmUcvi34aReTcxX3i/wlHny54gZtT09MZCuvW5jHQMPnA6
hsZrtdC8TaL4n02LUvD+pW+p2Uv8Ay1t3DbD/AHWHVT6g4I9KANhgGGNxGfQ15n4jsPCt98
YoIvFVrpdxb/2A+xdRWNlB+0LnG/jPTpXJQ+N/FN14ptdXbxO1na33iG40az0dtPElssVu+
2QTyqDIk7okkiHIXgAjHNJ/wnaeJm0rUPHnw20e50DWra7vNElldLm4WOGJpgJUdcIZI0LD
aSAcA0AddoXh3wZpPxjLeF9N0yxcaHIJ0sEjQHfcKQWC8g/KevX8K9MIGMH9a8a1Hxh4W+H
vh/wxr/hzwHptpN4qhDLtmt9OSJfJ88LLMwC9MgDuelUfEHxr1Owv/EOhTaVb6bM+jRXuh6
jHcC4iuLiWHcIyQNpO7cVxw4jagD3JUVSxA+9yaNuGLDqetcV8MNf1HXvhhpF/rErXGrRB7
O/cKMm5ikaKU4AAHzKT7A0niL4jafpmp/8ACP8Ah+zl8T+JmIUaZYEEQZ/iuJfuwKPVufQG
gDoPEniTSvC2iSavq8zLCrCOOOJd8s8rHCRRoOXdjwFFc/4U8Panc6zN438XW6Ra7cxGC1s
kfeml2pO4RA9GkY4MjjqQFHyqMs8OeDdQl1pPF/jm8h1PxEqkW0MAP2TS1I5WBW5LHo0rfM
eg2jiu7oATaM5FBAPWmqGydzE88DGKcCcHIIoANo60AAAAU0v0Hc8URj5FyxJx3xk0AcP4w
8L3/wDbEPjrwoD/AMJFYQGGS0L7YtWts7jbydg2clH/AIWPPBNbnhXxRpXirSTdaaJbeS3b
yLqyuU8uezlAGYpU/hYfkRggkc1vY4xk1xXinwlLqmpf254V1b+w/FVqij7Sq74rlO0NzH/
y0Trj+Jc5UjuAdqyq6lWGQaRkVgAexBGDXnll8TotKvo9F+I9h/wimqO4jiuZG36feE8AxX
GMLn+5JtYe9cd8V/ElrpvjIS+Iry7Xw/Y6I2oafZ22pGxXVbvzCJAJlZdzxxhSsefmL8A9g
D3UYBznmo7iPzongZcxyKysfQEV4pfeLPG1nZalb6Nrlmi+EtBh1S8Os2u651GRkeTy32sB
EoRMFxk7z7GujsPiTqN7ofjbVTpMca6FZQXdrDhmkcyWKXGyQD0Z9vHYUAYvw60D4Vx/DXw
y99ZeFnvl02JJJJI4N7HbyWz1brnPPWu5+GyIvws8MBSGA06FVOAMrtGOBx0rwmfV7nVPhp
p3i7TPBnhO/wBRGs2a3Fqvh17ZJIJl5iDTr8zs7ookXKjIrs/hh40uNe+KGsy217PJ4Z1aE
rpNpIhRbB7RYVliCgYUnz+R2KGgD21g4VjHjcT0bp/nFJJJFbwPPNKkUcal3dyFVQBkknsK
5nxH498OeGbuOxvLt7vVpsCDSbBDcXc2fSJeQP8AabC+9YUPh7xH46uftXj2KPTfD5w0Xhm
GQSGbByGvJBw/Y+UvyDuXoAYyyfFS6CvFLD4Ft5Q6kttbXHVgVOOotgRnr+8OP4fvelAAc+
2KbHHHDGscahEUBVUDAA7ACn0AFFFFABRRRQAUhAPWlzmgkAZPSgBuMH2rN1vw/ofiXS5NN
17S7bUrOThoriMMPqM8g+45rUzxmmgnAJ/SgDzSD4f+KfC6OngfxlLNp5G0aN4jDXtuq9Nq
S5EqDHYlx7VzepWl7HodxoPiD4IXFvZS3CXj3fhC8hb/AEhcEToAYpVcEdcZ+te4Dk5B4pS
M0AfPE6eBRo+kWGmaf8RvDVxpt5LqEd3b6TcyXUssqMkjyyPHJvLBiOfQelaljd+HpPENv4
m0+D4l3l8Et451hsriCHUGhXaskylUViR1yQD6dq9yGMnrxTU4ADZzjuaAPLdOg8QrKE8L/
Cix0SLyjbre63eRhhF5jSbfLi8xiu9iwUsOSelW5vhjd+I7kT/ETxVe+IYMf8gm1H2LT+uf
mjQlpcf9NHYe1ekjHalJA60AV7Kxs9OsYbHT7WK0tYFCRQwoERFHAAA4AqcKFXaM4+tLRnm
gAAwKQqGGD9aOd3X8KUZxyMGgBAADnvQRkYyR9KUnFNMiqCWO0DuaAF2APv5zjHWgruIOSM
HPB60uaQ5yMGgBSMnNcVrvwz8Naxq39uWi3Wha5wf7T0iY20z4zw+PlkHPR1NdrSBgQCDnN
AHkI+HGv6T4wXxXBZeHfE+oojL9qvI3sLpyy7SWMQaJ2K5XeYwcHGcVz2l+BrnRjPHfeDvF
1zDDY3FhpsP9p2l7BpkUy7XEALIx4wBvyQoxwK9+OQdxbCgdKdkUAfN8nhfxVqnhLQtB1O0
8U3cuhXUcunXL6Hp6iKNIGh8uSN5yjghs7iMjFdC3hHxHrkduuo/D21nmWzt7KWfW9Siijk
WBzJFKIbVWCurE4AK4BIr2xnVFyc9cYAzSq6sSAehwaAPNV+HGuatFNB4n8WyW9hcO0k2l+
HIBp8ErscuZJMtK+4k5+Zc13OieHtE8N6Yum6DpVtptopz5VvGFBPqe5Puea0RIrPtAPTOc
cfnSl1DBSeT0FAC0Y5zRRQAY5zTXRZFKuMg9qFyBh2BP0xSnJHymgBnlHzxJ5jYAI2dvrTs
NvXGMDrnrSNIqFQ5ILHaOM80/NABjnNNEaK7OqgM33iB1pskqRwvK8ixooLM7nAUDqSa4DW
PjR8O9JvTp8WttrWoDH+iaLbyX0mT0B8oMB+JFAHc3VjaahbTWeo2sV5ayjDw3EavGw9Cp4
P415zc/BrSrVi3hLXNS8ORGTzv7PQpd2Af1FvOGVP8AgG2mL8T/ABdqYLeG/g74kuY8ZEmq
SwaepPbAdi36Usfib42z73T4YaJbquAEn8QZYnucrERjpQBj698NPFeta7Hq2v6b4W8UyxR
CAyGW70x7iMNuVJkRpI5VByQGGOarXfhnxy3i3VPEaeA3+0akqx3NtbeLWjs7oCLygXiMI6
Jx65xXR/8ACX/F+3uSLz4SWtxb5UBrHXombnqcSIucUyL4yxWdw9v4r8AeLfDrocvK+nm7g
RScBjJAXGOvbjFAGFo/gbx1aaFJo9v4c0qCzmEIaPXfEV5qYj8lgYgihFCgYHQj7orph8Od
f1GGWDXfG09pZ3DtJNY+HLRNNjkdyS5aQbpSWPJIZSa6Lwz4+8G+L4T/AMI54osNTlUlWij
kCyqR2MZwwx7iumTOwBjlu5xjNAGD4b8GeGfCNm9t4f0iGz8whpZeXlmbjl5GJZjwOpNbpj
BkDZIxn8afSbl3Bc8nnFACYOR6ClIBxnPFLSdOp49TQAtFFFABRRRQAUhPbB5oByMijoMmg
AwdpGcUY+XFBIAJPAFNfcU+RgDkckZ4zzQAFAI9qnZzn5frSq25QdpHsabLNFbwPNPIscUY
LO7kKqjuST0Fed6n8cvhbpeprpY8VQ6lfsdot9KikvWJPQfuVYZ9s0AejkUBcDGSfrXl1r8
aLHU45pdG8AeN9RSLgsmjmMZ9P3jKc/hVg/FuFJNlz4A8b2oBOZDpHmKuOudjtQB6PsPmb9
zdMbc8U5l3Yz0rz/TPjP8ADbU5YLdvEkel3U33LfVYZLJyfT96qg/gTXexTRTxLNC6yRuNy
uhBVh6gjrQBJTdn70vubkYxnignP3TinUAQ/Z0F410C29kCY3cYBJ6evNTAYHXNFGecUAI2
MZIJ+lLgUUUAGKKRW3DOCPY0ZFAC00pyCpwB2HSnUHODjrQAnzfpUCWqqsymSRhK5Y7mzj2
HoKmTeEHmEFu+OlKGBHFAEflfvxJvbaF2hOMD39c05U2sTkkE557UobJ46kZwaUE4Abr7UA
NwQ/B7UjRBpVkJOVBGPXNCOGlkXcp2nGAeRx3pyyK5YLnKnB470AKQcDBxS0hYL1OM0NuwS
vJ9PWgBFDY+fBPtTug4poJ2ZPBxWbrevaT4a8P3Ot6/fxWNhapvlncnA7AAdSScAAckkAUA
aDusStLLIERQWZmOAB7n0rzt/H+oeJbqWw+GGkx6yqOY5dcu2MemwMOu1h81wR6R/L6sKzo
NH8QfFWddR8Ww3OieDBJutfDzgx3GoqPuy3hByqHqIR1GN2elep20FvaW8VpawRwQwqEjii
QKqKOAABwB7UAeaR/CFdZuvtvxG8V6n4wlJybB3+y6cvoBbRnDAZ/jLe9ehaXo2k6JZraaP
pdpp1uAAIrWFYl49lAq+TgZpFZXUMpyCMg0AR+U/nOxkyrAAKR933py7vMbPQAY96VnVSoY
4LHAHrS9B0oAaYwc5JBPpSlemMj6GlzzjnNL296AOL8TfC3wJ4tbztY8N2pvQxdL62H2e5R
v7wljw2fxrDi8P/E3wZKJdA8QL400hOuna2wjvI054iuVGHPQYkX/AIEK9OQsd27HXjB7UM
T0FAHK+FfH+geK7q50y2NzYa1ZKGu9J1CEwXNuDnBKnhl4+8pZfeurGDyK5jxd4J0jxhaQm
7aex1G0bfZapZP5V1aP6o45x6qcq3cGsDw34t17RdXsvBvxKEEesXRZdO1a2Xba6qFGcf8A
TKbHJjPB6qT0AB6Mc44ODS445pCSQdvB96UZxz1oAKKKKACmuiyRtG6hkYFSD3Bp1FAEFpa
W9jbi3tYhFEOigkgfnUrjKnPTrxTqinuILaCWe4mSKKFC8juwCooGSST0GAeaAHCRPI80na
mNxLcYHvnpXmt98QtX8TX0+jfCnT7bV5IGMdzrt47Lptq391SvNw47qnA7sKyjJf8Axpu2E
Ulxpvw0hZld1Jim8QsD2PVbXqMjBf6V6xp+n2OlaZb6bptnDZ2VsgjhggQIkajoABwBQB5h
B8E7HWJ0v/iT4m1TxvdhzJ9nupTBYoT2W2jIXA/2ifevR9K0HRdDtVtdF0iy02BQAI7WBYh
gdPugVornaN3BpjTIsixscM33R3NACQwmIyEzPJvcv85ztz2HtTo1ZAQz7+SQcdB6U5s8Yx
1oIzQBUv8AS9O1W3a31Kwt72FlKtHcRLIpB9iK4RvhTZ6K0t38O9bu/Bty4ybe2/fWEjdcv
bPlR9UKH3r0YMDnHbrQDnPB4oA84sPH+o6Lf22kfErS49EnnfZb6xbOTp122cAbm+aFj2R+
D2Y16MDvTKngjgioL2ytNSsJ7DULSG6tLhDHLDMgdJFPUMp4Iry95Zvg1cQJLK9z8OZZBH5
k0heXQXdsKCTy1qScZJzHnuvQA9VRJFgVGlLuBguQOffAoaNiUKyFdpyeB8w9KSKVZ1SaF4
5IJEDI6NuDA8ggjgjHepaAEAIJOePSkXO45bNLkbcjke1C4I3AEbueetADSmXDBiMdh0NBT
g4OCRjPpTtwGRnkDNKTgZ7UANRSqBWYuQANx6n3p1RwzRzwrNE25HGVPTIqSgAOSCAcGo0j
KqAz7m27S2OT71JRQAgXCgZyR3pCrHowH4U48UisHUMpBB7g5oAAoBJwMnrQBilpNwLbcjP
pQAyQEDIG4ehGakopCcUAV7++s9M0651DULhLaztommmmkOFjRRksT6ACvMNB0bUPiV4htf
Hfiu3kt/D1o4m8PaJOhU8dL2dc8uw5RCPkUg/eJq5q0q/EH4gt4Tibf4c8OvHcawVYbbu6O
GhtD6qoxI47/ID1NelgYGKAGurlCEZQ2DgkZwaakcihN0u4gYbj7x9alrhPHPxCTw3d2vhz
QdMfxB4v1FWNlpcDgbFHWadv+WcQJGWPXoKAOm1zxBovhrTH1PX9UttOs0wplncKCx6KB1Y
nsBkmuDHjbxx4pmeLwF4MNnaKwQ6x4lDW0bDGd0duP3rjnjdsFXvCvw9mi1VPFvjy/i8R+L
fmCTbSLXTlJ/1drEfuD1c/O3c9q9DoA8rk+Hnj3V5g/iX4vanFE7Em10K0isVxjoH+Z/xzT
bv4FeHNRhgi1PxT4xvhCScza9Od+fUA4/LFerUE4HAzQB5RP8F/It2Xw98SvG2jTHlX/tZr
lAc55SUEH8xToNI+N/h2ZjbeK9C8Z2S42wanaGwuCPaWLcpPuVr1WigDzfRfi1ocniKTwt4
ss5/CHiHzAqWmpMvlXOQMeTOPkkzngZ3e1ejFc9fWs7WNF0bxFpsula5plrqVlJ9+C5jEi/
XB6H3rzi9fX/hABewve+IvAKZNxDIxmvNFT+/Gx+aaADqpy6gZBI4oA9Y5BxmsbxR4Y0fxh
4bufD+vW32ixuMFgrFHRlIZXRhyrKQCCPSr+mapp2taVa6rpV5De2N3GJYLiFwySKehBFXC
QOtAHnHgnWtf0PVl8AeOrpbvVEjaTS9VHA1a3Xru4GJ0GN47ghh3x6PXM+M/C6eKfDzW0Ny
bHVLZxc6bfoPntLleUce3Zh/EpIPWm+BfFX/CW+GVvLi2NnqlpK9nqVmwINtcxnDrz/CeGU
91ZT3oA6iiiigApGG5SpzgjHBxS0UANVRHGFBJCjucmvIfGLXnxN8by/DbTLg23h7SvJn8S
3KjJudx3R2CkdNwG6T0Ugd67nx74th8FeBdT8RNGLiW3j22tvnBuLhjtiiHuzlRUPw98Kt4
R8G21jdzm51W5dr3U7ljzPdyndK30zwB2CgUAdRBbw21rHbW8SRQxIESNFAVFAwAB2AFPCk
E5YnJz9PanHpWJ4l8R6P4T0C78Qa5c/Z7O1QFsfMzsThURR952OAAOSTigDSvL200zTpr/U
buG1tbdC8s8zhEjUdSSeAK8vuviZr+v3cLfDLwLe+IbTDj+1r5/sFifdGcb5Rx1VcHI5qzo
nhLVPG9xb+K/iXasgD+dp3hpn3W1iv8DzqOJp8cnOVQ8AZGa9PUBVCjAAGMDtQB5UdL+PGp
RRSS+LvCuhFxuaK10mW4ZPbc8mCfXjtSWWkfHuwl3zeM/CesxgEiO50uW3Ln03Rv8v1wfpX
q9NZmGNq7ueeegoA8ss/iVrmhX01t8RPAF5oEKr5kmsacx1CxY9MuyLvjGB1ZcDua9J0zU9
O1nTINT0m+t76xuF3xXFvIJI5B6hhwatnBGCa8y1zwtqHgq8m8V/Dey3bnM2p+G422w6ivV
3hXpFcAcgjAfGGGcEAHp2ecVXurO2vLea3ureKeKdPLljkQMsiHqpB6jk8Vn+GvEmleLPDt
rr2jTmS0uQcB12vEwOGjdTyrqQQVPQg1sUAeZ+FYJPh34mTwJcTF/Dt+zy+H5nJJtyMs9iS
eyjLR/wCzlf4RXpJ3Mw6bec1geM/DzeJ/CV3ptvcC2vhtnsbkdbe5jIaKQfRgM+oyO9N8Ee
J18XeDLDW2g+y3EoaK6t92fIuI2Mcsf4OrD6YoA6Mj5cA444pMNsALcjqcdadketNDHzCu3
5cZ3Z/SgACKH37QHxjPfFO70g3ZOcY7YpaAEbOOMZ96MH1waWigBoDBmJPB6UHdvPIxjinU
ZHrQBEquMZIPJJ47dqVIwkaogCqvYCpMjOM80hIFAAM8DFGBnOBn1oByORiloAK5rxz4jk8
K+C7/AFe1t/tV+qiGxtv+e9zIwSGP8XZc+2a6WvPNcf8A4SD4yeH/AA9u3Weg2z65dIOQ0z
Ew2yn6Zmce6CgDb8AeGG8I+CbHSbmb7TqJBuNQuepuLqQ7pZCe+WJx7ADtXTFfm3E/hTqQ5
2nHWgDkfH3i9vCPh5ZrOy/tLWtQmWx0rTwcG6uWztB9FABZj2VTVL4eeApPCtpfatrd+dV8
W62yz6tqLch3AwI4uBtiXoq1m+EI08aeP9T+Id0pew055dI0FW+7sVsXNyOxMkg2A/3Y/wD
aNenHpQA1gQuFAz2zRgg5znPb0pjTJHC80pESICzM5ACgdST2FeVjUvEfxXuP+Kc1G48PeA
wxR9TiBS81fBwRbk8xQnkeb95v4cDmgDq/EXxE8HeGLz7Dqutx/wBoH5hY2qPc3JH/AFyjD
N+YrAHxbe6UHS/hl44voz/H/Zi26keo811P6V2fh/wp4d8LWhtvD+kW1grcyPGmZJT6u5yz
n3Yk1ss21SwGcDoO9AHm0fxh8PWzAeJNF8SeGU6/aNW0mSOEc45kTco+pIrvdM1TTda02PU
dJv7a/s5RlJ7aUSI30YcVbZQ6lWAKkYIIzmvPPEXw2hF2+veA9RPhHxGx3Ge1T/Rbs/3biD
hXBxjcAGGeDQB6HtAbIAyepprxqw2FFZDkEH0NcX4I8cXWu3F54e8S6WNC8Wabzdafv3pLH
nC3EDf8tIm9eqng89e3U7geCOcUAePjS2+Dvipr3TFii+HWrzKt1Zg4GjXbkKJk7CFzgMP4
WIbpmvXkVc78YJFV9T0+y1bSbvS9St1ubK7iaCeFxw6MMMD9Qa4v4bXlzZQ6n4E1S6kudQ8
MzCGOaZtzz2TgtbSE9zsBQn+9GfWgDv6851pJPCXxW0/xLFkaR4l8vSdSRRwl0M/ZZz9RmI
n3jr0asPxboY8SeENS0USeVNcQnyJR1imX5o3HurhT+FAG52ornvBPiNPFngjS9eCeXLcQ4
uI8Y8qdCUlTB/uurD8KKAOhoooPSgDyjxqg8RfGfwD4PESvbaaZfEl5jHyiIeVbjHoZJCf+
AV6phueBXmPhVY9S/aB+IGr7i/8AZ1np2lRnOdnyvNIvoOXTNeo5FADSPkIPIry2O2g+Ifx
fubq6jWfQPBMoggiYZWfVCoZpD6iFGUL6M7HqK9E13VItE8N6nrM/+qsLWW5f6IhY/wAq5v
4XaWdL+F2hGZSb29txqF47Y3STz/vZGY9zucj8BQB2S7snONvb1p2BnNMWQHrlTkjDcZp9A
DeQSQKithMLaPzlAlx84znB+vep6M0AJtFNZN0itgfL045p+QaKAPM7qyTwN8WbbWLQmLQ/
F8v2S/iziOHUAuYZgOgMoDRt6sEPUmvSlTbHsDE47k5Ncz8QdHfXfh5rdhBkXf2Zp7VlHKT
x/vImHuHVa0fC+rf2/wCD9H1v5c39nFcsF6AsgJH4EmgDTWPaqqOwxXB+G4P7A+LHijw/HF
ssNVii122VR8qysTFcAfVljfHq5PevQK4jxMz2fxM8EX6NtSeS806XkDcHh81R7/NDQB2h3
fNhQT256/WmMJxFHsCF8jfuzjHfHvUw6UgPJBBGO9ACHdlduMd8inUUUAIMkcjFC/d5GD6U
Ekc4z9KWgBm0467ec8VHCsfmTFEVSX+YgfeOByanzSduKAGJGVldjzk8EnJ6UkkReWNwxAQ
kkevGKejb0DYIz2NOJA60AN24A5LGmkuUGE56EZ7VJmigBCMqV6ZGK82+G8R1DxT498SSqS
bjVV0uKQjBeK0jEefp5hlPHfNekbiHwRxjOe1cJ8H1LfCjSrpiGkvXuLx2AxkyzyP/AOzUA
d3sXnjqcn61yPxK1y+0D4baxfaYB/akkQtLEdc3EzCKL64ZwfwrsK4Tx35V34p8BaNKCwn1
k3e0H/nhBLID9A2z9KANzwx4bt/DXg/R/DluqGDTbWKFcZ5dRy/4tk/U1uZYOE2/KQfmz0P
pTsgHGeetBIIxmgDzDx2lx438V2vwwsp3h0wxLqHiKeP7xtt2IrUHsZmVt3+wjetelQwRW9
ukFvEkUUShI44wFVFAwFAHQAVw/wAMX/tTT9c8XO6yvruqzyRSL/z7wsYIQPbbHn6sayviK
3ijWPFej+B/But/8I9eywT6xNf8sHSNlQQlQRkO0gycggDjmgD1H5ig7MR9cU2JHWJFkbc4
UAkdzXm8XxC1Sw0Tx3fa1a2Ulx4UtYpngs2Yozm0WZ13nqNxIBx0xmuZuviP8QPDk9vHry6
NqQuNLj14tp9vInk2ySxrdR4LtuKxyhlfjO05WgD3Kk4Pevnz4h/EHX7y5Wz0fVp9I059Ze
3tNQsLSa6kljgt983yRHMimQlDgcBc9cGtrRviT4q174qz+AbZtOtJLC5We4vbi3dPtFsII
XaKGMtky7pCWyfkXGQTQB2nxC8L3usabba34dcW/ijQ3N3ps2cCUgfPbyHvHIvykeuD1Fbv
hnX7XxP4X0zxBp6kW1/CJdj/AHo26Mh91YFT7g1rludvfGa4XwXGdI8Z+NPDgc/Z0vI9Wt1
LZ2JcqS6gdh5scp/4FQB3fUcjFefeJrR9I+LHhTxbbArFerJoN/8ANwyuPMt2I9RKhUH/AK
aH1r0KuF+K0q2/wv1LVfLBk014NQTecbWimR8/kpoA7U7sFvLBIOBz1FSBQAKjimSV3VMkL
g7sYByMjB71Ic4460AcB8PEOma/448MniOy1hr2AZziK6RZvy8wy/y7UU+yWG0+PurxoW8z
UNAtp5Bjj91PKg/R6KAO9oPSiigDy/4dhG8ffFTyV2v/AG5CD2yfscPNemJEkXCJgEljz3P
WvNvB0723xx+JejmELHJ/Z2pRvtxu8yAxN9eYevua9NoA434q5/4U74uAYrnS5wSPQoQa6m
wijh0q1giTy444UVUBztAUADNZ/ivSRr3grW9EKhvt9jNbAEZ5dCo/U1T8AazH4g+G/h3WI
yCbmwiZwP4XCgOv4MGH4UAbxt4ppI5Z4EZ4XLRMeSpxjI9OCRUp3gqFGR39qUnAJOePSgHc
oYZ5GeaAEfOw4znHbrSJuaMb1KkjkEgkflTycUhJwduCaAI7eBLaBIY2dlQYBdixP1J5NOj
LFW3JswTjnOfen5ooAhJZ2kSWMrGBw+773HPHauE+DMmfgx4a/eBkELojHuolcL+gFdL4w1
yLw34I1zXZnCiwsprgZ7lUJA98nA/GqfgPSG0b4c+HNInUGazsIElyoGJNgLcY9SaAOlKky
hx2GK4f4gq/9peBpEGWXxHDz7GCYGu53AEKScn2riPGEq3PjrwHoxbl9RnvyB12wWz8/TdI
n5igDtgX544xkUp3Y6Zz2pw6UUAMwyjgbsn16CmTR+aYsswCuG+U4zjsfapqMZoAKaC5HI2
n606jPOKAEAwOTk0wIQMA98jNPBDDI6UvSgAHSoy0meEP3sdR09akBz0ooAhCD7VuO/O3HX
5ev86kOcHgnHp3p1FAFW9J/s24Y7l/cufl6j5T096474OFT8EvB5UcHTIT/wCO9/eu6IDAg
jI6V578GpoF+EGkwRF2Wye5s2DDLAx3EiEEfhQB6Ec54rgfFETv8Yvh5JuXEY1JiD1OYFHH
51324FivORXEeObiPTvEngbVZZBGiaz9jYkdfPgljUfi+ygDtctuUFCc9SOgqKdJTKhikK7
Q2Rn72Rx+tTqwZQynINIVXcHx83TNAHDfB9WX4OeGFkVVkFphwpyN247v1zWp4r8C+HvGJt
ZNYiuluLQOsNzZ3UltKiPgOm6NgSrADIPpWN8MJltbPxD4VckT6DrNzFsbg+TM/wBoiYD0K
y4H+6a9AoA4iD4XeDLXUJL2x02a2Z4Ugkgju5hBIqxeUoeINtfCALyDkV5z4w8KXnwx8KWn
/CvPCU+vXl/GdNvp7oT6i8dsI2ZYVQyZSN3wvBwoOTnAr3wMCxUdRTIpop4xJE25eRn6HB/
lQB57/wAKu8Maj4D8PaPdaLcaYdHts2sNhfywyWbumJFWVWDHkkEk84rTf4ZeD5I7cHT5Vn
t76PUo7oXMnnrcJGsYk8zduJKIqsM4Ydc12eMUUARrliGKleOhNcHAtyv7QWpsiZtn8O2u8
ggfN9pmx79N1d+TiuI8ISjV/Gni/wARx4Nv9pi0iBsffW2U+YwPp5ssi/8AAKAO2GehFch8
TkdvhJ4rIBLLpN0do5BPlNXYbl37M/NjNcV8VFa4+GOq6ZFjztUMWnRhjjLTSpH/AOzE/hQ
B0ujtM/h/T5Hj2StbRFlJztO0ZFaOajj8pAIIyB5YA2jsO1SYoA88lYD9o6zVEyzeF5vMb0
Auo9v6lqKt2Yt7v456tOkRM2naHbW7SDoPNmlfafQ4jU/jRQB3FFFFAHk+vGfw/wDtH+E9a
YMLDxHpc+hTOT8qzxsbiHj1I80D8a9ShiMXmku7b33YY528AYHoOP1riviv4dvfEHw/uZNG
hMuvaRJHqulBev2qA70Uf7w3J9GroPCniOx8WeENN8SWBIt7+FZdjfeiboyN6MrAqR6g0Aa
kFw04l/cSxFHKDzABvx/EOehrzvwcB4P8e634DnBhsb6WTWtELNw6SHNzAvvHKSwH92X0Fe
lDGOK5fxr4Rj8V6VAIL19M1jT5hd6ZqUSgvaTgEA4PDIQSrKeGUkehoA6R2kW2LhN8gGQin
G4+mTSxSLIgIIJ6HBBwR1HFeO6p4x1/xJ8Otd8LPbXOi+PbKJEvrC0yJpYPMVZbiyJ/1itH
vKEchsA4OM8z4Vu7bw7b6z4l+H+gtb2stzH4e0m0aWWO11WdnXbdTCQB0eMmRJGx82G5OBg
A+inJC5ClvYUoVQxYDk9TXm+nePtXsrq+0fxTp1pLqtjqdlp7y6ZIwgf7UAUYB/mBXPzA9e
COuKZ4u+KA8LfEKw8L3UOmWdpNDFcy3+o35h3o8pjKQxqjGSQEDjIHzDmgD0S4kijjzNL5W
cKG3BeTwAM9TUr5ABy3BHSvl/xbqXjHxNqt38PfGDbzaeKIBp+sWERRrVmy9sJY1zgFXDLJ
0JjZW5AJ9dv/AB7qel+HNF06TRGv/Hup267NEicDZIBh5pGBIjgDc7z1BAGScUAR+OnbxZ4
s0b4d2RWS2EsWq643UR2sThooW95ZFHH91HNekjocda5jwb4XPhnSrmbUbwajreoym71PUC
u3z5SMYUH7saABUXso9SSenVlZQykFSMgjvQAxwxUD164PSuDtV/tn47316vzW3hzSVss56
XFy4lce5EccX03+9ddrur2WheHtQ1m/JFtZwNNIB1YAfdHuTgD3NYnw/wBDvNI8MG61Zcaz
q876lqA/uTSYPl/RFCoP9ygDrDnjFMCMJAxkY8dO1SUUAIc9qaTlwORgZ9qfUcMqTxLLHkq
3TIxQA8dT1pGDEHaeccA9KdRQA0BtgBwG74psfmZdZMYDfLj096kooAaRtQhFAPXA4yaF3C
Nd/wB7vTqKAIreUzQrIUdM5+WRdp6+lSEZxyR34pcCigBqDbxknvzXmXwxkmsPEnxD8K3EU
qfYNde+t9wwDBdqJgV9t/m8/X3r0+vNtclXwz8b/D2sSNssvE9o+i3BP3RcREzW5J9SDMvv
xQB6Qc9q4H4x6Ndax8KNYfTiV1PS1TVrJx1We2YTIB9dhX/gVd8zKgyxwKRwjoyOoZWBBVh
kEUAZPhfX7PxT4P0nxLYf8e2p2sd0gzkqHUHafcE4/CtbnZzya8l+HZXwH461n4Uzq0GmOz
ar4cLnh7dzungU9/KkJOOu1x6VU1X4xxJ47t0+1DQfBVi06XetahaP5epXEQIa1gJxtKnJ3
H75QqoOOQC945nuPh946sPiVDA8mhXMK6X4iEYyYIg2YLw+ojZmVup2v7V03jLxq/h/StNG
h6euuavrMoh0y2SYJFN8hdpXk5CxKgLFueMY610llc2muaFb3f2WT7LfwB/Ju4SjFHXO10Y
ZBwcFTXjHiDwNqngq1t10YajqHhnT5XuLBrICbUPDzspDeUjZFzbFSQYjlgDgZAGADvvDvj
1LjSdRufF8Nn4efTZo4pLprtXsrhZEDxyQzsFDKwOMdQQQa7JZIpkjmicSRuAyuhyGB5ByO
1fPVraeGLeLwdL4Z06Xx94S8P2d3E9jYok9xHqErLiSa3crtyDMOQNhboBVqy1BPhpffDWP
xlqCeG7EWGqNPbeYxtoJJJI5I4Mjg+WrFV/3TigD2zW/Eeh+HdMutR1rUobO2tIWuJmdslI
x1baMkgZHQV5/N8XbdPip4f0CGO1uPC2u6elxa63DKXV53kZUjPYA7dueu5lBxmuQ0nSYtP
8Ajn4mt7nSJb7TdanMnnQ6E05ntrmBd4kvWO2OJX3fIOa5/R/CPhPR9bn0TRC3jjW44pbQa
TYTFtPjUzI8VzdSY228g8pN+wksy5C5NAHtvj/xbdaJb2OheH4PtfinXHa302DGRF08y4k9
I41O4nucL1NdB4Z0G08MeF9O0CxZ5IbGERCSQ5eVurO3+0zEsfcmsXwl4Ok0i+uvEniC+XW
PFOoKEub4KVSGMHIggQ58uIenVj8zEnpp2Pi3Q9S1+90ayuvOlsmSKWZceT5zAnyVfOGkCj
cyjkAjNAG7xn3rgfE1ydY+KPhXwlAC8dmX16/x0RIwY4FPu0r7h/1yPpXZapqmn6No15rGp
3SWljZxNPPO5wI0UZJP4CuP+G1pe31pqHjrWLaS21LxLItwlvL961tFG23hx2O0l2H96RqA
O7WNFcuEAZsZIHJx0puCzq+5hjIx2NSVzvjnXz4X8B6zrse03FrbsbdCM+ZO3yxJ+Lso/Gg
DC+HpTUtf8b+Jxlhe6u1lDJuyGhtUWEYHYeYJvrmiuh8G6AvhjwTpGhDBe0tlSVh/HKfmkf
6s5Y/jRQBvUUUUANVw8e5cjPrXjltcN8JvinLpt5mPwR4wuTPaTnOzTdSb78THskx+Zf8Ab
yO9ey1m67oWl+JNDu9F1qzS80+7TZLC/ceoI5BBwQRyCARQBwvxV1/x7YaW2lfD7QnutRnt
ZbibUZWVIbKJMZ2luGmbPyKeOCTwKj8A/EzQNT8MWM893d2WiiOG1sNX8QzJBLq8u35yqsQ
WIOAWxhiTjIGaz4r9dKkb4V/FV/7Q0rUh5Gk6zcuUTVEzn7NOy42zqAB1xIBnrkVl+NvD2r
w+NNceH4dL4ri1DSYdO0Fz5X2TSsBllSQOR5SklX3KCSFC8YFAHpPjHwL4f8ZW9tLqcVxBq
FgxksdSsZTDd2bHGTFIORnAyDkHuDXnfibQ/icdJfQtd09fHWhq6TwajpV0umavaujbkfaf
3bupA5UrnnjtVDwf8RtU0W8k0OUf2vo1lp9lYaIFYfaNVmExtnm3t/Czo5HoiFq9I0X4p+C
Nd1DVrG01byJtJeVLpruJ4I1Eb7GcSOAjLu4yGoA8b1C80Cx8Fx6JHbePPCOrf2xBqr6vrG
iS6lNdXKFSC7R7lfhVUAEAbQMVe1jWk11dJ1S3u/iFf69ZWk9o+oaF4aNp9qjkdW2kTptTB
RRkHPevoG1vLPVbKG802/iubWXDxz20iyJIPZhkEfSrdAHkkdn8TPEtxJc6fpVj8PkuIYoJ
tTuil9qk8S5IG1f3aEbm5Yvgk8V2vhbwTonhCO5k09Jrm/vCHvdSvJTNdXbDoXkPJA7KMKO
wFTa34x8PaD4e1rXby/SW00RS18LYiWSAgAlWVeQ2CDg+tec+LfiTrOp6R9p+Gt7au1vbQ6
ys0kBuVvrMMy3MQQYZZYsoxXIbkDgmgDY+JnxJh8L2AtdOuraC582Fb+9uI2li0i3l3bbiW
NfmYNsKLjjcRkiuu8P67p/iHSoHiie2n8qOd7G52rPAjZMZkQE7CwXcAa8Y8KeGfEWu+I3l
m0W3sdNiT7RZ6gsy3thqljdNuubPsxiYnzYwy5QkjkYz1+l6dp1gk/gL4XobaFZSusa35hm
NqcAGMSMSZLjbhQMkRgDPQKQDXupJPHHjtNLhXd4a8PTrNeyn7t5fL80cC+qxcO3bdtXs1d
/g7h8x78VS0jS9O0PSbbR9LgS3tLVAkcanOB6knkknJJPJJJNX6AEGcc9aWiigBCCehxS0A
YGBRQAmCMnNIvEfGTx3706igCKIzFVMoUMc7gpyB6VIAdxOePSlooArzNIk0LAnywxDge44
/WpiwLBBkHrmnUUANYhVJJwB3pW3FDtxuxxmlpMjOO9AAAQOTzXIfEfwpP4w8C3ul2M4ttV
iKXmm3BA/cXcTB4n57blAPsTXYUUAcl4E8Vnxl4Bsdb8ryNQZPJvrbGGtrpPlliIPQhweD2
we9dVkDqORxnFeZ38X/CufiHP4j8wJ4W8UTxpqW44WwvsBI7jrgJL8qOezBD3Nenj6UAcJ8
QfCM3i7R7U6XfPpviPS5zf6PqAXiCZRja+OsbglWHcH2rz6/uX+I3hW911bO4Txz4QtJkPh
aXa0VrqW3K3IjP8ArTjJiY5Ug+te+V5343+HMut+ILPxr4V1b/hH/GGnIY4bsIGhu48gmG5
UcvH6YOVzkUAeO+H/ABBovgvWbvxn4THiO80Cy014dYl1Rp1k13VWZfKiRJufNBDlmUBVBx
yBX0Honi7StcitEjmSDUJrK2vpbN3BeBZ1JRSehJwwHrtNcBLren+Lb+38PeNdPPhfxza29
zFp1vdyFrO5lliMZnt34WYYJwOHUMRgZzXnfijwJfaI3g3wjqskN3EXF9qOp6hbTmy1K/2i
3t7UvD80IRCxQngYXjJNAHtniL4U+BvE+snWb7SDaa1jjUtOmezufqZIiC3/AALNYlt8Ibu
3EkNt8WfHaxZXakuoRy7QOwZ4ya5e31vXtN+JOnaTpniyaHw4t/Do2nI4W6tZZIVP2q1uJG
HnrcZVyjk7SAo9a6zwr4h+JWpeP9b0fUYfDl3omkXotZ7u2E8M3zQiVQqtuViu9FbkdSfag
CX/AIU9ol1MV8R+JvFPiaA8/ZdU1aQwH6xx7Fb8Qc12sNv4f8JaC4gt7DRNKtV3N5aLBDGP
U4wB9a474xeMNV8HeFNNn0K+0+y1O+1GK1hl1H/UgbXkcNgEjcsZXI5BYV53rVxqPxBvtA8
XeFdXuE0rxTpc2kXWj3wMlmtyoZzBOnWNmXzU8xcEMqnBBxQB0/iL4y6BcXl74f0bVWtbi0
vm0zV2kUwXemq4KJdxI4xIiyFCx5wpz0rh9D8CeMb3xfcppt1D4f12ykeLVvMidrUG4HOra
cPuLNKiFWU/dYt077Fp4A0698Ix6x8ZrTTNJik077Nqlvd3Cl/OgPlw3cc6kFHaL5WA+98n
piup0261T4naauk6NFf6D4BhQWzX05eK/wBVVQAUjDfNFERwZDh25xjOaAI51/4Wp4jh8O2
zvdeAdAmA1G8kfd/bN3FjbAD/ABxIw3SN0ZgF7GvXgpAwMAAYAAqtpmmWGj6Va6VpdpFaWV
pGIoIIl2rGgGAAKt0AMR1YlQSSpwa851oHxl8V9N8OxuX0nwsyarqWPuyXbA/ZYT67RulI/
wCufrXS+LfEjeG9GkuYLE3mo3EiWunWqt813cPwq+yj7zHsoY9qf4R8Onw7ohhuZkudTvJW
vNRukXAuLl+XYeijhVHZVUdqAOh7UUUUAFFFFADC0gm27B5e3O7POc9MU4kleOtBDFwQ2AO
ox1pcDOe9AGPrWh6N4r0K50fXNOhv9PuMxyQzp9RuXuCOzDBHUV5zbWnjz4XwSQQm68d+D4
CBHETnVdPi7gE4Fyo9MhwB/FXr1B6c0AeRaXY/D/xr4it/F3g3U7f+3dG0uXTLOwlUxLYuS
SjyW7AOrKSwzgcM2K4Ffh94i8N/C0+GdZ0DUp4PtdsbqbSdQbVFiePdKL2K1lX+KYL5kOCC
GJHSvdfEPgLwj4qkjuNb0SCe8iGIr2PMNzF/uzIQ6/gawG8DeMdMYf8ACNfE/VEhD5FtrFt
FfoFxwu8hZMZ7lyefagDyTUPA8N/8EPC8+u+Djp2u3viKAPFZrLbGFJ7xVlk8pW/dB4kDMn
RSxPFfRmgaJpnhvQ7bRNHieKxtQViR5WkKgkkgsxJPJPU1y6Q/F+FgrXvhC8Xb99re5hYn6
B2HpQLb4u3Cuk2q+E9PB4V4LK4uGH4NIooA8y8C+BvH1v4uvPGN/YaaNI8TXV3FrGlSiSOe
W2klkMc0ob5d8YwoVRko5ySemzpfhbwJ8NtS0DXvEmvxx+KreKWzVLAsG1VW+WMvaqC0soj
EYLAZJGSSAMdmPBHiLU4mj8S/EbV7qNgA0OlxR6chHcbkBk59nFbvh/wX4X8LvLNomjwW9z
N/rrtsy3E3+/K5Lt+JNAHHwQ+L/Gb/ANnf2bP4E8JeSuxIiqajdJ/cwvFquOoGX9Cld9ouh
6X4e0W30bRbKKxsLYbYoYVwAPU9ySeSTySSTWlRQAzaofIABPJwOtOUhuQcjpS0UAJk5PFJ
klh1A+lOooAKQEknIxS0UABJAJAyfSm/7XPTpTqKADPGTTJWZYHZMbgOMnAzTzgjB70113x
lQce+KAFXO0Z5NIdrjHDDP15p1JtGABx9KAAkDHNBOCBg801FZS2592SSOMYHpT6AEBBz7U
2SRIk3OwUeppcHd975cdMU4jNAFHVtMsda0m70nVLVLuwvIWhnhccSIwwR+VeZ+CfEGqeDv
EsXww8azyy78nw7rE/I1GADiCR+n2iMcH++AD9fWqw/FXhTRPGXh+fRNetBcW0mGVlO2SBx
yskbjlHU8hhQBtkgDJNL1FeVxeLtV+G17DpHxHvVudBnk8nTvExGAP7sN4AMJJ6Sj5G77T1
9RjkSWJZY3V0cblZTkMOxB7igDD8VeEfDnjbQ5dE8S6bFf2bMGAYlXicdHRhhkYdiCDXn0v
hT4s+C4seB/F1v4s05HyukeJwfOROyx3SfMSOMbwfrXr+BnNLgZoA8Dj1uz0TxifFvij9n/
WNN151LSarpkUWoxqful8xsCDj+LaGxWp4e+K/w40p9Yu7S28TxTapdnULuKfQ7sskjIicA
RkAYjXua9nZQylT0PBB70yWaC3iMk8yQxrwWdgoH4mgDxO9+KPhbWvEOkahZ+C/GPiLU9La
aaxFros8EaeYDGS3mlQflONx6ZJGKs2+pfFjVHuovCHw40rwNBeXBuLm/1u4WaSWRsBpBbw
dXIA5Zq9m4zkGlIB6jNAHmOlfCLT5tVtPEXj7Wrzxtrtqxkhl1ABLW2Y45htl+ROg5OTx1r
00kgdjSkAjB6UmBgg4xQAdqydd1/TPDPh+41nXLlbe1gHzFQWZyThURRyzsSAFHJJwKp+JP
GGleG2htJhNfardqxtNLs08y5uiOu1eyjuzEKO5rH0bwnqeraxB4r8eeRNqkPzWGmwNvttK
91JH7ybnmUjjooAySAN8J6Nq2rayfHXi61NrqMkbRaZpjc/2VbNjIbnBnfgu3bhAcA57pJE
fhSCAOD6j1p20BcAYFCoqKFRQqgYAAxigBaKKKACjtRRQBFHI8i58spyRzTjIFhMhK4Az14
/On4xSFVKFCoKngjtQBGCxlY7gRgYX+tObDDaQCM0ojRWLhQGIAzjnFOwKAAUgYb9uRnril
owM5oAQnkUmWz2xS8GlAA6UARKojY7UPznJPXmpASRyMUDOTk/SloAQZ70tIBk7iOaWgAxz
mmsxBHHBOKAG3kk5U9BjpTqADI9aTgc5owufWggMMEZFACBFDmQAbiACfUUoJJII47GlGAM
DoOKTABz3oAQ84waFLb2BHAxg07GOlFADNyvuCsCVODg9DSksBwuaFjRWZlUKWOWIHU+9OI
BGD0NAEbNLsyijdxwaa0koYgRjAxyT19fyqYAAADoKTANABkcc80EBlIz19KNoJ6UAAdKAD
JBxjihSSuTj8KWgDHSgBu8D7x284Ge9RSTsl5DbiCRhIrEyAfKmMcH654+hqYgHGRnFLQBW
v7Gy1PTp7DULWK7tLhDHLBKgdJFPUEHgivL/+Fe+K/A0jT/CnWov7M3bm8M607yWo9fIl5e
DthfmXjpXrPQUmBuzjmgDy22+Nvhmzv10fx7Z3ngfVwwQxatGfs0jZPMVyo8t144JK/QV6Z
a3UF5bJc2k8VxDIMpJE4dWHqCODTbqwsb63e2vbSG6gc5aKaMOpP0IxXn8nwR+H8N4b7Q7G
98NXeD+90S/mtOSc52q2w/itAHpAYEZJFeR/GPwvp2oWSeK/EVndeI9L0a1kjh8MwoSl7dT
MsaSMQeq5wCR8uS2eK2P+EI8c2RI0j4s6r5QGFj1PT7a7xz3YKjH86oa74J+JHiPSW0jWPF
2gXlk0qS7P7JmhLFGDoSUuAeGUZA60Abvwt8Pa74Q+FWg+HvEN2l7qlnDsmdHLhAWJCBjy2
xSFz/s12m5y6bVG053EnkelcBceGPifeool+J1tp/zZf+z9CjBZfQGWR8H8Kpr8JG1CZZPF
nj/xT4hRV2i3a8FnD7krbhCfxJoA6LxP8R/BXhCRYNe8RWlvdyD93ZI3m3Mp7BIky7Z+lc8
ut/EPxrAV8N6MfBWlyHadT1qIPesuPvRWoOF9jI3/AAGul8O/D3wR4TKv4d8L6fp8wGPPjh
BlP1kOWP4munKg4yOlAHN+FfBuj+FoJZbTz7vUrrm81O9cy3V03q7nt6KMKOwFdIP0oVVVd
qjAoCqq7VAAHpQAZ54oGMkjr3oChRgcClAAzgYz1oAAQelFFFABRRRQAUUUUAFFFFABSHp+
NFFACD/WsO2B/WnUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFF
ABRRRQAUCiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA//Z
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0