%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<book-title>Markus Heitz - Valka trpasliku</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>45f51aa3-e015-4e0e-8f9e-a2688a73c3c4</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2006</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p> <image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>Válka trpaslíkůMarkus Heitz</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p>2005</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Copyright © 2004 by Piper Verlag GmbH, Muenchen</p>
<p>Translation © Zdeněk Sladovník</p>
<p>Cover © Jan Patrik Krásný</p>
<p>ISBN 80-86354-57-1</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><emphasis>Věnováno všem těm, jimž ne</emphasis><emphasis>velký, a přesto velkolepý národ</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>trpaslíků přirostl k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>srdci</emphasis><emphasis>.</emphasis></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>„<emphasis>V bitvě u Černého skaliska jsem viděl, jak trollové skučí a jak si i ti nejtvrdší z našich bojovníků zoufají. Ale nikdy jsem neviděl trpaslíka, který by se chtěl vzdát.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Palduríl, příslušník tělesné stráže</p>
<p>Liútasila, knížete elfů, vládce Âlanduru</p>
<p>„<emphasis>O trpaslieciech.</emphasis></p>
<p><emphasis>Obydlie jejich nachazie sie v temných jeskyniech v horách, jediným ouderem sekery srazie Skretus gigantus navzdory nevelkému vzr</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>stu sv</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>mu, umieju vykovati nejmistrovstviejšie czepele Skrytej zemie a vyprazdnieju sudy piva tak, že nejsou pivem zmoženi. A to jsou toliko ženy trpasliekuov.</emphasis></p>
<p>vybráno z díla „Spisovaní o národech Skryté země, vlastnostech</p>
<p>a svéráznostech jejich“, Ústřední viransiénský archív v království</p>
<p>Tabaîn, sepsal Magistr Folkloricum M. A. Het v roce 4299. slunečního cyklu</p>
<p>„<emphasis>Jednou přišla k jednomu trpaslíkovi Smrt a chtěla si ho odvést s sebou, trpaslík se však pevně zapřel botama o skálu, na níž stál, vzpurně nakrabatil obočí a řekl ne. Tak Smrt zase odešla.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>ústně tradovaná moudrost z jižního Sângreinu</p><empty-line /><p>PODĚKOVANÍ</p>
<p>Tungdilův příběh a osudy jeho přátel trpaslíků pokračují!</p>
<p>Po překvapivém úspěchu malého národa, ve který mnoho lidí nevěřilo, se z řad čtenářů brzy ozvalo hlasité volání po dalším pokračování. Pokračování musí splňovat podmínku, aby neopakovalo věci již známé a aby bylo přinejmenším stejně dobré jako předchozí dílo. Navíc jsem chtěl docílit toho, aby „Válka trpaslíků“ něco řekla i těm čtenářkám a čtenářům, kteří nečetli předcházející román „Trpaslíci“. Takže jsem se nyní koncentroval na naznačený motiv mezi trpasličími kmeny, přitom jsem však nezapomněl na prorokované nebezpečí ze západu. Teď je ta správná chvíle, abychom si řekli: následující děj bude ještě trpasličtější! A absolutně nepředvídatelný…</p>
<p>Můj dík patří lektorce Angele Kuepperové a lidem, kteří tento příběh četli jako první: Nicole Schuhmacherová, Sonja Rütherová, Meike Seweringová, Tanja Karmannová a Dr. Patrick Müller. V neposlední řadě je nutno uvést nakladatelství Piper Verlag, které prokázalo, že má pro trpaslíky pochopení.</p>
<p><emphasis>Markus Heitz, červenec 2004</emphasis></p><empty-line /><p>DRAMATIS PERSONAE<strong>Kmeny trpaslíků</strong></p>
<p>PRVNÍ</p>
<p><strong>Xamtys </strong><strong>II. </strong><strong>Vzdorohlavá </strong>z klanu Vzdorohlavých z Prvního, <emphasis>Borengarova</emphasis> kmene, nazývaného též jen „První“, královna</p>
<p><strong>Gufgar Kovadlina </strong>z klanu Železných hřebů, královnin zástupce</p>
<p><strong>Balyndis Železný prst </strong>z klanu Železných prstů, kovářka</p>
<p><strong>Bulingar Železný prst, </strong>její otec</p>
<p><strong>Glaïmbar</strong><strong> Ostrá čepel </strong>z klanu Lamželezů, válečník</p>
<p><strong>Fyrna Šlechetná </strong>z klanu Objevitelů železa, posel</p>
<p><strong>Beldobin Kovadlina </strong>z klanu Železných hřebů, posel</p>
<p>DRUZÍ</p>
<p><strong>Balendilín Jednoruký </strong>z klanu Silnoprstých z Druhého, <emphasis>Beroïn</emphasis><emphasis>ova </emphasis>kmene, nazývaného též jen „Druzí“, král Druhých</p>
<p><strong>Boïndil Dvoj</strong><strong>čepel, </strong>zvaný též <strong>Pruďas, </strong>a <strong>Boëndal</strong><strong> Páka </strong>z klanu Vrhačů seker, bojovníci a dvojčata</p>
<p>TŘETÍ</p>
<p><strong>Tungdil Zlatoruký, </strong>válečník a učenec</p>
<p><strong>Lorimbas Ocelové srdce </strong>z klanu Drtičů kamene z Třetího, <emphasis>Lorimburova</emphasis> kmene, nazývaného též jen „Třetí“, král Třetích</p>
<p><strong>Romo Ocelové srdce, </strong>synovec krále Lorimbase a válečník</p>
<p><strong>Salfalur Stítolam </strong>z klanu Krvavookých, válečný mistr</p>
<p><strong>Theogil Tvrdoruký </strong>z klanu Tvrdoraných, hlídač</p>
<p>ČTVRTÍ</p>
<p><strong>Gandogar Stříbrovous </strong>z klanu Stříbrovousů ze Čtvrtého, <emphasis>Goïmdilo</emphasis><emphasis>va </emphasis>kmene, nazývaného též jen „Čtvrtí“, král Čtvrtých a velkokrál trpasličích kmenů</p>
<p>SVOBODNÍ TRPASLÍCI</p>
<p><strong>Gemmil Mozolnatá pěst, </strong>král Svobodných</p>
<p><strong>Sanda Ohnivá, </strong>královna a válečná velitelka Svobodných</p>
<p><strong>Myrmianda Alabastrov</strong><strong>á, </strong>chirurga</p>
<p><strong>Bramdal Mistrovské ostří, </strong>popravčí<strong>Lidé</strong></p>
<p><strong>Andôkai</strong><strong> Bouřlivá, </strong>maga</p>
<p><strong>Djerůn, </strong>tělesný strážce Andôkai</p>
<p>Neuvěřitelný <strong>Rodario, </strong>mim</p>
<p><strong>Furgas, </strong>magistr technicus <strong>Narmora, </strong>společnice Rodaria a herečka</p>
<p><strong>Dorsa, </strong>její dcera</p>
<p><strong>Rosild, </strong>chůva</p>
<p>Princ <strong>Mallen z Ida, </strong>panovník v království Idoslân</p>
<p>Král <strong>Belletain, </strong>panovník v království Argon</p>
<p>Král <strong>Bruron, </strong>panovník v království Gauragar</p>
<p>Královna <strong>Umilante, </strong>panovnice v království Sangreîn</p>
<p>Královna <strong>Wey</strong><strong> </strong><strong>IV.</strong>, panovnice v království Weyurn</p>
<p>Královna <strong>Isika, </strong>panovnice v království Rân Ribastur</p>
<p>Král <strong>Nate</strong>, panovník v království Tabaîn</p>
<p>Truk <strong>Elius, </strong>úředník</p>
<p><strong>Hosjep, </strong>truhlář</p>
<p><strong>Aspila, </strong>žena z Gastingy</p>
<p><strong>Ertil, </strong>kramář z Poristy</p>
<p><strong>Lirkim, </strong>žena v Poristě</p>
<p><strong>Nufa, </strong>Nudinova/Nôd’onnova fámula</p>
<p><strong>Vallasin, </strong>hejtman Belletainovy armády<strong>Ostatní</strong></p>
<p><strong>Ondori, </strong>alfka z Dsôn Balsuru, říše alfů</p>
<p><strong>Estugon, </strong>alf</p>
<p><strong>Liútasil, </strong>kníže z říše elfů Âlandur</p>
<p><strong>Ushnotz, </strong>skřetí kníže ze skřetí říše Toboribor</p>
<p><strong>Runshak, </strong>Ushnotzův důvěrník</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p> KNIHA PRVNÍ</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
<p>PROLOG</p>
<p><strong>Skrytá země,</strong></p>
<p><strong>na východě říše Prvních,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec zimy</strong></p>
<p><image xlink:href="#_5.jpg" />ločky sněhu neklidně vířily vzduchem. Jako opilí tanečníci se snášely z oblohy dolů na Rudé hory. Jak se větru zamanulo, tak se usazovaly na svazích, kde jako jedna velká ledová společnost zahalovaly skály bílým závojem.</p>
<p>Mraky setřepávaly svůj náklad k zemi již několik oběhů slunce. Množství, které se nashromáždilo na šikmých hranách skal, by stačilo na zasypání deseti na sobě stojících trpaslíků.</p>
<p>Boëndal Páka z klanu Vrhačů seker z Druhého, Beroïnova kmene stál na druhé nejvyšší ze všech devíti věží a díval se k východu. Před mrazem ho chránila tlustá vrstva kožešin na kroužkové košili.</p>
<p>Před ním se rozprostíral Východní Železník, pevnost potomků Borengara, prvního kováře národa trpaslíků. Dvojité hradby před skalnatými stěnami hor připomínaly obrovské závory. Osm z devíti impozantních věží bylo zasazeno do hradeb a v závratné výši navzájem dodatečně propojeno mosty. Nejvyšší věž Železníka však stála osamoceně za druhou hradbou. Z ní vedl široký most k jedinému vstupu do nitra hory a do říše Prvních. Na západní straně Rudých hor se vypínal obdobně konstruovaný sesterský hrad Západní Železník, nepřekonatelná překážka pro všechny nestvůry, které se hrnuly do Skryté země.</p>
<p><emphasis>Proklaté čekání! </emphasis>Trpaslík, ubytovaný v pevnosti jako host, potlačil zívnutí. Přestože byl pohled na sníh, který se za jasných nocí v měsíčním světle všude leskl, více než překrásný, nepřinášel mu rozptýlení, a nadto v sobě skrýval netušená nebezpečí. Strážní věže, ochozy a mosty u vchodu do říše Prvních museli trpaslíci neustále zbavovat bílého nánosu. Sníh zatěžoval stavby, kterým hrozilo, že se pod několikatunovou tíhou zřítí. Stavitelé hradeb počítali se silou útočících trollů, s průrazností přilétajících kamenných koulí i s titánskými beranidly, ale že by někdy mohlo napadnout tolik sněhu, na to nepomysleli.</p>
<p>„Žene se to ze západu,“ prohodil jeden z bdělých hlídajících trpaslíků a rozladěně se zahleděl na oblohu. Jeho dech se v chladu měnil na obláčky a hustý tmavohnědý knír mu pod nosem pokryla vrstva jinovatky. Odfrkl si, popadl džbán a ponořil ho do nezakrytého kotle s kořeněným pivem, pod kterým trpaslíci uhlím udržovali mírný oheň. Tímto způsobem pivo zahřívali tak, aby se z něho neodpařil alkohol.</p>
<p>Trpaslík na jeden zátah vyprázdnil korbel a hlasitě si odříhl, pak džbán znovu naplnil a podal ho Boëndalovi. „A přitom ze západu taková slota ještě nikdy nepřišla. Vždycky chodí ze severu.“</p>
<p>Boëndal nabídnutý pohár s radostí přijal, za takových nocí, jako byla ta dnešní, vyháněl silný zkvašený mok chlad z vnitřností. Kroužky v kroužkové košili, kterou měl přehozenou přes koženou halenu, na sebe s cinkáním narážely. Rány v zádech ho při každém pohybu pořád ještě bolely, i když se hojily dobře. Sevřel ústa.</p>
<p>„Ujde to?“ otázal se druhý trpaslík ustaraně. „Slyšel jsem, že rány, které způsobí alfové a jejich šípy, zvlášť bolí.“</p>
<p>„Ujde to,“ odpověděl Boëndal. „Bolesti mi neustále připomínají, jak blízko při mně stál náš bůh Vraccas, když mě ty dva šípy zasáhly.“ Pamatoval si to přesně. Po dlouhé cestě přes celou Skrytou zemi přijížděl se svými přáteli k Východnímu Železníku, když je nečekaně začali ostřelovat šípy alfové. On to odnesl nejhůř, okřídlené šípy mu prorazily zbroj a krev se z něho řinula proudem…</p>
<p>„Za svůj život ale samozřejmě vděčím také vám, protože jste se nás ujali a postarali jste se o mě,“ dodal. „Ty jsi už někdy bojoval s nějakým alfem?“ zeptal se po chvilce.</p>
<p>„Ne. Až doposud jsme museli průchod bránit jenom proti skřetům a obrům,“ odpověděl trpaslík. „Ti alfové prý vypadají stejně jako šikmouší, je to pravda?“</p>
<p>Boëndal přikývl. „Na vlas stejně. Urostlí, štíhlí, rychlí, navíc ale ještě i zákeřní.“</p>
<p>„Škoda, že jsme je nezabili. Oni těm tvým kamarádům jejich poslání nijak neulehčí.“ Trpaslík se podíval k severovýchodu, tam, kde ležela naděje Skryté země: Dračí dech – mimořádně žhavá výheň, v níž měla být vykována zbraň proti zlu ve Skryté zemi.</p>
<p>„Však on to Tungdil zvládne,“ pronesl Boëndal s neochvějným přesvědčením. „Můj bratr Boïndil a ostatní trpaslíci vykovají spolu s ním čepel, která zlo úplně rozdrtí.“</p>
<p>„O té legendární sekeře, o Ohnivé čepeli, kterou tam chtějí ukout, jsem už slyšel,“ dal se trpaslík znovu do řeči. „Myslíš si, že toho zrádce Nôd’onna opravdu připraví o život? Vždyť ten čaroděj vládne ohromnou kouzelnou mocí, ne?“ Ve strážcově hlasu zaznívaly pochybnosti, které nebylo možné přeslechnout.</p>
<p>„Nedělej si starosti. V jednom starém spise stojí psáno, že ostří Ohnivé čepele projde masem a kostmi živého tvora a pak zasáhne a zničí démonickou bytost, která se skrývá v jeho nitru. Všechno, co ten dotyčný napáchal, se pak obrátí zpátky k dobrému. My úkol splníme.“ Boëndal upil kořeněného piva a dopřával si radost z tepla, které se mu šířilo tělem. „Přišly nějaké novinky od královny Xamtys?“ zeptal se nakonec, protože věčné čekání bylo prostě k nevydržení.</p>
<p>Panovnice Prvních vyrazila s malou armádou trpaslíků tunely, které pod zemí navzájem spojovaly říše trpasličích kmenů. Vynalézaví inženýři v nich kdysi dávno položili koleje, po nichž jezdily důlní vozíky – důkladně promyšlený systém stoupání a příkrých klesání trpaslíkům umožňoval, aby se hbitě a plynule přemísťovali pod zemí z jednoho místa na druhé.</p>
<p>„U Vraccase, co bych za to dal, kdybych věděl, kde je,“ zabručel trpaslík držící hlídku a pravou rukou si pohrával s pramínkem vousů. „Královna vyrazila k jednání a teď musí ostatním kmenům pomáhat v bitvě proti Nôd’onnovým hordám. Od té doby nikdo z nás neví, kam se s našimi bojovníky poděla.“ Levá ruka volně spočívala na hrazení věže. „Není nic horšího, než když musíme takhle čekat.“ Sklouzl pohledem na Boëndala. „Ale komu to povídám? Vždycky když jsem na stráži, vidím tě tady nahoře. Ve dne v noci. Copak ty nikdy nespíš?“</p>
<p>Boëndal prolil zbytek piva hrdlem. „Jak můžu spát, když jsou moji společníci vystaveni takovému nebezpečí?“ Vrátil trpaslíkovi jeho džbán. „Děkuju ti za pití. Dodalo mi teplo i sílu.“</p>
<p>Upravil si kožešinu na těle a znovu obrátil pohled k jednotvárné bílé krajině pod sebou. Upřeně sledoval soutěsku představující přístup k pevnosti Železník a tiše se modlil k bohu Vraccasovi, aby tam dole dohlížel na jeho bratra a všechny ostatní, kteří spolu s ním vytáhli porazit zlo.</p>
<p><emphasis>Je to to největší dobrodružství, jaké může trpaslík zažít, a já u něho nejsem, </emphasis>pomyslel si a cítil přitom nesmírnou lítost. Rány, které mu šípy způsobily, a ztráta krve ho na dlouho přinutily ležet na lůžku. Teď už bylo příliš pozdě na to, aby se za nimi vydal, nedokázal by je dohnat.</p>
<p>On i jeho ničivá zbraň, vraní zobák, budou jeho přátelům v boji chybět. <emphasis>Vraccasi, ty jsi měl určitě něco za lubem, když jsi mě nechal u Prvních. </emphasis>Široké ruce se sevřely v pěst. <emphasis>Ale stejně bych byl raději tam, kde je můj bratr.</emphasis></p>
<p>Boëndal přivřel víčka, aby si před očima vybavil tváře přátel.</p>
<p>Objevil se tam Bavragor Perlík z kmene Druhých, zpívající a věčně popíjející kameník s páskou přes jedno oko, který se s nesmírnou drzostí vetřel do jejich skupinky, i Goïmgar Třpytovous, spíše útlý trpaslík z kmene Čtvrtých, ustrašený brusič diamantů, jehož kníry a vousy se neustále třpytily a zářily díky diamantovému prachu, který se v nich usadil během nesčetných cyklů, strávených nad brusnou lavicí. Viděl před sebou Tungdila, srdnatého hnědovlasého trpaslíka s krátkým vousem, který teprve musel prokázat, že je jejich opravdovým vůdcem. S ním ho spojovalo zvlášť pevné přátelství, s bratrem se považovali za Tungdilovy kmotry, protože Tungdil toho o skutečném světě trpaslíků věděl velice málo. Kovářku Balyndis Železný prst z kmene Prvních viděl jen velice krátce, o té nevěděl prakticky vůbec nic. A nakonec tu byl jeho bojovný, vznětlivý bratr, jeho dvojče Boïndil, kterému říkali Pruďas. Byl svalnatý a podsaditý, černé vlasy si na bocích vyholoval a vzadu je splétal do hustého copu, který mu sahal až ke kolenům. Druzí trpaslíci si často mysleli, že je trochu šílený. Jeho horká krev a ohnivá výheň života byly pro něj prokletím, a zároveň i výhodou.</p>
<p>Boëndal otevřel oči. <emphasis>Bratr je ochrání před všemi nepřáteli, kteří se jim postaví do cesty. Vraccasi, dopřej mu své požehnání.</emphasis></p>
<p>Přes hlasité šumění větru, který se zachytával o výklenky hradeb a výběžky skal a zpíval si přitom svou vlastní píseň, zaslechl řinčení kroužkové košile. Někdo se ve velkém spěchu blížil k jejich strážní věži.</p>
<p>Boëndal otočil hlavu a uviděl, že k nim po ochozu přibíhá posel. Ztěžka dýchal, podle všeho nahoru po schodech přímo vyběhl, aby jim co nejrychleji oznámil nejnovější zprávu.</p>
<p>„Dokázali jsme to!“ překřičel sněhovou vánici, v jeho slovech zaznívala radost i pýcha. „Právě jsme dostali zprávu: vojsko Prvních a Čtvrtých spolu s lidmi a elfy zvítězilo u Černého skaliska nad Nôd’onnem!“</p>
<p>Strážní se rozčíleně shlukli kolem posla a samým nadšením nad tou dobrou zprávou opustili svá stanoviště. „Skrytá země se zbavila kouzla démona, který k nám přivedl Mrtvou zemi!“ Posel se pátravě rozhlédl kolem sebe a uviděl, že Boëndal stojí uprostřed jejich hloučku. „Mám ti vyřídit, že Tungdil a tvůj bratr jsou na cestě sem a chtějí si tě tady vyzvednout. Mají namířeno do říše Pátých, do které chtějí přivést nový život.“</p>
<p>Boëndal se tomu nedokázal ubránit, oči se mu zalily slzami úlevy. Opřel se o zeď a vyslal tichou modlitbu k Vraccasovi, v níž mu celým srdcem poděkoval za úspěch jejich výpravy. Pak popošel ke kotli s kouřícím pivem, ze stojanu vedle ohniště si vzal jeden džbánek a naplnil ho.</p>
<p>„Na zdar našeho národa!“ zvolal šťastně. Ostatní trpaslíci se připojili k jeho volání, načepovali si pivo a poslední strážce bujaře popadl celý těžký kotel, aby z něho dopil i ten poslední zbytek a aby ani kapka nepřišla nazmar. „My jsme děti kováře a rozdrtíme všechno, co Tion ve své podlosti vrhne proti Skryté zemi!“</p>
<p>Na souhlas zabušili zbraněmi o kámen, navzájem si přiťukli a džbány vyprázdnili.</p>
<p>Posel se ušklíbl. „Začínáte s oslavama hodně brzo. Královna prý prohlásila, že až se vrátí, nebudeme tři oběhy dělat nic jinýho než narážet sudy a chodit od hostiny k hostině.“</p>
<p>„Tomu říkám pořádný slovo,“ zavýskl trpaslík, se kterým se Boëndal předtím bavil. „A ty se konečně budeš moct vyspat,“ dodal a mrkl na dvojče. „Tvůj bratr je v pořádku, jak jsi právě sám slyšel.“</p>
<p>S tím, jak získal jistotu, přišla na Boëndala najednou únava. Náhle cítil, jak mu na ramenou leží celé centy tíhy, které ho tlačí k zemi a přímo nutí zalehnout na lože. „To ano,“ pousmál se. „Teď si můžu jít lehnout.“ Obrátil se a naposledy se podíval k východu, kde, jak tušil, někde je i jeho bratr. „Všechna ta námaha, bolesti a strádání, které musel Tungdil spolu s ostatními protrpět, se nakonec vyplatily.“ Zhluboka se nadechl chladného vzduchu, který najednou voněl ještě čistěji, ještě lépe než předtím. „Nedokážu to vůbec pochopit, přestože jsem nikdy nepochyboval o tom, že vyhrajeme.“</p>
<p>Strážný kývl na souhlas. „Je to, jako když celé cykly bojuješ proti drakovi, abys ho vyhnal z hor, a pak se ti to povede. Jeden samým štěstím neví, co dělat.“ Opřel se o zeď a usmál se. „Kromě toho, že to pořádně oslaví, samozřejmě.“</p>
<p>Boëndal chvíli mlčel. „Jak to bude ve Skryté zemi vypadat dál?“ zeptal se nakonec. „Zažijeme novou dobu přátelství mezi našimi národy? Když dokonce i elfové bojují na naší straně, nevypadá to s usmířením špatně. Spor mezi námi a jimi by pomalu mohl zmizet ze světa.“</p>
<p>Strážný protáhl vousatý obličej a poškrábal se na nose. „To spíš sežerou zajíci lišku,“ prohodil s pramalou důvěrou.</p>
<p>„Z přátelství vyrůstá ještě větší síla,“ trvalo dvojče s železnou vůlí na svém. „Abych řekl, co si doopravdy myslím, tak nevěřím, že se s tím Tion smíří. Zlo, které ohrožuje naši vlast, má více podob než jen Nôd’onna.“ Ušklíbl se na svého souseda. „Nikdo přece nechce, abys nechal šikmouchý bydlet u sebe. To bych neudělal ani já. Jde o to, abychom spolu mluvili, abychom se pravidelně setkávali. O nic víc.“</p>
<p>Trpaslík si říhl a odplivl si podél zdi. Plivanec se ještě v letu proměnil v kus ledu a zmizel v nánosu sněhu na střeše věže, stojící pod zdí. „No jo,“ souhlasil, ovšem bez kapky přesvědčení v hlase. „To ať dělá velkokrál. Já si stejně myslím, že elfové jsou strašně…“</p>
<p>„Namyšlení? Hezcí?“ napovídal mu Boëndal.</p>
<p>„Zženštilí.“ Strážný přišel na to správné slovo, které hledal, a vypadal spokojeně. „Jsou zženštilí. A ani ta jejich kultura, který si lidi tak hrozně moc váží, ani jejich jemnocit je před alfama nedokázaly zachránit.“ Udeřil Boëndala po rameni. „Nás náš bůh vytesal z kamene a nejsme ani trochu zženštilí. Nejspíš jsme je v tý bitvě u Černýho skaliska zachránili před zánikem.“</p>
<p>Boëndal mu chtěl odpovědět, ale právě v té chvíli cosi zahlédl. Mezi vločkami sněhu se mihla padající hvězda, v průměru nebyla větší než obyčejná mince. Její zářivá stopa se táhla od východu k západu a mířila přímo knim.</p>
<p>„Podívej se tam!“ upozornil druhého trpaslíka. Ohon hvězdy se měnil z bílé na červenou, čím více se k nim hvězda blížila. Najednou vzplála jasně rudou barvou a celá se rozprskla. Zůstaly po ní tmavě červené tečky, které zvolna pohasínaly.</p>
<p>Boëndal maně pomyslel na kapky krve.</p>
<p>„Bylo to dobrý, nebo špatný znamení?“ zeptal se ho strážný nejistě.</p>
<p>„Nezasáhla nás,“ konstatoval Boëndal suše, „a proto bych řekl, že to bylo dobré znamení. Možná nějaká jiskřička z Vraccasovy výhně, který nám tím…“</p>
<p>V tom se objevilo druhé padající nebeské těleso. I to vystřelilo se zasyčením k západu a zvolna klesalo k zemi, ale nepohasínalo.</p>
<p>„U Vraccase,“ zakoktal Boëndalův soused a nevědomky uchopil pevněji svůj štít, jako kdyby mu ten tenký, železem pobitý kus dřeva mohl poskytnout ochranu proti nebeské síle. „Seš si jistý, že to je jiskra z Věčný kovárny, že to není nějaká Tionova pomsta?“</p>
<p>„Vraccas ať je při nás! To je jedna z hvězd,“ zaslechli, jak rozčíleně křičí nějaký jiný trpaslík. „Vytrhla se ze svýho místa na obloze!“</p>
<p>„Nebo je to spící slunko! Zřítilo se ze svý kolíbky, kde v noci spává, a ještě se neprobudilo!“ usuzoval další trpaslík ustaraně. „Probuďte ho, aby zase vystoupalo nahoru!“ Pevně udeřil do štítu, jen to zařinčelo.</p>
<p>Jestli měla padající hvězda zpočátku velikost mince, brzy nabobtnala do rozměrů plně nacpaného koženého batohu a rostla dál a dál, až by k jejímu popisu nestačily ani hořící lopatky větrného mlýna.</p>
<p>Hvězda s jekotem a řevem prorazila přikrývku mraků, táhla za sebou tmavě rudý ohon, který zahalil okolí – věže, tváře trpaslíků – prazvláštním pološerem. Žár, který z ní vycházel, proměnil vločky sněhu, které ještě před chvílí vesele tančily vzduchem, na kapky deště. Na místech, kam dopadly, se okamžitě proměnily v led.</p>
<p>Během několika málo okamžiků byly ochozy, mosty a schodiště potaženy tlustým, průhledným pancířem.</p>
<p>„Skryjte se!“ vykřikl Boëndal a vrhl se na kamennou podlahu věže. Ozvalo se zapraskání, protože led, který se mu vytvořil na helmě a dál se šířil po zádech, při trpaslíkově prudkém pohybu popraskal.</p>
<p>Boëndal klouzal po břiše po zmrzlé podlaze a zachytil se o stojan na nádobí vedle ohniště. Rány v zádech se s bolestivými stahy vzpíraly proti všemu, co po nich požadoval, trpaslík však jen pevně stiskl zuby a vztekle zabručel.</p>
<p>Trpaslíci na cimbuří i ti, kteří stáli poblíž, zčásti následovali jeho příkladu, zčásti je však nezvyklé dění upoutalo natolik, že nebyli schopni pohybu a strnulí děsem pouze sledovali s otevřenou pusou, co se na ně řítí. Někteří další zase bez ustání bušili do štítů a stále ještě doufali, že vidí spící slunce a že se jim je podaří vzbudit.</p>
<p>Padající hvězda, ze které bez ustání odlétávaly jiskry, se jim s rachotem protáhla nad hlavami a její dunění trpaslíky úplně ohlušilo. Boëndalovy obavy, že by mohla dopadnout doprostřed jejich pevnosti, se naštěstí nenaplnily. Hvězda místo toho zmizela za vrcholky Rudých hor.</p>
<p>Tím však nebylo nebezpečí zažehnáno.</p>
<p>Ze zářícího ohonu pršely na zem rozžhavené úlomky, které by pod sebou hravě pohřbily lidské obydlí. Nejprve zazněl dlouhý, táhlý hvizd, po něm následovalo prásknutí a po každé ráně se země zatřásla jako trýzněné zvíře. Tu a tam vytryskl bílý sníh desítky kroků vysoko k černé noční obloze. Vzduch se rozechvěl neutuchajícím syčením. Sníh, který se v mžiku měnil v páru, vytvářel obrovité bubliny mlhy. Vlhké výpary zahalovaly trpaslíky do svého závoje a znemožňovaly jim výhled.</p>
<p>„Zpátky!“ nařídil Boëndal, který pochopil, že věže a zdi neodolají střelám, které po nich příroda vrhá. „Utíkejte dovnitř do hory, tam budeme v bezpečí!“ S pomocí stojanu u ohniště se zvedal a okamžitě k němu přiběhl jeden trpaslík, aby mu pomohl vstát.</p>
<p>Dvojče ztratilo v páchnoucí mlze orientaci. Jeho průvodce naštěstí věděl, kam mají zamířit. Na zmrzlé zemi nejednou uklouzli a spadli, až zůstali na všech čtyřech, zasekávali sekeru do ledu a pomocí topůrka se přitahovali o kus dál dopředu. „Musíme…“</p>
<p>Pronikavý hvizd přímo nad jejich hlavami mohl znamenat pouze jediné: úlomky hvězdy dopadnou každým okamžikem přímo mezi věže a zdi.</p>
<p>Boëndal neměl dokonce ani čas vydat nové rozkazy. Obloha se v mžiku rozzářila odpornou oranžovou barvou, hra světel se stupňovala až na špinavě rudou, to vše bylo doprovázené již známým ohlušujícím rachotem.</p>
<p><emphasis>Vraccasi, stůj při nás! </emphasis>Boëndal měl pocit, že z oblohy k zemi vystřelil rozžhavený kus železa. V příštím okamžiku roztříštil úlomek hvězdy masivní spojovací most, vedoucí k věži před nimi. Výkřiky nešťastníků, které strhl na smrt, skoro nebyly slyšet. Kvůli mlžnému oparu nebyli schopni zjistit, jakou škodu úlomek dole pod nimi napáchal.</p>
<p>„Všichni dolů z věže!“ vykřikl Boëndal s pohledem upřeným na místo, kde se před nimi most rozlomil, a přál si, aby se mu vrátila stará pohyblivost. Ty prokleté rány omezovaly jeho obratnost. „Běžte severní chodbou!“</p>
<p>Kámen se jim pod nohama zatřásl, stavba, která se dlouhé cykly tyčila do výše, se zakymácela jako rákosí v bouři, žula sténala a skřípěla a místy se z ní odlamovaly malé úlomky, neboť zdivo již déle nedokázalo odolat vnitřnímu pnutí.</p>
<p>Ostřelování dále pokračovalo. Trpaslíci se severní chodbou probojovávali na ochoz pozorovatelny u nejvyšší z devíti věží. Na něm klouzali podél stěny, až se dostali k širokému samonosnému obloukovému mostu, vetknutému do skalní stěny. Ten most představoval jediný přístup do bezpečí uvnitř hory.</p>
<p>Napravo a nalevo od mostu je provázela hloubka dvou set kroků. Bičující poryvy větru odháněly cáry mlhy a umožňovaly jim pohled na spásné portály na druhé straně. Za nimi čekala velká hala.</p>
<p>„Tam, podívejte se!“ upozornil je zděšeně jeden trpaslík na pohled, který před nimi odkryl ustupující mlžný závoj.</p>
<p>Hrdá pevnost Železník ležela z větší části v troskách.</p>
<p>Z devíti skvostných věží stály už jen čtyři, ty zbývající popraskaly a zřítily se, byly zčásti nebo úplně zničené zásahy a trčely vzhůru jako bídné pahýly kdysi zdravých zubů. V tlustých zdech a hradbách, které mistrovské ruce trpaslíků vyrazily ze skály, se objevily průrvy, kterými by bez potíží prošla smečka trollů.</p>
<p>„Nestůjte!“ Boëndal je popoháněl vpřed. „Všechno zase znovu postavíme, ale nejdříve se musíme dostat do bezpečí, jinak nezůstane nikdo, kdo by se postaral o památku našich předků,“ napomínal je. „Hněte sebou!“</p>
<p>Zrovna když došlápli těžkýma botama na most, zaslechli tupé dunění, jako kdyby někde v dálce zahřmělo. Hned poté se jim země pod nohama znovu zachvěla.</p>
<p>Tentokrát to však nebyl onen známý otřes, který doprovázel dopady úlomků hvězdy na zem, ale hluboké zachvění, které zachvátilo úplně všechno, hradby včetně trpaslíků, věže, a dokonce i svahy, soutěsky a vrcholy Rudých hor.</p>
<p>Této titánské síle nedokázalo odolat zhola nic.</p>
<p>Většina trpaslíků ztratila pevnou půdu pod nohama a spadla. Kroužkové košile řinčely, sekery poskakovaly v úchytech nahoru dolů, helmy se s rámusem kutálely po zemi. Další dvě věže se s mohutným hřmotem zřítily dolů. Nad trosky se vznesla oblaka prachu.</p>
<p><emphasis>To byla ta padající hvězda! Dopadla na zem, </emphasis>usuzoval Boëndal s ohledem na tlakovou vlnu, která prošla jinak tak neotřesitelnými horami. Nedokázal si představit, jaké účinky měly tyto otřesy na příbytky Prvních, kolik bylo mezi trpaslíky obětí a kolik zraněných.</p>
<p>Dunění doznělo, otřesy postupně slábly a nakonec zcela ustaly. Přesto se trpaslíci skoro neodvažovali dýchat a napjatě čekali, co bude následovat.</p>
<p>Jejich hrdla dráždil sžíravý zápach, mísil se s prachem z poničených staveb a s kouřem z doutnajících ohňů, které začínaly plát mezi troskami.</p>
<p>Jakmile umírající nebeské těleso zmizelo, zmizel i žár, začalo znovu sněžit, jako by se nic nestalo. Šířící se ticho předstíralo pokoj, byl to však klid po bouři. Smrt si odnesla bohatou žeň a zanechala za sebou hotovou spoušť.</p>
<p>„U Vraccase,“ zanaříkal Boëndalův pomocník žalostně jako trpasličí dítě.</p>
<p>Boëndal ho velice dobře chápal. Jeho lid se bez váhání vrhal do boje proti největší přesile a životy chránil průsmyky ve Skrytých horách. Jejich sekery a kladiva si to rozdávaly s těmi nejodpornějšími nestvůrami, jaké proti nim zlo vyslalo, ale s takovým protivníkem museli neodvratně prohrát. „Když spadne hvězda, nikdo ji nezadrží. Dokonce ani bohové, jak jsi právě viděl,“ utěšoval ho.</p>
<p>Pohled přes okraj mostu Boëndalovi ukázal, že spodní část deváté věže je silně poškozena. Procházely jí trhliny o šířce natažené paže a s tichým praskáním se dále rozšiřovaly. „Rychle na druhou stranu, než se za námi ta věž zhroutí a strhne nás s sebou do hlubin!“ Co nejrychleji začal přecházet most a hrstka trpaslíků z kmene Prvních ho následovala.</p>
<p>Když byl uprostřed mostu, udeřila ho do krku velká sněhová koule. Boëndal se otřásl, velice ho rozzlobilo, že se některý z trpaslíků právě teď chová jako malé děcko a chce se koulovat.</p>
<p>Při druhém zásahu, při kterém mu levé rameno pokryl bílý prach, se podrážděně otočil. Řekne tomu vtipálkovi pěkně od plic, co si o tom myslí! „Kdo z vás…“</p>
<p>Uprostřed věty ho noční obloha zasypala hustou bílou záplavou, a nejen jeho, i most a ostatní trpaslíky. Boëndal musel několikrát zamžikat očima, než si dokázal ty pořád větší sněhové koule a stále hlasitější hluk někam zařadit.</p>
<p>Na nepřístojném sněhovém útoku nenesl vinu žádný z jeho průvodců. Sněhovými koulemi se do něho strefovaly Rudé hory!</p>
<p>Když se Boëndal otočil ke skalní stěně, srdce mu zděšením poskočilo. Ačkoliv bylo místo dopadu hvězdy na zem od nich určitě hodně mil vzdálené, vyvolal její pád něco, co se mohlo přihodit jenom na povrchu. On takových případů zažil během hlídek v Šedých horách celé stovky: ze svahů se do údolí řítila Bílá smrt! Nahoře, těsně pod vrcholem, ji ta hvězda ledovým deštěm a otřesy posadila na koně. Teď se Bílá smrt hnala k nim po celé šířce skalní stěny a strhávala s sebou vše, co jí stálo v cestě.</p>
<p>Rozvířené masy sněhu se valily dolů jako vodopád. Cokoliv se jim stavělo na odpor, ať už člověk nebo nějaká věc, se stalo jejich kořistí, sníh to rozdrtil, strhl, zatlačil dolů do údolí, udusil.</p>
<p>„Utíkejte!“ Boëndalovy nohy se daly samy od sebe do pohybu. Znovu na ledě uklouzl, někdo ho lapil za cop a vytáhl nahoru. Dva trpaslíci ho popadli v podpaží a táhli dopředu. Všichni spíš vrávorali a klouzali, než utíkali. Jejich statečných srdcí se zmocnil strach.</p>
<p>Několik kroků před portálem, který někdo právě otevřel, je Bílá smrt dostihla.</p>
<p>Triumfálně se vyřítila ze skalního převisu a vrhla se na ně jako hladová šelma. Se hřměním a burácením se jich zmocnila svým ledovým tělem a svrhla je z mostu dolů.</p>
<p>Slova, která měl Boëndal na rtech, se v tom dunění ztratila. Jeho ústa se naplnila sněhem, bezmocně máchal rukama, až nahmatal jakýsi štít, kterého se chytil jako tonoucí kousku dřeva.</p>
<p>Padal hluboko a rychle, to mu prozradil žaludek, když se mu prudce stahoval. Bílá hradba kolem něho mu nedala sebemenší možnost orientovat se a objemný štít se choval jako lopata a stahoval ho níž a níž.</p>
<p>Bílá smrt se jím brzy nasytila. Navršila kolem něho spoustu sněhu, který mu mocně stlačoval tělo a obíral ho o vzduch k dýchání.</p>
<p>Trpaslík nakonec ztratil vědomí. Jeho rozum odplul do temnot a duše se připravovala na vstup do Vraccasovy Věčné kovárny, kde bude aspoň teplo.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />I</p>
<p><strong>Skrytá země, království Gauragar,</strong></p>
<p><strong>300 mil na sever od Černého skaliska,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec zimy</strong></p>
<p><image xlink:href="#_6.jpg" />apka potu se prodírala mastnými vlasy na čele a hledala si další cestu lojem, zaneseným špínou a sazemi, který na mnoha místech pokrýval zelenokožcův obličej vrstvou tlustou jako nůž. Sklouzla po hřbetě nosu a skápla na horní ret, kde ji žádostivě olízl černý jazyk. Odporná ústa přerývaně dýchala, vyčnívaly z nich pomalované tesáky, dokazující, že jejich majitel je vysoce postaveným náčelníkem. Široké čelisti se rozevřely.</p>
<p>„Runshaku!“ přivolal Ushnotz řevem podřízeného.</p>
<p>Velitel houfu tryskem oběhl kolonu pochodujících skřetů, až dorazil k supícímu knížeti, který se zastavil na pahorku, kousek stranou od celého zástupu.</p>
<p>Od bitvy u Černého skaliska, ve které podlehli armádám lidí, elfů a trpaslíků, se skřeti ve spěchu stahovali na sever. Mířili do Šedých hor a dále ke vstupu do Kamenné brány. 850 vražedných mil, než dorazí do své nové říše.</p>
<p>Ale ze všeho nejdřív museli odstranit protivníky přímo před sebou.</p>
<p>Runshak vyběhl nahoru na kopeček a zastavil se vedle Ushnotze, který před časem nazýval velkou část skřeti říše Toboribor, ležící daleko na jihu země, svou vlastní říší. „Už jsme je dohonili?“</p>
<p>„Podívej se,“ pokynul mu Ushnotz a ukázal na nížinu, rozkládající se mezi jemně zvlněnými pahorky Gauragaru. Měla v průměru dobré půldruhé míle, tající voda stékající z vrchoviny zanechala za sebou v zemi úzké rýhy, které při pohledu shora vypadaly jako tmavé čáry. Odváděly vodu k severnímu okraji nížiny, kde vsákla do země. Plocha, porostlá zelenou trávou a několika bezlistými keříky, neskýtala žádnou ochranu proti větru. Nebo proti nepříteli.</p>
<p>Dole se hemžily černé flíčky, které oživily tento kdysi nedotčený kus země.</p>
<p>Runshak odhadoval, že jich celkem může být více než dva tisíce. Chovali se, jako by byli v naprostém bezpečí, rozbili tábor, a dokonce pomocí dřeva, které se tu a tam povalovalo na zemi, rozdělali několik ohňů, z nichž stoupaly k průzračné obloze daleko viditelné oblaky kouře.</p>
<p>Ushnotz přiložil ruku k širokému čelnímu plátu, aby si chránil oči před pronikavými slunečními paprsky, a pozorně si ty flíčky prohlížel. Ti větší byli skřeti a ti drobnější jejich menší příbuzní, goblini. Silou a postavou za skřety daleko zaostávali, byli ale mnohem hbitější a pohyblivější. Byli však také zbabělí, a to se jim občas muselo vyhnat z těla několika ranami. „Skřeti ze severu a goblini. Ti pitomci se našli a blbost se spolčila dohromady,“ zavrčel opovržlivě. Nôd’onn je sem všechny dovlekl, když dával dohromady obrovskou armádu pro boj s lidmi. Vyhnaný toboriborský kníže však u Černého skaliska brzy zjistil, že skřeti ze severu jsou v boji moc divocí a nemohou se z nich stát dobří válečníci. Chovali se jako vlci lační kořisti, zatímco jeho vlastní skřeti byli poslušní, ale neméně úderní a dokonale zkrocení psi. A goblini se nehodili prostě na nic…</p>
<p>„Řekni mým vojákům, aby se připravili. Zaútočíme na ně, hned jak si nacpou panděra a budou se líně povalovat u ohňů.“</p>
<p>Runshak přikývl a sklouzl ze svahu dolů, přitom hrdelním hlasem křičel rozkazy, které velitelé čet neméně hlasitě opakovali. Zakrátko zařinčely zbroje a pláty pancířů se třely jeden o druhý, mohutný zástup pěti tisíc skřetů se dělil na menší jednotky. Lučištníci zamířili dozadu, skřeti s kopími a oštěpy dopředu.</p>
<p>Skřetí kníže sledoval přípravy s velkou spokojeností, odulé, černé rty se stáhly do úšklebku a odhalily pomalované tesáky v plné kráse. Líbilo se mu, co vidí. Z hrdla mu uniklo hluboké, tiché zavrčení.</p>
<p>Zhluboka se nadechl a vyrazil ohlušující řev. Dupot nohou okamžitě ustal a zavládl naprostý klid.</p>
<p>„Nôd’onn nedodržel slib a úplně se na nás vybodl. Rudokrví si myslí, že jsme na jihu, ale my táhnem na sever a tam si vytvoříme novou říši,“ oznámil skřetům jejich kníže. S obrazem nové vlasti před očima se vrhnou do boje vší silou, navzdory útrapám usilovného pochodu. Vytasil zubatý meč a ukázal jím na nížinu, kde čekali nepřátelé. „Ti nám v naší cestě jenom překážejí! Jsou to mazlíčci toho kouzelníka, kterej nám nepřinesl nic než samý trápení. Až je zničíme, nebude nám už nic stát v cestě. Rudokrví jsou strašně pomalí, ti nás už nedohoní.“ Zlomyslně se usmál. „Těch pár jezdců, který za náma pošlou, sežereme i s jejich koňma!“</p>
<p>Skřeti zahlučeli a zakvičeli na souhlas, konci oštěpů poklepali o zem a meči zabušili o štíty a zbroje.</p>
<p>Kníže pozvedl zbraň a všichni okamžitě poslušně zmlkli. V tichu, které se najednou rozhostilo, však hlasitě zazněla kacířská otázka: „Proč je prostě nepředhoníme místo toho, abysme s nima bojovali?“</p>
<p>Ushnotz měl dobré uši, okamžitě v davu vypátral skřeta, který se postavil proti jeho rozhodnutí. Byl to Kashbugg, ten se věčně proti všemu bouřil, vzpurnost zdědil po otci Raggshorovi.</p>
<p>Kníže skřetů Raggshora kdysi v podobné situaci zabil. Bylo to před bitvou u Černého skaliska, když Raggshor nahlas vyjádřil pochybnosti nad tažením proti té hoře. Ushnotz, který si myslel, že je nejchytřejší ze všech, nestrpěl otevřené odmlouvání a odpor, a to ani od skřeta, kterého si vážil, protože to byl lstivý bojovník. A tak Raggshor zemřel jeho rukou. Toto prosté řešení nyní kníže zvažoval i u jeho potomka.</p>
<p>„Kashbuggu, drž hubu,“ zaryčel a aby ho zastrašil, připojil mohutné zařvání.</p>
<p>Jak se zdálo, na Kashbugga tím žádný velký dojem neudělal. Skřet předstoupil dopředu s vytaseným mečem a štítem pozvednutým k obraně. „Ne. Já říkám, abysme je předhonili a dorazili ke Kamenný bráně před nima. Obsadíme brány a necháme je, aby si o ně rozbili palice.“ Botama se široce zapřel o zem a snažil se zaujmout pevný postoj, protože vytušil, že na něho kníže zaútočí. „Není nás tolik, kolik nás bylo před tou velkou bitvou. Ushnotzi, my teď musíme bojovat jinak. U Černýho skaliska jsme měli velký ztráty. Kdybys poslechl mýho tátu, tak jsme se tý porážce tam mohli vyhnout.“ Z davu zaznělo několik souhlasných zamručení.</p>
<p>To se Ushnotzovi vůbec nelíbilo. Jestli se ještě před chvílí vznášela ve vzduchu sladká vůně vítězství, tak teď to najednou začalo kolem něho páchnout vzpourou. Narovnal se v celé své výši, vycenil tesáky a napnul svaly, pak se rozběhl, skočil ze svahu dolů a přistál Kashbuggovi přímo před nohama.</p>
<p>„Mám pro tebe špatnou zprávu,“ zahučel, sklonil hlavu a ve žlutých očích se mu zle zablýsklo. Předstíral útok zbraní, a když ho skřet chtěl štítem odvrátit, protáhl se pod ním. Přitom vytasil dýku a zarazil ji Kashbuggovi z boku šikmo pod rameno až do srdce. Skřet se zhroutil k zemi, z úst mu prýštila tmavě zelená krev. „Jsi první z nás, kdo umře. Jako tvůj prohnanej táta tehdy u Černýho skaliska.“ Vyzývavě zvedl širokou hlavu. „Ještě někdo?“</p>
<p>Kníže se vůbec nedivil, že se nikdo nehlásí. Mnohem víc ho však udivilo, že se probodnutý skřet náhle zvedl ze země. Kashbugg přitiskl spár na ránu, která se mezitím úplně zavřela.</p>
<p>Ushnotz se z úžasu vzpamatoval rychleji než Kashbugg, jenž se pořád ještě divil, jak to, že není mrtvý. Tentokrát vrazil vzbouřenci čepel zepředu přímo do břicha. Skřet se rozplácl na zadku a zíral na svou krev. Ani teď to nevypadalo, že by umíral.</p>
<p>„Co s tebou je, ty prokletej buřiči?“ zařval kníže na Kashbugga vztekle, popadl ho za límec a s trhnutím postavil na nohy. „Jak se můžeš odvážit nechcípnout?“ Potřetí pronikl zubatý meč skřetovým tělem, ale zase se nic nestalo, jenom z Kashbuggových úst, z nichž vytékala krev smíchaná se slinami, se ozval chrčivý smích.</p>
<p>Skřet náčelníka hrubě odstrčil. „Tion je mi nakloněn, Ushnotzi, tobě ne! Udělal mě nesmrtelnýho. Smrt mýho táty si žádá pomstu.“ Pozvedl štít a zbraň. „Já se mám stát novým vůdcem, tím, kdo bude poroučet v naší nový říši na severu!“</p>
<p>„To určitě ne. Tion není žádnej slabomyslnej idiot jako ty,“ zavrčel Ushnotz a čekal, až protivník zaútočí. Nikdo z jeho lidí se neodvážil do sporu zamíchat, šlo o víc než o obyčejnou půtku. „Co tě změnilo?“</p>
<p>„On se napil tý černý vody, kterou jsme našli cestou,“ vykřikl jeden ze skřetů.</p>
<p>„Byla to požehnaná voda, já jsem to tušil hned, jak jsem ji zahlíd,“ Kashbugg se prohnaně zašklebil a poklepal si po jednom z kožených měchů na vodu u opasku. „Mám jí ještě víc.“ Zaútočil na knížete, ten jeho úder odvrátil a vrazil mu jílec meče do obličeje. Skřet zaskučel a odvrávoral pár kroků zpátky.</p>
<p>„Černá voda?“ Ushnotz ji také zahlédl, stála v kalužích podél cesty, ale nic by ho nedonutilo nabrat tu hnijící tekutinu do úst.</p>
<p>„To je krev Mrtvý země,“ tvrdil jeho soupeř. „Sama si mě vyvolila, abych ji objevil.“ Skočil vpřed a máchal přitom mečem.</p>
<p>Ushnotz se vrhl na zem a kopl útočníka do kolen, až mu je zlomil. Kashbugg zakvičel. Ječeni nabralo prudký konec, když mu kníže jediným vražedným seknutím urazil hlavu. Hlava dopadla na jedno místo, zbytek těla jinam, a tentokrát byl Kashbugg opravdu mrtvý.</p>
<p>Kníže si od něho vzal měch na vodu, kývnutím k sobě přivolal jednoho ze skřetů a měch mu podal. „Napij se,“ nařídil mu a voják tak učinil.</p>
<p>S odporem polykal vodu, černá tekutina mu vpravo i vlevo vytékala z koutků tlamy, pak si skřet odkašlal a měch odložil. „Chutná to jako trollí chcanky a…“</p>
<p>Ushnotz se rozmáchl, probodl mu srdce a lhostejně přihlížel, jak skřet padá mrtev k zemi. Meč stále ještě vězel v ráně. Po chvilce se skřetovi zachvěla víčka, otevřel oči a krev, proudící ze široké rány, přestala vytékat.</p>
<p>„No a?“ otázal se Ushnotz nedůvěřivě.</p>
<p>„Já… ještě žiju,“ odpověděl voják, zpočátku s děsem v očích a s velkými bolestmi, pak však pochopil, jakého daru se mu od této chvíle dostalo. Zaryčel radostí, vycenil tesáky a zamával koženým měchem. „Já ještě žiju! Černá voda…“</p>
<p>Ushnotz uchopil rukojeť meče, vytáhl zbraň z jásajícího skřeta a jediným pohybem mu urazil hlavu. Obratně popadl měch, nasadil si ho k ústům, vyprázdnil ho a pak s ním mrštil o zem. Necítil se jinak než předtím, věřil však účinkům té vody. Jestli si někdo zasloužil být nesmrtelný, tak on. <emphasis>Ale ještě lepší by bylo mít celou armádu složenou z nesmrtelných válečníků.</emphasis></p>
<p>Neplýtval dalšími slovy a vyšplhal na pahorek, aby pozoroval nepřátele a vyčíhl ten správný okamžik.</p>
<p>Tamti se mezitím dosyta nažrali, kníže cítil, že se na rožních otáčelo lidské maso. Ushnotze přepadl při této lahodné vůni hlad. On se se svými válečníky živil během pochodu vším, co jim zkřížilo cestu, zvířaty, šneky, brouky, ale rudokrví bohužel k jídelníčku nepatřili zrovna moc často, protože skřeti ze severu všechno pobili a nic za sebou nenechali. Za oběť jim padly tři vesnice, jedno malé městečko a jedna selská usedlost.</p>
<p>Ushnotz se divil, jak můžou být tak nerozumní. Protože tím nepochybně jenom budili pozornost těch masatců.</p>
<p>Ne že by měl strach z několika otrhaných lidských válečníků, ale chtěl se dostat na sever co nejrychleji a pokud možno nepozorovaně, než se za nimi pustí celá spojená armáda Skryté země. Jestli je budou obklopovat pevné stěny trpasličí pevnosti a v zádech budou mít hory, bude jejich boj mnohem snazší. Doufal, že armádu Skryté země budou mezitím v dostatečné míře zaměstnávat zbylá knížata, se kterými se předtím dělil o vládu v Toboriboru.</p>
<p>Slunce se sklánělo níž a níž a připravovalo se, že po náročném oběhu zalehne ke spánku a udělá místo nočním hvězdám. Blížil se čas, kdy vypukne boj, a tak zařval a přivolal k sobě Runshaka, aby mu udělil rozkazy.</p>
<p>Tu se vítr obrátil a přinesl k nim do tábora na pahorku nový pach. Kníže pátravě zavětřil, jeho široké chřípí se nadmulo, větřil, dokud nevyloučil všechny pochybnosti: pach koní. Koně, kov a pot. Pot rudokrvých.</p>
<p>„Přichází to od jihu,“ zabručel Runshak a otočil krk, aby si pořádně prohlédl pahorkatinu, rozkládající se vpravo od nich. „Proklatí masatci!“</p>
<p><emphasis>To musí být celá ta jejich velká armáda! </emphasis>Ushnotz vycítil, že je nutné dát se před přesilou rychle na ústup, tato potřeba však pominula, jakmile rozpoznal, co mají útočníci v úmyslu. Ti se zatím dali vytušit jen podle pachu. „Počkej.“</p>
<p>„Ty si myslíš, že nás neviděli?“ divil se Runshak.</p>
<p>„Našli ty, kterým byli celou dobu na stopě.“ Ushnotz se zašklebil a děkoval Tionovi, že mu vnukl nápad, aby se o několik mil dřív odchýlili od trasy severních skřetů a dále pochodovali korytem řeky. Prudce tekoucí voda setřela jejich stopy. Zvědové masatců nejspíš vycházeli z toho, že je před nimi jenom jedna armáda. Jinak by na něho a jeho vojáky už dávno zaútočili.</p>
<p>Velitel houfu neklidně zabručel, ještě jednou začenichal plochým nosem ve větru. „Jejich pach je pořád silnější. Blíží se, útok na ten tábor na sebe nenechá dlouho čekat.“ Vyčkávavě se podíval na Ushnotze. „Zaútočíme na ně, když budou mít plné ruce s těma skřetama ze severu?“</p>
<p>„Jenom ať rudokrví udělají tu práci za nás. Budeme se na ně dívat a počkáme si, jak ten boj dopadne.“ Kníže se potají rozhodl, že jestli lidská armáda zvítězí nad těmi vyvrheli v údolí, budou v pochodu pokračovat hned v noci. Jen ať si lidi klidně myslí, že tuto část Skryté země vyčistili a že tam nikdo z jeho rasy už není.</p>
<p>Nikdy by to Runshakovi otevřeně nepřiznal, ale v Kashbuggových slovech byl kus pravdy: už jich moc nezbývalo. Mohl bojovat i jinak a nepotřeboval, aby ho k tomu pobízel někdo z jeho vlastních řad. „Budeme se chovat tiše. Lidská armáda se vrátí na jih a bude si myslet, že se nás zbavili. My ale budeme moct v naprostým klidu táhnout dál a najdeme si víc tý černý vody. Musí jí být dost pro všechny z nás. Tak se staneme skoro nepřemožitelnýma a pak si vezmeme životy, který jsme dneska ušetřili.“</p>
<p>Ohlédl se přes rameno dozadu, jeho zbroj byla tak promazaná, že mu z ramenních plátů odkapával tuk. Jeho oči sklouzly na místo, kde se povalovala mrtvola toho buřiče. Ushnotz rozjařeně zachrochtal. Jak to tak vypadalo, budou ukvapený Kashbugg a onen nedobrovolný ochutnávač tento večer jediní dva z jeho vojska, kdo zemřel.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Princ Mallen z rodu Ido se podíval nahoru na výšinu, za kterou zaujalo postavení jeho jezdectvo. Nahoře zalehli dva špehové a pozorovali nepřátelský tábor, aby tak získali jednoznačný přehled a nebyli odkázáni na hrubé odhady podle nalezených stop.</p>
<p>Rozhodl se pronásledovat skřety a gobliny, kteří prchali po bitvě u Černého skaliska, aby zdejší vesnice konečně zbavil všeho nebezpečí. To, co spolu se svými muži musel cestou zhlédnout, mu dávalo za pravdu. Ty bestie nesměly zůstat naživu už ani jeden oběh.</p>
<p>Jeden z jeho zvědů se opatrně odplazil pozpátku dolů a přispěchal k němu. „Jsou jich asi tak dva tisíce, princi Mallene,“ podal zprávu. „Jsou nacpaní a líně se povalují kolem ohňů.“</p>
<p>„Takže jsme se s našimi odhady mýlili, když jsme předpokládali, že jich je více než pět tisíc?“ Mallen se narovnal v sedle, kůň si vděčně odfrkl, protože mu jeho pán trochu odlehčil v kříži. Jízda bez přestávek, které by stály za řeč, nebyla úmorná pouze pro vojáky. Teplý vítr, jenž jim přestal vanout do tváře, ale opíral se jim do zad, s sebou přinášel vůni blížícího se jara.</p>
<p>„Musíte uvážit, že jsme jejich stopy často četli v blátě a na tající půdě,“ namítl zvěd. „V tom se každý boří hlouběji. Kromě toho jsou ti zelenokožci stejně těžší než my, i zbroje mají tlustší.“ Zahleděl se na řady jezdectva. „Jsou jich dva tisíce, ani víc, ani míň.“</p>
<p>Praporec rodu Ido, který hrdě třímal jeden z jezdců, plápolal ve větru. Ukazoval i tomu poslednímu z princovy armády, že se vítr obrátil. <emphasis>To je pro nás špatné. </emphasis>Mallen věděl, že ty potvory mají velice jemný nos, že jím vycítí kořist i nepřátele stejně dobře jako zvířata. Díky tomu se dokáží včas připravit, když je něco ohrožuje.</p>
<p>Přepychově vypracovaná, těžká zbroj se znakem rodu Ido se zaleskla v paprscích zapadajícího slunce. Princ Mallen sáhl po starobyle vypadající helmě, připevněné k opasku, rozepnul řemínky a nasadil si ji na plavovlasou hlavu. Půvabným pohybem dal najevo úctu k této insignii, kterou si v rodině předávali z generace na generaci a helma se při tom dočkala jen několika menších úprav.</p>
<p>Vojáci pochopili toto gesto jako signál. Tiché kovové šoupání v zádech mu prozradilo, že se muži připravují k útoku.</p>
<p>„Lučištníci si postoupí dopředu až k vrcholku pahorku,“ nařídil pevným hlasem, „pěšáci zůstanou u nich, aby je chránili.“ Stočil pohled doprava. „První švadrona, čelní útok. Rozdrážděte je, bodejte, rozzuřte je a až na vás zaútočí, okamžitě se obraťte a předstírejte, že se dáváte na útěk. Ve své hlouposti vás budou pronásledovat a vběhnou nám do náruče. Zničíme to jejich sémě jednou provždy.“</p>
<p>Povzbudivě na ně kývl a prvních sto padesát jezdců vyrazilo nahoru na kopec. Na druhé straně se jako ocelová bouře spustili dolů a začali pustošit krajní řady protivníkova tábora.</p>
<p>Mallen pevně sevřel oči a soustředil se na zvuky. Slyšel dunění okovaných kopyt, polekané kvičení skřetů a pronikavé ječeni goblinů. K tomu se pak přidalo rachocení a řinčení.</p>
<p>Řev se stával stále hlasitějším, místo stovky hrdel se jich ozývala tisícovka. Nestvůr se zmocnilo vzrušení, naslepo se k sobě sbíhaly a chystaly se pobít ten nevelký houf šíleně odvážných lidí.</p>
<p>Dusot koní se vracel zpět, doprovázený ryčením protivníků, kteří se jim hrnuli v patách.</p>
<p>Mallen zvedl paži, v níž svíral meč, aby ji bylo zdaleka vidět. Okamžitě zaznělo skřípění tětiv, které se vypínaly, jak je lučištníci natahovali.</p>
<p>První švadrona se ještě ani nepřehoupla přes vrchol pahorku, když princ s trhnutím spustil paži dolů. Do vzduchu se vymrštilo více než tři sta šípů, které ve strmém úhlu přeletěly přes kopec a téměř svisle dopadaly k zemi na řítící se vlnu skřetů a goblinů.</p>
<p>Jedna sprška šípů stíhala druhou. Mallen slyšel smrtelné výkřiky nestvůr a spokojeně se usmíval, zatímco se jezdci vraceli z výpadu a zařazovali se do dlouhé útočné formace.</p>
<p>„Jeďte, muži! Jeďte a přineste těm bestiím smrt!“ zvolal princ. Pomalu zvedl víčka, zhluboka se nadechl a vydechl. „Za Ido! Za Skrytou zemi!“ Pak udeřil koně plochou stranou čepele po zadku, kůň zaržál a vyrazil vpřed.</p>
<p>Spolu s princem se dalo do pohybu pět set jezdců. Převalili se přes vrcholek kopce jako stříbrná vlna. Bubnování dvou tisíců koňských kopyt se spojilo v neutuchající dunění, které blížícím se bestiím nahánělo strach.</p>
<p>Před širokou vlnou oštěpů, koňských těl a drtivé masy železa nebylo úniku. Pomalu prchající protivníky přejela lidská vlna jako první, ty rychlejší dostihla smrt o něco později. Zelená krev stříkala široko daleko a žádný z mužů nepodlehl soucitu nad zejícími ranami nebo ztrápenými zvuky, vydávanými umírajícími skřety.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Měl přece na nás počkat,“ bručel Boïndil Dvojčepel z klanu Vrhačů seker z Druhého, Beroïnova kmene, zatímco s nesmírnou lehkostí šplhal po žebříku v úzké šachtě. „Úplně jasně jsem slyšel, že jeho jezdectvo už zaútočilo.“ Pevné ruce se střídavě svíraly kolem železných příček. Troška světla, padající úzkou škvírou dovnitř do šachty, mu stačila, aby si našel oporu. Jako všichni trpaslíci, i on viděl ve tmě docela dobře. „U Vraccase, než se tam konečně dostanem, tak nám už Dlouzí žádnou sviňuchu nenechají“ Z jeho hlasu bylo slyšet dokonalé zděšení.</p>
<p>Tungdil Zlatoruký, který šplhal za ním, musel potlačit úsměv. Dobře znal záliby tohoto trpaslíka, který nikoliv neprávem měl přezdívku Pruďas: byl neustále posedlý bojem a vůči nepřátelům naprosto nelítostný. „Neměj strach, Boïndile. Princ Mallen mi slíbil, že některé z těch bestií nechá žít až do doby, kdy se tam objevíš.“</p>
<p>Pruďas si odfrkl, černý cop se mu na zádech zakomíhal sem tam. „Já si dobře pamatuju, když si někdo chce ze mě dělat srandičky,“ zavolal směrem dolů, aniž by při tom zpomalil výstup. „Už cítím žluklej tuk na jejich zbrojích,“ zasmál se radostně. „Musíme už být docela blízko těch sviňuch!“ Váha kroužkové košile, seker a štítu mu nečinila žádné těžkosti, už měl ruku u otvoru, opatrně uvolnil závoru a vyrazil kryt do výše. Opatrně vystrčil hlavu v helmě ven z šachty.</p>
<p>„Co vidíš?“ supěl za ním Tungdil, který to šplhání pořádně cítil v nohách i v rukách. „Jak jsme od nich daleko?“</p>
<p>„Teda, když se mě ptáš, tak jenom ve Vraccasově Věčné kovárně to může být ještě krásnější,“ jásal trpaslík šťastně. „Prvních deset patří mně! Oink, oink, oink, vy malý sviňuchy! Poslechněte si, jak řve umírající svině!“ slyšeli ho ryčet, pak se vymrštil ze šachty ven jako trpasličí dělová koule.</p>
<p>Tungdil proti světlu viděl, jak jeho silueta vytasila ve skoku sekery od opasku, pak mu trpaslík hned zmizel z dohledu. „Honem, musíme za ním!“ zakřičel dolů, aby tak pobídl ostatní trpaslíky, a okamžitě se sám vyšvihl na povrch země.</p>
<p>Přestože tušil, že je čeká zlé překvapení, vryl se mu pohled, který se mu nabídl, až do morku kostí. Ocitli se přímo uprostřed tábora zuřících skřetů a ječících goblinů. Pro Boïndila to možná byl dárek od samotného Vraccase, ale Tungdil měl zcela jiné pocity.</p>
<p>Sotva došlápl oběma nohama pevně na zem, vytáhl z úchytu na zádech Ohnivou čepel. Diamanty na jejím ostří se rozzářily krvavě rudým leskem zapadajícího slunce.</p>
<p>Nestvůry, které se na ně právě vyhrnuly, se zarazily a s chrochtáním couvaly zpět. Podle té sekery poznaly, kdo proti nim stojí. Jeho jméno se po bitvě u Černého skaliska rozneslo široko daleko, protože Tungdil zničil pomocí Ohnivé čepele vůdce těch bestií, mocného čaroděje Nôd’onna, a spolu s ním i démonickou bytost, která přebývala v kouzelníkově nitru.</p>
<p>Strach, který měli skřeti a goblini z této jedinečné zbraně, byl víc než oprávněný. Byla vytvořena těma nejzručnějšíma trpasličíma rukama, z nejušlechtilejších materiálů a nejčistší oceli, byla obohacena jistým množstvím tionia a vytvrzena v nejžhavější výhni ve Skryté zemi. Zbraň se vyznačovala nepředstavitelnou silou a průrazností.</p>
<p>Jeden jediný skřet našel znovu odvahu. Odfrknul si, pustil se k trpaslíkovi a mrštil po něm bojovou koulí.</p>
<p>„Ty by ses chtěl stát hrdinou?“ Tungdil se vyhnul skřetovu úderu, rozmáchl se přitom Ohnivou čepelí, otočil se jednou kolem své osy a rozpáral sekerou útočníkovi zbroj i s břichem. Vnitřnosti se skřetovi s mlasknutím vyhrnuly do prachu na zem, kam je brzy následovala páchnoucí krev a naříkající skřet. Tungdil zvedl sekeru. „A kde se fláká někdo další?“</p>
<p>Zbývající bestie couvly ještě dál dozadu a křičely na lučištníky.</p>
<p>Nejistota, která se protivníků zmocnila, umožnila třiceti trpaslíkům, aby se bez potíží vysoukali z tunelu na povrch a vytvořili kruh, který se ježil zbraněmi. V něm hodlali čelit dalšímu útoku.</p>
<p>Naproti tomu Pruďas řádil dále, poskakoval mezi řadami nestvůr a jeho sekery trhanými pohyby srážely skřety a gobliny k zemi. Tungdil ho ztratil z očí, slyšel však, jak se šťastně chechtá a výsměšné ryčí jako umírající svině. Tím chtěl trpaslík protivníky vydráždit, aby se na něho znovu vrhli.</p>
<p>Na severní straně tábora Tungdil objevil jízdní oddíly prince Mallena, které se připravovaly k útoku. Ve více než pět set kroků široké řadě se chystaly cvalem sjet dolů z kopce a při tom smést všechno, co se jim postaví do cesty.</p>
<p>„Boïndile, vrať se zpátky!“ houkl na dvojče ustaraně. Za ním se šplhal z šachty poslední z celkem stovky trpaslíků a Tungdilova malá armáda tak byla kompletní.</p>
<p>„Jdeme na věc?“ odněkud z bitevní vřavy přilétla Boïndilova rozjařená otázka, doprovázená řinčením zničených zbrojí a chroptěním bestií.</p>
<p>Tungdil oběma rukama popadl topůrko Ohnivé čepele a sklonil hlavu, obočí se mu stáhlo k sobě. „U Vraccase, a jak jdeme na věc,“ zamumlal a hned nato pozvedl hlas: „Žeňte je před sebou!“</p>
<p>Jeho vojáci se s hlasitým křikem rozběhli do stran a vyřítili se se sekerami a válečnými kladivy na váhající nestvůry, které nevěděly, jak se rozhodnout. Tungdil bojoval s Ohnivou čepelí v čele, před všemi ostatními. Sekeru nedokázalo nic zadržet, se zabzučením prorážela štíty, pancéřové pláty i kroužkové košile, usekávala údy a jediným děsivým úderem dokázala přetnout nit hned několika životů.</p>
<p>Tungdil a jeho trpaslíci se prodírali masou nepřátel. Nedali se rušit pachem krve protivníků ani odporným zápachem tukem promazaných zbrojí. Z otevřených ran na ně tryskala zelená tekutina, uťaté údy padaly k zemi, kde je rozšlapaly nesčetné nohy. Trpaslíky povznášelo přání smést jednou provždy z povrchu země všechno to zlo a neúprosně se probojovávali vpřed.</p>
<p>Počáteční odpor ochabl. Odvážní skřeti a goblini padli jako první a ti bázlivější se otočili na obrtlíku, jakmile přímo před sebou spatřili divoké, vousaté tváře trpaslíků.</p>
<p>„Nepolevujte v útoku!“ Tungdilův plán vycházel. Bestie ztratily hlavu, utíkaly před ním a jeho válečníky pryč a srazily se s druhou vlnou prchajících, kteří se snažili prodrat táborem a uniknout jízdě prince Mallena, která je tlačila ze severu. Z tohoto zmatku už nebylo úniku.</p>
<p>Tungdil se právě rozmáchl, aby jediným úderem vzal život dvěma skřetům, když ti najednou padli k zemi, jako by je skolil nějaký duch. Za nimi se vynořil Pruďas, od hlavy k patě pokrytý krví svých obětí a s nepřítomným leskem v očích.</p>
<p>„A hele, konečně jste tady. Už jsem si dělal starosti,“ pozdravil zvesela přátele. „Co vás tak zdrželo? Snad ne ty všivý sviňuchy?“</p>
<p>„Copak jsem ti neříkal, že se máš vrátit?“ pokáral ho Tungdil a potřásl hlavou.</p>
<p>„Já myslel, že to voláš na někoho z těch tady,“ Pruďas ukázal pravicí na zabitého protivníka, „co ti frnknuli mezi prstama.“ Otočil se a blaženě pozoroval hemžení před sebou. „Není to krásnej konec jednoho slunečního oběhu, učenej? Máme před sebou kopu práce.“ S těmito slovy zvedl sekery potřísněné krví, na obličej mu však padl stín. „Ale nemám z ní takovou radost jako jindy. Chybí mi tu bratr. Spolu jsme jich dokázali vyřídit třikrát tolik. Dalších dvacet je pro Boëndala.“ S bojovým pokřikem na rtech se znovu vyřítil do bitevní vřavy.</p>
<p>„Ta jeho horká krev bude jednou jeho zkázou,“ prorokoval tiše jeden trpaslík, stojící vedle Tungdila, než se zapojil do boje.</p>
<p><emphasis>Modlím se, aby k tomu nedošlo. </emphasis>Tungdil na okamžik couvl dozadu, přiložil k ústům signální roh a zadul dohodnutou melodii. Sděloval tím princi Mallenovi, že trpaslíci dorazili na místo a bojují na protější straně tábora. To mělo zabránit Mallenovým lukostřelcům, aby nedopatřením nezamířili smrtící střely na ně. Na tuto vzdálenost a mezi výrazně většími nepřáteli se totiž trpaslíci dali jen obtížně rozeznat. Zakrátko uslyšel z druhé strany odpověď a s novou horlivostí se vrátil ke svým lidem.</p>
<p>Řádili mezi nepřáteli až do pozdního večera, přičemž do boje zasáhli k Pruďasově velké nelibosti rovněž Mallenovi pěšáci. Jedna princova švadrona pronásledovala skřety a gobliny, kteří se chtěli odpoutat z bojiště, ale ať se bestie snažily sebevíc, nepodařilo se jim vzdálit se od bitvy dost daleko. Vojáci na koních je dohonili a prošpikovali kopími.</p>
<p>Tak se stalo, že než nastala noc, nebylo na malé planince pomalu dost místa ani pro všechny mrtvoly těch nestvůr. Půda byla zelenou krví prosáklá v takové míře, že krev odtékala v malých potůčcích spolu s vodou z tajícího sněhu.</p>
<p>Trpaslíci a lidé se setkali na severním pahorku, za nímž se rozkládal tábor idoslânských vojáků. Mallen nasměroval koně k Tungdilovi, seskočil ze sedla a podal mu ruku. Na jeho zbroji se objevilo několik boulí a škrábanců, ale s výjimkou jedné řezné rány na pravém předloktí zůstal princ ušetřen nějakého vážnějšího zranění. „Tungdile Zlatoruký, těší mne, že vás nacházím v plném zdraví.“</p>
<p>Trpaslík se ušklíbl, protože ho panovník oslovil jako nějakého vznešeného pána, uchopil ho za ruku a potřásl jí. „Zase jednou vybojoval můj národ skvělou bitvu bok po boku s lidmi.“ Společně se zahleděli na armádu nepřátel, zničenou do posledního skřeta. „Doufám, že jsme tím ušetřili obyvatele Gauragaru před spoustou utrpení.“</p>
<p>Princův obličej se zachmuřil. „Přesto to stálo řadu životů. Cestou jsme objevili vesnice a usedlosti, které jejich hordy vydrancovaly a vypálily.“ Jeho oči hledaly třpytící se hvězdy, které se postupně začínaly objevovat na tmavě modré obloze. „Ale máte pravdu. Kdybychom je nezadrželi, zemřelo by ještě hodně lidí.“</p>
<p>„Začali jste bez nás,“ stěžoval si Boïndil polohlasem, avšak dost hlasitě na to, aby ho panovník zaslechl. „Vy jste je tak vyděsili, že se ty bestie ani pořádně nebránily.“ Záměrně zvolna překřížil svalnaté ruce před impozantní hrudí a výraz modrých očí dával zřetelně najevo, že to má lidem za zlé.</p>
<p>Mallen znal Boïndilovu svéráznou povahu a věděl, kam si má zařadit tu poznámku, která vlastně nebyla určena pro jeho uši. Proto se s ním zpočátku nepouštěl do žádných debat. „Příště na vás počkáme,“ slíbil místo toho. „Hlavně buďte dochvilnější.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Dochvilnější?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>rozpálil se Pruďas a bojovně vystrčil vpřed hlavu, až se mu jeho černé vousy rozevlály. „Můžete bejt rádi, že jsme se tu vůbec objevili a pomohli vám. Koleje v tunelu jsou po těch prokletejch otřesech celý zprohýbaný a místama ležely na cestě kusy kamení, velký jako trollí prdel. Můžete mluvit o štěstí…“</p>
<p>„Prosím tě, kroť se,“ zasáhl Tungdil smířlivě, než se trpaslík zcela zapomene. „Princ Mallen má pravdu, přišli jsme sem později, než bylo domluveno.“ Obrátil se k panovníkovi a zakoulel přitom očima, aby mu naznačil, že má celou věc prostě nechat být. „Ale skončilo to velkým vítězstvím pro Skrytou zemi, že ano?“</p>
<p>„Naprostým vítězstvím,“ přikývl světlovlasý Ido a snažil se tvářit vážně. „Bez trpaslíků bychom tuto bitvu určitě nerozhodli tak snadno.“ Nikdo jiný, kdo by z úst vypustil tak nepatřičná, vzpurná slova, by se od něj nedočkal žádného milosrdenství, jenom u Pruďase udělal princ výjimku a nechal převládnout mírnost. Navíc u jejich rozhovoru nebyli kromě nich žádní svědci.</p>
<p>Mírná, pochvalná slova měla za následek, že se Boïndilova zachmuřená tvář rozjasnila. Sundal si helmu, pod níž se objevil dlouhý černý cop, a přetřel si vyholené boky hlavy. Perlily se mu na nich kapky potu. „No, pro mě za mě,“ mírnil se. „Všichni jsme si užili srandy a Vraccasovi se určitě líbilo, jak jsme s těma sviňuchama naložili.“ Protáhl se. „Promiňte mi, že jsem tak vylít,“ zabručel dodatečně omluvu, přičemž si nijak nedal záležet na lidské etiketě, co se týče způsobu, jakým se má oslovovat panovník.</p>
<p>„Promíjím ti.“ Mallen ukázal na druhou stranu pahorku, kde stály stany jeho malé armády. „Buďte mými hosty a oslavte spolu s námi konec těch nechutných bestií,“ pozval je. „Máme s sebou i dobré, silné pivo, vozy s proviantem právě dorazily.“</p>
<p>„Mým díkem si můžeš bejt jistej,“ přikývl Pruďas uznale a hbitě se pustil z kopce. Žízeň ho cílevědomě vedla tam, kde čekaly obrovské sudy. Na Tungdilův pokyn se za ním vydali i ostatní trpaslíci. Rovněž vojáci se vraceli zpět a těšili se, že na ně čeká první klidná noc, kdy nebudou muset pochodovat.</p>
<p>Mallen a Tungdil zůstali stát na kopci a pozorovali, jak vítězní bojovníci společně přicházejí k ohňům a začínají jíst.</p>
<p>„Vlastně ještě před nedávném,“ pronesl panovník zamyšleně, „jsem byl vyvržencem v exilu. Dnes je ze mne regent, jakým se vždy chtěli stát moji předkové. Ba co víc. Stal jsem se svědkem zcela mimořádného spojenectví. Nikdy jsem nepředpokládal, že by k němu mohlo dojít.“</p>
<p>Trpaslík se v myšlenkách vrátil k pohnutým dobám, které mu poslední oběhy přinesly. Od prostého pomocníka jistého maguse přes uchazeče o trůn všech trpaslíků až k válečníkovi, na kterého překvapivě připadl v bitvě u Černého skaliska úkol zničit pomocí Ohnivé čepele mocného maguse Nôd’onna i s jeho démonem. „Sjednotil nás společný nepřítel,“ souhlasil s Mallenem. „Nikoho z mého národa by ani ve snu nenapadlo, že by bojoval bok po boku s elfy.“</p>
<p>Mallen se neradostně zasmál. „Tak potom to utrpení, které nám napáchala Mrtvá země, s sebou skutečně přineslo něco dobrého. Znovu jsme si vzpomněli na naši bývalou pospolitost.“</p>
<p>Tungdil přikývl, zabodl Ohnivou čepel do země a rukama se opřel o topůrko. „Opravdu přineslo něco dobrého. A teď je na nás, abychom tento plamínek udrželi při životě a rozdmýchali ho na velký oheň, ve kterém naše svazky pevně ukujeme a nenecháme je nikdy vychladnout.“ Zadíval se na oslavující vojáky. „Utrpěli jste velké ztráty?“</p>
<p>„Asi tak padesát mužů a stejné množství koní, ale počet zraněných je mnohem vyšší,“ shrnul Mallen celkový součet. „Když uvážíme, jakou měli naši protivníci převahu, nestojí naše ztráty skoro za řeč.“</p>
<p>„My jsme naštěstí neztratili nikoho. Pár řezných ran a polámaných kostí, k ničemu horšímu nedošlo. Vraccas nás zakryl ochranným štítem, nebo prostě nechtěl ve Věčné kovárně vidět ještě více svých dětí. Od Černého skaliska jich tam odešlo příliš mnoho.“</p>
<p>Princ ho jemně uchopil za rameno. „Pojďte, Tungdile Zlatoruký, v klidu si teď užijeme dnešní večer, než se vydáme na namáhavou cestu domů.“</p>
<p>Trpaslík neodporoval. On se s trpaslíky vrátí zpět tunely, sbalí si své saky paky a s dobrovolníky z kmene Čtvrtých a Druhých vyrazí na západ. Všichni se sejdou u Prvních v Rudých horách.</p>
<p>Odtamtud hodlal vytáhnout na sever do Šedých hor a přivést s sebou nový život do staré trpasličí pevnosti u Kamenné brány, jak svého času slíbil. Z těchto tří kmenů by měli vzejít noví potomci, kteří budou pečovat o památku vyhlazeného kmene Giselbarta Železnookého, zakladatele kmene Pátých a klanu Železnookých.</p>
<p>Tungdil se neoddával žádným iluzím. Dokud jsou brány pevnosti otevřené, mohou průsmykem ze severní Země za horami pronikat dovnitř další stvůry a zahnízdit se v chodbách a tunelech opuštěné pevnosti.</p>
<p><emphasis>Vraccasi, doufám, že proti sobě nebudeme mít příliš mnoho nepřátel, </emphasis>prosil v duchu svého boha, když scházel vedle Mallena dolů z kopce. <emphasis>Bojovali jsme přece tak dlouho. Jednou už toho musí být dost.</emphasis></p>
<p>Již z dálky slyšeli Pruďase. Ten právě začal zpívat jednu píseň, kterou jim kdysi zpíval jejich mrtvý společník Bavragor Perlík. <emphasis>Zpíval ji všem, jen Pruďasovi asi ne.</emphasis></p>
<p>Mallen podal Tungdilovi džbánek piva a společně si oba připili za radostného pokřiku válečníků. Trpaslík byl spokojený: měl dojem, že spojenectví všech národů, uzavřené po bitvě u Černého skaliska, se stalo alespoň mezi lidmi a trpaslíky skutečností.</p>
<p>Tungdil sledoval, jak se všichni navzájem promíchali a usedli u plamenů ohňů. Voněla tam pečínka a nějaká vydatná polévka, která vojákům velice zachutnala. Přitom si vyprávěli o přestálé bitvě, někteří lidé vykreslovali boj se skřety a gobliny a mohutně při tom gestikulovali a rozmachovali se lžícemi. Trpaslíci se smáli, hlasitě usrkávali z misek a tu a tam prohodili s přátelským přikývnutím vhodnou poznámku.</p>
<p><emphasis>Copak jsme potřebovali nějakého nepřítele, abychom se jeden druhému otevřeli? </emphasis>Tungdil se zvolna loudal mezi skupinkami bojovníků. Tu zaslechl, jak trpaslíci hlubokým, nosným hlasem vyprávějí o kráse svých hor, o pár kroků dále se dva Mallenovi bojovníci snažili trpaslíky naučit písně, které si zpívají jejich vojáci.</p>
<p>Tungdil spokojeně pozoroval, jak si trpaslíci s lidmi rozumějí, a přál si, aby mu Balyndis stála po boku. Kovářka z kmene Prvních, kmene Borengarových potomků, proměnila jeho srdce ve žhnoucí pec, sálala v něm vášeň a láska k této trpaslici. Brzy ji zase uvidí…</p>
<p>„A já ti říkám, že jich je více než jenom jeden,“ závojem vzpomínek k němu proniklo tiché vyprávění jednoho vojáka. „My už jsme objevili tři. Je to mor země, když už o tom tak mluvíme.“</p>
<p>Trpaslík se na muže pozorně zahleděl. „O čem vyprávíš?“ chtěl vědět. „Co jsi objevil?“ Podle odznaků, které voják nesl na lehké kožené zbroji, poznal, že je to zvěd.</p>
<p>Muž zaváhal. „Les bez duše,“ odpověděl. „Alespoň já mu tak říkám.“ Rozmáchl se rukou kolem sebe a přejel jí po zelenající se trávě. „Podívej se, Nôd’onnovou smrtí pominula i moc Mrtvé země. Bohyně Palandiell vrací znetvořené zemi zpátky její sílu, ale na některých místech se zlo pořád ještě pevně drží.“ Vyměnil si rychlé pohledy s lidmi a trpaslíky, sedícími kolem něho, kteří mu viseli na rtech. Někteří při tom hlasitě, jiní potichu polykali jídlo, především trpaslíky bylo pořádně slyšet. „Vím, že vy jste je ještě neviděli, ta místa, kde zlo zapustilo hluboké, černé kořeny.“</p>
<p>V Tungdilovi se probudila zvědavost. „Mrtvá země se tady někde zachytila natrvalo?“</p>
<p>Zvěd s přesvědčením přikývl. „Ptal jsem se lidí, kteří žijí v blízkosti takových míst. Z těch několika málo nešťastníků, kteří zpočátku nic netušili a vstoupili na tu prokletou zem, se vrátili jenom tři. Byli silnější než deset chlapů najednou, zuřili a řádili, útočili na všecko, co jim přišlo pod ruku, až jim ostatní usekli hlavu a definitivně je tak zabili. Hned potom vydal král Bruron zákaz. Aby na ta území neměl nikdo přístup, obklopili je palisádami, příkopy a zdmi. Nikdo nesmí ani dovnitř, ani ven. Když tam někdo přece jen vleze, má být na místě zabit.“ Voják sáhl po poháru s pivem. „Říkám vám, nezůstane jenom u těch několika skvrn,“ prorokoval ponuře. „Je to mor země.“</p>
<p>Tungdil mu na to chtěl něco odpovědět, byl však zprudka přerušen.</p>
<p>„Ha hou, tak tady sedí, ten náš učenej, a je nějakej zkormoucenej,“ přepadl ho Pruďas a vypudil mu z hlavy myšlenky na Balyndis a hrůzy lesa bez duše. Jediný pohled do jeho obličeje Boïndilovi stačil. „Aha, už jsme zaseje mysleli na ženský?“ dobíral si ho. „Na to, že o nich nemáš ani potuchy, se ti povedlo dosáhnout pořádnýho úspěchu,“ Přiťukl si svým pohárem o Tungdilův. „Na tu tvoji kovářku! Ať tě udělá šťastným! Já vám to přeju.“</p>
<p>Tungdil slyšel bolestný podtón ve slovech trpasličího dvojčete, které si nepochybně připomnělo vlastní, nešťastnou lásku. „I ty najdeš štěstí,“ utěšoval ho a i on pozvedl pohár k přípitku. „Na Balyndis a na tvého bratra, který mi chybí skoro stejně jako tobě. Ten se mezitím už určitě uzdravil.“</p>
<p>Boïndil vypil džbánek na jeden zátah, pak pomalu potřásl hlavou a jeho levice spočinula na hlavě sekery. „V to moc doufám. Já si svý štěstí zničil vlastní rukou a teď už ho nacházím jen v boji,“ zašeptal nepřítomně a zíral do ohně. Plameny ozařovaly vrásčité rysy a zřetelně prozrazovaly, jaké trápení nosí v duši. „Všecko ostatní už mi zůstane odepřený.“</p>
<p>Po delší odmlce zanotoval Bavragorovu píseň a trpaslíci se k němu postupně přidávali, jeden po druhém.</p>
<p><emphasis>Jedné bouři jde v patách další,</emphasis></p>
<p><emphasis>jednomu skřetovi jde v patách deset dalších, tak tomu</emphasis> <emphasis>vždy bývá,</emphasis></p>
<p><emphasis>nenasytná touha je žene přes hranice,</emphasis></p>
<p><emphasis>a my trpaslíci na ně s radostí čekáme, tak tomu vždy</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>bývá.</emphasis></p>
<p><emphasis>Sekerou tnout hluboko do zeleného břicha,</emphasis></p>
<p><emphasis>sekerou do hlavy a údů, tak tomu vždy bývá,</emphasis></p>
<p><emphasis>než všechny skřety pobijeme, tak tomu vždy bývá.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vraccasovi na počest a národům na ochranu,</emphasis></p>
<p><emphasis>nemáme spočinutí, nemáme klidu, toť naše povinnost,</emphasis></p>
<p><emphasis>tak tomu vždy bývá,</emphasis></p>
<p><emphasis>a když v boji s nimi trpaslík zemře,</emphasis></p>
<p><emphasis>uroníme slzy a zaplníme mezeru,</emphasis></p>
<p><emphasis>tak tomu vždy bývá,</emphasis></p>
<p><emphasis>duše odtáhne do Věčné kovárny, tak tomu vždy bývá,</emphasis></p>
<p><emphasis>ohřeje se o žár výhně, tak tomu vždy bývá.</emphasis></p>
<p><emphasis>Netoužíme po chvále, netoužíme po díku,</emphasis></p>
<p><emphasis>tak tomu vždy bývá,</emphasis></p>
<p><emphasis>konáme svou povinnost, konáme ji rádi,</emphasis></p>
<p><emphasis>tak tomu vždy bývá,</emphasis></p>
<p><emphasis>sekery jsou ostré, zbroj se leskne,</emphasis></p>
<p><emphasis>tak tomu vždy bývá,</emphasis></p>
<p><emphasis>žádná bestie hradbu neprorazí,</emphasis></p>
<p><emphasis>tak tomu vždy bývá.</emphasis></p>
<p>Lidé si přestali povídat a naslouchali temným, sonorním hlasům, které pěly o cti, přátelství a o povinnosti vůči Skryté zemi. I když všem veršům nerozuměli, dostalo se jim alespoň zčásti možnosti nahlédnout do duše trpaslíka, získali představu, co to znamená, když je někdo dítětem kováře.</p>
<p>Mnohohlasý chór se dále rozléhal po gauragarské zemi, přes pahorky a nížiny až nahoru ke hvězdám.</p>
<p>Zpěv se neminul účinkem. Píseň Tungdila rozrušila, a tak se vrátil na místo, kde se chtěl prospat. Znovu musel myslet na les bez duše. <emphasis>Co to má znamenat? Asi není úplně pravda, že jsme se zbavili všech starostí, </emphasis><emphasis>Vracca</emphasis><emphasis>si. </emphasis>Než se mu zavřela víčka, dal si pevné předsevzetí, že jakmile se mu naskytne trocha času, odhalí tajemství těch proklatých míst, o nichž voják hovořil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Druhého dne ráno se lidé s trpaslíky rozloučili.</p>
<p>Zatímco trpaslíci sestupovali zpátky do tunelů, aby rychle dojeli ke Druhým, vyráželi lidé pěšky, na povozech a na koňských hřbetech na cestu do Idoslânu.</p>
<p>Trpaslíci za sebou zanechali bojiště, nad kterým kroužili havrani a kde se vytvořil odporně páchnoucí oblak, a začali se sestupem do podzemní říše.</p>
<p>S každou příčkou, kterou nechal za sebou, se vytrácela i Boïndilova sklíčenost z předchozího večera. Trpaslík se těšil na cestu a především na vytoužené setkání se svým dvojčetem Boëndalem, jež se v říši Prvních léčilo z těžkých ran.</p>
<p>„Ještě nikdy jsme nebyli tak dlouho odloučení jeden od druhýho,“ prozradil Tungdilovi, když se dostali dolů na dno tunelu a vyrazili k důlním vozíkům, ve kterých budou dále cestovat po kolejích.</p>
<p>„No a? Jak to snášíš?“</p>
<p>Pruďas se zatahal za spletený vous, aby se zbavil kousku listí, který se mu tam nějakým způsobem vloudil. „Je to hrozný,“ přiznal s povzdechem. „Ty seš kromě něho jedinej, kdo mě dovede jakž takž přivýst k rozumu, když mě popadne vztek, ale on to prostě umí ještě o moc líp.“ Zapřemýšlel. „Je to, jako by mi chyběla jedna ruka a jedna noha. Můžu bez něho žít, ale je to strašný. Cítím, že nejsem úplnej, není tu nikdo, s kým bysem se podělil o myšlenky a nemusel přitom moc mluvit. A dokonce i v boji si bez něho užiju jen polovičku srandy.“</p>
<p>Zaváhal a Tungdil si toho všiml. „Je za tím ještě něco? Včera večer se mi podle tvého hlasu zdálo, že tě možná tíží ještě něco dalšího.“</p>
<p>„Já… já to neumím popsat.“ Trpaslík hledal příhodná slova. „Jsem jaksi neklidnej. Cítím nějakej chlad, a to už dlouho. Přitom všude kolem nás začíná jaro. Mám strach, že se mu mohlo přihodit nějaký neštěstí.“</p>
<p>Zabočili za roh chodby a zůstali stát. Tungdil chtěl jeho slova důkladněji rozebrat, ale při pohledu na tu změť před nimi ho přešla chuť mluvit. V další cestě jim bránil obrovský zával, kusy kamene se vršily až ke stropu, a co bylo ještě mnohem horší: tady kdysi stály jejich vozíky!</p>
<p>Pruďas s nespokojeným brumláním poklekl a zatahal za zaprášený kus železa, který vyčníval pod kusem skály. Svaly mu naběhly, škubl – a v ruce držel zprohýbaný kus jednoho vozíku. „U Vraccase, za to určitě mohli ti šemíci, jak tak dupali,“ spustil stavidla své zlosti. „Tím dusáním způsobili zával.“ S nezájmem odhodil železo na hromadu suti.</p>
<p>Trungdil se spíše domníval, že mají co dělat s následky velkých otřesů země. Všimli si jich jednou večer před několika oběhy slunce, nedlouho poté, co vybojovali vítězství u Černého skaliska. Podle všech zpráv, které jim poslové nahlásili, byly otřesy cítit prakticky všude. Staré štoly byly na dopad takových otřesů určitě mimořádně citlivé.</p>
<p><emphasis>Doufám, že to říše trpaslíků přestály vcelku dobře, </emphasis>pomyslel si. „Nic se nedá dělat,“ pokynul svým bojovníkům nataženou rukou, aby se znovu vydali na povrch. „Najdeme si nejbližší další vchod.“</p>
<p>V duchu si však dělal velké starosti. V podstatě budou muset všechny tunely pod Skrytou zemí nejdřív prověřit inženýři jeho národa, než je budou moci používat stejně jako dřív. Mnohé úseky potrubí se daly překonat jen tak, že vozíky rachotily po kolejích bez brždění. Taková mohutná překážka jako tenhleten zával by pro osádku vozíku znamenala tvrdý náraz a jistou smrt.</p>
<p><emphasis>Možná bude lepší, když půjdeme hned od začátku pěšky nebo si koupíme nějaké vozy, </emphasis>přemítal, když šplhali nahoru.</p>
<p>Tři sta mil k Černému skalisku – a odtamtud na ně cekalo dalších šest set mil, než dorazí do Modrých hor Druhého kmene. S pomocí tunelů to znamenalo cestu trvající několik málo oběhů, pěšky by uplynula malá věčnost.</p>
<p><emphasis>Přeje si nějaká temná síla, abychom k Prvním došli později, než jsme plánovali? Co se děje ve Skryté zemi? </emphasis>Z neklidu a starostí se ho zmocnil jakýsi nevysvětlitelný svíravý pocit, na něm nedokázalo nic změnit ani včerejší vítězství nad skřety. Tungdil se vyšvihl nahoru na povrch. „Pospíšíme si. Ty, kteří jsou zranění, ponese co nejvíc z nás,“ vydal pokyn. „Chci vědět, k čemu tady došlo.“</p>
<p>Orientovali se podle výšky slunce a vydali se na pochod východním směrem. Když se vyšplhali na pás menších kopečků a podívali se za ně na druhou stranu, nemálo se podivili.</p>
<p>„Ohó. Dokonce i slepej by si všimnul, že tady někdo tábořil,“ pronesl Pruďas a zkoumavě nasál vzduch. Rozrytá země podávala zprávu o několika tisících vysokých bot. „Zas nějaký další zelenokožci,“ zasyčel a seběhl ze svahu dolů. Ohmatával stopy, přičichl si k zemi a plný nenávisti si odplivl. „Ať všichni táhnou k šípku, rovnou pod moji sekeru!“ Jeho oči se hněvivě zahleděly na široké koleje, které za sebou v rozmrzající půdě zanechaly vozy se zásobami. „Odtáhli na sever.“</p>
<p>Tungdil si všiml, že nikde nevidí ani jedno ohniště. Dva z trpaslíků, kteří se vyšplhali na vrcholek kopce, na něho volali, že i tam jsou otisky stop. Několik kroků od nich seděli pod stromem na mršinách dvou skřetů havrani a s krákáním se přeli o tučnou kořist. Podle stavu těch mrtvol museli být skřeti mrtví už delší dobu. Ptačí zobáky obraly tmavé maso místy až na kost.</p>
<p>„Oni nás pozorovali,“ Tungdil řekl, co si myslí, a vyčkávavě se zahleděl na Boïndila. „Leželi nahoře na kopečku a dívali se, jak pobíjíme jejich soukmenovce. A když začalo být jasné, že vyhrajeme, odtáhli dál.“</p>
<p>„Zbabělá sebranka,“ rozčiloval se Pruďas a kopl do skřetí mrtvoly. Jeden z havranů neohrabaně poskakoval kolem něho a tloukl křídly do stran. „Přišli by mi právě vhod, byl jsem zrovinka pořádně v ráži.“ Přistoupil k Tungdilovi. „Hádám, že těch, který upalujou na sever, můžou být takový čtyři tisícovky. Nejmíň.“</p>
<p>„Ale co je jejich cílem?“ tázal se Tungdil, zvedl ze země prázdný měch s vodou, přičichl k němu a s odporem jím mrštil zpátky. Odporně páchl. „Proč na nás nezaútočili? Bylo jich tolik, že nad námi měli obrovskou převahu.“ Dospěl k rozhodnutí. „Jdeme vpřed. Chci vidět, co mají v plánu,“ nařídil, čímž okamžitě udělal Boïndilovi obrovskou radost. Tungdil si uvědomoval, že jeho národ nepatří zrovna k těm nejrychlejším a že skřeti jsou za pochodu i v běhu lepší, nic jiného jim však nezbývalo.</p>
<p>„Holá hej, tomu říkám velká výzva,“ komentoval Pruďas jeho rozhodnutí. „Nás sto proti několika tisícům, pro každýho z nás to dělá…“ Rázem si uvědomil, že se tím odsouvá setkání s bratrem, a jeho nadšení se vytratilo.</p>
<p>„Ne, nezaútočíme na ně. Budeme je pronásledovat, abychom zjistili, co mají za lubem,“ přerušil Tungdil přítele. Vyslal dva bojovníky na jih, aby o jejich objevu podali zprávu princi Mallenovi, dvacet dalších rozeslal hvězdicovitě do okolí. „Musíte varovat obyvatele Gauragaru,“ vštěpoval jim. „Ať utečou do hor nebo do nějakého většího města.“</p>
<p>„Všiml sis jedný věci?“ zeptal se ho Boïndil zadumaně. „Ty sviňuchy někdo probodl a usekl jim hlavu. Na to, aby byli mrtví, by u obou stačily ty bodný rány, učenej.“</p>
<p>„Vzorový příklad,“ domníval se Tungdil. „Nejspíš chtěl jejich vůdce předvést svou moc a zastrašit další, kteří by se chtěli bouřit.“</p>
<p>„Mhm.“ Zdálo se, že tím Pruďase nijak nepřesvědčil. „Tohodle tady probodl hned třikrát a usekl mu hlavu. Myslím, že větší dojem udělá tím, když jednou ranou usekne nepříteli hlavu.“ Napodobil zvuk bzučící sekery. „Dokáže tak sílu a dobrý oko.“</p>
<p>„Co by ty rány jinak mohly znamenat?“ trval Tungdil na svém odhadu, a protože mu Boïndil žádné jiné vysvětlení nepodal, zůstalo při tom.</p>
<p>Tak zahájili putování Gauragarem, který se měnil a byl stále hornatější a kamenitější. Louky ustoupily šedohnědým kropenatým skalním políčkům, mezi nimiž se tu a tam prodírala nepočetná stébla. Těžké boty skřetů a odpadky, které po sobě nechávali ležet, přesto zanechávaly nezaměnitelné stopy, které je vedly dále na sever.</p>
<p>„Taky jsi už slyšel o lesu bez duše?“ zeptal se Tungdil cestou Pruďase. „Jeden Mallenův zvěd mi o tom včera vyprávěl.“</p>
<p>Válečník vykulil oči. „Les bez duše? Je to tak špatný, jak to zní?“</p>
<p>„Zdá se, že si Mrtvá země vytvořila na několika místech zázemí, kam se může stáhnout,“ shrnul pro přítele zprávy, které se doslechl. „Ta místa se poznají podle černých stromů. Král Bruron vydal zákaz a nikdo tam nesmí ani vstoupit. Lidé v nich přijdou o rozum.“</p>
<p>„To není dobrý,“ zabručel Boïndil. „Já si myslel, že jsme se Mrtvý země zbavili, a ona nám tu místo toho nakladla vejce.“</p>
<p>Tungdil pozoroval skřetí stopy. „O to by se měla postarat Andôkai. Jestli Mrtvá země vložila do půdy své sémě, kdo ví, jestli se odtamtud nezačne znovu šířit.“</p>
<p>Dvojče přikývlo na souhlas a ujalo se úkolu roznést tuto zprávu mezi trpaslíky, aby se cestou rozhlíželi. Měli každou černou skvrnu označit a nahlásit králi Bruronovi.</p>
<p>I druhý sluneční oběh se neustále drželi skřetům v patách. Jejich stopy však najednou zabočily na východ, rovnou k nejvyššímu vrcholku celé pahorkatiny. Zřejmě se v těch místech skrývalo něco mimořádného.</p>
<p>Večer třetího oběhu se nepochopitelné stalo skutkem: dohonili armádu skřetů, která se dvě míle před nimi valila přes kopec a mizela za ním.</p>
<p>„Oink, oink,“ vyrazil Pruďas nedočkavě, ale Tungdil se na něho přísně podíval a trpaslík rychle zmlkl.</p>
<p>„Žádný boj,“ přikazoval mu znovu důrazně a konejšivě položil Boïndilovi ruku na předloktí. „Z toho bychom nevyvázli.“</p>
<p>S nesmírnou obezřetností dále sledovali nestvůry, vyšplhali se po příkrém, spoře porostlém svahu a zastavili se před úzkým vrcholkem hřebene.</p>
<p>Tungdil si sundal helmu, jeho dlouhé, hnědé vlasy povlávaly v mírném větříku. Opatrně se posunul nahoru, aby nad udusanými stébly trávy nevyčnívalo nic víc než jeho čelo a oči. Boïndil udělal totéž.</p>
<p>Další hrůza na sebe nenechala dlouho čekat. Skřeti směřovali k místu, které nevěštilo nic dobrého. Tungdil se zahleděl na černé, odumřelé stromy, mezi nimiž bestie právě mizely. Uprostřed lesa leželo jezírko s vodou černou jako smůla, jeho vlnky se jako inkoust přelévaly přes kameny na břehu a zanechávaly za sebou hromádky tmavého slizu.</p>
<p>Tungdil tušil, co se před nimi rozkládá: les bez duše! „Tady se budou cítit skvěle,“ vyslovil nahlas své myšlenky.</p>
<p>Pruďas nechápavě zíral dolů. „Prokletá země! Co tam chtěj? Založit si novou říši? I na ně je tam toho k životu moc málo.“</p>
<p>Jeho přítel zaslechl v Boïndilově hlase němou prosbu, touhu po boji. „Nic nepodnikneme,“ odvětil. „Princ Mallen dá zprávu králi Bruronovi, že jsme objevili další z těch bezduchých míst. Král už se určitě postará, aby skřeti zůstali tam, kde jsou. Nebo je zničí, kdyby chtěli pryč.“</p>
<p>Trochu se natáhl, aby viděl přes koruny stromů, na kterých nebyl jediný zelený list, a aby mohl odhadnout rozlohu toho místa. Čerň se rozkládala dobrou míli široko a daleko a tvořila černý koberec strachu a hrůzy. Pokrčil nos, když k němu vítr zanesl známý pach. Ve vzduchu se vznášel tentýž hnilobný zápach, jaký ucítil u měchu na vodu, zřejmě pocházel z jezírka uprostřed lesa. „Napil by ses něčeho, co tak smrdí?“</p>
<p>Pruďas přidušeně zachroptěl. „Ani kdybych umíral žízní,“ odpověděl.</p>
<p>Tungdil si s vášnivou naléhavostí připomněl zvědova slova. <emphasis>Museli těm šílencům, kteří vešli dovnitř, urazit hlavu, aby zemřeli. </emphasis>Pozoroval inkoustově černé jezírko. <emphasis>Co když se ti dva mrtví skřeti, které jsme viděli, napili té vody? Že by i oni zešíleli, a proto jim usekli </emphasis><emphasis>hlavu? </emphasis>Na své otázky nenacházel žádnou kloudnou odpověď. Tak sklouzl ze svahu dolů a povyprávěl o objevu ostatním trpaslíkům. Setrvali na místě, dokud se konečně neobjevil oddíl vojáků krále Brurona. Tungdil podal lidem zprávu o všem, co se přihodilo.</p>
<p>„A teď půjdeme domů,“ rozhodl nakonec, a dokonce i Pruďas přijal toto rozhodnutí s úlevou. Naděje, že se konečně po dlouhé, předlouhé době setká se svým bratrem a že si vyschlé hrdlo svlaží nejlepším pivem ve Skryté zemi, ztlumila jeho touhu po boji.</p>
<p>A tak se trpaslíci vydali na dalekou cestu zpátky.</p>
<p><strong>Skrytá země, Černé hory,</strong></p>
<p><strong>trpasličí říše Třetích,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec zimy</strong></p>
<p>„B</p>
<p>islipur si o sobě myslel, že je až moc chytrý,“ pronesl hluboký hlas. Vysoké stěny ho odrazily hrubou ozvěnou, pak zavládlo ticho, pouze praskání a prskání loučí narušovalo mlčení. Pancéřovaná rukavice se železnými trny nad prstními klouby se sevřela v pěst, kovové lamely se o sebe otřely. „Celé ty sluneční cykly promyšleného, mazaného pletichaření a tahání za nitky, a všechno bylo k ničemu, úplně k ničemu. Od samého začátku jsem tušil, že to nakonec selže.“</p>
<p>„Nu, jeho úsilí vedlo k tomu, že ostatní tři kmeny jsou oslabené, můj králi. U Černého skaliska je to stálo stovky životů. To se nám bude v nejbližších cyklech velice hodit.“ Ohně osvětlovaly holou lebku řečníka, ozdobenou jizvami. Tvar a podoba jizev nevznikla náhodou – byly vyryty do masa, aby se staly ozdobou svého nositele. Nejlepší umělci na tetování zkrášlili krutou tvář promyšleně uspořádanými trpasličí runami. Nepříteli, který si je přečetl, prorokovaly to nejhorší. „Své nejlepší válečníky vrhli proti Nôd’onnovým hordám,“ pronesl rozvážně. „Klany jsou tak dnes bezzubé jako starý dědek.“</p>
<p>Jeho protějšek se vzpřímil. Dlouhé, černé vlasy s výraznými šedými pruhy si trpaslík spletl do tří copů, které mu těsně přiléhaly k hlavě. „Hovoříš tedy o otevřené válce? Na ni je ještě příliš brzy.“</p>
<p>Válečný mistr a králův vojevůdce vypnul ramena. Trpaslíkova zbroj se skřípěním opakovala jeho pohyby, skládala se z ocelových kroužků a malých plátků, které byly do sebe umně vpleteny. „Copak někdy byla nějaká vhodnější příležitost, Lorimbasi Ocelové srdce? Během posledních dvou set cyklů rozhodně ne.“</p>
<p>„Já plánuji jiné věci, Salfalure Štítolame,“ odpověděl vládce Třetích zamyšleně. Jeho vous, lesknoucí se v různých tónech hnědé, červené a šedé, vlivem barev natolik ztvrdl, že mu visel u brady, dokonce i když mluvil, tuhý jako kus dřeva. Upřel oči na mapu Skryté země. „Bislipurovy intriky byly v podstatě dobré, ale dával si s nimi příliš na čas. Naproti tomu já bych chtěl docílit úspěchu během jedné dekády.“ Lorimbas se zvedl z kamenného křesla a prošel vysokou komnatou z černé skály, ve které se se svým vojevůdcem zpravidla radil. Kočičí zlato na ponurých stěnách se blýskalo v sebemenším záblesku světla a budilo dojem, jako by oba trpaslíci stáli uprostřed nicoty, obklopení zlatými hvězdami.</p>
<p>Král prošel kolem trojhranných opěrných pilířů, vytesaných ve skále, vystoupal po schodech k obřímu sarkofágu, vyrobenému z ryzího zlata, a rozevřel obě křídla dveří.</p>
<p>Uvnitř se skrývala kamenná, ve vzpřímené poloze stojící rakev otce kmene Třetích, Lorimbura. Jeho postava byla vytesána do horního poklopu. Ze vzácných kamenů, drahokamů a diamantů byly do čediče vetknuty trpasličí runy, velebící Lorimburovy skutky a zvěstující jeho potomkům celé to vražedné dědictví.</p>
<p>Lorimbas uctivě sklonil hlavu. „Příliš dlouho již trpíme výsměchem a opovržením ostatních,“ zašeptal, ponořen do svých myšlenek, a pravicí se dotkl víka rakve. „V kronikách se dočteme o mnoha a mnoha pokusech, kdy jsme se chtěli pomstít za pohanu, kterou jsme utržili. Tomu bude brzy konec, můj praotče. Potomci Goïmdila, Giselbarta, Borengara i Beroïna zakrátko zmizí ze Skryté země. Já, Lorimbas Ocelové srdce z klanu Drtičů kamene, vládce kmene Třetích a tvůj následovník, dosáhnu toho, aby se tvá vůle stala skutkem.“ Poklekl, vytáhl ze závěsníku kouli s trojhrannou hlavicí a natáhl ruku s koulí k sarkofágu. „To ti opětně přísahám, při svém životě.“</p>
<p>Salfalur se k němu připojil, i on poklekl na schodech a uctivě pozvedl dvouhlavé kladivo s průraznou špicí. Slova si ušetřil, král již řekl všechno, co plálo v jeho válečnickém srdci, a tak jen pronesl nezvučnou přísahu tváří v tvář mrtvému otci jejich kmene.</p>
<p>Beze slova se k němu modlili. Hodiny plynuly, kolena je začínala bolet, svaly na ramenou pálily, ale nic by je nedokázalo přimět, aby přerušili pobožnost.</p>
<p>Nakonec se Lorimbas zvedl, políbil kamenné boty a sarkofág opět zavřel. Salfalur rovněž povstal a dojatě pozoroval zlatě se lesknoucí dvířka.</p>
<p>Jejich praotec byl pro ně důležitější než Vraccas, který ho sice stvořil, ale pak si s ním velice šeredně zahrával jenom proto, že se Lorimbur odvážil hájit před bohem svůj názor.</p>
<p>S trpasličí vytrvalostí, které nevědomci říkají zatvrzelost, tak dlouho žádal, aby směl nosit vlastní jméno, až mu to Vraccas dovolil. Ale jako cenu za jeho zatvrzelou odvahu na něj stvořitel všech trpaslíků uvalil kletbu, že jeho kmen nebude ovládat žádnou z trpasličích řemeslných dovedností s takovou dokonalostí jako ostatní kmeny. Toto prokletí přenesl i na Lorimburovy potomky.</p>
<p>Salfalur pozoroval rytiny, které jejich řemeslníci vyrazili do zlata. Jemu se pohled na ně líbil, ale kováři Prvních by se takové práci jen zasmáli a považovali ji za stejně nedokonalou, jako kdyby je vyryl nějaký člověk.</p>
<p><emphasis>Vy za svou namyšlenost ještě zaplatíte, </emphasis>sliboval zahořkle a upravil si masivní, čepelemi osázené kolejničky na předloktích, které mu v boji poskytovaly dodatečnou ochranu. „Jaký plán sis vymyslel, můj králi?“ obrátil se na Lorimbase a pozpátku sešel ze schodů dolů, s hlavou skloněnou před sarkofágem.</p>
<p>Vládce kráčel za ním. Společně se vrátili k žulovému stolu, na němž ležela mapa Skryté země. „Teď jsou všichni jednotní a my mezi ně vrazíme náš první klín,“ prozradil král rádci svůj záměr. Posadil se, sáhl po džbánu s tmavým pivem a oběma jim nalil do stříbrných pohárů. Pravým ukazováčkem mezitím stále ukazoval na Černé skalisko. „To je pevnost našeho lidu a já ji chci dostat zpět. Máme na ni nárok.“ Pozvedl číši. „Od ostatních kmenů je nanejvýš laskavé, že ji pro nás uvedly do pořádku.“ Hlubokými doušky vypil pivo a rázně odložil pohár na stůl. „Co je?“ podivoval se mlčení válečného mistra. „Můj plán se ti snad nelíbí?“</p>
<p>Salfalur nijak neskrýval, že nechápe, co si král od plánu slibuje. „Co si s tou starou tabulovou horou počneme, králi? Jestli ti jde o tunely, ty máme tady v Černých horách taky.“</p>
<p>Lorimbas se pousmál. „Jde mi jenom a pouze o ty tunely, v tom máš pravdu. Když jsem se doslechl, že Skryté skalisko bylo znovu zpřístupněné, poslal jsem naše učence do kmenových archívů. V našich kronikách našli záznamy o tom, že zdi pevnosti v sobě skrývají více tajemství, než kolik jich dosud ty tři ostatní kmeny odhalily.“</p>
<p>Trpaslík zbystřil sluch a dopřál si doušek piva. „Odkud to všechno víš?“</p>
<p>„Věř mi, starý válečníku, kdyby to ostatní vypátrali, mluvila by o tom celá Skrytá země a k nám by se to už dávno doneslo. Něco tak neslýchaného by si žádný tvor, který umí mluvit, nenechal dlouho pro sebe. Naši zvědové mají uši všude. Ne každý se odhalí tak jako Bislipur.“ Sáhl vedle stolu a podal mu několik pergamenů, svázaných do balíčku, a kupku kamenných desek, do kterých byly vyryty další odkazy.</p>
<p>Nejvyššímu vojevůdci stačil jediný pohled. Se zabručením odložil poznámky zpátky na stůl. „To je starý jazyk našeho národa. Ten já neovládám,“ vysvětlil mrzutě.</p>
<p>Lorimbas spokojeně přikývl a pohlédl na trpaslíka, který měl levé oko neustále podlité krví, jako všichni z klanu Krvavookých. <emphasis>„</emphasis><emphasis>No</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>právě! </emphasis>Přesně to nám pomůže zachovat tajemství Černého skaliska, dokud tam nevtáhne nějaký náš oddíl. Těch, kteří toto písmo dokážou rozluštit, je málo.“</p>
<p>„To se krásně poslouchá.“ Salfalur se zhluboka nadechl a přemýšlel. „Ale jak kmeny donutíme, aby z naší pevnosti odtáhly? Svádět o ni bitvu považuji za…“</p>
<p>„Ne, Salfalure. My nebudeme plýtvat drahocennými životy hned u prvního klínu. <emphasis>My </emphasis>je nezaženeme,“ král se zle pousmál a zapřel se v křesle. „My <emphasis>necháme </emphasis>někoho jiného, aby to pro nás udělal.“</p>
<p>„Kdo by asi…“</p>
<p>„Král Bruron.“</p>
<p>Trpaslíkovo tmavé obočí se stáhlo k sobě. „Stále více mi připomínáš toho, kvůli kterému jsi mi před chvílí vynadal, že na to šel špatně. To se mi nelíbí,“ napomenul krále. „Vysvětli mi, co plánuješ, když chceš slyšet mou radu, králi.“ Salfalurovy ruce se sevřely kolem topůrka obrovitého kladiva, které bylo skoro stejně velké jako on sám.</p>
<p>„Prosím tě o prominutí a hned ti všechno vysvětlím,“ konejšil ho Lorimbas. „Pátrání ve starých jeskyních se mnohonásobně vyplatilo. Učenci objevili jednu prastarou smlouvu, museli ji uzavřít někdy koncem čtyřtisícího slunečního cyklu. Naši předci uzavřeli smlouvu s králem Gauragaru, která má trvat na věky věků. Jako odplatu za svou pomoc si zajistili, že se Oblačná hora stala jejich majetkem.“</p>
<p>„Oblačná hora?“ Salfalur znal legendu, která se pojila k Černému skalisku. Černé skalisko se kdysi nazývalo Oblačná hora, protože jeho vrchol se vypínal až daleko do nebes. Ta hora byla mocnější a pyšnější než všechny hory obklopující Skrytou zem, aspoň tak se pravilo v oné legendě. Sníh na jejím vrcholu nikdy neroztál a nejvyšší svahy byly z ryzího zlata. Protože se však lidé nemohli ke zlatu dostat, povolali si na pomoc trpaslíky.</p>
<p>„Má to znamenat, že náš kmen opravdu pomohl lidem vydolovat všechno to zlato?“</p>
<p>„Je tomu tak. Z legendy se zčistajasna stala pravda, protože to byl Lorimburův kmen, který jako první vyslal skupinu trpaslíků, aby si Oblačnou horu důkladně obhlédli.“ Lorimbas se podíval na mapu. „Podařilo se jim vyrazit do Oblačné hory chodbu a prokopat se v jejích útrobách nahoru. Horu dočista vybrali a zlato odnesli. Za to kromě svého podílu požadovali, aby si horu směli ponechat. A tehdejší vládce Gauragaru tuto dohodu podepsal.“</p>
<p>Salfalur si připomněl, jak to všechno pokračovalo ve starém příběhu, který mu kdysi vyprávěla nebo vlastně prozpěvovala jeho teta. Když se lidé dostali s trpaslíky do sporu o zlato, otřásla se oživlá Oblačná hora vztekem, aby ze sebe vypudila všechny ty, kteří v ní drancují. Tunely v jejích útrobách se však postaraly o to, že se zhroutila. Od té doby prý údajně pronásledovala svou nenávistí lidi i trpaslíky a zmrzačená skála postupem času zčernala zlobou.</p>
<p>„Nepozná nás to skalisko a nerozdrtí nás kameny, až budeme uvnitř?“ vyptával se opatrně.</p>
<p>„Myslím si, že tato část legendy je nesmysl, který si někdo vymyslil, ale přesto si budeme dávat pozor.“ Král neodvrátil pohled od mapy. „Moje zpráva se ke králi Bruronovi dostane už za několik málo oběhů slunce.“</p>
<p>„Král je nečestný muž. Nebude se držet smlouvy, na které se kdysi s naším kmenem dohodl jeden z jeho předchůdců,“ prorokoval Salfalur zamračeně. „Gandogar, ten nový velkokrál trpaslíků, začne na krále tlačit, protože trpaslíci zachránili jeho říši před tím, aby si ji úplně podrobila Mrtvá země. Nikdy se nepřihlásí k něčemu, co stojí psáno na pergamenu.“</p>
<p>„Možná je král, ale jeho srdce lační po zlatě. Připouštím, že pro lidské krále platí jiná pravidla. Jedna mince nepostačí, ta jejich srdce nepřesvědčí. Proto jsem mu poslal hned dvě bedny zlata. Král je bude potřebovat, koneckonců musí znovu vybudovat říší, která je z větší části zničená, a musí se postarat o potraviny pro poddané. Potřebuje potraviny, které bude nucen kupovat od sousedů.“ Lorimbas sepnul ruce před břichem. „Vidíš, že i já ovládám tahání za nitky. A dokonce líp než neblahý Bislipur.“</p>
<p>Salfalurovo tetování se dalo do pohybu, trpaslík roztáhl široké čelisti do něčeho podobného úšklebku. „To nelze popřít, můj králi. Ale považ, co nakonec Bislipur dokázal.“</p>
<p>„Jsi velmi netrpělivý, starý příteli. Tohle je přece jen první klín, nic víc a nic míň.“</p>
<p>„Tak mi prozraď, kam chceš zarazit ten druhý klín.“</p>
<p>Lorimbasova ruka se zvedla, ukazováček se sklonil dolů a dopadl na říši, které lidé říkali Idoslân. „Pošlu někoho na návštěvu za princem Mallenem, až bude až po uši vězet v bojích se skřety, kteří plení jeho říši, a on je bude chtít zničit nebo zahnat do jeskyní v Toboriboru.“</p>
<p>„Mallen je přítelem toho Tungdila Zlatorukého. Tvoje zlato nebude stačit, i kdybys mu nabídl sebevíc.“ Válečníkovi naběhly na čele vrásky. „Možná tě tím rozhněvám, ale v mých očích je tvůj záměr odsouzený k neúspěchu, stejně jako Bislipurův plán.“</p>
<p>„Salfalure, já vím, že ty dáváš přednost opravdové válce,“ odvětil král tvrdě a jeho hnědé oči spočinuly na nejlepším stratégovi Třetích. „A taky je možné, že hvězdy nám nikdy nebyly příznivěji nakloněny, protože ostatní kmeny mají ve svých řadách málo bojovníků. Ale,“ král zvedl ukazováček, „oni získali přátelství ostatních národů. To tisícinásobně vyváží jakoukoliv početní převahu. Teprve když znovu vzplane staré nepřátelství mezi trpaslíky a elfy a plamen nenávisti bude jasně plápolat, můžeme v něm ukout další klíny. Tvrdé, kovové klíny, které se zaboří hluboko do srdcí lidí i elfů!“</p>
<p>Lorimbasovo vzplanutí ponechalo Salfalura chladným. Aby na něho něco udělalo dojem, k tomu bylo třeba víc než jen zvýšený hlas a plamínky v očích. „Jestli ten tvůj plán vyjde, nikdo nebude šťastnější. Máš nějaké příkazy, které bych měl dát našim lidem?“</p>
<p>„Ano. Vyšli posly ke všem posádkám, kde naši slouží jako žoldnéři. Ať jim vyřídí, že jakmile k nim dojde zpráva se slovy <emphasis>Lorimburova pomsta, </emphasis>musí okamžitě složit zbraně. Ani ta největší odměna ve zlatě je nesmí zlákat k další službě. Dále budou bojovat jedině tehdy, když budou muset bránit vlastní život.“</p>
<p>Král si rukou podepřel bradu a pohroužil se do myšlenek. Do samých nepěkných myšlenek, které mu v mysli naháněly strach, váhání a slabost.</p>
<p>„Tvoje dcera?“</p>
<p>Lorimbas sebou poděšeně trhnul, když zaslechl strohou otázku. Skutečně na ni právě myslel, že o sobě už celého půl cyklu vůbec nedala vědět. „To nic,“ potřásl hlavou. Žádné zprávy, žádná poselství, dokonce ani jediná maličká zpráva, že ještě žije a co poslední dobou dělá. „Věř mi, dělám si o ni velké starosti. Tak velké, jak je vysoké Černé skalisko,“ odpověděl tiše.</p>
<p>„Je to dobrá dcera a ještě lepší manželka. Ona naši důvěru nezklame.“ Poprvé za celou dobu, co spolu seděli a hovořili, ztratily Salfalurovy rysy svou tvrdost. „Jí se nic nestane. Já jsem ji vyškolil v boji a ty jsi ji mistrovsky vyučil v umění klamu.“ Zahleděl se do poskakujících, tančících plamenů. „Ale přál bych si, aby mi poslala nějaké znamení.“ Jeho levice se sevřela v pěst a pancéřová rukavice zaúpěla a zaskřípala.</p>
<p><emphasis>Jediná slabika by stačila, abychom se zbavili pocitu, že nic nevíme. </emphasis>„Znám tvoje pocity. Tobě chybí žena a mně moje dítě. Ale jinak to nešlo. Jenom ona to mohla vykonat tak, aby nevzbudila podezření,“ bránil se nahlas před svým svědomím, které mu neustále připomínalo, že vyslal nejmladší dceru za posláním, jež mohlo skončit smrtí, kdyby proti ní vyvstal sebemenší nádech podezření. Sklonil hlavu a zavřel oči. „Jinak to nešlo,“ opakoval šeptem.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />II</p>
<p><strong>Skrytá země, Modré hory,</strong></p>
<p><strong>trpasličí říše Druhých,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec zimy</strong></p>
<p><image xlink:href="#_7.jpg" />e menší, ale je a zůstane koněm.“ Boïndil nešťastně sklouzl poníkovi ze sedla a důrazně si třel zadek. Pak se otřepal a z šatů a vousů mu vypadl oblak prachu. „Koně a trpaslíci se k sobě vůbec nehodí. Jinak by nás Vraccas stvořil tak, abysme si při dlouhý jízdě neodřeli půlky.“</p>
<p>„Hrozně rád bych viděl tvoje nohy, kdyby musely všechny ty míle ušlapat, a ne se vézt,“ odsekl na jeho poznámku Tungdil a ušklíbl se. Při tom sesedl z poníka a podrbal ho mezi ušima. I na něm ležela tenká vrstva nejjemnějšího pouštního písku, který nemilosrdně pronikl i tou nejhrubší látkou nebo kůží a dřel ho po těle. „Prostě vůbec neposlouchej, co si ten protivný otrávený trpaslík mumlá pod fousy,“ prohodil ke zvířeti. „Skvěle jsi mě přenesl přes celou Skrytou zemi.“</p>
<p>Stáli na nejnižší terase impozantní pevnosti Obrosmrt, jedné z nejslavnějších bašt, jakou kdy trpaslíci vytvořili. Tvrz, která se přimykala k výběžkům Modrých hor, stavitelé nechali zčásti zasazenou do skály, zčásti před ni předsunuli hradby, takže nakonec vznikly čtyři úrovně obrany, umístěné jedna nad druhou.</p>
<p>Po dlouhou dobu si klany Druhého kmene myslely, že se Obrosmrt nedá dobýt. Avšak Nôd’onnovy hordy jim pomocí lstí a uskoků dokázaly pravý opak a příšerně v ní řádily.</p>
<p>Kamkoliv Tungdil pohlédl, všude stály jeřáby, kolečka se točila, lanové kladky bzučely, pily na kámen se prožíraly skálou, ve vzduchu se stonásobně odráželo řinčení kladiv a dlát a všude byl cítit prach. Kameníci znovu pilně budovali vše, co nestvůry strhly. Pevnost teď nebyla ničím chráněna, ale to nebude trvat dlouho. Už teď strhli poničené hradby a od základu je nově vyzdili. Hradby byly ještě tlustší, ještě silnější.</p>
<p><emphasis>Vypadá to, jako by se tu všechno zase dávalo do pořádku, </emphasis>pomyslel si Tungdil s úlevou. <emphasis>Proč ze sebe nedokážu setřást jakýsi neklid?</emphasis></p>
<p>Tungdil zaslechl Pruďasův smích. „Dokud nás nevyhladí do posledního, nejsme poražení. Kosti těch sviňuch blednou na slunku, ale nad věžemi pořád ještě vlaje sedmnáct praporců našich klanů.“ Dlouhými kroky pospíchal na horní předprseň, kde se nacházela obrovská brána vedoucí do podzemní říše Druhých.</p>
<p>Tungdil se otočil k praporům, které už zdálky zahlédl jako malé, tenoučké čárky, ještě když projížděli výběžky sangreînské pouště. V Obrosmrti se muselo dít něco zvláštního. Nebyly tam vztyčeny jenom barvy hostitelů, podle všeho v pevnosti ještě pobývaly i klany Čtvrtých a Prvních.</p>
<p><emphasis>Shromáždění! </emphasis>připomněl si rázem, že málem zmeškali setkání zástupců trpasličích kmenů. „Boïndile, je možné, že jsme o chlup propásli volbu Gandogara velkokrálem?“ zavolal na trpaslíka.</p>
<p>Ten již stál u druhé vnitřní zdi a právě chtěl projít branou dovnitř. Najednou strnul. „U Vraccase, kvůli samejm skřetům a goblinům jsme málem prošvihli takovou velkou slávu,“ ujelo mu. „Kdyby byl s náma Boëndal, určitě by nám to připomněl.“ Okamžitě zavětřil směrem ke gigantické bráně a opět se uvolnil. „Ne, ještě necítím žádnou hostinu. Tak se zdá, že jsme doopravdy nepřišli moc pozdě, učenej.“</p>
<p>Spolu s ostatními trpaslíky vstoupili do podzemní říše, vytesané uvnitř hory. Kráčeli halami, bohatě zdobenými různými ornamenty, podél obrovitých sloupů a nadživotních podobizen Beroïna, otce kmene Druhých, na trůnu z bílého mramoru. Když prošli mezi nohama nehybného giganta, dorazili do chodby, která je přivedla před portál poradní síně.</p>
<p>„Vzpomínáš si ještě?“ zeptal se Boïndil tiše.</p>
<p>„Jak bych na to mohl někdy zapomenout?“ Tungdil měl tuto cestu ještě velice přesně v paměti. Tudy procházel s dvojčaty a ocitl se přímo uprostřed vášnivé diskuse. Pro něho tím začalo dobrodružství, které z něho udělalo opravdového trpaslíka.</p>
<p>„Zatracený světlo! Měli jsme zůstat pod zemí, jak se sluší a patří.“ Pruďas si oprášil cop, který pod žhnoucím pouštním sluncem Sangreînu vybledl. „Myslíš, že jak vejdem, tak se zase budou o něco hádat?“</p>
<p>Tungdil odpověděl záporně. „Není důvod, aby se neshodli. Gandogar je právoplatný uchazeč o trůn. Jeho čestné vystupování by mělo i toho posledního pochybovače přesvědčit, že se jeho duch osvobodil od Bislipurova našeptávání.“</p>
<p>Boïndil na něho mrkl. „Ale <emphasis>ty </emphasis>jsi svejma činama přesvědčil ještě více našinců.“</p>
<p>„Já mám jiný úkol. To víš, a když bude zapotřebí, tak to všem ostatním ještě jednou vysvětlím.“ Pěstí třikrát zabušil na portál, položil ruce na křídla dveří, zhluboka se nadechl a pevným stiskem bránu rozevřel.</p>
<p>Přivítalo ho teplé světlo, ale hned na první pohled poznal, jak strašně se v této významné síni bestie vyřádily.</p>
<p>Chyběla víc než polovina nesčetných kruhových sloupů, tyčících se do závratných výšin, a jen mistrovství dávných stavitelů mohli děkovat za to, že se strop nezřítil dolů.</p>
<p>Když se podíval na stěny, zabolelo ho u srdce. Tam, kde byly kdysi vyryty příběhy z dějin národa trpaslíků, připomínající slavné činy a velkolepá vítězství v uplynulých cyklech, se ve zdi vyjímaly velké nepravidelné díry. Bojové koule skřetů nenapravitelně zničily prastará svědectví.</p>
<p>Tungdil slyšel, jak Pruďas vedle něho zaúpěl, i jeho ten pohled velice zabolel. Když na vlastní oči spatřil takovou spoušť, bude teď skřety honit a zabíjet s ještě větší posedlostí, pokud vůbec něco mohlo Pruďasovu vášeň dále vystupňovat.</p>
<p>Mísy s uhlím a svícny vrhaly světlo na místa pro krále pěti trpasličích kmenů, uspořádaná v půlkruhu kolem stolu.</p>
<p>Tungdil poznal krále Gandogara Stříbrovousa z klanu Stříbrovousů ze Čtvrtého, Goïmdilova kmene. Vedle něho seděli Xamtys II. Vzdorohlavá z klanu Vzdorohlavých z Prvního, Borengarova kmene, a jednoruký Balendilín Jednoruký z klanu Silnoprstých. Z moudrého rádce zesnulého velkokrále Gundrabura Bělohlavého se nyní stal král kmene Druhých. Na kamenných tribunách za nimi seděli náčelníci klanů a další příslušníci kmenů, bylo slyšet mumlání, jeden mluvil přes druhého.</p>
<p>Tungdil mezi nimi vyhledal tvář své družky Balyndis, a ještě než se pustil do svého plánu, věnoval jí hřejivý úsměv. To, co měl v úmyslu, si promyslel již před mnoha, mnoha oběhy slunce a rozhodl se bez toho, že by Boïndila nebo někoho jiného žádal o radu.</p>
<p>Tungdilova pozornost se zaměřila na obě neobsazené židle a osiřelá místa v řadách za nimi.</p>
<p>Se Třetími, kteří nenáviděli ostatní trpaslíky, nikdo nepočítal, ale přesto jejich místo nikdo neobsadil. Naproti tomu Pátí již neexistovali.</p>
<p>To se po jeho vstupu změní.</p>
<p>„Zdravím radu kmenů,“ pronesl hlasitě, a i když mu srdce rozčílením bušilo až v krku, nedal na sobě nic znát.</p>
<p>„Aha, slyším učenej jazyk,“ sýčkoval Pruďas tiše a zakoulel očima. Pro něho to byl jako vždycky hotový zázrak, že se jeho přítel dokázal ohánět silou slov králů a panovníků, a přitom nikým takovým nebyl. Více než šedesát cyklů, které Tungdil strávil jako nalezenec u lidského maguse Lot-Ionana, zbystřily jeho rozum a dodaly mu vědomosti, jaké jinak v jeho věku neměl nikdo jiný z jeho národa.</p>
<p>„Podruhé po více než čtyřech stech slunečních cyklech se shromáždili ti nejmocnější a nejlepší ze všech kmenů, aby zvolili velkokrále.“ Tungdil přistoupil blíže a postavil se před stůl, u něhož seděla panovnice Prvních a ostatní králové. Pravou ruku si položil na hlavici Ohnivé čepele, potřeboval něco, čeho by se mohl přidržet. „Tentokrát se tu neobjeví žádný druhý uchazeč o trůn. Alespoň já rozhodně nehodlám Gandogarovi tento titul ještě jednou upírat.“</p>
<p>Všiml si spokojeného ušklíbnutí na Balendilínově staré, ctihodné tváři, výraz překvapení v rysech královny Xamtys, zdobených jemným chmýřím, a zaslechl Gandogarův přátelský smích, ke kterému se okamžitě připojili ostatní trpaslíci a trpaslice. Napětí polevilo.</p>
<p>Tungdil zvedl pravou ruku a ukázal na prázdnou židli pro Páté. „Já jsem Třetí, většina z vás to ví. Nejsem na to pyšný, ale ani to nemůžu nijak změnit. Moje srdce rozhodně neprahne po vaší krvi a modlím se k Vraccasovi, abych nebyl jediný Třetí, který není zasažený nenávistí.“ Otočil hlavu, aby se mohl podívat na Balyndis. „Mé srdce touží po jedné trpaslici, ale ne proto, aby ji stihla smrt.“ Balyndis se na něho podívala tak rozzářeně, že jen s námahou od ní dokázal odtrhnout oči. Pak ale popošel na volné místo vedle Gandogara. „I když by někteří mohli říkat, že mé místo je mezi Třetími, tak já vidím sám sebe na jiném místě.“</p>
<p>Zatímco Tungdil kráčel k židli Pátých, sevřely se jeho ruce kolem opasku, posázeného diamanty, a v myšlenkách se vrátil k onomu okamžiku v Šedých horách, když se loučil s Giselbartem Železnookým, prapředkem Pátých. Opasek původně patřil Giselbartovi a ten ho při loučení věnoval Tungdilovi darem.</p>
<p>Tungdil tedy prošel kolem prázdné židle a postavil se do nejpřednější lavice na tribuně Pátých, aby ho ostatní lépe viděli.</p>
<p>„Dal jsem Giselbartovi Železnookému slib. Giselbart mi řekl: Až vyženete zlo ze Skryté země, osídlete znovu naše haly. Nedovolte, aby Pátou trpasličí říši dále ovládaly tyhle bestie.“ Tungdil se odmlčel, aby dodal svým slovům potřebný účinek. „Dal mi opasek jako památku na Páté, kteří bránili svou říši až do posledního trpaslíka. Dokonce ani Mrtvá země nedokázala zlomit jejich vůli a zabránit jim v plnění povinností,“ pokračoval. „Bránili výheň Dračí dech a vlastně oni nám umožnili vykovat zbraň, která zničila Nôd’onna.“ Vytasil sekeru a zvedl ji do výšky, pak se podíval na vládkyni a vládce trpaslíků. „Každý z vás mi chtěl poslat své nejlepší trpaslíky, aby mi pomohli, a za to vám děkuju. Ale nechtěl bych mít kolem sebe nikoho, kdo by se se mnou vydal jen na rozkaz své královny nebo krále. Nikoho nenutím, aby se mnou vytáhl na sever. Avšak každý, kdo se dobrovolně rozhodne bránit se mnou Kamennou bránu proti zlu, bude srdečně vítán.“ Posadil se na lavici a odložil Ohnivou čepel na kamennou podlahu, její cinknutí se rozlehlo v celé poradní síni.</p>
<p>Tungdila nepřekvapilo, že se Boïndil hned nato posadil po jeho levici, za pár okamžiků usedla po jeho pravici Balyndis.</p>
<p>Tungdil s bušícím srdcem sledoval, jak se stále víc trpaslíků chystá opustit dosavadní místa a proudí k němu na tribunu, až se z poloviny zaplnila. Mezi trpaslíky, kteří se za něho postavili, bylo i sedm náčelníků klanů, kteří zastupovali celé své příbuzenstvo, jak ho několikrát ujistili.</p>
<p>Balendilínova podsaditá postava se napřímila, ozdobné kamenné spony v pramíncích šedočerného vousu o sebe s cinkáním narážely. „Tungdile Zlatoruký, tvoje řeč dokazuje, že by sis zasloužil sedět ne na lavici, ale tady vpředu na místě pro krále,“ pochválil ho. „Vím, že bys tak nikdy neučinil, ale jsem si jistý, že trpaslice a trpaslíci, kteří s tebou odcházejí, brzy poznají, kdo se nejlépe hodí za jejich vůdce. Nepochybuji o tom, že při našem nejbližším setkání budeš sedět tady mezi námi.“ Obrátil se k poradnímu shromáždění a jeho prošedivělé vlasy budily dojem nitek ze stříbrné vlny. „Máme ještě jednu povinnost,“ obrátil se Balendilín na všechny přítomné. „Velkokrál Gundrabur Bělohlavý přesídlil do Vraccasovy Věčné kovárny a zanechal za sebou prázdnotu, kterou nyní musíme zaplnit. Kmeny potřebují silného panovníka, který je povede v dobách dobrých i zlých.“ Obratně rozmotal jedinou zbylou rukou pergamen. „Králi Gandogare Stříbrovouse z klanu Stříbrovousých ze Čtvrtého, Goïmdilova kmene, jsi připraven obhájit svůj nárok na trůn velkokrále?“ přečetl obřadná slova, kterými se něj už jednou obrátil.</p>
<p>Gandogar povstal. „Tvrdě jako skála, ze které nás Vraccas stvořil, a ničivě jako moje sekera budu postupovat proti nepřátelům našeho národa,“ odvětil slavnostně. „Oprostil jsem se od stínu, kterým Bislipur opředl můj rozum, a slibuji věčnou věrnost a nekonečnou upřímnost ku prospěchu všech kmenů. Vraccas i vy jste moji svědci.“</p>
<p>Balendilín souhlasně přikývl. „Svůj nárok jsi uplatnil.“ Pozvedl hlas. „Je zde někdo, kdo ho v jeho nároku vyzve?“</p>
<p>Tungdil se musel ušklíbnout, když ho Pruďas šťouchl do boku a rošťácky zašeptal: „Tak dělej! Tady máš druhou příležitost. Ti tě zvolej, půjde to jak po másle, stačí, když se spolehneš na ten svůj učenej jazyk.“</p>
<p>„Protože se tě nikdo neodvážil vyzvat, staneš se velkokrálem ty.“ Jednoruký trpaslík odhodil ruličku pergamenu na stůl, vytáhl roh a dal zaznít dlouhému, táhlému signálu.</p>
<p>Brány síně se rozevřely a vstoupilo procesí bojovníků ze všech tří kmenů, které zde měly zastoupení. Přinášeli čestný štít, na němž spočívala koruna s obřadním kladivem. Runy vyražené do jeho hlavy zářily, intarzie ze zlata, stříbra i vraccasia činily z této insignie panovnické hodnosti jedinečný kousek řemeslného umění.</p>
<p>Uprostřed haly se zastavili a poklekli. Balendilín přistoupil ke štítu a naznačil Gandogarovi, aby k němu přišel. „Shromáždění tě jednohlasně vyvolilo za vládce všech trpaslíků,“ pronesl, uchopil korunu a vložil ji Gandogarovi na jeho hnědé vlasy, „a proto tě, králi Gandogare Stříbrovousý z klanu Stříbrovousých ze Čtvrtého, Goïmdilova kmene, jmenuji velkokrálem.“</p>
<p>Ukázal na kladivo a Gandogar s hlubokou úctou v srdci sáhl po topůrku. Jeho nesmírná váha ho překvapila, vzal si tedy na pomoc i druhou ruku a zvedl kladivo ze štítu.</p>
<p>Trpaslice a trpaslíci povstali a i oni před ním poklekli, pak k němu pozvedli zbraně, jak kdysi činili na počest Gundrabura Bělohlavého.</p>
<p>Tungdilovi přeběhl při řinčení pancířů a kroužkových košil dojetím mráz po zádech, jeho oči sklouzly po celém tom davu, po jeho národu, po dětech kováře, v jejichž řadách ještě nikdy nevládla taková jednota jako za tohoto oběhu slunce.</p>
<p>Gandogar se rozmáchl kladivem a nechal ho na znamení, že mohou povstat, dopadnout na mramor. „Slyšeli jste mou přísahu. Každý, kdo by nabyl dojmu, že jsem na ni v některém okamžiku své vlády zapomněl, nechť ke mně okamžitě přijde a hlasitými, hněvivými slovy mi ji připomene.“ Prošel kolem roztříštěných zbytků pěti pamětních sloupů, na nichž byla předtím, než je Bislipur poničil, vyryta posvátná slova trpaslíků. „Co zrada zničila, to znovu vybuduje svornost a mír.“ Pak zamířil k trůnu a usadil se na něm. „Pro zbytek tohoto oběhu zastavme všechny práce, teď se bude slavit!“ zvolal radostně.</p>
<p>Nyní vypukl pravý jásot, trpaslíci bušili sekerami a kladivy o štíty a zbroje a řinčení a rachocení nebralo konce.</p>
<p>Teprve když kuchaři přinesli dovnitř jídlo a do haly se hrnulo stále víc trpaslíků, aby si při takové příležitosti patřičně připili na zdraví, tak se radostný šum poněkud uklidnil a přešel ve smích a zpěv.</p>
<p>Zazněly zakřivené rohy, které vyhrávaly veselé nápěvy, další trpaslíci k tomu bušili na bubny a rytmus vjel do nohou dokonce i Pruďasovi. Se zářícíma očima a džbánem piva v ruce sledoval nevázaný ruch. Dělalo mu dobře, že pro jednou nemusí myslet na boj nebo na bratra ve vzdálených Rudých horách, i když to bylo jen chvilkové rozptýlení.</p>
<p>„Tancem očišťují svou duši od těch ponurých událostí,“ pronesl čísi hlas vedle Tungdila, který si právě chtěl povyprávět s Balyndis. Trpaslík si všiml, že vedle něho stojí Balendilín.</p>
<p>„Budiž jim to přáno, nemyslíš?“ Tvář nového, a přitom stařičkého krále Druhých byla rozbrázděna mnohými vráskami a hnědé oči se ustaraně rozhlížely kolem sebe. „Tobě by to taky prospělo,“ doporučil mu Tungdil.</p>
<p>Balendilín se tiše zasmál a prohrábl si vous. „To ano, opravdu. A protože mě skřeti připravili jenom o jednu ruku, a ne o nohu, vyhledám si později nějakou trpaslici a budu s ní poskakovat jako mladičký trpaslík, když oslavuje plnoletost.“</p>
<p>„Co tě tíží?“ vyptával se Tungdil. „Přišly nějaké zprávy, které nám zkazí radost?“</p>
<p>„Nepřišly <emphasis>žádné </emphasis>zprávy,“ povzdechl si král a pohlédl na Boïndila. Dával si pozor, aby trpaslík z jejich rozhovoru nic nezaslechl. „To je právě to, co mě zneklidňuje. Už několik oběhů jsme z Rudých hor nedostali žádnou zprávu. Možná že za to můžou ty zřícené tunely.“</p>
<p>V jeho hlase prokmitávalo nevyslovené „ale“, zamlčená možnost, že by za tím mohlo vězet něco jiného.</p>
<p>Balyndis slyšela jeho slova velice zřetelně, a protože sama patřila k Prvním, zneklidnilo ji to.</p>
<p>„Vím, na co myslíš. Přemýšlíš nad tím, že nás Nôd’onn varoval před nebezpečím ze západu.“ Střídavě se dívala do tváří obou trpaslíků. „Ale Západní Železník je bezpečný. Přes naše brány nic neprojde, když si to naše klany nebudou přát,“ dodala, také proto, aby zaplašila obavy o svou rodinu.</p>
<p>Tungdila se opět zmocnil neblahý pocit, a tak vzal Balyndis za ruku. „Máš pravdu. První jsou připravení na každou hrozbu.“ Trpaslice věděla, že lže, ale i tak mu za to byla vděčná.</p>
<p>Všichni tři mlčeli a mysleli na to, jakou hrůzu měl z nebezpečí, které se k nim blíží ze západu, ten odpadlický magus, který přitom vládl takovou mocí, jakou neměl nikdo v žádné elfské, lidské ani trpasličí říši, muž, který s výjimkou Andôkai zlikvidoval všechny lidi nadané magií a který se přesto nakonec musel sklonit před Ohnivou čepelí.</p>
<p>„Královna Xamtys odjede zítra zpátky domů,“ pověděl jim Balendilín. „Taky má obavy, stejně jako já.“</p>
<p>„Potom to pro nás znamená, že i my se zítra rozloučíme,“ rozhodl Tungdil a stiskl trpaslici prsty, aby ji uklidnil. „Doprovodíme ji. Čím dříve budeme u Prvních a čím dříve shromáždí náčelníci klanů své lidi, kteří odtamtud chtějí s námi vyrazit na sever, tím líp.“</p>
<p>Jeho slova byla jen výmluva. Ohnivá čepel prokázala proti Nôd’onnovi vynikající služby a Tungdil pevně počítal s tím, že diamanty posázené ostří bude účinkovat i na jiné zplozence zla. Kdyby se Xamtysina trpasličí říše opravdu dostala do úzkých, byl by se svou sekerou na pravém místě.</p>
<p>Balyndis mu potají dala pusu, její hnědé oči vyprávěly celé romány.</p>
<p>„Vím, o čem mluvíte.“ Pruďas se k nim připojil. „Na západě se něco děje. A ať mi nikdo nevykládá, že si to taky nemyslíte.“</p>
<p>„A kde jsi na něco takového…“ kovářka nakousla větu, ale Pruďas jí vpadl do řeči.</p>
<p>„Byla to ta… věc, co se zřítila z nebe.“ Dal si hlt piva, jedna tmavá kapka mu stekla ze rtů do zaprášených vousů a přidala se ke špíně z cesty. „Od toho večera u Černýho skaliska mám takovej divnej pocit, že se mýmu bratrovi něco stalo.“ Hovořil tak potichu, že ho kvůli hluku a hudbě sotva slyšeli. „Jsme dvojčata. Každej z nás cítí, jak se vede tomu druhýmu.“</p>
<p>Balyndis se nechtěla vyptávat, ale její rty se samy od sebe začaly hýbat. Slyšela se, jak mluví, a proklínala svou zvědavost. „A <emphasis>co </emphasis>od toho večera cítíš?“</p>
<p>Pruďas si propláchl hrdlo hlubokým douškem. „Dlouhou dobu mu bylo dobře, v Rudejch horách se mu musely vrátit síly.“ Odložil prázdný džbán, přejel si rukou přes ústa a setřel hřbetem ruky bílou pěnu. „Ale od tý doby, kdy ta hvězda spadla dolů, vůbec nic necítím.“ Polkl. „Nic, jenom zimu.“</p>
<p>„U Vraccase!“ uklouzlo Balyndis vyděšeně.</p>
<p>Tungdil popadl válečníka za ramena, jeho prsty sevřely chladnou kroužkovou košili. „Ale proč jsi mi o tom nikdy dřív nic neřekl?“ Dělal si výčitky, že po bitvě nevěnoval větší pozornost narážkám svého přítele.</p>
<p>„K čemu by to bylo? Nejdřív jsme museli zničit ty sviňuchy, i když každá nitka ve mně křičela, že chce za Boëndalem. Splnili jsme úkol, a proto ti teďkonc můžu říct, kvůli čemu nemůžu v noci spát a proč teď jsou všechny oběhy černý.“ Popadl džbánek, kývl na ně a zmizel v davu, aby si přinesl další pivo, ve kterém utopí své starosti.</p>
<p>Balendilín se za ním zahleděl. „Mít jistotu není vždycky nejlepší. Doufejme, že se jeho smysly mýlí,“ pronesl tiše a položil Tungdilovi ruku na rameno. „Jestli budete ještě něco potřebovat, dejte mi vědět. Skřeti nestačili vydrancovat všechny naše zásoby a určitě ještě najdeme dost sušených farujských hub, naloženého kamlového mechu a sýry, abychom vaše žaludky zaopatřili na cestu.“ Vrhl na Balyndis povzbudivý pohled svých hnědých očí.</p>
<p>Tungdil již déle neváhal a povyprávěl Balendilínovi a trpaslici o lesu bez duše. „Skřeti v něm zmizeli,“ zakončil zprávu. „Mrtvá země je možná ovlivňuje svou přitažlivostí a shromažďuje tam poslední věrné.“</p>
<p>„A co chce dělat?“ snažil se uhádnout král Druhých. „Museli by si vyhledat nějaký lepší úkryt, něco jako jeskyně Toboriboru. Když jsi ten lesík popisoval, říkals, že je hodně malý. Kde najdou potravu? A když vystoupí z krytů stromů, budou na ně čekat muži krále Brurona.“</p>
<p>„To ano,“ připustil Tungdil. „Já taky nevím, co tam dělají, kromě toho, že propadnou šílenství. Vypátral bych, jaké tajemství za tím vězí, ale čekají na mě Šedé hory.“</p>
<p>Balendilín přikývl a obrátil se k odchodu. „Ať ty skřety zlikvidují lidé. Oni takový úkol zvládnou a tvé poslání nesnese žádný další odklad.“ Trpaslík je opustil.</p>
<p>Balyndis si povzdechla. „Víš, já jsem věřila, že když magus zemřel, tak jsme zlo porazili, ale zdá se, jako kdyby nás Vraccas chtěl vystavit další zkoušce.“</p>
<p>Tungdil se pousmál, levou rukou ji něžně pohladil po tváři. Cítil jemné chloupky, jaké mají v tváři všechny trpaslice a které jsou s přibývajícím věkem stále tmavší a zřetelnější. „Jsem hrozně šťastný, že tě vidím. Když jsme byli na cestách, zdálo se mi o tobě. Každičkou noc. Každý oběh.“ Všiml si, že má kolem krku nový řetízek. Skládal se z umně vykovaných železných plátků, osázených droboučkými zlatými kuličkami. Nebylo pochyb o tom, že si ten šperk vyrobila sama.</p>
<p>„Aha, tak potom jsi nebyl tak unavený jako já,“ ušklíbla se Balyndis a zahleděla se na tucet trpaslíků, kteří předváděli důstojný, pomalý tanec, napodobující tvrdou práci v dolech. „Já jsem nikdy neměla příležitost, aby se mi o tobě zdálo. Jakmile jsem zalehla k odpočinku, hned jsem usnula. Rozžhavili jsme výhně a od rána do večera pracovali u kovadliny. Určitě mi z toho naběhly ruce a jsou dvakrát tak tlusté než dřív. Skřeti poškodili takovou strašnou spoustu věcí, že bych příštích sto cyklů mohla strávit u pecí a kovadlin Druhých.“</p>
<p>Tungdil ukázal na její řetízek. „Ale zbylo ti dost času, aby sis udělala takovýhle šperk, že?“ škádlil ji.</p>
<p>Balyndis se usmála. „Ty sis ho všiml?“ Zakřivené rohy zmlkly, kolem se rozlehl potlesk a i Balyndis nadšeně zatleskala.</p>
<p>Tungdil jí položil ruku kolem ramen. „Budeš tady muset přestat nádeničit. Potřebuju tě v Šedých horách.“ Hluboce se jí zahleděl do očí. „Ne jenom jako nejlepší kovárku, ale i jako svou družku. Naše odloučení mi ukázalo, jak moc potřebuju tvoji blízkost.“</p>
<p>Balyndis na něho pohlédla, překvapená jeho vyznáním. „Tungdile Zlatoruký, to, o čem mluvíš, je skrz naskrz vážná záležitost.“</p>
<p>„Já vím,“ přikývl trpaslík a nevyhýbal se jejím pátravým pohledům.</p>
<p>„Hodně jsme spolu prožili, a ještě víc toho prožijeme. A já bych o tom chtěl s tebou mluvit a všechno si připomínat i tehdy, až uplynou čtyři stovky cyklů. Naše děti budou tahle vyprávění milovat, a přitom nám nebudou věřit jediné slovo.“ Políbil jí kořínky vlasů nad čelem. „Balyndis Železnoprstá z klanu Železnoprstých z Prvního, Borengarova kmene – jeden Třetí nejasného původu a naprosto netrpasličí výchovy se tě táže: chceš se mnou v Šedých horách u výhně Dračí dech uzavřít svazek věrnosti?“</p>
<p>Trpaslice polkla, aby potlačila dojetí. „Nic nás od té chvíle nedokáže rozdělit. Už dlouho cítím manželské pouto, které se vytvořilo mezi našimi žhnoucími srdci.“</p>
<p>Udělala krok vpřed a vřele ho objala. Tungdil ji pevně přitiskl k sobě, nasával její vůni a přivřel víčka. Přemohlo ho nesmírné štěstí, když slyšel její hlas, který pravil: „Chci, Tungdile Zlatoruký.“</p>
<p>A i kdyby se v příštím okamžiku síň trpaslíků propadla do země, kdyby se na něho vrhly všechny nestvůry Skryté země i Země za horami a kdyby zemřel v Balyndisině náručí, probodán stovkou šípů z kuší, nenašel by v životě ani jednu jedinou chvilku, která by byla krásnější než právě tato.</p>
<p><strong>Skrytá země, království Gauragar,</strong></p>
<p><strong>23 mil na jihozápad od Dsôn Balsuru,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec zimy</strong></p>
<p>L</p>
<p>iútasil, kníže elfů, stál na nejvyšší z dřevěných strážních věží a přejížděl pohledem téměř nekonečné řady pestrých stanů, přísně uspořádané podle promyšleného plánu. Využil čas a pročesal si tmavě rudé vlasy filigránským stříbrným hřebenem. Perleťové vložky na zubech hřebene bránily tomu, aby kov příliš trápil jemné pramínky vlasů. Zuby hřebene jimi hladce proklouzávaly a uvolňovaly drobounké uzlíky a odumřelé vlasy.</p>
<p>Armáda pod jeho vedením rozbila plátěné příbytky a opevnila tábor palisádami. Kolem něho se táhl sedm stop hluboký a sedm stop široký příkop. Ani lidé, ani elfové nechtěli v takové blízkosti říše temnot uléhat k odpočinku bez co nejdokonalejší ochrany.</p>
<p>Zatímco princ Mallen z Ido honil se svými rychlými jezdci skřety a ostatní stvůry, kterým se po bitvě u Černého skaliska podařilo uprchnout, obrátilo se poslepované vojsko všech království Skryté země na sever, aby rozmetalo říši alfů a ony zlomyslné, kruté příbuzné elfů zlikvidovalo nebo aspoň zahnalo přes hranice do Země za horami. Rozdělení vojska schválili bez výjimky všichni vojevůdci.</p>
<p>Vládce Âlanduru cítil vůni od ohňů, na nichž si muži a ženy opékali jídlo, jeho nos registroval lidské i zvířecí výpary a k jeho sluchu dolehly úryvky tichých rozhovorů, které k němu vítr zanášel. Někteří z bojovníků se zahloubali do příprav k boji. Brousili si meče a kopí, jiní namáčeli špičky šípů do koňských a kravských výkalů, aby každá trochu hlubší rána dokázala nepříteli přivodit jistou smrt. Další se zase v opilosti káceli na lože. Nalévali se vínem, aby v jeho opojení zapomněli na strach z alfů.</p>
<p>„Lidé,“ řekl tiše a lítostivě a skryl hřeben. Sami se oslabovali tím, že před bojem dělali všechno možné, místo aby si dopřáli potřebný klid.</p>
<p>Přesto jejich voje potřeboval, aby mohl vytáhnout proti Dsôn Balsuru. Těch jeho pár elfských válečníků už dávno nestačilo na to, aby se ubránili před přesilou alfů.</p>
<p>Liútasil si nic nenamlouval. Bez vítězství u Černého skaliska by jeho říše během příštích deseti cyklů padla, za to dlužil lidem, a dokonce i trpaslíkům dík. Poslední šarvátky u výběžků Âlanduru byly srážky s ustupujícími alfy, kteří shromažďovali všechny síly na obranu Dsôn Balsuru.</p>
<p><emphasis>Není to pro mě lehké, Velká bohyně Sitalie, </emphasis>pomyslel si a zamířil pohled na skupinku opilců, kteří se tahali o poslední měch s vínem, dokud je jejich poddůstojník s řevem nesrovnal do latě a nenechal je rozehnat přivolanými strážemi. Pršely rány holí, chlastouni s nářkem mizeli ve stanech. <emphasis>Js</emphasis><emphasis>ou tak naprosto odlišní. Já tomu jejich myšlení</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>v </emphasis><emphasis>takových chvílích nerozumím. Ale to určitě není jen tak, Sitalie, že jste nás nechala táhnout bok po boku s lidmi a trpaslíky proti alf</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>m.</emphasis></p>
<p>Odvrátil se a začal sestupovat po schůdkách dolů. Kroky ho vedly podél vypnutých pruhů celtoviny k velkému, purpurově zbarvenému poradnímu stanu, ve kterém se měli poradit o tom, co jeho zvědové vypátrali.</p>
<p>Vojevůdci z Tabaînu, Weyurnu, Sangreînu, Urgonu a Gauragaru ho již očekávali. Seděli u velkého stolu s mapami, mlčeli a popíjeli vodu, kterou jim přinesli. Alespoň ti zůstali rozumní a byli pány svých smyslů.</p>
<p>V rohu stáli tři elfové v lehkých kožených zbrojích, kteří se právě vrátili z výzvědné výpravy. Špína Dsôn Balsuru stále ještě ulpívala na jejich šatech a botech, lehké kožené zbroje byly místy prořezané a tu a tam se na kůži objevily i skvrny od krve. Nové poznatky o alfech museli zaplatit bolestí.</p>
<p>Liútasil kývl kroužku přítomných na pozdrav a dal znamení zvědům, aby prozradili, co objevili. Protože jeho pátrači neovládali lidskou řeč, překládal Liútasil lidským velitelům, co zvědové zjistili. „Náš nepřítel se stáhl hluboko zpátky do své říše a nastražil za sebou mnoho pastí, které nám ztíží pochod vpřed v sevřeném útvaru. Lesům, které pod vlivem Mrtvé země zčernaly, se nepodařilo osvobodit se od zla. Naše první zkouška bude spočívat v tom, abychom beze ztrát prošli hradbou stromů.“</p>
<p>„A co kdybychom vyčkali?“ navrhl velitel sangreînských jednotek. „Na jiných místech jsme již viděli, že ze země byla sejmuta kletba Mrtvé země a půda se zotavila sama. Třeba se to stane i tady! Nechtěl bych své lidi nutit, aby pochodovali mezi větvemi, které je budou bičovat, a mezi kmeny, které jim budou padat na hlavu. To by se odrazilo na jejich bojovém duchu.“ Ostatní lidé souhlasně přikyvovali.</p>
<p>„Chápu vaše výhrady.“ Liútasil se posadil a opřel se lokty o desku stolu. „Jak víte, tyto lesy kdysi patřily elfům a jsou staré. Nesmírně staré. Jejich kořeny do sebe nasávaly zlo příliš dlouho a jsou jím úplně prosáknuté,“ shrnul myšlenku. „Mí zvědové viděli, že stromy definitivně umírají a mění se v kameny, bude však trvat ještě hodně dlouho, než nebudou schopné svými větvemi nijak pohnout. Takovou dobu nechci alfům dopřát. U Černého skaliska jsme jim uštědřili porážku, ze které se nesmějí vzpamatovat, chápete?“</p>
<p>Po jeho slovech se do stanu sneslo mlčení. Kníže elfů se rozhodl poskytnout přítomným možnost uspořádat si myšlenky a přemýšlet o tom, co jim nastínil. Prohodil pár slov se zvědy a propustil je, aby si mohli nechat ošetřit rány.</p>
<p>Pak popošel ke vchodu do stanu, opřel se o boční sloupek a zahleděl se ke hvězdám.</p>
<p>Když si pozorovatel spojil některé ze zářících hvězd myšlenými čarami, ukázaly se na nebeské černi tváře legendárních elfů. Jejich stvořitelka Sitalia z nich po smrti udělala kvůli jejich dalekozrakosti, odvaze a moudrosti Vyšší bytosti. Ty nyní shora bděly nad svými potomky a posílaly jim vize a poselství.</p>
<p>Liútasil hledal tvář Fantura, druhého knížete âlandurských elfů a bratra Veïnsy, která kdysi byla kněžnou elfů ze Zlaté nížiny. <emphasis>Prosím tě o pomoc, </emphasis>modlil se němě vzhůru ke svítícím bodům. <emphasis>Pošli mi nějaké vnuknutí, jak bych je mohl přesvědčit o svém stanovisku. </emphasis>Vrátil se zpátky na místo. „K jakému názoru jste dospěli?“</p>
<p>„Jsou to pořád ještě stromy, stejně jako to byly stromy i předtím, rozumíme tomu správně, že?“ obrátil se na něho velitel oddílů z Rân Ribasturu a elf přikývl. „Nuže, jak všichni víme, stromy je možné zapálit. Můj návrh proto zní, abychom si tím proklatým lesem vypálili průsek až do srdce tý jejich říše.“</p>
<p>„Tím budou přesně vědět, kde jsme,“ dal Liútasil na uváženou. „Stal by se z nás snadný cíl pro jejich luky a ztratili bychom stovky…“</p>
<p>Muž pokrčil rameny. „Kdo by se tím trápil? Když jde o naše počty, máme nad nimi obrovskou převahu. Jen ať vědí, že přicházíme, kníže Liútasile. A jestli se nám nepostaví v boji, tak prostě zapálíme celý les. Mně by vůbec nevadilo, kdybychom se zbavili dědictví Mrtvé země.“</p>
<p>Lidé zabušili na stůl a dávali najevo souhlas s předneseným návrhem.</p>
<p>Liútasil tušil, že na takovou dohodu bude muset přistoupit. „Měli bychom počkat, dokud k nám nedorazí kontingent trpaslíků,“ připomenul ostatním, aby na ně nezapomněli. „Možná bude některý z nich znát lepší řešení. Vyslal jsem jeden oddíl zvědů pod vedením své důvěrnice Shanamil, aby je přivedla do našeho tábora. Během dvou oběhů slunce by se k nám měli připojit.“</p>
<p>„Trpaslíci jsou dobří, když se jedná o práci pod zemí,“ namítl okamžitě velitel z Rân Ribasturu, „ale věcem na povrchu země – při vší úctě k jejich ostrým sekerám a odvaze – moc nerozumějí. Kdo je pro to, abychom les vymýtili ohněm?“ Zvedl paži a většina ostatních se k němu připojila.</p>
<p>„Uvidíme, co řeknou trpaslíci,“ trval elf přátelsky, ale neochvějně na svém. „Běžte si lehnout. Vyčkáme, co nám přinese slunce.“</p>
<p>Jeden po druhém vycházeli velitelé ze stanu ven, až v něm elf nakonec zůstal sám. Uvolnil šňůrku, která svazovala jeho dlouhé vlasy, a rozpustil si je na záda.</p>
<p>Přibývalo mu starostí. Síla alfů se skrývala v zákeřnosti a lsti, v útoku ze zálohy, kdy sami neskýtali žádný cíl. Právě to budou muset lidé při pochodu širokým průsekem bolestně pocítit.</p>
<p>Vzal si do rukou mapu, přibližně si propočetl, kolik budou muset urazit od hranic říše alfů až do hlavního města nepřátel, a dospěl k něco víc než jedenapadesáti mílím. Kdyby jejich armáda přišla na každé míli o padesát lidí, dalo by se to pořád ještě považovat za úspěch. <emphasis>Já jsem je varoval.</emphasis></p>
<p><strong>Skrytá země, království Gauragar,</strong></p>
<p><strong>32 mil na jihovýchod od Dsôn Balsuru,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec zimy</strong></p>
<p>„M</p>
<p>yslím, že je strašně nespravedlivý, že se Dlouzí a šikmouší tak hnali dopředu. Přeci na nás měli počkat.“ Gisgurd si pátravě prohlížel Bundrorovu a Gimdurovu tvář. „My přeci nemůžeme za to, že se tunely zřítily a my museli jít pěšky. Jinak bychom do tábora dorazili už dávno.“</p>
<p>„Co to tu slyším? Šikmouší? Vždyť už jsme jim tak nechtěli říkat,“ pokáral ho Bundror, avšak jeho úšklebek ostatním dokazoval, že to nemyslí nijak vážně. „Jsme teď přece něco jako jedna rodina a máme se rádi.“</p>
<p>Gimdur odlomil dva kousky sušených hub, vzal si sýr, který na klacíku opražil na ohni, a zasunul ho mezi houby. „No a? Já nemůžu vystát svoji mrňavou sestru, i když jsme jedna rodina,“ zabručel, než zabořil zuby do jídla. „Buďte rádi, že vytáhli předem, aspoň si nemusíme špinit ruce vyhrabáváním příkopů,“ zahuhňal.</p>
<p>„Jako kdyby nějakej elf uměl vykopat příkop. Akorát tak jeden druhýmu nahrnou svinstvo do bot,“ namítl škodolibě Bundror, stojící kousek stranou. „Vyluzovat zvuky, pro mě za mě. Výborně zacházet s lukem, proti tomu nic nemám. Ale nemůžou mi nic nabulíkovat, když je řeč o motyce, o kopání a o lopatě. A o dobrým jídle a pořádným pivu taky nemaj ani ponětí.“</p>
<p>Gisgurd mu poklepal po ramenou. „Vím, co myslíš. Já si taky nejsem <emphasis>elfama</emphasis>,“ záměrně to slovo zdůraznil, „víc jistej jenom proto, že bojujeme spolu s nima. Naše kmeny a oni se nesnášeli celý tisíce cyklů a vedli spolu války. Na minulost se nedá zapomenout.“</p>
<p>„Také na ni nemáte zapomínat, pane trpaslíku. Ale místo toho se s důvěrou dívejte na nadcházející cykly, kdy zavládne nové přátelství a harmonie,“ zazněl z temnoty za ohněm zpěvavý hlas jakési ženy. Žena přistoupila blíž a tři trpaslíci okamžitě uviděli, že před sebou mají půvabnou elfku, jejíž dlouhé tmavohnědé vlasy povlávaly ve večerním vánku. „Je krásné, že jsme se tak snadno našli, i když není právě moudré tábořit v blízkosti Dsôn Balsuru bez hlídek a uprostřed pole. Záři vašich ohňů je vidět na míle daleko.“</p>
<p>Gisgurd, Bundror a Gimdur vyskočili, silné ruce popadly topůrka seker a držely zbraně v pohotovosti, jen udeřit. Táborem se rozlehlo hlasité zavolání. Probouzelo zbývající tři stovky bojovníků, kteří tvořili jejich oddíl, a nařizovalo jim okamžitou pohotovost.</p>
<p>„My se alfů nebojíme, na to jsme jich u Černého skaliska příliš hodně zabili,“ odvětil Gisgurd zamračeně a pozoroval přitom elfku. Zmocnilo se ho podezření, které se zvýšilo, když uviděl, jak ze stínů vystupuje devět jejich průvodců. „Kdo jsi a co chceš?“</p>
<p>„Já jsem Shanamil, vyslal mě kníže Liútasil, abych vás našla a za rozbřesku doprovodila do tábora našeho vojska.“</p>
<p>„To určitě. A já jsem Balyndis Železný prst, kovářka Ohnivé čepele,“ zabručel trpaslík. „Ukaž mi něco, co mi dokáže, že tvým slovům můžu věřit, jinak…“ Kousl se do jazyka, aby příliš nezapomněl na zdvořilost.</p>
<p>To poslední za něho ochotně převzal Gimdur. „V noci jsou všichni šikmouchý stejní. Odkud teda máme vědět, co jsi? Alf, nebo elf?“</p>
<p>Elfka uchopila řetízek, který měla kolem krku, a vytáhla pečeť knížete elfů. „Tohleto dokazuje, že jsem jeho osobní důvěrnice.“ Hodila řetízek Gisgurdovi a přisedla k ohni. „Jestli mi nevěříte, tak mě zabijte a zítra se z úst vládce Âlanduru dozvíte, koho připravila vaše sekera o život.“</p>
<p>Bundror si stoupl vedle Gisgurda a důkladně si prohlédl pečeť. „Poznávám ji. Viděl jsem ji v bitvě, když tam padl jeden z elfů a jakýsi goblin si chtěl ten zlatý amulet uchňapnout, než ho moje ostří zasáhlo do zad.“</p>
<p>Shanamil naznačila jeho směrem malou úklonu. „Mé díky za ten čin, pane trpaslíku. Kdysi byste si na mrtvole nějakého elfa zatancoval, místo toho, abyste pomstil jeho smrt.“ Její šedé oči se na něho zahleděly takovým veskrze čestným způsobem, že nemohl jinak a sklonil zbraň.</p>
<p>„Jsou to elfové z Âlanduru,“ pronesl tiše směrem ke Gisgurdovi. „Já se nemýlím.“ Prohlédli si jejich kožené zbroje, zbraně, štíhlé, až příliš krásné tváře, na nichž se neobjevoval jediný náznak lži, a napětí z nich opadlo.</p>
<p>„Dobrá, tak vás sem poslal Liútasil,“ nechal se nakonec přesvědčit i Gisgurd. „Ale nebudete se moci vyhnout tomu, že se naše podezření úplně rozplyne teprve tehdy, až budou po zemi putovat první paprsky slunce. Pak podle vašich očí poznáme, jestli jste doopravdy elfové, a ne někdo z těch příšerných příbuzných.“</p>
<p>Elfka zůstala v klidu. „Nijak vám nezazlívám, že se mnou takto zacházíte. Já bych klidně věřila, že by alfové byli schopní takové lsti. Vetřeli by se do vaší přízně, ukolébali vás v bezpečí a pak by vám potají, jednomu po druhém, podřízli krky.“ Mávnutím k sobě přivolala své průvodce, kteří se posadili k ohni blízko ní. „Ne, opravdu vám to vůbec nezazlívám. Je na čase, abychom alfy beze zbytku vyhladili a aby v budoucnu nikdo nemusel mít ani jiskřičku pochybností, když v noci někde potká elfy.“ Její ruce sklouzly k polní láhvi. „Vy jste věděli, kam jdete?“</p>
<p>Gisgurd se posadil a Bundror a Gimdur ho napodobili. „Věděli jsme, že na vaše vojsko narazíme, když půjdeme tím směrem, kde stojí slunce nejvýš. Šli jsme správně? Vyznat se v podzemní štole je mnohem jednodušší.“</p>
<p>„Zavřete mě pod zem a já bych východ ven nikdy nenašla,“ elfka se na něho usmála a ukázala bílé, pravidelné zuby.</p>
<p>Gisgurdovi se zdála tak krásná, že v něm až probudila nelibost. Bolely ho z ní oči, a tak mu málem připadala odporná a protivná. Bylo to asi tím, že když jejich bohyně elfy tvořila, používala vedle rosy a čisté hlíny i světlo. Jasné světlo a trpaslíci se k sobě nehodili. Ne, s elfy on nikdy neuzavře žádné přátelství. Ale aspoň na něho nepůsobila nějakým příliš nafoukaným dojmem jako někteří jiní z její rasy, což jí také okamžitě bez všech příkras pověděl.</p>
<p>„Nu, já se snažím zvyknout si na nové poměry. Abych pravdu řekla,“ od opasku si z váčku se zásobami vybalila kousek chleba a pojedla, „počítala jsem s tím, že najdu hordu páchnoucích, ožralých podzemšťanů, ale místo toho jsem narazila na oddíl disciplinovaných válečníků, kteří jsou dokonale bdělí.“ Shanamil na něho mrkla. „I když jste nerozestavěli žádné hlídky.“ Dojedla porci a i její průvodci se posilnili. „Kdo vlastně je Balyndis Železný prst?“ zeptala se najednou. „Vy to určitě nejste, pane trpaslíku.“</p>
<p>Bundror vyprskl smíchy. „Ne, on jí určitě není,“ prohodil a vyprávěl, jak skupinka na čele s Tungdilem Zlatorukým a válečnickými dvojčaty vyrazila do Skryté země, aby v Šedých horách za velkých útrap vykovala Ohnivou čepel, obklopena krutými a divokými nepřáteli.</p>
<p>„Bojovali přitom i proti alfům?“ vyptávala se elfka dál.</p>
<p>„Hned od začátku,“ přikývl trpaslík a pustil se do vyprávění, jak Tungdil a jeho přátelé v Zeleném háji, ještě předtím, než začalo tažení na sever, porazili první alfku a později zabili i své úhlavní nepřátele, Sinthorase a Caphalora. „Museli to být ti nejnebezpečnější alfové z Dsôn Balsuru,“ zakončil své výrazně přikrášlené vyprávění.</p>
<p>Elfka zatleskala a trpaslíci kolem nich, kteří okouzleně naslouchali Bundrorovým slovům, se k ní připojili. „Jste vynikající vypravěč,“ pochválila ho. „Nepotrvá dlouho a boje s alfy budou patřit minulosti.“</p>
<p>„Škoda,“ zamumlal Gisgurd a sklidil za to tichý smích svých průvodců.</p>
<p>Gimdur se poškrábal v krátkých, hustých vlasech. „Když už jsme právě načali hodinku, kdy se vyprávějí pohádky… Můžeš nám říct, jak vznikli alfové?“</p>
<p>Shanamil přikývla, přehodila si nohu přes nohu a pohledem přelétla celou řadu trpaslíků, kteří jí navzdory vysokému věku, vousům a tvářím zbrázděným vráskami připadali jako malé děti. Pak začala vyprávět.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Elria Nápomocná, bohyně vody, měla jednu dceru, </emphasis><emphasis>Inàste</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p><emphasis>Inàste</emphasis><emphasis> viděla, jakou krásu Sitalia stvořila ze světla, čisté hlíny a ranní rosy, a chtěla se jí vyrovnat. Proto i ona vzala ranní rosu, světlo a čistou hlínu, aby stvořila nový druh elfů.</emphasis></p>
<p><emphasis>Palandiell, matka Sitalie, si však vzala tyto nové elfy k sobě a chtěla je zničit, aby nic nepřekonalo umění její dcery.</emphasis></p>
<p><emphasis>Inàste</emphasis><emphasis> zapřísahala svou matku Elrii, aby tomu zabránila, avšak Elria nic takového neudělala. Poté došlo ke sporu. </emphasis><emphasis>Inàste</emphasis><emphasis> přísahala Palandiell a Elrii věčnou neposlušnost a provdala se za Samusina.</emphasis></p>
<p><emphasis>Porodila překrásného syna, který se dokonale podobal elfovi, ale choval v sobě stejný hněv a stejnou nenávist vůči Palandiell a Elrii, jakou stále ještě cítila i </emphasis><emphasis>Inàste</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nazvala ho alfem, dala mu zbraně a pustila ho mezi elfy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Alf v našem národě tak řádil, že ho Palandiell popadla a mrštila jím přes hory za hranice Severního průsmyku. Tam se spřátelil s </emphasis><emphasis>Ti</emphasis><emphasis>onovými stvořeními a dále se rozmnožoval.</emphasis></p>
<p><emphasis>Alf trpělivě čekal na východ slunce, kdy se konečně bude moci vrátit a bojovat proti elfům. A tak se on a jeho potomci stali nejvášnivějšími služebníky Mrtvé země, jejich srdce bylo opředené přáním zničit všechny elfy.</emphasis></p>
<p>Nikdo netleskal.</p>
<p>Ne že by se trpaslíkům elfčina historka nelíbila, právě naopak. Její slova je spolu se zpěvným, jemným hlasem naprosto okouzlila, mlčeli a čekali, že Shanamil bude hovořit dál, což však neučinila. Sklonila hlavu a i ona se odmlčela.</p>
<p>„Potom,“ prohlásil Gisgurd nakonec, „nesou Inàste se Samusinem vinu na tom, že se tohle zlo dostalo na svět.“</p>
<p>„Nebo všichni, kteří se na té roztržce nějak podíleli.“ Bundror potřásl hlavou, až mu vousy létaly z jedné strany na druhou. „Tak by se Vraccas nikdy nezachoval. On by věděl, že ze sporu vždycky vzejde něco špatného.“</p>
<p>„Je to jenom legenda,“ připomněl jim Gimdur. „I když se krásně poslouchá, mají alfové nejspíš nějaké úplně jiné vysvětlení, které veškerou vinu za nenávist, co se mezi nimi zrodila, svaluje na elfy.“ Vzhlédl k hostům. „Nebo snad ne?“</p>
<p>Na Shanamil trpaslíkova poznámka nijak nezapůsobila. „Je to legenda, jak si ji vypráví náš národ, a já jí věřím, tak jako vy věříte tomu, že vás Vraccas stvořil z té nejtvrdší žuly,“ odpověděla. „Je správné, že vás takhle stvořil. Vaši bojovnost a vytrvalost budeme ještě velice potřebovat,“ pokračovala, aby v zárodku udusila jakékoliv další možné spory. „Máte snad ve svých řadách ty hrdiny, o kterých jste právě vyprávěli?“</p>
<p>„Tungdila?“ Bundror se rozesmál. „Ne, ten má na práci důležitější věci, než aby honil temné šikmouché…“ Odmlčel se, protože zase použil to hanlivé označení, a zadíval se na elfčin obličej. „Máš něco proti tomu, když říkám alfům šikmouší?“ vyptával se a pochopil její ušklíbnutí jako povzbuzení.</p>
<p>Gimdur zabručel. „No, až tak daleko ten novej začátek nesahá, že bych už ani nesměl urážet svý starý nepřátele, protože jsou náhodou spřízněný s našimi spojenci,“ zamumlal si pod vousy a hledal dýmku, aby si ji zapálil.</p>
<p>„Dobrá,“ spustil Bundror znovu od začátku. „Zatímco nás vyslali, abychom tobě a lidem pomohli proti těm Inàstiným proklatým šikmoucháčům…“ – viditelně si užíval, že může používat ono hanlivé označení, a přitom do něho vložit nově nabyté znalosti – „Tungdil putuje na sever. Do Šedých hor.“</p>
<p>„Jaká škoda,“ prohodila Shanamil. „Ráda bych se s ním seznámila. No, kdyby měl můj národ válečníka s takovou neobyčejnou zbraní, poslala bych ho tam, kde je ho nejvíce zapotřebí.“</p>
<p>„No právě.“ Gimdur si rozžhavenou třískou připálil tabák, tmavomodré obláčky kouře stoupaly k obloze. „Tungdil zavře Kamennou bránu a zaplní říši Pátých novým životem.“</p>
<p>„Sám? Pak ten Tungdil musí být nějaké velice zdatné dítě kováře,“ podivovala se elfka a trpaslíci se srdečně rozesmáli.</p>
<p>„Ale ne. Budou ho doprovázet ti nejlepší z kmene Druhých, Prvních a Čtvrtých,“ zamlaskal Gimdur, bafající z dýmky. „Jdou s Tungdilem a jeho přáteli.“ Vlhký konec dýmky zamířil na střed Shanamilina těla. „Věř mi, skrz Šedý hory sem neproklouzne už ani jedna jediná stvůra. Náš národ tam bude na stráži.“</p>
<p>Gisgurd se zvedl. „Nechci být nezdvořilý, elfko, ale moji lidé si teď musejí odpočinout.“ Odvelel tucet trpaslíků, kteří se rozdělili do kruhu kolem jejich prozatímního polního ležení a sekerami a štíty chránili spící před útočníky. Stačilo mu, že se už jednou nechal překvapit elfy.</p>
<p>„Samozřejmě, protože zítra ještě budete mít před sebou hezkých pár mil,“ elfka okamžitě souhlasila. „Jestli vám to nebude vadit, tak si tady také odpočineme. Pro mě za mě si nás nechejte hlídat, pokud se vaše nedůvěra vůči nám pořád ještě nerozplynula.“ Lehla si na bok, obličej natočený k ohni. Jediným rychlým pohybem si přes sebe přehodila kabát, ten jí posloužil jako prostá přikrývka. „Jsme zvědové, a tak jsme zvyklí spát na holé zemi.“ Její společníci se rovněž připravovali ke spánku.</p>
<p>„Nejsou ani trošku zhýčkaní,“ zašeptal Bundror veliteli oddílu trpaslíků. „Kdyby mi někdo z našich lidí někdy řekl, že elfové spí na holý zemi, tak bych mu na to určitě neskočil.“</p>
<p>„A cos čekal?“ Gisgurd se zašklebil. „Vyšívaný brokátový peřiny a navoněný sametový polštářky?“</p>
<p>„Ty jsme nechali v našem táboře,“ prohodila Shanamil nahlas, velice dobře slyšela, o čem se tam tlumeně baví, a mrkla na ně. „Stejně jako postele s nebesy.“ Zavřela oči, ale úsměv jí nadále pohrával na rtech.</p>
<p>„Zatraceně,“ vztekal se Bundror. „Já zapomněl, že nemají jenom špičatý, ale taky moc dobrý uši.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Uplynulo několik hodin. Měsíc se vznášel na nejvyšším bodě své dráhy, ozařoval jemným svitem odpočívající trpaslíky a vytvářel z nich stříbrné sochy.</p>
<p>Bundror se vylekaně probral ze spánku, zlá noční můra ho připravila o posilující odpočinek a donutila ho, aby se s úpěním probudil.</p>
<p>Noční vidiny mu vykouzlily obraz, že se ocitl uprostřed boje s alfy. Jejich přesila pobíjela jednoho přítele za druhým, právě stál proti jednomu z nepřátel a viděl, jak se alfův meč řítí na jeho nechráněný krk, když v tom ho jeho rozum zachránil před pocity, které se mu vloudily do hlavy, a zprudka ho probudil.</p>
<p>Srdce mu bušilo až v krku, přejel si rukou po čele a po tváři a zjistil, že se mu tam nashromáždil pot, který po kapkách stékal do hustých vousů.</p>
<p><emphasis>Musí to být tím, že jsme tak blízko </emphasis><emphasis>Dsôn</emphasis><emphasis> Balsuru, </emphasis>snažil se nalézt nějaké vysvětlení, protože doma, v říši Čtvrtých, ho takové výplody mozku nikdy netrápily.</p>
<p>Stáhl ze sebe deku a posadil se. Tu a tam probleskovaly poslední plamínky ohňů, trpaslíci klidně leželi na zemi a dopřávali si spánku. <emphasis>Jak se zdá, jsem jediný, koho trápí noční můry. </emphasis>Bundror se zvedl, uchopil sekeru a proplétal se úzkou uličkou mezi těly, aby si vyprázdnil měchýř.</p>
<p>Ve vzdálenosti několika kroků od tábora si vyhledal strom, u kterého si chtěl ulevit, a brzy v chrastí zašplouchala trpasličí moč.</p>
<p>Najednou se ho zmocnil nějaký zvláštní pocit.</p>
<p>Mnoho z toho, co se o trpaslících říká, není pravda, zato v některých případech řeči nelžou. Jako například, že ve spánku dýchají hrozně nahlas. To, čemu lidé říkají chrápání a co elfové zřejmě nikdy nedělají, patří u převážné většiny jeho národa k životu stejně, jako když při jídle polykáte.</p>
<p>Pokrčil čelo a naslouchal, avšak kromě zvuků svého umělého deště, který ševelil v listí, koženého vrzání vysokých bot a kovového tření kroužkové košile neslyšel vůbec nic. Ani jediné zakašlání, ani jedno zamlasknutí, dokonce ani ono důvěrně známé chrápání.</p>
<p>Vráska nad jeho očima nechtěla zmizet, a jakmile vykonal potřebu, vytasil sekeru a pozorně se rozhlížel kolem sebe, jestli se mu nepodaří objevit něco, co by vysvětlilo to nemožné naprosté ticho.</p>
<p>Popadl topůrko pevněji do ruky a nehlučně zamířil doleva, kde viděl stát jednoho ze strážných. Trpaslík stál v mírném předklonu, pozoroval rovinu ozářenou měsíčním jasem a nehýbal se, rozpuštěné vlasy mu povlávaly ve větru.</p>
<p>„Všiml sis něčeho neobvyklýho?“ oslovil ho Bundror. „Ostatní jsou tak potichu, že každý zvuk, i ten nejtišší, je slyšet stokrát hlasitěji.“ Strážný se k němu neobrátil. „Je skvělý, že bereš svůj úkol tak vážně, ale stejně je víc než nezdvořilý, že mi ukazuješ záda.“ Obešel ho a s hrubým zaklením uskočil zpátky. Sekerou prudce máchl do výšky.</p>
<p>Strážný nestál na nohách vlastní silou.</p>
<p>Někdo mu pod kroužkovou košilí vrazil do hrudi tlustou větev a nabodl ho na ni jako kuře. Krví zmáčené dřevo skýtalo mrtvole potřebnou oporu a bránilo jí, aby dopadla na zem a vzbudila tak pozornost. Mrtvé oči strnule civěly do země, obličej zkroutila grimasa nesmírné hrůzy. Trpaslík musel před smrtí vidět a protrpět něco příšerného.</p>
<p>Protože nebyl cítit pach skřetů, zbývala jediná možnost: <emphasis>alfové! </emphasis>Bundror popadl štít a vší silou na něj zabušil, aby probudil ostatní spáče a přivolal je do zbraně.</p>
<p>Ti však zůstali ležet a ani zbla se nestarali o dunivé zvuky. Dokonce ani elfové se nehýbali.</p>
<p>„Probuďte se, vy…“ Zděšení mu sevřelo hrdlo, protože se ho zmocnilo děsivé tušení.</p>
<p>Rozběhl se k nejbližšímu trpaslíkovi a zatřásl mu ramenem, otočil ho ze strany na záda a zaječel. Tělo se sice hýbalo, ale hlava nešťastníka zůstala čistě oddělená ležet na zemi, odřízli mu dokonce i vousy. Bundror zpozoroval obrovskou kaluž krve, která v měsíčním světle vypadala jako smůla.</p>
<p>„Nenamáhej se, podzemšťane,“ zaslechl hlas, který mu šeptal těsně u levého ucha. „Žádného ze svých přátel už nepostavíš na nohy. Jedině kdybys uměl probudit k životu mrtvé.“</p>
<p>Trpaslík se hbitě otočil kolem vlastní osy a z otočky udeřil. Ostří jeho sekery narazilo na odpor a ozvalo se hlasité zařinčení. Zpozoroval, že protivník odvrátil úder jeho sekery bojovou holí z nějakého černého kovu.</p>
<p>Spodní konec hole vystřelil s neuvěřitelnou rychlostí do výšky a dopadl na chránič nosu jeho helmy. Železo se tvrdě zabořilo do masa, celá prudkost nárazu se přenesla až na kost a ta s jemným lupnutím praskla.</p>
<p>Bundror odvrávoral dozadu, do očí mu vhrkly slzy a přes ústa se mu začala řinout teplá kapalina. V hlavě mu hučelo. Jak couval, zakopl o mrtvolu jednoho trpaslíka a upadl, sekeru však nepustil z ruky. „Zkus to ještě jednou, alfe!“ zařval vztekle a znovu se vyškrábal na nohy. Hledal pevný postoj a rozhlížel se po tom, kdo tu mával holí. „Rozseknu tě, až z tebe zbudou jenom dvě půlky.“</p>
<p>Nic se nedělo. Alf splynul s temnotou, dokonce ani měsíční světlo ho nechtělo zradit, nebo nemělo sílu to udělat.</p>
<p>Trpaslík si brzy uvědomil, že nenáviděný alf má nad ním díky temným vlohám převahu. Vzpurně a s nenávistí vůči muži, který zabil jeho přátele a společníky, čelil strachu, jenž se v něm vzmáhal.</p>
<p>Tupé bzučení, které ohlašovalo, že se blíží další úder, ho přimělo včas přikrčit hlavu. Zbraň hvízdla těsně nad ním, ale než se trpaslík stačil otočit, podrazila mu při druhém švihu nohy. Něco se mu zakouslo do pravého předloktí, projela jím prudká bolest a donutila ho rozevřít ruku. Těžká sekera, poslední možnost, jak se proti tomu nepřátelskému stvoření bránit, mu vyklouzla z ruky.</p>
<p>Hned nato se mu před očima objevila úzká podrážka něčí vysoké boty, dopadla mu na krk a odřízla ho od vzduchu. „Ty sis opravdu myslel, že bys mě mohl porazit, podzemšťane?“</p>
<p>Bundror se podíval bokem kolem špičky boty a rozeznal ve tmě urostlou postavu v tmavé zbroji. Horní část obličeje byla zakryta válečnickou maskou z tionia, za kusem černé látky se daly vytušit stínové obrysy nosu, úst a brady. Zbytek hlavy se skrýval pod kapuci, patřící k tmavě šedému přehozu.</p>
<p>„Proč ne?“ vyrazil ze sebe. „Kdybys nebyl zbabělej a neschovával se ve tmě, ležel bys rozpolcenej na zemi.“</p>
<p>„Zbožné přání,“ ozvalo se pobaveně zpoza hedvábného šátku, který se alfovým dechem neustále rozvinoval. „Nebo to je tvoje poslední přání, Bundrore?“</p>
<p>„Jo,“ zachroptěl.</p>
<p>Holínka se zvedla. „Tak ať se tak stane.“</p>
<p>Bundror se ještě jednou zvedl, uchopil sekeru a krátce pohlédl na hlubokou řeznou ránu na předloktí, ze které se proudem řinula krev. Skousl zuby, aby nedal najevo utrpení, a odhodlaně sklonil hlavu. Soudě podle hlasu, mohla to být nějaká alfka, její maska spolu se zbrojí a přehozem mu znemožňovaly zjistit něco přesnějšího. „Vraccas mi dá sílu, abych tě porazil.“ Rychle se rozhlédl kolem dokola, žádné další nepřátele však neobjevil. <emphasis>Jenom ona? Jak se jí podařilo porazit nás všechny? Umí snad čarovat?</emphasis></p>
<p>„Mé válečníky uvidíš teprve tehdy, až budou sami chtít,“ zdálo se, že mu alfka dokáže číst myšlenky. Zavířila kolem sebe bojovou holí. „Já čekám, podzemšťane.“</p>
<p>Rozběhl se k ní a mrštil po ní sekeru, kterou alfka rychlým úderem odvrátila.</p>
<p>Více času na odvrácení pozornosti Bundror nepotřeboval.</p>
<p>Vytrhl jednomu z mrtvých příhodnou sekeru od opasku a sáhl po jeho štítu, aby se s ním vyřítil na alfku. Od této lehčí výzbroje si sliboval větší vyhlídky na úspěch, až s ní bude dál bojovat.</p>
<p>Mezi mrtvolami jeho přátel se rozpoutal nerovný souboj.</p>
<p>Zdálo se, že oba konce bojové hole jsou všude, tu sebou cukly tady, tu dopadly zase tam, zasáhly kovem pobité dřevo a v příští chvilce udeřily do trpaslíkovy kroužkové košile, aby mu vyrazily vzduch z plic a polámaly žebra. Při těch několika málo příležitostech, které se mu naskytly, udeřil a pokaždé zavrčel zklamáním, protože hbité alfce se podařilo včas nastavit před jeho sekeru hůl nebo ji vychýlit z dráhy.</p>
<p>Bundror pochopil, že ji tímto způsobem nedokáže porazit a že jeho smrt je jistá. Bylo třeba sáhnout po jiném, rovněž typicky trpasličím způsobu boje. <emphasis>Vraccasi, stůj při mně! </emphasis>Mrštil po ní sekeru, a zatímco se jí vyhýbala, uchopil štít do obou rukou a s řevem se k ní rozběhl.</p>
<p>Jeho neobvyklý útok ji překvapil. Trpaslík pocítil odpor, se kterým se její tělo vzepřelo nárazu, zaslechl, že něco zarachotilo, jak se alfka odrazila od jeho krytu a se zaúpěním se složila k zemi.</p>
<p>„Proklatej šikmoušáku!“ zaryčel a jeho hlas překypoval směsicí radosti a nenávisti. „Na to, abysem ti srazil hlavu z ramen, nepotřebuju žádnou sekeru.“ Odrazil se a skočil na ni, spodní hrana jeho štítu mířila alfce na krk.</p>
<p>Tu se staly dvě věci.</p>
<p>Ležící alfka zarazila vzdálenější konec hole do země a nastavila hůl proti trpaslíkovi, jako by to bylo kopí. Její holi by se Bundror možná ještě dokázal vyhnout, ale z pravé strany se přiřítil široký, černý stín a pevně ho chytil.</p>
<p>Zaslechl chraptivý řev a spatřil pár rudě žhnoucích očí. Ovanul ho bestiálně páchnoucí závan dechu vycházejícího z tlamy jakési bestie, vyzbrojené nesčetnými zuby, a najednou si uvědomil, jak blízko vedle něho ta stvůra celou dobu byla. Úder do žaludku ho málem obral o všechny smysly, něco se mu se škubnutím zavrtalo do ochranné kroužkové košile a zády se zase vydralo ven.</p>
<p>Noční krajina před ním začala tančit, chvíli se vznášela, chvíli padala dolů. Trpaslík měl pocit, že visí pevně přichycen na hřebenu nějaké divoce se kymácející palisády. Helma se mu odkutálela pryč, ztratil štít, opasek se zbraněmi, a dokonce i jednu botu. Pak ho ta stvůra najednou prudce pustila.</p>
<p>Omámený Bundror proletěl vysokým obloukem vzduchem a narazil do jednoho ze svých mrtvých přátel. Skrz rudý závoj před očima rozpoznal, že to je Gisgurd.</p>
<p><emphasis>Brzy se zase uvidíme, drahý příteli. Prohrábni výheň, už to nemůže dlouho trvat. </emphasis>Převalil se. Jakási tekutina, chutnající po kovu, mu stoupala hrdlem vzhůru, vytékala koutkem úst do vousu a padala mu v podobě dlouhých, zhoustlých kapek na rameno. <emphasis>Ale nejdříve musím varovat ostatní.</emphasis></p>
<p>Jeho prsty se plazily ke Gisgurdově batohu, s námahou vytáhly obrovitý svolávací roh a přiložily ho k nateklým rtům. Pořádně se nadechnout bylo hrozné utrpení, v plících, které se plnily krví, to žbluňkalo, avšak poslechly trpaslíkovu železnou vůli.</p>
<p>Z rohu zavražděného náčelníka se vyřinul jeden jediný, hlasitý tón a valil se po gauragarské nížině, než se zaplnil Bundrorovou rudou mízou a zmlkl. Trpaslík doufal, že ostré uši elfů v již nepříliš vzdáleném táboře jejich armády signál zaslechnou a udeří na poplach.</p>
<p>Postupně ho opouštěly smysly. Bundror musel těžký roh pustit a pak uviděl, jak se před ním objevuje válečnická maska jeho soupeřky. „Ať jste plánovala cokoliv, už tím nikoho nepřekvapíte,“ zalapal po dechu a krutě se usmál.</p>
<p>„Jenom jestli bylo tvůj roh slyšet až do Šedých hor,“ dostalo se mu odpovědi. Alfka se k němu sklonila a sejmula masku, aby spatřil její rysy. Byla to ta domnělá elfka, s níž před několika málo hodinami společně přátelsky pojedl u ohně. „Tvá smrt se jmenuje Ondori. Vezmu ti život, tak jako tvůj lid vzal život mým rodičům. Nechť se tvá duše navždy ztratí a bloudí v podsvětí.“ Čepel srpovité zbraně se stříbrně zaleskla ve světle nočních hvězd a alfka slavnostně pronesla několik chmurně znějících slabik.</p>
<p>Trpaslík tušil, co asi znamenají, a modlil se k Vraccasovi.</p>
<p>Ještě než Bundror dokončil úpěnlivé prosby, aby byl milostivě přijat do Věčné kovárny, prořízlo mu ostří hrdlo a tím i poslední skromný zbytek tenoučkého vlákna jeho života.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />III</p>
<p><strong>Skrytá země, Rudé hory,</strong></p>
<p><strong>na východě říše Prvních,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p><image xlink:href="#_8.jpg" />ungdil pozorně sledoval vládkyni Prvních, zahalenou do tlustých kožešin. Xamtys s nechutí seděla na hřbetě poníka a nespouštěla zasněžené svahy Rudých hor z očí. Hledala nějaké znamení, jakýkoliv signál nebezpečí nebo neštěstí, které se v její nepřítomnosti přihodilo a jež odsoudilo trpaslíky z Borengarova kmene k mlčení.</p>
<p>Sněhem pokryté hory se tyčily až k nebesům, tu a tam se vrcholky ztrácely v rychle táhnoucích oblacích mlhy a tam, kde jemný paprsek jarního sluníčka prorazil oparem a nalezl kousek země bez bílé hmoty, zaplanuly skály ohnivě rudou barvou.</p>
<p>„Ještě stojí, královno Xamtys,“ prohodil k ní Tungdil hlasitě. „Nic se jim nestalo.“</p>
<p>Královna se otočila. „Poděkuji Vraccasovi teprve tehdy, až uvidím svou říši na vlastní oči,“ odpověděla mu s pochybnostmi v hlase. „Podle toho, jak vypadaly podzemní tunely, nemohly ty otřesy hory minout a nezanechat po sobě stopy.“</p>
<p>Kvůli zříceným důlním chodbám se obrovská kolona vozů pohybovala jen po povrchu země a potřebovala zhruba šedesát oběhů slunce, aby celou trasu zvládla. Jejich postup vpřed ztěžovaly jednak zbytky sněhu, jednak krajina a cesty, rozmáčené tajícím sněhem. Podkovy poníků i vysoké boty trpaslíků se bořily do husté kaše, což mělo za následek, že se jejich nohy rychle unavily. Tungdil, Balyndis i Boïndil byli sice na chůzi na špatném podkladu zvyklí, ale většina ze zástupu trpaslíků ne.</p>
<p>„Něco tady nesedí,“ brumlal si Pruďas, který se vytrvale bránil a odmítal znovu usednout na některého z malých poníků a teď kráčel Tungdilovi po boku. „Ty hory vypadají nějak moc mírumilovně, předstírají před náma, že je všechno v pořádku.“ S hlasitým mlasknutím šlápl pravou nohou do kaluže, s nadávkami ji vytáhl ven a otíral si ji v zelenající se trávě. „Chci zase mít kamennou oblohu nad sebou a kamennou půdu pod sebou,“ stěžoval si otráveně.</p>
<p>„Však už to brzy bude za náma, Boïndile.“ Balyndis ukázala na vstup do úzkého údolí, které se vlnilo jako had podél jednoho z rozlehlých kopců. „Tady je první brána.“</p>
<p>Před nimi se začal tvořit šedý opar, postupně je celé zahalil a čím více se blížili k údolí, tím víc jim znemožňoval vidění, jako by je chtěl svést z cesty.</p>
<p>Tungdil si připomněl všechny ty mohutné valy, bylo jich celkem pět, které se vinuly jako šedé železné klíny napříč všemi ohyby soutěsky a vytvářely pevnou hradbu proti případným útočníkům. Až o kus dále za nimi se tyčila překrásná bašta Borengarova kmene se svými devíti obrovitými věžemi.</p>
<p>„Nedokážu nic rozeznat,“ pronesl trpaslík zklamaně. „Hrozně rád bych viděl Železníka v jeho plný…“ Odmlčel se, když spatřil, jak se na zemi kolem něho začínají z mlhy vynořovat nesčetné kusy kamene. Na některých byly vidět stopy po požáru, jiné zase byly popraskané nebo roztříštěné.</p>
<p>Xamtys přitáhla uzdu poníkovi, který se se zafrkáním zastavil. „Vraccas nám buď milostiv,“ zvolala hlasitě a upřeně zírala na zbytky první hradby. Kdysi se vypínala do výšky čtyřiceti kroků. Železná, runami zdobená brána povolovala průchod těm, kteří dokázali trpasličí znaky přečíst a nahlas vyslovit.</p>
<p>Ani hradba, ani brána už nestály.</p>
<p>Tři kroky před vládkyní se rozevíral černý okraj jakéhosi kráteru. Ať už to bylo cokoliv, co tu dopadlo na zem, roztrhalo to značné kusy hradeb a brána se pod nesmírným tlakem proměnila v kus zprohýbaného, žárem zdeformovaného železa.</p>
<p>„Jaká síla dokázala napáchat něco takového?“ vydechla polohlasem Balyndis. Dokonce ani ty nejsilnější vrhací stroje, které jejich inženýři vymysleli proti nejnebezpečnějším Tionovým bestiím, by nezpůsobily takovou spoušť. „Magie? Copak snad Nôd’onn před svou smrtí…“ Vzpomněla si na věc, kterou zahlédla z plošiny u Černého skaliska. „Ta padající hvězda! Že by byla jeho dílem?“</p>
<p>„BOËNDALE!“ Pruďasův výkřik se jim zaryl do morku kosti a trpaslík se rozběhl mezi cáry mlhy, které v sobě nesly výrazný pach spáleniny, jen aby se dostal ke vchodu do trpasličí říše. Samou starostí o bratra zapomněl horkokrevný bojovník na všechnu opatrnost.</p>
<p>„Ne, počkej!“ přivolávala ho královna zpět.</p>
<p>Tungdil věděl, že ji Pruďas neposlechne. Raději se přilepil svému příteli na paty, aby mu pomohl, kdyby snad na ně někde v neproniknutelné mlze číhalo nějaké nebezpečí. Balyndis se bez váhání pustila za ním.</p>
<p>Běželi za hlukem, který před nimi působil Boïndil. Řinčící kroužková košile vytvářela spolu s klapající helmou v tichu, které je obklopovalo, pekelný rámus, takže ani nemuseli příliš pozorně naslouchat.</p>
<p>To, co cestou zahlédli, jen zvýšilo jejich obavy.</p>
<p>Krátery se kupily jeden na druhý, jednou byly v průměru maličké jako kolo od vozu, podruhé zase tak obrovské, že by do nich vlezlo osm poníků, i kdyby stáli jeden za druhým. Půda nedokázala tomu, co na ni dopadlo, dostatečně vzdorovat. Stlačilo ji to až do hloubky sedmi kroků. Pro trpaslíky to znamenalo, že sotva přešplhali jednu překážku, museli zdolávat další. Všechen sníh zmizel, něco způsobilo, že v celém údolí roztál a odplavil se. Podle všeho se dokonce i voda proměnila v páru, skály byly posety bělavými lesklými krystaly. Všude něco odporně páchlo.</p>
<p>Běželi a běželi, neustále před sebou slyšeli pronikavé cinkání kroužků trpaslíkovy košile, až se přiblížili k místu, kde se měla tyčit samotná pevnost.</p>
<p>Po několika dalších krocích jim najednou pod nohama zase zakřupal sníh a mlha vyplivla Pruďasovu postavu. Nehybně stál před kupou zledovatělého sněhu, který se před ním zvedal a tyčil se do nepřekonatelných výšin. Závoj mlhy dále prořídl a trpaslíkům se naskytl pohled na nesmírný chaos.</p>
<p>Z obrovských mas sněhu se nyní vzdorně zvedala k nebesům jen jedna z devíti nádherných věží. Dřevěné přístavky, které na ní předtím stály, strhla lavina, a ta odnesla i ochoz, věž samotná se však nezřítila.</p>
<p>Ale z osmi zbývajících věží nebylo vidět vůbec nic. Tlusté dvojité hradby, rafinovaně konstruované výtahy, trosky a možná i mrtví, to všechno leželo pohřbeno pod špinavou bílou hmotou.</p>
<p>Kovářka se pokusila objevit velký most, který spojoval nejvyšší věž pevnosti se vstupem do říše Borengarových potomků. „Je pryč,“ konstatovala zděšeně. „Bílá smrt strhla most s sebou.“</p>
<p>Tungdil ze sebe nedokázal vypravit jediné slovo, zmocnila se ho hrůza.</p>
<p>Za nimi zazněl dupot kopyt, kolona trpaslíků se k nim připojila. Při pohledu na tu naprostou zkázu se kletby střídaly se zděšenými výkřiky a slovy plnými strachu a starostlivosti.</p>
<p>Xamtys seskočila z poníka a popošla těsně k přednímu okraji laviny. Natáhla ruku, sáhla do sněhu a vylovila z něho zdeformovanou helmu, která svého nositele nedokázala ochránit před silou bílé smrti.</p>
<p>„Vraccasi, tvoje děti draze zaplatily za záchranu Skryté země,“ pronesla zvolna sytým hlasem. Do hlasu se jí nevkradl ani stín obvinění. „Nebo to má být začátek něčeho, co ještě stojí před námi?“ Její hnědé oči se zahleděly na poslední věž, slzy jí stékaly po tvářích do tmavého chmýří na bradě a dopadaly na zlaté brnění. „Pláču kvůli všem trpaslíkům, kteří přišli o život, a přísahám, že mi nic nezabrání v tom, abychom znovu vybudovali všechno, co bylo zničeno. Ještě hezčí, ještě krásnější. Nedovolím, aby zlo triumfovalo, ani dnes, ani zítra, i kdybych ty kameny měla poskládat na sebe úplně sama.“ Jemně rukou pohladila nalezenou helmu. „Kmen Prvních vás navždy uchová v paměti.“ Zvedla nález nad hlavu. „My jsme děti kováře!“</p>
<p>„My jsme děti kováře!“ zadunělo ze stovek hrdel, a jakmile jejich volání doznělo, uslyšeli daleko nad sebou zvuk signálního rohu.</p>
<p>„K vedlejší bráně,“ přeložila Balyndis Tungdilovi. „Tenhle signál znamená, že tam na nás čekají.“</p>
<p>„Kde je vedlejší brána?“ zabručel Pruďas netrpělivě a Tungdil postřehl, že v jeho očích začíná planout šílenství. „Okamžitě tam musím bejt.“ Trpaslík hrubě popadl kovářku za loket. „Dělej, běž přede mnou.“</p>
<p>Za jiných okolností by mu Balyndis místo odpovědi odsekla něco velice nezdvořilého, ale protože znala jeho temperament a postřehla v očích svého neklidného společníka ustaraný výraz, postavila se bez jediného slůvka odmlouvání na čelo průvodu a ukazovala Boïndilovi cestu.</p>
<p>Obloukem obešli výběžky laviny a rozběhli se k úbočí soutěsky, která navenek působila celistvým, masivním dojmem.</p>
<p>„Boční brána byla postavená, abychom mohli nepřátelům při obléhání překvapivě vpadnout do boku,“ vysvětlovala kovářka. „Ještě jsme ji nikdy nepotřebovali.“</p>
<p>„Dneska ukazuje, že je k užitku.“ Tungdil postřehl, že se ve skále najednou objevily trhliny ve tvaru pravoúhlého průchodu, který se před nimi rozevřel na čtyři kroky do šíře a čtyři kroky do výše. Za ním se vynořil tucet trpaslíků, kteří čekali na nově příchozí. Tungdil zkoumavě sledoval Boïndila. <emphasis>Vraccasi, doufám, že jsi nad jeho bratrem držel ochranný štít, nebo Pruďas ve své bolesti rozmlátí na kusy všechno to, co nezničila Bílá smrt.</emphasis></p>
<p>Pruďas otevřel ústa. „Kde je Boëndal?“ toužil vědět, a když trpaslíci, jejichž pozornost se pochopitelně zaměřila na královnu, neodpovídali dost rychle, popadl jednoho z nich za límec koženého kabátu a zatřásl jím. „Kde je můj bratr?“ zařval a stiskl trpaslíka tak pevně, že jeho protějšku zrudl celý obličej.</p>
<p>Tungdil ho popadl za ruku. „Boïndile, uklidni se!“</p>
<p>„On… leží v posteli,“ vypravil ze sebe trýzněný trpaslík. „Vyhrabali jsme ho ze sněhu a dali ho…“</p>
<p>„Ale?“ přerušilo ho dvojče tvrdě, pustilo však límec kabátu. „V tom tvojem blekotání úplně jasně slyším nějaký ale!“</p>
<p>„On se už neprobral. Jeho tělo je studené jako led a srdce mu bije tak pomalu, že se bojíme, že by mohl každou chvíli umřít.“ Trpaslík rychle ucouvl o krok dozadu a dával si pozor, aby se nedostal rozčílenému Pruďasovi na dosah.</p>
<p>Boïndilovo obočí se proměnilo v tenkou souvislou čárku. „Kde je?“ zeptal se tiše.</p>
<p>Xamtys přehlédla, že se nechová zrovna dvorně, a nařídila jednomu trpaslíkovi ze svého kmene, aby doprovodil ustaraného Boïndila k bratrovi, a zabránila tak ještě prudšímu návalu vzteku. Tungdil s Balyndis válečníka doprovázeli, zatímco se královna dala do hovoru s dalšími trpaslíky, kteří jí podali první zprávu o ztrátách.</p>
<p>Čtyři trpaslíci prošli chodbami, ve kterých nebyla jediná ozdoba. Jejich jediný účel spočíval výlučně ve spojení pevnosti s bránou určenou na výpady. Protože První byli proslulí kovářským uměním, a ne kamenickými pracemi jako Druzí, nijak se s výzdobou této vedlejší chodby nezdržovali.</p>
<p>„Otřesy způsobily značné škody,“ vyprávěl jim trpaslík, který je vedl, když se ho zeptali, co se vlastně stalo. „Myslíme si, že to byla ta spadlá hvězda. Z jejího ohonu sršely žhavé úlomky, které poškodily Železníka málem až do základů. A co nestrhly ty úlomky, zničila Bílá smrt.“</p>
<p>„Kolik z našich umřelo?“ chtěla vědět Balyndis. „Jak to vypadá s klanem Železných prstů?“</p>
<p>„S mnoha oblastmi, které leží dále na západ a tím i blíž k místu dopadu hvězdy, nemáme žádné spojení, ale tvůj klan, pokud víme, je na tom dobře.“ Jejich průvodce je doprovodil až k dřevěnému výtahu, který jim ušetřil šplhání do mnoha stovek schodů. Výtahem vystřelili vzhůru a dostali se do východní části pevnosti. „Je dobře, že Xamtys je zase u nás. Ona nám zas dodá důvěru, kterou mnozí ztratili. Při tom neštěstí našlo smrt více než čtyři sta trpaslíků.“</p>
<p>V této části pevnosti okamžitě uviděli, co trpaslík myslel těmi škodami. Na některých místech se ve stěnách objevily trhliny, jednou tenoučké jako chloupek z vousu, jindy tlusté jako trpasličí prst, a dokonce i na ocelových mostech, které se vypínaly nad hlubokými roklinami, se projevily známky deformací.</p>
<p>„Jedna jeskyně se úplně zřítila, trůnní sál jsme museli podepřít vzpěrami, jinak by jeho strop pohřbil všechny poklady pod sebou,“ vysvětloval jim. „Je to špatný.“</p>
<p>Vystoupali po dalších schodištích a dokráčeli do křídla, v němž Boëndala před časem zanechali. Neměli jinou možnost, utrpěl příliš těžká zranění. Ve stejném pokoji ho zase nalezli, na kamenném loži s měkkou podložkou, zakrytého tlustými dekami.</p>
<p>Boïndil se na něho vrhl, oběma rukama ho pevně objal a položil mu hlavu na hruď, aby si poslechl bratrovo srdce. „Je studený jako ryba,“ pronesl tiše, „a kdybych nevěděl, že…“ zaposlouchal se a po jeho rysech, zbrázděných hlubokým smutkem, přelétl letmý úsměv. „Teď! To udeřilo jeho srdce, mocný, hlasitý úder…“ Rozradostněly výraz se vytratil. „Byl jenom jeden…“</p>
<p>„Já jsem vám to říkal,“ zašeptal jejich průvodce. „Připadá nám, jako by mu zamrzla krev a nutila jeho srdce, aby žilami pumpovalo led.“</p>
<p>Do pokoje k nim přišla jedna léčitelka, přinášela podnos s konvicí vývaru, ze kterého stoupala pára. „Většina z těch, které jsme vyhrabali ze sněhu, takové štěstí neměla.“</p>
<p>„Štěstí?“ Tungdil potřásl hlavou. „Jestli se jeho stav nezmění, tak bych tomu štěstí rozhodně neříkal.“</p>
<p>„Vyhrabali jsme těla, která byla tak rozdrcená, jako by se dostala mezi obrovské kovářské kladivo a kovadlinu. Ale většina z nich se prostě pod sněhem udusila. On přežil. Když se na to díváme takhle, tak mu bůh velice pomáhal.“</p>
<p>Trpaslice přistoupila k posteli, naplnila koženou hadici horkým nápojem a chystala se zasunout tenký přední konec hadice do Boëndalových pootevřených úst. Boïndil ale zasáhl a železným stiskem hadici uchopil. „Co to děláš?“</p>
<p>„Nalévám do něho bylinkový vývar, s jehož pomocí by měly jeho vnitřnosti roztát,“ odpověděla léčitelka a chtěla pokračovat dále. Pruďas jí to však nedovolil.</p>
<p>„Vývar? Dej mu horký pivo, to ho z tý jeho strnulosti vytrhne spíš než tohle svinstvo.“</p>
<p>„Ne,“ odporovala léčitelka. „Jsou v něm bylinky, které v horké vodě naplno rozvíjejí svůj účinek.“</p>
<p>„Nebyla by rozumnější lázeň?“ zamíchal se do hovoru Tungdil. Vzpomněl si, že u svého starého mentora a pěstouna Lot-Ionana kdysi četl, jak se po pádu do zimního jezera zachraňují podchlazení lidé před vnitřním ledem. To by mělo platit i u trpaslíků.</p>
<p>„Dobrý návrh, který jsme ale již vyzkoušeli. Lázeň nepomohla.“ Trpaslice vytrhla Boïndilovi hadici z rukou. „Nechej mě, válečníku, abych dělala svou práci. Já svému řemeslu rozumím. Nikdy bych si nedovolila vysvětlovat ti, jak se má trpaslík ohánět sekerou.“ Pruďas neochotně vyhověl její žádosti, nehnul se však od bratra ani na krok. „Jediné, co jsem ve všech našich záznamech našla, byly zmínky o bylinkách. Ty by měly pomoct, když… všechno ostatní selže.“</p>
<p>Tungdil měl dojem, že léčitelka chtěla dodat ještě něco, ale pak si to rozmyslela. „A co <emphasis>dalšího </emphasis>jsi našla?“ vyptával se. „Vděčím mu za život, udělám pro něho cokoliv. Jen mi to, prosím, řekni.“</p>
<p>Trpaslice si dala záležet, aby se mu nedívala do očí. „Je to jenom jedna legenda.“</p>
<p>„Mluv,“ vyzval ji Pruďas stroze, jako by vyslýchal nepřátelského špióna. „Promluv, a to honem! U Vraccase, nedovolím, aby se nevyzkoušela třeba ta nejposlednější možnost, díky který výheň života mýho bratra zase možná vzplane tak jasně a žhavě jako dřív!“ Z hnědých očí prýštila odhodlanost a touha dozvědět se, co říká ta legenda, ať to stojí, co to stojí.</p>
<p>„V nejstarších záznamech, které naši předkové ještě vytesali do kamene a jež přetrvaly tisíce slunečních cyklů,“ vyprávěla léčitelka, „stojí, že zmrzlé, kteří v sobě ještě nesou žhnoucí jiskřičku života, lze znovu oživit další doběla rozžhavenou jiskrou.“</p>
<p>„Co tím tak mohli myslet?“ podivila se Balyndis. „Jak může skutečný oheň přimět ke vzplanutí výheň našeho života?“ Podívala se na Tungdila. „To přece nemůže znamenat, že bychom měli někomu rozříznout břicho a zahřát mu srdce žhavou jiskrou?“</p>
<p>„To by ho ta rána zabila.“ Tungdil přemýšlel. Někde v koutku hlavy se mu vynořil jakýsi nejasný obraz, ale nepodařilo se mu ho pořádně zachytit.</p>
<p>„Odkud pochází tadlencta moudrost? Měl snad nějakej kovář pocit, že je povolanej k tomu, aby druhejm radil?“ rozzlobil se Boïndil. „To má můj bratr žrát oheň nebo si do žil lít vřící kameny?“</p>
<p>Léčitelka ho vztekle zpražila pohledem. „Tu kamennou tabulku k nám přinesli z říše Pátých. Nevím nic víc, než co na ní můžu přečíst. A říkala jsem ti už předtím, že je to jenom legenda.“</p>
<p>Balyndis se nechtěla vzdávat naděje, přestože tato rada zněla velice zmateně a nepochopitelně. „V legendách našeho národa se vždycky skrývalo pravdivé jádro,“ oponovala. „Ty jsi to zkusila s koupelemi, naléváš do něho horké vývary, ale ani tak se mu horko nedostalo dovnitř. Co dalšího můžeš ještě dělat?“ obrátila se na léčitelku.</p>
<p>„Já?“ Trpaslice sklopila oči. „Kromě modliteb k Vraccasovi a toho, co tak jako tak už dělám, nic víc.“</p>
<p>„Nic víc?“ Pruďas byl blízko k tomu, aby ho přemohlo šílenství, natolik ho osud dvojčete vyvedl z míry. „Copak ve všech těchdle proklatejch jeskyních není žádná zázračná bylinka, která by ho…“</p>
<p>„Dračí dech…“ Tungdil po dlouhém přemýšlení pochopil možnou souvislost mezi bíle žhnoucí jiskrou a říší Pátých. „No jasně! V legendě myslí tu nejžhavější výheň, jaká hoří ve Skryté zemi!“ Pohlédl do tázavých obličejů přátel. „Je možné, že výheň v sobě skrývá nějaké zvláštní síly. Vždyť si na to přece ještě pamatujete, ne? Pátí tu výheň rozpálili dechem Velkého draka Branbausíla.“</p>
<p>Tungdil a Balyndis si přesně pamatovali nesmírný žár výhně, žádný z nich předtím necítil něco podobného, přestože oba v životě strávili u kovadliny spousty hodin. Bílý žár roztavil všechno, od černého tionia, stvořeného bohem Tionem, až po ryzí, bílé palandium bohyně Palandiell nebo vraccasium boha trpaslíků. Neodolal jí žádný kov ani žádná slitina.</p>
<p>„Vidím, že tvoje slova mají smysl, ale co si počnem?“ Léčitelka odložila hadičku a položila podchlazenému trpaslíkovi ruku na čelo. „Jestli to je nějaký návod na léčení nemocného, tak já ho v tom nevidím.“</p>
<p>„Kamenná tabulka pochází ze síní Pátých a přesně tam vede i naše cesta.“ Tungdil se podíval na Boëndala, který před nimi ležel jako mrtvý. „Vezmeme ho s sebou. Jenom tam budeme moct jeho stav nějak změnit, tady už jste pro něho udělali všechno,“ rozhodl. Přešel k Pruďasovi, postavil se mu po boku a položil mu konejšivě ruku na rameno. „Zažeň své starosti. Vraccas nepřipustil, aby ho zabily šípy alfů, a stejně tak nedovolíme ani my, aby až do vyhasnutí výhně svého života musel ležet v posteli. V chodbách Šedých hor budu pátrat tak dlouho, dokud nenajdu nějaký pokyn, jak z něho s pomocí té výhně zase uděláme toho, koho máme rádi a kdo nám tak chybí.“</p>
<p>Boïndil ho chytil za ruku a dojatě ji stiskl. „Je báječný, když se jeden může spolehnout na takovýho učenýho přítele, jako seš ty.“ Zase jeho ruku pustil, přisunul si k posteli nízkou stoličku, dřepl na ni a zůstal nehybně sedět.</p>
<p>„Měl by sis odpočinout,“ doporučil mu Tungdil, který spolu s Balyndis zamířil ke dveřím a ven.</p>
<p>„Ty taky,“ řekla kovářka svému druhovi. Poprosila léčitelku, aby nechala Pruďasovi přinést něco k jídlu a jestli bude třeba, nechala mu připravit lůžko. „Pojď, najíme se a půjdeme si lehnout.“</p>
<p>„Ale královna…“ vzpíral se Tungdil, kovářka však energicky potřásla hlavou, až jí hnědé copy létaly na obě strany.</p>
<p>„Královna si nás zavolá, až nás bude potřebovat. Nejdříve si nechá podat zprávu, jak na tom je naše říše, pak si taky půjde lehnout a všechno ostatní odloží na ráno.“ Vedla ho chodbou ke své komůrce, do které Tungdil vstoupil poprvé od doby, co se znali.</p>
<p>Místnost byla čistá a uklizená, někdo se po dobu kovářčiny nepřítomnosti staral o to, aby se v ní nenahromadil prach. Balyndis vytáhla ze skříně několik dek a přehodila je přes lůžko.</p>
<p>Společně se pomodlili za Boëndalovo uzdravení před malým oltářem boha Vraccase, který si Balyndis postavila v rohu místnosti, pak ze sebe shodili těžké kroužkové košile a ve spodním prádle zalehli na lůžko.</p>
<p>Balyndis nespustila pohled z Tungdilovy tváře, dívala se na něho plna oddanosti a radosti. Tungdil očima opětoval její nevyslovenou, ale hluboce prožívanou lásku a políbil ji na ústa.</p>
<p>„Víš, že se o nás mluví?“ pousmála se unaveně.</p>
<p>„Proč taky ne? Jsme hrdinové.“</p>
<p>Trpaslice se zasmála. „Ale, ne, ne kvůli tomu. Kvůli naší lásce, kterou před nikým neskrýváme.“ Podle výrazu jeho tváře poznala, že nepochopil, co má na mysli. „Je možné, že by ti dvojčata zatajila některé věci o našem národě? My oba jsme sami a svobodní, Tungdile. Nesluší se, abychom otevřeně ukazovali svoji náklonnost a vyměňovali si něžnosti, dokud jsme neuzavřeli řádný svazek. Každý dotek, který překračuje rámec přátelství, a i to, co děláme právě teď, je porušením morálního kodexu.“</p>
<p>Tungdil se široce ušklíbl. „My jsme hrdinové, Balyndis. Pro nás to neplatí. A navíc brzo budeme opravdový pár.“</p>
<p>Balyndis rozhodně nevypadala tak uvolněně jako on. „I hrdinové se musejí držet kodexu. Takový je zákon trpaslíků, a proto o nás někteří mluví. I manželské páry se drží zpátky, když spolu nejsou o samotě.“</p>
<p>„Ne, o tom mi dvojčata nic neřekla.“ Tungdil se k ní přisunul blíž. „Jenom ať mluví. Brzo už k tomu nebudou mít žádný důvod.“</p>
<p>V těsném objetí usnuli.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Všechno skutečně proběhlo tak, jak Balyndis předpověděla.</p>
<p>Královna Xamtys II. jim dopřála spánek na zotavení a povolala je k sobě teprve až po celém oběhu slunce.</p>
<p>Než k tomu došlo, využili oba čas, aby se důkladně vykoupali, samozřejmě přísně odděleni jeden od druhého dřevěnou zástěnou, neboť stále ještě neuzavřeli manželský svazek. Přestože Tungdil na klepy druhých nic nedal, prokázal Balyndis laskavost a dával si záležet, aby se víc držel zvyklostí.</p>
<p>Při společném jídle se s údivem dozvěděl, že je vlastně obrovské štěstí, že Balyndis ještě není zadaná. Trpaslík, kterého pro ni její klan vybral, padl v boji dříve, než mohli uzavřít svazek. Z manželského svazku nevedla žádná cesta ven, jedině kdyby ho oba dva dobrovolně rozpojili. Ale Balyndis si nedokázala vzpomenout, že by se někdy něco takového stalo.</p>
<p>„Pak ses objevil ty, Tungdile, a dobyl jsi moje srdce,“ doznala se a pustila se do vaření. Po přídělech sušené stravy se Balyndis viditelně vyžívala v tom, že si zase jednou dopřejí opravdové trpasličí jídlo. Uvařila kouřící hlízy s houbovým ragú, k tomu opražila plátky hub, které potřela tlustou vrstvou kompotu z mechových bobulí. Tungdil jedl s nevelkou chutí a Balyndis si toho dobře všimla. „Zdá se ti to málo kořeněné?“</p>
<p>„Já jsem pořád ještě zvyklý na lidskou kuchyni, tak jako mám ještě spoustu jiných lidských zvyků,“ omlouval se. „Chutná to výborně.“ Rozhlédl se. „Máš někde kousek toho sýra, který dvojčata…“</p>
<p>Nevěřícně se na něho zahleděla. „To páchnoucí svinstvo? Chutná ještě hůř, než jak smrdí.“</p>
<p>„Já ho mám rád,“ bránil se a trošičku ho urazilo, že Balyndis nemůže ani vystát tu trochu trpasličí stravy, která mu postupem času začala docela chutnat. Aby nedošlo k nějakému sporu, převedl rychle rozhovor do jiných kolejí. „Potom tvůj klan vůbec neví, že jsme…“</p>
<p>„Ne. Jak taky? Ale to rychle doženeme.“</p>
<p>Poškrábal se ve vousech. „Nebude jim to vadit?“ Tungdil si uvědomil, že se nečekaně musí srovnat se zákony jejich národa, o které se dosud nemusel vůbec starat.</p>
<p>„To je jiná otázka,“ připustila Balyndis a s velkou chutí spolkla kus hlízy. „Není obvyklé, aby si mladá trpaslice jako já sama vybrala muže. To smějí vdovy a já jsem, pokud vůbec, jenom taková poloviční vdova.“</p>
<p>Tungdil si nabral do misky houbové ragú, aby jí ukázal, jak moc mu chutná. Mučila ho děsivá představa, která teď z něho vylétla ven. „Co budeme dělat, jestli tvoje rodina nebude souhlasit?“</p>
<p>Balyndis ponořila lžíci do ragú a pohladila ho po ruce. „Budu tě následovat do Šedých hor, Tungdile, bez ohledu na to, co mi klan řekne.“ Její pohled zvážněl. „Jestli mi můj klan ale svazek s tebou zakáže, nebudu smět do něho vstoupit. Takovou ostudu nesmím klanu udělat.“</p>
<p>„Co by to znamenalo?“</p>
<p>„Nemohla bych ti být ničím víc než dobrou přítelkyní.“</p>
<p>Chyběl jen vlásek a houby by mu uvízly v krku, najednou prostě nemohl mluvit, dýchat ani jíst. <emphasis>Je to ještě mnohem zamotanější, než jsem si myslel.</emphasis></p>
<p>V nejhorších obavách si vykresloval, že Balyndis je oběh za oběhem v jeho blízkosti, ale on se jí nebude moci už nikdy, po celý zbytek života, dotknout. Nikdy už ne tak jako nyní.</p>
<p>Nic víc než potřesení rukou a přátelské objetí by mu nebylo nikdy dopřáno, její hebké rty by navždy ztratil. Celý se otřásl už jen při představě, že by na jeho místo vstoupil nějaký cizí muž, a na rozdíl od něho se všemi právy, která jsou obsažena ve svazku trpaslice a trpaslíka. <emphasis>Taková muka.</emphasis></p>
<p>Tato představa zapudila dokonce i starosti o Boëndala, o to, v jakém stavu jsou Šedé hory, nebo jaké stvůry by Tion mohl proti nim ještě vyslat. Bez dalších řečí dojedl houbové ragú.</p>
<p>„Co je? Zkazila jsem ti svými slovy dobrou náladu?“ vyptávala se trpaslice a chytila ho za ruku. „To jsem nechtěla.“</p>
<p>Tungdil zvedl hlavu, potěšil se pohledem na ni a starosti se rozplynuly jako chlad u ohně. „Už je to zase pryč,“ uklidňoval ji. „Bude z nás pěkný pár, budeme mít spoustu dětí a ukážeme jim, jak se dají vykovat ty nejkrásnější věci.“ Políbil jí hřbet ruky a Balyndis ho prsty polaskala ve vlasech. Děsivé vidiny zmizely.</p>
<p>Nakonec zaklepal na dveře královnin posel a odvedl je do trůnního sálu. Velkým portálem prošli do osmistěnné místnosti, která je přivítala hřejivým leskem lístkového zlata, kterým byly všechny stěny vyloženy.</p>
<p>Otřesy zanechaly stopy dokonce i v této důstojné síni, místa zející prázdnotou trpaslíkům zřetelně ukázala, že existují síly, před kterými se musí sklonit i nejtvrdší skála.</p>
<p>Tungdil okamžitě rozpoznal nové sloupy, které byly vztyčeny ne pro okrasu, ale kvůli zachování sálu. Stavitelé si sice dávali záležet, aby je přizpůsobili okolní kráse, použili drahocennou výzdobu a vyložili sloupy zlatem, stříbrem, vraccasiem a dalšími drahými kovy, ale i tak vypadaly nové sloupy jako cizáci. Rovněž mozaiky na vysokých stropech utrpěly při otřesech škody a některé destičky se z nich úplně odlouply.</p>
<p>Xamtys je očekávala na ocelovém trůnu. „Musíme toho u nás ještě hodně vylepšit,“ komentovala pohledy svých hostů.</p>
<p>Tungdil a Balyndis se panovnici uctivě poklonili, ta je pokynem ruky zarazila, než stačili pokleknout na koleno. „Odložme formality, Tungdile. Musíme se poradit.“ Služebníci jim přinesli sedátka, aby nemuseli celou dobu stát. „Pravděpodobně bude lepší, když rychle vyrazíš do Šedých hor. Čím dříve se Kamenná brána zavře a čím víc nás trpaslíků tam bude připraveno ji bránit, tím lépe pro Skrytou zemi. Jestli se škody, které tam otřesy napáchaly, jen vzdáleně podobají našim, čeká na tebe a na tvé dobrovolníky pořádná kupa práce. To, co skřeti jenom poškodili, by teď mohlo být po dopadu hvězdy na zem úplně zničeno.“</p>
<p>„Podobné myšlenky se mi taky honí hlavou,“ připustil Tungdil. „Ale byla by to drzost, kdybych teď požadoval, abys mi přepustila dobrovolníky z Borengarova kmene, když sami potřebujete každou pomocnou ruku. Pošli je za mnou, až to situace dovolí.“</p>
<p>Královna na něho pohlédla, světlo, které šířily mísy s uhlím, mělo za následek, že se kroužky její zlaté košile zářivě leskly. Odraz této záře dopadal na královnin kulatý, ale vážný obličej. „Je ušlechtilé, že myslíš nejdříve na druhé. Přesto nechám ty, kteří by tě chtěli doprovázet, odejít s tebou. Bude to tak lepší.“ Její oči spočinuly na Balyndis. „Dorazili k nám někteří příslušníci tvého klanu, kteří přinesli zprávy ze západu mé říše. To, co se sem řítilo z nebe, letělo ještě dále na západ a dopadlo až někde za posledními výběžky hor. Od té doby pozorují strážní oddíly, hlídající Rudý portál, na horizontu každou noc ohnivou záři, jako kdyby Země za horami stála v plamenech.“ Pohledem přeskakovala z jednoho na druhého. „Vyslala jsem poselství k lidem i k elfům, i Andôkai se během následujících oběhů dozví o našich objevech. Toho, co víme, však není moc.“</p>
<p>Tungdil hloubal nad tím, jak by se zprávy, které právě slyšel, daly uvést do souladu s Nôd’onnovým tvrzením o hrozbě ze západu. „Jestli přijde nebezpečí ze západu, budeme potřebovat všechny síly,“ tvrdil magus Andôkai a znovu a znovu zdůrazňoval, že se snaží Skrytou zemi zachránit. „Když uvážím, jaké účinky měly trosky, které od hvězdy odpadly,“ přemýšlel Tungdil nahlas a myslel přitom na děsivé krátery a jámy na místech dopadu úlomků, které museli překonat, „nechtěl bych si v duchu malovat, jak asi vypadá místo, kam dopadla samotná hvězda. Všechno, co tam žilo, bylo určitě její silou a ohněm, který jí šel v patách, naprosto zničeno.“</p>
<p>„Kladeš si otázku, jestli z toho pekla nemohla vzejít nějaká hrozba?“ dokončila Balyndis tok jeho myšlenek.</p>
<p>Tungdil přikývl. „Nedokážu si to představit. Navíc je úplně zbytečné lámat si s tím hlavu, i když mi to stejně nedá. Cesta do Šedých hor je bohužel dlouhá.“ Uvažoval dál. „Ty bys, královno, mohla navrhnout, aby byla svolána rada, která se bude skládat z učenců všech národů,“ nadhodil Xamtys svůj nápad. „Moudré hlavy najdou odpovědi rychleji než my.“ Usmál se. „A navíc bude vypadat přmo skvěle, že právě trpaslice měla takové vnuknutí a připravila přísahou stvrzenému společenství elfů, lidí a trpaslíků první společnou zkoušku, ze které budou mít prospěch všichni.“</p>
<p>Xamtys opětovala jeho úsměv. „Děláš své tajné přezdívce „učený“ čest, Tungdile Zlatoruký. Říše Železnookého díky tobě brzy dospěje k novému lesku, o tom nepochybuji. A teď běžte, klan Železných prstů by vás chtěl vidět.“</p>
<p>Uklonili se a vyšli ven, kde už na ně čekali zástupci kovářčiny rodiny.</p>
<p>Tungdil spatřil skupinu trpaslíků, mezi nimi i čtyři ženy, kteří měli na sobě typické hnědé kožené a vlněné oděvy. Část jejich delegace si navlekla masivní kroužkové košile a nesla u sebe zbraně, jež, jak se zdálo, patřily klanovým bojovníkům, a plni pýchy všem předváděli, k čemu je Vraccas povolal a jak slouží trpasličí společnosti. A přestože mohli Tungdila jen těžko přehlédnout, neuznali ho za hodného jediného pohledu.</p>
<p>Balyndis se rozletěla k největšímu, nejstatnějšímu vojákovi a objala ho v náručí, ten jí se sonorním smíchem sevřel tvář v dlaních. „Ach jo, moje odvážná dcera,“ přivítal ji. „Už jsme slyšeli, žes bojovala u Černého skaliska proti Nôd’onnovým hordám. Děkuji Vraccasovi, že tě vidím živou a zdravou.“</p>
<p>Při vší upřímné srdečnosti, kterou bylo možno vidět v jejich radosti ze setkání, se trpaslík i jeho dcera ovládali a chovali nanejvýš důstojně. Nevázaná veselost a hlasitá radost, jak ji Tungdil zažil u mnoha lidí, se k trpaslíkům nehodila. A ani jí nebylo třeba: pohledy a zář v jejich očích vyprávěly hotové romány.</p>
<p>„Jsou všichni v pořádku a zdraví?“ vyptávala se Balyndis a strach z odpovědi zaplašil její radost z tohoto shledání. „Ty otřesy.</p>
<p>„…nám nedokázaly ublížit,“ přikývl její otec. „Vraccasovi buď dík, nechal ty kameny dopadnout napravo a nalevo od nás, ale nám se nic nestalo. Pár místností těmi otřesy utrpělo. Ale máme ještě další dobré novinky, které ti bezpodmínečně musíme hned říct, dříve než si poslechneme, co nám povyprávíš o Černém skalisku.“</p>
<p>„Ještě víc dobrých novinek? Pak je moje největší starost pryč.“ Balyndis se dále vítala s řadami trpaslíků ze svého klanu, až se pak obrátila k Tungdilovi a kývnutím ho přivolala k sobě. „Otče, toto je Tungdil Zlatoruký, se kterým jsem se vydala do Skryté země, abychom vytvořili Ohnivou čepel a obstáli proti zlu.“ Vzala ho za ruku. „Našla jsem v něm přítele a druha.“</p>
<p>Tungdil mu podal ruku, neuhnul před jeho pátravýma očima. „Jsem Tungdil Zlatoruký, dítě kováře…“</p>
<p>„…a příslušník Třetích,“ vpadl mu do řeči otec, o nataženou ruku přitom ani nezavadil. „Já jsem Bulingar Železný prst z klanu Železných prstů z Prvního kmene a nemám v úmyslu svěřit dceru někomu, kdo pochází z těch, kteří náš národ s vášnivou nenávistí pronásledují. Vím, žes u Černého skaliska odvedl kus poctivé práce a že jsi hrdina. Přesto mě to, cos vykonal, nesmí ošálit až tak, abych zapomněl na tvůj původ.“</p>
<p>Úder bojovou koulí, bodnutí do srdce, náraz na žulu po nekonečném pádu by nemohly Tungdila zasáhnout tvrději. Jeho vnitřnosti se sevřely do uzlíčku. Barvy všech krásných obrazů, ve kterých si s Balyndis malovali společnou budoucnost, se rozplynuly a roztekly do země jako hnědá kaše.</p>
<p>„Ujišťuju tě, že ve mně nepřebývá nic z toho, čím je můj kmen proslulý,“ snažil se zmírnit otcovy výhrady. „Nikdy v životě jsem nepociťoval nutkání, abych nějakému trpaslíkovi…“</p>
<p>„<emphasis>V životě? </emphasis>Nejsi moc starý, jak jsem slyšel, u lidí jsi sotva strávil víc než šedesát cyklů. Jak by u tebe mohla vůči nám vzniknout nenávist? A kdo mi poví, že se v tobě neprobudí, čím déle budeš žít s trpaslíky?“ přerušil ho znovu Bulingar. „Tvoje pravá povaha by mohla prorazit na povrch, jako když dláto projde kamenem. Pod tvojí vrstvou zlata možná leží bezcenné jádro z olova.“</p>
<p>Balyndis rozčíleně nespouštěla z otce pohled. „Za něho mluví jeho činy, ne jeho původ. Copak by si dával takovou námahu a vzal na sebe taková strádání, kdyby jeho srdce toužilo po zničení našich kmenů?“ zeptala se a jen s námahou se ovládala. „Já…“</p>
<p>„Tak už dost!“ zaburácel Bulingar. „Je zbytečné, abychom o něm dál mluvili. Jsme tady, abychom tě přivítali a představili ti tvého nového manžela.“</p>
<p>Balyndis ucouvla o krok dozadu, z její tváře se vytratila červeň, která na ní před chvílí vyrazila. „Mého… manžela?“ opakovala koktavě a podívala se po Tungdilovi. Hrůza i omluva, obojí bylo najednou vepsáno do jejích rysů.</p>
<p>„Dítě, uklidni se,“ pronesla postarší trpaslice, kterou Balyndis předtím pozdravila jako tetu. „Přišla jsi o snoubence. Myslela sis, že nebudeme nic dělat? Dali jsme si hodně záležet na tom, abychom pro tebe našli manžela, který tě bude hodný.“</p>
<p>Zatleskala rukama a z boční chodby vystoupil trpaslík, který jako by z oka vypadl oslavným ódám na válečníky. Velký a statný, zdobil ho hustý, černý vous a zbroj, kterou mu musel zhotovit druhý nejlepší kovář Prvních, tak mocným dojmem na Tungdila zapůsobila.</p>
<p><emphasis>Jdi pryč, </emphasis>přál si vášnivě celým srdcem a jeho ruce se sevřely v pěst.</p>
<p>Ten druhý mu takovou laskavost neudělal, ale přistoupil k Balyndis se slavnostním výrazem ve tváři. „Jsem Glaïmbar Ostrá čepel z klanu Lamželezů z Prvního, Borengarova kmene. Všechno, co je ze železa a z oceli a co mám na sobě, jsem vykoval sám, a tohleto,“ rozevřel pěst, ve které se zaleskl překrásný zlatý prsten s intarziemi z vraccasia, „je můj dárek pro tebe. Cítím se poctěn, že jsem pro tvůj klan dost dobrý, abych s tebou směl uzavřít manželský svazek.“ Jeho hnědé oči spočinuly na Balyndis, bylo v nich možno spatřit vyčkávání, ale i určité obavy.</p>
<p>V Tungdilovi to vřelo, jedno se mísilo s druhým. Jeho odvaha chtěla vyzvat rivala hned na místě, rozum ho od toho odrazoval, aby celou věc pro Balyndis ještě více nezhoršil a aby nakonec přece jen nevypadal před Bulingarem jako někdo, kdo nenávidí trpaslíky. Jeho srdce nasadilo k žalozpěvu a duše k tomu prozpěvovala melodii o věčné bolesti.</p>
<p><emphasis>Musí souhlasit, nic jiného nemá na výběr. </emphasis>Zákony klanu platily za stejně posvátné jako zákony trpasličího národa, protože klan stál podle zásad pokrevní příbuznosti na nejvyšším místě. Přesto si přál, aby z jejích rtů vyšlo srozumitelné a jasné: Ne.</p>
<p>Pro něho by to bylo lehké, on taková pouta neznal.</p>
<p>U ní tomu bylo jinak. Balyndis vyrostla v rodině, v klanu, v početné společnosti, která ji chránila a po třicet pět cyklů ji učila boji a řemeslu. Za tuto péči po ní klan mohl požadovat stejnou loajalitu. Kdyby tuto vděčnost neprojevila, stal by se z ní vyvrženec, trpaslice bez rodiny, kámen odmrštěný daleko od hor, samotinký a navždy ztracený.</p>
<p>Balyndis se obrátila k Tungdilovi. Slzy se jí leskly v očích, stékaly jí po tvářích a na bradě se shromažďovaly v jednu jedinou velkou kapku, zářící jako diamant. „Na věky tvá,“ zašeptaly rty nezvučně, potom se otočila ke Glaïmbarovi a třesoucí se rukou si od něho vzala jeho dárek. Tím bylo vše zpečetěno: Balyndis s ním uzavře manželský svazek.</p>
<p>„Jsi v nejlepším věku, jsi silná a máš zdravé tělo, které našemu klanu věnuje potomstvo a zachová ho do budoucna,“ řekl její otec, v jehož hlase byla zřetelně slyšet úleva. „A ty, Glaïmbare Ostrá čepeli z klanu Lamželezů, buď vítán v naší rodině a v našem klanu. Nejstarší tě co nejdřív přijmou, hned jak se dovědí o rozhodnutí mé dcery.“ Stoupl si mezi ně dva, položil jim ruce na ramena a sunul je dopředu, pryč od Tungdila. „Pojďte, jdeme se společně najíst a dohodneme se, jak nachystáme oslavu na počest vašeho svazku. Koneckonců, musí přece odpovídat tomu, že se vdává hrdinka.“</p>
<p>Balyndis kráčela uličkou, kterou pro ni vytvořila její rodina a klan. Naposledy se ohlédla, pak se před ni vysunula široká helma jednoho příbuzného, průhled se uzavřel a Tungdilovi pohled na jeho družku přehradil. Krátce nato zmizeli za rohem chodby a ozvěna jejich kroků odumřela, stejně jako řinčení pancéřových košil.</p>
<p>Tungdil stál nehybně jako tvrdá škvára. Snažil se uklidnit rozbouřené nitro, nebo si v něm aspoň udělat pořádek, ale nic z toho se mu nedařilo.</p>
<p>S hlavou plnou beznaděje se vydal dál, bezcílně se potuloval chodbami Prvních, jeho oči neviděly umělecké dekorativní runy a výjevy na kamenných deskách na zdech. S obrazem Balyndis před očima kráčel po visutých mostech, napříč jeskyněmi a síněmi. Neúnavně se spíš potácel, než šel, pohyboval se vpřed jako v horečkách, nevěděl, kde se nachází a koho cestou potkává. Ztratil veškerý pojem o čase.</p>
<p>Později, v prázdné, slabě osvětlené jeskyni, klesl k zemi a hlavu zmáčenou potem si opřel o skálu. Slyšel pleskání kapek, které na něho shora padaly a při každém dopadu volaly „Balyndis“. Kdesi daleko bušily krompáče o skálu a i ony se přidávaly ke sboru kapek. Všechno, co vydávalo nějaký zvuk, volalo v Tungdilových uších její jméno.</p>
<p><emphasis>Přestaňte. </emphasis>Zavřel víčka, zkroutil se do klubíčka. <emphasis>Přestaňte!</emphasis></p>
<p>Neposlechly ho, ale únava ho přemohla a přinesla mu spásný spánek. Netrápily ho žádné sny. Jenom jednou, krátce předtím, než upadl do hlubokého spánku, viděl, jak se před ním z temnoty noří Bulingarovy a Glaïmbarovy rysy.</p>
<p>Jeho ruce se sevřely v pěst. Byl plný vzteku. A nenávisti.</p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>v hlavním městě bývalé</strong></p>
<p><strong>kouzelné říše Lios Nudin, Porista,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p><emphasis>Ž</emphasis></p>
<p><emphasis>e by se Nôd’on</emphasis><emphasis>novi podařilo na jeho polních taženích anebo pomocí kouzel zlikvidovat úplně všechny fámuly ze Skryté země? </emphasis>Andôkai si znovu a znovu kladla tuto otázku, zatímco se procházela světlými arkádovitými chodbami palácového komplexu.</p>
<p>Zbroj vyměnila za přiléhavou, tmavě červenou róbu, strohý výstřih na prsou a dlouhé rozparky zdůrazňovaly její ženskost, která byla v naprostém protikladu k jejímu hranatému obličeji.</p>
<p>Neúnavně pátrala po vhodných lidech, které hodlala zasvětlit do umění magie. <emphasis>Nějací přece musí existovat. Vždyť nemohl vyhladit úplně všechny. </emphasis>V měkkých kožených botách z jelenicové kůže kráčela po umělecky vypracovaných mozaikách na podlaze. Přestože slunce pomalu zapadalo, vysílalo ještě polokruhovými skleněnými střechami chodeb dostatek světla.</p>
<p>Sloupy z bílého mramoru přenášely světlo do každého, i toho posledního výklenku.</p>
<p>Maga sestupovala ve druhé nejvyšší věži po schodech dolů a došla až k základům, kde nejzřetelněji cítila proud magie, protékající pod zemí. Kouzelná říše, která kdysi nesla jméno Lios Nudin, spočívala přímo uprostřed magických polí. Bez ustání odsud vycházely proudy neviditelné energie a směřovaly do zbývajících oblastí Skryté země. Ty napájely, jako by byl jejich pramen zcela nevyčerpatelný.</p>
<p>Andôkai se posadila na podlahu sálu vyloženého koberci. Koncentrovala se a snažila se smysly nahmatat onu nepostřehnutelnou moc. Cítila změny, které v ní Nôd’onn způsobil. Mrtvá země ho naučila věci, které mu umožnily vytvořit z neutrálních energií, které kdysi mohli využívat všichni mágové a fámulové, sílu prodchnutou zlem.</p>
<p>Jí samotné se ta změna nijak moc netýkala. Maga uctívala boha Samusina, který vyznával rovnováhu mezi světlem a stínem. Tím také v ní žilo vedle dobra i to, co prostý selský rozum označoval jako „špatné“, a proto mohla nadále využívat znečištěnou sílu. Ale každý, kdo se zapřísáhl výlučně světlu, zůstal od této síly odříznut.</p>
<p>Navzdory veškerému úsilí, které věnovala zkoumání magických proudů, nepřišla na nic, co by naznačovalo, že došlo k nějaké další změně. Mrtvá země byla poražena, ale prameny magie zůstávaly stále otrávené a s nimi i všechna magická pole, a to až do posledního výběžku.</p>
<p>Andôkai se zvedla. <emphasis>Zotavíš se někdy z jeho útoku, nebo budeš potřebovat stovky cyklů, aby ses vrátila ke své dřívější čistotě?</emphasis></p>
<p>Vrátila se zpět na povrch, boční budovou opustila palác a zůstala stát před schody, které vedly dolů na obrovský dvůr.</p>
<p>Překrásně vypadající západ slunce namaloval na horizontu pestrobarevný obraz z mraků, stínů a světla. Teplý svit sahal až do Poristy, zahaloval majestátní komplex zlatým světlem a propůjčoval pískově zbarveným věžím jantarovou záři. Lehká bríza přinášela vůni čerstvě zorané půdy, ptáci švitořili ve vzduchu, když lovili hmyz. Člověk měl málem dojem, že je všechno v nejlepším pořádku.</p>
<p>Připomněla si, že tady často stávala s ostatními magusy a magami Skryté země, dívala se na slunce, jak umírá, a přitom věděla, že se zase znovu zvedne v ohnivé záři ze svého lože.</p>
<p>I do budoucna bylo jisté, že se toto nebeské těleso objeví i příštího rána, ale nejisté bylo, zda bude moci ještě někdy pozorovat onen každodenní fascinující západ slunce ve stejně důstojné společnosti jako v minulých dobách.</p>
<p>Rada magusů a mag zasedala na tomto místě ne méně než dva tisíce cyklů, na místě, které ten zrádce Nôd’onn proměnil v hrob – hrob pro čtyři nejmocnější znalce magie a málem i její, proměnil ho v hrob nejlepších žáků všech magusů a v hrob veškeré ochranné moci, kterou měla svého času rada k dispozici.</p>
<p>Osud ji donutil, aby se vrátila zpět do Poristy, aby projela vypálenými troskami města a nastěhovala se do onoho příšerného místa, které odolalo plamenům.</p>
<p>Andôkai to mohla obracet ze všech stran, jak chtěla, ale pořád ještě byla Porista tím nejlepším místem, kde mohla vychovat nové magusy a magy.</p>
<p>Nad ochrannými zdmi paláce viděla propadlé ruiny a ojedinělé zbytky domů, nic víc z těch více než osmi tisíc stavení na Rovině trav nezůstalo. Mallenovy oddíly je zapálily a spálily v nich Nôd’onnovy nemrtvé.</p>
<p>Nevinní obyvatelé se zachránili v okolní nížině a vyčkávali. Když byla zpráva o smrti zrádce definitivně potvrzena, vrátili se první z nich zpátky. Andôkainy praporce, které povlávaly ve větru na věžích, jim slibovaly ochranu nové, nechtěné vládkyně všech šesti kouzelných říší.</p>
<p>Andôkai odvrátila pohled od tmavnoucí oblohy a nechala ho sklouznout k povlávajícím praporcům. <emphasis>Samusine, bože větrů a rovnováhy, pošli mi lidi, ať už staré nebo mladé, které bych mohla učit, </emphasis>prosila. <emphasis>Potřebuji pomoc, jestli se Nudin svým blekotáním nemýlil.</emphasis></p>
<p>Někdo hlasitě zabušil na dvoukřídlou bránu na druhé straně náměstí. Na nejrůznějších místech paláce se rozzářily symboly a upozornily sloužící na návštěvníka, který vyžadoval povolení ke vstupu.</p>
<p>Alespoň dřív tak tomu bývalo.</p>
<p>Teď tam ale nebyli žádní sloužící, kteří by mohli vykonat svou povinnost, a tak maga otevřela bránu kouzlem. Dveře se rozevřely a umožnily vstup.</p>
<p>Urostlá, štíhlá paní a nějaký velice mladý muž překročili práh a prošli napříč dvorem. Žena měla na sobě černou koženou zbroj, u opasku se jí houpaly jakési podivuhodné zbraně, se kterými nedokázal bojovat nikdo jiný než ona. V tak zničeném městě, jakým byla Porista, se potloukali i muži, kterým šlo jen o drancování, proti těm nechtěla stanout bezbranná. Žena kráčela hbitě a beze známek strachu, muž držel batůžek před sebou, přitisknutý k tělu, a neustále se rozhlížel, jestli odněkud něco nehrozí.</p>
<p>Na Andôkai padl široký stín.</p>
<p>„To je v pořádku, Djerůne,“ dala svému tělesnému strážci pokyn, aby se nevzrušoval, ani se při tom neotočila. „To jsou neškodní hosté, nic víc.“ Neradostně se zasmála. „Jako kdyby existovali i nějací jiní. Já bych teď byla dokonce i vděčná, kdyby se objevil nějaký z Nôd’onnových fámulů a vyzval mě na souboj o to, komu bude patřit Porista.“ Obrátila se k němu a podívala se vzhůru ke stříbrně jiskřící bojové masce, vypadající jako škleb démona, za níž se skrýval Djerůnův skutečný obličej. „Pak bych aspoň věděla, že pořád ještě existují nějací lidé s magickým nadáním,“ dodala tiše.</p>
<p>Djerůn nehybně stál bokem, kousek za ní. Nejspíš si prohlížel nově příchozí. Nikdy nebylo jasné, kam se právě dívá, neboť za průzorem masky byla většinou jen čerň. Jen někdy, velice výjimečně, se za ní rozzářil fialový třpyt, který kdekomu naháněl strach a hrůzu.</p>
<p>I ta jeho strnulost byla pouhý klam. Djerůn byl sice od hlavy až k patě navlečen do zbroje, která ani na jediném místě neprozrazovala, co se pod ní skrývá, ale v boji nebo když jeho paní hrozilo nějaké nebezpečí, skákal, běhal a bojoval, jako by jeho pancíř nebyl z oceli, ale z lehkého, stříbrně zbarveného hedvábí. Jeho tajemství znalo jen několik málo vyvolených, a u toho mělo zůstat i do budoucna.</p>
<p>Žena a váhající muž vystoupali po schodech nahoru. Andôkai poznala, že se mýlila. „Narmoro, koho mi to sem přivádíš? Na dálku jsem si myslela, že to je Furgas,“ pronesla překvapeně místo pozdravu.</p>
<p>Poloalfka, která špičaté uši skrývala pod tmavě červeným šátkem, se usmála. I ona, stejně jako Djerůn, si před cizinci chránila svá podivná tajemství, musela tak činit tím spíš, že alfové byli považováni za smrtelné nepřátele všech národů Skryté země. Jen stěží by dokázala vysvětlit rozzuřenému davu, že není opravdová temná elfka, ale míšenka, která se upsala dobru. Takhle ji šátek chránil před zbytečnými opletačkami.</p>
<p>„Mago, našla jsem někoho, kdo jenom bloudil městem a neodvažoval se vás vyrušit.“</p>
<p>Mužův pohled padl na Djerůna, tyčícího se nad ním v plné výši tří kroků, zrak mu ustrašeně klouzal vzhůru po brnění, které nositeli propůjčovalo svalnatý, železný zevnějšek, přes vysoký nákrčník až k helmě se strach nahánějící bojovou maskou a ke kruhu z více než prst dlouhých železných trnů, připomínajících královskou korunu. „Co, u Palandiell…“ Podvědomě couvl o krok dozadu, netrefil se nohou na schod a málem by spadl, kdyby ho Narmora s kočičí obratností nepopadla za loket a nepřidržela.</p>
<p>„Ničeho se neboj...“</p>
<p>Cizinec se vzchopil nebo se o to alespoň pokusil. „Jmenuju se Wenslas. Patřil jsem k učednickým čekatelům Turgura Sličného,“ představil se a měl co dělat, aby se ovládl.</p>
<p><emphasis>Fámulus, a zrovna toho hejska</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> </emphasis>„Ničeho se neboj, Wenslasi,“ přivítala ho Andôkai. „Jakého stupně jsi dosáhl, než tvůj magus zemřel?“</p>
<p>„Žádného, ctihodná mago,“ doznal muž tiše. „Jak jsem řekl, byl jsem jenom čekatel. Moje jméno bylo uvedeno na seznamu těch, kteří se měli podrobit přijímacím zkouškám. Doslechl jsem se, že hledáte lidi, abyste je zasvětila do umění magie, a tak jsem sem přišel za vámi.“</p>
<p>„Kde ho mezi zdmi zčernalými sazemi opustila odvaha a nakonec mi vběhl přímo do náruče,“ doplnila Narmora jeho vyprávění. „U vás bude v lepších rukou, předpokládám.“</p>
<p>„Navrhuji, abychom si přijímací zkoušky odbyli hned teď, abych věděla, jak jsi silný, Wenslasi.“ Andôkai se otočila a vrátila se zpět do hlavní budovy. <emphasis>Nic neumí. Bude mě to stát celé cykly, než z něho udělám aspoň trošičku obstojného fámula. </emphasis>Pochybovala, že by ten bojácný mužíček měl v sobě dost mentální síly, aby zvládl komplikovaná zaříkávání a rituály, které spotřebují obrovskou spoustu sil a energie. Stál na Turgurově seznamu čekatelů, to mluvilo za všechno. Nouzové řešení, ničím víc nebyl. „Narmoro, doprovoď nás. Můžeš mi trochu pomoci, jestli budeš mít čas.“</p>
<p>„Ale jistě, mago.“ Narmora postrčila Wenslase dopředu, ten udělal široký oblouk kolem Djerůna a pustil se za Andôkai. „Furgas má dost práce, u které mě v tuto chvíli nepotřebuje.“</p>
<p>Procházeli prázdným palácem. Od stěn se hlasitě odrážely pouze Wenslasovy kroky, což mu rozhodně nenapomáhalo k tomu, aby se cítil lépe. Ty dvě ženy a pochodující socha ho zneklidňovaly více než všechny historky, které kdy o této kouzelnici slyšel. Zrovna chtěl otevřít ústa a oznámit jim, že si všechno rozmyslel, když obrovitými dveřmi vstoupili do zničeného poradního sálu.</p>
<p>Kdysi ho zdobila obrovská kopule, nyní místo leželo z větší části v troskách. Boj proti Nudinovi, který se před nimi odhalil jako někdo, kdo zradil své poslání i Skrytou zemi, připravil halu o veškerou krásu. Na zemi ležely rozbité části stropu a polámané sloupy, vítr zanesl dovnitř popel z města, déšť ho smyl ze zdí a všechna špína se nahromadila na podlaze v několika tlustých, černých vrstvách.</p>
<p>Uprostřed všeho toho zmatku stála mužská socha, důkaz toho, s jakou krutostí se do nich Nudin pustil. Z maguse Lot-Ionana Trpělivého se stala socha, kouzelná síla ho celého proměnila v kus kamene.</p>
<p>Wenslas šplhal přes úlomky podpěrných pilířů. Andôkai ho dirigovala napříč polem úlomků malachitu, až se dostal přesně do středu haly.</p>
<p>„Pošlu ti slabý proud magie, nic se ti nemůže stát,“ vysvětlila mu. „Jestli v tobě vězí skrytý talent a dokážeš s touto silou zacházet, to se hned uvidí.“ Naznačila Narmoře, aby si stoupla dozadu, hned za muže, aby ho chytila, kdyby bylo třeba. „Připraven?“</p>
<p>Zatímco přikyvoval, vrhla Andôkai po Wenslasovi tmavomodrou kouli. Ten podvědomě zvedl ruce, aby se bránil, dlaně natažené dopředu.</p>
<p>Koule mu s hlasitým zapraskáním narazila do dlaní a strhla muže k zemi. Hlasitě to zasyčelo, muž vykřikl strachem a bolestí. Poloalfka dávala pozor a popadla Wenslase pod rameny, aby ho zachránila před pádem na ostré úlomky malachitu.</p>
<p>Syčící koule se však nerozpadla.</p>
<p>Letěla napříč sálem, točila se výš a výš a vypadalo to, že nabírá sílu, aby mohla znovu zaútočit. Bzučela jako rozzuřená vosa a udělala poslední kolečko, nachystaná na ty dva před sebou znovu udeřit.</p>
<p>„Mago?“ Narmoře nezbylo nic jiného než Wenslase pustit, aby mohla proti té magické kouli něco udělat. Zvedla před sebe široké prkno jako primitivní ochranu a nespouštěla tmavé oči z koule, která se na ně v kličkách řítila, až se, asi tak půl paže před nimi, s hlasitým prásknutím rozpadla v prach.</p>
<p>Andôkaino obočí vystřelilo vzhůru. „Máš můj respekt, Wenslasi,“ pochválila ho zaraženě. „Předpokládala jsem, že předvedeš svůj pravý talent, když tě postavím před pořádně těžký úkol.“ Popošla k němu a prohlédla si spálenou kůži na obou jeho dlaních. „Bolí to, ale nebude trvat dlouho a všechno se zase zahojí.“</p>
<p>Muž se se zaúpěním vydrápal na nohy. „Ctihodná mago, nemusíte předstírat, že jsem to byl já, kdo tu kouli zničil,“ odpověděl jí zarmouceně. „Já jsem v té zkoušce neobstál a že mě dodatečně chcete trochu povzbudit, je velice laskavé, ale v žádném případě nutné. Bez vás by mě ta koule zničila.“ Chopil se ranečku. „Magus Turgur mi už říkal, že se na to skoro vůbec nehodím, a vy jste to jen potvrdila. Já jsem doufal… Bohové nechť vás provázejí.“ Uklonil se a opustil síň. Ženy slyšely jeho kroky, jak se rozléhají v arkádové chodbě. Djerůn ho následoval, aby se ujistil, že skutečně odchází z palácového komplexu.</p>
<p>Maga si Narmoru důkladně prohlížela. „Tos byla ty,“ vydechla udiveně. „To ty jsi ji zničila.“ Oči se jí zúžily na úzké škvíry. „Ale jak? Říkalas, že ovládáš pouze ty dary, které jsou vrozené národu tvojí matky. Já jsem nikdy neslyšela o tom, že by alfové uměli vyvolávat magii, jak jsi to právě teď předvedla.“</p>
<p>Narmora vypadala neméně zmateně. „Já jsem… nevyslovila žádná zaklínadla. Ať ta věc zmizí, ať je po ní, na nic víc jsem nemyslela, všechny moje myšlenky směřovaly k téhle představě… a…“ Zmlkla a zvedla ruce před oči. „A pak se to prostě stalo. Jenom tak,“ zašeptala poněkud vystrašeně.</p>
<p>Andôkai překonala zmatek a na jeho místo se vtlačily vzrušení a naděje. „Narmoro, víš, co to znamená?“ Popadla ženu za ramena. „Našla jsem někoho, koho mohu učit!“ vyprávěla jí nadšeně. „Nepotrvá dlouho a udělám z tebe…“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Odmítavá odpověď vylétla Narmoře ze rtů s takovou tvrdostí a rozhodností, že ji Andôkai pustila a ustoupila o dva kroky dozadu. „Ne?“ opakovala nechápavě a snažila se zachytit Narmořin pohled. „To nemůžeš udělat.“</p>
<p>„Můžu.“ Poloalfka se vztyčila. Neměla obavy z Andôkaina vzteku, který by ji mohl zasáhnout. „Určitě existují lepší adepti magie než já, jenom je musíme najít. Já se nestanu fámulou.“ Postřehla ve tváři plavovlasé ženy tázavý výraz. „Přísahala jsem Furgasovi, že se už nepustíme do žádných dobrodružství,“ vysvětlovala. „U Černého skaliska jsme málem zemřeli, on i já. A když jste ho potom poprosila, aby šel s vámi do Poristy a svými znalostmi strojů a techniky urychlil obnovu tohoto důležitého města, přišla jsem sem s ním, protože ho už nikdy neopustím… Copak to pořád ještě nechápete? No dobrá, já vám to vysvětlím.“ Narmora se posadila na jeden z povalených sloupů a ztišila hlas. „Chci s Furgasem zestárnout, mít děti a vnoučata a dívat se, jak rostou. To bych nemohla, kdybych byla magou a znovu se musela vrhnout do bitev. Já jsem našla mír a lásku.“ Její prsty pozvedly volně oblečenou zbroj a s láskou pohladily vystouplé břicho. „A čekám dítě. Mělo by přijít na svět tak za devadesát oběhů slunce.“</p>
<p>Andôkai si rozčíleně odfrkla, ale mlčela.</p>
<p>Narmora si všimla, že maga s ní nesdílí její radost. Hluboce se nadechla. „Promiňte, je pozdě. Chtěla bych se podívat, jak daleko se Furgas dostal,“ omluvila se, povstala a zamířila ke dveřím.</p>
<p>„Opravdu tě nedokážu přemluvit?“ zasáhl ji do zad dotaz tvrdohlavé magy. „Co by se muselo stát, aby sis to rozmyslela?“</p>
<p>Narmora se ohlédla přes rameno a spatřila vzadu ve světle vycházejícího měsíce siluetu druhé ženy. „Neexistuje nic, co by mě přimělo porušit přísahu,“ odpověděla pevným hlasem a pokračovala v chůzi ven ze síně.</p>
<p>Maga si povzdechla, kroky ji zavedly k soše, která kdysi byla člověkem z masa a kostí. „Ubohý příteli. Jak hrozně moc bych teď potřebovala tvoji pomoc,“ vydechla zadumaně, zatímco její prsty klouzaly do hladkém kameni a osahávaly každičký záhyb zkamenělého oděvu. Mrtvý. Mrtvý jako Turgur Sličný, jako Sabora Mlčenlivá i Maira Ochránkyně.</p>
<p>Smutně se odvrátila, očima přelétla celou poradní síň.</p>
<p>Narmora je blázen, když připustila, aby její city a láska k nějakému muži před ní vystavěly závoru, která jí brání dosáhnout něčeho většího.</p>
<p><strong>Skrytá země, jihovýchod Gauragaru,</strong></p>
<p><strong>hlavní město Richemark,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p>K</p>
<p>rál Bruron stál před vraty obrovské sýpky, kterými od časných ranních hodin projížděly těžce naložené povozy. Kolem něho postávalo sedm gardistů z jeho tělesné stráže a dva správci skladů, kteří pečlivě zapisovali do knih, kolik měřic jakého obilí opouštělo hlavní město.</p>
<p>Cesta povozů s obilím vedla na sever, tam, kde Mrtvá země po sobě zanechala hluboké stopy. Louky a pole se zotavovaly z účinků temné moci, takže v létě možná ze země opět vyrazí zdravá stébla, ale lidé, kteří tam žili, potřebovali ze všeho nejdřív osivo – a něco k jídlu.</p>
<p>Ruka s pisátkem, které škrábalo do vrstvy tenkého vosku další číslici, ukázala na povoz, který právě projížděl kolem nich. „Můj králi, naše zásoby se povážlivě ztenčují.“</p>
<p>„Já vím, že sýpky budou brzo prázdné.“ Bruron, zahalený do nenápadného, tmavě hnědého oděvu správce statku, pozorně sledoval sudy, poskakující na nakládacích plošinách, které z města odvážely poslední obilí. „To nevadí. Král Nate včera dostal objednávku na pět tisíc sudů s obilím, které je určeno pro sever mojí říše. A my dostaneme další zásoby z Idoslânu.“ Zasmál se a poklepal úředníkovi po rameně. „Počítám s tebou. Mí poddaní nebudou muset trpět hladem. Na cestě k nám je dalších pět tisíc sudů.“</p>
<p>Jeden z gardistů krále upozornil na hlouček třiceti osob, který směřoval ke vstupu do vnitřku městského úřadu a skládal se z lidí a tří trpaslíků. Jejich výrazy nevěštily nic dobrého.</p>
<p>Bruron pevně stiskl rty. S touto návštěvou počítal a rozhodně se na ni nijak netěšil. Ke vší smůle neměl žádnou možnost, jak by jim unikl, bude muset čelit trapným dotazům nevítaných hostů.</p>
<p>Princ Mallen přitáhl koni otěže a sklouzl ze sedla. Okamžitě k němu přispěchali sloužící, aby se o jeho zvíře postarali. Princovi vojáci zůstali v sedle, trpaslíci se postavili Idovi po boku. „Zdravím vás, králi Brurone,“ pronesl princ a naznačil úklonu.</p>
<p>„A já zdravím vás, princi Mallene,“ odvětil král přátelsky. „Slyšel jsem o triumfálních úspěších, které jste se svými jezdci vybojoval v bojích se skřety.“ Kývl i na trpaslíky. „Samozřejmě s účinnou podporou vašeho národa. Mí poddaní si vysoce cení, že jste je osvobodil od moru těch černokožců a zelenokožců.“ Položil ruku, posázenou prsteny, v úrovni srdce na hruď. „A já si toho cením rovněž. Mé díky neznají mezí.“</p>
<p>Jeden z trpaslíků vztekle zabušil sekerou o zem. „To je opravdu krásnej dík. Přepustit pevnost Černý skalisko našim nejhorším nepřátelům, zatímco my za tebe bojujeme na severu, to je pěkná zákeřnost a určitě to není to, co jsme si od lidí slibovali.“</p>
<p>Bruron nasadil ztrápený výraz. „Hluboce mne zraňujete, pane trpaslíku. A podsouváte mi věci, které nejsou pravda. Rozhodně se nejednalo o zákeřnost, ale o smlouvu, která pro mě má závažné důsledky. Ta mne donutila vyklidit tabulovou horu krátce potom, co mí vojáci na ní převzali stráž, abyste se vy mohli vydat do Dsôn Balsuru…“</p>
<p>Tvář trpasličího vyjednávače se ještě víc zbrázdila. „Byla to zákeřnost,“ trval na svém.</p>
<p>Princ Mallen si obhlížel vozy, které kolem nich projížděly. „O jaké smlouvě hovoříte?“</p>
<p>„Mí předkové uzavřeli před dávnou, dávnou dobou smlouvu se Třetími, podle které se Černé skalisko stalo jejich majetkem. Na věčné časy a bez jakýchkoliv omezení.“</p>
<p>„Nemůže to být nějaký podvrh?“ dotazoval se Mallen dále, ale Bruron potřásl prošedivělou hlavou.</p>
<p>„Vyhnal jsem archiváře do nejhlubších sklepení i do nejvyšších věží, bohužel se však vrátili s doklady, které tu smlouvu potvrzovaly. Černé skalisko byla odměna Třetím, kteří mým předkům pomohli při kutání v Oblačné hoře.“ Obrátil se k trpaslíkům. „Nedá se na tom nic změnit,“ omlouval se. „Hora patří Třetím.“</p>
<p>„Mohl jsi jim říct ne,“ zaútočil trpaslík okamžitě.</p>
<p>„Jsem vázaný slovem svých předků, a právě vy, kteří zastáváte neotřesitelné tradice, byste měli mít pro mou situaci pochopení,“ opáčil král. Tón jeho hlasu se nyní znatelně změnil, zněl ostřeji a podrážděněji. Všechno už bylo řečeno. „Nedá se to nijak změnit, pane trpaslíku. Ani mně to není po chuti, ale slovo krále je slovo krále.“</p>
<p>Mallen si ho z boku zkoumavě prohlédl. „Nepřísluší mi, abych vaše rozhodnutí nějak soudil, přesto by ale bylo moudřejší, kdybyste nám všem o tomto odkazu pověděl, abychom společně popřemýšleli nad nějakým řešením.“</p>
<p>„Nebylo mi dopřáno…“</p>
<p>„Měl jste dělat, jako byste potřeboval více času na prozkoumání a prověření celé té záležitosti. Takhle teď sedí nejhorší nepřátelé našich přátel uprostřed říší trpaslíků a jenom bohové vědí, co mají v úmyslu, když dnes znovu obsadili Černé skalisko.“ Popošel ke králi Bruronovi a chladně se usmál. Král vzdoroval jen krátce a pak sklopil oči. Třetí pomohli králi při jeho rozhodování, o tom ani v nejmenším nepochyboval. „Chápu,“ pronesl tiše, takže ho zaslechl pouze panovník.</p>
<p>„Vůbec nic nechápete,“ zasyčel Bruron v odpověď. „Můj lid trpí hladem a já musím nakupovat za drahé peníze obilí, abych lidi zaopatřil aspoň tím nejnutnějším. Kdybyste mi obilí daroval, tak…“</p>
<p>„Není zdvořilé šeptat v přítomnosti jiných,“ přihlásil se halasně trpaslík za jejich zády. „Ale nenechte se rušit, my se vrátíme zpátky na frontu do Dsôn Balsuru a podáme tam zprávu o tom, co jsi nám řekl, králi Brurone. I velkokrál se dozví o ztrátě Černého skaliska a potom rozhodne, jak se s tou zákeřností vypořádáme.“</p>
<p>Se strohým pozdravem, který stejně tak mohl být urážkou, se trpaslíci otočili a kráčeli k bráně.</p>
<p>„Takže za kus zlata,“ konstatoval Mallen rozzlobeně, když se trpaslíci vzdálili dost daleko, „jste prodal Černé skalisko.“</p>
<p>„Ne,“ vyhrklo ostře králi z úst. „Tato smlouva existuje a já jsem se jí pouze držel.“</p>
<p>„A odvážil se riskovat, že na vás a tím i na nás všechny padne hněv a vzdor trpaslíků?“ Mallen vyčítavě potřásl hlavou. „Mýlil jsem se, když jsem říkal, že nebudu vaše rozhodnutí soudit: bylo <emphasis>pošetil</emphasis><emphasis>é.</emphasis>“</p>
<p>„Jak to hovoříte s…“ chtěl se do něho Bruron obout.</p>
<p>„Tak, jak si zasloužíte – a jak bych si to musel nechat líbit i já, kdybych udělal takovou hloupost.“ Mallen neposkytl Bruronovi jedinou příležitost, aby se bránil. „Nemáte ani tušení, jaké příšernosti se dějí v Dsôn Balsuru. Trpaslíci ztratili za jedinou noc tři stovky svých lidí v pasti, kterou na ně alfové nastražili. Zřejmě se vydávali za blízké druhy knížete Liútasila a překvapili trpaslíky ve spánku. A do toho přijdete vy a vydáte takové důležité shromaždiště a všechny zásoby dalšímu nepříteli. Chápete, jakých rozměrů mohou dosáhnout vaše činy?“</p>
<p>Bruron zbledl. „To jsem nevěděl,“ prohlásil upřímně zdrcen. „Pověřím své mudrce úkolem, aby hledali způsob, jak bychom mohli tuto smlouvu zrušit.“</p>
<p>„Prosím vás o to, králi Brurone. Trpaslíky potřebujeme. Pouta, která naše národy svazují, jsou ještě křehká a moc čerstvá. Jedno škubnutí na nesprávné straně, a naše svornost se rozplyne.“ Princova zlost se vytratila, vládci Gauragaru už dostatečně promluvil do svědomí. „Já jsem vlastně přišel kvůli tomu, abych vám řekl, že jsme začali s vypalováním vnějšího pásu lesa kolem Dsôn Balsuru. Stromy hoří jen s obtížemi, potřebujeme více smůly, než jsme předpokládali. Ale přece jen hoří. Už brzo začne útok na temné srdce alfů.“</p>
<p>„Já vám taky mám něco vyřídit, princi Mallene.“ Král se zarazil. „Třetí s vámi chtějí mluvit, jejich vyjednávač je ve městě a čeká na vaši zprávu, aby se s vámi mohl setkat.“ Prozradil mu místo, na kterém trpaslík přebývá. „Já už jsem za svůj život viděl pěknou řádku příslušníků malého národa, ale tihleti…“ Ovládl se, aby na něm nebylo příliš vidět, že v něm Třetí nevyvolávají dobrý pocit. „Vy budete mít více zkušeností než já.“</p>
<p>„Neexistuje nic, na čem bych se s nimi měl domlouvat.“ Mallen se vyhoupl koni na hřbet. „Jedu do Idoslânu, abych definitivně skoncoval s posledními černokožci, kteří zalezli do Toboriboru a chtějí si tam lízat rány.“ Jeho ruka se pozvedla na pozdrav.</p>
<p>„Palandiell buď s vámi i s vašimi vojáky,“ popřál mu Bruron upřímně.</p>
<p>„To mohu potřebovat.“ Úsečný rozkaz a princ vyjel, obklopen svými lidmi, zpět do uličky, ze které přijeli.</p>
<p>Vládce Gauragaru obrátil šedožluté oči zpět k seznamům, které mu předložili jeho správci. Učinil rozhodnutí. Pro blaho svého lidu.</p>
<p>Ty tři nové bedny se zlatem od Třetích, které očekával během devíti oběhů, mu umožnily další nákupy obilí od sousedů. Vyžene Třetí z Černého skaliska teprve tehdy, až bude mít dost peněz na upevnění své říše. Výhrady prince Mallena a trpaslíků se ho moc nedotkly, oni nevěděli, jaké má starosti. <emphasis>Mí poddaní pod Mrtvou zemí nejv</emphasis><emphasis>íce trpěli a strádali. Tak teď ať vidí, že nastaly lepší časy. Už žádnou zatuchlou, plesnivou mouku na chleba a pečivo, jenom to nejlepší těsto.</emphasis></p>
<p>„Zařiďte, aby se sýpky vyprázdnily tak, že v nich nic nezůstane, i to poslední zrnko musí přijít na sever, aby moji poddaní měli co zasít,“ oznámil nové rozkazy. „A z Tabaînu objednejte dalších devět tisíc sudů žita. Nechci už slyšet ani jeden žaludek, jak kručí hlady.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Museli jsme se v hostinci minout.“</p>
<p>Princ Mallen zaslechl sonorní hlas, který k němu zespodu pronikl. Odtrhl se od pohledu na oblaka, prohánějící se po večerní obloze, aby zjistil, kdo ho uprostřed ulice v Richemarku tak drze a nestoudně oslovil, a spatřil důkladně vyzbrojeného trpaslíka. Musel se nějak proplést mezi koňmi jeho tělesné stráže.</p>
<p>„<emphasis>N</emphasis><emphasis>eminuli </emphasis>jsme se. Nechtěl jsem mít s vámi nic společného,“ odsekl princ nepřátelsky a rychlým pohybem ruky zadržel gardistu, který si trpaslíka právě všiml, aby neudělal nějakou nepředloženost, která by mohla vyústit v boj.</p>
<p>Takovou zbroj, jakou měl trpaslík na sobě, viděl Mallen poprvé. Pancíře na ramenou byly vyztužené a posázené železnými trny, dlouhými jako prst. Na chráničích předloktí se leskly čepele, a dokonce i na rukavicích se ježily železné hroty. Každý úder tohoto trpaslíka by i beze zbraně způsobil těžká zranění. „Máte nějaké jméno, nebo vám mám přidělit nějaké, které se vám nebude líbit?“</p>
<p>„Kdyby se mi nelíbilo, vyhodil bych tě ze sedla. To by se nezamlouvalo zase tvojemu pěknýmu koni.“ Trpaslík se široce ušklíbl, temné tetování v obličeji se protáhlo a na tváři se mu zdánlivě objevil nový vzor. „Aby tohle krásný zvíře nedošlo újmy, tak mi říkej Romo. Romo Ocelové srdce z klanu Drtičů kamene z kmene Lorimburova. Jsem synovec krále Lorimbase Ocelové srdce a jeho vyjednávač.“</p>
<p>Mallenovy oči sklouzly po trpaslíkově zbroji, přes chránič podbřišku ze železných plátů, který vypadal jako sukně, až po trojhlavý řemdih na opasku. „Vyjednávač? Vypadáte, jako byste chtěl táhnout do boje, Romo Ocelové srdce. No, vy s vaším jazykem si určitě uděláte nepřátel dost a dost.“</p>
<p>„Pořád ještě jsem ve válce, jak víš. Mých nepřátel je hodně a jsou s tebou spřažení.“ Trpaslík vytáhl z holínky zapečetěný svitek kůže. „Strýc mi řekl, že ti to mám předat a přinýst mu tvoji odpověď.“ Vyzývavě mu podával ruličku.</p>
<p>Vnitřní pocit princi radil, aby si tu písemnost raději přečetl, i kdyby měla posloužit jenom k tomu, aby ho varovala před tím, co jej nebo ostatní kmeny trpaslíků čeká. Odstranil pečeť, otevřel uzávěr a vytáhl pergamen z ruličky.</p>
<p>Počítal s nějakým vydíráním, a to také přišlo. Řádky hovořily o staré dohodě mezi rodem Ido a Třetími, jejichž služby rod Ido potřeboval proti skřetům v Toboriboru.</p>
<p>Na tom se během posledních cyklů nic nezměnilo. Idoslânské vlády potřebovaly krutost a zuřivost, kterou trpaslíci pociťovali vůči těm stvůrám. Trpaslíci tvořili část posádek na těch územích, které skřeti s obzvláštní oblibou pustošili a plenili. Třetí, kteří tam odváděli placené služby, se na rozdíl od Roma v ničem nelišili od trpaslíků z jiných kmenů.</p>
<p>Co však Mallenovi předci před ním zatajili, byla přísaha věrnosti, kterou za to Třetí vyžadovali od každého nového vládce.</p>
<p>„Váš král ode mne se vší vážností očekává, že ho budu podporovat proti Čtvrtým?“ Princ sklonil ruku s dopisem. „Jakou zákeřnou hru tady váš strýc hraje? Nejdříve se zmocní Černého skaliska a teď chce vrazit klín mezi Idoslân a zbytek Skryté země.“ Jeho prsty pustily pergamen, ten zvolna padal k zemi a přistál na kupce koňského hnoje. „Čtvrtí jsou víc než naši spojenci, jsou to naši přátelé.“</p>
<p>„Přátelé, princi? To zní dojemně a otřesně pravdivě.“ Romo se na něho podíval, zdálo se, že ho tvrdé odmítnutí nijak zvlášť nepřekvapilo. „Mohli bysme ti tvoje rozhodnutí, že si hledáš nové přátele, pořádně osladit. Požadujeme, aby ses držel toho, co tvoji předci učinili dobrovolně.“</p>
<p>„Oni to měli jednoduché, oni se nikdy nedostali do takové situace. A já na smlouvy, které s vámi uzavřeli, nic nedám. Nikdo mi nedokáže říct, jestli tato smlouva odpovídá pravdě. Z mé rodiny se přede mnou nikdo o ničem takovém nikdy nezmínil.“ Předklonil se v sedle. „Nechť váš král zví, že já se nedám navnadit zlatem jako Bruron.“</p>
<p>„My jsme ho nenavnadili. My jsme mu zaplatili. Není snad Idoslân požehnaná země, princi? Až na tu dotěrnou kletbu, kterou se stali skřeti.“</p>
<p>Trpaslík pohlédl na zprávu, napsanou jeho králem, která postupně nasávala z hnoje vlhkost a začínala se rozpadat. „Ty máš svoje jezdectvo, který se s bestiema hravě vypořádá. A strážní oddíly se bez ustání starají o bezpečnost, jak oba dva dobře víme.“</p>
<p>„Kam tím míříte?“</p>
<p>„Já? Nikam.“ Romo předstíral svatouška. „Ale můj strýc ti vzkazuje, že…“</p>
<p>Bez dalšího slova mrštil Mallen koženou ruličkou o zem, patami stlačil boky koně a pobídl ho vpřed. S trpaslíkem se neměl dál o čem bavit.</p>
<p>Gardisté projeli kolem trpaslíka, kterého nechal princ na důkaz své nevole jen tak stát. Do vzniklé mezery se natlačili lidé z Richemarku a zaplnili ji. Nepozorné podrážky rozšlapaly hnůj i s pergamenem.</p>
<p>Trpaslík vyrazil zvuk, který vyjadřoval opovržení, které k Mallenovi cítil. <emphasis>Protože nechce slyšet, jaké důsledky budou mít jeho činy brzy se o tom dozví zprostředkovaně. </emphasis>Romo si s radostí všiml, že si lidé od něho zachovávají odstup. Za prvé to byl trpaslík a za druhé nevypadal jako někdo, kdo by si rád s někým popovídal.</p>
<p>Panovníkovo němé „Ne“ mělo pro vyjednávače za následek, že se musel vydat na dalekou cestu, která ho zavede na severovýchod Skryté země. Tam se jeho návrhy setkají s mnohem lepším přijetím, než jakého se mu dostalo u prince Mallena.</p>
<p>Malý hlouček dětí překonal ostych z trpaslíka, zůstal stát a žádostivě si ho ze všech stran prohlížel.</p>
<p>„Hej, ty, ty seš taky trpaslík, že jo?“ vyptával se ten největší z nich. „Vypadáš nějak divně.“</p>
<p>„A ty seš odpornej, ty zablešenče.“ Romo najednou zpozorněl. Ten chlapec jasně řekl „taky“. „No jasně že jsem trpaslík. Velice zvláštní. Pravý válečník,“ odpověděl a křivě se usmál. „Copak jsou ve městě i nějací další trpaslíci?“</p>
<p>Všechny děti najednou přikyvovaly, až jim vlasy poskakovaly na hlavě.</p>
<p>„To je krása. Víte, kde by sem je našel?“ Vytáhl z koženého váčku malou minci a hodil ji tomu většímu chlapci. Pravá ruka spočinula na násadě řemdihu, ovinuté stříbrným drátem. Jeho celodenní práce přece jen skončí něčím příjemným.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />IV</p>
<p><strong>Skrytá země, před Šedými horami</strong></p>
<p><strong>v říši Pátých,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p><image xlink:href="#_9.jpg" />d tý doby, co jsme tu byli naposled, se nic nezměnilo.“ Boïndil si obhlížel stržené věže a pobořené hradby, které připomínaly bývalou pevnost Pátých. On, Tungdil a Balyndis se ujali role pátračů, doprovázela je vybraná skupina dvaceti válečníků. Přímo na dosah se před nimi vypínala brána vysoká jako dům, její rozbitá křídla se povalovala po zemi. Boïndil se podíval za sebe na úzkou stezku, kde se ve vzdálenosti asi tak jedné míle za nimi lopotili nahoru zbývající trpaslice a trpaslíci a blížili se ke vchodu. „Vyřiď jim, ať nejdou tak rychle,“ poslal jim zprávu po jednom trpaslíkovi. „Už je může kdekdo slyšet. A řekni jim, ať dávají pozor na nosítka s Boëndalem!“</p>
<p>Tungdil se snažil pohybovat co nejtišeji a klouzal dopředu pod ochranou zvětralých run. Ohnivou čepel nesl pro jistotu v ruce, aby se mohl okamžitě začít bránit. Poblíž vchodu se přikrčil za hromadou trosek.</p>
<p>„Jenom se na něho podívejte! Tak o to jsme se nevsadili,“ zavrčel Pruďas a pustil se za ním. „Jestli si myslel, že ty sviňuchy vyřídí úplně sám, tak se jeho učenej rozum sakramentsky spletl.“ Proběhl mezi úlomky skály a kousky hradeb, na kterých roztávaly poslední zbytky sněhu. Balyndis ho následovala a spolu s ní i zbývající část jejich oddílu, rachotili a řinčeli přitom jako vůz, plně naložený nejrůznější veteší.</p>
<p>Tungdil obrátil oči v sloup. „Připomeňte mi, že ti, kteří se mnou příště půjdou na výzvědy do okolí, si budou muset sundat drátěné košile,“ zasyčel na ně. „Stejně tak byste si mohli pověsit na krk kravské zvonce nebo zpívat nějakou písničku.“ Pozorně sledoval tmavý otvor v hoře, ale tam se nic nedělo.</p>
<p>Kolem nich všechno jen kapalo a pleskalo. Ledové rampouchy tály, zamrzlý vodopád vedle vchodu prorazil průhledný pancíř ze zledovatělé vody a svobodně hučel. Oblaka vodní tříště stoupala do výšky a vzduch nad vodopádem se jen tetelil.</p>
<p>„Cože? Bez kroužkový košile si připadám nahej,“ bručel Boïndil uraženě. „Patří ke mně stejně jako moje vousy.“ Zvedl nos nahoru, chřípí se mu nadmulo. „Nic necítím, nikde žádnej zápach po skřetech nebo po jejich loji. Posledně na nás všichni čekali v síni před výhní, pamatujete?“ ptal se Tungdila a Balyndis a oči se mu zaleskly. „Ach jo, to byla sranda! Už když se jeden rozmáchl, tak natrhl nějaký svini ksicht, tak tam stáli namačkaný jeden na druhýho a čekali na smrt. Možná nám tady pár těch…“</p>
<p>„Tiše,“ okřikl ho Tungdil a odvracel přitom pohled od kovářky.</p>
<p>Balyndis dodržela slib a vytáhla s ním do Šedých hor – a jak předpověděla, jako přítelkyně, ne jako životní družka. Spolu s Balyndis putoval i Glaïmbar Ostrá čepel, trpaslík, kterému byla zaslíbena.</p>
<p>Tungdil nevěděl, jak se k ní má chovat. Z milované družky se během jediného oběhu slunce stala dobrá přítelkyně, ale jeho ztrápené srdce neustále zpívalo úplně jinou písničku. „Půjdu napřed.“</p>
<p>Vyskočil, přikrčený přeběhl ke vchodu, přitiskl se k boční stěně a pozorně naslouchal, jestli se v předsálí něco hýbe, teprve pak do síně vstoupil. V temnotě důlní chodby zmizel přátelům z očí.</p>
<p>Boïndil si neklidně pohrával se sekerami. „Já už to dýl nevydržím,“ zvolal přidušeně, v žilách mu vřela touha po boji a obavy o Boëndalův osud, které s vášnivou prudkostí znovu rozdmýchaly jeho temperament. „Ta kovárna se nám musí rychle dostat do rukou. Může nám pomoct vyléčit mýho bratra a nikdo mi nezabrání v tom, abysem ji dobyl. Když to bude nutný, tak i proti stonásobný přesile.“ Nezatěžoval se úvahami, co ho tam může čekat, zvedl se a utíkal ke vchodu do hory. Balyndis a ostatní ho s nadávkami následovali.</p>
<p>Kovářka si všimla, že na skále, po které právě běží, znějí její kroky jinak než obvykle. Maně si pomyslela, že pod jejich nohama musí být nějaké duté prostory. <emphasis>To je zvláštní.</emphasis></p>
<p>Málem by vběhli Tungdilovi na záda, ten nehybně stál u vchodu a rozhlížel se kolem. „Necháme toho plížení,“ prohlásil znechuceně a oběma rukama pevně sevřel topůrko Ohnivé čepele. „Při tom rámusu, co jste nadělali, to nemá žádný smysl. Podívejme se, jestli jsou v naší vlasti pořád ještě nějaké Tionovy bestie, nebo jestli už vzaly nohy na ramena.“</p>
<p>„Tak se mi to líbí. Plížení je stejně jenom pro takový, co se bojej nepřítele nebo pravdy,“ poznamenal Pruďas spokojeně a vycenil zuby. „Sem s těma sviňuchama, celej hořím netrpělivostí, kdy se dočkám nějakýho maličkýho boje.“</p>
<p>„Ty <emphasis>vždycky </emphasis>hoříš nedočkavostí, když máš naději na nějaký maličký boj,“ rýpla si Balyndis s vyčítavým výrazem v tváři.</p>
<p>Společně propátrali chodby, které si Pruďas, Balyndis i Tungdil pořád ještě přesně vybavovali v paměti. Prošli kolem palandiových destiček ve zdech, do nichž byly vyraženy obrazy nejušlechtilejších příslušníků kmene Pátých. Ti nově příchozí přátelsky zdravili pozvednutými sekerami.</p>
<p>Tungdilova skupinka narazila cestou na neomylné důkazy toho, že tudy bestie musely procházet. Zřejmě použily tuto chodbu, když se shromažďovaly k pochodu k Černému skalisku. Půda byla poseta špínou, odpadky a otisky bosých nohou a bot.</p>
<p>Z pětiboké haly, vyztužené několika sloupy, zamířili trpaslíci do chodby, která je vedla k výhni Dračí dech.</p>
<p>Na každém kroku ožívaly Tungdilovi v myšlenkách dřívější události. Opět slyšel Gandogarův sytý hlas, když se vysmíval útočícím goblinům, viděl před sebou mrtvé přátele, dokonce si i namlouval, že slyší kvičení a ječeni skřetů. Ale to ho jenom šálily smysly.</p>
<p>„Proklatě! Tady je pusto a prázdno jako v lebce nějakýho skřeta,“ poznamenal Boïndil nešťastně, když se dostali do haly s vysokými pecemi na výrobu železa, ke které zezadu přiléhala kovárna s výhní Dračí oheň. Ohně pod pecemi byly dávno vyhaslé, kotle studené a z výkalů, které tam zůstaly po nestvůrách, se šířil odporný zápach. „Jsou pryč.“ Boïndil pospíchal po schodech dolů. „Pojďte, podíváme se, co dělá výheň. Vsadím se, že oheň nevyhasl.“</p>
<p>Tungdila rozčilovala nerozvážnost a zbrklost jeho přítele, ale zároveň pro ni měl pochopení. Pruďasovy obavy o bratra a jeho zatracená touha po boji mu vysoušely rozum. Jestli se mu brzo nedostanou pod sekery nějací skřeti, budou jeho nálady k nevydržení a Boïndilova vzrůstající podrážděnost by se nakonec mohla stát nebezpečím pro ostatní.</p>
<p>Ve stejně míře, v jaké z něho nenávist k bestiím dělala nenahraditelného válečníka, představovala tato nenávist zároveň i nebezpečí. Hromadil se v něm vztek, časem rostl a bobtnal, až se najednou nedal zkrotit. Pak se trpaslík slepě vyřítil proti všemu, co mu stálo v cestě. Vraccas z něho stvořil vynikajícího bojovníka, ale současně ho tím i potrestal.</p>
<p>Trpaslíci vstoupili do kovárny, v níž bylo výrazně tepleji než v chodbách.</p>
<p>Dvacet výhní a osmdesát kovadlin stálo pečlivě uspořádáno kolem jednoho zvlášť velkého ohniště. V rozlehlém prostoru byl nepopsatelný zápach, všichni museli potlačovat nutkání ke zvracení. Na zemi se povalovaly a hnily mrtvoly skřetů, goblinů, několika alfů, a dokonce i tří trollů. Trpaslíci si obhlíželi práci posledních trpaslíků z Pátého kmene a Bavragora Perlíka, kteří jim tehdy při útěku před přesilou těch bestií kryli záda.</p>
<p>„U Vraccase, to musel bejt překrásnej boj,“ vydechl Pruďas obdivně a s úctou. „Nikdy bysem nevěřil, že ten zpívající ochlasta dokáže rozdávat takový rány.“</p>
<p>Začali pátrat po tělesných pozůstatcích obránců, aby jim pod skalami připravili důstojný pohřeb, našli však pouze cáry jejich šatů a kusy zbroje. Vypadalo to, že je Nôd’onnovy hordy nakonec přemohly a roztrhaly na kusy.</p>
<p>„Podívejte!“ Balyndis ukázala sekerou na výheň uprostřed místnosti. „Výheň pořád ještě žhne!“</p>
<p>Tungdil si oddechl úlevou. Od této chvíle považoval za jisté, že se jim podaří zhotovit všechny železné a ocelové předměty, které bude nově vznikající říše potřebovat. „Rozdmýchejme ji a ukažme všem, že se děti kováře vrátily do síní a dolů Giselbarta Železnookého.“</p>
<p>Opatrně přihodili na slabě žhnoucí ohniště kusy uhlí, zatáhli za řetězy, které ovládaly kladkostroje obrovských měchů, a vdechli Dračímu dechu nový život. Tungdil vyslal desítku trpaslíků, aby podali zprávu zástupu těch, kteří ještě čekali venku, a zavedli je dovnitř.</p>
<p>Balyndis se mezitím věnovala navíjecímu mechanismu, kterým se posunovaly ocelové desky před velkým komínem, vedoucím z kovárny. Jeden z obránců ho poničil tak, že se nedal použít, a skřeti je tehdy nemohli komínem dál pronásledovat.</p>
<p>Podívala se nahoru ke stropu, vysokému osmdesát kroků, a ke schodišti, které se stáčelo a vedlo do komína, dokud masivní pláty oceli neuzavřely přístup.</p>
<p>„Bude to chvíli trvat, ale já to nějak zvládnu.“ Řekla to záměrně tak hlasitě, aby se Tungdil, který postával kousek vedle ní, jejími slovy musel cítit osloven. „Rozmlátili jeden zub soukolí a dva závěsné háky, a proto se celý řetěz vyvlekl. Zítra to bude vypadat, jako bychom všechno právě znovu vykovali.“</p>
<p>Trpaslík přikývl, ale přitom se k ní neotočil. „Úklid zvládneme hodně rychle. Mrtvoly spálíme ve výhni, z jejich roztavených zbrojí se nám určitě podaří vyrobit něco užitečného.“ Pod rozkládajícími se mrtvolami objevil kleště, kladiva, pilníky, dláta a další kovářské nářadí. „Brzo budou kovadliny zpívat starou píseň, na kterou musely Šedé hory tak dlouho čekat.“</p>
<p>Balyndis se rozhlédla, jestli je nikdo nepozoruje, pak přišla k Tungdilovi, postavila se vedle něho a popadla ho za paži. „Tungdile Zlatoruký, co jsem ti udělala?“ vyčítala mu a její hnědé oči dštily přinejmenším stejně tolik ohně jako výheň.</p>
<p>„Nevím, co tím myslíš.“ Díval se bokem a předstíral, že musí odstraňovat nepořádek, ale její silné kovářské prsty ho nepustily ze sevření.</p>
<p>„Děláš, jako bych byla nějaká méněcenná bytost, která si nezaslouží nic než opovržení. Bolí mě, když se mnou takhle zachází můj přítel.“</p>
<p>„<emphasis>P</emphasis><emphasis>řítel?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>vyletělo Tungdilovi z úst a trpaslík se rozesmál. „Já jsem byl tvůj <emphasis>druh </emphasis>a měli jsme těsně před uzavřením svazku! A pak se objeví nějaký trpaslík, kterého vůbec neznáš a je ti úplně lhostejný, trpaslík z klanu… ať se jmenuje, jak chce, a všechno najednou skončí.“ S nadějí v očích se na ni podíval. „Opravdu to skončí?“</p>
<p>Balyndis zavřela na chviličku oči. „To je zákon, Tungdile. Musím poslechnout klan. Vysvětlila jsem ti to…“</p>
<p>„A přitom ses vykašlala na svoje vlastní štěstí?“ <emphasis>Na moje štěstí</emphasis><emphasis>…</emphasis></p>
<p>„Ano,“ odpověděla kovářka okamžitě. „Protože neexistuje nic posvátnějšího, nic takového, co by si více zasloužilo naši ochranu, než jsou tradice. Tradice řídily život nás všech po celé tisíce slunečních cyklů, zaručují nám všem mír, zajišťují další existenci našeho kmene, i když mají za následek, že ne každému jednotlivci je dopřáno štěstí. Plně to pochopíš teprve tehdy, až budeš žít v naší společnosti. Alespoň doufám.“ Zvedla ruku a chtěla ho pohladit po tváři, ale Tungdil rychle ucukl hlavou.</p>
<p>„Ne, prosím,“ odmítl hořce. „Děláš mi to ještě horší, než jaké to je už tak.“</p>
<p>City sevřely Tungdilovi hrdlo, odvrátil se a vyběhl ven, kde ho potkal Boïndil. Válečník přiváděl první ze zástupu trpaslíků a nesl i ledové tělo bratra.</p>
<p>Tungdil se zaradoval, že má před sebou úkol, s jehož pomocí zažene ponuré myšlenky, rozdělil trpaslíky na skupinky a nechal je hlídat podél nesčetných chodeb, dokud si nebudou jistí, že v jejich bezprostředním okolí nejsou žádní skřeti.</p>
<p>Boëndal přečkal celý dlouhý pochod na nosítkách, buď ho táhli za poníkem, nebo ho – když byl terén příliš obtížný – čtyři trpaslíci nesli. Teď ho na nosítkách dovlekli až těsně do blízkosti výhně, která zvolna začínala jasněji plát a stále víc se rozžhavovala.</p>
<p>„A co teď?“ Pruďas se zahleděl na bledý obličej dvojčete. „On se hned probudí?“</p>
<p>Tungdil položil Boëndalovi ruku na čelo. Chladné, suché. „Nic se nezměnilo. Výheň ještě zdaleka nedosáhla normální teploty, nějakou dobu potrvá, než uvidíme bílý oheň.“</p>
<p>„To jo, ale co budeme dělat pak?“ dorážel dál Pruďas, vzal nemocného za ruku a starostlivě ho za ni držel. „Horký pivo! Určitě budeme muset ohřát pivo rozžhaveným uhlím z výhně a nalít mu ho do krku,“ nabídl zoufalé řešení hádanky.</p>
<p>„To ti neumím říct, ale slibuju, že co nejdříve začneme pátrat po archivech Pátých a hledat v nich nějakou radu.“ Tungdil vstal a kývnutím k sobě přivolal léčitelku, aby dávala na nemocného pozor, pak povzbudivě poklepal Boïndilovi na široká záda. „Pojď, ještě máme co dělat.“</p>
<p>Společně opustili kovárnu. Balyndis se za nimi ustaraně zadívala.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Během následujících oběhů začalo pokojné obsazování trpasličí říše.</p>
<p>Kameníci z kmene Druhých, kteří přišli s nimi, se okamžitě pustili do vyspravování podzemních prostor, které utrpěly za celou tu dobu značné škody, a všichni jim při tom pomáhali.</p>
<p>Kováři z kmene Prvních rozdělali ohně pod vysokými pecemi a zhotovili z rozžhaveného železa kování a objemné pláty, kterými zabezpečili vstupy do říše a vytvořili další zařízení na obranu. Horami se rozléhalo nepřetržité řinčení kladiv a připomínalo tak skále čilý ruch, jaký vládl v jejích útrobách před několika tisíci slunečními cykly.</p>
<p>Umění Čtvrtých, broušení a řezání drahých kamenů a drahokamů všeho druhu, ještě nebylo zapotřebí, a tak tihle trpaslíci přikládali ruku k dílu všude, kde bylo třeba, a s každým novým oběhem slunce propátrávali další úseky chodeb, další síně, haly a jeskyně.</p>
<p>Ale bez ohledu na veškeré úsilí, s jakým Tungdil i ostatní trpaslíci hledali, nikde nenašli žádné kamenné tabulky, žádný pergamen, na kterém by byl popsán lék pro Boëndala, nikde neobjevili žádnou legendu, která by jim vylíčila, jaké účinky má Dračí dech. Ledově chladný trpaslík tak trávil dny a noci na nosítkách vedle výhně a jeho stav se nijak neměnil.</p>
<p>Čas jim při práci přímo letěl, každý den objevili nějaké zapomenuté věci nebo se podivovali dokonalému řemeslnému umění Pátých všude tam, kde šlo o opracování pokladů. Trpaslíci z Prvního kmene, kteří se do té doby považovali za mistry v zacházení se zlatem a jinými ušlechtilými kovy, zcela bez závisti uznávali, že trpaslíci, jejichž chodbami nyní kráčeli, je v mnohém předčili.</p>
<p>Tungdil dospěl k rozhodnutí, že tady v chodbách nenajdou nic, co by mohlo ztuhlému dvojčeti pomoci. A tak se ujal vedení oddílu, který pronikl dále na sever, aby se porozhlédl po Kamenné bráně a dalších tajemstvích.</p>
<p>Přesněji řečeno, byl to i způsob, jakým chtěl prchnout před Balyndis, před jejím neodolatelným smíchem, před její přátelskou povahou a v neposlední řadě před jejím přitažlivým zevnějškem.</p>
<p>Samotná představa, že Glaïmbar Ostrá čepel z klanu Lamželezů z Borengarova kmene bude žít s Balyndis bok po boku, okamžitě srážela jeho náladu do bezedné propasti zoufalství a rozněcovala v něm pocit, který byl na pováženou: přál tomu trpaslíkovi smrt.</p>
<p>Sotva na to pomyslel, začal mu zlý, neviditelný démon našeptávat různé věci. <emphasis>Kdyby zemřel bylo by to skvělé. Balyndis by se v takovém případě</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>stala vdovou a mohla by se svobodně rozhodnout, kdo se stane jejím příští</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis> manželem.</emphasis></p>
<p>Tungdil pozorně naslouchal. O tom, že by se Balyndis rychle rozhodl a její volba by padla na něho, neměl sebemenších pochyb.</p>
<p><emphasis>To je přece skvělé, ne? </emphasis>našeptával mu démon a na chvíli se vytratil z je ho hlavy. Tungdil dostal sám ze sebe strach.</p>
<p>Pruďasovi, který trval na tom, že Tungdila doprovodí, samozřejmě za chmuřená tvář přítele neunikla.</p>
<p>„Teď se dovídáš o další stránce života trpaslíků,“ obrátil se na něho když odpočívali a Pruďas si nacpával dýmku. Seděli kousek bokem oc padesátičlenné skupiny, na kamenném břehu podzemního potoka. Nikdo je nemohl zaslechnout, a proto se odvážil mluvit otevřeně. „Já nejsem žádnej dobrej řečník, učenej, na rozdíl od tebe.“ Rychle potáhl z dýmky a zapálil si žhnoucí třískou tabák. „Ale umím dobře poslouchat. Při tom jeden nemusí moc přemejšlet.“ Zkřížil ruce na prsou, opřel se zády o skálu a čekal. „Dělej. Vymluv se. Řekni, co ti leží na duši.“</p>
<p>„Co chceš slyšet?“</p>
<p>„To, co tě tíží.“ Poklepal troubelí dýmky o Tungdilovu kroužkovou košili. „Ven s tím, nebo mám tak dlouho vyřvávat její jméno, až konečně otevřeš pusu?“</p>
<p>Tungdil hlasitě vydechl a uřízl si kousek sušených hub a sýra. „Je to nespravedlnost,“ zněla první věta, kterou následovala hotová záplava slov, jimiž příteli vylíčil svá vnitřní muka a utrpení. „Myslel jsem si, že snesu, aby byla jenom mojí přítelkyní,“ zakončil vyprávění. „Ale to prostě nejde.“ Odložil jídlo, hlad ho úplně přešel. Místo toho si dal hluboký doušek z měchu s vínem.</p>
<p>„Stane se z tebe ochlasta, víš to?“ Boïndil mlaskavě popotáhl z dýmky. „Nebyl bys první, kdo by se kvůli lásce utopil v pálence,“ načrtl mu před očima varovný obrázek. „Někdy se ptám sám sebe, jestli můj bratr a já neneseme vinu na tom, čím teď trpíš.“</p>
<p>„Vy?“ Tungdil si setřel z vousu tmavé kapky, které vytekly vedle.</p>
<p>Pruďas vážně přikývl. „Měli jsme spoustu času, abysme tě cestou, když jsme tě přiváděli do říše Druhých, připravili na náš národ a jeho zákony. Zdá se, že jsme na ty nejdůležitější zapomněli nebo jsme je pořádně nevysvětlili. Na prvním místě stojí zachování kmene, pak následuje klan a po něm společnost rodiny. Tyhle zákony zachovávají… řád, kterej nám zaručuje jistotu a… bezpečí…“</p>
<p>„A když je někdo poruší, všechno se rozpadne,“ pomohl mu Tungdil povzdechem, když si všiml, že Boïndilovi začínají docházet slova.</p>
<p>„Přesně tak. Takže Balyndis nemohla jednat jinak, chápeš?“</p>
<p>„Já jsem vyrostl u lidí…“</p>
<p>„I u lidí určitě existujou svatby, který domlouvaj rodiny mezi sebou,“ zabručel Pruďas.</p>
<p>„To je možné, ale u těch lidí, které jsem znal já, rozhodovala jenom láska. Proto jsem si myslel, že je tomu tak i v našem národě.“ I on se opřel zády o skálu. „Boïndile, nebude lepší, když Páté povede někdo jiný?“</p>
<p>„Proč? Přijali tě jako svýho vůdce, protože seš hrdina od Černýho skaliska. Ty nosíš pás Giselbarta Železnookýho a jenom tvoje ruka dodá Ohnivý čepeli takovej účinek, jakýho je proti zlu zapotřebí.“</p>
<p>„Nepotřebují mnohem víc někoho,“ přerušil ho Tungdil, „kdo zná vaše tradice? Někdo, kdo zná pravidla a řídí se podle nich ve svém životě? Usadili jsme se v oblasti, ve které je soudržnost důležitější než kdykoliv v minulosti. Naše společenství je malé. Já můžu bojovat, když mě bude třeba, ale k tomu nemusím být váš vůdce.“</p>
<p>Trpaslík zabafal a vypouštěl mezi rty kolečka kouře. Modré obláčky se rychle rozpadaly a mizely. „Vím, co máš na mysli, učenej, a tvoje slova zase jednou dokazujou, že vidíš daleko dopředu.“ Uznale na něho kývl.</p>
<p>Tungdil nabral dlaní vodu z potoka, který kolem nich tiše šuměl, měla lehce kovovou, ale přesto vynikající chuť. Žádná voda z povrchu země se jí nevyrovnala, dokázala na místě utišit žízeň. „Je nespravedlivé, že si přeju, aby umřel?“ zeptal se tlumeným hlasem a prohrábl si vlhkými prsty vlasy.</p>
<p>„Čí smrt si přeješ? Glaïmbara Ostré čepele?“ Pruďas se nahlas rozesmál. „Dokonce i já mu přeju smrt. To kvůli němu se můj nejlepší přítel cítí pěkně mizerně, ukradl mu jeho životní lásku.“ Opět se musel rozesmát, když si všiml Tungdilova zděšeného výrazu. „Co je? Já jsem šílenej, z každýho boje jsem celej pryč, a to a starost o mýho bratra ve mně vyvolává šílenství, na to už jsi zapomněl?“ Rázem se však vrátil k vážnému tónu. „Ne, Tungdile, moc dobře ti rozumím. Já bysem okamžitě vyzval Ostrou čepel na souboj, kdyby to k něčemu vedlo. Ale bylo by to na nic. Chaos našemu lidu škodí, z jednoho činu se rodí další a krev by pak nepřestala týct.“ Poklepal mu po stehně. „Hlavu vzhůru, učenej. Najdeš si nějakou jinou, která ti teplým tělem a oddaností vyžene vzpomínky na Balyndis z hlavy.“</p>
<p>„Nikdy.“</p>
<p>„<emphasis>B</emphasis><emphasis>udeš muset!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>odsekl Boïndil okamžitě a tvrdě. „Nebo tě to celýho zevnitř sežere. Já vím, o čem mluvím.“ Podal Tungdilovi zapálenou dýmku, kterou si trpaslík s díky vzal.</p>
<p>Dlouho mlčky seděli vedle sebe.</p>
<p><emphasis>Glaïmbar</emphasis><emphasis>ova smrt, </emphasis>našeptával Tungdilovi vnitřní démon svůdně. <emphasis>Pro tebe a pro Balyndis neexistuje žádné lepší řešení. Ona je stejně nešťastná jako ty. Sejmi jí břímě z ramen a zabij </emphasis><emphasis>Glaïmbar</emphasis><emphasis>a, jakmile se naskytne nějaká vhodná příležitost.</emphasis></p>
<p>„Máš už nějakej plán?“</p>
<p>„Co?“ Tungdil sebou trhl, cítil se přistižen.</p>
<p>„Jestli máš nějakej plán, se ptám. Mluvili jsme o tom, že bys chtěl přenechat vedení někomu jinýmu. Jak zjistíme, koho chtěj?“</p>
<p>„Ach… Já jim to vysvětlím tak, jak jsem to vysvětlil tobě. Ať si sami vyberou někoho ze svého středu,“ odpověděl Tungdil bez dlouhého přemýšlení. „Je to…“</p>
<p>Zarazil se, protože Pruďas najednou vyskočil na nohy. Topůrka seker mu jakoby sama od sebe najednou skočila mezi prsty. „Šedý hory jsou na nás hodný. Dávaj nám vodu. A sviňuchy,“ dodal, v očích mu zajiskřilo a lišácky na Tungdila mrkl. „Cítím je!“ Ukázal doprava. „Nejsou daleko od nás. Jejich smrad přichází z támhleté chodby.“</p>
<p>Runy, které Pátí vytesali do skály hned nad chodbou, jim prozrazovaly, kde chodba končí: u Kamenné brány.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jejich odpočinek měl rychlý konec.</p>
<p>V nejvyšším spěchu posbírali výbavu, válečníci se postavili do řad na čele zástupu, kameníci se stáhli dozadu na konec a tvořili s kladivy a nářadím, které se v případě potřeby mohlo místo do kamene zabořit i do masa a kostí, zadní voj.</p>
<p>Běželi chodbou vpřed. Teď už všichni cítili odporný zápach, který rozněcoval jejich nenávist k protivníkům: pronikavý, ostrý pot skřetů spolu se žluklým lojem na chatrných zbrojích.</p>
<p>„Já věděl, že zase odněkad vylezou.“ Boïndil klusal vedle Tungdila. „Nôd’onnova smrt je od dalšího pokusu proniknout průsmykem dovnitř neodradila nadlouho. Skrytá země je prostě hrozně láká. Žrádla tu najdou do sytosti.“</p>
<p>Tungdil zahlédl paprsek jasného světla, ale ještě dost daleko od nich. Chodba jim naznačovala, že bude brzy končit. Za chvíli vystoupí na povrch vedle gigantické brány a vedle tohoto zázraku stavitelského umění trpaslíků nepochybně uvidí blíže neurčený počet nepřátel.</p>
<p>„Vyřítíme se ven a vpadneme na ně,“ navrhl Pruďas žádostivě a přehodil si dlouhý cop přes rameno. „Oni nepočítaj s tím, že by v horách byli nějací trpaslíci. Překvapení je ochromí a my budeme moct pobít první stovku ještě dřív, než se vůbec začnou bránit.“</p>
<p>„Kroť se, Boïndile,“ požádal Tungdil rychle přítele. „Nejdříve se chci podívat, s kým tam budeme mít co do činění.“ Přistoupil k východu a opatrně vykoukl přes okraj skalní stěny.</p>
<p>Přímo u široce rozevřené brány stály asi tak dva tucty skřetů a radily se. Na zemi se povalovaly zničené zbytky pěti masivních závor, kterými kdysi býval vstup do Skryté země zajištěn. Bestie je po nějaké době od pádu trpasličí říše všechny urazily.</p>
<p>Jeden ze skřetů ukázal k začátku schodiště, vedoucího ke strážním věžím. Zdálo se, že nemají nijak naspěch, spíš na Tungdila dělali dojem, že zkoumají, jakým způsobem kdysi stavitelé bránu postavili.</p>
<p>Jako kdyby jedna z bestií zaslechla jeho myšlenky, přešla s tichým chrochtáním k obrovským pantům a sáhla si na ně. Ostatní skřeti začali stoupat nahoru.</p>
<p>„Co je?“ dorážel Pruďas a neklidně třel jednou sekerou o druhou. „Je jich tam stovka? Dvě stovky? Dělej, kolik jich budeme moct setnout?“</p>
<p>Tungdil mu prozradil počet skřetů.</p>
<p>„Co?“ Boïndil si změřil pronikavým pohledem trpaslíky, kteří stáli přímo za ním. „Ať vás ani nenapadne zvednout proti nim sekery. Ti všichni jsou moji! Nějaký další skřety si najděte sami!“</p>
<p>„Chovají se nějak podivně,“ konstatoval Tungdil a podělil se s trpaslíky o své domněnky. „Je jasné, že to musejí být zvědové. Horda je určitě vyslala předem, aby našli nějaký způsob, jak by mohli tu bránu jednou provždy zničit.“</p>
<p>Boïndil se již nenechal déle zadržet. „Hopsá hejsa! Tak tomu určitě budeme umět zabránit!“ Vyřítil se přímo ke skupině skřetů, která se chystala začít šplhat nahoru po schodech, a jedním mohutným úderem skolil tři z těch bestií, než ostatní vůbec pochopily, co se to na ně vlastně vrhlo.</p>
<p>Tungdil zanadával a pustil se za ním. Došel k východu a zůstal stát na místě. Pruďas pomoc nepotřeboval, zabité nestvůry se v kratičkých intervalech koulely jedna za druhou po schodech dolů a hromadily se na úpatí schodiště.</p>
<p>Trpaslíci, kteří zezadu chvátali do boje, poznali, že Pruďas poslal na smrt asi tak dvacet bestií a nebyl při tom v ničem odkázán na jejich pomoc. Na úzkém schodišti neměli skřeti žádnou šanci, jak se před rozzuřeným válečníkem bránit. Boïndil postupoval krok za krokem a zvolna se propracovával skrz těla nepřátel, jejichž dlouhé meče, koule a sekery se na takovém značně omezeném prostoru k obraně vůbec nehodily.</p>
<p>„Půjdeme za ním. Čtyři z vás chytnou toho skřeta, který stál u brány. Chci ho dostat živého,“ nařídil Tungdil ostatním. Protože nepočítal s tím, že by některý ze skřetů unikl Pruďasovým sekerám, chtěl, aby se mu do rukou dostal aspoň ten poslední z nich, aby ho mohl vyslechnout.</p>
<p>Vystoupali po schodišti nahoru a prosmýkli se kolem mrtvol. Museli si dávat pozor, aby neuklouzli na jejich zelené krvi nebo aby je nestrhla k zemi další padající bestie.</p>
<p>Najednou se kolem Tungdilova pravého kotníku sevřel něčí spár. Jedna z bestií, o které si mysleli, že už je mrtvá, zavrčela, natáhla se po trpaslíkovi a vycenila zuby. Tungdil jí duchapřítomně vrazil sekeru do zad.</p>
<p>Bestie zachroptěla a stáhla ho za nohu, Tungdil se převážil dozadu a upadl na trpaslíka, který postupoval za ním. Protože nepustil topůrko sekery z rukou, táhl zraněného skřeta s sebou.</p>
<p>Trpaslík nepřítomně zíral na protivníkovy rány. <emphasis>Ten přece musí být už dávno mrtvý. </emphasis>S námahou vytrhl sekeru skřetovi, který se právě znovu zvedal, z ramenního kloubu, kopl ho do kolena, aby ho vyvedl z rovnováhy, a vrazil mu Ohnivou čepel z boku do krku s takovou prudkostí, jak to jen bylo v úzkém prostoru chodby možné. Useknutá hlava poskakovala po schodech dolů, tělo se na schodech převrátilo a zůstalo ležet.</p>
<p>„Pěkně tuhej bastard,“ prohodil trpaslík, který ho podepřel, když padal, s pohledem upřeným na mrtvolu.</p>
<p>Tungdila přepadlo zlé tušení. „Ticho!“ Podle zvuků, které zaznívaly od vchodu do věže, se zvedali i ostatní poražení nepřátelé.</p>
<p>„Zpátky,“ vydal rozkaz. „Oni nejsou… mrtví.“ <emphasis>Copak má Mrtvá zem v Šedých horách pořád ještě moc? </emphasis>kladl si otázku, když se probral z prvního šoku. Vzpomínal si však ještě velice přesně na to, co se musí dělat proti nemrtvým, aby se dali definitivně zlikvidovat. <emphasis>Jak je vidět, tak je podle všeho můžeme stále ještě zastavit alespoň tím, že jim urazíme hlavu.</emphasis></p>
<p>„Usekněte jim hlavy!“ vykřikl, zatímco se nestvůry zvedaly ze země a holýma rukama nebo rychle tasenými dýkami útočily na trpaslíky, kteří šli na konci zástupu. „Ještě pořád jsou posedlí Mrtvou zemí!“</p>
<p>Znovu se rozpoutal boj a tentokrát byl namáhavější a nebezpečnější než předtím.</p>
<p>Tungdil pospíchal ven z chodby a rozmachoval se Ohnivou čepelí, která okamžitě začala na nemrtvé působit celou svou mocí.</p>
<p>Avšak míhající se čepel ani zářivá stopa, kterou za sebou zanechávala zdobená hlava sekery, nepřátele nezastrašily. Skřeti prudce útočili jak na Tungdila, tak i na jeho průvodce. Nebylo vůbec snadné připravit je o hlavu, trpaslíkům to ztěžoval už samotný rozdíl ve velikosti. Navíc se ukázalo, že skřeti jsou stejně jako dřív velice schopní bojovníci, kteří okamžitě rozpoznají chybu protivníka a dokáží ji využít.</p>
<p>„Usekávejte jim hlavy!“ ryčel Tungdil bez ustání, zatímco se skláněl, jednou ranou usekl nejbližšímu skřetovi nohu a druhým pohybem mu rozpoltil lebku.</p>
<p>Rozhlédl se kolem sebe a ztěžka lapal po dechu. Podle něho to tam vypadalo všelijak, jenom ne na vítězství trpaslíků. Někteří z jeho společníků již leželi zabití nebo zranění na zemi, když je znovu napadli nepřátelé, o nichž si mysleli, že jsou už mrtví.</p>
<p>Ti, kteří neměli takové zkušenosti z boje jako staří veteráni, úporně bojovali o život tím, že vášnivě, ale naprosto nesmyslně do skřetů bušili. Z nějakých šrámů si nemrtvé bestie nic nedělaly, a pokud právě nepřišly o ruku nebo o paži, pokračovaly v zuřivých útocích s nemenší horlivostí. Z tváří mladých trpaslíků se vytrácela rozhodnost, počet jejich mrtvých narůstal.</p>
<p>„Musíte jim přeseknout krk!“ Tungdil se vyřítil na dalšího protivníka, který zrovna ve spárech dusil jednoho trpaslíka a absolutně mu nevadilo, že mu trpaslík zasazuje dýkou do předloktí jednu ránu za druhou. Tři rány svištící Ohnivou čepelí a bestie spadla na zem.</p>
<p>Donutit skřety, aby nejdřív klesli do kolen, a pak jim proříznout krky, bylo velice namáhavé, ale zdálo se, že Tungdil je najednou všude, na všech místech tohoto hrůzného boje. Byl neustálou oporou kolísající houževnatosti ostatních trpaslíků a zachránil je před tím, aby je nestvůry, chráněné temnými silami, nakonec porazily.</p>
<p>Trpaslíci i přes převahu zaplatili za vítězství dvaceti zraněnými a patnácti padlými. Jejich vlastní mrtví zůstávali k velké úlevě ostatních nehybně ležet.</p>
<p>„Nahoru na věž!“ nařídil Tungdil zbylým bojovníkům. V půlce cesty ke věži narazili na Boïndila, který právě vyřídil posledního soka dvěma současně vedenými, neodvratitelnými zásahy do podbřišku. Skřet se se zaúpěním zhroutil na zem, jeho meč padal s řinčením po schodech dolů a proklouzl trpaslíkům mezi botama.</p>
<p>„Říkals useknout hlavu, jo?“ Další rána a odporná lebka se oddělila od krku. Pruďas si z tváře setřel pot, krev a jiné odporně páchnoucí tekutiny. „Tak todle se mi líbilo,“ povzdechl si šťastně a otřel si čepele o šaty zabité nestvůry. „U Vraccase, já si je budu podávat už jenom v úzkejch chodbách, tam si budu moct být jistej, že mi žádnej neuteče. Ale jak je možný, že je Mrtvá země pořád ještě chrání? Vždyť jsme ji přece porazili.“ V duchu si spočítal množství zabitých nepřátel. „Hele, nejmíň jeden tady chybí,“ pronesl vztekle a s nepřítomným leskem v očích. „Nebo ses snad přepočítal, učenej?“</p>
<p>„Běž dál, Boïndile,“ prosil ho Tungdil naléhavě. Změna, která se se skřety stala, Tungdila zneklidnila na nejvyšší míru. „Promluvíme si, až budeme nahoře na věži.“</p>
<p>Boïndil se řídil jeho pokynem a za chviličku se všichni trpaslíci shromáždili na opevněném ochozu, odkud měli dokonalý výhled jak na stezku, která se k bráně klikatila od severu, tak na prostor na jejich straně hradeb bezprostředně za branou.</p>
<p>„Široko daleko není nikde ani stopa po dalších nepřátelích,“ konstatoval Tungdil s potěšením. Dokud se žulová křídla brány nezavřou a pět závor nebude sedět na svém starém místě, opravdu neměl v úmyslu plát touhou po další bitvě s Tionovými bestiemi. A už vůbec ne v případě, že budou vyzbrojené nečistými silami. Potřeboval jistotu a bezpečí. Skrytá země potřebovala jistotu a bezpečí.</p>
<p>„Proč neumírali?“ Pruďas s údivem v hlase opakoval otázku. „Že by se Mrtvá země postavila tak rychle znovu na nohy?“</p>
<p>Hlasité, zvířecí chrčení mu prozradilo, že čtyři trpaslíci chytili posledního skřeta a přivlekli ho nahoru.</p>
<p>„Zeptáme se ho.“ Tungdil nemusel Boïndilovi nic říkat, válečník pochopil, že ho nesmí na místě rozsekat na kusy. „Přivlečte ho sem ke mně,“ nařídil trpaslíkům a ti dovlekli zajatce až k cimbuří.</p>
<p>Nezacházeli s ním právě šetrně, bestie krvácela z několika ran, které utrpěla hlavně na stehnech a na podbřišku. Rána kladivem jí rozdrtila bradu, z vlasů jí zůstaly jen nepatrné zbytky. Normální skřet by po takových zraněních už dávno zemřel.</p>
<p>Žluté oči, zasazené hluboko v hlavě, úzkostlivě klouzaly pohledem po vousatých tvářích, plochý nos větřil na všechny strany, skřetova hruď se rychle zvedala a klesala, jak zřetelně viděli podle pohybů tlustě promazané pancéřové košile.</p>
<p>„Co jste tady chtěli?“ obořil se Tungdil na skřeta a pozvedl Ohnivou čepel na slunce, aby se diamanty na jejím ostří rozzářily a vrhaly na zajatce odlesky. Skřet zakvičel a snažil se uhnout, ale hrazení ho donutilo zůstat na místě. „Znáš tuhle zbraň?“ oslovil ho Tungdil skřetím nářečím. Nežil nadarmo u moudrého Lot-Ionana, v jehož knihách se mohl leccos dočíst.</p>
<p>Strach ve skřetových očích se proměnil na překvapený údiv. „Ty… ty mi rozumíš?“</p>
<p>„Kolik vás přichází tou soutěskou? A jak je možné, že neumíráte? Jak nabrala Mrtvá země bez démona zpátky svou moc?“ Tungdil se rozmáchl sekerou a zabrzdil ji skřetovi těsně před nosem. „Mluv!“</p>
<p>„Může za to ta černá voda… krev Mrtvé země, ta nás…“ Odmlčel se. „Já nesmím nic říct.“</p>
<p>Tungdil zpočátku nevěnoval žádnou pozornost skutečnosti, že skřet má z Ohnivé čepele strach, ale pak mu to začalo připadat zvláštní. <emphasis>Odkud o ní ví? Dostala se zpráva o té sekeře už až k nim domů? Je možné, že by znali její přesný popis? </emphasis>„Ty dobře víš, kdo jsem a jakou moc držím v rukách. Pak jsi musel být u Černého skaliska. A co myslíš tou černou vodou?“</p>
<p>„Nic, já nesmím nic říct,“ zabručel skřet až příliš rychle a nespouštěl čepel z očí.</p>
<p>„Jestli chceš dál žít, řekni nám, co jsi měl za úkol.“</p>
<p>„Ne, Ushnotz mě…“ zmlkl. Hektické pomrkávání ho prozradilo, a tak měl Tungdil dost času, aby se protivníkovi, který se najednou vrhl dopředu, vyhnul. Hbitě podklouzl skřetovi pod rukama.</p>
<p>Nepočítal však s Pruďasovou nehasnoucí chutí na další boj. Trpaslík se s divokým výkřikem vrhl na skřeta a zarazil mu sekery do krku a do hrudi, až z něho stříkala krev. Bestie se s chroptěním zhroutila a zemřela, čepel jí přesekla vaz.</p>
<p>„Dobrá práce, Boïndile,“ pochválil ho Tungdil se sžíravým výsměchem v hlase. „Ten už se víckrát nezvedne.“</p>
<p>„Chtěl tě napadnout,“ bránil se Pruďas, ale dobře si uvědomoval, že udělal chybu. „Prozradil ti aspoň něco?“</p>
<p>„Nebyl od toho daleko, když ho tvoje sekery zabily.“ Tungdil zamyšleně pozoroval chladnoucí mrtvolu. Jméno Ushnotz v něm probudilo nějaké vzpomínky, ale nedokázal je přiřadit k žádné vhodné události. „Prohledejte je,“ požádal nakonec své lidi. „Jestli u sebe nesou něco, z čeho by se dalo soudit, že byli u Černého skaliska, tak mi to na místě řekněte.“ Sklonil se a začal se prohrabávat v šatech a v batohu před sebou.</p>
<p>Pruďas, kterého nepřestávalo trápit nečisté svědomí kvůli tomu neuváženému činu, zůstal u něho a předstíral, že kontroluje horské svahy. „Jestli máš pravdu, museli nějak proklouznout kolem nás,“ prohodil a snažil se o nezávazný tón.</p>
<p>„To nebylo nezbytně nutné. Mohli proniknout do tunelů dávno před námi a pak v nich bloudit. To, že já jim rozumím, ještě neznamená, že si oni dokážou vysvětlit naše runy.“ Vysypal na zem obsah tašky, kterou měl skřet u opasku. „Skoro žádné zásoby. Buď si udělali tábor v nějaké jeskyni a odtamtud vyrážejí na výzvědné výpravy, nebo opravdu potřebovali tak dlouhou dobu na to, aby došli až k bráně.“</p>
<p>Boïndilovy oči konečně ztratily fanatický lesk. Nějakou dobu teď bude docela vyrovnaný, než ho nanovo posedne nutkání za jakýchkoliv okolností proti těm bestiím zla bojovat. Trpaslík si prohlížel závory, chladný větřík ho hladil po tváři a vysoušel mu krev ve vousech.</p>
<p>„Oni je urazili,“ vyslovil nahlas své myšlenky, když objevil stopy škrábanců od dláta na horní části křídel brány. „Jen se podívej! Chtěli tu bránu odnýst, ale když si všimli, že je na ty jejich mizerný nástroje moc tvrdá, vyrazili z ní u podstavců na závory čepy.“</p>
<p>„Naši kameníci a kováři dokáží tu škodu odstranit,“ uklidňoval ho Tungdil, který prozatím nenašel žádnou použitelnou stopu po původu skřetů. Jeho prsty prohrabávaly vrstvu za vrstvou, stáhl ze skřeta dokonce i zbroj, aby se mohl podívat pod ni, až pak objevil v záhybu rukavice pečlivě opilovaný kousek dřeva. Do něho byl nahrubo vyryt znak nějakého knížete. Dřevo bylo černé, těžké a vypadalo spíš jako uhlí než jako dřevo.</p>
<p>Pruďas k němu zvědavě přistoupil. „Mrtvý dřevo,“ konstatoval. „Vypadá, jako kdyby pocházelo z Gauragaru, z toho lesa bez duše.“</p>
<p>Tungdilovi najednou jako by spadly šupiny z očí.</p>
<p>Ushnotz patřil k těm třem skřetím knížatům, která vyslechl, když se krčil na stromě, krátce před útokem na Dobré louky. Kníže a jeho horda vlastně patřili do Toboriboru, ležícího jihovýchodně od nich, do říše, kterou si skřeti sami založili uprostřed Idoslânu. <emphasis>To je </emphasis><emphasis>1500 mil</emphasis><emphasis> odsud. Proč by měl posílat zvědy na sever? A pochází ta černá voda opravdu z onoho jezera, které jsme zahlédli v lese? </emphasis>Podělil se s Boïndilem o úvahy.</p>
<p>„Kdybysem já byl tou zbabělou sviňuchou, která v bitvě, ve který šlo o všecko, prohrála, a kdyby sem věděl, že na mě moji nepřátelé buď čekaj doma, nebo mi nastraží cestou nějakou léčku, tak už by se mi domů nechtělo. Proč se teda nedat průsmykem do Země za horama?“</p>
<p>Tungdil dospěl k názoru, že válečníkovy úvahy mají pravdivé jádro. „Máš pravdu. Až na jednu věc.“ Zvedl se a stoupl si ke kamenným přístavkům, do kterých vyryly stopy déšť, vítr, sníh a slunce. Přejel prsty po rozeklané skále a jeho oči se zahleděly k legendárním vrcholkům hor. „Oni nechtěli zemi opustit. Chtěli si v Šedých horách vybudovat novou říši.“</p>
<p>„Co?“ vypěnil jeho přítel a přidusal k němu. „V našich horách?“ Plivl na mrtvého skřeta. „Ať Vraccas buší do tý tvý duše, jestli vůbec nějakou máš, rozžhaveným kladivem na kovadlině a rozcviká ji ohnivými kleštěmi, ty nestvůro!“</p>
<p>Věci do sebe pěkně zapadaly jedna ke druhé. Kdyby se Ushnotz dostal ke vstupu do říše Pátých před nimi a zase ji obsadil, bylo by pro ně zcela nemožné, aby ho někdy z těch chodeb znovu vyhnali.</p>
<p>Pro Tungdila však stále ještě bylo záhadou, co Ushnotz plánoval s vraty v Kamenné bráně. <emphasis>Chtěl je zničit, nebo zavřít? </emphasis>Bez váhání by věřil tomu, že by kníže mohl vyžadovat nějaké mýtné po bestiích, které táhly ze Země za horami k nim. Tímto způsobem by získal všechno, co bude se svými lidmi potřebovat k životu, a nemusel by hnout prstem.</p>
<p>Od vyzvědačů přes Ushnotze a les bez duše to byl v myšlenkách už jen malý krůček ke skřetům, kteří u něho a u ostatních trpaslíků v Šedých horách nepochybně vykonají v dohledné době nemilou návštěvu. <emphasis>Museli </emphasis>v <emphasis>Gauragaru uniknout z toho lesa. Kolik jsme jich napočítali? Nebyly jich asi tak čtyři tisíce?</emphasis></p>
<p>Tungdil přelétl pohledem hory, rokliny a údolí a zdržel se u Dračího jazyka.</p>
<p>„Dobyli jsme vás zpátky a určitě vás znovu neztratíme. Nedostanete se zase do rukou těch, kteří přinesli zkázu celé Skryté zemi,“ přísahal tiše strmým vrcholům. „Severní průsmyk je a zůstane v našich rukách, i kdybychom museli useknout hlavy čtyřem tisícům krků.“</p>
<p>Boïndil přikývl. „Pravdu jsi řekl, učenej. Prokletý sviňuchy! Jestli to jsou ti skřeti, který jsme pronásledovali v Gauragaru, tak maj velikou přesilu. Ne nějakou přesilu, kterou bysme nedokázali porazit, ale přesilu maj.“</p>
<p>„Abychom je zabili, musíme každému z nich useknout hlavu, na to nezapomínej. Tím je pro nás všechno čtyřikrát namáhavější. Sám jsi viděl, kolik z nás zabili nebo zranili. Je naprosto nezbytné, abychom měli nějaké spojence,“ rozhodl se Tungdil. „Zpátky k Prvním nemůžeme, to by trvalo moc dlouho.“</p>
<p>„Elfové?“</p>
<p>„Ne, ti mají plno práce s tím, aby od alfů dobyli zpátky svoji říši a zničili Dsôn Balsur. S těmi rozhodně počítat nemůžeme.“</p>
<p>„Mhm.“ Pruďas ulpěl pohledem na vznešeném masivu Velké čepele. „Tak kdo nám ještě zbývá?“ Najednou se mu rozšířily oči poznáním, protože si v myšlenkách dokázal na tuto otázku odpovědět sám.</p>
<p>„Tam! Tam něco bylo!“ Jeden z trpaslíků se pátravě zahleděl na sever, podél Kamenné brány, do níž z okolních svahů pomalu klesala mlha a zaplňovala ji mléčným oparem. „Zahlédl jsem nějaký stín.“</p>
<p>Tungdil sevřel rty. Na to, aby na ně právě teď zaútočila armáda bestií, nebyla právě vhodná doba. S těmi několika málo trpaslíky z jeho doprovodu, kteří zůstali nezranění, by nedokázal průchod dovnitř udržet déle, než kolik trvá jeden výkřik a jeho ozvěna od skalních stěn. „Buďte potichu,“ nařídil, „a napněte uši.“</p>
<p>Pozorně naslouchali ve stále hustějším předivu mlhy. Z jejich obličejů vyzařovalo napětí, Pruďas si strčil do pusy jeden spletený pramínek vousů a neustále ho žvýkal, oči pevně upřené na cáry mlhy.</p>
<p>Mlha, vypadající jako živá, se pohodlně plížila blíž, lísala se ke křídlům brány, ujistila se, že se nezavřou, a vplouvala dál dovnitř.</p>
<p>Tungdil vydechl. „Nic.“</p>
<p>Boïndil spustil ruce zklamaně dolů. „Taky by to bylo až moc krásný.</p>
<p>Zaslechli tupé řinčení zbroje, kterou před nimi chránila mlha. Znělo to odněkud zdaleka, zezdola, šikmo od nich. Jejich neklid se okamžitě vrátil zpět.</p>
<p>„Tak nějak cinká mizerná zbroj těch sviňuch,“ prohodil Pruďas a obrátil se k trpaslíkům, kteří přivedli zajatce na cimbuří. „Unikl vám snad ještě někdo?“</p>
<p>Bezradně se na sebe dívali.</p>
<p>„To si nemyslím,“ zaslechl odpověď. Trpaslík, který promluvil, však neměl příliš jistý hlas.</p>
<p>„Ale úplně jistě to nevíš.“ Tungdil zahlédl kusy sutě, které ležely na cestě k Severnímu průsmyku a v okolí brány. Byly tak velké, že se za nimi mohl schovat i urostlý skřet. „Co když jsme nějakého přehlédli?“ To vůbec nebylo dobré. „Půjdeme se podívat.“</p>
<p>„Chytneme ho dřív, než narazí na bestie ze Země za horama a řekne jim, jak vypadá situace tady u brány,“ doporučoval Boïndil. Zvedl sekery. „A jestli tu jsou zvědové z druhý strany, tak musej zemřít tím spíš.“</p>
<p>Jejich malé společenství si v žádném případě nemohlo dovolit vést válku na dvou frontách, úplně jim stačili skřeti, kteří se na ně valili z jejich vlastní země. Tungdil přikývl příteli na souhlas a ukázal na tři další trpaslíky, kteří si v bitvě u věže vedli velice dobře. „Vy půjdete se mnou, zbytek bude stát na stráži,“ nařídil a rozběhl se ke schodišti.</p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>v hlavním městě bývalé</strong></p>
<p><strong>kouzelné říše Lios Nudin, Porista,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p>„O</p>
<p>hó, ty nestydatý Nôd’onne! Teď s tebou zúčtuju!“ Důkladně vyzbrojený muž vyskočil spíš nešikovně než obratně z příšeří místnosti a postavil se v heroické póze proti postavě, zahalené neprůhlednou róbou. Jeho hlas zněl zpod helmy dutě, jako kdyby si na hlavu narazil kýbl. „Ani ty, ani tvoje nestvůry nesmíte déle přinášet utrpení národům Skryté země!“ Pozvedl blýskající se sekeru. „Já mám tu moc a mohu tebe i tvého démona zničit! Zemři!“ Zatočil sekerou kolem hlavy a najednou se za ní vytvořila zářící stopa rudého světla. Za světlem se zvedl oblak kouře.</p>
<p>Nôd’onn zavyl a ucouvl před rozhodně dotírajícím útočníkem, který na něho dál neohrabaně dorážel. Zbroj hlasitě zařinčela a rozprášila nimbus hrdiny. Kouzelník na něho namířil hůl, z ní vystřelily pronikavě jasné žluté záblesky a jako krupobití dopadaly na železné části protivníkovy zbroje.</p>
<p>„Ohó, ty nestydatý Nôd’onne! Tvé černé umění ti nebude v ničem k užitku.“ Hrdina vrávoravě pokračoval v útoku a mohutným úderem se obořil na nepřítele. Na místě, na kterém se čepel zabořila do těla, se ozvalo mocné zapraskání. Záblesk exploze oslepil na neurčitou dobu všechny přítomné v okruhu deseti kroků.</p>
<p>Když byly oči znovu schopné něco vidět, Nôd’onn zmizel. Jeho doutnající róba ležela na zemi, hrdina po ní šlapal a snažil se požár uhasit. Teprve když nesmělé plamínky uhasly, zvedl hlavu.</p>
<p>„Och ano, ach tak, teď jste byli svědky toho, vážení spectatores, jak jsem já,“ obrněná rukavice neúspěšně bojovala se závěrem hledí, „Neuvěřitelný Rodario…“ ozdobný kovový hák zanaříkal a utrhl se. „U všech prokletých a zatr…“</p>
<p>Hrdina nechal sekeru dopadnout na zem, ta se zabořila do podlahy těsně vedle jeho levé nohy. Oběma rukama tahal za helmu, až nakonec své snažení vzdal a roztáhl ruce. Železné klouby jeho zbroje komentovaly tyto pohyby zaskřípěním, při kterém člověku vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.</p>
<p>„Co má být. Stali jste se svědky toho, jak jsem já, Neuvěřitelný Rodario, spolu s Andôkai Bouřlivou a troškou pomoci od trpaslíků zachránil Skrytou zemi. Přijměte mé díky za pozornost, velevážení spectatores, a obdarujte mě za to bohatě svými měďáčky.“</p>
<p>Hluboce se uklonil, stoupl na uvolněné prkno, ztratil rovnováhu a po hlavě se zřítil z provizorního jeviště Curiosa. S rachotem přistál v úzké prohlubni, ve které obvykle sedávali během představení ve skrytu muzikanti a přispívali svým podílem k úspěchu celého představení.</p>
<p>Furgas a Narmora se k němu se smíchem vydali a snažili se pomoci Rodariovi znovu na nohy. „To byla zdařilá zkouška,“ tahala ho Narmora nahoru.</p>
<p>„Zbavte mě konečně té helmy,“ naříkal herec tupě. „Já se snad udusím.“</p>
<p>Furgas, magistr technicus divadla Curiosum, si prohlížel zprohýbané spojovací spony. „To nebude jednoduché. Tys je pořádně poškodil.“ Alespoň se mu podařilo s trochou citu v konečcích prstů rozevřít hledí, za kterým mohli spatřit hercovu aristokratickou tvář. Vousy na bradě tím nedůstojným zacházením pořádně utrpěly, srážka s kovem s hercem natolik zamávala, že se mu rozježily na všechny strany.</p>
<p>„Mockrát děkuji,“ vydechl si s úlevou. „No a?“ Plný očekávání se natočil k Narmoře a k jejímu společníkovi. „Jaký jsem byl?“</p>
<p>„Musíš si nacvičit, jak se budeš v té zbroji pohybovat, jinak lidé z Poristy neuvěří tomu vynikajícímu hrdinovi ani slovo,“ převedla Narmora řeč na to podstatné. „Kymácíš se jako rákosí ve větru.“</p>
<p>Rodario stáhl ústa. „To je holt můj způsob, jakým matu protivníky.“</p>
<p>„Narmora má pravdu.“ Furgas, zahalený od hlavy k patě přiléhavým černým šatem, si prohrábl vlasy a vytřepal z nich trochu onoho oslepujícího prášku. „Exploze jsou příliš silné, musím tu recepturu přepracovat, pokud nechceme, aby se naši velevážení spectatores vraceli domů jako slepci.“ Poklepal Rodariovi po brnění. „Ale jinak to vypadalo velice dobře. Jenom… má se tam představitelka Andôkai opravdu objevovat v takovém sporém oblečení?“</p>
<p>„Ano. Ta ženská přece pořád lítá po kraji jako nějaká kurtizána. Při tom, jak vypadá, ani nebudeme nijak přehánět.“</p>
<p>„A to, že vy dva máte v tom kusu milostný vztah… Nemyslíš si, že jí to bude vadit?“ dorážela Narmora s cukrově sladkým výrazem. „Vždyť víš, že slíbila, že pošle na to představení Djerůna, aby se na ně podíval.“ Její úsměv nabral na zlomyslnosti. „Přece se ještě na Djerůna pamatuješ, toho tři kroky vysokého tělesného strážce se spoustou zbraní, silného jako deset chlapů, že? A nezapomínej na jeho nepředstavitelnou rychlost.“</p>
<p>„Furgasi, já nevím, jestli sis toho všiml, ale po boku máš pěkně zlomyslnou fúrii, která se pase na utrpení druhých,“ prohlásil mim a předstíral uraženého.</p>
<p>„Vlastně jenom na tom tvém,“ ušklíbla se Narmora. „Ty se budeš muset z viny na vlastním utrpení zodpovídat sám, Rodario, protože káravých hlasů se ozývalo víc než dost.“</p>
<p>Rodario přivřel oči a loupl po ní opovržlivým pohledem. „Existuje něco jako umělecká svoboda, má milá. Před ní se musí sklonit i Andôkai Bouřlivá, ať už je maga, nebo ne.“ Pak se obrátil na Furgase. „Zachraň pověst vaší malé nastávající rodinky a osvoboď mne z toho železného vězení.“ Na zkoušku zahýbal pažemi, vězícími v pevném brnění, a podařilo se mu zvednout ruce až do výšky pasu. „Absolutně nechápu, že existují lidé, kteří mohou v něčem takovém bojovat.“</p>
<p>„Ti se ale vrhají z dvaapůl kroku vysokého jeviště dolů jenom v těch nejkrajnějších případech,“ poznamenal Furgas suše. „Počkej tady, musím si přinést nářadí. Podařilo se ti zprohýbat přezky i aretace.“</p>
<p>Narmora ho doprovodila do malé dílničky, ve které Furgas vymýšlel a konstruoval nejkomplikovanější technická zařízení, která používali při představeních, a kde namíchával barevné prášky na pestré ohně, tryskající plameny nebo na napodobeniny kouzel. Odměnou mu byl nevěřícný údiv diváků.</p>
<p>Jistými pohyby ruky vyhledal kladivo, úzké kleště, malé dláto a dlouhou železnou tyč a Narmora si mezitím prohlížela nákresy jeho nejnovějších vynálezů.</p>
<p>„Jeřáb, se kterým se dá popojíždět?“ podivila se.</p>
<p>Rozzářeně přikývl. „Už jsem toho měl plné zuby, pořád znovu něco stavět a pak to hned zase demontovat. Tímhle způsobem ušetříme spoustu času a můžeme pokračovat tam, kde to právě bude nejvíce zapotřebí. Jestli bude všechno běžet dobře, zvedne se Porista brzy z prachu a bude ještě krásnější než předtím.“</p>
<p>Narmora ho vášnivě políbila. „Naše děťátko bude vyrůstat ve městě, které postavil jeho tatínek,“ pronesla pyšně. „Mám z tebe radost!“</p>
<p>„Udělali jsme dobře, když jsme se rozhodli, že vyhovíme Andôkaině žádosti a pomůžeme lidem postavit tohle město znovu, úplně od základů.“ Starostlivě ji sevřel v náručí, aby jí příliš netlačil na břicho. „Musíš vědět, že za to, že jsem tady, a ne v Mifurdanii, může maga děkovat jenom tobě. Původně si totiž nejlepší mim ve Skryté zemi představoval, že se vrátíme zpátky do Mifurdanie.“</p>
<p>„Ale ne? My snad máme v souboru nového člena?“ Narmora si prohrábla krátké černé vlasy. „Vždyť já vím, že v divadle jenom plýtváš svým talentem. Tady máš příležitost, můžeš svou nápaditostí dosáhnout mnohem víc.“</p>
<p>„Já jsem to slyšel,“ vykřikl Rodario zezadu pobouřeně. „Já jsem všechno slyšel, ty čarodějnice se špičatým jazykem. Nech už svého muže jít, aby mě vysvobodil z těch železných šatů.“</p>
<p>Furgas se rozesmál a pohladil Narmoru po tváři. „Baví mě obojí. Ale Andôkai platí líp než můj společník.“ Jemně se rty dotkl těch jejích. „Běž už domů, Narmoro. Přijdu za chvíli, hned jak toho zachránce Skryté země vysvobodím.“</p>
<p>Narmora se mu vymanila z objetí a odešla k zadním dveřím, krátce zaváhala, když odsouvala závoru a pozorovala Furgase, jak si bere nářadí a jde se postarat o přítele.</p>
<p>Nikdy si nebyla jistější, že už nikdy nechce tohoto muže opustit, za žádnou cenu, ani za sebevětší moc nebo za sebevíc zlata, které by jí maga mohla nabídnout jako odškodnění. <emphasis>Je možné, že v sobě nosím schopnosti být magou. Ale jen ať v kli</emphasis><emphasis>du odpočívají, já je nepotřebuj</emphasis><emphasis>u.</emphasis></p>
<p>Její oči náhodou padly na rožek papíru, který Furgas před ní zřejmě ukryl. Zvědavě ho vytáhla ven a přidušeně zajásala. Byly to náčrty mimořádně krásné dětské kolébky. <emphasis>Mám ho nejraději na celém světě. </emphasis>Dojatě vyklouzla ven.</p>
<p>Furgas došel k uvězněnému herci, přiložil dláto k brnění, zapáčil a rozevřel železné destičky, které se do sebe zaklínily. „Jsem si jistý, že žádný válečník by si nedokázal zašprajcovat brnění při pádu z koně tak, jak se to teď povedlo tobě,“ pochválil ho pichlavě.</p>
<p>„Všechno, co činím, činím s obzvláštní znamenitostí,“ okomentoval Rodario poznámku s klidem.</p>
<p>Kusy kovu se se skřípěním od sebe odpoutávaly. Teď Furgas použil i kleště, aby tlakem srovnal zprohýbané přezky. „Jsem rád, že ses nechal ovlivnit a změnils názor,“ prohodil přitom.</p>
<p>„Copak mi zbyla nějaká jiná možnost? Co bych si počal bez tebe, svého brilantního magistra technica, zodpovědného za ty nejsrdceryvnější ohnivé hrátky, za otevřené pusy a šťastné tváře našich spectatores, kterým pak zlato z kapsy jenom letí?“ Rodario si uvědomil, že se právě Furgasovi nechtěně zasadil o zvýšení platu, a rychle pokračoval dál. „Ale bohužel, bohužel ti chudáci z Poristy prostě neoplývají žádným velkým bohatstvím, takže se my všichni, kdo nedostáváme další plat od magy navíc, musíme procvičovat ve skromnosti.“</p>
<p>Furgas se ušklíbl a pokračoval v práci. „Za to se staneš, až Porista rozkvete v novém lesku jako hlavní město jediné kouzelné říše, majitelem jedinečného divadla v celé Skryté zemi. Andôkai ti tenhle dům věnovala darem, na to nezapomeň.“ Čelisti kleští sváděly boj se železem a zasunovaly ho zpátky na jeho původní místo. Furgasovy hbité prsty uvolnily držák a brnění spadlo na zem.</p>
<p>„Furgasi, můj drahý, to jsi zase jednou odvedl dokonalou práci!“ Mim si rychle strhl helmu z hlavy, setřásl ze sebe pancéřové chrániče na ruce a upravil si rozcuchaný knírek. „Tam uvnitř bylo stále větší vedro. Já bych nikdy nemohl být válečníkem a děkuji bohům, že mě obšťastnili darem, který mi přináší bohatství a ženské.“</p>
<p>„U Andôkai ale tvoje božské požehnání selhalo.“ Furgas si sbalil nářadí a zanesl je zpět do dílny. Rodario posbíral jednotlivé kusy brnění a kráčel za ním.</p>
<p>„Toť bolest zlá, krev vařila, mé srdce lká, ta slova tvá mě zranila.“ Ukázal na zem, jeho hlas byl naplněn zármutkem. „Pohleď, zde leží, znovu roztříštěné na staré střepy, které jsem po tom neštěstí s magou tak pečlivě sbíral a stmeloval.“ Napřáhl ruku a ukázal jí na Furgase, jako by ho obviňoval ze všeho neštěstí. „Ó, ty krutý společníku…“</p>
<p>„Rodario, zkouška skončila!“ připomínal mu magistr technicus, zatímco třídil dláta, kladiva a kleště. „Polož ty kusy brnění na ponk, zítra se na ně ještě jednou podívám.“</p>
<p>Z Rodaria, který se ještě před chvílí hluboce utápěl ve starostech, se náhle stal rozradostněly muž, uvolněným krokem popošel ke stolu a s řinčením na něho naházel kusy zbroje. „Umění hereckého přednesu, můj drahý příteli, je nutno procvičovat neustále a všude, aby zůstal plynulý a slova se z úst řinula jako voda od pramene.“</p>
<p>„Nech je probublávat až v hostinci, aby tě mohly zbožňovat všechny osamělé ženy a jejich dcery.“ Furgas pozhasínal lampy, až na jednu, zamkl zadní dveře a zatlačil přítele do divadelního sálu. „Drž toho svého malého Rodaria trochu na uzdě, aby se na nás nesesypalo příliš mnoho rozezlených manželů a snoubenců, bratrů a otců. Měl by sis vzít ponaučení z Mostnice a Králova kamene…“</p>
<p>Rodario zvedl panovačným gestem ruku a naznačil mu, aby přestal. „Ale prosím tě. Já přece neutrhnu kdejakou květinku, na kterou na cestách narazím.“ Otočil se na podpatku, popadl kabát a dramaticky si ho přehodil přes ramena. „Ale když za mnou přijdou dobrovolně a rozevřou okvětní lístky, nu, kdo by mi v tom chtěl bránit?“</p>
<p>Společně opustili Curiosum, které leželo ve vzdálenosti 400 kroků od paláce, poblíž velkého městského tržiště. Furgas zajistil dveře závěsným zámkem a potom podal mimovi ruku. „Dobrou noc, starý dobyvateli dívčích srdcí. Jednou se bude ten tvůj malý Rodario houpat na špičce něčích vidlí nebo na stožáru.“</p>
<p>„A díky své velikosti zahanbí ostatní muže, dokonce i když bude po smrti.“ Rodario na něho lišácky mrkl. „Můj drahý příteli, ty si věčně děláš nějaké starosti.“ Ukázal na světla jednoho hostince. „Zajdeš se mnou na pohár vína? Mohl bys mě pozvat, ty staviteli nové Poristy.“ Dočkal se odmítnutí. „No dobrá, tak se poohlédnu po květinkách z tohoto města a trochu se potěším pohledem na to, jak vypadají.“ Zvedl ruku, druhou si přiložil k srdci. „Přísahám, budu se jenom dívat.“</p>
<p>Furgas vědoucně přikývl a odešel k domovu uličkou, kterou chodíval každý den. S Narmorou si zařídili útulné bydlení v jednom z opuštěných domů u Velkého tržiště, odtamtud se mohl nejrychleji dostat k té spoustě stavenišť ve městě. Samotnou výstavbu přenechával lidem, kteří se zednické práci vyučili, jeho úkolem bylo dosáhnout, aby vše probíhalo co nejsnáze a co nejrychleji. Andôkai měla přízvisko „Bouřlivá“, ne „Trpělivá“, očekávala rychlou výstavbu a obnovu města.</p>
<p>Furgas měl podezření, že se za jejím úsilím skrývá zištný motiv. Nedotčené město znamenalo více lidí, a to zase dále zvyšovalo pravděpodobnost, že maga nalezne vhodné adepty umění magie přímo před vlastním prahem a nebude muset zahajovat namáhavé pátrání po celé Skryté zemi.</p>
<p>Najednou z jednoho rozbořeného domu vyskočila černá postava a zableskla se dýka. „Naval prachy!“ vyzvala ho hrubě.</p>
<p><strong>Skrytá země, v Šedých horách</strong></p>
<p><strong>na hranici říše Pátých,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p>T</p>
<p>ungdil sbíhal po schodech dolů, aby se spolu se čtyřmi přáteli pustil do pronásledování posledního skřeta. Měl za sebou asi polovinu schodů, když proti němu vyšplouchla mlha jako vodní stěna, vlhkost a chlad mu začaly omývat nohy a aniž by pořádně věděl proč, trpaslík před tím, než se do ní celý vnoří, zaváhal.</p>
<p><emphasis>Je to jenom pára, </emphasis>vyčinil sám sobě. Aby šel společníkům příkladem, donutil se pokračovat v cestě, i když se v něm proti tomu všechno vzpěčovalo. Možná za to mohla vzpomínka na zlo, které spatřil u Černého skaliska, mělo podobu stříbrné mlhy a on tam proti němu bojoval a porazil ho. <emphasis>Je to jenom pára.</emphasis></p>
<p>Dorazili k úpatí věže, zabočili doleva a pospíchali k Severnímu průsmyku. Viditelnost se zhoršovala každým krokem.</p>
<p>Tungdil nebyl jediný, kdo z té mlhy neměl dobrý pocit, stejnou emoci zahlédl i ve tvářích společníků. Na chlupech vousů, na copech i na kovu v kroužkových košilích se tvořily nesčetné drobné kapičky vody, vlhkost jim ztěžovala dýchání. Pocit stísněnosti neustále narůstal a obklopoval je jako špatný vzduch.</p>
<p>„Proti tomu tady je prádelna úplný nic,“ bručel Pruďas. „Jeden by si řek, že tahle mlha pomáhá tý sviňuše.“</p>
<p>Před nimi zaznělo známé zařinčení.</p>
<p>„Ha!“ Boïndil napřáhl sekery. „Za moment ho máme.“</p>
<p>Ale mýlil se.</p>
<p>Trpaslíci zrychlili krok, aby pronásledovaného rychle dohonili, ale kromě zvuků, které měla na svědomí jeho zbroj, skřetův úkryt nic neprozrazovalo.</p>
<p>Mlha netlumila jenom zvuky, navíc je okrádala o vnímání času. Tungdil by nedokázal říct, jak dlouho už touto cestou běží, dokonce i smysl pro orientaci v horách, v jeskyních a pod zemí, který byl všem trpaslíkům vrozený, ho najednou nechával na holičkách. Jedině oči mu ukazovaly, že se setmělo. A že se stmívá stále víc.</p>
<p>„Stůjte!“ nařídil. Boty kolem něho zaškrábaly a zůstaly stát, ale žádného ze společníků neviděl. „Slyšíte ho ještě?“</p>
<p>Nikdo mu neodpověděl.</p>
<p>Tungdilovi se zježily vlasy na hlavě, popadl sekeru do rukou a připravil se k boji. „Boïndile?“</p>
<p><emphasis>Cink, cink, cink, </emphasis>udělalo to najednou před ním a ze šedé mlhy se vynořil stín. Byl to ten skřet, kterého pronásledovali! Napadl Tungdila obouručím mečem.</p>
<p>„Alespoň někdo mě slyší,“ prohodil trpaslík se šibeničním humorem, vyhnul se skřetově ráně a po protivníkovi, který před ním zavrávoral, sekl. Ostří sekery něco zasáhlo, skřet zaječel a okamžitě zase zmizel v mlze. „To určitě nebude žádný pěkný souboj,“ zamumlal si Tungdil pod nosem.</p>
<p>Rozhodl se, že nebude na přátele volat, aby té bestii neprozradil, kde právě je. Ze všeho nejdřív chtěl zase cítit za zády pevnou skálu.</p>
<p>Tungdil couval dozadu, podpatky jeho bot hledaly a hledaly, ale nikde nenarazily na žádnou stěnu. Ať byl, kde byl, teď už určitě nebyl na cestě vedoucí do Skryté země.</p>
<p><emphasis>Cink, cink, cink.</emphasis></p>
<p>Tentokrát skřet zaútočil zleva. Tungdil včas postřehl stín a nějaké zvuky, otočil se kolem osy a poklesl do kolen, přitom s mocným rozmachem udeřil.</p>
<p>Ostří sekery čistě oddělilo ve výšce kolen skřetovo lýtko od stehna, bestie se s řevem zřítila k zemi a obouruční meč jí vypadl z rukou.</p>
<p>„Nesmrtelnost tě nijak nechrání proti ztrátě nohy,“ ušklíbl se Tungdil jízlivě a znovu na něho zaútočil.</p>
<p>Skřet se odrazil od země, převalil se bokem a trpaslík trefil místo krku jenom kámen. Stvůra pronikavě a zlomyslně zakvičela a natáhla se po ztraceném meči.</p>
<p>Tungdil si nedopřál chvilku oddechu. Především musel protivníka rychle umlčet, než k sobě přitáhne pozornost dalších bestií, kdyby se náhodou nějaké potulovaly kolem.</p>
<p>Ruka se zelenou kůží právě dosáhla na rukojeť meče, když v tom udeřil Tungdil zbraní skřeta do hlavy s takovou prudkostí, že se sekera s prasknutím prodrala skrz helmu i lebku až ke krku.</p>
<p>Pohyby nestvůry odumřely. Trpaslík se zapřel pravou botou o skřetovu zbroj a jediným škubnutím vytrhl sekeru z krku, pak si stoupl vedle těla, které sebou stále ještě cukalo, a usekl mu hlavu. Koneckonců, nikde nebylo řečeno, že lebka, rozpolcená po celé délce, automaticky znamená, že je po nemrtvém.</p>
<p>Zalapal po dechu, opřel se o topůrko sekery, po které se řinula krev, a naslouchal. <emphasis>Pořád ještě nic? </emphasis>Tungdil už přestal věřit tomu, že ho Pruďas a ostatní tři trpaslíci prostě nevidí. Skřetovo ječeni by Boïndila přilákalo jako falešný diamant skřítka. <emphasis>Proklaté místo.</emphasis></p>
<p>Šel rovně dál, až nečekaně narazil na šedou stěnu. Žula byla chladná a rozpraskaná, ostré vyčnívající hrany mohly nepozornému poutníkovi rozříznout kůži. To znamenalo, že tyhle stěny nebyly opracované a že se už určitě nepohybuje po hlavní cestě, kterou svého času trpaslíci vytesali.</p>
<p>Mlha ho zavedla na scestí.</p>
<p>Stál někde v nějaké jeskyni, jak usuzoval podle stále větší tmy, a to v nějaké obrovské jeskyni. Nervy měl napnuté jako tažná lana, ticho v něm vyvolávalo neklid a roztěkanost. Závoje mlhy kolem něho vířily a dělaly si z něho legraci předstíranými obrazy, míhaly se před ním obrysy skřetů a kdovíjakých bezejmenných stvůr.</p>
<p><emphasis>Co vlastně vím o Zemi za horami? </emphasis>přemýšlel horečně. Jeho pěstoun Lot-Ionan se zeměmi, které obklopovaly Skrytou zemi, nijak nezabýval. Stejně tak trpaslíci se o druhou stranu hor vůbec nestarali.</p>
<p>Veškeré jeho vědění pocházelo ze zápisků několika málo vcelku neúspěšných expedic, ty ale byly starší než sto cyklů, a z vyprávění několika kramářů a přistěhovalců. Tungdila v této souvislosti nutně napadlo, že lidé občas říkali o mrtvých, že jsou v záhrobí, a záhoří a záhrobí k sobě nemají tak daleko. V tuto chvíli, kdy ho obklopovala hustá, zlá mlha, nahánělo mu takové přirovnání strach. Věčná kovárna boha Vraccase byla neskonale příjemnější místo, když už jste si museli přát, kam by se jednou měla vaše duše odebrat.</p>
<p>Rozhodl se, že bude postupovat dál a držet se těsně u stěny jeskyně, protože tak se nevyhnutelně musí dostat ke vchodu. Jednu ruku opatrně položil na stěnu, aby neztratil kontakt, ve druhé pevně svíral sekeru. Už dlouho si dělal kvůli Pruďasovi a dalším třem trpaslíkům velké starosti.</p>
<p>Jeho prsty nečekaně nahmataly neobvyklou prohlubeň. Prohlédl si ji z větší blízkosti. <emphasis>Nějaká runa! </emphasis>Ten znak byl plný jakýchsi kudrlinek, byl mu naprosto cizí, ale přesnost, s jakou byl vytesaný, prozrazovala, že ji musel vytvořit mistr svého oboru. I když byla runa vytesána s velkou obřadností, nevypadala na dílo nějakého elfa. <emphasis>Je to snad znak těch podskalanů, o kterých se hovořilo v záznamech? Co když to jsou stejní trpaslíci jako my?</emphasis></p>
<p>Tu to opět zaslechl: <emphasis>cink, cink, cink.</emphasis></p>
<p>Tungdil se v mžiku otočil. <emphasis>To není možné, vždyť jsem mu usekl hlavu. </emphasis>Pocítil ledový strach, který v něm udusil každou známku zvědavosti. „Boïndile?“</p>
<p><emphasis>Cink, cink.</emphasis></p>
<p>Ten zvuk se k němu jednoznačně blížil. Trpaslík ucouvl, přitiskl se zády ke stěně a pátravě se rozhlížel doprava doleva. Hluboce nasál chladný, vlhký vzduch, aby v něm rozpoznal nějaký pach, kromě vlhkého kamene však v něm nevycítil nic.</p>
<p><emphasis>Cink</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> </emphasis>Na vzdálenost jedné nebo dvou paží od něho se ten zvuk ozval naposledy. Podrážka něčí boty rozdrtila malý kamínek.</p>
<p>Tungdil si namlouval, že je obklíčen skřety, že se rozestoupili kolem něho a napřáhli zbraně. Ucítil páchnoucí lůj, polkl, obrátil se, neustále točil hlavou sem tam, snažil se vytušit, kdy přijde nejbližší útok, aby mohl včas něco udělat.</p>
<p>Z boku se k němu přiblížil podsaditý stín.</p>
<p>„Mě nedostanete!“ Tungdil skočil jako štika doprava a udeřil. Sekera narazila na kov a uvízla v něm!</p>
<p>„Pozor, učenej!“ vykřikl Boïndil chraplavě v mlze. „Málem jsi mě zasáhl.“</p>
<p>Až teď rozeznaly Tungdilovy strachem zastřené oči, na koho vlastně zaútočil. Pruďasovi se podařilo odvrátit ostří překříženými čepelemi vlastních seker a zaklínit Tungdilovu sekeru tak, že nemohl udeřit podruhé. „Promiň mi,“ zaúpěl trpaslík a pocítil úlevu, že má konečně u sebe aspoň jednoho ze svých společníků. „Myslel jsem si, že jsi skřet. Nebo něco ještě horšího. Kde jsou ostatní?“</p>
<p>„Nemám potuchy. Myslel jsem si, že jsou s tebou!“</p>
<p>„Ty jsi neslyšel, jak ten skřet řval?“</p>
<p>„Sviňucha? A já jsem ji měl přeslechnout?“</p>
<p>„Usekl jsem mu hlavu a on…“</p>
<p><emphasis>Cink</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p>Tungdil do přítele strčil a toho na místě spolkl mléčný opar. V tu chvíli se z mlhy vyřítil skřet, jeho meč prosvištěl přímo mezi oběma trpaslíky, ale žádného z nich netrefil.</p>
<p>Zato se vedle bestie objevil řvoucí Boïndil s rozevlátými vousy a široce rozevřenými ústy. Zatnul jí jednu sekeru do břicha, druhou od sebe oddělil hlavu a torzo. Části skřetova těla dopadly s rámusem k zemi a zůstaly nehybně ležet.</p>
<p>„Tak byli opravdu dva.“ Spokojený, že přece jen jednoho protivníka dostal, otřel si Pruďas sekery o šaty mrtvoly. Na otrhané, ošoupané oblečení mrtvého skřeta se nalepila zelená, tuhá krev. „Půjdeme hledat naše lidi?“ Tungdil přikývl.</p>
<p>S rukama na skále důkladně zkontrolovali jeskyni. Objevili v ní tři východy a jeden z nich vnášel dovnitř čerstvý vzduch. Aspoň tak objevili cestu ke Kamenné bráně.</p>
<p>Trvalo dlouho, než nalezli přátele.</p>
<p>Dva z nich byli mrtví, bestiálně zavraždění skřety, ten třetí sice zpočátku s Vraccasovou pomocí vražednou ránu přežil, avšak výheň jeho života chladla.</p>
<p>„Tři,“ zašeptal, umíraje Tungdilovi do ucha. „Byli tři…“ Boïndil okamžitě zbystřil pozornost, nastražil uši, jestli něco nezaslechne v mlze, která se nadále tvrdošíjně odmítala rozplynout.</p>
<p>„Viděl jsi, kam ten poslední odešel?“ Tungdil zadoufal, že se něčeho dopátrá. Přestože věděl, že je už dávno pozdě na to, aby se pustili do pronásledování. Ten skřet už byl určitě někde hodně daleko na cestě za bestiemi ze Země za horami.</p>
<p>Zraněný trpaslík se zkroutil. „Já…“ Oči ztratily oheň života, duše z něho vyprchávala pryč a vznášela se na cestě do Věčné kovárny.</p>
<p>„Pojďme. Tady už nemůžeme nic dělat.“ Tungdil si přehodil mrtvého přes rameno a koženým páskem ho k sobě přivázal, aby mu nesklouzl.</p>
<p>„A co bude s tím posledním z tý bandy?“ Pruďas, jak se zdálo, neměl chuť se vzdát, po dlouhém přítelově pohledu si to však rozmyslel. Beze slova si na záda přivázal druhého padlého trpaslíka, třetího pak oba společně vyvlekli z jeskyně ven.</p>
<p>Postupně se kolem nich víc a víc rozjasňovalo. Trpaslíci vyšli z jeskyně, přestože Tungdil nedokázal říct, kdy se z ní vlastně dostali ven. Mlha skutečně poněkud ustoupila, nad nimi se rozzářily důvěrně známé hvězdy a osvětlovaly jim cestu.</p>
<p>Konečně spatřili obrovské kamenné portály brány do Skryté země a zamířili k nim. Boïndil se ještě jednou otočil a otřepal se, jako kdyby ze sebe chtěl setřást svíravý pocit ze Země za horami. „Vůbec se nedivím, že se zpátky vrátilo jenom tak málo lidskejch expedicí,“ prohodil k Tungdilovi. „Nic by mě nedokázalo přesvědčit, abysem se tam dobrovolně vrátil zpátky.“</p>
<p>Jeho přítel s ním mohl jenom souhlasit.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>S výjimkou stráží, které svědomitě vykonávaly službu na všech strategicky významných bodech pevnosti, se ve velké síni shledali se všemi trpaslicemi a trpaslíky, kteří se s Tungdilem vydali na cestu. Kdysi sloužila Pátým jako místo, kde se všichni shromažďovali, jak jim prozradily nápisy na stříbrných deskách na stěnách. Ne všechny desky přečkaly dobu vlády stvůr ve zdraví, především ty drahocennější z nich silně utrpěly hrabivostí bestií. Celou řadu desek stvůry bezohledně vyrazily ze stěn a polámaly.</p>
<p>Hala samotná svědčila o velké nápaditosti Pátých.</p>
<p>Začínala kruhovou podlahou, která měřila v průměru dvacet kroků. Stěny se zvedly na výšku jednoho kroku svisle nahoru a pak směřovaly v pravém úhlu asi tak čtyři kroky dozadu. Tak vznikla široká římsa, za kterou se stěny na chvíli opět zvedly svisle vzhůru. Tímto způsobem vyrazili kameníci Giselbarta Zeleznookého do skály jeden kruh za druhým. Uspořádání těch kruhů Tungdilovi připomínalo divadlo v Mifurdanii, v němž poprvé v životě spatřil Narmoru a Furgase a spolu s nimi i Rodaria, který byl v tom nejvlastnějším slova smyslu neuvěřitelný. Každé, i to nejtišeji šeptané slůvko jste mohli na jakémkoliv místě v síni dokonale slyšet. Dostatek světla jim poskytovalo sytě rudé žhnoucí uhlí, které hořelo v železných držácích na stěnách.</p>
<p>Tungdil stál přímo uprostřed, v nejspodnějším, přízemním kruhu, ostatní trpaslíci zaplnili okolní řady. Využil příležitosti, všechny si je spočítal a dospěl k asi osmi stům příslušníků jeho národa, kteří se k němu dobrovolně připojili. Zhruba tři stovky z nich byly ženy.</p>
<p>„Mám radost, že vás tady všechny vidím,“ přivítal je, jakmile zavládl klid. „Máme tu několik věcí, o kterých si musíme promluvit.“</p>
<p>Nejdříve jim povyprávěl o novinkách, se kterými se vrátili od Severního průsmyku, což trpaslíci přijali s klidem. Trpaslíci celý život počítali s tím, že budou muset nastoupit proti skřetům, i kdyby skřeti měli mít značnou přesilu.</p>
<p>„Vraccas je mi svědkem, že jsem nikdy necítil nutkání stát se vaším vůdcem,“ nakousl Tungdil druhý důvod tohoto shromáždění. „Vy jste mě nezvolili a já bych si tuto funkci nechtěl déle osvojovat. Jestli na nás přijdou bouřlivé časy, musíme si tuto otázku vyjasnit, aby nepřítel neměl výhodu z případných sporů v našich vlastních řadách.“ Polkl knedlík, který mu uvízl v krku. „Já jsem Třetí, jak všichni víte. Před nedávnem mi to někteří velice zřetelně připomněli. Stejně jako dřív existují pochybnosti o mé oddanosti národu trpaslíků. A dokud tyto výhrady samy neodezní, nebudu ničím jiným než obyčejným trpaslíkem.“ Tungdil pozvedl sekeru a na místě se otočil. „Jeden z vás by měl prohlásit, že je připraven stát se králem v říši Pátých. Já jím být nemůžu.“ Sklonil paži a nápadně ustoupil stranou, aby dal zřetelně najevo, že odstupuje.</p>
<p>Trpaslice a trpaslíci se radili mezi sebou. Mnohonásobná ozvěna jejich hlubokých hlasů vytvářela v hale neustávající ševelení, znak skutečnosti, že se do Šedých hor vrátil život.</p>
<p>Tungdil měl za to, že jeho vysvětlení bylo dostatečné. Když se zmínil o svém původu, zazdálo se mu, že v některých tvářích zahlédl špatně skrývanou úlevu a otevřený souhlas s jeho rozhodnutím. Děkoval Vraccasovi, že mu dopřál, aby to včas pochopil.</p>
<p>Jedna tmavovlasá trpaslice se zvedla a udeřila kladivem o podlahu. Pronikavý zvuk měl za následek, že všechny rozhovory umlkly. „Já jsem Kyris Jemnoruká z klanu Dobrokovářů z kmene Prvních. Následovala bych tě i v budoucnu, ale chápu, proč ses tak rozhodl. Bez ohledu na tvé rozhodnutí však budeme tebe a tvé vědomosti dále potřebovat.“ Sklonila před ním kladivo a tím způsobem mu projevila uznání. „A tak je skutečně na čase, abychom jmenovali někoho, kdo je ostatními uznáván a schopen nás všechny vést,“ pokračovala. „Já navrhuji Glaïmbara Ostrou čepel z klanu Lamželezů z kmene Prvních.“</p>
<p>Zatímco trpaslice vyzpívávala oslavnou hymnu na skutky osvědčeného válečníka, svět kolem Tungdila se najednou rozmazal, mléčná mlha mu zkalila pohled, jeho tělo ztuhlo na led, ale v nitru se mu k tomuto trpaslíkovi znovu rozhořela nenávist.</p>
<p><emphasis>Vraccasi, zapřísahám tě, dej, ať si ostatní najdou někoho jiného. </emphasis>Zdálo se však, že všechny tváře, které se mu jako přeludy míhaly skrz závoj před očima, vyjadřují s jejím návrhem spokojenost. Podle všeho si během té krátké doby, co tady byli, udělal Balyndisin budoucí manžel mezi ostatními kmeny a klany dobré jméno. Dobré, bezchybné jméno.</p>
<p><emphasis>Ty blázne, </emphasis>našeptával mu démon do ucha. <emphasis>Kdybys zůstal jejich vůdcem, tak jsi ho mohl pod nějakou záminkou poslat do nejvzdálenějšího místa Šedých hor, nebo dokonce třeba samotného proti skřetům. Teď ses sám připravil o poslední možnost, jak znovu získat Balyndis pro sebe. Nebo ho budeš muset zavraždit. Svrhni ho z nějaké hrany do propasti, sval na něho nějaký kámen, zažeň ho do Země za horami, zaraz mu do hlavy sekeru nějakého skřeta a sval vinu na ně</emphasis><emphasis>…</emphasis></p>
<p>Tungdil se pevně soustředil na tvář svého přítele Pruďase. Poťouchlý hlas slábl a slábl, nakonec ho přestal slyšet, nenávist však v srdci zůstala. Jediný pohled na statnou postavu Glaïmbara Ostré čepele stačil, aby mu nahnal červeň do tváře. V jediném okamžiku pochopil Boïndilovo utrpení a jeho téměř neovladatelnou touhu rozsekat někoho na kusy.</p>
<p>Když si uvědomil, že oči ostatních trpaslíků jsou upřeny na něho, přiměl sám sebe k dodržování pořádku.</p>
<p>„Slyšeli jste, co mluví pro Glaïmbara Ostrou čepel z klanu Lamželezů z kmene Borengarova,“ zvolal a zachvěl se mu hlas. „Jsou ještě nějací další uchazeči?“ Nikdo nepozvedl zbraň. „Nikdo?“ opakoval přesto otázku, vrhl jim ji vyzývavě do tváří a vložil do ní veškerou zahořklost. „Tak se tě táži, Glaïmbare Ostrá čepeli z klanu Lamželezů z kmene Prvních,“ jeho oči se zdráhaly podívat se na nenáviděného trpaslíka a místo toho se proti jeho vůli obrátily k Balyndis, která seděla vedle něho, „podrobíš se této volbě a staneš se vůdcem Pátých?“</p>
<p>To, že Glaïmbar slavnostně povstal a zvolal „Ano“, že sestoupal po schodech dolů a vydal se na místo hned vedle něho, že většina trpaslic a trpaslíků jásala a že nakonec pro Glaïmbara hlasovali, to už si skoro vůbec neuvědomoval. Tungdil viděl jenom ji, svou nedostupnou kovářku.</p>
<p>Teprve když se trpaslíci před Glaïmbarem sklonili a napřáhli k němu sekery, bojové koule a kladiva, dokázal od ní odtrhnout pohled.</p>
<p>„Nový kmen Pátých si tě vybral, Glaïmbare,“ pronesl, ale neotočil k němu hlavu. „Nechť tě při tvém rozhodování vede Vraccas.“ S těmito slovy rychle odešel pryč z haly a odepřel mu znamení uznání a respektu. Toho se od něho Glaïmbar nikdy nedočká, rozhodně ne v tomto životě.</p>
<p>Aby si znovu trochu zchladil hlavu, proběhl chodbami kolem podepřených sálů a míst, na kterých obvykle pracovali kameníci Druhých. Jeho nohy ho vedly k východu a ten ho přivedl k troskám bašty, kterou skřeti srovnali se zemí.</p>
<p>Rozrušeně stál mezi troskami, obličej zvednutý ke hvězdám. Po tvářích mu stékaly slzy vzteku a zoufalství, protekly vousem a dopadaly na jeho zbroj.</p>
<p>„Přestaň s tím. Zreziví ti zbroj. Slaná voda nedělá železu dobře, učenej. To už bys měl dávno vědět.“</p>
<p>Tungdil se musel ušklíbnout. „Poslali tě za mnou, abys mě přemluvil a abych přišel na hostinu?“</p>
<p>„To by nesved ani Vraccas, tak proč by to mělo být v mých silách?“ Pruďas se krátce zahleděl ke hvězdám. „Hezounky se blýskají, to jim musím nechat. Ale nejsou nic ve srovnání s diamantama, který vyhrabeme z černý skály. Pojď zase dovnitř. Musíme si promluvit o tom našem plánu. Král si myslí, že je dobrej.“</p>
<p>„Aha, tak tys nedokázal držet jazyk za zubama?“ Podíval se na válečníka. „Já vím, proč jsi to udělal. Chceš okamžitě vyrazit a doufáš, že cestou narazíme na Ushnotze a jeho skřety.“</p>
<p>Boïndil si přejel rukou po vyholených bocích hlavy a pak si prohrábl vousy. „Copak mě umíš tak snadno prokouknout?“ zašklebil se. „Pojď, budeme slavit společně s mým bratrem u výhně, jestli ti to nebude vadit. Já taky nemám náladu na nějaký sborový zpívání. Můžeš bratrovi povyprávět, co máme v plánu. Možná jeho zmrzlá krev roztaje a postaví ho to zase na nohy.“</p>
<p>Společně zvolili cestu chodbami, které je vyplivly u bíle planoucího ohně u výhně Dračí dech, před kterou zřídili Boëndalovi místo, kde ležel. Tungdil si sedl vedle něho a promlouval k nemocnému trpaslíkovi, jako by byl při vědomí.</p>
<p>Naděje, že se Boëndalova víčka překvapeně otevřou, když uslyší všechny ty novinky, se onoho večera nenaplnila.</p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>v hlavním městě bývalé</strong></p>
<p><strong>kouzelné říše Lios Nudin, Porista,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p>T</p>
<p>vář toho lupiče, který Furgase ohrožoval, se skrývala pod maskou, ale prozradil ho jeho hlas.</p>
<p>Furgas se zastavil a zapřel si ruce v bok. „Rodario, nech těch nesmyslů! Kdyby tě tak uviděly Andôkainy stráže…“</p>
<p>„Tvoji šrajtofli!“ obořil se na něho neznámý a pohnul rukou se zbraní. „Okamžitě!“</p>
<p>„Co to má znamenat, žádné ‚ach‘ a ani žádný rým? Jakou roli si tu právě zkoušíš?“ Popošel blíž k němu. „Schovej tu dýku, než nás někdo uvidí a přiběhne mi na pomoc.“</p>
<p>Lupič se ani nehnul, jenom výhružně zašermoval zbraní. Furgas znejistěl. Protože chtěl jednou spatřit své dosud nenarozené dítě, rozhodl se, že se nepustí do žádného souboje, ale odepnul si váček s penězi od opasku a hodil ho tomu muži.</p>
<p>„Proč to nemohlo být hned?“ zabručel lupič a sklonil se, jako kdyby chtěl kořist zvednout. Místo toho najednou napřáhl ruce, hlasitě se rozesmál a strhl si masku z obličeje. „Ha! Dostal jsem tě, můj milej!“ zajásal domnělý lupič, ze kterého se skutečně vyklubal Rodario. „A to prý jsem špatný herec!“</p>
<p>„Já jsem hned věděl, že to jsi ty,“ trval na svém Furgas. Zvedl váček s penězi. „Co to mělo znamenat?“</p>
<p>Rodario zaujal vznešenou pózu, aby zdůraznil svou převahu a skutečnost, že je sám se sebou naprosto spokojen. „Taková malá splátka. Za ty urážky a pomluvy od vás dvou hrdliček tam v dílně, zatímco já trpěl v tom svém vězení a musel jsem si vyslechnout každé vaše slovo. Původně jsem chtěl přepadnout Narmoru, protože ten její ostrý jazyk…“</p>
<p>„Poděkuj bohům, žes nic takového neudělal. Jinak bych si musel hledat nějakého jiného herce pro hlavní role.“ Furgas mu poklepal na čelo a sebral herci dýku. „Máš přece tolik rozumu, tak proč ho tak důkladně skrýváš?“</p>
<p>„Navalte peněženky,“ zazněl příkaz z trosek. „A hned.“</p>
<p>„Copak to představení ještě pokračuje,“ zeptal se Furgas společníka.</p>
<p>Rodario zvedl ruce, jeho obličej nabral křídově bledou barvu. „Ne, ten ke mně nepatří. To musí být nějaký skutečný zloděj.“</p>
<p>Otočili se a stáli před maskovaným mužem, který na ně napřáhl nůž.</p>
<p>Ruka se zbraní vyrazila vpřed. Furgas se úzké čepeli duchapřítomně vyhnul a vrazil útočníkovi Rodariovu dýku do ramene.</p>
<p>Její ostří však vklouzlo zpátky do rukojeti a s hlasitým kliknutím zase vyjelo ven, když lupič paží ucouvl. Lupič i Furgas se na sebe udiveně podívali.</p>
<p>„To je divadelní dýka,“ vykřikl Rodario. „Já bych na tebe nikdy nezaútočil s nějakou opravdovou!“</p>
<p>Protivník skočil se zlomyslným úsměvem po Furgasovi, který nemohl udělat nic jiného než se rychle točit sem a tam a rozdávat rány pěstí. Musel k tomu vynaložit veškerou obratnost. Pokud dobře viděl, měl ten muž na noži skvrny po nějaké jasně žluté kapalině – používal jed.</p>
<p>„Už jdu, milovaný příteli!“ Mim popadl ze země kus klacku a chtěl příteli přispěchat na pomoc, když z trosek vyklouzl druhý muž a okamžitě ho srazil obuškem k zemi. Rodario zaúpěl, zhroutil se a bojoval s bezvědomím. „To bylo… velice zákeřné…“</p>
<p>„Ty seš Furgas?“ zeptal se ho útočník. Jeho hlas mu v poraněné lebce hlasitě zaduněl. Herec s námahou rozevřel víčka a spatřil před sebou nažloutle se lesknoucí krátký meč.</p>
<p>„Ne, nechej ho,“ křikl na útočníka první lupič. „To je tenhleten tady.“</p>
<p>„Nevěřte mu. Já jsem…“ Rodariovy prsty se natáhly, snažil se útočníka navzdory omámení chytnout, ale ztráta sil mu v tom zabránila. Na oplátku se dočkal kopance do čela a ztratil vědomí úplně.</p>
<p>Furgas stál zády ke zdi a pozoroval menšího ze soupeřů. „Co po mně chcete?“</p>
<p>„Tvoje zlato, bude to brzo?“ houkl na něho maskovaný muž a jeho kumpán si stoupl vedle něho.</p>
<p>Furgas odvázal podruhé za onoho pozdního večera váček od opasku a hodil ho lupičům pod nohy. „Spokojeni? Víc nemám.“</p>
<p>Útočník s nožem peněženku zvedl a potěžkal ji v ruce. „To není špatný. Myslím, že jsme spokojení.“</p>
<p>Chtěl říct ještě něco, když najednou na oba dva padl mohutný stín.</p>
<p>Muži zvedli hlavy a proti světlu měsíce zahlédli temné obrysy Djerůnovy zbroje. Andôkain tělesný strážce dřepěl na zbytku vysoké zdi a chystal se po nich skočit, v levé ruce držel dva kroky dlouhý meč. Za vyleštěnou maskou démona zářilo slabé purpurově zbarvené světlo, jeho jas sílil a doprovázelo ho tupé dunění.</p>
<p>„U… Palandiell!“ zakoktal menší lupič a ustoupil o několik kroků dozadu, neschopen odvrátit své široce rozevřené oči od té děsivé hrozby. „Pryč! Ten nás…“</p>
<p>Djerůn se odrazil a vystoupal vysoko nahoru proti černé obloze. Druhý lupič zároveň mrštil krátkým mečem po udiveném Furgasovi.</p>
<p>Zatímco meč zasáhl čepelí Furgase přímo do břicha a provrtal mu maso i vnitřnosti, rozetnul Djerůn jeho protivníka na dvě poloviny, ze kterých tryskem stříkala krev. Djerůn ho totiž z výšky přeskočil a při dopadu na zem ho mečem rozsekl po celé délce na dvě půlky. Muž spadl do špíny poristské uličky.</p>
<p>Hned na to zasvištěl tentýž meč vzduchem, vodorovně se točil kolem vlastní osy a zasáhl druhého lupiče do zad. Čepel se prodrala dovnitř těsně nad břišní dutinou, přetnula všechno, čím jí mohlo nechráněné lidské tělo vzdorovat a vystoupila vpředu zase ven.</p>
<p>Síla nárazu nestačila na oddělení horní a spodní poloviny těla, tenounký proužek masa je na levé straně ještě držel pohromadě. Muž nelidsky zavyl, padl k zemi a převaloval se v rudé kaluži, do které se vyvalila jeho střeva. Po kratičké chvilce oněměl.</p>
<p>Djerůn kolem něho lhostejně prošel, vzal si meč, který se zavrtal hluboko do cihlové zdi, a nehybně čekal vedle Furgase, dokud nepřispěchají Andôkainy stráže. Jakmile však zaslechl řinčení jejich brnění a spatřil záři pochodní, zmizel v temnotách.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />V</p>
<p><strong>Skrytá země, na severu Gauragaru,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" />ungdil, Boïndil a desítka dalších trpaslíků zanechali Šedé hory před pěti slunečními oběhy za sebou a pochodovali liduprázdnou krajinou Gauragaru rovnou na jih, kde podle pokynů na mapě hledali vstup do tunelů.</p>
<p>Jaro nyní po dlouhé řadě cyklů poprvé předvedlo celou svou moc i tam, kde dříve vládla Mrtvá země. Trpaslíci měli dojem, že příroda rozkvetla pestřeji a krásněji než kdykoliv předtím, hraničilo téměř se zázrakem, že z naditých květů netryskal nektar. Včely pilně bzučely v průzračném vzduchu a sbíraly do zásoby med mimořádné kvality.</p>
<p>Ne že by na trpaslíky udělalo toto divadlo nějaký zvláštní dojem, jenom Tungdil byl výjimkou, ostatním se zdály podzemní krásy jejich vlasti mnohem poutavější. Ba právě naopak, sluneční světlo ztěžovalo nováčkům vidění. Na pronikavé jasné světlo nebyli zvyklí, a tak putovali většinou časně zrána, přes poledne si dali odpočinek, který protáhli až do odpoledne, a pak cestovali dlouho do noci.</p>
<p>Když Tungdil prchal před skřety, poté co vykovali Ohnivou čepel, skryl se s přáteli v říši elfů Âlanduru, protože jejich pronásledovatele by nikdy nenapadlo, že trpaslíci zamíří k elfům. Tentokrát se nemuseli snažit nikoho oklamat. Mohli si bez rozpaků vybrat nejbližší skrytý vchod do systému tunelů a tam pátrání začít. Budou hledat trpaslíky, o kterých si nebyli jistí, jestli to náhodou nejsou nadpřirozené bytosti.</p>
<p>To, že vyrazili tak narychlo, nebyla náhoda.</p>
<p>Tungdil za prvé necítil sebemenší chuť přihlížet přípravám na nastávající manželský svazek mezi Balyndis a novým králem a neustále si tak připomínat ztrátu své velké lásky. Za druhé je tlačil čas. Když už skřeti vyslali špehy, nemohla být Ushnotzova hlavní smečka nijak daleko, a to zase znamenalo, že si trpaslíci musí co nejrychleji najít spojence a přesvědčit je, aby se s nimi hned vydali na cestu. Na druhou armádu skřetů ze severu raději ani nemysleli.</p>
<p>Stejně jako jeho průvodci i Tungdil po většinu času mlčel, namáhavý rychlý pochod s rancem a proviantem na zádech bránil tomu, aby se mezi nimi rozproudily nějaké dlouhé debaty.</p>
<p>Pruďas se jen po velkém přemlouvání nechal přesvědčit, aby opustil bratra. Nakonec ale sám uznal, že bude užitečnější, když půjde s Tungdilem, než kdyby zůstal u Boëndala. To mu ale nijak nebránilo v tom, aby v myšlenkách stále pobýval u bratra, a když promluvil, tak jenom jednoslabičně.</p>
<p>Časně ráno, když byli na cestách už šestý oběh, se před nimi objevily hradby nějakého opevněného města. Tungdil neváhal a zamířil rovnou k němu. „Boïndil a já se pokusíme dozvědět, jestli lidi někde nenarazili na známky přítomnosti skřetů,“ oznámil ostatním své rozhodnutí. „Vy si tam někde lehněte a odpočiňte si, abychom večer mohli jít dál. Při východu slunce bychom měli být u vstupu do tunelů.“</p>
<p>Vešli do města velkou bránou, u níž k jejich velkému údivu nestály žádné stráže. Když zabočili do klikatých, stinných uliček, udeřilo je do očí, že skoro nikde nevidí žádné obyvatele.</p>
<p>„Copak tady řádí mor?“ divil se Pruďas. „Čím to tak může být, že vidíme Dlouhý asi stejně často jako zlaťáky na zemi?“</p>
<p>Nepotkali nikoho, koho by se mohli zeptat, a tak zabočili do první hospody, na kterou narazili.</p>
<p>Hostinský, muž s mohutnou hřívou vlasů, starý možná čtyřicet jar, který měl ty nejžlutější zuby, jaké kdy Tungdil viděl, se doslova rozplýval zdvořilostí. „Vítejte v Horákově. Je pro mne ctí, že mohu nabídnout nocleh tak vzácným hostů. Dám vám svou nejlepší ložnici,“ klaněl se před nimi a otíral si do zástěry umaštěné ruce. „Určitě hned půjdete rovnou na jarmark, že?“</p>
<p>Trpaslíci pokrčili čela, tenhle lidský termín neznali.</p>
<p>„Aha,“ prohodil Tungdil. „Konečně chápu, kam se všichni ti lidé poděli.“ Následovali hostinského po rozvrzaných schodech nahoru. „Pojďte, vysvětlím vám to.“</p>
<p>Zatímco si narychlo přinesenou vodou smývali prach z tváří, vylíčil Tungdil trpaslíkům, co u lidí znamená jarmark. „Je to velký svátek, na kterém je spousta různých stánků a atrakcí, vetešníků a kramářů, hudby a tance. Půjdeme si to s Boïndilem prohlédnout. Jestli ten jarmark bude za něco stát, zajdeme si tam později všichni ještě jednou, abyste měli o čem vyprávět, až budeme zpátky doma.“</p>
<p>Pruďas mu naznačil, aby už šel dolů. „Nečekej na mě. Rozdělíme se, tak se k novinkám dostaneme rychleji.“</p>
<p>„Nezlob se na mě, ale já pochybuju, že vždycky dokážeš nasadit ten správný tón.“ Tungdil si ještě velice přesně pamatoval, jak tehdy v hospodě skončilo trpaslíkovo setkání s několika opilými lidmi. Jenom obrovskému štěstí a Vraccasově milosti mohli děkovat za to, že při tom nebyl nikdo zabit.</p>
<p>„Žádný strachy, učenej. Já už vím, jak se s Dlouhejma musí mluvit.“ Pruďas ho mávnutím ruky zahnal pryč. „Uvidíme se, když se začne stmívat.“</p>
<p>„Nebo až uslyším, že lidi volají o pomoc,“ zabručel Tungdil s úšklebkem, zatímco za sebou zavíral dveře.</p>
<p>Prostorný výčep byl pořád ještě jako vymetený. Jeden host, jehož oděv se do té krčmy moc nehodil, seděl na lavici vedle vyhaslého ohně. Měl na sobě bílý svrchník, který nepochybně šil kvalitní krejčí, a krátké kalhoty z drahé látky. Tenké nohy vězely v punčochách. Naleštěné přezky na jeho hogo fogo botách se stříbrně leskly a na černých vlasech, které mu sahaly až po ramena, seděl jakýsi směšný klobouček. Muž neměl žádné vousy a sladce voněl po květinách jako nějaká ženská.</p>
<p>Tungdil se široce ušklíbl. Něco tak hloupého ještě nikdy neviděl. Muž však k jeho údivu vyskočil a spěchal k němu.</p>
<p>„No konečně! Myslel jsem si, že se už neobjevíš,“ přivítal ho s úlevou. „Já jsem truk Elius a mám tě tam zavést.“ Muž na nic nečekal, obrátil se a zamířil ke dveřím.</p>
<p>Trpaslík se poškrábal ve vousech. „Já to nechápu. Co přesně po mně chcete?“</p>
<p>„Zavést tě na místo, podzemšťane. Je tam zapotřebí tvých služeb,“ odpověděl muž nevrle. „Navíc máš zpoždění. Lidi začínají být netrpěliví.“ Zašoupal na místě špičatýma botama.</p>
<p>„Ach tak,“ Tungdilovi se rozsvítilo. Jeho národ byl mezi lidmi znám v první řadě kvůli kovářskému umění a takového potulného trpaslíka jako on okamžitě považovali za řemeslníka. Ten muž musel být slepý, jeho sekera určitě nesvědčila o tom, že je kovář. „No, poněkud jsem vyšel z cviku,“ přiznal se. „Možná by bylo lepší…“</p>
<p>„Nesmysl. Každý podzemšťan, kterého znám, to řemeslo ovládá.“ Mužovy modré oči se zúžily. „Jo tak, ty se chceš dohadovat o odměně?! No tak to nepůjde, podzemšťane. Dostaneš stejný plat, jaký dáváme všem ostatním, nebo se vrátím zpátky sám a řeknu, že své povinnosti nehodláš splnit. Pak už nikdy žádnou zakázku nedostaneš, to si dobře zapamatuj!“</p>
<p>Tungdil se rozhodl, že na jeho hru přistoupí. V kovářském řemesle se vyznal, kromě toho se mu možná přitom podaří posbírat nějaké novinky. Navíc nechtěl mít na svědomí, aby si lidé z Horákova kvůli němu spojovali jeho národ s nespolehlivostí. Tato vlastnost patřila jenom k šotkům a gnómům. „No dobrá,“ svolil. „Ale nežádejte toho po mně příliš moc. A můj národ se nazývá trpaslíci, žádní podzemšťani.“</p>
<p>Elius se zasmál. „Ne. Budeš potřebovat jenom pár úderů, pak zas bude všechno v pořádku.“</p>
<p>„Nemám u sebe žádný vhodný nástroj,“ uvědomil si Tungdil.</p>
<p>„Žádný strachy, trpaslíku.“ Muž neklidně ukázal ke dveřím. „Dělej, jdeme!“</p>
<p>Společně spěchali uličkami a mířili do středu městečka. Tungdil klusal za Eliusem a měl pořádně co dělat, aby muži s dlouhýma, tenkýma nohama vůbec stačil.</p>
<p>Občané, kteří je potkávali, truka Eliota nápadně často zdravili. Trpaslík přitom zjistil, že se pěkně mýlil, když slovo „truk“ považoval za křestní jméno. Muselo to být označení určité hodnosti, možná patřil i k administrativě krále Brurona.</p>
<p>Ulička se rozevřela, rozšířila a rozrostla se na hlavní cestu. Tungdil zaslechl tlumené zvuky hovorů mnoha set hlasů, které k nim z velké dálky zaznívaly. Do toho se mísil smích s hudbou, bylo slyšet, že na slavnosti je hodně veselo.</p>
<p>Truk Elius ho vedl za roh, pak se najednou ocitli před obrovským davem lidí. Tungdil viděl jenom boky a horní části těl, které se před ním tyčily do výšky jako živá zeď. Mezi nimi neměli šanci projít.</p>
<p>Nepočítal ale s Eliusem, který nehodlal jít nějakou oklikou, aby se dostal na druhou stranu náměstí. „Ustupte stranou,“ zařval. „Ustupte stranou, občané Horákova! Udělejte místo!“</p>
<p>Dav se poslušně rozestoupil a vytvořil špalír pro jejich dvojici, na kterou byl opravdu zvláštní pohled.</p>
<p>Trpaslík šel dále, až po chvíli zamířil pohledem vzhůru a objevil před sebou širokou dřevěnou plošinu. Směřovali přímo k jejím schodům.</p>
<p>Na pravoúhlé vyvýšené plošině stáli čtyři gardisté kolem osmi lidí, kteří na sobě neměli nic než tenkou, hrubou halenu. Jejich ruce vězely v kovových poutech, oči měli zavázané kusem šátku.</p>
<p><emphasis>Poprava, </emphasis>pomyslel si Tungdil konsternovaně. Nenucená, veselá nálada nebyla jen klam, lidé z Horákova skutečně oslavovali, ale oni tu slavili popravu osmi zločinců. Na svou smrt čekali tři ženy a pět mužů.</p>
<p>Truk Elius vystoupal po schůdcích nahoru. Když si všiml, že jeho průvodce zůstal stát, kývl na něho, aby šel dál. „No tak, bude to brzy?“</p>
<p>Královský úředník nešel žádnou zkratkou. A Tungdil se taky neměl ohánět kovářským kladivem.</p>
<p><emphasis>Oni si myslí, že jsem kat! </emphasis>Ucouvl o krok zpátky. „To je omyl,“ pronesl zřetelně, aby ho slyšeli. „Já nejsem žádný kat.“</p>
<p>Davem proběhlo zašumění.</p>
<p>Truk udělal několik dlouhých kroků a byl u něj. „Cos to řekl?“ zasyčel. „Už se zase začínáš dohadovat, trpaslíku? Pamatuj si, že ten dav chce vidět krev – buďto krev těch odsouzenců, nebo tvoji.“ Nahmatal ve váčku pár mincí a vtiskl mu je do dlaně. „Na. To dostaneš ode mě navíc. A teď jdi a dělej, co se po tobě žádá.“</p>
<p>„Vy to nechápete,“ učinil Tungdil další pokus, aby tu záměnu vysvětlil. „Já nejsem žádný kat. Jmenuji se Tungdil Zlatoruký, já jsem…“</p>
<p>„Tungdil? Jaký Tungdil?“ Úředník teď byl stejně překvapený jako on. „Očekávali jsme Bramdala, který cestuje po kraji jako popravčí, a…“</p>
<p>Výkřiky z davu byly stále hlasitější, důraznější a hněvivější. Nechtěli na to divadlo déle čekat.</p>
<p>Elius pokrčil rameny. „Buď jak buď. Jmenuj se, jak chceš, a buď, kým chceš. Teď je žádaná tvoje sekera.“ Popadl ho za rameno a chtěl ho vytáhnout na plošinu, ale Tungdil se vzepřel. „Jestli nepůjdeš se mnou a neusekneš jim hlavy, nechám tě zavřít,“ vyhrožoval.</p>
<p>„Já nechci,“ trval trpaslík na svém. Když nedokázal úředníka přesvědčit o tom, že on sám žádné popravčí služby neposkytuje, tak musí přesvědčit lidi, z nichž měl Elius viditelné obavy. Jeho nohy ho nesly kupředu, po schodech nahoru na plošinu.</p>
<p>Stovky shromážděných občanů zajásaly, když ho spatřily. Jejich radostné očekávání neznalo mezí, obličeje se zkroutily v pitvorné úšklebky, z nichž prýštila touha po krvi. Tungdila se zmocnilo podezření, že Elius řekl pravdu. Jak se zdálo, bude moci opustit plošinu živý jenom tehdy, když těm odsouzencům setne hlavy. Odsud nebylo úniku ani pro něho, ani pro těch osm odsouzenců.</p>
<p>Popravčí špalek stál uprostřed plošiny. Tmavohnědá, vyschlá míza lidských životů pokrývala celý, na povrchu rozpraskaný kus dřeva, který nesl stopy několika chybných seků. Sekera se širokou čepelí, která se k popravám používala, trčela zaseknutá do prkna o dva kroky dále.</p>
<p>Jedna ze žen byla postrčena dopředu, herold vyhlásil za tichého víření bubnů činy, které spáchala.</p>
<p>Trpaslík se dověděl, že jako první má popravit jednu nevěrnou manželku. Nedodržela dobu smutku po smrti manžela a nechala se příliš brzy vidět s novým milencem. To byl celý její zločin. Žádná vražda, žádné přepadení. Jenom láska. <emphasis>Láska. </emphasis>Musel pomyslet na Balyndis.</p>
<p>Jeden gardista postrčil ženu k popravčímu špalku a donutil ji klesnout na kolena. Každý jeho pohyb dokonale seděl. Přitlačil jí hlavu na dřevo, popadl dlouhé vlasy a omotal je na druhé straně kolem železné tyče. Tím odkryl nechráněný zátylek a žena nemohla pohnout ani hlavou, ani krkem. Přípravy byly u konce, dunění bubnů nabralo na síle.</p>
<p>Někdo uštědřil Tungdilovi pořádný šťouchanec do zad, až zavrávoral několik kroků dopředu a doklopýtal k delikventce. Přes tenkou látku její haleny ucítil, že se po celém těle chvěje. Tiše, ale tím srdceryvněji plakala. Kůži na ramenou a na zádech měla mladou, bez vrásek, mnoho slunečních cyklů zatím ještě neviděla. Tungdil dospěl k názoru, že její život skončil kvůli nějakému pochybnému zákonu. <emphasis>Jestli lidé požadují její smrt, tak ať si tu popravu vykonají sami.</emphasis></p>
<p>„Na co čekáš?“ zavrčel gardista. „Tak už sekni! Na seznamu máš ještě sedům dalších, kate.“</p>
<p>„Já nejsem žádný prokletý kat! Jmenuju se Tungdil Zlatoruký.“ Zvedl do výše Ohnivou čepel. „Tato sekera zabila Nôd’onna a zbavila vás prokletí Mrtvé země. Že teď stojím tady nahoře, je omyl.“ Vytrhl popravčí sekeru z prkna a podal ji vojákovi. „Udělej to sám, když ji chceš vidět umírat,“ prohlásil hlasitě. „Já to neudělám!“</p>
<p>Po náměstí se rozlehl křik. Měšťané se tlačili dopředu, dav se začal bouřit. Toužili po krvi.</p>
<p>„Vidíš, cos napáchal, zatracený podzemšťane!“ Truk Elius se ustrašeně rozhlédl po náměstí. Vojáci dav neudrží dlouho v šachu. Tungdil mu beze slova podal topůrko sekery. „Já? Nikdy v životě. Já jsem truk, žádný kat.“ Obličej se směšným kloboučkem se objevil Tungdilovi těsně před očima, ucítil květinovou voňavku. „Trpaslíku, ty budeš ještě milovat naše vězení. Jestli se odsud dostaneš živý.“</p>
<p>Dole se rozpoutalo nové, stonásobné zvolání, úředník i Tungdil se otočili k davu.</p>
<p>Kulhal k nim nějaký jiný, velice svalnatý trpaslík. Měl na sobě černý oděv, tmavohnědou koženou zbroj a na nohou těžké vysoké boty. Na obličeji měl koženou masku. Světlé, blonďaté vousy mu v dlouhých copáncích visely až na hruď.</p>
<p>Jeho kroky hlasitě zaduněly na prknech. „Cestou mě zdrželi.“ Bez váhání vzal Tungdilovi z rukou těžkou popravčí sekeru a odkráčel ke špalku. Ani si předem nezkusil rozmach, ale seknul rovnou při příchodu.</p>
<p>Ostří zahvízdalo vzduchem, obouručně vedená čepel dopadla a uťala ženě nit života. Její hlava zarachotila na prknech, z pahýlu krku stříkala vysokým obloukem krev. Spršky krve dosahovaly až do prvních řad jásajících občanů, torzo ženy sebou několikrát škublo a pak sklouzlo ze špalku na bok ak zemi.</p>
<p>Černě oděný trpaslík uřízl vlasy, aby uvolnil hlavu od tyče, ke které ji poutaly, a mohl ji ukázat davu. Zbraň hladce přeťala páteř, šlachy i svaly. Trpaslík ovládal katovské řemeslo opravdu mistrovsky.</p>
<p>„Dělej, vypadni odsud,“ zasyčel truk tiše a jedovatě na Tungdila.</p>
<p>Tungdil se nenechal dvakrát přemlouvat a sestoupil z plošiny. Na trpaslíka, kterému ten člověk říkal Bramdal, chtěl počkat, ale raději někde bokem. Mince úředníkovi nevrátil. Koneckonců to bylo zlato.</p>
<p>Občané v nepravidelných intervalech ještě sedmkrát po sobě hlasitě zajásali, pak začala hrát veselá hudba. Lidé se bezstarostně smáli, oslavovali a tancovali, zatímco useknuté hlavy byly vyvěšeny na stožáry vedle popraviště.</p>
<p>Netrvalo dlouho a druhý trpaslík se připojil k Tungdilovi. Ten si ho změřil pohledem odshora až dolů. Na několika místech na zbroji a na botách ulpěla krev popravených, jinak se mistru popravčímu podařilo vyhnout větším skvrnám. Maska se mu houpala u opasku.</p>
<p>„To je pěkná sranda. Nikdy bych si nemyslel, že si mě někdo jednoho krásnýho slunečního oběhu splete s nějakým jiným trpaslíkem,“ přiznal se mu. „Já jsem Bramdal Mistrovské ostří,“ představil se a čekal na odpověď.</p>
<p>Tungdil si změřil rysy trpaslíka, který vykonával tak hrůzné řemeslo. Musel být o několik cyklů starší než on. Trpaslíkovy oči však rozhodně nevypadaly nijak ustaraně nebo smutně, navzdory jeho práci a nesčetných úmrtí, která musely vidět.</p>
<p>Tungdil si odkašlal. „Proč si vyděláváš peníze takovým způsobem?“ zeptal se a ukázal pravou rukou na stožáry, na kterých se ve větru kymácely hlavy.</p>
<p>„Co by tomu mohl někdo vyčítat? Je to stejný řemeslo, jako když je někdo kovář nebo pekař. Pojď,“ prohodil Bramdal přátelsky a zasunul si světlé vlasy pod černý šátek. Knír si vyholil, chlupy mu vyrážely až na úrovni brady a kolem úst. „Popovídáme si někde, kde je menší rámus.“</p>
<p>Procházeli uličkami.</p>
<p>„Ke kterému kmenu patříš, Tungdile Zlatoruký?“ zapředl trpaslík cestou hovor. Mluvil měkkým, jemným hlasem. „Co je ve tvé říši nového? Jenom málokdy tady někdo narazí na osamoceného příslušníka našeho národa a ty rozhodně nevypadáš jako potulný obchodník. Nebo jsi vyvrženec, který se vydal na cesty?“</p>
<p>„Jsi snad <emphasis>ty </emphasis>vyvrženec?“ Tungdil nakonec získal pocit, že měl přece jen štěstí, že se s tímhle katem potkal. Když pominul nepříjemné okolnosti, otevírala se před ním možnost, že rychleji nalezne ty nadpřirozeně vypadající trpaslíky.</p>
<p>Bramdal se rozesmál. „Ano a ne. Mám nový domov, stranou od starých kmenů. Jsem pryč od těch, kteří mě zavrhli, protože jsem se nechtěl podřídit pravidlům. Záměrně jsem vzal na sebe vinu a zvolil vyhnanství.“ Pohrával si se spletenými pramínky vousů. „Zpátky už se nevrátím. A co ty?“</p>
<p>Tungdil chtěl druhému trpaslíkovi zpočátku všechno vysvětlit, říct mu, jaké poslání ho šťastným řízením osudu zavedlo do Horákova, ale pak se rozhodl, že bude lepší ponechat Bramdala ve víře, že i jeho postihl stejný osud. „Já miluju jednu trpaslici, která chtěla vstoupit do svazku s jiným trpaslíkem, přestože její srdce bije pro mě. V hádce jsem ho pak zabil.“ Připadalo mu velice snadné předstírat, že všechno to, co říká je pravda. Až příliš snadné. Rychle se podíval bokem.</p>
<p>Kat přikývl. „Zase se ukazuje, že ne všechny zákony našeho národa dávají smysl. Když je třeba, musí se některé věci změnit.“ Důkladně si Tungdila prohlédl. „Co bys říkal tomu, kdybych ti povyprávěl o jednom místě, na kterém klanová nařízení a rodinné přísahy neplatí?“</p>
<p>Trpaslík se zastavil před dveřmi hostince, otevřel je a dal Tungdilovi přednost. Tím mu poskytl možnost přemýšlet o jeho slovech. Našli si místo vedle krbu, popravčí objednal dvě piva.</p>
<p>„Takové místo skutečně existuje?“ vyptával se Tungdil dále, jakmile si dopřál pořádný doušek piva.</p>
<p>Bramdal přikývl. „Existuje, Tungdile Zlatoruký. Trpaslíci tam žijí ve společenství sobě rovných, nevládne tam žádné poručnictví, žádné zásady, zděděné ze starých časů.“</p>
<p>„Ale jak se vám mohlo podařit, že tam žijete bez jakéhokoliv řádu?“</p>
<p>„Existují určité zásady. Na jejich dodržování dohlíží král a královna,“ přiznal trpaslík. „Ale ty jsou úplně obecný povahy, vztahují se na přestupky proti našemu společenství nebo proti jednotlivcům a stanovují za ně tresty. Vazba na klanový zákony je jednou provždy odstraněna. My všichni jsme děti kováře, máme volnost v tom, co děláme a jak jednáme.“</p>
<p>Tungdil si Bramdala přes okraj džbánu prohlížel. „Tak proč jsi potom na cestách a usekáváš lidem hlavy?“</p>
<p>„Příležitostně si tak přivydělám nějaký peníze, co jinýho?“ odpověděl lhostejně. „Před ne moc dlouhou dobou, když ještě existovala Mrtvá země, byla po mých službách velká sháňka. Však víš, když nikdo těm mrtvým nezlomil vaz nebo neusekl hlavu, vraceli se nazpátek. A já to chápu jako část svý povinnosti chránit lidi.“</p>
<p>„To mi budeš muset vysvětlit. V mých uších to zní velice svérázně, když chceš ve jménu Vraccase chránit lidi tím, že je zabiješ, stejně jako je pobíjejí skřeti a ostatní stvůry.“</p>
<p>„Mýlíš se, Tungdile. Chráním je před nimi samotnými. Odstraňuju lidskou spodinu, tak si vykládám svůj božský úkol. Nezabíjím bezohledně jednoho za druhým jako skřeti, ale jenom ty, kteří se lidem stali nebezpeční nebo by se takovými mohli stát. Jsou to odsouzení zločinci, kterým jedním rychlým úderem zajistím cestu na onen svět. Ti, kteří porušují zákony, jsou pro lidi stejně nebezpeční jako skřeti.</p>
<p>„Jedna vdova, která nedodržela dobu smutku, jaké nebezpečí může taková žena znamenat?“</p>
<p>„Porušila zákon, a <emphasis>to </emphasis>je ta hrozba. Nad smyslem lidských zákonů si vůbec nelámu hlavu.“ Bramdal vyprázdnil džbán. „Nepotřebujeme moc zákonů, ale ty, které jsou, se musí dodržovat. V tom jsou trpaslíci, lidi i elfové stejní.“ Naklonil hlavu stranou. „Neodpověděl jsi mi na jednu otázku,“ napadlo ho.</p>
<p>„Která to byla?“</p>
<p>„Ze kterého kmene pocházíš.“</p>
<p>„Z…“ Zarazil se, protože nevěděl, co by měl odpovědět. Pivo, bolestné myšlenky na Balyndis… to všechno tížilo jeho duši ještě víc.</p>
<p>„Kdo potřebuje tak dlouhou dobu, aby odhalil svůj původ, bude nejspíš z Třetích.“ Popravčí to řekl tak, že v jeho hlase nezaznívalo žádné obvinění. „Nemusíš mi odpovídat, zachovej si tajemství svého kmene pro sebe. Na místě, o kterém jsem mluvil, to stejně nemá žádnou váhu.“</p>
<p>„Má to znamenat,“ Tungdil se předklonil, „že jste mezi sebe přijali i trpaslíky z Lorimburova kmene?“</p>
<p>Bramdal se hlasitě zasmál, pobavil ho Tungdilův nevěřícný údiv. „Přibíráme do našeho společenství trpaslíky, kteří byli jinými zavrženi, a jestli se mezi nimi nachází nějaký z těch, o kterých jsi mluvil, tak ať. Jestli bude dodržovat naše zásady, je u nás vítán. Jestli je nebude dodržovat…“ Jeho ruka sklouzla na topůrko sekery.</p>
<p>Každou větou, kterou ten kat pronesl, rostl Tungdilův zmatek. Uvěří jeho slovům teprve tehdy, až všechno uvidí na vlastní oči. „Rád bych to místo poznal,“ poprosil Bramdala. „Jak se tam dostanu? Co musím udělat, aby mě pustili dovnitř?“</p>
<p>Bramdal mu popsal cestu. Vedla k jednomu rybníku, který musel podle Tungdilových odhadů ležet někde v blízkosti vstupu do tunelů. „Ovaž kolem sebe nějakou zátěž a skoč do vody. Musíš dopadnout až na dno, jenom tehdy může nastat ten zázrak, který tě dovede ke Svobodným dětem kováře…“</p>
<p>„Svobodní? Tak si říkáte?“</p>
<p>„Žádné jiné slovo to přesněji nevystihne.“ Bramdal si všiml muže, který seděl dva stoly vedle nich. „Budu hned zpátky,“ omluvil se, vzal batoh, povstal a odkulhal k cizinci, aby si s ním o něčem tiše promluvil.</p>
<p>Tungdil nevěděl, co si má o popisu cesty do skryté jeskynní říše Svobodných trpaslíků myslet. Trpaslíci a voda, tyhle dvě věci se navzájem nesnášely, jakmile bylo vody víc než na šířku dlaně.</p>
<p>Velice přesně si vzpomínal, jak strašně dvojčata nenáviděla, když musela překonávat nějakou řeku. Bylo to tím, že stejně jako skoro všichni z jejich národa věřila v kletbu bohyně Elrie, podle které každý trpaslík, který se mimo území hor pustil k jezerům, tůním, rybníkům nebo řekám, v nich nevyhnutelně nalezl smrt.</p>
<p><emphasis>Jak jenom přinutím Pruďase k tomu, aby se dobrovolně, se závažím kolem pasu, vrhl do rybníka, když obchází širokým obloukem kdejakou louži? </emphasis>Tungdil se opřel o opěradlo a dumal. Jednu věc musel těm nadpřirozeným trpaslíkům přiznat: tímto způsobem měli vchod do své říše před ostatními trpaslíky dokonale chráněný. <emphasis>Tohle teda bude opravdová výzva. </emphasis>Všiml si, jak muž přistrčil Bramdalovi pár mincí a dostal za ně nějaký předmět, zabalený do šátku. Hned nato se kat vrátil zpátky ke stolu.</p>
<p>„Co to bylo?“ vyptával se Tungdil zvědavě.</p>
<p>„Nebylo by dobré, kdybys to věděl. S tím si vědí rady jenom pověrčiví lidé,“ odmítl druhý trpaslík přátelsky odpovědět na jeho dotaz.</p>
<p>Tungdil si ušetřil další pokusy, jeho společník určitě měl zapečetěná ústa. „Protože ty už žiješ u Svobodných dlouho, tak mi možná můžeš říct, jestli jsou mezi vámi i podskalané?“ uposlechla jeho ústa náhlého vnuknutí. Možná zaválo řízení osudu někoho ze záhadného národa trpaslíků ze Země za horami do Skryté země a ke Svobodným. Navlhčil si prst o okraj džbánu a namaloval jím na stůl runu, kterou spatřil na stěně jeskyně. „Znáš ji?“</p>
<p>Bramdal pozvedl obočí. „Podskalani? Co to má být?“</p>
<p><emphasis>Měl jsem to hned vědět. </emphasis>„Zapomeň na to, nemá to žádný význam. Kam tě teď nohy povedou? Časy jsou nejisté, skřeti táhnou na sever a budou chtít uprchnout přes Severní průsmyk,“ varoval ho. „Viděli jsme jejich zvědy.“</p>
<p>Popravčí zavrtěl hlavou, vousy se mu zavlnily na obě strany. „Díky, ale moje cesta mě povede na jih, touží po mně další město. Mají vězení plný odsouzenců, kteří čekají na spravedlivý trest.“ Podal mu ruku. „Velice mě potěšilo, že jsem se s tebou setkal a mohl ti pomoct,“ pronesl slavnostně. „Vraccas ať tě provází na tvých cestách. Možná se jednoho oběhu naše stezky opět zkříží.“</p>
<p>Bramdal si hodil ranec na záda a kulhal ke dveřím. Horákov ho pozdravil sprškou deště, rychle si přehodil přes hlavu kapuci a zmizel ze dveří.</p>
<p>„Nevíte náhodou, co ten kat předtím prodal tomu muži?“ zeptal se Tungdil hostinského, když přišel odklidit prázdné džbánky. Ten se k němu naklonil a zašeptal mu odpověď do ucha. Trpaslíkovi se protočily panenky. Bramdal čachroval s kusy mrtvol popravených lidí.</p>
<p>„Dokážou ty nejroztodivnější věci. Svíčky z loje vrahů chrání před nemocemi a malíček nějakého zloděje vás naprosto bezpečně ochrání před bleskem a požárem. Přísahám, že to funguje!“ Ukázal prázdnými džbány ke stropu. Tungdil tam postřehl jakousi vysušenou, svraštělou černou věc, v níž se dalo s velkou dávkou představivosti rozpoznat bříško něčího prstu. Bylo přibité hřebíkem ke stropu, hned vedle trámu. „Můj výčep to za bouřky ještě nikdy nezasáhlo, ale v sousedství blesk udeřil hned dvakrát.“</p>
<p>Tungdil se otřásl odporem, rychle zaplatit útratu, než na něho spadne kus mrtvého člověka, a odešel pryč z výčepu, aby mohl o všech těch novinkách povyprávět společníkům. Teď bude mnohem snadnější vystopovat ty nadpřirozené trpaslíky. Samozřejmě za předpokladu, že se mu podaří ostatní přemluvit, aby vlezli do rybníka a klesli až ke dnu.</p>
<p>Když tak utíkal uličkami, uvědomil si, že mu kat neprozradil, proč se stal trpaslíkem bez domova. Tungdila v myšlenkách strašilo slovo „vražda“.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Smích postupně dozněl.</p>
<p>Boïndil si otřel slzy z koutků očí, ostatní trpaslíci leželi na postelích a lapali po dechu. „Ty umíš vymyslet príma vtípky, učenej,“ ušklíbl se Pruďas. „Ale teď bez tahání za nos: kde má bejt ten tajnej vchod?“</p>
<p>Tungdil si vzdychl. „Co jsem vám právě řekl, odpovídá úplně přesně Bramdalovým slovům.“</p>
<p>Jeho přítel okamžitě ztratil dobrou náladu. „Já mám vlízt do nějakýho proklatýho rybníka? A navíc ještě se zátěží, aby sem spadl až úplně na dno?“ Předklonil se a přičichl si k Tungdilovu dechu. „Aha. Pivo. Teď už tomu rozumím. Dal sis o džbánek víc, než jakous měl žízeň a…“ Všiml si, že Tungdil potřásá hlavou a na tváři má vážný výraz. „U Vraccase, já tam dolů <emphasis>nevlezu! </emphasis>Elriina kletba přináší smrt sama o sobě, ale proč bysme jí to měli ulehčovat tím, že se kvůli nějaký zátěži utopíme sami? Já to teda určitě neudělám!“ Zkřížil si ruce na prsou a vystrčil bradu, černý vous se mu rozechvěl. „Nikdy.“</p>
<p>„Vždyť to přece mohl být někdo z Třetích a jenom předstíral, že tu cestu zná,“ namítal jeden z jejich společníků. „Doufá, že mu uvěříme a že nás voda spolkne.“</p>
<p>Boïndil se prudce obrátil. „Přesně tak,“ dal trpaslíkovi za pravdu. „Je to lest! Klam. Možná pak bude někde dřepět za křovím a čekat, až se utopíme, a pak si dlouhým hákem vyloví ze dna všechnu naši zbroj.“</p>
<p>„Anebo tam na nás bude číhat nějaká obrovská ryba,“ navrhl další trpaslík.</p>
<p>Tungdil protáhl obličej. „Znáte nějakého trpaslíka, který se někdy utopil v řece?“</p>
<p>„No jo, o takovejch nešťastnících jsem slyšel už pěknou řádku historek,“ máchl Pruďas opovržlivě rukou.</p>
<p>„To ano, to ti věřím. Ale znal jsi <emphasis>ty sám </emphasis>nějakého trpaslíka nebo rodinu nějakého trpaslíka, který někdy přišel o život v řece, v potoku nebo prostě v něčem, v čem se shromažďuje voda?“ dorážel Tungdil tvrdošíjně dál. „Bohyně měla kolem Černého skaliska dost příležitostí, aby si některé z nás odvedla na smrt, ale já jsem o ničem takovém neslyšel.“ Zahleděl se do vrásčitých tváří s dlouhými vousy. „Slyšel snad o tom někdo z vás?“</p>
<p>Trpaslíci mlčeli, prohlíželi si runy na svých zbraních, dívali se ke stropu nebo si popotahovali šaty.</p>
<p>„Ale já tam dovnitř stejně nevlezu,“ trval Boïndil vzdorně na svém. „Můžeme si ten rybník prohlídnout. Ale jestli nebude vyschlej tak, že v něm nebude víc vody než po kolena, tak navrhuju, abysme odtamtaď šupem zamířili ke vchodu do tunelů a drželi se toho, co jsme si původně naplánovali.“</p>
<p>„Pro mě za mě. Nechte mě, abych si chvilku odpočinul, pak budeme moct vyrazit.“ Tungdil si zul boty, lehl si na postel vystlanou slaměnými rohožemi a na chvíli si zdříml. Nedělal si naděje, že by své průvodce přesvědčil. Mezitím sám začal cítit vážné pochybnosti, jestli jim ten kat poradil správně.</p>
<p>Zaslechl slabé zařinčení, to se Pruďas přišoural k jeho posteli a zůstal stát u hlavy. „Měl bysem ti možná říct, že mi jeden obchodník vyprávěl, že prý zahlíd sviňuchy.“</p>
<p>Tungdil otevřel víčka. „Kde a kdy?“</p>
<p>„Říkal, že prý je viděl přijít z východu, jako kdyby přimašírovali z Urgonu. Prý se dali rychlým pochodem na sever k Šedým horám.“</p>
<p>Tungdil vyskočil z postele, vytáhl z batohu mapu a rozprostřel ji na dřevěné podlaze, aby všichni dobře viděli. Prsty naznačil, kudy vedla jejich cesta.</p>
<p>„Podle toho, cos říkal, se na jih od Dsôn Balsuru zatočili k východu a prošli na východě podél hranice s Urgonem,“ usuzoval. „Díky tomu se nedostali mezi čelní oddíly alfů a elfů, které spolu bojují u Âlanduru. Takže je neviděl nikdo, kdo by jim mohl být nebezpečný.“ Na to, že byl skřet, projevoval Ushnotz opravdu pozoruhodnou mazanost. „Kde je ten chlap viděl?“</p>
<p>Boïndil ťukl prstem na jedno místo na mapě. Tungdil odhadoval vzdálenost ke vstupu do Šedých hor na méně než 400 mil. Skřeti byli dobří běžci, země Gauragar se sice jevila jako země plná pahorků, ale když se to tak vezme, nebyly tam žádné vysoké hory nebo překážky, které by skřety mohly zdržet. To, co bylo dobré pro něho a jeho malou skupinku, přinášelo bohužel užitek i delším nohám jejich nepřátel.</p>
<p>Tak jako tak, jestli se chtěli vrátit do své nové vlasti s posilami včas, měli hodně málo času. Tungdil sroloval mapu a zastrčil ji do batohu, vklouzl do ještě teplých bot a přehodil přes sebe plášť.</p>
<p>„Pokračujeme dál,“ rozhodl. „Od této chvíle budeme odpočívat jenom tehdy, když to bude bezpodmínečně nutné.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Během následujícího oběhu slunce se mezi trpaslíky rozmohl nějaký nepochopitelný pocit nevolnosti. Nebylo to nic tělesného, žádný pokažený žaludek nebo přehnaná námaha, spíše jakýsi nedobrý pocit, který jim všem zkazil náladu. Přestože se země všude kolem nich zazelenala a chtěla jim předvést, že nabrala zpět svou původní barvu místo šedi Mrtvé země, trpaslíci by se nejraději obrátili a nesnažili se proniknout hlouběji na jih.</p>
<p>Jejich podráždění stoupalo krok za krokem, a když je cesta ke vší smůle zavedla ještě do kvetoucího lesa, přešla je dokonce i chuť si tu a tam zazpívat. Otráveně dusali po zarostlé stezce vpřed.</p>
<p>Tungdil tušil, proč tomu tak je, dával si však velký pozor, aby ostatní tu hádanku neodhalili. Cesta, po které šli, totiž vedla dnes již zaniklým Lesinteïlem, říší severních elfů.</p>
<p>Jejich říše padla již před drahnou dobou pod útoky alfů. Ti se ale spokojili s tím, že pobili všechny elfy, kteří zde žili, a hned nato se začali věnovat hustějším lesům Âlanduru a elfům ze Zlaté nížiny.</p>
<p>Ze Zlaté nížiny se stal Dsôn Balsur, avšak nikdy se jim nepodařilo dokonale si podrobit Liútasilovy elfy. Tungdil odhadoval, že jejich skupina je v tuto chvíli již na území bývalého Lesinteïlu a země elfů jim dává pocítit svou pradávnou nechuť k trpaslíkům. Nebo je taky možné, že se nevýslovné hrůzy příšerného vraždění vryly hluboko do země a ten tlak se šířil přímo z ní.</p>
<p>Jeho tajnůstkářství nabralo rychlého konce, když vždy bdělé dvojče objevilo na okraji cesty mezi popínavými rostlinami a bujnými keři zbytky sochy.</p>
<p>„U Vraccase, ta socha představuje Sitalii!“ upozornil ostatní na svůj nález. „Copak asi ta bohyně elfů mohla ztratit tady uprostřed chrastí? Že bysme se zaběhli tak daleko, že už jsme někde v Âlanduru?“</p>
<p>Oči všech členů jejich skupiny samozřejmě zamířily k Tungdilovi, vůdci expedice a znalci map. „Je možné, že už jsme v Lesinteïlu,“ naznačil jim opatrně.</p>
<p>„No tak to si dám líbit,“ odfrkl si Pruďas a nakopl sochu bohyně, vytesanou z nejjemnějšího mramoru. „Nejen že se po mně chce, abych vlezl do jakýhosi rybníka, ne, my si taky navíc ještě prohlídneme říši těch šikmo… elfů.“ Otřepal se a uhladil si vousy. „Teď už se vůbec nedivím, že se mi pořád ježí vlasy na hlavě. Všecko se ve mně ježí.“</p>
<p>„Tak teď je to venku, postěžoval sis a my můžeme pokračovat dál.“ Tungdil se dal znovu na pochod. „Elfové už nejsou naši nepřátelé, na to nezapomínejte.“</p>
<p>„Řekni to i tý zemi tady,“ zabručel Boïndil a otočil se k nejbližšímu stromu. „Jestli se mi jeden jedinej šlahoun omotá kolem boty, posekám celej les. Je to jasný?“</p>
<p>Ať už to byla náhoda, nebo ne, v okamžiku, kdy větu vyslovil, projel větvemi a větvičkami závan větru a listy téměř výhružně zaševelily.</p>
<p>Trpaslík jim nezůstal nic dlužen, hned vytasil sekery od opasku a udeřil tupými stranami o sebe. Hlasité zařinčení se neslo změtí kmenů a křovisek do dálky. „Mně žádnej strach nenaženeš,“ zvolal Pruďas nahlas. „Buď hezky hodnej.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nohy je začínaly pořádně bolet, ale trpaslíci přesto nezastavili. Jedli a pili za chůze, zatímco slunce zvolna stoupalo k obloze a mezi stromy se vytvářel tenký závoj mlhy. Nakonec vyšli z lesa ven a za ranního rozbřesku stáli na rovině, ploché jako talíř. Mezi odumírajícími stébly trávy již vyrůstala nová, která jim sahala až po prsa.</p>
<p>Dvě míle před nimi se rozprostíral rybník, kolem kterého stála řada trosek; přesně tak, jak to Bramdal popisoval. Nějak přitom zapomněl podotknout, že jeho voda je černá jako noc a vstřebává sluneční parpsky tak dokonale, že se vlnky na rybníku ani nezalesknou. Tungdil si maně vzpomněl na jezero v lese bez duše.</p>
<p>Pruďas neustával ani na chvilku potřásat hlavou. „Kdyby byl ten rybník čistej a průzračnej a kdybysme mohli vidět až na dno, tak bysem nic neříkal. Ale <emphasis>to</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>leto</emphasis><emphasis>,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>ukázal na rybník, „<emphasis>t</emphasis><emphasis>odleto </emphasis>vypadá jako práce Mrtvý země, nebo snad ne, učenej?“</p>
<p>„Jáma s dehtem nemůže být černější,“ dal mu jeden z ostatních trpaslíků za pravdu. „Já do ní nestrčím ani malíček.“</p>
<p>„Podívejme se na něho.“ Tungdil znovu vykročil a prošel kolem trosek nějakého elfského města, celého obrostlého břečťanem.</p>
<p>Severní elfové dávali na rozdíl od svých příbuzných v Âlanduru zcela jednoznačně přednost masivním stavbám, avšak spoušť, kterou zde za dlouhou řadu slunečních cyklů napáchali alfové a počasí, trpaslíkovi znemožnila udělat si alespoň hrubou představu o tom, jak to tady kdysi vypadalo.</p>
<p>„Dobrá, já půjdu za tebou.“ Bigor Sloupobijec, jeden z trpaslíků z kmene Druhých, nedokázal déle potlačit svou povahu a vystoupil ze skupinky ostatních, aby si zblízka prohlédl kamenické práce. Mozolnatými prsty pátravě osahával zbytky obroušených reliéfů a ornamentů. Barevná krása, která kdysi tato díla krášlila, padla za oběť slunci. „Docela slušná práce, když uvážíme, že je od těch sběračů kytiček,“ zamumlal pochvalně.</p>
<p>Přestože vytesané vzory byly plné nejrůznějších úhlů, nikde se nic neodlomilo. Nikde nenašel stopy po tom, že by někomu ujelo kladivo nebo dláto. I když by to za žádnou cenu nahlas nepřiznal, přál si kameník, aby toto město, nebo co to tady kdysi vlastně stálo, mohl spatřit v minulosti.</p>
<p>Tungdil došel s ostatními ke břehu, otočil se ke Druhému, ale nikde ho neviděl. „Bigore?“</p>
<p>„On určitě někde našel nějakej další sloup, kterej si teď prohlíží,“ usuzoval Pruďas.</p>
<p>„Nebo si šel někam dřepnout,“ zasmál se jiný. „V té mlze ho stejně nikde neuvidíme.“</p>
<p>Tungdil si stoupl na kraj rybníka, do něhož vedly žalostné zbytky jakéhosi můstku. Po jeho levici stály pozůstatky svatyně bohyně Sitalie, jak poznal podle znaků, které na nich zahlédl. Kamenné schody sahaly až k okraji vodní plochy.</p>
<p><emphasis>Zkusíme zjistit, co se stane. </emphasis>Sklonil se, svlékl si rukavici a po krátkém váhání vnořil do tekuté černé masy prst. Obklopila ho ledovým chladem, ale nic jiného se mu nestalo. „Vůbec na mě nepůsobí nějakým nebezpečným dojmem,“ prohodil přes rameno. „Po tomhle můstku se dostaneme skoro až doprostřed rybníka. S menším rozběhem…“</p>
<p>„No tak, učenej,“ přerušil ho Pruďas. „Až dosud jsem ti vždycky důvěřoval, protože jsi nejednou dokázal, že v hlavě nosíš dobrý nápady, ale…“</p>
<p>Tungdilovi zbyla jediná možnost, jak dvojče donutit, aby ho následovalo do vln, ačkoliv to nebyl zrovna ten absolutně nejčestnější způsob. „Slyším snad tady strach, Pruďasi?“ Hrábl rukou do vody a mohutně ho postříkal. „No a, co říkáš teď? Usiluje ti ta voda o život a snaží se tě zadávit? Myslíš si, že se jí musíš bát?“</p>
<p>Jeho plán vyšel. Pruďas se narovnal, jeho pošramocená čest zvítězila nad předsudky. „Skočím do toho rybníka po hlavě, abyste všichni viděli, že se nebojím ani sviňuch, ani kletby nějaký bohyně.“ Okamžitě chtěl přejít na můstek, ale Tungdil ho zadržel.</p>
<p>„Počkej. Nejdříve musíme najít Bigora.“ Začal hlasitě volat jméno zmizelého trpaslíka, nedočkal se však odpovědi. „Rozptýlíme se a budeme ho hledat,“ nařídil.</p>
<p>Boïndil vytasil sekery. „Já to věděl. Ten les si ho vzal. Elfský stromy trpaslíky nenávidí.“</p>
<p>„Tys jim vyhrožoval, tak co od nich čekáš?“ připomněl mu jeden z trpaslíků jeho chování na pěšině v lese.</p>
<p>„Že se budou chovat slušně.“ Boïndil dusal vysokou trávou a cestou sekal do stébel, aby si na nich vybil svou nelibost.</p>
<p>V dlouhé rojnici kráčeli vedle sebe, volali Bigora a rozhlíželi se, jestli pohřešovaného trpaslíka někde nezahlédnou.</p>
<p>Vedle jednoho sloupu, kde tráva dosahovala výše urostlého muže, ho našli. Nebo přesněji řečeno jeho tělesné pozůstatky.</p>
<p>Rychle vytvořili kruh, aby se mohli lépe bránit, zatímco si ho Tungdil důkladně prohlížel.</p>
<p>Bigorovi někdo nebo něco napůl stáhlo kroužkovou košili přes hlavu, ostré zuby roztrhaly na kusy železnou halenu, kterou měl trpaslík pod košilí, a zabořily se do masa. Trpaslíkovi chyběly velké kusy svalstva i několik žeber. „Nepochybně se stal obětí nějaké dravé šelmy.“ Tráva v okolí mrtvého byla udusaná a potřísněná krví.</p>
<p>Pruďas se vztekle zahleděl na vlnící se stěnu stébel, která jim před očima tvořila nepropustnou zástěnu. „Zatracená past,“ zavrčel. „Ten Bramdal byl určitě Třetí a poslal nás sem schválně, abysme posloužili jako dobrý sousto pro tendle dobytek.“ Pevně se rozkročil na zemi. „Ale to se nestane, když jsem tady já. Už ty svoje hltavý zuby nezatne do žádnýho z nás.“</p>
<p>Tungdil objevil široký pruh udusané trávy. Zneklidňovalo ho, že zvíře se bylo navzdory velikosti schopné pohybovat naprosto nehlučně. Tak tiše, že vůbec nezaslechli, jak se na Bigora vrhlo. Podle stavu mrtvoly usuzoval, že zvíře vyrušili při hostině. Určitě číhá někde v trávě a čeká. <emphasis>Na co? Na to, že odejdeme pryč, nebo na příležitost strhnout dalšího z nás?</emphasis></p>
<p>Zvedal se vítr. Stébla trávy se třela o sebe, jejich šelest přitom přehlušil tiché zabzučení, kterým se obvykle ohlašoval letící šíp.</p>
<p>Trpaslíkovi po Pruďasově pravici přinesla tato nečekaná střela smrt tak rychle a nečekaně, že to trpaslíkův rozum zpočátku vůbec nechtěl pochopit. Prudkost střely ho donutila udělat půlkrok dozadu, pak nevěřícně sáhl po černé násadě šípu, která mu vyčuhovala z těla a jehož špička se mu zabořila do srdce, a zhroutil se k zemi.</p>
<p>„Alfové,“ zaryčel Boïndil varovně a přikrčil se, aby nebyl velkým cílem. Šíp, který na něho mířil, ho přeletěl a trefil do zad trpaslíka, který stál za ním, ten zaúpěl a padl k zemi. Třetího trpaslíka provrtaly hned dvě zákeřné rány.</p>
<p>Rychlost, jakou na ně nepřátelé stříleli, napovídala, že proti nim nestojí jen jeden protivník. Někde v trávě před nimi seděli přinejmenším tři nepřátelé, a tak v Tungdilovi převážil pocit, že je naprosto vyloučené, aby z tohoto nerovného boje vyšli jako vítězové.</p>
<p>„Hoďte sebou na zem,“ nařídil Tungdil a vrhl se mezi stébla trávy. „Doplazíme se k rybníku. Vzpomeňte si na Bramdalova slova,“ udílel jim tiše pokyny, aby je alfové neslyšeli. „Vypátráme, jestli nás ten trpaslík obelhal, nebo jestli říkal pravdu.“</p>
<p>„Seš slepej?“ osopil se na něho Pruďas, který se plazil po zemi vedle něho. „Jsme na místě, na kterým se Mrtvá země…“</p>
<p>Tungdil vytrhl chumáč trávy. „Je zelená, ne šedá! Nikde tady není žádná Mrtvá země.“ Nad nimi přeletěl šíp. „A teď už buď zticha. K rybníku.“ Opatrně se posunoval těsně nad zemí a dával si pozor, aby nerozhýbal příliš mnoho stébel a neprozradil střelcům svoji polohu.</p>
<p><emphasis>Co tady chtějí?, </emphasis>uvažoval horečně. <emphasis>Co je </emphasis>v <emphasis>Lesin</emphasis><emphasis>teïl</emphasis><emphasis>u tak důležitého, že by z toho alfové mohli mít prospěch? </emphasis>Že by tady narazili na nějaký rozprášený oddíl zvědů, nedávalo žádný smysl. Bitvy se odehrávaly v Âlanduru a v Dsôn Balsuru, a ne až tak daleko na severu. Bylo možné, že se ve zničené elfské říši skrývalo nějaké tajemství, od kterého si alfové slibovali výhodu v bojích se svými příbuznými.</p>
<p>Tráva šelestila stále hlasitěji, jako kdyby se kolem nich hemžil celý velký houf alfů. Tungdil zaslechl na dlouhé cestě k rybníku ještě pět dalších táhlých, tupých smrtelných výkřiků.</p>
<p>Vřel v něm vztek, bojoval s touhou vyskočit a rozběhnout se s Ohnivou čepelí v ruce proti alfům. Rozum ho však od toho zrazoval a zachránil mu život.</p>
<p>Pro mistrovské střelce alfů by bylo přímo hračkou prošpikovat řítícího se trpaslíka šípy. Jejich luky propůjčovaly pečlivě tvarovaným střelám dostatečnou průraznost, takže dokázaly prorazit kroužkové košile i tenčí kov. Nic proti nim nepomáhalo, musel se stále krýt. Vroucně prosil Vraccase, aby tuto skutečnost dokázali pochopit i ti z jeho oddílu, kteří ještě zůstali naživu.</p>
<p>Zdálo se, že si bůh Samusin najednou uvědomil, že má za úkol udržovat rovnováhu. Zařídil, že se vítr otočil, a nyní foukal od rybníka proti alfům.</p>
<p>To přivedlo Tungdila na myšlenku, že by mohl vytáhnout křesadlo a zapálit za sebou trávu.</p>
<p>„Zakládejte oheň!“ vykřikl a okamžitě ho potěšily šlehající plamínky, které se živily starými, suchými stébly a rychle se šířily dál. Obláčky kouře stoupaly vzhůru i na jiných místech, mírný větřík oheň dál rozdmýchával a hnal ho proti temným alfům.</p>
<p>Tungdil lezl pod ochranou plamenů, kouře a trávy dál, až se dostal na kraj rybníka. Rychlým pohledem doprava a doleva objevil dva trpaslíky, zbývající ani Pruďase nikde neviděl.</p>
<p>Právě chtěl na ně zavolat, aby utíkali k můstku do rybníka, když se ve vzdálenosti deseti kroků od nich vynořil z moře trávy velký černý stín.</p>
<p>Byl to osedlaný býk, kterému jeho majitel nasadil na hlavu chránič z tionia, dokonce i rohy byly zaobaleny kovem. Z tmavé kůže mu stoupala pára, páchla z něho spálená rohovina, protože proběhl skrz oheň, aby se k nim dostal.</p>
<p>Co po trpaslících chce, dal zřetelně najevo. Otočil se k nim, široký krk se sklonil k zemi, býk hrábl kopytem do měkké hlíny a útočně zafrkal. Ohonem mával sem tam.</p>
<p>„Utíkáme k můstku.“ Tungdil si sundal Ohnivou čepel ze zad, i když věděl, že tohle zvíře se mu podaří zadržet jen stěží. Odhadoval, že může vážit ke třem metrákům, zvíře na sobě podle všeho nemělo jedinou unci tuku a skládalo se ze samých svalů. „Ten rybník je naše jediná záchrana.“ Rozběhli se k němu.</p>
<p>Býkovy rudě zářící oči je sledovaly. Zvíře rozevřelo tlamu, hlasitě zařvalo a ukázalo jim ostré řezáky, pak se za nimi rozběhlo. V polovině cesty zrychlilo, kopyta zvířila prach a vyzývavě duněla. Nepochybně je dožene dříve, než doběhnou k malému přístavnímu můstku.</p>
<p>„Holá hej, pojď sem, ty černá krávo!“ Boïndil zničehonic vyskočil z úkrytu v trávě, popadl býka za ocas a mocně za něho zatáhl, nohy pevně zabořil do rozšlapané země.</p>
<p>Býk ho táhl za sebou, přičemž trpaslíkovy boty vyrývaly do hlíny hluboké brázdy, pak se zastavil a chtěl se s řevem otočit, aby na toho drzého, nebojácného trpaslíka zaútočil.</p>
<p>„Já ti ukážu, co to znamená, požírat naše lidi!“ zahulákal Pruďas a vytrhl od opasku sekeru. Její ostří se býkovi zabořilo za zadní nohy a zanechalo po sobě široce zející ránu. „Hni sebou, učenej! Budu vám krejt záda!“</p>
<p>Skrz planoucí ohnivou stěnu, jež se mezitím za nimi vytvořila, se Tungdil snažil vypátrat, kde se skrývají alfové, kteří po nich střílí z luku. Když nikoho nezahlédl, odvážil se s oběma dalšími trpaslíky na můstek, který jim ale žádnou ochranu před smrtelně přesnými šípy nenabízel. Koutkem oka zahlédli, že se Boïndil odvážil pustit do nebezpečného tance s býkem. Zvířeti nepomáhalo žádné vyhazování ani otáčení se, trpaslík visel na ocase jako klíště, býk ho žádným pohybem nedokázal setřást.</p>
<p>„Já už jsem vyřídil i úplně jiný potvory,“ vyrazil ze sebe Pruďas. „Ať seš, co seš, už tím dlouho nebudeš.“ Sekera se zvířeti znovu a znovu zasekávala do nohou a zanechávala za sebou rány, z nichž se řinula tmavě rudá krev, pod býkem nakonec podklesly zadní nohy. Vzteklé, chraptivé zaryčení bylo určené jeho přemožiteli. „Teď si z tebe vyříznu pěknej flák masa, někde od žebra,“ oznámil Pruďas býkovi.</p>
<p>„Pozor! Oni…“ Trpaslík, který stál vedle Tungdila, vykřikl a zhroutil se k zemi, ještě při pádu se mu těsně vedle prvního šípu zavrtal do zad i druhý. S chroptěním dopadl na zem a byl na místě mrtev.</p>
<p>„Dávej pozor!“ varoval Tungdil druhého trpaslíka, připevnil si sekeru na záda a popadl mrtvého za ramena, aby ho mohl zvednout a držet před sebou jako štít.</p>
<p>Díky tomu nic neviděl, jenom slyšel, že i jeho druhý společník padl šípům za oběť. Zaslechl pět zabzučení, po kterých následovalo zařinčení kroužkové košile a neskutečný zvuk, se kterým se nejdřív špička a pak i násada šípu zavrtávala do těla. Ozvalo se hlasité plesknutí, jak trpaslík spadl do vody.</p>
<p>Tungdil se neodvážil zvednout hlavu a rozhlédnout se nad mrtvým tělem, které před sebou nesl. Kvapem pozpátku couval, aby se co nejrychleji dostal ke konci můstku. „Boïndile, budeš se muset brodit vodou hned od břehu,“ zavolal tak hlasitě, jak jen dokázal. „Nechoď po můstku!“</p>
<p>Pruďas stál vedle býka a oběma rukama zvedl sekeru, čepel mířila na masitý zátylek zvířete. „Já do toho rybníka vůbec nevlezu,“ zaryčel v odpověď a udeřil. „Nejdřív tady z tý krávy udělám…“</p>
<p>Obrovité prstence svalů se napjaly, býkova hlava sebou nečekaně trhla a dlouhý roh švihl trpaslíka přes břicho.</p>
<p>Úder Boïndila dokonale smetl a vymrštil ho do vzduchu. Trpaslík odletěl čtyři kroky daleko a s mlasknutím dopadl na černou hladinu rybníka. Jeho zbraň ho s tichým žbluňknutím následovala. Trpaslík se už nevynořil, na hladinu stoupaly jenom bublinky.</p>
<p>Tungdil pochopil nedobrovolný let přítele jako Vraccasův zásah a rovněž se připravil ke skoku do vody, když na můstku zaslechl rychlé kroky.</p>
<p>Sundal mrtvého kousek níž, aby se podíval, jak moc je alfové dohnali. V tom okamžiku ho zasáhl do pravého ramene šíp.</p>
<p>Tungdilova paže pozbyla veškerou sílu, štít z mrtvého trpaslíka klesl ještě níž a odkryl nepříteli další část těla.</p>
<p>Alf okamžitě vyslal na cestu další šíp, který si našel cíl v Tungdilově hrudi. Trpaslík tvrdě dopadl na můstek a se zasténáním ze sebe mrtvého druha svalil. Bylo mu jedno, jestli už je uprostřed rybníka, nebo ještě ne, voda představovala jedinou záchranu před nelítostnými pronásledovateli.</p>
<p>Alfové se blížili stále víc.</p>
<p>Rozeznal, že se k ním řítí nějaká alfka. Měla masku přes oči, kousek černého hedvábí znemožňoval, aby rozpoznal její tvář. Něco na něho křičela a v běhu zvedala zbraň podobnou srpu, která mu připomněla Narmoru. Alfka ji ale chtěla po něm mrštit.</p>
<p>„Vkládám svůj život do tvých rukou, Vraccasi,“ zašeptal, napolo v bezvědomí ulomil násady obou šípů a převalil se přes okraj můstku do vody. „Dej, aby Bramdal nebyl žádný lhář.“</p>
<p>Cítil, že padá.</p>
<p>Tmavá, spásná hladina vodní plochy se přibližovala stále víc, až se jeho pád nečekaně zbrzdil těsně před tím, než se do ní ponořil.</p>
<p>Někdo ho popadl za opasek.</p>
<p><strong>Skrytá země, jihovýchod Urgonu,</strong></p>
<p><strong>hlavní město Trojvrší,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p>„J</p>
<p>sem zde, abych ti předal výraz upřímné soustrasti mého strýce, krále Lorimbase Ocelové srdce z klanu Drtičů kamene z kmene Lorimburova, nad ztrátou tvého synovce. Království ztratilo mladého, schopného panovníka.“ Romo Ocelové srdce naznačil muži, před jehož trůnem stál, mírnou úklonu.</p>
<p>Trůn stál ve skromném paláci, který by trpaslík nazval nanejvýš tak malou tvrzí, a tento palác se rozkládal na nejvyšším ze tří vrcholků, na nichž bylo vybudováno Trojvrší, hlavní město Urgonu.</p>
<p>Dřevo bylo v této kamenité zemi drahé, a tak lidé, pokud mohli, stavěli všechno z kamene. Město vypadalo, jako by se skládalo ze samých maličkých, pestrých kostek, nikde nebyly šikmé střechy. Budovy byly nahoře zakryty kamennými deskami, na kterých jste mohli zahlédnout nejrůznější věci. Sušilo se tam prádlo, ovoce i ryby.</p>
<p>Barevná pestrost byla následkem nejrůznějších druhů kamene, použitých při stavbě budov. Tu a tam nesly záměrné, geometrické vzory. Trpaslík oceňoval, když mohl pobývat mezi solidními zdmi, a přitom být obklopen horami, které, jak se zdálo, naprosto snesly srovnání s Černými horami.</p>
<p>„Nikdy jsem se nechtěl stát králem.“ Podsaditý, obtloustlý muž, který mohl mít asi tak pětačtyřicet cyklů, ukázal na obraz mladého muže s dlouhými světlými vlasy. „To je pravý král Urgonu. Lothaire…“ Hlas mu přeskočil, zmlkl a skryl zkřivenou tvář v dlaních. Mezi prsty mu prosakovaly slzy.</p>
<p>Romo se ovládl, aby nedal otevřeně najevo opovržení nad takovou explozí citů. Prohlížel si zařízení místnosti, dokud se Belletain zase nevzpamatoval.</p>
<p>Král si setřel slané kapky z krátkého, mírně světlého plnovousu. „Promiň mi. Ta bolest je příliš velká. Můj vážený bratr zemřel před sedmi cykly, když jsme vytáhli proti trollům, a mně,“ poklepal si na helmu, „roztříštil jeden úder hlavu. Od té doby je můj obličej takhle zkřivený a já musím nosit helmu, jinak by se mi hlava rozpadla na dva kusy jako kus zhnilého ovoce. Jako kdyby to už tak nebylo dost zlé, bohové nechali padnout i mého synovce. Miloval jsem ho jako vlastního syna.“</p>
<p>To byla narážka, na kterou Romo čekal. Už dávno přišel na to, že tady nenarazí na stejný odpor jako u prince Mallena. Když zahraje tu správnou písničku, bude Belletain nepochybně tancovat přesně podle jeho píšťalky. „S odpuštěním, za to nemohli bohové. Tím, kdo mu přinesl zkázu, byli ostatní trpaslíci.“</p>
<p>Panovník unaveně pozvedl zrak a prohlédl si hosta důkladněji. „Trpaslíci jako ty?“ Ruka sklouzla na rukojeť meče. „Tak pojď sem, abych tě mohl zabít.“</p>
<p>„Ne, já hovořím především o Čtvrtých, kteří sedí v severovýchodní části tvojí říše a pasou se na pokladech Hnědých hor, které by vlastně měly patřit tobě.“ Romo se přiblížil ke zlomenému muži na trůnu, jehož oči na něho dutě a prázdně zíraly. Toho získá na svou stranu snadno. „Trpaslíci čekali příliš dlouho, než se zapojili do války. Kdyby byli u Poristy, tak jak se pak drželi u Černého skaliska, tak by Lothaire dnes ještě žil.“</p>
<p>„A ty a tvůj kmen? Vždyť vy přece trpaslíky nenávidíte…“</p>
<p>„Tento důvod mi hravě umožňuje zpřelámat pouta prolhaných výmyslů a sdělit ti pravdu o těch vznešených trpaslících,“ navázal Romo na nit hovoru, než král myšlenkami zamíří směrem, který by Třetím nebyl nijak k užitku. „Oni by nikdy otevřeně nepřiznali, že tu zázračnou zbraň měli od začátku a jenom se chtěli vyznamenat, že právě oni jsou zachránci Skryté země. Lidé,“ přistoupil ke králi ještě blíž, „<emphasis>se měli </emphasis>dostat do úzkých. Tvůj synovec patří k obětem jedné předem dohodnuté hry.“</p>
<p>Belletain se na něho zahleděl. „Já ti na ty tvoje slova nenaletím,“ zasmál se najednou. „Proč by měli…“</p>
<p>„Kvůli uznání a moci,“ okamžitě ho odpálkoval Romo. „Toužili po uznání, protože se jim od lidí podle jejich mínění nedostávalo dostatečného uznání za služby u bran do Skryté země. Teď se jim to podařilo, rázem jsou z nich hrdinové a zachránci národů, jimž nyní chtějí udílet rady. Nepotrvá dlouho a vrahové tisíců lidí budou sedět u každého dvora, aby se z nich stali tajní vládci celé Skryté země. Dokonce i elfové jim na ten jejich trik naletěli.“ Zahleděl se na Lothairův obraz. „My, Lorimburovi trpaslíci, jsme na svůj úkol nezapomněli. My jsme skromní hlídači bran, nejsme pány hradů.“</p>
<p>Podle toho, co spatřil v králově obličeji, padla jeho řeč na úrodnou půdu.</p>
<p>„Musím přemýšlet,“ řekl Belletain ztrápeně. „Tvoje slova dávají tak strašlivý smysl, že mě z nich bolí hlava.“ Držel se za ni a trpaslík si všiml, že se i pod letmým dotykem daly destičky pod kůží do pohybu. „Odejdi, trpaslíku. Dám pro tebe poslat, až se…“ Hlasitě vykřikl, ruce se zaryly do opěradel křesla a král se na trůnu zhroutil.</p>
<p>Dveře se rozletěly, přiběhli tři léčitelé a začali se o krále starat. Jeden držel hlavu, druhý uvolnil helmu, pod ní se objevil kus obvazu. Třetí léčitel odsunul obvaz a Romo s údivem přihlížel, jak ten muž dělá tenkou jehlou malinkou díru do kůže, z níž okamžitě vystříkl jemný paprsek růžové tekutiny, která se žbluňknutím dopadala do bronzové mísy.</p>
<p>„Běžte do svého pokoje,“ požádal ho léčitel, který Belletainovi podpíral hlavu. „Bude nějakou dobu trvat, než s vámi bude moci zase mluvit.“</p>
<p>Trpaslík zabručel na souhlas, otočil se a zmizel pryč. Byl si jistý, že v Urgonu brzy nalezne spojence proti příbuzným a zarazí druhý klín strýcova plánu.</p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>v hlavním městě bývalé</strong></p>
<p><strong>kouzelné říše Lios Nudin, Porista,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p>N</p>
<p>armora spěchala palácovým komplexem, nebrala ohledy na nenarozený život ve svém těle, protože jiný život, který pro ni znamenal ještě více, se ocitl v nejvyšším ohrožení.</p>
<p>Zafuněla a chytila se za bok, lapala po dechu, dítě, které v sobě nosila, poznamenalo její vytrvalost. Cítila malinkaté nožičky, které ji zevnitř kopaly do břicha. Byl to jeho způsob protestu proti neobvyklému pohybu.</p>
<p>Před pokojem, ve kterém se Andôkai starala o oba zraněné muže, bděl Djerůn.</p>
<p>„Pusť mě dovnitř,“ požádala ho a chtěla sáhnout po klice dveří, která byla hned vedle něho, ale hora oceli jí neuhnula. Nehybně zablokovala masivní hmotou celý vstup do místnosti. „Andôkai,“ vykřikla Narmora vztekle. „Řekněte tomu svému strážci, aby mě pustil, nebo vám přísahám, že si sama najdu nějakou cestu, jak se kolem něho dostat dovnitř.“</p>
<p>Dveřmi proniklo tlumené zavolání. Djerůn se okamžitě probral ze strnulosti a udělal jí místo. Jeho zbroj přitom vydávala podivné vrzavé zvuky, jako by železo muselo odolávat nesmírnému napětí.</p>
<p>Narmora otevřela jedno ze dvou křídel vstupních dveří a vřítila se dovnitř. Maga se právě skláněla nad postelí, v níž se zavřenýma očima spočíval Furgas. Na čele mu ulpěla tenká vrsta potu, prostěradlo bylo na pohled celé mokré.</p>
<p>„Můj milovaný,“ zašeptala Narmora zmítaná strachem a stoupla si vedle jeho lůžka. „Rty má bledé jako smrt,“ pronesla tiše. Pak zahlédla obvaz na břiše, kterým se ven tlačila krev. „Je…“</p>
<p>„Není,“ předešla ji Andôkai s odpovědí. „Mluv potichu, jinak mu to uškodí. Útočníci použili čepel s jedem, jaký neznám. Kdyby ho stráže okamžitě nepřinesly ke mně, nebyl by už mezi živými, Narmoro. Samusin mu daroval život.“</p>
<p>Poloalfka zavzlykala úlevou a padla na kolena. „Máte mé díky, ctěná mago. Jsem vám hluboce zavázána.“</p>
<p>Maga jí pokynula, aby vstala. „Změníš názor, až domluvím do konce,“ prorokovala ustaraně. „Moje magie stačila jen na to, aby mu zachránila život.“ Její ocelově modré oči vyhledaly Narmořin pohled. „Ale sama už pro něho nedokážu víc udělat. Ten jed musí být magického původu. Útočníkům nejspíš ani tak nešlo o zlato, určitě patřili k Nôd’onnovým fámulům. Meč, který mu vězel v břiše, byl zdobený rytinami s jeho znaky.“</p>
<p>Narmora se zvedla a uchopila mezi prsty Furgasovu vlhkou, chladnou ruku, aby ji zahřála. „Proč by to dělali?“ Láskyplně pohladila sinale bledý obličej. „Proč by měli mému muži něco takového udělat? Když jde o magii, nemá vůbec žádné nadání.“</p>
<p>„To nemá. Ale je v mých službách. Já jsem v jejich očích okupantem této kouzelné říše, kterou si po smrti svého maguse chtěli přisvojit.“ Andôkai položila Narmoře ruku na rameno. „Dokud takoví lidé existují a my nedokážeme služebníky zla v jejich konání zastavit, je Porista v nebezpečí – a tím i celá Skrytá země. Nejsem schopná jejich počet ani odhadnout. Potřebuji po boku někoho, komu můžu důvěřovat. Někoho, o kom vím, že by mě nikdy nepodvedl. Kdyby došlo k nejhoršímu a oni mě porazili, musí existovat někdo, kdo bude pokračovat v mé práci. Jinak budou budoucí kouzelníci vychováváni v Nôd’onnově duchu, a to se nesmí stát. Souhlasíš se mnou?“</p>
<p>Narmora zavřela oči. „Když se spojíme dohromady, podaří se nám vrátit mu zdraví?“ zeptala se chraptivě.</p>
<p>„To ti slibuju. Jestliže spojíme síly, tak to zvládneme.“ Maga si vydechla, vyložila si Narmořinu otázku jako souhlas. „Zvládne to však jen tehdy, když provedeme rituál, který je potřebný ke zlomení kouzla, přenášeného jedem a čepelí meče, během příští poloviny cyklu. Budeš muset studovat za slunce i při měsíčku, Narmoro.“ Položila jí ruku na kulaté břicho, které v sobě skrývalo dítě. „Myslíš, že to zvládneš?“</p>
<p>„Určitě,“ odpověděla Narmora pevně. „Přeji si, aby naše dítě poznalo otce a nepředstavovalo si ho pouze z vyprávění, prokládaného slzami řinoucími se mi po tvářích.“ Pustila Furgasovu ruku a sevřela dlaně v pěst. Bělmo jejích očí potemnělo a zčernalo, na úzkém obličeji se objevily tenké čárky připomínající trhliny. „Budu mu zpívat, jak ti, kteří tím vším byli vinni, nalezli svou smrt. A nebude to žádná lehká smrt.“</p>
<p>Rodario ležel v posteli na druhé straně místnosti a mlčky sledoval, co se děje. V hlavě ozdobené širokým obvazem mu stále ještě hučelo, rána řemdihem patřila ke zkušenostem, bez kterých by se milerád obešel. Vůbec Narmoře nezazlíval, že se zatím ani jednou nezeptala, jak se vede jemu. On by se nejspíš cítil úplně stejně, kdyby se jeho milovaná ocitla ve stavu, který se moc nelišil od smrti.</p>
<p>Maga si dokonce ani nedala tu práci ošetřit ho nějakým kouzlem, to pochopil, i když měl zastřené vědomí. Připadal si jako ve snu, když ho stráže přenášely zničenými ulicemi Poristy k paláci.</p>
<p>Přesně si pamatoval, že mu někdo ránu vyčistil a obvázal, viděl před sebou ruce, které tak činily, ale na tvář pečovatelky se rozpomenout nedokázal.</p>
<p>Andôkai se k němu obrátila. „Už je ti líp, Rodario?“</p>
<p>Herec okamžitě vykouzlil na rtech úsměv, aby se nerozneslo, že je nějaký slaboch.</p>
<p>„Dobrá. Pak se můžeš vrátit do vlastního bytu.“</p>
<p>Koutky úst mu poklesly. „Pochopil jsem, že mne nechcete mít v blízkosti.“ Opatrně se vzpřímil a čekal, kdy na něho přijde závrať, ta se však prostě nechtěla dostavit. Opatrně vklouzl do bot s vysokými špicemi, vstal a přistoupil k ženám.</p>
<p>Narmora se zdánlivě opět uklidnila. Jakmile pominul zrádný výlev citů, při kterém se projevilo dědictví její matky, zmizely i černé oči a tenké čáry v obličeji. Nyní opět vypadala jako překrásná nastávající matka. Pohladila herce po ruce. „Promiň, že jsem tě předtím ani nepozdravila. Samozřejmě jsem měla starost i o tebe…“</p>
<p>Rodario zvedl ruku. „Už ani slovo. Já to chápu.“</p>
<p>Maga si přeložila ruce za záda. „Mohl bys pokračovat ve Furgasově práci?“</p>
<p>„Já?“ Mim si udiveně položil ruku na prsa. „Vy chcete, aby vaše město znovu postavil nějaký mim?“ Pokud měl do té doby na jazyku odmítnutí, tak si to najednou rozmyslel. „Já… se o to rád pokusím.“</p>
<p>„Ty se nemáš o nic pokoušet, ty máš pokračovat v práci,“ přerušila ho maga. „Jestli se toho necítíš schopen, tak to řekni rovnou a já si vyhledám nějakého jiného stavitele.“</p>
<p>Zlaťáky, které ho očekávaly jako odměna, dodaly Rodariovi víc odvahy, než kolik by měl tváří v tvář Andôkaině pochybovačnému výrazu cítit. Obřadně se uklonil. „Ctihodná mago, jsem navýsost poctěn, že mohu nastoupit na místo svého přítele, rozhodně tedy na tu dobu, než se všemi smysly vrátí zpět do přítomnosti. S radostí odložím výstavbu vlastního divadla a premiéru divadelní hry, kterou jsem vlastnoručně napsal,…“</p>
<p>„No dobrá,“ vpadla mu maga do jeho květnaté řeči. „Běž domů, odpočiň si a zítra buď přesně včas na staveništích. Nesmí tam dojít k žádnému přerušení prací.“ Obrátila pozornost zpět k Narmoře. „Nechám přenést tvoje věci do paláce. Můžeš si vybrat pokoj, který chceš, k dispozici jich máme dost.“</p>
<p>„Zůstanu u Furgase. Pokoj je dost velký…“</p>
<p>„Ne,“ odmítla maga. „On potřebuje absolutní klid a my jsme ho už příliš dlouho obtěžovali svými hlasy. Mohl by nás slyšet a rozrušit se, pak by jeho srdce bilo rychleji a přečerpalo jed i do posledního koutku jeho těla. To by znamenalo jeho smrt.“ Strkala Narmoru ke dveřím. „Budeš ho moci vidět jednu hodinu během každého oběhu, Narmoro, ale nesmíš na něho mluvit. Buď tady s ním, drž ho za ruku. Mlčky.“ Otevřela dveře a Djerůnova ocelová záda se odsunula stranou, aby je pustila ven. „Postarám se o Djerůna a budu hned u tebe,“ rozloučila se s ní.</p>
<p>Narmora doprovodila herce ke dveřím. „Myslíš si,“ zeptala se ho cestou, „že bys dokázal vypátrat, jestli je ve zdech Poristy ještě více těch Nôd’onnových stoupenců? Ty jsi hotový mistr, když jde o převleky a klamání lidí.“</p>
<p>Rodario se ušklíbl. „To nepochybně jsem. Budu se po nocích plížit ulicemi Poristy a vydám se je hledat.“ V duši těchto slov litoval, hned jak mu přelétla přes rty. Avšak s obrazem mrtvolně bledého Furgase před očima pronikla do skutečného Rodaria kapka hrdinství a odvahy, kterou předváděl na jevišti. „Budu se maskovat zvlášť mazaně, pak se nikdo neodváží vztáhnout na mě ruku,“ rozhodl se. „Maga se ode mne brzy dozví, kde se nachází to semeniště, a pak je budeme moct vybrat.“</p>
<p>„Ne, řekni o tom mně, ne jí,“ poprosila ho Narmora.</p>
<p>Její obličej mu řekl vše. „Ty se chceš za mého společníka pomstít? Myslíš si, že těhotná poloalfka je na takovou věc ta správná osoba?“</p>
<p>„Cítím se dost silná na to, abych si to rozdala dokonce i s Djerůnem.“ Otevřela mu malou branku, vzala ho za ruku a stiskla ji. „Slibuješ mi to, Rodario?“</p>
<p>Herec přikývl, konejšivě ji obejmul a váhavě se rozhlédl doprava a doleva. Nikde nebylo nikoho vidět. „Slibuji ti to.“ Pak jí zamával a zamířil pryč.</p>
<p>Teprve teď, když byl sám, se odvážil rozevřít levou pěst.</p>
<p>V ní schovával kapku té podivné kapaliny, která měla být jed, jímž útočníci napadli jeho nejlepšího přítele. Dotkl se jí, když se ten muž s krátkým mečem ptal, jestli se jmenuje Furgas.</p>
<p>Rodario si přidržel kapalinu zkoumavě před očima. Zářila pronikavou žlutou barvou a nějakým neurčitým způsobem mu připadala povědomá. Čím víc o tom přemýšlel, tím míň si vzpomínal na rytiny na krátkém meči, o kterých hovořila maga. Jediné, co na jejím líčení souhlasilo, byla skutečnost, že se oba muži ptali po Furgasovi.</p>
<p><emphasis>Má tu snad někdo přede mnou nějaké tajemství? </emphasis>Najednou považoval za naprosto nezbytné, aby přišel záhadnému přepadu na kloub, přestože doufal, že neobjeví nic, co by mu mohlo pobyt v Poristě dodatečně zkomplikovat.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />VI</p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>bývalá říše elfů Lesinteïl,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p><image xlink:href="#_11.jpg" />ungdil měl opasek se zastrčenými zbraněmi přepásaný šikmo přes hruď. Kůže jen zaskřípěla pod nečekanou tíhou. Náhlé škubnutí, které zastavilo trpaslíkův pád do spásné vody, mu vysálo všechen vzduch z plic, ale pálivé bolesti, způsobené ranami po šípech, vděčil za to, že ho neopustily smysly. Trpaslík nad sebou slyšel namáhavé supění. Alfka bojovala s jeho váhou. Neměla ve svalech dost síly na to, aby ho vytáhla z vody zpět na můstek. Něco hlasitě vykřikla a Tungdil se začal obávat, že nepotrvá dlouho a někdo jí přispěchá na pomoc a spojenými silami ho vytáhnou na bezpečnou půdu.</p>
<p>Nejhorší bylo, že proti tomu nemohl nic dělat.</p>
<p>Z ran mu prosakovala krev a odkapávala do černé vody rybníka, zatímco trpaslík visel ve smyčce jako polapené prase. Házel rukama i nohama, aby alfce ještě víc ztěžkl pod rukama a donutil ji, aby ho pustila. Když botou narazil na podpěrný pilíř, odrazil se a kymácel se ve vzduchu sem tam.</p>
<p>Alfka sténala námahou a hlasitě klela, Tungdil si alespoň myslel, že to jsou kletby. Jeho divoké pohyby měly úspěch a podařilo se mu ji stáhnout kousek níž. „Ty mě nedostaneš!“ zajásal. „To spíš nás oba spolkne ten rybník.“</p>
<p>Najednou zaslechl hlasy. Po nich následovaly nějaké škrábavé zvuky, z nichž si domyslel, že k alfce dorazili vytoužení pomocníci, ale dříve než tuto myšlenku dovedl do konce, byl kousek za kouskem zvedán nahoru.</p>
<p>Tungdil se však stále ještě nevzdával.</p>
<p>Jeho nohy opět narazily na odpor, skrčil kolena a pak nohy vší silou, která mu zbývala, napnul. Odrazil se a vyletěl dopředu, ale ruce jeho protivníků nepřestaly opasek držet.</p>
<p>Zato kapitulovala kůže.</p>
<p>Přezka s trnem nebyla stvořená k tomu, aby unesla váhu volně se vznášejícího, a k tomu ještě důkladně vyzbrojeného trpaslíka. Ale ještě předtím, než se zkřivila, protrhla se dírka, v níž byl zapnutý trn. Kovová jehla projela kůží a rozpárala opasek po celé jeho délce.</p>
<p>Tungdil z toho měl zpočátku radost.</p>
<p><emphasis>Ohnivá čepel! </emphasis>uvědomil si najednou a vše v něm začalo vřít. Jeho zesláblé prsty se snažily chytnout opasek, než se roztrhne úplně. <emphasis>Nesmí padnout alfům do rukou</emphasis><emphasis>…</emphasis></p>
<p>Znenadání zahučel do hlubin a ponořil se do ledové vody, která byla pod povrchem stejně černá jako nahoře. Kroužková košile ho nelítostně stahovala ke dnu. Zadržel dech, jak to měl ve zvyku, když tu a tam ponořil hlavu do vědra.</p>
<p>Rybník pod ním nebral konce, klesal a klesal, nakonec již nedokázal rozlišit temnotu vody a předzvěsti blížícího se bezvědomí, jedna čerň splývala s druhou.</p>
<p>Tungdil slábl. Touha žít po něm vyžadovala, aby otevřel ústa a naplnil si plíce, aby se neudusil, ale poslední zbytky rozumu, které ho ještě neopustily, mu to zapověděly, protože by se utopil.</p>
<p>Pak spatřil světlo.</p>
<p>Rozzářilo se všude kolem něho, dodávalo mu teplo a pocit, že v něm nachází skryté bezpečí. Jeho ruce se toužebně natahovaly. A najednou uslyšel dunění a hučení měchů. <emphasis>Věčná kovárna! Odcházím do Vraccasovy Věčné kovárny!</emphasis></p>
<p>Za takovou domýšlivost dostal hlučný políček.</p>
<p>Vylekal se a hned potom dostal na tvář další, s takovou silou, že se mu hlava proti jeho vůli otočila na stranu.</p>
<p>Mlžným závojem rozeznal tvář svého boha, která skutečně vypadala jako obličej nějakého trpaslíka. Narudlý jas sílil, pronikal temnotou a úplně ji zaplašil.</p>
<p>„Přijď k sobě, učenej,“ pozdravil ho Vraccas nevrle a rozpřáhl se k další ráně. „Přísahám, že tě budu tak dlouho krmit fackama, dokud mi nezačneš nadávat.“</p>
<p>Tungdil uviděl, jak se k němu opět blíží napřažená ruka a nařídil levačce, aby ji popadla. „Ty zatracenej paličáku!“ mohutně se rozkašlal a pokusil se zvednout horní část těla, dvě ruce mu při tom pomáhaly. Vydávil ze sebe celé proudy vody, prskal a smrkal, všechno najednou, znovu se zakuckal, až plíce ze sebe vypudily poslední zbytky rybníka.</p>
<p>Konečně se dokázal rozhlédnout kolem sebe, cítil, že má z toho mohutného kašle hlavu úplně rudou, oči musel mít celé oteklé.</p>
<p>Před ním dřepěl do poslední nitky promočený, ale přesto povzbudivě se šklebící Boïndil, on sám ležel na břehu podzemního jezera.</p>
<p>Ze zvuků, které považoval za dunění měchů, se vyklubalo burácení vodopádu. Ten se v prostředku jeskyně vrhal od stropu dolů do hloubky deseti kroků. Načervenalé světlo nepocházelo z kovářské výhně, ale z luceren zakrytých červeným sklem, které visely na stěnách všude kolem.</p>
<p>Jeskyně samotná se rozkládala na ploše čtvereční míle, jenom na té straně, kde byli trpaslíci, byl i břeh, jinak se stěny strmě tyčily přímo z vody.</p>
<p>„To je ale skluzavka, co?“ Pruďas ukázal na prudce padající masy vody. „Tudyma jsme se sem dostali, proud nás odnesl až k plochýmu břehu.“ Jeho tvář potemněla. „Seš kromě mě jedinej, kdo přežil?“ Tungdil slabě přikývl. „Prokletí alfové!“ dal Pruďas průchod nenávisti a bouchl do kamene. „Vraccas mi je musí ještě jednou poslat před čepele, abysem ty zbabělý vrahy potrestal.“ Zvedl hlavu. „Za tebou stojej ti, který jsme hledali. Už poslali pro pomoc.“ Prohlédl si Tungdilovy rány. „To bylo těsný. Doufejme, že nepoužili žádnej jed.“</p>
<p>„Ano, doufejme,“ odvětil Tungdil a snažil se, aby v jeho hlase zazněla víra. Jeskyně se kolem něho zatočila, říkal si, že za to určitě může ztráta krve a utrpení, kterým jeho tělo prošlo. <emphasis>Jen žádný jed, jen žádný jed. </emphasis>Zvedl ruku a osahal si hruď, pak sklopil hlavu, aby se podíval po opasku se zbraněmi.</p>
<p>„Ten se asi cestou utrhl. Odtok je hrozně úzkej, jen o chlup a byl bysem v něm uvízl.“ Boïndil vstal a přistoupil ke břehu. „Budeme se muset pro tu Ohnivou čepel potopit, jestli ji chceme zase mít.“</p>
<p>„Ta je pryč,“ procedil Tungdil s námahou a lehl si na záda. Donutil ho k tomu náhlý nával závrati.</p>
<p>„Co to má znamenat, pryč?!“ Pruďase se zmocnilo jisté podezření, ale nechtěl tomu uvěřit. „Alfové? Neříkej, že ty šikmouchý z Dsôn Balsuru mají naši Ohnivou čepel!“ Popošel k příteli a klekl si k němu, v obličeji měl vytesáno zděšení. „Řekni, žes ji ztratil v rybníku. Všecko je lepší, než kdyby se dostala do rukou našich nepřátel.“ Tungdil mu vysvětlil, co se přihodilo. „To vůbec není dobrý,“ zamumlal Boïndil ustaraně. „Ale i tak třeba mohla z opasku vyklouznout a spadnout sem do rybníka.“</p>
<p>„Jak ji máme…“</p>
<p>„Nosiči s nosítkami právě přišli,“ pronesl hluboký hlas mimo Tungdilovo zorné pole. „Přeneseme ho do nejbližšího stavení a Gemmil potom rozhodne, co se s vámi oběma stane.“</p>
<p>K Tungdilovi přistoupilo několik velice bledých trpaslíků, opatrně ho zvedli a položili na nosítka.</p>
<p>Tungdil si jejich obličeje důkladně prohlížel a neobjevil žádné rozdíly od trpaslíků, se kterými se až dosud seznámil. Nápadná na nich byla pouze velice světlá kůže a oči, které postrádaly onu pověstnou teplou hnědou barvu. Jednomu z nich chyběla dokonce jakákoliv barva, byl bílý jako stěna, měl červené oči a přátelsky se na Tungdila usmál.</p>
<p>Pruďas nevědomky položil ruku na topůrko sekery, především tomu tak neobvykle vypadajícímu trpaslíkovi vůbec nevěřil. „Jestli na nás chystají nějakou špinavost, vymlátím jim mozek z hlavy,“ zašeptal příteli a skrytě ukázal na nápadně vypadajícího nosiče. „Vypadá jako duch, kdyby ses mě náhodou ptal. Ty seš přece učenej. Jak si vysvětluješ, že náš národ může zplodit něco takovýho?“</p>
<p>Tungdil nemusel dlouho přemýšlet. Vzpomněl si na knihy o tom, jaké druhy zvířat a rostlin žijí ve Skryté zemi, které si svého času prolistoval. „Četl jsem o rybách a žábách, které žijí v horských jeskyních bez světla,“ vyprávěl teď Pruďasovi. „Prý nemají žádné oči a jsou bílé od hlavy až k patě.“</p>
<p>„Mhm…“ Boïndil si vykroutil z černého vousu poslední zbytky vody, potom se postaral o cop, čůrky vody zanechávaly na podlaze jeskyně tmavou stopu. „Ale klany mýho kmene přece taky žijí uvnitř v horách…“</p>
<p>„Ale oni občas vycházejí ven, buď se musejí postarat o dobytek, věnovat se obchodu nebo dělat jiné věci, které je přivádějí na slunce,“ pokusil se Tungdil o vysvětlení. Nebyl žádný učený v tom nejpravějším slova smyslu, domníval se však, že tento jev má něco společného s délkou pobytu mimo dosah světla.</p>
<p>Mezitím zanechali jeskyni a dunící vodopád daleko za sebou a pochodovali chodbami, které vypadaly, jako by je voda před mnoha a mnoha slunečními cykly vyhloubila ve skále. Nakonec prošli malou ocelovou brankou a došli k jakémusi stavení. Nosiči Tungdila zvedli a položili ho i s nosítkami na stůl.</p>
<p>„Vypadá to lépe, než jsem si myslela,“ pronesl něčí hlas, pronikavější a krásnější než cinknutí kladiva na kovadlině. „Rozstřihněte to, chci si prohlédnout rány.“</p>
<p>Dva trpaslíci přiložili obrovité kleště k lemu kroužkové košile, třetí obsluhoval držadla. Krátké, silné čelisti nástroje s klapáním procvikávaly jeden kroužek košile za druhým, jako kdyby byly ze dřeva, a ne ze železa. Nakonec se obě poloviny košile prostě rozpadly. Trpaslíci kolem pahýlů šípů prořízli ostrým mečem koženou halenu a rozhalili ji.</p>
<p>„Podívejme se, copak ti alfové udělali,“ znovu zazněl onen hlas, pak Tungdilovi vstoupila do zorného pole sněhobílá trpaslice, která k tomu hlasu patřila.</p>
<p>Byl na ni překrásný pohled, její zjev rozprášil v Tungdilovi myšlenky na Balyndis jako úder kladiva a rozmetal je na tisíc droboučkých kousků. Byl si jistý, že ještě nikdy v životě neviděl tak krásnou trpasličí ženu.</p>
<p>„Já jsem Myrmianda,“ představila se. Červené oči si ho přátelsky změřily a přelétly po holé hrudi k ránám. Přes tmavohnědé šaty měla přehozenou koženou zástěru, čelo jí obepínala zlatá čelenka a přidržovala bílé vlasy. „Já jsem chirurga, u mne jsi v dobrých rukou, řekli by ostatní. Tak se na mě musíš spolehnout a věřit, že říkám pravdu.“</p>
<p>Sklonila se nad ním a její, na trpaslici velice jemné prsty opatrně osahaly místa kolem ran. Tungdil do sebe nasával její vůni. Čistá, svěží… nešířil se z ní žádný závan potu nebo uhlím prosyceného kouře z ohniště, vnímal jen vůni bylinek.</p>
<p>„Nic není ztvrdlé, nikde se nic nezbarvilo. Vraccasovo požehnání tě doprovázelo.“ Vzpřímila se a udělala rukou jakési znamení. Její pomocníci posunuli tělo více nahoru, vysvlekli mu kroužkovou košili a rozpárali zadní část kožené haleny. „Alfové používají šípy, na které hroty jen nasazují. To znamená, že nemohu šípy prostě jen vykroutit, v tom případě by ti špice uvízly v těle. Musím je vytlačit druhou stranou ven.“</p>
<p>Její poslední slovo ještě ani nedoznělo a trpaslice již rychle zvedla ruku, ukazovák a prostředník sevřely zbytky šípu a zatlačily.</p>
<p>Tungdil skousl zuby, až mu v uších hlasitě zahučelo. Měl pocit, že mu léčitelka vrazila do ramene a do hrudi rozžhavené ocelové dráty. Trpaslice druhou rukou uchopila vystupující špice a se škubnutím je vytáhla z masa ven.</p>
<p>„Jsi hodně statečný,“ pochválila ho, vhodila hroty do malé misky s vodou a omyla si v ní krví zbarvené ruce. Potom vzala z další misky husté, vlhké chomáče mechu, položila je na otevřené rány a za asistence jednoho pomocníka na ně přiložila obvaz. „Modrý mech zastavuje krvácení. Za pár hodin vyměníme obvaz za nový a zítra už nebudeš mít žádné bolesti.“ Rozmíchala v poháru nějaký prášek a podala pohár trpaslíkovi. „Vypij to. Dodá ti to sílu a vyžene z rány všechny nečistoty.“</p>
<p>„U Vraccase! Ještě nikdy jsem neviděl, že by nějakej léčitel někoho ošetřil tak rychle,“ uklouzlo Boïndilovi uznale. Málem si přál, aby i on byl zraněný, aby si na sobě mohl umění této chirurgy vyzkoušet.</p>
<p>Léčitelka na něho kývla. „Děkuji. Ošetřování ran se věnuji už dost dlouho.“</p>
<p>Tungdil od ní nedokázal odvrátit zrak. Byla pravým opakem Balyndis, mluvila jasnou trpasličí řečí, prokládanou prvky spisovného jazyka, a s největší pravděpodobností se jí dostalo zcela mimořádného vzdělání. To si alespoň o ní namlouval, když si prohlížel její nepříliš statnou postavu. Kovářka byla skoro dvakrát tak silná, práce u kovadliny a u výhně vyžadovala větší svaly než činnost, kterou provozovala chirurga.</p>
<p>Rychle vyprázdnil pohár. „Já jsem Tungdil Zlatoruký,“ řekl. Trpaslice ho úplně fascinovala a až po chvíli ze sebe setřásl ochromení. „Tohleto je Boïndil Dvojčepel z klanu Vrhačů seker z kmene Beroïnova.“</p>
<p>Léčitelka si osušila ruce šátkem a odložila ho na odkládací stolík. „Těší mne, že se mohu seznámit s hrdinou od Černého skaliska,“ odpověděla s lehkou úklonou. „Není pravděpodobné, že by tě vypudili z tvého kmene kvůli tomu, že jsi zničil Nôd’onna. Takže předpokládám, že ses do naší říše dostal náhodou, že ano? Spadli jste při boji s alfy do rybníka?“</p>
<p>„Nevykládej si to špatně, Myrmiando, ale o tom si spíše popovídáme s tvým králem,“ odpověděl Tungdil, přestože se necítil dobře při pomyšlení, že musí trpaslici, která mu právě vytáhla z těla hroty dvou šípů, a navíc se mu nesmírně líbila, dát negativní odpověď na otázku, co se skrývá v pozadí jejich návštěvy.</p>
<p>Léčitelka vypadala chviličku zklamaně, ale pak se opět usmála a Tungdilovi se rozbušilo srdce. „Nu, po této odpovědi si myslím, že to přece jen nebyla žádná náhoda.“</p>
<p>Sbalila si chirurgické přístroje. Tungdil zahlédl štíhlé nože, háky, pilky a jiné předměty, které svým vzhledem naznačovaly, že by zdravému tělu mohly způsobit nesmírnou bolest. Myrmianda je stočila do šátku, přepásala takto vzniklou ruličku koženými řemínky a opustila místnost.</p>
<p>„Hezky se uzdravuj,“ popřála mu, než zmizela ze dveří.</p>
<p>Místo ní vstoupil dovnitř bělovlasý trpaslík, kůži měl bílou jako prostěradlo a oči hnědé jako úrodná půda. Měl na sobě kroužkovou košili a za opaskem se mu houpala sekera.</p>
<p>„Vraccas nechť nechá výheň vašeho života ještě dlouho plát,“ pozdravil je přívětivě a přistoupil blíž. „Já jsem Gemmil Mozolnatá pěst a Svobodní si mě vybrali, abych byl jejich nynějším vládcem.“ Tungdil a Boïndil se mu představili a měli dojem, že i Gemmilovi jejich jména něco říkají. „Buďte vítáni. Domnívám se, že jste k nám přišli skrz rybník s nějakým určitým důvodem, že?“</p>
<p>„Bramdal Mistrovské ostří nám poradil, jak se k vám dostaneme,“ nadechl se Tungdil k delšímu vyprávění. Vylíčil v něm trpaslíkovi, že trpasličí říše v Šedých horách byla znovu obnovena, popsal setkání s katem, co jim popravčí vyprávěl o vyvržencích a co se jim přihodilo u rybníka. „Avšak přijmi můj dík jménem tří trpasličích kmenů, kterým jsi pomohl v tunelech.“ Uklonil se, nakolik mu to rány dovolily. „A také můj dík za to, že jsi s námi bojoval před výhní v říši Pátých proti Nôd’onnovým hordám.“</p>
<p>„Přečetl jsem si tvé poselství, které jsi nám zanechal v tunelech.“ Gemmil se radostně usmál. „Možná nás ostatní trpasličí kmeny považují za vyvržence, protože jdeme vlastní cestou, ale jsme děti kováře a nemohli jsme připustit, aby Skrytá země padla do rukou toho šíleného maguse.“</p>
<p>„Těší mne, když slyším, že ty i tvoji poddaní…“</p>
<p>„Oni nejsou žádní poddaní, Tungdile,“ opravil ho regent na místě. „Jsou svobodní, ale pochopili jsme, že je důležité určit jednoho trpaslíka, který v časech nouze činí potřebná rozhodnutí a uvádí je v život. V současnosti připadl tento čestný úkol mně, ale za tři cykly to může být jiný trpaslík z našich řad.“</p>
<p>Pruďas vyprskl. „Vy si svoje krále volíte, jak se vám zlíbí?“ Něco takového prostě nedokázal pochopit. „No to jsou pěkný mravy.“</p>
<p>„Skutečně. To <emphasis>jsou pěkné </emphasis>mravy,“ potvrdil jeho slova Gemmil, kterému nijak nevadilo, jak s ním Boïndil mluví.</p>
<p>„Vytáhli jste do boje, abyste chránili Skrytou zemi. Směl bych vás proto poprosit, abyste tak učinili ještě jednou?“ pronesl Tungdil rychle, aby Pruďas, který užuž otevíral ústa, nemohl nic dodat. Potom vylíčil pověsti, které koluji o táhnoucí, podivně změněné armádě skřetů, a společně s tím popsal, co se přihodilo u Kamenné brány. „Ushnotz a skřeti z jihu se budou snažit tohoto průsmyku zmocnit. Gemmile, naše nová trpasličí říše je příliš slabá na to, aby odolala útoku několika tisíc těch bestií, které se jen těžko dají zabít! A jestli ten skřet, který nám unikl do Země za horami, přivede k bráně od severu druhou hordu těch nestvůr, bude se schylovat k pádu naší říše ještě dříve, než ji vůbec dokážeme vybudovat. Potřebujeme tě i silné paže tvých trpaslíků. Nikdo se k nám nemůže dostat rychleji než vy.“</p>
<p>Vládcova tvář se zachmuřila, bílé obočí se sevřelo tak úzce, že vypadalo jako souvislá čára soli. „To, co říkáš, zní vážně. Ztráta Ohnivé čepele nám náš boj rozhodně neusnadní. Jestli leží na dně rybníka, je navždy ztracena.“</p>
<p>„No, a co má být? Vykováme si prostě novou. Víme, jak na to,“ Boïndil se snažil přítele povzbudit a všem namluvit, že ta pohroma není tak velká. „A co by s ní asi tak dělali alfové? Pro ně to je prostě sekera, se kterou ani neumějí zacházet. Nejspíš nebudou chtít vyhladit sami sebe.“</p>
<p>„To ne. Ale bude chybět našemu lidu,“ odpověděl Tungdil zamyšleně. „Ta sekera je znak naší převahy nad těmi nestvůrami, mistrovské dílo kovářského umění. Obávám se, že Gemmil má pravdu. Její ztráta zasáhne naše lidi hlouběji než nějaký boj s přesilou nepřátel.“ Obrátil se k vládci Svobodných. „Prosím tě jménem našeho krále Glaïmbara Ostré čepele a všech národů Skryté země: nenechávej nás v těchto chvílích bojovat samotné. Tví bojovníci nám musejí dodat novou odvahu a rozptýlit pochybnosti, které dokážou i z toho nejsilnějšího bojovníka udělat roztřesený věchýtek.“</p>
<p>Gemmil nepotřeboval dlouho, než dospěl k rozhodnutí. „Rozešlu posly, aby všude roznesli zprávy, které jsem se od tebe doslechl. Jakmile sestavíme vojsko, pošlu je do Šedých hor.“ Přejel si rukou po vousu. „Kdyby skřeti zaútočili dříve, než se k vám mí lidé dostanou, budete muset vydržet. Ale my přijdeme. Vraťte se a podejte o mých slovech zprávu svému králi.“</p>
<p>„A co myslíš, kolik nám jich přispěchá na pomoc?“</p>
<p>„Tolik, kolik dokážu sehnat,“ odpověděl Gemmil vyhýbavě. „Myr, několik dalších léčitelů a menší eskorta vás doprovodí domů, abyste dorazili ve zdraví.“ Jeho pohled sklouzl na Tungdilův obvaz. „Podruhé už bys setkání s alfy nepřežil. Za to bych nemohl nést odpovědnost.“ Jeho ruka dopadla na železnou závoru u dveří.</p>
<p>„Gemmile, mohu tě ještě o něco poprosit?“ Král přikývl. „Vyprávěl jsem ti o tom, že znovu budujeme říši Pátých. Najdou se ve vašich řadách dobrovolníci, kteří by u nás chtěli zůstat a stát se částí naší společnosti?“</p>
<p>„Vrátit se zpátky ke strnulým způsobům trpasličích říší?“ Král uvažoval. „Slouží ti ke cti, že myslíš na ty, kteří byli svými kmeny zavrženi. Nejdříve vybojujeme tu bitvu se skřety. Ale já ti hned teď nabízím, abys pak žil u nás tak dlouho, jak budeš chtít, abys poznal rozdíly mezi námi a trpasličími kmeny. Potom pochopíš, proč bude tak málo našinců ochotno odejít tam, kde jim hrozí nesvoboda.“</p>
<p>„Nesmysl!“ rozčiloval se Boïndil hlasitě. „Co to tu ten král vypráví za vyložený nesmysly?“ Dupal po místnosti, hlavu zataženou mezi ramena, a zamířil rovnou ke Gemmilovi. „U nás nežije ani jeden jedinej trpaslík v nesvobodě!“</p>
<p>„Tak? Takže ty smíš dělat, co chceš, a nemusíš dělat, co nechceš?“</p>
<p>„Jasně,“ ozvalo se trucovitě dvojče.</p>
<p>„Můžeš se tedy postavit proti názoru náčelníka klanu, když je zcela jasné, že není v právu?“</p>
<p>„My máme jenom takový náčelníky klanů, kteří… jsou rozumní,“ zkusil to trpaslík s výmluvou a úpěnlivě se zadíval na Tungdila. Jeho žhavý temperament ho nevyhnutelně zaváděl do slepého dolu.</p>
<p>„A ty si myslíš, že má smysl udržovat při životě rivalitu mezi klany, i když důvod onoho sporu je již dávno zapomenutý?“</p>
<p>„Nějakej důvod ten spor určitě měl,“ zabručel Pruďas rozmrzele.</p>
<p>„Ale pak smíš aspoň uzavřít manželský svazek s trpaslicí, kterou miluješ, ne?“</p>
<p>Pruďas nevrle zkřížil ruce přes prsa, mlčel a vzdal se.</p>
<p>„Mé otázky nemají za cíl, abych tě před tvým přítelem zahanbil, ale abych ti ukázal tři z mnoha oblastí, ve kterých není všechno v pořádku.“ V Gemmilově obličeji se neodrážela žádná zloba, takže mu jak Tungdil, tak i Pruďas plně věřili. „Máme mezi sebou trpaslíky, kteří byli odvrženi, protože se proti takovým věcem bránili. S bolestí si uvědomili, že za své myšlenky musí draze zaplatit. Trpaslíci, kteří se obávali o moc, kterou jejich klan nebo rodina před řadou cyklů dosáhly, si nedopřáli odpočinku, dokud nenašli nějakou záminku, aby na ty nešťastníky uvrhli prokletí.“</p>
<p>Boïndil nalezl po dlouhém usilovném přemýšlení mezírku, do které si s radostí zaryl. „Nesmíme ale zapomenout, že ty bereš <emphasis>každýho, </emphasis>kdo byl vypuzenej do vyhnanství. Taky vrahy a takový, kteří se provinili něčím horším než jen nesprávným slovem v nesprávnou dobu. Je to pro tvoje společenství Svobodnejch to správný?“</p>
<p>Panovník nakonec přece jen naznačil, že mu už tato diskuse přestává být po chuti. „Nikoho se neptáme na důvody jeho vyhnanství. Když nám je někdo prozradí z vlastní svobodné vůle, jsme jenom rádi. Ale pro nás platí, že se trpaslík musí přizpůsobit poměrům, které u nás vládnou, a přispívat k udržení naší společnosti. Není rozhodující, jakým způsobem.“ Otevřel dveře. „Nezapomeňte, že brzy kvůli vám nasadí vlastní životy. Jestli nějaký zločinec zemře v boji o Skrytou zemi, tak podle mého názoru vyrovnal u Vraccase všechny dluhy a může se vztyčenou hlavou vejít do Věčné kovárny místo toho, aby tahal pro druhé uhlí.“ Hlasitě za sebou zabouchl dveře.</p>
<p>„Johó, tady se pěkně skřípl,“ zasmál se Pruďas spokojeně. „To mu vůbec nechutnalo, tomu chytrýmu panu králi.“</p>
<p>„Nebylo rozumné ho tak dráždit. Jsme na něho odkázaní.“ Tungdil v některých bodech tajně souhlasil s Gemmilovými úvahami. Přidržovat se tradicí nebylo vždy dobré. Sklouzl z lehátka a postavil se vedle přítele, který přes něho přehodil deku. „Ale jak se zdá, bude naše poslání korunováno úspěchem. Tak alespoň naši společníci nezemřeli nadarmo.“</p>
<p>Klekli si k ohni, který hořel v malém krbu a staral se o příjemné teplo, a pomodlili se ke svému bohu, aby jejich padlé laskavě přijal do Věčné kovárny.</p>
<p>Tungdilovy myšlenky brzy zabloudily k vyvržencům.</p>
<p>Hodně by za to dal, kdyby si mohl jejich město prohlédnout. Vytvořili si vlastní styl při stavění domů, nebo zůstali věrní tomu, co si přinesli ze starých domovů? Tyto a tucty dalších otázek musely prozatím zůstat bez odpovědi, přinejmenším do té doby, než bude dobojována bitva s poslední velkou hordou skřetů ve Skryté zemi. Byl pevně rozhodnutý, že projde stejnými dveřmi jako Gemmil a podívá se do tajné říše, i kdyby to mělo být jen na několik málo oběhů slunce.</p>
<p>Jeho touha po vědění se projevovala vždy tam, kde obyčejný trpaslík jako Pruďas jen opovržlivě pokrčil nos a žádal, aby se mohl vrátit do domovských hor. Představa, že objeví něco nového a bude se z toho moci poučit, byla velice lákavá. Například takové kleště, jaké používali pomocníci té chirurgy, aby mu rozstříhali kroužkovou košili, viděl poprvé v životě.</p>
<p>Jeho přítel dokončil modlitbu, zvedl se a odšoural se k výklenku, kam pro ně připravili něco k jídlu. Hladově zabořil zuby do chleba a mávl na Tungdila.</p>
<p>„Pojď už, taky musíš něco sníst,“ zahuhňal nezřetelně s plnou pusou a opravdu se mu podařilo nasypat si do vousů drobty. „S těma tvojima ránama nebude pochod zpátky snadnej. Ale Myrmianda se o tebe dobře postará.“</p>
<p><emphasis>Jsem rád, že mě ty šípy zasáhly, </emphasis>pomyslel si bezděčně a spatřil před očima tvář chirurgy. Dokonce i chmýří na tvářích měla sněhově bílé, s lehkým nádechem stříbrné barvy…</p>
<p>Přepadlo ho špatné svědomí, vynořily se před ním Balyndisiny rysy a slib věrnosti, který jí teprve před nedávném složil. Cítil se provinile. <emphasis>To už neplatí, ona má jiného, se kterým kráčí životem, </emphasis>řekl si. „Ano. Ta se už postará, abych zůstal na nohách,“ prohodil nezávazně a připojil se k Boïndilovi, aby spolu s ním ochutnal jídla Svobodných.</p>
<p>„Vařit umějí docela dobře,“ přiznal Pruďas na adresu Svobodných. Hrozilo, že mu prasknou tváře, tak si je nacpal. „Stejně se ale necítím moc dobře při pomyšlení, že bysem měl bojovat bok po boku s trpaslíkem, kterej byl svým kmenem zavrženej, třeba kvůli vraždě nebo zabití.“ Statečně se zakousl do sýra, který vydával zápach, jaký by omámil i smradlavé skřety. „Určitě je zapudili právem.“ Přestal žvýkat a podíval se na Tungdila. „Byli přeci v právu, že jo, učenej?“ ujišťoval se.</p>
<p>Tungdil slabě přikývl. Pak předstíral, že má plnou pusu, a občerstvil se silným černým pivem ze džbánu.</p>
<p>Ve skutečnosti ho Gemmilovy úvahy přivedly k přemýšlení.</p>
<p>Některá jeho slova bohužel dávala smysl – alespoň pro něho, který byl zvyklý žít s lidmi, kteří se rádi o něco přeli a na základě svého postavení učenců byli zvyklí pochybovat i o těch nejneotřesitelnějších věcech. Stav, ve kterém se nic nesmí měnit, u Lot-Ionana nikdy neexistoval. Tradiční trpaslíci se spíše podobali horám, ve kterých žili: strnulí, nehybní, trvající na svém.</p>
<p>Boïndilovy čelisti drtily jídlo pomaleji než předtím, jeho oči nepřítomně zíraly na stěnu, zdálo se, že i on je zaměstnán přemýšlením. „Ptám se sám sebe,“ řekl nečekaně, „jestli je Vraccasova vůle, abysme od výhně vyhnanců zanesli plamen změny do Šedých hor, abysme i my mysleli jinak, nebo jestli tím jenom zkouší naši víru.“</p>
<p>Tungdil jen horko těžko udržel na uzdě údiv. On sám řadil dvojče spíš do tábora těch, kteří by se nikdy nesnažili otřást starými pořádky. A najednou taková otázka! „Na to ti nemůžu odpovědět.“ Dal si další hlt a neopatrně se pohnul. Žhavá bolest mu připomněla rány v těle a Tungdil s nadávkami na rtech odložil džbán na stůl. „Buďme v tuhle chvíli aspoň šťastní, že se nám od nich dostane podpory. Všechno ostatní vyplyne později samo.“</p>
<p>Boïndil si otřel ústa a hlasitě říhl. „Co si myslíš, jak velká je ta jejich říše, učenej? Deset mil? Padesát mil? A kolik bojovníků nám může Gemmil poslat?“ Dolil si pivo a naplnil i Tungdilův džbán. „Já říkám, že jich nebudou víc než tři stovky.“</p>
<p>„To by možná stačilo. Nemuseli bychom dělat nic jiného než strhávat skřety i s jejich žebříkama do hloubky a kameny jim rozbíjet hlavy.“ Přiťukl si s Pruďasem. „Tak jako tak, po bitvě s námi už tu žádná bestie nebude…“</p>
<p>„Až na ty sviňuchy v Toboriboru,“ doplnil ho Boïndil. „Na to, abysme si za nima udělali rychlej výlet, jsou od nás moc daleko. Tam s nima bude mít to potěšení princ Mallen, úplně sám.“</p>
<p>„Ty by ses tam nejraději vydal taky, že? Jsem opravdu hrozně zvědavý, jestli tě ta tvoje bojechtivost někdy opustí,“ poznamenal Tungdil a potřásl hlavou, přestože to nemyslel tak docela vážně. „Vidím tě, jak pořád ještě táhneš do boje, i když z tebe bude sedm set cyklů starý, bezzubý trpasličí dědek.“</p>
<p>„Já se žádnejch sedmi set cyklů nedožiju, učenej. Mě si smrt najde dřív, o to se postará nějakej šíp, sekera nebo oštěp.“ Pronesl to tak jednoznačně, že z jeho slov Tungdila až zamrazilo. „Aby sis to nevykládal nějak špatně, já netoužím po umírání, ta doba už je pryč. Když jsem ztratil Smeraldu, tehdy bysem nejraději na místě umřel, ale dnes děkuju Vraccasovi za každý oběh slunce, který prožiju. Ale když můj život skončí, tak ať skončí hrdinně a slavně, tak jak to Vraccas dopřál Bavragorovi.“ Pozvedl džbán k Tungdilovi a vyprázdnil ho do dna. „Na Bavragora Perlíka a na všechny, kteří zemřeli pro Ohnivou čepel a pro Skrytou zemi!“ zvolal hlasitě.</p>
<p>„Kéž bychom je v dalším boje nenásledovali i my,“ dodal Tungdil a dopil džbán. <emphasis>Já to s tou Ohnivou čepelí jen tak nenechám. </emphasis>Už si v duchu vymyslel plán. Po boji se sem vrátí s dlouhými sítěmi a vyloví všechno, co je v rybníku. Jestli sekera leží někde na dně rybníka, určitě ji najde. A kdyby tam neležela, tak ji mají alfové a jejich říše stojí na pokraji zhroucení. Nepochyboval, že dostane Ohnivou čepel zpátky. V nejbližší době však nebude moci její ztrátu nijak zvrátit. <emphasis>Přitom bychom ji tak nutně potřebovali. </emphasis>Pivo, které mu ještě před chviličkou tak chutnalo, mu náhle zhořklo na jazyku.</p>
<p><strong>Skrytá země, na jihovýchodě Urgonu,</strong></p>
<p><strong>hlavní město Trojvrší,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p>„O</p>
<p>tevřel jsi mi oči a ukázal, jak jsou trpasličí kmeny zákeřné, za to děkuji Palandiell.“ Král Belletain seděl vzpřímeně na posteli, tělo mu podepírala hromada polštářů. Místo lehké kožené zbroje měl na sobě volný lněný oděv purpurové barvy.</p>
<p>Tři léčitelé se od něj nehnuli, neustále jemně otírali otevřené místo v hlavě, houbičky nasávaly kalnou, narůžovělou kapalinu.</p>
<p>Král ukázal na léčitele a opovržlivě se zasmál. „Podívej se tady na ty vrány. Krouží kolem mě jako kolem zdechliny a doufají, že se brzy stanu jejich kořistí.“ Jednoho léčitele, který stál příliš blízko u něho, král silně odstrčil. Muž zakopl, miska s houbičkou spadla na zem. „Prokleté vrány!“ zaječel na ně král a jeho obličej zrudl. „Krá, krá, krá,“ šermoval kolem sebe rukama, „ale já ještě nejsem žádné shnilé maso. Já jsem hrdý orel Urgonu, mě nikdy neporazíte.“</p>
<p><emphasis>Přišel o rozum. </emphasis>Trpaslík na sobě nedal nic znát. <emphasis>Tím </emphasis><emphasis>líp</emphasis><emphasis>. Díky jeho nemocnému mozku mu budu moct snadno našeptávat nejrůznější věci.</emphasis></p>
<p>Belletain svěsil ruce. „Rozmyslel jsem si, co ti řeknu, Romo Ocelové srdce, a tobě se to určitě bude líbit.“ Vyloudil na tváři tajuplný výraz a kývl na trpaslíka, aby přistoupil blíž. „Pojď sem ke mně a šeptej, aby nás ty vrány neslyšely,“ pronesl úplně potichu. Jeho dech páchl po zkažených zubech. „Oni mi je vnutili a teď dávají pozor na každý můj krok.“ Položil Romovi ruku na rameno, ukazováčkem ťukal do hrudi zakryté brněním. „Zůstane to naším tajemstvím. Tajemství orla z Urgonu a jeho malého přítele, vousatého sokola.“ Zachichotal se jako malé dítě. „Tvůj král a já, z nás dvou budou ti nejlepší kamarádi. Vyženeme Čtvrté z hor, protože…“ Zvedl prst a zakoulel očima. „Jsou to moje prokleté hory! Moje! Neplatili mi žádný nájem, toho sis dobře všiml, Romo. Můžu je vyhodit jako dlužníka, který neplatí včas. Moje oddíly jsou…“</p>
<p>„Pane, příliš se rozčilujete,“ poznamenal jeden z léčitelů opatrně. „Vypijte odvar, aby se vám uklidnila krev a netlačila mozek ven z hlavy.“ Ustaraně pohlédl na otvor, ze kterého nyní prosakovala kapalina stále silněji.</p>
<p>„Krá, krá, krá,“ zachechtal se Belletain a dal si ruku přímo před pusu.</p>
<p>Druhý léčitel se snažil za pomoci jemného násilí dotlačit krále k tomu, aby se víc vzpřímil a aby hlava a díra v ní byly ve vodorovné poloze, ale Belletain ho praštil pěstí do žaludku. „Zpátky, mrchožroute!“ zahromoval.</p>
<p>„Pane, prosím,“ pokoušel se muž, kterého právě udeřil, zmírnit králův vztek. „Dopřejte si klidu, abyste mohl jasně přemýšlet. Čtvrtí…“</p>
<p>„Tys nás poslouchal!“ zavyl Belletain. Jeho ruka vyrazila vpřed, vyškubla Romovi od opasku řemdih, a než tomu překvapený trpaslík dokázal zabránit, dopadly tři železné koule léčiteli na hlavu a rozdrtily ji. „Ha! A hned je po krákorání!“ Hodil Romovi jeho zbraň zpět. „Běž, sokolíku, a pomož svému novému příteli zlikvidovat i oba ostatní ptáky.“ Král natočil hlavu ke dvojici léčitelů a zlomyslně se na ně zašklebil.</p>
<p>Romo nerozhodně držel řemdih v ruce.</p>
<p>„Nedělej to, u Palandiell! Král trpí od té doby, co ho zasáhla koule z ruky obra, zmatením smyslů,“ prosil ho jeden z mužů. „My jsme odpovědní za jeho blaho, bez nás…“</p>
<p>Belletain si přitiskl dlaně na uši. „Prosím tě, můj sokole, zbav mě těch krákajících bestií!“ zaječel. „Chci nové. Tihleti neumějí zpívat.“</p>
<p>Trpaslík popošel k léčitelům, ti před ním nervózně couvali. „Nemějte strach, já bych vám nic neudělal…“ Nečekaně zespodu švihl řemdihem muže po levici do přirození, druhý muž vpravo dostal rukavicí osázenou trny do žaludku. Oba se zhroutili na kamennou dlažbu a tam se kroutili bolestí. „Ale váš král si to vyžádal,“ dokončil trpaslík větu, zatímco se ruka, ve které držel zbraň, zvedla a pak prudce dopadla dolů. Stačily dva údery a sténání přestalo být slyšet, tři léčitelé leželi s roztříštěnými hlavami kolem Belletainovy postele.</p>
<p>„Můj sokolíku!“ pochválil ho král nadšeně. „Vrány konečně umlkly.“</p>
<p>„Pošlu ti léčitele z našich hor, kteří ti odstraní bolesti z hlavy,“ slíbil mu Romo a otřel si zakrvácené koule řemdihu o šaty mrtvých mužů. „A ti tě nikdy nebudou obtěžovat svými hlasy.“</p>
<p>„Výborně.“ Král se šťastně usmál a zabořil se do polštářů. „Ach, to je krása. Takový klid.“ Obrátil se k oknu a pozoroval, jak slunce ozařuje strmé horské louky. Sytá zeleň svítila v jeho jasu a slibovala bohatou senoseč. „Pomstím se Lothairovým jménem,“ zazpíval na melodii jedné staré urgonské lidové písně. „Čtvrtí zaplatí za jeho smrt, ta je bude stát nekonečně mnoho krve a zlata.“ Znovu se podíval na Roma. „Nekonečně mnoho krve a zlata,“ zopakoval. „Vyřiď strýci, že jsme dohodnutí. Ať mi řekne, až budeme moci obsadit Hnědé hory. V mých oddílech jsou zkušení bojovníci, kteří mají pevný krok, ten je křepce povede úzkými stezkami přes horské hřebeny a kolem propastí. Jestliže jim orel něco nařídí, budou ho následovat. A až se dozvědí pravdu o smrti mého milovaného synovce, nedokáže je zastavit už vůbec nic.“</p>
<p>Romo se uklonil. „Mám radost, že alespoň ty nám věříš. Jiné panovníky zaslepuje povrchní sláva ostatních trpasličích kmenů, které si tu důvěru ničím nezaslouží. Ty jsi nejmoudřejší panovník ve Skryté zemi.“ Pozpátku vycouval ke dveřím.</p>
<p>„Pošli mi pár lokajů, ať odsud vyhodí mršiny těch havranů. Ať se na nich napasou jejich bratři a sestry,“ požádal ho král v povznesené náladě a široce rozpřáhl ruce. „Opět cítím vítr pod křídly! Orel se zvedá k novým výšinám, díky sokolovi!“ Zamával na trpaslíka. „Vrať se brzy zpět, abychom mohli spřádat plány.“</p>
<p>„To nebude trvat dlouho.“ Trpaslík opustil královu ložnici, zavřel za sebou dveře a hlasitým smíchem dal průchod radostí, která v něm přímo kypěla. Kdyby to neudělal, tak by se snad udusil. Jakmile se léčitelé z Lorimburova kmene shromáždí kolem Belletaina, nikomu se už nepodaří vrazit klín do spojenectví těchto dvou nových partnerů.</p>
<p><emphasis>Můj strýc může být se mnou spokojen. </emphasis>Pohvizdoval si a kráčel chodbami hradu, aby mohl okamžitě vyrazit domů. Měl naspěch, protože hořel zvědavostí, do jak velkých potíží se mezitím dostal princ Mallen.</p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>v hlavním městě bývalé</strong></p>
<p><strong>kouzelné říše Lios Nudin, Porista,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p>A</p>
<p>ndôkai si přečetla řádky, které jí do Poristy poslala Xymtys, a cítila, že potvrzují její úsilí učinit z Narmory co nejrychleji novou magu. <emphasis>Hvězda, která padá k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>zemi, oheň, který v Zemi</emphasis><emphasis> za horami nepohasíná. O Samusi</emphasis><emphasis>ne, bože rovnováhy, co se tam na západě chystá k nám vpadnout?</emphasis></p>
<p>Dopis ale přece jen obsahoval i něco dobrého. Království Prvních se pod královniným vedením pouštělo do vybudování toho, co hvězda a lavina zničily. Xamtys slíbila, že pevnost vybuduje s ohledem na možné ohrožení rychleji, než ji postavili panovníci před ní, a že k tomu použije všechny síly, které má k dispozici. Mezi řádky probleskovala víra a sebedůvěra.</p>
<p><emphasis>Bude to stačit? Jsou stateční trpaslíci dostatečnou zábranou k odvrácení pohromy? </emphasis>Položila dopis na stůl a vyhledala Narmoru, kterou předtím poslala do knihovny, aby se seznámila s písmem a znaky učenců.</p>
<p>Nebude snadné ohnout poloalfčin vrozený talent, aby dokázala využívat stejných zaklínadel jako její mentorka. Dar alfů se opíral zčásti o jednotlivé slabiky, zčásti o intuitivní používání magie, která měla jen pramálo společného s tím, co ovládala Andôkai.</p>
<p>Narmora sice znala některá zaklínadla, jimž se naučila od své matky, ale nechápala znaky, které k nim patřily. Proto trávila dopoledne v knihovně paláce, zatímco odpoledne a pozdní večerní hodiny byly vymezené pro praktické procvičování magie. Krátce před nočním klidem navštěvovala Narmora svého strnulého muže, držela ho za ruku a prolévala zlostné slzy. Její nenávist zničí všechny, kteří to Furgasovi udělali.</p>
<p>Andôkai vstoupila do místnosti, celé zastavěné od podlahy až ke stropu regály a skříněmi, na nichž se kupily knihy a folianty, atlasy a příručky. Prkna se pod tíhou sepsaných lidských vědomostí místy nebezpečně prohýbala.</p>
<p><emphasis>Když má člověk dost papíru, může s ním utlouct i trolla, </emphasis>řekla si v duchu, když kráčela kolem řad regálů a hledala svou fámulu.</p>
<p>Narmoru, která kvůli pokročilému těhotenství vyměnila zbroj za široké, příjemné šaty, našla, jak sedí u malého okénka. Světlo dopadalo přímo na rozevřené stránky nějaké tlusté knihy, ve vzduchu se třpytila zrnka prachu.</p>
<p>„Je na čase, abychom si vyšly na sluníčko.“ Teprve při pohledu na Narmoru si uvědomila pach jedinečné knihovny: papír, kůže, klih a prach se smísily v cosi, s čím v posledních slunečních cyklech téměř nepřicházela do styku. Raději se cvičila v bojovém umění, zatuchlé sály v ní už po polovině oběhu vyvolávaly velice nepříjemný pocit. „Děláš pokroky?“</p>
<p>„Jde to,“ odpověděla Narmora váhavě, oči měla pořád ještě upřené na stránku. „Ale některé znaky… Přilepí se mi na rozum a nedovolí, abych se naučila nové, jako by na to nové žárlily.“ Vstala. „Půlka slunečního cyklu je hrozně málo, ctihodná mago,“ pronesla sklíčeně.</p>
<p>„Jde jen o to, abys zvládla základní pojmy a uměla je použít,“ uklidňovala ji Andôkai. „Nezapomeň, že na rozdíl od obyčejných fámulů máš schopnosti, kterých ostatní dosáhnou až po deseti cyklech.“ Všimla si, že talíř s jídlem, který jí přinesla, stojí nedotčený na stole. „Takhle to nejde,“ pokárala ji. „Musíš dbát o to, abys dost jedla. Tvoje dítě potřebuje živiny, jinak to s ním může dopadout zle.“</p>
<p>Narmora se udiveně zahleděla na chléb, zeleninu a maso. „Správně, jak jsem na to mohla zapomenout?“ Vzala si talíř s sebou na cestu a jedla za chůze. „Vypadáte ustaraněji než obvykle, jako kdybyste se dozvěděla nějaké špatné novinky, nemám pravdu?“</p>
<p>Andôkai zůstala stát u jednoho z regálů, vyšplhala se na schůdky, které stály před ním, a hledala mezi rozpraskanými hřbety knih nějaké konkrétní dílo. „Trápí mě ta Země za horami,“ vysvětlovala Narmoře shora. „První mi napsali, že se jim zdá, že v ní hoří.“ Po dlouhém listování zlostně vrátila knihu zpátky a vytáhla jinou. „Jak právě zjišťuji, tak jsme my a naši předchůdci nashromáždili v paláci pouze ty poznatky, které se nějakým způsobem týkají naší vlasti nebo magie.“ Rezignovaně nechala knihu ležet na nejvyšším schůdku a slezla dolů. „Ale nikde nemůžu najít nic o tom, co leží kolem nás. Vůbec nic. Jenom zmínky, že z několika království vyslali přes hory celé expedice, ze kterých se skoro nikdo nevrátil zpátky.“</p>
<p>„Copak nikde nejsou žádní obchodníci, kteří by nám podali zprávy?“ Narmora si prohlížela nesčetné množství knih. „Ani opisy zpráv těch expedic?“</p>
<p>Pokračovaly v cestě ven.</p>
<p>„Jak to tak vypadá, budu si muset dát tu námahu a navštívit nejvýznamnější archivy a sbírky sama.“ Maga vypadala všelijak, jen ne šťastně. „To znamená, že mne na cestě doprovodíš. Je mi líto, že po tobě vyžaduji takové trmácení. Jsem si jistá, že na univerzitách královny Wey narazíme na něco, co nám pomůže. Královna říše Weyurn v minulosti vždy dbala o to, aby podchytila všechno, co se v její zemi přihodilo, i když to byly bezvýznamné věci, jako že do nějakého stromu uhodil blesk.“</p>
<p>Došly na dvůr, nad kterým zářilo slunce. Když si našly stinné místo pod arkádami, připravila se Andôkai, že začne s lekcemi.</p>
<p>Narmora sebrala z talíře poslední kousíček zeleniny a spolkla ho. „Furgas nás bude muset doprovázet.“ Tím, jak to zdůraznila, dala jednoznačné najevo, že tuto skutečnost považuje za samozřejmý předpoklad. Maga musela její naděje zbořit.</p>
<p>„Furgas potřebuje klid, a ne cestování po mizerných cestách přes Skrytou zemi, na kterých vůz tančí jako loď na vlnách.“</p>
<p>„Kdo na něho bude dávat pozor? Djerůn?“</p>
<p>„Myslela jsem na jeho nejlepšího přítele Rodaria. Ten bude mít radost, že bude spát v mojí posteli, a to nepochybně i udělá, i když mu to zakážu,“ vysvětlila jí maga svůj plán.</p>
<p>Narmora se na ni podívala, jako by přišla o rozum. „Ctihodná mago, já znám Neuvěřitelného už dlouhou řadu cyklů. Jeho herecké umění a obratnost v zacházení se slovy jsou nesmírné, on zvládne vše, co se mu zamane, a tyto dovednosti nepochybně zastíní jen jeho touha po páření. Ale aby napodobil léčitele tak dobře, aby se z něho stal opravdový léčitel, to neumí. Pravděpodobně by byl Djerůn opravdu vhodnějším adeptem.“</p>
<p>„Djerůn nemůže tento úkol převzít, dokonce ani kdyby byl lepším uchazečem. Vyšlu ho jako zvěda do Země za horami, abychom se dověděly, co se tam děje. Vědět, že tam hoří, nám v ničem nepomůže.“ Počítala s odporem své fámuly a důkladně se na něho připravila. „Nedělej si o Furgase starosti. Zesílím kouzlo a Rodario bude muset jenom každé tři oběhy povléct postel novým prostěradlem, aby Furgas neležel ve vlastním potu.“ Ukázala na druhou stranu obloukovité chodby. „Stoupni si tam dozadu, zkusíme něco nového.“</p>
<p>Poloalfka poslechla, ale nezdálo se, že by s tímto řešením souhlasila. „Jste si jistá účinkem svého kouzla? Co by se stalo, kdyby nečekaně přestalo fungovat?“</p>
<p>Andôkai zvedla ruce, její prsty vytvářely znaky a kreslily do vzduchu stříbrné symboly. „Furgas by zemřel,“ odpověděla po pravdě a vyslala zaklínadlo na cestu.</p>
<p>Narmora instinktivně nastavila proti energii, která k ní vystřelila, vztyčenou ruku a vyslovila krátké zaklínadlo.</p>
<p>Zářivý paprsek se za letu zbarvil a nabral temně zelený odstín, zpomalil, opsal oblouk, který ho zavedl pod strop arkád, podletěl pod nimi a pak prorazil nahoru mramorovým kvádrem, ve kterém způsobil velkou díru.</p>
<p>Maga to nedokázala pochopit. „Tys ho nějak proměnila,“ vysvětlovala si ten fenomén. „Ty jsi změnila jeho podstatu… Ale jak jsi to dokázala?“</p>
<p>Narmora se pousmála. „Pochopila jsem snad ty znaky v knize špatně a vytvořila jsem něco nového?“</p>
<p>Strop nad Andôkai praskl, krouživým pohybem se na ni snášel zelený blesk a zasypal ji úlomky kamene a kousky mramoru. Zaklínadlo se vrátilo a plnilo úkol, snažilo se s neotřesitelnou tvrdošíjností přenést svůj účinek na osobu, která ho vyvolala. Maga zmizela v oblaku bílého kamenného prachu.</p>
<p>Narmoru zasáhl kousek mramoru do ramene, zároveň ucítila v podbřišku palčivou bolest, která ji připravovala o všechny síly.</p>
<p>Její kolena podklesla, se zasténáním se zhroutila k zemi a držela se za zakulacené břicho. Vnitřní strany kalhot náhle ztmavly, promočila je kapalina, která měla původ někde v jejím těle.</p>
<p><emphasis>Ne! </emphasis>Dotkla se vlhké látky, a když se její prsty zbarvily do ruda, polilo ji najednou horko i chlad. „Ne! Bohové, neberte mi ještě i mé dítě!“ vykřikla bezmocně. Oči jí zčernaly a dědictví její matky jí vykreslilo do zkřiveného obličeje tenké, tmavé linie.</p>
<p>Pokusila se vzepřít. Zpočátku se snažila opřít o sloup, ale krvavé prsty jí sklouzly po hladkém povrchu kamene dolů. Narmora dopadla jak dlouhá, tak široká na tvrdou podlahu a její břicho narazilo na kus mramoru, ležící na zemi.</p>
<p>Tentokrát zřetelně ucítila, že něco v ní prasklo, a to něco, co povolilo, jí zaplavilo vnitřnosti v těle. Schoulila se do sebe a hlasitě vykřičela své zoufalství, zatímco z ní proudila plodová voda. Její rozechvělé ruce ji nedokázaly zastavit.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nikdo nevěnoval skutečnou pozornost malomocnému, jehož znetvořený obličej byl skryt pod několika šátky, plnými žlutých skvrn. Tu a tam zalétl jeho směrem nějaký čtvrťák, který muž s mnoha úklonami zvedl.</p>
<p>„Tu máš, najez se a táhni jinam.“ Hostinský před něho postavil svůj nejopotřebovanější talíř a nejstarší džbánek, přičemž si dával pozor, aby se nedotkl mužových rukou, jen nedostatečně skrytých v potrhaných rukavicích. To nádobí potom vyhodí. Asi bude muset použít drahou octovou vodu, aby pořádně očistil lavici a stůl. Ale neujmout se nemocného znamenalo přivodit na sebe hněv bohyně Palandiell, a to by ho přišlo ještě dráž než ocet.</p>
<p>Malomocný něco naříkavě pronesl a uklonil se, nemoc mu už musela natolik rozežrat jazyk, že nedokázal mluvit.</p>
<p>Poblíž seděly dvě ženy v prostých šatech a nějaký muž. Bavili se tak tiše, že nikdo jiný ve výčepu nemohl rozhovor zaslechnout. Nemocného si vůbec nevšímali.</p>
<p>„Vůbec netuším, od koho mají ten úkol,“ řekla blondýnka podrážděně.</p>
<p>„To jsem si myslel,“ přikývl muž. „Fruda a Granselma ani nenapadlo, aby o své prácičce řekli cechu, a chtěli si celou kořist nechat pro sebe.“ Nalil si víno a vyprázdnil pohár. Na jeho tváři se odráželo jisté uspokojení. „To mají za to, ti nenasytní bastardi.“</p>
<p>„Ten kolos ze železa má na nás příšerný čuch,“ nadávala tmavovláska. „Kde nemá maga stráže, tam se objeví on. Jestli chcete vědět, co si myslím, tak v té zbroji trčí nějaká proklatá nestvůra.“</p>
<p>„Je to něco umělýho. Žádný člověk přece není tři kroky velký.“ Světlovlasá žena se podívala na malomocného, který se opřel hlavou o zeď a usnul. Její oči žádostivě sklouzly k váčku, v němž měl uschované mince.</p>
<p>„Tady ne,“ zasyčel muž. „Copak jsi ztratila rozum? Kdyby tě při tom někdo…“</p>
<p>„No jo,“ uťala žena jeho káravé kázání. „Nechám ho být. S troškou štěstí nám vběhne do cesty v nějaké boční uličce. Na někoho, kdo tak jako tak brzy pojde, má hrozně moc peněz.“ Zasmála se a ostatní se k ní připojili. „Slyšeli jste taky o tom, že hledají Nudinovy skryté přívržence?“ chtěla vědět.</p>
<p>„Ne Nudinovy, ale Nôd’onnovy. Nová paní Poristy vypsala tučnou odměnu za každou hlavu, to je asi pravda,“ přikývla tmavovláska. „Vím, co uděláme. Najdeme si někoho, komu budeme moct podstrčit důkazy, a pěkně ho očerníme. Pak si zajdeme za magou vybrat prachy.“</p>
<p>„Skvělý nápad,“ pochválil ji muž nadšeně. „Maga se nebude dlouho zdržovat nějakým procesem a dá ho popravit. Nesmí to být nikdo, koho si lidi ve městě moc váží.“</p>
<p>„Tak bude nejlepší, když vezmeme tebe,“ poškádlila ho blondýnka, druhá žena se nahlas rozesmála. „Hm, jak přišli na to, že se tady zdržují nějací staří Nôd’onnovi fámulové?“</p>
<p>„Povídá se, že Frud a Granselm použili zbraně, na kterých bylo vyryté magusovo znamení,“ vysvětlil jí muž důvod onoho podezření. „Já si myslím, že to je naprostý nesmysl, ti dva byli všecko možný, jenom ne Nôd’onnovi kamarádi, a s magií neměli vůbec nic společnýho.“</p>
<p>„Hm. To by znamenalo, že ten, kdo jim ten úkol dal, po nich chtěl, aby použili právě takové meče, ne?“ Blondýnka sáhla po mužově poháru s vínem a jeden hlt z něho upila. „Je zvláštní, že by někdo chtěl vyvolávat magino podezření. To nedává smysl, nebo ne?“</p>
<p>Trhli sebou, když malomocný vedle nich zakašlal a s funěním se probral z dřímot. Okamžitě se od něho odsunuli kousek dál, aby je nezasáhly jeho sliny.</p>
<p>Muž zachrčel, zvedl se a odpotácel se ke dveřím. Návštěvníci hostince mu uhýbali a viditelně si oddechli, když se za ním zavřely dveře. Hostinský přispěchal s vědrem octové vody a důkladně vydrhl lavici i stůl.</p>
<p>„Jdeme!“ vykřikla plavovlasá žena a vstala. „Myslím si, že ten malomocný nebude svoje peníze potřebovat mnohem dřív, než jsem si původně myslela.“ Ostatní vyšli za ní ven na ulici a naslouchali.</p>
<p>Pronikavě znějící zvoneček, který si muž přivázal k noze, aby na sebe upozornil a varoval lidi v okolí, jim prozradil, kde malomocný právě je. Blondýnka s úšklebkem vytasila dýku a přitiskla si ji k předloktí tak, aby ji nikdo neviděl. Potom pospíchali směrem, odkud zaznívalo zvonění. Její kumpáni přitom dávali pozor na okolí.</p>
<p>Malomocný se vynořil před nimi, rychle kulhal vpřed, pak hodil pohledem přes rameno a s nadávkami zabočil do nejbližší boční uličky. Cinkání náhle doznělo.</p>
<p>„Všiml si nás! Pojďte, lapneme ho!“ Vběhli za roh, blondýnka se vyřítila vpřed a okamžitě zakopla o hromádku ošuntělých šatů. Upadla na dlažbu, dýka zařinčela o kameny. Mužova pravá bota se zamotala do koženého pásku, ke kterému byl přivázaný zvoneček, a ten hlasitě zacinkal.</p>
<p>Žena si odplivla a vstala, v ruce držela odhozenou kutnu. „Jen se na to podívejte!“ vykřikla otráveně. „To nebyl žádný nemocný. Šaty jsou cítit… mastí nebo po mastku.“ Její prsty osahaly skvrny, pak si k nim přičichla. „Jeto barva!“</p>
<p>„Magin špicl,“ zabručel muž a rozhlédl se kolem. „Vyslechl nás. Musíme ho najít, než nás prozradí.“ Přidělil každé ženě jednu cestu a rozdělili se, aby toho muže našli a umlčeli.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rodario zůstal bez hnutí stát ve stínu vchodu do nějakého domu a pozoroval, jak světlovlasá žena, která v hostinci vrhala pohledy na jeho váček s penězi, pomalu kráčí ulicí. Tu a tam se zastavila a nastražila uši, jestli v nezvykle tiché Poristě nezaslechne nějaký zrádný zvuk, který by ji k pronásledovanému přivedl.</p>
<p>Ve skutečnosti měl radost, že po nesčetných nocích, strávených v městských putykách, konečně náhodou něco vypátral. S čím však nepočítal, byla chamtivost lupičů, která ho nyní tvrdě zahnala do úzkých, a to mu pořádně zkalilo povznesenou náladu.</p>
<p>Ti se nevzdají dříve, než skoncují s jeho životem, protože herec znal jejich obličeje a slyšel o cechu těch lotrů, který určitě musel existovat.</p>
<p><emphasis>Co mi chybí, je člověk, který si oba ty vrahy objednal, </emphasis>pomyslel si a vydechl, protože jeho pronásledovatelé prošli kolem něho, aniž by si ho všimli. Pokud bylo to, o čem se v hospodě bavili, pravda, už se mu to správné jméno ani nepodaří vypátrat. Pravda zemřela spolu s oběma útočníky.</p>
<p>Mnohem více ho však zaměstnávala skutečnost, že někdo rozdmýchává víru, že ve městě pobývají Nôd’onnovi žáci a pořádají hony na ty, kteří podporují Andôkai.</p>
<p><emphasis>To nedává skoro žádný smysl. Kromě toho, že by oni sami byli proti fámulům a chtěli, aby </emphasis><emphasis>maga</emphasis><emphasis> za ně vykonala špinavou práci. </emphasis>Tato úvaha ho přivedla k další otázce, kdo by tak mohl mít z boje obou skupin prospěch. <emphasis>Zdá se to ještě zamotanější. </emphasis>Na jeho panských rysech se objevil uchvácený úsměv. <emphasis>Ale stejně je to velkorysý námět pro novou divadelní hru s lokálním koloritem!</emphasis></p>
<p>Právě se chtěl odplížit pryč, když za zády kdosi prudce otevřel dveře. Ze vchodu pronikl slabý záblesk světla, něčí ruce ho popadly za ramena a vtáhly dovnitř do domu. Zámek dveří s prásknutím zapadl na místo a Rodario se stal zajatcem.</p>
<p>„Promiňte, to je nějaké nedorozumění, vážené panstvo a občané Poristy.“ Někdo ohnul Rodariovi paže dozadu, jakýsi silný člověk herce popadl a otočil ho. Mim hleděl na zakuklené hlavy tří lidí, jedna patřila nějaké ženě, jak poznal podle charakteristických vyboulených míst na šatech.</p>
<p>„Špicl té uzurpátorky,“ zasyčel muž, který ho svíral. „Poslouchal u našich dveří.“</p>
<p>Žena přistoupila k Rodariovi a důkladně si prohlížela jeho obličej. „Já ho znám. To je ten herec, který řídí práce v Poristě poté, co byl zraněný jeho přítel.“</p>
<p>Netrvalo dlouho a Rodario si z těch několika málo prohozených slov a podivného způsobu oblékání složil skládanku dohromady. Narazil na Nôd’onnovy příznivce v tu nejhorší možnou chvíli. „Ne, nikdo takový nejsem, vážení občané,“ snažil se vykroutit z nepříjemné situace a nasadil svůj pověstný úsměv. „Ve skutečnosti mu jsem hrozně podobný.“</p>
<p>„Jenom nějakej herec by mluvil takhle vznešeně,“ zasmála se žena. „Je to on.“ Kývla na muže, který stál za Rodariem. „Měl jsi pravdu. Dobrá práce! Teď můžeme zjistit, co má maga v plánu.“ Ukázala na židli. Rodario k ní byl ne zrovna jemně dovlečen a násilím ho na ni posadili, pak mu svázali ruce. Žena se k němu sklonila. „Co kuje tvoje paní, ty otrhaný podržtaško?“</p>
<p>„Ale prosím vás, vy si to vykládáte úplně špatně. Já nejsem žádný podržtaška,“ usmál se na ni herec. „Chtěl bych v klidu vybudovat svoje nové divadlo, a protože jste zranili mého přítele Furgase, musím navíc ještě převzít jeho úkoly.“ Záměrně formuloval věty tak, jako kdyby nevěděl, že za útokem vězí obyčejní lupiči.</p>
<p>Žena na jeho trik okamžitě naletěla. „My jsme na vás nezaútočili. Proto nás udivuje, že to stráže a dnešní majitelka pořád tvrdí,“ vypěnila. „Copak bychom byli takoví blázni, abychom použili zbraně se znakem našeho mistra? Jaká lest se za tím skrývá? Chce snad neprávoplatná majitelka Nudinova města poštvat lidi proti nám? Co bude jejím dalším krokem?“</p>
<p>„Ctěná dámo, na mě se rozčilujete úplně zbytečně. Já jsem prchal před třemi skutečně odpornými lotry a ve vchodu do tohoto domu jsem hledal záchranu. Přitom mě musel váš přítel zahlédnout. Bohužel si zcela špatně vyložil, co tady dělám.“ Prohlédl si ji odshora dolů prosebným pohledem. „Pusťte mě. Nikomu neřeknu, že tady jste. Abych pravdu řekl, nemám Bouřlivou obzvláště v lásce, je to odměřená, zahořklá žena, která neustále cítí potřebu se nějak uplatnit.“ Mluvil a mluvil, přitom se snažil rozvázat si provazy. Muž, který na něho dohlížel, změnil pozici, posadil se vedle okna a vyhlížel ven. „Mohl bych vám přihrát nějaká tajemství, co vy na to?“ nabídl jim drze spolupráci.</p>
<p>Na jejích očích mohl vidět, že ji málem okouzlil, když ho do brady zasáhl bolestný úder z boku. „Ty zatracenej kecale!“ vyjel na něho jeden z mužů. „Nezamlžuj nám rozum tím svým plácáním. Odpověz na její otázku: co má maga za lubem? Před několika málo oběhy slunce jsme ji viděli ve městě, když…“</p>
<p>„Hej, buďte zticha,“ napomenul je hlídač u okna. „Tam venku stojí nějací lidi.“</p>
<p>„Kolik?“ chtěla tiše vědět ta žena.</p>
<p>„Tři,“ ozvalo se. „Jsou ozbrojení a dívají se sem dovnitř.“</p>
<p>„To jsou…“ Rodario chtěl původně říct „pouliční lapkové a vrazi“, ale aby byl zmatek ještě větší, rozhodl se přece jen raději předstírat oficiálního špicla. Pouta si už mezitím dost uvolnil na to, aby mohl ruce kdykoliv vytáhnout ze smyčky. „Moji lidé. To jsou moji lidé, ti tohle hnízdo krys vyberou!“</p>
<p>Žena mu uštědřila tvrdý pohlavek. „Já jsem ti málem uvěřila, ty špinavěj komediante,“ zasyčela. „Zabijte ho, pak zmizíme zadními dveřmi.“</p>
<p>„Ha. Snad si nemyslíte, že tam na vás nebudou číhat?“ řekl Rodario rychle, a přestože mu útroby svíral strach, zaznívala v jeho hlase rozhodnost a převaha. „Vzdejte se mým mužům a ti vás ušetří. A já za vás ztratím u Andôkai nějaké to slovíčko, jestli se přiznáte.“</p>
<p>„Nemáme se k čemu přiznávat. Raději zemřeme, než abychom se poddali uzurpátorce.“ Žena vytrhla dýku z pochvy připevněné na opasku na zádech a chtěla její ostří prohnat herci srdcem.</p>
<p>Rodario zvedl nohu a vší silou ji kopl do podbřišku. „Možná nemáte koule, ale doufám, že to i tak bolí,“ komentoval její zasténání. Vystřelil do výše, popadl opěradlo židle a praštil jí po hlavě muže, který se k nim řítil. Přitom se ze stolu uvolnila jedna noha a proletěla oknem, takže tlustá okenní tabulka praskla.</p>
<p>„Jdou sem!“ vykřikl hlídač u okna rozčíleně a vytrhl krátký meč z pochvy. „Smrt těm, kteří podporují Andôkai!“ Bez okolků se vyřítil na ulici a vyběhl jim naproti. Muž sice zmizel Rodariovi z dohledu, ale řinčení oceli mu napovědělo, že se lupiči a Nôd’onnův fámulus rychle našli.</p>
<p>Žena překonala bolesti a znovu na herce zaútočila, ten se jí bránil zbytky židle. Její průvodce vyběhl ven do uličky a pospíchal na pomoc příteli. Záblesky rudé záře a praskání ohně nevěštily o osudu lupičů nic dobrého. Rodario zaslechl zděšené výkřiky a dlouhý, táhlý řev nějakého muže.</p>
<p>„Zemři, špicle,“ procedila žena vztekle a udeřila.</p>
<p>Zvolání Rodaria varovalo, uhnul stranou a vrazil jí opěradlo do břicha. Potom jí rozbil sedátko o hlavu. Látka na kapuci se roztrhla a žena se nemotorně zhroutila s otevřenou ránou na hlavě na prkennou podlahu. Dýka se zabodla do dřeva.</p>
<p>Mim byl okamžitě u ní, přitlačil ji k zemi, obkročmo si na ni sedl a přitiskl kolena na zápěstí, aby dál nemohla používat ruce. Žena rychle dýchala, hruď se jí nadouvala nahoru dolů. „Tak, zdá se mi, že si to bohové rozmysleli,“ zasmál se herec a s teatrálním gestem z ní strhl zakuklení.</p>
<p>Pod ním se objevil hezounký obličej. Krev, která stékala po dlouhých černých vlasech až do očí, měla za následek, že vypadala ještě odvážněji. Sotva mohla být starší než nějakých dvacet slunečních cyklů.</p>
<p>„Tak, moje krásko. Teď budete mluvit,“ vyžadoval po ní a bojoval s touhou ji jen tak z rozmaru v žáru souboje políbit, víceméně jako odměnu za to, že nad ní zvítězil. „Vy jste tedy viděla magu v noci v ulicích?“</p>
<p>Dívka se ho marně snažila setřást. „Ty víš, co tam chtěla, tak proč bych ti to měla vyprávět ještě jednou?“ zasupěla, když její vzdor polevil. „Slez ze mě, nebo z tebe na místě udělám hořící pochodeň!“</p>
<p>Rodario se rozzářil a přejel si rukou po knírku. „Kdybyste to uměla, už bych dávno hořel, to je zcela jisté. Vy jste začátečnice ve věcech magických umění, nemám pravdu?“ Uchopil dýku a přiložil ji dívce k hrudi, přímo nad srdce. „Řekněte mi, co jste viděla. Při čem jste magu pozorovala?“</p>
<p>„Bavila se s nějakými dvěma muži,“ vyplivla na něho. „Vždyť to přece víš!“ Znenadání prudce švihla nohama nahoru, lýtka ho zezadu těsně sevřela kolem krku, její tělo se napnulo a děvče ho ze sebe stahovalo dolů.</p>
<p>Rodariova páteř pod tím zacházením jen úpěla. Pokud nechtěl, aby mu zlomila vaz, musel povolit tlak.</p>
<p>Jakmile zvedl kolena z jejích zápěstí, vykroutila se zpod něho jako had a kopla ho mezi nohy. „Protože vím, že máš koule, tak taky vím, že tě to bude bolet,“ zasmála se zlomyslně.</p>
<p>Zkroutil se a zápolil sám se sebou, aby zachoval klid. Dýku držel kousek před bradou, aby se dívka vzdala pomyšlení na nový útok.</p>
<p>Jeden z jejích průvodců se vrátil zpátky, opřel se o rám dveří a lapal po dechu, pod ramenem mu po ruce stékala krev z řezné rány. Z ulice zazníval dovnitř křik měšťanů, volali, aby sem přispěchaly stráže. „Utíkej, Nufo, hned tady budou.“</p>
<p>Žena k němu přispěchala a podepřela ho. Loupla po Rodariovi nenávistným pohledem a pak se rozběhli k zadnímu východu, aby stačili utéci.</p>
<p>Rodario neměl v úmyslu nečinně přihlížet. Maga tajně hovořila se dvěma muži. V noci. Tajně. Přestože kdyby chtěla, mohla si jako paní města k sobě kohokoli povolat.</p>
<p><emphasis>Tady něco nesedí a oni mi to řeknou. </emphasis>Přinutil se zvednout na nohy a v předklonu se vydal za nimi, jeho malý Rodario a oba bratříčci mu v kalhotách prudce bušili, v podbřišku cítil nepředstavitelnou bolest.</p>
<p>Nufa a její přítel fámulus došli ke dveřím. „Zmiz odsud, špicle!“ výkřikla dívka, vytrhla zraněnému rychle z pochvy meč a výhružně se s ním proti herci rozpřáhla. „Jestli se ještě někdy potkáme, tak tě zabiju!“</p>
<p>„Jak politováníhodné a smutné. Přitom jsem vám právě chtěl nabídnout místo ve svém divadle,“ odvětil mim, jednu ruku zabořenou v rozkroku, jako by se tím dala utišit bolest. „Chybí mi jedna dobrá herečka, a když vás tak vidím, jak tu tak dramaticky stojíte a ohrožujete mě, dokážu si představit, že v sobě máte schopnosti dobré herečky.“</p>
<p>Za ní přistál s tupým zaduněním obrovský stín, který se postupně rozvinul až do své skutečné velikosti. Zaskřípalo železo.</p>
<p>„Pozor!“ vykřikl Rodario, aniž by dokázal vysvětlit, proč vlastně Nufu varuje.</p>
<p>Djerůnův dva kroky dlouhý meč proťal se zahvízdáním vzduch, žena se přikrčila. Blýskající čepel usekla dlouhé pramínky rozevlátých vlasů a pak projela trupem jejího průvodce. Chomáče černých vlasů a obě poloviny mužova těla dopadly k zemi.</p>
<p>Rodario věděl, že magin tělesný strážce nebude znát slitování, přesto se o to pokusil. Přikulhal blíž a stoupl si před Nufu, aby ji ochránil. „Hrajte tu hru se mnou, jestli je vám život milý,“ pošeptal, když kolem ní procházel. „Budete mi muset povyprávět všechno, co víte o Andôkainých tajných návštěvách.“ Dívka přikývla, v očích se jí odrážel čirý strach ze smrti. „Ne, Djerůne!“ zakřičel herec na kovovou démonskou masku. „Tahleta musí přežít, abychom ji mohli vyzpovídat!“</p>
<p>Za očními otvory se rozzářilo děsivé purpurové světlo. Vypadalo to, že Djerůn na místě ztuhl jako kus ledu. Držel meč vodorovně v natažené paži, krev zabitého muže po něm pomalu stékala, shromažďovala se u hrušky rukojeti a odkapávala na kameny.</p>
<p>„Djerůne,“ řekl herec pomalu. „Nech ji naživu, slyšíš? Andôkai se na tebe bude hrozně, hrozně moc zlobit, jestli ji zabiješ. Podívej se, je bezbranná a nemůže mi nijak ublížit.“ Ustoupil krok stranou, aby tomu kolosu dokázal, že žena je zcela neškodná.</p>
<p>Stalo se to tak rychle, že to v tu chvíli ani pořádně nechápal.</p>
<p>Paže ocelového obra učinila rychlý pohyb, ostří zabzučelo těsně nad Rodariovou hlavou, prolétlo kolem obličeje a zabořilo se Nufě do středu klíční kosti. Žena vykřikla a padla k zemi, z těla jí proudem stříkala krev.</p>
<p>„Ne!“ Rodario k ní poklekl. „Nufo, je mi to hrozně líto! Já jsem nevěděl, že udělá něco takového. Myslel jsem si…“ Pohled na těžkou ránu v něm vyvolal záchvat nevolnosti.</p>
<p>Její zakrvavené prsty nahmataly límec hercovy košile, přitáhla si ho blíž k sobě. „Maga… dala… dvěma mužům… jakousi tašku,“ vysoukala ze sebe. „Meč… rytiny…“</p>
<p>Herce se zmocnilo naprosto absurdní podezření. „Zaslechla jsi, jak se ti muži jmenují?“</p>
<p>Přikývla. „Gran…“ Její oči sklouzly stranou a rozšířily se. „Ne!“ zasténala a vtom jí zasvištěl meč nad ramenem a projel ústy. Byla na místě mrtvá.</p>
<p>Rodario nedokázal uvěřit tomu, co Djerůn právě provedl. Opatrně položil mrtvou na zem a zvedl se. „Ty jedna plechová stvůro!“ zaryčel na něho. „Tys ji zavraždil! Právě mi chtěla…“ Najednou si uvědomil, proč Djerůn tu bezbrannou ženu zabil, nesměl to však dát najevo, jinak by její osud sdílel i on. „Právě mi chtěla říct, jak se jmenují jejich náčelníci,“ zalhal. „Andôkai se bude zlobit.“</p>
<p>Magin tělesný strážce zasunul zbraň na místo. Pokud mimova slova vůbec vnímal, nijak se to neprojevilo. Za hledím panovala hluboká čerň. Obrátil se doprava, spěchal uličkou a za okamžik zmizel.</p>
<p>Rodario zaraženě dopadl na prázdný sud, který stál vedle zadního východu, a pozoroval oba mrtvé. <emphasis>Určitě bys byla na jevišti dobrá, </emphasis>pomyslel si, když se zadíval na Nufin hezounký obličej.</p>
<p>Djerůn vedl ránu čepelí tak, že na tváři nebylo ani stopy po bodnutí, které prošlo ústy a zabořilo se do krku. V Rodariovi doutnalo jisté podezření a právě tento čin je rozdmýchal posledním nezbytným závanem tak silně, že se rozhořelo mocným plamenem. <emphasis>Já jsem tušil, že z toho budu mít jenom těžkosti.</emphasis></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />VII</p>
<p><strong>Skrytá země, Dsôn Balsur,</strong></p>
<p><strong>hlavní město Dsôn,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" />ukavice z černého sametu s láskou hladila diamanty na ostří zbraně, s úctou přejela po hlavě sekery, zdobené intarziemi. Prsty sklouzly nahoru k robustnímu topůrku, kolem kterého se sevřely. Opatrně zvedly zbraň z jejího lože na tmavém brokátu. „Je těžká,“ konstatoval libě znějící hlas nějakého alfa.</p>
<p>Ta, která mu dar předala, klečela před schodištěm z černého mramoru, vedoucím k oběma trůnům. Sametový polštářek držela nad hlavou, oči upírala na nejnižší schod. Bez vyzvání nesměla zvednout oči. „Já vím, nesla jsem ji až do Dsôn Balsuru, Nagsore Inàste.“</p>
<p>„Tvé svévolné jednání, Ondori, vyžaduje tvrdé potrestání,“ umravnil ji jemný hlas jiné alfky, „avšak tvůj úspěch nám umožní, abychom zapomněli, že se na tebe zlobíme.“</p>
<p>„Jste příliš laskavá, Nagsar Inàste,“ poděkovala Ondori a dívala se, jak černá rukavice pokládá sekeru zpátky na místo.</p>
<p>„Co se stalo s jejím nositelem?“ vyptával se alf.</p>
<p>„Utonul v jednom rybníku, černém jako smůla, Nejvyšší, spolu se svým společníkem. Celé dva oběhy slunce jsme pozorovali břeh, ale už se nevynořili. Kroužkové košile je asi stáhly ke dnu, kde se utopili.“ Z Ondorina hlasu nezaznívalo žádné uspokojení. „Už jsem ho držela, ale kůže na jeho opasku se zbraněmi se přetrhla a on mi proklouzl mezi prsty. Měla jsem ho porazit v boji, a ne aby skončil v bahně jakéhosi bezejmenného rybníka v zaniklém Lesinteïlu! To, co mně a mým sestrám vzal, si měl odpykat nekonečným utrpením. Smrt pod vodou byla příliš lehká,“ vysvětlovala, proč necítí žádnou radost, i když dosáhla takového triumfu.</p>
<p>„Všichni jsme utrpěli u Černého skaliska ztráty, ale kromě tebe a tvých přátel se nikdo necítil povolán opustit své stanoviště a jít se pomstít. Máš naše pochopení, nebudeme však k tobě bezmezně milostiví, Ondori,“ řekla alfka. „Je dobré, že ses k nám vrátila a přinesla Ohnivou čepel. Protože teď už víme, jak ji použijeme.“</p>
<p>„Zítra vyrazíš se svými věrnými přáteli do Šedých hor, tam, kam jsi měla namířeno,“ nařídil jí alf, tentokrát se zřetelnou přísností v hlase. „Vezmeš sekeru s sebou a budeš pomáhat skřetům proti trpaslíkům, kteří se tam potulují. Nic nezapůsobí na mysl těch podzemšťanů ničivěji než ztráta dvou významných věcí: jejich hrdiny a sekery. Skřeti prolomí jejich pevnost, my zlomíme vůli.“</p>
<p>„Nerozumím, Nagsore Inàste. Jací skřeti?“</p>
<p>„Obrovská armáda skřetů táhla podél naší východní hranice a nabrala kurs na Šedé hory,“ vysvětlil jí. „Pravděpodobně se sami chtějí zmocnit říše těch podzemšťanů.“</p>
<p>Ondori slyšela o této armádě poprvé, a co jí připadalo ještě horší, nedokázala ten nový rozkaz pochopit: „Proč nám nepomohli? A proč bychom měli těm páchnoucím, zbabělým zvířatům pomáhat za to, že nic nedělala, právě tou nejsilnější zbraní, jaká ve Skryté zemi existuje?“</p>
<p>„Kvůli moci,“ zaznělo dvojhlasně.</p>
<p>„Žádáme od tebe,“ hovořil vládce dále, „abys svému národu zajistila podíl na dobytí té pevnosti, aby si vítězství neodnesli skřeti samotní. Jménem Dsôn Balsuru vkročíš do Šedých hor a zajistíš nám útočiště pro případ, že bychom museli opustit říši.“</p>
<p>„Opustit, Nagsore Inàste?“ Ondori málem pozvedla hlavu a bez povolení se podívala na nejvyšší bytost v říši, takový děs se jí zmocnil po slovech, která právě pronesl. „Lidé se při tažení nedostali ani o půl míle dopředu a…“</p>
<p>„Lidé platí za touhu vyhnat nás ze Skryté země stovkami padlých. Jsou tvrdohlaví a neposlouchají rady elfů, proto je pro nás snadné prošpikovat je pod ochranou lesa našimi šípy.“ Panovnice se na trůnu pohnula, Ondori to poznala podle vlnícího se lemu její dlouhé sukně. „Avšak lidí je nespočet. Přivážejí sem dobrovolníky a slibují jim bohatství naší vlasti. Navíc je pouto mezi lidmi, elfy a trpaslíky silné. Jsou zajedno v přání zničit Dsôn Balsur. Ta jejich jednota je naším největším nepřítelem. Natrvalo jí nedokážeme vzdorovat.“</p>
<p>Látka zašustila, někdo se jemně dotkl temene Ondoriny hlavy. Před očima se jí vznášela čepel s ozdobnými rytinami, panovnice jí zleva přiložila ostří k čelu a ostrým řezem táhla doprava. Krví, která se vyřinula z rány, jí na kůži namalovala symboly.</p>
<p>„Vezmi si s sebou požehnání Inàstů, Ondori, předej ho přátelům a vyjeď za skřety. Nepovažuj za trest, že se musíš zahazovat se skřety, místo toho obrať pozornost na odpovědnost, kterou ti svěřujeme.“ Alfčin hlas sladce dopadal Ondori do uší, umrtvil palčivou bolest.</p>
<p>„Co mám dělat, kdyby odmítli a nechtěli nám dovolit, abychom se na tom vítězství podíleli, Nagsar Inàste?“</p>
<p>„Potom vezmeš tuto sekeru, Ondori, a zabiješ s ní jejich náčelníka. Musí vidět, jakou moc máme v rukou,“ nařídila jí panovnice. „Kdyby bylo nutné, povedeš je proti pevnosti a té hrstce trpaslíků, kteří se tam snad vrátili. Skřeti tě budou ze strachu následovat.“ Ruka se přestala dotýkat její hlavy, bylo to znamení, že smí odejít.</p>
<p>Ondori na kolenou vycouvala se sklopeným pohledem zpátky od schodů, před sebou držela polštář s Ohnivou čepelí. Tak se kousíček po kousíčku sunula po temném mramoru dozadu.</p>
<p>Teprve když minula veřeje dveří a slepí služebníci před ní zavřeli dveře z tionia, zvedla se a zahleděla se přímo na znaky, vyryté do kovových dveří.</p>
<p>NAVĚKY PŘETRVÁVAJÍ STVOŘENÍ INÀSTE,</p>
<p>NAGSORANAGSAR,</p>
<p>BRATR A SESTRA.</p>
<p>JEJICH TVÁŘE</p>
<p>PŘÍLIŠ KRÁSNÉ PRO OČI,</p>
<p>PŘÍLIŠ KRUTÉ PRO DUŠI,</p>
<p>SMRTELNÉ PRO SRDCE.</p>
<p>SKLOŇ HLAVU V ÚCTĚ A V DĚSU.</p>
<p><emphasis>O vlásek</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> </emphasis>pomyslela si na okamžik před chviličkou, když se málem podívala nahoru. Neexistovaly žádné záznamy o tom, co se přihodilo alfům, kteří ten zákaz nedodrželi, ale skutečnost, že se někteří po audienci u Nesmrtelných nevrátili do svých domovů, jí i ostatním jednoznačně ukazovala, že takové rouhání asi nikdo nepřežije.</p>
<p>Ondori si setřela zaschlou krev z víček, pečlivě však dbala na to, aby si nesetřela symbol na čele.</p>
<p>„Můžeš odejít,“ přikázal jí jeden ze slepých služebníků a prázdné oční důlky se obrátily přímo k ní. „Vyvedu tě ven.“ Přistoupil k alfce a stoupl si vedle ní, jeho kroky se zdály tak jisté a bezpečné, jako kdyby ji i celé okolí mohl vidět. „Polož mi paži na rameno,“ nařídil. Ondori tak učinila, pravou rukou se dotkla kovu jeho obřadní zbroje.</p>
<p>Společně zvolna kráčeli vysokými chodbami, jejichž krása zůstala jejímu průvodci navždy utajena. Stěny byly zhotoveny z ebenového dřeva, umělecké vkládané prvky z leštěného stříbra a matného tionia podtrhovaly krásu materiálu.</p>
<p>Nejlepší malíři a kresliči vytvořili z krve poražených nepřátel malby, v nichž opěvovali činy jejího národa: jak byli zničeni elfové ve Skryté zemi, jak si podrobili lidi, a to nejednou, jak neustále rozšiřovali své teritorium a jak vytvořili Dsôn Balsur, krásnější a ponuřejší říši než všechny ostatní, které kdy její národ uvedl v život.</p>
<p>Před jednou prázdnou skvrnou na stěně zůstala Ondori stát. Tady si umělci rezervovali místo, už začali s obrazem líčícím smrt knížete elfů Liútasila, v jemných náznacích jej tam bylo možné spatřit už teď.</p>
<p><emphasis>Jestli to někdy někdo dokončí? </emphasis>Alfka byla plna obdivu nad tím, jaké pestrosti barev se dá dosáhnout mícháním různých druhů krve. Rozeznala nic neříkající lidskou krev, rozličné odstíny zelené krve skřetů a jejich příbuzných, jasnou krev elfů a sytě tmavou krev podzemšťanů.</p>
<p>Věděla, že to není nic lehkého malovat pouze životní mízou. Rychle se srážela a jen pomocí určitých bylinek a esencí ji bylo možno udržet v tekutém stavu. Její matka toto umění ovládala perfektně. Od její smrti v Zeleném háji zůstal malířský stojan v jejím domě opuštěný, protože jak Ondori, tak její sestry se štětce ani nedotkly.</p>
<p>„Pojď dál.“ Průvodce položil ruku na její a pokračoval v chůzi.</p>
<p>Brzy potom mohla palác vládnoucího sourozeneckého páru opustit. Dveře ze dřeva ztvrdlého na kámen se se zaskřípěním rozevřely a pak se s hlučným zaduněním za ní zavřely. Drnčení, hlasité jako bouřka, postupně odeznělo a opět zavládlo ticho.</p>
<p>Alfka prošla velkým, prázdným náměstím, pod podrážkami bot se s tichým skřípěním o sebe třely kousíčky kostí, velké jako perly. Byly zhotoveny z pozůstatků jejich nepřátel; tělesné pozůstatky elfů, trpaslíků, lidí a Tionových bestií všeho druhu sloužily k tomu, aby co nejvíce zpříjemnily chození po náměstí i po všech ulicích a uličkách Dsônu. Vybledlé pod sluncem Skryté země tvořily pozoruhodný kontrast k tmavým budovám.</p>
<p>Ondori dospěla k okraji plošiny. Večerní vítr jí čechral tmavě hnědé vlasy a pohrával si s maskou na očích.</p>
<p>Dsôn ležel uprostřed kráteru o průměru deset mil a hloubce dvě míle.</p>
<p>Legenda pravila, že jedna slza stvořitelky Inàste spadla do Skryté země a rozleptala ji. Elfové ze Zlaté nížiny se marně snažili kráter zasypat, a když její národ elfy zničil, postavil ze vší té hlíny horu vysokou více než tři míle, na níž stál obrovský palác z kostí, v němž sídlil vládnoucí sourozenecký pár.</p>
<p>Ondorin pohled putoval po budovách města, které bylo jejím domovem, všechny byly postaveny z ebenového dřeva. Dřevo sneslo nesmírnou zátěž, tak velkou, že jste mohli bez problémů na sebe postavit sedm pater. Teprve při větších výškách bylo zapotřebí nejdříve postavit kamennou zeď a vybudovat základy.</p>
<p>Tvrdost dřeva umožňovala umělcům z řad stavitelů navrhovat ty nejpohlednější formy. Nenápadité škatule, ve kterých obvykle žili lidé, jste tady nenašli. Symetricky ztvárněné rohy, graciézní výklenky, líbezné vestavby, přístavky zdobené nejrůznějšími kudrlinkami, věžičky a kopule, které se vplétaly jedna do druhé, to všechno se jí rozprostíralo pod nohama a vytvářelo ponurý celek, ve kterém pokradmu zářila bělost cestiček. I zde všemu dodávaly zvláštní naléhavost stříbrné vložky, dekorativní kameny a tionium, jiné kameny a legování začnou zářit teprve ve chvíli, kdy na ně padne světlo měsíce a hvězd. V noci vypadal Dsôn ještě nádherněji.</p>
<p><emphasis>Byla by škoda, kdybychom museli tohle všechno opustit a vyměnit náš domov za kamenně stěny v horách, </emphasis>pomyslela si a žalostně pohlédla ke strmému okraji kráteru, za nímž zapadalo krvavě rudé slunce.</p>
<p>Ondori se otočila, zvedla hlavu a zadívala se na vrchol paláce. Měl tvar věže a jeho vnější obložení se skládalo výlučně z kostí.</p>
<p>Viděla kosti malé, velké i obrovité, pocházející od lidí, obrů, skřetů i draků. Mezi nimi se nacházely i takové kousky, které se nehodily k žádnému známému tvoru, a velikostí překonávaly dokonce i dračí kosti. Všechny dohromady tvořily sto kroků vysoký pás a umělecky se proplétaly jedna s druhou. Rezbáři z nich vyhotovili sochy a sousoší s různými scénami, a jakmile začínaly být příliš vykotlané a pórovité, byly nahrazeny novými. Protože její národ netrpěl nedostatkem nepřátel, považovali zajisté, že palác bude moci v této podobě existovat i dál.</p>
<p>Dalších osm set kroků až k samotnému vrcholku štíhlé věže paláce tvořily čistě jen kosti elfů. Byly to tělesné pozůstatky vyhlazených elfských národů ze Skryté země.</p>
<p>V záři zapadajícího slunce měnil palác barvu, zářil medovou barvou, pak oranžově a nakonec tmavě rudým odstínem jako krev trpaslíků. Ondori tento pohled přímo milovala.</p>
<p>„Ty žiješ? Takže můžeme i my doufat, že nám sourozenci udělí milost?“ ozval se za ní hlas jejího přítele Estugona.</p>
<p>Ondori se pousmála a obrátila se. Před ní stáli její průvodci, se kterými vytáhla do Skryté země, aby na vlastní pěst přinesla smrt vrahům rodičů. „Ano, můžete. A budete mě muset doprovázet ještě jednou, až zítra opustíme Dsôn Balsur a vyjedeme do Šedých hor.“</p>
<p>Tázavě na ni pohlédli. „Já jsem počítal s tím, že nás pošlou zaútočit na celou jejich armádu,“ pronesl Estugon udiveně.</p>
<p>Ondori pozvedla Ohnivou čepel. „Ne. My těm slabomyslným skřetům zabereme část jejich nové říše.“ Několika stručnými větami vysvětlila, co se od nich očekává.</p>
<p>„No, v mých uších to není žádný trest, spíš důkaz důvěry,“ usoudil Estugon a pohlédl ke věži. Ondori postřehla, jak se z jeho očí vytrácí čerň a je nahrazována čirou bílou barvou. Právě teď se vyznačoval dokonalou krásou, vypadal jako elf. „Děkuji vám, Nagsore Inàste a Nagsar Inàste,“ zvolal hlasitě a vrhl se k zemi, jeho společníci učinili totéž. „Nikdy vás nezklameme.“</p>
<p>Alfka si stoupla před ně a vytasila štíhlý nůž. „Povstaňte, abych vám mohla předat požehnání, jaké bylo uděleno i mně,“ pronesla a provedla se svými společníky stejný rituál, jakým jí požehnala Nagsar Inàste. Nikdo z přátel nehnul ani brvou, když je řízla nožem. Byla to čest, něco mimořádného, že se jim dostalo požehnání od samotných Nesmrtelných. Znaky na čele ponesou s nesmírnou hrdostí a pýchou.</p>
<p>„Teď bychom si měli odpočinout,“ nařídila jim. „Budeme muset jet pořádně rychle, abychom ty tupé bestie dohnali.“</p>
<p>„Můžeme zabít ještě víc podzemšťanů, to je krása,“ radoval se Estugon. „Samotní Inàste vedli náš osud tak, že jsme v Lesinteïlu narazili na vrahy tvých rodičů a mohli je konečně zničit.“</p>
<p>„Jeden mi pořád ještě chybí. Můj otec hovořil o třech neobyčejných podzemšťanech a já jsem v té skupince nikde neobjevila to chybějící dvojče.“</p>
<p>„Možná uteklo.“</p>
<p>„Podzemšťan, který by nechal přátele a bratra na holičkách? Nikdy. Já si myslím, že je v Šedých horách. Alespoň ti ostatní odtamtud vyrazili. Vidíte, máme velice dobré důvody, abychom je navštívili.“ Ondori potěžkala Ohnivou čepel v ruce a potřásla hlavou, až pak si ji zavěsila na záda. Děsila se toho, že by ji třeba někdy musela použít proti skřetům. „Nikdy nepochopím, proč vykovávají takové zbraně. Jsou těžké, špatně padnou do ruky a snadno v něčem uvíznou, rychleji, než by jeden chtěl.“</p>
<p>Stoupala po schodišti, které ji po pěti stech stupních dovedlo na plošinu, kde její společníci nechali čekat zvířata, na nichž jezdili. Upír noci a ohnivý býk stáli vedle sebe, nebylo nutné je přivazovat, poslouchali pány na slovo.</p>
<p>„Trpaslíci jsou malí a na svou velikost hodně silní, asi to má něco společného s tím, že se neustále hrabou v horách,“ odhadoval Estugon. „Žádného z nich si nedokážu představit s mečem nebo s lukem. Na to mají moc krátké prsty,“ prohodil jízlivě a za odměnu sklidil smích ostatních společníků.</p>
<p>Ondori došla k Agrassovi, svému černému ohnivému býku, který jako vždy překypoval silou, a prohlédla si jeho zadní nohy. Trpaslíkovy sekery v nich způsobily těžké rány, moc nechybělo a staly by se pro toto věrné zvíře osudnými. Z hlubokých zářezů pokrytých zaschlou krví se stávaly jizvy, strupy se odlupovaly a pod nimi se objevovalo nové maso, na kterém zatím nebyla žádná srst. Láskyplně pohladila Agrasse po boku a vyhoupla se do sedla.</p>
<p>Její společníci dávali na rozdíl od ní přednost upírům noci, ti se však Ondori zdáli příliš slabí v boji. „Já vím, co si o Agrassovi myslíte,“ řekla, když býka obracela a přitom ho škrábala na širokém zátylku. „Ale ti vaši miloučcí koníčci by po takových ranách, jaké musel vydržet, už dávno pošli.“</p>
<p>Alfové se zasmáli. „Je prostě trošku pomalý,“ dobíral si ji Estugon a kroužil kolem ní na svém frkajícím upíru noci.</p>
<p>Rudooký býk číhavě pozoroval nervózního koně a sklonil hlavu s děsivě působící bojovou maskou. Ondori mu lehkým stiskem stehen dala pokyn, aby skočil. Agrass použil své jeden a půl kroku dlouhé rohy jako vidle a opatrně s nimi zajel pod jezdce i koně tak, aby je neprovrtal. Potom povalil upíra noci na zem tak snadno, jako by kůň vůbec nic nevážil.</p>
<p>„Myslím, že není zvlášť pomalý,“ prohodila s požitkem, když Estugon přistál v prachu.</p>
<p>Upír vyskočil s rozčíleným zařehtáním znovu na nohy, země začínala pod jeho kopyty žhnout. Vycenil špičaté zuby a chtěl se za útok pomstít. Agrass sklonil hlavu a připravoval se k obraně.</p>
<p>Estugon přivolal zvíře zpátky. „Pochopil jsem tvoji lekci,“ zasmál se, když vstával. „Ale stejně by tvůj býk prohrál, kdybychom si dali závod.“</p>
<p>„V boji potřebuji jeho sílu a obratnost. Když zvítězím, nemusím být nijak zvlášť rychlá, až budu odjíždět z bitevního pole,“ odsekla Ondori sebejistě.</p>
<p>Alfka přejela pohledem Dsôn a těšila se z tajuplných záblesků, jiskření a svitu, které tak milovala. Dlouho je zase neuvidí, a tak prosila Samusina a Tiona, aby se z tohoto pohledu mohla radovat i v budoucnu.</p>
<p><strong>Skrytá země, sedm mil</strong></p>
<p><strong>před říší Pátých,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p>M</p>
<p>yrmiandiny ruce uvolnily obvaz. Spokojeně si prohlížela rány, které se mezitím úplně zacelily. „Zvládl jsi to, Tungdile,“ řekla, aniž by odvrátila oči od ran.</p>
<p>„Ne, ty jsi to zvládla,“ odporoval jí s úlevou. „To ty tvoje bylinky zabránily zánětu.“</p>
<p>„Ale tvoje houževnatost způsobila, že k zanícení ani nemohlo dojít.“ Vyměnila vyschlý mech za novou vrstvu a opatrně ji upevnila na ráně. Odpad přistál v ohništi, kde s praskáním shořel. „Až dojdeme k Šedým horám, nebudeš skoro nic cítit,“ slíbila mu. Až teď pozvedla oči. A usmála se.</p>
<p>Na to se Tungdil těšil, stejně jako měl radost ze všeho, co přivádělo trpaslici do jeho blízkosti. Díky její přítomnosti se cesta stala velice příjemnou a zábavnou. Myr, jak jí mezitím směl důvěrně říkat, se s ním ráda bavila. Hovořili o všem možném a nemožném, což mu silně připomínalo večery v Lot-Ionanově knihovně.</p>
<p>Jen málokdy měl příležitost vyměňovat si myšlenky s někým, kdo se vyznačoval stejně vědychtivým a věcí znalým rozumem jako on. Myřino tělo a duch se doplňovaly stejně dokonale jako kladivo a kovadlina.</p>
<p>Vrátil jí úsměv. „Vezmu tě za slovo.“ S její pomocí vklouzl do kožené haleny a kroužkové košile, kterou mu Gemmil věnoval, a posadil se vedle ohně.</p>
<p>Vraccas to podle všeho s ním myslel dobře, když mu poslal tuto trpaslici, aby zapomněl na Balyndis. Už teď měl strach z onoho východu slunce, kdy Myr odejde ze Šedých hor. Na druhé straně nesměl ani on navěky zůstat na podzemních pláních nepřirozených trpaslíků, protože přísahal, že znovu vybuduje říši Pátých. Ale vždyť základ už přece položil, zbytek byl Glaïmbarovou věcí.</p>
<p><emphasis>Co mám dělat?</emphasis> lámal si hlavu a díval se přes plameny na Myr, jak si balí tašku s obvazy. Sám nevycházel z údivu nad pocity, které jím zmítaly.</p>
<p>„Maličké poblouznění, že, učenej?“ škádlil ho Boïndil, který si na klacíku opékal kus sýra. „Copak tě ten tvůj bdělej rozum neuchrání před tím, abys nelítal od jedny sukně ke druhý?“</p>
<p>V jeho hlase se ozýval nezvyklý podtón a Tungdil zbystřil pozornost. „Žárlíš?“</p>
<p>„Pche, já a žárlit. To není ten správnej výraz.“ Boïndil ochutnal sýr, nespokojeně zabručel a znovu s ním zakormidloval nad oheň. „Já nejsem ženská, já jsem válečník. Ženský žárlí, já jsem… zklamanej.“ Kývl směrem k trpaslici. „Celou dobu ses bavil jenom s ní. Svýho starýho přítele jsi nechal celou dobu pochodovat mezi vyvržencema úplně samotnýho.“ Zašermoval sýrem před nosem. „A ti jsou všecko možný, jenom ne zábavní, to ti říkám.“ Uraženě se zakousl do sýra a za ním si nacpal do pusy kus chleba.</p>
<p>„O čem jsme asi tak měli spolu mluvit?“</p>
<p>„O různejch věcech,“ odsekl Boïndil s plnou pusou. „O alfech, kteří na nás zaútočili, co to měli za prapodivnou krávu, co bude teď, když nemáme Ohnivou čepel, jak se asi vede Boëndalovi a jestli ty sviňuchy stojej před branama, nebo co měla znamenat ta runa nějakejch podskalanů ze Země za horama,“ vypočítával a hovořil přitom stále hlasitěji. „Místo toho se tady točíš jako páv kolem tý slečinky s bledou kůží a očima rudýma jako králík, mluvíš tak učeně, až se ti jazyk motá kolem zubů, a málem jsi úplně zapomněl, kvůli čemu jsme vlastně vyrazili.“</p>
<p>Tiché hovory mezi členy jejich doprovodu zmlkly. Myr, která seděla mezi léčiteli a právě jim něco vysvětlovala, se rovněž odmlčela a zadívala se přes oheň na ně.</p>
<p>Spor, ke kterému se tu schylovalo, se Tungdilovi vůbec nehodil. Pruďasův ohnivý temperament prorazil na povrch, mluvením se dostával do ráže a už příliš dlouho neměl před čepelí žádného protivníka, kterému by se mohl pomstít za smrt svých společníků. Navíc se teď, když z dvojčete vypadlo, co mu leží na srdci, skutečně cítil poněkud provinile.</p>
<p>Boïndil se s chutí zakousl do sýra a ukousl i kousek dřeva, který prostě sežvýkal s jídlem, tak byl rozčílený. „Já se divím, Tungdile. Já se divím, jak rychle umíš zapomínat.“</p>
<p>„Sám jsi mi to radil,“ odporoval chabě.</p>
<p>„Měls zapomenout, že se Balyndis chtěla stát tvojí družkou, ale ne zapomenout na všecko ostatní,“ rozkřikl se na něho trpaslík a vůbec mu nedocházelo, že by měl hovořit tišeji. „Je tvojí povinností…“</p>
<p>„Mojí <emphasis>povinností?</emphasis>“ vypěnil Tungdil. „Už toho mám dost, Boïndile, když mi někdo pořád něco říká o mých povinnostech. Kdekdo mi chce ukládat nějaké povinnosti, Lot-Ionan, starý velkokrál, trpaslíci, Skrytá země. S tím je konec! Ode dneška <emphasis>budu já sám </emphasis>rozhodovat, co chci dělat, a přísahám, nikdo jiný, žádný klan, žádný kmen, žádná rodina…“</p>
<p>„Ohó, tak takhle je to tedy? Byls asi moc dlouho u těch vrahů a vyvrženců, co? Tobě se to lehko mluví,“ skočil mu Pruďas do řeči. „Tys nic z toho neměl. Ty nejseš žádnej…“ Rychle se zakousl do klacíku, pokusil se ovládnout, aby neříkal ještě větší hlouposti. Pevně sevřel klacík v zubech a ten se s hlasitým prasknutím zlomil.</p>
<p>Bylo však již příliš pozdě. Tungdil velice dobře věděl, co má válečník na mysli. V očích, které na něho upřel, se zajiskřilo. „Jen to řekni, Boïndile. Seber odvahu a řekni mi z očí do očí to, co si myslí mnozí další.“ Když se nedočkal odpovědi, pokračoval: „Hrdina od Černého skaliska je Třetí, trpaslík, který vyrostl u lidí a který podivuhodným řízením osudu hrál větší roli, než jaká mu příslušela.“ Otočil se k ohni. „Přitom zapomínáte, že mě do té věci vtáhli velkokrál a Balendilín. Bez nich by všechno vypadalo jinak. Potom byste se o mě nemuseli starat a já bych dnes byl obyčejný potulný trpaslík, který lidem za peníze nabízí své kovářské umění. Nebo bych byl jedním ze Svobodných!“</p>
<p>Boïndil litoval svých slov. „Tak jsem to nemyslel,“ snažil se vysvětlit neuvážené věty. „Bez tebe by Skrytá země patřila Nôd’onnovi…“ Zápolil se slovy. „Nejlepší bude, když na ty nesmysly zapomeneme,“ poprosil ho. „Dělejme, jako bysem nic neřekl, učenej.“</p>
<p>Tungdil se smutně pousmál a položil mu ruku na rameno. „To nebyly žádné nesmysly, Boïndile. Řekl jsi pravdu. Stejně jako jsem říkal pravdu i já.“ Zvedl se na nohy a odešel od ohně. Dvojče se chtělo pustit za ním, ale Myrmianda mu dala znamení, aby zůstal sedět a nechal jít ji.</p>
<p>Nalezla ho pod stromem, pohrával si s oblázkem, který někde našel. „Zdá se, že není nijak snadné být hrdinou,“ prohodila a sedla si vedle něho. „Ty jsi měl nějakou družku, která ti nesměla zůstat po boku, pochopila jsem to správně?“</p>
<p>Tungdil si povzdechl. <emphasis>Teď bude všechno chápat úplně špatně. </emphasis>„Ano, Myr, je to tak. Jmenuje se Balyndis Železný prst a ještě před několika málo oběhy slunce jsem věřil, že s ní uzavřu manželský svazek a až do posledního východu slunce budu žít v Šedých horách,“ přiznal se jí.</p>
<p>„Ale ona se držela tradicí a podrobila se vůli svého klanu,“ uhodla Myr. „Tvé srdce ten žal překoná, Tungdile.“ Natáhla ruku po oblázku, jakoby náhodou se jejich prsty navzájem dotkly. „Jestli mu při tom budu moci nějak pomoct, dej mi vědět,“ zašeptala, teprve pak se jejich prsty přestaly dotýkat.</p>
<p>„Myr… já…“ Tungdil pocítil stejné chvění v žaludku, jaké přicházelo, když se vozíky v tunelech řítily prudkým spádem dolů a vítr mu pronikal hluboko do krku.</p>
<p>Myr si před něho dřepla a položila mu štíhlý ukazováček na rty. „Já nejsem nikomu zaslíbená, Tungdile, já jsem ve svém rozhodování svobodná a ještě jsem nepoznala žádného trpaslíka, který by toho věděl tolik co ty. Zajímá mě tvoje povaha a je mi úplně jedno, jakou minulost máš za sebou. Znám dost Třetích, kteří se ničím neprovinili po celou dobu, kdy žili v naší společnosti.“ Její rudé oči vypadaly ve svitu měsíce tajuplně, pod jeho paprsky se bílé vlasy i chmýří na obličeji rozzářily. „Tvé srdce cítí žal. Tak tomu taky má být. Rána musí vykrvácet, aby v ní nezůstalo nic, co by se mohlo zanítit.“ Její ústa se přiblížila k jeho obličeji, jemně ho políbila na čelo. „Až bude tvoje srdce připravené a ty si budeš jistý tím, co ke mně cítíš, a jestli to bude něco víc než pomíjivé vzplanutí nebo pomsta Balyndis, pak mi to řekni. Přiložím na tvé srdce obvaz a vyléčím ho.“ Opět se posadila vedle něho.</p>
<p>Němě hleděli na hvězdy, které zářily nad Šedými horami. „Děkuju,“ pronesl Tungdil po chvíli.</p>
<p>„Za co děkuješ?“ chtěla vědět Myr. „Já jsem ti jenom řekla, co cítím.“</p>
<p>„Za tvoje pochopení. Za tvoji přítomnost. Za všechno, čím jsi mě během posledních oběhů obdarovala,“ odpověděl jí dojatě.</p>
<p>„Bylo mi to taky potěšením,“ odvětila s tichým smíchem, který ho zcela okouzlil. „Kdy už jeden narazí na trpaslíka jako ty, vzdělaného, k tomu ještě válečníka, který navíc dobře vypadá?“ Tungdil svěsil hlavu. „Promiň, nechtěla jsem tě uvádět do rozpaků. Promluvíme si o něčem jiném? O věcech, o kterých se zmínil tvůj přítel? Nebo o Zemi za horami? Jak se zdá, vy jste tam byli. Jak to tam vypadá?“</p>
<p>„Mlžně.“ Tungdil se křivě pousmál, ale jakmile se mu před očima vynořil v paměti obraz toho, co se jim přihodilo, a když popisoval Myr jejich dobrodružství v neznámém, neskutečném prostředí za hranicemi trpasličí říše, přebíhal mu mráz po zádech.</p>
<p>Myr zvedla ramena, jako kdyby i ji zamrazilo. „Je to děsivé místo, kde bych se nechtěla ocitnout. Utíkala bych mlhou a celou dobu křičela a nejspíš bych se v nějaké průrvě zřítila dolů a zemřela. Škoda, že neexistují žádné záznamy o trpaslících, kteří tam žijí. Jak jsi jim to jenom říkal… o těch… podskalanech…“ Povzdechla si. „Je těžké se o nich něco dozvědět.“ Tungdil se na ni zamyšleně podíval. „Kolik ti je, Myr? Kde se ti dostalo takového vzdělání?“</p>
<p>Ušklíbla se. „Jsem ještě mladá, nemám ještě ani sto čtyři cykly. Moji rodiče zemřeli při jednom závalu v tunelu brzy po tom, co jsem se narodila, a tak mě vychovali trpaslíci, kteří dorazili do naší říše před nedávném a přinesli s sebou knihy. Ty úplným zázrakem přečkaly koupel v rybníce a já si v nich četla. Ve všech. Znovu a znovu, až jsem uměla kdejaký řádek, kdejakou runu zpaměti.“</p>
<p>„Tak takhle jsi přišla ke svým znalostem?“</p>
<p>„Ne, ale tím to začalo,“ usmála se. „Vydala jsem se hledat knihy, myslím, že jsem zaklepala snad na všechny dveře a vyptávala se na knížky. Tak jsem se dostala ke svým znalostem. Kvůli samotnému čtení jsem zapomněla, že když je někdo trpaslík, měl by umět pracovat v kovárně a bojovat.“ Mrkla na něho. „Tady, koukněte se na ni. Ta hubená Myr! Zase vleče nějaké knihy…“ pronesla změněným hlasem a dloubla ho do boku. „Nevěřil bys, jaké je to potěšení, když teď po několika cyklech můžu těm mladým trpaslíkům, kteří si tehdy ze mě dělali legraci, sešívat rány a když jim pomaloučku protahuju jehlu kůží,“ napodobila ten pohyb. „Poomalooučku.“</p>
<p>„To je ale krutost,“ rozesmál se Tungdil. „Byli tvoji rodiči také oba…“ Hledal v duchu nějaké vhodné označení.</p>
<p>Myr pochopila. „Bílí jako sníh a oči rudé jako králíci, nebo jak to ten tvůj přítel před chvílí popsal? Ano, oni žili, stejně jako jejich předci, u Svobodných. Myslím si, že k proměně dochází…“</p>
<p>„…když trpaslík nikdy nevyjde na slunce,“ dokončil za ni rozrušeně větu, protože se domníval, že se tím potvrzuje jeho teorie. „Je to stejné jako u mloků!“ Aby jeho tvrzení nevedlo k omylu a ona si je nevyložila jinak, vysvětlil jí rychle své myšlenky. Kvůli takovému přirovnání by se mohla rozzlobit a něčím ho praštit.</p>
<p>„Asi to tak bude,“ souhlasila s ním neméně živě. „Proč by také vycházeli na slunce? Naše říše je obrovská,“ rozplývala se nadšením. „A naše stavby musejí být jiné než ty, které znáš. Mně už takové srovnání nebude dlouho chybět, jsem zvědavá, jak to vypadá u Pátých.“</p>
<p>„Nehotově,“ uvedl to Tungdil na správnou míru a cítil, jak v něm vše vře zvědavostí. „Vy teda žijete jinak?“</p>
<p>„My jsme zřídili v obrovských jeskyních města, vícepatrové skalní domy, nad kterými se vznáší kamenná obloha a na ní září drahokamy,“ vyprávěla mu. „Když tě to táhne k vodě, můžeš si postavit domek u jezera, a když máš hlad, tak jenom vystrčíš prut oknem. Ryby už zaberou samy.“</p>
<p>Pokusil si představit města, ale bylo to pro něho příliš těžké. Jedna věc byla jistá: Myr hovořila v množném čísle, podle toho měli Svobodní více než jedno město. „Rád bych věděl, kolik…“</p>
<p>Zasmála se, vstala a natáhla k němu ruku. „Já jsem ti už tak odhalila příliš mnoho z našich tajemství. Pojď, vrátíme se zpátky. Ostatní si určitě dělají starosti. Brzo sám všechno uvidíš.“</p>
<p>Tungdil se chytil její ruky a nechal si od ní pomoci nahoru. S překvapením zjistil, že je silnější, než jak vypadá. <emphasis>Kdo se vláčí s knihami, nemůže být tak slabý.</emphasis></p>
<p>Když přistoupili k ohni, kývl na ně Boïndil, který držel hlídku.</p>
<p>Tungdil k němu přišel a krátce, ale pevně ho objal. Válečník mu s úlevou poklepal na rameno a měl radost, že mu přítel jeho slova odpustil. „Vždycky když sním ten sýr, mám blbý řeči,“ zabručel. „Když mě uvidíš, jak žvýkám sýr, nedej nic na to, co pak říkám.“</p>
<p>Tungdil se zasmál. „Zapamatuju si to, Boïndile. Vše je odpuštěno a zapomenuto.“ Lehl si vedle ohně a podíval se na Myrmiandu, která ho pozorovala přes plameny a věnovala mu úsměv, jak to ještě před nedávném dělávala Balyndis.</p>
<p><strong>Skrytá země, Šedé hory</strong></p>
<p><strong>před říší Pátých,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p>S</p>
<p>křet skočil do úkrytu za skalním výběžkem, nastavil plochý nos větru, přicházejícímu přes hory od severu, a hlasitě zavětřil k velké průrvě.</p>
<p>Jemný větřík nepřinášel nic, čeho by se musel obávat.</p>
<p>Zvedl hlavu kousek výše a pátravě se rozhlížel přes okraj skály. Křídla brány byla široce rozevřená, jako by kdekoho zvala ke vstupu. Široko daleko nebylo vidět žádné hlídky, které by se mu postavily do cesty nebo vyvolaly poplach, jakmile se vynoří.</p>
<p>Zabručel, zvedl se a procházel mezi skalami a troskami zdi rovnou k obrovité bráně, která nabízela snazší cestu do říše podzemšťanů.</p>
<p>Protože jejich kníže Ushnotz zavrhl obvyklou cestu průsmykem ke Kamenné bráně, hledali nějakou jinou možnost a on jako první ze všech zvědů něco našel. Šel ke vchodu, nevšímavě šlapal do louží vody z roztátého sněhu, které se vytvořily všude na zemi, a opatrně začenichal dovnitř, jestli třeba teď neucíti čerstvou stopu podzemšťanů.</p>
<p>Jeho rty se stáhly do úšklebku. Uchopil roh, otočil se a mocně do něho zadul, aby byl jeho signál v dáli slyšet.</p>
<p>Okamžitě uslyšel odpověď. Ushnotz mu uložil, aby čekal na jeho příchod a mezitím dál jistil vchod.</p>
<p>Skřeta ani nenapadlo vzdát se zaslouženého odpočinku. Koneckonců, on byl tím šťastlivcem, který celému vojsku ušetřil namáhavá stoupání a pochod napříč sněhovými poli a ledovcem až k bráně.</p>
<p>Spokojeně vykvikl, posadil se na kámen, který ležel ve stínu Šedých hor, a prohrabával se batohem, až našel velký jutový šátek. Do něho si zabalil zbytky masatce, kterého zabil cestou. Nečekaně na něho náhodou narazil. Ten muž byl pořádně velký a on ho nedokázal sníst na posezení, tak si vzal jeho lýtka do zásoby na cestu. To, že maso už silně páchlo, mu vůbec nevadilo. Dokonce mu tak chutnalo ještě víc.</p>
<p>Tesáky se zabořily do kořisti a vyrvaly z ní velký cár masa. Požitkářsky zabručel, maso rozžvýkal a spolkl.</p>
<p>Přitom si ještě jednou vzpomněl na bitvu, kterou svedli s lidmi z Gauragaru. Černá voda způsobila, že se on i jeho přátelé stali neporazitelnými. O tom se velmi rychle přesvědčili vojáci, kteří se jim postavili do cesty. Bylo hrozně snadné dostat se za barikády rudokrvých, prorazit jejich řady a zničit je. Už hezky dlouho měla celá armáda dost jídla.</p>
<p>Opět se zakousl do lýtka, ale doplatil na chtivost. Další kousek mu uvízl v krku, bušení na břicho nepomáhalo, maso nechtělo sklouznout do žaludku. Začal se dusit, s kletbami na jazyku hledal měch s vodou, zatímco mu stále víc a víc docházel dech. Měch mu proklouzl mezi prsty a kutálel se po šikmé zemi dolů. Skřet za ním groteskními kroky poskakoval, až té námahy nechal a rozběhl se k jezírku, ve kterém se nashromáždila průzračná voda z vodopádu.</p>
<p>Lehl si na břicho a natáhl krk, aby dosáhl až k vodě, chladná tekutina mu protekla hrdlem a kus masa, který ho tak potrápil, spláchla.</p>
<p>Při pití zjistil, že leží na plochém kusu skály, pod kterým se skrývá půl kroku široký kanál, kterým voda odtéká pryč.</p>
<p>Staré zařízení podzemšťanů ho nijak nezajímalo, klekl si na kolena a chtěl si nabrat ještě trochu vody. Jeho oči přitom padly na vodní hladinu a skřet se velice podivil: najednou vypadal jako pochmurně hledící trpaslík s hustými, světlými vlasy, které vykukovaly zpod helmy!</p>
<p>Skřet rázem vše pochopil. Bůh těch podzemšťanů vodopád proklel a proměnil ho v jednoho z nich. Dostal hrozný strach a pronikavě zakvičel. Ushnotz ho na místě zabije, jestli ho potká v téhle podobě.</p>
<p>Zatímco přemýšlel, začal se jeho odraz na hladině šklebit a drze na něho vyplázl jazyk.</p>
<p>Skřet se zarazil, přiblížil se k vodě a začichal. Polekaně ucouvl, teď už dokonce i smrděl jako jeden z jeho nepřátel.</p>
<p>Bezradně zíral na svůj obraz na hladině v pomaloučku plynoucí vodě a celý zmatený si všiml, že mu narostla druhá trpasličí hlava, která se oběma rukama rozmachovala sekerou nad hlavou.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Vchod,“ zabručel Ushnotz spokojeně. Vylezl na plochý vrchol velkého skaliska, aby měl lepší rozhled. „Fastok ho opravdu objevil.“</p>
<p>Runshak stál vedle svého pána a upíral zrak na mírně se svažující terén, který kromě několika trosek nenabízel žádný kryt, nic, co by stálo za řeč. Fastok ležel na kameni vedle vodopádu, helmu naraženou do čela a nohy pohodlně přehozené jednu přes druhou. „No to mě podržte. Ten zabedněnec chrápe!“ zavrčel, zvedl kámen velký jako pěst a mrštil jím po zvědovi. Kámen však dopadl na zem o něco blíž a jen taktak se dokutálel ke špičkám Fastokových bot, místo aby ho trefil do slabin. „Hej!“ zaryčel Runshak. „Měls zajistit vchod, ty zplozenče smradlavý masatice!“</p>
<p>„Řekni chlapům, aby postoupili dopředu a ať se tu všichni shromáždí,“ nařídil Ushnotz. V okolí byl naprostý klid, a to mu silně zlepšilo náladu. „Ať se mají na pozoru.“</p>
<p>Rozložitý skřet se v celé své výši dvou kroků narovnal a zařval dolů rozkazy. Armáda se pod nimi plazila do kopce jako zdánlivě nekonečný, řinčící had. „Je jich hrozně moc,“ odhadl situaci. „Budeme je muset nechat postupovat po rotách.“</p>
<p>„Postupovat do naší nový říše,“ zabručel kníže a zabloudil pohledem nahoru k vrcholkům hor. „Nebude to tu tak jednoduchý jako v Toboriboru, ale budem se tu mít líp, než kdyby nás honili jezdci prince Mallena.“</p>
<p>Jeho plán byl jasný. Jakmile se důvěrně seznámí s labyrintem uvnitř hor, vyrazí část z nich na lov a navštíví osady v okolí.</p>
<p>Lidi jim určitě budou dobrovolně odvádět nějaké dávky. Gauragar neměl k dispozici tak dobré vojsko jako Idoslân a kníže nepochyboval, že se ho nikdo neodváží napadnout, dokud budou v Dsôn Balsuru trčet mnohem nebezpečnější, neporazení alfové a čekat na kdejakou chybičku útočníků. To mu dávalo čas na vybudování vlastního impéria, které už nikdy nepadne a on mu bude díky černé vodě navěky vládnout.</p>
<p>O zásoby černé vody neměli nouzi, jeho lidé vlekli vedle čutor ještě další nádoby. V halách podzemšťanů se určitě najde nějaká nádrž, do které budou moci tu černou vodu nalít. Když začínal její účinek opadávat, stačil maličký hlt. A časem si na tu chuť zvykli.</p>
<p>Ushnotz se dunivě rozesmál. „Naše nová říše,“ opakoval a díval se, jak jeho bojovníci pospíchají kolem něho a postupně zaplňují malou kamennou plošinu před vchodem. Hlasitým jásáním mu dávali najevo uznání a úctu, natahovali k němu zbraně a bušili do štítů.</p>
<p>Runshak prskal vztekem, když se rozběhl k odpočívajícímu Fastokovi, který se nestaral o nic z toho, co se kolem něho dělo.</p>
<p>„Hej ty,“ zaječel a zprudka nakopl zvěda do boku. Když se ani pak nic nestalo, stoupl mu nohou na holeň a přejel po ní podrážkou sem tam. Taková bolest musela probudit každého spáče. Ze skřetova ošklivého obličeje se vytratil sadistický úšklebek, Runshak se sklonil a strhl spáči helmu z hlavy.</p>
<p>Fastok se už nikdy nepohne. Nějaká zbraň, nejspíš sekera, mu rozpoltila hlavu až k nosu a pak ji srazila z krku. Vrah uložil mrtvolu tak, že zelená krev prosakovala skalní štěrbinou a nezanechávala za sebou zrádnou louži. Hlava byla volně přiložena k tělu a mírně se kymácela.</p>
<p>Skřet vyskočil na nohy. „Pozor!“ zařval. „Jsme…“</p>
<p>Pod obloukem portálu se objevil osamocený trpaslík. „Živí se do Šedých hor nikdy nedostanete. My děti kováře jsme opět na stráži, jak nám to Vraccas uložil.“ Přiložil roh k ústům a zazněl táhlý, temný a zároveň i průzračný tón.</p>
<p>Ushnotz uslyšel hlasité praskání, skála se roztrhla a pukla. Zděšeně přihlížel, jak se po kamenné plošině, na níž už první oddíl skřetů zaujal pozice, zběsilou rychlostí šíří tmavé čáry, rychleji než blesk pronikají do stran, větví se a vytvářejí hotové pletivo, jež skřetům, kteří na něm stáli, nevěštilo nic dobrého.</p>
<p>Celá plošina se propadla do sebe jako zasažená neviditelným tříštivým úderem. Skála se probořila a zřítila dolů, s řevem a ječením ji do propasti následovalo asi tisíc Ushnotzových bojovníků.</p>
<p>Pád skončil po třech krocích. Skřeti spadli spolu s kusy skály do vod zčásti uměle vytvořené, zčásti přirozeně vzniklé nádrže, sycené vodou z vodopádu.</p>
<p>Z ní nebylo úniku. Ushnotz se musel dívat, jak se jeho lidé, které zbroje a trosky skály stahovaly ke dnu, po celých řadách topí nebo bezmocně cákají kolem sebe. Stěny byly příliš příkré a neskýtaly jejich pařátům žádnou oporu. Nesmrtelnost jim byla k ničemu.</p>
<p><emphasis>Odkud pocházejí tihle podzemšťané?</emphasis> tázal se kníže překvapeně a zároveň i vztekle sám sebe. Cesta vedoucí kolem propadliny byla nanejvýš čtyři kroky široká a Runshak stál jako jediný z celé armády poblíž portálu. Přestože kníže znal jeho bojové kvality i účinek černé vody, pochyboval, že by Runshak sám dokázal bránu dobýt a bránit ji tak dlouho, než mu ostatní přispěchají na pomoc.</p>
<p><emphasis>Oni věděli, že přicházíme! </emphasis>Hrozilo, že sny o říši skřetů úplně ztroskotají ještě dřív, než jednou nohou vstoupí do podzemních hal. Z první jednotky zbyla stovka skřetů, kteří se na něho nerozhodně dívali, obávali se dalších léček a neodvažovali se pohnout.</p>
<p>Rozčílené pronikavé a panické kvičení tonoucích, kteří klesali ke dnu, a přesto neumírali, se odráželo od hor a mísilo se s triumfálními pokřiky a jásáním trpaslíků, kteří se teď po tuctech hrnuli z portálu a začínali s protiútokem.</p>
<p>Na skřety, kteří přežili, už toho bylo moc.</p>
<p>Hrnula se na ně hradba ke všemu odhodlaných trpaslíků, máchajících nad hlavou sekerami, a ta je donutila, aby se v bezhlavém děsu dali na úprk. Zapomněli na nesmrtelnost, na místě se obrátili a chtěli prchnout stejnou cestou, kterou přišli. Přitom se vřítili mezi skřety, kteří ještě stoupali nahoru, ti byli už tak dost vyděšeni řevem umírajících soukmenovců. Nastal šílený zmatek, ve kterém zanikly všechny rozkazy velitelů rot, které je měly usměrnit.</p>
<p>Ushnotz si o sobě myslel, že je dost chytrý na to, aby věděl, kdy musí nějakou bitvu přerušit a jednotky nově zformovat. Právě otvíral ústa, aby bojovníkům nařídil ústup, když vedle něho vyrostla jakoby ze skály nějaká štíhlá postava.</p>
<p>„Snad jsi nechtěl vzít nohy na ramena před několika málo podzemšťany?“ zaslechl výsměšný hlas alfky, která skrývala obličej za škraboškou a kusem jakéhosi černého hedvábí. „Napočítala jsem jich rovných dvě stě, a ty máš… měls pět tisíc?“</p>
<p>Skřet se k ní obrátil. „Co tady chtějí alfové?“ vykvikl vyzývavě. „To už jste ztratili Dsôn Balsur a hledáte si nějaké nové útočiště?“ Ukázal dolů na spodní část svahu. „Zmiz odsud a najdi si nějakou díru, do který si budeš moct zalízt. Šedý hory patří skřetům z Toboriboru.“</p>
<p>Alfka se záludně usmála. „V tuhle chvíli patří Šedé hory podzemšťanům. Ale já mám u sebe něco, čím bychom je mohli porazit.“ Z úchytu na zádech vytáhla sekeru, na jejímž ostří zaplála celá řada vybroušených diamantů. Ushnotz se zabručením ucouvl a málem by spadl z podstavce, na kterém stál. „Vidím, že ji znáš,“ podotkla alfka a zvedla zbraň v napřažené ruce do výšky. „Hej, vy podzemšťané, podívejte se, co je nyní v rukou alfů z Dsôn Balsuru!“ zvolala pevným hlasem. I ten, kdo ji neslyšel, rozpoznal třpyt jedinečné zbraně. „Ten z vás, který ji nosil, je mrtvý!“</p>
<p>A skutečně, vášnivě vedený výpad obránců najednou zpomalil, ještě před tím, než na sebe řady trpaslíků a skřetů narazily.</p>
<p>„Zaútočíš teď znovu?“ obrátila se Ondori na Ushnotze. „Teď jsou na chvíli dost nejistí a budou pro tvé válečníky snadnými protivníky. Využij tuto příležitost!“</p>
<p>Kníže váhal. „Nalákají nás do další pasti…“</p>
<p>Alfka udeřila tak rychle, že Ushnotz nestačil dokonce ani zvednout meč, aby se bránil. Ohnivá čepel zasvištěla vzduchem, ostří projelo skřetovi krkem a čistě přeseklo vaz. Zatímco se hlava s helmou kutálela po skále a z ní po svahu dolů, stálo torzo, ze kterého stále ještě stříkala krev, vzpřímeně na nohou, jako by se nechtělo smířit se smrtí. Nakonec ho Ondori poslala kopancem dolů za hlavou.</p>
<p>Zakrvácená čepel zamířila na Runshaka, který nechápavě přihlížel smrti svého pána. „Ty tam! Ty jsi teď nový kníže téhle smečky,“ zavolala na něho alfka. „Řekni jim, aby zaútočili, nebo ti předvedu úplně nový způsob, jak můžeš umřít ve velkých bolestech.“</p>
<p>Runshak bez váhání zaryčel rozkazy a skřeti se opatrně odvážili vpřed.</p>
<p>Ondori seskočila z plošiny, na které stála, a prodrala se až před první řadu trpaslíků, kteří couvali zpět a měli oči plné sekery, opředené tolika pověstmi. Něco si mezi sebou šuškali a v jejich vousatých, vrásčitých tvářích se zračilo zděšení.</p>
<p>„Já jsem ho zabila, toho vašeho Tungdila Zlatorukého,“ prohodila s odporem. „Zničila jsem ho i s jeho společníky v odlehlých lesích Lesinteïlu.“ Ukázala sekerou na jednoho z nich. „Vy zemřete stejně jako on a jeho přátelé, zemřete zbraní, ktrerou jste sami stvořili.“</p>
<p>Čtyři srdnatí trpaslíci se k ní pustili, ale nedošli daleko. Kolem Ondori prosvištělo několik šípů, které trpaslíky zasáhly. Trpaslíci se zhroutili do náručí svých soukmenovců, kteří stáli za nimi, a z jejich umírajících těl čněly černé násady alfských šípů. Ondořini společníci ji z bezpečné vzdálenosti kryli svým mistrovským zacházením s lukem.</p>
<p>Aby jejich zděšení nasadila korunu, pozvedla zbraň a sekla jí po trpaslíkovi, který k ní stál nejblíž. Ostří protnulo narychlo zvednutý štít i paži, jež ho držela. Trpaslík nechápavě zíral na pahýl, šok ho naprosto ochromil.</p>
<p>„Ta vaše Ohnivá čepel krájí maso podzemšťanů naprosto dokonale,“ zasmála se zlomyslně. „Je to přímo mistrovské dílo, opravdu!“ Znovu se ozvalo zabzučení šípů, dalších pět zasažených trpaslíků padlo na skálu.</p>
<p>Runshak vyštěkl další rozkaz a skřeti se dali do rychlého klusu, zvedli zbraně nad hlavy a s novou odvahou se vrhli do bitvy.</p>
<p>Ondori uhnula na úplný kraj cesty a nechala je projít kolem sebe. Neměla sebemenší chuť dostat se mezi skřety a sekery trpaslíků. Ona úkol splnila: její národ stál jednou nohou v Šedých horách.</p>
<p>S nesmírným zadostiučiněním sledovala, jak se naplňuje předpověď Nesmrtelných. Obránci, kteří se ještě před chviličkou vyřítili proti přesile nepřátel a byli si jistí vítězstvím, ztráceli půdu pod nohama. Zpráva o smrti jejich hrdiny Tungdila je zasáhla mnohem citelněji než ztráty, které utrpěli. Jestli teď přijdou o vůli a víru ve vítězství, nikdy těmhle skřetům, kteří nad nimi mají tak obrovskou přesilu, neodolají.</p>
<p>Stále více bestií pronikalo nahoru na plošinu a tlačilo se ke vchodu do pevnosti. Když viděli, jak jejich protivníci zaváhali, vrátila se jim odvaha a nic už je nedokázalo zadržet.</p>
<p>Alfka se vyhoupla zpátky na skálu, kde čekali její společníci a odkud vysílali se smrtelnou jistotou do řad trpaslíků šípy. Nebylo výjimkou, že se jim podařilo jediným šípem zranit, nebo dokonce i zabít dva trpaslíky.</p>
<p>Trpaslíci byli zatlačováni stále hlouběji a hlouběji zpět. Zanedlouho vytvořili půlkruh před vchodem do pevnosti a ten tak zaclonili vlastními těly. Z pevnosti vycházeli další trpaslíci, drželi kuše a odpovídali na šípy, kterými po nich stříleli útočníci.</p>
<p>Ondori postřehla, že se obránci chystají bránu do Šedých hor zavřít. „Vidíte ty smradlavé krtky u brány?“ upozornila na ně lukostřelce. „Pošlete jim něco mezi žebra. Nechtěla bych, aby se zavrtali uvnitř.“</p>
<p>Alfové natočili luky, napnuli tětivy a vysílali přes hlavy bojujících šípy, které se zabořily do svých cílů a přinášely trpaslíkům u brány smrt.</p>
<p>„Vchod je pořád ještě otevřený. Řekni jim, aby si pospíšili,“ zavolala na Runshaka. Dobře si uvědomovala, že se jim nikdy nepodaří znovu otevřít křídla brány, k tomu jim chyběl materiál, potřebný na stavbu těžké dobývací věže. Aby se jim podařilo dobýt říši trpaslíků, museli se dostat dovnitř.</p>
<p>Jedna věc ji zarazila. Neuniklo jí, že trpaslíci nebojují tak, jak bylo odedávna jejich zvykem. Nespokojují se s tím, že protivníkům roztříští kolena nebo přeseknou stehna, aby se zranění nepřátelé stali překážkou pro bestie, které se hrnou za nimi. Místo toho všem skřetům, kteří pronikli až k nim, usekávali hlavy.</p>
<p>S údivem si všimla, že nepřátelé, kterým hlava zůstala, se znovu zvedali a bojovali dál. <emphasis>Co se to tu děje? Jak je možné, že jsou ti dutohlavci nesmrtelní? </emphasis>Podívala se na Ushnotzovu mrtvolu. <emphasis>Chystá se snad Mrtvá země k návratu?</emphasis></p>
<p>Znovu zazněl roh.</p>
<p>V úzkém průchodu vedle vodopádu se vynořila malá skupinka trpaslíků a Ondori okamžitě poznala toho, který přicházel jako první. <emphasis>Ještě nějaké zázraky? Vždyť se přece před mýma očima utopil!</emphasis></p>
<p>„Tady jsem, alfko, a žádám zpět svůj majetek,“ vykřikl do bitevní vřavy. „Donutím tě, abys zaplatila za smrt mých přátel, i kdyby to měla být poslední věc, jakou kdy udělám.“</p>
<p>Trpaslíci Tungdila viděli i slyšeli. Do paží se jim vlila nová síla, vrátila se jim víra v sebe sama a rozhodnost. Skřeti se však o to zarputileji snažili prorazit jejich linii. Cítili, že se blíží rozhodnutí.</p>
<p>„To poslední, co uděláš,“ odsekla alfka plná vzteku, „je, že zemřeš! A to mojí rukou! A zbraní, která kdysi patřila tobě.“</p>
<p>Dala společníkům znamení, aby ji kryli, pak skočila ze skály do změti skřetích těl a prorazila si jimi přístup k Tungdilovi.</p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>v hlavním městě bývalé</strong></p>
<p><strong>kouzelné říše Lios Nudin, Porista,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p>N</p>
<p>armora padla na kolena, pravá ruka se zabořila do vlhké, kypré půdy a pevně ji sevřela. „Osud mi tě vzal ještě dřív, než ses narodil,“ zašeptala se zavřenýma očima, ale zpod víček jí vytryskly slzy. „Co začalo jako dvojice, skončí jedním. Ona se o tobě doví a bude tě vždy ctít.“</p>
<p>Otřela si obličej, otevřela oči a položila těžké kameny na maličký hrobeček, který vlastnoručně vykopala.</p>
<p>Stranou od Poristy, v jednom malém lesíku, uložila syna do země a poručila ho Samusinovi. Až uplyne jeden sluneční cyklus, vrátí se zpátky, vykope jeho kosti a spálí to, co z něho zbude. Popel rozpráší do větru. Dodrží tak rituál, který ji naučila matka.</p>
<p>Svou povinnost splnila zcela sama. Nechtěla, aby ji někdo doprovázel, a Furgas, který by ji jediný dokázal v její bolesti utěšit, pořád ještě ležel v posteli a bojoval se smrtí.</p>
<p><emphasis>Až se probudí, dozví se příšerné věci. První, co uslyší, bude zpráva, že jeho syn zemřel. </emphasis>Narmora navršila na první vrstvu kamení ještě druhou, aby novorozenci nemohlo ublížit žádné zvíře. Byl tak mrňavoučký, ale byl to už hotový chlapec, měl ruce a nohy a milý obličejíček. Osud rozhodl, že se nestane ničím víc.</p>
<p>Když se začalo stmívat a stromy vrhaly na lesní půdu dlouhé stíny, dokončila dílo. Pomalu se vracela do Poristy. Vůbec nevnímala důvěrně známé jeřáby a přístavky, které hlásily světu, že město znovu povstává. Ani všudypřítomný palác magy jí nestál za jediný pohled.</p>
<p>Narmora nepřítomně prošla městskou branou a ztěžka kráčela ulicemi, ve kterých se lidé věnovali svým záležitostem.</p>
<p>Vůbec nevnímala, že se na tržišti rozebírají stánky, že obchodníci ukládají zboží a počítají peníze, že se lidé vracejí do svých domovů, vcházejí do hospůdek, ze kterých se šíří libá vůně jídla, nebo že se mnozí scházejí na náměstích, aby si popovídali o nejnovějších událostech.</p>
<p>Něco ji vytrhlo z omámení. Mimoděk zaslechla, že si lidé s nesmírnou úlevou vyprávějí o tom, že bylo pobito několik Nôd’onnových přívrženců, hovoří o hrdinném činu Rodaria a o úspěších při stavbě městských hradeb.</p>
<p>Poloalfka zlostně zafuněla. <emphasis>Jen jediná věc zůstává v tajnosti: smrt mého dítěte.</emphasis></p>
<p>Maga se kouzlem zachránila před těžkými kusy mramoru o váze několika tun, když hrozilo, že se na ni zřítí. Jediné, co si z toho odnesla, byl vymknutý kotník.</p>
<p>Cena, kterou za svou chybu při zacházení s magií musela zaplatit Narmora, byla daleko větší, daleko tragičtější.</p>
<p>Blížila se k bráně do paláce, před kterou na ni k jejímu údivu čekal Rodario. Neřekl ani slovo, vzal ji do náruče a Narmora cítila, jak jí znovu stoupají do očí slzy.</p>
<p>Rodario ji pustil. „Dověděl jsem se o tom od Andôkai,“ vysvětloval jí zarmouceně a vyhýbal se pohledu na její břicho, které bylo stejně štíhlé, jako bývalo dřív. Štíhlé a bezdětné.</p>
<p>„Nemusíš nic říkat,“ zarazila ho. „Tak jako tak, magie mi nechala alespoň dcerku, i když je to jen slabá útěcha. Ta braříčka nikdy neuvidí, ale dozví se o něm.“ Když se snažila zachytit Rodariův pohled, uvědomila si, že se mu na tváři usadil takový zvláštní výraz, který se tam zjevoval vždycky, když se musel přiznat k něčemu nepříjemnému. „Hledáš nějaké útočiště?“ hádala s mírným náznakem úsměvu. „Přitiskl ses po svém hrdinském činu k hrudi nějakého děvčete a její otec tě teď všude hledá?“</p>
<p>Rodario se nedůvěřivě rozhlédl kolem sebe. „Pojď, promluvíme si někde jinde,“ poprosil ji a zatáhl Narmoru do uliček Poristy. Cestou jí vyprávěl o tom, co se ve skutečnosti přihodilo, ne onu hrdinskou variantu, která kolovala mezi lidmi ve městě.</p>
<p>„Nevím, jak ti to vysvětlit, je taky možné, že mě obelhala, přestože člověk tváří v tvář smrti obyčejně neříká nepravdu, aspoň si myslím,“ připravoval ji nesouvisle na další novinku. Bál se, že se zhrozí, když uslyší o jeho nejnovějším objevu. „Tak teda…“</p>
<p>Narmora se na něho podrážděně podívala. „Žádné řeči jako na jevišti,“ požádala ho. „Co ti kdo řekl? Je těch bastardů ještě víc?“</p>
<p>„To je právě to,“ vysoukal ze sebe váhavě. „Nufa řekla, že oni s tím neměli nic společného, ale prý na vlastní oči viděli, jak ten přepad někdo domlouvá, aby ho pak později mohl svalit na ně.“</p>
<p>Narmora ho tvrdě popadla za ramena. „Rodario, i když jsi Neuvěřitelný, tak teď raději mluv srozumitelně,“ varovala ho výhružně.</p>
<p>Mim se zhluboka nadechl a posbíral v srdci odvahu. „Tak dobrá. Řekla, že viděli, jak Andôkai…“ Jeho vážný obličej rychle nabral přátelský výraz, na obličeji vykouzlil úsměv, kterým si dokázal kdekoho získat. „Andôkai!“ opakoval hlasitěji a zvedl ruku na pozdrav. „Ctihodná maga se osobně toulá uličkami, aby dohlížela na pořádek.“ Falešně se usmál, to však poznala jen Narmora. „To je krása. Máš u sebe i svého malého Djerůna?“ Rychle se ohlédl přes rameno.</p>
<p>Maga k oběma přistoupila blíž. „Dělala jsem si o tebe starosti, Narmoro,“ vysvětlila, proč se tu objevila, i když na její hranaté tváři nebylo nic podobného vidět. „Byla jsi dlouho pryč, déle než jsme se dohodly. Tvoje dcera křičí a chce tě mít u sebe, nechce se uklidnit a já určitě nejsem ta správná osoba, když člověk potřebuje chůvu.“</p>
<p>„Už jdu.“ Narmora se vyčkávavě podívala na Rodaria. „Tak co to bylo? Co jsi mi chtěl říct?“</p>
<p>„Že… už asi byli zabiti všichni Nôd’onnovi učedníci,“ vymáčkl ze sebe, zatímco se na něho pátravě upíraly maginy modré oči. „Nic dalšího jsem nevypátral. Můžeš se postarat o svoji dcerku.“ Otočil se a odcházel uličkou. „Musím jít spát, zítra mě čeká dlouhý oběh,“ zavolal na rozloučenou a nahlas přehnaně zívl. „Té práce je tolik. Nechť vás bohové provázejí!“ Rychle zabočil a zmizel jim z dohledu.</p>
<p>Narmora potřásla hlavou. „Jsou chvíle, kdy mu vůbec nerozumím.“</p>
<p>Andôkai trhla rameny. „Zítra musíme odcestovat, fámulo. Pojedeme na západ a budeme pátrat v archivech královny Wey po všech odkazech a zmínkách. Můžeš vzít dceru s sebou, obstarala jsem ti zkušenou chůvu, která se o ni bude starat v době, kdy tě budu učit magii.“ Kráčely vedle sebe. „Nerozmyslila sis to náhodou? Mysli na Furgase,“ prohodila a přitom si prohlížela zpola postavené domy, které cestou míjely.</p>
<p>„Já magii nenávidím,“ odpověděla Narmora bez nějakého přikrášlování. „Nutí mě, abych se jí zabývala, a vzala mi mého syna. Přesto nemohu dělat nic jiného, když chci zachránit muže, kterého miluji.“ Hodila pohledem po Andôkai. „<emphasis>Vy </emphasis>mě nutíte,“ konstatovala, „ačkoliv k tomu máte důvod, který za to stojí. Ale z toho nemůže vzejít nic dobrého.“ Ztlumila hlas. „A taky z toho zatím nic dobrého nevzešlo.“</p>
<p>„Bude to pro tebe povzbuzení, aby ses dobře naučila zaklínadla,“ namítla Andôkai beze stopy soucitu v hlase. „Nebude to pro tebe žádná útěcha, ale i já jsem během studia utrpěla ztráty, které mě zasáhly stejně hluboce jako teď tebe.“ V jejím přísném obličeji se objevilo něco jako pohnutí. „Zdá se, že se magie nenechá ovládnout jen tak, nechá si za to pořádně zaplatit.“</p>
<p>Došly před bránu paláce.</p>
<p>„Pak by ji raději nikdo neměl provozovat.“ Narmora vyslovila zaklínadlo a křídla brány se před oběma tak odlišnými ženami široce rozevřela. Mlčky procházely palácem, až došly před pokoj, ve kterém byla ubytovaná Narmořina dcera.</p>
<p>Poloalfka vstoupila do místnosti a zavřela za sebou dveře. Nevyzvala magu, aby s ní vstoupila dovnitř.</p>
<p>Zaskřípění dveří někoho probudilo. Tenounký křik zněl velice žalostně. Narmora okamžitě přistoupila ke kolíbce, vyzvedla z ní maličké děťátko, přiložila si je na prsa a na uklidněnou je pohladila po hlavičce, která byla na dotek křehká jako vaječná skořápka. Po malé chvíli se naříkání utišilo.</p>
<p>Bylo pro ni obrovským překvapením, když jí křeče vytlačily z těla po mrtvém chlapečkovi ještě i živé děvčátko. S dvojčaty vůbec nepočítala, ani je v sobě necítila. Samusin se postaral o rovnováhu. Jedno dítě jí vzal a druhé ponechal. <emphasis>Co budeš po mně žádat, aby Furgas nezemřel?</emphasis></p>
<p>Droboučké děvčátko neohrabaně hledalo její prs. „Máš hlad, maličká?“ zeptala se Narmora naříkajícího uzlíčku. Otevřela dveře a zaklepala na druhé na protější straně. V rámu dveří se objevila postava rozespalé mladé ženy. Narmora ukázala na dceru. „Potřebuje mléko.“</p>
<p>„Hned to bude,“ zamumlala žena, opatrně si vzala dítě na ruku a přiložila je k prsu. Holčička začala okamžitě sát. Kojná s ní popocházela po pokoji a tišeji přitom prozpěvovala.</p>
<p>Narmoru pohled na ty dvě zabolel. Protože však sama neměla žádné mléko, bylo to jediné řešení, jak zajistit, aby dcera přežila. V Poristě bylo dost mladých žen, které za trochu peněz rády přišly do paláce jako kojné.</p>
<p>Když chůva holčičku nakojila, vzala si Narmora dcerku hned zpátky k sobě a vrátila se s ní do ložnice. Kolébala ten drobounký uzlíček, dokud neusnul. Pak holčičku zabalila do teplé deky, políbila ji na nosík a pohladila po hlavě, pokryté jemným chmýřím.</p>
<p>„Pěkné sny, moje krasavice. Za chviličku budu zpátky,“ zašeptala a tiše opustila pokoj, aby se poohlédla po milovaném Furgasovi.</p>
<p>Hodinu seděla na posteli vedle něho a držela ho za ruku, zmáčenou studeným potem. Potom se vykradla ven do ulic, aby navštívila Rodaria.</p>
<p>Bylo jí zcela jasné, že toho věděl víc. A že s tím měla něco společného právě maga.</p>
<p><strong>Skrytá země, Šedé hory</strong></p>
<p><strong>před říší Pátých,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, jaro</strong></p>
<p>T</p>
<p>ungdil viděl, jak maskovaná alfka seskočila ze skály a zmizela v houšti těl, kopí a mečů. Splynula s davem a určitě se chtěla nepozorovaně vynořit vedle něho, nebo dokonce za ním. Připadal si, jako kdyby stál uprostřed zvlněného pole, pod jehož ochranou se k němu kradla dravá šelma.</p>
<p>Ale třebaže to znělo absurdně, cítil zároveň nesmírnou úlevu. <emphasis>Ohnivá čepel neleží v rybníku. Alfka přijde s tou sekerou ke mně a zemře. Děkuji ti, Vraccasi!</emphasis></p>
<p>Pruďas udeřil hlavami seker o sebe, žilami mu proudila touha vrhnout se do boje. „Jenom se na ně podívejte, jsou tady nádherný exempláře. Moje sekery se konečně budou moct zase jednou vykoupat v zelený krvi těch sviňuch.“ Mrkl na Tungdila. „Jdem na věc?“</p>
<p>Trpaslík sledoval zuřící boj. Bylo zřejmé, že těžko přemožitelní skřeti mají převahu, naštěstí však netušili, jak málo trpaslíků se jim může postavit. Jediná záchrana spočívala v tom, že uzavřou bránu.</p>
<p><emphasis>Pokud měl </emphasis><emphasis>Glaïm</emphasis><emphasis>bar v plánu nechat bránu otevřenou, dokázal tím, že mu chybí rozum. </emphasis>Trochu ho potěšilo, když zjistil, že se jeho sok dopustil chyby. „Musíme rychle k bráně,“ nařídil Pruďasovi a oddílu Svobodných. „Ty bestie vědí, že se jim ji nepodaří vyrazit, takže ji musíme zavřít.“ Vytáhl sekeru a rozběhl se ke skřetům, kteří se na ně řítili.</p>
<p>Dvojče bylo zklamané. „Copak je všechny nepovraždíme?“ stěžoval si a předběhl Tungdila, aby byl u protivníků dříve než on. Řev a chroptění ho nijak nerušily, jen dál rozdmýchávaly výheň jeho života. „Prvních deset patří mně,“ přihlásil se se svými pověstnými nároky a v následujícím okamžiku se obořil na prvního z nich. Pravá sekera zajela skřetovi do stehna, levá vystřelila proti tělu, které se začínalo kácet, a zasáhla ho do obličeje. Železná helma nedokázala úder zabrzdit a z hledí vytryskla zelená fontána. Stvůra se bez jediného slůvka zhroutila a hned potom se její useknutá hlava kutálela pryč od těla.</p>
<p>„Oink, oink!“ zavýskal Boïndil, vyřítil se na dalšího nepřítele a začal v rozzuřeném davu prosekávat cestu, kterou ho Tungdil, Myr a ostatní mohli následovat.</p>
<p>Díky nezadržitelnému bojovníkovi plynule postupovali vpřed, sekery se zakusovaly do skřetů a odesílaly jednoho po druhém na smrt, přestože zabíjení nebylo až tak snadné. Připravit rozzuřeného skřeta o hlavu nebylo vždy jednoduché, a už vůbec ne tehdy, když se jich na ně hrnulo ze všech stran několik najednou. Nakonec spolupracovali ve dvojicích, jeden si vzal na starost, aby skřet spadl na zem, a druhý mu pak protnul vaz. Brána, která byla jejich záchranou, se blížila víc a víc.</p>
<p>Trpaslíci, kteří ji bránili, chtěli Tungdilovi prokázat službu a provedli výpad, aby se s ním setkali někde na půli cesty.</p>
<p>„Ne, vraťte se!“ zakřičel na ně, protože viděl, že alfové napínají jejich směrem své dlouhé luky. „Držte štíty tak, aby se navzájem překrývaly, jinak budete…“</p>
<p>Černé šípy přibzučely až k nim, jejich hroty si našly i tu sebemenší škvíru ve zbroji nebo mezi štíty, a okamžitě padlo k zemi dalších pět trpaslíků. Zmizeli pod botami hulákajících skřetů, kteří rozdupali vše, co měli pod nohama, a okamžitě vyrazili vpřed a valili se mezi řady trpaslíků jako živý štít.</p>
<p>Výpad neuspěl a dostal prořídlý houf trpaslíků u brány do úzkých, zatímco druhá skupina s námahou bránila svou kůži a ocitla se v nebezpečí, že ji obrovský dav skřetů přemůže. Šípy z kuší nezadržely bestie ani na chvilku, ty se dále tlačily vpřed. Šipky, kterými je trpaslíci zasypávali, neprotnuly ani jeden krk.</p>
<p>„Měli jsme s sebou vzít bojovníky, žádný řemeslníky,“ zabručel Pruďas a vystupňoval rychlost svých útoků, aby se probojoval k ostatním. Už dlouhou dobu vypadal, jako by ho někdo polil odshora dolů tmavě zelenou barvou, což v nestvůrách výrazně potlačilo touhu ocitnout se v jeho dosahu. „Nebo nějaký řemeslníky, kteří uměj bojovat.“ Dva údery a skřet, jenž před ním ustrašeně couval, na místě zemřel.</p>
<p>Tungdil si spočítal množství trpaslíků, kteří se pohybovali před a kolem vchodu do jeskyní. Před Šedými horami stáli skoro všichni trpaslíci a kladli odpor protivníkům, kteří se bez ohledu na to neustále hrnuli vpřed a pronikali až do těsné blízkosti vstupu do Šedých hor. Mezi obránci rozeznal i Glaïmbara a Balyndis, bojující bok po boku.</p>
<p>Tungdil ukázal na odloučenou skupinku, která po neúspěšném výpadu uvízla někde stranou. „Pruďasi, k nim,“ nařídil. „Spolu s nimi se nám podaří dostat alespoň k té bráně.“ Koutkem oka sledoval, že Myr a Svobodní trpaslíci skřetům úspěšné odolávají. Ta opravdu půvabná trpaslice se bránila s krajní odvahou a rozhodností.</p>
<p>Tungdilova jednotka a odloučená skupinka obránců se sloučily v jeden oddíl, jejich situace se však tím na dlouho nezlepšila.</p>
<p>Bestie se neustále žádostivě tlačily dopředu, vedeny rozkazy, které po nich řval Runshak. Strach ze šípů, kterými by je alfové na místě potrestali, měl za následek, že vlny jejich útoků neochabovaly. Šípy alfů je sice nezabíjely, ale jejich hroty bolely. Navíc se jim v tuto chvíli zdálo, že je už nic nedokáže zadržet.</p>
<p>Čelní řada skřetů se dostala na úroveň vstupu do jeskyní. Strážci brány kladli zarputilý odpor, ale tlak skřetí hordy se jim nedařilo zmírnit. Někteří hbitější goblini se snažili obejít trpaslíky z boku, aby na ně mohli zaútočit zezadu, a dostali je tak do dvojího sevření.</p>
<p>Tungdil se podíval k vůdci skřeti armády. „Vyřídíme ho, to je znejistí,“ rozhodl se pro jiný postup.</p>
<p>Pruďas se už skoro nedal zkrotit, jeho hnědé oči byly široce rozevřené a horečně se leskly. Prokletí ho opět mělo ve své moci a opanovalo jeho zdánlivě neúnavné paže, které vířily jako lopatky malého větrného mlýna. Tungdil na něho musel čtyřikrát zavolat, než ho válečník zaslechl.</p>
<p>Runshak rozpoznal hrozící nebezpečí, které se k němu blížilo v podobě skupiny trpaslíků. Otočil se stranou, aby upozornil alfy s jejich luky, ale místo nadějného úšklebku se mu na tváři objevilo zděšení.</p>
<p>Tungdil spatřil výraz hrůzy na zelenočerném obličeji a sledoval náčelníkův pohled.</p>
<p>Za skálou, na které stáli lukostřelci, se vztyčil obrovitý trup, v jedné ruce držel meč, ve druhé sekeru. Skřeti v bezprostřední blízkosti vzali s kvičením nohy na ramena, rozprchli se a chtěli se jen dostat co nejdál od nepřítele, který se za nimi náhle vynořil.</p>
<p>Za železnou démonskou maskou impozantní helmy zářilo fialové světlo tak pronikavě, že Tungdila z jeho lesku i na takovou dálku rozbolely oči. Z tupého, hrozivého dunění, které všichni slyšeli a které, jak se zdálo, rozechvělo vibracemi i skálu, se mu zježily vlasy na temeni hlavy.</p>
<p>Podivné chování skřetů sice alfy varovalo, bylo však již příliš pozdě. Djerůnovy zbraně začaly mezi nimi řádit, čepele meče a sekery prorazily všechny překážky, přetínaly tětivy luků, násady, přesekávaly zbroje, kůži, maso i kosti a po několika málo ranách tam nezbylo nic než zmrzačené, krvácející zbytky alfů.</p>
<p>Jenom jedinému z nich se podařilo dostat z nebezpečné zóny, Djerůn ho však nehodlal nechat uniknout. Vyskočil na skálu, na místě se zase odrazil, proletěl vzduchem a přistál rovnou na zádech prchajícího alfa. Ten s křikem padl na zem. Djerůn se dokonce ani neobtěžoval použít zbraně. Jeden mocný kopanec obrovitou botou a alfova hlava se pod podrážkou rozprskla jako přezralé ovoce.</p>
<p>Na bojišti najednou zavládlo napjaté ticho. Trpaslíci i skřeti bez dechu sledovali, jak dopadli alfové.</p>
<p><emphasis>To je naše příležitost! </emphasis>Tungdil se odtrhl od pohledu na Djerůna, zvedl sekeru mírně nahoru a vší silou jí mrštil po náčelníkovi bestií.</p>
<p>Runshak uslyšel tiché šelestění, které se pohybovalo jeho směrem, a otočil se právě včas, aby se mu ostří sekery mohlo místo do krku zabořit mezi horní a dolní čelist. Sekera prorazila cíl a skřet padl mrtev k zemi.</p>
<p>„Za Vraccase a Skrytou zemi!“ zajásal Tungdil do ticha a trpaslíci mu okamžitě odpověděli: „Jsme děti kováře! Usekněte jim ty jejich odporné hlavy!“</p>
<p>Bestie už nemohlo na místě nic zadržet.</p>
<p>Skřeti a goblini přišli o své nezvané spojence i vlastní náčelníky příliš rychle a bez nich nevěděli, co si počít. Zapomněli, že v nich proudí černá voda, že jejich cíl jim leží na dosah – a s rykem se obrátili na útěk.</p>
<p>Někteří v bezhlavém zmatku naskákali do nádrže naplněné vodou, ve které plavali jejich mrtví soukmenovci, jiní pospíchali po strmých svazích dolů a skulili se jako živé střely do řad těch, kteří ještě nedorazili na plošinu.</p>
<p>Pruďas přišel k Tungdilovi. „Ty se to snad nikdy nenaučíš, učenej, že ne? <emphasis>Neházet!</emphasis>“ Vtiskl mu do ruky jednu ze svých seker. „Už když jsme se prvně potkali, tak jsem ti říkal, že nemáš házet zbraní, když u sebe nemáš žádnou jinou.“ Zašklebil se a mrkl na něho. „Ale stejně to byl dobrej hod.“ Pak se s pověstným „řevem umírající svině“ pustil do pronásledování prchajících skřetů a srážel jednoho za druhým.</p>
<p>Ke všeobecnému údivu se z druhé strany nahrnula na plošinu nová armáda trpaslíků, okamžitě se vřítila do boje a sevřela bestie v kleštích.</p>
<p>Tungdil mezi nimi rozpoznal několik nápadně světlých a bělohlavých válečníků. „Svobodní jsou tady!“ vykřikl s úlevou, protože pořád ještě vnímal nebezpečí, že by se válečnické štěstí mohlo obrátit, kdyby si skřeti uvědomili, v jaké jsou přesile.</p>
<p><emphasis>Teď už je rozhodnuto, </emphasis>pomyslel si a podíval se doleva, kde předtím viděl Glaïmbara a Balyndis.</p>
<p>Král a jeho nastávající manželka bránili vstup do podzemní říše proti posledním, těm nejodvážnějším skřetům, kteří měli větší vztek než strach a chtěli pobít co nejvíce trpaslíků, než sami zemřou pod údery koulí a seker.</p>
<p>Protože se převážná většina trpaslíků věnovala ničení hlavního voje, nikdo si nevšiml, že se hrstka válečníků kolem Glaïmbara dostala do zoufalé situace.</p>
<p>Tungdil zůstal stát a díval se. Zatímco sledoval, jak jeho nemilovaný sok odráží údery, které na něho dopadaly stále rychleji a rychleji, myšlenky se mu honily jedna přes druhou hlavou. Zatím to ještě zvládal. Zatím ještě ano.</p>
<p><emphasis>Vrhni se raději do velké bitvy, Tungdile, </emphasis>přihlásil se ke slovu maličký démon v jeho hlavě. <emphasis>Nedívej se na </emphasis><emphasis>Glaïmbar</emphasis><emphasis>a a na to, jak to s ním vypadá. Jestli padne, vstoupí pokrytý slávou do Věčné kovárny a ty budeš moci zestárnout s Balyndis.</emphasis></p>
<p>Vyvolený král nové Páté trpasličí říše narazil při zpětném pohybu o skálu a okamžik, kdy si nedával pozor, měl následky. Meč jednoho skřeta mu projel levým předloktím.</p>
<p><emphasis>Nestarej se o něho, </emphasis>ševelil hlásek dále. <emphasis>On by se přece moc rád chtěl stát velkým válečníkem, tak ať to dokáže. Jdi na pomoc Pruďasovi a neplýtvej časem na záchranu </emphasis><emphasis>Glaïmbar</emphasis><emphasis>a.</emphasis></p>
<p>Moc nechybělo a Tungdil by tomuto šeptanému ponoukání podlehl, ale v tom padl jeho pohled na Balyndis. Trpaslice stála příliš daleko od místa dění, než aby mohla zasáhnout, a její hnědé oči se na něho prosebně obrátily.</p>
<p>„Zatraceně,“ zanadával tlumeně a sevřel topůrko sekery pevněji v ruce. „Kdyby ho ta čepel místo do ruky trefila raději do srdce.“</p>
<p>S nechutí se vydal Glaïmbarovi na pomoc, v tom se mu však naskytla vynikající výmluva.</p>
<p>Tungdil úplně zapomněl na maskovanou alfku. Ta teď na něj nečekaně zaútočila z boku. Zčistajasna zíral na svištící ostří Ohnivé čepele, které mu mířilo přímo na hlavu.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />VIII</p>
<p><strong>Skrytá země, království Gauragar,</strong></p>
<p><strong>Černé skalisko,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, pozdní jaro</strong></p>
<p><image xlink:href="#_13.jpg" />andogar věděl, že se jeho diamanty posázená helma ve svitu slunce leskne a září a že vzbudí pozornost i napolo slepého strážného. Bylo mu to však jedno. Chtěl, aby si ho všimli. Viděl už dvě stě devadesát devět slunečních cyklů, ale dnes stál poprvé tváří v tvář Třetím.</p>
<p>Velkokrál si rukou odhodil tmavohnědé vlasy z očí a obdivoval, jak světlo a stín spolu bojují na ponurých svazích Černého skaliska. Zatímco v hlubokých brázdách a proláklinách panovala nejčernější temnota, slunce ozařovalo vyčnívající skalnaté výstupky strmých stěn.</p>
<p>Trpaslík měl pocit, že na tabulové hoře, kolem níž položilo život tolik lidí, elfů i trpaslíků, lpí jakýsi nevysvětlitelný děs.</p>
<p><emphasis>Možná je to právě tím, </emphasis>uvažoval statný trpaslík a popohnal poníka do klusu. Kůň i jezdec byli pokryti prachem z pouště v Sangreînu, ten zalezl Gandogarovi do hnědého vousu, pronikl kroužky zbroje i koženou halenou a dřel ho na těch nejnepříjemnějších místech. Ale těmhle trampotám se nemohl vyhnout.</p>
<p>Jižní Gauragar je přivítal menším žárem a méně přátelsky. Jel se svými padesáti po zuby vyzbrojenými průvodci přímo k hoře, nad níž povlávala vlajka Třetích a všem oznamovala, kdo vládne uvnitř Černého skaliska. Kdo tam znovu vládne.</p>
<p>Kopyta drobných koníků našlapovala s praskáním a křupáním na kosti bestií, jimž nebylo dopřáno, aby je někdo pohřbil. Zbytky mršin, které nebyly spáleny na velkých hranicích, posloužily jako potrava divé zvěři. Zůstaly jen kosti, které se časem vlivem slunce, deště a sněhu rozpadnou na prach. Do té doby budou horu obklopovat jako odstrašující pomník, jako varování pro každého poutníka, aby se v této oblasti dlouho nezdržoval.</p>
<p>Balendilín jel jako král Druhých vedle něho, i on se díval k horským srázům. Nabídl velkokráli doprovod i radu a Gandogar obojí s radostí přijal. „Zvláštní pocit. Jsme na místě smrti, které je zároveň místem velkého triumfu tří národů Skryté země,“ pronesl zamyšleně. „Není to velkolepé? Odkázali jsme armády těch bestií do patřičných mezí. My trpaslíci jsme vyrazili jako první a podnítili jsme ostatní národy, aby nás následovaly.“</p>
<p>„Ano. Kéž by to tak zůstalo navěky,“ přál si Gandogar.</p>
<p>„Upřímně doufám, že tato jednota, kterou jsme si před ne moc dlouhou dobou přísahali, vydrží a že ji nezničí Třetí svými pletichami.“ Jednoruký trpaslík si povzdechl, jeho oči se zahleděly na povlávající vlajku. „Řekl bych, že se hora pěkně divila, když se do ní vrátili její staří páni.“</p>
<p>„Král Bruron nemohl učinit nic jiného, o tom mě ujistil jeho posel,“ řekl Gandogar. „Dolehlo na něho dědictví předků.“</p>
<p>„Mám pocit, že jsi příliš shovívavý,“ namítl Balendilín nespokojeně. „Co by král ztratil, kdyby Lorimburovým potomkům odepřel jejich právo? Není jim nic dlužný, ani nepotřebuje jejich služby jako princ Mallen. Vsadil bych svou pravou ruku, kdybych ji ještě měl, že ho podplatili, aby jim přenechal Černé skalisko.“</p>
<p>Gandogar vedl poníka tak, aby obešel lebku jakéhosi obra, která jim přehradila cestu. V hlavě, na níž nezbyl ani kousíček masa, stále ještě vězely šípy a ulomené hroty kopí. Na nejvyšším místě se usadilo několik ptáků, ti se rozhlíželi po kobylincích.</p>
<p>„Nejspíš bys vyhrál,“ soudil velkokrál trpasličích kmenů. „Tím důležitější se mi jeví, abychom se setkali s jejich králem a mohli si s ním pohovořit. Čím dříve přivedeme náš spor k nějakému aspoň částečně rozumnému konci, tím rychleji se do Skryté země vrátí mír.“ Podíval se na krále Druhých. „Není tvým úkolem vést mě k rozvážnosti? Mně se však zdá, že bys Lorimbase Ocelové srdce nejraději zabil.“</p>
<p>„Abych pravdu řekl, velkokráli, skutečně jsem o něčem takovém uvažoval, pak jsem se však viděl, jak se kvůli takovým myšlenkám smažím nad výhní ve Věčné kovárně. Rychle jsem se modlil tak dlouho, dokud jsem si nebyl jistý, že jsem ze sebe tu vinu smyl,“ odvětil Balendilín se smíchem. „Ne, nechci ho zabít,“ pronesl vážněji. „Já nejsem žádný Třetí, prostě mě zlobí, že Lorimbas úplatky a intrikami ohrožuje jednotu, kterou si všichni odpřísáhli u Černého skaliska. Ale jen tak pro legraci: uveď mi nějaký prostředek, který bychom mohli proti němu použít, a tím nemyslím vraždu,“ vyzval král trpaslíka. „Sám vidíš, že nám nic nepřinese, když ho budeme trestat opovržením nebo se mu vyhýbat.“</p>
<p>„Proto jsme tady, i když si myslíš něco jiného,“ oponoval Gandogar. „Jsem si jistý, že se s Lorimbasem Ocelovým srdcem dokážu dohodnout.“ Ukázal dopředu, kde se za velkým množstvím pahýlů stromů ukázala na úpatí hory brána.</p>
<p>Kdysi se tady tyčily jedle do výšky padesáti kroků i víc, všechny však padly pod sekerami skřetů a dalších bestií, které z nich vyráběly obléhací věže a rampy. Vítězové je potom použili jako otop pro největší hranice, jaké kdy vzplály ve Skryté zemi.</p>
<p>Gandogar obdařil svého rádce uklidňujícím pohledem. „Nechci s ním uzavírat žádné přátelství, ani ho neuzavřu, ale ať alespoň skončí nepřátelství a ať se místo toho dokážeme navzájem ctít.“</p>
<p>Balendilín mlaskl jazykem a dal tím bez dalších slov najevo své výhrady. „Vraccas nechť stojí při nás, a kdyby bylo třeba, ať natluče Třetím rozum do hlavy třeba i kladivem.“</p>
<p>Mířili ke vchodu do Černého skaliska, v jehož stínu postávalo dvacet trpaslíků jako stráž. Měli dlouhé píky, jejichž ostré konce nastavili proti jezdcům.</p>
<p>„Stát,“ nařídil rozložitý válečník s tetováním v tváři, jeho pravá ruka spočívala na rukojeti řemdihu. „Já jsem Romo Ocelové srdce z klanu Drtičů kamene, synovec krále Lorimbase Ocelové srdce. Ty jsi Gandogar?“ obrátil se slovem na velkokrále a neprojevil ani náznak úcty k důstojnosti jeho úřadu.</p>
<p>Balendilín si přečetl černé runy na obličeji Třetího. Prosakovala z nich nenávist vůči ostatním kmenům, runy jim přísahaly smrt a věčné prokletí, slibovaly, že jejich nositel nebude mít s nepřáteli slitování a že je čekají nevýslovné hrůzy. Spolu s ozdobami, jež měl na sobě, vytvářely děsivý obraz, který byl ještě posílen nepřátelským výrazem v Romových hnědých očích. Král Druhých nepochyboval ani na okamžik, že stojí před vášnivým vrahem trpaslíků.</p>
<p>„Jsem Gandogar Stříbrovous z klanu Stříbrovousů ze Čtvrtého, Goïmdilova kmene,“ přikývl velkokrál. „Zaveď nás ke svému…“</p>
<p>Romo popotáhl a vyplivl chuchvalec hlenů. „Sesedni a pojď za mnou. Tvoji přátelé budou čekat tady.“</p>
<p>Balendilín se nafoukaným chováním Třetího nedal odstrašit. „My ho doprovodíme, určitě ho nenecháme jít samotného někam, kde bude obklíčen takovými, jako jsi ty.“</p>
<p>Romo pokrčil lhostejně rameny, jeho těžká zbroj zařinčela. „Potom jeďte zase domů.“ Ukázal levou rukou na Gandogara. „On sám, nebo k žádnému rozhovoru nedojde. Tak zní moje pokyny.“ Na tvář se mu vkradl záludný úsměv. „Nebo snad má velkokrál strach předstoupit před mého strýce? Dávám ti jeho slovo, že jak do pevnosti vejdeš, tak se z ní i vrátíš, nikdo ti nezkřiví ani vlásek. Dokaž, že nejsi až takový podělaný trpaslík, za jakého tě považuju.“</p>
<p>Gandogar seskočil ze sedla a nedbal na varovné pohledy svého rádce. „Jestli to věci pomůže, udělám to,“ prohlásil a nebojácně kráčel před řady pík, které se před ním nakrátko rozevřely a hned nato znovu vytvořily železný les.</p>
<p>„Ohó, v té staré výhni je jiskřička odvahy.“ Romo se dal na pochod před ním, přímo do obrovitého těla tabulové hory. „Ty jsi asi Čtvrtý, řek bych,“ utrousil cestou. „Prozradila tě tvoje postava. Brusiči diamantů nikdy nebyli nějak zvlášť silní.“</p>
<p>„Stačí, když někdo má silný rozum,“ opáčil Gandogar přátelsky. „Po tělesné stránce jsi možná silnější než já, ale dokud já jsem ten chytřejší z nás dvou, pak ti tvoje síla nijak nepomůže.“</p>
<p>„To si určitě říkalo už moc trpaslíků a pak je trefila koule jakéhosi úplně pitomého obra,“ zasmál se Třetí a zabočil do vedlejší chodby.</p>
<p>Přestože Romo se svým kmenem nebydlel v Černém skalisku dlouho, dobře se zde vyznal, a když došli na místo, kde se křížilo několik cest, nebo k šachtě, odkud vedlo vícero schodišť, ani jednou nezaváhal.</p>
<p>„Pak asi nebyli dost chytří,“ odpověděl velkokrál bez sebemenší známky rozmrzelosti.</p>
<p>Protože jeho průvodce kráčel šikmo před ním, padl velkokrálův pohled spíše jen náhodou na překrásně vypracovanou pochvu na dýku, která se trpaslíkovi houpala vzadu na opasku. Pochva mu připadala velice známá. Viděl ji na boku trpaslíka, který odešel do Dsôn Balsuru porazit alfy. Zeptal se Roma na původ této zbraně, protože nevěřil, že by nějaký kovář náhodou vytvořil tak drahocennou věc hned dvakrát.</p>
<p>„Nevím, jak se jmenoval. V Richemarku mi zkřížil cestu,“ obdržel více než stručnou odpověď. „On a jeho tři společníci. Vítězi náleží majetek poraženého, tak je to přece, ne?“ Hnědé oči se vyzývavě opřely do Gandogarova obličeje. „Jestli ji chceš mít, musíš nade mnou zvítězit.“</p>
<p>Velkokrál sevřel pěsti a donutil se zůstat v klidu, přišlo mu to však velice zatěžko. Romo se mu jen tak mimochodem přiznal k trojnásobné vraždě, jako kdyby mluvil o hloubení tunelu nebo vykování nějaké jednoduché zbraně. „Vítězem bych byl já,“ zamumlal a od té chvíle kráčel za Třetím bez jediného slova.</p>
<p>„Jak bys to chtěl zařídit? Chtěl bys po mně házet drahokamy tak dlouho, dokud nezemřu, brusiči diamantů?“ Romo se rozesmál. „Nebo po mně vrhat kuličky zlata? Už se celý třesu při pomyšlení, že bys byl mým soupeřem.“</p>
<p>Zesílily v něm mírné pochybnosti, jestli se mu podaří s Lorimburovými potomky na něčem dohodnout. Ale velkokrál se o to chtěl alespoň pokusit, aby si později nemusel nic vyčítat nebo snášet výčitky jiných.</p>
<p>Romo ho zavedl do velké haly, ve které svého času bojovali proti Nôd’onnovi.</p>
<p>V ní stál Lorimbas Ocelové srdce a zkoumavě si obhlížel práce na opravě točitých schodišť, vedoucích nahoru k příčným můstkům. Nakonec se obrátil k nově příchozím. „Nový velkokrál,“ pozdravil ho blahosklonně. „Co chceš?“ Synovec se mu postavil po boku.</p>
<p>Gandogar si měřil pohledem panovníka, který si dlouhé černé vlasy s několika prošedivělými pramínky spletl do tří copů, jež mu těsně přiléhaly k hlavě. Nevěděl, že si Třetí svoje vousy barví, zcela mu unikalo, jaký to má smysl. Protože panovník na sobě neměl žádné tetování jako jeho synovec nebo strážní u brány, musely asi mít i různé barvy vousu nějaký zvláštní význam. „Jsem zde, abych tě požádal o příměří. Alespoň do té doby, dokud nevyženeme alfy ze Skryté země,“ vyložil před králem Třetích důvod své cesty do jižních končin Gauragaru.</p>
<p>Lorimbas se zasmál. „My jsme ještě ani nezačali bojovat a ty bys chtěl příměří? Staly se z trpasličích kmenů takové baby, že kňourají o příměří už před bojem?“</p>
<p>„Nezahanbuj ho tak, strýčku,“ namítl Romo. „Koneckonců, došel až sem a nenadělal si do kalhot.“</p>
<p>„Kdyby se jednalo o čestný boj, aspoň bych věděl, na čem jsem,“ odpověděl Gandogar a kvůli zdaru jednání přeslechl Romovu poznámku. „Ale ty proti nám popichuješ lidi. Vím, jakou nabídku jsi učinil princi Mallenovi z Idoslânu a že do Urgonu přišel ke králi Belletainovi nějaký trpaslík a hovořil s ním. Protože to nebyl nikdo z nás, musel to být vyjednávač, kterého jsi poslal ty.“</p>
<p>„Mallen je krátkozraký hlupák, který bude svého odmítnutí brzy litovat,“ poznamenal král Třetích ledabyle. „Můj synovec mu podal ruku, ale on se rozhodl pro nesprávnou stranu. Teprve až si jeho posádky budou muset vystačit bez mých trpaslíků, uvědomí si, co ho stojí jeho bláznovství.“ Zvedl hlavu a zadíval se ke stropu haly. „Je přímo neuvěřitelné, že po tolika cyklech můžeme stát v hoře, ve které žili naši předkové, než odsud byli vyhnáni. Odsud vzejde nová éra v dějinách Skryté země.“ Prudce sklopil hlavu a nepřátelsky se na Gandogara zahleděl. „Éra, ve které nebude žádný kmen Borengara, Giselbarta, Goïmdila ani Beroïna.“ Popošel k velkokráli a zastavil se teprve tehdy, až se jeden druhého málem dotýkali špičkami nosů. „A ty, velkokráli, proti tomu nebudeš moct nic dělat, až vás smeteme z mapy této země. Téhle bouři neodoláš. Prožene se tou nejposlednější z vašich jeskyní i tou nejužší chodbou a všechny vás odvane pryč.“ Pancéřovou rukavicí osázenou trny si poklepal na hruď, skrytou pod silnou zbrojí. „Kmen Lorimburův obsadí všechny říše a bude se do budoucna starat o bezpečnost národů. Na jména vašich kmenů se brzy zapomene.“ Ustoupil o krok dozadu a pozvedl sekeru. „To přísahám při této čepeli!“</p>
<p>„Takhle se žádná jednání nevedou,“ odpověděl Gandogar a chtěl ještě něco dodat, ale trpaslík mu skočil do řeči.</p>
<p>„Jednání? <emphasis>Já </emphasis>jsem nikdy neřekl, že přistoupím na nějaký jednání.“ Zvedl sekeru. „Jsi tady jedině kvůli tomu, aby ses dozvěděl, jak to vlastně vypadá s budoucností tvých trpaslíků. A ty proti tomu nebudeš moct nic dělat.“</p>
<p>Železná struna trpělivosti, která doposud zadržovala Gandogarův vztek a pobouření, praskla a i velkokrál zvedl zbraň. Čepele se s jemným zacinkáním dotkly jedna druhé.</p>
<p>„Vraccas stojí při nás a nikdy nepřipustí, aby potomci trpaslíka, který svým stvořitelem tak rouhavě opovrhoval, dobyli vítězství nad potomky těch, kteří Vraccasovi projevovali náležitou úctu,“ vykřikl. Po těch nepřetržitých urážkách a vyzývavých řečech se zcela přestal ovládat. „Jestli chcete boj, tak už dále neotálejte!“</p>
<p>„Ven!“ zařval Lorimbas a stlačil Gandogarovu sekeru k zemi. „Ty mi v mojí pevnosti vyhrožovat nebudeš, Gandogare! Zabil bych tě na místě, ale povolil jsem ti volný odchod.“</p>
<p>„Mám to udělat za tebe?“ zeptal se Romo slaďoučce.</p>
<p>Lorimbas těžce oddychoval, i on zcela ztratil klid a touha zarazit nepříteli sekeru do helmy v něm neustále narůstala. „Ven,“ zaduněl ještě jednou. „Nebudu mluvit s žádným potomkem Borengara, Giselbarta, Goïmdila ani Beroïna. Už nikdy žádný rozhovor s trpaslíky, ze kterých brzy nezbude nic než pohádka.“</p>
<p>„Pojď, brusiči diamantů. Vyvedu tě ven, aby sis zase mohl řezat ty svoje kamínky.“ Romo položil Gandogarovi ruku na rameno a tlačil ho k východu, jako když hostinský vyhazuje opilce, který je všem na obtíž.</p>
<p>Velkokrál mu rozzuřeně srazil ruku stranou. „Dost! Ty se mě už podruhé neodvážíš drze dotknout, ty vrahu trpaslíků!“ pronesl varovně, a když si Romo před ním odplivl a chtěl se ho znovu dotknout, popadl Gandogar Roma za rukavici, pevně ji přidržel a udeřil tupou stranou sekery do kloubu. Ozvalo se lupnutí a kloub praskl a s ním i obě kosti, loketní a vřetenní.</p>
<p>Romo krátce stáhl obličej, nezraněnou rukou hbitě sáhl po řemdihu a už se rozpřahoval k ráně, když se před ním objevil holohlavý trpaslík a popadl ho za ruku. Krátké, silné škubnutí a těžká zbraň spadla s rachotem na zem.</p>
<p>„Salfalure! Jak to…“ rozčiloval se Romo udiveně.</p>
<p>„Mlč! Měl bych ti před tvým strýcem zlomit ještě i druhou ruku,“ obořil se na něho trpaslík, než se obrátil ke Gandogarovi. „To bylo poprvé a naposledy, kdy jsem zachránil život trpaslíka, který nepatří do mého kmene. Udělal jsem to, abych zachránil Roma před porušením přísahy, ne kvůli tobě. I Romo musí dodržet slib volného odchodu.“</p>
<p>Gandogar na něho kývl a potají se divil, kolik svalů může mít takový trpaslík. Většina příslušníků jeho národa měla podsaditou, silnou postavu, ale ten neznámý měl zřejmě ještě větší sílu než šílený Boïndil. I on měl v kůži na tváři a kolem holé lebky vytetované černé a tmavomodré linky. „Přijmi můj dík…“</p>
<p>„Ne. Od tebe nic nepřijmu, i kdyby to byl hlt vody, který by mi měl v poušti Sangreînu zachránit život,“ odmítl trpaslík rozhodně. „Následuj mne, vyvedu tě ven.“ Vykročil a Gandogar se mu přilepil na paty.</p>
<p>Salfalur ho vyvedl ven jinou cestou, než jakou ho Romo vedl dovnitř. Tak mohl velkokrál spatřit prostory, které byly přeplněny zásobami, do posledního místa obsazené ložnice a velké množství výhní, na kterýc trpaslíci bez ustání něco kovali.</p>
<p>Zčásti tam vznikaly zbraně, zčásti podivné kusy železa, jejichž podoba mu nic neříkala. Protože neočekával, že by se dočkal odpovědi, ušetřil si otázky a místo toho se snažil vrýt si všechno co nejdokonaleji do paměti, aby se na to mohl zeptat Prvních.</p>
<p>Nakonec opět stál u vstupu do Černého skaliska. Balendilín a zbytek družiny tam na něho čekal a vypadal velmi ustaraně.</p>
<p>„Běž a už se sem nikdy nevracej,“ rozloučil se s ním Salfalur. „Kdybychom se někdy potkali, bude mi potěšením, když po našem setkání předám tvoji hlavu králi.“ Zmizel pryč.</p>
<p>Gandogar s nesmírnou úlevou opouštěl tabulovou horu a měl skutečně radost, že může vstoupit do svitu jarního slunce a nasednout do sedla poníka.</p>
<p>„Bez úspěchu?“ odhadoval výsledek schůzky Balendilín a povzdechl si, když velkokrál potřásl hlavou a několika stručnými slovy setkání s Lorimbasem, Romem a Salfalurem vylíčil. „Neudivuje mne, že trpaslík z kmene Třetích jedná jako Lorimbas.“ Zamyšleně obrátili pod pozornými pohledy strážných poníky a odjížděli k jihu. „Musí si ale být svým plánem hrozně jistý, když ti už teď vypráví, že nás všechny vyžene.“</p>
<p>Jednorukému trpaslíkovi se nedařilo představit si, jak by k tomu mělo dojít, avšak Lorimbasova neotřesitelná jistota, o níž Gandogar vyprávěl, ho přinutila, aby se začal obávat nejhoršího.</p>
<p>Podle všeho si Třetí vymysleli nějaký uskok, který zcela zastíní všechny intriky zákeřného Bislipura. A na rozdíl od Bislipurova podniku se na tomto plánu tentokrát podílel celý jejich kmen.</p>
<p>Balendilín se ohlédl přes rameno k ponuré tabulové hoře. <emphasis>Nejlepší by bylo, kdybychom měli v jejich řadách nějakého špiona.</emphasis></p>
<p><strong>Skrytá země, Šedé hory</strong></p>
<p><strong>před říší Pátých,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, pozdní jaro</strong></p>
<p>T</p>
<p>ungdil udělal to, co ho napadlo jako první: pustil sekeru, kterou mu předtím podal Pruďas, a oběma rukama popadl topůrko Ohnivé čepele, aby tak odvrátil úder.</p>
<p>Měl co dělat, aby sigurdáciové dřevo udržel, svaly na zádech a na pažích mu naběhly, klouby vzpurně skřípěly, klesl na kolena, ale skutečně se mu podařilo sekeru zastavit.</p>
<p>Alfka stála napolo skloněná nad ním a zprudka vydechla, ruce se jí chvěly. Opírala se do zbraně veškerou silou a celou váhou svého těla, jen aby zarazila broušené diamanty nenáviděnému trpaslíkovi do tváře.</p>
<p>Zdálo se však, že zbraň cítí, že o její držení nebojuje s alfkou žádná bestie, ale její pravý pán. Intarzie na hlavě sekery se rozzářily, vzplanul uzounký plamínek ohně, který se valil proti Ondori a donutil ji natočit se stranou, aby unikla nebezpečnému žáru. Chyběl jen vlásek a látka její masky by začala hořet.</p>
<p>„Podruhé už mi neunikneš,“ vyrazila ze sebe s námahou a stoupla Tungdilovi na prsa.</p>
<p>Trpaslíkovy prsty nepovolily sevření, přepadl dozadu a útočnici, která taky nechtěla Ohnivou čepel pustit z ruky, strhl s sebou.</p>
<p>Ondori využila setrvačnosti, odrazila se od země a přeskočila jej, přičemž přehmátla ruce, kterými držela topůrko. Tungdilovi zbyl akorát tak čas na to, aby uhnul hlavou stranou, jinak by mu podpatky jejích bot rozdrtily krk.</p>
<p>„Vraccas mou smrt zatím ještě neplánoval… a přivedl tě sem, abys mi vrátila moji sekeru.“ Tungdil švihl pravou rukou nahoru a zasáhl ji do nekrytého rozkroku, stejnou rukou jí pak podrazil levou nohu, takže alfka spadla vedle něho na zem. Při pádu se jí posunula černá hedvábná maska, Tungdilovi se podařilo zahlédnout její bradu a levou tvář. Žádné znetvoření, žádná jizva, nic ji k nutnosti nosit masku neopravňovalo.</p>
<p>Ani jeden z nich Ohnivou čepel nepustil, oba ji drželi jednou rukou za topůrko.</p>
<p>Alfka se se zasténáním zvedla na nohy. Volnou rukou si sáhla za záda a vytáhla srpovitou zbraň, kterou ho chtěla zabít už u rybníka. Naproti tomu Tungdil vylovil dýku a sklonil hlavu, připraven okamžitě zaútočit. Topůrko sekery, dlouhé jako paže, sloužilo k udržení vzdálenosti mezi nerovnými protivníky, těžká hlava sekery ležela na Tungdilově straně. Vykládané intarzie stále ještě plály, jako kdyby zbraň čekala na novou příležitost, kdy by mohla svému pánovi pomoci.</p>
<p>„Proč skrýváš obličej,“ zeptal se jí. „Jsi moc zbabělá na to, aby ses svému protivníkovi postavila tváří v tvář?“</p>
<p>„Můj obličej spatří jen ti, kteří mojí rukou zemřou. Teprve až zemřou vrazi mých rodičů, odhalím svou tvář přede všemi, tak zní moje přísaha.“</p>
<p>Trpaslík rozpoznal za maskou šedé oči, které na něho nesmiřitelně hleděly. „A já mám být tím vrahem?“</p>
<p>„Ty a obě dvojčata. Zabili jste v Zeleném háji moji matku,“ řekla alfka a prudce zaútočila. Tungdil se jen s námahou srpovité čepeli vyhnul. „A mého otce,“ Ondori se znovu vrhla do útoku a tentokrát mu způsobila hluboký škrábanec na krku, „jste zavraždili u Černého skaliska.“ Alfka cítila zadostiučinění, když viděla, jak se mu z krku valí hustý proud krve. „Za jejich životy si žádám ty vaše.“</p>
<p>„Já ti navrhnu něco jiného.“ Tungdil si dával důkladně pozor na pohyby jejího těla, aby postřehl další útok ještě dřív, než přijde. „Ty půjdeš <emphasis>za nimi.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis>Vytušil další ránu, vyhnul se jí a mocně mrštil těžkým koncem sekery nahoru.</p>
<p>Hlava sekery okamžitě vzplála, sekera alfku minula, ale sigurdáciové dřevo topůrka, těžké jako železo, narazilo do masky, která po úderu sklouzla dolů a zakryla jí výhled. Od silného žáru chytla látka masky, plameny vystřelily vzhůru a sežehly jí hnědé vlasy.</p>
<p>Ondori vrávoravě prošla kolem trpaslíka, omámená a slepá.</p>
<p>Rychleji, než se kapka potu vypaří ve žhnoucí výhni, přiskočil Tungdil k alfce a vrazil jí dýku skrz zbroj až po střenku do těla. Ondori zalapala po dechu a klesla na kolena. Zrovna když jí Tungdil chtěl definitivně vykroutit Ohnivou čepel z ruky, odvedl jeho pozornost Balyndisin výkřik.</p>
<p>Otočil hlavu a spatřil, že Glaïmbar padl k zemi. Těžce zraněný, ale bolestí na nejvyšší míru rozzuřený skřet se oběma rukama rozpřáhl rezavým zubatým mečem, aby trpaslíka přesekl na dvě části.</p>
<p><emphasis>Jak rád bych dovolil, abys zemřel</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> </emphasis>Tungdil zaklel, zvedl ze země Pruďasovu sekeru a mrštil jí po bestii. Po krátkém letu se sekera zarazila skřetovi do olivově zeleného masa pod ramenem a trpaslíka, ležícího bezmocně na zemi, zalila tmavě zelená krev.</p>
<p>Smrtelný úder meče minul cíl.</p>
<p>Glaïmbar vrazil skřetovi špičku sekery do krku a rozpáral ho, pak děkovně pozvedl ruku, Tungdil však rychle pohlédl jinam, aby se mu nemusel dívat do obličeje.</p>
<p><emphasis>Ty blázne, </emphasis>zaslechl, jak se mu vysmívá malý démon v hlavě.</p>
<p>„A teď ty…“ obrátil se na alfku, ta však zmizela a ani Ohnivá čepel nebyla nikde k nalezení. Široká krvavá stopa, která se za ní táhla, se ztratila v bitevní vřavě. Tungdil si nedělal sebemenší naději, že by ji dokázal najít. Jeho smrtelný nepřítel mu unikl a podruhé si odnesl i Ohnivou čepel.</p>
<p><emphasis>Byla to Sinthorasova dcera, </emphasis>dal si dohromady všechno, co mu řekla, popadl zbraň, která ztratila majitele, a vrhl se na poslední skřety, aby si na nich vybil zklamání nad další ztrátou pověstmi opředené sekery.</p>
<p>Poháněla ho neurčitá naděje, že alfku přece jen někde vyslídí, a tak se dále prodíral řadami prchajících nepřátel.</p>
<p>Ale postava jeho soupeřky a tím i Ohnivá čepel mu zůstaly skryty.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tvrdý boj skončil pozdě odpoledne naprostým, ale smutným vítězstvím trpaslíků.</p>
<p>Vítězové naházeli tisíce bezhlavých mrtvol bestií do nádrže k jejich soukmenovcům, kteří se již vznášeli mrtví ve vodě a jimž na začátku rozdrtili hlavy pomocí kamenů. Zanedlouho naplnili jámu skoro až po okraj. Později se postarají, aby voda vyschla, a přenechají jejich mršiny slunci. Až z nich nezbude nic než kosti, měli v úmyslu naházet je před Kamennou bránu jako výstrahu příštím bestiím.</p>
<p>Tungdil stál na okraji plošiny, jeho oči pátravě přejížděly po okolní nížině.</p>
<p>A skutečně se mu zdálo, že vidí na obzoru malou tečku, která se rychle pohybuje na jihovýchod. Pokud to byla alfka, byla už příliš daleko, než aby se mu ji podařilo na poníkovi dohonit, a už vůbec ne pěšky.</p>
<p><emphasis>Za to může </emphasis><emphasis>Glaïm</emphasis><emphasis>bar, </emphasis>říkal si a vztekle nakopl kamínek, který divokými skoky poskakoval po svahu dolů. <emphasis>Kdyby tu nebyl, tak bych ji zabil a zase bych držel Ohnivou čepel v ruce.</emphasis></p>
<p>„Chtěl jsem ti poděkovat, Tungdile Zlatoruký,“ uslyšel hlas trpaslíka, kterého právě s takovým citem proklínal.</p>
<p>„Ty jsi král. Je mojí povinností, abych tě chránil před nebezpečím,“ odpověděl nevýrazně a neskrýval, že si myslí něco zcela jiného. Dovolil si takovou nezdvořilost, že zůstal stát otočený ke Glaïmbarovi zády. „Je škoda, že jsme ztratili Ohnivou čepel,“ nedokázal si odepřít rýpnutí.</p>
<p>„Kvůli mně,“ dodal Glaïmbar. „To je pravda.“ Stoupl si vedle Tungdila. „Já vím, že tu sekeru nemůžeme vykovat ještě jednou, i když si to Boïndil myslí.“</p>
<p>„Sekeru ano. Ale je sporné, jestli by bez topůrka ze sigurdáciového dřeva mohla dosáhnout plného účinku. A protože ve Skryté zemi už žádné další stromy toho druhu nejsou, je ztráta téhle jedinečné zbraně tím strašnější. Určitě nám bude chybět v boji proti nebezpečí ze západu, tedy jestli odtamtud nějaké přijde.“ Tungdil měl tichou radost, že může do rozjitřené rány přisypávat ještě více soli. „Doufejme, že se dá ta hrozba zastavit i bez ní.“ Nakonec se přece jen natočil ke Glaïmbarovi. „V tom nejhorším případě se Ohnivá čepel dostane prostřednictvím alfky k našemu novému nepříteli.“</p>
<p>„Nebyli bychom však děti kováře, kdybychom ta nebezpečí nezvládli,“ poznamenala Balyndis, která se k nim blížila a stoupla si vedle Glaïmbara. Její obličej prozrazoval, že se jí Tungdilovo chování vůbec nelíbí.</p>
<p>„Když se navíc ještě rýsuje nové spojenectví,“ doplnila je Myr, ta byla na doslech a právě ošetřovala zraněného trpaslíka. Povstala a připojila se k nim. Postavila se nápadně blízko Tungdila.</p>
<p>Tungdilovi se zdálo, jako by se vytvořily dvě fronty. Spokojeně postřehl, že se Balyndis v očích rozhořívá jiskřička žárlivosti.</p>
<p>„Je na čase, abychom se navzájem představili. Já jsem Myrmianda Alabastrová a patřím k těm, kteří dlouho žili ve skrytu, dokud k nám nepřišel Tungdil a nepřipomněl nám, že jsme všichni vytesáni ze stejného kamene.“ Podala kovářce a králi ruku. „Náš král Gemmil mě k vám poslal stejně jako armádu, která přispěchala na pomoc.“</p>
<p>Glaïmbar naznačil úklonu. „Předej svému králi můj upřímný dík. Bez dvou tisíc jeho bojovnic a bojovníků bychom Šedé hory nedokázali udržet. Skřeti by si uvědomili, že mají zvláštní schopnosti, a vrátili by se zpátky.“</p>
<p>Tungdil se zadíval na pestrou směsici různých trpaslíků, kteří společně bojovali bok po boku a nyní se dělili o smutnou práci s odstraňováním mrtvol.</p>
<p>Zhruba čtyři stovky padlých z jejich kmene byly přeneseny do štol, kde byly se ctí uloženy na nosítka. Následujícího slunečního oběhu je přenesou do pohřebních komor. I Gemmilovi trpaslíci, kteří jim přispěchali na pomoc, museli oplakávat velké ztráty, skoro polovina jejich malé armády byla mrtvá. Zabití Svobodní budou spočívat po boku nových Pátých.</p>
<p>„Kolik z vás tady zůstane?“ zeptal se Myr.</p>
<p>Chirurga ukázala na trpaslici, která ve srovnání s ní vypadala jako opravdový kolos, zavolala ji a kývla na ni, aby přišla blíž. „Na to se musíme zeptat této trpaslice. Sanda Ohnivá je Gemmilova žena, ta bude vědět, jak to bude vypadat dál.“</p>
<p>Čím více se k nim trpaslice blížila, tím zřetelněji byly v jejím obličeji patrné rozmáchlé čáry a hrozivé runy. Bylo to vynikající tetování, jaké doposud ani Tungdil, ani Balyndis nebo Glaïmbar nikdy neviděli. Příslib smrti všem trpaslíkům z Borengarova, Giselbartova, Goïmdilova a Beroïnova kmene, který byl jejich obsahem, přiměl krále, aby mimoděk položil ruku na rukojeť zbraně.</p>
<p>Myr si toho všimla. „Vidíte správně. Sanda byla Třetí, pak se asi před dvěma cykly k nám připojila a vzorně se stará o naše společenství. Je naší královnou, válečnou náčelnicí a je všechno možné, jenom ne někdo, kdo nenávidí trpaslíky. Nedej se splést těmi znaky,“ vysvětlila králi tiše a pak se s královnou přivítala vřelým objetím. „Přišla jsi právě včas,“ radovala se. „Jak se vám podařilo, že jste se tak rychle dostali do Šedých hor?“</p>
<p>„Vraccas byl s námi a poslal nás tunely, ve kterých ležely jen malé sesuvy,“ odpověděla královna se smíchem. „Gemmil měl strach, že bych mohla propást nějakou bitvu, a rychle nás sem hnal.“</p>
<p>„Se svou domněnkou měl naprostou pravdu,“ řekl Glaïmbar. „Zachránila jsi nás, to se nedá nijak popřít.“ Nedokázal odvrátit pohled od královniny tváře, působící velice pochmurným dojmem.</p>
<p>Sanda odpověděla na královu nelibost a tichou obezřetnost strhujícím úsměvem, který se ani trošku nehodil k poselství, obsaženému ve vytetovaných runách. „Chápu tvou zdrženlivost, králi Glaïmbare. Má tvář ti slibuje smrt, avšak já se na tebe usmívám, jako kdybych byla tím nejpřátelštějším trpaslíkem v celé Skryté zemi.“ Napřáhla ruku. „Jsem Třetí jen podle toho, jak vypadám navenek. Mým srdcem proudí krev dítěte kováře, nikoliv nenávist.“</p>
<p>Král jí váhavě podal ruku. „Tungdil Zlatoruký nám už dokázal, že trpaslík může patřit ke kmenu Třetích, a zároveň být náš přítel,“ promluvil, ale jeho slova zněla, jako kdyby si ke své řeči musel sám dodávat odvahy.</p>
<p>„Tungdil není jediným trpaslíkem z našeho kmene, komu je zlovůle a podlost vůči vlastnímu národu zcela cizí,“ přikývla Sanda. „V tuto chvíli by trvalo příliš dlouho, kdybych ti měla vyprávět svůj příběh, ale až budeme oslavovat vítězství nad skřety a zapíjet smutek nad našimi padlými džbánkem silného piva, najdeme si na to čas.“</p>
<p>„Můj přítel Tungdil chtěl vědět, jak dlouho tady zůstanete a jestli snad někteří z našich ohlásili, že by zůstali v Šedých horách natrvalo.“ Myr se potají bokem podívala po Balyndis, aby se utvrdila v jejích pocitech. Záměrně zdůraznila slovo „přítel“ a trpaslice se okamžitě prozradila tím, že se k ní natočila a z očí jí létaly blesky. „Král Glaïmbar a jeho nastávající manželka požádali Gemmila, aby vyhledal nějaké dobrovolníky.“</p>
<p>Sanda položila silné prsty na sponu opasku se zbraněmi. „Zůstaneme, dokud si nebudeme jisti, že se odnikud nevynoří žádné další bestie, protože mám dojem, že z tvé původní posádky už nezbylo moc trpaslíků, kteří by dokázali Kamennou bránu ubránit, nemyslíš, králi?“ Glaïmbar s ní souhlasil. „Když jsme vyrazili z našeho domova, nebyl mezi námi nikdo, kdo by ohlásil, že je připraven najít si nový domov ve starodávné říši Pátých. Ale co doposud není, může být. Možná se nám tady brzy zalíbí natolik, že zčistajasna budeš mít v říši tisíc mužů,“ usmála se přátelsky. „Ještě jedna věc: nepodléháme tvým rozkazům, králi Glaïmbare, pouze ti z nás, kteří by se za jistých okolností rozhodli, že zůstanou v Šedých horách, se musí podrobit tvým pokynům. Zbytek nás chápe tuto situaci tak, že jsme zde hosty, kteří se umějí chovat.“</p>
<p>Na Tungdila nepůsobila dojmem, že by byla ochotna v této záležitosti nějak vyjednávat. Svobodní potvrzovali svou nezávislost. „Později se tě budu muset zeptat na pár věcí,“ obrátil se na válečnici. „Možná mi budeš moct nějak pomoci, abych se dověděl něco víc o svých rodičích.“</p>
<p>„Bude mi potěšením,“ slíbila mu. „Ale teď mě omluvte, musím se postarat o svoje lidi.“ Odkráčela od nich pryč a zbylí trpaslíci se za ní mlčky dívali.</p>
<p>„Abych pravdu řekl, musím sám se sebou dost bojovat, abych jí věřil,“ doznal Glaïmbar upřímně a podíval se na chirurgu. „Co jsi to vlastně říkala, jak dlouho je u vás?“</p>
<p>„Dva sluneční cykly. Dokážu pochopit tvé pochybnosti, ale nesdílím je.“ Myr přešlápla z nohy na nohu a přitiskla se k Tungdilovi tak blízko, až se jejich paže dotýkaly. Tungdil neuhnul, ale neomaleně se díval na Balyndis, jako by jí chtěl ukázat, že si už brzy po jejich rozchodu našel jinou trpaslici, kterou bude mít rád po svém boku. „Všichni trpaslíci, kteří u nás chtějí zůstat, musejí absolvovat přísné zkoušky, a Sanda je zvládla s dokonalou bravurou a celou dobu se chovala naprosto skvěle.“</p>
<p>„Tak skvěle, že si zajistila královo srdce,“ doplnila Balyndis. „Velice dobře rozumím tomu, že jí Glaïmbar nedůvěřuje. Kdybych já byla špiclem Třetích, udělala bych všechno pro to, abych získala přízeň těch, které bych jednoho slunečního oběhu chtěla zradit.“</p>
<p>Myřin přátelský postoj se na místě vytratil. „O tom, co jsem zaslechla z tvých úst, Sandě nic neřeknu, jinak by tě hned vyzvala na souboj. Zapochybovalas o její cti. Sanda je bojovnice a je při tom velice, velice svérázná. I já si jí vážím a naprosto jí důvěřuji.“ Zadívala se rudýma očima na kovářku, jejich nepřátelství bylo jednoznačně zpečetěné.</p>
<p>Glaïmbar si povzdechl. „Vraccas bude určitě mít se mnou soucit, přestože jsem nedokázal na místě překonat své pochybnosti. V každém případě je u nás vítaná,“ pronesl ve snaze uvolnit napětí. Pak obrátil pozornost k jiné záležitosti. „Tungdile, jak se sem dostal Djerůn?“</p>
<p>Trpaslík sáhl k boku, kam si uložil koženou roličku, v níž byl stočený dopis. Andôkain tělesný strážce mu papír předal hned po smrti posledního protivníka a od té doby trpělivě čekal na kraji plošiny u vodopádu, než se o něho někdo postará. Na jeho zbroji se odrážela záře zapadajícího slunce a ta měla za následek, že pohled na Djerůna byl majestátnější než kdykoliv předtím.</p>
<p>Tungdil rozbalil psaní a nahlas je předčítal:</p>
<p>„<emphasis>Vážený Tungdile Zlatoruký,</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>posílám Djerůna za tebou do Šedých hor, protože vím, že tam s tebou pobývá nejlepší kovářka ve Skryté zemi a mezi veškerými trpasličími kmeny.</emphasis></p>
<p><emphasis>Můj tělesný strážce potřebuje novou zbroj, a to jak kroužkovou košili, tak i</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>plátkové brnění, které na ní nosí. Rozměry, které Balyndis potřebuje, i kovové legování, jsou uvedeny v tomto dopise.</emphasis></p>
<p><emphasis>Balyndis mu zbroj vyzkouší se zavázanýma očima a plně se spolehne na své prsty, protože Djerůnovu pravou podobu nesmí nikdo spatřit. Prosím tě, abys jí to vyřídil a vyžádal si od ní její čestné slovo. Pro její vlastní ochranu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dej mi vědět, kolik to bude stát, zaplatím, jakoukoli cenu si bude žádat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Djerůn potom vytáhne přes Rudé hory na západ, aby na vlastní oči viděl, co se tam děje a co se blíží ke Skryté zemi. Je důležité, abychom zjistili, kolik času nám ještě zbývá nebo jestli nám nehrozí vůbec žádná hrozba a my všichni jsme jenom naletěli </emphasis><emphasis>Nôd’o</emphasis><emphasis>nnovi na jeho přeludy a lži.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vydala jsem se s Narmorou na cestu do Weyurnu, abychom tam hledaly v archívech stopy po osadnících, kteří k nám přišli ze západní Země za horami a usadili se zde.</emphasis></p>
<p><emphasis>Možná vědí o své staré vlasti nějaké věci, které nám dále pomohou.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Zdravím tě a nechť je ti Vraccas vždy nakloněn</emphasis></p>
<p><emphasis>Andôkai</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Tungdil sklonil dopis a podal Balyndis poznámky s mírami a poměry na míchání různých kovů. „Djerůn přišel před bránu šťastnou souhrou osudu v podstatě právě v tom okamžiku, kdy jsme ho nejvíc potřebovali. Je vidět, že maga je stoupenkyní Samusina. Její tělesný strážce se postaral o rovnováhu.“</p>
<p>Kovářka si prošla seznam udaných rozměrů a zadívala se na tělesného strážce. „Bude mi vůbec rozumět? Během naší cesty na něho Andôkai mluvila nějakou zvláštní řečí…“</p>
<p>„Určitě mu uložila, aby tě následoval.“ Když chtěla trpaslice odejít, přidržel ji Tungdil za ramena. „Balyndis, pamatuješ se na to, oč nás maga žádala? Dej mi své čestné slovo, jak stojí psáno v dopise.“</p>
<p>„To není nutné. Určitě se na tu prapodivnou bestii nebudu dívat,“ odpověděla mu trpaslice a střásla ze sebe jeho ruku. Glaïmbar odešel za ní, cestou se mezi sebou o něčem bavili a rozloučili se několik málo kroků před obrovitým Djerůnem. Král nahlas udílel rozkazy a přikazoval, jak budou dále probíhat práce s úklidem před portálem.</p>
<p>Tungdil se sklíčeně zahleděl za Balyndis. Chtěl na ni zavolat a omluvit se. Už pěknou chvíli litoval své dětinské vyzývavosti, rozbouřené city ho přiměly myslet a vypouštět z úst slova dříve, než dokázal udržet jazyk na uzdě. Když se zaposlouchal do své duše, jasně slyšel, že pořád ještě miluje Balyndis, navzdory klíčící náklonnosti k Myr.</p>
<p><emphasis>Je to jen poblouznění? Namlouvám si sám sobě, že k ní něco cítím, jen abych se pomstil Balyndis za její rozhodnutí? </emphasis>Jednu věc věděl zcela přesně: život v péči jeho lidského pěstouna Lot-Ionana měl zcela jinou podobu.</p>
<p>Zdálo se, že mu chirurga vidí rovnou do hlavy, její popelavě bílá ruka spočinula na trpaslíkově paži. „Pojďme se podívat na toho tvého přítele,“ navrhla. „Chtěla bych zjistit, jestli mu dokážu pomoci.“</p>
<p>„Na mého přítele?“ Tungdil, kterého tím vytrhla z myšlenek, potřeboval chvilku, než pochopil, co má na mysli. „Boëndal!“ Bez přemýšlení ji popadl za ruku a rozběhl se s ní ke vchodu. „No jasně! Vždyť ty ho probudíš z jeho ledového spánku.“</p>
<p>Pospíchali chodbami Šedých hor, aby co nejrychleji dorazili k výhni Dračí dech.</p>
<p>Tungdil spatřil, že Pruďas už sedí na nízké stoličce vedle postele svého dvojčete a bezvědomému bratrovi nadšeně líčí boj před branami do trpasličí říše. Tu a tam udeřil do ukořistěné helmy, kterou přinesl s sebou, aby vyprávění odpovídajícími tóny podmaloval.</p>
<p>„Ale bez tebe to stejně ani v boji nebyla pořádná sranda. Pořád ještě ne,“ zakončil vyprávění poněkud smutněji, jakmile zahlédl Tungdila a Myr.</p>
<p>Před nimi už dál nedokázal předstírat veselí. Rvalo mu srdce, když viděl, že bratr dál leží jako mrtvý. Zvedl se, prohrábl si rukou černé vousy a bylo zřejmé, že slova, která hodlá vyslovit, ho stojí velké přemáhání nebo aspoň pořádnou dávku odvahy.</p>
<p>„Myr, viděl jsem, jak jsi tam venku ošetřovala raněný, jak jsi vyléčila Tungdila… Nikdy před tebou jsem neviděl žádnýho léčitele, kterej by byl tak šikovnej jako ty.“ Polkl. „Prosím tě, vrať mu zpátky jeho starý život, a jestli se ti to povede, tak přísahám při Vraccasovi, že nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo, když budu někde blízko u tebe. Budu bránit tvůj život, jako kdyby to byl můj vlastní.“ Ustoupil stranou, aby jí udělal místo.</p>
<p>„Byla by pro mne velká čest, kdybych mohla přivést tvého bratra zpátky do našeho světa. Nemusíš mi nic přísahat, Boïndile.“ Léčitelka se posadila vedle Boëndala, sáhla mu na čelo, nadzvedla mu víčka a prohlédla si zornice. „Pomožte mi ho vysvléct, ať si na sobě nechá jenom zástěru,“ požádala je. „Musím prozkoumat jeho údy, jeden po druhém, abych ucítila, jestli v tom ledově studeném sněhu, ve kterém ležel, neodumřely.“</p>
<p>Tungdil i Boïndil pomáhali chirurze při vysvlékání spícího trpaslíka. Myr ho okamžitě začala důkladně vyšetřovat. Svému řemeslu rozuměla velice dobře, neunikla jí ani ta nejmenší změna na jeho kůži. „Řekla bych, že se mu dostalo Vraccasova požehnání,“ pronesla po dobré hodině. „Nikde jsem neobjevila jediné místečko, které by bylo mimořádně studené nebo změnilo barvu.“</p>
<p>„Co by to znamenalo?“ okamžitě se vyptával Pruďas.</p>
<p>„Že v mase pod tím místem není žádná krev. To místo by celé zčernalo, vyhnilo by a nakonec odpadlo od těla. Často takovou omrzlinu skoro ani necítíme, nevyvolá nic než lehkou nevolnost, protože chlad mívá na smysly otupující účinek. Když se po těle rozleze sněť způsobená podchlazením, pak prostě není záchrany.“ Myr začala poslouchat, jak nemocný dýchá a jak mu pracuje srdce. „Zpravidla bývají zasaženy ruce a nohy, ale tvůj bratr je sice celý studený, ne však ledový.“ Usilovně naslouchala. „To je pozoruhodné. Jeho srdce bije, i plíce konají svou práci, jak slyším, ale příliš pomalu. Nedostává se pořádně do rytmu. Zdá se, že výheň jeho života pohasla…“ Najednou se její tvář rozzářila. „To je ono! Potřebuji káď s teplou vodou. A včelí vosk.“</p>
<p>„Koupel? Tu už jsme zkoušeli, ale nebyla k ničemu,“ odvážil se Boïndil namítnout opatrně.</p>
<p>„Jen počkej,“ odpověděla léčitelka tajuplně.</p>
<p>Trpaslíci přinesli do místnosti vanu. Myr vzala kožený pásek, srolovala ho do podlouhlé trubičky a převázala šňůrkou. Pak trubičku zasunula mezi Boëndalovy bledé rty a ucpala mu nosní dírky a konečky úst rozehřátým voskem, takže od té chvíle mohl Boëndal dýchat pouze pomocí trubičky. „Pomozte mi. Položíme ho dovnitř. Musí ležet úplně celý pod vodou,“ nařídila oběma trpaslíkům.</p>
<p>Za chviličku se Boëndal ocitl na dně vany, kousky olova na rukou a na nohou ho přidržovaly vespod.</p>
<p>„Teď ho necháme roztát, aby roztál i led v jeho hlavě,“ vysvětlila léčitelka, sáhla po lopatce a nasypala do vany žhavé uhlí. Kousky uhlí padaly se zasyčením ke dnu a předávaly vodě svůj žár. Myr dávala pozor, aby žhavé uhlí nespadlo přímo na Boëndalovo tělo.</p>
<p>Tungdil ponořil na zkoušku ruku do vody. „Už je pořádně teplá.“</p>
<p>Pruďas se k nim ustaraně přidal. „Ty ho ještě uvaříš jako kus buřta, když budeš tak pokračovat,“ poznamenal, a když nabrala další lopatku plnou uhlí z výhně Dračí dech a chtěla ji nasypat do vany, vztekle se na ni podíval. „Přestaň. Není to k ničemu. Jenom se opaří a udusí.“</p>
<p>„Neprosil jsi ještě před chvílí, abych mu pomohla? Já mu nijak neublížím,“ snažila se ho Myr uklidnit. „Musíme současně ohřát všechnu krev v jeho těle, i tu v hlavě, jinak se vytvoří ledová zátka a on zemře. Podaří se nám to, věř mi.“</p>
<p>Zvedla lopatku nad káď, ale trpaslík chňapl po rukojeti a pevně ji zachytil, dříve než trpaslice mohla ruku otočit a nasypat uhlí dovnitř.</p>
<p>„A já říkám, že ho zase vytáhneme,“ zaburácel Pruďas se skloněnou hlavou, a jak mohli soudit, připraven prosadit svůj názor i tělesnou převahou. „Vymysli si něco jinýho, než se mu maso sloupe z kostí a ty z něho uvaříš polívku.“</p>
<p>Její zarudlé oči se na něho nebojácně dívaly. „Já jsem chirurga, léčitelka a velmi dobře vím, co dělám, Boïndile Dvojčepeli.“ Pokusila se vykroutit mu lopatku z ruky, Pruďase její manévr překvapil a trhnul rukojetí silněji, než chtěl.</p>
<p>Těmito otřesy se z bílé žhnoucí hmoty uvolnil jeden velký kus uhlí, skutálel se na kraj lopatky a sklouzl do kádě. Zvedl se oblak horké páry.</p>
<p>Tungdil neváhal, chtěl svému příteli ušetřit bolest. Jeho ruka vystřelila vpřed, vnořila se do vody a lovila kus uhlí, který padal ke dnu. Nepodařilo se mu ho však chytit.</p>
<p>Místo toho dopadlo uhlí na Boëndala, dotklo se obnažené hrudi a vpálilo se do kůže.</p>
<p>Tungdil zcela jasně viděl, že trpaslíkem proběhlo zachvění. „Viděli jste to?“ ptal se ostatních. „On se…“</p>
<p>Boëndal široce rozevřel oči, vzpřímil se jako svíčka, odtrhl si koženou trubičku od úst a lapal po dechu. Pak se na dlouho rozkašlal.</p>
<p>„Ven s ním,“ řekla Myr a držela připravené předehřáté ručníky, do kterých trpaslíka zabalili, jakmile vylezl z kádě ven.</p>
<p>Pruďas pečlivě otíral bratrovi kapky z obličeje, záchvat kašle se pomalu zklidňoval. „Zase je tady, můj bratr,“ zvolal šťastně a vřele ho přitiskl k sobě.</p>
<p>Trpaslík chtěl něco říct, ale nedostal ze sebe nic víc než jakési zaskřehotání. Teprve až si několikrát odkašlal, zaslechli jeho tlumený hlas. „Co… se stalo?“</p>
<p>Tungdil chtěl v záchvatu nadšení otevřít pusu a ve spěchu mu povyprávět o všech věcech, které už trpaslík s nimi nezažil, avšak Myr ho předešla.</p>
<p>„Jedno pěkně po druhém,“ prohlásila. „Nejdříve ti přineseme něco na oblečení, pak je důležité, abys dostal něco lehkého k jídlu a pití, aby si tvoje střeva přivykla na potravu. Žádné pivo, žádné tučné maso.“ Trpaslice to pronesla tak rozhodným způsobem, že se nikdo, dokonce ani Pruďas, neodvážil odporovat. „Musíme dopřát tvojí hlavě čas, aby dokázala znovu myslet.“ Přátelsky přikývla. „Brzo budeš zase v pořádku.“</p>
<p>Boëndal si ji prohlížel široce rozevřenýma očima. „A kdo vlastně jsi?“</p>
<p>„Myr z tebe tou svou koupelí dostala led, který jsi měl v sobě.“ Boïndil nijak nezakrýval svou vděčnost a přitiskl si chirurgu na prsa. „Promiň mi ty mý hloupý pochyby. Mám u tebe velikej dluh, jak jsem ti slíbil. Ať mi Vraccas hodí na hlavu kovadlinu, kdybysem svůj slib nedodržel.“</p>
<p>Myr se rozesmála, když viděla, jak se jeho vousatá tvář raduje jako malé dítě, a odpustila mu.</p>
<p>Tungdil si svůj postřeh nechal pro sebe. Podle jeho názoru přivedlo Boëndala k životu rozžhavené uhlí, a ne horká lázeň. Ale protože Pruďas to, jak se k ní choval, zase jednou nezvládl, to, že se teď musí omlouvat, válečníkovi přál. Navíc tak Myr získala ochránce. „Boëndale, cítíš všechny ruce a nohy?“ vyptával se ho.</p>
<p>„V některých prstech nemám cit a brní mi v nich,“ odpověděl trpaslík opatrně, mluvení mu zatím ještě dělalo potíže. „Děkuju Vraccasovi, že mě nedaroval Bílé smrti.“</p>
<p>Trpaslice nahmátla jeho levou ruku a opatrně ji masírovala. „Zlepšuje se to?“ Boëndal přikývl. „Dobře,“ pronesla s úlevou. „Krev se vrací, podle všeho jsi o žádný prst nepřišel. Budeme tě řádně udržovat v teple a do večera, nejpozději do zítřka do rána, by ses měl zase cítit stejně jako předtím, než tě strhla lavina.“ Obdařila ho povzbudivým úsměvem. „Ano, ano. Zdá se, že Vraccas pro tebe plánuje ještě něco mimořádného.“ Osušila si ruce o cíp ručníku. „Ať se na mě nikdo nezlobí, ale chtěla bych si jít lehnout. Trošku klidu mi určitě dopřejete.“</p>
<p>Boëndal ji vzal za ruku. „Pořád ještě nevím, kdo jsi a odkud pocházíš, ale protože jsi mne vyléčila, jsem i já tvým dlužníkem. Každý, kdo je tvým nepřítelem, patří od tohoto východu slunce i k mým nepřátelům,“ přísahal jí tiše a s hlubokým dojetím.</p>
<p>„Jmenuji se Myrmianda Alabastrová a děkuji ti za ta slova. Mou odměnou je, že jsem ti vrátila život, nic víc jsem nechtěla.“ Dojatě ho pohladila po hřbetu ruky. „Je zase tak teplá, jak má být.“ Zasunula mu ruku zpátky pod deku a mezitím mu trpaslíci přinesli oděv. Zanedlouho následovalo jídlo, na které se válečník hladově vrhl. Boïndil zůstal vedle něho a začal mu vyprávět o všech dobrodružstvích, počínaje cestou do Šedých hor přes bitvu u Černého skaliska až k událostem posledních oběhů slunce.</p>
<p>„Ukážu ti, kam si můžeš jít lehnout,“ nabídl Tungdil Myr. Rozloučili se s dvojčaty a odešli z kovárny. „Po bitvě a tolika nových lidech, kteří k nám přišli, panuje na ubikacích pořádný zmatek, budeme muset nějakou dobu hledat…“</p>
<p>„Já už žádné dlouhé běhání nezvládnu. Zaveď mě prostě do svojí komůrky,“ navrhla Myr na místě. „Pokud ti to nebude vadit… Spokojím se i s holou pryčnou.“</p>
<p>„S pryčnou? To nepřichází v úvahu,“ okamžitě odmítl Tungdil. „S radostí ti přenechám svoje lůžko, a zatímco budeš odpočívat, postarám se, aby ti zařídili vlastní místnost. Chtěla bys něco k jídlu?“ Myr odmítla.</p>
<p>Po krátké cestě chodbami a halami se zastavili před Tungdilovým pokojíkem. Trpaslík otevřel dveře a chtěl je za ní hned zavřít. „Nepomohl bys mi sundat kroužkovou košili?“ poprosila ho unaveně. „Jsem tak vyčerpaná, že už ani nedokážu zvednout ruce.“</p>
<p>„No ano,“ zašklebil se na ni. „Nejsi zrovna nejsilnější, to každý hned vidí.“</p>
<p>Přišel k ní a dovedl ji k posteli. „Není moc měkká, teda je přesně akorát, aby na ní trpaslíka nebolelo v kříži. Když si na ni zvykne.“ Zaváhal. „Vy spíte stejně jako my, že? Nebo bys chtěla, abych ti nechal přinést nějaké deky jako podložky?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděla, potlačila zívnutí a rozpřáhla ruce nad hlavou. „Kromě toho bych dneska usnula i na prkně plném hřebíků. Pomohl bys mi?“</p>
<p>Popadl spodní konce železného oděvu a opatrně je vytahoval nahoru. Pod košilí spatřil podšívanou halenu, na úrovni prsou byla trošku roztržená a umožnila mu hluboký pohled na její bílá, měkká prsa. Rozpačitě hodil kroužkovou košili na stojan, na kterém obvykle visívala jeho košile. „Dobrou noc, Myr.“</p>
<p>Trpaslice se natáhla. „To mi udělá dobře,“ zaradovala se, shodila ze sebe boty a vklouzla pod deky. „Budu spát jako kámen,“ prohlásila a usmála se na něho. „Díky, žes mi přenechal svoji postel.“ Její červené oči na chvíli zabloudily vedle něho. Tungdil se ohlédl přes rameno a spatřil, jak se kolem pootevřených dveří mihnul stín. „Bude se mi o tobě zdát, Tungdile.“ Jemně ho políbila na tvář a zavřela oči.</p>
<p>Dotek jejích rtů zapříčinil, že na mnohé věci zapomněl. Dokonce i na to, že si chce promluvit se Sandou Ohnivou.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Balyndis vší silou bušila do kusu železa, až z něho odlétávaly jiskry a dopadaly do nejvzdálenějšího kouta kovárny, v níž stála výheň Dračí dech a šířila odtamtud svůj žár.</p>
<p>Pot se jí proudem valil po těle, přestože měla pod koženou zástěrou jen tenoučkou lněnou košili a lehké kožené kalhoty. Šátek na hlavě chránil vlasy, aby v nich jiskry nezanechaly vypálená místa.</p>
<p>Neúnavně se oháněla kladivem, aby vzdorný plech vytvarovala do patřičné podoby, až kov praskl. Od plic si zanadávala, popadla železo kleštěmi a vhodila je do vozíku, ve kterém trpaslíci shromažďovali nepodařené výkovky, aby je mohli přetavit a znovu použít.</p>
<p>Železo hlasitě zachrastilo, jak narazilo na své čtyři předchůdce.</p>
<p><emphasis>Měla bych toho nechat, </emphasis>uvažovala sklíčeně, posadila se na kovadlinu a nabrala si velkou dřevěnou naběračkou hlt vody ze džberu, který stál vedle. <emphasis>Mám nepřesné ruce, ze vzteku buším moc silně.</emphasis></p>
<p>Byla nazlobená na Tungdila, který měl tak málo pochopení pro její situaci, a kromě toho se ji chirurgou snažil dohnat k žárlivosti. Myr pak hrála svou roli velice dobře. Až příliš dobře.</p>
<p>Bylo hloupé, že to zabíralo.</p>
<p>Tungdil nepochopil, že ho pořád nosí ve svém srdci a vždy ho v něm bude mít, ale že ji tradice donutily, aby si vzala jiného manžela. Glaïmbar se v těch týdnech, v nichž spolu strávili hodně času, projevil jako trpaslík, který si zaslouží úctu, z celého srdce ji zbožňoval a bude jí dobrým manželem, i když dobře věděl, že jeho žena stále myslí na Tungdila.</p>
<p>Balyndis upila další doušek. <emphasis>Budu mít k němu ohledy a nepřestanu na něho myslet. Chybí mu pochopení pro naše tradice, </emphasis>řekla si ještě jednou v duchu. Právě to bylo důvodem jeho chování, byl poznamenaný lidskou výchovou, kterou mu zprostředkoval Lot-Ionan. I když v něm nepochybně tkvěla celá řada rysů pravého trpaslíka, neprorazily úplně na povrch. Teď, když do hry vstoupila ztracená láska, mělo to na jeho zraněné city ještě větší vliv.</p>
<p><emphasis>Doufám, že jednoho slunečního oběhu pochopíš, že jsem se nemohla postavit proti svému klanu a rodině. </emphasis>Vstala a hledala nějakou činnost, aby si rozptýlila pochmurné myšlenky. <emphasis>I</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>když bych to ráda udělala.</emphasis></p>
<p>Vytáhla Andôkain dopis, vyšla ven z kovárny a zašla do tavírny.</p>
<p>Všechny vysoké pece byly rozžhavené, neustále vyplivovaly železo, ocel a bronz, z nichž trpaslíci kovali nebo odlévali nástroje, náhradní díly, držáky a mnoho jiného. V Páté trpasličí říši se věci hýbaly rychle kupředu.</p>
<p>Balyndis si pro sebe zabrala jednu z menších tavících pecí, která byla uzpůsobena pouze na menší objemy, a přivlekla k ní všechny potřebné materiály, jeden po druhém. Z nich hodlala vyrobit legovanou ocel, tak jak jí to Andôkai předepsala. Z nově vzniklého kovu udělá pancéřové pláty pro Djerůnovu zbroj, jak si maga přála.</p>
<p>Pozoruhodné bylo, že dokonce i tak zkušená kovářka, jakou Balyndis byla, ještě nikdy neslyšela o takovém druhu legování.</p>
<p>„Zatraceně!“ Kovářka se zarazila. Její pot promočil papír s pokyny a inkoust se na některých místech rozpil, což rozluštění Andôkaina rozmáchlého rukopisu nijak neusnadňovalo. <emphasis>Jso</emphasis><emphasis>u ty klikyháky tionium, nebo palandium?</emphasis></p>
<p>Musela se velice snažit, aby vůbec něco rozluštila. V duchu o tom, co po ní maga požadovala, silně pochybovala. Znělo to prostě příliš dobrodružně. Do získaného železa měla, tedy pokud souhlasilo, co vyluštila, dodat zinek, olovo, měď a rtuť, vzorec dále požadoval stejná množství vraccasia a…</p>
<p><emphasis>Je to tionium, nebo palandium? Nebo</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je mezi nimi slůvko </emphasis>a? Věděla, že oba ušlechtilé kovy se ve své podstatě téměř neliší, černé tionium je však věnováno bohu Tionovi a je čtyřikrát dražší než stříbrně bílé palandium. Lidé Paladiell uctívali jako svou patronku, proto měl její kov ve Skryté zemi lepší pověst než tionium.</p>
<p><emphasis>Co jenom udělám? V tom vzorci je příliš mnoho nejasností. </emphasis>Vyšplhala nahoru po schůdkách, které vedly k otvoru do pece, v jejímž břichu již byla uložena většina přísad pro legování. Oheň byl živen uhlím z výhně Dračí dech a hořel jasným, horkým plamenem.</p>
<p><emphasis>Já ale nemám čas, abych se ma</emphasis><emphasis>gy znovu zeptala. </emphasis>Balyndis zkoumavě zvážila kousky obou kovů v ruce, pak si ještě jednou přečetla poznámky, z nichž však nebyla o nic moudřejší. Protože ostatní suroviny se již začínaly rozpouštět, nemohla déle váhat, a proto se rozhodla.</p>
<p>Opatrně, chráněná před vycházejícím žárem tlustou rukavicí, vhodila dovnitř blok černého kovu. <emphasis>Andôkai</emphasis><emphasis> se modlí k bohu rovnováhy. Ať se tedy Samusin postará o rovnováhu mezi dobrem a zlem.</emphasis></p>
<p>Vložila do pece jak palandium, tak i tionium. Pomocí navijáku pak přiklopila na vysokou pec šamotový poklop, aby zvýšila teplotu uvnitř pece.</p>
<p>Balyndis slezla na zem a začala obsluhovat obrovský měch, vháněla do pece vzduch a rozdmýchávala oheň, tu a tam přihodila dvířky na přikládání nějaké uhlí z Dračího dechu, až z pece vycházel takový žár, že se k ní nedalo přistoupit blíž než na čtyři kroky. Dosáhla potřebné teploty.</p>
<p>Komín odváděl páchnoucí, jedovaté výpary nahoru k vývodu, ty pak vyjdou ven nějakou škvírou ve skále v Šedých horách.</p>
<p>Chvíli ještě čekala, aby si byla jistá, že se všechny suroviny dobře smíchaly, pak vzala dlouhou odpichovou tyč a prorazila jí hliněnou zátku, která vyčnívala nad zemí těsně u dna vysoké pece.</p>
<p>Žlutě žhnoucí roztavený kov vytekl hliněnou drážkou do plochého sběrného vozíku, vyloženého šamotem. Kovářka mezitím, ještě než kov dotekl do vozíku, vysbírala nečistoty, které plavaly na povrchu.</p>
<p>Cítila horko a milovala je, perličky potu se jí odpařovaly na kůži, jakmile vyrazily z pórů. Zvědavě pozorovala, jak legování vychládá a ztrácí nádech něčeho živého.</p>
<p><emphasis>A teď uvidíme, jak se ten kov, který jsem vytvořila společně s Vraccasem a Samusinem, dá opracovat. </emphasis>Kleštěmi zachytila spojovací článek vozíku a táhla ho po kolejích za sebou přes celou halu až do kovárny.</p>
<p><strong>Skrytá země, království Weyurn,</strong></p>
<p><strong>Ostrov Větrná hůrka,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, pozdní jaro</strong></p>
<p>V</p>
<p>lny se valily vpřed, vrhaly se na strmě se tyčící útesy a s burácením se o ně tříštily.</p>
<p>Vlna se rozpadla na miliony kapek, které vystoupaly vysoko k nebesům, než spadly zpátky do jezera, jež svými rozměry připomínalo moře, a spojily se s jeho vodami. Zpěněná mlha se však nedala zadržet, stoupala až k vrcholu příkrého pobřeží a zahalovala někdejší svatostánek bohyně Palandiell.</p>
<p>Narmora slyšela nikdy nekončící rachocení vln dokonce i skrz tlusté zdi. Protáhla obličej a přitáhla si přikrývku kolem ramen. Příchod nového období slunečního cyklu přinesl na ostrov Větrnou hůrku bouře a přechodné ochlazení. Jaro a léto spolu zápasily o vládu a Narmoře se zdálo, že v jejich sporu sehrává svou roli ještě i zima.</p>
<p>„Pro knihy to není dobré místo,“ řekla Andôkai káravě archiváři, muži starému asi tak šedesát cyklů, se začínají pleší na hlavě a nosem rudým od vytrvalého popíjení vína. Jeho kdysi zřejmě drahé šatstvo mu viselo na těle, bylo ošoupané a vybledlé praním. „Je tu příšerné vlhko.“</p>
<p>„Já vím,“ zalitoval muž. „Ale tak tu je jenom několik oběhů během celého slunečního cyklu, jinak tady u nás panuje nejlepší počasí v celém Weyurnu. Zvolila jste si pro svou návštěvu tu nejhorší dobu, ctihodná mago.“ Uklonil se a doprovodil Andôkai k vysokému regálu, který se před nimi tyčil do výšky sedmi kroků a byl celý přeplněný knihami. „Tady jsou seznamy poddaných za posledních sto cyklů, včetně svateb, narození a úmrtí.“</p>
<p>Narmora toto místo nenáviděla od chvíle, kdy sem přijeli, a nechtěla tu zůstávat déle, než bude nezbytně nutné, už z obav o zdraví své maličké dcerušky, která byla k nemocem hodně náchylná. Narmora jí dala jméno Dorsa. „Hledáme přistěhovalce, kteří přišli do Weyurnu ze západu, ze Země za horami,“ snažila se omezit šířku výběru. „Byli do seznamů zapisováni i lidé, kteří přišli z jiných zemí?“</p>
<p>Správce přemýšlel. „S trochou štěstí a Palandielliným přispěním se v jižním traktu dostanete k nějakému výsledku rychleji,“ usuzoval a utřel si nos do rukávu. „Tam jsou podchycení všichni přistěhovalci. Tedy… všichni. I ti, co se přistěhovali z jiných království.“ Šel první, aby obě ženy zavedl na správné místo.</p>
<p>Narmora šla kus za magou. Ta teď strčila archiváři pod nos plnou moc královny Wey a žádala po něm, aby všichni sloužící, kteří umějí číst, přišli za nimi do jižního traktu a pomáhali jim při hledání.</p>
<p>Narmora navenek předstírala, že je poslušnou fámulou. Snažila se usilovněji než kdykoliv předtím naučit při lekcích v zacházení s magickými silami něco nového a sklízela za to pochvaly své mentorky.</p>
<p>Co však Andôkai netušila, byla okolnost, že se změnil motiv, proč to všechno dělá. Teď už byla snaha ochránit Skrytou zemi před onou pozoruhodnou hrozbou ze západu naprosto druhořadá. Od onoho večera, kdy si v Poristě promluvila s Rodariem, usilovala o zcela jiný cíl: o dodržení přísahy, kterou složila u lože svého druha, že ten, kdo mu to způsobil, zemře. Než ale přísahu uskuteční, bude se muset hodně a trpělivě učit a zahořklost a odpor skrývat.</p>
<p>Došli do jižního traktu budovy. Maga se obrátila k fámule, rukou ukázala doprava k dalšímu vysokému regálu. K horní balustrádě vedlo úzké dřevěné schodiště. „Ty začneš na téhle straně, já na té opačné. Ostatní se budou starat o záznamy, na které dosáhnou ze země.“</p>
<p>Narmora naznačila úklonu a vyšplhala se po rozvrzaných schůdcích nahoru. Nakonec se ocitla na úzkém ochozu, zajištěném zábradlím, které chránilo hledajícího, aby se nezřítil z výšky deseti kroků dolů. Andôkai na ni zamávala z druhé strany a sáhla po prvním foliantu. Foukla na jeho stránky a rozvířila tím tlustou vrstvu prachu.</p>
<p>Narmora učinila totéž, ale její oči klouzaly po rukou psaných klikyhácích, přičemž vůbec nevnímaly jejich smysl. <emphasis>Proč jsi to mně a Furgasovi udělala? Chtělas mě donutit, abych k tobě vstoupila do učení? </emphasis>Bezmyšlenkovitě listovala svazky, Andôkaina nepochopitelná zrada a její intriky ji zaměstnávaly stejně jako dřív.</p>
<p>Bohužel všechno, co jí Rodario, sám bílý jako vosk, oné noci prozradil, dávalo smysl. Skutečnost, že Djerůn zabil lupiče i tu ženu, aby nemohli nic prozradit, magino chování a následky těch událostí do sebe zapadaly a připouštěly pouze jeden závěr – že všechno bylo zosnováno s cílem, aby se upsala magii.</p>
<p>Obrátila další stránku, o obsahu však neměla ani ponětí.</p>
<p><emphasis>Ty budeš hořce litovat, žes mě zasvětila do těchto tajemství, </emphasis>řekla si v duchu a krátce se podívala na Andôkai. Hned jak se Furgas uzdraví, a když se ukáže, že ze Země za horami nehrozí žádné skutečné nebezpečí, vezme si magin život jako cenu za Furgasovo utrpení a za smrt jejího synáčka. A ani její tělesný strážce jí v tom nezabrání.</p>
<p>Srdce se jí rozbušilo rychleji, vztek v ní vřel naplno. Přinutila se ke klidu, aby její alfí povaha neprorazila na povrch a neprozradila ji.</p>
<p>„Něco mám,“ zvolala najednou Andôkai. Narmora k ní poslušně přešla. „Před necelými sedmdesáti cykly se v Gastinze usadili osadníci, kteří tvrdili, že pocházejí ze Země za horami. Jejich děti a vnuci musí dnes ještě žít.“ Maga k sobě přivolala správce a nechala si vysvětlit, jak dlouho bude muset cestovat, než se na to místo dostane.</p>
<p>„Vesnice leží tady na ostrově,“ řekl jí správce. „Pozítří tam můžete být, dám vám s sebou sluhu, který vás povede.“</p>
<p>„To je vynikající,“ zajásala maga spokojeně. „Samusin stál při nás a odměnil nás za tu dlouhou, namáhavou cestu do Weyurnu rychlým úspěchem.“</p>
<p>Muž si varovně odkašlal. „I když se tento svatostánek dnes už nepoužívá k náboženským rituálům, stejně vás prosím, abyste ctili Palandiell a nevyslovovali zde jméno jiného boha.“</p>
<p>Andôkai k němu natočila hranatý obličej. „Vyslovím jméno svého boha, kdykoli se mi zachce a kde se mi zachce. Díky jeho milosti a s jeho pomocí jsem přežila Nôd’onnův útok a s jeho pomocí byla Skrytá země zachráněna. Ti z našeho kruhu, kteří se dovolávali jiných bohů, museli zemřít. Komu tedy náleží větší čest? Samusinovi, nebo Palandiell?“ Maga rozpřáhla ruce. „Vy jste tento svatostánek přestali používat k původnímu účelu a celý jste ho přecpali papíry, takže v něm nezbylo ani trochu místa pro bohyni. Vy jste začali s tím, že jste ji přestali uctívat, ne já.“ Andôkai nechala muže mužem a slezla ze schůdků. „Za hodinu chci odcestovat. Zařiď, aby byl náš průvodce včas na místě.“ Podpatky jejích bot hlasitě zaduněly na prknech podlahy.</p>
<p>Narmora beze slova pokrčila obočí. Naznačila tím správci, který se celý roztřásl, že ona to úplně tak nevidí, a následovala magu ven.</p>
<p>„Poohlédnu se po Dorse,“ řekla a zabočila ke svým místnostem. „Možná Rosild ještě ani nezačala vytahovat věci z truhel.“</p>
<p>Nepočkala na dovolení a spěchala klenutou chodbou, po které kdysi chodívali kněží bohyně Palandiell, než jim královna Wey věnovala nový chrám a ten starý prohlásila za archiv.</p>
<p>Dceru nalezla u Rosildina prsu. Rosild, chůva, kterou Andôkai najala na cestu, byla ještě mladá žena s těžkými prsy a dostatkem mléka pro malé, křehké stvořeníčko. Narmoře bylo záhadou, jak se Andôkai podařilo přimět Rosild k tomu, aby v Poristě zanechala rodinu a vlastní novorozeně. <emphasis>Nejspíš ji k tomu nějak donutila, </emphasis>tušila ten pravý důvod.</p>
<p>„Pije pořádně,“ chlubila se jí Rosild pyšně. „A přibrala, jasně to cítím.“ Vtiskla Narmoře dcerku do náručí a i ona si všimla její váhy. Chůva se k ní přiblížila a tvářila se, jako by jí chtěla říct něco nepříjemného. „Taky jste si toho všimla?“ nevěděla, jak začít.</p>
<p>„Ano. Dorsa skutečně má…“</p>
<p>„Ne. To ne.“ Chůva kousek poodhrnula deku a odkryla pravé ucho děvčátka. „Můžu se mýlit, ale dělá to na mě dojem, jako kdyby její ucho nějak špičatělo. Zdá se, že je tu trošku znetvořená.“ Zahleděla se na Narmoru a čekala na vysvětlení, nebo dokonce pochvalu, že si toho všimla. „Teď bychom mohly konečky ucha nějak podepřít, abychom předešli nebezpečí, že by si z ní v budoucnu někdo kvůli tomu dělal legraci,“ štěbetala dále, když se od matky nedočkala žádné odpovědi. „Znám to u loveckých psů, kterým se musí zkrátit uši, aby se snadněji protáhli jeskyněmi…“</p>
<p>„Ne,“ odporovala Narmora tvrdě. „Na moji dcerku nikdo nevztáhne ruku. Z té… znetvořeniny malá určitě vyroste.“ Spěšně ovázala malou hlavičku šátkem. „Nebudeš o tom s nikým mluvit, Rosild, pochopila jsi?“ Chůva přikývla a její pohled zabloudil na okamžik k tmavě červenému šátku, pod kterým alfka skrývala špičaté uši, pak zase sklopila oči ke kamenné podlaze. „Všechno hned sbal, za hodinu pojedeme dál.“</p>
<p>S Dorsou na ruce odešla z místnosti a zamířila do velké haly, uprostřed které praskal na otevřeném ohništi velký oheň. Narmora a její dceruška si užívaly tepla vycházejícího z plamenů, které zahánělo chlad, doprovázející mlhu.</p>
<p>„Brzo budeme tam, kde svítí slunce,“ pošeptala usínajícímu dítěti.</p>
<p>Gastinga, vesnice, kterou se chystaly navštívit, ležela více ve vnitrozemí. Tam mohly počítat s menší vlhkostí.</p>
<p>Cesta Weyurnem, říší královny Wey, se stala velice obtížnou. Otřesy země měly za následek, že velká jezera, jež zabírala více než polovinu rozlohy země, vystoupila z břehů, spojila se, a tak vznikly nové vodní plochy. Mrtvých bylo jen málo. Samy byly cestou svědky toho, že postižení obyvatelé snášeli osud s důstojným klidem, opustili zatopené statky a přestěhovali se na některý z mnoha ostrovů. Tam žila většina Weyurňanů.</p>
<p>Narmora se na ostrůvcích necítila dobře. Dávala přednost pevné půdě pod nohama, dokonce si namlouvala, že některé ostrůvky, přes které cestou procházely, se pod ní v bouři houpaly.</p>
<p>Malé ostrůvky prý údajně pluly po hladině jezera jako kousky chleba v polévce, obyvatelé na nich putovali po okolí a zakotvili je na místě, kde se zdržovala nejvydatnější hejna ryb, a rybolov se tak stal téměř bezproblémovou záležitostí. Narmora si nedokázala a ani si nechtěla umět představit, že by stála na zemi, která s ní někam pluje.</p>
<p>Když oheň sežehl obrovitá polena na popel, přiložila Narmora další. Protože by je nedokázala vlastní silou odvléci od kraje haly až doprostřed, použila k tomu magii. Kouzelným pohybem ruky uvedla čtyři polena do pohybu, dřevo se vzneslo, proplachtilo vzduchem, poslušně se sklonilo do horkého popela a brzy vzplanulo.</p>
<p>Pro Narmoru už to nebyla žádná námaha, měla dokonce čas zazpívat Dorse tichou písničku, píseň v jazyce své matky, plnou smutné melancholie a zároveň i krásy. Furgas ji přímo miloval.</p>
<p>Prosila Samusina a Tiona, aby Rodario v roli pečovatele odvedl dobré služby. V uších jí znělo jeho horoucí ujišťování, v duchu mima viděla, jak jí přísahá. Tentokrát jeho slovům věřila, neboť herec měl o přítelův život stejné obavy jako ona.</p>
<p>„Posílá mě Andôkai. Můžeme jet,“ pronesla za ní Rosild. Narmora přestala zpívat. „Co to byla za melodie? Něco takového jsem ještě nikdy neslyšela… I když jsem nerozuměla textu, stejně mě dojala,“ dodala rychle.</p>
<p>„To nic neznamená,“ zalhala Narmora a zvedla se, Dorsa jí dále spala na ruce. „Je to vymyšlená řeč, sama jsem si ji vymyslela. Maličká ji miluje.“ Odešla z místnosti jako první a pohledem se chůvě vyhýbala.</p>
<p>„Pak bych se ji taky chtěla naučit,“ rozhodla se Rosild, popadla poslední tašky a vyšla za Narmorou ven.</p>
<p><strong>Skrytá země, Šedé hory,</strong></p>
<p><strong>říše Pátých,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, pozdní jaro</strong></p>
<p>B</p>
<p>alyndis popojížděla rukou po kroužkové košili a cítila, jak se paže, kterou měla vyzbrojit ramenním pancířem, stále více rozšiřuje, až konečně narazila na ramenní kloub. Ukázalo se, že vůbec není jednoduché upravovat se zavázanýma očima brnění na někom, kdo je dvakrát větší a širší než ona sama.</p>
<p>Již několik oběhů slunce nedělala nic jiného, než že tvarovala kovové pláty do správné podoby, vsazovala závěsné klouby a vyhotovovala očka na železné dráty, kterými se jednotlivé díly brnění spojí dohromady místo kožených řemínků.</p>
<p><emphasis>Mám takový dojem, že si Djerůn svoje železné šaty nikdy ani na chvíli nevysvlékne.</emphasis></p>
<p>Po hrubém opracování muselo následovat jemné doladění zbroje přímo na obrově těle, a protože kovářka hodlala zůstat naživu, nasadila si pásku přes oči, a navíc ještě zavřela víčka, kdykoli se k němu natočila. Příliš zřetelně si vybavovala zděšené ječení skřetů a goblinů, když pohlédli na to, co bylo skryto za hledím.</p>
<p>Rozměry, které jí maga udala, souhlasily takřka dokonale. Skoro každý díl brnění seděl a Balyndis nemusela dělat nic jiného, než že jedním, dvěma údery kladiva provedla maličké úpravy.</p>
<p>Pak jednotlivé díly brnění rozleptala, vyryla do nich ozdobné prvky, rytiny prohloubila a drážky ozdobila stříbrným a zlatým drátem, jak po ní maga vyžadovala na nákresech.</p>
<p>Právě začínala s jedním z posledních prvků, po něm přijdou na řadu kolejničky pro předloktí a pažní díl a nakonec helma se svými více než prst dlouhými trnovými ozdobami, připomínajícími královskou korunu.</p>
<p>Trpaslice celou dobu pečlivě naslouchala, jestli nezaslechne nějaký zvuk, tón nebo zarachocení, které by mohlo pocházet od Djerůna. Magin tělesný strážce se však choval naprosto tiše.</p>
<p>Cítila jeho horký dech, byl podivuhodně čistý. V duchu si původně myslela, že z něho bude vycházet neuvěřitelný zápach, ale buďto přehlušily jeho výpary pachy kovárny, nebo byl čistotnější, než si zpočátku myslela. Lidé, kteří neustále vlečou na zádech takovou zátěž, by páchli potem i na sto metrů proti větru.</p>
<p>Balyndis pracovala plynule a bez přerušení, napojovala na sebe drátky, nechávala Djerůna hýbat rameny a pozorně poslouchala, jestli nehrozí nebezpečí, že by se nějaký díl mohl v boji zaseknout. Kov zůstal naštěstí v klidu, nic neskřípalo ani rozčíleně nevrzalo.</p>
<p>S ulehčením slezla z podstavce, na kterém pracovala, obrátila se zpět ke kovadlině, posunula si pásku nad oči a sundala z držáku Djerůnovu helmu. Zakalila ji a vyleštila démonskou masku na hledí, aby lépe vynikla. Oční partie byla zvlášť zdůrazněna tenoučkou vrstvou černého tionia. Pyšně ještě jednou přeleštila helmu hadříkem a dodala do závěsných kloubů kapku oleje.</p>
<p>„Djerůne, zvládli jsme to,“ prohlásila, přestože nevěděla, jestli jí kolos rozumí. „Jestli při pohledu na tebe nevezme každý nepřítel s řevem do zaječích, tak potom nevím…“ Přetáhla si látku přes oči, uchopila kroužkovou vnitřní přilbici, podšitou kůží, a po ní i helmu a po hmatu postupovala podél napnutého provázku, který ji vedl k tělesnému strážci.</p>
<p>Pak se to stalo.</p>
<p>Balyndis stoupla na cosi na podlaze kovárny, podle toho, co cítila, to nejspíš byl nějaký kulatý kousek uhlí, který pod tvrdou podrážkou odskočil bokem.</p>
<p>Kovářka ztratila rovnováhu, zapotácela se a spadla. Těsně před obličejem se jí mihl jeden trn helmy, jen na šířku úzké čepele nože minul její oko – a stáhl jí pásku přes oči někam nahoru.</p>
<p>Balyndis ležela na zemi, přilbici a helmu před sebou, hlavu obrácenou nahoru a dívala se přímo na Djerůna, sedícího na kovadlině.</p>
<p>A neměla zavřená víčka.</p>
<p>Balyndis viděla během svého života coby kovářka a statečná válečnice na bitevním poli mnoho hrůz. Stála proti skřetům a obrům, jejichž obličeje by sotva někdo mohl označit za krásné, ani pohled na otevřené rány a vyhřezlé vnitřnosti ji už nijak nevyváděl z rovnováhy.</p>
<p>Tentokrát se však její ústa rozevřela v potlačovaném výkřiku, který se jí hrůzou dral z úst. Civěla na široké čelisti s vyčnívající řadou řezáků, ostrých jako jehla, které byly schopné bez námahy protnout nejtlustší maso a přelámat kosti pod nimi. Skoro lidská, až příliš velká Djerůnova hlava se skládala z kostí, obepnutých tenkou, nezdravě vypadající bledou kůží, kterou probleskovaly jasně žluté žilky. Ušní lalůčky mu úplně chyběly, místo nosu měl dvě trojstranné díry.</p>
<p>Obrovské oči se obrátily k Balyndis. Obr se pomalu zvedl, popošel k ní a natáhl opancéřovanou ruku, která hravě dokázala rozdrtit kámen na moučku.</p>
<p><emphasis>Podívala jsem se na něho! Vraccas mi buď milostiv a stůj při mně, nebo mě zabije! </emphasis>Trpaslice měla sto chutí uklidit se někam do bezpečí, avšak tělo ji neposlouchalo.</p>
<p>Djerůnovy prsty se sevřely, uchopily kroužkovou košili a vytáhly Balyndis do výšky. Z rukou, které jí ztuhly hrůzou, vypadla přilbice i helma, ale Djerůn obojí zachytil dřív, než udeřily o kamenné desky podlahy.</p>
<p>Pak ji odnesl k podstavci, postavil ji na něj a vtiskl jí do ruky oba kusy, které mu měly chránit hlavu. Potom jí malíčkem levé ruky stáhl pásku přes oči.</p>
<p>Balyndis udiveně zamrkala. <emphasis>Nechal mě naživu! </emphasis>Zaslechla temné zamručení a pochopila je jako výzvu, aby pokračovala v práci a nikdy o tom, co spatřila v záři výhně, nemluvila.</p>
<p>Donutila prsty, aby ji opět poslouchaly. Poněkud neohrabaně, ale poslušně uposlechly její vůli a nasadily Djerůnovi na hlavu nejdříve přilbici a pak i helmu. Balyndis byla šťastná, že ten příšerný pohled zakryla kusem železa. Stáhla si pásku na oči z hlavy a sešla po schůdcích, aby si svou práci prohlédla z větší vzdálenosti.</p>
<p>Djerůn si stoupl a kovářka nemohla jinak, musela tu děsivou bytost obdivovat. Zdálo se, že se mu nové brnění líbí, neměl žádné námitky, přestože kovářka musela kvůli nečitelnému rukopisu několikrát měnit poměry surovin.</p>
<p><emphasis>Vraccas a Samusin nechť jsou pochváleni, </emphasis>děkovala bohům, že malý podvod, ke kterému musela z nouze sáhnout, pro ni neskončil špatně.</p>
<p>Djerůn se před ní uklonil a němě jí za její mistrovské kovářské umění vyjádřil uznání. Potom posbíral zbraně, zavěsil je na úchyty na opasku a odkráčel k bráně. Cestou šel kolem rozžhavených ocelových pecí, které brnění propůjčily ponurý nádech.</p>
<p>Kovářka si spokojeně a zároveň i s pocitem úlevy setřela pot z tváře. Nyní pocítila v pažích a ramenou únavu, těžká kladiva z ní vysála všechnu sílu.</p>
<p><emphasis>Připiju si v hospůdce na zdar své práce a pak se svalím do postele, </emphasis>rozhodla se a tak, jak byla, se vydala do výčepu dopřát si velký džbán černého piva.</p>
<p>Tam se ocitla ve společnosti kameníků, pokrytých nánosem kamenné moučky, kteří si spolu s hrstkou kovářů s ní připili na zdar jejího úspěchu.</p>
<p>„Podařilo se nám znovu připevnit na Kamennou bránu závory,“ hlásil jeden z trpaslíků rozjařeně.</p>
<p>„Srdečně blahopřeji!“ Potřásla mu rukou, až prach lítal všude kolem nich. „Asi jsem dost věcí promeškala, když jsem pracovala v kovárně,“ zasmála se a podělila se s nimi o jejich radost. „Tím je Skrytá země na severu zase v bezpečí. Žádné nestvůry se nebudou moct na lidi, elfy nebo trpaslíky jen tak vrhnout.“ Naplnila ji nesmírná pýcha, její národ dokázal další velký čin. „Jsme děti kováře!“ zvolala a pozvedla džbán do výše. Ostatní trpaslíci se připojili k jejímu volání, poháry cinkaly jeden o druhý a netrvalo dlouho a výčepem se rozezněla první písnička.</p>
<p>„Nastávají dobré časy. Co by nám ještě tak mohlo nahnat strach?“ povzdechla si Balyndis s úlevou po dalším dlouhém doušku a setřela si ze světlého chmýří na bradě bílou pěnu. „Našli jsme cestu k nové jednotě a získali nové spojence.“ Zvedla džbán a pozdravila jím bledého trpaslíka, který seděl mezi nimi. „Řekni, cítíš se u nás dobře?“</p>
<p>Trpaslík přikývl. „Děkuji, ano, až na nějakou tu maličkost. Ale jsem zvědavý, jak se líbí v naší říši Tungdilovi Zlatorukému. Rozhodně se životu tam u nás dokáže přizpůsobit mnohem snáz než my vašemu životu tady. Nic ve zlém.“</p>
<p>„Tak?“ Zmateně se na něho zahleděla. <emphasis>On odejde pryč. Kvůli mně? Musím si s ním promluvit. </emphasis>„Tungdil tedy hodlá udělat, co řekl? Kdy asi tak vyrazí?“</p>
<p>„On už vyrazil, před čtyřmi oběhy, když bylo jisté, že závory budou držet,“ odpověděl jí jeden z kameníků. „On a obě dvojčata.“</p>
<p><emphasis>Už je pryč? Bez rozloučení? Našel si nový způsob</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>akým mi chce ukázat, že mnou kvůli mému rozhodnutí opovrhuje? </emphasis>Z obličeje se jí vytratilo veselí. „Byla s nimi ta chirurga?“ Když viděla, že kameník přikyvuje, vyprázdnila džbán a rychle zamířila z výčepu ven. <emphasis>Samozřejmě </emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je s ním.</emphasis></p>
<p>Ostatní trpaslíci se za ní nechápavě dívali.</p>
<p><strong>Skrytá země, království Weyurn,</strong></p>
<p><strong>ostrov Větrná hůrka,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec jara</strong></p>
<p>N</p>
<p>eobvyklá skupinka cestujících absolvovala jízdu kočárem do Gastingy velice rychle.</p>
<p>Jenom jednou museli jízdu přerušit a udělat si přestávku, aby kolem mohl projet menší oddíl vojáků, kteří vyrazili na rozkaz královny Wey na západ. Jejich úkolem bylo, jak jim na Andôkain pokyn vyprávěl s pýchou v hlase velitel oddílu, aby prozkoumali, co se děje za hranicemi v Zemi za horami. Maga mu popřála hodně štěstí a zavřela okno kočáru.</p>
<p>„Ani jednoho z nich už neuvidíme, nikdo se nevrátí,“ prorokovala Andôkai nezúčastněně, když kolem zaskleného okna přepochodovaly poslední tváře, tu a tam některá z nich zvědavě nahlídla dovnitř. Zatáhla závěsy. „Ti jsou vycvičeni nanejvýš tak pro bitvu na moři, ale ne k boji na zemi a v neznámém terénu.“ Poklepala na střechu a dala tím vozkovi znamení, aby popohnal koně.</p>
<p>Když se jejich povoz blížil mírným obloučkem ke Gastinze, viděli, jak se vesnice před nimi vynořuje ze šedých závojů deště.</p>
<p>Maličké domečky se střechami z dřevěných šindelů se krčily k zemi, aby je neustále vanoucí vítr nemohl odnést pryč. Na loukách kolem osady se zelenala svěží, šťavnatá tráva, pár chlapců hlídalo bílé krávy. Na lidi ani na zvířata neměl neustávající déšť žádný vliv.</p>
<p><emphasis>Tohle že má být sušší krajina? </emphasis>Narmora pečlivě dohlédla na to, aby byla Dorsa, ležící v košíčku, důkladně zavinutá. Drkotání kočáru se jí líbilo, hluboce a tvrdě spala.</p>
<p>Podle pokynů průvodce zamířili k domu místního stařešiny, tam muž seskočil z kozlíku, neúprosně odvedl stařešinu od oběda a dostrkal ho v provázcích deště k oknu kočáru. Déšť muži zatékal do nízkých bot.</p>
<p>Andôkai sklapla okénko dolů. „Hledáme potomky osadníků, kteří se asi tak před sedmdesáti slunečními cykly usadili tady ve vesnici,“ oznámila mu okamžitě. Vůči níž postaveným lidem se jako obvykle nezatěžovala žádnými zdvořilostmi. „Kde je najdu?“</p>
<p>„Kdo jste, že mě necháváte vytáhnout ven do deště? Co po nich chcete?“ odpověděl muž ve snaze projevit trochu autority.</p>
<p>S takovou se však u magy potázal se zlým. „Ani jedno z toho se tě netýká. Stačí, když budeš vědět, že cestuji s mimořádnými pravomocemi tvojí královny a moje postavení vysoce převyšuje to tvé,“ zpražila stařešinu. „Protože tu ještě žijí, tak mi na místě řekneš, ve kterém domě bydlí.“ Její zrak zachytil stařešinův pohled a neúprosně ho donutil sklopit oči. „Existuje nějaký důvod, proč bych je nemohla vidět?“</p>
<p>Muž zvedl ruku a ukázal na konec cesty. „Ne. Poslední dům po levé straně.“ Okamžitě se shrbeně rozběhl zpátky do domu.</p>
<p>Narmora postřehla, že jeho děti a manželka tiskly za tabulkami z mléčného skla nosy k oknům. Nepochybně nikdy v životě nikdo z nich takový kočár neviděl.</p>
<p>Bič zapráskal, povoz je vezl vstříc cíli.</p>
<p>Kola se ještě ani pořádně nezastavila a Andôkai už vyskočila ven. Narmora se k ní rychle připojila. Andôkai prudce bušila na dveře malého baráčku, dokud jí nějaký muž neotevřel. Byl asi padesát cyklů starý a výraz v jeho obličeji kolísal mezi překvapením a podrážděností. Když před sebou spatřil neznámé ženy, stalo se jeho chování ještě odmítavější. Mlčky čekal, až se mu představí.</p>
<p>„Smíme dovnitř?“ Maga ani neprosila o povolení, spíše je přímo vyžadovala.</p>
<p>„V tom vašem nóbl kočáru je více místa než u nás, měl bych se k vám se svou rodinou nastěhovat,“ odpověděl muž mrzutě, zatímco si zkoumavě prohlížel jejich pláště, aby se o nevítaných návštěvnicích dozvěděl něco víc. Ženy postřehly v jeho slovech podivný, neznámý přízvuk. „Proč chcete dovnitř?“</p>
<p>„Třeba protože prší?“ odvětila Narmora a usmála se. „Naše kabáty nevydrží to mokro věčně a my bychom si s tebou rády promluvily.“</p>
<p>„Pak mluvte rychle a nebudete mokré,“ navrhl jim muž stroze.</p>
<p>Maga málem pukla vzteky a netrpělivostí. „Jde o Zemi za horami a o to, co by tvojí vlasti odtamtud mohlo hrozit, sedláku,“ odsekla podrážděně. „Udělej nám místo ve dveřích a promluv si s námi, pokud je ti tahle chalupa milá a drahá.“</p>
<p>Zezadu k nim pronikl nějaký nesrozumitelný ženský hlas, muž zaklel, ustoupil stranou a pokynul jim, aby vstoupily dovnitř.</p>
<p>Ocitli se v začouzené místnůstce, která si ani nezasloužila, aby se jí říkalo pokoj. V úzkém prostoru se k sobě tísnilo sedm dětí, nejmladšímu z nich bylo právě půl slunečního cyklů, tomu nejstaršímu osm.</p>
<p>Matka, která měla na sobě šaty z hrubého plátna a přes ně si přehodila vlněnou halenu, se posadila ke stolu a úzkostlivě pohlédla na obě ženy, jejichž pláště měly větší hodnotu než veškerý nábytek v baráčku.</p>
<p>V místnosti páchl spálený tuk lojových svící. V jednom rohu stálo těsně nad sebou několik postelí, vedle nich vedl žebřík do přístěnku, ve kterém spali rodiče a kde si mohli za závěsem dopřát trochu soukromí.</p>
<p>To, co Narmora považovala za deku pohozenou na spodní posteli, se náhle zavrtělo a hlasitě zakašlalo. Když se tam podívala pozorněji, rozeznala kulatou tvář jakési velice staré ženy, jejíž vyschlé tělo skoro nešlo pod prostěradlem rozeznat.</p>
<p>„Děkuji, žes nás pustila dovnitř,“ řekla Narmora a kývla na matku, které hádala takových pětatřicet cyklů. „Vy jste potomci osadníků, kteří sem přišli ze Země za horami?“</p>
<p>Žena se nejdříve podívala na svého muže. Ten zůstal nehybně stát u dveří, zkřížil ruce na prsou a lhostejně pokrčil rameny. „Co si přejete, vznešené dámy? Jak přijdeme k takové cti, nebo… přivádí vás snad do Gastingy… něco zlého? Musíme zase odejít pryč z Weyurnu, protože nemůžeme obdělávat půdu, která nám byla přidělena?“ Vstala, nejmladší dítě držela na rameni. „Promiňte nám, vznešené dámy, ale práce je těžká, půda je hluboká a mokrá a můj muž a já…“</p>
<p>Andôkai pokrčila čelo. „Uklidni se. Nepřišly jsme sem se žádnou takovou povinností. Chceme se dovědět něco víc o tvojí vlasti.“ Přitáhla si k sobě nízkou židličku a posadila se na ni, plášť si poskládala pod sebe. „Povyprávěj nám o tom největším nebezpečí, jakého se lidé v Zemi za horami bojí. Obrovité bestie, kouzelníci, nebo snad ďábelská stvoření, či něco v tom smyslu?“</p>
<p>Žena se se zřetelnou úlevou opět posadila a podala dítě svému muži. „Ptáte se na nějaké nebezpečí?“</p>
<p>Narmora sáhla do peněženky a položila před ženiny rozpraskané ruce čtyři zlaté mince. „To je odměna za to, že nám všechno povyprávíš,“ poznamenala přátelsky. „Ale neměj pocit, že si kvůli těm penězům musíš něco vymýšlet, jen aby bylo tvoje vyprávění napínavější. My chceme slyšet pravdu.“</p>
<p>Žena upřeně zírala na lesklá žlutá kolečka. „To je hrozně moc,“ vyrazila ze sebe a podívala se návštěvnicím do tváře. „Z toho bychom mohli žít celý sluneční cyklus. To je strašně moc za pár starých povídaček.“</p>
<p>Její muž přešel k ní a shrábl mince. „Co je nám po tom? Když panstvu vyskakují zlaťáky z kapsy, nebudeme si kvůli tomu stěžovat.“</p>
<p>„Vy jste tedy ze Země za horami?“ pokračovala Narmora s otázkami.</p>
<p>„Ne. Jenom já a moje matka. Můj muž pochází z Weyurnu,“ upřesnila žena. „Já se jmenuju Aspila a moje matka přešla jako dítě přes Rudé hory. Moje babička chtěla, abychom odešly z naší vesnice, protože válka se neustále blížila.“</p>
<p>„Vraťme se k tomu, co chci vědět,“ vpadla jí maga neomaleně do řeči. „Víš o nějakých událostech, které jsou na pohled neuvěřitelné, nebo jsi sama někdy viděla něco, čemu jsi nejprve nechtěla ani věřit? Neznáš nějaké legendy…“</p>
<p>Aspila vylekaně couvla před přísnou magou o krok dozadu a místo na ni pohlédla na Narmoru. „Byla to válka našeho pána proti amshům,“ navázala na nit svého vyprávění. „Jednoho dne zrána se objevili před hranicemi naší země a vpochodovali dovnitř. Nikdo z našich vojáků je nedokázal zastavit, a tak se moje babička rozhodla, že nebude se svými dcerami čekat, až přijdou i do naší vesnice. Můj dědeček a jeho tři bratři stejně padli už dřív, a tak ji doma nic nedrželo.“ Usilovně přemýšlela a pak se podívala na svého muže. „Nemůžu si vybavit jedno konkrétní slovo,“ obrátila se na něho. „Jak se přeloží amsha?“</p>
<p>Andôkaina pozornost se zaměřila na starou ženu. „Zná snad ona nějaké legendy? Ty mi chceš, jak je vidět, pořád vyprávět o nějaké válce, která mě nijak zvlášť nezajímá.“</p>
<p>„Ale ti amshové <emphasis>jsou </emphasis>legenda!“ zapřísahala žena magu. „Do té doby nikdo nevěřil, že existují. Moje babička o nich vyprávěla mojí matce, když ji chtěla postrašit. A pak ta hrůza dostala podobu.“</p>
<p>Maga prudce zbystřila pozornost. „Proč jsi mi to neřekla hned? Co jsou ti amshové zač?“</p>
<p>Aspila si pohrávala s prsty, zápasila s řečí, kterou si pořád ještě nedokázala úplně osvojit. „Já to neumím říct, oni jsou…“ Podívala se ke stropu, jako kdyby tam někde viselo správné řešení, ale kromě jedné šunky, ohlodané skoro na kost, tam nebylo nic.</p>
<p>Narmora se usmála a snažila se uhladit nepříjemný dojem, který vyvolávala její mentorka. <emphasis>Samusin ze mě určitě má radost. </emphasis>„Prostě nám celý ten příběh povyprávěj,“ navrhla ženě. „Možná na to pak společně přijdeme.“</p>
<p>Žena souhlasila a začala vyprávět…</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Když bohové stvořili sami sebe, každý z nich krásnější, skvostnější a vznešenější než druhý, dostali se dva z nich do sporu o to, který z nich je lepší.</emphasis></p>
<p><emphasis>Byli to dva bohové, kterým vy říkáte Tion a Vraccas, my je známe pod jmény Kofos a Essgar.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kofos se Essgarovi vysmíval a urazil ho tak hluboce, že Essgar v návalu nesmírného vzteku vytáhl z výhně rozžhavené kladivo a začal jím do druhého boha bušit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pokaždé, když ho ten horký kov zasáhl, odskočil z Kofosova těla jeden malý kousek a dopadl na zem, kde nabral Kofosovu podobu a oživl. Tak vznikli amshové.</emphasis></p>
<p><emphasis>Essgar přestal zuřit teprve tehdy, když protivníka desetkrát srazil k zemi a ten se s hrozným nářkem vzdal.</emphasis></p>
<p><emphasis>K velkému údivu objevil u nohou deset svých malých napodobenin, které po něm drze požadovaly, aby je spolkl a ony se tak znovu staly jeho součástí, protože k němu patřily a nechtěly žít mimo jeho tělo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale Kofos se o to ani nepokusil, vysmál se svým kopiím a chtěl je rozdupat. Maličcí</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Kofosové mu unikli a prchli pryč, ale přísahali mu a všem jeho stvořením věčnou pomstu.</emphasis></p>
<p><emphasis>A tak zůstalo oněch deset malých bohů pospolu a od té doby se věnovali jenom jedinému cíli: vypátrat a zničit všechno, co Kofos vytvořil.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tak začalo polní tažení amshů.</emphasis></p>
<p><emphasis>Amshové rozdrtili ty nejděsivější bytosti, které přinášely národům na zemi hrozné utrpení, honili a ničili tvory, kterým říkáte skřeti, pronásledovali ty, které nazýváte obři a trollové, dokud je nevyhladili do posledního.</emphasis></p>
<p><emphasis>Brzy se k nim připojila armáda dobrovolníků, kteří těch deset uctívali jako nové bohy za to, že národům a všem dobrým bytostem přinášejí mír</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> Jenom oni jsou ušetřeni žáru, který z amshů vychází.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Aspila přerušila vyprávění, sáhla po poháru vody a svlažila si vysušené hrdlo.</p>
<p>Narmora vydechla. „To nezní tak, že by z nich Skrytá země musela mít strach,“ řekla. „Princ Mallen z Idoslânu by je přivítal s otevřenou náručí.“</p>
<p>„Legenda ještě pokračuje dál, vznešená paní,“ upozornila ji žena. „Amshové bez ustání putují světem a pátrají po kdejakém zlu, aby ho mohli vyhladit. Protože je z těla jednoho z bohů vyrazilo rozžhavené kladivo, jsou i oni plní rozpáleného ohně. Žár, který z nich vychází, je tak velký, že pouhou svou přítomnosti vypálí a zničí veškerou půdu, na kterou stoupnou. Čím déle se někde zdržují, tím více se země pod účinkem jejich sil mění na prach a popel. Proto se je náš pán snažil zadržet, aby do naší vlasti ani nevstoupili. Shromáždil ty nejlepší mágy, nejčistší stvoření, ve kterých nebyla ani špetka zla, a nejnevinnější, nejupřímnější muže a ženy ze všech částí své říše, aby amshe zadrželi.“</p>
<p>„No a? Podařilo se mu to?“ vyptávala se Andôkai.</p>
<p>Aspila potřásla hlavou. „To vám nemůžu říct, vznešená dámo. Moje rodina uprchla dříve, než jednotky vstoupily do naší vesnice.“</p>
<p>Narmora pátrala po nějakém vysvětlení, jak do tohoto příběhu zapadá kometa, a položila tuto otázku i ženě.</p>
<p>„Moje dcera vám povyprávěla jenom polovinu celého příběhu.“ K jejich údivu se stařena na posteli narovnala a podívala se na ně bdělýma očima. „Essgar neudeřil Kofose desetkrát, ale jedenáctkrát. Poslední amsha byl prudkostí rány odmrštěn někam hrozně daleko a zmizel za obzorem, vystoupal ke hvězdám a jako ohnivý míč kroužil kolem hvězd. Jedné noci, jak mi vyprávěla moje matka, se i on vrátí ke svým bratrům a společně pak budou řádit ještě víc než předtím.“</p>
<p>Andôkai sevřela ruce. Teprve teď dávala padlá hvězda smysl… Vyčetla Narmoře v obličeji, že i ona si myslí něco podobného. „Slyšely jsme už dost,“ prohlásila maga zklamaným hlasem. „To není nic, co by nám pomohlo. Ponechej si ty zlaťáky, které ti dala moje fámula. Vaše vyprávění nás dobře pobavilo.“ Vstala a bez pozdravu vyšla ven.</p>
<p>„Bohové ať stojí při vás,“ rozloučila se s nimi Narmora, vytáhla pátou minci a vtiskla ji ženě do ruky. „Ale neusněte na tom malém bohatství.“</p>
<p>Rychle uběhla několik kroků ke kočáru a zavřela za sebou dvířka, aby dovnitř neproniklo více deště. Dopadla na sedadlo, ještě ani pořádně nedosedla a povoz se drkotavě rozjel.</p>
<p>Maga se dívala z okna zmáčeného deštěm. Bylo na ní vidět, že si dělá starosti. Před vesničany předstírala, že jí neřekli nic významného, ale ve skutečnosti jim ti lidé tady potvrdili Nôd’onnova slova.</p>
<p><emphasis>Nikdy bych nevěřila, že je něco takového možné. Udělali jsme snad chybu, když jsme ho zničili? </emphasis>kladla si Narmora neklidně otázku, zatímco opatrně hladila spící dcerušku po tváři. Nedokázala však přijít na žádné jiné řešení, na pokojnou spolupráci s odpadlým magusem a tisícinásobným vrahem by ve Skryté zemi nikdo nepřistoupil. <emphasis>Naše nejčistší stvořeni už ani neexistují, </emphasis>napadlo ji s hrůzou. Hordy střetů pobily u Mifurdanie poslední jednorožce. Žádná jiná stvoření se jim v jejich dokonalosti nevyrovnala.</p>
<p>„Avatarové.“ Andôkai si opřela čelo o okno, světlý cop jí vyklouzl zpod kapuce a dopadl na prsa. „Pokud je na té legendě zrnko pravdy, máme co do činění s Tionovými avatary. Se zobrazeními jejich boha, která dostala podobu z masa a kostí. Jsou vybaveni mocí, která se vyrovná moci bohů, a jen stěží by je někdo dokázal zničit pozemskými zbraněmi.“ Její oči se obrátily k Narmoře. „Víš, co to pro nás obě znamená?“</p>
<p>„Neuplyne ani jediná hodinka, kdy bych se neprocvičovala v zacházení s magií,“ odvětila fámula a zkoumala obličejíček malé Dorsy. <emphasis>Chtěla bych tu pro tebe zanechat domov, a ne spálenou zemi, po které se prohání žhavý vítr </emphasis>„Dáme královským rodům nějakou zprávu o tom, co jsme zjistily?“</p>
<p>Andôkai si všimla, že se na ni její fámula nechce podívat, nijak to však dál nerozpitvávala. „To bude nejlepší. Já svolám do Poristy setkání všech panovnic a panovníků, hned jak se Djerůn vrátí ze své mise. Tuhle záležitost musejí projednat nejvyšší představitelé národů Skryté země. Je příliš důležitá, nedá se vylíčit obyčejným dopisem. A do té doby se možná něco dozví i Weyin výzvědný oddíl.“ Zamračeně pohlédla na Rosild. „Chůvo, ty nikomu neřekneš o ničem z toho, co jsi tady slyšela, nebo byla Dorsa posledním dítětem, které jsi kdy kojila,“ pronesla rezavým hlasem. „Lidé ve Skryté zemi se o tom dozvědí, až budeme mít plán, jak se avatarům ubránit. Dozví se o nebezpečí z úst svých královen a králů, a ne z pusy nějaké kojné.“ Rosild rychle přikývla, z obličeje se jí vytratila veškerá barva a na místě přísahala při Palandiell, že nic neprozradí. „A teď zpátky do Poristy. Narmoro, je toho hodně, co musíme připravit a udělat.“</p>
<p>„Zajisté, ctihodná mago.“ Poloalfka zběžně přikývla, ale nespustila oči z Dorsy. Její mentorka jistě netušila, že jí tyto novinky právě prodloužily život, přinejmenším na dobu, kdy bude probíhat válka s avatary. Po ní už ale rozhodně nebude Andôkai déle šetřit. „Bude ze mě ještě lepší fámula, to vám slibuju.“ Natočila hlavu a na mágu se usmála. Herectví pořád ještě ovládala skvěle.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p> KNIHA DRUHÁ</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />I</p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, pozdní jaro</strong></p>
<p><image xlink:href="#_14.jpg" />ebudeš svého rozhodnutí litovat, Tungdile?“ Myr kráčela vedle něho, a když mu pokládala otázku, schválně se zahleděla jinam. V ruce držela malý kelímek s namodralou mastí a natírala si citlivý obličej, aby se chránila před sluncem.</p>
<p>Na Tungdila působilo její chování dojmem, jako kdyby se Myr styděla za to, že ho doprovází do světa jejich společenství, jako by jí to bylo nepříjemné, jako by ji trápilo, že on opustil říši Pátých… jako kdyby si kvůli tomu dělala výčitky.</p>
<p>„Ne, určitě toho nebudu litovat,“ odpověděl po chvilce, kladl nohu před nohu a oči měl upřené k obzoru, kde zapadalo slunce a Skrytá země se nořila do tmavě červené barvy. „Snad si nemyslíš, že jsem je opustil kvůli tobě?“</p>
<p>„Tím ‚je‘ myslíš Balyndis, nebo svoje lidi?“</p>
<p>Tungdil musel sám zapřemýšlet. „Balyndis a jejího manžela,“ odvětil pevným hlasem. „Ne, neopustil jsem je kvůli tobě. Přiznávám, že mě nesmírně přitahuješ, protože jsi tak jiná než jiné trpaslice, se kterými jsem se dosud seznámil. Otočil se k ní a její pohled se setkal s jeho, v červených očích zahlédl naději. „Dopřej mi nějaký čas, Myr. Moje srdce i hlava jsou ještě příliš zmatené, než abych si mohl být svými city jistý.“ Křivě se pousmál. „Když budu od Balyndis dál, udělá mi to dobře a ukáže se, co vlastně chci. To je ten důvod, proč jsem s tebou odešel. A taky jsem zvědavý na všechno, co u tvých lidí uvidím.“</p>
<p>Myr přikývla, obrátila se a hledala rybník, ke kterému se už několik oběhů slunce blížili. „Rozumím, Tungdile. A já umím čekat, stejně jako dřív.“</p>
<p>Tungdila vytrhl z ponurých myšlenek burácivý smích. Ohlédl se a uviděl, že se Boëndal zastavil, zůstal stát v předklonu a rukama se opíral o stehna, aby nespadl na zem. Nemohl se uklidnit, slzy se mu řinuly z koutků očí. „Tu legraci bych si taky rád poslechl,“ ušklíbl se. „Cos to svému bratrovi vyprávěl? Ten vtip, jak se skřet ptá trpaslíka na cestu?“</p>
<p>Pruďas pokrčil rameny. „Ne, u Vraccase! Jeden tady říká pravdu a druhej se mu vysměje,“ odpověděl napůl zmateně, napůl uraženě. „Já jsem mu jenom říkal, že budeme muset skočit tady do tý velký louže, abysme…“</p>
<p>Přerušil ho nový záchvat dunivého smíchu, který znemožnil jakýkoliv další hovor. Boëndal se smíchy neudržel na nohou a dopadl na kolena. „No tak se podívejte, co mi dělá,“ lapal po vzduchu. „Sotva jsem unikl ledové smrti a on mě teď bude mít tou svou historkou na svědomí, až se udusím smíchy.“ S chichotáním se zvedl a oklepal si prach z nohavic. „Skočit do rybníka,“ zabublal smíchem. „Nakonec to dojde tak daleko, že dobrovolně strčím nohu do hluboké vody, aby mě Elria mohla utopit.“ Když si otřel slzy z očí a spatřil vážné tváře svých společníků, došlo mu, že jeho bratr mluvil pravdu. „Cože? To nebyl vtip? My máme skočit na dno…?“ Nedokázal to slovo ani vyslovit, taková představa se mu zdála prostě příšerná.</p>
<p>Boïndil ho plácl po rameni. „Jde to hezky rychle. Tungdil a já jsme si to už jednou vyzkoušeli. Cestou se můžeš koukat na ryby.“</p>
<p>Boëndal se skepticky podíval na Myr. „Ty mi snad nebudeš chtít namluvit, že existuje jenom ten jeden vchod, že ne? Nemyslím si, že když se vojáci, které nám tvůj král poslal, vracejí domů, skáčou z můstku do rybníka jako žáby, nemám pravdu?“</p>
<p>Myr se ušklíbla a ukázala jim bílé zuby. Ukládala si věci a kráčela k lesu, kterým se dostali k rybníku. „Ne, jsou tu i jiné vchody. Tungdil s tvým bratrem vyšli z naší říše jedním z nich, jenže měli zavázané oči. Ale protože mi Gemmil nedovolil, abych vám je ukázala, tak se spolu se mnou vykoupete. Není to zas až tak špatné, že?“</p>
<p>„V tom má pravdu,“ zabručel Pruďas. „Není to špatný. Je to šeredný, a navíc ještě zlý. A ta voda je plná různejch solí. Měl jsem ji v uchu celou věčnost a slyšel jsem, jak se mi Elria směje.“</p>
<p>„To ale dokazuje, že se náš národ neutopí bůhvíkde jenom proto, že je tam hloubka,“ snažil se Tungdil upozornit na kladnou stránku potápění, kterému se beztak nemohli vyhnout.</p>
<p>Boëndala opustil poslední zbytek bujarého veselí, na čele mu naskočilo mnoho starostlivých vrásek, které nechtěly zmizet.</p>
<p>V lese, který byl svého času částí říše elfiů Lesinteïl, se mu nálada nezlepšila už vůbec. Opatrně a neustále připraveni k boji procházeli travnatou rovinou. Když pak narazili na vybledlé zbytky zabitých druhů, ztratil trpaslík náladu úplně. Zřítila se volným pádem až na samé dno nekonečné propasti.</p>
<p>Sesbírali zmrzačené mrtvoly a uložili je pod hromadu kamení, aby alespoň jejich ostatky nalezly pokoj a jejich duše se ve Vraccasově Věčné kovárně dočkaly klidu a mohly se těšit z planoucích výhní.</p>
<p>S příchodem noci došli k můstku. Každý z nich si vzal kus zničeného žulového sloupu z bývalé svatyně a držel ho v rukou. Byl asi tak velký jako jejich hlava a trpaslice jim to doporučila, aby snadněji klesali na dno a rychleji se dostali do říše zapuzených trpaslíků. Nakonec dorazili až na konec můstku.</p>
<p>„Já začnu,“ řekla Myr, usmála se na Boëndala, který po ní vrhal podezřívavé pohledy, a skočila do černých vod.</p>
<p>„A je pryč,“ zamumlal Boëndal ustaraně. „Jste si jistí, že i my…“</p>
<p>„Postavil ses proti Nôd’onnovi a jeho bestiím, bratříčku, a teď se bojíš jednoho skoku?“ Boïndil dělal, jako by je čekala ta nejlehčí věc na světě.</p>
<p>„Směl bych ti připomenout, že tys tam skočil jenom proto, že tě do té vody srazil býk?“ připomněl mu Tungdil.</p>
<p>Pruďas mávl odmítavě rukou. „Býka už nepotřebuju.“ S mírným odporem přistoupil k okraji můstku. „Proklatá voda. Je studená a černá,“ postěžoval si a skočil. Následovalo mohutné žbluňknutí a trpaslík zmizel pod vodou.</p>
<p>„Pak nemám na výběr,“ poddal se Boëndal osudu. Hluboce se nadechl, zavřel oči, a když skočil, zacpal si volnou rukou nos.</p>
<p>Tungdil šel jako poslední. Vlny se nad ním zavřely. Nedalo se nic rozeznat. Pouze podle tlaku v uších cítil, že ho tíha zbraní, zbroje a kamene táhne dolů.</p>
<p>Trpaslík uslyšel hučení vodopádu, vlévajícího se do podzemní nádrže, řítil se spolu s ním kaskádami dolů do podzemí a podruhé se ponořil. Pak ho mírný proud vynesl nahoru a vyplavil na plochý břeh.</p>
<p>S kašláním a prskáním se zvedl na nohy. Dvojčata stála vedle něho, vydávala podobné zvuky jako on a vyplivovala vodu. Myr si kolem boků utahovala opasek, který se jí při ponoření uvolnil.</p>
<p>„To bylo poprvé a naposledy, co jsem šel touhle cestou,“ láteřil Boëndal a otřepal se, až z něho kapky jen lítaly. Jako všem ostatním, i jemu crčely z šatů provazce vody a pleskaly o zem. „To bude trvat, než nám všechno uschne.“ Vztekle si přejel po kroužkové košili. „Doufám, že máte dobrý olej,“ zabručel.</p>
<p>Myr si prohrábla mokré vlasy a zasmála se. „Však my už pro vás nějaké vhodné šaty najdeme,“ uklidňovala trpaslíka, poodešla k masivním, železem pobitým dubovým dveřím a zabušila na ně. „I ten olej.“</p>
<p>Otevřela se špehýrka, pár rudých očí si Myr i ostatní návštěvníky změřil a špehýrka se opět zavřela. Zakrátko uslyšeli, jak někdo odstraňuje celou řadu klínů a trámů. Otevřel se před nimi vstup do říše Svobodných.</p>
<p>V místnosti za dveřmi na ně čekal Gemmil a přivítal každého z nich stiskem ruky, přestože dvojčata k němu přistoupila značně zdrženlivě. „Přišla moje pomoc včas?“ chtěl okamžitě vědět a chirurga mu v krátkosti povyprávěla o bitvě v Šedých horách i o vratech v Kamenné bráně, která stejně jako před tisíci slunečními cykly opět slouží tak, jak mají.</p>
<p>„Z vítězství mám radost, kvůli mrtvým mé srdce pláče,“ řekl Gemmil. „Na obojí si připijeme.“ Ukázal na přichystané šátky. „Přehoďte si je přes sebe, abyste se nenachladili.“</p>
<p>„Suchý šaty by mi byly milejší,“ dožadoval se Pruďas.</p>
<p>„Brzy je dostanete. Čekají na vás ve vašem novém domově,“ prozradil jim král a prošel místností k dalším dveřím. Za nimi stál důlní vozík, připravený k jízdě. Nasedli a vozík je s rachocením a otřásáním unášel dolů. Konečně zastavili. Když vystoupili, zavedl je král obrovitou vstupní halou k dvoukřídlým dveřím.</p>
<p>„Pojďte sem. Uvidíte, čemu všemu vládnu.“ Dotkl se prstenem run, zapuštěných do dveří. Znaky se rozzářily, dveře se zvolna zhouply stranou a do místnosti začalo padat tlumené světlo. „Běžte dál a buďte u Svobodných vítáni.“</p>
<p>Tungdil a dvojčata překročili práh a ocitli se na předsunuté plošině, z níž vedlo široké schodiště. „U Vraccase,“ zaslechl Tungdil, jak za ním uchváceně pronesl Boëndal, a i jemu spadla údivem čelist dolů.</p>
<p>Pod nohama se jim rozprostíralo opravdové město s různě velkými domy, symetricky vybudovanými ulicemi, uličkami a náměstími. Tungdil odhadoval, že může být tak dvě míle široké a dvě míle dlouhé, z plošiny to ke stropu bylo dobrou míli a půl.</p>
<p>Na kraji města se dva vodopády vlévaly z výšky čtyř set kroků do podzemní nádrže, ze které byly vyvedeny kanály. Zčásti vedly k vybudovaným zahrádkám, zčásti se ztrácely ve skalách.</p>
<p>Shora vypadali obyvatelé města hrozně maličcí, nebyli větší než skalní brouci. K Tungdilovi doléhaly jejich rozhovory jako tiché mumlání, k němu se přidávalo bušení kladiv na kovadlinu a další zvuky, které znal z lidských měst.</p>
<p>Převážně čtvercové stavby se přimykaly k mírně se zvedající skalní stěně na druhé straně jeskyně, na jejímž vrcholu se tyčila malá, ale důkladně vybudovaná pevnost. Město bylo osvětleno třpytícím se mechem, který rostl na stěnách jeskyně a vydával jemné, nahnědlé světlo. Na některých místech se tyčily stožáry, ke kterým byly na horním konci připevněny obrovské koše, v nichž plály jasným plamenem mohutné ohně. Naleštěné kovové destičky odrážely jejich jas do okolí.</p>
<p>„To je něco velkolepého,“ složil Tungdil poklonu Gemmilovi, který se k nim připojil. „Nikdy bych si nemyslel, že je možné, aby vás bylo tolik.“</p>
<p>Král ukázal na město. „Tohle je Zlatotvrz, jedno z pěti měst…“</p>
<p>„Z pěti?“ uklouzlo Pruďasovi.</p>
<p>„…ve kterých žijeme,“ dokončil Gemmil větu a ve tváři měl vepsánu hrdost nad tím, co jim právě prozradil. „Tady bydlí pět tisíc duší, které Vraccas obdařil svým požehnáním a které žijí ve svobodě, nejsou vystaveny tlaku ze strany klanů nebo rodin a řídí se jen vůli božského kováře.“</p>
<p>Boïndil nafoukl tváře, aby na to něco odsekl, ale Tungdil mu dal znamení, aby teď nic neříkal.</p>
<p>„Kde budeme ubytováni?“</p>
<p>Gemmil ukázal na jeden dům uprostřed Zlatotvrze. „Tam budete bydlet, ten dům patří Myr. Budete tam, kde je živo a kde si budete moct udělat představu o naší společnosti. Já sídlím v pevnosti. Zítra vás navštívím, pokud vám to nebude vadit, a ukážu vám město.“ Kývl na Myr a vydal se na cestu ke hradu.</p>
<p>„Tak už pojďte,“ vyzvala Myr trpaslíky a scházela po schodech dolů. „Budete v mém domě srdečně vítáni.“</p>
<p>Tungdil, Boëndal a jeho bratr se pustili za chirurgou.</p>
<p>Krok za krokem se město před nimi zvětšovalo, a to, co shora vypadalo naprosto přehledně, se brzy proměnilo ve spleť a labyrint, který se však opíral o určitý řád. Tungdil si všiml čerstvého větru, který odnášel pryč kouř z kováren a dílen a staral se o to, aby obyvatelům města zbylo dost vzduchu na dýchání.</p>
<p>Zakrátko procházeli ulicemi a uličkami Zlatotvrze, míjeli výlohy obchodníků, kteří nabízeli ke koupi jídlo, nástroje, šperky a mnoho jiných věcí, a prošli kolem dvou hospůdek, ze kterých zazníval zpěv. Minuli deset kroků vysokou železnou sochu Vraccase, osázenou drahokamy a diamanty, místy se zaleskly intarzie ze zlata a z vraccasia.</p>
<p>Nikdo je nijak neobtěžoval, tu a tam někdo pozdravil Myr.</p>
<p>„Viděli jste to?“ zašeptal Pruďas. „Někteří z nich nosí vousy jakýmsi zvláštním způsobem. Mám dojem, že jsem viděl i jednoho starýho trpaslíka bez vousů. A taky jsem ucítil voňavku, oni se parfémujou.“ Pokrčil nos. „U našich předků, teď už chybí jenom to, aby mluvili elfsky a narostly jim špičatý uši.“</p>
<p>„Jen hrozně málo z nich nosí kroužkové košile nebo má u sebe zbraň,“ doplnil ho Boëndal. „Kam jsme se to jen dostali?“</p>
<p>„K čemu taky?“ zapojila se jejich průvodkyně do diskuse a zastavila se přede dveřmi do svého domu. „Tady jsme v bezpečí, u nás nejsou žádní skřeti nebo jiné nestvůry, se kterými bychom museli neustále bojovat, a proto není důvod zatěžovat se těžkými sekerami nebo železnými košilemi.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Zatěžovat se</emphasis><emphasis>,“</emphasis><emphasis> </emphasis>rozčílil se Boïndil. „Neřeklas právě <emphasis>zatěžovat se</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis> </emphasis>To není žádná zátěž, to je náš způsob života. Kroužková košile a zbraň patří u nás k životu stejně jako boty a kožená halena!“</p>
<p>„To ano, u trpaslíků, kteří žijí v klanech. U Svobodných tomu tak nemusí nutně být.“ Poprvé zněl Myřin hlas uraženě, Pruďasovo drsné a v některých ohledech neomalené a hrubé chování se dalo jen těžko pominout, zraňovalo skoro stejně hluboce jako čepele jeho seker.</p>
<p>Otevřela dveře a vstoupila dovnitř. „Pojďte dál a běžte rovnou po schodech nahoru. Nechci, abyste mi promáčeli koberce.“ Dala jim najevo nelibost a zmizela v jednom z vedlejších pokojíčků.</p>
<p>„Koberce,“ zamumlal Pruďas nechápavě. „Co přijde příště? Voda z vázy, abysme si umyli ruce?“</p>
<p>„Uklidni se. Jsme tady hosty.“ Tungdil přešel do čela jejich skupinky a vyšplhal se po schodech nahoru, kde na ně čekala prostorná místnost. Jak bylo přislíbeno, nalezli tam i dost šatstva v té správné velikosti.</p>
<p>Jeden po druhém se převlékli.</p>
<p>Tungdil byl hotový jako první, rozhlédl se a objevil další, úzké schodiště, které vedlo o patro výš. Když po něm vystoupal nahoru, dostal se k vikýři a zakrátko stál na rovné střeše Myřina domu.</p>
<p>Zvuky města mu zřetelně doléhaly k uchu, zaslechl dokonce i útržky jednotlivých rozhovorů. Někde se trpaslíci bavili o banálních věcech, jako třeba o ceně zeleniny, jinde rozebírali nové hosty, kteří k nim právě přišli, i obecně celý vývoj ve Skryté zemi.</p>
<p>Bylo zřejmé, alespoň podle toho, co Tungdil zaslechl, že se někteří ze Svobodných jen obtížně smiřují s myšlenkou, že by opět měli vstoupit do užších kontaktů s trpaslíky z kmenů, před kterými před časem uprchli.</p>
<p><emphasis>Tak i tady mají předsudky, </emphasis>pomyslel si s jakousi úlevou a přistoupil blíže k okraji střechy, aby se mohl dívat na kolemjdoucí.</p>
<p>Spatřil úplně vybledlé trpaslíky, ale i takové jako on sám, kteří nepatřili ke společenství vyvrženců delší dobu. Při setkání na ulici si projevovali úctu, pozdravili jeden druhého a šli každý svou cestou.</p>
<p>Nakonec objevil osmistranný Vraccasův chrám, vybudovaný v bezprostřední blízkosti bohovy sochy. Z pěti komínů stoupal bílý kouř a ve vzduchu visela vůně bylinek a rozžhaveného železa, dokud ji vítr neodnesl pryč. Bylo zřejmé, že kněží provádějí nějaký obřad na počest božského kováře.</p>
<p>Světlý kouř mu připomněl děsivou mlhu, skrz kterou procházel ve výběžcích Země za horami, a runy ve skalní stěně. <emphasis>Zajímá mě, jestli se ti podskálané taky modlí k Vraccasovi?</emphasis></p>
<p>„Když tady zůstaneš, budeš si moci vyslechnout noční modlitbu,“ pronesla Myr přímo za ním.</p>
<p>Polekaně sebou trhl, chyběl jen vlásek a sklouzl by přes okraj střechy dolů, ale Myr ho chytila za košili a vytáhla zpátky. Protože se Tungdil přitom opřel celou svou vahou dozadu, tvrdě na ni narazil. Pospíchal ji podepřít, protože teď se ona ocitla v nebezpečí, že ji svrhne dolů.</p>
<p>Po dobu, jakou potřebuje kapka piva, aby dopadla z vousu dospělého trpaslíka na zem, stáli těsně přitisknuti k sobě. Tungdil přes košili cítil její teplo i měkké prsy. V tomto okamžiku byl šťastný, že na sobě nemá kroužkovou košili.</p>
<p>Odkašlal si a pustil ji. „Noční modlitbu?“ snažil se přijít na jiné myšlenky a obrátil se ke chrámu, jehož dveře se právě otevíraly.</p>
<p>Pět tuctů trpaslíků v kovářských halenách vyšlo ven a rozestavilo se na schodech. Bylo zřejmé, že každý z nich přesně ví, kam patří. Poslední trpaslík přistoupil ke kovadlině z ryzího vraccasia a v ruce držel ocelový obouručí perlík.</p>
<p>„Je to rituální poděkování za další den, který nám Vraccas poskytl,“ vysvětlovala Myr. „Řekla jsem o té modlitbě i dvojčatům, podívají se na ni spolu s námi.“</p>
<p>Pruďas se protáhl vikýřem. I on se musel obejít bez oblíbeného železného oděvu, jenom sekery mu visely u opasku. „Tak tady jste. Ty nejlepší místa jsou už asi obsazený, že jo?“ Přimhouřil oči. „Co to vlastně bude?“ zeptal se s pohledem upřeným na kněze. Myr mu vše v krátkosti vysvětlila. „Aha,“ poznamenal Pruďas. „No, u nás se modlí každý za sebe. Scházíme se jenom u mimořádnejch příležitostí.“</p>
<p>„To, co se tam před náma děje, vypadá jaksepatří nóbl,“ potvrdil jeho bratr, který právě vyšel na střechu. „Co přijde jako další?“</p>
<p>Někdo hlasitě zadul na roh a jeho ponurý, melodický tón se rozezněl v ulicích a uličkách města a svolával trpaslíky na náměstí, na kterém stála bohova socha.</p>
<p>Tísnilo se tam stále víc trpaslíků, takže zakrátko z toho měli dojem, že se celé náměstí skládá jen z hlav s různobarevnými vlasy. Rovněž na střechách, které byly všechny postaveny stejně rovně jako střecha Myřina domu, se něco hýbalo. Kdekoliv se naskytla příležitost, tam se objevili obyvatelé Zlatotvrzi a obraceli pohled ke chrámu a k soše. Také Myr věnovala pozornost nadcházející modlitbě.</p>
<p>Kněz u kovadliny s námahou zvedl perlík do výše a držel ho natažený nad hlavou, paže se mu ani nezachvěly. „Vraccasi, vyslyš náš hlas a chválu, kterou ti vzdáváme,“ zvolal táhle a nechal perlík prosvištět dolů.</p>
<p>Zaznělo pronikavé, kovové zařinčení, žhavé jiskry sršely několik kroků daleko a táhly za sebou ohnivý ohon. Zasáhly nádoby s uhlím, z nichž vystřelily vzhůru bílé plameny.</p>
<p>Kněz stojící uprostřed skupiny rozevřel ústa a dal se do zpěvu. Z hrdla se mu linuly mocné, syté tóny. Po první sloce se k němu připojil druhý kněz, po druhé sloce třetí a tak to šlo pořád dál, dokud nezpívala polovina trpaslíků.</p>
<p>Následoval další úder perlíku a ti, kteří doposud jen mlčeli, pozvedli hlas a proměnili zpočátku prostou píseň jediného zpěváka v dojemný mnohohlasý chorál, jaký Tungdil ještě nikdy v životě neslyšel. Cítil, jak se mu ježí chloupky na ruce.</p>
<p>Zpívaná modlitba k Vraccasovi zasáhla duši každičkého trpaslíka. I Boïndil s Boëndalem měli co dělat, aby zachovali klid, dojetí jim sevřelo hrdla, a když trpaslíci kolem nich i na náměstí poklekli na koleno, bez váhání se k nim připojili, aby uctili Vraccase tímto pro ně novým způsobem.</p>
<p>Tungdil byl omámen kouzlem té chvíle a polapen nádhernými tóny, jenom žasl a polykal. Jeho přání, aby sbor nikdy neumlkl, se však nesplnilo.</p>
<p>Poslední verš a zpěváci se odmlčeli. Píseň se valila jeskyní, ještě jednou se k trpaslíkům vrátila zpátky jako tichá ozvěna a dozněla. Kněz udeřil potřetí do kovadliny, sbor se spořádaně stáhl zpátky do chrámu a obyvatelé města se zvedli. Kouzlo pominulo.</p>
<p>„Tak tomu říkám noční modlitba,“ zašeptal Boïndil a sledoval, jak se zavírají vrata svatyně. „A co teprve ranní modlitba, jak ta musí vypadat?“ V otázce zaznívala zřetelně naděje, že brzy bude moci ještě jednou zažít něco tak krásného.</p>
<p>Myr se na něho usmála. „My máme jenom večerní modlitbu. Ráno budeš muset hovořit s Vraccasem svými vlastními slovy.“ Ukázala dolů. „Udělala jsem nám něco k jídlu a potom si aspoň já hned lehnu, abych si odpočinula. Vám doporučuji totéž, protože Gemmil vás zítra protáhne i těmi nejzapadlejšími kouty Zlatotvrze. Je na naše město nesmírně hrdý.“</p>
<p>Krátce nato seděli u světle hnědého kamenného stolu a pochutnávali si na jídle, které pro ně chirurga připravila. Tungdil některá z jídel vůbec neznal, i dvojčata se tu a tam zadívala na nějakou tu mísu s nedůvěrou.</p>
<p>„Mechová zelenina, kořínkový salát, pečené ze světlého masa s tmavou pivní omáčkou. To všechno jsou speciality z různých trpasličích říší,“ vysvětlila jim Myr a nijak jim nezazlívala jejich počáteční zdráhání. „My jsme je zjemnili a udělali z nich nové speciality.“ S těmito slovy jim naložila plné talíře. Hlad brzy překonal opatrnost a trpaslíci si nechali pěkně chutnat.</p>
<p>„To maso,“ Pruďas nadšeně žvýkal a posunul talíř před Myr, „chutná báječně. To není koza, že ne?“</p>
<p>„Maso je z gogula. Ti se dají jenom těžko chovat za plotem, takže je musíme čas od času honit ve štolách, ve kterých volně pobíhají.“ Viděla, že trpaslíkovi jméno toho zvířete naprosto nic neříká. „Gogul je odrůda brouka. Dorůstají velikosti dospělého trpaslíka a jsou proklatě rychlí. Ale chutnají skvěle.“ Ukázala na sýr, ze kterého si Pruďas právě vzal pořádný kus. „Ten sýr děláme z jejich žláz. Na čerstvém vzduchu okamžitě ztuhnou, pak je stačí pouze naložit do slaného láku a nechat dozrát.“ Podala mu naplněný talíř zpět.</p>
<p>Boïndil svíral příbor a beze slova zíral na pokrm, který před chviličkou vychvaloval až do nebes.</p>
<p>„Hele, hele, můj bratříček se najednou té lahůdky štítí?“ dobíral si ho Boëndal a s požitkem jedl dál. „Myr to nezabilo, tak to nedostane do kolen ani tebe.“ Uchopil džbán s pivem a vyprázdnil ho. Jeho říhnutí zaznělo poněkud tišeji než obvykle. Dával si na chování záležet, protože seděl u stolu s Myr.</p>
<p>„Chutná ti to pivo?“ zeptala se ho zvědavě.</p>
<p>„Je skvělé,“ pochválil ho Boëndal a dolil si znovu. „Má takovou zvláštní příchuť, plnou sladu a koření.“</p>
<p>„My pivo zušlechťujeme pomocí…“</p>
<p>Dvojče, které si právě přikládalo džbán k ústům, zvedlo odmítavě ruku. „Ne, nic nám neříkej, Myr. Nechci vědět, jestli se do toho vymačkává šťáva z nějaké housenky, larvy nebo něčeho jiného. Na to chutná až moc dobře.“ Napil se a Myr skutečně mlčela. Jen se ušklíbla.</p>
<p>Zákusek tvořila bílá, krémová substance, která se chutí blížila medu. Tungdil na talíři objevil zbytek tuhé schránky, kterou si larvy chrání své měkké tělo. Byl však zticha a dál si sladkou hmotu lžičkou nabíral.</p>
<p>Pruďas si samozřejmě dal i druhou porci, ale prokázal dostatek chytrosti a neptal se, co mu to tak chutná. Unavení, s plnými břichy a omámení alkoholem se všichni tři nakonec vydrápali po schodech nahoru a vrhli se do postelí.</p>
<p>„Nelituju toho, že tě doprovázíme,“ povzdechl si Boïndil a povolil si opasek. Hluboké říhnutí mu udělalo místo v žaludku. „Ale bojím se, že mi brzo nebude sedět kroužková košile. Myr vaří moc dobře.“</p>
<p>Oba zbývající se rozesmáli. „Děkuji, že jste mě nenechali jít samotného,“ pronesl Tungdil vážně.</p>
<p>„Vždyť jsme toho spolu tolik prožili! Myslíš si, že bysme našeho učenýho nechali ve štychu?“ odpověděl Pruďas udiveně. „A už vůbec ne tehdy, když se dá na cestu někam, kde žije tahle spodina trpaslíků. Nemůžeš mít oči všude najednou.“</p>
<p>„Spodina,“ zamumlal Tungdil zamyšleně. „Dosud jsem neviděl a nedozvěděl se nic, co by mě donutilo, abych si trpaslíků ze Zlatotvrze vážil méně než těch našich.“</p>
<p>Boëndal se natáhl a zkřížil ruce nad hlavou. „Nesmíš zapomínat, že buďto byli ostatními z nějakého dobrého důvodu vypuzeni, nebo že pocházejí z rodin trpaslíků, kteří se kdysi dopustili na našem národu bezpráví.“ Podíval se na Tungdila. „To platí i o Myr.“</p>
<p>„Která ti zachránila život,“ upozornil ho Tungdil podrážděně.</p>
<p>Boëndal přikývl. „Já jsem na to nezapomněl a můj bratr složil přísahu, že ji bude chránit. To ale nic nemění na jejím původu.“</p>
<p>„Přísahali jsme si, že ve Skryté zemi najdeme cestu k nové pospolitosti,“ připomenul jim Tungdil přísahu, kterou složili po bitvě u Černého skaliska. „A k této pospolitosti patří i Svobodní. Mají pět měst a ty zbylé čtyři nebudou v žádném případě menší než Zlatotvrz. My je potřebujeme, už jen proto, abychom zajistili v Šedých horách bezpečí.“ S trpasličí zarputilostí vzdoroval Boëndalovu pohledu. „Jsme tady, přátelé, abychom se o nich a o jejich kultuře dověděli něco víc a abychom zjistili, jestli jsou mezi námi příliš velké rozdíly.“ Z jeho pohledu vycházel chlad, když pokračoval dál. „Abych pravdu řekl, v tuto chvíli vidím jenom jednu věc, která nás dělí, naši předpojatost.“</p>
<p>Dvojče otočilo hlavu ke stropu. „Uvidíme, co pro nás Vraccas přichystá během příštích oběhů,“ odpověděl vyhýbavě a zavřel oči.</p>
<p><emphasis>Bude to pořádný kus práce. Proti tomu je ohýbání oceli hračka. </emphasis>Tungdil si povzdechl a svěsil koutky úst. Na jedné straně měl radost, že není mezi Svobodnými úplně sám, na druhé straně si přál, aby jeho společníci byli poněkud vstřícnější. Dokonce i Boëndal, to umírněnější dvojče, by se dal jen těžko přesvědčit k užší spolupráci s těmihle neobvyklými trpaslíky. <emphasis>Vraccasi, to už máš pro mě další zkoušku? </emphasis>pomyslel si unaveně.</p>
<p>„Co podnikneme s Ohnivou čepelí?“ zeptal se Pruďas do ticha. „To má zůstat v rukách těch černookejch šikmoušáků?“</p>
<p>„Kdyby nebyl Glaïmbar tak mizerný bojovník, nemusel bych si s tím lámat hlavu,“ odsekl Tungdil. „Dsôn Balsur brzy pod útokem armády lidí, elfíi a trpaslíků padne. Sekeru dostaneme zpět. Teď ji nepotřebujeme a pro alfy neznamená žádnou výhodu.“ Přivřel víčka. „Ale svůj majetek si zpět přinesu.“</p>
<p>„Hohó, a hned na nás čeká další dobrodružství. Hádej, kdo bude u toho,“ prohlásil Boïndil vesele.</p>
<p><strong>Skrytá země, Dsôn Balsur,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, počátek léta</strong></p>
<p>O</p>
<p>ndori ucítila oheň, který hořel v její domovině. Připomnělo jí to okamžik, kdy sama stála v plamenech. Zášlehy Ohnivé čepele jí spálily části obličeje k nepoznání. Teď měla dvojnásobný důvod k tomu, aby nosila masku.</p>
<p>Stála na vrcholku jedné z početných strážních věží, do nichž svého času elfové ze Zlaté nížiny posílali špehy, a dívala se na jih, odkud stoupala k modré obloze hustá, černá oblaka dýmu.</p>
<p>Tam se nacházelo místo, odkud jim hrozila porážka.</p>
<p>Lidé, elfové a trpaslíci neúnavně pálili z praků do hustého lesa ohnivé střely a pomocí směsice petroleje, oleje, smůly a síry měnili dokonce i mrtvé stromy na obrovité pochodně. Proto nyní v lese hořel široký průsek. Směřoval přímo ke Kostní věži, ale věž samotná ještě byla od útočícího vojska vzdálená mnoho mil. Ovšem za pásem lesa následovala nížina, kde by se útočníkům mohlo postavit do cesty překážek jen málo.</p>
<p>Alfka mrkla přes rameno. Na půli cesty mezi hlavním městem a lesem ležela pevnost Arviû, z ní proudily na frontu neustále nové zástupy alfů, aby zadržely armádu Skryté země. Hrozilo však, že i tento proud postupně vyschne.</p>
<p>Rukama pohladila kovovou bojovou hůl. <emphasis>Způsobíme jim těžké ztráty. Už nezůstaneme jen u toho</emphasis><emphasis>, že je</emphasis><emphasis> prošpikujeme šípy.</emphasis></p>
<p>Obrátila se ke schodišti a zamířila z padesát kroků vysoké věže ven.</p>
<p>Ondori se pohybovala velice opatrně, rána, kterou jí do těla zasadila Tungdilova dýka, se ještě zcela nezahojila. Bolela a neustále jí vyvolávala v paměti potupu, kterou utrpěla v Šedých horách. Nezbylo jí dokonce ani dost času na to, aby vypátrala tajemství černé vody, kterou skřeti vlekli s sebou. Když utíkala pryč, sebrala na bojišti pohozený měch na vodu, aby cestou nemusela hledat pramínky nebo potůčky. Teprve když se dlouze napila, zjistila, že v měchu byla černá voda. Nechápala, proč ji skřeti nosí s sebou. Chutnala přímo příšerně.</p>
<p>Když se vrátila, vyslechli si Nesmrtelní její neuvěřitelné líčení a nařídili jí, aby se vydala na frontu a tam padla v boji proti nepřátelům. Ohnivou čepel nechala u nich. Té prokleté sekery se už nikdy ani nedotkne.</p>
<p>Už nechtěla dlouho ztrácet čas, chtěla jen zemřít… aby za svým nedůstojným životem udělala slavnou tečku. Dokonce i smrt rodičů zůstane nepomstěna, to ji trápilo ze všeho nejvíc. Nesmrtelní jí aspoň dovolili sestavit si vlastní oddíl, jehož členy byli úplně stejní smolaři a ztracenci jako ona sama.</p>
<p>Na úpatí věže vyšla ven a vyšvihla se do sedla ohnivého býka. Pohledem přelétla čekající zástup stovky alfů – mužů a žen, kterým někdy a někde chyběla odvaha.</p>
<p>„Poslyšte, vy zbabělci,“ oslovila je hlasitě. „Naženu vás rovnou do řad nepřátel. Každý z vás pobije deset nepřátel dřív, než zemře. Jestli uvidím jediného z vás, kdo by se snažil vyhnout boji, dostihne ho můj šíp nebo můj věrný přítel Agrass.“ Poklepala černého býka láskyplně po širokém zátylku. „Tion bude na onom světě samostatně rozhodovat o jednom každém z vás, tak se snažte, pokud nechcete skončit ve věčném prokletí a mukách. Já pořád ještě nosím požehnání Nesmrtelných, kterého se může dostat i vám. Ukažte, že si ho zasloužíte.“</p>
<p>Kývla na nejbližšího alfa, který okamžitě zamířil na jih. Ondori zůstala na konci zástupu a dávala pečlivě pozor, aby se nikdo z nich nepokusil o útěk.</p>
<p>Za půl oběhu slunce se přiblížili k místu, odkud vojsko Skryté země vrhalo do lesa ohnivé střely.</p>
<p><emphasis>Nanejvýš tak jednu míli a prorazí přes les, </emphasis>odhadovala situaci a zmocnila se jí hrůza. Shora z věže to pro Dsôn Balsur vypadalo podstatně příznivěji, skutečnost jí zasadila tvrdý úder.</p>
<p>Z houštiny vystoupil alf v černé zbroji a ledabyle je pozdravil. K někomu takovému jako ona se nemusel chovat se žádnou zvláštní úctou. „Nesmrtelní nám slíbili, že vás sem pošlou, abyste zaútočili na ty jejich vrhací stroje a vyřadili z boje jejich obsluhy.“ Podal jí papyrus s náčrtkem, ze které strany by bylo nejlepší provést překvapivý útok. „My podnikneme zastírací útok, vy se v tom zmatku probijete ke skladům petroleje a oleje a zapálíte je. Tím nám pro tuto chvíli posloužíte.“ Zadíval se na její masku. „Co to má znamenat? Jsi tak šeredná, jak jsi zbabělá, že se nechceš ukázat?“ Natáhl prsty k hedvábné látce, aby ji spolu s maskou stáhl pryč.</p>
<p>Býk varovně zafrkal a natočil mohutnou hlavu, levý roh se zarazil alfovi těsně před hrudí. Ten zaváhal a svěsil paži.</p>
<p>„To je ale škoda, že tě tvoje zbabělost zachráníla,“ pronesla Ondori chladně. „Velice by ses divil, kdybys…“ Odmlčela se. „Kdybys viděl, jak jsem hezká,“ chtěla původně říct, ale to už nebyla pravda. Ohnivá čepel jí uloupila všechnu krásu. „Cenou za můj obličej je smrt.“</p>
<p>„Tak jdi a zemři,“ zasyčel alf, otočil se a zmizel v křovinách.</p>
<p>Ondori vykřikla rozkazy a vedla oddíl na západ, aby si na místě, které lidé nehlídají, vyhledali vhodnou cestu přes les. Když ujeli čtyři míle, zabočili mezi tmavé kmeny a do půlnoci si dopřáli odpočinek. Potom se připlížili blíž k táboru nepřátelského vojska.</p>
<p>Ondori tiše klela. Dostali se sice na správné křídlo jejich armády, ale tady bděli elfové a trpaslíci, umístění sem k ochraně vrhacích strojů.</p>
<p>Rozvrzané navijáky neustále někdo obsluhoval, dřevěná ramena stahovala jejich obsluha pomocí lan dozadu, železné koše se bez přestávky plnily naditými koženými vaky, které se po krátkém pohlazení pochodní okamžitě vznítily. Jakmile obsluha odstranila klíny, vymrštily se hořící vaky jako žhnoucí koule do noci a rozprskly se mezi stromy. Hořlavá směs se přichytila na čemkoliv a hořela jasným plamenem.</p>
<p>„Vidíte, jak slavné činy na nás čekají,“ řekla tiše. „Tion nám sem seslal víláky a podzemšťany. Může být něco lepšího než zabít je?“ Vzala do ruky bojovou hůl a držela ji jako kopí. „Připravte se. A nezapomeňte, že jsem hned za váma. Nikdo mi neunikne.“</p>
<p>Netrvalo dlouho a z druhé strany tábora zaslechli rozčílené výkřiky. Hned několik rohů nařizovalo vojákům poplach a varovalo je před útokem. Nikdo netušil, že tento útok má jen odvrátit jejich pozornost.</p>
<p>„Vzhůru, do boje,“ nařídila hlasitě a alfové se přikrčení hnali vpřed. Ve stínu stromů byli pro necvičené oko prakticky neviditelní, jejich podrážky nestouply na nic, co by mohlo vydat zrádný zvuk, a tak když se vyřítili na trpaslíky a elfy, bylo to pro jejich nepřátele naprosté překvapení. Nebezpečí čekali z úplně jiné strany.</p>
<p>Ondori dávala pečlivě pozor, jestli všichni její lidé útočí a jestli se nikdo neskrývá v křoviskách. Teprve když si byla jistá, vyrazila z lesa a vřítila se do boje.</p>
<p>Elfové nemohli použít luky a museli se pustit do boje s alfy zblízka. Trpaslíci se k nim přidali, s ponurými tvářemi vířili sekerami a bojovými koulemi a vrhali se na nenáviděné protivníky.</p>
<p>Tion nebyl na jejich straně. Nepřátelé zorganizovali obranu rychleji, než Ondori předpokládala.</p>
<p>Trpaslíci vytvořili štíty hradbu, mezi štíty vyrážely vpřed jejich sekery, elfové zaujali postavení za nimi s oštěpy v rukou a drželi Ondořin oddíl v uctivé vzdálenosti. Postup alfů skončil tři sta kroků před skladem oleje.</p>
<p>„Tak zaútočíte, nebo ne?“ zařvala vzteky bez sebe a probodla bojovou holí alfa, který chtěl vycouvat.</p>
<p>Jeden z trpaslíků najednou pronikavě vykřikl, padl k zemi a způsobil v hradbě štítů mezeru. Z hrudi mu čouhala špička elfího oštěpu.</p>
<p>„Ty zákeřnej šikmoucháči!“ zaslechli rozčílený hlas jiného trpaslíka. „Jasně jsem viděl, jak jsi ho probodnul!“ Ozvala se hlasitá rána a elf zemřel pod úderem řemdihu. „Pomstěme se jim za jejich zradu dětí kováře!“ dožadoval se volající trpaslík hlasem plným nenávisti a smutku. „Šikmouší si z toho přátelství, který odpřísáhli, nic nedělají!“</p>
<p>Ondori uslyšela elfskou kletbu, vzduchem zasvištěl šíp a projel dalšímu trpaslíkovi hlavou. Když padl k zemi, měl ve zlomených očích vepsanou nevíru. Za okamžik se na něho svalil elf, kterému z břicha trčela trpasličí sekera.</p>
<p>Dva tucty trpaslíků se odhodlaně obrátily proti zrádcům ve vlastních řadách a zaútočily na elfy, kteří se jim na oplátku postavili na odpor. Z počáteční obrany a odklánění seker se brzy vyvinul krvavý, zarputilý boj.</p>
<p>Alfka sotva věřila svým očím. <emphasis>Tionovi budiž vzdán dík! Nepřátelství mezi národy se nedá odstranit jednou přísahou jejich králů. </emphasis>Okamžitě s čerstvou silou oddíl vybičovala, alfové se vrhali do mezer, které se před nimi rozevíraly, a zákeřně útočili na elfy i trpaslíky najednou.</p>
<p>Ondori přenechala oddíl Tionově péči a vedla býka k nechráněnému skladu. Projela kolem praků a jejich vyděšených obsluh a cestou vytrhla jednomu z mužů z ruky pochodeň.</p>
<p>Potom nechala Agrasse, aby svými rohy rozdrtil několik sudů a hodila pochodeň doprostřed louží. Páchnoucí kaluže se proměnily v hořící močál. V ohni praskaly další sudy a dodávaly plamenům potravu.</p>
<p>To už Ondori neviděla. Řádila mezi obsluhami katapultů, které jí a jejímu býkovi kladly jen malý odpor. Nebyli to žádní bojovníci, a tak je snadno dostihla rychlá a bolestivá smrt.</p>
<p>Jednoho z nich však přehlédla.</p>
<p>Schoval se za kolem katapultů, kterým lidé odpalovali ohnivé střely, a když Ondori projela kolem něho, vrhl po ní oštěp. Špice ji zezadu trefila do zad a probodla srdce. Ondori zasupěla, zalapala po dechu a vytáhla si zbraň z těla. Zhroutila se v sedle a čekala na smrt, zatímco muž od ní pádil pryč.</p>
<p>Bolesti v hrudi postupně povolovaly a brzy zcela zmizely. Alfka se narovnala, přejela si rukou po ráně, které se mezitím zavřela. <emphasis>Já taky? </emphasis>říkala si plná údivu. <emphasis>Tion mi poskytl stejný zázrak jako těm skřetům v</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> </emphasis>Najednou pochopila. Nesmrtelnost jí přinesla ta černá voda, které se omylem napila. Ondori se tiše zasmála. <emphasis>Já jsem</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> požehnaná! Nesmrtelní se o tom zázračném nápoji musejí dovědět.</emphasis></p>
<p>Ze všeho nejdříve však musela splnit úkol. Dojela k ohni, sklonila tyč k zemi a vyryla jí do půdy hlubokou brázdu, kterou přitékala hořící kapalina rovnou ke dřevěným strojům.</p>
<p>Pyšně se zahleděla na první vyšlehávající plamínky, olizující trámy a lana. <emphasis>Tione, ještě jsem nepadla, </emphasis>radovala se a jemným stiskem stehen nasměrovala Agrasse zpátky do boje. <emphasis>A než se to jednou stane, pošlu ti ještě pěkných pár elfských duší, abys měl koho mučit.</emphasis></p>
<p>Její býk s řevem rozorával řady nepřátel, elfové a trpaslíci létali vzduchem jako hadrové panenky. Rohy, zesílené železem bitevní masky, provrtaly kdejakou zbroj, každý štít i každé tělo, které mu přišlo na dosah. Špičaté zuby chňapaly kolem sebe a vytrhávaly z protivníků cáry masa včetně kůže a kusů oceli.</p>
<p>I když by tomu nikdy nevěřila, ona a její houfec zbabělců dosáhli vítězství nad přesilou, která si svou porážku sama zavinila vlastní nesvorností. <emphasis>Tion a požehnání Nesmrtelných jsou při mně! Jeho milost a požehnání nám přinesly triumf.</emphasis></p>
<p>Teprve když se záře plamenů hořících balist, katapultů a ostatních vrhacích strojů nedala přehlédnout a nepřátelé, kteří přežili, upozornili zbytek armády na to, co se přihodilo za jejich zády, přišli lidé na pomoc.</p>
<p>Bylo však už příliš pozdě.</p>
<p>Kontingent elfů a trpaslíků ležel mrtev nebo těžce zraněn na zemi, zbylí alfové vklouzli zpátky pod ochranu černých stromů a splynuli s temnotou. Šípy z luků a kuší míjely cíl.</p>
<p>Alfka se zastavila několik kroků za okrajem lesa a rozesmála se radostí nad peklem, které zanechala za sebou. Agrass odfrkoval a otáčel hlavu doleva. „Schovává se tam někdo?“ Okované kopyto s duněním rozrývalo zem. „Porozhlédneme se, jestli nebudeme moct poslat Tionovi ještě některou další dušičku nebo jestli třeba nebudu muset potrestat nějakého zbabělce.“</p>
<p>Býk se hnal vpřed jako divoká šelma. Ve skromném měsíčním světle Ondori rozeznala čtyři podsadité postavičky, které utíkaly křovinami. <emphasis>Pod</emphasis><emphasis>zemšťané na útěku. Něco takového se dá vidět jen málokdy.</emphasis></p>
<p>Netrvalo dlouho a alfka celou čtveřici dohonila.</p>
<p>Trpaslíci zaslechli bubnování Agrassových kopyt a rozestavili se do obranné formace.</p>
<p>„Zmiz, alfko, a my ti darujeme život,“ zavolal na ni jejich vůdce zpod sklopené helmy a bojovně kroužil trojhlavým řemdihem.</p>
<p>„Proč bych měla…“ Na poslední chvíli zahlédla, jak jeden z nich… napnul krátký luk a vystřelil po ní šíp. Vyhnula se dlouhé střele a ta se zavrtala do stromu, vedle něhož stála. „Elfský šíp?“ vyhrkla udiveně. „Odkdy mají podzemšťani…“ Úžasem se jí rozšířily oči. „Ten řemdih, šíp… To, co jsem předtím viděla, nebyla žádná náhoda. <emphasis>Vy </emphasis>jste rozpoutali ten spor mezi nimi!“ pochopila najednou, proč se ti trpaslíci chovají tak podivně. „Co jste to za podzemšťany?“</p>
<p>„Jeď svou cestou, šikmouchá,“ doporučil jí trpaslík. „Nebo na nás zaútoč a hned poznáš, že se nám nemůžeš rovnat.“</p>
<p>Ondori by si to více než ráda vyzkoušela, ale řev, řinčení zbrojí a záře pochodní ji varovaly, že se k nim blíží zástup lidí, kterým nenávist propůjčila nezbytnou kuráž a odvážili se ve tmě vstoupit do lesa.</p>
<p>„Jestli jste Třetí, vyšlete posla k mým vládcům a třeba spolu proti našim společným nepřátelům uzavřeme spojenectví,“ navrhla jim nečekaně.</p>
<p>„Jeď, šikmouchá. Nebo zemři,“ zopakoval velitel trpaslíků hrozbu.</p>
<p>Ondori se se zaklením rozhodla, že právě teď není vhodná doba ani vhodné místo k tomu, aby ztratila život v boji proti čtyřem podzemšťanům. Koneckonců právě ze sebe smyla část své pohany. Tak tedy obrátila býka a rozjela se hledat svůj houf, aby se k němu připojila. Čtyři trpaslíci zůstali daleko za ní.</p>
<p><emphasis>Tentokrát budu moct Nagsorovi a Nagsaře </emphasis><emphasis>Inàste</emphasis><emphasis> sdělit samé dobré zprávy, </emphasis>uvažovala cestou. Zarytí nepřátelé trpaslíků zamíchali naprosto nečekaně kartami a z událostí, ke kterým ve Skryté zemi právě docházelo, si vařili vlastní polívčičku, která v žádném případě nechutnala po míru a jednotě.</p>
<p>Teď bylo zapotřebí nespustit z kuchaře oko a zjistit, jaké přísady ještě hodlá do té své polívčičky dodat. <emphasis>S vhodnými přísadami bude chutnat i nám.</emphasis></p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>v hlavním městě bývalé</strong></p>
<p><strong>kouzelné říše Lios Nudin, Porista,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, podzim</strong></p>
<p>„D</p>
<p>éle už nemůžeme čekat, že, ctihodná mago?“ Narmora vzhlédla od knihy, do níž byla doposud zahloubaná. „Uteklo už příliš moc času od doby, kdy jste poslala Djerůna do Země za horami. Neměl se po osmdesáti obězích vrátit zpět do paláce?“</p>
<p>Světlovlasá kouzelnice přikývla. Seděla ve velkém křesle v knihovně, naproti své fámule, s hlavou mírně nakloněnou stranou. Jednou rukou si podpírala čelo, za kterým se od jejich návratu z Weyurnu bez ustání rojily nejrůznější myšlenky. „132 oběhů,“ odpověděla zamyšleně. „Dobrovolně by se nikdy neopozdil, proto mu něco muselo v návratu zabránit. Ale co?“ Prudce se zvedla, poháněná neklidem a starostmi. „Djerůn není žádný voják, kterého kdekdo snadno přemůže, on je…“ Kousla se do rtů.</p>
<p>„On je králem všech Tionových stvoření,“ pronesla Narmora nahlas. „Znám tu legendu, která se o něm vypráví, o synu Tionově, jak ho nazývá můj lid. Byl stvořen k tomu, aby zabíjel nestvůry, které nejsou dost silné.“</p>
<p>„Tu a tam zapomínám na jednu část tvé krve. Pak si dokážeš představit, že když ho něco dokázalo zadržet, musí to mít nesmírnou sílu.“</p>
<p>„Odkud… ho znáte? Takových stvoření jako on určitě není moc.“</p>
<p>„Zachránila jsem ho před lidmi, před samozvanými hrdiny, kteří ho zahnali do úzkých. Nehodlala jsem připustit, aby takové krásné stvoření zemřelo nesmyslnou smrtí. Je to už více než sto cyklů. Od té doby…“ Andôkai popadla svícen a mrštila jím napříč knihovnou. „Prokletá Země za horami a ta její tajemství!“ vykřikla. „S takovou se nikdy nedovíme, co se tam děje.“</p>
<p>„Copak vojáci královny Wey nic neobjevili?“ zeptala se Narmora, aby se dověděla, co bylo psáno v posledním dopise, který její mentorka dostala.</p>
<p>Maga se neradostně zasmála. „Vzpomínáš si, že jsem ti říkala, že nikoho z těch nešťastníků už nikdy neuvidíme?“ Vyjmula psaní ze záhybů rudé róby. „Královna Xamtys mi dává na vědomí, že nikde neobjevila jedinou stopu po těch vojácích, ani zraněné, kteří by výpravu přežili, ani žádného posla. Zato tam něco mohutně duní: ohnivá záře na noční západní obloze je prý stále pronikavější a bez přestání se blíží.“ Andôkai ukázala na hřbety knih. „Jen se podívej na to nesmírné množství vědomostí, které jsou tady sesbírané. A stejně jsou nám na nic.“ Obešla stůl, postavila se za Narmoru a položila jí ruce na ramena. „Musím tě pochválit. Dosáhla jsi přímo obdivuhodného pokroku. Věřím, že se nám podaří ty avatary zastavit.“</p>
<p>„Pokud za tím, co trpaslíci Prvních noc co noc sledují, vězí skutečně oni.“ Fámula si bez dovolení vzala dopis a přečetla si ho. „V dopise stojí, že se u brány vůbec nic neděje,“ konstatovala. „Už tam nechodí žádní obchodníci, žádné bestie. Zdá se, že tam něco odchytává každého člověka a každé stvoření, které by chtělo proniknout do Skryté země.“</p>
<p>„Považuji to za důkaz, že se avatarové dostali už hodně daleko.“ Andôkai se vrátila na své místo. Narmora se s úlevou zabořila zpátky do křesla a byla ráda, že už na ramenou nemusí cítit ruce ženy, která zapříčinila útok na jejího muže a smrt jejího syna.</p>
<p>Maga si vzala papír, inkoust a pero a začala psát pozvánky. „Nemohu to už déle protahovat a doufat, že je Djerůn ještě naživu,“ vysvětlila své počínání. „K setkání všech královen a králů musí dojít dřív, než nastane zima.“</p>
<p>„Oni přijdou. I bez těch avatarů je tu dost věcí, o kterých je zapotřebí si promluvit,“ usoudila Narmora. Měla na mysli především palčivý konflikt mezi trpaslíky a elfy, který zničehonic vzplál u Dsôn Balsuru a stal se vážnou hrozbou pro soudržnost národů Skryté země.</p>
<p>Od té doby odmítali trpaslíci i elfové poslat na frontu své vojsko, dokud se jim nedostane omluvy a vyjádření lítosti. Protože však každý z nich obviňoval toho druhého, že to on začal boj, bude velice těžké dosáhnout nějaké dohody. Tyto neshody a zničení vrhacích strojů přinesly alfům vítaný odklad.</p>
<p>„Mohla byste se zeptat nového vládce Urgonu, co je pravdy na pověstech, že sestavuje armádu, která má vytáhnout na sever. Chce tam bojovat proti trollům, nebo Čtvrtým?“ vyjádřila Narmora nahlas své myšlenky. „A to má navíc u sebe léčitele od trpaslíků, že?“</p>
<p>„Belletain je slabomyslný mrzák,“ prohlásila maga, zatímco pero pilně škrábalo po papíře, „ale nešťastnou shodou okolností je nástupcem Lothairea, kterého lidé hodně uctívali. Toto uctívání se do jisté míry přeneslo i na jeho strýce a tam, kde nestačí úcta, vstupuje do hry soucit. Je to hrozně nebezpečné.“</p>
<p>Narmora vstala a odešla ke dveřím. „Promiňte, vrátím se včas na další lekci. Chci se podívat na Dorsu,“ vysvětlila, proč se zvedla, a vydala se na pouť osamělým palácem.</p>
<p>Její dcerka spala v kolíbce. Pokaždé, když ji Narmora viděla tak ležet, dostala strach, že jí tíha peřin vytlačí vzduch z uzoučkých prsíček, což byl samozřejmě nesmysl. Maličká ležela na zádech, ručičky vedle hlavy, a spala, pravidelně dýchala a dávala tím najevo, že je s ní vše v nejlepším pořádku.</p>
<p>„Ty jsi ale vyrostla,“ zašeptala Narmora a pohladila Dorsu po hlavičce.</p>
<p>Malinký uzlíček života jí dodával útěchu a víru, že v nepříliš vzdálené budoucnosti se všechno zlepší.</p>
<p>Když se její dceruška usmála, zapomněla Narmora na všechno kolem sebe a měla oči jenom pro droboučká ústa a dolíčky ve tvářích. Zároveň jí vnitřní zrak v duši vykresloval hrůzyplné obrazy maličké, rozložené mrtvolky, kterou pohřbila pod hromadou kamení v lese před Poristou.</p>
<p>Sklonila se nad kolíbkou a políbila dceřin levý, špičatě se sbíhající ušní lalůček. Dorsa se ve spánku usmála. „Až bude po všem, Andôkai zemře,“ slíbila malé ještě jednou. „Spi, dceruško.“ Tiše se vykradla ven a šla se poohlédnout po Furgasovi, který ležel ve vedlejší místnosti.</p>
<p>Když otevřela dveře, vyskočil Rodario okamžitě z obvyklého místa vedle svého společníka, ruku položenou na rukojeti dýky. „Promiň,“ zakoktal zmateně a otisk prostěradla na jeho tváři prozrazoval, že si právě zdříml.</p>
<p>„Ovládej se, Neuvěřitelný,“ řekla Narmora přátelsky a popošla k posteli. „Budeš muset líp hrát, abys před magou neprozradil, že známe její tajemství, že za těmi útoky vězí ona. To, jak ses teď vylekal, by tě mohlo přivést do potíží.“ Pohladila Furgase po tváři a políbila ho na chladné rty. „V Poristě se brzy bude konat velké setkání, potom se rozhodne, co podnikneme proti avatarům,“ prozradila mu.</p>
<p>Rodario se protáhl a přejel si rukou po své legendární bradce. „Jsi si stejně jako předtím úplně jistá, že chceš Andôkai zabít?“ Když postřehl její ledový pohled, snažil se jí vysvětlit důvod, proč se tak ptá. „Andôkai je poslední maga ve Skryté zemi, proto mám určité výhrady,“ prohlásil spěšně a dával si velký pozor, aby ji nerozzlobil. „Nikdo by tě neoslavoval jako hrdinku… jestli rozumíš, co tím myslím.“</p>
<p>„Nikdo se nedoví, kdo ji zabil,“ opáčila Narmora lhostejně a svlažila Furgasovy rty vlhkou houbou. „Stejně jako ona dokážu i já zaútočit ze zálohy a pak své činy zamaskovat.“</p>
<p>„Zajisté, ale…“ Herec hledal správná slova. „Tvoje pomstychtivost obere všechna království o poslední magu, má snědá krásko. Kdyby jednoho krásného dne nějaké příšerné bestie napadlo, ne <emphasis>ještě příšernější </emphasis>bestie, že sem vpadnou…“</p>
<p>Narmora se na něho zahleděla a smutně potřásla hlavou. „Rodario, kdyby ses tak slyšel… Stal se z tebe člověk, který oroduje za ženu, která chtěla tobě a tvému nejlepšímu příteli připravit smrt. Nechápu, co to do tebe vjelo.“</p>
<p>„Nechtěla ho zabít, jen přivést do té strnulosti.“ Celý se do sebe na židli zhroutil. „Už mnohokrát jsem si přál, abych ti o svých objevech raději nic neříkal, ó ty pomstychtivostí poháněná krátkozraká ženo,“ zaúpěl přehnaně. „Já vím, že můj život visel na hedvábném vlákně, ale stejně, Andôkai je poslední maga…“</p>
<p>„A co jsem já?“</p>
<p>„Ty?“ Rodario se málem rozesmál. „Narmoro, ty jsi fámula, začínající kouzelnice, která je sice dobrá, ale ne nejlepší, a už vůbec nejsi magou formátu Bouřlivé.“ Zavrtěl hlavou. „Neměj mi to za zlé, tak daleko se dostaneš až za několik slunečních cyklů. Aspoň počkej, dokud se tam nevypracuješ. Do té doby se z tebe možná vykouří ten vztek.“</p>
<p>„Ohó, a z tebe se v poslední době stal znalec ve věcech magie?“ vysmívala se mu. „Nedovolím, aby si neodpykala smrt mého syna a utrpení mého muže.“ Ukázala ke dveřím. „Můžeš jít. Díky, žes na něho dával pozor. Ve spánku.“</p>
<p>„Ušetři si své jedovatosti. Mysli na osud Skryté země,“ napomínal ji herec a obrátil se k odchodu. „Kromě tebe tady žijí i jiné lidé, kteří jsou odkázáni na Andôkaino umění.“ S těmito slovy vyšel do chodby a zabouchl za sebou dveře.</p>
<p>Narmora si sedla na postel vedle spícího muže. Levou rukou si zajela pod šaty a dotkla se šperku, který nosila od bitvy u Černého skaliska.</p>
<p><emphasis>Tak já podle tebe nemám formát Bouřlivé, můj milý Rodario? </emphasis>Prsty se sevřely kolem kamene, který nosila skrytý na řetízku kolem krku.</p>
<p>Položila pravou ruku na místo, kudy vnikl krátký meč do těla jejího druha, a zavřela oči. Obvazy obklopila tmavě zelená záře, pronikla jimi dospodu a proudila až k zaníceným okrajům ran. Tam záře zesílila, svedla vítězný souboj s hnisajícím místem a zanechala za sebou růžovoučkou kůži, která se pozvolna zavřela a srostla, jako by tam ta rána nikdy nebyla.</p>
<p>Narmora se zhluboka nadechla. Zatím ještě nedokázala porazit jed, který udržoval Furgase ve stavu strnulosti, ale alespoň už déle netrpěl na následky bodné rány. Obvazy nechala na svém místě, aby její mentorka neviděla, že je Furgas na cestě k uzdravení.</p>
<p><emphasis>Brzy. Už brzy přijde ten čas, můj talismane, </emphasis>pomyslela si naplněna vděčností a pustila kámen z ruky. Potom se pustila chodbami k Andôkai, aby od ní dostala další hodinu výuky ve věcech magie.</p>
<p><strong>Skrytá země, někde</strong></p>
<p><strong>v podzemí Gauragaru, Zlatotvrz,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, podzim</strong></p>
<p>T</p>
<p>ungdil seděl se zkříženýma nohama na střeše Myřina domu, oči upíral na Vraccasovu sochu a před sebou měl džbánek ječného moku.</p>
<p>Další den u Svobodných, opět plný událostí a učení, se zvolna chýlil ke konci. Dozvěděl se a viděl věci, které mu velice ztěžovaly pomyšlení na odchod pryč. Využíval večerní hodiny, aby si u dobrého piva zrekapituloval události celého dne.</p>
<p>Gemmil jej i obě dvojčata skutečně zavlekl do toho nejzapadlejšího koutu Zlatotvrze, jen aby jim ukázal, jak různí trpaslíci žijí. Vybudovali si tam zahrádky, měli zavlažovací systém, napájený vodou z nádrže pod vodopádem. Viděli i dílny a kovárny.</p>
<p>Potom si promluvili s několika obyvateli města, se starousedlíky i s nováčky, a všichni si život daleko od svých klanů a kmenů chválili. Jen velice zřídka spatřil Tungdil v očích trpaslíků, kteří se s ním bavili, lítost a smutek. I on se cítil u Svobodných dobře, na rozdíl od Boëndala a Boïndila. Ti ho tlačili, aby se zase vrátili do Šedých hor, do prostředí, na které byli zvyklí, a ke společnosti trpaslíků, jejichž způsobu života rozuměli mnohem lépe.</p>
<p>Uslyšel za sebou těžké kroky. Řinčení kroužkové košile mu prozradilo, že to může být pouze některý z obou jeho společníků. On sám už delší dobu kroužkovou košili nenosil, stačil mu pouze kožený oděv.</p>
<p>„Ty bys tady rád zůstal,“ řekl Boëndal a usedl vedle něho se džbánem v ruce.</p>
<p>Tungdil si vzdechl. „Je to tak vidět?“</p>
<p>Trpaslík se dobromyslně zasmál. „Dokonce i můj bratr se toho občas bojí. On… my si to dovedeme jen těžko představit.“ Rozpřáhl ruce. „Jistě, ti, co tady žijí, jsou trpaslíci, ale byli svými klany a kmeny vypuzeni pryč.“ Dopřál si hluboký doušek. „Kromě toho jsou mezi nimi Třetí,“ dodal tišeji, ale jeho poznámka přitom vůbec nezněla nepřátelsky. „Když se tak všechno vezme, je tu společnost, ve které by se poctivé dítě kováře nechtělo zdržovat navěky.“</p>
<p>„Já vím. Vidím, jak jste den ode dne neklidnější, Pruďas se už zúčastňuje i lovu na goguly, aby trochu uklidnil tu svoji stále zpěněnější krev. Chybí mu boj se skřety a s jinými příšerami.“ Záměrně nepřistoupil na slova, která zvolil jeho přítel, opomenul slůvko „poctivý“. Jako Třetí k nim v podstatě nepatřil.</p>
<p>Boëndal se ušklíbl. „Mezitím už je chytá holou rukou. Trpaslíci, kteří ho doprovázejí, k němu vzhlížejí s respektem a strachem. Ty bestie totiž dokážou svými čelistmi pořádně zmáčknout.“ Zvedl džbán a pokynul jím směrem k soše. „Vraccasovi budiž dík, že mi umožnil, abych tento svět viděl, ale já bych ho chtěl taky zase opustit.“ Snažil se zachytit Tungdilův pohled. „Chtěli bychom ho opustit <emphasis>brzy. </emphasis>Chápeš to, učený? Děláme si starosti kvůli věcem, které se dějí ve Skryté zemi.“</p>
<p>„Myslíš tím boj mezi naším národem a elfy,“ domýšlel se Tungdil. „K tomu nemělo dojít, bude těžké znovu obnovit důvěru,“ zalitoval. „Ale ona se vrátí. Bohužel to asi odsune o celý sluneční cyklus konec Dsôn Balsuru. Kam mají alfové uprchnout? Jsou obklíčeni a budou zničeni.“</p>
<p>„A tebe nesvědí prsty, nešel bys na frontu a lidem s tím pomohl?“ vyptával se Boëndal udiveně. „To by přece bylo báječné znamení, kdyby hrdina od Černého skaliska vytáhl na čele armády trpaslíků proti alfům, znovu stvrdil jednotu mezi námi a elfy a dobyl zpět Ohnivou čepel.</p>
<p>„Nebylo mojí vinou, že jsme ji podruhé ztratili,“ přerušil ho Tungdil podrážděně a dal si hlt piva ze džbánku. „Musel jsem zachránit Glaïmbara, na to jsi už zapomněl? Král Pátých se nedokázal ubránit jednomu zraněnému skřetovi,“ zasmál se hořce. „Kdo ví, kde teď ta sekera je a co s ní alfka udělala.“ Dráždilo ho, že mu stále někdo připomíná její ztrátu.</p>
<p>Boëndal ho zamyšleně pozoroval. „Víš, jak to, co říkáš, zní, učený? Jako když mluví nějaký zdědkovatělý trpaslík, který by nejraději seděl doma za pecí a vzpomínal na staré dobré cykly, ve kterých bojoval v bitvách, a jehož současnost vůbec nezajímá.“</p>
<p>Tungdil si dal na čas, než se nadechl k odpovědi. „Myslím si, že to není úplně přesné. Já jsem přispěl svým dílem k záchraně Skryté země. Rád bych byl trpaslíkem, který si musí dělat jenom každodenní starosti, který stojí v kovárně nebo jako učený se snaží pomáhat druhým.“</p>
<p>„Jako Myr? Je ona tím důvodem, proč bys tu chtěl zůstat? Jak se říká, nic není přilnavější než cíp sukně nějaké ženské.“</p>
<p>Tungdil se zhluboka nadechl. „Já nevím,“ odpověděl upřímně a ztrápeně. „Ona je jiná než Balyndis, je učená. Dokážeme celé hodiny mluvit o věcech, o kterých nemá Balyndis ani zdání. Dokážu si představit, že bych měl Myr po boku jako svou družku, ale po nocích sním pořád ještě o Balyndis, a pak se ke mně vrací nenávist ke Glaïmbarovi.“ Podíval se Boëndalovi do tváře. „Skutečný důvod by mohl být ten, že mám strach, že ho někdy zabiju nebo naplánuju nějakou podlost, abych je od sebe oddělil, jak to dělával Bislipur. To by mi dokázalo, že jsem opravdu Třetí a že se svou zákeřnou povahou nic nepořídím.“ Vyprázdnil džbán a hlučně ho od sebe odstavil. „Myslím si, že tady je o mne dobře postaráno. A taky si myslím, že je pro mě Myr lepší.“</p>
<p>Boëndal na něho soucitně kývl. „Já ti rozumím, učený. U Boïndila o tom pochybuju, budu ho muset srazit k zemi, aby se na tebe nepověsil.“ Zasmáli se beze stopy veselosti v hlase. „Vzdáš se svého vyhnanství, kdyby tě Skrytá země a společenství trpaslíků potřebovaly?“</p>
<p>„Samozřejmě,“ odpověděl Tungdil bez váhání. „Ale to se nejspíš nikdy nestane. Kdy se vydáte na cestu?“</p>
<p>„Zítra, ještě před východem slunce. Slyšeli jsme o setkání králů, které se uskuteční v Poristě a bude mu předsedat Andôkai Bouřlivá.“ Vytáhl roli pergamenu. „Glaïmbar nám oznámil, že si velkokrál přeje, abychom všichni tři byli součástí jeho doprovodu.“</p>
<p>„Budete jenom dva,“ zdůraznil Tungdil, že zůstane. „O čem se tam má jednat?“</p>
<p>Boëndal pokrčil rameny. „To v tom psaní nestojí. Bouřlivá s tím dělá velké tajnosti. Nejspíš si chce vzít všechny panovníky na paškál a připomenout jim slib věrnosti.“ Položil mu ruku na rameno. „Tak žij blaze, Tungdile Zlatoruký. Nechť ti Vraccas požehná a dopřeje tvé duši mír, abys mohl žít v klidu.“ Přátelé povstali a dlouze se objali. „Děsím se toho, že budu muset bratrovi vysvětlit, že tu zůstáváš,“ přiznal se Boëndal. „Ať mu Myr nasype do jídla něco na uklidnění.“</p>
<p>„Ne, já mu to řeknu sám,“ rozhodl se Tungdil. Společně sešli po schodech dolů a našli Pruďase v kuchyni, kde stál vedle Myr a hladovýma očima sledoval, jak připravuje jídlo. Na velkém stole uprostřed místnosti leželi dva vyvržení gogulové.</p>
<p>„Sám jsem je chytil,“ pozdravil je rozzářeně a zvedl rozdrápané paže. „Vlastníma rukama jsem jim zlomil vaz. Při tom jsem si představoval, že právě kroutím krkem sviňuchám. Ale není to pořádná náhražka.“ Všiml si jejich ztrápených obličejů. „Co je? Zvětralo pivo?“</p>
<p>„Vy dva zítra vyrážíte. Beze mne,“ přiznal se Tungdil. „Já tady zůstanu a…“</p>
<p>Boïndil nakrabatil čelo, sklonil hlavu a napřímil ramena, jako by chtěl okamžitě přejít do útoku. „To tě musím srazit a odvléct s sebou?“ zavrčel. „Ty si ze mě děláš srandu, že jo?“</p>
<p>„Ne, Boïndile. Já zůstanu ve Zlatotvrzi. Pro tuto chvíli,“ zachraňoval se lží z nouze, když viděl, že válečník je odhodlaný ke všemu. „Musím ještě několikrát jednat s Gemmilem, aby se Svobodní připojili k útoku na Dsôn Balsur. Nemohu prostě jen tak zmizet.“</p>
<p>„Hm.“ Pruďas nespokojeně zkřížil ruce na prsou. „Jak dlouho to bude trvat? Nemám si s ním promluvit taky?“</p>
<p>„Jen to ne,“ odmítl Tungdil se smíchem. „Tvoje milá povaha by ho vedla k ukvapenému rozhodnutí.“</p>
<p>„Především, kdybys měl při tom u sebe sekery,“ dodal Boëndal s úšklebkem a přistoupil na Tungdilovu hru. „Nechej učeného, ať jednání vede on. Na nás čeká cesta do Poristy.“</p>
<p>Boïndil rychle přistoupil k Tungdilovi a přitiskl si ho k hrudi. „Dávej na sebe pozor,“ řekl. „A nenechávej nás čekat moc dlouho.“</p>
<p>„Ne.“ Neznělo to přesvědčivě. Tungdil pohlédl na Boëndala, který upíral pohled na zvířata na stole, jeho čelisti se hýbaly naprázdno.</p>
<p>Myr v mžiku pochopila, že neřekli Pruďasovi pravdu. Šťastně se usmála, poněvadž tušila, že teď bude mít Tungdila sama pro sebe.</p>
<p>„Uvařím něco výjimečného,“ slíbila jim. „Budete v nohou potřebovat hodně vytrvalosti, abyste se rychle vrátili zpět.“ Převázala si zástěru. „Možná vám Gemmil dovolí, abyste použili některý z našich tunelů, to by vám ušetřilo čas. Zeptám se ho.“</p>
<p>Boïndil popadl červy za ocas a vložil je do velkého kotle, ve kterém bublal čirý vývar. „Ale až po jídle.“</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />II</p>
<p><strong>Skrytá země, někde</strong></p>
<p><strong>v podzemí Gauragaru,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, podzim</strong></p>
<p><image xlink:href="#_15.jpg" />dyž se Tungdil příštího rána zvedl z lůžka, byly postele jeho přátel prázdné. Ani ho nevzbudili, když vyráželi.</p>
<p>Myr ho přivítala vynikající snídaní. Byly lívance se sirupem z mechových bobulí, horký gogul a různé druhy uzeného sýra, které rozpálily výheň jeho života novým ohněm.</p>
<p>„Není to tak dlouho, co jsou pryč,“ vyprávěla Myr, když se jí Tungdil zeptal. „Pořádně se najedli, nabalili si zásoby jídla na cestu a pak vyrazili.“ Bledá trpaslice se posadila vedle něho a dívala se na něj, jak jí. „Ty se za nimi nevydáš, že ne?“ Nedokázala déle zadržet otázku, která ji pálila na duši. „Namluvili jste Boïndilovi, že to uděláš, jen aby tě tu nechal.“</p>
<p>„Ano, Myr. Já zůstanu tady.“ Zadíval se jí do rudých, tajuplných očí. „A kdybych směl, rád bych bydlel ve tvém domě.“</p>
<p>„Dospělo tvoje srdce k rozhodnutí?“ odvážila se ho zeptat. „Smím ho spoutat, jak jsem ti slíbila?“</p>
<p>Tungdil se obdivně zahleděl na její rysy, jemné stříbřité chmýří a vykrojené rty, v jejích očích si přečetl výzvu, aby ji políbil.</p>
<p>„Brzy,“ vyhnul se ke svému vlastnímu údivu odpovědi a povstal. Vnitřní neklid ho nutil k pohybu. „Ještě jednou si prohlédnu zahrady. Ty kanály mi něco připomněly.“ Až příliš rychle vyskočil, políbil ji na vlasy a rozběhl se ke dveřím.</p>
<p><emphasis>Ty blázne, </emphasis>nadával sám sobě na ulici. Klanový trpaslík by jeho problémy neměl, řídil by se slovy náčelníka a donutil své srdce, aby milovalo tu, která mu byla představena jako manželka. <emphasis>Nebo snad trpí Balyndis stejně jako já?</emphasis></p>
<p>Vydal se do uličky, která ho zavedla k vodopádům, a už zdálky je zahlédl. S hukotem se vlévaly do nádrže dole, závoje vodní tříště obklopovaly široké kaskády a tříštily se na spodních skalních stěnách.</p>
<p>V blízkosti stavidla, které regulovalo množství vody v kanálech, objevil Sandu Ohnivou, Gemmilovu manželku a válečnou náčelnici Svobodných. Hovořila se strážemi, které pozorovaly průtok a obsluhovaly seřizovací šrouby. Tungdil se zastavil.</p>
<p>Rozložitá trpaslice udělila rozkazy a obracela se k odchodu, když si ho všimla. Zvedla ruku na pozdrav a došla až k němu.</p>
<p>Děsivé tetování v obličeji dávalo každému zcela jasně najevo, že kdysi patřila k nejzuřivějším nepřátelům trpaslíků, ani dlouhé, volně splývající světlé vlasy, které nosila, nedokázaly runy zakrýt.</p>
<p>„Vraccas ať střeží a zachovává jiskřičky výhně tvého života,“ oslovila ho. Přestože šplhala nahoru do kopce, nemusela lapat po dechu, i když měla na sobě koženou halenu a přes ni kroužkovou košili, vyztuženou pláty železa. Chránila ji zbroj podobná sukni, která jí sahala až po kotníky.</p>
<p>„Vraccas nechť je i s tebou,“ odvětil Tungdil. „Táhneš do války? Já si myslel, že zbroje nejsou ve Zlatotvrzi vůbec potřebné.“</p>
<p>Sanda se usmála, ačkoliv její úsměv nevypadal dvakrát přátelsky. „Já jsem válečnice, Tungdile, a to je můj způsob života, stejně jako je způsobem života obou tvých přátel. A až tak mírumilovné, jak se ti malá Myr snaží namluvit, to tady taky zrovna není. Tu a tam se objeví horští trollové nebo goblini, kteří omylem zabloudí do našich tunelů.“ Její ruka spočívala na topůrku sekery. „Mí lidé a já je zadržíme dřív, než se dostanou do města.“</p>
<p>Tungdil si všiml, že její světlé chmýří na obličeji na některých místech přechází ve stříbro, z toho plynulo, že nemohla být právě nejmladší. „Slyšel jsem, že ani ty tady ještě nejsi dlouho, nemýlím se?“</p>
<p>„Něco déle než dva cykly, je to tak. Není to žádné tajemství.“ Změřila si ho pohledem. „Ty nevíš, jak se máš ke mně chovat, mám pravdu? Oba pocházíme z kmene Lorimburova, a přesto jsme se rozhodli, že nebudeme zabíjet žádné děti kováře.“</p>
<p>„Já jsem to nedělal nikdy.“</p>
<p>„A já od začátku s nechutí,“ doznala se otevřeně. „Vraždila jsem, protože to pro mne byla samozřejmost a protože jsem ani v nejmenším nepochybovala, že by tomu mohlo být jinak. Ale mé srdce a moje duše se proti tomu vraždění stále víc vzpíraly.“ Posadila se na hustý, tmavozelený mechový koberec, tvář natočila k městu. Tungdil si sedl vedle ní. „Potom jsem se musela rozhodnout, jestli chci dále vykonávat svoje řemeslo, nebo ne.“</p>
<p>„A zvolila sis vyhnanství.“</p>
<p>„Ne. Já jsem zvolila smrt,“ opravila ho. „Můj vlastní kmen mě na místě zabije, jestli mu někdy padnu do rukou. Kdysi jsem měla místo mezi těmi nejlepšími, nejváženějšími válečníky Třetích, jak ti prozrazuje moje tetování. Teď jsem pro ně jednou z těch, které nenávidí a pronásledují.“ Vzhlédla nahoru k pevnosti. „Tady je můj domov, našla jsem si manžela, který se mnou vstoupil do manželského svazku a pro kterého nebylo důležité, co jsem dělala předtím. Je to nový začátek, ale velice, velice obtížný začátek.“ Otočila se k němu. „A ty? Kdo byli tvoji rodiče?“</p>
<p>Tungdil potřásl hlavou. „Já nevím. Byl jsem příliš malý a nedokážu si na nic vzpomenout. Lot-Ionan, můj pěstoun, mi vyprávěl, že mě koupil od skřítků. Že jsem Třetí, vím s jistotou teprve od chvíle, kdy jsem Ohnivou čepelí porazil Nôd’onna.“</p>
<p>Sanda se na něho najednou velice pozorně zahleděla. „Jak jsi starý, Tungdile?“</p>
<p>„Nemůžu to říct přesně, ale bude to něco přes šedesát cyklů. Proč?“</p>
<p>Sanda si ho prohlédla ještě pozorněji. „Lámala jsem si hlavu, proč mi tvůj obličej připadá tak povědomý. Hrozně se jí podobáš.“ Opět se zahleděla před sebe, na střechy Zlatotvrze. „Před zhruba šedesáti cykly se něco přihodilo, Tungdile, a to mě přinutilo opustit kmen. Byla by to nepředstavitelná souhra osudu, kdyby…“ Odmlčela se. „Vraccas to tak předurčil,“ zašeptala vděčně, hnědé oči upřené na bohovu sochu. „A tak moje rozhodnutí zachránilo Skrytou zemi. To vyváží vše, co jsem musela vytrpět.“</p>
<p>Tungdil ji popadl za rameno. „O čem to mluvíš, Sando? Ty víš, kdo jsou moji rodiče?“ zeptal se jí a srdce se mu hlasitě rozbušilo.</p>
<p>Sanda položila ruku na jeho a láskyplně se na něho podívala. „Znala jsem tvého otce, Tungdile, a znala jsem i tvoji matku. On se jmenoval Lotrobur, její jméno bylo Yrdiss a tobě říkali Calúngor. Ale jejich láska stála pod špatnou jiskrou, protože Yrdiss byla přislíbena někomu jinému. Jejich city však nic nemohlo zlomit, a tak jsi se tajně vyloupl z Yrdissina těla. Otec tě chtěl odnést do bezpečí, protože se obával pomsty muže, kterému byla tvoje matka přislíbena, i pomsty poručníka své milované.“ Zhluboka se nadechla. „Já jsem ho pronásledovala, protože jsem ho měla spolu s dítětem zabít.“</p>
<p>„Tys ho…?“</p>
<p>„Ne. Dostihla jsem ho, bojovali jsme spolu a on prohrál.“ Její oči nabraly nepřítomný výraz, jako by se dívala do minulosti a prožívala všechno znovu. „Rozpřáhla jsem se sekerou,“ její ruka poklepala na železnou čepel, „touhletou sekerou! Chtěla jsem mu rozpoltit hlavu, když jsem uslyšela, jak křičíš. Bylo to jen takové zakňourání, ale moje paže po něm ztratila sílu. Podívala jsem se tvému otci do tváře a pochopila jsem, že už nechci zabíjet žádné trpaslíky, že jsem je vlastně nikdy nezabíjela ráda.“ Sklonila hlavu, pohladila zbraň. „Tak jsem mu pomohla na nohy a nechala ho jít.“</p>
<p>Tungdil jí dychtivě visel na rtech, přál si slyšet, co se stalo potom.</p>
<p>„Když jsem se vrátila a zalhala, že jsem Lotrobura ztratila, tak mi, Tungdile, ukázali mrtvé tělo tvojí matky a hlavu tvého otce. Nebyla jsem jediná, koho vyslali po jejich stopě. Zabil je Yrdissin strýc a poručník, zabil oba dva a tebe svrhl do propasti, jak nám řekl. Tvoje rodiče nedokázal Vraccas ochránit, ale tebe uchránil před smrtí, abys vykonal velké skutky. Vedl tvůj osud, aby ses dostal k magusovi.“ Sanda se na něho usmála, plná dojetí. „A teď tady spolu s tebou po více než šedesáti cyklech sedím.“</p>
<p>Tungdil těžce polkl. „Jak se jmenoval strýc mojí matky?“</p>
<p>„Byl to Salfalur Štítolam, pravá ruka krále Lorimbase,“ zašeptala Sanda. „A pořád ještě žije. Tvůj otec byl jeho důvěrník a nejlepší přítel, tak se taky seznámil s tvojí matkou. Jsem si jistá, že by jednoho oběhu postoupil na Salfalurovo místo jako jeho nástupce, jako nejvyšší válečný mistr. Lotrobura všichni považovali za druhého nejlepšího bojovníka. Hned po Salfalurovi.“</p>
<p>„A co se stalo s tebou?“</p>
<p>„Odešla jsem pryč a vstoupila jsem do služby jako žoldák, až jsem se od jednoho ze Svobodných dověděla, že existuje společenství takových trpaslíků, kteří byli svými soukmenovci vypuzeni. Tak jsem se dostala do Zlatotvrze. Žádný trpaslík nedokáže navěky žít bez rodiny.“</p>
<p>Tungdil ji uchopil za ruku a potřásl jí. „Sando, přijmi můj dík za to, že už netápu v nevědomosti a konečně vím, kdo byli mí rodiče. Jak rád bych jim přinesl něco jiného než smrt…“</p>
<p>„Bylo by mi milejší, kdybych ti mohla vyprávět, že na tebe s láskou čekají a chtěli by svého slavného syna sevřít v náručí,“ odpověděla upřímně. „Ale tak tomu není. To jsi nebyl ty, kdo jim přinesl smrt, ale předem smluvená svatba, se kterou nesouhlasila ani Yrdiss, ani tvůj otec. Taková spojení jsou důvodem, proč se někdo může chtít dát ke Svobodným.“</p>
<p>Tungdil se zvedl. „Připila by sis se mnou na moje rodiče?“</p>
<p>„Kdykoliv. A bude to pro mne ctí,“ přikývla panovníkova manželka. Společně zabočili do nejbližší hospůdky a vyprázdnili několik džbánků na počest Yrdiss a Lotrobura. Sanda při tom oba rodiče bez ustání opěvovala a velebila.</p>
<p>Ačkoliv si Tungdil na svého otce ani matku nepamatoval, vzrůstala v něm touha pomstít jejich smrt. Nenávist, kterou předtím cítil ke Glaïmbarovi, se nyní obrátila k někomu jinému, k trpaslíkovi, jehož jméno znělo Salfalur.</p>
<p>Povzbuzen alkoholem vymámil na Sandě slib, že ho bude dále učit v zacházení se sekerou. <emphasis>Já se stanu nejlepším válečníkem Tř</emphasis><emphasis>etích a zabiju Salfalur</emphasis><emphasis>a. To ti přísahám, Vraccasi</emphasis><emphasis>…</emphasis></p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>v hlavním městě bývalé</strong></p>
<p><strong>kouzelné říše Lios Nudin, Porista,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec podzimu</strong></p>
<p>M</p>
<p>agino město se vysoce postaveným návštěvníkům předvádělo v novém lesku. Pod Rodariovým vedením vyrostly pobořené stavby do výšky, trosky udělaly místo překrásným budovám a dávaly tušit, jak tu všechno bude jednoho dne vypadat.</p>
<p>Delegace se sjížděly jedna za druhou, město zakrátko vypadalo jako vojenské ležení. Všude se ve větru třepetaly korouhve a praporce a vyznačovaly přechodná území jednotlivých království. Nikdo se nedivil, že Liútasilova vlajka vlaje nad domy na opačné straně, než kde byl tábor velkokrále Gandogara.</p>
<p>Obyvatelé Poristy měli z hostů radost. Od počátku obnovy města se obchodníci a hostinští ještě nikdy nemohli radovat z tak vysokých příjmů, uličky a ulice přímo překypovaly lidmi, elfy a trpaslíky.</p>
<p>Přesto vládlo zřetelné napětí.</p>
<p>Leckdo se obával, že by se mohla přihodit podobná událost jako v Dsôn Balsuru a elfové a trpaslíci si z nějakého nevysvětlitelného popudu navzájem půjdou po krku. Pak by celé shromáždění skončilo chaosem. Všichni doufali, že je Andôkaina přítomnost přiměje k uvážlivosti, i kdyby to mělo být jenom ze strachu před jejími kouzly.</p>
<p>Když nadešla doba samotného setkání, shromáždili se všichni králové a královny Skryté země v restaurované poradní síni, v níž se kdysi radívali magusové a magy. Nic neprozrazovalo, že zde v boji proti Nudinovi přišli o život čtyři lidé. Sutiny a trosky byly odstraněny a díky práci nesčetných řemeslníků se do haly zdobené krásnými kopulemi vrátila stará nádhera. Ve východním rohu se nacházela socha Lot-Ionana, která svým pohledem obsáhla celý sál.</p>
<p>Narmora, oděná ve vyšívané tmavě rudé róbě, která skvěle ladila s jejíma očima a šátkem na hlavě, stála pod jedním z bílých oblouků arkád a jménem své mentorky vítala přicházející panovníky. Andôkai dorazí jako poslední, bude to symbol její autority. Při vědomí své moci tím hodlala dát návštěvníkům najevo, že existuje někdo, kdo stojí nad nimi.</p>
<p>„Jen se koukněte, jak se vyparádila,“ zaslechla Boïndilův dunivý hlas, který zazníval odněkud zezadu, před ním byl dav lokajů královny Wey. „Že by jenom kvůli nám, bratříčku?“</p>
<p>Sloužící udělali blížícím se trpaslíkům místo a Narmora rozeznala velkokrála Gandogara, kterému stála z obou stran po boku dvojčata. Za nimi následovaly delegace všech čtyř spřátelených trpasličích kmenů.</p>
<p>Narmora pozdravila nejdříve Gandogara, až pak stiskla silné ruce dvojčat a srdečně jimi potřásla. „Ještě pořád se ti o mně zdá?“ zeptala se drze a mrkla na Pruďase.</p>
<p>Trpaslík protáhl ústa. „Ne, Vraccas ať mě chrání před nočníma můrama plnejma alfů,“ prohlásil a zakoulel široce rozevřenýma očima. „Vypadáš nějak starší, Narmoro. Já si vždycky myslel, že když je někdo maga, tak si magií prodlužuje život, nebo snad ne?“</p>
<p>„Stalo se moc věcí,“ odpověděla Narmora neurčitě, protože v žádném případě neměla v úmyslu šířit se o svém utrpení před všemi vládami celé Skryté země. „Budu ráda, když si popovídáme, až tohle setkání skončí,“ utěšovala Pruďase. Ať se namáhala, jak chtěla, jednu tvář nemohla mezi přítomnými nikde objevit. Kývla na Balyndis, která stála vedle trpaslíka, budícího svým zjevem značný respekt. Narmora ho ale neznala. „Kde je Tungdil?“</p>
<p>„Ten je u…“ Pruďas se upřímně a bezelstně rozpovídal.</p>
<p>Avšak Boëndal ho šťouchnutím přerušil, „…u ostatních v Šedých horách. Nebylo mu přáno, aby mohl přijít. Strážní povinnosti, rozumíš?“ Podle jeho názoru by nebylo dobré, kdyby tajemství Svobodných proniklo k velkému počtu uší. To se netýkalo nikoho jiného, jen trpaslíků.</p>
<p>Narmora přikývla a věděla, že jí lžou. Jediný pohled do Gandogarovy téměř rozpačité tváře jí přinesl jistotu.</p>
<p>„A Balyndis se na něho neptej,“ doporučil jí Boïndil nevrle. „Ti dva už k sobě nepatří. Trpaslík vedle ní je její manžel, uzavřeli spolu manželský svazek. Tak jí raději nic neříkej.“</p>
<p><emphasis>Je vidět, ž</emphasis><emphasis>e nejen se mnou si osud nepěkně pohrává. </emphasis>„Budu se tvojí rady držet,“ usmála se na trpaslíka. „Teď, prosím, běžte dovnitř, vaše místa jsou hned vedle vchodu. Jsou dost daleko od elfů,“ dodala a pokynutím ruky je zvala ke vstupu do místnosti za sebou.</p>
<p>Narmora vešla dovnitř hned za nimi a zavřela bránu. Potom prošla místností, v níž byly do půlkruhu rozestaveny stoly a židle, a posadila se na předposlední volné místo. Křeslo, které vypadalo jako královský trůn, náleželo její nenáviděné mentorce.</p>
<p>Poloalfka pozorně sledovala Liútasila. Král elfů z Âlanduru se tiše bavil se dvěma členy své delegace, v krátkých pauzách mezi řečí se nepřátelsky dívali na trpaslíky na druhé straně místnosti a pak hned znovu navázali na předchozí hovor.</p>
<p><emphasis>Co asi plánují? </emphasis>snažila se odhadnout jejich myšlenky a sledovala jejich ústa. Náhle slyšela jejich rozhovor tak hlasitě, jako kdyby stála přímo vedle nich. Bohužel jí to k ničemu nebylo, přestože jí pomáhaly magické schopnosti. Řeč elfů neovládala, ta se zcela lišila od řeči její matky.</p>
<p>Závan vzduchu rozrazil dveře.</p>
<p>Hlavy se s trhnutím otočily, trpaslíci sáhli po zbraních, a to přimělo elfy k tomu, aby udělali totéž.</p>
<p>Na prahu stála Andôkai, zahalená do róby stejné barvy jako Narmora, jen střih a výšivky byly mnohem rafinovanější. V levé ruce držela meč, uložený v pochvě.</p>
<p>Její pohled pyšně přelétl všechny přítomné. „Vítejte v Poristě, vládkyně a vládci Skryté země,“ oslovila je. „Vítejte v mém paláci, elfové, trpaslíci a lidé.“ Prošla sálem a usadila se ve vyvýšeném křesle, křídla dveří se sama zavřela. „Mám novinky. A nejsou to žádné novinky, ze kterých bychom ve Skryté zemi mohli mít radost.“ Nechala svá slova na okamžik působit, až pak pokračovala. „V Zemi za horami je deset bytostí, které vzešly z Tiona. Vraccas je při hádce vyrazil rozžhaveným kladivem z Tionova těla. A tyto bytosti nyní usilují o zničení všeho, co Tion stvořil. To by z vašeho pohledu nebylo špatné. Ty bytosti však disponují mocí polobohů, spalují půdu, na které stojí, a nedopřejí si klidu dříve, než zničí veškeré zlo. Přitom neberou ohledy na nic, co je pro lidi důležité. V patách jim kráčí armáda, která je stejně bezohledná jako oni.“ Královny a králové poslouchali zprávu o Tionových avatarech s narůstajícím děsem. „Vzpomínáte si na kometu, která proletěla nad naší vlastí a která napáchala v některých oblastech obrovské škody?“ Andôkainy oči sklouzly po tvářích přítomných. „To nebyla žádná kometa. Byl to jedenáctý z nich, který po dlouhatánské cestě nalezl cestu ke svým bratrům. Připojil se k nim ve své ohnivé podobě, a všechno nasvědčuje tomu, že se připravují k útoku na Skrytou zemi,“ zakončila zprávu. „Jen ta nejčistší stvoření, která nesou ušlechtilost v srdci i v mysli, mohou před nimi obstát a byla by schopna je porazit. Co navrhujete?“</p>
<p>Královna Wey, žena možná padesát cyklů stará, v tmavomodrých šatech, sahajících až k zemi, osázených nesčetnými diamanty, pozvedla hlas. „Jestliže je tato legenda pravdivá, pak potřebujeme velikou armádu, a sice ještě větší, než je ta, která stojí před Dsôn Balsurem.“ Kývla na magu. „A také potřebujeme vás.“</p>
<p>„Mými službami a službami mé fámuly si můžete být jisti, ale obávám se, že na ten úkol nebudou stačit. Velmi správně jste hovořila o armádě…“</p>
<p>„Armádě nevinných!“ pronesl v nějakém nenadálém vnuknutí král Nate z Tabaînu, zahalený do kožešin. Jeho prořídlé vlasy byly stejně světlé jako stébla z Nížiny klasů, oči měl zelené jako lístky jezerních růží. „Říkala jste, že by je mohla porazit jen ta nejčistší stvoření, že?“ vyzvídal. „Nařiďme, aby se shromáždily všechny panny a všichni muži, kteří se ještě neoddali tělesným choutkám, a vycvičme je na vojáky.“</p>
<p>„Vezměte raději děti,“ zadrmolil král Belletain, jenž si pohrával s pohárem vína a také k němu hovořil. Vedle něho stál nějaký trpaslík, který ho nespouštěl z očí, připraven okamžitě přiskočit, kdyby krále přepadl záchvat slabosti. „Nacpěte je do vrhacích strojů a odpalte je do řad avatarů, aby je všechna ta cudnost zabila.“</p>
<p>„Zůstanou lidé nevinní, když se vyučí válečnému řemeslu?“ namítla do hněda opálená královna Umilante, která na sobě měla několik vrstev šatstva, a přesto jí byla zima. Její pouštní říše ji obšťastňovala vyššími teplotami než Porista.</p>
<p>„Taky bychom je mohli na délku pevně svázat, zbrousit jim hlavy do špičky a napnout je do šípových katapultů a oni by pak ty avatary probodli.“ Belletain napodobil zvuk letícího šípu, jeho ukazováček zamířil k poháru a rychle vyrazil vpřed. „Ssst, přímo doprostřed a skrz.“ Nádoba se převrátila. „Vidíte? To by šlo.“</p>
<p>Nikdo si návrhu šíleného nástupce krále Lothairea nevšímal.</p>
<p>Princ Mallen ukázal na krále Nateho. „Váš návrh dosud dával největší smysl.“ Podíval se na Liútasila. „Nebo nám k tomu můžete něco říct? Zná váš národ takové protivníky, a pokud ano, co proti nim podnikl?“</p>
<p>Dříve než mohl rusovlasý elf odpovědět, ukázal jeho průvodce po levici nenávistně na delegaci trpaslíků. „Tam sedí naši protivníci! Proradní podzemšťani, kteří zbaběle vraždili a teď doufají, že jejich činy v tomto zmatku zapadnou.“</p>
<p>Boïndil vyskočil do výše. „Okamžitě to vezmi zpátky, šikmouchej, nebo přísahám…“</p>
<p>„Boïndile, zůstaň klidný!“ houkl Gandogar a Boëndal s Balyndis stáhli Pruďase zpět na místo.</p>
<p>„Co přísaháš?“ vysmíval se elfa rovněž vyskočil, opřel se rukama o stůl a předklonil se. „Že mě zabiješ? Odvážil by ses vůbec otevřeného útoku, když je na tom tvůj národ s odvahou tak bídně? Kolik z nás jste už během posledních oběhů slunce zákeřně zavraždili a pak podsouvali smrt našich přátel alfům?“</p>
<p>Andôkai povstala, z očí jí vystřelovaly hněvivé jiskry. „Sednout!“ vykřikla úsečně. Oba ji na místě poslechli. Nikdo na sebe nechtěl přivolat její nelibost v podobě bolestivého kouzla. „Nejdříve si promluvíme o důležitějších věcech. Potom můžeme pro mě za mě mluvit i o sporu mezi vašimi národy.“</p>
<p>V obrovské místnosti právě dozněl její hlas, když někdo hlasitě zabušil na dveře. Narmora pospíchala na pokyn své mentorky ke vchodu a otevřela jedno křídlo dveří.</p>
<p>Před ní stál Rodario a jeden viditelně vyčerpaný trpaslík, ze kterého se šířil štiplavý pach potu. Na koženém oděvu se mu vytvořily bílé ostrůvky soli.</p>
<p>„Haló, má krásko ze stínů. Tady toho pána a jeho komické kumpány jsem našel u brány,“ dal se mim svým nenapodobitelným způsobem do řeči, ovšem trpaslík si to nenechal dlouho líbit.</p>
<p>„Jsem Beldobin Kovadlina z klanu Železných hřebíků z kmene Prvních. Posílá mě k vám zástupce královny Xamtys, Gufgar Kovadlina z klanu Železných hřebíků,“ představil se a ukázal za sebe. „Ten Dlouhý mě pustil dovnitř, když viděl, koho vám přivádíme.“</p>
<p>Narmora se za něho podívala a spatřila nosítka, která neslo dvacet trpaslíků.</p>
<p>Na nebezpečně se prohýbající konstrukci z trámů a štítů, podložených malými koly, ležel Djerůn. Na hledí a na dalších místech jeho zbroje ulpěla zaschlá jasně žlutá barva. V levé ruce držel meč, uprostřed celý zprohýbaný, potřísněný krví skřetů, v pravici měl kouli, ze které visely kousky kůže a vlasy. Trpaslíci mu nedokázali rozevřít prsty, a tak mu v nich jeho zbraně nechali.</p>
<p>„Nevíme, co s ním je. Našli jsme ho před Západním Železníkem. Neuměli jsme mu pomoct, a tak jsme si pomysleli, že bude nejlepší, když ho přineseme k jeho paní.“</p>
<p>„Jednali jste správně. Vstupte tedy dovnitř,“ rozhodla Narmora a otevřela dveře, pak si pospíšila do středu kopulovité síně. „Ctihodná mago, podívejte se, koho naši přátelé přivádějí.“</p>
<p>Trpaslíci posunovali nosítka dopředu a zastavili se s nimi vedle Narmory. Potom pozdravili Gandogara a Xamtys a stáhli se zpátky ke dveřím. Splnili těžký úkol, který je obral o mnoho sil.</p>
<p>„Djerůne!“ zvolala Andôkai. Položila meč na stůl a ve spěchu se zvedala z místa, aby se na něho pořádně podívala.</p>
<p>„Zpátky!“ vykřikla Balyndis varovně, vyskočila a sáhla po sekeře. „Chraňte se! To není Djerůn!“</p>
<p>Andôkai se vedle svého důvěrníka zastavila, překvapeně se na kovářku zahleděla a němě po ní vyžadovala vysvětlení.</p>
<p>Na to však již nezbyl čas.</p>
<p>Kolos se probudil z neživé strnulosti a jediným pohybem vrazil kouzelnici prasklý meč do nechráněného břicha. Seskočil z nosítek, popadl druhý meč a koulí mrštil po Narmoře, která se zachránila odvážným skokem bokem, přímo doprostřed delegace Tabaïnu. Shromáždění hosté uslyšeli hrůzu nahánějící řev a hledím helmy pronikla fialová záře.</p>
<p>„Djerůne,“ zavzdychala maga zdrceně a třeštila oči na čepel, která jí stále ještě vězela v těle. Udělala krok stranou, vytáhla si ocel z těla a sáhla po vlastní zbrani. Zamumlala kouzlo, aby se jí rána zavřela, a připravila se čelit novému útoku.</p>
<p>Ten následoval okamžitě.</p>
<p>Djerůn byl posedlý vůlí zabít ji. Střídavě na ni dorážel mečem i koulí a Andôkai se poprvé v životě musela vyrovnávat s obrovskou silou a neuvěřitelnou rychlostí svého tělesného strážce. Tentokrát nešlo o žádný nácvik. Djerůn útočil dokonce s ještě větším elánem, než když trénovali.</p>
<p>Právě když si maga zastavila krvácení, zasáhla ji koule šikmo shora do pravého ramene. Kloub a klíční kost se s hlasitým prasknutím zlomily, síla úderu ji srazila k zemi a připravené kouzlo zaniklo v bolestivém výkřiku. Chraptivě zasténala, když jí Djerůn podruhé prohnal meč břichem a s řevem otočil čepel o 180 stupňů.</p>
<p>Pak ji helmou udeřil do hlavy a maga odpadla z boje definitivně. Železné trny jí rozervaly kůži na hlavě, krev se jí řinula do očí a opustily ji smysly.</p>
<p>Shromáždění se konečně probralo z vyděšené strnulosti. Jako první ze všech se vyřítil vpřed Pruďas. Válečníci z řad trpaslíků, lidí i elfů se vrhli na Djerůna. Šípy se mu provrtávaly skrz zbroj, sekery a kladiva trpaslíků odtínaly tlusté kovové pláty zbroje a prosekávaly se kroužkovou košilí až na kůži. Jeho krev žlutě stříkala z otevřených ran, až obr nakonec padl na kamenné desky podlahy. Záře za jeho hledím pohasla.</p>
<p>S ním zde nalezlo smrt devět lidí, tři trpaslíci a čtyři elfové. Královna Wey jen se štěstím unikla vražednému úderu, tlusté vrstvy šatstva, které měla na sobě královna Umilante, ji zachránily před řeznou ranou.</p>
<p>Boïndil nedal Djerůnovi pokoj, dokud mu beze zbytku neroztříštil hledí a nebyl si naprosto jistý, že kolos nežije. „Ten byl tuhej,“ funěl bez dechu a přetřel si rukávem obličej, na který se mu přichytila šafránově zbarvená krev. „Ta moje prokletá bojovnost! Teď už se nikdy nedovím, jak vypadal.“</p>
<p>Narmora poklekla vedle své těžce zraněné mentorky. Na všechny kolem sebe působila dojmem, že dělá všechno možné, aby Andôkai zachránila, ona se však rozhodla jinak. Tuto jedinečnou příležitost bylo třeba využít.</p>
<p>„Mohla bych tě uzdravit, kdybych chtěla,“ zašeptala jí. „Ale já vím, co jsi provedla mně, Furgasovi a mému synovi. Já ty tvoje intriky znám, Andôkai. Dělá mi radost, když tě vidím trpět.“</p>
<p>Maga zakašlala, neklidně kmitala pohledem na všechny strany. „Furgas se bez mé pomoci nikdy neprobudí.“ Popadla Narmoru za okraje límce. „Nech mě zemřít a zaviníš i jeho smrt.“</p>
<p>Narmora se nepokoušela setřást ze sebe roztřesené ruce magy, ale vyhledala ostrohranný úlomek malachitu. „Vzpomínáš si na něho?“ zeptala se Andôkai a oči jí zčernaly jako noc. „Ten úlomek v sobě dokáže shromažďovat sílu magie. Nôd’onn ho nosil uvnitř těla. Když Tungdil mága zabil a Nôd’onnovy vnitřnosti ležely roztroušené na zemi v Černém skalisku, nikdo si toho kamene nevšiml. Já jsem si ho vzala a udělala si z něj talisman. Kdo mohl tušit, že mi poslouží k něčemu většímu?“ Uvolnila úlomek z řetízku. „Samusine, stůj při ní! Ona umírá!“ vykřikla nahlas, aby ji všichni slyšeli.</p>
<p>Zvedla ruce a zvolna je položila Andôkai na hruď. Při tom předstírala, že vyslovuje léčivé zaklínadlo, místo toho však potají prostrčila na prst dlouhý úlomek maginou róbou, masem, tlačila ho hlouběji a hlouběji, až zasáhl Andôkaino srdce. Nad umírající se rozzářilo tmavě zelené světlo.</p>
<p>Narmora pronášela zmatené slabiky, aby svědkové uvěřili, že to jsou kouzla, dokud jasná záře nepohasla. Konec se blížil.</p>
<p>Sklonila se k uchu své mentorky. „Tvá smrt má jméno Narmora,“ zašeptala jí pochmurně alfsky do ucha. „Vezmu ti život i magii.“ Trochu nadzvedla maginu hlavu, aby jí Andôkai při umírání viděla do očí. „Obojí by ti ještě patřilo, kdybys mne nechala žít v klidu a míru.“</p>
<p>Andôkai již ze sebe nic víc nedostala, jen se vzepjala a zachroptěla, pak se jí život vytratil z očí.</p>
<p>Pod ochranou své róby vytáhla Narmora malachit z rány. Krev na prstech nebyla s ohledem na těžké rány její mentorky a louži krve, ve které klečela, nijak nápadná. Rychle nechala kámen zmizet v kapse a obrátila se na ty, kteří stáli kolem ní.</p>
<p>„Andôkai Bouřlivá nás opustila,“ oznámila s předstíraným smutkem v hlase a setřela si z tváře falešnou slzu. „Poslední maga Skryté země je mrtvá.“</p>
<p>V síni se rozprostřelo zděšené mlčení.</p>
<p>„Potom,“ prohlásil Gandogar se sebeovládáním a stoupl si vedle ní, „ji budeš muset nahradit ty, Narmoro. Ty jsi byla její jediná fámula. Potřebujeme tě v boji proti avatarům, protože jen s tvou magií jim budeme schopni odolat.“</p>
<p>„Vy jim vůbec nebudete schopni odolat,“ ozval se ode dveří hluboký hlas. „Ani s magií, ani s armádou. Nikdy nenajdete žádný prostředek, jak ty avatary zadržet.“</p>
<p>Trpaslíci, lidé i elfové se otočili ke dveřím, bojovně pozvedli zbraně, připraveni na další nemilé překvapení.</p>
<p>Stál tam osamocený trpaslík. Jeho rysy zdobilo umělecké tetování, byl až po zuby ozbrojen a v ruce držel trojhlavý řemdih. „Mé jméno je Romo Ocelové srdce z klanu Drtičů kamene z kmene Lorimburova a přišel jsem, abych lidem a elfům učinil jménem svého strýce, krále Lorimbase Ocelové srdce a vládce Černého skaliska, jistou nabídku.“ Druhý trpaslík, ještě rozložitější a výhružnější než Romo, se objevil za ním, aby mu chránil záda, na pleši se mu zrcadlilo světlo.</p>
<p>„Třetí se budou podílet na válce proti avatarům?“ podivila se královna Wey.</p>
<p>„Co to může být za nabídku?“ zašeptala Balyndis manželovi, plná zlých předtuch.</p>
<p>„Nemůžete si ji dovolit odmítnout.“ Romo se odporně ušklíbl. „Můj strýc <emphasis>ví, </emphasis>co je nutno podniknout proti hrozbě ze západu.“ Ukázal násadou řemdihu na delegaci trpaslíků. „Ale nejdřív ze všeho musí tihle vypadnout pryč. Nikdo z kmene Borengarova, Giselbartova, Goïmdilova nebo Beroïnova neuslyší, co vám chci říct.“</p>
<p><strong>Skrytá země, někde</strong></p>
<p><strong>v podzemí Gauragaru, město Zlatotvrz</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec podzimu</strong></p>
<p>S</p>
<p>anda se přikrčila a vyhnula se úderu. Přitom dopadla na pravé koleno, využila energii nabytou tímto pohybem a udeřila tupou sekerou.</p>
<p>Tungdil neměl sebemenší šanci vyhnout se jejímu úderu, který válečnice vedla naprosto přesně a zároveň i s velkou silou.</p>
<p>Neškodná čepel ho zasáhla šikmo zespodu, rovnou do kroužkové košile, ale ani ta, ani kožené šaty nebo podšitý kabátec nedokázaly její ránu zbrzdit. Pocítil žhavé bodnutí, které mu projelo do žeber, a marně lapal po dechu.</p>
<p>„Dost,“ zvolala Myr ustaraně a spěchala k nim, aby si prohlédla zraněné místo. Zřetelně zaslechla lupnutí. „Nemáš ho zabít, chtělas ho jen vycvičit,“ prohodila vyčítavě k trpaslici, která se zvedla a rozhodně se necítila provinile.</p>
<p>„Jenom jsem mu nalomila dvě žebra, Myr. Bolest je nejlepší učitel,“ odvětila chladně. Nedělala žádné tajnosti s tím, že chirurgu nesnáší. „On to přežije, a přitom se naučil něco důležitého.“ Pohlédla Tungdilovi do očí a čekala na jeho souhlas.</p>
<p>„Opravdu jsem byl příliš neopatrný,“ přiznal se a stiskl zuby, když mu Myr osahávala zraněné místo.</p>
<p>„Jsou zlomená, ne nalomená,“ vyjela chirurga na Sandu. „Když ti naběhnou svaly, začnou překážet mozku. I tupá zbraň dokáže zabít.“</p>
<p>Tetování v Sandině obličeji se dalo do pohybu, zlost mu dodávala stále nové podoby. Válečnice hravě a současně i výhružně zavířila sekerou. „Opravdu dokáže, Myr? Dobře, žes mi to řekla, než tě tou sekerou pohladím a třeba nedopatřením přelomím ten tvůj tenký bílý krček.“ Odfrkovala zlostí a odešla z místnosti v pevnosti, ve které se každý den s Tungdilem setkávala a připravovala ho na boj se Salfalurem.</p>
<p>„Vždycky jsem si o sobě myslel, že jsem dobrý bojovník, a i Pruďas mě chválil,“ povzdechl si Tungdil a dosedl na kamennou lavici. Myr ho přitom podpírala. „Ale Sanda mě předčí o celé míle. Ona předčí i Pruďase, když nad tím tak přemýšlím.“</p>
<p>„Máš všechen čas, který potřebuješ, abys ji přetrumfnul,“ povzbuzovala ho chirurga a donutila ho, aby odkryl zraněné místo a ona je mohla důkladněji vyšetřit. Jen za tato slova by ji byl schopen políbit, zněla tak učeně a důvěrně. „Nezapomeň, že je třikrát starší než ty a má zkušenosti, ve kterých se jí ani zdaleka nemůžeš rovnat.“ Mlaskla jazykem, když mu na jednom žebru objevila podlitinu. „Lekce skončila,“ rozhodla. „Ty si lehneš a já ti přinesu led, abys sis na ten otok mohl přiložit něco chladného. Pak ti to místo natřu mastí.“</p>
<p>Tungdil se předklonil a vstal. Když se natáhl, rána ho zabolela. Tyhle bolesti mu sice nebyly neznámé, ale stejně byly nepříjemné. Odešli ze Sandiny a Gemmilovy pevnosti a kráčeli dolů po klikatící se stezce, ze které měli krásný výhled na město.</p>
<p>Tungdil myslel na ostrá slova, která padla mezi oběma trpaslicemi. „Jak je možné, že se vy dvě tak nesnášíte?“ vyptával se. „Že by Sanda přece jen nenáviděla trpaslíky?“</p>
<p>„To ne. My se nenávidíme navzájem,“ zasmála se Myr. „Třetí nemají žádné privilegium na to, že někdo nemá rád některé jiné trpaslíky.“</p>
<p>„Prozradíš mi důvod?“</p>
<p>Selmovsky na něho mrkla okem. „Co si tak myslíš, Tungdile? Proč asi může mezi dvěma ženami vzniknout zuřivé nepřátelství?“</p>
<p>Tungdil se ušklíbl. „Nějaký trpaslík? Zamilovaly jste se do stejného muže?“ Podíval se vzhůru k pevnosti. „Neříkej, že jste obě uháněly Gemmila, nebo snad ano?“</p>
<p>Myr zrozpačitěla a obrátila pěkný obličejíček směrem k vodopádům. „Přišla jsem z Klenotnice, to je nejjižnější z našich měst, a velice brzy jsem se s ním seznámila. Právě když si něco razilo cestu mezi našimi srdci, přišla ke Svobodným Sanda a krále silou okouzlila. Já jsem jí potom řekla, že si o ní myslím, že je podlá červí larva, která tu špehuje pro Třetí. Ona o mně řekla to samé. Od té doby obě víme, na čem jsme.“</p>
<p>„Ty si myslíš, že ona tu ve městě špehuje?“</p>
<p>„Ano. Třetí chtějí zabít všechny trpaslíky, proč by měli couvnout právě před Svobodnými? Jenom kvůli tomu, že naše nejstarší rodiny jsou bílé jako sníh, nás rozhodně neušetří. Já si myslím, že na nás přišli a chtějí toho o nás a o přeběhlících z vlastních řad vědět co možná nejvíc.“</p>
<p>„A co tomu říká Gemmil? Určitě jsi mu o tom vyprávěla.“</p>
<p>„To ano, řekla jsem mu o tom.“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„Rozesmál se. Jeho srdce ho oslepuje, ale pár přátel a já na ni společně dáváme pozor. Sanda nemůže nic udělat bez toho, že by ji někdo pozoroval.“</p>
<p>„Z toho pramení její nenávist.“</p>
<p>„Ne. Ona nic netuší. Má strach, že jsem se Gemmila ještě nevzdala a že svou náklonnost k tobě jenom předstírám, abych ji ukolébala v jistotě a pak jí ho zase odloudila.“ Obrátila se k Tungdilovi a zdálo se, že její rudé oči mu hledí přímo do hlavy. „Ale já nic nehraju, Tungdile Zlatoruký. Já to s tebou myslím naprosto vážně.“</p>
<p>Hlava vlastně ani nechtěla, ale nějaké jiná síla ovládla jeho tělo a donutila ho předklonit hlavu a dotknout se rty jejích úst. Chutnaly sladce, měkce, svůdně, po koření a po medu. Začalo ho lechtat v žaludku a zmocnila se ho závrať.</p>
<p>Po krátkém váhání opětovala Myr jeho něžnost a pak se Tungdil od ní odpoutal. Šťastně se na sebe usmáli a pomalu mlčky kráčeli ulicemi města.</p>
<p><emphasis>Nalezl jsem v ní tu pravou družku? </emphasis>Tungdil si Myr prohlížel, když kupovala pár věcí, které potřebovala na večer k vaření. <emphasis>Opravdu mě už ta záležitost s Balyndis přebolela? </emphasis>Chirurga se k němu s úsměvem otočila a ukázala na mísu s čerstvým ovocem. Když se na trpaslici podíval, vrátilo se mu svěděni, které kdysi cítil, když pobýval s kovářkou. <emphasis>Ano, našel jsem</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>si novou družku, </emphasis>řekl v duchu s úlevou, a když se vraceli domů, objal ji rukou kolem pasu.</p>
<p>Po krátkém odpočinku, dobrém jídle a masti, která mu skutečně zmírnila bolesti, ho Myr vzala za ruku a vedla napříč městem, až došli ke kraji jeskyně a pak i do jedné štoly. Dovnitř proudilo stále víc trpaslíků a ať Tungdil naléhal, jak chtěl, nehodlala mu Myr prozradit, co ho uvnitř čeká.</p>
<p>Prošli chodbou, kterou vyrazila do kamene ruka opravdového mistra, a přiblížili se k modrému světlu. Tungdil zaslechl tlumené rozhovory nesčetných hlasů, které k nim zepředu doléhaly.</p>
<p>Štola nakonec vyústila do uměle vytvořené jeskyně. Stáli na jejím nejvyšším místě, stěna před nimi spadala v několika řadách teras dolů, stavitelé jeskyně zde zřídili celou řadu tribun, na nichž se nyní trpaslíci usadili. Dole bylo umístěno široké jeviště, na které bylo z každého místa dobře vidět. Stěny plály v záři modrých světelných krystalů.</p>
<p>„Nějaké divadlo?“ hádal Tungdil. „Kdyby Rodario věděl, že tady u Svobodných máte něco takového, okamžitě by tu otevřel pobočku Curiosa.“ Myr se na něho ze strany nechápavě podívala. „Ty ho neznáš – Neuvěřitelného Rodaria, mima a sukničkáře,“ vysvětlil jí rychle. „Pomáhal nám, když jsme vyrazili ukout Ohnivou čepel.“</p>
<p>„To není žádné divadlo,“ vyvrátila Myr jeho domněnku. „Dnes tu proti sobě nastoupí sbory všech pěti měst, je to poctivá soutěž, věnovaná Vraccasovi.“ Ukázala dolů, kde na jeviště nastupovali první zpěváci. Trpaslíci jim připravili přátelské přijetí tím, že dupali botama na kameny a vytvořili tak umělé hřmění. „Na to nikdy nezapomeneš.“ Její ruka se natáhla a sevřela Tungdilovu dlaň.</p>
<p>Zpěv započal.</p>
<p>Zněl jinak než mysticky přednášený nápěv Vraccasových kněží. Zpěváci zpívali hrdelním basem a barytonem o králi podzemních pokladů, o jeskyních a slujích, o ukrytém zlatě, o stovce nejrůznějších barevných odstínů, které objeví vycvičené oko trpaslíka v jedné jediné skále, o ukutí sekery, postavení mostu nebo o bezedné propasti a vůbec o všem, co se týká života trpaslíků.</p>
<p>Ani hrdinové a hrdinky nepřišli zkrátka, jejich činy a boje s nesčetnými nestvůrami byly velebeny jásavými hlasy.</p>
<p><emphasis>Pan trpaslík</emphasis><emphasis> jde vpřed, sekeru drží vzhůru,</emphasis></p>
<p><emphasis>pozvedněme hlas vysoko ke kůru.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nezná bázeň, nezná strach, nikde nemá stání,</emphasis></p>
<p><emphasis>chránit zem ho přimělo Vraccasovo požehnání.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nestvůr po</emphasis><emphasis>bil spousty, rovného sobě nemá,</emphasis></p>
<p><emphasis>však i jeh</emphasis><emphasis>o nalezla si ta čepel smrtelná.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vykrvá</emphasis><emphasis>cel k smrti, byť stále bojoval,</emphasis></p>
<p><emphasis>pro nás, pro všechny krev obětoval.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dav vrahů</emphasis><emphasis> lítých se tím však nezastavil,</emphasis></p>
<p><emphasis>ob</emphasis><emphasis>ránce srazil, cestu si prorazil</emphasis></p>
<p><emphasis>k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>průsmyku a bráně do celé Skryté země,</emphasis></p>
<p><emphasis>tam ale pobily je sekery a trpasličí plémě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Leč vtrhli další, a když už zdálo se, že Skrytá zem má</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>smůlu,</emphasis></p>
<p><emphasis>tu další trpaslík se</emphasis><emphasis> zvedl a vztyčil sekeru vzhůru,</emphasis></p>
<p><emphasis>i na jeho počest teď </emphasis><emphasis>pozvedněme hlas vysoko ke kůru.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kovářovy děti, vždy tomu</emphasis><emphasis> tak bylo, vždy tomu tak</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>bude,</emphasis></p>
<p><emphasis>vytrvají, za všechny zvednou zbraň,</emphasis></p>
<p><emphasis>bez bázně ze ztráty, bolesti či smrti. Kdykoliv a všude.</emphasis></p>
<p>K Tungdilově údivu pojednávala jedna z písní dokonce i o bitvě u Černého skaliska, další opěvovala smutně melancholickým způsobem ztrátu Ohnivé čepele a mrtvé u Šedých hor. Jednotlivé sloky se mu zarývaly do morku kosti. Píseň byla naštěstí dost krátká, takže neupadl do trudnomyslnosti. A když zpěváci zapěli pijácké a žertovné písně, které si zpíval už s dvojčaty, pobrukoval si melodii spolu s nimi.</p>
<p><emphasis>Sitalia</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je stvořila ze světla, čist</emphasis><emphasis>é půdy a ranní rosy,</emphasis></p>
<p><emphasis>ten její výtvor nejh</emphasis><emphasis>ezčí postavu ze všech teď nosí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z</emphasis><emphasis>dání však klame, duše proradná,</emphasis></p>
<p><emphasis>nos nosí vzhůru, čest nikde žádná.</emphasis></p>
<p><emphasis>Uši má špičaté, obličej jak špunt,</emphasis></p>
<p><emphasis>žebra mu spočítáš, hubený jak lunt,</emphasis></p>
<p><emphasis>mluví fistulí, na flétnu hraje, páchne jak čemeřice,</emphasis></p>
<p><emphasis>mluví se stromy, ať</emphasis><emphasis> je to lípa, jasan či borovice,</emphasis></p>
<p><emphasis>řídké v</emphasis><emphasis>íno pije, nezná pivo, ubožátko,</emphasis></p>
<p><emphasis>Vraccasi buď dík, že já nejsem elfátko.</emphasis></p>
<p><emphasis>Však ob</emphasis><emphasis>divován všemi, zaslepen leskem,</emphasis></p>
<p><emphasis>jak vznešené elfátko člověk chce býti bleskem,</emphasis></p>
<p><emphasis>leč věz a nezapomeň, trpaslík v pravdě vidí tě,</emphasis></p>
<p><emphasis>podivná postava, povahou falešné dítě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Uši má špičaté, obličej jak špunt,</emphasis></p>
<p><emphasis>žebra mu spočítáš, hubený jak lunt,</emphasis></p>
<p><emphasis>mluví</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>fistulí, na flétnu hraje, páchne jak čemeřice,</emphasis></p>
<p><emphasis>mluví se stromy, ať je to lípa, jasan či borovice,</emphasis></p>
<p><emphasis>řídké víno pije, nezná pivo, ubožátko,</emphasis></p>
<p><emphasis>Vraccasi buď dík, že já nejsem elfátko.</emphasis></p>
<p><emphasis>Proto tref dobře</emphasis><emphasis>, tref tvrdě, když elfa potkáš,</emphasis></p>
<p><emphasis>díku od ostat</emphasis><emphasis>ních za dobrou práci se dočkáš.</emphasis></p>
<p><emphasis>A kdyby ženy v noci vybrat si měly, neboj se, nejsi</emphasis><emphasis> suchar,</emphasis></p>
<p><emphasis>elf má jen oštěp, my máme buchar</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p>Mezi jednotlivými sbory vystupovali hudebníci. Měli zakřivené rohy, různé flétny a dudy z kozí kůže a četné bubny a bubínky nejrůznějších velikostí.</p>
<p>Tungdilovi čas ubíhal, jako kdyby přímo letěl. Po celou dobu, kdy naslouchal hudbě, nepociťoval sebemenší únavu.</p>
<p>„Mělas pravdu,“ řekl v jednu chvíli tiše Myr, když mu dojetím naskočila na rukou husí kůže. „Na tento večer nikdy v životě nezapomenu.“ Políbil ji. „Stejně jako nikdy nezapomenu na tebe… Kdybych ti věnoval prsten, přijala bys ho ode mne?“</p>
<p>Rozechvělá štěstím se na něho usmála. „Ano, Tungdile Zlatoruký.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>O sedm oběhů slunce později seděl Tungdil v Myřině knihovně a četl si v jedné z knih, která osvětlovala minulost Svobodných.</p>
<p>Trpaslice odvedla důkladnou práci a vše, co bylo na nesčetných tabulkách ve Vraccasově chrámu napsáno, čistě přenesla na papír, aby to uchovala v pohodlnější podobě. K textům pak přibyly nákresy města, jednou z pevnosti, jindy z plošiny. Kromě toho našel knihu o městě Klenotnice, ze kterého Myr pocházela, a s údivem obdivoval jeho architekturu.</p>
<p>Malovaná zobrazení byla přesně taková, jaká znal z Lot-Ionanových příruček. <emphasis>Opravdová učená, </emphasis>pomyslel si obdivně a listoval dál.</p>
<p>Někdo hlasitě zaklepal na dveře.</p>
<p>Protože předpokládal, že to asi bude nějaký pacient, který hledá chirurgu, zůstal sedět v pohodlném křesle, dokud bušení nezesílilo natolik, že se nedalo přeslechnout. Tiše proklel Sandinu sílu a svá zlomená žebra, zvedl se a šel se podívat, kdo se tak neodbytně a hlučně dožaduje vstupu.</p>
<p>„Vy?“ vykřikl udiveně a pohlédl na dva trpaslíky, promočené na kůži, kteří se vzhledem podobali jeden druhému jako vejce vejci.</p>
<p>„Já ten rybník nenávidím,“ začal Pruďas okamžitě láteřit. „Až zase jednou nějakej avatar spadne z mraků na zem, tak by měl šupsnout sem a proměnit jednou provždy tudle smrdutou vodu na mrak horký páry.“ Vykroutil si vous, až se na prahu udělala loužička. „Musíš jít s náma, učenej.“ Vztekle si vytrhl trs jezerních rostlin z vlasů, hodil ho na zem a dupl na něho. „Prokletá Elria. Málem mě dostala.“</p>
<p>Boëndal se mezitím snažil vytřít si mokrým rukávem vodu z očí, místo toho mu jí tam nateklo ještě víc. „Já vím, že jsem řekl, že to bylo poprvé a naposledy, kdy jsem do toho rybníka skočil,“ nadával, „ale po suchu k tobě žádná cesta nevede.“</p>
<p>Váhavě zůstali stát ve dveřích. Velice dobře si pamatovali na Myřina slova, aby po sobě nenechali na koberci žádné mokré skvrny.</p>
<p>„Je báječné, že vás zase vidím. Ale co se stalo a proč vás mám doprovodit?“ vyptával se Tungdil neklidně a zakormidloval s nimi do kuchyně, kde nemohli nic zašpinit, jenom hladké kamenné dlaždičky. Kapky stékaly k zemi a brzy se dvojčatům vytvořily kolem bot široké loužičky.</p>
<p>„Do Poristy,“ vybafl na něho Pruďas okamžitě to nejdůležitější a přisunul si k sobě zbytky oběda. „Mmmmmhh,“ pochutnával si na soustu. „Zapomněl jsem, že Myr tak skvěle vaří.“</p>
<p>Tungdilovi nedávala jeho slova žádný smysl. „Já mám jet za Andôkai? Proč? Kvůli Ohnivé čepeli?“</p>
<p>„Ne.“ Boëndal popadl utěrku na nádobí a vydrbal si obličej do sucha, pak ji podal Boïndilovi, který si s ní horlivě vytřel vous.</p>
<p>„Budu si ho muset víc namastit,“ zamumlal pro sebe a rozhlížel se v kuchyni po másle nebo oleji. „Nemůže mu dělat dobře, když je furt tak promočenej. Ztratí svoji vláčnost.“</p>
<p>„Od té doby, co ses rozhodl zůstat u Svobodných, se přihodila spousta věcí. Andôkai je mrtvá, učený,“ sdělil mu Boëndal. Co nejstručněji mu povyprávěl o setkání, o tom, co maga zjistila, i o příhodě, která ji stála život. „Narmora se stane nástupkyní Bouřlivé, ať chce, nebo ne. A ty se máš jménem trpaslíků zúčastnit jednání, na kterém Romo všem předloží nabídku svého strýce.“</p>
<p>„Já?“ Tungdil se zpočátku divil, proč ho tam Gandogar chce mít jako zástupce trpaslíků, ale pak pochopil. <emphasis>N</emphasis><emphasis>ikdo z potomků Borengara, Gisel</emphasis><emphasis>barta, </emphasis><emphasis>Goïmdil</emphasis><emphasis>a ani </emphasis><emphasis>Beroïn</emphasis><emphasis>a. </emphasis>„To je moudré rozhodnutí. Já jsem Třetí, pro mě jejich omezení neplatí.“</p>
<p>Boïndil položil dočista ohlodanou hmyzí ulitu zpátky na kredenc. „Chtěl jsem ti ještě udělat pořádný kázání. Nakecat mi, že za náma přijdeš, a místo toho zůstat u Svobodnejch, to není k tak starýmu příteli, jako jsem já, dvakrát poctivý.“</p>
<p>Tungdil se na válečníka usmál a podal mu ruku. „Promiň mi to, ale měl jsem strach, že bys mě odvlekl s sebou.“</p>
<p>„To bysem taky udělal, učenej,“ odpověděl Boïndil a ušklíbl se. Pak popadl knedlík, namočil ho do studené omáčky a zakousl se do něho. „Oh, kvůli tomu bysem ušetřil třeba i čtyři tucty sviňuch,“ celý se rozplýval a zamlaskal. „A zabil bysem je až po jídle.“</p>
<p>„Zase to se Skrytou zemí nevypadá nejlíp.“ Tungdil nalil dvojčatům i sobě černé pivo. V Poristě na něho čekaly nové úkoly a Balyndis, ve Zlatotvrzi měl Myr a vedl zde poklidný život učeného, s výjimkou občasných návštěv u výhně a kovadliny nebo bojových cvičení.</p>
<p>Jeho pohled padl do vedlejší místnosti, na diamanty posázený opasek Giselbarta Železnookého, který mu ho osobně věnoval. Teď tu visel na stěně, pod dvěma překříženými sekerami, které sám vykoval.</p>
<p>Boëndal si všiml jeho pohledu. „Ano, nevypadá to dobře,“ povzdechl si a nechal otevřenou otázku, co tím vlastně myslí.</p>
<p>„A z tebe se stal učenej každým coulem, co?“ Pruďas na něho ukázal nakousnutým knedlíkem. „Už žádná kroužková košile, pohodlný botičky – a jestli vidím dobře, tak jsi i trochu ztloustl, že?“</p>
<p>Tungdil se rozesmál. „Ne, Boïndile. Mýlíš se. Chodím do učení k Sandě Ohnivé a věř mi, to by byla pro tebe ta správná družka. Porazila by tě holýma rukama.“</p>
<p>Pruďas se krátce uchechtl. „No jasně, učenej. To, že porazí tebe, ještě ani zdaleka neznamená, že by proti ní neobstál chlap jako já. Žebrala by o milost.“ Vsunul si do úst zbytek knedlíku a spláchl ho v hrdle pořádným douškem piva. Pak si hlasitě odříhl.</p>
<p>„Vezmi si opasek, Tungdile, a taky obě sekery,“ požádal ho Boëndal, „a pojď s námi. Nebo se už příliš cítíš jako jeden z nich? Trpaslíci Skryté země tě potřebují, a potřebují i tvůj rozum. Jinak nemáme nikoho, koho by Gandogar mohl k těm jednáním poslat.“</p>
<p>Vždy spíše věcný Boïndil prošel kolem Tungdila, sejmul ze stěny opasek a jednu sekeru a vtiskl mu obojí do rukou. „Nenech se dlouho prosit, učenej.“ Mrkl na něho. „Tak jdeme?“</p>
<p>Domovní dveře hlasitě zaklaply. Myr přišla domů, přes rameno jí visela taška s léčitelskými pomůckami. „Že by propusti u vodopádu přestaly těsnit?“ zeptala se s předstíranou výčitkou, ruce si založila v bok a rudé oči se nechtěly odlepit od stop trpasličích nohou. „Ale, ale, hosté! A našli cestu do kuchyně!“ S úsměvem objala nejdříve Boïndila a pak i jeho bratra a pevně je stiskla. „Vy jste se ale rychle vrátili.“ Zavětřila. „Tady jsou z někoho cítit knedlíky. Abych byla úplně přesná, cítím tu ten poslední knedlík.“</p>
<p>„Za to si můžeš sama,“ odpálkoval ji Pruďas. „Byl tady bez dozoru.“</p>
<p>„Vy jste sem ale určitě nepřišli proto, abyste tu zhltali knedlíky,“ vyvozovala Myr z vážných tváří tří trpaslíků a Boëndal jí vysvětlil, proč se tak tváří. „Jestli půjdeš pryč, Tungdile, odejdu s tebou. Alespoň do Poristy,“ rozhodla se bez váhání. „Nenechám manžela samotného.“</p>
<p>„Manžela?“ vykřikl Boëndal překvapeně. „Blahopřeji vám a ať vás provází Vraccasovo požehnání!“ Potřásl jim rukou. „Kdybychom to tušili, přinesli bychom nějaké dárky.“</p>
<p>Pruďas si právě nasypal do úst plnou hrst mechových bobulí a hrozilo nebezpečí, že se z toho obrovského překvapení udusí. Chirurga mu statečně zabušila na to správné místo na zádech a zachránila ho před hrozbou, že jeho život dojde k tak neslavnému konci. Hlava se mu rozhořela do ruda a honem si dal doušek piva. „Na vás,“ zaskřehotal.</p>
<p>Tungdil jim pyšně ukázal prsten, který sám vykoval a nosil na pravém prostředníčku. Myr měla druhý prsten do páru, o něco menší. „Ve Vraccasově chrámu jsme uzavřeli manželský svazek.“ <emphasis>A nikdo nepřišel, aby nám v tom zabránil </emphasis>dodal k tomu Tungdil v myšlenkách.</p>
<p>„Tak prostě přivedeme do Poristy dva učené,“ zasmál se Boëndal. „Pro Skrytou zemi to bude jen dobře.“</p>
<p>Myr celá zářila. „To je vzrušující. Uvidím hlavní město kouzelné říše. Ale ne, já ani nebudu mít s sebou dost papírů na všechny ty věci, které bych si tam ráda nakreslila.“ Vyšla nahoru. „Hned se sbalím, abychom mohli vyrazit co nejdřív.“</p>
<p>„Můžeme se nejdřív usušit?“ zeptal se Boïndil a zakýval špičkami bot, které vydávaly prapodivné zvuky. „Ve vlhkejch botách se nám udělaj puchýře.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Než se vydali na cestu, vykonal Tungdil poslední návštěvu v pevnosti a tím i u Gemmila a Sandy. Jako vždy ho tam přivítali jako přítele a Sanda mu nabídla něco k pití. Tungdil vylíčil panovnickému páru situaci tak podrobně, jak jen dokázal. „Vidíte, musím jít.“</p>
<p>Sanda pozorně naslouchala. „Já znám Roma Ocelové srdce. Je to jeden z nejhorších vrahů trpaslíků, s jakým jsem se kdy setkala, jeho strýc Lorimbas ho zkazil a od Salfalura se mu dostalo výcviku. Poslat na diplomatickou misi právě jeho má asi stejnou cenu jako uložit skřetovi, aby dával pozor na tlupu lidských dětí. Lorimbas ho vyslal, aby nikdo nemohl pochybovat o tom, že je odhodlaný ke všemu.“ Krátce pohlédla na manžela. „Ten nebude vyjednávat. Jeho úkolem je prosadit, aby se všichni podrobili vůli jeho krále. Bez výjimky a bez vytáček.“ Varovně se na Tungdila podívala. „Nebo taky, aby někoho zabil. Nevěř mu a nevěř nikomu, koho uvidíš v jeho blízkosti.“</p>
<p>„Děkuji ti za radu.“ Naznačil úklonu. „Myr a já se brzy vrátíme.“</p>
<p>„Myr tě doprovodí?“ pronesla královna zaraženě, rychle však překvapení překonala a už se k té věci dále nevracela.</p>
<p>Tungdil měl radost, že ji na nějakou dobu zbaví nepříjemné pozorovatelky. <emphasis>Pokud má Sanda vůbec tušení, že právě ji na každém kroku někdo sleduje a pozoruje. </emphasis>Chirurga podnikla patřičnou přípravu, trpaslíci, kteří byli do jejího podezření zasvěceni, budou po dobu její nepřítomnosti dávat pozor zvlášť důkladně.</p>
<p>„Vyřiď velkokráli mé pozdravy,“ požádal ho Gemmil. „Vyřiď mu ode mne, že bych ho rád viděl, hned jak se situace ve Skryté zemi trošku uklidní. Myslím, že by bylo namístě, abychom si spolu promluvili. Přestože jen hrozně málo z nás by se rádo vrátilo do lůna svých klanů, tak by z obchodování mezi kmeny a námi mohly mít prospěch obě strany. Ty mu nejlépe budeš schopen vylíčit, jak to u nás vypadá a že máme daleko k tomu, aby nás ostatní podezřívali, že jsme společnost vrahů a zločinců. Vraccas nechť hlídá tvé kroky!“</p>
<p>„Rád vyřídím velkokráli tvoje slova.“ Tungdil se uklonil. „Zlatotvrz má ve mně nadšeného příznivce.“</p>
<p>Vyšel z malého sálu ven a scházel po schodech do vstupní haly, když za sebou zaslechl kroky, které ho rychle doháněly. Otočil se, aby viděl, kdo ho pronásleduje, a pohlédl do runami zdobeného obličeje Třetí.</p>
<p>„Možná budou moje slova znít ve tvých uších nepochopitelně,“ vyhrkla naléhavě. „Nebudeš jim chtít věřit, ale je tomu tak. Dávej si cestou pozor na všechno, co tě potká, nic z toho nebude náhoda, pokud bude Myrmianda někde v blízkosti.“ Rozhlédla se na všechny strany a uštvaným pohledem se ujistila, že jsou sami.</p>
<p>Tungdil nakrčil čelo a ustoupil před Sandou o krok dozadu. „Nechápu, co to má znamenat,“ prohlásil a jeho výraz jasně naznačoval, že si přeje, aby mluvila jasněji. „Co s tím má moje manželka společného?“</p>
<p>„Na to budeš muset přijít sám, Tungdile. Může za to její rodina,“ zůstala královna nadále tajuplná. „Neříkej jí, že jsme spolu mluvili, jinak všechno pokazíš.“ Na konci schodiště se objevil strážný a zahleděl se k nim. „Vím, že mě Myr dává sledovat a spřádá pikle, jak by to ani nečestní šotci líp nedovedli,“ zašeptala. „Prosím tě už kvůli sobě samému: nesmíš jí slepě důvěřovat.“ Podala mu ruku a hlasitě řekla: „Tohle jsem ti ještě chtěla dát na cestu pro Gandogara. Vraccas tě ochraňuj a nechť chrání všechny, kteří jsou ti blízcí.“</p>
<p>Věřil, že v jejích očích vidí pravdu. <emphasis>Ale ona je Třetí a Myr ji považuje za špionku. Snaží se vrazit mezi nás klín, </emphasis>říkal si, když spolu kráčeli po schodech dolů. <emphasis>Náš vzájemný spor by nás oslabil Ale jaký by k tomu měla důvod? Plánuje snad v blízké budoucnosti nějaký zákeřný trik proti Zlatotvrzi? Má to něco společného s událostmi v Poristě?</emphasis></p>
<p>O hodinu později chvátal vedle Myr, Boïndila a Boëndala štolou, která je přivede na povrch země.</p>
<p>Jediný pohled do Myřiných teplých, rudých očí zaplašil Sandina slova, a když ji pln lásky políbil, rozplynulo se královnino podivné varování v prach.</p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>v hlavním městě bývalé</strong></p>
<p><strong>kouzelné říše Lios Nudin, Porista,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec podzimu</strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>U</emphasis></p>
<p><emphasis>dělala jsem to pro tebe. </emphasis>Narmora poklekla vedle Furgasovy postele. Čelo přiložila k chladné ruce svého druha, obličej zabořila do prostěradla. <emphasis>Potrestala jsem ji a vzala jí moc, se k</emphasis><emphasis>terou tě uzdravím. Už to nepotr</emphasis><emphasis>vá dlouho, pak tě probudím a ty uvidíš naši maličkou dcerku.</emphasis></p>
<p>Zvedla se, políbila jeho zsinalé rty a vytratila se z místnosti. Cítila teplo malachitového krystalu, který plně nasál Andôkainu magickou energii. Jakmile se dopátrá, jak by měla úlomek použít, Furgasovo utrpení skončí.</p>
<p>K její velké lítosti netrvalo uspokojení nad smrtí nic netušící mentorky příliš dlouho, už před drahnou dobou u ní převážila starost o muže a o Skrytou zemi, jejíž součástí byla i ona. Rukou se dotkla róby, kterou si přes sebe přehodila. Pod ní cítila kámen.</p>
<p>Na jedné boční chodbě se k ní připojil Rodario a šel kousek vedle ní. „Je to hrozné, všechno,“ dal se do řeči.</p>
<p>„Udělej z toho divadelní hru,“ zněla její kousavá rada.</p>
<p>„Obávám se, že by byla trochu moc dramatická. Dokonce i na mě. Spectatores by opouštěli Curiosum v celých houfech. Jediná maga mrtvá, zavražděná pomocí lsti avatarů, jak můžeme předpokládat, Skrytá země ohrožená Tionovými potomky…“</p>
<p>Narmora zůstala stát a přejela ho jiskřivým zrakem. „Tys poslouchal?“</p>
<p>„Ne. Jen moje ucho bylo náhodou v blízkosti,“ bránil se s výrazem nevinné ukřivděnosti. „A ty stěny tady jsou zatraceně tenké.“ Poklepal na masivní zdi. „Rozhodně aspoň na některých místech.“ Šli spolu dále, mim ji cestou ke shromáždění vytrvale doprovázel. „Ale víš, co by našimi spectatores otřáslo nejvíce?“</p>
<p>„Že ten, kdo hraje hlavní roli, je mizerný herec?“</p>
<p>„Ne, moje temná krásko s ostrým jazýčkem.“ Stoupl si jí do cesty. „Že fámula potají a chladnokrevně zavraždila svou vlastní mentorku, přestože na ni mířilo několik tuctů očí.“</p>
<p>Narmora se zastavila. „Copak jsi přišel o rozum?“</p>
<p>„Na to bych se měl ptát já tebe. Pozoroval jsem, co děláš.“</p>
<p>„Co si myslíš, žes viděl?“</p>
<p>Rodario před ní neprojevoval ani stopu strachu, zřejmě se opíral o jejich dávné vzájemné přátelství. „Přišel jsem do kopulovité haly spolu s trpaslíky a stál jsem v tvojí blízkosti, abych ti v případě potřeby mohl přiskočit na pomoc. A potom jsem viděl, co jsi udělala s tím krystalem.“</p>
<p>„No a?“ Její tmavé, téměř černé oči na něho upřeně hleděly. „Co hodláš udělat?“</p>
<p>Mim protáhl ústa. „Nu, já nehodlám dělat nic, jestli…“</p>
<p>Narmora zvedla opovržlivě bradu. „Peníze, Neuvěřitelný Rodario?“ domnívala se, že zná odpověď. „Ty bys mě chtěl vydírat?“</p>
<p>„Prosím tě, já mám styl,“ máchl herec uraženě rukou. „A nehledě na to,“ přistoupil k ní blíž a snažil se zachytit její pohled, „já jsem pořád ještě Furgasův přítel. Jestli jsem i tvůj přítel, to v současnosti nevím. Stará známa Narmora se hrozně změnila.“</p>
<p>„Stará známá Narmora toho prožila příliš mnoho, než aby se <emphasis>nezměnila.</emphasis>“ Napětí z ní spadlo. „Andôkai si smrt zasloužila, Rodario, to víš nejlíp ze všech. A já jsem dost mocná na to, abych se avatarům postavila. Učila jsem se rychle.“</p>
<p>„Během půlky cyklu nikdo nemůže nabýt zkušeností vyzrálé magy, dokonce ani tak nadaná fámula jako ty.“ Naklonil hlavu stranou, hercovy oči se zahleděly na její róbu a přesně na to místo, kde ležel malachitový úlomek. „Jedině kdyby…“</p>
<p>Narmora prošla kolem něho a zamířila přímo ke kopulovité hale. „Něco jsi po mně chtěl,“ připomněla mu. „Tak to rychle vyslov.“</p>
<p>„Chtěl bych být při tom,“ řekl jejím zádům a klidně kráčel za ní. „Chtěl bych být tam, kde budeš ty, chtěl bych vidět, jaká rozhodnutí učiníš, a chtěl bych ti radit, jako ti dřív radíval Furgas.“</p>
<p>Poloalfka se zasmála. „Jak mám královnám a králům vysvětlit, že mi po boku stojí nějaký mim a dovídá se ta největší tajemství, jen aby si z nich později vymyslel divadelní hru?“</p>
<p>Přistoupil těsně k ní. „Vůbec nijak, temná krásko. Odteďka jsem tvůj fámulus, kdyby se mě někdo na něco ptal. Žádná lepší výmluva neexistuje a já přísahám,“ zvedl pravou ruku a promluvil slavnostním tónem, „že ti budu dobrou nápovědou, kdyby ti někdy došla slova.“ Když pak pokračoval dál, upustil od přemrštěného, okázalého vystupování. „A zůstanu tvým přítelem. Nutně mě potřebuješ, Narmoro. Komu jinému by ses mohla svěřit a podělit se s ním o své myšlenky?“</p>
<p>Mlčky chvátali pod arkádami dál. U dveří do sálu se Narmora zastavila a obrátila se tváří k němu. „Máš pravdu, Rodario. Přítele potřebuji opravdu jako sůl.“ Usmála se na něho a na několik okamžiků se změnila v Narmoru, kterou znal z dob Curiosa. „Pojďme spolu zachránit Skrytou zemi.“ Stiskla křídla dveří a hned poté vstoupila do sálu.</p>
<p>Panovnice a panovníci lidí i elfů ji již očekávali. Trpaslíci chyběli, kvůli úspěchu jednání se podrobili Romovu nestydatému požadavku a zdrželi se účasti na jednání. Narmora je později s jeho průběhem seznámí.</p>
<p>Usadila se v Andôkaině překrásném křesle, Rodario si zvolil místo vedle ní a ze všech sil se snažil udělat svým zjevem dojem. „To je můj fámulus Rodario, jehož talentu si Andôkai všimla již před delší dobou, ale z bezpečnostních důvodů tuto informaci tajila,“ představila ho krátce.</p>
<p>Rodario se zvedl a provedl hluboký úklon, nákladný oděv a aristokratické rysy dokázaly necvičené oko bez problémů zaslepit. „Nejsem pouze vynikající mim, to ne, v dohledné době budu svým skromným uměním podporovat Narmoru Hrozivou v boji s Tionovými avatary,“ oznámil přítomným.</p>
<p>„To ti nijak nepomůže,“ skočil mu Romo do květnaté řeči. Zahleděl se na Narmoru. „Ani ty proti nim nic nesvedeš, a dokonce i tvoje učitelka by se vším svým umění selhala.“ Povstal a zamířil do středu místnosti, kde se křížily světelné paprsky z vysokých oken. Jeho mlčenlivý průvodce, velký skoro jako člověk, zůstal sedět a lhostejně sledoval dění v sále.</p>
<p>Princ Mallen z Idoslânu, který právě dosedl na židli, nevěřícně potřásl hlavou. „A ty mi tady chceš namluvit, že tvůj strýc má k dispozici nějaký prostředek proti těm avatarům?“</p>
<p>Romo se uklonil. „Princi Mallene, mám ti od svého strýce vyřídit dotaz, zda se tvoje země stále ještě zelená a vzkvétá, nebo jestli snad tvým vojenským posádkám nechybí lidé, kteří by dokázali zarazit skřety z Toboriboru. Ohně, které planou na místech, kdy bývaly tvoje vesnice, můžeme vidět dokonce i z Černého skaliska.“</p>
<p>„Přestaň s tím samolibým žvaněním,“ zjednávala si Narmora pořádek. „Řekni nám o tom svém návrhu, abychom se i my měli čemu smát.“</p>
<p>Trpaslík otevřel ústa, když se ozvalo hlasité zabušení na dveře.</p>
<p>Poslední zabušení nepřineslo nic dobrého, a tak bylo pro poloalfku těžké zvednout se a jít se podívat, kdo je tentokrát ruší.</p>
<p>„Hrdina od Černého skaliska nás poctil svou návštěvou,“ vyklouzlo Rodariovi nahlas. Po pravdě řečeno, s Tungdilem vůbec nepočítal.</p>
<p>Narmora podala trpaslíkovi ruku a ten ji pevně stiskl.</p>
<p>„Těší mne, že tě vidím, přestože by okolnosti našeho setkání rozhodně mohly být mnohem šťastnější,“ pozdravil ji se širokým úsměvem. Za ním stála dvojčata a jedna velice bledá trpaslice s bílými vlasy a rudýma očima. „Jmenuje se Myrmianda Alabastrová a je to moje manželka,“ vysvětlil Tungdil Narmoře krátce. „Přišel jsem sem z jediného důvodu: smím se jménem všech dětí kováře zúčastnit těchto porad?“ požádal ji.</p>
<p>„Nikdy!“ vykřikl Romo a přistoupil k němu, obličej zkroucený vztekem. Tetování na jeho vrásčité tváři vypadalo ještě temněji než obvykle. „On je…“</p>
<p>„…potomek Lorimbura,“ připomněl mu Tungdil a pozvedl sekeru, kterou držel v pravici. „Pokud mi byl tvůj požadavek tlumočen správně, nechal jsi vyhodit všechny ostatní kmeny, ale svůj vlastní ne.“ Postavil zbraň na zem, a když hlava sekery dopadla na mramor, ozvala se hlasitá rána. „Buď spolu se mnou odejdeš ze sálu i ty a tvůj průvodce, nebo mi nebudeš bránit, abych zde zůstal.“ Rozvážně se díval do bodavých očí trpaslíka, který na něho rozzuřeně civěl. „Dobrá, považuju tvoje mlčení za souhlas.“ Vybral si židli, na které původně seděl Gandogar. „Pokračuj, Romo. Velmi rád bych slyšel, jaká moc dokáže avatarům vzdorovat.“</p>
<p>Mallen na něho kývl, nedokázal skrýt, jak ho jeho výstup s Romem pobavil, a i ostatní královny a králové se až na Belletaina radovali z Romovy první porážky a doufali, že brzy budou následovat další.</p>
<p>Romo Ocelové srdce se mezitím s nastalou situací vyrovnal. „Aha, vidím, že u sebe nemáš Ohnivou čepel. Pak je asi pravda, že ti ji ukradli alfové, že?“ snažil se přivést Tungdila do rozpaků.</p>
<p>„Půjčil jsem ji jedné alfce. Ona mě chce za každou cenu zabít, a tak mi ji přinese zpátky,“ odpověděl Tungdil ledabyle. „Ale my Ohnivou čepel přece nepotřebujeme, vždyť jsi to sám říkal.“</p>
<p>Mallen se tiše zasmál.</p>
<p>„Ne, my ji nepotřebujeme,“ zaburácel Romo. Zatímco pokračoval v řeči, pomalu se otáčel a řadu po řadě si pozorně prohlížel všechny přítomné. „Můj strýc spatřil znamení na obloze a pochopil je, on tu legendu znal. Nechtěli jsme jen tak pro nic za nic, aby se nám Černé skalisko dostalo do rukou, protože jsme věděli o tajných komůrkách, ve kterých byly uloženy vědomosti našich předků a pouze čekaly na to, až je znovu objevíme,“ přiznal. „A my jsme je našli, celou tu pokladnici vědomostí. Tam stálo psáno, jaké zbraně je zapotřebí na zničení avatarů.“</p>
<p>„Panny,“ zahuhňal Belletain a tupě na trpaslíka civěl. „Nesmí se zapomenout zašpičatit jim hlavy. Pro mě za mě je můžete mít.“</p>
<p>„Ne, dobrý příteli a králi Belletaine, nemusíš obětovat panny,“ prohlásil Romo. „Slyšeli jste, že avatarové jsou vlastně úlomky z těla jednoho boha, které byly vyraženy Vraccasovým žhnoucím kladivem. My jsme Třetí, my kromě sebe sama opovrhujeme vším, co Vraccas stvořil, a proto považujeme i avatary za své nepřátele a nebudeme s nimi mít žádné slitování.“</p>
<p>Královna Wey si odkašlala. „Tak už nám konečně řekni, u Elrie…“</p>
<p>„Ne, já vám nic neřeknu. Musí vám stačit, že víme, jak se můžeme avatarům ubránit. Kdybych vám řekl jak, už byste naši pomoc nepotřebovali a nesplnili byste naše požadavky. Více než tento náznak, který jsem vám právě poskytl, ode mne neuslyšíte.“ Rozčílené hlasy nabývaly na hlasitosti, ale Romo v naprostém klidu čekal, až se shromáždění opět ztiší.</p>
<p>„Co požadujete jako protislužbu?“ Tungdil se předklonil, lehce přimhouřil oči a obával se nejhoršího.</p>
<p>„Nic, co by nebylo nemožné.“ Romo mluvil jenom k Tungdilovi, oči lidí a elfů se na oba napjatě upřely. „Buďto ze Skryté země bez okolků zmizí všichni trpaslíci z kmene Borengarova, Giselbartova, Goïmdilova a Beroïnova, nebo budeme mlčet a nic nepodnikneme. Až tamti odtáhnou pryč, převezmeme ochranu všech průsmyků v hraničních horách. Je nás na to víc než dost.“ Záludně se usmál. „Rozhodnutí teď leží na trpaslících, jen na nich záleží, co se stane se Skrytou zemí.“</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />III</p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>v hlavním městě bývalé</strong></p>
<p><strong>kouzelné říše Lios Nudin, Porista,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec podzimu</strong></p>
<p><image xlink:href="#_16.jpg" />ak to je ta lest Třetích.“ Gandogar pohlédl do ohromených tváří královny a králů trpasličích kmenů. „Vůbec nestojí o otevřený boj, vyštvou nás ze země a porazí nás tímto způsobem.“</p>
<p>Boïndil sevřel ruce v pěst. „Roztrhl bych ho jako žábu, kdybysem moh.“</p>
<p>„To by na věci nic nezměnilo,“ podotkl Tungdil.</p>
<p>„Asi ne, ale <emphasis>mně </emphasis>by to udělalo dobře,“ povzdechl si trpaslík toužebně. „Mám tu správnou náladu, hned bysem se pustil do celý armády sviňuch, vyrval jim vnitřnosti a velkým obloukem je…“</p>
<p>„Buď zticha,“ napomenul ho Boëndal. „My přemýšlíme, na rozdíl od tebe.“</p>
<p>Gandogar a celá delegace trpaslíků seděli kolem stolu v jedné z vedlejších místností paláce, skláněli se nad mapou Skryté země a radili se, jak odpoví na Romův požadavek. Zasedali už déle než čtyři hodiny, ale nikoho nenapadalo žádné rozumné řešení. Ostatní očekávali, že se trpaslíci rozhodnou dříve, než nastane noc, a tma se blížila mílovými kroky.</p>
<p>„Proč nás nechtěl mít u toho jednání, když jim vyřizoval vzkaz svého strýce?“ zeptala se Balyndis ostatních.</p>
<p>Tungdil se na ni podíval, jeho ruka svírala Myřiny prsty, jako by se musel tímto způsobem ujišťovat o její přítomnosti a její lásce, jako kdyby její prsty byly záchranným lanem v temné jámě. Pro vlastní klid si říkal, že už ke kovářce, jejíž ruku pro změnu svíral Glaïmbar, nic necítí. <emphasis>Vypadá dobře. </emphasis>Za zrádně rychlé bušení v jeho hrudi mohlo rozrušení a vztek na Roma a všechny Třetí, kteří využívali zoufalou situaci Skryté země pro vlastní účely. Alespoň si to tak namlouval.</p>
<p>„Myslím si, že chtěl lidi a elfy nejdříve nějak uchlácholit a podat jim tu nabídku ve stravitelné podobě, bez nepříjemných výkřiků a přerušování a my bychom se o tom dověděli od Narmory až se zpožděním,“ usuzoval jednoruký Balendilín. „Že se tam objevíš ty, s tím on ani ti, kteří ho tam poslali, rozhodně nepočítali.“</p>
<p>„To je pro nás dobře,“ prohlásil Pruďas přesvědčeně a osahal si vous, jestli je v něm dost tuku. Po pečínce zůstalo dostatečné množství omáčky, kterou si neustálým třetím vtíral do chlupů. Pach masa, který ho obklopoval, mu nijak nevadil.</p>
<p>„Dobře? Zatím tomu ještě nevěřím. Dostalo se nám bolestné zkušenosti, že jsme Lorimbase trestuhodně ignorovali. Když ho srovnám se zlem, které šířil Bislipur, tak Lorimbas je ještě stokrát horší,“ komentoval velkokrál ztrápeně jejich situaci a podepřel si hlavu, na níž mu královská koruna jakoby víc a víc těžkla. „Nerad to přiznávám, ale jestli vás rychle nenapadne nic lepšího než mě,“ jeho oči putovaly k Balendilínovi, „tak mně nezbude nic jiného než požádat Vraccase o milost a o shovívavost a vám budu muset nařídit, aby každý kmen, jeden jako druhý, odtáhl do Země za horami.“</p>
<p>„Nikdy!“ protestoval Boïndil hlasitě a udeřil pěstí do stolu. „To by pak Třetí vyhráli a my bysme…“</p>
<p>„…zachránili Skrytou zemi před Tionovými avatary,“ dokončil Gandogar nahlas větu tónem, který si vynucoval úctu. „Boïndile Dvojčepeli, já vím, jak se cítíš. I ve mně se všechno vzpírá při představě, že bychom měli Třetím přenechat naše překrásné hory a haly. Ale vzpomeň si na úkol, který jsme dostali od našeho stvořitele Vraccase.“ Postupně se obracel od jednoho ke druhému. „<emphasis>Všichni </emphasis>si na to vzpomeňte! My jsme vyvoleni, abychom chránili obyvatele Skryté země před vším, co by jim mohlo uškodit. Jestliže náš úkol od nás vyžaduje, abychom se kvůli němu obrátili ke své vlasti zády a zabránili tak jejímu zániku, potom je naší povinností tak učinit.“</p>
<p>Po velkokrálových slovech zavládlo v místnosti ticho. Trpaslíci zoufale hledali nějaké jiné řešení.</p>
<p>„Co by se stalo, kdybychom rychle vytáhli na Třetí a donutili je, aby tu zbraň vydali?“ nadhodila královna Xamtys.</p>
<p>Balendilín její myšlenku zamítl. „Černé hory nikdo z nás pořádně nezná. Já tam neznám ani jednu bezpečnou cestu nebo průsmyk. Samotné přípravy na takové tažení by trvaly moc dlouho a náš překvapivý útok by je nijak nezaskočil, ani kdyby nám lidé a elfové přišli na pomoc. A kromě toho pořád ještě sedí v Černém skalisku a mohli by nám odtamtud vpadnout do zad.“</p>
<p>„Z jejich pohledu si pro svůj plán vybrali naprosto dokonalý okamžik.“ Tungdil se opřel o opěradlo židle. „Oni nám skoro nedávají žádnou jinou možnost.“</p>
<p>„Skoro?“ Gandogar nastražil uši. „Tungdile Zlatoruký, blíží se chvíle, kdy se podruhé staneš hrdinou?“</p>
<p>„Já ne. Třetí.“</p>
<p>Boëndal a Boïndil si rychle vyměnili pohledy, tušili, co má jejich přítel v úmyslu říct v příštím okamžiku trpaslíkům, kteří seděli kolem něho. Balyndis postřehla pohyby hlav obou bratrů, Pruďas na ni povzbudivě mrkl a dal jí rukou znamení, ať je klidná.</p>
<p>Tungdil si přejel po místě, na kterém se mu zlato vpálilo do kůže, místo se lesklo v záři zapadajícího slunce. „Byl jsem dost dlouho ve Zlatotvrzi, ve městě Svobodných, abych se něco dověděl o těch vypuzených trpaslících. Mezi nimi žijí i ti, kteří kdysi patřili k Lorimburovu kmeni a kteří stejně jako já mají v srdci všechno možné, jenom ne touhu zabíjet jiné trpaslíky.“ Přestože se hrozně moc snažil nepodlehnout pokušení, přece jen se krátce podíval na Glaïmbara. „Ti se v Černých horách vyznají.“</p>
<p>„A většina z nich by určitě byla ochotná nám pomoci. Mohli by nám sloužit jako průvodci,“ přispěchala mu Myr na pomoc a okamžitě toho zalitovala.</p>
<p>Hlavy se k ní otočily, všichni si ji prohlíželi ještě zvědavěji než předtím.</p>
<p>Byla v jejich kruhu zvláštní světlou skvrnou. Trpaslice, která nenosí žádnou zbroj a vůbec nevypadá jako něco, co Vraccas vytesal z kamene, když bychom pominuli její jméno Alabastrová. Dokonce i kdybychom přihlédli k jejímu jménu, pořád ještě nebyl její obraz nějak zvlášť dobrý. Alabastr byl měkký, nebyl stabilní a jen málokdy se k něčemu hodil. Stál hluboko pod úrovní žuly, z níž vytesal božský kovář prvních pět trpaslíků.</p>
<p>„Co si máme myslet o Třetích, to nám právě předvedl Romo, naprosto jednoznačně!“ Byla to právě Balyndis, která tak vyslovila názor, jejž sdílela většina trpaslic a trpaslíků. „To není nic proti tobě, Tungdile. Já jsem ta poslední, která by pochybovala o tvojí loajalitě. Ale já znám velice dobře <emphasis>tebe, </emphasis>a to nemůžu tvrdit o ostatních Třetích.“</p>
<p>„Jedna Třetí je královnou Svobodných,“ dal se Tungdil do vysvětlování, když ucítil, že ho Myr pod stolem potají kopla do kotníku. Tungdil si připomněl její podezření, že královna je možná špiónka, a tak se raději o Sandě dál nezmiňoval.</p>
<p>„A já znám několik dalších, kterým bych svěřila život tak, jak jsem ho svěřila manželovi.“ Už když mluvila, poznala Myr podle odmítavých pohledů mnoha párů očí, že si mohla dech i námahu klidně ušetřit.</p>
<p>„Ne, nechtěl bych, abych byl nucen opírat se o takové spojence,“ zamítl Gandogar Tungdilův a Myřin návrh.</p>
<p>„Velkokráli, připravujeme se tím o výhodu,“ snažil se Balendilín zvrátit misky vah. Rozpoznal, že se jim nabízí příležitost zmařit Lorimbasův záměr. „S nimi v roli zvědů by se nám je podařilo překvapit.“</p>
<p>Tungdil jednorukému trpaslíkovi vděčně pokynul. „Gandogare, dokonce ani ty netušíš, jaké rozměry má podzemní říše vyvržených trpaslíků. Kdybych ti řekl, kolik jich je, nevěřil bys mi.“ Zvedl se, aby svým slovům dodal většího důrazu. „Oni stáli při nás, tam v Šedých horách, když se objevili ti nejhroznější skřeti, jaké jsem kdy viděl. Dva tisíce trpaslic a trpaslíků. Král Gemmil nám je poslal během několika málo slunečních oběhů.“ Zapřísahal Gandogara pohledem. „My je potřebujeme, velkokráli. A je jich opravdu hodně.“</p>
<p>Gandogar sklopil hlavu, zavřel oči a zakryl si obličej rukama. Nebylo zřejmé, jestli se modlí, nebo jestli se pohroužil do sebe, aby dospěl k nějakému rozhodnutí.</p>
<p>Nikdo neřekl ani slovo. Myr stiskla Tungdilovi ruku a zdrženlivě se na něho usmála.</p>
<p>Velkokrál všech trpasličích kmenů se s povzdechem narovnal. „Ustoupíme jim,“ prohlásil klidně.</p>
<p>Boïndil vyrazil pobouřený výkřik. „Bez boje? Dopřejeme Třetím triumf a budeme si hledat nový domov v Zemi za horama?“</p>
<p>„Velkokráli, je to moudré?“ Balendilín se stále ještě nevzdal. „Než opustíme naše hory, bude už nejtvrdší zima, a my máme s sebou ženy a děti. Budeme mít obrovské ztráty, a přitom na nás nebude muset zaútočit ani jedna smečka bestií. A my vůbec netušíme, co nás bude v Zemi za horami čekat. Nebo v mlze.“</p>
<p>„Já vím,“ pronesl Gandogar chraplavě. „Já to moc dobře vím, Balendilíne. Budu oplakávat každičkého trpaslíka a budu se za to muset zodpovídat před Vraccasem, protože já jsem vydal rozkaz, abychom odešli do ledových hor a překonali hřebeny a vrcholky hor.“ Slzy mu stály v očích. „Přesto za sebou zanecháme vlast s vědomím, že bude dále existovat a my se budeme moci jednoho dne vrátit zpět. Není to rozloučení navěky.“</p>
<p>„Takže přece jen válka proti Třetím. Jenom později,“ řekl Jednoruký. „Ta válka bude příšerná. Musíš si uvědomit, že se necháme pobít na našich vlastních hradbách a Třetí nás budou zasypávat šípy, kameny a žhavou struskou, až nikdo z nás nezbude.“ Jeho prst dopadl na mapu a ukázal na Černé hory. „Zatím ještě jsou tam, ještě je můžeme…“</p>
<p>Gandogar se hněvivě zvedl. „Copak mi nebude nikdo naslouchat? Zapomněli jste, jakou funkci zastávám? Je to příliš <emphasis>nebezpečné</emphasis><emphasis>. </emphasis>Zdá se, že nás avataři znají a pozorují, jak dokazuje jejich akce s falešným Djerůnem. Čím dřív je Třetí zadrží, tím líp. Učinil jsem rozhodnutí a říkám, že opustíme Skrytou zemi!“ Udeřil obřadním kladivem o stůl tak prudce, až stůl praskl. „Tungdile,“ obrátil se na něho a celé tělo se mu třáslo, „vrať se ke shromáždění a předej Romovi Ocelovému srdci moje slova.“</p>
<p>Tungdil vstal, uklonil se a spolu s Myr odešel z místnosti. „To není dobré,“ pronesl cestou polohlasem. <emphasis>Když už toho tolik ví, tak proč potom poslali avataři falešného Djerůna h </emphasis><emphasis>Andôkai</emphasis><emphasis>, a ne do Černých hor, aby tam zničil tu zbraň Třetích?</emphasis></p>
<p>„Co není dobré? Že jdou pryč?“</p>
<p>Tungdil se zprudka zastavil, jako kdyby narazil do nějaké neviditelné zdi, popadl trpaslici kolem ramen a vřele ji políbil. Šťastný úsměv na jeho tváři se příliš nehodil k náladě, která ho až do té chvíle provázela.</p>
<p>„Co je?“ zeptala se ho Myr poněkud bez dechu, překvapená jeho vášnivým útokem.</p>
<p>„Později,“ utěšoval ji a poprosil ji, aby počkala přede dveřmi. Rodario mu na jeho zaklepání otevřel a doprovodil na místo.</p>
<p>Romo měl před sebou džbán s pivem, naléval se jím a při tom hlasitě srkal. Jeho průvodce si Tungdila změřil, zarazil se a sklonil hlavu.</p>
<p>„Aha, Gandogarův poslíček,“ zasmál se Romo ponuře a otřel si vousy. „Tak už se tvůj velkokrál rozhodl?“</p>
<p>„Rozhodl se, Romo Ocelové srdce,“ odvětil Tungdil bezvýrazně. „A rozhodl se, že se podrobí podlému vydírání tvého strýce.“ Řadami lidí a elfů prolétlo hlasité zasténání, zčásti se v něm skrývala úleva, zčásti to byl ryzí soucit s trpaslíky, kteří byli krutou lstí vyhnáni pryč. Tungdil se rozkročil před místy, na kterých seděli oba Třetí. „A já slavnostně slibuju, že jestli padne Skrytá země do rukou avatarů, tak vlastnoručně zabiju tebe i tvého strýce,“ dodal. V pravici držel sekeru a ukázal jí na Roma.</p>
<p>Synovce krále Lorimbase Tungdilovo vystupování dostatečně varovalo, aby si z něho nedělal legraci nebo ho nějakým způsobem provokoval. K údivu všech shromážděných se Romo i jeho společník chovali k Tungdilovi s úctou.</p>
<p>„Slyšel jsem tvou zprávu a předám ji strýci. Pokud jde o nás, nic, co by Skryté zemi mohlo uškodit, neprojde žádnou z pěti bran. Žádné bestie, žádní avataři a,“ sáhl po řemdihu, který ležel před ním na stole, „žádní trpaslíci.“ Romo se zvedl, zastrčil si zbraň za opasek a opustil sál. Jeho mlčenlivý průvodce ho následoval a při chůzi vrhl na Tungdila dlouhý pohled. „Za osmdesát slunečních oběhů začneme s obsazováním říší. Každého trpaslíka, kterého tam najdeme, zabijeme,“ oznámil Romo a hodil na zem ruličku pergamenu. „Tady stojí, co si smíte vzít s sebou a co bude náležet nám. Začneme na severovýchodě. Ať si Gandogar pospíší.“</p>
<p>Vyšli ven z haly, jejich rozložité postavy byly menší a menší, až je na konci arkádové chodby pohltily stíny. Řinčení jejich podivných zbrojí však bylo slyšet ještě dlouho poté.</p>
<p>Trpaslíci s Gandogarem v čele se vrátili zpět do místnosti, když jim předal Rodario zprávu, že Romo a jeho tělesný strážce už nejsou v síni.</p>
<p>„Příšerný den,“ prohlásil princ Mallen smutně, přišel k nim a podal jim ruku. „Za záchranu Skryté země se musí zaplatit vyhnáním trpaslíků. Člověk by se nejraději tomu vyhnanství vzepřel a bojoval…“</p>
<p>„Ne,“ odmítl Gandogar. „Než bychom nad Třetími zvítězili, mohlo by být příliš pozdě. My se zase vrátíme, až bude to nebezpečí zažehnáno.“</p>
<p>„A my tu budeme, abychom vám pomohli,“ slíbil Mallen. Kývl velkokráli a cítil k němu nesmírnou úctu. Nebylo třeba ztrácet další slova o velkomyslnosti a ochotě obětovat se pro druhé.</p>
<p>„Jestli Třetí lhali, musejí se obávat mnohem více věcí než tvojí přísahy, Tungdile,“ řekl Liútasil. „My je najdeme rychleji, než se avatarům podaří zničit naše lesy. Jestli teď obelhali všechna naše království, zemřou rukou elfů.“ A ke Gandogarovi prohlásil: „Tvoje jméno a nesobeckost dětí kováře budou od nynějška opěvovány i v písních elfů. V Âlanduru se již nikdo neodváží hovořit o tobě a o potomcích prvních pěti trpaslíků ve zlém.“</p>
<p>Uklonil se hlouběji, než je král povinen uklonit se druhému králi. Všechny vládkyně a vládcové ho napodobili a pak odešli ze síně.</p>
<p>„Budu Třetí doprovázet a ověřím si, jak hodlají ty avatary zadržet,“ slíbila Narmora, než se i ona a Rodario obrátili k odchodu. „Dostanete ode mne zprávu, kdybych narazila na podvod a zradu. Po Tungdilově sekeře a hněvu elfů bude následovat vztek magy, a to, co pak ze Třetích zůstane, budiž poručeno vašim zbraním.“ S těmito slovy se stáhla zpátky do svých soukromých komnat.</p>
<p>Trpasličí delegace se jedna po druhé loučily a z jejich výrazů se dalo vyčíst, že většina z nich se této noci bude utápět v pivu a medovině.</p>
<p>Zůstali už jen Tungdil, dvojčata a Balyndis.</p>
<p>Boïndil si připomněl otázku, kterou zapomněl položit. „Balyndis, jaks vlastně poznala, že tam v tom brnění nevězí Djerůn?“</p>
<p>„Já nezapomínám na žádnou ze svých prací,“ vysvětlovala jim s úsměvem. „A na zbroj, kterou jsem pro něho vyrobila, nebudu moci zapomenout nikdy. Rytiny a leptané prvky na jeho hrudním pancíři nepocházely z mé ruky, byly to napodobeniny. Sice dobré, ale ne dost dobré. Bohužel jsem to rozpoznala příliš pozdě,“ připustila sklíčeně. Trpaslice přišla váhavě k Tungdilovi a objala ho. „Přeji tobě a tvojí manželce všechno nejlepší, vždy dost žhavého uhlí ve výhni a hrnec zlata pod postelí, Tungdile Zlatoruký,“ řekla stísněně. „My už se asi sotvakdy uvidíme, předpokládám.“</p>
<p>Tungdil zavřel oči a nasál její vůni. Připadala mu stejně důvěrně známá jako před časem. Teď, když mu stoupala do nosu, si uvědomil, jak moc ji postrádal. Už ji nikdy neucítí.</p>
<p><emphasis>Já ji pořád ještě miluji, </emphasis>pochopil lítostivě, když ji k sobě přivinul a vtiskl polibek na čelo. „Vraccas tě provázej,“ zamumlal, nic víc ze sebe ve zmatku nedostal.</p>
<p>Balyndis se vyděsila, když si v jeho očích přečetla pravdu, a u něho tomu nebylo jinak. Kovářka opětovala jeho city, přestože se od ní v hněvu odvrátil. Tungdil sáhl po její ruce, ale trpaslice se mu vyhnula, potřásla hlavou a rychle se otočila. „Glaïmbar čeká,“ pronesla přidušeným hlasem.</p>
<p>Díval se za ní. Jako už tolikrát. „A já musím k Myr,“ zašeptal.</p>
<p>„Hej, učenej, my jsme taky ještě tady,“ upozornil na sebe svým obvyklým roztomilým způsobem Pruďas. Zkoumavě si přítele prohlížel. „Tak co? Pojď přece s náma. Vezmi Myr a připojte se k nám.“</p>
<p>Boëndal měl neurčitý pocit, že předtím, když jim lidští králové děkovali, zahlédl v Tungdilových očích zrádné zajiskření. „Ty něco plánuješ, že mám pravdu?“</p>
<p>„Možná.“ Položil válečníkovi ruku na rameno. „Ale ty a Pruďas budete první, kteří se o tom doví, až se rozhodnu. Zatím mi k tomu pořád ještě chybí špetka odvahy.“</p>
<p>Boïndil se nedočkavě ušklíbl. „Já jsem to <emphasis>věděl! </emphasis>Vraccas ti poslal jiskřičku, která v tobě znovu roznítí plamen hrdinství. Večery u krbu nejsou nic pro tebe. Můžeš s náma počítat. Rozkopeme celý Černý hory a seberem jim tu zbraň.“ Spolu s bratrem se pustili za Balyndis.</p>
<p>Tungdil kráčel palácem a zmítala jím podivná směsice pochybností, pronikavé bystrosti a víry v úspěch. Samým hloubáním zanedlouho v paláci zabloudil. Rozloučení s kovárkou mu nepřestávalo zaměstnávat hlavu.</p>
<p>Staré rány, o kterých si myslel, že se dávno zahojily, se pod tenoučkou novou kůží nikdy nezacelily, ani balzám v podobě Myr neznamenal opravdové vyléčení, jenom odvedl od jeho bolesti pozornost. Přesto však si i chirurga získala velký kus jeho srdce.</p>
<p><emphasis>Máš na práci jiné věci, </emphasis>napomenul se a tělem mu projelo trhnutí. <emphasis>Vracca</emphasis><emphasis>si, pomoz mi v mém rozhodování. </emphasis>S námahou se mu podařilo zorientovat se v rozlehlém palácovém komplexu. Nakonec znovu našel chodbu před síní s kopulemi na střeše.</p>
<p>V temné boční chodbě rozeznal obrysy tří trpaslíků, jeden byl nesmírně útlý a drobný, oba zbývající byli naopak statní, druhý z nich byl přímo vysokého vzrůstu.</p>
<p><emphasis>To</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> to je Myřin hlas! </emphasis>Tungdil se zastavil a obrátil se zpátky k chodbě. „Haló, Myr. Tys tady taky zabloudila?“ zeptal se zvesela.</p>
<p>Drobnější trpasličí postava hrubě strčila do té větší. Tungdil zaslechl přidušený ženský výkřik, nějaká zbroj a těžký kovový předmět se zachrastěním narazily do stěny. Pak se ozvalo hlasité plesknutí.</p>
<p>V Tungdilovi se probudila duše válečníka a starostlivost manžela. Popadl sekeru a skočil mezi trpaslíky, kteří dotírali na Myr. „Zpátky,“ houkl na ně vztekle a v tom uviděl, že na levé půlce chirurgina obličeje zejí hluboké řezné rány. Řinula se z nich rudá krev a stékala jí po bílé pokožce. Od tohoto momentu považoval Tungdil tuto záležitost za ryze osobní věc.</p>
<p>Romo držel v ruce dvě tlusté knihy, druhou rukou již mezitím sahal po řemdihu. Na klouby jeho železné rukavice se přilepila Myřina krev. „Mám to potěšení, že budu moct zabít hrdinu Skryté země?“ zachichotal se trpaslík. Hodil oba folianty svému průvodci. „Tu máš, Salfalure. Zanes je mému strýci. Určitě už na ně toužebně čeká.“</p>
<p><emphasis>Salfalur! To je vrah mých rodičů! </emphasis>Tungdil upřeně zíral na Romova společníka, který popadl knihy a dal se na útěk. Tetování učinilo jeho krutý obličej ještě mnohem děsivější, téměř až démonický.</p>
<p>„Ne! Moje poznámky!“ vykřikla Myr, vytrhla od opasku dýku a se smrtelnou odvahou se vrhla proti obrovitému trpaslíkovi. „Ty nedostanete!“</p>
<p>Salfalur počkal, až dýka narazí na jeho zbroj. Špice dýky se s cinknutím ulomila. Potom vrazil trpaslici opancéřovanou pěst přímo do zhmožděného obličeje. Myr odletěla dozadu, jako kdyby dostala ránu kovářským kladivem, narazila o zeď a nehybně se zhroutila na zem. „Romo,“ nařídil Salfalur hlubokým hlasem. „Jdeme. Musíme vypadnout dřív, než se tu objeví ta maga nebo její fámulus.“</p>
<p>„Ne,“ zasmál se Romo. Řetězy a koule jeho řemdihu kroužily s tichým bzučením kolem rukojeti a opisovaly široký kruh. „Odejdu teprve tehdy, až zabiju aspoň jednoho trpaslíka. Bylo by to poprvý, kdy bych se s nima setkal a po mým odchodu nebyl aspoň jeden z nich mrtvej.“</p>
<p>Tungdilův mozek překonal ochromující děs, který mu uštědřilo nalezení vraha a útok na manželku. Právě včas se stačil přikrčit a uhnout koulím, které zasvištěly jeho směrem.</p>
<p>„Až s tebou budu hotový, Romo, tak už nikoho z nás nikdy nezabiješ,“ slíbil mu vztekle. Vrazil trpaslíkovi topůrko sekery do stehna, trhl nahoru a využil setrvačnosti k úderu hlavou sekery.</p>
<p>Romo zaklel a uhnul, odkulhal dozadu a obhlížel si ránu. Jeho obličej se stáhl do děsivého úšklebku. „Ty zemřeš, zrádce naší krve,“ vyřval na Tungdila všechnu svou nenávist, oběma rukama uchopil rukojeť zbraně a začal celou sérii útoků.</p>
<p>Tungdil nedělal nic jiného, než že se vyhýbal koulím, posázeným železnými trny. Prudkosti, s jakou se jimi Romo oháněl, by topůrko sekery neodolalo, přestože ho vyztužil železnými proužky. Prasklo by a on by zůstal zcela bezbrannný.</p>
<p>Koule řemdihu s rachotem narážely do stěn chodby a vylamovaly z nich kusy zdi, Romův vztek a útoky však nebraly konce. Se supěním a kletbami na rtech dorážel na protivníka.</p>
<p>Když Tungdil couval dozadu, zakopl o ležící Myr. Jeho nepozornost byla potrestána hroznou ránou. Jedna železná koule ho zasáhla do paže a druhá ho udeřila přímo do polámaných žeber. Zaúpěl, celý se zkroutil a jenom díky železné vůli udržel sekeru v ruce.</p>
<p>„Cože? Abych tě porazil, na to stačí jenom jedna rána, ty hrdino?“ vysmíval se mu Romo, zakroužil řemdihem nad hlavou a rozmáchl se dalšímu úderu.</p>
<p>Koule zasvištěly a rozlétly se k Tungdilovi.</p>
<p>Ten využil čepele sekery, aby je odrazil. Koule se s rachotem zabořily do dřeva jedněch dveří a prorazily několik latěk. Řetěz se zahákl a ať jím Třetí trhal sebevíc, vězela zbraň pevně ve dveřích.</p>
<p>„Kolik toho sneseš?“ vyzvídal Tungdil a jednou rukou se sekerou rozmáchl a zaútočil Romovi na břicho. Čepel protnula železo a projela až do masa, z rány vystříkla rudá krev.</p>
<p>Místo toho, aby ucouvl, pustil Třetí rukojeť řemdihu, který mu v tu chvíli na nic nebyl, a udeřil protivníka oběma pěstmi současně do obličeje. Tungdil omámeně dopadl na zem. Víčka mu natekla, krev z tržné rány nad pravým obočím měla za následek, že nic neviděl.</p>
<p>Romo si vytrhl sekeru z těla a popadl ji. „Snesu víc než ty!“ vykřikl v odpověď a rozmáchl se k další ráně.</p>
<p>Najednou se však celý koupal v plamenech.</p>
<p>„Tak poznej mou moc!“ zaslechl Tungdil, jak s přehnanou hlasitostí volá čísi mužský hlas. Přeletěl nad ním další proud plamenů a podruhé Roma zahalil.</p>
<p>Vousy a vlasy mu vzplály a shořely, černá kůže v obličeji popraskala. Chodbu naplnil páchnoucí kouř.</p>
<p>Romo se ani nepokusil uhasit plameny, které ho stravovaly. Udělal krok vpřed a udeřil sekerou po Tungdilovi, když v tom se na něho zezadu vrhla nějaká postava a její útok srazil Romovu ránu bokem. Sekera narazila na zem, až z ní jiskry lítaly. Dopadla na šířku dlaně vedle trpaslíka, který ležel na podlaze.</p>
<p>Romo zavrčel a setřásl útočníka ze zad.</p>
<p>„Ohó, tady je nějakej Třetí, toho musím zabít!“ vykřikl Pruďas hlasité. Zafuněl, hbitě se prosmýkl kolem Tungdila a chystal se dát Romovi okusit chuť obou svých sekyr.</p>
<p>„Počkej,“ zadržel ho Tungdil. Zvedl se do výše a vytáhl řemdih z roztříštěných dveří. „Ten patří mně.“</p>
<p>První ránu ještě Romo odvrátil, ale tou následující zasáhl krk, hruď a hlavu. Romo se omámeně zakymácel, ale nespadl.</p>
<p>Tungdil potřeboval další tři mocné údery, než Lorimbasův synovec dopadl mrtvý na zem. <emphasis>Ve tvém případě jsem rád, že jsem zabil trpaslíka, </emphasis>pomyslel si a lhostejně odhodil řemdih na poraženého soupeře.</p>
<p>„To nic nebylo. Zraněnej a připálenej na uhel, to není žádná výzva,“ stěžoval si Pruďas zklamaně. „Kde je ten druhej? Ten tlusťoch? Ten by mi akorát přišel vhod.“</p>
<p>Boëndal se s Tungdilem a Rodariem, který předstíral kouzlícího fámula, ujali Myr, ležící v bezvědomí na studených kamenných deskách.</p>
<p>Tungdil ji i přesto, že ho všechno bolelo, odnesl do pokoje a staral se o její rány, dokud se neobjevila Narmora a neošetřila ji pomocí magie. Na Myřině bílé kůži nezůstala žádná jizva, dokonce i stříbřitě bílé chloupky stály rovně, jako by nikdy nic neutrpěly.</p>
<p>Potom Narmora obšťastnila léčivou mocí i Tungdila a zbavila ho zlomených žeber. Trpaslík se zkusil trochu hýbat a pomalu ho všechno přestávalo bolet. „Magie mě pořád ještě dost děsí,“ přiznal se jí.</p>
<p>„Chceš tím říct, že tě <emphasis>moje </emphasis>magie děsí stejně jako ta Andôkaina.“</p>
<p>„Ty taky vyznáváš Samusina, tak jako ona?“</p>
<p>„Neexistuje žádný jiný bůh, který by byl ochoten vyslyšet mé modlitby. Nedělej si s Myr už žádné starosti, do rána bude spát,“ vysvětlila mu Narmora. „Jdi a pomož ostatním s hledáním toho Třetího.“</p>
<p>„Jmenuje se Salfalur,“ s ponurou odhodlaností vyslovil jeho jméno, popadl sekeru a přidal se k oběma dvojčatům, která čekala s Rodariem přede dveřmi. „Děkuji ti za pomoc. Znáš nejrychlejší cestu z města?“ zeptal se mima.</p>
<p>„Já jsem ji sám postavil, můj netrpělivý příteli,“ odvětil Rodario vychloubačně. „No, řekněme, že jsem ji nechal postavit. Podle Furgasových plánů,“ postupně slevoval ze svého tvrzení.</p>
<p>Pruďas nakrabatil čelo. „Tak podle toho seš polír, ne stavitel.“</p>
<p>„Ale stejně se v tom dobře vyznám.“ Shrnul si rukávy róby až ke dlaním, aby lépe ukryl zařízení, s jehož pomocí vytvořil iluzi, že dokáže z dlaní vystřelovat plameny. Alespoň ti lidé a trpaslíci, kteří viděli, jak Roma spálil, se nechali dokonale ošálit a pokládali ho za opravdového fámula.</p>
<p>„Pořád ten samý mág, který si svý hrátky schovává v kapse,“ zašklebil se Boëndal. „Podfuk a kejkle.“</p>
<p>„Ale funguje to,“ trval Rodario uraženě na svém. „Ženy se o mne budou drát. Uctívaný provozovatel divadla, nadaný fámulus a vynikající herec, to vše sloučeno v jedné jediné, neskonale dobře vypadající osobě.“</p>
<p>Boïndil rozjařeně bublal smíchy. „To jo, a jejich manželé tě roztrhají na cucky.“</p>
<p>„Jdeme,“ rozkázal Tungdil, ale proti své vůli se musel usmát. „Na schválnosti není čas.“</p>
<p>„Na schválnosti? Moji drazí…“ Rodario zmlkl a vedl je chodbami paláce, plnými různých koutů.</p>
<p>Porista se té noci nedočkala klidu. Trpaslíci, lidé i elfové prohledávali město, pročesávali trosky a prověřovali kdejaký prázdný dům, ale po Salfalurovi nebylo nikde ani stopy.</p>
<p>S ním zmizely i chirurginy poznámky o městech Svobodných. Tajný život pod Skrytou zemí se tak před Třetími odkryl do nejmenších podrobností.</p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>v hlavním městě bývalé</strong></p>
<p><strong>kouzelné říše Lios Nudin, Porista,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec podzimu</strong></p>
<p>T</p>
<p>ungdil seděl vedle Myřiny postele, když se drobounká trpaslice probrala z hojivého spánku. Potřebovala nějakou dobu, aby si vzpomněla, co se přihodilo. „Podařilo se vám ho zadržet?“ zeptala se s námahou.</p>
<p>Tungdil potřásl hlavou. „Ne. Zmizel, jako by ho spolkla země.“</p>
<p>„Musíme varovat Gemmila a Svobodné. Třetí teď toho o mém domově vědí skoro všechno.“ Podívala se ke stropu a udeřila rukou o stěnu. „Kdybych jen ty knihy nechala doma. Moje lakota se stala pro mé přátele osudnou.“</p>
<p>„Proč sis ty knihy vlastně vzala s sebou?“</p>
<p>„Papír není levný, a tak jsem chtěla využít prázdných stránek. Měly tam přijít poznámky o všem, co cestou uvidím a zažiji. Já jsem učená a tím jsem zároveň i okem a uchem Zlatotvrze. Na nic podstatného, co někdo řekne, se nesmí zapomenout.“ Opatrně si přejela rukou po místě, kde její čelo narazilo na stěnu. „A tak, jak válečník nikdy necestuje beze zbraně, tak bych já jako učená nikdy nenechala doma svoje knihy.“</p>
<p>Pohladil ji po hebké tváři, přičemž Myr teprve v tu chvíli ucítila, že nemá žádné bolesti a že jí nezůstaly žádné jizvy. Nevěřícně se dotkla obličeje.</p>
<p>„Hledáš tu řeznou ránu? Narmora je maga,“ vysvětlil jí Tungdil s úsměvem. „Spravila mi i moje polámaná žebra.“</p>
<p>„Magie?“ Myr se zaposlouchala do sebe sama, jako kdyby dokázala slyšet něco jako vnitřní hlas, ozvěnu nebo nějaký jiný důkaz působení magie. „Takové síly znám jenom z vyprávění a písemných zpráv,“ vysvětlovala téměř v rozpacích. „Myslela jsem si, že to musím cítit, ale nic tam ve mně není.“</p>
<p>„Já vím. Je to děsivé,“ zašklebil se trpaslík. „Není v naší povaze, abychom něco takového měli rádi.“</p>
<p>Měl radost, že vidí Myr v takovém dobrém stavu. Ani v nejmenším nepochyboval o svém rozhodnutí vstoupit s ní do manželského svazku. Ani jeho stále ještě velice živé city k Balyndis nic nezměnily na opravdové náklonnosti, kterou k chirurze choval. Duševní spřízněnost dvou učených z nich činila dokonalý pár, a kdyby se mu podařilo naučit ji i kovářskému umění, nebylo by absolutně nic, co by jí mohl vyčítat.</p>
<p><emphasis>Až na tu jedinou vadu, a to, že ty vlastně miluješ Balyndis, </emphasis>připomněl mu jeho vnitřní démon zlomyslně.</p>
<p><emphasis>Jen se podívej, </emphasis>odpověděl mu, naklonil se k trpaslici a dal jí pusu.</p>
<p><emphasis>Mě neoklameš, </emphasis>zasmál se démon. <emphasis>Jenom sebe.</emphasis></p>
<p>Myr se na něho nejistě usmála. „Byli na mě moc silní, Tungdile. Čekali v mém pokoji, když jsem se vrátila z procházky, a prohledávali mi tašky. Když jsem vešla dovnitř, praštil mě Romo… jmenuje se přece Romo, že? Ten menší z těch dvou mě srazil k zemi a odvlekl mě s sebou. Cestou jsem se probrala a on mi hrozil, že mě zabije, kdybych se odvážila volat o pomoc. Tys nás tam našel.“</p>
<p>„A tys mi zachránila život,“ odvětil Tungdil. „Nevím, jestli bych bez tvého umění přežil to zranění, které mi tehdy způsobily šípy alfů, když jsme se poprvé setkali. Jakmile se budeš cítit dost silná, vyrazíme,“ rozhodl. „Ještě předtím jsem ale pozval panovníky trpasličích kmenů, abychom si spolu ještě jednou promluvili. Tak si s tím uzdravováním můžeš dát na čas.“</p>
<p>„Z jakého důvodu? Proč jsi je všechny pozval?“ vyptávala se Myr udiveně a vzpřímila se na lůžku. Okamžitě se zapotácela a klesla zpátky na deku. „Mám závrať. To jsou následky toho pádu. Nebo rány do hlavy.“</p>
<p>Tungdil ji pevně přidržel. „Určitě si budeš myslet, že jsem hloupý jako šotek, ale já to považuju za rafinovanou zákeřnou lest.“</p>
<p>„Jakou zákeřnou lest?“ vyptávala se ho téměř vyděšeně.</p>
<p>„Třetích. Myslím si, že o těch avatarech nic nevědí,“ prozradil jí své podezření. „Oni jenom využívají náš strach, aby mohli oslavit to největší vítězství a zabít nás mnohem více, než kolik by se jim kdy podařilo v nějaké válce. Odhaduji, že jestli budeme muset jít mimo cesty, jak po nás žádají, přijde polovina z nás během pochodu přes hory o život. Bude nás tam čekat zima, nejisté stezky a laviny kamení a sněhu.“</p>
<p>„A hlad,“ dodala smutně.</p>
<p>„Jejich požadavky jsou brutální a mají jediný cíl, zavinit smrt nevinných. A my je chceme dodržet, protože vycházíme z toho, že oni jsou ti jediní, kteří mají k dispozici nějaký prostředek proti avatarům.“ Podíval se jí do rudých očí. „Ale Romo lhal a já to můžu dokázat. Jménem svého strýce vodil krále za nos. Jak mi Boëndal říkal, při vší té hrůze si nikdo nevšiml, že Romo mluvil při prvním jednání jenom o nebezpečí ze západu, a ne o avatarech.“</p>
<p>„Kdybych byla vládcem trpaslíků, tak by mě tahle tvoje námitka nijak nepřesvědčila. Romo na to taky mohl prostě jenom zapomenout…“</p>
<p>„Může být. Ale proč pak poslali avataři toho falešného Djerůna proti Andôkai, když tím, kdo má k dispozici zbraň, která je může zadržet, nebo dokonce i zničit, jsou Třetí?“ dodával další argumenty a vítězoslavně se pousmál. „V tomto ohledu jeho výpověď hrozně kulhala, jednou mluvil o tom, že je zadrží, podruhé, že je zničí.“</p>
<p>„Copak to není u takového válečníka jako on jedno a to samé? Alespoň na mě to dělalo takový dojem.“</p>
<p>„Ale moje důkazy sahají ještě dále. Byl naprostý nesmysl, když tvrdil, že nám nemůže nic říct o tom, co je to za zbraň.“</p>
<p>„Možná je tak snadněji sestrojit, že mají strach, že bychom na to mohli přijít sami a překazit jim jejich plán. Nebo to nechtěl prozradit z čiré zlovůle.“</p>
<p>„Ne. Nepodal ani ten nejmenší náznak – žádnou informaci o tom, jestli je to nějaká zbraň nebo předmět, jestli se k tomu potřebuje vrhací zařízení nebo jestli to jsou nějaké runy, které se musejí namalovat na západní bránu,“ trval Tungdil na svém a cítil, že ho Myr nechápe. Jejich rozhovor zněl spíš jako disputace mezi učenci, jako kdyby se dohadovali před soudem.</p>
<p>„Tvoje pochybnosti jsou určitě oprávněné, milovaný. Ale uvaž sám: dají panovníci trpaslíků spíše na tvoje slova, nebo na jeho, která hovoří o jistém zániku Skryté země?“</p>
<p>„Romo taky nic nedokázal a oni na jeho slova přistoupili.“ Tungdil zarputile hájil svůj názor, ale pak zauvažoval. „Aha, rozumím. Lež zní líp.“</p>
<p>„Kdybych byla Gandogarem a musela zvažovat mezi vámi dvěma, přikládala bych větší váhu tvrzení Třetích. Jestli mají pravdu a my dohodu nedodržíme, bude Skrytá země zničena. Tuto vinu bych nechtěla nosit celý život na sobě.“</p>
<p>„A místo toho pošleš tisíce trpaslíků do zkázy, přestože nemůžeš s jistotou vyloučit možnost, že to všechno je jedna obrovská lež?“ vypěnil Tungdil. „To přece nemůžeš myslet vážně, Myr. Uvaž, co by to znamenalo, kdybychom byli vykázáni za hranice. Cestu zpátky do naší vlasti bychom si mohli prorazit jenom násilím nebo lstí a Třetí by se mezitím mohli uchechtat k smrti nad naší hloupostí, s jakou jsme naletěli na jejich fintu.“ Zvedl se. „Alespoň musím Gandogarovi, ostatním králům a náčelníkům klanů předložit tuto druhou možnost k úvaze, ačkoliv chápu tvoje výhrady.“</p>
<p>„Moje výhrady tam určitě uslyšíš ještě jednou.“ Podívala se na něho. „Tungdile, mě se ti nepodařilo přesvědčit.“ Políbila ho na hřbet ruky. „Přeji ti, aby tě Vraccas provázel.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Děkujeme ti, že jsi nás chtěl varovat před podvodem.“</p>
<p>Tungdil hned věděl, co tato úvodní slova znamenají. Gandogar si mohl všechny následující věty ušetřit. <emphasis>Nepodařilo se mi je přesvědčit. </emphasis>Velkokrálovo vysvětlování, které po nich následovalo, už ani pořádně neposlouchal. Shodovalo se s Myřinými námitkami, přesně jak to prorokovala.</p>
<p>Místo toho se díval na tváře králů, královny a jejich společníků. <emphasis>Přemýšlejí, jak mají svým klanům vysvětlit velkokrálův rozkaz. Proč musejí trpaslice a trpaslíci umírat</emphasis><emphasis> – </emphasis><emphasis>a možná jenom kvůli zlomyslnosti Třetích. </emphasis>Uklonil se Gandogarovi, přestože velkokrál ještě hovořil, a usedl na své místo.</p>
<p>Velkokrál mu nedostatek projevené úcty neměl za zlé. „Já vím, že do letopisů našeho národa budu možná zanesen jako ten nejhorší velkokrál všech kmenů, ale Lorimbas mi nedává žádnou jinou možnost. Musíme vlastní blaho podřídit prospěchu národů Skryté země, jak to po nás Vraccas žádá.“ Povstal. „Odcestujeme. Připomeň Gemmilovi, že dohoda platí i pro jeho Svobodné. Teď, když Třetí znají i ta nejtajnější místa Svobodných, budou chtít zaútočit i na ně a obsadit je.“ Pozdravil ho kývnutím ruky a opustil shromáždění. Trpaslíci odcházeli jeden po druhém ven ze sálu.</p>
<p>Tungdil zabořil obličej do dlaní. Přemáhal ho zármutek nad tím, jaký osud čeká jeho národ.</p>
<p>Když se šum kolem něho utišil, pomyslel si, že zůstal v místnosti úplně sám. Tím víc se vyděsil, když mu na rameno dopadla něčí ruka. Složil ruce v klín, podíval se nahoru a díval se do Boëndalova vousatého obličeje.</p>
<p>„Nezoufej si, učený. Mě jsi přesvědčil.“ Ustoupil stranou a udělal místo pro hrstku trpaslíků, kteří měli ve tvářích vytesánu odhodlanost. „Tvoje slova se neminula účinkem, když nezapůsobila u králů a u královny, tak zabrala aspoň u některých trpaslíků, které dojalo, s jakou vřelostí a vnitřním přesvědčením hovoříš.“</p>
<p>Trpaslíci se mu jeden po druhém představili, byly mezi nimi zastoupeny všechny čtyři kmeny.</p>
<p>„A co dál?“ ušklíbl se Boïndil. „Dokážeš si s nima něco počít? Máš ještě ten plán, kterej jsi chtěl původně navrhnout vládcům? Rádi si tě poslechneme.“</p>
<p>„Můj plán?“ Tungdil děkoval Vraccasovi, že nalezl aspoň několik spojenců. „Ne,“ odpověděl pomalu a po obličeji se mu rozlil široký úšklebek, „Myslím, že mě právě napadl nějaký jiný, lepší plán.“</p>
<p>„Aby bylo jasno hned od začátku, Tungdile Zlatoruký,“ pozvedl hlas jeden z trpaslíků, „neudělám nic, co by znamenalo zradu mého krále, klanu nebo mojí rodiny.“</p>
<p>„To tě ctí. Já bych po vás taky nikdy nic takového nežádal.“ Jeho pohled přelétl po řadách přítomných. „To bych raději nařídil svému příteli Pruďasovi, aby mi usekl hlavu.“ Kývl na ně, aby přistoupili blíž. „Ale jedním úkolem vás dneska pověřím, to je jisté. S vaší odvahou a s pomocí božského kováře…“</p>
<p>„…které se nám určitě dostane,“ vmísil se mu do řeči Boïndil.</p>
<p>„…připravíme Třetím jedno ošklivé překvapení.“ A vysvětlil jim, co mají dělat.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Narmora vyskočila z postele, pospíchala chodbou a vřítila se do Furgasovy ložnice. Krátce nato byl u ní i Rodario.</p>
<p>„On vykřikl?“</p>
<p>„Ano,“ odvětila Narmora stručně. „Utíkej a přiveď Myr. Ona pozná, co ho trápí.“ Herec se rozběhl.</p>
<p><emphasis>Ž</emphasis><emphasis>e by už nastal ten pravý čas? Povoluje snad už to kouzlo, kterým tě </emphasis><emphasis>Andôkai</emphasis><emphasis> obestřela? </emphasis>ptala se úzkostlivě a otírala Furgasovi pot z čela a z tváří.</p>
<p>Šátek Furgasovým potem zrůžověl. Do slané kapaliny se vmísila krev, která prosakovala tenoučkými pramínky zpod zavřených víček. <emphasis>Ne. Ještě nejsem dost připravená, abych tě mohla zbavit jedu, který ti </emphasis><emphasis>Andôkai</emphasis><emphasis> podala.</emphasis></p>
<p>Narmora netrpělivě čekala, až chirurga dorazí. Ta za chvíli přišla a spolu s ní i Tungdil.</p>
<p>Myr Furgase důkladně vyšetřila, poslechla si srdce a jak dýchá, prohlédla si v nočníku moč a přičichla ke kůži. „Horečka. Zlá horečka, vyvolaná otravou, aspoň jak se domnívám.“ Podívala se na Narmoru. „Jeho srdce zběsile buší, ctihodná mago. Pracuje rychleji a rychleji, jako hamr, který je poháněný prudce tekoucím potokem a nemá hlídače. Jestli proti tomu něco neuděláte, pukne mu srdce.“</p>
<p>Maga sebou trhla. „Já… hledám nějaké kouzlo a doufala jsem, že bys mu mohla něco namíchat a zmírnit jeho utrpení.“</p>
<p>Myr pozvedla obočí. „Otrava, která vzdoruje vaší moci? To musí být nějaký příšerný jed.“</p>
<p>„Můžeš mu pomoct, nebo ne?“ zeptala se Narmora ostřeji, než zamýšlela. „Uklidni jeho srdce, Myr!“</p>
<p>„Bez toho, že bych věděla, co to byl za jed, to není možné, ctihodná mago,“ zalitovala Myr. „Jeho život leží ve vašich rukách.“ Sbalila nádobíčko a chvíli nerozhodně stála v místnosti, pak Narmora kývla hlavou a oba je s Tungdilem propustila.</p>
<p>Jakmile trpaslíci odešli z ložnice, sáhla maga pod róbu, vytáhla úlomek malachitu a dotkla se ostrých okrajů hran, na nichž ještě lpěla Andôkaina zaschlá krev. <emphasis>Takže se to musí stát. </emphasis>Rozechvělými prsty setřela z úlomku krev, rozhalila róbu a koncentrovala se. Přitom obrátila celou svou magickou pozornost na kámen.</p>
<p>Kámen znenadání začal svítit a zahříval se, byl stále žhavější.</p>
<p><emphasis>Samusine, prosím tě, ochraňuj můj život a ochraňuj i Furgasův život.</emphasis> Přiložila si špičku malachitu na světlou kůži pod hrudní kost. Svaly na rukou se jí napjaly a chystaly se zarazit malachit do těla, stejně jak to svého času provedl Nudin.</p>
<p><emphasis>Vezmi si můj život, jen abys zachoval ten jeho, Samusine. Pak zemřu ráda. </emphasis>Zavřela oči a vrazila si úlomek do masa.</p>
<p>Bolest byla přímo nepopsatelná.</p>
<p>Detonovalo v ní tmavozelené slunce, zalilo ji žhavým ohněm, kyselinou, ledovou vodou, vtrhlo jí do žil, pumpovalo jimi krev až k prasknutí. Těsně předtím, než ji přemohl pocit, že pukne jako přezrálé ovoce, všechno zčistajasna skončilo.</p>
<p>Narmora padla na kolena a vyzvracela na podlahu zelenou tekutinu. Další vlna nevolnosti jí protáhla hrdlem veškerý obsah žaludku jako páchnoucí, mechově zbarvený vývar, proud zvratků zapleskal o zem vedle lůžka, na němž ležel její manžel.</p>
<p>„Kdo jsi?“ zvolal někdo dunivě.</p>
<p>Vykašlala poslední zbytky, podepřela se roztřesenýma rukama a pátravě se rozhlížela hlavou doleva i doprava. „Kdo je tu?“ zasípala.</p>
<p>„Můžu ti ukázat věci a dodat ti síly, jaké před tebou nikdo nikdy neměl,“ zašeptal hlas a Narmora objevila Nudina, který se najednou objevil v rohu místnosti. Stál tam a na tváři měl přátelský úsměv. Na těle měl šaty, které už dávno vyšly z módy.</p>
<p>„Ty? My jsme tě porazili, tam v Černém skalisku!“</p>
<p>„Chtěl bych ti pomoci.“ Před očima se v mžiku proměnil v nafouklého Nôd’onna v tmavě zelené róbě a ušklíbl se na ni. „Udělám z tebe magu, z níž budou mít všichni strach.“ Následovalo jasné zablesknutí a nad Furgasem se vznášela mlžná postava démona, kterého Tungdil zabil v jeskyni v tabulové hoře. „Ubohý člověk. Umírá,“ zašeptal magus. „Ty ho můžeš zachránit. Teď. Protože jsem ti k tomu dal moc.“</p>
<p>Narmora pohlédla do zeleně zářícího světla a musela zavřít oči. Když konečně zase dokázala něco rozeznat, oblak mlhy zmizel a v místnosti vládlo ticho, přerušované pouze Furgasovým nepřetržitým sténáním.</p>
<p><emphasis>To se mi jenom něco zdálo. </emphasis>Místo, kde si do těla zarazila malachit, vypadalo netknuté, nikde nebyla žádná zrádná jizva nebo zející otvor, ze kterého by se linula zelená záře. Pouze osamocená kapka rudé krve mezi prsy dokazovala, co právě udělala.</p>
<p>Furgas hlasitě vykřikl, jeho utrpení se neustále zvyšovalo.</p>
<p>„Jsem u tebe,“ pronesla Narmora slabě, vzepřela se o pelest postele a položila pravou ruku na obvaz na jeho ráně. <emphasis>Teď se ukáže</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>akou moc jsem doopravdy získala.</emphasis></p>
<p>Pomaličku a zřetelně vyslovila první z mnoha zaklínadel, které jí jakoby samo od sebe přišlo na mysl a mělo jejímu milovanému vypudit jed z těla.</p>
<p>Všechno začalo syčením.</p>
<p>Sírově zbarvené výpary stoupaly z klidně spočívajícího těla ke stropu a v letu se rozpouštěly, drobounké žluté kapičky pronikaly kůží, tančily a poskakovaly jako voda na rozžhavené plotně, stékaly dolů a promáčely prostěradlo.</p>
<p>Furgasova hruď se zvedala a klesala stále rychleji, muž zanaříkal.</p>
<p><emphasis>Zabiju ho? </emphasis>Narmora chtěla zděšeně odtáhnout ruku.</p>
<p>„Pokračuj,“ vyzval ji Nudin, stojící vedle ní. „Máš v sobě dost síly, abys ho uzdravila, Narmoro. Brzy ho budeš moci obejmout v náručí!“ Přátelsky se na ni usmál. „Důvěřuj mně a síle kamene. Všechno dobře dopadne. Ty jsi maga.“</p>
<p>Narmora viděla maguse zřetelně před sebou, jako kdyby nikdy nezemřel. „Ty jsi jen vidina,“ pronesla pevným hlasem. „Zmiz!“</p>
<p>Zjevení ukázalo na žlutý obvaz. „Musíš pokračovat dál,“ opakoval Nudin.</p>
<p>Narmora zaměřila pozornost na svého muže, její rozum si odněkud stahoval magické slabiky, sama nevěděla odkud, a rty je vyslovovaly.</p>
<p>Z těla sténajícího Furgase prosáklo ven ještě více jedu, až najednou zmlkl a dlouze se nadechl, pak zůstal zcela tiše a nehybně ležet.</p>
<p>„Furgasi! Ne!“ vykřikla Narmora zděšeně, vrhla se k posteli a vystrašeně ho hladila po tváři. „Co jsem to…“</p>
<p>Muž rozevřel oči, udiveně se podíval ke stropu, všiml si Narmory a nejistě zvedl ruku, aby se dotkl milovaného obličeje. „Ty…“</p>
<p>Narmora zavzlykala, pak se jedním dechem smála i plakala zároveň a pevně ho sevřela v náručí. Furgas se posadil na posteli a pevněji přivinul k sobě. „Zase tě mám,“ vzlykala Narmora. „Na kolenou za to poděkuji Samusinovi.“</p>
<p>Furgas byl celý zmatený, přesto ho něžnost družky těšila. „Vzpomínám si… na to přepadení,“ pronesl s námahou. „Co se stalo potom?“ Políbil její černé vlasy a něžně ji od sebe odsunul. Přitom si všiml, že její nafouklé břicho zmizelo. „To jsem strávil v posteli takovou dlouhou dobu?“ zeptal se polekaně.</p>
<p>„Počkej. Konečně ji uvidíš.“ Narmora pospíchala ven, aby mu přivedla Dorsu.</p>
<p>Opatrně položila maličkou holčičku otci do náručí. Tomu se při pohledu na ten uzlíček vyhrnuly z očí slzy štěstí. „Měla ještě bratříčka, ale ten zemřel při porodu,“ přiznala se mu s vlhkýma očima. Potom mu povyprávěla o onom neblahém dni, kdy se celé neštěstí přihodilo.</p>
<p>Furgas dcerušku pohladil. „Aspoň ona nám zůstala,“ pronesl chraplavě a políbil maličkou hlavičku. „Miluji tě, Narmoro. Miluji vás obě,“ řekl Dorse. „Hodně jsme toho protrpěli, než jsme se dočkali štěstí. To ale bude tím větší.“</p>
<p>Narmora ho dlouze políbila. „Odpočiň si, milovaný. Zítra ti povyprávím, co se mezitím stalo a co nás ještě čeká, aby naše štěstí mohlo trvat věčně. Budeme nutně potřebovat tvoje technické dovednosti.“ Přivinula se k němu. Zdálo se jí, že se v koutě místnosti krátce mihl Nôd’onnův obraz, ale hned zase vybledl.</p>
<p><strong>Skrytá země, Dsôn Balsur,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec podzimu</strong></p>
<p>H</p>
<p>osjep seděl na nejvyšším trámu největšího katapultu, zabíjel poslední hřebík a zkoušel, jestli dodatečná bezpečnostní lana, omotaná kolem dřevěných vzpěr, dobře sedí. Lana byla nezbytně nutná, aby zachytila několikatunový tlak, který musely trámy snášet, když vrhací stroj vykonával svou práci.</p>
<p>Tesař nebyl jediným člověkem, který se vysoko ve vzduchu věnoval svým povinnostem. Všude kolem něho bylo mnoho dalších lidí. Bušili kladivem, připevňovali k sobě trámy, napínali lana nebo hoblovali dřevo, aby z přinesených kmenů, prken a latěk sestavili další vrhací stroje.</p>
<p>Noční přepad, který před několika oběhy alfové provedli, nejenže stál mnoho životů a znovu rozproudil odvěké nepřátelství mezi elfy a trpaslíky, navíc je obral o notnou dávku víry ve vítězství, která se vojákům předtím pevně zabydlela v hlavě – právě až do onoho ničivého útoku. Ten měl za následek, že mnoho vojáků vystoupilo ze služby nebo se prostě tajně odkradlo pryč. Morálka lidí značně klesla.</p>
<p>Hosjep se ocitl v bezprostřední blízkosti říše alfů jen proto, že ho přilákala velkorysá odměna. Na takový plat, k jakému si tady přijde, by jinak potřeboval celý sluneční cyklus. Bez těch peněz by ho k Dsôn Balsuru nedotáhli ani pěti páry koní.</p>
<p>Zamířil pohledem k černému lesu, lemujícímu široký průsek, který do lesa vypálil oheň. Odsud shora viděl, že jsou vzdáleni nanejvýš necelou míli od holé roviny, která se rozkládala za lesem. Jakmile proniknou až tam, nebude už jejich vojsku stát nic v cestě.</p>
<p>Černá pevnost alfů se tyčila jako zlý nádor uprostřed roviny, na níž se tráva opět zbarvila do zelena.</p>
<p><emphasis>Až zničíme poslední alfy, bude na tu krajinu překrásný pohled, </emphasis>pomyslel si tesař a dodával si novou víru v úspěch.</p>
<p>Za pevností se rozprostíral další pruh travnaté nížiny, těsně před obzorem zahlédl něco jako díru, z níž mířila k nebi dlouhá špičatá jehla. Měla barvu kostí a v záři slunce se jasně třpytila. Tam se nacházelo srdce říše alfů, které bylo nutné umlčet.</p>
<p>Hosjep vzal do ruky kladivo a hřebíky a začal se znovu starat o katapult. <emphasis>Mám štěstí, že nemusím jít s vojáky až tam, </emphasis>říkal si v duchu a přitom ho zamrazilo.</p>
<p>Dokud sluneční kotouč neklesl za obzor, bez oddechu šplhal po největším ze všech vrhacích strojů a teprve když se začínalo stmívat, chystal se slézt dolů. Postupoval při tom velice opatrně, protože nikde nebyla žádná bezpečnostní lana nebo záchytné sítě. Jediný špatný krok by znamenal, že se z výšky deseti kroků zřítí na zem.</p>
<p>Všude v ležení, do kterého dorazili noví rekruti, lidé zapalovali velké ohně. Vojáci nakladli do nově vyhloubených okopů kolem stanů hadry, důkladně napuštěné smůlou a térem, a zapálili je. Vytvořili tak kruh plamenů, přes které žádný alf nepronikne, jedině kdyby chtěl riskovat, že si způsobí těžké rány. Hodinu co hodinu přisypávali do okopů více páchnoucí hmoty. Tak zněl rozkaz. Byla tak tuhá, že neprosakovala do hlíny. S dusivým kouřem a zápachem se muži rádi smířili. Ve srovnání se smrtí představovaly mnohem menší zlo.</p>
<p>Hosjep byl spokojený. Vrhací stroje se znovu zvedly do výše a hrozily lesu dlouhými pažemi, sklady oleje a petroleje budou během deseti oběhů slunce kompletně zaplněny. Zdálo se, že jejich vojsko je na tom zase dobře.</p>
<p>Jen kdyby nebylo toho strachu, povídaček a pověr…</p>
<p><emphasis>Je na čase dát si nějaké dobré jídlo a džbánek piva! </emphasis>Hosjep se těšil na slaměnou postel, na níž si unavené údy budou moci odpočinout. Seskočil na vrhací rameno, svažující se šikmo dolů, a chtěl po trámu opatrně sejít až na zem, když si všiml, že se plamen ohně vedle vrhacího stroje zmenšuje a zatahuje zpátky do dřeva.</p>
<p>Hosjep zůstal stát na místě a rozhlížel se kolem sebe.</p>
<p>Nejenom tento oheň se choval nějak podivně. Všechno, co někde hořelo, od svíčky na hrubém stole vojáků až po olejovou lampu ve velitelově stanu, něčím trpělo a ztrácelo jas, až se rázem v ležení rozhostila naprostá tma.</p>
<p>Tesař odnikud neslyšel žádné zvuky. Lidé ztuhli hrůzou, nastražili uši do tmy a modlili se, aby se nikde nic nehýbalo.</p>
<p><emphasis>Nikdy bych nevěřil, že v noci může být taková tma. Dokonce i měsíc a hvězdy se schovávají za mraky. </emphasis>Hosjepovi se zdálo, že snad celé ležení obklopila čerň, která jim znemožňovala dohlédnout třeba jen na ruku před očima.</p>
<p>Koně něco ucítili. Ve strachu hlasitě zaržáli a snažili se utrhnout. Dřevěné sloupky, k nimž byly přivázány otěže, zasténaly a nakonec pod náporem jejich síly nevydržely.</p>
<p>Tesař uslyšel skřípění a praskání, poté se táborem s duněním přehnaly stovky kopyt, strhávaly stany a srážely vojáky k zemi. Stejně jako lidé, ani zvířata skoro nic neviděla a slepě se obrátila opačným směrem, než odkud jejich nosy zavětřily nebezpečí. Hosjep chvílemi cítil, jak se otřásají dřevěné konstrukce vrhacích strojů, když do nich některý z koní narazil.</p>
<p>Prach vířil ve vzduchu až k němu, cítil popel z vyhaslých ohňů. Ohlušující rachot se postupně zklidňoval, koně uprchli a tiše ržáli někde v dálce.</p>
<p>„Nástup,“ vykřikl důstojník, který musel být mimořádně otrlý, a rozkazem překřičel vyděšené volání a bědování zraněných. „Třetí roj ke mně, zformujte se. Kopiníci dopředu…“ Zmlkl a hned nato bylo slyšet pád těla v plné zbroji.</p>
<p>Všichni, kteří stáli poblíž, věděli, co to znamená.</p>
<p>„Pryč odsud!“ zaječel kdosi vyděšeně, odhodil zbraň na zem a rychle se rozběhl k lesu. „Jsou tu v táboře! Jsou tady!“</p>
<p>Hosjep se celým tělem přitiskl k rameni katapultu a doufal, že ve výšce, kde je, mezi svisle se tyčícími dřevěnými pilíři stroje, zůstane skrytý před všemi zraky, i kdyby snad přestala být taková tma.</p>
<p>Lidé kolem něho začali umírat.</p>
<p>Čísi osamocený, táhlý smrtelný výkřik zahájil krvavá jatka a na zvuky, které mu vítr přinášel ze všech koutů ležení, tesař nezapomene po zbytek života.</p>
<p>Zdálo se, že alfové přesně vědí, kde se vojáci nacházejí. Šípy bez ustání bzučely ze všech stran. Jeden zbloudilý šíp zasáhl Hosjepa do nohy, tesař však pevně stiskl zuby, aby se neprozradil bolestným výkřikem.</p>
<p>Řinčení mečů a pronikavý řev vojáků neustávaly. Potom se hustá vrstva mraků protrhla, hvězdy prorazily temnotu a ukázaly Hosjepovi celé to příšerně krveprolití.</p>
<p>Těla vojáků ležela jedno přes druhé a vytvářela tak groteskní koberec, posetý nesčetnými tmavými skvrnami všude tam, kde krev umírajících potřísnila povalující se mrtvoly.</p>
<p>Po tomto koberci se alfové míhali sem tam, neustále hledali, jestli někde někdo nepřežil a nehraje si na mrtvého pod horami ostatních mrtvol v naději, že si tak zachrání život. Alfové je dokázali s naprostou jistotou najít a popravovali je s obzvláštní krutostí.</p>
<p><emphasis>Palandiell, smiluj se nade mnou. Oni všechny pozabíjeli! </emphasis>Hosjep neviděl jediného zabitého alfa. <emphasis>Jak jsi to mohla dopustit? </emphasis>vyčítal patronce se slzami zděšení v očích.</p>
<p>Jakási alfka popojížděla po bojišti rovnou přes mrtvoly, seděla na mohutném býkovi s obrovskýma rohama, které byly stejně jako její hlava zakryty železnou maskou. Z průhledů pro oči prosvítala žhavá rudá záře. Zavolala něco na alfy, stojící poblíž. Někteří z nich začali okamžitě podřezávat mrtvým vojákům hrdla a chytat jejich krev do nádob. Jiní se pustili do vrhacích strojů, natírali je smůlou a polévali zbytkem petroleje.</p>
<p><emphasis>Můžu si vybrat, jestli tady uhořím, nebo jestli mě zabijou, </emphasis>pomyslel si Hosjep v zoufalství. Až začnou plameny šlehat výše, vytrhne si šíp z nohy a vrazí si ho do srdce. <emphasis>Raději ať moje tělo uhoří, než abych jim padl do rukou, </emphasis>rozhodl se.</p>
<p>V tom zvedl býk hlavu a podíval se přímo na něho, jeho zafrkání upozornilo jezdkyni a ta se zahleděla směrem, kam se dívalo zvíře.</p>
<p>Tesař nerozeznal její obličej, byl skryt za maskou přes oči a kusem černé látky. Alfka pozvedla bojovou hůl a něco řekla, jiný alf uchopil luk, zamířil na tesaře a vystřelil.</p>
<p>Šíp zasáhl Hosjepa do levého ramene. Tesař ztratil rovnováhu, zřítil se dolů, narazil na boční vzpěru katapultu a přistál na měkkém koberci z mrtvých těl.</p>
<p>„Pryč! Zmizte, démoni!“ drmolil v slzách a převaloval se ze strany na stranu, jak se snažil vstát. Když se k němu jeden z alfů přiblížil a sklonil se nad ním, aby ho popadl, vytasil tesař meč jednoho ze zabitých vojáků a bez okolků jím bodl. Ostří meče se nepříteli zabořilo hluboko do břicha.</p>
<p>Alf však nezemřel.</p>
<p>Vzpřímil se, uchopil rukojeť meče a vlastníma rukama si vytáhl čepel z těla ven. Z rány se vyřinula černá krev, ale její proud brzy ustal.</p>
<p><emphasis>Ta rána se mu sama zacelila! </emphasis>Hosjep se plazil dozadu, pryč od alfa. <emphasis>Tak proto nemají žádné ztráty</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> Palandiell, co jsme ti udělali, že našim nepřátelům dovoluješ</emphasis><emphasis>…</emphasis></p>
<p>„Člověče,“ oslovila ho alfka. „Tvoji bohové ti byli nakloněni, protože jsi to tady přežil. Vrať se zpátky ke svému králi a podej mu zprávu o tom, cos tu zažil. Vyřiď mu jménem Nesmrtelných, že my neustoupíme. Nabyli jsme nových sil, Tion nám je dopřál a sám jsi viděl, co dokážou.“ Nasměrovala býka těsně k tesaři. „Nebo snad pochybuješ o tom, cos tady viděl?“</p>
<p>„Ne,“ vykřikl muž a couvl ještě víc. „Já to Mallenovi vyřídím.“</p>
<p>„Tak tedy běž.“</p>
<p>A Hosjep se otočil, a navzdory bolestem v noze a v rameni utíkal tak rychle, jak ještě nikdy v životě.</p>
<p>Ondori obrátila býka a vydala nové rozkazy.</p>
<p>Oddíl, který se napil černé vody a vytáhl spolu s ní do bitvy, v této zkoušce obstál. Nikdo z nich nezemřel na rány, které v bitvě utržili. <emphasis>Âlandur</emphasis><emphasis>e, třes se. Brzy tě celý obsadíme a vyhladíme všechna ta Sitaliina stvoření do posledního.</emphasis></p>
<p>Z těl, kterými se její býk brodil, by se daly stvořit překrásné plastiky. A u věže Nesmrtelných bude dost místa pro kosti těch, pro které se nenajde jiné využití.</p>
<p><strong>Skrytá země, království Gauragar,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec podzimu</strong></p>
<p>K</p>
<p>onec podzimu nepřinesl Myr a Tungdilovi nic dobrého. Cestu, kterou museli zvládnout po zemi, absolvovali v hustých provazcích deště.</p>
<p>Trpaslice nedala jinak a sbírala bylinky, aby z nich mohla uvařit vývar, který je ochrání před čerstvým chladem podzimu a před počasím, až jim kapky deště promáčí šaty. Nemohli si dovolit onemocnět a Tungdil důvěřivě polykal jeden pohár za druhým.</p>
<p>Ale chirurga začala s otužovací kůrou příliš pozdě. Tungdila již nemoc dostihla, silně se nachladil a jeho údy zeslábly. Nezbylo jim nic jiného než zastavit se v hostinci, kde na něho čekala suchá postel a střecha nad hlavou, zatímco se zemí proháněla první prudká podzimní bouře.</p>
<p>Hospodská se nestačila divit, jaký podivný párek se to u ní ubytoval. „Uvařím vám silný masový vývar, pane Zlatoruký,“ nabídla mu, když ho uložila pod peřinu. Tungdil cítil seno, kterým byla vycpaná měkká vlněná matrace. „Dole v kuchyni mám spoustu bylinek, které pomáhají proti horečce a kašli.“</p>
<p>„Ohó,“ zaradovala se Myr. „Doprovodím tě. Uvidíme, co se dá pro našeho pacienta dělat.“ Sfoukla všechny svíčky až na jednu, tu postavila do svícnu a umístila ji na malý noční stolek vedle postele. „Trošku se prospi, než ti přinesu ten vývar.“ Políbila ho a obrátila se k odchodu. Na prahu se zastavila a zvláštním pohledem si ho změřila.</p>
<p>Tungdil podřimoval v posteli a pozoroval stíny, které lampa vrhala na nabílené stěny místnosti.</p>
<p>Čím déle se na ty stíny díval, tím děsivějšími se stávaly, braly na sebe podobu bestií, které na něho útočily, zatímco on ležel pod peřinou, nechráněný a beze zbraní. Cítil se podobně vydaný na milost a nemilost jako v mlhách Země za horami.</p>
<p>„Prokleté světlo,“ rozčiloval se a chtěl svíčku zhasnout, ale jeho horečkou zesláblá ruka sáhla vedle.</p>
<p>Svíčka byla ve stojanu zasazena jen volně, stačil maličký otřes a hned se převrhla. Narazila na prkna podlahy, nezhasla, zakoulela se pod postel a tam se od ní vzňala stébla slámy, vyčnívající z matrace.</p>
<p>„Prokleté, zatracené světlo,“ ulevil si znovu Tungdil a chtěl se posadit. Byl však příliš slabý, spadl z postele a musel se dívat, jak se plameny šíří dále.</p>
<p>„Myr,“ zavolal hlasitě. „Myr, hoří.“</p>
<p>Nic se však nestalo.</p>
<p>„Oheň,“ vykřikl a rozkašlal se. Jiskry stoupaly vzhůru, tančily po místnosti a zakládaly nové ohníčky. Horko v místnosti bylo čím dál větší, vzduch stále dusivější. „Oheň,“ zkusil ještě jednou zakřičet. Horečka ho ochromovala, její vinou ležel na hrubé, špinavé podlaze jako bezmocné dítě.</p>
<p>Plameny praskaly stále hlasitěji, požár narostl a hlučel čím dál víc. Pokoj se proměnil v obrovskou pekařskou pec a pomoc si pořád ještě dávala na čas.</p>
<p><emphasis>Vraccasi, má tohleto být můj konec?</emphasis></p>
<p>Konečně někdo rozrazil dveře. Plameny s řevem vzpály ještě výše, rozdmychané průvanem, který se v místnosti vytvořil. „Pane Zlatoruký?“ zavolal nějaký neznámý mužský hlas. „Jste ještě uvnitř?“</p>
<p>„Tady,“ zaskřehotal Tungdil. „Za postelí.“</p>
<p>Do pokoje někdo nalil plné vědro vody, vystříkla až k Tungdilovi a zmáčela mu vousy. Za chviličku se vedle něho objevila jakási postava, kolem hlavy a těla měla přehozenou důkladně promočenou deku. Popadla ho za levou ruku, táhla ho za sebou ven z plamenů a dovlekla ho až na chodbu.</p>
<p>„Tungdile!“ Myr se mu najednou objevila po boku a sklonila se nad ním. Vypadala nesmírně vyděšeně, rozrušeněji než všichni lidé dohromady. A navíc i provinile. „Jak se to jenom mohlo stát?“</p>
<p>„Nedával jsem pozor,“ spíš zašeptal, než promluvil. „To ta svíčka, spadla na zem…“</p>
<p>„Pane Zlatoruký, běžte dolů,“ požádal ho jeden z pomocníků s obličejem zčernalým od sazí. „Potřebujeme místo, abychom mohli uhasit oheň.“</p>
<p>Hostinská a Myr dopravily Tungdila společnými silami po schodech dolů do výčepu. „Tady máte.“ Chirurga vtiskla ženě do ruky zlaťák. „To je pro tebe a tvého muže, protože bez vás by určitě uhořel.“ Ukázala na hustá oblaka kouře. „A co se týká škod, nedělej si starosti, ty ti uhradíme taky.“ Žena jí poděkovala a pospíchala nahoru pomoci při hašení požáru.</p>
<p>„A teď k tobě, Tungdile Zlatoruký. Jednou tě nechám na chvilku samotného a ty hned zapálíš postel,“ vynadala mu a pak ho sevřela v náručí. „Takhle nás oba vyděsit!“ <emphasis>Taková hrůza, ale vnesla mi do srdce jistotu.</emphasis></p>
<p>„Kde jsi byla?“ zeptal se jí Tungdil a natáhl k ní ukoptěné ruce.</p>
<p>„Připravovala jsem vývar z bylinek. Děvečka řinčela v kuchyni s hrnci tak hlasitě, že jsme si ohně všimly, teprve až nás hostinský zavolal.“ Vzlykla a skryla hlavu na prsou. „Odpočiň si a uzdrav se,“ pronesla v slzách. „Už tě nikdy nenechám samotného. Už nikdy.“ <emphasis>Jsi pro mě to nejdražší. Nikdy bych si neodpustila, kdybys zemřel. Mám štěstí, že mi srdce otevřelo oči. </emphasis>Něžně ho kolébala na prsou.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />IV</p>
<p><strong>Skrytá země, království Gauragar,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, konec podzimu</strong></p>
<p><image xlink:href="#_17.jpg" />brovského požáru, který by vše zničil, zůstal hostinec ušetřen. Obětí plamenů se stal jen Tungdilův pokoj a některé části střechy.</p>
<p>Když si tam Tungdil dva oběhy slunce odpočinul, cítil se díky bylinkám a chutné masové polévce natolik zdravý, že mohl pokračovat v cestě do Zlatotvrze. Myr je zavedla k tajnému vstupu do tunelů a po rychlé jízdě brzy opět dorazili do města Svobodných.</p>
<p>Neztráceli čas a šli rovnou do pevnosti. Tam vyhledali Gemmila a povyprávěli mu o všem, co se v Poristě přihodilo.</p>
<p>Gemmil nebyl sám, po boku mu seděla Sanda Ohnivá. Zdálo se, že když Tungdila spatřila, pocítila velkou úlevu. Ale čím více si toho museli s mužem vyslechnout, tím zachmuřenější byly jejich obličeje. Sandin pohled stále častěji spočíval na chirurze, ale Myr buďto její nepřátelský postoj nevnímala, nebo ho nechávala bez povšimnutí.</p>
<p>„Jak to tak vypadá, je Zlatotvrz ve velkém nebezpečí,“ prohlásil Gemmil. „Jestli odsud dobrovolně neodejdeme, zaútočí na nás.“</p>
<p>„Mám ti Glaïmbarovým jménem nabídnout, že Svobodní mohou odtáhnout Kamennou bránou spolu s Pátými,“ vyřizoval Tungdil další část poselství. „Vy jste již jeho kmeni prokázali neocenitelné služby, nyní vám to chtějí touto nabídkou zčásti splatit, protože dluh, který vůči vám má, je nesrovnatelně větší.“</p>
<p>Gemmil velice dobře postřehl, že Tungdil za prvé nemluvil s naprostou přesvědčivostí, za druhé zcela jasně neřekl „můj kmen“. Možná k tomu došlo nevědomky, ale jakmile hrdina od Černého skaliska splnil slib, že přivede do Šedých hor nový život, přestal se ve skutečnosti za jednoho z Pátých považovat.</p>
<p>„Ty si nemyslíš, že bychom měli odejít, že?“ zeptal se ho bez okolků.</p>
<p>„Ne,“ přiznal se Tungdil naprosto otevřeně a vysvětlil králi důvody, tak jak je vyložil shromáždění vládců trpasličích říší.</p>
<p>Tentokrát s námitkami dosáhl většího úspěchu. „Tvoje úvahy dávají smysl,“ připustil Gemmil. „Ale co chceš proti té lsti Třetích podniknout a nevystavit se přitom možným výčitkám, žes vydal Skrytou zemi napospas zkáze?“</p>
<p>„Chci poprosit Svobodné, aby mě v mém záměru podpořili,“ odpověděl Tungdil bez vytáčení. „Když uzavíráš nějaký obchod, při kterém jde o hodně peněz, zaplatil bys bez toho, že by sis zboží předem prohlédl? Znáš někoho, kdo kupuje diamanty v pytli?“ Viděl, jak král potřásá hlavou. „Copak by nebylo víc než správné, abychom zemi neopustili dřív, než budeme mít jistotu, že Třetí slíbenou zbraň skutečně vlastní a že ta zbraň bude proti avatarům opravdu k něčemu dobrá? Kdyby totiž <emphasis>nebyla k ničemu, </emphasis>byla by naše vlast jistojistě odsouzena k zániku. Třetí by avatary v žádném případě nezadrželi.“</p>
<p>Gemmil pohlédl na Sandu. „Co si o tom myslíš ty?“</p>
<p>„Podle trpasličích měřítek ještě nejsem z Černých hor dlouho pryč a musela bych si pamatovat, kdyby někdo někdy mluvil o nějakých záznamech, uložených v Černém skalisku,“ odpověděla královna uvážlivě. „Ta hora pro nás znamenala hodně, je to místo našich předků, ale o skrytých tajemstvích nic nevím. Taky se divím, jak se to vlastně Lorimbas chová.“</p>
<p>„No ale stejně už od té doby, kdy jsi od svého kmene odešla, uplynulo několik cyklů,“ oponovala jí nečekaně Myr. „Kdo ví, co se tam mezitím přihodilo? Považme jen, kolik věcí se udalo během jediného slunečního cyklu. Já bych na tvůj názor nespoléhala, Sando,“ trestala královnu neskrývaným opovržením. „Buď opatrný, Gemmile. Právě tak je možné, že Lorimbas nelže a opravdu nějakou takovou zbraň vlastní.“</p>
<p>Tungdila se zmocnil pocit, že se ho Myr snaží nějak obelstít. „O čem to tu mluvíš, Myr? Ty jsi proti mně?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděla chirurga chlácholivě a uchopila ho za ruku. „Nejsem proti tobě. Jsem proti přehnané odvaze a přílišné srdnatosti. Obojí sice k opravdovému hrdinovi patří, ale mnoha jiným to může přinést zkázu.“ Stiskla Tungdilovi prsty. „Považuj mne v naší malé diskuzi za hlas rozumu. Až konečně dospějete k nějakému rozhodnutí, pro mě za mě i proti hlasu rozumu, budu ti stát po boku bez ohledu na to, co budeš mít v plánu.“</p>
<p>„A uvaž ještě jednu věc, Tungdile.“ Sanda ukázala na sebe. „Chceš sdílet stejný osud jako já? Postavil by ses tím proti svému velkokráli, a dokonce i pro takového hrdinu, jakým jsi, by za to následoval trest. Stal by se z tebe vyvrženec. S ohledem na situaci a možné následky, které by z tvého jednání mohly vyplynout, by tvoji neposlušnost hodnotili jako mnohem závažnější než nějaké obyčejné porušení pravidel kmene a klanu.“ Krátce se zarazila. „Možná se nikdy nebudeš smět vrátit k Pátým. Je ti to jasné?“</p>
<p>Tungdil pohlédl na Myr a usmál se. „Od té doby, co jsem u vás, se mi zdá, že patřím přesně sem na toto místo. Jsem obklopen trpaslíky, kteří jsou si vědomi svých tradic, ale nenechávají se jimi ovládnout a vedou svobodný život. Zde jsem železně spojil své srdce se srdcem jedné trpaslice.“</p>
<p>Přestože jeho slova nesvědčila o tom, že by jím zmítaly nějaké vnitřní pochybnosti, vznášel se nad nimi obraz Balyndis. <emphasis>Ona se rozhodla, já jsem se také musel rozhodnout, </emphasis>bránil se před vnitřním démonem, aby mu zabránil pronést jeho názor, i když se ho na něj nikdo neptal.</p>
<p><emphasis>Mě neošulíš, </emphasis>zaslechl, jak se tam uvnitř stejně chichotá.</p>
<p>„Protože si jsi jistý tím, co máš v úmyslu, vysvětli mi podrobnosti svého plánu,“ požádal ho Gemmil. „Je na čase, aby Svobodní přispěli svým dílem k ochraně Skryté země.“</p>
<p>A Tungdil mu svůj záměr vyložil.</p>
<p><strong>Skrytá země, království Prvních,</strong></p>
<p><strong>východní strana Rudých hor,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, počátek zimy</strong></p>
<p>O</p>
<p>pět začalo sněžit. Sněhové vločky se snášely na devět věží a obě hradby Východního Železníku, které První během nesmírně krátké doby znovu postavili.</p>
<p>Každá, i ta sebemenší ruka přispěla svou troškou k dílu, dokud nebyly trosky odklizeny a kameny pevně navázány jeden na druhý. Dokonce i v soutěsce, vedoucí ke vchodu do říše Prvních, se opět tyčilo pět původních valů.</p>
<p>Inženýři se poučili z chyb předků a propočetli odolnost hradeb tak, že ve srovnání s minulou zimou bylo zapotřebí trojnásobné váhy sněhu, aby se stavby se svými věžemi a mosty ocitly v nebezpečí zřícení.</p>
<p>Nahoře ve svahu postavili trpaslíci zábrany proti lavinám. Tlusté kamenné klíny a příčné čedičové náspy včas zachytí bílou smrt, aby je nemohla opětně přepadnout.</p>
<p>To, co vzdorovalo sněhu a ledu, odolalo i Lorimbasovi Ocelovému srdci a zástupu jeho trpaslíků, kteří se seřadili před zamčenou bránou první hradby u vstupu do soutěsky.</p>
<p>Salfalur stál před bránou a hledal mechanismus, kterým by ji otevřel, v kamenných dveřích však objevil pouze prázdné místo tam, kde byly kdysi umístěny runy, jimiž se návštěvníkovi poskytovala možnost vstupu. Návštěvníkovi, jehož trpaslíci Prvních považovali za přítele.</p>
<p>„Nic,“ zavolal na Lorimbase, který se stejně jako všichni trpaslíci z jeho vojska chránil před třeskutým mrazem huňatým vlněným kabátem, šálou a rukavicemi. Lorimbas měl jako panovník kolem ramen kožešinu, na hlavě mu seděla královská helma. „Brána je pevně zavřená. Budeme přes ni muset přelézt.“</p>
<p>„Prokletá banda,“ láteřil Lorimbas a jeho hlas se odrážel od stěn soutěsky. „Ztížili nám to, jak jen mohli.“</p>
<p>Salfalur se k němu vrátil, těžký, svalnatý válečník se bořil hluboko do sněhu. „Ve skutečnosti nám tím v ničem nezabrání. Bude prostě jenom trvat déle, než budeme moct nazývat Xamtysinu tvrz naší pevností,“ povolal dopředu několik vojáků, vybavených lany a vrhacími háky.</p>
<p>Takovéto nástroje sice nepatřily k základní výbavě trpasličího vojska, navíc žádný trpaslík nešplhá rád po laně, ale zprávy ze severu a ze severovýchodu připravily válečného mistra na hrozící těžkosti.</p>
<p>V obou případech stály jednotky, které se měly zmocnit říše Pátých a Čtvrtých, před pevně zavřenými vchody. Přístupy do vnitřních prostor byly několikanásobně zajištěny, takže ani myška by tam nedokázala najít skulinku.</p>
<p>„První se zachovali úplně stejně jako ostatní, o to se vsadím,“ zamumlal Lorimbas rozčíleně. Už dlouho počítal s tím, že podobné hlášení dojde i z jihu, z říše Druhých. Nic nedokázalo trpaslíka víc rozčílit, než když vám někdo ukradne rozžhavené železo z kovadliny těsně před posledním úderem kladiva. Lorimbase ještě více přiváděla k zuřivosti skutečnost, že nikde nemohl najít žádné trpaslíky, na nichž by si mohl vybít vztek.</p>
<p>„Zavolal bych na tebe: Vraccas nechť vede tvou paži a tvoje kladivo, ale, jak je známo, nepřikládáš požehnání božského kováře žádnou cenu,“ zaznělo hlasité překvapivé přivítání, které, jak se zdálo, právě přišlo odněkud ze samotných hor. Na hrazení, přímo nad bránou, se nyní objevil trpaslík. „Proto jednoduše říkám: buď pozdraven, králi Lorimbasi Ocelové srdce z klanu Drtičů kamene z kmene Třetích.“</p>
<p>Salfalur dal Lorimbasovi úsečné znamení, okamžitě poznal, kdo na ně volá. Panovník Třetích sevřel ruce v pěst. „Tak ty jsi Tungdil Zlatoruký, vrah mého synovce,“ promluvil.</p>
<p>„Který usiloval o život mé manželky,“ odvětil Tungdil. „Sám si zvolil osud, zeptej se Lotroburova vraha po svém boku.“</p>
<p>„Vykuchám tě zaživa,“ vykřikl Lorimbas a vytáhl sekeru.</p>
<p>„Jenom si to zkus, ale stejně nebudeš mít úspěch. Nebo snad vidíš, že se tvým řevem otevírají brány Železníka?“ zasmál se Tungdil, opřel se rukama o hradby a dal zřetelně najevo, že v té pozici, v jaké je, má nad králem převahu. „Jen si řvi, tím křikem akorát přilákáš bílou smrt. Ta se svalí až na dno soutěsky, přesně tam, kde stojíš a hulákáš jako skřet, který přišel o všechny chlupy.“ Zvedl pohled nahoru a předstíral, že se rozhlíží, že se dívá do velké dálky. „Proč přicházíš s tolika válečníky, máš snad strach z hor? Kolik jich tak může být? Pět tisíc? A kde je ta zbraň proti avatarům, kterou jsi slíbil lidem a elfům?“</p>
<p>„To se tě vůbec netýká! Vypadni z mojí pevnosti!“</p>
<p>„Protože vím, jak se otevírá, tak je to asi moje pevnost, Lorimbasi. Nepozvu tě dovnitř dříve, než nám onu zbraň ukážeš a vysvětlíš, jak funguje.“</p>
<p>Vládce Třetích na něho namířil sekerou. „Tys to všechno vymyslel a zosnoval! Porušils tím dohodu a Gandogarovo slovo,“ vztekal se král. „Králové tě…“</p>
<p>„Já jsem Třetí,“ vpadl mu Tungdil do řeči, Lorimbas na něho neudělal žádný dojem. „Na tos zapomněl?“ Teď zvedl sekeru i Tungdil a ukázal na Salfalura. „Zeptej se jeho, když nechceš věřit mně. On zabil mého otce i moji matku, mě shodil do propasti, ale díky Vraccasově ruce jsem se zachránil a dnes stojím před vámi, abych vám zabránil ve zradě Skryté země.“ Tungdil uchopil zbraň oběma rukama a najednou se vzpřímil. Stál nahoře jako strážce. „Tak tedy, Lorimbasi, kde je ta zbraň?“</p>
<p>Salfalur dal znamení trpaslíkům s vrhacími háky a ti se vydali před hradbu.</p>
<p>Tungdil se ušklíbl. „To je tak jednoduché porazit avatary? Potřebujeme k tomu jenom trpaslíky s lany a železy na šplhání? Ale jestli se chcete pokusit dostat dovnitř,“ po jeho levé ruce se objevil Boïndil, po pravé ruce Boëndal, oba drželi v rukou zbraně, byli připraveni k boji a neměli náladu na žerty, „buďte varováni: já nejsem sám.“</p>
<p>„Tentokrát je to ale zrada a porušení dohody,“ poznamenal Salfalur. „Já je oba dva znám, ti patří ke Druhým.“</p>
<p>„Ne,“ odporoval Pruďas s požitkem, sekery se mu bez ustání točily v rukou, jako kdyby se nemohly dočkat, kdy už je konečně pozvedne proti nějakému protivníkovi. „Už k nim nepatříme. Zřekli jsme se jich, tlusťochu.“</p>
<p>Do Lorimbasova zorného pole vstoupil Gemmil. „Oni teď patří k nám, ke Svobodným.“</p>
<p>Na jeho pokyn se cimbuří prvního ochozu zaplnilo trpaslíky, kteří třímali štíty, koule, sekery a jiné zbraně. Tu a tam navršili na cimbuří velké kusy skály, aby je mohli v případě útoku svrhávat na protivníky.</p>
<p>„Na tomto valu a na zemi za hradbami čekají bojovníci ze Zlatotvrze, za nimi jsou válečníci z Drahokamova a mnoho dalších. Jestli chceš vkročit po mostě do říše Prvních, budeš muset překonat deset tisíc trpaslíků, pět valů, Východní Železník s jeho dvěma pevnostními hradbami a devíti věžemi.“</p>
<p>„A mě.“ Narmora vystoupila na ochoz, přes róbu měla přehozený rudý plášť.</p>
<p>„A mě, Neuvěřitelného Rodaria,“ zvolal mim nadneseně a dával si záležet, aby v kostýmu maguse, vytvořeném s bohatou fantazií, zapůsobil co nejlepším dojmem, „vybaveného téměř stejně děsivou mocí magie, jakou vládne moje mentorka, Narmora Hrozivá.“</p>
<p>Tungdil zavířil sekerou. „Tak, můj milý Lorimbasi, můžeš zaútočit, nebo si všechno sobě i svým válečníkům ušetřit – kamenné koule a šípy z kuší, magické útoky, kterým nemáte jak čelit. Prostě nám ukaž tu zbraň proti avatarům a vysvětli nám, na jakém principu pracuje.“</p>
<p>Král přelétl pohledem celé to množství tváří za vysokým valem. „Nemáme ji u sebe,“ odpověděl mrzutě. „Nejdříve jsme chtěli obsadit a zajistit říši.“</p>
<p>„Prima. Pak budeš muset čekat a spolu s tebou všichni ti, kdo k tobě patří, dokud se nepřesvědčíme o údernosti tvojí zbraně. Jménem vás všech doufám, že ji sem doručíte rychle, jinak brzy umrznete.“ Ukázal doprava. „Tam vzadu najdete jeskyni, polovina tvých bojovníků se do ní vleze. Zbytku přeji, aby měli u sebe dost dek.“</p>
<p>„Učenej, jak poznáme, že se ta zbraň vůbec na něco hodí?“ vyptával se ho Boïndil tiše.</p>
<p>Tungdil se ušklíbl. „Vidíš, jak se Lorimbas kroutí a koulí očima? Jak by Salfalur nejraději vyskočil nahoru na hradby a roztrhal mě na kusy?“</p>
<p>„Vidím. No a?“ vyptával se Pruďas natvrdle.</p>
<p>„Tím chce Tungdil říct, bratříčku, že Lorimbas tu záhadnou zbraň vůbec nemá,“ přeložil mu Boëndal Tungdilova slova s pocitem zadostiučinění, že jejich rozhodnutí věřit Tungdilovi a následovat ho bylo správné. „Měl jsi pravdu, učený. Lorimbas podvedl všechny krále lidí, elfů i trpaslíků.“</p>
<p>Za jiných okolností by měl Tungdil chuť jásat – kdyby na jeho vítězství nelpěla taková příšerná pachuť. „To znamená, že se v boji proti avatarům můžeme spolehnout už jenom na Narmoru. Ona je musí zaměstnat, dokud se nám nepodaří sestavit armádu nevinných. Musíme okamžitě rozeslat posly k trpaslíkům a do královských paláců a všechny je informovat o nové situaci.“</p>
<p>„Ta zbraň,“ zavolal na ně Lorimbas, „tu bude pozítří. V ničem se neukvapujte. Budete valit oči.“</p>
<p>„Jestli nám přineseš záchranu, rádi si počkáme,“ odpověděl Tungdil a pak se hned obrátil na své přátele: „Oni zaútočí, o tom není pochyb. Tu lhůtu využijí na to, aby vymysleli nějakou podlost. Stráže se musí mít na pozoru. Brzy přijde bouře.“</p>
<p>Boïndil udeřil jednou sekerou o druhou. „Jenom ať přijdou! Moje srdce se bude bouřit, že zabíjím trpaslíky a prolévám jejich krev, ale tidlencti si nic lepšího nezaslouží. Vraccas mi to určitě odpustí.“</p>
<p>„Vy z kmene Třetích!“ chladným vzduchem se rozlehl Lorimbasův hlas. „Vy Třetí, kteří jste se přidali na nesprávnou stranu, jako ty, Sando Ohnivá, já vás zapřísahám: vraťte se zpátky do lůna svého kmene, než na sebe naložíte ještě větší vinu, a všechny vaše chyby a omyly vám budou odpuštěny.“</p>
<p>„Nová lest, Lorimbasi?“ zavolal Tungdil. „S tím nebudeš mít úspěch.“ Koutkem oka postřehl, že se Sanda nejistě podívala po Gemmilovi, pak po Myr, jinak se ale chovala zcela klidně. Připomněl si varovná slova chirurgy. „Dva oběhy slunce, Lorimbasi. Všichni jsme hrozně zvědaví, jak vypadá zbraň, která dokáže zničit bytosti podobající se bohům.“</p>
<p>Ustoupil dozadu, až si byl jistý, že ho zespoda nemůže nikdo vidět. Stejně tak se stáhla i Narmora a ostatní trpaslíci. Stále ještě nevěděl, jestli má mít radost nad tím, že se potvrdily jeho nejhorší domněnky. Ve skutečnosti by měl větší radost, kdyby viděl Lorimbase s nějakým strojem, který by každým výstřelem dokázal zlikvidovat jednoho avatara.</p>
<p>Narmora si stoupla těsně vedle něho. Tungdil měl pocit, že mu snad dokáže číst myšlenky. „Co teď budeme dělat, Tungdile? Všechno nasvědčuje tomu, že brzy budeme muset bojovat na dvou frontách.“ Její tmavé, téměř černé oči se zahleděly k západu. „Po všech těch obězích, kdy se zdánlivě nic nedělo, se v posledních nocích objevují stále horší znamení. Avataři se blíží.“ Narmora byla ráda, že dcerku nechala v paláci v Poristě. V péči chůvy Rosildy byla ve větším bezpečí než tady, i když ji i Furgase odloučení bolelo. Dokonce velice bolelo.</p>
<p>„Čím jim vlastně budeš schopná čelit?“</p>
<p>Narmora se neradostně pousmála. „Jestli je ta legenda pravdivá, mám co do činění s jedenácti úlomky boha.“ Malomyslně na něho pohlédla. „Chodila jsem půlku slunečního cyklu do učení k Andôkai. Andôkai byla maga, která své umění vypilovávala více než sto cyklů a ani zdaleka se nedostala k dokonalosti, kterou hledala.“ Narmora sklopila hlavu. „A ani ona nevěděla, co by měla proti avatarům podniknout. Nikdo neví nic bližšího kromě toho, že zemi, po níž se pohybují, přinášejí smrt a zkázu. Tungdile, Nôd’onn měl pravdu. Varoval nás před nimi a my jsme ho zabili. Jediný, kdo by byl dost silný a mohl je zničit, musel zemřít.“ Zhluboka se nadechla. „Tohle je jeden z posledních klidných dnů, Tungdile. Užívejme si ho, než svět podlehne zániku.“ Obrátila se k odchodu. „Řeknu Furgasovi, aby připravil a nabil katapulty.“</p>
<p>„Vyřiď hlídce na západní straně, aby hlásila všechno, co zpozoruje, i tu sebemenší maličkost,“ poprosil ji Tungdil. „Doufám, že si tu záležitost s Lorimbasem vyjasníme dřív, než avataři přitáhnou až sem nebo než na ně Xamtys narazí někde na otevřeném poli.“</p>
<p>Narmora přikývla a vrátila se zpět do pevnosti.</p>
<p>„Zbavila milého jedu,“ pronesla Myr zamyšleně. „Musela své síly velice rychle znásobit, protože ještě před nedávném tvrdila, že toho není schopná.“</p>
<p>„Pamatuju si na to. A doufám, že je dost silná. Že má dost kouzelných sil, ale zejména, že má dost víry ve vlastní schopnosti.“ Tungdil sevřel trpaslici v náručí. „Jak asi ten náš příběh skončí, Myr? Zabijí nás Lorimbas se Salfalurem, nebo náš život skončí před tváří Tionových avatarů? Nebo zaženeme obě tahle nebezpečí na útěk?“</p>
<p>Myr ho pohladila po tváři. „Já jsem chirurga, ne věštkyně. Ať se stane, co se má stát, já ti budu vždy po boku. Jednou jsem tě nechala samotného a podruhé už se nikdy nestane, že se tvůj život ocitne kvůli mně v nebezpečí. Žádný avatar ani žádný Salfalur mi nemůžou zabránit, abych za tebou přišla, když mě budeš potřebovat.“ Pohlédla na množství trpaslíků na jejich straně hradeb, kteří se stáhli pod ochranu hřejivých ohňů Východního Železníku. „Za dva oběhy si přichystám tašku s nástroji. Jestli Lorimbas zaútočí, budeme mít hodně zraněných.“</p>
<p>„Ne. Oni se přes hradbu nedostanou.“</p>
<p>„Jsi si tím jistý? Proč by měli šplhat přes hradby, když se jim otevře brána?“</p>
<p>Oba se zadívali na Sandu Ohnivou, která rozmlouvala se strážemi přímo u vstupu a udílela jim rozkazy.</p>
<p>„Ona bude naší zkázou, jestli ji nikdo nebude mít pod dohledem,“ prohodila Myr roztržitě. „To bude mým úkolem.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ani se nenadali a stanovená lhůta uplynula.</p>
<p>Po dvou obězích slunce čekali Tungdil, Narmora a dvojčata na cimbuří na další Lorimbasovu výmluvu nebo na útok. „Co podnikali v uplynulých dnech?“ vyptával se Tungdil trpaslíka na stráži.</p>
<p>„Zpívali. Jednu píseň za druhou. Před našima branama. Bitevní písně, písničky plné urážek, od rána až do večera,“ zabručel trpaslík a bylo na něm vidět, že se mu slova těch písní pranic nelíbila. „Nedalo se ani zavřít oko, tak hlasitě hulákali. Ale hradby těma svýma písničkama nezbourali.“</p>
<p>„A jejich zpívání nebere konce.“ Boëndal kývl k jeskyni, z níž vycházely celé zástupy Třetích. „Už to zkoušejí znovu.“</p>
<p>Třetí zamířili přímo k valu, zformovali se do velkého obdélníku, jehož spodní řada byla stejně dlouhá jako hradba obránců, a se zpěvem se k nim blížili. Lorimbas pochodoval v čele a zastavil se, až když byl s vojskem vzdálen od brány na třicet kroků.</p>
<p>„Nikde žádná zbraň, Lorimbasi?“ zeptal se Tungdil poťouchle, odpověď dobře znal předem.</p>
<p>„Žádná taková zbraň nikdy neexistovala, Tungdile Zlatoruký, ty zrádce vlastní krve,“ zaryčel král Třetích. „Než nastane tvůj konec, slyš, že vy všichni – mazaní lidi, nafoukaní elfové, moudří trpaslíci – jste nám sedli na lep. Žádní avataři neexistujou.“</p>
<p>„Tomu říkám nápaditost. Teď prostě popíráš, že existuje nějaké nebezpečí.“ Tungdil dal trpaslíkům znamení, aby se připravili. „Co bude následovat dál?“</p>
<p>„Útok. V tuhle chvíli stojí před západním vstupem do Skryté země čtyři tisíce trpaslíků a dobudou ho, zatímco já zbourám tyhle hradby. Žádná magie, žádný bůh, nikdo a nic mi nezabrání v dobytí všech trpasličích říší. Naše přípravy skončily, naši zvědové odvedli dobrou práci.“</p>
<p>„Kde je ten tlusťoch?“ Pruďas podezřívavě procházel pohledem řady protivníků. „Nikde ho nemůžu najít. A ty jejich bandy tam dole, těch jsou nanejvejš tak čtyři tisíce, takže tu zbývající tisícovku někam schovali.“</p>
<p>„Máš pravdu. Něco tady nesedí,“ odpověděl Tungdil a obrátil se znovu na Lorimbase. „Když žádní avataři neexistují, tak co tedy vidíme noc co noc na obloze, Lorimbasi? Ty umíš čarovat?“</p>
<p>Král se rozesmál. „Jo, já <emphasis>umím </emphasis>čarovat. Ale jinak než tahle maga. Já umím dopravit trpaslíky jako vítr rovnou do Země za horami, oni tam zapalujou obrovský ohně a v nich spalujou síru a další věci, abyste tý legendě o avatarech věřili.“</p>
<p>„Co to má…“</p>
<p>„To je tajemství Černého skaliska, ty jeden velký hrdino, kterýs nevypátral,“ dobíral si ho král. „Dupali jste po celý tabulový hoře a nepoznali jste, kde se skrývá její skutečná hodnota. Hora skrývá vlastní tunely, které v ní Třetí před tisícovkami cyklů vyhloubili, aby nám umožnili útočit z nejrůznějších stran. Když jsem se doslechl, že se všichni bojíte nějakýho nebezpečí ze západu, tak jsem vám holt jedno takový nebezpečí nabídnul.“</p>
<p>„Už zase lžeš!“</p>
<p>„Ne, to je pravda. Moji nejlepší inženýři sedí před branami do Xamtysina království a hrátkama s ohněm se postarali o to, že si celá Skrytá země nadělala do kalhot,“ triumfoval Lorimbas.</p>
<p>„Tvoji inženýři nedokáží napodobit padající hvězdu. Neexistuje žádný vrhací stroj, který by byl dost velký…“</p>
<p>„No, ta hvězda byla pravá. Pro nás to byla šťastná souhra osudu. Hvězda spadla na zem, to jo, ale nic víc se nestalo. Moji lidi si z dálky obhlédli to místo, kam dopadla. Nic, nikde ani stopa nějakýho boha, jedině snad, že by se skládal z bublajícího bahna.“ Poklepal si po stehnech. „A jak nádherně ve vás přiživil strach z věcí, který Nôd’onn prorokoval! Nakonec jste o tom byli tak přesvědčení, že jsem mohl žádat všechno, co jsem chtěl.“</p>
<p>„A taky jsi to málem dostal,“ zamumlal Tungdil.</p>
<p>„Dávám ti na výběr: otevři bránu a vzdej se nám a my necháme trpaslíky v míru odtáhnout – nebo zůstaň a zemři spolu s nimi. Nebudeme mít s nikým slitování.“</p>
<p>Narmora upřeně zírala na krále Třetích. <emphasis>Všechno byla jenom lež! Já jsem ztratila dítě, zavraždila </emphasis><emphasis>Andôkai</emphasis><emphasis>, Furgas byl na prahu smrti a všechno to byly jenom jeho intriky! </emphasis>Pozvedla paže, oči se jí zbarvily do černa. „Lorimbasi Ocelové srdce,“ zvolala temným hlasem a trpaslíci kolem ní ustoupili o pár kroků zpátky, „za to, co jsi provedl, zemřeš.“</p>
<p>„Teď ne, čarodějnice!“ odsekl Lorimbas a zadul do rohu. Hned poté se propadla skála pod náspem a hradby se s rachotem zhroutily k zemi.</p>
<p>Spolu s nimi se zřítili do hlubin i obránci. Většina trpaslíků, kteří měli bránit ochoz, byla rozmačkána nebo pohřbena pod kamennými kvádry, velkými jako oni sami.</p>
<p>Poslední kámen se ještě koulel, když Třetí vyrazili dopředu, přelézali přes zborcené hradby a vrhali na na překvapené Svobodné, kteří přišli o své velitele.</p>
<p>Pro válečníky ze Zlatotvrze se však situace stala ještě mnohem horší.</p>
<p>Na mnoha místech za nimi prorazily povrch země krumpáče a dláta. Z narychlo vyhloubeného tunelu vyskákala tisícovka pohřešovaných válečníků pod vedením hrůzu nahánějícího Salfalura a vpadla jim do zad.</p>
<p>První bitva byla v plném proudu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když slunce zapadalo, ležely mezi prvním a druhým náspem tři tisíce mrtvých obránců a Třetí oslavovali vítězství chvalozpěvy na Lorimbura.</p>
<p>Tungdilovi a dvojčatům se podařilo vytáhnout těžce zraněnou Narmoru zpod kamenů a projít s ní druhou bránou, než si vůbec někdo stačil všimnout, co dělají. Stejně tak se dokázali zachránit i Gemmil, Sanda a devět set naprosto vyděšených Svobodných.</p>
<p>Narmora zavřela oči a koncentrovala se na vyléčení svých zranění. Rány se jí zavíraly rychleji, než se voda řítí vodopádem dolů. Vyskočila na nohy. „Já si toho Lorimbase pěkně…“</p>
<p>„Ne, Narmoro. Dnes ne,“ poprosil ji Tungdil. „Opustíme ty čtyři předsunuté náspy. Při taktice, jakou Třetí zvolili, se nedají udržet. Šetři si síly na obranu pevnosti.“</p>
<p>Narmora se nadechla a chtěla něco odseknout, když dovnitř vběhla rozčílená Myr. „Rychle, ctihodná mago,“ volala už zdaleka. „Pojďte se podívat, co nám přinášejí stráže ze západní strany.“</p>
<p>„Ještě více zraněných,“ odhadovala Narmora.</p>
<p>„Jednoho zraněného,“ upřesnila Myr. „Vy ho znáte. Je to Djerůn… aspoň si myslím.“</p>
<p>„Nebo další pokus o zabití nový magy,“ zabručel Boïndil. „Kolik takovejch jako on vlastně existuje a odkud přicházej? Tu díru by měl někdo ucpat.“</p>
<p>„A kdo nám je posílá?“ dodal Tungdil. „Boïndile, děkuji!“</p>
<p>„Prosím. A za co vlastně?“</p>
<p>Rozběhli se za Myr přes most do vstupní haly v hoře.</p>
<p>„Za to,“ odpověděl mu Tungdil cestou, „že jsi mě přivedl na jednu důležitou otázku, na kterou Lorimbas nenajde žádnou odpověď. A to mi dělá starosti.“ Pohlédl na chirurgu, v jejíchž rudých očích četl pochopení.</p>
<p>Na podlaze haly ležel Djerůn nebo v každém případě něco, co mohlo být Djerůnem.</p>
<p>Jeho zbroj, jak se zdálo, dostala pořádně zabrat, měla na sobě škrábance, skvrny od ohně a plno důlků. Ulámané hroty kopí, kusy mečů a železné trny z koulí a řemdihů svědčily o bitvách, které Djerůn prodělal. Všude na zbroji mu ulpívaly zbytky zaschlé, jasně žluté krve. Djerůn nehybně spočíval na kamenné podlaze.</p>
<p>„No jo,“ zabručel Boïndil a poškrábal se ve vousech. „Umí někdo z vás djerůnsky?“</p>
<p>Všichni se samozřejmě podívali na Narmoru.</p>
<p>„Musím vás zklamat. Andôkai mě nezasvětila,“ prohlásila Narmora okamžitě. „Vzala si tajemství jeho řeči s sebou do…“</p>
<p>„Kde je moje paní?“ zaslechli, jak říká jakýsi podivně hrubý hlas.</p>
<p>„Podívejme se, on ze sebe něco vysoukal!“ uklouzlo Boïndilovi. „Tak hele, ty hrncová hlavo! Mluv laskavě tak, abysme ti rozuměli.“ Odvážně k němu přistoupil. „Ses přeci ten starej železnej ksicht, nebo ne?“ Zkoumavě si obhlížel hledí. „Balyndis by nám mohla říct, jestli to je ta její zbroj, nebo ne. No, tak se prostě podívejme dovnitř.“ Jeho krátké prsty sáhly po spodní části masky.</p>
<p>„Řekni mu, aby toho nechal,“ uslyšela Narmora znovu onen hlas a pochopila, že to s ní mluví Djerůn. „Cítím, žes prošla nějakou proměnou, poloalfko. Nosíš v sobě něco, co kdysi patřilo Nôd’onnovi.“</p>
<p>„Oj oj, on už zase něco zabrumlal,“ zasmál se Pruďas. „Jestli se po mně hned zas začneš sápat,“ vytáhl druhou rukou sekeru a držel ji tupou stranou napřed, „tak ti jednu vrazím přímo na ten tvůj železnej kastrol…“</p>
<p>„Boïndile, přestaň!“ nařídila mu Narmora. „Mně… zase napadlo, jak to půjde.“ Její rty se pohybovaly jakoby samy od sebe, vytvářely slabiky a zvuky, jaké dosud nikdy neslyšela. <emphasis>Moc malachitového kamene, </emphasis>domýšlela se, odkud mohla nabýt znalosti oné řeči.</p>
<p>„Ne, to není moc kamene, ale toho, co je v něm obsaženo,“ prohlásil Nudin, který se před ní zničehonic vynořil a stál vedle Djerůna. „Kámen ti bude ještě prospěšnější, jestli…“ Během mrknutí oka zase zmizel.</p>
<p>Narmora se snažila nedat na sobě nic znát. <emphasis>Šálení smyslů, </emphasis>řekla si v duchu. <emphasis>Asi za to může ten pád do trosek kamenných hradeb. </emphasis>„Djerůne, tvoje paní je mrtvá,“ vysvětlila mu. „Zabilo ji stvoření, které se ti podobalo a navleklo na sebe stejnou zbroj jako ty. Víš o tom něco?“</p>
<p>„Tak pak jsi ty její nástupkyní?“</p>
<p>„Proč se nezvedne?“ dohadoval se Boïndil a s přehnanou odvahou ťukl Djerůnovi topůrkem sekery o hruď. „Usnul tady? Mluví, nebo chrápe, Narmoro?“</p>
<p>„Buď konečně zticha, bratříčku,“ napomenul ho Boëndal a stáhl ho za ramena zpátky. „Ty si nedáš pokoj, dokud se na tebe nevyřítí.“</p>
<p>„Nemá žádný zbraně a je zraněnej, co už by mi tak moh udělat?“</p>
<p>„Roztrhnout ho vejpůl. Je to velice prosté, články kroužkové košile se ohnou a povolí,“ řekl Djerůn Narmoře. „Ty jsi teď její nástupkyně?“</p>
<p>„Ano, ačkoliv jsem se jí nikdy nechtěla stát,“ přiznala poloalfka. „Ostatní mi teď říkají Narmora Hrozivá. Já budu ctít Andôkainu památku.“</p>
<p>„Ty jsi byla její fámula a modlíš se ke stejnému bohu jako ona, proto ti budu sloužit stejně, jako jsem sloužil jí,“ oznámil Djerůn.</p>
<p>„Řekni nám, Djerůne, co jsi prožil.“</p>
<p>„Můj život se ze mě vytrácí, nejdříve potřebuji vaši léčivou sílu, paní.“</p>
<p>„Jaké kouzlo…“</p>
<p>„Žádné kouzlo, paní.“ Obrátil k ní hlavu. „Sílu.“</p>
<p>„Vida! Tak ta plechová piksle přece jen žije!“ ozval se Pruďas. „A jak se zdá, je to ta pravá.“</p>
<p>„Boïndile!“ zasršelo na něho ze všech stran. Trpaslík mrzutě natrčil ramena a mlčel. Aspoň na chvíli.</p>
<p>„Tvoje krev, paní.“</p>
<p>„Co je s ní?“</p>
<p>„Potřebuji ji, paní. Je lepší než maso těch stvůr, kterými se živím. Krev magy mě k ní váže a propůjčuje mi nové síly.“</p>
<p>„Běžte všichni ven,“ požádala je Narmora a ze všech sil se snažila skrýt vzrušení. „Abych ho uzdravila, musím vyslovit jedno kouzlo, které by vám všem mohlo uškodit.“ Zejména Pruďas opouštěl halu jen velice neochotně. Když byli sami, poklekla Narmora s bušícím srdcem vedle Djerůna, vysoukala si róbu a nastavila mu tepnu přímo před hledí.</p>
<p>Djerůn zvedl pravou ruku, otevřel uzávěry masky a vysunul kryt obličeje nahoru. Narmora se překonala a podívala se na stvoření, které se před ní odhalilo. Stejně jako Balyndis ji hrůzný pohled dokonale vyděsil.</p>
<p>„Bude to bolet, paní,“ připravil ji Djerůn na bolest. Rychlým trhnutím hlavy jí zabořil zuby do předloktí, po délce je roztrhl a přitiskl je ke svým bezmasým ústům.</p>
<p>Narmoře bylo okamžitě na omdlení. Zdálo se, že jí nový spojenec vysaje všechnu krev ze žil. Chvíli předtím, než ztratila vědomí, ji Djerůn pustil. Narmora dopadla vedle něho na podlahu síně a vyřkla léčivé kouzlo, aby se jí otevřená řezná rána zavřela.</p>
<p>Djerůnovy oči začaly svítit modrofialovou barvou, světlo se stávalo stále zářivějším a pronikavějším, jasnějším než svit slunce. Narmora slyšela, jak pod Djerůnovou zbrojí něco luplo a zašustilo, pak to tam šramotilo a praskalo, po chvíli se z kovového brnění vysunula špička kopí a na kamenné podlaze zacinkalo mnoho dalších ulámaných kousků zbraní.</p>
<p>„Máte dobrou chuť, paní. Dokonce chutnáte trochu jako Andôkai,“ zaduněl Djerůn s novou silou, jako kdyby promluvil mladý bůh. „A chutnáte po moci, paní. Ve vás je mnohem větší moc než v Andôkai. Budete dobrým pramenem, který mne bude živit a léčit.“ Povstal, svěží a odpočatý, jako kdyby si jen pospal po obědě. Djerůn sklonil hlavu, kterou stejně jako předtím chránila mohutná helma. „Teď vám podám zprávu, paní…“</p>
<p><emphasis>Andôkai</emphasis><emphasis> mne vyslala pátrat po avatarech.</emphasis></p>
<p><emphasis>Překročil jsem Rudé hory, prošel nížinou za nimi a našel jsem tam trpaslíky, kteří dělali nějaké podivné věci. Protože nebylo mým úkolem, abych se o ně staral, tak jsem je obešel.</emphasis></p>
<p><emphasis>Procházel jsem kolem jednoho kráteru, který byl čtyřikrát širší než délka soutěsky před pevností a vřela v něm jakási žhnoucí hmota. Za ním jsem se ocitl na zpustošeném pruhu země, který byl celý pokrytý popelem. Země se stala obětí nesmírného sucha. Ležely na ní kostry vojáků v barvách Weyurnu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Potom jsem narazil na vojsko.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vojáci nesli bílé praporce s deseti rozličnými runami, jejich zbroje byly tak bílé, až mě z nich pálily oči. Jezdili na bělouších, kteří byli tak bílí, jak jsem ještě nikdy žádné koně neviděl.</emphasis></p>
<p><emphasis>I když jsem se před nimi schoval, abych je mohl sledovat, všimli si mě a zmocnili se mě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Za každého vojáka, kterého jsem zabil, se na mě vrhli čtyři další, až mě nakonec přemohli a dovlekli před obličeje deseti postav, zahalených aurou čistoty. Každou z nich obklopoval prstenec paprsků. Byl jsem jím tak oslněn, že jsem nedokázal rozeznat jejich tváře.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vyptávali se mě, odkud přicházím, a protože jsem neodpověděl, zasypali mě vlnou své lásky, naděje, milosrdenství a vřelosti, až jsem musel křičet bolestí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale já jsem v té vlně nezhynul, jak si mysleli.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vytrhl jsem se jim a utíkal pryč, abych </emphasis><emphasis>Andôkai</emphasis><emphasis> vyprávěl o všem, co jsem tam viděl.</emphasis></p>
<p><emphasis>A oni za mnou volali, že všichni poctiví a upřímní ve Skryté zemi se už nikdy nebudou muset ničeho obávat. Oni prý přinesou zkázu všem ostatním, těm, kteří jsou nečistí a zlí, a osvobodí zemi od démona Tiona, který nad touto zemí vládl více než několik set cyklů.</emphasis></p>
<p><emphasis>Utíkal jsem ve sluneční a měsíční záři, až jsem se po skrytých stezkách dostal před pevnost trpaslíků.</emphasis></p>
<p>Narmora si přejela rukou po předloktí, které se zahojilo a nezůstala na něm sebemenší jizva. <emphasis>Teď alespoň vím, co u nás chtějí. Oni si myslí, že</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Nôd’o</emphasis><emphasis>nn a Mrtvá země jsou stále ještě u moci. Oni jen nevědí, že jsme ho mezitím porazili. </emphasis>„Děkuji ti, Djerůne,“ řekla zahloubaně.</p>
<p>„A co ti trpaslíci, paní?“</p>
<p>„Co má s nimi být? Ti patří ke Třetím.“</p>
<p>„Já nemyslím ty, kteří se chovali tak podivně. Když jsem sem utíkal, byly mi části Bílého vojska těsně v patách. Vojáci se už dávno museli dostat až k trpaslíkům. Ke Třetím i k těm, které jsem cestou potkal, když odsud odcházeli.“</p>
<p>Maga přikývla. Pocit soucitu s Třetími se nějak nechtěl dostavit, ale o Xamtys si opravdu dělala starosti. Přešla ke dveřím, které vedly ze síně do chodby, kde čekal Tungdil se svými přáteli.</p>
<p>Když rozrazila dveře, obrátily se všechny hlavy rychle k ní. Ve tvářích se odrážela především zvědavost. „Avataři existují. Přicházejí.“</p>
<p>A zvědavost se rázem proměnila v děs.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Myslíte si, že se s tím malým vzteklým prďolou dokážeme domluvit, když mu řekneme o nebezpečí?“ Rodario prostě musel něco říct, aby prolomil ledové ticho, které zavládlo v zasedacím sále.</p>
<p>Tungdil, Gemmil, Narmora a dvojčata stejně jako všichni ostatní s jistým jménem a hodností seděli vedle sebe a radili se, co si počnou, zatímco venku překonával Salfalur jednu hradbu za druhou a se svými válečníky se blížil k pevnosti.</p>
<p>Pasti, které na ně nachystal Furgas, stály Třetí již tři sta mrtvých, avšak fanatičtí vrahové trpaslíků se tím nedali zadržet. Už jen velice málo jim chybělo k tomu, aby dobyli trpasličí říši Prvních a jednou provždy smetli veškerý odpor, který se jim stavěl do cesty. Neměli nejmenší tušení o tom, že se prokázalo, že povídačky o avatarech nejsou lež, ale pravda.</p>
<p>Boïndil zaprskal. „Už zas kecá, ten žvanil! Opravdu si myslíš, neuvěřitelnej Rodario…“</p>
<p>Mim v mžiku varovně zvedl ukazováček. „Jmenuji se Rodario Neuvěřitelný,“ trval tváří v tvář trpaslíkovi na svém. „Tolik času si na mě musíš najít, můj krátkonohý horkokrevný příteli.“</p>
<p>Pruďas si zapřel ruce v bok. „Ty nejseš ani fámulus, ani magus. Ty seš podvodník, kterej má štěstí, že po jeho boku bojuje jeden chytrej magistr technicus, kterej je skoro stejně nadanej jako trpaslík.“ Plácl se do čela. „Hej! Já vím, co uděláme! U těch sviňuch to moc neklaplo, ale avatary svejma mluvidlama možná porazíš.“</p>
<p>„Pane Pruďasi, nemáte důvod mě urážet. Já jsem prostě jen předložil svůj návrh.“</p>
<p>„To je blbost,“ zabručel Boïndil.</p>
<p>„Ne, to není.“</p>
<p>„Ale je, jasně že jo!“</p>
<p>„V žádném případě.“</p>
<p>„Říkám, že jo.“</p>
<p>„Ticho, vy dva!“ přetrhla Narmora jejich dohadování. Podívala se na Rodaria. „A Boïndil má pravdu, ty neuvěřitelný fámule. Je to hloupost.“</p>
<p>„Ještě ty mi vpadni do zad,“ stěžoval si herec. „Jenom jsem si myslel, že bychom měli apelovat na jeho rozum. Bez ohledu na ostatní chránil Černé hory a bránil Východní průsmyk proti nestvůrám po všechny dlouhé cykly. Jak se zdá, alespoň zbytek slušnosti si Třetí zachovali.“</p>
<p>Boëndal mlaskl jazykem. „Pokusíme se o to. Nemůže se stát nic horšího, než že odmítne. My ale budeme potřebovat důkazy, protože Lorimbas bude našim slovům věřit stejně málo jako my těm jeho.“</p>
<p>„Poslal jsem za Xamtys posla, který ji bude varovat před avatary a podá jí zprávu o naší situaci,“ poznamenal Tungdil, aby o tom všichni věděli. „Doufám, že se to dozvědí včas.“</p>
<p>Dveře se zprudka rozrazily. „Pojďte, pospěšte si! Potřebujeme pomoc u první brány. Hrozí, že ji Třetí prorazí,“ podával jim zprávu rozrušený trpaslík.</p>
<p>„Jeden si o nich může myslet, co chce, ale jsou to fakt nesmírně šikovný válečníci,“ zabručel Boïndil, vstal a okamžitě se vydal za poslem, v rukou držel sekery. „Ale já jim ukážu, že Druhý je přinejmenším stejně dobrej jako oni, i bez těch čmáranců v obličeji.“ Zasmál se. „Aha, teď jsem to pochopil! To jsou vzory, kam mám zabořit svoje čepele.“</p>
<p>Tungdil velice přesně postřehl, že Pruďasovi chybí v hlase jeho obvyklá dychtivost jako v případech, když se jednalo o zabíjení skřetů, goblinů nebo podobných bestií. Sám v duchu dokonce téměř vycházel z předpokladu, že Třetí opustí bojiště na úpatí Rudých hor jako vítězové. <emphasis>Rudé hory budou dělat svému jménu čest, krev nebude vědět, kam téct.</emphasis></p>
<p>Nezbylo než čekat, jaký účinek budou mít Narmořina magie, Djerůnova síla a Furgasova nápaditost. Tungdil viděl Třetí v první bitvě a nedostávalo se mu slov nad jejich sílou, disciplínou a obratností při zacházení se zbraněmi.</p>
<p><emphasis>Ale Salfalurovi to nijak nepomůže. Já ho zabiju</emphasis><emphasis>, </emphasis><emphasis>je mi jedno jak. </emphasis>Uchopil sekeru, prošel halou, přešel most a dostal se po ochozu na nejvyšší věž, z níž měl nejlepší přehled.</p>
<p>Nestačil se divit.</p>
<p>Kopáči Třetích dokázali, že se vyznají i ve stavitelském umění. Strhli hradby, které již překonali, a z jejich kamenů sestavili velkou, trojhrannou věž, jejíž přední hrana směřovala jako ostří gilotiny k oběma hradbám Železníku a o dvacet kroků je převyšovala.</p>
<p>Věž byla postavena zešikma a doplněna vzpěrami, které zabraňovaly jejímu předčasnému zřícení. Kolem vzpěr však byla omotána lana.</p>
<p>Tungdil přišel právě včas, aby byl svědkem toho, jak se padesát Třetích chopilo lan a vší silou za ně zatáhlo. Vzpěry se zhroutily, věž se pomalu naklonila dopředu a vrazila jako mohutný klín do hradeb. Věž a hradby pevnosti se zbortily, útočníci si prorazili potřebný průlom.</p>
<p>Třetí zahájili další čelní útok.</p>
<p>„Já jsem hned říkal, že je chyba, když jim nebráníme ve stavbě tý věže,“ komentoval jejich počínání Boïndil a díval se dolů. „Svobodní nejsou stvoření k boji,“ oceňoval jejich dovednost a pokusy o zadržení nepřátel. „Ani ta naše početní převaha nám nic nepřinesla.“ Společně se rozběhli ke sklápěcí plošině, aby po ní sjeli dolů a mohli zasáhnout do boje. „Jestli se Xamtys brzo nevrátí, bude mít Lorimbas říši pevně v rukách.“</p>
<p>Tungdil objevil Salfalura v prvních řadách, kde jediným máchnutím obrovitého kladiva skolil hned několik trpaslíků najednou. „Já se o něho postarám,“ řekl a jeho prsty se sevřely kolem topůrka sekery. „Ty si vem na starost Lorimbase.“</p>
<p>Obránci nasměrovali dolů na nepřátele proudy žhavé strusky, na ně vylili petrolej, který zázračným způsobem vzplanul těsně předtím, než zasáhl nepřátelské trpaslíky.</p>
<p>Na levé straně obranné linie se rozhořely mraky ohně. Narmora a Rodario dělali všechno možné, aby Třetí zatlačili zpět. Narmora pomocí pravé magie, Rodario technickými hříčkami, při nichž předstíral, že na trpaslíky vrhá jedno kouzlo za druhým. Djerůn dával pozor, aby se k nim nikdo nepřiblížil moc blízko.</p>
<p>Ale dokonce ani z něho, stvoření třikrát většího než trpaslíci, neměli Třetí strach. Ustoupili dozadu a udělali místo kopiníkům a halapartníkům, kteří se na Djerůna snažili z bezpečné vzdálenosti zaútočit.</p>
<p>Útočníci zatím ještě nepronikli k rampě, vedoucí ke druhé hlavní bráně. Za ní ležel vchod k deváté věži, z níž se nad propastí tyčil most vedoucí do říše královny Xamtys II. Dokud zůstávala brána zavřená, nepřinášel Třetím jejich úspěšný boj se Svobodnými vůbec žádný výsledek. Svobodní rampu tvrdošíjně hájili.</p>
<p>Tungdil se probojoval dopředu a skoro se dostal až k Salfalurovi, když zaslechl, jak někde vykřikla Myr.</p>
<p>Obrátil se a objevil ji, jak leží na zemi před bránou, vedle ní se povalovala taška s jejími přístroji. Nad ní se výhružně tyčila Sanda Ohnivá a rozmachovala se násadou se železnou koulí na konci. Křídla brány, která rozhodovala o vstupu do pevnosti, se právě rozlétla a Třetí si toho okamžitě všimli.</p>
<p><emphasis>Tak přece jen! Sanda nás zradila! </emphasis>Tungdil pospíchal zpět, prodíral se mezi těly trpaslíků, aby pomohl své ženě. <emphasis>A já blázen jsem jí věřil</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p>Než se však k ní dostal, přiřítil se tam Pruďas, vrhl se na válečnici a srazil ji k zemi.</p>
<p>Myr měla v tváři otisk Sandiny ruky, na pravé tváři se odráželo pět ohnivě rudých prstů, z nosu a z koutku úst jí tekla krev. „Otevřela Třetím bránu,“ lapala Myr po dechu a s Tungdilovou pomocí se zvedla. „Všimla jsem si toho příliš pozdě.“</p>
<p>„Já vím, to je to tvoje poslání,“ uklidňoval ji Tungdil a políbil. Nesmírně se mu ulevilo, že Boïndil stačil zasáhnout. „Pojď. Musíme tu bránu zavřít.“ Spěšně zamířili pod oblouk brány.</p>
<p>Tungdil zanadával. Sandě se podařilo, že se kladka nedala použít, celý řetěz se odvinul a ležel na kamenné dlažbě jako šedá kupka železa.</p>
<p>Válečnice Třetích mezitím odvracela Pruďasovy útoky, jako by to pro ni byla hračka, což trpaslíka samozřejmě ještě více popuzovalo. Jeho oči se už zahleděly do prázdna, jeho hlavu ovládl duch bitvy a vedl ho dál. „Já ti ukážu, co to znamená, když někdo chce zabít tu, která zachránila život mýmu bratrovi,“ zahučel a vystupňoval rychlost svých útoků.</p>
<p>„Já jsem ji nechtěla zabít,“ odporovala mu Sanda a musela si teď dávat větší pozor, aby unikla svištícím sekerám.</p>
<p>„Zrádkyně!“ Pruďas předstíral ránu shora.</p>
<p>„Já? To ona otevře…“ Sekera dokončila nečekaný obrat a udeřila ji zespodu do ramene. Ozvalo se řinčení a skřípění, kroužková košile i kosti pod ní se roztříštily. Zatímco Sanda ještě bojovala se šokem a bolestí, zapřel se jí Pruďas nohou do kolena, zlomil ho a donutil ji spadnout na zem.</p>
<p>„Ona lže!“ vykřikla Myr rozlíceně, vytrhla dýku a chtěla se na Sandu vyřítit, ale Tungdil jí v tom zabránil.</p>
<p>„Uklidni se, už ti nemůže nic udělat.“</p>
<p>„Přísahám, že mluvím pravdu,“ zasténala Sanda a pokoušela se druhou rukou zastavit krvácení. „Myr otevřela tu bránu, když jsem přišla, bylo už pozdě.“ Polkla vzlyk. „Já ji znám. Myr je Lorimbasova dcera.“</p>
<p>„To určitě!“ zasmál se Pruďas. „A já jsem skutečnej syn Vraccase.“</p>
<p>„Ona <emphasis>je </emphasis>jeho dcera!“ Sanda se vyčerpaně opřela o zeď, z hluboké rány jí tryskala krev, sekera jí přeťala tepnu. „Poznala jsem ji hned ten první den, když přišla do Zlatotvrze, a chtěla jsem to Gemmilovi prozradit, ale vyhrožovala mi. Ze prý pošle zprávu otci a on nechá popravit všechny moje příbuzné.“</p>
<p>„Ty nestydatá lhářko!“ Myr na ni ukázala dýkou. „Snažíš se ještě před smrtí rozsít nešváry. Ty jsi Třetí, já ne.“</p>
<p>„V Poristě jen předstírala, že na ni Třetí zaútočili, aby mohla dát Romovy všechny poznámky a nevzbudila přitom žádné podezření. Proč by jí Romo jinak daroval život?“ hovořila Sanda tiše dál a zavřela oči. „Prozradila ti, Tungdile, že už byla dvakrát vdaná? Jeden její muž zemřel na horečku, druhý onemocněl a přišel o život v plamenech, když začalo hořet v ložnici.“ Upřela na něho hnědé oči a Tungdil v nich nedokázal nalézt žádnou stopu lži. „Když jsem uviděla, jak se má ke Gemmilovi, překazila jsem jí plány.“</p>
<p>Tungdilovi se honily myšlenky v hlavě jedna za druhou, musel myslet na události v Poristě, na jejich návrat, na Myřin neobvyklý výbuch citů po požáru. „Moje horečka, Myr, ten oheň v hostinci,“ dal se pomalu do řeči. „Přísahej, že to byla náhoda.“ V Myřiných rudých očích probleskovala nejistota. Tungdil ji popadl za rameno a přitáhl ji k sobě jako vzpurné dítě. „Přísahej to při své lásce ke mně!“</p>
<p>Z koutků očí sejí vyřinuly slzy. „Tungdile… já… Ty téhle Třetí věříš víc než mně?“ vzepřela se nepříliš přesvědčivě jeho požadavku.</p>
<p>„Odpřísáhni mi to a už nikdy o tom nebudeme mluvit.“</p>
<p>Myr sklopila pohled. „Už nikdy bych ti nedokázala způsobit další utrpení. Moje city k tobě se rozhořely a já proti tomu nemohla nic dělat. Od té noci v hostinci jsem pochopila, že pro mě znamenáš mnohem víc, a… já…“ Rozplakala se.</p>
<p>„Myr, řekni, že nejsi Lorimbasova dcera,“ zašeptal Tungdil. Cítil se zrazený mnohem hůř než kdy dřív. <emphasis>Nejdříve Balyndis a teď ona, moje žena.</emphasis> Všechno kolem něho ztratilo rázem na důležitosti, boj proti Třetím, záchrana Skryté země…</p>
<p>Myr vydechla, otřela si rukávem haleny tvář a pevně se mu podívala do očí. „Je to pravda, Tungdile. Přiznávám, že mě můj otec Lorimbas Ocelové srdce poslal ke Svobodným, abych u nich vyzvídala, vypátrala jejich tajemství a připravila dobytí jejich říše. Narodila jsem se takhle bledá. Příroda mi poskytla to nejlepší možné maskování a pak stačilo několik málo lží a tu a tam zakoulet očima a byla ze mě Svobodná. Ale ty jsi všechno změnil.“ Vzala ho za ruku. „Ve skutečnosti jsem tě měla zabít, ale moje srdce se rozhodlo jinak. Ty…“</p>
<p>Zahleděla se za něho a vyděsila se. Rychle popadla Tungdila za ramena a obtočila se kolem něho dozadu, když v tom ji něco udeřilo do zad s takovou prudkostí, že zavrávorala a musela se o něj opřít. Tungdil ji zachytil, Myr rozevřela rty a lapala po dechu jako tonoucí.</p>
<p>Za ní stál Salfalur. Jeho ruce obepínaly rukojeť válečného kladiva, k jehož hlavě byl připevněn více než loket dlouhý trn. Jeho špička čněla Myr z hrudníku ven, projela jí halenou a téměř se dotýkala Tungdilovy kroužkové košile.</p>
<p>„Už nikdy bych ti ne…“ vydechla chirurga a její prsty se Tungdilovi zabořily do zad. „Nesmýšlej o mně příliš špatně.“ Její útlé tělo zvláčnělo. Myr zemřela Tungdilovi v náručí a navzdory utrpení měla pro něj na tváři poslední úsměv.</p>
<p>Salfalur z ní opatrně vykroutil železo. Jeho špice jí s tichým mlasknutím vyklouzla ze zad.</p>
<p>„Pořád ještě nemáš dost?“ Tungdil položil Myr jemně na kameny a zvedl sekeru. „Nejen že jsi mi vzal rodiče, ale teď ještě i ženu.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Tvoji </emphasis>ženu?“ Salfalur zíral na Myr, zdálo se, že celý na místě ztuhl. „Ne. Tvoji ženu ne.“ Natáhl levou ruku, dotkl se krve, která stékala po ocelovém trnu dolů, a promnul ji mezi prsty. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Svoji </emphasis>ženu. Kvůli tobě jsem zabil svou manželku,“ odvětil chladně. „Za to zemřeš tisícinásobnou smrtí, Tungdile Zlatoruký.“</p>
<p>„Tvoji…“ Tungdil otřeseně couvl o krok dozadu, pak se však opět vzchopil. „V tom případě bychom neměli nechat konec dlouho čekat,“ navrhl pochmurně a připravil se k boji.</p>
<p>Kroužili kolem sebe, oba čekali, až ten druhý začne.</p>
<p>Souboj zahájil Salfalur, zvedl kladivo, jako by nevážilo víc než násada koštěte – a ještě ve vzduchu úder zadržel. Signál, který jeho král zadul na roh, ho volal k překvapivému ústupu, královna Xamtys si pospíšila s částí svých vojáků ještě před hlavním vojem vracejících se trpaslíků a objevila se na ochozu.</p>
<p>Tungdil viděl, že Salfalur svádí souboj sám se sebou, že by rád dokončil započatý boj, ale jako válečný mistr měl odpovědnost za všechny jednotky. Trpaslík nakonec sklopil zbraň, v jeho hnědých očích však bylo možno číst slib, že souboj jednou dokončí. Ale ne zde a ne dnešního dne.</p>
<p>Tungdil přikývl.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>A ještě jedna trpaslice neměla tento den přežít. Sanda Ohnivá čekala na smrt v Gemmilově náruči, ztratila příliš mnoho krve.</p>
<p>Boïndil stál vedle ní a nevěděl, co má dělat.</p>
<p>„To je v pořádku,“ ujišťovala ho Sanda zadrhávajícím se hlasem. „Znám tvé prokletí, Boïndile Dvojčepeli, nemohl jsi dělat nic jiného.“</p>
<p>Trpaslík vedle ní klesl na kolena. „Já…“</p>
<p>„Ne, netrap se. Odpouštím ti.“ Zvedla ruku, krví potřísněné prsty se rozevřely.</p>
<p>Pruďas měl ve tváři vepsánu lítost. Beze slova ji chytil za ruku a krátce nato ze Sandy vyprchal život. „Vraccas mě musí nenávidět, že dopustil, abych provedl něco takovýho, a nevzal mi přitom život,“ prohodil tiše s kamenným výrazem ve tváři. Slzy v jeho očích svědčily o tom, jak v něm všechno vře. „Stejně tak jsem ji moh jenom srazit k zemi, ale ta moje horká krev mě přivedla k tomu, že jak jsem byl omámenej bojem, zabil jsem v něm další trpaslici. Nejdřív Smeraldu, teď Sandu.“</p>
<p>Gemmil vstal a kývl na několik trpaslíků z kmene Svobodných, aby mrtvou královnu opatrně zvedli a zanesli do pevnosti. „Je to tak, jak říkala: ty za to nemůžeš, Boïndile. Naletěl jsi Myr na její lest a proti své povaze, proti prudkosti, nic nesvedeš.“ Položil mu ruku na rameno na znamení, že ani on proti němu nechová žádnou zášť, a odešel pryč.</p>
<p><emphasis>Dnes není dobrý den. </emphasis>Tungdil se díval na tělo chirurgy a její krví nasáklé šaty, pak ji vzal do náruče, přešel přes dvůr, posetý mrtvými a zraněnými, a zamířil za Třetími, kteří se stáhli zpátky.</p>
<p>„Lorimbasi,“ zavolal hlasitě. „Přináším ti tvou mrtvou dceru, kterou probodla Salfalurova ruka.“ Složil mu ji na zem k nohám. „Tady je. Jestli ji chceš pochovat, přijď si pro ni.“</p>
<p>Lorimbas se vynořil z davu, obklopen dvacítkou válečníků. Bez Salfalura. „Na tobě spočívá kletba, Tungdile Zlatoruký.“ Aniž by ho uznal hodného pohledu, poklekl vedle Myr na kolena a pohladil ji po bílých vlasech. „Zabíjíš všechno, co je mi drahé a co miluji. Nejdříve Roma, teď Myr.“ Něžněji zvedl. „Mezi námi nikdy nebude mír, Tungdile. Tvůj otec byl úplně stejný jako ty. S ním všechno začalo, tvojí smrtí to skončí.“</p>
<p>„Lorimbasi Ocelové srdce!“ Přiblížila se k nim královna Xamtys. „Tady ti přivádím zbytek lidí.“ Ukázala na malý hlouček trpaslíků. „To jsou všichni, kteří zbyli z tvého druhého vojska, které mělo zaútočit na Západní Železník.“</p>
<p>„Potom jsou První asi opravdu lepší válečníci, než jsem si myslel.“ Loupl opovržlivým pohledem po trpaslících, kteří přežili, všichni byli poseti popáleninami a řeznými ranami.</p>
<p>„To nebyli První, můj králi,“ pronesl jeden z nich s tváří zkroucenou bolestí. „To byli avataři.“</p>
<p>„Co?“ Lorimbas svraštil obočí. „O čem to tu mluvíš? Slíbili ti za tu lež nějakou odměnu?“</p>
<p>„Ne, můj králi, avataři opravdu existují.“</p>
<p>„Žádní avataři neexistují! Je to jenom legenda, kterou se straší malé děti, bestie a pitomci!“ vykřikl král a přitiskl si mrtvou dceru k hrudi.</p>
<p>„Byli jsme na cestě na západ,“ začal vyprávět druhý trpaslík, „a před sebou jsme měli jednotky královny Xamtys, které se chtěly vrátit, když nás dohonilo jejich jezdectvo. Velký bílý koně, mezi nima jednorožci, a projeli přímo našima řadama, jako kdyby je vůbec nezajímalo, jestli se bráníme, nebo ne. Necítili žádnej strach.“ Zakymácel se a jeho soused ho podepřel. „Jako další přišli avataři. Zářili jako novej sníh, na který svítí polední slunko, zářili víc než diamanty a žhavějí než pět výhní najednou. Najednou byli všude kolem, zasypali nás… já nevím čím,“ šeptal zoufale. „Mě trefil jakejsi světelnej oblak, zřítil jsem se na zem a vyškrábal se na nohy, než za mnou stačili poslat druhej, a pak jsem pádil jako o život, až jsem se dostal do řad Prvních a ti nás zajali.“</p>
<p>Lorimbas nyní přece jen zpozorněl. „Co se stalo s ostatními tisíci?“</p>
<p>Válečník potřásl hlavou, na níž bylo vidět málo vlasů a hodně spálené kůže. „To já nevím, můj králi, ale vítr, kterej za náma vál, měl v sobě hodně teplýho popela.“</p>
<p>„Vyslali jsme zvěda a ten nám podal podobnou zprávu. Vojsko z Weyurnu, které se tam mělo porozhlédnout, bylo rovněž celé zničeno,“ přispěchal Tungdil válečníkovi na pomoc. „Avataři <emphasis>existují, </emphasis>Lorimbasi.“</p>
<p>Král k sobě přitiskl Myr tak pevně, až z ní vytryskla krev a potřísnila mu šaty. „Ne, žádní avataři neexistují,“ šeptal. „Ne, ne, ne, oni nemůžou existovat. My jsme si je vymysleli, my jsme jenom předstírali, že…“</p>
<p>„Co teď podnikneme, Lorimbasi?“ Xamtys se na něho vyzývavě zahleděla. „Budeme dále bojovat o moje království, nebo budeme bojovat bok po boku na západní straně hor, abychom avatarům zabránili v proniknutí do Skryté země?“</p>
<p>Král pohladil stříbřité chmýří na tvářích své dcery. „Všechno je ztraceno, všechno, o co jsem usiloval. Teď tím alespoň nesmí trpět Skrytá země.“ Otočil hlavu k Tungdilovi, stále ještě mu však nechtěl pohlédnout do očí. „Jestli tu bitvu přečkáme, vyzvu tě na souboj! Tvoje rodina musí být vyhlazena do posledního, to se mělo stát už dávno.“ Pak se obrátil ke královně trpaslíků a řekl: „Tímto vyhlašuji mír zbraní mezi námi a ostatními kmeny, dokud avatary nezadržíme. To přísahám při svém mrtvém dítěti, jehož krev lpí na mých rukou.“ Otočil se. „Svolám do Rudých hor ostatní oddíly a budu spolu s vámi čekat na příchod avatarů.“</p>
<p>„Kolik jich k nám přivedeš, abychom se mohli bránit?“ zeptala se Xamtys.</p>
<p>Lorimbasovi nestála ani za jediný pohled. „Dost, aby jejich počet stačil na zničení těch stvoření.“ S Myr v náručí zamířil ke svým průvodcům a v jejich středu se vrátil do řad válečníků.</p>
<p>Všude tam, kde kráčel, se skláněly zbraně a hlavy před předčasně zesnulou princeznou Třetích.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />V</p>
<p><strong>Skrytá země, království Prvních,</strong></p>
<p><strong>východní strana Rudých hor,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, počátek zimy</strong></p>
<p><image xlink:href="#_18.jpg" />ikdy je odsud nedostaneme pryč, když se tady jednou usadí. Tisíce Třetích. V mojí říši.“ Xamtys se pořád ještě cítila stísněně. „Nikdy bychom je nedokázali zadržet. Oni by nás porazili v každé bitvě, protože se zbraněmi zacházejí lépe než my.“</p>
<p>Sešli se v poradním sále, aby společně projednali strategii boje proti avatarům. Každý z nich věděl, že v boji proti úlomkům boha potřebují nějakou zvláštní strategii, ale nebylo snadné rozhodnout, jaká to bude. U piva a dobrého jídla hledali možné řešení.</p>
<p>„Já se aspoň modlím, aby jich co nejvíc padlo, až budou bojovat s avatarama,“ vyslovil Boïndil nahlas. „Jestli je ti avataři osekají tak, že jich zbude jenom pár stovek, bude to pro naši bezpečnost jenom dobře.“ Uchopil džbán a natočil si černé pivo, které vytékalo z kohoutku sudu a vytvářelo nahoře bílou pěnu, hustou jako smetana.</p>
<p>„Možná se vám bude zdát, že o tom mluvím příliš brzy, ale také bychom neměli zapomenout připravit si plán na dobytí Černého skaliska,“ nadhodil Boëndal. „Předpokládám, že avatary porazíme. Hned potom se musíme postarat o oslabené Třetí. Později už se asi nikdy znovu nesejde tak obrovská armáda všech trpaslíků. Třetí nesmějí v žádném případě obsadit tunely z tabulové hory a držet je proti nám.</p>
<p>Tungdil s ním souhlasil. „Poslové ke Gandogarovi, Glaïmbarovi a Balendilínovi jsou na cestě, ti ale určitě budou potřebovat několik oběhů slunce, než se jejich válečníci s námi spojí. Takové přesile pak nedokážou odolat dokonce ani Třetí. Vynutíme si na nich dohodu.“ Zahleděl se na mapu Rudých hor, která před ním ležela na stole. „Ale nejdříve nás čeká tanec s avatary.“</p>
<p>Xamtys přikývla. „Já jsem s sebou přivedla pět tisíc vojáků.“</p>
<p>Tungdil se podíval na Furgase, Narmoru a Rodaria. „Jak daleko jste vy?“</p>
<p>„Nic víc než čarovat nedovedu. K tomu nejsou zapotřebí žádné velké přípravy a já mám v sobě ještě dost energie,“ odpověděla maga. Měla výhodu, že se trpaslíci v magii nijak nevyznali. Každý magus by se velice divil, jak se po své účasti v boji proti Třetím chce stavět do cesty avatarům, a to beze strachu a bez toho, že by se vydala na magická pole načerpat novou sílu a energii. Takové věci jí umožňoval malachitový kámen.</p>
<p>Furgas rozložil na stole nákresy. „Nechal jsem většinu katapultů, které už proti Třetím nepotřebujeme, odmontovat z věží a dopravit do Západního Železníku. Měl jsem na pomoc dost ochotných rukou, takže to šlo rychle. Stroje už tam jsou postavené. Když vypálíme ze všech najednou, dokážeme zatemnit celou oblohu.“</p>
<p>„Výborně,“ pochválil ho Tungdil. „Rodario? Vlastně ne, chci říct Rodario Neuvěřitelný?“ opravil se rychle, než mim stačil zaprotestovat.</p>
<p>„Děkuji, jste velice pozorný,“ poděkoval mu mim lehce kyselým tónem, zvedl se ze svého místa a zaujal nastudovanou řečnickou pózu. „Jsem připraven posloužil jako návnada a atrapa maguse a zajistit, že mě potrefí hněv avatarů, zatímco moje mentorka, Narmora Hrozivá, bude moci nepozorovaně provázat a naplno rozpoutat svou moc, díky níž avataři zahynou.“ Odkašlal si. „Na tomto místě bych chtěl zdůraznit, že je pro mne velkou ctí být postradatelným členem této řady hrdinů, ale zároveň zdůrazňuji, že nabízím, že s radostí postoupím tuto funkci někomu jinému. Měl by někdo zájem?“ Nikdo se nehlásil. „Však jsem si to myslel,“ povzdechl si s úšklebkem a posadil se. „Mám takovou mizernou vedlejší roli, a ještě za ni navíc zaplatím životem. Doufám, že si mne bude Skrytá země pamatovat.“</p>
<p>„Však ty to přežiješ, Rodario,“ zašklebil se Tungdil. „Všichni tě zase uvidíme na jevišti Curiosa.“</p>
<p>„A ta hra se bude jmenovat: Jak Rodario Neuvěřitelný zachránil svět,“ dobíral si ho Pruďas a vyprázdnil džbán. „Jestli tam budeš potřebovat nějakej dobrej vtip, tak řekni ten, jak se skřet ptá trpaslíka na cestu.“</p>
<p>„A jak je to dál?“ vyptával se Rodario.</p>
<p>Rozbor situace přerušila zpráva, že dorazily Lorimbasovy oddíly. Účastníci porady vyšli na galerii, která probíhala horní částí velkého předsálí, a se smíšenými pocity se dívali, jak válečníci Třetích pod nimi pochodují jako na přehlídce.</p>
<p>Ověšeni zbraněmi a zahaleni do těžkých zbrojí kráčeli bojovníci vpřed, mlčky a se zachmuřeným výrazem v tvářích. Jejich průvod se vyznačoval hlasitým chrastěním, rachocením a řinčením, doprovázeným tupými zvuky těžkých bot, dopadajících na skálu. Některé oddíly se skládaly z válečníků s tetovanými tvářemi, to byla elita Třetích. Dokonce i z odstupu pozorovatelé cítili, že tihle Třetí nejsou nijak spokojeni se skutečností, že vstupují na toto místo, aniž by ho předtím dobyli v boji.</p>
<p>„Člověk by z nich málem měl strach,“ konstatoval Rodario, poněkud vyvedený z míry. „Vypadají tak krutě, že kdybych byl avatar, tak bych se jim dobrovolně vzdal.“</p>
<p>„To je ale škoda, že nejseš avatar,“ prohodil Pruďas. Natočil nos vzhůru a odplivl si, chuchvalec slin minul jednoho z tetovaných jen o vlásek. „Jen se na ně podívejte, na ty vrahy trpaslíků. Nebude pro mě lehký, abysem bojoval spolu s nima. Určitě se k nim neotočím zády.“</p>
<p>Tungdil se od tohoto ponurého pohledu odpoutal. „Půjdeme taky na západ,“ rozhodl a položil dvojčatům ruce na ramena. „Pojďte, přátelé. Zachraňme Skrytou zemi před dalším utrpením. I bez Ohnivé čepele.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Projeli důlními vozíky říší Prvních a po krátké jízdě se dostali do objektu pevnosti na druhé straně Rudých hor.</p>
<p>Západní Železník představoval dokonalý protějšek svého sesterského hradu u východního vstupu do hor. Xamtys nechala dodatečně zesílit hradby i v této pevnosti, aby byly odolnější proti tíži sněhu a ledu. Dvě hradby, devět věží, jeden jediný přístup do Rudých hor. Před pevností se klikatila široká a hluboká soutěska, v ní byl příchod k Železníku zablokován pěti náspy.</p>
<p>Pevnost skýtala podivuhodný obraz. Svobodní a První společně obsadili ochozy. Násep za náspem se k nim připojovali i Lorimbasovi válečníci.</p>
<p>Tyto tři skupiny trpaslíků se od sebe nemohly víc lišit, a přesto je spojovala jedna touha: ochránit Skrytou zemi. A tak tu čekali na příchod nesmírně mocného nepřítele.</p>
<p>Tungdil stál stejně jako před několika málo slunečními oběhy na nejvyšší z věží a snažil se odhadnout počet Třetích. Pokud se příliš nepřepočítal, bylo jich něco víc než dvacet tisíc. <emphasis>Xamtys měla pravdu. Nikdy jsme je neměli pustit dovnitř. </emphasis>Zamířil pohledem do soutěsky a rozhlížel se po ní, i když přesně nevěděl, na co by si měl dávat pozor.</p>
<p>Těsně před setměním postřehl, že na druhé straně průsmyku vzplálo pronikavé jasné světlo, které vysílalo paprsky až k oblakům a blížilo se k nim. Jeho záře v něm vyvolávala pocit, že k nim po zemi putuje stříbrné slunce.</p>
<p>Ještě bylo od nich hodně daleko, avšak Tungdil si dokázal jasně představit, jaký účinek na ně může mít, až se ocitnou v jeho bezprostřední blízkosti. Vždyť ani na takovou vzdálenost se na tu záři nedokázal dívat dlouho.</p>
<p>„Už to začíná.“ Narmora se postavila vedle něho a opřela se rukama o hrazení. „Sama sebe se ptám, jestli bychom s nimi neměli prostě vyjednávat. Proč bychom jim neměli říct, že Nôd’onn a ten démon už neexistují, že jsme je zničili? Oni by pak neměli důvod, aby k nám vpadli.“</p>
<p>„A kdo by to měl udělat? Jít tam a promluvit si s nimi?“ nadhodil Tungdil.</p>
<p>„K tomu potřebuji pannu,“ odpověděla Narmora.</p>
<p>„Ó, k čemu, hrozivá Hrozivá? Dostal snad Djerůn chuť na něco křehkého?“ poznamenal Rodario suše, když se k nim připojil.</p>
<p>„Žerty stranou, Neuvěřitelný,“ odkázala ho maga do příslušných mezí. „Avataři ušetří všechno, co je čisté, takže panně nic neudělají. Ona tam za nimi půjde a vysvětlí jim, že přicházejí příliš pozdě.“ Podívala se na Tungdila. „Nejraději bych tam zašla sama, ale já bych jim nanejvýš tak posloužila jako vynikající záminka, aby k nám vtrhli.“</p>
<p>„Opravdu si myslíš, že by se ten plán mohl podařit?“</p>
<p>„No, měli bychom se o to aspoň pokusit,“ zněla její odpověď. „To nejjednodušší řešení často bývá správné.“</p>
<p>Tak se stalo, že k večeru vyšla z hlavní pevnosti jedna mladá trpaslice, zahalená do bílých kožešin. Královna Xamtys vybrala z celého zástupu dobrovolníků Fyrnu Šlechetnou z klanu Objevitelů železa. Fyrna byla přesně 24 cyklů stará, podle trpasličích zásad ještě nedospělá a nedotčená žádným trpasličím mužem.</p>
<p>Narmora jí vysvětlila, co má avatarům říct. „Nic víc. Jestli budou chtít vyjednávat, vrátíš se k nám zpátky a řekneš nám, jaké mají požadavky,“ vštěpovala jí do hlavy. „Ani slovo o našich válečnících nebo jak jsme na ně připraveni.“</p>
<p>Mladá trpaslice poslechla a vydala se soutěskou vpřed. Přestože působila odvážným dojmem, mimoděk sebou trhla, když se za ní zavírala jedna brána za druhou.</p>
<p>Fyrna zmizela v ohybech a oči trpaslíků ji brzy nedokázaly zahlédnout. Nezbylo jim nic jiného než se za ni modlit a doufat, že se vrátí.</p>
<p>Pronikavá záře se nemilosrdně pohybovala dál.</p>
<p>Uprostřed noci, když měsíc stál v úplňku přímo nad Rudými horami, se další postup záře zastavil, čekající obránci si toho velice rychle všimli.</p>
<p>„To dobré dítě došlo až k nim,“ domýšlela se Xamtys napjatě. „Vraccasi, chraň ji, aby se jí nic nestalo!“</p>
<p>Narmora se opřela pažemi o hrazení a nespouštěla záři z očí. „Doufám, že budou mít pochopení a odtáhnou pryč.“</p>
<p>„Tam!“ Pruďas zatahal Tungdila za ruku, pak ukázal na světlo. „Vidíte, jak slábne?“</p>
<p>„Fyrna to zvládla!“ zvolala Xamtys nevěřícně. „Vraccasi, obětuji ti celý svůj poklad, jestli nás té zkoušky ušetříš!“</p>
<p>Jasnost se skutečně postupně zmenšovala, až se změnila na matný odraz na skalních stěnách a pak úplně pohasla.</p>
<p><emphasis>Opravdu jsme to zvládli! </emphasis>Tungdil se rozesmál a obrátil se k Narmoře. „Mělas pravdu! Ta nejjednodušší odpověď často bývá správná.“</p>
<p>Trpaslíkům na ochozech pevnosti a na valech v soutěsce neuniklo, co se děje. Hlasitě jásali, napětí z nich opadlo a na pár okamžiků padly zábrany mezi Prvními, Svobodnými i Třetími. Radost je spojila. Nakrátko.</p>
<p>„Vyčkejme, co nám povypráví Fyrna,“ prohlásil Tungdil a potřásl Narmoře rukou. Pak odešel dovnitř, aby si dal džbán horkého kořeněného piva a mohl na věži spolu s ostatními prožít návrat statečné vyslankyně.</p>
<p>Noc uběhla v klidu.</p>
<p>Ranní slunce se vyhouplo nad horské hřbety a zahřívalo mrznoucí trpaslíky prvními paprsky. Naděje rostla.</p>
<p>Avšak Fyrna Šlechetná z klanu Objevitelů železa se nevrátila.</p>
<p>K polednímu dala Xamtys příkaz, aby vyrazil pátrací oddíl, protože hrozilo, že se počasí zhorší a ve sněhové bouří by z pevnosti nikdo nemohl vytáhnout paty.</p>
<p>Oddíl se za několik hodin vrátil s bezvědomou, ale živou vyslankyní zpět. Narmora ji ošetřila a postarala se o omrzliny, které mladé trpaslici způsobila noc strávená ve sněhu.</p>
<p>„Jinak jí nic nechybí,“ uklidňovala maga Tungdila i ostatní po prvním rychlém vyšetření jejího stavu. Probudila trpaslici jemnými políčky do tváře a podala jí pohár horkého lišejníkového čaje.</p>
<p>Fyrna se ho rychle napila. „Zklamala jsem, královno,“ přiznala, začala se třást a sklíčeně sklonila před Xamtys hlavu. „Přišla jsem příliš pozdě.“</p>
<p>„Ty žes přišla příliš pozdě? Co to má zase znamenat?“ Boïndil ukázal rukou k soutěsce. „Tam dole nikde nejsou, tak kam, u všech Tionovejch bestií, zmizeli? Rozplynuli se všichni v tý svý čistotě?“</p>
<p>„Uklidni se,“ zabručel Boëndal a šťouchl ho do boku.</p>
<p>„Přiblížila jsem se k nim, kam až to šlo, ale v jednu chvíli bylo to světlo hrozně jasné. Tak jsem hlasitě zavolala, abych je na sebe upozornila,“ začala trpaslice s líčením. „Přiletěla ke mně nějaká bytost, celá ze světla, a přátelsky se mě zeptala, co chci.“ Fyrna se podívala na Narmoru. „Řekla jsem jí přesně ta slova, která jste mi uložila, ctihodná mago, ale ta bytost se jenom zasmála. Byl to takový krutý, pronikavý smích, zněl vysokým, jasným tónem, který mi projel celým tělem. Přímo jsem ho <emphasis>cítila.</emphasis>“ Dala si další doušek čaje. „Ta postava mi řekla, že si nemám dělat starosti, že všechno půjde rychle. Pak se mě dotkla a já… jsem se probudila tady u vás.“</p>
<p>Tungdil pohlédl na ustarané tváře přátel. „Jestli nejsou ani tady, ani na cestě k nám, tak kde tedy zůstali?“</p>
<p>„V tunelu,“ zazněl za nimi Lorimbasův skřípavý hlas. Třetí se k nim nepozorovaně přiblížil a zaslechl jejich poslední slova. „Vypátrali naše tunely.“</p>
<p>Tungdilovi přejel mráz po zádech. „Vynoří se uprostřed Skryté země. A u Černého skaliska na ně nikdo nečeká,“ zašeptal zděšeně. „Chceme je zastavit, a přitom stojíme na nesprávném místě!“</p>
<p>Zarazili se, ochromeni tou zprávou. V představách viděli, jak z hory vychází čisté světlo. Za ním následuje bílá armáda, která při marné honbě za Nôd’onnem spaluje celá města a země na popel.</p>
<p>„Jsem tady v nějaký hrobce? Toho mlčení už bylo dost,“ vyzval je Pruďas odhodlaně. „Na co ještě čekáme? Víme, kde je nás třeba.“</p>
<p><strong>Skrytá země, království Gauragar,</strong></p>
<p><strong>Černé skalisko,</strong></p>
<p><strong>6235. sluneční cyklus, počátek zimy</strong></p>
<p>T</p>
<p>heogil Tvrdoruký uchopil oběma rukama řetěz a pevně za něj zatáhl. Vratné kladky a celý princip, na němž kladkostroj fungoval, mu práci výrazně ulehčovaly. Bez námahy zvedl z kolejí osiřelý důlní vozík, který stál na nesprávné trati.</p>
<p>Nevěděl, odkud ten vozík přijel.</p>
<p>Když nastoupil do služby, vozík tam už stál. Bylo možné, že se uvolnil na nějaké slepé koleji, ale naštěstí se cestou nesrazil se žádným vozíkem, ve kterém seděli trpaslíci. To by nepochybně mělo za následek těžkou nehodu. Nyní vozík blokoval trať případným opozdilcům, kteří by si chtěli udělat v Černém skalisku krátkou zastávku, než pojedou dále do Rudých hor postavit se avatarům.</p>
<p>„Pryč s tebou,“ prohodil tiše k vozíku a zatlačil ho rukou dopředu. Závěsné zařízení bylo pomocí malých koleček připevněno ke kolejím na stropě, což posunování a překládání vozíků nesmírně usnadňovalo.</p>
<p>Zasunul vozík do zadního rohu haly, kde se skladovaly přebytečné vozíky. Opatrně ho posadil na zem, uvolnil závěsné háky z oček, položil ruce na horní okraj vozíku a chystal se ho zatlačit dozadu. Vtom zaslechl jakýsi hluk.</p>
<p>Přicházel z tunelu a na poslech zněl jako velice vzdálené rachocení mnoha vozíků za sebou.</p>
<p><emphasis>Co to má být? </emphasis>divil se a přemýšlel, jaké oddíly byly na dnešek nahlášeny. Všichni válečníci Třetích byli na cestě na západ nebo tam již dorazili. Lorimbasovy rozkazy je zastihly nečekaně, ale všichni je bez váhání uposlechli.</p>
<p>Theogil nechal vozík vozíkem a opatrně se blížil k tunelu, ze kterého slyšel nečekané zvuky. Naslouchal se zatajeným dechem, aby měl jistotu. A taky se jí dočkal. Rachocení a drnčení bylo stále hlasitější.</p>
<p><emphasis>Ti pitomci, </emphasis>vztekal se v duchu. <emphasis>Nedodržují minimální vzdálenost a až sem dojedou, budou do sebe narážet. I když je dojezdový pruh dost dlouhý, určitě se do sebe pořádně zaklíní.</emphasis></p>
<p>Narychlo začal dělat nezbytná opatření, přihodil další pytle se slámou k zarážedlům, aby nebylo tolik zraněných, a zaujal pozici vedle velké páky stavědla. Hned jak vozíky uvidí, okamžitě je rozdělí do různých příjezdových parkovišť a tímto způsobem počet nehod sníží. Stále si však nedokázal představit, která jednotka se teď může vracet do Černého skaliska.</p>
<p>Trpaslík upřeně zíral do tmavého jícnu tunelu a čekal, až zahlédne slabé světlo, vycházející z lampy u hlavy vozíku.</p>
<p>Netrvalo dlouho a záři zahlédl, ovšem ta rozhodně nepocházela z lampy na vozíku. Záře tunel úplně osvětlila a rozjasnila, jako kdyby dovnitř svítilo slunce. Trpaslík se musel podívat stranou, světlo, které se k němu stále víc blížilo, vydávalo pronikavý jas.</p>
<p><emphasis>Co to tam s sebou mají? Vyvinuli nějakou novou lampu? </emphasis>divil se Theogil a plně se spolehl na své uši, které mu řeknou, kdy bude muset začít obsluhovat páku.</p>
<p>Teď už zaslechl skřípění brzd, řidiči přitlačili železné válečky k úzkým kolům a zmenšili rychlost vozíků. Z tunelu vyrazil závan větru, vytlačený blížícími se vozy.</p>
<p>Theogil ucítil podivné vůně, které neměly nic společného ani s trpaslíky, ani s lidmi, elfy nebo nestvůrami. Vítr si pohrával s trpaslíkovými vousy a rozhoupal konce jeho kroužkové košile. Nesl s sebou vůni naolejovaných zbraní, čistého železa a umytých rukou a násobil se, až splynul v jednotnou vůni čistoty. Potom z tunelu vyrazil první vozík, celý obestřený světlem, a ozářil obrovskou halu až do nejzazšího koutu.</p>
<p>„Je mi jedno, co tam máte, hlavně to hned vypněte,“ vyjel na ně trpaslík hlasitě. Slzy se mu řinuly z očí přemožených námahou. Trpaslík zavřel víčka, naslepo obsluhoval páku a přiděloval vozíkům jejich příjezdová parkoviště jen podle rachocení a skřípění. „Sundejte vozíky z kolejí,“ vykřikl hlasitě, aby přehlušil rámus. „Nebo tu budeme mít spoustu raněných.“</p>
<p>Světlo, které trpaslíci přivezli s sebou, bylo tak pronikavé, že Theogil mohl vidět, jak mu víčky koluje krev. Jeho jas pronikl tenkou pokožkou a měl za následek, že se stala doslova průhledná. Připadalo mu, že se dívá přímo do poledního slunce.</p>
<p>Blížil se k němu nějaký zdroj horka, někdo ho žhnoucími prsty uchopil za ramena, a ne zrovna jemně ho odstrčil od páky. „Hej, dávej pozor! Ještě mě spálíš!“ Teď už trpaslík přece jen musel otevřít oči a opatrně zamrkal.</p>
<p>Před ním stála jakási bytost, celá ze světla, byla velká jako člověk a obklopovala ji aura bělosti, která ho pálila v zorničkách. Vzduch kolem něho se jen třpytil. „Zdravím tě, podskalane,“ pronesla bytost přátelským hlasem. „Neměj ze mě strach, nic ti neudělám, jestli v tobě přebývá dobro.“</p>
<p>Theogil popadl pravou rukou železnou kouli a udělal krok dozadu. „Co seš zač?“ zeptal se strohým tónem. „A kdo ti dovolil používat naše vozíky?“</p>
<p>Levou rukou sundal od opasku roh a přiložil ho k ústům, aby zatroubil na poplach. Bytost však proti němu vyslala paprsek bílého světla a roh se vzňal v plamenech.</p>
<p>Theogil roh rychle odhodil na zem, než mu plameny stačily ožehnout vousy. Jeho poslední pochybnosti se roztavily jako rohovina, z níž byl nástroj vyroben. <emphasis>Tak přece jen existují! </emphasis>Stál před jedním z avatarů.</p>
<p>Jak se na trpaslíka patřilo, uchopil kouli oběma rukama a zvedl ji vzhůru, připraven udeřit. „Jdi pryč. Nemáte žádný důvod, abyste tu byli a způsobili naší zemi utrpení.“</p>
<p>„Utrpení? Ne, ne, my utrpení nepřinášíme, my ho ničíme,“ odpověděl avatar přátelsky. „Zlo má mnoho podob. My víme, že Nôd’onn už tu není. Jedna podskalanka nám to řekla. Ale také jsme se dověděli, že tu přece jen žijí bytosti, které Tiona uctívají nebo které Tion sám stvořil.“ Bytost k němu přistoupila blíž, a dokonce i Theogil, otužilý žárem výhně, nemohl dělat nic jiného než ustoupit kousek dozadu. „Kde najdeme alfy, podskalane či spíše stvoření dobrého Essgara? Zbavíme vás jich a zničíme jejich prohnilé duše, abyste se jich už nikdy nemuseli bát.“</p>
<p>„Jděte pryč!“ vykřikl trpaslík a výhružně pozvedl kouli. „My se s těma podlýma šikmouchýma vypořádáme sami. Nikdo vás sem nevolal! Vy ničíte zlo i dobro!“</p>
<p>„Jen to, co je čisté, se na nás dokáže podívat. Všechno, co se rozpadne na popel, není dost čisté,“ dočkal se odpovědi. Avatar se vznesl a přiblížil se k němu tak rychle, že se mu trpaslík nemohl vyhnout. Pak se avatar dotkl jeho hlavy. „Ukaž mi, podskalane, zda jsi nezkažený, nebo jestli v sobě skrýváš zlo, které nás oprávní, abychom tě zničili.“</p>
<p>Theogil cítil, že ho ten neuvěřitelný žár celého ochromuje, zdálo se mu, že mu spánky propaluje rozžhavené železo, proniká lebkou do hlavy a vysušuje mozek. Ruce s železnou koulí ztěžkly a proti jeho vůli se sklonily, nakonec dokonce upustil zbraň na zem.</p>
<p>„Ty jsi lhal,“ zaslechl, jak mu ta bytost říká káravě. „Ty jsi mi zatajil, že na jihovýchodě, v zemi jménem Toboribor, ještě žijí skřeti. A ve tvých myšlenkách vidím rovněž procházet obry, na severovýchodě leží horská říše Borwôl a ta je plná obrů.“ Šťastně se zasmál. „Ohó, ve Skryté zemi budeme mít tolik práce. Již brzy si své jméno zaslouží právem, Theogile Tvrdoruký, brzy bude opravdu skrytá v bezpečné náruči. Skrytá v jistotě, zbavená nebezpečí, které by hrozilo elfům, lidem i tvému národu.“ Planoucí prsty ho pustily. Theogilovi se zatočila hlava, odpotácel se dozadu, sklesl na zem a opřel se o železný stojan. „Ale měj se na pozoru a nebraň nám v našem božském poslání! Každého, kdo se nám postaví do cesty, považujeme za přítele zla.“ Avatar ustoupil dozadu.</p>
<p>Trpaslík si položil ruce před obličej, aby zmírnil intenzitu světla, a nakukoval skulinou mezi prsty, aby viděl, co se v hale děje.</p>
<p>Halu zaplnili válečníci v bílých zbrojích, kteří nesli světlé praporce a hned jak přijeli, se zformovali do skupinek. Zdálo se, že jim ten pronikavý jas vůbec nevadí, i když se Theogil nepřestával bát, že se mu oči vypaří z hlavy, pokud je nebude stále na chvíli zavírat.</p>
<p>Hluk v příjezdové hale nezůstal v hoře bez povšimnutí.</p>
<p>Theogil zahlédl, že po širokém schodišti opatrně sestupuje několik trpasličích hlídek. Když zpozorovaly, co se přihodilo, vyhlásil jeden ze strážných okamžitě poplach. Štolami a síněmi Černého skaliska se hlasitě rozezněl varovný roh a povolával několik málo zbylých obránců do zbraně.</p>
<p>Avatar se zastavil a obrátil se zpět k Theogilovi. Trpaslík se mezitím snažil nahmatat válečnou kouli. „O, vy nepoučitelní,“ pronesla světelná bytost lítostivě. „Sami jste si zvolili zkázu, přestože všichni směřujeme ke stejnému cíli. Nyní budete muset zemřít.“</p>
<p>„Já ti ukážu, že se nebojíme ani tebe, ani tvých vojáků,“ houkl na něho Theogil nevrle, vyskočil na nohy a odhodlaně se rozběhl k avatarovi, na rtech bojový pokřik a v ruce železnou kouli.</p>
<p>Krátce předtím, než doběhl ke třpytící se postavě, se horko nesnesitelně zvýšilo. Kov mu rudě žhnul na těle, kůže pálila, a přitom silně páchla a trpaslíkova krev se spolu s masem vypařila rychleji než kapka vody na rozžhaveném ohništi.</p>
<p>Z Theogila Tvrdorukého nezbylo nic než malá hromádka popela a sežehlé kousky kostí. Jakmile šedé vločky dopadly na kameny, rozdrtily je podrážky bot avatarových vojáků, kteří se vrhli proti přibíhajícím trpaslíkům, a z Theogila nezbylo vůbec nic.</p>
<p><strong>Skrytá země, království Gauragar,</strong></p>
<p><strong>konec 6235. slunečního cyklu, zima</strong></p>
<p>B</p>
<p>oïndil dusal v čerstvě napadaném sněhu, který se jako práškový cukr snesl na zem, stromy i stany, a vstoupil do stanu, v němž se konala porada, jako poslední. Popošel k ohni, aby se trochu zahřál, a vzal si ze stolu džbán piva. Dopřával si, stejně jako všichni ostatní, poslední poklidný večer, než jejich vojsko příštího dne kolem poledne doputuje k Černému skalisku a tam s největší pravděpodobností narazí na avatary.</p>
<p>„Ti bastardi,“ ulevil si Boïndil přesvědčivě. „Je vidět, že pocházej z Tiona. Od toho boha nemůže nikdy vzejít nic dobrýho. Dokonce i když pronásledujou zlo, tak přitom další zlo napáchaj sami.“ Vyprázdnil džbánek a okamžitě si ho znovu naplnil. Zároveň se očima se zorničkami velkými jako špendlíky obrátil na Tungdila. „Máme už nějaký novinky od našich zvědů, Tungdile?“</p>
<p>„Jenom to, že jejich jezdectvo odjelo od Černého skaliska a táhne na sever,“ odpověděl místo Tungdila Lorimbas. „Část jejich vojska sem přitáhla tunely a hned je za sebou strhla.“</p>
<p>„A podle čeho to tvoji špehové poznali?“ vyptával se Pruďas.</p>
<p>„Podle prasklin, které se vytvořily na povrchu země,“ odvětil král Třetích. „Avataři kouzelnou mocí dokázali zařídit, aby se zřítily velké úseky tunelů, které vedou z Černého skaliska ven. To, co nedokázalo zemětřesení po dopadu meteoritu, oni dosáhli svojí silou.“</p>
<p>Xamtys přikývla. „My jsme při našich pozorováních dospěli k podobným závěrům. Ani ostatní tunely už nejsou bezpečné, Balendilínova, Gandogarova i Glaïmbarova armáda budou muset pochodovat po zemi.“</p>
<p>„To je pro nás špatné.“ Tungdil se ještě jednou zahleděl na mapu. V myšlenkách si narýsoval přímku, prodloužil jí dosavadní trasu avatarů a jejich vojska a dostal se s ní do Dsôn Balsuru. „Kdybychom uvažovali v jejich dimenzích, dává pochod proti alfům smysl,“ vyjádřil nahlas svou domněnku. „Alfové jsou v současnosti naši nejhorší nepřátelé. Navíc získali dodatečnou moc, kterou jim dala černá voda, a tak představují pro avatary kořist, která jim nejvíce stojí za zničení.“</p>
<p>„Kdyby nepáchali po okolí tolik škody, byla bych v pokušení říct, že bychom jim měli nechat volný průchod,“ poznamenala královna. „Oni jsou schopni alfy úplně vyhladit, což se armádě lidí, elfů a nás trpaslíků nepodařilo. Od oné noci, kdy alfové přepadli lidské vojsko, se už nikdo dobrovolně nehlásí, a dokonce i vojáci prchají v celých zástupech, když slyší, že je velitelé posílají do Dsôn Balsuru.“</p>
<p>„Je to tak, jak říkáš, Xamtys. Od okamžiku, kdy objevili, jakou moc má černá voda, jsou mnohem nebezpečnější a zabíjejí více protivníků,“ dal jí Tungdil za pravdu. „Zvědové nám přinášejí zprávy, že v krajině kolem Černého skaliska nikde není sníh, ale my se za několik málo oběhů slunce budeme muset brodit tou bílou hmotou až po pás.“ Zadíval se na Narmoru. „Jsi připravena na setkání?“</p>
<p>Maga obrátila oči k trhaným plamínkům svícnu u stropu. „Celou dobu přemýšlím, jestli proti nim může moje magie něčeho dosáhnout,“ přiznala se. „Já kráčím cestou rovnováhy mezi dobrem a zlem, mám v sobě sílu obojího. Nebylo by lepší zaútočit na ně něčím, co čerpá sílu výlučně z dobra?“ Odpoutala pohled od plamenů. „Brzy uvidíme, jak daleko se se svým kouzlením dostanu.“</p>
<p>„A já ti budu po boku, mentorko,“ ujišťoval ji Rodario a dával si záležet, aby jeho slova zněla bezstarostně a v jeho tónu nechyběla víra ve vítězství. „Nechám je, aby uvěřili, že před nimi stojí největší magus ve Skryté zemi, a ty je zezadu donutíš jednoho po druhém padnout na kolena.“ Upil hlt piva a protáhl obličej. Bylo příliš hořké, příliš silné, bylo v něm příliš mnoho sladu. „Nebo se o to rozhodně alespoň pokusíš,“ pronesl poněkud tišeji. „Byl bych rád, kdybyste mi po smrti postavili v Poristě sochu. Bylo by to možné?“ požádal Narmoru ještě tišším hlasem, což maga záměrně přeslechla.</p>
<p>Tungdil se musel ušklíbnout, všiml si, že Djerůn, stejně jako mnohokrát předtím, nehybně stojí za svou novou paní a bdí nad ní. Jeho pošramocená zbroj ho činila ještě děsivějším než kdy dřív. Každému, kdo se na něho podíval, jasně ukazovala, že už přestál nespočet bitev a ran, od úderů mečem přes bodnutí kopími až po oheň, a přesto neustále pevně stojí oběma nohama na zemi.</p>
<p><emphasis>Ale Djerůn pořád ještě žije. Avataři ho ve skutečnosti měli zničit. Když se to tak vezme, je Djerůn přece Tionovým stvořením a díky své síle je nebezpečnější než skřeti, goblini nebo obři. </emphasis>Tungdil cítil, že se mu stahuje žaludek, zmocnilo se ho vzrušení. <emphasis>Ale on jejich útoky přežil. To nemůže být náhoda.</emphasis></p>
<p>Aniž by někomu vysvětlil své počínání, povstal, přešel k Narmořině tělesnému strážci a prsty si osahal jeho zbroj, přejel po intarziích, začerněných magickým ohněm, dotkl se vyznačených znaků a symbolů, které tam Balyndis na Andôkain příkaz umístila. <emphasis>Že by ho zachránily právě ty znaky?</emphasis></p>
<p>„Promiň, hrdino od Černého skaliska, ale co přesně právě teď děláš?“ vyptával se Rodario udiveně. „Samozřejmě, vy trpaslíci máte slabost pro dokonalé kovářské umění, ale abych řekl pravdu, je teď ta pravá chvíle na posuzování těchto prací?“</p>
<p>Tungdil na mimovu námitku neodpověděl. „Narmoro, zeptej se Djerůna, co se přesně stalo, když se setkal s avatary,“ poprosil ji.</p>
<p>„Nemusím. On ti rozumí,“ odpověděla maga a krátce nato zazněly zvuky, kterým kromě magy nikdo z přítomných nerozuměl. „Nu, jestli jsem mu rozuměla dobře, tak na něho zaútočili kouzly.“</p>
<p>Tungdil ucouvl o krok dozadu a zabušil na železo. „Tak jak je možné, že přežil to, co zničilo důkladně vyzbrojené a obrněné trpaslíky Třetích?“ nadhodil. „Djerůn je bytost, která u avatarů jen sotva může počítat s milostí. Museli přece nasadit všechny síly, aby ho zničili. Přesto svou údajně nesmírnou mocí dosáhli jenom toho, že mu začernili zbroj sazemi. Řekl bych, že kdyby ho nesrazilo k zemi vojsko, které je doprovází, tak by ho vůbec nedokázali zadržet.“</p>
<p>„Ty si myslíš, že ho před magií zachránila jeho zbroj?“ navázal Boëndal na jeho úvahy. Pochopil to v tu samou chvíli jako Narmora, jak bylo možno vyčíst z jejího obličeje. „Takže potom Andôkai <emphasis>přece jen našla </emphasis>nějaký prostředek proti jejich moci?“</p>
<p>Narmora potřásla hlavou. „Ne, to si nedokážu představit. Proč o tom nikomu neřekla? Proč by si to měla nechávat pro sebe?“</p>
<p>„Aby nás nezklamala, kdyby se ukázalo, že znaky selhaly?“ nadhodil Rodario. „Přece je možné, že svého rytíře záměrně vyslala za nimi, aby ho podrobila zkoušce, než nám o tom řekne.“</p>
<p>„To jsi znal mágu špatně. Ona by nikdy nedala Djerůnův život lehkomyslně v sázku. Djerůn se dostal avatarům do rukou nešťastnou souhrou osudu, ne proto, že by to měl za úkol,“ odporovala mu Narmora. Pokynula Tungdilovi, aby ustoupil od tělesného strážce dál dozadu, potom zvedla ruce a připravila kouzlo. „Hned uvidíme, jestli ho před mocí avatarů zachránila zbroj.“ Krátce něco houkla, aby Djerůna připravila na věci, které přijdou, a otevřela ústa.</p>
<p>„Hej, přece nebudeš čarovat tady ve sta…“ chtěl Pruďas protestovat, ale Narmora se o jeho odpor nestarala.</p>
<p>Na svícnu nad stolem s mapou se zableskl plamínek, uvolnil se od knotu, přilétl Narmoře do natažených dlaní a nabral v nich rubínově rudou barvu. Plamínek rostl a zvětšoval se, až nabral objem lidského těla a pak se zasyčením narazil do Djerůnovy široké opancéřované hrudi.</p>
<p>Plamen zasyčel, zaprskal a zahalil horní část Djerůnova těla ohněm. Zároveň však vzplály runy na jeho zbroji a peklo na místě pohaslo. Djerůn se ani nezapotácel.</p>
<p>„A teď použijeme trochu více moci,“ zamumlala maga a zvedla pravou paži, načež se jí mezi prsty slétly všechny plameny ve stanu a spojily se v jeden velký ohnivý kotouč, který vrhla proti Djerůnovi.</p>
<p>Obr pod jejím útokem znovu zmizel, tentokrát klesl silou nárazu do kolen, ale jakmile plameny pohasly, vstal a jen něco zabručel.</p>
<p>„Říká, že to teplo cítí, ale že mu nemůže nic udělat,“ přeložila jim maga slova, která ji úplně vyvedla z míry. Stačilo jedno kývnutí prstem a knoty se samy od sebe opět rozhořely, do stanu se vrátilo světlo. „Aby si nikdo nemyslel, že jsem ho šetřila, tak vám všem říkám, že tímto ohněm dokážu roztavit železo.“ Narmora popošla k Djerůnovi, nevěřícně si prohlížela zbroj a položila na ni ruku. „Je teplá, nic víc. A runy se pořád ještě trochu třpytí.“ Obrátila se na trpaslíky. „Jednou věcí jsem si jistá: Balyndis mu zhotovila zbroj, která odolá mnohému, nejen obyčejným zbraním.“</p>
<p>Tungdil s úlevou vydechl. „Vraccasi, umění, které jsi nám vložil do krve, nám ještě jednou dává možnost chránit Skrytou zemi. Děkujeme ti.“ Poklekl na kolena a poděkoval mu hlasitou modlitbou, ostatní trpaslíci až na Lorimbase se k němu připojili.</p>
<p><emphasis>Ale on se neobjeví a nezachrání vás přede mnou. </emphasis>Tmavohnědé oči Třetího zkoumavě přelétly po skloněných hlavách trpaslíků, které by nejraději setnul z krků. To však nesměl udělat. Zatím ještě ne.</p>
<p>Tungdil se zvedl jako první. „Musíme sem co nejrychleji přivolat Balyndis,“ řekl nahlas a s úlevou, že možná přece jen našli jiskřičku naděje. „Pošleme jí zprávu, že potřebujeme ten recept na Djerůnovu zbroj.“ <emphasis>Jak se zdá, postihla mě kletba, ze se s ní budu muset stále znovu potkávat.</emphasis></p>
<p>„Nejlepší bude, když jich vykováme rovnou deset tisíc, aby nás chránily před těmi avatary,“ prohlásil Boëndal a rukou se opíral o svůj vraní zobák. „Já určitě nejsem žádný zbabělec, ale myslím si, že bez téhle ochrany proti nim vůbec nemusíme vytáhnout do pole. Uvažme, kolik trpaslíků a lidí dosud přežilo, když se s nimi setkali.“</p>
<p>Tungdil okamžitě vyslal čtyři posly do Šedých hor, aby měli jistotu, že Balyndis jejich zprávu opravdu dostane. „Zítra si obhlídneme Černé skalisko a pak se rozhodneme, co budeme dělat,“ doporučil. „Mně by taky bylo milejší, kdybychom ty zbroje už měli, ale jestli nás k tomu okolnosti donutí, budeme muset zaútočit i dříve.“ Ukázal na mapu, na níž byl Dsôn Balsur hrozivě vyznačen tlustými černými čarami. „Jestli alfy pobijí, vzroste jejich moc, protože avataři nasávají sílu ze zla, které zničí. Kdo ví, jestli pak ty zbroje ještě něco vydrží.“</p>
<p>„Ale máme naději,“ radoval se Pruďas. „Johó, s jakou radostí umlátím těm avatarům svejma sekerama hlavu i uši, až si poprvý navlíknu ten krásnej železnej obleček! Prvních deset patří mně, aby bylo všem jasný.“</p>
<p>„Těch avatarů je jenom jedenáct,“ upozornil ho bratr a ostatní se rozesmáli.</p>
<p>Boïndil vycenil zuby a připil si s ostatními. „No a co? Já za to nemůžu, že na všechny nevyjdou.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Dobrá nálada z předchozího večera jim nevydržela dlouho. Odpoledne následujícího oběhu slunce se jim před očima objevila tabulová hora.</p>
<p>Když se přiblížili k Černému skalisku a dohlédli až k němu, zjistili, že tmavé mraky na šedé zimní obloze nejsou oblaka sněhu, ale chuchvalce kouře. A odkud pocházely, bylo za chvíli všem jasné.</p>
<p>Hora se seříznutým vrcholem hořela jasným plamenem.</p>
<p>Oheň nevyrážel z jednotlivých škvír nebo otvorů v hoře, ne, celá skála stála v plamenech. Hustý kouř zatemnil slunce, zakryl světlý kotouč šedým hávem a proměnil den ve večer. Velké kusy skaliska se s praskotem odlamovaly od tabulové hory a řítily se do prachu na zem. Všude kolem hory byla původně zimní krajina naprosto vysušená. Plameny vystřelovaly výš a výš a zdálo se, že snad chtějí zapálit samotné slunce.</p>
<p>„Nikdy bych nevěřila,“ vymáčkla ze sebe Xamtys, „že někdy uvidím něco takového.“</p>
<p>„Jak je to možný, mago?“ ptal sejí Pruďas nevěřícně. „Proměnili avataři žulu na uhlí?“</p>
<p>Narmořiny oči se zúžily. „To je varování,“ řekla maga. „Varování pro všechny, kteří by je chtěli pronásledovat. Předvedli ukázku své síly.“</p>
<p>„Jak jen mám tohle dostat na jeviště?“ povzdechl si Rodario a Furgas pokrčil rameny.</p>
<p>Tungdil si přehodil sekeru přes rameno. „Podívejme se zblízka, co tady napáchali.“</p>
<p>A avataři napáchali hrozné věci.</p>
<p>V okruhu pěti set kroků kolem tabulové hory se sníh změnil v břečku. Na vzdálenost tří set kroků byla již půda vyschlá jako za horkých letních dnů a nohy trpasličí armády rozvířily oblaka prachu.</p>
<p>Blíže než na dvě stě padesát kroků se k Černému skalisku nedokázali přiblížit, protože v tak malé vzdálenosti se nebylo možné vyhnout padajícím kusům skály. Na některých místech narazili v prachu na zbytky seker a železných koulí, tu a tam ležely spálené ostatky a kusy zbrojí, zkroucené v hromádky železa, do kterých byly zapečeny pozůstatky jejich nositelů. Ze strážců tabulové hory nic jiného nezbylo.</p>
<p>Lorimbas upřel pohled na tu nepředstavitelnou zkázu, v očích se mu zaleskly slzy. „Ti, co tady v tom ohni zahynuli, jsou pro vás možná jen Třetí,“ pronesl tiše a jen s námahou se ovládal. „Pro mě tu ale zemřeli přátelé, jejichž smrt si žádá pomstu.“ Boj proti avatarům pro něho a jeho válečníky nečekaně nabral mnohem děsivější, osobní rozměr. Plameny Černého skaliska rozpoutaly v srdcích Třetích požár.</p>
<p>„To je beznadějné,“ mumlal si Rodario a prohraboval se špičkou boty v šedém prachu. „Vytáhnout proti nim bez těch zbrojí nemá žádný smysl. Nebo to snad někdo vidí jinak?“</p>
<p>„Není vyloučené, že nám nic jiného nezbude, když je budeme chtít zaměstnat,“ odpověděl Lorimbas zachmuřeně a prohlížel si širokou stopu, kterou avataři za sebou zanechali při cestě na sever. Sto kroků široký pruh rozryté země, na níž nezůstala ani špetka sněhu, mu stejně jako všem ostatním ukázal směr, kam se vetřelci obrátili. Potom se sklonil a zvedl ze země hlavu jedné sekery, ve které se ještě držely zbytky spáleného topůrka. „Zlatoruký má pravdu. Musíme je zadržet dřív, než se dostanou do Dsôn Balsuru a pobijí tam ty alfy. Nesmíme připustit, aby měli ještě víc moci.“</p>
<p>„To je hotový šílenství, co?“ procedil Pruďas. „Jeden oběh za druhým jsme se snažili vyštvat ty černooký šikmoucháče pryč z naší země a teď je musíme chránit před těma, kteří by to dovedli.“</p>
<p>„Mně se to vůbec nelíbí, stejně jako tobě,“ navázal na jeho řeč Tungdil. „Ale nemůžeme avatarům dovolit, aby porazili Dsôn Balsur. To stejně ty alfy nezachrání před konečnou porážkou a zničením. Jejich porážka se jenom odkládá.“ Podíval se na Lorimbase. „Je deset tisíc tvých Třetích schopno protáhnout se kolem armády avatarů, aby je mohli vzít ze dvou stran do kleští?“ Král přikývl. „Dobrá. V tom případě půjdeme Narmora, Rodario, já a dvojčata s nimi, abychom armádě těch cizinců zabránili v dalším pochodu. My je zatáhneme do boje, vy je spolu se Svobodnými a Prvními napadnete zezadu a Narmora se postará o avatary, jakmile se někde nechají vidět.“ Poplácal Boïndila po zádech. „Je ti tahle výzva po chuti?“</p>
<p>„To ještě nevím,“ pronesl Pruďas nejistě. „Možná je dokonce i na mě moc velká.“</p>
<p>Když se Tungdil spolu s elitními bojovníky Třetích připravoval vyrazit rychlým pochodem na jih a obejít avatary, nebyl ten kdysi tak mohutný a děsivý kopec ničím víc než rozeklaným, protáhlým pahorkem, vysokým snad padesát kroků. A když si k večeru dopřáli krátký odpočinek, tak v místech, kde svého času stávalo Černé skalisko, stoupaly do výše už jen jiskřičky. Celou mohutnou tabulovou horu sežehl a zničil oheň avatarů.</p>
<p>Avšak ať se Tungdil a Třetí sebevíc namáhali ve snaze obejít vojsko avatarů, které v noci vrhalo na tmavou oblohu jasnou záři a tím jim dávalo na vědomí, kde se právě nachází, nepodařilo se jim to.</p>
<p>Zdálo se jim, že vojáci avatarů snad nepotřebují žádný odpočinek, podle všeho stáli od rána do večera na nohou a za patami nechávali míli za mílí, zatímco Třetím začalo po desátém oběhu slunce postupně ubývat sil.</p>
<p>„Jestli budou pořád tak pádit, tak budou za dalších deset oběhů slunce u těch zlejch šikmouchatejch,“ odhadoval Pruďas večer u ohně a obhlížel si početné puchýře, které mu naskákaly na nohách. „My jim sotva stačíme, jak to pak mají zvládnout Gemmil, Xamtys a Lorimbas s tím svým obrovským hlavním vojskem, aby s nima udrželi krok?“</p>
<p>Tungdil studoval mapu. Kolem něho seděli náčelníci Třetích, na jejich potetovaných obličejích se neobjevil žádný výraz a ničím neprozradili své myšlenky nebo pocity. „Nepodaří se nám dodržet naši původní představu o místě, kde na ně zaútočíme,“ prohlásil, když si propočetl všechny vzdálenosti. Koncem dlouhé troubele dýmky ukázal na hranici Dsôn Balsuru. „Musíme pochodovat rychleji, pak je odchytíme přesně tady, uprostřed této linie. Dříve se nám to nejspíš nepovede. Vyšlu za hlavním vojskem běžce, který řekne o našich nových plánech.“</p>
<p>Náčelníci Třetích mlčky naslouchali.</p>
<p>„Je to riskantní, ale nevyhnutelné,“ shrnul Boëndal jejich závěry. „Když budou mít avataři cíl přímo před očima, budou se tím víc snažit, aby nás porazili a mohli vrazit přímo do srdce říše alfů.“</p>
<p>„Jinak to nejde. Jsme moc pomalí.“ Tungdil pročítal zprávy špehů, kteří se drželi na konci bílého vojska tak, aby si jich avataři nevšimli, a pravidelně jim zasílali zprávy.</p>
<p>Během pochodu padla cizincům za oběť čtyři města, která ležela na jejich trase a pravděpodobně odmítla avatary podpořit. Bílé vojsko každé z nich vyplenilo a městečka nyní stála v plamenech.</p>
<p>Těch, co přežili, bylo podle všeho velice málo, od bytostí světla se dostalo milosti v první řadě dětem a mladým dívkám. Všichni ostatní se stejně jako trpaslíci v Černém skalisku proměnili v popel. Obdobně se vedlo lesům, polím, loukám a veškeré přírodě, na kterou avataři cestou narazili. Vojsko cizinců za sebou zanechávalo širokou brázdu spálené země a popela.</p>
<p>Bylo možné, že lidé ani trpaslíci nebyli ve své podstatě úplně čistí, ale Tungdil silně pochyboval o tom, že by byli všichni natolik zkažení, aby se tím dalo ospravedlnit jejich zabíjení.</p>
<p><emphasis>Božským měřítkům nijak zvlášť nerozumím, ale to, co páchají na Skryté zemi, mluví proti nim. Tolik utrpení nepřinesli lidem dokonce ani alfové. </emphasis>Vhodil lístečky se zprávami do ohně a pozoroval, jak se papír vlní, kroutí a chytá plamenem. Okamžitě mu přitom vytanulo na mysli Černé skalisko a mrtví, které tam měli avataři na svědomí. <emphasis>Jsou horší než kdejaká bestie.</emphasis></p>
<p>Té noci se mu zdálo o Balyndis a o Myr.</p>
<p>Obě trpaslice bojovaly o jeho přízeň, jedna kovářským kladivem a kleštěmi, druhá ostrými noži. Najednou se objevil Salfalur a obě dvě zabil, pak se v slzách rozběhl proti Tungdilovi a máchal kladivem. Přesně ve chvíli, kdy mu Salfalurovo kladivo dopadlo na hlavu, se probudil.</p>
<p>Vedle něho seděl Boïndil a vytrhl ho ze snu. „Na nohy, učenej. Bílý vojsko pochoduje rychlejc než obvykle. Zdá se, že jim vítr pošeptal naše plány.“</p>
<p>Tungdil zaklel a vstal, přepásal si závěsník se zbraněmi, nacpal deku do batohu a dal se do mírného klusu, aby se dostal na čelo jejich oddílu, který se již mezitím dal na pochod. Třetí nepovažovali za nutné ho probudit. Kdyby nebylo Pruďase, velice by se divil, až by se probudil a zjistil, že leží u ohně úplně sám.</p>
<p>Když probíhal kolem řad Třetích, cítil, jak ho jejich pohledy bodají v zádech. Ne, udělá to přesně jako Boïndil a v boji se k nim nikdy neotočí zády, i když je to jeho vlastní kmen.</p>
<p><strong>Skrytá země,</strong></p>
<p><strong>82 mil na severovýchod od Dsôn Balsuru,</strong></p>
<p><strong>konec 6235. slunečního cyklu, zima</strong></p>
<p>O</p>
<p>ndori obrátila svého ohnivého býka a pyšně se zahleděla na zástup čtyř tisíc válečníků, kteří ji následovali v nočních tmách.</p>
<p>Všichni se napili černé vody, dodalo jim to sil a v nejbližší době je nedokáže porazit žádná světská zbraň.</p>
<p>Nesmrtelní jí svěřili úkol, aby se vydala do Âlanduru a zničila tam Liútasila. Sotva by se našlo něco, co by bylo alfce milejší. Zničení knížete elfů mělo přednost před její vlastní pomstou na trpaslících, a když se posílila mocí černé vody, mohla si dopřát nepřeberné množství času, než k trpaslíkům zavítá na návštěvu.</p>
<p>S trochou štěstí a Tionovým požehnáním se jí a jejím válečníkům skýtala příležitost vyhubit celý Liútasilův rod do posledního. Podle toho, jak bude útok probíhat, bude pokračovat ve svém tažení Âlandurem a převrátí v trosky a popel tolik osad, kolik jen bude moci. Věž Nesmrtelných budou zdobit nové kosti elfů a Liútasilova hlava přijde na samotný vrcholek.</p>
<p><emphasis>Podívejme. Pár nepozorných poutníků. </emphasis>Pod ojedinělým nevysokým kopcem postřehla slabou rudou záři, pocházející ze špatně maskovaného tábora. Kývnutím k sobě přivolala dva tucty válečníků a naznačila jim, aby ji doprovodili. <emphasis>Možná budu mít štěstí a zabiju pár elfů.</emphasis></p>
<p>Proplížili se středem údolí ke skále, jejíž stěna vytvářela převis a tím poskytovala přirozenou ochranu proti dešti a sněhu. Za jiných okolností by to bylo skvělé místo k odpočinku, ale této noci bohové poutníky nechránili.</p>
<p>Ondori sesedla a nehlučně sklouzla na zem. Zaslechla chrápání, ucítila, jak z jejích obětí silně páchne tabák. Udělala několik kroků a dostala se za bludný kámen, za nímž našla úkryt. Z jeho stínu pozorovala, co se jí tam nabízí.</p>
<p><emphasis>Podzemšťani, </emphasis>divila se nezvučně, když uviděla, jak kolem slabého dohořívajícího ohně leží zkroucená těla spáčů. Strážný dřepěl na kameni, byl k ní otočený zády a pokuřoval z dýmky. Tu a tam zalovil pohárem v hrnci nad ohněm, ze kterého se kouřilo, a dal si doušek nějakého nápoje.</p>
<p>Ondori počítala spáče a dostala se k číslu dvacet. <emphasis>Ale co ti tady chtějí? Nejsou to žádní zvědové, tady není nic, co by stálo za vypátrání.</emphasis></p>
<p>Strohými gesty nařídila průvodcům, aby jednoho z trpaslíků nechali živého, aby se ho mohli na všechno vyptat, ty zbývající nebylo k čemu využít. Soustředila se na oheň a donutila ho, aby se zmenšil. Plameny poslechly, na chviličku vzplály a pak odumřely.</p>
<p>Strážce tiše zanadával, zvedl se a přihodil na žhavé uhlíky suché dřevo. Pak poklekl a snažil se oheň rozfoukat.</p>
<p>Ondori vyklouzla ze stínu kamene a v mžiku stála vedle něho. Pohybovala se tak tiše a rychle, že trpaslík neměl čas zareagovat. Její srpovitá zbraň mu proťala krk. Když trpaslík dopadl do žhavých zbytků ohně, tryskala z něho krev, jeho míza zalila žhavé uhlíky a oheň definitivně uhasila.</p>
<p>Hluk padajícího těla probral jednoho trpaslíka ze spánku. Sotva zvedl rozcuchanou hlavu, ukončily jeho život tři černé šípy. Pomalu dopadl zpátky na deku, jako by hodlal pokračovat ve spánku.</p>
<p>Alfové se zprava doleva proplétali řadami spících a vraždili jednoho trpaslíka za druhým, podřezávali jim hrdla, vráželi jim úzké dýky skrz zavřená víčka do hlavy nebo je probodávali meči.</p>
<p>Ondori se zatím posadila vedle posledního z nich, který byl ještě naživu, odebrala mu zbraně, které si položil vedle sebe, a poklepala mu bojovou holí na rameno.</p>
<p>Trpaslík se ospale zvedl a alfka poznala, že se jedná o trpaslici. Ta okamžitě sáhla vedle sebe a snažila se nahmatat sekeru, ale marně.</p>
<p>„Buď zticha,“ zašeptala Ondori, zvedla její zbraň do výše, aby ji trpaslice viděla, a odhodila ji do sněhu. „Jestli budeš křičet, zemřou nejdříve tví přátelé a pak i ty. Pochopilas, podzemšťanko?“ Trpaslice přikývla, bylo slyšet, jak skřípe zuby. „Co tu chcete?“</p>
<p>„Poohlédnout se po vás,“ dala jí trpaslice odpověď.</p>
<p>Alfka vycenila zuby. „Nesnaž se mě obelhat, krátkonožko.“ Její obličej jí připadal jaksi známý. „Já tě přece znám. Viděla jsem tě v bitvě v Šedých horách! Ty jsi tam vykřikla a dala jsi mi tak čas, abych mohla uprchnout.“ Usmála se způsobem, který nevěštil nic dobrého. „Ty jsi žena krále té bandy, která vtáhla do opuštěných hal. Posílá proti nám novou armádu? Vy jste zvědové?“</p>
<p>„Ne, to se mýlíš,“ prohlásila trpaslice vzdorně. „Měli jsme se porozhlédnout, co se děje na kraji Dsôn Balsuru, a pak se vydat za elfy a domluvit se s nimi.“</p>
<p>Ondori rychle mávla bojovou holí a stiskla skrytý knoflík. Na druhém konci hole se střelhbitě vysunula čepel, kterou přitiskla zajatkyni ke krku. Tichým kliknutím zajistila ostří ve vysunuté poloze. „Řekni mi pravdu, podzemšťanko.“ Znovu máchla tyčí a přidržela špičku čepele u boku trpaslíka, ležícího napravo od ní. „Mysli na svoje přátele,“ zašeptala nebezpečně. „Můžu je poslat do věčného spánku.“</p>
<p>Trpaslice sklonila hlavu. „Ty jim nic neuděláš, černoočko,“ odsekla poněkud zaraženě.</p>
<p>Ondori lhostejně bodla a zabořila ostří do těla trpaslíka, který už byl stejně mrtvý. Trpaslice však na lest naletěla a uvěřila, že svým neúprosným mlčením zavinila jeho smrt. „Teď jich zbývá jenom osmnáct, podzemšťanko, včetně tebe. Jak často mi ještě budeš lhát?“</p>
<p>„Ty mrcho!“ Trpaslice se bez varování vrhla vpřed, odrazila Ondořinu bojovou hůl stranou a do alfky vrazila. Ta se zpod ní vykroutila s obratností šelmy a stáhla se z dosahu jejích silných prstů.</p>
<p>„Jsi moc pomalá.“ Ondori ji s mohutným rozmachem nakopla pod bradu a zašklebila se, když uviděla, jak její tělo ochablo. <emphasis>To mi osud přihrál opravdu pěknou kořist. </emphasis>Zvedla se a oprašovala ze sebe sníh, když trpaslice, o níž si myslela, že je v bezvědomí, vytáhla dýku a probodla jí levé lýtko. Ostří dýky proniklo koženou botou, Ondori se podlomila noha.</p>
<p>„Ke zbraním!“ vykřikla trpaslice, se zašupěním se vrhla na alfku a přitiskla jí dýku ke krku. „V táboře je černooká!“</p>
<p>„Nezabíjejte ji!“ vykřikla Ondori navzdory bolestem. „Je důležitá, potřebujeme ji živou.“ Popadla ruku s dýkou. Trpaslice měla nesmírnou sílu a k tomu i pořádnou váhu, navíc ji poháněla odhodlanost vykonat spravedlnost nad vražedkyní, která zabila jejího přítele.</p>
<p>Čtyři alfové jí pomohli, popadli útočnici zezadu, strhli ji zpět a tvrdě jí mrštili na zmrzlou zem. Potom si jí stoupli na ruce i nohy, ale trpaslice se i tak bez ustání pokoušela z moci svých nepřátel osvobodit.</p>
<p>Alfka uřízla kus látky z pláště mrtvého trpaslíka a ovázala si jím hlubokou ránu, která se brzy sama zavře. „Prokletí horští červi,“ zabručela a vrazila trpaslici tupý konec hole do břicha, až se zajatkyně celá zkroutila. „Vezmeme tě s sebou, podzemšťanko. Ty jsi králova žena a velice dobrá přítelkyně Tungdila Zlatorukého.“ Pokynula průvodcům, aby trpaslici spoutali. „Můj cit mi říká, že pro nás budeš ještě hodně důležitá.“</p>
<p>Ondori kulhala jako první, její válečníci ji následovali a táhli zajatkyni s sebou, ta se jim bránila jako vzpurný osel. Skončilo to tím, že ji alfové za sebou táhli sněhem. Byla to jediná stopa, kterou za sebou během celého přepadu zanechali.</p>
<p>Ondori si vydechla, když se opět vyhoupla do sedla svého býka. V ráně jí bušilo a trhalo, černá voda se sice postarala o to, že se rána zavřela rychleji než u normálních bytostí, ale stejně to bolelo. Konec provazu, ke kterému přivázala trpaslici, protáhla očkem sedla, aby jí zajatkyně nemohla uprchnout.</p>
<p>Vrátili se zpět ke své malé armádě a pokračovali v cestě do Âlanduru. Býk natočil hlavu, nozdry se mu ve větru rozechvěly. Jeho chování alfku varovalo, otočila se v sedle a zahleděla se k západu. <emphasis>U všech všudy, co to tam je?</emphasis></p>
<p>Gauragarem se pohyboval táhlý pás světla a mířil bez oklik rovnou k hranicím její vlasti. Čelo pásu mohlo být vzdáleno od jejich lesa nanejvýš dva oběhy slunce.</p>
<p><emphasis>Vymysleli si lidé něco nového, aby stromy </emphasis><emphasis>líp</emphasis><emphasis> hořely? </emphasis>podivila se, že by se útočníkům takhle najednou vrátila odvaha, okamžitě však tuto myšlenku zavrhla. Neznala žádnou lampu, která by vydávala podobné světlo, dokonce ani lucerny elfů nedosahovaly takového pronikavého jasu. Oheň to také nemohl být, na to byla záře příliš jasná, příliš bělavá.</p>
<p>„Podzemšťanko!“ Její noha zasáhla trpaslici, která stála vedle býka, rovnou doprostřed zad. „To je vaše práce?“</p>
<p>Zajatkyně po ní vrhla vražedný pohled a pak pokrčila rameny. „Možná, černoočko.“</p>
<p>„Takže nejspíš ne.“ <emphasis>Vypadá to, jako kdyby se po zemi roztékalo roztavené palandium</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> </emphasis>Pro Ondori přicházelo v potaz pouze jediné řešení tohoto úkazu, a to znělo: Andôkai.</p>
<p>Lidé zřejmě museli magu dlouho přemlouvat, až nakonec přišla na nějaké kouzlo, které mohla obrátit proti jejímu lidu. Jakmile nabrala tato myšlenka v její hlavě podobu, hned si Ondori kvůli tomu vynadala. Přízvisko „Bouřlivá“ prozrazovalo, že se maga specializuje na vítr a podobné živly. Určitě nebylo v jejím stylu táhnout nocí jako pochodeň a bez nároků na díky upozornit zvědy alfů na svůj příchod.</p>
<p><emphasis>Co se tam děje? </emphasis>Ondori měla nedobrý pocit, z pronikavě bílé barvy toho světlají rozbolely oči. „Stůjte,“ zavolala nahlas. „Ať se oddíly obrátí zpátky.“ Na vysvětlenou ukázala na třpytící se pás. „Pořádně si to prohlédneme, než se začneme starat o Âlandur.“</p>
<p>Kurýři se rozjeli na svých upírech noci, aby ostatním oznámili její rozkazy, dva zůstali u ní. Ondori se nepřítomně dotkla znamínka na čele, které jí tam zanechalo požehnání Nesmrtelných. Mohla se mýlit, ale znamínko ji začínalo pálit, jako by se zanítilo.</p>
<p>„Ondori,“ ozval se jeden z kurýrů a ukázal na jih. „Ta záře tam na jihu, nejsou to taky nějaké ohně?“</p>
<p>Alfka se snažila něco rozeznat a skutečně spatřila ve vzdálenosti mnoha mil jakousi záři podobnou té, která se k nim blížila. „Z té strany nám žádné nebezpečí nehrozí,“ konstatovala klidně. „Ale nespustíme tu záři z očí. Ne aby nás někdo – ať je to, kdo chce – obešel a zaútočil na nás od severu!“</p>
<p>„Takže máme co dělat se dvěma armádami,“ usuzoval kurýr a pousmál se. „Nesmrtelní budou mít radost, až jim přineseme tolik nových kostí.“</p>
<p>Ondori si promnula bodající jizvy na čele. „To určitě,“ zamumlala a při pohledu na světlo, které se k nim rychle blížilo, pocítila nezvyklou nejistotu. „Pospěšme si. Chtěla bych vědět, co se tam na nás chystá.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zatímco slunce stoupalo na oblohu, pozorovala Ondori dlouhé zástupy vojáků, na jejichž vyleštěných bílých zbrojích se zrcadlily paprsky a tak jí znemožňovaly, aby si je prohlížela dlouho. Praporce s runami jí byly zcela neznámé a jistojistě nepocházely ze Skryté země.</p>
<p>„Dva a půl tisíce mužů jízdy a dalších dvacet tisíc mužů pěchoty,“ spočetl jeden z kurýrů po jejím boku počty bezejmenných nepřátel. „Měli bychom o nich podat zprávu Nesmrtelným.“</p>
<p>„Naši zvědové už je určitě objevili,“ uklidňovala ho Ondori a přimhouřila oči. „Hned jak se setmí a ty jejich prokleté zbroje přestanou zářit jako diamanty, napadneme jejich zadní voj. Chtěla bych někoho z nich vzít do zajetí, abychom ho mohli vyzpovídat.“</p>
<p>To málo, co na zbrojích a oblečení dokázala rozpoznat, nepatřilo k žádné jednotce, proti které kdy stála. Přitom u Černého skaliska bojovali vojáci ze všech lidských říší. <emphasis>Odkud sem tohle vojsko přišlo? </emphasis>Připadalo jí zvláštní, že jim lidé poštvali na krk cizí vojáky. O tom předtím nikde nepadlo ani slovo. Vždyť přece alfští špehové vyslechli u táborových ohňů vojáků obléhajících Dsôn Balsur celou řadu věcí, o kterých si lidé povídali.</p>
<p>„Může nám být jedno, kdo to je, my je pozdravíme pěkně po alfském způsobu,“ zasmála se zlomyslně a spolu se svými průvodci se vrátila k oddílu. Až do večera se s nimi držela na konci nepřátelského vojska a v naprostém klidu vyčkávala, dokud nezapadne slunce.</p>
<p>Trpaslici přivázali ke stromu, k jídlu jí dali sníh, aby nezemřela žízní.</p>
<p>„Nebude to trvat dlouho. Brzy zase budeme u tebe zpátky a dopravíme tě k Nepokořitelným,“ slíbila jí Ondori a na zkoušku se prošla po poraněné noze. Černá voda ránu na lýtku uzdravila, noha vypadala, jako by nikdy trpasličí dýku nepocítila.</p>
<p>Alfka se vyhoupla býkovi do sedla a postavila se na čelo oddílu.</p>
<p>To, co viděla, když z úkrytu pozorovali zadní voj nepřátel, se jí ani trochu nezamlouvalo. Zbroj těch cizinců v sobě nastřádala sluneční paprsky, jejich brnění neztratilo téměř nic ze svého lesku a donutilo Ondori k vydání neobvyklého rozkazu. Nařídila bojovníkům, aby si přes oči nasadili pásky s uzoučkými průhledy, kterými se chránívali před slepotou, když přecházeli přes rozlehlá sněhová pole.</p>
<p>Alfové zaútočili na zadní voj cizinců ze zálohy, před onou pozoruhodnou bělobou se ale moc dobře nechránili, spíš špatně.</p>
<p>Hned na začátku, když se řítili k jejich zadním řadám, zmocnila se Ondori nejistota. Agrass odfrkoval a rozčíleně tancoval místo toho, aby jako obvykle řady nepřátel protáhlým tryskem prorazil a uvedl je ve zmatek. Čím víc se k nepřátelům blížila, tím víc ji pálilo znamínko na čele.</p>
<p>Bitva začala nečekaně špatně.</p>
<p>Neznámí vojáci museli jejich útok vytušit nebo se ve válečnickém řemesle vyznali tak dokonale, že se ničím nenechali vyvést z klidu.</p>
<p>Když prvního z nich smetl alfský šíp ze sedla, seřadili se štítonoši na místě do bojové formace a vytvořili semknutou hradbu. Za ně se postavily některé oddíly jezdectva, které dlouhými štíty protáhly hradbu do výšky dobrých tří kroků, ve škvírách mezi štíty se ježily halapartny a kopí.</p>
<p>Nad alfy najednou zaplálo půlnoční slunce a zalilo je chladnou, bílou září. Ondori hlasitě vykřikla, znamínko na čele ji začalo pálit jako tekutý oheň a připravovalo jí nevýslovné utrpení. Útok alfů uvízl na místě.</p>
<p>„Vy jste alfové, jak se nám dostalo zpráv,“ promluvilo k nim slunce. „Cítím, že jste zkažení, nesete v sobě Tionovo sémě a neustále ho šíříte dále.“ Slunce se rozzářilo jasněji, větším žárem. „Ale s tím je teď konec. Nebudete již svou existencí déle ohrožovat Skrytou zemi.“</p>
<p>Přes alfy se převalila vlna žhnoucího ohně. Třetina alfů byla v plamenech, v agónii se váleli po rozmrzající zemi a snažili se oheň udusit. Avšak marně.</p>
<p>Ondori viděla, jak se žhavý mrak valí vpřed, a vrhla se pod svého býka s nadějí, že ji nerozdupá kopyty.</p>
<p>Zavřela oči a cítila palčivý žár. Všude kolem ní to praskalo, vlasy a šaty jejích válečníků chytly plamenem. Nad sebou ucítila nesmírný puch. Býk jí uštědřil několik prudkých kopanců a pak závan vražedného horka, které jako by vycházelo přímo z tlamy nějakého draka, najednou ustal.</p>
<p>Alfka vyskočila na nohy a spatřila, že na zemi leží zuhelnatělé zbytky jejího býka, které sebou ještě trhají. Oheň zčásti roztavil dokonce i železnou masku, kterou nosil do bitev, a ta mu nakonec přinesla smrt.</p>
<p>„Pryč!“ zaječela nahlas. „Zpátky do lesa!“</p>
<p>Rozkazy zanikly ve výsměšném křiku cizích vojáků, kteří sami přešli do útoku. Jezdectvo doprovázející zadní voj vyrazilo vpřed, jezdci neohroženě cválali na bělouších černými řadami protivníků a při tom probodávali a ubíjeli celé tucty alfů.</p>
<p>Ondori ztuhla. Přestože většina jejích bojovníků byla zraněna jenom na těle, nikdo z nich se znovu nezvedal. Bůh ví, jaký zázrak lpěl na zbraních nepřátel, rozhodně byl silnější než moc černé vody.</p>
<p><emphasis>Jsme stejně zranitelní jako obyčejní bojovníci, </emphasis>uvědomila si vyděšené a obrátila se na útěk. Tomuto nepříteli nemohli odolat.</p>
<p>Přeskakovala přes zraněné a hledala záchranu ve vyschlém klestí v lesíku, ze kterého na nepřátele zaútočili.</p>
<p>Jízda neznámých nepřátel brzy odpadla a pěší oddíly se s její rychlostí nemohly měřit už vůbec. Přesto Ondori ani na okamžik nezpomalila, hrůza z onoho žhavého světla jí propůjčila křídla, bičovala ji vpřed, donutila ji zapomenout na píchání v boku a lapání po dechu, dokud nedoběhla na mýtinku, kde se vyčerpaně zhroutila k zemi.</p>
<p>Nezůstala dlouho sama. Jeden po druhém se za ní trousili další alfové z jejího oddílu, kteří bitvu přežili, nebylo jich víc než deset. Zbytek ležel někde vzadu na cestě, spálení nebo zabití.</p>
<p>„Co to bylo?“ zasípal jeden alf zničeně a doufal, že se mu od někoho dostane odpovědi.</p>
<p>Ondori nemohla mluvit. Plíce ji bolely, a když se dotkla rozbolavělého čela nad maskou, kůže zašustila a rozpadla se, až z ní nic nezbylo, na ruku se jí přilepil černý, lepkavý popel a odhalil pohled na lebeční kost.</p>
<p>Nocí se dlouho rozléhal její zuřivý, zmučený křik, Ondořiny prsty se zarývaly do hlíny.</p>
<p>Najednou jí zaclonil výhled pár širokých, rozšmajdaných bot. „No ne, co to tady máme?“ pronesl bručivý hlas, pak ji do zátylku zasáhl jakýsi těžký předmět a Ondori se v bezvědomí složila na zem.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />VI</p>
<p><strong>Skrytá země,</strong></p>
<p><strong>21 mil na severozápad od Dsôn Balsuru,</strong></p>
<p><strong>konec 6235. slunečního cyklu, zima</strong></p>
<p><image xlink:href="#_19.jpg" />á ji znám. Maska ji prozradila. V Šedých horách stála proti mně a chtěla mě zabít.“ Tungdil si prohlížel spoutanou alfku, ležící na zmrzlé půdě vedle ohniště. Sedl si s přáteli kousek od ní a společně čekali, až přijde k sobě. „Odnesla Ohnivou čepel.“ Pruďas držel jednu ze seker v pohotovosti, aby alfku při sebemenším náznaku nějaké podlosti zabil. „Na mě to trvá už moc dlouho,“ prohlásil nespokojeně.</p>
<p>„Kdybys ji tak tvrdě nepraštil, byla by vzhůru,“ připomněl mu Boëndal, kdo nese vinu na tom, že je alfka v bezvědomí.</p>
<p>„Tak ji holt prostě probudím.“ Boïndil nabral plnou hrst sněhu a hodil jí ho do obličeje. Masku jí sejmuli, pod ní se zjevil klasický, úzký obličej, jakým se vyznačovali všichni alfové i elfové. Tungdil na obličeji zahlédl popáleniny, plameny Ohnivé čepele ji navždy poznamenaly.</p>
<p>Sníh ji zasypal a zčásti se snesl na zem, zčásti zůstal ležet na její teplé kůži a tál.</p>
<p>„Možná budeme mít větší úspěch s horkem. Podle toho, jak ta alfka vypadá, tak s ním má dost zkušeností,“ usuzoval Boïndil a předklonil se, aby rukavicí nabral trochu rozžhavených uhlíků.</p>
<p>Alfka prudce rozevřela víčka. „Ať tě to ani nenapadne,“ zasyčela.</p>
<p>„Já jsem to věděl. Ta černoočka je vzhůru,“ ušklíbl se Pruďas a ukázal jí sekeru. „Chovej se slušně, nebo tě rozsekám jako petržel.“</p>
<p>Tungdil na ni kývl. „Tak tě teď přece jen vidím bez masky.“</p>
<p>„Ty jsi porušil moji přísahu. Za to tě zasáhne Tionova kletba,“ soptila Ondori plná nenávisti. „Dlouho už žít nebudeš, Zlatoruký. Stejně jako tvoji přátelé.“</p>
<p>Rodario potřásl hlavou. „Jenom si ji poslechněte, tu malou divokou kočku se špičatýma ušima. Svázali jsme ji jako kus uzeného a ona se stejně pořád snaží do nás zatnout drápy.“ Zaujal hereckou pózu. „Poslyš, alfko. Já jsem Rodario Neuvěřitelný, fámulus Narmory Hrozivé, a mohl bych tě na místě zničit, kdybych chtěl, ale my ti darujeme život, když…“</p>
<p>„Řekni nám, kde je Ohnivá čepel,“ vpadl mu Boïndil do řeči, což mu údajný fámulus oplatil teatrálními gesty plnými pobouření.</p>
<p>„Tam, kde ji nikdy nebudete moci získat,“ odpověděla Ondori.</p>
<p>„Ne, my ne. Ale je zcela možné, že do vašeho hlavního města pronikne někdo jiný a srovná ho se zemí,“ nadhodil Tungdil.</p>
<p>„Myslíš ty cizince? A na to, aby je někdo zastavil, je zapotřebí Ohnivé čepele?“ V alfce vzklíčila naděje, obrátila pohled nahoru a zahleděla se na trpaslíka.</p>
<p>„Takže Ohnivá čepel je v Dsôn Balsuru?“ usuzoval z její reakce Tungdil.</p>
<p>Alfka mlčela a snažila se najít nějaký smysl v tom, co se právě dověděla. Trpaslíci se v době, kdy předstírala, že spí, mezi sebou o cizincích bavili. Z poznámek, které zaslechla, nabyla dojmu, že se chtějí tomu vojsku postavit do cesty. „Když jste je sem nepřivolali, proč je chcete zastavit?“ vyptávala se. „Copak nedělají přesně to, o co jste vždycky usilovali?“</p>
<p>„Ona opravdu nemá o ničem tušení,“ uklouzlo zaraženému Rodariovi. „Řekni nám, ty malá divoško, slyšelas už někdy něco o legendě zvané avataři?“ Když Ondori odpověděla, že ne, tak si herec k legendě ještě něco přibásnil, aby jí nahnal větší strach, a skončil tím, že ukázal nataženou rukou dopředu. „Tví muži shořeli v čistotě avatarů, v úlomcích boha, kterého uctíváš. Myslím, že to je dokonalá ironie, nemám pravdu?“</p>
<p>„Nedají si pokoj dřív, než zničí posledního z nás,“ pronesla Ondori zamyšleně. Nyní se jí leccos vysvětlilo: špatný pocit při útoku na nepřátelský zadní voj, proč jí na čele pálilo znamení, kterým ji Nesmrtelní požehnali, proč černá voda v jejich žilách ztratila účinek… A pochopila, že neexistuje nic, co by mohlo Dsôn Balsur před invazí avatarů zachránit. <emphasis>Kromě těch páchnoucích podzemšťanů. </emphasis>Usmála se. „Ano, je to opravdu výsměch. Teď nás musí chránit ti, kteří by nás nejraději všechny pobili.“</p>
<p>„V podstatě,“ navázal na její poznámku Tungdil a vážně na ni pohlédl, „je to dokonce ještě lepší. Musíme bojovat bok po boku a zaútočit na nepřítele společnými silami.“</p>
<p>„Podzemšťane, my jejich moci nedokážeme odolat,“ odporovala mu, a když pomyslela na ten oblak světla a žáru, přeběhl jí po zádech mráz. „Stejně tak bys mohl chtít, aby se sněhová koule vrhla na slunce.“</p>
<p>„Ta sněhová koule jenom musí být dost velká,“ nesouhlasil s ní Tungdil, sklonil se nad ni a přeřízl jí pouta. „Zapomeň na nepřátelství mezi námi a rychle se vrať do hlavního města. Sejdi se s vládcem a vysvětli mu, co vaší říši hrozí. Čím více se nás postaví avatarům a jejich vojsku do cesty, tím větší naději budeme proti nim mít.“</p>
<p>„Udělám to.“</p>
<p>Když si Ondori přiložila k tváři masku, aby zakryla zohavení, předstoupila před ostatní žena v černé zbroji. Měla příliš úzké rysy obličeje, nemohla to být lidská žena. „Mé jméno je Narmora, byla jsem žákyní Andôkai Bouřlivé,“ představila se řečí alfů, a i když měla příšerný přízvuk a úděsnou výslovnost, tak jí Ondori dobře rozuměla. „Vyřiď svým vládcům následující: jestli nám nepošlou bojovníky, necháme avatary projít a budeme se jen dívat, co s vaší říší provedou. Než abychom na vaši záchranu obětovali cenné životy, raději avatarům umožníme nabýt ještě větší moci.“ Oči jí zčernaly a nabraly výhružný lesk. „Ať vás ani nenapadne nedělat nic, protože v tom případě já sama osobně ukážu těm bytostem cestu do Dsôn Balsuru a pomůžu jim se zničením vaší říše.“</p>
<p><emphasis>Ona je jednou z nás! </emphasis>Ondori nemohla jinak, musela přikývnout. „Vyřídím váš vzkaz Nesmrtelným,“ zaskřehotala drsně, shodila ze sebe provazy a zvedla se.</p>
<p>„Přísahej na svou krev, že to uděláš,“ požadovala po ní maga zachmuřeně, popadla alfčinu levici a řízla ji do hřbetu ruky, potom jí přidržela rudě se lesknoucí čepel před očima. „S tímhletím si tě moje kouzlo najde všude, pověsí se ti na stopu jako šelma a zničí tě, kdybych měla dojem, že se mě snažíš obelstít.“</p>
<p>Ondori se neodvážila odporovat, Narmořino jednání ji příliš zastrašilo, maga byla více než přesvědčivá. „Splním tvou vůli,“ zakoktala. „Abys viděla, že tě nepodvedu, prozradím ti, kde jsem přivázala jednu zajatkyni. Podzemšťanku.“ Popsala Narmoře cestu ke stromu, kde trpaslici zanechala, pak si pospíšila, aby byla z tábora co nejrychleji pryč, a zmizela ve tmě.</p>
<p>„Ani nechci vědět, cos jí říkala,“ pronesl Boïndil mrzutě. „A tu řeč jsem raději taky neslyšel.“</p>
<p>„Potom bych se ovšem nedověděla, že nedaleko odsud čeká na vysvobození trpaslice,“ opáčila Narmora s úšklebkem a její oči přitom opět nabraly normální barvu. „Mám tam poslat Djerůna, nebo ji chcete osvobodit sami?“</p>
<p>Tuto otázku ani nemusela pokládat. Pro trpaslíky bylo samozřejmostí osvobodit jednu z nich z choulostivé situace, a tak se Tungdil s dvojčaty a třiceti dobrovolníky vydali houštím hledat zajatkyni.</p>
<p>Došli až na místo, kde měla být.</p>
<p>Někdo tam však již byl před nimi, jak poznali podle roztátého sněhu a množství stop ve sněhové břečce. Na zemi u borovice ležel provaz, kterým alfka zajatkyni připoutala ke stromu.</p>
<p>„Našli ji avataři.“ Tungdil opatrně obešel strom kolem dokola a hledal nějaký náznak, který by jim napověděl, odkud trpaslice mohla přijít. Vedle otisků bot objevil roztržený náhrdelník z vykovaných plátků železa, napolo zadupaný do země. Na náhrdelníku byly droboučké kuličky zlata.</p>
<p>Znal ho víc než dobře.</p>
<p>„Balyndis,“ vyrazil ze sebe, zvedl řetízek a jemně z něho setřel špínu. Tím padla cizincům do rukou nejen jeho pravá láska, ale i tajemství Djerůnovy zbroje.</p>
<p>„Copak ty zkoušky nikdy nebudou mít konce?“ zabručel Boïndil. „Už je toho moc i na mě.“</p>
<p>Boëndal však poklepal Tungdilovi konejšivě na rameno. „Učený, nikdy bychom nemohli mít lepší důvod pro zničení vojska avatarů než teď. Neměj strach, my tu tvoji kovářku z rukou nepřátel osvobodíme.“</p>
<p>„Ona už není moje kovářka, copak jsi zapomněl, Boëndale?“ Tungdil si omotal řetízek kolem pravého zápěstí, ovázal jím šátek, který mu dala jeho lidská přítelkyně Frala. <emphasis>I kdybych se měl postavit proti těm avatarům úplně sám, Vraccasi, já ji zase získám.</emphasis></p>
<p>„Ne, já jsem nezapomněl. Balyndis je manželka Glaïmbara. Ale stejně to vždycky bude tvoje kovářka.“ Krátce zaváhal a pak dodal: „A já bych si přál, aby se jí jednoho dne skutečně stala.“</p>
<p>Tungdil mu dal němě za pravdu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tungdilovi, dvojčatům a celému oddílu deseti tisíc Třetích se rychlým pochodem podařilo předběhnout vojsko avatarů. Před průsekem, který v lese na hranici Dsôn Balsuru lidé vypálili, se rozestavili do bojové sestavy. Dva oddíly, celkem dva tisíce trpaslíků, Tungdil nechal, aby se zamaskovaly v křoví vpravo a vlevo od hlavního voje a tam se skryly před zraky nepřátel.</p>
<p>Alfka, kterou vyslali do hlavního města říše, jim přinesla zprávu o dočasném příměří, což poznali podle potěšitelné skutečnosti, že na ně nepršely žádné černé šípy a nepřepadli je alfové.</p>
<p>Jiní měli v minulosti méně štěstí než oni. Trpaslíci si s úděsem prohlíželi zbytky prapodivných sousoší z lidských mrtvol, které alfové v průseku postavili na znamení triumfu. Všude povlávaly ve větru vlajky ze stažených lidských kůží, do kterých byly krví zabitých vepsány alfské symboly a runy. Počasí letních měsíců dalo těm odporným uměleckým dílům pořádně zabrat, mráz je však uchránil před dalším rozpadem a sníh pokryl těla bílým šátkem a ušetřil trpaslíky pohledu na děsivé podrobnosti. Ve chvílích, jako byla tato, pocítili Tungdil i jeho přátelé nemalou chuť nechat avatary, ať si dělají, co chtějí.</p>
<p>Třetí nijak nedávali najevo strach, pokud vůbec nějaký měli. Jejich tetované obličeje byly obráceny k jihu, odkud se nepřátelé měli objevit. Disciplinovaně se seřadili do několika řad za sebou, jednou rukou před sebou drželi štíty a ve druhé ruce třímali zbraně.</p>
<p>Na Boïndila, který se stejně jako jeho bratr neustále zdržoval v Tungdilově blízkosti, udělali Třetí obrovský dojem. Přestože to nikdo z dvojčat nevyslovil nahlas, považovali za svůj úkol opatrovat život přítele a chránit ho před zákeřnými útoky z vlastních řad. Skutečnost, že se všichni trpaslíci společně podílejí na tomto boji, nic nezměnila na jejich cítění. Neznamenala, že by si začali navzájem důvěřovat.</p>
<p>Pozdě odpoledně přiběhl zpět do tábora špeh, kterého Tungdil vyslal na výzvědy. „Přicházejí,“ vyhrkl udýchaně. „Hlavní část našeho vojska je asi tak půl oběhu slunce za nimi, zahlédl jsem ji na obzoru.“</p>
<p>Tungdil mu poděkoval a poslal ho zpět do řad válečníků. „Asi tak půl oběhu slunce,“ opakoval si zprávu. „To nás čeká pořádný kus práce.“ Mimoděk si vzpomněl na rychlý konec čtyř tisíc alfů, kteří nedávno na avatary narazili. <emphasis>Zatraceně tvrdá práce.</emphasis></p>
<p>„Nebude to jednoduchý, ale není to nic nemožnýho,“ snažil se ho povzbudit Pruďas a vytáhl od opasku druhou sekeru.</p>
<p>O několik hodin později k nim dorazil zaván teplého větru, který neměl se zimou nic společného. Ohlašoval jim příchod protivníků.</p>
<p>„Udržujte linii,“ napomínal trpaslíky Tungdil a nařídil kurýrům, aby jeho pokyn předali velitelům oddílů. „Až na nás zaútočí ohněm, zvedněte štíty šikmo před sebe a skrčte se za nimi, pak se plameny přes vás převalí.“</p>
<p>Uslyšeli dunění kopyt. Avatarská jízda se jim mihla před očima a zformovala se do dvou dlouhých řad za sebou, za nimi pochodoval předvoj pěšího vojska a dlouhými kopími kryl jezdce i zvířata. Jízda se za ně mohla po útoku opět stáhnout.</p>
<p>Trpaslíci nehnutě sledovali dění před sebou. Teprve když se jiskření a třpyt staly nesnesitelné, převázali si přes oči šátky, aby se chránili proti jejich jasu.</p>
<p>Poté se z řad protivníků odpoutala světelná postava a pomalu se k nim blížila. Vznášela se nad sněhem, který se pod ní měnil ve vodu.</p>
<p>Ve vzdálenosti deseti kroků od nich se postava zastavila. Ve žhnoucích obrysech nebylo možné rozeznat obličej. „Vy jste trpaslíci,“ pronesla bytost a z jejího hlasu vycítili nekonečnou dobrotu. „Vy jste po celé tisíce cyklů chránili Skrytou zemi před Tionovými stvůrami, jak jen bylo ve vašich silách, a přesto se nyní stavíte proti nám, i když máme naprosto shodný cíl. Je to tak?“</p>
<p>„Avatare, prosíme tě a tvých deset společníků, abyste okamžitě opustili naši vlast,“ odpověděl Tungdil. „Nepřinášíte nic dobrého půdě, lidem ani žádné ze zemí kolem nás.“</p>
<p>„Máme svůj úkol, Tungdile Zlatoruký,“ odvětil hlas podmanivě. „Alfové, skřeti, obři, ze všech těchto stvoření nám vaše země něco nabízí. A tak neodejdeme dříve, než je zničíme, abychom vás jich zbavili, abychom ponížili Tiona a posílili svou moc a mohli jednoho dne vytáhnout přímo proti němu.“ Avatar připlul vzduchem blíž a náhle se kolem nich zřetelně oteplilo. „Uvolněte nám cestu, trpaslíci, a nic se vám nestane.“ Jeho zářící ruka ukázala k severu. „Naším cílem je věž a město za ní.“</p>
<p>„Nemůžeme vám to dovolit, protože když získáte větší moc, přinesete lidem ještě více utrpení.“ Tungdil pozvedl štít a připravil se na to, že ho zalije žhnoucí bílá záře. „My trpaslíci chráníme Skrytou zemi před nebezpečím. Protože i vy jste takovým nebezpečím, nezbývá nám nic jiného než vás zadržet. A pro vás bude…“</p>
<p>Djerůn nečekaně vyběhl vpřed. Obr se třemi rychlými kroky ocitl vedle zářivé postavy, oběma rukama ji popadl za krk, objal ji a pevně stiskl.</p>
<p>Avatar vykřikl a zahalil se blýskajícím světlem. Zasypal tím jasem Djerůna, ale tomu podle všeho avatarův útok nijak neublížil. Ve vzduchu se vznášel zápach rozžhaveného kovu. Ze strany nepřátelského vojska trpaslíci zaslechli zděšený výkřik.</p>
<p>Potom se ozval hlasitý zvuk, jako když někdo roztrhne hrubý, těžký závěs na cáry. Do něho se mísilo praskání kostí.</p>
<p>Oslepující záře znenadání pohasla a trpaslíci uslyšeli Djerůnův triumfální řev. Obr zvedl avatara, roztrženého na dvě půlky, k nebi. Najednou vypadal velice lidsky. Byl to asi tak třicet cyklů starý muž, jeho róba z béžové látky byla nasáklá krví.</p>
<p>Železný strážce odhodil obě zkrvavené poloviny avatara vysokým obloukem do vzduchu. Dopadly do sněhu, několikrát se převrátily a zůstaly ležet. Nespojily se znovu v jednu bytost ani nezačaly žhnout. Nebylo na nich už nic božského.</p>
<p>„Ať do toho Vraccas praští kladivem!“ Boïndil polkl. „On ho prostě jen tak roztrhal na kusy… jako… jako kuře.“</p>
<p>„Byl to člověk,“ zašeptala Narmora a uvolněně se rozesmála. „Djerůn vycítil, že to je člověk! Jsou to jenom čaroději, nic jiného. Snaží se nás kouzlením omámit a namluvit nám, že jsou avataři.“</p>
<p>Tungdil se rozesmál s ní, smích ho zbavil všech obav, ke kterým patřil i strach z toho, že dnešní den nepřežije a nebude moci zachránit Balyndis.</p>
<p>Jejich rozjařenost se rychle šířila dál a brzy všude hlaholil hlasitý, výsměšný smích trpaslíků, který neskončil ani ve chvíli, kdy jízda začala s útokem a tryskem se na ně vyřítila. Zbroje, které je před nedávném ještě tak oslepovaly, ztratily část lesku. Když neznámý magus zemřel, záře zeslábla.</p>
<p>Boïndil zvedl štít a sekeru. „Mlaťte ty herky tak, aby se jim rozjely kolena, pak vám jezdci spadnou dolů sami,“ vykřikl v nejlepší bojové náladě. Stejně jako všem ostatním, i jemu se do srdce vrátila víra ve vítězství.</p>
<p>Pod Tungdilovým vedením se osm tisíc trpaslíků vyřítilo vpřed, s bojovým pokřikem na rtech.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tak jak bylo jednoduché zničit prvního ze zdánlivých avatarů, kterého brzy rozdupaly boty trpaslíků, tak těžké bylo nepodlehnout vojákům.</p>
<p>Vybičováni smrtí jednoho z vůdců vrhali se vojáci do boje naplněni nesmírnou zuřivostí a vztekem a díky své hbité, nesmírně obratné jízdě dostali trpaslíky do více než svízelné situace.</p>
<p>Síla, jakou jezdci na koních prorazili skrz řady trpaslíků, měla za následek, že v souvislých stěnách, které trpaslíci štíty vytvořili, se objevily mezery, do nichž se vtlačili pěší vojáci, hrnoucí se hned za jezdci, a celá bojová formace trpaslíků se ocitla v ohrožení.</p>
<p>„Ústup!“ Tungdil nařídil prořídlému vojsku ustoupit dozadu, aby se mohli uchýlit pod ochranu stromů. Jakmile se trpaslíci stáhli na kraj lesa, vyrazili z něj zbývající Třetí a zatlačili pěší oddíly avatarů zpět. „Vydržte,“ povzbuzoval je Tungdil. „Slunce již zapadá, nebude trvat dlouho a přijde vás podpořit váš král Lorimbas.“</p>
<p>Tu se k nim přiblížila druhá světelná postava. Ta se však nedopustila té chyby, že by došla až k nim.</p>
<p>Vznášela se tři metry nad zemí za řadami vlastních vojáků a vrhala do boje ohnivé koule. Narmora potřebovala veškeré síly, aby je odvrátila a nasměrovala tak, aby dopadly mezi nepřátele.</p>
<p>Když avatar zjistil, že proti němu stojí protivník, který se s ním může měřit, nařídil zbytku jednotek, aby zaútočil právě na to křídlo, kde stojí maga.</p>
<p>Tungdil k sobě přivolal dvojčata a spolu s nimi se prodíral k Narmoře, aby ji bránili před nepřátelským útokem. Ale ještě dříve, než se dostali na místo, kde maga stála, rozpoutal se tam zuřivý boj a Narmora jim v tom zmatku zmizela z očí.</p>
<p>„Nesmíme ji za žádných okolností ztratit,“ nabádavě připomínal Tungdil dvojčatům. Boïndil převzal místo na čele, za ním následoval Boëndal a on sám. Boïndilovy sekery, vraní zobák a Tungdilova sekera si razily průsek skrz davy nepřátel, přímou čarou se probojovávali vpřed a mířili k místu, kde, jak věřili, musí stát maga.</p>
<p>Konečně se dostali až k Narmoře, která se musela bránit neúprosnému útoku vojáků. Navíc pronikl do její blízkosti druhý avatar a dorážel na ni neustálými útoky magie.</p>
<p>Třetí kolem ní na svých pozicích vydrželi, Djerůnova koule a meč srazily každou ranou k zemi tři nebo i více nepřátel, kteří se dostali příliš blízko k jeho paní. Avšak avatarovi válečníci cítili, že je jenom otázkou času, kdy se trpaslíci zlomí. Bylo jich příliš málo.</p>
<p>Potem zalitá Narmora stála vedle Djerůna, její ruce bez ustání vytvářely magické znaky a tím i kouzla. „Už ho déle nedokážu zastavit,“ procedila mezi zuby a lapala po dechu. „Djerůn se k tomu avatarovi nedostane dost blízko, aby ho mohl zabít. A tady ten je pořádně silný!“ Odvrátila přilétající blesk a svedla ho mezi útočníky, v jeho energii uhořel tucet nepřátel.</p>
<p>Tungdil váhal s rozkazem k výpadu, kterým by s Třetími proklestil Djerůnovi cestu vpřed. <emphasis>Kde je těch zbývajících devět avatarů? </emphasis>kladl si místo toho otázku. Od počátku bitvy počítal s tím, že ho i s jeho malým vojskem sežehne mrak ohně, stejně jako předtím alfy. <emphasis>Proč nic nedělají a obětují životy svých vojáků? </emphasis>Rozhodl se, že nechá bitvě volný průběh a s dvojčaty vedl protiútok. Třetí se jim přilepili na paty a dokazovali, že i když jsou v menšině, jsou schopní způsobit nepřátelům velké ztráty. Bylo jich však příliš málo.</p>
<p>Právě když začal jejich útok za soumraku váznout, dorazily posily.</p>
<p>Nad hlavami trpaslíků se přehnal obrovitý stín, svištěl a syčel jako hejno ptáků, potom bylo slyšet hlasitý šramot, když se do zbrojí nepřátelských vojáků zabodávaly stovky šípů. Šípů s černými dříky a černými pery.</p>
<p>„Ti černoocí šikmoušáci si to asi přece jen rozmysleli,“ zabručel Boïndil. „Bude čím dál těžší, abysme z tyhle bitvy vyvázli živý.“ Odvrátil ránu jednoho vojáka, srazil mu ruku svírající zbraň a sekl ho do nechráněného stehna. „Třetí, alfové a avataři.“ Jeho další rána zasáhla nepřítele do boku, čepel sekery pronikla zbrojí a zanechala po sobě hlubokou ránu. „Musel bysem se celou dobu furt točit dokola, abysem je měl pořád na očích.“</p>
<p>Boëndal se rozmáchl vraním zobákem a roztříštil jeho plochou stranou čísi helmu včetně hlavy, torzo těla se převrátilo dozadu do řad spolubojovníků. „Měj oči otevřené, dívej se na ty, co stojí před tebou, a přestaň mudrovat,“ napomenul bratra a setřel si dlouhým vousem z tváře pot a krev. „Avatar je někde vpředu, tam se musíme dostat.“</p>
<p>Šípy alfů jim neustále svištěly nad hlavou a přinášely nepřátelům okřídlenou smrt. Avatarovi vojáci viditelně víc a víc ztráceli vůli po vítězství, první z nich se začali spořádaně stahovat zpět, štíty drželi směrem vzhůru, aby se chránili proti dalším střelám.</p>
<p>Přišla Djerůnova chvíle. Opustil místo po boku Narmory, pronikl vpřed, zabil každého protivníka, který se vlastní neopatrností ocitl v dosahu jeho zbraní, a přímo za Tungdilem se odrazil od země.</p>
<p>S lehkostí, kterou by u něho nikdo neočekával, prolétl dobrých sedm kroků vzduchem, přímo nad helmami, štíty a hlavami vojáků, a přistál uprostřed hloučku nepřátel, pouhé dva kroky od avatara.</p>
<p>Světelná postava ho na místě zasypala svazkem šustivé bílé energie. Magie narazila na obrovu zbroj a vyryté symboly se pod účinkem její energie rozzářily, aniž by však Djerůnovi nějak viditelně ublížily. Odražené paprsky si hledaly cíl mezi vojáky, kteří je obklopovali, takže pro Djerůna bylo snadné probojovat se až k avatarovi.</p>
<p>Opět se spolehl na svou nadlidskou sílu, prsty v železných rukavicích sáhly do světla, které se okamžitě rozzářilo ještě jasněji a pronikavěji, až se najednou ozval hlasitý, rezavý smrtelný výkřik a lesk pohasl.</p>
<p>Djerůn zařval a zvedl nad hlavu mrtvolu druhého maguse, kterému zlomil vaz. Z hledí jeho helmy sálala purpurová červeň, jako by se jeho pýcha přetavila do této záře. Vychutnával si vítězství, otáčel se na všechny strany, aby si byl jistý, že si nepřátelské vojsko plně uvědomuje smrt svého vůdce, a pak ho odhodil na zem jako hračku, která ho najednou přestala bavit.</p>
<p>Avatarovo tělo letělo vzduchem a přistálo daleko od Djerůna na bodcích halaparten a pík jeho vlastních lidí.</p>
<p>Na bojišti rázem zavládl klid.</p>
<p>Pokud si snad nepřátelé vysvětlovali skon prvního avatara jako nešťastnou náhodu, ukázalo se nyní, že ať už jsou tyto bytosti, čím jsou, nejsou ani božské, ani neporazitelné. Magusova krev stékala po železe a dřevěných násadách jako u každé jiné mrtvoly. Neobklopovalo ho žádné blahodárné světlo, veškerá čistota zmizela.</p>
<p>„Teď!“ vykřikl Tungdil nahlas, celý bez sebe nadšením. „Smeťte je, než se proberou z toho šoku!“ Jeho sekera se zařinčením protnula něčí štít a rozdrtila ruku, která ho držela. Muž s nářkem dopadl na rozrytou zem.</p>
<p>Boj se nanovo rozhořel, tentokrát byla víra ve vítězství na straně Tungdila a jeho mužů a žen.</p>
<p>Ve chvíli, kdy alfové vyrazili z krytu lesa a i oni se divoce vrhli do boje a kdy hlasitý signál rohu ohlašoval příchod Xamtys a zbytku vojska Svobodných, Prvních a Třetích, dostal se Djerůn do pasti.</p>
<p>Kopiníci už dlouho pokládali za hlavní cíl zabít stvoření, které je oloupilo o oba avatary. Bez ustání se na něho vrhali, bodli a okamžitě střelhbitě uskočili zpátky. Když Djerůn přesto někoho z nich zabil, hned mu vpadli do zad čtyři další.</p>
<p>Boïndil si všiml Djerůnových potíží. „Podívejte, ta hlava s hrncem má problémy.“ Jeden krátký pohled na Tungdila a Boëndala mu stačil, v jejich unavených tvářích vyčetl souhlas. „Půjdeme ho zachránit. Už jsem si na něho tak zvykl, že by bylo škoda…“</p>
<p>Boëndal vykřikl, aby Djerůna varoval, a rozpřáhl se vraním zobákem, aby jím mohl hodit. Těžká zbraň zavířila vzduchem a letěla vstříc jezdci, který se tryskem řítil s napřaženým kopím rovnou na Djerůna. Jezdec však postřehl, co mu hrozí, přikrčil se a Boëndalově ničivé zbrani se vyhnul.</p>
<p>Djerůn byl plně zaměstnán kopiníky a dusot kopyt zaslechl příliš pozdě. Sice se ještě napolo stočil bokem, přesto mu kopí projelo přímo podbříškem. Voják zaplatil za odvážný útok životem, válečníkova koule mu rozdrtila hruď.</p>
<p>Na Djerůna se okamžitě vrhli kopiníci a strhli zesláblého tělesného strážce k zemi. Tungdil a ostatní trpaslíci ho ztratili z dohledu.</p>
<p>„Narmoro!“ houkl Tungdil a upozornil magu na osud jejího tělesného strážce.</p>
<p>Narmora ho hledala pohledem, ale nedokázala ho mezi rozvášněnými bojovníky vypátrat. „Nikde ho nevidím!“ zavolala na Tungdila a vyslala paprsek plamenů směrem, který jí Tungdil ukázal. „Já vám vypálím cestu a vy ho najděte.“ Trpaslíci přikývli a připravili se, aby se pokusili hned po následující spršce plamenů probojovat k Djerůnovi.</p>
<p>Netušili však, že maga nepoužila na vyvolání kouzla veškerou energii.</p>
<p>Djerůn jim byl nepochybně prospěšný, díky němu zjistili, že existuje zbroj, která dokáže vzdorovat magii avatarů. Ale Narmora mu nikdy neodpustila, že se podílel na spiknutí proti ní.</p>
<p><emphasis>Když zemře, bude dobře. Jestli přežije, najde si ho smrt někdy jindy,</emphasis> říkala si lhostejně a podívala se za trpaslíky, kteří se spolu se skupinou Třetích chystali Djerůna zachránit. <emphasis>Já se v žádném případě ze všech sil nevydám. Kvůli němu určitě ne.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kopiníci se projevili jako nejúpornější protivníci.</p>
<p>Každý výpad trpaslíků odvrátili dlouhými kopími a halapartnami. Jedna řada železných hrotů se tyčila proti trpaslíkům a udržovala je v odstupu, druhá řada se znovu a znovu vysunovala vpřed a zraňovala každého, kdo se snažil prorazit si změtí kopí cestu a zpřelámat jejich násady. Djerůn ležel někde za nimi.</p>
<p>„Ohó, tak teď se vám to povedlo! Však hned poznáte, co to obnáší, když někdo rozzuří trpaslíka!“ vykřikl Pruďas vztekle a chtěl zaútočit, ale jeho rozvážný bratr ho stáhl zpátky.</p>
<p>„Napíchli by tě jako kuře na rožni,“ varoval ho a zmlkl, když se kolem nich rozestavilo několik urostlých postav s nataženými luky, mířícími na kopiníky. Za chviličku dopadl na nepřátele celý roj šípů, řadu z nich zabil a prorazil mezi nimi průchod o šířce necelých dvou kroků.</p>
<p>„Moc se nezdržujte,“ pronesl jakýsi ženský hlas a Tungdil v něm poznal Sinthorasovu dceru. „Pospěšte si.“</p>
<p>„To mi vůbec není po chuti.“ Boïndil se na ně nedůvěřivě zahleděl. „Měli jsme je i s těma jejich zatracenýma lukama v zádech,“ zasykl k bratrovi.</p>
<p>„Měli. Mohli jsme vás zastřelit, kdy se nám zachtělo,“ potvrdila Ondori jeho slova s úsměvem. „Ale proč bychom to dělali? V tuto chvíli máme stejné nepřátele.“ Pohlédla na protivníky a nařídila lidem, aby vypálili druhou salvu, protože les železných hrotů se znovu pevně sevřel. „Vpřed, Zlatoruký.“ Uchopila luk a přiložila k tětivě šíp. „Osobně budu strážit tvůj život, abych ti ho já sama mohla někdy vzít.“ Její šedé oči byly plné nenávisti.</p>
<p>Jestli chtěl Tungdil Djerůna zachránit, neměl žádnou jinou možnost. Obrátil se s němou modlitbou k Vraccasovi, vřítil se do proluky a dvojčata a Třetí ho následovali. Přestože si pevně předsevzal, že to neudělá, stejně otočil hlavu, aby se po alfce poohlédl.</p>
<p>Stála vzpřímeně na místě, luk měla napnutý a mířila na něho. Její prsty právě uvolnily tětivu a střela vylétla. Tungdil si užuž namlouval, že cítí bolest, ale šíp ho jako zázrakem minul.</p>
<p>Ondori sklonila luk a ukázala dopředu.</p>
<p>Tungdil se obrátil a zjistil, že zabila protivníka, stojícího přímo před ním. Protože se na chvíli otočil k alfce, naběhl by vojákovi přímo na meč. <emphasis>Budu se muset spolehnout na její nenávist. Ta</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je mou nejlepší ochranou, </emphasis>pomyslel si, přeskočil mrtvého a zaútočil na vojáky, aby pronikl až k Djerůnovi. Ale po Narmořině tělesném strážci nebylo nikde ani stopy.</p>
<p>Teď, když se ocitli přímo uprostřed nepřátel, nemohlo Pruďase nic zadržet. Kopiníci u sebe měli jako druhou zbraň i krátké meče, které ovšem neměly proti těžkým koulím, sekerám a kladivům trpaslíků sebemenší šanci. Ti rázem získali převahu. V ničem nepřátele nešetřili, navíc neměli v úmyslu brát zajatce. Bitva trvala až do setmění, pak ležel u lesa před Dsôn Balsurem celý zbytek vojska avatarů mrtvý.</p>
<p>Nakonec našli i Djerůna.</p>
<p>Ležel obklopen pobitými vojáky a už se nehýbal. Nereagoval ani na hlasité zavolání, ani když mu prudce zatřásli ramenem. Z nesčetných ran v jeho zbroji se řinula prapodivná, jasně žlutá krev, která kolem něho vytvořila obrovskou louži. Tungdil přivolal na místo Narmoru.</p>
<p>„Ustupte všichni o deset kroků dozadu,“ nařídila jim maga. „Nikdo nesmí vidět, co budu dělat. Je to magie, která vám může přinést smrt.“ Přehodila přes sebe a přes Djerůnovu hlavu plášť. Ve skrytu mu pak rozevřela hledí.</p>
<p>Oční důlky v děsivém obličeji bestie byly prázdné, nic se v nich už nelesklo a nejevilo známky života. Narmora nepociťovala žádnou lítost, ale ani žádné zadostiučinění, pro ni nebyl Djerůn nic víc než pohůnek nenáviděné Andôkai.</p>
<p><emphasis>Tak ses dočkal trestu za to, co jsi mně a Furgasovi provedl. </emphasis>Opět masku zaklapla, shodila ze sebe plášť a povstala. „Je mrtvý,“ oznámila nahlas. „Djerůn zabil dva avatary, a to ho stálo život. Zůstane v našich vzpomínkách.“ Přešla k Tungdilovi. „Našli jste Balyndis?“</p>
<p>Boïndil vztekle přiznal, že ne. „To nechápu. Kam ji jenom zavlekli?“</p>
<p>„A já zase nechápu, že tady byli jenom dva samozvaní avataři,“ dodal Tungdil. Obavy o kovářčin osud ho velice tížily. „Kam zmizelo těch zbývajících devět?“</p>
<p>„Možná jich nikdy nebylo víc než jen ti dva,“ dala Narmora na uváženou. „Viděla jsem mrtvoly údajných úlomků božího těla a měla jsem z nich dojem, že to jsou úplně obyčejní lidé.“ Ukázala trpaslíkům předměty, které mrtvým odebrala. „Amulety, prsteny s krystaly a jiné předměty, ve kterých se dá uchovávat magie, nic jiného u sebe neměli. Když jim je někdo vezme, nedokážou vůbec nic.“</p>
<p>„Proto tak zářili?“ podivoval se Pruďas.</p>
<p>Maga přikývla. „Musí to být nějaké kouzlo, které udržují pomocí amuletů. Takovým způsobem vzbuzují dojem, že jsou božské bytosti.“ Ukázala na jednoho z mrtvých vojáků. „Vidíte ten úlomek meteoritu, ten měsíční kámen, který všichni nosí na brnění hned u krku? Kouzlo, které na něm spočívá, má za následek, že vojáci září skoro stejně jasně jako jejich pánové.“</p>
<p>„Podvodníci,“ zavrčel Boïndil a kývl na Rodaria, který se k nim připojil. „Jsou stejní jako ty. Tahali nás za nos a předstírali, že jsou něco jinýho.“</p>
<p>„To si velice vyprošuji,“ protestoval herec. „Já jsem se držel přímo skvěle a nepřátelé bez váhání uvěřili, že mají co dělat s opravdovým magusem.“ Ve skutečnosti byla jeho róba dost potrhaná a utržila tu a tam nějakou tu trhlinu, mim sám však přitom nebyl ani jednou zraněn.</p>
<p>Zčistajasna se přímo mezi nimi objevila alfka, ostatním připadalo, že ji snad vyplivla samotná temnota. Pruďas bez rozmýšlení vytrhl od opasku sekeru a výhružně ji proti ní zvedl. „Ustup, černoočko! Bitva je dobojovaná, už jsme zase nepřátelé.“</p>
<p>„Kdyby tomu tak bylo,“ opáčila Ondori blahosklonně, „ležel bys už dávno obličejem v prachu, podzemšťane. Napadlo mě, že vám asi můžu dát vysvětlení té záhady chybějících avatarů. Krátce před tím, než jsme na ně narazili, jsem v noci zahlédla další světlou záři. Ta se pohybovala na západ. Možná se rozdělili, nemyslíte?“</p>
<p>„Rozdělili se a my jsme si toho nevšimli?“ zasmál se Boïndil.</p>
<p>„Ano. Rozdělili se a vy jste si toho nevšimli. Podzemšťané mají hluboký a pevný spánek. Přepadnout je a všechny pobít je v noci hotová hračka. Nebo je napálit.“ Pozorovala je skrz masku a čekala na odpověď. „Já to vím velice přesně.“</p>
<p>Boïndil by se na ni okamžitě vyřítil, kdyby ho Tungdil a Boëndal nedrželi za ramena. Tak se jenom vztekal a proklínal ji.</p>
<p>„Kam chtějí jít?“ obrátil se Tungdil na přítomné. „Co se jim může zdát na západě tak lákavé, aby na to měli spadeno? Nežijí tam ani skřeti, ani obři.“ Přemýšlel, co by jim ještě mohla legenda prozradit. „I když to jsou jen obyčejní magusové, tak je podle všeho pravda, že sílu čerpají ze zničení zla. Proto tam určitě hledají něco zlého.“</p>
<p>Narmora zbledla.</p>
<p>„Porista,“ zašeptala.</p>
<p>„Porista je zlo?“ divil se Rodario. „Takový pocit jsem ale nikdy neměl, právě naopak. Lidé tam jsou velice přátelští, až na několik manželů, kterým jsem…“</p>
<p>„Ne, lidé ne. Ten pramen ve sklepeních paláce, který napájí jednotlivá magická pole ve všech říších,“ vysvětlovala maga. „Když se Nôd’onn dostal k moci, tak ten pramen změnil a zkazil ho, aby z něho mohl čerpat energii jenom on sám. Pouze Andôkai – a já – z něho také můžeme čerpat, protože se modlíme k Samusinovi a světlo i tma se nám otevírají naprosto stejně.“</p>
<p>Tungdil tušil, co asi mají zbývající avataři za lubem. „Ten pramen se po jeho smrti nezměnil do původní podoby?“ Narmora odmítavě potřásla hlavou. „Pak je to pro ně cíl, který se jim rozhodně vyplatí.“</p>
<p>„Jaké účinky to bude mít na Skrytou zemi?“ dohadoval se Boëndal. „Já se v magii nevyznám, ale nebude pro nás nevýhodou, když ta pole najednou… zmizí, nebo co? Možná patří k zemi stejně jako podloží, na kterém stojí hora. Nikdo je nevidí, ale je hrozně důležité.“</p>
<p>„Narmoro, může někdo nechat ten pramen vyschnout nebo ho zničit?“ zeptal sejí Tungdil vylekaně.</p>
<p>„Já nevím,“ doznala maga. „Něco by o tom mohlo být v archivech, ale… všechny spisy jsou v Poristě.“ Zalapala po dechu a podívala se na Furgase. „Stejně jako naše dceruška.“</p>
<p>„Tak potom zůstáváme bratry ve zbrani,“ konstatovala Ondori chladně. „To je pro vás dobré. Zůstanete tak o něco déle naživu.“</p>
<p>Tungdil se rozhlédl po obrovském poli, plném mrtvol. <emphasis>To byl teprve začátek věcí, které nás čekají, Vraccas</emphasis><emphasis>i.</emphasis></p>
<p>Z těch něco víc než třiceti tisíc trpaslíků, z toho bylo dvaadvacet tisíc Třetích, jich po prvním střetu s cizinci zbylo asi dvacet tisíc. S nimi museli vytáhnout proti městu a neznámému počtu nepřátel, vedených mocnými magusy.</p>
<p>S lidmi ani s elfy Tungdil nepočítal. Jedni nebyli po zničení vojska u Dsôn Balsuru schopni rychle sesbírat nové síly a druzí by se nepochybně zdráhali bojovat po boku alfů. Přesto měl v úmyslu vyslat do Âlanduru posly a požádat elfy o pomoc.</p>
<p><emphasis>Je to na nás, Vraccasi. Všechno je jenom na nás. </emphasis>Tungdil se pohledem obrátil k místům, kde se někde v temnotách noci skrývaly Šedé hory. „Děti kováře čeká úkol, který musí splnit,“ pronesl pevným hlasem. Z neznámého důvodu vycházel z přesvědčení, že Balyndis žije. <emphasis>Já ji najdu a vysvobodím.</emphasis></p>
<p>Pruďas přikývl. „Jo, zdá se, že všecko zůstalo na nás, učenej. Ale my s tím máme svoje zkušenosti.“ Ukázal na alfku a skupinu Třetích. „I když bysem si raději přál jiný spojence.“</p>
<p>K Ondori přistoupil jeden alf a něco jí pošeptal do ucha. „Objevili jsme nějaké stopy, podzemšťani,“ vysvětlovala jim alfka. „Pocházejí od skupiny jezdců na koních, nemělo by jich být více než dvacet. Jejich cílem je nejspíš Porista. Tam, kde nasedali, jsme našli i otisky bot, které se hodí pro nějaké dítě.“</p>
<p>Tungdil se nadechl. „Ne, to nebylo žádné dítě. To byla trpaslice. A ta zná tajemství zbroje, jakou potřebujeme, abychom odolali magii avatarů.“</p>
<p>„Myslete si o mně, že nemám srdce, ale pro ně by asi bylo jednodušší, kdyby ji zabili,“ namítl Rodario, který se do jejich situace příliš nevcítil.</p>
<p>„Jednodušší by to určitě bylo. Ale oni si třeba budou myslet, že to není žádná obyčejná trpaslice. Možná se nějak dověděli, že Balyndis dokáže vykovat zbroj, která odolává jejich magii. Nezapomeňte, že kdyby ti ne zrovna božští avataři vybavili takovou zbrojí svoji armádu, byli by ještě mnohem silnější. Nebo kdyby si tu zbroj opatřili i pro sebe.“ Tungdil se odhodlaně rozhlédl kolem sebe. „Než zaútočíme na Poristu, musíme Balyndis osvobodit. Bez ní a bez tajemství Djerůnova brnění nemusíme proti městu vůbec táhnout. Oni by nás jinak spálili na popel. Pár z nás se bude muset proplížit hradbami do města a zachránit ji.“</p>
<p>„Já půjdu s vámi,“ vymiňovala si Ondori. Její pohnutka byla nabíledni: <emphasis>ona </emphasis>přinese smrt Tungdilovi a dvojčatům, nikdo jiný je nesmí zabít.</p>
<p>Furgas a Rodario si mezi sebou vyměnili rychlé pohledy. „Známe pár cestiček, kudy se dá do města proklouznout,“ prohodil magistr technicus. „Já vás povedu…“</p>
<p>„…ale jenom pokud přitom zároveň vysvobodíme z paláce i naši dcerku,“ položila si Narmora podmínku. „Nepřeji si, aby se jí v bitvě něco stalo. Už jsem ztratila syna.“ Pohlédla na Tungdila. „Slib mi to,“ požádala ho.</p>
<p>Přestože její podmínka dále zvyšovala nebezpečí jejich krkolomného podniku, Tungdil jí požadovaný slib dal. Potají se divil, jak moc se Narmora změnila. <emphasis>Doba, kdy chodila k </emphasis><emphasis>Andôkai</emphasis><emphasis> do učení, na ní zanechala stopy, </emphasis>řekl si v duchu. Lítostivě se zahleděl na mrtvého Djerůna, kterého postrádal nejen kvůli jeho nesmírné síle.</p>
<p>A vtom dostal nápad.</p>
<p><strong>Skrytá země,</strong></p>
<p><strong>187 mil na východ od Poristy,</strong></p>
<p><strong>konec 6235. slunečního cyklu, zima</strong></p>
<p>R</p>
<p>anním oparem se rozléhalo pronikavé bušení kovářského kladiva. Tungdil stál v malé dílničce ve vesnici jménem Zvoníkov, na kterou narazili na cestě do Poristy, a předělával Djerůnovo obrovské brnění. Když si ho prvně pořádně prohlédl, usoudil, že při úsporném zacházení jim ten materiál bude stačit, aby z něho vyrobil nové brnění pro sebe i pro obě dvojčata.</p>
<p>Tungdil důkladně rozvážil, co z které části brnění vyková. Než rozložil prsní krunýř a chrániče rukou a nohou na malé části, udělal si přesný nákres originální zbroje, aby mohl umístit runy na správná místa.</p>
<p>„Hýbe se to?“ vyptával se Boëndal. Byl Tungdilovi neustále k ruce stejně jako Boïndil a vesnický kovář se svými tovaryši. Lidé obdivovali především Tungdilovu zručnost a cit v prstech. Bušil kladivem neobyčejně rychle, ale přitom silně a přesně.</p>
<p>„Bude to trvat ještě dlouho,“ odhadoval Tungdil nespokojeně. „Nástroje nejsou takové, na jaké jsem zvyklý, výheň špatně táhne a mohla by být ještě víc rozžhavená.“ Hlava kladiva svištěla dolů a postupně dodávala železu požadovaný tvar. „Ty zbroje nás občas někde přiskřípnou, nemáme čas, abychom si je upravili úplně přesně na míru.“</p>
<p>„Dokud mě budou chránit před tou prokletou magií, můžou mi sedřít kůži až na kost,“ zabrumlal Pruďas a plně se soustředil na to, aby do hotových dílů vyrazil runy. Potěžkal zbroj v ruce. „Je to těžký. Budeme v boji pomalejší než obvykle,“ varoval bratra. „A ten z nás, kterej příště mrskne zbraní, a nebude přitom mít u sebe druhou, zaplatí celej pytel zlaťáků,“ poznamenal a narážel tím na Boëndala, který mrštil po jednom jezdci vraním zobákem, když se snažil zachránit Djerůna. „To je hroznej zlozvyk.“</p>
<p>Více než devět oběhů slunce projížděli zasněženou krajinou Gauragaru. Djerůnovu mrtvolu v kroužkové košili a s helmou na hlavě pohřbili do země před Dsôn Balsurem, ponechali mu jeho tajemství, a dokonce i Boïndil měl pro to pochopení.</p>
<p>Tungdil, Pruďas a jeho bratr, Ondori, Rodario a Furgas potom vyrazili, aby se co nejrychleji dostali do hlavního města. Narmora bude putovat s vojskem a zůstane u něho, aby ho chránila, kdyby jim avataři cestou nastražili nějakou magickou past.</p>
<p>„Já jsem měl u sebe ještě druhou zbraň, o tom nepochybuj,“ odpověděl Boëndal s úšklebkem a ukázal na sekeru u opasku. „Já ti nikdy nebudu muset nic platit.“ Vyplázl na Tungdila jazyk. „Zato někteří jiní nejspíš ano, nemám pravdu, učený?“</p>
<p>Tungdil kontroloval brnění, které neustálým bušením kladiva stvořil, opláchl si rozpálený obličej trochou vody a setřepal si šedý prach z hnědých vousů, které za tu dobu pořádně porostly. Poslouchal je jenom napůl, myšlenky se mu točily jenom kolem kovařiny nebo kolem Balyndis.</p>
<p>V posledních dnech se stal velice zamlklým, hodně přemýšlel a zkoumal své city. Řada zklamání, kterých se dočkal, mu dala pořádně do těla. Zrádná Myr, která ho přesto tak milovala, že pro něho zemřela, skutečnost, že se Balyndis rozhodla proti němu a jejich vzájemné lásce, závratné výšiny a nekonečné propasti, do nichž ho obě trpaslice uvrhly, ho v okamžicích klidu přiváděly do stavu zvláštní zádumčivosti. V takových chvílích nebylo nic, co by ho těšilo, a nebyl schopen ničeho jiného než reptat na osud.</p>
<p>Bylo úplně jedno, do čeho se pustil, všechno bylo pokaždé spojeno s bolestí a neštěstím. Občas, ale opravdu jenom občas, si přál, aby podlehl v nějakém boji a zemřel, aby alespoň ve Vraccasově Věčné kovárně nalezla jeho duše klid…</p>
<p>„Učený?“ zaslechl, jak se ho Boëndal ustaraně ptá.</p>
<p>Tungdil setřepal vodu z vousů. „To nic není,“ uklidňoval ho a přinutil se pousmát. Pak rozvázal šňůrky kožené zástěry a sundal ji ze sebe. „Mám hlad, žízeň a chuť na dobré pivo.“</p>
<p>„Já taky,“ přizvukoval Pruďas s povzdechem. „Škoda, že tady žádný dobrý pivo nemají.“</p>
<p>Vyšli z kovárny a přešli naproti do statku, ve kterém se ubytovali. Již zdaleka ucítili vůni pečeného masa a čerstvě napečeného chleba.</p>
<p>Vstoupili do světničky, kde na úzké lavici za stolem podřimoval Furgas. Ondori si udělala pohodlí hned vedle pece.</p>
<p>Jí a jejímu luku vděčili za nadbytek masa, neboť přestože obyvatelé vesnice přísahali, že po příchodu zimy není nikde v okolí žádná zvěř, našla si alfka pokaždé nějaký cíl. Jednou srnce, jindy několik králíků. Byla vynikající lovec a jak se zdálo, nedělala mezi živými tvory žádné rozdíly. Člověk, zvíře, skřet, pro ni byli všichni na jedné úrovni, kdesi hluboko pod alfy.</p>
<p>Alfka ani nezvedla oči, když trpaslíci vstoupili do místnosti. Celá se soustředila na vyřezávání pohyblivých figurek z kostí a šlach zvířat. Ostrým nožem seřezávala kosti do správného tvaru a vytvářela z nich obličeje. Sedlákově dceři dokonce vyřezala z jedné kosti flétnu, jejíž zvuk kdekdo obdivoval.</p>
<p>Tungdil tušil, že to, co dělá se zbytky zvířat, prováděla i s pozůstatky zabitých nepřátel. Při představě, že nějaký alf nebo alfka muzicíruje na holenní kosti nějakého trpaslíka, se mu zvedal žaludek.</p>
<p>Přesto si zvěří, kterou alfka složila, nacpávali břicha. Práce u kovadliny vyžadovala velkou sílu v pažích, a protože nebyli doma v horách, mohli ji získat jedině z masa.</p>
<p>Furgas se probudil, protáhl se a podíval se na Rodaria, jenž si dělal poznámky a neustále tu a tam házel pohledem po Ondori. Rychlými tahy si načrtl její podobu. „Řekl bych, že to je mimořádně zajímavá osoba,“ poznamenal polohlasně. „Před nepřáteli tě chrání pouze z toho důvodu, aby tě mohla sama zabít. To se bude v našem kuse vyjímat naprosto dokonale. Takové vnitřní napětí,“ rozplýval se nadšením a sklapl knížečku.</p>
<p>„Uvědomuješ si vůbec, že nejsme na jevišti?“ Furgas považoval za povinnost znovu příteli připomenout, jaký úkol na ně čeká.</p>
<p>„Vím to velice dobře,“ mávl herec rukou. „Žádné zkoušky, žádná nápověda, žádní diváci a bohužel ani žádné penízky.“ Nalil si bylinkový čaj, který jim selka přinesla a pak rychle spěchala pryč, aby nemusela být delší dobu v blízkosti alfky. „Kdyby mi někdy někdo řekl, že brzy zase budu muset vytáhnout proti zlu, byl bych se mu vysmál,“ povzdechl si a foukáním si chladil horký nápoj. „Já jsem chtěl provozovat v Poristě Curiosum, svádět ženy a trávit život v naprostém klidu na jevišti. Ale již se zvedá opona dalšího představení, které mě může stát život.“</p>
<p>„No ne, Rodario?“ škádlil ho Boëndal. „Ty se začínáš zamýšlet?“</p>
<p>„Už je to tak. Možná za to může ta zima, ta neustálá šeď, to není nic dobrého.“ Šťouchl Tungdila do boku. „S ním je to stejné. Od té doby, co jsme se vydali na cestu, tak skoro pořád jenom mlčí. Nenašel by se nějaký ten vtip? Já pořád ještě nevím, jak zní ten o skřetovi a trpaslíkovi.“</p>
<p>Tungdil se napil teplého piva. „Nazývat mě zábavným vůdcem by bylo poněkud přehnané.“</p>
<p>Pruďas si s ním přiťukl. „Všichni si děláme o Balyndis starosti, nejseš jedinej, učenej. A umíme si představit, že ty o ni máš ještě větší strach než my. Jak se říká, stará láska nerezaví.“ Kousl se do jazyka, aby neřekl něco, co by Tungdilovi ještě víc zkazilo náladu. „Promiň, já jsem zase nepřemýšlel.“</p>
<p>„Ty jsi zase byl upřímný,“ opravil ho Tungdil. <emphasis>A máš pravdu, </emphasis>dodal v duchu a čekal, jestli se znovu neozve jeho vnitřní démon. Ten však mlčel. Mlčel, protože Tungdil přestal sám sobě něco nalhávat. <emphasis>Já ji pořád miluju a vždycky ji milovat budu. Žádná by jí nesahala ani po kotníky, a tak raději zůstanu sám, abych neudělal nějakou jinou trpaslici nešťastnou kvůli tomu, že nedokážu její lásku plně opětovat. </emphasis>Upil pivo, popadl džbánek a zvedl se. „Pojďte, půjdeme dál dělat na těch zbrojích.“</p>
<p>Potřebovali další dva oběhy slunce, než byla brnění konečně hotová a jakž takž jim seděla na těle, za další čtyři oběhy dokončili helmy a chrániče na ruce a na nohy. Připravili si články na rukavice, ty cestou spojí drátem.</p>
<p>Po rychlém pochodu Gauragarem se skromným odpočinkem během cesty se konečně dostali do blízkosti Poristy.</p>
<p>Již zdaleka viděli, kdo jsou noví páni města.</p>
<p>Na věžích paláce se třepetaly praporce s neznámými symboly, po celém městě byly rozbity stany, které zčásti dokonce převyšovaly domy. Kolem vnějšího okraje města projížděly patroly a kontrolovaly každého, kdo chtěl dovnitř nebo ven.</p>
<p>„Hezky si to zjednodušují.“ Furgas ukázal na jeřáby, které se natáčely hned na jednu, hned na druhou stranu. Stavební práce pokračovaly bez ohledu na obsazení města. „Tak se mi zdá, že se našim falešným avatarům ty moje stroje líbí.“</p>
<p>Chtěl dodat ještě něco, ale v tom ucítili pod nohama otřesy. Zpočátku nebyly větší než maličké zachvění, později však narůstaly, až setřásly ze stromů sníh. Zanedlouho otřesy skončily.</p>
<p>Tungdil se otočil a podíval se dozadu. Chtěl vědět, jestli se otřesy šíří dál.</p>
<p>Země se skutečně dále rovnoměrně vlnila. Jako když někdo vhodí kámen do vody a vlny se šíří všude kolem. Tungdil to rozpoznal podle větví stromů. Ty se rozhoupaly a sníh z nich spadl na zem. Posléze otřesy zeslábly a odezněly. „Dělají něco s pramenem,“ zněl trpaslíkův odhad. „Podívejte se, co natropili.“</p>
<p>Boïndil si oklepal z ramen sníh, který mu tam napadal z větví, a protože na sobě neměl helmu, musel se smířit s tím, že se mu bílá hmota nahrnula na zátylek, tam roztála a jako pramínek ledové vody mu stéká po zádech dolů. „Kdyby zůstalo jenom u tý trošky houpání, tak to Skrytá země snese.“</p>
<p>„Bylo by lepší, kdyby se povedlo, aby ten pramen nemohli nijak poškodit.“ Boëndal se pohledem obrátil na Furgase a Rodaria. „Tak, vy dva Dlouzí. Předveďte, že jste taky k užitku a ukažte nám, kudy se dá proklouznout do města.“</p>
<p>Furgas ukázal k severu. „Tam jsme začali stavět nový systém kanálů. Staré trubky se zřítily, tak jsme rozšířili podzemní chodby a vyzdili je jako klenutá sklepení. Je hotovo prvních pět set kroků, ty vedou zvenku až k Velkému tržišti.“</p>
<p>„Zakryli jste nějak vstup do chodeb?“ Tungdil zkoušel, jak mu sedí zbroj, cítil se v ní velice stísněně. I helma, kterou si nasadil, mu značně omezovala výhled. Ani dvojčata nedávala najevo žádné nadšení.</p>
<p>„Nechápu, jak to mohl ten náš přítel s hrncem na hlavě vydržet,“ ozvalo se dutě zpod Pruďasovy helmy a následovalo hlasité zaklení. „Zatraceně, přivřel jsem si v něm fousy. Ten krám mi jich vyrval už celý chumáče.“</p>
<p>„Dali jsme tam dřevěná vrata,“ odpověděl Tungdilovi Furgas. „Aby se v noci nedostala do města nějaká zvěř. Vstup je důkladně schovaný, určitě ho neviděli.“ Užuž chtěl vyrazit, ale Ondori ho šťouchla zpátky.</p>
<p>„Pusť mě dopředu,“ nařídila mu. Přiložila volně šíp k tětivě a vyrazila vpřed, ostatní ji deset kroků za ní následovali.</p>
<p>„Vy drahé malé naděje Skryté země,“ prohodil Rodario, když měli za sebou polovinu cesty. „Skřípete, vržete a rachotíte, jako kdybyste bezpodmínečně chtěli vzbudit pozornost. Copak nikdo z vás nemá kapku oleje na ty rozvrzané klouby?“</p>
<p>„Když už tak mluvíme o zázracích,“ Boïndil si zvedl hledí nahoru, „jak vlastně Djerůn dokázal chodit se vším tím železem a ocelí tak potichu?“</p>
<p>„Bylo by báječné, kdybyste jeho tajemství rychle objevili. Velice nerad bych se dostal k avatarům do zajetí. Zkusme to třeba s tímhle.“ Rodario se sehnul a vetřel trochu sněhu do jednoho spoje, který pak vydával ještě žalostnější zvuky než předtím. „No ne, to je ale jeden vzpurný, malý…“</p>
<p>Pruďas Rodaria hrubě odstrčil, ten spadl do sněhu a zmizel v zářivém bílém oblaku. „Držte mi toho žvanila daleko od těla! Těma svejma nápadama nás jenom nažene nepříteli rovnou do náruče. Měli bysme ho poslat do Poristy z druhý strany, tak by od nás odvedl pozornost.“</p>
<p>Rodario pobouřeně vyskočil na nohy. „Nuže, můj vychloubačný příteli, který nikdy nemáš k ráně a k zabíjení daleko, přesně tak to taky udělám,“ pronesl afektovaně. „Já jsem pořád ještě bezúhonný občan Poristy, který v ní provozuje divadlo, takže já bych neměl mít žádné problémy dostat se do města.“</p>
<p>„Buď přece rozumný,“ žádal ho Tungdil. „Zůstaň s námi…“</p>
<p>„Mockrát děkuji, ne.“ Rodario nebyl ochoten vyjednávat, zvedl paži na pozdrav. „Počkám vás na Velkém tržišti. Do té doby určitě zjistím, jak vypadá situace v Poristě.“ Otočil se na podpatku a pyšně odkráčel pryč.</p>
<p>„Jen ať si jde,“ zabručel Pruďas. „Stejně by celou dobu jenom mlel pantem.“</p>
<p>Tungdil se za hercem zadíval. Vůbec se mu nehodilo, že se od nich Rodario odpojil, se svou nenapodobitelnou výřečností by jim mohl být v nouzi velice prospěšný. Na druhé straně nepochyboval ani v nejmenším, že si mim řečmi zamete cestičku až ke Curiosu a nikoho celou dobu ani nenapadne, že by mohl být špionem, nebo dokonce nepřítelem avatarů.</p>
<p>„Nejsem si sice úplně jistý, jestli ví, co dělá, ale on to zvládne,“ prohodil Furgas s úšklebkem. „Ten se za hradby dostane, tím si buďte jistí. Člověk, který dokáže slovy zatemnit rozum rozzuřeného otce, jemuž právě svedl dceru, dokáže projít všude.“ Šel dále a řídil se znameními, která jim Ondori malovala do sněhu.</p>
<p>Alfka za sebou nezanechala žádné stopy. Jakmile se jí někde naskytla jen trocha stínu, který by ji mohl skrýt, dařilo se jí stát se pomocí temných sil svého národa zcela neviditelnou.</p>
<p>„Ona je dcera toho Sinthorase, pochopil jsem to správně?“ zeptal se Pruďas tiše. „Pak bysme ji měli zabít hned, jak už ji nebudeme potřebovat, jinak nám všem ještě vpálí šíp mezi žebra. Já tý černoočce nevěřím, smrdí z ní zrada a smrt. Smrt trpaslíků.“</p>
<p>Tungdil mu dal za pravdu. „Řeknu ti, až ten čas nastane. Do té doby zachováš klid, Boïndile. Nemůžeme si dovolit bojovat s ní uprostřed nepřátel.“</p>
<p>Připlížili se blíže k nově vybudovaným hradbám Poristy, tu a tam sice ještě nebyly kameny navýšeny tak vysoko jako dřív, přesto však stačily na to, aby dokázaly útočníkům klást odpor.</p>
<p>Pod napolo dokončenou hradbou skutečně objevili průchod, kterým mohl člověk projít, aniž by se krčil, přesně jak jim to Furgas popisoval. Vrata byla zakryta bedněním. Vítr navál ke kamenům a k dřevu před vstupem do kanálu sníh do takové výšky, že nezasvěcený chodec nebo hlídka by si vchodu vůbec nevšimli. U otvoru dřepěla alfka a jistila okolí.</p>
<p>„Pořádně slabé místo,“ pronesl Boëndal s mírnou výčitkou v hlase. „S takovou by město nějakému prudkému útoku neodolalo, nebo ne?“</p>
<p>„Ne,“ odvětil Furgas s úsměvem. „Naplánovali jsme tady mříže, které by se sklopily, kdyby městu hrozilo nebezpečí. Ale v tuto chvíli ještě nejsou zapuštěné, a to je pro nás jen dobře.“</p>
<p>Přebrodil se sněhem po svahu dolů a trpaslíci ho neohrabaně následovali. Chyběly jim kroužkové košile, které byly podstatně lehčí a mnohem pohyblivější a poddajnější.</p>
<p>Několika málo pohyby rukou překonal Furgas zámky, neodolaly dlouho prstům, které se vyznaly v mechanických zařízeních všeho druhu. Tiše cvakly, vzdaly se odporu a umožnily trpaslíkům, Furgasovi a Ondori vstup do kanálových chodeb.</p>
<p>Furgas za nimi zavřel dveře a pečlivě je zajistil. Potom rozsvítil malou lucernu, aby aspoň trochu viděl, a cílevědomě je vedl vpřed.</p>
<p>Když ušli deset kroků, ukázal jim pět škvír ve stropě, ležely jedna za druhou ve vzdálenosti tří kroků od sebe.</p>
<p>„Odtamtud se spustí mříže, budou to železné tyče, tlusté jako ruka. Ty odolají každému, kdo by se je pokusil ohnout nebo vytrhnout,“ vysvětloval jim svoje bezpečnostní opatření. „Touto cestou nikdo Poristu nedobude.“</p>
<p>„A co právě teď děláme? Jsme na výletě?“ ušklíbl se Pruďas a dával si pozor, aby neuklouzl na vodě, která přimrzla na zemi „Tady už má tvůj plán jednu chybu, Furgasi.“</p>
<p>Magistr technicus se tiše usmál. „Bohové asi měli něco za lubem, když dopustili, abych zapomněl tyhle pojistky hned zprovoznit.“</p>
<p>Obezřetně postupovali po hmatu dále dopředu. Ondori se skrývala v temnotě někde před nimi, zůstala neviditelná, až se najednou objevila přímo vedle Boëndala. „Můžete jít rychleji,“ řekla a Furgasovi se strachem roztřásla ruka. „Jsme tu dole sami. Až k východu nikde nemáme v cestě žádnou překážku.“ Opět se ponořila do tmy a zjevila se teprve, když došli na místo, odkud vedly nahoru úzké schody.</p>
<p>„Ty jsou plánované pro mistra záchodů,“ poznamenal Furgas. „Jeho úkolem bude chodit pravidelně jednou za čas dolů a dohlížet, jestli je všechno v pořádku a jestli se nikde nehromadí nějaké překážky. Vchod jsme zakryli kamennou deskou, která se otevírá zvenčí. Ale s trochou síly bychom ji měli vzepřít i zevnitř.“</p>
<p>Ondori vylezla nahoru a dala jim znamení, aby šli za ní. Na úzkém schodišti mohl stát na každém schůdku jenom jeden z nich, a i když se opírali do poklopu ze všech sil, nepovolil.</p>
<p>Furgas se snažil vyhlédnout škvírou ven. „Zvenčí je na poklopu jakási závora.“</p>
<p>„Alespoň na to mysleli.“ Pruďas zabušil do zdi. „Pořádně vyzděný. Nebudeme to mít lehký, vyhrabat si odsud cestu ven.“</p>
<p>Ondori zvedla ruku, všichni zmlkli.</p>
<p>Na druhé straně začal někdo s kamennou deskou něco dělat. S rámusem odvalil trám, pak se poklop zaviklal a bylo slyšet, jak kdosi přidušeně sténá.</p>
<p>„Může to být Rodario?“ zašeptal Boëndal Furgasovi do ucha.</p>
<p>„Otevřem to a hned uvidíme,“ navrhl jeho bratr a zapřel se rukama o kámen. Ostatní pomohli, zatímco alfka držela v pohotovosti luk.</p>
<p>Kryt povolil a setrvačností vyletěl nahoru. Najednou hleděli do ušpiněného obličeje jakéhosi muže, vedle kterého stál velký kýbl se smetím. Muž se velice divil, co to proti němu vylézá z podzemí Poristy.</p>
<p>„Magistře Furgasi,“ zakoktal. „Co děláte…“ Ustoupil dozadu a udělal jim místo. „Vylezte ven, rychle. Určitě nechcete, aby vás ti cizinci viděli, že ne?“</p>
<p>„To je Ertil,“ stručně muže představil Furgas. „Přivážel našim stavebním četám jídlo, proto se známe.“</p>
<p>„Důvěřuješ mu?“ zeptala se Ondori chladně, prozatím ještě nesklopila luk.</p>
<p>„Elfka,“ uklouzlo muži uctivě, když si všiml její štíhlé, urostlé postavy. Snažil se jí lépe vidět do tváře, koneckonců krása Sitaliiných stvoření byla opěvována v nesčetných písních. Bylo hloupé, že tvář skrývala za maskou.</p>
<p>„Ano,“ pospíšil si Furgas s odpovědí, protože nechtěl, aby alfka Ertila zastřelila. „On nám může říct, co se tu stalo.“</p>
<p>Muž přikývl. „Zajisté, magistře Furgasi. Bude mi ctí. Štěstí, že jsem právě chtěl vysypat odpadky.“ Znovu si prohlédl podivnou skupinku, která vylezla z kanálu. Kýbl s odpadky vyprázdnil vedle vchodu. „Jenom kdybyste zase museli prchat kanálem. Abyste si neušpinili boty.“</p>
<p>Nasadili poklop zase na místo a kradli se ve stínu domů uličkou, až došli k Ertilovu příbytku.</p>
<p>Ertil je pozval dovnitř, zapálil pár svíček a přinesl jim něco na pití. „Přišli před patnácti oběhy slunce. Při tom zářili tak jasně, že někteří z těch, co si je chtěli pořádně prohlídnout, přišli o zrak,“ vyprávěl jim. „Rozlezli se po celém městě a povraždili stráže, které se jim stavěly do cesty a chtěly bránit Narmořin majetek. Jejich velitelé, zářivé, svítící bytosti, zmizeli v paláci a od té doby je nikdo neviděl. Nic nám nedělají, taky nás nechávají jít si za svou prací jako dřív, ale nikdo se neodváží zajít do blízkosti paláce. Vyhlásili, že město nyní patří amshům.“</p>
<p>„Došlo k nějakým povstáním?“ vyptával se Furgas.</p>
<p>„Ne. Neměli jsme odvahu.“ Ertil sklopil oči k zemi. „Je nás moc málo a oni si s sebou přivedli deset tisíc vojáků. To je na nás strašně moc.“</p>
<p>„Nikdo vám nic nevyčítá,“ uklidňoval ho Furgas. „Podařilo se ti ty světelné bytosti spočítat? Kolik jich bylo?“</p>
<p>„Já jsem jich napočítal pět,“ odpověděl Ertil. „Jiní tvrdí, že jich viděli víc. Je možné, že se v tom zářivém lesku moje oči zmýlily.“ Pohlédl na Furgase. „Co jsou ty bytosti zač, magistře Furgasi? Odejdou zase pryč? Něco v paláci dělají a nemůže to být nic dobrého. Zvířata se poslední dva oběhy chovají strašně divně, jsou neklidná a chtějí ven ze stájí. Kdy se objeví ctihodná maga a zbaví nás těch amshů?“</p>
<p>„Brzy, Ertile. Jsme tady, abychom předtím vypátrali nějaké věci,“ uklidňoval ho Furgas. „Ze všeho nejdůležitější je, abys o nás nikomu nevyprávěl.“ Muž přikývl.</p>
<p>„Když sem přišli, neměli u sebe nějakou trpaslici?“ Tungdil si chtěl ověřit, kde je Balyndis. „Víš, kam ji zavedli?“</p>
<p>„Trpaslice? Ano, vzpomínám si.“ Ukázal z okna k paláci. „Byla v jedné skupince, která dorazila do Poristy teprve před sedmi oběhy. Vím to, protože jsem zrovna jel kolem brány a chtěl jsem na tržiště. Jeli jako ďábli, a kdybych jim neuskočil z cesty, ušlapali by mě na kaši. Zmizeli v paláci.“</p>
<p>„A moje dcerka?“ zasypal ho dalším dotazem Furgas. „Víš o ní něco?“</p>
<p>Ertil smutně potřásl hlavou. „Ne. Nikdo palác neopustil, magistře Furgasi.“</p>
<p>„Má to aspoň jednu výhodu,“ zavrčel Boïndil. „Až půjdeme zachránit Balyndis a tvoji dceru, zvládneme to všechno jedním vrzem. To nám usnadní rychlý ústup.“</p>
<p>Boëndal stál u okna a vyhlížel ven. Rozhlížel se, jestli herce někde nezahlédne. „Venku není ani človíček,“ oznámil ostatním výsledek pozorování. „Až sem Rodario přijde, bude nápadný jako vypálená díra na nové kožené kazajce.“</p>
<p>„Neměj obavy,“ zdůrazňoval Furgas. „On to zvládne.“</p>
<p>„Dlouho na něho čekat nemůžeme,“ zalitoval Tungdil. „Musíme jim Balyndis vyrvat dříve, než z ní dostanou tajemství té zbroje.“ V duchu si okamžitě představil, jak ji mučí, mrzačí a ponižují.</p>
<p>„Bude lepší, když vyrazíme hned teď. V paláci se celkem dobře vyznám. Ale nejdříve byste si měli naolejovat klouby ve spojích,“ prohlásil Furgas. Ertil trpaslíkům přinesl slunečnicový olej a ti rozvrzané spoje umlčeli, i když se Pruďas nad tím postupem trochu pozastavoval.</p>
<p>Magistr technicus se zvedl a přistoupil ke dveřím. Jejich nebezpečný podnik mohl začít.</p>
<p>Ondori jistila čelo, za ní šel Furgas a vyzbrojení trpaslíci. Ertilovi přikázali, aby nespouštěl vchod z očí a aby odchytil Rodaria, kdyby se tu objevil, a nechal ho u sebe, dokud se všichni nevrátí zpět. Nebo dokud je nezajmou.</p>
<p>Víceméně potichu spěchali ulicemi Poristy.</p>
<p>Na Furgasovi bylo vidět, že si s Rodariem dělá velké starosti. Jak to, že nikde není? <emphasis>Přece tu už dávno musí být. Co se mu jen mohlo přihodit?</emphasis></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />VII</p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>v hlavním městě bývalé</strong></p>
<p><strong>kouzelné říše Lios Nudin, Porista</strong></p>
<p><strong>6235./6236. sluneční cyklus, zima</strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><image xlink:href="#_20.jpg" /><emphasis>ořád mysli na to, že to není žádná zkouška na jevišti a že stráže nemají meče se zasunovací čepelí. </emphasis>Rodario se vzchopil, popadl otýpku chrastí, které nazdařbůh posbíral, a namířil si to rovnou k bráně, u které už z dálky zahlédl devět znuděných vojáků v zářivých zbrojích. Postávali kolem koše s ohněm a zahřívali se u plamenů. Jejich nedbalé držení se nijak nezměnilo, ani když se k nim přiblížil.</p>
<p>„Kampak?“ Jeden z nich se mu postavil do cesty a zabránil mu jít dál, špička vojákova oštěpu mu mířila na žaludek.</p>
<p>„Přišel jsem vodtáď,“ odpověděl, ukázal na široké pole za sebou a začal mluvit téměř nesrozumitelnou hatmatilkou, aby si vojáci mysleli, že je duševně zaostalý, „a chcu jít tam.“ Ukázal uličkou nahoru a mával strážnému skromnou otýpkou dříví před obličejem. „Sem nasbíral já. Na ohýnek do pece. Aby se najed.“</p>
<p>Naděje se mu splnila. „Ohó, tak už jsme našli městskýho blázna,“ zavolal voják hlasitě. Popadl napolo ohořelé poleno, které už přestalo hořet, a přihodil mu je na otýpku. „Na, to si taky vem. Náš oheň nemá ten špalek rád.“</p>
<p>Rodario se vděčně a přihlouple zasmál, uklonil se a při tom vypočítavě nechal dřevo spadnout na zem. S nadávkou po něm chňapl, úmyslně mu vypadla část chrastí, a tak se za neustálého ohýbání prosmýkl kolem rozesmátých strážných, kteří si z něho dělali legraci a házeli za ním malé větvičky daleko do uličky.</p>
<p>Herec jim udělal tu radost, že pobíhal za silnějšími větvemi jako pes za kostí, ale jakmile zahnul za nejbližší roh, rázem se přestal pohihňávat. <emphasis>To bylo velice jednoduché. </emphasis>Zahodil dřevo a pustil se rychlým krokem dál. Utíkat nechtěl, tím by k sobě přivolal nežádoucí pozornost, kterou rozhodně nemohl potřebovat.</p>
<p>V úzkých uličkách se dokonale vyznal. Cesta ho vedla kolem Curiosa a jeho nohy se u něho prostě zastavily. Lítostivě pohladil zavřené dveře, na nichž visela cedulka, kterou si polohlasem přečetl: „KVŮLI ZÁJEZDOVÝM PŘEDSTAVENÍM MOMENTÁLNĚ ZAVŘENO. NEUVĚŘITELNÝ RODARIO SE ALE BRZY VRÁTÍ A OSLADÍ OBYVATELŮM PORISTY SVÝMI PŘEDSTAVENÍMI KAŽDODENNÍ ŽIVOT. SPECTATORES, MŮŽETE SE NEDOČKAVĚ TĚŠIT NA TUTO PŘEMÍRU TALENTU A UMĚNÍ.“</p>
<p>„To je nesmírná škoda, že?“ pronesl za ním mírný ženský hlas s lítostí. „Ráda bych ho jednou poznala, toho Rodaria.“</p>
<p>„On se jmenuje Neuvěřitelný Rodario,“ trval herec na plném titulu a obrátil se. Předpokládal, že za ním bude stát nějaká podnapilá matróna, která se právě vrací z tahu různými putykami.</p>
<p>Byl však překvapen. Díval se na mladou dámu svého věku, která se proti mrazu chránila drahým kožichem. Kapuce jí zakrývala hlavu před sněhem, který znovu začínal padat.</p>
<p>„Prý je neuvěřitelně dobrý,“ dodal a usmál se tak mile, jak jenom dokázal.</p>
<p>„Vy jste sem právě přišel, že?“ usuzovala žena podle jeho ošuntělého oděvu a strniště vousů na tvářích. „Není na nějaké dlouhé putování zrovna poněkud nevhodná doba?“</p>
<p>„Když člověku chcípne kůň v příkopu, musí pochodovat, ať se mu chce, nebo ne, vážená dámo,“ začal splétat začátek vylhané historky, na jejímž konci ho žena měla obdařit svou přízní. „Jen taktak jsem unikl několika lapkům, kteří mi zranili koně tak těžce, až pošel, a ukradli mi sedlové brašny s celým mým majetkem.“</p>
<p>„Nechtě mě, abych hádala: vy jste šlechtic, který se vydal do Poristy za svou nejmilejší.“ Shrnula si pramínek hnědých vlasů z obličeje a opětovala jeho úsměv s neskrývaným šelmovstvím v očích. „Přeslechla jsme vaše jméno, pane…?“</p>
<p>Ocitl se v rozpacích. Bylo zřejmé, že žena prohlédla jeho historku již v samotném začátku. <emphasis>Tvrdý oříšek. Tím </emphasis><emphasis>líp</emphasis><emphasis>, když člověk musí překonat výzvu, je to mnohem napínavější.</emphasis></p>
<p>Neuniklo mu, že se žena podívala někam za něho. Také se otočil a musel se rozesmát. <emphasis>Já blbec. </emphasis>Úplně zapomněl, že vedle vchodu je namalovaná jeho rozesmátá tvář v nadživotní velikosti. Na jeho popud. Naštěstí si toho asi stráže nevšimly.</p>
<p>„Prozradíte mi teď, proč jste mi nechtěl říct, kdo opravdu jste?“ požádala ho žena a přistoupila k němu blíž. „Proč vypráví Neuvěřitelný Rodario vylhané pohádky?“ Její tmavozelené oči si ho lišácky měřily.</p>
<p>„Měl jsem na to zrovna náladu,“ skočil po první výmluvě, která ho napadla. „A protože stejně víte, kdo jsem, prozraďte mi, jak je možné, že se taková krásná žena jako vy prochází v noci sama a bez ochrany Poristou? Neznám vás, vznešená dámo, a věřte mi, já znám…“</p>
<p>„Každou ženu ve městě?“ vysmála se mu. „V tom případě je víc než ošidné, když vás někdo zná blíže.“</p>
<p>„Ne, ne každou ženu. Ale Andôkai Bouřlivá a její nástupkyně Narmora Hrozivá mě pověřily úkolem dohlížet na obnovu města. Spolu se svým společníkem Furgasem znovu spravujeme to, co bylo zničeno…“ Sledoval ji očima, když ho obcházela kolem dokola, vlečka kožichu za ní klouzala po sněhu a zanechávala za sebou stopu. „Při takové práci člověk pozná spoustu lidí. Ale vás,“ jeho ruka se natáhla jakoby sama od sebe, a když se žena před ním na chvilku zastavila a chystala se udělat kolem něho další kolečko, uchopil ji za rameno, „jsem ještě nikdy neviděl. Přitom by měly dlažební kameny v uličkách velebit vaši krásu a skládat se do mozaik, které by znázorňovaly vaši tvář.“</p>
<p>Žena se pousmála, tentokrát jako mladá dívka, která se dočkala od ctitele první lichotky. „To byl citát z některé z vašich her, nebo jste si to právě teď vymyslel?“</p>
<p>„Jedinečná slova od jedinečné ženy, jakou jste vy,“ vydechl herec a zaradoval se, když viděl, jak se ženě líbí slova, plynoucí z jeho úst. <emphasis>Ze svého umění jsem nic nezapomněl.</emphasis></p>
<p>Náhodou se jí podíval přes rameno a zahlédl ulici vedoucí k Velkému tržišti. Vtom si uvědomil, proč je vlastně v Poristě. V původním plánu bohužel nebylo, aby se s neznámou více sblížil, i když by si to ze srdce přál. Příliš dlouho si musel odříkat onu hru her mezi mužem a ženou.</p>
<p><emphasis>Seber se, </emphasis>nařizoval si v duchu. <emphasis>Nemůžeš nechat přátele déle čekat. </emphasis>Energicky, ale galantně uchopil její levou ruku, obepnutou bílou rukavicí, a vtiskl na ni polibek. „Řekněte, kde vás najdu? Už na mě čekají s jednou tajnou zkouškou, tu nemohu za žádnou cenu odřeknout. Ale po ní,“ věnoval jí hluboký pohled hnědých očí, „se můžeme opět vidět. Kdybyste chtěla.“</p>
<p>Žena stáhla ruku zpátky, zdálo se mu, že ji zklamal. „Tak rychle se dáváte na útěk, Rodario?“ Nohy ji unášely uličkou dál a dál. „Nuže, potom vás raději nebudu zdržovat. Ale budu mít radost, pokud tu hru, kterou právě nacvičujete, brzy uvidím na jevišti.“ Obdařila ho dráždivým pohledem, otočila se a ve chvilce zmizela v chumelenici. Ani jednou se za ním neohlédla.</p>
<p>„Kde vás najdu? Chtěl bych vám poslat vstupenky!“ zavolal herec hlasitě, ale nedočkal se odpovědi. <emphasis>Osud mi nepřeje. </emphasis>Mírně ho to zamrzelo, rozladěně pospíchal uličkou vpřed, až došel na tržiště.</p>
<p>Vločky padaly stále hustěji a hustěji a skrývaly ho před zvědavými pohledy. Rychle zamířil k místu, kde kanál ústil na povrch, a zjistil, že vzpěra je odsunutá bokem. Nový sníh ještě nestačil stopy kolem ústí kanálu úplně zakrýt.</p>
<p><emphasis>Oni na mě nepočkali! </emphasis>Rozzlobeně zadupal nohou. <emphasis>To udělali schválně. Vsadím se, že za to může Pruďas, ten je určitě přemluvil, aby šli dál beze mne. </emphasis>Poškrábal se ve vousech na bradě, mimova zraněná ješitnost ještě více nabudila jeho troufalost a herec se bez váhání obrátil a zamířil k paláci. <emphasis>Vy se budete divit, </emphasis>sliboval trpaslíkům a maloval si, jak je při příchodu vysvobodí z beznadějné situace.</p>
<p>Cestou si ověřil, jestli mu u těla pevně drží náčiní, jež mu v případě nouze umožňovalo stát se Rodariem Neuvěřitelným a které mu již během bitvy prokázalo velice dobré služby.</p>
<p>V kapsách šatů se skrývaly nejrůznější prášky, které ve spojení s ohněm přiváděly na svět pronikavě jasné plameny, štiplavá oblaka a pestré cáry mlhy. Ve zvlášť důkladně podšitém úkrytu ležely čtyři skleněné trubičky s kyselinou.</p>
<p>Nejdůležitější však byly plamenomety, které mu zkonstruoval Furgas. Jejich ústí si připevnil těsně pod zápěstí.</p>
<p>Jeden konec s maličkým pazourkem směřoval dopředu, ke druhému byl připevněn kožený váček, naplněný vzduchem a semínky plavuně. Když váček stlačil, vystřelila semínka dopředu, zároveň se stiskem spustil mechanismus, který škrtl o pazourek a zapálil vylétající semínka. To, co vyrazilo dech skřetům v Šedých horách, pomáhalo i proti obyčejným vojákům. Mechanika je svým způsobem opravdová magie.</p>
<p>Když se před ním vynořila zeď paláce, napadlo ho, že se asi jen tak bez ničeho dovnitř nedostane. Heslo znal, s tím nebyl problém, protože se před časem, když byla Narmora na cestách, staral o svého nemocného přítele Furgase, ale avataři by se určitě divili, kdyby se brány paláce najednou rozevřely před člověkem, jehož do paláce nikdo nepozval. <emphasis>Existuje nějaká jiná cesta dovnitř?</emphasis></p>
<p>„Ta vaše zkouška už skončila?“ opět za sebou zaslechl hlas neznámé krásky.</p>
<p>Bleskově se otočil a zaradoval se, že se s ní tak brzy zase vidí. „Dá se říct, že moji vážení kolegové herci se rozhodli, že večer stráví raději se sudem vína než se mnou a s nacvičováním textu,“ zalhal jí.</p>
<p>„Potom mi prokažte čest a dělejte mi společnost při jídle, můžete mi povyprávět o té novince, kterou chystáte.“ Usmála se na něho tak úchvatně, že si nedokázal pomoci a přikývl. V představách jí už svlékal kabát a všechny šaty, které měla pod ním. Určitě voněla mlékem a hedvábím.</p>
<p>„Ale varuji vás, moje garderóba má ještě hodně daleko k dokonalosti. Teprve dnes jsem se vrátil domů z cest a dosud jsem neměl příležitost, abych se trochu opláchl. Nebo oholil,“ dodal omluvně.</p>
<p>„To vidím. S tím můžeme něco udělat. V mém pokoji už pro vás něco najdeme.“ Popošla k němu, Rodario jí nabídl rámě a žena se do něj zavěsila. „Jmenuji se Lirkim,“ představila se a ujala se vedení.</p>
<p>„Ve kterém hostinci jste se ubytovala?“ vyptával se Rodario, aby se vyhnul případným nepěkným scénám, protože si s dcerou mnohého hostinského odbyl veskrze privátní představení a bylo by mu velice trapné, kdyby mu někdo jeho dřívější techtle mechtle připomínal přímo před očima a ušima téhle Lirkim.</p>
<p>Žena se zastavila před branami paláce a potřásla hlavou. „V žádném hostinci, pane Rodario.“ Pronesla nějaké jemu neznámé heslo a rukou udělala velice půvabné gesto, načež se těžká křídla vrat rozevřela a zhoupla se před ní dozadu. „Našla jsem si příbytek tady.“</p>
<p>Stál celý zkoprnělý a nehýbal se z místa. „Vy jste se ubytovala u těch avatarů? Vy jste… ale určitě nejste žádná obyčejná služtička. Jste komorná?“</p>
<p>„Nemusíte si dělat starosti, pane Rodario. Pohled na ně je sice zvláštní, ale těm, kdo je nechají na pokoji, nic neudělají. A my přece nemáme v úmyslu je nějak obtěžovat. Nebo snad ano?“ Nepustila hercovu paži ze sevření a šla dále. Rodario se vlekl za ní.</p>
<p>Nyní měl opravdu vážné starosti, ani ne tak o sebe, jako spíš o své společníky, kteří neměli ani tušení, že se vrata nedají otevřít starým heslem. On naproti tomu děkoval všem bohům. <emphasis>To mám ale štěstí. </emphasis>Ušklíbl se. Nyní si bude moci užívat noci lásky nebo aspoň koupele a dobrého jídla a potom by se mohl porozhlédnout v paláci po Balyndis a Dorse. <emphasis>Stanu se hrdinou, zachráním Balyndis i Narmořinu dcerku. Tím té malé mlátičce jednou provždy zavřu tu velkou klapačku. Vypadnou mu oči z důlků, až uvidí, že obyčejný žvanil toho dokázal víc než on!</emphasis></p>
<p>„Co je, pane Rodario?“ vyptávala se Lirkim zvědavě. „Byl jste celý ustaraný a teď jste najednou velice spokojený…“</p>
<p>„Bylo mi dopřáno něco, co jen málo lidé spatřilo na vlastní oči. Smím si prohlédnout palác zevnitř,“ vysvětlil jí, proč se tak tváří.</p>
<p>Lirkim se v obličeji objevil zřetelný údiv, když stoupali po širokém schodišti vzhůru. Stráže před nimi ustupovaly stranou. „Cože? Vy jste jako jeden ze stavitelů města nikdy nebyl u Andôkai?“</p>
<p>„Bohužel ne. Dělala s těmi budovami hrozné tajnosti a bála se, že by se šířily jako lavina a usnadnily další útoky na ni. Navíc na ni avataři právě poslali jednoho atentátníka,“ lhal vesele dál.</p>
<p>„A vy víte, kde se touto dobou zdržuje?“</p>
<p>„Předpokládám, že myslíte její nástupkyni, Narmoru, ne? Ta odcestovala někam na sever. Nařídila mi, abych se dále staral o obnovu Poristy.“ Automaticky zamířil k Furgasovu pokoji, což Lirkim přimělo k tomu, že ho pevně chytla za rameno.</p>
<p>„Stát, stát! Kampak máte namířeno? Zapomněl jste, že tady vás povedu já?“</p>
<p>Rodario se rozpačitě usmál. „Ne. Prostě jsem se zamyslel.“ Minulo je několik ozbrojenců, ti Lirkim pozdravili a Rodariovi věnovali udivený pohled.</p>
<p>Herec na ně žoviálně kývl, jako kdyby všichni byli jeho staří známí. Všiml si, že každý z nich má v prsním krunýři maličký kousíček měsíčního kamene, ale žádný z nich se neleskl. Bylo zřejmé, že září jenom tehdy, když to jejich nositel vyžaduje.</p>
<p>Cítil se velkolepě a chybělo jen málo, aby sklouzl k přehnanému veselí. Seděl uprostřed jeskyně plné skřetů, a přesto byl v bezpečí jako v lůně Palandiell. Lirkim ho zavedla do části paláce, kde bydlelo služebnictvo, přivolala dvě děvečky, které Rodario nikdy předtím neviděl, a nařídila jim, aby se o něho postaraly.</p>
<p>„Nechám nám oběma nachystat nějaké jídlo, za hodinu se budeme bavit dále,“ rozloučila se s ním, stáhla si rukavici a nastavila mu bělostný hřbet ruky.</p>
<p>„Už se na to těším, vznešená dámo.“ Políbil měkkou kůži a namlouval si, že v ústech cítí chuť mléka a hedvábí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Furgas od začátku předpokládal, že nepůjdou dovnitř hlavní branou, což také bylo mnohem příhodnější. Avataři se nepochybně obklopili strážemi, které budou stát u vchodu a okamžitě by si všimly, že pronikli dovnitř. „Jak mi Narmora vyprávěla, tak tu jsou dvě boční branky. Pouhým okem si jich nikdo nevšimne, ale já jednu z nich znám. Alespoň zhruba vím, kde je.“</p>
<p>„Zhruba. No to je skvělý,“ bručel nespokojený Boïndil.</p>
<p>„Já vím, kdyby bylo po tvém, tak se vřítíme dovnitř hlavní bránou, probojujeme se k Balyndis a k Dorse a zase vypadneme ven,“ napomínal ho bratr. „Kroť se. Máme co dělat s protivníky, kteří se tvým sekerám jen smějí.“</p>
<p>Furgas osahával zeď. „Tady je.“ Pronesl jakési heslo, avšak nic se nestalo.</p>
<p>„Jsi si jistý?“ Tungdil přejel prsty zkoumavě po kameni, neucítil však žádnou spáru ani nějakou zvlášť nápadnou nerovnost.</p>
<p>Ondori opakovala Furgasova slova a ve zdivu se objevily obrysy dveří.</p>
<p>Pruďas se k ní otočil. „Jaks to udělala, ty tyčko na fazole?“</p>
<p>„Jdi,“ nařídila mu alfka. „Vy podzemšťani vůbec nerozumíte magii.“ Vzhlédla k Furgasovi. „A většina lidí taky ne.“</p>
<p>„Ale ty se v tom vyznáš, že jo?“ Boïndil si nehodlal dát líbit, aby mu velela nějaká alfka, a už vůbec ne, aby mu něco přikazovala přejícným tónem.</p>
<p>„Jistě. Každopádně víc než ty,“ odsekla Ondori a pokrčila rameny. „Co teď? Jdi napřed, nebo se mi kliď z cesty.“</p>
<p>Boëndal pošoupl bratra dopředu, aby předešel dalším diskusím. Jeden za druhým vešli do malé palácové zahrádky, ležící v severní části rozlehlého areálu. Vetřelcům nikdo nevěnoval pozornost.</p>
<p>„Musíme být rychlí,“ radila alfka. „Jestli nějaká hlídka objeví vaše stopy, bude vědět, že v paláci jsou osoby, které tam nikdo nepozval.“</p>
<p>Furgas si stoupl do čela skupinky a oklikami je vedl zdánlivě prázdným traktem pro služebnictvo. Najednou se zastavil před ohybem chodby a přitiskl se ke stěně. Trpaslíci okamžitě ztuhli na místě a ani se nehnuli, aby je neprozradilo cinkání zbrojí.</p>
<p>Zaslechli tichý hlas nějaké ženy, hovořící cizím přízvukem. „Nechám nám oběma nachystat nějaké jídlo, za hodinu se budeme bavit dále.“</p>
<p>„Už se na to těším, vznešená dámo,“ odpověděl muž s nezaměnitelnou hlasovou kadencí.</p>
<p>„Ten žvanil,“ uklouzlo Pruďasovi zaraženě. „Jak to zas jenom navlíkl?“</p>
<p>„Jak asi?“ ušklíbl se Furgas. Dveře se zavřely. Furgas nakoukl přes roh a spatřil ženu v bílém kožešinovém kabátě, jak se od nich chodbou vzdaluje. „Navrhuji, abychom ho nechali dokončit, co má v plánu.“</p>
<p>„A on ještě navíc dostane něco k jídlu!“ rozčiloval se Boïndil tiše.</p>
<p>„Sklapni,“ zasyčela Ondori.</p>
<p>„Od tebe si nenechám nic přikazovat, ty černooká tyčko na fazole,“ odsekl nevzrušeně. „Kdybychom tvoje rodiče zabili dřív, vůbec bys tu nebyla, tak nám buď laskavě vděčná, že vůbec žiješ.“</p>
<p>Alfka na jeho poznámku nereagovala, jenom trpaslíka probodla vražedným pohledem šedých očí, ten jí laskavost bohužel neudělal a nezemřel. Furgas zvedl ruku. „Zůstala stát,“ zašeptal průvodcům. Alfka se postavila vedle něho a zvedla luk. „Teď… jde zase dál.“</p>
<p>Ondori vtiskla Furgasovi do ruky luk. „Půjdu se ho zeptat, co má za lubem,“ vysvětlila mu a připlížila se ke dveřím, za nimiž, jak předpokládala, herce najde. Chvíli za nimi naslouchala a pak dveře tiše otevřela.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rodario seděl v dřevěné kádi, obklopený vonící pěnou, a sdíral si z kůže špínu, nastřádanou za předešlé oběhy slunce. Splachoval si z pórů prach Gauragaru a ten mizel stejně jako snítky borového jehličí, které se na něho nalepily při poslední noci pod širým nebem. Potom uchopil břitvu, seřídil si zrcátko a seškraboval si ze svých líbezných rysů strnisko vousů.</p>
<p>„A vždycky, když si myslíš, že jsi sám, nemáš pravdu.“ Ondori ho chytila za ruku a pevně ji držela, aby si ve strachu nedopatřením nepodřezal krk. „Ty sis taky našel cestu do paláce, co?“</p>
<p>Rodario si s úlevou vydechl. „Svatá dobroto, vy alfové,“ zaúpěl. „Narmora taky ovládá to vaše neblahé umění přikrást se jako duch.“ Ondori mu pustila ruku a herec pokračoval v holení. „To je prima, že i vy jste tady uvnitř. Nebo ses sem dostala jako jediná?“</p>
<p>„Ne, ostatní čekají venku. Jsem tu jenom, abych se tě zeptala, co máš v plánu.“</p>
<p>„Já?“ odvětil herec drzým tónem. „Já se tu upravuji a budu večeřet s překrásnou ženou, která je nejspíš nějakou vysoce postavenou komornou v družině avatarů. Kapka vína, troška plytkých řečí a dobře odměřená špetka předstírané náklonnosti postačí, abych se od ní dověděl všechno, co budu chtít.“ Přiložil si břitvu k obličeji a přejel s ní po kůži. „Kam strčili to dítě, kde je Balyndis a jaká tajemství ti rádoby bozi před námi skrývají.“ Usmál se na sebe do zrcadla a ověřoval si, jestli se dokonale oholil. „Potom zachráním to dítě a trpaslici a zahanbím tu malou mlátičku. Brilantní, nebo snad ne?“</p>
<p>Ondori se za maskou ušklíbla. „To sis právě teď vymyslel.“</p>
<p>„Ne, můj plán se opírá o zralou úvahu,“ odporoval jí rozhořčeně. „A co vy, co budete dělat vy?“</p>
<p>„Když teď uděláš všechno za nás, tak asi zase půjdem.“ Alfka se podívala na hromádku hercových věcí, která spočívala na lavici. „Žerty stranou. Potají se tu porozhlédneme a uvidíme, jestli se nedostaneme k cíli dříve než ty.“</p>
<p>Rodario zašermoval břitvou a krájel s ní koupelovou pěnu. „Jen počkej, budu vás muset přijít zachránit,“ prorokoval jí. „A teď honem zmiz, než se děvečka vrátí a uvidí mě s tebou.“ Ondori mu neodpověděla, a když se k ní obrátil, byla pryč. „Maličký zvoneček na noze, ten by jak jí, tak Narmoře pěkně slušel,“ řekl si v duchu a odstranil z tváře poslední chloupky. Potom si přistřihl bradku a zamrkal. <emphasis>No jasně. Lirkim bude mluvit.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„No jasně, <emphasis>ten </emphasis>nás zachrání. Možná tak v těch svejch ztřeštěnejch komédijích.“ Boïndil supěl vzteky. „Ten žvanil je tak strašně namyšlenej, že kdyby to chtěl někdo popsat, tak by se to ani obrovi nevlezlo na kůži.“</p>
<p>„Ale aspoň má nějaký plán.“ Tungdila udivoval hercův dar. Tu a tam se dokázal objevit v pravou chvíli na pravém místě. „Kdybychom neměli úspěch my, budeme ho pořád ještě mít v záloze.“</p>
<p>„To spíš větříček odnese kovadlinu.“ Pruďas nehodlal ustoupit, pro něho bylo naprosto jasné, a to bez jakýchkoliv pochyb, že záchranných prací se ujmou trpaslíci.</p>
<p>Furgas ukončil jejich neplodnou debatu tím, že je prostě vedl palácem dále. „Hledáme Dorsu. Možná ji nechali v dětském pokoji.“</p>
<p>Netrvalo dlouho a ocitli se přede dveřmi. Alfka se opět ujala úkolu neslyšně vklouznout do pokoje a rozhlédnout se v něm, než ji budou následovat trpaslíci v řinčících zbrojích.</p>
<p>Otevřela jim dveře. „Žádné nebezpečí. Jedině snad, kdyby to dítě ovládalo síly, o jakých nic nevím,“ pronesla.</p>
<p>Furgas se rychle protlačil kolem ní a podíval se do postýlky, ve které ležela a klidně spala jeho dcera. Nic nenaznačovalo, že by jí někdo nějak ublížil. Tungdil, Boïndil a Boëndal němě stáli vedle něho a radovali se s otcem.</p>
<p>Ondori je upozornila, že se k pokoji někdo blíží. Do místnosti vstoupila jakási žena. Alfka ji zezadu popadla a přiložila jí dýku k odkrytému krku. „Ani slovíčko,“ zasyčela ledově.</p>
<p>„Pusť ji,“ přiskočil k ní Furgas. „To je chůva!“ Alfka ženu váhavě pustila, Furgas se k ní rozběhl a pevně ji k sobě přitiskl. „Rosild! Ani tobě, ani mojí dcerušce se nic nestalo. Jak se vám tu vedlo?“</p>
<p>„Magistr Furgas,“ zakoktala chůva, těch překvapení na ni bylo přece jen příliš moc. „Vy…“ Potřebovala chviličku, aby se jí vrátila rozvaha. „Ti cizinci přišli do paláce a zabavili ho pro sebe. Já jsem jim řekla, že tu sloužím a Dorsa je moje dcera, kterou jsem u sebe mohla ubytovat v době, kdy je maga pryč. Oni řekli, abych tu zůstala a starala se o jídlo pro palácovou gardu.“</p>
<p>Pruďas to skoro nedokázal pochopit. „Ti taky všemu uvěří, ti avataři.“</p>
<p>„Ti že všemu uvěří? Já musím pokaždé ochutnávat jídlo, a kdyby jenom jednoho z nich začalo bolet břicho, tak mě i Dorsu zabijí, to mi řekli,“ vysvětlila jim Rosild. „Určitě pochopíte, že tu žiju v neustálém strachu o sebe i o to dítě.“</p>
<p>Furgas ji uchopil za ramena. „Statečná Rosild. Už nebude trvat dlouho a my tě odsud odvedeme. Tvoje zajetí bude brzy u konce.“</p>
<p>„Ale nejdříve musíme vědět, kam zavřeli trpaslici.“ Tungdil si stoupl vedle chůvy. „Můžeš nám říct, kde je Balyndis? Říkali nám, že ji sem přivedli před sedmi oběhy slunce.“</p>
<p>„Balyndis, tak se ta trpaslice jmenuje?“ Chůva pokrčila čelo. „Zaslechla jsem, že sem přišli noví vojáci, jenom malá hrstka, byli hrozně rozčílení a hned zmizeli v paláci. Myslela jsem si, že jejich zajatec je nějaké dítě nebo šotek. Je zvláštní, že mě samotnou nenapadlo, že by to mohla být podzemšťanka…“</p>
<p>„Trpaslice,“ okamžitě ji opravil Boïndil.</p>
<p>„Promiňte… že by to mohla být trpaslice.“ Podívala se na Furgase. „Myslím, že ji zavedli do té vysoké místnosti s kopulí. Od té doby jsem ji už neviděla.“</p>
<p>„Připrav všechno na rychlý útěk,“ řekl jí Tungdil. „Buď ale úplně potichu a neupoutej na sebe pozornost stráží. Až trpaslici osvobodíme, bude všechno muset jít hrozně rychle. Venku je zima, dej si pozor a nezapomeň vzít Dorse teplé oblečení.“ Chůva poněkud pozbyla barvy v obličeji, přesto však přikývla. Tungdil se zahleděl do vážných tváří svých průvodců. „Dosud jde všechno dobře. Vraccas je s námi. Teď osvobodíme Balyndis.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rodario se zrakem vyhnul svícnům a nemohl se nasytit pohledu na překrásnou tvář své hostitelky. Měla na sobě bílé, bohatě vyšívané šaty, které jí sahaly až k lýtkům a byly ušité z látky vypadající jako hedvábí.</p>
<p>„Jste tak krásná, že před vámi bledne dokonce i světlo svící,“ pronesl uchváceně a pozvedl sklenici s tmavě rudým vínem. „Na vás a vaši krásu, která nikdy nepomine.“ Hrozilo, že mu rukáv sklouzne nahoru a odhalí aparaturu plamenometu, připevněnou za zápěstím. Tomu rozmáchlým pohybem zabránil a ani přitom nerozlil víno. <emphasis>Zatraceně!</emphasis></p>
<p>„Velice galantní, ten váš jazyk. Ale počkejte dvě dekády a moje hladká pokožka bude svěšená jako opotřebovaná síť.“ Přesto si s ním decentně přiťukla a její zelené oči mu prozradily, že si ho a jeho komplimentů váží.</p>
<p>Herec si užíval, že konečně zase může uplatnit celý svůj talent. Na dcery sedláků, dámy v hostincích, a dokonce i na ženy z města dokázal udělat dojem i s daleko menším úsilím. Ale tahle komorná avatarů, ať už jí byla, nebo ne, se v konverzaci vyznala přímo dokonale.</p>
<p>Před tím, než se nevyhnutelně pohrouží do noci lásky, a pevně předpokládal, že k ní dojde, potřeboval z komorné vytáhnout potřebné informace, aby mohl jednat, zatímco žena, unavena hrou lásky, později šťastně usne v polštářích.</p>
<p>Upravil si šaty, povstal, uchopil džbánek a dolil jí víno. Přitom mu jedna kapka ukápla a dopadla jí na obnažené rameno.</p>
<p>„Já jsem ale nepozorný.“ Podlehl okamžitému vnuknutí a jemně setřel kapku polibkem. Žena mu to dovolila a nastavila dlouhou bílou šíji, vystupující zpoza dlouhých, hnědých vlasů. „Ach, ještě jedna.“ Dělal, jako kdyby objevil další kapku, a znovu ji políbil. Spokojeně postřehl, že jí naběhla husí kůže. <emphasis>Pořád to ještě umím! </emphasis>jásal v duchu a vrátil se na své místo. Rozdmýchal v ní žár, nyní chtěl vidět, zda v ní ten žár rozpálí oheň vášně.</p>
<p>Znovu hrozilo, že mu sklouzne rukáv a odhalí jeho tajemství. <emphasis>Začíná s tím být práce. </emphasis>Rodario měl na sobě magusovskou výbavu jenom proto, že nevěděl, kam ji schovat. Nemohl ji nechat jen tak ležet, a kdyby ji strčil do kapes, tak by se mu pěkně vyboulily. Později večer, až začnou s milostnou hrou, bude muset na chvíli odpoutat její pozornost a rychle aparaturu shodit.</p>
<p>„Věčná škoda, že jich nebylo víc,“ komentovala Lirkim škádlivě jeho počínání a opět se věnovala vynikajícímu jídlu.</p>
<p>„Možná vás jím později poliji celou,“ pravil Rodario. „Odkud to víno pochází?“</p>
<p>„Ze sklepa zdejší magy. To je právě to skvělé na tom, když někdo něco dobude. Vítěz dostane všecko.“</p>
<p>„A těm avatarům vůbec nevadí, že sedíte u stolu s mužem, který byl ještě nedávno v Narmořiných službách?“</p>
<p>„Byl? Vy už v nich nejste, pane Rodario?“</p>
<p>Po zádech mu přeběhl ledový mráz. <emphasis>Jak to myslela? Tuší snad, že s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ní</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hraji dvojí hru? </emphasis>„Inu,“ odkašlal si, „já patřím k městu, které vaši pánové dobyli, tudíž se považuji za člověka, který je v jejich službách.“</p>
<p>„Velice důvtipné, a navíc si tak ušetříte mnoho opletaček.“ Pronikavě se zasmála. „Ne, oni proti tomu nic nemají. Jen ten, kdo není pro ně, je proti nim. Lidé jako vy se nemají čeho bát.“</p>
<p>„To budou mít sloužící v paláci radost,“ zatočil rozhovor k Dorsině osudu. „Neměla Narmora vlastní služku?“</p>
<p>Žena přikývla, ukrojila si kousek masa a vložila sousto do úst. Teprve až je rozžvýkala a polkla, nadechla se k odpovědi. „Ano. Rosild a její maličká dcera jsou pořád ještě tady, služebná dokonale plní své povinnosti. Vidíte, avataři nic nezměnili.“</p>
<p>„Vidím. Zdá se, že nejsou tak hrozní, jak mi lidi vyprávěli,“ skryl svou radost nad zjištěním, že se chůvě i dítěti vede dobře.</p>
<p>„Tak?“ Lirkim odložila příbor na okraj talíře. „Copak jste se doslechl?“</p>
<p>„Ze avataři jsou legenda a všechnu zem, na kterou vstoupí, promění v rozvaliny…“ Zarazil se. „To je zvláštní, když to pořádně uvážím…“</p>
<p>„Přesně tak, můj milý pane Rodario. Porista by už dávno musela být v plamenech, kdyby tomu tak mělo být. Posbíral jste o nich ještě nějaké další pohádky? Třeba pro nějakou divadelní hru?“</p>
<p>„Ještě mnoho dalších.“ Vyprávěl jí o všem, co spatřil během bitvy před Dsôn Balsurem, jako by mu o ní vyprávěl nějaký voják, počínaje paprsky energie a leskem zbrojí konče. Smrt obou avatarů jí zamlčel. Lirkim pozorně naslouchala, zdálo se, že se báječně baví. „A prý unesli nějakou trpaslici, to je podle mě naprostý výmysl. Na co by jim taková trpaslice asi tak byla?“ Napíchl na vidličku kousek masa a snědl ho.</p>
<p>„Mnohé z věcí, co vám ten voják vyprávěl, jsou pravdivé,“ pronesla žena pobaveně a usrkla víno. Herec rychle pozvedl číši, připil si s ní a tím ji přinutil pít víc. Její silně zarudlé tváře považoval za znamení, že se alkohol, který do ní už déle než hodinu nalévá, nemíjí účinkem. „Ale avataři se vyznají ve spoustě triků, které nikdo jen tak prostým rozumem neprohlédne.“ Polekaně si přiložila ruku před ústa a vykulila oči. „Ale co to tady povídám?“</p>
<p>„Já vás avatarům neudám,“ zasmál se Rodario a předstíral lhostejnost. „Bohové nepochybně umí stvořit lecjakou iluzi, třeba iluzi trpaslice, i když já její smysl nechápu.“ Povstal a dolil sklenice, žena mu v tom nepříliš přesvědčivě bránila.</p>
<p>„To nebyla iluze. Ta trpaslice byla pravá. Vzali s sebou jednu podzemšťanku, aby z ní vylákali její tajemství.“ Zachichotala se jako malá holčička. „Nepoddávají se snadno, ti malí pucfleci, co leští skály.“</p>
<p>„A od ní se teď chtějí dovědět, jak se dělá z olova zlato? To jsou avataři odkázaní na takové pozemské věci?“ zasmál se jakoby v žertu.</p>
<p>„Ale kdepak, na co by jim bylo zlato?“ s cinknutím si přiťukla sklenicí o Rodariovu číši. „Ta trpaslice zná jakýsi recept na jeden velice zvláštní kov… Ale co. Stejně už to brzo nebudou potřebovat.“ Ztěžkla jí víčka, jednou rukou mu osahávala stehno. „Povězte, pane Rodario, nepůjdeme my dva…“</p>
<p>„Jistěže ano, půjdeme,“ řekl herec rychle. „Jenom mě to všechno tak udivilo, ale to asi není nijak důležité.“</p>
<p>„To určitě ne.“ Vstala a rukama ho objala kolem krku. „Avataři budou brzy mít takovou moc, že si budou moct vzít všechno, co budou chtít, a budou moct vyzvat dokonce i samotné bohy. Každý z nich bude vládnout obrovské říši a vyšvihne se na vládce, jakým nikdo před ním nikdy nebyl. Ani slovo císař nebude stačit, aby obsáhlo jejich moc. A o Skrytou zem…“ kousla se do rtů, herci toto její gesto připadalo velice opovržlivé, „se teď už nebudeme starat.“</p>
<p>Zpočátku se nesmírně těšil, že té komorné do nejmenších podrobností dokáže, nakolik je mužem, ale novinky, které z jejích úst vyslechl, zapůsobily na jeho touhu jako vědro ledu ve spodkách nebo jako když do ložnice vejde manžel, kterému právě nasadil parohy: rázem ho přešla všechna touha.</p>
<p>V tu chvíli někdo rozrazil dveře.</p>
<p><emphasis>Neměl jsem vzpomínat manžela. </emphasis>Rodario poznal podle zvuků, které v životě slýchal tak často, že osoba, která právě vešla dovnitř, hrozně zuří, přesně jak se dalo od podvedeného manžela čekat.</p>
<p>Do místnosti se vřítil světlovlasý muž, asi tak třicet oběhů starý, měl na sobě bílou róbu a v ruce hůl se zakřiveným koncem, dlouhou asi tak jeden loket. S ním vstoupili do místnosti tři ozbrojenci a ukončili samotu ve dvou, kterou si předtím Rodario s Lirkim užívali. Některé z těch tváří Rodario předtím zahlédl na chodbě.</p>
<p>„Ty jsi vdaná, Lirkim?“ zašeptal, žena potřásla hlavou, vyrušení ji překvapilo stejně jako jeho. „Potom asi avataři přece jen mají něco proti tomu, abychom…“</p>
<p>„To je on, Fascou! Jsem si úplně jistý,“ vykřikl jeden z vojáků a ukázal mečem na Rodaria.</p>
<p>„Lirkim, odejdi od něho pryč,“ nařídil muž v róbě a působil přitom velice ostražitým dojmem.</p>
<p>Lirkim si místo toho stoupla přímo před Rodaria. „Ne, Fascou, ty mu nic neuděláš. Zmiz odsud a bav se s tou podzemšťankou, nebo si můžeš s ostatními dál kramařit na prameni, ale neopovažuj se na něho sáhnout. Ten patří mně! Já se taky chci pobavit.“</p>
<p>„Jsi opilá, Lirkim,“ domlouval jí muž chlácholivě. „Chráníš jednoho z našich nejhorších nepřátel. Je to Rodario…“</p>
<p>„Neuvěřitelný Rodario,“ opravila ho vzpurně pod vlivem vína. „Já vím, on provozuje to svoje Curiosum tady ve…“</p>
<p>Muž popošel o krok dopředu a zvedl paži, prsty natažené v podbízivém gestu. „Ne, on se jmenuje Rodario Neuvěřitelný a je to Narmořin fámulus.“</p>
<p>Voják přikývl. „Já jsem bojoval na křídle, které on bránil. Jeho ruce plivaly oheň a kam napřáhl ruku, tam moji muži táli jako máslo na slunci.“</p>
<p>Rodario tomu nemohl uvěřit. Vždycky si nesmírně přál být slavný daleko za hranicemi svého působiště, a teď, když se mu sen splnil, přivedl ho na pokraj smrti.</p>
<p><emphasis>Dobrá, tak </emphasis><emphasis>jim teda předvedu Narmořina fám</emphasis><emphasis>ula. </emphasis>Vzpřímil se, jednou rukou ukázal na muže v róbě, druhou popadl překvapenou Lirkim za krk a pak dal k dobru svůj nejďábelštější smích. „Ano, já jsem magus,“ zvolal teatrálně. „Zůstaňte, kde jste! Nebudu váhat, abych té komorné tady…“</p>
<p>Rychleji než v bouři zhasne svíce se před ním objevila pronikavá bílá záře, která ho úplně oslepila, takže neviděl nic než jas. Lirkim se proměnila ve žhnoucí slunce a za světlem okamžitě následoval žár.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Furgas bezpečně vedl skupinu temnými chodbami paláce. Nakonec zastavili před dveřmi do síně se stropní kopulí. Dveře byly doširoka rozevřené, avataři zřejmě neměli obavy, že by jim trpaslice uprchla.</p>
<p>„Taky by to mohla být past,“ varoval je Boëndal a Ondori se okamžitě vkradla dovnitř obhlédnout situaci. Pak se hned vrátila zpět.</p>
<p>„Nic. Kromě jedné přikované podzemšťanky,“ prohodila lakonicky a pustila trpaslíky dopředu.</p>
<p>Bylo jim okamžitě jasné, proč před dveřmi nikdo nestojí na stráži.</p>
<p>Balyndis ležela na podlaze uprostřed místnosti, předloktí a holeně měla zpřelámané, kosti jí zčásti vyčnívaly z masa ven, na kůži se jí lepila zaschlá krev a hnis. Obnažený trup byl posetý popáleninami a řeznými ranami, které vytvářely neuspořádaný vzorec, kolem ní ležely celé chumáče vytrhaných dlouhých hnědých vlasů. Železná pouta na rukou a nohou byla zakotvena v mramoru a trpaslici pevně připoutávala k podlaze haly.</p>
<p>Tungdilovi vhrkly při tomto hrůzném pohledu slzy do očí. <emphasis>Co ti to udělali? </emphasis>Okamžitě k ní poklekl, sáhl jí na horké čelo. <emphasis>Horečka ze zanícených ran. </emphasis>Rozmáchl se sekerou a pouta přesekl. Balyndis nevnímala ani údery sekery, ani hluk, který nadělaly, její víčka zůstala zavřená.</p>
<p>„Takhle nikdo nesmí s žádnou trpaslicí zacházet,“ zavrčel Pruďas, oči mu strnule ulpěly na jednom místě a zvěstovaly, že se ho zmocňuje bitevní trans, tentokrát vyvolaný pohledem na ztýranou kovářku. „Vraccasi, pošli mi sem jednoho z těch falešnejch kouzelníků a já ho vlastníma rukama roztrhám jako bochník chleba!“</p>
<p>Boëndal podal Tungdilovi plášť, aby jím zakryl trpasličinu nahotu. „Doufám, že později budeme muset ošetřit jenom vnější rány,“ pronesl tiše.</p>
<p>„Její vůli ještě nezlomili, jinak by byla mrtvá.“ Tungdil si ji přehodil přes rameno. „Takže nedokázali ublížit ani jejímu rozumu.“</p>
<p>Definitivně se mu tím potvrdilo, že si samozvaní potomci pochybného boha nezaslouží ani kapku milosrdenství, přestože se jim vyhlazování zla dalo přičíst k dobru. Nic však neospravedlňovalo jejich arogantní, kruté chování vůči těm, kteří jim stáli v cestě.</p>
<p>Povstal a ztuhl. U stěny na východní straně místnosti čekal jeho pěstoun Lot-Ionan.</p>
<p>„Je to možné?“ zašeptal. Opatrně šel k muži, který se ho ujal a vychoval ho, a až těsně u něho poznal svůj omyl. Před ním stálo to, co z jeho mentora udělal Nôd’onn: jakási věc, kamenný obraz milovaného člověka. Zrádcovo kouzlo ho proměnilo v kus skály.</p>
<p><emphasis>Nenapravitelně, </emphasis>připomněl si Andôkaina slova. Vzlykl, protože ho ten pohled zabolel na duši a připomněl mu minulé krásné cykly, strávené po boku Lot-Ionana a děvečky Fraly. Tungdil pohladil sochu a obrátil se. Na smutek nebyl čas, nyní nastal čas nenávisti.</p>
<p>Rozběhli se zpátky a cestou vyzvedli chůvu, která vyděšeně čekala, kdy se dají na útěk. Balyndis od ní dostala tlustší deku, aby v zimním chladu nezmrzla. Furgas se ujal úkolu nést bezvládnou trpaslici. Jejich vniknutí do paláce si zatím nikdo nevšiml.</p>
<p>Ondori se postavila do čela, za ní následovali trpaslíci, potom Furgas se svým nákladem a chůva Rosild s Dorsou. Zvolna, ale bez přestávky pronikali kupředu, jedním ze zadních východů vyšli z budovy do zahrady a šli k místu, kde ležel skrytý východ.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>Ten prokletý hajzlík</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je avatara</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis> </emphasis>Rodario jednal velice negalantně. Uštědřil vycházejícímu slunci, protože v tu chvíli neviděl nic než pronikavý jas, mocný kopanec do míst, kde předpokládal, že má zadek. Ten ženu odmrštil přímo na stůl. Něco zašramotilo a slunce pohaslo.</p>
<p>Potom herec nazdařbůh namířil oba plamenomety proti vojákům a druhému avatarovi. Přitom vykřikoval zaklínadla, která si narychlo vymýšlel, a když zaslechl překvapené výkřiky, mrštil po nich ještě dvěma ze svých skleněných trubiček s kyselinou. Hned nato se vrhl pod stůl.</p>
<p>Pokud počítal s tím, že se z něho v momentě stane hromádka popela, tak za pár chvil zjistil, že se nic takového nestalo. Sice to všude kolem pořádně smrdělo spáleninou, ale ten zápach nepocházel od něho.</p>
<p>Jakmile byl opět schopen něco vidět, rozhlédl se po místnosti a spatřil, že se oba vojáci válejí v plamenech po zemi a mezi nimi leží mrtvý muž v róbě. Jedna ze skleněných trubiček ho zasáhla do hlavy a kyselina mu rozleptala polovinu lebky a celý obličej.</p>
<p>„Ha!“ Vylezl z úkrytu, povzbuzen nečekaným úspěchem. „To máte z toho, že si něco začínáte s Rodariem Neuvěřitelným!“ Lirkim ležela břichem na stole, pohřbila pod sebou talíř a dvě mísy s jídlem. Narazila spánkem o dřevěnou desku tak tvrdě, že ztratila vědomí. „A i ty si jednou provždy zapamatuj: žádná ženská si nebude s Rodariem zahrávat.“</p>
<p><emphasis>Právě jsem porazil dva avatary! </emphasis>Zapřel si ruce v bok a rozesmál se, jak by určitě učinila i některá z jeho postav na jevišti. <emphasis>A tebe vezmu s sebou. Řekneš nám, co máš spolu se svými přáteli v plánu udělat s magickým pramenem.</emphasis></p>
<p>Popadl ženu za zátylek a škubl s ní dozadu, strhal jí veškeré šperky z krku a z prstů, aby ji obral o magickou energii, a zastrkal si je do kapes. Pak jí znovu nalil do krku pořádný doušek vína a pro jistotu jí rozbil o hlavu džbán, aby měl jistotu, že se hned tak neprobudí. Ta rána spolu s alkoholem se už o to postarají.</p>
<p>Právě když si ji přehodil přes rameno, zaslechl na chodbě nějaký dupot. Hlasitý a především nepřeslechnutelný hluk boje zalarmoval další stráže. Radost z vítězství v něm pohasla a i jeho rázná odhodlanost roztála jako líčidlo v horku přeplněného divadla.</p>
<p>Nohy ho samy od sebe zanesly k oknu, podíval se dolů do zahrady a objevil tam několik postav. Malých postaviček. Rozrazil křídla okna. „Hej, přátelé! Ukradl jsem jim jednu avataru!“ Ukázal na její zadek. „Ale její božští kamarádi jsou mi v patách. Byli byste tak laskaví a…“</p>
<p>„Pojď dolů, žvanile!“ houkl na něho Boïndil a divoce gestikuloval rukama. „My víme, jak se odsud dostat!“</p>
<p>„Nemám ve zvyku zacházet se ženami takovým způsobem, promiňte mi to,“ prohodil Rodario omluvně k ženinu zadku. Déle neváhal a přehodil Lirkim přes římsu. Po krátkém pádu dopadla do sněhu, herec skočil rovněž a přistál těsně vedle ní. Rychle se ujistil, že její srdce ještě bije, pak si naložil avataru na rameno a rozběhl se za trpaslíky, Furgasem a Ondori, kteří pomocí nějakého kouzla vytvořili v jinak masivní palácové zdi nevelký průchod.</p>
<p>Vyběhli ze zahrady a pustili se prázdnými uličkami Poristy. Stále houstnoucí chumelenice kryla jejich útěk a znemožňovala, aby je někdo zahlédl, pokud by k nim nebyl blíž než na pět kroků.</p>
<p>„Osud nám hraje do not,“ supěl herec pod svým nákladem a všiml si, že jeho společníci splnili svou část poslání rovněž. „Zdá se, že se z nás opět stali miláčci bohů. Balyndis, dítě a jedna avatara. Nemohli jsme mít větší úspěch.“</p>
<p>„Co to tu celou dobu motáš o jakési avataře?“ zafuněl Boïndil, na něhož měla váha těžké zbroje stejný účinek jako na Boëndala a Tungdila. Neustále ztráceli rychlost, což ovšem herci rozhodně nebylo nemilé. I pro něho znamenalo vlečení takového nákladu nezvyklou zátěž. Naproti tomu Furgas zvládal situaci mnohem snáze.</p>
<p>„Jmenuje se Lirkim. Nejdříve předstírala, že je komorná z družiny avatarů. Přesněji řečeno, já jsem si to myslel. Ale když jsme jedli, přišel bez pozvání jeden její přítel a já jsem poznal, co je zač,“ spustil Rodario.</p>
<p>„No jasně. Ten žvanil chytne avataru.“ Pruďasův dech začal hvízdat.</p>
<p>Zajatkyně zamumlala jakási nesrozumitelná slova, zaznělo mezi nimi cosi jako avatar a eoîl. Když Ondori zaslechla, jakým tónem ta slova pronáší, zasadila jí tvrdou ránu pěstí do obličeje, aby zmlkla. „Nějaké kouzlo,“ vysvětlovala. „Nechtěla jsem, aby nám dělala těžkosti.“</p>
<p>„Přestaňte mluvit, šetřete si dech na běh,“ zasyčel Tungdil a bojoval s narůstajícím pícháním v boku.</p>
<p>Doběhli na náměstí, kde na ně čekal Ertil, skrytý za barikádou prázdných sudů. Otevřel jim vchod do kanálu, když se Ondori náhle otočila jako na obrtlíku a upřeně se zahleděla do hekticky tančících sněhových vloček.</p>
<p>Sníh kolem ní se začal měnit, nejdříve se z něho staly ledové hrudky a pak se změnil na kapky vody, které jim bubnovaly na zbroji.</p>
<p>„Dovnitř,“ nařídila a přiložila šíp k tětivě. Furgas dopravil do bezpečí Balyndis a sebe, za ním následovala chůva a po ní Rodario se zajatkyní.</p>
<p>Deštěm k nim přilétala zlatě se lesknoucí koule, postupně se zvětšovala a mířila přímo na Boïndila, který stál v řadě jako poslední.</p>
<p>Trpaslík měl právě tak čas sklopit hledí helmy, když ho koule zasáhla do hrudi a proměnila se v ohnivý míč, který ho celého zahalil. Jak Tungdil, tak i Boëndal ucítili obrovský žár a Ondori nahlas vykřikla.</p>
<p>Když magické plameny zapraskaly a pohasly, stál Pruďas nadále na nohách, olizovaly ho maličké plamínky a i ty nakonec zhasly. Přepracovaná zbroj vyčarované kouzelné moci odolala.</p>
<p>„Tady jsou,“ zakřičel jakýsi muž v temnotě. V následujícím okamžiku se proměnil ve žhnoucí bytost. „Sem ke mně!“</p>
<p>„Ohó, ten tvůj hokus pokus neměl žádnej výsledek, co, podvodníku? Jsem zvědavej, jakou barvu má tvoje krev,“ zaryčel Boïndil a vyřítil se na avatara. Jeho bratr napřáhl vraní zobák a i on se rozběhl proti nepříteli.</p>
<p>„Za Balyndis!“ vykřikl Tungdil a vrhl se do boje.</p>
<p>Samozvaný avatar je zasypával jedním kouzlem za druhým, aby jim zabránil proniknout až k němu, avšak odolnost a železnou vůli tří rozzuřených trpaslíků, naplněných nenávistí, nebylo možno ničím zastavit.</p>
<p>Tungdil si připadal jako kus rudy ve vysoké peci. Brnění mu drželo ničivé účinky kouzla daleko od těla, ale mohutně se přitom zahřívalo. Jestli se mu nepodaří avatara včas zničit, tak se v něm snad usmaží.</p>
<p>Zbraně trpaslíků se díky žhnoucím plamenům rozpálily do ruda, hrozilo jim, že ožehnutá dřevěná topůrka vzplanou v ohni, ale dříve než sekery a vraní zobák přestaly být použitelné, našly svůj cíl.</p>
<p>Přestože kvůli pronikavému světlu muže moc dobře neviděli, úplně jim stačily jeho obrysy. Po Pruďasových prvních dvou ranách lesk pohasl a před triem trpaslíků se potácel asi šedesát oběhů starý muž, zraněný na stehně. Před sebou držel krátký meč, aby se mohl bránit.</p>
<p>K ničemu mu nebyl.</p>
<p>Bílý oděv, velice podobný róbě, ho před žhavými čepelemi a dlouhým zakřiveným ostřím vraního zobáku neochránil. Udeřili na něho ze tří stran a bušili do něj tak dlouho, až zmrzačený a sténající bolestí vykrvácel v bahně. Boëndal mu navíc pro jistotu rozdrtil lebku, pak vběhli do kanálu a zavřeli za sebou poklop.</p>
<p>„Zas jich je o jednoho míň,“ ulevil si Boïndil vztekle, když zahlédl zvědavé obličeje čekajících lidí. „Ale bylo mi v těch mejch šatech zatracený horko.“</p>
<p>„A kde jste nechali Ondori?“ zeptal se jich Rodario, nadhodil si Lirkim na rameni a přešel k Tungdilovi.</p>
<p>„Ta alfka!“ Její nepřítomnosti si všimli, teprve když skončili boj s avatarem. „Slyšel jsem ji, jak vykřikla…“</p>
<p>„Ta se určitě usmažila v tom žhavým oblaku,“ odhadoval Pruďas a zlomyslně se ušklíbl. „Tý černoočky není žádná škoda. A my si nebudeme muset lámat hlavu, jak se jí zbavíme.“ Kráčel kanálem vpřed a jistil čelo zástupu. „Přitom bysem ji tak rád zabil sám.“</p>
<p>Nad Ondořinou smrtí nikdo nepronesl ani slůvko lítosti, žádný z nich si ovšem nebyl její smrtí tak úplně jistý.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zvládli další zázrak a dorazili k armádě Třetích, Svobodných, Prvních a alfů, jejíž předvoj se přiblížil k Poristě na deset mil.</p>
<p>Tungdil okamžitě zanesl Balyndis k Narmoře, která magickými silami zbavila trpaslici nejhorších bolestí a ran a zbytek doléčení nechala na jejím zdánlivě nezničitelném těle.</p>
<p>Narmora zaslechla během léčivě procedury dětský křik a při vší tvrdosti, kterou jako maga prokázala, v ní přece jen bilo srdce starostlivé matky. Brzy si všichni leželi s Furgasem a Dorsou v náručí: malá rodinka byla zachráněná a celá bez sebe štěstím. Trpaslíci dojatě postávali kolem nich a i Pruďas setřel ze své vousaté tváře slzu.</p>
<p>Tungdil se nehnul od Balyndisina lože, přinesl jí čerstvou vodu, setřel z těla špínu, saze a zaschlou krev, natíral jí spáleniny léčivými mastmi a toužebně čekal, kdy otevře oči.</p>
<p>„Učený, půjdeš se mnou?“ zeptal se ho k večeru Boëndal. „Narmora by chtěla, abys byl u výslechu té avatary. Čím víc otázek nás napadne, tím líp.“</p>
<p>Neochotně opustil své místo u trpaslice, pohladil ji po ruce a vydal se za přítelem.</p>
<p>„Nedělej si žádné falešné naděje…“ cítil trpaslík povinnost podotknout. „Glaïmbar ti bude celý život vděčný, žes zachránil jeho ženu. Ale bude…“</p>
<p>„Já vím,“ pousmál se Tungdil žalostně. „Já vím, milý příteli. Ona ho nikdy neopustí. Ale já vím, že ji budu vždycky milovat, tak jako ona miluje mě. Už dávno jsem si uvědomil, že bez ohledu na Myr patřilo moje srdce vždycky jenom jí, a tak tomu bude navždy. Zachovám se jako Boïndil a dám od žen ruce pryč. Každý svazek s nějakou trpaslicí by byl urážkou jejích citů a zradou Balyndis. Jsem vděčný osudu, že jsem ji mohl zachránit, a budu ještě vděčnější, jestli ji budu moci nazývat svou přítelkyní. Prosím Vraccase, aby mi Balyndis odpustila, jak jsem se k ní choval.“</p>
<p>Boëndal přikývl a vedl ho k uhlířské chýši, do které Lirkim zavřeli. Narmora, Pruďas a Rodario, který držel v ruce kbelík, tam již byli.</p>
<p>„Začněme.“ Mim vchrstl Lirkim kbelík vody na záda. Avatara ležela přivázaná k podlaze, obličejem dolů. Když ji zalila ledově chladná voda, zprudka rozevřela oči. Rodario si dřepl vedle ní. „Buď pozdravena. Nemohli jsme v Poristě dokončit náš rozhovor, proto jsem tě vzal s sebou k přátelům. Kdybychom objevili i ten nejmenší náznak toho, že kouzlíš, zemřeš. Rozuměla jsi?“</p>
<p>Žena se snažila rozhlédnout kolem sebe, viděla však jen boty, holeně a špice zbraní, které jí mířily na hlavu. „Pekelně mě bolí pravá ruka,“ vyjekla přidušeně.</p>
<p>„Ano, myslím, že sis ji zlomila, když jsem tě… když jsi vypadla z okna.“ Rodario se ze všech sil snažil, aby nemluvil příliš laskavě, a hlavně aby nedal najevo žádný soucit, přestože mu s ohledem na její krásu připadalo nesmírně těžké vidět v ní bytost, která si nepochybně zasloužila tisícinásobnou smrt. „Pochopilas, co jsem ti právě říkal?“</p>
<p>„Nebudu čarovat,“ slíbila avatara a hlas se jí třásl stejně jako tělo. Studený vzduch, kterým ji nesli do chýše, a ledová voda s ní pořádně zacvičily.</p>
<p>„Co máte v plánu udělat s magickým pramenem?“ začal herec s výslechem. Chtěl přes ni přehodit deku, ale Tungdil mu ji okamžitě vzal z rukou a jeho hnědé oči se na mima zadívaly zcela neúprosně.</p>
<p>„Eoîl ten pramen vycítil, když jsme byli na cestě do Dsôn Balsuru a táhli jsme přes výběžky magického pole. Našel způsob, jak můžeme energii toho pramene využít pro sebe,“ vysvětlovala avatara mezi záchvaty kašle. „Nevím přesně, co měl v úmyslu, ale řekl nám, že máme na dosah možnost získat takovou moc, jakou ještě nikdy nikdo neměl.“</p>
<p>„Kdo ve skutečnosti jste a kolik vás je?“ chtěla vědět Narmora. „Jste lidé, to je jasné. Mluv, protože každé zaváhání přiblíží tvou smrt.“</p>
<p>Lirkim slabě přikývla. „Je nás sedm čarodějů, tři ženy a čtyři muži, a eoîl. Dali jsme se dohromady zhruba před čtyřmi sty slunečními cykly a spojili síly, abychom získali moc, která nám zajistí převahu nad všemi protivníky. Legenda o avatarech a naše vystupování nám pomohly šířit ještě větší hrůzu. Vy jste první, komu se kdy podařilo dostat nás do úzkých.“</p>
<p>Boïndil ji kopl do nohy. „Řekni nám, co je ten eoîl.“</p>
<p>„Eoîl je… eoîl. Eoîla není možné snadno popsat, on je jediný z nás, kdo je opravdu božská bytost.“</p>
<p>„Božská bytost? Abys mě nerozesmála. Ušetři nás těch svejch pohádek, je to podvodník, který každýmu zaslepí oči, tak jako ty,“ vysmíval se jí trpaslík.</p>
<p>Lirkim si stála na svém. „Je to eoîl. Tam, odkud pocházím, jich je hrozně málo. Jsou to mocní zaklínači, před kterými se každé stvoření jenom třese. Však uvidíte, až potáhnete proti Poristě, jak předpokládám. On vás zničí. Právě jeho moc mění celé pásy země v poušť a z moří dělá slaná jezera, na to naše moc nestačí! My jsme…“</p>
<p>„A svou sílu čerpáte ze zla, které zničíte?“ dotírala na ni maga.</p>
<p>„Ano. Eoîl nás naučil zaklínadlo, které přeměňuje podlost, která je těm stvůrám vlastní, v energii. Tu energii využíváme na vytváření vlastních kouzel. Když jsme se doslechli, že ve Skryté zemi je pramen temných…“</p>
<p>„Vy jste o tom věděli? Vy jste k nám nepřišli kvůli Nôd’onnovi?“</p>
<p>„Eoîl o tom věděl. Taky nám říkal, že ten démon, který Nôd’onna řídil, ještě není úplně poražený.“</p>
<p>„Teď už mám těch keců o eoîlovi plný zuby!“ Boïndil užuž vytahoval sekeru, když ho jeho bratr zarazil.</p>
<p>„Vy jste v Poristě, protože eoîl má v plánu udělat něco s tím pramenem, ale ty nevíš, co to bude?“ shrnul Tungdil výsledek rozhovoru. Avatara přikývla. „Co jste chtěli po té trpaslici?“</p>
<p>„Našli tu podzemšťanku připoutanou ke stromu a divili se, co to má znamenat,“ prozradila jim. Zuby jí drkotaly zimou a její věty tak zněly velice úsečně. „Sehráli před ní divadýlko, že na ni narazili její soukmenovci, kteří ji chtějí osvobodit, a tak jim podzemšťanka prozradila, že má v hlavě recepturu na nějakou zvláštní zbroj. Když pak pro nás bitva skončila takovou zničující porážkou a nějaký aneoîl roztrhal Timshara a S’liinshe na kusy, mysleli jsme si, že to může být jenom tou zvláštní zbrojí, o které nám říkala. Chtěli jsme se toho rozpisu zmocnit.“</p>
<p>„To ty jsi ji tak zřídila?“</p>
<p>„Ne. To provedl eoîl. Nenávidí podzemšťany celou svou duší.“</p>
<p>Bylo zřejmé, že Lirkim zná jakési bytosti, které se od Djerůna nijak podstatně neliší, a podle všeho existovala mezi nimi a eoîlem jistá spřízněnost. Tungdil se jí na to zeptal.</p>
<p>„Nemají nic společného, jenom to, že zabíjejí stvoření zla, i když každý z jiného důvodu. Aneoîl je zabíjí, aby z jejich řad vymýtil slabochy, eoîl je zabíjí, protože ničí všechno zlé.“ Otočila hlavu a zašilhala na Narmoru. „To byl jeho nápad poslat za tvou mentorkou aneoîla. Věděl, že se mu ten útok podaří.“</p>
<p>Narmora se zlomyslně pousmála. „Je možné, že ti připadá nesmírně mocný, ten tvůj eoîl, ale na řadu věcí vůbec nepomyslel.“</p>
<p>„Ano! Například na mě,“ pronesl Rodario okamžitě.</p>
<p>Tungdila potěšily novinky, které jim zajatkyně prozradila. Nepředpokládal, že by se odvažovala lhát, na to ji podle všeho temnota v uhlířské chatrči a celý ten zmatek až příliš vystrašily. <emphasis>Čtyři čaroděje jsme zabili, jedna čarodějka leží zajatá přede mnou, takže zbývají dva obyčejní kouzelníci a ten </emphasis><emphasis>eoîl</emphasis><emphasis>, ať to je, kdo to je. </emphasis>Vzmáhala se v něm naděje a víra. <emphasis>Až všechno skončí, poptám se jí na Zemi za horami. Ona určitě ví o těch podskalanech něco víc. Teď na to není správná chvíle.</emphasis></p>
<p>Narmora uvažovala. „Nakolik pokročil eoîl se svými přípravami?“</p>
<p>„Řekl nám, že už nebudeme muset dlouho čekat. Včera počítal s devíti až desíti slunci,“ zaslechli všichni odpověď, po které rychle vystřízlivěli.</p>
<p>„Bude pospíchat, protože si domyslí, že jsme ji vyslýchali,“ pronesl Tungdil vážně. „Rychle potřebujeme nějaký plán, jak dobýt Poristu, nebo se Skrytá země ocitne před svou nejčernější hodinkou.“</p>
<p>Boëndal na něho pohlédl. „Jak jsi na to přišel, učený?“</p>
<p>„Vzpomínáte si, jak se nám třásla zem pod nohama?“ odpověděl Tungdil.</p>
<p>Narmora vypadala velice ustaraně. „Já to cítím od té doby, co pochodujeme zemí protkanou magickými poli. Není v nich už skoro žádná magie, jako kdyby pramen najednou vyschl.“</p>
<p>„Nebo jako kdyby někdo ten pramen přesměroval,“ dal Tungdil na uváženou. „Je jedno, co ten eoîl vlastně dělá, musí to skončit, jinak nadělá hrozný zmatek ve všem, co drží Skrytou zemi pohromadě, a třeba uvrhne zemi do naprosté zkázy.“ Přelétl pohledem všechny přítomné. „Hned jak vyjde slunce, setkáme se u mě ve stanu. Musíme město dobýt.“ Obrátil se k odchodu.</p>
<p>„A co bude s ní?“ Pruďas ukázal na ležící postavu, které zimou zmodraly rty. „Ona zas bude čarovat a je moc nebezpečná…“</p>
<p>„To je moje zajatkyně, ona už nemůže čarovat. Sebral jsem jí všechny šperky, ve kterých má uloženou sílu,“ pozvedl Rodario hlas. „Já rozhodnu, co s ní uděláme, nebo neuděláme.“</p>
<p>Narmora potřásla hlavou. „Ne, Neuvěřitelný. Bezpečnost nás všech má větší váhu. Ona patří k těm, kteří sami sebe označuji za avatary, a ti mi neposkytli jediný důvod, proč bychom je měli šetřit. Jsou příliš nebezpeční.“</p>
<p>„Zapřísahám vás, darujte mi život,“ rozklepala se Lirkim, která ze sebe už téměř nebyla schopna vydat souvislé slovo. „I kdybych chtěla, nemůžu vám být svými zaklínadly nebezpečná.“ Teď se na zajatkyni všichni zahleděli. „Rodario řekl pravdu. Bez amuletů jsem úplně neškodná,“ přiznala se.</p>
<p>„To bysem taky řek,“ zasmál se Boïndil.</p>
<p>„Prosím, nechci, abychom ji jen tak zabili,“ obrátil se Rodario naléhavě na magu. „To není správné.“</p>
<p>„Já jsem taky pro to, abychom ji nechali naživu, alespoň do té doby, než bude Porista v našich rukách.“ Tungdil se na ni podíval s opovržením. „Uvidíme, jestli pro své přátele něco znamená a jestli nám bude užitečná, až s nimi budeme bojovat.“ Kromě toho se v něm všechno bouřilo při pomyšlení, že by zabili bezbrannou ženu.</p>
<p>Narmora zvedla ruku a vrazila Lirkim do zad syčící blesk.</p>
<p>Žena vykřikla, prohnula se jako luk a škubala pouty, ale nedokázala se z nich osvobodit. Narmořin útok jí roztrhal šaty na cáry a zanechal za sebou spáleninu velikosti mužské ruky. Když největší bolest pominula, zalapala bývalá avatara, nyní zbavená jakéhokoliv kouzla, po dechu a trochu se uvolnila.</p>
<p>„Ano, zdá se, že ztratila svou sílu,“ prohodila maga tiše, sklonila se a vytrhla jí pramínek vlasů. „Tím, Lirkim, dokážu utkat kouzlo, které si tě všude najde. Zabije tě a bude jedno, jestli jsi ve Skryté zemi nebo někde jinde. Chovej se slušně a my tě ušetříme.“ Narmora vyšla z chatrče, trpaslíci odešli za ní a jako stráž tam zůstali čtyři válečníci Třetích.</p>
<p>Rodario nabral venku plnou hrst sněhu a přiložil ji Lirkim na puchýř, který byl zespodu nalitý vodou. Lirkim sebou trhla.</p>
<p>„Děkuji,“ zašeptala a vzlykla. „Děkuji, žes mi zachránil život.“</p>
<p>Herec jí uvolnil pouta, pomohl na nohy a položil na skromné lůžko. Lirkim si svlékla mokré šaty a vklouzla pod hrubé deky.</p>
<p>„Lirkim, co jsi po mně vlastně chtěla? Tam v Poristě?“ zeptal se tiše.</p>
<p>„Copak to nebylo jasné?“ opáčila žena. „Ty jsi přitažlivý muž a já jsem hledala trochu zábavy mimo palác. Potkala jsem tě tam a zbytek by se ukázal během večera.“</p>
<p><emphasis>To ano, na mou duši, byl to večer plný dobrodružství. </emphasis>Než se v něm stačil soucit s tou ženou dále prohloubit, vyvolal si z paměti obrazy bitvy před Dsôn Balsurem. Stále znovu si opakoval, že její přátelé i ona sama, přestože vypadá jako nesmírně něžné a křehké stvoření, napáchali příšerné věci. <emphasis>Čtyři sta slunečních cyklů, a přesto vypadá tak mladě a svěže</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> </emphasis>„Mluvilas o tom démonovi, Lirkim. O bytosti, která ovládla Nudina a udělala z něho zrádce.“ Žena přikývla. „Jak je možné, že přežil?“</p>
<p>Lirkim pokrčila rameny a Rodario znal odpověď ještě dřív, než jí přešla přes promodralé rty. „To ví jenom eoîl. On ho zná a dokáže ho najít.“</p>
<p>Rodariovi se zdálo, že před dveřmi zaslechl nějaký zvuk a že zahlédl, jak se kolem okna chýše mihl jakýsi stín. Někdo je poslouchal a jejich krátký rozhovor vyslechl.</p>
<p>Vstal, rozběhl se ke dveřím, v husté chumelenici však nepostřehl nic než jakýsi matný obrys, který se hned rozplynul. Přede dveřmi nebyly žádné stopy, které by ukazovaly, jakým směrem neznámý běžel.</p>
<p><emphasis>Narmora? Že by to byla ona? </emphasis>Vrátil se zpět do chatrče. <emphasis>Co má tohle znamenat?</emphasis></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />VIII</p>
<p><strong>Skrytá země, na severovýchodě</strong></p>
<p><strong>království Urgon, před branami</strong></p>
<p><strong>říše Čtvrtých v Hnědých horách,</strong></p>
<p><strong>6235./6236. sluneční cyklus, zima</strong></p>
<p><image xlink:href="#_21.jpg" />lukovník Vallasin se rozladěně prodíral stále hlubším sněhem a mířil přímo k místu, které střežila nejvysunutější hlídka. Omotal si hřejivý vlněný plášť úžeji kolem kožené zbroje. „Co je?“ volal už z dálky, aby si ušetřil nesmyslnou cestu. „Něco nového?“</p>
<p>„Ne, plukovníku,“ zarycel voják v odpověď. „Bránou se nedá pohnout.“</p>
<p>Vallasin se okamžitě zastavil, zvedl ruku na pozdrav a vrátil se v ještě mizernější náladě zpátky do svého stanu, kde na něho čekal oheň a horký čaj.</p>
<p>Tento rituál se opakoval již déle než čtyřicet oběhů slunce, aniž by se dověděl něco nového. Došel ke strážnému a ten mu pověděl, že se opět nic nestalo.</p>
<p>Vstoupil do svého kousku soukromí, pověsil kabát na hák na středové vzpěře stanu a složil se do polní židličky. Adjutant mu přinesl pohár s nápojem, ze kterého se ještě kouřilo. Navzdory ohni panovala mezi tenkými lněnými stěnami stanu teplota, ze které měl pramalou radost, zimní vítr nelítostně profukoval i těmi nejmenšími škvírami.</p>
<p>„Přišly stráže s…“ Adjutant se zarazil uprostřed věty, viděl plukovníkovi na obličeji, že nepřichází s ničím, z čeho by mohli mít radost.</p>
<p>„Takhle to nemůže dál pokračovat,“ vypěnil Vallasin rozhněvaně. „Stojíme s deseti tisícovkami mužů před branami jedny nestřežený říše trpaslíků a nejsme schopní tu prokletou bránu vyrazit.“</p>
<p>Upil čaje a pohlédl na kupu rozkazů, které mu mezitím poslal král Belletain. Vládce Urgonu se téměř dennodenně dotazoval, v jakém stavu je jejich výprava, a plukovník musel pokaždé vyslat posla, který se vracel ke dvoru se zprávou, jež krále zklamala.</p>
<p>Natrvalo by taková hlášení neměla dobrý vliv na pozici, k níž se musel tvrdě propracovat. Šílený Belletain mohl brzy přijít na myšlenku povýšit na plukovníka někoho jiného a jeho kvůli neschopnosti odstranit. „Musí se nám to konečně podařit!“</p>
<p>„Naši minéři se nemohou dostat k závěsům a spojovacím mechanismům těch trpaslíků,“ připomněl mu adjutant. „Nemůžeme jejich vrata ani vypáčit, ani pod ně zasunout klíny.“</p>
<p>Vallasin zvedl do vzduchu přípis. „Já to vím. Ale vysvětli to králi a mužům tam venku, kteří dřepěj v zimě a mrzne jim krev.“ Narůstala v něm zuřivost, vstal a pobíhal sem tam mezi vchodem a středovým sloupkem. „Sedmačtyřicet mi jich už pomrzlo! Sedmačtyřicet! A proč? Kvůli jedny prokletý bráně a jedný porušený smlouvě.“</p>
<p>Brány, jak bylo dohodnuto se Třetími, musely být otevřené, aby vstup vojáků dovnitř a hledání pokladu Čtvrtých proběhlo rychle a bez průtahů. Ale vchod do pevnosti se ukázal být nepřekonatelnou překážkou, vzdoroval beranidlům i klínům, a dokonce i jejich špičáky se otupily o žulu pevnosti.</p>
<p><emphasis>Svi</emphasis><emphasis>ň</emphasis><emphasis>ské čekání. </emphasis>Nejdříve sem na příkaz krále Belletaina napochodovali, aby se připravili na dobytí pevnosti, pak se objevilo pomocné vojsko Třetích a náhle stály před zavřenou bránou dvě armády. Pak najednou sbalili Třetí saky paky a bez vysvětlení zmizeli. Vallasinovi nezbylo nic jiného než dále vydržet na místě, bez ohledu na to, jak nesmyslný se mu králův příkaz jevil. Rozkaz byl rozkaz.</p>
<p>Zaslechli dupot koní, který se blížil k jejich stanu.</p>
<p>„U Palandiell, to bude zas další posel, kterýho nám sem posílá Belletain,“ vypěnil Vallasin. „Copak se nikdy neunaví při čtení pořád horších a horších zpráv?“</p>
<p>Do stanu vstoupil posel, celý obsypaný tenkou vrstvou sněhu. Šála před obličejem byla ve výši úst a nosu pokryta ledovou skořepinou, vlhkost obsažená v jeho dechu zmrzla ve vlněné tkanině během několika málo okamžiků na led. Ze sedlové brašny vyjmul zapečetěnou koženou ruličku a podal ji veliteli. „Pro vás, pane plukovníku.“</p>
<p>Vallasin nařídil adjutantovi, aby poslovi nalil šálek čaje na zahřátí. Mezitím otevřel uzávěr ruličky a vyjmul z ní papír.</p>
<p>Chtěl králův dopis bez čtení hodit na hromádku ostatních přípisů a zasunout do ruličky na přepravu dopisů předem připravenou odpověď, když si všiml, že mu král toho tentokrát napsal poněkud víc. A nebylo to jeho odvolání.</p>
<p>„No ne?“ podivil se nahlas. „Náš velevážený král nám dává rozkaz k pochodu. Půjdeme z Hnědých hor pryč,“ shrnul obsah dopisu, který si právě přečetl, a nechal nastoupit poddůstojníky. Za chvilku se tísnili v jeho stanu.</p>
<p>„Pánové, král Belletain nám píše, že se ve Skryté zemi dějí velké věci. Prohlašuje spojenectví mezi ním a králem Lorimbasem Ocelové srdce za ukončené, protože je přesvědčen, že Třetí nesplnili povinnosti, ke kterým se ve smlouvě zavázali.“ Sroloval králův dopis. „Pro nás to znamená: zbourat stany a odpochodovat pryč. Zítra ráno bych chtěl z tyhle ledový komnaty zmizet.“</p>
<p>„A kam budeme mašírovat, pane plukovníku?“ zeptal se ho jeden z poddůstojníků.</p>
<p>Vallasin ukázal na nový bod na mapě. „Půjdeme plynulým pochodem na jih, jak po nás Belletain požaduje, a pak ostře zabočíme. Tam nebude náš útok nikdo čekat, nenapadne je, že budeme chtít proniknout právě tam, budou nesmírně překvapeni.“</p>
<p>„To je pro naše protivníky špatná zpráva,“ zasmál se jeden z jeho mužů a ostatní se k němu připojili.</p>
<p>„A naše výhoda,“ potvrdil plukovník a cítil úlevu, že se proti jeho záměru nikdo nestaví. On sám považoval úkol za dost obtížný, navíc když se měli pohybovat mimo hranice vlastní země, ale princ Mallen z Idoslânu proti tomu určitě nebude nic mít. Byla by to ta nejkratší cesta. „Připravte své lidi na to, že to bude muset jít hodně rychle.“</p>
<p>Poslal je pryč a načrtnul stručnou odpověď králi Belletainovi. Tentokrát ani v nejmenším nepochyboval, že on a jeho armáda brzy dosáhnou úspěchu.</p>
<p>Jenom nesměli přijít příliš pozdě.</p>
<p><strong>Skrytá země, deset mil od hlavního města</strong></p>
<p><strong>bývalé kouzelné říše Lios Nudin, Porista,</strong></p>
<p><strong>6235./6236. sluneční cyklus, zima</strong></p>
<p>B</p>
<p>alyndis zapudila temnotu, obklopující jí rozum. Zvedla víčka a rozhlédla se kolem sebe, očekávala, že nad sebou uvidí kopuli, která pro ni ztratila veškerou krásu. Kdyby měla takovou možnost, sama by vlastnoručně celou místnost zbourala.</p>
<p>Dívala se však na bílou stěnu stanu a jak jí prozradila výše slunce na obloze, bylo k polednímu.</p>
<p>Udiveně natočila hlavu a spatřila hnědou kštici, ležící na posteli vedle ní, a zaslechla tiché dýchání, které jí bylo důvěrně známé.</p>
<p><emphasis>Tungdil? </emphasis>Opatrně natáhla ruku a dotkla se vlasů, opatrně je pohladila, aby ho nevzbudila. Asi usnul, když hlídal u její postele. <emphasis>Vraccas vyslyšel moje modlitby.</emphasis></p>
<p>Nadzvedla vrstvu několika dek a prohlížela si spáleniny na těle, které se pod vlivem léčivé masti jevily jako červené lesklé flíčky. <emphasis>Narmora mi musela vyléčit polámané kosti. </emphasis>S údivem si přejela rukou po partiích těla, z nichž do včerejška vyčnívaly roztříštěné kosti.</p>
<p>Tungdil se vymrštil z dřímot. Když viděl, že se Balyndis probudila, rozlil se mu po tváří jas, který na trpaslici působil zralejším, vážnějším dojmem než při jejich posledním setkáním. Ať už od té doby prožil cokoliv, nemohlo to být nic dobrého.</p>
<p>„Jak se cítíš?“ zeptal se opatrně a uchopil ji za ruku.</p>
<p>„Maga dokázala hotové zázraky,“ odpověděla Balyndis tiše. „Nemám už skoro žádné bolesti.“ Přitáhla ho k sobě a dlouho jej objímala. Mlčky zůstali v objetí, až se jí Tungdil vymanil z náruče. „Navěky budu tvým dlužníkem,“ zašeptala Balyndis.</p>
<p>„Přátelé si nic nedluží,“ odmítl Tungdil. „Jen kdybys ještě pořád chtěla být mou přítelkyní, Balyndis. Choval jsem se jako pitomý šotek, a proto tě můžu jenom poprosit o odpuštění,“ začal svou řeč, kterou si připravoval dlouho dopředu. „Nevím, jestli za to mohla moje poraněná pýcha, žárlivost nebo nějaký jiný cit, který mě přiměl k takovému chování, ale už jsem si všechno ujasnil.“ Stiskl jí ruku. „Byl bych rád, kdybych směl být tvůj přítel.“</p>
<p>„Nikdy jsem v tobě nepřestala vidět přítele,“ odvětila Balyndis, dojatá jeho upřímností. „Tak tomu bude vždycky.“</p>
<p>„Ano. Tak tomu bude vždycky,“ opakoval šťastně a díval se jí do očí. Jejich pohledy tály pod silou oboustranné lásky. „Ostatně budeš muset poděkovat taky Pruďasovi a Boëndalovi, a i Furgas má na tvém osvobození obrovskou zásluhu.“ Rychle jí povyprávěl o jejich krkolomném výletu do paláce a o výsledku výpravy.</p>
<p>Balyndis si rukou přejela po holé lebce. „Ta alfka, která vás doprovázela…“ řekla a hlas se jí třásl vztekem. „Podle toho, jak ji popisuješ, si myslím, že to je ta samá alfka, která mě i s mými průvodci cestou chytila a přivázala ke stromu, kde mě našli avataři.“ Potom mu vylíčila, co se jí stalo. „Když pak alfové zmizeli, netrvalo dlouho a přiblížil se ke mně trpaslík. Byla jsem ráda, že vidím někoho z našeho národa, a prozradila jsem mu víc, než jsem měla. Až později mi začalo být nápadné, že se chová nějak podivně, a on prozradil, že je avatar. Přivedli mě do Poristy a snažili se zlomit mi vůli.“ Odmlčela se, oči se jí naplnily slzami. „Ale Vraccas mi dodal sílu, abych jim to složení neprozradila,“ vyprávěla přidušeným hlasem. „Dlouho bych to už ale nevydržela, Tungdile,“ zavzlykala.</p>
<p>Vzal ji do náručí a opatrně hladil po bezvlasé hlavě, dokud se neuklidnila. „Teď už to máš za sebou, Balyndis. Jsi v bezpečí.“ Tušil, že Ondori využila avatarova útoku, aby se od nich odloučila. Poznala trpaslici a obávala se, že až se Balyndis probere z bezvědomí, dostane se do těžkostí, ať už se dohodli na přátelství ve zbrani, nebo ne.</p>
<p>„Co je na té Djerůnově zbroji tak zvláštní?“ vyptávala se Balyndis a Tungdil jí to honem vysvětlil. „Potom musím co nejrychleji zpátky do Šedých hor a vyrobit ještě více toho kovu,“ rozhodla se bez ohledu na svůj zdravotní stav.</p>
<p>„Proč kvůli tomu musíš…“</p>
<p>Poklepala mu na krunýř na hrudi. „Takové legování se dá vyrobit jenom s pomocí ohně z výhně Dračí dech, Tungdile. Spojila jsem navzájem tionium a palandium a oba dva kovy se nedají sloučit jinak než v žáru té výhně.“</p>
<p>Tungdil si v duchu promítl vzdálenost k Šedým horám, nepříjemné počasí a kovářčinu slabost. „Na to nebudeme mít dost času,“ dospěl ke zdrcujícímu závěru. „Porista musí padnou během devíti oběhů slunce, nebo jinak ta bytost, které říkají eoîl, sem přinese zkázu, jakou Skrytá země ještě nepoznala.“</p>
<p>Balyndis mlčela a obdařila ho smutným pohledem, neboť tušila, že na její přátele čeká něco víc než jen obtížný úkol. „Pak je to na tobě a na dvojčatech, abyste se avatarům postavili a porazili je.“ Objevila na jeho zbroji místo, které se jí nelíbilo. „Kdo to vykoval? Ty?“ zeptala se vyčítavě.</p>
<p>„Neměl jsem na to moc času,“ odpověděl Tungdil ve snaze zmírnit její výčitky.</p>
<p>Balyndis vstala, přehodila přes sebe připravený, provizorně zkrácený lidský oděv, nasadila si čepici a natáhla k němu ruku. „Pojď.“</p>
<p>„Co chceš dělat? Ty si musíš…“</p>
<p>„Ne, musíme opravit tvoje chyby,“ skočila mu s úsměvem do řeči. „Zavolej dvojčata. Vykováme vám taková tři brnění, že vám je budou avataři závidět. Nechci, aby se později říkalo, že trpaslíci zachraňovali Skrytou zemi v nedokonalé výzbroji.“</p>
<p>Tungdil se zasmál, chytil ji za ruku a odešli společně do polní kovárny. Cestou přibrali Boïndila a Boëndala, kteří Balyndis radostí pevně objali.</p>
<p>Žár výhně, práce s kladivem, kleštěmi a sekáčky na kov probudily v kovářce utajené síly. I Tungdila potěšilo, když mu pod rukou tančilo kladivo na kovadlině a ránu za ránou vyhánělo z brnění i ty poslední vady na kráse.</p>
<p>Pruďas zapěl do rytmu úderů starou bojovou píseň, bratr se k němu přidal a Tungdil a Balyndis v žertu neustále zrychlovali tempo úderů a volně přednášenou ódu změnili na píseň plnou ohně a tempa, až se dvojčata rozesmála a souboj vzdala.</p>
<p>V těchto chvílích, obklopeni teplem, železem a dobrými přáteli, všichni čtyři zapomněli, co na ně čeká.</p>
<p>Zanedlouho zaznamenali, že trpaslíci v blízkosti polní kovárny zaslechli jejich píseň a i oni pozvedli hlasy.</p>
<p>Svobodní a První se střídali ve zpěvu jednotlivých slok, i oni se přizpůsobili nesmírně rychlému tempu a zápolili mezi sebou, komu se dříve zadrhne jazyk.</p>
<p>Když i jejich písně skončily potleskem, bylo slyšet hluboký bas osamoceného zpěváka, jehož naříkavá píseň přehlušila zvuky v okolí.</p>
<p><emphasis>Osamělý kámen v Černých horách,</emphasis></p>
<p><emphasis>ví, že kolem něj je mnoho dalších kamenů,</emphasis></p>
<p><emphasis>jemu podobných, a přec tak odlišných.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nesmí se po nich dívat,</emphasis></p>
<p><emphasis>i když by si to přál,</emphasis></p>
<p><emphasis>nesmí na ně zavolat,</emphasis></p>
<p><emphasis>i když po tom touží,</emphasis></p>
<p><emphasis>nesmí k nim jít,</emphasis></p>
<p><emphasis>i když ho tam srdce táhne,</emphasis></p>
<p><emphasis>jeho žárlivé hory</emphasis></p>
<p><emphasis>mu to zakázaly,</emphasis></p>
<p><emphasis>jemu,</emphasis></p>
<p><emphasis>osamělému kameni v Černých horách.</emphasis></p>
<p>Uvolněná nálada se v mžiku rozplynula.</p>
<p>Tungdil si všiml, že zpěvák pochází z řad Třetích. Musel myslet na slova, která mu nedávno řekla Sanda a která naznačovala, že ne všichni Třetí pociťují k ostatním trpasličím kmenům nenávist.</p>
<p><emphasis>Žárlivé hory, </emphasis>přemítal v duchu. Tím byl určitě myšlen Lorimbas a s ním i všichni vládcové Třetích, kteří se vzpírali jakémukoli usmíření. Prosil Vraccase, aby se dožil dne, kdy se budou moci setkat všichni trpaslíci ze Skryté země a nikdo z nich se nebude muset obávat o život.</p>
<p>„Smutná píseň. Dobře, že už dozpíval, jinak bysem se musel opít,“ zabručel Boïndil a přiložil si k tělu opracované chrániče nohou. „Teď už nekoušou,“ potvrdil kvalitu odvedené práce.</p>
<p>„Za dva oběhy slunce bude všechno hotovo,“ odhadovala kovářka. „Do té doby musíte být k avatarům milosrdní.“</p>
<p>„Pro mě za mě,“ ušklíbl se Boëndal, který si právě upravoval chránič ruky a obdivoval, jak přesně trpaslice všechno vykovala, ačkoliv na tom ani zdaleka nebyla dobře. „Ale stejně už je nic nezachrání.“</p>
<p>„Jednomu se zatraceně rychle udělá pořádný horko, když po něm začnou házet tou svojí magií.“ Pruďas si uhladil vous, spletený do cůpků. „Namočím si ho ve vodě, aby mi nechytnul. To by bylo vysloveně k vzteku, když jsem si s ním dal takovou práci.“</p>
<p>„Aha, tady jste.“ Rodario vešel do kovárny. „Veselé bratrstvo se připravuje, že ještě jednou zachrání Skrytou zemi před vlivem temných sil…“ Zarazil se a položil ukazováček na spodní ret. „Ne, ony to vlastně nejsou žádné temné síly. Jak má člověk vysvětlit prostému lidu, že dobří bojují proti dobrým, aby chránili ty zlé?“</p>
<p>„Však tě něco napadne,“ neskrýval Tungdil své přesvědčení. „Prozradila ti ta tvoje zajatkyně ještě něco důležitého?“</p>
<p>„Něco vysloveně důležitého ne. Ale něco mě napadlo.“ Uchopil malé kleštičky a pohrával si s nimi. „Lirkim se zmínila, že ten eoîl si myslí, že část démona, který z Nudina udělal zrádce vlastních přátel, stále ještě existuje.“</p>
<p>„Cože?“ Balyndis se na mima překvapeně zahleděla.</p>
<p>„Taky jsem si nad tím trochu lámal hlavu.“ Tungdil ukázal na mistrovsky vykovanou, přesto však obyčejnou sekeru. „Jestli má pravdu, budeme bezpodmínečně potřebovat Ohnivou čepel, kterou zatím ještě mají v rukou alfové. Ale přiznávám, že nemám žádnou představu, jak se té bytosti podařilo, aby se z ní zachoval třeba jen kousíček. Já jsem ji Ohnivou čepelí zničil, vždyť jste to všichni viděli.“</p>
<p>„Nemůže mít velkou moc, jinak by se už dávno zase ukázal. Mrtvá země ztratila vliv, nic nenaznačuje, že to zlo, jak jsme je kdysi znali, existuje i dnes. Nezůstalo nic víc než černá voda.“ Rodario odložil kleště na místo. „Ale stejně si dělám starosti. Bylo by dobré, kdyby se vám podařilo chytit eoîla živého.“</p>
<p>Pruďas se hlasitě rozchechtal. „On je nejsilnější ze všech mágů, kteří tu zbyli, nezapomněl jsi na to?“</p>
<p>„Já jsem tu svou avataru také zajal živou. Bez zázračného brnění,“ oponoval herec uštěpačně. Dobře si uvědomoval, proč se mu nechce nikomu vyprávět o bližších okolnostech svého činu.</p>
<p>„Proč bychom ho měli ušetřit?“ vyptával se Boëndal diplomatičtěji než jeho bratr.</p>
<p>„Protože tenhle eoîl je schopný rozpoznat zbytek toho démona,“ vyrukoval herec s pravdou ven. „Lirkim mi to řekla.“</p>
<p>„Takže přece jen jedna novinka.“ Tungdil přemýšlel. „Potom má ta návštěva avatarů u nás aspoň jednu dobrou stránku. Pomocí jejich vůdce dokážeme vypátrat i poslední zbytek oné hrozby.“ Kývl na Rodaria. „Teď už mi tvoje žádost, abychom eoîla ušetřili, dává smysl.“</p>
<p>„Taky to ten žvanil mohl říct hned,“ zabručel Boïndil, natočil brousek a začal si brousit sekery. „A co uděláme potom? Přivážeme ho na řetěz a povlečeme za sebou přes celou Skrytou zem a budeme čekat, že někdy na něco ukáže?“</p>
<p>„Já se domnívám, že se poslední zbytek toho démona zdržuje na místě, kde je dnes černá voda nebo les bez duše.“ Boëndal položil ruce na opasek. „To je přece dost pravděpodobné, ne? Lidé vyprávěli, že tam člověk zešílí. Je možné, aby to bylo dílo toho démona?“</p>
<p>„Nejdříve dobudeme Poristu a porazíme avatary, pak se budeme starat o všechno ostatní,“ usoudil Tungdil, vzal hotové části zbroje a vydal se na cestu do svého příbytku, aby se tam posilnil. Při práci v kovárně vyhládlo každému.</p>
<p>Později se všichni setkali v poradním stanu, kde na ně čekala královna Xamtys s dobrými zprávami.</p>
<p>„Glaïmbar, Balendilín a Gandogar znovu obsadili svoje říše a vysílají armády na pomoc do Poristy. Princ Mallen se snaží sehnat další dobrovolníky. Dále nám píše, že se král Belletain zbavil omámení i svého osobního lékaře z kmene Třetích a požádal ho o povolení, aby jeho armáda mohla projít Idoslânem. Přesto se k nám asi nikdo nestihne připojit včas, možná s výjimkou Belletaina a jeho deseti tisíc mužů.“</p>
<p>„Deset tisíc by nám přišlo akorát tak vhod. Město dobudeme,“ prohlásil Tungdil odhodlaně. „Furgas mi slíbil, že nám v co nejkratší době postaví ty nejlepší obléhací stroje. Za čtyři oběhy slunce začneme s ostřelováním nepřátelské armády, abychom snížili počet našich protivníků dřív, než dojde k vlastnímu boji. Potom zařídíme, abychom měli kudy do města vstoupit. Dva průlomy nám budou bohatě stačit a my známe slabá místa Poristy.“</p>
<p>„Přitom jsme už všechno tak krásně postavili,“ zlobil se Rodario. „Doufám, že netrefíme moje Curiosum.“ Zamířil ven. „Promluvím si ještě jednou s Lirkim.“ Rukou rozrazil těžkou kůži, sloužící místo dveří jako zástěna. „Myslím, že ji dokážu přimět k tomu, aby…“</p>
<p>Zimní šero protrhla jasná světlá záře, z oblaků sněhu vystřelilo špinavě šedé slunce a mířilo přímo na ležení trpaslíků.</p>
<p>Vylekaný křik stráží vnesl do stanů život, trpaslíci se vyřítili ven se zbraněmi a štíty v rukou. I Narmora se k nim připojila a vztyčila paže, aby vyslovila obranné kouzlo.</p>
<p>Nepodařilo se jí to však včas.</p>
<p>Koule pouze nabrala tmavě zelenou barvu a její jas mírně zeslábl, pak s velkou silou prorazila střechu uhlířské chatrče. Z oken a dveří vyšlehly plameny malachitové barvy, dlouhé jako oštěpy, a malá chýše se rozpadla v ohni.</p>
<p>Trpaslíci se k ní rychle rozběhli a zasypávali hořící trosky sněhem, aby oheň náhodou nepřeskočil na jejich stany.</p>
<p>Rodario zíral na tu spoušť, jakou nemohl nikdo přežít. „Lirkim,“ zašeptal zničeně. Ženám, se kterými se v životě setkal, opravdu nepřinášel štěstí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Eoîl jim dokázal, že nesmějí jeho sílu podceňovat a že je schopen ztrestat zradu dokonce i z velké vzdálenosti. Proto se ze všech sil snažili postavit dobývací stroje ještě rychleji. Furgas je zkonstruoval tak, že mohly vrhat velké balvany, polokmeny a špalky dřeva prošpikované hřebíky. Neměli k dispozici ani petrolej, ani olej, proto musela k vyřazení nepřátel z boje stačit tíha odpálených střel.</p>
<p>Špehové z řad alfů přišli se zprávou, že se vojsko avatarů plně zaměřuje na obranu Poristy a nechystá se k žádnému pokusu vynutit si rozhodující bitvu před hradbami města. Vyhýbali se otevřenému boji a nechali na trpaslících a alfech, aby se pustili do útoku, který jim přinese značné ztráty. Pak nečekaně stoupla teplota a zemi zahalila hustá mlha. Žádná z nepřátelských stran toho moc neviděla.</p>
<p>Ale ani trpaslíci nesložili ruce do klína.</p>
<p>Jako zdatní zákopníci vyhloubili tunel až ke kanálu, kterým prošel Tungdil se svými přáteli, když se vydali osvobodit Balyndis a Dorsu.</p>
<p>Někteří z těch nejlepších válečníků Třetích, tak aspoň zněl plán, zvolí spolu s alfy tuto cestu a připraví půdu pro Tungdila, dvojčata a další vojáky Prvních a Svobodných. Když všechno vyjde, podaří se jim obránce dokonale překvapit.</p>
<p>Mezitím měla další část jejich vojska s Narmorou a Rodariem podniknout předstírané útoky na dvou jiných místech, aby se avataři domnívali, že se trpaslíci pouštějí do dobývání města běžnými metodami.</p>
<p>„Při ostřelování se zaměříme na věže u bran a na cimbuří hradeb,“ navrhl Furgas. „Tím dosáhneme, aby byl počet obětí mezi obyvatelstvem co nejnižší. Lidé už dost utrpěli přítomností avatarů a budou dále trpět, až se boj přenese do ulic města.“</p>
<p>Na tom se spojenci rychle dohodli.</p>
<p>Za úsvitu sedmého oběhu slunce nastal onen velký den, který měl rozhodnout o osudu Skryté země.</p>
<p>Slunce se jen ztěžka probíjelo neprůhlednými mraky. Obloha zůstala podmračená, šedá, sice nezačalo znovu sněžit, ale všude se povalovaly všem už dobře známé cáry mlhy.</p>
<p>Tungdil se dlouhým, přátelským objetím rozloučil s Balyndis, které zdraví nedovolilo podílet se na útoku, a trpaslice musela zůstat vzadu. Dokonce i velice pozorný pozorovatel by postřehl pravou hloubku jejich citů až na druhý pohled.</p>
<p>„Zase se uvidíme,“ slíbil jí a zhluboka nasál její vůni. „Nejpozději u Vraccase v jeho Věčné kovárně.“</p>
<p>Balyndis ztěžka polkla. „Božský kovář tě ochrání. Už jednou se z tebe stal hrdina, budeš jím zase.“</p>
<p>„To je tak jasný jako smrt těch avatarů,“ přihlásil se Pruďas o slovo a šelmovsky se ušklíbl. „Vždyť tam s ním budeme i my, nemám pravdu, učenej?“ Podal Balyndis ruku, po něm i Boëndal a pak se připojili k pochmurné armádě Třetích a alfů.</p>
<p>„Krásně k sobě pasujou,“ konstatoval Pruďas, jak si je tak s odporem prohlížel. „Maj černý duše, černý jako tetování jedněch a zbroje těch druhejch. Děkuju ti, Vraccasi, že se ty dvě bandy proti nám nikdy nespojily.“</p>
<p>Jeden za druhým vklouzli do úzkého tunelu a plazili se po rukách a po kolenou vpřed, což s ohledem na brnění, které měli na sobě, nebyla žádná legrace. Nejednou se zachytili o nějaký kořen a pod koženou zbroj se jim dostaly plné hrsti špíny a studené země.</p>
<p>Zanedlouho ucítili mírné otřesy, které jim prozradily, že obléhací stroje začaly se svou prací a že vojáci vrhají na avatary balvany a celé kusy stromů.</p>
<p>Každý otřes půdy znamenal dopad nějaké střely, z provizorně vyztuženého stropu jejich nízké štoly se uvolňovala sypká hlína i celé hroudy. Při dlouhém ostřelování by se celý tunel zhroutil, k tomu ani nepotřeboval dostat přímý zásah.</p>
<p>Tungdil a dvojčata se plazili dále dopředu a pomáhali si při tom lokty. Nic by jim nepomohlo, kdyby se poddali strachu, ten by jim jen ochromil jasné myšlení.</p>
<p>Nakonec se dostali až do kanálu, který již zcela zaplnili Třetí a alfové.</p>
<p>„No, teď je ten kanál přecpanej odpadem,“ vtipkoval Pruďas.</p>
<p>„Ale teprve od chvíle, kdy ses tady ty,“ odsekl jeden z Třetích a vycenil zuby. „Od tý doby tady taky smrděj podělaný kalhoty.“</p>
<p>Boïndil se chtěl na trpaslíka vyřítit, ale Tungdil se vmáčkl mezi ně. „Šetři si zlost na avatary, ne na ty, kteří bojují po našem boku,“ napomenul ho. „Kromě toho sis s tím sám začal, tak se nediv. Jak se do štoly volá, tak se z ní ozývá.“</p>
<p>Pruďas zaklel, ale dal si svůj záměr rozmluvit. „Pro mě za mě. Ale jenom proto, že mám dobrou náladu.“</p>
<p>Čekali, dokud nebude kanál plný válečníků, teprve potom dal Tungdil znamení, aby odstranili poklop.</p>
<p>Podařilo se jim to bez problémů. Avataři nepředpokládali, že by jejich nepřátelé i podruhé zvolili cestu, kterou už jednou šli.</p>
<p>Alfové tvořili předvoj, padesát jich proklouzlo jako stíny do uliček Poristy a zabezpečovalo okolí. Krátce poté zaslechli tiché zahvízdnutí.</p>
<p>Po něm se dali do pohybu Třetí, vylezli na povrch, na tržišti se rozdělili a vyrazili širokým proudem k paláci, připraveni smést z cesty sekerami, řemdihy a koulemi každou překážku.</p>
<p>Tungdil a dvojčata se vydali za nimi.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Furgas přesně sledoval dráhu odpálených střel a po každé ráně upravoval úhel, pod kterým stroje střílely, dokud balvany a dřevěné špalky nedopadaly přesně tam, kam chtěl. Mlha mu ztěžovala výhled, ale neznemožnila mu ho úplně.</p>
<p>Šetřili domky obyvatel města a místo toho bušili do strážních věží, drtili části bran a proráželi do nich otvory, strhávali celé kusy ochozů a smetli z nich všechny, kdo tam stáli.</p>
<p>Jejich protivníci jim ničím takovým nemohli odpovídat. Museli jenom bezmocně čekat, dokud ten smrtelný déšť neskončí a nezačne vlastní útok, při kterém konečně budou moci bojovat muž proti muži.</p>
<p>„Avataři se drží vzadu.“ Balyndis se nenechala odradit a bitvu alespoň sledovala z bezpečné vzdálenosti od vrhacích strojů.</p>
<p>Furgas s úlevou přikývl a dal signál k odpálení další salvy.</p>
<p>Trpaslíci uvolnili lana, protiváhy na dřevěných vrhacích ramenech sklouzly dolů a urychlily odpal kamenů na druhé straně. Ty vylétly vysokým obloukem do vzduchu. Jejich cílem bylo prolomit střechy strážních věží a pobít bojovníky, kteří v nich hledali úkryt.</p>
<p>„Celou dobu se divím, jak to, že svou kouzelnou mocí zabili Lirkim, ale přitom nepovažují za nutné pomáhat svým lidem.“</p>
<p>Začala časově náročná procedura nabíjení vrhacích strojů, k níž bylo třeba velké síly ve svalech. Furgas nelenil a sám přiložil ruku k dílu a obsluhoval naviják. „Ne že bych chtěl přivést avatary na hloupé myšlenky, ale tyhle vrhací stroje jsou cíle, které se nedají minout.“</p>
<p>Trpaslice se podívala k hradbám, vzdáleným od nich dvě stě padesát kroků, ve kterých se vytvořila zřetelně viditelná prasklina. „Já vím, Furgasi. To přece znamená, že se zabývají něčím, co je pro ně mnohem důležitější než nějaká bitva.“</p>
<p>„Myslíš si, že právě manipulují tím pramenem, aby z něho měli užitek?“ Obrátil pohled ke špičatým vrcholkům domů, které na několika místech vyčnívaly nad hradbami, ale mlžný opar pořád ještě ne a ne zřídnout. Neviděl dále než k hradbám Poristy. „Běž a řekni to Gemmilovi, Xamtys a Narmoře,“ požádal Balyndis. „Ať Narmora rozhodne, kdy začneme s útokem.“</p>
<p>Za hradbami Poristy se zvedl úzký, zeleně zářící sloup ohně a zřetelně se zaleskl v mlze. Alfové, kteří pronikli kanálem do města, dávali smluvený signál, že začínají s útokem na obránce. „Zastavte ostřelování ochozů,“ vykřikl Furgas. „Útočte už jenom na brány.“</p>
<p>Trpaslíci z kmene Prvních a Svobodní, kteří se proti jasné záři zbrojí protivníků chránili páskou před očima, popadli na rozkaz velitelů dobývací žebříky a rozběhli se k hradbám, aby se vojáci avatarů dostali do války na dvou frontách.</p>
<p>Zároveň začal i útok na druhé straně města, kde Lorimbas a jeho Třetí podnikli spolu s Rodariem předstíraný útok, aby obránce ještě více znejistili.</p>
<p>Furgas s údivem pozoroval dav trpaslíků, který se valil na Poristu. Pokud těm falešným avatarům nepřijde na pomoc skutečný bůh, tak tuto bitvu prohrají, a tím taky dohrají jednou provždy.</p>
<p>Mezi trpaslíky objevil Narmořinu urostlou postavu, měla na sobě zbroj a na ní tmavě rudý plášť. <emphasis>I</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>když tě neuctívá, Palandiell, stejně ji ochraňuj, </emphasis>modlil se ustaraně. <emphasis>Zaslouží si to.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Dostali se ke vchodu do paláce bez toho, že by se jim postavil do cesty jediný válečník.</p>
<p><emphasis>To nechápu. Nikdo nás nechce zadržet. Nebo na nás čeká za dveřmi nějaké obrovské překvapení? </emphasis>Tungdil neplýtval pohledem na hlavní bránu. Bylo by nesmyslné, kdyby ji chtěli vyrazit, a přelézat přes ni by byla sebevražda.</p>
<p>Ochranná opatření proti nemilým návštěvníkům stále ještě fungovala, a to znamenalo, že každý, kdo by se pokusil přelézt přes kamenné zdi, by nahoře uvízl v neviditelném pásu magie jako moucha v pavučině. Vybledlé, jasně viditelné kosti těch, kteří se o to pokusili, přivedly k rozumu dokonce i sebedůvěrou kypící válečníky Třetích.</p>
<p>Tungdil je zavedl k boční uličce a dále k tajné brance, kterou jim Furgas minule ukázal, tam zopakoval zaklínadlo stejným tónem, jaký předtím použila Ondori. Tentokrát zeď poslechla a brána se rozevřela, ale okamžitě odtamtud vyletěl šíp a zabořil se do ramene jednomu z Třetích, který stál vedle Tungdila.</p>
<p>„Taky by to bylo moc lehké,“ zabručel Boëndal a přitiskl se ke zdi, aby nebyl na ráně.</p>
<p>„To je jenom taková výzva, nic jinýho,“ opáčil Boïndil rozjařeně. „Doufám, že za tím střelcem čeká pár opravdovejch bojovníků, kterým budu moct zblízka ukázat svý sekery.“</p>
<p>Jeden válečník z kmene Třetích naskládal na sebe čtyři štíty, převázal je opaskem a připravil se, že projde úzkým průchodem dovnitř. Za ním se postavili další, vybavení stejně jako on. Byli přichystaní bezpečně zachytit šípy, které by zevnitř ohrožovaly trpaslíky, co půjdou za nimi.</p>
<p>Jednali zcela samostatně, nikdo z nich se Tungdila nezeptal, co mají dělat. Pravděpodobně by od něho rozkazy ani nepřijali, ale provedli to, co jim uložil Lorimbas: dělat všechno pro to, aby se ti tři trpaslíci dostali až k avatarům a mohli je zabít.</p>
<p>„Připraveni?“ zeptal se jeden z tetovaných trpaslíků Tungdila, který mu odpověděl kývnutím. „Tak jdeme.“</p>
<p>Vřítili se dovnitř. Šípy zabzučely, ale tlusté zábrany hrotům odolaly. Pod ochranou štítů pronikli trpaslíci do zahrady, kde na ně čekali vojáci.</p>
<p>Šátky s úzkými škvírami před očima jim pomáhaly proti jasu, který navíc neměl takovou intenzitu jako při jejich prvním setkání. Kouzelná moc, ukrytá v měsíčních kamenech, z nevysvětlitelných důvodů slábla.</p>
<p>Třetí se blížili ke střelcům, aby s nimi mohli bojovat muž proti muži. Velice brzy se ukázalo, že na sebe narazili naprosto rovnocenní protivníci. Mezeru po jednom padlém vojákovi okamžitě zaplnili dva další, zarputile a se zoufalou odvahou bránili trpaslíkům v dalším průniku do paláce.</p>
<p>„Koukněte se!“ upozornil je Pruďas na druhou nejvyšší věž paláce. „Co je to?“ Ukázal na slabou záři, vycházející z vrcholku věže. Nic bližšího neviděli, protože věž byla nadále zahalena v oparu, ale ta záře jasně pronikala skrz cáry mlhy. „To jsou avataři až tam nahoře? Co tam dělají?“</p>
<p>„Alespoň jeden je tady,“ pronesl mužský hlas z balkónu. Otočili se a spatřili světélkující postavu. Muž zvedl ruce a před ním se rozzářily dvě koule nažloutlých plamenů. „A ten avatar vás kazisvěty zničí. Nebudete pomáhat tomu, aby ve Skryté zemi mohlo dál existovat zlo.“</p>
<p>Hořící koule se rozlétly a vrazily přímo do největší skupiny Třetích.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Narmora se po žebříku rychle vyšplhala na hradby. Obránci po ní vrhali kameny příliš neobratně a nezasáhli ji.</p>
<p>Když se dostala až nahoru, sáhla k opasku a vytáhla zbraně. Jedna z nich vypadala, jako když se ke krátkému středovému držáku přiloží dva zahnuté konce srpu, jeden napravo, druhý nalevo. Ostří byla nabroušena zvenčí i zevnitř, prsty se před nepřátelskými útoky skrývaly v kovovém koši.</p>
<p>Skokem se přenesla z ochozu do řad vojáků, mezi nimiž začala příšerně řádit. Po neustálém zacházení s magií si užívala, že konečně může zase jednou bojovat tak, jak ji to naučila matka.</p>
<p>Alfská krev nabyla vrchu. Narmora uskakovala, rozdávala rány, protivníkům se muselo zdát, že je na několika místech najednou. Se zadostiučiněním si všimla, že alfy, kteří bojovali poblíž, její způsob boje velice udivil.</p>
<p>Trpaslíci potřebovali poněkud delší dobu, než se dostali až na ochoz. Pohybovali se pomaleji a tím se pro svrhávané kameny stávali snadnějším cílem, ale nepovolili a odvážně se vyřítili do boje.</p>
<p>Cizí vojáci se však přizpůsobili způsobu, jakým alfové a trpaslíci bojovali, a skvěle se bránili. To, co zpočátku vypadalo jako snadné vítězství, se změnilo v úporný boj. Narmora nyní přece jen nanovo sáhla po magii, aby způsobila obráncům ztráty.</p>
<p>Zůstala však přitom ostražitá, neustále počítala s tím, že se objeví některý z avatarů a zaútočí na ni. Ale ti nebyli nikde vidět.</p>
<p>Ledový vítr odvál ranní mlhu pryč. Když se podívala k paláci, objevila na jedné pískově zbarvené věži dvě zářící postavy, stojící na širokém balkóně.</p>
<p><emphasis>Prokletí avataři! Mají něco za lubem! </emphasis>Levou rukou odrazila blížící se meč jednoho útočníka a zranila přitom dalšího nepřátelského vojáka, pak mu letmým pohybem zabodla oba ostré konce své zbraně přímo do břicha a připravila ho o život, jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě. „Xamtys!“ zakřičela na královnu a ukázala čepelí, ze které kanula krev, k věži. „Zvládnete to sami? Musím se jít podívat, co tam dělají!“</p>
<p>Královna trpaslíků rozdrtila jednomu bojovníkovi koleno, a když se s řevem hroutil k zemi, zasáhla ho v pádu ostnatá koule do pravého spánku. Řev v mžiku odumřel a voják spadl z ochozu do hlubin. „Máme tady trochu více práce, než jsme si mysleli, ale Vraccas je s námi!“ odpověděla královna a povzbudivě na ni mávla. „Jenom běžte, ctěná mago. My to zvládnem.“</p>
<p>Narmora skočila vpřed, ve vzduchu se odrazila od prsního krunýře protivníka a katapultovala ho zády napřed rovnou pod sekery svých přátel a obloukem přeletěla přes hlavy překvapených nepřátel ke schodišti, vedoucímu z hradeb dolů do uliček Poristy.</p>
<p>Nedobrý pocit, který pociťovala od chvíle, kdy vstoupila na zem, pod níž se nacházela magická pole, ještě zesílil a byl nyní přímo na dosah.</p>
<p>Něco ji vysávalo, zdálo se, že to chce sáhnout po skrytém malachitu. Ten nosila uložený v těle, těsně vedle srdce. Dodával jí sílu. Už jen z toho důvodu, že eoîl byl schopen odhalit její tajemství a prozradit je ostatním, musel zemřít. Nehodlala se pouštět do žádného sporu s Furgasem a trpaslíky, kteří by po ní určitě požadovali, aby si ten úlomek vytrhla ven z těla.</p>
<p><emphasis>Toho se nedočkají. </emphasis>Běžela liduprázdnými uličkami stále rychleji a rychleji.</p>
<p>„To nesmíš připustit,“ pronesl Nudin, který znenadání běžel vedle ní. „Přišla bys o všechno, dokonce i o život.“</p>
<p>Narmora klopýtla a zpomalila. „Ty…?“</p>
<p>„Ne, nezůstávej stát, Narmoro!“ prosil ji úpěnlivě. „Pospěš si. Brzy s tím začnou. Nezapomeň, že sama jsi zčásti alfka, z poloviny patříš k tomu, čemu říkají zlo, a tuhle polovinu nepochybně zničí, jestli budou moci vyslovit své kouzlo. Zase bych byl úplně sám. Ta krásná moc by nikomu nebyla k užitku.“ Změnil se, zprůhledněl a zmizel.</p>
<p>„Kde jsi?“ Narmora bezradně stála před řadou domů, postavených těsně jeden vedle druhého, a otáčela se na všechny strany.</p>
<p>„Ctihodná mago! Tak tady jste!“ zavolal někdo s úlevou. Z druhé strany uličky se k ní blížil vyčerpaný posel. „Posílá mě Rodario Neuvěřitelný, abyste k němu přišla a pomohla Třetím. Jinak je nepřátelé úplně rozdrtí. Na severu mají obrovskou přesilu.“</p>
<p>„To nejde,“ odepřela Narmora chladně pomoc. „Avataři jsou už velice blízko tomu, aby uskutečnili své plány. Řekni mu, že Skrytá země má přednost před životy Třetích.“</p>
<p>Otočila se a utíkala dále, tak rychle, jak ji jen dlouhé nohy dokázaly nést. Ne, život vrahů trpaslíků pro ni neměl žádný význam. V nebezpečí byl její vlastní. Její vlastní a život její nevinné dcery.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tungdil jednal a pevně se při tom spolehl na účinek zázračného brnění.</p>
<p>Spatřil, jak se blíží první ohnivá koule a vrhl se jí do cesty, Boëndal udělal totéž s druhou koulí.</p>
<p>Svět kolem něj se rozplynul ve žhavé bělobě, byl jí zcela obklopen, snažila se mu vniknout hledím dovnitř, ale runy a moc kovu, z něhož byla zbroj zhotovena, zabránily tomu, aby ho ten žhavý dech připravil o zrak.</p>
<p><emphasis>Vraccasi, prosím tě o sílu, abych to snesl. </emphasis>Horko se mu šířilo brněním rychleji, než jak sekera usekne skřetovi ruku, takže se mu na čele perlil pot, který se téměř v mžiku vypařil. Tam, kde mu zpod kožené kápě vyčnívaly vlasy a dotýkaly se železné helmy, páchla spálená rohovina. Ten zápach dobře znal, často ho cítil, když přibíjel podkovy koním na kopyta.</p>
<p>Celé to netrvalo déle než vzpurné zasyčení žhavého uhlí, které spadlo do vody, jemu to však připadalo jako celá věčnost, než se znovu dokázal rozhlédnout po okolí.</p>
<p>Třetí kolem něho leželi na zemi, některé kožichy byly spálené na uhel, ale podle všeho nebyl nikdo z nich zabit.</p>
<p>„Navrhuju, abychom ho vyřídili hned, než nás uvaří jako jeskynní raky,“ zakašlal Boëndal a zvedl hledí nahoru, aby se nadechl čerstvého vzduchu.</p>
<p>Jeho bratr už byl na cestě do domu, spolu s Třetími smetl poslední stráže a zmizel ve dveřích do paláce. Tungdil a Boëndal ho následovali tak rychle, jak jen to šlo. Tím, že Balyndis vylepšila jejich brnění, se sice stali pohyblivějšími, ale váha zbrojí se nezměnila.</p>
<p>Protáhli se kolem Třetích do čela, vystoupali po schodech nahoru a doufali, že avatara brzy objeví.</p>
<p>Avatar je našel jako první, poznali to podle ohnivého mraku, který se k nim valil.</p>
<p>Oheň zaprskal a začal si se třemi trpaslíky pohrávat, vysál jim vodu ze všech pórů, ale nedokázal je zabít. Trpaslíci zaslechli, jak avatar nadává, pak ještě koutkem oka spatřili, jak za rohem rychle mizí cíp jakési róby.</p>
<p>„On zdrhá!“ zaryčel Pruďas rozzuřeně. „Ohó! A ty že máš být kus jakýhosi boha?“ Mrštil sekerou a pevně přišpendlil povlávající kus látky ke skříni v rohu místnosti.</p>
<p>„Tys hodil zbraní.“ Boëndal proběhl kolem bratra, připravený udeřit vraním zobákem, a zabočil za roh.</p>
<p>Tungdil mu běžel v patách. „To tě bude stát pytel zlaťáků.“</p>
<p>„Nebude. Já mám dvě zbraně. Jednou hodit můžu!“ rozčiloval se Boïndil a pádil za nimi. „Nechte mi z něho taky nějakej kousek!“</p>
<p>Cizí magus, který teď stál proti nim ve své pravé podobě, černovlasý muž, starý tak asi padesát cyklů, s černou róbou na těle, se prudce otočil a ukázal levou rukou na Boëndala. Z prostředníčku mu vyletěl stříbrný blesk a tančil na kovu trpaslíkovy zbroje.</p>
<p>„Tak už konečně zemřete, podzemšťani!“ Nechal paprsek dlouho, velice dlouho olizovat trpaslíkovu zbroj, protože pravděpodobně pochopil, že horko, které provází kouzla, ubližuje trpaslíkovi více než síla samotného kouzla.</p>
<p>Měl pravdu.</p>
<p>Boëndalovy prsty se zvolna a neochotně rozevřely, těžká zbraň spadla na zem. Při dalším kroku se roztřásl, podlomily se mu nohy a tvrdě narazil na mramorovou podlahu, ani se nesnažil rukama zmírnit dopad. Buď ztratil vědomí, nebo…</p>
<p>„Cos udělal s mým bratrem?“ Pruďas hodil i druhou sekerou, aby odvrátil avatarovu pozornost, což se mu také podařilo. Paprsek se přetrhl. Trpaslík v běhu popadl vraní zobák a zeširoka se jím rozpřáhl nad hlavou. „Zemřeš!“</p>
<p>Magus zamířil paprskem na Boïndila, na takovou krátkou vzdálenost však proti němu nic nesvedl.</p>
<p>Válečník vyrazil vzteklý výkřik, otočil se jednou kolem své osy a vrazil překvapenému avatarovi dlouhý trn vraního zobáku do břicha. Udeřil takovou silou, že hlava zbraně vnikla víc než z poloviny do magusova těla. S dalším výkřikem vytrhl Boïndil vraní zobák z falešného avatara ven a rozpáral mu přitom bok.</p>
<p>Muž už nedostal žádnou příležitost, aby něco řekl, aby zaúpěl nebo vydal jakýkoliv zvuk. S rozpáraným břichem dopadl na kamenné desky podlahy, z rány mu vytryskla krev a vyhřezla střeva.</p>
<p>Tungdil poklekl vedle Boëndala, z hledí jeho helmy vycházel zápach spálené kůže, z něhož mu bylo na zvracení. Když otevřel hledí, vyrazil mu do tváře oblak horké páry a bílý kouř. Zamával rukou, aby se kouř rozptýlil, a vrhl na trpaslíka úzkostlivý pohled. Zděsil se.</p>
<p>„U Vraccase!“ Boëndalův obličej se skládal z nesčetného množství nateklých a prasklých puchýřů po spáleninách, jen pár zkroucených zbytků svědčilo o tom, že kdysi nosil mohutný plnovous. Nebylo třeba velké představivosti, aby každý pochopil, že tak zřejmě vypadá celé Boëndalovo tělo. „Nehýbej se,“ řekl Tungdil a poznal podle škubnutí víček, která vypadala jako syrové maso, že mu dvojče rozumí. „Přinesou ti sníh a rány ti ochladí.“</p>
<p>„Boëndale!“ vyjekl Boïndil zděšeně, když bratra spatřil. „Já…“</p>
<p>„Běž,“ ozvalo se zmučeně z trpaslíkových rtů, ze kterých byly jen cáry. „Najděte oba zbývající avatary. Ale neudělejte stejnou chybu jako já.“ Polkl, chtěl říct ještě něco, ale už toho nebyl schopen.</p>
<p>„Jdeme dál,“ řekl Tungdil rozzuřeně. „Na každého z nás zbývá ještě jeden.“</p>
<p>Boïndil se zvedl. „Já si vezmu na starost toho eoîla,“ vyhlásil, na koho si dělá nárok.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Běželi palácem a hledali průchod, který je zavede do druhé nejvyšší věže. Jedna jako druhá měly pískovou barvu. Doprovázelo je zbylých třicet Třetích, dvacet válečníků padlo v boji se strážemi v zahradě nebo je zabil avatarův druhý magický útok.</p>
<p>Bez jakéhokoliv zdržování postupovali vpřed, avšak ani posledního nepřátelského maguse, ani eoîla nebo jeho vojáky nikde nezahlédli. Zdálo se, že mají na práci něco důležitějšího než stavět se do cesty trpaslíkům, a právě to maličkou skupinku velice zneklidňovalo.</p>
<p>Znenadání před nimi vyskočil na chodbu muž, přišel některou z bočních chodeb a nepozorovaně se k nim přiblížil. „Mám vás…“</p>
<p>„Zemři, božský střepe,“ pronesl Boïndil a rozpřáhl se, když v tom toho muže přes opojení bitvou poznal. „Žvanil!“ Na poslední chvíli stačil odchýlit vraní zobák z původní dráhy, trn zajel do stěny a odštípl z ní kousek mramoru.</p>
<p>„Rodario? Co tady děláš?“ vyptával se Tungdil udiveně. „Ty jsi měl zůstat u Třetích a…“</p>
<p>Na herci bylo vidět, že toho během několika posledních hodin hodně zažil. Jeho róba si z nich odnesla několik říznutí a krvavých skvrn, naštěstí to nebyla mimova krev, obličej mu zdobila velká modřina na pravé lícní kosti a příšerně se potil.</p>
<p>„Zádní Třetí už neexistují,“ funěl Rodario, opřel se o zeď a lapal po dechu. „Byli v té vražedné bitvě úplně rozprášeni. Vojáci na ně přichystali několik léček, do kterých jsme jim padli, a Narmora nám nepřišla na pomoc, přestože jsem ji o to prosil. Řekli mi, že je na cestě do paláce, a tak jsem se po ní šel podívat.“ Popadl bílý rukáv, otřel si jím pot z očí a několikrát zamrkal. „Xamtys vám vzkazuje, že oni zatím drží na svojí straně nepřátele v šachu, ale že se to brzy změní, jestli jejich protivníkům přijdou na pomoc vojáci ze severní strany.“ S nezvyklou vážností pohlédl na trpaslíky. „Jsem si jistý, že se Narmora pokusí zničit eoîla, aby je zbavila vůdce. Jestli se jí to nepodaří, tak až sem dorazí Balendilín, Glaïmbar a Gandogar, budou moct už jenom oplakávat naše mrtvoly.“</p>
<p>„Takže je zase všechno otevřené.“ Tungdil si prohlížel chodbu. „Můžeš nás zavést ke druhé nejvyšší věži? Myslíme si, že se tam skrývá jak ten eoîl, tak i poslední avatar.“</p>
<p>Rodario se ušklíbl. „No ovšem. Taky jsem tam chtěl jít. V samotném středu nebezpečí bývá člověk obvykle nejbezpečnější. Proto se rád ukrývám v ložnicích svých lásek. Opravdové nebezpečí začne až cestou ven.“ Zvedl ruku a ukázal na široké dveře za nimi. „Už jsme je minuli, přátelé. Ostatně, ta věž stojí přímo nad pramenem.“</p>
<p>Rozběhli se nazpět, Třetí otevřeli dveře a okamžitě uskočili stranou. „Je tu nějaká bestie,“ zavolal jeden z nich na Tungdila. „Vyvolali si kouzly jakousi bestii, která hlídá vchod!“</p>
<p>Obrovité tělo prorazilo s chraplavým zaryčením dveře a vyrvalo dřevěný rám z místa, kde byl usazený. Mramorové desky na stěnách kolem vstupu do věže popraskaly a z valícího se bílého oblaku se vylouply obrysy bestie, kterou musel stvořit šílený magus.</p>
<p>Příšera se tyčila až k arkádovitému stropu chodby ve výšce šesti kroků nad zemí, běhala po všech čtyřech a její tělo se podobalo lidskému. Na zádech se jí rozprostíral pár gigantických bílých ptačích křídel. Čtyři dlouhé paže jí umožňovaly zaútočit na nepřátele dokonce i z velké vzdálenosti. Neměla žádné zbraně, nepotřebovala však ani meč, ani sekeru, protože ruce, připomínající spíše spáry, byly zakončenými ostrými drápy, dlouhými jako půlka trpaslíka.</p>
<p>„Něco takového jsem tedy ještě nikdy v životě neviděl!“ zakoktal Rodario a upřeně zíral na dlouhý čumák toho stvoření, plný ostrých zubů. Couvl dozadu. „Tady to nepochybně vyžaduje kvality dokonalých válečníků.“</p>
<p>„Tak co, učenej?“ zašeptal Pruďas. „Co je to za potvoru? Na kterým místě je nejzranitelnější?“</p>
<p>Modré oči bez zorniček, zasazené v ještěří lebce, se obrátily k trpaslíkům u jejich nohou, poté se k nim natáhl rozštěpený, indigově zbarvený jazyk.</p>
<p>Tungdil si nedokázal vybavit, jestli v knihách svého pěstouna někdy na zmínky o obdobné obludě narazil. „Musí pocházet ze Země za horami,“ přiznal, že o ní nic neví. „Nic víc vám nedokážu říct.“</p>
<p>Stvoření mocně zamávalo křídly, nakolik mu to chodba umožňovala. Trpaslíky zacloumal mohutný vítr, museli odhodit štíty, protože hrozilo nebezpečí, že je rozmačkají. Rodaria ale silný závan překvapil a strhl ho k zemi.</p>
<p>Po první, neškodné ukázce síly bestie zaútočila.</p>
<p>Dvě z dlouhých paží vyrazily bleskurychle vpřed a popadly hlavy dvou trpaslíků. Lebky i helmy válečníků praskly v tvrdém sevření jako vaječné skořápky. Trpaslíci sebou několikrát škubli a dopadli na podlahu a bytost spokojeně zaprskala.</p>
<p>Třetí chtěli padlé válečníky okamžitě pomstít a zaútočili na neznámé stvoření z několika stran najednou, ukázalo se však, že jeho drápy nejsou jenom ostré, ale i nesmírně odolné. Vzdorovaly úderům sekery a umožňovaly bestii snášet rány, aniž by ji trpaslíci vážněji zranili.</p>
<p>„Počkáme, až Třetí dostatečně upoutají její pozornost, a pak kolem ní proběhneme,“ rozhodl Tungdil. Na jeho vkus trval boj s tímto stvořením, které na ně avataři poštvali, až příliš dlouho. Nehodlal nepřátelům poskytnout žádný další odklad.</p>
<p>„Jakže? Že bysem měl přijít o takovou výzvu?“ Boïndil se jen s velkými obtížemi dokázal držet zpátky a krotit temperament.</p>
<p>„Za to tě odškodní boj s tím eoîlem.“ Tungdil k sobě přivolal Rodaria a vyzval ho, aby se připravil. „Ty nás doprovodíš nahoru. Ať se s tou potvorou porvou Třetí. My na to nemáme čas.“</p>
<p>„Pochopil jsem. Zase jednou vám posloužím na odvrácení pozornosti. No budiž. Někdo to holt udělat musí.“ Rodario si oklepal špínu z róby a v příštím okamžiku už sprintoval za oběma trpaslíky, kteří objevili mezi obrovitým strážcem a poškozenou věží malou mezeru.</p>
<p>Těsně nad hlavou se mu mihl dráp, herec se přikrčil a kousek před vchodem do věže dokonce oba trpaslíky předběhl.</p>
<p>Stvoření však v sobě mělo pěknou porci mazanosti a dokázalo jim útěk pořádně ztížit. Zatřepalo křídly, vítr zachytil hercovu róbu a zahnal ho zpátky, rovnou na Tungdila a Boïndila. Herec tím trpaslíky plně zaměstnal, takže ti ani nepostřehli, kdy přišel vlastní útok.</p>
<p>Pravá spodní končetina vystřelila vpřed, ruka s mohutnými drápy přejela Tungdilovi na zádech po brnění a zanechala za sebou pět širokých škrábanců. Pak se s nemenší prudkostí posunula dále a udeřila do Pruďasova brnění někde na úrovni klíční kosti. Jeden z drápů prorazil kov zbroje, trpaslík spustil řev plný bolestí a vzteku, byl však natolik duchapřítomný a otrlý, že okamžitě udeřil vraním zobákem. Ostruha zbraně přesekla pařát, který mu trčel ze zbroje ven.</p>
<p>„Mě tak snadno neudoláš,“ plivl Pruďas stvoření pod nohy. „Nejdříve zabiju tvýho pána a pak se vrátím a srovnám ti křidýlka.“</p>
<p>Rodario a Tungdil ho vlekli dál a dorazili až k úpatí širokého schodiště, vedoucího k vrcholu věže.</p>
<p>Vyběhli několik stupínků nahoru, kde se schodiště zužovalo a příšera je tam nemohla dál pronásledovat. V chodbě si pak Tungdil pořádně prohlédl ulomený dráp, který v Boïndilově brnění zanechal dva prsty tlustou díru.</p>
<p>„Kdybych ho vytáhl, začal bys strašně krvácet,“ zjistil. „Bude lepší, když ho necháme uvnitř.“</p>
<p>„To půjde,“ zaskřípal Pruďas zubama. „Žádný hrozný bolesti necítím. Kožená zbroj zabránila, aby se ten dráp zabořil moc hluboko. Rána není hlubší než na bříško prstu.“ Křivě se usmál. „Jenom by mi do toho neměl nikdo praštit.“ Skepticky se zahleděl na točité schody, které se vinuly výš a výš a pro každého, kdo je chtěl zdolat s brněním na těle, představovaly výzvu samy o sobě. A on byl navíc ještě zraněný. „To bude pořádná dřina.“ Opřel se nohou o nejbližší schod a spolu se svými dvěma společníky se dal do namáhavého výstupu.</p>
<p>Věž byla mistrovským dílem stavitelů.</p>
<p>Stupínky vyčnívaly přímo z bočních zdí a končily ve vzdálenosti čtyř kroků od nich. V kulaté budově o průměru deseti kroků nebyl žádný středový pilíř, takže ve středu věže zůstala dva kroky široká díra, sahající odshora až dolů. Kdo tady špatně došlápl, řítil se dolů pořádně hluboko a dlouho. Shora dopadal dovnitř široký paprsek mdlého denního světla, který jim pomohl, aby na schody dobře viděli.</p>
<p>Rodario si cestou všimnul provazu, tlustého asi jako prst, který se houpal v prostředku věže. Zdálo se, že přichází úplně seshora. K jakému účelu sloužil, mu bylo záhadou, také ho nepovažoval za tak důležitou věc, aby na něj upozornil trpaslíky. <emphasis>Asi bude patřit k nějakému zvonu nebo něčemu takovému, aby ho mohli zdola obsluhovat.</emphasis></p>
<p>„Tak se ptám, proč někdo staví tak vysoký věže,“ láteřil Pruďas, který stále hlasitěji lapal po dechu. Měli za sebou více než dvě třetiny cesty.</p>
<p>„Copak vy nestavíte podobné věže?“ popichoval ho Rodario.</p>
<p>„Ale my k tomu máme důvod. Nám jde o to, abysme měli místo, kam bysme mohli ustoupit, a který nikdo nemůže dobýt. Ale to tu,“ poklepal vraním zobákem o zeď, „se na takový věci nehodí. Nejsou tady žádný plošiny, žádný komůrky se zásobárna. Je to stavba, která nemá žádnej smysl.“</p>
<p>„Nezapomínejme pro jednou na překrásný výhled, který se shora každému nabízí.“ Herec se nepotil o nic méně než trpaslíci. „Magusové a magy odsud určitě pozorovali pohyby nebeských těles.“</p>
<p>„Ale kvůli tomu přece nemusím lozit po tolika schodech nahoru? Čumět na hvězdy? A všecko muset vléct nahoru, taková fuška,“ bručel dál mrzutě Pruďas. „A sotva se jeden doplazí nahoru, vyleze slunko.“ Nafoukl tváře. „Toho, co to tady postavil, bysem se jednou rád zeptal, na co přitom myslel.“</p>
<p>Dorazili na konec schodiště a uviděli, jak je možné, že dovnitř padá denní světlo, přestože se nad nimi nacházel uzavřený strop. Sluneční paprsky vnikaly do věže třemi bočními okny, tam je zrcadlo spojilo v jeden svazek a nasměrovalo je přímo dolů. U zdi hned vedle zrcadla byly dveře, vedoucí k balustrádě. Rodario jimi vykoukl ven, studený vítr mu rozcuchal černé vlasy. „Boje dál pokračují,“ hlásil trpaslíkům. „A… jestli se nemýlím, blíží se od severu další vojsko.“ Přimhouřil oči. „Je možné, že by sem alfové vyslali další jednotky? Ať sem táhne, kdo chce, má velice tmavé zbroje.“</p>
<p>„To bude Belletain.“ Tungdil odsunul mima stranou, aby se mohl podívat sám. „Směr souhlasí, ale nedokážu rozeznat jejich korouhve.“</p>
<p>„Dokud bojujou na naší straně, je mi to fuk.“ Boïndilovi se třásla kolena, opřel se o zeď. „Hned budu pokračovat dál,“ uklidňoval je.</p>
<p>Rodario si prohlížel stopy, které zanechávaly trpaslíkovy boty. Trpaslíkova životní míza prosakovala pod pancířem a stékala po něm dolů, promáčela mu kožené části zbroje a pronikla švy. Rána byla mnohem hlubší, než se jim trpaslík snažil namluvit. Rodario na to Tungdila upozornil.</p>
<p>„Ty zůstaneš tady,“ nařídil Tungdil Pruďasovi. Rád by příteli vytloukl další dobrodružství z hlavy. „Nikomu nepomůže, když se zhroutíš polomrtvý eoîlovi přímo před očima. Byl bys pro něho snadnou kořistí.“</p>
<p>Ale s tím se u Pruďase obrátil na špatnou adresu. „Bacha, učenej! Nenechám si vzít možnost roztrhat ho na hadry!“ S proslavenou tvrdohlavostí svého národa uchopil vraní zobák pevněji do rukou a kráčel ke dveřím. „Na co ještě čekáme? Ukaž, že tu k něčemu seš, a otevři dveře, žvanile.“ Ušklíbl se na znamení, že svá slova nemyslí tak opovržlivě, jak by mohla vyznít.</p>
<p>Rodario vrhl pohled na tenký drát, který procházel podlahou a vysekanou dírou ve zdi vedl z věže ven. Úzký otvor nepůsobil dojmem, že by tam byl hodně dlouho. <emphasis>Že by ten podivný kus šňůry vytáhli nahoru avataři? </emphasis>Otočil se k Tungdilovi, když vtom ho předběhl jejich předposlední protivník.</p>
<p>Dveře se rozrazily a zářící postava projasnila světlem vnitřek věže.</p>
<p>„Tak jste mi neunikli,“ přivítal je hlas nějaké ženy. Vytvořila zářivý modrý blesk, který vrhla po Pruďasovi. Zasažený trpaslík zavrávoral, prudkost nárazu ve spojení se slabostí, která na něho dolehla, byly na něj moc. Avatara to postřehla a zasmála se. „Ty zbroje vám k ničemu nebudou. Eoîla už nemůžete nijak zastavit.“</p>
<p>Rodario posbíral veškerou odvahu. „Na místě s tím skončete a já, Rodario Neuvěřitelný, nastávající magus a fámulus Narmory Hrozivé, ušetřím váš život.“ Vykřikl pár nesmyslných slov a zvedl ruku, zmáčkl plamenomet a vyplivl proti avatarovi nálož hořících semínek plavuně.</p>
<p>Obranné kouzlo, kterým chtěla maga útok odvrátit, by proti opravdovému kouzlu nepochybně zapůsobilo, ale Rodariův útok se neopíral o žádná kouzla. Tak plameny bez odporu dostřelily až na magu, která vykřikla strachem a bolestí.</p>
<p>Záře, která se počínala kolem magy šířit, okamžitě pohasla, trpaslíci i Rodario spatřili, že jí hoří vlasy a oheň zachvátil i části její róby.</p>
<p>„Ha! Proti tomu jste žádnou obranu neměla, že ne? A teď pocítíte celou mou moc!“ Herec se již nenechal zabrzdit, mrštil skleněnými fiólami a zasáhl avataru do hrudi.</p>
<p>Lahvička se odrazila od měkké látky, dopadla na zem a praskla. Maga jim okamžitě udělala tu laskavost, že při pokusu uhasit oheň na těle postoupila o krok dopředu a šlápla rovnou do malé loužičky. Uvolněná kyselina se v kouři prokousávala koženou podrážkou a pak i ženinou nohou dále nahoru.</p>
<p>„Tomu říkám užitečnej hokus pokus!“ Boïndil se zasmál, rozmáchl se vraním zobákem a zasáhl ženu do pravého ramene. Prudce trhl zbraní a srazil ji k zemi. Tungdil mu stál okamžitě po boku a zvedl sekeru, aby jí usekl hlavu.</p>
<p>Maga jednala zcela instinktivně.</p>
<p>Místo toho, aby se snažila vrhnout po chráněných trpaslících nějaké kouzlo, vyrvala neviditelnou silou Tungdilovi sekeru z ruky a nechala ji tvrdě dopadnout na Boïndilovu hlavu.</p>
<p>Boïndilovi uklouzlo tupé zaúpění. Rána mu hlavu sice neroztříštila, mrštila jím však ke straně, takže neohrabaně žuchl na zadek. Váha brnění ho tlačila dále k zemi a dozadu, přes hranu schodiště.</p>
<p>„Učenej! Já…“ Pruďas zoufale vesloval pažemi a nakonec přepadl ze schodiště do jámy uprostřed věže.</p>
<p>„Ne!“ Rodario se vyřítil za ním a snažil se uchopit trpaslíka za brnění, ale jeho ruce nahmataly pouze kožený řemen, který se na místě přetrhl. Nevěřícně se díval, jak Boïndil padá ve světelném paprsku dolů, je menší a menší, až mu nakonec zmizel z dohledu.</p>
<p>Tungdil bez ustání tloukl magu obrněnou rukavicí do tváře, až se z ní stala neurčitá krvavá hmota a avatara se přestala hýbat. Potom vytáhl dýku a vrazil ji ženě do srdce. „Kdybych mohl, tak bych tě nechal zemřít tisícinásobnou smrtí.“ Se slzami v očích zvedl sekeru a několikrát sekl, jako by tím mohl její tělo potrestat za ztrátu Pruďase.</p>
<p>Celou tvář i hledí měl zastříkané krví. Zvedl se a vyšel ven na balustrádu, aby se postavil poslednímu ze samozvaných avatarů.</p>
<p>„Kde jsi, eoîle?“ zavolal nahlas a rozhlédl se kolem sebe. Pátravě procházel po půlkruhovitém výstupku a držel se přitom těsně u zdi. Rodario ho následoval.</p>
<p>Světelnou postavu objevili právě ve chvíli, kdy napínala třpytivý diamant s tenkým drátkem do držáku z vybroušeného krystalu a ten připevňovala k jednomu z háků na stožárech určených k zavěšení vlajek.</p>
<p>„Vy jste pronikli až sem nahoru?“ promluvila k nim bytost příjemným hlasem, podle kterého se nedalo poznat, jestli se jedná o muže nebo o ženu. Její prsty plné jasu zatáhly za šňůru, úchyt zabzučel, vznesl se nahoru a roztančil se ve větru, který ledově vál kolem staveb. „Pak si zasloužíte moje uznání. Avšak jestli chcete zabránit, abychom vyhnali ze Skryté země zlo, tak vás zničím.“</p>
<p>„Tak jak jsi spolu se svými přáteli už dříve zničil tisíce nevinných?“ vytýkal jí Tungdil a pomalu se k bytosti blížil. „Ty nemůžeš bojovat ve jménu dobra, jestliže tě nezajímá osud nikoho z těch, kdo ti zkřížili cestu. Přinášíš jen zkázu a utrpení.“</p>
<p>„Oni nerozumějí důvodům, proč to dělám, stejně jako ty, Tungdile Zlatoruký. Já uvažuji v jiných rozměrech, já jsem připraven přinášet oběti, abych zcela vyhladil zlo z povrchu zemského. Vy ne. To z vás dělá tak slabé válečníky, jakými jste.“</p>
<p>„Tobě záleží jenom na moci. Než jsi ji zabil, tak nám Lirkim řekla, že si chcete vybudovat vlastní říše,“ vyhlásil Rodario.</p>
<p>„Lirkim je mrtvá?“ Zdálo se, že tato zpráva bytost překvapila. „To jsem nevěděl.“</p>
<p>„Lháři! Zabil jsi ji svou magií!“</p>
<p>„Ne, já ne. Já jsem ji chtěl osvobodit, jakmile dosáhnu svého cíle, protože mně prokázala dobré služby, stejně jako ostatní. Ale nyní ji už nepotřebuji. Slíbil jsem jim, že dostanou vlastní državy, to ano, ale <emphasis>já </emphasis>jsem o ně nikdy neusiloval. Mně šlo výlučně o vyhlazení zla ve všech formách, v jakých existuje. A velice lituji, že se k nám podskalané nepřidali.“ Zářící ovál, který rámoval jeho obličej, se zvedl a podíval se dozadu za ně. „Jestli hledáte toho, kdo nese vinu za smrt Lirkim, zeptejte se jí. Ona vám na to může odpovědět.“</p>
<p>„Neotáčet se,“ zavrčel Tungdil na herce a pozvedl sekeru, připraven k boji. „To je nějaká lest.“</p>
<p>Rodario se přesto odvážil krátce se ohlédnout. „Narmoro?“</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />IX</p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>v hlavním městě bývalé</strong></p>
<p><strong>kouzelné říše Lios Nudin, Porista,</strong></p>
<p><strong>6235./6236. sluneční cyklus, zima</strong></p>
<p><image xlink:href="#_22.jpg" />oloalfka stála za nimi, oči se jí zbarvily do černa a v obličeji naběhly tmavé linie. „Nevěřte mu ani slovo.“ Prošla kolem nich, postavila se stranou a pronesla jedno jediné magické slovo.</p>
<p>Z jejích úst vylétl tmavozelený paprsek, zasáhl eoîla, kterého útok naprosto zaskočil a podrazil mu nohy. „Stopa tvé ničivé práce zde končí.“ Narmora zvedla ruce, z konečků prstů jí vystřelovaly malachitově zbarvené blesky a vrhaly se na světelnou postavu.</p>
<p>Tungdil očarovaně přihlížel souboji, který se před ním odehrával. <emphasis>To je opravdu tak jednoduché porazit </emphasis><emphasis>eoîl</emphasis><emphasis>a? </emphasis>Připravil se, aby mohl v kteroukoli chvíli zasáhnout sekerou, i Rodario držel v ruce poslední ze svých skleniček s kyselinou, aby ji na tu bytost vrhl, kdyby bylo zapotřebí.</p>
<p>Eoîl, sevřený v prskajícím zeleném souboji magických energií, se zasmál. Vstal a ramena se mu třásla nekontrolovatelným veselím, zatímco Narmora sklonila hlavu a podle všeho se ještě důkladněji soustředila, aby proti němu mohla vrhnout více energie.</p>
<p>Eoîl se o její kouzla vůbec nestaral.</p>
<p>Plynulým, půvabným pohybem zvedl ruku a dotkl se paprsků, které se hned nato rozpadly a osvobodily ho z vězení. „Budeš muset přátelům vysvětlit, odkud se bere tvoje moc,“ pronesl mírně. „Obyčejná poloalfka by nikdy nebyla schopná vyslovit kouzla takové síly. Ty však před nimi skrýváš tajemství. Prozraď jim je.“</p>
<p>„Mlč!“ vykřikla Narmora vztekle a nadechla se k vyslovení nového kouzla, ale eoîl proti ní vymrštil světelnou kouli o velikosti jablka, kterou nedokázala odvrátit. Střela jí pronikla do těla, Narmora vykřikla, klesla na kolena a oběma rukama se držela za prsa.</p>
<p>„Ty ho nosíš v sobě,“ konstatoval eoîl spokojeně. „Poloalfko, ty ve svém těle poskytuješ útočiště poslednímu malinkatému kousíčku toho démona. Co na to řeknou tvoji přátelé?“ Vrhl po ní další světelnou koulí, která projela jejím tělem. Narmora se jen svíjela a naříkala. „A proč jsi zabila Lirkim?“</p>
<p>„My těm tvým lžím nevěříme.“ Tungdil zvolna popošel k eoîlovi. „Zabráním ti v tom, co chceš udělat, ať je to, co chce. Skryté zemi nesmí nikdo ubližovat, a dokud na světě žije a dýchá aspoň jedno dítě kováře, vždycky se ti postaví do cesty.“</p>
<p>Eoîl se k němu obrátil, Narmora pro něho nepředstavovala žádné nebezpečí. „Protože mi tvoje odvaha a odhodlanost imponují, podskalane, nabízím ti obchod, abys viděl, že oba dva stojíme na stejné straně.“ Sehnul se a zvedl konec ležícího drátu. „Přísahám, že při tom, co hodlám udělat, nedojde Skrytá země sebemenší újmy a že nařídím své armádě, aby zastavila boje. Chtěl bych pouze využít moc tohoto pramene a vyslovit kouzlo, jehož účinek pronikne i do toho nejzapadlejšího koutku Skryté země. Všichni ti, kteří jsou nečistí, zaniknou v bílé záři mého kouzla. Sesbírám jejich zkažené energie do tohoto kamene,“ ukázal prsty na vrcholek vlajkového stožáru, „a přeměním je, abych je mohl využít pro sebe. Potom budu mít tak velkou moc, že se budu moci sám postavit proti těm nejděsivějším bestiím, jaké kdy zlo stvořilo.“ Světelný ovál se obrátil k Tungdilovi. „Nebude to trvat dlouho a potom hned odtáhnu pryč, Tungdile. Zanechám tu obyvatelům Skryté země naprosto vyčištěný svět. Žádné bestie, žádní alfové, nic, co by v sobě neslo zárodek zla, Kamenu zkoušky neodolá. Nezdá se mi, že by moje nabídka byla pro tebe v něčem nevýhodná.“</p>
<p>Tungdil uznával, že návrh zní dobře, přesto však prostě nedokázal eoîlovi zcela důvěřovat. Kladl mu další dotazy, aby tu bytost mohl lépe odhadnout. „A co se stane s těmi magickými poli, když jejich pramen tak zatížíš? Nerozpadne se celý systém a nezpustoší velké části země? Cítili jsme otřesy, které nevěstily nic dobrého.“</p>
<p>„Kdo se ničeho neodváží, nic nezíská. Pramen mi daruje moc a díky té vaší kovářce jsme konečně našli způsob, jak z ní budu moci načerpat energii. Prozradila nám tajemství kovu, který vodí magii.“</p>
<p>„Ne. Ona tvému mučení odolala!“</p>
<p>„Ona mu <emphasis>neodolala. </emphasis>Předpokládám, že si nedokáže na všechno vzpomenout. Bolesti, které dokážu způsobit, jsou pro každého těžkou zkouškou jeho rozumu.“ Eoîl se podíval dolů. „Podívejte, alfové vrhli do bitvy nové oddíly. Přišli pod vedením Nesmrtelných, cítím temné síly, které ze sebe vyzařují. Mají strach, že se jejich životy chýlí ke konci. Brzy zjistí, že svá jména nosí neprávem.“ Otočil se opět k Tungdilovi. „Nuže, podskalane, dohodneme se, nebo budu muset nejdříve zničit tebe, tvé vojsko i tvé přátele?“</p>
<p>Rodario najednou věděl, co má ta bytost v úmyslu. Drát, který viděli, byl legovaný způsobem, jaký vytvořila Balyndis. Vedl dolů do bodu, kde magický pramen uvolňoval energii. <emphasis>Já ho nějak rozptýlím. </emphasis>„Myslím, že to nemůžeme rozhodnout sami, eoîle.“ Udělal několik krůčků stranou a spustil za svými zády lahvičku dolů tak, aby spadla na drát v místech, kde vycházel ze zdi. „Měli bychom se dotázat králů lidí, elfů a trpaslíků, protože, koneckonců, se jich celá ta věc týká stejně jako Tungdila. Pochopíte, že…“</p>
<p>Eoîl máchl jeho směrem rukou a hned poté něco herce nadzvedlo ze země a mrštilo s ním o zeď věže. Rodario tvrdě narazil a spadl zpátky na balustrádu, kde zůstal bezvládně ležet. „Nikdo mu neříkal, aby se do toho vměšoval. No tak, čekám na tvoji odpověď.“</p>
<p>„Ne. Nemohu ti to dovolit.“</p>
<p>„Odvaha a bláznovství k sobě vždycky mají velice blízko.“ Eoîl vyslovil magické zaklínadlo a napřáhl ruku k obloze, aby kouzlo vyvolal. Nic se však nestalo. Kyselina prožrala drát a přerušila spojení s pramenem.</p>
<p>„Možná že mě opravdu provází odvaha a bláznovství, ale já tě s nimi porazím!“ Tungdil se vyřítil vpřed a už v běhu se rozmáchl sekerou, aby jeho rána měla co největší prudkost.</p>
<p>Ale ve chvíli, kdy k eoîlovi běžel, ho zprava i zleva předběhly dvě postavy. Měly na sobě černé, dokonalé zbroje z tionia takového typu, jaký obvykle nosili alfové, jejich hlavy byly skryty pod pečlivě vypracovanými helmami a v ruce třímaly filigránské, přesto však smrtící meče, jejichž ostří nebylo širší než prst.</p>
<p>Zatímco se Tungdil nepřestával divit, kdo mu to nečekaně přišel na pomoc, vjel mu zezadu mezi nohy jakýsi tvrdý předmět. Zakopl, spadl a převalil se na záda, aby se mohl s nepřítelem utkat.</p>
<p>„Ty?“ díval se na maskovaný obličej Ondori.</p>
<p>Alfka sejmula masku a chladně se usmála. „Nech Nesmrtelné, aby vykonali práci, které bys ty sám nikdy nebyl schopen.“ Udeřila koncem bojové hole a zasáhla trpaslíkovu helmu. Tungdilovi duněla hlava jako zvon a skrz ten šum zaslechl její pochmurná slova. „Už kdysi jsem ti to řekla a říkám ti to znovu: Podívej se na mě. Tvoje smrt má jméno Ondori,“ pronesla. „Vezmu si tvůj život, podzemšťane.“ Z konce zbraně se se zasyčením vymrštila čepel a přitiskla se mu ke krku. „Ať si tvoje duše jde, kam chce.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Během jediného okamžiku ztratil boj proti eoîlovi pro Tungdila jakýkoliv význam. Ze všeho nejdřív bylo nutné přemoci Ondori.</p>
<p>Alfka bodla, chtěla mu čepel prohnat hrdlem, trpaslík se však převalil stranou, jak nejdále mohl. Na krku ucítil horké pálení. Řinula se mu po něm krev, cítil ji, nasládlou se špetkou kovu, který byl v trpasličí krvi cítit silněji než u jiných národů.</p>
<p>Když se zvedal jako neohrabaný jeskynní červ na nohy, Ondori ho nakopla. Prudkost rány ho vymrštila do výše, ale těch několik kroků, které musel udělat, aby zůstal na nohách, ho přivedlo do nebezpečné blízkosti nízkého zábradlí balustrády. Právě včas se stihl otočit, aby viděl, že alfka znovu útočí.</p>
<p>„Žádám si pomstu za smrt svých rodičů, podzemšťane.“ Hůl s čepelí na konci se vymrštila dopředu. Trpaslík odvrátil úder sekerou, ale hned nato musel strpět bolestný úder tupým koncem hole přímo do hledí helmy. Hlava mu poskočila dozadu, v zátylku mu luplo. Člověku by taková rána zlomila vaz, ne však otužilému, tvrdohlavému trpaslíkovi.</p>
<p>„Ty půjdeš za nimi, alfko.“ Švihl po ní sekerou a předpokládal, že alfka ránu odrazí prostředkem hole, což také učinila. „Taky jsem ti to už jednou řekl a já svoje sliby plním.“ Tungdil zahákl spodní hranu své zbraně o její hůl, strhl alfku k sobě a nečekaně sekl sekerou doprava.</p>
<p>Jeho plán vyšel. Ondori se tak soustředila na to, aby nepustila hůl, že nedokázala nechráněné prsty pravé ruky včas stáhnout. Ostří sekery jí hluboko zajelo do masa, alfka vykřikla a uskočila zpět. Na kamennou podlahu stékala tmavá krev.</p>
<p>„Vyrobím z tvých kostí celé sousoší, kterým uctím památku svých rodičů!“ Vztekle mrštila bojovou holí po Tungdilovi, čepel směřovala dopředu a zasáhla ho do pravé nohy. Tungdil couvl, narazil zády o zábradlí a jen s obrovskou námahou si vytáhl čepel z nohy. Hrot čepele prorazil kovový plát a zabořil se až do kosti. Aby nezačal křičet, sevřel zuby tak pevně, že zaskřípaly a málem se rozlomily.</p>
<p>Ondori vytrhla od opasku krátké zbraně, které se velice podobaly těm, jež používala Narmora, a skočila k němu, aby pokračovala v smrtonosné práci.</p>
<p>Mezi trpaslíkem a alfkou se rozpoutal tvrdý boj. Oba zasadili protivníkovi několik ran, nedokázali však toho druhého přemoci. Bojovali s takovou rychlostí a nepoddajností, že jim nezbyl čas ohlížet se na souboj mezi Nesmrtelnými a eoîlem. Sebemenší chyba by jednomu z nich přinesla smrt.</p>
<p>Tungdil kulhal stále silněji, noha ho odmítala poslouchat. Když na něho Ondori zaútočila oběma zbraněmi současně a její tlak příliš zesílil, noha se mu prostě podlomila a navedla trpaslíka přímo na alfčinu čepel.</p>
<p>Zbraň pronikla švem mezi přední a zadní částí brnění, prorazila kůži a zabořila se mu mezi žebra. Zesláblému trpaslíkovi se udělalo před očima černo, jako v mlze před sebou rozeznával tmavé obrysy své soupeřky, která znovu udeřila.</p>
<p><emphasis>Vraccasi, copak si už lidé ani elfové nezaslouží, abychom je dále ochraňovali? </emphasis>volal v myšlenkách svého boha. <emphasis>Neodvracej se od nás, věčný kováři, ale pomoz nám splnit úkol. </emphasis>Nastavil Ondori sekeru, alfka ji s divokým zasmáním odmrštila stranou.</p>
<p>„Jsi dobrý soupeř, ale ne nejlepší,“ vysmívala se mu. Kopancem do obličeje zlikvidovala poslední zbytky jeho odporu a čepel její zbraně projela pod kovovou helmou a přitiskla se Tungdilovi ke krku. „Zemři, Tungdile Zlatoruký.“ Obličej zkroucený v nenávistné grimase byl plný nedočkavosti, bylo na ní vidět, jak ji láká vnořit ostří čepele trpaslíkovi do kůže a masa co možná nejpomaleji. Pak by mu dopřála tak jedno, dvě nadechnutí, při nichž si odpočine, jen aby ho mohla znovu mučit a působit mu bolest, jakou sama cítila, když zemřeli její rodiče. Na to jí však nezbyl čas, proto nechá toho vraha zemřít rychle, v nezměrných bolestech, a popase se na jeho bitvě se smrtí.</p>
<p>„Sinthorase i tvou matku bych zabil vždycky znovu,“ procedil Tungdil s námahou, ústa mu po tom kopanci připadala němá a nateklá.</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ty </emphasis>už nikdy žádného alfa nezabiješ.“ Svaly na Ondořině rameni se napnuly, v mžiku přijde smrtelné bodnutí.</p>
<p>V tom se ozvala obrovská rána. Vzduchem se rozlétly části střechy věže, úlomky cihel a dřevěné trámy, rozdrcené na malé kousky. Dopadaly i na Tungdila a Ondori.</p>
<p>Než překonali hrůzu, rozzářila se nad druhou nejvyšší věží Poristy jasná žhavá hvězda.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tungdil, jenž se zády nadále opíral o balustrádu a měl vedle alfky dobrý výhled na vrchol věže, spatřil, jak nad věží vyšlehl svisle vzhůru do šedé zimní oblohy sloup světla a tam se svinul do koule o průměru deseti kroků. <emphasis>Ne! Ten </emphasis><emphasis>eoîl</emphasis><emphasis> to přece jen dokázal!</emphasis></p>
<p>Z klenutých sklepení paláce tepaly k obloze svazky energie a se zašuměním se vnořily do koule. Magický pramen pumpoval do nebes sílu, zatímco země pod Poristou a tím i věž se začaly otřásat.</p>
<p><emphasis>Já to tušil. Nemůže být dobré, že </emphasis><emphasis>eoîl</emphasis><emphasis> mění něco, co v této podobě stvořili sami bohové. </emphasis>Tungdil využil toho, že otřesy od něho odvrátily Ondořinu pozornost, a chytil ji za zápěstí, aby jí znemožnil proříznout mu hrdlo.</p>
<p>Ondori mu vrazila loktem do helmy a pak se snažila využít celou svou váhu, aby mu zabořila zbraň do těla. Oba se chvěli napětím, dolovali ze sebe poslední zbytky sil. Zdálo se, že alfka jich má přece jen víc.</p>
<p>Ostří ho škráblo do krku. Ondori vítězoslavně zasupěla. „Nikdo ti nepomůže zachránit si ten tvůj neužitečný život. Tak už konečně umři!“</p>
<p>Nová zářící hvězda nad střechami města nabobtnávala stále víc, lačně polykala syrovou magii, dokud paprsek nezačal prskat a nezhasl.</p>
<p>Potom zazněl jediný pronikavý tón a hvězda vybuchla. Zvuk exploze byl jasnější než řinčení kladiva na kovadlině, hlasitější než dunění hromu a pronikavější než křik malého dítěte. Hvězda zalila Poristu září a vykoupala ve světle všechny lidi, trpaslíky i alfy.</p>
<p>Ondořiny černé oči se začaly měnit, staly se z nich nesmírně jasné kotouče, zatímco rysy její tváře se zkřivily hrůzou. „Tione, úpěnlivě tě prosím…“ Z každého póru jejího těla se linula stříbřitá bílá záře.</p>
<p>Tungdil nedokázal odvrátit pohled od divadla, které se před ním odehrávalo a vyvrcholilo tím, že se z alfky vznesl oblak černého oparu a pomalu plachtil nahoru. Z alfky najednou začal vycházet nesmírný žár. Ondori otevřela ústa ke zvířecímu skřeku a rozpadla se na popel se vším, co měla na sobě nebo v rukou. Zimní vítr odvál její popel kamsi pryč.</p>
<p>V tu chvíli si Tungdil všiml Narmory. Stála vrávoravě na místě a pronikavě ječela, zatímco se i jí linula z hrudě záře. Vyrážely z ní bledé plameny, jako by všechny její vnitřnosti byly ze slámy. Zmlkla, dopadla na podlahu balustrády a stále hořela.</p>
<p>Trpaslík otřeseně odvrátil oči, jí se pozemskými silami nedalo nijak pomoci. Po Nesmrtelných a jejich zbrojích neobjevil žádné stopy. <emphasis>Že by </emphasis><emphasis>eoîl</emphasis><emphasis> hovořil pravdu? </emphasis>Chytil se zábradlí, zvedl se na nohy a opřel se o hrazení, aby viděl, co se v Poristě děje.</p>
<p>Z energií v nitru hvězdy se okamžitě po detonaci vytvořila zářící polokoule, která obklopila palác jako obrovský zvon, rovnoměrně se rozšiřovala na všechny strany a nabírala stále větší rychlost. Pronikla skrz všechno, co jí stálo v cestě, prošla domy a chrámy, překážkou pro ni nebyl ani kámen, dřevo nebo těla různých bytostí.</p>
<p>Boje v uličkách a u bran utichly. Všechny oči se zaměřily na valící se stěnu světla.</p>
<p>První alfové, které stěna dostihla a vnikla do jejich těl, se rozpustili stejně jako Ondori. K obloze stoupalo stále více černého kouře, který se shromažďoval kolem vlajkového stožáru, na němž eoîl vztyčil svůj kámen, zakotvený v krystalu. Cáry kouře elegantně kroužily jeden vedle druhého, vytvářely kupky slizu a nejrůznější spletence mlhy.</p>
<p>Alfové, kteří dosud stáli před branami města, se na místě obrátili a ve smrtelné hrůze prchali pryč, další pobídli ostruhami své upíry noci, jen aby unikli nelítostnému světlu.</p>
<p>Nic už je však nemohlo zachránit.</p>
<p>Tungdil viděl, že v té čistotě zanikli úplně všichni alfové a zlo, které v nich bylo skryté, se uvolnilo. Zářící zvon se mezitím neustále rozšiřoval, až se jeho vnější okraje změnily v matnou záři na obzoru. Ze všech stran se na Poristu valily mraky černého kouře a hromadily se mu nad hlavou.</p>
<p>Potom trpaslík ucítil otřesy, které proběhly celou věží. Země se znovu rozechvěla.</p>
<p>Trpaslík obrátil pozornost k balustrádě. Uviděl, že ohořelá Narmora leží na dlažbě, před její vypálený hrudník se odkutálel zelený drahokam. <emphasis>Tak tedy přece!</emphasis></p>
<p>„Magie by měla být zakázaná.“ Rodario se po nárazu do zdi a srážce s tvrdou podlahou opět vzpamatoval. Když se narovnal, objevil Narmořinu mrtvolu a zděsil se. „U Palandiell! On… on ji zabil!“</p>
<p>„Ne, zabilo ji zlo, které nesla v sobě.“</p>
<p>Eoîl stál vedle stěny věže, levá ruka pustila konec drátu, který vyčníval ze zdi. Záře, která tu bytost obklopovala, se rozplynula.</p>
<p>Najednou se před nimi objevila urostlá žena s dlouhými, světlými vlasy, jejíž obličej byl na člověka příliš úzký a příliš hezký. Štíhlé tělo bylo zahaleno v bílé, naprosto dokonalé róbě, v levé ruce držela meč, na němž lpěla tmavá krev Nesmrtelných. Málokdo by postřehl, že jí zpod vlasů odstávají špičky uší.</p>
<p>„Probudila jsem k životu Kámen zkoušky.“ Lehce se před Rodariem a Tungdilem uklonila. „Vy jste před ním obstáli a nemáte se ode mne čeho obávat.“ Její modré oči se zahleděly k černému oblaku. „To je esence zla, která se brzy přemění v dobro.“ Zasněně se usmála.</p>
<p>Rodario se vyškrábal na nohy, pohlédl na Tungdila a pokoušel se přijít na něco, co by měli proti své soupeřce dále podniknout. „Vy jste… elfka?“</p>
<p>„Já jsem <emphasis>eoîl</emphasis><emphasis>, </emphasis>neposkvrněná, čistá a významnější než méněcenná krev elfů,“ zněla její opovržlivá odpověď. „Nikdo z nich se mi nemůže rovnat, neboť já jsem byla obdařena dotekem Sitaliiny ruky.“</p>
<p>„Vrať pramenu zpátky jeho sílu,“ žádal po ní Tungdil, na něhož tím neudělala žádný dojem. Jeho bolesti ustoupily do pozadí, Vraccas mu dodal novou víru, protože nečekaně před sebou viděl hmatatelného protivníka: arogantní šikmouchou, která si o sobě myslela, že je něco víc než druzí a ve své aroganci chtěla přinést Skryté zemi nevýslovné utrpení. Taková nafoukanost byla v naprostém souladu s jejím původem. „Udělej to, než dojde k něčemu horšímu než jenom ke slabým otřesům.“</p>
<p>Elfka potřásla hlavou, světlé vlasy jí zavlály kolem hlavy jako hedvábná vlákna. „Pramen vyschl. Kámen zkoušky vypotřeboval jeho sílu.“ Její pravá ruka se zvedla a ukázala nahoru. K městu přilétaly ze všech stran cáry černé mlhy a měnily pošmourné zimní odpoledne na nejhlubší noc. „To je jeho dílo.“</p>
<p>Obři z Borwôlu na severovýchodě Urgonu, skřeti z Toboriboru z jihu Idoslânu, zbylí alfové z Dsôn Balsuru, ty nejodpornější bestie, které přebývaly v nejzapadlejších koutech Skryté země, ty všechny zničil Kámen zkoušky. Nezbylo z nich nic než zlo obsažené v jejich duších, které proudilo do Poristy.</p>
<p>První z těch hrozivých chuchvalců začínaly klesat dolů, dotýkaly se skleněné objímky kolem drahokamu. Objímka zasvítila a vsála chomáče do sebe. Diamant se rázem rozzářil jako hvězda, která právě vyšla na obloze. Přeměna začala.</p>
<p>Rodario se dobelhal k Tungdilovi, dokonce i herce opustila jeho rozjařenost. Narmořina smrt se ho velice dotkla, přestože o jejích činech dobře věděl. „Co budeme dělat?“</p>
<p>Trpaslík si na něco vzpomněl. „Pamatuješ si, co říkala Lirkim, když jsme ji zajali? O tom svém kouzlení?“ zašeptal herci, který právě zvedl Ondořinu bojovou hůl a předstíral, že se o ni musí opírat.</p>
<p>„Lirkim říkala, že energie, potřebná pro její kouzla, je prý spoutaná v jejích špercích.“</p>
<p>Tungdil pozoroval eoîla. Elfka měla na prstech dva prsteny a kolem útlého krku jakýsi amulet. „Tak si říkám, jestli je i teď schopná čarovat, nebo…“ jeho oči zamířily k vlajkovému stožáru, „…jestli bude mít moc kouzlit teprve ve chvíli, až se ten kámen zase nabije.“ Sundal si chránič nohy a provizorně si převázal ránu ve stehně. Chtěl tím vzbudit dojem, že se vzdali dalšího odporu a smířili se s novými skutečnostmi. „Počkáme, až kámen do sebe vstřebá všechno to zlo. Nechtěl bych, aby naší vinou zůstalo na svobodě.“ Pevně si kolem rány utáhl kus látky. „Až si ten kámen bude chtít vzít, zaútočíme na ni.“</p>
<p>Věží proběhlo nové zachvění, kameny pod tou tíhou jen úpěly.</p>
<p>„A pak?“ chtěl vědět Rodario.</p>
<p>„Uvidíme, jestli bude moct kouzlit.“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ne, potom. </emphasis>Vycházím z toho, že zvítězíme,“ herec se chabě ušklíbl.</p>
<p>„Hodíme ten kámen do otvoru, který vede k prameni, jestli nějaký takový existuje, a počkáme, co se stane.“ Jeho hnědé oči se odhodlaně dívaly před sebe. „Nenapadá mě žádné jiné řešení. Elfka se své moci určitě nevzdá dobrovolně a není možné, aby ona sama, jako jediné stvoření na světě, ovládala takovou sílu, jakou jí dá do ruky ten kámen. Kdo by ji dokázal zastavit, kdyby úplně ztratila rozum? Stejně ho už nemá úplně v pořádku.“</p>
<p>Rodariovy prsty se křečovitě sevřely kolem oštěpu. „Žádné prášečky, žádné lahvičky, žádný klam a žádný podvod.“ Ukázal na své prázdné kapsy. „Nakonec to dojde tak daleko, že se budu muset projevit jako opravdový válečník. Kdo by si to kdy pomyslel?“</p>
<p>„Vyvrženec a herec zachraňují Skrytou zemi. Vždyť jsi přece celý život toužil po nějaké slavné roli, Neuvěřitelný, nebo ne?“ pokoušel se ho Tungdil povzbudit.</p>
<p>„U Palandiell, co bych jenom dal za to, kdybych si tu roli mohl trochu líp nacvičit,“ povzdechl si Rodario. „A to mi textové pasáže jdou podstatně lépe než šermířské scény. Posledně jsem po hlavě sletěl z jeviště.“</p>
<p>Trpaslík mu poklepal po rameni. „Ty to zvládneš přímo mistrovsky.“ Zkoumavě pohlédl k obloze, kde se poslední chuchvalce zla chystaly vsáknout do objímky a z ní do kamene. „Budeme předstírat jako že jdeš dolů, abys přivedl pomoc. Až dám znamení, napadneme eoîla ze dvou stran. Jednomu z nás se podaří zasadit mu smrtelnou ránu.“ Podali si ruce.</p>
<p>Rodario přikývl. „Ty jsi na mě moc těžký,“ pronesl hlasitě. „Musím najít někoho, kdo tě snese dolů. S tím svým zraněním nemůžeš chodit.“ Mim přesvědčivě předstíral zoufalého přítele, a ještě přesvědčivěji sehrál raněného, který se sténáním a o holi kulhá ke dveřím, vedoucím ke schodišti dolů do přízemí.</p>
<p>Eoîl si ani herce, ani Tungdila nevšímal. Se zasněným výrazem v obličeji a v očích, které byly tak krásné, až se trpaslík před nimi cítil celý nesvůj, se díval na kámen, který zářil stále pronikavěji.</p>
<p>Obloha se jasnila, šedá oblaka sněhu se vracela a vysypávala bílý náklad na střechy domů. Tmavé chuchvalce nad Poristou zmizely, zlo se pomocí krystalové objímky a run přeměnilo na magickou energii, polapenou v diamantu.</p>
<p>„Už je všechno hotovo.“ Elfka kráčela k vlajkovému stožáru. „Slíbila jsem ti, že opustím Skrytou zemi, a to také učiním. Zanechám vám ji zbavenou veškerého zla.“</p>
<p>Tungdil dal Rodariovi znamení a pohnul se, aby elfce přehradil cestu.</p>
<p>„Dej prsty pryč od toho kamene,“ řekl varovně. „Ta moc je na tebe příliš velká.“</p>
<p>Elfka se na něj udiveně podívala, jeho odpor ji překvapil. „Takže ty se přece jen chceš stát mým nepřítelem a zemřít, podskalane?“ Pozvedla levou paži. „Ráda ti to přání splním…“</p>
<p>Vzduchem zasvištěl podlouhlý předmět, zasáhl ji do pravého boku a odmrštil ke hrazení. Rodario hodil Ondořinou holí s čepelí vepředu a ke svému vlastnímu údivu eoîla zasáhl.</p>
<p>„Ha!“ zajásal, vytáhl krátký meč a přiblížil se k ní. „Kdepak, božská. Poznali jsme tvou slabost! Když nemáš u sebe ten kámen, elfko, nemáš žádnou sílu. Všechna energie je v něm.“</p>
<p>Tungdil se dostal k vlajkovému stožáru a lehkou ranou přesekl lanko vedoucí k diamantu. Objímka i diamant mu spadly do ruky. Rychle utrhl zbytek provazu, přidržujícího drahokam u háčku, a zasunul si kámen za opasek. „Ty ho nedostaneš.“ Kulhal dále, rovnou k ní. „A taky se nedočkáš milosti za to, co jsi se svými avatary napáchala na lidech ve Skryté zemi.“</p>
<p>Z koutku úst se jí řinula krev, která potřísnila čistou, bílou róbu. Elfka si vytrhla oštěp z boku a zvedla se na nohy. Pod místem, kde se do ní hůl vnořila, se šířila jasně rudá skvrna. Žena na trpaslíka nečekaně a prudce zaútočila mečem a Tungdil její neuvěřitelně rychlý úder odvrátil jen s největší námahou. Ostří sekery a čepel meče do sebe s řinčením narazily.</p>
<p>Její útlé, půvabné tělo klamalo. Prudkost úderu v ničem nezaostávala za prudkostí rány statného trpaslíka, Tungdilova zraněná noha zase nevydržela.</p>
<p>Naštěstí k nim přispěchal Rodario a sekl po eoîlovi mečem. Elfka se vyhnula neohrabanému útoku hbitým úkrokem. „Jste rychlá, jen co je pravda, ale to vám…“</p>
<p>Elfka se po něm ani neohlédla, jen bleskurychle bodla jeho směrem svou zbraní a vrazila herci ocel přímo do břicha. Rodario se zkroutil a pronikavě zaječel, když otočila mečem v ráně, než ho vytáhla ven.</p>
<p>Tungdil se však mezitím rozmáchl k dalšímu úderu.</p>
<p>Sekera s tupým zabzučením mířila do místa, kde už byla jeho soupeřka zraněná. Elfka okamžitě pozvedla meč k obraně.</p>
<p>Úzká čepel praskla pod silou trpaslíkova úderu, nedokázala útok odvrátit. Tungdilova sekera se hned nato celou šíří svého ostří zabořila do eoîlova těla.</p>
<p>Trpaslík vložil do rány tolik síly, že jeho úder odmrštil elfku stranou, až narazila na nízkou balustrádu. Ztratila rovnováhu a přepadla přes ni dolů.</p>
<p>Tungdil pustil topůrko zbraně, nechtěl jí poskytnout možnost, aby se něčeho chytila. Podíval se přes okraj zábradlí a viděl, jak se řítí dolů.</p>
<p>Dvakrát se otřela o pískově zbarvenou zeď věže, kolem se rozstříkly spršky krve, jak jí nárazy odíraly maso až na kost. Nakonec se roztříštila na úpatí, její droboučké tělo se tím nárazem rozpadlo na kousky.</p>
<p><emphasis>Bohové nestáli na tvé straně, </emphasis>pomyslel si trpaslík při pohledu na zničené tělo s úlevou. Dotkl se spony, za níž byl ukryt diamant.</p>
<p>„Já věděl, proč si dělám starosti,“ zaslechl, jak za ním naříká Rodario, který si držel ruce před břichem a snažil se zastavit krvácení. „Ale kdybych tady spadl z jeviště, bylo by to mnohem horší.“</p>
<p>Tungdil k němu přikulhal, stačil mu jediný pohled. „Máš zraněný levý bok. Zásah mečem je dost nízko a nemohl zasáhnout žádný ze životně důležitých orgánů,“ dodával mu odvahu. „Já teď půjdu a…“ Zaslechl kroky a řinčení brnění, které se blížily po schodech nahoru. „Ještě není po všem.“ Trpaslík si stoupl před zraněného, aby ho chránil, v nouzi vytáhl dýku, aby se měl s eoîlovými muži jak utkat.</p>
<p>Z rámu dveří vyskočila malá ozbrojená postava a máchala kolem sebe vraním zobákem.</p>
<p>Když viděla, že už tam není nic, s čím by mohla bojovat, opřela zbraň o zem, se zaskřípěním si vysunula hledí nahoru a ukázala vrásčitý, vousatý obličej.</p>
<p>Vyčítavě se podívala nejdříve na Tungdila, pak na dýku. „Copak, učenej? Tos už zase někam zahodil sekeru?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trpaslíci se nezdržovali dlouhým vysvětlováním.</p>
<p>Tungdil a Boïndil sešli po schodech dolů, kolem průrvy, kterou na úpatí věže způsobila bytost zvaná eoîl, a pronikli hlouběji do klenutých sklepení paláce. Pruďas Tungdila vedl, protože přesně věděl, kde se nachází zdroj pramene.</p>
<p>„Myslím si, že pramen můj pád ztlumil,“ vyprávěl mu cestou. „Padal jsem pěkně dlouho a měl jsem dost času pomodlit se k Vraccasovi, když se můj pád najednou zpomalil a železo, co jsem měl na těle, se začalo stále víc rozehřívat. Pak jsem se jenom vznášel a dopadl jsem na zem jako pírko.“ Ukázal dolů do černoty. „Tam dole, tam musí být ten pramen. Málem jsem do něho spadnul.“</p>
<p>„Nejspíš tě zachránilo brnění,“ domníval se Tungdil. „Balyndis bude pyšná, až uslyší, za co jí Skrytá země a my všichni musíme děkovat.“</p>
<p>Země jim duněla pod nohama. Tentokrát trvaly otřesy hodně dlouho, shora na ně pršel kamenný prach a Tungdilovi se zdálo, že ve zdi zahlédl trhlinu. Otřesy se postupně měnily v neustávající chvění.</p>
<p>„Je ten pramen hluboko?“ vyptával se s pevně sevřenými ústy. Bolesti v poraněném stehně se už skoro nedaly vydržet, ale vzal si příklad z Boïndila, který na tom s probodnutým ramenem nebyl o nic lépe.</p>
<p>„No, pár schodů na nás ještě čeká. Trvalo mi pořádnou dobu, než jsem se zase dostal k vám nahoru,“ odpověděl Pruďas. „Vždyť jsem říkal, že je ta věž mizerně postavená.“ Při tom měl na mysli výtahy, které se uváděly do chodu kladkostroji, tak jak si je zkonstruovali v Rudých horách První. S jejich pomocí by bylo možné překonat výškové rozdíly během několika málo okamžiků. „Magusové nahoru určitě lítali,“ bručel si pro sebe a podpíral přítele.</p>
<p>Dospěli až na podlahu sklepení, vyloženou koberci. Přímo uprostřed se vyjímalo místo, na kterém zářily na kameni mystické runy. Tungdil počítal, že uvidí otvor, prohlubeninu nebo nějaké hrazení, jak by se dalo u pramene čekat. Podle všeho to u magie chodilo jinak než u vody.</p>
<p>Pruďas si skepticky prohlížel holé místo, na zkoušku nad ně natáhl ruku, ale nic se nestalo. „Pramen už nic nedělá.“</p>
<p>Trpaslík vylovil krystalovou objímku s diamantem. „Doufejme, že to všechno ještě budeme moct zvrátit.“ Opatrně ji položil na hladký kámen mezi symboly a runami, potom napjatě čekal.</p>
<p>Otřesy neustávaly, dokonce ještě zesílily. Ucítili, jak se základy obrovské věže všude kolem nich drolí, kameny vypadávaly z klenby sklepení a rachotily o zem.</p>
<p>„Už to dlouho nevydrží.“ Boïndil přejel prsty po stěně. „Jestli se ta věž zbortí, strhne s sebou všechny ostatní věže i tu síň s kopulí ve stropě. Musíme vypadnout pryč, učenej.“</p>
<p>Tungdil upřeně zíral na runy na prameni, nechtěly se ani rozzářit, ani začít blikat. Rovněž objímka kolem diamantu se chovala naprosto nenápadně. <emphasis>Možná se ten krystal musí rozbít.</emphasis></p>
<p>„Podej mi vraní zobák,“ požádal dvojče. Tupou stranou zbraně si odměřil, jak se musí rozmáchnout, a vší silou udeřil do objímky, která rozpraskala na stovky drobných úlomků. Diamant vypadal zcela neporušeně, nic se v něm nepohnulo. „Ksakru!“ zaryčel Tungdil. „Prokletej prameni, probuď se k životu!“ Udeřil do něj podruhé. „Probuď se, slyšíš mě?!“</p>
<p>Po třetí ráně se trpaslík vzdal. Potřebovali něco, díky čemu by pramen oživil svou sílu. Co by to něco ale mělo být, na to prostě nedokázal přijít.</p>
<p>Otřesy nabíraly na síle.</p>
<p>Pruďas ho popadl za rameno. „Ven,“ nařídil. „Ta věž se brzo zbortí.“</p>
<p>Tungdil uchopil diamant. Společně vyšli ze sklepení a běželi liduprázdným palácem tak rychle, jak jim jejich zranění a slabost dovolily.</p>
<p>Minuli prapodivné stvoření, které leželo mrtvé na mramorové dlažbě, obklopené padlými Třetími, proběhli kolem mrtvých vojáků, kteří předtím sloužili avatarům, jenom po alfech chyběla jakákoliv stopa.</p>
<p>Docházel jim dech, ale dále spěchali po širokém schodišti paláce dolů na nádvoří, kde narazili na Rodaria, kterého několik trpaslíků odnášelo na nosítkách do bezpečí.</p>
<p>Brána se dala bez námahy otevřít, bez magického pramene ztratily ochranné runy účinek. I kostry těch, kteří v minulosti chtěli přelézt zeď a uvízli přitom v neviditelných silách a zemřeli žízní, spadly na zem. Z Poristy vymizela veškerá magie.</p>
<p>Nová vlna vzteklých otřesů zasadila druhé nejvyšší věži smrtelnou ránu.</p>
<p>Otočili se, aby na vlastní oči viděli zánik kdysi tak přepychového paláce. Celá stavba se kolébala jako obilný klas ve větru a nahnula se tak šikmo, že zdi nevydržely a horní třetina věže se utrhla.</p>
<p>Její vrchol s balustrádou udeřil do nejvyšší věže komplexu a strhl ji s sebou, trosky dopadaly na samotný palác a rozbily velkou střešní kopuli. Pískově zbarvené věže se jedna za druhou řítily k zemi.</p>
<p>Mraky prachu, které se při tom zvedly, trpaslíkům zcela zakryly výhled a valily se na nějako světle hnědá stěna. Úlomky kamenů nyní dolétaly až k nim a hluk, se kterým se kameny tříštily na kusy, nebral konce.</p>
<p>Ukryli se za zdí, která palác obklopovala, a vyčkávali, až bude po všem. Snesl se na ně oblak prachu, kalnější než nejhustší mlha, a zalepil jim oči a nosy. Kdo si včas nedal před obličej šátek, začal hlasitě kašlat a kýchat.</p>
<p>Konečně se země pod nimi uklidnila, otřesy dozněly.</p>
<p>Tungdil si setřel špínu z očí a nabral do dlaně hrst sněhu, aby si smyl z obličeje prach. <emphasis>Taková zkáza.</emphasis></p>
<p>Celý areál paláce se změnil na jedno jediné zbořeniště, jeho dřívější krásu nic nepřipomínalo. Rozdrtily ho tuny kamene, které pod sebou pohřbily a zničily vědomosti dlouhých tisíců slunečních cyklů. Vypadalo to, jako by se umírající pramen rozhodl, že bez magusů a mag nesmí existovat žádné vědomosti o magii ani palác. Porista a celá Skrytá země zůstaly bez lidí znalých čar a kouzel.</p>
<p>Tungdil zamyšleně sevřel v dlani diamant, který měl v kapse. <emphasis>Co teď mám s tebou udělat?</emphasis></p>
<p>Blížily se k nim četné kroky, trpaslíci zaslechli důvěrně známé řinčení kroužkových košil a z posledních chuchvalců prachu se vynořila Xamtys se svými válečníky, bok po boku vedle ní se blížil Gemmil a jeho bojovníci. Vedle královny Tungdil zahlédl rozzářený obličej Balyndis.</p>
<p>„Vraccas buď veleben, vy žijete!“ zvolala šťastně. Kovářka přečkala bitvu jen s menšími poraněními, na trny její válečné koule se přilepila krev nepřátel. „Když jsme viděli, jak padají ty věže, obávali jsme se nejhoršího.“</p>
<p>„Možná se to nejhorší i stalo, jenomže my jsme na špatném místě a nevidíme to,“ opáčil Tungdil zamračeně. Přesto měl i při vší té zkáze kolem sebe radost z toho, že kovářku opět vidí.</p>
<p>Balyndis k němu přistoupila a opatrně ho přitiskla k sobě. „Celé vojsko těch avatarů jsme porazili.“</p>
<p>„A my jsme porazili avatary,“ připojil Rodario mezi záchvaty kašle. „Tungdil a já. Velkolepé divadlo. Představte si, že ten eoîl byla…“</p>
<p>„…jen mlhavá bytost. Eoîl byla jakási mlhavá bytost, podobná démonovi, který udělal z Nudina zrádce,“ opakoval Tungdil rozhodným tónem, aby dal mimovi jasně najevo, že o elfce nesmí nic prozradit. Obával se, že by již tak špatné vztahy mezi jeho národem a elfy dostaly díky této novince další trhlinu a elfové by si pokazili pověst i u lidí. Spoustě z nich stačilo, když jediný zástupce nějaké rasy nebo národa provedl něco hrozného, a hned za to chtěli potrestat všechny ostatní.</p>
<p>Xamtys si velice dobře všimla, že Rodario chtěl říct něco jiného. „A jak jste ho dokázali bez Ohnivé čepele porazit?“</p>
<p>„Dopustil se té chyby, že na sebe vzal lidskou podobu a tím se stal zranitelným,“ opět se hbitě zamíchal do hovoru herec, který vytušil důvod, skrývající se za Tungdilovou lží. „Příšerný boj, ale nakonec jsem ho rozptýlil bodnutím meče a náš staronový hrdina Tungdil Zlatoruký mu zasadil úder, který ho definitivně zničil.“</p>
<p>Prach prořídl, znovu začal padat sníh, který tlačil špínu k zemi. Sníh pročistil vzduch a umožnil jim volně dýchat.</p>
<p>Xamtys si změřila Tungdila zamyšleným pohledem, nic však neřekla. Nebyl důvod zpochybňovat jeho slova před očima a ušima hrdých trpaslíků. „Navrhuji, aby se část z nás vrátila do tábora a postarala se o raněné,“ pronesla místo toho a ukázala prstem na Boïndila, Tungdila a Rodaria. „Zbytek pohřbí naše mrtvé.“</p>
<p>Balyndis Tungdila podepřela a trpaslík udělal první krok, když v tom jeho noha zavadila o něco malého, tvrdého.</p>
<p>Aniž by přesně věděl, proč to dělá, sehnul se, hrábl do sněhu a začal ten předmět hledat. Rozrýval závěj sněhu, až se mu mezi prsty ocitl jakýsi na prst dlouhý úlomek. Byl zelený, na některých místech trochu zčernalý, a přilepila se k němu zaschlá krev.</p>
<p><emphasis>Malachit, který v sobě nosila Narmora! </emphasis>Rychle úlomek schoval a nikomu neřekl, co našel. „To nic,“ prohodil ke kovářce. „Zdálo se mi, že jsem na něco šlápl.“</p>
<p>Ve městě se mezitím rozkřiklo, že bitva už byla dobojována.</p>
<p>Jak kráčeli uličkami Poristy, viděli za okny domů tváře obyvatel města, v nichž se zračila úleva. Brzy se otevíraly dveře domů a lidé vycházeli s rozradostnělým výrazem v obličeji ven. Zatleskali trpaslíkům, provolávali jim slávu a přinášeli jídlo a něco horkého k pití, takže se jejich návrat do tábora proměnil v neplánovaný triumfální průvod vítězů nad avatary.</p>
<p>Trpaslíci od lidí dary s díky přijímali. Přestože neměli v povaze projevovat před cizími nepřiměřenou radost, usadil se jim na vousatých, vyčerpaných obličejích spokojený úsměv.</p>
<p>S mnohem menší zdrženlivostí se předváděl Rodario, který lidem z nosítek majestátně kynul a velice si dával záležet na tom, aby ho všichni viděli.</p>
<p>„Lidičky, drazí, zanedlouho budete moci spatřit na jevišti, jak eoîl přišel o život v boji se statečným trpaslíkem a se mnou, Neuvěřitelným Rodariem,“ vykřikoval nahlas. „Ať žijí trpaslíci a ať žijí lidé z Poristy!“ Jeho slova byla odměněna novými výbuchy nadšení. „Lepší reklamu pro sebe a pro Curiosum jsem si ani nemohl přát,“ pošeptal herec Pruďasovi, který jen kroutil hlavou.</p>
<p>Tungdil při návratu do tábora přemýšlel, co má říct Xamtys a ostatním králům. <emphasis>Jestli bude podle mého, zůstane </emphasis><emphasis>eoîl</emphasis><emphasis> navždy démonem. Pravdu, která by napáchala více škod než tahle lež, zná jenom Rodario a já. </emphasis>To, že on sám nyní vlastní neblahý malachit, hodlal ostatním v každém případě zamlčet, naproti tomu o tom diamantu jim řekne. Bylo nutné najít nějaké řešení, jak ten mocný kámen chránit před nebezpečím, že se dostane do ruky někomu, kdo by toho nebyl hoden.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na širokém poli před Poristou spatřili trpaslíci následky otřesů.</p>
<p>Zasněžená pole protínaly široké, tmavé trhliny, země se na mnoha místech rozevřela a spolkla vše, co na ní leželo. Tohoto naštěstí zůstal tábor trpaslíků ušetřen, jedna prasklina se klikatila přímo mezi stany, jako kdyby nechtěla žádný z nich strhnout do hlubin.</p>
<p>„Neutrpěli jsme žádné velké ztráty,“ vyprávěla Balyndis, když si Tungdil na pokyn léčitele lehl na lehátko a nechal si ošetřit rány. Kovářka si dávala záležet na tom, aby odpoutala jeho pozornost od bolestí, které zanedlouho přijdou. „Alfové udělali velký kus práce za nás. Ale na severní straně, tam, kde útočili Třetí, došlo k masakru. Bojovníci avatarů tam počítali s hlavním úderem, a i když jsou Třetí výborní válečníci, nepřežili jejich útoky. Zbyla jich jen hrstka.“</p>
<p>Léčitel sundal obvaz a rozevřel okraje rány, aby se podíval, jak řez vypadá.</p>
<p>„Salfalur?“ zabručel Tungdil a potlačil bolestný výkřik.</p>
<p>Balyndis potřásla hlavou. „On a Lorimbas padli při ústupu, tak nám aspoň říkali ti, co přežili. Budeme hledat jejich mrtvoly.“</p>
<p>Tungdil s úlevou a zároveň i s kapkou zklamání vydechl. Tím sice byla pomstěna vražda jeho skutečných rodičů, bohužel však ne jeho rukou. Ani za smrt Myr nezaplatil Salfalur tak, jak by si zasloužil. „Ale je mrtvý. Doufám, že duše těch tří teď slaví ve Věčné kovárně Salfalurův konec.“</p>
<p>Balyndis ho políbila na čelo. „To určitě oslavují.“ Na okamžik mezi nimi opět zavládl pocit důvěrnosti. To, co je navzájem spojovalo a bude navěky spojovat, byla láska.</p>
<p>Někdo odhrnul kůži u vchodu do léčitelova stanu stranou. Dovnitř se vřítil Furgas a rozhlížel se kolem sebe, pak objevil Tungdila a spěchal k němu. Měl zarudlé oči, jako kdyby plakal.</p>
<p>„Tungdile! Jsem rád, že tě vidím živého.“ Podali si ruce. „Řekli mi, že bys mi možná mohl povyprávět, co se stalo s Narmorou,“ pronesl chraptivým hlasem. „Nikde ve městě jsem ji nemohl najít, při útoku odešla od brány a…“ Z koutku oka mu vyhrkla slza, stekla po tváři, spodní ret se mu začal chvět. „Co s ní je?“ zašeptal přidušeně. „Musím po své dceři pohřbít ještě i svou ženu?“</p>
<p>Trpaslíkovi přejel po zádech ledový mráz. <emphasis>Ten Kámen zkoušky! Neměl slitování ani s maličkou Dorsou. </emphasis>Zmocnil se ho příšerný vztek na eoîla. Ačkoliv Dorsa v sobě měla kapku alfské krve, tak to milé stvořeníčko přece zatím nemohlo udělat nic špatného.</p>
<p>„Narmora zemřela, když se postavila na odpor eoîlovi.“ Chtěl, aby si Furgas uchoval svou ženu v paměti jako hrdinku. „Udělala všechno možné, aby dceru zachránila před Kamenem zkoušky, ale eoîlově moci se nedokázala vyrovnat. I my jsme se o to marně snažili.“</p>
<p>Furgas vyrazil zoufalý výkřik a skryl obličej v dlaních. Stanem se hlasitě rozlehl jeho pláč, který se Tungdilovi zařezával do duše. Oči mu zvlhly, ani Balyndis nedokázala potlačit soucit a muže, který za vítězství nad avatary zaplatil asi nejvyšší cenu ze všech, uchopila za ruku.</p>
<p>„Proč?“ tázal se přidušeně. „Proč jsme to všechno podnikli, Tungdile?“ Sundal si ruce z obličeje a rozhněvaně se na trpaslíka zahleděl. „Bojovali jsme, protože jsme si mysleli, že by Skrytá země pod jejich mocí zanikla.“ Vyskočil a ukázal k východu ze stanu. „Ale ono se nic hrozného nestalo! Tolik mrtvých kvůli ničemu, pro nic za nic! Setřásli nám z krku zlo a my jsme se jim postavili do cesty místo toho, abychom se s nimi spojili. Tomu všemu jsme se mohli vyhnout!“ Sklesl na židli. „A Narmora a Dorsa by ještě žily,“ zašeptal.</p>
<p>„Furgasi, tvůj nevýslovný smutek a ztráta ti zaslepují rozum,“ snažil se Tungdil muže uklidnit. „Ony by ten Kámen zkoušky…“</p>
<p>„Ne! Měli jsme jim ukázat cestu do Toboriboru, do Borwôlu a ke všem těm ostatním bestiím, které se potulovaly po cestách a které nám nebyly až tak nebezpečné. Avataři by je svým vojskem smetli a nemuseli by použít to prokleté kouzlo, které mi uloupilo ženu a dítě,“ skočil mu rozčíleně do řeči. „Ale my jsme na ně zaútočili.“ Povstal a loupl po trpaslíkovi pohledem plným nenávisti. „Zaútočili jsme na ně kvůli vám. Věřil jsem radám tvého národa, stejně jako mnoho dalších lidí ve Skryté zemi. Tentokrát se nám dostalo špatné rady. Palandiell ať mne od této chvíle chrání před tebou a takovými, jako jsi ty.“</p>
<p>Furgas se prudce otočil a nevšímal si, co za ním Tungdil volá. Plný hněvu vyšel z léčitelova stanu.</p>
<p>„Nech ho být,“ doporučila trpaslíkovi Balyndis. „Ztratil příliš mnoho, než aby hned teď přišel k rozumu. Dopřej mu čas.“</p>
<p>Léčitel zakašlal, aby na sebe upozornil. „Úlomek toho oštěpu, co tě zasáhl, ti uvízl v kosti. Musím ho odstranit,“ řekl a podal mu malý kousek železné tyče, omotaný kůží. Tungdil ho nejdříve chtěl odmítnout. „Vem si to. Bude to bolet.“</p>
<p>Zasunul si ho mezi zuby. Když léčitelovi pomocníci rozevřeli zahnutými háky okraje rány, aby se lépe dostali až ke kosti, Balyndis ho držela za ruku. Když se kolem onoho kousku železa sevřely čelisti kleští a léčitel ho začal tahat ven, opustily ho smysly. Ani se nestačil pořádně zakousnout.</p>
<p><strong>Skrytá země, Gauragar,</strong></p>
<p><strong>v hlavním městě bývalé</strong></p>
<p><strong>kouzelné říše Lios Nudin, Porista,</strong></p>
<p><strong>6235./6236. sluneční cyklus, zima</strong></p>
<p>O</p>
<p>byvatelé Poristy zjistili, že příkopy, které do země vyryly otřesy, přece jen jsou k něčemu dobré. Tímto způsobem si ušetřili práci s prokopáváním zmrzlé půdy, aby mohli pohřbít obrovské množství mrtvol.</p>
<p>Mrtví vojáci avatarů byli bez jakýchkoliv cavyků naházeni do trhlin v zemi, na zakrytí masových hrobů použili obyvatelé města sutiny pocházející ze zbořeného paláce.</p>
<p>Ve vlastních hrobech, ležících daleko od těch lidských, nalezli místo posledního odpočinku padlí trpaslíci. Bok po boku zde leželi První, Svobodní i Třetí, spojeni v boji a nyní i ve smrti. Poprvé zavládl mezi kmeny mír a Tungdil si byl jistý, že ve Věčné kovárně je dost místa pro všechny trpaslíky, kteří si před Vraccasem nezatížili duši nějakou vinou.</p>
<p>Boëndal Páka z klanu Vrhačů seker z kmene Druhých se do své vlasti, do Modrých hor, vrátil jako hrdina – ovšem jinak, než mu to Tungdil a všichni ostatní trpaslíci přáli. Boëndal nepřežil těžké popáleniny, i když léčitelé použili všechno možné, aby plamen výhně jeho života zachovali.</p>
<p>Ponechali mu jeho drahocennou zbroj, aby zdůraznili, jak velkým válečníkem byl, naložili ho na štít a v čestném průvodu s ním prošli celým táborem a ulicemi i uličkami Poristy. Potom Pruďas s oddílem Prvních vyrazil s jeho mrtvolou na jih.</p>
<p>„Do tyhle hlíny ho nezahrabu,“ stál si na svém zlomený, skleslý Boïndil. Ztráta bratra ho těžce zasáhla, s ním zemřela i část jeho samotného. „On si přál, aby byl pohřbenej u Vysoký brány, aby mohl strážit Skrytou zem, aby do ní neproniklo nic zlýho.“</p>
<p>Tungdil před mrtvým přítelem dojatě sklonil hlavu, s nesmírným zármutkem pohladil jeho chladné, spálené prsty a nestyděl se za slzy. <emphasis>Promiň mi, že tě nedoprovodím. Ještě musím vyřídit pár naléhavých věcí, ale potom</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>určitě navštívím tvůj hrob a přijdu za tebou s dobrými zprávami. </emphasis>Objal Boïndila. Společně oplakávali bratra a společníka, s nímž toho tolik zažili.</p>
<p>„Kdo mě teď zadrží, až mě příště přemůže vztek?“ vzlykalo osiřelé dvojče. Slané slzy se mu perlily nad černým vousem, zmrzly a změnily se na jedinou, průzračnou perlu.</p>
<p>„Brzy ti budu stát po boku,“ odpověděl Tungdil přiškrceně. „Vyprázdníme spolu ještě nejeden džbán na Boëndalovu počest, budeme na něho vzpomínat a mít ho před očima, jak slaví spolu se Sandou a všemi těmi, kteří padli v boji proti zlu. Vraccas určitě zajistil, aby jeho duše byla přivítána s patřičnou úctou.“</p>
<p>Pevně se objali, pak dal Pruďas znamení k odchodu. Tungdil se v hlubokém zamyšlení vrátil do svého stanu, kde na něho čekal smutný Rodario.</p>
<p>„Je pryč,“ povzdechl si.</p>
<p>„Já vím, právě jsem se s ním rozloučil,“ odpověděl trpaslík, ale herec jen mávl rukou.</p>
<p>„Ne, nemyslím Pruďase. Furgas. Můj magistr technicus je fuč a neřekl ani mně, ani nikomu jinému jediné slovo.“ Bezmocně pokrčil rameny. „Co teď budu dělat?“</p>
<p>Tungdil si nalil čaj a jeden pohár podal i svému návštěvníkovi. „Máš strach o Curiosum?“</p>
<p>„Na Curiosum zapomeň, Tungdile,“ bránil se herec dotčeně. „Dělám si starosti kvůli svému příteli Furgasovi. Samozřejmě, taky mám trochu obavy o ty technické krámy a parádičky, ale neklidný jsem jenom kvůli němu.“ Usrkl hlt čaje. „Všechno to, co ho potkalo, je příšerné. Nejdříve strnule leží po otravě jedem, kterým ho obšťastnily Andôkainy intriky, pak se dozví, že ztratil syna, a o necelou půlku slunečního cyklu později musí během jediného oběhu pohřbít své spálené dítě a oplakat manželku, jejíž pozůstatky jsme nikde v sutinách ani nenašli.“ Znovu si povzdechl, tentokrát byl jeho povzdech ještě hlubší. „Copak se to dá vydržet bez pomyšlení na vlastní smrt? Co když si něco udělá?“</p>
<p>„Tomu nevěřím.“ Tungdil se snažil, aby jeho hlas zněl přesvědčivě. „Kdyby si chtěl vzít život, udělal by to v Poristě, kde leží pod zemí všechno, co pro něho mělo nějaký význam. On se určitě vydal někam na cesty, aby se s tím nějak vyrovnal.“</p>
<p>Rodario o jeho vysvětlení přemýšlel a pevně se ho chytil. „Tvoje verze se mi líbí mnohem víc než moje. Přidám se k tobě, hrdino z Poristy.“</p>
<p>„Mám ti něco říct, Rodario? Být hrdinou, toho už mám plné zuby,“ přiznal se mu trpaslík unaveně. „Když jsem Furgase naposledy viděl, řekl mi v hněvu věci, které mě přinutily přemýšlet.“ Opakoval přítelova slova, pak si dal doušek čaje. „A já si myslím, že měl pravdu,“ dodal tiše.</p>
<p>„Myslíš?“ Herec se zadíval na páru, stoupající k vrcholku stanu. „Měli jsme nechat avatary, ať si dělají, co chtějí? On nejspíš zapomněl, že jejich krátké tažení do Dsôn Balsuru přineslo zánik pěti městům. Už jen tam zemřelo čtyřicet tisíc lidí, jak nám říkali. Kolik lidí by ještě přišlo o život, kdyby se avataři vydali až do Berwôlu a Toboriboru? A co by se stalo, kdyby ti falešní avataři dosáhli cíle, o který jim šlo nejvíc? Lirkim řekla, že jeden každý z nich by byl větší než císař, a můžeš si spočítat na prstech, jak by asi vypadaly dny ve Skryté zemi, kdyby nám vládl kdokoli z nich.“ Napil se čaje. „Ne, Tungdile. Udělali jsme tu jedinou správnou věc. Před plány šílených magusů a mag jsme zachránili nejen Skrytou zemi, ale i lidi v Zemi za horami. A to vůbec nemluvím o eoîlovi.“ Rodario na Tungdila s úsměvem kývl. „I když si svého přítele nesmírně vážím, nebyly jeho výčitky oprávněné. Trpaslíci – a především ty – si získali zásluhy, které se nedají vyvážit žádným zlatem tohoto světa.“</p>
<p>Od vchodu zazněl tichý potlesk. Shromáždění králové trpaslíků – Balendilín, Glaïmbar, Gemmil, Xamtys a Gandogar – zatleskali a princ Mallen se k nim přidal, aby vyjádřili Tungdilovi uznání.</p>
<p>„Vskutku, poprvé slyším nějakého herce říkat pravdu,“ pronesl světlovlasý Ido bez známky výsměchu v hlase. „Lidé ve všech královstvích se musí dovědět, co udělaly děti kováře a jaké oběti přinesly.“</p>
<p>Tungdil se podíval do tváří královny a pěti králů, kteří dorazili se svými armádami. Z toho, že je vidí, nepociťoval žádnou opravdovou radost. „Svobodní a Třetí se obětovali, i První stáli při nás a pomáhali, když došlo k boji proti nesmírně mocným nepřátelům,“ opravil je v jejich chvále. „Ti ostatní následovali váhavého velkokrále, který zavřel oči před vším, co jsem mu říkal.“</p>
<p>Gandogar sklopil hlavu. „Máš pravdu, když mne káráš. Uznal jsem svou chybu a Vraccas je mi svědkem, že se to od nynějška už nikdy nebude opakovat.“</p>
<p>Vstoupil do stanu, ostatní ho následovali a vyhledali si místa, kam se mohou posadit. Bylo zapotřebí leccos projednat, a dokonce i Mallen budil dojem, že ho něco pálí na jazyku.</p>
<p>„Tungdile Zlatoruký, chtěl bych tě požádat, aby ses stal mým rádcem,“ pronesl Gandogar zvučným hlasem. „Ten, kdo si může dovolit zavírat uši před tvými radami, je blázen a hloupější než šotek.“</p>
<p>Tungdilovi se velice zamlouvalo pomyšlení, že velkokrál všech trpasličích kmenů chce mít po svém boku právě jeho, Třetího, vyvržence, nalezence, a přesto dvojnásobného hrdinu. Ale musel vyřídit určité záležitosti, než se bude moci ujmout této funkce, a to také Gandogarovi otevřeně řekl. Velkokrál s jeho žádostí, aby dostal určitý čas na rozmyšlenou, souhlasil.</p>
<p>„Přináším zprávu, o které nevím, jestli vás potěší, nebo rozzuří,“ začal s vážným výrazem hovořit princ Mallen. „Když mě král Belletain požádal, abych jemu a jeho vojsku povolil průchod svým královstvím, netušil jsem, jaké má úmysly. Domníval jsem se, že vám chce pospíchat na pomoc do Poristy, a proto jsem mu umožnil neomezený průchod Idoslânem.“ Očima přelétl po tvářích napjatě čekajících trpaslíků. „Proč jeho vojsko k městu nikdy nedošlo, to má jediný důvod.“ Zhluboka se nadechl. „Král se obrátil na východ. Do Černých hor.“ Princ vylovil ze záhybů šatu pokrčený dopis. „Když jsem zpozoroval, že jeho vojsko pokračuje dál špatným směrem, žádal jsem vysvětlení. Na to mi král napsal, že Lorimbas musí zaplatit za porušení smlouvy a on chce využít příležitosti a nasytit se poklady Třetích, protože ti mu nevydali slíbený poklad Čtvrtých.“ Podal dopis Gandogarovi, aby si tu neuvěřitelnou věc prohlédl na vlastní oči. „Mezi Belletainem a Lorimbasem existovalo spojenectví. Proti vám, velkokráli Gandogare, a proti vašemu kmenu.“</p>
<p>„Je pořád ještě v Černých horách?“ zeptala se Xamtys, protože Gandogar nebyl schopen slova.</p>
<p>Mallen odpověděl záporně. „Vyslal jsem zvědy a ti mi podali zprávu, že mohli projet otevřenou branou do říše Třetích a nikdo jim nebránil ve vstupu. V chodbách a vypleněných halách objevili povražděná těla trpaslíků, trpaslic i jejich děti. Belletainova armáda se jim na králův rozkaz příšerně pomstila.“</p>
<p>„Nikdo nepřežil?“ Tungdil jeho slova dobře slyšel, zdála se mu však tak děsivá, že jim nechtěl uvěřit.</p>
<p>„Někteří z nich se určitě dokázali schovat, jejich říše je stejně rozsáhlá jako každá druhá z těch našich,“ odhadovala Xamtys, zarazila se však, když jí Mallen odporoval.</p>
<p>„Moji zvědové přinesli zprávu o mnoha zbouraných chodbách. To ty otřesy,“ dodal na vysvětlenou. „Nechci úplně vyloučit, že jsou nějací Třetí ještě naživu, ale jejich počet bude hodně nízký.“</p>
<p>„Jsou vyhlazeni skoro do posledního,“ pronesl Tungdil tiše. <emphasis>Když jsem si přál, aby se trpaslíci mohli setkávat ve Skrytě zemi zcela beze strachu, tak</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jsem to takhle rozhodně nemyslel, </emphasis>řekl si zdrceně. Podíval se na Gandogara. „Ačkoliv ještě nejsem tvým rádcem, doporučuju vyslat co nejrychleji na východ nějaký menší oddíl vojska, aby zabezpečil bránu do Skryté země, dříve než bestie zvětří, že tam nejsou skoro žádní hlídači.“</p>
<p>„Třetí takovou pomoc určitě přijmou. Taky jim nic jiného nezbude. To se může stát začátkem nového věku v dějinách našeho národa,“ řekl Gemmil přesvědčeně. „Smířlivého věku. Ti z Třetích, kteří v sobě nosili největší nenávist proti našemu lidu, jsou mrtví a leží pohřbení před Poristou.“</p>
<p>„A já,“ vyhlásil Mallen, „uvědomím všechny panovnice a panovníky o neodpustitelné zradě, jaké se Belletain dopustil. Nemůžeme dovolit, aby mu to prošlo. Kdo ví, co ten šílenec spáchá příště a jestli třeba nevyvolá válku s Pátými.“ Trpaslíci dali hlasitě najevo svůj souhlas.</p>
<p>„Musím vám ukázat ještě něco. Dlouho jsem přemýšlel, jestli vám o tom mám říct, protože čím méně nás o tom ví, tím lépe.“ Tungdil sáhl pod zbroj a vytáhl malý kožený váček, ve kterém uschovával diamant. Položil ho na stůl před trpaslíky a Mallena. „Ale vy jste králové, ti nejušlechtilejší ze svého národa, a máte právo o tom vědět.“ Přejel prstem po kameni. „Toto je nový a jediný pramen magické energie ve Skryté zemi,“ vysvětlil jim. „Eoîl v něm předtím, než jsme ho zničili, nashromáždil takovou moc, jaká musí dokonce i magusovi připadat přímo nezměrná.“</p>
<p>„Dříve než jsi ho <emphasis>ty </emphasis>zničil,“ opravil ho Rodario tiše a s úsměvem.</p>
<p>Prohlíželi si překrásně vybroušený kámen, z přítomných dokázal jeho hodnotu přesně odhadnout jen Gandogar.</p>
<p>„Je to mistrovské dílo. Ten diamant mohla opracovat pouze ruka nějakého trpaslíka. Ale mně není o takovém výstavním kousku nic známo, nevěřím, že pochází z našich dílen. Taky ten způsob, jakým je vybroušený, jsem ještě nikdy neviděl.“ S úctou ho uchopil do ruky a prohlížel si ho před plamenem svíčky. Světlo se lámalo na fazetách, trpaslíci se utápěli v jeho bezchybné kráse a nedokázali se pohledu na diamant nasytit.</p>
<p>„Eoîl několikrát mluvil o podskalanech.“ Tungdil prolomil mlčení, které ve stanu zavládlo. „Předpokládám, že diamant dostal od trpaslíků ze Země za horami.“ Gandogar mu podal kámen zpátky.</p>
<p>„Tenhle kámen má dodávat magusovi nezměrnou sílu?“ Mallen ustaraně protáhl obličej. „Přestože my jsme ti jediní, kteří o tom vědí, bude potřebovat nezměrnou ochranu.“</p>
<p>„A hodně bratříčků.“ Tungdil vzhlédl ke Gandogarovi. „Ten kámen jsi právě viděl a já,“ povstal, přešel k pracovnímu stolu a vytáhl list papíru, „jsem udělal jeho nákres. Ten zahrnuje rozměry diamantu i přesný výbrus. Navrhuji, abychom zhotovili jeho kopie a ty rozhodili po celé Skryté zemi. Každý král a každá královna, je jedno, jestli je to král lidí, trpaslíků nebo elfů, dostane jeden exemplář a bude ho bránit, jako by to byl skutečný diamant. Obklopte ho zdmi, pastmi, válečníky, ale musí být dobře chráněný.“ Tungdil sklidil za ten nápad velký potlesk.</p>
<p>„Ale jak budeme vědět, kde se nachází pravý kámen?“ zeptala se Xamtys.</p>
<p>„Nikdo to nebude vědět. To je na tom to nejlepší,“ odpověděl Tungdil. „Jakmile nám Gandogar dá zprávu, že jsou kopie hotové, setkám se s ním a přidám originál do váčku s napodobeninami. Obsah se promíchá a potom rozešleme jednotlivé kameny nazdařbůh prostřednictvím poslů do jednotlivých království. Může ho vlastnit kdokoliv z vás, nedokážete je od sebe odlišit. Vy to nedokážete, ani já nebo někdo jiný, kdo by se o něm nějakou nešťastnou náhodou dozvěděl a usiloval o něho.“ Spiklenecky se postupně na všechny podíval. „O kameni se nesmí dovědět nikdo jiný než my, vládci lidských království a Liútasil. Bude představovat největší tajemství Skryté země.“</p>
<p>Balendilín si prohrábl vousy. „A na jak dlouho, Tungdile? Bez toho kamene tady nebude žádný magus, žádná maga, protože budou potřebovat energii, která teď dřímá v tom kameni.“</p>
<p>„Já nevím. Může nastat doba, kdy kameny svěříme nějakému člověku, elfovi nebo trpaslíkovi, aby založil novou linii magusů a mag. Ten pak nějak zjistí, který diamant je ten pravý.“ Zasunul kámen zpátky do váčku a ukryl ho na starém místě. „Ale myslím si, že bude lepší, když si v nejbližších letech vystačíme bez magie.“ Nikdo mu neodporoval.</p>
<p>Další věcí, o které se radili, bylo sestavení společného kontingentu, který vyrazí na východ, aby ze zasypaných tunelů vysvobodil ty Třetí, kteří ještě přežili, a aby zabezpečil vstup do Skryté země. Protože tunely, kterými jezdily důlní vozíky, se po zemětřesení staly zcela nepouživatelné, čekaly trpaslíky v budoucnosti dlouhé pochody, pokud se chtěli přesunovat sem či tam mezi horami.</p>
<p>Pozdě v noci se shromáždění rozešlo, vládci a vládkyně se vrátili zpět k vojskům. Mallen odešel jako první, po něm následovali ostatní, nakonec ve stanu zbyli jen Glaïmbar a Tungdil.</p>
<p>Král k němu popošel a podal mu ruku. „Mé věčné díky, Tungdile Zlatoruký. Nejdříve jsi v Šedých horách zachránil život mně, a teď i život mojí manželky, když jsi ji osvobodil ze spárů avatarů.“</p>
<p>Tungdil jeho ruku pevně sevřel, ke králi Pátých už necítil žádnou nenávist. Po všem tom utrpení a mnoha mrtvých prostě neměl chuť plýtvat silami na takhle špatnou emoci. „Zachránil jsem před smrtí svou nejlepší přítelkyni. Nic mě nemohlo zadržet.“</p>
<p>„Kdybych se tě zeptal na nejtoužebnější přání, které bych ti mohl vyplnit, co bych asi tak slyšel?“ zeptal se ho Glaïmbar klidně a upřeně se mu díval do očí, aby okamžitě rozeznal případnou lež.</p>
<p>„Poprosil bych tě, abys dal Balyndis volnost jít za tím trpaslíkem, kterému věnovala své srdce,“ odpověděl Tungdil po pravdě. „Ale já vím, že to udělat nemůžeš, proto tuto žádost ode mne nikdy neuslyšíš.“ Sevřel královy prsty. „Proto si přeji, abys na ni dával pozor, abys ji ctil a abys ji nikdy neudělal nešťastnou.“</p>
<p>Glaïmbar dojatě potřásl hlavou. „Víš ty vůbec, jak moc tě obdivuji, Tungdile?“ Obrátil se k odchodu. „Ty jsi měl být králem Pátých, ne já,“ prohodil přes rameno a myslel to zcela upřímně. Pak vyšel ven.</p>
<p>Tungdil nespustil z východu oči a v duchu přemýšlel. „Kdybych to chtěl, Glaïmbare, tak bych se jím stal,“ prohodil s úsměvem a nalil si čerstvě uvařený čaj.</p>
<p>Napil se a měl v úmyslu jít si brzy lehnout. Čekaly na něho dlouhé cesty, které ho zavedou nejdříve do Âlanduru a odtamtud do Dsôn Balsuru. Teprve potom se vydá do říše Čtvrtých vložit eoîlův kámen mezi jeho napodobeniny. Až do začátku jara si jeho nohy sněhu, břečky a hlíny bohatě užijí.</p>
<p>Musel se pousmát, když si v duchu vybavil Rodariův zděšený obličej, když mu řekl, že chce jít úplně sám do říše alfů.</p>
<p>„Proč, u všech bohů, chceš jít na to příšerné místo? Chceš se ujistit, že Kámen zkoušky opravdu zničil i toho posledního z nich?“ vyptával se ho herec.</p>
<p>„Ne. Chci získat zpátky to, co mi alfové ukradli,“ odpověděl mu na jeho dotaz.</p>
<p>Usrkával čaj, přešel přitom k polnímu lůžku, svlékl ze sebe kožešiny a chystal se vklouznout pod deky.</p>
<p>Než zalehl, přiložil do přenosných kamínek několik polen a pořádně kamínka roztopil, aby se mu do stanu nevplížil noční chlad. <emphasis>Je mojí povinností dotáhnout věci až do konce, </emphasis>říkal si, když usínal.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_4.jpg" />X</p>
<p><strong>Skrytá země, říše elfů Âlandur,</strong></p>
<p><strong>6236. sluneční cyklus, konec zimy</strong></p>
<p><image xlink:href="#_23.jpg" />ungdil mžoural k vysokým korunám stromů, které se prohýbaly pod tíží sněhu, ale neústupně se pod bílou zátěží odmítaly zlomit. Sluneční paprsky nabíraly během posledních oběhů stále více na síle, tu a tam již sníh z větví a haluzek opadal.</p>
<p>Jaro rukou otvíralo dvířka do Skryté země. Příroda se brzy probudí k novému životu. Přicházel čas, který mívala Frala, děvečka ve službách jeho pěstouna Lot-Ionana, ze všech nejraději.</p>
<p><emphasis>Mám mnoho mrtvých přátel, </emphasis>to si trpaslík znovu s bolestí uvědomil, když pokračoval v pouti mezi kmeny mohutných stromů.</p>
<p>Při poslední návštěvě v Âlanduru byl s přáteli přivítán elfy s neskrývaným nepřátelstvím, tentokrát se vůbec neukázali.</p>
<p>Nikdo ho neobtěžoval, už dva oběhy slunce putoval po úzké stezce stále hlouběji do lesnaté říše elfů knížete Liútasila, jehož tmavě rudé vlasy se na slunci leskly jako těžké víno.</p>
<p>Zmocnil se ho pocit, že někdo zaslechl jeho myšlenky.</p>
<p>Stezka zanedlouho vyústila na mýtinu, na níž stál velký stan, jehož stěny vypadaly jako utkané ze zeleného sametu. Před vchodem stáli na stráži čtyři válečníci elfů. Z něj právě vycházel Liútasil, zahalený do slavnostního oděvu. S přátelským úsměvem na rtech přišel k Tungdilovi a podal mu ruku.</p>
<p>„Blahopřeji ti, Tungdile Zlatoruký. Zpráva o tvém grandiózním činu v Poristě tě stačila předběhnout.“ Ustoupil o krok stranou a přidržel látku, zakrývající vstup do stanu. „Zpozorovali jsme, že přicházíš, a chceme ti dopřát chvíli odpočinku.“</p>
<p>Trpaslík se před nejvyšším vládcem elfů mírně uklonil. „Upřímně děkuji.“ Vstoupil dovnitř a podivil se, jak krásně je stan vybavený.</p>
<p>Tam, kde lidé a trpaslíci stavěli jednoduché dřevěné vzpěry a příčky, sloužící k vypnutí a přidržení jednotlivých dílů látky, používali elfové zdobené pilíře z voňavého dřeva, do něhož byly umělecky vyřezány runy a lovecké výjevy. Na Tungdila působily dojmem, jako kdyby elfové ten stan stavěli na celé věky, a ne jen na krátkou dobu. Ze stropních vzpěr visely zdobené olejové lampy, které vnášely dovnitř teplé světlo. Nikde nebyl cítit ani lůj, ani kopt. Dvoje kamínka se starala o útulné teplo.</p>
<p>Uprostřed nechal Liútasil postavit stůl, u kterého stály dvě židle. Na stole čekaly kouřící mísy s jídlem, až je někdo ochutná.</p>
<p>„Posaď se a po dlouhém putování se posilni,“ vybídl ho elf. „Přišel jsi sem, abys mě a můj lid zasypal výčitkami, protože jsme se na tom boji nijak nepodíleli?“</p>
<p>Tungdil ze sebe shodil těžký kabát, pod nímž nosil zbroj, která mu v boji proti avatarům byla velice užitečná. Nalil si horké pivo, kořeněné likérem z jedlového jehličí, a těšil se, že má konečně něco teplého v žaludku. Měl pocit, že snad elfové uvařili to pivo přímo pro něho, nádherně chutnalo po sladu a vůbec nebylo nasládlé, jak by se u elfů dalo čekat.</p>
<p>„Poháněla mě sem spíše zvědavost. Nikdo vám nebude nic vyčítat. Museli byste bojovat na jedné straně s alfy, a to by vám asi nikdy nepřišlo na mysl,“ odpověděl trpaslík klidně. „Tak zní vysvětlení, které si lidé našli sami od sebe. Můj národ to svaluje na nedůvěru, která se znovu probudila během bitvy před Dsôn Balsurem a od té doby mezi našimi národy znovu vládne, a trpaslíci cítili úlevu, že elfové o sobě nedali vědět. Stát jako nárazník mezi alfy a elfy, to se i ten nejsilnější trpaslík cítí, jako když sedí na rozžhaveném uhlí.“ Naplnil si talíř jídly, která neznal ani na pohled. Liútasil ho napodobil a pozorně naslouchal. „Když to tak uvážím, bylo pro údernost našich sil v bitvě u Poristy jen dobře, že se tam elfové z Âlanduru ani neobjevili.“ Vložil si do úst kousek něčeho, o čem se domníval, že by to mohlo být maso. K jeho úlevě jídlo tak i chutnalo.</p>
<p>Elf si velice dobře všiml, že Tungdil se svými úvahami ještě neskončil. „Nuže?“ vyptával se napjatě. „<emphasis>Ty </emphasis>si myslíš něco jiného, že?“</p>
<p>„Ano, myslím.“ Tungdil se mu podíval přímo do očí. „Předpokládám, že jsem vytušil ten pravý důvod. Vy jste nezasáhli, protože jste o eoîlovi věděli,“ podezříval knížete. „Rodario ani já nebudeme nikdy nikomu vyprávět o elfce, která ty domnělé avatary vedla. Nesmí vzniknout žádné nové nepřátelství.“ Pozorně sledoval, jak jeho protějšek na tuto zprávu zareaguje. Podle toho, že se elf tvářil, jako by ho při něčem přistihl, trefil se zřejmě se svými domněnkami rovnou do černého. „Ale mně, kníže Liútasile, dlužíte pravdu. Kdo vlastně byl ten eoîl?“</p>
<p>Elf odložil vidličku, kterou si právě chtěl vložit do úst kousek masa. „Ano, Tungdile, tvoje tušení tě nezklamalo. Moji bojovníci by nikdy nesáhli po zbraních a nevytáhli do bitvy proti eoîlovi. Jenom Sitalia ví, kolik sil mě stálo, abych je přinutil vyčkat a nejet do Poristy eoîlovi na pomoc. Nakonec se nechali přesvědčit, ale jenom proto, že s lidmi, kteří ho následovali, přinesl Skryté zemi tolik utrpení.“</p>
<p>„Takže to opravdu byla elfka, je to tak? Pocházela z Âlanduru?“</p>
<p>Liútasil odsunul talíř a nalil si kořeněné víno. „Ne, žádný eoîl nemá jednoznačný původ, nemá říši, do níž patří. Eoîlové jsou mýtus, Tungdile, jsou součástí našich legend.“ Dlouze se napil a začal vyprávět:</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Sitalia, dcera Palandiell, </emphasis><emphasis>stvořila naše prapředky ze světl</emphasis><emphasis>a, čisté půdy a ranní rosy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Naučila je léčitelskěmu umění, naučila je rozumět přírodě a životu. Vyžadovala úctu ke všemu, co žije, a nikdy neměla zálibu v nesmyslném ni</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ení. Naším uměním byla hudba, tanec, poezie, malování, sochařství nebo vyprávění, válka a bída nám tehdy byly cizí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Avšak lidé ani trpaslíci nechápali naše úsilí a to, co děláme. Sitalia viděla, jak jsou naši předkové nešťastní, a vytvořila pro ně země, v nichž se cítili dobře. Do nich se předkové stáhli. Těch nejstarších z nich, těch, kteří byli stvoření jako první, se Sitaliina ruka dotkla dvakrát a pozvedla je na úroveň učitelů. Stáli nad všemi ostatními elfy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tion Dvojrodý se při všem tom shonu a ruchu nesmírně nudil. Protože jeho božští sourozenci vytvářeli jen přátelské bytosti, věnoval se všemu odpornému. Zahrabal ty odpornosti do země, aby vzešly jako setba a za tmy vzkvétaly. Tak se zrodili skřeti, trollové, šotci, goblini, obři a ještě horší bytosti. Leccos z jeho setby nevzešlo a zůstalo v zemi, kde na ni občas narážejí trpaslíci a zlatokopové, horníci a ti, co dobývají sůl.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tion dal svým odpornostem i křídla a vrhl je do vzduchu, aby je vítr nazdařbůh roznesl po celém světě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale nejen to.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tion otrávil vody mnoha jezer a moří. Všichni ti, kdo se</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jí napili, ztratili přátelskou povahu. Tak se do srdcí bytostí dostaly závist, nenávist, hrabivost a chlípnost. A všem bytostem vrazil do masa trn, který nazval stáří, takže nemohly žít věčně.</emphasis></p>
<p><emphasis>Sitalia ten trn zpozorovala a elfům, které stvořila jako první, ho rychle vytáhla ven, než zarostl. Tak vznikli </emphasis><emphasis>eoîl</emphasis><emphasis>ové.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Liútasil vyprázdnil sklenici. „Chápeš, proč by žádný elf proti nim nepozvedl zbraň? Oni žijí věčně, od té doby, kdy je stvořila bohyně Sitalia. Jsou to naši učitelé, cestují všude po světě, bojují proti Tionovi ve všech jeho podobách. Jsou pro nás posvátní a my je nesmírně ctíme,“ pronesl s úctou. „Sitalia by nás zničila, kdybychom vytáhli proti eoîlovi.“</p>
<p>Tungdil přikývl, přestože ho odpověď úplně neuspokojila, a jedl dále. „Zasloužila si takové uctívání? Ona neměla o elfech vysoké mínění. Říkala něco v tom smyslu, že prý jste méněcenní.“</p>
<p>Elf se ohleduplně usmál. „Z jejího pohledu jsme proti ní malí, protože trpíme nedostatkem zvaným stáří. Eoîlové žijí tak dlouho, jak chtějí.“</p>
<p>„Nebo jak dlouho je jiní nechají žít,“ dodal trpaslík a myslel to upřímně, nevysmíval se mu. „Jsou všichni eoîlové takoví jako ona? Jak je možné, že o nich Skrytá země nikdy neslyšela?“</p>
<p>„Proč by někdo měl o nich něco zaslechnout?“ oponoval Liútasil. „Nemají s lidmi ani s trpaslíky nic společného, obvykle o našich prapředcích nemluvíme s nikým, kdo k nám nepatří. Proč taky?“ Dolil si víno. „Ne, všichni eoîlové nejsou takoví jako ta, se kterou ses utkal. Já sám znám dva a ti nedělají nic jiného, než že učí nejlepší zpěváky a malíře z Âlanduru a zasvěcují je do největších tajů těchto umění. Jejich myšlení bylo naprosto nevinné, na násilí neměli ani pomyšlení.“</p>
<p>Tungdil nepředpokládal, že s ním bude mít Liútasil takovou trpělivost, a měl radost, že s ním mluví naprosto otevřeně. „Tahle eoîl ovládala magii jako žádný jiný magus nebo maga ve Skryté zemi,“ nadechl se k další otázce. „Magický pramen v Poristě sice nyní vyschl, ale stejně bych chtěl vědět, jestli jsou elfové schopní využívat umění magie, kníže. Kdo ví, co bude zemi hrozit příště, a možná se v řadách vašeho národa najde někdo další…“</p>
<p>„Ne.“ Liútasil odmítavě zavrtěl hlavou. „Ne, Tungdile. S jistotou mohu říct: V Âlanduru není ani jeden elf, který by v sobě skrýval talent stát se magusem nebo magou. Sitalia nás v tomto ohledu svou milostí neobdařila. Kdysi tomu bývalo jinak.“</p>
<p>„Jste si velice jistý.“</p>
<p>„Už velice dlouho čekám na okamžik, kdy objevím nějakého elfa nebo elfku s nadáním pro magii,“ přiznal se mu kníže. „Kdyby na nějakém novorozeněti bylo něco pozoruhodného, dostal bych o tom okamžitě zprávu. Ale nic takového se nestalo. Ani teď, ani v uplynulých čtyřech stech cyklech. Nyní, když jsou alfové zničení, už ani nebudeme potřebovat žádného maguse, který by nám v boji s nimi stál po boku.“ Elf se zasmál. „Teď už vím, proč se ti říká učený. Ty bys chtěl vědět úplně všechno.“</p>
<p>„Všechno ne. Pak by byl můj život příliš nudný.“ Trpaslík se napil piva a vybral si z mísy jakési neobvykle vypadající ovoce, které chutnalo po lesních plodech a mátě. „Když už jsme tak před chvílí mluvili o nesmrtelnosti: jak to vlastně bylo s těmi Nesmrtelnými? Viděl jsem je nahoře ve věži, bojovali s eoîlem a pak najednou zmizeli.“ Předklonil se. „Jsou taky nesmrtelní jako eoîlové? Taky jim někdo vytáhl z těla trn stáří?“</p>
<p>Tentokrát Tungdil postřehl, že Liútasil sice zná odpověď, ale není ochoten mu ji prozradit. Elfy a alfy spojovalo něco víc, než bylo hrdému národu z lesů Âlanduru po chuti. Připomněl si, co ovládala Narmora, než ji malachit změnil. „Alfové dokáží silou myšlenek uhasit oheň i na velkou vzdálenost, dokáží se nehlučně pohybovat, nezanechávají za sebou žádné stopy a umí splynout s temnotou.“ Přepadla ho nehezká myšlenka. „Dokáží třeba alfové ovládat magii? Skutečnou magii?“</p>
<p>„Na co tím narážíš?“ Elf nepochopil jeho otázku.</p>
<p>„Bylo by možné, aby se Nesmrtelní dostali pomocí magie z té věže na nějaké jiné místo, kde by byli před Kamenem zkoušky v bezpečí?“ přešel trpaslík přímo k jádru věci.</p>
<p>Liútasil opětoval Tungdilův pohled, nesklopil oči. „O vládcích alfů ti nemohu nic říct, Tungdile. Jsou pro nás stejně velkou záhadou jako pro všechny národy Skryté země.“ Zarazil se. „Ale když tak přemýšlíš o magii, nejsou možná tvoje úvahy úplně scestné,“ vyhnul se jednoznačné odpovědi. „Já však pochybuji, že by Kamenu zkoušky unikli.“ Pozvedl džbánek. „Připijme si na jejich zánik.“ Džbánek a sklenice si spolu přiťukly.</p>
<p>Trpaslík se dál nevyptával. Nic víc se už nedozví, elf mu svými vágními odpověďmi dal najevo, že se dostali k příliš osobním tématům. „Já tajemství toho eoîla nikdy nikomu neprozradím, Liútasile,“ ujistil trpaslík knížete. „Ale ještě jednu věc bych chtěl z vašich úst slyšet: co budete dělat, když se někde objeví nějaký další eoîl a bude ohrožovat Skrytou zemi?“</p>
<p>Elf sepnul ruce, aby se konečky prstů dotýkaly jedna druhé. „Nic, Tungdile Zlatoruký. Cokoliv jiného by bylo rouhání.“ Znovu uchopil příbor a dal se do jídla.</p>
<p>Mlčky si pochutnávali na vybraných lahůdkách, potom trpaslík povyprávěl o bitvě a o smrti mnoha svých přátel i nepřátel, o zániku Třetích a o moci, která je svázaná a přebývá v drahokamu. Zamlčel knížeti, že hodlá jít do Dsôn Balsuru, místo toho mu řekl, že bude putovat do Hnědých hor.</p>
<p>Dřív než ho kníže elfů opustil a nechal ve stanu samotného, aby se v noci pořádně prospal, slíbil trpaslíkovi, že diamant, který obdrží, bude pečlivě uchovávat. Podal Tungdilovi malý batůžek. „V něm najdeš plátno, které odolá větru, dešti, slunci, sněhu i chladu. Zpříjemní ti při putování odpočinek, skoro jako kdybys byl někde v suché síni v srdci hor,“ rozloučil se s ním. „Pomodlím se k Sitalii a k našim předkům, aby ti projevili milost a nepovolali tě k odpovědnosti za eoîlovu smrt.“</p>
<p>Potřásli si rukou a elf vyšel ven. Tungdil vyprázdnil zbytek kořeněného piva. <emphasis>Zničil jsem nesmrtelnou elfku. </emphasis>Polohlasně si odříhl a ušklíbl se. <emphasis>Pruďas by teď řekl, že holt přece jen byla smrtelná.</emphasis></p>
<p><strong>Skrytá země, bývalý Dsôn Balsur,</strong></p>
<p><strong>6236. sluneční cyklus, počátek jara</strong></p>
<p>T</p>
<p>ungdil za sebou zanechal průsek, který lidé vypálili do lesa, a pochodoval podél pevnosti uprostřed rozlehlé roviny dál, až nakonec došel k hornímu okraji obrovského kráteru, který rozzuřený bůh vyhloubil pěstí do země. Aspoň takový dojem ta jáma v Tungdilovi vyvolávala.</p>
<p>U nohou se mu rozprostíral opuštěný Dsôn, hlavní město nyní zcela prázdné říše alfů. Žádný trpaslík před ním nikdy nepronikl tak hluboko, navíc bez rizika, že bude muset někoho praštit po hlavě. Tak daleko se nikdo nikdy nedostal.</p>
<p>Cestou nemusel překonávat žádné obtíže, ale pár věcí mu putování přesto ztížilo – škubání v noze, do níž se mu v bitvě zabořila čepel, rozmáčené cesty, na nichž jeho boty zapadaly do bláta až po lýtka, a po pás vysoká tráva, která se mu stavěla do cesty. Jinak se o trpaslíka nikdo nezajímal.</p>
<p>Nikde neobjevil žádné známky alfů, přestože jistě počítal s tím, že na některé z nich, kteří přežili, asi narazí. Nebo že by se mu do těla mohl zabořit jeden z obávaných černých šípů. Byl však úplně sám a všude byl klid. Zdálo se, že Kámen zkoušky vyhubil opravdu všechny alfy.</p>
<p>Pohled na cizí stavební umění alfů v něm vyvolal údiv. Jejich umění nemělo nic společného se stylem, jakým stavěli elfové, a všudypřítomná ponurost v něm už při prvním pohledu z velké dálky vyvolávala tísnivý pocit.</p>
<p>Příšerná stavba se tyčila na hoře uprostřed obrovského kráteru, nasedla věž z kostí, která probodla oblaka jako jehla. Dokázal si domyslet, kde musí hledat svůj majetek.</p>
<p><emphasis>Vraccasi, drž nade mnou ruku. </emphasis>Tungdil začal sestupovat do temnoty.</p>
<p>Jakmile vstoupil do stínu, teplota nepříjemně klesla a úzkostný pocit v jeho útrobách zesílil. To podivné místo v něm vyvolávalo nevysvětlitelnou hrůzu, jeho ruka ani na chviličku nesklouzla ze sekery. Trpaslíkovy smysly byly napnuté ke krajnosti, poslouchal, jestli odněkud nezazní sebemenší zvuk, vnímal šumění větru, který vanul nad střechami, postavenými do různých podivných úhlů. Slyšel, jak kdesi o sebe narážejí uvolněné okenice, postřehl skřípání kovu, praskání dřeva.</p>
<p>Došel do kotle kráteru a kráčel cestou vysypanou bílými kuličkami. Šelest pod nohama mu připadal neúměrně hlasitý. Každý krok, který ušel, ho stál nesmírné přemáhání. Ze střech a cest se chvilkami zvedala šedá oblaka, na trpaslíkovi se usazoval popel, jako by mu pozůstatky zničených alfů chtěly bránit v dalším postupu.</p>
<p><emphasis>Vždyť už jsem bojoval se skřety, bestiemi i s jedním </emphasis><emphasis>eoîl</emphasis><emphasis>em, a teď mi najednou mrtvý </emphasis><emphasis>Dsôn</emphasis><emphasis> nahání větší strach než všichni předchozí protivníci dohromady, </emphasis>divil se v duchu, rozhlížel se doprava i doleva a nenechal bez povšimnutí jedinou boční uličku, neustále byl připraven se bránit.</p>
<p>Čím šel déle, tím víc zjišťoval, že se ve svém odhadu pořádně zmýlil. Město alfů bylo obrovské, teprve k večeru došel k úpatí hory a začal stoupat po schodech nahoru. Bez dechu vyšplhal na poslední schod právě ve chvíli, kdy slunce zapadalo za okrajem kráteru a Dsôn upadl do naprosté černi. Pouze věž z kostí zářila ve večerním svitu krvavě rudou barvou a pod Tungdilem se začínaly lesknout runy, symboly a znaky na zdech domů a na střechách.</p>
<p>Chloupky na zátylku a na rukách se mu začaly ježit. <emphasis>Že by se sem vrátily duše </emphasis><emphasis>alfů</emphasis><emphasis>? </emphasis>Vyčkával, připraven zaútočit, ale kromě stále většího lesku alfských symbolů se nikde nic nedělo.</p>
<p>Vítr zesílil. Bůh Samusin se asi náramně bavil představou, jak ho bude dále děsit.</p>
<p>Vítr profukoval mezi vybledlými kostmi věže a jeho zvuk mnohdy nabíral táhlý, kvílivý tón, připomínající výkřik těch, jejichž kosti nenašly místo k poslednímu odpočinku. Ze zvětralých lebek na něho vyčítavě zíraly prázdné oční důlky. V Tungdilovi se všechno vzpíralo představě, že by měl do té budovy vstoupit.</p>
<p>S bušícím srdcem došel ke vchodu, prošel přivřenými dveřmi a uvnitř se rozhlédl.</p>
<p>Vnitřek věže se skládal ze dřeva a kamení, kosti očividně sloužily jen k obložení budovy a jako dekorace a okázalá ukázka moci. Tungdil věděl, že obrazy, kolem kterých procházel, nebyly namalovány obyčejnými barvami a že podklad, na němž byly, netvořilo plátno. Alfové ovládali zacházení se štětcem a barvou stejně dokonale jako jejich příbuzní elfové, svůj talent však realizovali mnohem děsivějším a krutějším způsobem. Nepředstavitelně děsivějším a krutějším.</p>
<p>Daleko za ním se ozval jakýsi zvuk. Těžké dveře zapadly do veřejí, ve vysokých chodbách něco zařinčelo, poslední olejové lampy, ve kterých ještě nedošel olej, začaly neklidně plápolat v průvanu.</p>
<p>„Kdo je tam?“ zavolal, obrátil se a musel polknout. „Je tu někdo?“ Samozřejmě nedostal žádnou odpověď.</p>
<p>Nedokázal se zbavit neklidu. Konečně stál před vysokými dveřmi z tionia se znaky psanými alfským písmem, které neuměl přeložit. <emphasis>Kde jinde, když ne tady?</emphasis></p>
<p>Otevřel dveře a díval se do místnosti z tmavého mramoru. Místnost, nebo spíše sál, byla vyzdobena bizarními plastikami z kostí nejrůznějších tvorů. Některé z nich byly pomalované, jiné ne, ovinuté drátem ze zlata a tionia nebo vykládané drahokamy. Stěny zdobilo několik obrazů a mozaik a pár těch nejzáhadnějších zbraní. Uprostřed sálu byly schůdky vedoucí ke dvojitému trůnu. Sedadla na trůnu byla osiřelá.</p>
<p>Lesk diamantů upozornil Tungdila na jeho cíl.</p>
<p>Byla pověšená na stěně za trůnem, bez povšimnutí, lhostejně, ta věc byla pro alfy naprosto bezcenná, ale pěkně se na ni dívalo. Symbolizovala úspěch, kterého proti trpaslíkům nedávno dosáhli.</p>
<p>Přiblížil se k ní a natáhl po ní ruku. „Tady jsi.“ Krátké škubnutí a Ohnivá čepel se opět stala jeho majetkem. Trpaslík ji spíše jen symbolicky vyčistil, přejel rukávem po hlavě sekery, dvakrát s ní na zkoušku máchl a opět cítil, jak dokonale je vyvážená. „Už mi tě nikdo nikdy nesebere,“ slíbil jí jako milence. „Mám pro tebe úkol.“</p>
<p>Sáhl do kapsy, vytáhl úlomek malachitu, popošel s ním ke trůnu a položil jej na třetí schod. Cokoliv, co vězelo v tomhle úlomku, co jako jediné zbylo z Nôd’onna, z démona nebo z nějaké jiné zlé moci a přečkalo Kámen zkoušky, teď zanikne.</p>
<p>Tungdil zvedl zbraň, odhadl vzdálenost a rozmáchl se, aby mohl vší silou udeřit.</p>
<p>Diamanty vzplály jako kdysi v Černém skalisku, když se s tou sekerou postavil proti Nôd’onnovi a démonovi. Ohnivá čepel za sebou táhla zářící ohon a přesně trefila zelený drahokam. Ostří ho rozdrtilo, diamant se roztříštil na malé kousíčky, které se rozlétly po černém mramoru na všechny strany.</p>
<p><emphasis>Tím jsem tento úkol definitivně splnil, Vraccasi. </emphasis>Tungdil pocítil úlevu, že zničil poslední kousek zla, kterému zřejmě propadla i Narmora.</p>
<p>Čekala na něho poslední povinnost.</p>
<p>Vytáhl olejové lampy z jejich úchytů a mrštil jimi o stěny, zbytky oleje vsákly do dřeva, obrazů i plastik. Potom olej zapálil a díval se, jak se plameny na místnost hladově vrhají.</p>
<p>Trpaslík vyšel z trůnního sálu ven a zamířil k východu z věže. Cestou zakládal jeden oheň za druhým. Pevně si umínil, že celá budova musí shořet a zřítit se. Dsôn zanikne v bouři plamenů dříve, než sem dojde nějaký člověk, elf nebo trpaslík.</p>
<p>Tungdil vyklouzl z věže a viděl, že plameny už na některých místech prorážejí ven. Ucítil v nohách únavu, cítil ty nesčetné míle, které ušel, ale nic by ho nepřimělo zůstat ve městě alfů přes noc.</p>
<p>Posbíral zbytky sil, sešel po schodech dolů, kráčel po široké ulici k okraji kráteru a zapaloval jednu budovu za druhou.</p>
<p>Když došel k okraji kráteru, hořela celá třetina Dsônu. Vítr, který Samusin seslal, aby zmátl jeho smysly a zasel mu do srdce strach, požár dále rozfoukával.</p>
<p>Věž Nesmrtelných připomínala obrovskou pochodeň. Vylamovaly se z ní celé kusy hořících stěn, řítily se po svahu dolů a dopadaly na domy, ležící pod nimi. A tak se oheň neustále šířil dál a dál.</p>
<p>Tungdil se posadil a spokojeně pozoroval, jak se věž hroutí a jak z ní létají jiskry. Praskání trámů bylo slyšet i přes hučení ohně. Po celou dobu nezaslechl žádný křik.</p>
<p><emphasis>Ze Skryté země teď skutečně mizí veškeré zlo. Nikdo mu nepřijde na pomoc, aby ho zachránil před zánikem, </emphasis>zaradoval se, pak se vyškrábal na unavené nohy a probojovával se strmou cestou vzhůru, aby mohl při východu slunce spatřit onu spásnou denní hvězdu a zapomenout na ponurost Dsôn Balsuru.</p>
<p>„Mrtví,“ pronesl před ním na cestičce hluboký hlas, proti hvězdné obloze se odrážely černé obrysy podsadité postavy, která se proti němu rozpřáhla zbraní, „si žádají pomstu.“</p>
<p>Tungdil vyděšeně vytrhl Ohnivou čepel před sebe, prudkost soupeřovy rány však zmírnit nedokázal.</p>
<p>Do topůrka sekery narazil nějaký těžký předmět, smetl mu sekeru přímo na hruď a mrštil jím na záda. Tungdil sjížděl několik kroků dolů po strmé cestičce, kluzký povrch cesty jeho nedobrovolný pohyb prodlužoval, a ještě při tom ztratil helmu.</p>
<p>Když se zvedl, viděl, jak se před ním vynořil jeho nepřítel. Kvůli ohni, který měl sok v zádech, nepoznal, o koho se jedná. <emphasis>Moc malý na alfa, moc velký na trpaslíka.</emphasis></p>
<p>Nepřítelova zbraň se proti němu znovu se zasvištěním rozlétla, tentokrát viděl, že to je obrovité válečné kladivo, a už se ani nesnažil úder odvrátit. Vrhl se na zem, aby mu těžká hlava kladiva přelétla nad hlavou. Takovou ránu by rozhodně nedokázal zadržet.</p>
<p>Znal pouze jediného muže, který používal tento typ zbraně. <emphasis>Ale ten je mrtvý. Padl u Poristy.</emphasis></p>
<p>Tungdil švihl sekerou, udeřil do pravého kotníku útočníka a zasáhl ho, což poznal podle toho, že narazil na odpor a soupeř zaúpěl. „Salfalur?“</p>
<p>Za ten malý úspěch zaplatil úderem kladiva do hrudi. Kdyby měl na sobě jen kroužkovou košili, popraskala by mu všechna žebra, ale mohutné brnění ho před smrtí zachránilo.</p>
<p>„Zcela správně, Tungdile. Salfalur, kterého jste u Poristy považovali za mrtvého a pochovaného,“ dostalo se mu odpovědi. „Řekl jsem ti, že tě zabiju, až bude po všem.“ Kladivo se vymrštilo a mířilo na trpaslíkovu hlavu, ten ji v poslední chvíli stáhl zpátky. Špína mu vystříkla až do ucha, rychle se odplazil dozadu, aby se mohl opřít o skálu a zvednout se. „V tom mi nic nemůže zabránit, i když nebylo snadné tě vystopovat.“</p>
<p>Tungdilovi se podařilo vstát, pak uviděl Třetího přímo před sebou. Oběma rukama držel válečné kladivo, v trhaných záblescích plamenů ožívalo tetování na trpaslíkově obličeji. Neplýtval zbytečnými slovy. Oni dva spolu neměli o čem jednat, ani jeden z nich nebude mít s tím druhým žádné slitování.</p>
<p>Než Salfalur stačil znovu udeřit, zaútočil sám Tungdil. Ohnivá čepel mu dodávala sebedůvěru a víru, že z jejich souboje vyjde jako vítěz, přestože mu jeho znavené tělo vysílalo úplně jinou zprávu.</p>
<p>Třetí odvrátil úder topůrkem kladiva, uvolnil si ruku chráněnou pancéřovanou rukavicí a udeřil Tungdila do obličeje.</p>
<p>Železné hroty na kloubech rukavice Tungdilovi zle potrhaly tvář, před očima se mu roztančily hvězdičky. Nepustil však zbraň z ruky ani po druhém úderu pěstí, kterému se prostě nedalo vyhnout. Salfalur mu zranil levé oko, žhavá bolest projela trpaslíkovi až do mozku, z obočí nad okem se řinula krev a znemožňovala mu vidění.</p>
<p>Vztekle zařval, prudce se ohnal Ohnivou čepelí a zarazil ji do brnění svého soupeře jen těsně pod krkem.</p>
<p>Salfalur uskočil, jen aby se mohl znovu rozmáchnout kladivem a mrštit jím po Tungdilovi. Opět ho zasáhl do hrudi, trpaslíkovo brnění nevydrželo, vyboulilo se dovnitř a značně mu ztížilo dýchání. Salfalurova tělesná síla a váha jeho zbraně ho nanovo odmrštily o několik kroků dozadu, Tungdil klopýtl, upadl na cestu a lapal po vzduchu.</p>
<p>Zaslechl spěšné kroky Třetího, který ho chtěl dorazit. A hned nato ho opět uviděl, celého ozářeného záblesky plamenů. Salfalur vypadal jako obrovská ztělesněná jiskra z kovárny, která se zmocnila kladiva svého mistra a obořila se jím na stvořitele. Jeho obličej se zkroutil do vzteklého úšklebku.</p>
<p>Pohled na Třetího znovu v Tungdilovi vzbudil vůli vzdorovat konci, který se neodvratně blížil.</p>
<p><emphasis>Já tady neskončím. Ne </emphasis>v <emphasis>Dsôn</emphasis><emphasis>u. </emphasis>Vzpurně se s pomocí Ohnivé čepele vyškrábal na nohy, popadl sekeru za topůrko, napřáhl ruku a rozběhl se mírným klusem vpřed. Nedbal na bolesti, které přitom pociťoval.</p>
<p>S řevem vyrazili jeden proti druhému, každý z nich chtěl protivníka zničit jedinou pořádnou ranou.</p>
<p>Narazili do sebe, zbraně vystřelily vpřed a s řinčením se srazily, zaháčily se jedna o druhou a díky nesmírné síle, kterou oba do úderu vložili, si je navzájem vyrazili z ruky.</p>
<p>Ohnivá čepel odlétla doprava, kladivo doleva. Tungdil se vrávoravě vydal pro sekeru a i Salfalur skočil do míst, kam dopadlo kladivo.</p>
<p>Tungdil svou zbraň našel, zvedl ji a otočil se, aby Třetího neztratil z očí, když mu náhle kladivo potřetí prudce vrazilo do těla. Salfalur jím po něm hodil.</p>
<p>Brnění se ještě více zdeformovalo a povolilo pod tlakem soupeřovy zbraně, Tungdilova hrudní kost praskla a připravila mu pekelné bolesti. Rozplácl se na cestě jako nemotorný hmyz. Smysly ho opouštěly, ucítil ledový chlad, i když kolem něho řádilo ohnivé peklo a zalévalo ho žárem.</p>
<p>Blížily se k němu kroky. „Tady leží, zrádce vlastního kmene. Už jen kvůli tomu stálo za to vyhrabat se ze sraček a pronásledovat tě všechny ty dlouhé míle.“ Dopadl na něho široký stín Třetího. „Smrt ti nepřinese takové utrpení, jaké si zasloužíš, Tungdile. Ale uspokojí mě. Myr je pomstěna.“</p>
<p>„Ty budeš poslední vrah trpaslíků,“ s chroptěním ze sebe vyrazil Tungdil. „Tvůj kmen zanikl, budeš mnohem osamělejší, než jsem kdy byl já.“</p>
<p>Salfalur poklekl na cestu vedle něho. „Já <emphasis>nejsem </emphasis>poslední, Tungdile. Ve všech kmenech a klanech sedí naše oči a uši, na které nikdy nepadlo podezření, že by mohly patřit k potomkům Lorimbura, otce našeho kmene. Až uslyší mé zavolání, stovky se jich shromáždí pod mým vedením a znovu založí kmen Třetích. Černé hory nebudou dlouho v rukou tvých přátel.“ Chytil Tungdila za bradu. „Ale ty už se toho nedožiješ, až je z naší vlasti vyženeme a budeme pokračovat v boji. Následuj svého otce a matku na onen svět.“</p>
<p>Trpaslík se z posledních sil vzchopil, začínal ztrácet vědomí. Ještě však nesměl podlehnout nucenému spánku. „Zapomněls na jednu věc,“ zachrčel nezřetelně, protože mu Třetí svíral čelist a bránil mu tak v mluvení.</p>
<p>Holá, tetovaná lebka se k němu naklonila, hnědé oči si ho téměř pobaveně prohlížely. Za nimi se zhroutil hořící dům, jiskry, které se od něho rozlétly, si jakoby pohrávaly se Salfalurovou hlavou a propůjčovaly mu ďábelskou auru. „Na co jsem tak mohl zapomenout? Ležíš v prachu a máš tak hluboké rány, že na ně zemřeš.“</p>
<p>„Trpaslík,“ zasupěl Tungdil s námahou, „nikdy neodhodí zbraň, když u sebe nemá jinou.“ Prudce se vzepřel. Jeho pravice, která ani na okamžik nepustila topůrko Ohnivé čepele, udeřila vší silou, co v ní ještě zbyla, a zatnula přelstěnému trpaslíkovi ostří do spánku. Sekera pronikla Salfalurovi do půlky hlavy, až pak uvízla v kosti.</p>
<p>Salfalur padl k zemi, jako by ho šíp zasáhl do nervu života, jeho tělo sebou trhalo ve smrtelných křečích a odmítalo zemřít, avšak skelné oči, které se naplnily krví, Tungdilovi dokázaly, že jeho duše už tělo opustila.</p>
<p><emphasis>Pruďas byl dobrý učitel. </emphasis>Tungdil zůstal ležet, neschopen jakéhokoliv pohybu, celé jeho tělo bylo jediným výkřikem bolesti.</p>
<p>S pohledem obráceným ke hvězdám a rukou na topůrku Ohnivé čepele čekal v umírajícím Dsônu na smrt.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Smrt si však pro něj nepřišla.</p>
<p>Ležel na cestě, slyšel praskání ohně, které kolem něho postupně utichalo, a oheň si hledal další potravu v jiných částech města.</p>
<p>Trpaslík cítil, že smrt stále krouží kolem něho, číhá, jako když se mrchožrout těší na novou kořist, ale stále ji něco zahánělo.</p>
<p>Bolesti v těle povolovaly, a když slunce vystoupilo nad okraj kráteru, tak už skoro žádné necítil a mohl upadnout do posilujícího spánku bez obav, že se z něho neprobudí.</p>
<p>Po nějaké době otevřel víčka, jasná hvězda na obloze se za tu dobu téměř neposunula. Hladový, ale odpočatý se narovnal, nakolik mu to jeho zdeformované brnění dovolilo, pak uvolnil řemeny a shodil brnění na zem.</p>
<p>Opatrně si osahával hruď. Kosti seděly na svých místech, bolest se nedostavila. Při tom se dotkl místa, na kterém ukrýval váček s diamantem. Vytáhl ho z pouzdra ven a přidržel proti světlu.</p>
<p><emphasis>Vděčím za svůj život tvému zázraku, Vraccasi, nebo tomu kameni? </emphasis>Podíval se po Salfalurově mrtvole, která se již začínala rozkládat. Ptáci a červi odvedli na jeho obličeji pořádný kus práce, tělo se nafouklo hnilobnými plyny, které z něho udělaly groteskní karikaturu válečníka. <emphasis>Jak dlouho jsem spal? </emphasis>Vstal a zděsil se.</p>
<p>Dsôn už neexistoval.</p>
<p>Během doby, kdy spal, shořely dřevěné stavby až do posledního domku a změnily se v popel. Na vrcholku hory připomínaly onu úděsnou věž z kostí už jen kamenné základy.</p>
<p>Nikde nestoupala oblaka kouře, neslyšel, že by někde ještě praskal oheň. Když strčil na zkoušku prst do hromádky popela, zjistil, že je úplně studený.</p>
<p>Tungdil popadl zprohýbané kusy brnění a pospíchal po cestě, která mezitím úplně vyschla. Nepřestával se divit, že necítí žádnou bolest. Rozhodl se, že to musí být Vraccasova zásluha, že výheň jeho života nevyhasla. <emphasis>Trpaslík a magie. Tak daleko to nikdy nedojde.</emphasis></p>
<p>Když došel na okraj kráteru, uviděl, že se z jihu blíží vojsko lidí a elfů, které kouř zneklidnil, a tak se chtěli přesvědčit, jestli je v Dsônu všechno v pořádku. Jejich praporce svítily ve slunci a zbroje se už z dálky leskly.</p>
<p><emphasis>Jdete moc pozdě. Udělal jsem všechno, co bylo nutné udělat. </emphasis>Neměl chuť se s nimi setkat, místo toho okamžitě vyrazil severovýchodním směrem ke Gandogarovi do Hnědých hor.</p>
<p>Byl to dlouhý pochod.</p>
<p>Trpaslík si užíval samoty, hodně přemýšlel. O obou trpaslicích ve svém životě a jak to s nimi dopadlo, o osudu Třetích, o své budoucnosti a o tom, kde ji chce strávit. <emphasis>U Svobodných? U Pátých? Po Gandogarově boku jako jeho rádce?</emphasis></p>
<p>Když přecházel hranici do hornatého království Urgonu, stále pevněji v něm dozrávalo rozhodnutí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tungdil na pochodu pronikal neustále hlouběji do království, které se připravovalo na korunovaci nového krále, protože Belletain byl sesazen. Doslechl se o tom cestou v různých hostincích, ve kterých se zastavil. Belletainovi poddaní už za králem nestáli, zpráva o zradě Čtvrtých ho připravila o soucit a tím i o úřad.</p>
<p>Trpaslík měl radost, že se opět může pohybovat ve společnosti lidí. Všechno mu připomínalo staré dobré časy u Lot-Ionana, kdy nebyl ničím jiným než obyčejným trpaslíkem s láskou ke knihám a s rukama, které se uměly otáčet v kovárně.</p>
<p>V Urgonu překonal strmé horské průsmyky, představující pořádnou výzvu jeho vytrvalosti a citu pro bezpečnou chůzi, šplhal nahoru na vrcholky hor a sestupoval do zelených údolí, až se ocitl před branami Hnědých hor. Stráže ho okamžitě přivedly ke Gandogarovi.</p>
<p>Čtvrtí pyšně vystavovali na odiv svůj talent na broušení, řezání a opracovávání drahokamů a ušlechtilých kamenů. Chodby byly vyzdobeny obrazy, složenými z nejrůznějších polodrahokamů a drahokamů, krvavě rudých rubínů, temně modrých safírů, mechově zelených smaragdů, černých turmalínů, růžových křemenů, umělecky vypracovaných achátů… podle všeho nebylo v říši Čtvrtých jediné místečko, které by se nelesklo nebo nezářilo.</p>
<p>Zaprášený, pokrytý špínou Gauragaru a Urgonu na ramenou a na ošoupaných podrážkách, předstoupil Tungdil před velkokrále a sklonil před ním sluncem vybledlou kštici.</p>
<p>Gandogar seděl na trůně z horského křišťálu. Vypadal, jako by se mu velice ulevilo. „Konečně, Tungdile Zlatoruký! Vraccas vyslyšel mé modlitby a ve zdraví tě k nám přivedl zpátky. Jak se ti vedlo?“ Naznačil mu, aby se posadil. Trpaslíkovi ihned přinesli něco k jídlu a pití, aby zahnal nejhorší hlad a žízeň. „Salfalur není mrtev,“ pokračoval velkokrál. „Objevil se v Poristě, pobil tucet našich lidí a pak zmizel. Už jsme se báli, že…“</p>
<p>Tungdil rázem vyprázdnil celý džbán piva. „On <emphasis>je </emphasis>mrtvý, velkokráli,“ přerušil ho. „Našel mě a bojovali jsme spolu v Dsônu.“ Vytáhl z pouzdra Ohnivou čepel a poklepal na hlavu sekery. „Znovu mám svůj majetek, který mi alfové ukradli. Našel jsem ji v jedné příšerné věži a vzal si ji. Potom…“ nadechl se k další řeči, ale nakonec se rozhodl, že si přesný průběh souboje se Salfalurem nechá pro sebe. „No, potom jsem se vydal na cestu za tebou.“</p>
<p>„Trvala ti dlouho, Tungdile. Jeden oběh slunce střídal druhý a my jsme od tebe pořád nedostávali žádnou zprávu. Uplynulo už celé jaro.“</p>
<p>Trpaslík skryl úlek. „Dal jsem si na čas, Urgon je povaze našeho národa hodně blízký… Tak potom už možná jsou ty napodobeniny diamantu hotové, ne?“ stočil rozhovor na jiné téma.</p>
<p>„Tvoje nákresy byly vynikající.“ Gandogar přivolal mistra brusiče, který přinesl diamanty na křišťálovém podnose, potaženém černým sametem. Ležely na něm v řadě jeden za druhým, jako korálky na šňůrce. Tungdilovo necvičené oko je nedokázalo rozlišit. Jeden se podobal druhému až do té nejposlednější fazety.</p>
<p>Vytáhl pravý drahokam a položil ho mezi ostatní. „Klamou naprosto dokonale,“ přiznal. Spočítal drahokamy a dospěl ke čtrnácti exemplářům. „Jeden je navíc,“ zjistil. „Sedm lidských království, pět trpasličích říší a jedna říše elfů dělají dohromady třináct.“</p>
<p>Král Čtvrtých si šperky prohlížel a přikývl stejně jako jeho mistr brusič. „Nikdo je pouhým okem nedokáže rozeznat,“ souhlasil s Tungdilem. „A není mezi nimi <emphasis>ani jeden </emphasis>navíc, Tungdile. Rozhodli jsme se, že i ty musíš dostat jeden exemplář, nejen králové Skryté země a budoucí král Třetích. Tuto čest sis nepochybně zasloužil, a to dvojnásobně nebo trojnásobně. Pokud však nechceš takovou odpovědnost nést, vhodíme jednu kopii do výhně.“</p>
<p>„Ne,“ ozvalo se okamžitě z trpaslíkových úst. „Cítím se poctěn.“</p>
<p>Gandogar postupně zvedal jeden roh sametového šátku za druhým, až je pevně přitáhl k sobě, kameny sklouzly do takto vzniklého váčku a navzájem se promíchaly. Už teď Tungdil nedokázal říct, který diamant je ten pravý, který z nich v sobě skrývá magickou energii. Ale velkokrál utáhl cípy ještě pevněji, zatřepal šátkem a diamanty o sebe před zraky trpaslíků cinkaly sem a tam. Potom velkokrál jeden cíp pustil a kameny se vykutálely zpátky na průhledný tác. „Zavolejte posly,“ přikázal Gandogar hlasitě.</p>
<p>Dveře trůnního sálu se otevřely a dovnitř vstoupil elf spolu se sedmi lidmi a čtyřmi trpaslíky. Jeden po druhém přistoupili k podnosu a vybrali si diamant. Mnozí po něm sáhli bez rozmýšlení, jiní si dávali na čas, jako by se jim ten pravý kámen měl dát poznat.</p>
<p>Když už zbyly jenom dva diamanty, naznačil Gandogar mistru brusiči, aby nabídl tác Tungdilovi. „Dávám ti na výběr,“ řekl velkokrál.</p>
<p>Tungdil sáhl nejdříve po pravém kameni, pak zaváhal, ale nakonec se pro něho přece jen rozhodl.</p>
<p>Gandogar shrábl poslední diamant. „Nyní se vraťte ke svým králům a přineste jim na počest nového míru ve Skryté zemi můj dárek,“ obrátil se na posly a pozvedl svůj diamant do výše. „Vyřiďte jim moje slova: tak, jak se sobě podobají tyto kameny, v takovém souladu by v budoucnu měly být naše myšlenky a tak by měla bít naše srdce ku prospěchu vlasti. Kdyby někdy někdo pochyboval o naší pospolitosti, ať se na ten kámen podívá a vzpomene si.“ Ukázal rukou ke dveřím, lidé, trpaslíci a elf se uklonili a vyšli ven z haly. Křídla dveří se za nimi se zaskřípěním zavřela.</p>
<p>„Když jsi teď ke mně přišel a stojíš přede mnou, chtěl bych vědět, jestli sis rozmyslel moji nabídku, Tungdile.“ Velkokrál ukázal na místo vedle trůnu. „Chtěl bys být mým rádcem?“</p>
<p><strong>Skrytá země, Idoslân,</strong></p>
<p><strong>6236. sluneční cyklus, léto</strong></p>
<p>J</p>
<p>eho nohy kráčely jakoby samy od sebe po cestě, kterou prošel snad více než stokrát. Tungdil se blížil k důvěrně známému, smutnému místu.</p>
<p>Léto obdařilo obyvatele Idoslânu tou nejlepší sklizní, na polích vyrašila nesmírná hojnost zeleniny i obilí, stromy byly obsypány květy a lákaly k sobě včely. Teplý větřík vanul nad sytými, zelenými loukami, na nichž se pásl dobytek. Za poutníkem se otáčely velikánské kravské oči, než u zvířete nanovo převážil zájem o trávu.</p>
<p><emphasis>Nic se nezměnilo. </emphasis>Trpaslík prošel poslední zatáčkou a zůstal stát. Před sebou viděl rozbitou vstupní bránu vedoucí do Lot-Ionanovy štoly. V chrastí objevil zrezivělé části zbroje. Kusy železa a ohlodané kosti, po skřetech, na které zde tehdy s dvojčaty narazil, tu nic jiného nezůstalo. <emphasis>Ale přesto se leccos změnilo.</emphasis></p>
<p>Žádní skřeti už neexistovali. Jejich kosti byly posledním důkazem toho, že kdysi řádili po celém Idoslânu, avšak Kámen zkoušky udělal s jejich černými dušemi rázný konec. Princ Mallen vyslal do jeskyní Toboriboru expedici, která se trmácela všemi těmi horkem rozpálenými chodbami, ale nikde neobjevila ani jedinou z těch bestií.</p>
<p><emphasis>Skrytá země draze vykoupila své bezpečí. </emphasis>Tungdil pomyslel na mnoho svých mrtvých přátel, na Boëndalův hrob u Vysoké brány, který navštívil a u něhož se spolu s Pruďasem znovu rozplakal. Z Boïndila se vytratilo veškeré šílenství, jeho kdysi nepřítomné, široce rozevřené oči najednou vypadaly úplně normální a připomínaly mu oči jeho bratra. I způsob, jakým trpaslík hovořil, získal na uvážlivosti. <emphasis>Smrt změní i ty, kteří zůstali živí.</emphasis></p>
<p>Tungdil se přiblížil k tmavému vchodu, prodral se troskami brány dovnitř a vstoupil do chladné, zemí vonící chodby.</p>
<p>Nedošel daleko, štola byla pořád ještě z větší části zasypaná. Tehdy, když tu bojovali se skřety, podrazili vzpěry, aby stropy zasypaly přesilu nepřátel, které měli v zádech. Mnoho tun suti vytvořilo val, kterým se teď musel prohrabat, aby se dostal do starého příbytku svého pěstouna.</p>
<p>Podvědomě se dotkl prodřeného šátku, který nosil na zápěstí. Byla to památka na Fralu, mladou, přátelskou služebnou, která mu byla blízká jako sestra a kterou skřeti zavraždili i s jejími dcerami Sunjou a Ikanou.</p>
<p>Těžce polkl, knedlík mu zůstal v krku. Smutek se nedal jen tak zaplašit. <emphasis>Je na čase, abych tu uklidil.</emphasis></p>
<p>Tungdil začal s tvrdou prací. Jeden sluneční oběh stíhal druhý, zatímco se trpaslík prokopával špičákem a lopatou vpřed, stavěl nové vzpěry a vyvážel sutiny. Rozdrcené pozůstatky skřetů házel na velkou hromadu, tu zapálil a skřeti shořeli na popel, který vítr rozprášil široko daleko. Jednu lebku si nechal jako znamení triumfu a zároveň i jako varování.</p>
<p>Nakonec se Tungdil propracoval k cíli. Dostal se do té části štoly, jež se nezřítila. Trámy vypadaly stabilně, a tak se odvážil jít na výzvědy.</p>
<p>Tu a tam ještě nacházel kostry skřetů. Unikli sice kamení, které se na ně sneslo ze stropu, ale zřejmě nenašli žádný jiný východ a bídně pomřeli. Jak mohl soudit podle polámaných kostí, museli se pobít navzájem, aby získali nějaké maso. Jenom jedna kostra neměla na sobě žádné známky boje. <emphasis>Tvoje vítězství nad ostatními ti nic nepřineslo. Stejně jsi chcípnul hlady.</emphasis></p>
<p>Trpaslík vyvlekl ven i jejich kostry a zapálil novou hranici, měl v úmyslu zničit je, aby po nich nezůstaly žádné zbytky. Potom hledal pozůstatky lidí, kteří s ním zde žili. Kromě skromné hromádky menších a větších kostí z nich nic nezbylo.</p>
<p>Pohřbil je na pahorku naproti vchodu do štoly. Z jednoho velkého kusu odlomené skály pro ně vytesal náhrobní kámen. Jejich jména vykoval ze železa, které zasadil do kamene.</p>
<p>Po posledním úderu kladívka se posadil, rozhlížel se po pahorcích Idoslânu, po lidských osadách, které si užívaly nikdy nepoznaného míru, a setřel si z očí štiplavý pot, do něhož se vmísily slzy.</p>
<p>Najednou si všiml, že se k němu po cestě blíží nějaký trpaslík. Rozhlížel se kolem dokola, až si ho všiml a začal stoupat k vrcholku kopce.</p>
<p>Tungdil se zvedl, aby mohl návštěvníka přivítat. Dlouho pevně svíral Balyndis v náručí. „Je krásné, že tě znovu vidím. Poslali tě, abys mě přesvědčila, že se mám vrátit k některému z kmenů?“ vyptával se jí pobaveně. „Gandogar si možná myslel, že tvým prosbám podlehnu snadněji než těm jeho.“</p>
<p>Kovářka shodila batoh ze zad a posadila se do trávy. Zasténala, protřela si kotníky na nohách. „Měla jsem si cestou přece jen koupit nějakého poníka. Ten pochod se táhl.“ Zahleděla se na náhrobní kámen a němě k sobě Tungdila přitiskla. Nemusela nic říkat.</p>
<p>Společné se dívali, jak nad nimi táhnou mraky, jak obloha mění barvu z jasné na tmavou modř a jak se na obloze rozsvěcují první hvězdičky.</p>
<p>„Mám ti vyřídit pozdravy,“ pronesla Balyndis po chvíli. „Jejich příliš moc, než abych je mohla vyjmenovat jeden po druhém. Pomysli prostě na všechny přátele, které sis po světě udělal. A Rodario ti vzkazuje, že mu pořád ještě dlužíš jakýsi vtip.“ Ušklíbla se. „Ten, ve kterém se skřet ptá trpaslíka na cestu.“</p>
<p>Tungdil se rozesmál. „Ha ha, ten jsem už dávno zapomněl.“ Odmlčel se. „Až se vrátíš k velkokráli, Balyndis, vyřiď mu, že nevím, jak dlouho se tu ještě zdržím,“ pronesl zamyšleně. „Nedokážu se rozhodnout, kam vlastně patřím. Moje srdce bije pro trpaslíky, stejně si však cením blízkosti lidí, kteří jsou ve svém konání svobodnější než náš národ. Já uvažuju spíš jako člověk než jako trpaslík, to si uvědomuji stále víc.“</p>
<p>„A co bude se Svobodnými?“</p>
<p>„Zpátky do Zlatotvrze už mě nic netáhne. Příliš mnoho vzpomínek, které se mi vůbec nelíbí.“ Podíval se na ni. „Až budu vědět, co vlastně chci, dám velkokráli vědět. Možná taky odejdu do Země za horama a budu pátrat po těch, kteří vyryli své runy do té skály. Vždycky když bude Gandogar potřebovat moji radu, budu mu k dispozici.“</p>
<p>Balyndis vyloudila na tváři pousmání. „To je hotová tragédie. Teď mají děti kováře ve svých řadách opravdového hrdinu a ten bojuje sám se sebou, místo toho, aby žil v jejich síních a vysloužil si další uznání jako velkokrálův rádce.“ Zvedla hlavu a zahleděla se na jednu zvlášť jasnou hvězdu. „Možná to k opravdovému hrdinovi patří. Že bojuje sám se sebou. To ho chrání před tím, aby si připadal jako všemocný.“</p>
<p>„Povyprávěj mi, co je nového,“ poprosil ji. „Chtěl bych, aby mě něco přivedlo na jiné myšlenky.“</p>
<p>Trpaslice se zamyslela. „Všude zavládl mír, Tungdile. Ti z Třetích, kteří přežili, se k nám připojili. Časy nenávisti skončily. Černé hory teď bude hájit společenství všech pěti trpasličích kmenů.“</p>
<p>Tungdil mlčel a kousl se do rtů, aby neprozradil, co mu řekl Salfalur. „Co bude se Svobodnými?“</p>
<p>„Král Gemmil rozhodl, že zůstanou to, co jsou: svobodní. Vrátili se zpátky do podzemních měst a i nadále přijmou jakéhokoliv trpaslíka, který k nim přijde,“ vysvětlovala dále Balyndis. „Bude to tak lepší. Nějaké smíchání kmenů by nedopadlo dobře. Ale začneme navzájem obchodovat.“</p>
<p>„Co ještě?“</p>
<p>Balyndis pokrčila rameny. „Nic. Všechno jde dál postaru, jenom už neexistují žádné bestie, které by nám ve Skryté zemi dávaly pořádně zabrat. Dokonce i černé vody se proměnily v průzračná jezírka, byl zničen i ten poslední zárodek zla.“ Povzdechla si. „Je to vlastně příliš krásné, než aby to byla pravda.“</p>
<p>Tungdil v duchu viděl, jak se mu před očima rozpadá malachit. <emphasis>Nezůstalo nic, co by znamenalo nebezpečí. </emphasis>„Tak tedy je na trpaslících, aby se postarali o to, aby tomu tak bylo i v budoucnu.“</p>
<p>Balyndis zaváhala. „Koluje taková… neurčitá zpráva. Prý ten dárek, který král Gandogar poslal královně Isice, nedorazil na místo. Nikde nenašli ani posla, ani eskortu, která měla diamant chránit.“</p>
<p>„Jak se to jen mohlo stát?“ prohodil trpaslík a potřásl hlavou. „To jsou… důležité dárky!“</p>
<p>„Lupiči, Tungdile. Isika všude rozeslala svoje lidi. Dříve nebo později ty zločince chytí, takový kámen nezůstane dlouho v utajení.“</p>
<p>Tungdil se donutil ke klidu. Teď byli na řadě ostatní, on sám měl hrdinství až po krk. „A jak se vede tobě? Co dělá říše Pátých?“</p>
<p>„Dokázali jsme toho hodně. Říše vzkvétá a ty sám bys byl pyšný na to, co díky tobě započalo.“ Věnovala mu okouzlující úsměv. „Byl bys hrdý, i Giselbart Zeleznooký by na to byl hrdý. Glaïmbar se opravdu snaží ze všech sil, aby byl dobrým králem, a taky jím bude.“</p>
<p>Tungdil se zhluboka nadechl. „Je i dobrým manželem?“</p>
<p>Balyndis vzlykla. „Byl dobrým manželem.“</p>
<p>Tungdil rozčíleně vyskočil a upřeně se na trpaslici zahleděl. „Jak to…“</p>
<p>„Dal mi volnost,“ odpověděla Balyndis rozechvělým hlasem. „Jednou ráno mě objal v náručí, vážně se na mě podíval a řekl, že mě propouští od svého boku a ruší manželský svazek.“ Kovářka bojovala sama se sebou, ze všech sil se snažila ovládnout. Tungdil v jejím půvabném obličeji rozpoznal nejistotu, štěstí i strach, všechno najednou, a nedokázal pochopit, co mu vlastně říká. „Zeptala jsem se ho proč. Jestli jsem mu byla špatnou manželkou.“</p>
<p>„A co ti na to odpověděl?!“ zeptal se chraplavě, v hrdle mu zcela vyschlo.</p>
<p>„Odpověděl mi, že někomu slíbil, že mě nikdy neudělá nešťastnou. A to se mu prý nepodaří, když mě bude držet u sebe. Mám si prý vyhledat manžela, kterého miluji.“ Skryla obličej v dlaních a rozplakala se úlevou. „Každou noc jsem si přála, aby se stal nějaký zázrak, který nás, Tungdile, zase svede dohromady. Je nesprávné, že se teď, když se to opravdu stalo, z toho raduji?“</p>
<p><emphasis>Vraccasi, tím mi vracíš to nejdůležitější v mém životě! </emphasis>Všechno kolem něho se rozezpívalo a rozjásalo, měl chuť hlasitě zařvat, chtěl do celého světa vykřičet, jakou radost pocítil při jejích slovech. Ale ovládl se, pohladil její krátké vlasy, které už začínaly dorůstat, a stlačil jí ruce dolů. V jeho rysech, zvlhlých slzami, se zračila úleva.</p>
<p>„Ne, není to nesprávné,“ uklidňoval ji a vzal ji do náručí. V duchu děkoval Glaïmbarovi a vzdával úctu velikosti ducha, jakou král prokázal. „Balyndis Železný prste z klanu Železných prstů z kmene Borengarova, chtěla bys zbytek svého života, i kdyby měl trvat tisíc cyklů, strávit se mnou a uzavřít se mnou manželský svazek?“</p>
<p>Balyndis si osušila slzy. „Mé srdce ho s tebou uzavřelo již dávno a nikdy ho nezrušilo, Tungdile Zlatoruký. Patří ti navěky.“</p>
<p>Objali jeden druhého. Zatímco měsíc stoupal vzhůru nad vrcholky hor a měnil Idoslân v jedno velké stříbrné moře, přitiskli se k sobě a naplno prožívali vzájemnou spřízněnost, která mezi nimi vládla a kterou teď už nic nebude moci narušit.</p><empty-line /><p>MARKUS HEITZ</p>
<p>Jeden z nejúspěšnějších německých autorů žánru fantasy se narodil v říjnu 1971 v Homburgu. Právě se pokoušel vyřešit poslední problémy Einsteinovy teorie relativity, když byl nešetrně vytržen z abstraktních úvah a poslán na svět. Byl to pro něj takový šok, že jeho nadání pro matematiku zmizelo v nenávratnu.</p>
<p>Úspěšně absolvoval základní i střední školu, kde se matematika samozřejmě ihned stala jedním z jeho nejneoblíbenějších předmětů. Pak začal studovat historii a literaturu na universitě v Sársku. Dával sice přednost historii, ale na přednáškách o literatuře byl poměr studentů a studentek 3:7, což také nebylo k zahození. Velmi ho zaujaly dějiny starého Ruska, kterému se věnovala i jeho absolventská práce. Ta se týkala událostí kolem upírského skandálu v osmnáctém století v Medvegii.</p>
<p>Při studiu na universitě si začal přivydělávat v místních malých novinách jako reportér. Psal články na různá témata a fotil. Tato práce ho bavila, takže se i po skončení university několik let živil jako novinář na volné noze.</p>
<p>S psaným slovem se nejprve setkával prostřednictvím komiksů, později přešel na knihy Stephena Kinga, Karla Edwarda Wagnera či Michaela Moorcocka. Ve čtrnácti se poprvé setkal se hrami na hrdiny (RPG), což v něm zanechalo hluboký dojem. Stal se z něj vášnivý hráč, který rád objevoval další světy a převtěloval se do nových a nových postav. Byl vítaným hostem v AD&D, Warhammeru, Star Wars, Shadowrunu, Vampire a mnoha dalších světech a herních systémech.</p>
<p>Od hraní her pak byl už jen krůček k tomu, aby svou fantasii využil k psaní. Začínal krátkými povídkami psanými pro pobavení, ale stále toužil stvořit něco většího. Proto začal v roce 1998 psát román z vlastního světa; příběh odehrávající se na smyšleném kontinentu Ulldart. Zdálo se mu tenkrát, že má pro psaní všechen čas na celém světě, a hodlal toho využít naplno. Po dvou letech příběh dokončil a rukopis poslal několika nakladatelům. Dva z nich knihu chtěli vydat, ale nakladatelství Heyne bylo rychlejší. Když po něm zanedlouho chtěli něco víc, poslal jim rukopis druhé knihy o Ulldartu.</p>
<p>Různé úpravy a změny zabraly další dva roky, ale v roce 2002 kniha konečně vyšla pod názvem <strong><emphasis>Schatten </emphasis></strong><strong><emphasis>ü</emphasis></strong><strong><emphasis>ber Ulldart </emphasis></strong>(Stín nad Ulldartem, 2002). Ještě téhož roku se objevilo i její pokračování <strong><emphasis>Der Orden der Schwerter </emphasis></strong>(Řád meče, 2002).</p>
<p>Ulldart je kombinací historického románu a fantasy. Jednou z hlavních postav je rozmazlený, pohodlný a tlustý následník trůnu princ Lodrik. Jeho otec, nespokojený s tímto stavem, ho posílá na zapřenou do zapadlé provincie říše. Tady si musí princ poradit sám. Přitom se mladík dostává do centra boje mezi mnohými silami a mocnostmi, tu světlejšími to zase temnějšími.</p>
<p>O kvalitě jeho prvotiny svědčí i to, že za <strong><emphasis>Schatten </emphasis></strong><strong><emphasis>ü</emphasis></strong><strong><emphasis>ber Ulldart </emphasis></strong>získal Heitz ocenění „Deutschen Phantastik Preis 2003“ za nejlepší románový debut. Zatím napsal šest knih cyklu <strong><emphasis>Ulldart die dunkle Zeit </emphasis></strong>(Ulldart – Temný věk) a nyní pracuje na novém cyklu <strong><emphasis>Ulldart die Zeit des Neuen </emphasis></strong>(Ulldart – Nový věk).</p>
<p>Roku 2002 se Heitz prosadil i dvěma knihami ze Shadowrunu. Tento svět dobře znal z RPG, takže pro něj nebyl příliš velký problém vybrat si vhodné téma a psát. Jako hlavní postavu zvolil televizního reportéra Poolitzera, kterého jeho zvídavost často přivádí do nesnází. V drsném světě futuristické budoucnosti, ve kterém se prolíná technika s magií, vylepšení kyborgové a počítačová virtuální realita se střetávají se starými rasami, mýtickými zvířaty a kouzelníky, se hraje tvrdě. Poolitzerovi jde často o život. První knihou, ve které se tato postava objevila byla <strong><emphasis>TAKC 3000 </emphasis></strong>(TAKC 3000, 2002) a prozatím je Poolitzer hrdinou šesti knih.</p>
<p>Ačkoli si Ulldartem získal pozornost a zájem čtenářů, mezi hvězdy německé fantasy ho vynesl až román <strong><emphasis>Die Zwerge </emphasis></strong>(2003, česky Trpaslíci, FANTOM Print 2005). Když mu lidé z nakladatelství navrhli, aby napsal knihu o některé z klasických fantasy ras, netušili, co tím odstartují. Pravděpodobně si mysleli, že zvolí elfy či orky, ale Heitz dal přednost trpaslíkům. Rozhodně se mu to vyplatilo. Příběh trpaslíka Tungdila a boje s Mrtvou zemí a jejími přisluhovači se během několika týdnů po vydání stal bestsellerem. Kniha se prodávala po tisících a čtenáři se začali dožadovat pokračování. O rok později poslal autor Tungdila na další dobrodružství v <strong><emphasis>Der Krieg der Zwerge </emphasis></strong>(2004, česky Válka trpaslíků, FANTOM Print 2005). Zatímco Trpaslíci samotní byli jakýmsi úvodem, v druhé knize se Tungdilův příběh rozrůstá jak do délky tak do šířky. Čtenář se tu blíže seznamuje s klany trpaslíků, zejména se zatím tajemnými zabijáky trpaslíků – Třetími. Také se vynořuje nový, strašlivý nepřítel, a nikdo netuší, jestli se ho podaří zastavit. Cyklus uzavírá kniha <strong><emphasis>Die Rache der Zwerge </emphasis></strong>(Pomsta trpaslíků, 2005), ve které se hlavní hrdina dostává za hranice Skryté země, do míst, kam ještě noha trpaslíka nevkročila. Pomsta trpaslíků je horkou novinkou i v Německu, kde se na trhu objevila v říjnu. Během několika dnů se dostala na páté místo v žebříčku bestsellerů. V Česku by se Pomsta trpaslíků měla objevit v polovině roku 2006.</p>
<p>Markus Heitz se nesoustřeďuje pouze na scifi a fantasy. Před nedávném vyšel jeho hororový román <strong><emphasis>Ritus </emphasis></strong>(2005), příběh o hrůzné bytosti, která terorizuje část země na konci osmnáctého století. Jeho plány na příští rok zahrnují osmý a devátý, závěrečný díl Ulldartu a další horor o vlkodlakovi. Mimoto připravuje unikátní fantasy projekt na knižní veletrh ve Frankfurtu, který je ale do těchto chvil opředen tajemstvím.</p>
<p>Trochu potměšilý vtipálek a výborný společník je zatím svobodný. S popularitou prý žádné problémy nemá. Tvrdí, že jediní lidé, kteří ho najisto poznávají, jsou knihkupci. Odpočinkem po putování vymyšlenými světy je pro něj fyzická práce – jednou týdně dělá číšníka ve své vlastní irské hospůdce. Vždy se potom rád vrací k psaní knih. A co jeho vztah k matematice? Pořídil si kalkulačku!</p>
<p><emphasis>Martin </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Felčar</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> Fajkus</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Markus Heitz</p>
<p><strong>Válka t</strong><strong>rpaslí</strong><strong>ků</strong></p>
<p>1. vydání</p>
<p>Německý originál Der Krieg der Zwerge</p>
<p>vydaný Piper Verlag GmbH</p>
<p>Překlad Zdeněk Sladovník</p>
<p>Obálka Jan Patrik Krásný</p>
<p>Grafická úprava obálky Jan Patrik Krásný</p>
<p>Jazykový redaktor Jiří Popiolek</p>
<p>Odpovědný redaktor Libor Marchlík</p>
<p>Vydalo nakladatelství <strong><emphasis>F</emphasis></strong><strong><emphasis>ANTOM P</emphasis></strong><strong><emphasis>ri</emphasis></strong><strong><emphasis>nt</emphasis></strong></p>
<p>jako svou 57. publikaci</p>
<p>Ostrava 2005</p>
<p>Tisk Printo, s.r.o., Ostrava</p>
<p>Doporučená cena vč. DPH 299 Kč</p>
</section>
</body><binary id="_23.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEQBAREA/8QAHA
AAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAABgIDBAUHAQAI/8QASRAAAQMDAwEFBAUGCA8AAAAAAQIDBAUGE
QASITEHE0FRYRQygZEVFiJxoUJSVFax0xcjJDSTlbTSJTY3Q2JmcnN1goSSlOLx/9oACAEB
AAA/AJVzsPtdpKF1+s1H6DnKDEZyBJLaI7uBhtzHTrn4g+eLi5batq1aM7VKlV68GkEJShF
RcKnFHokDPXQH9c7J/wBb/wCsf/fTUi9bQS3mM1dTi8+65VSgY+8E/s0y3fFtkq72JcqQEn
btrSlZV4A8DA9fw1xd8W4FfxcO5FJwOVVtYOcc+B8dJ+vNA/Qbi/rxf93TjNwvVYPLtlNXg
PQWVSnZcqrrdQ2hIzgpKcHPQA9SRo7trtfht0dtq7N0Wpoxuw3jvUFIUlePDIV0+PjqHetG
YpgvBXtTpQ8xGqbYX0af71afsjpztAz5HQDfd4Tr+rDTcNmQuHGARHZCMqUo8FRA8Seg0Pq
ti4EJKlUKpJSOSTEcAH4arlNOod7pba0uA42FJBz92nPYpf6K9/RnXvYpf6K9/RnXG4sh2U
iK2w4p9aglLQSdyiegA89arTLYSlpqxYi0KcWtEu5JyFfYZQkkpYz6Y+fxwiTYzvaFWanXq
YkNwDJ9njFKwlK0NoSgKTkdONFPaVFcl/WFDchxgopEVZ2flgPO/ZPoc/hqRKqEq1JzdAtu
HRIEWNSxOkvzy4lON5SeU8k55589VE7tYuWj0NmfUqDT0GWT7L/KFIU6nwWGiCrb6kjrqNb
Fn3RWJwv2bOpsadN/jGkyoxcDacAJUBuAScAY64GPHRl3F7frTRP/AAj/AH9OLdvlAQiNPt
mWsnB7xDzZ6eGFKz46D7kVdce64IFLtxy4Z7SmY8iIt0usowcuEKIHAzhRB6EDy1T3POhWZ
bn1RpDjkp95Y+nqiwglX2j7m7pkjIwfAeZOtdtF2jO2xBFAUDT22whsdFJI6hQ8FZzn10MX
t/Pbg/4PE/tDmk3jRGDeYuetJ/wFTKYC6kq4fdDiihBT44JB54zjWTsTJnaZ2lQ/bwotyXw
nuUnIaYTlRSPhnnzJOtfrz0e9qNdFpQkIRIpvdpaCF8LISlaePDCklJHppi0bWse5rci1FF
vQ0ulOyQ3zlp1PCknnjnnnwI1RJbtOzLvq9QkU5KKjHdQzSqWwgqU4ChJDievKlEjPhjz1Y
PO1OmVFMSN7PKvavAqddKtzdNY6gDPRKR0HieeeAVx7TamVGDRIayqmUaSJdWmr6zpfXafM
jOVckDOOo0m3aQ9X11as0tcyDAm1J1yOGZHdpdSAlJcAwfeUlR0m+O8jVG6HO8yHolNAAJ+
ykyCkg/j89V3b3XHGo1OoTTmEvZkPpB5IHCM+md3y9NCvYihC+0FJUkKKIjpSSPdPAyPgT8
9GkWDLg1S5LspDSnJ9OrLyZDAJxKi7EFSMeY94eoxzqUanCtmam96I739s1haRUWW0nMdw5
AdA8DuOFD9vGO9pDppv0Zf9DaiSnGGywXljckIcGEODHkSR/wA2otCj7ly6XRqmHJrqA9cF
x7wrZkZLbSumcZwRwnGevAmhlV0R0UujOGm2bAyJU7ftVN2e8EqPOzOdyz15+N7aNzMV+HN
XS22mqdDlmLECEYCm0oRzjw5Jx6Y0L32+47PudtZyllilpRx0BkE/tJ0Bdss0y+0SU0d+Ir
TbQCjke7u48h9rUjsP/wAoH/Ru/tTozolSrbVxXBQLXjxxJNYdkSZEsKLTDRSkDoclRUFce
nyEY0BiA/VatXZqZdvwZau5iRgpEebMxylDZ6JHOT044409SpNcYtxy01S6Y9S5sRMp6Q4v
c3Sm1rOQT+ceCE9dx41eWt9FXfLVaUNLlNt6C2HwwAUPVTkDetX5uRnA8x5cE9cZVcdfbse
nOew0qDHQ7UiwMbkE4QwnHu5AyfT8VWQ0yw5cbMZCG2W628lCGwAlIDbYAAGolzw2hc1U3j
vEyk0lS0KHH87KcfdgayntcbW32lVQrQpIX3Skkj3h3aRkfEHT3Y48432kwEoUUpdbdSsfn
Du1HHzAPw1ot0tCz2KqhichE655ylmQBtMWOEgrV64G7y5UPLQ3IkwoNBbrlRhBKH2FRbdp
T+VoYZxtW+6MdTncTz1+7FVT6KwyzS265AlQbXqBKESUrCVOvkYS875J5O0HgDnnkm8VGrF
qTokN5SHalQkLepb44TUIX+cZ89yRkgeHPodXEe62qVd1Yk0ymrqs+vJiSKew2dhdZ7o7iV
Ecbdpz/wDcS+yt96VSa1IkMqYedrT61tLOS2SlGUk+nT4al3OFi55m5QIKKTsAGMD21XXz5
zrPu3enmPd8WaAdsuIMkn8pJIOB9xToItWtKt256fVklW2O8C4E9Sg8KH/aTrSO1gN1q/rZ
ZL+6mzGmgh1ONpC3cKIP+zt/DSe0aCzG7VKTIrLLrNASlloObT3QSnJKBjwz1HkdX/and1q
1Cx5FPjVGNOkvFBYbjOBRQQoHcSM4AGfnjVPDRU6h2LJqczKZNEkd9TJC04UtpBA5HkQVJ9
cDUa1pDUdyz7kU2oRm50mmgqPLbayrugfuK1a2uNDjQ+99nZS13zpdc2j3lnqr7zoKur/GW
T/u6V/blag9qkODdtBqEWA8lyrW+sPuMYwsIKQVAeY2kHjxTjXz7oto1yU2bR2LfuVLqY8Z
ZXCqLA3PQySDjH5SPT5eGthpUi56rRi21Pti5WABtWsrSpY8N4AICvgMacYhXbGdDse07Xa
cT0W26pJHxCNRqvbd9Xe0adV59NpNJWpPeswQpxxxI5xuUB4j0+Omu0S24FE7I3KZTWlpbh
usqZwrKlLLgBJ8ydx0VWVWzcNpQKi5jv1N7H09NriTtVkeHIz8dBV2TpH8JSG4caTUIDKIj
lUEVtTqmS24tSE4T05UlRHpnVRUH5c64KjdkWkV2BVW3W0wY30a4USGUpwpLuB+X0PPAA66
p692UVObCartvU59pmUO8XS5H2XoxzykZ95Oc46HGONBcq1LihJWqTQqg0hs4UtUZe0HOOu
MacptFupH8qpdNqyM5T3sZlwZ8xlI0Qs1LtXYcStH1iJT0C2HFD4ggg/HUxFzdry32mAKqH
HlbUBVPSnJ+8oxo8q6Z9Qj0Ky5VRNSq7khqXVVJwkNMoO4g7Rgc7QPE4B1MsJUdX1kMRW5k
12QUnP+ijP4501RbMRS5tVaplfrMNoy8ltt5tQJKUKJO9BJPhnrgauhRqiCVfWqs/a8/Z/3
Wu/RFR/Wqr/KN+5176IqP61Vf5Rv3OvfRFR/Wqr/ACjfudJXQJ0pPcuXXWwlRGS2phB6+aW
gRpb1jxpCAh6uV5aQc4+klj9mo8bs1osJt9EaVU2RJVukFExSVPeilD7RHpnxOiOm0uDSIL
cKnRWo0dsYS22nA+8+Z9Tzr//Z
</binary><binary id="_19.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEcBAREA/8QAGw
AAAwEBAQEBAAAAAAAAAAAABQYHBAIDAQj/xABDEAABAwMCBAMFBQQFDQAAAAABAgMEBQYRA
CEHEjFBEyJhFTJRcYEUFkJSkSMkobIINnV2syUzVFVygpSVo7HB0dP/2gAIAQEAAD8AYuIl
/P0ipQ7YozzcepTltpclugFEZK1YB379/QfwXrwo9g0XzXLWalWaulOFITJ5nCeu46IG/Q/
x0Cj0l2LcNGNQpFTo1GqjiYzYNRUXlfkyBuACQQOUdddcRvunRK0xTkInVt9jP2n7RUVnwc
9EA4O/c/DGPkHgXjQosfwBSqzHaR7jcatLSkdzty7a0qvegqQUiLciCRgKFcVkeu6dY/vXS
v8AS7s/5un/AOenuy7UbvCkLqYrN109kOFDZdqAUHQOpB5RsDtrBQ0SmLudfp15T4lDaUqO
iZUHg6ZToB5g2hQwoDrnG2PUa971oxqHEqpUuYstu1iE2qlSFHCW3W8EIz6lKh/vDQqVUX7
3jv2+zZTRuchCJs5ZCS2UEArOwwex3799tYbsXUrccgJq1bTULgiNpbjR2QFNQG+XZROBl3
pjbsDk7aT00KuSh9oTSqg8HPN4gjrVzZ75xvr79269/qSo/wDCr/8AWvCXSKnAaDs2nSoza
lcoW8ypAJ+GSOumThxZP3xraxJcLNOhpDklwdxnZAPYnB37AHV8olcotYo01igkGJTgqKCh
OEeVH4finGN9TyyqFBq1dt1ueyHmGLdL7TPRKVl4pUTjrnmJ+ehPFetzKzxEi0WC+2wqmqS
GHeblw8oJVnmHTflA+BGtzsqXWYbF9W814FyUo+FWIKEYU8BsVFPXoPhn6p0JrkeJAjUy97
UcdDcl8mbIkYkuQ3SQcEEbdTudztvuNZ6hed+SI7tSp1aqMuCx5XZTcENNJwcA9O/rprsW/
LjnS5zsmb7XpdPpypDzhjBlSVpTkIzjdRwfj8dTK7r1q94z/HnulDCT+xitqPht+oHc+vXR
Wx6bd9eo9RotvqbbgvuIMtxxzkHQ4TnrgjqAO2n/AIcUqq21bF2TahT/ALG8CtSIykFKfI2
pWx7p82AQT066JcM/fpv932P8Z3S1fFtxzxPeZmBLLVwR0iFLxgMSkhITv6qSAfRes5nVCB
UVXbCj+DXKU59nuGnpG8hG2Xkj8pxuexwfU7pyIVIT96qRHM6z68MVeCUhXgKJ94DPlIJPy
O3cYVqbW5Mp42FEryWbcly1NNTXGDzchOeUZIwCSP17AnVRuuHRrH4XT6XCebhByOptrmXh
x9wjB9VEjr6fAa/OGmOw4VSqF3U6JTKmqnSHFrLchI5uQhBJ8vfIyN/jqv026atPo11W3cT
bSatS4LpLjewfQUK82Pqnp+YdNenDP36b/d9j/Gd0Sv37u16KbbmVeLEq5w7D53OVTTv4Dn
tnpjrg7dtLSzNuSCi5KYwGrvoAMaow3B5ZCBkKSod+YZI+o7A6VbRuqLRqnOWqlPos6qveA
806nnQw6UgkZ7gZPqU4PUa0XXCZs+HLtyoRFTKJM55VFmMgeJHeP4ebO46A+mD8sTTC63SK
47eMyW7XqbA/cocsFHI3gHxB05jv/wCTntO9MNq1Gbb1Ug16HCRKVGW+opJPmSGxzZx0ACs
g6p0SqRbjrlz1+Okx0qtkJW0sDPMtJV1745QM99GuGbDvhU5/kPhewWEc/bm8Z04/TQu7eF
qZd3vXTOrzcemc4flF4edsJA8qT0I2AGenroTIr1a+8j3Eij0h1qhhSYz6TsuUyPecKewGB
v2OPXXV/wAU0yG9c9vIRLt6vscs6Pj9mlw+47j8Jzg5/MCD1xrijInVu25vD+ugorFPZTLp
TxPNkABSUhXfbYY7E/DXtdbDF/cK2Lr5CirUtHhyMbc2CAsH+YfMjvqN6rnDtcdrg7dLshk
OpCnhjAJ3aTj+OD9NZLHbdc4XXhUnFgrMdMZChspKUI6fLCh+mqPwz/q3T/7Lj/zvaRb/AK
3IvfiBDsyA8oU9qQlt8tnZxXVaj8eUZA9QdPd21dq26JFtmhwm5dRmNCNDgkcwDeOUrWPyg
Z69d/XSnb9Km2tJcsC5nEP02uR1GG8hPkQ8R5kAnoc7j15T30vomSo1t0m4ilXtO1Kl7PlK
6KWxnyhXoMlHTudGac1+5cSaFFJSynmlNBWyUghSiAANtgB9BqM6ptIKafwAq7virCp04IS
EjGDlAIz8CEnTNQ6aaf8A0e5qle/KivPncHqcD+AGmXhn/Vun/wBlx/53tSu2VxbM4ixPbs
pLb8SXLRLkKySoFscij3wSon6nR2icRqeOItcq7sGfUA+2hmF9lj8622k9fKSCATg/PWi+O
IdvXBQ3opj1Gm1aEtEiCuVH5VJdScjGCcZHx+I0Bo/PN4X3rXZ4WE1CUghDew8TxArO/bmW
B16A612XNcXZ17XG+hXM9FTH869lq5Ck+Y9T5gfqNSnRtudWI9lORApKqRMmYKSMlDyEpO3
wyFD9NX2VCCuDBipa5f8AIiSUIITuGgT6ddccMnm/YNPZ8RPieyo6uTO+PEeGdSe6U1mp12
bfsKCh6nN1ABt4ALA8HlSkkflOBv0OqC65LvBmBetivxmaww2WJsV3ADgOCUK+R6E4yO4xr
mW1f18w3KJVqBBo0RwjxpiiHFJGd+QZO56fI9dKt923CoDECz7ZqFTlz5awZEISCptQ6hSk
DYKJwfQJyfjoJXLgm0GzTw+ep6YslmQVzXUuhwOjIWnGNgfdz/sj10kao1ZoT1L4K0VLjfI
/UKoJBSdtlNrCP1SAfrp7tgTqezXuHlSkKdMeApyHJUMnwVp5SDv+EqwB8+wGsfB99tPs9g
k+I5R1LSMdky3Qf5hotw3baoy6zZMtILkGQpxlLg/z8dfQ7+967dxpf4jWu5Zv2eu2WzNgv
PO8kkRHD4YG5GUb5yfoMdN9KDnEPiM9ETGXJmJSCeZxuIEuEHP4uX17emvGPclXpHjvUSjT
GajKz9oqctKn5Cs9eUlICc/InpvpRkxpyXS5LYkBx0lRU6hWVnqTk9dN1vcNq/Lgt1x2LHb
ZbdQpqLNd8JUzCt0jPTIB64z21UqpVKXf1EftiYHaBWk8q2YszyEOJ90pPRaflvjfGvto2z
dS7nn126VRmnlwhBaDCs+IBjznB9O/c9BjSvZa6hRF0yXToZqLkBmTTKlESkh6OS8t1CuXr
g7DOMdR11Uq/bFNuBDa5SXWZLAPgS4zhaeayN+VQ/7HI0N9j1CFGJRdNYc8FJIDpYVnHxJa
yf11PzdN0LPN945YzvgNMYH/AE9egv8AudsBHtLn5duZTDeT6ny64fvi5pTRHtZTJQCoKbY
ayfTdB1L6lcVWrUkyarNcnOcqkjxzzBOfyjoPppns2451aqcG262lqrU6Q8lsJmJK3GeZQy
W3AQpJ+uPTTvdTdSsZZj0O4ao3HTGLiGX3EPJRjOAnmSSBtpJt+46tc1/x6jLlmPL8BSFOx
EpaKwEn3sDfr3+A+Gv/2Q==
</binary><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABVAEYBAREA/8QAGg
AAAwEBAQEAAAAAAAAAAAAABQYHBAMCAP/EAEAQAAEDAwIEAwUEBgkFAAAAAAECAwQFBhEAI
QcSMUETUWEUIiNxgRUykaEWMzZSdLMXJDdCU1VigrKUwdHi8f/aAAgBAQAAPwA/xH4gVKhS
l0ehR0+0NsodkzXBlEZK1hKTg7Hcjc7bjroJc0en0Exmbove5npak8wVDSUNb46HGD+J+ms
6qvYrTDbztQvFDS08yXVvuhKhnGc53GfLTRNtq1KdQU1yXcVaagLbS4h1VRd98KGU4HUk56
YzpFTc/D2b4keY/daWFJIPizCtKx5EBR1zZf4Qx3kvMKrjTiDlK0KIUk+YIO2i1PFjVuYhq
LftxxHH1YQw9KUnB6AcxTjf56bU8MmYn9aF5XE2Gvf51TU4SBvk5TjGhvDWTcdSrlRmO1iV
NoISpqG5MwFPKCk++keQGRn1H021+nRY3ETmrCA5SbjgewKKhgIdSQUpJ7ZHQ7b/AC0mXc1
eNPhx+H0nwZcOW+kQqg8QC42DlLZUrYEHHr2GQdGK3SazHo6J/EO4WmqUxyhNIp45RIUAOV
BO2dxnvjrkdpXdN1Trpnh58BiKykNxYjezbCBsAB547/8AzQTX2vtWi0a5MqvBG4I8p0uKp
7DrLayrKuTkyAflkgeny01W9Q3jdjVQaWhuDEoTERtnJ2UohZIHYYSPnn00p3zM/SXiWLcq
0mTFocTkaLjRCUtvuN8yFqOMdSAM+R9dbKnWI8C2Z9ocQfEMiMyVwp6U83taQfcUg9nBkA5
+vfUwjVCq3vcNGplXqDkhHiNxkFagOVBIB+asdzudtVqXNq0e6XrQtu16JERGZCmHZo/WI7
rTjrgncbnOc99dVW1ebrni1Gj2TMATgeLHWCn68v5eusUY0+RWn7Zu6zaTTpc5haokuGynk
eONwleNldSDnqPUZhWqnw+YbTwkvKQE/EW2pCjnqEt5H/I6rVskFbwBBIixQfT4eli7GINE
ux2qVBCHqHWWEQqujl5vBXv4TigNwO2e34amHEpNapcqHQKhU/tKBGR49PkHBUppeAMqHXH
LjSzb0AVW4YED2z2MyH0oTI/w1E7HqO+O+rRAlTK+fsCryfYb0oKlLgSiOUSBjGd/vJUNlD
y389YIa5vE29ZNEuYy6YxToqVLprKykOOAgKUTjcZO3oRg9ToJWaFLonEOk2jTKhIdhtvtz
I/jEqWxkHnAI7YQT0GpgdycapfDtxZ4bXw2VkoTFSoJzsCULyfyH4arFoKHt9SRyLSfBhqy
oDCgWEjI9NiPmDpEuRUqkcS63WSpEukpbitVWIvJ+A4nlzy9DylOf93z0k8T7eFtXBHhsTn
ZUFcYOw0OqKiw2VK9wE9gckfPS3RIkefWokSVMEJl5wIVIPRvPQn641ZFRJFaci23cjiadd
dOSHKTVkHKJYTuPeP3um4+vmNZalW3J0N+5sN0e77bw3NZcPKiU2TjGD1B7fPGdwdFeHQVd
Umq31UnWVzXUqisMNnIitgdPmdvz89QLVJ4df2dX1/CI/4uarNrOqNbmtFCAE02ApKhnmOU
udfw0szZ1Lfum+bcmSm2plUaaTFQ4CAoiMMbjbrg476nHEic7UW7Ylvkl1yiNFZJySQpYz9
cZ0r0VdObrEVVXbccgeIBIS2fe5D1I9R11XpMaLToEG37iqBlUKWEu0KvJPK5EXgFKVHsOm
D5eX90QubHvdAjPKjO3VSFlUKXyfCqzbaj7uDsonl2Hf6nHm1q2KTxAS5R2ymj3AotrjHb2
d0j3kEdihROB3SR56lun6zSocL735VBJ5I25ONuZWR9Rtqr2O4o3TcDZPupjU5QGO5Y33+g
0m8YLR9ibnXUHUF+ROY8MpKgptAa5SPLJUkHPppMv9hyNDtVp1PKsUNokZz1Wsj8jrBw/ab
fvyjtOtpcbXJSlSFDIUD1BGqXcjNPsqf+jFTCpNq1pKlsoV7y6c5nBUg/ugqB+vffPa3LeZ
r9Ck2lNUIlbtmQTBmtJwQlR523B5g9x8j11ntapqh8QJFOqMNpmXUWVGSyUj4U1pBy4jbZK
0EqyP3jvtqK6otgsNyeG18NuZ5RHaWMHG6QtQ/MDVOsf9rbh/hKb/IOk7jhc7E1yJbEFzxX
mnfFkhBPuqxhKPU7k+m2kjiLSn6JcLFOkVCTOUzCZAXIO6Bj7qR2A8tBLf8ACNwQEvSnora
5CEqfYXyLaBOOYHtjOdUZylXci6rggPtpuURoiWXG5a8OuR1nmSps9lAgE47jude+E9Xdl3
tCbVze0oprkaYXOqgheUfUDlT3OBo9e9PCeMdsyoih7Q+2S8hJwoIRzZUfQpKh/tOoRqjWA
8hjhtfLjquVJjtoBx3UFgD8SNU2x/2tuH+Epv8AIOpVT4aa9YdWuAsF2pwaumY+UJOS0oDI
HXYHmPoBo7xdpzNx0yn3rReWRELIblKRjLeTlJUOoOVFJ8ttSQEg5GxGnuLxFqIq9Iq0Jpb
tcbY9hkIWnLcxGfcJwQebJwR5gHvjW2BS4rFJlOVaiXI5dEiUp1DsWOtBZXvy++exKsnqfw
0wUaVW7RfXcHEGHKeMiOIsabzJdMUYJ5VJG45vP0weupHSKROrtTZptOYU/JeVhKR28yT2A
7nVwrlpM2bwSqlNQ4l19SUOSHgMc6y4jp6AAAfLRex/2tuH+Epv8g6SaZPc4dcRa8xMjFyk
ylhTyAndLSiSl1KcYUkcxSQP+2nFHDqx7khOTaSt1uNMVzKVAlKShXmOXdI+WNvTUpv3hlU
bUnKegtPzaUvKkPJRzKa/0rx0x59D+WkfTXQOJl128gNRqkqQwNgzL+KkDyGdwPkRopLr94
8U2/YXTGYgRPjSHQnwmGsA++4oknYZ2/LXO0K+LKl1Oo0mqU+WwhaWvAlNqbdloG5UjAJTv
5nB77jGn+fflD4i2hOoUN5UKqy2sMxpA/WLCgoJSobHJGB0O/TRSxGPb6o7ckCVmNMhNRpc
RZ5Vx5DISnBGPLPl1752YbltCm3O22uR4kebHOY82OeV5o+h7j01G5Nu1m0bilopdzPMOBQ
K1MsBtK8gHdAVy/loyLwvXGDX2D86ej/zoIm9a1GqrcN2NRZJd51c7tMQMcvN2SR1xrmniV
VFQ2ZH2Jb3xVrTy/Z3TlGf3ta5fFa4aSyqMzBooZWhKlNohKSk8wOcjnx20J/pZqn+QW9/0
H/tr03xerTK/Ej0ahMOjPK43CwpJ8webTdwVqFRq1crtQkSUASsOPNIaCUqcz98YOB1Odt8
6//Z
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKZAckDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAoprMAAN2C3SlB5IweO9AC0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUlGAMkd6KAFooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKK
KACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACoZ5UgR5pmVIkUkuTwo75qTeM4PBPY1zV6p8Q
X0mmqGSwgb/SSOkpBB2Z9PWgBfDt5q2pXN1qc5WDSnOLSFh85Ufxn0yentiujXAx1DY6ZzS
JGqRqkWFQAADHAHoKeAQQOox1PWgBaKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiig
AooooAKSlpKAFooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAQkAZJxQWAzyARQxwp4rP1G++xxARp507cRxj+L3oArap
cTzN/Z9gV8+TAlk7RrV6zs47Kyjt4VYLHzk9WPqa4TXPFkHhWaOG3tX1W+nuEiuZR0jZuAv
vj09K9CT/AFCs24ZAyM8igB69+Dnv706kGMtjPXvS0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAU
UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFJS0lAC0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAFFFFABRRRQAU1+nI+X696Ug84bHFQXNxHb25uJWKog3E+vtigCRXVpCFILAfNg
9KkrF0O3nAlv7lmEt228xn/lmOw/Ln8a2qACiiigAprgYyxIUdaD1I34J6Co5JERS7SAAAn
J6ADrQBDe3cNtbtLK7L2VR1c54A+tcPHf6hrWqTW2lNvu2UxyXgH7vTx/cHq5HWtyaG71qC
e8jkWKMRtHZq4xgkY80/zFU7iNdC0O30DR2SO8mBZ5X42r/wAtJmP8jQBm6TpFnqHiW3Frh
tG0ZmCFhn7Td/xSE99v869FT7gzn8eted+DdWudS1K4ttGiW28M6dm3SWQfPez5+Y89veu0
vNWstPnt4bu6jikuX8uNGOCx9h3oA0aKbHv25kxu9B2p1ABRRRQAUVCXZXKb1LBche5qRDu
QHOc0AOooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKSlpKAFooooAKKKKACiiigAoooo
AKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiim70wDuHNADXcglcdRxzXO6nqMD3sVr
MH8gSDeijLM/UD6DvV7WL82kbKrBHYcvjOxPUj61S0PSHEw1S8TExXbAmc+Uh7n1Y96AOhR
sgHOPr3qSmANuBI7flT6ACiiigBrcZJYD046VhXTtq9+bJFxaWzAzEdXbso9vWtPUJJ0tWN
rHvm6KCOuf8Ov4VFbRQaXpu2Wbbty0kznGT1JoAXUL230vTpLqd8ogwEA5bsFA9a4e5sLnV
rY2N2HGq6ud8pB4tbcdEJ7cdver9xfG9eHW5o3eDf5enWmPmlfoH+nf8KWGS/WeXTNJP2jU
7gl7y//AOWdsePl9z6CgB2oa1o/g/S4dJsWhjkgjACyNhYV/vyEdOfxNReEbPTtcgOvXNrJ
dXQncRXVwMjH96MdlNeQfEu5h1jVbb4e+GI2mululW8mP37mU+pPRV656ele1+B/Dmq+GdA
tdP1TVftzQxLHGoG0JjsPWgDrUABbBzzTqaMqo3Hcc9QKQSoe/J6D1oAfUImyeQFz0DHk46
8Ulxc29vA8tzII4kGWZjgLVf7NbXVxbX5Ds0JPlnP97rxQBKbWF7xbp2Pmou0EcYBqyM45A
H0rOlne4vVtIvmCHMrDoPatBM7eaAHUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFJS0
lAC0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFIwBUg9KADI9R
Va7uUtYTK6gtnaoAyTmmvfWqTeVLKsb+WXKk8qB1NeeeNPFd5ZWGzR08/VLz91YRY/wBWDw
Xb+lAHT21pNqV8805WSJcO+P427J/ugY/GukizgjbgcYPTNc94N0W60Hwva2GpXLXV7zJM2
cjcTk49s10gJJPHFAC0UUUAFISAcEgGlphwvUggckntQAj4DhjwApyScYFclqFxFrAMlxO0
Wh2vzuxGftLDtnuP51durhtZneytJClknFzPnBf/AGAe3ua5+SCfxdf/AGGzR7Xw5ZthmX5
ftJHBC+wxQA61e91u9nubNlgTmAS4+W1i7hR/ePc9q43UPHAi8ULp/hyRo9D0Rt95NH8zXs
vQRA/xEmtTx3rlw11H8PvBmyK5lj3X1wp+S0g6lmbsxGasfD7wbYxQ2t+sBj02zJNmki5M7
97h/r2oA1fBfhKa0v73xhrVvCPEOpNuZVXP2eM8iMe/qa9AB4Az0GfXNcz428WWvg3w7Nqc
qNNOfkt7dBlppD0A9a880TWPFGlWQ1PWBLf+Kdfb/QtLVsJbx9mcdgKAPQfFvi+08NW8EMU
EmoaldHFvaRAsz89SB2reN0kVgbi5YQbV3SZPCZHrXNeG/DEehm513V7r7Zrtyu66upD8iY
7IP4VHtVZDdeNdUjkGYfDlu3yueGvXHt/coAjtLbUPGmqfbr/fb+H4W/0e26G7YH/WN7e1d
RqN61nBHbWahrmU7Io1OMY/kKlu7u002wM07KkSAhUQfe9AB6+1UtKt7rzTrGqKq3s6hVRj
/qY88L9T3oA0LK1SytwqAtI+WJP8R96vKMKOv40vaigAJA6nFJkZxkZqOZokG6VlUHgMxxz
TlIJ6DPXI70APooooAKQkDqQPrS1DPPFCC8xARFLEkdMd6AJsjOM80ZAIGetcHe+KdVmmSP
QLCIozfeuSQ7c9QPSu1gMpji+0D96V+baPlBoAnooooAKKKKACiiigApKWkoAWiiigAoooo
AKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigBr54wcHPFZes6pBo+lS3k4dzH8qR
jkysegFacrFU4AYnjBPX1rivEOpNc3MdtZMryk7YGblUx9+U+gUd6AOTvLq5udRe81KUzRQ
OpufKyDNM/Edqh7gZGf1rrvDnhe5j1J/EOuMG1GVQuz+GFeyqPaqHhPS4dQv4tVKE6dpxeO
w3HIuZDw9wfUk9DXoYUZz+Y7UAKq7UC+gxSHjgcEnqBSgYGMk/WmyFl5B9ulAANuVwSeuKf
WDHrF3ceKX0q2t1a2t4t0846LIeif1/Gtw5CctyOpxQA6uG8ZalrR1XT/Deh2jm4vwXuLsj
CW8QOCSfX2rtA7MflYehAGcfjXDa5qt3rOtnwloD+VgE6hfx8i3TPKA/3jQBZtVt9XJ0TRt
q6VbfLdTx8iV/4lB7+5p3jLWZPC/haKDQrLzb2d1tLOBB/GeM49B1Nbtna6foujLa2kYhto
I846Y9SffvXM3txc3N7FLChbVLn5LUFeLaI8GY/UUAcz4X8GAGXSzL508r+Zrl8G/4+ZM5E
CewPWvUru9sdI0uW7upFtrW2TJBIAUAcAf4VBY2djoWk+QpVIYgXeRzjcepdj9a8j1fxbL4
z1dLXSrVrm1DlLG1P3LpgeZpB2VT0HegCebXbjVPEMOrXGntf61Lk6NpLD/j2i6efL/dJ6g
V33hnwzLpLz6tq9x9v1y8/wCPi5UcL6Ig/hA6UvhPwjD4dhmvLuc3utXbh7u8kGWc9lX0Ud
hVnV9RnuL1NC0xil7cL+9lU5+yp3Y+57UAU9Ue48S3n9i2M5TTYW/025U/f/6Zqf510O210
+wClUtbWBOnACAdDmmWFlb6Vp6WdqixRpyxI6+rH1z1Nc2J28Y6o0Nqdvh+2k/eTA4+1uDy
o9V96ALlgsniHUYtVuoyljA5+yQkY8wj/lqw/lXVEAjBGRUSRLGAqgKBwoB7Dt9KfknA3AH
uOtAATlRsPB7jtWfqWoQadB5k7u7scJBHy0rdgtMv9TNuVtbePzryT7kKnBx6k9qbp+lBJv
7Qv38+8YEFj0jHoo7UAUbbSLvVLv8AtDXn24OYbON/liH+16tXRBcgruIUcYxil2qOgG7qK
8i+J/xI1zwX4l0qy0+ziktbgFpnuRhAew3dqAPXgMEn1pa4Dw38TdG1p4rK5R9L1GRAVhuB
tWbtmNujCu7DserKv9aAJKoalZNfWc9sk/keYAGZRuOPpV8ZwMnJpMfNnNAGdpmj2unImxT
LKqBfPcfMR6VpYAJOOTSY+bOT9KWgAooooAKKKKACiiigApKWkoAWiiigAooooAKKKKACii
igAooooAKKaHU4xnn2oEiEE5/SgB1MZ9pIweOc9qilnigV2nlEaKOXc7VHfqa5XXPiT4L8P
27T3mtQOxXiOFvMZvpjvQB2BcBiDwB3Pel3fKTj257189at+0Df3AaPwt4ed4ydsc1wSWY/
QcGsO+8f/EKa0M+reLdO0g7c+RGMS4PH3Vzz9aAPp/zB3xk9OaqR6pZTSyRQ3EUskZ2uiyA
lT6Yr42k1nxZq2sCx8OeIdZ1Zn6OshOWP06fjXoHgj4NeM4fE9pqutXRsoIZVnkQTkvKw7H
HagD6XHIzTHcJjgnJpV+UBSMH0HSq97NFbQS3EpwqLknP8vegDlvHXi9fDumrbwQvLqF3kQ
qnO1R95z6Y6fUin+FtExZNf6lFi5voQojJz5URGdv1OST9ayNJ0qXxD4kuNV1LkBgygdI1B
+SMZ/NvU4r0ERssoIAA9v896AGW9pBa20dpbokUUa7VRBgIPb0qyBgAUmCGyO/XNAIOcduK
AGPKEJyCcdaxPEWtHSrWNIRuv7r93bR9QT1LH0AAJzWlf3ltp1rNf3soiggUuzHnjvxXmrR
XviPWZI23wXl9GFlI5FlZ5+6PR3498UAdr4VubKbSnlst0qF/nuW489u7fTPH4Vt3N1Fa20
9xcMIoYV3M7dAMcmmWttDYWkNlbIIoYVCooHAUdBXjfxn8UXF3c2fw80Pc2oartMxQZ2oeA
D9aALui+LvFnjnWNavfDCxw6TaD7HbNJwruT80vvgdq9J0HQ7XQdLSxt28yQnzJpX5aVz1Y
/jWF4F07TPD2kDwlpqhzp0a/aZSeDK3UZHfiuunmhggaaaQCONckn+dAHN6xcpj7S+5re3l
+SEcG5m6YI/ujNXtF02W0SS9v23X12wMp6hR2jHooqKxtp9QvV1m/Uxlcraxnoq+pHqazvF
ep35g/sbRQWvbj/AFsg58hDwSf9o9qAOI8f69ceJryPw3orNNZrL5cogOGuZB1T2Re579K7
jwV4MtfDFg09wEk1ScBp5lHygdkXPQCjwj4OtdAQ3UkS/bpF2+ZwfKXso9/U96n8WeKLfw9
YxLEqyajOWS2h3fmzeij16UAM8W+K4/DlsI4gZr6ZSY4wMiNB1kb0Aq14a06Cy0wXfn/arm
+xPNcYOZSeeO+B2rF8H2Zulu9Rvbb7TcXhXzb2QH98TztRT0RemO9N1bWL7Xr+Xwx4TnCJH
hb7UouVt17qhHG76dKAHaxeXXi7WT4c0m4eLTYGH2+9h7nOTCp+mMmuzs7O3sbOK1s4lW2j
ULHGBwo9qraJpNjoelQ2NgipEn3iOTI395j6nqa0SwyGB4GQQaAEYAFnPy8ferK1HVGinSx
s4xJfzDKqOsY/vNS6hqJhZNPsk8y8nB2oeRH/ALR9BS6do409XmZ/PvJjulnbqx/oPagCXT
9KSzLzO3nXMv8ArJW6n2FXiU6EE44A9f8AGnB125LDjqa5XxT4xtNA2WVvFJqGr3Bxb2cHL
n3b0FAHU5UMSSOMD3FZHiLw9pviPRp9O1WziuYpVK5Zclfce4qfRH1Z9IhfWY4I75hl44c7
U9s1olfx5zz2oA+UfFGk+IPAGknwtr0S6h4eaQNp+o8+banPA3dR9KTwR8VPE2l3cOnRXqa
xZYdxDeOFfA/ut647GvpnxD4e0zxLoV1pGrW4ltZlI46qcdR6Gvibx14RuvBHjGfR7mUSDA
lilU4LJ2I96APr/wAJfEfw34wtlGnXQS8Ay9rKwV19frXYbwSuMHPPXtXwt4U1GKO/UX8U0
UAQzi5tjtmtpB90r6qe+a+jPA/xQmuraztPFAj2Tt5UGoxjMUzZ4Df3T9cUAevBssRgjHci
lpm9FX7xOPxpwYE4ByaAFooooAKKKKACiiigApKWkoAWiiigAooooAKKKKACiiigAprcrjG
QeDzSScKWwDjsTxXnHjP4q6R4fnGkaPbtrOtyHbDbQcruJ7kelAHe3+o2enWhu7y7jt4AOX
cgAfnXlet/F6W+vn0n4f6Q+uXn3GuVB8uM1h6j4fvLqz/4S/4u6w8FnnfDo8H3c9lIH3iaZ
p/juz0+E6pbWB0q1t8/YtFt49r3PpJM/oPSgDF1bwX481eLUr3xd4qaEwW/nvapJ8gbqIwM
jnFcV4kn+F+n6Etv4Y0+61HVpNrm7uXISFu+B357Vc8T+MJNTuzbWFy+sajdyFyycwW+7qF
X+LHqelYOgfDvXvEuq/YNOjWedf8AXS5xFDz1J/iNAHOprWrti0tXfznbcnlrh29doHSvYP
AvwMv9daPWvGEr2drKAy26jMkg/wBpu1ereA/hD4f8HRxXlyiajquAftTgYU+ijtXpYBBBI
yT1weBQBi6L4Y0Xw5aC20XTorONRgmOMb3PrmtoNl8BhgdqcehrD1jxBp2hxWv292DXEojj
WMZIz3x6CgDZJ2KFTA5xzXG+JNSa81CHS7QGQ7tpQf8ALR/T/gPWtvV9RaysT5CmS5uflhj
UZ3H1/rWF4Q024muJvEGpxPBO5McMTDDBB1LepJyaAOo0uxGnWUdqp3bBhnI5c+pq/Sc5zn
j0paACmNt+beTtx+FPqtcOsVsWlYxooLMxPQCgDlfFN9FtxNAJoi4it4MZNzOen/AV6mltY
x4S0Bp5z9q1W7YGRTy0sp6D6DtWbc6lBYRz+MNWxFaQIy2UB52qPvNj+8x6U3wjd6z4v1xP
F2p2f2DShD5enWsgy5JOTKffGQPrQB3almtlllUq5UO4bopxz+VeeXdjpp8UN4ritll1u5/
0PTPQqBgyfQdfwrr9dliTT5YZ5DFbGMmZwcNs7/iT0qp4fsZpJDq19AscsiCO3t+0MQ6D2z
1NAF7R9Ig0TSI7VSXmkO+aUjmWQ8lj7/0FQRy/8JBqDhE26ZbPjd2uXHt/dB/M1RvNTn1bV
30fTp/Ls7L/AJCN2TgL6RqfU9/QVF4d8W2+seIb3StIsGGlaaNjXo4R3/uj15oAi8S+Jdas
/Fdl4b0GCC6ur63aQ7m5twCB5jD+7zXUaXposbRVeTzbpjmedl5lbua4ayto2/aB1a4d23x
6REi89QTk/Suj8YeLrDwno4ublhLduMW1qh+eZsdPYepoATxf4rtfDem4CLcX1zxBbbsA+r
MeyjqTXAeDPC954j1e58U+IZPtMEhxuYkLLj+FM9Ih6/xfhWT4b0PUviHrkuuavdl7AsDcS
ocByDnyIv8AYHdu9dRrGrnxHNP4f0Oc6b4X0793qWoKdgIH/LKL39TQBPqviG48U30nhrwn
cNaadCfKvtWjHyxD/nnH6t711Whx6dppGjaJZCOxtV+adeFdz1ye7dyaxfD0WnajpiR6Nb/
2doEKkZC7DLgfez/NqozXU/jUDSPDcj6d4cTMVxqEZKGfH8MXr35oA6zT/FGn6pqtzYaWJb
n7LIY55VX92D3Ge9WNS1LyJ10+zjWa/kHyJniJf77H0rKeXT/DFhbeHdBhjN2yARRgcKO7y
n0+vJpugXkB1SS0sUbUJHO+8v8ArGZP7qn29O1AG1pGknTo2eZzc3czb57h/vOfYdgPStQE
DOB8vOT70132JISQgHJZzwB615xe+K73xXrUvhzwkZFs412Xur5wkY7qn+170Aa+teJrqW/
bQPCttHfaoP8AXTf8srUHu3qfarPhvwbZaDK17NI99rE+TNfT8uc9QvoKk8ORaVpw/s3RrN
haRD5rsnIlb/e/iJrpUJ2jHIOec9KAFUAMwBJ9R6U6kXPQ847+tLQAh+6eM+1cF8Qfhvonj
ewka7tymopGRBMh79ga76igD4esYHs7TVIrq7FvrOkjyY4Wjw9whY5znr/hWTHq2saTZvYe
YX0q8cNJEeArL29nHavZv2ifDcNjPp3i+1hVXeTyLhkHf+EmuEu9J13xfomoeLpLe2htxPF
bSrCMAyAY80fjgE+9AHb/AA++M1zpc0Ola/5k+kjCR3b8vF7P64r6Lsry11C1jvLK4SW3k5
VkPBr4u0Kx0xLCTw7qTG1e8dlS7f79pP3B9UbjFdp8NvE+veBdQm0XWvMextX/ANJtnBMiA
/dmU909aAPqfI9aKo2V3bX9nBe2cwmgnHmRuCMSA9x6VeoAKKKKACiiigApKWkoAWiiigAo
oooAKKKKACoZZBFudpVVVG47uAF7ml8wkDBGTkdP88V4t478T6x4z8RH4e+DWZGH/H9fpyq
L3UEUAR+KPHWveNfEJ8HfDzesasRealjKqncA9q0tJ8PeHPhrEsWm2o1zxRfHcFZ9zAnqxJ
+4o7mte00KDwN4Zg8M+D4EbVpgGeeQ8R/3pJD6D0rkbPTbbUNR1Cxt9WK6XEd2say5Alv2H
JijPZAeOKAMPxDdz3GoXGpXlyur6nakC+u1ObTTFJxtiHRnxzu9q8/8Z67CFaz0VJIdNuVP
zS/6+6Ud3PbnkDiqniXW5L6WXQdGjNppjTF/LU4BUcKG9QBWX4d8Oa3408RR6Pp+55ncLLc
OpOxR3b0GOgFAHafDbwlP4snW20kNBbsc6hqIGMDskfoa+p9A8P6X4b0eLT9LtFhiQc4HzO
e5Y9yareFPC+neFfD0Gj2Ee1IwPMY9ZWxyxrfC8AEk470AIAAx4A70pUE574xmgDHJ5PrQw
BXnp1oAaWAyNwwo+Yk9K5S1Fveanc+KNT2ra2avFbeaPlRB9+T8e3tW5qO+aAWkbYaXlyvX
b61zmr28ur6zaeFIITFp0KJcXbn7ssY4WNfx6+1AFrw7HcavPN4mvUMImBSzjbrFF647E11
KKoUbPunke1R8RhUjICDgKB6DpVG21NJNXfTIkLmJN8rjohJ4X64oA1KKapY9RwaU5wduM+
9AC1ha3BHd2T2cszQ2pGbhxwGUclR6E1tbuc7l25xXmvjq7vtZ1i08BaK7JPdr5uoTqc+VB
n7p9CaAK1tZjx7rdvIcL4Z0yQFU6LdSKOBjuFH61ujxRLc+JZ7bTl26Vpv7uVlX5ribGBEn
0z2qbUT/AGTp2n+EfDqLFdypsjcDiGMfekPv1/GqWm6U1vNDZW9u0Ihytujcuqnh52Pcsel
ABprXWseJZre6gaS3tCtxPIVIWSb+BF9Qvf3rS8Ta3PbwHTNPmRbuSPdNcEgJbRfxSH3x0H
rU2va5beFtJgt4VNxd3BENnbJy0rev4dzWfZ+DVuNIiTXrpprqab7TeKvSZ/4VP+yvpQBz3
h7Sb3W9MkdXfTPDcaObaJztku35zLIfTPNZfwr8VfZdTi8BQWBumhMs91qCfKgO4kA+pNaP
jzxNda6JvAPgq3N1qMoEV3cQn93ZJ7kfyqfw/p/hz4deF9aWG8W51extvOvrg8/MRkLn69q
AOS07xtDY/GPxtqrl7pba1McUUa90IAB9iTWXpOha78UtalvdSvDFaNj7Vcg/Ki5z9nh9P9
o15t8NF1XX/H8mnxXf2ddWLJeSk5bkliB7kDHtX0ZqVzbf2e/hTwzLHpWhaauNS1MHCxKOq
Ke7nuaAIdQvILqwuPB/hW4TStB0tPL1HUvuqiY+ZEPdiOuKo6ToP/CTJaXE2/SPAulJm2t3
bY95jrLIfQ471naHqWieKro2ip/ZXgTRnGHm+X+0LjPDMT1XvXS2tw/xF1SSCFWt/CNlIUa
MDH29x0AP9z6UAT+XP48YWlmsmm+D4D8zR/u3vCOgT0T19av+I/E1n4YtrfQdEjt471l2xo
cLFaIBzI/px+dVPHHjq08K2g0XRUifVTCAEX/VWSf339AOw715n4Y8KXfi29fUNaaeTTp33
KrZL6i2fvN/djFAHTaDp974/eeNJbmDw7vzc3xys2quP7p6iMeleuQ2+n6Pp5t4oorW0gjH
A+UYHc1VWay0PRPMvLiKG3hAX5PlUY6IoH5Vzt1NJqijWvERNlokQzb2bDL3BJ4Zx/JaAHa
xOnirTJYPtE1joan99eBvLa5XusffHbNP03SbQafa6baoul+H0TYkJPlyXT+59Ko6vrVppN
hHrXiiLyoAyrp+kLgyMc4BwOp746Cupu9H03xFDYXt7bOZLdhdWyM5BjfHBIHX6dKAOQ+Jf
jDQ/CWgRWavJ9vdg1raWjbWJzwT/s/zq18Oz44v7afW/GU4hW7A+zWCjaI19SPU1Q8LfC37
J4juPFni+7Gs61LIzoWGUiBPAC9OBXp+zgAMeO9ACoOpy3J7n+VOpipsB2ntwD0FBY5+8vX
H40APoqpLeMkyRRxGViQDt7epqz8/GSOlAHP+MtDtfEXhDUtOu7ZZVkhJQMuSrjJDV84fC7
W9WutG1b4cW1lbTS3vmNGLpiFUA4bPH419XHcXA3gYGSB3rwG/tNP8F/tK2V+w+z2mrwlUX
HypKeDigDy/WPCniqfVdS0q4+yteaZEizbWO4wg/LKOPmIJxWnf6x4jbT7SW50uCbVvDwKX
F35mPtNvjBDj+IEcYr2L4ueDrm9sT4s0SeWHVLKLypUQhVmgz8wP0614drmm3Nro9tLPo9w
72Eiz3N/bzF4Z4HHy5B59qAPZvAvii10qXTYvtnmeF9cUvYSS9bSfjdA3oP7texg5AAJKsM
hga+fPA+n2RjuNDvZra98NayQLKaCTc1rMBlcj+Fuv5V6T4J1rUIL258G68FGp6aN0c7MD9
phP3WA9fWgDvQcgHBH1paYrFkXaSSRnJFOGcnOPagBaKKKACkpaSgBaKKKACiikJAxk9aAF
poYlMlCD6UEowxnINc94x8T2XhTwvc6xcOpZV2xR55kb+6B60Acn8TvGN3YxQeEvDY8/xDq
+I41Q/wCpjPBY+h6/lW74D8F2fgzQRa27C5vJ233N2TlpWPXn0rkPh14atbLVYvFPiq7LeJ
tZDPbwSHmGE9FA7cV0njDUryxtbTw14egdby/JjEinIhQ9W+p/SgDE8T6ot5PeaH4fk3Rlj
/aN4DyQPvRhh0GO4+lcB42t7DR/AqWkcrjUNTA+yxg7NkKnqR6HtXr0WnaP4E8EXFzcxLKQ
vzjqZWzwPc5r538WGfWvF1vcahMWvJQzTkHEduuOEX02rgn3NAHA2tlPdX8Vvb5kndvL+Xk
uT2/Ovr/4ZeBIfBfh8RyKr6pcqJLmUjpnov4V5x8DPBkN3fXPjG7g3wK5hsS68kD+PH9a+h
CGIAKj/aoAcoIQA4yB2paAcgHGPrRQAUjZCEjtz0paKAKkcRMstxNgk8KB2WrAUllfcPoKc
FCrhRUTugjLsV2opJGenrQBQ1W9ktIFit9sl7OdkCnu3c/hS6PpaaZZeSrlp2cyTSHrIx6/
h6VgDXtMh8TxRXt2ov50P2aDGfLi/vP6E/0rrYZomIVZBlvmC55x6/SgCQ4jDPgnPJpjyrs
YnIAGSc4wPWlkKFCSehxXF+LnuNcvYPCGmSNGlxh7+4jPMUAP3M9i1AG9r2tw6Ro8l8qi4l
OBbRpyZnPRV+tcloVl/wAIXoVxrmvStd67qkgaUscuXY/u4V+mcVYt7GC/8YW+ow3Tro/h2
F4Ejf7jTYwxB7gL39ap6rFqWt3cOsQboVy0Vr5g+SCL+Odwe+M4oA1dCiuEu5b+4iE9xPIf
tLsf9UeyJ9Dwa09S1Ox8M6Lf65rE6xeUN0rE53f3VX2PAxWN4c1SPUWNzpty1v4e09Sqzyc
G6IHzNz2HrWNZxSfEnxGutXcbr4UsGK2kLDAvJQeZG9UHagC94J03U9Wu5vG/iWMxXlwMWU
LdLOA84A9SOc1S1fxRqPi/VZvCPgadkgj+S/1YciH1VT3Y9Ky/FfiXVvGfiJ/AHgmXy4Ixt
1G+U/LGg6opHQ9q6uX+w/hf4IEGm26tLgJGi8vdykYBbvQBkT3Gk/DnSYPD3hW1F3rF2DI3
mH5j/enlbqFHpXz343vdVvtFuJdOupJNDF2y3F/ggahcdWI9QOgFd1HBc+KLjVbzUL82ukI
PN1zVUbDSkdLeE/3R0OK85+IuvT6nNY2MCfYdCjjEljZRrt2LnAZx/eNAFbwG2ni8hurm/O
lhrlB9rTJ2RFTuFe029o3jRN7b9B+G2lFiQx2vqTL/ABsfQ14b4Usba/ttS1C7vooxpxS5+
xN0nG4BgPoM16vqWuXvxi8S2XgfwqG0/wAMQRrJcSqNpCj+HHSgBLG0vPjJ4z+z6dCdP8Ea
WwVBApRZQP5n2r1Lxd4ssPB2jQeGfC8UR1Iw4iQcJaRjrK59PbrWX4p8V6H8LvDdr4V8MWq
3OruuLeGPkqxHMj4715npek6xpemTeK/HqSXLXMu+2scYl1C4J+VSOojBxQBZfTrOz02LUt
fkku5dQnWS3sxnztVfs791iHYd69UuNZ034daLDcamTdeIb+MJDYQ5Jc/wxoo6KPWvNp9TT
wbeDxV4oC6z48vk2WumR8pYIeg2j0q/pXn6Bcf8JV4tm/tXxPqOfJhjOTbk9FQHp/SgDuI5
57bRoPFPxKmiE4O610yIBkgJ6AKOXc9Pas611nXNU8QwX19bedqgBay0VWytmh48yZvUj8R
XIWEniDxV4sC2LJda4uQbgjdbaTH/AHVPRpPevcvDXhmw8PWIhiJnu3y093IcySv3JNAFHR
/B8Ud+NZ8QuNV1pufMcZjth/cjHYe/eupOAmehOEBA6Vz3iDxXZaLEbeKCS/vFUt5ERyVx3
Y9hXO+F/Eev5u9Q8WFImu5MWen2o8yUL2JHagD0faQcg84596VSSuSMH0rH0nWY9Xa6jhtr
m1khYBluF2nP0rX3jBJOMdfagCO5mS3hMsrbIl5dv7orLtr6bWZHNtHJDZoeJWGPO+ntWpN
HFNhJVBU8cnr7YpC8EARGZIwPlABxj2AoAfHEkKbI+uO55NOIJ54JHQHtTQ6/KQdwPAOOTU
gIOcHpxQAV5X8b9Bn1LwSNYsmVbrR5RdA/xBR1xXqXmJgncMCqepWUGo6fdWEoUrcRMpyfb
HSgDltP8Qy6z8KovEGkwpezPZbvJk+65A+YEevWub8QWut6noumeJfAdjZyvNafZbnT58BD
GfmAx03Kazvge82my+I/Ct5PufTrk+XCxwAjE8genFbnha8bQfibr3g+4lPkXIGo2K8Yw33
wo9jQB5l4a0nRND1K+s/E2o3Oha/dpm3tJovLt0kzlJFccZzx+Nc7qeqano2pnxNc6rKfEW
lXADF23LNCx5VccEA5P0r1/wCImjeJPEWm6jZ3vhKy1LT4stayQXGblG7N+favN00K1u/gV
cTNI93qNlehSrx4ltGI2sG77frQB9JaFrVrr3h+w1a1k3x3MasNp745B+laicgkgBs8gV85
fALxZLY3M/gq/LJGx8yzV+Nn94Zr6NDLlscYODQA6ikDKSMHqM0tABSUtJQAtFFFABSMcYO
QB3zS01wCvIJHoO9AAzFUZjgAc59q8RmZvib8XWg4Phrw82XYN8ssnp+ddT8XPFTeF/BUiW
mRqOon7NCEPIzxmsbRotF+GHwfDeIQsk18peeMcSXEj9vXoaAPQtPv7LUpLm7s7bKWpaNLh
1+8Mc7D/d/wqtoNsbq8l1mZizODGhccjB+8Pb0qhLqMh8DacLe1FlLqKx20FuvVQ3/1qq6r
qk1xfW/gfwtcCO4hQC7uwM/ZIgOn+83agDM8bvNqep3LSyLFo2ix+c7N0luGHyj/AID1rwK
w0681/Vba0QH7Tq8xgjYcbYg37yT8ea91+KdjBp/wxi0DTmeGW+uY4EwcmQk/MT7965z4S6
PBqXxA1DUxHmz0KH+z7cEcBv4yPr1/GgD2vRtMtdE0e00mwhWOC2QRgdOAOv51p03cNykMM
EcDFOoAKKKKACiimuCUIAH40AOPSuR8V+IIdJ0996q+3jZnBlc/dT+p9q3r27jtAhYsXlJV
VHQnGc+wrzqx0e48aeJ/t92Snh2yLLCGXm+kP32PovpQBn+GdL12/N5qFiIbe71A4vdWkj3
gL2ihTocf3jxXo2h+HbfRkeYTyXN2w2vczOWJHsOw9q2oYo4II44U8uNF2qgAAA+lMuZo7e
B55X8qJELuzdFAoAoavqKadZs2wS3DfJBCWyZmPQY9PWsL7DcabpMtjFMH1zVmLPLn7uRyR
7KOBVTw7o95qfiKfxtr2d7fJp1sCcW8P976t1rf0qwnS9utV1Jy11OTGg/54Rj7q/U9fxoA
gj0y3j0mLRLbP2K3QedtOWkI6r9T3rzbxb4ik8u80O51IW8PEmozA4WyiH3bZP8Abcda7jx
t4obQLCHTdKVZNe1DMdtF02f3pW9FX1rwuXTrnX5YdM0sNdxzTHy5ZRk3cucS3D+qL0WgDf
8ACkWofEnXriBHlsdAt0EE8C/KqQD7sI9SepNavjzx1GsMngrwlLHbWtpDsvb2HlIo+gjTH
f1qhrusWvhjw/8A8IL4OnjVYYiNV1VD93P3sH+9WDa29toOn2d29mHu5kMunWUo/wBf63U3
oO4BoA9S+Hltp3grwNNe6g0NlBs+0kSn98qY4Z/cnpWABqfjTVn8R3X+hQ+Uy2xlHy2Ft/F
MR3dx09M1meD9JvPHOpf2nrF7I3huxfzZpJDhb+UclvaMdMe1V/GfjfSNQA07To5P+EaSQ7
jDxJqsg48lAP4B39qAKWs6ppr6bbEQPD4R052XT7FOZdanHPmse6g9a8n1ZpvE2l6p4w14m
OWWdYIYYl2rgclR9BW5qus3Gray/wBon3OYvIjtbQYFuTwlvGPXHUisrx1Y3+iWWleG7mB4
vskRe53dBM3QZ9QuKAMbw3YXes6kdKs38kXFtIGBGdiqpfk+vy16v4b8YaR4B+F1rpvhdBq
Pi3XBuYRrkwk/KPr0zivOfAt0lnrWlXNxfRRx/avIdCuSBICpI/McV3Hhu30D4b+Mde1LxB
I+oa7YTGPS7JE/17MMqw/AigDvNF0LS/hpoz+LvHLDVvFmp7RHb/fO49FQfzrJn1jWpfFKX
08Saj44vVK2Vkfmt9Hi/wCenpux1rIu9T1sarFq2qRjVPGl8hltbU/6vRoe7N26VnabaraS
X01pq7vExEep60BmS7Zufs9sO+emaAOt0/SbHT72ZLItrniOVi13qcnIEh/hjHYe45rc1f4
c659mtC18sEt2ANQ1Jvv2sefuRj1PTNa/gzS7rRBFr2sxf2cJUEWn6Oo3Sgf7Xq56k1rav4
lkg1BLWK2/trXZBiDToTlLb/akPQEd80AbGkp4d8E+GY0McWk2ufvyNlpG/ve5PX8ay9R17
WdeiP8AZco0PRycSahOP3kntEvr71i/2DqMfiO3uddjbxDr8qebD57bbOwXvge345pdf8UW
Og6HNrD3i3sqyCBbtl/0eGQ9ViX0HXPtQAy8k1Kw00eG/BluyahdjJuL1fMmYn/lrJ/d9s1
Y8IeH5fDrXNhYarcavrV6A9/qErZS39ce47D865C31fU9V0u6msLs6Fo05zfeIb07bi/Ydo
1647ce1em/Dr7FH4Y+z6XbX62cUnyT3g2vcEjJY+2aAOq0+wg02zW2t8lRwWb7zt3JNXOAV
YNkdMZpeB1ye+fSs/V9Q0/TdLnvL+7js7dV+aVzjA9vegDB8TeOdL8PmS2RTf6lsLraQLub
A7t6CvP/AAh4n8deNvE41G20KG30uGXbJc3TfdA6hB3rR8LaXY+JDdvpmnz2mhmTMl3Nkz6
ln+HJ5C/SvU7S1t7O1itrWBYYYgAiIuAo9/pQBYUncoOW689P0px+QDBz2x61narq2naPYP
fateJa26DJdzjp6V57dfEDUPFMg034fWLX/mcS6lIhWGIenPU/SgD0I6rZFpooriF2jcRmM
HnNQwpc3GppfGMQRIDGI3PLA9T+dZPhnwdFpAF/qNwb/VXBLzt91T6AV1uQdxJBA9ulAHhF
ysvhD9pu3uDmO08RRYLE/Lv6AfpXQ/E3S9RtfEfh7xjpNn5z6fKY7ny/vGNuoNZ3xviNpce
E/EUIIe21AKxPYNgD+texDZLCrjY6PgnI4b3oA870TxppOh299a+IdTFt5V+Y4PN6hHAK5/
WuR8eRW/hfxbF4tsdl14e15Ps+oxIMq3+2voR616q/g7QJpdTuLuxivBqLiSVZhlcgYGPSv
EfiH4HPhW+tr23vbt/CdzIEms0kOICx7ZzgUAcVqd1c6Pd6d4j0hGVLW48x5G+8rofnU+oc
HI+lfWPh/WbTxB4fs9Ws5FmiuFDgqfukjJB9xXz3498OWWh6z5NhGz6bcWUd1bxM27zGQbW
/HaSa6D4NXz6Nrl74UnkH2O8jGoWZPoeqfligD3kEk8dKWmqOd2MZHIPWnUAFJS0lAC0UUU
AFNcZXbu2k9Kcc4OOvvVLU70afpV5evt228LynnnhSf6UAeFeJri38ZftAWGk3Um3TNBRp5
sn5W2jcf8Kv+FLWb4peOrnxjrUSnw7p8hg02252uy8F2BryXwpY33i7xDfXE95LbDVJikjx
85iJLPz2wMZ+tfSngecWHgsNJBHY2NozpEijgxr/ABk99w5+tAEXj+0vptKszol2tpqsNxu
tOAQ5xggDsAO9M8NWemeDfB7ywXa6lqErH7Tc53Nc3Hdd3sfyqvqMl5qd5DBDmPUtVXCnr9
jte7ezEfzqZdJtr+ePRNNj8vSrYlDtPbo7Z65PIzQB5t4pv7/UvEo1i7M39n6bC90N/CzEq
R8o9Acc969E+C2m/YfhnZXEkYE9+WuZX/vkscE/hXJ/HEx2GhGGBCsZs2gAAwoGR1P4V6v4
SiWHwbosScKtlERjpygNAG7gZzjmiiigAoopCW3YA49TQAH64qOaWOOAyO+2McluwFK2Rtc
4GDXH+INbaTfp9r882QqDsze/sDQBXuL2XX9dOkWhKIo3XkynmKPPyoPQt/Ku3gtoLaBYII
wkSjAQdAKwvDehxaBpxjYZnnczTyOfvOe+f5CugydueM9+eBQBERIvCk7B7c/T6VxjXWseI
PG95pTxwDw7YhTJMhyZZOpjPt610urXqxRx2cd3HHdXh8uEFsH3I9cU+xsIdLsRboF2jJc9
3PqfcmgC2cKihTs24woHC8Vj6r4h0/RrS8vLmYiGzjLSMP73Zfdj6VbjeeaORt4WTaVjB7H
sTXCzeH7jWdXjku2S40+wfdbwngXdz3kf/ZXsKAOFu4tc8S6heapf2M0BuAJJ1hyZorfpFb
r6M/BOPWpB/wAS6/k0DSp9uu3EQS8lT/V6Vbf88EP/AD0OQD9ea7PxrrsvhLw+mi+HMXPiP
U3CRkLluesh9AB09K5/wX4StnEkMc8j2NuxbUL5m+a7uO+xv7ozigDDTRrCMPeSW6yaRp8g
jjgjPz3932jY/wASqfvN65rLOn3vinxde6Q12qyyKsut6mjACyhH3YIu2McHFdX43vov7W0
3wh4PtU/teeIxRRIcLYwt9+RvQ9ea8p8S3Xh7w9qKeFtCvbme3hYJqFyHybub+JFPfnigD0
PX/FGm32gL4f0hHsPCNgRHJNbcSX7jpFGO+T1NefXUUtqElnlSPWplYRQIPl0m3IxkAfxnp
nrmq2qa8mktDcXdtD/aCp5dlYRsdlinv/00PrWnpPhG+jnk1fXrsJrV9B9rCOfltLfHEk3v
6L3NAHKW97H4M1rTtWghW81G3BnSK4fjLcAsP7/c1Q8Q+ONb8T3DXOsiG5Vn3NgbeR9KwNT
WD+2rlY5JbhBISJJR88h/vZ7ev0qkxlkiOGyueCBwfWgDqvDGr6Bp2pXF9rGgpqscYykfnm
PaexXHJNXL3XNRj8TxeMraxZY4QI7aG+cO4z0HPXHvXIJp15Lp7ahb2sn2WA4eTsGP61fsb
LVvEmsQ6ZbmW9vJcbFzlVHfPpx3oA69vE8mokaNpInuLrUZd19eD/X3chPMI9F+legLDc+G
WsbCO3hvfFMa7bexVQbbSIiOZZT0Lj3qt4Z0/SfAun3CaZPH/aMaE3+vzKHhtv8ApnAD9+Q
dKqaTZXfjhp1095dD8IIf+Jhf3Dfv75s85buW/ujpQB1Wi6x4l8Qk6B4SujqWpoCNR8RXY+
WAHqIe2a9I8OaRYeFNLksdKcaheHMt7qc55z/ES3cD+7SeF9I8jRFtbHT10DQIh+7jPE1wO
7SegIqteWN/4oDQJYz23haxXeLVPlk1Fh0BP92gCk9y/iR7m9l1D7B4Xt2xcai7bHviP4UP
8Ke461RXzviH5Gn6Po0Nr4Vs3zDJcRbUmYHhlHUj+dPsdKufEF7DceNI1SytmHkaJbHENsg
PDTHocDHFaGj2/inUtcu9Uur6LTNBgLLbeT8sSxD+JQe5Hc9KAItD8Cx6n46n1fXA09jpuI
rO2lYFS+OXKdAPQV6qEjQBI12qo2hBwCPSvJrXVtX8T67Fo/gxDb+G4GJvdSmBZ7o5/gPfn
qa3vEXiTUJg3hjwXGbvViBHJdY/c2XqXPc+woA0PFXjvT/DDwWKo2o6rcHbDYW/zSufXjgD
61zdh4J13xbqcXiD4gzYjibfbaRC2I0Hbf6mtTw/oek+B9M+3a5fx3WsS83F/KMvL7L3AFa
Nv4p0vVBdHzmi062XfLclsL9C3SgDpo1ihhEcESiFBhFjGMewx0FcP4w+JWk+GZ10uzjOqa
1OQIrG3OSCe7Y6CuF8V/FO+1y2n0/wZMunaXGdk+tXBwuO4jH8Rx6VW+GumXNpqP8AbWn6Y
LbS87rrU9WXNxc/9cweme1AG9afD/XfG1/ba38Qrpoojhk0mFzsUdt39a9TsLbTNOiXTNPi
ggihTaII+No9cf1rFnfX/EDCLTpH0iwLHddOMyyD/YH8P1NaOi+GNK0UtNaLJJcy/fuJ3Ly
P+JoA2gqlQcZBGMZzS7QABzx05oGNowcgUoIIBHQ0AeYfHS2Wf4XzzEc21xHMD34Paux8P3
iyeDtLvJ2EaGzjkbJ4UbRzmuf+MQU/CTXt4yFty2PUgiuWN3cXPgv4daFFemGO/Eb3DDq0a
LnH0NAHU3niHxXd30s/hex0vWNIjYAyLcYfd3B9xWdrfinS9c8O3+heLdLutCM8XlmS5XdE
GxlSHHB5rofBkVubPUby1iWK1ub2SSBVXapTgZ98kGuC1Txx4tPja88H6hoGkrC+77LJfuU
juU6gKcYzigDirzXG1D4e+FpignbTLhtPkuVOVcEFPyIIP4ViPq1xo9p4d8SwELNoF29tcr
3K7sc+xBFcfrT+IbHXL3RYdOm0uFpmuE07BZC45LKf7td/pFjDrkWq2SQlF1nTUvIY3GCXA
2tgdzlaAPp/TbyLUNPtr2Fw8c8KyKRzwRkVdrzX4JaodS+F1hG8peazZ7dwxyRhuM/hXpVA
BSUtJQAtFFFADWI+6VJB9K81+NXiE6F8M7pIvluNQItkIPK55J/TH416SzFW6ZGM8V83ftI
6kpvdE0dGysYaUpk/e7fpmgDnvhXb3GoiDSdJg8ua4by53Bz9ni/5aP8A8DGF/CvoDxnJLp
Hg4TWNibm2s2VntoxkvGOgHsDivD/AuuW/w6l0mCZ/Mmu42mvCi7nw3McX1ycn619JWM9xf
aPBLfW6RzSxgSx5zgn+H8RQB43ovi2LxRp2pX1pei11C8kC3LomDbW6/wDLNT+eT710Ftq+
rFNH0/RLBLO81KYEvKNxWzXjJPr/ADrG03wjplv4w1GPRiVh1icxbFHypbJgysv1YgfhXss
dpawmN1gjSWNPLjKryidgKAPN/jhaeZ8Kb2fyTLJDtLHGDjPNdx4VfzPCGjMvCizi49fkFU
/G2lRa74C1nSi5/fWr4PuozWH8HtVOpfDLTWlBElqDbNuPI2mgD0Oik3DOMjNLQAVG7BScs
3Pp2p+5SxUEZHas3V9Ri0uzkuSwEm07Qf4iAcD+v4UAZ3iXVvsdutrbMRcXDBMj+HPAI9D6
Vm+H9KM12+oXa5WFsBjyGYdwe4Hr3rl9FefxRrn2iJy6yElZuyr0aQjsScqo7Yz3r0ueWz0
LSHuZXENpawkkt/AooA4/xjcT674l0jwfYXTwGY/bbx42wVhQggf8CJ6V3F3cRWNpNczOEg
ijLEt04968y+Fn9sa5f674z1WNYrfUJ/Ls1K/MI1/iBPY+lbPxM0zxTq/hN9L8NRp5s7CNt
zY+TPJ/KgDhPDzXHxI+LkfiQzyR6VosjCOPovHAH49a9tvEEluw3mNOu5ed3tWN4S8J6f4S
8LW2k2cWNihpnH3pX7k/jXQjaDggKgHTHQ0AZlxFJLBsB8mSXHmOD9xQfuj3PT8azPEfiSw
8J+HW1CaBTMv7q2tkGXeQ9EArauLi0s7Ce8uZAkMSFpJexAHUGvNbWT+2b5vHevowtLT5NJ
sWXO89FlYddxPSgCnonhrV7i/fUdblYeKNZTdO4+7YWv8AzzHox6Vb8d+K7bwnodtoug2qz
6hMfLsLGMZMvq5Hsefet7WNUg8IeEbvXNck8q4m/eT5bLM+PkhX+WfSvni61rVb3V7m9mIT
xHq0e7cx+XSrPueejY6f/XoAtrqf9lQX+m22pq2r3Z8zXtbZ8/Z4z1iiPr2wKq6jPZWFtb3
6afDBOIGGl2LpmSOLvcSnuzdRSHSrTQtHt9euo4zpBfFjbSHc+qT/APPSQddua4jV72/vrp
nlc3Wp3TnzSp4T0Rf9kDtQBFo93YHWXn1MLcSSOHimlbhXBz859K9itJ7LVrC+1A6pHPHEB
K+8/PfydmPpGv8ACvevMbDwNe6vrlho9rN+9kYNcOE+S1XqWJ6VN441PS7Jn8J+Et8mn20g
+1XeMG8nHVs9gD2oA53WbjTPtiCCFzJ5jNNuGMg9lNV4Jry2thPEkcUQO5JEi3YPXHPGaoe
TKyl2V8q2GfOfm/8Ar13Ph6PwKLOC11fXNZs7neCAYla2iY9yvU0AY8fi/U2gex1K0ivrQ4
LoU2ZPYgqBmr/hPXG8EeJrfxC1oLiyuFkAs0kDZBGOe+BX1NY/Czwdd6PbyC3y88YYz27GM
Px97b2rxb4pfCjQPCz2V3p+qbIp2KtDN99+edp6DrQBk2FtefEDU01LxCv9n+H45THbadZq
QZyf+ea92zwWNfR3hvwmkNnayajYQ2kEGPsumIP3cPo7/wB6T1NeI+CdM1LwX8dtI0HVrlb
qCa032rTDiIMufkPQHPFe8+NfHOkeCtJM99iW7l+W2tEP7yaT0A/LmgDpbh4YonaZkSMLuY
y4249DXI3niNJrQSQS/YdKJ2LcNnzLoj+GIenvXkt9quq6rqUGq+Nbi4Z5mDaf4XsT8zN2a
X2HfNejeHNI1uNpvF3jKONblIgtnpdsu5LJR2A7seKALz/YbLRZdX8R7dJ0pAWW0dvmm75k
7sT6Vy1pb+I/irI0l8JdB8GDhLVPkluwDwSeyGt608HXvizUodf8bTGeKN99ppKnEUQ7M39
5vWrfi3xjonhy0jtb+QrIRtg020GZpyD8qjHQUAP1OyvHs4dF0SaLQvD9tHm5vEIVlA6xp6
Z7tXAa18TLXQLQaT4EsE8k/wDL/KuftDd2UdWz/erI1a78U+I9UCaq0onmQTJoVq+2C1QdG
uX/AFIrHtNSsdL1+a28OwxeJvFk3zSX867bOxA6qg6BV9aANzV49Q1p7fxd8Sr5tH0yBMQa
fEcTXXH93sCa5uTWdW8eapDo9np0lvo0HFtpFqdqyej3D9MUuo6Fca94lhOr+IZ9RlkOyaY
DLP8A9MoE7L/tV6NZ/DqaXSRp4vjoukxNvnht8AyqP78p5LfpQBT0rw9o9lqNraXtunijWV
wy2FoP9Dsz6+gIr0TUrzS9GWCbX7uOa7b5bWxT7u/0Re59zXnsXjBLW5/4RT4W6Os/lqUl1
Bk4VvXPf3J/CrGnfDHfff2z4x1iW+mwXuA0h2kHsvfHuaAPQNKbxDrGoRapcXUdnpqZVbFP
meQ+rv7egrqfMCjJPB6HtXFaZd30s0UOh20eneHbIfNc3AwZQB0UHoP9qtLTvEcXiDU7u00
lpDbWxCvdFD5bnuEPQ0Abk99DbkIeXP8ACvJ/Kp43LKCykEnpjpUUNvDAp8tME8B+pOamG3
OCArHOPU0AcN8X2YfCXXVQZZocAevIrk9b8NeIZPCvg1/DscSPa2flSu/WJGj+YgdzXS/Fy
b/igxaRyFZbu6hgRf72W/8ArV3FvCsFnDAoCiNAgz0GBQB5A/jTx3aaMU8NeFIbvTbGEZnT
PIHXAPfgnFHiW50nxpY+GkudTt7j7Y20JHHiWNimWwexFdva+LLRdQfRfENu2j3T7lTzuIr
hSeqsOM+1eSav4ettD+JmjX9nqkLWEGqLb+QEIcM43Es3QgZ7UAcP490fWNJg0bW7TV7q7s
ZGNva/aPldM54JPVeK7PUNbhcfDzxVpMYZkY6ZcwEbdpxgg+meTVX4sySD4XxQrGzQ2GuS2
xkP3kAyR+FcXtSPwRa65o960yCbN9Cpz5LqBiXHbrQB6/8ACuX+w/if4u8JAN5ErC+gP+ye
35V7fkEJ8p9cHgivEYrhbT4t+A9Zt5U8vV9J8iZwc+YQODmvb41CxhQcgd6AHUlLSUALRRR
QAhyMnsB0r5U+L+dV+MskBufKTTrVHztyMgEgfnX1Uyg8sflHaviv4i65LP8AFDxNJaDiZj
A5PQqO1AHPaZfXuoa5bMime6eU7RnrIeFB9AK+rklj8CfCOa5jvX1KeGI+ZOrGQySscHB9i
f0r5Q8O3I0SCTV5UC3M4MVsQMMB/E+PUDjNep6L4/trbwymkSW7z2wmJFlHy9weqoPRVPU9
TQBZfxnq0Dy3VvcJamwjhhnuI1ytsM7iB6lsnNejSfGjRLxI4PC2nahr95J91YYiFX/ebtX
n2heDNM1uXUvEHiXxDa2tndt9qk0OwnAGVHCk+vFX9D+L9gsTaP4M+H0wD7lTayqN/qT+po
A62dfiHrkDXviPVYvB2kqp3RW+HkYHsxPf2rkPBevWvg34kWnhfStdfWNH1SRsq8e1o5T3H
qKNF8EfE/xNY/ZNV8VmDSpZDJNkeYwOfuIe2Olc34o8Fap8OfHNjr1kl3d2EEsckc5JZuvI
bHrQB9UjuCSWzngc4zUtZul6la6tpNpqNhIrwToJFPsR0PvWlQBG3H3iMc7jjtXjfxQ1HXd
a1K18I+HoJPtN98rSkYEUfc57Z9a9nKgg9s9eOtQi2hSQyCFC5UgyEDOPT6UAYPhLw5b+F/
D0Omw5aQKqyTA5Ltjk/QdKxvEqy+LNXXwjAwFggEmpzL6A/LGPc1ueKdeXQND+0JH5l7ORD
axKfvyH7o+lHhXR30bSlS6cPqF03n3co53yHqPoO1AGva2cFjZQ2VrCscUCiONV6KPpVrBO
QeQaXAznHNISQOBmgBjEICSQhJwD1qrcO010LWNSAMGRvb0qpcWl5d69bXAufLs7dTlP+ej
np+VYXibW/wCzIl0fT7lYb2RDLcTyHP2aHOGkPqfQUAZXim7TVneCORk0PT5V89U5N7KfuR
J6jPWtaz0L7NHBrOsTiNoh9pljBwkLAcLjpgCqfg/ThqNtbatNam30+2DJp8L/AHgM/wCtc
d3P6Zrl/i74iNxAfC9nciC1AEuqTA87B/yzGOrtxxQB5j438V6h4/8AFkLWds72NvK66ZbE
EGdh/wAtXHTaKseHfDuk3MN7f6xeO2kac/mateMfmv7gfdhjP90dMUq6Xq11q+n+HtLtvK1
vU41MhX/mGWPaNsdHYcmtT4wajo3h/S7DwToTxRRWYDTov3Efsz+rHmgDy/xZ4j1HxN4ma+
YC3hjHl28EY+W2iHARR/eq7pOjOby209Zok1G5Pyea4Vbdf77n1xz+FYOjf2rBdNqGnWUbo
oOLi4X5EP8AfAP86QOP7Qka2VNc1GUeY8hJEYHUjjg/jQB6H4m1u8OnL4A+G1vNeo3/ACEd
Rt0+e6cdSH/u+1cVpHh27vLs+HdcF1bJaqzJBCqMW7kk5H860YNa8Yz2QC6kmiaax2k2sYj
E3+xHt5c+tNPhvSYYTJqkkqGPDJbpITM7H+KZuijPbrQBtSeF/Dnh/SbcXXh6bVb6Z9kERv
Qsk2enyKD09TWy3we1jVtRt5JfDC2GnqqmS2jvQ06kjqeKofAy10uD4tyQ3EqXMiQsIX3cI
w7D1r6H8R+KNF8Kzs7RC51m8ACWsIHmzdhuP8I96APLYtQ8SeCbKbTvDyamwsZU8+3v1Fwg
LcLtbIIzWPcfEq6num0D4t+Hom0y5dlSeKMb4Hz2wT0rtbaLxBd3/iK58QrbwzalBbzJFbS
BvKVHGAT3I7mqN/8ABsa3oUN0we01eG5eZT5xMc6sxPT+E4PX2oA8w1ubVP7OTxBp+pXuqQ
aVegaReCPcwiAyyyDqMds+lVdC8Q6hr+vR34n/ALV8Y6jP5VsZhiGxU/8ALTB7+1dhFpviL
4a/FCGzfUI5bPUiJHVk/dXEI+/x0DKO/euNsNT8L6zq2u6jqNhe2t5cXha1vdPGxbRQSAff
igD6a8FeBbLwxA11dSnUddn/AOPq/k5ct/s56D6V2WANoZdpGSB1A9zXzJ4e+IXjnQGA0+/
i8ZaQoPEgKTgeoB54Fbt98WNQ+IV/B4P8HQvpMt4mLy6um2vAOhVM96AOr8a/EuVb5vDPgl
Y7zWj8s1y3+ptV7szdAR1ridMsbeyt7zXX1X5Yzv1PxPfDczMf4LdT056EV0fiXwv4K8CeD
bSyvJ5nYy+ZJBCcz6pJj7rdyM1zX9j694yW3v8AxRZLZaXaoXtNCtidkSAcecR0OPXk0Ac/
cane+J7eay0VH0LwsjFri9lfE12f7zP1Yn06VpeHNN1LW9uh+AdOS106MeXc6hMvytz3/vH
HTHFdH4e8Caj42njvdct20rw/F8tvYp8rSqPYdv513mv+LdG8E2lr4e0OwS71R1CWul2y8j
3bHSgDPi0Lwx8PNKe+1O6AQoPOnmIaec9gPQZ7Csa8GqfEKw3SyN4e8KREEyMSjzL6Ae/r+
la+h/Dy81XUl8TfEOddQ1A4MViP9RaegA7mu81HSdP1GOGC+gDxQsHSPPAx04HUfWgDmPDO
mWFrZpp/h3THtNMiGPtDjmbj7xPU1e1OOHz7awiY3E7HLoD80noCf4V9avahqyQ28lpppiW
RVKiXOIoOMAk9B9K57wHqOg3ZvrfS9SfV7yDm8vip8uV8/wAJ74oA6IaIbyNE1dlZB922iy
sSDHT/AGvrWnBb2dnAttaQLDDCcKkQwFz6iqUmpLPcfZrFvOZuGcHK4/z6VpWsDwxHe26Ru
uaALA4ABqNgCxIGORkkdakGcDPWo3J3cLkjtnGaAPmq88ReM/ih8TU0nRoFtNM0e7LBpBkI
yEjcw7jjpXa6x4y+InhHWIbHWbPSrq1mHyai26CNyOSp64OK82n1Pw94a+LfiyO2vNV+zM4
8u30xiGll6sCemATVSR/iZrGuPb6ZLcalYMgmELMJlj9FfdwD9KAPSo/ivouuWt3Z+JPCcq
wI2JHVg4A/vDdg/iK89l1Pw8nibUjo2pZ022vLW4t1mJ3MScOAT6CrWueHvifqulx+K9X06
xuUsEKNaPGqMEX0Irzmz16wF5cQ21t5FlOBLJFdxiQq2fmCnqooA7XxnBNefDbU9VS5lcQ6
/LsTOQ5boD61k6bqPh2000arZXEaW22OHVtHnUr5oyd8in2zWlMPDPiG9l8L+C9bbT7KCVb
xpL6YG2mcDkhjzwePeq3jgf2Jrmn32s+D2tY5AEvzCRJaXS44aMjoSKAPRfEkeh+Hpfhnda
GS2kfa/wBw5bO1XGcZ9K98Uq5Vk6Yzn1Br5K8Y614Uufhl4atPCF5J/wAS+/M6Wlyf30QI3
AL/ALI6V9UaTI9xpNjcuDulgR2z1BKjigDQpKWkoAWiiigCOXbsYFiuFJJHpXwFrj3N14k1
y4XJzM3mENggFu35Divv6TkFCAQwx1r4Vl0q1k+I2qaZqPmyWS3LtKsH/LQKc43du1AFTR9
DvNWs216+uYtP0axwjXU33c+iL/ETW5o3jHTtC8SRaodK+0acjsreb80k7AcNnsM1ia7ql/
4x1m20/TosWyMLe1tFG1F5wpC9z71r3vgm2s/En9jR3rTR6ZCr6jcEHCMxGVA9RQBJp1h4g
8Y+O9L0uW1FvFey/alBGG8snLK3rxXvkel6dpuv3Ey6Smm+FrNBHawwDm/uScYPf2ry201r
U/Dfhu9+IaQRE30jadaNIcMkYAUOo7dO1df4S8UHVdFtdRXUfOuYYTFbmbHl2cY/1k7ju+c
7R6UAezaBqNxeWhW8t4rK5U/NaI24wL/CDjvWpNHBLC8E8ayJIMFWGcg8c18w3/xb1aDxIN
E8BRBrRWK+fKu6W+kI+8T9eldJpPhn4l3oGt+PPGUuhWCRlWRHCuwPY+lAHZabdjwL43k8P
3F7D/Ymo7p7QtIAbVsZKsD0U9q9AtNXsNR8xdPv4LsxYD+S4bBP41846rq/gTT45ptI0a78
T3aNsbUb5zJk9hgY79DXZ/B/S9Zj1bUNfl0g6Tpl9Gqi2YbSXGeQv40Ae1BRwQxPfrS9X78
D8DTS20AlcAcHHYUpG48njtigDnZfDb3njNNcvbsT29tHttrbbxG56v8AXHSuiCjP3RgdKM
Mp4wR39frVW7u47WBriQklSVVBwXPpQBcrL1TU4dNs2ubhSzbtiRAcyOeij3NTy6lDbWT3d
0DDEi72LHoP8c8YrndMhk1K4fxLramGFQwtrdzhYY8/fYf3j+lADr/VpPD/AIfutd1Ys9zK
F8q1iPO/+GNR3Pqa4Dw3oN54o166vtaZ3R5BLqB3HbnrHAvsvU+9PvdefxPrkE9lkyXLPDp
atwsSLxJcsD7fdruvCW1LWWCwULpUH7q3lb79y/8AHIT7nNAHRXMlvYWU088kVtbwpvaQ8B
PfFfK73a79Q8Tajci/szeuulxyDC3k2f8AWOT1VBzXZ/Gz4hWkV7D4Kt5XED/NfGIFmcDpG
MdzWNpvgPUPFtrb+JPHQTRfDdjbhLSwQbWMf+0v94jr60AQaR4vvrW3u7XwJZNq2tXZL6l4
guVxFET2X2FcpNo0f9q3N9fyNruun55JJj/o0Y9ZD/Jetd8scniPT5U01V8KeAdKJDTRriW
YDrn1z61peHPAc3iny55bd9I8JRNutrTOZrvHR5D79ec9aAPHZ28Qalb315bWj6j9nXBuCN
lvAp4xGO5rptD8Ja/f6EiDSEgjRM3DgcAdfNkbq3so4FfQ1h4RgaRTqlrCLSDKWtlEuI4+x
d8feY+tcprt1qHi3WT4H8HubHSLQ7NUvlGFUf8APJD3NAHzbc6dfa14ocwyz28CYRbhgQeO
6r29q1NR0ia3sptLlllu2hBf7FFyWJ53ySDuf7tfUn/CvtJGlWWkQO8dlbtulO3Ms5x0Zjy
B9KqX3wu0M+GF0TRi2lhpxM06/NJJ3IJoA+SrKDWPC3ibSNZtoGSUzAw9t7dNp+hIzX0R4U
+GWu6xdXmt/ESRvtFzKW8iF/mI7DcP4fasn496Na6L4F0EafEqGwuMRkryc9yfXiukPjLXN
f8ABejab4LUz6jcxxRXV6eUtsqAT7mgC3r8OieDdQFxEosdM/su4jJGXVZNykA9euPwpPCP
xC1C68DPr/iLQZYrSALsmtQJBMmcbsA9qzrHwrLoOvR6dJeXeoWJjdr03fzo8zqT8gPb2rc
i+GFnFZBtA1nUtFS5iAlt4nDRnI5+U8D3xQByPx4vIdQ8NaJd6XOGuGLzRTx4wI9hzk/pj3
rhvhr8PNR8RaHBdm1MVkDvE982UHfKoOG796Txt4fv/DniZfCr6pJe2UVlLPCmzlSVJbPsa
9t+D8Mc/wAFtDhcFRPaspC9ByQcenBoAraP4K8GahZSRx6k2rT2+5GkjlCGI/7CjpzXj97Y
+Ftd1y5XR3vdT+xMSyg+VqFuQeZE6eYvtXc3tvN8LdXtLxoS+meaIlvY1+9Cx+aOUf7J5Br
0HWvA3hnxPbxajBGbG9AE1tqNofLkRj0II6j2PFAHhujXs3hzxRB4m8RRy+MdLgHlRXY+aa
x93j/hI719F6FquiazpC6lo9xDcWkp3M64/wDHvT6GvMNN0RtX1TU9IeT+yPGOlDcb2FcJf
xnozp0YHvXO6l4UudTnn0i0uJPBXiaeMlreFz9k1HjkqezH0oA7bXfiJfarrEvhX4dWgv8A
UQ2ya+PMMA7nPtXSeEPA9n4b36hdyvqOuTjdPezjLZP8K+grlvhTf6FoVmngq4006Lr8ILT
pMRm7b+8r/wAX07V6RqWsQ6cI0dGluJT+7t0G5if6DPegCxd3ltY28l1eypEi8F84/D6+1Y
qvqWuSDaH03TG6v0lmHoP7oNSWekz3dyl/rojlnQbo7frHAff+83vS634o0zRJhbz3KNcON
2wkAIvqx7LQB5F4k0/xV421y58N28cvhvwhp8myeVQRJdsOu3u1d1oGiwW2m2+iaBB9g02F
fmCD5pMd3Pv6Vq6dHP4iC3bzTraAgpMy7XlJ6lB2X0PeupgghtoxHboFjTjaB39aAIrOxgs
oFiiRV6EsBwTVzAznHIpo2KNuMAHvTuc4xx60AAYHoa5nxv4ltPCXhS+1m7kClEKQqTy0hG
FAqDxl8QPDfgiBH1y5KSTHbHFENzt+HpXhuu+MtL+K3xH0vTDerZeGLKQSM9z8okk7rz37Y
96ANHwv4f0yP4b28fiBp7fU9ena6eWMHeyFvukgE4+ldjPolza+G2sfD+iahMyjbCsLCCAD
+/jOS31613Gqy3drpls3hfSLbUrhMQwnzFCwJjrn+grnNYtPilfaVJ5es6NoxGMuI2b8dxO
BQBb8IXNzBZx+Hbrw3qkNtHFh7zUChWZ+4OCTivEvF3gTQrb4p+ILO4aKOzNi19bW3m+V5k
mOFU+ua6W+T47+GovtlxrEGpadbKXkeMozbcZywxnFecHxhYeNNc1C58WadCLnUoFhtLpco
LSVRx9M9aAPPVsmhjlu7yJHjyFWFmw2CMhx64xXoOj/ABWudK8MSeFr3Totb0n5UikuhmWL
Pp/e6msq50GXTNE1m4udMTWbC0gEY1CKTBiLEbG+g5GPeuOEE0do+owSYRGEbY+8OOCM0Ae
ijwpYWY0vxLpF2dSsLSUXF9E4/wBREsgA49x29K+vtJv7PUtJtdR05lktbhFMbLwNuOMV8Z
eA/EWo6Fpuq3djZLfWstuYdRilcMJAxwJAO3XFe9/ALULmXwZd6RcB1exujsjlPKI3IAHYU
AexZy2B260UAYHJzRQAtFFFAGbrdwbfRL6VZPKKW7sHPQHBxXwzc63L/ZS6VAqwTNLI1xOi
5eQFuFzX3Rq1hFqmnXOnXDOkFzE0bsnUA+hr5e+Jnwch8FeH117RNQmmiWVUlWflos878/U
D86AM/wCGkWkaW9lrVxbIbiwtrq9keUnCEDEY+uckVHKLk+FLeKS58zXPF2omVtoywhJ2DO
OgyQfwrN05Jf8AhA51IZbrxBdx2iH1SM7j+BJNa/iSW28IfEv+0IIw8Hh+zitkjJyBMU6j+
dAE3xMXz7qLR9O2/wBheF4ktynUTzkfMBjqc1w3hnQfEfijWZ9C0COQRyfNdYbEaj1c9gPS
t+Cz1bxLrFh4b0MfarnJu53VvlSZ+S7H2GK67xL4hs/AHhSTwb4XuYvts/zanqacM7t97ae
+OmPxoA0I9Y8G/CRYtM0HTU8QeJOI57pTmOKT+6p9eegqtqN54r8Z+IoINUtv7QuXQPHpVr
KRFBno8rDgfQc15qlprF74psrDSjJex79gntl69C8i5+9j1r6j0K78JeEriTQdKjke8S2+2
XlwE3dF/wCWjdifSgDF8M6P4Y0jxXDpGsyRX/iAQeeY44wLezQDPA/9mPWu51i2m1/REuNB
1YRXEY8y3mh5SQj+Fu2M15lpngOfxPr99rEuq3Fra6lDi/ZBtkcltwiVuyqBzW5q/ii10DS
o/Dfg98XFqPJihiiMkkjAdh6c8k0AdN4U8X/2tcT6Pq8K2PiC0G24tznEmOrp6g+1dgCFVi
cgZ715bZaTJ8QPCdpquo28+i+JrQmIzxr5brIPUf3c1f0DxrcWWpR+GvGluLHVACkN4eIbs
D+JT0FAHaanqtjpumzaheTLHBbjexPBz2H19q4eDVtQvNYtWuist3e5ltbYjAs4h1kf8OlV
deu01m//ALUuY/M0WwlH2SAHnUbroOPQEY/Cr+k6Tcm4uoLl1l1S8AfUbpeRCn8Nup9MUAa
MkM/iTVoVLkaHZ/OXPH2qYdMj0FVPG+oW7eGzez3Qh0WF2+2t0edU/wCWa/7xGK0dc1FLaS
x8M6WPKvLzB4/5d4hwz15N4x1/T9f8WnRt6/8ACLeGYxNdlTzdz9Ejx/vYFAF/w1ZXetTkz
5hvtfQM6xHb/Z2nqfkQehb9ea6Xxx45i8K2dt4a8M2outenXyLe1T5vJA4DH0OOeax9W8SW
/wAO/BMuqXG1vFWuYeOE/eXIwqeyqOnvU3wh8D31hbT+M/EqmfXNQO9Wk5ZEPc+5oAZ4L+F
9locR8W+OJlu9UwZpRLjZGfXHqKqW15qXxd8VTQQAweEtOcxtIwKtdkHqKX4i67e+MfFtv8
MfDUz7ZPm1G4Q5ATup9q7uObRfA2iWvhnRbQTXCRYitYeWI7ux7DPrQBt3MGi6RoJguvs9t
pUEYBEqr5ePfPWvK/Ffxk+yWot/Bdgtz8pRJ2X5QBxlE9Pr1rhvGGt6p4q8SR6Yt097HH8y
QKdsG8fed/8AZH61D4Su9LuviPpGgw2T3Omx3H7+524F1dY+XJ/gRcHC98UAfQ/hK61a98E
2N14nEcN9NEXnK/Ku09M56fLiue1zxX4W+Gvhd2tIhKW3SRW0JBaZj/Gx9Ce9YXjTxHe+JL
2/8O6Nd/2bolhxq+rucJgcmNPU9jXmXijXfDwW1iOmGWCzTfY2chJeTjAmmbsv91aAPTtK+
L0usaVoa2ulxtrWpXHlTWxY7I4+7k/SvVbnUYNP0mTUbt0W2iTezocgLjt6181eBZdLuPC+
6NI7vxFq1yLS2dAUdMnLnHQKBXofxG1G30nQo/C9s+21s7X7XcOz5JVRiMfi+KAPNvi78S7
Hxd4dGl6ZbmKCC7B8x8FnwDgj061638FzaW/wg0uZI44yd5lcDhiGOWJ9q+OLgvuN45UCVj
M65yMmvXvh1L4i8VeFY/AemIyWELM9zNvKBgT/ABMO3sKAPYz8StA8SeP9P8O6PK8v2W5LT
y7cRSjaQdp74Jqay1HX/AdkZvE8w1LTbi9cGeJSz2iE/Lux2rlvE/w60vwV4Bvtat765e5s
4CEKfKibvRQM9cc5rT0r4d2/ifwXpmoXOs6lZXN9ZqLlIpSYpOO6n1oA434l6lBpvxgGpXI
aWzudKeK2MXJkzGQPrya7f4EeIrC+8Aw6JDc4vrFyjQueVTqCP1ryvxD4Z1fTfE09lqnmXN
n4bhja1uOoeF5ANp99ua5nwRey+HPiJql9YqyyWUUtwqH+NMjPHc4PFAH2Tqem2Oq6dPY6j
BHcW0yFHiYZGDwT9aoeGNBTw5odvoyXc93DDuWJ5jkrGei59q4KbxjqaTaXf6FIdb0u6Hnq
gYCdEP8ArFYd9o5xXpml6pY6xpcd/p04mt3GQRwc91I7GgBLu1t41m1GG3jF6sRVZQo3kDO
AT3HtXz3DqPjHxH4Ym1XVoIddtLadmks0j8q4tiDgSQMP7o5xXpl78RpPD17fr4k07ybKPc
LeeIZQtjiM/wC0c1ifD1tS1bU9eivNCn0aOZheWSScGPcMMufQ9cUAZEbReNPh9Hqt466ld
2Mo8nUrA7LuNB/G49V4BA61b8D+KX03xLJZeNrsS6nc4+waqf8AVTxdNvH3ffNUfEXgvWvA
d9/wmXhD/RgWzfaeuWikHdwOw9armfwzrdgn2+AR+H9Uby7iFOJNKujxuQ9RG35UAela/wC
KfLSS10WQPcFtguANyBz2Qfxt+gqDQvAizyjU/EatcXDHcIJG3H6yevPOOgrz3Qbg/CnxfF
o3i5TeadOoi0nVPvrEh7EdB7nrXv8AbyJJbxSJIsqsoO8HqOxHtQA6NTFEEUKirhQvYCnM4
Cg52g9zWVf6vBbym2t0a9uyeII+cHPf0FYs89vNrdrbaxqbNelw8VhanOw+rEdcfhQB1+8k
4GOen/16AcYVSc570m/G48Ejrjtx3NeUfED4uab4bhl0TRv+JlrbDy0SI7trHpQB5J9u0bX
fjrqw8clZ4I5zFAksgWKJQcZJr0P/AISbwPb623g1PCmnxabIzSG9YgwyRqM7ww5LV5vdfB
nxW+iXXinxBqFtbLPGbq5Ehy0Wec9PeuS0Pwhr9zdLeG2uVsI4y1vcTxM0U+ePlx2P0oA+i
ofDOp6Tb2+vfCnV0uNNlBZ9LnkLQyd/kbqprmm8deIL+9u7DxTYW3kE7Z9AdDHIEB+9G38f
r6145b+MPHPgy1bRbXVriwhWTztgjKoeeVBI4Feq+HfiF4V+J9kPD/jyCKy1Xj7PfxfIT6F
G6qfrQB1ukanpdpoz6fd3r6t4NumEayzMfOsST/qpweQnbmvOvjn4U0bSobO68OW6WkG5Tc
QQP+7l4+XaPXGM+1X/ABf4X8R+C4Zri2Eur2k6Zj1GFd0iL6TKOHUjvivOr3xHqclk2nxm2
u1v1Fv9lLlnhbHVCeh9KAKVzJq2keGLYadeGfT9QjWS+iQYjDg/LGffFcnPeTNPKqbVRzuV
CNoWu403XtTTRbDwBPa20Ecl39oWV1+eVweASenp+NcleR3drcXmoTWy+TNcS2+SOEfPzAf
SgCiiXaPJaRBh5pB2xk8+nA619pfCTwne+HvDRv8AVZt2paqEnmRRwgAwB+VfOnw68O3B+K
PhnS57cPKii6lEg5KMNw/8dr7QQq2AOQDxgYAoAkpKWkoAWiiigAOQDgZPpXLeP9JGufD/A
FvTSu4yW5ZQR3HI6e4rqabJsMbCTBUjBB70AfBnhu/vYNc0uS5Bmg0m6DNE33QT1GKv+KLy
+1W6k1F13R67fPdwqvVdvybMe+ad8T9H/wCEX+IusaVGjLbzyefGoG0bSMjH4k10WiyWei+
BLXxVrVik16EaDRbZzkSHOWuCvoD0oA2Hlt/hx4fh8KaJNC3irWQP7QvRjFrEw+6D6gV5tB
pf9veOBpNtdtJZWxxLcSfd2J9+T+dVp7wXmhXtyY5pdUluGknvWOB5Z6D2Oc1c8KW0jxR2E
CvE+sSCB5ejR245ZvbnrQB694Ps4NU0vW9Y8MlPtKRfZdOskwrwwdDIP9pj+lYc19qbalYf
DvQ5HSS8njfV74n5pHJwUB/ugcfUVV0TWJdB8WQ3umkm8mDSRwbsRmFeFB/2cBvxIr3HS/B
2mrpLeKLLTmXVp3+3xxHs5GQuPSgA1fULlfI8D+FCJL2KNftNwF+W3ToGOOpPcVniUeDr+X
R9D8MXus67NCHm1EDEe89AXboB6V1Xgjw++jaRJPeoRqd9K0907H5t5PT6Cp/Fczx+HJoIb
9dPnvHWCKXOwqSfX86APIE1v4n2qyJL4ngvtUMm/wDsy0txL5fqGlXgAe/NWPFXi7UG8M2s
3jPS9GktrsD/AIlKyN9pOSBuRv4TxXX6+dN+HHgCSDRbcPLje7scvNnqSe+elXPBOhHUtEs
fEXimwtbnW5UGxzH/AKqP+Fee4FAHj58Zjwnq0Qs4b+6063H+gW+qQmOS1ZurJ/z0+te1aB
4l8MW3hK41S31JJUiBlu2PD7u+VPI9K39Q0LQtQv7XUb3TrWa5swfImkXJi9cV4v8AGjwt4
bsNKvvFcl3cDU7vbBBbwy7Y2PXOB1HGaANS+1i70XwfrXxEvwn9s6uot7G3DBvJjPEa+x7n
6ivK9Hm03w9bvfauxultCLiWMnJurs9A3+yvU+4rltXt1tNAtLpdQmeTcFLSSErM4GWKj/Z
BFc9aR3+r6hb2UW+7klm+RAcguzYH60Ae7/C/w/qHj3xneePfFbefbwSYgik5jLdQAPRRXb
+NvirbaX4B1DUdIiaO5luTY2O/IMjD7zgegrvPDGhW3hvwnZaNEAUgiAkJ43t/GT+dfKvxU
1yDXPiALWwCRaVphMNskY+QtnJbH1zQBoeFfEB8Am5u9y3niXVI0ZwRu8oOclyfp1rt7fxR
/bui3DabFML6/l23l4B8056JBH6A4yfQfWuL8J+EzLeraBjNdRp9pvbnG4QKf4frjp74r3f
TNNj0Pwgs+k6AouYQ0lvE2Ny7v42/2iOaAPLr7wve2aRaLZWrHVtTlEbP2LdTz2iQfmaTxK
1p4GfSvBnhuZJNSRjd6hfMPuPj77ewBbAr120hubO2iZ1EuuXSAKX/AOWKZyWPoO/6Vz+j/
DnT2v8AXdQuD9rm1BgQ1wNwIByCPx/SgDz20tLzVbGwsbGAtZnNxZ20nAuG/ivLj/YzkgHr
XIaz4Y/tSykGn3j3LTTmC0nc7Tqd3n52H/TFegr6DuvD7R28mhQYe91OPdqF2F/1cP8AcUd
h2AFcXP4bu5vF1qXurO3UD7FbwAgixRei4HVz1x64oAyfD+m6b8LdMOsalDLqmtxqUhtoGB
LSY+fHoqjFec+K9c1TUbKe9v7oyXesEXM4248mJeI19QCcEV3Gu2ltYaldX9pNJI91J/ZNn
PI+5mVebib8uPavLPHF6jays8SnZMFVSOiRKMR/mKAMzTtJTWfEdppwYRwoN0zg4wqjcxP1
r2b4F+J9O0iLxQvlZjaVZrdQv7yXJ2rGB6Zxn864bwzpUHh7wBceKL9H+0atIbS0U/xQ5+d
vfJwBVr4Q+HIvEPxMliuLj7AlsTMLMsULru+ZB64FAHda3438Taudf0vWHtIraO3dls4AW2
8gLlvXnpXpWl63c+F7HwxY39mBoc9pFF9tDZMM5GcP6Kc9asa14A0G+sruK1C2wuEigZVxi
NFYHaD6nvWpf+G7i8e5tbi98zRJbP7OLJkyVZRw4Pr0oA4i3ki1nVvHOlbTNJqLtAsjHgBY
zsVfTnBr5y8TG80XxJFqMCiK6mtwkg6ENyrDPfoK9U8EG70O4uLq/uJ55La8kgEr/NLcPu4
SFB1yOrdulcp8Z9EksdbF3LCYVkZbpYDgEF/vDPouD+dAGR4WudY0FtO8WaVOStnIS8IPmB
+PnAH0r6A1TX5PDMmm+NNPtJo9F1dVa8tyPlhc9HP90nnnvXnug6NBpdjcwWflz2UCQ38Mb
jJlhlULID9DmvTpfEXhjSvDMnhfxOWnwvkpZhDLJNCRlThc9PU0AWr+30TxLbCC4kFzo+tD
YXIw8U4+63sSMD8K7axszYaZa2cUzSLbosYkc9QOOfUmvABd6xbQf2dpvhrWvsIZTFeY/ee
WDlVK9Dj1616qPiLo8EBa5t7+3YKT+/tWUE46EgED60AWNT1u80HV5f7aXz9BuztS4Vci2J
4KyDuD6141490ePR9Wu5/DyedbyJtKlsxjeM7CO4IOV9K9ssfE+geJZRpsciXSXdv5gVsNH
KvcD3HcGvO/Fnw/8QWUTXXhpVvrGFGK2cjfvQuc7c99p+76UAU/A93p3jXw/J8P/GDJeMIR
LZTE4cx+mfVapxeKdQ+H+un4deK9aa20iOMvb6oI8yNF/DHk/lnrXls/iOTQtfhmNhLol9a
OJ0imBBjf+NFPowr33xhoGl/Fj4Z22s6aEGpJALm2dQCwYDmM+xIxQBLBeanqelyNpJHhTw
9j95qV3j7TdDH3lB9fU1nrrNhpent/wjEK2VvINsutaiSZnPcop+Zye3avLvDnxAHkQ2fiH
R9S8QatYt5ENo+RBa7eAWHc5xWt4f8ABHj34j69c6x4kvn0uxMhiyMZVRyFRelAHReKfiBe
XlpFoOjtPJeXI2R29sf9KmJ43SY4jB9+a2Phn8JrbwssnibxMkc+rkGRVb51tgf5t15qnZX
3hDw1Y61p/gjQtUvr/a8M2pRQ7mSQDGPMb3/Ksu3+NF3p+j6TBPpGo39nboYtVubiH53J4w
h6HFAHfaldeJvGttLZ6XBBpmgXBaGW7ujl5kHB2r2zg11Ph+40C00+DQdL1GCaOziWJUD5b
Ary1fjdoFnarY6N4T1i6jRTtUwEqB161r+HLfwt4n0221DTHhtTN802lXDgmEk/w9Cpz9aA
N34mR6Ovhb7Rqnhwa55jrD5aALKA2fmB9q+Qbo6fYeMZFsrKS70+KUgW7KUcAclWPsK968f
2kmsXTeDfC/iJtR1fT5FuBplzJmRNvPyScdPSvOvE0UfiW5HiXQ7RrDxFYIW1q1XgIyceYD
74zj1oA7/RfiLqfgY6bba1G194Y1Qf6E6zJNLAOMgkdVGcYPNQeMfhz4b8XWt94m+HmoRxX
8DmaWyXgSOoySo6qfpXherajDDNa29rd/atOKeaBKdyh2/1gHp2P4V1/g3x/JpXiXTL25SK
U28bI0iDDzREYCsO5xQBF4juLPxFoWn69DOljqtmwjvraUYcSg8TD2bHT1rB0+x1fxLrVjo
j3MKQ6hKbjJ4Rexf2Py12HxWfRdY8Q6b4p8JWTob5HNzD5e0rLGw+8K8/aeaBBqC3BFz5jK
+wYSPI4C/iTQB718DdObUvHmu+JJpftEWnIthE2OCRwCPwr6Nyd6jpx0rzr4M+HG8O/DSzg
lTZdXH7+XI5yemfwr0UY/hAJzzQA6kpaSgBaKKKACmucDnHPrTqa4OOOfUetAHg3x38J/2r
e6Lq9s4WUKySKV4aNPmJJ/GvHbjxRfx6lF4lm0ASaZbwmDTEmH7qIrwSB3PevaPj54ks9Ms
rbShDvvp7eXa4kwIYyACcd+lfM11ql5dx2llPctPaWpIt4ycLt6k4Hc0AXYoLnWlfYZFkuW
bflPkuZRyAgHQjNdNY6e13JfXRuXtbiztIbe3ijOMSO21kPv3IrE0Pxle6I1gLO2imtrC9N
7HEyZwTgEV1/gpLjxL8UbGMWpjtrzU21RxjKsQOn0HpQB0V54Du9P8AiLF4dL5GrrGscqdY
IQMsuexLAflXrPhzxLY+HvDWl6dql/cXl5Ndy2wZ/vLsYjn2AArK1u21Wx/aA0TULsqdLv8
AEMGDko6q2R+PX8K5H4kwtoviHWbmW8SNUUfZYSDgGf5GcfTHNAHrWgeL4dbgiutgEV1dTr
Cc4Ihj43/jXG+LLq28e+L/AAzoUE5TTFZtRuC2RvjU7VIP1BrltD1dDpV5Ho8vmJb28WiWT
KMAyyEeZJ9OvvVVtTtdGs7nVpb1GljlaOIgHCxQjG1fZmYn8KANv4ha5HrWrxadZ7bmKO8W
Awhh8scQ3SH35GKv+E/iHrX/AAgmv+LNdK/ZIp/s2lwqu3JB2gD1xkZry3w94i0zTfGGlW2
oWzXLSxMs85bB3THcTz9cV6v8Q/A2sa7oVlpfg8Wp0zTv3htI5MO8p5+btQBieKfiTcLc2e
gLc/aDawGfULsNtBkIyEUD0zXkt/rd14h8T2drrEcxtQnl2dspyYy/Rm/Hk/SqM/hTX9L16
SLxHYzWsduDPcOxOHGeBnufSpLPzII9R8QkyC4Zxb2+f77jAA9guaAJPE0tvcSyPAQdP0+I
WMDDoZP42+uc/hiun+DujW194pN/bkKbcLFAmMEyE8nn0HzCuD1BJzpS2uBFDpO3eP8AnrM
xPzH1/wDrV9F/BDwvFpVtJNIvnXSIskhYDMcjrkf+O8UAeg/EHXG8N/DvWNRD5kjtykYPBZ
jxx785r4o0WZP+EhgmkjaYh97Buo75P4816h8SvGGo6rb63osmp/aoRermHGBbgZBUeteRW
qzS3EFvA0hkc+WFAwW9R+IoA+u/grp9vbeBZNUmRBdalcPOwJyTHnC/hXoFuV03TTJcuHkc
sRzkuxJwPyxXivw3v5YTLsYCfzYdHskBO0qg3SHHY4Br1Wa+ln1i3ktgshllNvbZ6Kq/fkx
39KAGeHbXULnTLu41q2MF/dSOH+bLLF/CB7Y7Vwnjrxh4p0W7k0fTzaaNZRYEM5fzbi5OOi
RjkfjXo3iyPxIPDN2/hdYv7YcDyjL0T1/SvKPD3gH4q2Vy+rTaho6ak5J8+7TzpAD2B7UAY
/hDwf8AFbWvEcHiLWtautNtTIsjefJhpUHO3aOg+tberaZf+KfiGLzQGiW10aYAQxOFZ5GG
GlPqR1yfSur1zxZr+j+AY01y0gsvEN9L9hthG25XcnG8e2Oav+HvDNp4Y0aPTkAk1m/A+1X
Hds8tz6CgDzzxV4dmbUrGRHEFkVe1tW6bEB3XE7dstnFeJ3CxeK/HotLJvI01ZMNKekcCdT
+QwK9W+IniCfxHql54e0SYwwoht5JUORBbr99+P4mPH4CrfhrwRdeFPhrrHiS3eDTdTngUw
/aVDiOFemc8bm6460AcDrHi6LXPE2maRodnFa6Rp/8AoWmfaOEh/vTvnp3Nc3o+v3Hg34iX
F/ol7Hqs8aSoly/AYsMM/wCfasu+lmu7+S5njleBWEksaPnLH+Ekev6ULNDbeLre51W2gFv
AymS1QgrgdFz7D9aAPdpn1PQfhR4YvdRmmTUtV1ZbuYzyE5zk7cdhwOK73xB4gvvBNvdapq
E8lxo+pQs8cpHNpMV4XP8AdJ6V45r/AIp1Dxr4T0eTV9ThS6/tKF4LCAA7IgcKW/3s9q6v4
jeNtTXSZ/Aut6WkE1zJHHHcxjKmLg4APVh6UAYPgnV5n0VJNKuBbXLRkXWs34wtihOdsQPU
nuRWn4tt/CPiL4Z2J0fW/t9xZu5BujiW5XP7w889cEVmWq+GjpF5qN2Z7i7RHtNM0yEA+U+
MeYwHG8nkA81wKa9ceH2Ol614VFjfTzRyPdyq26OHI3Jg8L6/iaAOt8EX7QaLayGU3VvZyS
aVer1KwycrL68Ma9CtNKuZtU8P+NbW8+x3NhIdO1VwoOVzhTz2IwM+9cnrGlReBPFx13TIP
O0DWbYtMg5V4GGfl91Jz9K634eWmp3VyI5mFxYalC5mV3BEqdFkX3GRQB7Tc3tvaWUt3czp
BbxruaRjhV/GuTk+JngOVWj/ALft7tCPmEamRRz3wKt2EN7pfhK8s9dgW+WzDbVC7hLCo4+
px+tR+C9V8NeJPDqaj4fsIba3LFGhESgow9cCgDhbPSNMm8Wap4j8K6hZfMUns4LdgCWA/e
Ar2BFdNY+Nra01pbXWbpYbXUNj6bKwxkHhoj/tKevtXRv4V8NtrkGrLp0Md/ByHj+X8x0Ne
YfFfRQnhnVrMpmUOuo2EwB3RsP9Yg9O54oA4v4rTa411dX/AIn0Swks3ga3ivbFxIUbOUkY
diBx+NYnwN8XXmk+NbXSru4d9PvY/IXd0Vskg47HJrH1+x8S6B4Tt7mS1nW31uyMcxmbIUg
glh9R0rjNCla21m2uIx5flOssTqc/MDxxQB9BfEmwuvhz4wfxlpNrDc2WtA28kMzYWGdgcP
j+taPh2w+NOn6Da/ZItHeOb96zySklieQT6fhXW302g/Fb4cXNjZXcNxcSRFlyMNFIvGcfW
sXwX4n/AOEr+Gl34el1CGy1mLzNPj3ybfMZQACO/agDHt9D+K1hfXV/b2elzWUsnm3OnW9z
lJW7lQOhPp3r1Wy0nT9XstOvr7RltpooiotnHyRE/eBXoT714r4P8EfEbwDq8uuanr1rZ6U
hzemYmTzEB/h9DXt2m+JLbW7PTr/So2vLG9cjzOP3WPWgDaisbSGIJBbRRJtwFWMDAryf4i
6j4ft9Qk0Cw0K3fW5Ujkhk2+UrksAFLrg5xk9a9fA24y3JHTNeNfEm10zX18Qaci/ZNesoI
r60ld9ouAqn7v0oA4SK00y8k8UafZ2F1pPizSv+Jhazzk7lKAbxvP3h9exrmND1LXdb8dQe
LdH8Py3kWobdP1G2xtSVyvzZ9OOee9RW2u3fiu70Oa+F4L64RtKu7wNsS7Xg5Y9iM8nvivX
Pttn8OvD2teENA+TW4LH7d9pkwftDNxlB14oA+dtY0W/tdd1LRU0mSKRbkyLGq7zCfQkcYr
mZJZEdB5flvCSm5eCec1734w8U2Xhj4b6TZabdRXmoakxl1K7AHmb8ZIPfHP6V4JMkonka4
D5ciRlbrg9CPwoA7fwPqV7falbaKzvckztISBlirKQ/J9ATWx4b8KaZN8aYPCrXZm0mK4Eu
ZeHfHIB/wrzmyuZUKfMpRG8wMB8xPpXrPgy5ufHPjvwtstoTfWcpnuLiMbWMSjA3DoPSgD6
6ijjRFiTGxQNoHYDpUhAOM9uabGCvynAGBgdxT6ACkpaSgBaKKKACmvwuQu4g8CnUUAc3rH
gvw3r2pjUtY0iK+ukj8lWl6Bc54/OvlH4t/Dy58IeIpryOBItL1CVng8r7sQz9z2NfaDhSh
DdO9cf8RPDH/CWeBdQ0w2sc900W+2Vv4ZBzwaAPiJ2kKRrDGY9ymPc3cCvSfDOu3Ok/Cu21
TSbqCHV9Mv2igbq5jZfnz7Y5ribDTF/tG60PX5G097dpJpC/3ldQMKKzrW4nthcpCJEZ1I2
SfxA8bvwFAHv9h8ZtJ1XxLM/iCwRtG0zY1jIgzIZ+Bu+py1N+J+s+GvE0vhzxCYZ5dLEstt
NH5ZDSYGQv1ya8V8Pw2t6NE0mJxJdXN+POx0KBwF/QmvoT4SzadquseKvDV3aRXkWm6i09q
HGduCV4/EUAee6bfxaR4P0aW2Uwo8l5fSA9QFBSMfUEjNWdUsbjSvhNpA1Exy3msSxrAQMl
YQ29z9STU3xD8LPoOra7aWs7jTILFZrcMfu+ZKNyD8TmvTNY+HMmuWfgaaK9W2sdIjEtwnX
cu0E4z60AfLz3Nu/jae5u95gtZ2fYeN6g5ArsNL+I2s+D9WtfLczSea1xdRmQlZd3RSO2BX
Na9BCvjzUZ3tnt7F7lniMnAeHPGPwrO0i1m8ReKbeyX5vt06xlj1Ck8/oKAPpL4g+M/DfiT
4QC8nZIb67EbxW8mBIp3YDY/u5rxG6ufsUVlEsHnW+nQtcy4+75kn3d3uKsa2un6h431BgF
FtYuLeGPOFCRjDn9M/jUGshrbwPa7gh1HxHeNeN6JCvyoPoev4UAQ+Era01jU9PtLl90s8x
vbtz0CoSQD7cfrX0Z8KrlbjwfrHiXUgtpDqN3LMJd2NkS5VfyHFfNNob7TLi1sbIgahqMIh
B/uLI20j15xkV66Gubj4mweBrS5caLpVrDFcRRP8twygMVGO5agDO+IHwo0nQPCC61p+qSX
V/fXnNxKTsdXy3P5V4hZXcumarFeRkNcWzNsV/UCvrn4h6t4a8QeGtU8Hx6hEmsWyJJFAh5
WUcquf73b8a+VPEmnra6isqRz/vSpuIphhopM/Mv55oA9X0rW7bwhpmi3F02/VzbTXltEOj
zTnClvYAmvYPAYdteGn3Mn2mbS7CMGZTlVkkJZ1H5ivnS3uNO8ZanZvqMklvfy3EdrGwOI7
S2iGSfrxXtXwg1WKG719LVYn0aG4LPqMjjfIxO1Rj04z+NAHtTEKhCrkAevH51y/g3xani+
zvbhLGS1jt7hoB5q/6wKcZFdPvURl/lKbS2R0IrPtp9Kh0truIRWtk+ZGJXYM/5FAHJ654b
1DWfizoGozQ79H0y3eXnlfPzhc574xXK/En4g/8ACNy3FlGSdZuwYooywxbRd2PsT0re174
imaCRPDEQkTHzalN/qEPQ7AOZG9hXGeFfhEdT1WXxZ45nluFuG3i3n+/IOzPj7q+g7UAZXg
zS9Htbaz1nVDJBprzbo4gpMuqXAOc46+Wp/Covij8Q9J8S/ZdC0s3J3uyywlNrRMO6qPvMe
ntVH4jXfiyx+LEtv4ZtriRTaC2sUij4iiIAOweme9dD4G8Bjw9aG5lgguPEkuZbzULj/Uab
kfwg9XoA8t8ReGtU0qDTYrmFYZs5TSkXcyKw4aUg8MfeuH1fTn0e6W1meHz8btkfzFSRkq3
vivoDxha6NoOiXGtT3bJFKpZDcn/SdSmz97H8KZ6VwWk+G5vDyRa34+8MSXGh6yQxuos+Za
ZOQxH40AaXw8i0SbQtNt4NIRJ5byN2vJ3+eR1YHZEPQDOa0/i1dLp/xdi0/Umku9HaVb+SN
TkqxG0rnqBwKqeDvD13F41SXwPqdjrdvYHfA8ku2REPUFPTkEn2pvi+HULv4g3ejaBcDxLq
+o2htb2ZAStvuPO3HQgYAPbFAGrp+peE/Bl7BrFvf3t67S5FnaQgxoSdxCk8nHuM12ep+Lz
r17ZXup6PZ2FkHDC0uIRPeXA7AKPuj615p4YtY7PxXeeGb+eBdTsiqTXltEZ5pm6bI88Bl7
t2roX1pLXxZb+DvDOnwjUrwMk8huN0obsXm7t1+VTQB2uoXUnjTTXsTor2c1o4OnWwXcc9/
MHQIRx16Vxemape+AdWHnf8ghbg8Z3HTZT1jc/3W5216PrdprXhP4N3xFyH1CG35+zJ93J5
xjkkDua8N8NyWms+Jp7PQGutQ+12+2W1vju+3MOSrnoCOcHtQB9YWF9aaxpcd1byLJBcLks
h45HQ/hXn3grwtqPhH4gavZwwSrod0huUb+DcTnaPcVxHhzVrn4aX8kka3V74Qu32zRSZkm
0qb+6y/wB339K9YtvHOlXeuWljCvnWGoQGa1v1bMUpH3k/3h6UAL4vefT7BPEtlcDzdNBaS
Nm2rMh4IP0rgNS1qx1ex0/x5ea8yR2qvEdLbBScry+PqtQ/EDWrVvGmlRTXQk8O61B9jumJ
yvUgYUdCDivJ9Uju/Cs+seCtXTe65a3ZlwoCjKSZPqMA+1AHR/GS/lbT/D/9lzltJ1O0326
vxs5HT8DivGtK3Lr1gjsymKTYqY/1fJOfpzXXHxCfEnwwudN1a/jN9ositYs33jGeGA+nFc
TG87X0Do5KmVcNnBPPrQB9FfC3SbrwrpL+IZ7oeW98YUiH3vLY7Wz6ckN+FQXnhLSdP+M2q
aCGWNNTsmvrK4B2mGbkgjnuRXU/D+KLU/AF1O7jYmpyqu/7oVvk/TOfwrivjFA8+neFvFEU
hEcQezlkhOOEbGc9+maANjWfFfiHXfBenWcRjuV1eNtNmEo5hu06sfTIHFeseC/D1t4K8D2
+kTzsEhUSzSSNhVZuuD9RXz5psFxp3g/VdWu9REa3jibTsn53nT5t4HYFetSaD481nxBoHi
+HUtXe726WJo0c4VGBAY5/GgD6R0/xFYaprOoabZtvfTlBaTcCpLDIFfK/xU8Ua3qni24sN
ZeGB9OSQ27W4wzoTwpI65FYfhDxvfaXqTyJPJFdXdzAWkQkqVQ859scVXjsI/HvxLu7bT2a
EX0rtG854RVGc/pQBc8O+Htf8TaEdM0jSLw3EVwkxbdiNEONwz64wa1/EWuDQvitbagbiTX
LK1t1t3eVcMOMEH6GvdvA+p+G9A8Jam66r9pjs/3t9Oy4jSTaF2j16V8la/ex6p4i1q4tz5
nn3DGFIywXG7g80AVNXIbVJR5TsZJScuecE5IUfSna/fW+pa2l5ZwtCohSPaehKqFx+lGqQ
oltZzC4M97Ku+5K9Iu2PamaNo174j1yDSNNg8+4ncKqj+H1agDV8E+Cdc8a6xHZ6LACAMyT
sPliB7mvsD4d/DXS/AOlCO2H2jUJeJ7l+p9QvtVr4e+CbPwN4Xi063VWvT+8u5gOZGI7e1d
khyCc/h6e1AAvXAXAHGTTqKKACkpaSgBaKKKACiiigBCQFJPSk5BGRnJ646U6k2jn360AfO
Hx68ByR3X/AAl+k2SyK4/09FGSD2b8eleI6vIdasH18ItpDZIkAgHXIHOfxr70u7KC+s5bG
6jE0EyFJFb+IGvjn4j/AA9PgXxPHDdyyPoN4zNA0fOxuwb6UAcZ4YvJbHxVo97aWJu5oJfM
8vH+txz/AErrvBPxIHhDxj4g197Nnl1HzBHbH+CQsWw3sCa5/SBe6OdJ8S6VLHc+XdOpjC5
ZW6Yb03DOKyJbiOfXLm7uU8vzXeQxlCCSTwn1zQB6d428X3HjPT28QWKN5As4Y79cfcfeD8
vtmvof4czvd/DjRftkwmuJbYs6sfm2kkDjsMCvkzTfEOoW/hi+8PWdpEsV0226kZcMo3DB+
g6V3vwd1y5TV/7PstVbMcu69nlGQlsnZc8AEmgBn7R8cMXjLSUgjWPbZ8hOAoDenpXF/DE2
thrF/wCJLx1jg02zleJmHBlYbVH61t/GO9fX/HmpalbEtaWMMcERI4wf/r81w0Fz9l8FT2C
Ov+m3IkdVP3kQHP6kUAaWm2V3q2r6XpEGDc6nIVdgegLfMT9AM1a8aX8F148u5Ih/xL9PT7
FaKOm1BtUgfWtr4TiH7fr/AIqnlQHRtNd0D93ZdoA9xivP4Lh9R1y2aRSPNnVG9l3cn9aAP
V/CS6HYfFK4fXhFd3FnbxywkH5FIjDYPvk1n+FfG73viPX7tdOKapqkv+iPH2c8bT7DrVXR
vCWoeLfG89jY3H2W4nspJUKn5eG2jJ7cCvWfC/wh8MaPbXmmNr6y+IHhCyyRMB9nB7gHp6Z
60AeReGU1ZPijJoMdxLeLdzIb+SNNxYA7j831FesfGT4ZvqVrL4p8OWavPsBvLVc5mUdGUf
3gK3/APwlsvAmpXPiGXVpLu5COAdpChOpJzyTW94j+IOl6X4MGvWF3AWmPlWy3AIy2cZI67
R1PtQB8lJqVvY6ZBp13YgrbSSyeeDtkd2HCv7CprS/1JNB+16fYTRabM6xSxqxZJpQc9vut
ivbNC0Twz4u8ey2XiGDTNfnltxcvcaejIkL5+6cHHfiqPxmtNK8JWmiaV4ds0sFQTXBii6E
kAbm9fqaAI9N+O2r6h4fjstO0mL+2llKx25HyGBFycn8KZpOoeINc0y71vUbJvE7QP5qCWY
x2NsOrYAHO3FeW+FNQNnpGrXEVtG13b2pjEijJd5W2AD3wa+pvC/h7SdB+Flt4d1m6iiW4t
j9r8xwu53HJ68UAedabrmra9qaXGiXWl3sVhGbia8lTZZ2noiL/AAt/tGvVfDGsTeK/CNnq
15btbNKW/cno5BwGJ/u968AvvBXgbw7cq0XxAefS1kzc2NsCxmHZCBwfxq3qfxmu7v8A0Kz
0a6g0mFRFa2cMbK04HADEc49hQB6D4g8Y2Wm3lyIJ2WBCY7zWSMkN2ih9R9KzT4xhk0GxA0
52up2xY6OnfB/185/unqM15VouseKbvVJdbu/B13rK25YW8Hllba1z2Ceo9TW7baj8TrXSt
Qto/h8322/DC5vmiIYxkfdUn7oA7CgDV8Q/YNf0y602/wBRtDfcyvfyYOJFGRHHz2PGOnua
1/EnxL8n4EaQlsqSatqkX2PyuD5e0bXbH4frXm8Wo6vb+KfDdnfeA2stOWcAWoj3SXMmMMS
xzxznHSua13QLseNdc05LkxNp7POkTEgxKPmIA+nFAHYfB022hW3jHVrqJhqdlZlrdy20Hd
xwPqRVD4eeO18Dx6nqUs8FxPexTGVQuHjcDIIbtlia5HSfEN1Zxa1DD+9W8hWMydSiAg5z9
RT30+1/4QSy1OSSNru+1KSBtw+4oUHJA+uaAO28J3V/faDcBdVi0q6upWnmuYoVa6mDnO0s
xH6VoaTaaR4X8ZWWps2p3hmUpFKJY4z53Zup2/jT9H8I3VhGb3w5438P3hljVmGoKN6P1I5
6fhXO6t4e8R2MVzLd6VpmtXEz5S6trgOyDOeEXAxx3oA+itM8VWsCtJeRXDrIOVkvI59/HT
Aq7peqaZHIbrTfBUyTSHPmQRRruHr1yK+W7TUPDyXf9o+J9J1WG8DELDZFYofrkCvUfCHiH
Sre/SPw7rNhaPdLnbcXDXE0Y7AZOAaAPTdU0238SoLiBZdD1c9CYsrMv9yQYwQa8f1vwpfW
+qS6foU0eha1aOLkWEsp+z3Dg/fgz6nqOOtek+K9F8TXfg3UPsPie4+0uFlBkkXbKq8lVCY
K5ryDwDZ6j4l+IItNV0a/S0EB857ou7RnGA6segzjpQBj6nfmfUte0bxLYPouoXoW5hDqQi
XSc4Hs3XitXULxvib8OZNeMKReJ/Cyqk4B5uYMck+orq/Ftl4o8Oxm18daRF4u8OKQsV0iY
niT/eHOQMda56bwTok3hy+8T/DjxO9tbyQGC40+8+R2Un7pJ96APE2lTlogqRv1H+e1bfhT
SpNY1YwQROzysIYucqJG4HHoAK0dI8AahqFjFrF9cW+maMyO32i4kBZwp6Io5J9q9T+HFho
Pg24g8T+K7n7HGwK6bbOuZdp6yyKOQPTNAGZ4Hs/EN/4p1vwfZXMtnbXbuL4uu1LdeoKZ7n
GPxrc1jT/N+BHiDSvLCzaJe71R+WRQcH8xz+NTeME0L+29Sv8Aw9cXdxqiXC3CNbuSZJzyq
4HAjHfNc9rPiXUbjSfiDDO0Xm3lvA7bB8rNj5wPXmgDy9b/AFOC1ktzc7Le0lW5jVjndkbM
e3FULbWLvS7XVLe0VBHqSNbSZ/ukhv6U/WN01lYyAhY54t3mDgDYdpzWdLDJPIHMHlwyMVX
sB055oA0bE+dLPJan7NdeWscMQOMk8M35V6t4Y8Q+B/AV/wCHtZ0xX1G4urVk1CBV8yVD0+
X8a5DwFZeGJvHyx6tL5mnW9sSFfgE46Z+tV7v7K2qWunabC1nHHqLeTeJhFRWbhT3OPWgBP
EPjTW9TvNb06Nvsen39z9rltEiyQBwC3ocY4rmtHS3fWbZ75FS0Em+U5xuVRyBV6/A0q6u7
iDUPtLzyS2+4/ewf+Wh/EGqeoRJbWul20BFwTCXl2/MAxb7vqTigCsI5ru9Nhax+Y0shCon
VsthB+tfW/wAKPhDZ+ELeDW9WQy626ctniD2Fc98EfhOdLii8W+IoAbuQb7a2dc+Wp6MR61
9CEAjBGRQAi8jOMfWlopp5fGSMD8DQArc4XjB65pvfPzDnGKhu7iC0sZbq5l8qKFSzSMOgH
U14n4X+IuueN/jCltpyyR+HrUNv2jhyMhWOfWgD3WkoB/hJG7rxRQAtFFFABRRRQAUUUUAI
q45PLdzXNeNPCOmeNPDtzpGoxj5lPlyj70TY4NdNUZ2lmBGQeCB3oA+Itup/DjxlPoniC0E
lm+Y5lAI82I/dkUj+JfWuf8SYudfmlluvNspyPJuAoUsnYkdjX1/8S/BNj450CSzhaKDV41
b7LOcbjjqv0NfIGp6PrWg3k9hrGnyL9jPlMkgwFJ6EevtQBned5FzdxieQpIwVQrZOzPIz+
tWLXW7rSrjUf7HneGO7iMTnHWPjn8xWVJAfJ+1Kp2qQvB7/AONXNQkl+yWXmeST9mVQI+oB
J60AaEniC7vrMW93IjpLJ5sjEY3bRwPpmqeopDawaekPAe2EhC843E5qpDaSy29xcrGCqKw
z0wajlZ7mdY/4ioRS3t2B/GgDeN49j4LtbCHMbXxeWUjglBxg+3FZOlOy6lARvjVZN5x2A5
x+Qra8VsltrK2MKEJDaJEo/u5UFjj6k0mlW8EGr6dJeZCT2srPgZOdhANAHX6RePocPiG9S
5mguYrBI43jba0bOxYfof1rnrHxVqkms3OqT6hJ5c7IlzGzkmQA46dz3rm5tUvrsTvcXhUy
hVkGP9bt4APpwKqb1e4MscRh8xjsBOcHHH45oA+2fB3xK0nxGRYi3k09Bsige7Kqbo452L1
xxWR8VNL+Het6Pb2mv65BpRtJN6G3ZWfnqu0dq+edB8G+NdZjXWpJDo9grKov9QkMaoMHOM
9Pwrf1LSfhn4a06aS61+bxfrrIBHHCT5KHqW55x+NAHpXg7xn8JvAOmf2ZoOpz6lc3J3NJH
ETJOw6L+ArlvHml+MfiPr41bRvDc2k2SW5tmfUXVC6E5PBPGfaua8KS+IvGGqW8Xh+20Xw4
8UbKbiJAuQO/zZ59614tRsNI1XVdD1/WrzxGFYG4lhLyGQoMhFI6ZJxx6UATWXwz0TRLP/i
qfiDZWMcW2V4LHDNjORuPsanl8W/BvTpTOdP1bxPcA4868lL5PbhiOPpXMa1H4c8QG105dN
n0rXYLf5Idn+uxziTPbHeuZjtv7c1uHT3totLhiUfLYrkAjryc5/SgD1J/iRrC2tqnh/wXo
WiQXkvlW0tzIob6sp7VheJvHvxh0OxEmrw2dlaPIUimjtYyAw7qR09q4rVHso7eBobJ7eCO
UxLcT5leeQdB/s/hXQ+MEHh34e6P4Zubi5vddv5lvbpZn3rajB2oR2OD+FAGZ/wlXxK1vyb
G41+6s4QPMGPlZ+5J28k1ftbz4n6/cpp+ha/ql+shKOfN24HTBPb6mu4+DnhbWNS+0atfak
lhBdSbEjba8zhRyEJ+6PWqXxL8QX2ja9P4T0mzutE8PW65mmtYdr3LH725+4/GgC9o1xpXg
Zjq3jLxkde8U2iFrazEjSRWx7qSBjdiuT8b3kF34/1TVrS3y2qadHcJtHD5X5gTWp8LPEVr
pV5rOla1b25jbTmmtnnVGZyM7SWI6ndisPxvoUfgvW/Dki388lxe2DSvBKeY/M4I/DpQBz/
hi3aPwT4xfy1Dm0Ty3K8qpcZxVOGS1RvDMX2WVk8wTXMaEkuu7BwvrgCrNg97a+FPFNnI+2
Scw2w3HnBPStq5k0+1+NemxXUyQ2GnJCjSL0UCIEj8880Adt4g+E1h47ku/FXw91G28lx5f
2QZQq46gg9DmvN/+EJmhup9Kv8AWJtN1W3XdLazRSMVH97co5U11FldXunarb6x4Sub/S3u
FaeaW4BaO+JPEccY+96bq6fU/H1o9gNQ8f2raR4ntGUQRacwE0kf92UHI20AeMxWmtvc3Gn
20hvFgQyPIJsAIPTPtWdeNpcvlPps08UgH74OQRn/AGCK6vXZz4r1ZNS06eKxgvpXiZiNgw
B0YDHOPavdvCy+D/D3wKt9Xl0CHUHgCrdI6L5jTFtp3HHGMj8KAPHdKsfif4IS38S6bZ3Et
vNGCuR56NH6Edq9I8JftDWUt6LXxNoosnHyC5tV4GezKeajtvjrHd/2h4c/4R8WFrHBJFHL
asJPKI4GB3Fc94d1b4deMNMgsNftJNM1+0AU6lAoUSkthS3bvzQB9IaL4i8PeKbNpNJ1ODU
I+jrjJGfVT0rhPi/o2k2Hwu1q70+whs7iRow8kMYDMN3HTp9a8q1+0Tw3rsUEurRC4hYhtX
0s7JowAD+8iBwwwRWzqfiXXvE/w61TS5nh8V6PsVGvNN+S4iI5XfGeT9RQBT+BvhfTteMuo
a1F9vit4Q0EcvKwvnrt9aw9Y8CfEXXfHN1pzafMm+4dV1CToYycjJ/ugYxipPht4i0Hw1Fb
Qa/Lcx+dKJFFrnzYmXgLJnGRzXuvibxXLeeE7u98Ja/aRXcCmVluF+8uPuj0P50AVdN8L+E
dA8Gy+For6Fb28t5PNvYyDLI6jLNntjHSvlO5vHsrieGG9kvUnsnhUkdBvIzjocYzn3rvV1
C6m+JOlatLDN4Ziv7TMks58yC4fHzMB23d68yvUmhupfJnQlpZVDoMIwDZ+X2oAvahYznwz
p8pRi8byRsGA2qAN+fx9KwbmSbU7lpGcJwMDd8seewHeuhWR7j4d3F+zlCmpAAZ7GPn9aw4
o4LfTpjIweScAKgHQ+lAHp3gLRdG03SdO8X388Eot9VSFoZm+QRHgtt+ua5/xfquia38SdV
uIZW/sH7QZAUTaXIH3B6A+tcoqzxQx2900kdvtzLHEckjPU022gumvhaWsXnzSuBHGBv69K
ALF39nIkvIjm9uHykWMqidAoHckV718Hfg5LFJa+LfFUAG0CS1tHHKnszj6dq0vhv8IrLw9
HF4r8cpFJfnDRW7jIhPY47n2ru9Q8ZahdasdL8OWH2y8X5fKDYSLP8AHI3QAf3aAO/GPkBI
OMEAcflU9ef+FrxbLWptH1fxONc1+6HnyQwr+6tlHYY+7Xe+apIAB5Pp0oAfSEA9e3NVG1X
TkuFtmvIVmf7sZcBj+FW1YNngjBxzQBV1DT7XVdLn06/Tzbe4QpIucbgetVtH0LStDs4rTS
7OO1jRduFUBmA6ZPetNt38IH19KY0ZaVWJ+70P86AHgEDk5NFLSUAI27jaSPWndqKKACiii
gAooooATeuM7h+dcp4u8Ry6UIrSwKm7ch3JGfJiz8zH6jge9bOpXlvp2nyXtyQFjBYA8Zbs
Pcn0rkPDWlz6rdya/qAYyyy7lRv4iOAP91envjNAG3o+lTS339v6mCbh4xHBCDxbR+mO7Hg
k1z/xL+HFt410jzYwqataqTC/QSD+63+PavQoQQCNwI65HUmnSY2jPY5H1oA+HvEHhS/it7
mC1sJIfsLAXVptO+2P98Dup9a4gWsslo8yE4gAR8/wgk9fSvuXxj4Kh8RR/wBoWFyLLXLcY
juVXh/RXH8Qr5Y8Z6Emm6jf2L+Rp2qx/wDH7bqcxXA67h6DnpQBxUDyr4ek2jbE1xsOevK5
4qnbOqXNowG6MSrIAvJGCM1YkWeLTQPmMEjeYpbqrf8A6qrWYb7dAi87chBjGO+aALWq3z6
lrcl3Kch5iCMf7XAxWlqszaVrEJkjLC3i2osi8DcP8azYreS6YRxBGupJWADHhR1yfTHWvU
F0rw34M02w8Ya/eQ+MNWnmEcOnxy5CgDjJ7/TFAHN+E/hv4k8VWrai8SWOnQZ82+u2CoO52
g9Tiuqs9c+GPgfB0TS5vGGrKcyyXabY42HQgdK5SOXUvFOvXdlqOpXFjbMJZ/sMeQkbcEKR
x2NT2drqEV7qFjo4EVjZ24lmhK7i0e3kk4z16UAeiePPiVpPir4P6fZaj9kh1K+Pm/Z4SW8
kKcAHHTrwD6V4bpul3ut6pDpuiWMt1cscJsX5yfUkdOPWusutPuPG3xOg0zw/ZRWyvtiSMp
8scQUfMfzNeg+K9T0n4e+FrnwZ4QjuYdcK7r7VI4duB3Csex6cUAZNh4X8O+A40m8Z63Jf6
q43DRdOlAGfWRh0qqfix4oR2j8H+HbHRrQnYpitxIxI7bj3968kaSSe5LO7tM7Au5bLe5ye
9acNzJMIrK3guLhF3YhiByze4FAHqMfiPwr8QJ4I/HVtLo+u7ONTsTlZBnGHUdKZbeH/AAh
eaZLp2l+PJrHTzLuaSSzYM+D0Y4w3tmuDsPC2valqpsZEh0ed2QGK7by1O48EZ5x616TcfA
jxVp/ha8v4tchuSqDZa2h3CQ5A+U/j+lAGXql34G8KrGtpqOoeItQib/Rg8YjhiOeGC9zWd
4hstb8QJZ65cQw2EUDLCqebvnuGbkuR3z+lZdt4Pbw54ytNK+ItteWFjdNhrjdjJ7Ybn8a9
j1H9nbTdStYrnQPFU4jdd0JlHmrnsQwPpQB4rqtvqnh94l+1anp15GrOihyArN6elbmifGj
xdZQra+IY7bxHpTAI9veRBiPow6msvxt4C8W+BruMa1KtxHcgpHMrlw+OvXvVPSp/B1ppqW
+v+G9Rl1Hb8ji48uN/Q4xzQB03ibRtAu9It/G3g+3uIbBZVe6tOC9iSw6f3kJ6e9cv411TW
dZ1JbzVXvGghAt4ZpwAwGdwGOx9queBdcl0zxhAHiZtFu82k8Mik7oScc9vlJzn2qHxfZ6t
pPjGXw01w14sdxm1LciRWGEPuSKAOotNIYfDHVvEUwH7/VYDGSMfImATz2ya891kz6z4vnN
lA09xcz+XGqcncTgY+tdpp2iDV/Eep+Era+uZ7WwspJFO47DKoy2RXF+HdXGg6wdUTzI544
2EcxGWSQ8ZA+negDuNZu9U8ANaJNrT6l4mEBgRS4KaajdAp7N7Csp9EEcFnqOoSXWpX13KH
luCAzN9N3JPv0rjjcyzapLfTTh2lk83zZjuyf75/GrV/fajd3hu7i+eTI2xSgFSf90dAKAO
6v8AS7W/uZ49GUm7SJJYYDMJP3u7aScdDtqtL4k8SWRvGuFO3VXaG4tEGYnIGDkD+LO2l8H
/AAs+IGuWQ1TRYDZW8y4Wd327/UjvWp4g8KX+i+JNG8P2Xi+TU/FchWCOK3QNHac889jjJ5
5oA47wppzJ43sbHUdPuzBBMHlt4lPmFByy46mut8bQeGtN1GV9Os7u2Mp/1UkRTKOcgH3Fe
j3PwF8RG8j16DxuzazGQyySxcs44wWHUH6VxGu3PxQ1PxzbeE73VLW71a13GIW0YO75e5Ix
n60AaM/gfStZ0uG60+O51fV5lR73UWYw20acfIGPB+Xjj0p2o+BdE8K241Lw58QXsr97oIF
hfzVTJ+UPt5AAriPELfFDedN167vraRMD7OxESSEdACOKy5dbubbw5faLf2qx388ytvk42q
o65FAHqd/pmn/bRpPxe0+K1v7oFrTXbJsRtxgF8dByK5fxN4Z8aeCdLmjRl1rQJowsV5DmR
Ap7nHSsB/FN4wU6vfLq8caxRwzyPkQr3G0jnjP6Vv6Z8UNY8JSG206Map4SnYrDaXhD/Jn5
senOaAONPiGe5bSGcM0dkjJhpGcYz2H8NZsO7U3nVhtjQSy7wxO08Y68iuz1Oz8N+Lr661f
wHHNYasgEsulyDMcwHXy/U+1c5pD2KprD3jsl+LSYLGw2gnK4XHYjmgDIj1S5h0W40bYnkz
SibnjG2oFLW0kQuH8ptpKMoztpkgVrzbKjgkKxZe3qPrXWeGPAep+JWk1OSX+ztEgceffy/
KxX+6oP3j9KAMXQdI13xFqg0zQoprye5by2RRhdvdmPYV9BeDfB2m+A7KSWySDV/EqqDNdT
H/RdOz6t6+3erlla6bouiJb6baz6Hok4CqQmb/VT2x3RT1rVks7DRtKTX/HcsOm6Pbc2eio
eZG/vSd3fv7UAaMNtrfiFTeX+pm20yIFptSk/dmUHqIlPCLx9481iXviTTRpv9meFryPQPD
kZ23OsN/rLkjqIx952P96se4l+IXxavFTTrI6L4WBATzxtWRR/EV716HpPw/8ACnhCOPUtY
nN7dxKCs1ydyJgfwJ0FAHL6SdWj0ua18DaIdB0oI0lzr+pjfcTJjJdQecn0NeV658ZPFMtm
mg6PfytaxMU+1nme6PY+w+lfQ93FrvjGya1iB0bQZcrI7DFxMnsP4Qaq+F/g54K8KXn2y2t
Gu7kHcslwd2z3HagDxXwF8LfGnizXIvEPiG5urK1R1kW4lY+dIc5yAf4a+roYjFHsJ3YAG7
HJ4xk05VGFIBXHalUEFs+vHNAC0UUUAFJS0lAC0UUUAFFFFACNjadxwKa3zHBU8cg56089K
5vxZql5p3hq5k0+3e4vpyIoI8dGbgHHoO9AHPahdf8ACXeMV0i0IbTNOl/0qQHgy44x7jt+
Nd/axJDbRxIm0INoGOlc94P8Or4Z8Ow2TP515ITJcz45kkPJ/wAKtz+J9Jh8QRaEbtW1CU4
EKfMycZy3pQBuYGc45pkoBjIPft6+1IHLY5wPTHNV9Rv4NO02a9umEUMSlmZjjgenvQBzvj
PxZH4V0M3BRp9Rn/c2doh+eaU8AD1Arwi18NzeMNZbQZpFmmE323X9WYA+S3aFW6Aiul1Sb
V/FviaGSCMjV78EWEUi8afa95WHZyOlaNzZ2MFqfAXh6dbXSrFPtGvao3Ge5BbuTz9KAPHt
V+HGoXNvreq+GpvtPhqxlGHvG2M+OCUPcV5/pMYbV4wHDFVchj9D+le065d+IPiDqdj4Q8N
6e9hoAXbaR525iBw0sh9MdBXPfFH4Ww+ArbS7rTdQ89Z08loWyXMg+8Vx1FAHnvhv+0v7dS
DTBEbq9Bt1EqBlKkYJ574r3P4F6J4Nj1DUpLmKO71S2k/cvcRnaAOG254PNeY/Cu2ef4m6H
ZspWQzkgsucf7wNej6p4YPgf4iWUmmgaqFu0luZXARIC7fKox7ZNAHIzyzR6rJ4glhtcyX8
2IjJtlYMSuGz91eBjNdJ4VjnutB1ZzfWemi9WDTrm9viFIGPupjrxxXSeLvC994Q8Uz6ggi
fw3fSm4JaPcttMep2D7341laV8PtV8VWtzodlqNvBoiTreSSFQzLIeihxweOo7UAM8Eq2ka
t418aXENyfsmLKOS2VS6cAFxxg9BXkPjDxHe674guJDql3dRf6uOScDLqOxA4619JfDWwgk
+Gviu3lgSd2urqN1Zc7yq4BIPPbpXysLZ1glvFkiHkkq0JwpDZ7KaAKsdhNJcxW4hfzJGVf
LXlnJPVfevTtM8Qa58JNWnlTwkixSBS0+oJ85J6YPb8Kyvh/baxPrqarotgNV1a2B8qGRMq
OOXBPBx0xXp1/4I+LerLba14huLbVFDFzYTEYiB9VbC8exoAg1P4ieD/iPoHmeIPCwt7yH9
010JVRkf8Ah2Meo9jXnunfEDxP8PtZksdF103liv3YrgFwPbPT8q6vQvh9JPdXyazrdhplp
dZDqkkamCQdXMbEYHpjNXo/Cnwq0+2FtqPja3LxP8hjBdZR3+TGAfegDJ8RfEmL4g+F5NN1
77LbumZI5EtXYqf7u739q4vw98RPFGi2cGjw6xeDTFlGY4jiTrg7c/XNetSaH8ELyGRD4rZ
VLqeSflI6np0/lUNt4S+DUV1GbbxjC7+bvjaYAr5Z6r/texoA6+wuND8a+B9Q8Nav4isdRE
qlbN5nAuoWIz856A57ivNvCVp4a8V2j/Djxhm21/T5ZI7K+Ug7upwx6EelaGq/C/SL3VZ5f
A3ivT5LcrvFu1yBLkdvX6elcTqXww8eW96upHRpIIoiGE8TAlCvQnByfrQBS1/wF4l8H6/N
pepQ3d1YiJ3imgbPnJ3Ix0wcV67dWujJ4i+Gmp61D/pbWcYuZFUABQAIiw9d3eqngT4pJL4
h0zR9SnnaLYY7z7ZH5v2c9B855VT6VxXxW8QXj/Fq5uCES2tYVt7eMMDGyEZDgj9KAOs+H8
dnpnxo+IFxJtGnQW87yEjA2eh+teM3FvPq1x5Wm2Rcy3LLCka7myxyMY5xgivbfEtvY2nwh
1fx7Y3bPc+JIooZohgCI5G5Rj6V4z4d8SS6HrtlcwNJaPaFsTQIN7DHQg8D60Ae3eH/AIOe
GfBnhaXxP49aO7uYITM1qXCRpxkL6lj6V53cac3iuO88eawI9D0qFgthYRphpVHZR0J6c1d
8R3fiHxb4ajv2gt7LT3l3C6vrwNK/PJIzwPYZpdU8R+G3udM0+S6uvEq2sAErWcXloMdo0O
MD1bvQAt38Tbi00RmsNWnguUASGNg33R1ICnaD+Fc54K8WJ4bvJvEt1oa61qPnCVbiSRg8f
X5jjjv3q7a+LbCEXw0D4a28kdyjIryhpnjJ4JX0rDt9Z8Q21oulJZxWFoHDOkkCo0jZ/iY9
aAPStS/aB8S+IbEaLoelw2t7eHy0miJdxk4yB/XtXSeFmsvhVZvrPiWVdV1u9BaULMC9muP
uknqTXlUU/i23nN7pGk6RbSsDtngaMshP90ZyKq/2d4z1KTfN4dn1GcAgtFCWEh/2j1PrQB
6EfFUfxp8f2ukahcR6LolriZIpmBecg9M+9Hxd+HmjeGEXV9GlEsdxjOnSHcTxjcH6/hXmE
M+kWSw6VdW9zpFyWzPd3URyh5yAvXFW4DJNqukv4j1aS68PeYAZIpMsI89l6igDn7zRpLTS
jqcuXs5AIlaPlvNzyG/ugV678G/B3hnxp4U8SadeRl75lEcch4EaY4I/4F3qHxT4bl8JeBd
WTw94i0vU9L1YiZLWQhrnZ1GD6+9VPghq1v4b+I9ppsl4Ly31iARrJGpxv6hSD3ByKAPNtQ
tpvD2oNp0Cz2Ot6fO6PcQyccNwR+FWbq9s9T0F7nU18rVPOLRzJyJh/tehyK7746eFtL0Hx
a1xp9zJ5t+rXEySfOUbdjIPvXaah8GvDGofC/TL2xm/s7VXt0ZZJGJSZyM7WHvQB4j4Q0qx
8ReIFttTjvLl5A3+j2qYdmI+Uey5717nZ2LWFxY6TNGviPXbZdtppMHFrYejSsOGYd689+G
2ieM5te1fw/oCQ2c5xFe6hIoY2qg4IRvX2r2nxDdaf8KvCVponhq1NzrupsI4HI3PLKeC5a
gBuqarpfgt4Jb7b4g8c3igQ2452N/dUfwqOlT+H/hzeazq0Xiz4j3B1DUh+8trBv8AUWee2
O5qXwj4RtfBkL+JvF+pfbfEV3lpZ5RuMZP8EY7/AIVN4q8YQ6VZRaj4geXTbCZgsNpAf9Iu
936qvtQB1VxqwO/S9Bt1vJ4TtO35YYvqR6egqax0KIXf2zVZzqN4eQ0o+RPZV6D+dW9IS2X
RrRrKA20LqHWPaAcHnn86z/EHimw8Pxx7x9pv7jiK2iHztjqT/dUDuaAOjwPQUuBjGBj0rz
Pw/q/j3XvEAubqO1stBQ4YBNzP9GPb3FemUAFFFFABRRRQAUlLSUALRRRQAUUUUAISACTwK
ZsBG0dR0ZhnH0qSm4JG1s8d+maAOe8V+JLfwr4duNVuRyPkhQDLSSHhVx9a5r4c+C5NMS68
Ta4vma/qxMk7nny1PRR6EVbfQNV1/wCIQ1PXIBHo+ln/AEG3JB86TvKcfyNd2DjCkD2xQAg
G09MuRyfWvPfGeowzuBdRmaygkEcVuOt1c9VX/dHUmu9uJ4YIpJpGULGCzn+6AOtcbZpA8s
vjTXFW3tLRG+wwngRx93PqzdvrQByd9JqHg61W3twL3x14ofaJSMxwjoB7Ko/UVlX2ng2UH
g3SC1xZQTD+0JCctqFy3JTP90Hk9sYq7qV/fJPP4imj8vXNTiMNpHjJsbU9Mj++/b612vg/
w7/ZOlR6lq6Lb3PlbWU9IE69fU9SaAG6dpulfDzwve6zq0yecU825mbpwMKiegHTFeUvrsu
pXcnxD1i0M+pXObXw7pkg4wesrA9FHXdUXjPxWnjfxLJM7M3g/Q2+cLyL6b+FB/e/wrU8Me
FNU8aanNrGrM1nalRANvyiG37QRnpn1IoA8z0i01TQ/iLo3iGzV7kz332drnbtSaduSieo7
ZrrI7W7vdWa/wDHFpcrJcXjM2lQSETvIPuttHVR6034p3Ih+Jmg+HNI1K20uz0eNXtyxxHb
SDqT/tY/GsLVviL5dxJp3hydopWYrday48y5un77CeVTNAHWaukz3YOt+JF8NacMsLOef7R
cN9V6Dis22+LXhHwNa3Nj4K029vpZMbp72TbH7YUdia8r1C31SZZpbiLajZbzZsu04HUlj9
e1aSeCTH8Jj40ubllke+EMMHYqDyR9KAPW/g34y1BNQ1q91yFI9N1G4Nw1w7bVif8Ai49Ol
M8caN4EsfFsPiyXSIr3RWQySy2s6Ms8n90p1FZ/w1+1XXg2xgSyGrTzy3RNvKQok+6Bz0wM
g1q6r4F8BfDPw8mt+K7V9W1m6YmO2Rz5XmdQoXpgcUAcza/EzxPq141h8N/DFvpFoi+XEEV
SyIe5Jxiqms+FPGcyQ33jX4hW1iZGPmQ/bCzqvrtUgcelee+IfFA1/VZ9TNmmls6hVgsl8t
EUdAR/erAnSZoFuJZ1mJyPnOSR+NAGtew6ZF4jELXs+vWiMCzINjtg9AWzVu8vvDNxDMmme
HhYyKh/ezXO5lP5cVzBJZdygtx8wOcn3BHSm71LHB2Arj1oA047SKKLe91bsdvCjkEkVTgm
e1mSeNPlQBQCgKn8O1QygKVZsZYYAzgn3wKs2UlpDdeff2y3ChSqq7EbD7AUASXNzdvcG5T
ZbTDBBhba344ra0DxF4pl1O3srTxRdWbSssaySSnaCTjnPauXlIctJgIo5wT2/rQqfaMgg7
VHOOMegzQB7tL8QfF/w61I6N4w8L6dqO9NxuBEo+0p2beBya8x8YeJYvFev3OsQadFpcBIj
SGI5wo9c1241f8A4TP4GxrqB87UdAu44gzjJaFsgV5xY6Ss99qFvKTtsoJDx/e/hH50Ab1z
4qDfCPS/DcRU3CahJOQxJ2r0Ax+Oa5zTrzUnvngs0E13dnZuKBmUA9hWVhVR8ttkQ854x61
02jXKaHrzPA5NxPCsUTKNwjaTjf746/jQBC8VlYawI9YeS+gtmDtFG+d7HkqOwrXsfiHf6F
Y3en6BpVjp63BcG5ZBJNtb+Hcc8Y9MVi+JWt0142WmxNDbxKIVcj53PUufqfyrJ+WKYZ2NO
BkqRkUAXW1vWFslhTUJIo+m2Ftv545qnJczzyhppnlAwMsxY57Dml+0ebObmRUMh6Ko2gUs
AgkaczzrAw+Zcpkk/hQBYiubuUGV2JSDnKYVk/Kup0z4ka/YpCGmmureMjkMY3x6ZBriklA
kjJjD8fOAcb6e00cnCKYUbkAHr7UAe5nx3Hq+ntLrOlaVr2nhg0kcsgE9uvfLAA10Fx8FfD
niXRI/Evw+1Q6dPKN0cLHzIgf7pz0+tfNCtKRmIsDznZgAfX1H1rsPBvxA8Q+Eb+Oa0upvs
rqPNhQ5Vv8AgJ6UAW9c8MeIfB/ii0m8Z6JJd2nmgMqH93KueQGHSvQ/Cvh7wrofj6w8a6f4
isz4dMpeKKR/3kDY5Qg+h/Oo7z48X+sQ6a8+kWdzZRl/tlrKozN6den4VmXC/CvxxqLX1tq
Nx4cumUhrC4AMRkI+Vg3ReaAMv4k64vivx7eXWhXZ1CwgHliRlwNp/hGevzY5r2zwNewaZ4
W1fQ/E+oxCKwkWONrph+7LRggKPUZ4rwJ/BepaLeQGVl2yTqkbFt8Eo3DaTIvAx15r0HUdE
ntbPxWni/w/fXceoiO8tn01g0a7BgMH6Z70AemfBXTbPT/A09+ixrJeXszyzBs+aFYhSc9M
Ctq91u11jVorfQdPi1K8tc41GSPMFoe43929hXg3g7xZZxeE7DQdY1V7Pw/ZJLd3W0nzrws
+FiXHQjvW/Y+J/F3xGkTR/BGjjRfDsBKO2dgdfVyOfwFAHcX2v6VpN9M1ncJruu9ZLu4fbb
2pHv0A9hzWJa2er6jft4gs9FfxVrJGBd3v7qzt+48pTyw967Lw18MdH0OJZtTf+0LpBkiTi
3Q/7MfTj1rpJbm8vo2tdDVbdFTb9qcfInH8A7/XpQBzx8S6no2l2+n61La3PiW44EFkPliB
6ce1WdL8JzXU8l7rrmaabAfP3pQOQGPZfYfjVrwr4Gs/DtzcalPcPqerXZzNfT/fPoAOgFd
YqbWyTkgYBoAakEcUccUSiONBgIoAGPTFS0UUAFFFFABRRRQAUlLSUALRRRQAUUUUAFFFFA
CDA+XJJHrTfudMYJ6U+mk4YZOB/OgDKvYX1K6azkiK2kZDORx5h6gZ9K5PWbqHXdVe3YgaJ
pRBlAOBczg5EYHcL3rpdfvpxbf2dYSD+0LhSFwf9Wv8T/gOnvXF+Ebf/hIkKJYyWNhYzFGE
o+eZgeWJ9W7mgDX0PR21PV38QahECrHMCN/y0YfxH2A+7WB8WfFEkWl/8IxpN3t1G7OJJFO
RFD/GW/Cu18Ua/ZeGfD099ct5aIuEReobsB7V86afZar4+8YPbxRsrXMgm1CQ5It4/wCGMe
2OTQBveB/DLeJb+0gsYfK0DT12xKy4y38UrerN29BXqXivxHH4S0ay8PeHLVZdZvsQ2Ft97
aO8j+w61txwaN4H8JuwjMVraJlmHWRsY/M9BXm73F9o7f8ACT30Edz4y18+Vpts33LSHsT6
ADk+9AHJfES0W38PS+CdLhj1PV4VOqa1qEiBijAZwGPQnoB6V5N4Xikhg1EvbRSG7spNsjD
5oCDkkfyr13xJoP2jwRrl1a380FnaqZL3U5Gw2q3B6qP9gdq4G6tNG0nRNLvLqO5llvLWeE
RQMcyncNpOOmBQBz+q+Jp5PB2ieHfs7LLZRyGSZ/42f1/DFVrmfWrjwtpemPqJks4mkeG1D
YZX/iLe1K2mSG3MmpiVnktPtMQj+cgZ2qCfwp+qaTBaWX+lSiLUBcBTtJwUZNwoA9R+DnnC
00y7gulM8eovaKh+6d6kk/morj/iN401zxD4n+yavDFIdLeWCNI2yu/J+f8ApWn8ONc/sD4
feJtTUCWexuI5oyo77WUn9RXmkSzveXOoi6VPMVnaVvm+ZuSAPXNAFAxyM3zMJpGO588ZJ7
imiAKcSYGPvHPAHqKkt3ZLmGSGTLYIZnHLEGoSVE7M+3G/OBz9aAEJRflik7df8aWKNTC8s
yt5YPUdajfnHAReO3PTrU0ShwY5JS0aDOxe9AG1PBGmgLPY6Wlvaqv764nbc0pP90dawVEk
x37gCB1I5Iq6jRLAoDSXWGwUz92Pv9K0hZPf2rTeHrAJb7cO/n5Yf7wPT2oA518nCu4buAO
a0LCxuLtntoJFjDRvITJ8vCjpz61A74svJeVUaI7RGqYJ/GofNcyRSSMXCkHDDI4oA9n+Eu
gveeDfFt5PcoI4/JCORgAg9P1rj5bG/wBY+I99oulp5V5dP5a7PlQBT87n6Cux8C6z4pPwt
1LS9K8Nq2l5ae71Gf5N4yD8v0wK47w3a6lqutiaxvBYve3MiS6g7Y8qIjLsufyoA53W9CSx
8V3OiadcpqDRTCFJw3Eo7tn61o+HtLM6eIJJwy3mm2rSps5xtOMiu9udL8F+JfihoOhaFby
x6JbRPBdX0mYxcFerr681zWm2cOmeLPFOh6X9q1iKS2mit5rVuiHqWJ6igDhZrme4ma4kna
SSU8sBwPUfnSMwgDIVCK3Vycmo+drI7gMCY1ULjj6etT3dtBHKotrkXK+WDIwXbtb0oAqkg
rwB1yeOlTQ/Z1BaY72PQHoKZucDZ8vzcZppiZChlyiNkZxz9fpQBo6Tpt3qWoG202DMuC7s
xG0D+lSpp6JZSMHWaeKQoyRgsR7/AEqbTLuOeG1064hNnZI+bi8hzvdO+a07jUdOh1VofBM
F3HZFCsjyEEyj6dhmgDmVhZbxYbgrbK4DYU/lV+2WCC3m/cvNqETrIsnWML71T1C0a2QNKS
JCNxQjcQfrVaK4nh3rHM8ayDD4PUUAatp515eXFuSzNNuIRFA7dBVCWCVQI2VieBsIG4kf3
quaJeCy1SKcLv8AMbyw+fmjPZq7DR/D1mdN/ti++Y3l95cW/n5E+aRvx6UAQeDvFniHw1bX
UUBi1CwXaJrC5XzElJONoB6HB6jpXtvhbXF1LwrdXngqaBHdZBdeG72feF458snkY9K+etH
1CceJpNRgtvta7pZPJPG0gH5jWXBc3BvH1C0mntZmfcTG20gtngH0oA99+GOleDPiB4fj8M
6/p7jVdIupZtoG35WbuR154r3HTb/SNHNxotnp0lhaaegUOUCpIfRT/Ea85+Fnhu1+HfgyT
xR4gnRtQ1OIORD82VPzBF7ljXT+DbrxD4puZPEWu2cNrpjk/YbR0YSxgH7xB7mgDp0gutZK
zXweKzX5ltDw0noWP9K2kURpsQgDOANvT2qVTlFPPI79aWgBq4LbgBjGM06iigAooooAKKK
KACiiigApKWkoAWiiigAooooAKKKKACqt1OlvHLPKT5ca7j0/L61Y+bOSRtqm8SXdwA4zED
uAx94joT9KAM/SrWRvO1S6QJdXZDbcf6tRwB+R5rTaOG0tHWMKi/eIGAKmc+UAVOPY/wA68
w+JPiO7meHwjom+TUL/AAJmj58iM9z6Z9KAOF8ZarqvjvxJBbaLF5mniUQ22R/rpujM3+yv
Y+texeDfCVn4Q0JbWMq17J+8uJz1kbvk9wKd4R8KWnh3TII2jSS8WPY7/wBwddoq7qVyLhG
gS5WGCMb7mUn/AFaj+HPvQBheItTsXgOqaq+dIsZAyRBdzXc4+5gdwDjA9a800+08ReL/AB
ld/wBpI9rclAL+4YYWztzyIo/RiOtdYk0/iTWbTVVty+nQuY9IsSNokYfeuHHovY963tXub
LRdLlNzMFsYz519O337mQ9EBHUk4+lAHH/EbQrTU/hfey25lsNJ0yL/AEGBPlE0g43sO4Pb
868V0HxHZ2Ot6XcXEIubKCxkRYtm5/NZCCcd+a9V8VPcXfg7VfFHjm5bTory3aLStIYldjY
+XcB1bp+dea/DLTLe/wDiX4etru7EttLbs20R4IYDO0n19aAMywgvUtJLrbDbiTRpvmkbIc
b+ns3p9KbfR3VubP7ZJFdsZLaeSdI8xrGygYY16faeE/L1+00yf7KXht72QsvzAAHIOPUA8
VyXiGxstF0a3RY/tY1fTIXSIZ2jZIMn8BQBxVpdyQeHNcsoJEjjvQ4Dt0kKNnb+tZcV/pGn
T7tOtTdvLAMtM2AjY+f8eoFeqLo2h3vizU9Dhghw5dYIeyO8QbcPxX9a8mNpLDYLYb4Qlw4
eQOMsCGxz6Y60AY11JDLcv5IkihySitywB9T61HEm4Ha+HUZGe9X9RtLWz1CW2tLwXscYXE
6j7x71UkjJiEnACkr9SKAGyiRQgdGTI43fxUkR2fMD83r3FPleafYZnZyOFPYe1MC8bNwUk
8hzggDvQBcttQS3tLiFbKKWe5G0tL0xnrReQNpyoY5iyyKMyKCFP+zxTCbSN0FvumfGCXGA
fpUl1eb7W2RL2SZlBDRPFgL7A96AJjc2q2zeXoixptwkjuTg9zg9frVKNJG2wQgOZOAQOW9
h+NTXFxPcWuyWXEEA+SIjGwf4VJp9nc6heL9leOCaLBRt2Od33voKAPejrev6B+zZc2ev6X
HprXOLTTovusynks35VyVh4T0z+zfDEfijWBpemtZSX9wI/wDWyrvOI175Ip3ifW5vGWiRa
Xe6gbvTPDEJE95kA3UpAC4HcDn8qik8Y22l6v4f1m60FNZNvpxs7XzyCm9f41/nigDv7KSW
8+JOhzWfhQ6do2n6fL9gs2AWS5Q4BJ+ue9eVM+iW/wAZZ0v7S/8AD2kSStHNDHlZIQeoBHU
E16f4H8V3OoeM11zX9fs0kk04vHuYbIhuHB/ukAEYrh/FvjC+1jxNBqFxaxXUel6g00d/sA
W5hGMKemQPWgDz7xLYWOneJryDSzMLEPvtjOhDMg6E5681kSTSzyCeRzuJwXY9K+gfi7o2r
+P2tfEPhaxtLjSLO0DPNbsA5OMshXvj2rwOG2luPk/dwJy+5+On8P1oAg8zJ8wkYTkP/CKJ
WYojzTGTHAJIFbunXYFiHM1gh3CPypBliobOat6zqet6sosnt7MoW2xiCFVDfRqAOesdq+a
d0agIc+b82foKdDdJEx2xvGsgxIere+PSrUGky2czLqMT20yrv2NEXz+Xb3qtCsi3YuDIkA
JP3xgMPxoAdLeSwxz2VjkW8wGSQGdl9CaitEneUusJAXguwyOlTq0Nm7T6feE3QfHCcY/Go
ke6lkkRZ3mkfj5eOtABHb3E0iw2sX+kMwj56uxPyqK9Z1XSLjTI38MqCg0XTAZmY8Kz/NJn
35x+FZvwi8Pw3OtXHinWUH9jaArXMpk5zIo+Vfc56V2njQLp3wlbUr3nWPF94ZXlbgwwnoM
em3FAHjGjmXyL64iv0t54ov3SMP8AXbjt2+3BNR3di2lJ9nuLfcY5IyJUbJTB3Fc9+DVmLT
/J8PyiVUbzL1IElLei5z7Cn3bWyXUtlFK09oZAYcckNwGY+1AH1x8PILzX9NtPE+tW4gjEY
TTrLGVhj6b/APeb9BXox4GOF5wMCsfwvbwW3hPR44AY4Y7SJVQHgfKK2towR69aAFooAwAB
2prMVbJxtx+OaAHUVhax4lsdInt7SSQTXtwwSK2iG6RyfbPArYhkeSNGZdhIyw649qAJaKK
KAGtxz82MY47Uo+6MUEAkE9qWgAooooAKSlpKAFooooAKKKKACiikBBJHcUAAUKeOPaoyyx
vgDsWY+1Sbl27s8VBcTx26PNM4SNASSeB0oAx/E2sHTNNAt4BPqN1+5tIM8yOf6Dqai8N+H
odJtPMugt1qch86e4YZZnPXB9B0H0qnolnLrGrv4pvYWG4GG2hk/wCWUY6t9TXTTzi2tvNd
WyvRUHX0FAFa8vHBjsrQb7mUEqW/gT+9XCazJDrFzP4esn/4lNi6/wBpSoTuupeogB757+l
bOt6jd28g0rTmEuu38efM/htou7ew/rVrw/oVpY2VskXNvboWjdzlmkP3pG9T9aAFjW30LT
pdX1QrFK0e0xpj5EH3Yk/wHU1y1/eRWtlD4k8WwhsvnTtJRfvufukr/ePqeldDrl7aLNBdz
Wr3k0bf6FaR8+c/9/Ht6n61XtdMg0rz/GHjK5juL4KWXHKW69kRe7e/egDhNd8FX2taHrPj
T4gP5lxHau9lpyP+7teOM/7XSvKvhW/l/EfRJ7TcUt3lZw3OI8HLH+VeveK4Na8XeEtW8Q6
7I2maPDbu1jYFthnGOGk/oK8j8P2eoaF4yfTfDcfk3epWEUatKNxRX+/t/DNAHU+CNVbWPi
/Pcoxg0+Q3NvBMx+8zAgJ9az7TW5P+E0t9F1KwC21nYT6UpYZ/esD09OeldJqHhjSvBnifT
LW31l5Lc3aSzQgYEExXAye2etZtzKlt4UmuLaJLy40vVJbq5ujzvL5EeT+INAFWLTpNA/4Q
zXblQLsRSSXW/h5E3iMMffDVxHxIh0mHxHczadZeXMA0d3Dg4Tn5XHpkYr1rTdNuda0SHUd
dna5t4bc2c0LjDW5lOcr6jIXFVNItPDeoa3caR450eKLWZYPsEtzNkOu0YRyM4IK459aAPn
Oxmt4LjddwebHtY7AcYYjAA9gcGmPLO0QidwuFLsFAIY9+a73xJ4I1LRbu807SvJv7Frhki
mIBLsgwVHpgHnNcFgRyOpiZGU7ZY+oFACBYt6GacsjDO1Oqj3qw+ooumyWVtaRpFJ95yMvj
69qqvAqlCWRQw5J6f/rp9vayOwRY5JNxONqEhsdO3NAEUjIVPyMgAAXI6+9aEV7FLZC0SOK
0dRueQMWecnoPY1c0OPTLa+CeJdOumXIPAIZeeTtPbFfRngXwdoVn4Kk1/QtIF/LfSstvJL
Cr+QvaTk9BQB8+aV4B8X62n2u00ydbUKSbm4XZGAOxLVBp93o+n6bq2n3sTXN7PEI47hANk
ZDcgHqR9K9d+I/hfx+jpaal4zhu9KnUPChfyVGOThV6ivNo/A7x6dDqs12Hsrl/JskjH725
k9UX+5nuaAM3R9KF5a3895HcrHbIZJZYQfLx0A9Bnjr6Vn2mojSruQxxxXsOPljfIVCRjK+
hr1jx3czeGPg9o/w/ht4YtQZRJqvlnG0kkqrH+9jtXjDGW2heFVZVfB/eDBIoA6u+8S6LcW
kEmk+GIrS9jgEMlxLMXUH+8F6ZPvTfDNtF4r8WWOneI9ZltLSdTCszHgHGAvHqelZEmmxHT
IJrPe6zMQxcEDgZJBPH4VS3Ty+V5CFUh+eM5xtI5DUAeqX3jK60Xwzc+FrrfYaloW6CA2o2
CTLYBk7EleD9a506Pper+GU1rRppIdUhf/S7CcZR2PVkPpWhYXk2s6fc6hqKJdW2rtBaXlx
tBktZFYfvCOuCKwL6HWvAHi/UNO0+/kg8o+SZ4yD5iNyrcg8EUAYm+3e5dJrIRZUhi7fMjD
27fjVaaJvP6ZRiSnJAzjqK+hfCMPhvxZHbHxt4etYpo4U8m9RfLacn5QDj75PWsv4xfDvS/
DWo6Pe6G0kcNzIImhbkJngfnk0AXfAPwt1/UPA6a5pHij7Je3CFWguYRIqD+deb+Jfhx4/8
N3M02q6PJex7i/2m3TzFYnvgdK9kvPFd74Y+D1rb6NIkV7NfCyaUfM0Z4ycfSl8SfE7VPB0
sWny+K7LVrqNQsltHZ7scc7ju60AfNKwSm5ijeQM4B3qeNnufT8a0vD+iahq2rQwW08drGQ
ZHuXO0LH3ck9R7V6qfEvhb4gXEkWpeB7a5v1Qst1psvlSkf7vAJrGUfDXR7oadqvhTXRdK4
HlPcYwx6Ie2KAOssDod5ov9l6WJbfwNomLnU9R27X1G4U5CAd1zXmPjXxjqfj3xG19dKbfT
4FaO0tUGEjQDjj3FdF4r8a6n4vtNN8M6TptvoPh2ScxQwx4IZ14O89+tZl3oj23hTTCkIDw
RXKzSZyDhiAc9+lADvhV4dt/EvjVbbVyDp1tbvdTxscZVQefrTba80/TtA8TRzWEInVBBZb
hzsd2+Ye+AK3PBYt9JsvEOqvJ+9XQQI0HJJcgfrmuY8R6I3/COT6412Z2WWG3kdAQmWXoPc
YoA+x/BLE+A9B3Es/2KI+n8Iro65L4cO3/Cs/DgkJZ2s0wfbFdbQAwSfPtKkfWuT8U+JTYK
9jpbo2pyDYGk4jgB7sfU9h1NaniGfVrTQbiXQrQ3eoY2wx8bcn+I+wrnfCPgmfSQ2o+ILka
jqs58yTccxxH/AGR3IoAp6D4Hivby01fWFea5t380TTj95I3t/dX26+teiIio+QxOeAB0FC
KBuCHBPPr+NSYO7tj0oAWiiigAooooAKKKKACkpaSgBaKKKACiiigBGOEJLbff0qOOUSpvj
bcASOOKkbbtO4ZHekVUySqgfhQAhIKklhs9a5vUF/trVv7LAYadb4kuGH/LV+qqD+v6Voar
eSwQKlom+8nby4lPRfU/h1/KrOm2UGn2EcCDLKTvcjl3PVvxNAE8YjWLhNgPXbwOKzNRvo7
G0m1S6BxCCIkBwXbsAO5rWc8HaeenoB71hi3XWNSW7nYSWlq2IARwz93/AAoAp6FpE6tPfa
iGa91ErJOccRgfdiHoAP1q/rV9a2toLQL51xOQsVvHw0v/ANap9R1OKxMaANNcTnEMIPzMf
X2FUYbWLS4J9b1icG5MZaVyOEUdET0H8yaAGQwW+hwT63rEqveBQpx0UfwogrCumlvr+HUN
dtvNlyGsdIVc8jpI3v8AoKga91HWdZW6S3Et+ADZ2hPy2in/AJay+pPUDtXZaVpEOnxyTvK
bq8lbMtzIMsfYeg9qAPHvitofiXU9Hkv9SvmgtLeWNjAhykjFgAi+vv71y3i3XNV8OfFiN/
D1ul7qEdvDFFC0eCrFMEV1/wAWD46i1GCaaaCXw39qi8uzt1zPKwbP/wBeuVv9ZuLb4w23i
t7WQLOjC3s3HzSSKPLBP4nNAHoUegLd+AdBu9Ts2fUZtRjuLzzIsF3JIYMvp0H4Vl+I/Dct
r8OfGcM0CWUc92kltHjaAq4249a9dsBqEul27XwT7UyqZFH3QTyfxrJ8aWi3fhrUzJH5qR2
sgC9csU4/WgDlXsmsPDunaXauGls7WNprg8l5WAEf1PJP4VyPjHUPD1zHqQ8VaHLfy6TJFY
211ayGOe5kKgtyOuDzivRPD8D2+i6a15uM0cH264U9A+3CivJvG2mzy+HLi6t5mF19owo7G
4m5LfhGQKAOf0+3+Gc2mX963jLV9Klz89tLtaR93XCnr9a19O8P/AC2jha+1ybUrhyDudmU
rnsVXoa8gvdGgtrC2iY7r0q87ykfwk/Kv1PNdL8NLT+zZNR8Uz2kTjTbGaUBk3DIA2nH1P6
UAe2RQfC+0CnQPAk+s7lwrJbsYz9Wbiq+seIfEuleFb/W9M8MeGLG101Afs5YSzRc4HK8Z9
q8N1XxJ8Qr+xikv9Sv2snQMqwjEboTwSB05rf8OQXNh8FfEt5cYW41S+gtE3n7x3c/zoA6z
4walFc+GvDerPp0MGsXdk7yOqgNtdMYx+orsvBWnXF38P8AQo/El2NF0OONIbexD+W90e29
vf0715z8b4zHqtnZLn/iU6ZAiqj4JYms/wAMfEiGz8SaMPFsBnsNItS9sEbdmVhlSR04xj8
aANHxpH4u8c+NrbwtB4emhh06YxIGG0RxE8Fm7LivWNL+HltoesJrly63t3p1o0VlAvUuBn
5V9AeBXAXvxdsNUtYNN0VpobnVf3+p3caZkij3Ywvv0Ard8VeI7/S/FeneF/DoB1C2t45I7
q4jMskaEfMXbpkjtQBwmqtYx+Grzwv8RLW40zX9SvGuk1OSFmRWP3dzdxjA9q8y1vRNQ0p0
TVEkZCoFrdIfNiZPUntX0F4h1PxRp5sLzWltPFdnd7g0ElqFEPHO3/axXGaVbyi1XWvCrSx
aZcO/2jSLseZG0e7awUdmHpQBwh03XYPA8tm1xb3WjynzbZXlHmCTPLKnUDr9arWPg/VtWW
K201P7T1G4AkNrbqzGBOhDv0B716xrHgGXT0Ww0+K5ttLnPyX8kKiGFDz8xUljjPGQBXrvh
bQvC/gbwpFpmnTq5uV3PIhBluCRy4xyB/KgD51sPh5DoGlalfeIbi+bUYBj7Dp3z7Bjh5XH
C4rorC2nT4iQ3muaJDDpvlwW1xFO6ymWCQYWT2IP869Lbwpr7/DXUtBtp4dJ1G8lfyxNPvN
zGeMM/XkHpXjnibxNqOjWNloWvaNImu6fbPZTOzbVuLfjYQRySpFAHfaVZ6Z4Y1nUvD+pWc
moWyX/AJcX77b9nLDdFt/u8nGatfFfQ0t/hraagb43smn3sTo7PuZRnox9RmvHPEevT6npu
meKlWUX11EtpO8TbQskfCs3/AR/WsV/G+rQWWraXbXMk+n36lmhbkBsg7h+VAHq/ji3fTtP
tNyKsKahbXLkrkESY/Ksjxv4O01/G2p3jTvbPPf/ADCJchYyvBA7knFdB8QJXvvCkc8UWY2
0zT7uV05+RHwx/Sty0cax8WoWijMulNaxSmaXoCF3nP4igDxzUPBR065Ns8F1oWoQ5lhmlf
CzR4zuB9/7tdr4ysYb3wl9umhE05gsbuSYDcMbBGxHrW74l0+58QeKr7W7mXbbFpP7Pjlk+
ZTGB823sGBI/CrcEceoeBrgbEEFzpdxHEB2VXMij8BQB4fpOlXX262ZIXmh07VIVmZewdht
P416Rd2QdNT0K4jd2ie42gdsuTitj4bzQ6Hq3ibVJ4VuLWWzt75LdY8l88IR9MH866W4i0/
Tn1PxPds9tc3lwkPzLlVDpkjHbk0AZtl4AWbw14a8RaZHI1xItulxFj5ViU5OR36V5z4stf
tv25rrU1tNK1S4uLq3gC8pJFwPwPNdt8N9X8Ww+B9Sv7pZjo8bzzmWY9IgrbVQdhnBryjxH
rN9caRaaRqdssE1lB8j45kVyWB/WgD6Y+CWpzar8J9KM7h5LYtb5H91Tx+lemV4P+zXfSze
DtSsWwUtbhdgHX5l5r3igBAoByOKhkYxBnYkqqZ3Y547VPSEE4547+9AGXoeqNqtpLObCez
VZCqrN1Yeo9q1aQAg9ePSloAKKKKACiiigAooooAKSlpKAFooooAKKKKAEOdpxgH3qjqGpQ
2Fo1xIWZj9yNRy59BV4kgEgZ9qq3FhbXVzFNNGWeL5kJPCn6UAUtOtpy326+AN1KmFQcCNf
T6881rJwgHPHHNGwdOMHqMdaUZBAPzZ7+lAEdxGklu6OdoIwT6Cs7Ub630q0XCB5GwkEKdZ
Cegx/WpdY1a20TS59SvXCwQjJ55PtWRoFq+oyJr+oMsk8674EQ5WFD0x70AWNK0uVJjquoY
k1GfqCciEf3Frzbxh4j1TxH8RIPBfhy3NwtliW6lJwkb/AO17Adq9mKE5/eEZNUodG023u7
m8gtIori6x50qoA0mPU0AVvD+h2ehaettbkzTN801wwy0jHqxPvWuwXjjv1HrRk/dJwegPr
TG2oTyAepJ6DjrQB5j4/v8AZ4y0dCPMGm28t5sA+9IfljB+prxbxvqskfxM0PTrecM+ivFC
XHO6QsC+fbOBXR6z41trn4iazq6yK9vGRFbRscGVk4Vh7b859q8j1hpn1+Zre5Dzh2Y3Z6S
SDliPb39qAPtSTxBCniKx0VI3mvLmLznRBxAmPvMfQ9BVzVoXmgjtwmIHP79ieNg5x+PSvJ
tFeS08D+HPEz6j9qvr/Ubf7bcK2WaLlQn0GOleh+P729sfAWsXtgP38duxXHJx6/h1oAnEl
nqXh+XULCQGC4i3q+P4U/h/QivGfFl6biSx0ZY5fPuVLxtt4EkrEYP+6mK7L4canZ6l8KNG
0y31KGS+eJROiOC8fzEsdv8AP60viGW2gsrzU3iQOFlkj+UEqG/dJtP1FAHhs2kJqN4Jnyi
XDS3zgnjy4QQqj2Jrt9I0hLH4deKXe1d5zZwW7xqOC7tvx+TgGuY8caa+l6lFrNvcbNN02e
LTHtl4LhRvfp6mvRPDd3cal8K4tbAEP9q6uJSH/wCea5x+OFFAGF4mudH8NWCeBI5/O1PVX
ga6A4+yRgDCA/r9Kg1uxij8IeDdMikeRLvWjI2FG1irDnNedalqkOs+MbTVtSuTLFc33mzK
FKuED+vXivWYrhLnWPhnDazslnNdyzLbmPjGTtO6gDmP2gXT/hK7rYu1vJiQsB1I5rxGC1m
kgmkjVXES5OTjC+1emfG+/M3xB1W3fcjRzhkGc4HlgdK4rw5p/wDwkfiLT9Imn+xwXJ8mSb
GAoPRm9s0AdEq2beC9M03StPng8Rz3KbZsfPcqx4247DFbXjvVNc8NxW9veXvleIZpPNmKt
mRUC7fn+vpWZb3N/o3ifzdNvo7uTw9OILSVxkTHJUnPYCtLU9CufEfjKKC8+yyajAQ99PdX
O37Q5Odo/wBkdM0AesfDKDVPE3g+K5v5zNLb3KyiJugbHLg+47Uj6x4Q0T4vJ4XsrdjJfyG
S628RecfugDsc1oeHPE0Flol81ultpl0rsskbuPs9sI14w3RmNeJW1jfjVrHxzI11Hq09+0
6NLbt5eFbO9vbHpQB9G+JPGWj+CbA2V5FLqLKN06QKH8pT3kHYdq4Pw98StGXxI+laR4VWy
vJyDEhczSS7v7jdFGO1SeMrW1tvDK+JorHUdRvdcVXe2hysbv28zvtxnivPfBD3Wm/Efw7e
WTRWZublrZbOQHbFEfv7WPVielAHU/Fu5vdS+LGnQ2179lt9HtFupVaQqrsXGI8joT0rK8a
atf8Ai6wsviA/hhba10S4WO4zOrs4B5DDHSup+L8MFjq1zraRPLc+UsDxpH8rRY3gt2+VgD
n2rmdA8Z3lnodz4T0/QbDUbK82ndcTgbmkH8TL8o56UAc5/aGg23jc3eo+H1i0rV4y4sWlx
HEx6SKeh/DFea3UAOp3I0thJCHcRPjG5fUD0rsF8NN4T8aww/EHTLiy09o5JAnm+cpHIUIw
6AVRtrexthp80UX2wSpPtjiYLtJzjI7ADrQB6ZqN7Fb/AA10i+l3Z1PQpbUKvId42zzW0k+
sjTLLxPN9lgtZdIhWSONsbIdwUsP9rnFU/AkVp4j+GOjWlzb7TDDfWcUzkNuJTPHpTINQgt
vg/A5tvM8yzKbGycGO4UMB/hQBkvreo+K9Cv7u40xEurafzftsB5ghHyBce4xx65rs/BNk0
+j22gzRsZUlnhbf97Y8GUJHr7Vyra8tl4dk0DStLXR5L5TqF3POwCkJyqKOuDiuxM95rekT
61BP/ZF9qEVte+fAMhM4jJGaADRdCkluNIjBZLsaSbby1OPM2SjqPYV0/imxjNlpFlK2V1H
VU84EdlGMfkKn8C6N9ssPD/ii5mMs62sqkk4GWbqB3+7Wj4ttWuvEfhNYjkx3rSFSOMBck0
AUvHBttK+HcmhaYyL5rRWKqB9wSEDJ/Amvm74sQvL8SW0mGDZBZRRWSsB94qoz/jX1Bd6ZY
XPjNxeQGWOW3F2SW43RkBWx9DXzZf3Ump/EHT2njDtc3c15IdxO5QGX+S0Adj+zfK1nresa
bMCrSp5sZ7PtbaTX0l0xufBwelfOngGBvDsPgfxLMMW+oyz2UhIwUEjFozx1yeK+iVfGd3H
PI759qAJB90YOeOtLRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFJS0lAC0UUUAFFFFACEZBGSPcUhXn
pnd15p1FAAOBikYbhj160tFAHnXj/wTqvjTVdJtDerb6JC/mXSI5DyYIwMdx1rvLOzisrWK
1gXZFCoRAPQDAqwTg4wScZpDj5Wbg+maAHEgAk9BTd6889BmnEgDJOKY0gjjZpCAFGSTwMf
WgBpcEnknnb8o+7XkfxV1zVNSjk8OeHrtrWO3CyaherJgop6Rp6sfSr3iL4h3OoX0/hvwNF
9s1PlJb6T5be1Xu5bocV5746l0vwT4c0y10jVW1vW5ZmkuGB3iSRv+WhI+6ey/WgDyXXLIW
QguElcDOF3D5lGcY5/X3qPRLe317V9mpTPFAvBWJflRen8zXfJ8KPHXiyyfWtUurfTo2UNH
9sflR3G0dMep+tcRBcW/h29vbWWSO5aK4SGQx52yKrAkj24oA9r8AaTbN8B9cOnu1zOszsp
J5BjYbQPTofzr0m01W2+Ifw/vYdOuhHcXNv5EoA5gkK8g1zHgWyttI8U+JfC1ihSxvbWLUb
ZP4V8xeR+dZPwqVNJ8a6ppKTnF2hMy9AJ1bnH4UAdboPw30HwXoy3dlYo2rpamKScMf3rNw
WPvWFr3ilfDnia3sbiyjvLWfyLIGXnLA5OPcE5r16Rk2HcRjbuO/px3NeeeLPAVv4p0S3uY
LhY9UtpXubSYHcm49CfagDzjxV4T022vde8Jatq7QDUUXU7a9m4CSA7SAfxqy9z/wAI78Fv
C9rIoMEskha5DcAoWw2PeuD+I2oXWp+BtB1DULs3OsQzzQ3JJwV+bKqR2U44zXafEu3ZPgH
4ZsgsYkkVZirOFAVfmIH/AH0KAPONM0W5uoZvFkuoQTtZ2RmkQD/Utnai47knBr2TwzDc3G
q/DWKWSIwR2D3Ah2/Msg6nP415VoP2PTPtuh3QhF7Nb+ZG1tLvSdmXlT7r1xXqEBvNN1n4d
w2CNKkemztPL32gck/jigDz74naJb6r8bWe9vks7O6BcyMeu0bdp98jpXlz/arfU302NGHl
7oSU4cp1znsRXX/EOW/i1LSbq+Qi6eOWSMMPvZclW5rL8FWVxr3iVLNbkLLqT+VdXDD7qg7
mdT26Y/GgDt/CWiW+qy6XqslzDa6U8LWcsMaZLOvIJHdjmrV8brwut0dQ0zSb2OeU2a3Ehz
cJn+JV74/nXTeKRZeB9RS10uGNrBbqDUw/UIWHlggeny5qn478GeDrPRLLVLTVJZfFFwVub
fyXMwmcnJfb2U0AbF54OsfBPw203TpWg1KXVNQQefcghYjIM7gvcgCuuvdC8J3ttHGdZuI5
4FEMNw7HapIxnBGPwqvFqf2rwfpXivxdpuItNtTKyTLtxNkKDt/l9ai1/wATW3iCztNNaLy
dPvYDgIATLKOVjA6jnpQB2OsaXcXmiQ2ljqMVlaKuJZCocMoHBzmuD1/wVqV/pFvJpHlk6S
wubaTydm+UY4HfBHU13RvtBSw1DQHRtmm2aST22CpEe3cCD1PSsbTL66uvGOjTadNt0SaBz
Eu9iZBsB5B9M0AafihP+Kbmjl0eW8e8h8u48oqPKG3qSegrxTRPC934h1HVPDPhm2sNK0uO
2iiuXkzI68k7lOBkn17V69cQHx9pEsP2mbSnsr14wevnKh6sp6g9RmuP0G58Rw/GLW70Xtn
JotmsVpezSIFYhfuhQO+TQB5T4gvvsniy3s7PQtQ1pNAby7yW7ZpBJEepK44Hoa46ObSpNd
uNRsFltdPnmZZbWH/llCeg56ZNex/FW78ReBPGc+urqsL2/iGM2jr5RJji7D614zpUekXlr
e2UMFzPqEkcqxhpNqscgjI9AAf0oA9k+ERRfC81thYxp+toxRmziKTj+XFamvLo2lNFZayX
stGOpXe+K3UvIwJ+ULjoO9cN8KNSs7LRPF6xyZkjggnVWOW3I3X3r1jxPqOteHtB8SapaWl
odrwz26PH52TIPmbH1oAwL23+C8NhPLJdyy3ktqUjN1vLJxx1A746Vzvh+08SQ+A9Vurq3m
Gnw6UWgvycqTv3bB6YNYsXg/4m/FBLTX9XvoYbdZDFBK5WMfVFHJ713PhywuvCV9r3w41LW
/7Xt77TpJ4ACcwuFO5cn160Adt8EIdRHwl0t9QuROZd0kPP3EJ4rqbyynTxZb6xfXca2VrA
yxR7vmLngnH0rM+FqLD8LtDRWAVYSAwHT5qofFG5+zpokNqB/aNzeosB3YAC8uSPTGKAM3x
xr0miJrfiRpglr9gksYSTz5pPIFfOC6sLbVP7UinW6h+ztBEo+8hKjn8ya9F8SeLDf+K00j
VDC2k+atxMXIwk20luvbivK9T0xtP1a+FrKJIY5F2NF0Jc5VeaAPpuz0mx8QfCSDwvZzD+1
9Kt4ZQudpjnxvQH6+tdb4G8Tr4h8Mo0zZ1Oz/cXkR+Vo5F4ORXingzxVNPqEE8062niC1jE
MZmGxLuPvDIegI6Ka9A1C0nbUv8AhYHgiJzqKkR6npjtt85AOcr2cdvWgD1gOoAG7OQPxpQ
c54I+tYHhrxVpfijShfadMAV+WWBvvwt3BHat5GQgBT9M96AHUUisrDKkHHHFLQAUUUUAFF
FFABRRRQAUlLSUALRRRQAUUUUAFFFFABRRTCFyflJ78UAPpGxjBJGeOKYwU5DKQPvZzWVrW
uafoemtd39w8Y+6gAy8h7BV7mgC1fX9lptnJe30sdvbR53vIcV4f4k8d6t40vl0TQLe+TSZ
n24tiFuLz1A/55p7nrR4puZNbI1b4i6qdE0ZSDa6JC2Z5schmx3Pp2rgNa+MFzJbS6V4V0u
LQrNl8n7UFDXEg9C3agDvNasNM0Tw0lt4x1qHRtJRRs0jSnHnOR3d+pPrXmmufE21XT30fw
XocGk2b43Tuu+e4I7lj0NcTcW9zdYllu5Lqc5YNKTIevc9qgTT4Yk33V5GqnJ2xtuBPv6UA
W9Q8ReI9RG7VNVu54sghDIcgY6cfrWXG08MchVwBJzI3b2xVgQ2w3JDBPKp43DOcf0qCUwo
CiW5j2jjzW5A+nv0oA+n/DGsW8XiHwX4gt5wo16y+wXKZyoeMfLz6mte78Iap4f+IkHinSf
9MtLu8BkgxgxBxhj9B1ryj4a3XmfDDXwHT7RolzHqNqpBJj55Gfp6V9NWWt2N1pVhfteRRr
fRqYj2ZmHQUAO1DV9Lsb600i8YLNqLMkUeDh+OcntVxIore2EEK7I41ICr0xWFq3hhNW8U6
Lr8t28R0hnZYsfLJuGOa6N8GJweDggHH8qAPk7XL2w8MXMiX2mR6jbazZud0oOIW5CuPfNe
heNvCNz4q8DeFYLHVNPs5rC2XdHcPgnzEUDH5V5/8YraNP7Kij8wSRRIMjptIParnxQMA8T
+H4r0Ty2cejw5jhYqzSbfl6d80AM8OfCrxjpN1Nc6deaRJeSRugnkn37PmwXA9ulekXdpNo
VgYb0C7vNO0Ix+fEc4Zjyfxr56m0Xxo3hWfXFubtrOyxHI8blTHubJzjrjvXrfw61GeXw/e
WN0puI5tCM08rOSQBuxyeaAPFfEt3d6o1pNc3HnTRwMMufuruOB+VdT8KtCM1xf+I9UjuP7
K04KvkxnDXTtwqL/ADrjLq6eyv0iYKoltvKd2AYpG/fnv71s6X4je18PyaTaavcqbST7TF5
aZWZxwue/40Aa+rX3iDXPHD6VeO7tDcJDBZDG1Ocxxn1AzzX0v4O8B2fh2EX17i+1ucbp7l
xlVY9VQdlFfJVrqervff22uZrkyfacIQZYpMYBGOq8c11EPinx5rN/HfTeILmz1eSSEW2nS
HZFcREgAhhx160AfRnxA1Am30vQIlHnandIhzg7UByxx7Y/Wud1a+stc8ZadY3dxHZabaXC
SQxLhZDIDhTx2P8AKvLPH/i/WL3xXo+qanYXNjHpbtD+7+ZXIA8w5HOK5fXvGNndXSajprF
pnnQmQ/wxqfkQeh7/AEoA+pdU1HRJ7rxBavbCPUYNNJnZuN0bKcDNcjP4v0zwx4S0rTdKeG
9u4IlCkrv8nKglRjrjI5rlPGviqW78Qa/ZxW/lwR6HD+/xhpUZ1LE+vGQK534gS6BLHY6na
3r6csNitvaWFv8A62c8fMccjj86AO2e3iurmPS9K8RxpqMVpLfXrCfyxPPIf9Wc/wAJz0rm
v+JBq3hjStX8MwnR/Fd5eravYRNujuJkOGZ1JwV4zmqetW/h7UPiP4TttXifT9JvdLjEhOF
KHZkFz2OfWsq6s/CukahrMNrr13ZX2lXpl0yWKISLIoAIGR60Adb4+0KDWLy2tf7SvNZ8Qi
Xy7gbCbZGP8I7KRXh1z/xIfGEtvqCR3Udm3lSC2fCyqOuG9exrr9b8Xa941u2udGujpZjt/
MvWL+TG8i9XX1J9q83vra4t3jNwsoQ/MrOPvZPX8fegD0j4YSLqPiDxHHFarbrd6ZcFI1PC
AAFR717FqGotreh2Miap5Sarou1F2Z3TIQD9MV4R8KZ7mP4jWUVngm6SS3fnjYy/N+mK9e8
OSXFl8MNPkhtvNVWv7GWQkZiOSQQT9KALnil9HvLLwx8PdO1sJf220TTI+zyMjLSE+39aoW
1hdrq/hfXL2/j1CCVrvRvNXhpRkhJM9+B1rz7VfD+taJ4i0+TXEdEmt2EFyACZV254Hfr3r
qPDt2NNPhPRNQl3I+qrNbx9XhUrwcdgTQB6r8NtaFr4c0Lw9IocstwN7HgCN/8A69YHijVr
fxD47vLixmjuLLRLf7NG6n5RPL159gK4DVfGtx4P1trezhhlktHubclycsspycD1yBUMDNo
PgK30aJSmq6gJLueE9pJOIVz69/xoA4NobvxB4lfU3YizudQCqp4Ujq35AGma1qFomrB3Hm
2kk7TPED1UfKo9hx1rY1PU7/SrWHQZbFLaXw+s8dwyjIlmfjP4AmuCgZg32gPFKYtpCy/N/
kUAeo+GdVttftZ5L1YHliwkcrZLRrnARx3X3HIrrNN8a+IvDnjCOZo4LiFVEVwq8POP7xbo
xA6H8K8UtruOO/8ANuleymlORdI2Ag9gK0I/FVzbJJp023UIFG9JhwSM9MUAfV934attfMX
jDwNqa6Vq0mC0ij5Lgf3JVrS8OeMftl6dE8SW50zXIyVMLn5J8dGj9QeuO1eEfCLxnJb6nq
cS6iIo2RZYra4Y+XO2eVB/hbFe+X9honjXS9lzEYbuDkSj5ZbZ+xBHJ/Dg0Adcn3jyTx+FP
rzrRfFGoaJqg8LeMxsmIxZ6gP8AV3S9AGbs9d9GG3rzkBeSDxn0oAnoqP5VXI+XbwC1PJ5A
weaAFooByM4I+tFABRRRQAUlLSUALRRRQAh4IO7A/nTGJVQfNAA4JNNnljgjaaQYVBlm9BV
VvsWq2W5vngJ3KVJBNAFsSblJD9v4RnFMe4CsFMkasegY4qhc6VGLVY7SU2oUZ35OR+Oayb
m7srCNfP1+OSdRx8nmEn6CgDfGoKzFFV2bplEJA/OoItSmuJGWO3kURnBLAfN+HUViWviPV
ru1AtfDswlRvlmuCIYXX1B5P4YpZ5NQsbKTWtb1m3tbG3zI0VsvUDsW/iP4UAUtd8ZjTNOv
Zp7u2tZbcZEZDFnPYDPBJryF/Fdxp9rN4m8T6k8t/cAmygl5ZVPZU/hx/eqh478VXurahHq
19atAW+fTLCZfur/z1YdyeCM15/YaNd+Kdak1PWb+QWqn55Dlnc+iAf8A6qAMvxRr02uao1
3PeG5I7odwUnsPf3rBMxXahEir1xxzW7rr6WuoNbaRZG2t4GwkjffY993oT6Ulv4X1m/Xz4
bWRYcZM0wCIPzOaAM6Axygxn7Qd3OI+pH1NG6SGUBbZeBlh98n344rTNnpehruvLqG9mz/q
oGLrn36VmS6tczFhbD7PF08uFNvH1NAEq6m4f/SvNSEnDrF8mRTrq4s7iACysVswDndJIzP
J64HTNammX3htLZS2gwNKeDPf3JKk/wC6BxVO9iN3JJLHpCbG4V7PKxj3+agDu/gfr0Gn+N
l0i8j32mtBraUuch8j5c56d69TsZbe18Q2vha7AgtvCs0t7PI/3RGzHy8Z9Aa+eYdM1rw7D
p2stPArpIGjRJQZEwcjjvXpfirWbzxfcRa3pE8clhqUNtY6oIflaFsjhye2e9AH1FHdwToj
QSKyuocgEHgjINYL+IYIPH1v4cllBa7tDOmD90qcYPpxziuF0GSbw3d2k8782Ui6ZqW5+Hj
P+pnH8veuU8SiTwb8UnmtWur6TDagkkvzFY8fOin0zQBL8V9OF3r2sRRrhLHTIyM5555IrL
+JtyqR2SNA0kp0ux2DO3GCcvnsBnmtM+IrfxVb61dsUS5u7FoY1Y8kiRVJ/WqnxGXTI/E1n
oV8HaV9PhhEueEQLyMe5oAh1HxPcNok/gbQYLZtPksJTNOy/NczAZYr/sg8CtDR9Cfw7f3u
nQBhCnhFRNITwrkEj+deSaDdXNtczavHqFvFcWAkso7ScfN5ZU7v04HvXvvii9ii0fxJc7C
Gl0K1yv17ZoA+bfGsDQeI0iVQoWzt9zep8sHp3FZ/h/xDd+Ftaj1e02vsBVo5CMOD2x6V1/
jjQtV1DxjeNbWTsI7K2yFwNoMY9T0Fc/bxXmjRu0t5pysFHBxK/wBAMUAV9N8RXdhqjarp0
CxXURkYjYZI9r9VKnoOevarsniG71Dwva2V7It39knZ4FQbZosrn73dR+lYz6xqUdzPMLw7
bldhOwKXHpjFNhmv7Wzm8uy8uJmD7pI8CMgc4PvQB33grV7zTGnv11yzeOKPBt9TR5BcluD
tXHGPUda5PUNOiOvXbt80DnzWWwUlcZ6ANyPqa7nwT8WrPT/FL6n4u0xL5mt1tovKhRRGox
yFxyTxR8TvHvhzxaiSeHdCks5EGxroERkjOcFB1oAxdK8VSXx1aTXdWOm+dposUBgz5sanI
UY4zkDkVN4H0l9WN5qkHiHTtKWELFEdRBkmk9kU85z6VW8EeIfBlvfPF428Pyarasv7uVSW
aM9ztHrXS6h488FWyXF34L0W10Ke3U+TK0HmzSHsfmOEx+NAEPiWTxP4nvGudesNNEOmxeW
IRJ9n88KPlbBww9a57QdM8GQ2Rv8AXJ/tM2DIsEkxCk/3CVrj59U1G91U6pc3ck9458x5Hf
cc9eh/lWgfDniPUk+0jS3uJXBnkEAA+XtgUAbVl4n0/QNZubnT9G0+5DgiG0ky8cBI4PPUi
ud1rV9Y1a58/VZfNlkOTxjHtWf5UzSE3EbqVJVwwwykdCRSmB5FEkQknToCc8e9AHXfCy4+
yfFfQGDGNTcBGJ45bIr2S3urX/hXniLRdoln0vWnDKSQMSNxkDrXzzodybXxLpl1HIRJDcI
ykcYIP86+jPA1gJ/HPxG0/VoQ0MhW4aM9M8EMPQjrQA3xNpOp32n2/irWLjTprONI4dKt97
rKD904A6n37YrzPVtbm/4W1p08RR7SzubeHcwwT5eAxJ7Akda9StLpLGfwvd3Mkd9byTS6U
beXrAxyRKB64Ned3ekeH7fUtcuNOvJ74WlxHCJWGEI3bmY/jxQB0V54N0zWPFfjDxjqWomG
00S/3G3kXAkAXIwfc4rzyz8TX11rMHiq6iE1va6is8+7kLj7igHsBjiu91zVmv7bxn4Qtoz
Nd6pqUIA/uxiPczH2GBXj2pRLaQQ6f9qLqXbf5ZwCc8ZH60AaWt+IrnX7zW76Z0tvtlwb5x
3PYD+tcmd+UwuGA5ZTjr61bn+yqYVjkMrOWM69Mc8Vei1WcAra2cbx8KTKmVb60AUAIlQeX
IyYPKyDKfgR3p0djcyWi3qIgTeeQcEfhW5AmlXkTLdae9i2etvyrH6c1UksEKBbFzLEW2sm
SCB64oAZojJJeblvBb3gGYlkxskA6o3pmvevCHiqZraHyNR8ueAqGhlH7yBfQj+NCeAe2a+
ebnTlhQvEUmUNknB7Hqe+atQapfwSRytO4ZDmO4z80Y9vUexoA+v9B8R6T8TbDWdC1TTPs0
tq+1wGBGT92RG65461jTv4k0zU7DwlqviO40qWJiunaokYeG7XskgPST+deKfDzxjqNt4zt
4bOVbee4yI2PCzN18ts9A386+lbi+8P+NfBM8OsTLYCMhbhJWCSWko6Hnpg9D3oA5q48V6z
4e1eTR9U8dac1zCAf9LsWiQn0LgYH1roLDxhrM8YeNtD1U/9OF5hm/BsVyuma74mj1ufwVq
nh/TNdmsog6XFxKqNcW/8LEEHJ6VqXOgWM53al8Lwrf37GTOP++cUAdUPF17AWS/8L6nbhc
YZAsoP0KmprfxlY3V3FaraalFLMwVBJaMAPqcYxXDfYfD1hGYIl8U+HieSY2baPUDO6vMvE
Hj/AMSaF4zlsl8V6rceHY3H70x7pJBgfL90YoA+qkctIVyDtHOD3qSvFLT9oDwwiw79L1QR
ErGZWQHd23EDnNex210tzDDMikJMu9c+mAR/OgCxSUtJQAtFFFAEbg7w2cAA856VhaifE0k
zR2CW1tboCfOPzs3sF7Vvn74688e1Nwp+ZW3MOnP6UAeQ6vd6zDF5+sAQwF/ln1S68lHx2C
Jgn6VyMvjONXddN120thyrPaW6wxr/AMCkGW/Cu0+LWqSPBZabotrp+qauHyLaZDLIh7YA4
H41Z0D4badfaNbXPi/TvPvyNz2hIEUQ9lA/rQByGkeGLLxkLm6u/iZdXFtAN00VpMwUL33E
8flTdX1zTND8O299dNMdEsZCNJsbyQtLqMmfvv32A+tdZr1joNkbnw7pMEGkaNbxifVp4AF
4HKwg+px0rxPxRrcXi3xLHrF3FLa2NqoSztZFwsca/d/M8mgCo1rrfifXpNZ8RSln1Q74rN
OHKdhjqsY/Wp7jWvEM90fCPhHSVU2wKStaYYn1Ut2H61l2Wl+IPFOsXmqz6hNZxTnc32aNi
7p0CquOFHpxXSadcPpNq+naN9vXgqXXED47n5vX2JoAy7v4V+KLS2trvUb/AE/SZwTIwnuR
lO+cdzXOvovifVtRa00+S61iZG5EIIU575r1HRPD01xE7x6Ja3kwPLTebczD/voBf1rrNO8
A6ruE0UGoh3HzAyC0X/d+XJxQB4y3w88RSRPDqNvYaSUTc8s9yAyjvx3PtXP3egaLZFYh4g
GqXQGfJtYXAB/3jX0rc/DjVJo90n9l2B6tLcSNctj6sBWa3w1sLYeZd/EHy0BLFLWFNv4AZ
IoA+bv7B1W0jOo3GlTx2eeXn3ID9TWvbXslxD5clrZtCeMXFyw2D1wK9ts/DFtZaqbu3mk1
6JBjy73zDFJ77dvWodXn8Y3sUlj4Y8C2tkzH5J1tQAvvlucfhQB4ukEGiSNe2+qWIkBLCJr
YzEfQtXWeGPEen3+kaj4M1mVYLfWlEkd35ewRXA+78v8AdJ9K3brQPHmmXT3uv67oGl3CJl
xLCT1+i4rifEM1t4gKpq/jnTHMLZi+zwGPv1yBQB1MWs6poXiCbw/46ny17ELaS46rJHgeT
Ip6FUIHPvXXX96+t6ba+JFkLaz4aX7FqVvj/XQMOZQD1BHNef6Jew+N4X8D67rNp51rbsmk
3yja7sCCI2Y9Qe30qx4Y1HxTZ+M7qafZ/aulWrQXVnMoX7dbKMEEfxMB0oA5Sy1iOOSzsrM
kmC5cNKRjcjyAivUPiJrdnovxce51GzS6tTooiCScAsVGCDXn2l6Vpo8ezWkc2dP1GNrm3Q
rllGCwUjsRiu9+JN1YR6x9juY43+22UcUDzD7m9VG4H2xQByug2Gnw2drq0sVvdXIuZYHuE
wdwMRIAU9cHmvVPGuyDTvEKlA2NJsk2kfxFxXgMMR0rxxZ6TazFoo7sxPMpzFKS2Mr26cZr
6B+JEBWHxC64ULaWMRyOT8/agDzD4uXNvb/EK9shZSXF1NaW6RNGxGz5ByRXmuleGfEt2Gv
LWxEEAGDcTkLGvtluldz8UtYtbj4kahKsUzJDbwxF1J+VgoGDgcVwep6r9utooLKC5tIlQL
JBJclo2PdsetADbbRddur2b7Jps99LDkyPApdcDrgjgV1emavoN7aC0n0S2d0/1raheuoU/
wC6DVvwF421TTrc6ZNrs1nZKdipCigrkfxN3qrqmm+HriO5lttSX7fI29ppp8KOc8gCgDE1
1NHe7WKO+so41OCbaF2RPoT1/CszUrTw/FCj6dqlxeXIwAGi2Dp6Gu+0X4SLcWCXfiK+fTr
e+gM9lewR5g3f7Z/h/KuF1rw7LpU0ggv4NQtlyPtNojYP4kUAZ1oblHWS3jfzN20jGF/Kuj
XRPDK2RvNU8Qz+ax+aOC1OcnsCa5RVni2vteNsjaST+Zrq9KbxZqd1DpWmwebNcPsRQg59z
7UAYmoQ6YLyOLSZLp1GAftCgM309a6XTzq1sWvtdg1yOEDyzc2xKKExwuTzV7WPCF9pCP8A
8JBrUBubQ7ZI4zyp9sDisI6xplxF9mghu7k8jy5r1sufXHQD8aAI9O8P3Ot6+1hAl0efNXa
+58Hkbz0FU9a06+0XUZ9MmmWKRF3OsU4YKD2JHFbPh648KprNu+u2OpJaWsZEy2jljO68jn
IwPbNa3jfxL4a8QW0A0fwYNJbBCXLykBxjqw9aAPP7d8T2+99qiZG78kEdTX1H4VukvviZ4
zjRTEbvRI3APc7cbq+etZ1ZL1rbGkxW08VvHBJJGcoT2eva/h2tzafFW6t725W8D6CoE6Y4
Xb+tAHPa3qNvo/iq61W7kN3Jp9ygtrRfutvjCtIW6DHFSXnhyHwT4PkS41uK9m16189Ui+b
Yw+YAepJ4rW8R/DbWvG+u2zWMMOjW8UPlS3NzKN1wRzuCj2NINA0PwpC9ppjS+I9dtY9v26
U5trEn+6ehPtQBw8erX9rqmpWWkxJc614jt49kn3nsxjDKR24HJ9657XNM060u00WKfzpII
j51yi7lll/uj6dM+1dDfXlh4SE1nZ3JvfEuognUNQC5Fup6xJjuR37Vi3uq2GqrFBZ+C200
xqFE8bOxOBjJGOtAGbp3gfxDqrO1tpF1HCAMOYmcfpVq+8F6xpieXLBfrAV+eSS1kjVf6mt
7QG1izt3W38UW2nylcp56yoSfTpXo2l2/xEutJRtP8V2F5KyHek2oqUJ+hGRxQB4LbW2oW1
8Hs5DdIBtHzFA3vmtaPUdRsQ015pxZM/dYEAj/AHhzXbaC9xZ+Injl1WyVIGIeMys8G/v0T
PWuuvdJ0TWEYXk2nzpt/eLDO0ZHsMrxQB4xPfeHr5POEt3pN7GDtUIJIyPfHzfnWWbhL3da
Qwidoed6AKX98eletTfD/wABmCW3hvtRsGdf9Y0kciH2+9nFcpqPw71Kwijv1xdWCnEV5p2
N6Ad2Xr+PegDlYtPt0gS7S4eCZGG1ScYbPHP59K9Sk8TW194cGppbNdxRqsGowu2ZSqnjzP
7wHUEfjXn2pXrC1+yG6tdVRxtJRCsyAd2461Q0PWrzS77zrRmjuF+Vdo3CdOmxgeuRxQB9O
eINL03xd4Fs/HXghgNWsog0ZDHc6qOYj+FUvD1v4/17Q7TWLS5uVSVekd4MbhxghjXGfBvx
NNpF7qt5HLBHYyPuutMBxIvq6A9l5zivSbU3nhrx5DBpOspB4Z8QsZ7V1jEqiYrkoDnjPX6
mgCxb3PxLsFK3E07AsMGS3WcAd/uDNdBoF1HqomtvEq6ZcXKPgK1sUJXtw/etie08WRIzWm
pWdw3/ADzmt/LB+pBNMsp9Vnvlj1rw9FG6kbZ4HDqT684OKALMfhHw1DcCaLQbBXA4cW6ZB
9uKvWGnCxExE8s3nS+YRM27ZxjC+gq6CA7dB6mnZHr1oAKSlyCODSUALRRRQA1scgqTx2rh
tZ0Dxjq+t3SReIxpOjlAscdrHmVh3Oexru8AkEjkdKKAOd8O+FdK8NW4jtEaa6cfvbuX5pZ
P941Z1vUX0zTfMhVpJ2YQwp3d2OB+A6/hWwwBU5Xd7Vgalpl/Pqn2+3MbPbQMLZG5AlI4Zq
APDPiLFqN3rFj8P/Diy3lx/wAfGocH55Tzlm74rqPAvwkljxqXjYC9uo2/cWhb5UAPBPrXq
OiaHBpUHmOqTahL81xOw+dievPpmtnCkADBAoAoWsFtHJO0Nn5B+58sQQMPqOtUb3TdFe6W
8vtMjleFNis8QbYByTz0rcZfl4GecketZ82kWk8kxuHknjl4eGSQlOfagCpceItEsbJZpb6
3toMHYGcKG/wrkR4g/tu6eQ+KpNNsI+ALOMFW+sjA5/CtbXPBvhS606O2fSLJCp/dhz5eB7
Vz0PgEWLMujJbWcMg+byr1wSfXGKANm1TwNIrO+tLqDnhmmuWbP4dKofIl7IB4l0DTbcthP
scS+bt7ZLZGa5e78AX0F1FLqN9q01pcSiLbA4IQHjLd8V2cfw08DWUq3XkqpTGT52xSR3PY
0AZWp674d02weebxXqWrMhwIrNfnOfTaBV+08YeHbXTWFtFrbl49zZieQp+J71oXPifRtLl
aDSdJF6VwM2iq3tg46fjXPeN/C+najdLrGveOL3RrGSNdmnKyoqHHOO5NAGMdf0LxA5t4vA
ms65gHL3JMaD8zXK+KPEMulQLHpvw/0fRGQ8y3ciSso+mK3IfB3hgW6x6dN4p1yNxkLDI8K
/mcCsPxB4Tt7DS724X4d3EVvEm5p9R1Qgtn8eaAOM1uYanaRXd/r3h0XmMobdPLkTHI4XjN
N0TxNp3ie4jj8TXh0/X7bH2HXFQhTjorjuD0zWLZXVvobtLDPoUEU/Ihnh+1Mh/3j0NUdS1
nUdRLQwym4iOBIIbRUX8COaAO+8Xw/Zb8azLosmjalJEyzvEd8Ny2OJYmHTPce9drp/jf4Y
fEDwlZ6T4ziW1vLaFYXLgr5XGMBx0zXm3hLxh418N2f9mSafBe6RJn/RdUZcL/ALpY5Fdjp
3xF+Gs7iK58P22h3e8CYwxiW3Y+jAdvegDbg+E3hW9v9JuNG8bxT29jKrJDujYkBshQR/Wr
Xxg1G0t9A8QMsiNco1ku1XyTtJPOKrWV/wDBjWrtku7WysLofMZbaRo4nPqoHOfbFUPHF38
K9I+HOuWXhy+iuNQvEUKGkMjFgeDk9xzQB4f4i1wa14uvNSnjmSC52l4kkCkkKAMeufeoLS
wsNZ1mGztmhsUJ2CS6lw6g98dKxppHIeN8gvg7VA7dPeuk8LahEIbnSX0nT7ia5T5bq5Rme
HA524HWgDrvEvwZ1bRtOjvZdc0VdPVflvJJxH5mexHeuU0XTNIbxDBa6xczWlrLKLaYQlTn
K8S5I5Qn1r0D4d/Dq71zXDbX/iC18hUDxwTR+bIcc7lVu1T/ABViXS7a8igttRaSRo45Jpb
JUhKoc9uo4oAwtb134kfDW5bwwdYmm02Ff9GEsSvFPF1GCRzwelYun6zqniaCeO9utNgjHz
NI7bAfoo6V6b4G8L3fxY8DSxa7dvFb2zD7LcgrMRn+6M/L06U8/CDSPh/q58QeJPEK3OiRK
YxbY2yTORgKAKAPM7PUIIb+OcafDr9qjANbt8qs3QHcOwqG18G+N7vXb2/8OaZO3kuXLWMx
cRZ5CKQevtSaeNRu/Fep2HgKB3guWaSKOSNS6xKckA9iK6j4dwa6jXUFvrmr6U/nlpLWzKo
0rf3m3ED8aAORvdau11WzXxvo08kcbOk6vG0UrjpknoTTJtIsb2WPSdJ06acGRnTUUQnzIi
AVTb6r6165q+lePb7T30+8uLDV7VW8wT6k8LXSKeqqFNcT4a8R+P8AwLr97Z2WjmZJfvQ3U
RVETOQU4wKAOc/4Q7xTeaddwaPZahdWtmPMmjMPluHHTjqRis3SzqdlH9ul0prqK1fazTuD
DHjjG08969E1HXPiL421KW90rw1HpV5ApaW8sGZHcDqD615itjr2p6rMptpproOWlhUbWDd
8j1oAv+I7GzsJIIoru1nNyiyM1hIWjaQncA3pjPSu58K+KT4Z+Jq33iDT5zDFpq2UkMSg7l
C43fQ9eK4W68D+KbKCO/uNDubSOdwitsIO/sMHrmtrw/4U8UeM/EcqyXiXL2sYjmkuJTCdi
8bCT0x0oA9Zh+LPwz0WCdtN8PatcTyRldsuWYLn7oLE4X6V51qHjTUfGeoJYv5mg+GzOrta
6db5I2/xf7TV0lz4H8MaDrFstxqFpHeTR4WKG/YlD/vVZn8KWFzfX+myS2NsIEV0up7xXWX
PUAg5oA4mXW/Cem+I50s/CV1NZg4gndmEjnvkZ611MmrSwpHNH4W1uCEjK4iIT6iqF54Z1a
F/+JV9nv2UlgbZZRnHTkDFen+FPiP4psdIiste8Fy4tl2K7XK73/76NAHmjeJdEe3lEviO+
0q+DYWO5sRICf7vIqh9u8SX80q2FtbawhTDm30/yjj1O3BFdNr/AIb0TXtWvtct7DX47uNj
cBY/KuI4m9NoPAqLS/i1DpwlXX9BvLWVQES708m384jgF1FAGr8P9d1bwnc2+la/4Nc6fcq
GWRbA+aHJ7k5yPeu+8V/DdrzxHYa/4cj8uWWdWvYXKhDH/ukYzXJ2Xj+/1HR7m807xDqUs4
OIoVt4nI9BljWLqfiz4ra3ZpHHHdpHG25o7SFoZH7fM+MflQB7V4j0HQodBu54fDFlf3McR
MdukaIZH7ZYYxXnsfgTWbjT53fwla27TDMS2GpGNlB52ncSOKls7zw0fB6Xnji21LT7+AEP
DNcO7P8A7WR1rxzUtcuNJ1I6p4a8XXccPmho7Q+aA6DtuIxQBqeIfhlr4uVW28M3unSFs/a
GYTr+JXHFcJr8Op6Lerp99LbmRCClwqYwffAGK9w8P/GPX9W2WsukxWzHo1zcsqyD61f1e5
8PeKZUTxPpdrJJEOCJH3Hns2MUAeCLqMkN4l7bskOqWoDhlQ4kz1B9yO1el6P4jhv/AAz9i
aVorS5l820DcHTL5eVB/wBh+3pmuP8AGvhS00+4GseHrdhYwsN0Zu0lMJ7cA5qhL4hg1bT9
2I7PUWUI6xAiK5x047OPWgD7J8Ia/H4j8K2WospjmdQk0WcmOReoP5Vfv9MGoXNrI93NEbd
9+2Jtob0zXhvwI8VE3114eupSWuYxcxEk8yjhx7ev4V9AxANGDt4zxQBRguL1tSmhmsHWPq
JS4KkemK0DwSSCQMYp1ByRwcH1oAaOCV49QBS0gOTkdKWgBaKKKACiiigApnlj1OT196fRQ
AAAdBRgDpRTSxBI2k+nvQA6jA9KQE55GKGO0Z7d6AK9xZWtyFN1EsoTpvGce9VZNL02bMT2
ibT16/N+NXzKQvMZB9P/AK9eY+Jfi5ommalLYWt5G6wgmaYfMM/3Vx3oAm12DRrSd4bLU9I
0+DG2UXMrvIh+m/mvK9e8R3ltqT24v/ttoFBju7K3dYsnsQ2cD+dbtv4t+EOv6gsGvWpW4l
feJJ4RGpJ6ZZev4816hDa+CvD+j7XuYf7Nu2QL9pm8yP8A2QCfuigD520vV9YOtRzzQ/6OQ
VeWeJ0Rm9dq4Jx9a1LXwxr3jW9uZrvxnpd1sI2tJKQVHYbWAxjtXvdld3ttq8tvqlxb3On3
DZsDBGAqDHCZFU/FOn+DJI1OvaPCzSrsM2zbtHQ/OOnXg0Aea+HJ/Gx0f7BceK5pUgLRpb6
fbGWXAOAC3AxTX8Jy3t3cQ30epz7MF5NXvlgi+m05zWvrfhHUfDUVrf6DrGpXvhSM+ZJYWs
mJUUj7yMPvD61gW2oeG9R1JrHSvD0NtIylkvfElwzK/wDugnrQBZt/B/g3T3UTaroFtKckC
G3aZ8+x6fpVOT4feBmlubnZ4k1ed+RFbR+Uhb0HFX5/GCW9yNJ0fVNPbUV+Vl0jTvM3Ef7T
DApLvXdfLtaard3lvPGoLJd30dvjPPCqQTxQBymr/DHVtRuov7H8JwaVZiIh5NdvcuOevXp
WPqPgLRrK2MmqeMdMN4qbI7TT4iwduy7hx+NdbaS65ruuNpej+C4dQkjTc1xqFzKY8Hv8x7
17Klnofh3wmNQ1vRdKtHtYfMmWCJdoIHO0nqaAPnBvg74kgnQHwtLqFtOgeP7PcqB7Fjgba
wdWtrXRWGjxeF9ImkVt7nzzKyt6M3Ferp8QfH3i2VLzTIbPRvDwYqplmWN5FHru5/KuG8Qa
L4SF5d6hcK00lw+4nT7hJY4z3JA5NAHHL4pgsZi48G6Ms2NnMbMRnqcbqr6WJr7VdkelRSN
KGbCoWC+wAIOfxqJYkk1o22jzx3Pmn5ZJoAMj0Ge9dbo3hXNzBealqFzGUYhooYCmR/vDtQ
BQ8MeNdR8A+K5tYi0MXE5j8vbdqwaFT1CHPSvUfCHx0j8R6pfWnjSG0j0maP8AdqkW/wAvd
/eJ7Yrmr/S/h+Ff7a+rXcrLiJp75I1jx/dBOT9DzXKXGhaBdJcIl7LdSBBHbQ20YHzfw788
n60Abj2Wv+HtY8QahoWsHQNOeQtE1sS8E47bD0DYPSsTUtV1nxhqWnxav4jk1C3ZSI9wAdA
v8RUY5969G+FPjLRdO8Ot4F8a6d5NvJcMsdxMA0crtwQf7vsal8ffDrwNperafpnhudbLXd
VYJAjvvjij/iegDz7S7DV/BmvR+I/Cs0M8tsNrRGTzGZT1yvH5V0UHxI8L3+pC/wDGuizPr
GQEKZjgi9CVGD+prpLf4PeK9GV7f7bJqsDHKTQiMeWPYPXM638JPGl3at5diFtId0pubuRP
NP5UAdPL4v8Ah1oOnNdeHmTUtfvyN0kKFxAD2Cmuc1TTLjWbK+aa71fT2nZGt7i5Vo4JQfv
AnnYOBivLNP0jVf7QxbXSadcKSFlmcJjBwfmPX8K9MttU8WWtjFHF4nkZFi5jkv4Zkb1O1v
60AafhtNG8PRRpqF1Ykg4N2ZHkjLdhvDjH4iup8S28E3hUazb+C9L1JBGSL7T73lfc4wTXh
9rB/Z2u3EU1kL9NRw0nCSLn3I4X8K9w8FyeHZdH/sV/CV0hlYy4t5GEGOyhycZ9hQBW8FeF
38W/DWXUrzxVexXlvM0kLeYVis3XlSQ3XFLpSa/8QNCuNFt9H02dYnaOTxCjGMSNnllVep/
SuZ+IM3iGLzbHR7KbTdDgz9ptWvd/mj35/SsGy+IPjC50i20HRTZ+G9HgBQCBwhfPXLN0z6
0AdH4u+EngDw9a2q6948e3uV4k84b2f12Acg/WsPTb+3m09fA82k21/p91Ntsb+bEM7YPy5
PP5VTu9c8NaeLmw1D7Rqd2ygvITE7biOnmdcVkeHr+40XVbfVfDaW0gSUH7HchZpGA5wueQ
f1oA9Zs/DYsLP+ydd8I6vZJHlTeaHdFwR6lc5FYV14a8Ow6hYR3HxEuLe1RyJIbuJ0n54AG
eCcY716v4a1jVfGsl3dR7/DabgJ4Rb/vmbHRmbj15FZnijw98OLsKms3eoa1dRvlYoLh5G3
jsAOBQBB4T+H+k6VFJ/Y3j68h8wbpQjqsjL6Nmt8/DPwpqtwV1TWLvWpcZCvMhCD6KK5/SP
A2g6lD/AGl4PmubSQSGOdLyEMy47MH61W1n/hYngW7S/sdL0e9sc7WurOzIZVPdlUZ/KgDp
LL4V/D1tWntoNKnjmtGR2PmMqvkZAyP1q14s0bU7N9GHhjQYLmFp9lzDLK4KrjqDu4FZ3hH
4ljVtSnTU9e0byEA3KiPE+70O6vToJ7e6tTNbXKTwuPvodw/CgDjk8HTTRGe6tdNhkx8wMb
zYGO2W5PvXP6jpWo6noka2aTOokeDMVkgMABwTsI5B7GvQfEOryaLo/wBvj0u51EIeYrYjd
j1ri4vjL4QkfZfLfadN/Es0DKV+poA5Wfwd4NtZhY6h4cudRu3QD7Tf3Hk7T/eXHA/KsWK8
+I/hrUjb2GjwaroERBMbqtw+z0DADOBXvNlJ4f8AFGnR6lbLa6jAwwkxQN/OlPh3T4y72qP
bu3/PJyqg+u3pQB5xpb+GPEuiG9v/AAGkaPIUaNYSkvHUlR1/Osq4+Gnwh8QzSQWUkujXWS
DEjmMq3rhhj8jXoniH+1dM0WW4OuCK2QhmcWw38HpgDFVND8U+FPGkrae9os08Q3MJocr9Q
3QUAea2fwc1Twj4rtNf8O6ml9ptmyzFHf8AeMBw3TrxX0DbyebAsgyA4DAEdMjNY9p4btbH
UBeWF1PEjD5ofMLRkewPArcVdooAWkYAqQaWggEYIyKAGg/NycHHSloAIHJzRQAtFFFABRR
RQAUUUUAICDnHbiqOo6gNOiExjkn3MFCRjJGe9XCdv8WSvUVlahrmn6fcrDLLuuHI2RRDcz
/WgDTR0Vc7sKcEA9qrXGqafBGWkvoowDyScgVWudUWOIBIt8hHEBYBiffNYV5pk2raQJ9T0
54ZAxX7NaFR5o/2iRQByvxT+JOmaX4YksdJuVvrq9Gxhbv8yJ36d8V87Wl5qt1praVa272V
kQWedbUszDP8b9zXvOseDbrRd+saP4btPnUxNBcXC4jUjk9OuK801SBI4TbXGtX0sy4/0Gx
OxEH1/ioA5A+Fklma2juEkhGD9sZC2PYLWzOurW3g5/C9k39qrcSrKWZdrLt6DcTwKpR/a7
a5C2/hy4eGRssrTMN/uWB4PtUet6xcxpFaPaQWr7soYt7MPqxPNAHpXgP4i3Ok20Hg7x9Ay
RynZbXpkyY89ASOmK9y06WPULaTR9WiiumiXIbhknj/AIWr4ca+jub/AMzVJpLiPO4YO1hi
uw8O+ML/AEjWbW+0bUJMpGVYSs7bF9CCcH8KAPquygufD1qYYrg6jYQMQUAHmQKTnGO4H8q
i8VeENA8c6PDbXTqqxP5iSxAZU+lef6T8RdNYnxPaXkMkm0Jq9kx2swH/AC2jz1Ar1Lw/qu
gasj3Wh3VvPHMNzLF1H+8KAPDPFvwW17R4ItS8N3cmrvFuDRBRG+09MYPOK83udI1K4nW51
nWbtdVhjKv9rtziMD+HJ4Nfa6liA20jP8J7VVura0uo8XdtA65+ZZUVwfbmgD5H8B/E+58P
+KXvfEWtXsmnKMvHEBJu4wFHTAFanxL8US+L9Z0y7mvp7XwnNHu2wOryZB53LkYyMV03j/w
JoUPjC2stDtoJp9Tf5tOO1I4z137x0HHSn2Hw8UalEsmkafcyQHH2awuFCe4YOD+dAHkOr2
WkQ2v9o6JpGs3GnhQkVxfsUiDewHFdJ4X8a3+jaENM8PeHLS3inbE011tbdnrgtiva9cmsN
N8MfYdT8PWdrZK/yq2oRlc+y4xmqY0b4War4ek1XUIo7iysCFkw2UjY/TqaAPl7V7fULTVX
jea23yzGQR20gZQSegHb3rttJ06bxheW+mXVnbaFJAmJ7xpH2SA9CQOM/jX0V4c8J+AiUk0
nwlCIJfmWeaEMre4zk12J0vS0jMKaZbCM8bBEoBx26UAeNW/wb+Gvh/S49S8Q601/E2GjeS
bCN7KoyTn2res/DngGacx+H/AouHQLibYY0bPcsTzxWVfNpfgbxdNqPiHQriXRrmQGyuiBN
HbP3Gz+Ae9dV4Y+IaeLtTubXQLSAW1pJtZ2mGdmfvBevPTFAHI+Jfg3p97cNcWumzWNsx3P
DaT7wSe4Vu/41zvg/wAP2Hw58afaPGNpO1vdDZYandnesJH8J5IB/GvbtT8Nxyxy3NlGr6g
2WTz55PLz/ug153r/AMNfFHirTPsOsXOmafBnd+5aQkn1wx2/pQB1gfxtdzySad4p0Wa0Y7
omEIyi9gcHmub8ZxzXOk3AufHaNq8aBBZ2hQKW7jbnng98VwGi6Jpvg+a40TxHpMuoywESy
3NjdSKPIZgA5APGO4Fdl8QtN8PWPw0vrrwXpWmX88Sgyy53ypE3/LQN1yPegDP0+fxL4W8P
wWNz4Ci1SztU3LPcoiM+TkknJAyadJ4qvJlfT1+HWnaZNcxny5xdRAqRzWL4X+LcM/gODwv
rOgy34ih8mWae5ESuvbnHakl8SeFonhFj4I01zEcrJd3wYHI57e1ADr221HUIWbUvEq28MQ
8xo7d/PaUjnGFTCj8a6XwNbaHJZJqV/HbNYSr5jzX1wE8rrwig859am8NfE3SIln/4SE+HN
Ltdu0R6edxYf3SPpWFDrHhnWvEdwdL8FSTaSh3C6itGc5/3CcfpQB3Wkw/CbVrq8t9Mt9Lu
JrVcyBicc89WPIzXn3xK+F2sX9k2sac1iLPeqpY2ynDKSAOQPetzVfCnhHW447iXw9rkt39
5Wit/sykDopAwMV55481jxVb+KxY6Fe3+j2bwIY7WOXzQNvXAHJNAFG90e18IOum+INEkhn
2hvKjvOXX+8BtP5ZpvhS98D3niyOC3tL3T9RuLqMW9wtx5mMvjcSQMEVn6dp/iNNamm1Vr0
s+JC065mf8A3VfOK9WHw+0XUfDZ8R6HaXtjqSKfPilVY5Zzjjb2U57igDqfH2r3Oh2Vp4P8
OQTXurao/wAxOSSn8RLD7p/+vVG0u9ctNVsNIsbmG4vLfBuLe1shiJSO8hPJryax8Q+P77x
DLNpssEFzYr9nkF1dBJCB03A+vqK9O+GWo+NJNJkkXTLWPSvLmM83mZlecZ+bJ5I7UAReNP
indeFbk2Wk6XBe6uVAuruMfu4mPRSBwT61yNt8Sfi3Pei4mtSbcdUS3yoHuO4NWvD3gnX/A
BLaWo0/SLjw5FuY319dkO078ncqH1OK2rr4f+MbHVZtJiuL7WrSaEOLtJlthA/cD1yMUAc5
da5bXGq6br2iRC1v7otDqlrp2yOUN1BKtkc9eDXr3hrU7qMQDz9WuYXXfi6gGV9s8V85+Iv
Cl7oegXc93pTQ3tjdboruCXzfNBOGidl4yBW74d+OHi62hTSo2s7xQm2Nr0kMOOASD1HagD
6wU5UNtwcDO7jiqV5o+l6ijR3umwXAIIJkjB3D3rkfAml+J2X+3fFmqPPcXaAx2cf+rhU9D
9cV3akYByQOST2NAFLR9H03Q7EWOl2kdpACW8qP7oJ71oMMqRjPsaRSD1ILY7elOoAieJJQ
UkQMuBwwyK5638Lf2d4ml1bS7mO1guVAnthACHbPUHPFdNRQAwZULk/NjAGeKSGSOWEPEwZ
eRkeueaVz/CMjI6jrVTTLEadaNbiRpBvZst7nNAF6iiigApKWkoAWiiigAooooAKKKKAOU8
W6Fr2vWlvZ6P4hbRV3n7TJCvzuvotGj+GP7O0+G1udQmvDFwCnyFvdj3NdUVDDkUuB6UAVb
e0toYysMIQEcsBgmp3X5NoyP904xTyAcZ7UhAOM9uaAOJg8NeI5r+5l1DXYxbSy7okij3OF
+rdDVqbwR4fcG5vrSXUZ1H3pWy5rrNq4Ix1pQAOgoA8zm8Eaff3m6HRZLe3deIQwijyO5wd
xP4VDffDbRrywa3k0aApH/cOXJ7/M2OK9Qwj84B7ZqjPp1tdSb7lWkKgfJuP9OtAHzP4j+D
d79qmk0S602OJYyxgmkRXU9hkHmuRf4Y+JRYCa7/syyQc4e5Vdx79TX2Qmk6ZCmItPt/XlA
SfxNVdT8N6BrEAt9S0e1u0Q52OgwDQB8o6T4J8S30IsbS70qVTx8yg8f7x4NX9I8LeNfCer
wIvibTdGlKsI7iS5Ugr/ALoNfSMvgbwi0HlHRIEjQZABZVH5Gsc3/wAM7S9W2k/snz0/dje
m9VPoWIIB/GgD5/v/AB14n0vx1Yxal4sl1iC1l2v9gcxpIOuOeCK6jUfGEvj3WLsS6lf6ZZ
QKojtYo2fP/fGcn6176dH8PXFrvGkWJjYDa3kJg+mDiqtto91aylLM2NjCB923twHX8e9AH
B+FfhPpDXC+JdSv76+ublQ4jnPlqBnoQK9F8nQ9OsntN9rYI/ylUcJ/OkGhxOjLe3d3ebjk
+Y2PyxioNTtrXTLFJLXQf7TIYKsaAMV9yWzxQB4r8Rlitb82en6NpaQeYJ47xbpi+e5wM15
nrV/4yu4JIbZWfTT0trOElM/3uOpr6V1fCvHcaho2lWFyy7YjKDNkehVQK4zV31d/Mup9S1
Cy0+MYVNP0wIg/EkUAeefCzXPGmkeObLTVj1BrKWNwbKf5AzY6rvwK9uh8cf8ACRa5JpWg6
hBpup2spS406/QbpsehH9K8DmuNEfUJHE3iXUJkPPziIrx1Gc/pioYtM0yGddS0zRPES3ik
yJdNdLuJP4f1oA+kPE/ia/0PTfM1PwsdQgIxcLDKGXZ3Kq3Jx9K+aPFPiia+8bT6/wCE4ZN
NtmYCJ7XCuEA5BT3rV1DUPF3iPw21hrFzJBBpwM9teXUwWaQd0+U8ntg1d8rwXpGi2WsaNe
SRyhdlzDf2rMC2M8HjqaANv4QeOPEWsaveaCup3D2s0Zkivb1Q7QSD+Hng17JLoVlaQRjU9
au7yeU5LzfMrHvhegGe1fNeq6lpV6wuNGEttqKgSrPZ27xrvHTjpWr4T+Mnirw3cR6Z4h0+
71mGaTfvmiPmRDH8PHIoA9P8fQR6ZpzSTQbLmJWe1u4ICEkjIxJFIB0+UnGeM1Y+Fkuh+Jf
AV1FBoiwAp9kndcAzJztGepOCOveoD8ZvCuuxvp8ulakthdK0M1xLblFjBGCc98ZrC8P6JF
4UmuofCXjjS7q31Fh5NjPJtLqOQd2eGFAGd4hHijwLbXGj3usW8OnoMabfzWKyIyE8pK45D
DpXPeHrbxP458QvpGmao1xZKgNzqkI2RRr3VQR1r1bxF43lsvBzWutaPp6alcSrbWdpJcpc
JIT/AMtGx0AHNYieKvC/wz8Gr4csbpNS1a6R5ZHtBuUTN647c8fSgBlh4e+Hul6hf6pqT2k
lhpA8lTcOryXcuMs7dyR0x2qjqvizTLSQ6hcaZYG9vB8n9mXzJujH3dwXocVz6+FNMXQjJp
upyw37Ri5ZZyJPNcnkEFflqC80fxBrSLaeFIbk3EKgygIjow74O1aALNt49tdZE1rqUj6Ss
Y3I0pkvA+P4SCMA49aoW+vaRqvjDTZIIbg2KyHEkMy28i4GNoXO0ZPvWG3gTxkmvmzsoblt
RLK7ptAjBH985x7V29/4a8a6XejxZd6V4YSaJBDLZI4KunTeQD97vxzQBvaf4tjfxKnh7UI
n1/SJSRi62PPaP2Uup+YYr0mbwf4Kk09riXSYILfbuMmTGFHoTmvEPD3xRtDrEmnas8WliA
7YpLK0Vmn554AyBz1rtriPU/FV3fW93ql1qNlGQAbNDHEyHttIyT+NAG7afCz4YTyvNbWcN
03ViLkyHn8feur0bRPDnhXT9mnww2FuvG9m4x369K8v1Iah4TtraXQo7+d/MCGyFlhZl9C2
f1rTtNLudSvg2qaAyRzfdttRujlM9flHA/HNAHZ6j4mtrd0fT9b01oyMFZHDDP1XNSWN7qV
2q3K32nS5IO2Jy2F7nmmadoracUtodJ0qG1A3BI4xkHHTmrNtfWB1FrYW0UT/AHGCL8wz36
dKAKF1eaPpsWtmDSog0MyC5DAbZncdefTNc3f+APhjfTT3F/bWEaMgk22xCeWf4jlT1ya1N
c02eTVb2UxGeO7u4Fig/gLAD5m9q5R7Szh+JqaXLpsh0hpE+0XRTEbXIBwn+6f6CgDrIPA1
9b20Z0DxpqtnapEFhimYTKg7Hntip5dQbTNZ0vSr3Xbm+vIUImihtQBKCPlLEcLT/GmoatZ
2VtY6HdrbXjq86ttzvEYB2Dtz0qt4dfxNb67G+qwWyR6irytEq5liHGMt6e3agDvIg2MkEc
DA7CpKajBgcHIBxmnUAFFFFABRRRQAUUUUAFJS0lAC0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAAeA
cDNNywGTgDP6U4jII6Um3nkk8Y5oAYX2gHO4ZPQZo3nAIJY4zjGK5TXJPFlpPcXllcwx2QI
2xJb+bK3r3ArgdR8Xau9/LBJF4kiX7yyJDswP9wZ4/GgD2gvlCxbCY/h/wAayb/xDZ2tvde
U63lzbqCba3cNIx7YA6V886j4s8KzXzmabxPe3yffhTMCr6njOKq+HvGyeH/Gtrqlho/m2r
QG3nW1DXEzAnKlicc0Ae16hH4v8X6V9iit/wDhGrWX70lxIJJ2HoAvA/GqGp+ENF0vRnsLj
xA0CuCPIEKHzD67P4j70aX4s8VeMb3yNF0d9CsY2/fXd4uXI/2UP+NdzZaJaWW5+bi4I5nn
O9s/jQB5HBF4v8Nxx2/gq5vtRtAmHt9RtGUFvVDj5RXSWd18UW0FtR1S70bSgil5FlVnKD1
J6fhXWXGk63cSKp8RtbQ5JCW8AU49NxNZ1z4D+1oRP4o1ti/Dg3AKsPTGKAPP9J+Imp3mux
2MfiUajczfu4raGy8uOR/Z3Hpmu80aHx3PrkU2pXMVnpsX37ZljZ5PxTpUmk/DjQNI1OLUl
M13cxfckum3FPdcYwa63KxlN0oBPABP3j2oAeAoIw/tzzmqd9p1hqls1pqVrHcw4z5coBFX
RngsABjP41xHijwJe+JNTjuF8SXNraqu02oXdGfcDIx+dAD9ZsvC2n6RdR2Wn6Ml8sB8mKc
IoZ8cA57V5Hpvh3xPcaOb2fwhYTQAl2dr4QR59gpxj613EXwJ8NGQz32p6nezkYy85Cj6Cv
TYdNtoNNXT0gQ2qIIliI4K9OaAPLdF8H+BrrRrOfxToGk6XqO/esEd3vXI5DAk813mp6O2o
20UNnNaLZ9laBZR7YzwKsweFfD1vIZItItg/YlM4/OtQQsiKkexUUDChcCgDzK58F+ObjUJ
IrPxPY6dpyHC+VYrvI/AYFNPwklvJI7jVPGWoXlwP+WgiRP5dBXoV1pRutSs7wXtxbi1JPl
RPhJc9mHetEJgAbiMADjpQB8qa38LvH3h/wAQRx2Zvde0fJZhFdMrbe4PvXO2XgfWNc1C4b
RvAMlosLFX/tC6ZMdgATX2WUbdkEYJ5xwao6vo1lrumS6bqURe2m++quVJx7jmgD5j034de
JtN1aS51LR/D9yCdzW1zfgCNewBB7Vuwap4m0/Ui0Oh+DWsBgHyJElZFB6fL8x716jd/B3w
FerAsujMiRAfKk7gN/vc81at/hT4BtZBLD4bthIowGO7n680AX9H1Xw5q+nM9hd2czquZRB
8hRiOmOorW0/T7fToGis9+1yXw77s/n2rhtQ+H/g2z8TabeweGblzK+1ltWIhVh/E65GT71
N4m17xbpHiC3t9Ogsxp8iFg0qswYDqCwGQT2GKALXiHwImoQ3L6LJ/Z97dSB5pfMYDp2Arx
7xv8H/FdveRS6TeSapC4wwjAjeMkdfQivXdH8b3FzFaJqWmC0luXESi3LOUJPG7IGPzruQw
ZvmO09BgjmgD5T0j4SePrPVLbVNN0Zra9hwVluZ0x+I713T6d+0BCElS7spyn8EnlkH04r3
Qg5Xc468cUZ6sgHPUnigDynTPiH4o0cx2nxD8Mm1lJx9osz5qt/tbR0r0bTdXsNWSRrKZZv
LZd4wQUyMgHPQ4qlq3hDQNbvkvdR02K4nClN7lsgEdsHg1xNn8IZPD+syat4T8TXWnzO25o
p8zRsOwIJ5oA3fFOo6vEZYtEuCLmAAtE8QbIPPDGud0z4kahEU0+Xwxqk13NKAJZwoTceOD
6V3tjFrMFgH1p7OWSNS0vkREBgOcipdK1fTda0sX9ijeQpIAki2spHsaACxhuLuRLzUIvs8
sbl9isCM4xz+FVJ/Dj39lPb3tyypJeC6Xyuox0XPpWzbSC4iEiOxGeM8ZHvVl93AUj39cUA
Z99o1jqNxbS3cRd7Zt8bA7cH8OtLHatJqb3cnG1SiAHgevFaC/dHXp3ox82c/hQAgUhvbGK
dSLux82M+g7UtABRRRQAUUUUAFFFITgZwT9KAFpKM5yMEYooAWiiigAooooAKKKKACiiigA
ooooAKKKKAG7ck9uQc9c0DLMT0xwKdRQBnnSdMdpG/s63DSqVdxEoY/U4qvpPh3R9Etmi03
TYrfc5c4AJJPfNbFFADPLXDgjIbkilPTdt4PUEcmnUUAZ8GqW1xqc9gqSB4ThtyYU/Q96vJ
grx6+uaTaC+4YBGRnFOXPQjp39aABt2OAD6g1UuLG3u57aeWEs0D70OcbSPbvVyigBpBPJT
J6Yz2p1FFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUHoaKKAI8McBdw3DJbuPwrL1e11q7SOPSL+KyKy
AyNJFuLL3ArYooAqS2iz2rwyoCrrhgDgnHv2qlDp17a3TvDemSEgbYJUB2Y9G9a2KRuwDYJ
oAqWkksseZrQwOG6Md34j0qV7mNbhbdsb27E9qlHPRxycj6U0orSKWVWYc5I6UASUhBJ56D
n8aWigBjBhyBvxyBnFQtEEjKouDzyoxjPXGO9WaKAMjQ9Jl0my+zTX09+fMZ1lnPzAHtVq8
kmhspJoLd55RjCjqeau9Bk0zt1LEDoO9ADlJKgkYJHT0paAABgdBRQAUUUUAFFFFABRRRQA
UjHCk8/hS0jfdPzbfegBAMN3Jx1paOh7nP6UUALRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAB
RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRgelFFA
BgDoBxRRRQAUUUUAFFFFAB1GDRgelFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUjfdOAD7GlpCMjH8q
AEAwxwOvU5paMAZIHWigBaKSorj/UN+H86AJctzwOvrRlvQdfXtVZv9Y/8AvrUkP/LT/fNA
EpOOxNJl8fdHT170tVZPvS/7yUAWx05pCW5wAePWiqzf6x/99aALIzk5HFLUMP8Ay0/3zUt
AC00Fjk7cD3paii+9L/vf0oAlBJUEjBpaSigAOeMDNGWz0HX17VDJ/r4vx/lUS/cH/XI0AW
8j39OlALcZA6+tRj/UD/d/pUSfdtvp/SgCxl8DKjp60oORyOe9VbnqP93+oqyelAC87unFL
VWH78f/AFz/AK1ZoAWikooAWkO7PAB4oooATL44UdPXvSktzgD86KKAFpGJHAGSaKSgBSW5
wB7c0mWzjHf9Krw/ei/3D/OpIP8AUj6n+dAEuTuwF49aMtx8o/OopP8AWxfU/wAqhT7kf+6
1AFsbv4gBQM45GDUcX+pT/dFSUALRSUUALRSUUALRSUUALRSUUALRSUUALRSUUALRSUUALR
SUUALRSUUALRSUUALSUUUAf//Z
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMgAjMDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDyJDlF6dB29qUn6flTU+6v
0H8qVmxXOdK2GyNkY4/Kmc+g/KlYg4AxSHOeaCRM+w/KjPsPyoPBxSkYFACZ9h+VB5GOPyo
oqkAbvYflTSWI4A/KnUUxEfOcED64FGWBwTT8CmleDTQxA2CTxSFjjoPypwBB5FJg0wEJz6
flSknuBSDrj9aco/SgBMn0H4CjccHPI+lBzuzTgBtwe/WgQm4gdvypdxxk459qCopD2AoGB
Yg9fyFJvwOB+YowBnP86McDNIQ4ctzg/gKUn6flTRjPX8KcevSgYnfIxz7UueBx+lGBS0gG
5OSSBn6UZwc4/SgjmigA3Ek56fSoz3PH5U8552mmDPc0CF6j/wCtTxuC9j+FIF4604DApMY
o454/Kl59P0pVTPWrCRnOMVDdi1G5CE9cH8KdsyOAPyq7HbFsHHFPaGNPvEjHXio5m9jf2Z
nmPgcD8qjYEen5VpCOI8K1QyQFOo49afNbcTp6aFHPsPypP89KsNHkZqEgg9OKpO5g42Iye
cDHvx1p2eOQPyoKgnJFGOK0JG7ucED8qd+X5UgHOe/SlxSYAfu9Rz2xSdh049qXFLSEMwT1
wfwpcYIwB+VOopDD/PSkBOSDj8qWigQDj0/KmjOSeOfanUnSgYufYflS5PoPypKUA9RQWmP
BI4wPyp4YkdvpimHPGadQUhc+w/KjJ9B+VABzS9eO9Q2WGenT8qUHPXb+VKFGOvNGz3qGAm
W/uj8qf1HYfhSbSOhzRSBC59h+VG4+35UlKBkUGgoJPp+VPTkE4H5UKp4zTwvYUAKmeTgfl
Uw9OPyFNVeMHpT8dhxUstIXJI6D06U7JyAcfkKFUAAgc08LxnHWpLSH+aw44/KimFOetFAr
sw1+6PYD+VB6dOaaoO1c+gpxzk11nnDMHOSOlID14zT+Tye/amkDGMAGgQ0nOKKccAEZptA
BTgjmNpAhKLjcQOBmm0VYBRRR3zmmAUwnrS4+brSngE9aYDO/NKDnp2FGBuzjNKowaAG4wA
f0pQQc9qXn0paAEz2B4/lSjHahelGAKAD2NA7ilopXATFJ0OBTqSgBMYpetLRQAg9KWiikA
U05HIGadSEZHWlcBpPY96Ap+lLg56/jSimAtORc802p41wcelQ2XFXJI0yea0be3wm9+F9a
itYfMcAd6m1Gby4xCpworGzkzq0grjGuQ0ywIvBOABVma2WRFSNCZP4jngGs6xkYXAaPh24
BrdjmEULP8hCErwc5PStbW0Mb31MIxbASzDPqDxSRTk/JJyvp6Vdv0WTDRxglhkkGsllOd4
PTtT5U0Ck09C7LAAu5SMHpVN1wP51dtZPMjMTnnHFQyptJBrFNxdmayV1zIoMMHFJUrrUWO
M1sc0l1CiiigkKKKUjFACUUAc0oXIoGkJRT9oPTtTMHOMUBYKKMH0p4AwaB8owcnpUu0Y4p
FXHPenUFpaahRS0GpuVYcvUU7GOcU1RgdKeRmswD39aCaPajJAxQNIM80u0kUAZNPxkccUF
2ERTzml5PHSlXpSgc0DFqRMbcmmhR1NSKOKhsaAEY9acp5GKT145qVQMAEVBaFHJAHU08Ke
OaMEMADUgA6HpSuWBA9KKUquaKLsRziZ2rnpgUtNU5A+gp1dp5ohzjrTNrHvUhIGcjNIWAA
Pb1oEMKkHgU3nJBGKcXB7UgODkjNUkwEwcZopzMD2xTaaAKKKKoBKMDNG4etGR60AH1owKA
c9KWgAooopAFFFFIAooooAKKKKACiiigAooAzRUtgFFFJnkijoAZ+bFAGKMc5pabAVBlhVl
B79arx/eNWY6zlsbwSNa0BSPzAATjAzxWVeGTftccntVyYFoEdWOF6+xqCyuvs9/DJKiyBX
B+bnilTWly6vYjtfNEwVl8tuwI612NrZxXtqlvJbfPt/1ajCkVX8R6XCkjzQKQrqs0ZBzlS
Ky9A8QHSr9BdJ5tvnBDHlfcVV+ZXRmvd0Zuz6S5KWtvEDIP4EHA4rCvNLNpwQWbvt5Ga6/x
B4ms9JglaxeO6vr8B128LbrjHPqfauGsYr6+uN8k0ju54+bgUoqW7C6Ki5imz2q5cKGQP0y
OlXNcgS0vIrYqrXMSDzG77jzg/QVVdma2G85I9ameuptDZozXHzVXY/MasydfxquwOSatbG
EhtOUd6bT146jrTIQmATTgvTNO70d6DRIQDHPGaWiigLBj8KQLg570tFA0MI+Y07HNLRQOw
UUo60YNJsA4pwXP0pAB0p4BAyazYCgYpaQdaAaRVgpwHrSgg8dqdtoLEx2FOAxSAAHFOAzm
kAAYpyqfvdsUKuSOKkwc4qWxpXADj3p2OPpSqvFGM5GPxqS0hVA61Ig+YZpFGOlPA6VLKHg
VKo+XnGaRAMZxT8VLZViMg5oqQqSc4oouKxy652jPoKWkX7i/QU8jHHB9xXeealdDDntTW4
HWn98UEZBFANF7SNDudad0triCJlxxI2CfpW5J8N9fjhMsktusY53F+K5JJJreVZInKMpzk
V7hol7/AMJN4GeFmzLsKNzzmuDG161C0oNcrf3HbhKVKs3GV+Y8Su7VrK7e1d1kKcFk6Goa
nvraSz1Ke3lzuRiOagAycCvRveKZwbNoKEjaeeOFWC7zjJ6UEY603azSoqA7mIAx61Sd0Jn
Ww/DjXriESwvbyIejK/FZOr+GL3RYfMuriAnONiNkivXYGbwv8PkadyJvKzye5rw69vJry6
kmlkZizE8mvMwletXlJtrlT7bnfiqNGjGNk+Z+exCrHoTV210rVL2PzrSymmTONyrkVJoej
T61qcdpF8qk5d+yivR9a8S2HhfR00TRQpmVcMw9fWuivXlCSp01eTMKFFTi6lR2ijy+5tLq
yfZdwNC57N1qMdKW4uLi8uGmncu7HJJorqV7e9uc99dNgooo/GlcoKKBzRQ2IKKKBSuMO+K
Uqc4PenADbkNzSlSQMnNIdhuOPQUhGMH1pc4B9+9ITnHoKBiUUUUIkKKKcoyfb0oGhyAYzU
qE8iowAo4wKEfnnik9jRaGpburDYehFU7qAxS5/KpIZVUjmrk4Sa0JBG9awjJwkdLSnE6JL
hdQ8JWbE5ltt0L+uOqn9a4S6UpO5Y9zz610Xh6YuLqyB+Z08xP95ef5ZrntQkL3DbgAdx6V
0x0ZyStYdeqIrpY1JOEU8+4Brq/Ctvl5Ly4fZDCMqPXHJP4Afma5KcmXUCD8vCg+wArsVNt
D4VdhuV5ZFSMZ/hAy39Pzpz2sEVdmPMZdR1Ka6ckl3LksfWo58D5e3Tiri7YrfGfnfk1nTu
fr7Vy83NI7bKESo9Qsualcjio8j1reOxytEVSKCeelIdoOR1pw5Gc5FMlIWij8aQkKOTQVs
LRSBgelOxQMSiil70AJRRRQAU8DPB6mm8U8EGs2A3Bzin5IHSjjNQyuQOOfSp3Buw/e7OEj
VnY9FUZNK0d3GpeS2mRR3KEV6N4S0iy8L6SfEmuhRcyLmGJuqj6etcj4l8V3ev3bBP3Nqp+
VF4yPesadZ1KjjCPurqaTpKFNSnLV7IyYnDYYVYqrAMck8d6s5GOtbNCi7rUXrxzmnj5c5p
qlepNO3AnHaobsUPT7tLFHcXd0trZQtNO3RV/mfQUmVROtX4rptL8FXV/atturucweYOqoB
0H1rNvtu9Bt8pKfDGsj5EurJ5/+eKzgt9PrVGay1LT0ifUbcQeYxVVZvm4749KNHsI9Lt18
Ra27gA7raDdhpm9T7Voa9fnXtB0/XJ0Ed0JmhYL0K9RSvLmS3W17W1JTXLfVMoryMiplUdB
UEbfLjrmrMeN2B3ps6Ikirxz0pyrzk9KcFO3GamRMjgmsWzVDdpPRaKk6cUVPMXyM4xVIRT
7D+VPwTSr/AKtP90U/B7CvUbSPJS0GAdD0pdop31owanmKInQfhXa/DfWfsWstp8r/ALqfp
n1rjiMjFNt55LK+huom2tE4OazrQVam4PqOnN0qimuh2vxK0b7JqqahEgEc3Uj1rglGa9y1
SGPxV4EE0YDSCPcD714eVaKV4n4ZTg1zYCq50uSW8dDbHU1Gpzx2lqI/Y10ngXRjq/iiJnX
MFv8AO/8ASubk6CvY/BVgnh/wbLqdxhJZ1MnPYdq0xtb2VF23eiIwdL2lVX2WrMP4n6xunj
0qCT5UGWArzIIAPetDV759T1ae7didzHFVQnc1thqaoUow6mOIqe2qymEN3d2efs87R7uu3
vV7VtKurW0s72fcTdJvyabo2nPqut2tioJ8yQA47CvXvHXh+OXwohgQbrVRjA6AVjXxMaVW
EO+5rRw0qtKcu2x4ioxxSkEfWnLkNg0sinrXc9zkS0NG08M67fQC4tLIyxnnKsOKo3VrcWV
wYLlArjqAQcV6J8OZJTomrIXOFXj24rzm63PfzMxJ+Y9etc1OtOdWcHayOmrSjGlCcd5EYz
k8VYsrC91Gcw2UPmyAZIyBTFXC1LYSyQalbtE5Q7x0781u27Oxilqr7F258L6/aQNNc2DRI
oySxFULXT7y6sri7iXfHBjeO9ej/EZb6aLTo4PMYugGFHWrGh6Np/hDw3Nd6+/727XBiz0F
ecsa1SU3a72SO54Ne2cFslq2eUA8jipQcjir2t29jBqTNp04lt5PmXHVfY1RX7o4xXopqSU
kcSVnZjHPOKtf2Vc/2H/a+D5Rk2Af1qt5TTTrCgy0jBQB6mvc5fC0afDtdMVAZBFuPH8XWu
PE4pYflT6s6cPhnX5muiPB0bdTqHieC4kicYZCQRSqu4nPSu1+RxpdxKcOB60/Ax60Lkc0j
TlGNWpoehya4L2ODeZ4Yw0ar/Ec1mP2rpPBmsjQptQv/lZ0jwqscZOayrOSptw36FU1F1Ep
7dSiPC/iaPP/ABKZyAeuKnTQfEqjH9jXPPHArqB8W77vZIfQV2nh7xnJq/hq81OS3VHt88C
vMrYnFU1zTpo9Gjh8NUfLCo7nkEHh7xRb3KzJpFyCM9F9aLjwxqMWl3mp6pbS2uwgRqw+8T
XXSfFy9EhX7EnBxVfWPGZ8SeF7yC5RIZYyCq55Nbqti7rngktDCVLCWfLNt2OIsdI1bUy09
jZvOgOMpzzW7PpPiiW1t7Y6LceXCDgBe560z4fXdxF4xtbdZmWJzyueDXb+KviHqWi6/LYw
wo0a45I5q69evGv7KnFPS5FChRdH2tSTWtjza4N5aS+VeW8kEn911xULOCM5r1Q3Nh498I3
Mz26x3tuN2QOh+teR/MkjRn+EkUYep7W6krSW468PZtNO8XsSQWd7qNwYbG3a4kAyQvpVz/
hF/EnfRrj/AL5qrp9xPa6rBJDIyEyKDtPXmvY/F/jG88N29klvGsnmoCS3WjEVq0JxhSinc
VCjTnCU6kmrHjV5pupaf/x/WM0Huy8VAh7V7FoPimx8bQS6VqdsqzMvy8da8s1vTW0fXbmy
bkIx2/SroYiVSTp1I2khVaEYRVSnK8WU6ksrGfVNQSzt/vuCc+gAqIn5c16V8J9DFzc3Wqz
J8ijy0z+tViqyoUnUfQmjSdeoqaPMirwzvE45Q4NTLyK3/HWjtpPiicBT5cvzLxWEh+StI1
FUgprqRKDpzcH0GHC5zU1np2p6o5SwspbgjrsXj86bb25vdSt7RTgyyBPzNep+IPEMPgSyt
tI0i2QSbMsxHU1jWrSg406avJmtKlGalObtFHl97o+r6YoN/YTQD1I4qmJCF5r1rQ/F9t4t
sbqw1q2QbIyxkxwBXlGoRww388NtIJYlYhWHcU8PWnNuFWNmvuJr0owSnTldP7yxb6Zq17C
JrSwmmjP8SDNR3Fte2Tql3bvCT2fg13fwouZl1G+t952CLIHauM16WWbxFd+ZIXxIQM9uac
KspV5UmlZainTSoxqp7kK8qKijFx9si+yoXmz8igZ5qeNMJUUrPFIssTlHXkEdq1T10Ikvd
NG/tPF+pBRe2d3IidMqcViFXhdkkUo6nBU9q9g1K/vP+FUW10s7CV1AL55rx9i8rGR2JZjk
k1jharqRldJJO2heJoqm4tNttX1NSPSdakjEkWl3LIRkME61Xmivba4W3uLd4ZmwAjjB5r0
n4d3t5N4c1VZJWbyU+TJzjiuR0TQtT8U+Jjvd/KjfdJO/8IBrOGItOaqWSiaSoe5Bwu3IxZ
kuLS4a3uozHKnBBpwd5HSKFGkkY4CoMkmu98cWeh3a/wDEvvI/ttooVwTjeP8AGvN0kkhkW
aNirryGB5FaUKntqfPazM60HRm4N3NU6ZrYGTpN1j/cNX/D95YwwTWOthfI84Msb9Veu21T
Ur0/Ce0ulmdZnAy4OCa8shh+0uWl+Ysck1lRm68JKatZ208i6tP2co8rvdX18zotU0K/1W9
a+u9Ysfso+6yyfdX0C1QvJDdi30fR4ZLi3tckFVyXPc1F/Z0QXjP51HbyzadfxzW0jRMGA+
U+9bRTtve2y2M5pp3el9yY2mrwoZJdMuUQDJZk4FS2k+8gjrXa/EbULyPTdNjjmZEkj+fH8
XHeuEsY22jArGjUdWlzyVjonD2VXki7m0hJAAq2q7VGRUcERVQxqbaXwo9awk+h3RjbUhPX
pRV37K/Y8UVndG3KzhkT90hH90fyp+3Ap0SkxJj+6P5U8JnrxXqPc8aK00IiBwe9LjJ4qTy
x3zRsbPSkVykTDniopEyvIq15ZproSMU07EShdHoXwx1bfFPo875wMpn0rlPHWjnSvEcrKu
IpjuWs/Rb+TSddt7xSQFbDfSvUfHOlLrnhhNStl3yRqG+Xk4rzZtYfFqf2Z/mdkV7fCuP2o
nlnh3TH1rxBa2SjKlgX9gOtekfEXVY9O0WHR7ZtpYAED0xUfw00T7DY3OtXiGNiNqbh0A71
wfizVG1jxFPKGzGp2qKp2xOLsvhh+ZK/cYW7+Kf5GFFGCamZQvPanxphevNNkUswROSTgD3
r1ea7PP5bI7j4eWSW8V/r84ASBCsZPr3rR8K+JZtZ1a+0y+lMkcwOwE9KZrh/4Rz4fWmloQ
s9wu5/XnrXneiXrabrlvdg42uN1eWqP1lVKr+XyO91fq0qdP7/AJk+tWLabrlxaMCArnGfS
qjD93zXe/EXT1k+ya1AvyTIMkVwO47MV24er7WnGZy16fsqkonoXw5x/Y2sZz93+leeT/8A
H7L/AL5r0X4c5Oh6xgdv6V53MP8ATZf941jQf7+r8vyNa38Gl8/zHgfu8U21X/iYwf8AXRf
509fu0W4/0+3/AOui/wA67OjOSSPoe/vrDTNAjvryNW8tBtyO+K8G8S+IrrxDqLyuxEIPyp
njFe/3mmWeq+HksrnHzoMZ+leA+IPD91oGqvazL+7zlG9RXgZS6XNK/wAXQ9vNFV5Y2+HqY
6REj+lSEbfwqVSCOKjmcAYFfQKTkzxElFHR+BNL/tPxOksi5gtR5r/UdK6y28bTP4/axknL
WTt5YXsDUGgQjw78OLnVZBsnvM7c9cdq8wS5kW+W7B+cPvzXm+xji6lRvZaI73WlhIQS3bu
zpvHeknTPEsroMRT/ADqe3Nc4h7V6d4rgXX/AtnrcIzJEoDYry6I5IrpwdT2lJJ7rT7jDEw
UKt1s9V8yailAJNLtPXoa6W7GYxhkYqMxk9z+FWApBBIp23PalzEuNyqYsDtXpvgXH/CA6y
COef5V5065XgV6L4H/5EPWfbP8AKuDHO9L5r8zrwUbVvk/yPM2iDSscd/61Pf23lMCOAf1p
pGGP1rT1RAIYgSCwr0k9jgSTLXgdNvjuz4xk/wBKn+IqN/wmFwdjY+lHg3H/AAsCzz6/0r1
6bVfDN14obSrq0ja6UZ3SIDk14+Kryo4pTUeb3T1MNQjWwrg5W944j4eWk2neFNV1K7QxQS
qQm7jdxXmrN5t3K46FiR+deofE/Vb+zWPSreAQ2LrwyDAPtXmUEQ25z1rXBtzUsRL7RGKSg
40I/ZEhGNRtsf8APRf5133xVHGmgf8APMVw0a4v7Y/9NV/nXufiHRfDep2NodbuBCyxjad2
D0qMVWVKtSm/MvD0XUpVILyPJPh1BPL40tTFnCZZselL4+lSXxjcmMgheDj1rt59S8I+C9O
mXQyJ7yVcb85P515Pc3Et7eS3MpJeRixzWlFutWde1layuY1UqNFUL3d7uxEN0jJGi5ZiAB
7mvWNV1ObwT4N06wsXCXTgPIQOfeuN8C6SNT8Vweav7m2/evxxx0pvj/Vv7T8TSqjZihO1R
TrRVevGi9lq/wBApSdGhKqt3ov1Os8XJ/wkXguz12Mb5Y1xIQK80hOUwa9C+HV2mo6Lf+Hp
zu3KWjHpXCXlq9hqs9nIMGNyuKMKvZudB9Hp6DxD9ooV1139UO0+4Wz1uzu34WKUMfzr1Hx
r4XbxPYw61pLiWQJyoPUV5Q6gqc1veGfGuoeH51jZjLangoT0or0qkpKtR+KP4hRq04p0qq
92X4HP+bqOlCexIe3aT5XUjB4quiHbnPNe4XVj4d8faO9xaBEvVXIKjDA143eWkunX01lOM
PGxFaYfFKtdNWkt0ZV8L7GzveL2O1+FgH9sX3/XGuR1Zc+IbzPP7011/wALv+Q1fH/pjXJ6
oM+Irz/rqf51nTf+01PRGk/92h6sbCmU71XulAUj0q/GuI+tU7v7rYroi9SZr3T0bUefg9a
AdgK8tXBSvUdR4+D1p/uivMEGY+lc+B0jP/Ey8XvD/Cj1f4QIrw6krgFCQCD34qfxt4osdB
hl0rRIkiuJfvsg5FR/B4Dy9RBP8Q/lVT4k+D2jnfXLBfMQ/wCsHX8a8tqm8fJVXpp6XPQi6
iwKdPf9DzALLcO0kjEs5yT606SEJEfWrFqVIAI5qS5QbDj0r3+bWx4iguW53upk/wDCnrIZ
7CuCsQAtegX8bS/ByzZOQg5xXA6eMgeorhwvwT/xM7q/8SD/ALqNMAlOKzLkDzkPfeP51s+
UfKyOM1lXC7riNR1LqB+dbQerIq7HZfEgf6LpOenlj+Vc7pcQfaMV0nxKASLSoc/MsYzWHo
64Xf8AlXNh5f7Mvn+ZvUSeJfy/I02ADBRwKfAnmTgL2701xk++eK1bC1OFCr8x61jOXKrno
U4c07ExgfsgI9aK2RAFUL6CiuH2x7Cw6PIoIWNvG2f4R/KpPJA6nNTWq7rWI9tg/lU5QL1N
e3KerPlYx91FUx7RnNNEfPGKssmRgDikEZBo5tCrIj8oY9TTGiGD61bAPUClMe4ZIpKVhcp
i3MJxnvXr3w21ZdR0RtPnIZ4Plw3pXmVxFlCateENUbR/E8LMxEUx2N6Vliqft6DS3WqChN
0Kyl0e56h491eLSPDzwQEJJL8oCjFeFRqXk3McknNdZ4+1ptV18wRtmOD5R9a5qKLGM1WAo
+xoK+71M8XU9tWdtkGAozmtrwZpX9r+K4EYZihPmv6cdKxJsZALbVJ5OOgr07wpDpGmaFfX
WlXZuruSP7rcMOOlaYmq6dJ23eiIowU6qvsjW8WeF9M1i4jnutWFska4wCK5gaV8PdIO+e5
e9deeW/wrgb2+v7q7lFxPLnccqWPFV/IJG4kms6WEqRgoSqO3ZF1MVCc3ONNX8z2q9n03xb
4Kmi02PasA+UY+7ivFHHlu0bghlODXcfDa+kt9Yns2BNtImXJ6LWb4vstBgv5pNPvmkmdix
QD5R+NThUqFaVDW26DEy9vSjW2ezOg+HGf7D1gj+6f5V5zcHbeTf75r0P4cavp2ladfyajM
qI7ABT/FxW9Lq3w6lkMj2sLMepKVHt5Ua9T3G07bF+yjWw9P30mu54/H5szFIlLEDJHtS2j
FtQt8/wDPRf516vqF34Rn0DUF0OCKO4EWSQuDivMdDtra51VWurxLWKNgxZh1weldtGv7WM
pSi1Y46tF05RipJ3PRfiDqd5pjaVNazNHtUNgHg1pRSaf8QfDHluVW/iX8QawvG11omvWMT
WeqqJLdMBGH3q4Xw/rd1oWqJdQE7QfmUdCK4KWGdTDqUNJxO6rieTENT1hIjv7K50y/ls7l
Crocc8Zp2l2L6rrFrYxg5lcL+FejeIrrwp4nsYbh75bW92glsfzpPA2kaDZ6k19HqgurmNC
qow2jPqK6HjGqLlJNSXl1MPqqdVQjJOLOr8SeFrbVNDtdN+3raxW6gcniuNHhDwPpR3alrD
XLjqqtiuS8T6zq9xr11FLPLEu44QnGBXPMJHOXdm9yajD4SrGmr1LJ66GmIxdKU3akm1pqe
8aNeeHdX0S50HR1KxohAB/nXiWoWr2Gp3Fo/wB6NyK1/BGoXGm+KrYwgusp2Mo9K6T4gaZo
Jv5b5NSC3bDPkqM5NFKP1XEOndtS176iqz+s0FU0Tj+RwSHOPSpD1qCHmrap3NejLc446kf
U09U45pQOacM96k0I5Bxgeleg+CP+RC1o9/m/lXn0xwuR1xXonhi40XTPCt5pt1q8Rnu+fl
6LkVx4z+El5o6cNpWu+zPNk2+eA3ILc/TNaGpwCJh5ZZoyMgnt7VUvoEstSMUVylxGCCHTo
RT76+EyYDdOMV6UdUpI87ZtM2PBQ/4r6zB9efyqbx1cy2fjqa4gcpIjAgik8Eiyi8QR6xfa
hHbxQnARvvNxUnjpLG91STVbDUIrhZDgxjqtcEmnjNVpax2RT+qaPW9zuIprXx94KKMB9ug
X8Qa8meGWzupbWdSkkbEEGr3hjXLjw7rMdyhJgY4kX1Fdb4utvDutP/aWn6rFBdlctGejH0
rnpxeGqun9h7eRrOSr01U+2t/M4SM5vrbHP7xf513PxSZidNAcg+X2PtXFaPard6tGtxdx2
0cTB2dz6HtXceO5NK1u2gmsNUiZ7dMbD1b6VrWt9Yp+VyKXvUKnnY85igL4LEmpHCohAp8P
C/4Vf0nTbXVdS+zXl+tkvG0sM7vWu2UuXWXQ5Yw0st2el/DXQzH4Yub2Q+XLeZCsey9qxbj
4bWCXclzqfiBI1ZiSBjJq1481S50XStP07SJGjgVAPNj6GvMmnvbxt09zJIT1yxrycPTrVH
Kup8ql956VepRpqNBw5nE9W0EeBvDGqIbS9ee5f5NxORXO/EzSxa6zHqUI/dXAzkdM1wzRt
CRICQy8g169Iln4n+HFrLqNytpIgwHbviqqQ+rVY1nJyvoxQn7elKjyqNtUeW6Zp95rWoJY
WQUyv/fOABR4h0hdEvxZGczToP3h24Gfaltrr+wfEkdzYXP2hIW4cDGRXq0q+DPGtpHcXk6
W91gbiG2kGuutiJUKkZWvDyRx0aEa0HG9pruzg/hvcXSeLYYYWbY+d6jpj1qLx4UPjC62Y6
84ruTceEPA9nM+lSC5vXXAcnca8pvLmbUb+a8mJLStms6D9tXddKytbXqaVo+xoKg3d3v6H
b/Cw/8AE3v/AE8iuP1aQLr94c/8tT/Ouv8AhlcW1lq19LeSrHEIwCWOO9dTd2vw4vLhppzE
XYkkhsVhOuqOJm3Fu6WxvCj7XDRSkk03ueR/aWYqkal2bgAd6rSylsg9e4r2E6d4EitbiTR
1ja8WJth3ZI47V47Hbtdal9nEipvfG5jgD6124atGtdpNW7nHiac6Vk5J37HqWpAj4O2ZP9
0V5hFjZXqt7/ZVx4Cg0JdZt/tEagE54JryeVDbzPDuDbCRlTwaxwLvGS82a4zRwfkj034bS
PFoWtyxsVdRkEduKb4P8a+dfT6PrsplhmYqGf8AlUnghbHStAvYr7VLdJL1flQNnbx3rzrV
bB9O1R1S5SUE71kjbNYRowr1asZddmaOtOjSpSj0vdHV+NPC7aFqBvbRS1hMcgj+GuZLF4z
9K9F8L+KNP1rQ5NF8QyKpVMCR+4ritd0m30u4zY6hFd2zthdh5X61thqkk/Y1V7y69yK8Ic
vtaT919OzO38CSQa14UvPDs7gSLkoD6GuDvLG40PVJbO6QqVY7T2IqLS9Su9G1KO/s2IZTy
P7w9K9Wj1Xwl40sUj1IJFcgc7uGB+tZVHLDVHO14S3t0ZrTUcRBQbtOO1+qPNPtymIjNavg
/RJdf8RRzuhFjaHzJHI4JHQV1v8AwgPg6BzNPqrvCOdhkGKp6/4v0vS9KOi+F4lRcbS6DgV
m8T7VcmHTu+rWxfsOT367Vl0Tvc5zxxqSar4pKRNuit/kGOlS6TD8irjpWHZWryyeY4LMTk
k111hb4Ax1PFb1OWnTVNbIeHjKrUdR9SSC1Ms+TyAeAO9dRa2yW1uC6fvD0FNs7IwRiZgNx
4Aq5HExmDzPz2HpXj1anMz6ehh+Rc3UrmGZju5GaKsyX0KyEbs496Kx5n2Oo8ks0xZxHnHl
r/KraxEkZ6GnafGGsrfjP7tf5U+5kktpM+QXhA5ZOSv1Fe9KV5NI+ThHlgpMhVAzMg+8vUG
hogoBYgCn/ubxQ0Uo3L0YdRVaW4ZA0V2oz0DdiKEm9iJSS3LCRKR9eaMYPYD6Vif2obdvLE
gdOx7ilOqhWzuDA9eeRWjozMfrEDXdAy49ayLmAiUMhwynIPoaedTjPVx9Kje+hJ5YfnWsI
SiYznCS1ZCIXkmMkpLOxyWPerYiwmMVXF5EDkEH8aab5c53CtLSZMZQXUfJDuXAGarwyXdl
OJbWVo2Hoacb1Mn5wKja5jP8QqknazM5uDd0wIkmneaX77nJPvUxQbCPaq32hMdRR9qXpux
Ts+xMZRXUkjuLy2ilht5TGkv3scZqBbctksST3p/nxnqRSi4QchuaautkTaL3Yz7MfXApPs
o9TTzdKT1GaPtKD+IU/eFaHcYgmgcmJyuQVPuKhEDHJ6VYa4Q/xCm+bH/ep3l2J5Y9yL7Pj
vmlEHHWpPOT1FNM6dmFF5haKGGAmljNxayrLBK0bjoVNP8AOTuRQZoiOSDReT0aBqPcdeXd
1qF39ouW3yEAFvWlCjGMVEJl6bhil85PUUNO2hSa3bJLa6udPuGntHMchUruHUA+lV2E1xI
ZJnZ2JzuY08zRk8kUoljxgEfnT1WqWpOmzZLFEVA4qxjnFVBcoBjcKX7Uv94VnZm6cUWgBm
nBFyTmqf2lOu4U5blf7wpOLLU4lt4dy59ajTT954Wmrern7wP41bgv4lyWdfzqLyjsP93Lc
zlBtiXa181VPORn86nfUrOSIbdHRcH5mBPNVW1CSz1E3Vq3GcMjcq49CPerAms0upmgZkR1
DxBTnbnqpz2FdiV1c4Lq9kQzXFtK4P2MRY9Cans7NZWLKhC+/YVQlnUyySffCkFQf4j61o6
RfxxRSeY4LOc1nVclC8TSlyua5jROmAx9KqPph3cCrjarFjhgT9ai/tSPH3h+dcUHUPQaov
qUm00gcimCxIOduPxq4+oRE/eGPrUf26I85FaqUzNwo9GSRWrAdO1RT2pPI6j07U/7egHUc
e9MN9GTyw/Okua5VqdrD5L3UZtP/s6eUyQBgRu5I+hp1ra/Lk4wBUP2mLdwQfxqYXqBMBhn
60O9rJWFHkTu2Q3cOcgUl5e6hfJHFNORGgCrGvAAHtStdIx6im+fFxnHHpVRXkRJRbdmQR2
nHSmtbMnKMR9DVr7WmDgimfaFP8QpqUr6kOECsIGJBYkn3q4lthMUz7Qg9Pzp4uk9R+dDcm
OKghj278hSRnrg9agNmwHergu4/UfnTGu0I7UJyQOEGV4RcWkwlhcqw/WoRbszljwSc8Vaa
4QjtQLiMDjFUm9zLkj3IBZsf4jTxacev1qb7Ug7inG7XORijmkVyQK/2Rs8E1LHY5Izz9am
W6j65H509LuNT94VLlKxShDcYdP54FKlgwPSrSX0QPUfnUq38Jbqv51m5TNFClfckt9KeZR
+7zRNobKcjgj0q1FrcUIwhFPfXEYZytYc1VPY6uXDtavUxjp9zuKtJIR7sas22kENytWRqk
DHnGfrUyapD1DAfjVOdS1rGcadFO9zZstMSOMdDXQ6ZZBZgzJgCuUttdj8wKSCe3Ndro95H
OoJwWxXlYhVIq7PoME6MmlE02G5xgYXHes69nz+7hyW6cVpSMZMgfKD6VmXZhsoy/BkPavP
hue3N2jvYqf2cpwZJMMevNFUnuJncuXOT6UV1Wl3PP8Aa0+xzumgDT7bkZMS8fhV2ewjukD
bmSTGA6Hkf/WrO03Js7XviJf5CtmJyDkHoa7ql4ybR5uHUZQSZzcmnNaH/Sg2F6XMI5H+8O
9Ubsz+XuYpdQ/89I+31HUV3JXehLLuVuDnvWBeaJGmZkVxH182P7yfUdxWlKum/eMK+Faj7
pn6N4kstK0/7NNpEF2wYtvdQTWivjjTMEr4ctuO2wVlXGh3HkfaRD9ph6ie36j6isRl/vAE
DpIvUfWun2VGq3L9Ty261Jcv6HYDxvpe0n/hG7U4/wCmY4o/4TfSQmf+EctSP9wVyDcYOMM
f4h0b6ioiFVtygAn7y9jT+q0u34sXtqvf8Edr/wAJtpR4/wCEcteenyCj/hNNKHXw1bf98C
uPSEvh4hlByVPatqysYL0KIwAx/h759KznQoR3T+9lxnXlt+SHap4h0/UJrZ4tIjtxC+5gi
j5x6GtL/hNNHGM+HLc/8AFVW0JVl8vHzFc4qF9DK9UpWoNJdvMrlxEXf9DR/wCE10X/AKFq
2/74o/4TTRf+hatf++BWHNpccI3SMEX1bioPstoCf38Z/wCBVaoUXsn97J9pXW7X3I6L/hM
9Fxz4atj/AMApR400MDjwzb/98VzosYZD+6ZXx6HNL/Zp/u0exoLe/wB7DnrvqvuR0B8a6D
n/AJFe2/74o/4TLQe/hi2P/AK5/wDs3/Zpf7LP90UvY0PP72PmxHl9yN8eMfDw/wCZXt/++
aX/AITHw9k/8UxbY/3K5/8AswnoKQ6WeuKPY0PP72LmxHl9yOg/4TDw7nnwxbn/AIDQfGHh
w/8AMrW3/fNYI0vP8NKdJIXO38KXsKHn97KTxHl9yN3/AIS/w1jjwvb/APfNH/CXeGM8+GL
f/vmuffTAq/d5qNdN3Nj+lNUKHn97E5V+y+5HSHxf4Yxj/hF7f8VpT4v8L/8AQr2//fNc2d
MJ/hpf7LbgBc0vYUO7+9hzV+y+46L/AIS/wuTz4Xgz9KX/AIS7wrjnwvb5/wB2ubbSyOq/p
TDpp/u0/YUH1f3sOev2X3I6Y+LfCpP/ACK8AH+7R/wlnhTI/wCKYg/Kua/s4ngDFB0w5xtp
ewod397Dmr9l9yOl/wCEs8Jg/wDIsQ4/3aP+Es8JY/5FeH8q54aVxnbipk0gsQNnWh0aC6v
72Ne3fRfcjb/4SrwljjwtD+VKPFPhHqfC0X/fNZkegsc5T86ZdaMYIHZlxxxUqFBuyb+9ja
xEY8zS+5Gn/wAJd4MY/wDIsw/lTh4q8HMxx4XhIAz0rhoLBp5HuJ1ENpEMvJ0DY7D1Jq81v
BbwCe4baZz9xTkoO2R6iur6lSXV/ezi+tVW9l9yOpPivwb1/wCEZiA+lCeKPBj8L4YiOK4h
4Iy4OdsUhxuxwD2NWtLsJBqAtbmNo3PQMuAR2I9aJYWko3u/vY4YmrKSjZfcjsR4l8GAZ/4
RaMfhSf8ACSeCyf8AkV4/yrPk0EoeVqtLo+1c4xXJGNF7N/ezttXXRfcjYPiTwUOP+EYj/K
l/4SPwV1/4RhK51tNHcYqSPSlYdKr2NL+Z/eyU63Zfcje/4SPwVnjwwtB8QeCv+hYTNZsGg
NJltvAGakTw47KGwPpUctBfaf3s1VPEP7K+5F5fEHgodfDCn3pT4g8F9/DK+2M1UXw7yFAy
TVl/DHlRgsvJ9ql+wX2n97NFh8S/sr7kKdf8Enr4ZFH9v+B8D/imVB+tUZNAxJtAyPWmnQc
ORs/GrUaL+0/vZm6eIX2V9yNA694G/wChZX8zTf7f8CdD4bX8zWS2iEHG2qzaUwP3O/WqVO
k/tP72ZtV1vFfcjoP7d8CHn/hHAB7E0HXfAXbw4M/7xrm203B6Ug03OeKv2NP+Z/ezPmqr7
K+5HSnXfAfGfDo/Ok/tvwHjjw6B+Jrmjp2OqUn9njH3aPY0/wCZ/exe0q/yr7kdKda8AjH/
ABT36mnDXPAPT/hHiPxrmG04YxtoGmj+7z9KfsKf8z+9i9pU/lX3I6b+2vAP/QvH8zR/bPw
/J/5F4n/gRrnxpYxytSDSCw+7U+xp/wAz+9lKdV/ZX3G6NX8Ak/8AIvsP+BGnf2x8P8D/AI
kDfmaxP7HI6L+VSJoTSD5U4HepdOkvtP72X+9f2V9xrf2r4A7aA3/fRo/tbwB/0AG/76NZ6
6AxONpqZfDRxkjH1qXGivtP72WoV39hfcWxqvw/xg6A/wCDGnf2p8P8caA+P941Rbw6277v
HrUieG3I+7Q1S/mf3j9nX/kX3Fr+1fh920CTP1NH9pfD/toMn/fRquPC8jEqI8/hU48IyDB
2n8ql+x/mf3lexxH8i+4z9VufDVxDH/YmmvbThwSxyciun8NXHloN7ED371mL4fSAb2HTtV
63RIV+YbQOQBWVVwlT5Iu/qdGFpTp1PaT0OovdUWOPbD1NYU8sjr5khyxqFp3nbKqAo6E0r
AKAzEk46VyQpqJ6tTEOe2xJvYAcgcelFU2J3cjB96K15TH2hmaYhFnbZOP3S4/KtoLgK3Yn
mszSwJNNtsdRGv8AKthIwFGehrStL3mTho+4i4FhCoHHy9q6HTdJt5o85wp9elc1PDLJEGj
x8vTFaugaq8TLaTdM8ZFedVUuW8WerF2fLYsap4Ra2Vr3Sbk2Ux6qBmOT6rXnup6bHLJI19
a/Y5x/y2hXMb/Udq9qkuhco1rICP7tctf2xinJZQVbggjg0sPipx+I5amEjUT6HiM8BikZB
gj2PB+lUZGZM5yV9e4r0/WPB0N2Gn0xxDN1MZ+6fp6V59qFhdWNy1tewNDIPXuPavpMNXhU
Wm58zisLUpPXYoxXDpICDx/OtGHUDb3CzxkjBG4DjPvWQ6MjDHT3qXJKhgcHuK6504yOKnU
ktDrJ9eim1SI3FzPZ24jBR7dFdmJ9c4rrIND0y4sIryTx+YEkG4JJa4I+teUtMWtxE2DtPy
8dK6bWmYeHLAgkZjFedVoNOMYO33HUq8pOUpO/4HXx+HfDcd5HeXHjq2vPJyRDJablb2x71
ovqvhcws6eENJ28gOV49q8wn0iGHR0vTqRaVkDmIDp+NaUjMPBMBBIJJ5/GuaeGUrNzb1t2
/Kxak47xtpfubtv4Y0W8lbUp/GNlpdxKxzbQwfKg7VauPCujwWMt4PH6SpGMkR2uSfpzXHa
f4bmvtIF+L0oCD8u3PT3qzp+R4Rut3Lb8Z/CrlCV/dqXs7bL/ACJjdJc0bX13K8F2r66lrZ
XUt3bMOWljCN9cAmuhMSquAuTWX4Uto2s5Z/LBfeRu749K3pIzuGOlOtJKXKuh6OEpv2fNJ
7lIWrMCcce4pht/7wxVi7nFlaNKQWPRV7sewFZurw6r4a1m0j1R2bz4UklQjhC3YfTipheW
zLq1KdNpP/hjTihjVRkA5p5gGzgDnpSqFYCROVI45qDUL57GwknVNxXoO1ZWbdkdj5Yxbex
XmtjgkrxSQW2Gx61d02w1XWbOS5tNZ0URxY3iSRkK5+oqG/t9X0yEXHn6XqKA/MtpMWZf0q
1LXkvqcPtaT97W3oSxWcQPzH86mFmmfu0aNf2esI3l5SVPvRnqKta9c/2Rp32hUDEsFGegJ
7n2rFufPydT0oxpey9t9kpzWiNglQDVOW1AYD19qsFtSl0k6r/bGifZVfYSXcMG9Nu3NYK6
tql5BcXNuiEWzAFUjZg47nPQduvrW0ITd9djgqYnD9n9xqpYlic446cVKNO/iJ/Srug3tlq
8B2v5c6j54yeQfb1qrJfzXWuSaXZ3NjasjiJftbMpkY+mBipvPmcX0OmXsIU41G9HsKLReM
CrkFoM/KBj1rH1TUrzRL9bW6n067cPskS0dmK/iRiunj4iV1BGRmsqnNFJ9GXh50qsnydCa
OzTy/u4rm/FTGGO3ijGSSevT8au6h4intdQTTYZLW3YpvMt0WCn0AwDWH4wj1W1iia+1LSm
kCh1jtpWdiD0PTFVhacvaxcuphj8TS9nKnG90UX02aS3guLi8NxIpLLCFyiADIwB64YH6VS
uJHKwmJwZpEZy3GFUE4GT2wDxUlrPqumQW+pI4niu/lVoxuy/TYy+vJ4960x4B8QyQJNqFz
pukhxuSK8nCuR2yvOK92dWFP43Y+XUXL4EYqJDdGJNihpV3SYG0ZBIJx2BGCatW0V/bXcED
yMYo5FGx/mKZPGD2qldrd6FcvBcwxlsBUkiO9SB6HuD3qxYNIr27TXSxqZFkEIHzNg0ptSg
3F6F07KaT3PRJ7dg+GIrPmi3tsKggV0V3CxkDhDtPNZrREOeCc9MCvmYVOp9tKkYE9sm7jH
y1ly3iRaoLaW9GnxBNwlMJl3H0wDXWvZ5JJFY3ibS4B4fe6eMeZERtPcZNd1KpFyUX1PPxO
HmqblDS2pp3Vo2maLFqL+NtPaGYZVEtGZyPpnisfR9fubkagJVFwluheN1TZu9iKzde48N6
ef+mYrT0WWws9KhSN4UaRAzjcMk1Xs0qXNLVt9v8jkw1arKslz2SXctaBdT65PHBH4os7G5
ZS3lz2rbV9t2cGq/iDWrvS5nhTxFaalOjAFIbUqp/wCBE1nWKWsfjJhaKohMZOFORnBqlZw
QXPjHyriMSRkk4PqK0VKPO5PZK9rIw9vXuqam7t2vdne2MX2i2iunj2eagYqexxSm1IkYHm
tBclE+UbAO1ZrXmoXniQ6LosNtJcKm8i5mEYb2HvXmRblJ2Pqazp0aadR9vmQi0LTqQveoL
y2WOI7F5z6VqrpfjSJsfZdGDf8AX8tcf4jbWtF1C1jv72J7mf5nhgZXjRc4A3Dqa6KSdSVl
Jffc8qti6EY6J/cSSJ8pzgmoxD8obFTanOtpaiVlyxIA5wMn+lPj07WX0ptSjl0lrNDtaX7
YMA+nrmupP3bt2OCpKEZWZW2qScrximiMZ+7Wf/azyWl2VjQSw9Cpyp9xWppGheJdUQz6cY
Z7YAYN3KsRJPpzyKuScFzSdjBVYNrl1ICg3noKkWMDtmtseCvGc7/u7DT2YdlvVNJ/wh/jM
AqbLThjt9tSsfbU/wCdfeUmr7P7jPjQHGRx3qzGgA6f/WrK8QWeteGhaS39xCtzOxIghYSI
qD1Ydz6VG9xqV9qj2mnErMoXy4wo2tnruJ6Vai5Lmi1YqOIhG90dAkIbGetW41VBgLTofD3
jWOEKdP012xywvkGasr4d8cRwmZtGsWjUZLi8XAH1rklON7cy+9HbCvTXR/cyGNfMfaBmrq
207AZQlRWLoetNdeIW0m4ghEw6PBJvQkdea7+OPacHGPSuau5U5WZ6mF9nWhzRZgCxEkQ3Z
BzV2KC2QBSO3pVuWNmkIRML61WVY4fvNk+9YczZ6UacVqkTRRoOeAvv3qvd6hBAhjQAnFVL
y+aTKJ8o9qy2b5jgZ+tVGlfVnPUqqOiI5Zg+WyevSq3lmSTc/TsKmcYPIxmlbKkCuxOx5cl
d3YKoHCio3wpJZtzelI0gAwpGc9aillUL2+tWlqYykrELsS5J/nRVN7gbzwKK35Tl5yvpNy
0VnBu+6EX+VdHbXMci47HqK5bTlE1lGrEDEa8/hV23leJ9ob8c0VoXky8NWcIxvsdZE5UAN
yKfLbkMtzAeRyay7e+3rtZhkd61LW6VW2nlW65rzpRcXc96nOM1ZnS2FwL2BXDYlReR9Ksz
w/aYwcAt0Irnoo5ra4822fKtyR7Vr2txL5gk6r1rhnGzujoUXuI9i8eSUwv0rH1fSLXU7Zo
rmAMuPlbHzL9K6trppV+bBFVJAkvCdKIVJRd0RKCnHlmjwvWtEvNGmMUqCW3Y5V8cf/WrKj
gjlUqzBD/D6H2r3q9062vbZ4LmMSI/UGvMNY8KSaXOzopltCfldTyvsa+hwuPVRcstH+Z81
iculSfNHWP5HDzQPCvORg4rqNdOPDdh3/diqmo6RPBpjXcsigbgAj4Dnn071a10H/hGrA+s
YrtlNTlD1PInRdJyT7FURR/8I+JC7btmdp7+/wBKvzH/AIoe3J9T/OuaN5IdOEDykxqvyqT
kCuimz/wg1ue2T/OpqQaav3Kc1Lb+Uz7HWL8aalmk2yBQSQBgmtLTjnwhdnrmT+lc5buFsx
g//WrodKP/ABRl0Qc5f+lOsktu5EJXSV9kang5fN0uYA8iU9PpXQvBtXJPFcD4d1a/sLW5F
mEKlvnZsEL71v2mrXWouumWkvn6ndsIogOxPVuOgA5rhr0p+0cuh6+GxEIUIp9ja0WG3n1O
68RahzpWicoG6TXH8I/CuQ1HXJvFOoXZvnDTSMWjb09BXYeKre2is7DwZpmqW1raWgJubiZ
8B5TyzHHJ5rlY9D8L2MitdeMBI0fzf6JaMc/iSKVBw/iO9+mj2/4J51WU5O3ff+vId4cvWe
NrCVj5sP3c9xW5PCk0LxSruRhgiuV1Foba/j1jSnZ4Q2CWGCfr9a6u1uLe/tvNt5VdduSAe
V9jVVY6qpHqelhKvNB0pbr8UclYxSHw/fxW6MzeaFUKMnvWroPgbxN9p+331vLpVnbr5ks9
38ikf3R3JNZ1jcS2uh6jNBIUkEwwV/Gnx+JdQ1nT/wCytU1Kdk/gLuSAfet5qq1Lkta+vc8
hcl4825LoLA+OibT/AFTbs46YrvdWtYbnTJ4J0DoUJwRXCeGL230LVpbbUYfLkmwFuD0//V
Xe3VwkmnzuHDJ5bYIPHSuLF83tYtLRW1PpMscXhZJvV3uuxweiWdjdaDjUHlS2jn3P5XLFc
cgVNq3i641KFfDvhiwXTtMU/LDF96T/AGnPc1Rsr1rHws8yKGJmIOfpVOPZeOLzS3+zXq8m
IHhvp/hXbyJzcpq9np2ufOXSSUfn3sbHh7w7qtvrMV9ebYY4852sMtU/iO2gj8V6ZNGgEkz
DeR3wRzS6V4kFw32W+/0e5XjngNUPieR1lsNQUZWFsEjmsE6jr3nppY9iUaCwbjS11T8zPt
YIrjxwY5kDqHZgD6ivQCDtBX7vSvPmlaz1iLXbaP7RAxywXqM9RXXQ+JtCliVmvBCcZKSAg
ioxUZS5WldWKy2pSjGUZNJ3Mzxpbwf2dbXHlYmWULu9j2rlPFALahCuDgxoMD6CvRotP/4S
+WOW4R7Lw9ZEy3F7MuzzMDhUB615x4hu7e+153tyUtlfajdwo4BrowT1UHur/K+x5uZSjKc
pw2dvw3KGk6jPpGsW13BI22GUSKGGQGHfHrW3rqapr9/PqtvObvzSWIz8w9sVmaRpc+s6ja
6fZrA8rvuPnyiNSPTJqG9iudD1iW1gvkkaFiDJGSFz3AJ613zUXUTi1zJfgeTGTjBqS90bc
310bNLF4TGE6h8nJ9eafo0WdXtkkDGTzQCe2PSty4tr3UfCf9ralZtEucQ3DLt831+v1rD0
V2/tO3YuQROvHr70RknTkl0LUbVIu577IA0IGAcAde1VWgHDHBrTkgYoFC9QOlVpICq8dRX
xcZH6bCzRnSvEg5A49qwPF43eFLhh0yv86254JNzOSMdzWD4rmj/4RO4jJAYsuB68130F+8
i13OTGyth6ifYy2u9MstO0y41SxF7EiK3ks2Ff2NT/APCa+BCc/wDCv7D/AL7NYXiDjw5p3
P8AyzFX9M0vT5tMtpHtYmYoMnHevSdOnyKc779G0fHwhOpPkhbbqbFn4n8Mag72ukeD7TT7
l1OJ0YkqO+K5TTQT4zYjsGq5ZwwQeNHjt0VFEZ4X/dqlppx4zbkAfN1NXCnGHNyX1XXUUL+
0ipdJdD0m1cizLkZ2A8Vyek2x1V9Q8SSahDFNHmJbXaQzEggYNdLZOSsqdQQQa4XRpL201G
70qVfLCh5CMdSASDmuOhG6nZ2en3HtZnNuNO+2v3hF4L8aahH9stNLnkgkJ2sXUZ/AmqGs6
HqWhTWFrqx2XcuJDCeTGM4GT0OagW/1OaeULqbwKp4DSMAfpUUx1CU2VzfF2jkk2xyu2d2D
zjvivWiqvN7zVvJHzL5el/6Z1+oQLcWjxSDK7c4rnY/+RNkHT9//AErrbs7bSQADheT+Fcl
Hx4Ok9TN/Sueg7qz7o9LGxXOvRkljY+d4ak8lAZphkk9yKox2GsXBCtugReBuNdN4aUDRYS
eev861JLfewPT60pV3CUkVDBqpThJO2hyeji7tdamgluGYrETkE+lUrO11HVbudYLsqycnc
TzW2sfl+LLpBwPIP/oNS+BrcTX+o5GSFB/WtJT5YyqeSOalR56qot6XaMV9B16WaO1aFpgW
+WTORWpqnh3X4tVcWNnJIJlUb4+nA5Br0+0sNqqw6+9TavqCaPp6v5RmuJW2QQp96Vz0AFe
d/aE3JKMUz2ZZTRp03KcmjyhfCHiBtVsdJS7V72758pWJ8pe7MewFaHiqay0Pb4e0O8numQ
bZ5mfO+TvtHpXTa3fv4G0aWOWUSeJ9WQNdSg5+zIeka+lcP4dl0mCaTWNXu1aZDmKADLE+t
dEJyqr2sleK2st339DxnCPPyRdr93sv8zufBvhaTSbEahcAG9nXPP8AyzHpXUTb4IwWYbjW
Ho3iy1utTk0y7tZrK6RdypIQcjrzjocVav74O529F6mvJq+1nVbqLU+twboxpJUXoi494lv
bs0jgE9q52a6lnnLDKr2qHzXllLyZP17VYjtZZ/ujag6sauMFDUc6kqmkdiu7kKdgLEdaiU
sOSefSp55oYB5cfzHoT61WEg6kdegrZJvU5JNXsyYfJGXYZPYVUeY7tzd6We62rjOazJbli
CMVrCF9zlqVUtESvNlix4WqryGQ9cjsKjZy3sPSnxL3NdFrHG3zMdtWipCoJziip5kVyGLa
LKLSHAxlF/lVtFmHQZB9qfaRA6basCM+Wv8AKrduXD7RkEdj3ractWZUqeiGQs68EHNX47t
wMN2q3DYtdAbFAk/nTL3TZ7MDzoiC3Q1yOcJO3U9NU6kFzLY0rPVGRAr4ZD+ldDZXEbgNHy
a4KF9mFJ69K3dJvRFKInbg8ZrkrUVa6PRw+IcvdkdnGHcZRcZ+8Klez2YZWGT2qOG6iQfI4
Ykcip4pjdqVKbSDgGvMdzrd0UJdwYowwazpV/eeU4Dq4+6wyDW/cwP5W1kO5eh9awLoiM/M
GDDpWlN6iaUonA69Yanpuvm903So7uJowEWSISiI98KeM1zV/rOtXV0Tf2u51OdjxAAe23p
+FeuQagu/bKAw9aqalpGmaqzs0eJtvyyKcEHsfevYo4tQsqkdup8/iMu9o3OE9+mh47El9p
93/aMmlrIhziOeLcmT321ZuvEeoXmI5oY9g6RJGFUfQCu3uNNvLR83rPeRgYRlUH8x2rAn8
PC7mY2cTBmOTu5KivSjiKc3eaXqedUy6cF+6fy6nJi6kXU1vDYxOA24wsmEb8B2rVuPFmoX
MC2zwwxwqu0RxQqij8BVe50rUrYkNbzCNTyzIcVUYopEZXyz64zXZy06lna55kqc6babsOk
uJLi4E3krAoXafLXaD+A71qaF4p1Lw1KJLKC2DAMolaFS+G6/N1zWIxlj5jYlffoaVJAxxI
pH0qpU4yXLJXRnF2dk7Mfe3j3l40xldi5JbJyQa2tGtdAliYai9xJOeI4kHU1z5Pz4VQKv6
deHTrpLpQrOhyNwzmpqR9y0dCqLSneepaivYbazeyjs5JZ3Yh1k5UYPAAFXYtK8QXX2nUo7
T7LuQ/Ki+WGHoFHSup8P6/ZXN3JcalFaW7OuQ4jAOfrXWI8N7H5ls4kQ8ZHevJrYuVNtcn6
nt0MvjUSbn6W0PKJ7rVZLX7JHoSW0HGUihI3Y9STk0mmeHbnUmuWmiNocbosrgbvTHpXqc1
qQeFGelVTbENgDmo+u+77iszdZXHmXPJtHmE0WsR7bW505p/J4UtHuH5+laNhZ64vhu9227
iJpFPknILL/ABAe1d+YX24A59amiLpFtK8UpYy6tyounlaUm+d7M8uubzUZ4RbjQkgt1bcI
ooSFz785NVrTQNTkhlu4omgZWyiMMbvpXp0/PRe9Nj3MArcitFjGlaMSFlUOa8pNnmk/9p3
J/wBI0ppZANpcxc/n610ui2U8mgC11KIlWJAV+oWupYAR4jH4VC0TlsD9aieJ51ZKxtQy9U
ZOXNc4eXSNY0idpdOYzweg649x3q/aeOPEOnR+SmkWjMO8lmGI/Sur8ogYA/8Ar1Zgt8SAs
ox3yKieIjJfvIpieV6/u5W/E4q8vvHPjKRYrnzvJHRSPLjX8Kg1vw+nh3SVCyCW6Ygu5HHX
oK9VgVSNi9RXF+N3kt9Tt2jgE7lNy7j8qkdyKrC4pzrKnBKMeyMsZl8KFBzk+aXfsecSW0s
VpDKQ0U2792rDG4Z6+wrY03xnqOjSENYWssuOWngV8/nV5/K3fbbm8We8faWf/nj7BOjLiq
DtLbgR2k0W3Z5jkKCFz2OecdOBXtzjGorTVz5u0ofCyDXPFOueJZYTqdwwt1+VVVQqRj2UV
XsrKey1y1jkwYXlUpIOQ4z1zU0IWa7ZFiPlSDdsA4GRzjPQZ/KrVja3C38FtFIzW7ygAEdD
nqPSpajTg4QVkXBSlNSbufQUwQRKQMcAVnSMgDDpVnezQqCclR0NRGNZM8dR1r4VH6LT0Rk
3OJF2opwa8/8AEYvrPW1uJNHXUrbywIlkVmRWzySARk/WvVY7CJlG7PFFxGFgZY1wBwOK7q
Ff2Tva6MMZQWJp8ilY8MvtW1K+lU3WjqUQ5WIQlUHtgdql0FdQS3visTRoVJjRhgBvavTJ7
fg7iAe/FY11EV3YFessVGUeVRsfP/UHTnzc1/kcRba7dafbmC10KCKcrtkuTGzyue5yTxn2
FZ00t1c8pprJcM+/zVQ7s+n0rtYomaY9iOtaFpGfOCHoe9bPEQhqo6mNPL5VHy8/4Fiyaa3
0OKWYfv2UbvY1xGqambHxRc3ezczRhcH3GK9Oit4ZYjCx4xwfeuduNIs2vgb21SRkOASK4a
FaClJyW57WOwtSdKMIPaxg2XjvxJZWcdvZ2EAgT7v+iK364rG1vxDeeJNQtbi+WMXEWI9sc
YTjOeg+tejLCpAVUUKOOPSsy/0qzhvknjgRmbkPjmumnWoqfMoWZ5NXLaqjdTuupl6ubn+y
n8iNmGRvVepXuKwLjUpZrcWkGhLbWwbd5UYc5PuSc13kMIkOw8Zq7Fpj7gQPlqY4iNNWaOi
eAnWkpRlY4zwrHdJFc+bE0UBYGNWHQ+1ddCryIyiPcccfWrq6eZAflHFadnZPEQBgZ7Yrjr
4hTk5HpYXBujBQb2PJTe31m8yNoha9ZmEl0wdmIPYDoBirXhG31U+KLV7axmhiP+uypCsvq
c17JBYjzN0iDI9q0zGnkkIqpTnmC5XFQ38ziWVclRT9o9H2IYoIlhzuANeZ+Idb17RfHEt9
b6abl4kC2cjoXWEEcsB03e5r0tySqnAKg81J/o+AxTOf0rz6NVU5NyjdM9DFYd4iHLzWPD4
/FfiGLU31STTFuLps5knt9/Xr1q+fiF4liHmSaNZIg5LGwUAfpXql2sIgZUVWXPJx0qi7QT
zOkqK1uFxtZeGGK7/rVGe9Jfeecsoqbqp+B5FoVzLqnjVrvAEk5aRgowAT1r0qe0V0jiQZZ
uTT9M0jTbaeW6trRLcueqrjIrRmaG2VnA+b1NRiMQqk1yK1j0MFg3h6bjN3bZSt9Ot7ZTPc
sMDkD1qnqF+ZYyke2OPsB3qne300z7d/y+lUmbau6Q0o029ZDqVklyxIvLydzfMO2aryzDc
QuMCie63gqh471lzzsF2iu2EWzyqs7bCzXIGVzkk1AHYjjk1AMsfU1bjj4BPFdLSRx7jreP
dznH1rSjtlxljgDrVOIbpBk4UelTXl4ot/Jh+8eM4rF3bsjeCildkz39pG5QHgcUVhlcnOK
KPZruL23kXdEtTcWsKKQcxrjJ9q3rS1eCcCeFjGDjdjpWBpL7LeDBK/u1z+QrstL1gwIUnR
Zom4OazxEpKTaOvAxi4q+5Ye3lt3jniIEZ5BxiluY/t8SxzErIOnPFTi9hZ2iQAwkZ2PSxC
AtmJidv8AC3avOcnue8lGSsc7d6NeW6B2jbb1DAVn5ZDgjHvXoUviBYWEEsKS22OmORUF1p
ei6pCstliOUjlc960jiXb94jz54XX3NDkrfU5YnA3EfjXT6ZrAJBJy2fWsefw3cxk+WFbHv
zVUWt3aODKjI2eDVyVOotCqcqtN2mro9PW6SS3WTocVz15cRSSOk6Y/2hUGjatHJi3uQc+9
aF/p8FwpkDYBHBB6V56ioS1OyFlsc7PZgAyQHOPT0qrHKyMASVIq6ba7snDhGeIc5FPCW95
njY9dSlbfUylTUn7ujGpcqwAb7w7momt4XkEkTFHzk46H60stq8D7S2fTFLFwwDHmnpa6MW
mt9zL1qBbpFjljbzM/wuVU1w2o6Mtq8j3ERhV/uHeCAfXuTXqkoimiaFxwfzrm7vTIrZxLN
D9pQnhscj6114bEOnoc2JoxrK8lqeXPDLbtuCEqexHWmg+duCrgjoK7nVNNhuQTZ7HB+Uxg
YK+/PJ/CuTvdNls5SCQrDoFIJP5V7lLERmvM+cxGDnRb6opRTmHiWIMh6561IXt/vQxke7c
4qJ33LskULJ3YUi/un2u2VPoa3a6nCpdE9C1FdxrIBMzFR2Ar0DSPGen2sEVusDKowAWYZN
eceUkpwjZzT1s5l4ANc1WhTqq0jroYitSd4o98t7mO5RZkZXQjPykHFRzPBGxJKIPc4rxqy
13UdLheG2n2k8FgOlVZtYurmXdLM8rk9CxNeUstlzPXQ9j+1YqKTWp7X9ptmASNlbPcc0yY
RqOXH0NeT2mqawsey2mEKHg7V5/M1oWl7drIWuJHkH93fjmpeCceptHMOfaJ3zGFuhyfaq7
nBwBisaz1i7jTbBYggdTjJrVtJr66xv0xlBPXGK5pQcdzrjU59ixGilM859/WpUiDdMkAcn
HSrjWLrGCIypPUZziqUyzRAjBHtWSkpbHZ8K95Ch44mJU8+9NUyvJ8o4bqTWe+d5Y+tX7LD
sMnBFU1yq7FGpzu2xsWgKYRzlgK4zx8tw13a+RGXZVOSOMV3MWMrtXtXB/EVHHkTpcPCwXG
V7mjAu+IRzZrphmcZM0892I7qLZcMd23GN/0/wA9arXGG2ieQwtGNu1gSWweo9DUtteXWrW
v9n3bh54Faa2nx8/yjJTPvWjAItW+eSER7I98hRvmkwOqg9W6ZFfWbHw6fMZkbvaMLiTIEi
jAYfeXoB7g4rZ0c3g1W0klhaKDzldvMPLH1x9Kz2kjCNqkgUrFJ5dvEv3d3XIHYe1J4Zupr
rxhYy3c7vIZwWB+7is6q9yT7Iui/wB5GPmj30j585wDT44yGJIwKfCu7c7HOKa5laRVRcAd
TXwqZ+iraxIpBBzVCa7jhVlJx9aluJ0jGzdz1OKybpDMQ2eK1jG+5cY33IpWikXzCMms+Yx
uCAvbFXBHtyOcGq09q0SswOQa6ouxMoK2iMLYRKxAqzaPGl0PMGRikMbj59h605FdpMqnv0
rqbTR51NOL0R0Fu1uY1fBAJ4qlfW7XN2SvGa1NMtt8W2Vdo6g1blsoVvcx/MhGDivP5+WTs
eq7SVmc7bWskL+WwOM96ZfxoXePbtxhlNdhBYhyc4YY49aw9UsDu3KvI6j0rSFW8rsylCPI
4o563JE4B4xwa6i1gdohu4GOKxrOxMk2SvA5rttPsv3SKw4xRXqIzor2cbspWlnuJLpwehr
Wj0t1G7AIHQ+taC2iQkAfMD2q8WSKLb37AV58qjZlUru/umZ9mDDZt2t61nyQsr+U2a2QZP
MLHpjpUEiK5MhH4GpUrDjN3MmNGAPGAelWJIVSBSTg9xUyQNLJhcVbdI96xNjjnNNyLlPUx
7iyEyAKuNw4qm2nxgjLZA4wO9bk0saIfmHPArEll8osAcsTkVcJM1hKTJHEIg8tUxjvXMar
PgFVPTitlpn8s72xgdPWuc1Z4LeFpZGyzDIBrqorUVROMGzAlnMZJb7xqhJcswxk4+tRT3J
lYsTVd5AF9DXtQh3Pm5ybY6Sc7sg1D80rGljQyPVxfs9sOfnb0rdtR2MuW42O1KpuzUgwB8
5phnMjE9PpTWOR71lqwbSWgrykZCDAqBmOP608lVXGeagLFztWrijKTYpZs9RRTvJfupP4U
VV4kWkSacN1nB/1zX+Va0cmwBQduO5rIsJ4jaQKRgiNR+lXDNH1LYqJxvJ3OmhPlijVWaR4
8Bt+PSpYbqRSNkhyvY9axVn2uWRjirKXquuJMbh0IrndM7YVzWluZJWBkU7v506Kd42EkLs
prN+3CaLy5DyOhqIXMkbAOcKehFZezdrG7xGt0zsLfVpZ1Ec4GR0J4NX/ADjJEYpArIecMM
1zNrdxPbATRBgOjqeRVldRCL8j71H8J61ySpa6I9OnVi4rmZqw2FtLdLg+W56elXWW8tXy+
WXHpkEVhpepL/q2KyehNXYdZuYDskUyp3B7VlKEjVSjvHY3bWVbqAgYH1qrdaSgJkjGGH92
pLHULKfJQKh7jpWoZVz8yYjI+8KwvKOhLduhyb+agAkUSelVpDJGcMmO/SututNgIE0Um4e
1Z17ZF4VfbuA6kVtCqluJpTWhz6yknrzVgOpXawznvTnsXGCi5FOWAmAgA7xWrcWjmdKRkX
2hQ3JV7eXyWXn8f6VzOradc2SiCSTywx4lRfv57HvXcKrK21wQR1rm/E1wspgsY32yAl8k9
MV10Jy5kjgrRSizhLnR9oLRsGHqeCfwrNNm6ybGJPr7V0z6dqG1jcMsSqC+9nGcD2rGYSSX
B8vvznPNe5TqN9bng1sPFO7VhILVhIDGxBHcithhC1qVaV0f+KQLlR9ajtYppRti2l1XO08
E/TPWpDaXRcRyW0y9yuKynPme510qXJHRbmLcWc3ltIZdyr3U8MPWqRidwDH971FdlOI57Q
h90EqYxu6EAdKxpJQRIFiihXGCyqSQfWtYVZPoc1fCQjqmYw+1KcO7bR+lSJcSq4JlfB6Gm
S28inEhck881AY2XO1Tn0rp91nmNzgdPaeJb+3+Rb90wPQVoQ+LtSB41Bjj1riEmYZVhyO5
pwkRvmbrXPLCU3ujrhj6kVZSPUNO8Z6g06RzSJKrcHcMfrXTT3cbRfvCGLDO5eR+deJwyMP
uk49Aa2tMv5ElCyXcsK+wJBrzq2BineGh6+HzKTXLI72V07UlvIQ4IPSsVbrepKybwepPFT
wXW1SM8iuR02kdcayvc7KHUYkjUOTkDk1yXjWY3EETIV4cY3cAjBqeO5DZGayfEGZtNwYzJ
tYHZnG6pwtNQrRYsbWdTDyicXaZjvLORSQwkwfoeK0IEQWCiNMtvI+UjAAPXP8AC36EVT05
PM3zSAbLcFiPVsYA/P8AlWhbveWKFo/LjEqfumYgM4PoO+eRzX00j5GJUmXdolnn7/2uQOP
cYIqfweobxPbl8FRIWIxzwOtVkjmnuLm2giIK5nWM+ww2KseDx/xPC/QqrNms6/8ACl6GuH
V60PU98t51JBDfKevvT7vUY4oSycA8dK4mPVZY1CbvlzmnTam1xa4LYA718esO0z71VoPU3
WvImc5PLDuafaMr7t3Re1ccLstIdxIYdCPStqzvSZ028k9a0lR5UaQrqWiN0W6SPuXjNLLY
yMy45HTFWolyqMABjqBV8FU2vgZ965HJpmqm0jLGhvMACqqD7Vah0O1if58ZHpWrM5MSskm
OOlQKzEZLqPXNS5SfUjmbGw6apBVAMGohp5t5znmrUdykB4ySe9OluQdpzyetRdpk80rkRA
hbg89ahntFunGFOWp8xaX8PSpbV1V1yxJHale2o9UrlaPSkiYHaAOlbMSxxFQnXH5U0Dzxh
TjnrUsFuBId3Wocr7nPOd17zHIpBZiDzUYYvLjvV2ZwqqoGahVI/JMpJDZ6Vnc54yurtDjG
xTJx09az5SV4LACnT3TFgiDj1qg4zLiVvkHNaJdzop02ty8k8McZAzx6VTkuRgsxzmoXfy4
W2DIaqHm7SGcgD3qlE3hBXuSyfNID2zVS5dPOyDz0qrfaifMwnQfrWPPdyYLswz6V0Rptmz
ajqy/dzETfKAfTBrj/ABBeNcXYhUjanU+taUmoeVB5hOWYEdelcvdXCySfIO/Jr0sNSad30
PPxla8OVFcrIBx+tN8tD94kn9KRmLn7xP0NPWCSTAUcV6ex41r7C+YFXYgx71HtZuW5z3qU
x+UMHmmFwTjP4Cl6EtdwLYG1Rimh2Prmp44XcbiOKlMKRxZJGaXMg9mygFZ3wOavRRJAuW5
YDNQiVY+MCoZrtSCKuzloZu0Sw178x4orJaUljwKKfskZe0ZPahjaw4H8C/yFTbiBgirlja
F7GD5efLXn8Knk06Qrwv5UpTSkzSnTfKrGWrsucHrTjLtIyalltJY8kocVVZSegyfSqVmKS
aLe9iAeSDQs7gspcke/aoEZl45peCeeDS5R8xft7qaF/kOQeo7Grn2sN+8UYYdayY8oDg5N
WopQFJX7x61jKOp006jta5Ze9JIYMQ4rUsNfltzsnRZV9T1rn5d0h3Lwe9IjYXBJ3VDpxkr
NFxrzhK8WegQ32n3ah43ET+4ratNRe3XZMnmxHjI5ryiOV4mBUnANdFpOvSwOof51/umuCt
hbL3T1aWNjP3Zo9DysqeZbybc9qqOt1C29M4PVeoNT6dc2F9D5m/yie1XJWiRliOCG6HOa8
7Z2Z2KWtjIjuY+kke3P5VNIkccJmQVamsYrhD5ZCv6Y61UmE1lF5ckRZCOfandPQu6fwmZO
0Mkgkz7MK8v1m7ln1keQpkEBxnHDeo+leiarhYn8ptpkUj6VU0Owt7WHaiKX6lmGSa9GhUV
JOT1PPxNGVWXs46I8xv2njlUtGyDGQrA1R+YyBjGSo/un+teyatplvdwFjChCjoRXLpp9nB
Idlsq5655r0qWNi47ankV8FOM9ZaHM2eoXSxtD5TqeSpCj9T1p3lSopSaNjKzfKVbdn2xXV
+XABzEvB446VJHsz8qIpHtUuurtqJUaTsouRk6T4dZ2S4v5Gj+bPlqeo9DWrP4Y055jKWZg
ei9PzqUtMpZsU8XRbAbgj3rmlUqN3TOiNOmlZoZaaFpVtgy2qyOf4pDnNRaloGhXanEP2d8
/ehPX6g1M94CcMQe1V57gAblOaSlUve7HJU+W1jmLrwXuDNbXaSMOgYFc1gXmhahaE77aRR
06ZBru2uWUZzUUt3LLwGIx3Brvhiaq31PLq4WhLZWZ5yPNgOGDKfet7StaW3XyJolkB6MRk
ity4hguv+PpA/GMnrWZNoVs6hrZyjf3X7/jXQ60KitNWOSNCpSd4MvrfQS4WORQTxgjFPVp
B1HHrXNta3Vq2GQsnqOa1dLuudhmKe56fjWUqSSvHU6YVOZ2lozZtpSWGTRrZj/s5hK5RG+
UsOv4VbijSRQTsDf3hUGvWzDRGZ1DKHUjBrkhJe1iddSDVGS8jjVuC4FtbKyWsOSgP3iT3P
qaS7keeVpWUsdqIig8KAAAMfSq9vKyXoAPf86njEwlLwSFWGW5GduPQ+te+z5pmjdq0N1NN
FcbL2Bo2UoMqWK/MM+ue31qTw9NA+ts4t2gnaNvMUH5fqKoQOEiMUpLAkNjd39frWporRy6
hcSom0BPlHoK567/AHckdWGX76LRuSzBXI7VXkvjGgjB4qrcyHJ65rPllbOTXmwpJnrzrNP
Q1Fum87cDya2tPnm8zep21yCTHdk9ulattqboyADgdaVWk7aGuHrpS1Z6fp9/ujTePmPGa1
JJXLYjGeOhrzux10iQRkfL1rr4NQDxoQMg4O6vFq0XF3PoadSNRXiSyX1xGxUnHYg0+OYxw
vLK5J7VO6xXTrvA3DrUEmntsLrN/wABrHTY6E0VW1GaWYBWwB0xWjLcubiIAHlcnAqpBZh2
yECsK2bLT2LhphnHepnKKFJxjqye13TcBTkd61YbBZGU4wR1pgkitwqxxgGrtve+ZlNuCPa
uOUn0POqzm9Yod9lMLY2jGabLIkGPWoWmlml5b5QeTUVxtMvB3ehqEYRg2/eJ8mRAcgVUnm
2IFzz7U1nl24yc+lUp2fcdoyc4rRI6acNdS1GVYbvwqvcouwuRlexqFpjBEEHPc/Wq0107W
6ozgnOcelWk9zdRd9Bk8gjUsTgYwBWBd3zbgCMKBVq+uS8gRBkr1NYV8Xc46+gFddKGupvK
8Y3Kdzfs0u1OSe9Nlk8y1G8nLNtz6VHDaS/aACAS3v0q5qlsY/KtouQoyT712+6mkjlSk05
SMTVMbRFEQQB19azVtz9TWtJbMT87KFA6mmJGiKdvze9dcZ2jocNSnzSuzMWLE4j2knvitC
d4bCzVf+WzjpTlVYA07EZHrWTcTNdXBds47VovffkYytTi+7K7yO53EYFS26jd8wFKybVzV
Vt7kkthR0rp3VjkacdWaE10g/do4Cj0PWqr3A28ZNVn8tFAUgnuaqvNk4XNEafQyqVSaS4+
bpx71HhnG80Rx/8ALSToO1Mn1CNAVQdK2S1tFHLJ21kKQM9CfworMa/kLnHSitfZyOf20Tt
dLvWis4EK5URrkfhWrHegHPAHdW6VydjdYto1HBCgfpWglyW+VjmuGpS95npYeu1FK50TyQ
XC/KArY6Cs6exG7cBjNV0uEjxg1px3cbQYJBY9jXPaUNjuUoVF7xly2u3hh+IqrJAydsit5
XgkwjYHHQ1UuEQZUDB7VcajvqYzoq10Y7KQAAaljR93+eafIik9MU3cY2rZu5zpWZYUOFI+
7nvUYjIOXfH1FKku7gdKWRw3DDIrNXNNGiMSbDjGc96milaOZW6pVVkOPl5FIHZTtIIUdaq
10RezudHDfywkPE5A7gGuv0vWFuIR5pB29u9eaJMU5DcelXILxo3DK5FcdXDqSPSo4vldpH
rcN3EcSJ07j0rdhvdPuoBHKikkYya8t0/WWVVZiWPQ10iSW91befauVYckCvJqUWnqenywq
pOJJruneVvaKHfF1yo6VyC3j20zED5enPau5s9Y+TybpQ6Hgn0qnqHh611BHlsj8+M4HetK
VRR92Yqinp0aMSHU454CpxnHIPesi6i5LKaqX1ld6fcFGDL9arxX8mNj84rvhTS96Oxw1a3
N7tRWY2SWSMkH1pI7ra4LdjTLkiTDKaqMwXjNdUYprU89txdzojfQ3UezhcVSljl3FVGR2N
Yhdw33iPcVaiv5o8BjuHvU+ytsX7bm+IfL56HGDgVG0p7k1p21zHcDBGD70k9rCzfMMH2o5
kt0N07q8WZLSM5xnimjg81bltto+U5PrVZkIbBycVrFprQ53Frca7HBIquXOeAaslQVwKY0
XQ4qrpEOLId+ByeKfGUDHCKc9RjrTxE3pinpCxbI/lQ5ImzLlmsan5WZQT930+lUde1WJbV
7GMbwT8xyB0rSjjMUDyN2UnNcLqLGa6wcs3rVYelGpNyfQjFVXTp8q6kcETPOGWHf/wBtAK
6Oz8Ia5eW4uLWyjYMeAt4M/kal8OWCSXKyNGDEPvE9M16JYTMl0PIjUxZGQIwcCvSnVSdjw
3seSTaDrEBl8yzC+USr/vwSp78UmnTz6fdANEQr8Nkg8V6x4+0GJJILuCP/AFybm9G9Afev
JLhdk5YKVCtjB7U/jTi0XTlytSRvXA3fMOh5zVCQZUDvWjEpmslYc4GKrSQnGcV5sXyux7L
TkuYze9SxPh6keL2pYohu6Vs2rGcYu5oWTYnDNwtdLb6zh1hhGdo61zgKqoRF+bHJrU0ZYx
K88wzsrz6qTTbPWws5RfJF7nQ2k9/NdCUEhAec9xXVIvmW4dWJbHQ1hWsqz4Mb7GrdgSbyw
rOpOK8etLXax9AtFvcchkihDKmTmtC2lkkbLMULdKgiY+YEk4Ud6sBVeYLGxO3oRXJNkS21
J8uZlRjmtS0Rd+ScYFZYt3678etXIZkgjCl9zCueT6HLUV1aJca3Z1diwVRzj1rPuQYkDtw
T0q1JqEfyoDjPWszUJvMCkN8o6e9TG/UilGXNqIZW4JODjk1X+0bNxJ4HNMmlVbbMjf8A16
xLq+yuAcA10Qg5HdGFzQub0CM4Gc8ZrNE43F259KqtLJKygZwO1XbexZ/mkIC10cqhubpKJ
WWNpZCFXBNQXUSwFsj5+/tXRPCEgZ0UIo71zF9NGCyl/mJ604S5noHNdFa3cLKZiMheTUGo
XBlkedW4A6VK8kcVoW6E9PesKW5cowODmu6nBydznqyUY2GySNMwduVAqMzLg8gAVTMsp3L
uCqOw71QmmIBG416EaV9Dyp1rE13clpCgyV7CkgCFCznAHT3qmJUxubtUE12xXap2qK6lT6
I4XVSfMy5cXaldi9KovOAMZIqkbkdck4qs7szE7uDXTCjY46ldvUuPPuPWnRkA7mIx71m7w
rdalLSz/KCVStXCxyqp1JLq8eVtkR+WqwjPJc1P5aQrnqfeoZGLjOce1XGyWhnPXVjCUBxR
TShzRVmFmacEjLEmD/CP5VaWchgS1Z8TDykHsP5VKCQa55RTZrCVkacdz61aF4g6k59axN5
HNSebjHFZOmmdEarRtG5JAYvz2p324sBvyW9axvNPrTxOenWs/ZGirGo06uOaYZAeKoLLkY
xT0l/ec9KnksV7QuCQghh1qykiyLj8zWZJKc4WlS4ZWHNDg2i1UsX3JTgHg1CznPPPtTo5F
lAU8N2NMkBViMc1EVYqT6oXd8uQacrntmqysxbFSo+MiqaJTNK2vSoAHWt2w1OW3k3xsQCO
RXI5wd46itayuY3AVsK38656tJNbHdQrtO1zv4JYbyLzI2xJ6VNaXkttKWVyMdRXHRXj28i
tG2P5VsrqUVzH5inbKOuOhry50Wnboe3TxEZq0jsJDpetW/l3MYE23rXI3fg94Z2eGQNHni
iC68yZSjYIPY111o7mP982Y9vUVhzSo/CxTpwkr7nl15p89tOYnQj0OKz3t2LEEc16Hrmp6
bb2zLsEh6biOT7D1rn3sprezWe5iEU0y5SHqyr/AHm9/avTpSm4c01Y8at7NT5IO7OVaPac
VEcH7vOK1JrYsSV61EbNgfl4roU0YcjKkNwYTkZzmti3vUYfOOT61QNtsbMu0CozNaQHd5w
yO1Dhz/Cg9pyfEzpoIorgfMq4HSq8ulK0hKuKxRrPRLa3lmPqAaSPUdcmY/Z7JxjuVxj8TU
LC1ug3jaFve1L509kYFsEDtTXVUXawVV9ziqRg16+3GXULS3UdTLcKuPwzTW8PwfK154mtW
B6rC3mEfqK3jhZfbkcs8fBfBEsG5tFG0zxfnUR1Sxg/j3f7qmmf2JoETBftV3ce6hRTZLLT
48+RpE0xA6yyH+QrdYan5nM8dU6IjvtdszYyJCGZyOnSuPkmWSYyEsufxrbuA4l+WwggI7F
Cf5037bdqzPF5UMpwCFhUK+O/Tg/zrrpU401aKOOtVnVd5sk0/WZIwIre0kmbgKgOAPy5Nd
3pXhLxb4ihFxdTHTkTDRIrFAPQgDkn3NcCmqasnCahJGT1CYX+VDa3r6Nj+1rzdntKapxbe
hg7nfanqnjfSrNtM1/SP7QhQFY7hVIb65Awa861C5e5mLNA8ZwA27gnFWl8S+Iolx/bd5t7
gyk1C3iPWCXYzJIHOSJY1fPuciiMWhJ20NbSL22jtWS4bG4jGOccVcc2cpzFNn2xXPprkzk
CfS7GXPpDg/pitO2uLe4cKNAw2P8AljIw/TmuaeHi25HoU8ZOMVC2iJmtsnIwRSrZNnJU88
VrWuiQ3aArDf2uerMVZR+eKZd+H/s/z2/iazUg8pM2xh9etYuk9kzVYyF/eRUWzkIAbOa19
OttkboR1HBrLWLXI32JPZXQHQpcJz7DJFTx61qtjHvudIYgdwMj8xmuaph6rVlqehRxmHUk
5OxvW0E8LMUbHFX7ea6VgCzZPSsG28a2ErL9ot3ibH5Vt6d4j0KSZTLcqFz/ABKRXmVaNaK
vKB7dHFYdr3ZnRxK4jGWPSrMMqwvvU4x1qL7fa3YxZzRvFjjawNVnSdiwBAFeW09paHbFqa
vcvyagzyFQeD1piTkSDafrmsu4jDRYZzEpPLenvWR/ac2nXv2O9bbIeULH5XHYq1b08K6sb
w+45quJp0ZqM9E+p08tyrScnnPQVUkv2Y4cgBKoi8DAyIv7wjkGqc0mISznk9qlUrOzOyMo
Ncy1LN9qOfutuGOmehrK89pHzITiq82WGakjdkC4UMe+a6owSRi6jbsbkKBI1mfAXGcA1bN
0c71ICY6etYTXMhRQOOfu0skjRxjdkexNZOnd6nTzJl7UNUleHy1OFFcxPKzksSTg1PcXaq
MbutZkt1GMncAO4zXXRp2WiOWrUQ27nmfbycY49qz2ldclqbfX0ZT5G+b0FUpZ8Qdea9KFN
2R5dSrrdMZPdsGJHFUnneUlaqzXA3He4x6VUlvmJ2RcV6EaVjyKuIS3NCa4SJdm4Z71lyTt
KxCkgVESW+8STSgc4FdKgkcE6rm+yHfdXBOTSHee2BTwAO1SKhPJ6VTdgtfQijjYtV2PAXA
GMdaEUAcYzSkheTWcnc0irEMxyf0qE89e1SPIoJOeartJ1zVxWhjOSTHF1zRVUuc0VdmZe0
NKLHlpnGdo/lUmcHJpkQzFHzgYFSEVi9wjshQwNLTNpHFPpDEzzTgSO9N7ZNLQVqOV8HJp4
kGRUVFS4oakywHJ5B60u4e9VwSCMVMD61LVjRSZJuIwQT9atpcI/wB/riqOcgUpGDkGocUz
RTaLjMA4YU8bGyQcGq6uHgxnketNV8HmosbKRbHHJ5HpUrIyBZI+9V45N3BrStJUA2yKGAr
OV0aQtLcmgmMlmVOQynB96t2yTxyCSEFl7rVaSQSnEabB6Ct7TUzCPMIHv3riqy5Vsd9NX6
jI41knElqxRz1Q+tSX3iGXS4fsTyGWftEp/LP+FQ69q9rpEXkQqraiw4xyIx6n3pug2drot
gfGPiZTLubFrbty07+uPQeta0qCsp1F6I4sVjbXp036s3NG0n7Iket66gm1GcbrW3k+7EOz
sP5Uup3emxCSa+v1kuH5IB3HP9K5K41jX/FmoyNH+7Vz0Q4AX0J9KpSDRtInkXV7lp542wI
YeQw9d3StZYSdWXNN/JHNRxkaEXyq7fVl251WGRwttbs7HpxUZttYkIM2ywiPO6ZtgA/GqU
vjCcLt0Kxh01egcKHkP/Aj0/CsUxapqlw0901xdyk/efLV1Rw8IK9rephLE1qr3+4275tDt
Yis2uNfXBP3bZDsH1Y9fwrMj162tWzbaRDK+eHuSWx+HSpYfDt2w3NEkef755q5H4XiLDzb
jB/2VqnWoxWrBYWvPWxVHjLxHl1iukgjfjbDGqY+mBWNLJeXLs81xK/PO5zXYp4asFADmV/
xxVldF01ovLNvke561l9epLZM1WX1XvY88c+X0YZ9uahYOxznivTY/D2lCNm+xAn6mmnw5p
bKMWg3Z6AmhZhT2sxPLqq1ujzcSyREFJCuPQ1ft9e1GJ1LTmdU6JLyMfzq1rcOk2t35NkpY
j75zwPpWQ6xbvlbBx3r0ItSV7Hmyi07XOjg1qyvX2zO1pI3Hz/vIz/UVqWNpanet0gCq21L
hDuRvbP41wnk8bhzV/SdavdKnJtHDwv/AKyCQZR/qP60nG+xN2tzurjwvayxfaIZI1VvuuD
0/GqEfhW+JkkXY3lKCTnr7itfRtViutPa60yTAT/j4tJMEp9PUe9dZa3umXluxgjO9RlhwF
96wvJDcjzD/hFrtmwUBz0Y9M1PLoWl2NuIHEt5ey8Lt+UZ9h1roLrVby9nl+zEJGmRuY4Ea
DqxPauH1TWzFM6aZMzN0e6/ib/d9BVR5pBfqbFxBYaTGrandJbSn/l0tgHl+hJ4Ws2fxdNb
rs0i0S0HTzJP3kh/E8D8BXMASSyEgNI55J6mhlK8PnIrZU11JbuXLnVtUvyZLm+mlJ5wXP8
AKq6b9md2QeoNbnhq10m8na1vUIuG/wBUzNhWP90j1Pau0i0+xhGEsolxxygyK5a+JjRfK4
nbh8I66umeasC6gNyMcZp0Lzwt+5nkjGMYDGvVIrK3kGGtYSD/ALAq/wD2PpzKN9hAQf8Ap
mK4ZZnBfZPQjlU3tI8rfVL7yULPvKjaSyhty/j6VGNQRY8G2UsT1BIr1qbwvoNxGVbTUUkc
MhKkVzl94EsAcw3zxHsHG7HtVQzKhJ2aaHPKsRDWLTObS/S3KNa3kkG4DJPY/UV0tr4j1+2
txKsiX0Ld0YOfy61z114Q1NARA6XCDkbTg/rWaUv9OYLcxSREcgsCP1roaw+IVtGcn+04d3
1X9fcd6vjOCTCXUbRP0I//AF1cNxpetWi2M84aHdmOTPzQk/09q84l1e6ZQt0kc8W4ZLL8+
Pr1rShXTNQcCyvDp039yfmNj7MOn41l9QhB81PRm7zGdSPJV95G79vu/D+qPpmqMZrcNhJg
eQOx+ldAXV0R8h0f7kg5DD/GuWj86dE0bX1UNgi1uy25Wz/AWHBB7HtTNL1G50HUX0jUQZL
QttZT/D9KmthVUWvxIMLjZUJd4nVbCTwOKtQWEjneozil2eXJFh1mtphuilHRh/jWhK4tLV
nRgFA5ya+eq80Jcj3PrqFSFWPPHVEX2GCGM3Fw4BHPtXI6tq6z3TiBC2OMjpSapqt1eOYo2
O30FZkcbwRvJLtUH1rsoUOX3pu7MatZt8sdinPLK8hd3IPpUa7pSfmIUdTSXOoWduCQBJIf
0rEu9ZlmXYihB/s969aFOUtkeTWqwh8TuWrqeCEnu1ZFzqDSjatQN5kjZYk5pVgOOBXfGnG
K1PHqVp1Pg0ITvc8k1KsRPRelXI7VV5elmmVV2Rjn1q3O+iM40VFXkVPL2/eqRISTwKlRdq
75DkmmPNheOBS5n0KskOZUXqeabvFVWkJOe9MMpzxT5b7mbqpGgsqotV5roseDxVZ5SQQO9
R54qowVzKVZ7IcXJOTQTx1ptKAT0rS1jFu408mig9aKBWNiEZhT/dH8qseUccnHem28ZaND
32D+VWQmeTXFJ6nZTi7EXl5Xk0mwY5GKnAxTwmelRzWNXArbRtAAoIAAyKsFGzjHFRshU0X
DlsVztKcDqaNuDjP6VLsPvSbQKq5NiPbkDaPrTwnHNOAA6U7HPtSCw1QQcZ4p2COOpoAOak
UMSBilcpRbIgMH0py5ycnNPaFgeRQqHPNF0PlaJrYr5gV+h6e1WYztl25zz1qmsbFv61oQo
zEALzWM7bm8OxpRRBgHJwwqxeaqNNs0KqPtEg/dr6D+8f6VAJUgtJJ5s+RCPmP99uyD+tYN
vHea1rEksv3SQMDt6AVFKjze/PoGIruK5InQeFdDh1PUZtX1yXbY2wM8zMeXx/CPrWf4m8S
jXtV+2XC+VaQjy7S0Xoids+571f8AFsraVaW3h6BsSBBJc47E9F/rXHxWoe4BuG2ZOeeeK7
4Ru+d/I8ryROb/AFO7iSytt8UZ48qDIL/X1rcs/BV+8azaghjB529WrT0oaPaxBrOdFl7u5
w1b8XiCKNChlSX2BzXBXr1tqUbHqUcPRWtWSZgxaTaWZxHbjeP4mGTU+8hcZxjtV661O3nB
JgCk981lTX1ohzJOgHselcqo1p/Gjv8ArFCmrQHtOxJ54Hek80hgdwx1qhJrGjx/eZpD67j
/AEqF/E8KZW1gCj+8FGT+dbxwkmc8sdBbHR29yZMBkJHqBUsoiU7zMiH0JrhLnxNdSMVKMD
6lqoPrN054IAPvVrAeZi8xfY9FGqWVspR7xOeoxVG/8RaX9lkto3lLy8NIhAIHoK4B7uSYZ
a4VaVYkkHzXbH2C10U8DCL5mc1XG1KisXXm0qMkpZmd/wC9K55/AYqnJqCIcxWlumPWMH+d
PW1tN4UCSZz2z/hVmKxlaXyrbT08zGQJCo/9CNdq0OF3M46hPKpDkFT6KKhSORmZ4opPlGT
hD0rqV0HxL5XnwW8LBf4YriIsPwBqlcXmo29wba+kurSXoUlyoqr32Jt3Mex1G40zUo720f
a6HkHow7g+1elPYXOq2cGueGEd4bxdkkIPMEvdT/Q15pdQlJS56Hritvw14r1bw9bX9pp82
yO8TawPO0/3h6HFDjfVEWL3iK4js7caNaXIkMR23joeJZcc49VB4/WufsdLudSmaK2QNtGW
JYL+AJ71BuMkwjX7zdf8avvcRWUawJGZJccIOPxJqdti1bqPl0zUtPGGspolP8afN+oquuo
zY8uZlyOqyRj/AAqWG4vnbLXcNv6KoJ/lV5Y7meVFW/s7lj2lG0/mwx+tPma3HfsUUvLV2A
aziyOd0bFTXQ2/iaMKiTKzY4DNyfxPesa5BtHAv9JiQt91zHtVvoy8VnyNZE/6pkH+w54/O
s5wjNWkrm0KkqbvFnotp4i08lQ0qL9eK6C21K0mQlHD/Rwa8SaRUYGK4IUH+KkN/KDgHp3H
FefUy2lJ6aHbTzOrDd3Pa59SA+8JIV7bkOMfWqyTW90/F2jd8Bxn8q8ttNd1G1IMdzMh7bX
rWj8UXcmPtSwzZ43SxAn865pZYl8LO6GcSfxI9D8v5sRoWFX4bOORdksCup6hhkVwNr4lhZ
NqQrER3jnK/oa2LbxJd4VvNcr2ygf9RiuOpl9VfCz0KeaUXpJGrqfgrRtRRikX2SY9Hi4H4
jpXA6z4T1bRgzmM3Ntj/WRc4+o7V3cXivDlZp7VW7BkdSf51MPFEDthliGf9o4/UVdCWOoO
zXMvU5a6wNfW/Kzx2PUrmE+T5haI8FDyDXZWU6eKLNYHiH9pWsYDNnmeMd/94d/UUnim10b
Uitxp8Biux98xJhWz6+/vXMWD32lX8V3btsmgbcp9fb6Gvej+9hzNWZ8/Uh7Odk7rudbp+o
TaVK2nXpc2rngnqh7EVp3d3IV8u4mJAGVOeGHrUGqWY1nT4dRiYCG7j82Mgco/RlP0NY+l3
gvIm0m+OyZCVic9m/u1x1aKqrm6o7sHipUJeTGXmpCMFYhjHQ1zt7qV1cMQXwB2rT1C2kjl
aNlwynBFZJhJbBFVShBLY7q9Wc9IvQo/M56ZNPS1JIyK0EtADuIqcr5KAtwK6XU7HLGj1kV
RaIEyRj60xmjjGOKLm9DHanI6VUCljuf8qEm9WKUktIoc0jvwOlQ7grdeae+4DOcCqrZwcV
qkctSViR58cE5qu8hamH60VsonFObbFzxSUUUzONwxxml2mk7YpeR0PNK5dgHfNGefal2k9
KXYQvNK5VhhUk5FFKQfUUU7hym9a8xR+oUfyq7Fw/Iqpb/LGn+6KvRFWNcE9zupK6Q5oN3I
phiIG5RyKvxRqxILYz05oaBlbBH41zuVjq9ncqoQwGRk0PbZO7HWrDW235l79RT43KHY6DH
Y0ubsUoLZmbJEyjIppjyM4rQnAbtgVW2847VoptkOBV2gsARTlTORUrRnimgYYnnNVzEuNh
qKVOGFWAFOCozSDBAJ705VCn1FQ2NR6lxRA0a7xjtUo07em5MOKrlN0XyD6g1dsFdvlBII9
6xk2ldM6IRTdmRR2YLbNpz6VagsJHnS3iGGfueijuTV+KEkZbqKXVrsaZowZD/pN6CB6iMf
4msoNzmooutGNKHMc5rl3HcTx2loCba2+RP9pu7H3NdL8PrKJdSlvLzC29pG07Z/2RmuTtY
w0qoeWPauyAFj8NddvQAHneOzQ9OCfm/rXpT0ioI8KTbu2cnM8+s6ld6ncuqNcyGRnc4Az0
Az6Cq1w+ix5WS5klYcfux1rLkjkkTMjkkdAD0q9p/hnUL4F/J2IejNXVKcIrV2QoxlLSCuR
rq0ELBLOzY4OQZDVoalqVz/ABLEf9hcH8637HwpYWhX7aXlI/hHArsbLSdIW3LWVrGp6ZPJ
BrzK2YUofCrnq4fLa9R+87Hm6aNreocxJPLnqScVow+BL4Luu7hIj1x1Negv59vahYwcKeQ
BVZne4IJJBzXnyzGrL4bI9WnlFKPxttnJweDdLj5uJZJSO2cCrH9iaagAgsIgfU810U0APO
wke1VBbM74UHisfrNSerkdLwNKnpGBhtZ2sTEfZox/wAUn2OxkAVrSJh/uCugudPJQFgS3c
1mPA6tgDAqo1XLZmU8PGG6MW88PaPPGzeWLc9cpxWBLokGn3O24nllB5SBBhyP9r0/nXWXl
41gkezH2yUbo8jIhT++R/ePYdutQ22jhYzcXW9pJOSGPzNn+8f6V6tKq6ML1Hv0PDrUoVqn
LSjt1Ob3QwRPHJex2Y/54xAsx+uP6ms97iyPJErAdTtA/nXaXelWtxbtGLdIzj5Sgxg1wc8
XlGRSMbWwa7KNeNW9kceIw8qNr9RwmtJG2xSmNu24Y/WtJdYu0iFpqifbrUcBZjkqP9luor
m5AATj1rQ02YTk6fP8AMsvEbHqren0NdLicXN0L/lW0cgWOQy2U/EbN1jb+61ZTI9vcSRt1
X1p9vuWWW0c4V/l57EdDTrubzoorhh+8KmN/qKFuJsksisKSXrgEL8qA9z2qFPNubk5/eSM
ck+tFy3l2UMY4wNx+pp/mfYtG8xeJrg4B7gUeYepKb+xsyQUa6kHGM7V/Oi110GXEmkQzIx
wArMrD6GsJQCCTW3ocKtdhmxgDNEmoRuEHKcrHS2zrOjQCCSFHHNvOdyP7A9jT7TwnZX85l
iuZEgB+aI/ejPpnuPeuj0+1jFgDIgJlGcY7VUMcmm6mskXzgnof417g+4ry/rLm3COjPVWH
UEpyV0aVp4R0GBF3WSyn/aJNbEHhrRn2/wDEtt1Xt8gq5aTRzxRyxfMjjK5HI9j7irW2Q4I
bC+1fPVq1W9nJ/efRYalRa92KKU3hvwrGgE2lwyMPTisa68KeHp2LJpwhTttc10U0Y2lk+Y
1AsLcNIcN6VEa1RbSf3nd9ToPeKfyOPuvA+kYzBLLCfQncKxLnwte2uTZ3OR7MVNd1eyoqF
Q2cHrWJPc4O53wB2r0KOKrrrf1OKvgMK9o29Di7iHXbRg7vJlOVZuaT+3dT8yMTpHJtOcbd
ufrXSPqxJICgrVORre8OJYFPuBzXqQxMvtxPGngEv4c/vM6bXopVBexMb55KNwy/T19Kq2+
qaeXfzxJg8LxWjcaEJF3W0nPYPWLc6VJDy6ssvcHofoa7adWnL4WedVoVqT99HoPgm/t7yz
1XSoyHjiX7VCrD7ueHH8jXM6zYyxaq88IYK3JfsWHejwJcfYvGFmOi3G62b33qQP1xXXawk
I0aZpAN7ZAxWE37OrddTOC5k7mOqjWtH+2rzd2wAnXuR/erOlsMJ5nFVtF1htM1hJZF3Qv8
ko7YPBzW5qqGyuZbUcoRviYdGU8isK0JQl7ux62BqxknCRzsuI8nqayrqaSVsE4HtVq63CQ
hjVR1weSD71vTjbUK0uhWVQpGRmpWZQucU1mG3oPrVaSXPArdJs472CZ8nrgVWZzjipKaVG
K1WhyzbZDRUhCgDjmk47VfMY8vcbtNKFb0p6kjoKcBxzU3ZSihgTnNOC/jTugx2p4+VQcc0
jVRuMxiigknrSEgdTQJiEKT0FFMMgz0/WinZkcy7HRQqohj46qP5VOqspyBgU6GFliiLL/A
vP4VPx2rz3LXQ9CnHRCxSFvvVdjk+XJ5HvVAcEnNWUbBJJNYyR0xdi0zAr92oiBg+lRMTkE
Z207cemOazNeYlW2W6XCvhveq09lcQnGMj1FKyuvKsQeoq1BfSBQkg3Ci8lsO0XozPVW4DA
097c43AcGtfNpINxwParCW8LxYRcg9Kn21t0UqNzm2jIA9qAc/Wuhk00NGCvWs6fS5osuo3
D0FXGrFmcqMl0ILdh91q0rEqlyD3NZAik3bQpzWrZxSkDepBHfFTUtYqknc6W1txeTQ26/L
v+8fQDkn8q4rxLetqevytAQlvEBFCo7KOK7GN5bLQb2758x1+zx/Vuv6Vl6L4YSc+fcqSOu
M1NCcKMXUmY4iM8RVVOBnaDEplkeRQzda6vUbabUvBVtp9uqrG13uIPToeTUKaL/Z92WRcQ
ycAHsa17E7fD0kTctBNn3xV1MQpWqQZzxw9pqnUXUxLXw9ZWCbwgnlH8RFa8Fz5aYEY2DrU
LzFeVFMW52udwyhGMV5M5Tqazdz6WlShS0grF6eJZ13gKQR0qtaoI5A0chCk8ilgnXfgMQO
wFLcNt5QZHtWautDqil8RqwM6nypTuU96bPaRbhMOCOwrMg1HyyFlQketaiPFcANG/1BrNx
cXc6oyjLYqwSxfaDG2dvqa1RBAyqYyuV9KzGtwJi6LyD09atKHyrIMGplrsXy33JZdmNjYG
ayLqxDHhhg962Z1MkWHUA+orIcTq2GPA70U209GctWN0Y0ehbdSlvLiQSEncq+/Yn6dhViS
IjqtXZZQiZz89ZrO7kmSTArtc51NZHj+zjS92KKUuTMI0+XPU+lef60U86do+kkhKj2zXW6
1q0FlE0MLhp3GCP7g9TXn1zcGWQsT8o9a9zA0nFczPCx9ZS91FdgGOSas6UjPrNsEGSHDH6
Dk1VZkJABznvWxJJDYxlNPV1kKbJHc5LA9cccV6cnbQ8lK5TlkB1NpFHHmZFJKfmuY1HBYM
KW2T5snnHJqyVgNnO7Lmd5EIbP3Vz0pbFNXKV0zPMU7Lxj6CpLxXl0eCYKSsbbGI7HtWnrN
ujzQ38cXlpOu2RB/wAs5VGCPx4P41Ssbt7J5IXRZreZdssLjhh/Q+9K+l0Jx6GMpwOlbGkz
7XPqw61Qu4YoLqRIc7M8buoFJay+TMDnC9DVSXMiYNwlqez2RD2UDKeDGMflS3sH2m1MZOC
OVP8AdI6GsTwxqay2otZHAKfdPqPSunDLsPHWvla0ZUqnzPqKTVSGg7w/N5di8dyDG4fIB6
Z749jW09wERa58Mi8jFOkvlH32zxXPVTqS5j0MNBU1Y1Jb1jny16VRkupACZH61ANQjeL5e
DWReXO0ZcnPYVMKN2dzq2Q++uMDCc/jWI/nTo5xVe4upGckucelQx3joGA7+lenCk4o8ypX
UpWI5CRwxwBTorkxsCMVBLI0hx0FJEuWG411W01OTn97Q1Eu5pyAo49AK2lSAWu24RZCw+6
RmsKG4WBSEALHqae+oKFwTlz1rmlTbfuqx2wqJR993EGmmz1O2vbQkKsyOUHVcMOlbviSTb
eyWUaF2MsmFHXB6VS0Fnutds4iNytICQfQVqzwG78Q3uosoAWRlXA6dq3VSTaU+h4uIpQjK
9PqcEtiyTTRS4DjPGe9dXbsdV8IuzH/AE7SSFfPVoWP9D/OqN8lt9rlJwTnqKd4WuY7DxZH
HcnfZ3ym3lz0Ibj9K6JzVSNlujBU50GpnO3mA7Nmsp5GJIzWvrVpJp+qXdjJnfBI0Zz3wet
YZ4JNbUlomjWrK8tBjsScelMpW5IzSV0HJITPpSEEinUUEjApyKXAA6Uu4DrR1FAgHSlopQ
CTgUFIFGWz2FOc9qUDatRk5OaC3orBULHkipTjHNQHk00tTnmIetFB60VZlc9MtYElsoQ3/
PNf5Co5dMYZZBx6VNYIGs7fa+0+Wv8AIVpA4+WQ/iK+elNps+pp01KKuc21tKpxtpo8xTyP
aukkhV8bTz71Te0AcZXI74qlVTJlRsZYbjlRinFhjK9OlWZ7WPOYyfpiq/kOrcghTVXTI5W
gU7gc/lTWjIyR0NOCAdKdkgc0JhuVizKckmrFtfSwHIfIHal2qSM9+tNkgU/d5FU2nuPWOq
NdNVRwAwxmrkFxG5zkMK5lE2jqc1NFLJGdwJBB/OsJUo9DeNeSaudStvA7ZVQT6YqxCsMRI
li69CB0rLtboyx7zww44rShnVyBINw9a45J7M7ouLV0h98PNSzssfIn7xx7n/61dJp8cPlL
HFtKkdq56WUiYy7c7v0FS2N1PazF0cfQ1lXvNJLZBhYqndvdnUTWakbGyc9KyzamKS4UqQJ
kKH3PY1rWms+eoEsGD6ryKlnaOZSpOO4Irkp1ZU3yy2NcTh3VSkt0cTJDNGm5Rlapu+ch9y
N7jiuyeyDRYKg85Bqi1gEdhLGGR+oI6VvGsjVUXJJpnK5uFbfFIrgdgavWt4z5WWMqferVx
oisS8JKj0FZzWk0T43kn3rdOMkZ8sqb1NcRGQZVQwPapbeMiT5VYYqlFdOsQQfKw7mrMV7M
jZZFbPfNYNS2OtSjujV8olc78GniN/ldePWqcV3bTPtYPu9F5q6VyuFJQD1NYNPqbKV1uSm
XKgNtJH61RuZC/wAixbqhnjhj+ZrvcfQGqovbeME7XYD0HWqhDsc86iRFJbyMSWU1zuu3U1
nDiBeWH3/7tdDJqn/PK2cHHes28YXkLJLAQTntXdQfLNOWx4+LXNBqDPJ72aUzMJM5bkk96
z2LEAY611Op6eXRlxhxnHHIrmyuDtI5FfVUpJx0Pj6kWpakcUZa5jj65YCteYAzSMOVJxVO
yjxI1wR8q8L7mugtLOFLNb69HnIW2xWyHmU/7RH3V/U05PUUVcx1jZlCRjcGOAB1Y+grpdS
8OrpHhK2uJWDXktwnmgfwg9Fq/pFnEZV1e5eN7hyVijjGEix2+tWPFExbT44CSczRE59d1S
22aqOhn+KbKO11gSA7bG9AWRuvlyAdf89s1y11by291NBMgWSMgH39CPYjmu51eWxu4Htry
YRQXDMu8/8ALNgflb8D+hrmrhGmgawuSv8AaGngosgORPEP4c+o6j24oWgpLU529ANxI30I
/KqZODzwK0biMNEkqnO3g/Ss5wCw9q1RhLQ1tI1GWCYRqTjsfSvS9P1A3diJGUhl4bPevOd
F05ridSFwCeTXpEFvFb2yxqcYHNePj3DRdT2cujO93sMkuNshBPSomlVm5+anyiHHXJqByI
0JGBivNSPcUmiyHO35QFNZt4S77WPI70ovgByMn1NZlzeoHLM241vTpu+hlUrKwjxbicn8a
i2rGuRz71Vl1FzzuwKqyagSmBnp1rtjTkcUq0Ny5IwXlmGPQGoWuSx2xjaPWsxrhieppRKx
6Gt1TtuczrX2LxuDnANOiZmfnpVVNpAJNTiVYwBQ49ioy7s7fwcn/EykuQMiCMkH3PAFS61
qCWEQ0+BgZ2+aVgfu5/rWLZeIINH0NhbkPeXByfRB2zXONfPJI8ruWdiSWJ5NcqotybZTmu
a5oXcxC7Qcn1qKzl8yVYWcKxOUY9mHSs1rktnJqDziGznmumNKyM6lRSOn8aSGfVItQ2kG6
gRn/wB8Daf5VyLMAea3dR1OPUdFtw7f6TAdpHqD3/SudZsk5NbUU0tTnnJLYCR60wuPpSFs
5GeKYcmt7HO5EhfvTTIcUigkYIpwTjB60MWrEByRUmeM06O2dz8ozVoW6oMs2TUt2No05Mr
KjMelS7Qg96e8iKu1Rj3qsXYnrSTbL0iDHJ602lprZIwPzqjKTuRucng02lK4OPzox6VSdj
Bq409aKXGaKd0LkPTtM2tZQYxny1/kKvneF6Zx2rnLGeRIYgpx8i4/KtuC+LYElfP1ItNn0
1CacUidZlY4KkeppsodRuiJb2NShUZsoM5qB1eNt2Saw0udbvYrud7glcN1JqVJIyNsgqUb
HHoTTPszEngY7GquiEhklrE2WU9e2aqS2zIfmHWrM8bwx5BOPaiO6Rl2Srlh3FUm7aEtR2e
hWEBZAO9CQTIdwBOOoPerq3KA7QOKnjZHJ2nrSc5Iagn1Kf2QyJlRt9jUBsplPP8AKt6O1k
dVKgMD6U+W1liGWjO3uahVTV0Lq9jCgWaFuAdp61owXDxsMHctT/Z4yflfBPY006ewy56eo
pOaluONOS2L0dzHN8rqBx1FTeQCu6NuKyljaMh8kjpWrZNGyACQK3vWElZXR102pO0kTQPc
Wzb4ywXuD0rYS8mlhBaPb/tDvVRIbiNhuII9CKs7pV+UIMe1cs2n0O+nGxetrnOQ6EkDNWJ
jFKoDqay0uY4j8+Rmpn1SJcqUyPWsXF3BpJk/2aDcCpxUE9lFuZiu76imLqdoXCGNgx6YqZ
7y1hGZpgPRAcmmlJBzIzGgSRvLhiDN3OOBTZbSCFQbhssf4Qf6VfMrycxFbaLuSOTRDJDu/
dRmQ/8APRhnNaJszbT6GUqXJB+yweSp/ibio4tMu53LXFw5XPRTith7qLzNpj3kfex2q3GI
ACV7ds1pzNHNNpGUtjHCACoPNV5mCNsVeK2rlYwOGxWbJHuO4VUX1ZhKehmshbLHNVZEI4B
xWhMrLkZxVORcKSR16Vqmcpz2sWe6Fp0X5lHzfT1rgL6IGcyAYDHn2NerSDzEZW6EYrznWL
Y215JEc4ByPpXtYGre8WeJj6VnzrqU4m3W6gcY+XAq3pkqpqItJjiK4+QE/wALdj/SqMDAS
MnqMj60+54I556qa9J6nlp22Oo8Pl3vLvRE5nY+bCCcfOoyR+IyKTVrpbqGBl6NIh+nNQQX
v2TWdG1mNQHeSOVz6nO1v5Gr/iWxNv4mvrCLhIrhmUY/hPzD+dJF36GOQdQ1VYpD+5t1aWT
02rz+prNnlAhkuG5nuHKx8/dHc/0rVijEGj6heAZeaVLZP/Qm/pWJeqyak9u3Hkfu8f7Xf9
aFqSxkg28/wIvzen0qhBGbi8CIPvHpV27kItliB4c7m96saFa75/M79AablyxbJ5eaSR1mj
2aQW4fAHp71eedQ3zPgVRe58uPYDhV4FZVzenOA2a8OUHUk5M+jjJUYKKNyW9t1U7cs3vVG
e/Bzk4rAkvHB61Vku3cYzzXRDDWMJYq5p3F58xAbrWdNPnndVN5mJ5NQvMW4J4rthTscE69
yyznHBzUbOCeTVYSdsU77v3iM1sonM6jJd+KFfLYqAyegpocjpVcrJ9pqXTOV4HFMabd96q
jMW60lHIDqtlvzOf8A69O8wY61TDEdKXef/r0OLKU2WC5phcDkmod2e1IAScCml3ByZOGJH
BqJiSfTNKImJqxHayOBhD+NJtLVjUXJ6Iqgc9KlCjpitKPSp3AwhrRg0GRiC4wPWsZVorqd
MMNN9Dn1Rm6A/lV+CxLfM4wK2JrezsF+bDN6Vkz37SsREuwe1Zqo5/AdHso0/iJm8uFMDjF
UJZC5yOBS7SwyxOaif7pwK1hEmcnYjJyc0lFFaHIwooooEMwM9KXb056UuAaWgnlGFSDRT9
pPOKKCuVHU2suI4gRkhB0+lXY3yM5/Os1YnSKJx3Rf5VNHLj73NeZON3oenSlZI2Irh0Hyv
irsdwsqYfrWEsmDxwKuRTq2N/T2NcsqZ3QqGkyqOV796fE5xt3ZPrVUqzqpikzjtSZlXkoe
PQVnym3NZ3sXJZGC7ZE3KfSoJIIWHyjbTGvSAQwFRGcE4JxQotCc0x7WxPKkZqPzWhcEjGO
9BuSikd6jluRKo3KM9xVJPqZuSRci1Ro2GwsOe1bMGttLD5bgNn1rlEKblJ4z6VL5wibch6
VMqSexrDETjszopZopGJ2fQiiK5ZDtDhh2BrFg1Hc21sEVeEQmXzI+M981m4W0Zqq/M7o0B
cKVIMdQkFZA6ZB68VQa6kgBVsHHakTVSrYK0eze6G6qvqbUd3cb9/nMT79au2+szI+JlV1+
nNc99viddwbBFRtqCpk7smodLm3Q44hw2Z2ct7aXMSljsxyQe1ZklxGVbyThB/G3T8K5trl
3XzLh2RW+7GOrUyaeWcBTlEHRaUcNYqWL8jZ+2EuY7XLN3kPap4gLdvNYmSRuctWPFIYoRn
6BRVn7cPKDH9TWjp9iVW0u2bCStM5WaYqD71aa9mtrdUHIJ61zB1SMvubk9gnU02XUwR5l1
dLAo6R/eY/gKXsW+gfWV3O3tYbVrIsZN4bksTistr2L+3RHBPuUDDYPBNcZL4gtI2ZI4ZpR
2DPtH5CmnxF9lOIdMtY2PJySx/PNUsLLqRLG07WPSWmbAyysufWoWlUtwwI9q4iHxJNPAXd
LdVXjHP8AjU1trMdwQPs6gnurkVn9WlETrwnsdeyB2y361RljfzMHJ5znFZkWr27t5IWWMj
qwOQK0YbtWbZ9oDcdGGDUckluO0WtGU59v3UyCelcb4ptgs0UuOoxXcXJDHcQR+Fcp4pG+1
iYDlTXXg5tVUefjI3pM4dXEdxHIOQrDI9qnuf8Aj74X5UBFU5Mh39jV2clt8nqoNfQ2PnL6
luVvM8H2s3QwXMkXB6AgMP1JrtfE83mDSdXAHmXtjF5mBwWAwT+lcVZoJfBGpfNhobyJ8fV
WFdbqpM3gbwnIOT9mKk477mFS9xoqtagWnh2zbH+kSSXcnsu4AE/gprhpLhp55Z2JLyuXY+
5Neka5GovtPjhP/HpoW8sPXD/1rzFSA4Xp0pxQmya8bdPtB4VQK6DQ4xHAWI5xnNc3Kd9y5
HqBXVaWv+hsemMCscQ7QsdGGV6moXbMc4NZUuTkVoXPQ1myNtX3rmprQ76rKkrEEAfnUDNt
471LI2TzVUt3Jrsijz5sa7cY71FkkYpWJJNNLAVsl3OVsXpzRnJqMsTSd81RDkiTJ6Yo5K9
ajzTgD97tQJSuOGe4paQZ9SacAScCg0SuxKcEYkcfjViG0eZgFGT6Cup0fwZqmqOoit3IPf
Fc9WvCkrzdjuoYWpVfuI5NIWPQZq7a6bPO4VImYn0Fez6T8JtgDXwbOORjpXSjwtp2jw5WJ
I8d2614NbPaCfLT95nsUcrV/fkjxyw8H3LqHmQoOuK2otEtbRfmVc+5ro9Z1WCFWitjuPrX
IT3Mkp3u3XtWcK1av70nZHdOFCh7sFdlmR7SEEKAT7Vi32plUIj4+h6VHcTNyM7RWLcNkn0
rvo0Vu9Thq121oV7iV5XLuxJzSRqfSpEiL/MFqRlEa8npXoJq1kcajd80iF8KTVdjheDT3b
cTUQXr71pFWMZu70GUU/ZjnrSbD7fWqMeUbRTtuODSEAHg8UCcbCU9EJNNUZarMagjIpN2Q
4xuN8tj2oqbp3A/Gisrm9kdTCkctrCVOf3a/wAhVWW3ZMnFUrW7kgjQBj90fyrQjvklOG79
a4pRlGR0U5RktdyABgMZqUMw7mp38t1OzA9KrnKnHcVKdzW1tSzHeMgAz0rRh1IFhuGQe9Y
YJJ5p27GApPFRKmmbRqSR0TC2nBbcM1We0Tkoc1krcEAZJqcTFlOGI/Gs+SUdma86kSSRsu
e+KrshyTxR9onQEZyKatyTwy57ZrRJmLsxOdvXmgFsbWwaczowGOPpTQmfmDZ/GqT7khgg7
lP4Vct74oBG7sqE/N7VAgHRhUhiVl4FS7S0Y02tUW5/KJzDP5in161Sfer8dKdHEVOKtG1c
jceBj8qm6joW7yKal84245rQW2W2jR5k825k+5EO3ualtIorYi5nUvI3EMI/iPqfateW1Wy
slu7mRTeXLAZzxGD2qHK7Hy21e5m2+nu8nmXEgaZv4c9KlmtPJ4f5c9K2Z9HtbODMkg3Ebi
xPb61y63k0to0aszgOSrN2Ue/pVRV9iJvl0Yt4yxLsDn8O/tWNeXhjXZJJtx/yzU5YfX0ov
tYWON4LLDORh5yOfovp9aw7hkQKqtuJ5z61106fc4atbsaK3jvC8ocQqvYdTVaG/CSJL1Kk
nmqX7yRSg6egqWO1JPzHit+RHM6kmJLcmSZpB3prTMxBPT0q39lxH25pv2PPU4qrIn3mQC5
cR7ece1WIb14idm5c8UfZ1RfWmqmeAOKlxRack73NS01ExkZk5JyavpfSSzGR3LZ6Vz/lY5
H609N6n7xHpzXPKkmddOtJaHYrqWxwiZdCOQTmqWsES2LMM4BBANZNtdmOQCTrnrWpd3H2m
zYemOlc0afJUTRtOpz05XOGdNski9e9W5D/AKPhQMkA5plwmJ5gPSlZSUUc4xXuJngNFzSh
u8Oa4mP+eTfqa6aEh/AGiqWyVLkc9MM35VzOjvix1m2wSZIAwx7NW3pLGXwvZxYPytIv6/8
A16zloyo9DcnUbr185KeHVUZ9wf8AGvKgczCvTr24RIdXzgE6DCFOepJHAry9PvZ71cOrIn
0RMDm4bjqa63Tf+PNhnA6muQUn7UfrXYaVlrKRscZArlxOkTrwmsyvdDGayJzzjOMVs3gAz
3rGnB7jisqR11imzAH1zVWQ5OKsSdaqtwa7oo8ubew1s49Kjp7DjOabtPpWpzyV9hKKfs56
0u0DtQTysRV7sPwpwHYdKcqluMVftLCWeQRxIXYnsKiU1FXZ0U6Tk7IpxwlzxXU+HPB+oa5
chLe3bHdscV2XhL4by3lzFNqEZEQILLjt719F+HtC03SrONLOBAB3C4NfJ5pn8MMuSlq/wP
YhhY0IqpWXyPO/CnwetLWGO41XluuwCvT7TTtK0eALbQRQKOM8ZNT6leJaWxcswJHAB615t
q2tSu7necHjrXwrq4rMJc1SWh10oVMXG8nyw7I6jXvFNlbRNHboJJsYLYryHXNcur+d1d22
+mav3E/nKdxx7+tc3dlEc7enrX0OAwVOjstTr5Y0o8sDIuTlizEkGs2eQKh7VavJ1XJJxiu
du7ppGKq1fU0abZyTnYiuZ9xznFRQwmU72HyirtpprzkSSrgdai1CdIW8mLtwcV2qWvLEh0
ml7SpsQzSxwjapGfaqDyGQ57UjMWJJOc0wsBx3rphBI5Jz5tthe9H0qLcfWpFOR0rQwTQdR
1xS47dqKKCg49KawyKdSMD2oExI1HUdatxrxmoIxnFWlHHHes5di4ICuTnBoqUdBRWd0bco
6NT5acfwj+VOCEtkUtu6mNPXaB+lTqFz1qJPUzpxTSI1leM9elWkuFcYemmNW4qJrcqMKay
91nQlKKLm1CAyGkwAM5HNUVMkZwTU8co6MaXL2NIzTJsD6UDaO5FCAMp5pWhLAYNTp1NLPc
BJGw2k00hOSjfUUxoZFPSojGw5HWmrPqQ2+qJgG3e1TBZAQQMe9UCXz94ilFxMp9RT5X0I5
0jcSNShZiKQOiHI5NYouJc9T9KtQyb+D1rJ02ilVvojWhmjDZJ/OphcAguR+7X7o/vmsxcP
1JVF+8fX2re0izMzfbblNkKDEa/1rP2a3NFN7dSewtJPM+2XX+tboP7o9KqeJGa5tFh8wJs
O5WPrW4ZreKB3nXdjoAcfjmuUleK+unkeXyraPmSVun0FaxjZ3M6j92xSi/tXUHY3d8fs0Y
HmSk8ACqd7rEUrLawBksk4I7yfWmanqq3Q8mAeTZx/djHV/dqyoIJJ/m2kJmuuME9ZHBKpr
ZO4+STzZmMSgL2HpTo7fd8z9a0rTTGbbkADqan+zpFlmwQScVXMuhko31ZFb2iou8jHFOW2
U3Cr/DjcfpTo5GkfaR8oORVtRsjkdsAk8n2qXc1SQgjDH58YPYCmzW8QxtGD3zTXnCJnPXg
UtpMkhDOc5OKWqKbWxRlQq2COntUYXAJ/Srt8pEny8gdDVROUwfWqvoQxmMdutPQHv+VPYL
kbfSgDL49KzkWiVYwwyatpxA45wBUMdXNuIXwc/Ka529UdKj7rOVmx9olOOMU9Bm0Vu/tUc
n+ucnuKltTusQO9eqtjxXuT6Ods2ork/NaN/MVtaBzoNqp/56SGsnRVH9o3I9bV/wClbGig
R6ZbIOBukP6mpnsOHYTxDCG89uSsWmxfmOP61wKcvn1r0PxBIJYNTkA2r9iiC5+q15/GnIY
9M9Kql8JNRe8PUf6SQfWu40SAvpcuOSuDiuFU5uSR0Jr0Xwyyi3KE9SK5cbpA7cCr1DKvFH
IrGuB8tdJq0HkXTocYzXOzjnk1hRd0mdVeLTsZ0oHNVHU5zVyQZJqs+dvFehE8uaIaM0UVs
YBUyQl8cU6GAsefyrf0rSnuZVAXKjqfasKtVQVzqo0XNlfTNInvJliijLZ7+leyeFvC1lpU
S3N1GrSjn5ulUNIjtdMgUQwhSO56mtVbme6YFpCF7AV8pjsVUrXhHRH0+FoU6Ku9WdpBfI0
nlQBVTOcKMV6DpiP9kjaQnJHT2rynR9kVwpLA13k3ieC20tpSMFEwMdCe1fE46hJyUKauPG
05VILkRzfifWjcalNEjEJGdvBriLm4Mh5PANJeXvmzuzvgsSfrWPdXyqp5HFfQ4XC8kVFBf
lioLZElzd7c7Tj61z17eDkA8Uy61JXYgkj2rHnuQx9q9+hQsc8pXViveyvITkkA0ywsjO3m
FcoDk1YtLKS/myVOwVq3hg0+w8tAA3txXdKpyvkjua0MK5r20/hRm6hqC20H2eMYbHzGuXd
y7ljU91OZpWZjkmqjHkiu6jSUEedia8qsvIUnAqMkk0hOTSHNbnnyYvU4qUDAqJRk1MAQMZ
zQVFBRRRQWFFFFAEkXTmraKOtVohVtRgVlI3prQXA9RRUTEbjyKKixfMLESAv+6Km3EHINQ
xqfLT/dHX6U/HBBoerOaF0kPWdjwTzU/wBrwwDDn1qkQBxQBnik4pmynJGgZxJ94ClKq3Sq
SEqcnmnhyAWH5Vm422NVU7ltMr92neYwPPSqsN0oceYDV15IX2tEeO4rOSaeptGSa0YomIH
Bo85WHzAGpjbwyW3mrIN46is2WJw3y5qYpSKnzQLhSFsEZ+lQGIBwRyPSoVlcDDVOkpLdKu
zRg5KTHiJTg4OfSnkiPAGNx6UCUhC2KWGKeaaOKMb5Z+w/hFSvMhtLY0tKthqF4kROy1i+a
Rv7xrp7zUIVAjhAEaDCrWUsSaXB5CYOBy3rWLcXDySMyS8ufyp8t3cpS5V5slvb6a6JhWQh
OrMTwKxtQmZ4EQEJbr9xD1b/AGjVmaN/spdEP2UNtL/32qOx0iXU7hpZGP2eP7x9fYVqmlq
c9Rya0M+zsGvXyw/dr1Pr7Vui3WEAMuMDgelXdIto45rkBCqq+FBqO8O65Y984xQ5NshQSj
cu2UAWMS7cis+/3Rqw8vPBB9ia1rCZI4CD2FZ2oKrRkZODJk+uKSu2W9iisflxqCOgqIy53
DOUB6epp1zIDMTuI2jAUdqo+aepOAPStLGTfcW4lHll+mOBTtMQyld5O0HOPWqF4x+zRrnl
2J5rY0yMJErnnvTlsRF3mPugQcN2/wA4rPZ9r4A71eumUynByO1UHBMg65qUzV7jsnOc0qs
dwqN2KnFLG3TJ5qWrjjuaCEdquod0Lf7pqhF0FX4sbCBycGuWS1R0xvytHKSZMh2jJ28D8a
LNjFMYpBxIOPY09lzc45GOailJD+YOqndXrR2seRNa3NXR8rqc20D/AI9pOv4Vr6buksLAL
wGEmT6DfWFaTCHUPMAyHSROPda6fSocaLpJA5aOV2+u+pkCIteQ7NbJjziwhK+gyyc/lxXn
hbbF+FeleJJRFp2ss20s9lbRj1++P8K8zmwFVc4ziqpfCiKmjuOtwTIpNd1pMhhQEdBjNcV
ar+9QY712dmMQNxk8Vy4vWJ24HSVzX1+EPa294Ody7Sa4257jpXcH/S/DsqhR+65Aribkcn
0riwr0afQ9HErW66mXJ/SqxIFWZTiqjt/CK9WOx4tRkZHNTQRbmBNLFAWxkZNalpacjinOf
KrFUqV3dk1hahpAWXjvXYWeIkAjQIg6Af1rHtYVXGB0rZhkRQBkAfzrx8RLnZ7NGPKakUnz
Zc5rSiuiQABjFYwnijHzsKZNqcEKcPz6V5jpOT0R181jrbe/MYyp56VW1vXQdtskmUUAn3N
cTN4gCKSG6+hrGuNWlnlJUkk06eX3lzS6CeJsrI6W71ZVBJbn61hXOqGRiFPX0rNIeU7nOT
79KVmgjHPzGvVp0IxOd1Gwa4dicZJqW2t/Ocea+BVJrvPCcD2oW5ZecmulwdtCYzin72p1a
3EFja7U49TXMapqJuJCATiqlxfSSjaGOPWqDuelFHD8r5pbmmKx7qR9nDRDmbGSetRHk5pC
3qeaYXPau5I8WUxxNKOlMAJGScmpKRKdxV6mpaiBxTt3yD1oN1oPopm7J4pSflNA73FJ4OO
tIOW4pnRcg09AcUCLUQ71OW2x5qGPjilkPQZrE6Yu0RpZ+w4opwHAopXIsXYdrwJyM7R/Kl
KjB4qlDJgKp9B/KrKygnDVDVmOnJOKEIOTxTCwDYAqYlVbIPFRvhwCByO9CfcpxXQYZMd8C
nowY1Ey9qYjFGxmqauiE7MuBB3GacFUMOSKiSVuKtxp5g7ZrN6bnRFKWw6M5GFJ59TVlQCM
HrSxafPMuYlzjsKSS0uocM8TgeuK53KO1zrjCSV2i/DoYv4C9vKolX+E1Ul0e9tsiWJgo74
4qWw1OexnVlII7g10/wDwlMcunyQvEhkYYAxnmuaU60JaK6N1ToVI32aONijV5S0xKwxDLe
/tXQ6Laiy059Qkj2zTAiPd/CvrVGG1W91GOyKgRKfNnYd/aug1y4hSyZYUCrGoGB2rpTu0j
zklqzA1C9VclDuwoUnsTmshY2wIsfvJOT7D0p8SmSbzJfurztPr2FW50h+2w2FiPtF3Kw3y
g5+v4Vs2krGF9myaK1vdcuoNPCeRZWwy7KOK3zHDAyWlomIkU8etaAihsbBLOI5bGXf1NYZ
udl2+DxjGa5oty16DlZMfEhS4kOMBmyKwtUYx3MozjadwrcnuFTa+M44A96xNcRkukyPvx8
10w31M5P3bIljlJgVgeGFQtvuFdwOEbqT1pllKDYg4yVzVR7iVFWIH5XOTitEjNy0KzuQ7A
8c1CxxCzE96JpA0g/nSAebLDCP4mqzEr3xxcQR/3EGa0LeZ0twoJ4rNuhv1ebB4U4q4mQPb
tVSWiREHq2TRyZnzJyP5U+SZFJ2qMmqyv82Mdqs6dZSanqIgDCOJAXlkPREHU1m7LU3TGlC
LI3so2qx2Rj+8e5qJORmnaherf3o8hPLtIRshUf3R3+ppqDpULzKiy1ExyO1akHKkeorMgI
GB/OtS05kArmnudcNmc1MdrPURXMRzg5qzdKAXJ4+bmmBN1vkV6cHojyZ72F0sedfWsfchv
0Fd7aRBfDuhuCAXiuBj6S1wWhuI/ENop6eYy/mK9CswH8L6JIvYXIP/AH8NKq7CgYfi0Zsb
w5A/cQD6/NXnUwzPj0FekeKznSrtx2ig/wDQjXnIBacn1NVRfu6k1dWW7Nf9JSuytQRBIPc
fyrkrRSbsAnb712MK4RkGeo5/AVyYl6Hfg1ZmzoWJUuLU/wDLRDXEXyGKeSIjlWIOa6nSJ/
J1BWB4zWL4jjVNauNo+ViGH4jNcNH3arXdHoV9aSZzMo5OefSo0iycmrLL83rShQo3HmvVT
0seVya3ZNBGqgHjmrscirgVltPt6VGbtgMLx71m4OW5spqJ0Bv1iUgHJqP+10UAlgSPSuba
Qscs2aYHYkhRxR9Xj1J+svobs+sSyMSCcemaqvdzOclgv41nKzY61KDgcmtFSitilVlLcsh
yxy75NSCdUGcZqmGwcikJ55p8l9xc9i493LJwvQVXZ3LfeqIvtOBSBx3OKaglsDnfqWCwA6
5qNnJHpTC4xxyajL5PWmkhOaHs393pUTMAD60jHIwKiya0SOWc7hRRRVbGaJFyQewp5IBxm
olOBS7+Me9RY0vYloqLJIp65280WKTHUZIBA70UUi1IUknFTLhCBUK4ByTTgxZ+BwKCkyyh
+XOc0FiW96YGATA606EZYn0rKxun0JcnspopS65oqSyIHAX6D+VS46HOKhByi+yj+VBYdya
tp3OaD0LG7jG4Y+tITgfKQaqFjk4PFN8w9qOUrnRbdiVXqD3qM5PWoxOcYJqTchXPTFJpoa
kmSqHX3H1q5by4bngVRSUjvmp1fcM4qJK5tCVtUdFY38lpKHTDr6V0tlrtq52zQqyHqrCvP
o52TBB4retLyzubcRzKElUcNXnV6EX7zR7eGxb+G/3naS6BomsIJbNhbzf3R0rlL/TTpF9I
85DLD90D+Ju1W9P1BraQeU5YAjHuaSSRtX8Tw29wcxRHfJ7+1ctGNSM7N3iVipU3BSitWaG
kQWemaM99qLFric7/ACwcfTNc9PdvJbPNLkCT5gPX0rW163Sa582NtsQIUKTjI9KwrmXzr1
IVIAjHIA44r0YbXZ5E3tFFt9I+z6Amo3shUzP8kfTI7k1e0Kxh0y1fUJUxNMMJ6qtZ9tJqP
iLVrWG5Oy3hHC9gBW5qnzSGFPlUD5fpWbu3yye5nJ2RTm1nIZRwTxk1lvcDzVw+SRkis+5f
Y7KDznrUKT7WEmeT1rqjBLY5nM3o5Gmu44geFcZ+tR+JGBMEoPGStULa62zRSEkbmJNM1m6
EsZAOQpyKfL7yYc/usis5glvOgHeoXmLJg9h0qtDLh2APDrUby4BXNapGLY1my/Sren4N/w
Caw+WJC1Z4JzmrsLCHR7ybne4CL7etOSsiE7soQN5k8kh5Ltk1cJA71TtRtUHvipWkXlu1E
txQ2uTMzAhIxuduAB3Nal9OdF0l9EhIF7c4a7fuq9kqLRPKsrO51+6AAhG23U/xSHv+FYQl
muLia5nYvJKxZmPc1DjzPyRXNYsxgADaelWhkcZqnHg85qyrg8ClI0gXIjkjnpWraHMqdax
4j0zWrZyA3CKvLGuWojtg9DKvlXL85+fmmji3BIzkVNfcSSL/ALZqINkBRjgZNd0PhPNmve
KulLnxPZRkAbpwMfhXoln+68J6LGOcecCR/wBdDXAaZx4t0w/9Nh1+hr0URsnhTRDjGWmzx
1+c0VXsiKa3MDxNzoN8fRIOv+8a4CFQXzXo3iNceH9Sxg4ji/8AQzXn0MZAUDGcVVL4Akve
LNqP9MrrIzlWPv8A0rlLTJuzuGDnkV1KH9wT05rkxJ34RasW2Yrd8f3qj8TR/wDExV+zRj8
cU2KT/S42B4yKs+KVO+FifUfSuVfxEd8lekzknYIckVUeQljn8qmmB3GqrjByK9SJ5E2xjN
681Ezbj6UrAqcmmVqjB67jlUnnPAp4KrnnNRUA4qmmJNLYmDA9KXIxnNRBvWkznilY0UyUM
pOM0pYetRbCelOVDRYXMx28ehNIGOOlL5Zz04pduODUi1IzISKaTkVKVB7UwoS1UmJpjMn1
opxUj1ptNNslgeDRRRinZ9RBRSkAd6SgY5fvdalHApqqQKUkAVDNY7XFJwKTOWwKYz5GBRu
PbvSByH5B4HWpY8Ac1CvXNP5oKi+pIGywxVheFxVeJSWHoKsgErmokzoh3A0Uxj83Sip5Sx
oY4GQOg/lSnGDTew+g/lR2rU5U9BMcU1h2FOJxRQIhpQSOhp7gBaZgjBoJ5bMfv5GOKcJiO
jEUwDocYo2dBmlYu76FhZ365zUiTnPFVFXHU5FTIPxNTJI0hJ3N7Tbho987McRDIHqe1dHo
doY4JLuYkyv8xzWPo1gLue1s8EE/vpT7dhXYXrRq629uu1YxtPua8+bV7I9GN3v0MnU5UFu
902AkS4A/vNWTFe2Fp4ddX/eahdN1/uLmpdclklMWnQIZTCplm2/59KwdJsxf6ygZiIkO5j
/dArWMVy6nNUn72h3eiWptNN+0kYlmGQT2FZ93dMzvHK37xDwx7jsavWesJqNzNDBCq2sI2
q/dqydZA80SxtyBggVhGLUve3NJNSjdGVeR5beDuBGc1mMQvBzWgJFOY2xsf7pPY+lUp49m
71rsj2OKaG+ZgoM9BUF3MWXGetMLEyDPZarTNjgn6VslqYSlZEiPiJHzz0pZHzz3qKL5oGI
6KaQnJ681RF3ZD1bg/nVm+kaPSba3xw5LH3qqoy2AOtLqcrG4jiPRFFFryQ2/dbFVgkQI4q
WytJdSv0toQdv3nbsqjqaouxMajqTW1JO2i6EbaI4vL0Dee6p6UNPpuTfTyRU1O+F7dJa2/
wAllbfKijv6k1XDY4HSqyfKOOp608PgYxRZJWRKlrdljPOAKnjbADelVVJxk8VZhh80F5Ts
iHc96zasbxbLCSPN8sI9i3pWnpbBb1IojnB+dvU1mowlXyofkhHG71rXsUWJ40jGK5aj0Ou
mmyjfMTdSj/bNMgUszE+mBTbtv9Mmx/fNPtuQTnoK6lpE5p6si0/I8U6f04mDYP0r02658L
6DIuQv7wf+PGvMLUEeKLTnHz/0Nei3MmPDmgwBvuo5P13Gora2JgjM8U5j8P6gAMl0jyc/7
VcIi4dDjogrv/FJB8N3x6ny4/8A0KuKggZyPZQf0q6b925TT5iKDAu1O3BNdGvFv19awfLa
O9RT1wDW4/EVc1d3sdmG0bKe8LcDnHPFbHiQiTTrOcdWJB/KsFyRMD6GtfVn3+G7LPVZG/l
XPNWlFo64yvCSOTm+8RVR2x26mrExOTzVWTr+FejBHlTZXc5NN7ZoPU0hGetdKWhxNi9elF
OVd3tUmxfSjmRcYMiVc1MqgUtFQ3c1SSAYzzTwUHSmUUh3Q/fj7tMJyc0UpUgcjFBQlFFIT
gZoE2NKktTNn+cVLnmjNBmyIqOx5pORTyR0/pTG6VWrCwcnmnIueaFXPBqQDAwKVxpBnAya
iLbhzT3I29aippCkwAzTlBzSomeScCpAMUmC1G4GMBqeB0FFPjXc2T0FI0iiVRtT3NTgYi+
tREfMKl/hxzWTOxER696Kdk+9FSRcgA4B9h/KnGjBwPoKUr3NbnOk7DSARg0dqXBpKB2YhX
JzRinYowaAsxKKXaaBigrlFA5HGat2kfmTAY46k+wquB2FaunQl2ES8tKQg+nesZyNqcdTq
NCaOzsJb2TiWbkD0XsKmtrhisl3O3y/eqldGQyGGFPkjGABVbUZdtkltASXlOMEYriUbs7r
2XoZ0WvG0e/kCK81zldzdh6VSiuWt7J44wRLcfeI9PSq1xaPFeGOfaGTk4qS2Qzzl+y13Ri
tzyJzlflOl01HttLEg4z8xNMvXLscN2zirzPFHZG2OP8AV/riscAsoIOc8GuW/M2z0ZR5Iq
JQlOw852n9KQy+YuyQ5Ze/rVmdMgrWYepXO1h0NbR2OOWg2RSGJxVOUc57Va8zflT96q0vI
NdEdDlnsNtGH7xD0Ipu47gM0y3JWfHrTsYlYHsaprUzvoi1BkzJx3qncyGW9kfOSWq/bYVZ
JSfuKT+NU7G0a8vFjU4BOWY9AO5pRtdtlTTsorqaWlWIm8y+uCFtrcZJJ6n0FZd1dPe37zk
8Zwo9BWjrOpJJEun2Y22ycADv7msgYUe9OCe7JnZe4um5JlQSc0oyxwBk0tvbS3DfKOB1bs
KmkeG1BRGyT1pu2yFbqx6KkS75ju/2RQ00lyRuysY6AVUDF23Pz7VaQk49PSs5K2pcXzadC
/AcqABgDtWzZHEsZ9Kw4T36VrWZ+dSfWuOqj06WxQuebyXnjeantwBC5PHFQTg/bJR1+c1a
t4xsy3rW62OaW5RBMWvW7HtmvQLgt/YmiEc/uyQB/vV53fOU1RW/2eM16asROj6RMw+5AAP
xPJpVfsigtWjJ8UyZ8MXeSVJVFwR33VhaXbtMTgfwKOK6DxcGHhebIwCi4/76qLwpEsofcB
lUDn3wKE/cLjG9Sxzd4Ma0yjoMCtOZT5fFZt227XJGHdjWm2GTGcnHNc9bodVBayRlSHEg9
jW1fRbvB9tcZx++K4/CsSU/vCOlbF2zf8Ijbpu4+0E4/wCA1nPePqbQ2l6HJSgbvwqs/wB3
p+NW5hzVYjjBr0IM82cSsyAjjrSBMdRn8akPU0wrz9a0uYNWEBI+lODZPTj1pAhBpwBA5xQ
CuHakzg5JxmlK5oFA9QGTyaWilCk9qASEAqckiMPjcoOGFRqBjB61Zt1Ds0R/jHH1oHJXWh
WkTaQy/cbpTKsKNu6Fx8ueCe1QMCrFSMEU2rExfMhvemMMVJSEDFIbISe1Jg0HrTlBNVsRq
OVgODSlxj2qI5zzRyeKViheTTlTPNOVABnGTT6LitcQDApaQ9OKekZzk96RST2Q1V3GrSLt
XFIigcYqbbx1571nJnVCFhijLU5j296cqdCaa33qk0ImbDEUU4gZ6D8qKd0ZjU6D6D+VP24
pE5VfoKnWnJ6kwXukYj3DnpSGMr9KmZCDnP4UVJrylfHsKO2KmZcjjrUW09xRdk2EAx0oAy
eBTthIBB61Kqc0DsIidOetdNpFo63IcLsaGPqem41iW0XmTpGMAk12VlayJpSysMGdt4Oed
o4Fc1WSR00Y3Zm3TXcVwpdVUuflYdDWLqN64uDIoLBflB9K39TkEFi/P0B9fWsW70p4dHjv
ZbgDf83ldwD0optbsKycU0vUxpHaQsxzluta1jCYrMysuN5AFY4YFwOtbSFvscAYnkkj6V3
uNoM8mm+ad2XnctI2M/hVZSUaWMdjn8DTBJgn5utV2lIl3k9RtJrijHoejOWpacgjmsu8UE
FoxyOasmcFcCoSQ2R6VrFWOeTuUR/pCHZjzUGcetQO24Hkg96kmjeCfzozj6USqsyedGAD/
EtbHM9fUrRgLOpzTpW23Bz3qFiQw9qHdnfNa21uYJ6WLs7eXpx9WOKox3MkUTRocBup9abI
JSMNnaPWmxxvLKsSKWdjgAd6FGydyZybkrCqSQWJ5NadhYrNie5by4F792psmmPp74vgY5B
1Q9arXd+9woiUbIl4ApXb+EtJQ1n9xZvtTVv9Hs0EUK8DHU1mqCfmY5NNGPxqTtVJJKyMpT
cndkqdM1aQjgA1TQ846VZjP86iaNoMvQHmtW1YBlz0rJiPIxWlbkFgK46mx6dFleT5r6XH9
+risA2BVUKft0nHRjTkbMrH1rRbGMihqYP26M+qf1r0fWrho/A+gLZzlJZ41RivUetcFqNu
zWsV+gyI28tx6Z6Vr2mofbdM0e1Jy0M5UAehpyV0n2JinzNG54ll3fD6znkcM88QQ+pYNzT
/AAlbymK/lC8JbDJ/CuX1fUzdaBb6f/z7zSRr+LV3lrC+l+F72dRzJBGgHpxg0pK0TSnfn9
Dz6Qg6gG9SatySbCTng1TZf9JTnkiprvIY1jNXsdNPS5UkfMgPvWtdtjw9aqRyZCR+VYgJM
grWuzvsLOMdlJqJrVGtJ3UjCl6mqrDk5GK0JIxkg81A8a4JrpizknBlLYc8GkCGp9go2jA4
FacxlyEPlnPWlKDtTyMUoXOKfMg5CMpnpSeX6mpcH6UBff8AKjmQcgwKAPel/GpNo9KUjPW
jmHykWB6U6NikiuOxzTsD0o2ijmBRRPfx4bzFGARke9ViBJEJB1HBq/IoltIm7gbaz1Bjl2
HlW4Na7o45e7MiMZ7U3FWGXa2Kb61B0NFfYuc0uMVJtzgYxSlRjriglQ6kLKDzQqgdqlCDG
SaQgdjzQHKhtGM0YPpUigD60DSuCrgc9akC+tIMVNHhj0qZbG0V0HKpyCRUmB6UUvQVmbpX
EPTApnynk84p9Jt/KgNyEkZ4GRRUhVM9KKRNmRRkjbkdAOv0qcdBUKqSi454FSJkcEfjVS3
MaeiJM/Lg0lIScZFO6gMvHqDUmw4gbRgcmmlcHnGaUNzg1LtBHHJpN2LUbkOOcdakVfbBp3
lmnoMdh9aTloUoFrT491yqBcmQ7Afc12eqzmzurGBpIgsgEawj7yqBgE1zWk8TRsoBaMNJ+
PaoHku7/Wo55tw8vpurnau/JG6aivNsk1wvJcpbRDOTkCueu7u4nb983TjHpit28ha71mRV
mESQJlnz0Fc5O6PdMF5UHAzXRQS0XY4cZJ6sW2UO/vW1ch1SPIACqAMVm2UYABI781qXjZG
/jDY6V1T+BnHQVpIpNJ6VD5hyeAQeMetI7c8VH5i+hrnSN5vUlJGSUP4elND4GMc+tRZUsT
g57Yp6RzynEcbH6UzNa7A+GGDVLcYJOOlaDWV0uS8TKB6is+cA5B65qo6immtWV3w83yDg1
r2ejzzD92m4gZdj0T2+tU7KHdOCoyc4UHpk13Wp3ll4d0OGyT97dYJ9t3cmlWqSTUYdSsNT
i7zqbI5G/wBN+xOokmWTdgsB2rNDtp+pCWI/NEQyH+VW57154g8n3mqhdN5ky+oQA1pTT2k
ZV3DeA29vbnULuS6upDJLIckmq9W7K2W8vobd3EatwWPQVc1DTLayn8pbqOVh12Dp+NXzRT
5TlUJSXMZFOVuxNSuiccimhVH8Q/OqIcWhQcVYjbkc8VXXbnk1MhQHOeKUjWO5fiPpWnbNh
lrIhcda07dgCDXFU2PToPUfj/SrluoziqwJEhwcVbI/eXXP8dVQoLE1rHYiW7NLTQLuK905
v+XiIlfZ15H8qzvDkhTV7FH6LOPwrZ8LRrL4jt4m6MGA/KsCFTb60qAjKTnkexoWt0JtxlG
RYWAyeJfsgGVFwXxXqGoOx8OGAADjbxXnGgMJfGAD8lwcfWvS9SVV01hjG1CfxrOo3ojeik
3L1PMm5u1XsOKmvTiRs+tRgZ1AZHGeaffkGaTA/iOKiW6Noq3MUACXAFa1zhY4E/uxis2Bd
0wrRvOZOOQAB+lZzfvJGtFe62Zsn3qrtzmrEnWq5GK2iZTT3ISOfrSYpT1NFaGRG3TnGKFB
9KdtHelxQIbjnOaUD0pcUoGT0oCwAEmpAvqBQEwetPAJ6UFqLZEydMUzBqyFz3pfKJ7fpSu
DpsIObWVf7pBFU7hSx3Cr9vGwaRQPvL0qu44x7V0Q+E4K8bSsQH5gD3xTCMdachHmhT34qV
oieMVErpmtH3oFemsRipTGRURjOetO6KaeyGjnrzT+D6UCLjgZqTycjOKLoSjIZS1KLf3qd
LcelS5I1VNsrLGTzjNWUjKj0qcQgDgU2snNs3VO243AAwaaaeV3fWgRE89aLobjfREdOClu
lTJCOpOPaplVEOSMn0qXI2jTb+Ig8r2/Sip2kGeoH4UVOppyxMtGClfYCpGk3HBGKrgjI4P
QVLncvXkV0SPIg9CxH93oKd5YYZXqO1QxnK4zzU6Eg7cYPY1k+50RsxjHPOMEUqPyKkKh2w
3BprWssY3YyvrRddS7STuiZWUjnrTyvyEiqgJxyKtQvkbalo2i7o09PjdLd3XqeKs26gszg
8KMkk1o2ViZNFXBwzZbFZM7C1tJ8sCQpAxXPe+iNbOHvM524lkeWaVSQjscnNZoPz+57itR
4FXSpLl5cE8Ig7+9ZSDJVlOcdRXo0bNM8PE3urmnF8sCkevNXlAks13nABxmqCDMK4+pq9H
HuspM8jNauPNFoVJ2kiERaehzcTNt77MZrQiuvB6R/PFcsfc1jyRjb0FReXGBkqCa4+RPds
6pN30SOhTXPCVtwulSS+7N1qf/AITuwgXZZaPHHj1rl2ghC8KCTUDRxAkFRmj2NN73+8zdS
pHaxqap4rudSRkMSIrf3RisNQzck80p8sZ+XNWFtbp7VrlIXEKdXI4reMYwVloc7lObvJ3C
wmWK+jdvuq2ce9Jql297fNuJOT3qkrFZA/XHPNKsqiYu3X2rTk97mJ5/c5BJiVCp3zUWWLs
fSnMxYmU8dlFbF1p9lFoVpcwXIe5lBMkf92m5KNkzJRc726GGrurbgcGkLFjliST3NDDA96
TucVRjd7BSgZNJTlA60BuKq496sRoCRmolGTVqMc8CpkzanHUtQjAxitKDlhxVGFeR1zWjA
uMGuGo9D16MR8ahxdEDkNVWNc7sHvWhaLmO74JJIwKbBassTvJ8uBmri9DNr3i5oDrba2Lg
jIhglk9OinFcrG5+1q56k5rWN59nafy0Z98bR5HbIrDiLeYDg8etXBbtmVZptJF7S5xbeKb
Cck4EoB+hr13X2KaZtTBMny14sp/0yKQZwrg8Dkc16ncapaahal4p1YBcgZ56elTWWisaYR
rnafU43aBqJB/vUXgJnk+tSyY/tFm/2hUd199j+NYSfvI74xumV7RCXLA1fmQvlj36VXtBh
GOOSQK0mj4wRmsZy9466FK8TElTnmq7KcdK2JbYc4GTVKWIjjaa1jNMmdBoobcdRTNnPHSr
ZjYnHSkNu2eK25kc3sexV2UgQ4OauC2YdaRYSD0zRzIfsH2KgQ9+KlVCeAKuLbEgfLVlLJg
u6pdRI3hhJS2RmiJiaf5WBitVLRmGScfhUclqEHWo9qmzV4SUVcoLHhvQVMsZwPSpNgDcCl
zzjHNDd9SFBLcW3hLXKgDOQf5VmyIRN6gGt/TYyb1TjoprInAW9kXnqa76K/c38zx8Yv3mh
kSjbOzL/Cc1q+WCoOOozWPcMVmk+uK34E8y0iY91FY1nZJjwEeZyiVTFz04phiGelXXiIbG
M00qAvI5rBSuei6VtyqIxnpTvL44WpsCnBc/SncXs0RCIDr3qQDAwBUojz0FKsORyajmRoq
b6DVjLL0IpDD2A5q5HCcYwamEEjEIqcdCazdQ644dtFWytDJMABn1zWv/AGRAck8VYtbVbd
M45NPvLkQ25PVz0Fck6spStE9uhg6dKnzVUYt7aQWz5L4J6CqkyABSB1FWHt3nfz7piD2FD
AevArpi33PNqQTbtGy6FJkXNFTN5YbtRW1zkaj5HO9h9BUi8kUvl7cHGeB/KnAc11N3PnIJ
rccQeCDyKsROGXDjmmKAwGOtIMh+elQzojozSjh81d3HFSRzGJ/KkGV9afpJjZzG569M96s
39sIwHXkVySl73Kz1oQvT54kTadDMpeNgCaq/ZXik2sPpUyNLgbeKusGeeEN14/nS5mtGNw
jJcyR0jqLWwjhJLMEFcjrb8FBxuYV1OpyFcAvgABeO9cbqcjS3aRsoAU9uM1FFN6k4m0Y2M
a5L+Wyt90dKqRttyuOprV1GBIbJG8zc7HJUc7RWQv3hXq0XeN0fOYlctSzNWB18vb3rZ0+P
zbSaM9TziudgkHmLXQaewimyT15Jrop/FZkxelzNdMMQeKgYY9K1NTg8i9bAO1/mH41lSHq
RXE48rcWd711GswDAYqrISxwoyScDFS4ZvlUEknAx1ru9C0Sx0LT21vXNvm4yqt/B9B3Y1M
pqmrsw5HNmZo3g0G0Gpa5MLS3HzbG4JHqfSs/xR4ngu7caPo8YisI+rAYLkVU8SeKbzXpzG
pMVopOyMd/c+prFt7RnUyMSFBwTVQpttTq/cYzqr+HSXzIOcAHrQjKrZMe4irEEIuL6G3B/
1kgTPpk1ueM9Et/DniOXRoH3mFV3nOfmIyRXTzrm5THkfK5LZHNnLsGYfgKGkdWHzHFWILS
5nhknihZok+84HAqBxnjHNO6ZDi0hThgWHPqKYUyfSmo+x+enQipCADkHIpkboiK4/CnKOK
d2xilUEnigFEei85zVuIcCoI05xirka+1YTOylEtwKM4xxWhCFDYJAA55rPiYgZTHHVjwo/
GmTX0aL8rGdvU8KPw71zODnoj0I1o01qbFtd29sZmlYnc2QFGarah4kj2vFb2qqrLty5yf0
rnpr2SUbS+B6CquSetdEaK3Z59TE3+E1YLuYKG8suGyRmtC31d0wh06ORj0yozVJARbWwPT
aT+tTqPKkilxuXBBokkzWlKS2ZdvNV1WJCH0xbQE4JEYFY3n3Zn84Md4OTg9RXovjTR2h0r
RdThm86DVbBZif7ki8Fa86QfOeM9sVFJpxvYqtzN73L6aqhkVpF2uMZHSrL3lvPyGwfesK4
WSGTy2xIvUEjtUWUODE5jP909Kp0FLVChi5w0Z1duAVHcEitXGeK4i2v7i0kUtkY/KupsdX
trsBWYRy+h6H6VwV6Ulqj38vxVKfut2ZbZM4J/nUEsaA7jirblTiq0iqx71zxbPamlbQrfZ
wx3butSx2qYqRFIHAzU4bauSBVczHTpQ3ZEbeMDleaYYID0FPedQc96rtcgn5QM96EpFzlS
T2JhbhRlegp4XnNV0l+bO6rKTKSB1NDTQ4OD2H7W25FMMOVO8ZJqTewOT09KUuGA7Cou0au
MXuZr27BjxgCotuOmQa05HQLVTK8nOcHrW0ZNo8yrTjF7l7RbcyS3E54WKPqfU1z7Ya/kwc
5JxXYqy6b4RklddslycgY7VzEECx2sty5O8/dGOMfWvd5fZ4eMer1Pka8ueq2tjl70ESkYx
ls101j/x4Q/SucvpBK+QMYOK6jT0H9nQEjkrnmuHE/AjoypXrS9P1HFTtyV5NQPGc1onAXB
FReWpJx+dcCkfRypXM8xdeKnjgzjFSKpD9Mip1JKkKMVUp9jONBXuxscADetTLab2yBSwo2
A3XPUVpRxFVG79K55zaPUoYZS3RHFaIgGefarACr90AfSgKAOKR2CIWPaubmbZ60YRgtERS
3BUYjQu38qoMXikMtw4aQ9B6VDc6htJWI49TWVLdO5Pz7q7KdF9TxcTjIp92XprsEEt19Ko
XF4WXAGKgYluhJNRPHJ1biuyEEjw62JnMQ+YTncKKrsrhsZNFa2PP5mTx7WUZ64H8qk8oZ7
1GilShA7D+VWFLfUUN2ZlTV1qMRdrcVM0IKh1zmkMefu9amt2K/I449Khy6nRCHRkMRaN9y
8Y710NvLHd2xSTB47VnmBJF44ohWW3fKEkVzTtNeZ30L0nZ6osJG0VwFPK54q82176LaOhG
RSxiOQAlcGkK7Lv5Bk/yrn5rvU7HT5Y6bMvXTCWLkbjXJ32437buqjoK6gHKZB71z8kJl1C
QgZOeK3pPlOTEQbSMW4WQwOGHGKyAcnPpxiurvrRIsoJN56E+prlZF8qdkbjBr0aEk00j57
G03Bpslhb98PattJTgSA5GMVz0ZIYtnNbNiyvGyse1dD01OOm76G6oOp6UVzunt+Vx3XuKw
2j49KuWl41reLInyfTvV+6jt45xqAXdG3Ij7Bv8KK65o+0W/U7qLu+VlvRraw0OzOrasFEx
GYo25IHsPU1y+u65ea7d7pCUgX/VxA8CkvJbnUbppZ2Ldhnt7U1bdEHSuKEUpc8tWVVbmuS
Oi/MqwWhOCRknoK6nXNLh0XwrZmZv9Im52ehPJ/TFV/Dtj9u1uIPxDD+8c9sCszxRrEmta1
JJu/0eIlIl7AU+aU6qXRESjGlTv1ZX8PwvceIrJEUMRIGx9Of6VW1m+m1HX7y9ncvJLKzEn
vzWt4TkW11G6vGGTBayupPZtuAf1rm1yzsT1POa6FrUb7I556UYruzstN12yg+HWo6O0QF4
0iyRyDvzyD+FccW3Nz1qRcglfUVCneiFNQba6kTm5cq7Cld/FCfK2GGQadjjnin7M4z6VoZ
tdUNKkH2qZF4GKSNScIeKuwW8kjKqrlj0FTKVjWELsjVcsOMnpgdauPFHbKDcHdIeRCp6f7
xpXnisVZLdhJcfxS9k9l/xrJeYsxOck9/Ws1Fy1NXNRVie4uHk4dgAOijoKrhS6lmIAFMHL
fNkin8gAAZNapJHM5X1BY1J6UzYQw9M1NGflKn73egKWkQDqTVCsmdFp1vb3F7bxXJ2xiMf
jzVjU7NIAgj4jLnB9qdo9gt3OzScqmFFWvEeP3MSDasYrz+a9Sx7Kh+6uzrf9E1D4JWD7j5
2m6g9uCerK65P4ZrziyuP7L1gTtbJcGJvuP0Nd1pCSzfDvVbeLBjguVfyyuSSV5IP4Vxuqw
eTqqPuDJKoIZejf/XqKb1lFhUg4pSRV1GSLUbi5aOD7PyZI0HYdxWDtHTBJror2A27xzRnq
M+tY9xGI5dyjMb8r7e1dlN2VjgrpuTkyuHdDtYbl9DThgjdGeR1WphGrjdg5qvImPmVsY6E
VrozHY3NO1lkCx3LF4+gbuv19a6KNkmVXRgyt/EK4ONTMcR4SX+72atPStTktpDDLnZ3X0r
hrYe+sD3sBmLg1Crqu51jLtBIP4VXkKleTR5nmRh0YFW7imYZvauBJrc+nlUuvdIim4YFQM
jA46Va2nOKRm4+bmtEznlFNX2IAG2g1PB8rLiq7Hc2ASAKfGGHJNU9iISs9C7NIQuQePQVG
JHC9KRXBPzU7zIgMHP1rPZG7nd3uRfNnnk1d0vTX1DUFh2kRp88h9FqWwsLrUbhIraEuzHr
2rp5LW30C2ayjmD3UgzNIOc+wPpXoYKg6s7v4UeTjqypx5Yu7Zga/I1/epaQn91EMcegrmN
WmEZSPcAVB+lbs0qWs0khzk9ATXG6jN5sruc5J6V31pc9TTY+bn7sfMy5nDz8cZPSu0tn2W
sS4yAgH6VxkEfnX0UYHVgK7UoAmB0HFcGKtoj0coi/fn8h5lY9Bk1G0jp1x+FJskI46Cnpa
Oyl24Hqa4tEfQpTlpFEH2gqMKBk+lTQQzysDyBTkSJCRFG0j/TircFtcyHMjbB6VE5JLQ1o
0Jylq7+hdtrZY1zuy1WHwq/MR9ahZ4raLLtgD9ax7u8mucLbqwXPpXNGLmz2KlaGHhbr2NG
bUreIHLZPpWTeasZgY4/lWoBp17N/yzPJ5zVuHRMYe4mCD0FdMY04bs8mdbF17xjGyMcsSe
BVyxs/PctKpEfqOK2rWHTowREA5Xgs1Om8rzB+9CqOwpyrt6JE0sAlac5XM97WzyscIbJ6n
FZN3bNFNsY5zyMV0QlhjJAbk9z2FULiezjUtBEGfPLvzTpzkmLFUKTje6RiMh3dKKsS3TtK
zbFGewortvI8Nwp33JBb/u1IBztH8qZs2nkdK24IUeBCRn5R/KklsMjhc1yqqaxw11eJkRj
IyD+FToy7vmXn2pXtniY/LxTQvocH0NXdMXK4vUuxqA+QeDVryhw3ArMV3jI3rxWpBIssYw
cjoa5aia1O2jZ6E8IHC8UpBM5GOvH1pgiPVXNLFOVussPunNY+aOxvRJl++sbixij85QA4y
BnkViQKxlk2rl+wHer8t/Nf3r+Y5f3NVIUke9aOJtrlsA1rF6anPUak01sZ13BLHzLjOfu+
lc1qkOy4EmOHFdvq8EMDmKN/NYfecnqa5rULYzWjYHzJ8wrtw87NM8bH0eaLSOfUYwxPFXL
SXY/fBqjkgYNWbduelekfOQdmbCp5iKQfmrQtrsIjQTqGiPDKf6VhQztFLtq+pV4y+Oe1OM
nFnSnfYuT2qxHfGd8Tfdb/ABqpIv4Yp8F80BKNh426oav29kLxlkjU+UWwcjp7Zrmq00nzQ
2O6nUU1yvcfJcf2L4Udo+Lq/wAqD3Va4wLj3rc12aW51HZJGY1iG1VPYVmCMDmppJwV3uzH
EWqStHZGjYr9n8O6pcn7zosK/iwJ/QVgovNbFw3l6GsOT+8kDY9gP/r1nLHnnGBWlN6Nvqz
OtHWMV0RG3ADDqDUMaguR71ZZMxOD2qOFQWP0rRPQ57e8kLt9alVM8n8qVUx71KpWP52XJ7
D1qXI1UO46OHLKMZdjgCrN3OtshtLaTMhH72QfyFRvKbSHfuAuZh/3wtZRYhjznnr61MY3d
2E58uiHu38PWmhOc9qFxncetSwxmViWO2Mckn+VbGG4oTlccVNGqgHdzz36UEqFIUbR2zTW
cbRj7ooLskNnClwV4PqKW1Ba4BI+7TGYk4zx7VZso/kY/wARO0Ck3ZBFXkd/4d0xzoLap5w
TbIV2n+PvTfGMVukNrLGAsjglwKsaFpal4yHfyfK3uu7ILduKzfE58y/dM/JGmBXjRfNVvc
+nqx5KFrbnT/DyzW90DxJb3TrFcS2yzW2TyAucnFcDq6TRBXulUy8EPGco49Riu++Gd7Bae
JZH1QeY2oWxtYYY+oyDgn2wK5TVrK50iK5glhMlpKWSNmH3OePxFawdqjRw1I3itzn5HeSG
PGTngD3p91pd1bOtpeReU0q74yafZ2dxPbo0ClmVu3UVd1m91C9WFb0Lvt12qVGK35pKSS2
MuSLg5S36HNLvRmjk+VlODSGMPvPTuKvX0QuLQX0Y+dfllX096z4ZQEKk811Rd9TzmlH3WV
2UowOcY5BFWsi+QOp23cY7f8tB/jUbbWU8c4qvuMcgZCVZeQRVfEQny6dDZ03UpInVW+4T8
yn1rpVlhcBgeGHGK4x8Txm9i+WRT+9Qf+hCr2m343eW5yhPBz0Ncdalf3ke7gMc6f7qe3Q6
RwgHytj61C6kqQvWnxgN7ntUoUJl2NcGzPo9Zoppayt975afs2fKMkintdktlRx0qMybjgd
a1V+pg/Zx+F6gWwMY5rS0Wxa9vSfs006RqWKxRlzn6Co7XRru5XzHBjj9T1P0FdJDIuhWjC
CcRXDLwF6r7k+tdtDCyqe9LRHl4nFqGi1Yj6vpk8P2KGSK2vV+UI+6JlPpzWJf3Vzpt+jvu
dgM4bkEelUb+V9QZvt0nnAnILL82fXNY8l5PYgRSsLmzJ455WtnS5H7j0PInXcviRPqmopP
I20lfQGuYuJCJGyck9605tsysB1HKn1rEmJL89auPmcNaVzR0KIyX/mEZEYzXUKH3cDJ96r
+GtMIsDPINpk5GfSugWCJSADuPtXlYmsnNpH2WVYGUcPFy0vqU1gnBBYfhiraWpYgueOuKt
DgDilJCgliBXA6jeh9NDDxitRqIifdUAVGTKxOAI19TQ8rFf3WB7tWbdT20aH7Rds7/wB1T
inGLkFWtGC8vuLbm3zh5PNb8xT1ljROMJ+GK5ttRVCfJXaD3PJqNb12bIJY+prp+rs8l5lB
PQ3Zr6Tn7OpJ7t6VlPckszSOXJ9TVaa+Zk2Pkn8qp+YoOSSTW8KVkediMdzvRmlHIzN8rBR
79qRpJGY5fPvWcZiOR09qb5+etbKmcTxOlrl15sEgN1HamByR6/WqZlOScClErnAzT5TF1b
7kzAbu9FVXmO88UVpYxdRHV6bcbAI87hgdfpWsSCM4xWBDG4wy5yAOn0rVjmYxAMOleZUWt
0e5hXpZkk0AkXOKqPZxsQCv4itKF9wIapmhVgCOKw52judGM+hgvaTRn5SJF9DSRP5TH5Sp
9K3RA2emRVee0+YMBVqonozJ4Vx96IQtG8IYnmq683Ry3GKkELJwo49KpybkuWwfwpR3dhV
m7K6LMcSRXJIyB3PrVdi6XLtH97Pani6+YiQA1CJSLvdEcMemfWtEm9zkbSSSC5WZWPn/AH
/7vpVPaG3fL1Fauqm3WBFhYvIBl3J5Zu9ZEb/Ny2K0g7o56mkrHNaja/Z7ogfdbkVWibY+a
6W+hhu4yufnHINc2Qy5U5DLxXrUp88dT5rF0fZVLrZj2mHmBqsG6bseKz27VIuXIQd+9anK
pM6HQNOOqakiu22PcM812WrahbiQaPowCQRfIZFHLt3x/jXJ2M/2K3EcDbHK4L+g7mprLVY
bUswj3HPGfSsXHnlfodkJcit3Ls+hm7AcuWkH8fX/APXWfJ4dvoiTtDL64xXUJd/boxPb4T
tsFIk/mFozK8bKfrXTy05LVWNEn0OL1K0lVYY/LYqg5I5GaoeUf7tehXFuZkV32OvZlGCap
y6IkoLRx9BnDCpWH09xly1d5I4dk6/SptK0e+vS7W8W5RkZJwK1riySF9jx4djtUfzNdRZQ
xQaciLIsa4rmqSlTWpEYKc15HFXmm3emgPeRhFPQhsg1QgHmTNPL/q0GcfyFT65qL31+0SM
TFGdq89ar3R8iCO3A+Y/O9Ci7LuzOc1d22RVuJWnkaR2yx5+lRBCTmgnLZ61PEinjk+wrfY
5t3cRLeR1BIITsx6VbVP3YVQdq9KkVy5VXJIXsO1WGGI8Ck2aRSM6YkoARioPm8sL0J9e9X
JVAYeY/ygZ4FRImSJSMDsKZLRAisSBnJPGK27S2xOkQOSvX61VtIAD57AEniMHufWvQfA+j
6Hd2ep3Wp6kkNzAh8mJjgue5rlxNZU4XOvDUeaSuauhW7xy2sbcGSKua8QQst/dBjwFINdL
PeNFIs0Qw6okae3esPVsXNjczP/rOAffPWvKoN89z6vGRj7BRHaGItE1TRdUuJBcX7yo624
+8qHge2TkVa8TiVjfz2KskeFa8tJSG8tz0cfX1FYViIbKwi1+9u1luUkC20Gck7e7egrpdU
X7bfPOtu9nq1xbfJC3KXSHqBn+IDFbSvz8x5KacLbHGaHei2kk8z7gGePWqs8sl5K23JGeW
oiiU3zpPG6kHHl9OfetaCGBFd3XMpXKqBworpdovmOWHNOPJ0MOGT7PcN5ilomG2RfUetZ+
p6ebG5Xad0Mg3RuO4rorLUF0u+nle3SdZY2jKsOme4rNaQXmnNbPyysTGT29q1hNqW2hz1a
ScdHqYmDjFQtweamYMjbWHIo4LZrrPPsJbztBMHHI6EY6ipHAtZspzFJ8yH+lRSovDICB3z
UsQ+0wG2PLD5k+vpUvuWm9jo9JvPNj8p2+ZRwfWr88hI2AVxlpcSQyAgkMtdTbasqNDcCNX
KjDhhn8a4Z0HzXR7mHzJKlyz3NjSvDmo6mhmVfIt+8r9Pw9a6OLQrXSUDC3aaU/8tZuAPcC
s3/hJrgxxPHJiMDGB/DUZ111UbnNxngBiTtr0qNOhFXlqzmqYqU9I6Fy61NoiQZNp6ZA6fS
sgut3vcux6nc3emG7juYpPMGCOQ2OlUJ5XjsiY2AxxjPWipW51yrRHNbW5WubiNJDgkrWJd
SLuZA25Tzg9qWaRnTdk5zVVpBjcepqEc85X0Io5mQjHY8VYt7A3WsLEgOwkMfYVTAJbI9el
dp4ftFUPdOOXwqjvgVlXqezg2jqy7C/Wq6pvY2ooCI1QYRFGAKnVFQcCmtIFGW4qhc6tDCr
BWy3bFfPpSm9D9LcqVGN5OxpFlUZY4FZF7qyRkiCPew/iPSsa41CWZyWkOMdBVKSZ24Y4Wu
ynhrO8jxsTmt1y0tCzPf3MzHdIcegNVGYnrkmmB+3QU4dK7opJWR4EqsqjvJ3ABgdzDins6
gdMfSgbcdSDTGUEHbzTJd0tBjMSBzTaeIySAKnjtmY525obSM1CU2VsMy7RmhYJM8A1rJZM
CCwqfyEgXLuCeyis3VSOqOClLWWhkJaSt2NWVsXyAU5q416wG1FVBVd7p8ffx+NTzyZp7Kj
DrcjeyYNyoH40VWklJkJDn86KdpGDdK+x0luAQrIRkqOPwq6pIbBUViW8hTaVYjAFa1tchw
A4zXHUjZnqYaaatsW4nXcM8VeDxMowwzVCWIbVdQQp/SkCkqGzXK0merBuOjRrLjjDilddw
HXPtWaitjckhB9KlS6lXqckVk466M6VNW95Fn7ODzn8KybmArqJA5BHStaO5Dnkc+tULtwl
8CSORVU21I58UoOCkihPbFQOwrNaN1kJXJOCa25H3KAWB5qpmJLhSQOTXZBs+frWTIJLSe3
RHuj8zruCA5IHqaonhsdjXVTm1tdH/fASXU3JZuSB2ArlyAH5q4O+phVtGwzHzVl6lZ5Xz0
B/2h/WtnIB6VE5DAhuV9DXTCbT0OapTjUi0zkm449KmtwA4Y9Kt31iYsyRfMvcelUSSML0r
0YyUldHgSpunK0i/Lc4jKqwBk9fSmqwZw5OBjGKpSvmQ88AYFActjtT6Cc3c6aLU2iUxwHC
rTW1adgTnDHgmsFZdjE54xThMG+Ymg0VRndWGv2tvZIrHecchhV1/EsIjLrbhCOozxXnIn5
xng1KZTIBFk/Nwee1JXi7pm3t3axvefJqN815LwrfdHotJqmqPDaMUbBcbEHoKhiKx7dxzu
4UelYeo3Hn3ZCn92nC1ilzzuyZTcY6EdmN95GDzlhS3su+8dueuDmptK/4/kGMkggfXFU5w
RM4PXca0+0Sk+QaMHqKlDbUJH0qClGTxVmZftRhAWORV2MNINwbHvVGEZAUnavrWhGxSAsx
AHaoZutiq8Ds+ZGJFSpGG+eQ7YV9O9L95DNIdsfYd2+lTWQgvNSgiu5PIt2YBiP4VqJSsio
xuy9o8MV1PLJONu1cRjstdBpmm6faTrPI+6U8qvpVLW7XStC1lrfStR+3WLAMkoHOPQ+9UB
qJEzyqSCVwvtXBO81dPRnq0XCnbmWqOh+3SXt6bdEZ53lIUKM57Z/KoZJEns7mNUZWR9jK3
UVc8IanFZamNQtWSCeCJsPLyCx46HrSrFPqV1qE0Ekcu4iS4uZGEccee5P8gOaxiuWXkdla
rKaSMrSNNtI9Pn1fU8eTCMW8efvydhiuz8SCLULPwxPq8aWb3lopivYWP7mXptcenA+lch9
gjh0lNR+3RSPj93FniI92I7+1dFa6rHH4D0aDXtPEmmzTTwC4Jy4JIIYemCaVVtvmWpzR0X
JscRrFrqOn69LFqmftIOS55DjswPcGkhu/Kkllc/LtwR60a4b6PUha6g8mbceXG8vdP4efT
FUTHI8asrB1zjcpyK64rmgmzlcnCbSC6Mch8wKw3c4I7VSeMpFvVsEHipLy6uZ5kDsCIl2K
F44qFHDEqeA3UGtknZGXMpOzK0/70eav3x94UxU3puU9OtXDDCLRrhZ/3qNgxkdRVNWMbeY
nKnqtbp3WhySjZ6jihCbTUCsYmDrwynIq07Kyhk6darOwbPSqiZy0EnAFwZFHyyDcKtW0xE
eTj0NV/wDWWX+1Ef0NEJOwgUnsNb3OgsZsrJEWyAOPpVixn8q8w3O3ua56KZkwckH7pqx5z
ZY568UNaFxlqbl5qIaQxxIqqzZOKzrubecqeBxzVB59r1DJc5J5NSosbnqEsmJKryPngdKj
aQs5xWlp2meYVnuvljHOP71VKSirszpwlWlywRZ0nSJLuITSfKmep711H2qGxi8uNQSowPa
s9rsCIRwDYgHAFUprhFGd2Sa82alVleWx9bh/ZYOFqXxdX/kWbi/kkyzORWTLNvPFNklLnP
QVEWA7it4U0tjz62InUerHFjjnmjOevNRFyQeMU9EJI55PrWlrHNd3JlAxlRTjhRknn0qJp
FT5V5qMyEnJHNKxo5pExYHp0pQ3QE81CHU/epu87qdmRz21LqMinLEGrMd6sS4UBm7H0rIM
oA6U3zfQ1Lp825pHFcmxrm7YnczZJ9+lRTXbOQS+cVmGXGec0wuTTVJIiWMk1a5fe6OMZqu
05I6j1qtnPFFaKKRzOvJkjPls80VXZiGxmiqMPaHUwhsjPoP5VbjkeJgy9qtR2isFYD+EdP
pTzbHgbMivJlUTdj7Klg5JXAajM4IYZB7AVsWtibuEOt/bKoXOMksD6YrIEIUj93inxyTQS
edbpGJcbRvBwR+FZSin8J0TjWUbxepdjRmn8gghicA9M/TNDIodo9+GU4IoiXxNdQgpcSbH
7xW4IH0JqKKya1fyWUqV6gnnPvWTSXU1w7qzajONvmrltI9oAJGKzNUwlxG+cjFaSxE8kms
/W4iLRJEH3TzSp6zRtjabVBtLYz5JRwMYNU5WIIZWPB71D9pyBkVBLKpBG78K9CMNT5KdVS
R0+m2NzqTLIzCY9I489cdz7Vm3sTW1w0bkFgecVX0/VprG2le3fa8i7C3cCqc1zM7eZL1bk
URhJSd9hVKkHBW3LrE4yB1qJ+FqOK6JAzjFWWRHjBBwTVfC9SIu60KTPgnI4PWsu4tCJDJH
8y9cdxWlMpQ1XLbe1dEHy6o5KsVPSRhtkOcil3jOfw+laM8CTHcAA2OtUJIWjOCK6lK55dS
k4MQtj3oVjt5PU0wgjg0naqMiXO3nP5VLC7ANITyeBVWp0OEQZ96Q1uaDXLIhYnkLgVmZy3
XNPmctye9MHTNKMbFyfMye2maGdJF+8pyKv30SXQ+12w+995O4NU7SOKS4RZmKp3I61euII
7W4CwyNhhkeo+tRJrm8zqgm4PsZJUqcMMVIi/NwKvblk4lTcPUCnw2i3EoitsmRvur61XP3
I9m+hFAVU5fHHQGtK1tJ9RvYrO3RDLKcKrsFUfUnis3y3iY5Hzg45/hNTosaruaQsT2U1nJ
u2hrCOuotxBJFqLW11KoMbbWZG3KPpipnlhWPyraPA6F2HJpPNMaZSxVQejyAnNSul4EQyu
sSvyoVQMj1rNvudCjbYgiMgYBYzKvoRWrHZ3V66fZ7QIByfT9aLnSrq0sItSjnaWFwOQeV+
tWrKxXUBc+ZOx8lRgbuKwdRNXT0O2FGULqS10Jm0Kazt0uphkuQEjR1O8k4AwDV/wASyTQp
B4V0yFjFZgSXhRc+ZcEAtkjsucVD4ctbaDXJb12Mq6bAZgGPBkzhQPxOfwq/q91d6Za29tp
84a7u83V3PE2SzseEz7Cs7vmSeopfC3sZWgabLrE/2e4Yw6faAyXD44x2H41sXmpwan4En0
2aBza2eojyrwD5IwwPyn8q57Sn1W9mOh2LlDcv++PYDuT9BWyYNO0jT9V0CS4aaKSaNic9M
bhnHrzUVPj1fa3+YQTcNF6nOa7NqDiK21EiQwIqxSj+NAOOe9ZcP2izKziMGKUYZP74rc1r
TtR02xghuQLiyIza3C8rg9s/0rANtczP58aMY1GN3QCuym04W0sclZONS4XNr5NyyxMWB+Z
T7Goj5hYbgCfbrWvepPaWVsI7lC27DGMgjpkc1mzi7jAkdsgnriqi20RJJO4klo8sX2hCOP
vJ3FUmUr0HB6itiCw1SeB7qKNZUjQuy552+tZkskUmWMTRk9QDkU4Su7XuVXhFWla1/wASF
kaKMMMFGHr0qs+M8VPxyA2falFq7JPIVO2IAsfTPSt0+5wtX2Et2xFNnoVpkB+YjtimliE2
gAA/rT4PvmhrS4k9Uhy8bx75pzPkYHWmZxK49qazbaol6Az4Y7uarkl3KqOtWba1uL64EcS
k56nsK6C30u0s25zNL+grOpVUNDqoYSpX1Wke5m6fpxXEsqbj2Q9PxrSlDsAWYADsOgqeef
ZwABx90VQkuiUIOMVyNym7s9lQpYePJEN5IKqwB96hKFcs5BNQ+YDk5ppcudmePetVFo5ZV
E9xxPHJx7UwkYwAKbKQp2qc1HuO0VaiYOdtCUNt5/nSSTE8jvUOSeppDmqsjN1GiQOO4oL4
9KZTW6cAZpmfOxxlxTVkLN0xSfw49aaFwCT1oJuyTPcUwk5+lJRzgjFAhck80pbjimd8Cl6
g45oFuG7nmnbjTaDkdRVMlXEZhuoph60UybnoCXO0KEYHAH8qkXUnQ/MtYyEsAdw6DgfSn7
WP/LUnNeRKkr6n21PGVLaG3/aUbMAUFXYpoJpI4oyCzkKAeOa5pVKnkn/GtAXWmxpbboHMi
nEignEg9c9qylRj0OqOPnDWSOtuUvo7WK0i1CGCRBjhg4A/lWJAqxu++6M8jHLOzZyaDaeF
HtTdskkaDkjzckH05FZ0IWTmGPyo8/KrHkDtmslBcrt+Rz4Kr++c2k2/U3VIx8lVdQxJYyL
3qCKGYEYbA+tTGGZ42DY5BrNRUXe57tSbqQceXc4l2Ksy9AKgdwR1qzfx+XcOOeTWnr8Oi2
1hYRWMu+5aINKwPGfSvZUldabnwE4P3rvYwoH+YKRuGc7fWt3X4YbIW8LOHuygM3ohPYVzC
PiQHOBmppFurq+KHdNKenctWkoXkm3ocsarUbEkc4HarS3QAx2rHZ2jlKsDxUnnLnGat0yI
1mjRkuN3AyRUDPznFQb+M7qQuAM5zUqFhuq2SbvQU0kMMMARUTOSeOKZ5mCcGrS7GTn3HyW
6upKHB9KpNG6nBXpV1ZSKeXWThhV3a3MpQjLbQzcH0qUDOBV02W5d6MD7VVVcSc9qpNPYyl
TlHcZIedoHAqzEsYiJkByRx9aqkZkPr1p672IRQTntQVB2dx6ggbgSPepQZpZNxy3bNBCRD
94cv2UUjXL7cA7fYVO5qlbdllRGi5lkOf7q1asL/wCzahBNDEF2uCWbk4zVO2iSWF5JJMNj
ioRIQ30rJxUk0b3cUpdze12NF1W/WPG3zS4/GsaJmyGHWta/cS3m/OftECt+PesxIyq8KeO
5pU/hsy5fHdHRSaqb7TbSx8hUSEhyzHqcYqC/u1uYxHI+XhOEI9PSsYEDCm4A9lGTTljMoy
qO4HVm4rNU4x2Np4idR+9qWhqN4LZ7Np2MJ6oelPhv2iikQPt3kE49qjtNL1G/aQWVt5gT7
zdh7ZPepho2om4FsEDS9woyF+v+FVyw2M/aTa6mno1wJ4r+CMhZ5QGQE4LY7CqkqXjlYiow
Oc7sFfrUd7o91pxjFxPslPKqEw1JdHWI7BZLpWMLnaHZQSfxpcqvdPcHJ2s0aFhdyafbp9j
Yma6XyyqH5myema6zRdBXTNVvNK1SdHmvrBzMGGTAeCOT3rltAhsbfytTurjaIP3hHQ5HRV
9ycV0PhmdvEfjW61DUbPfbyWNyUTkBmEZI59q46+8rbdfU7aEkknLV9EUtSt9X8N6I+l6gV
vdNvFYQsG3CFwePof8AGuLVbiSPy/MPlqc7S2ATXY3baroMcek6uY7jS7wB43Pz7V7YPtXD
zLI1y8cZYjPGOa6MPqnf7zDEtK1vu7F5cf2TPE3D+ajDHpzn+lQz3iTQJEQcp3PQ0sGl3TX
ESXMrWkUvAlmBC10f/CDXYhDi6J3DKNsyjfjWkpQi9WYR55/Cjl1vLlBtjnZQVKkA4yPSqz
AbflOT7V2qeAby5jCwyeXPzmOReuO4I6iuf1Lw3qmluxuLdigPLx5I/LtRCrTbtF6hUp1ba
lNDYnSWUoftOchuwFXbREbw3rk0jYYLCo4zklqwXTOdp4q6l00ei3dqOBM8ZJ+mauUOz6ol
VLvVbIzzHlN6ncP5UsP3setEcTkFlIFEZ/eAYxXQ9jks1Zsk6SMcZzxirVjpb3Z82UmOL1x
1rX0zTIQPtMw8zIyEI4rTgj8xh5uI4h0AriqYm2kT3cJlbnadXr0/zGWNiqJtiQqnt1NR6i
RbfKF2k8+9T3utR20flWoDN3PpXOz3MtzIXclie9c1OMpvmlsetialGhT9lS1l+CGzTk5wK
rFiT1p/ksx4p/2ZgM4JruVkeDJTkV6THOelWVhHRvzpxjt0PL5NVzEqi92U9g6kk0rKDyet
WpTEqhVB5qBlAHGaFK4pU7aFegg4zUoAHalIB6iqM+UhpCPbmpdgyewpvln1oM3B7EIXPHp
S7OvPWpNpz0pdh+lBPKyMqSBzSbTUvlnHUGjYfagORkWcMaXIHWnFMHpk0EEdRQTysQY601
jzinUjDIzjkUCIG+9RTmU7qK0MtTo45OF+bHAqcMPXNZ65UKcdhTxNtPJNcTjrofQ06to6l
4TMvTIqaOZZZI4uFLMFyegyazfOBz81aWm6RdanHJMJo7a1j/1k8xwoPoPU1Eopas2+sNLR
m7fS+F5bj+zo440dFAF2mSA3uc81hMY0uZFiuPMVWwG9cU3VtLj0yOCWC6F1BKPvKm0ZrLS
ZRwq4xUQgmrp3MadZwldnQpcyAYDrUsd44blzx6GudEx9TUyTng5NKVFHfHHS7kmqqJD5o7
nFc7ISZME/N6V0TsLiJoyRkjisWQYbpgiuqg7KzPDxqUp83cgbhR61oWd+1nuuYh+9MRiDf
3c9/wAqoHBz60QjcTCe/rWzipLU8+MmpaEDsWcueSaiD88n8q0H8qKzYFR5hbB9h6VmHr6V
omYVE0yYMQeDSh2xUO4+tKGOOtMlTJd5NIDgH3pu5fejcPWgd0PU4GaUPk56UwYJ9qUcGga
ZegkI5BpJ4trNKOjD8jUUTZ6VNI37g55FY2aZ03UoWZRjjaRyQdqjqakdwq4izju3rULyu5
x0UdhVtboLZPbbVIYgg45FWzGny6q9iGFwJQZBRMyvMSgwDTME8mlBReQCTVW6hf3bD0WUg
qucGpVjRQWZtxH92oyXIy5IHpVq2a5niFnAgKM3Jx1qZXSuXBXdiVZprryo0XHlDAJPanJb
POf3jM4HZelawtBEYtOtIhPcSEJhR1Y9hXdeKjpXhHwfZ6LB/ZsmrOQ07xMJZVYjnJHAA9K
45VGmlFbnoOio6Tlqt/8AI4Kx0qW8lMFpEo28uzkDH410GlaDHd3zWk15EkMOGmmH3U9s9z
XOHXbO2hKWtm0kvOJZG7+uKxzql35bRrIVDHceepqpU6k/ImNWjT31PYdcu/DenyWOhaBfD
fKQJbjAIgTu3HetHUdU8GeENLig0S5XXNZlULCCv7tGP8THvzzXghu5hIziU7jwTmkE7Mdz
SnI6VksDsnJ+fmZyxqbvY9+0/SPh9aaK2veKPF8d/rABeS2jBJaT+4vqO1Ur3TdR13S42vL
NdOtZAWtbPbjYOzN3YmvDluHyPn5B4PpW7F4s8SRWBsBq9wbY4IUvkj6HqKcsLLRxd2aUsV
TV1JaFhbcWWoJZ6mCUt3IaMdHAPY12fhXVjqfjnS4EjEGmhXgeJOAUZGBrJfxDp3irRrbSN
REOn3Vuf3Nxt4J77m68+9UIxqOjaiLK2IF4oPzxnIdcZyp+naoqRc4tSVn/AFqbQ5Ytcr93
v19C7f3bR6dd6fqMD3MauTbuTlrcg4K/Q/zrT8KeE49XuLe2t7h7fVP9ZsYY47deorG0SN9
Q1Gb7ZPmxtmFxO8nUkdjT/F3xCn1aeCLTY1tIrU/upEXa34Y6CkoT+CH/AABznTfvz+S6s9
u1q38O+GtKW48Q2sWpbSEn+xkOlv6Mynk89cVkS3iiEzaRf6PNpPl7khE4UN9AeVP+cV85X
ms6reSFrq/mlJ/vOTVNZZh91mH0pLL3bWWpg8xV9rn0ha+JdG1W0YmeG2mtcqyOds0JHRgR
w4/nVCbxh4cudAudO1azkfV1cBpIGCpNF2dc9/UV8/8Am3AO8789M077XNvDF23L056VX9n
R/mFLMXJao7rVdP0K9vUisJDb+bxHK64G7+647exFcnqNje6dI1tdQPEQe46/T1qsdRneMp
JISPftWimuzyWrW0h8yMrgrJ8w/DPSuuMJQt1MHVpVL30ZkB2AxmpbZd8oGO9MlQK25futy
Knsv9cv1reT91swhrNJncWwSK1VMDdjqaq3rOy7VlVFx2PWsx7yQNjISqz3BB+Ybvoa8uNF
3ufXzxsOTkS8idoYUzn5j65qJmC9FAH50yOSSVxGFwT0xV1rGUbQxUFuME45rfbRs41B1Fe
CM5pWJ+Q4pV8wcs2anFo3mhGKA5OSTwKJEWHIchj2IPFWpJ7GfspL3pEORnOc4qu33ySDip
IopJpCFB+gFNkhlDkEYIqlo7GE1JxTtoNLg9KaSDjdnPtSBDwCwzT/ACjvwGFVojGzYzPHt
QBk4qYQ84xTmjAA24o5uw/ZtlfBoxipPKY/xCneVGAd0nNHMHIxqxhhmlKgdDmkLKOASRQN
pqdQsthNwPCrmmlWJ5FT4Qj5Tig7AMlqL9h8hDsPqKaQfqKkYjBxUWe2fwq4tvczkkhCoPa
o2GGqWmvjAzVGMrEDAFutFDfeNFVc53E0vtAKrkYwBQzq3HeqRY/pTt56krWXKjrVW6LQdU
7DNdTqE1pHpGl6M92LeMxebK6ruAJ55A9z+lcTvOe1OEhLZOcnvUSpKTWuwe10sdzeR2lx4
dtLK0v7e5lQ8EsIwRz2auYu4jaXBhlKF1AJ2MGHPuKzS49AfrSB/RRilClydR+21LvmpjvT
vMAAYHg96pCQAZxUiSkt93OfStHEr2hoROVdTj6VUv4zHcEjow3CrEd1DsCNEyv3bNOuk8+
zDryyfyrJO0japFTp2TuZK43DPSm5Ky5XjJ/Kn7cEAkZND43ZWulHltEt3D5tql4hyM7ZFH
Y+tVrqKGGOMI26QjLexqxbzCNnSTmGUbXH9aqXELR3HlF9w/hb1FEexNSzXMkV6KlnjWKTa
jbuOfrUVa2OVqzsFFFFFhBkinqc8d6ZRyDkdaQFmN8DFWM7rV+c1SByBU6sxiYA1DR0RkVT
1NLgKOeW9KlQIZdjtsXu1MIXcQpyvvVmVgGWGT0pyjJxQMHgDrU0CwidTcMRGCN23qR7Utj
SKu7GxoHhy+125xEhWBOXkbgAD3rT1OfS9LvDa6c63EVuuDMB/rHPXB9B0qlqXiiW50+PSt
LhNlYJxsU5Mh9WPesF1dtu8/nXMoznLmqaLsd7qU6UeWirvq/8ixcalK0mUfYR02cY/GqTS
SNk4znrmlZEUffGaUJkAA5LeldKSWxxTlKe7J7K1nu84Kqo7k4rVtNF012mS91WKBgm5GZv
lY+lYTzOh2I20DjioCxPOTSab2ZnzRWljvZ9I+H1tbiWPxG903A8pYGDZx1yeCKx5ofD0bm
SGQujfdQnJA9Sf6VzWSe5pMn1rNU2t5Nle1j/ACo3ZYtMLfumwCO9Vxa+ax+zlmA9Rx+dZW
T61f0/UZbK5Rs7kBBKsMg/Wr5WloNVIt2asBUo+GBB6YrrPDey/v7LS712SGeVVS4X78Rz1
BrK1V7S5Fvd2yInmL8yoMYbPT/PrXZfDRLC4uhHqKZiWcZYdUGOo/KsKkuaFzrpRtOxU8ex
22hOnhzSpC0BUSTynG6Vj3OPzxXnTZY8dK7HXYzdv9sEeFETr5mc+bsO3cfc8VyJG1FJ49a
rDr3LdSMTrPyGrAWcZ6H0FTRLAkmXJYDsKia9dFKx4APFVjMTjBx+Fb6vc5bwjsdDZWxv5W
NuhYIOg9alutKMKp9oMbb+Pl5wfSuYFxIqlVdlU9QDwacJ5g6kTN8vTnpWfI76MtVo2s0Xr
jT9m4xk8dB1Bqk8bxMu4EZAIz3FSrezYwxyK1J7UXOk2d2pUBS0bZOO+R/OqcnC1yo01Uu4
boylfC46qf0qe0bE4X3qF4NrnYePrU9guLhQ2Mj1ok/dCmnzpM0GKYJbmoi2Pn6Cr8ltCyB
8gAj+E5xWe0Z37TICgyQwrmi0z26lOUBftkiElGC+uOKfJqMkqBGVAoOflzVdIo3kIz1pJr
UKuY5Nzdx6Vdo9TJTrqLs9B8tyoUYcHJ5Bqs0mX6gewNBgl7RMfcVESq4whz71oorocs6k3
8RdiuHjX5ch+xFRvcSyMBI2T/tcUxDK67VXIHp1pJEJ5kyDjg0uVXKdSTjo9CQzKo2naBmm
ibB+UYqBkPU4/CpYo8xlz29qpxSVzNVJydiQzyYwDSGVjz3qIRhuQT7+1O/dk7c7ce3WpsV
zSe47zGoDnPIpxhJGUO6mKrbtrIaY3zXsyRTnBPSlyhB2nmmrCzcDOR2qBgVJDHoeopbjlJ
xWqJd5BIJo8zI4qEkN0YcU5E3LkKSB3FVYyUpN6DwxPB/SnFlB4pRGMAHjNI0ODgfNU6F8s
rbChlJxnmlwKNhC5AGfTNNJdQMgDcOhpjem5HIPnPFFNeVd55ooMW1cVmAx34FMMmcAdKjZ
yDj2pBIo7VpY5faXJcsB25rq/DkHh24simpNvvGY4QOUwo6dOpNcn5yFMEEmuw0bw1o1zbQ
3tzrLtuAbyYgEIPoST/IVz12lC7bXodFJty93US8i8Hyo8MMsllcLwGYsQD6EGuWkGycxgB
scfKcg/Q11vimJ7+7jSx0/zPK+XzwRyOwz3/GuPcT20zJgBgdp5pYfWN238yqjala33E+wq
AGQrnnrScYLAkgd6r7ySTKWY+lPW5fbgJwPQVvyh7WJPG0ZYAt5Y/Or1rMoPlswIbjNZm5X
+bHPoKlS6j2+WFx71nODaNYVFHUdcwmOUr2zxUA4BOc1pP8A6TZideWj4P0rPcAfjSg7rUy
qxtK62ZH1HX8KnQJIBFLwezeldLqegaZpfh+0uHvA97OA5Qfwg1y+ASVznHIpxkqiuh1KLp
NKZHe2dxbXAS4Qrv5VuzD1FQ3AQSAJ0ArYtdTESfZb+IXNq3BVuq+4PY1NdeG/tEX2zQ5/t
0XVof8Alqn4d/wqueztIxlR5o81LX80c4VIHIxmmgYqefIfYylSvGCMEUwoBEGPWtkzka7D
BwKKeiFgx7Cm9TjpTbFYVASatwLxnFVujAD0q7D8yKq8n2qHob0o6lKcYlNR1avVIlB9RUl
21ibeBLaMq6r+8JOcmi5Djq9dhLKS3juEe4XfGOqjvS3Mtu87PHH5cZPC9cVT3kdOMVaOn3
H9nf2gyYg3bd5PU0mle5Sm2uVIiEzcrGAue/erdpYXF9dJbRuiu3d2wBVOEYcE1LK7F9wYj
6UNPoOLTV2Elp5F9JbvIsnlkhmU5Bx6VZsLYyiaVRhRwtVkB8mRx6YrqNMsWj0wss0CuEJG
/wBCOce9Zzk0jSnBN/icjcRmOZgaiqxeFjdOHIJB7VX6Vqtjlla7sIM0tNJO7ApwBJApkhg
nnHWlCkkipxEzDbnFSiHCEDn1NFzRQuLalghVmJA5A7V3fw/uEivp9w4Dbv0NcdbxKtryPn
ZuPpiuh8MyraC5nkO1AwG4/wC6c/zFYVbOLsd1BWkkzV1u3RPCejzxRFRNZzFjjG5vNOT79
P0rzq7OJAv+yDXp+rahFP8ADvQLXy3ElrHMjMRwdzkjBrzTUE2vEfVcGssK/d+b/MrGRfxF
B+1MpzEHtTcEniu48sPwoUnOadhhnFNwxYcVLAepyc1vQzf8UqYzzsuQR+I5rBTv61oROy6
bLEfus6tj3rOaul6nVhpcsn6MZKyPKWEeFx0qaxRXnIcnGO1QjBUYqSBjHNkelJ7NG0LKak
y7KRFIdkhOfb+dQB2BPIzUcjnJIXnvzUMj4bBXtnrUqB1SrK9y4nk8kjJ/WljbZJ8q7+OlZ
/mc9P1qZZSoBJx9Kbh3HGui6Lhh8jIFOe9V5OXw3INNlkDRhpWwQeCByKgaeVW5IYDofWiM
ewVK62exe8yBEUYZfXjNMkvo9vlxQqw7s/OapiRieuQ3UZpGAjcFRuHpT9mk9TOWJk17uw4
EsDkcdyKskQuyxxscnGW6fnVVXXOcYFTLKo++cZHYdackRTkOltXiY7JPMX+8veo4HiSQtK
ucc1IZ1jtlaNxu7qc5pkc0JUvM65PVVFJX6ly5OZcrLIv7ZclYnHYADFNjvgSQqDPcHmoUf
euY9q4GdpOc1Wyc52kGkoRYpYicWmn+BpyIs6ZjBX2BqhIjouD681IjzkLs4/HrUhLMP3ox
TXulTtUV7WZUG0ZyamhYqCVII789KHjQZII461Yt7SzkiDvI249VGBTclYypU581kRt5qAS
Mvydj2pA0p6MFH86umLZAUhYHPTd3+tUpYpOMxmPH93kfWoTTOipCURSShyz4HcCnGEMgkM
uc96jlgumjGHDqOlRN5sMYBVwvXmrtdaMwlPldpR0FZQGI3IaKrmTJyQKKuzON1I3FcZYdu
BTSoGCRQ33vypM/LjrTSOccdjDIBzXZ6PoujQ+GP7Y1eOSctuZVEhUKoOB06k1xRIzxxXW6
X4lsI9Cj0vU7bzkT5QuOCuc5+tYYj2nKuTudFDl5nz9irHpmma2sh0eSW0uU5FvO+9XHs3b
8axGt5UuGhcMrocMD1FddFD4UtLiPVbPU5oDF83kDDbv9nnmuWur0XV/NdvwZGJwBnAqacp
Nu23maOMFbmtfyIGilz95SB3zTWVxgBiOalE0fYfnSADqWxXQS1F7MYpkB2lsA9TUiKpBGc
0jEYB6UeaikBWxQ7sceVbl+xl+zyYc7o24YUt1AEcmPlDyDVJZskZ4rZ0xra7U2V1Js3fcf
+6awmnF851U7VP3a+Ri3U80zpvkZsDHJzSxNlxjsMVbvrCS1neCZSsin8x61V27BgfnWsWm
tDllGUZvmA4DncOTT4bm4tHEttK0TIeCpxUGW+tP4JI96bS6kptO6NmTxDHqUSx65ZJeFek
q/JIP+BDr+NRLZeHbhG26rc2jE8LLEHH5jFZB2nIIqEgk/e/A1PIl8LsW6rfxpM2jpNiiHy
9ft356GJxUSaXYLmSfWI9oPSKMlj+eKytvbNOC7eRT5X3I5oP7P4s2FbQYAcW892396R9o/
IUx71pDiKNIU7KgwBWaBhgKtpgemKhxXU2jUb0SSK122SCc5qI28wgE5jYRE43Y4zUt4Pmy
KfLqd1LpsWnsw8iMkgAd60Wysc00uZ3KifeqVpZjCsPmN5anIXPFRJ96n96omOw4DjgYzxS
v6VNEm7Ix0qN+GzSvqatWimPjH+ikgfxjNdnoVpb38L210z28SRGRmjXc8jZwo9hXIW/ls7
QyHCSjAOfunsa6rw/4gi0q6K3eY9yGJz2ZfUVhVT5bLc6KLSactjB8QaHJpOoNCXEgHcc4P
oT61hV6+934Qv9Ca3uXskuV3bJxKQTk55Hr7155qGk28Upe31C1mX/pnIDRSq8ytJamNakk
7xMZUz1q0IGVUfaCOppqx4bkqR7GtBDG8ICkbh2raTtZozhBdSJEII+XAxnnvSmN3kWKMEl
uw6mrtrbzXUyWsI3MffhR7n0rttLs9K0OI3M8YurqRdu9x8sfsB61zTqqHqdUabkcbFayCG
Z5F2GABNvfmrdrFLLZQ2KfK0rDJPYse/wBKszCa3SaC4hZWutzI7dGye1N051j1KFZVKsjA
kGm5XRrTVmauvXhn0bS9JictbaeojZgMAuSc1xer2xMJdf8Alm3P0rr77bcWdskeMFfMIH9
7kH+VYbLG8Tz3R2QkYPq30FTR91WLxC51Y49qjyc9KsTJGJmEZJQHgnrTfJJGRXZc8ewwdR
k8U7HPWgxNjp+tLtbuKAsxAvzeua0mt5I9KS4YjZLIVH/AQP8AGqkce1g0h2ipZ7k3BjjGV
iiXCLn8zUvVpI3prlTbCH39afyLn6imQgjH1p0h2yA1L3Nl8NyUkcioCVzg/wAqmcAqNqnJ
Gc5qNETd+9JAPQ0kbSvshpZOx/Soy46n/wCvVt7WHG5JvzqB441O0OSfYdaaaFOnOO5XG5z
0yKsCP5MkfmKj+ZDgBgPWpEYM3zHNU/IyhFX1GEII/Q+oFRE8YDZqaVg7Y7VX6Zx1prYipv
YUNtGMUu8jG3imgA9+aVl2nGc0zHVLQA7A5zmlaQsMcAewpn4UHigak7WFG4jAJIp+WA7jF
NXI+lSCXkY4/CgtW6saHIIO7vVlbkvGQwBIqu6LnKHJ9BTCdgx370rXKjKUHoPZuTjvQJOw
bBHQ0ZBGMim7VyPSmRd30Jvtcmf3h3Y7+tTLdljhWx7U4wwKAdwx+dG2Icq3FZ6HbFVVuwM
zFSSv5UrFyOCQuOhpnnRofu5p8t1Gw+UA+o9aVn2HzLrIgcDef3Y/Kio3mLOSBj2orSxyOU
LkJ60lOcEEZptUjkCu+0vQrKfwXG05itpbnMklyUDMqZ4GT0HFcDW9Dc6zeaRHYW97A0ATY
IfMVGx6HOKxrxlJJRdtTejKMW3JX0Ll14QjZN+kavb3v/TNyEY/TnFcvIjxSvFIu10OGHoa
sXFhqFjzcWk0A/vFTg/j0qszMxyzFj6mqpqXWVzObXRWGkn04oD89x9aYR6UlbEEobPGfrQ
cE8dBTOgGB+NKCOnPSgdx+SOhqWKV0bcrYI7ioB6U4EjpUtAm07nZWUsOvWv2WaQR3ca/uy
f4vasG7tJ7S4e3mjaORDgq1UoJ5IpVkRtrqcgiu50+/wBI8R262WtO0F2o2w3K9R/veoril
ei+ZK8fyPXhKOKjyydp/n/wTiCcHpTueuMDFa+t+HtQ0S62XUW6I/cnTlHHqD/SszaWUAel
dEZxmuaL0OSVOUHyyVmRbCXA9TXW6snhyx8PWcNoBNflcyP7965Ygq24dBUU5L8nJFTKLm1
rsVCoqUZaXbFcIw3AY701Rkn6Uke7aR61Kqen51o3YwV5CxqSR6Cpu+KRRgEdakyqLlqhs3
hFW1K16MKBjmqNTXEpklJqGtEtDkqSTldAOtTLgke9Q1Yj5IX1NMUNXYsqSm1R3qFgS2M1M
xUr/tA1H1bnpUI65rZEZBU077TIBjIP1pxAxUDLhc1Ss9zLWOxoQRRywebJOiNnhdmT+dQM
kQf5ixHqAKuW5jt7SC5G2RgTlGGR7VU2s7DJAz6msU3dm7SUVoOSO3LYPmD2AzQoMF6o67W
Bx6ikG+I7lJB6ZqxOitrAUcghf5U76ktK1+p10txK0U7pEkD3LjBUYEaAcAVsaJY2ktvO01
zJPCilmZ88HsBmuRSC4Vl8m5YspARZORntXSaXrs00MdheJsUHD7R/dO7H4nivPqRaj7p2U
2r6nSPoUWq20dtOhS3J+dwBvjGMgivPLC9069mk0+8uGhuYXK21zt+/g4w1d5rXiq20jQPt
08omuLiNooLdRgux4LE9gv69K8OLMXL5+YnJPvWuFpylB82nYyxFdQqKx3AiuIbye1ulKmP
qAeG59fSud1a/S6mEEJxDFnnpuNMm1nUJbIRSyBgy7N/8WBWXXZCDWrOWtW5laI5+ueoNTQ
IWHy8/SmAb0KjoozUttvjbK4zWjMYLW7L5t7VNPQoGkuGJ3A9FH1qmwAZVRlDHsoyafub7M
SR1bGaqYdpN44Oc56VEU92dE5JJJISYEPtJJx60KAFHvSyDM5B596XHzYqzDqTLwBRKwIBo
PCnmoT90EnpUpG8pWVi7E4e2Pqv61XkYkEEYNNifaSOxp/X6VNrM05+aKQyHJY8EirHIbAX
K4zzUQYRrgcUgkI5A+tN6lxairNkZMpYrJkL1wKfxtxTy6svziq+1XUsGPsMU7XRk24vTUa
zcnHIphx26U77p5GabkE9Ks5m29wpSxJyTS/KR6GmnjvmgizQ4Ak5pXVtoIIxnmk2jI54Pe
h9/AJ3DtQadNhAM0hGDingMuCRRJywwKCXHS4wEg5BxSszO25uTT/JccnGKGjIGVOaNA5ZW
1QxgAflPFJu21MrRleV5psuCQBjOO1IbVldMaJG6ilMrFdpNMyMYIopkczXUCxY8jFWmVfI
zgc4/CquaukBoEcD680maUle9ysetFDbtx4opg5eQ1zlvwpMDbnPNDHJH0pOaqxgFddoXgx
dT09L+8vjDFIMxpGu5jyRk54HSuRrcsbTxTHEktjaXwiIypVGwR/hWNZSa912ZrS5eb3ldH
UXGp6b4Sgk060W6vJGGSLg5UfhjGK8/uJfPuJJvLSPexO1BgD6V2Oo33i3S4PJ1K0huomXO
4xiVQMd8dD9a4xnLuzlVUsc4UYA/CssPBpNvVvrc1rSTaS2GnkD2pvXg8/SnEZFNxXYcohx
jFL7+1GOnGadigBB24paB0xmigAqSOR1YYJB7HNR0UrAnY7vw/wCN3tLU6Zq9umoWD8FJBk
j6Vem8JWWqo174VvUlX7xs5m2unsD3rzgNjHHSr9lqN1ZyrJbzvER0KnFcUsPytypOz/A9W
ljFNKGIV136ovXenXlnO0N3aywSDqrqRVIwq4z0NdfYfEC68sW+rWkV/F0y45FaBvfAmrHM
9s1hKepQ4GazdapDScfuOmOHo1V+7mvnoefrBjoKlCBUx3rsJPD/AIekbfaeIo1X0kwTWNq
VtYabbblv1uJmOFRBnj1Jqo11J2RMsHKkuZ2t6mOQI1Lt0qjLMzNnP0FOlleV8senQelQv9
K7ErbnlVKl9EM9zRRTn+9VIwG1Yi+X5j2FV6nz8o460maQ7kquMHI60E8e9R9Qo980hb580
rG3MTZyMdqZIBtpEYDrSyfdAoW9hOzNBET+zItwySSce1MsorBzJ9smaMBSV7kn0pJWeG1t
nHIwePxpjvZNtk2kvnJSsTobV16CEuYVTcCgOF9avW1u1x4lt7YD5pGQfpWU7rJdbkXYhbh
c9K29FuhbeLrS8cb/AC3Hy+vGKJppfIhNPbujr1063tb4x3ZkSGKTDuq5IAOc/wAq1NQ0W3
srjzQ+JJo327ehbqp+hXj61ZtLVta1RIQxEEiSbpFwfmBBZR7kGtXXLeGPSIGkkBmt4xEQw
II/H8K8ic3zJHoqKabPGPFchbUbVdu1Vt1xz1OTn9a5+vQdU0i01O+ltpZ/IkjCmOZhkAHs
QPfFchcaTdWtyVwsig43ocivXpTi4pHlVaUuZsgmT/iXwuF6E5qpW9dwINNWGMMJEG589Kx
0h+fGfwrWMrozqU2mkWLaAC1eR/vP8qDP5mmOmyQAntVq22mZFblQQCaS7j2zMSOjHH0pX1
sWo2joMVt1oiHu5/lUJXDBZHwwIwPapIMNIik8bxmoWlDSkOuSpwrZoW9ipPRNkchxMfakQ
jdk9c0kh+c/Wme9WYrRlg52AdaY3+rNG4Ej6UhP7ts0FN3BmAAI570u7I4zzUAfIxTwcGgh
TsTZLEfLk+1PAPI71GG2nIPPanecwPp70mux0Rkt2Em7yTgZ9aj8z5QAMVP88ke7zFx/d6U
oVViAIHWlcuUXJ3TsiqWOMECmhSuTjrVweVjBAp5kiRPlIz9KL+RPsU9WypGinhwfrVt7DZ
H5jSIBjIGetVGlLE/LjPpUhjd1/wBeDjoDmh3HDks1a5HuVSAA3uaUjcAQ4GPWpUhlYZaRA
PfvTXhABLTLkdvX6U7olwla7RE27P3gcelIN+3gZA74ptKxIG3PHpTMG+o4SMDycigvn2qL
dyeOlLkYyTimJTY444waZjJPFO3cDIH1FFIhh+OKKKKBCEdxUjBlXlsg+nQ0zjvUj7gpztA
OOnegaI+fU0UUUBdin+lJSsMH8KSrEB5GK7638TzX2mxw2l1bWN4gCbZ87WAHGD0FcCTgZr
c1nQ7bSLS0Zr5pLieMSFDHhRkZwDmuWtCE2oz+RvSnOF3H5nUa5eatb+FraQTL5z/LcCPDK
QfpxivPCQSWAxn0rVuTqulW1nGLxkjliE6LGx+UN2PvWZJI8sjSSHLMck4xmnh6apxsrWCt
PndxlLjjrSUV0mAUUc0UAAGBgUY5zRRQAUUUUAFOTqRmkAzQODzUsCZTtNSghulVwcinBiM
81LNYssGVVXHeq7MWPOSaQ+pNNL8YXihKwSlcXgAgcUhA7vn6Uw89aKuxmw4zxTm5wfWm0v
VPoaWwWE6VLUVS0MqIUUUjHAyKRbFp7npio1YHHH1pW5Ix0FAJ9jQkSR7aIBTjbxSR6TfTJ
vSBsepGKJJJY4otjlfkHSo/tV26kNLIwHOMmsU5Je6dL5L+9ceLCeKVVkAUkjkkcVqWMMdt
4ytYZJFkRJkDMhyp/GsXe7yKGJxmnzSeReO6ZBRxii0pbvoJuKjoup6/oUwsL6G4WUlINQk
G3b90bdn81ra8d6idV02F0i8pTN8h6AlV9K8l07xde2GnSWccCTRSNufzOueuQR75ru9V17
SdX0LRjbX6NKI3lltyw3o/90j8K8upQlGop2O2nWhJW6mRf2NxbTwyquJnjRWOc9sn8sjpV
G80yNfD5vwzC4D8rzgDvn8cV1PiaeIeD495CzysrxFeTuzk8+mKYsNve+EpLQQjeJN6Sj0x
naT+NONR8qb7mkoK7S7Hm8ss5hecn5pVKNkD/INZzQtGy8da37+KOLbAW+VXOSB1qrqsSRy
W8EY6DLEnpn1r0YT6I4pw79DMdPLZAnBByasXZUxDJzgdT2ptwQjklgQOKS7uIZP3cZ3Ery
OwNXq2mZ6JMpWzDzQfRqa8O24LFxy2QB1pbQAyMB1zkYpsistyJNvG6q6ma+FXIZP9Y31pl
T3QxcOOnOagqlsYy0kOAweevYU2Vs4UH605mwm4/e7VAOnNO1xS00QgB5qRW6A0wZPNISKd
iCboakVQ+Ao5PFQod3HpTwccikXGVtyytvJuGYzt+tXTp8ot/NIwvvWfHOUbKsy/SrX9q3C
o0Zk82M9nHSspKbeh6VGdBJudyORERdxI/CmRFH4aoXuy6coM+opiT7QcDrV2fU55VYc2mx
cjeJpNuByccj9aZM4R9qHp3qkXPagPntTUdSHX921icO7EAt1p+xMY83LehqqHIOaaXy3NV
Zmaqd9S2zbR0HpkVCc1GJMHnkUpbrj8KLETnzDuKb268U0sepoLkjHSizIHAkEgDPtTsnFR
DI604sSB/WiwDt3IBFKDnOeKZzQp455p2AXo3JyKmYkrtK8cHntUAY7sY+lTGQNGozkjrSY
0NHSilAOKKQgY5OfYUlKev4CkqwA816D9t8M6vo9oNVl8po0CAbyHXAx1rz6isalL2lnezR
rTqcl1a6Z3OtWmkapZ2cGm6vbrJaoI1898b19zjrXF3ED207QyMjMveNgwP4ioqKKdJwXLe
4qk+d3tYKKKK2MwpSMHFAxSd6ACiiigAooooAKdkEZx0ptPUHrUDQoGKU8KSaKjY7myB9KE
WxCcnmlAJOBTgg28nmnDjtTbEovqM2H1oCZViSBtxx6088delNZhjgUgaSGU5Dzt7NxTaKC
AwQcHqKeG4FKf3g3jhh1FR98Hihj2JaQ9DQvTFLQabojBwcetAODinsvIxTMYfHvQZ7Go+0
rFvyFA5xU9u9zLbOlrZCSJDudwvOPc1BM7YjUY+6BU8OoX1rp0un27hYpDufaOT+Nc720PQ
ulIJ5or26SWO2S3GQCqHis28bMsx/6aVIPlKgNyxzj0qvNyr55+atIqxjUleJFub1p8UzRO
HXqDmo6ACelaHKr9Dqz4tuJ9JtrG5iieOHKiTb8+D2zmuv0bxnZ2OlC2eUTyN94umMDpg54
P+AryWpBPIIjFn5T61zzw8Jqx1QxEo6s7B9TtX12Sa6ZfJ+fmNOAdpCkD64rK1S+S6uy4l8
13IyzLt/SsMSyDgNz0z3pCvybmbk9KuNJRd0J15SJZWEc5UOJAD1Heo3kLtnG32FNCk/SlC
HNamHvMu6PsOrQI+NrsF59zikuoxHeyRyEqyNtqCzcx3sT/AN1gc/Q1f118+JL50XIaYsv4
1nb3/kdEWvY/Mo3gAuMqSQQDzUKru56AdTUku5ioJBK9aaXGAqrwKtGUknJsa6FzkfhTAMD
FWo2QKVYUm0HpyKLlOmnqmVsCm7KlZGHI6U2mYuNtyLkdOMVIHDex9KCARTNhXJHNBJIBk4
oO0gjFNRucSA/WpHAGGBBBFA+hCT1GOlNIpzHPYfhTSSPpVIQY460H0pQc0dKYAPTrShcnF
KuM+5pCfmyKABl29BkU3kj0p5zwM5zSZBU7e3rSATtSYwKCMjNH8JpgAxjk0A/hQOgoPWgB
ffFKBkcUA+lOHX5RQA3OBg9PQ1PIU2HDDnG0VCxywqZk+TcMDGB061LGthB90UUo+6O1FFx
DT1/AUlOKtkcdh3oKMO361QDaKXB9vzo2segz+NK6ASinrG7MFA5PvSeW2Tx096LoBCCBki
kqVs7ccfnUe1vT9aSY2JRTgpJxx+dAQ4JJAx79ad0IbR3pwUk4yB+NSLGwb5gAaTY0rkOKc
oGTu4pz/ewAPzpQCVy4HtzSGld2GEAHr2p4wAM0FO3HHTmm7DsA4/OgewrcgYHFLtAPFNKO
Ezxz71Mqll5xwOuaBx1epFuw3NLn5c8UOueRj86YUIBXjnrzQS7rQQnJ9qSn+UQMlhj2oMb
DPT25poXmMopdpHXH50uxtuePzqhDe+aduBPzDNNx7j86XB/yalodyVYkYZR8H0NJtYHkCm
+W3t+dOUyrkAj8SKQ7oCRuyaAFyD704MW+9GD9DSfLj7h/OgpWLl0P3gz0IwKSKC6KbowSD
6d6abhHiCSoeO4pMxKPkkkGO2cVCTsbtpu9x4gaNt74H41VkwV/3mzTzkncMkepOaaFLgsT
yOgz0przIfYYIgc5JFJt29+Dxmp0VmfORge9SNCSCox+dNuzsaRgmrookAHHcUD9Kna3YMC
y8/UUnlkeg/GmY2VxPKym9RwBk89KiJJPNXICyMyjaQwwc01rWTlguQOpyKXUt0043iQEhV
FMLE09lJGBj86aUb2P40zOTshFbawb0NaM15BKFlMJacjlyev4VnYI9Pzp4Y7dvf60mrhCf
KmgYlsnoO9GF6A0BTt+YjmkCleeMfWmO41hhiKAxXoSKCCTnj86TBOen50IyvroK0g4G7rT
SRSbTk8j86FX1x+dO3YG7i84HNNLdqeVzjp+dMZSTwP1pCG7iKXccDApfLYDt+dL5be3509
AGZwAKaetSbGx2496TYxHAyPWqAjzipMk/KKQI3pmnbW4+XB+tABtPWmk+tSZ46frTdpLdv
zoAYxPA9KTJqQo3oD+NAQkZ4/OgBARtwTihgAM54pTGxHUfnTQjY45HrmkA0cnHapCp25pu
w8DjP1p21wBg5HuaLgNxxSDHXNSBT6AH607y89xRcCLPOc1KDleuaYY8dMfnQA46AfXNDAm
HSigA4GcZ+tFSB//2Q==
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAARAGYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD9wf8Agoh/wUK/b68K/wDB
Qv4Xf8E/f2J9K+B2ga940+Hmn+PZvHvxWtL3WrU291Brd1qLa6mYrXQtG0Kz0G+uppLWG9v
7qMwyxSFpGtV9k+Jn7aP7c37Ln7AmleJvjn4D+Hnjn9u74l/E/X/g/wDCLw18PEtbTwJr93
NNq8nh/wAfJbvJeLL4b0Tw7pF34qvUnuIIp7S5tDMY4pZY0yfjf/wSa8G/tlf8FKfjH8e/2
oPD3i+/+DOjfBT4PeCvhDa+F/F2p+FrfxHrNomuTeN01a/8Nz2evwQWsmoNp0lql7aw3dpe
ztLJ5WFqX9sP/gj54D/aj+Kn7O/w0tdV+LXwp/Zd+APwg8Stp+n/AA88c3iw3XjfVvFljb6
JomnjXZ9d1Kzv4tJfV77xH4hZWvbnRJLDSrK6CwzRIAfHf7PH/Bbb46n/AIJSftNftc/GQf
Dzxf8AHr4I/FmX4ZeFdHtdHttA07xBqOtXNhb+FYvEHh7w5ezvb2012dXtbfUrR9OttWtdM
e5gnBV5z+iP7Kn/AAU/vv2qPgT+xl418N+FdBsPid+0n43+I/gvxT4SijvE0nw9dfBPwh4p
8R/ETUNGe8uJr57Q39h4W0/S/tazNHJrLHzZ9kbn4A8Jf8ECNU8DfsyfDT4BWniLQ/E0niL
9tPwj8af2mr+8+26fJ4r+Bvhu+1e28OfDXTrqWS4tdbuvCOhXML3d/c2mmpreoXt08EW+CD
y/cv8Agmn/AMElfit+xd+3B8efiF4i8RR6x+zR4Vs/Fekfsi+GrjxAdVl0XSfi5qWkav42u
7jRvs0CeH9T0qDw1pfhmRXeeTULDNyrs9zM7AHmv7CX/BYH9v746ftp+KP2Ufjx+xl4W8NW
/gq81TWPifqnh3U9T8N+Jfgz4Ak1e60nw/4p8V6d4s1FrDWdNnk/s2e7bSnW5isLw3mxyqw
N85+If+DiT9sG08bfEH4i+Fv2GdB8U/scfD/4yv8ACHWviPY674k1bXdOv7bW5tI+0y65ot
tJ4YW41C2jTUbZpLQ6cBMkBuY3liVv1Q/Zn/YJ+JNj+0d/wU0/ac+K03/CKeK/2wNX1b4Wf
Cq40porvxD4U+C+geHZvD3h/WrqQJJDa6vq2otb6lbWrALBZ2CPeOJZoGb86/2Yf+CVv/BQ
Dwv4L+H37AXxXt/hT4I/YR+H/wAU9Q+K/wAV/iX4A8S3GpfEb9qS5j8UDxHofhrWND2RXXh
jR5ZNP0c6xZLAIbgxyfaS88ULkA9K+CP/AAcAaFrPxg/4KGab8bNL8IeAvAf7N3hK68T/AA
K8MQpcWPjH4jXmhvFY3vh+8lv5TPf+Ktb1TUtIjm03T7F1sbR7q9sXubWzuZU/Vn/gmZ+3o
/8AwUH/AGXNK/aIvPhwvwyvLvxj4t8I33haLW08QwwTeFBYvPeWupJbW4mjnF8qqkiR7Xhk
+fDID8Qaj/wRX+At54h/aL/aAv8A4Q2OsftFX3j39pDxT8GGfWzF4Wvm+IekXun/AAxutZ0
xoTYRXXhCHUr2w0yaa3ZbCzuJfPMsixlPtj/gmN+xNffsBfsh+Av2f77xA3ivxXHqWp+NvH
utWkc8WkDxj4ruLK+1mw0KCRUlHh/T4bO30y3jlDXMzQTSyCKO5CgA/KH44f8ABUv/AIKFf
sgftG/tH2fjL4Y/Bn9pn9lT9njxL4Yf4seJfhmtx4O8dfCHwx8SbhLzwZZ6pPeXX9m6v4qt
tHuE1DW9Pg0bUwyvDslgllYr+8Ghfte/s667ZfBm7l+LvgTw/dfHzwXaePPhPofiLxFo2g6
v440S6isJLhdFt9ansvtk+ny6jaWl5aQsl2t1KsEaSyGvwX8O/wDBCnw7+1R8bf2qPjV+1P
4s/aL8DaD8R/2lPiZcaZ8ItJ8V6VpXh/xx8N7S+MHg3xPq+pWs2tazfJcWPmR6Z/aCpcQWS
Q2trHbRPHNF7j/wUT/4JXeKf2mfEn7AnwD+C/w18LeBP2cPgBqEV54w+NEevWEnxY+G3hfw
zf6bNpXgjwJZ6t5lzqTas1imqjUZJrgrqscM9xtMSuQD7P1D/goBpvw+/bB+Lnwe+PnxA/Z
x+DPwr+HOg+BovC8eveNLi/8AjB4913x7Pp8Gma5FplnKdH8N+FptT1OHwza6ZqMc3iK71W
2ebyo7OWOc/X37T/7Sfw2/ZQ+B3jj9ob4pPraeAPh3plrrGuT+GNLttd1e5trzUbPT7ey0+
xN1AJZbya8t5N8lxbQR24ed7lWjEbfyy/FX/ggP+1Q13+3Npnhrx5pPxNX48+JPgjqHwe+J
fjvxPM3ja30vw98SLfxL4zPjhvsIubTVtE0lAbCTSL60tNWFha2UQijkMY+j/wBlr/glD+1
38PtA/wCCnv7LPxM+Ininxl8LPj38MvD/AIT+CXxs8e+K7/xFFq/iWTS5Ly9vJPCtxe3V/o
lvpesXx0+G5haK3tLSHMMF5FB5SAH6Z/8ABJb9u7xx/wAFBfgR8Sfjl4q0HS/DsUHxu8XeF
vB3hTTdPnsU0TwPYW9jd+H/ALZrFx5i+IdTure883Ur2BUjjvPOhVUCBFK+o/2Ffht4/wDh
B+yx8I/hb8S/BHhH4e+Lfh94ZtfB114Z8Dai2s+H47Lw00ujaXqq6x9ls11TU9dsLKDV9Uv
fs8Us11dlpo0fAooA+t6KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAenU/T+oooooA//2Q==
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEMBAREA/8QAGw
AAAwEBAQEBAAAAAAAAAAAABQYHAwQBAgD/xABJEAABAwMCAwQFBggMBwAAAAABAgMEBQYRA
CESMUEHEyJRFBZhcYEVIzI3QpEkNDZSdJTB0SUnM0NUYnahsbTT8FVWk5Wz0uH/2gAIAQEA
AD8A3t62ybsm0W5K7WJDzxL1PktTlIalIH0wMH6Y6jO2D5b8kyn2zVa65HotnsTkGQpgz6h
VnGUvujmEZVle5xtnpoa/TaJHuE0mTadHjIiAPVGSmpPvIjNA4IPiHj3AA3OSBjQT1lsdFU
kj1HQ7AziPia8h33q8RG/kOXt163dVjqdJf7P0BGMDu6i6D7P7sfHXObotHA4bAjZ65qL/A
O/W/rTY/eI/i/RwcHj/AITezxez2aY7UpNr3pS6i/Ett2hP09ouoqLU1a0NuDJT9I9MZPu5
jbVMsKsz6zZFLnz0KVJcaIWsg5XwqKQo+8AH46ndMojtBrtHpwfdfZgXO6yhaznwrZbUNxs
Cd9vf7dcSbYp9Gr9Vol5yvRmHGFGj1BeS22O8KiU4OArfJHv8xlMrtWbnrRRKC078mMuZbT
wkuy3OrrnUqPQdBsOuhoodXUpKRSppKgkpAjr3Ctkkbdennrf1UuP/AJfqn6m5+7Xi7XuFp
tTjlCqSEJGVKVEcAA8yca+7ZtipXXWEU2mtcSzu44r6DSeqlHy/x1W00hFSbjdn1rvr+SoS
+KuVFvwhxXVsHqT1A5YA5A6qsWKxCiNRYzaWmGUBttCeSUgYA1Na5JbbuZLqculu6G1cDXi
UrhhIyAOpztjz1Lb7vuqXlUVJkAx4LDh7iJj6HTKj1V/h01xWbRa3W6ypqgSxFmssqdDnfl
o8IIBAUOu/3Z0/NNdpDHExWW7kkIcScOU2Y1gjpuEnHXfOeWvj0C4f6H2g/wDcR/66zkM1q
HHXIlNX6wygZUtyqJSkD3lOg1Nol4VWlvqtKFV2qbLdKnFuzG0mR0yThBPXO5GjVl3JctgM
IYq1PEi3u8Ideilt70dauZK2yRnzCjnGMdNXGLJYmxWpUZxLrLyAttaeSkkZB1LpTbzV2sp
Ux3aDd3ETxjmYyCk4HPIJOenx1Le0UAdoNbAAH4UrlrXs9pj9ar0mlx5phrlwXm++6AYyQf
YQMH36+6heFRp1vN2nTKs47EYWouyWlFPe5+wg7ENj+/JPLA0ufKdQ/p0n/qq/frN6XJkJC
X5DroByAtZVj79NjHaDXHbIetlQU4wylBS814VoaSrdCiPsnKRnby3zo7GNVi2rUrfMSPEN
xKbmQ0x3fmmWAkKcWojJCAlKU79c6o/Zc5JV2cUguFzIQ4BkfZDign4YxoVVOM3aySo4F1t
DBSBn8DRj/fXUk7RvrCrf6Ur9muO1KXV63XEUujOlqRKbU2tfEUpDePFxEdMfu0zXfYNDsq
EETq69NqjzeWYsdkJCD+csknw526E/fhjofYfDk01kVesOx6m633pjM8J7tJ5ZB3OOvTp7d
SKWymNMeYQ6l5LTikBxPJYBxkew6oViQWrXoMy6KxBMhU9r0OmwFc5hWRxeHmU8unn7Ndcy
nx7HttFLeloauS4Ahl8rV4afGUrdOd8DofPfy1baPTY9Ho8SnRP5CM0ltBzzAHP489INYz6
4RzhWPWlnrt+JN8x5/wD3Uj7RvrCrf6Ur9mmDsVlog3NVJjgJTHpTrhA5kJUg7fdraLcsSr
2jVWFwPTKtWX1OVGbJ8EeEniw34/6uAUj4b8tK5uVVHZkRaFJfL0hAbfqThKXVoGPA3vlCN
veduXLWlfsaq2zEpLswoVOqSlcENsca0YIxnGck55DTW7VE2E36fWn1Ve8HWvmWnFcbVNSe
Wd8BWOg92w3PZUKTCnRGaIJrdcuq4e7dlVE4WmGwMKJB+yAByGCR5bDRq0L3qkS14cVVPeq
Ho/G0mTk/OJStSU9D0AHPprrq/wCVjP8Aatj/ACSNSHtG+sKt/pSv2aysm4Its141CZEVLa
MdxruE4+cKhjBz089Fatbl61Sn9+i2X4NLay43EjtcKU/1igniUrH2jk49mkrTJaNTqaasm
PTGkP1eSgRoMh938WBzng4tgrGwPTJ2302Wdk0ufQKRQ3ZtyTi5HqkmaQWYqOLGc9fPHMkE
74A0Ioyq3ak24aTRwxNwhLMqZET3jjTed1tgHJAyQfI41brGk0Zdm040Rp9EAIUloPpAWcL
UFFWDjJUCfjpbq/5WM/2rY/ySNSHtG+sKt/pSv2aK9jtHaq1/MKfQlxuE0uQUq3BIwlO3XB
UD8NNgvqqWV2h3CzcBkPRpPE5DYUc8R4sNcJJwlPDkE+zzGpZUo9SqC51ccYLrCpRDsllsh
kOKJOAcf720NSpSFBSSUqByCDgg6odvKuKt2POjW56PFYghK5saOs+lT1E5KirnjHQHoQM8
tPSpFEh2zSL3tiE2wzSzwTIrKRxlleEuIV5qScKyfLPXRXsycD1g091IIDi31AHoC84dDaq
tC7qZUhSVD1rZGUnIyISM6kXaKoK7Qa2UkEelK3B0X7IKw1RLslS5A/B0095TqhzSlOFkgd
T4cfHW8uDUO0qdVLuqkhFKo8VtSWnnU5GBngbSNuI5O58z7hrigVSu33GhWfF9HjtMoAaYa
IYaXwjdbh3KlbDYdcnQG6LZqFp1lymVBI4kgKQ6kHgdSeqSfu94102Tdciz7jYqTXEtg+CS
0P5xs8x7xzHtGrXWoMGFFeuSl5eoNXZIq0Zo+AtrGPSUDopOfEBzHtGjVk2+7QbRg01clmR
3QWpLrRJStKlqUkj4KGpnPqVFsOXEpCpDkx+DUHanKLZKh35QUtMhR58wVE+R6nGpXKkuzJ
b0p9XE6+4pxaj1UTkn7zpqsS15txRa8YjDi1NU9QaUnkp0qSQj2kpChoo7X6HVJdu0SsS34
VDpcJImRgysFUlOQtKgBnc9emT1J0Zva6rFraaLFo8pUBcOSlXpseKpv0ZrByAMAk54cYHP
Q6q3dTb0pfq7W30v1GMsim1ltsoQ6TjAcQcFHFsCdwNjjbedTIcmnzHYcxlbEhlRQ42sYKS
NO/Z92kuWyldJq6FzKK+ClTf0lM55lIPNJ6p+I9rLbl+zqRRGqfASJcOO46iO8pleVt94rh
67bY26ctB5CZdusTokGovLZTJU8UyWWX+Jz6PEStBOcDQuVfFyy1tsSai2+2Sg4dgx1AEoC
s7t+061qV/3XQZCYNPq/csBAUEJisJAJznZKANZp7SbwWmKpVZyX1kKJiseePzNM3rHcf8A
x1/9Wj/6evfWO4xuK8/+rR/9PX43JcijlVfkKPmY8cn/AMevPly4JPzDldkcDvgVwx44ODs
cEN7ap1NsW26XT2oTNMaWhoEBTviUcnJJPvOv/9k=
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAMbAiEDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAo
oooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKK
KACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiig
AooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK
KKKACiijIoAKKjmkMVvJKsbSFFLBF6tjsPesDwv4z0LxbavLpV1maHie1lG2aA9CGX69+lA
HR1kaH4h07xAl++nuzLY3b2chYY+dMZx7c8VPrOoR6Vod7qsrBY7SB5iT0wqk/0ryL4IXbw
ap4l0W6Ym6LQ3zKemXX5v5igD22imySLGjO7BVUZLE4AHvWHofivSfEWo31po8zXkdiQst0
i/uS5/gVv4iByccc0Ab1FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFF
ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUhIBxQAtFJuFAYMSAc460ALRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUU
UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFHavONQ+Lnh/TviMfB9
xb3BKYSS8QbkjkIztYdlA6t2oA9HpAoBJHevnTxJ+0PeLr8tn4T0i3u7KJsCefeWmx1IUfd
Hv8AjXsPgjxvpfjfw4ur6eTGyfJcW7n5oHxkqfUdwfSgDqyMjFeCfELwVcaX47i1zw9eHSb
nVH/0W6RtixXgGfLfttlHr/EPevTtV+JHgfRdwv8AxLYqy9Uik81vyXNeV+PPjX4B1zw1fa
JDbajemdfkljQReU45VwWOcggHp2oAz3+KupeJfD8/w98Q6ebHxFeTxWBlVcI4aRQ+5eqtj
6g1DZeJT4S/aK8R+Tp93qC3Cm1jtLRN8jsFQoAPw5J6Zridf8W6B4u0ez1eR5NK8bWCJuul
X91flOjFhyj9Dk1PofjfU5fGOu+ItD0177xLqkaQ2wSPcLcso8yTHr8uB2556UAdx8QvEPi
LVL2Hw1fSpLrOoNtg0CyctHaqx+Vrhx/rH/2fujk17b4N8MWvhLwrZ6NbkO8a7p5R/wAtZT
yzfn09sV4l4C8F+N/BniF/Fut+Fzr13coT+5vEM8DN95iG4LEcdeK9Xg+JvhxHEGsJfaDP0
KajbNGM/wC+Mr+tAHb0VS07VdO1aD7Rpt/b3kP9+CQOP0NXaACiiigAooooAKKKKACiiigA
ooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAqjqVkL2BVM89uYnWVZIH2kF
fX1HsavUyX/UvzjigDxfS9J1bWtPXUbH42XywSs20TRRxsMMQcqWBFeo+GLS4sfD9va3Wuv
rsybs3rgZkySexI46fhXjvh/wj8IZtL097iCe/m1E3MkctzIYpMRMSwdVYBT6etepfD+Tw9
N4KspfCttLbaQxfyY5s7h853ZySeue9AHVUUUUAFFFFABRRRQAUUZxWZreuaX4f0uXUdXvE
tbWMZLv/AEHU0AadGa8dv/j74URH/suG6uyu5Q/llQWH3Rz/AHu1c4Pjk1/K0UVhcGaRo1j
g3DkN3OOmD6+ooA+hCwHU9aWvnyD41/Y7qWGazuROsvlRxzKF8z8c8c4HPrXeeFfi5oHiDU
LTSbiKbT9SuQ2IpVwm4dRv6Z4/OgD0eikBBGRS0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUU
AFFFFACEZUj2rw/4mfBnUNf1qbXfCN1DaXN6u29glYosp7uCB3wMjvivcaKAPnWD9n/AFOw
8GXYtNbjXxHPkMyAiJo8f6kN1GTjLe2Olel/CnwPN4I8EDT7/Y1/dSGe5CnIBIwFz3wB+ZN
d/gelFAHAal8IvA9/L59vpTaXcZJ82wkMR/Ecj9K53XfCuq+DdDutWg17Sb/T7OIyPDrOmR
sSB0AkTBJJx2r2AnCk188/F7xGnijxRB4Jt7x49Ms5A981uvmSXE38MUaj7zD8ACcnpQBxb
6rrvxG0/Ub99J0zw/4b0uAzXktjaqhcgE7NxGSSeMDpnmuW0jSNL06DR7zxDJe2uka2jhLu
0lKvbOrlSSOjKOMj0PFeveKfBviJvhDqBkjXw7ounwebbaJbnfJLggl7mT+JiMnA/pWLoHh
yHxv4B8DeDXuWtjJ9u1CSZFDNEqsUXr6s36UAVdN+E1zP44Xw/N41mSyurUXlheRlmF7F/E
F+bAZeMj0Oa9V074G+FbZR/aOoatqvPKz3RVD9VXGa8su9M8Y/DiGHSdcLS2llP9q0bVoST
Hby94yedqOMgqfUEV9HeF/EFn4m8NWWs2XCXCZZCeY3HDKfcHIoAdoXhfw/4Zhkh0HSoNPS
XHmeUOXx0ye9bFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRTWcICW4AGSfSvNNb+L/he2uPsmnanHcSMrEs
gOBjrzQB6ZuFLXlWn/FbSmtbe7ubyE2kh2hi3zZHBH1rvdO8QaZqkavaXaHd90Fhk/SgDYo
pAwPSjIzigBaKQHNBYA4oAWik3CgHJ6UALRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFZmsava6Pbx
T3pZYZJUh3qM7SxwDjqRnHTNadQXMUbJ5zxq7RZdCwB2nHUelAHzDq134G1nU7rUYPh9LLJ
qNw6WjjVlt1ncMdxdMjyV4zz1Ne7fDi3S18CWFvHpkelqu/FrHcfaFTLk/6zJznr7V4vpms
+F9ZsTquu/CS71bULiR2nvLC0YRTEMRkAHGeBn3r3LwOdPbwhZtpWhTaFZ/PssZ02NF8xzk
e55/GgDpaKKKACiikJx2oAWmSSJGjOzBVUZYngAeprI1vxPougRBtTv4rd3VnRGYBmCjLH6
D+teEeJfiPrPj+9m0PwdevpsUW4vMH+W4iIxnOMg54x70Aeh+NPiv4f0bRbtdM1RJtWRgtv
GsZZZGBUkAngja3WvMk0HUPGd7LrfiyRri4unDpaxSsYrdCBjaM8HgZrd8L+Abq4uLC51i0
SfUYYxGHH+rjAGOFPGcAc169ovhyHTlMkiI8h5Ax92gDj/D3wxs9NgCxRxwxtJ5u05Yn866
6z8GeHbS8+2LpkLXO3b5pQZxnOPpmuhUYGKWgDlr3wD4Vvbue+fRbZbyYYebYCW+v5CvJPH
Xw4ubS1il0tVtLexkku1KKzbnIyxAXnJxX0JUU8KTRNHIu5WGCKAPKfhd8QjrPh2K3vjma1
VYnY8FuPvYPQV6vHNFLH5kbhl9RXzd4j8BeM/BX9oX2l3rXunTyNOzwofMGBuy4/hHUZWu4
8IeNY7jToZoZY5W2jeidP9rGeTz3oA9dornE8X6W6M2XAXqSQAPqaP+Ex0UDLXMY4J/1qn+
vuPzoA6OisIeJ9PK7y5x0NW7XWtPun8tLhPMxkoSAV+v1oA0qKTcMgetLQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAFFFFABRRRQBHcRvLayxRytC7oVWRcZQkdRnuK5Xwl8P9A8Iq0tnA1zqEuTNf3G
GmkJ5Jz/AA5POBXXUUAZ+s2K6loV9prAFLmCSEg/7Skf1rxf4C2krm9uZwcaZAumoCOjGRn
f8fuiveKwfDHhiy8L21/BZOzi9vJbxywAwXOdox2AwKANi7tYLyzltbqCOeGVdrxyKGVx6E
HrXP8AhfwdYeEZ75NGnmj067YSiyY7kgfuUPUAjHHtXTUUAFFFFABRRRQAUUUUAFHaio55R
BC8rDKqMmgDy741eKrnRvBzafYPLDdX3ymZF+VI/wCIE9sjiuU8OfD/AEvWtPsHfT4hKgWV
5YQVAfA7dx0rK+Jmoza/8QbLw87SC1l2ZiBUeYSfU+w7V7z4Y0uLSNFgtY4ym0YwTk4xxQB
5vqnwL0SVzPYXk8TyhhPHuGJMnPGR8uMdq4ib4YeKNDjuI7W7KRQhmtXjB81TuDDLZwc9Py
r6bIB601o0ZSrKCPQ0AfOfh/4ja7FKmia3OkF3ZQhpm80ZDkgANjoSCOPeuzm8dXNgsz3F/
DujGGVpFyrYyAea6nW/hr4T15ruW50/7PcXcflyzWzeWzcgg/UEDmsF/gf4Ka4SUpePllaZ
ZJvME+3P3s/XtQBzLfGSyFrJMuouVhx5hSIkjJwBzWLJ8cNWkuxEumygPOsPJ6r6gdcmvSb
L4OeD4I/Luobi8jErSJHJJtRcnIG1cA4HAJrqF8H+HVvFu/7Kh89UCB9vIUds0AeAn4u+Ig
btP7McSJLhWj3FY492Czn29uKux/G7VbfVVtrLSPtke8KkjylVkGOef5c19AxaPpsCFYbOI
A8crmsy88IaTdZ2QrB3ARBgH1xQBxnhj42eF9cTbfk6XcJH5kolOUTBxjPUnv0716lHIska
ujAqwyCD1r5z+KXhSDwpFZ6+yRhTMY5HjTJcEZ2njuR1rv8Awl4vSW3tszh7eWNSEVg2zPb
IoA9QopkUiSRK6MGU9CKfQAUUUUAFFFFABRRRQAUEZGDRRQBFBbQ20Qit4khjyTsjUKMk5P
AqTIA6jikLAdOa8T+JHxhi0e/n0XQ4mvGijPn3MQ3LG/YehGetAHpXiDxho/h+ykuru6jxG
jOVDjOBycDvXnOqfHzSLcomm2bXskkQeILn53P8HHIOOea8n0XwvqPjG4a7v72Z47thOVI3
YbGOT2zyMDtXrOhfCfQrWdLiMRLcocg7WYoBwME0AZE/7QrrdPDa+HXuVA4dWIy2PmGCM5B
4rL1H4kfErUp0isNGEAmtvNMYJDpuyAfwOK9dtfhxo0MEaSETFCWVmjGVJ6kHrXQW3h3Tbc
hvKMjDu1AHzzpHgTxVr+qbvE2pS3kbBPkZiSxAHByOFwMEd8CvZ/D/AMP9G0dS6WcEcjtvf
y4wCT7muwitbeH/AFMSp34FTAY6UAMjiSJdqKFX0FPoooAKKKKACiiigBrIrZBGQeDnvXjn
iD4D6TeSXFzoGqXGmXMjb1DOSoPJxkchcnoK9looA8E034Ha3aTFb7xHHcQPA0bpEpAkck4
LA/exnI96px/ADUYImWLWImfcRnLDcnXnOfmJC5I7V9D0UAeAxfBHxALuOVvEQto0jJ220s
h3ynqTuOMGse8+EWuWQnuL3xFevfNwsyMQhXGAp7mvpaoLu1iu7Z4JRlWH5UAeBeFPGOpfD
7Ul03xfq0+pQ32Ft1eQ4tI1PLFm4Iweg5r320uY7uyhuod3lzIHXcMHBGRkdq8p8a+E8RvK
ltbT3UWZLSW4QFUf1x/Sqnwe8Y6vqOp6tpGv3L3MpmLQTyFVAwAPLVB0HBNAHtFFHaigAoo
ooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKCeKACua8WXxt9P8lJ
ArPkHucVeutfsbSV1lc/LxxXn3jrxVpLWEt2s52WwzlR8xOM8fnQByPhJNL1H42WstuEk3Q
OZHbEgZ0HRe6Ecc96+hQMDFeHfBDR7k6pq/iWZY5IbpUijlVskuTubj+HAIBr3KgAooooAK
KKKACiiigAooooAq39jaalYTWV7bxzwSoVZJFDA/ga+aLNLbwdr+p+GNTjSxjs5lFtdbWBv
QThT+o6ccGvqEjIxXF+PvBVl4s0aQPFMb9I2ihlhdVYBiMg7uCMgH144oAy9F8S3NkkcUxQ
w929R7V6Fb3CXFuk6H5XGRXzudVl0GJbLWdIk0m3tYxF9oMyyEbVHDKv3WPBx6MK3/AAx8W
PDcNwbP+098KYO6RSAeOxoA9vormNO8deF9VlaKx1m2mkQ4dFcEqcZ6V0UNzDcLugkWRfUG
gCWiiigAoopk00cELzTOEjQFmZjgKB1JoAduH5Vzmp+NvC2l28lxd63bLDGdjOjh1Vj0UkZ
wfavHvHPxK1HWPFkPhnwfrcYsbuAxTz2+GZOeXB7cccVyuj+D9Tg0yay1eb7VYh2byljXZI
2MBuOcgd6ALPin4neKPHLz6f4TnuLK0WTHmQtsLL02t369x2q94T8Bxy6VHJqkUCSbFEqLw
HkB4O71NbeieEYtLsoYobcQxtjbwdzA9+Otej2ugTpFDFAy7Y0+XI5BoAq6Xp2nWEUVrbWu
7d/BEnUjtn612lkkiRbZIwmeeBjr2/CquTpkKm4YSIzZ3HAKscdP1p+m3JvJ7iaOcyQB9ig
jHI7j2oA06KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigCvd20V1btDMgZDXzl4mW
Lwh8XrHXBYNDaof3zjICA8DoOTzX0o3Ir5/wDjTCyXNhL5D6h+/wBwhJKqwHJyR6UAe+wus
kEbr0ZQR+IqSszQLhLvw7p1ygCrLbo4AOQMjsfStOgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACi
iigAooooAjnSSS2kjilMMjKQsgAOw9jg9cV51e3nxKfXrvTdA1Dw5dCzSPzEl3LKpZQcsoz
jJzivSa8W8V+HvCB+Jt9c+I/G8ulT6jHGYrW2mMDLtXGXbBGDjjOKAPQ/Cn/Ca/6X/wAJgN
MH3fIFju9927P4V01ecfDL/hEBJqo8K+Jr/W8eWJjdys4j+9jaSB15/KvR6ACmu6xruYgKO
pJ6UpJA4Ga8M+I3xSuXstR0zwtbNNPBJ5MkjLyP9pV6kZyPwoA9P1fxno+kW7z3M48pBl36
BRnFeba38Zo7+Gaw8K6fPeXq8q6jCde5PUfSvObXRvFPjWKNtXea3tdo3xIMAEdC2eefQV2
eh+D7Oyv5Lmzty9zINhdzgp6jFAHOPqHjrW7wQppa2E4OJJC3mANjOCB61W0XwL4q8RamNO
1+2kFnHPunZm/1gHQJj7o57179pHkWFxBZLFukkHEmMhT3/GuqSCJX8zy0D+oXBoAq6Pplv
pGkW+n2sYjihQKAB7d/U1foooAKKKKACiiigAooooAKKKKACggEYNFFAGdf6Ho+qQyQ6hpl
tdJICHEkQbdnGefwH5VwXiX4Q+HdW05bOwsodPVRhGhXay856/WvTqOKAPl7xf8ADTU/BGl
wa1ol8sItNkXIVXmJPJZu2Rniug8OfEKGK5sNOmvB9uniDukZJTgZ69Pyr3PULeK+jNhNBH
NDKMSrIoYbfoe9eY+NvgzYazZ2Q8MyxaNNakjG0kOp5wG6jHp05oA9F0fW7bVYQ0b/ADjhg
fX2rXzXyvb694x8F6yLTxVbXFtaD5YpQmVcjhQCPX3ro7L49KkiWU1oIpPMC7rh9ygcdSvO
fagD6FyPWuR+IWu2uheC76e4uHhMiGKMpjczEYCjPGT0ryaT9oHVZ9SubDTPC4mdXbyWZ+W
VepwPwNcxez+M/ipewSXVwbTS0dS8A4MTrnoCPU96ANP4Z+ErLUppdVh0u4triWcoVuGOUH
fnGB3r2u30ix0mAwramPYu4k/Nk1Z8J6L/AGZZEuMOQFA9AK6J7aGTO9M5oA5iHypLxHK4J
T5BjBq8+o2NvZoiSGV2k245JzkZ6dhmtU2NruDCFd46MRkj86pLoNml6bkM5BDAoTxz6elA
E0SwaijfaYY3aNipG4MBVuG2gt12wRhB1OO9OjijhXbGgQHk4HWn0AFFFFABRRQSB1oAKKa
skbkhXViODg5xTqACiiigAooooAKKKKACiiigAooooADnHFeN/GnTBeeHpljBNwD5kYOeT/
s17JXJ+MrHz7WOdFywyhznGD39vrQBk/B7Vf7Q+G1hBNeJPdWQMEyr1iOeFPuBXoVfPvw0k
s9B+MOqaRblorW7tx5Uaz/J5nDFiG+8xwQCPevoKgAooBB6UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFA
BRRRQAUUUUAFfPHxRj8PS+NNTie71q1mnjjS9EGli7ikwBt2sSCvGM4r6HrxvxJN4YvvH+s
2WqeP9a8PXFuIsxC8WGB9yA/ux9OvuaANX4Ry2s2m30tt4jk1TBSM281klrLa7c4DKvYjp9
K9Prhfh3p3gzTrS+i8K6ymsTu4kvLtphLK7HONzDt1x+NdwG3bgOo4oA5D4k+ILvw14FvtQ
sITNdPiCMBtuwtxuyfTOa8W8H6EsmnfatQtw+p3T5uJzJlmXJOQa7L48X23w/YaQ1wkaX02
Tubbt2c+nPPas/wfZ3OmaVYrapA6xrtlLsDyeh96APSLK00mD7MLLcjleCSSCcYrNu9jPKZ
Yy0sLFBOny+4q/YTTzsA0URct8gC4xzz+NN1BRY3H2MK678uMklXyMd+4NAGtpdvctbwTbg
VLEsTg5UdK3x05rJ0DJ0a3YkZI5AXAB71rUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAISB
1qKaYpgIhd26LnGfepWxjkVTsh5rvdtIrh+EwuNqgmgC0kYUsxA3Mck+tPoooArXlhZ38Yj
vLWK4QHIEiBsH15rm5/h74bmK4sIkCndgRLnPqDjiutooA4uL4eaNDqP23y03gHDeWNwz2z
6VuWPh7T7NciJJHPcrgflWxR0oAQAAYAA+lLRketFABRRRQAUUUUAFFFHQZoAKxfEF+9naL
FESJJjjI7DvWyrBhkVxfjWaRZ4ItoKbCcZ9+tAFPTrp7K/SSPks2CCeCDXoNeW6c802qwWo
KsHkXOfSvUqACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKo6pardadNEzYyCQcZxxV6mvgrgjINAH
zV4jW80f4k+H9QsIw+oSXC28I8slE5wSfX5Sa+lV5Gc5yK+dPiNO+lfEnRJoZA0p3KqSABE
+b7wz1PJFfQtm26zib1Re+e1AE6qFGB9aWiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigCr
qV2dP0q6vggk+zxNLtLbd2BnGe1eQnV/h1dePdRu/EugJYyXdpBcPca0VXJ28KkTcjjqR3F
ezsNykHvWdqGgaJq7xvquk2d+8QwjXEKyFR6AkUAch8Oda8Pazda43hfw9Bp2m28yRJeQoE
W8ODyBgYx/WvQeBk1XtLK0sLdbaytoraBfuxxIEUfgKnb7poA8A+P91Kh0uyjihkW5ZgwkU
NgjGCPQ5PUV0ngjTrq+s/JnSNlhjUSyAgbiV9K4nxuFvvj35cfmzQWkS+fvbeiMVJ+6fujp
+NexeDkS3sXt2iBdjlpAoA2/wg0AM0u3Mc62DwtHtYmNu+PX8a6s20MsSpLGJFGD83rWNKj
P4ojfJRVUBdoGG9a6GgBqRrGoVAFUdAO1OoooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAZ
IcRsfQH+VQ2SLHZQxoMKEGKZqchj02ZgO2Pz4/rVwAAcUAFFFFABRRRQAVznjTxK3hTwvNq
6WYvXWRIlhMoj3MzbRyfc10deZ/Em48Ry6dqFhaeGrfU7MC3MAmtzcrIxf52ZQfl2DGBznJ
PagDR8F+M9X8TX91b6jo1nYxwRCRXt9QjuSxJxghen1Nd3XiPwfe//AOEo1q1u9A03S3tol
jk+yWDW7Ft/QseGHH65r20kA4NAC0UdaKACiiigAooooAToOK8/8TAXeuP8p/dAJyfzrv5G
CRO7AkKCTivM7iQz3UsgkZt7E/P1xQBoeFrKJ9beYKCsK5yexNd9XN+E4Y/sk8+P3jPsPGB
gV0lABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFBOKAPnL4xW3/FdaZ5CXU125PkpG4CR4OSele
9aFn+w7XdndsGQTnHFeBfFWfT4Pihp9zcXuJoipRZF2py3OCvOcV9BaQoXSbcAsRsGC3fjN
AF6iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKgu7mO1tJJ5CAEXNT1ieJpTFo7
kIjZODubGKAPn7xHNf618VIrazhtLcTMLiS6jb97Ii/wt/sngV7HptrPDfW8UPzqcBo3Y9A
Ac/hXiN82kJ8SNGe+ZYrETo1zOJGDH5uEIHb7vPTFfTFs1vc+bJbp5ZDkFgPve/0oAvBV4O
0ZHTiloooAKKK81m+KM39t3Gn6d4M1W+hguTbNcqUVSwbaxAznAoA9KopASetLQAUUUUAFF
FFABRRRQAUUUUAFFFFAFXUIvPszDv2eYwXP41aHSqs3N1AhHy7ix/AVa7UAFFFFABRRRQAV
55440GR78a5c/ETVfDdmxSBYbdh5Qc8Ajvk9/pXodcZ8Trqxs/h3qVxf6P8A2vAgAMBJUKS
cB2YcqBnkjmgDC+Gs1ld6hqL2Xj7VPEixDyvKvhtUYb/WJ/eGcrmvTyoJya8f+DmqaHqb36
2ei2dlf2sMcDT6ezvbyQgkqAW6Pkkkd+tew0AAAAwKKKKACiiigAooooAq6iXGl3RQ7WETE
H04rzRZzFErEFmx25zXpepMF0m7Y9BEx/SvL1YO7IFOQPvUAd74WAOkeaGz5jknjp2rdrF8
MqV0SMHnLMf1raoAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigApGIC89KWmS48ls5HB5HagD5y8dWm
tah8TtPk0/T450iA2XF0fkj+bkY9cV9E2aeXZxR8fKoHHTpXzLqFzJdfHG3W5kuBFa3IMSz
IdjLjqeg619PQsGhQgcbRj8qAH0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXF
+PdXhsNIDSyRrAn7yYt0C+9dmxCqSxwPWvnT4la3qXiPxU/hvS4opfl3hZMjaemSR7diKAE
+Hujal4m+II1zVIPLsrVN9o8KK8TpnlSfUgj34r6IjiEbnYqhSMnA71zXgLw5b+G/CVpaQx
JHJIivMUXaGfHJxXVUAFFFFACEZHFfMd3N4ZX4tz2t34YKQjUfK8lbmb7W8hbiUKDt2luce
lfTh7V4Tq2r/EuHxHqkcNnI0omZPPj0lXW1twflmSTrI+0/dxQB7sOnPWlrm/BN9rGo+FIL
vW0dblmYK0kXlSPGDhWdP4WIGSK6SgAooooAKKKKACio5Z4oFDSyKgPALHFOR1kUOjBlPQg
5BoAdRRRQAUUUE4GaAK7APeqOhRSfz4/pVgdKrwMskkki9GOAfUD/JqxQAUUUUAFFFFABXm
XxJX4hWVtdav4d1S0OlRRqJbF7ITSbc4d+fvADnb6A16bXFeIfCOsa3rbXun+OdV0aMIqm1
tQpTI/i59aAOW+E+u69qupana6lIJLGCKN4mTS/saFyTkjgZP4V69XJeGfC+raDdXM2peMN
R15JlCrHeAYiIOSRiutoAKKKKACiiigAooooAqam+3SbsjqImP6V5eWYBFR/mbrnuK9J1t2
j0e4ZSQdoGR7nFeeMxZj8iqAMA0Ad14XwNCRech2z7c1t1y/hG6zay2rDaytvUHqR3rqKAC
iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKRhkYpaKAPAfjP4Vlslj8Rac1yjJIrO0fIyOVJ75zxxXo
/w/wDEza34ctJbsNDO6gFZBg5Awf8APvXSa9pFrrmiXOm3SsY5lx8rFSD2II98V836Vc6x8
PPGtlaG3u9XiuZWJ/eMSgLYJx0PFAH1HRUcEsc8CTQuHjcZDDvUlABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAFFFFABRRUVxIIoGlJACAtycdqAMDxbrg0jSZXjP73YT9B614v8ACTTtR1rxjqe
vXVvOscpwWmkDjGc49c/41X+Ket3d9qthZafeXAluXaN4VcqHU/KPbvXtvgfwzD4Y8L2tkF
P2goDK5OWZsdzQB0yjCgDoOKWiigAooooAztZ1nS9A0xtS1i8Szs0YK0r5wCTgdPevFrDx/
rNvqptbbx/4cvLSa7LIlz5zShGfhQdvYdK9g8UaXqGsaBLY6XewWVy7KRLPbrOgAOSCrcGv
PY/hbrd1qlhca54ntbi1s5luBFaaZHAzsvQFh2oA9bHTrS0UUAFFFFABRTdx3lQOlOoA5jx
jv+x2uz/noSR+FP8ACUjvpkm88CXCjPTgVzvxRvhaabYH+2I9LmEjujyqDHJ8p+Vv5/hXLf
CjxVquoeKrrRr3xZpmoQxRGX7NDblGYnGGVj1A7igD2+ijIoyKACq91KY4tqDMj/Kg9TU+R
UDjdexYP3QWP8qAJY02RKn90Yz60+iigAooooAKKKKACuC+ImnWsehXmpR2uqSXVw0ML/2X
ceTKyqxK5J4wOffBxXe1wHxNvFTSbLT7rwdceJbK6ulEkdvnMeOR0IIPoenXNAGT8KH0maT
VXtb7XDfw7Yrmy1a5EphHJVlI45/PjmvVa4LwBPYpFc2OneBb/wALwJiQtdxBfPJOOuSWP1
rvaACiiigAooooAKM0VzvjOTUv+ER1GLQb6G01iSBhZvLKqDfx3bigCTxVOI9CkUDPmsE46
49q8+BZYlTY2RwCa4nwpqXju68SX1h4u1eW9gt48RMJonTeT2KdeK7yKVWUKyHI4OB3oA2P
D1x9n1uLecJIDH6816DXnGkD/iewFGAUSDr3r0egAooooAKKKKADIHWimyJ5iFSSM+hxXMa
p458L6DqEunX+qCO5iQM0SRPIRnovyg/MRzt645oA6miq1jeRahYQX1vv8mdBIm9CjYIyMq
eQfY1YY4UkUALRQDkA0UAFFFBOKAAkV83/ABfuJLLU0nsL8QXG5kWDvMp6qMdDXovxG+INn
4YtZrGGTzb9oWkWJWAIXOC2fQeleY+CfCviHxfrGl+KdZvzI6Ps8uSAYVQeMA8DjoRQB714
OYt4N0otEIT9mT93/c46fWt+o4IY4IVijXaq9AKkoAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoo
ooAKwfE9+9po86wLvnZDtQnbu9s+/St6vH/jTqZs9CmWOYRO6iIkgknPYY74oA5H4Y6Vf+K
/iVc+KNahEMOnDZEsRBAf+63Hpmvo4ADoK8z+CemwWfw0tJ41bfcu7uWcNk5xkYr0ygAooo
oAKKKKAKmoWS39p9nM00J3q6vC+1lKnI/DjkHg143Hq9xc+OG02T4ieINPL3jIkVzpyRwMQ
/wDqlkPXOMA969ovJmtrOW4SF52iUuIoxlnwM4Hua8L0mfwxc+IYNavPA3iya9e6MiiZXmt
4pC/D7ScDHB6cfhQB73RRRQAUUUUAFFFFAHlvxHt7a/Nx9psluGs4WaEScqXKnqOg615X4D
ht/wC0rfyPCs2m3EcbCS+SYMuSckcHIzjvXs/xFt9PTT1+0x6k8l+GtwbG1NwFOwnc6jtxX
jPw+07w54f1zztS1HXYEusREvpTW1suT952YnHOBmgD1ETXJk3rcS56YZiN1NlmkklBF26J
j+Fj+Neg2+h6VEARaI5x95+atTabYzQvE9rFtcYOEAoA4PTdcuLK6RjPJNbgYIY8Ef4129j
e21/PLNbyCQIFUkdsjOK4bWLE6NqHlIrPA65jL/y49KoeHNVubCW4mgZds0xOxhwwoA9Yoq
pYX8F/bLLE3PRlPVT6VboAKKKKACiiigArlfHtzqll4Ve80bVrTTLyKVGWS7dUjk/6ZktwN
3FdVXGfE2Gzm8B3Jv8AVLXTbeORJGmurYXCnB4UIerHtjmgDK+GsPicpd3eseJLXXLO5RZB
LBOJdk5OXQEcKqjAwOD14r0ivLPhBYaJb6VqN5petSX01zKvnxG1NqsRA4Kw54z/AHu9ep0
AFFFFABRRRQAV5P8AGWw0G+0MXOpaM2qXthG8kCLIylQcZ4U89B+VesV4j8WdQuPPuLOw1u
20y8AVlM/AaMY3c9utAHmvwmuNLnvb5o9HFpcBfmuI2coVJ+783Q163vbCqAR6e9cN4M1HU
7y/uorzXNL1GKAbfLsothR/U8DPHevSdKsptTvFt4zjaMsxXgCgC14bgabWIs/MI8u3Gcen
Neh1T07TrbTbYRW64z95j1Y+9XKACiiigAooooAK8K+JGnatdeNZpLPwtLLiNHhnt0nf7U4
BGSYmCow+7lucc5r3Wvnv4h2e/wAeag6anq4Em0NCLC5lT7nCqY2AKjhvZs0Ae46BDLb+H7
GGa3a2kSBA0LSmUxnaMqWPLYPetOsbwqsq+EdJWe4luZRaRBppkKO52jllPIPsa2aACiiig
ArJ8Q61aaDoN3ql4X8m3XLbF3H8q1q8p+OV1BD8PbmKVyN5HyBym8kgAZHXntQB5/4aRPiL
8Rb7VmggkgtD9nid8kSRMOu08E9Tn0r6KsdPg0+2jt4I1VUAHAxmvOPg/ZLL4Stb+SSCaVV
2F4FCqxBIzj1wK9ToAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAEb7pr55+MeoJc+IL
LRWikmFxIrtIOFiGdo+tfQzfdNfOfxBurs+PILe51G2trEbCbWZhulG/nqP1oA9r8E6fc6V
4K0ywu44UnihAYQDCnnr+VdFVeyXZZwqMYCADHpirFABRRRQAUUUUAIxwK8iOofFefxZH5c
lgbOxuAjQxSJ/pSM/LEZzhFPscjpXrrdB16189ado1ifjKsEXiHStNvYbxpT/Z8c3mzEkkx
F2+TJHBHrmgD6GooooAKKKKACiiigClqjyR6XdPDcR20iwuVml+5GdpwzewODXkfw+8P+ON
Se5i8eTJq+g3CrKv2i8FyJZlYFXj29E68HjgeldV8TvFjeGtP0u1bR5NVttYuGsriGHPm+W
YznywOre1ct8MrTwtb+LANE8JeKNHmS1ZRJqZfyAmR8oDMRn049aAPZ1G1cUtFFAGVrtgt9
pFwmMSKjMjDqCBXm8FqLW1SB0aNlA4JwQfWvWpV3wugONykZrlPEFkj6d9vhCRSQApKpXrQ
Bj+H9Rex1IKzZilIjcnpk98+teijpXkqoVQFjhzzwDj/CvRtCvUu9KibcWkUBXz1z/WgDVo
oooAKKKKACvMviLqlxepdeF7nwBq+tae6o/wBts3VQrdQVJ5DKe9em1wnxB8LR67o8kJ15t
LF5PbpIJpiIpArHCgdmbOOOuBwcUAYvwt06LT7zU8eFda0qaVULXWrXAmeYAkBFIxgDr+Ne
q15j8N/h/qXgvVdXmvZoZop1WOB0mdmkUMTuZW4U8jgGvTqACiiigAoyM4qOaaOCJpZXCIo
ySTiuRvfF0hkZbGEIBwHkGcmgDq7udLa2e4kbCoCTXh/irR9B19ZdQ8QpmNQ+JWk2LGGPLe
xFdRe6vqWowmO7k3YP3U4BrkPGS2beDNVF8lwYPJAZLfG8DcOmePSgDL8E6J4Q0/VJX8N3y
3lw0QjdUmDkgHqcep7179oennTtLiidQJSN0hHr6V8+fALRvD914o1LUNOvbkvbxKps7lFD
AE8MCOoyDX0sBgYoAWiiigAooooAKKKKACvn74lvcJ46u5Itfna2iWJ7qBRc+XbxgcxsYjt
Ab7x719A14H8SbnUV8bzrL4NsL1AqiCeW2kmLqBkElWAbLbl2kcDnmgD2jw6qJ4a01EeJ1F
tHgwszIRtHKluSPTPNalZ2hzy3WgWFzPZGxmlt43e2K7fJYqMpjtjpWjQAUUUUAFeS/GqeG
38LTTSzCJkGYjtDbm7Lg+9esk4BJ6V86/FrXZj400tYJBcwWrkG1AWXJOBkKRndz+lAHpvw
ihuYfhrpwvIo4pnBcrGAPlJyM47131Y/hu1Np4ftYmdnbYCWZQpPHXArYoAKKKKACiiigAo
oooAKKKKACiiigAooooAKKKKAEY4Q185fFmys7W+XUb+yupfsjiVGhK8NuGFJPODX0aeleI
fGOVbPTbiSGRoZCymNtu4M2eRigD17Qr1dS8P6fqCfduLdJAMg4yB6VpVxXwsezf4ZaO1j5
oh8s8S5yDuJI+ma7WgAooooAKKKKAMnxDq8uiaO+oQ6Td6q6sq/Z7Rd0hz3A9q8Ui03TLjx
fFqTeAvGdvFLdrcfZNoW2WQt98gcgZOTzXu9/bNdWoijuprVw6uskRwcg5x7g9CO4rxQ+Cv
Hs/iKLU7TxFPqVjLqDNL9m1QqsUYkzjB4Py8FR0NAHutFIPfrS0AFFFFABRRRQBT1GaxtbU
3l/sEVv+83uudh9R6GsvRvFuja7dG1sp2MwBbY4wSB3p/ivSJ9b8Oz2NsyiY4ZA3QkdjXKe
F/DutJr9lfanptrYJYw+UDCMNKemTg0AekUUUUAFZ+oW7vDKyKWVoyjxjHzD1HuK0KCM0Ae
TFWEhgLExr0+nrWhod/Lp2qqTu+yyNsYHpj1+oq74ksPsV600URMcvzAjse4/rXOozL/ABZ
3dOCcUAeuhgwyOlLWdot215o8E0hHmY2vj1HFaNABRRRQAV5l8Wtb8Op4dOlX8y3N3HcRTG
yhvltpgBkhgTXptYWpeEPDOsXzXuq6BYXtwwAMs0IZiBwOTQB5z8Ir/TrzVdY/sqLUFt/Lj
KPfaiLl2XceqD7h/E17HWTpfhvQtElkl0jSbSxeUBXaCIIWA6A4rWoAKKKD0oA47xXqEvnJ
p0WAuNzkjOT2FclmXkMp2gZ6Zre8QZfWrhZHGOAoPHasIYZ9m3zGPuRxQAqoVClEBbqd3GP
asTxZFMfCV+o01tTDRE/ZQxPmd8cc8YzxzWq91H5rIzrvzwpbk0zWrLUbrwHrt3psosryC3
xBM0whCsSMneeF4zzQBmfs83zS2GrWbeF104o6SG+jiaMTZ4EZ3c5GCeOOa94rwP4GQ6ovi
HUnv9QF2n2VQB/ay3e1t452A/Ln1/CvfKACiiigAooooAKKKKACvA/Gtp4M1fx7rI1XxR/Z
NxF5dvOt1afaG+4CDAwP7sYbpjrk175VWOwsopp5orWFJLht8rBBmRgMZJ7nAAoAh0UWo0K
xFjcNc2ogQRTOSWkTaMMSe5HNaFIAFGAMD2paACiigmgDI8RX6afpEkjTrCZCI1LHGSewz3
NfP/hjRW8T/Gc3k9ikcensZZri3OUkm6ghu/H4V0/xt8V+clr4J0qF5L+5lWSWZUyIlHOBn
+L19BXRfDXRbbR4RHYwBIWUsxBJy3c+30oA9NUAIABjApaKKACiiigAooooAKKKKACiiigA
ooooAKKKKACiiigAry74z6O+oeCbmeNJHEQBZYx83B6j3r1Gqep2pvNMntlIBdcAnpQB5V8
IPESfYYfDN3dhrlIRNGjEZKnt9R3r2GvlrX7A/D/4hQeJ7ZXeJptsoVgGDH+EE9FPfFfT1p
MLmzhuAQRKiuMHI5GaAJ6KKKACiiigCK4nht4xJPMkMYIyzsFH5mvn2K58LxeKTbWS+MI7t
tR3Paw3qLCoMmd/HBQk9OuK911rQ9L8Q6Y2m6xaLd2jMHMbEgZHQ8VzcPwp8AW9xFcQ+G4F
liYOh8x+CDkHr60AdtRRRQAUVG0yqcYZm9FGajEsxz/o7jnuw/xoAsUVX8ybj/R2HtvFKJJ
ScGFvwIoAnowM5qIXEOdpcBvQ8VIGz2oAWiiigAooooAp6jbrPZsCMsvzj6iuA1jTBYzxzR
DzreUFo+SCB6fhXpdczrsCtoUyjAa3lIU54we35GgCp4QvBmS0dSu7Ei88Z712NeUo8lrNF
NHN+8jbIA716ZYXkd9ZR3EbZDDnjoe4oAtUUUUAFFFFABRRRQAUUUHpQB5z4jeRdeuChGQR
gDnt/OsWd5UtndUfO04I4rc8QFP7Xulf5SGBBx14FYqKeX2bgONxbhvwoA4NnsBpNxdyT3Q
1b7QFVCo27cc816tr1tpMPwSu4vEpuE082Qa6NsMyckH5c98461j6dpFnf67bwNboctl+O3
Wuu+IkcJ+GmuK2kHVY1tSTZqxXzNuCORzgYzx2FAHmPwNtPC8PirW7jw7b6zEJLdONRhjUK
u7oGU5JJ57V75XgX7PsljPLq0sXht9PukVEN4jSmKVCc+XhzwwIzx2r32gAooooAKKKKACi
iigApAqqSQACetLRQAUUUUAFZXiHVINF8P3uq3M4t4reIsZSpYJ6Egdea1a8++LPiC20LwP
M01uLp7k+SkLDIYnjn2oA8e8H6LPruuXmrX12byaS8a4juojxIpGDgdQD0xX0P4f0ddLtf4
csuAAMce9eafBvQZLPR7d72DyLnLSGMcAEnPbtXswGBigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKK
ACiiigAooooAKKKKACggEYNFFAHhHxpsYLLSXubgrIxkDwrKpwx7gbe4969J8BTyf8ACA6C
0sjSeZaoWZwcq2ORzzgdOa4/48rfr4JiuLNd0UU264Ik2uqdiO+M4zXTfDW48/wNa7s/cU7
uuQVHQ45oA7cHIzilqukjRbY5MsegfH3vr6VODkUALRRRQAUUUhYAE5oAWoTLvZo4j8y9T2
FNw0/OSi+o6kf0qZI1jUKgwB0FACRxrGuFHXkn1NPoooAKMCijIzigBGVXGGAI9DULWwDbo
naMjsOn5VPRQBWErxttkUnHdBkGlF7bb9hmVWPQNwf1rlfFfxG8OeDNZ07Ttdklh+3K7rOE
zHEq92PueOK6PS9Rstb0q21OyfzrS7iEsTsuNynpwaALvmJg/Ov51G1zCoO6VBj/AGhSfYr
XqbeM/wDARTkt4I8iOJFB7BRQAwXls33Z4z+Nc/rk0T6VfpHKh2zRsSD0zjn9K6bYvoPyrn
PF2nC50SUxs0Zyok2HG9M9DQB5y97cGZ47GFZmDYMh4QH1+tdB4c1DULK62zXyLBKwDoY+F
PqOaykEEEXkxxeXGnA2nB/OnHKdQQB6fN/OgD1ZY5mUH7QpyOyD/Gk8q7J5uUH/AGy/+vXP
eG9cWZPsU7fOpwjMcZHYV1QOaAKyvcI+JUDL/eQ/0NSxzJLkocgcE+hp+B6VVntS7GWBjFN
nIbPBx2I7igC3RUcMhkTJABHBAPQ9xUlABRRQSAMk4FAHn+vbRrVyDlhx7dhWJcMjJ5ayYH
fHFW9SuzdatcSsMF2IDLyCAcCqnlOu7JxketAHSeD7Em8nuWGREoVHznJP/wBapvF3hLVdf
ltptM8Z6l4fEEbK6WYBE2eQWz6c/nW7oVgNP0mGPA3uPMfH941ifEOLxA/hOSbw9r9toc0D
CWa5uV+QRA5bnqP6jI70AYvwt027Okr4ifxfq+tWd+hEVvqKqvlFXILYUnk4/KvSa80+GWs
63rv2u6u/F2ja/p8WIo1021aExSZz82QOMV6XQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXjXxx
tZr7w+kVvbs0sLrKhXnjPJAr2WuG8eaJcatpMkdu7R7kI8xPvIfX6UAVfhLLa3Pgq3u7N3M
MnyhZPvAjgg16HXzH8KNcbwl431bw/fTvBDI48uOZs7277R2J64r6ZidXjVlOQRmgB9FFFA
BRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAeQfHe7+zeD7OJbF7vfchtoOFGORu
9R7V2fw93nwNYPNGkcsi7mRBhVz2HtXkHx1+0v4m0d0V5IAChRZCCWDA5xXtnhKER+HocAj
IHGc44HGe9AG66LIhRxkGocTRMf+Wi9v73/wBerFFAEHnP1MMmPoP8akWVW6ZB9DwafSMqs
MFQaAGPKqAc8nt61GsLSHfMeM5VB0H1qZY0Q/KoFOoAKKKKACmPLHGVDsF3HAycZPpT64j4
nLK3g0vDayXEkVxE6eUJdyMDwwMXzDHrgigDtiQBmvnz4iy/ESX4k3Vppd1ra6a6x/Y4tPu
Iowx2guQCct82fyr0/wAATXWr/DyM6k12XmaaMtPK7SFNxAIYqrdOhxkV4v420nwPo/jy0j
uPHV5a3dh9mtJIvspllgCgMsiSZATggtjJyScHJoA+lrMSDT7cS7/MEa7t5y2cc596mb7pp
sTK8Ebo+9GUEN6jHWnNwpoA8U8d3vjeW4h0658O6BdRyyyra3N55TtCofiVlc4XKDGORnrg
8V6n4Xu7u+8L6ZdX9pDaXMlsjSQQsCkZx0XHGPpXgvxT8QeHfEniZIfMe1msIpIJBd6G878
MQWVsj5euDjGa9r+H8NlB8PdCi06eS4tFs0EU0kXlM6+pX+H6UAdRRRRQAVHNCs8TROMqyl
SPUGpKKAPJbu3ktbua0uTtKHHHNQbX25BOfU5rtPFmkTTqt9bFsou2RVHUdmrkFSQqu9yxx
8wAxQA1JSmx0fY47gc/Wu08PeIVuAtneSfvuiSOf9ZXFs/luoIAKkED+lPkkbKsqFW35yMj
FAHrYORRXO+G9Xe/RrW4J8+EA7ifvr6/WuioAqOxglMwH7phl/Ue9WVdHUMjBgehHenYqu1
pGXDKXjx2RiB+VAEruqKSzbQOpPAFcdrHibzo2trNSIyWV5GIGfpUPjKLzHhtVu7hcDcwEh
x7VyEdjGoELTzqSOu7JoAuFTgR7yQfQ9K0dIto7vWYLV8sAdxz3A5rnhp74JhvZ4mHOXO79
K7LwdpuoQJLqUtyk+RsVGTBHrg0Ad0v3RXF+P8AWPBC6LN4c8Y61Bp8WqQsqrIxDEAj5lwD
0OK7CCVZoVdQQCOhHI9qpahoGi6q6SappNnfPGCqtcQrIVB5IGRxQB498GI/Bun+MPEGkeF
Lu71MxwxSPqMsimOVP7qKAMEEnJPNe51m6doOi6Q7vpWk2dizgBjbwLGWA7HA5rSoAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACignAzSbhtzQAtNdEeNkdQykYINNaVEGXZVGM5Y4qL7Usn+pjkkx/dX
A/WgD58+L/hqTRruLxRpyzC8tXDL5a5XBJwT9K9O+HPjjT/ABRoNqBcot2YgxhZhvHY8fUV
s+ItOvdY0uS2hs4k4+/M3J9QAM5r551lF+HPjXT9TtrVtkrh5FVSVixkEg9uDnFAH1X2oqj
pWoQarpdtqFrKssE8YdHU5BBq9QAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFNdgiF
iQAOeadWbrd5HZ6RPK7EHG0Y6kmgDwb4jPZa18QdH04XDKXuC5IjLBl9PTmvoDTbaO00yC3
iGERAB9K+ctEnbUPj/Cojji8oBAJImcyLj5sdl4719MAAAADAFABRVa6v7GxUPe3kNqpOA0
0gQE/U1NFNFPGskMiyRsNyspBDD1BFAD6KKKACiiigAooooAK8/+I1zfrpi2o0/UksyVcah
p11HHJFJkjbtcjcCD69/avQK8n+LHiTRrRrXw/wCJNBmvtOuVWdZluVhzKGIVRng4zk88Ag
80AdP4PnFl8OxcGTU7qK1ErIL2LbcbFJITGTnAGAc81846x8RI9Y1STxLf6B4VnadViezlW
Rrpot3Clum7H8XUfTivob4ZPo8XwztJNKnmks42lJM+3ejBzuUleDg8ZHXrXH3fieya+nvI
/AljNpcMwSSc2SknPfOOpoA9jtJUnsbeaNNiSRqyr6AjIFTEAjBqvZTxXNlBPAMRSRqyDGM
AjirFAHn/AI20r4e674g0zSvFt1HHqjxubRPtDQO6HqMqRkZHAJ65xXUeG49Kg8PWEGhMH0
uOEJbMrlgUHA5PJrzb4sav4K0vX7C28Y+G5b631G1aJr5esKq2VCf7YY54xgEda9D8Hwabb
+DdIj0eK4i08WqeQlyD5ioRkbs9+aAN6iiigAooooARlDKVPIIwa5TV/DCkedp6kAZLRdj9
K6ygjNAHj0kbCUh28thwVPJBq2EDDcxJCnpmtTxPax2+uySbwonUPgDv0NYyELGCsgdVPNA
G34UkZtfQlMbo3GR6CvQK838NX0Sa9F12tlQWB716QDkZoAKa5ARiSBx1Jxih5EjQtIwRQM
licAVxfiLxAZi2n2JO0Y8yRT94dxQBna3fJc6pcSxOrAEKreoA/Wsl1chZA2C3PTpSxlN7A
cZ/hPQfjSxMCPlkUEcAAEg0ATWNrLf3aQIMyseGA4X14r0rT7NbHT47QHdsHLYxuPc1k+HN
HNnEbudcTSDhT/AP/r10NAFUkwXPP+rl6ezf/Xq0CDTJY1ljMbjKtwarpK8Miwz85GFk7N9
fQ0AW6KbvXGcjHrSebF/z0X86AH0U3enXcPzo3r60AOopu9P7w/Ol3r6igBaKbvT+8Pzpks
qJExJBx29aAJGYKMk4A61APMmY/M0S44Axk+/tSxxuwEkp+Yjhf7tTAYA9aAIVtUGN5aQju
xyacbeE8bOPSpaKAIVtYFYMIlyOhIzipqKKADrXh/xqWLStIubto1kS6/dEOuevXBHT1r3C
vPPinp1xd+GZLi2l8owgs77N7BRydq9zQBP8J79r74dac8qGN4oxEUK4wBwOw9K7yvBPg34
6NzLcaPqOoNPcby375djBex98V7ykiyIGQ5BoAdRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAB
RRRQAVxvjm68iwClhjaTj+v867KvFvjV4gt9MsZbUTIZpoxGUPXB7fXvQBzXwnFv4g+J9zr
ltfGA2qOZbXLbpR9xWORgDnpn0r6OryT4K+H7LSPDss0cKtd3ABknIwXXqBxxxmvWmOFJxn
FAHj3x9tdOufCumnUdSSzWO7PlobYzvMxXGFAIxgck10fwht9Mtvhrp8Wk6vJqkGWZpJF2m
Nyfmj25OwD0/HvXHfGjxt4Tht4/D97Y2utXMFwr3No07wSQDblWRwOpyB9K6b4LX2nah8Ph
LpekWul26XMieVbTNKCeCWZm5LHPP0oA53x58ZrvQdc/s3w7ZG6ktXkhu0urWQDfwFKMOoH
P1r0TwBr194m8D2Os6l5Qu5y4kEUbIoIcjgNz0Arzn4nzW3hrVLP7L4i8TWU+pyS3H2XTAs
qM3yhm+cgjoPlHqelehfDq6lvPAVhczXGpXDuZMyamoWdvnP3gOPp7YoA6yiiigAooooAK5
Px3r1roHhoX9xpMOqo0yQ+TMQEG443EkEAD6V1lcD8R7URaDLeHxS+iebsgBdysTkMWK5Xl
SwBGR6CgDY8GXum6x4PhudP0uDTrWZpF+zQOjoDuIJBT5TnrXMS/DCc3U1vDrksekzSiRrY
E9vxxXS+AHkl8CabLLdWl2zoT51qPkcZOCeBlsYySBzmunYhRk0ARWttFaWsVtCuI41CKPY
VK33Tg4pFzzmnEZGDQB4T45k+K+u67/xKPD2p6dY2waNFhuLd1mcN8snzDIBHavZNCbVW0K
xbW44o9SMCG5WI5USY+bFcd491D4j2uo2ll4H0+zmhuomD3EpBaB1OSdpIyCvA68muv0C41
S60CwuNatVtNRkgVriBTkRvjkUAalFFFABRRTHkSNS7sAo6kngUAPorKHiHSDL5X21AxOAS
CB+daaurqGBBB6EcigDlPGNjLLbRXsSbxCSrjGcA964yIvtL+WNh9K9bmkhSFnmIEaj5i3S
vKbmRTdTNBgK8jADtgnI4oAfHO1ldrcRBS4AYZHAIr0TSNYg1S2EifLIB88fcGvMg7AESAM
SO/apYruWz/eWczox6MuRQB0njDUSLyKwV+Am51Hv0rlhL++K7WHy9hSz3Elxdm5mlLSN1P
UmkaRTIHUkLjnBzQAyIlWLspPHpkc11nh/w8zhb6cMEByiNxvPr7CsbQdLOpapulUx2cZzJ
k4B/wBnPqa9PTAQAADA6DtQA6iiigApsiJIhV1DD3GadUNw7JESpG48AE9SelAFK1sLR5JL
n7OgDtgLjjA749TV37Lb/wDPFP8AvkU+NBHGEHOB1Pen0AQrbW6ElYUBPX5RT1hiUYCL+VP
ooAiNtBnPlJx/sineTFtCmNCB6qKfXmvxD+IN/wCEtY0/TNPi0zzLuJpWm1C4MaIoOMYHNA
Ho4hhByIkB9lFKI4w24IufXFc74J1y78ReGI9TvZNPkmeR0J0+UyRfKccE859a6SgAooooA
KKKKACiiigAqtdRwXELwzL8p45qwenFY9+0kJlBmCmT7u1cEZGM0AfNXinRbvwd8Q4r4yka
VLcblef5FyT0BHJx15r6I8IavFqejoYpll2nG4NnI6/1rkfiFoq634Qa3mto534OWbowOf0
/rXnvw61Gbwf8RLTw+80tzaagi/KrbkgfoTk446Dj0oA+lqKQHIpaACiiigAooooAKKKKAC
iiigAooooAKKKKACvnL47Ms/jDS7d3eGzjQvcMkGVJ4xub6ce1fRbttQt6c18o/FXV2v8A4
oW8P2gtY4wybyiE57+vSgD2X4YmNNNPklPIZMgjgYHSvSj8ynaevevP/COiWr+EbS5nkMBZ
CxWNsAL2ruLWS2EUUEL8bcqCecetAHk/xN8K+Nb6687wvfWDm6mUiGWGFJkCoQVDuPnBODg
8g+1dD8JbLxNYeCzB4stng1D7RIQrqinZxt4Tgd+vNc78eLjTrLQdHv7mbUIr2C8P2RrJxG
Q5XklyDtwOR6mui+EeoW2qeAIb221jUNU8yV/MfUW3SxOMbo89CB2I9aAPLPjV4z8M6jrtp
ptvp9rqd1ppminkneaPyGyMqAuM5x15r2P4Zvp7/DbRpNN02XTLaSIuttIWYqSxLEFiSVJy
QT2Irg/jLaa7cXen/wDCMSeX5UUr3vk3MMJA+XaXDnPTPNa3wdtPHMGm3U3ivVE1GynWNrN
hcpOUPIdcrwAOOM0AerUUUUAFFFFABXmPxIi8X3E1vb6bZG80N4szRxWcd05lDZ+dHI+XGM
bec5zXp1GBQByXw6muLjwNaS3ekDSbgyS+ZAIjFlt5y+w/d3dcds11pGRg0UUAFITgE0tIe
hoA8e+J+maDrtzD4gh8fLo97osMoMdtOkjkdwi7wQ/UcdeleheDZ7W68GaPcWVzdXVs9qhj
muz+9kGOr+/FcBr1j8H9M157S+8L2M127F5nWPO0k5JPPXJr0/RotMh0a0i0ZI009IwsCRf
dVewFAGhRRRQBT1K+XT9PluWwSvAB7k9BXnF7qt7dyP8AaJ2Zc52kkAfhXUeNnK6bboAPnm
ye/QcVxLMFA3PjPcrkmgBWkZmILFx1xTWlm3K3nOBnoCR+lBBVQx+VezDnNR5Yjflm+hxQB
M8jusivLIcepJH5VGiqWwQQucH1zTA5b5SSu7pnvTkZ0zu+YA/d70AS7AYgGRiF6FaaEJLA
Bgox0zgUxnZl+Vd4b+EHpQr5+VVwpGCCxAP50AOGRIHOSoyDSrGzyLFASXYgjaPWhQw5XaM
euDW74c0qe7v4ronFvEwZiRw5H8P8qAPPvjToluun+HtNfxZb6VMqySyW93JJHHOQBmQFAf
mH3QD2PFesfDedrj4d6PI2uJrjCDYb5FKiQqSMc88Yxk8nFeL/ABf0TwloeuC48Ra14lu57
9Zbm2gidGhRt4xGpYfL1/IV7F8Lv7L/AOFaaQdFubq5sXjZ0e7AEmS5JBxxwcj8KAO0oopr
OqgljgDkk9qAHVUb9/dqAAywnJ/3u35D+dBmef5bdeDnEh+6P8anhhSCIIufUk9SfWgCSii
igAooooARs44615P4j0/xZc3unw3V74UW/neWKNNUthKZvmyoi4yF244POc+1es1498Vrbw
ZfeJtJtfEesT6DdrbvJFqEe3aU3fcOec55GB60AegeDtP1LTPDkdrqw0wXQkdm/syHyoME8
YX19feuhrlfh/BoNr4Ntbbw3qb6np8bMBdO5YyPn5jk+/YcV1VABRRRQAUUUUAFFFFABWLr
EczNF5Nz5AZsHjO4/StqoZTGDtZ8FuAPWgDk9XNoNNMV0izy4OMjhfU47V4n8TdJl/s2HU7
FnhWyImVA20MMj05Fe0agIp9YWBtuzoCpyR9RXLeP9BS40xNsaK+35UQ5GwHvQB23gHxDP4
l8E6bql1B5FxLH+8TcDyOM8evWupr51+BF9La+K9T0hI7x7V4y4bIaGFlP3c9Qfxr6KoAKK
KKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAr30hi0+eQAMVQnB6V8k6hHZ3XxlYzwSXMcbq8io/m
LG+OpHpzX1Vr0wh0a4YqWyuAo7+1fKkt49r8YB9qhiMMpVEWMHKq3A6d80AfSGh+TqlsYhb
xGKFQu/aQWx0HpXRQJHExiy25RnLHJx6Z9Kw9HiFukaiQx7fm8nPU10ccyTDKEEHjigD5p+
LnjbxFD4t1Lw2t5az6WkkeLSfTRMF+VTu3Ec4JJr1X4M382o/D9ZZntmEdxJEgtrT7MiqNp
xswOeSc+9dfq+q6NokAuNUeKNWOASoLGpdH1bS9XtDc6VMkkQODtGNp9xQB4h4w+A+ueIPG
Gqa1Za7YeTezGYC7jcyDI+4SONoPT2r1vwD4dufCngiw0K7ktpJrbfua2UrGcuW4B571xuv
+IvE954pv9P0rULexhsYmfY7hTJj69TXa+DNau9c8NQXl9Gqz7jGzJ0cjuKAOkooooAKKKK
ACiiigAooooAKD0NFFAHkWr+FdctfEerSWOlwalDqUexZpUBaLJycHtivRPDOmS6P4dtNPm
IMkSncR0GTnFbOACT60UAFFFFAHJ+McNFZruwN7ZP5Vx82xRI+Axxxmuw8ZbVgtGbHDsck4
7CuJMqsSpUMPbgj0xQAgmPCNiQkZ3DoBTJZiEkUMoA5GetOjXIb+EjnBGKYyLIG55A6EYoA
828aaja3l3FDDc6rb3dk+A0Nm7ITjtj09a7LwxIJPC9lILq7nYAq0twhSRmz1IPSuc+ITTR
afp5h1qOwHmHfC0zQ+bxwQy5PFdF4fnu5/DNlJc3sd7KUB8+LkP/ieMUAbCyIh2yyB+KlUw
Ohbcpwfu+lQJvYKBFyOueM1IoIB4CDoyg5oA63Q/DEF9Zw3t837tsskSHHHuRXZpFHb26ww
oERRgKOMCuMbW5bXwE9xZfNcQYiLY+7zwaxfDWtaomuWVs+qJfpeKGdAxOw/j0xQB574q8c
3Z8XajaXHxH0WOGyvnNvb3ehPO9qV4wG2HkcjI617L8OLwX/gPT7kahbajuDgXFtbG2jcBz
0jIG2uK+LuleNLq/09/BmoWtiixSyXEXmxRSzMMEEb+W4z3rqPhzJrsfw80uDWH+0awEfzn
LowX5zjJTjOMcCgDtZrhY12kFnb7qL1NMSF5H33D7znIUDAX29/xp9vbrAuSS8h+87dSano
AQLg+1LRRQAUUUUAFFFFABXk/wAUNT1/Tda042Ol28+nvEzNM+m/bXeUHiHA+4CP4q9YryL
4qXHi9Nf02HQz4gTTvIZpjoyLkybuAWPPTtQBZ+HPiDxPf6xcabq1hFZxrE08trHYtbCwYv
hIg3SQkZYn9a9UrkPhz9vPgm3/ALUbVWuhJJv/ALWIM4+Y4zjtjGK6+gAooooAKKKKACiii
gArN1aPdFEyhC6yDBYE4zx2rSpjqjLhhkfyoA5G+L2d/I7N8kbqUVTk4I561l+MoJrjSILq
G2lSMZaQr820fnWlrRW4ucu8ixhsKQDgfWo3unexW0kCuGZokd87WOPSgDxPw7eXuh/F+zu
Viks9MkZUJjfZFMXGPmBPJr6gikWSNWXoRmvl/wCKWl6hoOrWVzZSecYXC+Uw+TeRkMPftX
vPgLVE1fwlZXaoVJjGQQRg9COfQg0AWNS8beGtGklTWdTTTjHL5P8ApKlA7bQ3y8fMMHqPQ
+lQ6d8Q/BWrajDp2m+I7O5u522xxIx3MfQce1Z3xBvNRtf7EtdL8N2OuT3l0YvLvYtyRgIW
Jzghc4xk8VyVj4ut5PiBoGkWnw+/sS4lldLxrrT1VovlO0xyL9Dz6UAezUUUUAFFFFABRRR
QAVlaxrKaNH9ouLS5ltgjvJLBHvEQVS3I684IHv8AWtWsvxF9rHhfVTp3mfbfssvkeV9/fs
O3b75xQBwh+OHgkc7dWP8A24vXoel6jBq2lWupWokEFzEssfmLtbawyMjsa8p0PU/jQ2gWP
/FOaNcfuFxNeTskz8dXXPDeteq6U18+k2r6nDFBfNEpnjhOUR8fMFPpmgDO8V3CW/h253ED
zBsBJx1r5mim1G5+LlpHoyIGXYJwQMlA3zYzX0T48SR9DzGQNhJwenTrXz1aRMfjJoSwKY5
YJA8sgRmDJ6YHb3oA+gIGRZAJJiHyc7z86+3tXS2SwjlJCz8ZHSuJC2E99dbmGG+dGYheB2
/Ous0VbdLceVu8yUCQh+pBPWgDiPiXpdzPqumai1g9/YwkCSFSRznParHw70y7t73VNROmv
ptjckeVbMST1znmvR8CkCgHNAHN6z4K0PXL4Xt5C6z42s0bbd4963LCxtdNsY7KziEUEYwq
jtVmigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAxPElhNe6Zutxukibfs/vcdB715u
ysi5ZdvODxyK9iIzXmniG1S212dIjsBwwJBwM/SgDJdWzkHOfun0+tMjUsrFk3epHXipUyy
4P3l5K45amzLK3Qfl0oA5nxJoNj4gntBcahJYtCGWJYyuXJxnqDzxTfDfhmHQWZbbVLy6iZ
cCC4YCNeckgDvmuf8c22hi5tXNzdW90Jmkea0w+x8AcqTwTxyK6zwqEPhW0SP7QY9pXddsG
dSGIJOOPyoA2AwEmzc0eRkY/rSyKu0qnUjk0eYg2723gelK/lrtw3mbh1IJx+tAHS+ETDcy
3unSpvgkjG5SOvQV02m+GtJ0m5NxZWxSQjblmzgVzPgtYl1abbuH7snafqK789KAPl/4y6P
cSeJWk8W+OdMhEccs9jbixczLAXH7sFfvE5HXrivaPhTY2lh8MNGhsby1vbcxs6z2sZjR8u
T908gjODnuKp6/L8Ldf1aw/4SSfSr68Fy9raiV8/vFHzIcdh/tcZxXXeHrHRdN0K0s/DyQp
pkafuBA+9MEk8HJzyTQBrUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAISFGTXkvxT8Jx+JGg1pvFVrpdnaQP
CqzXDJG027IyVPtg9TXrTdK8nb4M2kurSTXGsyXGlo8k9pp8kQZI5Xzl3yf3mCc4PXGKAOr
+HGi3GgeBbPT7qa3nly0pltpmlR9xyCGbk/wAq66ud8GeG/wDhE/CttohvGvHhLM8xXbuZm
JOB/COeBXRUAFFFFABRRRQAUUUUAFZOtvcx2WbVgrE4znFa1VL9AbKU+X5hAyFzjNAHMTfv
LyMzwhn2LkITjPc/Wp2WOS/QRQeeVUY2L/q+R19aoXQt7cPex+a8i/fiJAWM/jTNMnvWlk8
qLzS8ZIxnA9QR+VAHHfGs2n/CPG8upRZmKVGVmB+YgnCnHPPaum+DUc0Xw9tBPLLK7DdukX
aQCSQMZPauH+LsVsvhS7N7M8jwlSqSn7jE87c98ZxXo3wttpLXwNp6PcG4HkLtdvvEdRn86
AK3xVe7TRrD7HP4gicznJ0NA0hG3+PJHy/1rg/A0fjC78e6YxufGD6TAXe5bVyEj+6doxk5
Gccda9C+KWn+JdR8NQJ4dknKRzCS8gtZvJnnix91HPA5IJ9q888B6d4rbx1YXmvaVr8wicq
lxLqStFDEFIUSIM7z2zxk80AfQFFFFABRRRQAUUUUAFZWsQ608YfRrqCKVUkBSeMsrsUIQ5
HTDYPuM1q1T1Rb59Hu00ySOK+aJhA8gyqvj5SfbNAHgurJ8cJTs1y71G2gMihzokEbhYycO
2VO7IXkDH5V7noCCPw9YRia5nC26ASXQIlfjq4PRvWvFfDd58SfDGtfaLnw34l1uOWJkvY7
i4R1Much4f7o6jHoa9y025mvNMtru4s5LKaaNXe3kILREjJU47igDM8VW/2jRZMYOzkg4xj
3r5u0y8sbD40KZ45jcGQCOSG4xt4JwR6Y7V9T3sRmsZ4lYKzoVBIyBkelfLHhCxkHiHWyHt
7y6hvGUyIvLcnOCeR9KAPcLewuLjUkmigaeP8AjDAcj3NdnZWgt487QhP8I6Cs/wAO6VHY2
KTtv8+ZAXBbIHsK3KACiiigAooooAKKKKACjIzignAzXknizxRqeg/E1YLPVJIoLlbdJLeS
KOePlsZVd6upOeSAeg9KAPW6KQfdFLQAUUUUAFFFFABRRRQAHoc9K8GMHxuHxDt7gXslx4d
l1I7vs0kLoluJOh7j5ePXINe63ESXFtLbyZ2yoUO0kHBGOCOlfMfh6++H+n+P9N0Kz1bxfJ
cJqDRFpLgLCsokO1WQZLBiDk++T1oA+n1xtGK8+8UMP7clVdzEKgJBzjjpiu5ubyGytGnnc
Kqgn6+wry67vDf6jcXChkEjbxnkqKAGmRMlhu3nvtqFm5cbWyejc0rSFX2lmbI6AUglxyAw
HsM80AefeLNEsU1OLULXw1a6sJJD9tVD+9Y7cjqRjvk11fhmMQeGrKNrGLTcqSbaI7wmSe9
cX43tNK029guX0FLs3jtJLPJK4G7A4G3PzHt2rQ8F6q08M2nRab9ggtcMiqSTGGYnY+7+Lv
kcc0AdysX7xm3DceAe2KIoyCuPm9cVHuIQsFGAMDOc1Pbo0pQRNkyMFwevPagDq/B8aG5nm
VM4XG7PvXZuwVCSenNUNI0yPS7FYEGWPLN6mp7xsIqhsF2VR7880AfP/wAbofBenahpNvqH
hWSfUbtZLk3FlcJa55AIc4O7nFerfC6Sxl+GmjPpmmnTbMRMsdsZhMUAcgkuOpJyfxrkvin
Y6zP4x0Oey8J6X4ktXgkgNtfNGjM5OQEZiD05OM9K9A8GwT2/hSyiuNBt9AkVTnT7Zg0cHz
HgEcHPX8aAOhooooAKKKKACiiigAooooADzXkHxC1S68M3ljaweMtb02IxvJ+408XgbL5+Z
jzx0A9K9frxX4h6lol/4yfTdc8O+KZ0soABJprsI5Qxz91Tgj3znqMUAek+DHmm8KWlxLr/
APb/AJwMqX3lhPMUnIG0dMdPwroa5vwPLpkvg+yGjaTc6TYRgxxWtzF5brg8kj3POe9dJQA
UUUUAFFFFABRRRQAVDPJsiZgoO31qaq15b/aLdk3lPQjtQBzt5DJczusMKyJJgtsXk89f5V
yni74iaT4KhutOjinOrGLERgt/NWMnIBboOo6Vr3fiKews5vJRRMFJxgkjnHAx6c14f4ZfV
fFfxJvLq4a8tZbdf9XI+7IZvuEEd859uKALF3a658U9Qt7rUhJbxxsClt5bLHMDjLHn2/Cv
pDw9py6XotvahNhVAuPQAcCqHh/w/DZW4muIB5zHcAwGVHvXTDpQBwHxT0HX/EHh+0ttEX7
VHFcCS6sBMYDdpjAXzOwB5x3rgPBvgbxPo/xC0jVIPCP/AAj1jCXW7aPUfPEqFeAQT64r37
AooAKKKKACiiigAooooAKKKKADAFFFFAFe/E5026Fq5ScxN5bAZw2Dg/nXzP8ADeaJ/EOoQ
LJK94WDXHmRZYynO4/Lwea+nnGUIr5phht/DnxovrKa2uLB7pyYSJv3bxjnOeoJOfzoA+k4
AVgRW6hQKlqrYTC4sYZhwGQYq1QAUUUUAFFFFABRRRQAjfdNeGeKrXUdG+IljbWXiOC9DvC
6w6nJA8tvl+QDIuSCM4wc8Y9K90JwM14t47ttRHxFtNUttFuJ7CZ7aFr63uSylt3Ro9rLge
vH1oA9pHQUUijCgUtABRRRQAUUUUAFFFFAGT4ittau9Au4PD19FYao6YguJk3pGcjqO/Ga8
Y8PSa/qOvx37+NfBtwsWoAXinT1guJJIzhgNwB34yA3vXvjdCAcHtXydcSJ/wALgvrG6+Gt
rEv2t9myCTzojnIuDJnaR/FjpzxQB6n418Um+1+10rRIXvHRTkqpIz1OO/SsbR9YfUI2Z4z
BNGcOnrUN5p14mpJqmn3T21yo25Vtuc+4qxpemS2UTtndM/LnOc0AaJJDb/M568DBFKr7y3
TLEdKRVJj37mDD0pWUEGQMcnoxPX3FAHEeMTPdPEuneJ7TTvsofzYDciNnbHy88+4/HNbPg
6Ob/hFLV7q4ju7lwS0wl83dycfN3x0rzbXvA/iG98QXGpWui28cDys4eGQFpAT1YOcZNene
GbWez8N2trLbPDIoIePCDByf7vAz7UAbIjZDsOSwPpx+da/hyBLjW4Yy3+r/AHpAGeR79Ky
0VwcbGZegJbn6V3nhfSnsLaSe5jSJ58EJnlR/9egDpR0FYfiLWrbQLCbVr2OR7Wyia4m8sZ
YKCBkDvjJNbW5SMBgfxqnJbQXjTx3UCTQuBGY5FDIw68g8HmgDwfxxqHgD4lyzamviq+0Sb
w4G2zPHsFyGGf3SsQdwIxnAPI7Yr1X4YzWE/wAMtCl0s3rWZt8Rten962GIJbkjk5xg9Kfq
3w28Da5qsup6t4Zsru7lxvldTlsDAzg9a6i1tbeytYrW0hSCCJQkcca7VRR0AA6CgCaiiig
AooooAKKKKACiiigArzP4iXvjWLUrWx8NavYWFreoIpZZ544pLc7uZBu5PHAxnmvTK8X+Mu
l6Vc3+n3WraxpGnI8TQRm8s2uJs5yWXb0UZH40AeleEF19PDFsniZ0k1JMq7oQdygkKSRwS
RgnHrW9WF4R0+DS/COmWNtqb6nDFAoS7dtxlHY59PT0FbtABRRRQAUUUUAFFFFABQQCMEZo
ooA4f4hXVlpuji+uWWNUBJPTNeX/AAcf+2/H+pa9PYFEZNlvIVxvXPUj6DrXR/GvWl03SWS
VkIKEJGed5I9D3rnPgUl1bSrJco484sWdnyD6Y/CgD6IwKKQHNLQAUUUUAFFFFABRSEhVLE
4AGSaFYMoI6GgBaKKKACiiigAooooAK8k+L3hG31fTJdRZJI7iBMwzx8spzkrjvnA+let1U
v7NbyzkgdQ24HGexoA8o+FPxA/tZ4PCt9DONSghJk3LwuO2fevYq+bNEthovx51bcBFIh4L
sQWyoJCjqw/+vX0bav5ttHJ/fUGgCaiiigAooooAKKKKAKeoNeJbM1hHHJOMYSQkAjPPTvj
OK8PuHk03xjb2kvgA6A0t6EjvY9VlhjlG/OTtGwg+h65x3r3tvun1rzHVPGfiWHxJBZWulW
moWUskcLiKGWVFbdhsSqNpKjqCBg0AenL90UMCVIHUilHQd6KAEAwOaWiigBCQOtG4VyPjp
raO00+W68UXvh5EmZhNbD5ZSEY7XOMY4yM9SMV5Xomv6jqerQw+DviDrfiHUgyyizv7dYYG
jBG8ux7AHtyaAPoPrRSL93nrS0Acz44tNd1LwRqtp4XvPsurvDi3kVtpznlQf4SRkA9s15T
4Eh+LeiPLoereGbi80i+mAaa8v0kktARh2DZ+Yd9v+NZupa5pWjeK9YtNO+JuuWGb+SWa2t
NK82NHLAMobPIB4zX0VCQ8CMecqOSME0AeSTW8kN5LAT88Tkcj0oycFQQV/uqcmur8UaQ63
B1CCMeSRiTaOVPqK5MRr5jvJkFeMlufx9aAEdVEICqyv046Gm7uP9XnaOAw6fSnFnj2upVh
nqBj9KcrEIrt0J6kUAJ8pU7y2O4HNNWNFPyZLdcAjP1pobYDuJUEndn0+tUs/ai6Qu6WwOG
k3AF/YD096AHRTtfahFaoxW18zDzrwW5+6D/WvZYrGzSFVSFSuON3P868oiEUKbURduQBjt
XrFhKJtOt5R/FGp/SgB4tLZc7YUGfQYqNoFt/3tvHjaOUUcN/9erVFAEcMyTRLIhyD+lSda
qS20omM1q4jY/eVuVf/AAPvUkNwrkxlSki9Ubr+HtQBPRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAjHCkiv
BvG1/p3izUre6uPCHjSwvbMPD9osrMAuhP3SSemeR9a95YZXFeQ+OfA/ijWNVt49D8W3AFr
bOyWkl60crsZM9R1GMqGPTA9KAOz+HcFjbeBbG307T9R0+2j3qsOpDE+dxyzD3PNdZXLeAN
J1bRfBdpYa2ztfqXaTfcGc8sSPnPXjt2rqaACiiigAooooAKKKKACjIFFNcgDnpQB8/wDx0
FjewraPf2ttLFL5m24PDAdQMZOas/DPFtZ2KOwZgo2vC2VY59T1GK5n4vzxSeJraVhExmBg
SaTovzA5I711vhCK4aa2jQgBSBkLhR9Mf55oA9xX7vNLTIs+Uu4YbAzT6ACiiigAooooAO1
FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQB8y+MdOey/aBSe4lEpvD5iLGW3RqBgdffqBxX0bpWP7MgA
IICgcY9Pavn74gQzf8Lytn+2NZuERg0ygK0f8AssevPGOK960GVJNGhKtuI+UnPU0AalFFF
ABRRRQAUUUUAI/3Dg4rxy1sNR0zxdNBY6NrmjGe4FzPFpOowXFv8zffaFgCobBzgV7IcY5r
hNX0LwhqvxDhuJdUntfEFtFG7Q210YjNGG+UOP4ue3pQB3S8KKWkXlRS0AFFFFAHMeN/Eeg
+HPD0s+vPF5NwjxRwyglZ22k7DgHGcda8h+E2saPqvxFjmsdA0vSpXsnUJa3cjsqjHGw/L6
ZPsK9n8T6vp+jaelzqWnS3kJLAbIBKEYKSN393OMAnjJGa830/41eEBrNpanwzeafJcSLEJ
vJiG3cQATtOcZxQB7NRSBuMnFLkdKAPm/xRq/gWTXNThuvBt7BJBqEgSeDUBFJc3ZIypjzl
Y2IB3YxkZr3Dwl4h/wCEi0Zrl7NrS4gme2ni8wSqsi43BXHDDnr659K8O8UeLNXtfGd9Pc+
CPD6LLdvYpd31hI8kqqVUZYDnKnI9q+g9J06w0rS4bDTLOGztYh8sMC7UXPJwPqTQBdKhgQ
RwevvXmWuwLb6xcW0cRjjJyvYGvTq4LxTC66zvdMJIg2t6n0oA5xWwRHJGWGODTQqcljnnk
H9KJOGK4dfx6011CE4ydwByDyKAKU0rXt19kRh5EYDTDPJ9AParoSMnZGqCNBxtHT2qtB5c
eoXIBxwrcDnpiryhPN2BiyDOSeuTQABTg/dJPIANeleHix0CzLOGOzqDnvxXm6ArLwF4GC3
Ndd4U1FULafK6ruy0OTgn1GKAOvooBBooAKhnh8wBo9qyqPlYjOPb6VNRQBXgm3EpJ8sg6r
n9R7VYqGaIyYZG2SL91sZx/wDWqM3LQ4FyhQd3Ayo/HtQBaoqJbiBuBMhPswoE8Zz+8Tj/A
GhQBLRSKwZc5BHYiloAKKKKAEJwMmvDfihfeH28XWV+2paxFKtm0IuNGuYwM7yRE3O4EnHt
XuTKGUqehrjD8Kfh2zs58KWW5iSSAwyfzoAk+GsrzeArKR5NQclpOdRmEs33z95hwfb2rsK
oaRo+m6Fpsem6TaJaWkZJSJM4XJyevuav0AFFFJketAC0UZHrRkUAFFMMigkUeYo68UAPqC
8cR2cshOAqkk4zjipgysMqwP0qlqx/4lF0ArNmMjC9elAHyV8Rpob/AMWW0tw+yNGY+bIpY
Dn7uBX0X4F0hI9Itb91Qb4xgAcHOOfbtXzR4wumn12CzMYeB7keainHO71r6/0WFLfRLOFA
AqxKBjHp7UAaFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQB4j8d9EnOn2Hia2sl
lWwJWdwcEAkbc+oz78V1vw08Rf214fglnEcczKAFRsgYHSuq8SaFbeJPDt5o90xRLiMqHHJ
Q9iPoa8I8MXmv+GvGV1oWsqswtgqLKWUAAcDp1J9KAPo4HIoqpp97FfWUdxHxv6j0NW6ACi
iigAooooARvumvHdRivNW8caVe33hnRtWltnR2uYLopPGofABjJBJBw3Ixwa9icZQgV5ve+
FdcbxNDeX2j6P4jt8xFbmc/Z7m3KnkghTvHTAJ/h96APSB90c5paRfuiloAKKKKAMjxPIkX
hXVZZLdLlUtJSYXztlGw/Kcc4PTivCfhJNpuq+Lltp/Dmg26SQNKY4bGYOjKQQA0mV4J7df
wr3fX761stKmE+r22lSzRvHBPcuqqr7Tg/Nwcdce1ea/CuXxnHqH9n+IfFOi6jZwQsI4ba6
S4nkYsDuLLzgcjJ9QPegC94mv7qTxFqEUmqPYC2iLQDaSHI7DHeu48MXVzd+HLWW7y023az
H+LHerN5oml6hMJruzSSQdG6H9OtX440ijWONAiKMAAYAFAHh03jrxxpOv6jp/2zwxfwC/f
yPtupIksabsBNoIwR6HmvcY87Bu618veJo/Dt141v7e+8V6NABfkyfZ9Cdp1xJypkxgnPBP
Q819QQnMQI6EcUAPrH8Q2H27SXCoWliG9MHv3/AErYoPSgDx8hzlfL4PAx/WnMp8ryTjgZO
R0q/rEMVrrs8cYBQP0J7kZx+tUG2kkgkg9FHagDOfbBqcM+SkbLsJHc9q0NrkfdRe/yjBqt
qC40+QtjgAgZzzkU7dL5AOd6rg5XrQBbG93HJU+/Q01fPV0kWT95GeG6Uiys6qSR+VRs4dl
dRjnGc8CgD0PRdfS+K206CO4Cgkg/K30rfByM15NBK8dwWWTOzkFTjmvRdG1RNRswxGyZeH
Qnn60AalFFFABQQDRRQAzyoySSinPtTVgiGf3KDPooqWigCAWsKZ8oGPP908fl0pDHcDhZQ
wHQMP6irFFAFcvdgALBGf8Agf8A9anb7n/nin/ff/1qmooAg33J6Qp+L/8A1qa1w8bDzYiq
n+JeQPrVmigBnmx4yXUfU1HJcxpgBgxIyAvJNSGKJvvRqfqKVY41OVjVTjGQMUAQbrpwPlj
T2Ykn9KXyp2A3TBD/ALC/41YooAri3b+OeR/xC/ypfsyAnlzn1cn+tT0UARrBEnIjUHuQKX
yo858tc/Sn0UAQvbRPk7SpP907f5Vla9aXcmgXcVreyRSFCAzYP4Z61t0jKGXBAI9DQB8Te
L4b/S7yWKeIxyiX5JUPI98elfW/gm5lufBmmyT3LXMvkqDMwwZOBg14N8U7ayPxIj0iGEs9
ynlGUPu8sueuzr2r3/wpZCy8N2kOQSiBcjpxxQBu0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQ
AUUUUAFFFFAB2rxD4ueE4bK/tPGGkGK21AMQ6OpKTN13E9FIAPNe31zXjW2sb/wAM3Gn36h
op1Iwfp69qAOT+FXje18QaSLeRtt2rbXGTszj+EntXp5kXHBz9O9fP3wa+xN4q1TTGuiyxE
vFYuvyxgfLn3Ne+/Z4QBsiVcdMDGKAJqKg2SxhvKff6CQ/1pFuGBxLEye4+YfmKALFFNDqy
7g2R6inUAFFFFABRRRQAUUUUAYPinRNO1rRpBfaJa6zLbo8tvb3C5DSbTge2en415n8Jmmm
1ki7+GkOgXUMDebqkdv5AclhhFUjPI64P8Nd3440LxJrq6RF4d1x9H8i68y5mRiCU2nAx0b
nHB4rG8PaN8Ro/iGup+J9UsrrTYrRrdTaMyCU7sqzR9A3XmgD0iszXtc07w5os+sarMYrSA
ZZgpYn0AA6kmtOs3XDpP9jzx640K6fKPKl87hCGO0A/iRQB4r4hTwHB4msjfaNrWlWF7Ot8
mrwTGOKSSXDlGU5IGQMjHBr3pDlAc5ryyw8B/CbR9YjuvtttLd2snyR3mpeYI5Af7rN1B9a
9TTBXg596AHUHoaKD0NAHmniEKdeuSFZsyYIX6CsxVc7xjHrnvV7V5/M1m8JTI80rk+o4rP
6exJ4Jxj/61AFPU/3WnSqYSFHJOORzVpuLePyirZUd8E1X1JjJYTykccDPryKsRhDCmVLPt
z8w5xQAB5GbG3C/XOBTYs4OxTgHg4zUhjYsGHCjrSrh2BiDZPBB4FAB9xmdD8xHI7VoaXfn
S7pbtCXXOHUHAIrOAWOU/OGI6KKj6yEMhQHovYUAeu2t1DdW6TQOHRxkGp68ostWvrGXzLW
cRZHzBhlT+Faf/CVat/z3TA4yIx1oA9EyPWjIziuAHijVlbeZIpAozt2DmtGz8XgyBL+Dax
GQY/8AA0AddRVS01G0vVzbzq/t3H4VbyKACiiigAoopFUIoUZwPU0ALRRSbhQAtFGQaAc9K
ACiiigAooooAKKKKACmSnbGW9OeTin1zHjzVpNF8F397EsbSbfLTzJAigtwDk+mc4oA8I1a
a78VfHKG0hs4reaxkBNzsLFo1Oc8cc8gV9L2kKW9rHCg+VFAB9a8I+C+gTR315qt3HHM80h
8uZRlgvf5vQkdO1e/AY6UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVxvja6
jSzRXwAmS24e1dkeleQ/F69e30q4jSNnllXykUr8mCOSx7ADNAGP8AAmxmm1DWNdBjntZGe
BJTGA6MGztB64we3Fe7V598INNk0z4dWqSXKXHnu0w2LtEeQBtHsMfrXoNABSEcHtS0UAQN
BjcYm2O3VsZ/SlSUiTy5BtPb0P0NTUySKOaMpIuVPUUAPBB6UUgAA4paACiiigAooyPWigA
ooyPWigAqOaGK4iaKZFkjYYZGGQw9CKkqG5E5t5BalBNtPll+VDY4z7ZoA+c7nVvCzfEiXT
9S8CeH79ZtRaFmsJWluyxY4cx+ueSK+kI+E46dq8e0xfizZXSSXOg+EY7qaZwJnfZNINxzj
b14/HHWvYUxigB1B6UVU1G7SxsnuXydowAO5PSgDzfVyDqt1yGxO2MDpzVEoHXzN/yjg4PF
STtJvMkn32O4hsHmkBeRhsJCr2xQBR1EP/Z8wJCggYPryOamQ+VGqn94HUDAOf1pl2hlt5U
UKx2kAN1p9rKlzYRyAqGxhgrHgjtQBdsLGbUrtbWFk8w9C2cAAdKdqOmXelv5Nzg5GVaPOD
UukXD2eq28gGVDgNg44r0W+sLfULMwygEHlW/un1FAHlABODt4Ycc96Qx4fcTsHdetdU/gq
/MgYX0DAHP3SMUqeENRUufOgyT6np+VAHKs0a58sZfGc9aVH4MjfKTyRitbUNA1LT0eaZEe
IdXiHA9yKxEfdxnep67RQBOj/PknHHHapEzI25pcJj8TUIwPmKFsjIB5OakGH3SEbc9MHFA
E1tNLDN9ot5WWRMgHOK7zRdbGoJ5c4WK4BxtB+8PUV5+V8xCMgHbTBMsVwjpIw2nAZG5zQB
7ADmivPV8TauUBSZSP90U4eJNa4IdT0yNgwB3NAHf7hUEt7awx7pLiNB6lhXm82q3lzJm4u
5iD94A4VvbFVRiTceflyVU8ZFAHoFx4k02FMxTGc4/5ZjI/OsObxXdySn7NEsaZ4yMk1zm4
mEBx5ePTj8qUMQQVwwzg+1AHQnxJqe1WBjUZ+bK5qSHxTerw0cUpJ7cfhxXMF23LsO4A8k+
laWnabe30gWCPAzy8mQB+NAHd6dfJqFqJ0GMEqy+hFXaz9L05dOgaMMXZzuZvetCgAooooA
KKKKACvMfjTd6cvgK4sr25RGk+cRMwHmIpG7BPQjIr06vDP2hxK+m+H41T909y6yM5AjxgY
D/zFAG/8HrW3j8L209rYGyjaLOxzliemc989eleqVw3gBSmmvDv3qiIMgADp2xXc0AFFFFA
BRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAHpXgfxwuUW7skkvHECvuuLWPh5Ex2P6YN
e+Hoa+cPibqKXnxGg05LCS83PGpAbByr9AOcep9aAPbvBzI3hOweKEwxvGGRG6hccZ966Gq
WmW72+nQRyY3BRkDovtV2gAooooAKKKKACkY7RmlooAAcjNFFFAEE9usrCRWZJV4Vx6emO4
pB9rRAMwse5wRmrFFAFb/Sv7kX5n/CnCaQXCwyIAWGQQcg46ip6rzKDd27ejEfmDQBYoooo
A+bZNI8J6j8Q7i3n8W63Z3gvW+wPdWrJFbzGTL7ZGOCW5CngdK+kE+7XzlLqvgH/AIWrN/a
dnq95bQ6j5bTX1/vhinLcEW5G7aG4HXtxX0W0iRQvI7bVUEsfSgBLi4itoHnmcIiDJJrzjW
NYn1O8Y4McUfEaEnkepFP1vWpNTm8sOqxISyL0H1PrWNGyq5D8t6gdaAFy7AMSynOACaam5
ichmye9PYq7lI42GT1PSmSqxdssUKnk7SM+2KAF8sBsjAyegIJqjEBb6yUVikM43qCMDI6i
r+xmeNpCRkZAA6YqnqTyiOKXAPlyAjPfPFAF5I3kkJbkH72B1r07RJmn0a1lZgxMeDg56cV
5kH2MCM4AHB5r0LwoMeH4/wDff+dAG5RRRQA11DoVIBB4IPevP/EWhvZXBuLSL/RWPRedpJ
6fSvQqQqD1A/KgDx5wBKF2srL+FR7lX5lzuHGc5r0+98PaZqE/nXNv856lDt3fWqy+ENFU5
EMnv+8PNAHnas0i438dSB2p7EIxUcDsa9C/4RDRN+/yHB6f6w80N4Q0RzloJMenmGgDz9yG
RQW2vjAOcg0qhiQG4YDIx0rupPB+mkgQvJCvcAg/zqpN4N2y7ra+ITHIkXJz+FAHG+W5lUB
mPPQmp0cBGCufQ9eK6RfB16GJN3Dz3AOaUeEL7yzuuoAx64B5/SgDljuC7QWct325FPigkn
uVjtIixY4IGSTXb2fhOxih/fvJLKTncGKgfQVs2mm2dkSba3SMtyT1J/GgDC07wlbwoHvWM
jEcxqflrpIoY4UCRoqKOAFFSUUAFFFFABRRRQAUUUUAFeM/H1r5vDem2/2IzaXLcH7TMhw0
TADZz2BJ6+2K9mrnvGXh2PxR4TvtGkZE89Rtd03hWBBBx68UAc98P5HggFm0ySbY1Xg9SAO
frXoVfLum32s/DXxfdz69PqGoadGFKTpGFDM3TI+gr6O0DXdO8R6Jb6xpVwJ7S4BKOBjocE
EfUUAalFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRSE4oAydc1qDR7Ezy5LNwijua+
evCVuvjP4p3OtGza0FrIMxb9298EAn8Kf491+88d+Jr7wxpIMSWshIuX6PhsYUjOBXsfw+8
EWHhLRlaONTezopml6l+KAOziUJEqAYCjAp9FFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFV5/8
AXW//AF0/oasVXnOJ7cf9NP8A2U0AWKxPFFxrVtoMknh+SwTUS6JEb9isRywGCQepzx71t1
BdWltfW7W13BHPC/3o5F3KfwNAHz3NqmoL4wN/qTfDddYinUTSPIxmVgQD9GH869r8TXnka
I6INxuPlHfjua8il8MfDLUtTmvLXxYNKvYtSke4iuhEXdg4JQK3OMjg89e9ddrWpjU9RedR
mKIbYsdh60AZqlRICclu2QMY96cXIyvljceQB1pMmT5wA3bOQDXUeG9C+0n7feowRSPKBPD
+59qANvw9o6WWnrLcxKbmU72yM7PQCsvxhYRgwXsaBWJKOR39K7AYFYvii1FxoMzZ5iIkx9
DQB51jZIWLbUA69fwrP1J3W1B2k7nXGR71fXy3/duCecD6VSvXkk8mA4ZWkBx7CgC0m5B82
GzyffvXo/hRg2gIR/ff+deb7QwJUkEY4zXofg91OhbF/gkbPP40AdFRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAMMiq4QkAnoM9acDntXmPxYAQ6JeRy69DcW8spjl0aBZXXK
gHdu6D0rS+Fuovqfh68mfUdXv2S6aMvqsapIpCjKgKeg/nmgDvaKKKACiiigAoxmiigDyb4
vaBYt4Tu9RuLvyFV1ZQ4yu/PCge/T8ao/B7WJofDttZ3UJtAS+I2AUdcgAYGPxru/iNYxX/
wAPNWhklghKxeaklwcIrKQQT+PH415d8MGuptOsDqMTLcKxXbNzuUHhvy6UAe+KcrnOc0tM
jG2MDrjv60+gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigApsg3LjGc06kbpQB8weGbh9N+Ju
paHI7Pbrcv5crcDKksV6e/NfTluwa3jZTkFR/Kvmy8h+0fHhza3caBLkyPbhS+5lHzMTjC5
FfScLBoVIAHA6HI6UASUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVWuObi1/wCun/spqzVaY
n7bbqCMDcxHc8Y/rQBZrI8Q6/Y+GtEl1jUBM1tEwDiCIyPycDCik1HXrOwLLu86QcbU7fWu
O1PWb3UwUlKpCCSI48j8z3oA8B1bxFBrHiGVrfQNLjimvDMtyNMdJGUtwH/2u5PrXs9jazX
FwkEI3k4PB7f0pjhEKIsW64nbakapuYmvQtD0We1s0F5tVjyyA7ix9C3p7UAZdh4UMkiyTT
K0Q7qpBb6A/wA66iPTLWNAMSNxj5pG/lnFXAAAABjFLQBR8q8tyBAVmiH8MjHcPYGor1p7m
wmgNlMS6EYV1Bz+dadGOMUAeJXEt1DdPE2mzROrbGBYcEVRSa5jvHnawlcOoRRvHA/+vXpP
irRWaR9UhTfwA6AdP9quMSJwxGSAeSMdKAKhvvIf9/ZzRD8x+NdB4f1ddNuBKJRJbyYDge5
6/hWUIi2QVQg+tVItO2zGS2la3YnPyHj8jQB7XDPDPAk0LiSNhlWHepa8q0TW9W0S6SO4cX
tgxO9V4ZPcDv8ASvTrW7gvbdLi3bdG4yOx/EUAT0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQA
UUUUAeT/E650u58QaZo+reFNd1WIRvMk+lswIPAxhSM9Oc9OMV0fw2h0m28OTQaP4e1LQ4F
nbdDqKkSyOQCXyScg/0qp8SbvxTZWlpL4a1nT9OMpeCX7ZMkQO4ABwX7qMnA5q78OpdVbw9
Pbarrtvrb21w0UV3DMJTImByxHfOeDyBQB2dFFFABRRRQAUUUUAYHjKwg1TwZqlhcwrNHNb
suxvXGR+orwz4MX8MWsrZXEzG9jGx4WyzBQSASfxHHavo6ZPMiZOOQRyM185+NfDGreEPGT
a5oubbS5mU3At4yxyTnJA6ZxQB9HrjHFLXmnw8+JVp4pgSymVLa/XcPs5k3OFU43H9K9KU5
UGgBaKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKx9X1eHT4nUne5GAo/r+FaV07R2ski/eVci
vLruZtQ1aV3L+WeZWbOIwOp+lAHnOjwT6n8eZDMsCxyyrMWMpVpFxwBg8n2r6bRdi7QMAYA
rwzwVZ6Jqvxkv9RtE+329nH+4niTMSTYG4s397BO3sea91oAKKKKACiiigAooooAKKKKACi
iigAooozQAjNtGe3qa4PX/EjS6rDbWPyqgcGUHk8dqv+KtY8v8A4lsLbWYZkYc8f3favPJ4
UvddETzOiRx52qcZJPrQBpo7jIkfDk5+bBP1NRTXn2aLfIQ5YYVcfeNU/wCzbcyFd0pIIA+
cn61YSxhiuAyxtuBCqzHOR+NAHW+CNI3GXWr1BJcsxWMtnMY9B/Ku6qho9v8AZdIt4e+3cf
qeav0AFFFFABRRRQAjKHUqwyD1B71z2qeF7a7zLauYJcdP4T/hXRUHGOelAHld7YT2UqxTo
0XOM/wnHoe9VVRXJbHmE9OccV6le2UF/ayQTqGjYYBA5X3FedanYy6feGzkQleqMBgFfrQB
U3IZdhTaAM4Xk13WhXGdPiuNmArmKT39G/pXCMEVgN4Oe46ZrpvCdw7m406UnY6blPv3/wA
aAO3ByOlFVrWVmQxv9+M7W9/Q/iKs0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUjY2nNAHl/w
AWrDwZexaY/i7VzYiPzhBGIjL5pZACQB3Xgg1pfCbSNO0nwZnTNTt9St7uZphPBb+T/s7WX
PUYrz/xXb2N14j1CfUbvx4xtr2SOJLe3WSKMkZJi9FwQB7V6D8KrXSbTwrcRaRa6tDGbp2l
bVY9ksjkDLY6Yxjp70Ad9RRRQAUUUUAFFFFABUNzbQ3ULRTRq6kEcjNTUh+6c0AfNmprafD
n4p3s9xDI0d/mSOY8EnH3UA4x617/AKBfrqOkQXCsWDICCe4xxXjvxyu2gTT7m3tI557Wfz
Azru2LjBJ9uf0r0z4fzyXXgywupYRC80QcoFKhfYA9PpQB1dFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRR
RQAUUUUAVdRZl024KjJ2HAIzXz3qv8AwkPibxLDpnh6/hSOK7WO7aCYAqh4YFT1HXjmvoi6
BazmUckqcDOM18z6bFDpnx9kmkaKCJbjKqcruZxweOD3HJoA+htI8P2WjgNahvNMSxSPwvm
BejMqgAnHGfQVsUyNw8asvQjNPoAKKKKACiiigAoorn/EHjPw14WMK69qsdm84JjRgWZgOp
wAeKAOgorM0PXtK8SaUuqaLdi6tGYoJApHI6jBANadABRRRQAxS+4q+PYikmdYoHkcgBQTk
0/aN27vWD4mvvs2neQrYec46du9AHEXdw8k7zcFpWOdx/rWbCpGo3UzbPlVU9fercjhYy+S
3zd2ziqFiY3uryVVBV3AXaMk4HP60AXywBVyBGeo75/CtjQNJn1O5+0yoUtlbJcggtz0Fa+
h+HIfluL9AzEbhCex9TXWIgQBVACgYAHagBVXaMdqWiigAooooAKKKKACkbG056VxniL4gW
Wg6t/Zgs57u4Vd7iMcKK6PSNVttb0iLUbNiYplyARyp7g0AeJXaePLD4jfbp/iFZyaHBqJl
vLX+0o4xbWxf5VdDyMg4x7V7Jq1jFqukbrZ45H274ZAcjB54I7EV876l4b8I618RdQsNOfX
lkl1Fo0lTTo3t7edmw5Z2O51zng9O1fR3h/RrbQPDmnaLaszw2UCwqz9WwOp+vX8aAPODE6
IfO3RkcFe/H9Kt6TdGz1CO5JJCnnd/d7gVb8QxeRrFwrIAsp3AkevpWKGdUcMRgcAUAepNg
SpeW48wOuGx3XsR9KtRSpLGrxsGUjIIrifDevLb/6LezEQ/wADN0U+ma623KxzyoGUq/7xM
Hsep/OgC5RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFIwypFLRQB4D4vb4pweK9SaxPiF4mn22405V
a2W2PpnnzMd+xr0b4Zw30Phudb9NeWQ3DEf266tORgdNv8P9c0z4g+OLnwaNNistPtrqe/d
1DXNyII4woBySfXNaXgfxDqHiTRZr7UrexglWYxgWN0LhCoAPLDoeelAHU0UUUAFFFFABRR
RQAUHpRQelAHzh8XbQ3vjCy+0XSWsTP5UcsjDaGPquPmHHrXvmgwfZtAsYchikKgsF25OBz
ivAfi/FZX/iXT9OnnEBkuyTI/IUY7j0zX0HpCCPRLFFbcFgQAg5z8ooAvUUUUAFFFFABRRR
QAUUUUAFFFFABRRRQAjDKEHvXzZ4ph02f44iAxy+dGYnI8zYEZScHJ6kg9K+kyARg182fGH
S7uw8VyazazqkVwVM4CtuLL93BAODjGOnSgD6MsnMlnC5ABKA8CrFYPg/UH1Twdpd/IJA01
urMJF2tnocit6gAooooAKKKKAEY46V4l491fRdT1PTdXk1PXdJeBJooTZ6eJ87X2sWznYcj
oecc17djNeW/EvT/F1xd2s3h3XjpFmkEjSJHdJbtNNkYGW65UEZ7HFAHR/Dm4huvBkU1vqF
9foZpB5t9biCXr0KDoB2rr65L4dW+uW3gq3TxFJdSag0juxupllfaW+X5l4xjGK62gAoooo
AQ9K841i/a+v5nDL+7bYq9RgV6OeleWTJi4kCrgbzkD69aAM2++WznKjHHQdc12Xg7Rols4
r+TkKSI1KjH1rkNSGLCXPygj7xr1PRbc2uiWkBxuWMZI7mgC+FAOe9LRRQAUUUUAFFISB1o
3L69KAFooooA4TWvCOsTeJJdW0TUltvtMTRzLIMjkY44rRh0vU/DngWW00JLe51SGMvGbti
kTydyxHbGa6qmTRpNBJDKoeN1KsrDIIPBBoA+fND8KXd541steXQvCz51Dz5J7TWZ3cOJCX
ZUJwWznjpX0Kn3BzmvnTSbXw7Y/E6y02y+DctmllqHkvqTvIfJcsfKkX+HGBnntx2r6LX7o
zzQBzniqyWSxW8ALPCRn/dJ5rhfl3lthG4YGR3r1i6XdaygnA2Nn8q8nLgxuXkyh7EYxQAM
reV8wAxwFJrp9B1JiiwPuYwY2EAYCZAKk+nOfwrnFaJ1OQxb371u+ElK6rJEygZiPQcdRQB
3H2mDPE0eP8AeFL58BUt5yYHfcKQ21uSCYUyOnyil8mHGPKTH+6KAI3u4EZVMoO7kYBP8qf
DcRTgmORWA4OD0qRUVQAowB2FV54Bnz40/erzkdT7UAWaKjjlV03Ajk4x6exqSgAooooAKK
KKACkb7ppaRvumgDxv4jQ+MdTNnDD4S06/eO6nCvPbfaVSFVBQg54LYJPA5GPrv/B9riTwd
PNcadbaez3b4it7M2qkAKMlD3OOtcP4x1H4m2finUxZv4gAe4220en2yyWotj/ED18zH616
N8Mmvn8MTtfza5LJ9pbB1tQs+MDoB/D/APXoA7iiiigAooooAKKKKACmuwRGY9hninVm65f
xabo095NKsSRrkszbcfjQB4FrMNlrXx6jWcJPGId2x2yVYE4wB1PPQ19E2iCKyhjAwFQDA+
leC/CrS5tR8U6p4muLRF/tG4Z4pDyypk8juM17+owoAGKAFooooAKKKKACiiigAooooAKKK
KACiiigArifHWjvf2EjhiI3UrIVO1h24PrXbVHNCk8RikUMp6g0AfNieKPF3wz0gpaSxajp
hvcpBchnlVCPmUt25xz719DaLq1trWi2mqWkiyRXMauNpyASOR+B4riPGPg2a40a5XTAxkE
Z2Hrg9eR3z0/GvOfhb4n1zQ9XutAvrB47VT5ygjYIcnlcHnHPFAH0dRUNvPFPCkkTh1YZBB
zU1ABRRRQAjHAr54+JOk6tLrtvd+MNZ8LRDa6WcU6T/wCr3ZyQo6j19zX0OTjGBmvKtWm+G
3jtRe6vq6WdzbrLZ7Z7hInTD8nac9GGQaAOj+GAgT4e2ENtrqa0kReP7TGGCDB+4u4A7V6D
NdnXNeB9N0zSfCdvYaRqx1W0jZ8XRdW3knJ5Xjg8V0tABRRRQAh6V5bNgu37sn5jtXPTmvU
j0ri7zw9qC3jG1iEsfUPkD8KAOXaGa5DwPypwM46c8161EgSNVHOAB+lclYaHPa/abm6Voy
EIUKwO7PWuuT7tADqKKKACiiigDO11pk8Pag9u+yZbeQo28Jhtpwdx4XnHPavDvh54Q8S2n
ibSdX1Lw7ctGG3y6g2teerEqfn2DIbk17lrcSzaBfwvE0qvbyKY0YKXBQjAJ6E14B4FWHTv
Heg6eLHxPabnKwpd6pE8ACoSQUUcgDsKAPo+iiigAqG5uILW3knuZUihjUs8kjBVUDqST0q
asvxDodn4k8PX2hairNaXsRjk2nBHcEfQgGgDwu30O8l+NkYsviRb6jOl/wDbZ9Nku5kKxE
71VQMo/wApHAOOBX0Ov3RXlWi/Bm10/wAS6brWqeJL3WP7LIa0t5Io4kjYDCk7RzgDge1eq
qMKAaAGzDNvIBx8p/lXlEkuRgx5YHoe9etEZBBGQa8ovW2XMmCqBZSFXHbNAECTAEpjH17/
AI1ueG7lbW7urubcY4LZpGwMsQOTtA68DpXKXOqafbzmC7uUjlHIH92raXWuskc/hfWbG0d
MvPPeLuiEIBLdOnQUAdD4M+LPhjxrfR6bpzXEOoOrubeaP7qqRyWHHQg4r0GvEfhtr5u/G7
WKeIPCt6JInaSPSNOaCSQjBzvwAQCc17dQAUUUUAVprZdrSQKI5exHGT7+tPt5RLAj7dpI5
U9j3qYjIwaghAWeZR67vzFAE9FFFABRRRQAUjZ2nHWlooA4nxB4n8T6CAIPCL6yZJ3VDaXK
oBEACrNu5yckY/2fetjwtrGp63pb3ereH7jQp1kKC3nkDllAGGBHY5/SuG+K+h/8JNd6Xp1
o+kvdwrK5S9vXgZVIUZAXr1HWus+H+k3+ieDrTTNR1iPVZ4Mr5kTbljGeIwepCjueaAOroo
ooAKKKKACiiigAryz4261b6b4J+xyeU097II4UkXcCw/8ArV6melfPfxrstQuPHGhSSj7Xp
xIjWF/kRHPv3z0oA674OeH5NJ0MzyxPDJLlnUymQHPTB7cD9a9Wrm/BsTR+H4d6lTgDHp7V
0lABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAEZr56+Kvgqbw5q//CdaVemGOSfNys0
hABboBjsPSvoWsrxBp9lqWiXNtf2yXMGwsUddw4Gc4oA4n4a+Jl1WxEQD5DFGDDow79ehr0
sdK+c/g/dSR6hPDb2uy0e5aRHj5XJONp/DmvowdKACiiigBrdBzjmuIsfhd4DjhkMmiQag0
sryma4+diWYnGR2HSu4IyOuK8W+KVppelXViF0XUZIFSSU/2fqi2ioWbLZU9cnnigD1vSNI
0zQ9PXT9JsYrK1ViwiiGFBJyTV+uU+HsmkT+BrG50K4vZ7GfdIrXsheUEn5lJPociuroAKK
KKACggHqKKKAI50EkDoeMqRTbR/MtIpD1ZQf0qY9DVay/49EUnJT5CcY5HFAFmiiigAoooo
Az9bKDQNQMqJJGLeTcsjbVYbTwT2HvXzDo3inR/DmsQ6npXgbw495DG8qyW+pvM6Kqkttzk
A4zjvX1HqAd9OuUit0uZDE4WGT7sh2nCn2PSvGvhvq+sza5Bpt78NLewmJkF1qMViLVY07K
ARzg8cdRg0Aey6ZerqWlWuoJG0aXMSTKjjDKGAIB9+at0irtGKWgAooooAKKKKACvI9RyNR
uFKHBkbBHUc165XmHiGBYNcuCDvYtux0AzzQB5xObe0vNUGqaW11PMm2B95AU568cGtfTFl
sPC9w10zxx+TIJNgBcIVIO3PfFbMnkvuxHHu4JJFZHiFNbk07b4emtY7hSSyTx+Ysgx90Dt
k+tAGL8GNQ0U+P7Sx0261wn7JJ5cV75Ij2gD+7z34r6Xr5s+Dusa1qfxGih1HR7WMQ2sm+d
NNETxEYAXzPTnHvX0nQAUUUUAFVozm/nGOgXn86sE4GTVe2YyPJMQNrH5SO4HGaALNFFFAB
RRRQA1UCZwScnPJzTqKKAPJvidZfDW11eHWPGWlz3N49s4TyA37wJjCnBHzZOB9a6D4YP4Z
k8KO/hbS5dLtjMfOtZWLNHLgZBJJ7behrD+L2qXOnJpHkfY2BkeULdaa95867dpXb90jJ69
a6b4d3V7f8Ag+G/1HQ10e7uHeSWNU2Cdif9bt6ru64PNAHX0UUUAFFFFABRRQSB1oAbI/lo
WPQAk4r54+Il1B4g+I+i6UlvNd3Mb+aoSUJ5Sg85HfpXffEz4iweErYadEpk1G4iLRR8/N0
wOOa4r4ZeGNdv/FkvjDWgFku1ysS8+WO3PVaAPbtFgEGkwLhgSMkMMEGtKmoMLinUAFFFFA
BRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABUc6CW2ljIyHUqfxFSUEZGDQB8o+KNHn8D+LbJ9
K1i8sNPuZszCHLFMdSARg8E9q+ntFvIr/QrG7hkeWOWFWDuMM3HUj1rxb49WKx2FtKd0UMk
oVpMZycZx684r0f4cOE8G2doZhIYYlA9hgUAdlRRRQAV5J44h1vUPGIik+F9p4msYIP9Hup
JADknJyT0542/jXrdeQfFaYrqVlaTePIvD1teQmK4t5N4Lxbsl02jqfu84470Aeh+FJr6fw
3btqGgroMy5QWKuGESg4XBHHI5rcrnPBNjd6d4Qs7W71RNT2gmG4jYspiJ+QAnk4XHJro6A
CiiigAooooAD0NVIG8ud4MbRneM989f1q3Va6GNsyj54+/setAFmikXG3iloAKKKKAPMfi8
NXm0XT7PS7PVrgS3Bac6ZcrCwjA5DZ65zx6EVwXw/wBX1bTPipp2ggarpWnXcD77PUrv7aZ
nAJypH+rPHX2PrXsHi3w54Q8TS2Nn4ojSVlaRraNp2jydoLkYIzwKoeGPDHw58Pal5/hsWC
30y7Ay3fmyEdwuWJH4UAd1RRRQAUUUUAFFFFAB2rifGOjTSyHU4eUVAJfmxjHeu2qOaJJoX
jdQQ6lSD6UAeO52DG0hfcVS1jyl0O/ZWeMG3fLqCSDg8gDkkda1Lu3EN7JbEkBHI/I1yvje
+1DT/Dckmm6f9tjJ2XCqSSkbZ3EAc5x3HSgCl8IPEt3/AMJrp+kSa/LeWxhdRFJZlCeOCXJ
ycGvpUHIzXzB8N7Xw1d+MrOPSNE1eG9KkrNdFiiADJ5+lfT68CgBaKKKAILt2S2k2A7yML9
TUkKLHCqIAFUYAHaopW3XUUS4x99vp2/WrFABRRRQAUUUUAFBOBmikb7tAHlvxWt/EOradY
w+GNRV4opibu0t71LeaQ4+U7yeAOcj6V0vw8TX4vB1vD4juIpr2MlQUmEzKg+6HccM4HUj2
ryn4h6Louj6ok/8AwrWC/vr64uZGke8k2SIoDbxtPBIYkg4xg4zXdfBi4sLrwPNPpukWWl2
7Xb/ubSd5lLAKCxLcg+3tQB6VRRRQAUUUUAFI33T9KWmuMqaAPmK9XUNf+Mr3OsyRW0ls7x
WsasGMyKeARzjg57V9GaJZR2elwooG/aCzdyTXzrryJa/HiwFnbCOaRw0jkgb1PqO/TnvX0
valmtkLMGJA6UATUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAcbq/jiLw/43tNC1uBbWx1GPNlfbsq0gPzo4
x8vUYPTnmsrw78XvDPiXxlc+G7F3Rl4trmTAS8I+8E7j2z1roL7wT4e1LxhD4o1Oza8voIx
FCszloogCfmCdN3J5rwDxX8DvF2neIru98IW0dxpwm8+1Ec4jmh77QDj7p6EHsKAPqOOaGZ
S0MqSKCVyjAjIOCOPen15R8GPCfi3wzo18fE87Ri7lEkVkz7zE3O9yRxljjj255r1egAooo
oAKKKKACiiigDyn442z3Hg61wqGIXaGVpZFRUUAscZ7nAHFWvhtqVrdQo9sNkFzCHjHoOw/
AVo/FWxsr3wHctfPEkdtIs4MoJTjqGx0BBIrlPg7DB9jfyceQJ5Gh2SB1C9gO+PY0AezUUU
UAFeQ/Ft9P+2abb3OrarHcTRuBZaZbRyu8efmcluQO3FeuOcAc45rxPxjLr+vPHF4j+GdpK
lvIwt5jrSwMw6cHg4PHFAHpfgi30S18Fabb+Hp3n05I8RvI2XJz8270Oc5HaujrmPAStH4M
tITottowiLItrbTidFAPB3jqT1NdPQAUUUUAFFFFABUc4Bt5M8fKakqO4/49Zf9w/yoAWHH
kpjpgdafUVv/AMesXX7o6/SpaACiiigDK16OA6HezTwW8vlQSOv2gZQHYevcDHBx2rwb4V3
Xh+88e29snhTRjcxxNPBfaS0rC3YDnfvOBkEj8fy9y8WRa7P4XvIvDdxbwamyERNcrlD6g+
nHQ84rivCx+IVt4jttO1i78LmAJ5l1DZ/LcMmOGwPfHPSgD1GiiigAooooAKKKKACkYZUil
ooA848WQRwa5Iy5BdQx+bAzXmvjrUY9O0a0eTVLzTvMlHz2ke9jwflPtXsHibRr+91Vbi2t
/NjMeCQRlSPY1xuufDPVfFtklnLqUmkxRtuLlA5kBHQjNAHM/BzVIr7xwqx69rWoH7PJlJ7
VVgA46sDkH0GK+ia8m+HnwkuvAviA351e2vYTGyf6h0k56c7yv6V6zQAUH7pooPQ0AVLZS8
805HRvLH0H/wBfNW6r2XNuTjGXY/qasUAFFFFABRRRQAUdaKRvu9/woA4nxlqPjHTdV0tvC
umQarC4kF1aSzJEX4G0qW59c4rT8G3+oahojzalolro0yysgt7WdJUwMc5XjJOePavPvG3g
P4g+L9UEkt5oS21tJIbOQeak0ase5HfAGa7D4a+F9Q8JeF5NL1KKwjnNw0v+glihBAGTu5z
xQB2tFFFABRRRQAU2Q4jJxmnUjfdNAHzP4tkhtvjboMhnNs275pZF3KVzwM/pmvpK0/49Y/
8AdFfPHjWS5T4l+H/tMdtHYfaNvnyDoxP3D/T3r6Jt1228a9wooAlooooAKKKKACiiigAoo
ooArX5QafOZJ2t0EbFpVPMYwfm/Dr+FfD8N5dnUryeDx7JbzrMyxTSzTr9oHOH3LnGfQ19x
3Wfsku1BI204UjIY4PFfDN1ousaLPdL4j8D3JEjl/MZJYfL9lK/Lj8KAPon4Hal4kv7DV08
Q+IY9ZETxeQ63Sz7Bhs5xyM8dfSvY68D/AGdG0h7bxC+mWt1bsZIPMWeZZAOGxghQfXrXvl
ABRRRQAUUUUAFFFFAHBfFM33/CG3aWKCSRo2CxnneT7Vx3wHWzk0q7lihliuVkInV2yA2By
PrXWfFe+k0/wfdXUPEkSZDhQ5HI/hPWsD4GKP8AhGrh2txCZZXcbhhzk9SP89qAPYaKO1FA
ARmvIPG3w68Na9r8FkNZjsL1bWWW3s7gM6ZMgbeCTgDdkFR/eNevMcCvn34m+LPAura5ZSN
BY68lvE8LH7bJbyRSFuBgDBXPU0AeteAPD7eGPBlto7z2k7xu7M9opWMksTxk11NcL8JpLa
T4dWj2lta20RllwlpO00f3j0ZufwruqACiiigAooooAKr3JJ2QqSpkO3cMcDHNWKquQ+oxj
+4hP5nA/kaALKjCgUtFFABRRRQBn65Hay+H7+K98z7K9vIsvlZ37Np3bcc5xnFeJfDjQfBb
eL7a7sNe1SbV4GadY7+2Nu08WzaqDPJCjkgdfSvb9XETaNeiUzCMQvvNv/rANpzsx/Fjp71
4L8K9W8MTePoWlsLg39zE6afc3Oom8kjUD5ldP+WZIHUj270AfRFFFFABRRRQAUUUUAFFFF
ACYGc45oCgEnHWlooAKKKCcDNABmq15e2ljavdXlzFBbp9+WRgqrk45P41yeveLEtZfs8D7
ckhiBk8DNeDWUmq/EDxNd3Et5MdJUsjoQVJ4ICNzjgHPHNAH0zo+r6VqcDf2Zf290qu4Ply
BiMMQenbNatfJ8ujap4R1mLVvDmozxafakS3EeSZHCtkjjG5Sc8dK+gfAvjrTfG+kfbrNoo
pAzZtRKGkRc4BYDpmgDr6KAQelFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFMkG5CKfVe9dY7KV
3OAFPOcdqAPm34hzTT+PdH0uC3he489ZlDzY3/AD42j16ZzX0tBnyI8nJ2jP5V81yyjUP2g
dJjijWSJPlZSnzRsATwT1PfivpZPuj6UAOooooAKKKKACiiigAooooAhupJIbWWWKIzSIpZ
YwcFyBkAfXpXzX4X+PGrJ45vE8YReTpF3L5XkhMGwI4HBGWH97rzz7V9MPgLk14BceBvhZ8
UvEWrXnh/xBcWuq+aXnijUAM3eRY2AJBPUg9aAPUvBPizwv4utr2+8OCONopjHOojEbtgkK
xA6gjkGuvrh/h94B0XwFp9zaaZdPe3M7qbm4kK7iVHyrgfdAyePeu4oAKKKKACiiigAoooo
A4r4m6PLrHgXUYraFpbkRnywpwa8v8AhT4gj0bVZPDOoiWK+t3HmB5dycgYCseB1HFfQjKH
UqwyCMGvCPit4JSWSTU7S3ka4jImTyUG6RwQF3HHAHJoA93Rg6hlOQehpa82+GvjNdW05tI
1OUx6tZgJNC5Bb2ORxg/1r0kHNAAQCMEZFUH0TRZGLPpFkxPJJt0Of0q/RQBHBb29rEIbaC
OCMchI1CgfgKkoooAKKKKACiiigAPSqlujG8uJG/2VH4D/AOvVuoomUyTBc5DYP1wKAJaKK
KACiiigDj/Gk/iWH7EnhvXdH0uVzI0v9poW8xVXcduPQZJ9q828Ca2JPGdlHD4i8Fym6kZZ
Y9MsHiuJhgnAYqMcjPXtXsXiODTpPD1/Jqdt59vHBKzgKC4XYd20nocZrynwZp3w1k8U6Hq
fh3xTIt15AEWlyOjM7eWRluPvBeuD1FAHttFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVma5diz0me
UuycYDL1/CtMnArgfiT4httJ8PyiWcRKRtLqNzKTwuB3OcUAeR+PtTvI73Tba21h4XvrjyZ
WhjDyKjcbgD15ODXuPhHwXpXhXwzBo1vCkxVczTsmGnc9WPp9K8Q+EHhfUdX8cz+JNXia6t
40ZJDcx8M3ylCoI9efavpgdBQBxuueD7aaJ5LFApYEuhwQ3H8q8PubK7+H/jW+8YWgEVqlo
5eAHaHfoFAHQdK+oiM+lYWteGbDWoXjuI1w6lSCMhgeoNAGP4K8ZjxF4es72/hW0up03MqS
B0H/Av6V2isGGRzXzXrPw98V+B76K58MXFxd6VFukezMuAxz90YHQ/0rU8JfFjU4b0aV4gs
zYXMjsIY3GBtHYnPb368UAfQNFcRpvxA0Wa7+xXWpWouNu/hxwOpPsPrXZQTRTRK8UqyqRk
MpyDQBLRRketFABRRRQAUUUUAFFFFABWZr1wltoV5M5A2Rswyu7JAz0rTrlfHuovpXg3UL2
H5po4mMa8ct2HPHWgDxT4Stcan8R727vxcxz8zNbtHtWMtwGOeQxxjjAr6VrxD4IWLlL7U7
sJ/aM7brlzIHLZ5AGD8oGehr2+gAooooAKKKKACiiigAooooAbJkoa+YLv4L+L9A0O28W+H
7iSLxJazSSzWkMgY7dxKtGR1O3GVOc/pX041zAtx9nMqedt3+XkbtucZx6Z70qvE+djBsHB
2nOD6GgDxH4Darfa5qvjLV9SQR3dxcwmZFTYPMCsGO3seORXuVQRQQQsxijSMu25tqgbj6n
1qegAooooAKKKKACiiigAqjqdjFfWElvImdwOPrV6igD5V0s3fhz40XMcsZF27tGTuCq6E5
D49hgYFfTGnataX1ujRXEbuQMgHrXm3xN+Gt34kuV1XSZFN9sEK+ZwIQWyzqRznHFeZ6lqf
xE8IausT/vbOFQsI2AtMMAbeO4wfzoA+pgwIFLXnvgP4h2HiPTLeO8P2DUWLR/ZpyA5KgZx
68YNegg5oAWiiigAooooAKKKKAA9DUMP+sm/3v6Cpqhhz5k3+/8A0FAE1FFFABRRRQByPjr
xLFoOjm3fTr+8kv45Ioza2ZuVjO3q6+nPfrzXkngG+1e68e6RHdaNDYxRF0MsXh8W5n+Q/O
X/AOWfpgf1r6JoxQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFISAOTigDM1nUl02xacDc5GFBr5k+Ie
rSeI9dttI02N7m+S8VYljk+XzDzkr1OPyFeqeLdVafUJdkxfywchTjAHpn6Vy3wm8NahrPj
qfx1c6fDZ2Uck0cZyRMzYAGR0K4ycg9aAPZvCmhQ+HvD9vYR26QyBcy7OjOTkn863qRRhQP
SloAKKKKAGSRq67WQEGuL1/4Y+FvETxy6lYLLLGGCtkqeevIrt6KAPn3XvgUmn6a8Xh/UCk
UgKsLiMSMckHqOmMAVz194S8S6ZpcWm6Jrt1boz+dOz3DBnZR8qAjov496+oyAQQR1rNutD
027BE1qrZ5z/SgD56tfit8StNhX+0tODRQMBM32UnC+2D3AwK7/AMPfG3QNQhmn1wDRYC4W
3eY5M3OG4GcYP4V2V54Q02a3eOPehOWAB4z6fSvFPF/hCz0q1ur7+zopdQtgZIYTHuRSDkf
KPU9aAPou1ure9tY7m0njuIZBuSSNtysPYipq8r+CGtW994FNgVkhvLSeQyxSvlzuO7cF/h
TJIA9q9UoAKKKKACiiigArz/4i+RqGlz6TJJgSR7DjsWrV8W+OdH8K6XezyyrcXlsiv9kRh
vO77ufQHB/KvAtd8Y6x44nktvD+lSajbTo4kjjbEobPysPYHFAHovwEsjb+G9VE0CR3Ed60
ZZZA5Zdoxkj07V7HXJfDzwvF4T8F2Wm7XF06Ca5ZzktKwBb8un4V1tABRRRQAUUUUAFFFFA
BRRRQBxmu+Cje+MbHxfpN9JYarbRtbykfMtzCQfkIzwQTkH1r49aTxLo8txdDUr2xuYrkxz
DzJI3DEk7z6gkHn2r7Q8YeMNO8F6MuravBcvZmURM9vHvKEg4LDI4J4+pFcHpvxJ+HXjzwq
1h4uuNPs7i6DJcWdwWAGG+UiQgc4APB4zQBQ+Amu+JddtNYm1rV5dStYJIooGmlDlW+bdjv
029a9wriPAvhHwP4cjurjwdJHOtyVE0qXXn5x0GckDqa7egAooooAKKKKACiiigAooooAQq
CwPpWXrGiWeq2zJLEokwQG6HkY61q0UAfMHizwrH4P1rTddiivJ7bT5izwxuzMoAzuBJ46c
5617X4N8a2HiXSYbiN33MOSwxz6Vv63o9vq2mXFtIib5UKhmQMBkdx3r5x8J3+peF9fk8Na
1dyRXC4eCJk2bVPQYPQnrjt60AfUQIPI6UtcjoPii3uEFreTqJlwAzHr7V06XltIxCTxsR1
w1AE9FRiZD91lYdODmpAQaACiiigAPQ1xPijx/o3hC4MN85klkLHYHAKAJkE57HGBj1rqNS
1S00rTZ7+/lENvCpZ2PYetfNd/DdfEX4jPqDaYH0qdQhaRgcIv3eh4bPI9jQB2i/H7R3uRG
1nNawvD5yTSjr6jHX6GqY/aE0xrSaaSzlWTJ8mGMbjJ6fN0ru7H4baHLHZ3GoWkcs8CFELJ
yi+n0qX/hVnhBYGt00uAQsWJQxggZ64oA5jS/jXpeq3UVtEfJuGGfIkXDHgcA9D1xXZDx1p
8du894jQRRjLyMwAWuM8ZfBmyu7C2uPCgFjf2citDErCNGBYb8nscc/hXLp8GvGurwyQazr
7xQLNMu3zN29MjyyPVSM5B5FAHs0HjnwpNHG39uWaeZjbvlAzkZH6AmuhjlSVA8bKyEZDKc
g1806n8G/7MdVtYfNmD7gszFo8YxjI5wP60aF4s8f+BI9Lsr21S60W3fynhgXc+zk8k8gj1
70AfTNFc94V8XaV4v0KPVtMZxG52mOVdrqR1GPz5rf3+1ADqKjZuM52gc5qlPqC25UuC6Nw
ChBoA0aKyJNUjEayxnzVdTgKen1qu+qJPuit2EnmDH3sGM+pzQBtvKqxs/UKM1Xs76G6hDB
lV8Asm7JXPY1h/wBuiG1u4r9DC1un3mOA3HAz61zul+J9NsrUG4kw02NpcjaD356mgD0dn4
+UjPvXPeJ9Zh07RJXknWIMhxIzhQPxNeSeKvH2qa/rD+EdB1+00xRGTLKq7zcK3VOny4B6i
uWPhbW7+NbXXtYaSxTCQadC++FEB6DPOevPvQBL4t8RyTotho10JpL5zA8ioJApwBgqOc85
/CvePh/4Wfwh4LstHnmWe6j3PPIjMys5P8O7oMY4rnvht8PdF8MJPe21uWmmcOhl+Yx8c7S
Rnv1r0wDAxQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUABGa5fxRoyXtu1wvysB8+B1rqKCMjB6UAfLOqt4
m8HeIrrWvCDTG4vQnmwrAGXCMOGJ5OcngV7R4D+I+k+LVbTZZ/I121AW4tZFEZZgAWKDJyB
n1yO9aniDwtHfRebaFYpgc5AwTn3rw7xV4T1zTNWtNS0BTa3MU/mZjOwliR8wI9eQ3tQB9N
BgelLXgvhz4yTaJf/wBj+O1MJUsEnTMsjsWJ3HsI8cDvxXrK+M/C812tlDrtlLdsodYElBd
hjPAoA6AkKMkgD3rzj4ifFHSfCGmyQQ3G7VJkPkKq7wD03EZHH+FJr/jCJpfsouUhTBJG8b
sDqeteU6Auo+P/AIl6Rdx2hWwWGR5jPGNrRhiAw45ViRj3oAg0DwzqPjnWNQ1jxDLNdwXu1
7eaNiiSccHy+cY7eh+tfQXhzwrY6HCjRRASbMZChdvtxV/SNBsNHh2WsKq3cgY/L0rVAAGB
QAUUUUABOKQEMoYHINKQD1o6CgAooooAKKKKACiiigChrGmafrGkXGmaraJdWdwu2WJxww6
181W3hP4DapbC1j8ZXlneKzKZLhvLz83GQy7eOnBFfUE3+qbjPHT1r4U1SbSo7yaPVPCVxp
8wdstFO8ZHP92QEevfFAH1J8LPBei+DYtTGieJItbt75o5AU2ExhQRyVJznPtXpdfAuhX97
4cvLPxHpF9LbXEN1sjjAIEijnkjhh2I9xX3rbuZLaORhguoYgdsigCWiiigAooooAKKKKAC
iiigAooooAK8/wDHXw3XxhdDUYdWlsb6C2aG2KIu1XJzuLY3e3WvQKKAPma7+F/xC0yxube
K6+2TPhvtqzsCoU/KFXrk+pqhD4L+JdtatcRXk6XAIi2NOQrRkZzkjOQeM19TkD0pNo78/W
gD5ZuNP+IPhjVTf2uv6jLAGSWaJX3O2fvYHTHGM1694L+K2jeIbJRfXEOn3G5lEc8q7jjue
wruNQ0XTtSjdbq1R96lSemQe1ePat8H9JsdSF7bachBkEiqillXA+7t/wAaAPXIPEug3W42
2t2Mux/LbbOp+bGcdeTis3U/FkFuClsBIxyFYcnP0rwZ/hYZrsRQyzq3mu8YWPiPPI/Fexq
6Pg343lmh8jV5GiMQV5ZrhkZW6Z2jqB196AKnjXxPq/irxBZ6bps90lujhLnyomZQ5OMtj7
y8/wA69X+Hnw4s/C+nF5WkluZWDSMTwxHcDsKs/Dn4fx+EtIWS8eSTU7iJRcqZN8asCTlff
nrXfgY75oAWiiigAo6UUUANdEkUq6hlPUEVxHibwet4ryWi7UZSHVeCAe4ruaMUAfJl7cat
8N/FMeo6JI9xYTQmNrSRmAyi8t+AHX3NekaZ8b9BnNn9olEKTxs4aQFdu04Ib0JOcfSvUdS
8NaVqRElxaRu4BUFkDYz14NcFd/BPwvI8rwWEAMwKvxtJz1I9KAHab8YvCuoSyQSXwtmaQp
GJsgPx1HH3T2Nb7RRbDJDdpFBFGWackYzwSMdK8r8ZfCC7AgvtItYzcQOscYkY7dg6fj3ri
28W+ItH0o2XiTTb5gZDDvZMAkcsQRwwzQB77ptzDezm1jmSVy27z1ONq9uOlUrjX9J0i1WQ
aray5kYxzMwIfBww47g5FeE2usan4olttK0Bb+0gY75btFP3cYK8Vek+Gk9tCTY6neyZUjy
pWwTn0bHy85oA9D1rVxdmeMMwEpBKsSyDFcBqjtbX1jAqyXTX8ixJCjA7GPTI64Namh/D34
k2WpzXFu66hbIQqQ3M+BKgGQGJHAHTjk16f4K+FMXh+9s9d1XUDda1EzuxhULEN2fkGRkgZ
4oA5H4e/CjULCwuL3V7EW1/9okChlG4pkAYPoRk16xp/hDT7Ta8iiVl6AjgV0mAO1LQA1VC
jAAAHQDtTqKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKzNT0e21OJlljAkwQr+ladFAHjXij4f
R3kPkXVilzEp4lZcMOc8GuOHw9EREOmXlzbXCuSjgZyODtZuCBnsD619KlVYYYA/WoltLZH
LLBGCeT8ooA+evDvwCnupzJr+ryNZSjzCITtkV8n5VLA4XB/GvoGysLWwtIba2hWOOGMRrt
AHyirQAHQUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAQXqPJYzpHM0LmNgsi4yhwcEZ9Ot
fOngr416ebK60/4lzf2gwl2QSCxSQbBnJfHUn/dr6NldSrorAuBnaDzXy9H43+EeuLqA8Xe
A4tNu4M7GsM5uDuxgbdu09+fzoA948Oat4F8X6Y6eH0sL60tmG+EWwURFuR8pUYJx+ldcBg
Yryb4NS+A5rLVpfA8OowKZYvtMV8clDtO3aeeMZ716zQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFA
BRRRQAUUisrZ2sDg4OD0paACiiigBgjQPvCjPrin0UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQA
m0A1m3ehaXe6laahdWUc1xaq6xM2cIG+9x0OcDqK06CQOtAFGLSNLt7Zbe30+3giXOEijCA
Z69KSPSNPi/1dsgOeOM4q9kEZpcj1oAQAAAAAAdqWiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA8X+I/wn1/xT4
wfxLoXiGKxm8lIvKcyIRtB5DL+HavJNd+D/AMU45hPc2Cav5fR4Z1lJH0bBNehfFnVfEXhz
4r6Nr1xqlzp+gxRYhktUMm9hzJEVztLNx97jHPavPNR8e/EH4g+KZG0jUptKtIAZBHDceTD
aRj+OR+Ofc9TwB2oA9Y+AematpthrsWraC+kzGeL70LR+ZhWzweDj29a9srzH4P8Aj648a+
HZ7fUsyalpjLFNcKMJOpztce52nNenUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUHkUUUARxwxx
F2RArSHcxH8RxjP5AVJRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFZetWAvLQTL
LcxzWoaWJrZyG3bSMY6N16HvitSorohbOZmjMoCMSi9W46D60AfL2qeI7nQ7sWWreOfHFrc
H/ljJFCWH1AevoPwPNJc+B9JuJLq9umkg3Ga/j8ud+Ty69jXzjFYaRoeo3GvWvh7x1pLK5d
p/KhYQKT2LKeme/pX0t4WnguvDGm3Npqs2qwSwB0vJwN8wPdsAc9unagDbooooAKKKKACii
igAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoooo
AKKKKAM/V9F0vXdOk0/V7CC+tZCC0Uy7hkdCPQ+4rBPw38Gjwzd+HIdBtrfTrvmVIgQzMOj
buuR1HNddRQBxvgHwBpvgDRZtPsJnuZbiYyzXDgAv2UY7AD+tdlRRQAUUUUAFFFFABRRRQA
UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABUF55QsLgzsVi
8tt7DqFxyfyqeo7iUQ2ssxRnEaFtqjJOBnAHrQB8qr/AMIddNFFb+DdevPtkh+wxz6ztju0
HUvk/IMDoeua+lfDErTeF9NkfTI9LPkAfY43DrCBwFDLwRxXz/pGo/DjVPFQl8VeEdD0yz1
RnaGRL1mlifOcToGHl557DB4r6E8P2+jW2g2cHh4w/wBlImLbyH3ptyfutk5Gc0AatFFFAB
RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUU
UUAFFFFABRSZozQAtFJmjNAC0UmaM0ALRSZozQAtFJmjNAC0UmaM0ALRSZozQAtFJmjNAC0
UmaM0ALRSZozQAtFJmjNAC0UmaM0ALRSZozQAtFJmjNAC0UmaRiQvFADqKaCdopc0ALRSZo
zQAtB6UmaM0AYU3gzwlcTyXFx4Z0uWaVi7u9qhLE9STite0srSwtY7Sxt47a3iG1IolCqg9
AB0qbNGaAFopM0ZoAWikzRmgBaKTNGaAFopM0ZoAWikzRmgBaKTNGaAFopM0ZoAWikzRmgB
aKTNGaAFopM0ZoAWikzRmgBaKTNGaAFopM0ZoAWikzRmgBaKTNGaAFopM0UAf/Z
</binary><binary id="_12.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEQBAREA/8QAHA
AAAwEBAAMBAAAAAAAAAAAABQYHBAMAAQII/8QARRAAAQMDAgQDBQUEAxEAAAAAAQIDBAUGE
QAhBxIxQRNRYRQicXWzFTI1gZEWNEKxI7LRJTNDUlNWYnJzgpKTosHD0tP/2gAIAQEAAD8A
CVi4p1uVmbRbqnV2pOR3csqj1D2dCkEApVsnJOCe+N/TQ6ReFsS2FMSaZX32lfebcrSlJPf
cFOmG2xwvrVGqEly3HmJFMjl9xhUpxa3W0ge8CFAE52PTqNFLVtWwb0izUJt52lvwlILnJO
U4OVQJSQrmI7HIxtpFuGRYNMq7sOk0aTUmGvdVJVPUhK1d+XCTkevfXBup2GpYApFcgDu9G
nIWv4YUkDrozHrtmvJJdue9Y5B2C30Kz+mdPdHsaHVae1Vrfvuuuc27Ly5IWlKh2UggfmDj
W6h8R0JjSIdwsqbqUGSuM8Y7R5HCnGFDJ2znpoDxLcotWrclh6G25UKCwiWoFWBKjnHiNkj
dKhkEfHOpJdNFboVccix3FOxHEIfiuqGCtpaQpJ+ODg+oOu9jVSPSLxp8qYUCIpwtSQ4MoL
awUq5h3GDn8tHr3vGA541vWdFRAo5cy8thPKqYvpk9+XyHfrpH9mf/AMi5/wAJ1zUkpJCgQ
R1B15p44ZXrPtidJhRIT1RM9HKxFbOMv5HKfhjOcaqlucOi7AdnXM64qqzn1yX0suAJbKse
7+WNL3GCnMRa3HqDEVLTkyBKS++k4LpS2MAjvgaQOIn4nSPksP6elqDEXUKhGhNFKXJDqWk
lXQFRAGf11a4ERNEqRtqw6JBm1SChPt9YmYKWlncjPXO3QdMYwcHRSexftJjCRU79o8Nvup
2KhIz6EjfSUq+7mlVX2Cjt025nT96SilEEnJGD02GBvjSBccWoQ7hms1WO3Gm+KVvNNhISg
q97ACdgN+2ivDuqz6PdzEym0sVN9LTmY42UU8pKik9lYB+O476/StDrcK4aQxVICyph8bBQ
wpJGxSR2IO2p9xp/vdK/2E36Q1MOIn4nSPksP6eg9rjN2UcHvPY+onVTs66U0Wg31WPBS7P
ZnF5WwSFlailP5BRJx6+uutQsRFSsOZcteq6ZtZlQ0vtPvu8rLA2VyoxtuNvLJ2GsVhX6mg
W+yE281Co8dB9qnKdPPKf5TsjIHMokY5d8DuANTOpS5l0XLJltx1uSqhIUtDLQK1ZUdkgdT
5asdj2xTeGVHcuK55bTE99ogNFQJbT15Ej+JZwM4+HrpNsisV+LSpSaStxMdcxayAkn3ilP
kk9saovFdKVRW+ZIPLTJxGR0OGt9SLiJ+J0j5LD+nodZUYS72orJWUBU1o5HbCgf+2m5CGb
e4n1yHU2E/Y8+QuJLQAUpQ28edtQ8sHBz6HGviryrettCYE6ryLtfiDkixQ4UQmAMhPPg+8
R5DbtoHT2a5xMuVinrmMtlKD4TZ9xmO0MZDaB5DsNzjc99NF2w4HDtun29QXnnalMPNUJTB
AkrQcANoIB5Ao52G+wznOsTdrsUiWHqnD8auSiDS6AhZe5Ceinyew64J3xvtkCmcH2mE2I2
tLgW+7KeVJONw5zYOfPYJ31w4q/uqflc7+TWpDxE/E6R8lh/T0Dt+qmhV+DVQz43sjyXfD5
sc2D0z20TuSu1W968akqGlgylIjISyCEKP8KVKOxV6ny7AaFyqPIiU9MxZSQH1x3mxnnYcT
2UO2RnHwPlrNDmSafLblw33I8hpXMhxtXKpJ9Dp2hXUzRaKqqUOmSZdbeSDPrU1vxBHWonZ
HUAnbc9fLyYGahHpESRTrVKK9cU5pTtSriyC3GSQSr3zsABnckeuTsNXCyyRUrUcmS3JTPi
yl+EW1gJWgBI5hkeYUPy0ycVf3VPyud/JrUh4ifidI+Sw/p6BUGMzMuCmxZKeZh+W024nOM
pKwCM/A6p7tRakWJdlCrKYkA0uXy06M0AhaVZPIkJAyobAc25OSSds6CXBR200x+r3ZJUm4
ao2j2alQ0hK+bACXHRvucHI67+fSfOtOMPLZebU24glK0LSQpJHUEHppgt6qOPUyVbk2ruQ
qVJIeWhEbxluugjlSkDoScdx93Ri3XK4iirpMqFUF0NElQmx6dHHtK14BCHP4gk/wBvXGNW
2wK2mu2qzIRTE0xDK1R0xUkkNhG2NwNAuKv7qn5XO/k1qQ8RPxOkfJYf09BrZBN1UkDqZzP
9cae7nuqlM31V7jjsRpU2O4mJAacBKQtAwuQod8YwnzyD/DrEKIzU7kqFPmVdmrVWoQUzYN
QYcJIkAc3hYG24BGO2E4x00kzzPlLNTnc61THVkvL/AMIsYKvz94frrrQKquiV+DVEDJivp
cIxnIB3H5jOr/PkxqDfdLuSOf7nXG0mJJWNkhzALKz8R7voBojw6z9jVHPX7Xl/VOljiXVD
LrM6lttkogUGQ84vB2U4UAD4YSP11M+In4nSPksP6egFCz+0FO5c59raxjr98ab7YjMxLFr
1T8NTtUqEhNIjpX2LmCrr3Iz+mtKLYetlNXj+GyqtW2tiotTWOYhxBxzIUD2GQc47HW6oU6
DclOu6BTk8y4jzdXhISQr3XGwXUpA2xg9v9Hy1K9XiwnGb74UvW++4ES4P9C2vPvII95pfp
g7f7p0V4QTlPWc97U4tcpE98SCoHJcJCj/W0qXvd7tYr7sOjUVyo0pl5LU1cVJzOcSnKW1K
SM8gI6d8HU0uB6tVSpyapVYshta1b87SkpaHQIGegGwA0W4fWpV63dNOejRHUxo77b7slSC
EJSlQPXuTjAA09VygN27UKzS6vTJsi2qrIEuNMho51wn998DfbJG/UAdcnQ2RW6C1Sa59j1
aq3JW6ywIyluRVDkR032Hbp17baduE1mz7cpUifV8ibUEtjwlbqabSMJSfXfp2wNSXiZZzt
p3M6WmiKdMUXYqwPdTnqj4j+WNCLUuqo2hWE1GnqSSRyOtL+66jyP8Abq12xxCtR6nvSotM
lQ3JMhTsptKOYF4gcxznuMeXw1qi8MqdRn5H2NW63TGn1BSmospIT6dUE7Z7k69zrTlR4Tr
ybvuRRSMgKloIP/RpE9urw2F0VkD0kD/113ZrtyRkhLdzVIgZP9IW1nf1Ug+WuguW5k/duG
UnP+KxHH/j17/ae6P85Jn/ACmP/npQk8Ur1RIca+3FKShZA5o7J6H/AFNfLXFa8myrmqbbn
Mkgc8Rr3T5jCeuilp0xu6IUuq1WRJdluy1c60ulHN7qT0G3fX//2Q==
</binary><binary id="_16.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEQBAREA/8QAHA
AAAgMBAQEBAAAAAAAAAAAABQYDBAcAAQII/8QAShAAAQMDAgMEBQcGCgsAAAAAAQIDBAUGE
QAhBxIxEyJBYRQWUYGRFTJSVnGV0SMkNqGxtDM0N0JDRVVzlKJTYnJ0dYKSs8HT8f/aAAgB
AQAAPwCW7qRSTxERVbhdVWKPKcEJQQ6U/J72BhC+XHd3J6g7knONy91WXw5tKhu1SdREkJ7
rTQlOhTqz0SO9/wDADrOPWfh39QXfvJzXes/Dv6gu/eTmu9Z+Hf1Bd+8nNd6z8O/qC795Oa
71n4d/UF37yc18CXS6268q17ZRRlQGFynJyprq1tBAztuACTsBvkkacaLxlk0akRotz0556
YW0uNvoIHbNKAKVHz6/DV286PEpovQtrdKZcCPOUFK+Y92qwCnHT5o1nl4XFWeIdVSqBBmv
QYiQhhlttSyPapWMjmJ/UBoS/Y11xmVOu29UEoT1Po6j+zQh+FLiyfRpEV5l84/JONlKt+m
x31c9W69/YlR/wq/w13q3Xv7EqP8AhV/hqqafMTOTBXFeRKUoIDK0FKyT0GDvvka1Ok20lK
RYkBeH1KRJuOeD3G0AZDCVDr1+OfPEVSsufxGrM6tUpTaKay96HExgJU22kJBT7RnOmniXE
ExNxJ7VxvsqPFdHZqxzEPPd0+0HPT7NWapV5tvT2qJRXqTRqdDpKZzzkhhSkjKyjACSN8/a
SToDVOJt6UCiMTKnCpTa5ileiocS4l5aMbOFvJAG46kHy1FbdlXdWKm1fcybT2Z8o9qhqZH
KwlOMIVgHbbGPEbab0z7lStxEm8rZaUnYAMEnmz0ILgx46+G592OuJbbu21lrWQlKUtkkk+
AHPpcupm8o1yQENCgzq1LaWyw7HjrTIYQerm5ISkeCj0yceOh92SmLPtZ60reL0t5akmuTk
ZUoFeBylXgpWCMezzJ1qNmSKM9a0NFCBRDYT2XZrGFtrHzkrHgvJyftz46W72AMy4ARkGjx
QQf94c17d1FjMXi3d9ZS18i0mnDKFKGXXgtRQnl8fnDGfEjWRRpU3iRxJiKn5IlyEgtpyUt
sp3KQN8DlB9+TrY64+i8411WYhtLUmAhox8HAWChK0/Z3hg+WNRWNQbNr1rx5SLcp4kIy1L
bcZC1NPJ2UDzZI9oHsI0Dkm3LOvSsTlUdj5SbUwxRoDDQT2pWj56QNslWQVeGMdTvZcXU6b
Lchxvz2+a4zmS8D+SprJ6DI2CU+HiSM77AzQ7Tp0yZEoNOUpVLpEkS6pOUeYzJY6NlR64yS
rqBkDY6qUyjzLlmVetUeOWafLqDimFelKaDoASlTgAByFKSo5/DRe9v47cH/AAeJ+8OaA8e
632VPp1DbV3n1mQ6P9VOyfiSf+nSfwVjof4iMOKJBYjuuJx4nHLv7lHTzFpk5uo3Hc1DaDl
Wp1aeBaKiBKj8iOZo7/wDMnzGpZtZYobjfEK3cSKNUlIRV4o2KFZx2g9igTgjx9+RY4jPpY
hUniBRAxNXABSlSk8yFNuAgK2+ioj3nVChsuvofgUaqdtUJraJFfuAqyGEkZDbZ6c2M4+iN
/IEeUXbCTRbecTTbRhDklzk90ygN1IbP0evMs9ST13yUtq86PPjS24L0KJAhSjFiJ5gnnbS
hHeAJ6ElWPIDQq/3lMSa4pIBK6dAbOfYqUsH9us642TPSeIDjXahYjRm28D+ZnKsf5s+/Xn
BN5triG0hasKejOoQMdTgK/YDp5o9arXrNclAtyKyZrlWdkPypQPYx2ilKR03KiQcDy+CoY
Rh1Ku1OvTG5tAgzCpUaNltidNxsgIztgklR3G3iNdRZVaptEfoDMmmuQaxFVLk5Vzt0lpZw
ST0yU9E9c48epy1U0q5agbRppcgW7GZEhaFJKH6tvgrUrYhGcbDfAHTwa660mrVaLYVKUmF
AZjh+o9l3fzfPKGU46FXic9PbnGs6kxWIdw1yNGZQyyzUFobbQnASkJTgAafLzjty63PjO5
7N5iloVg4ODNUDrK+MUUx+I89ZWFduhpwADp3AnH+XXzwf/lLpn+y9/wBpWtMuZtux2Ku8x
PaRUbom4bfWAn0Zrl76uu/KCojzKdtLyZkWnUJi4HoiG4aWzEt2mSVDlOchcl3wydzn3eIO
g8akMwadSvlaPJYtCe8e0koUEOPvFJCHVpG6UAjup8BvuTuXegVK1ZUamuul6oUjmmUSWk7
TYw3djnfry5IH2gbEaPC8o0C9Zc+HEenu1uDCNPjN90vjv8x5jsOXxz+Og1EoVRuuZW6olt
EBS6o6lceQo87aglGQcDz02XV+ksn+7pX78rWf8eKYY91Q6ikHklxuUk/SQcH9RT+vSHbNX
NAuWn1XBKYz6VrA6lOe8PhnWncYvRKzcNqckhv0SanAfz3ORS0d7I8MHUfEuG3G4kUQ1ltb
VuMIZQghsqaSgE8ySAPIZHXGmHiTeFozbCmU+NUost15KUx2YywopUCCDgdAMf8AjQOjNVS
q8Glz5Clqk0KSX6U+Eb8jeD9pT84b+A8tVrYlNxIlqXUuOER2qnJhLAP8C28TyDP0UlSjv7
dbS1T4jDj7jUdCFyHO1dIHz14CcnzwkD3aTLq/SWT/AHdK/flapcUokG7qDUYUB5LlWt9Yf
cYxhfIUgqx7RykHbxSBr8+ab6DcdNmURFt3Mt5uOy4XIFQaBW5BUeo5fFBIGw/DGyUaRdE+
iNFEu3blikBPaFS2yvA2KtlDOcEjA92uUxc8aPlyyLfmOlWB6NJDYSMeIW3v8dVKpb9/XVE
RTJ0ul0OmLQA83CKnHFD6O+ABjbAOPtGvb8tum0PhFLpsBKI7MMNuNrcOVFYWMnP0lbj36Y
rFrnrBZ8CctRL4b7KRzDBDiO6rPwz79KV6zJwv9iPBjPSohahqqKo0dTy46W31OJ2T7fZ1x
voPVUyqncNSuuDCrlLqjJQmAyaW6pMlCU94OgJI75267ADOgdd4WVOqRE3Bb9NfZRKJW7S5
COydjqzuE5xzJznHQ4x10kTLartPd7KXR5zKsnAXHUM49hxvroTVfprwegt1GK4MHmZStB9
vhptjVni3Gb5WhXlJUc5ciKcPxUknXrl2cVmX2mHXKq248cNpXBAKjnG2Ua0CvJq063KPZ1
Vmtzq3Vn23JX5MAMsoUFqyE7bYAz476CxazU6NWrgiUhCUxvlZ1XKhjnAOE5393TUct2pW1
W6rFpFZmRmXpi3lp5WlZUeu6kE+AHu0wLfrqaY7JF0VPnRF7YDkj45ubH+i6aLU+FVZTaFO
XTVgVMNuHCY/VQOf6Ly1fah1CGSs3DUZHNtyvJYIHns2NSFU9f8AWslOPYhr7Poag+R6j9a
qx8I3/p1VkWpKlrLjl33EkkYw1IabHwS2BqpA4dRae68YtfrbbsvAefDzZeWBjA7Qt8wGw2
B030mj0+hwEQabFRHYSSeVO5UT1JJ3J8zr/9k=
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAFoAPcDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAYHA6DsKXA9B+QoXoP
oP5UtACYHoPyFGB6D8hS0UAJgeg/IUYHoPyFLRQAmB6D8hRgeg/IUtFACYHoPyFGB6D8hS0
UAJgeg/IUYHoPyFLRQAmB6D8hRgeg/IUtFACYHoPyFGB6D8hS0UAJgeg/IUYHoPyFLRQAmB
6D8hSHYCAdoLZ2g4BOOuB1OO+OlRzoJInjLtHuHDJJ5Tgr8/yuMlfuncQD8u7tXhEV14i8f
ePrS90bUhp3gvwvcfZtSkRd763q8O5Li30+6baYraFtoMkSut0FYkjbigD3zA9B+QowPQfk
KWigBMD0H5CjA9B+QpaKAEwPQfkKMD0H5ClooATA9B+QowPQfkKWigBMD0H5CjA9B+QpaKA
EwPQfkKKWigBF6D6D+VLSL0H0H8qWgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACikJAxkgZOBkgZ
PoM9T7Cq1zKIk803CQRwMJLksgkzCAdykA7o85B3gEgDpjNAFkENnBBwSDgg4I6g47juKWu
e0DWtP1c6kunhClnfSRSSxZMM7tz5yMQCxcD5uCAQAGNdDQAVVnuhAW/dSyhY2kYxBWChSu
FbLqQ7AlkBGGCtzxVjen95fvbfvD7393r9726+1eO/Fz4haZ4A0W+1BrSbU9QS1NwmlWKu9
1qMy4gs7aZUBKwu829XGWDxKAuCTQBH498SWt7PbeG7PWEsm1k/Y31V7kadBo5cITClxIUZ
tU1BN8doFVmjj87gZGe80nTrTRbLR9I0+1gt9O08W0EcTfvY2mZGImguly0tzGQ/mtIq+YZ
CxIIFfn3H4G8QfE7x/4Fi8f6m8sXhO+0zxteWbaktlHY6peLJLpOl6jbRt5uoXywF1uoYll
SzZVWRlLYr9G44be1tgWVLK3t5/ORbVyY3jOFjaQKpJEmfmQZBIB3UAatFAORkdDyKTcozl
lG3G7kfLnpn0z2z1oAWikyCSAQSMZGRkZ6ZHUZ7ZpaACiiigAooooAKKKKACiiigBF6D6D+
VLSL0H0H8qWgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKY7hFJJUHB27jgEgEgevbnGTjtQBEBHc4aS
BlME5MfnKAd8fCzR4J+U5OxupGeBXk/xO8Z6f4Z01o47l31bXruLTNMt7JR9ra4icQXCsud
1wEWVsREIAR948V2F9rv9lWV1qmpapYx2FvEbu5KLtNtH5ZK2yydXV/mdrlwrwiM7lXNeT+
BfDf/AAm/iO4+IeuwWl/pZSL/AIRFUlFxa2yplW1G0kxtuZLkHc96QrSOqsB8tAHsPhjR7f
R9OtLayintYYojHPHeQqLu4lAUrNJIGJUKS4VMHhiCflFdMckEA4JBwcZwccHHfB5x3qvDC
sDY8+aRmjRQs0xkOI8jeoODubd+8bnccZxT3aYSAIiGLy5Czs5DCQY8tQuMFWG7c2RtwODn
gA5nX9Rg8N6RPqN3Fbzrao9yWA8mWfUWYJE0US7trSM5LuG+THAPGPFPEuqJ4Y8PjXtYig1
bxt4ivLc6Dpd8iSRqtrFJ5LM7nKWVtBI8slyygvOIE2kvx6j43uNFtLKx1jxEySJp6S3C6T
DKX/tGf5BHFFGqlr4JMYs24QghjKeE5+E/HPxAju7zxN4u8R6zph0zwzDLd+MNbvpmPh3wN
9jikew8OWOQI7q7vAFjvoY2Jkv2tt5DCgDz3xN4v8D/ALNU2tftHfFjW2udWu7ddK+F+jan
dutrpEviW4jW81fW4M+Xa3etXgiOm2z+Y9rbRyxR7VmZ0/QH4Sw66fB1l4m1fxBJr+t+KLW
y1y5cGCGx02z1VFurfTNP02GSWzVNOiPkw+XcsZQ0jPtYAH8kvDHwvtf+CiurfC/XNa0bVt
G/Z2+HviW78T+LdK8RecLv4o+L9Nnz4e0ia7mVJY7axh86S+t41a3s0EcMbyLIWH6t+J/GP
wv+C/grS/PjsbPQnubGy8D+EdAKyXGo3UTJbppWlaZbvKJHszMHuirlECuZQjIqEA+hM8ZP
pkk8fn6VyOo3FjqZ1TT45Wsbizksn1C4kJhP2dw7WtwpUsLqBtuAhKqeAxWvLPiB8Wde06f
Q/CXgPQV1/wCIfiiC3e10OU/6N4b0q5KLceK/E0wwLLSbAuqQwuPNvZXCLHtBYbKS6rdSRe
E7S4sdR1y30uCHxXr8dmkVuk84jd4rKFWZILVWWZRDuzb7o8AktQB65ZwPEhknmjubiXG+5
jiWHzUX/VgqrMp2AkAg8g1drIt4vsuy2tBIY447aEPcTAw+QkbAy2w5MsiHb52doY4ywqRZ
Z5YgsNzA4RXinvtoGy4jZAQsBPlsrAsCQ+1TjaT2ANOigdBznjr6+9Z0103mzW4mit3zBHD
LtaV/NlBba8ZUIMqpCHeQQcnBABANGiqEMt1Jcusm2KKLeFC7XW5RseXKkmQ6tHhllTaVBZ
fmNX6ACiiigAooooAReg+g/lS0i9B9B/KloAKKKKACiiigAopu5cKdy4YgKcjDE9Apzgk9s
UF0BwXUHngsM8cHv2PB9KAHUUVH50Jk8oSxmXAby96+ZtPRtmd2D2OMUANnm8iJ5djylQSs
UQBllI/gjVioZz2GRmvP/HXjzRvAugah4p8QrN/Z+mQx3kdmIFa9eZY2zBZKjMJ70SFA0DM
hRdxUnBrvLlrYeWJ2jVxKPJLjd5cxVij46KQoYgsVXAPNfB/xH8UXn7QOu+Ifhz8L72LUtK
+H9zJ/wlWs20KizfxlGxi+xb2Pk3SQpJK08UTsu5ckk4oA8p1jxN8W/wBra3XwJ4ftL3wB4
WvNeSz8Y+LdNxDPp3hi9JuGitgrEXWp6zDbi3j3snkJLM7FMV+kXg7wvZeCfDWg+FNGAg0X
w3pVvpNhYD99LFaWcKRWqtcMwkkkCoSzuoMrOS2CK4n4Q+ANJ+HPhTRvDekCVLu3iW516+E
ZaHVbyVA09xIzkERzSbzYf88Ig6ADPPoGo6jpmlafqWuX1/HHbac0tzdXUbJAqxWytst52L
BZVjBI5IEnGMnqAX1uVJSe4tGS82TG2gQF7k22+MNkcKsnKtLHuOMcE44zvEniG08M6Zqmv
ar9pTR9G0+4vL/yrXz3lijgactbhW8yR0WNovJRS0ksiKoOM15/8NNY1vxTpmueJJdZOo6F
qmrCTQo7QJJdQWsLtHdwRyKxWOKSTY0Shj5cYYDGc14t4m+PFj448T+Nfg38GbtvFvxE0nV
Y9K1DXJYW1Dwr4LupY2j1G6u3ANlcnw35ggvbIzNL9vnth5ZwSADC0zxRqXx0tYNV8OTy6K
L6AXdlqxTaPhX4YuVlNnd6lZTmMReMtTtIZ1TT5RtijZpZHTYufinxH4Nm/aa+Ilt8E/Ath
qOjfAT4ZeKbr+24lllF78VPFUFzGPEPiTxdJIqC58P6bdMgsrJ5Wh1R5luEYC3xX3xeWcXw
k8K23gTRTdav4pv9PSfX/FF5ax27eMta1FmijttQt4C4muLlJZW3R5is7eEqCoY14l8avip
/wyj8PLPwZ4N0qx8U/Hr4lTR2WhaLp1qrRQSzk21vfaisAZxoWjrNJFZvJj7S0nnycxCgDP
8A2mfG+k+DPCNj+yp8G9fvPCPiK/ttLsNS1TwhZx3mvaLpAVg9l4dVDEknjnxIoYB2dPsNq
J5pZFkjRG3vhn8I1+Evhjw7r/ia1vPHXxXktbfRPhn4G1W+fUR4OsJ1dpNRWSXf5niK+KDU
PFHiKVVmvJkjhKL94L8Fvg7on7Pvhef42fH7VIdb+LesSRyTwX6QypoV7qjl49E0fzpP9N1
K6n8pbnWOJXAA8tOle0XXikeANEvfil440mfUPiJ4zlsrLwt4M0hfter/AGu83ppWl6JEWB
gEkR83VLlTtnRGklZGQKwBqaNZv8MdNazTUT4y+NPxDJ1q+1O+UwXCxzfI/wBsnQO1p4V8P
CYppmmqAiGNUXeG3L7Z4Q8I2fg/RhDd6pJqWpTyJeaxrBAgbU7kFlLtbxtIEtx5uwQoWXoS
c9OM+G/g3UrHT9Q8ZeOdSS/8ea5cR3mp3AgVofD0aLiHw3ZQgkC2s45vJnQYEspLN90Guh8
SeKZbO8t9A8MW8V34nuoYVtrV4UKeHrSUAy3OolXZVD4V4rdyM7DkgDkAk8Y+MrDwjbSWkE
J1LxLLttNA0i1tt0s5vMeTDtRm2WsWz/Sp5SoUAE5JGOh0SfU30ayi16xsbe7l8kXlvatv0
+BZAz/Z7eRA3nS27RhX3hQW53HgnH8O+GItCS41C6lN3rV608upa9qAFzcB5ZIT5NhGQ2zT
DkrEiMAoIJznA/PH9vzXf2v/AIV3Xgf41/s3eIEufhv8PRq0HxI+HWk+G4vEN9r66nPADqU
+myyxM8OiQRyPNPA7z28Uks6xFlVSAfqE2qWca75HMcGYVjnKsY5TODsVNoZ88EHcigHvXN
eL7zxPD4f1W58KWq3mshlg0+ynijClwCkkjPv5jbIYM2CgB47V+V/7Nn/BXH4E/FbX1+H3x
D1fTfAfxAWXyjrtypTwP4haBhGINO1Jwbm2eNnMcr3tvbiGYCNgOp/WzTp9P1TTFvNM1O1v
LDUybqz1HSp4ngljn2yRvb3MEkkcxYDJkVj5gJyBzQB5N8Hvh14m8G/2nqni7xTe69q+vEX
LWVxOZbTR1ch2sdPjPEUUB+RmTPmnk7doFe51ViiQeS8zxzXUUbxmfaqMRkebhASEBIBdQT
gjmrIIYAqQQeQQQQR6gjg0ALRRRQAUUUUAIvQfQfypaReg+g/lS0AFFRSLKxj8uQRhZFaQF
A/mRjO6MEkbCeDvGSMdOahaad1JhgZSszxv53yN5ag5mhUbhICceWpKh+ckUAW6yL0jF4Iz
POdsP2yGOcxPDDsZg1tu2xiSQAl1LqHAO5l7+JfHD9ov4a/s7eCn8bfFPxbaaFYXONP0TTT
avP4j8QeIt2yDQtC0W3WS41G/vpP3SRxqY4WwWkCncPyT/aB/aV+OHxB8JyeKviVc618C/A
F+8cvgD4E+A77zPjP8T7NhJGdS8ZeIY0ifwDpE/mwslnB593NamVkhkIkYAH3x8ev2/f2c/
wBn3Ubbw9rWsar478aoZU0/wD8ONObxJrkN7wLfT7iKydtOtrlSGRri6vY/LyTtbNfkF+1j
/wAFtfid8Or2y8LeD/ghafB6XxNpM9/ZeIPi7qNpe66J9QZJYGtvDthNeRhGhiklaKaZCG2
namzB+JPit+2EvhXQZ/gj8Ffhto/h7x1qECz6/rWmW6X+uXmr6kDDKmv+Iibi6uI9BaVYre
7jAutWlm86S3Qx17b+xf8A8EOPEHxP1iy+OP7ZHiXW7jQGgtdV0bwze3c0XijV5pGS7eW9v
y0r6bpMqMFtDEjzXdq7K8CBiQAcX8O/2mv+Clv7eElponwN8YeOtet578f2j480jQB4D8B+
DLFpFinePxEJWl1/zdwZbcwARFRGpIYkftd+w3+wX8bP2ePiFqnxT+Nn7VPxB+M/iLxDorW
k3g7xBOz+HtIuYFCLcaWfMZVgQufk2DPynJycfpT8Pfh/4A+FHhDTfCXw08LaT4X8Labbxj
TtE0CzitYfLwq+YsKhGkkYYeR3JYksTgnFcd4m+LNhoHi290K4V30vRNIub7xP4lO4WXh64
u3hGi6Q9oAY7++1El0jCvvQ4DD5jgAxfjr4xvdM8Nr4W8O/ufHnjW4stE0nyB5sSvepKj3M
zL872tvCJAzlAoYr8wrofg18KtB+Efg/S9BsI7eG6vLg6jr0qwqZNS8S3Y8y4vHkUsyShy6
kMWB7kHiuD+G3gjxR4j+JfiL4n+N4FtLKDTLXR/h/pkYKvp+nXCmS8vJ1bm11NXREEahhbp
Kyo7AmvqFI4oFcoqopZpXIHVzy8jdyxxknqaAEEsLvLCGBeNVMqYI2rIpK5OACCoPQnA64r
4P+Oupar8VfF+n/AAb8OT/2X4bZ1vfFWtWGf9D0qyLGe+ugTGk9lBEHtpbctuWa4R1D7M19
beLvE48P6FqWqyNLdxRWsk1vbwQtBNfeeVW2js5UDMZIJGRJdwUmN2c42E1+dnhvxJ4p8Ze
P9c8E6Rb2tl4biv4NU+NXxdndFttIIcyW/wAKPBchIW51a4Xb9rvbUySBY5hIgI4APcv2hd
V8V/Bz9ljX9M/Zs8Oi48W6loCeGPhyouDJBp+oarstYPEOpGTBEkFnLeandTngzWsZPTB53
9iH4d6T8BvgHZ+H9QEkcT32oan4q8bzTmXUPG3jjU2N14u8Y3164M76drWoCKPRXBKeTEyh
VDKa9A8RLYfE7xLYaB4d1aG18B+D7fZ4m1PTbpmV9KtIw720jlQI5isQjNygZ4Y3nTaTKSP
BfHv7R/hyHUNB0/wXodlr8L+JtL+HXw/+Hxuhpmh6xrt2zPFqXibWsi2sPDtrb2tzd6NYyu
BeGNjP5ThFYA+lL3xX4d07xJb6r4juoG8b65ZMvw18Hy2xhlXSlDBTasqs8k85Imu7tkBto
1MRx5leV23g7wJ8Dbjxh+1F+0R4hsL/AMSmyu5bK4khWfTdH0YkT2GjeGrR9xl1AKqwLFEg
cSTYUndkc7qXxC8BeF/2qPid8RPiX4q0+Cy+EvwX8FXC+e8V7pXh1/E9nPc6hbeHGLAm81+
eBTCsSM9yka5MalmHxPc/FvUf2tNdm+NnxNs/EHhj9nf4beL5tJ+DHwzfTkgPxt8TaPId8l
7EZd0NnZyrHJqlwVNnaW65jml4WgD6Y0/4kS/EizHx4+Nnh3f4G1TzF+DHws16EnWPFy3k0
R0fV9O0ZWa4gv1KxzXHmoqwxjLMAa+q/hj4J1e78SQ/FX4oarZ6x4s1O2SDwf4atbm3t9F8
C6NEqrJYabZPII5/Eah4kuLhcygrMq4JyPiXwD4r07xNqmsfF/xtpt5rd619PpHg+w0BpJr
COYqIYPAfwWhdIxcG3IRda8TtDbgbZBFvzz6NrnifTPhNO/xC+Lep2978SI7C1k8I/CTR55
brSfBGjajtgsr7VLKPE194pmW4BnvkjkuJbtAHiCEvQB92eKPE8+k3tp4a8NMt54r1EyRx6
dGxuVsrS6ZSfEeruVCAxCPO12/eM5IyBmrejaX4e+H9tfalrOpWAv7qwudW8S+ItSuNkksd
sEMkkk7jYlrEHIALqxG0IjHgecfDzWY/B/gjWvH3j+0/4R6eeyW+nfW4nXWk0aCKRrebVBG
JpIprskJDpNp58kDBFVWy7L882/irxp+0BrkGq674PufDfwx03zdQ8M/D/UZXtL3xxo9nIp
HivxykW82Gg20SSS6PorP52qIxluIYTEFIB654b+Ivjb4q+PbH/hXFg2hfCbQr2U6l8QtTR
rq18XXkPyLo3g61n8uR9IIV/tlzLHAA6xtHuCivqdFtruymMBtrtJbmV4wYxBG8jHZIjhlb
exQyLIxQ+YrFcYNed/DP4g/DDx5He2Hwv1jQ9R0/wtNbWerQ+H5Ykg0y72P9msJIrdTASqR
zCaEMJYWVFlVWIB9akhjkC7kQmNvMiJUHy5ACFkA4G5c0Afx3/wDBbT/gnLqfwz8Wy/tZ/s
1eHdY0zwd4iur+X442Oi37afonhbVIrmGO11S40+EE2vhzWpnaTVXt0CPcJCflBJrN/YW/4
KdeJf2WLrQfh38YPEbXfgWXSvD+qXGn6wpuJLKCVDHMfCPmSMILuMSLJa2zyLDfwLNIZFMY
U/13eMvAvhn4g+F/EHgvxto2l+I/DHizQrzQPFFpfQxtBqNjdL5b201u26Pb83mIxO6GZI3
Q7gCP4evjX+w34pX44ftN/s+37aTo9r8GPC2q/Ej4dat4oW3k1rxR8PPtkMegaBDezyxzam
2lW11KokRA1gUjRPMBJoA/td+E3xU+G3xo0Kz8efDTxTpHifw9q9r50VxplzFdoDcqjvDOq
vvsL6M/JfWrp88gUozhS1eoIEZoLdLe7to4JHKFAI4SIDtVHwx3RS7iUXGGC5OK/iF/YS+P
Hj/9mzxfDr/we8TLdeEfAz2nhL45/Ci+vxcLrVnG6x2HjjQBfSwq2oshZLm9td7W0zxwKki
zFl/sl+E/xZ0D4veDNE8f+ELuW8sdbtljn0+4URyaXqMAQXthqa8jT7/TWJS/gTzI3eSIxS
SDJAB7NRSDkDPXAzjpS0AFFFFACL0H0H8qWkXoPoP5UZBJAIJGMjIyM9MjqM9s0AQXMzW6L
LhBErr57uzDy4jwWUKrFm3FQFwM5614r8ePjx4S/Z/+H+rfETxqz2+k2AkstOslLHVvEniK
5DRaH4b8P2cavJfarrV0PLtIV2kokkjFQtevatfR2Gn3V/Ld2tlZWMM11qF/dOogsLK1jae
7upM/IRBDGzuHKqqgsSMc/lJ4Rurz9rj42RftAeOdTi079n34OXHieX4GfD/U7f7dpfxA17
w3OLfXPi7qTyBYhDZTtHD4NEmWMUsrQxtgkAHjOp6B8QH0+7/bC/aMl062+Keracp+Ffw08
WQtqnh39nzQZAx0/V5NMmTydQ+IeqwSKJogksljcSgqzBCa/F/9vf8Aae1Hwxd6boGgeOYd
f+IXi3S01jxRcXKzHTvhv/aRM+i3eq3bRrJeeMFt4pYNLlWNYtDt7mWzh88XBZf3/wDjv4j
fxN4J8UftFfGZdb0nwD4dexsPgR8K9sMN54l1iSO4K63qwd1a7vr2SBrqOOZRFY6fDOisd6
5/Bv8AY+/ZX1P/AIKAftwax4v+JV7bXfgTwzf3nivxhZ6RpYg0K+03S7yAeDvCswVRC9peq
xlt8OTLDbXLHAFAH1r/AMEZv+Cc3iLxPrV3+2J+0TpM9nN4hjW/+G/gy9tgunaks5V08b6v
pUrMPMuCvm6Izth4WlkKKQBX9Ssds7GFZI7eK2tWZYLZIwyhYwq20qNhfJMabk8pVKBSADw
KzPDmjW2iadYabptjbaRp+mWkWmQ6Za20cNpBbWUaQ2cOnqhxBYW8asttCq7Qrt0NdExIVi
MZAJGTgZA4yew9T2oAw9TnltrO4uvLgiu4lmjtpyd8cEDYxNPwGSMlQJAqvtbYMnIr5t/4Q
jVfEnjWzs9R0+8fwZo+oWvjjXLy7VLd/E+uyRyf2Zp8cWW/tLTNOVna5Wby1WUQnG4KD9PP
aw3yW7XaR+cF3FI5dyMucvETx5sDEKWUrhiq56V578U/Hmh/D/wfrXinX57XSbHTrK6iW+1
BWAhkZ4ooZEjRXMkDSPGUwctKIl2fNkAF7SvGFvf+Lrvw7plvqN7a6baQjUtQCrLY2dzIrN
bRTyFlMEssaSHaqln2gyBCoB7d7+KMM8sc0US+Z++ZV8ptjKq7Srkt5xbMIUEuATxivHPhH
4g8H6jo0cnh/U7DVda1e2tdW8RTJMFvLtpY3Et3fQru+zahl1SazmMbR71HTJrA+L/xG1Pw
ncaBofhY2MWu3kkWp3A1GJZLHwh4OskY614l1qEuI0CXP2bT7EO+4zXgMSsVOADjv2oPHuv
QWPhv4TfDthJ8S/i7eR6VaRzyBH8E+F4Qx8Q+PbgqHW0t9FtlaGTccSzXC9Cgz4Q3gF/E6+
DvB/w+R5fAPgbWEi0LU4LxrA+KPGcZA17xhrXk7zqMF45nNlNcsIyjOQRmqPjC58VQaZ4h8
faqkVr4+8cyy23iXWXMNnN4B+ELZ/s7SvDsrSYsNR1mFfO1meFi9+/kify22hpbT4uTav8A
D7Rfhd8HLbTNF8deLrZ9PTVLWCDy/APgW2yurfEDxezS/Z9Lt/splfTbCeVZppHFwEBjAIB
6Ha2dl4m1Hxf8IvhLfponhXSTJc/FD4mxsFsbbWpo3mvvCWjXzkLdyW6RPcas5KpYKgjZvn
OPz/8AjDoHw/8AiF4a0TwV4U1z/hEP2V/B3jqx134u/HC5iTTNT+LnirRbxZJdA+E8hkEjz
xMsn9salbtHALdZxbvKM7vV/DupaP8AFjw/qXgvwH4o1PwT+xJ8GtT1Nfil8dIb+S28R/HL
xbpxB8Y6TpupN5d1BpV9qrRW2q6vbLNNewuLWFWifKfmJ+1v8bj8RfCXjHxPdaDBof7OXgn
R9U0L4TfCnR2fQJNVsdHSW1ma1s4UX7CllcTRT6j4uI82CVktrOO5jupGQA88+FHxI8Aftc
f8FAP2lLC88U3h/Z68GXenS+DW8N6lMY/ixovwstf7O8NeDtPgfattf38d1M93rNwUKW0N2
FRgxI+79R+Ofw/1fxjpuna/pWqab4Ll8nwP4B8J+EIjHpvirXBIkdv8KPhlZw5YYdVfxt44
iQqzRPCJZBMSP5sv2A/H/gbwF4h8XePfiL4im8P/AA7k1FNFvPDfhlZIfHnjS41NpTBoqRx
gz2UT3Ig0kazaCW6eG7kQwYmLL/QNoOr6l8C3sfjf4g+Gtr4//bO+Ingv7D+yn+ydokSXOi
fsyfC6UoND1vxNbE/ZtE1a7tCdU8QaxqMkd0rjYx/etgA+1vjL8cfDf7Knh61udR0W08Vft
N65pNrD4K+FGkwxHwx8LdIlDW2lSWelWzSQ2BsIn3X10zmS+uSZ5yjRqGtfst/CT/hGI0/a
l/ab8QXHjz4n+J7y4vvCPhqad57jRrksYo7TRNEkCy61e73xFftELa0iR3kdMJn8qU8Ta74
c8TW3in4rY8cfEvxBrVpe6xY6PM134n+KHiqOTefhp4V1z518IfDrQ7lkbxl4pQ+UTaxxW3
nrKzD6X0n4wfFbxl8Rk8M+DIZPiX+0d4+im0PUNYt4i+gfBrwZEqQX3gP4VMhFppPh+OB1P
ifx/Kseo393BHLa2sylyoB+mfjr4rS3EkniPxte332q2lnhsPC3hq5Ovro96reXp9houixq
w1vx/qqSs0CzlLHw+qzqblmYA9V8Tfgv8ZPiN8JbDSfg/wDEaf4LQeO7Lw7Z+Ojr+lRTeOd
C8N38LS+Kr231ZHeW08ayqY7aymCiOyWadEycCl+Fvws+Hv7KvhaLXvGesvrfxJukZBdu7a
9qYub5Wu9Q0Dwvp8xE4RniEd1rs8USXr7XlkiXIbpfgv8AtR2HxI0sajqPgfU/Ds2o+NL/A
EGw06C7i1HVbi2tZWhtLvWhBJLb/aZkLPeW0dxILfgOUOAQD174Ffs/fDD9nHwJYfD/AOFu
lppcSwteahq9wzX+s+JtXco2p+IdcvZDm/1bVJyZrudiod2XauEr2OXWraICMJNLeeWsrWE
aqbtEYN8zpuwApXDBWZlyPlNMtN29o8kGP7bFbC3/AHdrDCpjEUc6k7vPTIwyhgOeTXIaVp
1lomt/8TTUn1XxDqjGaGAFBHYRkMUfyt/mYYqytdlSHKsCB1oA6rTyuqack1zZGx865kmFr
5m1bkg5jaXgF1mIDMhGcqM9MV+N/wDwUR+B3gTQP2mv2TP2svF2jNqGjS+NbL4K/FaxdpG0
W78P+LLea30SXXLkFFt9HsrpJhcCUGK6ma3EhQouf2gee3EcDX3kpKi/aQAWkjjaMhWkjcL
ghC4G7APPTGa+bf2v/hjpnxu/Z++KHwvup7QXPiXwreroomYGc+I9LVfEGhjTlIG2+kudLV
IbuF/NgVnA++cgH82n7b3/AAT8+I/wr8beOx8NvCXh3W/hrrUlvdeCPFOj2NhYeJLXVtckG
oT+FNVje8gtotM0C1gmGl6jcXAW73xO+yQbK+s/2LP2l9C+CHw+8IeI/E3jvT7nws/iqw+H
PxB0O4vLlop4QTaaT4gs43gVT4s8Kzt9j8aW9m01pqkt1BcS3YMCk/Q/hb4gaF8U/gd+zt4
7+NejxeJPDnxf0pP2ePjj4d1C5Mmn+HvGOlSTWVlq7ESIljf2n2Ly7m6klilWWcO+DtDfEn
7Tn7L3inQfiBoPwx8PaVqngT9nLVtJ8R6d8O9T8S6XY3a+HPiHJYz3trD4a8YJdNceI7XxX
5RnSw1OC0jtzEAk5dUVgD+nqx1ez1KytNQ05vt1jepDLaXNo0U8M9rPEJoLuOSORla2lQjY
4OSTjHWtCJzLGkhR4iwz5cgCyL7MASAfYE/Wvxh/4I4/tL678WPgNffBr4gRXWm/Ff8AZ/e
Xwtq1xPD5Sap4YjuZBoGoSwTus1zMtqrI05TA8wF9pxu/Zu1uEureG4jDhJo1kUSLscBv7y
n7p9qAJ6KKKAEXoPoP5Vn3SIsuMLCLwLE9xHI0dw86EGCNSqtwVDgucBQMfxVoL0H0H8qpy
zyLLJBti3sivbAyMrSIpAuGYhCIvK3DYcksT2wcAH5s/t3/ABG8RaoPhz+yV4Gu5NK8eftD
63IniPU9JmAXwV8K9GkFz4y8Tapdu8Qt7W5to/sjyybMLI6qGzk3vCXjf4Sn4Vw6R4I8QaV
Y/DDR9fTwNo8zxrpui6d4X8Aj7P4i8QxLg/27HdXhWIMpEd1POjFmI4/JTxn8TvEH7Tn7ef
x88K+FL3V4dAGt+HvgXN4xtGcah4X8DaJJjx/YeHZVO1tZ8QXKW0T3SOkiWpuAAwY1+pPxo
+H3wwurn4SfDjwt4Pim8KfC3UYpdOs9G1V9I8PSaDpe2bXLfxM0a77m0huI45tYtpEZtRvH
tzkgEgA+c/8Agoj4kl8Z/sxDxYNPXwnpes6p/wAK8+GOjeJJMXc3h7W421L/AIWOtiDvs7y
SHSfsGiSYxBa3ksZK+dg/TP8AwS2+B+mfCL9k3w34iaBtI1n4sXI+IGs3E0Ahv7fStRAGh6
H5jASwWOnW7N9ghIP2eK6dQCXJHwr/AMFBfC/ifxxp/wANPFOv6rcad4d+IPi7T/BPw+8Fr
amzltNMXWtKmsNZRlJEenTWUT/Z7Z1T/R5Oo3kH+gjQdHsNK8O6NodtbW0en6dpWn2EFtDE
kdssNpbQxxrFCmUSMeWGVVyBxgnrQBet5LpXaK5QvvkneGaJcxJbKV8lJmJB85gT/DhsE5H
SrpAIIIyCCCPUHgio0iCSSSB5D5gQbGcmNAgIHlp0Utn5z/EQDVV7mIuri7VIN8tq6CM5a5
AyMS8FDGqt2KtnO7IFAFS5MemRRzSLE0ULujTqFgGn6c4y7DliUi2qC/UsVJ5xX54/EHw/4
r/ap+KCeENPv9a0X4OeBtQtp9Y1+4+a18TapZFidIt7CQrFqNtC4/06Z3Vo7pbaVVby8V7j
8aPGut65quh/Cf4duLnVNentLXXNdRvtMukaDd7pLm5aTgK37lQxcgHcGzlcH33wz4esPC/
h7T9Ns4YiNGs45pbrekNlfXzRqb3U5pVyJLpjHJJNPJjazNnAIIAPJrnSfBfwA8B+I9e8M+
F7ZyttEf3Mb3Ws+ONTkTyNJt7qU/vrzVL24ZJL+52RnZECE2pkcT4W8HeKfFV1YxeP9FQ6z
4mht9b+K00oVoLO3RWn0XwJauWHn6DGVWW52lfJmt494JIrtrPRn8QfEiX4r6rrF5J4K0fT
TY+D/Dv2hZNP1DV3J+068bZN0VxNDteLS5t3+jJJIUJzkeW/tB+OviZPt+HHww0ibTdc8ba
bPBe+Lli/tG18N6Nr64v9c2Myb7mw2LALQZCfaDJlfLoA/ML9vb43ah428bQ/Bn4AfZdT1i
A3XhTVtRuX8zRF8TJPEuoRSqGEV7oVgEWa9WZo4/MgimhZxEQflLxD4+/4Qj4d61+zn8PvF
KacUht9a/aX+PS3c7zeLtURQ9/4c0fVgu5/DlkpaytpLcpNPu2R28ke5193g+EFtb/GCD4E
fCCS48eeKYNMeL4gfECcmHOuTI8mt6ctw37pLTTJD5V34jSU3GmrJ9mSGUTFl+S/2kpfBfw
rkvPCzLp+ofDvwZ4j8Pj4qXdjf+Tot/45jWWTT/DGl6sFM+p3M5SSLz4IpF0i2+0wSBnnUU
AfYGhfFDR1/Zj8Mal4vi/4Vp+zf4AuLm4+HXgsyJp3in9orxESyT6k9gDvHhzSryUm4eYiG
+gmkmLl4wp/In42/FDVf2gfFV7o2h2E974O+G1va+Jfipb+GZriXTtL8CWNndNb6ddeVCI4
vCFhdyWUTMuZr5n8y4RTGueh+MXx31b44+IPCmmafo3/AAlmvWdnbQ+FPh/pNoIfCXgPwUV
W3jiubZHC23h3Tg6vBcXiQXviOd1vbuC3e2VX/Lb4p/Gn4kfB7xd8SPAHw+1K/wDBPh27ln
8J+O7bR9TB1HxdPcAHVLHUL0I09/obMF3WDIsRCKobAoA6L9lOK+1Hxh8SfHuh+GtD1P4ie
CF1Tx/4P8P+Jgh8MaXqtpqdtBoutRo2YZ9OtraZ9TG9djvajONtftv/AML2l8LeBNV/4Rjx
SfiJ8S/ibbG++N37Ql3ai1vviVqV1Buu/hj4Z1A7pfBfw48PELZ3Gp6bG39q+WkUaFZGYfz
mfDD43+I/hzb6/aRw2NvoPjhIPC+ta/N4ekm1KDQVgmj/ALCilZQtnDfgmUPG7nEXON3H6L
fspeFfG/ivwmfGXxi8Sf8ACG/A3whG0/hHS5i9lrfxC0DRiRp2Z5FV7bQrSaVQDAJZ2TMcS
T7iQAfs9+xz8PofihcabJ8QrK40bwXb6dYS+KvGFsxbbprMbrTfCthqU4WfTPD98ISn9lRJ
5TR7jcXKF8H9CvD+seG/hpd+ONY/Zh8BaZodp4y8SHSvEPxS1O3XVNP8Pz2CsiaZod1feTJ
qptbZZI7PSlEel6d5siJfzlwa/P8A/ZF+FfxI+NaeKtQ8aa/4s8GfBrVYNG1aPQ9GSXRrjx
B4f09Wl0m7DIv2jw/4L1aCJhPdJG174gQF7m1tWCg/bPjnxhqOvar4f8J+F/BOrWfhTTrC7
k8JaLJYHTfCbaXpRjhbxF4quXaOe38CWUhWSOyEUs+uStG1wIccgHnHxl+MfhLw14iTwudT
8V+L/iZ4i8KvqPiC90a/mfxG/hHW4y8GmaBquoLbQeHtPuhGy3thBvGlwF/sU9yeK+//ANi
HwP4Oh+EvhnxZovh7SdJkeW7itND0mW6k0fQPMkLXcttcXsUVzrXie4dQda8QzRRNqc5DIF
WMMfhHTtC+Fuo2uj/E741aX4k8Ya63xM07Sl/tHRhptz8Q7jQ1mttA8FeCPCdoZmuPAp85p
9PlZ0tEgtWkuJFPyn9DPHXxs1q2Hhv4W/BfwVBf/EbWNKhvtTmeGC18G/Bfw+lv/omp+MNU
ti1nBPaxsxsdPjLzztC0VxFCrAgA6r9or4vf8Ks8K6dY+G9X0uD4keKNVs9F8H6ZrEv9o6z
JNqgl8+c6PGHa5htyg/dzmK2I2s0wZAD43+zl+yt4t8GeOta+OvxT+L3jvxz8RvElra2Nrp
l/r11H4H8M6YIZWbTbHQfLNupiUlJIndUhxxI2BWd4W0/4DfBODxJ8dfi38UNM+KfxA0i2l
Xxf8UvE11FFZ2Dbwy6N4E0GM3UFihOYYLbThLJI0YZ5EDnHzBb/ALU3iz9tv4g6z8O/BviT
xT8Ev2bvDltNd+KfGNvbSP46+IGntlmsLPUI97eHoL5sW8Kae13dPHLslRASQAfdHjv9rbw
jFql98NvgmJPir8XGkl0ibw/4PiOuaX4TubcbJdQ1m7Hl6ZHp1qxZryNLxrggAiJsEV734J
8PeItT0jwvqfxDOk3XiG2s2ury00uQtpun6s8TQtLpqlVKIIZpI2iIxC+VG4V5H+zn4F8Lf
D+0Ph74WfCSw+Hnw9hS31KbV9QhFr4q8RapLG32zU9cgKyzXV9fOPtAvZLkvh5MoFIRfqm0
W2dWu0it1HmTvFLCS26KQhmkbgFJJMAypglSADzxQB+N37PfwS8NeMp/25v2OvGC3kPhTw/
8bx8RtHtbIvBq1tbfEOV9etNcsrkHfLsk04fuUCJl8BuTml+1H8If2ofAv7Nvjrw7bxeGfj
f8PoRfzaD4dPnWXxC8KWUFxazaH4v0HxC0fnXOoaTHH9ovrFzFGlsZlWVgzCu/1/4o6d8Dv
23P2ofF1xby376/8F/hhqkOmWoc3es3mmwPY6RZaeQoEN04meSZJdkcsKSO8qlQDufELx94
l+GXw6uPjN8T/jJqfhLRPiD4gXwleeE9e0R/GPgUz+I7W7hs9Ltmwp0C01FAYzIiva2TowE
zBhkA/Ev4T+Lvip+yT+1P8Ivi7ql6viWLxj4O0iH4r2dkYn0vxZ4W8eSRLca6txGRELrQri
K18slWMYSUHAZhX9eWj3sep2VvqNreRXtheW1vPZTwLH5E8MsSyrcQSxsyyQzLIuzHClSPU
V/Dn4q+OKeLfi0/wf1HTv7Nv/h1/bmjXEenW14dNPhC8m8nwj/Zspi8ue0le7S686ORjH5W
0gA5H9Rn/BMf4k+IPHP7LegaD4iuoL/xP8KPEeufCrWZGVbeW4XwpMsUGqOgaR2a+iuImBf
arbHweDQB+i1FV4GuWz9oijj+WMr5chfLkN5qnKjhTtCt/ECSQMUUATr0H0H8q8W/aC+JFt
8Ivg18U/iJfX0VtH4W8D69rNoZYgUguLSwlWF5H6OjXckBIcoAOATXtK9B9B/KvzB/4LAeJ
f7B/YE+Pls2pQ2MXiLS9I8LzTyzmzWzttW1C3a6LTAEziaCBv3C4LAlRnpQB+UX/BESKx8d
6549+IHxL1ux07xR458S69rfhnwywSPUNT1i8u5JG8XfMfM8l4sm0PMbBs7jivszStD/AGj
tT/aS+Inwl8W2GlPfQapo/iXwf4p05QNJvfC91b3cqXerWSn7KTZMiW+vWZl3Xkskc7ruiV
T+CX/BLzx9pdt+1ronifxF47utF+HHgHU7XwPoculYmi1yFLOR7DTHFw9v5EE5RzeTRq5tk
Ug8uAf1ssf2x/j2n7XPjF/A/gCw+Jml2Oskw+HfD12seiTeCtSDGLXLzxdfC203TotLZIxf
WhujNC0hfyWK4oA+4P2zfA3iHwr+yj4R8XePbtPFGvfDD4teEfF+r39mM2+h+H7nWIrG6sd
KcKGl0e2ee1W3WRYl8tihwFyf1Z0e+s5tL0h4poyl1pdncwbQEVoDbQsGAUtGgCunyBztyA
pIGa/AT9qH9qHVPGWg/Eb4T/Gv4n+DtF1HVvB9ncRfs6fBO1ufiR4r1u1uwmqaXHqnjSxt2
tyYmsBJLslKwFHVypIB+6/+CXP7Q99+0l+yho3ifxDCI9S0DxJ4n8HSWl3FHb3tppnhy7it
dIXW4DI0sWoS24zM8qhpGjLdRQB+jpuJCFZYtii4MUn2hhGTEucywgbvMB6oONwyeMV88/H
T42ad8NPDcK217b6lr3iG7ksNF0y3ULqNw0pEapa2rbTMUy26ZiowrZOcV735zTrYubaK4R
gsheFvMNtOVJikVXCExYDDzCFIO3CkE4/PeD4CfE7xz+1TrXxs+M1zp4+G/gDTYLL4X+Fwq
CO8uZY5J9R1LU1yYxHa+WbgNKB5ZjAyQaAKniXxG37P/wAH9c8bXaXU3xT+LV7p3hPwZp12
uLyXVNfcW9nYQqSZLWCK3luLy1kjDGI24Rwoauf/AGqvFPxB+HPwS+En7LXwl/tvxN8WPjO
bP4f/APCSPNc297oOnTRLJ4o8U6nfRo62gtYZbhBKz4RhGoBzkfQHh/wpp/x8+J1v8VvENj
Df+Cfh9fapp3wmguiLrTrrWopo4r3xkLeTYs+9lKaE+CIYllKd6+m9Xt7JJn1fU7Ozku9Pt
7trS6iiT+09P0wIGvp7K8KGRJZNsbvCjISFwrNyKAPNvhr8KbP4b/DH4c/DI6jf6tB4C0XT
fD0Wq6reSS6prjW9uxvrqZyGaSW5ucvFM+DtJyV4B+cvj34x8QaNbN8KPhjdQRfE3xhZ6ve
634oMiXF98JPBEs0EEurxF/lkv5Y5/sWnWcjp9rlnNxEStvz7v4++Lei6B4Ns/Ga6raR+Hb
+zMXh6882Uav4lu7kYsrG1aeOOSyVpITLf3MyoAkZiVm8wZ+A/G3iXSfgN8NPFn7S/xWuP7
a8V+LdZS08G+HBJLbr8SNavoZ/+Ed8Pznb5tv4b0WSMSaUrpHBBDFcIzFpEDAHy5+1N8UPC
n7Gvw3uPhV4F1NV+NXxE05ZfEHiyaUXPiHwJ4acAXV9dr1k13VS4S+hEjS38k8dygYWxx+F
/xI+L9to3gS5ufiV4dFxb6e+qXXhbwpq6y3Mja7PIj2fji6aQCS7mvrllvLhpQxvJkiMYwh
B+jItC8VeP9Y+MX7WX7SdzNr3hvwTexeJPE0VrdtHoqa9FHKPB3gfTLtv34uryKQvbGOFn0
eC1uLd4iLncPzSuvHMfxk8ZXnxK+JPif7Zp2ra5BZ6H4dtLSOC18OaHZz+Vb28toD9kntNL
tiRp+oyzJLDcFFETiQkAHpX7Inj/AMReCNZ+Jfjzx54Wvn+H8dmnib4wfF6Jjp6QWeoKzQa
fqDPiWXU5bkWcFhpcESmSPcQoAJr4u8Wayvxx+OFxJ4H8F3Fs3iLxJq5tI3jt31vVWEo8m8
nN9PBb2EMkZRoJHlGUOea+8/j/AOJbHx/Z6H4b+Hut+GZvhPoV1pen3fw48PLPc+LPHD6fH
9n1Pxl8WHSCOC78QJJMBoFjFLcQaZuB3nGa+iP2Ov8Agnf8J/2uI/GOg/BnQfHlongOyurb
xn8RPG2rSrrOh+Jb9on07wnY+HlIg12exgW5Ed5Nc20ZgBff+7oA8X0//gmh+3/4g+CcHiG
6+Fdvr3wsn+3Xlto2gx6X/wAJjCLTLQ6q95bXEq3EEShlhbzcNEZAcZr6O/4J8+GPE37Xn7
QHwz+B3x6SbRLf4aeE7m08F+DLrQ00bw6dH+HU8VvfXd+kLNbeKtYWWaMw75N0EoztfGK/R
lD+0n+wx8OPEf7P/wCzl8StG8cwfDRNBTWG8Uyt4+l1e/8AGltPcy+GLPSbvy7XSBbLA9lb
WtldXKDzyJJFYAH84J/ir8Xtb8VXXir4R6HZfAH46/Cgal4m/wCFe+Pr+80sahe6nG//AAs
P/hBrmezSKH7fO8d3a+HPtDWWm3CQYuCwXIB/S98R/wBpj9nb9m2MfCbTHi8UeMJbDzfEVp
pahn8N+G4nQ2OueNtZjQCwth5aR2WlWy3F9KXWFrKMEmuJvPiT4k8Y2+ia7beD73x1488Wx
3V58Nfh+dLfSbq9sbkqsHiPxvIqqnh34cRjbdTWpeSTVliRmt0yQPzy/wCCY91+z94q1T+1
f2kfG4l+OOuXkeu6b8LPiO1vNFqj3LNLH421HxHeP/Z/iTWr2ceast5dQDTFjSJLeQPiv0Y
/ae/a9uvDsvivwT+yz4ZtPGvxN07R4rb4hfEvS4Yb7wn8KdFZkhDDUCI9N1fWtOjcvpuii5
gtrdB5sswKeWQDzbxVqHhf9nLTp/Ffxn+Iknin9pLxNDeWNnaeF7O1vbfwN4emRvtul/Cfw
aXWz8P2UI2Wza/JLHf3mWnihLLtr82PGP7VPjvXNF8WaZ/wkl/8JPhXdaJPFpXwl+HVn9p+
M/xMvba4RL/XvEWv7ln0aHWJmVNQ1q5mivbQSFLawlQsw8z+IvivUJrq8svDWrXPjjxrfTL
oni/42a/Yz+KZmvJnQpoHge2I3eKPGzF2itbeBI9N8Muu2G9uB81fVXwy/ZV0r4R+E4viP+
03NqGgDxLLpuo/Dj4Q6MD4g+M/xa1y3AFlrnjvaPtBuQJmjk8OJt01o5Ve4ukkgjVgDwT4W
fDX4jfFrUdP8XfFTwnr/hr4Z6FZxXfhfwU+rzQeCvAlhYja+ufEXxdcmNr3VrhWL3l0sNy9
00hASv00+Fnxj0CK60DwF+z78NVuPB+kJfz+NPjpp3hxNN+Gnhu5bC3x8LwXpgfXdRtY96t
4g8o/aJmWSOMtgHsbn4A/Er4zw+CIfiR4G1zwt8OFxqHhv4J6VqxsvDaWULRm3vPi5exYkm
MUciyHws/mWwZwWnzHivqPQvDGieKNWtfAfhPR4oND+HtnaWOpIbKNfAE0UShF0fRSvlHVj
YZxfLOiQiYQss0gXIAPePAni7w8mh+HtJ0fxHe+J2k0V73T7i7WE6prFiG+TUjFNJFdNGrE
qS0IyCo6LXa6RPqU0ME1/FZ2a3F5BJbw2k0iPMsiyM89yoj4ln4LWx2xqUPz5GK838HfDrw
No+u3nifRbH+2vElkEsrnWb//AEm/06GNSsehaQmVhsrWME+cIS0ahV5c4295r97Pp+g+IL
7SysutRaJrd7FaqzSZ1PT7Ce6tY3uSoeK1S4hS2ChDnzwF3DkAH5t/Ev4EQ/Hb9pT9qDTl8
R3/AIMubP4b/DXS/wDhIrFhczRefYXl5HZywSbWt7W7WBiPIDkxrI6kvhD88ftB6h8bvhZ8
EDeeK/EmgfHr4K6n4et/hpe+CfD+j2ltceGNY/tG2stEu5dV3tf3+pxRrcSzXNxbW7WrjCy
MDk/J/wAMP23Pi74C8D+Kf2kvHHxs+Gnhb4n/ABk+KK6JP8M/FHhiDU5l0zwtJe6VpXhjTN
bjl+0Wl8kMpe0imiSNkWRmcEAHw34+ft66b8TVsdE/4RXS9E8St4+8Of8ACX+MPAXjG+TwB
4iujDdXDabrnhe7tba3ttQaRIorl7D7TGJtg805JoA8y+LXh/Tv2f8A9p7wvf6APEHizw98
VvhdrulX2j3k0Ou6n4In0OCG5l1O1muRBMW0y7WCKOOETO8LyGPcFwP18/4JT+LLyHx745s
ZbmCa0+KPw28G/EDRIYIhbW9z4islktPG11Oqswt55rqe0Zo1UyNsJlVNor8LvjnJrnjHxd
8KPHd7pHiw6/4R0f4i+MNetzLHZ3ngjRxdWaaBcWc6zGxvLTVoXf8As2yu7iKaa1aYmLiv1
t/YH8daRoPxf/Yumi8Lal4Nt/in8LvjlaS6dq1xDeS6j4lGtaPO+sW08EssFpp915O20slk
PkRvIkakMcAH9HakEdQSOGwc4YdR9Qe3WiqtqUAkj2RxXAKzXUUWSqyz5bdvKqHLhSdw9OQ
KKALS9B9B/KvwR/4OH9avNO/Yn0TT7Cfa+s/FbwzZ39vIjy2X9mmG8ae8vYQBE4s28swebI
pV5d0au3A/e5eg+g/lX8+P/Bwv8QdF8Mfs2/DrwvrtnJqWjeI/ibo+oanptp56XF1daRHI2
kC4nt4ZWisvtLET7tiOi7WOKAP5PdKsLv4Vabo3ifxnqd4dQ1CyivPBPw88NtJba1c28ibz
428Qz24M9hZ6vGjSwagI5J5o0IkhiwAf1W/ZSufGH7TmqWnw81241D4U/ss6l4HfxL4l0Fv
G0ljL4u8VWiDYt/fskWpRxeIbopdW8dv5kl7bW06GFASK+T/gB4Y8N6z4Q8afFv4gamJ/iV
4t1i38E2RnRdVt/h/4UvbeTULnUdLLgRwpZxadHpkEAASFb6RQQWrpP2hb288J/Db4RQfC9
U0zX5vEunfEe6vLGJ77xDcvrVxs8BaBoWlxOpMelwi4tZtOQPGZbxHnKbc0Af1M/siaf+zp
+z14RMGqaL8Ofh+dP0wz/wDCaapd6dDfa7FsaPUbOAaw32i30O/Uo2lLBJK00aTtcRwOVB4
jSPjf+zL8DfiwvjX9mK/07xb4B+JFzcf8Lu8C+AbG8v7O01NI5Z08a6JcajFp2iW6ac6Out
R6ffynUXmRyNygV+Hj2uhaL4t+F/jj9v57r4vfG7UbeKx+Hv7KOkXRTw74C0m7tzNaav8AG
eTS7iRLHxJ4lWNbx/D0X2wTxxOs728gVG+79L8ERePY/h1Z/tca9e/s+fAbxvdPbfD34HfD
SB/CWinwsoE0OqWltZRtqOnaOZTaNPrDs2ovv2CyIkYgA/oa+EfxP8KfFvwhpfxF8C30mq+
F9eMipdPHH9u+1QsyXEd9DHIy2C2Do0X2dSxUOMjoTZ+KHhTV/HXg658NaDr11okeuXEP2r
Wo2MstvYtKrXNr5L7M2d1AJLZ1yGjDjAOTXyr4P8Y+Cv2ZI/CngXQ9BstE/Z91iHT28H+Pf
D8fnNY6xqKQhW8cW5cXrwXkYV5tevba3e9lYSXEUJr698R+KtM0DQ73xPqd/bP4dmgW6F9H
NDc6ZBp0ERlS4ifzFjnmvzsWGNW2NKyDfyMgGp4d0PQfCuhWXh/Sre3stB0JI7XTY1dibd4
cq6ohUFWjdyUKb8ly1ee+N/HtpaaofCOkytc3Fjps194p1W4kSXT9B0aBRLMLx5SsUmr3Ua
/6HbzMiycqzBnAr578O/H/AFv4halrmq+GdAupbmAiy8JWsk7TaVpF5fErb3fiFyFK3ZgR7
m909VePTjGiCUiTI+Z/2xvFV14I8IeDvh7oOrWt/wCKfjFqmrS+KruyvCs/iPUrW8gXULm4
kjJmHg6J5Ps8UKAJZ6i9ikIlUs1AHY+FNH8VftefGfU/E/i6RdA+BXgeM6X4P8N2DoieK1t
rhJRqmv2zGP7MyzRK13YABLB/JhR3WUmvzd/4KXftA2Pi/wCO/h/wX4fvdS8W+FfBktr4X0
vwX4U0uLXNR1jx1jZfSwaRDIEm0Xw4ybNQmlaGDTb57Vo5pFLMPsy/8feLfAXhfT/2X/gBp
6+O/wBqL4q+H/L1+01OOKC1+A/gbU7b7O3in4hzQSvGniO2iuBLOszpca3dpbStGnkAN88f
An9lDwr4I8b69+zn8HdZvviP8TbOwgvf2pv2wdeuzdy+ABq8j3GreCvh/fyiSCDXteiWSK9
srYl9PiQNPLE/FAH5ofHCTxz8TfA3hj4RTaPbeD/hx4f1+61Of4deHb2S68ZePPH+ojzIdU
+KXiSBGd/EOoOP3WgWaXmn2FvHJby3UO6vOPA3/BNf48eLll8ReOvhv4O+HHwl8P6PNeazq
83iCXSfDH2y3UzW8XiHShC8cU1vtWGeC2lmN1dSxDksSP3E+Jvxc/Yv/ZV8cQ6H8Dvh9L8f
PjN4fXTPCuh+CbWT+2NJ8L3Wsyxx3l5dX0imMeINenzdahft5twVRgFjFfU/7Sfj74H+HPh
p4c8R/tBatL4Wsvh74Wi+IXjD9mXwojXsviLxYUin0XTb6OwDSXkEF40qJpkwVNQLLczYFu
QQD+WHwf8Asq/tKaLr2r6xY+F5vD3h+7g1Gb4e6Z4e8IyamviTw3dW8zXXiDTJZUR9NuCIl
eW1n2CaLNxGSYwD7x/wT1+GX7bXwz+N2pfAHwf4w0z4caL+1F4KvPG2peJPF+oz22ry6D4e
uEstZvvBwkgEl7rFjb3ciWFu6xLcWzXUsssYgBP9J37Iv7bnw6/aki1L+xPBGqeBUsfBWna
pq1trtlHpqxw2tvKLrStFbabW7h0CApaa0I5glhcXFvbpvDlk/E/45ftg/BL9rX/gqB+xp4
O+EOr6v4d8NeBPEXir4Z+MfE9uo0AvpV4l1/avhWwfMcehWs6Qy+bqMbSGeJW+UZFAH2V4g
8Z/Dn9mvUdE0j4ELZ/tMaxoGr2lr8V5dXa5ksNEuYpxFD4j1vVVhkks4tGha6ubptHGqiS4
W3UhScD45/4KxfGv4UfH/wCHHgDQfg9PpekfGseK28Kz6vPp95ZtqvhHxDf6emo6hHczWdp
cXtn4juYoWXUJ1SWzSGQFB5u2v0Ki+P8A+zPpnxam+GP7Men6CniT4X6Dqem2eu+LIZbP4f
ahqmk3UAvNJ0zVTHKdbuLqKW8W9u3VnN2IHgDqzMv5u/8ABUr9o74IeN/GvwX+IOjaaLSHw
tpXiW08Vf8ACO6VBFfaZ4s8PeJtBmutJ1VYNrX2kzRRXM1heMoWaNP4SSCAe2fDr/gnX8Iv
DcH/AApj42+KPEGv/FrVvBGl+IvD3hDTt7+GItWvdLuLy20Xwzr8sltd6pqN41uzQ6OoW0i
uUjD3KqVLfNnw8sfi78GfCU3wljsvHFt8E5viHd618Zfgn4htptL8f6xoX2wwnRNd8QRfab
u3utcjK3FlpNvLcaVfwQlbrULXjP8AQJ4k8M/CP9tP4PfC34heAfGml+HvE+o+HtK8U/B34
m6fPbjxJoGoQrayXumvp/mI0mnMEks9S0yaTKM+6Jdy7X9V8a/CSy1+38MeO/Emmw3vxE8F
+GdUtLqw0oRLaeO7C10mf7dpOrxFc6xo+rSpAI7OTa9vLMpjcAUAfnxpnx8/Ze0/UfhR4I/
ZY+C9j48/aL+y67D8PfhnKkul3/wo0u1e3h1vxD44M0JsdK03RZZEeRrG41QSo5jt55BI7J
9p/Dz4PWnwlutT+MPx28WRfEH41+IFgMfifUrBD4f8JzTJIB4I+Gul5kGm2inzIoxDGj3Mk
cckjxbih/Gjw94312y+IPgHUtY8J6Z+zz4l8eaVqeo/CXxTY3xv73wbqej3MoXwNrPiOWKF
I9KvmXyJvA2pSw2yNMii7kIFfcHwd/bZ0bVJ9ZT9pADSfjlompLpng7whLp4tfC/iYs5Fpq
fhi3Z2spdcuygOsfvvOsJHjjtUuFdmAB9l/GnX/jVffDTxv4o+Hmj22kagulLeeDvCfiW9X
RRrGpPiCW78VajGZW0vSYUnNzdWUXnNdPHBEwy5I8J/ZN+BHxR8O6Hql146+IvijXb/wAXS
xar498Ufb5rTQSxOY/CfgLw8I8aHpWnFzby3iFnveJWGeK9a8E/DX4ofFrxZb/ET4wa5qWi
eEre/ivdE+EenAxWU8UwM8V34oAYNJArxxSxxNkzgBpFQoob67fVtGS8sbVdVhS9vNSiWG2
t4hHNcQqkhit5YcBjbooIM5ULwvegCxp1lp+hWcFtp8MlvaQj+z1hEQlvL2WMKkMxuAxdnC
72LyYLEszbTgV8qfto/HlP2efgh4n17T7eW/8AG3ilY/AXw38NQoLjXfGPi/xCP7LsIrcKT
KqaclxLqDyort5NuzuuAK9w+M3j8/Cb4U/Ezx7GdNaTwh4W17xDAL2QWVqL+Gzkm0+K4kYM
hjeVQ0su7cwXbtBYV/JL8Gf2oPgH8RvEPwh+Ov7Qv7WnxN8UfHPxF8Q9d1TwfYSTm/8Ahf8
As8a7DdTQ2HiHU/DEzR2uraQ1uZBo7SHY1uZuQCSAD7z8Gf8ABO3w34D0TU9Z8bWfhqbX9L
8L6frmp6h8bNesbHwhJ4smja58R+LbHTxPcTywPPdRNZXj28BbyXRVBavMv21vgP8AsyfGr
9l7wDr9rqXwm0j4t/CvxXpmn21x8FvEUEd34k0q8tZpLi9m0CyQS3WpagtkLmwnlDy6cBOy
kmQIv1l8VvjFqdh4dvvF/wAQPhN8Gf2kPB3iPQFkn/aC8DyR609/4ThKJaXGs/D7TJZ/7NI
LJLbaGX+yXkaSma4Qocfn/wDtLfB79mz4zfB+9+Lnwv8AEXhr4JfHn4VaA/ivwvB8JdOt/C
ul/GK4jieeybV7L7W8OgahpUPm22u6fbrcG1kdEhaVXbaAfid4B/aC8ZfAHxN4hufFCL8af
hR4g1fUrXWfCHi3Ubm90bxH4a01XsbHw7fXM0Ud/YeILZZmA1yWKGWykVBBBMrFl/T7/gmV
4o+Fg+P/AMIPjm/irxXbfBnRfFWqeAdK+DGta/Jej4O/EXx9KbzwfaeH/tBS617wpb2tnfR
6xqIVYvtElqZASoU/k38cfEHjGb4b/DHxd4q8GaPfXmr22ra/qXivQraG0t/E97czrasPGF
vESupSaGrvFFdSLC80kivsJFdh/wAE9fhT8W/jv+0P8OPgt8P4JHt4fF+leKdS8URykXnhP
QdIv4NQa6S8RsraW8cbWlxE8ZKG4jjDEtigD/R6spN7M4mDxzmW4iUOZd0Mjo0UodlUxrsY
AQY+QMME9ipLOIwK0QWLy41hUSo2XmlWNUmaRQAEbKIBgkkdcYxRQBcXoPoP5V458Zvg38O
/jV4V1nwh498JeHPFkOp6Dq9pZ22uabDdS291cWjwW95Z3kiu1jNbTSI6TRL5iPh1+6QfY1
6D6D+VUZZpftS26ywQsQJYUJ3y3UUa/v0KkDylV2jHmKWOD060Af59vhHULf4N+LPjb+znr
nhO6TVvBk/xT8D+EpZpPMXxD4pu9Sh1Sy1bU2mKSxWOmWllNa2EqozOsuxVw5rpPhd4u0z4
G/D6w+P/AMSUsvEnxn1Gy1bXPgv4G1Qr5HgHRZQ8E+s69ZT/AC2U8l0YH8I2m2RpovOfERA
FfcH/AAVx/Z60v4Q/8FAND/aH1DT721+G/ijw5beNtcg0OB7++1LxxoySW99ptrZxqDKNQu
pobi5KguLWGYMu3JH4vfEW91f4yeM9Vn07Urvxda6zrun69e6nY6HnSvD9kGYxeH7J1kWC1
0qwmFvB5ZZY4izg8nFAH6H/ALG3wi8TeNvGA/aE8Z3sPjj4s+DtO1b402/gue4W3uG1/wAQ
SC9hvdW3vIfEWk6ZZR3F3qFhN5Y0y5gtbeFHWVsftv8As+fFGL9oHQovjd4x8Cj4h+Ob/wA
UyeFf2fPBniyWWa4vL3wvvsvFHxWu7RoAmgeDYr2WCZNNjVolMESxqwYkfjp+z14N+NXg3x
f8FvFth4Nlt9K8WX93o17qNpduZtYfRr+z0/xZpUiLujbSIEuUUwZIljLNgba/qV8DeI/2Y
vCnxGvZ/h7qnh+LXY9Ot/DV3aaDHBdaH4Bl0aMNq+nWdsPKTTZ9WeYtqlwFD3UlujsXbJIB
+emueONb+FHxX1HXNa8BeNvjx4m8X+HdZ0DxxDKkui+DdTufNiS60bwP4btzOuuXltBuEeq
XMOnw2nk/JNlgD5L46/adTwXp2qeDPDmnePrv4M6XHZ69q3ww8VaBqWt+IfA1zqcqzNY2Gr
qj/wBs6EkgPkaNJKkFjIsZWVigB+jPj5+0/ptt4U/ag+KuhWFlZX8d3a/DH4VeKNEvhd+Jt
V0+EiDxo+gWUiI9pMG2zXDRJ8zxgiUgZPX/AA//AG4P2ZPg5+y/4U1DXzNO03hOWNn+IEEF
x4i8SNZSRKbvWlnhNxJa6lcSyTaarsyGKElOUzQBq+Hv2gfhPo3wj8Mw/D/xl4b0T4n/ABQ
iurfT7LVmtNKvvAfh6SCS71rXvFOlXksBl1eLTrW4tTdSkSTz3UGwZiw34t65+2UzfGjxR8
TtA0KDx/rrXmieAv2T/h1eTyatc6zqVpK+k6NcS2yB/L8OapPcXOueK7lgJIbuwsMRyr8w8
Z/bV/af+Fv7Vvxe1XxZ8PPhv4X8Gab4B8CXSaxeDTC2p+LdY1NBJZ3X2mGSPyNJ8hJGsYoo
zIygiRAMk3/+CDH7OY+Jn7Wd98a/FNxda/onwkivLzwpp7SGTSdN1LU1cWOrRxPmO1bRMvB
Ja5wZJkZWJBNAH6o+OfiFo3/BOD4F+PZJ9Yj8d/t6/tEalpM3jTxZqsv2RofF/jDT5714dP
1mbDS+Gfh9axzQxWMCrEXSDcC2BXmn7PH7R1h4t/Z6s/g9+zv/AG/cfEC5uNXvfiBrttpE/
wDaPxO+KHiYvLqPi231yZYz/ZVsBMZ7OZ1juzGkg2eWob84v+ClXx/i/aj/AOCk2reA0062
1fwn8DNR03wLoNtb3Ulvb6n4huL2Oy1PUpERQk19e3E0V1ZtuZYbG2uUdkDEH+mP4VfsueE
P2ffg54h8N2l9PFJJ4f0LVfEGqaBplpJeXviAQLNPB4N1WBzcW8M8u2BYrdHV0WXnaSaAPw
T0v4U6p+znq3hH46+MtWu44fDPxD1Ky0Lw/awzS+Ifih8W3aRG1jxC6pJd3nhrQLqYL9naM
WRfywZQoJqv+0MPj94q0HWPEGhSXOn+MfGMF5rmv6zr2oFdQ1LU58QXd3Bezh1sbLTmuIrH
T9KtxILJLgx2omR5HT9wPj34l+DnwT0fwl8a/jD8N/EfjS8j8Lz2Xg/SdEsV1DUIDrEaG8V
vDqZRr+ItDDqF9HvuknuInCEg4+IfE/jnUvjB8HtL8baz+y34p8EatJ8QtB0b4Q/DnxJcNp
134k0S3uD9h17yWb7TcNo1qZm1cyIrI0saPG2QQAfIfhD40+Lf2Rv2Urj4e+NNRg8R/FPxD
4TukuvDejpFaH4ReB5wH8Q/a9cgdjJrfinUDp97Hb73LxQy/MvSvwh8BQDxP8a9N+KXiTxF
Jpmh2PxE8Np4sv8AwxfTWlzFdeIrzbAtqscaRCSayMx1K6MySoiudrZr9Xv+Ck2iar4H034
l6XJYw+H5vFWoeFNP8O6IIpG1BvFPitUktreeUjzp/DdwYZP7LhtxLDbxq/nGMkCvgz4m6R
4Q+H/wY8N/CDwvJpusat4D1XSPiJ8Yp7ZGtb/XPGesX9leXPha5vLhIZ7hPCdmtxZWUKgII
7p8NgUAf0t+MfHPwN8V/GL9nv4EfB34XTabo/gD4k+BPES+M7bSohP8RrW08Pavc3dnFqYc
DWNN1Dd5f2i5mX7XKSzLGVRR5T+258LPgD8a0+JmvfCfwnp/h74ieHPg5e3kvhXTreK226n
cMEv9B1fRYx5Fv4iglKzG73BbiNWZpBt5+jv2d/2ofg38VPBHwJvPCn7PEWi6V4lttQ8KfD
W+hZ7XWJNS+HEVvZ65cwzmJJZPs/nzNEY2mE4ZjFLIAcfNOvfFP4I3/wC2X8XfEngSW3tLD
VfDWheDfEmnX949nZakRaz6b4lXxA1ysY063srq4ibUtaVGvLW4SCBbd0nZ1APyy/YQ/ay8
f6Z4h8J/CK6sry3+Hnwm8a+FtB8W6x4ft5X1nRdXn+0wXYsYUfZe219qUlm2pwowt0gSU+Y
e/wDSZ8SfiPrPxhju/AI8ea38GPjl8PpoNOfVbK8uNO8PXGnar5a2Piuwt2Q2kui3mmySQT
SmbEF5JAQrMoFfgZ8APBvh74G/tG/Fv4WazYW91aL4t1DUPBviHSriFo9Y0nxNdR6lb69qV
zCZCvh3wwsTQecofYJVOfmOP3A8I/A7x5+1do+u+Mfij8UYfh+/g24t/Dvhx/C3hvT5bHxB
8MNGmhutF1fXtRa6ik1201o2q3ME0/lmCO2ZTgMaAPobXP2U/hB4L/Zwi+E3jfw54i+Knhi
+v9Q1Xxj4gu9Uudc8T2Nz4ikjvW8VG+aKO6uZLC8iju7NIxELeCN8KwXDfi34v13w94F+K+
nfAb4vX1p4/wDhZ4h1Gzk+HPx1soRLq3gfxHpzGHwh4qXURturK90GeWO31WG8SNdbDNNKB
5Ir9d/iB8YPi34Lm8Kz/Dv45+A/jBYaj4v0rw54m8OXHhuw8O6hBot1DP8Ab9Wj1ZJ5Uu7W
yitfJghj3x5nCxsxYivz+/b6+CX7P/xO+Ffjz4sfDHWfFXw4+L+n+Wb/AME6TLDrMOurCj+
Xq+seFbya2Gm6VCBLNp2sWTS3fl4drUEgUAfXfgn9tXxz8L9Ys/2VPjRqNpqHx+ttHivPC/
i3RClyPiz4X1ALNoniXwnbTmDSdW1O7so9mqJLfW40t8ldzYU6F1+194d+GPi9PE/xR1mwt
YL5rjSjZrfnU77wlc2/ISfW5VhvrjVrlh8/h62s5tPi3OkN9JgZ/Gf4C+P9T/4KE/svan8N
NOGn2H7WP7EkNvrPw28d3UYGpePPBWlK8uqaQ9sStzPbRWwklnhmdDdTwwqwQgBvQv2efD3
hXxDoXir49ah8Kfjj+0J8V7rTLLQvAnjfxb4fsdU+Eml3+mzxxajDH4V1PU7LTtKuNMnR1t
bwyyyvKIxIAWwQD7d1y4+O/wDwUG1zxB4v+Kevar8Cv2B/BDeXJ4c02GS58VfHy/F1EsIul
+S90rw9fcwRQSxIMzCNgqSFhztp/wAEt/2PfiL8VPF3i7x78P7X4C6DqHh3R/C3wb+Houxp
2pixs7aWDWvFviDTXItLiG6kmgTR7f7S3kQzzuXya7v4YfA/9qn4zm7+IPgv9oXWfhC1xrZ
tfFvw38b/AAw0/TNJ0+z0rZCbi68Pw3lxp2uW2sSOk9m6XCJ/o6PkHFemfE/wj8Rv2YtGvv
GXx9+NXhP9pu5u3hvvA/gvxt4ag8B6kNbsbaRP7D8G6jpMuoGXTSJRd3OnTPEk4hjjLBzgA
H8/37Ufwv1b/glJ+1Do9/8Asm/HPxVqmh6zqHhvQvE/gnUbGPVfBOn6XrcFw40TUtOlurjS
dUsmslniWC7uLR41kZofMZMV7p8T/hp8Bf2x9Gnufg3r+l/AL9qTTdAs9Sl+GGsavKvwn8Z
aNqFu93P4n8Km3E0el6jfmGSxbTCFFvc3saDdw1eTftB+JNN8d61aafrum2nii8+Pms6bf6
/4e8FWl3quhatomkR3Mdve6Rovlef4b8SfCC7e20nWbuNg18moPNKvy1+NfjPxF8R/g78T/
Eus6XrGueHb/wAPaoNHtn0uTULLT57/AE68guYoL3Up4EMemTRwp9mS1E0aMrRSbC1AHt/x
q0Cb4d2um+HNQjv9RsI5oLfxj8MNW1C6i1zwT4hSQ2FzojW9xCjW+j3N9PBfWF5DvW+iQSY
CqTX9AH/Bv58AYvDvxB+NfxLXSIrK78KeGvD3gS0vFlF5Dqeqaoi6h4rhfUF3K01td21ksm
zLRH93ja7V+FfxW+JXiL9tGz139o+9k02T4leG9M8MeFvH0FtZLY2FzoNtANO0XV720QLFc
eIrSSWMQXwJa5jaS4lZWQZ/tZ/4Jb/s3W37Lv7GPwu8Iw4uvEfiWyj+I3jTULeZNVbVNd8W
qLy7t47/AH5uPsqeSgfcRENyr1OAD9EbBI913LGFXzLl1dI5GeIPHwXCsq7JX3fvtuQxVSC
etFW0k3SSR+XIgjCHeygJJvBJ2HJLFMYfIGCR1ooAkXoPoP5VTlhlllkdVhikjjCWt3tEsq
hyDMrRsFAU7QANxDfeOCMVcXoPoP5UtAH82P8AwXO/Z+/a7+Klj/wsj4MWdq3w7+DXhO812
8j0GUy+MbvVrx1W+msIRExjZLWSZZlTfm2LswBxX8n/AML/AIh+OfDUM3gvR9fsfD+m+OSP
DmqaNt88TxaheQw/abe5dA9tHBqLRSahsJYSgEiv9PXU9MtLu1uLGW3M1rqcVzY3lsY1ms5
4b9DHdG9t2wsiSRbomZs4WRhjDGv4Mv8Agpj+w7N+y5+05r/h+PS4h4G+NNzf+JPgL4gsZH
0TSPCetwyNqGteEJL+NHVruC6jUW6zeX9qeRHU5VaAP2o/Zi1r4Bif9lH4aWHxf0WP4n/CL
Q/iN4O+KXg/xdqUOm6Vdar4jigXxN450aSZiJdZi1CSxPhm5yHkjEpRTya/Pjw/461L4W/E
/wDaD0m7uoNO8JQ+KdV+FV74zg1mabWdU8c2c0r+H9b1K2jWRg2tRl4p51+W4YxN/CK/Gz4
KeLIdZ+L8dx4/8lNW0+7tNf1jxPr9/La6nYQ+HtJ1CSPQfOjb/TLpr+CzUXr7XmDKJFAIr9
3P2jLj9nHxT+yP+zl8cfC+veGPC/xd8QxfDjWvix4W067jt5vFXiu91TTmtbnxBJbNcGDWE
itb82MkqKkscscU8kbMAwB8dftE/Hbxr8NPiH8ILXSdJ0mbVdBfwdq2reHNUma7tXHi0yXm
rx6rZ3XkRu+p2ts5NwwM1uWCbTur7G+JHwm/Zb/4KbyeKPGXw1+MWqfBn4ufDDwSk1/8GdY
aG28GT6F4dsTev/ZEbyrBKIfImihjU7tsxYgkCoP+Cyn7G+geEvhD4c/bB8Ky6jr+ieJNf0
rWvFMmrsbLXrBdTtYf+Ea0PT7FSNttaxpPGZkbKNvwpQqzfi/8I4bjRvgx4v8Aik0usaNq3
xN8f2fhDw7LAxg1JfD2lgw+KbWwRJQdiXjWdtd3LsDIZ9iq280AaGsWdtoFnp8Vlrdpa+J/
EmpwP9g0+dktLnTdTFxZ+Gbnfs2pFDGk1vLKx+Q3Kh0XIr97/wBiT4SePfhB/wAE7fjzN8A
vD2sat8Y9f1C10NYtF1Aabf2HiCRxPremvfg+Zd2GjxB2E0QZ0LiIIVcsPwl8feGrfUPEGi
eBtEDRa/4J8If8Jai3cOJ9Z17xlfWL6b4Y1K4PzWsHhq7EMX2NlHlmbg8k1+1PwP8A2pYP2
Krrxf4l+KGrpr+kfBrwF4Ht9Y+Gvh3UPOsX+OXjyxaXxre6+sYcWosVVfLuZVeC1i35JJCk
A/AjwxL4rs/2tdSuvGd5q0fiy18U3uo3cVtEWvdb8RG6jW80mdCRLLfPCbi4mlUOtqtsfLc
hyR/bB+yJ8YbX4oXfw8+HOg+IYNQk8HaXB4gm1RX8yw1nwvaItvc6ZBLlx/bGjXVzDbXwbJ
jEj7iMnH8rn7Z3ww8a+Bvit8M/22vhv4Zjl8H/ABu8Y+IvHnhXWF1CXVND0q31GZLaDw7aX
0kMa2dpJZXd8LS9ZDO4WSQRjyxn7k/4Jt/tbfCb9l74sJofia/1XTtD8VRa7p9pp+qXcGvQ
Nqvi28tLuK10vV5Z1GieG7VopZZtVLGTVQoeeGFo1VgD9+PjH+x/4L+Lf7Sdj4m8R/tA+ON
A8UQ+FReeAPhLo2qY0Lw5dWbxnUfFFrprr5M7yTeWzLKEQnOBwM+b3fiq10DxB8Sfjz8frx
ofCH7N0tz8NPAOt+LYVsNOub/SUMXjL4g6bZnat9q1zfmytIsRg3K3LyQqyoxHp/jn9uP9k
rw147tNV0XxH4S8feP7PwvcWq6/4aeXVtQ8PWEjRC4tdT1SOEodMuJfK3TQmSWIHcY+SK+T
NZ8I6Z/wUh+I1j4f+KnxJ03Sfhb4D1e18Uw/AzwZdXMOoeNpbAmeM67qvkRf2ta6igDtqID
zWUSyQXECtKKAPizRfDvg34/eP/FP7b/7VOvQ2nwp+F9jr2sfCTwJqeqRW+n60Htp08PQ6H
5mJr+4+0vDI8c0Kpp8/lpZyTIzMv8AO/8AHrS/F93rfijxbqGn6y7/ABQm1fV9PuNTR7yw0
3SUu1aPUru9wk6SWEAS1mM0CW5E6xQTTK7Ov9HPjL9jKPxN+1Dr8fxT+IHhKH9n/QNYtPEn
w0+BtpqET2lhaaJC8Wj6Z4kmSRTc6DBGZJbfRJExJIgN00T7AfL/AI9/sy+HP2jvi38MvhN
8PvEVt4BsfFyaw2vfEiS1iuNJk03wghk0X4aT6c5VY9F123SR49NIRbeytp50ll8sAgHzz/
wTv+IPxY+JngXwf4wk8QQ6VD+zbo/ii68DW2iut39gbS7WSRf7K8Hwg2oedFkGp3P2hniDl
pNx4rT+GGiS/tAaH8R9U+JnijwJ8Oofjndatr0Hx+u7G0v9K8Kza7fLd69ps2jxzJd6lq7X
9jaWsvl25GnieRVBBJHD/A7V/hv8F7f9rzxb4MvtW+G2gfCWwk+EGu6B4ClGueCPHfxA8du
ts+oeAfFc7RX2h22vNA9ystvYyRRW0N3ArhWJpPhv4L8I/Bvxo+mXmveH/jBD4c8Cab48i0
TwzA7S+EvG/iG0nv8ATfDPhmVCbW5uZjuTxCsxRJLnazEMQKAPprR/2YPEOhfCK48a2XxC8
B+N/jx4E8Q61pmmT+CNPuHtvEHwVuJIxdT6tZmLcLaWBY0sIhvlt5JgMBQzL+xv7DjeFvHX
wHvb3wV4hurzxno3g3xd4W13wR4vWOe30a6xG3h3Sdc0Eylv7PtJVa2SVC8M9tcMUkJXafk
f9l3wf8Tfid+yX8SPFnh+4sPCn7QfxN0vW4/C2latJY+FNH+GtpY3MdtFpGteI7eW7ubWTV
rKWWO5lW0keCZ40VNrFl5n4O/sr/tVfsmaT4f+Pun6z4cm+Kek3t43jv4c6B4nTxTp998Or
WcLFoev3kJ+0atDq+77RY6+lq174YnSK2hhnS5d0AP0f+Bl94M+JX7OsHjL4h/ATR9D8b/D
y81zwz458Iafob2MFprvhbUIU1bWvCUjmNzosAAv9Odcq0XnKNypz+Wv7dHw1+H/AMZvE/i
P4x+DvG2seEPBfw9+E/ifxbZ+LPCkdvLeeNbubyF1F7mL7VG0sHh+98ixDPF/oKzssayBiR
3/AMcv+CnM3jD4deN/hnYaJ4x+F3xZGv6ZbaDo09rDp9/q0XiS2urzWLWWZ2jsb3QtC0W21
KHUtWS7k1I3Etmslijthvwp+O3xe8U/APxb8MLvw1qsfjP4G+NdD1xvCS3Ukmoab4p+Gfj1
Hm8S6Lq5lKQr4g8I6vBBFcWMhWeOR42ZBxQB5x/wTR/aH8b/ALP37Wtv488J+FpPHmq+LUk
0HxFpMg2y6/o+sXAj1XzXUkXFzNB+/beibDGQmQSa/oG8Z2+l3+q/Fv8AY78YWPjLwH+zb8
Vr/SfjJ4F8Y+CPEI0jxH4Bn1r/AImnjHRg0TpKdAstQSFJEUmJJWjwxYgH+Zb9iLxjY+AP2
krb4mNDqR+HXh7W45vFOoShbifSLKW7FrG+nRBiZnRbsIoAVYYyRk9R+0f/AAUb8beGPEHh
b4Z/Gzwle+J9D8I+APGsnwp8XXVrHcWOvar4W8ZXtrq+iAQghLnRbuGweRWLAKEyhbGKAP3
E/YK+I2u+LPC/jjwdpN3r1x8EPgjrNjoXgn4oeOL2fVL74laVb20z61BrGq6jDayiTSZo4l
afy38gsqbnUgj5q/4LRftH/DH4Y/BfQ9K1C/t/FOp/EzSr5vB2n2HzavocxurO4sfiR4b8Q
plLSy8P3Nr9mvdLDg6lFd7CCFyf5/vFH/BR7x/p+lfH/wCGHhL4r6ppXw0n+H2r3XwytVvZ
4seKdZexSawu5Ehjee61KITSCdl3Whi2qSGJrj/hfafGT9vlP2cvhp8Vp5bP4RfBCW48O+M
fGp1+3e0ni1u0ufE3hzS7pr+WBpdVu7XR7mGGdGaO3V33N5mxWAPon9nf9pUfCDwVrPxS8S
eHp9U+I3i3xLpnha4+MeoaSdK8MeGPDvxK067ufEP/AAgVlKjQDxFeTWNp/ajwKEikG/flu
PzZ/bL/AGhLr9o/XdQtIpPDnhfwH8GPDthoWlaLaTGbXfHWvRGT+2vEN5em2ikV9buJI7iQ
NuC+VtVsZr67/wCCmn7Zvwl+OPhH9nf9n79nvQ9JsdF+HelW0WrxaHeutvNrMbCG0iurr7P
CbvUrAWcv9oXMu4tLO6q21hj82fhr8FPHv7Tvx28O/CT4NeGte1jxL4ou7HTPFWnx2rXUHh
0ROtv4i8W6rdkLCdItw6y2WnzOiQ8hHbNAHs//AAT0+CH7R37Q3xGtvhp8GvDl7rfh/W77T
bbx1rt1FIPBWi+GXYPqEOv3DosEt/FArHT4yxeOQDZ3I/0afg/4EsvhT8M/APwz00z3Fh4O
8L6doNvcOg+WPTbeOLZO3mOfOZixycliCTg8V86/sP8A7Gfw+/Yq+A/hb4MeEbCKfUobaK+
8Z+K4oEE/inxAifvrvUJsLIYQ8jraWnMccasFYBjn7ELDT3s1klUi6m8iRYrdVE95MAwnYh
j5S4RtyjcDkenABqUVBFLJI7/uXjjQumZBtZmRgAyKCcxOpJViQTjpRQBMvQfQfypaReg+g
/lS0AV7qGS4t5YYp3tpHACzR/fjwwJK59QCp9ia+N/25/2NPAv7a3wM1/4W+K1+ya5GU1rw
R4niVV1Lw34m0+NpLC4sLriS0gup1jjvhG2JI2YsGwBX2eSBjJAycDJAyfQZ6n2FNbDo4V8
HDLuUglGwRnrwynnBxg0Af5tV9+z18Rfhl8YfjH8OvFGjaaPi34EfUrHXfDPjTTI7TR9T8P
ywTSat4o0W+3mfUpGEFu9oIomWQyO24ba8W+EnxBtfAui+NdHsdPttVj8ceHJrfULnWGl1e
z0RbK8juEl8OaXclYBPYXtvbi3YPHMqksFG0g/2jf8ABUL9grwz+1XZaT4x+EN9YaH+2R4M
065u/BWt2N4IIPHvh7Q45ItW8MeKJrYPFmWOZIkN4VmjJMUQlVyY/wCHv4neAvHvgnxLrml
+M/D+o+Dtd8F+ILiz8SaHmbS9IfUp7tP7RtLKMRkzSyyKHgkwI5IhI0TMMmgD9ovj9+3Jcf
tE/wDBOPwX8GvEPxB0/wASfFXRPENlr2sQaq5tZtM8PeGbaawNvGUVk1Ke58+Brazfb9laM
BSR81fmb8IfEGk6l45+AXw18W3erab8PvCxuPEOvSaoNjojb9V1fU76Pd/qry+s7MQyMBvG
1uelfLFpavqPi7WV064NnY2l2+p3L2l08+l21mLdnnyrBGkaSdYgIwrIDnnue78JX0mp6F8
S/F+p3y6hdW/hHSvDGoy3DLHNYRatmWxFjMDvTzEt/LZIg3liQhuGoA+gtJ+ID/GH4wfGDx
R4d1AaIfFfiCPStEYyPKWsrnVbIRa1LO0Ya1nt4bY3FmEUxsUHIr9uvgf+xB+w18V/E/xJ+
Amn/tdeLfEHxx+ID6L4i+KviO+sINQ0LVbO8iinHhWUX9xb2tzOfK+y3srSxtby+Uikhq/n
h8Ja6nws8O674j0nfLq+qy+DojaXVqkkmhSaha3M7Qwq7KJbRFh8yN8jI3HOa9e/Zh+G37X
vxs+J91qX7PvgjxDrGq+Jb6aabxRIsthoyTSTRTi+huLpraDVbKJYGuWtIZ2+yGEFA5G0gH
9fX7dmp/D/APZ+/Zd8CfsxL8DvEfi3wtPeeH/hh4T1Xw78N/8AhN5NAkhs5bY+MdD0CNlig
1ZpnaAyPcxwxxX0t4ZWNqin8eP+Ci37IH7On7G37Gfw3PgXwE2ifHL40XHh+/8AEeneLdfn
8T6joenmF7iew0DT3xcWcgMqJdQQjasxIEpMYUec/HX9v34zfDzw/Z+B/ir+2P46+Inxi8B
agfBr/Df4LWcfgfSrGeyCwH/hJviXFHc6i2pRhWS5uYtPkacRmJiu7I9v+G6fE3xTofhjxV
4g0fS/2kf+Eu8KN4q0a619LTx34q+G14ZI5JtKTxp41ufDl3b3cYyItLsLG7iSTmGWQE4AO
u/4Jm+HfhOvgrx7qXxD8EeObmHXPhbpPgfwvoXhbw7df8JB/a3iuylPiHX9NuNb/s+1h1XT
rmCA6Xc/bG8ovvK4GDq6N4s+In7CQ1bTfh1r8fiPXrTRtWs/CHiD9ojxJonhfxh4W0nWJhN
qdlHo+g32t22r6rqW2OW71a6u4plNsoWJd22vzQ+OHxe+NvxA8far4VX4q/HTQfB2l6zLJr
egfbLvw5pfw00zRBslS70K1tFtbi38xkijuLG9uhqkb44AFcZb6NZQ/DH9oTxx8QPBljf+F
z4N03T/AA3qt54flsvFHifxFqbRy2HiDwtPe3oubW1fyGbWDHHmN2VVVg5wAfTunfGfXtQ8
Tah4q8dfGL9kW78S3+oT+INUt7r4ueI9JiTTtTWRotLuHstBu4NPvLqXZd6mgk3Xk1rGrrE
DxFc2vx98Z/Db40fGLwJ498K3Pg74NeHIPE9j8Tvhr4u1e8t08VXbpo11IZtV0zTU1aK1st
TuLSzsbHz4NPhkkAlcvkS/st/AL9n/AFX9k/UvFtnpXw3+NH7T9xq8epWn7Peja7Bos+t2G
oq02iXHiMauLK3S70+3jkl1iG3uplu5VS2bAmLCfw547h+JPwh+Nvwo+JviTWvg58WPhzFB
rVh8O7aMaH8IH+F1tFJceKdEs/h2Ej0u21aLUYtNia8tr++w48y3aXedoB+aHhvVvHeh+E/
if8PodUk1H4eaj8UPhfofifxdBbxprC6tBpup3WkW0UTyKt6klu96xvHIcMOcV9TfDm58I/
AfwNd+LNV+KHxd8EyfE2+8SweEj4h+Flr4j8DeItA0e6trIbPGwvpJtO1cvNiFZIVlsCB9l
WcEmvCPAYg1v4e/EW+1vT4rjSR4o8N/EeaC3leGBrOx0fVrMia8AG2+unniuNOtyPMtoo5E
VfmxX3T+y3+0Na+HfhFofhnSbHwh8dvgvL4Ne5+IHws+LNvaWWneHdQspGj1Txd4R8ay+Zq
Oi6tpjTJLbW8doJ7m6WIRwygsygHzN4S/aevfhTrV3pFz458Sa54Hm1KTULfR9E8ba5p/ij
Vrq+cSapJcXF1YWzXDwSeX5FsAI3UiNTtyw/Zb4Cf8FIvgN418BXXw/wDDfxfs/gR8WbnTd
Q0Dwbf+PfCSHxPHrEQRINQ1bXbq5kgTRpJG+xXplJAN0lxGHMfH45fG/Ufg78XvEPg63+D+
l+KzDPrzaBN48+KGmj+zNO0I3cc2pR6WXWOK5vdCtIp7Sz8QylLmdnid4FOK+8vHuv8A/BM
n9mPWtI+EPhP4Da3+0LN8cPh/4f1jVviT4n8T3Hia60O8k0y5W4sfDNiIojpE8GqC3S8FpJ
LNG7xnY23NAH2/4A/4J4/tJ/Gb4Aar4g+Jy/Cfxd48Xxn4g1zSPCT+J7fXtM1rS9Tc3C6v4
N8eaaJ7vwR4g1KEApfLFI9y82J4YFGT+T37Z37GOp+AND/Z9+C+pat4++Gtj8QdT8X63o3w
c8faVDr2oeDvE82tWVvfN4W8Vxzyy6zb+IZnMlmt0LOO4ZERlTJr1P4EfGDw1+zb8PtX+JX
7OHxY+OHwm8TaNr1tZ+NfgJ8U11bU9M0fxJPM7XeseF9KIvJvGHhm8gCmC0vhYWafIJJotq
g+i/Hz9rzxF+1n40/Zh/aDXSRrk37Ousa5D468P+FrdzqWuWT3lrMNW8QeCb6O2a0u7Vozc
aLoujS6mjtlmlVVAABxn7Mnwp/Zs+BGs/Ev9k3xl4N8bfFf9oD4rSxeHfCOg+G/DcP9peHb
2BYpGtNYK3GNJ1iOQrdapDIfsdmsYZLqQGvO/wBsf42a8mg/EX9mTx0NItdY8DeJfh/od14
djgmivrW68CadfWOnS391JBH/AGheRfbAt6tr9oQOAfMYLX6Z/Gv9tb9n6Lw1F8dP2U9F8E
aD+0X47WLwn41+JXjHQoNI+Keg37WrTPfjSZWaa1u4La0uINRICGR2gy+Rmv50P2pfjZ4j+
Ivxt0D4i6trtz4i1u50fw5fgaxbwl7m6ur2K1u9dtmQn7O1zvczCUtsDDcRQB8Y6vp15PPG
+uPdyLH4muLLGn3xj1KXUGDIUgsdqm8sbZikavL5e5XJUHbz+h/iP4f2XgP4Gfs33ml6V8Q
/C1h8TbzxXL4k1jVL+4uYPFeveCGFjBa+GvDTyQRPBogvTBdJPNCLvzhMrfusH4x+JUGn2/
xe+I2oQXFlFq+n69BH4eTcs1rYatby2t1m5twfIkhdUdVlVmjJY5fmvdNJ1n9pP9sX4p+Cv
AGjS6l4yutKvfsmh+ENGzZ+GPAVprnli98U3VwgFrpSTPGt1eSSSIZwmBvyaAPGPDvgjWPG
viyH4Y/Dnw7qviH4j63qP9leE7Gx0xzqD6j4ivYnu7rVJIQ7wCxMYlsyf3SWqXBMgIBb+7r
/AIJX/wDBOXw/+wb8MpZPEk9t42+N3xOgTW/iD4sFqjtpb3scc03hjRbp1EjaTZvsS5YmJn
mEY2sjHPx9+xj+zD8LP2A9H1DUNDt9H/aA/a31bToD4m+IV8kMHhL4fWxtpGjhtNTKNbW1h
p0RcXtzFIl/cSoqRRMJCD+t3wG/aH0Lxd4QOreN/GWhaZqQvZ7+a6vZLPw3o+oWsAla/wBQ
0Nrm4W7vdIjcIomvrezWRtvl7wQaAPrYP50sYaeSJmCz29ngROhgUrJHO6Fw6szoXiYgrgD
nBr5V/a5+Jnxg+GXwlvbr4G/D69+J3xc8Ra7pPh3wnokKibTPDeq6wJj/AG7rt6Sr2uiWcU
TsZxG5iZ0XaQc1d+E/7Z/7M3xs8e+JPhz8IvipoHjXxd4Ta5/4SXQNBD3c1pdh1BEtyq+QJ
W2swVZSJFG7PAz9NOqBrpw8kl3G6SuLWIRzmJgy28Tg/LMI1ZjncCQvOMYIBxfwjHj0fDnw
S3xR8n/hYk3hfSZPGaWLh9Mt/EHkA39vZsOCsc0jRmTH74RCQ46UV39iQLdI/tD3TwEwSzy
Aq7yx8PvBH3gTzjI9CaKALS9B9B/KlpF6D6D+VLQBTv3git2uLiNpEtysi+WpeRHJCK8YHO
9d+QR0GT2rwr40/ECX4e+EzDokbv4r8SX0fhvwlpzyvJealqWpYWbUWtVDGUWwUyec5VcZL
FeBXuOoypDCsry+WY33oDIY0kKKzMkmAQyhA7hGwGZVXOSM/GngCfUPFnj/AMcfHv4lxS+H
vBng6W98PfD869iK0sdH08n+2fGU1rMQLdNSlCNazsFksog8KKRKSAD1v4G/CqP4b6LPLrM
bX3ivX7yTVtc1aeJWMV3gjyYp3dmjixKwjEe0OAd/IGfgD/god/wTS+Gv7TOl+JPH2g6VpW
n+PU0O6fW7N510+z8W2GnWrMk8l9HGRpGt6Spb+z9RRXdleSOTaG3D9SfDfi7RvGnhyz1/Q
72z1nRNWES6RqGWhg1VixLSRoU+WNihaEjO/bkY4r86v29PjT4mutPtv2d/g6ZLjxt4/nuN
H8TPo9y0M9lpt3tklsorwBTY3s1pDNeXd4SIIbK2uLaSVTOAQD+C34qfDab4XeM/EXhq0Vb
hdP8ADV/o7SKxs7u0to5sLPrFwuYiw2FbG7jeUX8e5sjkV4do1nc6hpEdjBbSWh1PUtJtI7
KG78qPxFOgfynlIJWGFQD58zZZTjC81/Uf8cPg58FP+EN0/wCGx+GjfGXxz4oE3hnwTBoSy
2Xib4ieOywtRqUF3Ajy2Hwy8M3Ertp9lKVt71ElZZGXkfhX8bP2Ufin+zJ8XNC+BXxZ0O3s
tdPiXwjqEuu+GU+32Gm2viW+hFrBfbD5NpPZQTC0vLYSGaaZ0kEZCkgA9WT4U+DPh/ofhj4
s+J7O2+M3jAHw9aab8M/DV9qN98KPDMNmPsl3J8WfFcdkrDxDZm4V9P8AD0cM6yw+fGsuCT
X0TqPxN+P3gGfxD8SY/FGteFvA3wZGk634Cs/hnGmm/DvSvFPimxmj0LwzL4KtdvnaZeGZ0
ub+6lRo7hIpGiBOK/QrSfgh8TvCPw2+NP7GUPh7w5CPAfibQv2jdGuvD1zYw634q8MCyWS6
0jWL+RvNOuWkd0boWUZeVFjZPLOePIPA3wM8c674L1/TPDmhyeJfht4h8b6DN8UviLq15Bb
2NvZ3niLS5PD9rLLbvcefeaVFDPZyafcxWw3y/eGMUAfEPjj4Y6X+yd8NvC/7Sf7QHhqD4p
ftX/HrzPGegfDbW7q3PhLwRouoF5m8Ra55btJrGt6kWiuk0y7jiERTYr44r5b0Pxx+0F+2J
4mtdOg0v4mfFjxvPHLJ4b8LeBkn0+w8D2WgqWgtPCukWUlvaxSWy4ZWlmLtEjjYxYCveP8A
grT4c8S2H7bPxa8HawdQ1rQPCt5oFv4RsdOs79LjTtOurK2XRdPsoY4na9ilOWcWyusQBz7
fQvw7/Zb+OHw1+Dfhbx18E9J+Ofwj+IWmmHxV46+MGnahpHh/TbC1vQLqy0bRvDOpX9tca3
HcFI4bjUhGkio7AxYJoA6n9nn4Z/8ABQ/4weH9QEeqfCXxNr/w60PVdLm+GHxIWz8P/Ei9j
t5IxpFtHp+oR29zreo22zEVszPCzKyNPlhmf4N/skftOftJaz8XvDHxR+J/gjwt+0J4Te1h
vfgL8cFs/DWiaX4ddgyeI/CkAd7WSGNECW8UEkkFkJPMklVNzCn8RPg78d/jlc+Bfiv8VP2
mPhv8JfF+l2sd5c/EGfxlDYfElNWupFkEWtNoxnW00+UwrILQrL5eSN3NZ3xO/ZD8cfF7xP
4W8SeI/wDgoT+zpr/ibSdJOmw+OD4/vG8QX2nXV3aynT9Xv47KGYrKsIheymVlKO67wDQB8
W/tA/sufF34WftDaT4S+OfhbxD4QtNB0pde07xN8KUbxnb33hXyJHtdZ0aysri3g1G0t2US
3c9vPNNZ7UdovkxXSaF40m+P3wo+Ih8RjXvHXir4E+GL4+BfGM0i6fq3jb4ZIyx6pp/iGO2
LXWrX1pMbZtOadN9ssckfzDJr9Ffj34g/bN0/wp8L9D8D+Ffhd8Q9U/Z48WC++HXxT+Gmr6
RqUg8N3bxjVfBWtaFf3UMmt+FPEsG6C8kmLPYpIfJifcSNDwvF+zLp+mftKftkeEfhjqXwi
+OPgf4bWx8cfs8LZajefC0eJrq1+w+IodBvJbZbBtP1Ge5+3rpcLtFaSptViBkAH5W3Vj8R
7T9lLxd4J0jSrXS7fwtpfhj4m+IZm0uX/hI9T0TxeJZNBjvZwm9kt4g6DeVQna3Y14/p/wA
SLPVLn4Y/DH4d/DW5vtG8HafJ4n8YaFp9pc3HiHx54+WF5L+48cX1qrMfD2lSsp09OYLKMt
uDda/TP41fEq/sv2L9f/aH0TV9Fs9N/aP0v4Vfs/3MNpDBNdeG7H4cWd/ba3bLpyAqk91c3
EEdtcbgQu45BFP+DvxX+D3w/wD2XNM+G/wT+HcHhnxv8TtVh0H4uftHa5JaS+J/C+m6r/pO
v6JoN3cOdR0G21GG2+ymSztLjzRNhDmgD53/AGW/h3+1d+1Dd+KNK8A+C/BV58LtDa9h8Ur
4r8QWejeH/BOoXStda5c2ut3ZhlmlihtmxJDG4VgU6nFfTv7Nn/BNP4v/AB0t9Q+MnwpPgK
50P4KfEyRvD3i3WPiHqdroes2ukyvNrOheGpLjTvs8LCWPyTqpcW4YptYl1z81fErxF4Kk0
XxV4O8E/EzU/BXhy+0u6sbTwV4I8IXt1eT21u0cen3GtXt+dKeY64jXE9/qZ3vMSDt2jjjf
AXxi+Ji+DtH+HXhX4r/tEaf8JdCf+wvF/wALfBklhYadr1pvWSQRSHUIJ9MXUGTy5LqETSR
wvIQWoA+3NS8RftG6Dqnx8/aZ8Gfs1ah4o+H0OtXPw/8AFfiqLxwdU03Qta0aaCz1fSLbWb
m1iW68K3V2YG1Sa2ikDv5MayDfXz/rX7eep6tqOk6l4z+H/gjwj4t0XQfEOizX3hfRE8Nan
4F1JLi1k8L+I/DGtRqDcaiLaOeGZp4GS/EzYY5rrfHH7Ufx1vdH8C6BaeFPGHwl/Zh8A31j
dal8Dv8AhHLjUPCPjW/tblHsbvxTf2gnn1yHUZWM2r39wii9mYSSFRGM6/xFutI/4KC/Fm/
8SN8Ivhd8KdO+HnhvT9O8WeEfDOrWmmy+PtM03S5pp9X8PWkrQQT6j4euIrYixuJbdoxI6o
ZTxQB418T/AI1/s3/tA+G4tQ8Y+FPEHw1+Mb2WlWvhn9pDwvFd2fg7X/E9zG8Ulj8RtDtoj
Zx3qxmSLUdXGbiWaWN2hHNfD3irwGvg+28XaF4l1DzNTih0618LzTX/ANouPFek3Eclxc33
hnV4w8UtpKUWdNNupLR0CEBcjFfrh+xJ4H0H46/sU/tn/s83EHhyXx78PL+/+M3wv8V3lrF
aXQ0/SvNj1d57qFJvt01mZIbe6tLhoI4ZWQ2zTDLD4sj/AGG/jje/sMWv7R9h4g8Oa18Nof
iRLo3ifR70tqOv6drGj6k2ny3aRhWuBYzMZEsIlKo5KIQEkViAeF/stfskeP8A9qTXtHubW
4u7D4cW+py6L418bXGnxQ6jPZSqzW2i6VDLKv2zV5PL2Q37ukJCtumViqn+lT4IfA/4U/sq
fC0aTotkvgbwReTrZ634zuRNqPxS+K2vW7L5vg3QNLMI1PxdqUcgEFjpDJa6XogJWPUJUJY
XP2f/AIPR/CD9nr4X+NPEnwq1+w1Lxw+leE/hT8DLOzl0jxj8S9dulE+m+IfEDWYmtvD3hK
6eD+0rq0ublA1pEhkdGbaf0G0CLwT8FdR0T43/ALRGp+G/H/x0vpF0/Tr+VXk8CfB24vZIb
LT/AAH4CsLaCdf7WBuETU9ZtbaW4vJIXaV4uHIB434Y+Efx4+NTw+IPHGj6b+yp+zrbLZ3P
hXwBdxf2l8Uvid5Ss1h4l+I+kAlrfUdTQNPbW8NzN/ZJ2IqOGOK37QX/AAS61v8Aa3i8FaB
4e8X678D/AId6ZdCXxj4i1i5n1f4pfE/S4ijS6VKxe3TSvCzKyf2faoymNCpb7tfrDfy+EP
hdoQ+IPxT8SjVLrT4jqEN5qBLW9o88D3Rs/DGnBWaS6hUiCzgZEcLIVAUvkXPgt8bJ/i/ot
54hsfBPjHw34WCl/Dur+MNNj05fEenyyCOO5UJNNPA0ZDDY8QMgYE4K8gHm37JH7DP7PP7G
HheDw18HfCumWeu36rL4g8bXtmlz4r8UrAuxpNT1RmeR2XeNpEhIDEENwV+zIY1jD7ZHk3S
u5Lv5hVmPKA/wonRU/hHFMgtooCWj3KrJGqxbsxRKikAQpj5A2ctg/MQCaljijiDCNFQO7S
MFGNzv95z6s2Bk0ASUUUUAIvQfQfypaReg+g/lS0AUNSDm1Yq0G1WVpEuELxSJkDYxALJ8x
VgyqTlQOASa+Jvj9oHiT48+K9J/Z1sLHV9D+Hzz6fr/AMWvGFkH0+LXPDtrILm48G2ciKFC
63cLbNdyI5Plw7MAMxP2/cGIG3EsrxkzoIwjMBLJhtsbgAhkbkkNgZA5FQO8kQlubt4YLaJ
ZhKiqZPMiyvlytIAHQgbg0YVhzndxQBwGpnQvhx4JuHsYLTRPC3hPSPs2l2EdlGtvpy2cfk
2t1C0bM7QszpFGVRmaSVScljX48fGSxufCn2rWr67vLX4jeO7g6h4nNsXuNZ8P/C3VJN1h4
H0a4KiS28W+PpRbXWIx5ltY211bmRVmIr9Vvjbrej+E/Cc3jDWza3GgaDbpc6Po7SmG31nV
HQra2Woow2y6asvl3UiPhFMC7iua+UPBnhDQb7TJv2g/itqdnP4W8Lx6l45vZ9YmymqeIJE
860Y3EqGI+HdP+S38O2Q3Q25cKmQxoA+TfEmp+DP2NvhvbfGzxtYWWr/tJfEyzk0n4OeE5E
8k+DdNhga2a5a32MmmWPhyGcTyOSq29wy26ySGdyv5a/tCfC3xr8UvgD4j/aF+I0uv2fhjw
Vrtp4l0vxfNbKvif4x/Eu41izmiL3M7LJHp2nMXXScER6bGhiiWRZiw+0/h54f8Qf8ABR/9
qDxn8YvEdjf2XwC8DyWWn6ne3N9Ja6QNN0aOWVvCWh2kiiF77V1t0ufE2x1ieaCBvObGK73
9q74iJ4/8GeJPC2l+GrKP4b6LomqaH8MPhUdPF3Fd6Db2kqP8RtW0hSDLr80kIm8J20rLHN
b/AGi680mHLAH5QePf2lvhp8NoNXg0++8TfFb4h+LLOw8R6/Ha6pOnibQtZu7WMrpEni63a
SfTp4YlaK90O3iuLaKIlfMIbI+a4f2k/wBqP4m6Z4T8H2Gh2v7P37NHxd+I9r4daT4e6XFp
994q8T+EL+G+um1/UftDTa5Ja3NtEl9emOJ2ZyPL+avmvS9G8SfAzwfLq1lbE+ItXvrvXvD
OpeItMg1XUITr5uIW0++gaZ5BnzMWmrODFbqu0suM1wmh678QfD918CbDxTfeMfsmg+PtUu
dB0O6uo4vDmk+L9e1S2g1LVdLtIpJEumvDcm481mEVx5R+YYoA/oo/bD8cfFXxBo/h/wDaS
8Y6F8Dvg/B4F8K2nhjQ/jr41A1nX/iK17pzi3h8OeE7u0WCbxTALfyra+aYjTS52HlRX4O+
Mf2wvD/iXw9af8Jp4X+LHxm8axyxyJ4u8U/FrVNO8P2+kPFcxSWOneHYY47WKKF3jmtgxb5
UEIxnNe5/8FV/2gfEPjz4n6H8DrDxje+K/hH8EPhLoOnQXN5brFpr+PUtYj40eLSkYQvqFp
dyW8dq8jiQJuMeRmvyFl0+zjFiFiF+dVs7eCzbWXaOBEwZGlhhVtrLEE5BI+zNt2788gHa6
f8AF670vRbzwzLo+l3GjaxqOoXFzdPDOnicQ3Ls0Mcl7LMzKI2KLAwBBQEjAJFcpBO2oX1r
pNmT4UneS3kubia+lm+3yKHdJbm9DkRyy7QqwYAIJJIK4rJsDc3Wo3zSQC+gidFlne2j1CS
JITiONGnaAiIqGG8gfw5GcGu+8TaHD4jMF9ocdpYaXZWkUurWdjZC1vnigXm6GnWrXBuJoD
lJZEYkGQFlAFAGR/wnPi7RPElxqOk+J/EnnWdvBc3EGm67egm5tnAkt7e5D5txtXyknjjka
EOSqkCv01+Lfxz+KWm/su/DnUPg58SPFGq/BT9ofT9X8P8AxH8B+KZY9d1zwf8AELw1e2en
67p8epyRpe3enave3EB0u4uxEBD5pHC1+TwsrTTL23vJ5riGxu1a406W0Yz31mFkQK97ESC
rKhbekmOvPPT9VdCk+FWn/wDBPO4+xeI7W6+K3jv4pazZWGkW1vdNqHhnQLC9t5E8QRYgNm
1xqsKSXM0UcwniaHaqMTQB+fur+O/iA/g3/hnO8RtN0zwN4v1bWz4b+2Mo0/XNWmhup7m4j
G+C5htXVNxRyEMm1iAc13vjm8/4V1B4F1zStUtdc1bxDoIa9lvYd8trq1kQbye6WB3S0GlT
LFHo8yxuLlHcsRjn1f42fspazHrPh3xt4L03xDeeF9V+CkfxKubybVIovEJsIb7ToPFfjfW
olla5tfD2qyyxrYwTot2kRJFuFyR89fGGyNh49Sw8NQNZ6Za6XoaaPHMzbY7DUrJ3dUR8/b
LKVkd4bttgLAZPcAGL4t+KvxN8aztrXjX4l6vfalNpsM7XE14IrWy02yIgsrBlggX5Wjcqg
Xe8GMYJOa5uwvNY0uWyv31O5t5L7UGk0iGznM+o6kIAyl5pTLHJ9igZ1bdLGp2ZJA5NcLdR
OgMKpcCKxu5EeaYjrO+9CtvkhD8rEbS8bkA5Ga7/AMAeHtM8b6/BY3N0tkWnuLK3+6ni28u
p1MSy2STPHD9ku5WRHheWNY4S8nVDQB9T/C39uD4zfC1pPDF14x1vxfoVzbRGTT7qSK9hsr
63RjBp8Us8ZW70IhSs+mMyxN2lYiv0r0H4pf8ABM39sT4QXD/Eiz1z9lH9prRtCaafxJ8PY
Zo/BXjy7idRPqN94Wjmjtry5mbYb9XkjWIKyxtIHIr8VfiL4Fi8H2NvolwYtK1TQ42i13QY
9l9NbTaTIiAyajCzwm2mim3QssrB8svbNc1beItGubfRLOxi0+0vX1KZFkvIvsrLFLPCkCa
lrUe+aPS/LMhSzWJkRtoLYJNAH7x3XiLxp8K/hJ8UIv2YPB/w1+JEfxT+G3h74ZePfit8KP
FS6XPqGm6bEVjni8ESpDJo/iK5tUd9eSyNwlxchNzsTXffA34qxfBP9lfxL8MdU0SUeDfHX
ir4c3mvy+L31ODXSst0NT10eF7aKzudNl1u1nskRrK5ubVpkZ9zAnn8Q7Lwj8Q/Bl5qnxV8
JajrukeHPDOpK+i6ompyRjUdSsbiCLVItG0/zFttWsoXmABm8tni3FVYiv1Hsv2/NX8T/Da
6/Z913RR4m+JmseJPBWreB28EaFFrfgXxYbieFU0zxpobLHJoviORS8Ta5a+dMzt80SqSaA
P6AfF37eugfFTUfDfgf4T6Pd+P9YfT9OvfCfwy+HdmLjVrTT7qJYIfEHjXxBDH5fhRYQ2H8
PROZTGnzNxk+kL+zJ8RtZ0iXxP8dPENwdesojeeGfhh8L7aC88RaaLYiTSH0a7d0XQ9ekdg
Nf1JTNLqMgErKhjwfTP2bvCnwz+C+pWXw5+EXw78C/Dv4reLPCNj8QvjPodhax6nrfhTxFq
trA0114l1j500xI2aWLTtGjmb5xIHjQKDX6C6B4WsfD9ub6O3udUv7tGvdR1S7YTarc3zAf
NChJSPeWdgiSBUAUAnHAB8x/C/4P8AjjxzB4c8TfH7Tju0hLUeFvBE1616+lwWSlItY8Zag
Vxq/ie6jZWuI2Tyo2DLvyvH2PHp8FhBFFplvFbRW0bR29hCRbWIDMucwxpsUqAShC8HIx8x
NS28akWshkuldYCBDcS5kYNtJa4TJ3yoQBvydpJ55q7QADOBnrjn60UUUAFFFFACL0H0H8q
WkXoPoP5UtACNnBwASASoPTdjjntz3qu04htTcXuyERx77jaWkRMfewQu5gPXbn2qzVO6aE
skTyOJFV7hYVYqJkiXDJJ8pVoyWAZG6kggHFAHi2oeC7D4h6jdah43tJNQ0O6FxpumeFb6N
ZdKutGUq0l/ewFvLUXRER80tvRMALyRX5s/tQ6d40/a78Xv+xz8BdQ/4Rv4Y+An03TvjR4q
0REi8NaTbEpKfA9vErIl7c21vbNA8kO4W1xIoOCa/RD4peLdVMOh/DzwV/o3jfx3FEbRFBu
k8OeG4lMer69c2jiONYLUSJFHG7qJJZBMoJhFc5ovgr4f/s5eCb6Hw5aQ6XI817rfi/xPqt
0Zb28vr4I99f3Fw6k351a43pZWzuD5jx7RlBQB47428O/Db9nD4I6N8D/h5pkUGm3NnY6da
eHrdQda8f6yIy66FJqEXH2/V5Imvby9kkVbe1tZbZnBm2n4h0z4Zz+FfDfxR8cfGbxbHpvx
C+KGgato3hPTfDsH2zWNCtIdIvR4e8N+E7IqPMea2Ey6fKwiTQbVLyIyMZxX194a0O/8SXt
98XfF+i6rB4a0t5o/A3gsoZ7qIBwbO3mhmKtPfaySbvUrolWsEiXaSCa+efihol38RE8X+I
7vxvYeB9At7TWrLxV8ZGiE9v4HR7C4B+G/wlsmG7XPFl1hYtc1y2iaW0bckHmhmoA/mF8H6
F4w+K3hzxxp2neGILq40PWPBHhCfxTqH2ibxJ4XtLJr9ZPD5sVieC50jxWgMxikkjLtCdr5
xUPxP+Cnjy912KWLwzfXWn+DltvsIXRbXQrnTLi3vrG4s007TTdEPp+mvC0F5dMwleW4j3g
V7p+zZ8RNf8C/Cb9oay8EnU7658U/Gb4baNojXNvcT+KZNP8ADd9OJvF2rWrW/wBpGlG181
p5ZES3tzKqGQ7q+vviJpNx8YvjLLo3iGwtdC8E+MbvVb/w18SbTU20201vRodKZvGGjRW0S
lk1u019NNSBNnmShn8tSoZgAfgB8atT1+Dxz8Vf+Er8MXFz438U6ze3uraRfNOwW31JIP7L
vNMslja087T4oWGq3UNy5ilkjUq244+RRDeNcFbiVrZUtTbJFqdw0sNu9ow88WKqrNaTuxV
eBgNj5ua/ZD9tn4Y/EC/8MfDXxb8NfB3ibVNY8KeCrjwt4611RI+jxjQLj7M+sahbRJJJpd
7cW8qteXh8yPVJBHNuBj4/JTV5raG3msLTTXgLIl7qOrRyNe3k15buv9o2nnyqjR2nmMu9V
Q4kCYzyaAOWEtympGS0/fyXAEkluXadXjYEvbXhYIHIVf3m7aM7Oc4r03RNWureBNb0u7tP
B+peHobm4tYYLqW3udQsr0FbyOeQxSIInz8m47kHATJrmbbUdIRdVWKyj1XU7y3V7OQXE1n
JpPlAGGO+XyjFqFzdJveWCSRBuVWLAgA+p/B/4NfE/wCLmvWegeCPhr428bJ4ijumge1Vo7
G1kSNmuprYrmPV3t3ULJaXb26sSrqSE5APLvEaaattbRxiOC4m0xr261LTp57uW/W7ffJZT
RGIB7gJvkjdDulZMbRmv3N+weHLP9m39i/4ETaj4XurCz0/xX8ePEviTwpotpp/iM6LezQx
+F9E8SNuw3ie4acmCCeVXmERLoiBiPzD8YfA28/Zv1LwjqvxX8WeHtd1XTdRjvdT+FPh3VJ
7vxRYW00U6WllrsSWxg0i/tXZPPgt57kKAUcruGeo8Y2PxN8CfBrwf8UNcuNS0XR/iZ4vu4
fh54fmEU+sarZ6e7RalcXqyTJLb6Lo6SLZ2kRCRotyXVSQKAP2ob4LeHvEHwq+MmkeEr3wH
Be2H7Nerf2prvijxpc2utw6xeS2t5cW3jPxbY297b6BdwPBFFY+DrH7Rp4RzbyXKF6/G39p
74Jav4G+F/7Nv7Qs2ni00bx34cuPBmoXcXiqfX59T1zwu5sdRK6WYEttH0FppYf7HtTOTFA
0jLjcccXZftN634Z+Gt/4A+HfhnWfB1j4mbUNI8Y2jeIrnVNB1y21KSO4uraXwzOvl3sKyQ
LLcztcqrvsIIC4P1X/AMLh8M+Hf2T4PhtZadJ8aPht4kS01vVtYfRhe6r4E8TzyovizRdD0
KZwPD0VlKySWOrWksqX0cbmbyu4B+XfhnwlqnjfULmzifT4p7K8tppzcXc1k2nmMMbSC4ZY
mgXR5g26aVJHZGVV2kNkTX9nN4Y8cvDf3thrWom3ChNBsVu9Pt7nyZI5xLcK6Ms7bvMglAy
QhbAPX7Bn/Zp+I2vPFqHwP0nX/iN4FlghuFvvDKxNcWdnewtNp8XiLSLaR7pmtdrQ36okqW
snlruO/j6c/wCCb/7FWp/tH+Mfi/p3xE1zwx8IP+FVeH9UvtRvvEGjQ3kF5rWFtok1u5vmi
l0ie2lmSM24jbbuLDLAAgH5Xadr2tQaWtgr6ZFBJeRWMl7em41LQ720XeXbV5ZIi0PkuVWa
KRwVfCqX61j2ujR6pdTWUL6XqOra1rtrY6RDoaTDdfPdR2ggsLXy1cwG4mhQRMqxlCzh/lr
9O/2gP+CX37XPwOh1C70jS/DnxV8HXtyNQupvhf4ps9S06+0wGSRb/WNKvGs7u0laMidPLh
Z2CEqrYAN79gz9nbV08fXHxE8aeDxrN34NabVfCkOrEab4YspbWGVrzxN4y8SamLUwaP4Uj
Ehi0mGGZ9V1E2eAduQASftPfBTxL8JfgF8LPDviJ5YtKv8AxRomkQ2GGS8u/GKqLnx5YQug
Yynw9ci1hh3lIJPNZXkHFZH7EOieI4f24/gOvwwuLHUPGmqfErS5bJde0yOKay0iayuceZp
r7rK9u4bRbiW2JnHlzRo6/MoAZ+1d+0T4+/aJ8feCbfw0k0/wy8Capf8AhDwFfwWBuIvGWo
axqVtY+NvHFxZyhI7/AFW5vngN3ZllTT0ijaCaXccfY37OPhr4cfAb9vv9nPwNBe6prXibS
fiP8MrOw8UC+km02CabQ9UfxfaXNiI1ghubK9ltbfT7UzM8qSOTjZigD+0P4dfC3wZ4Ct9T
m0Dw/py3viaCK+8WeJrtVbxF4o1VgS8+uzyJ5sg3M6xxtJ5UKgIicbj6lEkscVuCY7eNIGj
a0hAYb8DyxBKSrDYAQqhfmyDxikkW3aMO9m7C8MSzqYl3KqgspuRu4WLGCRuwcYzXy38Z/j
kdF1KL4Y/DeOHxH8YfElpLPo2mQyPPb+G7aMBLbWtTV0SOzaWKSSS3gldPtDxcFgKAPpmzu
bR7tbVnQ3lvaI8cc8wk1KOGXHmG6QE+VlggG5iXHOBitqvm74AfCbX/AIcW+r6z4v8AFmu+
L/GHjiSPV/EVxq7iaHSrpU+XTrAb2+xWyiRgLeMFHaMNn5Bn6RoAKKKKACiiigBF6D6D+VL
SL0H0H8qWgClfX0dikLPHNKZ547eOOBA7tJJnHBZeAFJJzwBWT4h8SWnh3TbvUrqG4kS22J
GkKK73E0oOyKFQ+5irgLKANyZBwa1dQMMdrJcTyxW62o+0C5mjEq25j5Muw9SF3AEcjPGeh
8ms57fxvrEetvZXMHh/QdSI0lQpxrmpSFhcSNanAkWNl3B5NoQqCM5NAFbwNo99aT6h448S
WC3njHxQsw2DbLJoujxELY6ZalsLDYqjrJekMjmTYzIxArzLV/DmofFnxVDpN+Fufh/4Zvb
SbXwQBomsa3EkrmCEyNGbiz8OSBEeJgIpJ3Vy2UFfTeuWc13Yy6Zp1zBp1xe75ZZpIfM2Qc
G4kVOE3lvLU5YYBJGdteHMj+KJLnQPDrLD4I0szp4710SeVFqd08azz23h65T5ntPMhlbWb
mNRkrFbx+YHZqAOP8YXWn69HdrPq1zpXwz8FgadcaxY3P2S/wDFevQxup07QZSoaZ3Kmx1N
kXym84eVI6KXHyj8XNJ8V+IPAWs+NPCnhnwppsPg3w5eQfDjSPEV1b6X4A+H91eW0sOoX0v
nusWt+PpkkY2M9wrfZ5JHWJn3ZrtPhVd6r+1p458QeJYtB1rwt8Bfhfq934P8KPc2clk/xG
1fQLlLfUdZ0vSrgxSaXpSy7ktJmRvPjLsCQ2R6j+234W8G6j+zL4/8OazoVpqeiSyaVF4Z0
3Tz/ZsUOvQXUUVlHNLFInmzQ75Ht+SJDHk/dFAH4gfsb/DbXdX/AGh/HXw20PwZeS2mu/Cj
w9b/ABM+Lkd1b6nq/hw61pmoXk/hq0s5vLSFNYuYYpo7uFGmt44io+/Xuuo/shTeEdX+Ao8
bXNzZ2h+J+nfYnupZGuX0j7NqM9xq2maaqmF766eOFblWkT7RA8ryKCq15x+wr4/8CfD/AP
bx+M2ix6tPHoPgv4U6Rca8dR1R5Lm88VWccMBgnyPN1CXT0ne2EccTrGJN5OFJr9z/AIoab
4a8Zj4QahqU9ro1tJ4t0/xD4PvNUuojHceK/s0sWk+F7ZBu/wCJfrdlJeOyRBlzDGzBaAPw
P/bL8X+F/gk3i7WLzV9f+E+r+JtPsvC3iFNB0G18WeDvHXw/8TP5mnapbeHr6W2h0s6PFa+
RcT27tKpnfbv61+Vfgb9l79gj9oT4peVcftQeJbbWRIqTeBvAfw/s0W8jmjaa8ubsXd1aw6
dBFMkZmy+xicluBX66/wDBUjw3pniu+vPDM3hybWrmz1FdWieWC4aTwlpnhNhHFZNPDG8Vx
oESzvILd2AYhWxtUkfm5+zR+xe3iLTPjx4laSNrrxz4MmTwnrtiILS5kS7urNnfTtTt5GaE
WllFdPParteaFJGfbsoA7W7/AGI/+Ce3hW41mw0Gz8Y/FvxloVjba3qfhbxF8SH8ES6rosW
p2en6vqOl6RokOqW13NHJdRPGJLqJTtIJBwD71+xt4Z8C/AX9tH44/Cz4Yas3hb4V6L4Ha6
vm+IOrnWP+EOvPFL2Un2nQhJEbjUdU064aOws440E0iXLlo1UMR4T8Df2bvhD4W8cfEnXfg
d4iv/FWmasvhX4LXuv3s8mpJBr0mq2GoeMdV0Ca7dGj0I3OnhWRRksP3auMmvgz9ufx9428
Cft3fFnUPhTq9xaahpfi8anZ6vocodpb/SdOEVrJPZTPFDdtN87vZXBSAMgkViyLQB+1Gv8
A7H3if9ob9pv4neIfiJ8Pvhr8Afhh4RsYdE0PWvEujWKat8QmsZrdNe+ItrZiaeWNdZaWKN
vNCLDcTwyx7lVyvwH/AMFFP2XdU1O/0XwpbeFNS0vWfhxf67Z+FoluLK78F6v4Du3h/wCEK
g0jU7C8uLWLxZqFv583iSS7NpFd3Aty8wKYqv8ADb9oX4xah8MviR8Q/G3jbU/HljrHwn8J
T/FPx9q+ozG5+G0qRubTwvpVmAQdR8ThBCq2wkLQiWRmBiAP3P4D8LeDvjL+x5pH7Vnimyu
PgD8LfAsOsH4h+G9Svbq8074jafptzb2Wi6DPp16BNqUOrxXEl7pV9G8cqPFuVMLQB/PHbf
AXxovgTw74YvdLs18aav47ufCenX5guLTXNNtEuEj1DSpoLWK4iv2SRoraK7jkcOZVaIvGG
Yfon8Fv2D/j7+z/AA67qHxWtF0jwr/osdl4K1K0sdQurey8U6Vdtptp4ou7i4ibTNP1SYRT
rFbrc3F3IsXyKASP2x8Q6z+xn+zR4G+C3xp1a+uIfFo8M+H/ABP8P7W30ODxlo+keGtUtpZ
PD+o+ItJlZFXxBdWzSyQ6lIzNAsbqx3bTWN+1n+0f8Kda0n4MNr/w98Q+O/AP7R+jyfED4i
eJBZNp3iGGLwnJBpXgjXfhzHHM0dg2n3upK8enB1jaHcjDjJAPh/8AYx8DfDj9jXxB8KPHm
qeNLj4feJvHX9saXrOjXN0dY/s/XYb5JJDc6bIGtdN8N3EI85tOkbMcMeUzyD1/x88NxaZ4
t/bT+InhPxF4d8SeC/Hsfwz1O+1jwDc2+m6R4kvfH2s6ddI1hNZMWMiy2o+0wzRwbAHXBzX
5j/GHwGfB+reP/A/xW+JXxR8N6trvibWvEM114n0r7PfadcRDf8N5tIUytcJY+KNNeePXHt
Ua3EkcZeTIrR/YPv7xfgT+0n4S8VpcHRL7x18Nddvb2S6uNQu7618PvLOml6PZr5pkt9PkS
JpGVljWRwXK84APYfj78BP2gtN+Jnxl+N+mfFjxNceEvBfjjQNGlkZZW8K6VrlxaQSad4Rv
3SYm4hMaPDGI7dzhmLqOtc/+1L8NvjBeH4Mw+HfEHiPWz8ZLO21jxH8OrnU3m8Jw+I4FSFb
SwhRbdYrFjKJYbEyeXO3DZr9Dte+IEdr4RsfhkfCPi7VPFPxq8a6n8TPDtmUN/wCHb++tbU
jwxquo7S0DX0tqlx/aNu7bbRggBYnFdHo/gTWfit8HPCHiu9sI9H8V+C9dsrSGwlZRPp/iy
31CIQm1t5jHONIl2sbfYhiGPndcDIB8oeBP2OJfEGofBP4UeLlm+HWraD4mtoNZ1eYxabpm
j6t4ht7jWLWZPNKx2Ynu7CCK6tQzhWZQrPuyMb41aJ/wz5+0j8AvFmqt4filtPj14H8TSak
0kV4PFXjXSpJ9H8S6ZIysTZ2N417DcJcOVjjkiRYw4ckftp8R/wBmTSvi14x+E/h74q6/qv
h7T0t3+MPjpLOd4Na8Q3PgUQRx6V9uj2m3t7trhBapuGIt4j35r+cb/gph4du9P/aS0mLwQ
mv6hpGoaqPiLJoFy0t1/ZukWWtabLoNro4mKs91Y2kE76u4CiZirF2oA/vbtb83NlYXayRS
Ran9nkjyfLMcN1AsqRoU3iSVA3UlQc8kYGeAn8F+E/Cl/wCL/HsHht7/AMTanbWDa1qsGnx
3et6zYaXFLHpunWkjOrM9ksmFZDGf727PGd8CfFNv4u+Cvwm8VW8yQR+IPB/hm+bNuqm4kn
0uDzFMaMywPKyF9xOV74JIr15YXUKYbh9rTmaQyYm3xt1hjYkeWnTYVztA4zmgDG8MXU9/p
dpqE9jdWUt3Z2zuuoKI9RLhWBW7iGQjICAvzMSCc479HVaAxSSTzRSySZcQuhZjHG8I2sEQ
gBSc/ORkMcEGrNABRRRQAUUUUAIvQfQfypaReg+g/lS0ARTxQzwyxXCLJC6MsqOMqyY5BHc
d6o6fBBawWsGnQxDTvKZw4JD7yRtYKVG4v8xd2wwIHBzxekiEhjJeRPLkWQCNyocrn5JAPv
oc8qepAoniEsLxeY8O5ceZE2x0wQdyt25HPqMg9aAPkz9pTVvjbs8D+Dvg14W1HUT4x8XW9
h428Vreqh8GeDFnDaxqAgYgO9woit7Jd2TDLMVGTX0foWiaDoOgppdlZ2tpp1rElrPaxqzw
Rsm1Xg5XdJGsjkDIYNuJJOTW5HHJEIpEEM80piW7ueIjJHGpAkULvBZQcKmdvJ+YVnatqcG
mQXF1dapp9hZpGbia6vnjgtdPs7aNpby7nuZCIAgRd+biSKNQCQ5waAI5Y7Oyt5ZNNsreK2
gcmaOzC2SvcI6xiKWOONI2iIlZpXYADaCxIBx/Ob/wWK/bT8W2sMHwj+EWix3PgzwBrll4g
8aePIJy+kT6pou+LUPD0e0LzoMk4N1LEJRLcyRiAzIpZfrf49ft5av8VbnxH4I/Zlcax4T0
Vbm38VfEXSnDHV7SF/J1XTNAOqrp2l29m8PmrdeIFv2vNP2hra2l3HP8/n7Ufxy/ZT1X4pL
Y/FTxp4zv/hdp2gWFjL8Mf2f9UfxdLc+IdKhkjZ/G/ji9FhPYX7TSsL9bWG8iYniWQopoA8
8/4J+a1r/j39t7wR8TbaHTPEp8c+Km8FvfahrstiL2+1fQtU+w+bbPGEdnWF2uo5SVlkjjJ
IYKK/pU+KHhv4pfGr4P/syad+zve6FrfxH/AGfP2gPDNv41t9Svza6ToUXhq11Sw1+31R4/
MndFSa3WGZ4CrMS0e7rX8xn7Anj7wPqfx+8W2HgnwxH4a8NeG9HvvH/wqOtXDalqaatYa5p
cekxS3cpikudStNEm1MTzFFZ2c/LgHP8AU7+yzZT/AA6/a++N+lwaLfW3gr44aFo/xd8J+I
f3i6VqNnbWMa38MEy7oHuFkld7i3YxsUUuSduSAed/tL31ze61aeDWSxsPjB4qsLq1h8Ipc
h9B8Zanots66xodpqE0SvBaatpjX1zHdsqmZ7ddwVsCvyM+Gdtf/s//AAA/a91e6uxp/g+b
4g+DJfghb2GsLrB8HweJ7HUYr/RLu8EhNi8tzvheJziGORgwFfvH+3D8IvCHjL4K+N/jDFb
FPGvgmxt/F/w61vw3q81jMtlo1xBDNp5vrKOYwPqdndXEd/Cm5Z+Y3dcNj+ePxF8NtW1D9h
H9oU+CdB/4WKnxF/ai8I+MbvQfBuoTx6p4Z0+S2vHj8N/ZACbu302cbddVXXypZUwCX4AOw
/4J2+AfFyR2vhHxdp0uh3M3x+8Ja1DbWNtBrNnfaR4j0rWNRtpI7tZ1CGyaFTHKQSqyMdrY
r8gv2uvDHifSf2r/AIkfEDxnAbvQJfiv4g0bTNK05UlvPEkmgX0IhtLuGJyZ7W6txKHkkMT
mIPtVsV+4v7Kml+MdO+Ed34u8RWWrfC7U/D3i7wXqF5e2thdWWn2eh+EtD1XTr61sp3Rpbv
xDaNeRbbdlWNiz5kABNfiQtnqfxY/bU0jwppUfijxP4a1/4kHUpZZR5mr6v9kunubnxJBah
3jjklto5oLmKaSJBFMzIzlcUAfX3gz4VXut/DjxZ48vtI1zRfhP401TSJtU0rwlqFrNpWj6
LqqfbtMs7TSr6e0W91DR7axuIbd5cS6ZBPcLbJOXGf1P8N/B74ifHb4GfBv4F69rWl+FvAf
jmPxr8Vvh5pN5cz6hpWs/DXwattZeG112JreKSR7uHUlu4BPCptQjLGJOo82+EWq+Cf2iPj
h8V/gB8If2e0+IPgmDRItJPh7xLNPoeg+DfFtrbiw/4SY6vblxJD4e8yefT7uZI7hZmESW7
q5YfqLN4O8W/su+Ffh78NLj4leHPE+v+GPhjr1hL438TaVAdd8N+HNCjiGl+AtBvWwVXXpL
tbY3siwvcSW0cjKEG4gHzd8Sv2CNX8T/ALK/wn+Ht7rlode0C6m0rWPG/hS3s9Xm1Dw1bpc
W/h7w1PdyTpINJRpkjtNNSMzRKD5qRgGuM+MX7NXizXf2DfhppOs3TeCPiT+zveax4L0+01
lXiv8AxLaaLfQXMVlZpGkh+zanbob9vs7SJbzW0callclf0C0C98YaN8IPAOiQaN4J0lfFl
3oGsXFrf6tDB4y8Dat4q0/UrnxJ4ouojK9pPqFnMsT2n+kmO5RmaMfuhXhvxc+MOhah4Guv
COp67P440XQdF07wz4A8f2+tQ6LpOmeM9GtLrQvE/iPxV4hQvqf2GTUNStYL6UafPBHcfZ4
kleN2kQA/A39pHwxqkNx8Nfi58XdQ8YTePvGGlW1t4f8AGnxNtrzxJf6p8M9PtJle9j8JQW
8mmeHPCumzrBYWurreTXVxFdB5oYiRWf8A8EytWs9U+N3inT7ufw/p/hzWPhX8VfEt5o9kF
mtLrXLa4tdL0fT9DsnUvbQTtei6kt0RgRGQr4yR9kfthT+OtT/Yv8BaD4C0Lx5dfFD4F3+p
fCDxbrVxr8V94U1nwxqBN14jh0m4VJpdViuvJtZFa2RrewSJYjKpkIH5XfsN/EUaf+0t8JL
zSF8LL4k8X6Zq3w0udM0yxeHV9EtNMvIJby4+zbfKOrarbwzzi+Zw4jhlBQbsgA/ZfWvhT8
R1bS/C/h/4ufD7wHP8K/hXDDrl7401a+8MLps2sWl5qNz4g8P6lHYXVnbyxpEsKW4ugyyOF
AG446/9mX4iy+JfHv7IHh7xH4P1XxVZ+KptR8L/APCSQBi3jCwsZJTqfjFrxGWHWbT7XFBJ
a3k3lTGLcwVaj/ac+Ddp+0RrGvXniXx94/8ADf7NGg+B/FHiLxB4c8P6nZ6Pp/xI1rSNS0y
20XwzeaiJ1vrObXRNcR6XbQJJ9oKskYKM7r2P7IN/4X+G/wAWPh/4QsfDni3wJ8K/hb4i8K
3nw/0f4m3Z1DxJ4TsfH+nXk3iLRoZz5m60tL2G0WC0gllXTUmCIzea2AD9i/izYwWfjPxD4
gvdBkl/4Rj4bSeGvDtm94n2fxVHrFxbTXEnkMRI1xotvaSB7kALACFJO8Afy7fFD4gfD74+
/wDBR7SvD63UVr4MN5a/DRL4yC7ez3LjUYCxVTFaRbW8sFQEVWcEgGv1L/4K0ftJ3vgKXWr
7wfrD20vgXwPqOm3Nxo1y8moalrPjSWG50rS0uIsyWxhht5BNbCJvLjZlLrk4/mU1LxhbW3
xX+H/xWubux+GPirUdJ8PatrFzHGiWniHUYo5raWU2Qdvss141ysd3qQ+d42kYDJ4AP7iP2
RfFVpoel+K/gPPfxvqvwb1mS00Gwt4kVNc+GWsp9q8E6rpO5x/bf2y1iuDfajBmOykCQuym
TFfcNjHFFbqIVljRiXEMrAvbl8EwbQWEYj6CMMdhyM1/OD8B/wBovT/FGt/CPwbrHi3Qvhp
+0NpFo9n8KvF0001zo2o2F6FnTwDrF5LHHaaj4B8SLGW0+W8lFxo8qLFbxsJK/aj4U/tAR+
JvEM3w18c6Dc/Dn4taQjNrHhrWoRbaV4nyFDa/4J1gs0Os6dcsPNgQMly8TsfJxEWoA+oqK
pW8twrLFcjfLJ5krNCo8i3X5dkDvu3FsE7HZR5gDHjFXAQ2cEHBIOCDgjqDjuO4oAWiiigA
ooooAReg+g/lUTzbJFQxyFSjyNMFBijCY+V2zkMwJKgKcgHmpV6D6D+VcrrWrHSLl7ht0mn
LA39rM8iKliuzMEsXmsiFnUSbolZjIeSAQAQDcj1CGWGO4jSQwyzGJJcIEKc4uMlxiE44P3
zx8lVZNd0tYpZJbqGGAHy1muGEUUrsGDIm/EhCEbZG2BQSAGJr448YfG/4YeHLZodP+JFzq
djaPc3+s2um2P2+70xjIAWFvM0Hlm2dsMiswjBzz0rwQftrfDvUvEZ8Hzapp9/Jc2Lpb63J
Y6rqutyWcLKkszQmyTSrJUaRZZy17vUJhAxwCAfeXj74w/Df4ZeFr3xT488S2XhXw5o2n3D
6lPJcyxpBEpQRyQQpGzzRXDlYLafC7pJURQA5Yfzx/wDBRv8A4KTeCJfDdto+pS+IpPCeqL
ZT6P8ABvw3dnQ9U8ZWpP2ixu/ilrMDmfSfCoeGN4tMh80alBI32gRdD51/wU5/aq8Uav4k8
J/CXwFdt4ivLKwmGi2ItEuNU8eXF0ytBqHinS2YW9p4T0yXY+gQXcsRv4ke4lWJoFB/BL9o
PwXBo02haNq3jaf4ufGHXohf/EfUGvbq40LwPdag6s3h/wAuwhuYVi0eMbEjRimFIzgZIBs
/Fn9sb4wftB2+r+HNb1OPwL4RCytpPwt+Fv2fwr8OYrGdk2JqGm2kytq+p2kSBbnUpZklvZ
nLNFkmvmCw0/wfMr22m3sSSWpa1nGr3UzeXdyMrOkmlSosU6My7LUGc+XuLliFxXSWvw68B
6J9o1FPEi/EC90tsTaJ4b8PhY7OeMb3u72V5Y7trO3k2xjy7d/MYqxXiuesfEulnXUv/iP8
NNWu9BaW4Fvptm1xoWpLv+SG/vJ3jjeRkQkxw4KzRlxuBNAHsnwR1fUvhb+0N8GdauNmm2l
1420ezubZbyCWO90nXC+mPZNOknkOqtdJNKHcIkaM2SVxX9437PnxKsdb07RPgBqGn2qeJP
D+jeOfDkeq2RyLbwnpCW2m299Y6sqGexTVrTUmuNHuXVVvobOSSLcIcn+BS/8AhhoF/NpWs
WB/4RrwNfmD+zpGuZ9V1LTdRjDS6RJaaSgf7ChnVS8nm5jYbzgCv3U+CP7Qvj64Pwt+Luue
Obr4c6H4c8M+Cvh38SdWF8BJ4z8feArW40X4c2mtXERlkj8O61Z39xfa0XSOK4e0iSZzkGg
D+njxB4K8G+DvgTqXwI0DU7ieGx+GWp/2Bb6ndltR1nT9LtZ5r66ub99815LcP/x9TsgVZW
XLAsM/yQ2GlfE/w5+zpYab4B8T6z4N1DxR+0D4/wBbA0vXnt72DSdd1uFNKhnSRALxtKRJJ
JEbCNGGZW+XB/TX9pf9qn4g+A/Fnw+/aD0DVbjxppUvwX8e/DbxdYy24sdIF1pV/pmm+IdW
8JWUTSWyW3iuW9trzRZJpYpGhs53tVkTfj4m/aGl0Dxl+zr8Ota+Hej3P2++Hih4db0/Ukt
YvD2peFriJb23uolfZe3fnXaIqKWd0Z933aANT4NSfHD4Y/E74k+BvE37Q2tftA+B9Q8M6N
pC38lut94W0zxh4r0K+lv9MsbZo4opNStGj2XGoMQIpV35JAr8RfAnxN174RfHjV9J0yew0
O7tvEmv+E38a3msy2K6arzyyWrXmrxRTzTzQOFihKxBIo3eFWdWJr95P2MJvEcf7KPxAuvE
Gj3l1qlj4g0m5Gv3+nxW99NrOqyGGWNT5hd/D+nRs1tDPnzZEnYhOK/Bf9ov4e6H8Mfjn42
vPGGv6TZy3/jjxDqFl4O06Bb8PZySR/Ybe4DbTZ26CRhBPzKm8gqN3AB9I/BD9pH4lfDfVv
Gk/hT9ojS/Al14/wBf1aTx8PDd5NpXiHxlrGkki3l8KanawTvEsYIkku2MInZPLZAsjsPff
i3+3B8Y/G/hPxD8WLzx5L41g0n4d+G/hp4g0HxRLJpniq7ihhmhHxG0/R7GO60/VLqeXy2v
Jvt8czKWd0BY4/JXwJo/jDx94sOgfD7RdEkvtJvLzULbS9L+y2Uk0MkMkSaffXt1LG0UksU
ztsjDC7K4LCvvL4RftSeH/gZ8OfiD8Evjz+yOvj7W77SbHTvB0ulXk/g+Hw7aWNpcma71W1
0yHUfPa9naO5Oo+Y8kyQtmNN9AH2H4a/b1kuPhH4A1Dxg9vr2kfD6DwTpniXwxZFT4n1FZ9
I1OyOqXCrcbrywsmu0XRNNZw8G4ybSyBT5rffEf4Z+FPAfw8uvEWneMfiBbT2nxUgvfA2h+
INfj+I2h6Xr+r6feeE5vE0l5Y2sN1pUCqyXVlvdZVZX8wmIGvzz/AGe/jD8B9BuvH/8Awuf
4KXXxDn1lbfxH4N0fwP4t1LwiLDUFuVl02xkW1tZ5dYn0kj91dTxxTShHJgHNS/Gr9qH4wf
Fn4mW39rane+AvCl/a2+i+HbHxDEdKutO0qwj8q0XUNVFss2qwFSuy5mjjlvApaSNSBkA+x
/FfxZ+KWuaL4f8AhbFqd9+zP4O0vSPEHjjwjeeJdaOsaxJdajJE2rabHeyM7SeHfEaFZZbN
xJLZtEqQ7ga+Bv2WNSbw7+2L8NLfQ/F0twp8ea5fQeKLXdcW93qFzoWsoPsnmpGY7R3cqQB
l3dQQDiuE+JOieMdL17wzHrvjlviTLNpM+q6e8OqXdzBp7nBtFhgMIVdLhQsJShZs7Q8Yrl
Ph/rd54V+JXw88QadfQajrGneMNEv7efTbdmi02TVdRg0/UFuIXWPzGtnu0KJg4AbOMmgD+
mj9pj4c6l4p+CfwY0my8X39jrXhv4W+CvGH/CO6LYzXmo+OfFl5NcmO316KzeQRvosTyPaX
F35f9mxb2KudteQWfxp8Y6X4K8b+EPCWozeNPi18JbrwbqHh6+vLl9d1hNc1GGS4TTYbTaP
7Z0uKWIRyTyMJ4gAGiAGR9caP4qHwH+Bx+IeoX95ceINd8afGj4ZX+raTGmsP4jOk+IPDcN
la3RuNo0VodPurvyoLXf8AZEV1Qnca+HPCfiHwB8GPit4i+Lfw70nVIdR8YfEDxbfeH08Sx
TeRINJjTTrrV4xdosZsYm1B59PkY+TsikeM/LigDhPGXxj1TxJoHiRPG/ijR/8AhaPhZtW+
MXjybxLN5kev+OtSkgtL34YNpLB4YLbRorpjpcCOwQK23HOPxq8beMf7S8c6+NVuJ9TvJpI
dJ0dJ7CDyNM0uGRZbeCwiE/lxqOQj5DKQGxkV6h8dlk0L4h61dajrF5rOkX/iLX9fHiKO4e
OPxdqGpS+fNcz3BAFxpmlTskFi+CLhWZY1ZRkePaB4j0ZbdJtZ8I6NeMk6Nd39xDcrc3bXh
aRTDIYty3MCptSNN0ZZtzMAKAPaR+018R9E0n+xoJ7/AFDTrBZJM6xcHVLnSL2ykiHh+XTb
9jHNp0B3NcNJCzNbvEibcHn+sL9hT9tPwB+1L8DvB/w++O2oapH418E6PpKaT8Qb+6a18U6
N4l0u2lMfiuy1aDfc3dgHKPCZcRQ2yS2zArKSv8mtt8PfD/i+Jn8H38cWn+IbXytW0jVbmF
LzSHdcs9oTIS8jSBVlmJDKWAQEk0zwj48+KnwNvbuPw5r8+i2WlJc2btJNLHd5ETW0ul3Nw
w33tleRyslppiI0UylpDKhQZAP9A/wt+0rP8MY7TRvjrr9lqsVxpMeteA/iV4Sh+26b8YNL
JItRsti0GmeIbGNhHc6BC8huRvuI2kKEH2zwr+1f8AfErra6P4601r1oZb2/s1ttQWSwMbI
l0b8NaK0DxSskcglVXLkYUjJH83f/AATO/bV8M/Er9m7Vfgb8dNNu9NsfCep28nhHV9LsIb
jX/A/ifU2L+HNb0a7vZUcNZyFyZNyxWiSvESVkZW+w9I8T6WPEviDwt8YotE8BeO9FvpdSs
tWf4iaj8OdS+JPh0bV0nxfrGn6XpOoWur2mpxOJZYIZihkRXfBUUAfvNa+PvCF9azXtnr+m
XFtCqN5gvbaIybwW2xxzyxSlkUZZWRWydoBPFdBb6naXiJLaP9qt5EdxcwlWg+TbhC5YfNJ
u/d4BV8HDcV+AHjzRvEWpeBvEJ/Zk1zwD4p+Lk80beGbHxJrVz8RVvdXJ3ahbQ6hqiaYYpG
H7uCAREbnVkJ2c/WX7Lnx4/bEmbwp4A/aK/ZV1HwPoVroGnad4o+JFpqafYLe8s42WAx6bb
PNiJpCMPGxZ1YGQrtAIB+qsFyk+QA8ciLG0sMilZIvNBKBxyu4hScKzY70VDYvLPFHcyrGh
dD5awStJC8DFWikyyI28rjqMqCR3NFAF1eg+g/lXC+M73wjb2lw/jeTTLXw/Z25uLq41u4S
DTQ4KNHIwc7GaI5G9yrRlv3asWJrul6D6D+Vct4t8EeFPHWkz6F4t0Sy13SLua3mutPvozJ
b3L2rboBOoKl0RudpODgZzQB+Onx1+ELftU/FbwboX7Pmm/wBjfDa2m1iw+KnxO03ULzQU0
/UI5AkY8Owi32eNTdBiHsrg21uVUy+cCgB8I+PTfDT9gbwFrngfQPG3inxVBrS/ZdaXxhra
6pL4l8ZpFJDbaT4bs7iBP7G8N6fPKt1rk9rcyPHeQWsSxyB81++9xotv4V8MS6R4KsrHSNi
SR6Vp1tbpDaiaVCFhiWNQIQPvq5ztKgE4PHwx/wAMI/Db4rfETw78Rv2gNJHjS88KQ6jaeG
fBmuXJuvDLTy3MU914iutL/wBRe6jfTrDcRTySb4TEAqsOgB/Mh8LP2SP20vjLqWqfETw18
OfF+qeG9V0zV7nXPHGs2SX2vfEmR22x6dpV/qEttd6HpNhBIY9JW3gAk2KEBB3V9i/A79hj
41654d/4RvQfgNa+DfCkenpb3Pi3U9NtdN8b3Ooxl11G71/WriWS51O7mLM7QyIkUKrhJDu
zX9UUegW2nWkMGgH+zhYWdvp9haW7LFp0EFonkwQvaxqIykEZIVSAcquelfM/xz8D/FfUfD
2vr4P+L8Pg2XUDZWPkXHhtNbiug0ci4uH3xPaLOpY/ulcZUbmBIyAfjJoP/BNnwx4O02XTb
6X4PWXiO9upni1S+sZpfHi2km4CVdWsrS4hkEjnfFazMiZQbmGa8X8T/wDBMDw+l5b6pqvj
a9+Imr3V89vNpWv6LbahaW1nDIA4gMD+ZaB7dnS1Yx+ZFIUcKSuK/QW4tP2ofhJpdnZeF/i
L4Q1pL24vINe8QXmgi6hsIPOjje+u7G6jCpHZrI260jlYSsUYkbee8ih8KfDzSL7U/ip+0v
oes3Hia4tngtfhd4W0vw/4l8+SPEjrfpeO4uSz7EkCDyjyN2OAD8hfFP8AwTg1/TdOub34M
fA+w8BeENIa91G+8TeMPilrmo6rrsVu6Rz2Ok6DPpBiS8k8xwkYkUQqdqsRyPiK/wDh18R/
gx4lv9V0b4S+Kb/wJd22oWHiv4aeJksLvQfipMi7JW8N32pX1tNpt/oMDzXdtfRQh45YUSP
cXr9w/i4ni/xN448D/D74fftVzaRYOsWreHfhzd/EGLVvihrYeKR7u38QQXkVtpsazITKA9
/vQoFCtnj8t/25fCXjfwqNI8Ua7411/WNX0fWLHRNK07xp4P0/W9Esra5SaS9uXi0rU7lZ5
JvL+W7+8TiQjK7SAeT2j+KNS+HPjX4N2nibVfGXwm8d+CV8ReDNb1TUme90HXreKS50TRb2
9hWW6s9f+HqJc6R/YMkcdvryXX2mSctboDtj4W3WpfsF/Ca/0ey8XX8PhzW/Gdt4j1vRIr7
yPBXiPV76KebU9Vs7OOa7u31Se1i2vcwRxLGzBSQM18Q6P8YfGnwy8dx698OPBWq6nf8AiT
+ybvxJo1vLe3nhbxDBBG6I1tp00CNoFy1o1xv1KGMy2rlP3b5yf0V+Av7YP7PHw28Va5ren
/F/4xfAPUPHJsbrxJ8NNat08efDWe502Mx3r3upX/lXEsDCSXZY/YEU8Jv70Aet/sfeIfGe
ufsI/E3xD46W+tNe8IfEe1t7i3+xHSJNV8PaTq9nGHjkk2ZkWJla3ucZVPMDKpIFfiT+0b8
UdLtPjr8c/FWheC9P1jUNQ8beJbXTb/xlpieJdJ0uwuvsyx3L3UrKqs+Ntk4xtcggEV++X7
SX7UPwD+Iv7KPxdsdB/aq8C+IJrjwrrFx4a+HPgb4Sf8ITr99dape2V1YT393pizvcvM8Bx
5gTzF3ElcV/Mn8NpdWl8daLP4z0XxpL4a8Wa9Nql9aanY3Euk6pr2j/ADxaPLHcojz6fJMs
MrxyBIvLR1V260Ae+eGvG3wS8Q/CbTfD/iXT7H4cfFOw1mDVP7f8PafIde1KxVXydRuISLi
GyguHhjhi8tl2sMFhXs2pfsnfEzWfhZffHGL9oe3m8RH7Bp2i+ELHUtMTU9QsYrS4LtqV9e
3EWoaY9vHtS9ie2Ks7qgJyK+5vCf7L/ir9rf4Ea/8AtKaj4A+EVjrXw1YaZpmm/s/6FDpXi
XX5tEgf+y4/EsahWnSJ0jOp6VEsjXmGlG4x4PlXhb9g3Xv26fAWmftDeGtU+GnwM+KXw/uW
0T4s+AvHviZvDmmeLLvwXIY7rWINEuXik/s3VLEPdXs81vAJrqGJBnIyAfjx4U8O/FHwNrk
Pi+TRWubTStQtfE1xrN1Z2p2XESzxXLnVVlaVT5kg8sGALhi4HAr6i8YeBnvPCXhH4x+LvF
ulePZtSurrUrXwTpd6nje4aC7lTzLG9Ypb3Gn3Ony7DGojZbdQyDKkmvTrnwjqXib4nfFjw
T8CNG/4aH0DwXpGka54m1XR4I9A8KWGhROkXiZEtfM8zVNNsJT5VvqVvHJM6sG8oEivqjx5
+yVomreGrXxr+z/8JJ/Bvi3S/Dtpreox+EfGWsXWnS6TbWrtqVndaDq+n2dppuoam3K3qSs
8rKHC5UUAfnN8Ovif8MPD/wAU4PGPxP03Xbfwj4UjNvqWjQaVHe3QS6Ux3tjp1tM8cFrJqM
rxNERMXiWJmCAjB4vx3F8OB4u1rxl4N8GeIdA0Txd448NXngS4k1ua91DSbKHVbU6pDcaSs
XlQJqNy8E896ZfNtViISJwSw+4ZNF+G3xC+H/8Awhnw+/ZI8deJvihD4Su734kaNrfit9Qs
ZLqdg9vrunuimSXX7aaMSxxRA5QuB3z8i6d8Ff2qtS8F6omh/C68svC+ia9pWt6zLf2Ntpu
qG68N3aW11pen6nqM9vqOmwEXCx309lZzpdybHYjbQB+8XgP4aeLv2pP2Nrf4UeCNd0qw8d
/8NKfFqTRdbmvb57LTtWe80sX+qNdW9pNDdySIS7JcvDEzJ94Dmvmz9qnwHafD600T4ZfE3
4ia38QPGPgjwvpnh7xAnhjTYbO+1rT/AA1hE8NeGtN0hrq0tJNeuHjk1nXby6tru9treTbE
+TjyD4WeGP2mPhV8PPFviHxT+0nd/sUeBtZ8Ta1q+ieBT4nuF1zVbG+ntYdQ1jTrZbOZ7u3
1N5F+16qrL5ZZTyDWxqn7O2r2ujX154N+Ps+r33xJnj1lrgavqN3r3xHu9HjP2a90rUo7G6
W/Fh5zxtbPLagPMN/TIAPnjVPh546+IXi3w94hPwUew0mC20qK50DUrc694ZfTLdGa0g0vT
LgwjRfJCx7JoTNLGWmLoScV9beM/htbeLfhPO3i7wh8FfDfia0kitfCOk6de2XhrxCryukE
X2e1thMdaZg/lhb02oYvsZlBJr1/w9YfBK9+CNj4O8Y6r8dPhT+05bgaf4R8TXfjqHUfDGs
3s8qxma90IyiKDUlYiP7DcGOKZZCzSJtryLS9D/Z4+FfiK80T9q/4WfFXxJ8Rba/t9MtvFF
hJep4W8Spq7obXULq/0VtQXQWiUiZzbRzfOvUckAG3rv8AwT1+H1/4f+H3gDxR4J8UfCD4q
eNrbSYdF1XTIit14oujFJc2Y0S1tpZdKe4mRWb7P9uXcwDEk5A+Y/jh/wAE+PEPgPVG1mDx
/wCIPEc3hOyU6t4b8e6WbPxKlzbAhU0fSF3x6pcKP9dNLIioBmJpMV+5Hhr9rvxR4X8HeBv
h58Lf2WvEXxN8A/Cvx5YXnhv4jeKdRufF95p8TOYkOhS6tBZXIOmxXDtCokZVjiOFBB3ct+
11+1L4k8IfEfVPiFofgfRP2hdI/sfSNI+Jumah4VPh7X/D9lJsSCHwheRo/wDa2taXFNNE2
4Rqz5LyAgUAfzL23xB8V+EPGdxdeFbO4eys9OhsdZ0/7c6LfXUnySLeaRMIMLbn96nzYjkj
V1b5cH+hv9lP9ozQvjL8J/h5f/EXSfDPjL49/AOa+0nwzaeNljuf+Eq+EV9d24n0PVL7Jln
1eCDN14fkKyl7K0uldo+AfN/GPwo/Yu/bI8HXw8A/Cjxn8EPiFcalZ3E2v30d3qHiH7XYBU
ksL+wu47WCZL4SvMbS0kuIpViCmUHAr8vdb8Fa5+yF8XPEcGoah441nQLaO7s/hz4+0/w9r
dmk+qTRkX+n+I9LS0NvpumQDfFbussqpC0m04agD+1iP4R6DqGj6J4/8K/DD4fjQTaWnie1
17wlrFz4f1BQI47galpcFpbSw3CxxGQ28TypvIOeSAftXw1qen3mg2V5p9xcajb3Npb30An
w+oyW1yq+U13ubMtx8rGaVipZlJYA4B/Hb/gjT+1Wv7RH7OV74I1rULXU/E/wy1m50+fT7W
djYt4cv5Gk0oD7QI7qPS7WPzE8loNheRVJIFfsbo/h3RLG4k1PS1dUvLdYkhSZjYxwddtrb
4CQqxHO3g9gKAOlUgqCuCpAxggjHsQSPyOKKgttgj8uOB7eOF2iRHUKCqcBowCcxtn5Dxkd
qKAJ16D6D+VLSL0H0H8qWgBrjKsMBsqcA9CcHAPoD0JrOEUwgVTZ2oa2WGS1j80lElGRJht
mUEYPyMB82eQK0iQMZIGTgZIGT6DPU+wqndXcMCSGVxFCsMry3b7Ps1vswuJmZwNxLghMcg
HJFACJPbW7OhjMCySK4lCfubiadWkYxuu7cwCHeSAM4wTkVh6rqlnY2+oapfXn9m6XZwwX0
mqzTRGzgtYYpJLi5nhlK+XawopEzHGWKsOQK8/g8f2Gg+H9T1OTxHYeI/sWpXOn2ttZ2wgj
a4M8ccEYeHzjFAgYruVXj5yrNzX5Z/8ABQjx1+0h41+G3jz4b+CLPRPA/hvXxaQav48065v
9Q8XaV4fdGfVIYrE2scS2zS+TBC8cpLJIwYKKANT9oL/goL+zf471dfhn4I+Pfw08EXNvqU
1tqWpeNbVoLHVbiSYWxt7FzAUlsLyRk83UywWIoQQA+R83+J/+CeXw18Ua/o+v+Kv2irjW/
EGq31hrt5oXgZob/RtA0C8YvH4p06K2uW/4pa1k8kTzW6ylROiMoDvs/nh8Z/DHwl4dv4PD
nxG1C88VanaCO1v73X7OTTdRsrC/kDWFvDbaYt5H/YN5jzNSvnmFzBIIh5XzHG1L+03qv7O
XxC8LeLfhj471+Xxr4H0eHw94d0ddau73wRZ+Frt421nQdUsbtEW5028jRREGDiMZkUgxgU
Af0QfEH/gnlo/ga/a48C3HhL4z+MYJ18Z31r4ktzoet3Wi20RWPTPCEkM7pc6hdRyb4raG5
2bUc5B4rxWw8WfBbw1r97fa/YQ/DyTwzHpx8Vafq+hzeKvDfhx7O3nF8mo23iL7Eq6jDceU
kn9k/wBoBVdipbFeqfsv/wDBUf4UfHWzsfCPxA8FQaL4+8Nrout+ELqx19X0UtdW0811Y2X
iuUxXA2L5sthobQGGa3WVXlQoqn9TtV+Dv7Pf7Zfw+0WTx7o3g74n6Xa2TyaDrmh6rbi8tZ
b1Gj1GFptPHnafeac+2JRdRMxcl1UklqAPxP8AEXxW+DGsW+nXt78NfCWtW/imG/vNF8XeA
rLTvCV/4hhETmMaDNZyzXixW0CyJPBLawpLMyYbIyZvBf7H37NerfAPX/2g/ibpLfBT4TaZ
5+s3EvxS8BaJqnjrxZokzs10/hnxVdaol61zfTqlnbxx2hljlmRwmFYjr/jf/wAEMrDRtG8
Wa78APjjqelX+gHVbjwNp3jC7NofCc10klxPZ3vi3zJJr7T7aJHigtGtIwWdHkKKjEfC+kf
D/APbM/aD8BfCn4Q/FbXPCeo+APhD4jsdE0HV9X3ap4dGmD7TFqut+LvDVvug8W3kEgX+zT
evDGxdHbaVFAHkf7QHw9+GXiPw5pur/ALJvhTxn8E/Dl4moTaqvj/XRq/iTxD4as0Y22rWS
6TFqc1rpJTM6POkLWyEKobqPzh+HXhT4j/FXXNOFz481LX/D3hnWotOnvNQ1w6XoWpYkZI4
4fERgW7so3gE7PM1ouAhEhVsCv2+0D/gm98XfB/jD4g3P7P37UfwuhjudBjj8ZWU2pQ+Cml
8OMnkXOhQzKNQPheNlmKSraRy5TG7BwK7X9n//AIIReO11m58U+K/jPoE/hXW7qW+u/AvhX
U7nXtG1bTkfzDov9uyW9rILbU5CDceJYYWuoiNkcDCQ4APyzPh/44fALxPpF38A/wBrDRdA
01fGEfiLRPh74Z8dX/iXQptQ04g2lxryQ2BS+ZSZLeS6ukTAlMZQhsj6k8J/BTw3+278Nfi
X8QNT+M3gj4W/tYQeLNb1X45+FfG72+g+H/EXhexEj22oeELxrq3ktjdpHCYtFs7SRbx5WV
3UgZ/ZT4XeGv2Tvh1rV98PrfwN+zt+z5e6Trlv4SvbLUNAm8b+PfGOpTNtS5gudetrGOy0r
URGxs9Rs5pczMvmiNioNn9rX9gf4NeJoLbxboP7OlnfeIJJIJPC2t+EbM6h4sOq5TUILzxR
pYntbJ9JnvLWBRYyXLLHbSPGeGoA/E7wZ+wL+2BN4J0Xx54C+EfiTwvdDRXbwt8QPhzrH9k
DxPoDMZN2t6UWSK60/UnhiuG0y9ZInWNSHIJJ8oH7Sf8AwUT0zxZH+z/8YPBOs67omn3+kX
vjltN0D+zvEN/4ZninGlWl/wCJNCW9ia2uI12yWCSE233SOa/c34EfG747/E7Xk+H/AMXfh
1a/CD4meFZIrKx8Gaz8bNW+H/g/xvaafGbeC/HgjTtMvtH07SzaptGhw6iwnlbaDuIFfNvh
T4k+AH1n9oTSvB/xtsvg78avBfxb1O01X4ZeMdQ1OHwd4jjtplEU/hbxINKvHOhWKs0sscW
5doBiVgTgA/PH/hdXjj4SfFXw3qPgv4Wf8KotdaNvYRax/wAI/c6pqsWsWTqkljeyXSRMkM
lu80n2mdQrgbsV+hnxg17RfhlYt+1Ta+Crz9pf/hOfhxN4Qg8L6tFHe6P4W1CVYhrXiW20s
SW7WU9vMBcxGGC4+0vEIzIrMDXSaNoXgP433viU+Ofjx4Kl+I2naRNq9h4k0fXV1H4b6xdW
kebpbqPUrXT7mW3tIt8DGG1LsWLoH21678Ovi5cL4O8NxfDz4Z/s/eN9K8GG40K/m8W6nqs
Nj4k0k3UaXupeGtY/sqQ2cIdRcxj7OwDRgLuXNAH5ir+2X8G774UWGmP8J9N1bWtJ0W48Pn
4w/tRaRB4k1LTrrWC0s3hjwX8M55S8fhtnQC3+0eV5CQK+ckCqv/BO3WvA3xK8e+I/h34+u
viQLi6vrtvhEPhHONL8GW2v3zefLp+jwje3ha01YRtLPYn91DDE6h8VwX7TvjX9lPU/j340
1T4V/BH4lR/ExPE1ppPiPxlrWmXXif4fW+qQxsddi0C9kEcGr6fcS7X0y4urazWO3hkTIJw
fo34NfEjxV+xF8P8Axf4/+JPh74UzaV8btHvP+FK/ET4Z+ErOTV/D2valJDbvda1ZPLF9o1
eytnureSCc266VNKnkPKCaAPtbxn+zRqPhz4t6He6HY/snXP2vTUgu/DHjjwnd6/rur6tC4
ZU1TxKkEi219NIojvdRhy63LoFUhiw+jfEfxm0v9m4QW/x8/ZcbQtA8VaRFcr4t8EfDqz8Q
eC/CurQJ5MMJ1Yyz3krOshe3imtoY40P7yRcYPxz8Pfj+LT4J+IfiJ8NPGfjqbX7fVrH4e+
FbXx7p1xqeh6R4r1mCd7rxHqF/ZW9/NPNLPmPStPCm3guZYElnjGDXyrrunft8eCIrvxj8R
fHn7Rd54jfRb/V7D4ZfEqxX/hXfjLwpcSC0uI7y3ge9ttKtvLuTI88kkd1bvHA0cLOpUAH9
Jvhjwn8D/2jfAnwy1nwhqP2Xw/oN5o/iS3t/CV2vh4Xd1d2sxuNO13TLWJizrIEklgkJjSX
pJ0A8O+NevfsVaN4nuPh/wDGLXpvB0VlPDpV39q0zWFOr3zyJ9ixr+n6VdrI9y3zXaSYVig
VnC5NfkX+wb/wUP8AhX8KJdT+G3xL1/xPo3xP0LxCdJsfhP4X8KB7rxBp1zMseiaZoviW7n
trnX7i4lmG+8uLa1eQRgYAAr+mbRIbPx54Q0qbxf4ATTU1mMXV94b8Q21rdaxpUjBZYf7Wj
kjcLfqh3XbxSO0TOqq7qxAAPzy+If8AwT28I/FuLwx4h0n4ka8dO08xa14JPgvXZPAv2TTY
VR9OSPUdOtriS6inWVJLw3EYdpFUEdcal/D4c+Hep+A/gj8TvGsMuteILc6do8nxN8KQ+O0
12eQ+X5Go381qkMkDqDGmpSyxzO5TdGua/Suws9OsNNit7SCwstBtkeKCxtIgbYQb0+zsoV
VMJUjDQKhAJGSCOMDxl8PdA8d2iaf4g08XcMF7b3tlqMdwIdVsZI5BOTZ3fkvLBGkscY8hG
Cyx5DEEAgA+Zvgf+yl4C+DvxB8TfEHw38P/AAf8NfEevxQ6Deap4MnZNO8Z2cJJgmvvDQjj
stLm2qxjSGWRujNjjP2vFHHDGkUSLHGgCoiDCqB2Udh7Vyerz6jpY0aCx02HUjLfxfbJ2Xy
9hC7TNGo3Bbh1yVJO0bWGea6qKQyhiY5ItrsmJFCltuPnXBOUbPynjODwKAFUymSUOiCIBP
KYMSzkg+ZvXAC7TgLgncCScYoqSigBF6D6D+VLSL0H0H8qWgCtcBMwbrdp2EymMqoYQyYbb
M5JGxV6FwCRnpXgnxT+Ddh8Ubzw5c674w8ZeF4PD9zc6hdeGvCHia50jR/EQd1CvroghLzh
N5GCvzIxj+6Sw+gJoxNG0ZeSMMAN8TlJFwQflYZIPGD6gkd6FhiV3kVFEkgRZHwN7iMYQMe
p2g8UAcVoXgHw34asNOsNJ0iz8m0jjt3Mi8PEOfOdWDiaZCB5ZbBAZjkE1xHxG+DmlfE3XL
S71XxR4ksNP0yya3u/D+jXK2dpfrOyyAXr7GM0EqIyy2+Csny5ZcAV7WsQWWSXfITIEBRnJ
jTYCMxp0UtnLkfeIBqO5EJMIlkePdOgQIWUSuVYCKTaDujYZyrYU4GSKAPiLxZ+xZ8A9Xht
4LPwF4N8HLc351G61MaJBqut6y67VEF9LMdsdsVZjLEJCu9hjODXyN8ff+CS37PnxxRdEsv
AFp4Y1Gyia3h8YaXo1ppBuFjidY5JJ7eeR7qDeQyJIii4GVYgCv1o8W+NvCXgKxtrrxNqVn
oekNdQacb6+SYWUM9yrG3td8UM22WdVYx7wsQVHMki4APzz4v/AGzPgF4Ingtl8SDVLuUR7
bbw8LC+eWNAwSB3e9iigxuyN7oygEDBJFAH8/Orf8ECfE/gnWdGm8DeKj4sbT1t76e4+1P4
dgtLhfM+zxHSbdpIZHjheRRiYhyBnG417V4H/wCCW37Qnwgi8Uaf8Bvjl4x8E6v4t0Oe/wB
U0+b4i3HgyPSPF17CypdRWtgNSnv4JyD5KeRFFDHuO7JGf1A0P9tHSPi/J4y0v4feJvCnw3
g8GyRQ+LNU+ImsWK6vawazC8thqfh7S4p5jqUcMcMgaFT8srxIDyK8s1n4CRa/Z6b8Sfh98
TPG954qs9Tn1aX4xapcahpumNJ88lvGmkqkhXRYiBFDAkLr5EhQcNQB8y+CP2U/219atfBP
gD9qn4rT+JvDHgbRba3XTPhd491VNc1eZi8WoSeJLr7BAfEGtzrIGiluHRkQOAMGv0t8MfC
/wP8AA/4fy+GfBPw7sPC+gWFi+lr4g8av9o1TVDfRSNJcanqCrcTi488ZUMmJWCICuSx+St
a+Kv7W3hDwHrt/d/FPw/8AEPxtdzpJ4X0Hwd8LUhsrtJEkDqdYkaO4t9S3iPZd+Uc7pMgFu
fpj9new/aY+I3hfwL41+M2q2PhkyW06eMPh3qfhu2nuNRkhfNjN9saYskuzJxtGxhgZ5wAf
z2/tPfsk/GC51vxrq+l/GjStDGv3NxfWek/Dazaz1/UPDt1IZ7+z1uKd7aDzWdYgS0o2qoY
Yqf8AZi/bp+Pv7N3wr0b4O+Jh8TvitpDeKvEEFzrialYL4j8I+DIbyCeSXw/qUF5Jc6nqOl
LB5CaPcxw28cNxIkVxKrE1/SB+0Uv7Onhbwlc3vxS8FyanBrStHNaaH4cm1bxFcwzH5rS3a
yQvAsjlIwqzquMrlc7h+TMv7JvhT9pnxtHB+z78CPFP7Pfg7w1pOqy6t4i+IHg6PQtS8X3k
0sJsP7MvBqF5cPbqrPGlvLGgmgkcyyfKWoA+P/24/wBqnVv2zRpPg/4DWtr4j0y18NWfjDX
viV4k8DaV4S8X/Ciz0qaJdQ0yz1xr9Z9a1G0vGhl1Gyt1nJdVZCFQgaP7Hf7bN7+zlLefDb
9tz49+NPHuh6xqsWteBPF/hzWCuhaBZ2qiGa68caxYfaZtmsPKsi6aYyLeKJ2UErg/rV8B/
wBh/wCDmkeHXtfGPwS1aDxfDo2pWx1Pxnp8V14ds7l5Uh1C78NaXb3BispdS8wSwszyHZuy
gyTXJ6l/wSu+CeveJ9X8NTaj4at/C/2FrtPDWhfDe0sLmKaSZfMa41U3UovJV3ZjJZfLDn5
QQQADyr9rez0Hxv4Z8AfG39mHXPhn8W9U0jVvC3ibXPBmm6/b6/PeeDZrtW1TXLW3uXtLvW
o0gAkNnOIJYGILRivHv2yfhV4J+JWi3/xt/Zx1zwvp3jDxVc+GtF8V/DTxReSeEtQi8QWsI
0y2n8JqtnPHbXjm4knvXtp7iO8jjYzOqruFP4pf8ERPHfg/xnd69+y18U00TQLmxePT9G1r
WLzQNS07WtUb/iZXVjrdmLv7Vp/lqzDRpIo7dvuq67TjxN/2JP2mfhr4isbTxB4h/aK+L93
4T+1xeH7Gz8E6Xq/hjSdetV8qPVNJuJNUt2vNHQTSJvnVZJ43OVU0AVL34efCf9lzUNN0i4
8A2n7S/wAVvBvg6K98e+NtQvba+8E+AviP4k8ptN8PTNYXLx3Gm6LayXMa2nltFeuS9w0bK
BXzL4+/be+N/gXxtD4c0/wpaxfDrTJLK31zw94Y8NTaNpOl214TFaauNV0y3vGTSFM2+SDT
lu5woCvCMnH7NfsueDbrwBojeCvjv+yJrMuo/ELV2huvHGkfDzR/B+m3DTKxt28QRwa5dyX
MhiZnmuypmgwQkRDHH2P4n+Dv7LPxZ8N23gP4e+JfDPgjWPAeo/ZdLuPBbWov/Dms2zE6gb
iyu4YTezRvtja4Z59ruGIGKAP57fgd4+1iy1/Xf7X8V/C3wv4g8R+PtDtNI8MeOrO6g8PeO
NO1GTz4YNNstZ020i1mbUrVZZI0uprQyPEXkaNwFb9ffiH4m/Zd8ZLo3hnWv2bLD4ieDvC1
xdX/AIs1/TbVdN8EeHvEVssTTWEVlG7JcpInnzskIKBoowHI5r5Z+OX/AARQ+LXxz+JY8V+
Jf2ota8U+E7CWwvvBlj4ltob9dG1BJY7mK/Mca25u2t3jAiJKukbtFGrKWx9a6T+y7+2H8C
9N/tfQ/iT8Kfjj4ZsIza6v8J7j4T6Zol14klVFg22GqreMY9UMQZHZ8eeCdzDJNAHpXwt+M
fwb0jw+3g39mv4P6Ta+Dobj/hI0ku7FtC0mSPVSXOpW80dveyXN1DKvywbT5irktGV592s0
8a3fhfxRc/EC48PeLruTTE1G78MxXpu7S+0qSZJbSD7FPbJJJHCoDzLHhUZFT5i2K8k+B/7
RvhXXl1j4cX3wXu/2ePin4Uh+wab4e8UeGDo+m6hdTo6p/wAI9LaRXdlf2WZCyRy3ab+GCr
g11Xgrw7+1dY+N3tvGenfCrWPBd1I9gPGqaiB4w0uwlEkiafHZRIYEAA8pFklGGYE4KgUAf
Juo+DP2d/if8dPCI8afs3+Brv4k6/qWuxaF8RdIV/DGtJYaRc2yf2uRDBhLnQnKLaTH52Y7
1U4NfROgeK/BOh/Fy0+GXw++I/xA8WeII/GOnReJ7zx74o1bUF0fUdLglW30SzuJLMQSWni
a3MsyRmTDGyUDrgfVNx8FvBWseJPC/ie5haPVPDeo22pWClzDfWc9orx6jBLfqoa6tLyWVG
vbN1WO4Ko24ha6iz+EXhjSL+8vtLs4vM1PxM/iy+lulSa5fWHZvJma5KiSaz06MtFpunsVi
tUlk2uQcUAelxKVuXjiQQxKDLOnlJsnmnw3mpIG3AoVIcFQGLD0zV6q8FrHA80i7mlnffLI
7FmP91AT92NBkRoOFBIqxQAUUUUAFFFFACL0H0H8qWkXoPoP5UtABRRRQAVHJEJDGS8i+XI
sgCNtDFQRtfg7kOeV4yQOeKkooAw9b8OaR4jsrrTdbtV1HTr3yxc2NziS1lSMFdjRsp+SQM
RIAQWB6ivk7xj+wD+yt44huYNV+F2lael3cm5uB4ckn0Pz2+baJvs0jbsbizFdgZzuwMAV9
m0UAfn38OP+CZn7Jnw8vrzVLb4cWmqam+r/AG2z1HU7u6u72OwtpFfTrC7naRftqWm3AMq8
g46Zz9s3Ef8AYml3q6TanUJdMhJs9Dt1S2txbyGNbezSML5W2CFD5TclVBBHPPV1Wkuo4fP
aVJI44FRmmKfu5N/QRlSWZlOFYbRgkdqAMrTQ2oWMV8beO0vJFYwNLZxCS1SQozRIDy6cFQ
5Kl+GIGMUX+n319NpsyzLb/YtSEs0QYyRXViEdWVkwoWdiylTz5eGAJ3casdwXMA+z3CCaI
yEugUQ4xiOXDHbI2flUAjg8irNAFR7RCkEcSwpFE6kxtCkoaJc5jXf9zJwQ4yRiofsZjm3Q
qQrubiWUS7JGlj4gt2VUAe2Csw2EgLhcZ5NaNFAFOC3I8uaRTDKQ7TQxSFoGllILuwIG9wV
G1zgjJ45pbmFpGg2KMCdWlIkMRMQDBgdqkyKcjMRIVuCTwKt0UAZYt7oI8AEcVsZUihjgcx
vb2qZJmSUKSZXO392QFUZAY5NWNs8IuBBBDjKvDmQr50jnM7S4Q7SDyGG4ueuKuUUAc1r2g
22um0e906xvW0e9h1LSxdbmxeJFJGzZAHkMA5VZAHyDkqK+fLD9l7wUmveI/El3oemQatd6
idT8OX+nvJb3+lT3jedqazXShftCSzpEwDod8YaM4DcfVFFAHB6Xpni2wnWHUbvTdZ01bhT
Dsg+w3NjCqECW3VA6vIg+SOEsqjJYP0rYSV57iSyW0un+y2cDJ9rkIglM5BZLwgN/pMezcj
LuJBOSM10lIcgMVALYOAeMkDgE+mfyoAyJtJhvWkfU4bPUQk6XFlHNZw7rR41bZtmO52dSx
Cy/KyjOOprz+/8Ahor6Nq+neHL+Xwtd6zdwX99fKTq6Tz+cJblJLS5eFCp2hIXDqUVmOPX1
COfmGGfZHdSRtIYkLOvyEB9rlQCFLDrgnPAqxQBzWopq+yGytZtPuJZYozKt3EYw6wBROyI
gZSJ3IbBYGEgbdw5G7axvHEPNyJXJkkQyNKkbuBujiZgD5SEYQY4FWKKAImM3nIqohgKOZH
LEOrgjYqpjDKw3biSMYHBzxLRRQAUUUUAFFVrYxFZfKlkmAuJQ5kZmKSAjfGpYDCJwFUZAH
QmigCcEADkdB3FLkeo/MUUUAGR6j8xRkeo/MUUUAGR6j8xTJJookaSWWOKNRlpJHVEUEgAs
zEKBkgckckCiigBpeTzUCiMwFGLuXO8PldgVQCGVgWJJYYwMA5qXI9R+YoooAhN1aiOSU3M
AiiZklkM0flxupCskj7tqMrEBlYggkAjJqbKkdVIPuCDRRQAZHqPzFGR6j8xRRQAZHqPzFG
R6j8xRRQAZHqPzFIWUAksoABJJIAAHJJJOAAOpoooAiW6tX2bbm3bzY2mi2zRnzIlxulTDH
fGu4bnXKjIyeRQt1avs23Nu3mxtNFtmjPmRLjdKmGO+Ndw3OuVGRk8iiigAS6tpDGEuIHMy
GWEJNGxljXG6SMBiXQbhl1yoyMnkVNkeo/MUUUAGR6j8xRkeo/MUUUAGV9R+YoyPUfmKKKA
DI9R+YoyPUfmKKKADI9R+YoyPUfmKKKADI9R+YoyPUfmKKKAE3KM8j8MZNFFFAH//2Q==
</binary><binary id="_13.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEYBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAABgcDBAUCAQj/xABAEAABAwMDAgQDBgEICwAAAAABAgMEBQYRA
BIhMUEHE1FhFCKBFRYyQnGRIxc2U2J0obTSJDRUVXKSk5Wx0fD/2gAIAQEAAD8AuXFd9ZuX
xDTZNHn/AGVD8wtPSkDLjhSkqXg9umBjv35xoVk0626fW3bcdsaryKks/wANS6h/EcAydyd
o28gEnr31DNhWlRpjMet2ZXIKnwS2n41Klq7cJwO/vq3W5Ni0CnswGoddUuQnzJFOVOLXk5
6BwcjdwDjr0zrLjXda8JkMRKXXo7QOQhqsqSkfQJ1L9+aB/sdx/wDfF/5ddi+Lb2ZVFuYL3
DgVpRGO5zjr7Y+uiS0pdr3XLdjtvXTE8hlTzzztSUWm0j1UDx9Rry13i/Wp1Rj3RUaVQ3U+
XB+OfLjkkpI3LSFH8IPf+sB2OvGralSqjXaNCe+HuKk1VVWgLPCXkOBPHPbhP1IHrqlWLpr
t4XVQ49Ot0tV2kKKpAdScIcyAc88Ng4PPrj9atzV9Fpzn0RZyatdj5Im1ZSQpMYf0bSTwCM
Yzjjp7BdOsTHVF95p9anVFRcWkkrPc57nXHwz/APQuf8p1ypl1AyttaR6lJGrlFos+4KozT
aawXpDxwAOiR3JPYD10+JFmxLL8JK1CaKXpLkNa5MjbguKx0H9Udh/71aodnUuVW0zH2UOM
RKTGiMRyPlTkbyr9en9/roXuWfVbi8UVu2e2wJ9vRleYtauZWDhTeOhHzEdup56aHb/venV
pMKoUtudSrgCFMTwglvCehQojBVyOPbr2xl2ExPQ1VK1SI8SbVaclDjcaQyXFFsk71oGR8w
+X1PPGmbQLwvuuW8iqQGLenIBIdAecbW0epCwrAGP199ZkHxSvaqLlfZ1twZTMQq82Q2tQZ
Tjqd5UE+/XpoTr96XR4mOsW9FgMnDhX5UXJ8wj8xUo8Ac+g5/TWxQ13L4YPRKa5b9MZeqjo
b+0ZDqlJUc8JUpJO0D0x76KahddQq1tXVQ65TW4VSp0XLnkub21pWOCO44x+/wBNG9PQlus
1JCEhKUpZAAGABtOk1QqPVYz9Um014NXZQJTi5Lak/LPYUdxJHqecexHfGgC5q4u5Lhl1dc
VqKqSoKLTXQYAH1PGSfXRt4XW8/UaXOq1BqBjXDT30lptSv4brRT+BY9FEHn2HTrq5WWHKt
Dq1UtbfS6qphbVfoZGCU/mWkHr35Hr2JOcC5fEIT7ZhW1Q4pp1NaZQJAHCnl4+bofw5555J
51HZfiKqyojjUSiRH3nlZdkuLUFqHZPsBrUvTxcN22+qlIo/wZLqHPN+I342nPA2jH650bs
W9T6Z4T1aoMzftSXU4vnyZylbvNV1wM+hz15z19jqA4hdeqyUrCigspUAfwnZnB+hB+ulk1
UnLvuKoTKfLYpV1UNbyGFBOW5kcFQwoHPI9fcceiVWtTjinFnKlEkn1J0ceHFKqr7dQrNvT
0s1el7FojLUAmS0d29JH0Htz2ODqO+LybvaqQpFKpLsOb5BakKaUSt8njb8vVI5A7nOhUUi
pqluxBT5PxDCSt1ryVb20jqVDGQB6nVZLLqmlOpbWW0YClhJwP1OudM6xpEmX4T3ZALuGox
beRnJxk5UOvfZ/eeunDRUtpua4ihzepT7BWNuNh8hAx78AH66VMB+BGYptxNoW0+q4pUZ0l
vDmx1KvkUDz0xx2ye+lNq7So9QnS0QaU085LkBSAhlR3OJxkpx3GAdMS17ep/3TVVqNUF0u
7KGpx6UmSrZlI/KpJ6JxxnHUkHrq/WDB8WrYVVqWgR7mpzOJEVKjl5sZJCR+YE9Pfg9QdFd
i1Gh17w3kQYtNZjCKwtmXDUN2FYPzHPJz1yec/pr500dWTNfbsS8IzCDlTUZZUBk7fM2qGP
TaTzp5UL+dNz/ANpY/wAO3pK0CuqrzFvUNxX+lmvKmvOraylXRXHY5JVkfpoClf629xj+Ir
jbtxz6dv00wPDGzmLopNVkRpb0OswXWlw5KCQls4UecHnJHPHGBjuNas2G14iCREfbZg3tS
8tPtbgG6glBwRxxnj/4fh1XI6a5QGLptmnppVx28ryZUFtJSFJR+Jsp4yMdO+MjUlPnxnLq
g16lNBuNdVNkCY0FcIfaQVKwPXjH1J76RmjaxZIi2rd7hSVbobLeAcfjc25+mc6e1C/nTc/
9pY/w7egi9GqLYMO14NLjl96JUvPRGC9z7qSFBRzjuSke5A9NJGehxuoyUPNLacS6sLbc/E
g5OQfcaMPCuXUjcSqXAuI0UzEZSosJdS8tP4UkK4zgqxqduy7sVdk6nNzoqK3Ee+MbdW5se
k7vztrxyO5BIx++iCl36miXi1VX4j3k1OnpNYaaQSWZDa1Nqc29sbef+LVKx0mp3xN+y399
FpKZkhgKyMJdSUgAHp27dtK7TLtWk/C+DlyVV9rImOsttdjhDiec+m5XT+rpv2/u+8ty7s7
viI+c+vw7elNWlPVCVOveUfMeptxtRggqIS0w10A9Mkpz+/fUXjLZ7lOrRuSGkKp9RUCsox
ht0j/wrGc+pPtpaIWpCwtCilSTkEHBB0XuX6qsQ2WrijOyZkRKhEqkV7ypLRPTd2WM/oevO
qNuv0BtqS7WatWY78jLa0QG0kONnBUFKUrnJ7Y7d9bFYr9kRIbf3Sp9Wg1FlGG5heCSok8h
Yydwx6Y/bQ1bFKiVu4YdOnVBEBh9wJU8vt7Dtk9BnjnX0F4h05iB4U1CBBY2x4zLQS2gdEJ
cQSf2BOdX7WU2ut19bO7ylOxijecnHwzeM++hKkxKbDrNy2FcADbdXkKmRHnCEh4LxgJJ/M
lQGPdJ9NdKjXxb1O+7s6hx7ropbLSFoXsd8vslWehHGOD066WEnwzu9tl6U3b8sMJWQlBUl
bmOo4HJ47gaF5EaREdLUlhxlwdUOIKT+x1GAVEAAkngAaLbb8O6vWULqE6M/ApEdKnZElbZ
3FCQSQhPVR4x6a2UV2wJFw0eJ8G5HoNNjvJdVJZ3rkrWnGSE5Oc859uMcauouFVYiTvD+hy
n6vT5jQ+z5LrakuMFJCg2vIGU5Tt3dsjtwC3w/dlVW5plVbeciFMNEWo0x1ZCmpLexKVgd0
lCTz1ByNGtwWvR7nh/DVWGh3H4HRw42fVKuo0AXFQptswoqKddVwbFqUna5LSoAdePl99YH
2ncHl+X96KvtB3Z85Oc/rtzj26anduG4n0KQ9XpDqVDBS5HjqBHpy3rFrl7XRRAx8HWVDzl
KUrMWOOeOeGxzzrK/lYvj/fy/wDoNf5dRPeJt4vtFtdaUkHqW2GkH9wkEa9/lQvQFBFbWko
ORtYaGeMc4Tz9dGnhMZtzXBVa9UKpK+PU0GlOt7BuT8vUFJH5R01//9k=
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEYBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAABgcDBAUACAL/xABHEAABAwIEAwUEBQcJCQAAAAABAgMEBREAB
hIhBzFBEyJRYXEUMoGRFTdCobMWIyQzNVLBFyY0Q2J0dYOxVFZjc5OVw+Lw/9oACAEBAAA/
AAupTKJDzBVWMyUqq1KQiWtLTzs4oWGwbAKuk38b+eIfpbIX+61S/wC5/wDpgpXROHLmSzm
SDT6lK0vpjrie1aVocUeRNj63F7/6RZdouRayqprn0OpUuLS2yqRJcm60JUFW0XCR3j0Ave
2B1dVyAFqCMsVJSQdiala49NOI11bIoQrs8rVArt3dVT2v59zE9OqXDx51CKll6pxkn3nGJ
3aAG/gQDbB5PyTlKLkqRmnK1XmR1RWlvx5Dco21ge6QbWJIAI2PL0xvcPM9SanGTSsxWaqb
UZEhDp27dlVtKiOitxfxuDgfqsWVmaXHo2aYqVyYlcSyp5KUIcXFdQvszdPmOm2wvvfCirl
Lcotcm0t06lRH1Nav3gDsfiN8TUSBPqrc6FCWe5HMpbX7/Z77eYBVjVzDm9E/LdLy9S2VRY
MVlK5I5GQ/bvKVbmB0v/AYHBDlEXEZ4g/8M472KX/sr3/TOISLGx54NOGlOkZlrScvPy1oo
6Ve3S4+qyXNFgPvIB8vQYauV6VDzJm+sZrYSpNOW2iFCKe6HUoAC1Afu3SAPjihU3lr4muq
2A+mIEYi3NKWFuA+t1fLC34tgDiXVrADdrl/ykYl4RtJk50MMurZMqE+ylxBAUglHMeY54I
67k7JmSJUJg5hqcetJR2iXGGQ7194otsOYAv88c1mNpa7O8S67HR1cdphCR8icbtCiyMzKf
TR+Ks+SY6Qp0exlGkHke8R4YTuaENt5jmpRVU1b84SqYlGgOq6m3r1688Q0VqXIqSWIZf1u
IWHEsL0qW2ElS0g+aQdseqcuzKTNoEN6hrbVT+zCWQjbSBtpI6EdRhYVAPjjS+CHOx+lYK7
WOn+jrF/Dpa+Aji59ZdW/wAr8JGKGQx/OB1YJCm6fLUkgEkHsF73HL1OC7KFZDSaBml3S4a
Y6qmVR1dyUNOElp0+AFym/kB1wf8AFsh7KUPW8E09yoMCYoK5skm9j62O2KNUcTm+QrKeUu
zhUePpTVKlHSEo0gfqUEe8bczy+HNR8QF0D8p1MZbQkQYrKGNaDcOrSLFQPXoL9SCeuM7K8
GpVLMMWFSVluU+VIDg+wkpIWonoAknDw4RwmIa8wppri10lExDMZSt9akJstYPgo2NumI6t
9Zj/APeqZ/5sLDi59ZdW/wAr8JGIeHX7Xqn+Dy/wzg2ptJj0XKFKrq2NVFq0JMOttIHuAkh
EgeYNrn7sWMv1Bqs0ercM6pMbkPMtqTTJSF6kvoT3kd4X5WSR5XHTFbJKJ2ZMrM5ahNro9H
hFRrU0qAW+u5JbSem1rk8hty2K+zzIocnNMj8nWUNU5pKGm9AsFlKQCoepHPrz64+siUibX
c1R6dAnqguPIWFvJJBDek6wLeIuMenKNR4NApTFMpzIZjMJslPMk9ST1JO+F/W19nxJkL8J
dLHzLo/jhZ8W/rMq3q1+EjEPDr9r1P8AweX+GcGFJ4hB7I8DJ9Mo0qTPlxTDbccSA0VkkEj
ncAG9+mBqpM0aA/CpNCfjsTKaVvP1t1SgH5CE6i22bW0ggAXHO3jvPSJDsmDIk5nqbkKlVK
YZX0fDb/P1Bw7EJA3Sjpc7X5b7gczjJ9qzLIcFHTRxpQlMJIsWwEgC4sNyLE7dcafC6rwKH
nqHNqUhMeOEOILigbAqSQL25b49OJWlxCVoUFJULhQNwRhXZlWhviBKW432iRNpIKb2vdbg
HyJB+GAXjWjTxDeO3ejNHZNuh5+OIOECIr+ekQ5dlNS4jzJQb9+6dxt5A416ehNZzpOpVEV
7BTac0qOmaFXEOIkq7VSST7ziie9zso/AenqNRfrIyvSnXKID2io4QtYjBIAS9qN9KjYnY8
rg+UUR2o0J+iZ0Q57e7Jcd1dr3yl5JKdKvPSUqHrtyxgVNztZqnFqeVIVvIL3vF37f343+G
tEjV/O0SFMZS9F0OLeQoGxSEHw5bkWPjbDo4RVRyfk9cVbpfRTZS4rL2kgONixSd/I2t0Fs
D+YXhI4hVJtY7JLNRpCAsgnVupV/mbYD+Nv1hL/urX8cZfCt9uPxIo63SQFOLQLC+6kKSPv
IwW5BpTtRoufKWw2kVF0FpCF91XNex8N8auRc7ZPynkQQ5TzjM9orMuKplXauOE2IG1uVhz
2tvgVk0d5rJFCpi2FMy63WDJisLBJjtWCdha5Buk+gGMbih7J/KJVhDZS0gOALCeRXpGo/E
3x80Gtw8uZVqL0VzXWqneIgC4MZiwKlX8VEgD0vh58MMuP5ZyVHjSwpMmQsyXW1f1ZUAAn4
AC/nfAjmNoN8QKmoBYLlTo6jqNwTqUNvLb53wM8bIa3Myxq2wtD8CbHCGn2lak6kEhSbja/
/AN0wuo0l+HJalRnVsvNKC23EGxSRyIOGnl/MLVfqwrVHqcagZmUkIkx5R/Rajt739lRI5f
LrgtdXn15ztnshUJ6Xt+kqfbN1Dkrc3+/FWc0MnqdzrnaezOrqkqbp8Nm/ZMmx7qAdzz3PS
55k4VVLjLlyHMx1dpUtT8g+yxlIJ+kJBUCU2H2QSCr1CeZ22pdAraYU7NEdUbVSJgckvaEl
L8nX39AtYoQSkW5He3k7cn5qZzTSS8WlR5schuXGWLFtdr7eKTzBwtuJ816l5yEqipROXeN
JnstoKyyphZ7PUU+6Fauu+2BJuqUiFBjwJFZ+mKdUFlU+ElhxBhuKP61kqHvJv8dwRY7U8z
cPK1l1sTUMqnUtxIcamsoNtBFwVJ5o28fngVxrQM2ZipjXZQq3OYb2GhD6rD0F9sEdAy1mH
iBLFVrkuYulxEEvTHiVq0J3KGweZ9Nv9MXKPmqgNyJ9dlP9jLhRlR6DTS0paY4Ce4oqsRqv
18SSemCurPmh8GaTl6G045VK2yhDbCU2cJX31m3x0/HG1w9jhOaq+pt9bqYkeHCcc1Apdeb
bIWSepBFr+Zwo4WdK9kuuVdmlzAsPSVh0yEBxThSogKJ8efzxMnitmFMoy0xqUJB2LwgI1n
488SyuMmdJLYQmeyxvcqbjIufLcHbFRXE7MiVFcVUCG6s3ccjwGkqcP9olJvjk8VM5JWFGq
NqAN9JiM2Pl7mNBPGrOKUhKXoYA5ARhiu/xdzY80UIehsE/bbiI1D5g4s8Oob+b81vuVOrV
APOIKHHmnrOKSoG6dRBsDa21tsPyh0KnZcpjdOpkcMsI3PVSyealHqcf/9k=
</binary><binary id="_11.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABTAEQBAREA/8QAGw
AAAwEAAwEAAAAAAAAAAAAABAUGBwECAwD/xABGEAABAwMCBAMEBQYLCQAAAAABAgMEBQYRA
CEHEjFBEyJRFGFxgRUWNkKRJDJWobLRF1JVYnJ1k5WisbQjM1N0dpSz0+H/2gAIAQEAAD8A
Hl0GlfwmFy6VmtU+sSFNQ5bT5CWnQSC0sJO2CQNj6HucO7ztfhxZdIE2XQQ864rkZjplOBT
h7/e2AHU/D11A/Wjh5+gDn95Oa++tHDz9AHP7yc0PJr3D+QpJRZsyPgdGqkrf45B16MXHw9
ZZS2qxn3iPvuVJfMfwAGuy7m4erbUkWG8gqBHMmpOZHvGdDMSWlNzK1akFyhopLaVuSnJi3
FrKlBKUYxjKiemMYGtvsa6pdaoKlVtkRqlEfVHkpOE5UAFZAztsofMHWeXNHYt9m50suSCi
DXYctg7KKFrRzqI9Op39wGoy6K1W+IVwPT2YMt5lA5Y8dltTgZbHwHU9SfU/DSr6r3D/ACF
Uv+0c/doBcWQ1KMVxh1EgK5S0pBCwfTHXOjRbVfKikUOo8wGSPZHMj9WuG7crrqedui1Bac
kZTFWRkHB7euvOnUaoVSrt0mLFcVMcc8PwikgpPfPpjvnpjWrUmk0uW7HoUR5DlvW4fbaxO
A8kuQAfKPVIAPyz7iaSxaHGuCmT69Uqcyv6UqD0mOXUeYMnCU5Hb806U3RSU1urXNHdfW2h
FYpiSEjZYWhCCFDuPPn5aZ3DcNXoNUqUCivUimU2kxWVpadjqJdW5nCEhPc8uNh/8QVvize
FEiRjOplJjSZjZWiMfELzSfuqWnOBnsCc7HbRNrWHdMF9V1SalTY9SnAuue3Ri4pkqJOx5g
Ekj8Btp/8AStxfpza39mP/AGa9Y8u6Zj6WIt520+6rPK20xzKON9gHNSFXpl0Sb7eorD1HN
QqUXkmz4kZSVsMdyvJwkkbbbnbcbaBuirU2JBptqUZiS9bUWWhqoyoyPNLdG6kJUNlHAJPv
x2A1tNFkU2VRojtIW2uAWkhgt/mhIGAPdjpjWf1BYTcVzDy+etUgbqx/wjt69Omu92w2beu
ip33U2UOsxYzTVOZUQfFkEEc2O3Ln/M9tZpYzMm9+J0WRV3FSlFwyZCl7ghAyBj0zyjHprS
rgqKuINnVuPDjt+20Sok+yqVnxktqOMjr5k823cjGmVv2fYVxUOJVYlBiFuQ2FEAqPIruk7
9QcjUfTnKdaNYqESj0pC7tmz3IsOMUktxGdilfuSUkKz39wB01ajzBNcsqhzPFqkgeNcFcI
ypOeqU/zsHAG2B78kFwKPTzUIlWbcEW17VbcEZfUynRkOO5HVIIxn7xB7ab8MoK27XdlqZe
it1Ca9KZZUccjaleUAdhgZx7899TNcUU3XVwDgKuOkg+8eGnSXj1W1vVeBQ0KHhRmvHcAJ3
WrIGfgB/iOhuAjaFXdPWpAKkQTykjcedPTTa2hKplLev6lxVuKE6UKpEQrJejlfNkZ+8jr7
xpu5WIth1NqvQHRJtOvr53Etqz7K8dytI9DvkDcYPoAfPiWiVRqtAuyiPx2FVBr2B+a4nmS
wlWCh0Hqk4zuOw19QU0xyju0qmyVR7eilSqxW1q8Mz3PvIQrOeU91emw65JTazdURyZObNI
senI5moxR4apqUbhSh1De2ye+Bqmse41XVQnKn4aW2jKdbYSE4IbScJz78aiK79rKt/1HSf
8AxjWb8T5apnEWsLII5Hg0AVZ2SkJ/XjPz1UcA/tXUf+RP7adNLDn3HKokmgUIR4BhSnV1C
bOb5kt8yjhCU9zsc56alWYECi0WZWa2v6QYceeZosTdDTyzkKfCD0bG2MdSPhoxlyexQpdr
VGvxXbaiqZXKnNp8QtqPn9nZP3lcw7dME7DI1T2c3GvarmnVNlyDTKKht2BRFI5Q42R5XXD
9/sfTze/egms/Xq9H6O6tSaHQSgyGkK2lSDulKsfdTjp6/q78H/sSrYD8tf6f0tK5H29qf9
f07/THWScQwU8QK2CCPytZ3GqPga843fbjSVYQ5DcCx64KSNVl1qhWdBct5U1QTV5b1RqTy
Byq9nKv92kZzlXlQD8TpHXX0UuimVWYkdFarMcNRYng86KVCB5RhP8AGI6HY59MHQ7NBZhz
6bEvClqp9EqLCmqfyPYMR04/2jvqs7ZJ9RtgYDFtVQtGtR1TeddRt9GA4EnFRphODjtzN5z
8P6OnlKuh2jXHXaXS6Sqr1KdPVOQht0NIMZTSFJXzkHPXGPU6bcHQ4bDQ4ttTfiynlgKHbm
/eCPlpY/8Ab2p/1/Tv9MdZ9xoprkLiDIkq5iicy28gnpsnkI/w6R2HcP1YvCBUlq5WAvw5H
XHhq2UdvTr8tX15Q26rx0o7MkKciPpYUjulaRk7diCRv89edxNNUfjeir3UlaKWVpdjv+Gp
TZ5UeQbZ6KG/vGcYOjeLN5W7cVvs0ikP/SU1T6XUFhBIbAByc43JGdhrivQ6grg1Rq9UPEF
UpnUyAQpbLiy3yK7kFJR16j465seY7TqraFUlEclYpzlOUojcKacPh/iAga12JDjwWPAisp
aa51L5E9MqUVKPzJJ+es3l87fEGckoOHa9AIJHYRlb/iCNLeKwgXhRJMymLUZ9uSFNy4608
rgbJwVY7pyAQfTOsU1Y0q6IFUgQqVcz8qOuAR9H1aNu7FH8VSeqkggYxuO2tgpsm6anS2jS
ritquBOMuPR1pOMd+RZwfkOuiUReIbauZCbTSodw0+D/AJ6XVCw7lu19pN21+OIDbnP7DTW
ilC/TKlb+o3zofizSUwLKpDdIbLSqfOZTEabGTnBCQD1641c27WWbgt+FVmPzJLQUQfuq6K
HyII+Ws4q0mozuI7tRo8SXVKNBeYXM9jShRU+2hQSlJJHNjnGcE40plQa6/VKhcca16zCrj
8nmabQwlcZxjlSktuDIJ5gCScdT89AV7g9VX4yavQIa0NyAFqpkhQS9HJ6pBJwoZzjcHGO+
ouTZlzxHA29b9RCiMjljKVt8QDrtBti7BLR7FRqq0/1SpDDiCMb9cDHTT9mlcVmHUutouAK
ScjLyz+onRrR4vuTGoxXW0KdOylAhKRkDJV0HXV5MZdqtct6126m7PVRXU1CrTlK5glaCSl
BPQEqz5TuAB6aY8LV81tzPZW0+yfScn2Y858zfNsd+nf8ADWFVWpVG365UKbR6lNgxGpKwh
liStKRvj136ddcRb7uyGlSWbhqGFHJ53yv9rOi4vES8HZTLa7gmFK1pBHPjYnVNHum4HI7a
1VmcVKQCT46uuPjr0+s9e/lmd/bq/frqqsVadgP1eokI6ckxxH7KhnVBQKFDroaTVXZ0sAj
AdqD5xnnzjz/zR+GmzFnUNNwLoCYzyaYqKJC4qZbwQ44V4KlebzbAdc6v40WPCjNxorLbDL
Y5UNtpCUpHoANf/9k=
</binary><binary id="_21.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEMBAREA/8QAGw
AAAwEBAQEBAAAAAAAAAAAABQYHBAMCAAH/xABNEAABBAECAwMHCQEIEwAAAAABAgMEBREAB
hIhMQcTQRUyUWFxgbMUFhciIzdCkaHSNlJTVXKClPAmJzRDVmJkZXN1doOSlaKjscHx/9oA
CAEBAAA/AB+5dwT6fc9rV7st9xIjuOd5ENa622lTROU8iOnLGQeoIOhr29dqthtMdG638DC
1vWxbPtwMg/poi3D7NJtSLqLAtbCU5MRHMJ6TwuLdXkp41Z6HB+tnWurrthLr7mwttoPwY9
avCnDPU8lxwnHdtqSoBRyPAnrzI0nyLrYDzxWjaM9kH8DdkcD80k65+Vdhf4MWX/Mh+xo/t
297P1OtRXPnBTBZ4eNE8lpOT4lOCPy0y7m2r5Im08+BuC4eqbB9uK5wz1KU0pzzHUqzgjpy
P/vlgPa3uSlefqn69Fo5CfcYVNDZT33Csp4sJ5eGu0zb0eZuCTU2rip7UK9ZQytzIUG5LZW
tvOfNBwR6wT46lW4qSRt2/mVMnz4zhSFfvk9Uq94IPv1kjvhth5pTjiUrAUkI6FYPLPuJ/P
RO33HY30KBXFHdwq5hLTMdkfVyBhSz6VKOST69Cfkz/wDAuf8ACdfGO8BksuAD/FOuem7bk
zcO5qxrZEJZcYVJTIS4tX9zpSDxc/BOSD7Ry66q9HcbCq6diDGQqc2zxJ+UuRuNTquI8Ssk
c8qzrhJ/d5a/6/rfgHU17XvvLtPY18JGge0qJO5t0QadT5YTJWQpwDJACSo49eBpl3HOb2D
v5+NsqY5EQ02hmQXFBxBX+IHizkDl7DnTpUyt6bvrFCt3w01YMAKkw3IKGVNqxywpIPEg+C
gMdNCIm7d0RYsYRdzqs7h+aYblPJiIUOJJwohYPm8xz5Z5+g6Rd+VjdPve1gtNobbQ/wASE
IP1UhQCgB7OLWvs9s50O4k19Yx3ky4jKgtL4iAyVKGVnHgACdFqJkx6htkqCi2txOR44Woa
fJIPz+tTk48vVgx/uDqbdr33l2nsa+EjXHsq+8qn/lufDXpl29DqYzrtxdMoer7CfLrLBTm
T3fEpK23Ceo5gjPh11sfpZ22r1iilzXYrgX/Y7c9Qnnn5O6QOaTyGD0PQYOvFTdv1NjJpKf
a5i7zsZDiJEh5XE2yCeLjT1+rjJx05ZyrppF35QSNubrkQZUxUx1SEOqfWcqWpSQVE/wA7P
uxrV2Wy2IXaPUOyHA2hTimwT++WhSUj3kgaM1YxCIP8M78RWniTn5/WvTh8vVvtz3B1Nu17
7y7T2NfCRrj2VfeVT/y3Phr1U7eqjbd3NOiWDZc21utXC8s9Iso9CT0AUeYPpHq0tXzl5Gr
T2bWdeuylPSEinnurCUlsHkSfSkZHXxI8BndGhT7CYxtu5dNfu+oT3lXahRKZjYOQlR/EPD
2Z5dQZbu2xtbTc02VdtdzPKwh1oJKQgpAAAB6DA029kG0Y25J9nInMpdjx4xbRxeDq+igfA
gAnPUHGiVHtDcbFU207VSitC3AoqTgk8aufP06ZZKv7YFsn/PtYf+wdTfte+8u09jXwkaB7
SkOxNyxH2HlMuICylaVcJB4FeOP6+rTfT9pMU9ndnRbjQ9aSVHEQPEqyD0JWeY4VDI8egHq
YalMi8poWyN4tuw56mkyKayC+IqwnIGc9QDjHj05EAnFOat9yz3qvdN1HpZu145cYlYIVIV
kfa5PMjCR5vPKh7NTW3srDcdxJspWZElwBTqm0csJSBnHgMAatu0prdFt1qr2TXeW3EZdnW
DiizH48ZI4iMqV0ACQcDqc50coe0ultaWNNlKVDfdSe8Y4VK4FAkHmBzHLOgMlR+kC2TwnH
l2sPF4Z7g8tTbte+8u09jXwkaE7Habf3vTsuoC23ZaELSehSTgj8tdlbVctt4P0+3ELeZU+
63GW+sDiSjqonA5e7RZFZ2h7gV82S27JXSOIUQtxvijKPm/aZz08AT09WvS9s7h3Xu9+ivL
5lVtFjnuO9c71LhHPgCk9D1Jzz5HlrttiutKOErdsaG2lqpfMGzhJ4lOPN/wB9UriJA84DA
5cs+B1V+zEpj0s+uZUpUSFOWIilHqytKXUdfUvUsqucI/6Z34itN904tndty42opUNwVIBH
rbAP6E6QO19SldpdmCSQkNAeod2nQbZKnE7zqVMoDjgkpKEFWAo+Az4ao2w4rEG62O+goS3
LgyxxcQyp3iUVD8in8vVraozfJW/YNKHm7ryqt11LXJ1UZRGCj0/V4unPmPSNAdr7eqJnZd
Y3sV3u7+udVI+UlwhbRQeJI9HMA+0nTPsBz5xt7uvjFUzAtEJbLCvNW4Gj3pHPoSr9dCOz+
3lU/ZZPcbCnZ1jOMSuQcKLjim0oSOZ6DB6+jQOshuVkQ17qgpyK86ysp6EpcUDj8tNt/wDu
puv9oan4Y0h9sHd/SVZcHFnha4+LGM92np6sY/XQnYPPftGP8tb/APOqDcwpey5ornCY8aL
OM+jsFo+ySSCVRlkeaFcx7RnGDyZmolR2jhncVHaP0t/HT3TqmlArbx1QtGQFJ58j4/poRa
di1nYOypR3SgyJOC6Ewu5Q6R4qCVYz45x10On7wk0lF9HiI0GtsspiLmMvgx0oV5yyeqVHP
PPpJ9Wjz+3jsK1qLjuDYUFbE7lfCfrw1qP15HD+LOeZHMD2DSgXmpMqbIjuJdZdmyVtrTzC
kl5ZBHqI0ZuXZMK7lpt3G1WEy4jz3GIqS58miMckrXw5wVJxgdScenU733aydw7nl3Tlc9C
ZfUlLaXGyDhKQBk46kDP/AM0Biyn4UtqXGcLTzKwttaeqVA5B1Sn+2+bOr/kdlt2umoUgJd
DhPCs45nhOcaTZd7WrkGTWUy6l/hISqLNXgH088n3Z1vhb2cVGSxdTL6wQkg92i0LSD1yCO
EkjHr16lb4hjhiVm2KyLWcPC6w82HnHvWp0gKz6CMY04Vd9YULVc3VNu3u2L4LaYrpCsvMH
o40CeuMnHgc+/RenrezgVbPcXr7CCCe5fdSlbZJJKVDh5EHI92tW46Jez3ZVpR3FhHfspOZ
HEWnAeRPIqQSAPbpJ3Dvzd1Y0yWr99zvFEEOsMKAx/M0D+lPef8cD+iM/sa++lPef8cD+iM
/sa9N9qu80LCjaoWB+FURnB/6deh2sbxCwo2LJAIPCYjWDjw83ofHX4O1PdS23G5b8Oa2vH
2ciE0pIx6gkf1GsNjv3cNnYQZrktDK67nFQy0lLbR9ITjGdVjavZXta42vX2dhHkPy5bIed
c79ScqVzPIYA66//2Q==
</binary><binary id="_15.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEMBAREA/8QAGw
AAAwEBAQEBAAAAAAAAAAAABQYHBAMAAQL/xABEEAABAwMCAwQFCAcGBwAAAAABAgMEBQYRA
CESMUEHE1FhFCIycYEVFiNVkZShwRckN1J00dIlNkJFU7FWYnaCleHw/9oACAEBAAA/AOtu
W2lFzyqBXq/Vn1OJ76mzGagtDcpse0kYJ9YHmM9D7zleo9qzam7FoVnxZTDb6mPTp9WWwh9
1OOJLY4sr3PMfnoZJptHj3EaU9aVGjIiJ76ov/KT7qI7WQDkhQwrcADckkDGgqrlshFVfAs
dt2n8WGD6a8h3Hir1iN/Dp566m6Oz/ALxOLBXwYOc1JzOdsY/HWX50Whw7WBH4s/WT+Mfbr
586LS/4Ajf+Rf8A56ZrPpVsXyxVW27UFJ9Ej94iazNdXwL6DCjjoT8NUrs8rNQq9i0ybPdL
0haFpU4pO6uFakgnzwBv10i0igikV23KS1LW83Gr8zgU8cYShCDgeGcfadCxbNPo1eq9GvS
UYzCorhpMxwFTSQVlRKB+/vy8c+Wk2r1RNSU3R6FFdTBSv1E8PE/Mc/1HMbqUcnA5JBwOpO
T5s1/6jqP3Rz+WvfNmv/UdR+6Ofy18VbdeSkqVRKiABkkxV7fhrpbVsVO66qin0xgrUSO8d
I9RpP7yj0/Ppqtx6M3KQjs7thw/JzPrV2rNgcS1ZyWweWTgDrgbdDmp0+DGplPjwIjYbjx2
w22kdABgalNVe9Gumjv8Liu7uKcrhbBKlYSjYAcyeWNTa9b3ql5VIOTgGY7BUGIqeTYJ6+K
uWT5dNZbQplaq1eRGoEoxp4bWttwOls4A3AUORI05t0/tJgupTVRdbyVL9uDUCvCRz5cXwy
Rrd3dw/wCn2jfeP/Ws80XS1GW8x8+W0tJK3VzKgGUBI54JG58tBaHb91VynOKtuNV48aUsq
dednJQ06d8k7J4txz30btWuXb2dIDVQpwmUBLp79yLwOhsnmrjQTvyOFfhq4xJbE6I1Liup
dYeQFtrSchQPI6lU/wDvjQv+ppn+yNS2/Ge4vutN8CEfrjhwjONznr79auz2mLrNfkU5uYY
SpEF5Pfg4CNsnPkcYPkTrTVrxm0ygotKj1Zb0SO6pTstklAcJOeBs8+7B6ncknpjS38uVf6
1m/eF/z1nkzZcwgypTz5SMAuuFWPt00xb+rq7HftcJcejo4VB5skLaYB9ZBIHsk4GenLcHR
qCK3CtubQ2o8Vg3T3b0Jlh7KG2gCXVk5PCOFIBzvz8NUnssedV2cUkqcUSEuAZPQOrAH2aX
ZygbyogByU3NMz5bI1NO0b9oVb/ilflofbNFqVw1tqlUpXA/IBSpRXwpCMesVeWOnXTNeNj
UOy4SWJVbfm1dxHEI8dlIQgdFLJOQPxOmG3uxBmfSY0iqVlUaXJb70R2UpVwoOMczud9+m+
pTNYRFnSI6HQ8hl1SEuJ5LAOMj36frDjC1qLNu2qRS4mWyqFToikkmWtfPbqjbB+ONbJlKj
9n9s+gSJDCbir4DS1E5TAjqOFDPMAg4J9/hvbaHTotIocKnwlBceOylDawc8Yx7WfPn8dSy
QsqvqnJ4ieC6ZIAP+HLbR2+3Px1OO0RIT2gVsAk/rSuZzpg7FZcWDd02TKUhIbprq0lQyfV
KScf9oV8M67xroYrVtVhr5PEysVlxS58yVhDEJsH6MBZ6ADKRtuOuMaWGbjNvsux6A+56U8
jun6irZZTnPC0OaEnA3O58uWvVyy6rbdOpU2dgSakpZbipHEtATw4JxzJ4uWmo1JVmJFWrb
5rN3lADMZ9RcRTUYG6/BWCNhyzog5So8qmIhNy01u67oShyRKSAtMOOSCo7+yABjofDGBrX
bl61KjURmlx3mZrENbjLUh0KCnEJcUEnGdhgDA6DGuzsfjvKNKbPqNXc62viO5Upls7eXqH
U27Rv2hVv+KV+WudkXDHtm4DUZMRUxHo7jQYTj6QqTgA56ePP3aKVS2b2rMRUlu2n4dNQrj
ahsNcCUZ3yEe0o4PtEE/7aSiCDg7EaYrQnTU1RMSmtMrqsnDMKVIcwIpOclIO3EdgD06bnT
hab7yqTUaBRqI7Muict1ipzZZC2WkZIOVee+3U777DQelt1+1Z9x0ig+jVFaWgzJkxUd46h
s+0pvfO2cHng48NWaxFUJ6y6aqlQloiBtSUekNp7wkKIUpWCdyoE8+ulGoqUu+aQ8o4L1yy
AUpGB6jbSBt44Tz8SdTLtG/aFW/4pX5aLdjdHYq1+NLkAKRBZVJCT1UCAn7CoH4aZVX1UrE
7Q7lRXDIkR5HE7GYzxcRz9Fg8kp4CQceHLI1M6g1VKv6bcjkJfoz0o968hvDaXFEnh/wDvL
x0LBIIIOCORGqHQEXHX7GlQ7dEZiLAIVLisrIkzlHcqURuRjYAEcsb6d3X6NGtOiXnbELuW
6KvhlRWSOMNK2dQvPNQJCsn39c6M9mTgesCnugEBxb6gD0y84dLEl0O3pSOFSFJRdEsAoOe
aWzv56m3aE4h3tAram1hafS1DIOdxsfx0X7Iq0zQrrlTJOBHTT3i6rqEpwrbxJKQPjrvIp0
/tGm1a8KxJFKpEdCg084OLlngbSNuI5xkjqT1OsUSp12/m6fZ8FMOFGYb+jZbV3La1J3Kl5
yVHnsOpzoFdFs1C06y5TKgj1k+s26B6rqeik+WtFk3U/Z9yMVNsLWz7EhpJx3jZ5j3jYjzG
rXXY8OnxnLrpLfpVCqjP9rxGt0uNrGO/Sn95OfW5ZHuzo3Y9BVRbOp8AS2ZSEJWtDzWSlxC
1qWkj4KGpPIqlMsl+j0V6SZcqhd/MeLJy25KWnCGx5JOCSfAjrjU1feckPuPuqKnHFFalHq
Sck6a7FtWdckauqisuKLMBQaIAwt0qSQjfqQFe7bRV2v0OqTbcotalPwqHSoSBLihlYKpKc
hYUBvuevTJ6k6M3tcNjV1VHh0OYinvRpYKprMYtJjtAHJGwJOcEAdR00Oqt20q9YKLerTyV
z46+CBW22iEvE7AOIIBQFbZxnB36bzqZEkQJj0OW0pl9hZQ42rmlQ2I069n/AGku2sldLqj
a5tGfBCmuams8ykHmD1T8ffogdrFRt6L8k0tXfwIrjiYzjqQFFvjJTkEbbEbaV41y1Whpdp
8F5kMIfUsB2K06eLlnKkk5wB9mtsjtIuuWgIlVBl9AOQl2CwoA+O6NfuP2n3hEZDMWrJYaG
4Q1EZQkfAI1+j2p3oTk1kE+Jis/0a9+lO8/rgfdGf6Ne/Sneg/zgfdWf6NdHu1C80htXy1k
rRxEmKyd8n/k00xbhuKoRGUv16SBJbSFhDDCfaG+D3eRz1UadYds0yA1CZpTLiGgQFvJ41q
yckknnz1//9k=
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEYBAREA/8QAHA
AAAwADAQEBAAAAAAAAAAAABQYHAgMEAQAI/8QARhAAAQMDAgQDBAYFBw0AAAAAAQIDBAUGE
QAhBxIxQRNhgRQiMlEVFnGRobEINEJS0RcjJWJ00vAzVFVWdZOUlaKjs9Ph/9oACAEBAAA/
AGC971nC6oNl0CQ3GmS1JTJmKAJYCuyR+9jf1GOuy9cNM4bUNxyHLE24q4+Q3yplKW8XOgy
oEJSc9jk+WhFFtGGxfEGnXBQX6M3PaK4RbnlTiFp3yVDv26Ag40NrlTs23bgcZt6FNlpaBQ
5LRUltc6s7hJSN07de/pv41fNELY8aBXwvvyV1zHplOs/rzQP8xuL/AJ4v+7rjVddJUokSL
rSCdkisJ2/7eqJTrKiSbWTX6lcN00prwi843InAqQgd9k9xvjGd+mvuFn0k3VpipddkGHJZ
U9CgTXfEkFrnAS8oH4QRt2znOMY0LuilyJnEW4oUZstVZ5EWoUl4kDmWykAhOe597HmjQx9
VQ4ktGFRrSiwqmy8hypVErS2oOgEHsCMnJxudvXQq6axNpdWkRzWV1mvLbMaRMQn3Iyf2mm
R8z0KsDG4G5J0sJti4FoC0UKpKSoZBERwgj7te/Va4v9A1P/g3P4a5ZtLqNM5Pb4EmJ4meT
x2VI5sdcZG+qFwusqG8ybwuF1DFLhL5mQ6QEuKSfiOf2Qdsdz+NFvisRK9wiqFThlXs8hCS
2VjlKgHgM488Z1nZFFYXcdzV2SlTk5dRciJUsY5GkhBAAG2/u/cNTq/q3VazxWTHpCkokUc
8sMYwpxxI51DzJIIA7+uiD9QUtH8o1tIKEOoLFfp7bnKpsnYrTjGD3B7HB/e0MqGLNnwq3b
E4RqJVmiUVFyMmU8lYzzJVzDKTnbbHrg65Rd/EKEEVdVTqaaU8sATHoaS3gkbhJyPs3+zTh
ReI1eiWnX6zOU1WI0B9tmFLDXgCQVKwcgDoAUnoDvjUcrddqVw1JyoVSUuQ8s7cx2QP3Ujs
PIacqRSL7umzobcWOzJo1PCywwtaR4xyrOUg5UQc4zj102VuLIhfo/QI8thxh5CmuZtxJSp
OXcjIPTY6ebLacZXcKHSgq+mn1e4MDBSgj1wRnzzqdXNa7g4kVOKyAxLqjaZ1IlK2Ikt4UU
BXbPvf9J7b6YdZVRJarqiw0ojuLES56Vyfq7hPL4gT8lHJG2M5HfbfUYFNt0uMvLVJsW5B4
jbraVKEB07pI+W+PtAx23DWvImXrJp9j1ereDR4vM4wQ34bkxCfgSCfLJHkD1IGnPi25Rre
4cot2IG46nltpjR0deVKgpSj5bde5OoHp+4ZUu4pNUlOW9VPYZTEQOht5PM3IBVskjoB13x
tpxue53rr4NyJsqL7NKZmtx5DfbxErTkjy36dtPtrfrdw/wC1l/8Aia0KvtmmVwNU2HVYrF
ywHBJp7RdSHPEA5gnGeigPyOlioKFXgfXyhwVLeCVRa/R8f5ZI2WFD94DBzjOMHschbKqkb
2Ndt1qG+i1q+64mmOyVAlpYI25u2+N8fFv3OuS4hUaQhi1ZcWS9X6Y82aFPitgLdYycJODn
Axt1wRj55HVqKmp2VOr9VlSZdxt1BuPLQ+gpMRGFYSE/IkDf0x1yi6oFpXbIs+sxJgh+0RH
4LDEgnI8MFRwQR32O3fR2qvok8MLllIa5PaLkWcJHwjnRjP8Ajvqt0Npts1FSEBKnZzilkf
tHAGfuAHpqfV3hu1DvZ29qhXm49OYkpmOJcQSsFOCEg9DuAB33xobHrtSotyKvw0xUW2K28
GX2slSuXGEvqSNhk7+e47gnivyhzqDINMpLLUqhXC8hcNClAJiSSQQW1bBOfuIJ+Wuxyo1O
sWup+QktXXZT4ccK+rzQ+Ik9wQN/nj+trn4u0qFVKDTr3pywgTw23IQDs5lJKSfMYKT/APN
SPVfq7zMb9HulrLQLzzjaEL5QTkOLUMn5YCvv89aauZEXgVBdcbbQ5VKn4zvKnGQpS1A/b7
qfTVho/Sd/bHPzGpHclWc4jcUYlrNSCijxXylaQSA6UAqcUfPYpH399Ot+T3ZbCLIoUZt+f
PaCXApGWokfoVq7Dpt/HGVhqnzBQKtw5ry+eVCjmXSJeCkOpQMjB8jt5DI7a5YM32quWrc6
3VYuCOql1II7uAcgJx0J904/q6HSOeXwDejv+I25SKp4QSoDrzdPLHiH1GpdqnXy8iNwns2
nNOLPjoLxAGEkhO+fMFf56Z+KUA0vhTRKfg5iyIzRyc4w2oddUWj9J39sc/Mah9iSKfZN8N
prbyIjkeNIZlOHKh4gXkDPfKQMY+Y+ejNn8SKZEuG4p0im1CW5Pl+Ih+K14mGhs2kg4I2z/
ga9vbiTQ5xp9SprcuNWqTLSttqUwWyttQ99JxnYjHXGhIjml8GYNUdTkP11MttIxlKRlOAf
n7ms3F+HwFnSpDq1OVSqlxPMDkq5xnJ77IJzqXaaAqryza9IqhEmEpaXIYJyfDW4EqRn5ZQ
du2rRxkaQrh+6SN25LJTv0PNj8idNNEcQv6QSlYUUTnEqAPwnY4PoQfXX5/nVCqxLgh32/T
vGpMqpOSGMjY4VykEZPKohO2e48tUyos1Rc1F7cPFRpyZzQROhqICXuUe6rGRhY6YyD+Oua
XRrs4kstQrhpMegU9l3xHFpIcfdIGAE/Ib7k/jjSZeFt+1XBGsyzpM+oIiIK3orr/M0w4Op
BOAk779snHloNel2mqUqlW4zA9gZo6C081zhQU8PdJBHbY+qjpSYYdlSG47DZcddUEIQnqp
ROABqsXfaCnLisu1W5AjLTB8MvIHwqBKlKGO+QTolXazPuHg/UW6ikfSNImIjze2ShaRz7/
PP350/WqpKpdw8qgf6WUdj2LTWNAuHDbJtyZZdYYZck0l5bL7C0ghxtZKkrweoPMfw0oX5R
J/DqoxZ1lKqERmbzh5ttXitJUMYHKQexPXPTbS0/wAQeIMxKGZEuc2zyhDns8YIWodzzBOQ
rzGtH1lq1Opb9Nt2iP0tuRs/KKVuSnvtcwMDpskDv89KxplRUSTBlEnqS0r+GqLaVh3BbU+
n3FJpsWW+klxuluSAiQU4+NKTsVAZ90/dnTtVpkC/0wJtvzm4dx0d/wAVmHOy0vO3MhaOpB
wNxt2+euM2hW4/Dm7HauGhU6spUxbMcFfKUnm5dupJB6Z699EOH8mWqrTZERluXR6lHZkNz
G17tupQhtTSh1B2J9PPZnrlqU2sPJnFT8KoNJIRNhOeE8B8ieihsNiDoNWIlWp1HkSmbpqx
cZRlIWmOR6/zWkj603T/AKyTP90x/wCvW0cQbnTt9IhXfJYb/u6wdvS55yeX6aejgAg+C00
Cc+ZQfw0k1Fh9+NOq0ioS35iHVJDrqwpXur2wojI9CNMnDyeu+qz9DXI01O8JgrZmqBTKaK
SMYdSQT650Uu6p16y3ZkalXLU1tMJSUCUpt4jONsqRnG+s+DapE6tzqq/LeL05la30J5Utr
WHE+9ygAZ3P3nX/2Q==
</binary><binary id="_14.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEMBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAABgcCBAUDAAj/xABFEAABAwMCAwQGBwMJCQAAAAABAgMEBQYRA
CEHEjETIkFRFDdhcXSBIzJ1kbGzwRUWQggkMzQ2YrLR0zVSU1aClKHC8P/aAAgBAQAAPwAI
qDMegXNKRd0arzKm1I50vty0tB1P8KslKj4ZyDt08Na8W8rODWHWLpZOfqtVQqH4j8NElXk
2ZSrcp9dTUbllxqgopbSzUF8ySB3grKhgg7aqVCsWXTaXDlyZV0pkSxziH+0FdqhHgtXewA
RgjfJBzrKcvSzA2otpu1S8d0KqRAJ9p5jj7tVmL3tlToEiLcrbfipusqWR8jj8dElCqvD+t
vtxzXbhgPuHCUy6g4lJO+3MCUj5kdddbgpFQoPEKi0m2rjqSH57SlLQ++ZAbxkhRSrYpODk
f3TooofE6BLo7DtTYdam95DyWUcyOZKikkHyOM/PQhUKJJq0yLBudSJM1usrpnbIGQGHWe1
RyqO+Uk5Gc4zg6UtThKplVlwFrC1RX1slQ6KKVEZ/8am3VJLdORABSpluR6QlKhkBeMHY7b
gDPu1GVJn1mc9MkLdlyXVc7iyOYk/LprmYcoDJjPADx7M64kYODr2mvw8qtNpFs1G76k67N
rLChAhtuucyj3RyJQOu+d/Yk48dG9tcNYbVvxBV+29PWkuPhtzlCVKJUU49mcfLVOrqSbua
SCOYXUwSM7j+ZJ/y0krr/tfWfj3/AMxWizg9atNuW4pDtTR2zUBtLqWCO64onA5vMDHTx0e
VWjWtQ5rqqLfIttx5Z7WMzIQ43kde4T3Tn2/LUf24cYPGGIffT4+q8ujP3TSZqInEeHMYZQ
Vy+SnMoCUEHJUUb+B+7SNUAFEA8wB2Pno34bRJcKU9daYDVQhUhQ9JYJ+kQFA/SIB2JSAT/
wDZH0ZAnRqnAYnQ3Q7HkIDjax4g6WtTfUriAqOSeVu5YawNuqoe/wDhGk1df9r6z8e/+YrT
G/k//wC2Kx8O3/iOiiz41KpvEG46BMpkUS3H1TIj62E8zjS8EoB8knGAPb5au3nAgVW4KFa
Zjx249QW5Il8iAFltoBQSCNwFHxG+x1m1iDAqkmXaNuRW6dSYSAutyorISpYSMhlKv4lHfO
f8wUEvlK1cgITk8oPXGmNY9ZYofDmupC0vTqw96DEiJ3WtRRgqx5Yc+8Y8dSt2bUaZRWoKZ
7zfYLcQUtPnlBDis4wcddGFVbU3xGVzI5S5cEFaVZ+sn0VY/FJ0or3imHe9aZUoKImuqyP7
yir9dE/Ch9xDF0Mx5Ko0lVKW406g95BT4j7x46JXKi9XrQo1/wAHv1i3cInN83efbGArmPh
kEq9yla0OI82TKZta7LfkJaLy1R0P8uVAPJAGfdhW3gdcbklqolvybNslSluwo7kirTSc9k
nlJVlf/EVjoOnTbwRumVYVMjsUhuRSC3NumpBaI/iimNA8qnln+FWM48dxjxy6LdoFKpVAi
QoqWZTbSP6dQSsuqJJUrPjkknQbX/WJH+2IH5D2lJxG9YVb+KV+mtThX/Xbh+wpP/ro0nTj
YCaJcMJpEyJWoDUabFbJIecS0OzWknx3wc+3z0PxkT6fbNbsGsrSmcywmowUpWVcikgOKbB
x15QTgePNvvoiuKpUKyuFX7Hp0xp6oVWOCpTagpbpcAK3FHHTBIGfDGkhpywGYNqcKGEUuO
qRXLnZ7JKcgrXzA5wP91IJ+Z0weHHq8onww/E6Ga/6xI/2xA/Ie0pOI3rCrfxSv01tcIIJq
dZrUBKUKMmjvNAL+rkqQBn2Z1ZVVKjQp0ibdE9urO0M+i0yMe80qSAOY4AGQ2OpO+eUazhy
1mEptJfcvaTVO0Q4ySO1aWjP1geUJG58MA+XT1fTRbatd2g0taKjUn3ECpVFCQppGO8GW1e
9OSR15fkAjT1tZIl1SuVuQ+H4lu04U6GSg8o5G/pFDbrsc9T3seWjHhx6vKJ8KPxOhmv+sS
P9sQPyHtKTiN6wq38Ur9Nb/BeUINx1WYUlQj0l50pHU8qkH9NXLIUzQ7dqnEGupTKccW4xA
Yc3Djq91nfzO2R4BWgq0ohqN0wKc7LdhsVBwMOuNqKSptRwUg48cY8s9dSrnb0NudajqUq9
GqKnFO7gqKUlAwPLBJ+esylpUqrQ0oGVF9AA8zzDTcqVwLtSVddrRqQ/NmVSS/IbS2rADLj
OSsbEkjByPYd9tMDhx6vaJ8KPxOhmv+sSP9sQPyHtKTiN6wq38Ur9NaPDKOuU9ccdpakLco
UgJUkZIOUeWiivQ49Y4N21UIbKnYdLWn05ls97H1XDnO2+/wD1Z1craqNdtz2hT7NdQW6cs
uOrjNlPozQKCCSR7D8z7dA3ERldVuWtXFDHaU5M5MXtvNYbxt7O6d/doSjO9hKaeKebs1hW
PPBzr6DvaOhp6i8RqYA56AEKkhvcuxl7Ej3BR+R9mmBGeZkxWpEdSVsuoC21J6KSRkEfLSn
iUst1qW9RWHqq1SKgudLdaPelSzzBthvOwS2F945PU+zS2rdAvCr1ubUJlu1Lt5DylrCIiy
kEnoMDoOmrtnwbxte449Si23U3cZQ6yqK4kOoPVJONvP3gaK129dFnTJEu3m6gilVLDojei
B8NZyC061ucjOApOcgfdQXLvirocodJZdjqeIS+mJSvQwM7fSLOOUYz78aN6hw3cicJX7Zp
5bfnZEhSyMdq6FAnGemw5QfLSRXZ9zNvFpVv1LnGdhFWenXw300+HUu7adSRQa7a86VRnwp
tKy3hbSVHBBSojKNztjPlnWKxxAuC0w7b9OZXMiU591hl/k5uZCXFY3x4dPlphq4eQolUmy
6ZWq1TPTXO1daiSkpQVHfOCknqT4+Ougs+SDn98bl285bf+nqZtWWpstm77iwVc2RIaBz7+
zzjfpqH7nSP+cbl/wC8R/p6D7hTWKRWHIce664ptCUkFySkncZ8EjRnZ7dQn2m8uTXKg4+6
4opfUWytrB6JyjGPeD7Ma7u0OoPtqaVddaSFDBKDHSfkQ1ka4MWa8Xkhd3XItPikzUgH5hA
P3HW7AtmiUyC1Di0yOGmgQnnQFnc5JJOSTknrr//Z
</binary><binary id="_17.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABVAEYBAREA/8QAGw
AAAwEBAQEBAAAAAAAAAAAABQYHBAMAAQL/xAA/EAABAwMDAgQDBgIGCwAAAAABAgMEBQYRA
BIhBzETQVFhFCJxFTKBkaGxFiM0RHOStMEmNUJDUlRidXaVov/aAAgBAQAAPwA91J6g1Sgy
V0qgx0l9phL8uWtG8RkKUEpIHmckcnI5HHoFuOPAorMM3Pe9zPvvN+IhcJOxrBx24x+ue3A
1nTVLHQhDjtSvFLTgCkuuPOhO31yO489M6LctJdvprxuWsopq0lSX3Kk6gEAkdjzng8YzpJ
Zu2w1yXG3Zl2NtpJ2O/HKIUPLjdkZ19kVfpdLUhUmdcj6mzlBceWopPtk8a0RZfTuepLEa8
LjpQBCUpckLSjz88ED8SNOsXpqGcSIN6XCFKSdjnxaVp588beRpRjyL8kV+oQLZutyZDhEN
vTp6Gw2XfNCCQrP4en0yz3HDiUzqGmbVmwqkV+Aaa86s4S05nIBPluAwD6/TSZeRua3KWLC
dQy/SpryUQJ8ghJDe4EIKuACk4yT5e2NGqvRK3Dths3vcrMGiRmkNCnUtGFPYA2t7j3PHbk
cZ99S+67wk3KuPGbZEGlwkBuJBbUSlsAYyT/tK99L2va9q0dEK9NfpNWo7xU7Hht+MwB95O
7OUj2yM/XPrrAxaMu8rZtijwnBEajwHZjri87HFrd29h3VwTn30QvqeK31GFJrKpCbapvho
lKbOxLTrqDscUR5bink8DB9ed1TqrFEpEm1uoKVz4BZK6dUkJKjISB8qcj7royOfz9TIHKp
VLml0ymTqg66y0pEaOHTkNJJAHbv5c9+NWWc5OolxM2dblsUeK2tkrjzJ/KX8AZIwMlQOcj
k8Z7a7i3b3U6p2bSrKlBSNivEjrHH129u/HvrBGVDh1yPRbwsWiw2KkosxZsJpJbUs8bc9w
T5Hg+3mIxXIjUCv1GEwCGo8p1pAUcnalRAz+A1ROiSmkfxIt9ZQ0mCC4tJIKU/Nk5HI49NO
fTJ50t0hgrPhJoQWlHkCX1gn8gPy1+70ai0e5VVuUwZ1ImRRDrMZJCy0jP8ALdKe+AcjI7e
XOpd1HZn0pUGjoqRqFBCPiaU4ohRDauNu7zxjH0x27aUKdF+OqcWH4nh/EPIa34zt3EDP66
uMJ6ROKLFupa4ldg/zKRVG1H+cUj5VhXrgcg9xnPI1gXLqt8XjFsy61OU5MOOpchuK4Eia6
DwoH/hKecfX8BV9W69bFXpts0N99dOq0ht5qMs71MPJVtygntkKHf051ProBTdlXSVlZE54
FR7q+c86eei4YkLuSC64UGRTiPlGVbeQoj6bhp16Y/fpX/YEf4hegtzSqrTeo1ZuWP4blPp
io0OfH258WO4gFWQeCMn9vfSj1Xoce3q5Fh0+U8umvMmTGjLUSiPvUdwR7EpB0oUpmJIq0V
mfJVFiuOpS6+kZLaSeVY9tV9S3pjbNm3XLSienDtAuBB4d7bfnB7ngd+frgn5WJy59KcVWH
26PetsoL6JKgAJbac42nsoK9PU9sEjRDp3IXf1yv3lVFspegJEaJCbVkM5TkrIPPOTg/X01
FrgfblXJU5DJ3NuzHVoJGMgrJGnfpKlfwF2rC8JFKWCnHc4Vg58sYP56oHTltLT9ISjfg24
0r5wAcl5RP4ZPHtjWZyqUkXretu1CUGJFWbZQwFJyFH4cJ4PbPIwDqZ9QJK5dPtR5zG77Fb
Tx/wBKlJH7aWaM5DarMNyox1SYaXkl9pJIK0Z+Ycc9tV0xqXSKfHpNVAq1l1JzNOqYVldPW
rjapR+6Bzz9eO4AWTIp94qXaNQqiZVRguKao1YxhMrt/KX6k8AK9f8A65U+vSKJfkOu02CW
EzHUQqnTmm9oaf8AuqQAPXG9PvkeR1PJwxPkD0dV+51QOkq8QLtRsUQaUs7gPlGArgn15/Q
6oHTwSDJo5eAQr+G2vl290+Kraf7uPz0A6w2omFCnXOh1BkyZ7CkqCSlbSEtbNoPnlQCvLs
NI9+sORqbajbqdqvsVtWM54K1kfoRodYYzflDB5Bmtg/3hqpXYIfT2sIjFpL1s3BvTLpx5D
Chjc42PL7wOB6eXGPWrR6dU41T6f1MoV8CoS6XNaIDhaX8yXEkDuMg++7HlrDSp79G6qQot
ZbbM18iHMKwCJCkj+RJTnsojAOPPPmdSKb/Tn/7VX76d+lLiw9crQPyKob6iPUjGP3OnewM
irW8N2c2ys8HP9ZGg/W+6WqhMjWxCy4qK6HJCgP8AeFPyoHrgKOfqPTSb1DoDtt1yLAclzJ
QEJpSVyjkp7gpT6JGOB5aXqa4GqnFcU+9HSl5JU6ycLQM8lJ9QO2qsqgXLDv8AnUpma3Xkt
UwhtiqvHc/FWobkpUOygeN3GhfTeoLR1DpEGWlyK/CbkxVpeVghGFKQ2fUhRPl6emnHqdBb
N+WVMQkqfXOS2oAZ+VLiFfXjJ1Cp39Pkf2qv3OnXpShRkXIsJJSKHIBOOATtx+x/LTzYR3V
e3ju3f6MLGcY/rCdJFNYkXHYFdqjbPiVCHVUVB4g8LQUkEAdwBlR+n00wdU48e8bdp130Z5
uSI7ARMabVlbSScjKfLCtwP19NSHTfFvyey1Rn4xUmsUoGO0+rCkPsHshY9uwPofUZ0bp8B
kfaqrrtOtVKt1B/xGlxWsITnkFDiSRySecEYA0YocW6LVqDF13vBkTYcNnwG3FyUuOwgpWN
+0H5uDg+fOpVHhSa1WREpzC5D8l0hpCRycn9P8tX237DZsmwawlxwPVCVBcMlwfdGEKwlPs
Mnnz0I6f/AOtre/8AGnP8SNB4EmZ076jVsiOZEJ5ze9FCcLVHVlQdb8lBGSCB7+hIemLRsC
74zlRpsZhaHyQ67CdU0TkcpUEkY8iQRqWX/wBKp9uSzKo0eTOpagPmA3uNK8woAdvfHnqek
EHBBH10eoN8XJbSPCpdVdaZznwV4W2PolWQPw0zKuK+eqY+x0eCiGMLkKbb8NpITzuWo5Pv
jPkONYrYnR7Vr9QmUa44qVxW0Ib+MjqCJw7uJBAJQMjg9yMdudUildV6Ld9Kfo8rNLqU5pc
dtLmVtKUsFKcKA9SO4Ghtu29U6lBp66XOTEqNGjOUyfGWsoUhQc35ynOQfyONUS5rSpV1xW
2qg2tLrJ3MSGVbXWj7H/LtqfM9H6hT6i5Lp95yYjpUfnai7VH6lKxk/hrlNr17Uaa9T/4ob
k+Aop8Vyno3K8/X30OfrlyynPEk1CnPLxjc5SmlHH1Ouf2nXf8AmaV/6dnROHelyQGPBjqp
CE5ydlPKNx9SEuAfprm9ddZkOl1+LQXXFd1rphUT+Jc0Peu+4KWY4jKpLbz74bD7dMQhaAc
nyOMcemitgt1ytXbV6uqstsSi2GHiiGna7gpwojIGQONf/9k=
</binary><binary id="_18.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEMBAREA/8QAHA
AAAwADAQEBAAAAAAAAAAAABQYHAgMEAQgA/8QAShAAAQMDAQUEBAYNDAMAAAAAAQIDBAUGE
QAHEiExQRMiUWEUN3GBFXR1kaHBFhcjJDI0NkJWdpOxswglMzVSU1VigrK008LR4f/aAAgB
AQAAPwBJqDMKh1+oR70p9TqVR7U4dEsNhxHDdXxSSc48cY4dNeNViwG3UrValRcSk5KVVLg
fmSP36c661svpNtwK5EtxdQZnrKEJRKcQUKABUFZUcEZ5a5JUzZZT6ZBkTrUlNypaC4YaJC
1LaTnulRKx+EOI644+GgrlzbOA4oNWG+pAPdUqoLSSPMZOPn1oVdFiekp3bA+4Y72ak7v58
unhpht6fsjrMlEWZQHKW84cBT8lwtE55b4Vw6cSANddy2hRaPftvQLWlSabKn5Lnozql7iO
aVgknhkHI5EDTVSNpZbpyGa1Bc+EWFrZkljd3CtCykkceu7nS5UKfPrMmHGupqI7O+E3KQ6
tpO99xdaDyFJV0UgngfPB65j9ThKptUlwFrC1RX1sqUORKVEZ+jWbVVlswW4SXAWGpHpKEK
SFAOYxnB4cQBkeWsHfTqnJXJcD0l59eVLwVFaj9evX6VUYoSZMCUyFEhJcZUnJHPGR01oUw
6lJUppYA6lJ1hqpbMavSqFblWuCWlcqsNLREhoUCtR3k9xCPaQQccgBp8t3ZxG+AorlaXIV
UXgp6TuuYAWtRUR7RvY92uSr/lYz+tbH/CRqMXuyGL3rTYaW19+uHdWQTxUTnh45z79MeyC
06dc9xPuVNPaswEJdDBHdcUTgb3kMcuuqFPo1m0aquil3ku3HwvL0WLNSG97HVtWQD5fRoS
mqsNzUsPbY3Vd8BQTDAB/18Uj28tEZFGFywJrELag/Jhss5mgttupCDnmU7uBgH5tQRYCVq
CVbwB4Hx057OafUG5Ey54UGNOTREh1bEgHvg5yUHkFJAJGdfRFIrdPrlJj1OFISuPIRvJJO
COhB8wQR7tI1X/Kxn9a2P+EjUcv5tLN+VpCUqSPS1nC1ZPE556e/5P8A/XFY+Lt/7jpotRi
DR9qdxUmZGZVLmOenw5C2hvlKslaQryJ6eCtEL8ixKpXbeoD7TKG6m+tUh0pAUtpob3ZhXM
bxI5eeuSqQY1wVVVk0CK1CpMRSV1l6MkN8OaWU4HEnmfD6NfPT6QiQ4lIwEqIA9+qHs9udq
2rLuAoUldQmONMQmOanFqChnHgM5+jrpUH2R0tTkBAkN+jOLaUhCd4JUFEKGRz451aKyhxF
2sFaN1KrpYUgn84ehpHzcP36kO0b1hVv40r6tG9kUuRGnXAGHlN/zM84CngQpON0g+IydNS
6g9c1hUu9aee0r1uKAkknvOoT+GFeRSd73qGiG0Sc7UqZat10N4oJkdm26QFBrtk4yR4gjH
kda64tyiUGbZ1pqKjFiuSaxU3FbxbBSSoEjm4rHLoMe0QnVG2fx48alB6ktNz7oqDqmYyTy
p7QHefV0HPgT1xjrq0W5btFgW/EjRQxPaQgn0pSUrLyiSVKzxzkk6UbgJ+2JGGeHwxB/gPa
km0b1hVv40r6tFdlP4/cHyHJ/wDHTkmYqw6Nbt1Ro3bw6nTWIlQioUElbnZgtuJH9rAIP/3
QOAmdAt6s7Pqwr77VDTPgtpyS24E9qpr28PZnPPR6tVOhWdskFPgykOVKtRUrUUqCnHlOAb
61c+GMj6BqI6tNNbiWlskjKpMfta5cbfZoI/pFlWc48EpTnyzx66c9mTqVbOqOQXeDKh3l5
5LUPm8PLQOv+sSP8sQP4D2pJtG9YVb+NK+rRvY/Gdm1qtRWQC6/Rn20AnAKiUgcffrvMqfb
cn0i5JqKkzbKERqbFCd1tUsoSd0YHeDY4lR8E+Og/as1ykyUPolLvORUEOxltElT7a0jgCO
ASBk8x06Z1rrsej2xbblEiqbqVYkqSJ81HebigHIZQrxynifL5kzV1suG7PuGc9KYS03blM
bgRmc53HFIy4vh1JCvcfLTPsybkJ2dUcOcyyojvZ7pWojp4Y0Dr/rEj/LED+A9qSbRvWFW/
jSvq0w7E5KIV0VOW5ncYpbrisDPAKQT+7XfY6mWabV9oVyNJfZZW4IjKxlK3nFZWoA9SSE5
9vhpJth6VPuuHDTJeitVJ1MN0sHBSytYCkJznA6a2XHGFurqdrLaCnI9RS6h8gbykBCgMn2
KSfedAYbSX5rDK87rjiUnHgTjVslXK5ZVwXJR2qUuoz6jJTIiob7pW0Wu8ScH8HdPDxzpz2
boSNnlFxn8WB5nxOlu4PWJH+WIH8B7Uk2jesKt/GlfVotsnSpVRr6UgqUaHIAAGSTlOmOv0
xmpbFLblQ1PKhwVpVMS2AVJByHFYHgrPuPHXXczNv12rWjQrNWw85EfK9+KrKY7IKSSsjqS
M8TnIPU6TdpUdNUuet12AjMKPLbiuOBWQpzcIJHllGNJbLqmH23kY3m1BQzyyDnX0FfTBeg
UPaBS2+3epnZvOhAILsdWCrz4ZPsBOdP1OkRJdOjyYO56K82HGtwYG6RkcPfqVqiyYlelSF
KlVh6mzzUp7kdKnClQSUMRUeKsLyo/mj2alVeNWr1dmVZ6lyGly3S4UIZVhOenLRKxZtcti
6Y86NR5spKgW3o7bKsutnmBw5jAPu03rg3PZc6Y7RG5Bt6eC+3HkQVvNJB5tuoxvNkDgTji
BrgbrF1zWHKVbsCJAXK4Kbo1OcZKv8ynFgbo5DIPXTs9s2kw9kcq3Yhbdqb5Eh5Q5OuBQVu
gnyG6Cfr1DlW7W0S/RFUecJGcdl6Ovez7Maq+zarXXSYJoNZtapSaXndDimFBTSVHBGFY3k
8zgcRoDL2gVuw50q16cY7sSnSHG2VLG8rdKyoAnyzj3aNvz6jZtcq0ekVB5LMmYt5bbqULA
WeZGU8Og9w179sK5/8AEE/sG/8A1rFd8XPLHZisOMY47zTLQJ8uKTrD7J7o/SSZ+yY/69fv
snuj9JJn7Jj/AK9Odl1CrVCjz35tXkyHUOISha0NDcHXACAOOeudLtfr1xQq3JjsXFMQ2kg
pT2THDKQf7vz0y02m1Oq0Vh6RdVYSqQ2CrsuwRjPgQ1kfPotCsi3YUVDHwa3IKSSp2R90cc
USSVKUeJJJOv/Z
</binary><binary id="_20.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEIBAREA/8QAGg
AAAwEBAQEAAAAAAAAAAAAABQYHAwQAAf/EAEIQAAEDAwIDAwUNCAEFAAAAAAECAwQFBhEAI
RIxQQcTURQiMmFxFSM2N3N0doGRobGytBYXJUJSVZTSYiQ1U2Ny/9oACAEBAAA/ABr96Vhi
Y/T7sumsUqdGdIU1DhNcBB5YUCCRjcZ8dZyL6tl13u5NavScylWQDIabST4+bg9TpgbFoTY
lPdpdRuSe/UXHG2IzdRUheUDK+LjUAnAIPPrrKI9aMi2p1efm3LFjw3SyEu1JRL7mM8LZCi
Ffb92l5V6WWEngF3FXQGpED82vjl4WU4nhS7eLR/qRUAT96jrtokizK7NaiJvC64Dz5whEq
UAnOdk8QBG/r0clUCrWpcsOnx7rqgjVY8MSW68HO6eSCQhxCtlpVkbjG+hqO3yYwhLMigsu
PNjhcWiThKlDYkbHbPrOs02gbhlxKfW5hlyodRk0pUzBDjqRHLralHOTwqzz6HGpTNiO0+d
IhPgB6O6ppwA5AUk4P3jWzEoJpzsdS+EpcDrY6k+ioZx1BHhy9mu65bol3JJa420RYUVHdx
IbR97YR4DxPieuguva9p5oVTrl3xKVQUyFtCjuLkqqSncGNHwAcn/jvj2gapsKP2WtQY7aI
kOQlDSUpeciKUpwAekTw7k886zpHwsc+lcj9ErUi7RgB2hVsAADypXL2DWdi2y1dt1R6S/I
XHaWlS1rQMqwkZwM9dE5NVl2feVSpdpSUqiGQGUpfQh0LUNsZUMZzkZGNPUSPe1ZpC59Bua
lzXWjh6IumtMutK6oIKDhQ5YOPbrlpFfrEl6hNPz6bW01tzu36eqnobcjtZKXFEpxjG+M88
Z1Ka5Dap1fqMFkqLUaU60gq58KVEDP2aZbClTJcGr2tTIzZm1pCUCS4cJZaSFFzO2dxopS1
D3Jh/II/KNPdI+Fjn0rkfolakXaP8YVb+dH8Brr7L1vN3W6uOVB5NPklsoGSFd2cY9edNVp
0aiSKRBg1JtBiXPE4EyNyWZrK1jn0JSse0gjrreFDrdKq7lDcdTFuZppQiy1HDNZj/8AjX/
zA5K5jkSMZ1jbs/yZlVr2TQ5cSvydqjNnYKogGyt/AdOXPkTqc3TSxRbmqFND65HkzxQXV+
ks9Sfr019i0xiNezrLvpyoTrTPL0tlfgk62pf/AGmH8gj8o0+Uj4WOfSuR+iVqRdo/xhVv5
0fwGi/Yvv2ixR/6HfynT89b8aDKqFjVP3mmVVwy6JK5Bh7q0D0IO4HUE9ToBW5NfuTyGx6h
SEC54boUzUy7wJDSd+8Srmc439mcZ2BFLtaqsxUiOy3Tr6ogAkMk4TVGB6uSs7fduNsSKvV
CVVq9Onzm+6kvvqW43w44Dn0cHw5fVp57NLHRcVt1+oOslTyWu5gqGykvAcWUnI3zwj6zre
n02sM06M0u36vxIZQk4hLxkAac6R8LHPpXI/RK1Iu0f4wq386P4DXJa81dPfqMhvPGKc+hJ
SrhKSocOQfVnOm2V2hM17s1boFRZfnV1MhKI7xyVDBylzi58XNOOZ01R259ypFGrKPcu96G
2HIEziH/AFKQDjf+YHG/Pnn+oaBzqlVq2/NuWrz4lBrttBDbEZSOHvjuVA5JKuLOABtv4HO
pypT1drT0qSpLIlSO9kvBBKGQte6iBySCrV2plxN29bCYtmUF6s02msqXInKc7htwjdZQSC
VqzknAwOQ0ag9pFClwI8lZfaU80lxTfdlXASAcZ648dAqR8LHPpXI/RK1Iu0f4wq386P4DX
V2YQ4lQutcOftEfgyEPHOMJ4Dk56Y550MoVq1W4qr5LRmvPLSpLJdcCCptK+HOeWc7fVpjj
QO0a75jSGnHJL1BeU0iUXUJLbgIyO85qOw6nXNHtqsXzUa25NrTMitU5vIYJCzI4diEKTtg
Yxt1I8c6MW9EepVOi3C5DitW1V0Gm1GO0tSlNJyUB1fF/NxZORyG22dUqz5KB2bPRqgRI9z
ESIckIPFxBoqTj15SByPXUupefcmH8gj8o090j4WOfSuR+iVqRdo/xhVv50fwGs7NUUzKop
JIIpEvBHMe9HVbsKKxTbzYjtPd6iVbcZ1lSUFKSBgKI9p872q0u5qaeyZUGlGWl+HUnUVtE
fd7GSSR14fR39R6Z19iwKTQ+y2lXjQVNpqlPkIckO8fnuKJ4HGlerB5eG/XcnRIbcnsjuua
+0Y0CoyJEqIhSc8CNuHzennJ+7OuehOy2+yOLR4i1rq9yyHg2lZwUo4vfHCf6QhOc+KtAKW
r+Ew/kEflGnukfCxz6VyP0StSLtH+MKt/Oj+A0S7IGWpN+tRnwFNvxn21JJ9IFBBH2aZJL1
XsepwIstCvKqMtxFOkuea1UYqjuyVdFjYpHIbjwy3MUum3sf2ptKuyKNUnkhMnusKyoDHC6
2TjI8evr0DqPYhMcZW4zcoW44rvn2nY/dsuOeOEKwkc+h1x1G9v2jai2A21FohVIEWXIZkJ
McMpzlLZ9eMAH2ddGpUJfZ/dyqxUGjIoL8ZMGNIQCTTUgABJT/SSNyPxOClUsH3Jh/II/KN
MUaqPW1UGTUXfdebGnvVKrLgtlSWHVslptkYGCSTv4YPhqYV1dVr1cmVV6mvtrluqcKEtKw
nPIcug1jTE1qkVKPUYUWS1IjOBxtXcqOCPq3GqLO7XatPpqo1Xs2NKYKQXQ6lfASN84IOPt
0kv3DSfKRJp1DepTgzkw6itOdsdQSOv260Zu5sLImMVKewRhTD9Wc4F+3ABI10uX+JLghPU
Kmt0I7KpzLITjxWlz0g5g7Kz9WnRNbm0n+ASUyLmtapwDKZWvzZLUf+bc44inGcc9gRjloj
BY7NUwI4bulSUBpISl19IWBgbEcOx8dHmOzeFRwtmj12uU1lw8amo0pISVcs7oJzsOuk6ru
Vun1aTEauqtqbaXwpK5IJPt83XIiqXA0tLiboq5KTkBTyVD6wU4OuSv37d9LjtLZuB9feKK
SHGGSMY/+NAf3pXl/d0/4jP+mvfvSvL+7p/xGf8ATXv3pXl/d0/4jP8AprjRedxzLhZqT1V
dMsp8nDoSkcDatiEpxgfUNWmD2N2auBHW5EkLWppJUsyVAqOBk7bfZr//2Q==
</binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEQBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAABAYDBQcCAAH/xABEEAABAwMCBAIGBgcECwAAAAABAgMEBQYRA
CEHEjFBE1EiMmFxgZEUFRZCVKEjNFJilbHSF3KTsiY3Q1NmdJKi4vDx/9oACAEBAAA/ADK1
DcTxKKbirFS+rKq54NPcgyy2204NvDWE7g5wNu5ye+LO6Ldtm0qMup1Gr17kSQlDSKmvndU
eyQSM+fuB0jfbOyf+L/4j/wCeo3r0s5LSiwi7FufdSuplIPxCjj5aF+3NA/A3F/HF/wBOvf
bmgfgbi/ji/wCnXvtzQPwNxfxxf9Oum7g+ufGFATWYLkNhcpyW/V1uJaSgZ3TjBycAe0jTt
bfGBuNR2mbpbUmoAA86AEh1tSQpKseZB7eWqq56Wmiqu1ozJD7cWRBqjSnDlTTq3SFEEfuk
j4Dy0m37d8y+q+pyO28YEYlEVkAnAz65A+8rb8h20uyaLVoZSJVLmMFXq+KwpOfdkaDLa0r
5FIUF5xykb6l+hS/wr3+Gde+hS/wr3+GdfGokl+UiI0w4uQ4oIQ0lJKlKPQAa1SkW620lmx
YS0OSZCkybimIVsw2kg+AD0z2Pt+OJZFnO8RKrUK5CZBgIkGLDIe5ElptKUgpGOmc6P4iRv
pM+60lxSEpZphWE/fBdKcH/AKs/AauZtUl2nUJlHtyFQ6fTaVCafkSJxWCrmJA9TdROO+ST
79VE3jBcFKosWbULdhtKmAlgGUUqcT/vPDxkI95Ge2qy3bOvSqVRN9qXSI8mYS82malR5Ao
bKCQMDbpk5+Onxtm+SgF256ClfcJiFQ+fMNdGXxAK+VDlpqycJ/SPgn4aTbpF1xLtgOmj0F
dfnNqZjSYRcUtsdC4Uq29EfeI2B9mwF1SothWy5aNHcekTZSkrrFQbTkp5s+hnsSAcAnpnu
TrWbQXRl2tBTQVhUBtsIb/aSR1Ch2VnOfbpDvZpx6q3Y00grcWxS0pSkbqJkDA0bc1Gbh3x
Ou6uNc1EgQW1oQpQIffBISOXO5BO2R1I1l1Kdl8SOJkRVSJKZL3MttJPK00kFXInyGBj3n2
61y51/be2rmoEVrw5tKfSlDSV58UJAWnb97ChjzGvlqWlYdxW3DqUWgRSHGwHElSlKbWBhS
SSc5B8/fpeQxalm3bWKguAhVTYfQxSaUyg8ysoThaQc7qUSObtg9zo9b9SpspUVhaJF8V8J
LykoCkUxjbbvhKR8zvvtnqHasN+sxqFBWp2DSZCZtZqDvpGZKG6Wyr2ZJI7A466joFPlVx2
r1akNT40CZUnXGPAlJaS6MJSV4I+8oKP/wA0XXU/6WV5e/r0hPTb9ZHfz9mqLj5XFpTTaC2
tQSsGS8B0P3UD/N+Wl/gXGS9fTrpUQWIS1pA75UlO/wA9NVOj1CnO1m8qWlyTKh1qW1OjBf
61GChtv95HUfLRq6qzaNURdlIcTKtSvOJVNCM4iOk48QDqMknIx1GPLXuJQ+q5lIv6ksxpi
2B4Cluem1yrB8NzY9iTuPMa4o0N+KuVR6PPRJq0tXj12vAgpjJVvyNq7qxnHludu1hHLFzR
RQraUYNrxQUzJ6CUmT3U22o7nO/Mvvk/G5tG5Idbp8n6nYQ3ToEkw42xHMhCEHOOwyogewD
VDXUn7TV5fpY8akJ/d/WB+esv4wSVSOJFQSVpWllLTaMY2HICR8ydW3AZSReksFQBVAWACe
vpo0027XK0Z9Zt+2ojLs1ValvSZMpKvBjNlfo5x6ylYOAPL5KLMT6AmrTrhliTbsKavwIEV
akMTpJz6LYJ2Snv1xjbO+p6bMr0Shu2RIegSqfKiJkvSi4VopbKjk8xGASBhQGepAGc6urR
bplzTFWnR3VwbeiNJekJUCiRVSTgqUeyMgZA7YHuaa7GFXqkawKSgQ6YzHS/UlM+iUs82Et
Jx0KiN89vPfQ9mQm4TlwxIUd9uOxWXm20R3UoQkBDeBgnUFeyq7q6k5KUrpCwOwV9IAz78b
ay7iy2hriVVktoSgEtqISMZJbSSfidG8FP9YjP/Lu/y091uOmxYNXZ+ntN1C6ag6sPj0RGj
7qUrfqUpUrp1KhjVFJkQYltt1udBQIa2VQ7epMnBSlBHpyHAB6x3UT7faDqnplJipj0uDVW
psG2KoohM1JCTJk+qlbmfVQNykHtvvvq6QzVbUqTMZ8JerFAaLsJ4ZxUKfvztf3kjJA7YPk
M3sa6YlGvuty0JdqL9ZahLpseON30FJ6EjG25JJ1DaMSfciq5VI1Sl0lLtWe5ouDlKuVGc4
I37fDU1xodev8AmMNKALsqkg56EBa1H/LpI4308xL7EoICUzIyF8wz6RGUnPt2H5aWLJrib
cu+nVRwkMtO4dx+wocqvyOfhrRuK0VNa4lW3AdWj6JJbbSFeJspKnDk+zI76Fv9hg8X6Yzc
GY9CbS0hlSkYa8MDJHljn2PkNMvFC6bTm2JJp8eqQ5TzhQIzUVxKylQIOfR6AAH+WqSM5Uq
vwZbrMslU2hSeeDJIOXWklIOdt0kFSd+vKM6gtZ9qM9ZlxqQr6OJUmmcyzu2hSleED7udWt
liUyFBVIVGjobMp4vu4HrLIAJ/IaQKuB/aS+c+l9Mpgx7P0u+hOMUGJclsOVKnOpek0KSpu
ShI9JCTgKBHXY8p92dYRpzptwQrgpsKkV+auDMpxAplVSnm8IDGG3ANynYYUNx7tbBDVc1V
paWKlTLduSLy4TIblcqXNvWIKFAHB7Y0ExT50JxZjcJqYknYqTOj7j4o1xVaTfl2wxRnYNP
tukKVyupbdDzim/2Ry7Y9m3y1DxBtqBbfB1dNh8/LBdacQ4ThSllwAqOP7x/Ly052bXEXFa
dPqYWFLcZCXcdnE7KHzB0h3TUfq/ikF5U7AQYkie60w479FU2HORJCQcFXMPmNUNQrsX6+r
Vy01yUl+U8Gvqt2G54M6MEJSrmITspR5iM9PjqirfDGrphtVqgw35lNlJ8RDPIRIYBGeVSC
MnHTI69e+kuREkxFBMmO6yo5wHEFJ269dHUmTXqesSqQ5OYJ/wBpG5wD8uumNu/+I7TaW01
CeQkYBVFSo/ElGTo5vivxCbLMY4W6oYQFQhzuY9gG592tBuFdZm0SgWzVH0SK1VJbb0pLLa
QGWUKC1nGcejgDPcg6CoVdqFJqFwxaVS1TYorL6krQVlKSQnKRjI67/HWbLu24bMq9SplGq
zyGEzFqUXUIcU4oYGVKKck4A0Y1xmvRtSyqaw5zHIC46cJ69MY8/wAtHQuMN3ylALkxk/pE
I9GOnoo4Orpd+3E7jxJbS8dOaO2cf9uvqeIFyISEomtpSOgEdsD+WmK1qxXLmEpMqtyY/hc
nKYzTKTvnPrIP/o1dSLemy0BDl11tODkKbUwhXzS0DoGPYrcR2U4zcVbTImDD0ovNKeUn9k
LLeUj2DGmmiUGm29TkwKbGDLIJUcnmUtR6qUTuSfPX/9k=
</binary><binary id="_10.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABTAEQBAREA/8QAGw
AAAQUBAQAAAAAAAAAAAAAABgIDBAUHAAH/xABGEAABAwMCAwUEBgUICwAAAAABAgMEBQYRA
BIHITETQVFhgRQicZEVFjJCVaEjVpOV0SQzNlKClLHhJSY3RFNzdISitPD/2gAIAQEAAD8A
TdFFprPEj6UuYqrFEnP+yIcQ+QIT3LDawD0HXAI656jBvLss7hxaFEcqc6hheDtaZTKcCnV
noBlXqfAazr60cPP1Ac/eTmu+tHDz9QHP3k5rvrRw8/UBz95OaT9aOH+f6AKxn8Tc6Y/xzp
kXTZO1zPD9vOT2f+knsY7s/wCWlx36dXGpEmh283QDS46pT09uW84pCh9hIycAqVgepPdo+
tviyqmUlEG7m1pqTO33uQU42pCVIUoeJCv/AI6g3vERTlXz7NvOUwJgCjuCHVOnKgO7ly+G
gq6q1XeJNdEiHTpb8ZkBqOy00V9mDjJUUjGVEZ/Lu1Wv2HdkZlTrtvTwhPUhkn8hqncgTGp
vsTkR9ErcE9gpsheT0G3rk5Gpv1XuH8CqX90c/hrvqvcP4FUv7o5/DUVqlz36mimNw3jNWs
NiOUEL3eGD01rNGoUQ9laEFbblNhLTMuWo7h2a1p5hkE/dBT3eBPcdLh2SjiTLqV0OgMMyp
ikRd6VDeyhKUpVyI8D8tTr3gCoVW7mlPONJREgOK2HG8BSwUnyOfyGrivVebb1ZTQ6PLptG
pkClplrcfjlY/nCgJABHPkMd5J0MVXife1u0iK9VItJS/OClMtKSsPpR3LUjOEjwB59eXLT
9vWTXV/68Vi5mqTU5g3lb8RtfZJVgJzvICTjAwByBxokYfqLLm5fFKmPjGNjsSPj/AMVg/n
p72yvSJDbFOvm35Li+QQYydxPkEuHOhi4U3m3d0SlMSKG/VqjHWgS2IhQ/HZ+8pROcDkcHm
eXLVPddQh0C3UWhbjL0mEy8huszo6MF5wn+bCufvHB5c+gHjrXbXqdIqNAjro4DUVkdj2Ck
7VMKTyKFJ7lDQXekNxNRuhaXQO2gQHunRKX1Aj12n56nXhTmKddn13qiG106k00Bpsr95yR
vVtGP7QwT3keGsfoCpV+8TYblUKnly5IceCcDCEjO0eQSnHw1r1Xni/YN2Wmw2hEunrSI6S
cdrtwoZz3b0kfAjUmz6PZ1w25Hlt21S0PIHZSWlREFTTqeSknIz18e7GhpUyj2Xc9ecj0hg
3A8+hikQo8fCS2pCdqk4Axkk7j4jA1L21Knyk29SpTcq7quO1q1TIKhCb8vDAOEjl3Hlkal
U62ocip06HCUlNv2y6XXpCiAZc0DmrI67O8+OU93JVnUp6rRqpWGGlsRKlU3pMYe0uNb2zt
AVtT4lJPPnpd8uJal14rO0KpMNA8yZLgA+eh/j7WVIj0yiNrwHCqS6AeoHup9PtfLy0LcEW
0L4goUpAUURXVJJH2TyGR6Ej10axqXMROuW5aI0FVimVp/3Of8qY2I3snHXvKfP46VNq7FC
ej8Q6AUqo9TUlurxCAkpVuxvA/rgk5Hf16HIkcRX1twqZf9uPRHlx0FkvuNhaQ05yCx3gpU
fTceXUaZt1qOqK5R6JUA80vL9wXGhWNxIKuzbWfvYOM/dGT9o6mNBq74X0fBYVSrLgD9K7j
szOSnntT3hvvKuqvnq5s27E3NBnSojSG4UeYqPEARglpKEYJHmSfTGhW+Co1O6wSSAzSwAe
79P3aBOMsv2riLMbAUPZmmmveOR9kK5eXvak8D/wDaB/2bv+KdGtIn12RctyUK3ltRHRV3J
MufIQFoZaKUpSlKe9RKT15YGg9EaPSpFVuisTW6rT2prnsDCW+zZny8c3OzzjYOeSOuPTSq
S9UIlJfttq4qa5RZcRMmoSSN7dOClHLaOfNZGPdA6nljBOry1DT7yqjNtLbfp9v09pMmHAU
nYqopBwXHVfeGeeB4nw0YV1kXVcqbQaX2FKgMtyKgGhjtMn9Gx5JwMnl0AHLXlmoS3JuVCE
hKE1x4JSkYAAbbwBqNczzbt0T20HKmU0lKxjoTMJ9eRGsl4ttrRxKqpWhSQvslJJHUdmkZH
yOnuDjzjfEmAhCiEutupWPEdmo4+YHy1o14iLaEaoRmqgWpNzzFOyH9vvR4wSO0wO8gZA7y
VeWhyTOapNJark6EzGkzYy4tDgLRluDFwdzqx3lQVnpk58+VXHoqKYijPXPSHI1rTCWmwHS
laHVDAfd78kZIHQDp053blPn2rPhwA77VNpW6ZQ5Sf99icy7HJHeE7iBz68uo1aIug0y8ao
5Raf8ASNRuNESRTgfdQtoNkK3KPTG0+vwOrThtKlz4NclzYhiyXqw8XWRkhCtjYIz5EaYrf
9Mq5/zKP/7I0Fcd6aqNdsSoDJRLigcz0UgkH8in89Ats1pVvXJAqyUlQjPBSkg43J6KHyJ1
pHFIR63xDtfKyunTmWAlYPuqSp05Izy6Eflp7iHATB4p02r1mE+qgNoaBcS2XG0hOfdwOnP
Bx4dx1Y8UOIFq1SzX6XBloqEmUU9mGwQGiFA7iSOXTp1OfDUOPEqjvBc1GYXEyaTI9opbr6
Sl1DKVJAB+I3DHTGPDUO1J7cBm0rkW2lEZM2TTV8hlCHFFTeTjokqVz5cvjrbWo7LG/sWkN
9osrXtGNyj1J89Z3WUqVelcCQSd9H5D/qNRuJ/0beNCqUKAomsW84XlsOJKV9nj3ynxSRg5
HgPEawTRbQrpgvUVNt3K0tynoUVxJjI/TwVnnlP9ZJPUf5a2G3JNwz6Ttpl40SugI90yIiu
08gvasEeozqX7HxB/4dpfsX9RKpaF4XW37JcFwQ4dPJHaxqW0oF0eBUs56/EaZ4j2/CpXCh
dNpjKm24TrJjpSrnvLgGSe8ncfU6JrKrRr1pwZrpPtAR2UkKGCHUe6rPqM+ugq5pE9fEdTt
ChPVKEwiKurIiBK1b21rKEDccZ5gkDwzyxqvqcWp1OrVK42bdrlNriXUGmrZjBSShKcbXfe
wd3f4ADrzGqyt8IKnVIqKzR4IgPyAVv0p9wAtKx9xWSCCegOMZ+QTLsK7YSVKft+dhKtpKG
ivn/Zz89eQrMu18qciUKpJKeRPYqQfzxq+jU3ivDc3sIr6TjHN1ahj4E40+t7i8h1tpX07u
dOE4SSPU9B66PanDmS4lCst+ov1SoqktzKo/vz2LSDkgnuBOAkHwzpdqTpMeTcaaXTFzoyq
2+pLrchKU5IRkDPXnn56yS5qpUqJdtXjUuozITKpSlqQxIWgFR5knB0uBfd1zprMSRcE5TL
qglYS6Ukj4jBHz0UC4K3HGxus1DaOQ3Slq6fE676z178Znft1fx131nr34zO/bq/jrjcdcd
BbXWZ+1fI4krBwfMHlppxcp9tTTtSqTjaxhSFT3iCPMbtEdqUKAahMpgS+mJIcbLzaJTqe0
yhWdxCskeRONalBgxKbEbiQYzUaO2MIbaSEpHoNf/Z
</binary><binary id="_22.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABUAEIBAREA/8QAGw
AAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAABgcDBAUAAgH/xABFEAABAwMCBAMFBAYEDwAAAAABAgMEBQYRA
CEHEjFBEyJRFGFxgZEVN3ShFiMyQnOyF2LB0SQlMzU2U1VjZoKVtMLw8f/aAAgBAQAAPwDN
k3pXIlUmUq7LpqlNlRXzgQITXIpO2MK2VvnIzkYxr4riBQvGLQua9VNk48UOMAY9cYzrXSi
0m6NAlwqzdFacnvlhlpmaoO84AJSR5QMAj457jUQNqyrdlVd+rXXSGYsjwQXJ3Mp9e+Ut7k
Kx3x00Ox7stiK+l5mtXwlxPQ+1Mn8jq4niFRUJCU1+98AYH6+Of7NEFBrdAuGYmHH4g3LHf
XjkRKcbRzn0B5CM+7Op5sG6aHdzFLF21F4z2nHKY46ErbLiASWnkkb5GPMMfD06Px2gGM0Z
FFk+MUDxPDPl5sb426Z1jt2m1cNTYpVbmOzZMKpSKb7YUlLjjQjlxsqVncpUD1zscHbGlVU
oD9LqUmnyRh6M6ppfxBxqaNP8GmOR/EcQ4h5LzRQSN8FKhkdMgj6e/V26LofuOQwlLCIcCG
2GokNo+RpI7+9R7nWHrtdpgUasVu9E0imqnuQ/sRqQqVU3F5S2wpIGVf1gnmSD3yPedOGl0
Kzk0mGIzEZ9gMIDTqz5nE8owo9NyN9YFGUDd7ic7i6ZJI+MM/3aUHET7wa3+LVrzY1ri77n
YpS5HgNFJcdWBlXKnqB7zrYkVh2yb1qVKtFSJcRTyWUtyWUvc7gGCAcZ2UVAY66NEP39Vbd
cqlHkW5K5U5W1GjYfbI3KSlacBQxjB+WoKdcM2euhU596jXE3XPK9GMENOst58ylcuwKcKx
t+7n36UdUiGBVpkMoUj2d9bfKv9oYURg+/bRNaE+Q9bVctunx/8MqKUurkFWEoYbClLB+Ww
wN+Y50WUW5aoxQ4DLbrIQ3GbSkGOg7BIHXGiWjOIN5OtBYK03RJUpOdwDDVg/PB+mlDxD+8
Gt/i161OEy327skLihJkJp0gtBRwCrl2ye2+t61beo0ulwoc8q9muWGSxKcGVNT23FA4PbI
O24zjHfVult12l1qRSg4hi6YrZPmI8GtRuwV/vAM4V1xkHoTqG2ahEjhFuWLSZcetTSUz50
9AK4IBwroO2/pvjqdgt7jgKpdyVKAtx10x5LjfiOjzuYUfMfj1+einhS+w3PrrTgSHXqNID
SirB2AJSB3yBn/l1cpf+aYf8BH8o0dUZCReLrgSOdV0SQVY3IENWB+Z+ulDxD+8Gt/i163e
CYB4goBGQYrv9mjV+2WYcuoWNPdU3DqLhm0GWrbwH+pbB7EHsNyCe51hVqoVm51QLSkUdab
xpr4AqCXOUJbSAfE5uu+x9O43ONarD9YnyFVmmR0QrypA8Oq045AqLIx5sdDnsR7t/wBnSe
rE9+qVmbPko5HpL63Fo38pJJxv6dNHdgWR9uWTXqqhp0z0Dkp62yUqC0jmVg9+bIT9dWqbS
6iilxEqp8sKDCAQWF7HlHu0ZUb/AEucH/FMr/sjpP8AEP7wa3+LXr1ZEx2BMqsmPIMd9ulS
C04lXKoKwOh9euiiTxDh1vhk1SKoH5lwNPpTGc6KCgcod5vUA8vqfnnRMwqo3OVMS2/si/a
GgKYcBCRLR7+yknoewz6EjWJNn1mvTJl7OvQ6FU7b8NhUNzILxGSoKOc+bJAG+eme+lugOV
2tqdkvpYEuRzPSHclDXOrdSj6ZOnpGulq2La9ntKhO1ek0pkmRPLwZaUQfOUEg+Ic5Jxto5
ptXYqdLiVBpC0NymEPJSoDICkggH66BKMkfpe4oAZN0yQTjfHsR0oOIf3g1v8WvV3hhEi1G
7F0+a3zR5UJ9pwjGUJKCSoe/bWTSLdqVerT0a3GHnlNBT7JUoIX4aVbKzsAenz0StjiPdtR
YdbZdfm0R8sCUkNtraXndKl7c2Mb9fz1Uct2v3jUa/OqE1lyrU5IcfjZBU6kDB5OXy7AAfT
WlbsVynU9qoPR0N2rcijAfaLhcVHWCUocUTjzBQKsjbrsNtM235Hj8HloklBVFgPxXCQAnL
YUj6eUb6G6Bdjsa3KYwJ7yQ1EaRyiOg4wgDGcb6mbUtNyDlykfpmocwPXMfcf8AvrpW8Q/v
Brf4teq1pKeRWXFsISt0QZfKlRwP8gvP0GTpv2FFRBvinoQgNtu2qwtv+uSpJUfqTrCclTI
/CdaKP47RFUkJq7kVP65A5lFOR1wR4YJyMDbudeINNo9s2BQb3o7ilTo8lHtiyT+tCiUuNE
dgOg+vfWpRojcngdcDi2VJYdekyYxI5chJBSoem6fy1FS3pauENJtqKUmp19bqG8qzyMlal
LcV7uXb56HaWr/FMP8AgI/lGi5Cibm5eQgC8yQrscx+nyx+elnxMZQzxErKUPJdBf5ipPYl
IJHyJx8tT8KozUviFAjvBKmnW30LSoZ5gWlgj6HRcuRU7HqkCLLZ5pdFU6mC88eVuow17qb
Cj0cTkEDPqPQEvbosW55H6T2Tciqa/L5TMQlAdadIH77ZIwrt/wDc6GqpwVra2ZBh3BHWl9
7xnIQZVHYUr3BKiB9NfKndbNzsQeHkaOzRVrfEacQtKmm0II8rSgfMSRtn0x31rlv+j+73J
lZRz0iXFRCgTk5KYKEjZpSe2cA5HUj44B6WD9kw/wCAj+UaIDKkUebGFZUiRUWayqrVJMFB
WiKktciWzj95W2B9fXS4uZ+pXFcc6rqpchn2p0rDYaPlHQDYbnAG+s2l1KbQqtHqENZZlRl
haCR39CPQjb56YdR40/bUP2OrWrAmRz+0hbivqNtj7xoYTX6DDkmVRIlZpD5xvHqIUkD03Q
CR8Tq8i+2n0eHVpVx1FrOS0aoGkKGMYOEZPX11A/edLlyUw1WxAi0XmH6mOnEhG2OcPdSsd
d9jjcaNZdwy4SF2zXg5clvT4ZkRp7KcyEMZzznPUoxv3GM+7W5TrasgUyKEXQhaAyjlUZLa
Coco35TuPgddUrcXY1Kkv0GuVJgyJIW6HPBc5ie5Kmyo9PX19dDUu7rqYhvPJuOWVNtqUAW
WMZAz/q9CJ4qXoo5VWASe5iMn/wANe2eK14NOha6iy8kdUORGuU/RIOrI4v3Vycqvs9e2CV
Q0b6gd4o119QU9CpDhA5QV09s4GMY+GNQ/0jVP/ZVC/wCmNf3apTb2r9Qq/wBpOzeR/wAAx
kBttIQ20ocpSlOMAY08KfwktBVNilyCtxZZQVLU5uo4GSca/9k=
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0