Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1190.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>Readiris</last-name></author>
<book-title>OCR Document</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>Readiris</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>a6f02e44-b285-4c81-ad9a-2e1f602bcd78</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>I.R.I.S.</publisher>
<year>2004</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p>Brian W. Aldiss</p>
<p>Helikonie III</p>
<p>Zima</p><empty-line /><p>Brian W. Aldiss</p>
<p>HELIKONIE – zima</p>
<p>Název originálu: HELLICONIA WINTER</p>
<p>Obálka: Petr Bauer</p>
<p>Grafická úprava obálky: Petr Bauer</p>
<p>Překlad: Hana Březáková</p>
<p>Mapa: Luboš Makarský</p>
<p>Redakce: Helena Šebestová</p>
<p>Copyright @ 1985 by Brian W. Aldiss</p>
<p>All Rights Reserved</p>
<p>Copyright @ 1999 for the Czech translation H.Březáková</p>
<p>Copyright @ 1999 for Cover by P.Bauer</p>
<p>Copyright @ 1999 for Maps by L.Makarský</p>
<p>Copyright @ 1999 for the Czech edition by <strong>L</strong><strong>aser</strong> – books s. r. o.</p><empty-line /><p>ISBN 80-7193-058-X</p><empty-line /><p><strong>OBSAH:</strong></p>
<p> Preludium 7</p>
<p>I Poslední bitva 18</p>
<p>II Tichá přítomnost 40</p>
<p>III Omezení osob zákonem o místě bydliště 61</p>
<p>IV Armádní kariéra 79</p>
<p>V Další nová opatření 102</p>
<p>VI G4PBXj 4582-4-3 125</p>
<p>VII Žlutě pruhovaná moucha 141</p>
<p>VIII Znásilnění matky 161</p>
<p>IX Poklidný den na břehu 178</p>
<p>X „Mrtví nemluví o politice“ 192</p>
<p>XI Přísná disciplína pro cestující 207</p>
<p>XII Kakool na cestě 221</p>
<p>XIII „Starý antagonismus“ 247</p>
<p>XIV Největší zločin 274</p>
<p>XV Uvnitř kola 291</p>
<p>XVI Osudová nevinnost 308</p>
<p>XVII Západ slunce 333</p>
<p> Poděkování 353</p>
<p> DODATKY 354</p>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
<p><emphasis>Za prvé: protože země </emphasis><emphasis>i </emphasis><emphasis>tekutá voda </emphasis><emphasis>i </emphasis><emphasis>lehce vanoucí vzduch a plamenné teplo, z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kterých </emphasis><emphasis>se </emphasis><emphasis>tento vesmír, jak vidíme, skládá, jsou vesměs složeny z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>látky, jež zašla </emphasis><emphasis>i </emphasis><emphasis>zajde: musí z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>takové být </emphasis><emphasis>i </emphasis><emphasis>světový</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>celek. </emphasis><emphasis>..</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Mimoto všecko, co dává vzrůst a co ž</emphasis><emphasis>iví, </emphasis><emphasis>se </emphasis><emphasis>do země v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pořád</emphasis><emphasis>ku </emphasis><emphasis>vrací; a ježto </emphasis><emphasis>je </emphasis><emphasis>jisto, </emphasis><emphasis>že </emphasis><emphasis>rodička všeho </emphasis><emphasis>je </emphasis><emphasis>všemu společným hrobem, země </emphasis><emphasis>se </emphasis><emphasis>tratí a </emphasis><emphasis>ze </emphasis><emphasis>vzatků dorůstá znovu.</emphasis></p>
<p>LUCRETIUS: <emphasis>De </emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>erum natura</emphasis></p>
<p>(rok 55 před Kristem) [1]<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Preludium</strong></p>
<p>Luterin byl zdráv. Ta záhadná nemoc už ho netrápila. Mohl zas jít ven. Lůžko u okna, nehybnost, šedivý učitel, který za ním přicházel den co den - to všechno skončilo. Jak toužil opět dýchat čerstvý vzduch!</p>
<p>Dolů po úbočích hory Šivenink skučel chladný vichr, tak prudký, že sloupával kůru ze severní strany kmenů.</p>
<p>Svěží vítr v něm probudil dychtivost. Vehnal mu krev do tváří, přiměl jeho končetiny hýbat se zároveň se zvířetem, které jej unášelo přes otcovo území. Vykřikl a ostruhami hoxneje popohnal do klusu. Ujížděl pryč od věznitelského domu s neúnavně vyzvánějícím zvonem, dál a dál po cestě křižující pole, která stále zvali Vinicí. Pohyb, vzduch, burácení vlastní krve v tepnách, to vše pro něj mělo nádhernou, opojnou chuť.</p>
<p>Kolem něj se prostíralo otcovo teritorium, širé území, malý svět bažiny; hory, údolí, prudkého potoka, mraku, sněhu, lesa, vodopádu - na ten vodopád však raději nemyslel. Pásla se zde nekonečná stáda zvěře, která se nespoutaně rozmnožovala, přestože ji otec v hojném počtu lovil. Potulovali se tam fagoři. Vídali ptáky, jejichž hejna při tazích zatemňovala oblohu.</p>
<p>Brzy začne znovu lovit i on, bude následovat otcova příkladu. Život se mu na chvíli pozastavil a nyní nastal čas, aby byl obnoven. Musí do něj vkročit naplno a odehnat temnotu, jež mu prodlévá na okrajích mysli.</p>
<p>Cválal kolem otroků s holými hrudníky, kteří se stíhly v rukou drezírovali yelky po Vinici. Zvířata kopyty rozkopávala malé hliněné mohyly navršené krtky.</p>
<p>Luterin Šokerandit se při pomyšlení na krtky v duchu usmál. Ti tvorečkové si mohli dovolit ignorovat výstřednosti obou sluncí. Krtkové mohli lovit a pářit se v kteroukoli dobu. Když zemřeli, jejich těla pozřeli jiní krtci. Pro krtky byl život nekonečným tunelem, kterým se samečkové hnali za potravou a družkami. Když ležel na lůžku nemocen, dočista na ně zapomněl.</p>
<p>„Krtci jedni krtkovatí!“ vykřikl, nadskočil v sedle, zvedl se ve třmenech. Svaly na těle se mu pod kabátcem z kůže aranga zavInily vlastním pohybem.</p>
<p>Popohnal hoxneje dál. Potřeboval pohyb a cvičení, aby se znovu dostal do bojové kondice. Ze svých nadbytečných zásob tuku ztrácel dokonce i nyní, při první vyjížďce po více než jednom malém roce. Dvanácté narozeniny strávil vleže na zádech. Po více než čtyři sta dnů takto ležel - a po většinu toho času nebyl schopen hýbat se ani mluvit. Byl vězněm na lůžku ve svém pokoji, v příbytku rodičů, ve velkém vznešeném domě Strážce. Nyní ta epizoda skončila.</p>
<p>Do svalů mu vtékala zpět síla, proudila ze zvířete pod ním, ze vzduchu, z kmenů stromů, které se kolem něj míhaly, z jeho vlastního nitra. Jakási ničivá síla, jejíž povahu nechápal, ho vymazala ze světa; nyní se do něj vrátil, odhodlaný učinit za tím neblahým obdobím boží znamení.</p>
<p>Ještě než dojel k jedné z dvojkřídlových vstupních bran, otrok ji pro něj otevřel. Procválal jí bez zastavení, bez jediného pohledu do stran. Vítr mu vyl do zvukům odvyklých uší jako lovecký pes. Známý zvuk zvonu v domě, ze kterého vyjel, odumřel v dáli. Jel dál a malé zvonečky na postroji hoxneje při jízdě tiše a rytmicky cinkaly.</p>
<p>Slunce Batalix i Freyr zářila nízko na jižní obloze. Probleskovala mezi kmeny stromů jako měděné gongy, velké slunce a malé. Když Luterin přijel k vesnické silnici, otočil se k nim zády. Rok za rokem klesal Freyr na sibornalské obloze stále níž. Jeho klesání probouzelo vzdorovitost lidského ducha. Svět se měl změnit.</p>
<p>Pot, který mu vyrážel na hrudi, se vzápětí ochlazoval. Byl opět celý, rozhodnutý dohonit ztracený čas tím, že bude lovit a pářit se stejně jako krtci. Hoxnej by ho mohl odnést až na okraj neprošlapaných kaspiarnových lesů, hvozdů, které v kaskádách klesaly níž a níž až do nejhlubších propastí horských roklin. Jednoho dne, a bude to brzy, měl v úmyslu zabloudit do těch lesů a nechat se jimi obejmout, zabloudit a ztratit se tam, vychutnávat nebezpečí jako zvíře mezi zvířaty. Nejdříve se ale ztratí v objetí lnsil Esikananzi.</p>
<p>Luterin se zasmál. „Ano, je v tobě cosi divokého,“ řekl mu jednou otec, shlížeje na Luterina s výšky, poté co provedl jakousi lumpárnu - shlížel na syna tím svým pohledem bez sebemenšího náznaku přátelství, s rukou položenou na chlapcově rameni, jako by si ho chtěl ohmatat a podle síly kostí odhadnout, jak divoký je.</p>
<p>A Luterin přitom hleděl do země, neschopný podívat se otci do očí. Jak by jej otec mohl milovat tak, jak on miloval jeho, když v přítomnosti toho velkého muže vždycky oněměl?</p>
<p>Mezi nahými korunami stromů se objevily vzdálené šedé střechy klášterů. Blízko nich se nacházely brány sídla Esikananziových. Nechal hnědého hoxneje zpomalit do klusu, protože cítil, že mu docházejí síly. Zvíře patřilo k druhu, který se připravoval na hibernaci. Brzy budou všichni hoxnejové jako jízdní zvířata nepoužitelní. Nastával čas k vycvičení vzpurných, ale mnohem odolnějších yelků. Když otrok otevřel bránu sídla Esikananziových, hoxnej zpomalil v loudavou chůzi. Luterin před sebou uslyšel výrazný zvuk zvonu Esikananziových; nahodile se bimbal ve věži podle toho, jak vítr škubal provazcem.</p>
<p>Modlil se k bohu Azoiaxickému, aby se otec nedozvěděl nic o jeho aktivitách s ondodskými ženami, o nestydatostech, které páchal krátce předtím, než mu tělo ochrnulo. Ondodky mu poskytovaly to, co mu lnsil stále odpírala.</p>
<p>Nyní těm nelidským ženám musí odolat. Je přece člověk. Na okraji lesa stály ošuntělé nuzné chýše, kam se svými přáteli ze školy - včetně Umata Esikananziho - chodíval za těmi nestoudnými osmiprstými ženštinami. Babiznami, čarodějnicemi, které přicházely z lesů, z těch nejhlubších hlubin hvozdů... Říkalo se o nich, že obcují také s fagořími samci. Ne, už se to nestane. Tyhle věci patřily do minulosti, stejně jako bratrova smrt. A stejně jako na bratrovu smrt bude nejlépe zapomenout na ně.</p>
<p>Dům Esikananziových nebyl krásný. Dominantním rysem stavení byla strohost a bytelnost; příbytky byly stavěny tak, aby vydržely kruté nápory severního klimatu. Základnu budovy tvořila řada slepých oblouků. Úzká okna s těžkými okenicemi začínala až na druhém podlaží. Celá struktura připomínala pyramidu s useknutým vrcholem. Zvon zavěšený ve zvonici zazněl tlumeně - zvukem, který jako by se ozýval z tvrdého srdce budovy.</p>
<p>Luterin sesedl z hoxneje, vyšel po schodech a zatahal za šňůru zvonce u dveří. Byl to mladík se širokými rameny, již znalý vznešených sibornalských způsobů, s kulatým obličejem zdánlivě stvořeným k veselým úsměvům, třebaže v tomto okamžiku, v očekávání pohledu na lnsil, krčil obočí a rty měl pevně semknuty k sobě. S takto napjatým výrazem velmi připomínal otce, třebaže oči měl jasně šedivé, zcela odlišné od tmavých, upřeně pozorujících otcových zřítelnic.</p>
<p>Vlasy se mu neposlušně vlnily kolem hlavy a po šíji, byly světle hnědé a vytvářely kontrast k pohledné tmavovlasé hlavě děvčete, do jehož přítomnosti byl uveden.</p>
<p>Z lnsil Esikananzi vyzařovalo ovzduší dívky narozené do bohaté, urozené rodiny. Dokázala být odmítavá a přezíravá. Škádlívala,ho. Lhala mu. Předstírala, jak je bezmocná, nebo, když měla chuť, hrála si naopak na velitelku. Její úsměvy bývaly mrazivé a byly spíš zdvořilými gesty než výrazem nálady. Fialové oči se na svět dívaly z obličeje, který se snažila udržovat natolik bez výrazu, jak jen to dokázala.</p>
<p>Nesla síní džbán vody, který objímala oběma rukama. Když přišla k Luterinovi, mírně zvedla bradu v jakési tiché podrážděné otázce. Luterinovi připadala lnsil nesmírně žádoucí a rozhodně jí náladovost ani v nejmenším neubírala na přitažlivosti.</p>
<p>Taková byla dívka, se kterou se měl oženit, podle dohody podepsané oběma otci, když se lnsil narodila, na stvrzení spojenectví mezi dvěma nejmocnějšími muži v kraji.</p>
<p>Jakmile se ocitl v její přítomnosti, Luterin byl okamžitě vtažen do jejich starého spiklenectví, do té spletité pavučiny ustavičných škádlivých stížností, kterou kolem sebe utkala.</p>
<p>„Vidím, Luterine, že jsi opět na nohou. To je vynikající. A jako můj poslušný nastávající manžel ses navoněl potem a hoxnejem, než sis dovolil přijít mne navštívit. Za tu dobu, co jsi ležel v posteli, jsi přibral - alespoň v oblasti břicha.“</p>
<p>Chtěl ji obejmout, ale ona ho odrazila džbánem. Položil jí tedy alespoň ruku kolem štíhlého pasu a lnsil s ním zamířila k obrovitému schodišti, které bylo o to ponuřejší, že jej lemovaly tmavé portréty mrtvých Esikananziů, kteří na ně hleděli jako stvoření ve stadiu ukončení, scvrklí věkem a umělcovým štětcem.</p>
<p>„Neprovokuj mě, Sil. Brzy budu opět štíhlý. Je tak báječné, že jsem zdráv.“</p>
<p>Její zvoneček na každém schodu tiše zacinkal.</p>
<p>„Matka je také často churavá. Stále jen postonává. I moje štíhlost je nemocí, ne zdravím. Máš štěstí, že jsi přišel na návštěvu právě ve chvíli, kdy moji otravní rodiče s mými stejně otravnými bratry, včetně tvého přítele Umata, odjeli na jakýsi nudný obřad. Určitě doufáš, že toho využiješ, vid‘? Samozřejmě, jistě se domníváš, že jsem chodívala za pacholky do stáje, zatímco tys celý rok ležeL Že jsem se na seně oddávala synům otroků.“</p>
<p>Vedla ho chodbou, kde pod ošlapanými madiskými rohožemi vrzala prkna;IiŠla blízko něho a ve slabém světle, které pronikalo zavřenými okenicemi, vypadala spíš jako přízrak.</p>
<p>„Proč zraňuješ moje srdce, lnsil, když je taky tvoje?“</p>
<p>„Já netpužím po tvém srdci, ale po tvé duši,“ zasmála se. „Měj v sobě víc ducha. Udeř mne, tak jak to dělá můj otec. Proč ne? Není snad trest podstatou všech věcí?“</p>
<p>„Trest?“ opáčil rozhorleně. „Poslyš, my se přece vezmeme a já tě učiním šťastnou. Můžeš se mnou jezdit na lov. Nikdy se od sebe neodloučíme. Budeme spolu prozkoumávat lesy -„</p>
<p>„Dobře víš, že mne zajímají spíš místnosti než lesy.“ Zastavila se s rukou na petlici dveří a provokativně se usmála, nastavujíc mu před oči malá ňadra, ukrytá pod lnem a krajkami.</p>
<p>„Venku jsou lidé lepší, Sil. Nepošklebuj se tomu. Proč mne považuješ za blázna? Vím toho o utrpení stejně tolik co ty. Celý malý rok jsem strávil vleže - nebyl to snad ten nejhorší trest, jaký si kdokoli dokáže představit?“</p>
<p>lIJ ‚lll lnsil mu položila prst na bradu a vyjela jím vzhůru k jeho rtu. „To příhodné znehybnění ti umožnilo vyhnout se trestu mnohem horšímu - nutnosti žít tady s rodiči, kteří ti věčně něco zakazují, a ve společnosti, která tě neustále omezuje - kde například ty jsi byl dohnán až k tomu, že jsi pro úlevu hledal uspokojení v páření s nelidskými tvory...“</p>
<p>Usmála se, když se začervenal, ale pokračovala nejsladším hlasem: Copak nechápeš hlubší podstatu svého utrpení? Často jsi mne obviňoval z toho, že tě nemiluji a možná tomu tak je, ale nevěnuji ti snad větší pozornost, než ty věnuješ sám sobě?“</p>
<p>„Co tím chceš říct, lnsil?“ Jak jen ho její způsob konverzace dráždil!</p>
<p>„Je tvůj otec doma nebo na lovu?“</p>
<p>„Je doma.“</p>
<p>„Pokud si vzpomínám, vrátil se tehdy z lovu necelé dva dny předtím, než tvůj bratr spáchal sebevraždu. Proč se Favin rozhodl zemřít? Domnívám se, že věděl něco, co ty vědět odmítáš.“</p>
<p>Aniž odvrátila svůj temný pohled od jeho očí, otevřela petlici za sebou a strčila do dveří. Otevřely se a v tu chvíli je oba, jak tam stáli na prahu jako spiklenci a přesto v tuto chvíli nepřátelsky naladění, zalil sluneční svit. Popadl ji, jen aby rozechvěle zjistil, že je pro něj stejně žádoucí jako kdykoli předtím, a stejně plná hádanek.</p>
<p>„Co věděl Favin? Co bych měl vědět já?“ Známkou její moci nad ním bylo to, že se jí ustavičně musel na něco vyptávat.</p>
<p>„Ať už tvůj bratr věděl cokoli, právě to bylo příčinou tvého úniku do ochrnutí - ne jeho skutečná smrt, jak všichni předstírají.“ Bylo jí dvanáct let a jeden tenner, nebyla o mnoho starší než dítě: a přesto v důsledku napětí v pohybech vypadala zdánlivě mnohem starší. Při pohledu na jeho zmatenou tvář pobaveně zvedla obočí.</p>
<p>Šel za ní do místnosti. Toužil vyptávat se jí dál, ale jazyk měl podivně svázaný. „Jak to, že víš tyhle věci, Insil? Vymýšlíš si je, abys vypadala tajuplně. Stále jen zavřená v těchto pokojích...“</p>
<p>Položila džbán vody na stůl vedle kytice bílých květin, které předtím natrhala. Květiny ležely roztroušené na naleštěném povrchu a jejich tvářičky se od dřeva odrážely jako v zamlženém zrcadle.</p>
<p>Jako by mluvila sama k sobě, prohodila: „Snažím se přivést tě k tomu, abys nevyrůstal jako ostatní lidé, kteří zde žijí...“</p>
<p>Přešla k oknu, zarámovanému těžkými hnědými závěsy, které splývaly od stropu až k podlaze. Třebaže k němu stála otočená zády, vycítil, že se ven nedívá. Dvojí sluneční světlo dopadající do místnosti ze dvou odlišných směrů ji rozpouštělo, jako by byla z tekutiny, takže její stín na dlážděné podlaze mu připadal hmotnější než Insil sama. Opět mu předváděla svoji nepostižitelnou povahu.</p>
<p>Byla to místnost, ve které ještě nikdy nebyl, typický pokoj Esikananziových, přecpaný masivním nábytkem. Vznášel se v něm zvláštní pach, částečně odpudivý. Možná, že jeho jediným účelem bylo sloužit jako skladiště nábytku, většinou dřevěného, na dobu, kdy nastane zima Weyru a žádný nábytek vyráběn nebude. Byla tam zelená pohovka, ozdobně vyřezávaná, a masivní skříň, která dominovala celé místnosti. Všechen nábytek byl dovezený z ciziny; poznal to podle vzhledu.</p>
<p>Zavřel za sebou dveře a zůstal stát na místě, nespouštěje oči z Insil. Jako by neexistoval, začala rovnat květiny do vázy, vylévala do ní vodu ze džbánu, energicky dlouhými prsty přerovnávala stonky.</p>
<p>Povzdechl si. „Moje matka je také ustavičně nemocná, ubohá žena. Každý den sestupuje do pauku a rozmlouvá se svými mrtvými rodiči.“</p>
<p>Insil na něj ostře pohlédla. „A ty - zatímco jsi ležel natažený na zádech - předpokládám, že sis také navykl sestupovat do pauku?“</p>
<p>„Ne. Mýlíš se. Otec mně to zakázal... a kromě toho, není to jen tím...“</p>
<p>Insil si přitiskla prsty ke spánkům. „Pauk mají v oblibě jen obyčejní lidé. Je to tak pověrčivé. Upadnout do tranzu a sestoupit do toho ošklivého podsvětí, kde hnijí těla a ty odporné mrtvoly stále vyplivují z útrob drobečky života. . . och, je to nechutné. Určitě jsi to nedělal?“</p>
<p>„Nikdy. Myslím, že chorobný stav mé matky zavinil právě pauk. „</p>
<p>„Ha, ty hloupý, já to dělám každý den. Líbám svoji mrtvou babičku na rty a čichám k larvám...“ Pak propukla v smích. „Netvař se tak vyděšeně. Jenom žertuju. Nesnáším pouhé pomyšlení na ty věci pod zemí a jsem ráda, že ani ty se k nim nepřibližuješ.“</p>
<p>Odvrátila zrak a pohlédla na květiny.</p>
<p>„Nemyslíš, že tyhle sněžné květy jsou symbolem zániku světa? Teď už všude rostou jenom bílé květiny, které přišly se sněhem. Kdysi, jak se praví v historických spisech, v Kharnabharu rostly pestrobarevné květiny.“</p>
<p>Vzdorovitě vázu odstrčila. Hluboko v kališích bledých květů zůstal náznak zlatavé barvy, na semeníku se měnila ve skvrnku červeně. Vypadalo to jako symbol mizejícího slunce.</p>
<p>Pomalu se k ní loudal po vzorovaných dlaždicích přes místnost. „Pojď, posaď se se mnou na pohovku a mluv se mnou o veselejších věcech.“</p>
<p>„Určitě máš na mysli podnebí - zhoršuje se tak rychle, že naše vnoučata, pokud se nějakých dožijeme, stráví celý život takřka potmě, zahalená ve zvířecích kůžích. Pravděpodobně budou taky vydávat zvířecí zvuky... To mně připadá jako vskutku příjemné téma k hovoru.“</p>
<p>„O jakých nesmyslech to stále mluvíš?“ Se smíchem k ní skočil a popadl ji do náruče. Nechala se jím odtáhnout na pohovku, zatímco on jí roztouženě šeptal do ucha milostná slovíčka.</p>
<p>„Samozřejmě, že se se mnou nemůžeš milovat, Luterine. Můžeš se mně dotýkat, tak jako jsi to už dělal, ale žádné milování. Nemyslím, že vůbec kdy budu mít kladný vztah k milování - ale v každém případě, kdybych ti to teď dovolila, ztratil bys o mě zájem, protože tvůj chtíč by byl ukojen.“</p>
<p>„To je lež, holá lež.“</p>
<p>„Raději to považuj za pravdu, pokud spolu vůbec máme prožívat manželské štěstí. Já se neprovdám za ukojeného muže.“</p>
<p>„Nikdy se tě nenabažím.“ Zatímco mluvil, uvolňoval jí rukama oděv.</p>
<p>„To je, jako by mne dobývala armáda...“ Insil si povzdechla, ale políbila ho a vsunula mu špičku jazyka do úst.</p>
<p>V tom okamžiku se dveře skříně rozletěly dokořán.</p>
<p>Vyskočil z ní mladý muž lnsiliných tmavých vlasů, ale stejně temperamentní, jako byla jeho sestra pasivní. Byl to Umat. Tasil meč a křičel.</p>
<p>„Sestro, sestro! Pomoc je po ruce! Zde je tvůj statečný zachránce, který tebe i tvoji rodinu ochrání před zneuctěním! Kde je to zvíře? To mu rok na loži nestačí, že hned musí jít a hledat další pohovku? Ty ničemo! Násilníku!“</p>
<p>„Ty nábytková kryso!“ vykřikl Luterin. Rozezleně se na Umata vrhl, vyrazil mu dřevěný meč z ruky a začal se s ním zuřivě rvát. Přítel ho srazil na podlahu. Když Luterin vstával, uviděl, že lnsil utekla.</p>
<p>Rozběhl se ke dveřím. Zmizela v temných útrobách domu. Při rvačce se váza s květinami převrhla a džbán ležel rozbitý na dlážděné podlaze.</p>
<p>Teprve když nahněvaně ujížděl zpátky k vesnické silnici, na zádech hoxneje, který ho pomalou chůzí nesl k domovu, Luterina napadlo, že lnsil ten Umatův zásah možná sama přichystala. Místo aby jel domů, hned u brány sídla Esikananziových odbočil a zamířil do vesnice, aby se napil v Ledovém hostinci.</p>
<p>Batalix se chýlil k západu, když za ponurého zvuku zvonu Sokeranditových mířil k domovu. V šedivém světě kolem dokola neviděl ani živáčka. Řeč v hospodě sestávala především z vtipů a stížností, které se týkaly nových opatření zavedených Oligarchou, jako například zavíracích hodin v hostincích. Účelem opatření bylo posílit lidská společenství Sibornalu na období nadcházejících útrap.</p>
<p>Většinou to byly plané řeči, kterými Luterin opovrhoval. Jeho otec by o takových věcech nikdy nemluvil v přítomnosti svého jediného zbývajícího syna.</p>
<p>V dlouhé vstupní hale jeho domova hořela plynová světla. Když si Luterin odepínal osobní zvoneček, přišel k němu otrok, uklonil se a oznámil mu, že si s ním přeje mluvit otcův tajemník.</p>
<p>„Kde je otec?“ zeptal se Luterin.</p>
<p>„Strážce Sokerandit odjel, pane.“</p>
<p>Luterin nahněvaně vyběhl po schodech a rozrazil dveře do tajemníkova pokoje. Tajemník byl stálým členem domácnosti Sokeranditových. Se zobanovitým nosem, přísnými čarami obočí, plochým čelem a rozježeným chumáčem vlasů, který se nad tím čelem zvedal, tajemník připomínal vránu. Jeho úzký dřevěný pokoj s přihrádkami přecpanými tajnými dokumenty byl vraním hnízdem. Odsud řídil mnoho tajuplných záležitostí, jež byly mimo rozsah Luterinova chápání.</p>
<p>„Tvůj otec odjel na lov, pane Luterine,“ oznámil mu nyní ten protřelý pták tónem, v němž se mísila pokora s výtkou. „Protože tě nebylo možné nikde nalézt, musel odjet, aniž se s tebou rozloučil.“</p>
<p>„Proč mně nedovolil jet s ním? Ví přece, jak mám lov rád. Možná bych ho ještě stačil dohonit. Kterým směrem se vydal?“</p>
<p>„Pověřil mne úkolem předat ti tento list. Snad by sis ho měl přečíst, než odjedeš.“</p>
<p>Tajemník mu předal velkou obálku. Luterin mu ji vyrval z pařátů. Roztrhl ji a začal číst, co na vloženém listu stálo napsáno velkým, pečlivým otcovým písmem:</p>
<p>Synu Luterine!</p>
<p>Je zde vyhlídka, že ve dnech, které přijdou, budeš namísto mne jmenován Strážcem Kola. Tato role, jak si jistě uvědomuješ, v sobě snoubí jak světské, tak církevní povinnosti.</p>
<p>Když ses narodil, odvezli jsme tě do Rivenjku, aby ti požehnal Nejvyšší kněz chrámu Hrozivého míru. Věřím, že to posílilo náboženskou stránku .tvé povahy. Ukázalo se, že jsi poslušným synem, se kterým jsem nanejvýš spokojen.</p>
<p>Nyní je načase posílit světskou stránku tvé povahy. Jak je tradicí u starších synů, tvůj zesnulý bratr byl povolán do armády. Je vhodné, aby ses ujal podobného úřadu, především když nyní ve vzdálenějším světě (o kterém zatím nevíš nic) sibornalské záležitosti spějí k bodu rozhodnutí.</p>
<p>Proto jsem u tajemníka zanechal určitý peněžní obnos, který ti předá. Vydáš se do Askitoše, hlavního města našeho hrdého kontinentu, a přihlásíš se k vojsku, kde budeš v důstojnické hodnosti poručíka. Hlas se u arcikněze-válečníka Asperamanky, který bude s tvým případem obeznámen.</p>
<p>Vydal jsem pokyny, aby byla na tvoji počest uspořádána maska, kterou oslavíš odjezd.</p>
<p>Měl bys odjet bezodkladně a začít dobývat čest a slávu ve jménu své rodiny.</p>
<p><emphasis>Tvůj otec</emphasis></p>
<p>Když četl pochvalná slova, kterých se mu od otce dostávalo tak poskrovnu, rozléval se po Luterinově obličeji nach. Že by s ním otec byl spokojen navzdory všem jeho nedostatkům - spokojen natolik, aby pro něj nechal uspořádat masku?</p>
<p>Pocit štěstí se rozplynul, když si uvědomil, že otec sám na masce přítomen nebude. Na tom ale nezáleží. Stane se vojákem a udělá cokoli, co po něm budou chtít. Otec na něho bude hrdý.</p>
<p>Možná dokonce i Insil roztaje při vyhlídce na jeho budoucí slávu...</p>
<p>Maska byla odehrána v hodovní síni domu Sokeranditových v předvečer Luterinova odjezdu na jih.</p>
<p>Majestátní postavy ve skvostných kostýmech ztělesňovaly předem určené role. Zněla vážná hudba. Byl předváděn známý příběh; vyprávělo nevinnosti a ničemnosti, o zálusku vlastnit víc a víc a o spletité roli víry v životech lidí. Některým postavám bylo osudem přisouzeno utrpení, jiným radost. Všechno bylo řízeno zákonem daleko přesahujícím jejich vlastní lidské pravomoci. Hudebníci, sklonění nad strunami nástrojů, kladli důraz na matematickou přesnost, která převažovala nad mezilidskými vztahy.</p>
<p>Melodie evokované hudebníky sestávaly z kadencí přísného soucitu, odsouvajícího lidské záležitosti daleko za hranice normálního pojetí optimismu či pesimismu. V leitmotivech věnovaných ženě přinucené oddat se panovníkovi, kterého nenáviděla, a muži neschopnému ovládat svoje nejnižší pudy, byli hudebně nadaní posluchači z obecenstva schopni vycítit osudovost, myšlenku, že dokonce i ty nejindividuálnější charaktery jsou neoddělitelnou součástí prostředí, ve kterém žijí, stejně jako jsou jednotlivé noty součástí většího harmonického celku. Stylizované výkony herců jen umocňovaly toto pojetí.</p>
<p>Některým výjevům obecenstvo zdvořile tleskalo, jiné sledovalo bez zvláštního zaujetí. Herci si role dobře nastudovali, ale ne všichni se do nich vpravili natolik jako představitelé hlavních postav.</p>
<p>Postavy státníků, postavy osobností ze vznešených rodů, postavy osob církevních, alegorické postavy představující fagory nebo monstra společně s humornými ztělesněními Lásky, Nenávisti, Zla, Vášně, Strachu a Nevinnosti - ti všichni na prknech odehráli určené role a odešli. Jeviště se vyprázdnilo. V síni se setmělo. Hudba dozněla.</p>
<p>Drama Luterina Šokerandita však právě začínalo.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>I</strong></p><empty-line /><p><strong>Poslední bitva</strong></p>
<p>Taková byla povaha trávy, že pokračovala v růstu i navzdory větru. Sice se před ním skláněla, ale kořeny se prostíraly pod zemí, ukotvovaly ji, a neponechávaly místo žádným jiným rostlinám, aby mohly nalézt podloží pro vlastní růst. Ta tráva zde rostla odjakživa. To vítr se v těch končinách začal zvedat teprve nedávno - vítr s jeho syrovým dechem.</p>
<p>Mocné poryvy vichru ze severu s sebou unášely černá a šedivá oblaka a rychle měnily skládačku oblohy. Nad vzdálenými pahorky mraky plivaly k zemi déšť a sníh. Tady, nad stepním územím Čals, se neodvažovaly dštít na svět nic jiného než neutrální temnotu, jež nenalézala v monotónnosti terénu žádnou odezvu.</p>
<p>Jedna řada mělkých plání bez jakýchkoli výraznějších rysů se rozevírala v další. Jediný pohyb bylo možné zahlédnout mezi travami.</p>
<p>Z ojedinělých trsů vyrůstaly nenápadné žluté květinky, které se vlnily ve větru jako srst velkého, lhostejně polehávajícího zvířete. Jedinými význačnými body v krajině byly rozptýlené kamenné pilíře, které označovaly zemské pásy. Na jih obrácené strany těchto kamenů byly tu a tam porostlé žlutými a šedavými pláty lišejníků.</p>
<p>Jen velmi bystré oči dokázaly rozpoznat v trávě uzoučké stezky používané tvory, jež vycházeli jenom za nocí nebo v době šerosvitu, kdy nad obzorem viselo pouze jedno ze dvou sluncí. Nedostatek denní aktivity vysvětlovali osamělí jestřábi, hlídkující na nehybných křídlech vysoko na obloze. Nejširší cestu travinami vytvarovala řeka, která tekla na jih, ke vzdálenému moři. Hluboká a líná voda vypadala, jako by sama byla částečně paralyzovaná. Řeka si půjčila barvu z kousků slátané oblohy.</p>
<p>Ze severu této nehostinné krajiny připutovalo stádo arangů. Tito dlouhonozí příslušníci kozího rodu sledovali líné ohyby řeky. Psi se zakroucenými rohy se starali, aby se stádo neustále drželo těsně pohromadě. Na tyto odolné a pracovité asokiny dohlížela šestice mužů na hoxnejích. Těch šest střídavě sedělo v sedlech nebo stálo v třmenech, aby cesta nebyla tak jednotvárná. Všichni byli oděni v kůžích, připevněných k tělu řemínky.</p>
<p>Muži se často ohlíželi, jako by měli strach, že je někdo pronásleduje. Udržujíce stálé tempo, dorozumívali se s asokiny práskáním bičů a pískáním. Tyto povzbudivé povely se rozléhaly okolními prázdnými prostorami, jasně slyšitelné nad mečením arangů. Jakkoli často se muži ohlíželi, ponurý severní obzor zůstával prázdný.</p>
<p>Vpředu se objevily ruiny lidského sídliště, uhnízděného v lokti podobnému ohybu řeky. Roztroušené kamenné chýše neměly střechy. Jedna větší budova nebyla víc než pouhou skořepinou. Po kamenech se neuspořádaně vinuly popínavé rostliny; využívaly spár mezi kameny a vykukovaly do světa z prázdných očních důlků oken.</p>
<p>Pastevci arangů se místu obloukem vyhnuli, protože se báli nákazy. O několik mil dál řeka, která se stáčela v mírném ohybu, sloužila jako hranice, jež byla po staletí zdrojem vád a sporů, možná již od doby, kdy se lidé na světě objevili. Tady začínal kraj kdysi zvaný Hazziz, nejsevernější území Severokampannlatské planiny. Psi hnali arangy dál podél břehu řeky, kde byla vyšlapaná pěšina. Arangové se rozestoupili do řady za sebou; pohybovali se rychle, jedno zvíře za druhým, hlava za ocasem.</p>
<p>Po čase dorazili k širokému pevnému mostu, jehož dva oblouky se klenuly nad větrem čeřenou tváří vody. Muži pronikavě zapískali a asokini sehnali arangy do těsně sevřeného stáda, bráníce jim v překročení mostu. O míli či dvě dál na severním břehu řeky se rozkládalo sídliště postavené do tvaru kola. Jméno toho sídliště znělo Isturiacha.</p>
<p>Ze sídliště zazněl táhlý zvuk rohu. Zvěstoval pastevcům arangů, že byli spatřeni. Obvod sídliště střežili muži se zbraněmi a černá sibornalská děla.</p>
<p>„Vítejte!“ vykřikli strážní. „Co jste viděli na severu? Spatřili jste armádu?“</p>
<p>Pastevci zahnali zvířata do připravené ohrady.</p>
<p>Podél obvodu kola stály kamenné farmářské domy a stodoly, které sloužily jako jakýsi druh opevnění. Farmy, kde obyvatelé sídliště pěstovali obiloviny a chovali dobytek, se nacházely uprostřed. U hlavy kola se rozkládal kruh z kasáren a kanceláří, které obklopovaly vysoký chrám. Do Isturiachy stále někdo přicházel a procházel jí. Nyní se počet přítomných zvýšil o pastevce; ti byli odvedeni do jedné z centrálních budov, aby se tam po dlouhé cestě přes stepní území občerstvili.</p>
<p>Na jih od mostu byla planina různorodější. Osamělé stromy vypovídaly o přívalech dešťů. Země byla poseta úlomky bílé hmoty, která z dálky připomínala kusy rozdroleného kamene. Při bližším pohledu vycházelo najevo, že tyto úlomky jsou kosti. Jen pár kousků bylo delších než šest palců. Tu a tam zub nebo tesák odhaloval zbytek toho, co kdysi bylo člověkem nebo fagorem. Na celé míle daleko se po planině táhly pozůstatky dávno minulých bitev.</p>
<p>Nehybnost tohoto pochmurného místa narušoval muž na zádech yelka. Blížil se k mostu od jihu. O kus dál za ním následovali dva další muži. Všichni tři byli oblečení v uniformách a měli válečnou výzbroj.</p>
<p>Vedoucí jezdec, malý muž ostrých rysů, zastavil kus cesty před mostem a sesedl ze zvířete. Svedl yelka do malé proláklinky a přivázal ho ke kmeni vyvráceného stromu, načež vyšplhal zpátky nahoru. Zůstal stát, prohlížeje si dalekohledem nepřátelské sídliště před sebou.</p>
<p>Mezitím k němu dojeli ostatní muži. Také sesedli a uvázali yelky ke kořenům mrtvého radžabaralu. Protože byli nadřízení, zůstali stát kousek od obyčejného průzkumníka.</p>
<p>„Isturiacha,“ průzkumník ukázal před sebe. Důstojníci však hovořili pouze spolu. I oni si prohlíželi Isturiachu dalekohledem a hovořili při tom tichými hlasy. Rozhodli se provést zběžný průzkum terénu.</p>
<p>Jeden z důstojníků - expert na dělostřelectvo - zůstal na hlídce. Jeho druh důstojník odcválal s průzkumníkem nazpět, aby tuto informaci předali armádě, která postupovala z jihu.</p>
<p>Jak den plynul, jednotvárnou krajinu začaly narušovat řady mužů. - na yelcích, mnohem větší množství pak pěších - přerušované povozy, děly a předzvěstí války. Povozy táhli yelkové nebo méně odolní hoxnejové. Byly vidět zástupy vojáků ve vojenském seskupení, což kontrastovalo se zásobovacími povozy, ženami a houfy uprchlíků, kteří šli v neuspořádaných skupinkách. Nad množstvím pochodujících zástupů se ve větru třepetaly praporce Pannovalu, města pod horami, a další vlajky vesměs náboženského charakteru.</p>
<p>O něco dál následovaly zdravotnické a další povozy, některé vezly polní kuchyně a zásoby, mnohé byly obtížené pící pro zvířata, jež se proti své vůli účastnila‘ této trestné výpravy.</p>
<p>Třebaže tyto stovky a tisíce lidí fungovaly jako kolíčky v soukolí jednoho obrovitého válečného stroje, každý z nich po svém prožíval události a dění, které mu přinášel vlastní život, a každý procházel dobrodružstvím svým vlastním omezeným vnímáním.</p>
<p>Jednu zvláštní příhodu zažil důstojník dělostřelectva, který se svým zvířetem čěkal u mrtvého radžabaralového stromu. Tiše ležel a sledoval krajinu před sebou, když tu jej zaržání yelka přimělo otočit hlavu. K uvázanému zvířeti se blížili čtyři malí muži, z nichž žádný mu nesahal výš než k hrudníku. Zřejmě se vynořili z otvoru u úpatí vyvráceného stromu, aniž si vojáka vůbec všimli.</p>
<p>Ti tvorové se v hlavních rysech podobali lidem. Měli hubené nohy a ruce, těla pokrývala žlutohnědá srst, která jim kolem zápěstí narůstala do dlouhých manžet a napolo tak zakrývala osmiprsté ruce. Čenichy dodávaly jejich obličejům vzezření psů nebo Jiných.</p>
<p>„Nondadové!“ zvolal důstojník. Poznal je okamžitě, třebaže je dosud viděl jenom v zajetí. Yelk se v hrůze vrhl na úprk. Když mu dva vedoucí Nondadové skočili po krku, důstojník vytáhl dvouhlavňovou pistoli. Pak se zarazil.</p>
<p>Mezi prastarými kořeny vyhlédla na svět další hlava. Chvíli sebou zmítala, aby si uvolnila ramena, a pak se již vynořila celá postava; frkala a setřásala si hlínu z hustého kožichu.</p>
<p>Nondadům velel fagor. Jeho obrovité krabicovité hlavě dominovaly dva štíhlé zatočené rohy. Když se mohutné tělo vynořilo z otvoru nondadského doupěte, zahoupal ponurým býčím obličejem mezi rameny a upřel oči na důstojníka, který se krčil k zemi. Na kratičký okamžik fagor zůstal stát bez hnutí. Pak střihl uchem, sklonil hlavu a vyrazil proti muži.</p>
<p>Dělostřelecký důstojník se překulil na záda, popadl pistoli oběma rukama a z obou hlavní vystřelil rovnou do břicha zvířete; Po kožešině se začala rozlézat nepravidelná hvězda žluté krve, ale tvor se nezadržitelně řítil dál. Otevřel ošklivou tlamu a ukázal lopatovité žluté zuby, zasazené ve žlutých dásních. Když důstojník vyskočil, fagor se na něj se vší silou vrhl. Obrovité tříprsté ruce se sevřely muži kolem těla.</p>
<p>Dělostřelec začal hlavní zbraně bušit do fagorovy silné lebky, znovu a znovu.</p>
<p>Sevření povolilo. Sudovité tělo se svezlo stranou a padlo obličejem do hlíny. S nesmírným úsilím se tvorovi podařilo znovu vstát. Hlasitě zaryčel a pak padl mrtev.</p>
<p>Země se zatřásla.</p>
<p>Důstojník, který lapal po dechu a dusil se pronikavým mléčným zápachem Prvotního, si ztěžka klekl. Aby neztratil rovnováhu, musel položit ruku na fagorovo rameno a opřít se o ně. Uprostřed husté srsti, která pokrývala celé tělo, se rozběhla do všech stran klíšťata, prožívající svoje vlastní dramata. Některá přelezla z fagorova těla na důstojníkův rukáv.</p>
<p>Muži se konečně podařilo vstát. Celý se chvěl. Yelk krvácel z tržných ran na krku. Po Nondadech nebylo nikde ani vidu ani slechu; stáhli se do svých podzemních bludišť tvořených chodbami a místnostmi, do říše, kterou nazývali Osmdesáti temnotami. Po chvíli se důstojník vzpamatoval natolik, že byl schopen vyškrábat se do sedla. Již slyšel o úmluvách mezi fagory a Nondady, ale nikdy neočekával, že právě.on se bude muset s příkladem této spolupráce setkat. V zemi pod jeho chodidly je těch bestií možná víc...</p>
<p>Stále napolo udušený odporným zápachem, vydal se na zpáteční cestu ke své jednotce.</p>
<p>Výprava, ke které důstojník patřil, byla vyslána z Pannovalu a již nějakou dobu operovala venku v poli. Měla za úkol srovnat se zemí sibornalská sídliště postavená na území, o kterém Pannoval tvrdil, že náleží jemu. Armáda začala v Roonsmooru a provedla sérii úspěšných přepadových akcí. Systematicky ničíc všechna nepřátelská sídliště, pohybovala se expedice stále na sever. Už zbývalo dobýt jenom Isturiachu. Bylo to nyní otázkou času, než skončí malé léto.</p>
<p>Sídliště, s jejich typickou mentalitou, zřídkakdy pomáhala jedno druhému. Některá byla podporována jedním sibornalským národem, jiná dalším. A tak snadno, jedno po druhém, padala za oběť nepřátelům.</p>
<p>Kromě fagorů, kteří se s tím, jak teplota na planinách klesala, objevovali ve stále hojnějším počtu, se roztroušené pannovalské jednotky neměly čeho obávat. Zážitek dělostřeleckého důstojníka nebyl ojedinělý.</p>
<p>Když se připojil ke svým druhům, z větrem hnaných mračen se na okamžik vynořilo vodnaté slunce, aby posléze v dramatické paletě barev kleslo za západní obzor. Když je horizont pohltil, na svět nesestoupila temnota. Druhé slunce, Freyr, svítilo nízko na jihu. Když se kolem něj vytvořila hradba oblak, vrhalo k severu stíny mužů, podobné špičatým prstům.</p>
<p>Dva tradiční nepřátelé se pomalu připravovali k bitvě. Daleko za postavami, které se plahočily po planině, stálo na jihozápadě mocné město Pannoval, ze kterého vzešla vůle bojovat. Pannoval ležel skrytý ve vápencovém pásmu hor zvaných Quzint, jež tvořilo páteř tropického kontinentu Kampannlat.</p>
<p>Z mnoha národů Kampannlatu byly některé Pannovalu zavázány věrností v důsledku dynastických nebo religiózních svazků. Spojenectví však vždycky bylo jen dočasné a mír křehký; národy spolu neustále válčily. Odtud vzešlo jméno, pod kterým byl Kampannlat znám odvěkému nepříteli: Divošský kontinent.</p>
<p>Odvěkým nepřítelem Kampannlatu byl Sibornal. Pod tlakem extrémního klimatu národy Sibornalu naopak zachovávaly těsně semknutou jednotu a rivalské spory, které kypěly pod povrchem této jednoty, byly obvykle zdárně potlačovány. V průběhu historie se sibornalské národy tlačily stále víc na jih, přes pevninský most Čals k mnohem úrodnějším polím a pastvinám Divošského kontinentu.</p>
<p>Kromě nich zde byl ještě třetí kontinent, nejjižnější. Jmenoval se Hespagorat. Jednotlivé světadíly byly rozděleny, či spíš téměř rozděleny moři, rozprostřenými v mírných pásmech. Moře a kontinenty tvořily planetu Helikonii, neboli Hrl-Ichor Yhar, což bylo jméno, kterým ho nazývala jeho starší rasa, Prvotní.</p>
<p>V době, kdy se vojska Kampannlatu a Sibornalu připravovala na poslední bitvu u Isturiachy, se Helikonie po oběžné dráze pohybovala k nadiru svého roku.</p>
<p>Jako planeta binárního systému Helikonie obíhala jednou za 480 dní své rodičovské slunce Batalix.</p>
<p>Batalix samotný však obíhal okolo mnohem většího slunce, Freyru, hlavního tělesa tohoto slunečního systému. Batalix nyní unášel Helikonii po její prodloužené oběžné dráze daleko od větší hvězdy. Během uplynulých dvou staletí pozvolna nastoloval vládu podzim - dlouhý ústup od léta. A nyní Helikonie balancovala na pokraji zimy dalšího Velkého roku. V nadcházejících staletích ji čekaly temnota, chlad a ticho.</p>
<p>Dokonce i ten nejposlednější rolník si byl vědom skutečnosti, že klima se stále zhoršuje. Pokud mu to neřeklo počasí, byly zde jiné příznaky. Znovu se šířila epidemie, kterou všichni znali pod názvem Tučná smrt. Prvotní, všeobecně známí jako fagoři, vytušili přiblížení ročního období, kdy se cítili nejpohodlněji, kdy se podmínky téměř navracely k těm, jaké panovaly kdysi dávno. Během jara a léta tito nebozí tvorové trpěli pod nadvládou lidí: nyní, za návratu k mrazivému konci Velkého roku, kdy počet lidstva začínal klesat, fagoři se znovu chopí své šance vládnout - pokud se lidstvo nesjednotí, aby jim v tom zabránilo.</p>
<p>Na planetě existovaly mocné vůle, vůle, které byly schopné uvést v činnost masy lidí. Jedna taková vůle sídlila v Pannovalu, jiná, dokonce ještě nemilosrdnější a krutější, v sibornalském hlavním městě Askitoši. V současné době byly tyto vůle hlavně zaneprázdněny snahou porazit jedna druhou.</p>
<p>A tak se sibornalští osadníci v Isturiaše připravovali na obléhání a netrpělivě vyčkávali, zda jim ze severu přijde na pomoc vojsko. A děla Pannovalu a jeho spojenců byla rozestavována do takových pozic, aby hlavně mířily na Isturiachu.</p>
<p>Jak v předvoji, tak v týlu smíšené pannovalské armády panoval shon a zmatek. Stárnoucí vrchní maršál, pověřený velením vojska, nebyl schopen zabránit jednotkám, které vyplenily jiná sibornalská sídliště, v návratu do Pannovalu s kořistí. Byly povolány jiné jednotky, aby je nahradily. Mezitím dělostřelectvo rozmístěné za zdmi sibornalského sídliště začalo bombardovat pannovalské linie.</p>
<p><emphasis>B</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>uum. Bruum.</emphasis></p>
<p>Dělové koule explodovaly mezi řadami kontingentu z Randonanu, který sem přišel z jihu Divošského kontinentu.</p>
<p>V řadách pannovalské armády bylo zastoupeno mnoho kampannlatských národů. Byly tam oddíly divokých vojáků z Kace, kteří pochodovali, spali a bojovali i se svými bezrohými fagory; vysocí muži s kamennými tvářemi z Brasterlu, kteří se, oděni v sukénkách, dostavili ze Západních Bariér; kmeny z Mordriatu, jež si přivezly živé maskoty - timorúny a silný prapor z Borldoranu, oldorandsko-borlienské spojené monarchie - nejsilnějšího pannovalského spojence. Zatím jen hrstka mezi nimi měla zavalité tělo těch, co onemocněli Tučnou smrtí a přežili ji.</p>
<p>Borldoraňané prošli vysokými, větrnými průsmyky Quzintských hor, aby se v bitvě připojili ke svým druhům. Někteří cestou onemocněli a vrátili se domů. Zbylé jednotky, vyčerpané a unavené, nyní zjistily,že jiné jednotky, které na místo přišly dřív, jim brání v příchodu k řece, takže nemohou napojit žíznivá zvířata.</p>
<p>Spor nabýval na prudkosti, zatímco opodál ve sprškách hlíny explodovaly dělové koule odpalované z Isturiachy. Velitel borldoranského praporu vyrazil, aby si postěžoval u vrchního maršála. Tento velitel byl veselým a bezstarostným mužem, příliš mladým na to, aby mohl velet, s typickým vojenským knírem a přehnaně přímého držení těla, jménem Bandal Eith Lahl.</p>
<p>Společně s Bandalem Eith Lahlem přijela jeho pohledná mladá žena Toress Lahl. Byla to lékařka, a také měla na srdci stížnost, kterou chtěla přednést vrchnímu maršálovi- stížnost ohledně velmi špatných hygienických podmínek. Diskrétně kráčela za manželem a dlouhé sukně vláčela po zemi.</p>
<p>Když přišli k maršálovu stanu, vynořil se z něj maršálův pobočník a zatvářil se omluvně.</p>
<p>„Maršál je momentálně indisponován. Lituje, že se s vámi nemůže setkat a doufá, že si vaši stížnost bude moci vyslechnout jindy.“</p>
<p>,,‘Jindy‘!“ zvolala Toress Lahl nevěřícně. „Je tohle snad výraz, který se vojákovi přísluší používat v poli?“</p>
<p>„Pověz maršálovi, že pokud se „k tomu staví takto,“ řekl Bandal Eith Lahl, „naše vojsko se možná toho jeho ‚jindy‘ vůbec nedočká.“</p>
<p>Učinil odvážný pokus zatahat se za knír a zlostně se otočil na patě. Manželka jej následovala zpět k jejich oddílům - jen aby Borldoraňany již nalezli pod palbou dělových koulí z Isturiachy. Toress Lahl nebyla jediná, kdo si všiml zlověstných hejn ptáků, kteří se již začínali shromažďovat nad planinou.</p>
<p>Lidé z Kampannlatu nikdy neuměli plánovat tak dobře jako Sibornalští. Také nikdy nebyli tak disciplinovaní. Nicméně jejich trestná výprava byla zorganizována dobře. Důstojníci i obyčejní muži se na cestu vydali s radostí v srdci, přesvědčeni, že právo je na jejich straně. Seveřany je nutno z jižanského kontinentu vyhnat.</p>
<p>Nyní jim nálada velmi poklesla. Ti muži, kteří s sebou měli ženy, se s nimi milovali - jen pro případ, že by to byla poslední příležitost užít si rozkoše. Jiní vydatně popíjeli. Důstojníci také pomalu pozbývali přesvědčení o nutnosti bojovat. Isturiacha jim nepřipadala jako město, které stojí za dobytí: získají z ní málo kromě otroků, kostnatých žen a zemědělského nářadí.</p>
<p>I velitelů se pomalu zmocňovala deprese. Vrchní maršál dostal vzkaz, že z Vysokého Nyktryhku - obrovské nakupeniny horských pásem - scházejí divocí fagoři, aby pro sebe uchvátili planiny. Vrchní maršál v důsledku toho trpěl záchvatem kašle.</p>
<p>Všeobecně vládl mezi vojskem pocit, že Isturiacha by měla být zničena tak rychle, jak je to jen možné, a s co nejmenším rizikem. Pak se všichni mohou vrátit do bezpečí svých domovů.</p>
<p>Takové bylo všeobecné mínění. Na obloze se znovu objevilo slabší z obou sluncí, Batalix, a ponuře osvětlovalo zlověstnou scenérii nadcházející bitvy.</p>
<p>Ze severu se přibližovala sibornalská armáda.</p>
<p>Bandal Eith Lahl vyskočil do jednoho z vozů, aby se dalekohledem podíval na vzdálené linie nepřítele, ve světle nového dne ještě nezřetelné.</p>
<p>Zavolal posla.</p>
<p>„Okamžitě jdi za vrchním maršálem. Vzbuď ho za každou cenu.</p>
<p>Vyřiď mu, že naše armáda musí Isturiachu smést z povrchu zemského okamžitě; než se sem dostaví armáda, která jim jde na pomoc.“</p>
<p>Sídliště Isturiacha značilo jižní konec rozměrné pevninské šíje Čals, která spojovala rovníkový kontinent Kampannlat se severním světadílem Sibornalem. Podél východního okraje šíje probíhalo horské pásmo stejného jména, Čals. Přechod z jednoho světadílu na druhý a zpět představoval cestu vyprahlými stepními krajinami, které se prostíraly v deštném stínu východních hor od Koriantury na severu, která se nacházela v bezpečí Sibornalu, až na jih do mnohem méně bezpečné lsturiachy.</p>
<p>Druh smíšeného zemědělství praktikovaného Kampannlaťany nenašel ve zdejších travnatých stepích uplatnění a v důsledku toho zde jejich bohové neměli žádnou oporu. Cokoli vzešlo z této chladné oblasti, bylo pro Divošský kontinent špatné.</p>
<p>Když svěží ranní větřík rozvál mlhu, bylo možné spatřit četné zástupy mužů. Pohybovali se přes zvlněný terén severně od sídliště podél řeky, po cestě, kterou předchozího dne přišlo stádo arangů. Ptákům nad pannovalským vojskem stačil ten nejjemnější pohyb konečků křídel a během pár okamžiků se vznášeli nad nově příchozími.</p>
<p>Nemocnému pannovalskému maršálovi pomohli ze stanu. Upřel pohled ha sever. Když mu studený vítr vehnal slzy do očí, nepřítomně si je otřel a dál pozoroval přibližujícího se nepřítele. Ochraptělým šepotem vydal příkazy věčně zachmuřenému pobočníkovi.</p>
<p>Charakteristickou známkou postupu nepřítele byla uspořádanost, kterou by člověk marně hledal mezi vojskem Divošského kontinentu. Sibornalská kavalerie se pohybovala plynulým tempem a chránila pěchotu postupující za ní. Zvířecí potahy namáhavě táhly těžká děla. Povozy s municí se ze všech sil snažily udržet tempo s dělostřelectvem. Vzadu rachotily povozy se zásobami a polní kuchyně. Další a další zástupy plnily bezútěšnou krajinu, stáčejíce se k jihu jakoby ve snaze napodobit líně tekoucí řeku. Nikdo mezi zneklidněnými oddíly Kampannlatu nepochyboval, odkud tyto zástupy přišly nebo co mají v úmyslu.</p>
<p>Pobočník starého vrchního maršála vydal první příkaz. Vojenské oddíly a pomocné síly se bez ohledu na svoji náboženskou víru měly pomodlit za vítězství Kampannlaťanů v nadcházejícím střetu. Tomuto úkolu budou vyhrazeny čtyři minuty.</p>
<p>Pannoval byl kdysi nejenom velkým národem, ale také významnou náboženskou mocností. Slovo jejího C‘sarra mělo váhu nad většinou rozlehlého kontinentu a sousední státy byly pod jhem pannovalské ideologie zredukovány v pouhé satrapie. Čtyři sta sedmdesát osm let před bitvou u Isturiachy však byl Velký bůh Akhanaba zničen v nyní již legendárním střetu. Bůh zmizel ze světa ve sloupci plamene a vzal přitom s sebou jak krále Oldoranda, tak posledního C‘sarra Kilandara IX.</p>
<p>Náboženská víra se postupně rozštěpila ve změť mnoha menších vyznání. Pannoval, v současném roce 1308 podle sibornalského kalendáře, byl znám jako Země tisíce kultů. V důsledku toho se život jeho obyvatel stal nepohodlnějším a nebezpečnějším. V tuto hodinu krize byla vzývána všechna menší božstva a každý muž se modlil za vlastní přežití.</p>
<p>Byly rozdány skleničky ohnivé pálenky a důstojníci začali muže pohánět do akce.</p>
<p>„Zaujměte bitevní pozice!“ zaznívalo nesladěné troubení polnic a neslo se přes celou jižní planinu. Byl vydán příkaz neprodleně zaútočit na sídliště Isturiachu a zmocnit se ho dříve, než na místo dorazí sibornalské vojsko. Oddíly pěchoty vyzbrojené puškami začaly rychle a organizovaně přecházet most, nedbajíce dělostřelecké palby ze sídliště.</p>
<p>Mezi odvedenci z Kampannlatu se k sobě tiskly celé rodiny. Muži s puškami byli provázeni ženami s kotlíky a ženy pak dětmi, kterým se prořezávaly zoubky. Společně s řinčením bajonetů a duněním těžké obuvi se rozléhal rachot hrnců a pánví - jako se později nářek právě odstavených dětí smísí s výkřiky raněných. Při chůzi zašlapávali trávu a kosti.</p>
<p>Ti; kteří se pomodlili, šli do akce společně s těmi, kteří modlitbou pohrdali. Obávaná chvíle konečně nastala. Všichni byli napjatí jako struny. Budou bojovat. K smrti se toho dne báli - ale život jim byl dán jen náhodou a štěstí jim ten život možná zachrání. Štěstí a zdravý rozum.</p>
<p>Mezitím armáda ze severu zrychlovala tempo postupu na jih. Bylo to přísně disciplinované vojsko, s dobře placenými důstojníky a vycvičenými vojáky. Rozezněly se polnice a malý bubínek udával tempo postupu. Nad pochodujícím vojskem se rozvinuly vlajky různých zemí Sibornalu.</p>
<p>Bok po boku přicházely oddíly z Loraje a Bribahru; kmeny z Karkampanu a primitivního Horního Hazzizu, které si při pochodu ucpávaly všechny tělesné otvory, aby do nich nemohli vstoupit zlí stepní duchové; svatá brigáda z Šiveninku; zarostlí horalé z Kuj-Juveku; a samozřejmě mnoho oddílů z Uskutošku. Všichni byli shromážděni pod velením temnobrvého, ponuře vyhlížejícího arcikněze-válečníka, slavného Devita Asperamanky, který ve svém úřadu sjednocoval církev a stát.</p>
<p>Mezi těmito národy se plahočily oddíly fagorských bojovníků, robustních, rohatých a hrozivých, seskupených do čet a dobře ozbrojených.</p>
<p>Celkově sibornalské vojsko čítalo okolo jedenácti tisíc mužů. Armáda postupovala ze Sibornalu na jih a putovala přes stepní krajiny, které se jako zkrabatělá rohožka prostíraly přede dveřmi Kampannlatu. Podle příkazu z Askitoše mělo toto vojsko pomoci tomu, co zbylo z. řetězce sibornalských sídlišť v Kampannlatu a zasadit těžký úder odvěkému jižanskému nepříteli; k tomuto účelu byly shromážděny cenné zdroje a dělostřelectvo.</p>
<p>Celý malý rok uplynul, než se tato trestná výprava dala na pochod. Třebaže Sibornal ukazoval světu sjednocenou tvář, v celém jeho systému byly trhliny. Mezi jednotlivými národy panovaly rozbroje, rivalita a útisk na té nejvyšší úrovni. Dokonce i při výběru velitele vládla jistá nerozhodnost. Přišlo a odešlo několik velitelů, než jím konečně byl ustanoven Asperamanka - někteří říkali, že nikým menším než samotným Oligarchou. Během tohoto období nerozhodnosti padala jedno za druhým za oběť pannovalským útokům sídliště, jimž měla tato armádní expedice pomoci.</p>
<p>Předvoj sibornalské armády byl stále ještě zhruba míli vzdálen od kruhových zdí Isturiachy, když do ní vtrhla první vlna pannovalské pěchoty. Sídliště bylo příliš chudé, než aby si mohlo dovolit vydržovat stálou vojenskou posádku; farmáři museli bránit sami sebe, jak nejlépe dovedli. Zdálo se, že nic Kampannlaťanům nebrání v rychlém vítězství. Naneštěstí pro útočící vojsko bylo nejdříve nutno přejít most do sídliště.</p>
<p>Na jižním břehu vypukla vřava. Dvě rivalské jednotky a eskadra randonanské kavalerie - ti všichni se snažili přejít po mostě najednou. Začali se dohadovat, kdo je důležitější a má právo přejít první. Rozpoutala se rvačka. Jeden yelk uklouzl i s jezdcem a spadl do vody. Šaršouny Kaceanů se střetly s randonanskými meči s širokou čepelí. Ozvaly se výstřely.</p>
<p>Další oddíly se snažily překročit řeku pomocí lana, ale bylo jim to znemožněno hloubkou vody a prudkostí proudu.</p>
<p>Vřava a zmatek zasáhly všechny, kdo se potyčky u mostu zúčastnili - až možná na Kaceany, kteří na jakoukoli bitvu pohlíželi jako na příležitost konzumovat značné dávky pabowru, jejich zrádného národního nápoje. Všeobecný zmatek vedl k mnoha jednotlivým nehodám. Explodovalo dělo a zabilo dva dělostřelce. Byl zraněn yelk, který se v záchvěvu šílenství dal na útěk, přičemž zranil poručíka z Matrassylu. Jeden důstojník dělostřelectva spadl do řeky, a když ho vytáhli, projevoval příznaky nemoci, kterou si nikdo nemohl s ničím splést.</p>
<p>„Mor!“ Zvěst letěla od úst k ústům. „Tučná smrt!“</p>
<p>Pro každého, kdo se účastnil, bitvy, bylo veškeré dění skutečnější nad skutečnost a všechny situace nové. A přesto se to všechno již předtím odehrávalo, a na úplně stejném místě Severokampannlatské planiny.</p>
<p>Stejně jako při předchozích příležitostech se nic nestalo přesně tak, jak to bylo naplánováno. Isturiacha nepodlehla útočníkům tak snadno, jak bylo očekáváno. Spojenecké síly jižní armády se mezi sebou hádaly. Ti, kteří napadli sídliště, zjistili, že jsou sami napadeni; došlo k špatně zorganizované bitvě, kulky létaly vojákům nad hlavami a blýskaly se bajonety. Rovněž postupující Sibornalané nebyli schopni udržet vojenskou organizovanost svého vojska, která je tak proslavila. Horkokrevní mladíci se rozhodli pospíchat, aby Isturiaše pomohli za každou cenu. Děla, vláčená přes dvě stovky mil, aby zasypala koulemi pannovalská města, nyní stála opuštěná, protože palba by pravděpodobně zahubila jak nepřátelské oddíly, tak vlastní vojsko.</p>
<p>Došlo k divokým střetům. Vítr fičel, hodiny míjely, lidé umírali, yelkové a biyelkové klouzali ve vlastní krvi. Bitva vrcholila. Pak se jednotce sibornalské kavalerie podařilo probít se nepřátelským oddíIem a zmocnit se mostu. Tím odřízli ty Kampannlatské, kteří již zaútočili na Isturiachu.</p>
<p>Mezi Sibornalany, kteří v tu dobu vyrazili, aby se utkali s nepřítelem, byly tři národní útvary: silní Uskutové, kontingent z Šiveninku a pověstná pěchota z Bribahru. Všechny útvary byly posíleny fagory.</p>
<p>V čele postupujícího uskutského vojska jel arcikněz-válečník Asperamanka. Vrchní velitel byl skutečně pozoruhodnou postavou. Vypadal ippozantně v obleku z modré kůže s mohutným límcem a opaskem, nohy vězely v černých kožených shrnovacích botách, po lýtka vysokých. Asperamanka byl urostlý, spíš nepohledný muž, o kterém bylo známo, že mluví tiše a dokonce je plachý, pokud zrovna nevydává příkazy. Všichni se ho velmi obávali.</p>
<p>Někteří o Asperamankovi říkali, že je ošklivý člověk. Skutečně, měl velkou čtvercovitou hlavu, ve které byl zasazen pozoruhodně obdélníkový obličej, jako by se jeho rodiče úmyslně snažili zkřížit strohé geometrické tvary. Tím, co jej však největší měrou odlišovalo od ostatních, byl oblak hněvu, který se nikdy nerozpouštěl a jako by lpěl mezi obočím, nad můstkem nosu a na víčkách, která chránila pár temných očí ustavičně pozorných a ve střehu. Tento hněv jako koření ochucoval Asperamankova slova. Byli i takoví, kteří si jej pletli s božím hněvem.</p>
<p>Na hlavě měl Asperamanka velký černý klobouk, a nad ním ve větru plápolala vlajka církve a boha Azoiaxického.</p>
<p>Šiveninská a bribahrská pěchota se hrnuly do bitvy s nepřítelem. Arcikněz-válečník, který usoudil, že den se již obrací ve prospěch sibornalského vojska, pokynul uskutskému polnímu veliteli.</p>
<p>„Vyčkej ještě deset minut, než vyrazíte do bitvy,“ přikázal mu. Polní velitel netrpělivě protestoval, ale nebylo mu to nic platné. „Pozdrž svoje síly vzadu,“ nařizoval Asperamanka a rukou v černé rukayici ukázal na bribahrskou pěchotu, která postupovala za stálé pravidelné palby. „Nech je trochu vykrvácet.“</p>
<p>Bribahr v současné době soupeřil s Uskutoškem ohledně nadvlády nad Severními národy. Jeho pěchota se nyní dostala do zoufalého střetu muže proti muži. Mnozí vojáci přišli o život, ale uskutské vojsko se stále drželo vzadu.</p>
<p>Kupředu vyrazil šiveninský útvar. Řídce obydlený Šivenink byl znám jako ten nejmírumilovnější ze všech severských národů. Byl to domov Velkého kola Kharnabharu, posvátné místo; bitevních vyznamenání měl poskrovnu.</p>
<p>Spojené eskadře šiveninské kavalerie a fagorských oddílů nyní velel Luterin Šokerandit, který se vznešeně nesl před svými muži. Zjevem byl nápadný dokonce i mezi množstvím ostatních ohnivých bojovníků.</p>
<p>Šokeranditovi nyní bylo třináct let a tři tennery. Víc než rok uplynul od doby, co se rozloučil se svou nastávající lnsil a odjel z Kharnabharu, aby plnil vojenskou povinnost v Askitoši.</p>
<p>Armádní výcvik mu pomohl odstranit poslední zbytky nadbytečných kilogramů, které se na něm nahromadily během období nemoci, kdy byl nehybný upoután na lůžko. Byl stejně štíhlý jako vzpřímený a jeho postoj obvykle vyjadřoval chvástavost i omluvu zároveň. Tyto dva prvky byly v jeho chování stále přítomny a vypovídaly o nejistotě, kterou se marně snažil skrývat.</p>
<p>Byli takoví, kteří tvrdili, že mladý Šokerandit získal hodnost poručíka jen proto, že jeho otec je Strážcem Kola. Dokonce i jeho přítel Umat Esikananzi, rovněž poručík, se obával, jak si Luterin povede v bitvě. V Luterinově povaze něco přebývalo - možná přetrvávající důsledek onoho výpadku, který následoval po bratrově smrti -, čím se odlišoval od přátel. Ovšem v sedle yelka byl přímo ztělesněním jistoty.</p>
<p>Narostly mu dlouhé vlasy. Obličej měl nyní hubený, jestřábí, oči jasné. Na napolo oholeném yelkovi jel spíš jako vesničan než jako voják. Když pobízel svoje oddíly do útoku, vzrušení, které se mu zračilo ve výrazu tváře, z něj činilo velitele hodného následování.</p>
<p>Luterin, který hnal svoje zvíře k onomu osudnému mostu, přijel k Asperamankovi natolik blízko, že slyšel velitelova slova - „Nech je trochu vykrvácet.“</p>
<p>Podlost a zrádnost těch slov jím projely ostřeji než vřeštivý zvuk polnice. Prodíraje se tlačenicí, zvedl zaťatou pěst v rukavici a řítil se kupředu.</p>
<p>„Do útoku!“ vykřikl.</p>
<p>Máváním poháněl vojsko. Jejich liliově bílý praporec na sobě nesl velký posvátný symbol Kola, jehož vnitřní a vnější kruh spojovaly zvlněné příčle. Letěl společně s nimi, vlál jim nad hlavami, když se hnali k nepříteli.</p>
<p>Později, když už bylo po bitvě, se shodli všichni, že tento útok Šokeranditovy kavalerie byl jedním z jejích ústředních okamžiků.</p>
<p>Zatím však bylo k vítězství daleko. Den plynul a bitva stále pokračovala. Pannovalské dělostřelectvo se konečně zorganizovalo a začalo neúnavně bombardovat sibornalský týl; působilo mnoho škod. Palba Sibornalanům znemožňovala postup. Další z dělostřelců padl k zemi zasažen morem a po něm další.</p>
<p>Ne všichni osadníci v Isturiaše byli zaneprázdněni ostřelováním Pannovalanů. Manželky a dcery, každým coulem stejně tvrdé jako . jejich mužské protějšky, strhávaly jednu ze stodol a rozebíraly ji na prkna.</p>
<p>Do příštího východu Batalixu postavily dvě velké plošiny, jimiž překlenuly řeku. Od Sibornalanů zazněl bujarý pokřik. Kovem okutí yelkové seveřanské kavalerie přešli s hromovým rachotem po nových mostech a vrhli se do řad Pannovalských. Následovníci pannovalského vojska, kteří se ještě před hodinou domnívali, že jsou zcela v bezpečí, se obraceli na útěk a padali koseni střelbou ze sibornalských zbraní.</p>
<p>Seveřané se rozlévali planinou, rozšiřovali frontu, postupovali a zanechávali za sebou hromady mrtvých a umírajících.</p>
<p>Když Batalix opět klesl za obzor, bitva dosud nebyla rozhodnuta. Freyr rovněž prodléval za obzorem a na krajinu se snesly tři hodiny temnoty. Navzdory pokusům velitelů obou stran pokračovat v boji vojáci klesali k zemi a usínali tam, kde zrovna stáli, někdy ne dál než na hod oštěpem od protivníků.</p>
<p>Tu a tam planuly nad územím, o které byl sváděn boj, pochodně, jejichž jiskry stoupaly vysoko do temnoty noční oblohy. Mnozí zranění vypustili duši a jejich poslední výdech byl odnesen mrazivým větrem, který nad bitevním polem skučel. Z děr v zemi vylezli Nondadové, aby mrtvým kradli kusy oděvu. Nad vyvrženými vnitřnostmi pobíhali hlodavci. Brouci si valili kousíčky střev do chodbiček v zemi s úmyslem vystrojit svým larvám neočekávanou hostinu.</p>
<p>Opět vyšlo místní slunce. Kolem chodili vojenští poslíčci a ženy, roznášeli bojovníkům jídlo a pití, nabízeli slova povzbuzení a útěchy.</p>
<p>Dokonce i nezranění byli v obličeji bledí a mluvili tichými hlasy. Každý chápal, že toho dne bude bitva rozhodnuta. Jenom fagoři stáli opodál, netečně se škrábali a třešňově červené oči stáčeli k vycházejícímu slunci; neznali ani naději ani úzkost.</p>
<p>Nad bitevním polem se vznášel kyselý pach. Pod chodidly vojáků,</p>
<p>kteří se nově řadili do bitevních formací, čvachtala nepojmenovaná špína. Využívali každičkou prohlubeninu v terénu, každý pahrbek, každý sebeútlejší strom. Znovu začalo ostřelování. Boj se rozbíhal znaveně, bez elánu a vůle předchozího dne. Kde byla prolita lidská krev, země zrudla, kde fagoří, tam zežloutla.</p>
<p>Toho dne došlo ke třem hlavním střetům. Útok na obvodové zdi Isturiachy pokračoval a pannovalským nájezdníkům se podařilo obsadit a ubránit čtvrtinu sídliště jak proti osadníkům, tak proti vojenské jednotce z Loraje. Manévr uskutského vojska, dychtivého dohonit to, co zmeškalo předchozího dne, proběhl jižně od mostu a zaneprázdnil části obou armád; dlouhé řady mužů se plazily a střílely po sobě, aby se posléze pustily do boje muže proti muži. Třetím významným střetem byly zdlouhavé a zoufalé bitky v kampannlatském týlu, mezi zásobovacími povozy. Zde opět udávali tempo muži Luterina Šokerandita.</p>
<p>V Šokeranditově kontingentu stáli bok po boku s lidmi i fagoři. Bojovali jak staluni, tak giloty - ty druhé často s mláďaty - a samci i samice umírali společně.</p>
<p>Luterin získával jménu své rodiny slávu. Bitevní elán jej zbavil opatrnosti a zdánlivě ho také chránil před zraněním. Ti, kdo bojovali s ním, včetně jeho přátel, v něm rozpoznali odvahu, jež pramenila z bojového nadšení, a brali si z něho příklad. Zařízli se do pannovalského nepřítele beze strachu či milosrdenství a nepřítel se jim poddával - zpočátku s tvrdohlavou zatvrzelostí, pak už na úprku. Šiveninčané je pronásledovali, pěší i v sedle. Meči sráželi k zemi poražené, kteří prchali, dokud je paže nezačaly bolet od neustálého jednotvárného pohybu a nebyli po ramena zakrvácení.</p>
<p>Tak začala cesta na Divošský kontinent.</p>
<p>Ještě předtím, než začalo ustupovat vojsko Pannovalu samotného, pochybní pannovalští spojenci si začali hledat bezpečnou cestu k domovu. Batalion z Borldoranu měl tu smůlu, že cestou narazil na Šokeranditovy muže a dostal se do středu jejich útoku. Bandal Eith Lahl, jenž Borldoranským velel, povzbuzoval svoje muže, aby statečně bojovali. Vojáci uposlechli, ukrývajíce se za povozy. Dělostřelecká palba pokračovala.</p>
<p>Útočníci povozy podpálili. Mnozí z Borldoraňanů byli zabiti. Palba ustala a rozhostil se klid, ve kterém k uším vojáků dolehl hluk ostatních střetů. Nad bitevním polem se vznášel kouř, rozháněný větrem.</p>
<p>Luterin Šokerandit spatřil svou příležitost. Vykřikl do útoku, vyrazil s Umatem Esikananzim po boku, a vrhl se do středu borldoranských pozic.</p>
<p>V divočině domoviny byl Luterin zvyklý lovit sám, pro celý svět ztracen. Od útlého dětství znal intenzivní pocit vcítění mezi lovcem a loveným. Vnímal ten okamžik, kdy se jeho mysl stala myslí jelena nebo horské kozy s ostrými rohy, kořisti nejobtížnější.</p>
<p>Znal ten okamžik triumfu, kdy šíp našel cíl - a když zvíře zemřelo, zraňovala mu srdce směsice radosti a lítosti, prudká jako orgasmus.</p>
<p>O kolik silnější byl tento zvrácený pocit vítězství, když lovenou kořistí byl člověk! Luterin přeskočil val mrtvol a stanul tváří v tvář Bandalu Eith Lahlovi. Jejich pohledy se střetly. Opět ten okamžik ztotožnění! Luterin vypálil jako první. Borldoranský velitel rozhodil ruce, upustil pušku a zlomil se vpůli, aby popadl svoje vnitřnosti, které mu vyhřezávaly z těla.</p>
<p>Padl na zem mrtvý.</p>
<p>Se smrtí velitele se borldoranské pozice zhroutily. Lahlovu mladou ženu vzal Luterin do zajetí, společně s cennou válečnou kořistí a výzbrojí. Umat a ostatní spolubojovníci ho objali a celí rozradostnění se vrhli na všechno, čeho se mohli zmocnit.</p>
<p>Většina kořisti, kterou Šiveninčané nashromáždili, byla ve formě zásob, včetně sena pro zvířata, které mělo ulehčit návrat kontingentu do vzdáleného domova v Šiveninském předělu.</p>
<p>Ve všech částech bitevního pole jižanská armáda utrpěla porážku. Mnozí bojovali, i když byli zraněni, a pokračovali, i když je veškerá naděje opustila. Nebyla to odvaha, co postrádali, ale přízeň jejich nesčetných bohů.</p>
<p>Příčinu pannovalské porážky bylo možno hledat v nepokojích, které panovaly na kontinentu už po dlouhá období. Během pomalého zhoršování klimatu, s tím, jak se život stával obtížnějším, se Země tisíce kultů dostávala do problémů sama se sebou. Jeden kult protiřečil druhému.</p>
<p>Jenom fanatické oddíly Přijímatelů měly moc udržet ve městě Pannovalu řád. Toto přísné bratrstvo lidí žilo uprostřed nejvzdálenějších a nejnepřístupnějších končin Quzintských hor. Stále se drželo víry ve starého boha Akhanabu.</p>
<p>Přijímatelé a jejich přísná disciplína se během staletí stali příslovečnými; pokud by se bitvy zúčastnili, mohli zvrátit výsledek. Železné formace Přijímatelů však v těchto obtížných časech usoudily, že bude nejlépe držet se domova.</p>
<p>Na konci onoho pochmurného dne vítr stále foukal, dělostřelecká palba stále duněla, muži stále bojovali. Skupiny dezertérů se plahočily po cestě na jih, k útočišti Quzintských hor. Někteří byli rolníci, kteří nikdy předtím nedrželi v rukou zbraň. Sibornalská armáda byla příliš vyčerpaná, než aby poražené nepřátele pronásledovala. Vojáci zapálili táborové ohně a padli do otupělosti pobitevní dřímoty.</p>
<p>Noc naplňovaly osamocené výkřiky a skřípění povozů, které prchaly do bezpečí. Dokonce i na ty, kteří ustupovali do bezpečí vzdáleného Pannovalu, však číhala další nebezpečí a nové útrapy.</p>
<p>Zaneprázdněny vlastními záležitostmi, neměly lidské bytosti o planině jinou představu než jako o aréně, na které vedly válku. Neviděly to místo jako síť vzájemně souvisejících sil, zapojených do nepřetržitého a pomalého mechanismu změny, kdy současná forma byla pouze představitelem zapomenuté série planin, táhnoucí se do vzdálené minulosti. Na Severokampannlatské planině rostlo přibližně šest set druhů trav; v závislosti na diktátu klimatu se buď množily nebo pomalu mizely; a s úspěchem jakéhokoli druhu trav byl spjat osud zvířecího a hmyzího řetězce, který na něm byl potravně závislý.</p>
<p>Vysoký obsah křemene v travách vyžadoval zuby obalené silnou a odolnou sklovinou. Třebaže planina se oku běžného lidského pozorovatele jevila bezútěšná a jalová, semena trav představovala vysoce výživnou potravinu - natolik výživnou, aby dokázala udržovat při životě nejrůznější hlodavce a jiné malé savce. Tito savci tvořili kořist pro větší dravce. Na vrcholu tohoto potravinového řetězce byl tvor, jehož všežravé schopnosti jej kdysi učinily pánem celé planety. Fagoři jedli všechno, ať to bylo maso či tráva.</p>
<p>Nyní, když jim bylo klima nakloněno příznivěji, svobodní fagoři se stěhovali do níže položených zemí. Na východě rovníkového kontinentu se k nebi zvedala masa Vysokého Nyktryhku. Nyktryhk byl mnohem víc než jen bariéra mezi centrálními planinami kontinentu Kampannlat a dálavami Žhnoucího moře: jeho řady plošin seřazených vzhůru jako stupně obrovitého schodiště a složitá hierarchie roklin a hor představovaly svět sám o sobě. Zalesněná území ustupovala tundrovitým vysočinám a ty pak holým kaňonům vydřeným ledovci. Celek byl korunován náhorní plošinou.</p>
<p>Zvedala se do výše devíti mil nad hladinou moře a byla skalpem světa, který se dotýkal stratosféry.</p>
<p>Jednotky Prvotních, které po dlouhá staletí žily ve vysokých travnatých zemích v bezpečí před pronásledováním lidmi a jejichž dosavadní útočiště napadla krutá předzvěst nadcházející zimy, nyní sestupovaly na úrodnější horská úbočí. Jejich počet v úpatích kopců Nyktryhku připomínajících labyrint narůstal.</p>
<p>Některé fagorské jednotky se již odvažovaly na teritoria křižovaná lidmi.</p>
<p>Do oblasti, kde se odehrála bitva, vjela pod příkrovem temnoty skupina fagorů, stalunů, gilot a mláďat, v celkovém počtu šestnácti jedinců. Byli usazeni na červenohnědých kaidawech a mláďata se pevně držela rodičů, napolo schovaná v jejich hrubých kožiších. Dospělí třímali v primitivních rukou oštěpy. Někteří ze stalunů si mezi rohy vpletli větévky ostružiníku. Nad nimi se v mrazivém nočním vzduchu vznášeli jejich doprovodní bílí ptáci.</p>
<p>Tato nájezdnická skupina byla první, která se odvážila mezi zdecimované bitevní oddíly. Ostatní za ní nebyly daleko.</p>
<p>Jeden z povozů, který skřípal temnotou na cestě k Pannovalu, uvízl. Kočí se pokusil projet přímo uktem, zvlněným pruhem vegetace, který se táhl přes planinu z východu na západ. Třebaže měl ukt daleko k letní bujnosti, stále byl palisádou z porostu a obě nápravy povozu se beznadějně zapletly mezi semenáčky mladých stromů.</p>
<p>Kočí stál a klel a bitím se pokoušel přimět hoxneje, aby se pohnuli z místa.</p>
<p>Osazenstvo povozu sestávalo z jedenácti obyčejných vojáků, z nichž šest bylo zraněných, desátníka, který měl na starosti hoxneje, a dvou obhroublých mladých žen, které sloužily jako kuchařky nebo cokoli jiného, co bylo zapotřebí. Vedle povozu se plahočil fagorský otrok, zbavený rohů a přivázaný na řetězu. Tato skupina byla tak přemožena únavou a nemocemi, že usnuli jeden na druhém, ať už vedle povozu nebo v něm. Nešťastné hoxneje nikdo nevypřáhl.</p>
<p>Skupina fagorů na kaidawech se vynořila z noci. Jeli v řadě jeden za druhým přímo podél zvlněné linie uktu. Když se přiblížili k povozu, semkli se těsněji k sobě. Ptáci se snesli na trávu a opatrně se shlukli do hejna. Vydávali hluboké hrdelní zvuky, jako by netrpělivě očekávali další dění.</p>
<p>Seběhlo se to náhle. Schoulená skupinka lidí nic netušila, dokud se masivní tvorové neocitli přímo u nich. Někteří fagoři sesedli; jiní útočili oštěpy ze sedel.</p>
<p>„Pomoc!“ vykřikla jedna žena, aby byla vzápětí umlčena oštěpem, vraženým do hrdla. Dva muži, napůl ležící pod vozem, se probudili a pokusili se utéct. Byli ubiti zezadu. Bezrohý fagorský otrok prosil o smilování v rodném jazyce Prvotních. I toho bez váhání sprovodili ze světa. Jednomu ze zraněných mužů se podařilo vystřelit z pušky, než byl zabit.</p>
<p>Nájezdníci sebrali z vozu kovový hrnec a pytel se zásobami. Hoxneje přivázali na provazy. Jeden fagor prokousl hrdlo desátníka, který byl ještě naživu. Pak kaidawy popohnali do dálav rozlehlé planiny.</p>
<p>Třebaže bylo mnoho těch, kdo slyšeli výstřel a výkřiky, nikdo z celého bitevního pole by nepřišel na pomoc. Spíš děkovali jakémukoli božstvu, ve které věřili, že sami nejsou v nebezpečí a pak se znovu ponořili do nočních můr a přízraků, jež přinášela pobitevní ochablost.</p>
<p>Ráno, když byly v prvním šerém světle rozdělávány ohně k vaření snídaně a byli objeveni zavraždění, to bylo jiné. Ozýval se křik a pláč. Fagorští nájezdníci byli do té doby hodně daleko, ale prokousnuté hrdlo desátníka hovořilo samo za sebe. Zvěst se rychle rozšířila. Po světě se opět volně pohybovalo to staré ztělesnění hrůzy a strachu rohatý Prvotní na rohatém kaidawovi. Nebylo pochyb: zima přicházela a staré hrůzyplné legendy ožívaly.</p>
<p>A byla tady další strašlivá věc, stejně stará, stejně obávaná. Ta se z bitevního pole nevzdálila. Ve skutečnosti se bitevním děním živila, jako by střelný prach a vyhřezlá střeva byly jejím nektarem. Oběti Tučné smrti již vykazovaly známé strašlivé symptomy. Mor se vrátil, a horečnatými rty líbal rány.</p>
<p>A přesto to byl úsvit dne vítězství.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>II</strong></p><empty-line /><p><strong>Tichá přítomnost</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>V mysli Luterina Šokerandita se pocit vítězství mísil s množstvím jiných emocí. Když uvažovalo tom, že nyní už je opravdovým mužem, jehož odvaha byla prokázána nad pochybnosti všech, kromě něho samotného, projížděla jím pýcha, ostrá jako vřeštění trumpet, provázená vzrušením; pramenilo z vědomí, že má ve své moci krásnou a bezmocnou ženu. Ani to však nestačilo k utlumení nepřetržitého toku nepříjemných myšlenek, toku tak známého, že se stal neoddělitelnou součástí jeho nitra. Tento tok mu neustále přinášel na mysl otázku povinností vůči rodičům, dotýkal se závazků a zákazů v domovině, ztráty bratra - stále bolestně nevysvětlené - připomínky toho, že strávil rok na lůžku v zajetí podivné nemoci, jež ho zcela ochromila. Byl to zkrátka tok pochybností, které nedokázal zaplašit dokonce ani nádherný pocit vítězství. Takové bylo Luterinovo vnímání světa ve věku třinácti let; šířil ho kolem sebe zároveň s nejistotou, kterou střídavě tišily a probouzely vůně a hlas Toress Lahl. Protože neměl nikoho, komu by se mohl svěřit, zvykl si ukrývat emoce a chovat se; jako by všechno bylo v nejlepším pořádku.</p>
<p>A tak se hned za úsvitu s nadšením opět vrhl do akce. Zjistil, že nebezpečí ho uklidňuje.</p>
<p>„Ještě jeden poslední útok,“ ujišťoval je arcikněz-válečník Asperamanka, „a vítězství je naše.“ Velitelův věčně hněvivý obličej proplouval mezi tisícovkou dalších ponurých tváří, suché rty pevně stisknuté, opět připravený bojovat.</p>
<p>Byly vydány rozkazy, na svá místa nastoupili fagoři, yelkové byli napojeni vodou. Muži si hromadně odplivovali a opětovně vysedali na zvířata. Planina se prosvětlila úsvitem Batalixu a lidské utrpení znovu propuklo. Východ většího světlonoše byl pomalejším dějem: slábnoucí Freyr nebyl schopen vyšplhat se příliš vysoko nad obzor.</p>
<p>„Kupředu!“ Do pohybu se pochodovým tempem dala kavalerie, za ní pěchota. Zahvízdaly kulky. Muži se potáceli a padali k zemi.</p>
<p>Šibornalský útok trval necelou hodinu. Morálka Pannovalanů rychle upadala. Jednotky jedna po druhé ustupovaly. Šiveninské vojsko pod vedením Luterina Šokerandita je začalo pronásledovat, ale bylo odvoláno; Asperamanka si nepřál, aby si ten mladý poručík dobýval další slávu. Seveřanská armáda se stáhla na severní stranu řeky. Zranění byli odneseni do Isturiachy, do polních lazaretů zřízených v některých stodolách. Zranění muži byli opatrně pokládáni na slámu, kde krváceli z mnoha ran.</p>
<p>Jak se protivník stahoval z planiny, začala se zřetelně rýsovat cena vítězství. Jako po ztroskotání gigantické lodi ležela zsinalá těla poházená na jejich posledním břehu. Tu a tam hořel převržený povoz, z něhož stoupal prst kouře a nesl se přes bitvou zjizvenou krajinu.</p>
<p>Mezi mrtvými se pohybovaly postavy. Jednou z nich byl pannovalský důstojník dělostřelectva, ovšem člověk by to stěží poznal. Čichaje k mrtvole jako pes, trhal za látku kabátce, dokud neurval rukáv. Zahryzl se do paže mrtvého. Hltavě polykal, obličej zkřivený, a pokaždé, když si utrhl nové sousto, zvedal hlavu, aby se rozhlédl kolem.</p>
<p>Ve žvýkání a rozhlížení pokračoval dokonce i ve chvíli, kdy se k němu přiblížil střelec s puškou, zvedl zbraň a na krátkou vzdálenost vypálil. Důstojník dělostřelectva odletěl a nehybně zůstal ležet na zemi s rukama rozhozenýma. Střelec se společně s ostatními pověřenými stejným úkolem dál zvolna pohyboval po bitevním poli a ostřeloval požírače mrtvol. Byli to ti nešťastníci, kteří se nakazili Tučnou smrtí a v záchvatech neutišitelného vlčího hladu byli nuceni rvát a polykat maso mrtvol. Oběti nákazy byly hlášeny na obou stranách.</p>
<p>Jak hlavní těleso pannovalské armády neuspořádaně ustupovalo, zůstávaly za ním monumentální pomníky.</p>
<p>Zedníci neměli, co by oslavovali. Nicméně byli nuceni vykonávat i zde na bitevním poli svoje řemeslo. Doma v Pannovalu budou poražení velitelé muset tvrdit, že zvítězili. A zde, na samých hranicích jejich území, bylo nutné upevnit tuto lež kamením.</p>
<p>Protože na planině nebyly žádné kamenolomy, zedníci se rozhodli využít materiálu pradávného monumentu. Rozbořili jej a odnesli jednotlivé kameny blízko k mostu přes ponurou řeku.</p>
<p>Řemeslníci mohli být na svoje umění hrdí. S profesionální dokonalostí znovu vztyčili památník téměř kámen po kameni na novém místě.</p>
<p>Zednický mistr pak do základny pomníku vytesal název místa a datum a velkými vznešenými písmeny jméno starého vrchního maršála, který velel pannovalské armádě.</p>
<p>Všichni ustoupili a s pýchou si prohlíželi svoje dílo, potom se vrátili k povozu. Nikdo z těch, kdož se podíleli na tomto aktu praktické piety, si neuvědomil, že zničili památník, který připomínal podobnou bitvu, vybojovanou na tomto místě před celými věky.</p>
<p>Pohublí Sibornalané spokojeně přihlíželi, jak se poražený nepřítel stahuje na jih. Utrpěli těžké ztráty a bylo zřejmé, že by nic nezískali, kdyby je pronásledovali, jak bylo původně plánováno; ostatní sídliště již byla zničena, alespoň podle toho, co hlásili uprchlíci v Isturiaše.</p>
<p>Ti, kteří bitvu přežili, cítili úlevu, že je ta výzva za nimi. A přesto se objevil také názor, že celá akce byla věcí nečestnou - nečestnou, ba dokonce podlou, po měsících výcviku a příprav, které jí předcházely. Kvůli čemu vlastně byla tato bitva svedena? Kvůli území, které nyní stejně budou muset opustit? Kvůli cti?</p>
<p>Aby podobným pochybnostem učinil přítrž, Asperamanka prohlásil, že večer se bude konat hostina na počest sibornalského vítězství. Bude zabito pár arangů z těch, co je nově přihnali do Isturiachy; ti a zásoby ukořistěné nepříteli jim poskytnou jídlo. Armádních přídělů potřebných na dlouhou zpáteční cestu se nikdo nesmí dotknout.</p>
<p>Přípravy na oslavu se rozběhly dokonce již ve chvíli, kdy v nedaleké posvěcené půdě pohřbívali mrtvé. Hroby se nacházely ve velkém plochém údolí, otevřeném nezměrné obloze, kde se nad mrtvolami vznášely z kuchyně vůně připravovaných pokrmů.</p>
<p>Zatímco osadníci měli plné ruce práce, vojáci vděčně přivítali odpočinek. Vycvičení fagoři se natáhli s nimi. Byl to den stvořený pro vděčný spánek, pro obvázání ran, pro opravu uniforem, bot a výzbroje. Brzy se opět budou muset vydat na pochod, protože v Isturiaše zůstat nemohou. Nebyl tam dostatek jídla, aby stačilo uživit zahálející armádu.</p>
<p>Ke konci dne pach hořícího dřeva a vůně opékaného masa překonaly všudypřítomný zápach bitevního pole. Bohu Azoiaxickému byly nabídnuty hymny díkůvzdání. Mužské hlasy a tón upřímnosti v nich vehnaly slzy do očí některým ženským osadnicím, jejichž životy byly zachráněny právě jen díky statečnosti těchto zpěváků oslavných písní. Kdyby byli zvítězili Pannovalané, údělem žen by bylo znásilnění a zajetí.</p>
<p>Děti, které byly v době nebezpečí zavřené v chrámu Hrozivého míru, směly být nyní puštěny ven. Jejich výkřiky radosti a potěšení rozjasňovaly večer. Pobíhaly mezi vojáky a chichotaly se pokusům mužů opít se slabým isturiašským pivem.</p>
<p>Hostina začala podle příznivých znamení, když na svět sestoupil šerosvit. Všichni se vrhli na maso pečených arangů, dokud nezůstalo nic než kosti a umaštěné koše žeber. Bylo to další pozoruhodné vítězství.</p>
<p>Potom k arciknězi-válečníkovi přistoupili tři vážní stařešinové sídliště a uklonili se mu. Ruce si nepodávali, protože urození Sibornalané neschvalovali fyzický kontakt s jinými lidmi.</p>
<p>Stařešinové Asperamankovi poděkovali za zachování bezpečnosti Isturiachy a ten nejstarší pak formálně pravil: „Ctěný pane, jak víš, žijeme zde v tom posledním a nejjižnějším sibornalském sídlišti. Kdysi se zde na území Kampannlatu nacházela/pokračovala být jiná sídliště, dokonce až daleko k Roonsmooru. Všechna byla zničena vojskem Divošského kontinentu. Než tvoje armáda odejde/bude muset odejít do našeho domovského kontinentu, prosím tě jménem všech obyvatel Isturiachy, abys nám zde zanechal silnou vojenskou posádku, abychom se vyhnuli/unikli stejnému osudu, jaký potkal naše sousedy.“</p>
<p>Vlasy měli řídké a šedivé. Nosy se jim leskly ve světle olejových lamp. Mluvili vznešeným dialektem proloženým těžko definovatelnými časy, minulým průběhovým, budoucím donucovacím, vyhýbavě konjunktivním, a arcikněz-válečník jim podobným jazykem odpovídal, zatímco pohledem se jim po celou dobu vyhýbal.</p>
<p>„Vážení pánové, pochybuji o tom, že můžete/budete moci/mohli byste uživit další ústa, která požadujete. Třebaže je léto malého roku a počasí je příznivé, vaše úroda je ubohá, jak jsem pochopil, a váš dobytek vypadá podvyživeně.“ Když hovořil, rýsoval se Asperamankovi kolem obočí temný bouřkový mrak.</p>
<p>Stařešinové se podívali jeden na druhého. Pak promluvili všichni tři současně.</p>
<p>„Pannovalské vojsko se vrátí.“</p>
<p>„Každý den se modlíme se/jsme modlící se za lepší počasí, takové, jaké bylo dřív.“</p>
<p>„Bez vojenské posádky zemřeme/musíme/nevyhnutelně.“</p>
<p>Možná to bylo použití onoho starého fatalistického budoucího času, které Asperamanku přimělo zamračit se. Obdélníkovitý obličej jako by se zúžil; s přísně staženými rty upíral zrak na desku stolu a pokyvoval hlavou, jako by uzavíral nějaký úlisný pakt sám se sebou.</p>
<p>Na Asperamankův příkaz seděl toho večera na čestném místě vedle něho mladý poručík Šokerandit, jako by něco z jeho slávy mohlo padnout na velitelovu hlavu. Asperamanka otočil hlavu k Šokeranditovi a zeptal se: „Luterine, jakou odpověď bys těmto stařešinům dal/odvažuješ se dát na jejich žádost - ve vznešeném dialektu nebo jinak?“</p>
<p>Šokerandit si byl vědom nebezpečí skrytého v otázce nadřízeného.</p>
<p>„Protože ta žádost nepochází z jedněch úst, ale ze všech v Isturiaše, pane, nepřísluší se, abych na ni já samotný odpověděl. Pouze muž tvých zkušeností je schopen nalézt v tomto případě vhodnou odpověď.“</p>
<p>Arcikněz-válečník obrátil pohled vzhůru, ke krokvím a dlouhým stínům, a poškrábal se na bradě. „Ano, dalo by se říci, že je na mně, abych rozhodl a promluvil za Oligarchii. Na druhé straně by se dalo říci, že již předem rozhodl Bůh. Azoiaxický mně říká, že již není možné déle udržovat toto sídliště ani další severně od něho.“</p>
<p>„Pane -„</p>
<p>Zvedl jedno trojúhelníkovité obočí v obdélníkovitém obličeji a promluvil ke stařešinům.</p>
<p>„Navzdory veškerému modlení, které je v našich silách, je úroda rok od roku slabší, což odpovídá všeobecnému vývoji. Kdysi jsme v našich jižních sídlištích pěstovali vinnou révu. Nyní jste jen s obtížemi schopni vypěstovat ječmen a plesnivé brambory. Isturiacha již není naší chloubou, ale jen přítěží. Nejlépe bude, když toto sídliště opustíte. Všichni by měli odejít zároveň s armádou, což je ode dneška za dva dny. Jinak neuniknete konečnému vyhladovění nebo podřízenosti Pannovalu.“</p>
<p>Dva stařešinové museli třetího podepřít. Mezi všemi, kdo vyslechli tuto rozmluvu, vypuklo zděšení. K vojenskému arciknězi se rozběhla jakási žena a padla mu k zabláceným botám. Naříkala, že se v Isturiaše narodila, společně se sestrami; nemohou ani uvažovat o tom, že by domov měly opustit.</p>
<p>Asperamanka vstal a aby si vynutil pozornost, zabušil do stolu. Rozhostilo se ticho.</p>
<p>„Dovolte mně ujasnit tuto záležitost vám všem. Uvědomte si, že moje hodnost mne opravňuje - ne, nutí mne - mluvit jak za církev, tak za stát. Nesmíme podléhat iluzím. Jsme praktičtí lidé, a tak vím, že přijmete to, co vám nyní řeknu. Náš Pán, který existoval před životem a kolem kterého veškerý život obíhá, usměrnil kroky této generace na kamenitou stezku. Ať tomu tak je. Musíme svůj osud přijímat s radostí, protože taková je jeho vůle.</p>
<p>Tato statečná armáda, která s vámi dnes večer oslavuje vítězství, tito chrabří zástupci všech našich proslulých národů, se musí téměř neprodleně vydat na zpáteční cestu na sever. Pokud armáda neodejde, zahyne z nedostatku jídla a krmiva. Jestliže zůstaneme zde v Isturiaše, vyhladovíte k smrti společně s ní. Vy farmáři jistě chápete, kde je příčina. Takové jsou zákony boží a přírody. Naším původním plánem bylo pokračovat dál v dobývání Pannovalu; takový byl úkol, kterým nás pověřil samotný Oligarcha. Místo toho však musím se svými muži za dva dny - ani dříve ani později - vyrazit zpátky na sever.“</p>
<p>Jeden ze stařešinů se zeptal: „Proč taková náhlá změna v plánech, arcikněže-válečníku, když vítězství patřilo vám?“</p>
<p>Obdélníkovitému obličeji se podařilo vykouzlit horizontální úsměv. Mlčky se rozhlédl kolem po umaštěných tvářích osvětlených září ohňů a s instinktem kazatele si připravoval další řeč.</p>
<p>„Ano, vítězství patřilo díky Azoiaxickému nám, ale budoucnost naše není. Historie stojí proti nám. Sídliště na jihu, kde jsme doufali, že budeme moci nalézt podporu a zásoby, byla smetena z povrchu zemského, rozmetána divošským nepřítelem. Klima se zhoršuje rychleji, než jsme očekávali - sami vidíte, jak zřídka Freyr v těchto dnech vstává ze svého lože. Osobně se domnívám, že Pannoval, to hnízdo pohanů, leží příliš daleko pro vítězství a dost blízko pro pouhou porážku. Kdybychom pokračovali, nikdo z nás by se odsud živý nevrátil.</p>
<p>Z jihu se šíří Tučná smrt. Máme ji už mezi námi. I ten nejchrabřejší válečník se Tučné smrti bojí. Nikdo nechce jít do bitvy s takovým společníkem po boku.</p>
<p>A tak se skláníme před přírodou a vracíme se domů, abychom o našem vítězství zpravili Oligarchii v Askitoši. Odcházíme, jak jsem již řekl, za padesát hodin. Využijte tento čas, osadníci, využijte jej dobře. Na konci této doby rádi přivítáme ty z vás, kteří se rozhodnou vrátit se do Sibornalu i s rodinami pod ochranou armády.</p>
<p>Ti, kteří se rozhodnou zůstat, mohou tak učinit - a zemřít v Isturiaše. Sibornal se sem nevrátí, nemůže se vrátit. Jakkoli se rozhodnete, máte na to padesát hodin a Bůh zůstávej s vámi se všemi.“</p>
<p>Ze dvou tisíců mužů, žen a dětí žijících v sídlišti se jich tam většina narodila. Jediné, co znali, byl nelehký život na otevřených planinách nebo - v případě privilegovanějších mužů - lov. Měli strach opustit domovy, obávali se cesty do Sibornalu přes stepi, dokonce pochybovali o druhu.přijetí, jakého by se jim mohlo dostat na hranicích.</p>
<p>Nicméně, když jim tuto věc stařešinové předložili na setkání v chrámu, většina osadníků se rozhodla odejít. Po dobu delší, než si kdo dokázal vybavit, se klima neustále zhoršovalo, malý rok od malého roku, jen s občasnými zlepšeními. Rok od roku bylo spojení se severní domovinou stále napjatější a hrozba z jihu narůstala.</p>
<p>Slzy a nářek naplnily sídliště. Odchod znamenal pro osadníky konec všeho. Vše, pro co celý život pracovali, mělo být opuštěno.</p>
<p>Jakmile vyšel Batalix, na pole byli vysláni otroci, aby shromáždili tolik úrody, kolik budou schopni, zatímco rodiny balily světské majetky. Mezi těmi, kdo měli v úmyslu odejít a těmi, kdo se rozhodli za každou cenu zůstat, propukly hádky; ti druzí reptali, že úroda by měla zůstat nedotčena.</p>
<p>Do práce na polích byly nahnány tři druhy otroků. Především fagořL zbavení rohů, kteří sloužili jako něco mezi řádným otrokem a tažným zvířetem. Pak to byli lidští otroci. A nakonec otroci nelidské rasy, Madisové, nebo ještě řidčeji Driati. Jak lidští tak nelidští otroci byli považováni za méněcenné tvory, ať muži či ženy, či spíše samci či samice. Ze společenského hlediska vůbec neexistovali.</p>
<p>Udržovat si otroky bylo považováno za znak dobrého postavení; a čím víc bylo otroků, tím vyšší to znamenalo postavení. Mnozí Sibornalané, kteří otroky neměli, se závistí hleděli na ty, kteří je měli a snažili se vlastnit alespoň fagora. V příznivějších časech byli otroci ve městech Sibornalu často udržováni v nečinnosti, téměř jako by byli domácí zvířata; v sídlištích otroci a jejich majitelé pracovali bok po boku. Jak se časy zhoršovaly, přístup majitelů k otrokům se změnil. Otroci, až na výjimečné případy, museli dřít jako zvířata. Když se isturiašští otroci nyní vrátili z polí, hnali je do stavby povozů a vršili na ně další a další úkoly.</p>
<p>Jakmile uplynuly arciknězem-válečníkem stanovené dva dny, rozezněly se polnice a všichni se museli shromáždit před zdmi sídliště.</p>
<p>Zásobovací důstojníci sibornalské armády nechali postavit polní kuchyně a nařídili upéci chléb pro začátek dlouhé cesty k domovu. Zjistili, že příděly budou velmi malé. Poradili se a oznámili, že osadníci,kteří směřují na sever, buď musí svoje otroky postřílet nebo jim dát svobodu, aby se tak snížil počet úst, která bude nutno krmit. Z tohoto příkazu byli vyňati Prvotní - na základě skutečnosti, že mohou pracovat také jako tažná zvířata a jsou schopni najít si potravu sami.</p>
<p>„Milost!“ křičeli jak otroci, tak jejich páni. Fagoři stáli bez hnutí. „Zabte raději fagory,“ říkali někteří lidé s hořkostí.</p>
<p>Jiní, pamětliví staré historie, opakovali: „Kdysi to byli naši páni...</p>
<p>Osadníci nyní spadali pod vojenský zákon a jejich protestům nikdo nevěnoval pozornost. Bez otroků lidé nebudou schopni přepravit mnohé ze svých věcí; přesto se otroků museli zbavit. Doba, kdy byli užiteční, vypršela.</p>
<p>Přes tisíc otroků bylo zmasakrováno ve starém říčním rameni blízko sídliště. Těla byla bez obřadu pohřbena fagory, zatímco na místo se již snášely hordy mrchožroutů; tiše posedávali na blízkých plotech a čekali na svou příležitost. A vítr vál, stále stejný, stále neúprosný.</p>
<p>Po nářku a kvílení se rozhostilo strašlivé ticho.</p>
<p>Asperamanka stál a pozoroval dění. Když kolem něj s pláčem procházela jedna žena ze sídliště, byl dojat soucitem a položil jí ruku na rameno.</p>
<p>„Budiž požehnána, dcero. Nesmutni.“</p>
<p>Pohlédla na něj bez hněvu, s obličejem napuchlým pláčem. „Měla jsem svého otroka Yuliho ráda. Není snad lidské pro něj naříkat?“</p>
<p>Navzdory nařízení bylo mnoho otroků majiteli ušetřeno, především ti, kteří byli využíváni sexuálně. Ukrývali je, maskovali a míchali s rodinami. Luterin Šokerandit zachránil svoji otrokyni Toress Lahl tím, že jí dal kalhoty a kožešinovou čapku, aby se přestrojila za muže. Mlčky si nacpala dlouhé kaštanové vlasy pod čapku a uchopila ohlávku Luterinova yelka.</p>
<p>Všichni přítomní se začali řadit do pochodové formace.</p>
<p>Zatímco panoval všeobecný shon a zmatek, povozy byly nakládány nad únosnou mez a vše se připravovalo k převozu raněných, z hranic sídliště bojácně vyšlo šest stád arangů a vyrazilo přes planinu se psy v patách. Byli svobodní.</p>
<p>Asperamanka seděl sám na černém yelkovi a převaloval v hlavě temné myšlenky. Zavolal si poslíčka, aby k němu přivedl poručíka Šokerandita.</p>
<p>Luterin se k němu dostavil; ve své nejistotě vyhlížel velmi nedospěle.</p>
<p>„Máš dva důvěryhodné muže na spolehlivých zvířatech, poručíku Šokerandite? Dva muže, kteří jsou schopni cestovat rychle? Přeji si, aby se zprávy o našem vítězství dostaly k Oligarchovi nejrychlejším možným způsobem. Dřív, než se o něm doslechne z jiných zdrojů.“</p>
<p>Mohu dva takové muže najít, ano. My z Kharnabharu jsme dobří jezdci.“</p>
<p>Asperamanka se zamračil, jako by ho ta zpráva nepotěšila. Vytáhl koženou taštičku, kterou si pak zastrčil do podpaždí.</p>
<p>„Tato zpráva musí být tvými důvěryhodnými muži odvezena do pohraničního města Koriantury. Tam musí být doručena mému agentovi, který ji osobně předá samotnému Oligarchovi. Zodpovědnost tvých důvěryhodných mužů končí v Koriantuře, rozumíš? Podej mi hlášení, až bude vše připraveno.“</p>
<p>„Jak poroučíš, pane.“</p>
<p>“Taštička byla opět vytažena a rukou v modré rukavici podána Šokeranditovi. Byla zapečetěna znakem arcikněze-válečníka a adresována Nejvyššímu Oligarchovi Sibornalu, Torkerkanzlagovi ll., v Askitoši, hlavním městě Uskutošku.</p>
<p>Šokerandit vybral dva spolehlivé mladíky, které dobře znal již z Šiveninku a měl je rád jako bratry. Opustili své druhy i fagory a nasedli na dva ostříhané yelky. Neměli nic víc než jen balíčky jídla a vodu ve vacích na zádech yelků. Během hodiny byli již daleký kus cesty před armádou, směřujíce na sever se zprávou pro obávaného Oligarchu.</p>
<p>Jenomže Oligarcha Sibornalu, který vládl tomuto rozlehlému a bezútěšnému kontinentu, měl špehy všude. Muž, jenž se těšil jeho důvěře a pohyboval se blízko arcikněze-válečníka Asperamanky, již odjel brzy ráno se zprávami o nejnovějším dění, protože jedním z výslovných zájmů Oligarchy byly informace o postupu epidemie na sever.</p>
<p>Nastal čas rozloučení. Cesta na sever začala poněkud chaoticky. Každá jednotka vyrazila s povozy, zásobovacími zvířaty, fagory a zbraněmi. Hluk pohybu zaplnil plochou krajinu. Vydali se cestou, kterou před pouhými pár dny ze severu přišli. Osadníci, kteří opouštěli lsturiachu - mnozí poprvé v životě - odcházeli velmi neuspořádaně, tiskli k sobě děti a cenný majetek, pro nějž nenašli místo na přeplněných povozech.</p>
<p>Všichni volali slzavé sbohem na ty jedince, kteří se rozhodli v Isturiaše zůstat. Tito vyhnanci nyní stáli před obvodovými zdmi sídliště, strnulí a vzpřímení, s rukama zvednutýma k pozdravu. V jejich postoji se zračilo vědomí, že hrají velmi vážnou roli v procesu úsilí vzepřít se osudu, a také vědomí existence elementárních sil, které se pomalu proti nim hromadí. Od nynějška budou jejich jedinou ochranou jenom Azoiaxický bůh a vlastní schopnosti.</p>
<p>Luterin Sokerandit jel včele šiveninského vojska, vědom si skutečnosti, jak se jeho postavení změnilo od doby, co touto cestou přijel. Byl nyní hrdinou. Jeho zajatkyně Toress Lahl, přestrojená v jeho čepici a kalhotách, byla nucena jet s ním na yelkovi, přitisknutá k němu. Manželova smrt jí dosud žhnula v nitru, a tak nepromluvila ani slovo.</p>
<p>Ve své bolesti Toress Lahl neprojevila sebemenší strach z yelka, tvora mírného chování, ale hrozivého vzhledu. Mohutné rohy se stáčely nad chundelatým čelem a oči, chráněné hustě zarostlými víčky, zvířeti dodávaly ostražitého vzhledu. Ohrnutý a silný spodní pysk jako by naznačoval, že pohrdá vším, co dosud z lidské historie viděl.</p>
<p>Sídliště se ztratilo v dálce za procesím. Před nimi se začala odvíjet série navlas podobných únavných údolí. Vál vítr, trávy šustily.</p>
<p>Nad poutníky se zavřelo ticho. Avšak jeden ze stařešinů, kteří se rozhodli opustit Isturiachu, byl upovídaný starý muž, který miloval zvuk vlastního hlasu; popohnal zvíře, dokud nedojel Sokerandita a jeho poručíky, a začal se ze všech sil snažit, aby mu čas ubíhal rychleji. Sokerandit mu měl velice málo co říci. Mysl měl zaneprázdněnu bezprostřední budoucností a dlouhou cestou návratu do otcova domu.</p>
<p>„Já bych řekl, že to byl sám Nejvyšší Oligarcha, kdo nařídil, aby byla Isturiacha opuštěna,“ snažil se stařešina.</p>
<p>Žádná odpověď. Zkusil to znovu. „Říká se, že Oligarcha je velký despota a že vládne neúprosnou rukou nad celým Sibornalem.“</p>
<p>„Zima bude neúprosnější, „ prohodil jeden z poručíků se smíchem.</p>
<p>Po další míli stařešina sebejistě řekl: „Vsadil bych se, že vy mladí muži s Asperamankou nesouhlasíte... vsadil bych se, že být na jeho místě, nařídili byste, aby v Isturiaše zůstala vojenská posádka a bránila nás.“</p>
<p>„Nebylo na mně, abych učinil takové rozhodnutí,“ namítl Šokerandit.</p>
<p>Stařešina přikývl a v úsměvu odhalil zbývající zuby. „Ach, ale já viděl výraz tvého obličeje, když oznámil svoje rozhodnutí, a v duchu jsem si pomyslel - ve skutečnosti jsem to i řekl ostatním - ‚Hle, to je mladík, který v sobě má míru soucitu... svatý,‘ řekl jsem...“</p>
<p>„Jdi pryč, starče. Šetři si dech na cestu.“</p>
<p>„Jenomže zrušit jen tak takové krásné sídliště. V dřívějších dobách jsme posílali přebytky potravin do Uskutošku. A teď ho takhle zrušit... Člověk by si myslel, že nám Oligarcha bude vděčný. Jsme přece všichni Sibornalané, ne snad? Proti tomu nemůžeš nic namítat, že ne?“</p>
<p>Šokerandit sice dostal šanci argumentovat proti tomuto výpadu, ale nebyl schopen využít jí. Stařešina si otřel ústa hřbetem ruky a dodal:</p>
<p>„Myslíš si, že jsem udělal moudře, když jsem odešel, můj pane? Koneckonců, byl to můj domov. Možná jsme tam všichni měli zůstat. Možná by některá jiná z Oligarchových armád - nějaká s citlivějším a milosrdnějším přístupem ke spoluvlastencům - k nám přišla za rok či dva... Nu, je to pro nás všechny hořký den, to je všechno, co na to mohu říct.“</p>
<p>Už už otáčel zvíře a chystal se odjet, když tu se Šokerandit najednou natáhl a uchopil jej za límec pláště tak prudce, až starce málem shodil ze sedla.</p>
<p>„Ty určitě nevíš nic o světě, když nejsi schopen jasněji chápat pravdu celé situace. Na tom, co si myslím o arciknězi-válečníkovi, nezáleží. Předložil nám jediné možné řešení. Přemýšlej o tom, místo aby sis tu jen tak jezdil a stěžoval si. Vidíš, jaké množství nás je? V čase šerosvitu se roztáhneme, dokud nebudeme sahat od jednoho obzoru ke druhému. Nohy, zvířata, ústa, která je třeba nakrmit... počasí je stále horší... Přemýšlej o tom, starče.“</p>
<p>Naznačil rukou pohyb masy lidí a zvířat, ukázal na všechna ta šedivá, černá a rezavohnědá záda vojáků, všechna ohnutá pod tíhou vaku s příděly na tři dny plus nevystřílenou municí, všechna otočená k jihu a bledému slunci. Celé to množství se prostíralo do stále větší a větší šíře, aby udělali víc místa skřípavým povozům. Masa se pohybovala s tupým pohřebním zvukem, který nízké okolní kopce vracely ozvěnou.</p>
<p>Mezi muži na hřbetech zvířat šli další pěšky, často se drželi postrojů. Některé povozy byly naplněny výzbrojí, jiné raněnými, kteří trpěli při každém nadskočení osy. Těžce naložení fagoři se plahočili vedle pánů se zády ohnutými a očima upřenýma k zemi; o kus dál pochodovali podivnou bezkloubou chůzí bojové oddíly Prvotních.</p>
<p>Táboření toho večera provázel chaos a zmatek. Hlasité povely ani troubení polnic zdaleka nestačily zjednat disciplínu. Jednotky se zastavily tam, kde zrovna byly, a muži začali stavět stany nebo taky ne, podle toho, zda je měli, a překáželi ostatním oddílům, které také hledaly lepší místo. Bylo třeba nakrmit a napojit zvířata, což znamenalo nutnost poslat vozíky se sudy do šera na obě strany cesty a hledat prameny v kopcích. Mumlání mužských hlasů a nepokojný pohyb zvířat neustávaly během krátké noci ani na chvíli.</p>
<p>Mraky se roztrhaly. Ochladilo se.</p>
<p>Šiveninský kontingent vytvořil těsně sevřenou skupinu. Protože byli mladí, většina se jich shlukla kolem Luterina Šokerandita a připravovali se propít noc. V polních láhvích měli rubínově červený nápoj, kterému říkali yadahl, vykvašený z mořských řas. Yadahlem oslavovali svoje nedávné vítězství; Luterinovo hrdinství a vzrušení z toho, že jsou zde na planinách a ne ve známých horách domova - a také potěšení, že jsou jednoduše naživu a cokoli jiného, co je zrovna napadlo. Brzy začali zpívat, navzdory výkřikům od skupin těch, kteří by rádi spali.</p>
<p>Luterina Šokerandita však yadahl nepodnítil ke zpěvu. Odešel kousek stranou od svých druhů z Kharnabharu, s myšlenkami soustředěnými na pohlednou zajatkyni. Třebaže byla vdaná, pochyboval, že je stejně stará jako on, navzdory jejímu sebejistému chování; ženy Divošského kontinentu se vdávaly mladé.</p>
<p>Toužil zmocnit se jí, přestože ho rodiče zavázali ke slibu, že se ožení v Kharnabharu. Proč by to mělo nějak ovlivnit skutečnost, co udělá tady, v divočině Čals? Věděl, že přátelé by se jeho váhání vysmáli.</p>
<p>V myšlenkách zabloudil k jinému večeru. Než sibornalská armáda opustila pohraniční město Korianturu, aby zamířila na jih, dostal šiveninský kontingent volno. Přítel Umat se ho snažil přesvědčit, aby se s ním šel vybouřit, ale on ne, držel se vzadu jako blázen.</p>
<p>Třebaže všichni ostatní šli pít a děvkařit, Luterin se sám procházel po dlážděných ulicích města, až nakonec vešel do krámku deuteroskopa, který se nalézal na náměstí vedle starého divadla.</p>
<p>Deuteroskop mu ukázal mnoho podivných věcí, včetně předmětu, který vypadal jako náramek. Řekl mu, že pochází z jiného světa, a taky mu ukázal sto palců dlouhou tasemnici, kterou uchovával ve sklenici a kterou se mu podařilo získat ze střev jedné vznešené dámy (použitím malé stříbrné trubičky, kterou mu pohotově chtěl prodat).</p>
<p>„Mám odvahu jít do bitvy?“ zeptal se Luterin hadače. Starý muž začal Luterinovu lebku pracně měřit hmatadlem a jinými měřicími pomůckami, než konečně stručně pravil:</p>
<p>Ty jsi buď světec nebo hříšník, mladý pane.“</p>
<p>„Tak moje otázka nezněla. Já se ptal, zda jsem hrdina, nebo zbabělec.“</p>
<p>To je tatáž otázka. K tomu, aby člověk byl světcem, je zapotřebí odvahy.“</p>
<p>A k tomu, aby byl hříšníkem, není třeba žádné?“ Vzpomněl si, jak neměl odvahu připojit se k přátelům.</p>
<p>Starý muž dlouho pokyvoval hlavou. „To si také vyžaduje odvahu. Všechno si žádá odvahu. Dokonce i ta tasemnice potřebovala odvahu. Odvážil by ses ty strávit svůj život uvězněn v něčích útrobách? Dokonce i v útrobách krásné dámy? Kdybych ti řekl, že takový osud na tebe čeká v budoucnosti, byl bys šťastný?“</p>
<p>Netrpělivý, že tak otálí, Luterin řekl: „Odpovíš mi na moji otázku nebo ne?“</p>
<p>„Sám si na ni brzy odpovíš. Jediné, co ti řeknu, je to, že projevíš velkou odyahu...“</p>
<p>„Ale?“</p>
<p>Úsměv, který prosil o odpuštění. „V důsledku tvojí povahy, mladý muži, shledáš sám sebe svatým i hříšníkem. Staneš se hrdinou, ale já vidím, že se zachováš i jako zbabělec.“</p>
<p>Myslel na tu konverzaci - a na tasemnici - celou cestu na jih do Isturiachy. Nyní, když se stal hrdinou, mohl by -se odvážit být zbabělcem?</p>
<p>Když tam tak seděl, pil, ale nezpíval, přišel k němu Umat Esikananzi, ,popadl ho za botu a násilím odtáhl k ohni.</p>
<p>„Nemrač se tak, starý brachu. Jsme stále naživu, zahráli jsme si na hrdiny,: - ty především - a brzy budeme doma.“ Podobně jako jeho otec i Umat měl velký pudinkovitý obličej, který nyní přímo zářil. „Svět je strašlivě prázdným místem, proto tady teď zpíváme - abychom ho naplnili zvukem. Jenomže ty myslíš na jiné věci.“</p>
<p>„Umate, tvůj hlas je ten nejmelodičtější, jaký jsem kdy slyšel, včetně supů, ale já teď jdu spát.“</p>
<p>Umat káravě zahrozil prstem. „Ach, hned mě to mohlo napadnout. Ta tvoje krásná zajatkyně! Pozdravuj ji ode mě. Slibuju ti, že lnsil neřeknu ani slovo.“</p>
<p>Kopl Umata do holeně. „Asi se nikdy nedozvím, jak je možné, že Insil měla štěstí na takového bratra, jako jsi ty.“</p>
<p>Poté, co si znovu notně přihnul yadahlu, Umat rozjařeně řekl:</p>
<p>„Je to ale děvče, ta Insil. Když o tom tak přemýšlím, mohla by mně být vděčná, kdybych tě popadl za zátylek a umožnil ti získat v tom trochu praxe.“</p>
<p>Celá skupina zaburácela smíchy.</p>
<p>Šokerandit vrávoravě vstal a popřál jim všem dobrou noc. Namáhavě zamířil k vlastnímu místu na spaní poblíž jednoho z povozů. Navzdory hvězdám nad hlavou měl pocit, že je velká tma. V těchto zeměpisných šířkách nesvítila polární záře, kterou často vídal doma v Kharnabharu.</p>
<p>Svíraje v ruce čutoru, napolo padl na objemné tělo svého yelka, který byl přivázaný provazem provlečeným skrze levé ucho. Klesl na kolena a po čtyřech zamířil k ženě.</p>
<p>Toress Lahl ležela stočená do klubíčka, rukama si objímala kolena. Beze slova mu pohlédla vzhůru do obličeje, ve tmě bledého. V očích se jí zrcadlilo světlo hvězd, které zářily na obloze nad nimi.</p>
<p>Popadl ji za paži a vnucoval jí polní láhev.</p>
<p>„Napij se yadahlu.“</p>
<p>Mlčky, ale rozhodně zavrtěla hlavou.</p>
<p>Uhodil ji do spánku a vrazil jí koženou čutoru do obličeje. „Řekl jsem, aby ses napila, ty děvko. Dodá ti to kuráž.“</p>
<p>Opět zavrtěla hlavou, ale on ji popadl za ruku a kroutil jí, dokud nevykřikla. Vzala si čutoru a polkla doušek ohnivé pálenky.</p>
<p>„Udělá ti to dobře. Napij se ještě.“</p>
<p>Kašlala a prskala, až mu její slina přistála na tváři. Šokerandit ji násilím políbil na rty.</p>
<p>„Měj slitování, prosím. Nejsi přece barbar.“ Poměrně dobře hovořila v sibiš, se silným přízvukem, který mu nezněl nepříjemně.</p>
<p>„Jsi mým vězněm, ženo. Nic ti nepomůže. Kdokoli jsi byla, nyní jsi moje, jsi součástí mého vítězství. Dokonce i arcikněz by s tebou udělal to, co hodlám udělat já, kdyby byl na mém místě...“ Napil se pálenky, ztěžka si povzdechl a zhroutil se vedle ní.</p>
<p>Ležela napjatá; pak, když vycítila jeho malátnost, promluvila. Když zrovna nekřičela, měla Toress Lahl hlas s tichým hladivým podtónem, jako by jí v hrdle tekl malý potůček. „Ten stařešina, co za tebou přišel dnes odpoledne,“ začala. „Viděl sám sebe, jak odchází do otroctví, stejně jako já vidím sebe. Cos myslel tím, když jsi mu řekl, že arcikněz předložil jediné možné řešení?“</p>
<p>Šokerandit ležel zticha, bojoval se svým opilým já, zápolil s otázkami,potýkal se s impulsem vrhnout se na tu dívku za to, že se tak neomaleně snaží zvrátit tok jeho chlípných tužeb. V tom tichu mu z my,sli vzrostlo uvědomění temnější než přání znásilnit ji, uvědomění nezměnitelného osudu. Polkl další doušek yadahlu a to uvědomění ještě vzrostlo.</p>
<p>Překulil se k ní, aby dodal větší důraz svým slovům.</p>
<p>„Řešení říkáš, ženo? Řešení je nabízeno Azoiaxickým, nebo zde na zemi Oligarchou - ne nějakým užvaněným svatým mužem, který by klidně nechal svoje vlastní oddíly vykrvácet, kdyby to mělo posloužit jeho účelům.“ Ukázal na svoje přátele, kteří se veselili u táborového ohně. „Vidíš tam ty šašky? Stejně jako já přišli z Šiveninku, hezký kus světa odsud. Je to dvě stě mil jenom k hranicím Uskutošku. Zatíženi všemi zásobami a vybavením a s nutností shánět potravu nemůžeme urazit víc než deset mil denně. Jak si myslíš, že v tomto nepříznivém období nakrmíme všechny naše žaludky, dámo?“</p>
<p>Zatřásl jí, až jí začaly cvakat zuby. Přitiskla se k němu a plna hrůzy řekla: „Vy nás přece nakrmíte, ne snad? Vaše povozy vezou zásoby a zvířata se mohou pást.“</p>
<p>Zasmál se. „Och, takže nakrmíme? Čím přesně? Kolik lidí si myslíš, že teď putuje po tváři této pustiny? Odpověď zní něco okolo deseti tisíc lidských i nelidských bytostí, společně se sedmi tisíci yelky a dalšími zvířaty, včetně jízdních. Každý z těch mužů potřebuje dvě libry chleba denně a další jednu libru jiných zásob, včetně přídělu yadahlu. To dělá dohromady třináct a půl tuny každý den.</p>
<p>Lidi můžeš vyhladovět. Naše žaludky to vydrží. Zvířata ale musíš krmit,.jinak pojdou. Yelk potřebuje dvacet liber píce každý den, což při počtu sedmi tisíc zvířat činí šedesát dvě tuny denně. To znamená, že musíme nést nebo produkovat sedmdesát pět tun potravy, jenomže my jich můžeme nést jenom devět...“</p>
<p>Na chvíli ztichl, jako by se pokoušel přetvořit celou tu vyhlídku ve své mysli v čísla.</p>
<p>„Čím ten nedostatek nahradíme? Musíme to nějak dohonit za pochodu. Mohli bychom získat nějaké zásoby z vesnic na trase – jenomže v Čals žádné vesnice nejsou. Musíme vyžít z toho, co nám dá země.</p>
<p>Největší problém bude s chlebem. Na upečení dvoulibrového bochníku potřebuješ dvacet čtyři uncí mouky. To znamená šest a půl tuny mouky, kterou musíme mít každý den k dispozici.</p>
<p>Což ovšem není nic ve srovnání s tím, co sežerou zvířata. Abys nakrmila padesát yelků a hoxnejů, potřebuješ akr zeleného krmiva -„</p>
<p>Toress Lahl začala plakat. Šokerandit se opřelo loket a zahleděl se přes tábor. Kam až oko dohlédlo, všude zářily malé jiskřičky, neustále zatemňované, jak se mezi ním a jimi neviděna pohybovala těla. Někteří z mužů zpívali; jiní klesali do pauku a rozmlouvali s mrtvými.</p>
<p>„Dejme tomu, že nám to bude trvat dvacet dní, než se dostaneme do Koriantury na hranicích. V tom případě naše zvířata budou potřebovat dva tisíce osm set akrů krmiva. Tvůj mrtvý manžel se určitě musel zabývat podobnými počty, ne snad?</p>
<p>Každý den armádního pochodu je zapotřebí víc času k pátrání po potravě než k vlastnímu pohybu kupředu. Musíme si mlít svoje vlastní obilí - a v těchto oblastech se zřídkakdy najde něco jiného než divoké trávy a šoatapraxi. Musíme pořádat výpravy, abychom poráželi stromy a shromažďovali dřevo pro pekárny. Musíme polní pekárny postavit. Musíme pást a napájet yelky... Možná už začínáš chápat, proč bylo Isturiachu nutné opustit. Historie je proti nám.“</p>
<p>„Nu, mně na tom nezáleží,“ odpověděla. „Jsem snad zvíře, že mně říkáš, kolik toho zvířata sežerou? Všichni můžete vyhladovět k smrti, celá ta vaše sebranka, mně do toho nic není. Nejdříve se opíjíte zabíjením a pak se opíjíte yadahlem.“</p>
<p>Luterin tichým hlasem řekl: „Nemysleli si, že jim budu nějak užitečný v bitvě, a tak mně v Koriantuře svěřili dohled nad pící pro zvířata. To je ovšem pro muže, jehož otec je Strážcem Kola, urážka! Musel jsem se ta čísla naučit, ženo, a nyní chápu jejich smysl. Pochopil jsem jejich význam. Rok od roku se plodné období zkracuje - o jeden den z každého konce. Toto léto je zklamáním pro farmáře. Šíje Čals bude zasažena hladomorem. Uvidíš. Tohle všechno Asperamanka ví. Ať už si o něm možná myslíš cokoli, není blázen. Výprava jako tahle, kdy vyrazilo na cestu přes jedenáct tisíc mužů, nemůže být jen tak vyslána znovu.“</p>
<p>„Takže můj nebohý kontinent konečně bude mít pokoj od vašeho nenáviděného sibornalského vměšování.“</p>
<p>Dal se do smíchu. „Mír za jistou cenu. Armáda pochodující krajinou je jako pohroma kobylek - a kobylky umírají, když nenajdou žádné jídlo. To sídliště bude brzy zcela odříznuto. Je odsouzeno k záhubě. Svět je stále nepřátelštější, ženo. A my plýtváme těmi zdroji, které nám ještě zbývají...“</p>
<p>Luterin ležel vedle jejího strnulého těla, obličej zabořený do paží.</p>
<p>Než jej přemohl spánek a opilost, ještě jednou se vztyčil na lokti, aby se jí zeptal, jak je stará. Odmítla mu to říct. Prudce ji. udeřil do obličeje. Se vzlykáním mu odpověděla, ze je jí třináct let a jeden tenner. Byla o dva tennery mladší než on.</p>
<p>„Dost mladá na to, abys byla vdova,“ řekl se zalíbením. „A nemysli si,že zítra v noci z toho vyvázneš tak snadno. Já už nejsem jen důstojníkem pověřeným dozorem nad pící. Zítra v noci nechci slyšet žádné řeči, ženo.“</p>
<p>Toress Lahl neodpověděla. Zůstala vzhůru, ležíc bez hnutí, s očima upřenýma na hvězdy v klenbě oblohy. Jak se blížilo svítání Batalixu, obloha se zatáhla mraky. K uším Toress Lahl dolehlo sténání umírajících. Během noci jich dalších dvanáct zemřelo na epidemii.</p>
<p>A ti, co přežili, ráno vstali jako obvykle, protáhli si ztuhlé končetiny a bezstarostně se jali s druhy žertovat o tomhle a o tamtom, zatímco se řadili do fronty na svoje příděly k povozům s chlebem. Dvoulibrový bochník pro každého, připomněla si s hořkostí.</p>
<p>Na té dlouhé cestě k domovu nebylo vojáka, který by připustil, že tento způsob života ho těší. Přesto bylo pravděpodobné, že každému poskytuje určitou míru potěšení rutina stavění a strhávání tábora, kamarádství, vědomí, že ušli další kus cesty a skutečnost, že každého dne jsou na jiném místě. Byla určitá rozkoš i jen v pouhém opuštění popela starého ohniště a ve stavění nového, v pozorování čerstvých plamenů, jak se zmocňují větviček a trávy.</p>
<p>Takové aktivity, společně s radostmi, které přinášely, byly staré jako lidstvo samo. Ve skutečnosti byly některé z těchto činností ještě starší, protože lidské vědomí se probouzelo - jako rozhořívající se plameny - již mezi výzvami prvního dlouhého lidského putování na východ z Hespagoratu, kdy tyto bytosti opouštěly ochranu a statut zdomácnělých zvířat rasy Prvotních.</p>
<p>Ze severu, z Obtočnových oblastí, možná vál chladný vítr, ale vojákům, kteří se vraceli do Sibornalu, vzduch voněl příslibem domova a země pod chodidly byla příjemně pružná.</p>
<p>Důstojníci neměli tak bujarou náladu jako jejich muži. Obyčejným vojákům stačilo, že přežili bitvu a vracejí se domů, k jakémukoli uvítání, které je čekalo. Pro ty, kteří měli ve zvyku víc přemýšlet, byla celá záležitost mnohem složitější. Nedával jim pokoj problém neustále se zpřísňujícího režimu mezi hranicemi Sibornalu. Také jim nedala spát otázka úspěchu celé výpravy.</p>
<p>Třebaže důstojníci od Asperamanky níže opakovaně hovořili o vítězství, v rámci té strašlivé enantiodromie, která svírala svět, v rámci toho nevyhnutelného a nepřetržitého převracení všech věcí v jejich opaky, jim vítězství začínalo čím dál tím víc připadat jako porážka - porážka, před kterou prchali se sotva něčím víc, co by mohli ukázat světu, než jizvami, seznamem mrtvých a dalšími ústy, která bylo třeba krmit.</p>
<p>A aby posílila tento skličující pocit porážky, řádila mezi nimi Tučná smrt, a bez námahy udržovala tempo i s těmi nejrychlejšími oddíly.</p>
<p>Na jaře Velkého roku měnila kostní horečka, která výraznou měrou snižovala počet lidské populace, ty, co přežili, v chodící kostlivce. Na podzim Velkého roku to byla Tučná smrt, a opět snižovala počet lidské populace, tentokrát ji přetvářejíc do nového, kompaktnějšího tvaru. Toto všechno lidé chápali a přijímali to s fatalismem. Přesto pokaždé vypukla panika při pouhém slově „mor“. V těchto obtížných časech nikdo nedůvěřoval sousedovi.</p>
<p>Čtvrtého dne předsunuté jednotky narazily na jednoho z mužů, které Šokerandit vyslal s poselstvím. Tělo leželo obličejem dolů ve strouze. Bylo ožráno nějakým divokým zvířetem.</p>
<p>Vojáci mrtvolu obcházeli širokým obloukem, a přesto se zdálo, že nejsou schopni odtrhnout od ní zrak. Když byl přivolán Asperamanka, také se dlouho díval na ten strašlivý výjev. Pak řekl Šokeranditovi: „Ta tichá přítomnost cestuje s námi. Není pochyb o tom, že tato strašlivá choroba je přenášena fagory a že je trestem Azoiaxického za to, že se s nimi spolčujeme. Jediným způsobem, jak tomu učinit přítrž, je pobít všechny prvotní, kteří s námi pochodují na sever.“</p>
<p>„Copak toho zabíjení již nebylo dost, arcikněže? Nestačilo by jen, kdybychom Prvotní zahnali do lesů?“</p>
<p>„A tam je nechali množit se, abych jich bylo stále víc a pak na nás mohli zaútočit? Můj mladý hrdino, nech na mně, abych zařídil, co je mojí povinností.“ Úzký obličej se zkrabatil do přísných čar a arcikněz dodal: „Je mnohem naléhavější než kdykoli předtím poslat tuto zprávu co nejrychleji Oligarchovi. Musí nám vyhovět a poslat nám pomoc tak rychle, jak jen to bude možné. Vyšlu teď na cestu tebe osobně. Vyber si důvěryhodného společníka a odnes moji zvěst do Koriantury, aby byla předána Oligarchovi. Uděláš to?“</p>
<p>Luterin upřel pohled do země, jak to často činíval v otcově přítomnosti. Byl přivyklý poslouchat rozkazy.</p>
<p>Mohu být v sedle do hodiny, pane.“</p>
<p>Asperamanka podřízeného pozoroval s hněvem, který jako vždycky spočíval pod obočím a propůjčoval očím žár.</p>
<p>„Pouvažuj nad tím, že ti možná zachraňuji život, když tě pověřuji tímto úkolem, poručíku Šokerandite. Na druhé straně se možná vydáš na cestu, jen abys zjistil, že tichá přítomnost na tebe čeká v Koriantuře.“</p>
<p>Prstem v rukavici mu udělal na čele znamení Kola a odvrátil se.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>III</strong></p><empty-line /><p><strong>Omezení osob zákonem o místě bydliště</strong></p>
<p>Koriantura byla městem zámožným a velkolepým. Podlahy jejích paláců byly dlážděny zlatem a kupole domů rozkoše vykládané porcelánem.</p>
<p>Hlavní chrám Hrozivého míru, který stál uprostřed mezi moly, z nichž pocházela většina bohatství města, byl zařízen nesmírným luxusem, zcela cizím povaze přísného severského boha. „Takovou nádheru by v Askitoši nikdy nedovolili,“ říkávala s oblibou korianturská obec věřících.</p>
<p>Dokonce i v těch nejnuznějších čtvrtích města, které se táhly daleko k úpatím kopců, byly architektonické detaily, schopné upoutat zrak. Láska ke zdobnosti zde porážela chudobu a projevovala se tu neočekávaným klenutým průchodem, jindy neplánovanou fontánkou na úzkém dvorku či řadou balkónků z umělecky kovaných železných prutů, schopných pozvednout ducha dokonce i znuděného kolemjdoucího.</p>
<p>I Koriantura však nepopiratelně trpěla stejnými rozdíly v majetkových poměrech i názorech, jaké bylo možné nalézt kdekoli jinde. Tento jev bylo možné vypozorovat, pokud ne jiným způsobem, tak z přijetí, kterého se dostávalo plakátům s vyhláškami z tiskáren oligarchie, v současnosti zaplavujícím města Uskutošku. V bohatších čtvrtích nejnovější vyhláška mohla vyvolat nanejvýš jen obdiv: „Och, jak moudré, jaký to je dobrý nápad!“ zatímco na druhém konci města nad stejnou vyhláškou mávali rukou a nadávali: „Ech, koukněte se, co je to zase za žvásty!“</p>
<p>Většina pohraničních měst je bezútěšnými místy, kde na závětrné straně jedné kultury živoří drobty dalších. Koriantura byla v tomto ohledu výjimkou. Třebaže v dřívějších dobách své historie byla známa jako Utoški, nikdy nebyla, jak naznačovalo její staré jméno, čistě uskutošským městem. S původním obyvatelstvem se smísili exotičtí lidé z východu, především z Horního Hazzizu a z Kuj-Juveku za Čalským zálivem a vdechli městu život způsobem, jakého se většině měst v Sibornalu nedostávalo, vlévajíce svou energii do samotné architektury města a do umění.</p>
<p>„Chléb je v Koriantuře tak drahý,“ pravilo jedno přísloví, „protože lístky do opery jsou tam tak levné.“</p>
<p>Kromě toho se Koriantura nacházela na důležité křižovatce. Ležela při cestě na jih do Divošského kontinentu a - válka neválka - její kupci se na lodích plavili až do takových přístavů jako Dorrdal v Pannovalu. Také se nalézala na konci frekventované námořní cesty, která vedla do vzdáleného Šiveninku a k úrodným obilným pláním Karkampanu a Bribahru.</p>
<p>A kromě toho - Koriantura byla stará a kontinuita se starými časy zde zůstala zachována. V zadních uličkách stále bylo možné najít antikvářské krámky, kde majitelé nabízeli dokumenty a knihy psané starými jazyky, které do detailů popisovaly dávné způsoby života. Každá taková ulička jako by vedla v čase pozpátku. Koriantura byla ušetřena mnoha pohrom, které obvykle napadají pohraniční města. Za ní se vypínaly, hřeben za hřebenem, úbočí stále vyšších kopců, které se naopak měnily v předhůří Obtočnových hor, do nichž se v chladné zuřivosti zakusovalo ostrými zuby pásmo věčného ledu. Před ní se na jedné straně nalézalo moře a na druhé pak příkré srázy, které museli zdolat ti, kdo opouštěli pusté stepi Čals a vstupovali do města. Žádné nájezdnické kampannlatské armády, které by i přežily pochod přes stepi, nikdy nebyly schopny zdolat tyto srázy.</p>
<p>Koriantura se snadno dokázala ubránit proti čemukoli, kromě blížící se strašlivé zimy.</p>
<p>Třebaže v Koriantuře mělo sídla i mnoho vojenských osobností, nepodařilo se jim proměnit ji ve vojenské město. Dařilo se zde mírovému obchodu a různým uměním, kterým obchod vzdával hold i když často nerad. Proto tam žila i rodina Odim.</p>
<p>Podnik rodiny Odim se nalézal u jednoho z přístavišť vedle Klimentského mola. Rodinný dům stál nedaleko odsud, ve čtvrti, která ve :městě nepatřila ani k nejúpravnějším, ani k nejošuntělejším. Po skončení denní práce Eedap Mun Odim, hlavní živitel početné rodiny, vyprovodil svoje zaměstnance z podniku, zkontroloval, zda jsou vypalovací pece zajištěny a okna zavřená na zástrčky a pak s první mistrovou odešel bočními dveřmi.</p>
<p>První mistrovou byla temperamentní mladá dáma jménem Besi Besamitikahl. Nesla Odimovi různé balíčky, zatímco on zamykal dveře podniku. Když byl tento úkol splněn k jeho spokojenosti, otočil se k ní a něžně se na ni usmál.</p>
<p>„Nyní se naše cesty rozdělí, ale zas tě brzy uvidím doma.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Jdi rychle a dej si pozor na vojáky, co cestou potkáš.“</p>
<p>Měla před sebou krátkou cestu, jen zabočit za roh a do Kopcové ulice. On sám se vydal na opačnou stranu, k místnímu chrámu.</p>
<p>Napřímená záda Eedapa Mun Odima popírala skutečnost, že je již mužem středního věku. Zastrčil si vous do semišového kabátu. Měl poněkud vznešenou chůzi: působila dojmem, jako by se pyšně naparoval; důrazněji to vyniklo, když šel proti větru. Do chrámu přišel právě včas k bohoslužbě. Tak to dělával každého večera, když skončil s prací. Stejně jako dobří Uskutové kolem něho, pokorně se sklonil před bohem Azoiaxickým. Byla to jen krátká bohoslužba.</p>
<p>Besi Besamitikahl mezitím přišla k domu Odimů a zaklepala na dveře. Vrátný ji vpustil dovnitř.</p>
<p>Dům Odimů byl posledním v ulici, která se svažovala ke Klimentskému nábřeží. Z horních oken byl pěkný výhled na přístav, s Pannovalským mořem rozprostřeným za ním. Dům byl postaven před dvěma sty lety prosperujícími kupci kuj-juveckého původu. Aby se vyhnuli placení vysokých korianturských daní za místo, bylo každé poschodí větší než to pod ním. Pod střechou byla rozlehlá místnost, odkud byl nejlepší výhled do všech stran, a v přízemí malinkatá místnůstka, kam se nevešlo nic jiného než předsíňka a pokojík pro zasmušilého vrátného a jeho psa. Vzhůru celou budovou se vinulo úzké točité schodiště.</p>
<p>V mnoha nevětraných staromódních místnostech v prvním, druhém a třetím patře přebývalo množství nevrlých Odimových příbuzných.</p>
<p>Horní patro náleželo Odimovi, jeho ženě a jejich dětem samotným.</p>
<p>Eedap Mun Odim byl Kuj-Juvečan, navzdory skutečnosti, že se narodil právě v tomto domě. Co se týkalo Bes, její původ byl určitelný mnohem obtížněji.</p>
<p>Besi byla sirotkem, který si nepamatoval žádného z rodičů, třebaže se povídalo, že je dcerou otrokyně z dalekého Dimariamu. Někteří tvrdili, že tato otrokyně provázela svého pána na pouti do svatého Kharnabharu; vykopl ji na ulici, když zjistil, že v sobě nosí dítě. Ať to byla pravda či ne (říkávala Besi zvesela), příběh v sobě měl nádech pravdy. Takové věci se běžně stávaly.</p>
<p>Besi přežila dětství tak, že tančila ve stejných ulicích, do kterých vykopli matku. Díky jejímu talentu si jí všiml jeden hodnostář, který byl na cestě k Oligarchovu dvoru v Askitoši. Besi protrpěla mnoho ponižování od tohoto muže, pak se jí podařilo uprchnout z domu, ve . kterém byla s jinými ženami vězněna - schovala se v prázdné kádi na tulení olej.</p>
<p>Z této kádě byla zachráněna synovcem Eedapa Mun Odima, který ve strýcově jménu obchodoval v Askitoši. Tak tohoto citlivého mladíka: okouzlila, především když vyložila svůj trumf a zatančila mu, že ji pojal za manželku. Jejich radost však netrvala dlouho. Čtyři tennery po svatebním dni synovec spadl z krokve jednoho ze strýcových skladišť a zlomil si vaz.</p>
<p>Sirotek, bývalá tanečnice, otrokyně a další pochybné věci, a nyní vdova. Besi Besamitikahl neměla místo v žádné vážené uskutské komunitě.</p>
<p>Odim však byl Kuj-Juvečan a pouhý obchodník. Chránil Besi alespoň před pohrdáním příbuzných, které si vysloužila sňatkem a tak zjistil, že dívka umí přemýšlet stejně dobře, jako uplatňovat svoje jiné, zřejmější nadání. Protože si stále uchovávala krásu, přijal ji za první mistrovou a zároveň z ní učinil svou milenku.</p>
<p>Besi mu za to byla vděčná. Protože se snažila nevypadat tak rozmarně, stala se poněkud otylejší - a pomáhala Odimovi v kanceláři; byla schopná řídit složitý proces vyřizování objednávek a kontroly námořních nákladových listin. Dny Oligarchova dvora a tuleního oleje byly nenávratně minulostí.</p>
<p>Po krátkém rozhovoru s vrátným zamířila po točitém schodišti do svého pokoje.</p>
<p>Zastavila se v jedné z malinkých kuchyněk v prvním patře, kde byla stará babička zaneprázdněna s jednou ze služebných přípravou večeře. Stařena Besi pozdravila a otočila se zpátky k přípravě těstovinových savril.</p>
<p>Světlo lampy se odráželo od krémových a medově zbarvených forem, od jednoduchých tvarů misek a džbánů, talířů, lžic a řešet, od bachratých pytlíků mouky. Babička svýma starýma skvrnitýma rukama vyvalovala těsto na tloušťku vafle. Mladá služebná se opírala o zeď, nepřítomně se rozhlížela a tahala se za dolní ret. Nad uhlíky ohniště syčela voda v kotlíku. Ve své kleci tam zpívala pekubeja.</p>
<p>To, co říkal Odim, nemohla být pravda: že každodenní život v Koriantuře je ohrožen - ne, dokud budou babiččiny šikovné ruce vyvalovat ty dokonalé půlměsícovité tvary, každý s dolíčkovatým rovným okrajem a těstovým krucánkem na jednom konci. Ty malé hromádky potěšení hovořily o domácí pohodě, kterou nebylo možné rozbít.</p>
<p>Odim si dělal přílišné starosti. Odim si vždycky dělal starosti. Nic se nestane.</p>
<p>Kromě toho, dnes večer měla Besi na mysli někoho jiného než Odima. V domě byl záhadný voják, a ona ho ráno zahlédla.</p>
<p>Všechny níže položené a méně oblíbené pokoje byly obsazeny Odimovými četnými příbuznými. Dohromady by málem vytvořili osazenstvo malého městečka. Besi se zřídkakdy bavila s kterýmkoli z nich kromě babičky, protože nesnášela způsob, jakým zneužívali Odimovu dobrosrdečnou povahu. Procházela jejich pokoji s nosem ve vzduchu, natáčejíc tento orgán do úhlů, které jí umožňovaly vidět, co se děje v těch příbytcích, co jí tak šly na nervy.</p>
<p>Vyhřívaly se tam zesláblé Odimovic ženy vysokého věku, v důsledku své nečinnosti obrovité; byly tam mladší Odimovic ženy, na kterých poletovala vytahaná kůže jako volný oděv pod břemenem plození početných malých Odimů; dospívající Odimovic ženy, pružné jako vrbové proutky, voňavé zaldalovým parfémem, zběhlé ve všem kromě povinností a dřiny domácího života; a početní malí Odimové, všichni oblečení ve stejných pestrobarevných kabátcích, takže chlapečky bylo obtížné rozlišit od děvčátek, i pokud by si to kdokoli přál; batolili se, kabonili nebo spali.</p>
<p>Rozptýleni tu a tam jako polštáře, poraženi převahou ženského prvku, vegetovalo zde i pár Odimovic mužů. Vykastrovaní svou závislostí na Eedapovi Mun Odimovi, nechávali si marnivě růst vousy nebo kouřili veronikánu nebo ve snaze prosadit nadřazenost svého pohlaví řvali příkazy, které nikdy neměly být splněny. A všechny tyto vztahy a mezi vztahy jakékoli generace se projevovaly zsinalou barvou pokožky, lhostejnýma očima, mohutnými podbradky a tendencí – pokud tak lze nazvat lavinu – k otylosti, nadýmání a ospalosti. Taková byla rodinná podoba, že jenom míra ošklivosti vedla Besi k tomu, aby rozlišovala jednoho ohavného Odima od druhého. A přesto Odimové samotní šli rozlišit docela snadno.</p>
<p>Navzdory svému neuvěřitelnému množství se drželi vlastní části kterékoli místnosti, již okupovali, rozvalovali se po svých vlastních koutech nebo posedávali na zřetelně vymezených plochách koberce.</p>
<p>Na podlaze každé přelidněné místnosti byly vyznačeny úzké cestičky, takže jakékoli dítě, zbloudivší na území rivala - dokonce i k matčině sestře - mohlo očekávat, že mu bez jakýchkoli řečí rovnou a bez otázek vlepí štulec a pošlou ho, kam patří. V noci bratři spali v dokonalém a žárlivě střeženém soukromí ve vzdálenosti pouhých dvou stop od svých smyslných švagrových. Droboučké kousky příbytků byly vyznačeny stuhami nebo rohožemi či závěsy, spuštěnými s natažených provazů. Každý čtvereční yard byl střežen se stejnou zuřivostí, jako by šlo o nepřátelská království.</p>
<p>Všechna tato opatření Besi pozorovala nenávistným pohledem. Viděla, jak jsou početnou pánovou rodinou špiněny fresky na zdech; čirá tloušťka Odimů odpařovala z omítky jemné tóny barev. Fresky znázorňovaly krajiny hojnosti, kterým vládla dvě zlatá slunce, kde mezi vysokými zelenými stromy volně pobíhala stáda zvěře a mladí muži a ženy .leželi vedle keřů plných hrdliček, laškovali spolu nebo sugestivně foukali na flétny. Tyto idylické výjevy byly namalovány před dvěma sty lety, když dům byl nový; zobrazovaly dávno ztracený svět, zmizelá údolí Kuj-Juveku na podzim.</p>
<p>Jak tyto malby, tak jejich hrozící zkáza živily Besiino nespokojené rozpoložení; ale především hledala místo, kde by nalezla trochu soukromí. Když se vzrůstajícím odporem přicházela ke konci své cesty, usIyšela bouchnutí vchodových dveří a ostré zaštěkání psa.</p>
<p>Rozběhla se k jámě schodiště a podívala se dolů.</p>
<p>Její pán, Eedap Mun Odim, se vrátil z bohoslužby a právě pokládal chodidlo na nejnižší schod. Na kratičký okamžik zahlédla kožešinovou čepici, semišový plášť a lesk čistých bot. Uviděla dlouhý nos a dlouhý vous. Na rozdíl od všech svých příbuzných byl Eedap Mun Odim štíhlým mužem, fešákem; práce a finanční starosti mu udržovaly mladistvě štíhlý pas. Jediná potěšení, která si dopřával, byla ta v ložnici, o kterých - jak Besi věděla - si udržoval pečlivé obchodnické záznamy a zapisoval si je do malé knížečky.</p>
<p>Nejistá, co dělat, zůstala stát. Odim zvedl zrak a pohlédl na ni. Pokývl a obdařil ji mírným úsměvem.</p>
<p>„Nevyrušuj mne,“ požádal ji, když procházel kolem. „Dnes večer tě nechci.“</p>
<p>„Jak si přeješ,“ sklonila pokorně hlavu, používajíc jednu ze svých obehraných frází. Věděla, co mu dělá starosti. Eedap Mun Odim byl vedoucím mužem v porcelánovém průmyslu a porcelánový průmysl se nyní nalézal v krizi.</p>
<p>Odim vyšel do horního patra domu a zavřel za sebou dveře vlastního příbytku. Manželka mu připravila jídlo; vůně se linula domem a pronikala dolů do místností, kde krmě nebyla tak snadno k mání.</p>
<p>Besi zůstala stát na podestě, v šeru, které se zvolna hromadilo mezi pachy přeplněného domu, a napolo naslouchala okolním zvukům. Slyšela také dusot vojenských bot zvenčí, kde podél Klimentského nábřeží pochodovali vojáci. Její prsty, stále štíhlé, vyhrávaly na tyči zábradlí tichou melodii.</p>
<p>A tak se stalo, že zatímco stála, ukrytá před zraky všech z dolních poschodí, viděla starého vrátného vyplížit se z doupěte, rozhlédnout se ostražitě dokola a vyklouznout ze dveří. Možná se šel podívat, co tam venku dělá Oligarchovo vojsko. Třebaže Besi si už dávno dala tu práci, aby se s nedůtklivým hlídačem spřátelila, věděla, že bez Odimova svolení by ji z domu nepustil.</p>
<p>Po chvíli se dveře znovu otevřely. Dovnitř vklouzl muž vojenského vzezření. Široký knír mu úhledně rozděloval obličej podél vodorovné osy. Právě tento muž Besi poskytl tajný motiv pro obhlídku jejího království. Byl to kapitán Harbin Fašnalgid, jejich nový nájemník.</p>
<p>Hlídací pes se vyřítil z pokojíku vrátného a začal štěkat. Ale Besi již pospíchala ze schodů, rychle jako malá zavalitá laňka sbíhající z příkrého útesu.</p>
<p>„Ticho, ticho!“ zavolala. Pes ji zaslechl, otočil hlavu černým čumákem k ní a hravě vyskočil proti dolnímu schodu. Vystrčil z tlamy dlouhý jazyk a poslintal Besi ruce, aniž se přitom jen na chvíli přestal výhružně krčit.</p>
<p>„Sedni, „ nařídila. „Hodný kluk.“</p>
<p>Kapitán prošel halou a stiskl jí paži. Hleděli jeden druhému do očí; ona měla tmavě hnědé, on podivuhodně šedivé. Byl vysoký a štíhlý, skutečný čistý Uskut, v každém ohledu pravý opak překotně se množících Odimů. V důsledku přesunů Oligarchova vojska byl kapitán předchozího dne ubytován u Odimů a Eedap Mun Odim mu neochotně vyhradil místo mezi vlastní rodinou na horním podlaží. Jakmile kapitán a Besi spočinuli očima jeden na druhém, Besi - jejíž schopnost vyrovnat se s úskalími hazardního života úzce souvisela s její citlivostí - se do něj na první pohled zamilovala.</p>
<p>V mysli se jí rychle zrodil plán.</p>
<p>„Pojďme se spolu projít, „ navrhla. „Hlídač tu není.“ Stiskl ji ještě pevněji.</p>
<p>„Venku je zima.“</p>
<p>Jediné, co potřeboval, bylo její mírné rozkazovačné zavrtění hlavou, pak již společně odešli ke dveřím, pokradmu se rozhlížejíce po stínech schodiště. Odim však byl zavřený ve svém pokoji, jedna nebo druhá žena hrála na binnaduriu a zpívala mu písně opuštěných pevností v Kuj-Juveku, kde byly panny zrazovány a navždy tam opatrovali bílé rukavičky, upuštěné kteréhosi osudného odpoledne.</p>
<p>Kapitán Fašnalgid podrbal těžkou botou po hrudníku psa - který dychtil po tom, aby ho vzali s sebou - a vystrčil Besi Besamitikahl do venkovního světa. V říši lásky to byl rozhodný muž. Pevně ji popadl za paži a vedl ji přes dvůr a ven z brány, kde hořela olejová lampa.</p>
<p>Jako jedno tělo zabočili doprava a vydali se vzhůru dlážděnou ulicí. „Chrám,“ pronesla. Nikdo z nich neřekl ani jediné další slovo, protože jim do tváří foukal chladný vítr z Obtočnových hor s ledem v dechu.</p>
<p>Na ulici rostla řada bledých keřů psího vína, jejichž prutům se dařilo vždy mezi dvěma kamennými průčelími sousedních domů. Vinuly se společně s ulicí a listy se jim třepetaly ve větru. Na druhé straně ulice pochodovala řada vojáků, zachumlaných, s hlavami sklopenými. Kroky těžkých bot se rozléhaly ozvěnou. Obloha byla blátivou šedí, která se přelila na všechno, co bylo hluboko pod ní.</p>
<p>V chrámu svítily zapálené lampy. Shromáždění pělo večerní píseň. Protože tento chrám měl mírně bohémskou pověst, Odim do něj nikdy nechodíval. Okolo stěn stály v řadách kameny vysoké jako člověk; připomínaly ty, jejichž dny pod oblohou byly dávno sečteny. Opatrní milenci prošli mezi pomníky a schovali se u stínem zalité kryté zdi. Besi ovinula ruce kapitánovi kolem krku.</p>
<p>Chyíli jeden druhému cosi šeptali a pak jí vklouzl rukou pod kožešiny a oděv. Při doteku chladné ruky zatajila dech. Když se ona dotkla jeho, kapitán zasténal. Propracovávali se jeden ke druhému stále blíž a jejich těla jako by střídavě byla ledem a ohněm. Besi si s potěšením všimla, že kapitánovi se to velmi líbí a že na druhou stranu nijak nespěchá. Milování je tak snadné, pomyslela si a pošeptala mu do ucha: „Je to tak jednoduché...“</p>
<p>On se jenom prohrabával hlouběji.</p>
<p>Když se jejich těla spojila, pevně ji přidržel proti zdi. Převalovala hlavu sem a tam po drsném kameni a šeptala jeho jméno, teprve nedávno naučené.</p>
<p>Potom, když se společně opírali o zeď, Fašnalgid nenuceně prohodil: „Bylo to dobré. Jsi u svého pána spokojená?“</p>
<p>„Proč se mne na to ptáš?“</p>
<p>„Doufám, že jednoho dne něčeho dosáhnu i já. Možná bych si tě mohl koupit, jakmile ty současné problémy skončí.“</p>
<p>Přitiskla se k němu, ale neřekla nic. Život v armádě byl nejistý. Být nevolnicí vojenského kapitána by bylo velkým krokem ze současného bezpečí a jistoty.</p>
<p>Vyndal z kapsy láhev a zhluboka se napil. Ucítila pach lihoviny a pomyslela si: díky bohu, že Odim nepije. Všichni kapitáni jsou ochlastové...</p>
<p>Fašnalgid zalapal po dechu. „Vím, že to není žádná partie. Skutečnost je taková, děvče, že si dělám starosti ohledně úkolu, kterým jsem byl pověřen. Tentokrát mně a mému regimentu přidělili opravdové svinstvo a já myslím, že se ze mě pomalu stává blázen.“</p>
<p>„Ty nejsi z Koriantury, viď že ne?“</p>
<p>„Jsem z Askitoše. Posloucháš mne vůbec?“</p>
<p>„Mrznu tady. Měli bychom se vrátit.“</p>
<p>S bručením si upravil oděv, vzal ji za ruku a vyvedl ji na ulici, což jí připadlo, jako by byla svobodnou ženou.</p>
<p>„Slyšela jsi někdy jméno arcikněze-válečníka Asperamanky?“ Nad hlavou jí skučel vítr a tak mu odpověděla jenom přikývnutím. Nebyl tak romantický, jak doufala. Příležitost poslechnout si arcikněze-válečníka však shodou okolností měla o pouhý tenner dříve, když sloužil veřejnou bohoslužbu na jednom z korianturských náměstí. Hovořil tak přesvědčivě, gesta měl útěšná a byl na něj příjemný pohled. Asperamanka - jaký má dar výmluvnosti! Později se společně s Odimem dívali, jak vede svoji armádu ulicemi města a ven Východní bránou. Když je míjeli, pod koly děl se třásla země. Tolik mladých mužů s ním pochodovalo do války...</p>
<p>„Před arciknězem-válečníkem jsem skládal přísahu věrnosti Oligarchii, když jsem byl povýšen na kapitána. To už je nějakou dobu.“ Uhladil si mohutný knír. „Teď mám opravdu problémy. Abro Hakmo Astab!“</p>
<p>Besi byla znechucena, když slyšela, že tu kletbu vyslovil v její přítomnosti. Jenom ti nejnižší a nejzoufalejší by ji použili. Vymanila svou ruku z jeho a zrychlila krok.</p>
<p>„Ten muž pro nás získal velké vítězství proti Pannovalu. Doslechli jsme se o tom v kasárnách v Askitoši. Jenomže oni to udržují v tajnosti. Ta Jejich tajemství... Sibornal tajemstvími žije. Proč myslíš, že to asi dělají?“</p>
<p>„Nemohl bys dát pár drobných našemu vrátnému, aby to neřekl Odimovi?“ Zastavila se, neboť došli k vnější bráně. Byla u ní vylepená nová vyhláška. Ve tmě ji nemohla přečíst, a ani po tom netoužila.</p>
<p>Když_Fašnalgid sáhl do kapsy pro peníze, o které ho požádala, řekl bezvýrazným hlasem, který pro něj byl tak typický: „Byl jsem poslán do Koriantury, abych pomohl zorganizovat jednotku, která přepadne armádu arcikněze-válečníka, až se bude vracet z Čals. Dostali jsme rozkaz zabít všechny muže do posledního, včetně Asperamanky. Co si o tom myslíš?“</p>
<p>„Zní to strašně,“ odpověděla Besi. „Raději půjdu první, aby nebyly nějaké problémy.“</p>
<p>Příštího rána vítr ustal a Korianturu halila rozplizlá hnědá mlha, skrze niž přerušovaně prosvítala obě slunce. Besi pozorovala hubenou vysušenou postavu Eedapa Mun Odima, který jedl snídani. Ona sama směla jíst, teprve až on dojedl. Nepromluvil, ale Besi věděla, že je ve své obvyklé odevzdané dobré náladě. Dokonce i když si v mysli vybav0vala všechny rozkoše, které jí mohl nabídnout kapitán Fašnalgid, věděla, že navzdory všemu má Odima ráda.</p>
<p>Jako by chtěl vyzkoušet svůj smysl pro humor, dovolil přijít nahoru jednomu ze svých vzdálených příbuzných, druhému bratranci, který o sobě prohlašoval, že je básníkem.</p>
<p>„Mám novou báseň, bratranče, Ódu na historii,“ řekl ten muž, uklonil se a začal recitovat.</p>
<p><emphasis>Čí je můj život? Je historie</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>považov</emphasis><emphasis>ána za vlastni</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>tví</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>pouze těch, kdo ji tvoří?</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Copak ji nemůže moje živá fantazie</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>pojmout do ctnosti m</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ho srdce</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>a utvářet ji, tak jako ona utváří mne?</emphasis></p>
<p>,Následovalo více podobných veršů. „Velmi dobré,“ pochválil ho Odim; vstal a otřel si hedvábným ubrouskem vous a knírem zarostlé rty. „Jemný sentiment, dobře uspořádáno. Nyní musím jít dolů do kanceláře, pokud mne omluvíš - osvěžen tvými krásnými myšlenkami.“</p>
<p>„Tvoje chvála mne vyvádí z míry,“ začervenal se vzdálený bratranec a odešel.</p>
<p>Odim se znovu napil čaje. Nikdy se nedotkl alkoholu.</p>
<p>Když přišla služebná, aby mu pomohla do venkovního kabátu, zavolal k sobě Besi. Jeho sestup po schodech, s Besi poslušně v patách, byl pomalý, protože musel zdolávat barikády příbuzných, Odimů, kteří skuhrali a vřeštěli jako špačci na každém schodu. Přemlouvali ho a lichotili mu, aniž by přímo žebrali, strkali se, aniž by do sebe vráželi, dotýkali se jeden druhého, aniž by se tlačili, volali, aniž by ječeli, zvedali malé Odimy v kabátcích, aby si je prohlédl, aniž by mu je strkali do obličeje - to vše musel vytrpět, když prováděl svůj každodenní spirálovitý sestup po schodech.</p>
<p>„Strýčku, malý Ghufla si tak dobře vede v počtech...“</p>
<p>„Strýče, tolik se stydím, že ti musím říct o další nevěře, až si spolu budeme moci promluvit o samotě.“</p>
<p>„Drahý strýčínku, zastav se na chvíli a já ti povím o svém strašlivém snu, ve kterém na nás sestoupil jakýsi hrozný zářící tvor, co vypadal jako drak, a všechny nás sežral.“</p>
<p>„Líbí se ti moje nové šaty? Mohla bych ti v nich zatančit?“</p>
<p>„Máš nějaké zprávy od mého věřitele, prosím?“</p>
<p>„Navzdory tvým zákazům mně Kenigg kope a tahá mě za vlasy a činí mně ze života peklo, strýčku. Prosím, dovol mně být tvou služebnicí.“</p>
<p>„Zapomínáš na ty, kteří tě milují, drahý Eedape. Zachraň nás před chudobou, jak jsme tě již tolikrát prosili.“</p>
<p>„Jak vznešeně a krásně dnes vypadáš, strýčku Eedape...!“</p>
<p>Obchodník nedával najevo ani netrpělivost nad neustávajícími prosbami, ani potěšení nad nucenými komplimenty.</p>
<p>Pomalu se prodíral houštinami Odimovic masa, pachy Odimovic potu a parfémů, tu a tam řekl slovo, usmál se, dovolil sám sobě stisknout mangovitá ňadra vystrčená mladou praneteří, ba někdy dokonce zašel tak daleko, že vtiskl stříbrnou minci do obzvlášť drze natažené dlaně. Bylo to, jako by si myslel - a on si to skutečně myslel - že životem lze projít jenom díky utrpení, když bude ostatním uštědřovat tak málo výhod, jak je to jen možné, nicméně však respektovat lidstvo jako takové v zájmu sebeúcty jedince.</p>
<p>Teprve když byl venku a Besi za ním zavírala bránu, Odim projevil určité emoce. Přilepené na zdi tam spatřil dvě vyhlášky. Křečovitě se zatahal za vous.</p>
<p>První plakát varoval, že životy obyvatel Uskutošku ohrožuje MOR.</p>
<p>Je především aktivní v přístavech a obzvláště pak ve VĚHLASNÉM a STARÉM MĚSTĚ KORIANTUŘE. Obyvatelé byli varováni, že od nynějška jsou zakázány veřejné schůze a sešlosti. Skupina více než čtyř lidí na veřejném místě bude vystavena přísnému potrestání.</p>
<p>Další opatření navržená k omezení šíření TUČNÉ SMRTI budou oznámena v brzké době. NA PŘÍKAZ OLIGARCHY.</p>
<p>Odim si tu vyhlášku přečetl dvakrát, velmi vážně, a pak se otočil ke druhé.</p>
<p>OMEZENÍ OSOB ZÁKONEM O MÍSTĚ BYDLIŠTĚ. Po několika odstavcích nesrozumitelného jazyka vystupoval tučným písmem tištěný text.</p>
<p>TATO OPATŘENÍ ohledně domů, statků, nocleháren, místností a dalších příbytků se týkají především těch domácností, kde majitel není uskutské krve. Ukázalo se, že takové osoby především jsou náchylné k šíření moru. Jejich počet bude tudíž omezen na jednu osobu na dva metry čtvereční podlahy. NA PŘÍKAZ OLlGARCHY.</p>
<p>Tato vyhláška nebyla neočekávaná.</p>
<p>Byla směřována k tomu, aby zničila bohémštější čtvrtě města, kde Oligarchu neměli v lásce. Odima varovali přátelé v místní radě, že to přijde.</p>
<p>Uskutové opět demonstrovali svoji rasovou zaujatost - zaujatost, které Oligarcha pohotově dokázal využít. Fagorům bylo již dávno zakázáno pohybovat se svobodně po sibornalských městech.</p>
<p>Vůbec nezáleželo na tom, že Odim a jeho předkové v tomto městě žili již po staletí. Omezení osob zákonem o místě bydliště mu znemožňovalo déle ochraňovat svoji rodinu.</p>
<p>Odim se rychle rozhlédl, strhl vyhlášku ze zdi, zmačkal ji a zastrčil pod semišový kabát.</p>
<p>Tento čin Besi vyplašil téměř stejně jako kapitánovo zaklení předchozího večera. Dosud nikdy neviděla, že by Odim jakkoli překročil zákon. Jeho neochvějná poslušnost vůči tomu, co představovalo moc, byla všeobecně známa. Zalapala po dechu a zůstala na něj hledět s otevřenými ústy.</p>
<p>„Zima se blíží, děvče,“ promluvil zastřeným hlasem. „Budeme muset něco udělat...“</p>
<p>Mlha učinila nábřeží půvabným místem, kde se v sépiově hnědém lesku vznášelo mlází pohupujících se stěžňů. Moře za nimi jako by neexistovalo. Dokonce i obvyklé pleskání plachtoví bylo nezvykle tlumené.</p>
<p>Odim neztrácel čas tím, že by se kochal tímto pohledem, ale zabočil do poněkud hřmotného klenutého průchodu, nad kterým byl nápis ODIMŮV JEMNÝ VÝVOZNÍ PORCELÁN. Besi jej následovala řadou uklánějících se úředníků do jeho vnitřní svatyně.</p>
<p>Odim se prudce zastavil.</p>
<p>V jeho kanceláři již někdo byl. Stál tam armádní důstojník, ohříval se před ohněm z hnědého uhlí a šťoural se v zubech zápalkou. Poblíž postávali dva ozbrojení prostí vojíni s neproniknutelnými obličeji, jak už to pro osobní strážce bývá typické.</p>
<p>Místo pozdravu major vyplivl sirku na podlahu a založil si ruce za zády. Byl to vysoký muž v neforemném kabátě. Měl šeď ve vlasech a těžkopádná ústa s hranatou bradou, jako by jeho zuby, nakažené vpravdě vojenským duchem, jen čekaly, až budou moci vybafnout přes rty a zakousnout se do civilisty.</p>
<p>„Co pro vás mohu udělat?“ zeptal se Odim.</p>
<p>Aniž by mu na otázku odpověděl, major se představil způsobem, při němž významnou měrou přicházel ke slovu jeho chrup.</p>
<p>„Jsem major Gardeterark z Oligarchovy První gardy. Což všichni dobře vědí, přestože se jim to nelíbí. Od tebe chci, abys mi poskytl seznam přesných časů, kdy připlouvají lodě, o které se z obchodního hlediska zajímáš. Pro dnešek a následující týden.“ Mluvil hlubokým hlasem a každou slabiku vyslovoval se stejným důrazem, jako by slova byla chodidly, která pevně klade na zem při dlouhém pochodu.</p>
<p>„To mohu udělat, ano. Posadíš se a dáš si čaj?“</p>
<p>Majorovy zuby se posunuly o maličko blíž.</p>
<p>„Chci ten seznam, nic jiného.“</p>
<p>„Zajisté, pane. Prosím, udělej si pohodlí, než seženu svého hlavního úředníka -„</p>
<p>„Takto je mně dobře. Nezdržuj mne. Čekal jsem na tvůj příchod celých šest minut. Ten seznam!“</p>
<p>Ať byly nevýhody severního kontinentu Sibornal jakékoli, je pravdou, že měl nevyčerpatelná naleziště minerálů a bohaté sloje hnědého uhlí.</p>
<p>Také se mohl chlubit značnou různorodostí užitkových hlín.</p>
<p>Zatímco malí páni Divošského kontinentu stále polykali svůj rathel z dřevěných číší, v Koriantuře zcela běžně používali jak porcelánové, tak skleněné nádoby. Již brzy na jaře Velkého roku začínaly hrnčířské dílny a porcelánky, které se nacházely dokonce i na tak vzdálených místech, jako byl Karkampann, vyrábět porcelán vypalovaný v lignitem vyhřívaných pecích při teplotách 1400 °C. Během staletí bylo toto jemné nádobí stále větší měrou vyhledáváno a sbíráno.</p>
<p>Eedap Mun Odim se výrobou vlastního porcelánu zabýval jen okrajově, třebaže v jeho provozovně byly příslušné pece. On jemný porcelán především vyvážel. Expedoval místní, vysoce ceněný korianturský porcelán do Šiveninku a Bribahru, ale především do přístavů Divošského kontinentu, kde byl jako člověk kuj-juveckého původu mnohem vítanější než jeho sibornalští konkurenti. Lodě, na kterých přepravoval zboží, nevlastnil. Živnost vystavěl na podnikání, na bankovnictví, na financování; dokonce půjčoval peníze konkurentům a vydělával na tom.</p>
<p>Většina jeho bohatství pocházela z Divošského kontinentu, z přístavů podél severního pobřeží, z Vaynwoše, Dorrdalu, Dowwelu a dokonce i z těch vzdálenějších jako Powachet a Popevin, kde by jeho konkurenti nikdy neobchodovali. Byl to především tento dobrodružný pryek Odimova podnikání, kvůli čemu se jeho ruka mírně chvěla, když rozvrh příjezdů lodí předával majorovi. Věděl, aniž by mu to někdo musel říkat, že ta cizokrajně znějící jména budou vojákovi solí v očích.</p>
<p>Majorův pohled, stejně hnědý a neprůhledný jako mlha venku, přejížděl po vytištěné stránce.</p>
<p>„Obchoduješ především s cizími přístavy,“ konstatoval nakonec stroze. „Všechny tyto přístavy jsou zamořeny Tučnou smrtí. Náš velký Oligarcha, z milosti Azoiaxického, se ze všech sil snaží uchránit náš lid před morem, jehož zdroj je v Divošském kontinentu. Od nynějška nebudeš do Kampannlatu vyvážet na lodích žádné zboží.“</p>
<p>„Žádné další zboží? Ale to přece nemůžeš -„</p>
<p>„Mohu a říkám, že žádné další cesty nebudou. Až do příští vyhlášky.“</p>
<p>„Ale můj obchod, můj obchod, dobrý pane...“</p>
<p>„Životy žen a dětí jsou přednější než tvůj obchod. Kromě toho, ty sám jsi cizinec, že ano?“</p>
<p>„Ne. Nejsem cizinec. Já a moje rodina žijeme v Uskutošku již tři generace. „</p>
<p>„Ty nejsi Uskut. Poznám to podle tvého vzhledu i podle jména.“</p>
<p>„Pane! Jsem Kuj-Juvečan jenom vzdáleným původem.“</p>
<p>„Od dnešního dne město spadá pod vojenský zákon a ty budeš poslouchat příkazy, rozumíš? Pokud ne, pokud jediná tvoje zásilka odpluje z tohoto přístavu do ciziny, budeš postaven před vojenský soud a odsouzen...“</p>
<p>Major nechal slova několik vteřin doznít, než nejúřednějším hlasem dodal: „...k smrti.“</p>
<p>„To by znamenalo zničit mne a celou moji rodinu,“ Odim se snažil vymáčknout na rty úsměv.</p>
<p>Major pokývl jednomu z podřízených, který ze své tuniky vytáhl jakýsi dokument.</p>
<p>Major jej hodil na stůl.</p>
<p>„Všechno to tu máš sepsané. Podepiš to - na důkaz, že jsi pochopil.“ Nechal zuby viset obnažené ve vzduchu, zatímco Odim se slepě podepisoval, načež dodal: „Ano, a jako cizinec se budeš každého rána hlásit mému podřízenému, který má na starosti celou tuhle čtvrť. Právě si zřídil kancelář ve skladišti vedle tvého podniku, takže nebudeš muset chodit daleko.“</p>
<p>„Pane, dovol mi zopakovat, že zde nejsem cizincem. Narodil jsem se hned za rohem. Jsem tajemníkem místní obchodní komise. Zeptej se jich.“</p>
<p>Když vztáhl ruce v prosebném gestu, z kabátu mu vypadla zmačkaná vyhláška, kterou předtím strhl ze zdi. Besi popošla o pár kroků, nenápadně ji zvedla a hodila do ohně. Major ji ignoroval, jako ostatně po celou dobu. Jenom vystrčil jazyk mezi zuby a horní ret, jako by uvažoval nad Odimovou troufalostí, načež zaburácel: „Jak jsem řekl, ode dneška se budeš každého rána hlásit mému poddůstojníkovi. Je to kapitán Fašnalgid a má kancelář hned vedle. Při vyslovení jména se Besi sklonila nad ohněm. Muselo to být plameny, které vyšlehly z hořícího plakátu, že se jí do tváří nakrátko vlil nach.</p>
<p>Když major Gardeterark s doprovodem odešel, Odim zavřel dveře do balírny a posadil se vedle ohně. Velmi pomalu se sklonil, zvedl z koberce ožvýkanou sirku a hodil ji dozadu na krbovou mřížku. Besi si klekla vedle něho a vzala ho za ruku. Dlouho nepromluvili.</p>
<p>Konečně Odim promluvil. Se snahou o povzbudivý tón řekl: „Nu, moje drahá malá Besi, jsme v nesnázích. Jak se s nimi vypořádáme? Kde teď všichni budeme žít? Možná tady. Snad bychom mohli odstranit tu pec, kterou tak málo využíváme, a ubytovat některé z příbuzných zde. Ta místnost by šla docela dobře zařídit... Jenomže pokud mně nedovolí obchodovat, pak... nu, to by nás zničilo všechny. Oni to vědí, mizerové jedni. Tihle Uskuti si z nás všech chtějí nadělat otroky...“</p>
<p>„Nebyl strašný, ten člověk? Ty jeho oči, zuby... vypadal jako krab.“</p>
<p>Odim luskl prsty. „Přece jen máme štěstí v neštěstí. Nejdřív začneme spolupracovat s tím Fašnalgidem ve vedlejším skladišti. Snad tomu chtěla štěstěna, ale zrovna tenhle kapitán je u mne v současnosti ubytován - možná jsi ho zahlédla. Čte knihy a zřejmě je to civilizovaný člověk. A moje žena ho dobře krmí. Snad bych ho mohl přesvědčit, aby nám pomohl.“</p>
<p>Vzal Besi za bradu a zvedl jí hlavu, takže byla nucena podívat se mu do očí.</p>
<p>Vždycky se dá něco dělat, děťátko moje. Běž vedle za tím milým kapitánem Fašnalgidem a pozvi ho sem ke mně. Řekni mu, že pro něho málI! dárek. Jsem si jistý, že s jeho pomocí to nařízení budeme moci nějak obejít. A, Besi... je ošklivý jako horský ďábel, ale to nevadí. Buď na něj velice, velice milá, ano, děťátko? Tak milá, jak jen umíš být, což znamená velmi milá. Dokonce ho můžeš trošičku vydráždit víš, co tím myslím, ne? Dokonce i kdyby ses musela odvážit až příliš. Na těchto věcech teď závisí náš život...“</p>
<p>Zatahal se za dlouhý nos a omluvně se usmál.</p>
<p>„Jdi, hrdličko moje. A pamatuj si - nezastav se před ničím, abys ho získala.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>IV</strong></p><empty-line /><p><strong>Armádní kariéra</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Omezení osob zákonem o místě bydliště se setkalo se smíšeným přijetím, tak typickým pro všechny Oligarchovy vyhlášky. V privilegovanějších sektorech města lidé pokyvovali hlavami a říkali: „Jak moudré - jaká vynikající myšlenka.“ Ti, co bydleli u doků, se divili: „Co si to ti hlavouni zase vymysleli!“</p>
<p>Eedap Mun Odim se k tomu po návratu do svého přeplněného pětipodlažního domu nijak otevřeně nevyjadřoval. Věděl, že brzy ho navštíví policie, aby mu oznámila, že porušuje nový zákon.</p>
<p>Toho večera pohladil děti, srovnal svoje hubené tělo vedle netečného manželčina objemu a připravil mysl na pauk. Choti neřekl nic, věda, že projevy její úzkosti, nevyhnutelné pobíhání z jednoho konce místnosti na druhý a líbání tří dětí mocnými mlaskavými polibky ničím nepřispěje k vyřešení problému. Když začala dýchat pravidelně jako mírný větřík nad podzimními údolími Kuj-Juveku, Odim soustředil vnitřní síly a prošel malou smrtí, která tvořila vstupní bránu do pauku.</p>
<p>Pro chudobné, nebohé, týrané a pronásledované vždycky existovalo útočiště: stav transu v pauku. V pauku bylo možné komunikovat s těmi z rodiny, jejichž život na tomto světě již skončil. Ani stát ani církev neměly pravomoc nad říší mrtvých. Tato rozlehlá dimenze smrti na lidi neuvalovala žádná omezení; ani bůh Azoiaxický tam neměl moc. Jenom gossiové a mnohem starší fessupové tam přebývali v ukázněném zapomenutí, klesajíce k nikdy nevzešlému slunci Prapůvodní strážkyně, která si k hrudi přivíjela všechny, co kdy žili.</p>
<p>Chvějící se duše Eedapa Mun Odima klesala jako peříčko, aby navázala jakýkoli styk s otcovým gossim, nedávno se rozloučivším se světem živých..</p>
<p>Eedapův otec nyní připomínal špatně vyrobenou pozlacenou klícku. Bylo obtížné spatřit jej skrze obsidián neexistence, ale Odimova duše ho pozdravila a projevila mu úctu a gossi se v odpověď maličko zatřpytil. Odim si před ním začal vylévat svoje trápení.</p>
<p>Gossi naslouchal a vyjadřoval mu útěchu v malých, děsivých vydechnutích třpytivého prachu. Sám střídavě komunikoval s řadami předků hluboko pod nimi. Konečně Odimovi začal předávat radu.</p>
<p>„Dobrý a milovaný synu, tvoji předkové si tě váží za to, že se tak laskavě staráš o svoji rodinu. Rodina musí spoléhat na rodinu, protože vlády rodinám nerozumí. Tvůj dobrý bratr Odirin Nan žije daleko od tebe, ale stejně jako ty sdílí trpělivou lásku ke všem ubohým lidem. Jdi za ním. Jdi za Odirinem Nanem.“</p>
<p>‚Netělesný hlas se ve spirále začal vzdalovat. Odim nesměle namítl, že bratra Odirina Nana miluje, jenomže bratr žije ve vzdáleném Šiveninku; nebylo by moudřejší přejít místo toho hory a vrátit se ke vzdálené větvi rodiny, která žije v údolích Kuj-Juveku?</p>
<p>„Ti zde se mnou, kteří jsou stále obdařeni hlasem, radí nevracet se do Kuj-Juveku. Cesta přes hory se každý měsíc stává nebezpečnější, jak se dozvídáme od těch, kteří se k nám připojili poslední dobou.“ Nejasný obrys se postupně vytrácel, dokonce i když gossi mluvil. „Údolí jsou tam stále kamenitější a stád dobytka ubývá. Plav se na západ k ‚bratrovi, milovanému, nejposlušnějšímu ze všech mladých mužů. Nech si poradit.“</p>
<p>„Otče, naslouchat melodii tvého hlasu znamená poslouchat hudbu.“</p>
<p>S něžnými oboustrannými vyjádřeními lásky se Odimova duše vznášela vzhůru skrze obsidián jako jiskřička hvězdnatou prázdnotou. Řady dávno mrtvých generací se táhly tak daleko, kam až byl schopen dohlédnout. Následovala bolest ze shledání se zesláblým lidským tělem nehybně ležícím na matraci, a z hledání vstupu do něj.</p>
<p>Odim se vrátil do smrtelné skořápky, vyčerpán tímto výletem, ale posílen otcovou moudrostí. Vedle něho oddechovala jeho rozměrná žena, ve spánku pokojná. Položil jí ruku kolem pasu a zavrtal se do oblin jejího těla, jako se dítě tulí k matce.</p>
<p>Byli tací - milovníci tajemství - kteří vstávali téměř ve stejném okamžiku, kdy se Odim ukládal ke spánku. Byli tací - milovníci noci - kteří byli rádi vzhůru před svítáním, aby měli před svými druhy náskok. Byli tací - milovníci chladu - kteří v důsledku své povahy nacházeli uspokojení v časných hodinách, kdy je lidská odolnost nejnižší.</p>
<p>Jakmile odbila třetí hodina ranní, major Gardeterark již stál v kožených kalhotách nad umývadlem, prohlížeje si bedlivým okem svůj odraz v zrcadle, před kterým se holil.</p>
<p>Major Gardeterark by se s takovým nesmyslem jako pauk nikdy nezatěžoval. Považoval sám sebe za racionalistu. Racionalismus byl krédem jeho. i jeho. rodiny. Nevěřil v Azoiaxického - chrámová přehlídka byla něco. jiného. - a o. nic víc nevěřil ani v pauk. Majora by nikdy nenapadlo. uvěznit vlastní myšlení v umweltu obsidiánu, který neprosvítilo žádné světlo.</p>
<p>V daném okamžiku přemýšlel s každým tahem břitvy o. tom, jak ztížit život obyvatelům Koriantury a jak znepříjemnit život svému poddůstojníkovi, kapitánovi Harbinu Fašnalgidovi. Gardeterark věřil, že má rozumné rodinné důvody Fašnalgida nenávidět - samozřejmě kromě kapitánovy neschopnosti. Byl to. racionální muž.</p>
<p>Kdysi, před poslední Zimou Weyru, vládl Sibornalu velký král. Znali ho. pod jménem král Denniss. Dvůr krále Dennisse se nalézal ve Starém Askitoši a jeho. útočištěm byly mocné stavby, nyní známé jako. Podzimní paláce. Tak alespoň pravila legenda.</p>
<p>Ke svému dvoru král Denniss povolal učené muže ze všech částí světa. Velký král se snažil zajistit přežití Sibornalu přes ponurá staletí Zimy Weyru a poslal tehdy přes maře dobyvačnou armádu, aby zaútočila na Pannoval.</p>
<p>Královi mudrci sepisovali katalogy a encyklopedie. Všechno, co kdy žilo, bylo pojmenováno, zapsáno, zkategorizováno. Jenom pomalu pulzující svět mrtvých byl vyloučen - s ohledem na Církev hrozivého míru.</p>
<p>Po smrti krále Dennisse následavalo dlouhé období zmatků. Přišla zima. Tehdy se velké rodiny sedmi sibornalských národů spojily, aby vytvořily Oligarchii, ve snaze vládnout kontinentu na racionálním a vědeckém základě, tak jak to navrhoval král Denniss. Poslali učené muže do. ciziny, aby vzdělávali národy Kampannlatu, dokonce až na tak vzdálená místa, jako. byla staré kulturní středisko. Keevasien na jihozápadě Borlienu.</p>
<p>Podzim současného Velkého. roku se stal svědkem jednoho z nejosvícenějších výnosů Oligarchie. Oligarchie změnila sibornalský kalendář. Předtím se sibornalské národy, kromě těch zaostalých jako. například Horní Hazziz, držely výrazu“ tolik a tolik let od Dennissovy korunovace“. Oligarchie tento. zvyk zrušila.</p>
<p>Od té doby byly malé roky počítány tak, jak nařídili astronomové, totiž následně od malého. roku, ve kterém Helikonie a její slabý světelný zdroj, Batalix, byly od Freyru nejdále: jinými slovy od roku apastronu.</p>
<p>Velký rok měl celkem 1825 malých let, každý se 480 dny. Současný rok, rok Asperamankovy invaze do Čals, byl rokem 1308 po apastronu. V rámci tohoto astronomického systému nikdo nemohl zapomenout, kde se právě nalézají s ohledem na období Velkého. roku. Bylo to velmi rozumné uspořádání.</p>
<p>A major Gardeterark rozvážně ukončil holení, osušil si obličej a neméně rozvážně a racionálně si začal čistit svůj pozoruhodný chrup: stejným počtem tahů kartáčku pro každý zub zepředu i zezadu.</p>
<p>Inovace kalendáře vyburcovala rolnictvo. Oligarchie ale věděla, co dělá. Stala se tajnůstkářskou; shromažďovala tajemství. Všude rozmístila agenty. Během podzimu si vytvořila tajnou policejní sílu, která dohlížela na plnění jejích zájmů. Její hlava, Oligarcha, se postupně stal utajenou osobou, fikcí, temnou legendou, která se vznášela nad Askitošem, zatímco - či alespoň tak pravily legendy - král Denniss byl svým lidem milován a všude vítán.</p>
<p>Všechny činy a výnosy Oligarchie byly podepřeny rozumným argumentem. Racionalita, praktikována muži podobnými Gardeterarkovi, byla drsnou filosofií. Racionalita mu poskytovala důvod terorizovat lidi. Každého. večera se zpíjel do. racionality v jídelně, kde nořil velké zuby hluboko přes okraj sklenice, zatímco. mu likér stékal hrdlem.</p>
<p>Když dokončil toaletu, dovolil sluhovi, aby mu pomohl do holínek a zimního pláště. Racionálně oblečen, vyšel před úsvitem do. mrazivých ulic.</p>
<p>Jeho poddůstojník, kapitán Harbin Fašnalgid, nebyl racionální, zato věčně opilý.</p>
<p>Fašnalgidovo pití začalo jako roztomilý společenský zvyk, kterému holdoval ve společnosti dalších nižších důstojníků. S tím, jak rostla Fašnalgidůva nenávist vůči Oligarchii, narůstala také jeho. potřeba pít.</p>
<p>Někdy se mu tento zvyk vymkl z rukou.</p>
<p>Jednoho večera, ještě v důstojnické jídelně v Askitoši, Fašnalgid spokojeně popíjel, četl si a ignoroval ostatní důstojníky. U jeho. Židle se zastavil jadrný kapitán jménem Naipundeg a položil svůj bičík na hoxneje přes otevřenou stránku knihy.</p>
<p>„Stále si jen čteš, Harbine, ty nespolečenský pse! Nějaké oplzlosti, předpokládám?“</p>
<p>Fašnalgid knihu zavřel a bezvýrazným hlasem upřesnil: „Tohle není kniha, na kterou bys někdy narazil, Naipundegu. Je to historie posvátné architektury v průběhu věků. Našel jsem ji nedávno v jednom krámku. Byla vytištěna před třemi sty lety a vysvětluje, jak je možné, že existují tajemství, která jsme v naší době zapomněli. Například tajemství spokojenosti. Pokud tě to zajímá.“</p>
<p>„Ne, nezajímá, abych pravdu řekl. Zní to strašlivě nudně.“</p>
<p>Fašnalgid vstal, zastrčil knížku do kapsy uniformy, zvedl sklenici a vypil ji do dna. „V našem regimentu jsou takoví idioti. Nikdy jsem tady nepotkal nikoho zajímavého. Nevadí ti, že to říkám? Ty jsi dokonce hrdý na to, že jsi pitomec, vid‘? Ty bys shledal nudnou jakoukoli knihu, co není o oplzlostech, že ano?“</p>
<p>Mírně se zapotácel. Naipundeg, který toho sám měl již hodně vypito, začal řvát vzteky.</p>
<p>Právě tehdy Fašnalgid vychrlil všechnu svoji nenávist vůči Oligarchii a vůči Oligarchově narůstající moci.</p>
<p>N aipundeg, který prolil hrdlem další skleničku ohnivé pálenky, ho vyzval na souboj. Byli přivoláni sekundanti. Podpírajíce opilé duelanty, vystrkali je z jídelny.</p>
<p>Venku se rozpoutal souboj. Oba důstojníci odehnali sekundanty a divoce začali pálit jeden na druhého.</p>
<p>Většina kulek letěla mimo.</p>
<p>Kromě jedné.</p>
<p>Ta zasáhla Naipundega do obličeje, roztříštila lícní kost, levým okem vnikla do hlavy a vyšla zadní částí lebky.</p>
<p>V oné vojenské společnosti se Fašnalgidovi podařilo prezentovat souboj jako běžnou aféru kvůli cti jisté dámy. Vojenský soud svolaný arciknězem Asperamankou bylo snadné uchlácholit: Naipundeg, důstojník z Bribahru, nebyl právě oblíbený. Fašnalgid byl zproštěn viny. Jenom jeho svědomí nebylo uchlácholeno; zabil druha důstojníka.</p>
<p>Čím méně ho obviňovali jeho pijáčtí kumpáni, tím větší vinu dával sám sobě.</p>
<p>Požádalo dovolenou a odjel navštívit otcův statek v kopcovité krajině severně od Askitoše. Tam měl v úmyslu napravit se a méně holdovat ženám a pití. Harbinovi rodiče se stávali senilními, třebaže oba stále objížděli - tak jak to činili po uplynulých čtyřicet či více let - kolem polností a hromad stavebního dříví.</p>
<p>Harbinovi dva mladší bratři společně hospodařili na statku a pomáhaly jim přitom manželky. Tito bratři byli chytří, zasévali odolnější plodiny, když ty náročnější nevzešly, vybírali si odrůdy s rychlejšími periodami růstu, tam, kde vichřice zkosily původní druhy stromů, vysazovali mrazuvzdorné kaspiarnové semenáčky, stavěli pevné ploty, aby udrželi mimo polnosti stáda fiambregů, která přicházela ze severních_planin. Pod vedením obou bratří pracovali i zasmušilí fagoři.</p>
<p>Statek Harbinovi v dobách dětství připadal jako ráj. Nyní se pro něj stal místem bídy a utrpení. Viděl, kolik dřiny je zapotřebí, aby byla udržena stávající úroveň ohrožovaná stále drsnějším klimatem, a nechtěl se na.tom nijak podílet. Každého rána raději vydržel otcovu dokola opakovanou konverzaci, než by se připojil k bratrům, pracujícím venku. Později se uchyloval do knihovny, kde rozladěně listoval starými knihami, z nichž žádná ho nezaujala, a příležitostně si dovolil malou skleničku.</p>
<p>Harbin Fašnalgid se často rmoutil, že je neschopný. Nedokázal prosadit vlastní vůli. Byl příliš skromný, než aby si uvědomil, že mnoho lidí, především žen, si ho oblíbilo právě pro tento charakterový rys. V mírnějších časech by byl velmi milovaný a úspěšný.</p>
<p>Byl ale všímavý. Za dva dny zpozoroval, že nejmladší bratr se pohádal s manželkou. Možná, že ta rozepře byla jen dočasná. Ale Fašnalgid ženě nabídl útěchu. Čím víc k ní mluvil, tím slabší bylo jeho rozhodnutí napravit se. Zpracovával ji. Ovíjel si ji kolem prstu přehnanými historkami o lesku vojenského života a předstíral hluboký smutek, z něhož jenom část byla lživá. Tak si získal její důvěru a stal se jejím milencem. Bylo to až absurdně snadné.</p>
<p>Bylo to čiré bláznovství.</p>
<p>Dokonce i v rozlehlém rodičovském domě bylo nemožné, aby jejich vztah zůstal utajen. Opojen láskou nebo něčím podobným, Fašnalgid se nedokázal chovat diskrétně. Zahrnoval novou partnerku dary - proutěným lehátkem, dvouhlavou kozou, panenkou oblečenou ve vojenské uniformě, kostěnou skříňkou plnou rukopisných verzí ponipotských legend, párem pekubejí v pozlacené kleci, stříbrnou soškou hoxneje s ženským obličejem, balíčkem hracích karet ve slonovině vykládané perličkami, leštěnými kameny, klavichordem, pentlemi, básněmi a zkamenělou madisskou lebkou s alabastrovýma očima.</p>
<p>Najal muzikanty z vesnice, aby jí zahráli a zazpívali.</p>
<p>Ženu naopak přiváděl do extáze muž, který byl v její životě první, který nevěděl nic o sázení brambor a pellamantinu. Jen pro něj tančila na verandě nahá, na sobě jenom náramky, které jí dal, a zpívala divoké zyganky.</p>
<p>Samozřejmě to nemohlo dlouho vydržet. Truchlivá povaha venkova nebyla schopná tolerovat takovou nehoráznost. Jedné noci si Fašnalgidovi bratři vyhrnuli rukávy, vtrhli do jejich hnízdečka lásky, převrhli klavichord a vyhnali Fašnalgida z domu.</p>
<p>„Abro Hakmo Astab!“ řval Fašnalgid. Dokonce ani dělníkům na statku nebylo dovoleno vyslovit tuto strašlivou kletbu nahlas.</p>
<p>Ve tmě se zvedl a oprášil si šaty. Dvouhlavá koza mu žvýkala kalhoty.</p>
<p>Fašnalgid se postavil pod otcovo okno a křičel urážky a prosby. „Ty a matka jste měli šťastný život, proklatci jedni! Jste generace, která lásku považovala za záležitost vůle. ‚Odlišuje nás od zvířat a lásku od nelásky,‘ jak praví básník. Vy jste se vzali na celý život, slyšíš mne, ty starý blázne? Teď je jiná doba. Vůle ustupuje počasí...</p>
<p>Nyní musíš lásku popadnout, když se ti nabízí... Nesplnili jste snad svoji rodičovskou povinnost, abyste mne učinili šťastným? Co? Odpověz, ty senilní starý blázne. Pokud ty sám jsi tak šťastný, proč jsi tu svoji šťastnou povahu nenadělil mně? Nedal jsi mi nic jiného. Proč mně vždycky bylo tak bídně?“</p>
<p>Z temného domu se neozvala žádná odpověď. Z jednoho z oken vyletěla panenka oblečená ve vojenské uniformě a uhodila ho do spánku.</p>
<p>Nezbývalo mu nic jiného než se vrátit k regimentu v Askitoši. Ale zprávy cestují mezi statkářskými rodinami rychle. Fašnalgida následoval skandál. Nepřízeň štěstěny chtěla, aby major Gardeterark byl strýcem ženy, kterou zneuctil, téže ženy, která pro něj ještě před nedávnem tančila na verandě nahá a zpívala divoké zyganky. Od té doby bylo postavení Harbina Fašnalgida u regimentu stále obtížnější.</p>
<p>Začal utrácet peníze za obskurní knihy, stejně jako za ženy a alkohol. Hromadil argumenty proti Oligarchii a zjišťoval přitom, jak se mocenské sevření severního kontinentu během ospalých staletí podzimu zvýšilo. Prohrabávaje se škvárem v antikvářově podkroví, narazil na seznam uskutských statků, jejichž roční příjem byl vyšší než jistá suma; byl v něm uveden i statek Fašnalgidů. Tyto statky se oligarchii upsaly „dodržením jistých závazků“. Zmíněná fráze nebyla vysvětlena. Fašnalgid plnil své vojenské povinnosti a přemýšlel nad touto frází.</p>
<p>Dospěl k přesvědčení, že on sám je součástí dodržení jistých závazků.</p>
<p>Mezi záchvaty pití a děvkaření si vzpomněl na něco z otcova chvástání. Netvrdil jednou ten staroch, že na vlastní oči viděl Oligarchu samotného? Oligarchu nikdo nikdy nespatřil. Neexistoval žádný portrét.</p>
<p>Ve Fašnalgidově mysli neexistovala žádná vizuální podoba Oligarchy, snad až na pár velkých klepet, natažených nad všemi zeměmi Sibornalu.</p>
<p>Jednoho večera po splnění posádkových povinností Fašnalgid nařídil osobnímu sluhovi, aby mu osedlal hoxneje a jako šílený se rozjel na rodičovský statek.</p>
<p>Otec ležel na pohovce, po bradu přikrytý dekami. Starý pán byl stěží schopen zodpovědět synovy otázky. Mluvil nesouvisle a váhal.</p>
<p>Fašnalgid v otcových lžích a předstírání se smutkem rozpoznal vlastní obraz. Stařec stále tvrdil, že kdysi viděl Torkerkanzlaga II., Nejvyššího Oligarchu. Jenomže to bylo již před více než čtyřiceti lety, kdy otec byl mladíkem.</p>
<p>„Tituly jsou libovolné,“ vysvětloval stařec, ,Jejich účelem je maskovat skutečná jména. Oligarcha je tajemstvím a také jména členů Oligarchie jsou udržována v tajnosti, takže je nikdo nezná. Vždyť ani oni neznají jeden druhého... I tak je dobře...“</p>
<p>„Takže ses s Oligarchou vlastně nikdy nesetkal?“</p>
<p>„Nikdy jsem netvrdil, že jsem se s ním setkal. Ale při jedné zvláštní příležitosti byl ve vedlejší místnosti. Oligarcha sám. Tak se to tehdy říkalo. Jsem si jistý, že tam byl, vždycky jsem to říkal. Vím jen to, že to mohl být obrovitý rak s klepety sahajícími až k obloze, ale toho dne tam určitě byl - a kdybych ty dveře byl otevřel, uviděl bych ho, s klepety a se vším...“</p>
<p>„Otče, co jsi tam tehdy dělal, co to bylo za zvláštní příležitost?“</p>
<p>„Ledokopec se tomu říká. Ledokopec, jak je ti jistě známo. Každý ví, kde to je, ale dokonce ani členové Oligarchie neznají jeden druhého. Je důležité udržovat vše v tajnosti. Pamatuj si to, Harbine. Čest je pro chlapce, cudnost pro ženy, tajnosti pro muže... Znáš to staré rčení, které říkával můj dědeček? ‚V sibornalském rukávě je vždycky víc než jen ruka.‘ Je v tom určitá pravda.“</p>
<p>„Kdy jsi byl na Ledokopci? Upsal ses Oligarchii k dodržení jistých závazků? Musím to vědět.“</p>
<p>„Povinnosti, chlapče, existují povinnosti. Nejenom kupovat ženám panenky a básně. Statek má nárok na ochranu, když jej upíšeš. Zima se blíží a je třeba hledět kupředu. Stárnu. V zájmu bezpečnosti...</p>
<p>Není třeba, aby sis tím lámal hlavu. Bylo to dohodnuto předtím, než ses narodil. Já tehdy byl někdo, víc, než kdy budeš ty, ty už jsi teď měl být majorem, synu, ale z toho, co jsem slyšel od Gardeterarkových... Proto jsem podepsal dohodu, že můj prvorozený syn bude sloužit v Oligarchově armádě při obraně státu, zatímco já -„</p>
<p>„Tys mě prodal do armády ještě dříve, než jsem se narodil?“ žasl Fašnalgid.</p>
<p>„Harbine, Harbine, synové přece odcházejí do armády. Je to znamením jejich udatnosti. A úcty. Je v tom úcta, Harbine. Tak jak to káží v chrámech.“</p>
<p>„Ty jsi mě prodal do armády? Co přesně jsi za to obdržel?“</p>
<p>„Klid mysli. Smysl pro povinnost. Bezpečí, jak jsem řekl, jenomže tys mne neposlouchal. Tvoje matka s tím souhlasila. Zeptej se jí. Byl to její nápad.“</p>
<p>„U Strážkyně...“ Fašnalgid šel a nalil si skleničku. Když likér proléval hrdlem, otec se posadil a nepřítomně pronesl: „Získal jsem za to slib.“</p>
<p>„Jaký slib?“</p>
<p>„Budoucnost. Bezpečí našeho statku. Harbine, sám jsem byl mnoho let členem. Proto jsem tě dal zapsat do armády. Je to čest – dobrá kariéra, skvělá kariéra. Měl by ses víc stýkat s mladým Gardeterarkem...“</p>
<p>„Ty jsi mě prodal, otče. Prodal jsi vlastního syna jako otroka...“ Dal se do pláče a vyřítil se z .domu. Aniž se jedinkrát ohlédl, pospíchal pryč z místa, kde se narodil.</p>
<p>O pár měsíců později byl se svým praporem poslán do Koriantury pod velením úhlavního nepřítele, majora Gardeterarka, a bylo mu nařízeno připravit vřelé přijetí Asperamankově vracející se armádě.</p>
<p>V průběhu historicky datované epochy byl Sibornal vždycky soudržnější než pospolitost národů, jež,obývaly Kampannlat. Národy severního kontinentu byly rozdílné, ale neztrácely schopnost sjednotit se tváří v tvář vnější hrozbě.</p>
<p>V mírnějších staletích byl Sibornal klimatologicky zvýhodněným kontinentem. Již na počátku jara Velkého roku tam Freyr vyšel a nikdy nezapadal, čímž severským zemím umožnil brzy se rozvinout. Nyní, když Freyr odcházel, Oligarchie měla plné ruce práce s přitahováním mocenských otěží - přinášela tím lidu svůj vlastní druh temnoty.</p>
<p>Jak Oligarchie, tak obyčejný lid chápali, že zima, která se neúnavně přikrádá, může společnost roztrhnout stejně, jako se trhá zamrzla parní trubka. Rozvrat způsobený chladem a nedostatkem potravinových zásob mohl způsobit kolaps celé civilizace. Po Myrkwyru, jenom pár let vzdáleném, se .na zemi na tři a půl místních století snesou temnota a led: nastane Zima Weyru, kdy se Sibornal stane říší polárních větrů.</p>
<p>Kampannlat se pod tíhou zimy zhroutí. Jeho národy nebyly schopné spolupracovat. Celá společenství se navrátí k barbarství. Sibornal, třebaže na něm budou podmínky mnohem krutější, přežije díky racionálnímu plánování.</p>
<p>StáIe marně hledaje útěchu, hovořil Harbin Fašnalgid s kněžími a svatými muži. Církev byla studnicí vědomostí. Tam odhalil klíč k přežití Sibornalu. Odpověď měla pro něj, dosud zničeného domnělým exilem z otcova statku a z polí i lesů, kde pracovali bratři, sílu zjevení. Nebyla to pevnina, k čemu se měl Sibornal v krajních podmínkách své existence obrátit.</p>
<p>Velký kontinent byl do takové míry obklopen pásmem polárního ledu, že bylo možné považovat jej za úzký pruh země ohraničený moři.</p>
<p>Právě v mořích spočívala spása Sibornalu. Chladná moře jsou schopná udržet víc kyslíku než teplá. Až přijde zima, moře se budou hemžit podmořským životem. Stabilní potravinové řetězce oceánu by mohly nasytit množství lidí - dokonce i když led pokryje rodinné statky, z nichž byl vypovězen.</p>
<p>Myšlení v pojmech historie Fašnalgida deptalo. Byl.zvyklý uvažovat v údobích dnů nebo tenderů, ne dekád a staletí. Bojoval se svým sklonem k pití a začal s kněžími trávit právě tolik času jako s děvkami. Kněz-servita přidělený vojenské kapli v askitošských kasárnách se stal jeho důvěrníkem. Tomuto knězi se Fašnagild jednoho dne vyzpovídal ze své nenávisti k Oligarchii.‘</p>
<p>„Církev Oligarchii také nenávidí,“ prohodil kněz mírně. „Přesto pracujeme společně. Církev a stát nikdy nesmí být odděleny. Ty Oligarchii vzdoruješ, protože jsi musel vstoupit do armády v důsledku jejího nátlaku. Ale nedostatky tvého charakteru, na základě kterých jednáš, jsou tvoje - ne armády nebo Oligarchie.</p>
<p>Chval Oligarchii za pozitivní aspekty její vlády. Chval ji za nepřetržitou existenci a benevolentní moc. Říká se, že Oligarchie nikdy nespí. Raduj se, že drží ochrannou ruku nad tvým rodným kontinentem.“</p>
<p>Fašnalgid mlčel. Chvíli mu trvalo, než pochopil, proč jej knězova odpověď znepokojila. Napadlo ho, že výraz „benevolentní moc“ si svým způsobem protiřečí. Byl Uskutem, a přesto byl ve skutečnosti prodán do otroctví armády. Co se týkalo toho, že Oligarchie nikdy nespí: každý, kdo vydržel beze spánku, byl podle definice nelidský, a proto stál v protikladu k lidstvu - stejně jako fagoři.</p>
<p>Teprve o chvíli později si uvědomil, že kněz mluvil o Oligarchii stejnými slovy, jaká by mohl použít, kdyby hovořil o bohu Azoiaxickém. Azoiaxický byl také veleben pro nepřetržitou existenci a benevolentní moc. Azoiaxický také držel ochrannou ruku nad kontinentem. A netvrdilo se rovněž, že církev nikdy nespí?</p>
<p>Od toho okamžiku Fašnalgid přestal navštěvovat chrám a nabyl mnohem hlubšího přesvědčení než kdykoli předtím, že Oligarchie je monstrózní.</p>
<p>Oligarchova První garda byla vyslána s Asperamankovou trestnou výpravou do Severního Kampannlatu. Jenom o pár týdnů později však dostala příkaz přesunout se zpět do Koriantury, aby hlídala hranici.</p>
<p>Fašnalgid se odvážil zeptat se majora Gardeterarka na důvody přesunu.</p>
<p>„Šíří se Tučná smrt,“ odpověděl major příkře. „Nestojíme přece o nějaké výtržnosti v pohraničních městech, že ne?“ Jeho odpor vůči mladšímu důstojníkovi byl takový, že se mu při řeči dokonce ani nedíval do očí, ale jenom na knír.</p>
<p>Svůj poslední večer v Askitoši strávil Fašnalgid se ženou, kterou momentálně zahrnoval přízní, jménem Rostadal. Žila v podkrovní místnosti jenom pár ulic od kasáren.</p>
<p>Fašnalgid měl Rostadal rád a litoval ji. Byla vyhnancem. Pocházela z vesnice na severu a neměla vůbec nic. Žádný majetek. Žádnou politickou ani náboženskou víru. Žádné příbuzné. Přesto se jí dařilo uchovávat si radost ze života a učinit ze svého malého pronajatého pokojíku něco na způsob domova.</p>
<p>Zprudka se posadil na posteli. „Musím jít, Rostadal. Dej mně napít, ano?“</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>„Jenom mi dej napít. Mrzí mne to, ale nemohu zůstat.“</p>
<p>Beze slůvka protestu vyklouzla z postele a přinesla mu sklenici vína. Obrátil ji do sebe.</p>
<p>Podívala se na něj: „Pověz mi, co ti dělá starosti.“</p>
<p>„Nemohu. Je to příliš strašlivé. Svět je plný zla.“ Začal se oblékat. Mlčky vklouzla do ušmudlaného heedrantu a v duchu přemýšlela, zda jí zaplatí. Pokojík osvětlovala jen olejová lampa.</p>
<p>Když si zašněroval boty, vzal si knihu, kterou předtím odložil vedle postele, a položil na stolek pár sibů. Tvářil se žalostně. Viděl, že má strach, ale nemohl dělat nic, čím by ho zmírnil.</p>
<p>„Přijdeš ještě, Harbine?“ zeptala se se sepjatýma rukama.</p>
<p>Pohlédl na strop plný puklin a zavrtěl hlavou. Pak odešel.</p>
<p>Nad Askitošem padal škodolibý déšť a z městských kanálů se v něm kouřilo. Fašnalgid tomu nevěnoval pozornost. Rychle kráčel vylidněnými ulicemi a marně se pokoušel zapudit myšlenky, které mu nedávaly pokoj.</p>
<p>Předchozí noci přijel těmito ulicemi posel na zchváceném yelkovi. Vjel do hlavního stanu armády na vrcholu kopce. Třebaže byl celý incident utajován, důstojníci se to brzy dozvěděli. Posel byl agentem Oligarchy. Přinesl zprávu týkající se Asperamanky; oznamovala vítězství jeho sil proti spojeným armádám Kampannlatu a opuštění lsturiachy. Asperamanka, pravilo se ve zprávě, očekává při svém návratu do Sibornalu triumfální přijetí.</p>
<p>Posel sesedl na náměstí a padl obličejem k zemi. Trpěl všemi příznaky Tučné smrti. Jeden služebně starší důstojník ležícího muže bez váhání zastřelil.</p>
<p>Jenom o hodinu či dvě později k Fašnalgidovi přišla ve snu jeho matka, pološílená, a řekla: „Bratr zabije bratra.“ On sám se houpal na háku.</p>
<p>Uplynuly dva dny a Fašnalgid byl poslán do Koriantury.</p>
<p>Když přijímal rozkazy od majora Gardeterarka, jasně chápal zrůdný plán, který Oligarcha vymyslel. Existoval jistý faktor, který by mohl zničit strategii, jež má pomoci Sibornalu přežít Zimu Weyru. Tento faktor byl dokonce ještě ničivější než zima samotná: Tučná smrt. V šílenství, které s sebou Tučná smrt přinášela, bratr pozře bratra.</p>
<p>Smrt půlnočního posla Oligarchu varovala, že návrat Asperamankovy armády přinese z Divošského kontinentu nákazu: armáda se proto nesmí vrátit. První garda, jejímž byl Fašnalgid důstojníkem, byla v Koriantuře z jediného důvodu: zničit Asperamankovu armádu, jakmile se přiblíží k hranici. Protimorová opatření a omezení osob zákonem o místě bydliště, uvalené na město a na Eedapa Mun Odima, byly kroky určenými k tomu, aby masakr - až k němu dojde - učinily pro obyvatelstvo přijatelnějším.</p>
<p>Tyto strašlivé úvahy probíhaly Hrabinu Fašnalgidovi hlavou, když ležel v pokojíku pod Odimovou střechou. Na rozdíl od majora Gardeterarka nebyl ranním ptáčetem. Nemohl však uniknout do spánku kvůli představám, které se mu honily hlavou. Oligarchie, jak ji viděl nyní, byla pavoukem, usazeným kdesi v temnotě, který se po staletí živil za jakoukoli cenu, kterou musel platit obyčejný lid.</p>
<p>Takový byl hlubší význam otcovy poznámky, že si koupil příslib budoucnosti. Koupil si jej synovým životem. Otec si jako bývalý člen Oligarchie zajistil svoje vlastní přežití, bez ohledu na to, jakou cenu museli platit ostatní.</p>
<p>„Něco s tím udělám,“ slíbil si Fašnalgid, když konečně vstal z po-‚</p>
<p>stele. A když mu pak o pár hodin později vstoupilo do kanceláře to děvče, Besi Besamitikahl, rozpoznal v podvědomých gestech jejího těla ochotu podřídit se jeho vůli. V tom okamžiku pochopil, jak může využít ji a Odima, aby překazil Oligarchovy plány a zachránil Asperamankovu armádu.</p>
<p>Srázy východně od Koriantury, které se prudce svažovaly k pevninské šíji Čals, značily bod, kde se setkávaly kontinenty Sibornal a Kampannlat. Drsná a rozeklaná země jižně od srázů - přes kterou musí projít každá armáda, chce-li se přiblížit k Uskutošku - byla ze severu obklopena bažinami, které pozvolna přecházely v moře, a po pár mílích ukončena Slonovinovými útesy, které stály jako stráž před stepmi Čals.</p>
<p>Harbin Fašnalgid a tři obyčejní vojáci pod jeho velením přitáhli u úpatí Slonovinových útesů yelkům uzdy a sesedli. Objevili jeskyni, ve které nalezli úkryt před ostrým větrem, a Fašnalgid jednomu z mužů nařídil zapálit malý oheň.</p>
<p>Sám vytáhl z kapsy polní láhev.</p>
<p>Besi Besamitikahl již určitým způsobem využil. Ukázala mu cestu zadními uličkami Koriantury, které vedly s kopce. Cesta obcházela oddíly První gardy, shromážděné podél valů srázu. Fašnalgid byl nyní technicky vzato dezertérem.</p>
<p>Poskytl jim poněkud zavádějící informace ohledně svého zvláštního pověřenÍ. Mají zde čekat, dokud z jihu nepřijede Asperamankova armáda. Nehrozí jim žádné nebezpečí. Má zprávu od Oligarchy, určenou pro Asperamanku samotného.</p>
<p>Uvázali yelky vleže, aby se mohli schoulit za těly zvířat a využít jejich tělesného tepla. Takto čekali na Asperamanku. Fašnalgid si četl knihu milostné poezie.</p>
<p>Uplynulo několik hodin. Muži si začali jeden druhému stěžovat. Mlha se vyjasnila, obloha se oděla do jemné modři. Z dálky slyšeli zvuk kopyt. Od jihu se přibližovali jezdci.</p>
<p>Slonovinové útesy byly baštami nehostinného horského hřbetu, který se ovíjel kolem Čalského zálivu. Vytvářel kaňony, jimiž museli projít všichni cestovatelé.</p>
<p>Fašnalgid zastrčil svazek poezie do kapsy a vyskočil.</p>
<p>Cítil - tak jako často v minulosti - slabost vlastní vůle. Hodiny čekání, nemluvě o jednotvárném rytmu veršů, z něj vysály odhodlání jednat Přesto vydal mužům strohé příkazy, aby zaujali pozice v úkrytu, a sám vykročil. Očekával, že spatří předvoj armády. Místo toho se objevili jenom dva jezdci.</p>
<p>Blížili se pomalu. Oba se znaveně pohupovali v sedlech. Měli armádní uniformy a jejich yelci byli po vojenském způsobu napolo vyholení. Fašnalgid jim přikázal zastavit.</p>
<p>Jeden z jezdců sesedl a zvolna popošel blíž. Třebaže byl stěží víc než pouhým výrostkem, obličej měl šedivý prachem a únavou. „Ty jsi z Uskutošku?“ zvolal drsným hlasem.</p>
<p>„Ano, z Koriantury. Vy jste z Asperamankovy armády?“</p>
<p>„Jsme tři dny cesty před hlavním tělesem. Možná víc.“</p>
<p>Fašnalgid se zamyslel. Když je nechá projet, zastaví oba jezdce hlídka majora Gardeterarka, a ten se od nich možná dozví, kde se Fašnalgid nacházÍ. Nemyslel si, že by byl schopný chladnokrevně je zastřelit - ten mladý kluk měl hodnost poručíka. Jediným způsobem, jak je zastavit, bylo povědět jim pravdu o osudu, který čeká celou armádu, a zajistit si jejich spolupráci.</p>
<p>PopošeI o krok blíž k poručíkovi. Ten okamžitě vytáhl revolver, opřel jej o ohnutou levou paži a zamířil. S pohledem upřeným na mušku hlavně řekl: „Nepřibližuj se ke mně. Určitě s sebou máš další muže.“</p>
<p>Fašnalgid rozhodil ruce. „Poslyš, nedělej to. Nemám v úmyslu vám ublížit. Chci si s vámi promluvit. Vypadáte, že by vám udělal dobře hlt něčeho ostřejšího.“‘</p>
<p>„Oba zůstaneme tam, kde jsme.“ Aniž přestal mířit, poručík zavolal na svého druha. „Pojď sem a vezmi tomu muži pušku.“</p>
<p>FašnaIgid, který sl nervózně olízl rty, doufal, ze jeho muži mu přijdou na pomoc; na druhé straně si přál, aby to neudělali, protože by to mohlo skončit tím, že bude zastřelen. Díval se, jak druhý jezdec sesedá. Vysoké boty, kalhoty, plášť, kožešinová čepice. Bledý obličej jemných rysů, bez vousů. Něco v jeho pohybech Fašnalgidovi, který byl na podobné záležitosti odborníkem, prozradilo, že to je žena. Váhavě se k němu blížila.</p>
<p>Když přišla až k němu, Fašnalgid se na ni vrhl, popadl ji za natažené zápěstí, zkroutil jí ruku dozadu a prudce jí smýkl. Používaje ji jako štít mezi sebou a druhým mužem, vytáhl z pouzdra vlastní zbraň.</p>
<p>„Hoď revolver na zem nebo vás zastřelím oba.“ Když bylo rozkazu uposlechnuto, Fašnalgid zavolal na svoje muže. Vojáci se opatrně vynořili z úkrytů a naprosto se netvářili bojechtivě.</p>
<p>Jezdec, který upustil zbraň, stál tváří v tvář Fašnalgidovi. Kapitán, stále na něj míře revolverem, sáhl levou rukou pod kabát zajatkyně a nahmatal její ňadra.</p>
<p>„Co ty jsi proklatě zač?“ propukl v smích, třebaže žena se dala do pláče. „Evidentně jsi mužem, který rád cestuje se zdrojem svých tělesných potěšenÍ... a tento zdroj je vskutku dobře vyvinutý.“</p>
<p>„Jmenuji se Luterin Šokerandit a jsem poručík. Jsem na naléhavé misi k nejvyššímu Oligarchovi, takže bys mne raději měl pustit.“</p>
<p>„V tom případě máš problém.“ Nařídil svým mužům, aby Šokeranditovi sebrali pistoli, otočil ženu dokola a sundal jí z hlavy čepici, aby si ji mohl lépe prohlédnout. Toress Lahl před ním stála s očima temnýma hněvem. Pohladil ji po tváři a Šokeranditovi řekl: „Nic proti vám nemáme. Právě naopak. Chci vás varovat. Teď odložím zbraň a potřeseme si rukama jako řádní lidé.“</p>
<p>Opatrně si potřásli rukama, nespouštějíce oči jeden ze druhého.</p>
<p>Šokerandit vzal Toress Lahl za paži a beze slova ji přitáhl k sobě. Co se týkalo Fašnalgida, povzbudilo ho, že se dotkl jejích ňader; začínal blahopřát sám sobě, že tak dobře zvládá situaci, když tu jeden z jeho mužů, který držel hlídku, zvolal, že se blíží jezdci ze severu, od Koriantury.</p>
<p>Řada mužů se přibližovala ke Slonovinovým útesům, nad nimi vlál praporec. Fašnalgid vyndal z kapsy skládací dalekohled a zadíval se na ně.</p>
<p>Utrousil kletbu. Skupinu mužů nevedl nikdo jiný než jeho nadřízený, major Gardeterark. Fašnalgidovou první myšlenkou bylo, že ho Besi zradila. Pravděpodobnější ale bylo, že některý z obyvatel Koriantury ho viděl odjíždět a nahlásil to.</p>
<p>Skupina byla ještě kus cesty vzdálena.</p>
<p>Nepochyboval o tom, jaký by byl jeho osud, kdyby ho chytili, jenomže stále ještě mu zbýval čas, aby mohl jednat. Svým chováním a slovy Šokerandita a tu ženu přesvědčil, že budou ve větším bezpečí, když se k němu připojí, než když se pokusí utéct - především když jim nabídl dva ze svých čerstvých yelků. Křikl na svoje muže, aby zůstali na místech a majorovi aby řekli, že na druhé straně útesů je velké těleso ozbrojených mužů, načež se vyšvihl do sedla a plnou rychlostí odcválal, s Šokeranditem a Toress Lahl v patách. Jednoho volného yelka hnal před sebou.</p>
<p>V určité vzdálenosti od začátku úzkého průsmyku byla boční soutěska. Fašnalgid zahnal yelka rovně průsmykem, ale ostatní svedl soutěskou. Počítal s tím, že nepřítel se vydá za zvuky prchajícího yelka. Soutěska se zúžila v pouhou průrvu. Neúnavně pohánějíce zvířata, vyškrábali se po drolícím se svahu na menší vyvýšeninu. Vynořili se mezi řadou živly ohlodaných skal, kde se k jihu skláněly malé stromky a keře, ohnuté místními větry. Odněkud zdola slyšeli hřmot majorova oddílu.</p>
<p>Fašnalgid si otřel studený pot z čela a rozjel se mezi skalami na západ. Obě slunce na obloze stála blízko sebe, Freyr jako vždycky nízko na jihozápadě, Batalix klesl k západu.</p>
<p>Tři jezdci hnali zvířata mezi řadami zvětralých skalisek a kolem nahlodaného kamene velikosti domu; všechny známky svědčily o tom, že v něm kdysi bydleli lidé. V dálce na horizontu, kde se země ztrácela, se blýskalo moře. Fašnalgid se zastavil a napil se z čutory. Nabídl i Šokeranditovi, ale ten zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Věřil jsem ti,“ promluvil. „Ale teď, když jsme unikli tvým druhům, pověz mi, co máš v úmyslu. Mým úkolem je dostat se co nejdříve k Oligarchovi.“</p>
<p>„Mým úkolem je vyhýbat se Oligarchovi. Dovol mně říci ti, že pokud se před něj dostavíš, pravděpodobně budeš zastřelen.“ Pověděl Šokeranditovi o přijetí, které bylo pro Asperamanku nachystáno.</p>
<p>Šokerandit jen vrtěl hlavou.</p>
<p>„Oligarcha nám přece nařídil jet do Kampannlatu. Pokud věříš toInu, že by nás na jeho příkaz měli při návratu zmasakrovat, jsi dočista blázen. „</p>
<p>„Jestliže Oligarcha smýšlí tak nízce o jedinci, nebude si myslet o nic víc o celé armádě.“</p>
<p>„Žádný příčetný člověk by nezlikvidoval jednu ze svých armád.“ Fašnalgid začal gestikulovat.</p>
<p>„Jsi mladší než já. Máš méně zkušeností. Příčetní muži páchají největší škody. Ty si myslíš, že žiješ ve světě, kde se lidé chovají rozumně? Co je to racionalita? Je to pouze očekávání, že ostatní se budou chovat tak jako my? Ty nemůžeš být v armádě dlouho, pokud věříš, že mentalita všech lidí je stejná. Upřímně řečeno, já si myslím, že moji přátelé jsou blázni. Některé dohnala k bláznovství armáda, jiní jsou natolik pošetilí, že se nechali těmi idiotskými myšlenkami obloudit, další zkrátka mají k šílenství přirozené vlohy. Jednou jsem slyšel arcikněze-válečníka Asperamanku kázat. Mluvil s takovým zápalem, až jsem uvěřil, že to musí být dobrý člověk. Dobří lidé existují… Ale ujišťuji tě, že většina důstojníků je stejná jako já - ztracenci, které by následoval jenom cvok.“</p>
<p>Po tomto výlevu se rozhostilo ticho, načež Šokerandit chladně prohodil: „Asperamankovi bych rozhodně nevěřil. Byl připraven nechat vlastní muže zemřít.“</p>
<p>„Moudrost se v šílenství rychle mění, pokud jediným, co člověk pozná, je utrpení,“ zarecitoval Fašnalgid a dodal: „Armáda šíří nákazu. Oligarcha bude šťastný, když se jí zbaví - teď, když hrozí z Kampannlatu jen malé nebezpečí útoku. A navíc, Askitoši je to podobné, chtít se zbavit bribahrského kontingentu...“</p>
<p>Jako by nebylo už nic, co by ještě mohl dodat, Fašnalgid se k těm dvěma otočil zády a dlouze se napil z polní láhve. Batalix klesal k pruhu vzdáleného moře a obloha se zatáhla mraky.</p>
<p>„Co nám tedy navrhuješ, pokud nechceme uvíznout mezi dvěma armádami?“ zeptala se Toress Lahl odvážně.</p>
<p>Fašnalgid ukázal do dálky. „Za bažinami čeká člun, moje paní, ve kterém je má přítelkyně. Tam se nyní vydám já. Můžete jet se mnou, pokud chcete. Jestli věříte mému příběhu, pojedete se mnou.“</p>
<p>Pomalu se vyhoupl do sedla, zavázal si límec těsně pod bradou, uhladil si knír a pokývl jim na rozloučenou. Pak kopl yelka do slabin. Zvíře sklonilo hlavu a zamířilo po kamenitém svahu ke vzdálenému lesknoucímu se moři.</p>
<p>Luterin Šokerandit za mizející postavou zavolal: „A kam má ten tvůj člun namířeno?“</p>
<p>Vítr, který šustil mezi nízkými keři, téměř pohltil odpověď.</p>
<p>„Co nejdál, do Šiveninku...“</p>
<p><emphasis>Hubená postava na yelkovi sjížděla do spleti bažin, které obklopovaly</emphasis><emphasis> moř</emphasis><emphasis>e; a zpod chundelatých nohou zvířete vzlétdli ptáci, pod, nimi</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mizeli obojživelníci a v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>deštěm skrápěných lo</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>žích hopkaly malé živé</emphasis><emphasis> bytost</emphasis><emphasis>i. Všechno, co se mohlo pohyb</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vat, prchalo muži z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>cesty.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nálad</emphasis><emphasis>a </emphasis><emphasis>kapitána Harbina Fašnalgida byla příliš ponurá, než aby</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ho jen</emphasis><emphasis> n</emphasis><emphasis>apadlo položit si otázku, proč by lidstvo upr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>střed veškerého</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dalšího života mělo zůstat osamoceno. A přesto t</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>táž otázka - či spíš</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>neschopno</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>t dopídit se správné odp</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vědi na problém, který představovala -</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>stála u zrodu existence světa, jenž prolétal po orbitální dráze</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nad</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>obt</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>čnovými oblas</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>mi.</emphasis></p>
<p><emphasis>. Ten svět byl umělý. Jeho název zněl výzkumná stanice planety Ze</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>ě Ave</emphasis><emphasis>rn</emphasis><emphasis>us. Obíhal kolem planety ve výšce </emphasis><emphasis>1</emphasis><emphasis>500 kilometrů nad povrchem a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>byl z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ní vidět jako jasná, rychle se pohybující hvězda, které oby</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>atelé planety dali jméno Ka</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>daw.</emphasis></p>
<p><emphasis>Na stanici přebývaly dvě rodiny. Dohlížely na automatické zaznamenávání</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dat z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Helikonie, která se otáčela pod nimi. Také se staraly</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>o </emphasis><emphasis>to, aby tato data - v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>celé jejich bohatosti, zmat</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>nosti a s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>množs</emphasis><emphasis>tvím</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>detail</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis> :- byla odesílána na planetu Zemi, tisíc světelných let vzdálenou. </emphasis><emphasis>K</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomuto účelu byla výzkumná stan</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ce zřízena. A právě k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomuto</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>úč</emphasis><emphasis>el</emphasis><emphasis>u </emphasis><emphasis>se </emphasis><emphasis>na ní rodily lidské byto</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>ti pozemského původu, aby ji zalidňo</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>y. Avernu v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>té době zb</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>valo jen pár poze</emphasis><emphasis>mských let k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomu, aby</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>oslavil svoje čtyřt</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>sící narozeniny.</emphasis></p>
<p><emphasis>A</emphasis><emphasis>ve</emphasis><emphasis>rnus byl ztělesněním - </emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>děným v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>té nejvyspělejší techn</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>logii</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>své</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kultury - neschopnosti získat odpověď na odvěký pr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>blém, totiž</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>proč lidstvo zůstává odloučeno od svého živo</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ního prostředí. Sám </emphasis><emphasis>byl</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tím nejzazším symbolem tohoto odlo</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>čení. Nepředstavoval nic jiného</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>než vrc</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>ol technologických scho</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>ností věku, kdy se člověk snažil dobýt</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>vesmír</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>- a podrobit si přírodu, zatímco sám stále zůstával j</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>jím otrokem.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tohoto důvodu Avernus umíral.</emphasis></p>
<p><emphasis>Během dl</emphasis><emphasis>ouhých staletí své existence Avernus prošel mn</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ha krizemi. Příčinou nebyla technologie; ani zdaleka ne - velký trup stanice ,o průměru jednoho tisíce metrů byl navržen jako samoobslužná</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>entita a malé servomechanismy po něm pobíh</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ly jako paraziti, vyměň</emphasis><emphasis>uj</emphasis><emphasis>íce potřebné pláty či součástky. Serv</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>mechanismy se </emphasis><emphasis>pohybovaly r</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>hle, signalizovaly jeden druh</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>mu symetrickými končetinami jako</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>krabi na neobjeveném german</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ovém břehu, komunikovaly spolu jazykem, kterému roz</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>měl jenom pracovní počítač, jenž ovládal jejich č</emphasis><emphasis>innost. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pr</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>běhu čtyřiceti staletí servomechanismy nepřest</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>valy sloužit. Ukázalo se, že tito krabi jsou neúnavní.</emphasis></p>
<p><emphasis>Flotily satelitů provázely Avernus prostorem nebo se rozlét</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ly </emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>šemi směry jako jiskřičky od ohně. Křížily a znovu křižovaly svoje oběžné dráhy. Některé nebyly větší než oční bulva, jiné byly sl</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>žité co do</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tvaru i funkce, přilétaly a odlétaly a plnily své úkoly, což bylo shromažďování informací. Jejich metaforická hrdla byla vyztužena pro nikdy</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>neustávající proud dat. Když některý přestal fungovat nebo byl umlčen</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>smítkem kosmického odpadu, ze servisních líhní Avernu b</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>la vypuštěna náhrada a zaujala jeho místo. Ukázalo se, že stejně jako krabi jsou</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jiskři</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>kám podobné satelity neúnavné.</emphasis></p>
<p><emphasis>A uvnitř Avernu... Za hladkým plastickým povrchem se nal</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>zal</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ekvivalent endomorfní kostry, nebo, abychom použili př</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>hodnější dynamické přirovnání, nervový systém. Tento nervový systém byl rozhodně</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mnohem složitější než u člověka. Měl anorganický ekviv</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lent vlastního</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mozku, vlastních ledvin, plic i střev. Do velké míry byl závislý na těle, kterému sloužil. Řešil všechny problémy související s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>přehříváním,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>podchlazováním, kondenzací, mikroklimatem, odpady, osvětlením, interkomun</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>kací, iluzionismem a stovkami dalších faktorů určených k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomu, aby učinily život pro lidské bytosti na palubě lodi fyziol</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>gicky snesitelným. Ukázalo se, že stejně jako krabi a satelity, i nerv</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vý systém</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je neúnavný.</emphasis></p>
<p><emphasis>Lidská rasa se však unavovala. Každý člen původních osmi rodin později zredukovaných na šest a nyní na dvě - se věnoval, v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>důsledku</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>odbornosti, kterou se zabýval, jedinému cíli: odvys</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>lat tolik informací</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>o planetě Helikonii, kolik jen bylo možné, ke vzdálené Zemi.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tento cíl byl příliš unikátní, příliš abstraktní a příliš nesouv</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>sel</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jejich vlastní existencí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Rodiny se postupně staly obětí jistého druhu smyslové neurastenie</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>a ztratily kontakt s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>realitou. Země, žijící planeta, pro ně př</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>stala existovat. Existovala pouze Země - povinnost, tíha vědomí, kotva ducha.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dokonce i planeta před jejich očima, nádherný a proměnlivý glóbus Helikonie, ve světle svých dvou sluncí zářící a táhnoucí za sebou</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>svůj kužel temnoty jako větrný pytel, se pro ně stala ab</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>trakcí. Helikonii nebylo možné navštívit. Sestoupit na ni znamenalo smrt. Třebaže</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>lidské bytosti na povrchu, tak oddaně pozorované z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>prostor </emphasis><emphasis>nad jejich</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hlavami, vypadaly na první p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hled identické s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pozemšťany, byly před</emphasis><emphasis> e</emphasis><emphasis>xterním kontaktem chráněny složitým virovým mechani</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>mem, stejně</emphasis><emphasis> n</emphasis><emphasis>eúnavným jako mechanismy na Avernu. Tento virus, hel</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>kovirus, byl</emphasis><emphasis> p</emphasis><emphasis>ro ob</emphasis><emphasis>yvatele Avernu smrtelný ve všech ročních obdobích. Někteří muži</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>a ženy se přesto odebrali na povrch planety. Netrvalo dlo</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>ho a všichni zemřeli.</emphasis></p>
<p><emphasis>Na Avernu dlouho převažoval poraženecký minimalismus. Došlo k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>útlumu ducha.</emphasis></p>
<p><emphasis>S</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pomalým postupem podzimu přes tvář planety, kdy Freyr putoval den za dnem</emphasis><emphasis> a desetiletí za desetiletím stále dál od Helikonie a jejích sesterských planet - zatímco 236 astronomi</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>kých jednotek periastronu mez</emphasis><emphasis>i B</emphasis><emphasis>atalixem a Freyrem se prodl</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>žovalo na strašlivých </emphasis><emphasis>71</emphasis><emphasis>0 jednotek apastronu - mladí na v</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>zkumné stanici v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>zoufalství povstali a svrhli své nadřízené. </emphasis><emphasis>Č</emphasis><emphasis>ím jiným ale tito nadřízení byli než také jen otroky? Éra ask</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>tismu pominula. Staří byli popraveni a s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nimi zahynul minim</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lismus. Místo něj zavládl eudaimonismus. Země se k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Avernu oto</emphasis><emphasis>či</emphasis><emphasis>la zády. Dobrá tedy, Avernus se nyní otočí </emphasis><emphasis>zády k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Helik</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nii.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zpočátku se slepě oddali smyslnosti. Pouhé prolomení st</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>rilních pout povinnosti jim stačilo. Ale brzy - a v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomto </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>ale</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> možná spočív</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis> osud lidské rasy - se ukázalo, že hédonismus nestačí. Vyšlo najevo,</emphasis><emphasis> ž</emphasis><emphasis>e promiskuita je stejně bezvýcho</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ným koncem jako zdrženlivost.</emphasis></p>
<p><emphasis>Na znesvěcených ložích Avernu se odehrávaly kruté perve</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>ze. Zraňov</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>ní, bičování, kanibalismus, pederastie, pedofilie, anální násilnění,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>sadistické prznění dětí a stárnoucích, to vše se stalo o</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>vyklým jevem. Stahování z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kůže, veřejná masová smilstva, s</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>domie, mrzačení - takové bylo denní menu. Libido narůstalo, rozum slábl.</emphasis></p>
<p><emphasis>Prosperovalo vše zvrácené. Laboratoře byly podporovány, aby přiváděly na svět stále absurdnější mutace. Po trpaslících se zvětšenými pohlavními orgány následovaly hybridní sexuální orgány obdařené životem. Tyto </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>genitálopanny</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> se pohybovaly na vlastních nohách; novější modely měly zdokonalené labiální nebo prepuciální svalstvo. Tato reproduktivní monstra se veře</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>ně vzrušovala a nořila se jedno do druhého nebo se zmocňov</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>la lidí hozených jim do cesty. Orgány byly stále důmyslněji pr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>pracované, stále aposémičtější. Závratnou rychlostí</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>rostly, top</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>řily, válely se po sobě, sály, vylučovaly sekret a kopulova</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>y. Jak ty formy, které připomínaly falické houby, tak ty, </emphasis><emphasis>co vypad</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ly </emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>ako velké oválné mušle, byly bez ustání aktivní a jejich barvy zářily a pohasínaly podle okamžité </emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>chablosti nebo míry vzr</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>šení. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pozdějších stadiích evoluce tyto autonomní genitálie narůstaly do enormních</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>rozměrů; pár jich zdivočelo a jako m</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hobarevní slimáci se vrhaly proti stěnám skleněných tanků, kde trávily svým způsobem h</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>lobétylskou</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>existenci.</emphasis></p>
<p><emphasis>Několik generací na Avernu uctívalo tyto podivné polymorfy, téměř</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jako by to byli bohové, dávno zavržení. Další generace je t</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>lerovat</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nebude.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vypukla občanská válka, válka mezi generacemi. Stanice se stala</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>bitevním polem. Zmutované orgány unikly na svobodu. Mnohé byly</emphasis><emphasis> zničeny</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>‚</emphasis></p>
<p><emphasis>Boj probíhal po mnoho let a životních období. Spousta lidí zemřela. Stará struktura rodin, tak dlouho stabilní, založená </emphasis><emphasis>na t</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>vanlivých</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>modelech ze Země, se zhroutila. Dvě strany se staly zn</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>mými jako</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Tanové a Pinové, ale tato označení se pramálo vzta</emphasis><emphasis>ho</emphasis><emphasis>vala k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomu, co</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>existovalo kdysi.,</emphasis></p>
<p><emphasis>Avernus, útočiště technologie, chrám všeho, co bylo v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>li</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ském intelektu pozitivní a zvída</emphasis><emphasis>vé, se zredukoval na zborcenou arénu, ve které</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>úkrytů vybíhali barbaři, aby si navzájem rozb</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>jeli lebky.</emphasis><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>V</strong></p><empty-line /><p><strong>Další nová opatření</strong></p>
<p>Systém vyvýšených náspů pokrýval mokřady mezi Korianturou a Čals jako síť žil. Tu a tam se náspy křížily. Tyto křižovatky byly někdy označeny hrubými branami, které zdomácnělému dobytku bránily toulat se. Tam, kde si lidé a zvířata vyšlapali stezky, byly vrcholy náspů zarovnány; svahy porůstala drsná bujná tráva, která přecházela v rákósí, jež jako vous kolem rtu lemovalo příkopy, jimiž protékala černá voda. Rozčleněná země s těmito charakteristickými rysy mlaskala, když po ní někdo kráčel. Těžké kusy dobytka po ní přecházely pomalu a rozvážně. Tu a tam se zastavovaly, aby se napily z tmavých jezírek.</p>
<p>Luterin Šokerandit a jeho zajatkyně byli jedinými lidskými postavami, které byly na míle daleko vidět. Tu a tam vyrušili hejna ptáků, kteřf, se s křikem zvedli, chvíli letěli nízko při zemi a pak se najednou ve vějíři okřídleného mračna vznesli, aby vzápětí společně zamířili k mokřinaté zemi.</p>
<p>Jak se muž přibližoval k moři a vzdálenost mezi ním a za ním jedoucí ženou se zvětšovala, tak se moři stále víc podřizovaly malé pramínky, jejichž vody se pozvolna měnily v poloslané. Tiché zurčení bylo příjemným doprovodem ke klapotání yelčích kopyt.</p>
<p>Šokerandit zastavil a počkal, aby ho Toress Lahl mohla dohonit. Měl v úmyslu zavolat na ni, ale něco ho zarazilo.</p>
<p>Byl si jistý, že ten podivný kapitán Fašnalgid jim ohledně přijetí, které očekávalo Asperamanku u korianturského srázu, lže. Věřit Fašnalgidovi znamenalo vrhnout pochybnosti na integritu systému, podle kterého Šokerandit léta žil. Také Fašnalgidova upřímnost, o které nevěděÍ; zda je pravá či hraná, vzbuzovala v Šokeranditovi ostražitost.</p>
<p>Šokeranditovou povinností bylo doručit Asperamankovu zprávu do Koriantury, na tamní vojenské velitelství. Bylo tedy i jeho povinností vyhýbat se možným léčkám. Nejrozumnější taktikou mu připadalo naoko dělat, že Fašnalgidovu příběhu věří, a dostat se z Čals na člunu.</p>
<p>Světlo nad bažinami klamalo. Fašnalgidova postava zmizela. Šokerandit nepostupoval tak rychle, jak by si přál. Třebaže jeho oř sledoval stezku vyšlapanou na vrcholech náspů, každý krok mu připadal neuvěřitelně pomalý. Yelk se soustavně bořil do bahna.</p>
<p>„Drž se za mnou!“ zavolal na Toress Lahl. Vlastní hlas mu zazněl v hlavě nezvykle silně. Znovu pobídl yelka.</p>
<p>Ještě před chvílí hrozilo, že se hnědavý déšť změní v pravidelný uskutský stoupač-klesač, jak se mu postaru říkalo. Jeho záclony se však nyní vzdalovaly k jihu, vytvářejíce na bažinách zmatené světelné vzory. Některým by tato scenérie mohla připadat skličující; ale dokonce i na tomto bažinatém území probíhaly procesy, které byly životně důležité pro zdraví těch druhů, jež zápasily o vládu nad Helikonií, Prvotních a lidí.</p>
<p>V přílivových vodách, které napájely jezírka po obou stranách vodních příkopů, se dařilo mořským řasám. Byly podobné chaluhám rodu Laminaria a ve vidličnatých hnědých větévkách shromažďovaly ve vodě jód. Tuto chemikálii řasy rozptylovaly do vzduchu ve formě jodových sloučenin, především methyljodidu. Jak se methyljodid v atmosféře rozkládal v jód, cirkulace větru jej roznášela do nejzazších končin glóbu.</p>
<p>Prvotní a lidé nemohli bez jódu žít. Potřebovaly ho jejich štítné žlázy, které v metabolismu regulovaly hormony, jež obsahovaly jód.</p>
<p>V tomto čase Velkého roku, po spouštěcím mechanismu Sedmi zatmění, některé tyto hormony zajišťovaly, že lidský druh byl více než obvykle náchylný vůči nákaze helikovirem.</p>
<p>Jakoby polapeny v labyrintu, putovaly jeho myšlenky ve známých vzorcích kolem dokola. Zas a znovu si připomínal svůj oslavovaný hrdinský čin v lsturiaše - ale již ne s pýchou. Druhové jeho odvahu obdivovali; každá kulka, kterou vypálil, každé máchnutí meče, které probodlo tělo nepřítele, nyní nesly legendární odlesk. Přesto se při pomyšlení na to, co udělal, nyní chvěl hrůzou a stejně tak při myšlence, jakou z toho tehdy měl jásavou radost.</p>
<p>A ta žena. Během jejich osamělé cesty ,na sever se Toress LahI zmocnil. Ležela pod ním bez odporu, zatímco on si s ní dělal, co chtěl. Když pod sebou cítil její tělo a svou moc nad ním, těšilo ho to. A přesto s lítostí vzpomínal na svou nastávající, lnsil Esikananzi, která na něho čekala tam v Kharnabharu. Co by si pomyslela, kdyby ho viděla ležet s tou cizí ženou ze srdce Divošského kontinentu?</p>
<p>Tyto myšlenky se k němu vracely v pokřivené a prchavé podobě, až ho z toho rozbolela hlava. Zcela znenadání k němu přišla vzpomínka, jak jednou, když byl ještě malý, vyrušil matku. Bezmyšlenkovitě jí vtrhl do pokoje. Stála tam, ta nepostižitelná postava, tak často zavřená ve svém pokoji (a od Favinovy smrti stále častěji). Služebná ji zrovna oblékala a matka celý proces sledovala v zašlém stříbrném zrcadle. Jako věže a kupole vzdáleného města se v něm odrážel shluk lahviček s parfémy a kelímků s mastmi.</p>
<p>Maminka se otočila, aby mu viděla do tváře, bez výčitek, bez hněvu, beze - pokud si dobře vzpomínal - slova. Služka jí pomáhala do šatů a připravovala ji na jakousi zvláštní velkolepou slavnost. Byly to šaty, které jí věnovaly učené společnosti Kola, vyšívané mapou Helikonie. Země a ostrovy byly vyšity stříbrem, moře zářivou modří. Matčiny vlasy, zatím ještě neučesané, jí splývaly po zádech; temný vodopád, který spadal od Severního pólu k Vysokému Nyktryhku a ještě níže. Šaty se zapínaly vzadu na zádech. Všiml si, jak se služka sklonila, aby zapnula knoflíky, že město Oldorando v Divošském kontinentu se nalézá na místě matčiných intimních částí. Vždycky se za to, jak k ní tehdy neomaleně vtrhl, styděl.</p>
<p>Viděl pod yelkovými kopyty husté trsy mokřadních trav, které vypadaly jako drsné chlupy na těle nějakého tvora. Měl zvláštní pocit – jako by se ta tráva matoucím způsobem zvedala vzhůru k němu. Viděl malé obojživelníky skákat do trávou lemovaných puklin, slyšel zurčení tekoucí vody, pozoroval drobné mnohobarevné sedmikrásky, zašlapávané kopyty yelka, jako by to byly hvězdy procházející zatměním. Vesmír sestoupil k němu. Luterin pomalu klouzal ze sedla.</p>
<p>V posledním okamžiku se mu podařilo napřímit se a dopadnout na chodidla. Jako by necítil nohy.</p>
<p>„Co se to s tebou děje?“ zeptala se Toress Lahl, když k němu dojela.</p>
<p>Šokerandit zjistil, že téměř nemůže pohnout krkem a podívat se na ni. Oči měla zastíněné čepicí. Protože jí nedůvěřoval, sáhl po pistoli, ale pak si uvědomil, že ji má zasunutou v pouzdře u sedla. Padl a zabořil obličej do vlhké srsti yelkových slabin. Klesl k zemi a cítil, jak klouže po straně náspu.</p>
<p>Zmocnila se ho strnulost, která mu přerušila spojení mezi vůlí a schopností pohybovat se. Přesto slyšel, jak Toress Lahl sesedla a s čvachtáním sešla k místu, kde ležel roztažený na zemi.</p>
<p>Uvědomoval si, jak pod něj dává ruku, slyšel její vystrašený hlas ptát se, co je s ním. Pomáhala mu vstát. Všechny kosti ho bolely.</p>
<p>Pokoušel se vykřiknout, ale nevydal ani hlásek. Bolest kostí a svalů se mu pomalu vkrádala do lebky. Kroutil se a svíjel. Viděl, jak se obloha houpe jako dveře na pantu.</p>
<p>„Jsi nemocný,“ řekla Toress Lahl. Nedokázala se přimět vyslovit jméno té strašlivé nemoci.</p>
<p>Pustila ho a nechala ho ležet ve vlhké trávě. Stála a rozhlížela se po bezútěšných bažinách a po vzdálených holých kopcích, z nichž přijeli. Na jižní obloze stále visely putující praporce deště. Do chodidel naráželi maličcí krabi, plovoucí ve stružkách.</p>
<p>Mohla by utéct. Její věznitel jí ležel bezmocný u nohou. Mohla by ho zastřelit jeho vlastní zbraní, když tam tak ležel. Návrat do Kampannlatu po pevnině by byl příliš nebezpečný, přes stepi se blížila armáda. Koriantura byla jenom pár mil odsud na severozápad; sráz, který označoval hranici, byl na obzoru patrný jako šmouha.</p>
<p>Jenomže to bylo nepřátelské územÍ. Světla ubývalo.</p>
<p>Toress Lahl ve své nerozhodnosti chvíli bezradně přecházela. Pak se vrátila k nehybné postavě Luterina Šokerandita.</p>
<p>„Tak pojď, uvidíme, co se dá dělat.“</p>
<p>S velkou námahou se jí podařilo dostat ho do sedla, pak se vyšplhat za něj a kopnout yelka do slabin. Její yelk je pomalu, váhavě následoval, jako by se rozmýšlel, zda je lepší dát přednost společnosti nebo strávit noc o samotě v bažinách.</p>
<p>Hnána strachem, nutila zvíře do stále vyšší rychlosti. Ve snášejícím se soumraku krátce zahlédla Fašnalgida, jehož postava se rýsovala na pozadí vzdáleného moře. Vzala Šokeranditův revolver a vystřelila do vzduchu. Z okolní krajiny se v hejnech vznesli ptáci. Na úprku hlasitě křičeli, protestujíce, že se je někdo opovažuje vyrušovat.</p>
<p>Během další půlhodiny se nad krajinou prostírala noc či její nevlastní bratr, třebaže zrcátka jezírek se tu a tam blýskala odrazy jihozápadního horizontu, pod kterým se těsně skrýval Freyr. Fašnalgida neviděla.</p>
<p>S Šokeranditovým tělem opřeným o hruď popohnala yelka.</p>
<p>Voda pozvolna zaplavovala obě strany vyvýšeného náspu. Šuměla nyní hlasitěji, což naznačovalo, jak se Toress Lahl domnívala, že stoupá příliv. Dosud nikdy moře neviděla a měla z něj strach. Dřív, než si to uvědomila, dojela v klamném světle k malému molu, u kterého byl uvázán člun.</p>
<p>Sinalé moře se savým zvukem doráželo proti bažinám.</p>
<p>Plevové trávy a ostřice strašidelně šustily a o boční strany člunu pleskaly malé vlnky. Nikde nebylo jediné známky po lidské bytosti.</p>
<p>Toress Lahl sesedla z yelka a položila Šokerandita na břeh. Opatrně vkročila na praskající molo, k němuž byla loďka uvázána.</p>
<p>„Mám tě! Ani hnout!“</p>
<p>Když se zdola ozval výkřik, tiše vyjekla. Zpod mola vyskočil muž a namířil jí zbraň na hlavu.</p>
<p>Ucítila, z jeho dechu alkohol, uviděla bujný knír a s úlevou si uvědomila, že to je kapitán Fašnalgid. Když ji poznal, zabručel. Tím nevyjádřil ani tak potěšení nebo rozmrzelost jako spíš připuštění skutečnosti, že život je plný únavných incidentů a s každým je zapotřebí se poprat.</p>
<p>„Proč jste mě sledovali? Vedete za mnou Gardeterarka?“</p>
<p>„Šokerandit je nemocný. Pomůžeš mi?“</p>
<p>Otočil se a zavolal ke člunu.</p>
<p>„Besi! Vylez. Je to bezpečné.“</p>
<p>Besi Besamitikahl, zachumlaná v kožešinách, se vynořila zpod celtoviny, pod kterou se schovávala, a přišla k nim. Tehdy v Koriantuře poslouchala téměř bez údivu, když před ní kapitán v jedné ze svých chvástavých nálad črtal plán, jak dostat Asperamanku ze spárů Oligarchy - jak to dramaticky opsal. Vydá se tím a tím směrem, aby se mohl s arciknězem-válečníkem setkat, a pojede s ním na pobřeží, kde bude Besi čekat s člunem. Tento člun jim laskavě zapůjčí Eedap Mun Odim. Nesmí ho zklamat. Život a čest jsou v sázce.</p>
<p>Odim tomuto plánu, když mu ho dívka vyprávěla, naslouchal s potěšením. Jakmile se Fašnalgid zaplete do nějaké ilegální činnosti, bude ho mít v hrsti. Za každou cenu musí ten svůj člun dostat, i s přívozníkem;. a Besi se poplaví kolem zálivu a setká se s ním a jeho svatým společníkem.</p>
<p>Během těchto příprav byly vydávány další zákony, které čím dál tím. víc utiskovaly obyvatelstvo. Den za dnem, ulici za ulicí spadala Koriantura pod vojenskou moc. Odim to všechno viděl, neříkal nic, strachoval se o svoje stádo příbuzných a v tichosti prováděl vlastní plány.</p>
<p>Besi nyní pomáhala Toress Lahl přenést ztuhlé tělo Luterina Šokerandita do člunu. „Musíme s sebou tyhle dva brát?“ zeptala se Fašnalgida, s nelibostí hledíc na nemocného muže. „Pravděpodobně je to nakažlivé.“</p>
<p>„Nemůžeme je tady nechat,“ namítl Fašnalgid.</p>
<p>„Předpokládám, že budeš chtít; abychom vzali také yelky.“</p>
<p>Kapitán její poznámku ignoroval a pokynul přívozníkovi, aby odrazil od mola. Yelkové stáli na břehu a pozorovali je, jak odplouvají. Jeden z nich se odvážil do bláta, uklouzl a vrátil se. Zůstali stát, hledíce na malý člun, který se pomalu ztrácel v dálce, směrem ke Koriantuře.</p>
<p>Na vodě bylo chladno. Zatímco přívozník seděl u kormidla, ostatní se choulili pod celtovinou, chráněni před větrem. Toress Lahl zrovna do řeči nebylo, ale Besi ji zahrnovala otázkami.</p>
<p>„Odkud pocházíš? Podle přízvuku bych .řekla, že nejsi odsud. Je ten muž tvým manželem?“</p>
<p>Toress Lahl neochotně připustila, že je Šokeranditovou otrokyní.</p>
<p>„Nu, existují cesty, jak se z otroctví dostat,“ řekla Besi účastně. „Není jich ale mnoho. Je mi tě líto. Mohlo by to být ještě horší, kdyby tvůj pán zemřel.“</p>
<p>„Možná bych v Koriantuře mohla najít loď, která by mě dopravila zpátky do Kampannlatu - chci říct, jakmile bude poručík Šokerandit v bezpečí. Mohla bys mi pomoci?“</p>
<p>„Dámo, až se dostaneme zpátky do Koriantury, „ skočil jim do řeči Fašnalgid, „budeme mít dost problémů, aniž bychom ještě pomáhali uprchnout otrokyni. Jako ženská vypadáš docela k světu - měla bys pro něho snadno najít ubytování.“</p>
<p>Ignorujíc poslední poznámku, Toress Lahl,se zeptala: „Jaké problémy?“</p>
<p>„Ach... To záleží na bohu, na Oligarchovi a jistém majoru Gardeterarkovi, co si zas vymyslí,“ odpověděl Fašnalgid. Vyndal čutoru a dlouze se napil.</p>
<p>S jistou neochotou nabídl i ženám.</p>
<p>Zpod celty se ozval Šokeranditův hlas, slabý, ale zřetelný: „Já tím nechci projít znovu...“</p>
<p>Toress Lahl mu položila dlaň na horké čelo.</p>
<p>„Brzy zjistíš, že život je ve skutečnosti sérií opakovaných představení, můj milý poručíku, „ řekl Fašnalgid.</p>
<p>Obyvatelstvo Sibornalu tvořilo necelých čtyřicet procent celkové populace sousedního Kampannlatu. Přesto byly kontakty mezi vzdálenými hlavními městy jednotlivých národů všeobecně vyspělejší než v KampannIatu. Kromě zaostalých oblastí jako Kuj-Juvek tam byly dobré silnice, protože jen pár větších středisek se nalézalo ve velké vzdálenosti od pobřeží, moře fungovala jako dopravní tepny běžné komunikace. Tento kontinent se dal zvládnout poměrně snadno... existovala-li silná vůle v silném městě, Askitoši.</p>
<p>Ulice Askitoše byly po sibornalském vzoru typicky uspořádány do půlkruhu, jehož centrálním bodem byl gigantický chrám, přilepený k nábřeží. Světlo z věže tohoto chrámu bylo viditelné do vzdálenosti několika mil od pobřeží. Ale v zadní části půlkruhu, míli či víc od pobřeží, se nacházel Ledokopec, a na jeho žulovém valu stál hrad, kde přebývala nejsilnější vůle Askitoše a celého Sibornalu.</p>
<p>Tato vůle dohlížela na to, aby se pozemské a námořní cesty kontinentu jen hemžily – za prvé vojenskými transporty a přípravami:na; vojenské akce, a za druhé – vyhláškami. Plakáty s vyhláškami se objevovaly ve městech i v těch nejzapadlejších vískách, oznamujíce lidu jedno omezení za druhým. Tato omezení často přicházela přestrojena za starostlivost v podobě obav o obyvatelstvo: byla určena k prevenci šíření Tučné smrti nebo k omezení hladomoru či k uvěznění nebezpečných živlů. Ale jediné, k čemu byly všechny vyhlášky do jedné určeny, bylo okleštění individuálních svobod.“</p>
<p>Ti, kdo pracovali pro Oligarchii, všeobecně předpokládali, že vůlí, která stojí za všemi těmito výnosy regulujícími život obyvatel severního kontinentu, je vůle Nejvyššího Oligarchy Torkerkanzlaga II. Nikdo ho ovšem nikdy neviděl. Pokud existoval, zavíral se do.komnat v hradu na Ledokopci. Panoval všeobecný pocit, že takové vyhlášky, jaké jsou nyní zveřejňovány, mohou odpovídat jen povaze někoho, kdo tak málo miluje vlastní svobodu, že se dobrovolně zavírá do řady pokojů bez oken.</p>
<p>Ti, co stáli na společenském žebříčku výš, měli o Nejvyšším Oligarchovi jisté pochybnosti a často tvrdili, že se jedná o prázdný titul a že vláda spočívá v rukou Vnitřní komory Oligarchie.</p>
<p>Byla to paradoxní situace. Ve středu státu byla postava téměř stejně nejasná a mlhavá jako sám Azoiaxický, entita v srdci církve. Všichni chápali, že Torkerkanzlag je jméno přijaté při zvolení a pravděpodobně užívané víc než jedním člověkem.</p>
<p>Kromě vyhlášek, svědčících o Oligarchově existenci, kolovaly mezi lidem faktické poznámky, o kterých se předpokládalo, že unikají ze rtů - či zobáku, jak tvrdili někteří - samotného Oligarchy.</p>
<p>„Zde v radě můžeme debatovat. Ale pamatujte si, že svět není debatní kroužek. Připomíná spíš mučicí komoru.“</p>
<p>„Netrapte se tím, že vás nazývají špatnými. Takový je osud vládců. O tom, že lidé nechtějí nic než špatnost, se můžete přesvědčit nasloucháním na každém rohu.“</p>
<p>„Kdekoli je to možné, uchylte se ke zradě. Stojí vás méně než armáda.“</p>
<p>„Církev a stát jsou jako bratr a sestra. Jednoho dne se rozhodne, kdo zdědí rodinný majetek.“</p>
<p>Takové střípky moudrosti procházely skrze esofágus Vnitřní komory a jím do celého tělesa politiky.</p>
<p>Co se týkalo Vnitřní komory samotné, dalo by se očekávat, že ti, co do ní patří, budou znát podstatu Vůle. Nebylo tomu tak. Členové Vnitřní komory - měli právě zasedání a přišli zamaskovaní - si kolektivně byli dokonce ještě méně jistí co do podstaty této Vůle než nevědomí obyvatelé ve vlhkých ulicích pod kopcem. Byli té přemocné Vůli tak blízko, že ji museli oplotit přetvářkou. Masky, které nosili, nebyly ničím víc než jen vnějším vyjádřením bariéry nevyzpytatelnosti; tito muži u kormidla moci důvěřovali jeden druhému tak málo, že každý z nich si s ohledem na pozici Oligarchy vyvinul vlastní postoj, z něhož nebylo možné dopídit se pravdy - podobně jako hmyz, který, pokud je dravý, zamaskovává sám sebe za něco neškodného, aby se snadněji mohl zmocnit kořisti, anebo, pokud je neškodný, maskuje se za jedovaté druhy, aby mohl zmást své nepřátele.</p>
<p>Za této situace se snadno mohlo stát, že člen z Braijthu, hlavního města Bribahru, je mužem, který zná pravdu o Vůli, jež jim vládla. Mohl svým druhům povědět celou pravdu; nebo jim mohl povědět přísně odměřenou polopravdu; nebo jim mohlo celé záležitosti lhát libovolným způsobem - podle toho, co se mu hodilo nejlépe.</p>
<p>A v případě tohoto konkrétního člena z Braijthu mohla být míra jeho lží ve skutečnosti jen těžko odsuzována, protože pod zdáním vnucené kontinentální jednoty zaručené mnoha nanejvýš vážnými smlouvami stál Uskutošk ve skutečnosti ve válce s Bribahrem a vojsko z Askitoše mělo obsazený Rattagon (pokud vůbec bylo možné obsadit ostrovní pevnost)..</p>
<p>Kromě toho ostatní členové jen předstírali, že členovi z Braijthu věří - podle toho, nakolik tajně sympatizovali s politikou jeho země, jež se odvažovala ohrožovat vedoucí pozici Uskutošku.</p>
<p>„Všechno bylo předstíráním. I jejich upřímnost byla předstíraná.</p>
<p>Nikdo si za této situace nemohl být ničím jistý, v důsledku čehož byli všichni kolektivně spokojeni, nacházejíce jistotu ve víře, že jejich druhové jsou klamáni dokonce ještě víc nez oni.</p>
<p>A tak v jádru duše tohoto nejmocnějšího města na planetě vládl naprostý zmatek a chaos. Právě v tomto zmatku se rozhodli čelit výzvě hrozivé změny ročních období.</p>
<p>Členové momentálně diskutovali o nejnovějším výnosu, jenž měl sestoupit z neviditelné ruky Oligarchovy k jejich schválení. Byl to zatím nejproblematičtější výnos ze všech. Vyhláška ve své podstatě zakáže praktikování pauku, protože je proti principům církve.</p>
<p>Pokud navržený zákon projde, bude ve skutečnosti znamenat nutnost ubytovat vojsko v každičké vísce po celém kontinentu, aby bylo zabezpečeno jeho prosazování. Protože členové sami sebe považovali za učené, přistupovali k danému tématu formou nenucené rozpravy. Rty se pohybovaly pod maskami.</p>
<p>„Vyhláška vyžaduje zvážení samotné naší podstaty,“ řekl člen z města Juthir, hlavního města Kuj-Juveku. „Mluvíme zde o velmi starém zvyku. Ovšem co je staré, nemusí být nevyhnutelně svaté. Na jedné straně máme nenahraditelnou církev, samotnou podstatu sibornalské jednoty, s jejím úhelným kamenem, bohem Azoiaxickým. Na druhé straně, církví neuznávaný, máme zvyk pauku, podle kterého může živý člověk přivést duši do stavu transu, ve kterém komunikuje s duchy svých zesnulých předků. O těchto duších, jak víme, se předpokládá, že klesají k Prapůvodní strážkyni, té záhadné a nevyzpytatelné mateřské postavě, stejně jako z ní i pocházejí. Na jedné straně stojí naše náboženství, čisté, intelektuální a vědecké; na druhé straně toto nejasné pojetí ženského principu.</p>
<p>Je nezbytné, abychom se připravili na krutější, chladnější časy, které přijdou. Z tohoto důvodu se musíme obrnit vůči ženskému principu v nás a vymýtit jej z populace. Musíme proti zhoubnému kultu Prapůvodní strážkyně zakročit. Musíme pauk zakázat. Věřím, že to, co zde říkám, jenom ozřejmuje moudrost ukrytou za touto nejnovější a Bohem inspirovanou vyhláškou Vůle.</p>
<p>Kromě toho, odvažuji se zajít až tak daleko, že budu tvrdit -„</p>
<p>Většina členů byla stará, byla zvyklá být stará, setrvávala ve starém věku již nějakou dobu. Setkávali se v prastaré místnosti, ve které byly všechny předměty, ať ze železa nebo ze dřeva, po staletí leštěny a cíděny armádou otroků, dokud přímo nesvítily. Železný stůl, o který se opírali, holá podlaha pod jejich chodidly v pantoflích, důmyslně vyřezávané židle, na kterých seděli; všechno se kolem nich jen blýskalo. Strohé železné obložení stěn odráželo pokřivené odrazy jejich postav. V železném vězení za mřížkou hořel oheň, který do místnosti vysílal spíš kouř než teplo a nijak se mu nedařilo mírnit chlad, který tam panoval. Členové se choulili v tlustých plstěných oděvech jako loutky v nějaké prastaré hře. Jediným, co se snažilo projasnit pochmurnost komnaty, byla velká tapiserie, která visela na jedné ze stěn. Na šarlatovém pozadí bylo zobrazeno velké kolo, které veslaři v blankytně modrých oděvech valí přes oblohu; každý z veslařů se usmíval na úžas vzbuzující a mateřsky vyhlížející postavu, z jejíhož chřípí, úst a prsou vyletovaly do oblohy hvězdy. Tato prastará tapiserie celé místnosti propůjčovala nádech vznešenosti.</p>
<p>Zatímco si předávali slovo, ostatní členové usrkávali pellamantinového likéru a prohlíželi si nehty nebo hleděli ven výřezy oken, které jim nabízely výhled na kousíčky Askitoše, rozřezaného do malých vodorovných sekcí.</p>
<p>„Někteří tvrdí, že mýtus Prapůvodní strážkyně je poetickým odrazem našeho já, „ hovořil člen ze vzdálené provincie Karkampan. „Zbývá však stále objasnit, zda taková entita jako ‚já‘ existuje. Pokud ano, nemusí dokonce ani být, mohu-li použít frázi, pánem ve vlastním domě. Může existovat mimo naše já. Tím chci říct, že toto já může být složkou Helikonie samotné, protože naše atomy jsou helikonské. V kterémžto případě by zde mohlo být určité nebezpečí spočívající ve snaze zničit kontakt se Strážkyní. Na to musím vážené členstvo upozornit.“</p>
<p>„Nebezpečné či nikoli, lid se musí sklonit před vůlí Oligarchy, jinak jej Zima Weyru zničí. Musíme se z těch našich já vyléčit. Jen poslušnost nám zaručí, že zůstaneme silnými během tří a půl staletí ledu...“ Tato otřepaná pravda se ozvala z druhého konce stolu, kde odrazy a stíny splývaly v jedno.</p>
<p>Výhled na Askitoš byl nabízen v sépiovité jednobarevnosti. Město bylo zahaleno do jedné z proslulých „kalových mlh“, tenké záclony chladného suchého vzduchu, která na město sestupovala z plošin za ním. K ní se přidával kouř z tisíců komínů, protože Uskuti se snažili udržovat se v teple. Město se ztrácelo pod příkrovem, který si částečně samo vytvořilo.</p>
<p>„Na druhé straně, komunikace s předky v pauku hodně přispívá k posilování nás samotných,“ řekl jeden člen s šedivým vousem. Především v těžkých časech. Domnívám se, že jenom pár z nás zde přítomných nikdy nehledalo útěchu v komunikaci s gossii.“</p>
<p>Člen z lorajského přístavu Ijivibir rozmrzele řekl: „Kromě toho - jak to, že naši vědci nikdy nezjistili, jak je možné, že gossiové a fessupové se k našim duším nyní chovají přátelsky, zatímco - jak stojí v pečlivě ověřených zápisech z minulosti - kdysi byli nepřátelští? Že by to bylo klimatem? Myslíte, že by to mohlo být způsobeno změnou ročních období - že jsou přátelští v zimě a v létě a nenávistní na jaře?“</p>
<p>„Tato otázka pozbude významu, pokud gossie a fessupy odkážeme tam, kam patří, tím, že schválíme zákon, který leží před námi,“ odpověděl člen z Juthiru.“</p>
<p>Úzkými okénky byly vidět střechy vládní tiskárny, kde byl po jednom či dvou dnech dalších diskusí nejnovější výnos Nejvyššího Oligarchy Torkerkanzlaga II. Vytištěn. Plakáty, po tisícovkách chrlené z tiskařských strojů, tučnými písmeny oznamovaly, že od nynějška je zločinem sestoupit do pauku, ať už tajně nebo ve společnosti druhých. Bylo to vysvětleno jako další preventivní opatření proti blížícímu se moru. Trestem za první překročení zákona je pokuta jedno sto sibů, za druhé pak uvěznění na doživotí.</p>
<p>V Askitoši samotném fungoval systém železniční dopravy, kde parní lokomotivy, které tahaly vagony, převážely náklady rychlostí deseti či dvanácti mil za hodinu. Vagony byly špinavé, ale spolehlivé, a celý systém zasahoval mimo město. Vagony rozvezly balíky plakátů do distribučních stanic na okrajích města a do přístavu, odkud byly loděmi rozváženy do všech světových stran.</p>
<p>Tak tyto balíky brzy dorazily i do Koriantury. Lepiči plakátů pobíhali po_městě a vylepovali jednotlivé body nového zákona. Jeden z těchto plakátů se ocitl i na zdi domu, kde po dvě stě let žila rodina Eedapa Mun Odima.</p>
<p>Jenomže dům byl nyní prázdný, opuštěný, vydaný napospas myším a krysám. Vchodové dveře bouchly naposledy.</p>
<p>Eedap Mun Odim opustil rodný dům obvyklou vznešenou chůzí. Měl svoji pýchu: jeho obličej neprozrazoval nic o žalu, který prožíval.</p>
<p>Toho výjimečného rána se oklikou vydal ke Klimentskému nábřeží, procházeje Rungobandryaskošskou ulicí a Jižním nádvořím. Za ním šel jeho otrok Gagrim a nesl mu vak.</p>
<p>S každým krokem si uvědomoval, že naposledy v životě prochází ulicemi Koriantury. Během uplynulých dlouhých let jej kuj-juvecký původ vedl k tomu, že o tomto místě uvažoval jako o určitém druhu exilu; teprve nyní si uvědomil, nakolik pro něj bylo domovem.</p>
<p>Přípravy na odchod činil podle svých nejlepších schopností; naštěstí stále měl jednoho či dva uskutské přátele, také kupce, kteří mu pomohli.</p>
<p>Rungobandryaskošská ulice odbočovala doleva a měnila se ve velmi příkrou. Odim se zastavil v ohybu, právě před chrámem, a ohlédl se. Hleděl na svůj starý dům, dole úzký, nahoře široký, s dřevěným balkonem, který InuI k fasádě jako hnízdo nějakého exotického ptáka, s okapy příkrých střech vytočených ven, dokud se téměř nedotkly okapů protějšího domu. Uvnitř už nebyl nikdo z početné Odimovic rodiny: zůstalo tam jenom světlo, stíny, prázdnota a starobylé fresky na zdech, zobrazující život, jaký kdysi byl v nyní téměř imaginárním Kuj-Juveku. Zastrčil si vous pevněji do kabátu a rázně odkráčel.</p>
<p>Nacházel se ve čtvrti malých řemeslníků - stříbrotepců, hodinářů, knihařů a umělců nejrozličnějšího druhu. Na jedné straně ulice stálo malé divadlo, kde byly předváděny výjimečné hry, hry, které se nedokázaly prosadit v divadlech ve středu města: hry, jejichž děj se odvážil do říše magie a vědy, fantazie o věcech možných i nemožných (poněvadž obě se velmi podobají jedna druhé), tragédie o rozbitých šálcích, komedie, které pojednávaly o porážkách dobytka ve velkém. Také satiry. Ironie a satira byly věcmi, kterým autority jednak nerozuměly, jednak je neschvalovaly. Proto bývalo divadlo často zavřené. Bylo zavřené i teď a ulice proto vypadala o to pustší.</p>
<p>Na Jižním nádvoří žil starý malíř, který maloval divadelní kulisy a porcelán pro továrnu, jejíž zboží Odim vyvážel. Jheserabhay byl už starý, ale stále měl při malování talířů a polévkových mis jistou ruku; a kromě toho, což bylo důležité, často poskytoval práci početné Odimově rodině. Odim si ho navzdory jeho ostrému jazyku vždycky vážil a proto mu nyní přinesl dárek na rozloučenou.</p>
<p>Do domu Odima uvedl fagor. Na Jižním nádvoří bylo fagorů hodně.</p>
<p>Prostí Uskuti měli proti Prvotním pozoruhodnou averzi, zatímco lidé uměleckého založení, jak se zdálo, měli jejich společnost rádi, jako by se perverzně vyžívali v nehybnosti a náhlých pohybech těchto tvorů. Odim sám neměl rád jejich čpavý mléčný pach, a tak kolem něho prošel co nejrychleji.</p>
<p>Jheserabhay seděl u přenosných železných kamínek, zahalený ve staromódním heedrantu, s nohama na pohovce. Vedle něho leželo obrázkové album. Pomalu vstal, aby Odima přivítal. Odim se posadil do sametem potaženého křesla proti němu a Gagrim s vakem v ruce zůstal stát za křeslem.</p>
<p>Když si vyslechl Odimovy zprávy, starý malíř chmurně zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Inu, tohle jsou pro Korianturu zlé časy, o tom není pochyb. Nikdy jsem nepoznal horší. Je to strašná věc, Odime, že jsi nucen odejít z domova, protože situace je tak obtížná. Ale ty jsi sem beztak ve skutečnosti vlastně nikdy nepatřil, že ne - ty a tvoje rodina?“</p>
<p>Odim se nepohnul, jen pomalu, bez přemýšlení pronesl: „Ale ano, já sem patřím a tvoje slova mne udivují. Narodil jsem se tady, necelou míli od tohoto místa, a můj otec se tady narodil přede mnou. Je to můj domov stejně jako tvůj, Jhessie.“</p>
<p>„Já se domníval, že jsi z Kuj-Juveku?“</p>
<p>„Původně moje rodina pocházela z Kuj-Juveku, to ano, a já jsem na to hrdý, ovšem já už jsem rodilý Sibornalan a Koriantuřan především.“</p>
<p>„Proč v tom případě odcházíš? Kam se vůbec chceš vydat? Netvař se tak uraženě. Dej si šálek čaje. Veronikánu?“</p>
<p>Odim. si uhladil vous. „V důsledku nové vyhlášky je pro nás nemožné zůstat. Mám velkou rodinu a musím pro ně udělat všechno, co bude v mých silách.“</p>
<p>„Och ano, ano, to musíš. Ty máš velmi početnou rodinu, že ano? Já sám jsem proti něčemu takovému. Nikdy jsem se neoženil, jak víš. Nemám žádné příbuzné. Vždycky jsem se věnoval jen umění. Jsem svým vlastním pánem.“</p>
<p>Odim přimhouřil oči: „Nejenom kuj-juvecké rodiny bývají tak početné, víš? My nejsme žádní primitivové, abys věděl.“</p>
<p>„Můj drahý, starý příteli, dneska jsi nějaký přecitlivělý. Nechtěl jsem nikoho z ničeho obviňovat. Žij a nech žít. Kam máte namířeno?“</p>
<p>„To bych si raději nechal pro sebe. Zprávy se šíří, z šepotů se stává hlasité volání.“</p>
<p>Umělec pokrčil rameny. „Předpokládám, že se vracíte doKuj-Juveku.“</p>
<p>„Protože jsem tam nikdy v životě nebyl, nemohu se tam vrátit.“</p>
<p>„Kdosi mi vyprávěl, že tvůj dům je plný fresek, které tu část světa zobrazují. Slyšel jsem, že jsou velmi krásné.“</p>
<p>„Ano, to ano, ale jsou již staré. Jsou od velkého umělce, který se sám nikdy neproslavil. Jenomže to už není můj dům. Musel jsem ho prodat, zamknout a opustit, se vším všudy.“</p>
<p>„Nu, v tom případě... Doufám, že jsi alespoň dostal slušnou částku?“</p>
<p>Odim byl nucen přijmout mizernou sumu, ale nyní odpověděl jediným slovem: „Ucházející.“</p>
<p>„Myslím, že mně budeš chybět, přestože jsem nikdy neměl ve zvyku scházet se s lidmi. Poslední dobou zřídkakdy chodívám i do divadla. Ten severní vítr mi proniká do starých kostí.“</p>
<p>„Jhessie, těšil jsem se z tvého přátelství po více než pětadvacet let. Také jsem si velmi cenil tvé práce; možná jsem ti nikdy neplatil dost. Třebaže jsem jenom obchodník, dokážu si vážit uměleckého ducha v druhých, a nikdo v celém Sibornalu nemaluje ptáčky na porcelán tak krásně jako ty. Chtěl bych ti dát dar na rozloučenou, něco příliš křehkého, než aby to mohlo cestovat, něco, co jak doufám, dokážeš ocenit. Mohl jsem to prodat v dražbě, ale napadlo mne, že ty budeš vděčným příjemcem.“</p>
<p>Jheserabhay se napřímil a zatvářil se napjatě. Odim pokynul otrokovi, aby otevřel vak. Gagrim vyndal předmět, který podal pánovi.</p>
<p>Odim jej vzal a zvedl do úrovně umělcových očí.</p>
<p>Byly to hodiny tvaru a velikosti husího vejce. Ciferník tradičním způsobem ukazoval dvacet pět hodin dne na vnějším kruhu a čtyřicet minut hodiny na vnitřním. Když ale uhodila celá hodina - a zmáčknutím tlačítka bylo možné docílit, že mechanismus uhodil kdykoli - hodiny se otočily a objevil se druhý, zadní ciferník. Tento zadní ciferník měl také dvě ručičky, vnější značila týdny, tennery a období malého roku a ta vnitřní období Velkého roku.</p>
<p>Ciferníky byly emailované a vajíčko samotné bylo ze zlata. Nahoře a na spodku je držela nefritová soška Prapůvodní strážkyně; spočívala na sedátku, které tvořilo základnu hodin. Z jedné strany rostla pšenice, z druhé se zvedaly ledovce. Celá věcička byla výjimečně nádherná, propracovaná do nejmenších detailů: prsty u nohou, které vyčnívaly ze sandálů Strážkyně, měly rozlišitelné nehty.</p>
<p>Jheserabhay natáhl vrásčité ruce, vzal hodiny a dlouhou dobu si je beze slova prohlížeL Do očí mu vhrkly slzy.</p>
<p>Je to nádherná věc, o tom není pochyb. Je tak precizně vyrobená. A nemohu rozpoznat, odkud pochází. Snad není z Kuj-Juveku?“</p>
<p>Odim se okamžitě začepýřil: „My barbaři jsme vynikající řemeslníci. To nevíš, .že žijeme v brlozích, ale dny trávíme tím, že zabíjíme lidi a vyrábíme nádherné umělecké předměty? Není snad tohle představa, kterou o; nás vy Uskuti máte?“</p>
<p>Nechtěl jsem tě urazit, Odime.“</p>
<p>„Nu, pochází z Juthiru, když to chceš vědět, našeho hlavního města. Vezmi si to. Přiměje tě to vzpomínat na mě alespoň takových pět minut. „Eedap se odvrátil a pohlédl z okna. Řada vojáků vedená poddůstojnickým oficírem prohledávala protější dům. Zatímco se Odim. díval, dva vyvedli na náměstí muže. Měl svěšenou hlavu, jako by se styděl; že ho lidé vidí v takové společnosti.</p>
<p>„Je mi opravdu líto, že odcházíš, Odime,“ řekl umělec smířlivě.</p>
<p>„Zlo se volně pohybuje po světě. Musím jít.“</p>
<p>„Já ve zlo nevěřím. V chyby ano. Ne ve zlo.“</p>
<p>„V tom případě se možná bojíš uvěřit, že existuje. Existuje všude, ,kde jsou lidé. Je dokonce i v této místnosti. Nashledanou, Jhessie.“</p>
<p>Nechal ho tam. Umělec k sobě tiskl hodiny a snažil se vstát ze svého uprášeného křesla.</p>
<p>Než opustil dům, kde Jheserabhay bydlel, Odim se opatrně rozhlédl. Řada vojáků i s vězněm zmizela. Svižně vyšel na Jižní nádvoří a snažil se na setkání s umělcem nemyslet. Koneckonců, s těmi Uskuty bylo vždycky obtížné vyjít. Bude úlevou dostat se od nich.</p>
<p>Byl připraven odejít. Všechno bylo vykonáno legálně, třebaže ve spěchu. Od té doby, co Besi Besainitikahl před dvěma dny vzala do člunu toho dezertéra kapitána Fašnalgida, se Odim soustředil na to, aby dal do pořádku všechny svoje záležitosti. Dům prodal nepřátelskému příbuznému a vývozní podnik přátelskému konkurentovi. S Fašnalgidovou pomocí se mu podařilo koupit loď. Popluje za bratrem do vzdáleného Šiveninku. Bude potěšením znovu vidět Odirina; mohli by teď pomáhat jeden druhému, když už nejsou tak mladí, jako byli kdysi...</p>
<p>Zápas je ve skutečnosti maskou naděje, říkal Odim sám sobě. Napřímil záda a zrychlil krok. Nevzdávej to. Život bude snadnější, zima nezima. Musíš přestat myslet jenom na peníze. Tvoje mysl je ovládána všemocným sibem. Nepřízeň osudu ti jen prospěje. V Šiveninku, s Odirinovou pomocí, budeš pracovat méně tvrdě. Budeš malovat obrázky jako Jheserabhay. Možná se dokonce staneš slavným.</p>
<p>Zabývaje se podobnými hřejivými myšlenkami, zamířil k nábřeží. Samomluvu mu narušilo parní dělo; pomalu se šinulo kolem. Mířilo na východ. Povídalo se, že co nevidět propukne velká bitva; to byl další důvod opustit město, jak nejrychleji to bude možné. Dělo bylo tak těžké, že když rachotilo po kočičích hlavách dlažby, země se třásla. Písty pumpovaly a z nestvůrné hlavně se valil kouř. Vedle něj běželi malí chlapci a nadšeně výskali.</p>
<p>Parní dělo následovalo Odima podél Klimentského nábřeží, s těžkou hlavní namířenou na něj. S pocitem úlevy zabočil k ODIMOVU JEMNÉMU VÝVOZNÍMU PORCELÁNU. Gagrim mu pospíchal v patách.</p>
<p>Předváděcí místnost a skladiště byly samý zmatek, především proto, že nikdo nepracoval. Najatí dělníci a otroci se jeden jako druhý chopili příležitosti nic nedělat. Mnozí z nich se poflakovali u dveří a dívali se, jak kolem jede dělo. Ve své neochotě ustoupit stranou dávali najevo, jak malý respekt mají vůči bývalému zaměstnavateli.</p>
<p>To nevadí, říkal si. Vyplujeme s odpoledním přílivem a tito lidé ať si tu dělají, co chtějí.</p>
<p>Přišel posel a vyřizoval, že nahoře je nový majitel podniku a rád by ho viděl. Odimovou myslí projel záchvěv pocitu nebezpečí. Zdálo se mu nepravděpodobné, že by zde byl nový majitel, protože podle smlouvy mu měl podnik přejít do rukou až okamžikem dnešní půlnoci. Řekl si ale, že se nebude ničeho bát a odhodlaně zamířil po schodech nahoru. Gagrim jej následoval.</p>
<p>Přijímací místnost byla elegantně zařízenou galerií; okna vyhlížela na přístav. Na zdech visely tapiserie a řady miniatur, které patřily Odimovu dědovi. Na leštěných policích byly rozloženy ukázky Odimových porcelánových servisů. Právě sem byli uváděni zvláštní zákazníci a zde se projednávaly nejdůležitější obchodní transakce.</p>
<p>Dnešního rána stál v nízké místnosti jenom jeden zvláštní zákazník a jeho uniforma naznačovala, že záležitost, ve které přišel, pravděpodobně nebude příjemná. Major Gardeterark stál otočený zády k oknu, hlavu vystrčenou k příchozímu, mohutné zuby mu vyčnívaly a špulil rty. Za ním stála bledá Besi Besamitikahl.</p>
<p>„Pojď dál, „ zavelel. „Zavři dveře.“</p>
<p>Odim se na prahu zastavil tak náhle, že Gagrim do něj zezadu naraziI. Maior Gardeterark na sobě měl těžký vojenský kabát, oděv ze silné látky s knoflíky jako oči flambregů, rozmístěnými v pravidelných intervalech, jakoby na kovové stráži, a s kapsami, které trčely do stran jako krabice. Byl to v každém ohledu kabát, který by sám mohl vykonávat pánovu práci, pokud by si jej pán někdy svlékal. Gardeterark však nyní plnil povinnost sám a zpoza knoflíků přihlížel, jak Odim na jeho příkaz zavírá dveře.</p>
<p>Co Odima vyděsilo nejvíc, nebyl major sám, ale pohled na Besi. Jediný pohled na Besiin bledý obličej Odimovi sdělil, že byla nucena prozradit svoje tajemství. Mysl mu neprodleně zalétla k tajemstvím, která byl on nucen uchovávat: Harbin Fašnalgid, oficiálně považovaný za desertéra; poručík Asperamankovy armády, nyní nemocný Tučnou smrtí a borldoranská dívka, otrokyně, která se o nemocného poručíka starala. Věděl, že to, co pro něho je pouhým humánním činem, je v Gardeterarkových vyboulených očích smrtelným seznamem zločinů.</p>
<p>V Odimově hubené postavě se rozhořel hněv. Byl vystrašený, ale hněv překonal strach. Nenáviděl tohoto odporného, bezcitného důstojníka od okamžiku, kdy ho tenkrát našel dole, jak se naparuje svou vlastní důležitostí. Tomu tvorovi nelze dovolit, aby jakkoli zkřížil Odimovy plány odvést rodinu do bezpečí.</p>
<p>Gardeterark pokývl hlavou k Besi a zahřměl: „Tato otrokyně mně prozradiila, že přechováváš armádního dezertéra jménem Fašnalgid.“</p>
<p>„Čekal tady. Přinutil mě -„ začala Besi. Gardeterark zvedl ruku v rukavici, na které bylo několik knoflíků, a uhodil ji do obličeje.</p>
<p>„Schováváš toho dezertéra ve svém podniku,“ obvinil Odima. Aniž se podíval na dívku, která se s rukou na tváři choulila u zdi, udělal krok k Eedapovi.</p>
<p>Z jedné z kabátových krabic vytáhl pistoli a namířil ji na Odimovo břicho. „Jsi zatčen, Odime, ty přivandrovalecká špíno. Odveď mne tam, kde schováváš Fašnalgida.“</p>
<p>Odim si tiskl vous. Třebaže pohled na násilí, jehož se Gardeterark dopustil na Besi, ho vyděsil, také posílil jeho rozhodnutí. Hleděl na majora prázdným pohledem.</p>
<p>„Nevím, co máš na mysli.“</p>
<p>Na okamžik se ukázaly ohromné žluté zuby zarámované mezi rty, které se okamžitě zase sevřely. To byl majorův patentovaný způsob úsměvu.</p>
<p>„Ty dobře víš, co myslím. Ubytoval se u tebe. Byl na výpravě do Čals doprovázen touto tvojí ženštinou, nepochybně s tvým vědomím. Musí být zatčen za. dezerci. Jeden člověk z přístavu ho viděl jít sem. Odveď mne k němu, nebo sám budeš odveden na velitelství k výslechu.“</p>
<p>Odim ustoupil.</p>
<p>„Dobrá, odvedu tě k němu.“</p>
<p>Na vzdáleném konci galerie byly dveře i do zadních částí budovy.</p>
<p>Když Gardeterark následoval Odima, odstrčil stranou stolek, který mu stál v cestě. Porcelán se sesypal na podlahu a rozbil se.</p>
<p>Odim na sobě nedal nic znát. Pokynul Gagrimovi, aby k nim přišel.</p>
<p>„Odemkni ty dveře.“</p>
<p>„Tvůj otrok může zůstat tady,“ řekl Gardeterark.</p>
<p>„Během dne nosí klíče.“</p>
<p>Klíče byly v Gagrimově kapse, přípoutané řetězem k pasu. Chvějící se rukou dveře odemkl a nechal oba muže vejít.</p>
<p>Nacházeli se v chodbě do zadních kanceláří. Odim šel první. Prošli chodbou a zabočili doleva, kde čtyři schody vedly ke kovovým dveřím. Odim pokynul otrokovi, aby je odemkl. K tomu byl zapotřebí obzvlášť velký klíč.</p>
<p>Jakmile prošli dveřmi, ocitli se na balkoně nade dvorem. Většina dvora byla zastavěná fůrami dřeva a dvěma zastaralými vypalovacími pecemi. Pece se obvykle nepoužívaly; jedna však momentálně byla vytopena, aby se v ní vypálila spěšná objednávka do místních kasáren, pro kterou nebylo zapotřebí žádné zvláštní jemností. Jinak většina Odimova porcelánu pocházela z výrobních společností, které sídlily mimo Odimův dům. Kolem pece stáli čtyři fagoři a udržovali ji v činnosti. Byla stará, nedostatečně izolovaná, a žárem a kouřem plnila celý dvůr.</p>
<p>„Nu?“ pobídl ho Gardeterark, když se Odim zastavil.</p>
<p>„Je tamhle v podkroví, „ ukázal Odim přes dvůr. Balkon byl s podkrovím, na které ukazoval, spojen kočičí lávkou, která se klenula nade dvorem. Byla téměř stejně stará jako pece pod ní; jednoduché dřevěné zábradlí bylo vratké a pokryté sazemi.</p>
<p>Odim začal lávku opatrně přecházet. V polovině cesty, zatímco se zdola valil kouř, se .zastavil a opřel se rukou o zábradlí. „Dělá se mi špatně. .. raději bych se měl vrátit, „ otočil se k majorovi. „podívej se na tu pec.“</p>
<p>Eedap Mun Odim nebyl agresivní. Po celý život násilí nenáviděl.</p>
<p>Každý náznak hněvu ho znechucoval - samozřejmě také vlastní hněv.</p>
<p>Sám sebe vždycky vedl ke zdvořilosti a poslušnosti, řídil se příkladem rodičů. Nyní na svoji výchovu zapomněl. Rozmáchlým pohybem zvedl ruce, spojil dlaně a když Gardeterark pohlédl dolů, uhodil ho zezadu do krku.</p>
<p>Gagrime!“ zvolal. Otrok se nepohnul.</p>
<p>Gardeterark se zapotácel a narazil bokem do zábradlí. Snažil se vytáhnout zbraň. Odim ho kopl do kolena a uhodil do hrudi. Důstojník vypadal dvakrát větší než on a jeho kabát byl brněním.</p>
<p>Když Odim slyšel výstřel z revolveru a praskot zábradlí a cítil, že Gardeterark začíná padat, klesl na všechny čtyři na lávku, aby se zachránil před pádem.</p>
<p>Gardeterark v pádu strašlivě vykřikl.</p>
<p>Odim se díval, jak letí, jak mává rukama ve vzduchu, zvířeckou hubu otevřenou. Nebyl to dlouhý pád. Střecha pece byla pokryta volnými taškami. a sutí. Táhly se po ní praskliny, šířily se a rudě žhnuly.</p>
<p>Odim se natáhl na lávku, aby ho stoupající žár nespálil.</p>
<p>Major se s řevem snažil dopadnout na nohy. Kabát se na něm vznítil jako starý seník. Noha zapadla do jedné z trhlin. Kus střechy se zbortil. Oheň vy tryskl jako gejzír. Teplota uvnitř pece dosahovala přes jedenáct stovek stupňů. Gardeterark již hořel, když do ní spadl.</p>
<p>Odim neměl představu, jak dlouho zůstal ležet na lávce. Besi se i s rozbitými ústy odvážila na lávku a pomohla mu vrátit se na galerii.</p>
<p>Gagrim uprchl.</p>
<p>Objímala ho a utírala mu sežehlý obličej látkou. Uvědomil si, jak stále dokola říká:</p>
<p>„Zabil jsem člověka.“</p>
<p>„Zachránil jsi nás všechny. Byl jsi velmi statečný, můj drahý. Nyní musíme jít na loď a vyplout tak brzy, jak jen to bude možné, dřív než zjistí, co se stalo.“</p>
<p>„Zabil jsem člověka, Besi.“</p>
<p>„Říkej si raději, že spadl, Eedape.“ Políbila ho sežehlými rty a rozplakala se. Stiskl ji tak, jak to za denního světla ještě neučinil a ona cítila, jak se jeho hubené tvrdé tělo chvěje.</p>
<p>O Tak skončila dobře organizovaná část života Eedapa Mun Odima.</p>
<p>Od nynějška bude jeho existence sérií improvizací. Stejně jako jeho otec před ním se pokoušel vládnout svému malému světu tím, že byl poctivý a spravedlivý,. svědomitě vedl účetní knihy, nikoho nepodváděl, ke všem byl přátelský, poskytoval útěchu každým možným způsobem. Jediným úderem to všechno bylo pryč. Celý systém se zhroutil.</p>
<p>Besi Besamitikahl mu musela pomoci přes nábřeží k čekající lodi. S nimi šli dva další, jejichž životy byly převráceny naruby stejným způsobem.</p>
<p>Když s Besi vystoupil na břeh poté, co od mola v bažinách urazili dvacet mil, kapitán Harbin Fašnalgid uviděl vlastní obličej neuměle zobrazený na rudém plakátě. Plakát právě vyšel z místní tiskárny řízené armádou a ještě se leskl lepičovým klihem. Pro Fašnalgida Odimova loď sloužila dvojímu účelu; nejenom uprchnout z Uskutošku, ale také zůstat blízko Besi. Kapitán se totiž rozhodl, že pokud má změnit svůj život, potřebuje odvážnou, věrnou ženu, která se o něj postará. Energicky vystoupil na lodní lávku, plný touhy uniknout armádě a jejímu stínu.</p>
<p>Následovala ho Toress Lahl, vdova po velkém Bandalovi Eith Lahlovi, nedávno zabitém v bitvě. Od manželovy smrti a zajetí Luterinem Šokeranditem se její život stal poněkud chaotickým, stejně jako Odimův či Fašnalgidův. Nyní se nalézala v cizím přístavu a před sebou měla cestu do dalšího, ještě neznámějšího. Její věznitel ležel na lodi, svázaný, a procházel agonií Tučné smrti. Toress Lahl mu mohla uprchnout, ale neznala žádný způsob, jak by se žena z Oldoranda mohla bezpečně vrátit ze Sibornalu do Kampannlatu. A tak zůstala, aby se o Šokerandita starala, s nadějí, že si tím vyslouží jeho vděk, pokud ovšem nemoc přežije.</p>
<p>Sama měla z moru menší strach než ostatní. Doma v Oldorandu pracovala jako lékařka. Slovem, které probouzelo strach a zvědavost v ní, bylo spíš jméno Šokeranditovy domoviny Kharnabharu, jméno, které - pronášené ve vzdáleném Borldoranu - ztělesňovalo legendy a romantiku.</p>
<p>Aby získal loď, jednal Odim přes prostředníky, přátele, kteří znali užitečné lidi v cechu kněží-mořeplavců. Všechny peníze z prodeje domu a podniku šly na nákup Nové doby. Ta nyní kotvila u Klimentského nábřeží, dvoustěžňová briga o výtlaku 639 tun, s příčným ráhnovím na předním a hlavním stěžni. Loď byla postavena před dvaceti lety v askitošských loděnicích.</p>
<p>Nakládka byla dokončena. Na Nové době bylo kromě zásob, které Odim dokázal za tu krátkou dobu nashromáždit, také stádo arangů, Odimovy servisy z jemného porcelánu a muž nemocný morem s otrokyní, která se o něj starala.</p>
<p>Odimovi se podařilo vyřídit odbavení u yelitele přístavu, starého známého, který byl mnoho let štědře placen za proclívání jeho nákladů. Kapitána plavidla přesvědčil, aby do co nejkratší možné doby vtěsnal všechny ceremonie doporučované deuteroskopy a hieromancery pro příznivou plavbu. Zazněl výstřel z děla, aby bylo oznámeno, že loď odplouvá ze Sibornalu.</p>
<p>Na palubě zazpívali krátkou oslavnou píseň bohu Azoiaxickému. S odlivem a příznivým větrem se vzdálenost mezi lodí a Klimentským nábřežím zvětšovala. Nová doba započala pouť do vzdáleného Šiveninku.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>VI</strong></p><empty-line /><p><strong>G4PBXj 4582-4-3</strong></p>
<p><emphasis>Na Avernus, létajícího Kaidawa helikonské noční oblohy, sestoupila monotónnost barbarství. Eedap Mun Odim byl pr</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>vem hrdý na řemeslnickou zručnost představovanou kuj-juveckými hodinami, které daroval Jheserabhaymu; samotná ohraničenost takových společenství jako Kuj-Juvek obdařuje jejich umění koncentrovanou vitalitou. Avšak barbarství na Avernu neprodukovalo nic jiného než roztříštěné lebky, přepady ze zálohy, dunění kmenových bubnů a lidoopí divokost.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mnoho generací, které sloužily avernské civilizaci, vyjadř</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>valo touhu uprchnout pocitu marnosti, doktríně minimalismu, jež vyvěrala z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>koncepce poslušnosti Zemi. Někteří dávali přednost smrti na Helikonii před neúprosným avernským řádem. Řekli by, kdyby se jich někdo zeptal, že dávají přednost barbarství před civilizací.</emphasis></p>
<p><emphasis>Hrůza barbarství byla ale nekonečně větší než omezení civ</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>lizace. Pinové a Tanové neměli ani chvíli pokoj od strachu a</emphasis><emphasis> strádání. Obklopeni technologií, která v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mnoha ohledech ovl</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>dala sama sebe, byli stěžío něco málo lepší než mnohé z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>km</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>nů Kampannlatu, polapené mezi bažinami, lesem a mořem. Barbarství dalo průchod strachu a okleštilo představivost.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mezi sekce stanice, které utrpěly největší poškození, patřily ty, které byly nejintimněji spojené s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>lidskou aktivitou jako jídelny, restaurace a továrny zpracovávající protein, které je zásobov</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ly. Dříve úrodná</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pole, která se nacházela uvnitř sférického tr</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>pu, se nyní stala poli bitevními. Člověk honil člověka kvůli jídlu. Ve</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>ké pohyblivé genitálopanny, ty pohlavní nestvůry vzešlé ze zvráceného genetického odkazu, byly také ubíjeny a konzum</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vány.</emphasis></p>
<p><emphasis>Automaticky řízená stanice dál vysílala na vnitřní monitory obrazy z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>živoucího světa dole, takže lidé ani na chvíli nebyli zbaveni tohoto věčného stimulu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Přežívající kmeny však již nebyly schopné chápat zachyc</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>né výjevy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Obrazy, které získávali - lovců, králů, učenců, obchodníků i otroků - se staly příliš oddělenými od kontextu jejich vlastního žití. Byly přijímány jako návštěvníci z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jiného světa, bohové či ďáblové. Přinášely jenom údiv do srdcí těch, jejichž předkové je s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pohrdáním studovali.</emphasis></p>
<p><emphasis>Rebelové Avernu - zpočátku pouhá odštěpenecká hrstka - vyrazili na cestu k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>větší svobodě, než si mysleli, že se jim d</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>stává. Vytáhli na mělčinu břehů melancholické existence. Vláda hlavy byla nahrazená vládou břicha.</emphasis></p>
<p><emphasis>Avernus však měl závazky, které převažovaly péči o obyv</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>tele. Prvořadou povinností satelitu bylo vysílat nepřetržitý signál k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>planetě Zemi, tisíc světelných let vzdálené. Během událostmi bohatých staletíexistence výzkumné stanice tento signál s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>kladem informací nikdy neustal.</emphasis></p>
<p><emphasis>Signál formoval dopravní tepnu dat, odbavovaných k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Zemi podle původního plánu technokratické elity zodpovědné za grandiózní schémata mezihvězdného bádání. Tato tepna nikdy nevysychala, dokonce ani tehdy, když obyvatelé Avernu zred</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>kovali sami sebe do stavu blížícího se divošství.</emphasis></p>
<p><emphasis>Charón, vzdálená předsunutá hlídka slunečního systému, hostil přijímací komplex vybudovaný na chladném metanovém povrchu satelitu. Na této stanici, na níž tím nejbližším, co se podobalo inteligentnímu životu, byli androidi, kteří jej udržovali, byly helikonské signály analyzovány, klasifikovány, uskladňov</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>ny a vysílány do vnitřního slunečního systému. Vnější proces byl mnohem méně složitý a sestával pouze ze sérií potvrzení nebo povelů Avernu, aby zvýšil pokrytí té či oné oblasti. Zpr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>vodajský bulletin, který byl kdysi dávno k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Avernu vysílán, již dávno přestal existovat, a sice od té doby, kdy kdosi poukázal na absurditu zásobovat Avernus zprávami přes tisíc let starými. Avernus nevěděl nic - a nyní se o to ani nestaral - o dění na Zemi.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co se těchto událostí týkalo: národy přelidněné Země stráv</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ly většinu dvacátého prvního století trýzněné sériemi nepříje</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>ných konfrontací: Východ ohrožoval Západ, Sever ohrožoval Jih, První svět pomáhal Třetímu světu a zároveň ho podváděl. Vzrůst populace, kolísání</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>zdrojů energie a neustálé lokální ko</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>flikty pomalu přetvářely glóbus v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>něco, co připomínalo spíše hromadu smetí. Středu století dominoval koncept</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>teroristick</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ho národa</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis>; právě v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>této době bylo </emphasis><emphasis>zniče</emphasis><emphasis>no prastaré město Řím. A přesto navzdory chmurným očekáváním ta konečná Valhalla, nukleární válka, nikdy nevypukla. Částečně to bylo proto, že supervelmo</emphasis><emphasis>ci maskovaly svoje operace manipulacemi s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>me</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>šími národy a částečně proto, že zkoumání okolního vesmíru fungovalo jako jakási bezpečnostní pojistka pro agresivní em</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ce.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ti, kteří žili ve dvacátém prvním století, považovali svůj věk za melancholický - navzd</emphasis><emphasis>ory exponenciálnímu vývoji technol</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>gických a elektronických systémů. Viděli, že každé pole a každá továrna, které produkují potraviny, jsou elektronicky chráněny nebo fyzicky střeženy. Cítili rostoucí manipulaci svými životy. Třebaže je to omezovalo, bylo to možné překonat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mnozí nadaní jedinci to století učinili nádherným, přinejme</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ším ve zpětném pohledu. Muži a ženy se pozvedali odnikud, z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mas, a získávali si nesmírnou slávu talentem. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>brilantnosti vzdoru chmurnému prostředí prosvětlovali srdce diváků a </emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>sluchačů. Když zemřel Derek Eric Absalom, říkalo se, že plak</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>la polovina zeměkoule. Jeho nádherné improvizované písně však zůstaly lidstvu jako útěcha.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zpočátku spolu za hranicemi slunečního systému soupeřily jenom dva pozemské národy. Toto číslo se vyšplhalo na čtyři a zastavilo se na pěti. Cena mezihvězdného cestování byla příliš vysoká. Víc už si jich na tomto písku hrát nemohlo, dokonce ani ve věku, kdy se technologie stala náboženstvím. Na rozdíl od náboženství, naděje chudobných, však technologie by</emphasis><emphasis>la strat</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>gií bohatého muže.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vzrušení a dobrodružství mezihvězdného bádání </emphasis><emphasis>bylo z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>vesmíru přenášeno k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>početným národům Země. Mnozí je o</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>divovali intelektuálně. Mnozí fandili vlastním týmům. Veškeré projekty byly lidstvu předkládány s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>velkou vážností. Velké </emphasis><emphasis>výd</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>je, velké vzdálenosti, velká prestiž, to vše se kombinovalo d</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hromady, aby to zapůsobilo p</emphasis><emphasis>atřičným dojmem na poplatníky v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ošklivých městech zdevastované Země.</emphasis></p>
<p><emphasis>Během rozkvětu mezihvězdných cest, přibližně v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>době mezi roky</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>2090 až 3200, byly tu a tam vypuštěny automatické vesmí</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>né lodě. Tyto lodě nesly počítačem střežené hibernované kolonisty, schopné letět vzduchoprázdnem tak dlouho, než k</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nečně najdou obyvatelné světy.</emphasis></p>
<p><emphasis>První planeta mimo sluneční systém, na které člověk stanul, byla slavnostně pojmenována Nová Země. Bylo to jedno z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>bezměsíčných těles, obíhajících kolem Alfy Centauri C. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ara</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>ská poušť ve velkém,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>poznamenal jeden komentátor, ale větš</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>na lidí - když se před nimi odvíjely záběry monotónních krajin Nové Země - pr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>padla pocitu bázně.</emphasis></p>
<p><emphasis>Povrch planety tvořil především písek a rozeklaná horská pásma. Jediný oceán nepokrýval víc než pětinu povrchu. Nebyl na ní nalezen žádný život kromě abnormálně velkých červů a druhu mořských řas, jež rostly na okrajích slaných moří. Vzduch, třebaže dýchatelný, měl extrémně nízký obsah vodní vlhkosti; lidská hrdla v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>něm vysychala po pár</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>minutách dýchání. Déšť nikdy neskropil oslepivý povrch N</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vé Země. Byl to pouštní svět a nebylo možné jej změnit. Žádná životaschopná biosféra se tam nikdy nemohla uchytit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Staletí m</emphasis><emphasis>íjela.</emphasis></p>
<p><emphasis>Na Nové Zemi byla zřízena základna a odpočinkové cen</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>rum. výzkumné lodě z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ní vylétaly do vzdálenějších končin vesmíru. Nakonec takto prozkoumaly kruhový prostor o prům</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ru téměř dvou tisíc svě</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>elných let. Tato oblast, třebaže nezmě</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>ná v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>myšlení dr</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>hu, kterému se teprve nedávno podařilo zkrotit koně, byla s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ohledem na rozměry galaxie zanedbatelná.</emphasis></p>
<p><emphasis>Lidstvo objevilo a prozkoumalo mnoho dalších planet. Na žádné neexistoval život. Nové zdroje minerálů pro Zemi, ovšem nikoli život.</emphasis></p>
<p><emphasis>V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ponurých </emphasis><emphasis>miasma</emphasis><emphasis>tech ply</emphasis><emphasis>nového obra byly objeveny svíj</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>jící se živé </emphasis><emphasis>bytost</emphasis><emphasis>i, které se objevovaly a mizely způsobem, jenž naznačoval existenci vůle. Dokonce k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nim spustili ponorku, kt</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>rá je měla zkoumat. Po šedesát let se lidští průzkumníci poko</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>šeli navázat s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>těmito pohyblivými</emphasis><emphasis> b</emphasis><emphasis>ytost</emphasis><emphasis>mi kontakt - </emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>eúspě</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>ně. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomto období zahynula ve znečištěných oceánech Země p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>slední velryba.</emphasis></p>
<p><emphasis>Na některých nově objevených světech byly zřízeny zákla</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ny a za</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>ájena těžba. Docházelo k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nehodám - o nichž se Země nedozvěděla.</emphasis></p>
<p><emphasis>Gigantická planeta Wilkins byla zničena; termonukleární m</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>tory, které s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>řevem prolétaly atmosférou, přeměnily vodík v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>lezo a těžší kovy</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>a </emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>laneta se roztrhla. Energie byla uvolňov</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>na, jak bylo pl</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>nováno</emphasis><emphasis> -</emphasis><emphasis> ale spíš rychleji, než bylo plánováno. Smrtelné krátkovlnné záření zabilo všechny, kteří se na proje</emphasis><emphasis>k</emphasis><emphasis>tu podíleli. Na Orog</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>laku vypukla válka mezi dvěma rivalskými základnami - krátká nukleární bitva, která planetu změnila v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ledovou pustinu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dostavily se také úspěchy. Dokonce i Nová Země byla úspěchem.</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Úspěchem natolik dostatečným, že na břehu jejího chemik</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>liemi prosyceného moře bylo zřízeno letovisko. Malé kolonie byly zal</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ženy celkem na dvaceti devíti planetách; na některých prosp</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>rovaly po několik generací.</emphasis></p>
<p><emphasis>Třebaže kolem některých těchto kolonií vznikly v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>průběhu j</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>jich existence zajímavé legendy - které obohatily již tak bohatou pokladnici Země - žádná nebyla natolik významná nebo ko</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>plexní, aby mohla živit kulturní hodnoty, které by se rozcházely s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>rodičovským systémem. Do vesmíru cestující lidstvo padalo za oběť mnoha podivným</emphasis><emphasis> novým nemocem a mentálním por</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>chám. Bylo faktem, ovšem zřídka</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>uznávaným, že každá teres</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>rická populace je rezervoárem nemocí; povážlivé části lidí všech etnických skupin bylo po většinu času špatně z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>neidentif</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>kovatelných důvodů. PNCHS (Plíživý neléčiteln</emphasis><emphasis>ý chorobný</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>sy</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>drom) nyní volal po identifikaci. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>podmínkách beztížného stavu se PNCHS rychle šířil.</emphasis></p>
<p><emphasis>To, co nebylo léčeno, se dlouho jevilo jako nevyléčitelné. Nervový systém selhával, paměť si vytvářela imaginární historii, vize se stávaly halucinacemi, bylo zachváceno svalstvo, trávicí soustava. Vesmírná demence se stala každodenním jevem. Psýché člověka ve vakuu se zmocňoval tíživý strach.</emphasis></p>
<p><emphasis>Navzdory neúspěchům a deziluzím pronikání do galaxie p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>kračovalo. Tam, kde není žádná vize, lidé strádají - a zde vize byla. Existovala vize, že navzdory všem nebezpečím, která to obnáší, je nejdůležitější vědě</emphasis><emphasis>ní; a nejzazší vědění spočívá v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>chopení života a jeho vztahu k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>anorganickému vesmíru. Bez pochopení bylo vědění bezcenným.</emphasis></p>
<p><emphasis>Čínsko-americká posádka zkoumala prac</emphasis><emphasis>hová oblaka so</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>hvězdí Hadonoše ve vzdálenosti sedmi set světelných let od Země. Tato oblast obsahovala obří molekulární nakupeniny, nonizotropické gravitace, nafukující se planety a další anomálie. Mezi vrstvami zárodečné hmoty tam vznikaly nové hvězdy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jeden astrofyzikální satelit napojený na počítačové systémy flotily obdržel spektrografický výklad atypického binárního sy</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tému zhruba tři sta světelných let vzdáleného od Hadonošových mračen, který odhalil přinejmenším jednu doprovodnou planetu, na níž byly přibližně</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pozemské podmínky.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zvláštnost stárnoucí žluté hvězdy typu G4 obíhající kolem bílého</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>veleobra ne více než jedenáct milionů let starého již předtím vzbudila zájem kosmologů v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>čínsko-americké posádce. Zmín</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ná spektrální</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>analýza je popohnala k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>aktiv</emphasis><emphasis>nímu pátrání.</emphasis></p>
<p><emphasis>Domnělá planeta pozemského typu ve vzdáleném binárním systému byla do katalogu zařazena pod označením G4PBX/4582-4-3. Poznatky o ní byly odeslány na dlouhou ce</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tu skrze prachová mračna k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Zemi.</emphasis></p>
<p><emphasis>Uvnitř vlajkové lodi flotily, tehdy křižující vně</emphasis><emphasis>jší okraje Had</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nošových prachových mračen, čekala ukotvená automatizovaná kolonizační</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>loď. Tato loď b</emphasis><emphasis>yla naprogramována a odeslána k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>G4PBX/4582-4-3. Byl rok 3145.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kolonizační loď vstoupila do systému </emphasis><emphasis>Freyr-Batalix v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>roce 3</emphasis><emphasis>600</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>našeho letopočtu, aby neprodleně zahájila úkol, ke kter</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>mu byla naprogramována, totiž zř</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>zení výzkumné stanice.</emphasis></p>
<p><emphasis>Před sebou měli G4PBX/4582-4-3, splnění snu! Cosi sk</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>tečného, ale za hranicemi víry, dokonce za hranicemi radosti.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zatímco signály ze systému Freyr-Batalix letěly k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Zemi, bylo stále zřejmější, že podobnost planety se Zemí je velmi těsná. Nejenže byla přeplněna nesčetnými variantami života v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hýřivém terestrickém stylu - a v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hřejivém kontrastu ke všem dříve obj</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>veným planetám - ba co víc, byla domovem množství polointel</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>gentních a inteligentních druhů, schopných diplomacie a intrik. Mezi inteligentními druhy byli lidem podobné bytosti a rohatí tvorové připomínající minotaury s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hrubou srstí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Signály se nakonec dostaly až na Charón, k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hranicím Sl</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>neční soustavy, odkud androidi odes</emphasis><emphasis>lali data k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Zemi, jenom pět sv</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>telných hodin vzdálené.</emphasis></p>
<p><emphasis>Do poloviny pátého tisíciletí byl moderní věk Země v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pozvo</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>ném úpadku. Doba apercepce, vnímání, byla jen vzpomínkou. Pro všechny s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>výjimkou pár meritokratů, jimž patřila moc, se galaktická bádání stala abstrakcí, dalším břemenem uvaleným na lidi byrokracií</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> G4PBX/4582-4-3 všechno změnila. Přestala existovat jako pouhé záhadné těleso mezi třemi sesterskými planetami a získala barvu a osobnost. Stala se Helikonií, úža</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>nou planetou, světem za prostorami temnoty, světem, kde byl život.</emphasis></p>
<p><emphasis>Slunce Helikonie přijala symbolický význam. Mystikové si povšimli způsobu, jakým Freyr a Batalix jakoby představovaly protiklady lidské povahy, oslavované kdysi dávno v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jedné asi</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>ské legendě:</emphasis></p>
<p><emphasis>Dva ptáci vždy spolu v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>broskvoňovém stromě:</emphasis></p>
<p><emphasis>Jeden jí ovoce, druhý se jen dívá.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jeden pták je naše individuální Já,</emphasis><emphasis> které ochutnává ze světa darů:</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Druhý je univerzální Já, které vše pozoruje a diví se.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Jak zaníceně byly sledovány první obrazy lidí a fagorů, kteří se snažili o přežití na sněhem spoutaném světě! Lidská srdce zaplnil nevysvětlitelný vděk. Konečně bylo navázáno spojení s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jiným inteligentním životem.</emphasis></p>
<p><emphasis>Do té doby, než byl postaven Avernus a ustálen na oběžné dráze kolem Helikonie, do té doby, než byl zaplněn lidmi vych</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vanými</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>náhradními matkami na kolonizační lodi</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> se sféra teres</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ricky řízené</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>vesmírné aktivity zúžila. Obydlené planety slune</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ního sy</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tému směřovaly k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>centralizované formě vlád</emphasis><emphasis>y,</emphasis><emphasis> ze které se po</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>ději vyvinula KOSA</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> Ko-systémová soustava; zajímaly je jen jejich vlastní byzantinské záležitosti. Vzdálené kolonie byly p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nechán</emphasis><emphasis>y,</emphasis><emphasis> aby se staraly samy o sebe</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> ukotvené tu a tam na poloobyvatelných světech jako množství Robinsonů na opušt</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ných ostrovech.</emphasis></p>
<p><emphasis>Země a její sousední planety byly do té doby skladišti n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>strávených informac</emphasis><emphasis>í. Zatímco materiály vysílané na Zemi byly zpracováván</emphasis><emphasis>y,</emphasis><emphasis> vědomosti nebyly absorbovány. Nepřátelství</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> které existovalo od kmenových dnů</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> rivalství založené na str</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>chu a touze po bohatství</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> to vše přetrvávalo</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> jen dočasně usp</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>né. Zmenšování vesmíru všemu vtisklo novou důležitost.</emphasis></p>
<p><emphasis>Do roku 4901 byla celá Země řízená jedinou společností</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> KOSA. Existující právní systém jí umožňoval prosperovat. Pr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>střednictvím některého velitelského řetězce KOSA vlastnila všechny budov</emphasis><emphasis>y,</emphasis><emphasis> služb</emphasis><emphasis>y,</emphasis><emphasis> továrny a přístřeší každ</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ho člověka na planetě - dokonce i těch</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> kteří s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tím nesouhlasili. Kapit</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>li</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>mus dosáhl velkolepého apogea. Uvaloval malé procento na každé nadechnutí kyslíku. A akcionářům platil kysličníkem uhl</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>čitým.</emphasis></p>
<p><emphasis>Na Marsu</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> Venuši</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> Merkuru a měsících Jupitera byly lidské bytosti svobodnější - svobodné natolik</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> aby si mohly založit vlastní malé</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>národy a ničit si životy vlastním způsobem. Tvořily však jakýsi druh podřadného obyvatelstva slunečního systému. Za všechno</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> co potřebovaly - a získávání stále hrálo v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jejich životech význ</emphasis><emphasis>amnou roli - platily KOSE.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bylo to v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>roce 4901</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> kdy se toto břímě stalo příliš velkým</emphasis><emphasis>, a v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>témže roce se jeden státník dopustil té chyb</emphasis><emphasis>y,</emphasis><emphasis> že pro obyvat</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>le Marsu</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>použil starý hanlivý název </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>cizáci</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis>. A tak tedy v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>roce 4901 vypukla nukleární válka mezi planetami - Válka kvůli Sl</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vu</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> jak se jí říkalo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Třebaže záznamů o těchto apokalyptických časech je p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>skrovnu</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> víme</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> že populace se tehdy považovaly za příliš civil</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>zované</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> než aby takovou válku začaly. Lidé měli strach</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> že n</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>jaký šílenec by mohl zmáčknout tlačítko. Ve skutečnosti byla tlačítka mačkána lidmi nanejvýš</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>příčetnými; reagovali na dobře nacvičené povely. Vždycky existoval strach z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>totální destrukce. Nukleární zbraně</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> jednou vymyšlené</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> nebylo možné odmyslet. A takové byly zákony enantiodromie</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> že tento strach se stal přáním a rakety dopadly na určené cíle a lidé hořeli jako</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>svíce a sýpky a města vybuchovaly v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>neuhasitelných ohních.</emphasis></p>
<p><emphasis>Byla to válka mezi svět</emphasis><emphasis>y,</emphasis><emphasis> dávno předvídaná. Mars byl ut</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>šen na</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>věky. Jiné planety odpovídaly jenom zlomkem </emphasis><emphasis>svojí</emphasis><emphasis> celkové palebné síly (a tak byly zničeny). Země nebyla zas</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>žena víc než dvanácti 10</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>000 </emphasis><emphasis>megatunovými bombami. To stačilo.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Nad hlavním městem La Cosa se zvedl velký mrak. Prach</emphasis><emphasis>, </emphasis><emphasis>který</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>obsahoval</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> částečky sazí</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> zrníčka budov</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> vločky těl</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> ros</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>lin a minerálů</emphasis><emphasis>, </emphasis><emphasis>stoupal do stratosféry. Přes kontinenty se valil hur</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>kán ž</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>ru. Les</emphasis><emphasis>y, </emphasis><emphasis>hor</emphasis><emphasis>y,</emphasis><emphasis> vše bylo jeho dechem stráveno.</emphasis></p>
<p><emphasis>Když počáteční ohně uhasly a množství radioaktivity kleslo ke zničené zemi, oblak zůstal.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tento oblak byl smrtí. Pokrýval celou severní hemisféru. Sluneční</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>svět</emphasis><emphasis>lo jej nedokázalo prosvítit. Fotosyntéza</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> základ života</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> neprobíhala. Všechno zmrzlo. Zemřely rostliny, zemř</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ly strom</emphasis><emphasis>y,</emphasis><emphasis> d</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>konce i tráva</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>zemřela. Ti</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> co tuto katastrofu přežili, zjistili, že se plahočí krajinou</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> která stále víc a víc připomínala Grónsko. Pozemní teploty rychle klesaly až na minus třicet stupňů. Nastala nukleární zima.</emphasis></p>
<p><emphasis>Oceány nezamrzly. Ale nečistoty v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>horních vrstvách atm</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>sfér</emphasis><emphasis>y,</emphasis><emphasis> rozh</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>zené jako smetí na pokrývce, zamořovaly jedem jižní polokouli stejně</emphasis><emphasis> j</emphasis><emphasis>ako</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>severní. Chlad sevřel dokonce i tep</emphasis><emphasis>lé krajiny kolem rovníku. Tem</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ota a zima opanovaly Zemi. Zd</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>lo se</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> že mrak bude posledním kreativním počinem lidstva.</emphasis></p>
<p><emphasis>Helikonie byla pro dlouhé zimy oslavována. Jenomže tyto zimy byly</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>přirozeného původu: neznamenaly smrt přírod</emphasis><emphasis>y,</emphasis><emphasis> j</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>nom její spánek, ze</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kterého se planeta zaručeně probudí. Nu</emphasis><emphasis>k</emphasis><emphasis>leární zima v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>sobě nenesla</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>žádný příslib jara.</emphasis></p>
<p><emphasis>Strašlivá žeň války nepozorovaně splývala s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>novým typem zimy. Na</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>k</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>pce padal sníh, který takzvané léto nerozpustilo; další zimu na t</emphasis><emphasis>o,</emphasis><emphasis>. co zůstalo</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> napadal nový sníh. Závěje</emphasis><emphasis> se pr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hlubovaly. Staly se permanentními. Jedna permanentní závěj splývala s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>další. Jedno zamrzlé</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jezero vytvářelo jiné. Ledovcové zásobárny dalekého severu se začínaly posouvat k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jihu. Země přijala barvu oblohy. Vrátila se doba ledová.</emphasis></p>
<p><emphasis>Na vesmírné lety se zapomnělo. Pro pozemšťany nyní bylo dobrodružstvím urazit míli.</emphasis></p>
<p>Myslí těch, kteří se plavili na Nové době, se zmocňoval duch dobrodružství. Briga opustila přístav bez incidentu a brzy se plavila na západ podél sibornalského pobřeží, s čerstvým severovýchodním větrem v plachtách. Kapitán Fašnalgid se přistihl, že si píská námořnický tanec.</p>
<p>Eedap Mun Odim přemluvil svoji rozložitou ženu a tři děti, aby vyšly na palubu. Stáli pospolu v němé řadě a ohlíželi se na Korianturu.</p>
<p>Obloha se vyčistila. Freyr na jižním horizontu sám sebe ověnčil ohněm, zatímco Batalix zářil téměř v zenitu. Ráhnoví vytvářelo složité stínové vzory na palubě a plachtách.</p>
<p>Odim se zdvořile omluvil a odešel k Besi Besamitikahl, která stála samotná na zádi. Zpočátku si myslel, že trpí mořskou nemocí, dokud mu pohyby její hlavy nenapověděly, že pláče. Položil jí jemně paži kolem ramen.</p>
<p>„Bolí mě, když vidím moji milovanou, jak plýtvá slzami.“</p>
<p>Přivinula se k němu. „Cítím se tak provinile, drahý pane. Způsobila jsem ti takový problém... Nikdy nezapomenu na pohled na toho muže... jak hoří... Všechno to byla moje chyba.“</p>
<p>Pokoušel se ji uklidnit, ale ona na něj začala chrlit svůj příběh. Nyní svalovala vinu na Harbina Fašnalgida. To on ji poslal ven časně ráno toho dne, když kolem ještě nechodili žádní obyčejní lidé, aby mu nakoupila nějaké knihy, a na ulici ji přistihl major Gardeterark.</p>
<p>„Ty jeho zpropadené knihy! A to říkal, že jsou to jeho poslední peníze. Jak někdo může utratit poslední peníze za knihy?“</p>
<p>„A major - co udělal?“</p>
<p>Znovu se rozplakala. „Nic jsem mu neřekla. Jenomže on ve mně poznal tvůj majetek. Odvedl mě do místnosti, kde byli jiní vojáci. Důstojníci. A přinutil mě. . . přinutil mě pro ně tančit. Pak mě odvlekl do tvé kanceláře... To já za všechno mohu. Neměla jsem být takový blázen a chodit mu pro ty knihy...“</p>
<p>Odim jí utřel oči a snažil se ji šeptem uklidnit. Když se Besi maličko uklidnila, vážně se zeptal: „Jaké jsou tvoje skutečné city k tomu kapitánu Harbinovi?“</p>
<p>Znovu se k němu přitiskla. „Už žádné.“</p>
<p>Stáli v tichosti. Koriantura se utápěla v dálce. Nová doba se plavila kolem .skupiny širokopalubových sleďařských korábů. Sleďařské koráby rozhodily záclony vlečných sítí, lovily ryby. S rybáři byli soliči a bednáři, kteří budou kuchat a uchovávat úlovek, jakmile bude vytažen na palubu.</p>
<p>„Ty nikdy nezapomeneš na to, jak jsi - jak ten muž zemřel tam u pece, viď že ne, drahý pane?“ řekla Besi mezi vzlyky.</p>
<p>Pohladil ji po vlasech. „Život v Koriantuře je za námi. Odložil jsem všechno, co patřilo ke Koriantuře a radím ti, abys udělala totéž. Život začne znovu, jakmile připlujeme do domova mého bratra v Šiveninku.“</p>
<p>Políbil ji a vrátil se k manželce.</p>
<p>Příštího rána Odima vyhledal Fašnalgid. Jeho vysoká neohrabaná postava čněla nad Odimovou hubenou a přikrčenou.</p>
<p>„Jsem ti vděčný za tvoji laskavost, že jsi mne vzal na palubu,“ začal. „Ujišťuji tě, že až se dostaneme do Šiveninku, všechno ti zaplatím.“</p>
<p>„Nedělej si s tím starosti,“ odvětil Odim a víc nedodal. Nevěděl, jak jednat s tím důstojníkem, nyní dezertérem, kromě obvyklé metody, kterou jednal s lidmi vždycky - prostřednictvím zdvořilosti. Loď byla zaplněná lidmi, kteří jej prosili, aby je vzal na palubu, aby mohli uniknout legislativě Oligarchie; všichni Odimovi zaplatili. Jeho kajuta přetékala poklady všeho druhu.</p>
<p>„To, co říkám, myslím vážně - dostaneš plně zaplaceno,“ opakoval Fašnalgid, sebejistě na něho shlížeje z výšky.</p>
<p>„Dobrá, dobrá, ano, děkuji ti,“ kývl Odim a vzdálil se. Koutkem oka viděl, jak na palubu vyšla Toress Lahl a zamířil k ní, aby unikl Fašnalgidově pozornosti. Besi jej následovala. Vyhýbala se Fašnalgidovu pohledu.</p>
<p>„Jak se daří tvému pacientovi?“ zeptal se Odim borldoranské ženy. Toress Lahl se opřela o zábradlí, zavřela oči a několikrát se zhluboka nadechla. Její bledé, jasné rysy v důsledku vypětí takřka zprůsvitněly. Pokožka pod očima vypadala svraštělá a špinavá. Aniž otevřela oči, odpověděla: „Je mladý a silný. Věřím, že bude žít. Takovým případům se obvykle podaří přežít.“</p>
<p>„Neměli jste na palubu brát nemocného morem. Ohrožuje životy nás všech.“ Besi mluvila s nově nabytou troufalostí; nikdy předtím by se takto před Odimem hovořit neodvážila: ale na cestě se vztahy měnily.</p>
<p>„‘Mor‘ není vědecky přesný termín. Mor a Tučná smrt jsou odlišné věci, třebaže my tyto termíny vzájemně zaměňujeme. Přestože symptomy Tučné smrti jsou strašlivé, většina mladých zdravých lidí, kteří se jí nakazí, se uzdraví.“</p>
<p>„Šíří se to jako mor, že ano?“</p>
<p>Aniž k ní ptočila hlavu, Toress Lahl odpověděla: „Nemohla jsem Šokerandita nechat zemřít. Jsem lékařka.“</p>
<p>„Pokud jsi lékařka, měla bys vědět, jakému nebezpečí jsi nás všechny vystavila.“.</p>
<p>„Já to vím,“ odpověděla Toress LahI. Zavrtěla hlavou, odběhla od nich a pospíchala po kajutních schůdcích do podpalubí.</p>
<p>Zastavila se přede dveřmi přístěnku, ve kterém držela Šokerandita. Opřela si hlavu o paži a ztěžka na ni dolehlo vědomí náhlého obratu, kterým se její život zvrhl, mizerie, ve které nyní žila a nejistoty, jež obklopovala všechny na lodi. Jaký je smysl daru myšlení, který neměli dokonce ani fagoři, když člověk není schopen změnit svůj osud?</p>
<p>Starala se o muže, který připravilo život jejího manžela. A - och, ano, cítila to - byla již nakažena nemocí. Věděla, že se snadno může přenést na kohokoli na lodi; nehygienické podmínky na Nové době loď učinily líhní nákazy. Proč vlastně člověk bývá obdařen životem - a je možné, dokonce i nyní, že jakási část v ní se ze života těší?</p>
<p>Odemkla dveře, zatlačila ramenem proti dřevu a vstoupila do přístěnku. Tam zůstala zavřená po celé příští dva dny, s nikým se nevídala a jen zřídkakdy se vykradla na palubu, aby se nadýchala čerstvého vzduchu.</p>
<p>Besi mezitím dostala za úkol dohlížet na množství Odimových příbuzných, kteří byli natěsnáni v hlavním lodním prostoru. Největší pomoci se jí dostalo od staré babičky, té, co uměla ony vynikající těstové savrily. Stará žena pro ně vařila na malých kamínkách na dřevěné uhlí a plnila prostor příjemnými vůněmi, zatímco souběžně tišila obavy celé rodiny.</p>
<p>Rodina ležela na krabicích, pohovkách a truhlicích, hověla si svým vlastním typickým způsobem - i přesto, že si neustále stěžovali na těžký život na moři. Teatrálně deklamovali před Besi a kýmkoli jiným, kdo jim naslouchal a zrovna si simultánně nestěžoval, o nebezpečích mořských cest. Besi si však myslela: A co nebezpečí moru? Pokud se rozšíří, kolik vašich ubohých zranitelných těl to přežije? Byla odhodlaná zůstat s nimi, ať se stane cokoli a pro jistotu se ozbrojila malou dýkou.</p>
<p>Toress Lahl zůstala v izolaci, s nikým nemluvila, dokonce ani když se vyplížila na palubu.</p>
<p>Třetího rána tečkovaly vodu malé kry. Pak se s horečkou jako obvykle vrátila na hlídku k Šokeranditovi. Dveře jí šly otevřít obtížněji než obvykle.</p>
<p>Luterin Šokerandit byl zavřený v malé místnůstce nepravidelného tvaru na přídi Nové doby. Uprostřed tohoto prostoru stál pilíř; ponechával místo jenom pro palandu na jedné straně a vědro, balík sena, pícku a čtyři vystrašené fhlebihty, uvázané pod malým okénkem. Okénko propouštělo dost světla, aby Toress Lahl viděla skvrny na podlaze a strašlivou postavu uvázanou na dolní pryčně. Zamkla za sebou dveře, chvíli se o ně opírala, pak přistoupila k ležící postavě.</p>
<p>„Luterine!“</p>
<p>Zavrtěl se. Krátce zvedl hlavu zpod levé paže, kterou uvázala za zápěstí k noze pryčny. Jako želva otevřel jedno oko a podíval se na ni přes pramen vlasů. Ústa se otevřela a vydala krákavý zvuk.</p>
<p>_Nabrala z vědra postaveného za kamínky sběračku vody. Pil.</p>
<p>„Ještě jídlo,“ žádal.</p>
<p>Věděla, že se uzdraví. Byla to první slova, která pronesl od té doby, co ho odnesli do této místnůstky. Byl opět schopen rovnat si v hlavě myšlenky. Přesto se neodvažovala dotknout se ho, i když měl zápěstí i kotníky uvázané.</p>
<p>Na pícce ležely opečené zbytky posledního fhlebihta, kterého zabila. Rozsekala jej na kusy sekáčkem a pak ho opekla, jak nejlépe mohla, nad dřevěným uhlím. Spirálovitě zatočené rohy a rouno zvířete s dlouhými bílými chlupy leželo s dalšími odpadky v koutě.</p>
<p>Když k němu hodila pečenou kýtu, poprvé si uvědomila, jak dobře to maso vypadá. Šokerandit si je zaklínil loktem a začal jídlo hryzat.</p>
<p>Zas a znovu přitom vrhal pohledy na ni. V očích již nebyla patrná zuřivost šílenství. Vlčí hlad přešel.</p>
<p>Pomyšlení na jeho předchozí divošskou žravost ji mučilo. Dívala se na jeho nahé končetiny, lesklé potem předchozích zápasů, a představovala si, jaké by to bylo zabořit mu zuby do masa. Popadla z pícky kus pečeného fhlebihta.</p>
<p>Pouta a řetězy ležely připravené. Toress klesla na kolena, přelezla k nim a přivázala sama sebe ke středovému pilíři. Připoutala si zápěstí k sobě a neohrabaně hodila klíč do kouta, daleko z dosahu. Uvědomila si těžký zápach toho místa, pach mužského těla smíšený s puchem zavřených zvířat a jejich výkalů, všechno promíšené s výpary z pícky.</p>
<p>Když se začala dusit, zmocnila se jí strnulost. Napnula se tak daleko, jak jen jí to řetězy dovolovaly, kolena neohrabaně pokrčená, pomalu a bolestivě otáčela hlavou. V podpaždí chovala kus pečeného zvířete, jako by to bylo dítě.</p>
<p>Muž zůstal ležet, kde byl, a hleděl na ni bez hnutí. Konečně mu na mysli vytanulo její jméno a zavolal na ni. Pohledem se na okamžik setkal s jejím, ale spatřil výraz idiota. Oči se jí neovladatelně převracely.</p>
<p>S ústy otevřenými se Šokerandit začal kroutit ve snaze posadit se. Byl pevně přivázaný k pryčně. Ani nejdivočejší zápasy deliria, kdy mu v hypothalamu řádil helikovirus, nestačily, aby se mu podařilo přetrhat kožené řemeny, jež zajišťovaly zápěstí a kotníky.</p>
<p>Jak bezradně zápolil, spatřil vedle sebe mosazné kleště, takové, jaké se používají k vytahování kousků doruda rozžhaveného dřevěného uhlí z ohniště. To nářadí mu ale v jeho marné snaze zbavit se pout nebylo nic platné. Na chvíli usnul. Když se probudil, opět se snažil osvobodit se.</p>
<p>Volal. Nikdo za ním nepřijde. Strach z Tučné smrti byl příliš velký. Žena ležela téměř nehybně opřená o sloup. Mohl by do ní strčit nohou. Zvířata mečela, nepokojně se vrtěla na slámě v rohu. Zvířecí oči v šeru žlutě svítily.</p>
<p>Toress Lahl uvázala Šokerandita tak, že ležel obličejem dolů. Klouby pomalu opouštěla ztuhlost. Už dokázal otočit hlavu a rozhlédnout se. Prohlížel si popruhy hořejší pryčny. V polovině palandy byla umístěna dřevěná příčka, která celou strukturu zpevňovala. V příčce trčela zabodnutá dýka s dlouhou čepelí.</p>
<p>Minuty ubíhaly, zatímco Šokerandit s vyvrácenou hlavou hleděl na dýku. Rukojeť nebyla daleko, jenomže nemohl doufat, že by se mu podařilo chytit ji, když byl uvázaný takovým způsobem. Pochopil, že Toress Lahl ji tam připravila předtím, než podlehla nemoci. Proč ale?</p>
<p>Ucítil mosazné kleště; tlačily ho do boku. Okamžitě pochopil, co má udělat a také si uvědomil, jak je lékařka chytrá. Hadovitým pohybem těla se mu podařilo posunout kleště po pryčně, dokud je nebyl schopen uchopit koleny. Pak se téměř agonicky svíjel, aby kleštěmi uchycenými mezi pevně stisknutá kolena dosáhl na dýku. Pracoval na tom hodinu, dvě, potil se a sténal bolestí, až nakonec měl rukojeť dýky bezpečně zachycenou mezi mosaznými čelistmi. Pak už to byla jen záležitost času, než se mu podařilo uvolnit dýku z příčky.</p>
<p>Padla mu na stehna. Šokerandit odpočíval, dokud nenabral tolik síly, aby byl schopen posunout dýku po pryčně vzhůru. Konečně se mu podařilo chytit ji mezi zuby.</p>
<p>Následovala úmorná práce přeřezávání jednoho z kožených pout, ale nakonec se mu to přece jen podařilo. Jakmile měl jednu ruku volnou, byl schopen rychle se osvobodit. Ležel a prudce oddychoval. Nakonec vstal ze zapáchajícího lože.</p>
<p>Udělal krok či dva a slabostí se zhroutil k dřevěnému pilíři. Vkleče pozoroval tělo Toress Lahl, jeho pomalé, nepřirozené pohyby. Třebaže vlastní mysl mu připadala jako cizí, pochopil oddanost té ženy i to, jak na něj myslela, když cítila, že se sama stává obětí moru. V šílenství horečky by nikdy nebyl schopen dosáhnout takové koordinace pohybů, aby se mu podařilo získat dýku a osvobodit se. Bez dýky by naopak nebyl schopen uvolnit si pouta, když se zotavil.</p>
<p>Po chvíli odpočinku vstal a uvědomil si vlastní špinavé tělo. Byl jiný. Přežil Tučnou smrt a změnil se. Bolestivé křeče svalstva, kterým byl vystaven, sloužily k tomu, aby mu stlačily páteř; předpokládal, že je nyní o tři až čtyři palce menší. Zvrácená chuť do jídla způsobila, že na sobě nyní měl víc masa a tuku. Kdyby ho Toress Lahl nekrmila pečeným masem, v kritické fázi nemoci by byl zhltal cokoli, pokrývku z pryčny, vlastní výkaly, krysy. Neměl ponětí, kolik zvířat takto spolykal. V nevíře si ohmatával sudovitý hrudník. Byl nyní menší, kulatější, podsaditější člověk. Rozložení svaloviny prošlo radikálním přerozdělením.</p>
<p>Ale žil!</p>
<p>Prošel okem jehly a žil!</p>
<p>Bez ohledu na to, co to obnášelo, cokoli bylo lepší než smrt a rozklad. Zmocnil se ho pocit nádherného uvědomění života, neskutečné potěšení z oněch dříve nepozorovaných pohybů při dýchání, z potřeby živit se a vyměšovat, z lehkosti udělat prosté gesto nebo myslet obyčejnou myšlenku. Byl to pocit a moudrost, které nemohou zničit dokonce ani degradace a nepohodlí. A ve chvíli, kdy se takto radoval, prostupoval jím v tom smrdutém přístěnku neskutečný pocit zdraví.</p>
<p>Jako by byla odhrnuta záclona, znovu viděl scény ze svého mládí v horách Kharnabharu, u Velkého kola. Vzpomínal na otce a matku. Opět si oživoval vlastní hrdinství na bitevním poli blízko Isturiachy. Všechno se k němu vrátilo jasné a zřetelné, jako by se to bylo přihodilo někomu jinému.</p>
<p>Znovu si vzpomněl, jak srazil k zemi Bandala Eith Lahla.</p>
<p>A zaplavil ho vděk, že ta vdova, kterou vzal do zajetí, ho nenechala umřít. Bylo to proto, že ji surově neznásilnil a nezbil? Nebo byla laskavost jejího konání zcela nezávislá na čemkoli, co udělal? Sklonil se, aby se na ni podíval, smutný, že ji vidí tak šedivou, tak strhanou. Podal jí maso, které jí leželo u nohou. Ukousla si plná ústa, ale nemohla žvýkat. To přijde později, až se šílenství rozvine naplno.</p>
<p>„Postarám se o tebe, „ slíbil jí. „Teď půjdu na palubu, kde se umyju a nadýchám se čerstvého vzduchu. „ Rameno mu krvácelo.</p>
<p>Jak dlouho to vlastně trvalo? Pomalu otevřel dveře. Loď byla plná skřípění, kajutní schůdky temné pohyblivými stíny.</p>
<p>Rozradostněný z nově nabyté lehkosti končetin, vyšel po kajutních schůdcích a rozhlédl se. Paluba byla prázdná. U kormidla nikdo nestál.</p>
<p>„Haló!“ zavolal. Nikdo mu neodpověděl, a přesto slyšel jakýsi divoký pohyb.</p>
<p>Vyplašený se rozběhl po palubě. Stále marně volal. U stěžně leželo polonahé tělo. Pohlédl na ně s hrůzou. Všechno maso z hrudníku a ramene bylo hrubě odsekáno a - och, ano, mohlo ho to napadnout - snědeno...<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>VII</strong></p><empty-line /><p><strong>Žlutě pruhovaná moucha</strong></p>
<p>„Nebylo to tím, že by Ledokopec byl tak působivý, co se výšky nebo impozantnosti týkalo; ve skutečnosti, ve srovnání s množstvím kopců Sibornalu, nebyl víc než pouhým hrbolkem. Dominoval však svému plochému okolí, vnějším okrajům Askitoše. Samotnému Ledokopci vládl hrad, který ho velikostí takřka obklopoval.</p>
<p>Když vítr ze severu přinášel déšť, voda se shromažďovala na střechách, opevnění a pyšných věžích hradu a po krůpějích stékala na obyvatele Askitoše, jako by jim doručovala osobní pozdravení od samotného Oligarchy.</p>
<p>Jednou z výhod této vyvýšené pozice - pro Oligarchu a jeho Vnitřní komoru, pokud už ne pro nikoho jiného - byla skutečnost, že zprávy se do hradu dostávaly rychle: nejenom prostřednictvím proudu poslů, kteří se bez ustání lopotili po kluzkých dlažebních kamenech silnice na kopec, ale také systémem záblesků, odvysílaných heliografy z jiných vzdálených kopců. Celý Sibornal byl jakoby opásán řetězcem signalizačních stanic, hlavní informační arterií, dokonale a přesně shodnou s linií zeměpisné šířky, na které se nacházel Askitoš. Tak se k Oligarchovi - vždycky se předpokládalo, že existuje - dostaly i zprávy o uvítání poskytnutém vítězné armádě, která se přes Čals vracela do Koriantury.</p>
<p>Tato armáda se zastavila pod srázem, kde šíje Čals končila před a okrajem Sibornalu. Čekala, dokud ji nedohonili opozdilci.</p>
<p>Čekala tam dva dny. Ti, kteří zemřeli na mor, byli pohřbeni na místě. Jak muži, tak zvířata byli vyhublejší, než když se před téměř polovinou tenneru vydali na cestu z Isturiachy. Asperamanka si však udržel velení a morálka byla dobrá. Muži z jednotlivých oddílů očistili sami sebe i výzbroj, připravení na triumfální vstup do Uskutošku. Vojenská kapela vyleštila nástroje a procvičovala vojenské pochody. _yly rozvinuty zástavy regimentů.</p>
<p>To vše probíhalo za přítomnosti skrytých děl Oligarchovy První gardy.</p>
<p>Jakmile se Asperamankovi muži dali na pochod, jakmile byli na dostřel, Oligarchovo dělostřelectvo na ně zaútočilo. Parní děla začala dunět a k zemi se snášel déšť dělových koulí i kulek z ručních zbraní. Explodovaly první granáty.</p>
<p>Stateční muži padali k zemi. S nimi padali i yelkové. V ústech měli krev, obličeje v blátě. Ti, kteří mohli křičet, křičeli. Scenérie byla zahalená kouřem a gejzíry vymrštěné zeminy. Lidé pobíhali sem a tam, marně se snažili pochopit, co se děje, otupení šokem. Naleštěné hudební nástroje přestaly vyhrávat. Asperamanka křičel na trubače, aby zatroubil na ústup. Nebránili se; nevypálili na obranu na krajany ani jediný výstřel.</p>
<p>Ti, kteří to zrádné přepadení přežili, se skrývali jako divoká zvířata v divočině.</p>
<p>Mnozí oněměli šokem.</p>
<p>„Abro Hakmo Astab!“ alespoň to křičeli, zakázanou sibornalskou kletbu, kterou dokonce i vojáci váhali používat. Byl to výkřik vzdorovitosti vůči osudu.</p>
<p>Někteří přeživší ustoupili do větrem bičovaných zákoutí hor. Jiní se ztratili ve změti bažin. Další se znovu spojili, odhodlaní vrátit se přes travnatou pustinu a připojit se k těm, co zůstali v Isturiaše.</p>
<p>A Asperamanka? Používaje svůj výmluvný jazyk, snažil se jednotlivé skupinky mužů přesvědčit, aby se znovu zformovaly v oddíly. V odpověď mu začali nadávat. Jak důstojníci, tak obyčejní vojáci ztratili víru v autority. „Abro Hakmo Astab...!“ cedili mu mezi zuby do bouřkového obličeje.</p>
<p>Strašlivé okolnosti vyvolaly tu pradávnou kletbu zpátky na svět.</p>
<p>Skutečný význam byl ztracen v čase, stejně jako její původ. Zdvořilý výklad zněl, že se doporučuje pokálet obě slunce. Na severním kontinentu, schoulení pod chladným dechem Obtočnových oblastí, lidé touto kletbou spílali Azoiaxickému - a všem dalším bohům vzpomínaným nebo zapomenutým - jako by chtěli na svět svolat věčnou temnotu.</p>
<p>„Abro Hakmo Astab!“ - znesvěcení světla. Ti, kteří chrlili tato slova na Asperamanku, se pak odplížili. Asperamanka nevydal žádný další příkaz. Pod obočím se mu hromadilo hromobití. Přitáhl si plášť těsněji k tělu a začal se připravovat na vlastní záchranu. Přesto jako muž církve cítil, jak mu ta pradávná kletba ztěžka leží v mysli. Vnímal ji jako rouhání proti vlastní osobě.</p>
<p>Tolik k informaci, která byla poslem doručena Oligarchovi usazenému na kamenném kopci v Askitoši. Tak se vládce všech lidí dozvěděl něco o důsledku hanebného přivítání Asperamankových oddílů v Koriantuře.</p>
<p>Oligarchův další krok vyžadoval maličko uvažování. Jakmile Vnitřní komora schválila další vyhlášku, putovaly do nejvzdálenějších končin země další plakáty. Oznamovaly, že morem nakažená armáda, která měla v úmyslu rozšířit na kontinentu nemoc a smrt, byla statečně zničena na samotných hranicích země. Ať to všichni oslaví tím, že budou pracovat ještě usilovněji.</p>
<p>A staří rybáři stáli v Koriantuře s rukama v bok, četli, co stálo psáno a říkali: „To je celý on, pořád jen ‚pracujte usilovněji‘... Jak máme pracovat ještě víc, než pracujeme?“ A shlukli se těsněji k sobě a úkosem se dívali, jak kolem nich pochodují na západ jednotky První gardy, hlasitě dupajíce v naleštěných holínkách.</p>
<p>Co se týkalo pozůstatků rozprášené armády v zemi nikoho, ty čekala další bitva.</p>
<p>Od doby, kdy před čtyřmi sty sedmdesáti devíti lety zemřel poslední C‘Sarr Kampannlatu, sbírali fagoři síly. Dokonce ještě předtím, než se Freyr, ten obchodník se smrtí, rozvinul do nejplnější síly a pak znovu začal chřadnout, fagoří jednotky co do počtu narůstaly. Lidská vůle ovládnout je částečně zemřela spolu s C‘Sarrem. Krotší Prvotní; kteří se podřídili existenci na planinách mezi Syny Freyru, poslali vzkaz válečnickým kontingentům ve Vysokém Nyktryhku. Zima ještě nezačala a po zemi se už volně pohybovali první fagorští nájezdníci.</p>
<p>Skupina Prvotních, jedoucích na kaidawech, se přes travnaté planiny, které byly tak nebezpečné pro lidi, mohla převalit jako vítr. Důvod byl prostý: stalun, gilota a kaidaw mohli jíst trávu a přežít na této stravě tam, kde by křehcí Synové Freyru strádali hlady.</p>
<p>Nicméně jednotky z Vysokého Nyktryhku se travnatým planinám před Sibornalem vyhýbaly, pokud je tam ovšem nelákal nějaký speciální zájem. V jejich bledých mozkových hmotách přetrvávala vzpomínka na strašlivou mouchu.</p>
<p>Ta vzpomínka - či spíš naprogramování než vzpomínka - jim říkala,že chladné krajiny Sibornalu jsou útočištěm much; především jedné mouchy. Tato moucha činila téměř nesnesitelnou existenci nesčetným stádům flambregů, která obývala planiny pod Obtočnovými oblastmi. Žlutě pruhovaná moucha žila na stádech flambregů a samička zabodávala kladélko do kůže zvířat. Tam se z nich vy líhly larvy, které vstoupily do krevního toku, aby nakonec vytvořily hnilobné kapsy pod kůží, odkud se připravovaly vyjít na svět. Larvy dorůstaly do velikosti mužského palce u nohy. Plně vzrostlé si prokousaly cestu hostitelovou kůží a vypadly na zem, aby se zakuklily.</p>
<p>Mohlo by se zdát, že tato žlutě pruhovaná hrůza neplnila jinou roli, než že měnila v peklo životy nebohých flambregů. Nebylo tomu tak. Žádné jiné zvíře by se do teritoria ovládaného žlutě pruhovanou mouchou neodvážilo; a tak nebylo království flambregů v průběhu normálního vývoje událostí nikdy spásáno jinými živočichy.</p>
<p>Přesto moucha zůstávala prokletím, metlou flambregů - kteří často jako šílení pádili podél největrnějších hřebenů bez ohledu na nebezpečí, v marném pokusu uniknout krutému osudu. Prvotní, kteří se z flambrega vyvinuli, si ve svých eotemporálních myslích uchovávali záznam o tomto žlutě pruhovaném utrpení a drželi se mimo hranice jeho impéria.</p>
<p>Rozprášená armáda, která se plahočila přes divočiny Čals, však pro prvotní „speciální“ zájem představovala. Jako smršť vyrazili s větrem o závod na cestu a se zásobami oštěpů a pušek se řítili na Syny Freyru.</p>
<p>Všechny, které potkali, pobili. Dokonce i ti fagoři, kteří sloužili v Asperamankově armádě, byli bez výčitek povražděni a jejich vnitřní orgány roztahány po krajině.</p>
<p>Některé skupiny mužů si zachovaly zdání podobnosti s vojenskými útvary. Zformovali se za povozy se zásobami a organizovaně pálili na nepřátele. Mnozí fagoři padli. Pak se nájezdníci na nějakou chvíli stáhli a pozorovali muže, jak jeden po druhém scházejí žízní a chladem. Poté zaútočili znovu. Neušetřili nikoho.</p>
<p>Pro vojáky bylo marné vzdávat se. Bojovali do posledního dechu nebo si vystřelili vlastní mozek. Možná i v jejich myslích prodléval jakýsi druh rasové vzpomínky: že léto je vrcholem nadvlády člověka, kdy Freyr na obloze jasně září; a když pak přijde dlouhá zima, přes glóbus se naopak převalí Prvotní a ovládnou ho, tak jako tomu bylo kdysi, předtím, než se na světě objevili lidé. A tak se bez naděje bránili, aby bez pomoci zemřeli. Ženy umíraly také.</p>
<p>Ale někdy došla munice a tehdy fagoři, místo aby je všechny pozabíjeli, brali lidi do otroctví.</p>
<p>Třebaže Oligarcha o tom nevěděl, ukázalo se, že prvotní jsou jeho nejlepšími spojenci. Zničili všechno, co zbylo z kdysi velké Asperamankovy armády.</p>
<p>Ty fagorské jednotky, které žily v Sibornalu, vykazovaly méně válečného ducha. Sestávaly především z prvotních otroků, kteří uprchli pánům, nebo z fagorů z nížin, přivyklých generacím těžké práce a poslušnosti. Tito tvorové se v malých skupinách potulovali po krajině a ze všech sil se snažili vyhýbat lidským sídlištím.</p>
<p>Cokoli zranitelného, náležejícího k Synům Freyru, se samozřejmě stávalo cílem; jejich hluboko zakořeněný antagonismus nikdy nevymizel. Když jedna taková skupina spatřila u pobřeží brigu Nová doba, loď se pro ně stala předmětem podrobného zkoumání. Skupina sledovala loď unášenou podél bezútěšného lorajského pobřeží do západní části Zálivu pronásledování, kde končilo uskutské teritorium.</p>
<p>Tuto skupinu tvořilo osm gilot, filoka, tři stárnoucí staluni a mládě. Všichni kromě mláděte byli zbavení rohů. Měli s sebou jako nákladní zvíře yelka, naloženého jejich hlavním zdrojem potravy, pemmikanem, hustou ovesnou kaší. Byli ozbrojení.</p>
<p>Třebaže silný vítr z pevniny odháněl brigu na moře, pobřežní proud, tekoucí západním směrem, ji pomalu nesl blíž. Fagoři šli za ní; míli za neúnavnou mílí, a vzdálenost mezi nimi a lodí se zkracovala. Hluboko v bledých mozcích si byli jisti, že nastane čas, kdy se plavidla budou moci zmocnit a zničit je.</p>
<p>Viditelná aktivita na palubě byla nepatrná. Jedné noci zaznělo několik výstřelů. Jindy byl vidět muž, jak běží k zábradlí na pravoboku, pronásledován dvěma křičícími ženami, jimž se v rukou blýskaly nože. Muž se vrhl přes palubu, chvíli se snažil plavat ke břehu a nakonec bez výkřiku utonul v chladném moři.</p>
<p>Směrem na západ se jako plovoucí labutě pohybovaly malé kry, vyplivnuté ze Zálivu pronásledování. Tu a tam narážely proti bokům Nové doby. Luterin Šokerandit je slyšel, když seděl v nuzném přístěnku, kde ležela Toress Lahl.</p>
<p>Zamkl dveře, ale zůstal ostražitě sedět uvnitř a v ruce svíral malý sekáček. Bulimie vyvolaná Tučnou smrtí učinila každého na palubě potenciálním nepřítelem. Sekáček používal jen občas, když sekal lodní trámy: Dřevo potřeboval k nakrmení malého ohně, na němž opékal kusy masa z posledního fhlebihta. Za dobu, kterou odhadoval na osm až devět dní, společně s Toress Lahl spolykali všechny čtyři dlouhonohé kozy.</p>
<p>Tučná smrt obvykle trvala zhruba týden. Do té doby byl napadený buď mrtvý nebo na cestě k uzdravení, psychicky bez úhony, ale fyzicky pozměněn. Díval se, jak žena před ním zápasí s nemocí a přitom tloustne. V urputné snaze osvobodit se z pout si Toress Lahl strhala šaty, často k tomu používajíc zuby. Rafala i po sloupu, ke kterému byla přivázaná. Ústa měla zhmožděná a krvácela. Díval se na ni s láskou.</p>
<p>Přišel čas, kdy byla schopná oplatit mu pohled. Usmála se. Několik hodin spala a pak jí bylo lépe. Prožívala onen nádherný pocit blaženosti, který se dostavoval u všech, kdo přežili Tučnou smrt.</p>
<p>Šokerandit ji odvázal a umyl ji hadříkem a slanou vodou z misky. Když se ji pokoušel postavit na nohy, políbila ho. Prohlížela si nahé tělo a plakala.</p>
<p>„Vypadám jako sud. Bývala jsem tak štíhlá.“</p>
<p>„To je přirozené. Podívej se na mě.“</p>
<p>Pohlédla na něj skrze slzy a dala se do smíchu.</p>
<p>Smáli se spolu. Obdivoval nádhernou stavbu jejího těla, dosud lesklého vodou, jak je otíral, krásu ženiných ramen, prsou, břicha, stehen.</p>
<p>„Toto jsou proporce nového světa, Luterine,“ řekla Toress Lahl; poprvé ji slyšel oslovit ho křestním jménem.</p>
<p>Rozhodil ruce tak prudce, až si odřel kotníky o palandu. „Jsem tak rád, že jsi přežila.“</p>
<p>„Protože ses o svou zajatkyni staral.“</p>
<p>Bylo tak přirozené obejmout ji, tak přirozené políbit ji na zhmožděná ústa a klesnout s ní na podlahu, kde ještě nedávno zápasili s agonií. Nyní se potýkali se vzájemným sexuálním vzrušením.</p>
<p>„Už nejsi mou zajatkyní, Toress Lahl. Nyní jsme zajatci jeden druhého. Jsi první žena, kterou jsem kdy miloval. Vezmu tě s sebou do Šiveninku a odejdeme spolu do hor, kde žije můj otec. Uvidíš divy Velkého kola Kharnabharu.“</p>
<p>Již začínala zapomínat, co se stalo, a odpověděla lhostejně.</p>
<p>„Dokonce i v Oldorandu jsme slyšeli o Velkém kole. Půjdu s tebou, když to říkáš. Ale teď... loď je velmi tichá. Neměli bychom se podívat, v jakém stavu jsou ostatní? Možná, že jsou všichni nemocní - Odim a jeho početná rodina i posádka.“</p>
<p>„Počkej tady se mnou ještě chvíli.“ Ležel, ruce kolem Toressina těla, hleděl jí do tmavých očí, neochotný narušit kouzlo okamžiku. Tehdy ještě nebyl schopný rozlišovat mezi láskou a radostí z obnoveného zdraví.</p>
<p>„U nás v Oldorandu jsem byla lékařkou,“ vyhrkla. „Je mojí povinností starat se o nemocné.“ Odvrátila obličej.</p>
<p>„Kde se ta nemoc vzala? Od fagorů?“</p>
<p>„Od fagorů, jak se domnívám.“</p>
<p>„Takže náš statečný kapitán mluvil pravdu. Naší armádě opravdu mělo být násilným způsobem zabráněno, aby se vrátila do Sibornalu a rozšířila tam nemoc; nákaza byla již mezi námi. To znamená, že ten Oligarchův příkaz byl spíš moudrý než zlý.“</p>
<p>Toress Lahl zavrtěla hlavou. Pomalými pohyby, které ji očividně těšily, si začala česat vlasy a když hovořila, dívala se spíš do malého zrcátka než na něho. „To by bylo příliš jednoduché vysvětlení. To, co Oligarcha nařídil, bylo zcela špatné. Zničit život je vždycky zlé. To, co udělal, je možná nejenom zlé; může vyjít najevo, že to bylo zbytečné. Vím něco o nakažlivé povaze Tučné smrti - třebaže v důsledku faktu, že Tučná smrt je po většinu Velkého roku latentní, je obtížné studovat ji. Vědomost těžko získaná jednoho roku je do dalšího zapomenuta.“</p>
<p>Očekával, že bude pokračovat, ale ona zmlkla. Odložila hřeben, ale dál si prohlížela obličej v zrcátku. Olízla si prst a uhladila si jím obočí.</p>
<p>„Dávej si pozor na to, co říkáš o Oligarchovi. Je moudřejší než my.“</p>
<p>Otočila se a podívala se na něho. Jejich pohledy se střetly a ona s určitou známkou podráždění v hlase řekla: „Nemám toho tvého Oligarchu v úctě. Na rozdíl od Oligarchie skrývá Tučná smrt ve svém mechanismu prvek milosrdenství. Jsou to především velmi staří a velmi mladí, kdo na ni umírá: většina zdravých dospělých ji přežije - přes polovinu. Úspěšně se jim podaří projít metamorfózou, tak jako nám.“ Žertovně do něj strčila vlhkým prstem. „My, ve svých zavalitých tělech, představujeme budoucnost, Luterine.“</p>
<p>„A přesto polovina populace zemře... celá společenství budou zničena... Oligarcha nedovolí, aby k tomu v Sibornalu došlo. Podnikne účinná opatření -„</p>
<p>Udělala nesmlouvavé gesto. „Milosrdná stránka smrti poloviny populace se projeví v čase, kdy se nebude dařit úrodě a bude hrozit hladomor. Ti ostatní těžké časy přežijí a život půjde dál.“</p>
<p>Zasmál se. „Přískoky a záškuby...“</p>
<p>Zavrtěla hlavou, najednou jakoby netrpělivá. „Musíme se podívat, kdo na lodi přežil. To ticho se mi nelíbí.“</p>
<p>„Doufám, že budu moci poděkovat Eedapovi Mun Odimovi za jeho laskavost. „</p>
<p>„Věřím, že budeš.“</p>
<p>Stáli těsně u sebe v malé zatuchlé místnůstce a dívali se jeden na druhého ve skvrnitém světle pronikajícím okénkem. Šokerandit ji chtěl políbit, ale ona v posledním okamžiku ucukla. Pak vešli do chodbičky.</p>
<p>Tento výjev se mu měl vrátit mnohem později. Pak pochopí, co nepochopil nyní: kolik ze sebe samé před ním Toress Lahl skrývala. Fyzicky pro něj byla velmi žádoucí; ale její nezávislý postoj ho přitahoval mnohem víc, než si byl schopen uvědomit. Teprve až bude tato nezávislost nahlodána časem, mohou dospět ke skutečnému porozumění.</p>
<p>Náležité pochopení tohoto faktu se u Šokerandita stěží mohlo dostavit ve chvíli, kdy celý jeho světonázor byl založen na řadě nedorozumění, která mu bránila, ať se vydal kterýmkoli směrem, vyvíjet se emocionálně. Mezi ním a dospělostí stála jeho nevinnost.</p>
<p>Šokerandit šel první. Za kajutními schůdky chodba ústila do hlavního lodního prostoru, kde se zabydleli Odimovi příbuzní. Přiložil ucho ke dveřím a uslyšel zevnitř kradmý pohyb. Z kajut po obou stranách chodby nebylo slyšet nic než ticho. Jednou zkusil vzít za kliku a zaklepat; bylo zamčeno a neozvala se žádná odpověď.</p>
<p>Když se vynořil na palubu, s Toress Lahl v patách, do úkrytů se před nimi jako šílení rozběhli tři nazí muži. Pod zadním stěžněm nechali ležet ženské tělo s nohama roztaženýma. Bylo částečně roztrhané. Toress Lahl na ně pohlédla.</p>
<p>„Hodíme ji přes palubu,“ navrhl Šokerandit.</p>
<p>„Ne. Ta žena je mrtvá. Necháme ji tady. Ať se jejím masem nakrmí živí.“</p>
<p>Obrátili pozornost k celkové situaci na Nové době. Loď, jak jim smysly napověděly, se již nepohybovala. Oceánské proudy ji pomalu odnesly ke břehu, kde ji vyvrhly na mělčinu. Nová doba nyní byla polapena na konečku písčitého jazyka, obloukem vypláznutého z pevniny.</p>
<p>Za zádí se nakupil malý shluk ledových ker. Z přídě se snadno dalo vyskočit přes bok lodi a vyjít na břeh, aniž by si člověk smočil nohu. Strážci téhle kupky písku byly dvě velké skály, jedna vyšší než stěžně lodi, které stály na břehu a odchylovaly oceánské přílivy. Pravděpodobně byly na to místo vyvrženy nějakou pradávnou vulkanickou explozí, třebaže žádný tak dramatický rys jako sopka ve vnitrozemí vidět nebyl. Pobřeží nabízelo výhled jen na nízké útesy, tak rozeklané, že by mohly být starou zdí částečně zničenou dělovou palbou, a za útesy pak na hořčicově zbarvené slatiny, ze kterých vál chladný vítr, jenž jim vháněl slzy do očí.</p>
<p>Šokerandit zamrkal, aby se zbavil slz, a znovu pohlédl k větší skále. Byl si jistý, že u ní zahlédl pohyb. Během okamžiku se objevili dva fagoři; kráčeli svou podivnou bezkloubou chůzí od břehu. Bylo zřejmé, že jdou naproti skupině čtyř svých druhů, kteří se zhmotnili za výběžkem a vlekli mrtvolu jakéhosi zvířete. Zpoza skály vyšli další fagoři, aby lovce přivítali.</p>
<p>Původní skupina třinácti Prvotních se toho rána setkala s druhou, větší skupinou, také složenou z uprchlých otroků a ze čtyř fagorů, kteří sloužili jako dopravní zvířata v Oligarchově vojsku. Celkem nyní skupina čítala třicet šest fagorů. V rozsedlině na pevninské straně skály měli rozdělaný oheň, na kterém si hodlali upéct flambrega, kterého skolili oštěpy lovci.</p>
<p>Toress Lahl pohlédla na Šokerandita se strachem v očích.</p>
<p>„Zaútočí na nás?“</p>
<p>„Mají pozoruhodný odpor vůči vodě, ale mohli by se sem snadno dostat po tom písčitém výběžku a vylézt na palubu. Raději bychom se měli podívat po nějakých zdravých členech posádky, a to rychle.“</p>
<p>„Byli jsme první, koho Tučná smrt skolila, a tak jsme zřejmě první, kdo se uzdravil.“</p>
<p>„Musíme se podívat, zda tu nejsou nějaké zbraně, kterými bychom loď mohli bránit.“</p>
<p>Prohlídka lodi je vyděsila. Briga se stala jatkami. Moru neunikl nikdo. Ti, kteří sami sebe zamkli v kajutách, nemoci podlehli a v některých případech zemřeli osamocení. Tam, kde se spolu zamkli dva nebo tři společně, byl ten, u kterého se objevily první symptomy, zavražděn. Byla zabita a snědena všechna zvířata na palubě a o jejich zbytky se bojovalo. V prostoru, kde dříve přebývala Odimova rodina, zavládl kanibalismus. Z dvaceti tří členů rodiny jich osmnáct již bylo mrtvých, zabitých převážně příbuznými. Z pěti zbývajících tři dosud trpěli šílenstvím nemoci a prchali, když na ně zavolali. Dvě mladé ženy byly schopné mluvit; prodělaly plnou metamorfózu. Toress Lahl je odvedla do bezpečí přístěnku, kde se předtím schovávala s Šokeranditem.</p>
<p>Dvířka do příbytků posádky byla zamčená. Zdola se ozývaly zvířecí zvuky a podivné prozpěvování, donekonečna monotónně intonující</p>
<p><emphasis>Viděl svojí pěkné dívky odříznutý kus</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Och, a teď to dál před očima má..</emphasis><emphasis>.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Och, a teď to dál před oč</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ma má.. . </emphasis><emphasis>„</emphasis></p>
<p>Ve skříni na zásoby objevili těla Besi Besamitikahl a staré babičky. Besi ležela s očima upřenýma ke stropu a se zmateným výrazem, který jí na obličeji ztuhl. Obě byly mrtvé.</p>
<p>V předním lodním prostoru narazili na jakési robustní krychlovité bedny, které zůstaly během katastrofy, jež se přehnala lodí, nedotčeny.</p>
<p>„Prosím, ať v nich jsou zbraně,“ zvolal Šokerandit. Otevřel nejbližší bednu a vytáhl z ní jakýsi pytel. V něm, každý kousek zabalený do hedvábného papíru, byl kompletní jídelní servis z nejjemnějšího porcelánu, ozdobený milými domácími výjevy. Další bedny také obsahovaly spousty porcelánu, toho nejlepšího, jaký Odim vyvážel. Byly to Odimovy dary pro jeho bratra v Šiveninku.</p>
<p>„Tohle fagory nezastaví,“ řekla Toress Lahl, napolo se smíchem. „Něco ale musí.“</p>
<p>Čas jako by se zastavil, když bloudili zakrvácenou lodí. Protože bylo malé léto, hodiny denního svitu Batalixu byly velmi dlouhé. Freyr zřídkakdy stál nad obzorem, zřídkakdy vysoko. Bez ustání foukal chladný vítr. Jednou přinesl zvuk podobný zahřmění.</p>
<p>Po hromobití následovalo ticho. Bylo slyšet jenom monotónní pleskání mořských vln na břeh a občasné klepnutí malé kry o dřevěný trup lodi. Pak se znovu ozvalo zadunění, tentokrát zřetelné a souvislé. Šokerandit a Toress Lahl se podívali jeden na druhého, zmatení, neschopní představit si, co by ten zvuk mohl znamenat. Fagoři mu porozuměli bez přemýšlení. Pro ně byl hluk stáda flambregů, kteří se řítili krajinou, nezaměnitelný.</p>
<p>Flambregové žili v milionových stádech pod okraji polárního pásma ledu v Loraji. Ze všech zemí Sibornalu jim vyhovoval nejvíce, protože nabízel členité území s rozsáhlými lesy odolných eldawonových stromů a krajinu nízkých zvlněných kopců a jezer. Flambregové, na rozdíl od yelků, byli mírně masožraví a rádi pozřeli i plazy či ptáky, když na ně narazili. Ovšem hlavní potravu tvořily lišejníky, houby a trávy, doplněné kůrou. Flambregové také jedli mech. Primitivní kmeny Loraje, které je lovily, jej nazývali mech flambregů, a byl pro jiné živočichy nestravitelný. Mech obsahoval mastnou kyselinu, která buněčné membrány zvířat chránila před účinky chladu a umožňovala buňkám nepřetržitě fungovat i při nízkých teplotách.</p>
<p>Stádo o více než dvou milionech kusů se blížilo k pobřeží. Mnohá lorajská stáda byla i několikanásobně početnější. Toto stádo se vynořilo z eldawonového lesa a nyní pádilo téměř rovnoběžně s mořským břehem. Země se chvěla pod údery kopyt.</p>
<p>Fagoři na břehu vypadali znepokojeně. Přestali připravovat jídlo. Chodili sem a tam, prohlíželi obzor a projevovali jakoby lidskou nejistotu.</p>
<p>Měli na vybranou ze dvou únikových cest. Buď mohli vyšplhat na vrchol skály o velikosti domu, nebo zaútočit na loď a zmocnit se jí. Každá z obou alternativ by je zachránila před rozdupáním.</p>
<p>Stádo mělo živoucí doprovod. Nad rameny zvířat letělo mračno komárů, soustředěných na úkol získat krev ze zarostlých nozder flambregů. Komáři byli také nepřáteli pruhované mouchy; ta byla velká jako vosí královna. Jedna tato moucha se odvážila vylétnout do volného prostoru. Objevila se jakoby odnikud a hladce přistála mezi očima jednoho z fagorů. Byla to žlutě pruhovaná moucha.</p>
<p>Skupina Prvotních propadla netypické panice. Jedinec, na jehož obličej moucha slétla, se otočil a plnou rychlostí se rozběhl hlavou proti skále. Mouchu úderem rozmáčkl a sám zůstal ležet v bezvědomí.</p>
<p>Zbytek skupiny se shlukl, aby se poradili, co dělat. Někteří z nově přibyvších s sebou přinesli malý, scvrklý předmět, předka ve stadiu ukončení. Tato seschlá podobizna jich samotných, tento proslavený a od molů prožraný pra-prastalun, třebaže takřka celý změněný v keratin, se stále nalézal ještě stupínek či dva od stavu nebytí. Jakási slabá jiskřička v něm stále mohla posloužit k tomu, aby dokázala koordinovat pokusy potomků o rozumné jednání. Jejich lebky opouštělo vědomé myšlení. Komunikovali vnitřním hlasem. Myšlenkové proudy bledých mozkových hmot vstupovaly do stadia ukončení.</p>
<p>Z krajiny naprosté běloby se vynořil duch. Nebyl větší než sněžný králík. Fagor, jehož předkem duch byl, vnitřním hlasem pronesl: „Ó, svatý předku, jenž se nyní sjednocuješ se zemí, vidíš nás zde nalézat se ve vážném nebezpečí, na okraji tonoucího světa. Zvířata-jimiž-jsme-byli běží na nás a zašlapou nás. Posil naše paže, odveď nás od nebezpečí.“</p>
<p>Keratinová figurka jim do myslí vysílala obrazy, které prvotní dobře znali; obrazy následovaly rychle jeden za druhým. Obrazy Obtočnových oblastí s ledem, bažinami i chmurnými odolnými lesy, a obrazy nezdolného života, který tam existoval, ano, dokonce i tady, na okraji pásma ledu. Obrazy ledové čepičky - tehdy mnohem větší, protože Batalix kraloval obloze sám. Obrazy lovených tvorů, kteří se ukrývali v jeskyních a navazovali spojenectví s oním nemyslícím duchem zvaným oheň. Obrazy pokorných Jiných přijatých za domácí zvířata. Děsivé obrazy řvoucího Freyru, který sestupoval jako černě tečkovaný netvor po vzdušných pásech podoben obrovitému pavoučímu tvaru, a ten pohled je mrazil až do morku kostí. Viděli ústup nádherného T‘Sehn-Hrru, kdysi stříbrně zářícího na průzračné obloze. Viděli Jiné, jak se mění se v Syny Freyru a odnášejí si toho „bezduchého ducha“ na ramenou. Viděli mnoho, mnoho prvotních umírat, v záplavách, v žáru, v bitvách se Syny Freyru, co mají čela jako opice.</p>
<p>„Jděte rychle, pamatujte na nepřátele. Ustupte do bezpečí dřevěné věci jež plove na tonoucím světě a zabte všechny Syny Freyru. Tam zůstaňte v bezpečí před běžícími Zvířaty-kterými-jsme-byli. Buďte chrabří. Buďte velcí. Držte rohy vzpřímené!“</p>
<p>Slabý hlásek se vzdálil za hranice vědění. Poděkovali velkému pra-prastalunovi hlubokým zachrčením hrdel.</p>
<p>Uposlechnou jeho slova. Protože ten hlas byl jeho a ten hlas byl jejich a není mezi nimi rozdílu. Čas a názor neměly v jejich bledých mozkových hmotách místo.</p>
<p>Pomalu postupovali k uvízlé lodi.</p>
<p>Byla to pro ně cizí, nepřátelská věc. Z moře vždycky měli hrůzu.</p>
<p>Voda je pohlcovala a hubila. Loď se rýsovala na pozadí žhnoucí oranžové záře Freyruj vynořil se těsně nad obzorem, připraven vyskočit z úkrytu ve stejně hladovém moři.</p>
<p>Třímali oštěpy a váhavými kroky se blížili k Nové době.</p>
<p>Pod chodidly jim křupal písek. Po celou dobu stříhali ušima a naslouchali hromobití přibližujícího se stáda.</p>
<p>Ze západu připlouvaly kry, ne vyšší než mládě, které kráčelo vedle své giloty. Některé kry lnuly k bokům lodi; jiné, jakoby nadány tajuplnou vůlí, opisovaly pomalé, složité obrazce na nehybné hladině, v šerém světle průzračné, jako by ve vodě prodlévaly ve vlastním stadiu ukončení.</p>
<p>Jak se písčitý výběžek zužoval, skupina Prvotních musela zúžit čelo zástupu. Nakonec šli po šíji jen dva staluni, kteří vedli všechny ostatní. Nad nimi se nehybně tyčila loď.</p>
<p>Pod nohama stalunů začaly praskat a pukat jakési věci. Pokoušeli se zastavit, ale ti za nimi je tlačili dopředu. Další pukání a praskání. Když pohlédli na zem, viděli pod svými chodidly tenké bílé střepy a bílé věci; táhly se od místa, kde byli, až k trupu lodi.</p>
<p>„Je tady led a je praskající,“ řekli jeden druhému, používajíce přítomný průběhový čas rodného. „Vraťme se, nebo spadneme do tonoucího světa.“</p>
<p>„Musíme zabít Syny Freyru, jak nám jest řečeno. Jděte dál.“</p>
<p>„Nemůžeme to udělat, když je tu tonoucí svět, který je chrání.“</p>
<p>„Jděte zpátky. Držte rohy vzpřímené.“</p>
<p>Skrčeni za zábradlím Nové doby, dívali se Luterin Šokerandit a Toress Lahl, jak se nepřátelé šourají zpátky na břeh a hledají úkryt u skály.</p>
<p>„Možná se vrátí. Musíme loď co nejdříve dostat na vodu.“ „Podíváme se, kolik mužů z posádky to přežilo.“</p>
<p>„Než opustíme pobřeží, měli bychom zabít nějaké flambregy, pokud se dostanou na dostřel,“ navrhla Toress Lahl. „Jinak budeme všichni hladovět.“</p>
<p>Znepokojeně se podívali jeden na druhého. Hlavami jim prolétla myšlenka, že se plaví s nákladem mrtvých a šílených.</p>
<p>Stoupli si zády k hlavnímu stěžni a společně vykřikli; výkřik se převalil přes pustiny vod a země. Po chvíli se ozval výkřik v odpověď.</p>
<p>Zavolali znovu.</p>
<p>Z příďové nástavby se vrávoravým krokem vynořil muž. Prošel metamorfózou a měl typickou sudovitou postavu přeživšího. Šaty mu padly špatně, kdysi kostnatý obličej byl nyní široký a měl podivně napjatý vzhled. Stěží v něm poznali Harbina Fašnalgida.</p>
<p>„Jsem rád, že jsi naživu,“ zamířil k němu Šokerandit.</p>
<p>Změněný Fašnalgid varovně natáhl ruku před sebe a ztěžka se posadil na palubu. „Nepřibližuj se ke mně,“ zasténal. Složil obličej do dlaní.</p>
<p>„Pokud jsi v pořádku, potřebujeme, abys nám pomohl dostat loď a moře, „ snažil se mu vysvětlit Šokerandit.</p>
<p>Kapitán se zasmál, aniž by vzhlédl. Šokerandit si všiml, že na rukou a šatech má zaschlou krev.</p>
<p>„Nech ho, ať se z toho vzpamatuje,“ řekla Toress Lahl. Při této poznámce se Fašnalgid drsně zachechtal a začal na ně křičet: „‘Nech ho, ať se vzpamatuje!‘ Jak se z toho člověk může vzpamatovat? Proč by se vůbec měl vzpamatovávat... během posledních pár dní jsem jedl syrové arangy - ano, a zabil jsem člověka, abych je mohl jíst... Střeva, všechno... a teď jsem zjistil, že Besi je mrtvá. Besi, ta nejdražší, nejlepší dívka, jaká kdy žila... Proč bych se z toho měl vzpamatovat? Chci být mrtvý.“</p>
<p>„Brzy se budeš cítit lépe,“ uklidňovala ho Toress Lahl. „Vždyť jsi ji sotva znal. „</p>
<p>„Besi je mně moc líto,“ ozval se Šokerandit. „Jenomže my teď musíme dostat loď na volné moře.“</p>
<p>Fašnalgid na něj upřel nenávistný pohled. „To je pro tebe typické, ty proklatý konformisto! Bez ohledu na to, co se stane, dělej, co bys měl dělat. Co se mě týče, ať si loď třeba shnije.“</p>
<p>„Ty jsi opilý, Harbine!“ Cítil se té zubožené postavě morálně nadřazený.</p>
<p>„Besi je mrtvá. Na čem jiném záleží?“ Natáhl se na palubu. Toress Lahl pokynula Šokeranditovi. Opatrně odešli.</p>
<p>Vzali si požární sekyrky, aby se dostali do kajut, a zamířili do podpalubí.</p>
<p>Když Šokerandit došel k patě palubních schůdků, vrhl se po něm nahý muž. Srazil Šokerandita na koleno a chytil ho pod krkem. Útočník - jeden z Odimových příbuzných - cenil zuby a vypadal spíš jako šílené zvíře než jako lidská bytost. Drápal se po Šokeranditovi, aniž dokázal vést útok cíleně a přemoci ho. Šokerandit vrazil muži dva prsty do očí, natáhl ruku a prudce ho udeřil. Když muž začal padat, kopl ho do břicha, skočil na něj a přitlačil ho k zemi.</p>
<p>„Co s ním budeme dělat? Hodíme ho fagorům?“</p>
<p>„Svážeme ho a necháme v kajutě.“</p>
<p>„Nehodlám nic riskovat.“ Vzal sekyrku, kterou předtím upustil, a uhodil muže topůrkem do spánku. Muž upadl do bezvědomí.</p>
<p>Přišli ke kapitánově kajutě na zádi. Topůrky seker rozbili zámek a vpadli dovnitř. Ocitli se v pohodlně zařízené ubytovací kabině s okénky nad hladinou vody.</p>
<p>Vylekali se. Zády k oknu tam seděl muž, držel starobylou mušketu se zvonovým hledím a mířil na ně.</p>
<p>„Nestřílej,“ řekl Šokerandit. „Nechceme ti ublížit.“</p>
<p>Muž vstal a sklonil ústí zbraně.</p>
<p>„Kdybyste byli šílení, vystřelil bych vám mozky z hlavy.“</p>
<p>Byl zavalitý a ještě si na to očividně nestačil zvyknout. Překonal Tučnou smrt. Poznali v něm kapitána. Jeho důstojníci leželi s rukama svázanýma po kajutě. Někteří měli v ústech roubíky.</p>
<p>„Takto tady spolu válčíme,“ ukázal kapitán. „Naštěstí jsem byl první, kdo se z toho dostal, a ztratili jsme jenom jednoho druha - pro potravinové účely, řekl bych, prominete-li mi ten výraz. Dalších pár hodin a moji důstojníci se budou znovu moci pustit do práce.“</p>
<p>„V tom případě je teď můžeš na chvíli opustit a porozhlédnout se po zbytku lodi,“ řekl Šokerandit naléhavě. „Uvízli jsme na mělčině a hrozí nám nebezpečí od fagorů na břehu.“</p>
<p>„Jak se daří mistru Eedapovi Mun Odimovi?“ zeptal se kapitán, když je provázel z kajuty, mušketu v podpaždí.</p>
<p>„Odima jsme zatím nenašli.“</p>
<p>Nalezli ho později. Když Odim cítil, že se ho zmocňuje první nápor horečky, sám sebe zamkl v kajutě se zásobou vody, sušených ryb a lodních sucharů. Byl nyní o několik palců menší a mnohem kulatější než předtím. Jeho charakteristický vzpřímený postoj se vytratil. Volně na něm visel námořnický oděv, protože vlastní šaty mu nyní byly příliš malé. S mrkáním vyšel na palubu - jako přezimující medvěd z jeskyně. Když ho zdravili, zamračeně se rozhlížel. Šokerandit k němu pomalu zamířil, dobře si vědom toho, že to on byl zdrojem přenosu nákazy Tučné smrti na celé osazenstvo lodi. Plaše Odimovi připomněl svoje jméno.</p>
<p>Odim ho ignoroval, přešel k zábradlí a ukázal přes bok lodi. Když promluvil, zajíkal se hněvem.</p>
<p>„Podívejte se na to barbarství! Nějaký mizera naházel moje nejlepší talíře přes palubu. To je zvěrstvo! Jenom proto, že na lodi řádí nemoc, neopravňuje to nikoho k tomu, aby... Kdo to udělal? Chci to vědět. Ten provinilec se se mnou na jedné lodi plavit nebude.“ „Nu...“ špitla Toress Lahl.</p>
<p>„Ehm...“ utrousil Šokerandit. Sebral odvahu: „Pane, musím se přiznat, že jsem to udělal já. Před časem nás napadli fagoři.“ Ukázal na břeh, kde u skály byli vidět fagoři.</p>
<p>„Na fagory se střílí, neháží se po nich talíře, ty pitomče,“ vyprskl Odim. Snažil se udržet hněv na uzdě. „Byl jsi šílený - taková je tvoje výmluva?“</p>
<p>„Na lodi nejsou žádné zbraně, kterými bychom se mohli bránit. Viděli jsme, že fagoři na nás chtějí zaútočit - udělají to znovu, pokud propadnou zoufalství. Naházel jsem talíře přes palubu schválně, aby pokryly písečný výběžek. Jak jsem doufal, ty bestie si myslely, že jdou po tenkém ledě, a odešly. Mrzí mě, co jsem provedl s tvým porcelánem, ale zachránil jsem tím loď.“</p>
<p>Odim neodpověděl. Upíral zrak do dálky. Pak z kapsy vytáhl malý černý notýsek a začal jím listovat. „Ten porcelán by v Šiveninku stál tisíc sibů,“ řekl tiše, vrhaje na ně kradmé pohledy.</p>
<p>„Zachránil ostatní porcelán na lodi,“ namítla Toress Lahl. „Všechny ostatní talíře jsou nedotčené. Jak se daří zbytku tvé rodiny?“</p>
<p>Mumlaje si cosi pro sebe, Odim si tužkou zapsal do notýsku nějakou poznámku. „Možná dokonce ještě víc než tisíc. . . Pěkně ti děkuji. . . říkám si, kdy se takový jemný porcelán bude znovu vyrábět? Pravděpodobně už vůbec ne až do jara příštího Velkého roku, za mnoho století v budoucnosti. Proč by na tom komukoli z nás mělo záležet?“</p>
<p>Zmateně se otočil, aby si potřásl rukou s Šokeranditem, zatímco pohled upíral kamsi jinam. „Patří ti můj vděk za to, že jsi zachránil loď.“</p>
<p>„Nyní se budeme opět moci vydat na cestu,“ řekl kapitán.</p>
<p>Dunění stáda flambregů bylo stále hlasitější. Otočili se, aby se podívali, jak se zvířata hrnou kolem, ne dál než míli od nich do vnitrozemí. Odim bez povšimnutí zmizel.</p>
<p>Teprve později zjistili důvod jeho mírně excentrického chování. Nebyla to jenom smrt milované Besi, co Odima rmoutilo. Z jeho tří dětí přežil řádění Tučné smrti jenom nejstarší chlapec, Kenigg. Manželka byla také mrtvá. Kromě hlavy, trupu a hromady kostí z ní nalezli jen málo.</p>
<p>Loď nebyla schopná plavby ještě dalších pár hodin. S kapitánem a částí posádky, která už byla opět na nohou, se snažili ze všech sil uvést loď do pořádku. Ti, kterým bylo dosud zle, byli uloženi tak pohodlně, jak jen to šlo, do nouzového lazaretu v jedné z kajut. Zraněné ošetřili. Ty, kteří se zotavovali, vyvedli na čerstvý vzduch. Mrtvézabalili do pokrývek a položili do řady na horní palubu. Počet mrtvol dosáhl dvaceti osmi. Přeživších bylo celkem dvacet jedna, včetně kapitána a jedenácti členů posádky.</p>
<p>Když zjistili ztráty a obnovili pořádek, ti zdraví odsloužili bohoslužbu díkůvzdání za přežití bohu Azoiaxickému, který řídí veškeré dění.</p>
<p>Ve své nevinné víře nechápali, že spletitá záležitost jejich přežití leží mimo schopnosti jakéhokoli místního božstva.</p>
<p>Helikonie v tomto třetím období jako by se vracela k původním podmínkám, v jakých existovala v dobách, než bylo rodičovské slunce Batalix uchváceno gravitačním polem veleobra typu A. Planeta tehdy hostila pozoruhodný počet druhů, odlišných co do velikosti od virů k velrybám, ale chyběly takové úrovně energie či složitosti, které by podporovaly bytosti s takovou intenzitou buněčného uspořádání, jež tvoří stavební kameny pro vyšší mentální funkce - myšlení, dedukce, perceptivní funkce související s plně rozvinutým vědomím. Prvotní byli v tomto ohledu nejzazším počinem Helikonie.</p>
<p>Prvotní tedy byli součástí integrovaného životního systému helikonské biosféry. Jednou z funkcí tohoto systematického <emphasis>gestalt</emphasis> - který, což je potřeba říci, si jeho jednotlivé součásti naprosto neuvědomovaly - bylo udržovat optimální podmínky pro přežití všech. Tak jako žlutě pruhovaná moucha nemohla žít bez flambregů, tak v konečném důsledku flambreg nemohl žít bez žlutě pruhované mouchy. Veškerý život vzájemně závisel.</p>
<p>Uchvácení Batalixu veleobrem bylo pro helikonský život jenom událostí prvořadého významu, nikoli však katastrofou, třebaže je mnoho kmenů a mnoho jednotlivců nepřežilo. Dopad na biosféru byl natolik pozvolný, že jej vydržela. Planeta se dokázala o sebe postarat.</p>
<p>Ztratila měsíc, ale její vlastní vitální procesy pokračovaly i během přeměn, které přinášely bouře a vichřice, rozpoutané po stovky let.</p>
<p>Zuřivá tvorba vysoko energetické radiace z nového slunce napáchala víc škody. Zahubila další kmeny, zatímco jiné přežívaly jen v důsledku genetických mutací. Mezi novými druhy byly některé, které se v evolučním pojetí vyvíjely narychlo; přežívaly v novém prostředí jenom za určitou cenu, kterou musely platit. Mořské assatassi, které se rodily jako larvy z rozkládajících se těl vlastních rodičů; yelkové a biyelkové, nekrogeni, kteří připomínali savce, ale scházely jim dělohy, a lidská rasa; ti všichni patřili mezi nové tvory, kteří se v energeticky bohatých podmínkách, jež nastaly zhruba osm milionů let před současností, začali o překot množit.</p>
<p>Noví tvorové byli produkty biosférického úsilí o jednotu a vpadli do něj v čase maximální změny. Před ulovením planety Freyrem obsahovala helikonská atmosféra velké množství kysličníku uhličitého, který chránil život na planetě skleníkovým efektem a produkoval mírné teploty kolem -7 DC. Po uchvácení bylo množství atmosférického kysličníku uhličitého značně zredukováno. Část se ho v periastronu sloučila s vodou a vytvořila uhličitanové skály. Množství kyslíku se zvýšilo na úroveň vyhovující novým tvorům: lidé nemohli tak jako fagoři žít v Nyktryhku chudém na kyslík. V mořích vedla větší koncentrace makromolekul k vystupňované aktivitě po celé délce potravinového řetězce. Všechny tyto nové parametry se projevovaly v rámci regulačních funkcí helikonské biosféry.</p>
<p>Lidé, jako nejsložitější životní forma, byli nejzranitelnější. Mohli by však proti této myšlence mít námitky, protože jejich životy vpravdě nebyly ničím víc než jen součástí rovnováhy planety, na kterou patřili. V tomto ohledu se nelišili od ryb, hub nebo fagorů.</p>
<p>Aby lidé mohli v helikonských extrémech fungovat s optimální výkonností, vyvinul evoluční tlak systém regulace počtu populace. Vektorem pleomorfního helikoviru byl druh členovce - klíště, které se pohotově přesouvalo z fagora na člověka. Virus byl endemický během dvou období Velkého roku, s menšími epicykly mezi těmito obdobími. Tyto dvě pandemie byly známy pod názvy Kostní horečka a Tučná smrt.</p>
<p>Sexuální dvoupohlavnost byla zanedbatelná; avšak obě pohlaví vykazovala sezónní dvoutvarost. Dalo by se říci, že muži i ženy vážili během celého Velkého roku v průměru sto dvanáct liber. Jaro a podzim však přinášely dramatické proměny.</p>
<p>Ti, co přežili jarní nápor kostní horečky, zhubli na devadesát šest liber, a těm, co byli přivyklí na starý způsob nazírání, připadali vychrtlí. Tato snížená tělesná váha byla dědičným faktorem. Přetrvávala několik generací jako životně důležitý rys přežití během narůstajících teplot. Tento efekt se ale pozvolna vytrácel, dokud populace opět nedosáhla průměrné váhy sto dvanácti liber.</p>
<p>S přibližující se zimou se virus vrátil, částečně poslušen žlázových signálů. Ti, co přežili útok Tučné smrti, se co do objemu zvětšili; místo aby zhubli, nabrali v průměru kolem padesáti procent tělesné váhy. Po pár generací populace vážila v průměru sto šedesát osm liber. Z ektogeneze jednoho extrému se proměnili v ektogenezi druhého.</p>
<p>Tento patologický proces tvořil v procesu zachování lidské rasy vitální funkci; s vedlejším účinkem, který prospíval celé biosféře. Tak jako zvyšující se energetická kvóta jarní planety vyžadovala pro efektivní systematické fungování mnohem víc rozmanité biomasy, tak stále nižší energetická kvóta zimy vyžadovala pokles celkového objemu biomasy. Virus snížil stav lidské populace tak, aby odpovídala celkové organizaci potravinového řetězce biosféry.</p>
<p>Lidská existence byla bez viru nemožná, stejně jako by stáda flambregů s konečnou platností přestala existovat, nebýt prokletí žlutě pruhované mouchy.</p>
<p>Virus ničil. Byla to však životodárná destrukce.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>VIII Znásilnění matky</strong></p>
<p>Z pobřeží vanul ostrý vítr. Mraky se rozdělily a odhalily na obloze Batalix. Moře jiskřilo a vyvrhovalo pěnu, tvořenou jakoby nejjemnější perletí. Nová doba uháněla západo-jihozápadním směrem, v ráhnoví hrál vítr.</p>
<p>Podél lorajského pobřeží stály na severu Podzimní paláce, natěsnané terasami k sobě. Jejich kameny věznily sny dávno zapomenutých panovníků, a samy budovy se táhly podél pobřeží do dálky a času. Podle legendy kdysi žil za těmito svatými zdmi král Denniss. Od časů vzniku paláce - jako nějaký bezvýchodný lidský vztah - nebyly nikdy plně zalidněny ani kompletně vylidněny. Ukázalo se, že jsou příliš grandiózní jak pro ty, kdo je vytvořili, tak pro ty, kdo po nich následovali. Přesto se stále používaly, dlouho poté, co byl jeden podzim Velkého roku svědkem vztyčení jejich věží nad granitové pobřeží. Lidské bytosti - celé kmeny bytostí - v nich žily jako ptáci pod zanedbávanými okapy.</p>
<p>V Podzimních palácích přebývali také učenci, které vždy přitahuje minulost. Pro ně byly Paláce největším archeologickým nalezištěm na světě, a zborcená sklepení hlavními kořeny k poznáni předchozích věků člověka. A jaká to byla sklepení! Změti téměř nekonečné hloubky se táhly hluboko do kamene, jako by chtěly vysát teplo ze samotného srdce Helikonie. Hodně se toho dalo vyčíst z kamene a jílu, střepů z hrnců, zbytků listů ze zmizelých stromů, lebek, které se daly měřit, zubů, které zapadaly do čelistí, ze smetišť, zbraní téměř rozpadlých v rez... byla tam celá historie planety, trpělivě čekala na interpretaci, a přesto se zoufale nalézala mimo kompletní porozumění – jako zmizelý lidský život.</p>
<p>Paláce stály, bledé vzdáleností, daleko na pravoboku Nové doby, která kolem nich uháněla.</p>
<p>Ztenčená posádka občas zpozorovala jiné lodě. Když se plavili kolem přístavu Ijivibir, míjeli flotily sleďařských korábů, které v těchto vodách lovily. Dál na moři bylo možné občas zahlédnout válečnou loď; to jim připomnělo, že dosud panuje spor mezi Uskutoškem a Bribahrem. Nikdo je neobtěžoval, ba dokonce jim ani nesignalizoval. Kolem plavidla dováděli lední delfíni.</p>
<p>Za Clusitem kapitán vydal příkaz zamířit k pobřeží. Dobře tyto vody znal a rozhodl se zásobit loď potravinami, než se vydají na poslední část plavby k šiveninskému přístavu Rivenjk. Pasažéři sice pochybovali, zda je moudré vydat se na břeh po nedávném setkání s tlupou fagorů, ale on je znovu a znovu ujišťoval, že se jim nemůže nic stát.</p>
<p>Tato část Loraje ležela v severním tropickém pásmu, stále úrodném. Za pobřežím se prostírala blyštivá krajina lesů, jezer, řek a bažin, jen řídce obydlená člověkem. Za tímto územím rostly prastaré eldawonové a kaspiarnové hvozdy; táhly se kam až oko dohlédlo, daleko na sever k pásmu ledu.</p>
<p>Na břehu se vyhřívali helmicovití tuleni, kteří řvali jakoby na pozdrav, když mezi nimi pasažéři a posádka Nové doby procházeli. A když byli ubíjeni k smrti, nekladli žádný odpor. Muži je zabíje:H vesly. Museli tvora zasáhnout pod čelist do zranitelné části krku. ,Se zablokovanými vzduchovými cestami tuleň zemřel zadušením, což nějakou chvíli trvalo. Pasažéři odvraceli pohled, zatímco tuleni se převraceli v agonii. Jejich druhové se jim často snažili pomoci, žalostně kvílejíce.</p>
<p>Hlavy tuleňů pokrývalo cosi na způsob helmy. Tato helma byla adaptací rohů, protože v dávné minulosti byli tuleni suchozemskými zvířaty, zahnanými do oceánů chladem Zimy Weyru. Tyto helmy chránily tvorům uši, oči a lebku.</p>
<p>Zatímco.skupina lidí odvracela oči od tuleňů, které zabíjeli, z vln vybíhaly nohaté ryby a pospíchaly na strmý, škeblemi pokrytý břeh. Začaly útočit na umírající tuleně a trhat kusy tučného masa.</p>
<p>„Hej!“ vykřikl Šokerandit a začal ryby tlouci veslem.</p>
<p>„Některé se rozutekly a vběhly pod kameny. Jedna zůstala ležet, zraněná Šokeranditovým zásahem. Sebral ji a ukázal Odimovi a Fašnalgidovi. Ryba byla přinejmenším metr dlouhá, měla šest ploutvovitých „nohou“ a širokou tlamu, za kterou viselo množství masitých knírů. Hlava sebou škubala, cvakala čelistmi a kalné šedivé oči se upíraly na trýznitele.</p>
<p>„Vidíte tohoto tvora? Je to hnilobná ryba,“ řekl Šokerandit. „Brzy budou tito tvorové vycházet na břeh po tisícovkách. Většinu z nich sežerou ptáci. Ostatní přežijí a zahrabou se kvůli bezpečí do země. Později, až nastane Zima Weyru, stanou se delšími než hadi.“</p>
<p>„Říká se jim Wutrovi červi,“ dodal kapitán. „Raději ji zahoď, pane. Tyhle se nehodí dokonce ani k tomu, aby je jedli námořníci.“</p>
<p>„Lorajané je jedí.“</p>
<p>Kapitán uctivě, avšak odhodlaně trval na svém: „Pane, je pravda, že Lorajané jedí Wutrovy červy jako pochoutku. Nicméně ty ryby jsou jedovaté. Lorajané je vaří s jedovatým lišejníkem a říká se, že ty dva jedy jeden druhý zničí. Sám jsem to jídlo jedl, pane, když jsem na tomto pobřeží před několika lety ztroskotal. Od té doby nenávidím pouhý pohled na tu potvoru i její chuť a určitě bych nechtěl, aby si tím moji muži plnili břicha.“</p>
<p>„Jak myslíš.“ Šokerandit hodil svíjející se hnilobnou rybu do moře. Nad hlavami jim s křikem kroužili rackové a jiné druhy ptáků.</p>
<p>Námořníci spěšně rozřezávali šest ulovených helmicovitých tuleňů na kusy, které odnášeli na břeh do člunu. Vnitřnosti ponechali jiným dravcům.</p>
<p>Toress Lahl tiše plakala.</p>
<p>„Vrať se do člunu,“ vybídl ji Fašnalgid. „Proč vlastně pláčeš?“</p>
<p>„Jaké je tohle strašlivé místo,“ odvracela žena tvář. „Kde z moře lezou bestie s nohama a všichni živí požírají jiné živé.“</p>
<p>„Tak už to na světě chodí, paní. Naskoč do člunu.“</p>
<p>Veslovali zpátky k lodi a ptáci je následovali a křičeli, bez ustání křičeli.</p>
<p>Nová doba napjala plachty a vyplula přes nehybnou vodu, příď natočenou k Šiveninku. Toress Lahl se pokoušela mluvit s Šokeranditem, ale ten ji mávnutím ruky odbyl; potřeboval cosi probrat s Fašnalgidem. Stála u zábradlí, rukou si clonila oči a dívala se, jak se pobřeží ztrácí v dálce.</p>
<p>Na palubu přišel Odim a postavil se vedle ní.</p>
<p>„Nemusíš být smutná. Brzy dosáhneme bezpečí přístavu Šivenink. Tam se nás ujme bratr a budeme si moci odpočinout a vzpamatovat se z přestálých hrůz.“</p>
<p>Toress Lahl znovu vhrkly slzy do očí. „Věříš v boha?“ zeptala se, obracejíc k němu slzami zmáčený obličej. „Utrpěla jsem na této cestě takový žal.“</p>
<p>Chvíli mlčel a pak odpověděl: „Paní, celý život až doposud jsem prožil v Uskutošku. Choval jsem se jako Uskuti. Věřil jsem v to, v co věřili oni. Podřídil jsem se - což znamená, že jsem pravidelně uctíval boha Azoiaxického, boha Sibornalu. Nyní, když jsem z toho místa odešel, nebo spíš jsem byl vyhnán, jak by se dalo říci, vidím, že vůbec nejsem Uskut. Ba co víc, zjistil jsem, že ani nevěřím v boha. S tím, jak mne víra opouští, cítím, jak ze mne padá tíha.“ Pro názornost se poklepal do hrudníku. „Tobě to mohu říct, protože ty nejsi Uskutka.“</p>
<p>Ukázala k pobřeží, které opouštěli. „To odporné místo... ti strašliví tvorové... všechno, čím jsem prošla... manžel zabitý v bitvě. .. ty hrozné věci, ke kterým došlo na lodi... Všechno je stále horší, rok od roku... Proč jsem se nenarodila na jaře? Omlouvám se, Odime - nepoznávám sama sebe...“</p>
<p>Po chvíli ticha řekl něžně: „Já to chápu, také jsem přišel o svoje blízké. O manželku, o mladší děti, o milovanou Besi... Ale rozmlouvám s gossim své ženy v pauku a ona mne utěšuje. Ty nevyhledáváš manžela v pauku, paní?“</p>
<p>Odpověděla mu tichým hlasem: „Ano, ano, sestupuji za jeho gossim. Netouží mne vidět tolik, jako já jeho. Utěšuje mne a říká mi, že bych měla hledat štěstí s Luterinem Šokeranditem. Taková shovívavost... „</p>
<p>„Nu což? Luterin je příjemný mladý muž, podle toho, co vidím a slyším.“</p>
<p>„Nikdy ho nebudu moci přijmout za manžela. Zabil Bandala Eitha. Jak bych ho mohla přijmout?“ Překvapovala svou rozervaností sama sebe.</p>
<p>Odim pokrčil širokými rameny. „Pokud ti to radí manželův gossi...“</p>
<p>„Jsem zásadová žena. Možná je snadnější odpustit, když je člověk mrtvý. Všichni gossiové hovoří stejným hlasem, sladkým jako rozklad. Možná se zvykem pauku nadobro skoncuju... Nemohu přijmout muže, který ze mne udělal otrokyni - jakkoli lákavé nabídky mně dává, aby mne odškodnil. Nikdy. Bylo by to opovrženíhodné.“</p>
<p>Položil jí ruku na rameno. „Vidíš všechno ošklivé a opovrženíhodné, co? Přesto bys možná měla zkusit uvažovat jako já - považovat nový život za dar, který nám byl dán - nám vyhoštěným. Je mi dvacet pět let a pět tennerů - už nejsem žádné holátko! Ty jsi o tolik mladší. O Oligarchovi se říká, že poznamenal, že prý svět je mučicí komorou. To platí jenom pro ty, kteří jsou ochotni tomu věřit.</p>
<p>Když jsme chodili po břehu a zabíjeli ty tuleně - koneckonců jen šest kusů z tisícovek - přemohl mne pocit, že jsem nějakým zázračným způsobem přetvářen pro nadcházející zimní období. Přibral jsem na váze a zbavil jsem se Azoiaxického...“ Povzdechl si. „Zjišťuji, že je</p>
<p>pro mne obtížné hovořit moudře. Lépe mi to jde s čísly. Jsem jenom kupec, jak víš, paní. Ale ta metamorfóza, kterou jsme prodělali - je to tak nádherné, že musíme, musíme, žít v souladu s přírodou a jejím štědrým účetnictvím.“</p>
<p>„A tak se ode mne očekává, že se vzdám Luterinovi, je to tak?“ pohlédla mu do očí.</p>
<p>Zvedl koutky úst v mírném úsměvu. „Harbin Fašnalgid pro tebe také má v srdci měkké místečko, paní.“</p>
<p>Když se smáli, přiběhl k nim Kenigg, Odimův jediný přeživší syn, a otce objal. Odim se sklonil a políbil syna na tvář.</p>
<p>„Myslím si o tobě, že jsi skvělý člověk, Odime,“ Toress Lahl ho pohladila po ruce.</p>
<p>„Ty jsi taky skvělá - ale nesnaž se být pro štěstí příliš skvělá. Tak zní jedno staré kuj-juvecké pořekadlo.“</p>
<p>Přikývla na souhlas a v oku se jí přitom zaleskla slza.</p>
<p>Když se loď přibližovala ke břehům Šiveninku, počasí se zhoršilo. Šivenink byl tvořen převážně rozsáhlým horským hřebenem - Šiveninským předělem, který propůjčil jméno celému národu. Předěl půlil krajinu na území Loraje a Bribahru.</p>
<p>Šiveninkové byli mírumilovní, bohabojní lidé. Hněv z nich vysály pradávné zemské síly, které daly vzniknout horám. V zákoutí lesních bašt postavili výtvor, který ztělesňoval jejich zvláštní druh svatosti a odhodlání, Velké kolo Kharnabharu. Toto kolo se stalo symbolem nejenom pro zbytek Sibornalu, ale také pro celou planetu.</p>
<p>Obrovité velryby zvedaly zobanovité hlavy z vody, aby pozorovaly Novou dobu, jak vplouvá do šiveninských vod. Téměř vzápětí se ztrácely v náporech náhlých sněhových vichřic, které na loď dorážely.</p>
<p>Loď měla potíže. Vítr skučel v lanoví a plachtoví, po palubě se rozstřikovaly vodní spršky; briga samotná se kolébala ze strany na stranu jakoby v záchvatu zuřivého hněvu. V čemsi velmi podobném tmě - třebaže byla hodina svítání Freyru - námořníci vyvíjeli horečnou aktivitu. V metamorfovaném stavu byli neohrabaní. Šplhali na ráhna, zmáčení a prosáklí vodou, usmýkaní. Ač nechtě, museli svinout plachty. Pak zpátky na palubu, donekonečna zalévanou vlnami.</p>
<p>Protože byla posádka neúplná, museli Šokerandit a Fašnalgid, společně s některými z Odimových zdatnějších příbuzných, pomáhat obsluhovat pumpy, které se nalézaly uprostřed lodi, hned za hlavním stěžněm. U každé pumpy mohlo pracovat osm mužů, čtyři na každé rukojeti. V jámě bylo stěží místo pro všech šestnáct mužů najednou. Protože tato část hlavní paluby byla vystavena nejhoršímu náporu moře, muži u pump byli bez ustání zaplavováni vodou. Nadávali a bojovali, pumpy sípaly jako staří dědkové, o palubu se tříštily vlny.</p>
<p>Po dvaceti pěti hodinách vítr ustal, barometr se ustálil , mořská horstva se zmenšila. Tiše padal sníh hnaný větrem z pevniny. Z pobřeží nebylo vidět nic a přesto byla jeho přítomnost cítit, jako by tam ležela nějaká velká věc, hotová probudit se z předlouhého kamenného spánku. Všichni je cítili a propadli tíživému mlčení. Dívali se po něm, hleděli do vše pohlcujícího sněhu, ale neviděli nic.</p>
<p>Příští den přinesl zlepšení, tichou pasáž v hudební skladbě živlů. Na hladinu zelené vody dopadaly spršky sněhu a mezi vločkami zářil Batalix. Pomalu se objevovala ta spící věc. Zpočátku byly vidět jenom boky.</p>
<p>Loď se zmenšila do rozměru hračky hřebeny velkých modrozelených bašt, jejichž vrcholy se ztrácely v oblacích. Tyto bašty se jim zvedaly před zraky, zatímco loď plnou rychlostí uháněla na západ. Byla to rozměrná předhůří, každé další vyšší než předchozí. Pilíře gigantických rozměrů, které se zvedaly přímo z mořské hladiny, vzhledem naznačovaly, že je možná vytvářela ruka nějaké inteligentní bytosti; za nimi se tyčily skalní srázy takřka kolmo vzhůru. Tu a tam byly vidět stromy; lnuly k puklinám v kameni. Obrysy každého předhůří byly olemovány bílým krajkovím sněhu.</p>
<p>Trhliny v masách těchto předhůří tvořily hluboké zátoky - kapsy, ve kterých si hory schovávaly zásoby černé tmy a bouřek. V těch zákoutích si hrály blesky a tam, kde z ústí uháněl dravý proud, se vznášeli bílí ptáci. Od mlhou zahalených jeskyní se přes vodu nesly podivné zvuky a ozvěny, a dotýkaly se myslí lidí jako sůl, která jim ulpívala na rtech.</p>
<p>Přerušované snopy slunečních paprsků, pronikající do těchto zálivů, odhalovaly na vzdálených koncích vodopády modrého ledu, přívaly vod zmrzlé na věčnost, které se řítily z vysokých příbytků skal, ledu, krup a větru, téměř ustavičně skrytých za mraky.</p>
<p>Před zraky se jim objevila zátoka větší než ostatní, ohraničená černými stěnami. U vjezdu, dřepě na skále, kde jej nemohly zdolat ani ty nejvyšší vlny, se tyčil maják. Tento symbol lidského osídlení jen zdůrazňoval neutěšenost scenérie. Kapitán přikývl a řekl: „To je Vajabharský záliv. Dá se tudy vjet do Vajabharu samotného - trčí jako zub v dolní čelisti zálivu.“</p>
<p>Briga však plula dál a mohutný objem planety po pravoboku jako by uháněl s nimi.</p>
<p>Později, když dosáhli vod poloostrova Šivenin, pobřeží se stalo ještě masivnější tišinou. Tento poloostrov museli obeplout, aby se dostali do přístavu Rivenjk. Neměl žádné zálivy a byl téměř beztvarý. Jeho hlavní charakteristikou byla čirá velikost. Dokonce i muži posádky, když zrovna nemuseli pracovat, se tiše shromáždili na palubě a dívali se.</p>
<p>Vysoké svahy Šiveninu porůstala vegetace. Ze skal volně splývaly popínavé rostliny jakoby v imitaci mnoha malých vodopádů, které započaly sestup a nikdy ho neukončily, smetané větry, které na nedorážely. Tu a tam se mraky rozdělily, aby odkryly vysoké čelo do sněhu oděné skály, která šplhala až k obloze. Zde se jižní konec horského masivu stáčel na sever, aby se připojil k obrovitým sekvencím lávových plošin pod polárním pásmem ledu.</p>
<p>Po dalších pár hodinách plavby se hřeben poloostrova začal zvedat až do výše přes šest a čtvrt míle nad hladinu moře. Šiveninský předěl, mnohem vyšší než jakékoli horské vrcholy na Zemi, byl co do měřítka rivalem Vysokého Nyktryhku v Kampannlatu a tvořil tak jednu z nejúchvatnějších přírodních scenérií planety. Velký předěl, zahalený do vlastních bouří a vlastních klimatických podmínek, se zřídkakdy ukazoval lidským očím, s výjimkou očí na palubě proplouvající lodi.</p>
<p>Osvětlovaná téměř horizontálními paprsky Freyru, oděla se horská formace do dech beroucích světel a stínů. Smyslům cestujících to celé připadalo zářivě jasné a neskutečně nové. Už pouhý pohled na toto titánské představení jim pozvedl ducha. A přesto - to, na co právě hleděli, bylo prastaré - prastaré dokonce i v pojmech historie formování planety.</p>
<p>Závratné výšiny, které měli před očima, vznikly před více než čtyřmi miliardami let, kdy byla ještě nevyvinutá kůra Helikonie bombardována velkými meteory. Šiveninský předěl, Západní Bariéry v Kampannlatu stejně jako vzdálené hory v Hespagoratu byly přežívajícími důkazy onoho dění: společně tvořily segmenty jednoho velkého kruhu sestaveného z materiálu vymrštěného dopadem jediného meteoru. Klimentský oceán, považovaný námořníky za téměř nekonečný, se prostíral v původním kráteru.</p>
<p>Den za dnem se takto plavili. Poloostrov jako v nekonečném snu dál zůstával na pravoboku, neměnný, jako by kolem něj nepluli, ale spíš setrvávali na místě.‘</p>
<p>Jednou míjeli malý ostrov, nádor v oceánu, který jako by upustila pevnina, která se jim tyčila nad hlavami. Třebaže působil děsivým dojmem a vypadal naprosto nehostinně, byl obydlený. Pach kouře z hořícího dřeva se z něj donesl až k lodi; ten a pohled na chatrče uhnízděné pod stromy přiměly pasažéry zatoužit po kouzlu pobřeží, ale kapitán o tom nechtěl ani slyšet.</p>
<p>„Ti ostrované jsou piráti, mnozí z nich nenapravitelných povah, ztracení za bouří z lodí. Kdybychom tam vystoupili, zabili by nás a ukradli nám loď. To bych se raději přátelil se supy.“</p>
<p>Z ostrova vyrazily tři dlouhé kožené kánoe. Šokerandit nechal kolovat dalekohled a všichni se dívali na muže, kteří k nim s ohnutými zády veslovali, jako by na tom závisel jejich život. Na zádi jednoho z člunů stála nahá žena s dlouhými černými vlasy. V náručí držela dítě, které jí sálo z prsu.</p>
<p>V té době právě z hor fičela sněhová bouře; snášela se jako šála na moře. Vločky dopadaly na ženina holá ňadra a rozpouštěly se.</p>
<p>Nová doba měla příliš mnoho plachet, než aby ji kánoe mohly dostihnout. Pomalu mizely za lodí. Muži však dál s nezmenšeným úsilím veslovali. Když jim mizeli z očí, stále ještě veslovali jako šílenci.</p>
<p>Jednou či dvakrát se mraky a mlha natolik protrhaly, aby pasažérům umožnily krátce zahlédnout výšiny Šiveninského předělu. Kdokoli v takové chvíli spatřil trhlinu, hlasitě vykřikl a ostatní pasažéři k němu přiběhli a hleděli do výšin na ty majestátní kamenné kolosy, na vertikální džungle plné sněhu.</p>
<p>Jednou došlo k sesuvu, při němž odpadla část jednoho útesu. Padala a padala, strhávajíc s sebou stále víc kamene. Tam, kde dopadla do moře, se zvedla velká vlna. Potom spadl klín ledu, zmizel pod hladinou, znovu se vynořil. Za ním se řítily další klíny - padaly z okraje nějakého neviditelného ledovce usazeného v mracích. Pády byly provázeny strašlivým hřmotem a ozvěnami.</p>
<p>Z pobřeží se v tisícovkách zvedla kolonie hnědých ptáků. Hvízdali strachem. Hejno bylo tak početné, že když letěli nad lodí, šelest křídel zněl jako tichý hrom. Kolonii trvalo hodinu a půl, než nad nimi proletěla, a kapitán několik ptáků sestřelil, aby si je posléze uvařili a snědli.</p>
<p>Když briga konečně obeplula poloostrov a ve vzdálenosti dvou dnů od Rivenjku se začala plavit na sever, udeřila další bouře, třebaže méně prudká než ta předchozí. V mlze a sněhu se zmítali v mocných poryvech větru, který na ně útočil. Po celý den probleskovala světla obou sluncí mezi mlhou a krupobitím a některé kroupy byly velké jako mužská pěst.</p>
<p>Když bouře konečně polevila a muži obsluhující pumpy se mohli odpotácet na lůžka, pomalu se před nimi opět začalo odhalovat pobřeží.</p>
<p>Útesy zde byly méně kolmé, třebaže vzbuzovaly stejnou bázeň jako předtím, a hospodařily se svými vlastními mraky a deštivými přívaly. Z jedné z těch temných bouří se vynořila gigantická postava muže, zahalená do mlhy.</p>
<p>Muž vypadal, jako by chtěl skočit ze břehu a přistát na palubě Nové doby.</p>
<p>Toress Lahl poplašeně vykřikla.</p>
<p>„To je Hrdina, paní,“ uklidňoval ji druhý lodní důstojník konejšivě.</p>
<p>„Je znamením, že jsme již téměř u konce naší plavby, což je dobrá věc.“</p>
<p>Jakmile si uvědomili velikost sochy v poměru k pobřeží, pochopili, že je gigantická. Kapitán jim pomocí sextantu ukázal, že je vysoká přes tisíc metrů.</p>
<p>Paže měl Hrdina zvednuté nad hlavu a mírně vystřené a kolena maličko podkleslá. Podle postoje jako by muž chtěl buď skočit do oceánu nebo se vznést. Pro druhou možnost hovořilo i něco, co mohlo být párem křídel nebo snad pláštěm, co mu splývalo z širokých ramen. K vůli stabilitě nebyly dolní části nohou sochy odděleny od skály, ze které byla vytesána.</p>
<p>Socha byla stylizovaná, s podivnými ozdobnými záhyby, které jako by jí měly propůjčit aerodynamický tvar. Obličej měla ostře řezaný a jakoby orlí, a přesto ne zcela nelidský.</p>
<p>Ke zdůraznění vznešenosti výjevu zahlaholil vzdálený zvon. Mosazný hlas se valil přes šedivé vody k brize.</p>
<p>„Je to nádherná postava, že ano?“ prohodil Luterin Šokerandit pyšně. Všichni obtloustlí pasažéři se shromáždili u zábradlí a plni údivu hleděli na monumentální sochu.</p>
<p>„Co představuje?“ zeptal se Fašnalgid a vrazil ruce do kapes kabátu.</p>
<p>„Nepředstavuje nic. Je to prostě on. Je to Hrdina.“</p>
<p>„Něco musí představovat.“</p>
<p>„Stojí tam a to je všechno,“ odsekl Šokerandit popuzeně. „Muž. Aby ho lidé viděli a obdivovali.“</p>
<p>S nepříjemným pocitem zmlkli a zaposlouchali se do melancholického tónu zvonu.</p>
<p>„Šivenink je zemí zvonů,“ poznamenal Šokerandit.</p>
<p>„Ten Hrdina má zvon v břiše?“ zeptal se malý Kenigg.</p>
<p>„Kdo mohl postavit takovou věc na takovém místě?“ zajímal se Odim, aby odvedl pozornost od synovy drzé otázky.</p>
<p>„Dovolte mi říci vám, milí přátelé, že tato mocná socha byla vytvořena před celými věky - někteří říkají, že před mnoha Velkými roky,“ vysvětloval Šokerandit. „Byla postavena, jak praví legendy, nadřazenou rasou lidí, které nazýváme Staviteli Kharnabharu. Tito lidé zkonstruovali Velké kolo. Byli to ti nejlepší stavitelé, jaké svět kdy poznal. Když dokončili svou práci na Kole, vytesali obří sochu Hrdiny. A tento Hrdina od té doby střeží Rivenjk a cestu do Kharnabharu.“</p>
<p>„U Strážkyně, na jaké místo jsme se to dostali?“ zeptal se Fašnalgid sám sebe nahlas. Odešel do podpalubí, aby si zakouřil veronikánu a začetl se do knihy.</p>
<p><emphasis>Když neutěšenost postapokalyptické Země ustoupila době ledové, signály z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Helikonie přicházely již celých uplynulých tři sta let. Ovšem, jak se ledovce pos</emphasis><emphasis>ouvaly na jih, bylo s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>výjimkou androidů na Charónu jen pár zájemců, kteří mohli sledovat hi</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>torii oné nedávno objevené planety.</emphasis></p>
<p><emphasis>Alespoň něco kladného se dalo říci o době ledové. Smetla z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>povrchu Země poloshnilé skořápky nefunkčních měst. Vyhl</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>dila hřbitovy, kterými se stala veškerá předchozí lidská sídliště. Hr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>boši, krysy a vlci nyní pobíhali tam, kde kdysi byly dálnice. Takě na jižní polokouli byl led v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pohybu. Nad liduprázdnými Andami hlídkovali osamocení kondoři a tučňáci se generaci za generací stěhovali blíže k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>vytouženým ledovým svahům Cop</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>cabany.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pokles jen o několik málo stupňů stačil k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomu, aby vychýlil z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>chodu spletitý mechanismus klimatické kontroly. Nukleární n</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>por přivodil živoucí biosféře - Gaie, Matce Zemi - stav šoku. Poprvé za celé epochy </emphasis><emphasis>se Gaia setkala s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ničivou silou, které se nedokázala přizpůsobit. Byla znásilněna a zavražděna vlastními syny.</emphasis></p>
<p><emphasis>Po stovky milionů let byl povrch Země rovnoměrně udržován v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>úzkém teplotním rozsahu, který nejvíce vyhovoval formám života udržován bezděčnou spoluprací mezi všemi živými b</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>tostmi ve spojitosti s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>rodičovským světem. To se dělo navzdory kolís</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>ní sluneční energie, způsobujícím dramatické změny ve složení celé atmosféry. Množství soli v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>moři bylo neustálou s</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>movolnou regulací udržováno na konstantním procentuálním množství 3,4. Pokud by se toto množství zvedlo byť jen na po</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>hých 6 pr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>cent, veškerý mořský život by přestal existovat. Při tomto pr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>centu slanosti by se buněčné stěny rozložily.</emphasis></p>
<p><emphasis>Podobně bylo na stálých 21 procentech udržováno množství kyslík</emphasis><emphasis>u v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>atmosféře, stejně jako procento čpavku. Rovněž oz</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nová vrstva atmosféry zůstávala neměnná.</emphasis></p>
<p><emphasis>Veškeré tyto homeostatické rovnovážné stavy udržovala Gaia, Matka Země, na níž nacházely dobré podmínky všechny živé věci, od sekvojí po řasy, od velryb po viry. Jenom lidstvo dospělo a na Gaiu zapomnělo. Lidstvo si vymyslelo vlastní b</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hy. Ovládlo bohy, bylo jimi ovládnuto, využívalo je jako zbraně proti nepřátelům i proti vlastnímu vnitřnímu já. Lidstvo samo sebe zotročilo - v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nenávisti i lásce. Během páchání vla</emphasis><emphasis>stní g</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>nocidy Gaiu téměř zabilo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Trvalo jí dlouho, než se zotavila. Jedním z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nejstarších sy</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>ptomů její nemoci byla smrt stromů. Ty přehojné organismy, rozšířené od tropických deštných pralesů až k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>severským tundrám, byly zničeny radioaktivitou a vymizením fotosyntézy. Úhynem stromů byl narušen vitální článek v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>homeostatickém řetězci; domovy, které stromy poskytovaly myriádám životních forem, byly ztraceny.</emphasis></p>
<p><emphasis>Podmínky chladu převažovaly po téměř tisíc let. Země se nacházela v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>chladné katalepsii. Moře však žila</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p><emphasis>Moře pohltila většinu z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>velkých oblak kysličníku uhličitého, uvolněného jaderným holocaustem. Kysličník uhličitý zůstal uvě</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>něn ve vodě, udržován v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hlubokooceánském proudění, odkud neměl být uvolněn po celá staletí. Avšak konečné uvo</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>nění z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>hájilo období</emphasis><emphasis> skleníkového efektu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jako kdysi dávno, život se vyrojil z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>moří. Mnohé komponenty biosféry - hmyz, mikroorganismy, rostliny, člověk sám - přežily díky izolaci rozmary větrů a další nepříznivé životní podmínky. Jak běloba ustupovala ve prospěch zeleně, staly se opět akti</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>ními. Ozonová vrstva, která chrání živé buňky před smrtícím ultrafialovým zářením, se opět obnovila. Jak ledy tály, píšťaly jednotlivých nástrojů přírody postupně znovu dosahovaly o</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>chestrální intonace.</emphasis></p>
<p><emphasis>Do roku 5900 se životní podmínky výrazně zlepšily. Mezi nízkými trnitými stromy se proháněly antilopy. Muži a ženy se zahalili do kůží a plahočili se za ustupujícími ledovci na sever.</emphasis></p>
<p><emphasis>Za nocí se tito pokoření navrátilci pro útěchu choulili k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>sobě a zvedali zrak ke hvězdám. Hvězdy se od dob paleolitického člověka sotva změnily. To lidská rasa se změnila.</emphasis></p>
<p><emphasis>Navždy zmizely celé národy. Ti průbojní lidé, kteří vytvořili mocné technologie a vyrazili nejdříve k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>planetám a posléze ke hvězdám, vyráběli důmyslné zbraně a dávali vzniknout lege</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>dám, tito lidé zlikvidovali sami sebe. Jejich jedinými dědici byli sterilní androidi, dosud pracující na vnějších planetách.</emphasis></p>
<p><emphasis>Do popředí se dostaly rasy, které by podle dřívější klasifik</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ce byly považovány za ztracence. Žily na ostrovech v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>divočině, na vrcholech hor nebo na nezkrocených řekách, v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>džunglích a bažinách. Kdysi tito </emphasis><emphasis>‚</emphasis><emphasis>lidé byli chudobní. Nyní přišli, aby zdědili Zemi.</emphasis></p>
<p><emphasis>Byli to lidé, kteří nalézali v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>životě potěšení. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>těch prvních generacích, jak led ustupoval, naprosto nepociťovali potř</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>bu svářit se. Svět se opět probudil. Gaia jim odpustila. Nově odhal</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>li principy života v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>souladu s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>přírodním světem, jehož byli so</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>částí. A znovu objevili Helikonii.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dalo by se říci, že počínaje rokem 6000 se po následujících šest století Gaia zotavovala. Vysoké ledovce rychle</emphasis><emphasis> ustupovaly do polárních pevností.</emphasis></p>
<p><emphasis>Některé ze starých způsobů života přežily. S</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>odkrytím pe</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>niny byly objeveny staré bašty technofilní kultury, obvykle skryté v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>důmyslných vojenských komplexech v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>podzemí. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jejich hl</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>binách stále přežívali potomci těch předků, kteří byli součástí vládnoucí elity oné technofilské kultury; zajistili si vlastní přežití, zatímco ti, co jim byli vydáni na milost, živořili. Jakmile se tyto živoucí fosílie dostaly na sluneční světlo, během několika málo hodin umíraly - jako ryby v</emphasis><emphasis>ynesené na povrch z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>enormních tlaků oceánských hlubin.</emphasis></p>
<p><emphasis>V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jejich zatuchlých doupatech byla nalezena naděje - spoj</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ní s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>další živoucí planetou. Byly odeslány zprávy na Charón a společenství androidů poslalo na Zemi odpověď. Tito androidi se posléze s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>neúnavn</emphasis><emphasis>ou energií pustili do stavby auditorií, v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nichž mohla nová populace sledovat to, co se dělo na oné vzd</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>lené planetě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mentalita nové populace byla do značné míry utvářena př</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>během, jehož byli svědky. Přeživší na jiných planetách, třebaže o</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>říznutí od Země, měli také spojení s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Helikonií.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ve svěžích zelených krajinách stála auditoria. Vzhledem př</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>pomínala obrovité lastury ukotvené v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>písku. Každé auditorium bylo schopné pojmout deset tisíc lidí. Obuti v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>sandálech, oděni v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hrubých kůžích a později v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>plátně, přic</emphasis><emphasis>házeli, aby se s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>údivem dívali. Viděli planetu nepříliš odlišnou od vlastní, jak se pomalu vynořuje ze s</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>vření dlouhé zimy. Byl to jejich vlastní příběh.</emphasis></p>
<p><emphasis>Někdy auditoria zůstávala opuštěná celé roky. Nová popul</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ce také prožívala svoje krize, přírodní katastrofy, které vyžad</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>valy Gajino uzdravení. Zdědili nejenom Zemi, ale také její neji</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>toty.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nové generace se vracely, kdykoliv mohly, aby sledovaly ž</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>votní příběhy probíhající paralelně s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jejich vlastními. Byly to generace bez pozemských bohů; ale postavy na obřích plá</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>nech vypadaly jako bohové. Tito bohové procházeli tajuplnými dramaty vlastnictví a náboženství, jež uchvacovaly stále ještě zmatené pozemské obecenstvo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Do roku 6344 živoucí organismy opět existovaly v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hojném množství. Lidská populace složila tichou přísahu, že všechen majetek je společný a prohlásila, že ne pouze život, ale také svoboda je posvátná. Hodně byli ovlivněni činy Helikoňana, jenž žil v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>podivné vísce na centrálním kontinentu, vůdce zvaného Aoz Roon. Byli svědky toho, jak je tento dobrý muž ničen o</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>hodláním mít všechno svým vlastním způsobem. Pro novou generaci žádný </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>vlastní způsob</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> neexistoval; byl jenom spole</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ný způsob, cesta života, ukt společného ducha.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pozorujíce obrovskou postavu Aoz Roona a vodu, jež mu odkapávala ze rtů a vousu, když pil z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>misky dlaní, viděli kapky, které dopadly o tisíc let dřív. Lidské pochopení minulých gen</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>rací přimělo minulost a současnost splynout dohromady. Obraz Aoz Roona pijícího vodu z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dlaní se na mnoho let stal oblíbenou ik</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nou.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pro novou generaci, s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jejím empatickým cítěním ke všemu živému, bylo přirozené přemýšlet o tom, zda by Aoz Roonovi a těm, kdo s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ním žili, mohli nějak pomoci. Neměli ani ponětí o tom, jak se vydat na cestu ve vesmírných lodích, jak by to mo</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>ná udělali lidé zpřed Doby ledové. Místo toho se rozhodli, že se pokusí soustředit svoje empatické cítění a vyslat je do kosmu skrze lasturovitá auditoria.</emphasis></p>
<p><emphasis>A tak se stalo, že signály letěly ze Země k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Helikonii, vůbec poprvé v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>odpovědi na signály, které tak dlouho putovaly jen opačným směrem.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Charakteristické rysy lidské rasy byly nyní dány mírně odli</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>nou genetickou zásobárnou. Ti, kteří zdědili Zemi, byli silně e</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>paticky založení. Ve světě před Dobou ledovou nebyla e</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>patie dominantním rysem. Tento dar vstoupit do osobnosti dr</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>hého a účastně s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ním prožívat jeho stav mysli se vždy vyskytoval ho</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>ně, avšak elita jím opovrhovala - či spíš ho zneužívala. Soucít</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ní protiřečilo vykořisťovatelským zájmům. Moc a soucítění neb</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>ly dobrými týmovými spoluhráči.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nyní byla empatie mezi lidskou rasou naprosto přirozená. Stala se dominantním rysem a nebylo na ní nic nelidského.</emphasis></p>
<p><emphasis>Na Helikoňanech byl jeden nelidský aspekt, který pozem</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>ťany velmi mátl - Helikoňané znali duchy svých zemřelých a pravidelně s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nimi komunikovali.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nová rasa Země si smrt nijak zvlášť nevysvětlovala. Cháp</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>li, že když zemřou, jsou přijati a pohlceni Velkou Matkou Zemí, kde se jejich elementární částice přetvoří v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>budoucí žijící org</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>nismy. Pohřbívali své mrtvé do mělkých hrobů a do úst jim vkl</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>dali květiny jako symbol síry, která vy tryskne z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jejich rozkladu. Na Helikonii tomu bylo jinak. Pozemšťané byli fascinováni s</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>stupováním Helikoňanů do pauku, kde komunikovali s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>gossii, těmi jiskřičkami vitální energie.</emphasis></p>
<p><emphasis>Všimli si také, že podobný vztah ke svým mrtvým má i rasa Prvotních. Mrtví fagoři klesa</emphasis><emphasis>li do stadia </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>ukončení</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> a tam pr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>dlévali, stále se zmenšujíce, po několik generací. Fagoři neměli žádné pohřební zvyklostí. Tato ponurá prodloužená existence byla na Zemi považována za kompenzaci výstředností klimatu, jimiž musely živé bytosti procházet v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>průběhu helikonského Ve</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>kého roku. Byl zde však pozoruhodný rozdíl mezi zesnulými druhu Prvotních a zemřelými lidské rasy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Fagoři ve stadiu ukončení podporovali svoje žijící potomky, byli pro ně zásobárnou moudrosti a rad, utěšovali je v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nele</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>kých časech. Duchové lidí navštěvovaní v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pauku byli naopak zatvrzele nenávistní. Žádný gossi nikdy nepromluvil jinak, než že dštil kletby a nadávky a stěžoval si na zkažený život.</emphasis></p>
<p><emphasis>Proč tento rozdíl? ptali se novodobí vzdělanci.</emphasis></p>
<p><emphasis>Odpověděli si na základě vlastních zkušeností. Řekli si, že třebaže fagoři jsou děsiví, nikdy se neodcizili Prapůvodní strá</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>kyni, helikonské postavě Gaji. A tak nejsou mučeni duchy svých mrtvých. Lidé se Strážkyni odcizili; uctívají mnoho neužitečných bohů, kteří v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nich zasévají zlo. Proto jejich</emphasis><emphasis> duchové nemohou nalézt klid.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jak by bylo pro obyvatele Helikonie dobré - říkali si ti souci</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ní mezi sebou - kdyby mohli u svých gossiů uprostřed všech osta</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ních trampot nalézat útěchu. A tak dospěli k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>odhodlání. Ti, co měli to štěstí, že mohli život prožívat, že se pozvedli z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mol</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>kulární úrovně a vynořili se ve velkém světle vědomí jako losos vyskakující z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>proudu, aby získal křídla k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>vzletu, by svoje štěstí měli vysílat k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Helikonii.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jinými slovy, živí Země by měli svou empatii vysílat v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pod</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>bě signálu k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>He</emphasis><emphasis>likonii. Ne k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>živým Helikonie. Od živých, odciz</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ných Prapůvodní strážkyni, zaneprázdněných svými záležitos</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>mi, touhami a nenávistmi, se nedalo očekávat, že by byli schopni takový signál přijmout. Ale gossiové - stále dychtící po kontaktu, by mohli zareagov</emphasis><emphasis>at! Gossiové v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jejich událostí pro</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tém světě, zavěšeni v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>obsidiánu, kde klesali k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Prapůvodní strážkyni, gossiové by mohli být schopni přijmout onen paprsek empatie.</emphasis></p>
<p><emphasis>Celá generace diskutovala o tomto odvážném vizionářském návrhu. Bude ten pokus stát za to? </emphasis><emphasis>Probírali otázku z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mnoha aspektů. Odpověděli si, že i kdyby pokus selhal, pro všechny to bude významným jednotícím prožitkem.</emphasis></p>
<p><emphasis>Je možné, že bychom mohli ovlivnit cizí bytosti - dokonce mrtvé, které jsou od nás tak daleko?</emphasis></p>
<p><emphasis>Skrze nás by Gaia mohla oslovit Prapůvodní strážkyni. Jsou s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>námi spřízněni, nejsou našimi nepřáteli. Možná tato úchvatná myšlenka vůbec není naše, ale jejich. Musíme se o to pokusit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale když jsme tak daleko v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>prostoru a čase?</emphasis></p>
<p><emphasis>Empatie je záležitostí intenzity. Popírá čas i prostor. Neso</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>cí</emphasis><emphasis>tíme snad dosud s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>vyhnanou lfigenií z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>prastarého příběhu? P</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>kusme se o to.</emphasis></p>
<p><emphasis>Uděláme to?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ať to stojí, co to stojí, stojí to za to. Duch Gaji nám to nařiz</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>je. A tak se o to pokusili.</emphasis></p>
<p><emphasis>Byl to dlouhodobý pokus. Kdykoli se posadili a dívali se, kdykoli přicházeli</emphasis><emphasis> nebo v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hrubých sandálech odcházeli, žijící generace odkládaly světské věci a vysílaly empatii k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mrtvým Helikonie. A dokonce i přesto, že lidé nemohli odolat začlenění živých, jako byli Sai Tal nebo Laintal Ay nebo ke komukoli jin</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>mu pociťovali osobní symp</emphasis><emphasis>atie, stále soucítili s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>těmi, kteří byli již dlouho mrtví.</emphasis></p>
<p><emphasis>Po létech začalo teplo jejich empatie působit. Fessupové přestali bědovat, gossiové přestali plísnit. Ti z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>živých, kteří k</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>munikovali s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mrtvými v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pauku, nebyli káráni, ale utěšováni. Tr</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>umfovala ne</emphasis><emphasis>sobecká láska.</emphasis><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>IX</strong></p><empty-line /><p><strong>Poklidný den na břehu</strong></p>
<p>Za mřížkou krbu plápolal bioplynový oheň. Před krbem seděli dva bratři a rozmlouvali. Každou chvíli hubený bratr natáhl ruku, aby pohladil toho zavalitého, který mu vypravoval svůj příběh. Odirin Nan Odim, kterému všichni jeho příbuzní říkali krátce Odo, byl o rok a šest tennerů starší než Eedap Mun Odim. Hodně bratra připomínal, s výjimkou oné důležité záležitosti váhy, protože do Rivenjku strašlivá Tučná smrt zatím nedorazila.</p>
<p>Bratři si toho měli hodně co říct a museli toho spoustu naplánovat ohledně toho, co hodlají v budoucnu dělat. Do přístavu nedávno dorazila loď plná Oligarchova vojska a řada opatření, kterým Odim vzdoroval v Koriantuře, začínala znepokojovat také Oda. Nicméně Šiveniňané si nenechali poroučet tak snadno jako Uskuti. Rivenjk dosud byl poklidným místem, kde se dalo pohodlně žít.</p>
<p>Zbývající cenný porcelán, který Odim bratrovi přivezl, byl přijat s vřelými díky.</p>
<p>„Tento porcelán časem ještě získá na ceně,“ pochvaloval si Odo. „Takové vynikající kvality možná už nikdy nikdo nedosáhne.“</p>
<p>„Protože počasí se zhoršuje a je stále větší zima.“</p>
<p>„Nevyhnutelně dojde k tomu, milý bratře, že paliva nezbytného k vytápění pecí bude stále ubývat a cena výroby porcelánu tedy poroste. Kromě toho, lidé budou žít v mnohem drsnějších podmínkách a spokojí se s obyčejným cínovým nádobím.“</p>
<p>„Co v tom případě máš v úmyslu podniknout, bratře?“ zeptal se Odim.</p>
<p>„Mám vynikající obchodní styky s Bribahrem, sousední zemí. Dokonce odesílám zboží i do Kharnabharu, na sever odsud. Porcelán není jediným zbožím, které může putovat obchodními trasami. Musíme se přizpůsobit, zaměřit se na jiné zboží. Měl bych pár nápadů ohledně -„</p>
<p>Avšak Odirinovi Nan Odimovi nikdy nebyla dopřána chvilka klidu, která by trvala příliš dlouho. Stejně jako bratr hostil ve svém domě množství příbuzných. Pár z nich, užvaněných a hlučných, se nyní přiřítilo k ohni, hlavy plné sporu, který mohl vyřešit jedině Odo. Někteří z příbuzných Eedapa Mun Odima, kteří přežili mor a plavbu lodí, byli ubytováni společně s jejich rivenjskou rodinou, a tím pádem vyvstal starý spor o prostor podlahy, na němž se mohli roztahovat.</p>
<p>„Snad by ti nevadilo, kdybys tam šel se mnou a sám se podíval, co se děje.“</p>
<p>„Bude mi potěšením. Od nynějška budu tvým stínem, bratře.“</p>
<p>Usedlosti v Rivenjku byly uspořádány kolem rozlehlého dvora a chráněny před živly vysokou zdí. Čím zámožnější rodina, tím vyšší zeď. Kolem tohoto dvora žily různé větve Odimovy rodiny - jen nepatrně aktivnější, než byli Odimovi příbuzní v Koriantuře.</p>
<p>S rodinami žila i jejich domácí zvířata, ubytovaná ve stájích připojených k lidským obydlím. Některá zvířata nyní musela být ustájena pohromadě, aby stáje poskytly přístřeší nově příchozím. Právě toto uspořádání bylo příčinou současné hádky: místní příbuzní si svých zvířat očividně cenili víc než nově příchozích příbuzných - do určité míry oprávněně.</p>
<p>Hygienická opatření většiny šiveninských nádvorních stájí závisela na sdílení společných prostor mezi zvířaty a lidmi. Všechny výkaly, jak z domu, tak ze stájí, byly smývány do lahvovitě utvářené jámy vysekané ve skále pod dvorem, do níž se také házely veškeré zeleninové zbytky. Jámu bylo možné obsluhovat z kontrolní šachty na nádvoří. Odpad pak pod zemí hnil a uvolňoval se z něj bioplyn, převážně metan.</p>
<p>Bioplyn stoupající z jámy byl jímán potrubím a dopravován do domu, kde byl využíván k vaření a svícení.</p>
<p>Tento civilizovaný systém fungoval po celém Šiveninku, aby obyvatelům pomáhal lépe se vypořádat s extrémními podmínkami Zimy Weyru.</p>
<p>Když si bratři Odimové vyslechli stížnost, zjistili, že dva bratranci byli ubytováni v kóji, kde docházelo k malému úniku plynu. Zápach urážel bratrance, kteří trvali na tom, že se nastěhují do sousedního domu, který již byl přeplněn.</p>
<p>Puklina, kudy unikal plyn, byla pohotově utěsněna. Bratranci, kteří protestovali již jen naoko, se vrátili do přidělené kóje a otrokům bylo nařízeno, aby se podívali, zda je nádrž na bioplyn v pořádku.</p>
<p>Odo vzal bratra za paži. „Nedaleko odsud je chrám, jak si jistě všimneš, až tě vezmeme na obhlídku města. Zařídil jsem na dnešní večer malou bohoslužbu díkůvzdání, při které bude nabídnuta chvála a vděk bohu Azoiaxickému za to, že nad vámi držel ochrannou ruku.“</p>
<p>„Jsi velmi laskavý. Ale upozorňuji tě, bratře, že jsem bez náboženské víry.“</p>
<p>„Tato krátká bohoslužba je nezbytná,“ stál na svém Odo, zvedaje káravě prst. „Budeš se tam moci formálně setkat se všemi našimi příbuznými. Je něco skleslého na tvém duchu, bratře, a přičítám to četným útrapám, jimiž jsi prošel. Musíš si vybrat dobrou ženu nebo přinejmenším otrokyni, která tě učiní šťastným. Jaké je postavení té cizí ženy ve tvé skupině, té Toress Lahl?“</p>
<p>„Je to otrokyně, která patří Luterinu Šokeranditovi. Lékařka, velmi vzdělaná. On je chytrý mladý muž z Kharnabharu. Co se týče kapitána Fašnalgida, tím jsem si méně jistý. Je to dezertér. Ne že bych ho z toho vinil. Na cestu jsme se vydali předtím, než nás skolila Tučná smrt, a byla s námi žena, která pro mne hodně znamenala a poskytovala mi útěchu. Ta však nemoci podlehla.“</p>
<p>„Byla z Kuj-Juveku, bratře?“</p>
<p>„Ne, ale stala se něčím jako holubicí stromu mého života. Byla věrná a dobrá. Její jméno, protože je stále musím vyslovovat, znělo Besi Besamitikahl. Znamenala pro mě víc než moje...!“</p>
<p>Odim se náhle zarazil, protože k němu přiběhl Kenigg s nově nalezeným kamarádem. Když se Odim usmál a vzal syna za ruku, bratr řekl: „Dovol mi najít jinou holubici pro tvůj strom života. Bratra máš jen jednoho, ale holubic čekajících na vhodnou větev, kde by se mohly usadit, je plný vzduch.“</p>
<p>Luterin Šokerandit a Harbin Fašnalgid dostali díky Odově štědrosti malou místnost pod střechou. Osvětlovalo ji jedno podkrovní okénko s výhledem na dvůr, z něhož mohli sledovat příchody a odchody členů rodiny a jejich otroků. V alkovně stála kamínka, na kterých jim otrokyně mohla vařit.</p>
<p>Oba muži měli dřevěné postele, vyvýšené nad podlahu a pokryté houněmi. O Toress Lahl se předpokládalo, že bude spát na zemi vedle Šokeranditovy postele.</p>
<p>Šokerandit ji na noc vzal k sobě, zatímco Fašnalgid klidně spal.</p>
<p>Celou noc ji držel v náručí. Teprve když vstával, Fašnalgid se začal vrtět.</p>
<p>„Luterine, proč tak energicky?“ zeptal se, zívaje s ústy dokořán. „Nevypil jsi včera večer dost toho vína Odimovy rodiny? Lehni si ještě, člověče. Pro boha Azoiaxického, odpočiňme si po té příšerné cestě.“</p>
<p>Šokerandit přešel k jeho posteli a z výšky se na něj usmál. „Vína jsem měl dost. Nyní se chci tak brzy, jak jen to bude možné, dostat do Kharnabharu. Moje postavení je nejisté. Musím vidět, jak se vede otci. „</p>
<p>„Ti proklatí otcové. Ať jejich gossiové jedí kůži z bot.“</p>
<p>„Trápí mne ještě jedna věc, které bys i ty měl věnovat náležitou pozornost. Třebaže je Oligarcha zaneprázdněn válkou s Bribahrem, v přístavu kotví jeho loď a ve městě má vojáky. Možná jich přijde víc. Možná nás oba hledají. Čím dřív se vydám do Kharnabharu, tím lépe. Nechceš jet se mnou? Čeká nás tam bezpečí a práce ve službách mého otce.“</p>
<p>„Tam v Kharnabharu je pořád jen zima. Neříká se to tak snad?</p>
<p>Jak daleko na sever je to odsud?“</p>
<p>„Kharnabharská cesta se táhne přes dvacet dva stupně zeměpisné šířky.“</p>
<p>Fašnalgid se zasmál. „Jdi si sám. Já zůstanu tady. Najdu si loď, která popluje do Kampannlatu nebo Hespagoratu. Kamkoli jinam než do toho chladného útočiště, děkuji pěkně.“</p>
<p>„Jak si přeješ. My nejdeme jeden druhému právě do noty, co? Aby lidé přežili cestu do Kharnabharu, musí spolu vycházet dobře.“</p>
<p>Fašnalgid vymotal ruku zpod kožešin a natáhl dlaň k Šokeranditovi. „Dobrá, dobrá, ty jsi zkrátka tvorem systému, zatímco já jsem proti němu, ale na tom přece nezáleží.“</p>
<p>„To si jen myslíš, že jsem člověkem nakloněným systému. Od té doby, co jsem prošel metamorfózou, jsem ho začal nenávidět.“</p>
<p>„Ano? A přesto toužíš vrátit se k otci do Kharnabharu.“ Fašnalgid se zasmál. „Skuteční konformisti ve skutečnosti ani nevědí, že se něčemu přizpůsobují. Mám tě docela rád, Luterine, i když vím, že si myslíš, že jsem ti zkazil život, když jsem tě odvedl s sebou. Naopak, zachránil jsem tě před Oligarchovými spáry, tak mi za to buď vděčný. Alespoň natolik, abys mi tu svoji Toress nad ránem přehodil do mé postele, ano?“</p>
<p>Šokeranditův obličej zrudl. „Přinese ti vodu nebo jídlo, až budu pryč. Jinak patří mně. O to druhé požádej Odimova bratra - má spoustu otrokyň, na kterých mu nezáleží.“</p>
<p>Podívali se jeden druhému do očí. Pak se Šokerandit otočil a vyšel z místnosti.</p>
<p>„Mám jít s tebou?“ zvolala Toress Lahl.</p>
<p>„Budu mít hodně práce. Zůstaň, kde jsi.“</p>
<p>Jakmile odešel, Fašnalgid se na loži posadil. Žena se spěšně oblékala a vrhala na něho postranní pohledy. Kapitán si uhlazoval knír a usmíval se.</p>
<p>„Nespěchej tolik, ženo. Pojď sem ke mně. Sladká Besi je mrtvá a já potřebuju utěšit.“</p>
<p>Když neodpovídala, vylezl nahý z postele.</p>
<p>Toress Lahl se rozběhla ke dveřím, ale on ji chytil za zápěstí a přitáhl ji k sobě.</p>
<p>„Nespěchej tolik, přece. Říkal jsem ti to, ne? Tys mě neslyšela?“</p>
<p>Něžně ji zatahal za dlouhé hnědé vlasy. „Ženy obvykle bývají potěšeny, když jim věnuje pozornost kapitán Fašnalgid.“</p>
<p>„Patřím Luterinu Šokeranditovi. Slyšel jsi, co říkal.“</p>
<p>Zkroutil jí ruku a pohlédl na ni. „Jsi otrokyně, takže patříš každému. Kromě toho nesnášíš, jak ti to dělá - viděl jsem, jak ses na něho dívala. Pravda je taková, Toress, že jsem ženu nikdy k ničemu nenutil a určitě mne shledáš mnohem lepším odborníkem, než je on, podle toho, co jsem zaslechl.“</p>
<p>„Nech mne jít, prosím. Nebo mu to řeknu a on tě zabije.“</p>
<p>„No tak, to se mně líbí, když takhle vyhrožuješ. Roztaj trochu. Zachránil jsem tě přece před smrtí, ne snad? Ty a on jste jeli do pasti. On je tak osudově nevinný a naivní, ten tvůj Luterin.“</p>
<p>Vložil jí dlaň mezi nohy. Toress se mu vykroutila ze sevření a vyťala mu políček na tvář.</p>
<p>Fašnalgid ji s výbuchem hněvu srazil na svoji postel a skočil na ni.</p>
<p>„Teď mě poslouchej, Toress Lahl, než mě vyprovokuješ tak, že mluvit nebudu. Ty a já jsme na stejné lodi. Šokerandit je sice velmi :milý, jenomže on se vrací do bezpečí, do svého domova - což jsou věci, které jsme my oba ztratili. Ba co víc, má v úmyslu vydat se na tu strašlivou, mnoho mil dlouhou cestu na sever. Co je tam nahoře kromě sněhu a svatosti a gigantického Kola?“</p>
<p>„Je to místo, kde žije.“</p>
<p>„Kharnabhar je vhodný jenom pro ty, co vládnou. Ostatní tam v chladu umírají. Copak jsi neslyšela o Kole? Bývalo to vězení, nejhorší na celé planetě. Copak ty chceš skončit tam nahoře v Kole?</p>
<p>Spoj svůj osud s mým. Viděl jsem, co jsi za ženu. Ty víš, jaký muž jsem já. Jsem psanec, ale dokážu se o sebe postarat. Než se vydáš na dalekou cestu do nějaké bašty v severském ledu, ze které se už do konce života nedostaneš, seber rozum, seber rozum, ženo a spoj svůj osud se mnou. Odplujeme odsud do Kampannlatu a do lepšího podnebí. Možná se dokonce vrátíme do tvého drahého Borldoranu.“</p>
<p>Z tváří jí vyprchala všechna barva. Obličej skláněný nad ní byl pouhou skvrnou s obočím, pronikavýma očima a velkým mrtvým knírem. Měla strach, že ji zbije nebo dokonce zabije - a že Šokeranditovi to bude jedno. Její vůle pod tíží zajetí již ochabovala.</p>
<p>„On mne vlastní, kapitáne. Proč o tom vůbec mluvit? Ale můžeš se se mnou pobavit, když jinak nedáš. Proč ne? On to taky dělá.“</p>
<p>„To už je lepší. Neublížím ti. Sundej si šaty.“</p>
<p>Luterin Šokerandit znal přístav Rivenjk poměrně dobře. Vždycky to bylo velké město, o kterém se v Kharnabharu mluvilo s touhou, navštěvované, pokud je navštěvovali - se vzrušením. Nyní, když viděl větší kus světa, uvědomil si, že ve skutečnosti je docela malé.</p>
<p>Přinejmenším bylo potěšením opět stát na pevné zemi. Přísahal by, že pod chodidly stále cítí slabý kolébavý pohyb. Cestou do přístavu vešel do jednoho z hostinců a vypil skleničku yadahlu, naslouchaje přitom řečem námořníků.</p>
<p>„Nejsou tady k ničemu než jen pro zlost, ti vojáci,“ říkal muž poblíž svému společníkovi. „Určitě jsi slyšel, že jednoho z nich dole v Ostrovtipné ulici ubodali nožem. Vůbec se tomu nedivím.“</p>
<p>„Zítra odsud vyplují,“ opáčil druh. „Dnes večer se budou muset vrátit na loď, chamraď jedna.“ Ztišil hlas. „Vypluli na Oligarchův příkaz, aby bojovali proti dobrým lidem v Bribahru. Jakou škodu Bribahr napáchal zbytku Sibornalu, to opravdu nevím.“</p>
<p>„Možná se zmocnili Braijthu, ale Rattagon je nedobytný. Oligarcha jen ztrácí čas.“</p>
<p>„Nachází se uprostřed jezera, jak jsem slyšel.“</p>
<p>„Ano, takový je Rattagon.“</p>
<p>„Nu, jsem rád, že nejsem vojákem.“</p>
<p>„Ty jsi příliš hloupý, než abys byl něčím jiným než jen námořníkem.“</p>
<p>Zatímco se oba muži dali do smíchu, Šokerandit upřel zrak na vyhlášku na zdi vedle dveří. Oznamovala, že kdokoli od této chvíle vstoupí do pauku, dopouští se zločinu. Klesnout do pauku, ať už sám nebo ve společnosti jiných, znamená podporovat šíření moru známého jako Tučná smrt. Trestem za překročení tohoto zákona je jedno sto sibů a za druhé překročení pak doživotní uvěznění. Na příkaz Oligarchy.</p>
<p>Třebaže Šokerandit pauk nikdy nepraktikoval, záplava nových příkazů, které stát vydával, se mu pranic nelíbila.</p>
<p>Když dopíjel sklenici, v duchu si pomyslel, že Oligarchu možná nenávidí. Když ho arcikněz-válečník poslal na cestu se zprávou pro Oligarchu, cítil se tím poctěn. Pak ho téměř na sibornalských hranicích zastavil Fašnalgid a jemu nějakou chvíli trvalo, než pochopil, co ten muž tvrdí: že by byl spolu s ostatními vojáky vítězné armády chladnokrevně zabit. Ještě obtížnější bylo smířit se s tím, že celá Asperamankova armáda skutečně byla na Oligarchův příkaz povražděna.</p>
<p>Dávalo smysl přijímat rozumná opatření, která bránila šíření epidemie. Ovšem zakázat pauk bylo spíš znamením, že se šíří mor autoritářství. Otřel si hřbetem ruky ústa.</p>
<p>V důsledku okolností byl nyní Fašnalgid nikoli hrdinou, ale uprchlíkem. Nedokázal si představit, jaký by byl jeho osud, kdyby byl uvězněn za dezerci.</p>
<p>„Co tím Harbin myslel, když říkal, že jsem tvorem systému?“ mumlal si pro sebe. „Jsem přece rebel, vyvrhel - tak jako on.“</p>
<p>Měl jen jedinou myšlenku: dostat se domů do Kharnabharu a pod mocnou otcovu ochranu. Alespoň ve vzdáleném Kharnabharu na něj Oligarchovy síly nemohou. Myšlenky na lnsil si může nechat na později.</p>
<p>S touto úvahou přišla další. Něco Fašnalgidovi dluží. Musí ho na tu nebezpečnou cestu na sever vzít s sebou, pokud se mu podaří přesvědčit ho, aby s ním šel. Fašnalgid bude v Kharnabharu užitečný tím, že vlastními ústy podá svědectví o masakru tisíců mladých Šiveniňanů.</p>
<p>Měl jsem kuráž v bitvě, přesvědčoval sám sebe, musím tedy mít i odvahu bojovat proti Oligarchii, bude-li to nutné. Doma budou i další, kteří budou smýšlet stejně jako já, až uslyší pravdu.</p>
<p>Zaplatil a odešel z hostince.</p>
<p>Podél nábřeží rostla úchvatná alej radžabaralů. S tím, jak teplota pozvolna klesala, stromy se připravovaly na dlouhou zimu. Místo aby shazovaly listy, stahovaly větve na vrcholy rozměrných kmenů. Šokerandit viděl v knihách historie přírody obrázky: znázorňovaly, jak se listy a větve rozpustí, aby vytvořily pevnou pryskyřičnou zátku, která chrání odolný sloup stromu až do následujícího Velkého jara, kdy uvolní semena.</p>
<p>Pod radžabaraly promenádovali vojáci z lodi, na které vlály vlajky Sibornalu a Oligarchie. Šokerandit měl chvíli strach, že by ho někdo mohl poznat; ale metamorfované tělo mu bylo dostatečnou ochranou. Zabočil do vnitrozemí, k tržišti, kde sídlili agenti, kteří se starali o záležitosti cestujících, kteří měli v úmyslu navštívit Kharnabhar.</p>
<p>Chladné větry z hor jej přiměly zvednout si límec a sklopit hlavu. U agentových dveří se shromažďovali poutníci, kteří dychtili navštívit posvátné Velké kolo, mnozí chudobní a nuzně odění.</p>
<p>Chvíli mu trvalo, než všechno vyřídil ke své spokojenosti. Mohl se do Kharnabharu vydat společně s poutníky. Nebo mohl cestovat sám, najmout si sáně, psí spřežení a řidiče. První způsob byl bezpečnější a méně nákladný. Šokerandit se rozhodl pro druhý, jako více hodný syna Strážce Kola.</p>
<p>Jediné, co potřeboval, byly peníze v hotovosti nebo doporučující dopis.</p>
<p>Vědělo rivenjských otcových přátelích, určitých vlivných lidech, kteří rozhodovali o městských záležitostech. Po chvíli váhání se rozhodl pro prostého muže jménem Hernisarath, který byl majitelem farmy a ubytovny pro poutníky na kraji města. Hernisarath přivítal Šokerandita ve vlastním příbytku, neprodleně napsal doporučení pro agenta a ještě trval na tom, aby se Šokerandit připojil k němu a manželce při poledním jídle.</p>
<p>Když bylo načase, aby Šokerandit odešel, Hernisarath ho na prahu objal. „Jsi dobrý a nevinný mladý muž, Luterine, a já jsem šťastný, že ti mohu pomoci. Zima Weyru je každým dnem blíž a farmaření je čím dál tím obtížnější. Doufejme však, že se ještě shledáme.“</p>
<p>A žena dodala: „Je tak milé potkat mladého muže s dobrým vychováním. Vyřiď otci naše nejuctivější pozdravení.“</p>
<p>Šokerandit zářil, když je opouštěl, potěšen, že na ně učinil dobrý dojem; zatímco Harbin je nyní pravděpodobně opilý. Proč ho ale Hernisarath nazval „nevinným“?</p>
<p>Z nebeských výšin začal padat sníh; vířil jako jemný bílý cukr, co se při míchání rozpouští ve sklenici vody. Zhoustl a pohltil zvuk vysokých bot na dlažebních kamenech. Ulice se vylidnily. Z dlouhých šedivých stínů vyrašily polostíny, tmavé od Freyru, světlejší od Batalixu, dokud se sněhový mrak neroztáhl nad zálivem a nezahalil celý Rivenjk do ponurého šera.</p>
<p>Šokerandit se náhle zastavil u jednoho z radžabaralů.</p>
<p>Zezadu kráčel jiný muž, zdvižený límec si přitáhl ke krku. Prošel kolem stromu, ohlédl se, zašoupal chodidly a pospíchal do boční uličky. Šokerandit si s určitým pobavením všiml, že se jmenuje Ostrovtipná.</p>
<p>S rozmyslem pro něj netypickým neřekl spolucestujícím na lodi, že v hlavě Hrdiny, jenž střeží vstup do přístavu Rivenjk, je heliografická signalizační stanice. Zpráva o dezertérech na palubě Nové doby mohla do přístavu dorazit dlouho předtím, než do něj vplula sama briga.</p>
<p>Do Odova domu se vrátil největší možnou oklikou. Do té doby nejhorší nápor sněhové metelice pominul.</p>
<p>„Máš štěstí, přišel jsi právě včas, „ oslovil ho Odo, když Šokerandit vstoupil do dveřÍ. „Můj bratr, já a zbytek rodiny chceme jít do chrámu, abychom poděkovali za šťastné doplutí Nové doby. Půjdeš s námi, prosím?“</p>
<p>„Och ... ano, samozřejmě. Soukromý obřad.“</p>
<p>„Naprosto soukromý. Jenom kněz a rodina.“</p>
<p>Šokerandit pohlédl na Odima, který povzbudivě přikyvoval. „Máš v úmyslu vydat se na další cestu, Luterine. My, kteří jsme jeden druhého znali tak krátce, se zas musíme rozloučit. Bohoslužba nám připadá vhodná, dokonce i pokud v modlitby nevěříš.“</p>
<p>„Půjdu se podívat, zda nechce jít i Fašnalgid.“</p>
<p>Po dřevěných schodech pospíchal nahoru do podkrovní místnosti, kterou jim Odo zapůjčil. Našel Toress Lahl zahrabanou pod kožešinami na jeho posteli. „Měla jsi pracovat, ne tu polehávat,“ pokáral ji. Doufám, že stále netruchlíš pro manžela? Kde je kapitán?“</p>
<p>„Já nevím.“</p>
<p>„Najdi ho, ano? Určitě někde popíjí.“</p>
<p>Rozběhl se po schodech dolů. Jakmile odešel, Fašnalgid vylezl zpod postele a dal se do smíchu. Toress Lahl se neusmívala.</p>
<p>„Já chci jídlo, ne modlení,“ kapitán opatrně vyhlížel z okna. „A to pití, o kterém se tvůj přítel zmínil, by také nebylo k zahozenÍ...“</p>
<p>Odimovic klan se shromažďoval na nádvoří, kde se otroci stále neúspěšně potýkali s dlouhými tyčemi a navzdory plískanici sestupovali do kontrolní šachty bioplynové komory. Místo bzučelo vzrušeným hovorem.</p>
<p>Objevil se Šokerandit. Některé z žen, které se s ním plavily na Nové době, se k němu rozběhly, aby ho objaly, po způsobu připomínajícím spíš Kuj-Juvek než zbytek Sibornalu. Šokerandit již raději neporovnával jejich uvolněné mravy se svou vlastní přísnou výchovou.</p>
<p>„Och, tohle je tak dobré místo, tento Rivenjk, „ rozplývala se jedna dobře zabalená pratetička, berouc ho za ruku. „Je tu spousta krásných budov a hodně soch. Budu tady šťastná a mám v úmyslu zřídit si tiskárnu, abych mohla vydávat poezii. Myslíš, že tvoji krajané mají poezii rádi?“</p>
<p>Než Šokerandit stačil odpovědět, paní se otočila, aby popadla za rukáv Eedapa Mun Odima. „Ty jsi náš malý hrdina, bratranče, když jsi nás přivedl sem do bezpečí. Dovol mně být v chrámu vedle tebe. Pojď tam se mnou a naplň mne pýchou.“</p>
<p>„Já budu hrdý, že budu moci jít s tebou, tetičko,“ laskavě se na ni usmál Odim. A celý švitořící dav se začal hrnout z brány dvora a ulicí ke chrámu.</p>
<p>„A taky jsme hrdí, že s sebou máme tebe, Luterine,“ otočil se Odim starostlivě, aby se Šokerandit necítil odstrčený. Rozhlédl se, pln radosti, že se sešlo tolik Odimů najednou. Třebaže jejich řady prořídly Tučnou smrtí, počet přeživších znamenal určitou kompenzaci.</p>
<p>Když v zástupu vešli do chrámu s vysokou střechou, Odim se postavil vedle bratra tak blízko, že se jeden druhého dotýkali lokty. Napadlo ho, že možná ani Odo nemá víru v boha Azoiaxického, stejně jako on. Na to, aby mu položil tak osobní otázku, byl příliš zdvořilý; tajnosti jsou pro muže, jak pravilo jedno staré pořekadlo. Pokud si bratr sám bude přát přiznat se mu některého večera nad skleničkou vína, bude to jiná věc. Prozatím stačilo, že zde byli spolu a bohoslužba jim umožňovala truchlit za ty, kteří zemřeli, včetně ženy, dětía milované Besi Besamitikahl, a radovat se ze skutečnosti, že jejich vlastní životy byly ušetřeny.</p>
<p>Sopránový hlas, zbavený tělesnosti, zbavený pohlaví, zbavený chtíče, sledoval vlákno teatrálního pokání, které stoupalo ze studnice chrámu k umně propojeným střešním trámům.</p>
<p>Když zpíval, Odim se usmíval a cítil, jak se jeho duše pozvedá ke krovům. Víra by byla dobrá. Ale dokonce i přání věřit bylo útěchou.</p>
<p>Když shromáždění uvnitř chrámu pozvedlo hlasy v písni, po ulici přešlo deset urostlých vojáků v čele s důstojníkem, a zastavili se před branou příbytku Odirina Nan Odima. Strážný jim otevřel, pokývl hlavou. Vojáci ho vtlačili dovnitř a napochodovali do středu dvora, udusávajíce již ušlapaný koberec sněhu. Důstojník vyštěkl příkazy. Čtyři muži měli prohledat domy na všech světových stranách, zbytek jich měl zůstat na místě a dávat pozor na případné prchající.</p>
<p>„Abro Hakmo Astab!“ zvolal Fašnalgid a vyskočil z postele. Seděl v podkroví napolo oblečený a sledoval jak okno, tak Toress Lahl, které předtím četl řádky poezie z malé knížky. Uposlechla jeho příkazu připravit jídlo a právě nesla hořící poleno od otroka dole, aby zapálila kamínka.</p>
<p>Třebaže byla zvyklá na nadávky vojáků, při obscénnosti kletby sebou trhla.</p>
<p>„Jak já miluju zvuk vojenského hlasu! Není pod jarní oblohou nad píseň jako je vaše,“ řekl Fašnalgid. „A dunění armádních holínek. Ano, jsou tady. Podívej se na toho mladého blázna poručíka, uniforma se mu jen blýská. Kdysi jsem také byl takový...“</p>
<p>Mračil se z okna na výjev na dvoře, kde před zraky vojáků dál pracovali otroci, kteří tyčemi pročišťovali potrubí na bioplyn a nedůvěřivě pokukovali po vetřelcích.</p>
<p>Pár holínek začal rachotit po schodech do podkrovní místnosti. Fašnalgid otevřel ústa a odhalil bílé zuby pod mohutným knírem. Skočil po své šavli a jako polapené zvíře se rozhlížel po místnosti. Toress Lahl stála jako zkamenělá. Jednu ruku měla na ústech, ve druhé držela. na délku paže od těla hořící poleno.</p>
<p>„Haa...“ Přiřítil se k ní, vyrval jí poleno z ruky a následován hadem kouře, rozběhl se k oknu. Prudce je rozrazil, vystrčil hlavu a ramena a vší silou mrštil polenem na dvůr.</p>
<p>Neztratil nic z vojenské zručnosti. Žádný granát by nemohl letět přesněji. Plamen ve ztemnělém vzduchu opsal oblouk a zmizel v otevřeném okénku kontrolní šachty u nádrže s bioplynem. Celou vteřinu bylo ticho. Pak místo explodovalo. Kamenná dlažba dvora vylétla v detonaci do vzduchu. Uprostřed vyšlehl mohutný plamen, v jádru modrý.</p>
<p>Fašnalgid se spokojeným řevem přeběhl místnost a otevřel dveře dokořán. Stál tam mladý voják, váhal, bázlivě se ohlížel. Fašnalgid se bezmyšlenkovitě řítil rovnou na něho. Když se mu muž snažil vyhnout, Fašnalgid ho prudkým kopnutím srazil hlavou napřed ze schodů.</p>
<p>„Teď musíme běžet o život, ženo,“ a popadl Toress Lahl za ruku. „Luterin - začala, ale byla příliš vystrašená, než aby byla schopná dělat něco jiného než ho jen následovat. Seběhli po schodech. Dvůr zachvátila panika. Plyn stále hořel. Odimové, příliš staří, příliš mladí nebo příliš objemní, než aby se mohli zúčastnit bohoslužby v chrámu, společně se zvířaty pobíhali mezi vojáky. Pohotový poručík vystřelil kulku či dvě do oblohy. Otroci křičeli. Jeden z domů začal hořet. Bylo snadné proplést se tou vřavou a odejít bránou.</p>
<p>Jakmile byli na ulici, Fašnalgid zvolnil tempo v klidnější chůzi a zasunul šavli do pochvy, aby nebyla tak nápadná.</p>
<p>Pospíchali na kostelní nádvoří. S prudkým oddychováním přitiskl ženu k jednomu z opěrných pilířů. V zrušením jí bolestně sevřel paži. Uvnitř chrámu stoupaly ke krovům oslavné písně k bohu Azoiaxickému.</p>
<p>„Ti bídáci jdou po nás. Dokonce i v téhle zapadlé díře...“ „Och, pusť mne. Ubližuješ mi.“</p>
<p>„Pustím tě. Půjdeš do chrámu a vyhledáš Šokerandita. Řekni mu, že vojáci nás tu našli. Nyní už nemůže být ani řeči o tom, že bychom uprchli na lodi. Pokud se mu podařilo zařídit sáně, pak se všichni musíme co nejdříve vydat do Kharnabharu. Jdi dovnitř a řekni mu to.“ Strčil do ní, aby jí dodal odvahy. „Řekni mu, že ho chtějí pověsit.“</p>
<p>Než Toress Lahl vyšla s Šokeranditem z chrámu, na ulici byla spousta lidí - nejenom nevinní kolemjdoucí. Zatímco Odimovi s křikem utíkali domů, Fašnalgid řekl: „Luterine, máš sáně? Můžeme odsud okamžitě odjet?“</p>
<p>„To jsi musel Odimovic dům vyhodit do vzduchu, po všem, co pro nás udělali?“ Šokerandit si zlostně měřil neuspořádané kapitánovo vzezření.</p>
<p>„Nevěř Odimovi. Je to obchodník. Musíme odjet. Armáda se probudila. Nezapomeň, že tvoje půvabná Toress Lahl je oficiálně uprchlou otrokyní. Víš, jaký je za to trest? Kde jsou ty sáně?“</p>
<p>„Můžeme je mít, až se otevřou stáje, při úsvitu Batalixu. Vidím, že sis to najednou rozmyslel, nemám pravdu?“</p>
<p>„Kde se schováme do svítání?“</p>
<p>Šokerandit se zamyslel. „Je tu jeden rodinný přítel, jmenuje se Hernisarath. On a jeho žena nás u sebe schovají až do rána... Nejdřív ale musím jít a rozloučit se s Odimem.“</p>
<p>Fašnalgid na něj namířil tlustý prst. „Nic takového neuděláš. Předá tě vojákům. Všude se to jimi jen hemží. Ty jsi nevinný, ne snad?“</p>
<p>„V pořádku, a ty jsi excentrik. Urážky stranou, proč ta změna plánu? Ještě dnes ráno jsi chtěl odplout do Kampannlatu.“</p>
<p>Fašnalgid se usmál. „Dejme tomu, že mě napadlo, že bych se měl víc přiblížit bohu. Rozhodl jsem se vydat se s tebou a tvojí otrokyní do svatého Kharnabharu.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>X</strong></p><empty-line /><p><strong>“Mrtví nemluví o politice“</strong></p>
<p>Šestého dne šestého tenneru každého šestého malého roku se v Askitoši konal synod církve Hrozivého míru. Méně významný potěr se setkával v klášterech za palácem Nejvyššího kněze. Patnáct hodnostářů, kteří se sjeli k stávajícímu církevnímu sjezdu, přebývalo a scházelo se v paláci samotném. Představovali jak církevní, tak světská nebo vojenská ramena celé církevní organizace, na která ztěžka doléhala tíže jejich úřadů. Nebyli to muži oddaní čtveráctví a šprýmování.</p>
<p>Poněvadž to však byli obyčejní smrtelníci, těchto patnáct mužů mělo svoje chyby. Jeden z nich byl pravidelně v šestnáct hodin dvacet minut každého dne zmožený alkoholem. Jiní si ve svých komnatách drželi mladé otrokyně či otroky. Někteří si libovali v podivných sadomasochistických hrátkách. Nicméně alespoň část každého z nich byla oddána bezproblémovému chodu jejich církevní organizace, a poněvadž dobré muže bylo jinak těžko nalézt, těchto patnáct bylo možno považovat za dobré muže.</p>
<p>A nejoddanějším mužem ze všech byl Chubsalid, muž bribahrského původu, vychovaný svatými otci v klášterech církve, nyní Nejvyšší kněz církve Hrozivého míru, ustanovený představitel boha Azoiaxického na Helikonii, boha, který existoval před životem a kolem kterého veškerý život obíhá.</p>
<p>Dokonce ani to nejbdělejší ekkésiastické oko nikdy nevidělo, že by Chubsalid zvedl ke rtům láhev. Pokud i měl nějaké sexuální choutky, byly tajemstvím udržovaným mezi ním a osobou, s níž je praktikoval. Pokud i někdy cítil hněv, strach nebo zármutek, ani stín těchto emocí nikdy nedosáhl jeho růžového obličeje. A nebyl žádný blázen.</p>
<p>Na rozdíl od Oligarchie, jejíž členové se setkávali na necelou míli vzdáleném Ledokopci, synod měl širokou podporu lidu. Církev upřímně pečovala o potřeby lidí; pozvedala jejich srdce a podporovala je v těžkých časech. A co se pauku týkalo, zachovávala taktické mlčení.</p>
<p>Na rozdíl od Oligarchy, kterého nikdy nikdo neviděl a jehož podoba v oblíbené lidové představě připomínala ohyzdného velkého korýše s hyperaktivními klepety, Nejvyšší kněz Chubsalid chodil mezi chudobné a lidé s oblibou navštěvovali jeho shromáždění. S mohutnou postavou, drsným, ale laskavým vzezřením a hřívou bílých vlasů vypadal každým coulem jako Nejvyšší kněz. Když mluvil, lidé mu chtěli naslouchat. Jeho kázání byla utkaná z piety a často obroubená vtipem: dokázal věřící na mších přimět k modlitbě, stejně jako je rozesmát.</p>
<p>Rozprava na synodických setkáních byla vedena v nejvyšší sibiš, s mnohačetnými větami, spletitými vsuvkami a pompézními slovesnými tvary. Téma církevního sjezdu však bylo ryze praktické. Týkalo se napjatého vztahu mezi dvěma velkými základy Sibornalu, státem a církví.</p>
<p>Církev poplašeně sledovala, jak Oligarchovy výnosy nabývají na přísnosti. Jeden synodik nyní na toto téma hovořil ke shromážděným.</p>
<p>„Omezující nový zákon o místě bydliště a podobná opatření jsou/pokračují být státem předkládána jako tah k omezení šíření moru. Sama o sobě působí tolik pobouření a zmatku, jako přináší/přinese/může přinést mor samotný. Chudí jsou zbavováni majetku a zatýkáni pro potulky, nebo jinak strádají zvyšujícím se chladem.“</p>
<p>Byl to stříbřitý muž a hovořil stříbřitým hlasem, ale přesvědčivost toho jemného hlasu se nesla do všech koutů místnosti. „Za tímto zločinným faktem lze snadno rozpoznat politické myšlení. S tím jak severněji položené farmy krachují/jsou krachující, rolníci a malí farmáři, kteří na těchto farmách pracovali, jsou nuceni stěhovat se do měst, kde musí hledat útočiště převážně v nevyhovujících podmínkách přeplněných obydlí. Zákon se snaží izolovat je na jejich zkrachovalých farmách. Tam budou hladovět. Doufám, že nebude znít příliš krutě, když řeknu, že tato úmrtí státu jen poslouží. Mrtví totiž nemluví o politice.“</p>
<p>„Tím chceš říct, že kdyby byl zákon zrušen, v přeplněných městech by mohlo dojít ke vzpourám?“ zeptal se hlas z opačného konce stolu.</p>
<p>„Za mého mládí se říkalo, že Sibornalané celý život pracují, uzavírají manželství na celý život a touží po životě,“ odpověděl stříbřitý hlas. „Ale nikdy se nebouříme. To ponecháváme lidem Divošského kontinentu. Církev k těmto omezujícím zákonům doposud nezaujala žádné oficiální stanovisko. Nyní, jak se domnívám, jsme ovšem dosáhli kritického místa, kdy se budeme muset ozvat, a sice zákonem proti pauku.“</p>
<p>„Ohledně pauku nezaujímáme žádný postoj.“</p>
<p>„To dosud nedělal ani stát. Opět, mrtví nemluví o politice a to stát uznává/je uznávající. Nicméně, nyní Oligarchie proti pauku legislativně zakročila, což jen prohloubí/bude prohlubovat utrpení našich věřících, pro které - pokud mně prominete, že to říkám - je pauk stejně neoddělitelnou součástí života jako porod.</p>
<p>Chudí jsou nespravedlivě utiskováni, aby tím údajně byli lépe připraveni na blížící se zimu. Navrhuji, aby církev proti nejnovějším krokům státu promluvila veřejně.“</p>
<p>S pomocí dvou holí vstal starý holohlavý muž, který postrádal jakékoli ochlupení i barvu, a promluvil..</p>
<p>„Možná je tomu tak, jak říkáš, bratře. Oligarchie možná zesiluje stisk. Já se domnívám, že tak musí činit. Pomysli na budoucnost.</p>
<p>Nepotrvá to dlouho a naši potomci budou čelit/budou čelící třem a půl stoletím kruté zimy Weyru. Oligarchie se domnívá, že nevlídnost přírody musí odpovídat tvrdosti lidstva.</p>
<p>Dovol mi připomenout ti tu strašlivou sibornalskou kletbu, která se nesmí vyslovovat. Je považována za nejvyšší projev rouhačství, a po právu. Přesto je obdivuhodná. Ano, obdivuhodná. Nikdy bych nedovolil, aby byla v mé diecézi vyslovena, a přesto obdivuji míru vzdoru v ní obsaženou.“</p>
<p>Včas se zarazil. Mnozí očekávali, že si tento úctyhodný muž poskvrní rty kletbou. Namísto toho se rozhovořil na jiné téma.</p>
<p>„V Divošském kontinentu Kampannlat přichází spolu s chladem naprostý chaos. Nemají tam žádný základní řád, podobný našemu. Zalezou zpátky do svých jeskyní. Sibornal přežije nedotčený. A přežít se nám podaří právě na základě dobré organizovanosti, kterou je nutno neustále posilovat, aby byla jako ocelová pěst. Mnozí musí zahynout, aby stát mohl přežít.</p>
<p>Někteří z vás reptají, protože všichni fagoři mají být nelítostně postříleni. Já říkám, že nejsou lidští. Zbavte se jich, nemají duše. Postřílejte je. A zabte všechny, kdo je brání. Zastřelte farmáře, jejichž farmy krachují. Teď není čas na individuální gesta. Individualita musí brzy/měla by být trestána smrtí.“</p>
<p>Když usedal, hole v nastalém tichu zarachotily jako kosti. Místností se rozlehlo šokované mumlání, ale Nejvyšší kněz Chubsalid z hermelínem lemovaného sedátka zahovořil mírně:</p>
<p>„Nepochybuji o tom, že takové řeči vedou na Ledokopci pořád, ale my se musíme držet našeho poslání, v důsledku kterého jsme povinováni jednat se všemi, dokonce i se zkrachovalými farmáři, se soucitem. Naše církev se staví za jedince, za individuální vědomí, za záchranu jednotlivce, a naší povinností je připomínat tuto pravdu čas od času i našim přátelům v Oligarchii, aby i tito lidé měli ohledně tohoto bodu jasno.</p>
<p>Klima se možná stává nevlídným. My nemáme zapotřebí napodobovat je, a tak by dokonce i v těch nejkrutějších časech mohla/bude/musí žít podstata učení církve. Jinak v bohu neexistuje žádný život. Stát považuje tuto dobu krize za čas vhodný k tomu, aby ukázal svoji sílu. Církev musí udělat totéž. Kdo z vás zde přítomných souhlasí s tím, že církev by se měla státu postavit?“</p>
<p>Všech čtrnáct, které oslovil, se od něj odvrátilo, aby po celé délce velkého stolu začalo tiše rozmlouvat se sousedy. Tušili, jaká opatření budou následovat po kroku navrhovaném představeným.</p>
<p>Jeden z členů zvedl ruku se zlatým prstenem a rozechvělým hlasem řekl: „Pane, možná/snad někdy přijde čas, kdy skutečně budeme muset zaujmout druh postoje, který zde navrhuješ. Ale kvůli pauku? Jestliže my sami jsme se tomuto tématu vyhýbali celé věky - jestliže o něm máme svoje pochybnosti - jestliže mýtus Prapůvodní strážkyně protiřečí naší...“</p>
<p>Ponechal tu teatrální myšlenku nedokončenou.</p>
<p>Nejmladším členem církevního sjezdu byl kněz-kaplan jménem Parlingelteg, jemný muž, třebaže se o něm šeptalo, že některé z jeho aktivit zrovna delikátní nejsou. Nikdy se nebál promluvit a nyní se obrátil přímo k Chubsalidovi.</p>
<p>„Ta poslední ničemná řeč mne konečně přesvědčila - a domnívám se, že i vás ostatní - že se státu musím postavit. Možná speciálně kvůli problému pauku. Nepředstírejme, že pauk není skutečný nebo že gossiové neexistují jenom proto, že se to neshoduje s církevním učením.</p>
<p>Proč si myslíte, že stát se snaží zakázat pauk? Pouze z jediného důvodu. Stát je vinen genocidou. Pozabíjel tisíce mužů Asperamankovy armády. Matky synů takto povražděných s nimi hovořily po smrti. Gossiové promluvili. Kdo tady říká, že mrtví nemluví o politice? To je nesmysl. Tisíce mrtvých úst nyní křičí a obviňují stát a zločinného Oligarchu. Já podporuji Nejvyššího kněze. Musíme proti Torkerkanzlagovi povstat a svrhnout ho.“</p>
<p>Když někteří ze starších kolegů zatleskali, začervenal se až ke kořínkům světlých vlasů. Schůzka byla odročena. Stále otáleli s konkrétním rozhodnutím. Copak nebyly církev a stát vždycky neoddělitelné?</p>
<p>A mluvit nahlas o tom masakru... Milovali mír - někteří z nich za každou cenu.</p>
<p>Následovala hodinová přestávka. Bylo příliš chladno, než aby vyšli z paláce, a tak se procházeli ve vyhřívaných vedlejších místnostech, zatímco sluhové roznášeli vodu nebo víno v porcelánových číších. Rozmlouvali mezi sebou. Možná že existuje způsob, jak se vyhnout přímé konfrontaci; kromě toho, co říkali gossiové, přece neexistuje žádnýskutečný důkaz, že ano?</p>
<p>Zazvonil zvonek. Znovu zasedli. Chubsalid předtím hovořil o samotě s Parlingeltegem a nyní se oba tvářili velmi vážně.</p>
<p>Debata pokračovala, když tu najednou zaklepal otrok v livreji a vstoupil. Zhluboka se Nejvyššímu knězi uklonil a podal mu na tácu dopis.</p>
<p>Chubsalid si dopis přečetl, pak se na okamžik posadil a s loktem na stole si rukou podepřel vysoké čelo. Hovor utichl. Všichni čekali, až promluví.</p>
<p>„Bratři,“ promluvil, rozhlížeje se kolem stolu. „Máme návštěvníka, důležitého svědka. Navrhuji, abychom ho pozvali mezi nás. Jeho slova, jak se domnívám, budou mít větší váhu než veškerá naše předchozí diskuse.“ Pokynul otrokovi, který se uklonil a pospíchal ven z místnosti.</p>
<p>Dovnitř vstoupil další muž. Rozvážně se otočil a zavřel za sebou dveře, a teprve pak popošel ke stolu, kde sedělo patnáct vedoucích církevních činitelů. Od hlavy až k patě byl oděný v tmavé modři; boty, kalhoty, košile, kabátec, plášť, všechno bylo modré; stejný byl i klobouk, který držel v ruce. Jenom vlasy měl bílé, třebaže nad každým spánkem zůstala stopa černi. Když ho synod viděl posledně, měl vlasy zcela černé.</p>
<p>Bílé vlasy zdůrazňovaly velikost jeho hlavy. Rovné obočí, oči, ústa, to všechno vyjadřovalo nezměrný hněv, který za čelem číhal jako hromobití.</p>
<p>Hluboce se uklonil Nejvyššímu knězi, políbil mu ruku a otočil se ke zbytku shromáždění.</p>
<p>„Děkuji vám, že jste se rozhodli mne vyslechnout.“</p>
<p>„Arcikněže Asperamanko, byli jsme informováni, že jsi zahynul v bitvě,“ oslovil ho Chubsalid. „Máme radost, že ta informace byla nepravdivá.“</p>
<p>Asperamanka zformoval rty do mrazivého úsměvu. „Všichni kromě mne zemřeli - ale ne v bitvě. Příběh o tom, jak se mně podařilo dostat se do Askitoše, téměř jedinému z celé mé armády, je výjimečný. Byl jsem postřelen v Oals, na samotných hranicích našeho kontinentu, byl jsem zajat fagory, uprchl jsem, ztratil se v bažinách - nu, zkrátka, je to zázrak, že nyní stojím před vámi. Bůh mne ochránil a nabrousil mne, abych se stal jeho nástrojem spravedlnosti, protože nyní přicházím jako důkaz zločinu zrady a podlosti, ve slavné historii Sibornalu nevídaného.“</p>
<p>„Prosím, posaď se u nás,“ vybídl ho Nejvyšší kněz. a pokynul lokajovi. „Nemůžeme se dočkat, až nám povíš, co máš na srdci. Nepochybně jsi lepším informátorem než jakýkoli gossi.“</p>
<p>Když jim Asperamanka vypověděl příběh o léčce, o ničivé palbě Oligarchovy gardy proti vracející se armádě, když všichni pochopili plný rozsah a význam toho, co se stalo, bylo zřejmé, že Parlingelteg vyslovil pravdu. Církev se bude muset státu postavit, jinak se sama stane stranou určenou k masakru.</p>
<p>Asperamankovi trvalo přes hodinu, než jim vypověděl celý příběh výpravy své armády a následné zrady. Nakonec zmlkl. Mlčel jen okamžik. Pak neočekávaně skryl obličej do dlaní a propukl v pláč.</p>
<p>„Ten zločin je také můj,“ naříkal. „Pracoval jsem pro Oligarchu. Bojím se Oligarchy. Pro mne byly církev a stát jedním, synonymem.“</p>
<p>„Ale už nejsou,“ Chubsalid vstal a položil ruku na Asperamankovo rameno. „Děkuji ti, že ses stal božím nástrojem a ozřejmil jsi nám naši povinnost.</p>
<p>Oligarchie vždycky měla pravomoc nad lidskými těly, církev nad jejich dušemi. Nyní musíme opásat sami sebe, abychom utvrdili nadřazenost duše nad tělem. Musíme se Oligarchii postavit. Jste všichni pro toto rozhodnutí?“</p>
<p>Čtrnáct členů vykřiklo na souhlas. Pod stolem zarachotily hole. „Pak je rozhodnutí jednohlasné.“</p>
<p>Po další diskusi bylo dosaženo dohody, že prvním krokem bude rozeslání jasně formulovaného výnosu do všech chrámů po celé délce a šířce země. Ve výnosu bude stát, že církev obhajuje starou praktiku pauku, kterou považuje za základní svobodu každého muže a ženy v říši. Neexistuje důkaz, že by takzvaní gossiové mluvili něco jiného než pravdu. Církev v žádném případě nesouhlasí s tím, že by praktikování pauku šířilo Tučnou smrt. Chubsalid na dokument napsal svoje jméno. „Toto je pravděpodobně ten nejrevolučnější výnos, s jakým církev kdy přišla,“ pronesl stříbřitý hlas. „Jenom chci konstatovat tento fakt. Ovšem neuznáváme s uznáním pauku také Prapůvodní strážkyni? Neotvíráme tím pohanské pověře cestu do naší církve?“</p>
<p>„Ve výnosu není o Prapůvodní strážkyni ani slovo, bratře,“ namítl Parlingelteg mírně.</p>
<p>Výnos byl schválen a odeslán do církevní tiskárny. Z tisku šel rovnou do všech chrámů v zemi.</p>
<p>Uplynuly čtyři dny. Církevní hodnostáři v paláci Nejvyššího kněze čekali na bouři, která propukne.</p>
<p>Z Ledokopce sešel posel oblečený na ochranu proti živlům v naolejovaných kůžích a doručil do paláce zapečetěný dokument.</p>
<p>Nejvyšší kněz rozlomil pečeť a přečetl jej.</p>
<p>V psaní stálo, že rozvracečský pamflet vydaný synodem znamená zradu a že synod jej vydal úmyslně, aby snížil váhu zákonů vyhlášených státem. Zrada se trestá smrtí. Pokud existuje vysvětlení pro tuto sprostou urážku, pak ať se Nejvyšší kněz církve Hrozivého míru sám dostaví před Oligarchu a přednese mu je osobně. Dopis byl podepsán jménem Torkerkanzlaga II.</p>
<p>„Já nevěřím, že ten muž existuje,“ řekl Chubsalid. „Vládne nám přes třicet let a za tu dobu ho nikdo nikdy neviděl. Neexistují žádné portréty, neznáme jeho obličej. Z toho, co víme, by to docela dobře mohl být fagor...“</p>
<p>Ještě chvíli pokračoval ve stejném duchu, nepřítomně pomlaskávaje, a potom odešel do knihovny, aby tam porovnal podpisy. Hrál si se zvětšovacími skly a potřásal přitom hlavou.</p>
<p>Tato aktivita vzbudila v poradcích Nejvyššího kněze nervozitu; cítili, že by se měli soustředit na tíži předvolání, které, jak se to alespoň jevilo jim, bylo jeho rozsudkem smrti. Starší poradci po dohodě navrhli, aby se celé církevní centrum neprodleně odstěhovalo z Askitoše na nějaké bezpečnější místo - možná do Rattagonu, třebaže je obléhán, protože poloha uprostřed jezera mu zaručuje bezpečnost, nebo možná dokonce do Kharnabharu, navzdory extrémnímu klimatu, protože ten je náboženským centrem.</p>
<p>Chubsalid se však rozhodl sám za sebe. Ústup nikdy nepatřil mezi jeho taktiky. Po zhruba hodině procházení a porovnávání podpisů oznámil, že k Oligarchovi půjde. Za tímto účelem jeho písař napsal přijímací nótu, která navrhovala, aby se setkání uskutečnilo ve velké vstupní hale hradu na Ledokopci a že kdokoli si přeje přijít, může se dostavit a vyslechnout si debatu mezi oběma muži.</p>
<p>Když Chubsalid připojoval k dokumentu podpis, přistoupil kněz kaplan Parlingelteg, který dosud stál opodál, a poklekl vedle křesla Nejvyššího arcikněze.</p>
<p>„Pane, půjdeš-li na to místo, dovol mi provázet tě. Cokoli tam má potkat tebe, ať se to stane i mně.“</p>
<p>Chubsalid mladému muži položil ruku na rameno.</p>
<p>„Stane se, jak navrhuješ. Budu ti za doprovod vděčný.“</p>
<p>Otočil se k Asperamankovi, který byl také přítomen.</p>
<p>„A ty, kněže válečníku, půjdeš s námi také do Ledohradu, abys tam podal svědectví o Oligarchově zločinu?“</p>
<p>Asperamanka se díval po místnosti, jako by hledal neviditelné dveře. „Ty mluvíš lépe než já, Nejvyšší kněže. Považuji za nemoudré nadhazovat téma moru. Na Tučnou smrt nemáme žádný lék, stejně jako stát. Oligarcha možná má důvody, o kterých my nic nevíme, proč si přeje zakázat pauk.“</p>
<p>„V tom případě si je vyslechneme. Půjdeš se mnou a Parlingeltegem?“</p>
<p>„Možná bychom s sebou měli vzít učence.“</p>
<p>Chubsalid se usmál. „Já věřím, že budeme schopni postavit se mu i bez pomoci učenců.“</p>
<p>„Zajisté bychom se měli pokusit o kompromis,“ blábolil Asperamanka, který se tvářil nešťastně.</p>
<p>„Uvidíme, co se dá dělat,“ pokrčil rameny Chubsalid. „A děkuji ti, že jsi souhlasil s tím, že nás doprovodíš.“</p>
<p>Rozednívalo se. Nejvyšší kněz Chubsalid si oblékl církevní roucha a rozloučil se s druhy. Jeden či dva ho objali.</p>
<p>Stříbřitý muž uronil slzu.</p>
<p>Chubsalid se na něho usmál. „Ať se dnešního dne stane cokoli, budu potřebovat tvoji odvahu, stejně jako vlastní.“ Hlas měl pevný a vážný.</p>
<p>Vyšplhal do povozu, kde již čekali Asperamanka a Parlingelteg. Povoz se rozjel.</p>
<p>Projížděli tichými ulicemi. Policie na Oligarchův příkaz uklidila přihlížející, takže je neprovázelo žádné povzbuzování a jásavé volání, kterým lidé obvykle Nejvyššího kněze zdravili. Jenom ticho.</p>
<p>Když povoz vyjížděl po zrádných dlažebních kamenech Ledokopce, cestující si nemohli nevšimnout až příliš nápadné přítomnosti vojska. U bran hradu se jim postavili do cesty ozbrojenci, aby zastavili ty kněze, kteří šli za vůdcovým povozem pěšky. Povoz projel pod neforemným kamenným obloukem. Velká železná brána se za ním zavřela.</p>
<p>Na čelní nádvoří shlíželo množství oken a tíživým mrtvým leskem posilovalo chmurné ticho. Byla to zlá okna. Ani nevypadala jako okna, ale spíš jako tupé zuby.</p>
<p>Skupina tří kněží byla bezodkladně odvedena do chladu budovy. Procházeli rozlehlou vstupní halou; kroky se v ní odrážely ozvěnou. Na stráži tam stáli vojáci v důmyslně zdobených národních uniformách. Žádný z nich se ani nepohnul.</p>
<p>Vedli je dál, do nevzhledné chodby kdesi vzadu, kde byl koberec prošoupaný nesčetnými kroky, jako by se nějaké mučené zvíře pokoušelo probojovat si cestu na svobodu. Po chvíli čekání obdržel ten, kdo je vedl, signál a kněží mohli sejít po úzkém dřevěném schodišti, které se bez jediného okénka ve zdi vinulo do hloubky dvou pater. Vnořili se do další chodby, v níž zřejmě bojovalo stejné mučené zvíře, a zastavili se přede dveřmi. Průvodce zaklepal.</p>
<p>Jakýsi hlas je vyzval, aby vešli.</p>
<p>Vstoupili do místnosti, z níž čišelo právě tolik veselí, kolik ho bylo pro Oligarchu příslovečné. Stáli v čemsi na způsob přijímací místnosti lemované křesly, na kterých mohla sedávat jen ta nejhubenější pozadí. Jediné okno v místnosti bylo zataženo těžkými koženými závěsy, evidentně určenými, aby bránily vstupu denního světla.</p>
<p>Skrblické proporce místnosti, ve které se výšce stropu mohla rovnat jenom hloubka šera, které v ní panovalo, byly umocněny osvětlením. Ve vysokém stojanu uprostřed jinak prázdné podlahy hořela jediná tlustá zelenomodrá svíce. Stíny, jež vrhala, se v mrazivém průvanu nepokojně posouvaly po praskající parketové podlaze.</p>
<p>„Jak dlouho tady budeme čekat?“ zeptal se Chubsalid průvodce. „Jen krátkou chvíli, pane.“</p>
<p>I krátká chvíle měla v takové místnosti dlouhé trvání, ale nakonec byly vnitřní dveře přece jen odemčeny. Dva uniformovaní muži s šavlemi je rozevřeli dokořán a nabídli skupině kněží pohled do další místnosti.</p>
<p>Ta byla osvětlena plynovými lampami, které zalévaly mdlým světlem všechno kromě obličeje muže v róbě, který seděl ve velkém křesle na vzdáleném konci místnosti. Protože plynová světla byla pod trůnem, tvář tonula v hlubokém stínu. Muž se ani nepohnul.</p>
<p>Chubsalid jasným hlasem spustil: „Jsem Nejvyšší kněz církve Hrozivého míru. Kdo jsi ty?“</p>
<p>Stejně jasný hlas mu odpověděl: „Oslovuj mne Oligarcho.“</p>
<p>Skupina kněží, třebaže se na toto setkání připravovala, chvilkovou bázní umlkla. Popošli ke dveřím vnitřní místnosti, ale vojáci jim zahradili cestu obnaženými šavlemi.</p>
<p>„Jsi Torkerkanzlag II.?“ zeptal se Chubsalid.</p>
<p>Opět ten jasný hlas. „Oslovuj mne Oligarcho.“</p>
<p>Chubsalid a Asperamanka se podívali jeden na druhého. Pak Nejvyšší kněz promluvil.</p>
<p>„Přišli jsme sem, obávaný Oligarcho, abychom spolu probrali omezování tradičních svobod v našem státě a abychom si s tebou promluvili ohledně nedávného zločinu spáchaného -„</p>
<p>Jasný hlas ho přerušil. „Nepřišli jste sem probrat nic. Nepřišli jste si sem o ničem promluvit. Přišli jste sem proto, že jste kázali zradu s úmyslem odporovat zákonům nedávno vydaným státem. Přišli jste sem proto, že trestem za zradu je smrt.“</p>
<p>„Naopak,“ namítl Parlingelteg. „Přišli jsme sem v očekávání rozumného jednání, spravedlnosti a otevřené debaty. Ne kvůli nějakým nevkusným melodramatům. „.</p>
<p>Asperamanka nastavil hrudník jedné z tasených šavlí a řekl:</p>
<p>„Strašlivý Oligarcho, sloužil jsem ti věrně. Jsem kněz-válečník Asperamanka, který, jak nepochybně víš, vedl tvoji armádu do vítězné bitvy v poli proti tisícům vojáků pohanských kultů z Pannovalu. Nezničil jsi - nebyla snad ta armáda zničena při návratu na tvé území?“ Pevný Oligarchův hlas řekl: „V přítomnosti vladaře se nekladou otázky.“</p>
<p>„Pověz nám, kdo jsi,“ vybídl ho Parlingelteg. „Pokud jsi člověk, poskytni nám o tom důkaz.“</p>
<p>Torkerkanzlag, který toto přerušení ignoroval, vydal příkaz strážnému: „Odtáhni závěsy.“</p>
<p>Průvodce, který tři kněze uvedl do dusné místnosti, přešel po parketách a popadl kožený závěs oběma rukama. Pomalu jej odtahoval z dlouhého okna.</p>
<p>Do místnosti proniklo šedivé světlo. Zatímco ti dva se otočili, aby vyhlédli ven, Chubsalid se podíval na Oligarchu. Něco světla pronikalo dokonce i tam, kde nehybná postava seděla na zastíněném trůnu; některé rysy byly odhaleny.</p>
<p>„Já tě poznávám! Proboha, ty jsi -„ Ale Nejvyšší kněz nedostal příležitost říct cokoli dalšího, protože jeden ze strážných ho neurvale popadl za rameno a smýkl jím k dlouhému oknu, kde stál jejich průvodce a ukazoval dolů.</p>
<p>Pod oknem se prostíralo nádvoří, celé obklopené vysokými šedivými zdmi. Každý, kdo by tam sešel, by byl rozmačkán tíhou těch zachmuřených oken uspořádaných do řad nad ním.</p>
<p>Uprostřed nádvoří stála dřevěná klec. Uvnitř klece byl silný vysoký kůl. Pozoruhodné bylo, že klec i s kůlem stály na prkenné dřevěné plošině, postavené nad hromadami polen. Mezi těmito poleny byly zastrkány otýpky roští, hromádky větviček a třísek.</p>
<p>„Trestem za zradu je smrt,“ zopakoval Oligarcha. „To jste věděli, ještě než jste sem vstoupili. Smrt upálením. Kázali jste proti státu. Budete upáleni.“</p>
<p>Zatímco závěs byl zatahován zpátky přes okno, Parlingelteg statečně promluvil:</p>
<p>„Pokud se opovážíš upálit nás, obrátíš veškerou církev Sibornalu proti státu. Pozvedne se proti tobě ruka každého člověka. Nepřežiješ to. Sibornal samotný to možná nepřežije.“</p>
<p>Asperamanka se s křikem rozběhl ke dveřím. „Postarám se o to, aby se svět dozvědělo této zločinnosti!“</p>
<p>Jenomže u dveří byli vojáci a ti ho zadrželi.</p>
<p>Chubsalid stál uprostřed místnosti a konejšivým hlasem mu řekl:</p>
<p>„Buď pevný, dobrý kněže. Pokud bude tento zločin spáchán, zde v samotném středu Askitoše, najdou se tací, kteří se nezastaví, dokud Azoiaxický nezvítězí. Toto monstrum věří, že zrada je méně nákladná než armády. Zjistí, že tahle zrada ho bude stát všechno.“</p>
<p>Nehybný muž v křesle pronesl: „Největším dobrem je přežití civilizace během příštích staletí. Tomuto účelu musí být obětováno vše. Útlocitné principy musí jít stranou. Až bude řádit mor, zákon a pořádek se zhroutí. Tak tomu bylo vždycky na začátcích minulých Velkých zim - v Kampannlatu, Hespagoratu, dokonce i v Sibornalu. Armády zešílí, záznamy budou spáleny, nejkrásnější památky státu budou zničeny. Zvítězí barbarství.</p>
<p>Tentokrát, této zimy, krizi přežijeme. Sibornal se stane pevností. Již nyní sem nikdo nesmí vstoupit. Brzy také nikdo neodejde. Po čtyři staletí budeme udržovat přístav zákona a pořádku, zatímco zbytek světa zešílí. My budeme žít z moře.</p>
<p>Budou udržovány hodnoty, a tyto hodnoty musí být hodnotami přežití. Nedovolím, aby státu a církvi vládli tupci. Tak rozhodla oligarchie. Jedině my máme plán, který může/je schopen zachránit maximální počet lidí.</p>
<p>Příští jaro povstaneme v plné síle, zatímco Kampannlat bude vězet v okovech primitivismu a jeho ženy budou vláčet povozy jako tažná zvířata - pokud do té doby nezapomenou dokonce i to, jak vyrábět kola. Tehdy jednou provždy učiníme přítrž nepřátelství, které k nám tyto divošské země chovají.</p>
<p>Nazýváte to špatným? Nazýváš to zkaženým, Nejvyšší kněže? Vidět náš kontinent, jak triumfuje?“</p>
<p>Oděný v kněžském rouchu působil Chubsalid majestátně. Napřímil se. Než promluvil, nechal chvíli ticho triumfovat nad Oligarchovou řečí.</p>
<p>„Ať už ty sám možná věříš čemukoli, tvůj argument je argumentem slabocha. My v Sibornalu máme tvrdé náboženství, kované, tak jako Velké kolo samotné, z nepříznivého klimatu. Ale tím, co kážeme, je stoicismus, nikoli krutost. Tvůj argument je prastarým argumentem cílů, které se snaží ospravedlnit prostředky. Zjistíš, že pokud půjdeš tímto směrem, kruté prostředky rozvrátí cíl a tvůj. plán naprosto selže.“</p>
<p>Muž v křesle náhradou za gesto stěží pohnul rukou o palec. „Možná se dopouštíme chyb, Nejvyšší kněže, to připouštím. V tom případě jednoduše pohřbíme naše mrtvé a půjdeme dál. „</p>
<p>Parlingelteg jasným hlasem zvolal: „A mrtví ponesou svědectví proti tobě. Slovo se bude šířit od gossiho ke gossimu. Všichni se doslechnou o tvých zločinech.“</p>
<p>Oligarcha odpověděl nejtemnějším tónem: „Mrtví ať si nesou svědectví. Naštěstí nemohou nést zbraně.“</p>
<p>„Až se lidé o tomto činu doslechnou, mnozí proti tobě zbraně pozvednou.“</p>
<p>„Pokud mi nedokážete říct nic jiného než chrlit na mne výhrůžky, pak nastal čas, abyste se sami setkali s těmi miliony v podzemí. Nebo snad má některý z vás na srdci cokoli ohledně vaší loajality vůči státu ve světle toho, co jsem řekl?“</p>
<p>Pokynul strážným. Parlingelteg zvolal zakázanou kletbu.</p>
<p>„Abro Hakmo Astab, budiž proklet, Oligarcho!“</p>
<p>Ozbrojení strážní těžkým krokem přešli místnost, aby zaujali místa za církevními hodnostáři.</p>
<p>Asperamanka nebyl schopen promluvit, jak se mu chvěla brada. Otočil oči k Chubsalidovi, který mu poklepal na rameno. Nejmladší kněz vzal Chubsalida za ruku a znovu zvolal: „Upal nás a spatříš v ohni celý Askitoš!“</p>
<p>„Varuji tě, Oligarcho,“ promluvil Chubsalid. „Pokud způsobíš rozkol mezi církví a státem, nikdy se ti nepodaří uskutečnit tvůj plán. Rozdělíš lid. Jestliže nás upálíš, tvoje plány jsou předem odsouzeny k zániku.“</p>
<p>Oligarcha vyrovnaným hlasem prohlásil: „Najdu si jiné, kteří se mnou budou spolupracovat, Nejvyšší kněže. Tucty poslušných se přiřítí, aby zaujali tvoje místo - a budou to považovat za čest. Já lidi dobře znám. „</p>
<p>Když se strážní chápali zajatců, Asperamanka se jim vytrhl, roz běhl se k Oligarchovu trůnu, poklekl na koleno a sklonil hlavu.</p>
<p>„Děsivý Oligarcho, ušetři mne. Víš, že já, Asperamanka, jsem byl tvým věrným služebníkem. Určitě nechceš, aby takový cenný nástroj byl zabit. Udělej si s těmi druhými dvěma, cokoli ráčíš, ale mne spas a dovol mně dál ti sloužit! Věřím, že Sibornal musí přežít, tak jak pravíš. Tvrdé časy si žádají tvrdá opatření. Duchovní moc musí na čas ustoupit moci světské, aby bylo zajištěno přežití. Jen mne nech žít a já ti budu věrně sloužit... ke slávě boha.“</p>
<p>„Co uděláš, nebude k boží slávě, ale pro tvoje vlastní mrzké účely,“ pokáral ho Chubsalid. „Vstaň! Zemři s námi, Asperamanko - tak to bude méně bolestné.“</p>
<p>„Žijíce či umírajíce přijímáme v životě roli bolesti,“ řekl Oligarcha. „Asperamanko, toto bych od tebe jako od vítěze v Isturiaše nečekal. Vešel jsi sem s bratry. Proč s bratry neuhořet?“</p>
<p>Asperamanka mlčel. Pak, aniž vstal, propukl v záplavu výmluvnosti.</p>
<p>„To, co zde bylo řečeno, se ani tak netýká politiky nebo morálky jako spíš historie. Ty si přeješ změnit historii, Oligarcho - což je možná posedlostí všech významných mužů. Vskutku, naše opakující se historie je ve stavu, kdy potřebuje reformu - reformu, která musí být brutální, ale efektivní.</p>
<p>Přesto ale mluvím za naši milovanou církev, které jsem také sloužil - sloužil s oddaností. Ať za ni tihle shoří. Já pro ni raději budu žít. Historie nám ukazuje, že náboženství mohou strádat stejně jako národy. Nezapomněl jsem na hodiny dějepisu v klášteře ve Starém Askitoši, kde mne jako mladíka učili o porážce církve v Pannovalu rukou chytrého krále Borlienu a jeho ministrů. Pokud se církev a stát zde v Sibornalu rozpadnou, pak náš Nejvyšší Bůh bude ohrožen podobně. Dovol mně, jako člověku oddanému Bohu, posloužit tvým účelům.“</p>
<p>Když byli druzí dva kněží vyváděni ven, Parlingelteg do Asperamanky prudce kopl, až se arcikněz-válečník natáhl na podlahu. „Pokrytče!“ volal mladý kněz, když ho odvlékali.</p>
<p>„Odveďte ty dva na nádvoří,“ nařídil Oligarcha. „Pokud je v srdci církve zaseta alespoň trocha strachu, pak možná v budoucnu nebude tak hlasitá.“</p>
<p>Seděl bez hnutí, zatímco Nejvyššího kněze Chubsalida a kněze kaplana Parlingeltega odváděli.</p>
<p>Místnost se vyprázdnila. Zůstal jeden strážný, který tiše stál ve stínu, a Asperamanka, dosud skrčený na podlaze, s obličejem sinalým.</p>
<p>Oligarchův chladný pohled se stočil k Asperamankovi.</p>
<p>„Pro takové jako ty jsem vždycky schopen nalézt uplatnění,“ řekl.</p>
<p>„Vstaň.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>XI</strong></p><empty-line /><p><strong>Přísná disciplína pro cestující</strong></p>
<p>Většina sibornalských řek tekla k jihu a většina jich byla po převážnou část roku rychlá a nebezpečná, jak se slušelo na vody zrozené z ledovců.</p>
<p>Řeka Venj nebyla výjimkou. Byla široká, plná nebezpečných proudů a dalo by se říci, že se na své cestě k ústí do moře v Rivenjku spíš hnala, než pouze tekla.</p>
<p>Během staletí si pro sebe Venj vymlel údolí, kterým nyní mohl téci nebo je zaplavovat podle nálady, jaká se ho zmocnila, a právě podél tohoto údolí vedla cesta, jež nakonec přivede na sever putujícího cestovatele do Kharnabharu.</p>
<p>Cesta se klikatila příjemnou krajinou, chráněná před všudypřítomnými větry masou Šiveninského předělu. Rostly zde velké keře, lhostejné k mrazu, a vystavovaly na odiv obrovité květy. Po stranách cesty zvedaly hlavičky malé květinky a poutníci je plni údivu trhali, protože nikde jinde takové neviděli.</p>
<p>V tomto prvním stadiu cesty do Kharnabharu byli poutníci ještě bezstarostní. Cestovali jednotlivě nebo ve skupinách, odění ve všech možných druzích oděvů. Někteří putovali pěšky a tvrdili, že svá těla ovládají natolik, že necítí chlad. Od některých skupin se linul zpěv a hudba. Celá pouť byla nanejvýš seriózním cvičením ve zbožnosti - takovým, které jim doma po zbytek života zajistí vážené postavení - nicméně pro ně to byl svátek a oni se podle toho radovali. Do vzdálenosti několika mil za Rivenjkem cestu lemovaly stánky, kde se dalo koupit ovoce nebo symboly Kola. Občas ze svého údolí vyšplhali nahoru k cestě také rolníci z Bribahru - hranice zde byla blízko aby poutníkům nabízeli vypěstované produkty. Tento úsek pouti byl snadný.</p>
<p>Pak se cesta stala příkřejší. Vzduch o něco málo zřídl. Barvy květů, rostoucích na keřích s kožovitými listy, zjasněly, ale květy byly menší.</p>
<p>Nahoru z údolí šplhalo k cestě stále méně rolníků. Stále méně poutníků mělo plíce natolik výkonné, aby dokázali foukat do hudebních nástrojů. Mezi skupinami kolovaly nervózní řeči o horských loupežnících.</p>
<p>A přesto - tento výjimečný výlet je přece dobrodružstvím, možná velkým dobrodružstvím. Domů se všichni vrátí jako hrdinové. Malé potíže vítali.</p>
<p>Noclehárny, kde poutníci spali za nocí, pokud si to mohli dovolit, byly stále ošuntělejší a sny poutníků čím dál tím nepokOjnější. Noci naplňoval zvuk ustavičně padající vody - připomínka výšin ztracených v oblacích nad nimi. Každého rána se poutníci v tichosti vydali na cestu. Hory jsou nepřáteli hovoru. Konverzace se zrodila jako umění lidí z nížin.</p>
<p>Cesta se dál vinula nahoru, dál sledovala špatně naložený Venj. Poutníci neúnavně pokračovali, aby byli za toto úsilí nakonec odměněni nádhernými výhledy.</p>
<p>Blížili se k Šaragattu, pět tisíc metrů nad hladinou moře. Když se mraky rozptýlily, naskytl se jim výhled na severozápad, hlub oko po spletitých horských úbočích, do strašlivých propastí, nad nimiž plachtili kondoři. Dokonce ještě dál- pokud měl poutník štěstí a orlí zrak, mohl spatřit planiny Bribahru, modré vzdáleností nebo možná zamrzlé v ledu.</p>
<p>Před Šaragattem se u cesty opět začaly objevovat malé krámky. V některých nabízeli na prodej ořechy a horské ovoce, v jiných krajinomalby, vyvedené tak špatně, jak byly idealizované. Objevily se vývěsní štíty. Ohyb cesty - a ještě další - jak unavené jim najednou připadaly lýtkové svaly - a stánek s vafiemi - a pohled na dřevěnou věž - a pak další ohyb - a lidé - davy - a Šaragatt, ano, útočiště! Šaragatt a vyhlídka na koupel a čistou postel.</p>
<p>Šaragatt byl plný chrámů; některé byly postaveny podle vzoru chrámu v Kharnabharu. V krámcích měli na prodej malby a rytiny Kharnabharu. Někteří tvrdili, že když člověk ví, kam jít, může si koupit falešné potvrzení, že navštívil Velké kolo.</p>
<p>Protože Šaragatt - třebaže bylo vskutku výkonem dosáhnout ho - nebyl ničím. Byla to jenom zastávka, pouhý začátek. Šaragatt byl místem, kde začínala skutečná cesta do Kharnabharu. Šaragatt byl na samé hranici sil některých poutníků. Příslib všeho možného, milník ztracených nadějí. Mnoho lidí tam zjistilo, že jsou příliš staří, příliš unavení, příliš nemocní nebo jednoduše příliš chudí, než aby mohli pokračovat. Tehdy se otočili a vydali se na zpáteční cestu na jih do Rivenjku, k ústí neúprosné řeky Venj.</p>
<p>Šaragatt se totiž nalézal jen kousek za hranicí tropického pásma. Na sever, dál do hor, se klima rychle měnilo v chladnější a mnohem krutější. Mezi Šaragattem a Kharnabharem leželo mnoho stovek mil. K tomu, aby člověk mohl vykonat tuto cestu, bylo zapotřebí mnohem víc než pouhého odhodlání.</p>
<p>Luterin Šokerandit, Toress Lahl a Harbin Fašnalgid spali v šaragattském hotelu Hvězda. Či přesněji spali na verandě pod širokými okapy šaragattského hotelu Hvězda, protože dokonce ani Šokeranditova pečlivá příprava všech detailů v Rivenjku nezabránila zmatkům v hotelu, který byl plně obsazen. Aby měli alespoň trochu pohodlí, vynesli jim na verandu vrzavou třípatrovou palandu.</p>
<p>Fašnalgid ležel na nejhořejší pryčně, s Šokeranditem pod sebou a ženou na nejnižším lůžku. Fašnalgid nebyl tímto uspořádáním nadšen, ale Šokeranditjim každému koupil dýmku plnou occhary, tabáku z horské rostliny, po které se uklidnil. Sem do Šaragattu se s ostatními pasažéry dopravili lehkým povozem. Zítra ho vymění za sáně. Dnešní noc byla určena k odpočinku. Když se mlha nad, horami rozptýlila, noční obloha zářila známými souhvězdími. Královninou jizvou, Fontánou, Starým pronásledovatelem.</p>
<p>Toress Lahl, vidíš ty hvězdy? Dokážeš je pojmenovat?“ zeptal se Šokerandit zasněným hlasem.</p>
<p>„Všem jim říkám - hvězdy...“</p>
<p>Tiše se zasmála.</p>
<p>„V tom případě bych měl slézt na tvoji pryčnu a začít tě učit jejich jména.“</p>
<p>„Je jich tolik.“</p>
<p>„Bude mi to trvat dlouho...“</p>
<p>Usnul však ještě dříve, než se stačil rozhýbat a dokonce ani zvířecí zvuky, které se ozývaly o kus níž z horského úbočí, ho nedokázaly probudit.</p>
<p>Druhého dne vstal Šokerandit časně zrána a cítil se vyčerpaný a unavený: Než probudil Toress Lahl, natáhl si studený svrchní oděv.</p>
<p>„Od nynějška až do konce cesty budeme spát plně oblečení,“ prohodil. Aniž by čekal, že ho bude následovat, vyrazil do obchodu, aby se porozhlédl po vybavení na měsíc cesty, jejž měli před sebou. SKLADY SEVERNÍ CESTY hlásal nápis s malbou Velkého kola nade dveřmi, do nichž vkročil.</p>
<p>Dělal si starosti. Fašnalgid jako rozený Uskut považoval Šivenink za zaostalou horskou krajinu. Luterin Šokerandit ji znal lépe. Třebaže vzdálený od hlavního města, Šivenink byl prolezlý policií a informátory. Po Fašnalgidově vraždě vojáka jim jak policie, tak armáda určitě již budou na stopě. Nesnesl ani pomyšlení na problémy, které způsobil Eedapovi Mun Odimovi a Hernisarathovi.</p>
<p>Pod smyšleným jménem koupil v obchodě několik nejnutnějších věcí a pak si šel prohlédnout spřežení, předem zaplacené, které je převeze do Kharnabharu a bezpečí otcových pozemků.</p>
<p>Fašnalgid byl toho rána mnohem pomalejší. Jakmile Šokerandit odešel z verandy, přestal předstírat spánek a slezl k Toress Lahl. Nyní, když už zlomil jejího ducha, nekladla mu žádný odpor. Occhara ji učinila netečnou.</p>
<p>„Luterin tě zabije, až zjistí, co děláš.“</p>
<p>„Mlč a užívej si to, ty hloupá. Já se o něj postarám, až přijde čas.“ Stiskl ji v medvědím objetí a s kotníky zaklesnutými kolem jejích jí rozevřel stehna a vnikl do ní. Vratká palanda narážela o zábradlí verandy.</p>
<p>Šaragatt byl rozdělený na dvě části. Šaragatt a Severní Šaragatt. Nalézaly se velmi blízko sebe. Rozdělovala je vzdálenost kratší než sto yardů a útesovitý výběžek skály. Šaragatt byl před živly chráněn klíny horských úbočí, pod nimiž se choulil. V Severním Šaragattu vály katabatické větry z hor a snižovaly teplotu o několik stupňů. Spřežení, která byla určena pro cestu na sever, byla držena pouze v Severním Šaragattu, protože v Šaragattu samotném by zchoulostivěla.</p>
<p>Dvě hodiny trvalo Šokeranditovi, než se postaral, aby vše bylo připraveno na cestu. Lidi, se kterými přitom musel jednat, naštěstí znal. Byli to horalé, kteří sami sebe nazývali Ondodové, což znamenalo - podle toho, kdo překládal z jejich složitého jazyka - buď „duchovní lidé“ nebo „duchaplní lidé“.</p>
<p>Jeden Ondod bude jejich řidičem. S ním se na cestu vydá i jeho fagorský otrok. Měl dobré sáně a smečku osmi asokinů.</p>
<p>Zatímco si palec po palci prohlížel postroje, přišla za ním Toress Lahl, s obličejem bledým a napuchlým.</p>
<p>„Mrzne tu, „ řekla netečně.</p>
<p>Přešel k zásobám, které opatřil, a vrátil se k ní s vlněným spodním oděvem z jednoho kusu. S úsměvem jí ho podal. „Tohle je pro tebe. Obleč si to, hned teď.“</p>
<p>„Kde?“</p>
<p>„Tady.“ Pochopil, co má na mysli a otočil se k Ondodům a fagorům, kteří postávali opodál. „Och, tihle neznají ostych. Vezmi si to nové prádlo na sebe.“</p>
<p>„Jenomže já se stydím.“ Přesto poslechla, zatímco ostatní se s úsměvem dívali.</p>
<p>Vrátil se k prohlížení věcí a vyjednávání s ondodským řidičem jménem Uuundaamp, malým člověkem s jiskřivýma černýma očima, tvářemi poďobanými od neštovic a úzkým knírkem, který se ztrácel mezi jizvami na lícních kostech. Bylo mu čtrnáct a touto svízelnou trasou jel již mnohokrát.</p>
<p>Když Uuundaamp Šokerandita odvedl, aby mu ukázal smečku, Toress Lahl, již oblečená, se k nim připojila, tázavě pohlížejíc na Ondoda.</p>
<p>„Všichni řidiči jsou mladí,“ vysvětlil jí Šokerandit. „Živí se syrovým masem a obvykle mladí umírají.“</p>
<p>V zadní části krámu byly dveře, které vedly na dvůr. Tam stáloy kotce, oddělené vysokým drátěným plotem. Na zemi ležel špinavý sníh. Štěkot psů ohlušoval.</p>
<p>Uuundaamp procházel po úzké pěšině mezi kotci. Z každé strany se k plotu hrnuli asokinové, cvakali zuby a z čelistí jim odstřikovaly sliny. Rohatí psi sahali člověku až k boku a měli těla pokrytá hustou srstí, hnědou, bílou, šedivou, černou nebo strakatou.</p>
<p>„Tohle naše smečka - smečka gumtaa - velmi dobrý asokin,“ vysvětloval Uuundaamp. Ukázal do jednoho kotce a plaše přitom pokukoval po Šokeranditovi. „Než my odsud odejít, vy dva dát kus masa vedoucímu psovi, abyste s ním spřátelit. Pak s ním už navždycky být ‚J>řátelé. Išto?“</p>
<p>„Který je vedoucí pes, ten černý?“ zeptal se Šokerandit.</p>
<p>Uuundaamp přikývl. „Ten černý, on vést psy. Jmenovat se Uuundaamp jako já. Lidé říkat, že on stejně velký jako já - jenom ne tak divoký.“</p>
<p>Černý asokin měl velmi výrazné a zatočené rohy, jejichž špičky se na koncích vytáčely do stran. Uuundaampovo tělo pokrývala naježená černá srst, jen hrudník byl bílý a také spodek ocasu. Ondod Uuundaamp jim tento druhý rys ukázal; byl velmi zřetelný a nesmírně zbytku spřežení běh za vedoucím psem usnadňoval.</p>
<p>Uuundaamp se otočil k Toress Lahl. „Paní, já tebe varovat, ty dát Uuundaampovi jen jeden kus masa, jak já říct. Pak už nic víc. Nic yíc žádnému jinému. Nikdy nedávat maso jinému asokinovi, rozumět? Tito asokinové mít svoje pravidla. My je poslouchat. Išto?“</p>
<p>„Išto, „ kývla. Toto slůvko souhlasu horských lidí si osvojila během cesty z Rivenjku.</p>
<p>Hleděl na ni černýma očima plnýma veselých jiskřiček. „Ty velká žena. Tobě já nedat jen jeden kus masa. Kromě toho, moje žena jet do Kharnabhar s námi. Jedna další věc. Nejdůležitější. Nikdy nechtět asokiny hladit, ano? Ukousne ruku jako kus masa.“</p>
<p>Toress Lahl se zachvěla a dala se do smíchu. „Neodvážila bych se hladit je.“</p>
<p>„Vyzvedneme Fašnalgida a vyrazíme na cestu,“ řekl Šokerandit, když všechno důkladně zkontroloval. Zásob a dalších potřebných věcí měli přiměřeně; sáně nebudou přetíženy. Vzal její ruku do své: „Je ti dobře, že ano? Nechtěl bych,abys byla po cestě nemocná.“</p>
<p>„Nemohli bychom Fašnalgida nechat tady?“</p>
<p>„Ne. Snad ti nevadí? Bude nám užitečný, kdyby se cokoli mělo přihodit. Dovol, abych ti řekl, že se obávám, zda nám Oligarchovi agenti nejsou na stopě. Možná si myslí, že když se nám podaří dorazit k mému otci a povědět mu svůj příběh, obrátí armádu proti Oligarchovi. Mnozí známí mého otce jsou ve vojsku, Prověřoval jsem to tady a dozvěděl jsem se, že jedny sáně mají odjet v šestnáct hodin - jenom hodinu po nás. Řekli mně, že si je pronajali čtyři muži. Kdybychom mohli vyrazit dřív, tím lépe pro nás. Mám u sebe zbraň.“</p>
<p>„Bojím se. Dá se tomu Ondodovi důvěřovat?“</p>
<p>„Nejsou to lidé. Jsou spřízněni s Nondady Kampannlatu. Na každé ruce mají osm prstů - uvidíš to, až si Uuundaamp sundá rukavice. Dobře se snášejí s fagory, ale s lidmi se ve skutečnosti nikdy nepřátelí.</p>
<p>Jsou záludní. Musíš jim platit a snažit se jim zalíbit, jinak s nimi mohou být problémy.“</p>
<p>Za hovoru se vraceli do Šaragattu. Změna teploty byla pozoruhodná.</p>
<p>Přitiskla se k jeho paži a vzdorovitě řekla: „Proč jsi mě přinutil svléknout se před nimi? Nemusíš mne ponižovat jen proto, že jsem otrokyně.“</p>
<p>Dal se do smíchu.</p>
<p>„Och, řekl jsem ti přece, že je nutné snažit se jim zalíbit. Chtěli se dívat. Budou pak o mně smýšlet lépe.“</p>
<p>„Já o tobě kvůli tomu lépe nesmýšlím.“</p>
<p>„Ano, jenomže ty nepovedeš psy.“</p>
<p>„Proč jsi v noci nepřišel do mé postele?“ zeptala se zlostně. „Jsi nějaký divný nebo co? Nepatřím ti snad, abys za mnou přišel, kdykoli cítíš potřebu?“</p>
<p>„Och, tak ty bys mě chtěla? Jaká změna melodie.“ Krátce se zasmál. „V tom případě se ti to určitě bude dnes v noci líbit.“</p>
<p>Vyzvedli Fašnalgida, který popíjel alkohol v jednom ze stánků u cesty. Šokerandit pak strávil chvíli v malém krámku, kde smlou,,_ll;nad cenou jasně žlutě a červeně pruhované deky. Mezi pruhy byl vetkán neodmyslitelný tvar Velkého kola.</p>
<p>„U Strážkyně, jak ty utrácíš!“ divil se Fašnalgid. „Já myslel, že už máš všechny potřebné zásoby pohromadě.“</p>
<p>„Tahle pokrývka se mi zkrátka líbí. Je pěkná, ne?“</p>
<p>Zaplatil, přehodil si barevnou deku přes rameno a vydal se opět do Severního Saragattu. Ostatní cestující si ho nijak zvlášť nevšímali; všichni byli do chladného horského vzduchu oblečeni s notnou dávkou improvizace. Fašnalgid se ohromeně díval, jak u dalšího stánku Šokerandit draze zaplatil stažené uzené kůzle.</p>
<p>Muž ve skladech severní cesty jim řekl, že Uuundaamp spí. Šokerandit se samotný vydal k přístřešku vytesanému do skály na zadní straně pozemku, za kotci asokinů. Na podlaze tam sedělo několik Ondodů, kteří pojídali kusy syrového masa. Ostatní spali i se svými ženami na pryčnách postavených okolo skály.</p>
<p>Probudili Uuundaampa. Přišel za ním,škrábaje se v podpaždí. Zíval na celé kolo a ukazoval zuby téměř stejně ostré, jako měla jeho zvířata.</p>
<p>„Ty být obtížný šéf, my vyrazit až za tři hodiny. Do patnáct hodin já nebýt tvůj člověk.“</p>
<p>„Omlouvám se. Podívej, chtěl bych vyjet co nejdřív. Přinesl jsem ti dárek, išto?“</p>
<p>Hodil uzené kůzle na podlahu. Upundaamp se okamžitě posadil na zem a zavolal na svoje přátele.Vytáhl nůž a pokynul jím Šokeranditovi. Ty jíst s námi, příteli. Gumtaa. Pak my rychle vyjet.“</p>
<p>Když se všichni shromáždili kolem kůzlete, Uuundaamp zavolal manželku, jako by si na ni teprve vzpomněl. Překulila se z pryčny, kterou s ním sdílela, a přišla k nim, zachumlaná do pokrývek. Jediné, co z nÍ bylo vidět, byl kulatý obličej s očima stejnýma jako Uuundaampovy, Neučinila sebemenšÍ pokus připojit se k chamtivému kruhu mužů. Místo toho stála pokorně za Uuundaampem, obratně chytajíc ubohý kousek masa, který jí hodil přes rameno.</p>
<p>Zatímco Šokerandit žvýkal, pozoroval ruce mužů. Byly úzké a šlachovité a měly po osmi prstech zakončených tupými, jakoby drápovitými nehty, které byly celé černé a leskly se špínou a tukem usazeným pod nimi.</p>
<p>„Gumtaa,“ řekl Uuundaamp, tváře nacpané masem.</p>
<p>„Gumtaa,“ souhlasil Šokerandit.</p>
<p>„Gumtaa,“ přitakal další Ondod. Žena, protože byla ženou, nebyla vyzvána, aby řekla, zda si myslí, že jídlo je dobré či nikoli.</p>
<p>Brzy z kůzlete nezbylo nic než jen kosti a růžky. Uuundaamp spěšně vstal a otřel si ruce o kožešinový oděv. „Ještě jedna věc, šéf,“ řekl s ústy dosud plnými, „ta strašná věc za mnou s břichem plným smradu a dětí být moje žena. Jmenovat se Moub. Ty nevšímat si jí. Ona jít s námi. Tobě to nevadit.“</p>
<p>„Je stejně vítána, jako je krásná, Uuundaampe. Tuto deku jsem si koupil pro sebe a neměl jsem v úmyslu ji někomu dát, ale když se dívám na Moubinu krásu, přeju si dát jí pokrývku darem.“</p>
<p>„Loobiss. Ty ji dát, šéf. Ona ji neztratit. Ona tě políbit.“</p>
<p>A tak Šokerandit daroval žlutočerveně pruhovanou pokrývku Moub.</p>
<p>„Loobiss, „ řekla. „Moc krásná pro jakoukoli strašnou věc, co patřit Uuundaampovi. „ Plaše popošla a políbila Šokerandita svými plnými, mastnými rty.</p>
<p>„Gumtaa. Pokaždé, když ty budeš chtít ukojit, šéf, ty si vzít Moub. Ona vypadat strašlivě, ale mít tam všechno, co se patřit, išto?“</p>
<p>„Loobiss!“ Přátelství bylo řádně zpečetěno. Šokerandita zalil pocit štěstí, protože si vzpomněl na projížďky na saních s maminkou, když byl dítětem, a na to, jak si hrával s ondodskými dětmi na jejich území. Matka Ondody vždycky považovala za hrubé a zvířecké, možná kvůli jejich podivným sexuálním zvyklostem, které zahrnovaly poškozování tělesných orgánů. Později s přáteli navštěvovali chatrče na okraji kaspiarnového lesa. První sexuální zkušenosti získal právě s ondodskými ženami. Vzpomínal si na otylou dívku jménem lpaak. Pro lpaak vždycky byl „růžovým smraďochem“.</p>
<p>Přísná disciplína pro asokiny, přísná disciplína pro cestující. Tak znělo pravidlo pro cesty mezi Kharnabharem a okolním světem.</p>
<p>Uuundaamp seděl s bičem v ruce na sedátku v přední části saní, Moub nemotorně vedle něho. Fagor Bhryeer stál vzpřímený vzadu, .kde pomáhal dlouhé sáně řídit. Často seskakoval doleva nebo doprava a někdy tlačil, když svah byl příliš příkrý a asokinové potřebovali pomoc. Tři lidé seděli v závětří, na zásobách přikrytých celtovinou.</p>
<p>Bylo snadné spadnout, proto se neustále museli dívat na řidiče a číhat na každou známku, která by jim napověděla, že saně změní směr. Někdy Uuundaampa stěží viděli kvůli sněhu, který padal v zuřivých poryvech z horských vrcholů. Po dřevěném mostě překročili zrádný Venj a nyní pokračovali zhruba severo-severovýchodním směrem pod vysokou páteří Šiveninku, kde nad linií deseti tisíc metrů nad mořem po většinu Velkého roku převažoval led.</p>
<p>I když ve vzduchu právě nevířil sníh, dech psů stoupal do výše jako pára a skrýval zvířata před cestujícími. .Aby se ostatních sedm psů snažilo a táhli ze všech sil, ve smečce byla jedna fena. Na začátku každého nového úseku cesty psi hodně prděli; zřejmě námahou. Jejich oddychování slyšeli nad svištěním kovových skluznic. Jinak byly yšechny zvuky tlumené. Vidět nebylo nic kromě bílých stěn po obou stranách. Pach psů a vlhkých oděvů se stal neoddělitelnou součástí scenérie. Monotónnost otupovala cit pro nebezpečí. Dny byly naplněny únavou, zrcadlením sněhu, sny, které se napolo formovaly v myslích.</p>
<p>Každý asokin byl k saním přivázaný dvaceti stopami koženého postroje. Po každých třech hodinách směli deset minut odpočívat.</p>
<p>Tehdy si jich všech osm kromě vedoucího psa Uuundaampa lehlo na zem. Člověk Uuundamp měl ke svým asokinům přinejmenším stejně blízko jako ke své Moub. Byli jeho životem.</p>
<p>Uuundaamp během přestávek neodpočíval. On a Moub nepokojně chodili kolem a sledovali přírodní jevy - tvar mraků, lety ptáků, všímali si jakékoli nepatrné změny počasí, zvířecích stop, sebemenších známek sesuvů půdy.</p>
<p>Někdy potkávali poutníky, kteří tu velkou cestu konali pěšky. Na trati byly i jiné sáně, a cinkaly zvonečky. Jednou dohonili pomalý sleďařský povoz a byli nuceni plahočit se za ním, dokud povoz neuhnul na odstavné místo. Sleďařský povoz byl suchozemskou verzí sleďařského korábu. Vezl do vzdálených končin sudy plné naložených ryb.</p>
<p>Kdykoli se setkali s jinými sáněmi, asokinové zuřivě štěkali, ale řidiči nepohnuli na pozdrav jediným svalem.</p>
<p>Noční odpočinek měl také zaběhnutý řád. Uuundaamp svedl sáně s cesty na známá místa. Pak okamžitě začal obstarávat psy, kteří museli být uvázaní ke kolíkům; každý zvlášť a stranou od saní, aby nemohli kousat kožešiny. Každý asokin byl každý třetí den nakrmen dvěma librami syrového masa; když byli hladoví, lépe pracovali. Ale každého večera dostali po kusu sledě, které Uuundaamp házel. každému asokinovi pa řadě, začínaje Uuundaampem. Chytali rybu ve vzduchu a zhltli ji na jedno polknutí. Fena byla nakrmena jako poslední. Vedoucí pes spal kousek stranou od zbytku smečky. Když v noci padal sníh, psi zůstali ležet pod ním, v malých jeskyňkách vytvořených vlastním tělesným teplem. Fagor Bhryeer spal s nimi.</p>
<p>Při večerní zastávce muselo být všechno připraveno k večernímu jídlu a následnému odpočinku během patnácti minut.</p>
<p>„To není možné. Proč to tak musí být?“ stěžoval si Fašnalgid.</p>
<p>„Protože je to možné a musí to tak být,“ odpověděl Šokerandit. „Napni ten stan a drž to pevně.“</p>
<p>Byli ztuhlí chladem. Kůže na nosech se jim odlupovala, tváře měli zčernalé mrazem.</p>
<p>Sáně byla třeba vyložit. Pak nad nimi vztyčili a zajistili stan, což často znamenalo bitvu s větrem. Přes sáně byly položeny kožešiny. Na nich pak spali, aby nemuseli ležet na zemi. Potřeby nutné k večernímu jídlu byly vyskládány poblíž: potrava, kamínka, nože, olejová lampa. Třebaže teplota ve stanu obvykle zůstávala pod nulou, zjistili, že se ve stísněném prostoru po chladu cesty potí.</p>
<p>Když Uuundaamp vlezl prvního večera do stanu, shledal, že tři cestující se hádají.</p>
<p>„Nemluvit už. Být hodní. Hněv přinášet smrtaa.“</p>
<p>„Já tahle čtyři týdny nevydržím,“ zasténal Fašnalgid.</p>
<p>„Když ho nebudeš poslouchat, jednoduše odjede, „ řekl Šokerandit. „Jediné, co po tobě žádá, je, abys odložil hněv a obavy, aby ses mohl vyspat na další cestu. Chlad hádky nedovoluje, jinak zaútočí smrt.“</p>
<p>„Aťsi ten mizera klidně odjede.“</p>
<p>„Bez něho bychom tady zemřeli - copak to nechápeš?“ „Occhara brzy, brzy,“ řekl Uuundaamp a šťouchl do Fašnalgida. Podal Maub pár stříbrných lišek, aby je uvařila. Pocházely z pastí, které nakladl během předchozí cesty.</p>
<p>Ve stanu se vytvořilo příjemné horko a dusno. Maso lákavě vonělo. Snědli je špinavýma rukama a zapili vodou z roztálého sněhu ze společného džbánku.</p>
<p>„Jídlo išta?“ zeptala se Maub.</p>
<p>„Gumtaa,“ odpověděli.</p>
<p>„Ona vařit špatně,“ řekl Uuundaamp, když zapalaval dýmky s ochtarou a podával jim je. Lampa byla prozíravě uhašena a všichni kouřili potmě. Skučení větru jako by odumřelo v dáli. Naplnil je pocit klidu. Kouř, který jim procházel chřípím, byl dechem tajuplného lepšího života. Byli dětmi hor a ty je chránily. Nic zlého se nemohlo přihodit těm, kdo pojedli stříbrnou lišku. Navzdory veškerým rozdílům mezi muži a ženami a mezi lidmi a lidmi měli všichni jednu věc společnou - že jim ten božský kouř procházel nosy a možná i očima a ušima a jinými otvory. Spánek samotný byl jenom dalším otvorem horského boha. Někdy se ve spánku lidem zdálo, že jsou stříbrnou liškou.</p>
<p>Ráno, když se potáceli v šerém, kousavém ranním vzduchu a skládali stan, Toress Lahl se přitačila k Šokeranditovi a tiše mu řekla:</p>
<p>„Jak jsi nízký a jak tě nenávidím! V noci jsi souložil s tím měchem sádla, Maub. Slyšela jsem tě. Cítila jsem, jak se třepou sáně.“</p>
<p>„Byl jsem jen slušný k Uuundaampovi. Čistá zdvořilost. Žádné potěšení.“</p>
<p>Zjistil, že ondodská žena je v pokročilém těhotenství.</p>
<p>„Nepochybuji o tom, že ta tvoje zdvořilost bude odměněna nějakou ošklivou nemocí.“</p>
<p>Uuundaamp k nim přišel s úsměvem na tváři a dvěma ocasy stříbrné lišky v ruce. „Vy je držet mezi zuby. Gumtaa. Chránit obličej před chladem.“</p>
<p>„Loobiss. Máš nějaký i pro Fašnalgida?“</p>
<p>„Ten muž mít narostlý ocas přes obličej,“ Uuundaamp s veselým smíchem ukázal na kapitánův knír.</p>
<p>„Alespoň se snaží být milý,“ připustila Toress LahI. Váhavě si ocas strčila mezi zuby, aby si jím chránila sloupaný nos a tváře.</p>
<p>„Uuundaamp je laskavý. Až večer uděláme zastávku, ty musíš být laskavá na něj. Oplať mu jeho službu.“</p>
<p>„Och, ne... Luterine, to ne, prosím. Myslela jsem, že ke mně něco cítíš.“</p>
<p>Prudce se k ní otočil. „V první řadě cítím touhu dostat se bezpečně do Kharnabharu. Na rozdíl od tebe znám zvyklosti těchto lidí i těchto cest. Takový tu platí kodex, zákon přežití. Přestaň si už konečně myslet, že jsi nějak výjimečná.“</p>
<p>S pocitem křivdy mu řekla: „Takže to ti zřejmě nezáleží ani na tom, že mě Fašnalgid znásilní pokaždé, když se ke mně otočíš zády.“</p>
<p>„Cože? To si vymýšlíš? Kdy ti to udělal? Řekni mi kdy. Kdy a kde? Kolikrát?“</p>
<p>Zachmuřeně naslouchal, když mu to vypočítávala.</p>
<p>„Dobrá, Toress Lahl,“ řekl nakonec s obličejem přísně staženým hlasem, který stěží byl víc než šepotem. „Porušil čest, která panuje mezi námi důstojníky. Na této cestě ho potřebujeme, ale jakmile se dostaneme do otcova domu, zabiju ho. Rozumíš? A teď už mlč.“</p>
<p>Bez dalších slov nakládali sáně. Smrtaa - odplata. Výrazný rys života v těchto končinách. Uuundaamp zapřáhl psy do postrojů a za okamžik již byli na cestě mlhou. Šokerandit a Toress Lahl s liščími ocasy mezi zuby.</p>
<p><emphasis>Neúnavné stroje Avernu stále zaznamenávaly události na planetě pod nimi a automaticky je vysílaly k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Zemi. Avšak pár jedinců přeživších na výzkumné stanici se o tuto prvořadou funkci Avernu zajímalo pramálo; vlastním prvořadým úkolem bylo přežití. Jejich počet poklesl natolik - snížen nemocemi ste</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>ně jako ustavičným bojem - že obrana byla stále méně naléh</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>vou potřebou.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mnoho času trávili ustavováním kmenů a kmenových území, aby zabránili zbytečným bitvám. Na neutrálním území mezi kmeny přežívaly obscénní genitálopanny, které se pomalu st</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>valy čímsi nedotknutelným, čímsi mezi bohy a démony.</emphasis></p>
<p><emphasis>Třebaže byl do určité míry obnoven </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>mír</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis>, předchozí zničení továren na syntézu potravin znamenalo, že stále bujel kanib</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lismus. Jiné maso kromě lidského neexistovalo. Přísné tabu této praktiky nesmírně drtilo jemně vychované a citlivé Averňany. Pokles k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>barbarství a ještě dál během jediné generace pro ně byl víc, než jejich psychika dokázala snést.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kmeny se změnily v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>matriarchální, zatímco mnoho mladých lidí, především dospívajících, si vyvinulo mnoho četné osobno</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>ti. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jednom těle mohlo přebývat až deset osobností, odlišných zálibami, věkem i pohlavím, stejně jako zvyky. Obvyklým jevem byli asketičtí vegetariáni žijící v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jednom těle s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>divochy kame</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ného věku nebo vášnivé tanečnice ve spojení se střízlivými z</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>konodárci.</emphasis></p>
<p><emphasis>Komplexní odtržení od přírody prodělané avernskými kolon</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>zátory nyní dosáhlo nejzazších hranic. Nejenže se jedinci n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>znali navzájem: byli cizinci také sami sobě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tato adaptace na stresové situace nevyhovovala každému. Když zpočátku vypukly líté boje, určitý počet techniků Avernus opustil. Z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jednoho ze strojových parků výzkumné stanice ukradli plavidlo a odletěli. Přistáli na Aganipu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Třebaže zelená, bílá a modrá planeta Helikonie vypadala l</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>kavě, její nebezpečí bylo všem známo. Aganip zaujímal v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>myt</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>logii Avernu zvláštní místo, protože právě tam před mnoha st</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>letími kolonizační loď ze Země zřídila svou základnu, zatímco byl konstruován Avernus.</emphasis></p>
<p><emphasis>Aganip byl planetou bez života, s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>atmosférou složenou takřka výlučně z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kysličníku uhličitého s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nepatrným množstvím dusíku. Stará základna tam však dosud stála. Nabídla jim út</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>čiště.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ti, co uprchli, si tam postavili malý dóm. Tam žili v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>omez</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ných podmínkách. Nejdříve vyslali signály k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Zemi a pak, protože přirozeně nebyli ochotni čekat dva tisíce let na odpověď - na Avernus. Jenomže Avernus měl vlastní problémy a neodpov</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>děl.</emphasis></p>
<p><emphasis>Uprchlíci nebyli schopni pochopit to nejdůležitější: že lidstvo, tak jako slon a obyčejná chudobka, není ničím víc a ničím méně než součástí a funkcí živoucí entity. Odděleni od této entity mají lidé, kteří,Jsou složitější než sloni a chudobky, malou šanci na přežití. Signály byly automaticky vysílány dál, dlouho, velmi dlouho.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nikdo je neslyšel.</emphasis><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>XII</strong></p><empty-line /><p><strong>Kakool na cestě</strong></p>
<p><emphasis>A když ten hromadný lidský duch, kterému říkáme empatie, urazil dalekou cestu přes prostor a čas a komunikoval s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>gossii Helikonie, co pak? Že by se nestalo nic důležitého - nebo na</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>pak došlo k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>něčemu nebývale úžasnému, něčemu kvantitativně odlišnému?</emphasis></p>
<p><emphasis>Odpověď na tuto otázku možná navždy zůstane zahalena v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dohadech,- lidstvo má vlastní umwelt, jakkoli statečně se sn</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ží rozšířit onen omezený vesmír svých vjemů. Stát se součástí většího umweltu je zřejmě biologicky nemožné. Nebo snad ne. Dostatečnou odpovědí musí být připuštění, že pokud došlo k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>něčemu nebývale úžasnému, něčemu kvantitativně odlišn</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>mu, stalo se to ve větším umweltu než lidském.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pokud k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>něčemu došlo, pak to bylo výsledkem spolupráce, možná spolupráce různých faktorů, nepříliš odlišné od spol</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>práce požadované od rozdílných jedinců na cestě do Kharna</emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>haru.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pokud k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>něčemu došlo, pak to mělo určitý účinek. Tento účinek bylo možno vypozorovat sledováním různých osudů Z</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>mě, kde sídlila Gaia, a Nové Země, která existovala bez opa</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>rovnického biosférického ducha...</emphasis></p>
<p><emphasis>Abychom začali se Zemí, po které byla Nová Země pojm</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>nována: Období mezi dvěma postnukleárními dobami ledovými bylo považováno za zhoupnutí kyvadla. Gaia se snažila seřídit svoje h</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>diny. Nebylo to ovšem tak snadné jako seřízení hodin, stejně jako biosféra není tak jednoduchá jako mechanismus h</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>din. Pravdu lze vyjádřit výstižněji. Gaia byla předtím takřka smrtelně nemocná. Nyní se zotavovala a byla náchylná k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>rec</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>sím.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nebo, obejdeme-li nebezpečí personifikace tohoto složitého procesu, dalo by se říci, že kysličník uhličitý uvolněný hlubinami oceánů zahájil období, během kterého led ustupoval. Na konci tohoto období skleníkového ohřevu, s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tím, jak se celá biosféra a její zničené biosystémy snažily o nápravu škod, došlo k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>na</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>měrnému urychlení tohoto procesu. Led se vrátil.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tentokrát byl chlad mírnější, rozšíření ledových pásem m</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ně rozsáhlé a trvání období ledu a mrazu kratší. Období bylo charakterizováno sériemi kolísání, podobně jako se kyvadlo hodin postupně zpomaluje do stacionární středové polohy. Pro mnoho generací řídce roztroušené lidské rasy nastal čas útrap. Ke konci roku 6900 například zuřila tam, kde se kdysi naléz</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>la Indie, malá válka následovaná hladomorem a epidemiemi.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mohla by být tato triviální válka považována za projev špa</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>né nálady rekonvalescenta?</emphasis></p>
<p><emphasis>Nepokoj doby probudil odpovídající nepokoj v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>lidském d</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>chu. Ukázalo se, že bariéry již nemohou přetrvat déle. Starý svět bariér se zhroutil a už nikdy neměly být znovu postav</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ny.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>My náležíme Gaje.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> S</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tímto prohlášením šlo ruku v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ruce poznání, že lidské bytosti nikdy nebyly právě Gajinými nejle</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>šími přáteli. Aby byli nejlepší přátelé vidět, bylo </emphasis><emphasis>‚</emphasis><emphasis>třeba vzít si mi</emphasis><emphasis>k</emphasis><emphasis>roskop.</emphasis></p>
<p><emphasis>V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>průběhu věků - a dlouho před vynálezem a použitím j</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>derných zbraní - existovali tací, kteří prorokovali, že svět sko</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>čí v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>sledku lidské špatnosti. Takovým proroctvím lidé vždycky věřili, bez ohledu na to, kolikrát se v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>minulosti ukázalo, že byla f</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lešná. Odjakživa existovala touha po trestu, stejně jako strach z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>něho.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jakmile byly nukleární zbraně vynalezeny, proroctví nab</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>la na pravděpodobnosti, třebaže nyní byla formulována spíš v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>borných než náboženských pojmech.</emphasis></p>
<p><emphasis>Důkazy, o to přesvědčivější, že se je vlády snažily potlačit, svědčily o tom, že svět by mohl být zničen stisknutím tlačítka.</emphasis></p>
<p><emphasis>To tlačítko nakonec bylo stisknuto. Přiletěly bomby.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ukázalo se však, že lidská špatnost je příliš slabá, než aby dokázala přivodit konec světa. Proti této špatnosti stáli pilní mi</emphasis><emphasis>k</emphasis><emphasis>robi, které špatnost zapomněla vzít v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>úvahu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zmizely stromy a rostliny. Masožravci, včetně člověka, na chvíli zmizeli ze scény. Pro požadavky doby byli nadbyteční. Tyto velké bytosti byly pouhými superhvězdami v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dramatu Z</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>mě. Dramatikové samotní žili. Pod hlínou a na mořských dnech kontinentálních šelfů hojný mikrobiální život pokračoval v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Gaj</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ně příběhu, nenarušený radioaktivitou ani zvýšeným ultrafial</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vým zářením.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ekosystémy jednobuněčného života přestavovaly přírodu. Byly Gajiným pulsem.</emphasis></p>
<p><emphasis>Gaja se zregenerovala. Lidstvo bylo funkcí této regener</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ce. Lidský duch byl odpálen ke kvantovému skoku v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>říši vědomí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jako příroda vždy formovala různorodou Jednotu, nyní tak činilo vědomí. Pro muže a ženy již nebylo možné jen cítit n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>bo jen myslet, existovalo pouze empatické </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>myšlenkocítění</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis>. Hlava a sr</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ce se staly jedním.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jedním z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>okamžitých důsledků tohoto jevu byla nedůvěra vůči moci.</emphasis></p>
<p><emphasis>Někteří lidé chápali, co touha po moci ve všech jejích pod</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>bách napáchala světu za škody. Věděli, že zlo a chlad pramen</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ly z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mysli. Lidstvo začalo být opravdu dospělé, začalo žít a r</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>dovat se s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>lidskou chápavostí. Muži a ženy se rozhlíželi po pr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>středí, které zrovna obývali, a již se neptali: </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Co z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>této země můžeme získat?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> Místo toho si kladli otázku: </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Jaké nejlepší pr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>žitky m</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>žeme na této zemi mít?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>S</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tímto novým pochopením nastoupily méně kořistnické vztahy a objevily se vztahy nové, vlastně přemíra nových vzt</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>hů. Pradávná struktura rodiny zvolna přecházela v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nové supe</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>rodiny. Celé lidstvo se stalo volně spojeným superorganismem. Nestalo se to všechno najednou, ani se to nestalo každému. Našli se nemnozí, kteří nebyli schopni touto metamorfózou pr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>jít. Jejich geny však byly na ústupu a tento druh vymře. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vém světě nových energií byli jedinými necitlivými, jedinými, kdo se neusmíval.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jak míjely další generace, nová rasa začala cítit, že je v</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>domím Gaji. Ekosystémy jednobuněčného života dostaly hlas - v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jistém slova smyslu si hlas vynalezly.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dokonce i v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>průběhu tohoto dění pokračovala rekonvale</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>cence biosféry. Zatímco lidstvo se vyvíjelo, na Zemi se rodil zcela nový druh bytosti.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mnohé z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>biologických kmenů se vytratily navždy. Pás tropi</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>kých pralesů s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>myriádami roztodivných životů z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>rovníku zmizel pod náporem jaderných bouří. Humózní a křehkou půdu splác</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>ly do oceánů a bylo nemožné lesy obnovit. Byly nahrazeny zc</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>la novým druhem.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ta nová věc se zrodila z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>oceánů. Přišla ze sněhů a mrazů arktických oblastí. Živila se ultrafialovým zářením a s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tím, jak ledovce zahájily opětovný ústup zpátky na sever, začala se p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>hybovat směrem na jih.</emphasis></p>
<p><emphasis>První lidé, kteří se s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tou novou věcí setkali, v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ohromení p</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>dali na kolena.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mnohostěny se pohybovaly pomalu. Některé tvary nebyly větší než obří želvy. Jiné dosahovaly do výše lidské postavy. Různé tvary neměly žádné rysy ani žádné viditelné prostředky pohybu. Žádné ruce nebo chapadla. Žádná ústa. Žádné otvory. Žádné oči ani uši. Žádné přívěsky či cokoli podobného. Byly to čistě bílé mnohostěny. Některé z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jejich stran možná byly bělejší než ostatní.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mnohostěny nezanechávaly žádné stopy. Pluly si tam, kam chtěly.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pohybovaly se pomalu, ale nic je nemohlo zastavit, třebaže stateční muži se o to pokoušeli. Dali jim jméno geonauti.</emphasis></p>
<p><emphasis>Geonauti se množili a zaplavovali Zemi.</emphasis></p>
<p><emphasis>Geonauti představovali nový div. Starý div zůstal. Po Zemi byla stále rozptýlena velká lasturovitá auditoria, udržovaná a</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>droidy, kteří si nenašli jiné uplatnění, protože k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ničemu jinému nebyli naprogramováni.</emphasis></p>
<p><emphasis>Na holoobrazovkách se jaro Velkého roku proměnilo v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>léto, právě když sněhy Země mizely. Všem byl znám příběh krásné Myrdemlnggaly, proslulé jako Královna královen. Nová rasa zjistila, že se z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>toho tisíc let starého příběhu má hodně co učit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Chodili do auditorií. Radovali se z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>příznivého účinku, který měla jejich empatie na gossie. Ale jejich vlastní nový svět je n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>léhavě volal - s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>čerstvou krásou, které nešlo odolat. Patřily jim tisíce let jara.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale co to nebývale úžasné, to kvantitativně odlišné - to e</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>patické spojení mezi dvěma světy? Byly jeho stopy viditelné pro ty, kdož byli schopní .hledat náznaky?</emphasis></p>
<p><emphasis>A nyní k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Nové Zemi:</emphasis></p>
<p><emphasis>Na jiných planetách bylo také dosaženo určitého pokroku. Na mrtvých světech Marsu a Venuše nevládla matka Příroda. P</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vrchové teploty byly většinou nesnesitelné a atmosféry byly rakvemi plnými kysličníku uhličitého. Přesto se nebohým kol</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nistům, kteří se tam usadili, dařilo díky vlastnímu důvtipu a technologii přežívat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co se týkalo vztahu k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Zemi, tito </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>cizáci</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> podlehli jisté ps</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>chóze. Celé generace se dusily kosmickou anomií. Na Zemi se n</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>kdy nevrátí. Připadali si odstrčení.</emphasis></p>
<p><emphasis>Když opět plně ovládali vyspělou technologii - a dokázali technické problémy řešit rychleji než sociální - postavili vesmí</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>nou loď a vydali se k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nejbližší planetě, kterou lidstvo osídlilo už dříve, takzvané Nové Zemi.</emphasis></p>
<p><emphasis>Byla to výlučně mužská expedice. Muži nechali živé ženy doma a raději si na cestu vzali půvabné robotické partnerky, stylizované jako abstraktní ideály ženskosti. Rádi s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>těmito d</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>kon</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lými kovovými družkami souložili.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nová Země si udržovala dýchatelný vzduch. Její jediný malý oceán zůstával obklopen pouští - pouští a nehostinnými ho</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>skými pásmy. Na rovníku ležel vesmírný přístav s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>městem. Vesmírný přístav nebyl užíván již celé věky. Ani město se n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>rozrostlo; nevedly z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>něj žádné cesty. Lidé, kteří žili v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomto mě</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tě, nevěděli nic o velkém oceánu prostoru, jenž se jim klenul nad. hlavami.</emphasis></p>
<p><emphasis>Noví pozemšťané byli jako bezpohlavní zvířata. Z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jejich p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vahy zmizelo cosi vitálního a buřičského. Neměli žádné aspir</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ce, .žádný .cit pro ony rozlehlosti prostoru, nechovali lásku ke světu, který byl jejich domovem, neznali rozechvělé pocity při východu a západu slunce. Zdegenerovaný jazyk, kterým hovoř</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>li, neměl podmiňovací způsob. Hudba jako umění se zcela v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>tratila.</emphasis></p>
<p><emphasis>Sotva to může překvapit. Jejich svět byl bez ducha.</emphasis></p>
<p><emphasis>Noví pozemšťané příležitostně navštěvovali břehy jediného slaného moře. Tyto návštěvy nekonali proto, aby se osvěžili, ale aby do vozíků sbírali hnědé řasy, které v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>moři rostly. Řasy byly jednou z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mála živých věcí na planetě. Lidé Nové Země jimi hn</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>jili pole, kde pěstovali obiloviny, které v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dávných dobách přivezli ze Země.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nesnili, protože žili na světě, který nikdy nehostil postavu Gaji. Měli však jeden mýtus. Věřili, že žijí na obřím vejci, kde pouště jsou žloutkem a bezmračná obloha bílkem. Jednoho dne, pravil mýtus, obloha pukne a zřítí se. Oni se pak znovu narodí. Narostou jim žlutá křídla a bílé ocasy a odletí na nějaké lepší místo, kde v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>příjemných údolích rostou stromy stejně ho</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>ně jako mořské řasy a stále tam prší. Když přiletěli cizáci, Nová Země se jim příliš nelíbila.</emphasis></p>
<p><emphasis>Odletěli prozkoumat sousední planetu, planetu pozemského typu velikosti Nové Země.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zatímco Nová Země byla světem písku, její sestra byla sv</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>tem ledu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Byl vyslán pozorovací satelit, aby pořídil počítačově zprac</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vané fotografie povrchu a toho, co leží pod ledem.</emphasis></p>
<p><emphasis>Byl to zakázaný svět. Horská pásma obklopoval led. Nížiny vyplňovala ničím nerušená sněhová pole. Ani Helikonie v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>vření hrozné apastronové zimy nikdy nebyla tak mrtvá jako tato ztuhlá planeta.</emphasis></p>
<p><emphasis>Průzkumné fotografie ukázaly, že pod ledem jsou zamrzlé oceány. Ukázaly však ještě něco. Ukázaly ruiny velkých měst a úžasně širokých silnic...</emphasis></p>
<p><emphasis>Cizáci sestoupili na povrch. Pod ledovým polem prosvítaly zbytky rozměrné budovy. Část fragmentů ležela také na p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vrchu; některé ledovec ddnesl daleko od zdroje. Po odstřelu ledu se muži dostali do ruin.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jedním z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>prvních artefaktů vynesených na povrch byla hl</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>va, vyrobená z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>trvanlivého umělého materiálu. Hlava patřila nelidskému tvorovi. Ve štíhlé špičaté lebce byly zasazeny čtyři oči bez víček. Pod očima vyrůstala malá pírka. Krátký zobák vyvažoval zadní objem lebky.</emphasis></p>
<p><emphasis>Na jedné straně byla hlava zčernalá.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis> Ta je krásná, </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis> řekla robotická partnerka.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Chceš říct ošklivá.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Kdysi byla pro někoho krásná.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Určit stáří nebylo obtížné. Město bylo zničeno před třemi t</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>síci dvěma sty lety, v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>době, kdy byla Nová Země usilovně kol</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nizována.</emphasis></p>
<p><emphasis>Celá planeta byla zničena nukleárním bombardováním, a ptačí rasa zahynula s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ní.</emphasis></p>
<p><emphasis>Cizáci tuto planetu nazvali Armageddon. Nějaký čas pob</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>vali na jejím zmrzlém povrchu jako očarováni melancholií a di</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>kutovali, co by měli dělat dál.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jeden z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mocných vůdců promluvil:</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Myslím, že bychom se mohli shodnout v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tom, že jsme zde na Armageddonu nalezli odpověď na jednu z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>otázek, které li</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>stvo trápily :po mnoho generací.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jak je možné, že když se člověk vydal do vesmíru, nenašel žádné dlalší inteligentní druhy? Vždycky se předpokládalo, že galaxie bude plná života. Není tomu tak. Jak je možné, že téměř neexistují planety podobné Zemi?</emphasis></p>
<p><emphasis>Nu, uvědomte si, že Země je velmi neobvyklým místem, kde se setkáváme s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>řadou přesně definovaných specifikací. Vezm</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>te si jen jeden příklad - množství kyslíku v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pozemské atmosféře se přibližuje jednadvaceti procentům. Kdyby to bylo dvacet pět procent nebo víc, po jediném zablesknutí by propukly lesní p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>žáry - dokonce i vlhká vegetace by hořela. Na Nové Zemi kyslík dosahuje osmnácti procent; nejsou tam žádné rostliny, které by poutaly kysličník uhličitý a uvolňovaly molekuly kyslíku. Není divu, že ti ubožáci tam žijí jako ve snu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nicméně ze statistik vyplývá, že musí existovat planety p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>dobné Zemi. Možná, že Armageddon byl jednou z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nich. Dejme tomu, že rasa s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>velmi různorodou stravou dosáhne nadvlády a podrobí si planetu, tak jako tomu bylo na Zemi před nukleární válkou. K</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomu, aby se jí to podařilo, tato rasa využívá techn</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>logii - od kyje a luku se šípy stále dál. Podrobuje si přírodu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Přijde čas, kdy je technologie natolik vyspělá, že naše rasa si musí vybrat mezi dvěma alternativami. Může se vydat do vesmíru, nebo může nukleárními zbraněmi zničit nepřátele.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>A co když na planetě žádní nepřátelé nejsou?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> zvolal n</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>kdo.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Pak si je ta rasa sama vymyslí. Tlak soupeřivosti, který technologie vytvářejí, činí nepřátele nezbytnými, jak víme. A právě to chci zdůraznit. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomto stadiu, připravena na zcela nový zp</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>sob života, již neochotná zůstat připoutaná k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>planetě, kde se narodila, na prahu velkých objevů - právě tehdy si rasa klade důležitou otázku: Dokážeme vyvinout a přijmout mezin</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>rodní společenskou kontrolu naší agresivity? Dokážeme přek</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nat sami sebe a uzavřít trvalý mír s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nepřáteli, abychom tyto strašné zbraně mohli jednou pro vždy zahodit?</emphasis></p>
<p><emphasis>Chápete, co tím chci říct? Pokud daná rasa tuto zkoušku nesloží, zničí svoji planetu i sama sebe. Ukáže se, že byla n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>scho</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>ná projít onou životně důležitou karanténní zónou, kterou vesmír nabízí jako možnou alternativu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Armageddon byl neschopný. Jeho inteligentní bytosti zkou</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>kou neprošly. Zničily samy sebe!“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Jenomže podle toho, co říkáš, byli neschopní všude. Nikde jsme nenašli další rasu, schopnou kosmických cest.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Velitel se zasmál. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Nezapomeň, že jsme teprve na prahu Země. Nikdo nám nepřijde naproti, dokud si nebude jist, že jsme důvěryhodní.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>A jsme důvěryhodní?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Do všeobecného smíchu velitel řekl: </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Snažme se nejdříve pochopit Armageddon. Snad by se nám mohlo podařit oživit to staré místo, kdybychom stiskli správné tlačítko.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Během dalšího průzkumu postupně vycházelo najevo, jaký ten svět kdysi byl. Jedním z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jeho pozoruhodných rysů bylo m</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ře, položené poměrně vysoko na severní polokouli, které bylo - před nukleární katastrofou - jenom částečně pokryté ledem. Po katastrofě atmosférická kontaminace ochladila deštník vzduchu a voda v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomto severním moři zůstala teplejší než okolní vzduch. Vzduch byl v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>důsledku toho ohříván zdola a vlhkost cirkulovala do atmosféry. Důsledkem byly prudké bouře v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>verních šířkách, pravděpodobně dost silné na to, aby dokázaly zahubit kohokoli, kdy by přežil nukleární zkázu. Na území ve středních zeměpisných šířkách, na plošinu kdysi pokrytou urb</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>nizací, padala nezměrná množství sněhu. Obrovité zalednění, které se jednou dalo do pohybu, nyní udržovalo samo sebe.</emphasis></p>
<p><emphasis>Cizáci se rozhodli spustit na ono severské moře to, co vel</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>tel nazval „zlými zbraněmi</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis>, a tím věci znovu uvést do pohybu</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis>. Ledová pustina však zůstala ledovou pustinou. Místní opatro</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>nický duch, biosférické gestalt, zde byl mrtvý.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zůstali téměř bez paliva. Proto se rozhodli vrátit se na N</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vou Zemi a ovládnout ji. Objevy na Armageddonu jim napov</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>děly strategii. Jedno - jenom jedno - termonukleární zařízení shozené na severní pól Nové Země mělo podle nich spustit silné deště, které pouštní planetu přetvoří. Moře by se dalo zvětšit; ty místní zombie by mohly být užitečné při kopání kan</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>lů. Naroste více řas a do vzduchu bude v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>konečném d</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>sledku uvolňováno víc kyslíku. Propočty vypadaly dobře. Cizákům j</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>jich rozhodnutí vypustit jedinou nukleární bombu na Novou Z</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>mi připadalo rozumné.</emphasis></p>
<p><emphasis>A tak se vrátili do lodi a ponechali Armageddon eónům mr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>zu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Lidem, kteří žili na Nové Zemi, se alespoň jedna část jejich mýtu splnila.</emphasis></p>
<p><emphasis>Obloha pukla a zřítila se.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co bylo oním podstatným rozdílem? Jak to, že se Nové Z</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>mi nikdy nepodařilo vstát z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mrtvých, zatímco Země prosperov</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>la a plodila takové formy života jako mnohostěny?</emphasis></p>
<p><emphasis>Když si pozemšťané vytvořili empatické spojení s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>gossii H</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>likonie, do vesmíru vstoupil nový faktor. Pozemšťané, ať už o tom věděli či ne, jednali jako ohnisko vědomí pro celou biosf</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ru. Empatické spojení nebylo slabým jevem. Byl to psychický ekv</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>valent magneti</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>mu nebo gravitace; vázal dvě planety k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>sobě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Výstižněji, ale o to překvapivěji by se dalo říci, že Gaia k</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>munikovala přímo se svou vitální sestrou, Prapůvodní strážk</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>ní.</emphasis></p>
<p><emphasis>Samozřejmě je to pouhá spekulace. Lidstvo nemůže vidět do větších umweltů kolem sebe. Může však vytrénovat svoje bohaté smysly tak, aby hledaly důkazy. Všechny důkazy n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>svědčují tomu, že Gaia a Prapůvodní strážkyně navázaly ko</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>takt skrze své potomky, kteří uskutečnili spojení. Člověk se m</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>že o dosahu otřesu, který tento kontakt způsobil, jen dohadovat - pokud druhá doba ledová doba a její remise samy nep</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>skytují důkaz o tomto kontaktu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Je pouhou spekulací, zda se Gajino zotavení urychlilo a p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vzbudilo setkáním se sestrou v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>okolní prázdnotě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Byli zde geonauti: vážní, poklidní, zjevně přátelští, zcela n</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vá věc.</emphasis></p>
<p><emphasis>Lze je chápat nejen jako evoluční odchylku, ale i jako insp</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>raci zrozenou z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nového, mocného přátelství...</emphasis></p>
<p><emphasis>Na Helikoniii zatím velebné procesy střídání ročních dob n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>vyhnutelně chvátaly dál.</emphasis></p>
<p>Na severní polokouli bylo malé léto takřka u konce. Mrazivé noci byly předzvěstí ještě mrazivějších. Ve větrných průsmycích Šiveninského předělu bez ustání panoval mráz a živí tvorové, kteří do těchto končin zavítali, se jeho vládě museli podřídit.</p>
<p>Bylo ráno. Ječící větrná smršť přinášela chladný dech z pólu. Cestující rovnali zásoby na sáně. Fagor a Uuundaamp zapřahali asokiny do postrojů. Od té doby, co vyjeli z Šaragattu, uplynulo sedmnáct dní. Neviděli jedinou známku, že by byli pronásledováni.</p>
<p>Ze tří lidských pasažérů Šokerandit snášel cestu nejlépe. Toress Lahl se uchýlila do mlčení. V noci ležela ve stanu, jako by byla mrtvá. Fašnalgid také promluvil zřídkakdy, snad jen proto, aby zaklel. Obočí a řasy měli mrazivě bílé od minuty, co vyšli ze stanu, a lícní kosti měli dočerna ohryzané mrazem.</p>
<p>Poslední část cesty běžela ve výšce přes šest tisíc metrů nad mořem. Po pravici, v dýmavém mračnu, jim čněla pevná hora z ledu. Viditelnost klesla na pouhých několik stop.</p>
<p>Uuundaamp došel k Šokeranditovi a pohlédl na něj veselýma černýma očima. „Dnes nám jet dobře,“ zvolal. „Dolů tunelem. Ty pamatovat tunel, šéf?“</p>
<p>„Noonatský tunel?“ Musel vynakládat nesmírné úsilí, když se snažil hovořit v prudkém vichru.</p>
<p>„Jaja, Noonat. Dnes večer my tam být. Pití, trocha jídla, occhara, gumtaa.“</p>
<p>„Gumtaa. Toress je unavená.“</p>
<p>Ondod zavrtěl hlavou. „Brzy z ní být maso pro asokin. Lehání s ní už ne gumtaa, eh?“ Zasmál se zavřenými ústy.</p>
<p>Šokerandit měl pocit, že ten muž mu chce říct ještě něco. Společně se otočili zády k ostatním, kteří nakládali sáně. Uuundaamp si založil ruce na hrudi.</p>
<p>„Tvůj přítel, co mít ocas přes obličej.“ Jeden rychlý, prohnaný pohled z profilu.</p>
<p>„Fašnalgid?“</p>
<p>„Tvůj přítel, co mít ocas přes obličej. Smečce se nelíbit. Smečka dělat hodně kakool. Jet špatně. My toho šerba ztratit v Noonatský tunel, išto?“</p>
<p>„Obtěžoval Moub?“</p>
<p>„Smradlavá Moub? Ano, strčit to do Moub minulá noc znovu. Spát s ten pytel, išto? Jí to nelíbit. Ona plná malých Uuundaampů.“ Zasmál se. „Tak my ho ztratit v tunel, ty uvidět.“</p>
<p>„Je mně to líto, Uuundaampe. Loobiss, že jsi mně to řekl- ale žádná smrtaa v tunelu, prosím. Promluvím s ním v Noonatu. Už nebude spát s tvojí Moub.“</p>
<p>„Šéf, raději toho přítele ztratit. Jinak velký kakool, já to vědět.“ Zasmál se a zamračil, poklepal si na čelo, pak se prudce otočil na patě.</p>
<p>,Ondodové zřídkakdy vyjadřovali hněv. Byli ale proradní - to Šokerandit věděl. Uuundaamp zůstal vůči němu přátelský, neboť bez přinejmenším zdání přátelství nebylo možné cestu vykonat; ale ztratil tvář tím, že člověku řekl o ponížení své ženy.</p>
<p>Šokerandita Uuundaamp vyzval, aby se s Moub vyspal. Taková byIa ondodská zdvořilost a Šokerandit by ho urazil, kdyby tuto nabídku odmítl. Fašnalgid to však udělal nezván a tím porušil ondodský zákon.</p>
<p>Ondodské zákony byly jednoduché a přísné; trestem za jejich překročení byla smrt, smrtaa. Fašnalgid měl být bez lítosti zabit. Pokud se Uuundaamp rozhodl ztratit ho v Noonatském tunelu, Šokeranditovy prosby nic nezmohou.</p>
<p>Toress Lahl a Fašnalgid po něm vrhali zvědavé pohledy červeně obroubených očí. Neřekl jim ani slovo, i když si dělal velké starosti. Uuundaamp je stále pozoroval a poznal by, kdyby Šokerandit Fašnalgida varoval. To by bylo považováno za kakool.</p>
<p>Z šera se vynořila Bhryeerova chlupatá postava; fagor se plahočil k zadní části saní. Když na okamžik otočil hlavu, aby se na ně podíval, oči se mu červeně zaleskly. Zachmuřený pohled ulpěl na Šokeranditovi. Fagorův výraz nebylo možné rozluštit.</p>
<p>Z jedné z ledem pokrytých nozder vyfrkl mléčný sliz a hlasitěji než vítr vykřikl: „Zmečka připravená jet. Vylezzte na zvá mízta. Držte ze pevně!“</p>
<p>Harbin Fašnalgid vytáhl ze záhybu oděvu polní láhev, vrazil si hrdlo mezi rozpraskané rty a napil se. Když láhev schovával, Šokerandit mu řekl: „Nech si poradit a nepij. Drž se pevně, jak říkal.“</p>
<p>„Abro Hakmo Astab!“ zavrčel Fašnalgid. Říhl si a odvrátil se. Toress Lahl se na Šokerandita vyzývavě podívala. Nesmlouvavě zavrtěl hlavou, beze slov jí říkal: Nevzdávej to, zakousni se pevně do ocasu stříbrné lišky.</p>
<p>Když zaujali svá místa na saních, viděli jenom zachumlané balíky, kterými byli Uuundaamp a Moub, zabalená do své zářivě barevné deky. Psi byli neviditelní. Uuundaamp vytáhl dlouhý bič. <emphasis>lpssssisíííí</emphasis>. Pak zaskřípěly ocelové skluznice, a za okamžik již uháněli po sněhu. Místo, kde strávili noc, označené žlutými skvrnami lidské a asokiní moči, bylo vmžiku daleko za nimi.</p>
<p>Během hodiny již sjížděli s kopce k Noonatskému tunelu. Šokerandit cítil v hrdle nevolnost vyvolanou strachem. Sám ztratí tvář, když tomu Ondodovi dovolí zabít svého lidského druha, ať je to kvůli čemukoli. Jeho hněv se obrátil jak proti Uuundaampovi, tak proti Harbinu Fašnalgidovi. Ten muž seděl vedle něho, ve svém utrpení shrbený. Od začátku cesty spolu nepromluvili ani slovo.</p>
<p>Tempo se zvyšovalo. Sáně se pohybovaly rychlostí kolem pěti mil za hodinu. Šokerandit stále hleděl kupředu, mhouřil oči do štěrbin mezi tvářemi a obočím. Kolem byla jenom nekonečná šeď, třebaže někde nad sebou tušil náznak světla. Kolem saní se míhaly přeludy bílých stromů.</p>
<p>Nad obvyklými zvuky - svištěním skluznic, skřípěním saní, práskáním biče, prděním psů, pukáním ledu a písní větru začal sílit další zvuk, dutý, strašidelný. Byl to vítr, jenž skučel v Noonatském tunelu. Moub mu odpověděla troubením na zakroucený kozí roh.</p>
<p>Ondodi takto upozorňovali na svou přítomnost spřežení, která by mohla projíždět tunelem z opačného směru.</p>
<p>Náznak světla pronikajícího shora se ztratil jako uťatý. Ocitli se v tunelu. Fagor drsně vykřikl a zadní příčnou brzdou se snažil zmírnit rychlost. I Uuundaampův bič zněl v tunelu odlišně. Práskl jím těsně před čenichem vedoucího psa, který nesl jeho jméno, aby zpomalil tempo.</p>
<p>Mrazivý, vichr do nich narazil jako obrovitá hmotná věc. Tento tunel skrze horské úbočí byl zkratkou do stanice v Noonatu. Cesta, kterou používali pěší poutníci a těžší dopravní prostředky, byla o několik mil delší, ale méně riskantní. V tunelu vždycky hrozilo nebezpečí, že dojde k čelní srážce dvou saní, že postroje psů se beznadějně zapletou, rivalští asokini se vzájemně ukoušou k smrti a nakonec dojde k osudovému boji na nůž. Protože tunel byl vytesán tak, že měl téměř kruhovitý průřez, teoreticky bylo možné, aby spřežení objela jedno druhé po protějších stěnách, ale tato šance byla tak mizivá, že většina řidičů se řítila kupředu s hrůzou v očích a křičela za jízdy hlasité varování.</p>
<p>Tunel byl dlouhý devět mil. V důsledku sesypů kamení a poryvů větru se sáně houpaly z jedné strany na druhou jako vlnami zmítaná loď.</p>
<p>Uuundaamp ve snaze zpomalit rozhoupal sáně ještě víc. Fašnalgid klel.</p>
<p>Řidič a jeho žena se posunuli každý na jednu stranu přední části saní a zabořili paty do sněhu, aby zvýšili brzdný efekt.</p>
<p>Vtom se Bhryeer naklonil a křikl na Fašnalgida: „Vypadla ti láhev.“</p>
<p>„Moje láhev? Kde?“</p>
<p>Když se Fašnalgid naklonil přes boční stranu saní a podíval se, kam.mu fagor ukazoval, Bhryeer ho prudce udeřil do dolní části zad.</p>
<p>Fašnalgid s výkřikem spadl ze saní, přistál na dlaních a kolenou a překulil se ve sněhu.</p>
<p>Bezprostředně nato se ozval pronikavý výkřik Uuundaampa, který zapráskal bičem po asokinech. Fagor zvedl příčnou brzdu. Svištěli kupředu, zrychlováni klesáním tunelu.</p>
<p>Fašnalgid již stál na nohou. Saně se mu ztrácely v dálce. Dal se do běhu. Šokerandit na něj volal, aby si pospíšil. Vítr skučel, Ondodi vřískali, lidé křičeli. Fašnalgid je doháněl. Když s obličejem zkřiveným úsilím přiběhl do úrovně zadní části saní, fagor zvedl ruku, aby mu uštědřil další úder.</p>
<p>Zůstat sám v tunelu znamenalo jistou smrt. Další sáně, bezhlavě se řítící šerem, by ho jednoduše přejely. Taková byla ondodská smrtaa.</p>
<p>Křiče ze vsech sil, Šokerandit vytáhl revolver a po kolenou se plazil přes naložené sáně. Přitiskl ústí zbraně k fagorově dlouhé lebce.</p>
<p>„Vystřelím ti ten tvůj hnusný mozek.“ Ocas stříbrné lišky mu vypadl z úst a zmizel.</p>
<p>‚Fagor se přikrčil k saním.</p>
<p>„Spusť tu brzdu.“</p>
<p>Bhryeer udělal, jak mu Šokerandit nařídil, ale hybná síla naloženych saní byla tak velká, že brzda nezpůsobila takřka žádnou změnu v rychlosti, pouze běžícího muže zasypala sprškou jemného sněhu.</p>
<p>Bič dál práskal a řidič vřeštěl na smečku. Fašnalgid se začal opožďovat, _iústa otevřená a zčernalý obličej zkřivený úsilím. Jeho vůle, nikdy ne příliš silná, opět ochabovala.</p>
<p>„Nevzdávej to,“ křikl Šokerandit a natáhl ruku ke kapitánovi.</p>
<p>Z posledních sil se Fašnalgidovi podařilo zrychlit. Jeho boty duněly na sněhu. Pomalu zkracoval vzdálenost od zadního okraje saní. Bhryeer se uklidil z dosahu. Vítr pronikavě skučel.</p>
<p>Svíraje rukou v rukavici provaz, který zajišťoval stan, Šokerandit se naklonil a natáhl i druhou ruku. Volal na Fašnalgida, aby mu dodal odvahy. Fašnalgid začínal být vyčerpaný. Sáně stále nabíraly rychlost. Oba muži si hleděli jeden druhému do rozšířených očí. Ruce v rukavicích se dotkly.</p>
<p>„Ano!“ vykřikl Šokerandit. „Ano, skoč nahoru, chlape, rychle!“ Rukou pevně sevřel Fašnalgidovu dlaň. Právě ve chvíli, kdy Šokerandit zatáhl, Uuundaamp prudce smýkl sáněmi doleva, vyjel skluznicemi do svažité stěny tunelu a téměř sáně převrhl. Šokerandit spadl. Chňapl po sanici a minul ji. Prosvištěla mu těsně kolem obličeje. Fašnalgid o něho zakopl a oba se natáhli do sněhu.</p>
<p>Než stačili vstát, sáně již mizely v šeru.</p>
<p>„Ti hnusní, pelešničtí Ondodi,“ nadával Fašnalgid, který byl skloněný a snažil se popadnout dech. „Zvířata.“</p>
<p>„Udělal to schválně. Taková je ondodská smrtaa - odplata. Za to, že sis dovoloval na jeho ženu.“ Musel se otočit zády k větru, aby mohl mluvit.</p>
<p>„Na ten hnusný měch sádla? Sám říkal, že není dobrá ani k tomu, aby se s ní potěšili asokini. „ Zlomený vpůli ztěžka oddychoval.</p>
<p>„Takhle oni mluví normálně, ty blázne. Teď poslouchej a zapamatuj si, co ti řeknu. Tento tunel znamená smrt. V kterémkoli okamžiku mohou z jedné nebo z druhé strany přijet další sáně. Neexistuje způsob, jak je zastavit, vyjma vlastním tělem. Zbývá nám ujít zhruba sedm mil a osobně se domnívám, že bychom se měli snažit zvládnout to co nejrychleji.“</p>
<p>„Co kdybychom se raději vrátili a šli po cestě?“</p>
<p>„Ta cesta je zhruba třicet mil dlouhá. Nemáme zásoby a museli bychom jít i za tmy. Zmrzli bychom tam. A teď - poběžíš se mnou? Protože já tu čekat nebudu.“</p>
<p>Fašnalgid se napřímil, zuboženě zasténal. „Děkuju ti, že ses mne pokusil zachránit.“</p>
<p>„Astab s tebou, ty arogantní blázne. Proč jsi nemohl alespoň protentokrát zkusit poslouchat?“</p>
<p>Luterin Šokerandit se rozběhl. Alespoň že to bylo s kopce. Od pádu jej bolelo koleno. Naslouchal případným zvukům dalších saní, ale neslyšel nic než řev větru.</p>
<p>Fašnalgidovy kroky se ozvěnou rozléhaly za ním. Ani jednou se neohlédl. Všechny schopnosti nyní soustředil na to, aby co nejrychleji proběhl Noonatským tunelem.</p>
<p>Když si myslel, že dál už běžet nevydrží, přinutil sám sebe pokračovat. V jedné chvíli zahlédl ve stěně tunelu slabý náznak světla. S úlevou se zastavil a šel se tam podívat. Část skály ve vnější stěně</p>
<p>se zřítila a otvorem pronikalo dovnitř denní světlo. Nebylo tam vidět nic než mrak a mimo dosah lidské ruky ledový rampouch. Hodil kus kamene do prázdna, naslouchal, ale neslyšel jej dopadnout.</p>
<p>Fašnalgid ho s prudkým oddychováním dohonil.</p>
<p>„Vylezme tou dírou ven.“</p>
<p>„Není tam nic než prudký horský svah.“</p>
<p>„To nevadí. Někde tam dole je Bribahr. Civilizace. Ne jako tohle místo.“</p>
<p>„Zabil by ses.“</p>
<p>Zatímco Fašnalgid se snažil protáhnout otvorem ve skále, vzdálený zvuk rohu oznámil přibližující se sáně - i tyto přijížděly z jihu. Šokerandit viděl, jak se světlo v tunelu láme. Vmáčkl se do přírodního výklenku, přitiskl se zády k rozeklané skále vedle Fašnalgida.</p>
<p>V příštím okamžiku kolem proletěly dlouhé černé sáně tažené deseti asokiny. Zvon zavěšený nad řidičem bláznivě řinčel. Na saních sedělo několik mužů, snad dvanáct, všichni skrčení a zabalení proti chladu. Všechno to bylo dílem okamžiku.</p>
<p>„Vojáci,“ vydechl Fašnalgid. „Myslíš, že jdou po nás?“</p>
<p>„Po tobě, chceš říct. Co na tom záleží? S těmi jejich sáněmi, co teď jedou před námi a vyklízejí nám cestu, máme nejlepší šanci dostat se bezpečně z tunelu. Pokud zrovna nemáš v oblibě skoky do hloubky tisíc stop, půjdeš se mnou.“</p>
<p>Znovu se rozběhl. Po chvíli začal běžet jako automat. Cítil, jak mu plíce narážejí do žeber. Na bradě se mu tvořil led. Víčka přimhouřených očí mu zamrzla. Ztratil pojem o čase.</p>
<p>Oslepil ho jas. Nebyl schopen otevřít oči. Běžel dál, dokud si neuvědomil, že konečně vyběhl z tunelu. Se vzlykáním se svalil ke straně cesty a přitiskl se k balvanu. Ležel a oddychoval, jako by nikdy neměl přestat. Poblíž projely dvoje sáně, houkaly, ale on ani nezvedl zrak.</p>
<p>Spadl na něj kus ledu a to ho rozhýbalo. Vydrhl si obličej sněhem a zahleděl se před sebe. Světlo mu stále připadalo oslnivé. Vítr ustal a v mracích se objevila trhlina. Jenom kousek od něho procházeli lidé, kouřili veronikánu,na sobě měli barevné deky. Jakási žena cosi kupovala u stánku. Starý ohnutý muž hnal po ulici rohaté ovce. Uvítací nápis hlásal UBYTOVNA POUTNÍKŮ: <emphasis>Ondodům vstup zakázán.</emphasis> Dostal se do Noonatu.</p>
<p>Noonat byl poslední zastávkou před Kharnabharem. Nebylo to nic víc než jen stanice v divočině, místo, kde bylo možné vyměnit psí spřežení. Cesta mezi Kharnabharem, Severním Šaragattem a Rivenjkem sledovala kontury horského pásma a využívala každičkou, i nepatrnou, výhodu ochrany proti polárním větrům, kterou hory nabízely. V Noonatu však byla křižovatka a cesta z něj vedla i na západ, přes velké srázy, údolí a plošiny západního předělu, aby nakonec vstoupila do plání Bribahru. Kharnabhar byl nyní blíž než tyto planiny. Ale planiny zas byly v rámci celkového měřítka blíž než Rivenjk.</p>
<p>Válečný stav, který panoval mezi Uskutoškem a Bribahrem, bylo možné vyčíst ze zvýšeného počtu vojenských uniforem viditelných v Noonatu a ze skutečnosti, že tam stavěli impozantní novou budovu, čelem obrácenou na západ.</p>
<p>Šokerandit byl příliš vyčerpaný, než aby byl schopný postarat se o sebe. Měl však alespoň tolik duchapřítomnosti, aby se odpotácel za balvan, který mu poskytl částečné přístřeší, a po chvíli odpočinku se vydal po stezce nahoru do kopce, dokud nepřišel ke kamennému kozímu chlívku. Vlezl dovnitř mezi kozy a tam usnul.</p>
<p>Když se probudil, cítil se odpočatý a hněval se sám na sebe za to, že ztrácí čas. Nijak zvlášť se nestaral, co se stalo s Fašnalgidem; tak silná byla jeho potřeba najít Toress Lahl a sehnat sáně, které ho odvezou do Kharnabharu. Jakmile se tam dostane, všechny problémy se vyřeší.</p>
<p>Pod ním se táhla roztroušená obydlí Noonatu. Nuzné domy lnuly k horskému úbočí jako blechy ke kůži zvířete. Většina domů využívala eldawonových stromů, druhu s mnohačetnými kmeny, a krčila se k nim nebo byla cele zaklíněná mezi nimi. Protože domy byly většinou postavené právě ze dřeva eldawonu, bylo obtížné rozlišit příbytky od stromů.</p>
<p>Domky se krčily na úbočí, spojené cestičkami, které vyšlapali lidé, zvířata a slepice. Stály pátý přes devátý, takže práh domu jednoho člověka byl na stejné úrovni s komínem domu druhého. Políčka hraničila se střechami. Každý příbytek se pyšnil hromadou nasekaných polen.Některé hromady se opíraly o domy, některé domy o hromady. Bylo_slyšet dřevorubce. Pilně pracovali se sekerami a přidávali buď k počtu hromad nebo k počtu domů.</p>
<p>Na krátkou chvíli byla obloha bezmračná a ve vzduchu byl onen oslnivý jedinečný jas, typický pro vysokohorská místa. Nad vzdáleným útesem zářil Batalix. Chlapci na kamenitých políčkách, zřejmě pasoucí kozy a ovce, si pouštěli draky.</p>
<p>Z Kharnabharu právě dorazil dav pěších poutníků. Jejich hlasy se nesly v jasném vzduchu. Většina jich měla oholené hlavy a někteří byli navzdory závějím sněhu bosi. Byli mezi nimi lidé každého věku; dokonce i stará zežloutlá žena, kterou nesli na proutěné židli, k níž byla přidělána držadla: .Několik místních obchodníků je sledovalo pozorně, ale bez valneho zájmu. Tuto skupmu již oškubali po cestě na sever.</p>
<p>Protože touto trasou již putoval, Šokerandit věděl, že Uuundaamp se tu musel zastavit. On a Moub odpočívají. Všichni asokinové jsou uvázáni a nakrmeni, Uuundaamp, vedpucí pes, dostal maso navíc. Sáně a postroje musí být důkladně zkontrolovány pro poslední úsek cesty. Pokud ovšem Ondodi vůbec mají v úmyslu pokračovat do Kharnabharu. A co asi hodlají udělat Toress Lahl?</p>
<p>Určitě ji nezabijí. Má příliš velkou cenu. Jako otrokyni ji mohou prodat; jen pár lidí by yšak koupilo lidského otroka od Ondodů. Prvotní na druhé straně... Měl o ni takový strach, že docela zapomněl na Fašnalgida.</p>
<p>Třebaže druh Prvotních se jako takový v Sibornalu vyskytoval zřídka, ti, kteří uprchli z otroctví, často odcházeli do Šiveninku, shledávajíce divočinu horského předělu příhodným bydlištěm. Protože sami zažili otroctví, byli nakloněni užívání lidských otroků. Jakmile by s nimi Toress Lahl jednou zmizela mezi horami, byla by pro lidský rod navždy ztracena.</p>
<p>Využívaje cestiček kolem zadních částí příbytků, Šokerandit si prohlédl celou vesnici. Na okraji narazil na palisádu. Když se k ní přibližoval, z druhé strany se ozvalo zuřivé štěkání. Nahlédl přes palisádu a uviděl tažné asokiny, odděleně přivázané ke kolíkům nebo pozavírané v klecích. Když ho uviděli, natahovali se tak daleko, jak jim to řetězy a pletivo dovolovaly.</p>
<p>Určitě to byla odpočinková stanice pro řidiče. Nyní se mu to vybavovalo v paměti. Když tudy projížděl posledně, sněžilo a přes sněhovou metelici nebylo vidět takřka nic. V ohradě čekalo kolem padesáti napolo hladových asokinů.</p>
<p>Aby je ještě víc neprovokoval, opatrně obešel boční stranu ohrady. Odpočinková stanice pro řidiče byla poslední budovou na severní straně Noonatu. Podle výkřiku, který se ozval zevnitř, poznal, že ho spatřili, třebaže on sám neviděl nikoho. Ondodi byli příliš opatrní, než aby se nechali znenadání překvapit.</p>
<p>Vzápětí se objevili tři Ondoni a třímali v rukou biče. Věda, jak smrtící zbraní biče jsou, zastavil se a udělal si na čele znak míru.</p>
<p>„Hledám svého přítele Uuundaampa,vyřiďte mu loobiss. Řekněte mu loobiss, išto?“</p>
<p>Mračili se na něho a nehýbali se.</p>
<p>„My Uuundaampa nevidět. Uuundaamp nechtít tvoje loobiss. Uuundamp tlustá žena hodně kakool.“</p>
<p>„Já vím,“ kývl Šokerandit. „Přináším pomoc. Moub rodí, jaja?“</p>
<p>Zamračeně mu pokynuli, aby šel s nimi. Říkal si, že to bude past a že by měl být připravený na všechno.</p>
<p>U vchodu do budovy, která připomínala stodolu, se Ondodi shlukli k sobě, zastavili se a dívali se po sobě mrzoutskými pohledy. Pak mu pokynuli, aby vešel. Vnitřek byl tmavý a nepřívětivý. Ucítil occharu.</p>
<p>Prudce ho strčili dovnitř a zabouchli za ním dveře.</p>
<p>Padl k zemi a natáhl se. Rameno mu olízl ostrý jazyk biče. Překulil se a skočil k boční stěně.</p>
<p>Rychle se rozhlédl. Spatřil Moub, nahou až na deku, kterou jí dal, kterou měla omotanou kolem těla. Ležela na pryčně, s nohama doširoka roztaženýma. Toress Lahl se nad ní skláněla. Byla uvázaná za paži tak, aby mohla volně používat ruce. Druhý konec provazu držel jeden ze tří bezrohých fagorů, kteří nehybně stáli u zdi naproti té, kde se krčil Šokerandit. Uuundaampův vedoucí pes Uuundaamp byl uvázaný u kolíku ve středu stodoly. Zuřivě štěkal a skákal na konci provazu v marném úsilí ukousnout si z Šokerandita kus masa.</p>
<p>A Uuundaamp. Slyšel nebo viděl - protože stodola měla malá štěrbinovitá okénka - Šokerandita přicházet. Se vší vrozenou mrštností skočil na překlad dveří a stál tam, připravený znovu prásknout bičem. Nepříjemně se zasmál.</p>
<p>Šokerandit měl v ruce zbraň. Nebyl ale tak hloupý, aby mířil na Ondody - to gesto by vyprovokovalo jak Uuundaampa, tak fagory.</p>
<p>Ani žádná hrozba vůči Moub by Uuundaampa v jeho současném rozpoložení nezastavila.</p>
<p>Šokerandit namířil zbraň na psa.</p>
<p>„Zabiju tvého psa, konec, gumtaa, išto? Seskoč hezky sem ke mně a pusť ten bič. Pojď sem, hochu, Uuundaampe. Jinak tvůj pes během okamžiku hodně kakool!“</p>
<p>Když mluvil, Šokerandit se napřímil, a svíraje zbraň oběma rukama, mířil na čenich rozzuřeného psa.</p>
<p>Bič dopadl na podlahu. Uuundaamp seskočil. Usmíval se. Ukláněl se, dotýkal se čela.</p>
<p>„Můj příteli, ty v tunelu spadnout ze saní. To ne gumtaa. Já dělat velké starosti.“</p>
<p>„Když mi budeš vykládat takové nesmysly, zastřelím tvého psa. Odvaž Toress Lahl. Jsi v pořádku, Toress?“</p>
<p>„Pár dětí už jsem odrodila a tady se na svět dere další,“ řekla roztřeseným hlasem. „Velice se mi ulevilo, že tě vidím, Luterine.“</p>
<p>„Jaký měli plán?“</p>
<p>„Fagoři měli něco udělat pro Uuundaampa. Byla jsem výměnným darem. Jsem k smrti vystrašená, ale nestalo se mi nic. A ty?“ Dosud se jí chvěl hlas.</p>
<p>Fagoři se ani nepohnuli. Když rozvazoval uzle na provazu, Uuundaamp podotkl: „To být velmi pěkná paní, jaja. Chlupatec hodně užít... dát mu šanci, jaja. Neublížit.“ Zasmál se.</p>
<p>Šókerandit se kousl do rtu; musí tomu tvorovi dovolit zachránit si tvář. Téměř bez haléře byli nuceni spoléhat se na něj, že je odveze do Kharnabharu.</p>
<p>Když byla volná, Toress Lahl řekla Uuundaampovi: „Jsi velmi laskavý. Až se tvoje dítě narodí, koupím tobě a Moub dýmky occhary, išto? „</p>
<p>Šokerandit obdivoval její klid.</p>
<p>Uuundaamp se usmál a zapískal skrze zuby. „Ty koupit dýmku i pro dítě? Já vykouřit tři dýmky dohromady.“</p>
<p>„Jaja, když vykopneš ty chlupaté bestie, zatímco budu rodit tvoje dítě. „ Když s ním hovořila, měla obličej bílý jako sníh, ale hlas už se jí nechvěl.</p>
<p>Uuundaamp přesto měl stále zřejmě pocit, že nebyl odškodněn dostatečně.</p>
<p>„Ty dát peníze teď. Moub jít hned koupit tři dýmky occhary. Lépe bude opustit Noonat před setměním.“</p>
<p>„Moub odtekla voda, bude rodit.“</p>
<p>„Dítě nepřijít ještě možná dvacet mimlt. Musí jít koupit rychle. Kouřit, pak rodit. „ Tleskl osmiprstýma rukama a zasmál se.</p>
<p>„To dítě z ní už málem trčí.“</p>
<p>„Ta ženská líný měch. „ Popadl Moub za paži. Bez protestů se posadila. Toress Lahl a Šokerandit si vyměnili pohledy. Když přikývl, vyndala pár sibů a podala je ženě. Moub si zahalila celé tělo do červenožluté deky a beze slůvka protestu se vykolébala ze stodoly.</p>
<p>„Ty zůstaň tady,“ řekl Šokerandit.Toress Lahl se posadila na lavici postříkanou plodovou vodou. Vedoucí pes seděl na zemi, červený jazyk mu visel z tlamy. Fagoři na Uuundaampův pokyn vyšli rozbitými vraty na vzdáleném konci stodoly. Venku, u psí klece, stály Uuundaampovy sáně, nepoškozené.</p>
<p>„Kde být tvůj přítel s ocas přes obličej?“ zeptal se Uuundaamp nevinně.</p>
<p>„Ztratil jsem ho. Tvůj plán nevyšel.“</p>
<p>„Ha ha. Můj plán vyjít. Ty stále chceš do Kharber?“</p>
<p>„Pojedeš tam? Dostal jsi zaplaceno, Uuundaampe.“</p>
<p>Uuundaamp roztáhl ruce v gestu upřímnosti, ukázal šestnáct černě se lesknoucích nehtů.</p>
<p>„Když tvůj přítel říct policie, to ne gumtaa. Těžko pro mě. To špatný muž, nerozumět Ondod jako ty. On chtít smrtaa. Raději jet rychle, išto, hned jak měch vyhodit dítě z jejího spodku.“</p>
<p>„Platí.“ Nemělo smysl se s ním dohadovat. Zastrčil si zbraň do kapsy. Opatrné přátelství cesty mohlo být obnoveno.</p>
<p>Zůstali sedět a pozorovali jeden druhého, zatímco asokin seděl na konci provazu. Moub se přibelhala zpátky, stále zabalená do přikrývky. Dvě dýmky dala Uuundaampovi a se třetí dýmkou v ústech zaujala místo na pryčně u Toress Lahl.</p>
<p>„Dítě nyní přijít. Gumtaa,“ prohlásila. A malý ondodský chlapec přišel na svět bez dalšího úsilí. Když ho Toress Lahl zvedla, Uuundaamp přikývl a odvrátil se. Odplivl si do rohu stodoly.</p>
<p>„Chlapec. Být dobrý. Ne jako děvče. Chlapci dělat hodně práce, brzy mohou léhat, možná za jeden rok.“</p>
<p>Moub se posadila a dala se do smíchu. „Ty nedělal dobré léhání, ty blázen starý. Ten chlapec patřit Fašnalgidovi.“</p>
<p>Oba propukli v smích. Přešel k ní a objal ji. Pak se stále dokola líbali a líbali.</p>
<p>Tato scéna natolik upoutala pozornost všech přítomných, že neslyšeli varovné pískání zvenčí. Do stodoly vešli vraty od silnice tři příslušníci policie s puškami v rukou.</p>
<p>Vy všichni jste porušili zákon,“ spustil velitel přísně. „Uuundaampe, ty a tvoje žena máte na kontě mnoho vražd. Luterine Šokerandite, tebe sledujeme už z Rivenjku. Jsi obviněn ze spoluúčasti na vyhození jednoho armádního důstojníka do vzduchu a zabití druhého při plnění jeho_povinností. Také jsi vinen tím, že jsi dezertoval z armády. V důsledku čehož jsi ty, otrokyně Toress Lahl, také vinna útěkem. Máme příkaz okamžitě vás všechny zde v Noonatu popravit.“</p>
<p>„Kdo být tihle lidé?“ zeptal se Uuundaamp, který rozhořčeně ukázal na Šokerandita a Toress Lahl. „Já je neznat. Oni přijít před chvílí a dělat hodně kakool.“</p>
<p>Policejní velitel, který ho ignoroval, se obrátil k Šokeranditovi: „Mám příkaz zastřelit vás, kdybyste se pokoušeli uprchnout. Odhoď zbraň, jestli nějakou máš. Kde je tvůj společník? Toho chci taky.“</p>
<p>„Koho máš na mysli?“</p>
<p>„Ty víš koho. Harbina Fašnalgida, dalšího dezert éra.“</p>
<p>„Tady jsem,“ ozval se neočekávaně mužský hlas. „Odhoďte zbraně. Postřílím vás všechny do jednoho a vy mě netrefíte, takže se o nic nepokoušejte. Budu počítat do tří a pak jednoho z vás střelím do břicha. Jedna. Dva.“</p>
<p>Zbraně dopadly na zem. V té chvíli již postřehli hlaveň revolveru, prostrčenou jedním ze štěrbinovitých okének.</p>
<p>„Seber ty zbraně, Luterine. Pohni se!“</p>
<p>Šokerandit se vzpamatoval a udělal, co mu Fašnalgid řekl. Kapitán vstoupil zadními dveřmi a všichni asokinové se při jeho příchodu rozštěkali.</p>
<p>„Jak to, že jsi přišel tak příhodně?“ zeptala se Toress Lahl.</p>
<p>Zamračil se. „Myslím, že jsem jen dělal to samé, co tihle panáci. Sledoval jsem tu nezaměnitelnou žlutočerveně pruhovanou deku. Jinak jsem neměl ponětí, kde jste. Jak vidíte, trochu jsem změnil vzhled.“</p>
<p>Všimli si toho. Fašnalgid si oholil rozměrný knír a ostříhal si vlasy nakrátko. Když mluvil, držel revolver profesionálním způsobem namířený na poÍicisty.</p>
<p>„Za pušky my dostat hodně peněz,“ navrhoval Uuundaamp. „Nejdřív těm mužům podřezat krk, išto?“</p>
<p>„To ať tě ani nenapadne, ty malý požírači svrabu. Kdyby tady byl tvůj chundeláč, dal bych mu pěstí. Naštěstí tu není, protože se to tu hemží policií a vojáky.“</p>
<p>„Raději bychom měli co nejrychleji jet,“ navrhl Šokerandit. „Vynikající načasování, Harbine. Z tebe ještě bude důstojník. Uuundaampe, když ty policisty udržíme potichu, dokážeš s Moub opravdu rychle zapřáhnout psy?“</p>
<p>Ondod najednou byl aktivita sama. Přiměl ženy vtáhnout sáně do stodoly a namastit skluznice, což považoval za nezbytné. Policisté byli přinuceni stát s kalhotami spuštěnými ke kotníkům a rukama přitisknutýma ke zdi nad hlavami. Všichni se snažili ustoupit co nejdál, kdyžbyl odvázán vedoucí pes Uuundaamp a společně s ostatními asokiny zapřažen do postroje, každý pes na vyhrazené místo. Uuundaamp při práci každému z nich nadával odlišným láskyplným tónem.</p>
<p>„Prosím, pospěš si,“ naléhala na něj Toress Lahl nervózně. Ondod šel a posadil se na pryčnu, kde jeho žena před chvílí porodila.</p>
<p>„Jenom krátký odpočinek, išto?“</p>
<p>Čekali bez hnutí, dokud nebyl Ondod spokojen. Zadními dveřmi vířil dovnitř sníh, zatímco Uuundaamp metodicky kontroloval postroje.</p>
<p>Z ulice se najednou ozvaly výkřiky a pískání. Policisty již zřejmě postrádali.</p>
<p>Uuundaamp sebral bič.</p>
<p>„Gumtaa. Jedeme.“</p>
<p>Naskočili do saní a pušky policistů zastrčili pod popruhy. Ondod Uuundaamp povzbudivě křikl na asokina Uuundaampa a sáně se daly do pohybu. Policisté okamžitě začali z plných plic křičet. Ozvaly se výkřiky v odpověď. Sáně vyrazily zadními vraty.</p>
<p>Asokinové zavření venku zuřivě skákali proti pletivu klecí. Uuundaamp se napřímil, zatočil bičem nad hlavou a máchl jeho konečkem ke dveřím jedné klece. Petlici zajišťoval silný dřevěný klín. Koneček Uuundaampova biče klín uvolnil.</p>
<p>Dveře klece se pod tíhou psů s prásknutím otevřely a zvířata se v proudu srsti a tesáků vyřítila na svobodu. Všechna vletěla do stodoly a proběhla jí. Bylo slyšet, jak policisté křičí hrůzou.</p>
<p>Sáně nabíraly rychlost, nadskakovaly na nerovné zemi, kolébaly se ze strany na stranu. Uuundaamp křičel příkazy a odborně si pohrával s bičem; každého psa se jím neúnavnou rukou postupně dotkl. Pasažéři se pevně drželi saní. Štěkání a výkřiky bolesti za nimi zeslábly, když přejeli úbočí kopce a sjeli na severní cestu.</p>
<p>Šokerandit se ohlédl. Nikdo je nepronásledoval. K uším mu skrze sníh stále doléhalo zuřivé štěkání puštěných psů. Pak cesta zatáčela. Toress Lahl se k němu přitiskla. Pod paží držela novorozeně, zabalené v uzlíčku špinavého hadru. Podívalo se na ni a usmálo se, ukázalo ostré dětské zoubky.</p>
<p>Asi po míli Uuundaamp zpomalil a sjel z cesty.</p>
<p>Rukojetí biče ukázal na Fašnalgida.</p>
<p>„Ty kakool muž. Ty seskočit. Já tě tu nechtít.“</p>
<p>Fašnalgid neřekl nic. Podíval se na Šokerandita, zamračil se. Pak seskočil.</p>
<p>Po pár yardech se jim nehybná postava ztratila ve víru sněhu. Slabě k nim dolehla jeho poslední slova - strašlivá kletba: „Abro Hakmo Astab!“</p>
<p>Uuundaamp se otočil, aby sledoval cestu před nimi.</p>
<p>„Kharber!“ vykřikl.</p>
<p>Vyhýbaje se Noonatu, setkal se Fašnalgid se skupinou bribahrských poutníků, kteří se vraceli z Kharnabharu a Noonatu a ubírali se domů po klikatých stezkách západních údolí. Oholil si vous, aby ho nikdo nepoznal, a měl v úmyslu zmizet lidem z očí.</p>
<p>Byl s poutníky stěží dvacet pět hodin, když se setkali s další skupinou, ta se plahočila z Bribahru. Tato skupina jim vyprávěla tak katastrofický příběh, že Fašnalgid nabyl přesvědčení, že putuje špatným směrem. Možná, že správné směry vůbec neexistují.</p>
<p>PodIe těchto uprchlíků sestoupila na Velkou příkopovou propadlinu Bribahru Oligarchova Desátá garda, s příkazem obsadit nebo zničit dvě velká bribahrská města, Braijth a Rattagon.</p>
<p>Většina příkopové propadliny byla zaplněna kobaltově modrými vodami Braijthského jezera. Uprostřed jezera byl ostrov, na kterém stála obrovitá stará pevnost. Bylo to město Rattagon. Neexistoval jiný způsob, jak na město zaútočit, než z lodí. Kdykoli se nepřítel pokusil dostat přes vodu, byl potopen dělostřeleckou palbou z ponurých hradeb města.</p>
<p>Bribahr byl rozlehlá země Sibornalu, velká obilnice. Jeho úrodné planiny se prostíraly až na jih k tropickým oblastem. Na severu, před začátkem pásma ledu, se táhla bariéra tundry, ohraničená mílemi a mílemi kaspiarnových lesů, které byly schopny vydržet dokonce i nápor Zimy Weyru.</p>
<p>Obyvatelé Bribahru byli především mírumilovní farmáři. Avšak válečnická elita, usídlená ve dvou městech, Braijthu a Rattagonu, neúnavně ohrožovala Kharnabhar, Svaté město. Braijthu by se zamlouvala větší část ze sibornalského bohatství. Bribahrští farmáři posílali obilí do Uskutošku téměř zadarmo; aby vyvinuli na Oligarchii nátlak, provedli pokusný výpad proti Svatému Kharnabharu, kterého bylo možné z jejich planin dosáhnout.</p>
<p>V odpověď na jejich hrozby Askitoš poslal armádu. Braijth již padl.</p>
<p>Nyní seděla Desátá garda na březích Braijthského jezera, upírala zrak k Rattagonu a čekala. A hladověla. A třásla se zimou.</p>
<p>Přišly mrazy krátkého podzimu. Jezero začalo zamrzat.</p>
<p>Rattagonští věděli, že nastane čas, kdy led natolik zmohutní, že dovolí nepříteli přejít po něm suchou nohou. Ale ten čas dosud nenastal. Zatím se přes něj nemohlo dostat nic těžšího než vlk. Může to trvat ještě celý tenner, než led unese četu vojáků. Do té doby bude nepřítel na březích jezera naprosto vyhladovělý a odplazí se domů. Rattagonští znali chování svého jezera.</p>
<p>Za hradbami nehladověli. Prastará příkopová propadlina měla četné průrvy. Pod jezerem byl tunel, který vedl na severozápadní břeh. Byla to vlhká cesta, voda v tunelu stále sahala po kolena vysoko. Avšak mohlo se tudy dopravovat jídlo. Obránci Rattagonu si mohli dovolit čekat, tak jak to dělávali až dosud vždycky v časech krize.</p>
<p>Jedné noci, kdy byl Freyr ztracen za hustými sněhovými metelicemi přinášenými vichry ze severu, se Desátá garda rozhodla uskutečnit zoufalý plán.</p>
<p>Led byl dostatečně silný, aby unesl vlky. Unese také muže, když nad nimi poletí draci a budou je nadnášet, takže nebudou těžší než vlci a stejně divocí.</p>
<p>Důstojníci muže povzbuzovali vyprávěním příběhů o smyslných ženách Rattagonu, které s manžely přebývají v pevnosti a zahřívají jim tam lože.</p>
<p>Vanul vítr, silný a neúnavný. Draci je táhli a nadzvedávali mužům ramena. Odvážně se pustili na tenký led a dovolili drakům, aby je vynášeli přímo k šedivým hradbám pevnosti.</p>
<p>Za hradbami spali dokonce i strážní na hlídce, zachumlaní v teplých výklencích, chráněni před bouří. Zemřeli takřka bezhlesně.</p>
<p>Dobrovolníci z Desáté gardy odřezali drakům šňůry a rozběhli se k hlavní věži. Velitele pevnosti zavraždili ve spánku.</p>
<p>Příštího dne vlála nad Rattagonem vlajka Oligarchie.</p>
<p>Tento strašný příběh, vypravovaný velmi dramaticky u táborových ohňů, Harbina Fašnalgida přesvědčil, že je moudré vrátit se do Noonatu a hledat cestu na jih.</p>
<p>Vždycky je obtížné stát se součástí historie, řekl si a přijal láhev, která kolovala mezi poutníky.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>XIII</strong></p><empty-line /><p><strong>“Starý antagonismus“</strong></p>
<p>Noc byla živá. Sníh padal tak hustě, že když při dopadu zavadil o lidský obličej, připomínal srst velkého zvířete. Ta srst nebyla ani tak studená jako dusivá: zabírala prostor, kde se za normálních okolností vyskytoval vzduch a zvuk. Ale když sáně zastavily, z dálky přece jen byl slyšet rozvážný hlas zvonu.</p>
<p>Luterin Šokerandit pomohl Toress Lahl sesednout ze saní. Vířící změť sněhových vloček ji oslepovala. Stála se shrbenými rameny a chránila si rukama oči.</p>
<p>„Kde to jsme?“</p>
<p>„Doma.“</p>
<p>Neviděla nic, jenom zvířecí temnotu, která se k ní valila ze všech stran. Nejasně rozlišila Šokerandita - medvěda, který se šinul temnotou a potácel se k přední části saní. Tam objal jak Uuundaampa, tak ondodskou matku; tiskla k sobě dítě zabalené v barevné pokrývce.</p>
<p>Uuundaamp zvedl na rozloučenou bič a bleskl po nich neupřímným úsměvem. Ozvalo se bim-bam varovného zvonce saní, zapráskání biče nad psím spřežením a vzápětí nato byly sáně pohlceny vyjícím šerem.</p>
<p>Sklonění téměř k zemi, potáceli se Šokerandit a Toress Lahl k bráně, za níž plápolalo mdlé světlo. Zatahal za rukojeť kovového zvonce. Vyčerpaně se opírali o kamenný pilíř, dokud se z úkrytu kdesi za bránou nevynořila zachumlaná vojenská postava. Brána se otevřela.</p>
<p>Lapajíce po dechu vešli dovnitř. Neřekli jeden druhému ani slovo, dokud se strážný nevrátil od brány, kterou za nimi zavřel, a nezačal si je prohlížet ve světle lucerny.</p>
<p>Rysy strážného patřily starému vojákovi. Ústa měl pevně sevřená, oči se vyhýbaly očím druhých, výraz nic neprozrazoval. Stál nehnutě na místě a ptal se: „Co chcete?“</p>
<p>„Mluvíš s Šokeranditem, člověče. Kam jsi dal rozum?“ Vyzývavý tón přiměl strážného prohlédnout si ho důkladněji. Aniž změnil výraz, nakonec řekl: „Nejsi ty snad Luterin Šokerandit?“</p>
<p>„To jsem byl pryč tak dlouho, ty blázne? Budeš tu stát a necháš mě zmrznout?“</p>
<p>Muž si Luterinovo metamorfované tělo prohlédl jediným němým, urážlivým pohledem. „Přivolám povoz, aby tě odvezl, pane.“</p>
<p>Když se od něj odvracel, zeptal se Luterin, stále rozčilený, že ho voják nepoznal: „Je můj otec doma?“</p>
<p>„V současné době ne, pane.“</p>
<p>Strážný si přiložil ruku k ústům a hlasitě zavolal na otroka, který lelkoval v zadní části strážnice. Netrvalo dlouho a.ze sněhové metelice vyjel povoz bez střechy tažený dvěma yelky, již pokrytými sněhem.</p>
<p>Od brány ke starému otcovskému domu to, bylo míli přes území stále nazývané Vinicí. Nyní to byla jenom pastvina, kde chovali místní odrůdu yelků.</p>
<p>Šokerandit seskočil z vozu. Kolem rohu domu divoce vířil sníh, jako by měl osobní zájem proměnit je v led. Žena zavřela oči a sevřela Šokeranditovy kožešiny. Po schodech stavby, která se před nimi zhmotnila jako přízrak, přišli ke dveřím pobitým ocelovými obručemi.</p>
<p>Nad hlavami jim zahlaholil zvon dlouho protahovaným zvukem, který jako by se ozýval zpod vodní hladiny. Další zvony, odkudsi zdáli, přidaly své hlasy k jeho volání.</p>
<p>Dveře se otevřely. Objevily se nezřetelné postavy strážných, kteří oběma příchozím pomohli dovnitř. Když za nimi zavřeli dveře na závoru, rázem ustala sněhová metelice, skučení vichru i hlasité vyzvánění.</p>
<p>Ve ztemnělé hale, kde se všechny zvuky rozléhaly ozvěnou, si Šokerandit vyměnil pár slov s neviditelným služebníkem. Vysoko na mramorové zdi hořela lampa; skrblicky osvětlovala jen ten nejmenší kousek prostoru. Vystupovali po schodech, které hlasitě skřípaly na protest při každém kroku. Přes okna byly zataženy těžké závěsy, které jako by měly podporovat síly temnoty a atmosféru tajnůstkářství. Vstoupili do místnosti. Zatímco žena zůstala stát u dveří, sluha zapálil světlo a s úklonou odešel.</p>
<p>V místnosti se vznášel mrtvolný pach. Šokerandit vytočil knot lampy. Dojem prostoru, nízký strop, okenice neúčinně zabraňovala noci v přístupu dovnitř, postel... Svlékli si špinavé šaty.</p>
<p>Cestovali jednatřicet dní a od Šaragattu měli povoleno jenom šest a půl hodiny spánku denně, zřídkakdy víc, někdy dokonce méně, podle počasí. Uuundaamp se domníval, že policie je jim v patách. Obličeje měli zčernalé mrazem a pohublé vyčerpáním.</p>
<p>Toress Lahl vzala z pohovky pokrývku a chtěla se uložit na zem vedle postele. Šokerandit si vylezl na lůžko a pokynul jí, aby si šla lehnout k němu.</p>
<p>„Ode dneška budeš spát se mnou.“</p>
<p>Stála před ním, s obličejem stále ještě otupělým dlouhou cestou.</p>
<p>„Pověz mi, na jakém to jsme místě.“</p>
<p>Usmál se na ni. „Ty přece víš, kde jsme. Toto je domov mého otce v Kharnabharu. Teď už bude všechno v pořádku. Tady jsi v bezpečí. Pojď ke mně.“</p>
<p>Pokusila se o úsměv na oplátku. „Jsem tvoje otrokyně, a tak tě poslouchám, pane.“</p>
<p>Vlezla si k němu. Její odpověď ho nepotěšila, ale přesto ji objal a miloval se s ní. Potom okamžitě usnul.</p>
<p>Když se probudila, Šokerandit vedle ní nebyl. Ležela s očima upřenýma do stropu a nechápala, co se jí snaží naznačit tím, že ji tam nechává samotnou. Cítila, že je naprosto neschopná pohnout se z pohodlné postele, aby čelila výzvám, se kterými se bude muset potýkat. Luterin k ní pociťoval náklonnost, ba mnohem víc než to, o tom nepochybovala. Ona k němu nemohla cítit nic než nenávist. Pokoření, že ji jen tak dal tomu zvířeti, co řídilo sáně, bylo v její mysli stále čerstvé, a to bylo jen to poslední z řady příkoří.</p>
<p>Omlouvala ho tím, že jí ty věci nedělal úmyslně, že se jenom choval podle zvyklostí a zacházel s ní tak, jak se vždycky zacházelo s otrokyněmi.</p>
<p>Měla dobrý důvod doufat, že by mohl zlepšit její společenské postavení. Už nebude otrokyní. Kdyby to však mělo znamenat, že se za něho musí provdat, za manželova vraha, asi by to nedokázala, dokonce ani proto, aby si tím zajistila vlastní bezpečnost.</p>
<p>Žalostné rozpoložení ještě zvyšovala bezútěšnost místa, kam byla přivezena. Jako by se nad ním vznášel duch, mrazivý, nevraživý.</p>
<p>Nešťastně se ve velké posteli překulila, jen aby zjistila, že u dveří tiše klečí a čeká otrokyně. Toress Lahl se posadila a přetáhla si pokrývku přes nahá ňadra.</p>
<p>„Co tady děláš?“</p>
<p>„Můj pán Luterin mne sem poslal, abych ti pomohla a vykoupala tě, až se probudíš, paní.“ Zatímco odpovídala, měla dívka sklopenou hlavu.</p>
<p>„Neříkej mi paní. Jsem otrokyně, stejně jako ty.“</p>
<p>Tím však dívku jen přivedla do rozpaků. Rezignujíc na situacI a napolo pobavena slezla Toress Lahl nahá z postele a pánovitě zvedla ruku.</p>
<p>„Pomoz mi tedy!“</p>
<p>Dívka ochotně přikývla a odvedla Toress Lahl do koupelny, kde .z mosazného kohoutku tekla teplá voda. Při mytí jí otrokyně vysvětlovala, že celý dům je vytápěn bioplynem, kterým je také ohřívána voda.</p>
<p>Když si Toress Lahl lehla do přepychově teplé vody, začala si prohlížet své nahé tělo. V důsledku útrap cesty bylo nyní méně zavalité než po zotavení z Tučné smrti. Po stranách stehen se jí pomalu hojily škrábance od Uuundaampových drápů. Ba co hůř, Toress Lahl se domnívala, že je možná těhotná. S kým, to nebyla schopná říct, ale děkovala Strážkyni, že styky mezi Ondody a lidmi nikdy nebývají plodné.</p>
<p>Borldoran a její rodné město Oldorando byly tisíce mil vzdálené. Pokud vůbec kdy znovu uvidí půvabnou krajinu, kde se narodila, bude přetékat štěstím. Život otrokyně obvykle býval žalostný a krátký. Napadlo ji, že se na to zeptá dívky, která jí pomáhala, ale pak si pomyslela, že bude moudřejší držet jazyk za zuby. Pokud se s ní Luterin ožení, bude to pro ni tisíckrát lepší.</p>
<p>Co jí asi řekne? Požádá ji vůbec o ruku? Zeptá se jí alespoň, zda ho chce? Bude to muset vydržet bez ohledu na cokoli, co Šokerandit udělá.</p>
<p>Jakmile ji otrokyně osušila, oblékla si satarové šaty, které pro ni byly přichystané. Pak si lehla na lože a klesla do stavu pauku. Bylo to poprvé, co sestoupila do světa gossiů od doby, kdy vypluli z Rivenjku. Tam dole pod ní, hluboko v obsidiánu, kde byla činěna všechna konečná rozhodnutí, čekala jiskřička jejího mrtvého manžela a volala ji k sobě.</p>
<p>Panství mu připadalo stejně krásné jako vždycky. Neúnavný severní vítr navál většinu sněhu, který napadal v noci, do závějí. Nechráhěná místa byla čistě vymetená. Na jižní straně kmene každého stromu se táhla čára sněhu s hranou ostrou jako ptačí kost. Na obchůzce Luterina provázel vrchní majordomus, příjemný muž, kterého znal od dětství. Opět začínal obyčejný život.</p>
<p>Jako na přehlídce stály větrolamy vysokých kaspiarnů a brassimipů, které odkláněly vítr. Na všech stranách, blízko i daleko, se k obloze zvedaly zasněžené vrcholy, dcery Šiveninského předělu, většinou zahalené v mracích. Na severu se mezi mraky občas krátce objevila Svatá hora, ve které se nacházelo Velké kolo. Luterin přerušil konverzaci, aby zvedl na pozdrav ruku v teplé rukavici.</p>
<p>Měl na sobě silný zimník oblečený přes šaty a na opasek si připevnil svůj osobní zvoneček. Do pasu nazí otroci mu na dvůr před stájemi vyvedli mladého gunnadua, aby se na něm mohl projet. Tito dvounozí tvorové s velkýma ušima udržovali rovnováhu pomocí dlouhých ocasů a běhali na jakoby ptačích nohou s drápy. Stejně jako yelkové a biyelkové, k jejichž stádům se přidávali v divočině, i gunnaduové byli nekrogeni. Náleželi k druhu zvířat, která mohla dát život jenom skrze vlastní smrt. Luterinova matka jednou hořce poznamenala: „Což se příliš neliší od lidí.“ Gunnaduové neměli dělohy; sperma se v žaludku měnilo v larvy, které se krmily masem rodičovského těla a propracovávaly se z něj ven, dokud nedosáhly tepny. Z tepny pak expandovaly ven z těla, které rychle umíralo. Larvy procházely několika stadii, živíce se mršinou, dokud nedosáhly velikosti, jež jim umožňovala přežít ve vnějším světě v podobě malých gunnaduů.</p>
<p>Plně vzrostlí gunnaduové byli poslušnými nosnými zvířaty, ale snadno se unavili. Byli ideální na krátké vzdálenosti, jako byla například obhlídka panství Šokeranditových.</p>
<p>Šokerandit se doma cítil nesmírně bezpečný. Policie na pozemky jejich velkého panství nikdy nevkročí. Zatímco otec si někde užíval lovu, Luterin byl pánem statku. Cítil, že se do té role navzdory své dlouhé nepřítomnosti i metamorfóze vpravil s lehkostí. Od vrchního majordoma až k nejnižšímu otrokovi ho všichni znali. Bylo absurdní pomýšlet na jiný život. Byl dokonalým jediným synem.</p>
<p>Měl povinnosti, kterým dostojí. Musí Toress Lahl představit matce. A bude si muset promluvit s lnsil Esikananzi; to bude možná trochu trapná situace. .. Mezitím má na práci důležitější věci.</p>
<p>Dospěl. Zjistil, že přemítá o tom, že není tak špatné, když je otec pryč. Než odjel, vždycky ho během jeho nepřítomnosti postrádal. Slovo Lobanstera Šokerandita bylo pro okolí zákonem, a totéž platilo o slově jediného zbývajícího syna. Mocný Strážce Kola býval často nepřítomen. Říkal, že rád žije drsným životem a jeho lovecké výpravy vždycky trvaly dva až tři tennery. Pokaždé odjel, vzal s sebou svoje psy a svého yelka. Někdy odjel provázen jenom svým němým loveckým kapitánem Liparotinem. Zamával na rozloučenou a zmizel do divočiny, aniž zanechal stopy.</p>
<p>Na to nenucené gesto zvednuté ruky si Luterin vzpomínal už od dětství. Spíš než znamení náklonnosti k němu, bratrovi a matce, kteří se dívali, jak odjíždí, to bylo poděkování duchu, jenž vládl nad osamocenými horami.</p>
<p>_Když Luterin vyrůstal, věčně otce postrádal. Samotářská matka mu sotva mohla být dostatečnou společností. Jednou trval na tom, že pojede na lov s otcem a bratrem Favinem. Vzpomínal si, jak tehdy byl mezi vznešenými kaspiarny pyšný, ale Lobanster brzy začal být ve společnosti synů rozmrzelý, a tak se po necelém týdnu vrátili domů.</p>
<p>Odfrkl si. V duchu si řekl, že je taky samotářský, stejně jako otec. A pak se mu myšlenky přehouply k Harbinu Fašnalgidovi, jak ho viděl naposledy, když ho Uuundaamp vyhnal ze saní. Teprve nyní si uvědomil, že měl Fašnalgida rád a že by se měl pokusit něco pro něho udělat. Žárlivý hněv, že se ten muž zmocnil Toress Lahl, pominul.</p>
<p>V duchu si vybavoval, jak Harbin pronáší tu svoji ošklivou kletbu, a usmál se. Jaký vyvrhelem ten muž byl! Možná proto tak pálilo, když Luterina nazval tvorem systému, nebo jak ta fráze zněla. Kapitán určitě má v povaze také něco dobrého.</p>
<p>Společně s vrchním majordomem přijeli k ohradě smradlavců. Tito pomalí tvorové byli stejní, jaké si je pamatoval. Říkalo se, že Šokeranditové smradlavce chovají již čtyři Velké roky. Smradlavci vypadali jako housenky neuměle pokryté došky, nebo, když se natáhly do plné délky, spíš jako padlé stromy. Byli kombinací zvířete a rostliny, zrůdou zrozenou v čase tání, kdy byla planeta bombardována vysokoenergetickým zářením.</p>
<p>Pak přijeli k pastvisku hoxnejů, kde pracovali otroci. Po vysočině se kdysi_proháněla celá stáda hoxnejů. Nyní pozvolna začínali upadat do stavu hibernace. V jednom koutě panství otroci snášeli zvířata na hromadu a uskladňovali je do suchých stodol. Často je museli páčit z děr a skulin, kde se poschovávala. Zvířata rychle přecházela do scvrklého, jakoby sklovitého stavu a veškerá energie je opouštěla. Nakonec budou připomínat malé průhledné figurky. Některá již začínala ztrácet nevýraznou hnědou barvu a vystavovat na odiv barevné vodorovné pruhy, které pro ně byly typické na jaře Velkého roku.</p>
<p>Ve stavu hibernace neboli zimního spánku byli hoxnejové kvůli vzhledu známi jako lesklíci. Stejně jako gossiové pod zemí nebyli zcela mrtví.</p>
<p>Přišel k nim správce statku, svobodný muž, a dotkl se na pozdrav klobouku.</p>
<p>„Jsem rád, že jste opět doma, pane. Jak vidíte, ukládáme lesklíky do sena, aby ti tvorové byli co nejlépe chráněni před chladem. Měli by být v pořádku, až přijde jaro, pokud vůbec ještě nějaké přijde.“</p>
<p>„Přijde. Je to jenom záležitost staletí.“</p>
<p>„To si myslíte vy učení,“ muž spiklenecky mrkl na majordoma. „Základem je připravit se už nyní na jaro. Když teď hoxneje uskladníme do bezpečí, místo abychom je ponechali napospas přírodě,</p>
<p>vytváříme tím základ pro dobré jezdecké stádo, až přijde čas.“</p>
<p>„Bude to dlouho poté, co my sami zemřeme.“</p>
<p>„Nepochybuji, že tady bude někdo, kdo nám bude za tato opatření nesmírně vděčný.“</p>
<p>Mluvil ale poněkud roztržitě, protože stále myslel na Fašnalgida. Když se vrátil do domu, povolal k sobě otcova tajemníka, učeného samotářského muže jménem Evanporil. Dal Evanporilovi instrukce, aby se čtyři ozbrojení muži vydali na dvou obřích biyelcích po cestě na jih až do Noonatu a vyhledali Fašnalgida, bude-li to možné. Ať ho přivezou do bezpečí příbytku Šokeranditových. Tajemník odešel, aby zajistil splnění úkolu.</p>
<p>Luterin snědl oběd a teprve tehdy si vzpomněl, že by měl navštívit matku.</p>
<p>Přízemní hala velkého domu byla ponurá. Aby byla stavba co nejlépe chráněna proti ledu, sněhu a vodě, nemělo dolní podlaží žádná okna. Na mramorové podlaze osamoceně stálo velké, těžké křeslo; pokud Luterin věděl, nikdy v něm nikdo nesedával.</p>
<p>Mezi mdlými plamínky nástěnných lamp, krmených z komor s bioplynem, byly na zdech pověšeny lebky fagorů. Patřily Prvotním, které zabil Lobanster a ostatní Šokeranditové před ním. Němě tam visely, držely rohy vzpřímené a s melancholií zastíněnými očními důlky pozorovaly vzdálené prostory haly.</p>
<p>Když v půli cesty do matčiných pokojů uslyšel podivný hluk zvenčí, Šokerandit se zastavil. Někdo tam křičel zastřeným opileckým hlasem. Provázen cinkáním osobního zvonečku, rozběhl se Luterin k bočním dveřím.</p>
<p>Otrok spěšně zvedl závoru, aby mu umožnil projít.</p>
<p>Na dvoře, kam byl výhled z horních oken domu, se vazal a dva svobodní muži oháněli meči. Zahnali do kouta šest rohů zbavených fagorů. Jeden z fagorů, gilota s hubenými povislými vemeny, která mluvila o létech zajetí, drsným hlasem v sibiš volala: „Vy názz nezabíjet, vy zlí Zynové Freyru! Přijít zpátky Hrl-Ichor Yhar a bude patřit nám, Prvotním! Přezztaňte! Přezztaňte!“</p>
<p>„Přestaňte!“ zvolal Šokerandit.</p>
<p>Muži již jednoho z nelidských tvorů zabili. Jeden rozpáral staluna shora dolů vedeným sekem meče. Útroby prvotních se nalézaly v trupech, nad plícemi. Když se Šokerandit sklonil nad mrtvolou, která se</p>
<p>desud svíjela v křečích, v proudu žluté krve se vnitřnosti hrnuly ven.</p>
<p>Masa vnitřních orgánů se uvolnila a začala pomalu opouštět dutinu hrudního koše jako šlichta naměkko uvařených vajec v želatině. Lesk!á střeva vyhřezala z rány v podobě živoucí hmoty, stékala přes dlažební kostky a vsakovala se do štěrbin mezi nimi. Konečně vytekla a jednotlivé orgány ve všeobecném exodu z dutiny již byly nerozlišitelné.</p>
<p>Šokerandit přehrnul ucho mrtvého tvora a podíval se na vypálenou značku.</p>
<p>Rozčileně pohlédl na muže.</p>
<p>„To jsou naši Prvotní otroci. Co to s nimi děláte?“</p>
<p>Vazal se na něho mračil. „Raději si hleď svého, pane. Byl vydán příkaz zabít všechny fagory, ať naše nebo číkoli jiné.“</p>
<p>Pět fagorů začalo drsnými hlasy naříkat a snažili se protáhnout kolem mužů, kteří okamžitě zvedli meče.</p>
<p>„Přestaňte,“ přikázal znovu Luterin. Vzpomněl si na vazalovo jméno. „Drikstalgile, kdo vydal ten příkaz?“</p>
<p>Nespouštěje oči z prvotních a s mečem v pohotovosti, vazal sáhl do levé kapsy oděvu a vytáhl z ní složený papír.</p>
<p>„Tohle mně dnes ráno dal tajemník Evanporil. A nyní ustup, pane, budeš-li tak laskav, nebo přijdeš k újmě.“</p>
<p>Podal mu papír, který Šokerandit nahněvaně rozevřel. Byla na něm vyhláška vy tištěná tučným černým písmem.</p>
<p>Oznamovala, že ve snaze zabránit šíření nemoci známé jako Tučná smrt byl vydán nový zákon, podle kterého je hlavním přenašečem moru rasa Prvotních, a proto musí být všichni fagoři zabiti. Je třeba povraždit všechny fagorské otroky a kdokoli uvidí divokého fagora, musí ho ihned zastřelit. Příslušné autority v okresních městech budou vyplácet odměnu jeden sib za hlavu každého Prvotního. Od nynějška je držení fagorů pod pokutou trestu smrti ilegálním činem. Na příkaz Oligarchy.</p>
<p>„Schovejte meče, dokud nevydám další příkazy,“ nařídil Šokerandit. „Žádné další zabíjení, dokud to nedovolím. A tuhle mrtvolu ukliďte.“</p>
<p>Když muži neochotně poslechli, Šokerandit se vrátil do domu a hněvivě vyšel po schodech k tajemníkově kanceláři.</p>
<p>Dům byl plný starých obrazů, z nichž mnohé byly reprodukcemi rytin pocházejících z Rivenjku, z doby, kdy se město pyšnilo uměleckou kolonií. Většina obrazů znázorňovala výjevy příznačné pro vysokohorskou oblast: lovce neočekávaně narazivší na medvědy na mýtinách, medvědy neočekávaně přepadající lovce, jeleny v pasti, muže na yelcích, kteří skáčí do propastí, ženy ubodávané v ponurých lesích, ztracené děti, které v párech umírají na živlům vystavených skaliscích.</p>
<p>Vedle tajemníkových dveří byl tisk kněze-vojáka na stráži před vstupním portálem Velkého kola. Stál strnule vzpřímený a probodával oštěpem obrovitého fagora, který na něj skočil z díry, aby ho napadl. Rytina nesla název - vyvedený v sibiš s mnoha kudrlinkami - „Starý antagonismus.“</p>
<p>„Velmi příhodné,“ pronesl Šokerandit nahlas, zaklepal na Evanporilovy dveře a vešel dovnitř. Tajemník stál u okna, díval se ven a popíjel z šálku pellamantinový čaj. Aniž by promluvil, naklonil hlavu na stranu a lišácky se na Šokerandita podíval.</p>
<p>Luterin mu rozprostřel plakát na psací stůl.</p>
<p>„O tomhle jsi mi neřekl, když jsme spolu mluvili. Jak je to možné?“</p>
<p>„Neptal ses mne, pane Luterine.“</p>
<p>„Kolik Prvotních zaměstnáváme na našem panství?“</p>
<p>l‘ajemník odpověděl bez váhání. „Šest set patnáct.“</p>
<p>„Bylo by strašlivou ztrátou pozabíjet je! Ten nový zákon nesmíme přijmout. Nejdříve se půjdu podívat, co ohledně toho nařízení chtějí podniknout ostatní statkáři.“</p>
<p>Tajemník Evanporil zvedl ruku k ústům a zakašlal.“Neradil bych ti jet teď do města. Dostali jsme zprávu, že tam zuří nepokoje.“</p>
<p>„Jaké nepokoje?“</p>
<p>„Bouří se duchovenstvo, pane Luterine. Upálení Nejvyššího kněze Chubsalida vyvolalo vlnu nespokojenosti. Od jeho smrti uplynul právě tenner a já se dozvěděl, že ta neblahá událost byla dnešního rána připomenuta veřejným upálením figuríny Oligarchy. Člen Ebstok Esikananzi nařídil svým mužům, aby to shromáždění rozehnali, ale od té oby tam mají problémy.“</p>
<p>Šokerandit se posadil na kraj stolu.</p>
<p>„Evanporile, pověz mi, myslíš si, že si můžeme dovolit jen tak zabít přes_šest set fagorů?“</p>
<p>„Nepřísluší mně, abych se vyjadřoval k takovým věcem, pane Luterine. Já jsem jen účetní.“</p>
<p>„Jde o ten zákon - je poněkud despotický, nemyslíš?“</p>
<p>“Já bych řekl, když už se mne na to ptáš, pane Luterine, že pokud bude svědomitě uposlechnuto, zbaví toto nařízení Sibornal Prvotních jednou provždy. Což je výhoda, nemyslíš?“</p>
<p>„Jenomže taková nesmírná ztráta levné pracovní síly... neřekl bych, že tím otec bude zrovna potěšen.“</p>
<p>To je možné, pane, ale z hlediska všeobecného blaha...“ Tajemník nechal konec věty viset ve vzduchu.</p>
<p>V tom případě se zákonu nepodřídíme, dokud se otec nevrátí. Napíšu v té věci Esikananzimu a dalším statkářům. Neprodleně se postarej o to, aby všichni zainteresovaní měli v této záležitosti jasno.“</p>
<p>Odpoledne Šokerandit strávil objížděním panství a zabezpečováním, aby nebylo ublíženo fagorům. Ujel několik mil, aby navštívil otcovy bratrance, kteří měli statek v hornaté oblasti. S myslí plnou plánů dočista zapomněl na matku.</p>
<p>V noci se jako obvykle miloval s Toress Lahl. Něco ve slovech, která jí říkal nebo ve způsobu, jakým se jí dotýkal, u ní vyvolalo odezvu. Jakoby se stala jinou ženou, náročnou, plnou fantazie a života.</p>
<p>Luterina naplnilo štěstí, které přesahovalo pouhé potěšení. Pomyslel si, že získal velký dar. Všechny bolesti života stály za takové poznání.</p>
<p>Celou noc strávili v nejtěsnějších objetích, pohybovali se pomalu, pohybovali se divoce, nepohybovali se takřka vůbec. Jejich duše a těla splynuly v jedno.</p>
<p>Nad ránem Luterin usnul. Téměř bezprostředně se ocitl ve snovém světě.</p>
<p>Kráčel širou krajinou, kde nerostly téměř žádné stromy. Pod nohama mu čvachtalo bláto. Před ním se prostíralo zamrzlé jezero, jehož rozlehlost nebyl schopen odhadnout. Bylo to v budoucnosti: vládla vše pohlcující noc malé zimy během Zimy Weyru. Na obloze nebylo žádné slunce. Pronásledovalo ho nějaké těžké zvíře, jemuž sípal dech v hrdle.</p>
<p>Bylo to také v minulosti. Na březích jezera tábořili všichni muži, kteří zemřeli násilnou smrtí v bitvě u Isturiachy. Zranění byla stále viditelná, hyzdila je. Luterin tam viděl Bandala Eith Lahla; stál stranou v rukama v kapsách, oči upřené do země.</p>
<p>Pod ledem jezera hnízdilo cosi obrovitého. Poznal to podle páry, do níž se srážel dech toho tvora a která stoupala zpod ledu.</p>
<p>Bytost náhle vyrazila ven, ale led se nerozlomil. Tou bytostí byla velká žena s lesklou černou pokožkou. Stoupala do oblohy. Neviděl ji nikdo kromě Luterina.</p>
<p>Pohlédla na něj laskavýma očima a pronesla: „Nikdy nebudeš mít ženu, která by tě učinila neskonale šťastným. Hodně štěstí ale nalezneš v hledání.“</p>
<p>Řekla mu toho mnohem víc, ale to si Luterin po probuzení nepamatoval.</p>
<p>Toress Lahl ležela vedle něho. Měla zavřené nejenom oči: celé její vzezření naznačovalo nepřítomnost duše v uvolněném těle. Přes obličej jí ležel pramen vlasů; držela ho mezi zuby - stejně tak jako ještě nedávno svírala liščí ocas, aby si chránila obličej před chladem cesty. Sotva dýchala. Poznal, že je v pauku.</p>
<p>Nakonec se vrátila do těla. Otevřela oči a dívala se na něho, jako by ho nepoznávala.</p>
<p>„Ty nikdy nenavštěvuješ ty dole?“ zeptala se pak slabým hlasem.</p>
<p>„Nikdy. My Šokeranditové to považujeme za pověru.“</p>
<p>„Ty si nechceš promluvit s mrtvým bratrem?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Po chvíli ticha ji chytil za ruku a zeptal se: „Ty jsi zase rozmlouvala se zesnulým manželem?“</p>
<p>Mlčky přikývla, vědouc, že je mu to nepříjemné. Po chvíli řekla:</p>
<p>„Není tento svět, ve kterém žijeme, jako zlý sen?“</p>
<p>„Ne, pokud žijeme podle své víry.“</p>
<p>Tehdy se k němu přitiskla a řekla: „Ale není snad pravda, že jednoho dne zestárneme a naše těla zchátrají a rozum nás opustí? Není to snad pravda? Existuje vůbec něco horšího?“</p>
<p>Znovu se milovali, tentokrát spíš ze strachu než z lásky.</p>
<p>Poté, co druhého dne provedl obchůzku statku a zjistil, že je všude klid, šel konečně navštívit matku.</p>
<p>Matčiny pokoje se nacházely v zadní části domu. Dveře mu otevřela mladá služebná, která ho odvedla do předpokoje. Tam stála matka v charakteristickém postoji, s rukama pevně sepjatýma, s hlavou mírně nakloněnou na stranu a tázavým úsměvem na tváři.</p>
<p>Políbil ji. Obklopila ho známá aura, která z ní vyzařovala. Něco v jejím chování a gestech vypovídalo o vnitřním smutku, ba dokonce - často ho to napadlo - o nějaké nemoci: a přesto o nemoci a smutku tak známých, že Lourna Šokerandit jako by je na sebe brala téměř jako náhražku za jakékoli jiné pozoruhodné rysy.</p>
<p>Když něžně hovořila k synovi, aniž by ho kárala za to, že nepřišel dříve, v jeho srdci narůstal soucit. Všiml si, o kolik víc podlehla tyranii času od jejich posledního setkání. Tváře a spánky měla propadlejší, pokožku jako z papíru. Zeptal se jí, jak se jí daří.</p>
<p>Natáhla ruku a lehce se ho dotkla, jakoby nejistá, zda si ho má přitáhnout blíž nebo ho od sebe odstrčit.</p>
<p>„Tady mluvit nebudeme. Teta by tě ráda viděla.“</p>
<p>Lourna Šokerandit se otočila a odvedla syna do malé, dřevem obložené místnosti, ve které trávila většinu života. Luterin si ji pamatoval z dětství. Protože neměla okna, stěny byly alespoň pokryté malbami sluncem zalitých palouků v kaspiarnových lesích. Tu a tam, ztracené mezi .malovaným listovím, vykukovaly do místnosti z oválných rámů ženské obličeje. Teta Yaringa, ta otylá a citově založená Yaringa, vyšívala, usazená v čalouněném křesle, které bylo stejně bachraté jako obrysy jejího těla.</p>
<p>Yalinga se zvedla a začala hlasitě štkát Luterinovi na přivítanou.</p>
<p>Konečně jsi doma, ty ubohý, ubohý tvore! Čím jsi jenom musel projít...“</p>
<p>Lourna Šokerandit se strnule posadila na sametem potaženou pohovku. Syna, který si sedl vedle ní, vzala za ruku. Yaringa se chtě nechtě musela vzdálit do svého čalouněného kouta.</p>
<p>„Jsme tak šťastní, že tě vidíme zpátky doma, Luterine. Tolik jsme se o tebe báli, především když jsme se doslechli, co se stalo s Asperamankovou armádou.“</p>
<p>„Můj život zůstal ušetřen jen proto, že jsem měl velké štěstí. VšichnI moji spolubojovníci byli při návratu do Sibornalu povražděni. Byl to akt podlé zrady.“</p>
<p>Pohlédla na hubené ruce složené v klíně. Nakonec, aniž vzhlédla, řekla:</p>
<p>„Je pro mne šok, když vidím, jak vypadáš. Stal ses tak... tlustým.“</p>
<p>Při posledním slově s ohledem na sestřinu přítomnost zaváhala.</p>
<p>„Přežil jsem Tučnou smrt a mám na sobě silné zimní oblečení, matko. Líbí se mi to a cítím se naprosto zdráv.“</p>
<p>„Vypadáš tak směšně,“ poznamenala Yaringa ze svého kouta. Ignorovali ji.</p>
<p>Potom Luterin ženám pověděl něco o svých dobrodružstvích a skončil slovy: „Hodně za svoje přežití vděčím ženě jménem Toress Lahl, vdově po Borldoraňanovi, kterého jsem zabil v bitvě. Oddaně se o mne starala, zatímco jsem byl nemocen.“</p>
<p>„Od otroků se oddanost očekává,“ podotkla Lourna Šokerandit. „Byl jsi už u Esikananziových? Insil se nemůže dočkat, až tě zas uvidí, jak jistě víš.“</p>
<p>„Ne, zatím jsem s ní nemluvil.“</p>
<p>„Uspořádám na zítřejší večer hostinu, na kterou přijde také Insil s rodinou. Společně oslavíme tvůj návrat.“ Bezhlesně tleskla dlaněmi.</p>
<p>„Něco ti zazpívám, Luterine,“ řekla Yaringa. Byl to právě zpěv, v čem vynikala.</p>
<p>Lournin výraz se změnil. Strnule se na pohovce napřímila.</p>
<p>„Evanporil mně řekl, že jsi zrušil nový zákon, který nařizoval pozabíjet všechny fagory.“</p>
<p>„Mohli bychom je likvidovat postupně, matko. Ztratit všech šest set najednou by znamenalo narušit chod prací na celém panství. Sotva seženeme šest set lidských otroků, kteří by je nahradili - když už si odmyslím vyšší cenu.“</p>
<p>„Zákony je třeba poslouchat.“</p>
<p>„Myslel jsem, že bychom měli vyčkat otcova návratu.“</p>
<p>„Dobrá tedy. A když to otec nařídí, podrobíš se zákonu? Pro nás Šokerandity je důležité jít příkladem.“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„Ještě bych ti měla říct, že ta otrokyně, cos ji měl ve svých pokojích, byla dnes ráno zatčena. Dali jsme ji do cely a půjde před místní soud, až příště zasedne.“</p>
<p>Luterin vstal. „Proč jste to udělali? Kdo se odvážil vtrhnout do mých pokojů?“</p>
<p>Matka nevzrušeně odpověděla: „Služebná, které jsi nařídil pomáhat té otrokyni, nahlásila, že ta žena sestoupila do stavu pauku. Pauk je zákonem zakázán. Dokonce i tak významná osobnost jako Nejvyšší kněz Chubsalid šel na hranici kvůli odmítnutí podrobit se tomuto zákonu. Stěží bychom mohli učinit výjimku u cizí otrokyně.“</p>
<p>„V tomto případě výjimka bude učiněna,“ řekl Šokerandit s bledým obličejem. „Omluvte mne.“ Uklonil se matce i tetě a odešel z jejich pokojů.</p>
<p>Rozezlen prošel chodbami do kanceláře statku, kde se odreagoval tím, že křičel na úředníky.</p>
<p>Než k sobě zavolal kapitána stráží, Šokerandit si v duchu řekl: Dobrá tedy, ožením se s Toress Lahl. Musím ji chránit před nespravedlností. Se mnou, provdaná za Strážce Kola, bude v bezpečí... a možná ji to zatčení odradí od tak častého rozmlouvání s manželovým gossim.</p>
<p>Toress Lahl byla bez problémů propuštěna ze žaláře a odvedena zpátky do Šokeranditových pokojů. Objali jeden druhého.</p>
<p>„Hořce lituji toho nedůstojného zacházení, které jsi musela vytrpět.“</p>
<p>„Na nedůstojné zacházení jsem zvyklá.“</p>
<p>„V tom případě si zvykneš na jiné. Až nastane vhodná příležitost, odvedu tě ke své matce a seznámím tě s ní. Ať vidí, co jsi za ženu.“</p>
<p>Toress Lahl se trpce zasmála. „Jsem si jistá, že na Šokerandity z Kharnabharu přílišný dojem neudělám.“</p>
<p>Na hostinu, která se konala na oslavu Luterinova návratu, se dostavilo mnoho hostí. Matka setřásla obvyklou letargii a sezvala všechny místní hodnostáře, stejně jako ty Šokeranditovic příbuzné, kteří byli v přízni.</p>
<p>Esikananziové se dostavili v hojném počtu. S členem Ebstokem Esikananzim přišla jeho churavě vyhlížející žena, dva synové, dcera Insil Esikananzi a zástup podřadných příbuzných.</p>
<p>Od té doby, co se Luterin a Insil viděli naposledy, vyrostla v přitažlivou ženu, třebaže věčně zamračené čelo bránilo vyniknout její skutečné kráse - stejně jako vypovídalo o určité tendenci střetávat se s osudem hlavou napřed, což bylo již dlouho charakteristickým rysem všech Esikananziů. Byla elegantně oblečená v šedých sametových šatech; splývaly až na podlahu a kolem výstřihu je zdobila bílá krajka, kterou měla tak ráda. Luterin si všiml, jak její formální zdvořilost, kterou zakrývala svoje znechucení jeho metamorfovaným vzhledem, toto znechucení jen zdůrazňuje.</p>
<p>Všichni Esikananziové hlasitě zvonili; zvonečky, které nosili připevněné u pasu, měly podobný tón. Ebstokův byl nejpronikavější.</p>
<p>Hlasitým šepotem hovořil o svém bezedném zármutku nad smrtí syna Umata v lsturiaše. Luterinův protest, že Umat byl zabit ve velkém masakru před Korianturou, byl smeten se stolu jako lži a kampannlatská propaganda.</p>
<p>Člen Ebstok Esikananzi byl podsaditý muž temného a intrikánského zjevu. Chlad, kterému byl vystaven na četných loveckých výpravách, byl příčinou změti červených žilek, které se mu plazily jako šlahouny popínavých rostlin po tvářích. Když s ním někdo hovořil, díval se mu na ústa, ne do očí.</p>
<p>Člen Ebstok Esikananzi byl mužem, který o sobě věřil, že se nebojí vyslovit to, co má na mysli, navzdory skutečnosti, že po většinu času měl na mysli jediné: důležitost vlastního názoru.</p>
<p>Když z talířů vyjídali kousky zvěřiny, Esikananzi, který oslovoval jak Luterina, tak zbytek stolu, řekl: „Určitě jsi slyšel zprávy o našem příteli Nejvyšším knězi Chubsalidovi. Někteří z jeho následovníků nám v současné době dělají problémy. Ten zkažený muž kázalo zradě proti státu. Tvůj otec a já jsme v lepších časech jezdívali s Chubsalidem na lov. Věděl jsi to, Luterine? Nu, vlastně jsme si spolu vyjeli jen jednou.</p>
<p>Ten zrádce se narodil v Bribahru, a tak se není čemu divit... Vzdělával se v klášterech Kola. Teď si vezme do hlavy, že bude lid pobuřovat proti státu, ten přítel a ochránce církve.“</p>
<p>„Oni ho za to upálili, otče, pokud je ti to útěchou,“ řekl se smíchem jeden z Esikananziových synů.</p>
<p>„Samozřejmě. A jeho panství v Bribahru bude zkonfiskováno. Říkám si, kdo ho asi dostane? Oligarchie o tom rozhodne podle své nejlepší vůle. Nejdůležitější je, že s přibližující se zimou musíme brojit proti anarchii. Sibornal má čtyři nejdůležitější úkoly: sjednotit kontinent, pohotově zasahovat proti podvratné činnosti, ať už v hospodářském, náboženském nebo akademickém životě...“</p>
<p>Zatímco jeho hlas drnčel dál, Luterin Šokerandit hleděl do talíře. Neměl chuť do jídla. Událostmi a dobrodružstvím nabitý čas strávený mimo Šivenink mu natolik rozšířil životní obzory, že nyní byl řečmi a pohledem na Esikananziovy, které kdysi choval ve zbožné úctě, stísněn. Po chvíli nepřítomného civění do talíře si všiml vzoru; s vlnou nostalgie si uvědomil, že to je Odimem exportovaný výrobek, odeslaný v lepších časech ze skladišť v Koriantuře. S láskou si vzpomněl na Eedapa Mun Odima a jeho příjemného bratra - a pak, s pocitem viny, na Toress Lahl, v současné chvíli zamčenou kvůli bezpečí v jeho pokojích. Vzhlédl a střetl se s lnsiliným chladným pohledem.</p>
<p>„Oligarchie bude za smrt Nejvyššího kněze Chubsalida muset zaplatit; pronesl nahlas, „stejně jako za vyvraždění Asperamankovy armády. Proč by zima měla být výmluvou pro převracení všech našich lidských hodnot naruby? Omluvte mne.“</p>
<p>Vstal a odešel z místnosti.</p>
<p>Po chvíli za ním přišla matka, zahrnula ho množstvím výčitek a přiměla vrátit se ke společnosti. Pokorně vešel dovnitř a posadil se k Insil a její rodině. Strnule hovořili, dokud otroci nepřivedli dovnitř fagora, kterého naučili žonglovat. Pod vedením pánova biče gilota žonglovala předměty z jedné nohy na druhou a po celou dobu přitom balancovala na rozích talíře.</p>
<p>Pak se objevila skupina otrokyň, která jim tančila, a konečně přišel zlatý hřeb večera, kdy jim Yaringa Šokerandit začala zpívat milostné písně z Podzimních paláců.</p>
<p><emphasis>Kdyby moje srdce volné bylo, kdyby moje srdce volné bylo</emphasis></p>
<p><emphasis>a divoké jako ten prudký Venj...</emphasis></p>
<p>„Jsi nespolečenský nebo se jenom chováš jako voják?“ zeptala se tiše lnsil do hudby. „Nebo si snad myslíš, že my dva se vezmeme v jakési němohře?“</p>
<p>_Pohlédl na její obličej a povědomým škádlivým způsobem se na ni usmál. Obdivoval pěnu krajkoví na jejích ramenou a prsou a všiml si, jak se její ňadra od doby jejich posledního setkání zvětšila.</p>
<p>„Co ode mne očekáváš, lnsil?“</p>
<p>„Očekávám, že uděláme, co se od nás očekává, jako loutky ve hře. Není to snad nutné v časech jako jsou tyto - kdy, jak jsi taktně připomněl mému otci, jsou běžné hodnoty odhazovány jako kusy oděvu, abychom se střetli se zimou nazí?“</p>
<p>„Tady jde spíš o to, co očekáváme od sebe samých. Jistě, možná přijde doba barbarství, ale my je můžeme porazit.“</p>
<p>„Říká se, že po porážce, kterou jste uštědřili jejich divošským národům, vypukla v Kampannlatu občanská válka a civilizace se již hroutí. Takovým nepokojům se tady musíme vyhnout za každou cenu... Všimni si, že jsem začala hovořit o politice, což jsem dříve nedělávala! Není to snad projevem barbarství?“</p>
<p>„Nepochybně jsi mnohokrát musela naslouchat otci, jak káže o útrapách anarchie. Za barbarský považuju jenom tvůj výstřih.“</p>
<p>Když se lnsil zasmála, do čela jí spadl pramen vlasů. „Luterine, není mně líto, že tě zase vidím, dokonce i v takovém podivném změněném stavu, převlečeného za sud. Promluvme si někde v soukromí, než si tvoje příbuzná dočista vyzpívá srdce o té strašlivé řece.“</p>
<p>Omluvili se a odešli spolu do chladné zadní komnaty, kde bez ustání varovně syčely plameny bioplynu.</p>
<p>„Teď si můžeme bez obav vyměňovat slova, která snad budou vřelejší než tahle místnost,“ prohodila. „Uf, jak já nenávidím Kharnabhar. Proč jsi byl takový blázen, že ses sem vracel? Ne snad kvůli mně, co?“ Obdařila ho tázavým pohledem.</p>
<p>Chodil před ní sem a tam po místnosti. „Stále máš svoje staré způsoby, Sil. Byla jsi mojí první mučitelkou. Teď jsem si našel jiné. Jsem mučen zlovolností Oligarchie. Mučen pomyšlením, že Zimu Weyru by bylo možné přežít v soucitné společnosti, ne v kruté a utlačovatelské, jako je ta naše. Tím největším zlem ze všech je Oligarcha, který nařídil zničení vlastní armády. Na druhé straně chápu, že Sibornal se musí stát pevností, podřízenou tvrdým pravidlům, pokud nemá být rozvrácen tak, jak bude s přicházejícím chladem rozvrácen Kampannlat. Věř mi, už nejsem dítě, jakým jsem byl.“</p>
<p>Zdálo se, že na lnsil jeho řeč nijak nezapůsobila. Choulila se v křesle.</p>
<p>„Nu, určitě jako dřív nevypadáš, Luterine. Když jsem tě uviděla, byla jsem znechucena. Jenom ve chvílích, kdy se usměješ, kdy se nemračíš nad talířem, objevuje se tvoje staré já. Ale ta tvoje rozložitost... Doufám, že moje tělo takto nikdy zdeformováno nebude. Jakákoli opatření proti moru, jakkoli krutá, jsou ospravedlnitelná, pokud nás té hrůzy uchrání.“ Osobní zvoneček jí u pasu zacinkal, jako by chtěl zdůraznit její slova, a ten zvuk mu přivolal do mysli útržek minulosti.</p>
<p>„Metamorfóza není deformita, lnsil; je to biologický fakt. Zcela přirozený.“</p>
<p>„Ty víš, jak já přírodu nenávidím.“</p>
<p>„Jsi tak choulostivá.“</p>
<p>„Proč ty jsi tak choulostivý ohledně toho, co dělá Oligarcha? Všechno je součástí jediné věci. Ta tvoje morálka je stejně nudná jako papínkova politika. Komu záleží na tom, zda je postříleno pár lidí a fagorů? Není život tak či tak jedním velkým lovem?“</p>
<p>Hleděl na ni, na její postavu, štíhlou a napjatou, když si tiskla ruce k tělu na obranu proti chladu místnosti. Na povrch se v něm prodraly některé ze starých citů, které k ní kdysi choval. „U Strážkyně, ty jsi stále stejně hádavá a záhadná, jako jsi bývala. Obdivuju to, ale dokázal bych to u tebe snášet celý život?“</p>
<p>lrtsil se v odpověď zasmála. „Kdo ví, co nám bude souzeno protrpět? Žena potřebuje fatalismus víc než muž. Ženskou rolí v životě je naslouchat a já když naslouchám, nikdy neslyším nic než jen skučení větrů. Raději naslouchám zvuku vlastního hlasu.“</p>
<p>Poprvé se jí dotkl a zeptal se: „Co v tom případě chceš od života, když ani nedokážeš snést pohled na mne?“</p>
<p>Vstala s pohledem upřeným do kouta. „Přeji si, abych byla krásná. Vím, že jsem nedostala obličej - jenom dva k sobě spojené profily. Pak bych mohla uniknout osudu nebo si přinejmenším najít nějaký zajímavější.“</p>
<p>„Sama jsi zajímavá až dost.“</p>
<p>lnsil.zavrtěla hlavou. „Někdy se mi zdá, že jsem mrtvá.“ Mluvila monotónně, zrovna tak dobře mohla popisovat krajinu. „Nechci nic, co znám a chci mnoho věcí, o kterých nevím nic. Nenávidím svoji rodinu, dům, celé toto místo. Jsem chladná, jsem tvrdá a nemám duši.</p>
<p>„Moje duše jednoho dne uletěla oknem, možná tehdy, když jsi celý rok strávil předstíráním, že jsi mrtvý... Jsem nudná a nudím se. V nic nevěřím. Nikdo mi nic nedává, protože ani já nemohu nic dát. Nic nedostávám.“</p>
<p>Luterin cítil bolest nad její bolestí, ale nic jiného. Tak jako ve starých časech zjistil, že je z ní v koncích. „Od dětství jsi mně toho dala už tolik, Sil.“</p>
<p>„A předpokládám, že jsem také frigidní. Dokonce ani nesnesu, aby mne někdo políbil. Tvoji lítost shledávám opovrženíhodnou.“ OdvrátIla se, aby dodala, jako by jí to přiznání bylo proti mysli: „A co se týče pomyšlení na milování s tebou ve tvé současné podobě... přinejmenším už mě vůbec nepřitahuješ.“</p>
<p>Třebaže neoplýval. darem chápat hlubiny lidskěho nitra, Luterin si uvědomil, že dívčin chlad vůči ostatním je součástí jejího zvyku ubližovat sama sobě. Ten zvyk v ní nyní byl zakořeněný hlouběji než kdykoli dříve. Možná mluvila pravdu: lnsil vždycky byla pro pravdu.</p>
<p>„Nechci po tobě, aby ses se mnou milovala, drahá lnsil. Je tu jiná žena, kterou miluji a se kterou mám v úmyslu se oženit.“</p>
<p>Zůstala od něj napolo otočená, úzký levý profil na pozadí krajkoví límce. Zdálo se, jako by se celá scvrkla. Pokožka na šíji a krku se jí leskla v mihotavém světle plynových lamp. Z hrdla jí uniklo slabé zasténánÍ. Když je nestačila potlačit přiložením ruky na ústa, začala se pěstmi bušit do stehen.</p>
<p>„lnsil!“ Vyplašeně ji popadl do náruče.</p>
<p>Když se k němu otočila, už zas měla na obličeji ochrannou masku smíchu. „Jaké překvapení! Shledávám, že koneckonců přece jen existuje něco, co jsem chtěla, ač jsem nikdy neočekávala, že bych to chtěla... Předpokládám, že jsem pro tebe těžko zvládnutelná, co?“</p>
<p>„Ne, to není pravda.“</p>
<p>„Och ano... slyšela jsem. Ta otrokyně v tvých komnatách... Ty se chceš oženit raději s otrokyní než se svobodnou ženou, protože jsi vyrostl jako všichni zdejší muži. Chceš prostě někoho, koho můžeš vlastnit bez odporu.“</p>
<p>„Ne, lnsil, nemáš pravdu. Ty nejsi svobodná žena. Ty jsi otrokyně. Mám tě rád a vždycky budu, jenomže ty jsi uvězněná sama v sobě.“</p>
<p>Zasmála se, téměř pohrdavě. „Konečně víš, co jsem, vid‘? Až dosud jsi mnou byl vždycky tak zmatený, jak jsi říkal. Nu, v každém případě jsi bezcitný. To jsi mi musel takovou novinu oznámit bez varování? Proč jsi to neřekl mému otci, jak vyžaduje zvyk? Ty jsi přece vždycky respektoval společenské konvence.“</p>
<p>„Chtěl jsem si nejdříve promluvit s tebou.“</p>
<p>„Ano? A oznámil jsi už tu vzrušující novinu vlastní matce? A co dohoda mezi Šokeranditovými a Esikananziovými? Zapomněl jsi, že se možná budeme muset vzít, až se tvůj otec vrátí? Máš svoje povinnosti - tak jako já mám svoje, před kterými nikdo z nás nesmí couvnout. Ale možná máš méně odvahy než já. Pokud přijde den, kdy budeme nuceni vstoupit spolu do jednoho lože, oplatím ti to a ublížím ti stejně, jako jsi ty dnes ublížil mně.“</p>
<p>„Co jsem udělal, u Strážkyně? To tak vyvádíš proto, že s tebou nesdílím tvůj nedostatek nadšení s ohledem na náš sňatek? Mluv rozumně, lnsil!“</p>
<p>Ona se na něj ale podívala chladně, temnýma očima pod rozcuchanými vlasy. Jednou rukou posbírala těžké sukně, druhou si přiložila na bledou tvář a pospíchala ven z místnosti.</p>
<p>Příštího rána, jakmile se Toress Lahl vykoupala a otrokyně ji oblékla, Luterin ji odvedl k matce a formálně jí oznámil, že se ožení s ní, ne s Insil Esikananzi. Matka plakala a vyhrožovala mu - a především</p>
<p>Hrozila hněvem Luterinova otce - a nakonec se vzdálila do útočiště vnitřního pokoje.</p>
<p>„Teď bychom mohli jet na projížďku,“ navrhl Luterin chladně.</p>
<p>Do pouzdra u pasu si zasunul revolver a připevnil řemen na krátkou pušku. „Ukážu ti Velké kolo.“</p>
<p>„Mám jet za tebou?“</p>
<p>Rozvážně se na ni podíval. „Slyšela jsi, co jsem řekl matce?“ „Slyšela jsem, co jsi jí řekl. Nicméně zatím ještě nejsem svobodná žena a tohle není Čals. „</p>
<p>„Až se vrátíme, pověřím tajemníka, aby sepsal prohlášení o tvém propuštění z otroctví. Takové věci se dělají běžně. Teď ale chci jet ven.“ Netrpělivě zamířil ke dveřím a na dvůr, kde štolbové drželi otěže dvou yelků.</p>
<p>„Jednou ti toho o yelcích povím víc,“ slíbil, když vyjeli ze dvora. „Tohle je domácká rasa - chovaná mým otcem a před ním jeho otcem.“</p>
<p>Jakmile se ocitli na pozemcích panství, vjeli do ostrých čelistí větru. Pod nohama neměli víc než stopu sněhu. Cestu z obou stran lemovaly vysoké pruhované tyče značek, připravených na dobu, kdy sníh bude mnohem hlubší.</p>
<p>Aby se dostali k hoře Kharnabhar, museli projet panstvím Esikananziových. Cesta se pak stáčela mezi vysoký porost kaspiarnů, jejichž větve byly bíle ježaté jinovatkou. Jeli stále dál a hlahol zvonů odlišných tónů jim zvěstoval, že se přibližují k hoře, která se pozvolna vynořovala z mračna.</p>
<p>Všude zněly zvony, venku i zevnitř. To, co kdysi bylo funkční - chránit člověka, aby se neztratil ve sněhu nebo mlze - se stalo módou.</p>
<p>Toress Lahl držela uzdu yelka a hleděla před sebe, s rukou v zimním plášti zvednutou před obličejem, aby si chránila ústa. Před nimi ležela yesnice Kharnabhar s příbytky pro poutníky, stánky na jedné straně hlavní cesty a ubytovnami pro ty, kteří u Velkého kola pracovali, na druhé straně. Většina budov měla na střechách zvony, umístěné v báních, každý s jiným tónem; ve špatném počasí je bylo spíš slyšet než vidět.</p>
<p>Cesta samotná vedla do kopce ke vchodu do Velkého kola. Ten vchod, téměř legendární, stavitelé ozdobili gigantickými veslaři s ptačími obličeji. Vedl do hlubin hory Kharnabhar. Hora dominovala vesnici.</p>
<p>Po tváři hory šplhaly budovy, z nichž mnohé byly kaplemi nebo mauzolei postavenými na tomto nejsvětějším z míst poutníky. Některé odvážně stály nad sněhem a krčily se na skalnatých výběžcích. Z některých zbyly jen ruiny.</p>
<p>Šokerandit v hrdém gestu mávl rukou. „Tohle všechno má na starosti můj otec.“</p>
<p>Otočil se k Toress Lahl. „Chceš se podívat blíž ke Kolu? Nebudou tě tam odvádět násilím. V dnešní době musíš s umístěním v cele Kola souhlasit dobrovolně.“</p>
<p>Když vyrazili, Toress Lahl řekla: „Představovala jsem si, že část Kola bude vidět zvenčí.“</p>
<p>„Celé je uvnitř hory. To je jeho hlavní myšlenkou. Tma. Tma přinášející moudrost.“</p>
<p>„Já myslela, že to je světlo, co přináší moudrost.“</p>
<p>Lidé, kteří je potkávali, do sebe strkali a ukazovali si na jejich metamorfovaná těla. Někteří místní měli na hrdlech výrazné strumy, což byla obvyklá choroba obyvatel ve vnitrozemských horských oblastech. Když společně s Šokeranditem a Toress Lahl postupovali ke vchodu Kola, někteří z nich si na čele pověrčivě dělali svaté znamení.</p>
<p>Když se dostali blíž, viděli o něco víc: rozměrné, rampám podobné stěny, které se ze všech stran svažovaly dovnitř, jako by chtěly lidi vlít do jícnu hory. Nad vchodem, chráněná proti sesuvům půdy velkou deskou, byla vytesaná scéna znázorňující symboliku Kola. Veslaři odění v bohatém šatu valili Kolo přes oblohu, na které bylo možné rozpoznat některá ze znamení zvířetníku: Balvan, Starého pronásledovatele, Zlatou loď. Hvězdy vyletovaly z prsou obrovské, mateřsky vyhlížející postavy, která stála na jedné straně obloukovitého vchodu a zvala poutníky k sobě.</p>
<p>Poutníci, kteří ve srovnání s výjevem nad nimi vyhlíželi jako trpaslíci, poklekali u vchodu a nahlas volali jméno boha Azoiaxického.</p>
<p>„Ta je nádherná,“ vydechla Toress Lahl.</p>
<p>„Pro tebe ani nemůže být jiná než nádherná. Pro ty z nás, kteří v tomto kraji vyrostli ve víře v našeho Boha, je životem, hnací silou, která nás obdařuje důvěrou tváří v tvář proměnlivostem naší existence.“</p>
<p>Lehce seskočil z yelkova hřbetu, chytil uzdu jejího zvířete a pohlédl jí do obličeje. „Jednoho dne, pokud mne můj otec shledá dostatečně schopným, bude řada na mně, abych se stal Strážcem Kola. Toto postavení měl zdědit bratr, ale ten zemřel. Doufám, že jednou dostanu šanci.“</p>
<p>Aniž jeho touhu chápala, pohlédla na něj a přátelsky se usmála.</p>
<p>„Vítr ustal.“</p>
<p>„Tady obvykle bývá klid. Hora Kharnabhar je vysoká, čtvrtá nejvyšší hora na světě, alespoň to tak říkají. Ale za ní - teď není vidět kvůli mrakům - je ještě velkolepější hora Šivenink, která Kharnabhar chrání před větry z pólu. Šivenink je přes sedm mil vysoký a je to třetí nejvyšší vrchol světa. Někdy ho určitě alespoň zahlédneš.“</p>
<p>Zmlkl, protože si uvědomil, že hovoří až příliš zaníceně. Přál si být šťastný a sebejistý, tak jako byl předtím. Ale setkání s lnsil předchozího večera ho zarmoutilo. Rychle vyskočil na yelka a zamířil pryč od vchodu do Kola.</p>
<p>Beze slova se ubíral vesnickou ulicí, kde se mezi krámky s oblečením a stánky se zvonečky tísnili poutníci. Někteří žvýkali vafle, na nichž byl vytlačen symbol Velkého kola.</p>
<p>Za vesnicí byla příkrá strž; vinula se jí stezka hluboko do vzdáleného údolí. Stromy zde rostly blízko sebe, mezi nimi trčely masivní balvany. Stezka byla zrádná, místy pokrytá vrstvami závějí. Yelkové opatrně kladli kopyta před sebe a zvonečky na postrojích tiše cinkaly. Ž větví vysoko nad jejich hlavami se ozývali ptáci a byl slyšet zvuk vody dopadající na kámen. Šokerandit si pro sebe zpíval. Cestu jim slabě osvětloval Batalix a v rozsedlině údolí pod nimi vládl stín.</p>
<p>Zastavil na místě, kde se cesta rozdvojovala. Jedna odbočka běžela po svahu vzhůru, druhá dolů. Když ho dostihla, řekl jí: „Říkají, že celé tohle údolí se zaplní sněhem, až přijde skutečná Zima Weyru - dejme tomu v čase mých pravnuků, pokud kdy nějaké budu mít. Měli bychom se vydat horní stezkou. Je to nejsnadnější cesta domů.“</p>
<p>„Kam vede ta dolní?“</p>
<p>„Ke staré kapli, postavené králem z vaší části světa, takže by tě to snad mohlo zajímat. Vedle ní je mohyla, kterou můj otec postavil na bratrovu památku.“</p>
<p>„Ráda bych se tam podívala.“</p>
<p>Stezka se stala příkřejší. Místy byla zatarasená kmeny padlých stromů. Když viděl, jak je panství zanedbané, Šokerandit stiskl rty. Projeli pod vodopádem a opatrně zamířili přes sněhové pole. K úbočí hory lnul mrak. Každý lísteček kolem nich se leskl. Světla bylo poskrovnu.</p>
<p>Objeli kolem báně kaple, kde visel zvon, který necinkal. Když přijeli na dno rozsedliny, uviděli, že dveře budovy jsou zataraseny navátým sněhem.</p>
<p>Jako žena, která se narodila v Borldoranu, Toress Lahl okamžitě poznala, že kaple byla postavena ve stylu známém jako embruddocký. Většina stavby se nacházela pod úrovní země. Účelem schodů, které se vinuly dolů ke kulatému vnějšímu dómu, bylo poskytnout kajícníkům možnost očistit mysl před vstupem do kaple od světských věcí.</p>
<p>Odmetla sníh, aby mohla nahlédnout úzkým obdélníkovitým okénkem ve dveřích. Temnotu uvnitř zmírňovalo jen ubohé světlo, které tam pronikalo shora. Za kruhovým oltářem shlížel portrét starého boha. Cítila, jak se jí zrychluje dech.</p>
<p>Na jméno toho božstva si nevzpomínala, ale dobře znala jméno krále, jehož bysta stála chráněná před živly pod přístřeškem nad vnějšími dveřmi. Byl to JandolAnganol, král Borlienu a Oldoranda, zemí, které se později staly Borldoranem.</p>
<p>Když promluvila, hlas se jí chvěl. „Proto jsi mne sem přivedl? Ten král je můj vzdálený předek. Tam, odkud pocházím, jeho jméno zná každý, třebaže zemřel již před pěti sty lety.“</p>
<p>Luterin řekl jen: „Vím pouze to, že tato budova je stará. Nedaleko odsud leží můj bratr. Pojď se tam podívat.“</p>
<p>Během okamžiku se vzpamatovala a šla za ním, nevěřícně opakujíc: „JandoIAnganol...“</p>
<p>Stál a díval se na mohylu. Kameny byly nakupeny jeden na druhém a nahoře zatíženy kruhovým blokem žuly, ve které bylo vytesáno bratrovo jméno - FAVIN - společně s posvátným symbolem kola uvnitř kola.</p>
<p>Aby projevila úctu, Toress Lahl sesedla a postavila se vedle Luterina. Ve srovnání s umělecky postavenou kaplí byla mohyla hrubou a neumělou stavbou.</p>
<p>Nakonec se Luterin odvrátil a ukázal na skály nad nimi.</p>
<p>„Vidíš to místo, odkud vytéká vodopád?“</p>
<p>Vysoko nad hlavami se jim rýsoval výběžek skály. Přes okraj tryskala voda, a než dopadla na kámen, padala do hloubky sedmdesáti stop. Slyšeli zurčení, jak se řítila do údolí.</p>
<p>„Jednoho dne, když bylo lepší počasí, si tam nahoru vyjel na hoxnejovi. Skočil - i se zvířetem. Jenom Azoiaxický ví, co ho k tomu činu přimělo. Můj otec byl tehdy doma. Byl to on, kdo tady mého bratra „nalezl, již mrtvého. Tuto mohylu vztyčil na jeho počest. Od té doby máme zakázáno vyslovovat bratrovo jméno. Věřím, že otci to zlomilo srdce stejně jako mně.“</p>
<p>A matka?“ zeptala se po chvíli ticha.</p>
<p>„Och, ta samozřejmě také byla zarmoucená.“ Znovu se podíval k vodopádu a kousl se do rtu.</p>
<p>„Ty si otce hodně vážíš, je to tak?“</p>
<p>„Každý si ho tu váží.“ Odkašlal si a dodal: „Má na mne velký vliv. Kdyby byl pryč méně často, možná by ke mně neměl tak blízko. Každý ho tady považuje za svatého muže - téměř jako toho tvého předka, krále.“</p>
<p>Toress Lahl se zasmála. „JandolAnganol nebyl svatým mužem. Je znám jako jeden z nejčernějších zlosynů v historii, který zničil starou církev a upálil jejího vůdce se všemi jeho následovníky.“</p>
<p>„Nu, my ho tady známe jako svatého muže. Místní lidé jeho jméno uctívají!‘“</p>
<p>„Proč sem přišel?“</p>
<p>Netrpělivě zavrtěl hlavou. „Protože tohle je Kharnabhar. Každý se sem chce podívat. Možná činil pokání za svoje hříchy...“</p>
<p>ToressLahl neřekla nic.</p>
<p>Stál tam a hleděl do údolí, na spletitá úbočí kopců.</p>
<p>„Souhlasíš se mnou, že není krásnější lásky než mezi otcem a synem? Když jsem vyrostl, poznal jsem jiné druhy lásky - každá má vlastní kouzlo. Žádná z nich však nemá čistotu - průzračnost - lásky, kterou cítím k otci. Všechny ostatní jsou plné otázek nebo konfliktů. Láska k otci si neklade žádné otázky. Přál bych si být jedním z jeho loveckých psů, abych mu mohl projevit bezpodmínečnou oddanost. Celéměsíce bývá pryč v kaspiarnových lesích. Kdybych byl jeho psem, mohl bych mu být ustavičně v patách, následovat ho, kamkoli by se vydal.“</p>
<p>„A jedl bys zbytky, které by ti házel.“</p>
<p>„Cokoli by si přál.“</p>
<p>„Není zdravé takto smýšlet.“</p>
<p>Otočil se k ní se vzdorovitým výrazem ve tváři. „Já už nejsem malý kluk. Mohu hovět sám sobě nebo mohu prosazovat svou vůli. A tak to musí být s každým. Slitování a přísnost jsou zapotřebí. Musíme bojovat proti nespravedlivým zákonům. Pokud nezvítězí naprostá anarchie, Zima Weyru bude snesitelná. Až přijde jaro, Sibornal bude silnější než kdykoli předtím. Jsme oddaní našim úkolům. Sjednotit kontinent. Zlepšit práci a upevnit organizaci s ohledem na omezené zdroje... Nu, ničím z toho si nemusíš zatěžovat hlavu...“</p>
<p>Stála kousek od něho. Obláčky jejich dechu se formovaly a mizely, aniž se setkaly. „Jakou roli hraji ve tvých plánech já?“</p>
<p>Ta otázka mu nebyla příjemná, ale líbila se mu její troufalost. Být ve společnosti Toress Lahl znamenalo obývat svět zcela odlišný od Insilina. S náhlým impulsem se k ní otočil a popadl ji, pohlédl jí do očí a krátce ji políbil. Pak ustoupil, zhluboka se nadechl a vpil se do jejího pohledu. Potom k ní znovu přistoupil a tentokrát ji políbil mnohem vášnivěji.</p>
<p>Dokonce i když určitým způsobem reagovala, nedokázal zaplašit myšlenku na Insil Esikananzi. Toress Lahl zase bojovala proti přízračným rtům zesnulého manžela.</p>
<p>Odtrhli se od sebe. „Trpělivost,“ řekl jakoby sám sobě. Neodpověděla.</p>
<p>Luterin vysedl na yelka a vedl je vzhůru cestou, která se vinula mezi tmavými stromy. Zvonečky na postrojích zvířat tiše cinkaly. Malá, sněhem zapadaná kaple zmizela za nimi, ztratila se v šeru.</p>
<p>Když se vrátil, čekal na něj zapečetěný dopis od Insil. Neochotně jej otevřel, ale byl v něm jen krátký strohý vzkaz ohledně hádky předchozího večera. Stálo v něm:</p>
<p>Luterine!</p>
<p>Považuješ mne za tvrdou, ale jsou takoví, kteří jsou tvrdší. Jsou mnohem nebezpečnější, než bych kdy mohla být já.</p>
<p>Vzpomínáš si na konverzaci, kterou jsme spolu jednou vedli, o možné příčině smrti tvého bratra? Došlo k ní, pokud si dobře vzpomínám, poté, co ses zotavil z toho podivného horizontálního preludia, jež následovalo po jeho smrti. Tvoje nevinnost je hrdinská. Dovol mi, abych ti brzy řekla víc.</p>
<p>Prosím tě, aby ses nyní přetvařoval. Snaž se toto „naše“ nové tajemství nějaký čas udržet, kvůli sobě samému.</p>
<p>Insil</p>
<p>„Příliš pozdě, „ řekl netrpělivě a zmačkal dopis do kuličky.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>XIV</strong></p><empty-line /><p><strong>Největší zločin</strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Ale jak si mohl kdokoli být jistý, že ti opatrovničtí biosféričtí duchové, Prapůvodní Strážkyně a Gaia, skutečně existují?</emphasis></p>
<p><emphasis>Neexistoval žádný konkrétní důkaz, stejně jako nelze měřit empatii.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mikrobakteriální život o lidstvu nic neví: jejich umwelty jsou příliš nesourodé. Jenom intuice může lidstvu dovolit vidět a sl</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>šet kročeje těch geochemických duchů, kterým se daří ovládat život celého fungujícího světa jako jediný organismus.</emphasis></p>
<p><emphasis>A je to opět intuice, která lidstvu napovídá, jak žít podle d</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>cha, kterého nesmí vlastnit a nesmí ho ovládnout. Byli to právě ti muži, kteří se tajně setkávali na Ledokopci, chránění před styky s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>lidmi, bez peční před kontaktem s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>vnějším světem, jež se nejzanícen</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ji snažili vlastnit tento svět.</emphasis></p>
<p><emphasis>A zdali se jim to podařilo?</emphasis></p>
<p><emphasis>Biosféričtí duchové jsou přizpůsobiví a odpouštějí. Intuice nám říká, že vždycky existují alternativy. Homeostáze není fos</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>lizací, ale rovnovážným stavem vitality.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dávní kmenoví lovci, kteří vypálili lesy, aby si pro sebe zaji</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tili kořist, dali vzniknout ekosystémům velkých savan. Proměnl</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>vost je informátorem Gajina kybernetického řízení.</emphasis></p>
<p><emphasis>Sedý plášť Prapůvodní strážkyně se prostíral přes Helik</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nii. Lidské bytosti jej buď přijímaly nebo mu vzdorovaly, podle sv</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ho individuálního založení.</emphasis></p>
<p><emphasis>Za plotem lidského vlastnictví se svým vlastním způsobem činili tvorové divočiny. Brassimipové stromy nenasytně ukládaly zdroje potravy hluboko pod zem, aby mohly pokračovat v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>růstu. Malí suchozemští korýši, hrbáčkové, se po tisícovkách shr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>mažďovali na spodních stranách alabastrových kamenů a v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>tvářeli si pro sebe za pomoci kyselinových sekretů v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kameni k</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>můrky; poskytnou jim tolik světla, kolik budou potřebovat, aby mohli přežít. Rohaté ovce hor, divocí asokinové, jezevcovití t</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>morúni, žlutě pruhovanou mouchou sužovaní flambregové na rozsáhlých pastvinách - ti všichni byli přítomni na divokém b</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>tevním poli námluv. Nastal čas pro další páření a možná pro ještě jedno:</emphasis></p>
<p><emphasis>Počet narozených živých mláďat bude ovlivněn teplotou, z</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>sobami potravin, odvahou a umem.</emphasis></p>
<p><emphasis>Všechny ty bytosti, které nebylo možné popsat jako součást lidské rasy, ale které vrtochem evoluce zůstávaly poníženy tě</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>ně za hranice lidských ohnišť - toužebně hledíce k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>táborovým ohňům - tyto bytosti se také připravovaly, ovšem po svém.</emphasis></p>
<p><emphasis>Driatské kmeny, obdařené darem jazyka a schopností klít, klely a přesouvaly se z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kopců na skalnaté břehy rodného kont</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>nentu, kde najdou hojnost potravy. Stěhovaví Madisové byli nuceni odejít z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>umírajících uktů a hledat si úkryt na západě, kde budou strašit v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ruinách měst, která kdysi opustili lidé. Nondadi se zarývali mezi kořeny velkých stromů, aby dny svých vyhýb</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>vých životů trávili jen o maličko odlišněji než ve spalujících dnech léta.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co se týkalo rasy Prvotních, každá další generace byla svědkem, jak se globální podmínky navracejí k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>těm, jaké pan</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>valy před invazí Freyru na jejich oblohu. Těmto eotemporálním myslím se muselo zdát, že stereotyp budoucnosti bude přip</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>mínat spíš stereotyp dávné minulosti. Na širokých planinách Kampannlatu se stále vyšší měrou stávali dominantním druhem fagoři, kteří nacházeli maso ve stádech yelků a biyelků - jejichž počty narůstaly - a byli stále troufalejší v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>útocích na Syny Fre</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>ru. Jenom v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Sibornalu, kde jich nikdy nepřebývalo mnoho, se fagoři stali předmětem organizovaných útoků ze strany lidí. Všechny tyto tvory bylo možné považovat za vzájemné soup</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ře.</emphasis></p>
<p><emphasis>V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>určitém ohledu to byla pravda. Ale v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>širším smyslu byli jednotní. Neustálý úbytek zeleně snižoval počty jednotlivých druhů, ale v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jádru zůstávali nedotčení. Všichni totiž byli závislí na anaerobických bahnech helikonského mořského dna, jež pohřbívalo uhlík a udržovalo kyslík v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>atmosféře, takže na souši i v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>oceánu byly bez přestání z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>bezpečovány výsostné procesy respirace a fotosyntézy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Všichni tito tvorové mohli být považováni za vitální život pl</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>nety. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jistém smyslu to byla pravda. Avšak plná polovina masy helikonského života žila na trojrozměrných pastvinách moří. Tuto masu tvořila z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>velké části jednobuněčná mikroflóra. Byla skutečným monitorem života a pramálo se toho pro ni měnilo tím, zda Freyr byl blízko nebo daleko.</emphasis></p>
<p><emphasis>Prapůvodní strážkyně držela všechny živoucí síly v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>rovn</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>váze. Jak byl možný život na planetě? Protože na planetě byl život. Co by se stalo bez života? Nemohl by tam existovat žá</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ný život. Prapůvodní strážkyně byla duchem, který dlel nad v</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>dami: ne izolovaným, myslí obdařeným duchem, ale spolupr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>cující entitou, která dávala vzniknout prosperitě a blahobytu ze středu divoké chemické bouře. A Prapůvodní strážkyně byla nucena být dokonce ještě vynalézavější než její sestra bohyně, Gaia na nedaleké Zemi.</emphasis></p>
<p><emphasis>O něco vzdálenější od ostatních živoucích bytostí, od řas a pářících se ovcí a hrbáčků, byli lidé Helikonie. Tito tvorové, tř</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>baže byli stejně jako jiné formy života plně závislí na homeost</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>tické biosféře, nicméně povýšili sami sebe do zvláštní kategorie. Vyvinuli jazyk. Uprostřed bezeslovného vesmíru si vytvořili svůj vlastní umwelt slov.</emphasis></p>
<p><emphasis>Měli písně a básně, dramata a historie, debaty, žalozpěvy a prohlášení, kterými planetě dávali jazyk. Se slovy přišla moc vymýšlet.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jakmile vznikla slova, vznikl příběh. Příběh byl pro slova tím, čím byla Gaia pro Zemi a Prapůvodní strážkyně pro Helikonii. Žá</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ná planeta neměla svůj příběh, dokud na scénu nepřišli lidé, kteří uměli mluvit, a nevytvořili jej - tak aby vyhovoval tomu, co každá gener</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ce brala jako fakta.</emphasis></p>
<p><emphasis>Na Helikonii byli vizionáři, kteří v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>čase krize lidských věcí v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>tušili existenci Prapůvodní strážkyně. Vizionáři však existovali vždycky, často neschopni vyjádřit se, protože pracovali na s</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>motných prazích nevyjádřitelnosti. Vnímali cosi azoiaxického ve vesmíru, něco za životem, něco, kolem čeho veškerý život ob</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>há, něco, co je z</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>roveň životem i čímsi neživým.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vize nelze snadno vyjádřit slovy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale protože ta slova existovala, posluchači nemohli říci, zda je vize pravdivá či lživá. Slova nemají atomickou váhu. Vesmír slov nemá žádná konečná kritéria, která u bezjazyčného vesm</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>ru korespondovala se životem a smrtí. Proto je schopen vynal</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>zat imaginární světy, které nemají ani život, ani smrt.</emphasis></p>
<p>Jedním takovým imaginárním světem byl dokonale fungující sibornalský stát, jak si jej vizualizovala Oligarchie. Dalším byl dokonale fungující vesmír boha Azoiaxického, jak si jej vizualizovali představitelé církve Hrozivého míru. S narůstajícím odporem vůči Oligarchovým vynosům a následným upálením Nejvyššího kněze Chubsalida a jeho druhů kněží se tyto dva imaginární dokonalé světy přestaly shodovat.</p>
<p>V dlouhých obdobích takřka identity církev a stát ke svému vzájemnému zděšení zjistily, že stojí v opozici.</p>
<p>Mnozí z vedoucích představitelů duchovenstva, například Asperamanka, byli státem příliš zotročení, než aby byli schopní protestovat.</p>
<p>To prostí vojáci církve, páteři, neoblíbení mnichové, ti, co měli nejblíž k lidem, burcovali na poplach.</p>
<p>Jeden člen Oligarchie hřímal proti „těm kazatelům v kutnách, kteří pobíhají sem a tam a rozšiřují falešné pomluvy mezi obyčejným lidem!“ - čímž nevědomky ozvěnou opakoval slova Erasma, žijícího o mnoho století dřív na Zemi. Oligarchie však nebyla obhájcem humanismu. Na útlak dokázala reagovat jen dalším útlakem.</p>
<p>Zase enantiodromie. Právě tehdy, když se řady zavíraly, otevřela se průrva; když byla jednota na dosah, došlo k nejdivočejšímu rozkolu.</p>
<p>Oligarchie všechno obracela ve svůj prospěch. Dokázala nový nepokoj ve svých zemích využít jako důvod pro ještě tvrdší opatření. Armáda, která se vracela z úspěšného tažení v Bribahru, byla přesunuta do měst a vesnic Uskutošku. Zasmušilé a vyděšené obyvatelstvo mlčky přihlíželo, jak jsou jejich vesničtí kněží stříleni.</p>
<p>Nakonec nepokoje dosáhly dokonce i do Kharnabharu.</p>
<p>Ebstok Esikananzi k sobě povolal Luterina, aby s ním probral stávající problémy a když ho nabádal k opatrnosti, díval se mu při rozhovoru spíš na ústa než do očí. Dostavili se i další významní oficiální představitelé všech stran. Luterin se pak na mnoho hodin zavřel s tajemníkem Evanporilem a jejich úředníky. S Damoklovým mečem vlastního osudu nad hlavou byl neschopen rozhodovat o osudu svěřené provincie.</p>
<p>Sporů nebylo ušetřeno ani Velké kolo. Zatímco Kolo samotné bylo spravováno církví, území, na kterém se nacházelo, spadalo pod kontrolu světského guvernéra jmenovaného Strážcem. Trhlina mezi světským a duchovním se rozšiřovala. Chubsalida nebylo zapomenuto.</p>
<p>Po dvou dnech dohadování Luterin udělal to, co dělával vždycky předtím, když cítil, že už to déle nevydrží. Utekl.</p>
<p>Vzal si dobrého loveckého psa a lovce a odjel do téměř neohraničené divočiny hor kolem Kharnabharu. Skučela sněhová bouře, ale on jí nevěnoval pozornost. Lovecké chaty a mohyly ztracené mezi údolími, kde člověk mohl ustájit zvíře, nalézt úkryt a vyspat se. narušovaly neposkvrněnost průsmyků uprostřed kaspiarnových lesů. Stejně jako jeho otec Luterin jednoduše zmizel lidem z očí.</p>
<p>Často doufal, že by otce mohl potkat. V duchu si to setkání pře_stavoval. Viděl otce ve středu skupiny mohutně navlečených lovců, sníh vířil kolem nich. Na kůží chráněných ramenou jim seděli sokoli s čepičkami na hlavách. Biyelk táhl sáně, naložené ulovenou zvěří. Psům stoupaly od mord obláčky sraženého dechu. Otec ztuhle sesedl se zvířete a zamířil k němu s rukama rozpřaženýma.</p>
<p>Vždycky se v těch představách otec nějak dozvěděl o jeho hrdinství v Istuiriaše a blahopřál mu k útěku před smrtí v Koriantuře. Objali jeden druhého...</p>
<p>Ani on, ani jeho společník nikoho nepotkali a neslyšeli nic než třeskot ledovců. Spali v odlehlých chatrčích, nad kterými vysoko mezi stromy probleskovala polární záře.</p>
<p>Bez ohledu na to, jak byl unavený a kolik zvířat skolil, Luterina za nocí pronásledovaly zlé sny. Vždycky se ho zmocnila posedlá představa, že pobíhá ne po lesích, ale po místnostech přecpaných spoustou nábytku a starým harampádím. Z těch pokojů čišela hrůza. Nebyl schopen najít příšeru, která ho pronásledovala, ani jí uniknout.</p>
<p>Často se probudil a myslel si, že opět leží na loži ve svém pokoji, znehybněn paralýzou. Jen pomalu začínal vnímat skutečné prostředí, které ho obklopovalo. Pak se pokoušel uklidnit mysl vzpomínkami na Toress Lahl, ale pokaždé vedle ní stála lnsil.</p>
<p>Alespoň; že matka se po hostině, kterou uspořádala na jeho počest, ihned odebrala na lože, takže zprávy o tom, že si lnsil nevezme, se nerozšířily.</p>
<p>Chápal, v kolika ohledech se lnsil hodí k tomu, aby v letech, jež přijdou, byla jeho ženou; přebýval v ní skutečně nezdolný kharnabharský duch.</p>
<p>Toress Lahl na druhé straně byla vyhnankyní, cizinkou. Řekl, že se s ní ožení jen proto, aby sám sobě dokázal nezávislost?</p>
<p>Sám sebe nenáviděl za to, že se ještě nerozhodl. Přesto nebyl schopný učinit konečné rozhodnutí, dokud nebude vyřešena jeho vlastní nejasná situace. To znamenalo konfrontaci s otcem.</p>
<p>Leže noc co noc ve spacím vaku, se srdcem hlasitě tlukoucím v hrudi, docházel k pochopení, že k té konfrontaci musí dojít. Mohl by se oženit s lnsil, ale jenom pokud ho k tomu otec nebude nutit. Otec musí brát ohled také na jeho názor a emoce.</p>
<p>Musí být buď hrdinou nebo vyvrhelem. Jiné alternativy neexistují. Musí se postavit čelem k odmítnutí. Sex, když už všechno bylo řečeno, je jen otázkou moci.</p>
<p>Někdy, když polární záře vrhala světlo do koutů tmavých loveckých chat, viděl před sebou obličej bratra Favina. Ten se také otci určitým způsobem postavil - a prohrál?</p>
<p>Luterin a lovec každý den vstávali časně zrána, když ještě létali noční ptáci. Jako rovný s rovným se podělili o jídlo, ale nikdy se jeden druhému nesvěřili se soukromými myšlenkami.</p>
<p>Jakkoli zle noci probíhaly, dny byly naplněny štěstím. Každá hodina přinášela proměnlivé světlo a změněné podmínky. Zvyky zvířat, která stopovali, se také od hodiny k hodině měnily. S koncem malého roku se dny zkracovaly a Freyr stále zůstával blízko horizontu. Ale někdy vyšplhali na pahorek a skrze listoví viděli starého vládce; stále zářil na obloze, vrhal svoje světlo do dalšího údolí a naplňoval jeho hlubiny stínem temným jako moře, podobně jako by král mohl bezstarostně plnit svůj pohár vínem.</p>
<p>Všude kolem nich panovalo hluboké, stoické ticho přírody a zvyšovalo jejich pocit splynutí s nekonečnem, které vnímali všemi smysly. Skály, ze kterých slézali, aby se dole napili z nějakého sněhem obroubeného horského pramene, jim připadaly nové, nedotčené časem. Tichem k nim zaznívala nádherná hudba, kterou si krev v Luterinových žilách vykládala jako svobodu.</p>
<p>Šestého dne pobytu v divočině vystopovali skupinu šesti rohatých fagorů, přejíždějících ledovcové pole na hřbetech kaidawů. Prozradili je bílí ptáci, kteří jim plachtili nad rameny. Sledovali fagory půldruhého dne, dokud nebyli schopni dostat se před ně a přepadnout je ve strži.</p>
<p>Zabili všech šest Prvotních. Jejich ptáci s křikem uletěli. Kaidawové byli dobrá, zdravá zvířata. Luterinovi a lovci se podařilo obklíčit pět z nich. Rozhodli se zahnat je domů na rodinné panství, protože si řekli, že muži ve stájích Šokeranditů z nich možná budou schopni vyšlechtit zdomácnělou odrůdu kaidawa.</p>
<p>Jejich výprava skončila alespoň tímto skromným triumfem. Hlasy pochmurných zvonů domu bylo slyšet dlouho předtím, než se před nimi v modrém oparu zjevila budova samotná.</p>
<p>Tak se Luterin vrátil domů, aby tam nalezl shon a zmatek: otcova yelka vyčesávaného ve stájích, mrtvou zvěř rozloženou po celém dvoře a otcovy tělesné strážce, kteří popíjeli čerstvě vykvašený yadahl ve zbrojnici.</p>
<p>Na rozdíl od vysněného setkání s Lobansterem Šokeranditem bylo při skutečném shledání otce se synem mnohem méně objetí.</p>
<p>Luterin odhodil jenom svrchní oděv a pospíchal do přijímacího pókoje. Na sobě měl vysoké boty, revolver a opasek se zvonečkem. VIasy měl dlouhé a nečesané. Vlály mu kolem uší, když pospíchal k otci.</p>
<p>Po místnosti pobíhali strakatí lovečtí psi a močili na obložení stěn. U dveří, zády ke skupině uvnitř, stál pár ozbrojených mužů, kteří vypadali podezřele, jako by spolu kuli nějaké pikle.</p>
<p>Kolem Lobanstera Šokerandita byli shromážděni jeho žena Lourna se sestrou a přátelé jako Esikananziovi - Ebstok, jeho žena, lnsil a oba její bratři. Všichni spolu zaníceně hovořili. Lobanster byl k Luterinovi otočen zády, a tak ho jako první spatřila matka. Zvolala ho jménem.</p>
<p>Hovor ustal. Všichni se otočili, aby se na něho podívali.</p>
<p>Něco v jejich obličejích - nepříjemná spoluúčast - mu napovědělo, že hovořili o něm. Zaváhal uprostřed kroku. Dál se na něho dívali, ale jejich pozornost, což bylo podivné, zůstávala soustředěna na černě oděného muže uprostřed.</p>
<p>Lobanster Šokerandit by dokázal přitáhnout pozornost jakékoli skupiny lidí. Nebylo to ani tak zásluhou jeho postavy, která nebyla víc než průměrná, jako spíš jistým druhem klidu, který z něj vyzařoval. Byla to vlastnost, které si každý musel povšimnout, a přesto pro ni neměl nikdo pojmenování. Ti, kteří ho nenáviděli, otroci a služebnictvo, říkali, že člověka dokáže pohledem zmrazit; přátelé a spojenci zase tvrdili, že má nesmírnou moc ovládat druhé nebo že je naprosto nezávislým mužem. Psi neříkali nic, jen se mu se svěšenými ocasy .motalI kolem nohou.</p>
<p>Ruce měl krásné a jemné, nehty ostré. Ruce Lobanstera Šokerandita byly pozoruhodné. Byly aktivní, zatímco zbytek těla zůstával nehybný. Často vylétaly k hrdlu, které vždycky bylo zahaleno v černém hedvábí, a pohybovaly se trhavým způsobem nepříliš odlišným od krabů nebo jestřábů pátrajících po ukryté kořisti. Lobanster měl strumu, kterou nákrčník schovával a ruce prozrazovaly. Vole dodávalo jeho krku jakoby pilířovitou kvalitu, zpevňovalo ho natolik, aby unesl velkou hlavu.</p>
<p>Bílé vlasy této pozoruhodné hlavy, ustupující z širokého čela, byly kartáčovány rovně dozadu, jakoby uhrabávány pohrabáčem. Neměl žádné obočí, ale bledé oči vroubily husté tmavé řasy - tak husté, že někteří. lidé měli podezření, že mu v žilách koluje stopa maliské krve. Tyto oči byly podmalovány výraznými šedivými váčky, které se svým způsobem podobaly strumě na krku; fungovaly jako břehy, zpoza kterých oči pozorovaly svět. Rty, třebaže široké, byly téměř stejně bledé jako oči a pokožka tváře takřka stejně bledá jako rty. Čelo a tváře se leskly tukem - někdy zaneprázdněné ruce vylétly vzhůru, aby tu mastnou vrstvičku setřely - ale obličej se dál leskl, jako by ho někdo před chvílí vytáhl z moře.</p>
<p>„Pojď blíž, Luterine,“ řekl nyní ten obličej hlasem tak hlubokým a divně pomalým, jako by brada nebyla ochotná narušit hrbol strumy, který se pod ní nacházel.</p>
<p>„Jsem rád, že jsi doma, otče,“ Luterin popošel k otci. „Měl jsi dobrý lov?“</p>
<p>„Dost dobrý. Jsi tak proměněný, že jsem tě stěží poznal.“</p>
<p>„Všichni, kdo měli to štěstí, že přežili mor, na sebe berou kompaktní tvar na Zimu Weyru, otče. Ujišťuji tě, že se cítím výborně a zdráv.“</p>
<p>Vzal do dlaní úhlednou otcovu ruku.</p>
<p>„Dalo by se předpokládat, že fagoři se také cítí výborně a zdrávi, a přesto jsou přenašeči moru, „ poznamenal Ebstok Esikananzi.</p>
<p>„Já jsem se z moru uzdravil. Nemohu ho přenášet.“</p>
<p>„My zajisté doufáme, že ne, drahý,“ poznamenala matka.</p>
<p>Když se k ní otočil, otec mu přísně nařídil: „Luterine, chci, abys odešel do haly a počkal tam na mne. Za chvíli tam přijdu. Musíme spolu probrat nějaké právní záležitosti.“</p>
<p>„Je to důležité?“</p>
<p>Luterin se střetl s plnou silou otcova pohledu. Sklonil hlavu a odešel.</p>
<p>Jakmile přišel do haly, začal v ní nepokojně rázovat sem a tam, nedbaje zvuku svého zvonku. Nebyl schopen přijít na to, proč se k němu otec chová tak chladně. Pravda, ta vznešená postava mu vždycky byla vzdálená, dokonce i když byl přítomen. Byla to jedna z jeho typických vlastností, přijímaná se stejnou samozřejmostí jako ukryté vole.</p>
<p>Zavolal otroka a poslal ho, aby k němu přivedl Toress Lahl.</p>
<p>Přišla za chvíli a tázavě na něj pohlédla. Když se k němu blížila, pomyslel si, jak přitažlivá je její metamorfovaná postava. Jizvy od mrazu na obličeji se jí již zahojily.</p>
<p>„Proč jsi byl tak dlouho pryč? Kde jsi vůbec byl?“</p>
<p>Z hlasu jí zaznívala výtka, třebaže se na něho usmívala. Vzala ho za ruku.</p>
<p>Když ji políbil, řekl: „Mám právo vyjet si na lov. Moje rodina to</p>
<p>ne.‘!‘ _</p>
<p>„S tím teď už nic nenadělám,“ odsekl netrpělivě. „Poslouchej, chci ti něco dát.“</p>
<p>Zavedl ji do alkovny před halou, kde stála dřevěná skříň. Klíčem vytaženým z kapsy ji odemkl. Uvnitř visely tucty těžkých železných klíčů, každý označený. Zamračeně projížděl prstem podél jejich řad.</p>
<p>Zdá se, že tvůj otec trpí mánií všechno zamykat,“ řekla napolo se smíchem.</p>
<p>„Nech toho. Je Strážcem Kola. Toto místo musí být nejenom domovem, ale také pevností.“</p>
<p>Konečně našel, co hledal. Vyndal ze skříně rezavý klíč, dlouhý téměř jako natažená dlaň.</p>
<p>„Tenhle nebude nikdo postrádat,“ a zamkl skříň. „Vezmi si ho a dobře ho uschovej. Je to klíč ke kapli, co ji postavil tvůj krajan, ten svatý král. Pamatuješ si ji, ne, tam v lese? Možná je tu nějaký malý problém - nenapadá mne jaký. Snad ohledně pauku. Nechci, aby ti někdo ublížil. Pokud se mi cokoli stane, bude ti hrozit přinejmenším uvěznění. Jdi a schovej se v té kapli. Vezmi si s sebou otroka – všichni prahnou po útěku. Vyber si ženu, která zná Kharnabhar, nejraději rolnického původu.“</p>
<p>Vsunula klíč do kapsy nových šatů.</p>
<p>„Co by se ti mohlo stát?“ Stiskla mu ruku.</p>
<p>„Pravděpodobně nic, ale - prostě mám strach...“</p>
<p>Slyšel, jak se otevírají dveře. Vyběhli proti němu psi; drápy hlasitě ťukaly do dlaždic podlahy. Strčil Toress Lahl do stínu za skříní a vešel do haly. Přicházel k němu otec s půltuctem nohsledů, všechny zvonečky hlasitě cinkaly.</p>
<p>„Musíme si spolu promluvit,“ Lobanster varovně zvedl prst. Šel napřed do malé dřevěné místnosti v přízemí. Luterin ho následoval a nohsledi pospíchali za nimi. Poslední z nich zamkl dveře zevnitř. Vysunuli knot lampy a bioplyn zasyčel.</p>
<p>Co se nábytku týkalo, v místnosti ho bylo málo, jen dřevěná lavice a stůl. Také zde byly dřevěné, železnými obručemi zpevněné dveře, neustále zamčené. Vedly do sklepení, kde se nacházela studna, jejíž voda nikdy nezamrzala. Legendy pravily, že tam dole jsou v nejchladnějších stoletích uchovávána nejvzácnější plemena zvířat. V této místnosti bývali vyslýcháni lidé.</p>
<p>„O čemkoli spolu budeme hovořit, mělo by být probráno soukromě, otče,“ pravil Luterin. „Vůbec nevím, kdo tihle pánové jsou, třebaže se volně pohybují po našem domě. Tvoji lovci to nejsou.“</p>
<p>„Vrátili se z Bribahru,“ objasnil Lobanster; slova pronášel zvláštním sekavým způsobem, jako by mu to poskytovalo chladné uspokojení. „Významní mužové v těchto časech potřebují tělesné strážce. Jsi příliš mladý, než abys pochopil, jak může mor přivodit rozkol státu. Nejprve propuká v malých společenstvích a posléze ve velkých. Strach z moru rozvrací celé národy.“</p>
<p>Všichni nohsledi se tvářili velmi důležitě. V omezeném prostoru bylo nemožné od nich odejít stranou. Jenom Lobanster stál sám, bez pohybu hleděl na syna zpoza stolu, do jehož desky prsty vyťukával jakýsi rytmus.</p>
<p>„Otče, je pro mne urážkou hovořit s tebou před cizinci. Nesouhlasím s tím. Ale přesto ti říkám - a jim taky, pokud jsou schopni naslouchat - že třebaže to, co tvrdíš, je možná pravda, existuje větší pravda, kterou přehlížíš. Tvrdá opatření proti pauku - přehlížení obyčejných lidí, pronásledování kněží, krutost jednotlivých opatření - to vše nakonec napáchá zkázu mnohem větší než Tučná smrt samotná -„</p>
<p>„Zmlkni, chlapče!“ Otcovy ruce vylétly ke krku. „Krutost je také součástí přírody. Odkud vzešlo milosrdenství, když ne od lidí? To lidé vymysleli milosrdenství, ale krutost tu byla už před nimi, v přírodě samotné. Příroda je lisem. Rok od roku nás mačká stále víc. Nemůžeme proti tomu bojovat jinak než použitím vlastní krutosti. Mor je tím nejposlednějším projevem krutosti přírody a my proti němu musíme bojovat svými vlastními zbraněmi.“</p>
<p>Luterin nebyl schopen promluvit. Nedokázal pod otcovým mrazivým, chladným pohledem nalézt slova, kterými by mu vysvětlil, že třebaže okolnosti čas od času bývají kruté, učinit z krutosti morální princip je zvrhlostí, převracením přírody naruby. Z vět, jež slyšel z otcových úst, se mu udělalo zle. Zmohl se jen na to, aby řekl: „Jako bys hovořil ústy samotného Oligarchy.“</p>
<p>„To je povinností každého,“ pronesl jeden z nohsledů zvučným, hrubým hlasem.</p>
<p>Zvuk hlasu cizího muže, pocit klaustrofobie v malé místnosti, napětí, otcův chlad, to vše se hromadilo v Luterinově nitru. Jakoby zdálky slyšel sám sebe křičet: „Já Oligarchii nenávidím! Oligarcha je zrůda. Povraždil Asperamankovu armádu. Jsem tady jako uprchlík, místo abych se vrátil jako hrdina. Nyní zavraždí církev. Otče, bojuj proti tomu zlu, než pohltí i tebe.“</p>
<p>Jakoby zachvácen podivným druhem šílenství, křičel toho na otce mnohem víc. Stěží si uvědomoval, že ho odvádějí z místnosti a pomáhají mu ven. Cítil, jak se do něj zahryzl mrazivý vítr. Do obličeje mu narážel sníh. Strkali ho po dvoře kolem kontrolní šachty bioplynové komory až do místnosti s postroji.</p>
<p>Štolbové i nohsledi byli posláni pryč. Zůstal jen s otcem. Stále nebyl schopen pohlédnout mu do očí, a tak jen seděl, svíral si hlavu v dlaních a hlasitě sténal. Po chvíli přece jen začal poslouchat, co mu otec říká.</p>
<p>„... jediný syn, který mi zůstal. Musím tě připravit na převzetí role Strážce. Čekají na tebe neobvyklé výzvy a ty se s nimi musíš vypořádat. Musíš být silný -„</p>
<p>„Já jsem silný! Vzpírám se systému.“</p>
<p>„Pokud přijde rozkaz vymýtit pauk, pak musí být vymýcen. Pokud rozkaz zní povraždit všechny fagory, pak musíme zabít všechny fagory.</p>
<p>Neučinit tak je projevem slabosti. My nemůžeme žít bez systému - všechno ostatní je anarchie.</p>
<p>Doslechl jsem se od tvé matky, že tu máš otrokyni, která na tebe má vliv. Luterine, jsi Šokerandit a jako takový musíš být silný. Ta otrokyně musí být zlikvidována a ty se oženíš s lnsil Esikananzi, jak to byIo plánováno od vašeho dětství. Neexistuje žádná jiná možnost, než že uposlechneš. A uposlechneš ne kvůli mně, ale kvůli svobodě celého Sibornalu.“</p>
<p>Luterin se dal do smíchu. „Čím by byla svoboda za takových okolností? Jsem přesvědčen, že lnsil mne nenávidí, ale tobě na tom stejně nezáleží. V rámci zákonů, které jsou nyní vydávány, svoboda neexistuje.“</p>
<p>Lobanster se pohnul, jakoby vůbec poprvé. Bylo to jednoduché gesto, pouze odtáhl ruku z krku a v němé prosbě ji natáhl k Luterinovi.</p>
<p>„Ano, jsou to tvrdé zákony, to chápu. Ale bez nich neexistuje ani svoboda ani život. Bez tvrdě prosazovaných zákonů všichni zemřeme. Stejně jako bez zákona zahyne Kampannlat, třebaže klimatické podmínky jsou tam příznivější než zde v Sibornalu. Kampannlat se již pod náporem přicházející Velké zimy hroutí. Sibornal může přežít.</p>
<p>Dovol mi připomenout ti, můj synu, že Velký rok má jeden tisíc osm set dvacet pět malých let. Tomuto Velkému roku zbývá dalších pět set šestnáct let do jeho skonu, do času největšího chladu, zimního slunovratu, kdy od nás Freyr bude nejvzdálenější.</p>
<p>Do té doby musíme žít jako lidé ukovaní ze železa. Pak zmizí mor a podmínky se opět zlepší. Všechna tato fakta známe od narození, protože žijeme v Kharnabharu a střežíme Kolo. Velké kolo existuje proto, aby nás provedlo skrze temné časy, aby nás přivedlo zpátky k životu a teplu -„</p>
<p>Konečně se Luterin vzpamatoval a byl schopen opět se otci postavit a promluvit vyrovnaně.</p>
<p>„Souhlasím, s Kolem je to tak, jak říkáš, otče. Proč tedy v tom případě schvaluješ - předpokládám, že zřejmě musíš - ty zlovolné skutky Oligarchie, která upálila Nejvyššího kněze naší církve Chubsalida a všeobecně církev napadá?“</p>
<p>„Protože Kolo je anachronismem.“ Lobanster se hrdelně zasmál, až se vole pod černým nákrčníkem zachvělo. „Je to anachronismus bez významu. Nemůže Helikonii spasit. Nemůže zachránit Sibornal. Je to jen sentimentální představa. Řádně fungovalo pouze tehdy, když v něm byli uvězněni vrazi a dlužníci. Je v rozporu s vědeckými zákony Oligarchie. Tyto zákony a jenom ty nás mohou provést Zimou Weyru, která se snese na naše děti. Nemůžeme mít dvě sady zákonů, které si protiřečí. Proto musí být církev zničena. Prvním krokem k jejímu zničení bylo vydání zákona proti pauku.“</p>
<p>Luterin opět nenalézal slov.</p>
<p>„Proto jsi mne sem přivedl, abys mi tohle pověděl?“ zeptal se nakonec.</p>
<p>„Nechtěl jsem, aby ostatní slyšeli náš rozhovor. Největší starosti mi dělá tvoje pohrdání zákony, které se týkají pauku a vyhubení fagorů, jak mi nahlásil Evanporil. Kdybys nebyl mým synem, zabil bych tě. Rozumíš?“</p>
<p>Luterin zavrtěl hlavou a sklopil zrak do podlahy. Stejně jako v dětství nebyl schopen pohlédnout otci do očí.</p>
<p>„Rozumíš?“</p>
<p>Luterin stále nedokázal promluvit, tak byl vylekán tím, jak je otec nepřístupný vůči synovým citům.</p>
<p>Lobanster si otřel lesknoucí se čelo a přešel ke stolu, na kterém mezi ostatními částmi postroje ležel sedlový vak. Rozepnul přezku a z vaku se vyhrnula hromada plakátů. Podal jeden synovi.</p>
<p>„Protože tolik miluješ zákony, podívej se na tento poslední.“</p>
<p>Luterin si papír s povzdechem vzal. Stěží na něj pohlédl a zděšeně jej upustil na podlahu. Plakát přistál v rohu místnosti. Tučným písmem na něm stálo, že v rámci dalšího opatření přijatého k zabránění moru jsou k smrti odsouzeny všechny osoby, které se nalézají v metamorfovaném stavu. Na příkaz Oligarchy. Luterin mlčel.</p>
<p>„Dobře víš, že pokud nebudeš poslouchat moje přání, nemohu nad tebou držet ochrannou ruku,“ řekl otec. „Či snad mohu?“</p>
<p>Luterin na něho zbědovaně pohlédl. „Sloužil jsem ti, otče. Po celý svůj život jsem vždycky dělal to, co sis přál. Bez protestu jsem šel do armády - a vedl jsem si jako voják dobře. Vždycky jsem byl - a nepřál jsem si nic jiného než být - tvým vlastnictvím. Něco podobného nepochybně bylo ve Favinově mysli, když se rozhodl skočit si pro smrt. Ale nyní se ti musím postavit. Ne kvůli sobě. Dokonce ani ne kvůli církvi a už vůbec ne kvůli státu. Koneckonců - nejsou to všechno pouhé abstrakce? Musím se ti postavit kvůli tobě samotnému. Buď toto kruté období nebo Oligarcha sám tě dohnali k šílenství.“</p>
<p>V otcově obličeji zaplanul strašlivý oheň, třebaže oči zůstaly stejně kamenné jako vždycky.</p>
<p>Popadl ze stolu dlouhý okrajovací nůž a podal ho synovi. „Vezmi si tohle, ty blázne, a pojď se mnou ven. Já tě donutím pochopit, kdo je tady šílený.“</p>
<p>K zemi se snášely sněhové vločky a vířily kolem šedivého rohu budovy tak zběsile, jako by měly v úmyslu zaplnit co nejrychleji celý dvůr až po samotný horní okraj zdí. Otcovi nohsledi tam stáli shromážděnI ve skupině, ruce zastrkané za opasky; čekali pod krytým vchodem a podupávali patami, aby se zahřáli. Kousek stranou stáli yelkové, stále osedlaní, mezi nimi postávali znepokojení štolbové. Poblíž byla hromada fagořích mrtvol; Prvotní byli mrtví již nějakou dobu: sníh se na nich usazoval a nerozpouštěl se teplem těl.</p>
<p>Na jedné straně dvora, blízko brány, trčela ze zdi řada rezavých železných háků. Na provazech se z těchto háků nyní houpala nahá těla čtyř mužů a jedné ženy.</p>
<p>Lobanster postrčil syna do zad, popohnal ho k nim. Ten dotek pálil jako oheň.</p>
<p>„Odřízni ty mrtvoly a podívej se na ně. Jdi a dobře se podívej na jejich obludnost a pak se zeptej sám sebe, zda Oligarcha není v právu. Jdi.“</p>
<p>Luterin popošel blíž. Vypadalo to, že nejsou mrtví dlouho. Zkřivené obličeje mrtvých byly ještě vlhké. Všech pět mrtvol patřilo lidem, kteří přežili Tučnou smrt a metamorfovali.</p>
<p>„Zákony je nutno poslouchat, Luterine. Zákony jsou tím, co tvoří společnost a bez společnosti jsou lidé jen zvířaty. Tyto lidi jsme dnes chytili na cestě do Kharnabharu a pověsili jsme je tady, protože takový je zákon. Zemřeli proto, aby společnost mohla žít. Myslíš si teď, že Oligarcha je šílenec?“</p>
<p>Když Luterin váhal, otec ho drsně vybídl: „Tak jdi, odřízni je, podívej se na agonii vepsanou v jejich obličejích a pak se zeptej sám sebe, zda dáváš přednost takovému stavu před životem. Až se dopídíš odpovědi, můžeš přede mnou padnout na kolena.“</p>
<p>Chlapec vzdorovitě pohlédl na otce. „Miloval jsem tě jako pes svého pána. Proč mně tohle děláš?“</p>
<p>„Odřízni je!“ Otcova ruka křečovitě vylétla ke strumě.</p>
<p>Luterin zatajil dech a popošel k první mrtvole. Zvedl nůž a pohlédl jí do znetvořeného obličeje.</p>
<p>Byl to někdo, koho znal.</p>
<p>Na okamžik zaváhal. Ten obličej ale nebylo možné splést si s žádným jiným, dokonce i bez kníru. Luterin si živě vybavil, jak ho před sebou měl v Noonatském tunelu, živý úsilím. Mávl nožem a odřízl ostatky kapitána Harbina Fašnalgida. Ve stejném okamžiku jeho mysl procitla. Jenom na kratičký okamžik byl chlapcem připraveným opět dát přednost roční paralýze před pravdou.</p>
<p>Otočil se k otci.</p>
<p>„Dobrá. To je první. Teď toho dalšího. Zákony je nutno poslouchat. Tvůj bratr byl slabý. Ty můžeš být silný. Slyšel jsem o tvém vítězství v Isturiaše, když jsem byl v Askitoši. Ty můžeš být Strážcem, Luterine, a po tobě tvoje děti. Můžeš být víc než Strážcem.“</p>
<p>Z úst mu vylétaly vločky slin, unášené víry sněhu. Výraz na synově obličeji ho přiměl odmlčet se. Během pár vteřin se jeho chování změnilo. Otočil se, aby pohlédl na své nohsledy, a zvoneček na opasku poprvé poplašně zacinkal.</p>
<p>Ta slova z Luterina přímo explodovala. „Otče, ty jsi Oligarcha. Ty! Právě na tohle tehdy Favin přišel, není tomu tak?“</p>
<p>„Ne!“ Lobanster se najednou změnil. Velitelské vzezření ho rázem opustilo. Když zvedl klepetovité ruce, každá linie jeho těla vyjadřovala strach. Sevřel synovo předloktí právě v okamžiku, kdy mu Luterin vbodl nůž do hrudního koše, rovnou do srdce. Zpod proříznuté látky vytryskla krev a zalila ruku otce i syna.</p>
<p>Dvůr se stal dějištěm zmatku. Prvním, kdo se pohnul, byl sedlář, který vykřikl hrůzou a vyřítil se z brány. Věděl, co se stává čeledínům, kteří se stali svědky vraždy. Nohsledi reagovali pomaleji. Jejich vůdce klesI na kolena do sněhu a pak se pomalu zhroutil přes Fašnalgidovo tělo, jednou zrudlou rukou se slabě popotahoval za kůži na krku. Hleděli na ten výjev, jako by byli paralyzováni.</p>
<p>Luterin nečekal. Třebaže byl k smrti vyděšený, rozběhl se k yelkům a na jednoho se vyšvihl. Když cvalem vyjížděl ze dvora, rozlehl se výstřel a Luterin slyšel, jak muži za ním vysedají na yelky, aby ho pronásledovali.</p>
<p>S očima přimhouřenýma proti přívalu sněhu kopal yelka do slabin. Tryskem projel přes zadní nádvoří. Muži křičeli. Dosud vykládali zavazadla otcova doprovodu. Přes dvůr běžela jakási žena, uklouzla, vykřikla a upadla. Yelk ji přeskočil. Lidé u brány se snažili zastavit ho, ale jejich úsilí bylo zmatené. Luterin vytáhl revolver a uhodil jím přes obličej strážného, který mu chmátl po otěžích. Vzápětí byl na volném prostranství.</p>
<p>Když jako šílený ujížděl k řadě stromů a boční silnici, stále znovu a znovu si cosi nahlas opakoval. Jeho mysl jako by přišla o rozum.</p>
<p>Teprve po chvíli byl schopen uvědomit si a pochopit, co říká.</p>
<p>Sám. sobě neustále opakoval slova: „Otcovražda je tím největším zločinem!“</p>
<p>Ta slova formovala rytmus jeho útěku.</p>
<p>Ani se vědomě nerozhodl, kam vlastně jede. V Kharnabharu existovalo jediné místo, kde mohl nalézt bezpečí před pronásledováním. Po obou stranách cesty se míhaly stromy, které přimhouřenýma očima vnímal jako pouhé šmouhy. Jel s hlavou nízko skloněnou k yelkovu krku, vdechoval páru zvířecího dechu, křičel na toho tvora, aby mu řekl, co je tím největším. zločinem.</p>
<p>Ze soumraku se před ním vylouply brány statku Esikananziových. Zahlédl v domě jiskřičku světla a z brány vyběhl nějaký muž, který mu záhy zmizel z očí. Nad duněním yelčích kopyt a nad skučením větru se za ním ozývaly zvuky pronásledování.</p>
<p>Než si to uvědomil, byl ve vesnici. Již projížděl kolem prvního kláštera a v uších mu hlaholily zvony. Všude kolem byli lidé, zachumlaní až po oči. Poutníci křičeli a rozutíkávali se před ním do všech stran. Zahlédl převrácený stánek s vaflemi. Pak už před ním byly jenom strážnice, dokud se z šera nevylouply valy hory Kharnabhar. Přímo před ním se objevil tunel se svými velkolepými, z kamene vytesanými postavami.</p>
<p>Luterin, který stěží stačil zmírnit yelkovo tempo, seskočil ze zvířete a rozběhl se. Nad hlavou mu zazvonil velký zvon. Vážnými tóny promlouval o jeho vině. Pud sebezáchovy ho však hnal dál. Rozběhl se po rampě. Naproti mu vyšly postavy oděné v kněžských rouchách. „Vojáci!“ zalapal po dechu.</p>
<p>Rozuměli. Vojáci již nebyli jejich spojenci. Rychle ho odvedli do šera a obrovité kovové dveře se za ním zaklaply.</p>
<p>Velké kolo ho přijalo do sebe.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>XV</strong></p><empty-line /><p><strong>Uvnitř kola</strong></p>
<p><emphasis>Geonauti byl</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis> první životní systémy na Zemi, které nesest</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>valy z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>živý</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>buněk, a proto nezávisel</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis> na bakteriích. </emphasis><emphasis>P</emphasis><emphasis>ředst</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>voval</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis> naprostý</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>dk</emphasis><emphasis>lon</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>od veškerého života, který existoval d</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>posud, včetně těch udivujících genových měst, lidstva.</emphasis></p>
<p><emphasis>M</emphasis><emphasis>ož</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>á Gaia ukázala lidstvu svoje metaforické palce dolů. Zjistilo s</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis> totiž</emphasis><emphasis>, </emphasis><emphasis>že lidstvo je spíš prokletím než pomocníkem biosféry. Možná </emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>yní</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>by</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nahrazováno nebo splývalo s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>něj</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>kou dokonalejší </emphasis><emphasis>bytost</emphasis><emphasis>í.</emphasis></p>
<p><emphasis>V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ka</emphasis><emphasis>ždém případě bílé mnohostěny nyní byly všude, pokr</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>valy každ</emphasis><emphasis>ý </emphasis><emphasis>k</emphasis><emphasis>ont</emphasis><emphasis>inent. Zdálo se, že nikomu nijak neškodí. J</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>jich způsoby byly</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>st</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis> n</emphasis><emphasis>evyzpytatelné jako chování králů ke ko</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>kám nebo koček ke krá</emphasis><emphasis>lům. </emphasis><emphasis>Ale vyzařovaly energii.</emphasis></p>
<p><emphasis>N</emphasis><emphasis>eb</emphasis><emphasis>yla to ta stará energie, kterou lidstvo užívalo po celá st</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>letí</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>lo ji elektřinou. Lidé této nové energii říkali egonic</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ta, možná na pa</emphasis><emphasis>má</emphasis><emphasis>tku starého světa.</emphasis></p>
<p><emphasis>Egon</emphasis><emphasis>icitu nebylo možné generovat. Byla to energie, která z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>velkých</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>bílych </emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>nohostěnů proudila jenom tehdy, když se měl</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis> rozmnožovat nebo když meditoval</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis> na nějaké téma. Nicméně bylo ji možné fyzicky vní</emphasis><emphasis>ma</emphasis><emphasis>t. Byla pociťována jako jemný zpěvavý zvuk v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dolní oblasti žaludk</emphasis><emphasis>u </emphasis><emphasis>neboli oblasti hóra. N</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>bylo ji možné zahrát na žádném nástroji, kt</emphasis><emphasis>erý </emphasis><emphasis>lidé p</emphasis><emphasis>oledové </emphasis><emphasis>dob</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis> byli schopn</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis> vymyslet.</emphasis></p>
<p><emphasis>Lidé</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ledové doby byli kočovníky. Už si nepřáli vlastnit území, ale spíš jím být vlastněni. Starý svět plotů a ohrad byl navždy mrt</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>v.</emphasis></p>
<p><emphasis>K</emphasis><emphasis>amko</emphasis><emphasis>li</emphasis><emphasis> se vydali, šli tam pěšky. A vyšlo najevo, že ne</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>snadnější je sled</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vat vhodného geonauta. Lidstvo neztratilo starou vynalézavost ani </emphasis><emphasis>um, kteriý </emphasis><emphasis>byl vlastní jeho rukám. Jak gener</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ce míjely, skupina mužů na jednom z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nových kontinentů objevila způsob, jak spoutat dostatečné množství egonicity, aby mohla pohybovat malým vozíkem. Brzy byly tyto vozíky vidět všude, pomalu se šinuly před geonautem.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kd</emphasis><emphasis>yž se geonaut replikoval, vypouštěje pramen drobných mnoho</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tě</emphasis><emphasis>nů</emphasis><emphasis> jako lístky papíru do větru, egonicita přestávala proudit a ti,</emphasis><emphasis> k</emphasis><emphasis>te</emphasis><emphasis>ří</emphasis><emphasis> seděli ve vozíku, </emphasis><emphasis>ho</emphasis><emphasis> museli dostrkat k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jinému zdroji.</emphasis></p>
<p><emphasis>N</emphasis><emphasis>ic</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>éně to byl pouhý začátek. Pozdější vynálezy přinesou důmysln</emphasis><emphasis>ější</emphasis><emphasis> z</emphasis><emphasis>pů</emphasis><emphasis>soby.</emphasis></p>
<p><emphasis>Lidská rasa, s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ohledem na dřívější počet hodně zredukov</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ná, se potulovala po nové Zemi a vyvíjela si závislost na ge</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nautech,. jejichž počet se generaci po generaci zvyšoval.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nikdo nepracoval tak, jako lidé pracovali předtím, sklonění při pěstění rýže nebo při sázení brambor do hlíny. Zeleninu s</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>zeli příležitostně, ale bylo to pro ně potěšením; a jiní sklízeli plody jejich práce,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>protože oni sami se po čase přesunuli jinam - třebaže stěží dál než o míli za den. Egonicita nebyla silným zdrojem energie.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nikdo nepracoval u psacích stolů. Psací stoly byly vymizelou věcí. Dalo by se předpokládat, že tito lidé měli ustavičně práz</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>niny, nebo že obývali poněkud spartánskou verzi Rajské zahr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>dy. Nebylo tomu tak. Intenzivně se zabývali prací jejich vlastn</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>ho specifického druhu. Věnovali se tomu, čemu říkali promýšl</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ní.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bouře radioaktivity, které následovaly po jaderné válce, z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>nechaly</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>na genetickém fondu svůj cejch. Přežití lidstva bylo stále se zvyšující měrou příznivě nakloněno novým spojením nervových drah v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mozcích. Neo</emphasis><emphasis>k</emphasis><emphasis>ortex neboli šedá kůra mozk</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vá byla, v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>geologickém pojetí, vyvinuta uspěchaně. Za běžných okolností fungovala dobře, ale ve chvílích stresu byla přemož</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>na emocí. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>přednukleárních dobách byla tato vada považov</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>na za normu, někdy za žádoucí normu. Násilí bylo považováno za přijatelné řešení mnoha problé</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>ů, které by samy o sobě nikdy</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>násilí nevyprodukovaly, kdyby všeobec</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ě nepřevažovalo.</emphasis></p>
<p><emphasis>V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>těchto mírumilovnějších dobách bylo násilí považováno za selhání, nikdy ne za řešení. Generaci po generaci si nová kůra mozková</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>vyvíjela lepší spojení s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jinými částmi mozku. Lidstvo poprvé začínalo poznávat samo sebe.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tito kočovní lidé začali chápat, že jsou vlastně na nekone</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>né dovolené. Takové jsou způsoby, jimiž Gaia pracuje v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>průb</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>hu evoluce. Nacházeli potěšení v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>přesně těch činnostech, které vylepšovaly jejich druh, a excelovaly páry, jejichž děti si v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>příští generaci povedou nejlépe v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nové zábavě promýšlení.</emphasis></p>
<p><emphasis>Především pátrali po hlubokých strukturách v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>lidském v</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>domí. Když hledali ony rozhodující činitele, které doposud utv</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>řely historii lidské rasy, nechávali se vést tím, co se dělo na H</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>likonii. Záznamy o pozemské historii před nukleární destrukcí byly téměř úplně zničeny; z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ruin byly zachráněny pouze jedna či dvě zásobárny vědomostí. Panoval ale všeobecný názor, že Helikonie svoje lidstvo prezentuje v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>příhodné paralele k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hlub</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>kým strukturám, které kdysi převažovaly na Zemi.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ti</emphasis><emphasis> dávní pozemšťané, kteří se tak obávali vlastní násilnické povahy,</emphasis><emphasis> kteř</emphasis><emphasis>í se ohraničovali ploty, zbrojením a tvrdými zákony - alespoň tak to byl</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis> chápáno - se příliš nelišili od znepokojeného mladého muže,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jenž, zabil vlastního otce. Agrese a zabíjení byly únikem od bolesti:</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nako</emphasis><emphasis>nec </emphasis><emphasis>byla i planeta sama zabita vlastními syny.</emphasis></p>
<p>Třebaže na celé planetě stěží bylo člověka, který by neslyšel o Velkém kole Kharnabharu, jen pár jich Kolo navštívilo. Nikdo je neviděl v jeho celistvosti.</p>
<p>Velké kolo leželo pod zemí, pohřbené v srdci hory Kharnabhar.</p>
<p>Postavili je Stavitelé a po nich nepřišel už nikdo, kdo by jejich dílo dokázal byť jen napodobit.</p>
<p>O Stavitelích Kharnabharu nebylo známo nic, ale jedna věc byla jistá. Byli to zbožní lidé. Věřili, že víra dokáže hýbat světy. Pustili se do stavby stroje z kamene, který by Helikonii valil přes temnotu a chlad, dokud opět bezpečně nepřistane vedle Freyru, aby se mohla koupat v teple přízně boha Azoiaxického. Doposud stroj vždycky fungoval.</p>
<p>Stroj byl ovládán vírou a víra byla v srdcích lidí.</p>
<p>Cesta, po které lidé vstupovali do Kola, se během věků nezměnila. Po předběžném obřadu u bran tunelu byl nově příchozí odveden po širokém schodišti, které se stáčelo do nitra hory. Cestu osvětlovaly bioplynové lampy. U spodního konce schodiště byla nálevkovitě tvarovaná komora, jejíž protilehlá zeď byla součástí Kola samotného. Nově příchozímu bylo pomoženo nebo byl popohnán, v závislosti na stavu jeho mysli, do cely. Po chvíli se Kolo s trhnutím začalo otáčet. Novému obyvateli posouvající se tvář skály pomalu odřízla výhled na vnější svět. Zmizel pro něj na dlouhých deset let. Nově příchozí se ocitl sám - až na obyvatele všech ostatních cel v těsné blízkosti, které během pobytu v Kole nikdy nespatří.</p>
<p>Luterin Šokerandit se příliš nelišil od těch, kteří vstupovali do Kola. I ti ostatní tam hledali útočiště.</p>
<p>Někteří byli svatí, jiní hříšníci.</p>
<p>Původně byl plán Stavitelů podporován církví a nikdy nebyl nedostatek dobrovolníků, kteří zaujímali místa v celách Velkého kola a valili je přes nebeskou klenbu do jeho přístaviště vedle Freyru. Ale když se nakonec vrátila dlouhá staletí světla, když se Sibornal opět koupal ve slunečním svitu, víry ubývalo. Stalo se mnohem obtížnějším přilákat věrné, přesvědčit je, aby na dlouhý čas dobrovolně sestoupili do temnoty.</p>
<p>Kolo by se bylo zastavilo, kdyby nezakročil stát, aby církvi pomohl. Posílal do Kharnabharu zločince, aby si tresty odpykali v Kole, kde skrčeni hluboko ve skále vlekli svět i sami sebe k odpuštění. Tak došlo k těsné spolupráci mezi církví a státem, která upevňovala moc Sibornalu po více Velkých let, než si kdokoli mohl pamatovat.</p>
<p>Během léta a dlouhého líného podzimu bylo Kolo valeno jak zločinci, tak kněžími samotnými. Teprve když se život stal obtížnějším, když sněhy začaly padat a úroda skomírat, stará víra byla opět posílena. Tehdy se zbožní vraceli a prosili o zajištění místa mezi spravedlivými. Zločinci byli posláni pryč, aby se z nich stali námořníci či vojáci nebo byli bez okolků deportováni do Zálivu pronásledování.</p>
<p><emphasis>Otče, otče, co je zač tohle hrozné místo</emphasis></p>
<p><emphasis>Skála tak rudá, horká jako čelo</emphasis></p>
<p><emphasis>a já stejně horečnatý ve zlé rudé tmě</emphasis></p>
<p><emphasis>Jsi tam nahoře pode mnou</emphasis></p>
<p><emphasis>Čekáš, že nezemřeš</emphasis></p>
<p><emphasis>Och, smrti s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tou tvou energií</emphasis></p>
<p><emphasis>Křičíš mezi zdmi o své existenci po mém </emphasis><emphasis>boku</emphasis></p>
<p><emphasis>Světla ubývá a ubývá, až je pryč docela</emphasis></p>
<p><emphasis>a já zavřen v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dřímající skále zlo</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>ečím sám sobě</emphasis></p>
<p><emphasis>pro tu věc, kterou jsem nikd</emphasis><emphasis>y </emphasis><emphasis>nechtěl udělat</emphasis></p>
<p><emphasis>A přesto jsem ji spáchal</emphasis></p>
<p><emphasis>Tvým nožem jsem rozřezal pouto mezi námi</emphasis></p>
<p><emphasis>Byla to, přísahám, naše společná tepna</emphasis></p>
<p><emphasis>a teď jsem na tomto místě ječící hrůzy</emphasis></p>
<p><emphasis>kde budu navždy krvácet jako láva</emphasis></p>
<p><emphasis>zahlcený zlou kamennou tmou</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Myšlenky se mu honily hlavou v roztodivných směrech a měl pocit, že jí takto budou proudit navěky. Čas byl pro jeho uvězněnou duši odměřován jen protahovaným skřípěním kamene o kámen a ukrytými stony. To sténání pozvolna upoutávalo jeho pozornost. Když mu naslouchal, mysl se mu zklidňovala.</p>
<p>Nebyl si jistý, kde se vůbec nachází. Představoval si, že leží v podzemním brlohu nějakého velkého zraněného zvířete. Třebaže blízko smrti, to zvíře ho neustále hledalo, čenichalo tam, dívalo se onde. Až ho najde, svalí se na něj a rozdrtí ho ve své předsmrtné agonii na kaši.</p>
<p>Konečně se vzpamatoval. To, co slyšel, nebylo sténání, ale vítr. Profukoval mezi štěrbinami Kola a vytvářel podivnou harmonii stonů. Skřípot byl součástí pohybu Kola samotného.</p>
<p>Luterin se posadil. Kněží Kola mu nejenže dovolili vejít dovnitř, čímž ho zachránili před mstiteli otcovy smrti, ale také ho předtím, než jej uvedli do cely, zprostili všech hříchů. Takový byl obvyklý postup. Muži, kteří byli zavřeni do Kola, aniž jim byly odpuštěny hříchy, snáze podléhali šílenství.</p>
<p>Vstal. Ta strašlivá věc, kterou spáchal, plnila každičký kout jeho mysli. S hrůzou pohlédl na svoji pravou ruku a na krvavou skvrnu na rukávě.</p>
<p>Doručili mu jídlo. Slyšel, jak rachotí dolů skluzným žlabem ve skále nad jeho hlavou. Sestávalo z kulatého bochníku chleba, sýra a kusu něčeho, co pravděpodobně bylo pečeným smradlavcem; to vše svázáno do plátěného uzlíku. To znamená, že tam nahoře je teď svítání Batalixu. Brzy převezme vládu malá zima a Batalix nebude vidět po dobu několika tennerů. Pro ty v útrobách hory Kharnabhar to však znamenalo pramalý rozdíl. Přežvykoval kus chleba, chodil přitom po cele a prohlížel si ji s pozorností, jakou člověk věnuje okolí, když ví, že ta úzká krabice se má na dlouho stát jeho domovem.</p>
<p>Stavitelé, tvůrci Kharnabharu, všechno sestrojili tak, aby to do nejmenších detailů odpovídalo astronomickým faktům, jež ovládaly život na Helikonii. Výška cely byla 240 centimetrů, což odpovídalo šesti týdnům tenneru krát čtyřicet minut hodiny, nebo pětkrát šesti týdnům násobeným osmi dny týdne.</p>
<p>Šířka cely na jejím vzdáleném konci činila 2,5 metru - 250 centimetrů, což odpovídalo deseti tennerům malého roku násobeným počtem hodin dne.</p>
<p>Na délku měla cela 480 centimetrů, a ty zase odpovídaly počtu dnů malého roku.</p>
<p>I‘ U jedné ze stěn stála pryčna, jediný nábytek v cele. Nad pryčnou byla propusť, kterou bylo dopravováno jídlo. Na vzdáleném konci cely zel otvor, který sloužil jako latrína. Výkaly klouzaly potrubím do bioplynových komor dole pod Kolem, které, zásobovány zvířecími a zeleninovými odpadky z kláštera nahoře, poskytovaly Kolu metanové osvětlení.</p>
<p>Luterinova cela byla od sousedních cel po obou stranách oddělena stěnami 0,64159 metru širokými - cifrou, která, když se k ní přičetla šířka cely, dávala hodnotu pí. Když seděl na pryčně opřený zády o tuto přepážku, pozoroval zeď po své levici. Byla to pevná nepohyblivá skála, která tvořila čtvrtou zeď cely. Mezi ní a jejími sousedy v Kole byla sotva vlasová štěrbina. V této kamenné stěně byly vytesané dvě řady výklenků: v horní řadě byly zasazené bioplynové hořáky, jejichž plameny cely osvětlovaly a zateplovaly a dolní řada obsahovala kusy řetězu, pevně ukotvené na místě.</p>
<p>Stále přežvykuje chléb, Luterin přešel ke stěně a zkusmo zvedl těžké články řetězu. Měl pocit, že se mu v rukou potí. Upustil je. Řetěz dopadl zpátky do úzkého výklenku. Sestával z deseti článků; každý článek představoval jeden malý rok.</p>
<p>Stál bez hnutí, s očima upřenýma na řetěz. Kromě zděšení nad tím, co spáchal, v něm začínala narůstat další hrůza. Hrůza z uvěznění. Pomocí těchto desetičlánkových řetězů se Kolo pohybovalo prostorem.</p>
<p>Zatím u řetězu nepracoval. Neměl ponětí o tom, jak dlouho ležel v deliriu, zatímco mu hlavou jako ptáci poletovala slova. Vzpomínal si jenom na vřeštivý zvuk trumpet mnichů kdesi nad Kolem a na kymácivé horizontální pohyby Kola samotného, které neustávaly po celou polovinu dne.</p>
<p>Pozorování té vzdálené zdi Luterina děsilo. Přijde čas, kdy o ní bude smýšlet zcela odlišně. Ta zeď byla jediným proměnlivým prvkem prostředí, ve kterém se ocitl. Značky na ní tvořily mapu cesty; podle těch značek byl zkušený vězeň schopen mapovat svoji dlouhou cestu skrze čas a žulu.</p>
<p>Vnitřní zdi, které tvořily stálé stěny jeho cely, byly nápaditě vyzdobeny předchozími obyvateli. Portréty svatých vedle kreseb pohlavních orgánů svědčily o různých individualitách. Byly tam vyryty básně, kalendáře, vyznání, výpočty, diagramy. Ani palec místa nebyl ušetřen. Ty zdi byly fosiliemi dávno zemřelých duchů. Byly palimpsesty utrpení a naděje.</p>
<p>Luterin tam četl revoluční slogany. Jeden byl vyryt v kameni přes upřímnou modlitbu k bohu zvanému Akha. Mnohé ze starších rytin byly zničeny novějšími, tak jako jedna generace střídá druhou. Některé ze starších nápisů, třebaže slabé, byly stále čitelné a delikátně vytesané. Pár jich bylo v ozdobném písmu, které ze světa již dávno vymizelo.</p>
<p>Z jednoho z nejslabších, nejdekorativnějších nápisů Luterin vyčetl podstatné detaily týkající se Kola samotného. Byla to čísla, která měla moc nad všemi kdož byli v Kole uvězněni.</p>
<p>Kolo by šlo výstižněji popsat jako prstenec, který obíhá kolem velikého centrálního sloupu žuly.</p>
<p>Výška Kola činila 6,6 metru neboli dvanáckrát 55, což byl stupeň severní šířky na kterém se Kolo nacházelo. Tloušťka Kola u základny činila 13,19 metru, přičemž 1319 byl rokem západu Freyru neboli Myrkwyrem na 55° severní šířky, byla-li léta počítána od roku nadiru v apastronu. Průměr kola činil 1825 metrů, což je počet malých let Velkého roku. A číslu 1825 odpovídal i počet cel zasazených podél vnějšího obvodu Kola.</p>
<p>Kousek od tohoto výpočtu a kupodivu stále nedotčená, byla pracně vyryta kresba. Představovala Kolo samotné, zasazené ve skále, v proporcích odpovídajících uvedeným číslům. Nad ním byla jeskyně, dostatečně velká, aby mnichům z kláštera umožňovala chodit po povrchu Kola a spouštět potravinové příděly vězňům v celách pod nimi.</p>
<p>Vstup do jeskyně byl možný jenom přes klášter Bambekk, který dřepěl na úbočí hory Kharnabhar, nad pohřbeným Kolem.</p>
<p>Kdo vytesal tu kresbu do žuly, byl se vším evidentně velmi dobře obeznámen. Nezapomněl znázornit ani řeku, která tekla pod Kolem a napomáhala jeho otáčení. Jiné schematické náčrtky znázorňovaly spojení srdce Kola s Freyrem a Batalixem a se souhvězdími deseti znamení Zvířetníku - Netopýrem, Wutrovým volem, Skálou, Královninou jizvou, Zlatou lodí a dalšími.</p>
<p>„Abro Hakmo Astab!“ zvolal Luterin, který poprvé v životě vyslovil.tu zakázanou kletbu. Při pohledu na ta údajná spojení se mu srdce naplnilo nenávistí. Nebyla to pravda. Byl tam jen on sám, uvězněný ve skále, a nebyl na tom lépe než gossi. Vrhl se na pryčnu.</p>
<p>Znovu vyslovil kletbu. Jako jednomu z proklatých mu nyní bylo dovoleno užívat jí.</p>
<p>Čím temnější prostředí, tím hlasitější zvuky. Luterin předpokládal, že ostatní obyvatelé Kola spí, když se nehýbalo. On jen ležel, ale nespal. Otupěle se rozhlížel po jednotvárném prostoru, který obýval.</p>
<p>Korýtkem poblíž dolní části pryčny protékal jeho příděl vody. Kapání a šplouchání se mu ozývalo vedle hlavy, pravidelné jako tikání hodin.</p>
<p>Hlubší tón vydávala tekoucí voda pod pohyblivou podlahou. Byly to líné zvuky a připomínaly neutichající opilecký monolog. Luterin je shledával uklidňujícími.</p>
<p>Jiné vodní zvuky, kapky a žbluňkání z větší dálky, mu připomínaly vnější svět přírody, svobody, lovu. Představoval si sám sebe, jak se volně potuluje kaspiarnovými lesy. Ale tato iluze nikdy nesetrvala dlouho. Zas a znovu před sebou viděl otcův obličej, zkřivený předsmrtnou agonií. Potůčky, vodopády a proudy mu před vnitřním zrakem zmizely a byly nahrazeny krví.</p>
<p>Z letargie se vytrhl pouze tehdy, když otevřel plátěný ranec s denním přídělem jídla a našel v něm vzkaz.</p>
<p>Odnesl útržek papíru k modrému plameni hořáku ve vzdálené stěně a prohlížel si jej. Někdo na něj malým písmem napsal: „Tady nahoře je všechno v pořádku. Miluji tě.“</p>
<p>Nebyl tam podpis, dokonce ani iniciála. Matka? Toress Lahl? Insil?</p>
<p>Některý z jeho přátel?</p>
<p>Samotná anonymita vzkazu mu byla povzbuzením. Tam venku je někdo, kdo o něm smýšlí dobře a kdo s ním může - alespoň při této jediné příležitosti - komunikovat.</p>
<p>Toho dne, když se rozezněly trouby kněží, vyskočil a popadl řetěz ve výklenku vnější stěny. Zapřel se chodidly proti dělicí zdi a zatáhl za řetěz. Cela se pohybovala - Kolo se pohybovalo.</p>
<p>Další zatáhnutí a pohyb mu tentokrát připadal méně namáhavý.</p>
<p>Posunul se o pár centimetrů.</p>
<p>„Táhněte, vy čeládko líná!“ vykřikl.</p>
<p>Povzbudivé tóny trub zaznívaly v pravidelných intervalech po dobu dvanácti a půl hodiny, aby pak na stejnou dobu utichly. Na konci pracovního dne se Luterin posunul zhruba o 119 centimetrů, téměř o polovinu šířky cely. Plamen, který osvětloval celu, se nyní nacházel jen kousek od dělicí stěny. Na konci druhého dne práce bude pryč v jiné cele - a ukáže se nový.</p>
<p>Bylo třeba takto sunout hmotnost 1 284 551 137 tun: taková byla tíha, kterou svatost uvalila na obyvatele Kola. Zdálo se, že to je pouze fyzická práce. Ale jak dny míjely, Luterin zjišťoval, že ji stále víc a víc považuje za spirituální úkol; měl čím dál tím naléhavější pocit, že skutečně existuje spojení mezi jeho srdcem a Kolem. Zasáhlo ho uvědomění, že Kolo neznamená jenom tvrdou dřinu, ale - jak pravila legenda - také odhalení moudrosti.</p>
<p>„Táhněte!“ vykřikl znovu. „Táhněte, vy světci i hříšníci.“</p>
<p>Od té doby se stal fanatikem, a nadšeně vyskakoval z pryčny v okamžiku, kdy se ozval vítaný zvuk trub. Proklínal ty, kteří v jeho představivosti nevstávali k úkolu tak vášnivě jako on sám. Zlořečil těm, kdo u svých řetězů nepracovali vůbec, tak jako to kdysi dělal on. A už vůbec nechápal, proč pracovní doba není delší.</p>
<p>V noci - třebaže tady dole existovala jenom noc - Luterin uléhal na pryčnu s hlavou plnou představ o tom pomalu se otáčejícím Kole, drtícím lidské životy jako mlýnský kámen. Kolo se pohybovalo bez ustání, každý den, a tak tomu bylo od té doby, co je Stavitelé zkonstruovali.</p>
<p>Otáčelo se dokola v drsné harmonii.</p>
<p>Vězňové, uhnízdění jako larvy každý v samostatné cele podél obvodu KoIa, byli nuceni pohánět sami sebe do srdce žulové hory. Jenom tehdy, když se aktivní spoluprací podřídili této kruté cestě, bude jim umožněno vynořit se opět na denní světlo. Pouze touto spoluprací bylo možno ovlivnit otáčení Kola, což znamenalo svobodu. Jenom ponorem hluboko do útrob hory bylo možno vyvrhnout ven svobodného člověka.</p>
<p>„Táhněte, táhněte!“ křičel Luterin, napínaje každý sval. Myslel na 1 824 ostatních vězňů, každého zavřeného v samostatné cele, každého odsouzeného k tomu, aby táhl, pokud se mu někdy má podařit dostat se odsud.</p>
<p>Nevěděl, jaké krize panují ve vnějším světě. Netušil nic o událostech, které svým činem uspíšil. Nevědělo tom, kdo žije nebo umírá. S tím, jak tennery míjely, jeho mysl stále větší měrou naplňovala nenávist k ostatním vězňům - některým nemocným nebo možná mrtvým – kteří netáhli celým srdcem. Často měl pocit, jako by to byl jen on sám, .kdo táhne tíhu toho kamenného stroje, jen on sám, kdo posunuje Kolo přes nebeskou klenbu žuly k vytouženému světlu.</p>
<p>Míjely tennery a míjely malé roky. Jenom malby a nápisy na vnější kamenné zdi se měnily, jinak všechno zůstávalo stejné.</p>
<p>Tato monotónnost ubíjela jeho mladickou mysl. Stal se otupělým, rezignovaným. Ne vždy se rozhýbal, když se mu nad hlavou rozezněly trouby kněží, jejichž zvuk připomínal díky tloušťce stropu tóny píšťal.</p>
<p>Pozvolna přestával myslet na otce. Se svým proviněním se smířil tak, že uvěřil, že otec sám byl přemožen vlastní vinou. Proto podal synovi nůž a začal ho provokovat, připraven zemřít jeho rukou. Ten obličej, vždy lesklý mazem, byl obličejem ubožáka.</p>
<p>Nějaký čas uvažoval o tom, že otce navštíví v pauku. Ta myšlenka nedávala jeho mysli pokoj, až nakonec ve druhém roce uvěznění odešel Luterin k pryčně a lehl si na záda. Pozvolna jej ovládl stav pauku a jeho duše začala klesat do temnoty větší, než panovala v srdci hory.</p>
<p>Ještě nikdy nesestoupil do toho melancholického světa gossiů, kde všichni ti, co kdysi žili, pozvolna klesali skrze strašlivé tišiny k nebytí. Přemohl ho pocit dezorientace. Klesal k jiskřičkám, jež pod ním slabě světélkovaly jako hvězdy, uspořádané v nehybné uniformitě, možné jenom v krajinách mrtvých.</p>
<p>Bárka Luterinovy duše se bez přestání pohybovala mezi nimi, nakukujíc beze zraku do řad gossiů a mnohem starších fessupů, které se táhly hlouběji a hlouběji a hlouběji až k srdci Prapůvodní strážkyně. Když se na ně podíval důkladněji, každý gossi připomínal něco jako kuře s opáleným peřím, pověšené na hák, aby oschlo. Skrze hrudní koše byly vidět průhledné žaludky a střeva, které se v nich pomalu pohybovaly jako mouchy v láhvi. V nejasných obrysech hlav blikala za jamkami prázdných očních důlků maličká světýlka. Sledujíc směr, který by nedokázal určit žádný kompas, Luterinova duše se konečně zatřepetala před gossim Lobanstera Šokerandita.</p>
<p>„Můj otče, chci ti říct pouze pár slov a pak půjdu, já, který tě miloval nejvíc ze všech a přitom ti nejvíc ublížil.“</p>
<p>„Luterine, Luterine, čekám tady, klesaje k nebytí, plný naděje, že tě spatřím. Jaký pohled by mohl být vítanější očím než pohled na tebe? Jak daleko jsi, dítě, v zástupech těch, kdož ještě musí projít hodinou své smrti?“ Při posledních slovech gossi vydechl věchýtek slabých jiskřiček.</p>
<p>„Otče, neptej se mne. Mluv o sobě. Mé mysli stále nedává pokoj ten zločin, který jsem spáchal. Stále mě pronásledují vzpomínky na nejstrašnější okamžiky na tom osudném dvoře.“</p>
<p>„Musíš sám sobě odpustit, protože já jsem ti odpustil, když jsem přišel na toto místo. Každý jsme byli z jiné generace, tvoje mysl ještě nedozrála, nebyl jsi schopen jasnozřivého pohledu na lidské záležitostI, tak jako jsem to uměl já. Uposlechl jsi princip, stejně jako jsem to udělal já. To je čestné.“</p>
<p>„Neměl jsem v úmyslu zabít tebe, můj milovaný otče - jenom Oligarchu.“</p>
<p>Oligarcha nikdy neumírá. Vždycky se najde další.“ Když gossi mluvil, z dutiny, kde kdysi bývala ústa, se sunul oblak prachových částeček; chvíli visely ve vzduchu a pak se rozptylovaly, pomalu, jako sníh klesající do uhelného prachu.</p>
<p>Popel Lobanstera Šokerandita popisoval, jak se zhostil povinností Oligarchy, protože věřil, že v Sibornalu jsou hodnoty, které stojí za zachování. Dlouho hovořil o těchto ctnostech a mnohokrát jeho rozprava bloudila.</p>
<p>MIuvil o způsobu, jakým maskoval před rodinou pravdu o svém výsostném postavení. Dlouhé lovecké výpravy ve skutečnosti neexistovaly. Kdesi v divočině hor měl tajné útočiště. Tam byli drženi jeho lovečtí psi, zatímco on sám se vždycky s malým oddílem stráží odebral do Askitoše. Psy si zase vyzvedl cestou domů. Jednou tyto psy objevil Luterinův starší bratr a poskládal si kousíčky pravdy. Než by někomu řekl to, co zjistil, Favin si raději skočil ze skály pro smrt.</p>
<p>„Jistě si dokážeš představit žal, který mne přemohl, synu. Raději být zde, bezpečný v obsidiánu, kde vím, že žádné další útrapy nemohou zaútočit na mysl a tělo.“</p>
<p>Synova duše byla gossiho výmluvností dojata, nikoli však přesvědčena.</p>
<p>„Proč ses nesvěřil mně, otče?“</p>
<p>„Věřil jsem, že až přijde čas, dopídíš se pravdy sám. Mor musí být zastaven, lidé se musí naučit poslušnosti. Jinak civilizace zahyne pod náporem staletí chladu. Jenom přesvědčen o této pravdě jsem byl schopen vytrvat.“</p>
<p>„Ctěný otče, nemohl jsi zastupovat civilizaci, když na tvých rukou lpěla krev tisícovek lidí.“</p>
<p>„Nyní jsou tady se mnou, synu, ti muži z Asperamankovy armády. Myslíš si, že proti mně mají jedinou stížnost? Nebo tvůj bratr, který je zde také?“</p>
<p>Duše vydala ekvivalent výkřiku. „Po smrti je všechno jiné. Vy gossiové neznáte opravdové city, jenom laskavost a dobrotu. A co ta zbytečná válka, kterou jsi rozpoutal proti našim sousedům v Bribahru, během které bylo zničeno prastaré město Rattagon? Nebyla to čirá krutost?“</p>
<p>„Jenom pokud je krutostí nezbytnost. Nejrychlejším způsobem, jak se dostat z Kharnabharu do vzdáleného Askitoše, bylo vydat se na západ z Noonatu a plout po bribahrské řece Jerddalu – mnohem snadněji splavné než náš věčně špatně naladěný Venj. Tak jsem se dostal na pobřeží, kde mne očekávala loď a nikdo mne tam nepoznal, tak jako by mne poznali v Rivenjku. Rozumíš mi, můj synu? Říkám ti to proto, abych uklidnil tvoji mysl.</p>
<p>Je důležité, aby Oligarcha zůstal v anonymitě. Snižuje to nebezpečí, že bude zavražděn a zmenšuje to nevraživost mezi národy. Avšak jednou mne poznala skupina šlechticů z Rattagonu, kteří se také plavili po Jerddalu. V rámci nepřátelství panujícího mezi našimi zeměmi plánovali atentát. Já je předešel a v sebeobraně se jich zbavil. Ty to musíš udělat taky, můj synu, až na tebe přijde řada. Chraň sám sebe a pečuj o sebe.“</p>
<p>„Nikdy, otče.“</p>
<p>„Nu, budeš mít spoustu času, abys dospěl,“ řekl třpytný stín shovívavě.</p>
<p>„Otče, ty jsi zaútočil také proti církvi.“ Duše se odmlčela. Nebyla schopná vyjádřit svoje pocity - úcty i nenávisti zároveň - tomuto kouřovému obrysu. „Musím se tě zeptat - myslíš si, že Bůh někdy naslouchá nebo mluví?“</p>
<p>Když gossi odpovídal, dutina, která kdysi byla ústy, se nehýbala. „Nám gossiům tady dole je dáno, že jsme schopni poznat, odkud naši návštěvníci přicházejí. Dobře vím, můj synu, že ty přicházíš ze samotného srdce svatosti našeho národa. Proto se tě ptám: slyšíš v tom svém očistci mluvit Boha? Máš pocit, že ti naslouchá?“</p>
<p>V těch otázkách jako by prodléval druh netečného zla, jako by mizerie byla šťastná v rozplozování sama sebe.</p>
<p>„Říkám si, že kdyby nebylo mých hříchů, možná by naslouchal, možná by mluvil.“</p>
<p>„Kdyby existoval Bůh, chlapče, nemyslíš, že zástupy nás. všech tady dole by o něm věděly? Rozhlédni se kolem sebe. Není tu nic než obsidián. Bůh je největší lží lidstva - tlumičem bezútěšných pravd světa.“</p>
<p>Duše najednou měla pocit, jako by ji silný proud odtahoval někam k neznámému místu a cítila se blízka zadušení.</p>
<p>„Otče, musím odejít.“</p>
<p>„Pojď blíž ke mně, ať tě mohu obejmout. „</p>
<p>Přivyklý poslouchat, Luterin se posunul blíž ke zmačkané klícce.</p>
<p>Už už k ní chtěl v láskyplném gestu natáhnout ruku, když vtom z gossiho explodoval silný déšť částeček a obklopil ho ohněm. Prchal. Záře odumřela. Právě včas si vzpomněl na příběhy, které pravily, že gossiové, kdyby mohli, by navzdory smíření se smrtí popadli živou duši a vyměnili by si s ní místo.</p>
<p>Ještě jednou zamumlal slova ujištění o náklonnosti k otci a pomalu začal stoupat obsidiánem vzhůru, dokud celé shromáždění gossiů a fessupů nebylo ničím víc než ztrácejícím se hvězdným polem. Vrátil se do nehybného těla v cele. Pomalu začínal vnímat teplo svého živého já.</p>
<p>Zbývalo mu ještě osm let, než bude jeho cela dotažena k východu do vnějšího světa, a tři, než se dostane byť jen do poloviny cesty, do srdce bolestné hory.</p>
<p>Prostředí se nikdy neměnilo. Ale Luterinův odpor k sobě samému se začal vytrácet a šedivé myšlenky mu zabarvilo přemýšlení nad jiným tématem. Začal uvažovat o stále hlubší propasti mezi církví a státem. Dejme tomu, že tato propast bude stále širší a dodávání pracovních sil pro Kolo z nějakého důvodu ustane. Dejme tomu, že ti, co si zde odslouží deset let, budou propuštěni a nenajde se nikdo, kdo by je nahradil. Kolo bude postupně zpomalovat. Bude tu příliš málo mužů, aby dokázali pohnout jeho masou. Nebude odsud úniku.</p>
<p>Tato myšlenka mu nedávala pokoj jako žlutě pruhovaná moucha flambregovi, dokonce ani ve spánku. Nepochyboval o tom, že trápí mnoho dalších vězňů. Pravdou bylo, že Kolo se od té doby, co Stavitelé před mnoha věky svoje dílo dokončili, nikdy nezastavilo; ovšem minulost nebyla zárukou budoucnosti. Žil v odročení, které stěží mohlo být zváno životem, a s odevzdaností myslel na staré rčení: „Sibornalané celý život pracují, na celý život se žení a touží po životě.“ Vyjma části ohledně manželství by přísahal, že toto rčení má svůj původ v Kole.</p>
<p>Byl mučen pomyšlením na ženy a nedostatkem mužské společnosti. Pokoušel se přes skálu signalizovat nejbližším spolutrpícím, ale žádná odpověď se neozvala. Ani nedostal žádné další vzkazy shora. Naděje, že ještě nějaký dostane, v něm odumřela. Byl zapomenut.</p>
<p>Při práci a odpočinku mu v mysli vyvstávala další hádanka, která ho také začala strašit ve snách. Z 1825 cel Kola byl jen ze dvou v témže okamžiku přístup do vnějšího světa: z cely, kterou jeden vstupoval, a z vedlejší cely, kterou další odcházel. Jak tedy byly cely Kola naplněny, než se rozhýbalo poprvé? Jak je ti obři, kteří tento stroj postavili, uvedli do pohybu?</p>
<p>Mučil mysl představami provazů, vlečných lan, kladkostrojů a dravých podzemních řek, které Velké kolo měnily ve vodní stroj. Stále však nebyl schopen vyřešit tu hádanku k naprosté spokojenosti.</p>
<p>Dokonce i procesy jeho mysli zůstávaly uvězněny ve Svaté hoře.</p>
<p>Tu a tam mu přes podlahu cely proběhl hrbáček. S radostí jej chytil, něžně ho zvedl a díval se, jak tvor mává křehkýma nožkama ve snaze osvobodit se. Hrbáček chápal, co je to svoboda, a zarputile se o ni zajímal. Nekonečně složitější lidé byli mnohem rozpolcenější.</p>
<p>Jaká to transcendentní bolest nutí lidi zavírat sami sebe na velkou část života do útrob Velkého kola? Je tohle skutečně cesta k pochopení sebe sama?</p>
<p>Přemýšlel o tom, zda i hrbáček rozumí sám sobě. Z úsilí ztotožnit se s těmi drobnými tvory, aby se mohl radovat z kousíčku jejich svobody, se mu dělalo zle. Celé hodiny bez hnutí ležel na podlaze cely a hleděl na droboučké tvory, na malé bílé mravence, mikroskopické červíky - všichni se pohybovali. Někdy zahlédl, jak jej pozorují růžovooké krysy a myši. Kdybych zemřel, pomyslel si, tohle by byli jediní svědkové mé smrti. Bylo to nesnesitelné pomyšlení.</p>
<p>Během žalářování v útrobách Kola určitě mnoho mužů zemřelo. Někteří se v něm nechali zavřít dobrovolně, tak jako se někteří dobrovolně uchylovali k celibátu. Možná byli poháněni přáním uniknout na místo, kde neexistují výzvy doby, daleko od Tuchu světa - ruchu zarámovaného, pokud rozuměl astronomům, do mnohem většího ruchu vesmíru.</p>
<p>Ale pro něho bylo místo, kde neexistují výzvy - jeho cela - druhem smrti. Nebylo tam žádné včera, nebude tam žádné zítra. Jeho duch bojoval proti procesu chřadnutí.</p>
<p>Pak se rozezněly trouby kněží a on se vyškrábal na nohy, rozběhl se ke vzdálené zdi cely a popadl řetěz. Táhnout Kolo skálou se mu stalo jedinou smysluplnou aktivitou, která mu ještě zbyla. Vzdáleností 119 centimetrů denně stroj provážel svoje obyvatele temnotou.</p>
<p>Už nikdy znovu neklesl do pauku. Návštěva žhavého uhlíku otce z něj však sňala břímě viny. Netrvalo dlouho a zjistil, že na otce přestal myslet; nebo, pokud si na něj vůbec někdy vzpomněl, myslel jenom na jiskřičku prskající ve světě za hranicemi smrtelnosti.</p>
<p>Otec, který pro něj byl skutečný, ten statečný lovec, jenž věčně štve se svými galantními přáteli zvěř v kaspiarnových lesích, byl ztracen, nikdy neexistoval. Místo něho byl jenom muž, který se – namísto svobodného života - rozhodl zavřít sám sebe do břidlicového paláce na Ledokopci v Askitoši.</p>
<p>Mezi_životem toho mrtvého muže a Luterinovým vlastním životem byla podivná paralela. Luterin také nechal uvěznit sám sebe.</p>
<p>Již potřetí se jeho život zastavil na mrtvém bodě. Poprvé to bylo během ročního ochrnutí na prahu dospělosti, podruhé při Tučné smrti a její následné metamorfóze, a potřetí nyní. Že by konečně měl přestat být tím, co Harbin Fašnalgid nazval tvorem systému? Čeká na něho poslední metamorfóza?</p>
<p>Stále ještě se mělo ukázat, zda se dokáže vymanit z otcova vlivu. Otec, třebaže hlava celého systému, se také stal obětí, podobně jako skrze něj i jeho rodina. Luterin si vzpomněl na matku, věčně zavřenou v rodinném sídle. Docela dobře by mohla být zavřená v Kole.</p>
<p>Jak roky ubíhaly, viděl Toress Lahl stále nezřetelněji. Záře její přítomnosti vyprchávala. Tím, že se stala otrokyní, nebyla ničím víc než jen otrokyní; a její oddanost, jak poukázala matka, byla pouze oddaností otrokyně, sebestřednou, sebezáchovnou, která nepramení ze srdce. Bez sociálního statutu - pro společnost mrtví, jak lidé říkali otrocích - se srdce nehýbe. Všechny pohyby jsou jen taktické. Pomyslel si, že chápe, že otrok musí pána vždycky jen nenávidět.</p>
<p>A naopak, s tím, jak tennery a centimetry ubíhaly, lnsil Esikananzi mu v mysli zářila stále jasněji. Zavřená ve vlastním domě, uzamčená v hrobě vlastní rodiny, nesla v sobě rebelantskou jiskřičku; pod sametem jí silně bušilo srdce. Hovořil k ní v temnotě. Vždycky mu odpovídala urážlivě, dobírala si ho pro jeho přizpůsobivost; přesto byl utěšován jejími starostmi a jejím vnímáním světa.</p>
<p>A tak pokaždé, když se rozezněly trouby, dál táhl za řetěz.</p>
<p><emphasis>Vysok</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis> nad Velkým kolem se vznášela struktura, která ho do jisté</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>míry</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>př</emphasis><emphasis>ip</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>ínala. Běh výzkumné stanice Avernus také závisel na víře.</emphasis></p>
<p><emphasis>T</emphasis><emphasis>a </emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>íra selhala. Matriarchální společnosti vládly malým sk</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>pinám lidí, n</emphasis><emphasis>yn</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kompletně oddaným spirituální hře mnohače</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ných osobností.</emphasis></p>
<p><emphasis>O</emphasis><emphasis>brovské sexuální orgány</emphasis><emphasis>, genitálopanny, byly rituálně s</emphasis><emphasis>provozovány</emphasis><emphasis> z</emphasis><emphasis>e světa </emphasis><emphasis>– </emphasis><emphasis>často</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>úchylnými prostředky. Vzdal</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vání se věcí mechanic</emphasis><emphasis>ký</emphasis><emphasis>ch a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tec</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>nologických nutilo kmeny k</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>řistit na bezduchém eudaimon</emphasis><emphasis>is</emphasis><emphasis>mu, </emphasis><emphasis>ve k</emphasis><emphasis>terém převažovala s</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>xuální motivace.</emphasis></p>
<p><emphasis>Poh</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>í se stala beznadějně propletenými. Jedinci od dětství přij</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>mali m</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>žské i ženské personality, někdy až do počtu pěti na každého.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tyto mnohonásobné osobnosti mohly jedna pro druhou n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>vždy </emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>ůstat</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>cizinci, hovořit rozdílnými dialekty, vést odlišné </emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>soby života. Nebo mohly upadnout do divokých hádek mezi sebou anebo se jedna do</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>druhé beznadějně zamilovat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Některé z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>těchto osobností umíraly, zatímco jejich tvůrce žil dál.</emphasis></p>
<p><emphasis>Postupně došlo k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>všeobecnému rozkladu, jako by se pomá</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>lo samotné genetické kódování, na kterém závisela dědičnost.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ubývající populace pokračovala v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hraní svých spletitých her. Ale ve vzduchu již byl cítit konec. Automatické systémy selháv</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ly. Mechaničtí</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dělníci, navržení, aby opravovali vadné obvody, byli stále větší měrou</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>schopni opravovat už jen sami sebe. R</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>generace vyžadovala lidský dohled, kterého se jim nedostávalo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Signály odesílané k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Zemi se staly útržkovitými, méně koo</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>dinovanými. Brzy ustanou docela. Bude to trvat jenom dalších pár generací.</emphasis><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>XVI</strong></p><empty-line /><p><strong>Osudová nevinnost</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><emphasis>Na severní polokouli Země bylo léto roku, kterému by se kdysi říkalo 7583.</emphasis></p>
<p><emphasis>V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pozvolna se pohybující místnosti cestovala skupina mile</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ců. Poblíž se pohybovaly jiné místnosti, stejným pomalým te</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>pem. Sunuly se před obrovitým, hoře podobným geonautem. Bylo to v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tropech.</emphasis></p>
<p><emphasis>Občas některý z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>milenců vyšel z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>místnosti ven a přešel do jiné. K</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>le</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis> geonauta bylo takto shluklých na sedmdesát mís</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ností. Brzy bude replikovat.</emphasis></p>
<p><emphasis>V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>této chvíli hovořil muž jménem Trockern, tak jako téměř každého odpoledne po skončení ranního sezení promýšlení. Stejně jako ostatní přítomní, muži a ženy, neměl na sobě Trockern nic než lehký gázový závoj přes hlavu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Byl to muž štíhlé postavy s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>olivovou pokožkou, s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>příjemnými rysy a nezkrotným úsměvem, který se mu na rtech objevoval i ve chvílích, kdy hovořil vážně.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Pokud jsem závěr dnešního ranního promýšlení pochopil správně, pak ti bizarní lidé, kteří žili v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>časech před nukleární válkou, si neuvědomovali jeden fakt, který nám nyní připadá zřejmý. Byli natolik nevyvinutí, že nebyli schopni vyhnout se stejnému druhu teritoriálního majetnictví, který dnes vládne m</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>zi ptáky a zvířaty.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Hovořil ke dvěma sestrám, Soyšal a Ermine, které s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ním momentálně sdílely místnost. Sestry se jedna druhé velmi p</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>dobaly; ale ze</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Soyšal jako by vyzařoval větší jas. To ona byla velitelkou páru.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Alespoň část staré rasy tehdy zlo vlastnictví půdy kritizov</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>la,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> namítla Ermine.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Byli považováni za blázny,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> řekl Trockern. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Poslechněte si moji teorii, kterou, jak doufám, budeme moci blíže prozkoumat. Domnívám se, ž</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis> majetek byl pro starou rasu vším. Dokonce i láska pro ně byla </emphasis><emphasis>po</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>ickým aktem</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To je příliš povšechné konstatování, </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis> soudila Soyšal. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Je zřejmé,</emphasis><emphasis> ž</emphasis><emphasis>e na převážné většině planety v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>těch dobách jedno pohlaví ovládalo</emphasis><emphasis> d</emphasis><emphasis>ruhé -</emphasis><emphasis>„</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Vlastnilo je jako otroky.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ne, ovládalo je, ty hádavče. Existovaly však také spole</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>nosti, pro</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>které sex byl čistě jen zábavou bez jakýchkoli spirit</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>álních nebo vlastnických souvislostí,</emphasis><emphasis> kde se heslem stalo </emphasis><emphasis>‚</emphasis><emphasis>osv</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>boze</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis> a-</emphasis><emphasis>„</emphasis></p>
<p><emphasis>Trockern zavrtěl hlavou. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Drahoušku, ty jen dokazuješ moje stanovisko. Tato menšina rebelovala proti převažujícímu étosu, což znamená, že i oni lásku považovali - byli k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomu nuceni - za politický</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>akt. </emphasis><emphasis>‚</emphasis><emphasis>Osvobození</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis> nebo </emphasis><emphasis>‚</emphasis><emphasis>svobodná láska</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis> byly prohláš</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>ním, a tudíž byly</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>politick</emphasis><emphasis>é.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Já nemyslím, že uvažovali takto.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Nechápali věci dost jasně, aby takto mohli uvažovat. A z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>toho</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pramenilo jejich neustálé znepokojení. Věřím, že doko</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ce i války vítali</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jako únik od osobních nesnází...</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> Když viděl, že S</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>yšal je připravená argumentovat, spěšně pokračoval. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ano, já vím, že válka se týkala také území. Smysl teritoriálnosti se ro</emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis>šířil ze země na jednotlivce. Od lidí se předpokládalo, že budou hrdí na svoji rodnou zemi a budou za ni bojovat, stejně jako se předpokládalo, že budou hrdí na svoji milenku a budou za ni bojovat. Nebo manželku, jak tomu tehdy říkali. Myslíte si, že já jsem na vás hrdý nebo bych za vás bojoval?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis> To je řečnická otázka?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> zeptala se Ermine s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>úsměvem.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Poslouchej, jen jeden příklad. Ta posedlost staré rasy vlastnictvím. Otroctví bylo na Zemi obvyklým jevem až do konce průmyslové revoluce. I dlouho poté na mnoha místech ještě existovalo. Bylo to stejně špatné jako nyní na Helikonii. Člověka to obdařovalo mocí vlastnit jiného člověka </emphasis><emphasis>-</emphasis><emphasis> což je myšlenka, která nám nyní připadá takřka neuvěřitelná. Přinesla by nám jenom utrpení. My přece chápeme, že zotročeným se stával i majitel otroka.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Když Trockern zvedl na důraz jak levou ruku, tak hlas, starý mu</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis> prospávající odpoledne na blízké pryčně podrážděně z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>mumlal, zachrápal a převalil se na druhý bok.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ale drahoušku, vždyť existovalo mnoho společností bez o</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>roků, </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>řekla Soyšal. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>A mnoho společností, které si tu myšlenku ošklivily.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Oni říkali, že si ji oškliví, a přesto si drželi otroky, když mohli - vlastnili je tak dlouho, jak jen to bylo možné. Později začali využívat androidy. Oficiálně neotrokářské společnosti horovaly pro mnohonásobné vlastnictví. Majetek a nic než maje</emphasis><emphasis>tek... Byla to forma šílenství.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Oni nebyli šílení,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> namítla Soyšal. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Jenom jiní než my. Oni b</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis> nás pravděpodobně také považovali za hodně odlišné. Kr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>mě toho, lid</emphasis><emphasis>st</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>té době teprve dospívalo. Často jsem naslo</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>chala tvým kázáním; </emphasis><emphasis>T</emphasis><emphasis>rockerne, a nemohu popřít, že jsem se z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nich těšila - více či méně. N</emphasis><emphasis>yní </emphasis><emphasis>si poslechni, co chci říct já.</emphasis></p>
<p><emphasis>J</emphasis><emphasis>sme tady jen proto, že jsme měli neuvěřitelné štěstí. Z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>pomeň na</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>‚</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>uku </emphasis><emphasis>boží</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>, kvůli které se neustále trápí Helikoňané. Je to jen otázka</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>štěs</emphasis><emphasis>tí</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Nemám na mysli pouze štěstí, že pár lidí přežilo nukleární zim</emphasis><emphasis>u - </emphasis><emphasis>třebaže i tato skutečnost je jeho so</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>částí. Hovořím o štěstí řady k</emphasis><emphasis>osmických náho</emphasis><emphasis>d na Zemi. Jen pomysli na způsob, jakým rostlinovi</emphasis><emphasis>té</emphasis><emphasis> bakterie uvolnily kyslík do jinak nedýchatelné atmosféry. Pomysli na </emphasis><emphasis>ryby,</emphasis><emphasis> u kterých se vytvořily páteřní kosti. Pomysli na náhodu, že</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis> s</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>v</emphasis><emphasis>ců se vyv</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>nula placenta - o tolik šikovnější než vajíčka - třebaže v</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>íč</emphasis><emphasis>ka</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>také byla ve své době triumfem. Pomysli na kosmické bomba</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>ová</emphasis><emphasis>ní</emphasis><emphasis>, které tak výrazně změnilo podmínky, že vyhynuli din</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>sauři,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ab</emphasis><emphasis>y d</emphasis><emphasis>ali šanci savcům. Takto b</emphasis><emphasis>ych mohla pokračovat dál a dál.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Tys</emphasis><emphasis> to vždycky uměla,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> řekla jí sestra napolo obdivně.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>N</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ši staří nevyspělí předkové se náhod báli</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> Báli se štěstí. Proto</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>si vy</emphasis><emphasis>mys</emphasis><emphasis>leli bohy a ploty a sňatky a nukleární zbraně a všechno ost</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> Za vším stálo ne tvoje majetnictví, ale strach z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>náhody, která</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je</emphasis><emphasis> n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ko</emphasis><emphasis>nec přece jen potkala. Možná mají tak</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vá proroctví zpětnou</emphasis><emphasis> platnost.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„To </emphasis><emphasis>je docela pravděpodobné.</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Ano. Budu s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tebou souhlasit, když</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>uz</emphasis><emphasis>náš</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>že majetnictví samotné mohlo být jedním ze sy</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>ptomů toho</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>st</emphasis><emphasis>rachu</emphasis><emphasis> z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>náhod.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Oc</emphasis><emphasis>h, dobrá, Trockerne, pokud tedy souhlasíš, vraťme se k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>témat</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis> sexu.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> Všichni se zasmáli. Z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>oken místnosti bylo vidět celé </emphasis><emphasis>mo</emphasis><emphasis>bilní město. </emphasis><emphasis>Š</emphasis><emphasis>inulo se svým neelegantním způsobem, nasávajíc</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>eg</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ni</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>itu z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>bílých mnohostěnů.</emphasis></p>
<p><emphasis>Er</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>e položila sestře ruku kolem ramen a pohladila ji po vlasech.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ty m</emphasis><emphasis>luvíš o jednom člověku, který vlastnil druhého; určitě bys</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>řekla, že stará instituce manželství taková byla. Mně ale manželství</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jako</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tak</emphasis><emphasis>ov</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>připadá</emphasis><emphasis> samo o sobě docela romanti</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>ké.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„V</emphasis><emphasis>ětšina nechutných věcí je romantická, pokud se od nich dostate</emphasis><emphasis>čně</emphasis><emphasis> distancuješ, </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis> řekla Soyšal. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Cokoli viděno skrze ml</emphasis><emphasis>hu... M</emphasis><emphasis>an</emphasis><emphasis>že</emphasis><emphasis>Iství je však nejvyšším příkladem lásky jako pol</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>tického aktu. Láska byla j</emphasis><emphasis>en</emphasis><emphasis> záminkou nebo přinejmenším ilu</emphasis><emphasis>zí.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„N</emphasis><emphasis>echápu, co tím myslíš. Muži a ženy se přece nemuseli brát, ne</emphasis><emphasis> s</emphasis><emphasis>nad</emphasis><emphasis>?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„S</emphasis><emphasis>vým způsobem to bylo dobrovolné, ale existoval nátlak společnosti, který nutil jedince uzavírat manželství. Někdy m</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>rální nátlak, jindy ekonomický. Muž musel mít někoho, kdo by s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ním žil, pracoval a </emphasis><emphasis>souložil</emphasis><emphasis>. Žena potřebovala někoho, kdo pro ni bude vydělávat peníze. Dohromady se dělili o svoji chamt</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>vost.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Jak příšerné!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis> Všechny ty romantické pózy, </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis> pokračovala Soyšal, která se ve své</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>přednášce evidentně vyžívala, </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>násilnění, milostné písně, hudba, literatura, které si tak cenili, sebevražedné pok</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>sy, slzy, přísahy - to všechno bylo jenom lákadly, kladením pa</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tí, o kterých nevěděli, že je kladou nebo do nich padají.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Když o tom takhle mluvíš, zní to hrozně.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Och, ujišťuji tě, že to bylo mnohem horší, Ermine. Není d</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>vu,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>že tolik žen si zvolilo prostituci. Tím chci říct, že manželství bylo jen další verzí boje o moc, kde manžel a manželka bojovali o nadvládu jednoho nad druhým. Muž tahal za drátky peněže</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ky, žena zas měla tajnou zbraň mezi nohama.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Všichni propukli v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>smích. Starý muž na pryčně jménem Sa</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>torilrvraš začal v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>sebeobraně chrápat.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Je to už dlouho, co ta tvoje byla tajná,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> usmál se Trockern.</emphasis></p>
<p><emphasis>Když se město stalo na něčí vkus příliš přeplněným, nebylo obtížné změnit geonauta a vydat se jiným směrem. Bylo mnoho jiných míst, jiných alternativ. Někteří lidé rádi putovali za dlo</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>hými světlými dny; jiní cestovali, aby se kochali velkolepými přírodními scenériemi, další byli posedlí touhou pozorovat moře nebo poušť. Každé prostředí nabízelo odlišný druh prožitků.</emphasis></p>
<p><emphasis>Všechny tyto druhy prožitků byly zcela jiné než ty, jež exi</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>tovaly kdysi. Lidé již nevykřikovali údivem. Agilní mozky vedly jejich emoce k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomu, aby přijali roli skromnosti, podřízenosti - nikoli rezignovaného souhlasu - vůči Gaje, duchu Země. Gaia se nesnažila vlastnit je, tak jak to kdysi dělali jejich vymyšlení bohové. Sami byli součástí tohoto ducha a jeho vi</emphasis><emphasis>ze.</emphasis></p>
<p><emphasis>V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>důsledku toho smrt přestala hrát vedoucí roli inkvizitora v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>lidských záležitostech, tak jako tomu bylo kdysi. Nyní nebyla ničím víc než jen článkem v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jednoduchém účetnictví, které z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>hrnovalo lidstv</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>: Gaia byla společným hrobem, ze kterého se neustál</emphasis><emphasis>e rodilo něco noveho.</emphasis></p>
<p><emphasis>A navíc zde byla dimenze spojení s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Helikonií. Z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>diváků, m</emphasis><emphasis>užů</emphasis><emphasis> a žen, se lidé měnili v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>účastníky. Když z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Avernu přestal proudit </emphasis><emphasis>souv</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>lý sl</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>d obrazů a v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>lasturovitě tvarovaných auditor</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>ích byly k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>vidění</emphasis><emphasis> jen</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> pou</emphasis><emphasis>hé útržky, em</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>atické pou</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>o st</emphasis><emphasis>ál</emphasis><emphasis>e zes</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>lovalo. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>určitém slova</emphasis><emphasis> smys</emphasis><emphasis>lu l</emphasis><emphasis>id</emphasis><emphasis>stvo- l</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>dsk</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis> mysl - p</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>esko</emphasis><emphasis>čil</emphasis><emphasis>o prostor, aby se stalo okem</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Prapůvodní strážkyně, aby dodávalo sílu svým vzdáleným druhům na</emphasis><emphasis> jiné p</emphasis><emphasis>lan</emphasis><emphasis>etě.</emphasis></p>
<p><emphasis>By</emphasis><emphasis>l</emphasis><emphasis>o </emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>en z</emphasis><emphasis>ál</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>žit</emphasis><emphasis>os</emphasis><emphasis>tí</emphasis><emphasis> o</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>kávání</emphasis><emphasis>, co </emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>omu</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>o </emphasis><emphasis>spi</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>it</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>ál</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ímu pr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>dl</emphasis><emphasis>ou</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>ení</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>tost. může přinést budoucnost.</emphasis></p>
<p><emphasis>P</emphasis><emphasis>ř</emphasis><emphasis>iijetím role, která jim náležela a vyhovovala, pozemšťané opět vs</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>oupili</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>do magického kruhu bytí. Zřekli se své staré chamtivosti. Svět b</emphasis><emphasis>yl </emphasis><emphasis>je</emphasis><emphasis>jic</emphasis><emphasis>h, tak jako oni patřili světu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kd</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis> se stmívalo, Ermine navrhla: </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Mluvme o lásce jako o poli</emphasis><emphasis>ti</emphasis><emphasis>cké</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ktu. Je třeba, abychom si na toto pojetí maličko zvykli. Och, jak </emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>enovalo to právní uspořádání, kterým stará rasa procházela, kd</emphasis><emphasis>yž </emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis>e m</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>želství rozpadlo? JandolAnganol to měl taky. Aha, rozvod.</emphasis><emphasis> T</emphasis><emphasis>o </emphasis><emphasis>byl</emphasis><emphasis> taky boj o majetek, že ano?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„A</emphasis><emphasis> o to, komu připadly děti,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> dodala Soyšal.</emphasis></p>
<p><emphasis>„To </emphasis><emphasis>je příklad lásky zcela popletené s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ekonomikou a polit</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>kou. Oni</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ne</emphasis><emphasis>chápa</emphasis><emphasis>li, že náhodě nelze uniknout. Je to jeden z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>rozmarů, na základě</emphasis><emphasis> nichž </emphasis><emphasis>Gaia dodnes žije.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Tr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>ckern</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>vyhlédl z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>okna a ukázal na geonauta. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Nepřekvap</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>lo by</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>,</emphasis><emphasis> kd</emphasis><emphasis>yby Gaia poslala tyto objekty, aby nás nahradily,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> prohodil</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>náde</emphasis><emphasis>che</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis> falešné ponurosti. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Koneckonců geonauti jsou krásnější a f</emphasis><emphasis>un</emphasis><emphasis>kčnější než my - s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>výjimkou zde příto</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>ných.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Kd</emphasis><emphasis>yž vyšly hvězdy, všichni tři sestoupili na zem a kráčeli bok po</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>b</emphasis><emphasis>oku </emphasis><emphasis>se </emphasis><emphasis>svou</emphasis><emphasis> pomalu se šinoucí místností. Ermine vzala druhy za ruce.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>říkladu Helikonie můžeme usuzovat, kolik životů staré r</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>sy byl</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>zn</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>eno teritoriálností</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>a touhou vlastnit ty, kteří byli mil</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>váni.</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Nezálež</emphasis><emphasis>í </emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis> tom, že to zabíjelo lásku. Alespoň že nukleá</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>ní zima naši</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>rasu od to</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>oto druhu majetnictví osvobodila. P</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>zvedli jsme se k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>lepší</emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis> způsobu</emphasis><emphasis> života.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ř</emphasis><emphasis>íkám</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>si, co jiného je na nás ještě špatného, o čem ani n</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>víme?</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>zasmál se Trockern.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>V</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis> tvém případě to víme,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> řekla Ermine škádlivě. Kousl ji do</emphasis><emphasis> u</emphasis><emphasis>ch</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>. Uvnitř místnosti se Sartorilrvraš zavrtěl na pryčně a z</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>bručel</emphasis><emphasis> j</emphasis><emphasis>akoby na souhlas, jako by se sám vyžíval v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kousání do toho růžového</emphasis><emphasis> b</emphasis><emphasis>olt</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>.</emphasis><emphasis> Bylo to zhruba v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>čase, kdy se obvykle rozhodl vstát a těšit se</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hodin tropické tmy.</emphasis></p>
<p><emphasis>„To </emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis> něco připomnělo,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> Soyšal hleděla vzhůru ke hvězdám.</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Pokud je moje teorie nahodilosti svým způsobem správná, může vysvětlovat, proč ta stará rasa ve vesmíru nikdy nenašla žádné další</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>planety s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>živými bytostmi, kromě Helikonie. Helikonie a Země měly štěstí. Jsme náchylní vůči nehodám a náhodám. Na jiných planetách všechno šlo podle nějakého ge</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>fyzikálního plánu. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>důsledku toho se nikdy nic nestalo. Nevzn</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>kl příběh, který by se dal vyprávět.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Zastavili se, aby pohlédli do nekonečných dálav oblohy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Trockernovi unikl povzdech. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Vždycky, když pohlédnu na g</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>laxii,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>prožívám nezměrné štěstí. Vždycky. Na jedné straně mně hvězdy připomínají, že celá ta nádherná komplexnost organi</emphasis><emphasis>c</emphasis><emphasis>kého a anorganického vesmíru je </emphasis><emphasis>dána </emphasis><emphasis>sadou fyzikálních zák</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>nů, jež svou jednoduchostí vzbuzují bázeň -</emphasis><emphasis>„</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>A také jsi samozřejmě šťastný, že hvězdy ti nabízejí další téma k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hovoru...</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> Napodobila jeho postoj.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>A na druhé straně, drahoušku, na druhé straně... Och, to víš, že jsem šťastný, že jsem složitější než červ nebo masařka a že jsem schop</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>n vidět v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>těch několika málo bázeň vzbuzujících fyzikálních zákonech krásu.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Když přemýšlím o všech těch pradávných řečech o Bohu, </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis> řekla Soyšal, </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>nemohu si pomoci, abych se nedivila, zda na nich přece jen něco není. Možná je pravda taková, že Bůh je ve sk</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>tečnosti starý otrapa, se kterým bys nechtěl být viděn ani mr</emphasis><emphasis>t</emphasis><emphasis>vý...</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>...Sedí tam a přemítá navěky věků nad planetami plnými písku...</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>... a počítá každé zrníčko,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> dodala Ermine.</emphasis></p>
<p><emphasis>Se smíchem se rozběhli, aby dohonili svou místnost.</emphasis></p>
<p>Léta míjela. Jediné, co člověk musel dělat, bylo tahat za řetěz - a léta míjela. Kolo se pohybovalo hvězdnatou nebeskou klenbou.</p>
<p>Zoufalství ustoupilo rezignaci. Dlouho po rezignaci přišla naděje, hrnula se jako příliv doprovázený fanfárami, jako úsvit.</p>
<p>Povaha malůvek na vnější zdi se měnila. Byly tam kresby nahých žen a nápisy plné naděje a vychloubání se budoucími vnuky a strachu o manželky. Byly tam kalendáře, které odpočítávaly poslední léta, postavy, které se zvětšovaly, jak se tennery zkracovaly.</p>
<p>Přesto stále nacházel i náboženská rčení, někdy jakoby posedle opakovaná po každých pár metrech zdi, dokud se po mnoha tennerech pisatel neunavil. Jedno z těch, která Luterin četl s pobavením, znělo:</p>
<p>VŠECHNA MOUDROST SVĚTA VŽDY EXISTOVALA: PIJTE ZHLUBOKA:Z TOHO, ČíM JI MŮŽETE PROHLOUBIT.</p>
<p>Jednou, když společně se zbytkem neviděné armády spoluvězňů tahal za řetěz, když trouby kněží vřeštěly a celá struktura na ozubených kolech skřípala, Luterin Šokerandit si uvědomil, že v cele je najednou nějak světleji. Pracoval jako divý. Každou hodinu potáhl masu Kola o deset centimetrů a s každou hodinou svítivost narůstala. Do cely se mu kradla svatozář žlutého šera.</p>
<p>Pomyslel si, že se ocitl v ráji. Odhodil kožešiny a tahal za deseti</p>
<p>čláPlkový řetěz s o to větším úsilím. Na neviděné druhy křičel, aby d:ěla“l:itotéž. Nedlouho před koncem dvanáctiapůlhodinové pracovní</p>
<p>:,tiobY‘ se _přední stěna cely posunula natolik, aby odkryla tu nejtenčí štěrID!p.ku světla. Prostor se zaplnil třpytivou svatou substancí, která _téka}a až do nejzazšího rohu cely. Luterin padl na kolena a přikryl si oči, plakal a smál se zároveň.</p>
<p>‚Než pracovní doba skončila, v prostoru vnější zdi cely zela štěrbina 240 milimetrů široká - a Luterinovi nyní zbývala již jen polovina malého roku, než svoji celu dotáhne k východu z Kola pod klášterem Bambekk. Důkladně vyrytá písmena v granitu oznamovala: MÁŠ PŘED SEBOU PŮL ROKU, KTERÝ TĚ DĚLÍ OD SVĚTA: SNAŽ SE Z TOHO VYTĚŽIT CO NEJVÍC.</p>
<p>Chodba byla vysekána hluboko ve skále. Nebyl schopen určit, jak daleko se táhne, než se změnila v okno. Na vzdáleném konci byla zajištěna mřížemi, za nimiž viděl vzdálený strom; kaspiarn ohnutý ve větrné smršti.</p>
<p>Luterin dlouho hleděl ven, než si odešel sednout na pryčnu, aby se radoval z té krásy. Štěrbina, kterou pronikalo denní světlo, byla zaneřáděná sutí. Přesto jí proudilo vzácné světlo, které vnitřek cely ozdobilo proměnlivými pruhy krásna. Měl pocit, jako by všechno světlo světa s požehnáním dopadalo na jeho hlavu. Obklopovalo ho to nejnádhernější světlo ze všech, stejně jako ty nejdokonalejší stíny, jež malovaly kouty skromné místnosti tak jemnou škálou tónů, jakých si ve světě na svobodě nikdy nevšiml. Opíjel se extází z vědomí, že je opět žijícím biologickým tvorem.</p>
<p>„lnsil!“ vykřikl do průzračného šera. „Já se vrátím!“</p>
<p>Druhého dne nepracoval, jen pozoroval to životodárné okno, které jeho spoluvězni posouvali přes vnější zeď. Následujícího dne, když znovu odmítl pracovat, se okno opět posouvalo, až nakonec zmizelo celé.</p>
<p>Ale i zbývající štěrbina stačila k tomu, aby mu do žaláře propouštěla vzácnou perleťovou svítivost. Když čtvrtého pracovního dne zmizela dokonce i ta - pravděpodobně aby podobně okouzlila spoluvězně ve vedlejší cele - byl nepokojný.</p>
<p>Začalo období pochybností o sobě samém. Jeho touha být svobodnný se změnila ve strach, co venku najde. Co asi udělala Insil? Opustila to místo, které tolik nenáviděla?</p>
<p>A matka? Možná už je mrtvá. Odolával nutkání sestoupit do pauku a dozvědět se to.</p>
<p>A Toress Lahl. Nu, té přece daroval svobodu. Možná se jí podařilo vrátit se do Borldoranu.</p>
<p>A co politická situace? Panuje nový Oligarcha a vydává vyhlášky starého? Jsou stále vražděni fagoři? Co boj mezi církví a státem?</p>
<p>Uvažoval, jak se budou chovat k němu samotnému, až vyjde do světa nahoře. Možná tam na něho čeká popravčí četa. Trápila ho stará otázka, za téměř deset malých let stále nezodpovězená: Je svatým nebo hříšníkem? Hrdinou nebo zločincem? V každém případě si svým činem odňal jakýkoli nárok na postavení Strážce Kola.</p>
<p>Začal hovořit k vybájené ženě s výmluvností, jaká pro něj nikdy nebyla typická, když mluvil tváří v: tvář někomu jinému.</p>
<p>„Jakým labyrintem je život pro lidi! Pro fagory je všechno určitě o tolik jednodušší. Ti nejsou mučeni pochybnostmi nebo nadějí. Když jsi mladý, vyžíváš se v prodlužované iluzi, že se dříve nebo později stane něco nádherného, že se ti podaří překonat omezení nastolená rodiči, poznat báječnou ženu a získat schopnost stát se báječným pro ni.</p>
<p>Zároveň s tím pociťuješ jistotu, že v té divočině možností, v těch lesích protichůdných názorů, se skrývá něco životně důležitého, co lze poznat - poznat a pochopit. Že to nakonec budeme vědět a vtělíme celé tajemství do souvislého vyprávění. A tak se skutečný život člověka – středobod všeho - vynoří z mlhy do jasného světla, do naprostého porozumění.</p>
<p>Jenomže tomu tak vůbec není. Ale pokud tomu tak není, odkud se vůbec myšlenky berou, aby nás trápily a znepokojovaly? Všechna ta léta, co jsem tady strávil - všechny ty myšlenky, které mi prolétly hlavou...“</p>
<p>Mocně tahal za těžké kovové články, které představovaly jen část nekonečného sledu řetězu Kola. Dnů na kamenném kalendáři ubývalo. Brzy přijde ten neskutečný den, kdy se opět bude moci svobodně pohybovat mezi jinými lidskými bytostmi. Modlil se k bohu Azoiaxickému, aby mu - ať se stane cokoli - dopřál znovu se milovat se ženou. V představách mu Insil již nebyla vzdálená.</p>
<p>Vanul vítr ze severu; přinášel jed permanentního pásma ledu. Jen velmi málo bytostí dokázalo žít v jeho dechu. Dokonce i tuhé listy kaspiarnů se smotávaly jako plachty ke kmenům stromů, když foukal takový vítr.</p>
<p>Údolí se plnila sněhem. Sníh se pěchoval. Malý rok od malého roku světla ubývalo.</p>
<p>K malé kapli krále JandolAnganola nyní vedla krytá cesta. Byla postavena jen ze spadaných větví, ale sloužila svému účelu – udržovala čistou stezku ke dveřím v zemi.</p>
<p>Poprvé po mnoha staletích v kapli někdo žil. U kamínek v rohu se choulila žena a malý chlapec. Žena nechávala dveře zavřené a kamínka zakrývala, aby jejich světlo nebylo zvenčí vidět. Neměla právo zde přebývat.</p>
<p>Všude kolem kaple rozmístila pasti, které našla rezavět v sakristii. Do těchto pastí se chytala malá zvířata, která jim oběma poskytovala dostatek potravy. Jenom zřídkakdy se odvážila do vesnice Kharnabhar, třebaže tam měla laskavého přítele, který si tam zřídil krám, kde prodával ryby přivezené z pobřeží - protože stará cesta, po které kdysi putovala na sever, byla stále udržována, bez ohledu na počasí.</p>
<p>Naučila syna číst. Kreslila pro něho písmena abecedy do prachu nebo jej vodila dívat se na písmena namalovaná v různých textech na zdech. Vysvětlila mu, že ta písmena a slova jsou pojmenováními ideálních věcí, z nichž některé existovaly nebo mohly existovat; a některé z nich by existovat neměly. Snažila se do četby vštípit morálku, ale také pro něj vymýšlela bláznivé příběhy, které oba vždycky nahlas rozesmály.</p>
<p>Když dítě spalo, čítávala si sama.</p>
<p>Neutuchajícím zdrojem údivu pro ni byla skutečnost, že předchozm obyvatelem této budovy byl muž z jejího vlastního města, Oldoranda. Jejich životy byly prapodivným způsobem spojené, i přes míle a staletí. On se stáhl na toto místo, aby žil v odloučení od lidí a činil pokání za svoje hříchy. Později se k němu připojila podivná žena z Dimariamu, vzdálené země Hespagoratu. Oba po sobě zanechali dokumenty, kterými se probírala celé hodiny. Někdy měla pocit, jako by jí králův nepokojný duch prodléval po boku.</p>
<p>Jak léta míjela, vypravovala ten příběh synovi.</p>
<p>„Ten neposlušný král JandolAnganol spáchal velké zlo v zemi, kde se narodila tvoje matka. Byl to zbožný muž, a přesto zabil církev. Byl to strašlivý paradox a on pod tíhou toho břemene shledal, že s ním neumí žít. A tak přišel do Kharnabharu a plných deset let sloužil v Kole, tak jak to nyní dělá tvůj otec.</p>
<p>Když sem odešel, JandolAnganol po sobě zanechal dvě královny. Musel být velmi zkažený, třebaže Sibornalané ho považují za svatého.</p>
<p>Poté, co vyšel z Kola, připojila se k němu ta dimariamská žena, o které jsem ti říkala. Tak jako já byla lékařkou. Nu, zdá se, že kromě toho byla i čímsi jiným, včetně nějakého druhu obchodnice. Jmenovala se Immya Muntras. Cítila volání náboženství, a proto toho krále vyhledala. Možná mu byla útěchou ve stáří. Žila mu po boku. To není špatná věc.</p>
<p>Muntras oplývala znalostmi, které považovala za vzácné. Vidíš, všechno to tady sepsala. Bylo to už velmi dávno, během Velkého léta, kdy si lidé mysleli, že bude konec světa, stejně jako si to myslí teď.</p>
<p>Ta paní Muntras měla jakési informace od muže, který do Oldoranda přicestoval z jiného světa. Zní to podivně, ale já už jsem v životě viděla tolik zvláštních věcí, že bych uvěřila čemukoli. Kosti paní Muntras nyní spočívají v předkapli vedle pozůstatků toho krále. Tohle jsou papíry, které po sobě zanechala.</p>
<p>To, co se dozvěděla od toho muže z jiného světa, se týkalo povahy moru. Ten podivný člověk jí řekl, že Tučná smrt je nutná, že těm, kteří přežijí metamorfózu, navodí změnu tělesného metabolismu, který jim umožní lépe přežít zimu. Bez té metamorfózy by lidstvo nemohlo doufat, že se mu podaří Zimu Weyru přečkat.</p>
<p>Mor je roznášen klíšťaty, která žijí na fagorech a přemísťují se na muže a ženy. Kousnutí toho klíštěte ti přivodí mor. Mor způsobuje metamorfózu. A tak nyní určitě chápeš, že člověk nemůže Zimu Weyru přežít bez fagorů.</p>
<p>Tuto vědomost se paní Muntras snažila před celými staletími přednášet v Kharnabharu. Jenomže oni fagory stále zabíjejí a stát dělá všechno, co je v jeho moci, aby zabránil šíření nemoci. Lepší by bylo vymyslet na ni nějaký lék, aby mohlo přežít víc lidí, kteří Tučnou smrt dostanou.“</p>
<p>Takto k němu hovořila, prohlížejíc si v polotmě synův obličej. Chlapec naslouchal. Pak si šel hrát s poklady - našel je v truhlicích, které kdysi patřily tomu hříšnému králi.</p>
<p>Jednoho večera, když si takto hrál a matka si četla ve světle ohně, ozvalo se zaklepání na dveře kaple.</p>
<p>Stejně jako pomalá roční období i Velké kolo Kharnabharu vždycky dokončilo otočku.</p>
<p>Kolo konečně vykonalo plný oběh i pro Luterina Šokerandita. Cela, která byla po deset let jeho obydlím, se vrátila k otvoru, jímž vyjde ven. Jenom stěna 0,64 metru silná ho dělila od cely, do které právě vstupoval dobrovolník, aby započal svá léta v temnotě, kdy bude Helikonii valit ke světlu.</p>
<p>U dveří čekali strážní, kteří mu pomohli ven z cely. Místo aby ho pustili, pomalu ho vyvedli po točitém bočním schodišti. Světlo bylo stále oslnivější; zavřel oči a zalapal po dechu.</p>
<p>Odvedli ho do malé místnosti v klášteře Bambekk. Chvíli jej ponechali o samotě.</p>
<p>Pak přišly dvě ženy, otrokyně, a nesměle ho pozorovaly koutky očí. Za nimi následovali mužští otroci. Nesli káď s horkou vodou, kus stříbřitého skla, ručníky, potřeby na holení a čisté šaty.</p>
<p>„Považuj to za výraz laskavosti Strážce Kola,“ řekla jedna z žen. „Ne každému z vězňů se dostává takového zacházení, tím si buď jistý.“</p>
<p>Když k Luterinovi zalétla vůně horké vody a bylin, uvědomil si, jak strašlivě páchne, jak k němu lnou metanové výpary z Kola. Dovolil ženám svléknout mu otrhané kožešiny a odvést ho ke kádi. Ležel a vyžíval se v tom neskutečném pocitu, zatímco ony mu myly končetiny. Hrozilo nebezpečí, že každý sebemenší dojem ho zahltí. Připadal si jako by byl mrtvý a vrátil se mezi živé.</p>
<p>Osušily ho, napudrovaly a oblékly do teplých nových šatů.</p>
<p>Pak ho odvedly k oknu, aby se podíval ven. Světlo ho zpočátku téměř oslepilo.</p>
<p>Z velké výšky shlížel na vesnici Kharnabhar. Viděl domy, až po střechy pohřbené ve sněhu. Jedinými věcmi, které se tam pohybovaly byly sáně tažené třemi yelky, a vysoko na obloze kroužili dva ptáci, vytvářejíce věčný symbol kola.</p>
<p>Viditelnost byla dobrá. Sněhová bouře ustávala a mraky pluly k ji hu, ponechávajíce mezi sebou kusy jasně modré oblohy. Všechno to na něj bylo až příliš oslnivé. Musel si zakrýt oči a odvrátit se.</p>
<p>„Jaké je dnes datum?“ zeptal se jedné z žen.</p>
<p>„Vždyť je přece rok 1319 a zítra je Myrkwyr. Nu, co takhle ostříhat ten vous, abys vypadalo tisíc let mladší?“</p>
<p>Ve tmě mu plnovous narostl jako houba. Byl prokvetlý šedí a visel mu až k pupku.</p>
<p>„Ostříhejte to,“ požádal. „Není mně ještě dvacet čtyři let. Ještě jsem mladý, že ano?“</p>
<p>„Určitě jsem slyšela o lidech, co jsou starší,“ řekla žena a přistoupila k němu s nůžkami.</p>
<p>Pak ho odvedli ke Strážci Kola.</p>
<p>„Bude to jen formální audience,“ vysvětloval uvaděč, který ho provázel labyrintem kláštera. Luterin toho měl málo co říct. Nové dojmy, které na něj útočily ze všech stran, představovaly víc, než dokázal snést; nedokázal si pomoci, aby nemyslel na to, že kdysi považoval za budoucího Strážce Kola sebe.</p>
<p>Nijak nereagoval, když byl nakonec ponechán na konci toho, co mu připadalo jako obrovitá síň. Strážce seděl na vzdáleném konci místnosti na dřevěném trůnu, po jehož stranách stáli dva chlapci v duchovním oděvu. Hodnostář Luterinovi pokynul, aby přistoupil blíž.</p>
<p>Bázlivě postupoval osvětleným prostorem, přiváděn v úžas množstvím kroků, které potřeboval, aby došel až ke stupínku.</p>
<p>Strážce byl obrovitý muž, zahalený do purpurového pláště. Jeho obličej jako by měl každou chvíli explodovat. Stejně jako plášť byl purpurový a protkaný žilkami; šplhaly mu po tvářích a nose jako šlahouny vinné révy. Oči měl vodnaté, ústa vlhká. Luterin, který dočista zapomněl, že takové obličeje existují, si ho zvídavě prohlížel, zatímco muž nespouštěl oči z něho.</p>
<p>„Ukloň se,“ řekl jeden z chlapců, a tak se uklonil.</p>
<p>Strážce promluvil podivně přidušeným hlasem. „Jsi zase mezi námi, Luterine Šokerandite. Během uplynulých deseti let jsi byl pod ochrannou rukou církve - jinak by tě pravděpodobně otrávili tvoji nepřátelé v pomstě za otcovraždu.“</p>
<p>„Kdo jsou mí nepřátelé?“</p>
<p>Vodnaté oči byly zasazené mezi záhyby tuku. „Och, vrah Oligarchy má nepřátele všude, oficiální i neoficiální. Jenomže to byli především také přátelé církve. Nadále se budeme snažit udělat pro tebe všechno, co bude v našich silách. Máme soukromý pocit, že... že ti něco dlužíme. Zasmál se. „Mohli bychom ti pomoci dostat se z Kharnabharu.“</p>
<p>„Já si nepřeji odejít z Kharnabharu. Je to můj domov.“ Když mluvil, vodnaté oči pozorovaly spíše jeho ústa než oči.</p>
<p>„Možná změníš názor. Nyní se musíš hlásit Mistrovi Kharnabharu. Pokud si vzpomínáš, kdysi byl úřad Mistra a Strážce Kola spojený.</p>
<p>S rozkolem mezi církví a státem jsou tyto dva úřady samostatné.“</p>
<p>„Pane, mohu se na něco zeptat?“</p>
<p>„Ptej se.“</p>
<p>„Tolik věcí nechápu... Považuje mne církev za svatého nebo za hříšníka?“</p>
<p>Strážce se pokusil odkašlat si. „Církev nemůže schvalovat otcovraždu, tudíž předpokládám, že oficiálně jsi hříšníkem. Jak by tomu mohlo být jinak? Řekl bych, že na to jsi během těch deseti let strávených pod zemí mohl přijít sám... Nicméně, mám-li hovořit za sebe... řekl bych, že jsi svět zbavil tyrana, a proto tě považuji za svatého.“</p>
<p>Zasmál se.</p>
<p>Tohle musí být neoficiální nepřítel, pomyslel si Luterin. Uklonil se a otočil se k odchodu, když tu ho Strážce zavolal zpátky.</p>
<p>Objemný muž se zvedl z křesla. „Ty mne nepoznáváš? Jsem Strážce Kola Ebstok Esikananzi. Ebstok - starý přítel. Kdysi sis dělal naděje, že se oženíš s mojí dcerou. Jak vidíš, pozvedl jsem se na tohle vážené místo.“</p>
<p>„Kdyby žil můj otec, nikdy by ses Strážcem nestal.“</p>
<p>„Komu to chceš klást za vinu? Buď vděčný, že já jsem vděčný.“</p>
<p>„Děkuji ti, pane,“ Luterin opustil to vznešené prostředí s myslí zaneprázdněnou Strážcovou poznámkou o lnsil.</p>
<p>Neměl ponětí, kam má jít, aby se ohlásil Mistrovi Kharnabharu. Strážce Esikananzi ale všechno zařídil. Otrok v livreji očekával Luterina se sáněmi a kožešinami, které ho měly chránit před chladem.</p>
<p>Rychlost saní a cinkot zvonečků na postrojích zvířat ho zcela přemohly. Jakmile se sáně daly do pohybu, zavřel oči a pevně se držel.</p>
<p>Ozývaly se zvuky jako zpěv ptáků a píseň skluznic na ledu; něco mu připomínaly - nevěděl co.</p>
<p>Vzduch pronikavě voněl. Z toho mála, co zahlédl z Kharnabharu, byli všichni poutníci pryč. Domy měly zavřené okenice a všechno vypadalo jaksi šedivější a menší, než si to pamatoval. V horních oknech domů a obchodech, které zůstaly otevřeny, se svítilo. Ze světla ho stále ještě bolely oči. Opřel se v saních a začal si v hlavě řadit vzpomínky na Ebstoka Esikananziho. Znal starého otcova přítele od dětství a nikdy toho muže neměl v lásce; byl to Ebstok, na koho by měla být svalena vina za to, že je lnsil tak zahořklá.</p>
<p>Sáně svištěly a nadskakovaly po cestě, zvonečky vesele cinkaly. Nad jejich tichým zvukem se rozlehl hlas většího zvonu.</p>
<p>Přiměl se rozhlédnout.</p>
<p>Projížděli masivní bránou. Poznal tu bránu i strážnici za ní. Tady se narodil. Na každé straně příjezdové cesty se tyčily hradby sněhu tři metry vysoké. Projížděli přes - ano - přes Vinici. Před nimi se objevily střechy rodného domu. Zvon nezapomenutelného zvuku nyní zněl hlasitěji.</p>
<p>Šokerandita navštívila hřejivá vzpomínka na sebe samého jako malého chlapce, táhnoucího sáňky a běžícího k předním schodům. Stál tam otec, alespoň pro jednou doma, a natahoval k němu ruce.</p>
<p>Nyní u dveří stála ozbrojená hlídka. Dveře byly ze tří stran obklopeny stěnami malé budky, postavené na ochranu strážných před živly. Jeden z nich tak dlouho kopal do panelů předních dveří, dokud je otrok neotevřel a neujal se Luterina.</p>
<p>V hale bez oken byly u stěn zapáleny plynové hořáky, jejichž svatozáře se odrážely od naleštěného mramoru. Okamžitě si všiml, že velké prázdné křeslo zmizelo.</p>
<p>„Je tady moje matka?“ zeptal se otroka. Muž jenom zalapal po dechu a odvedl ho po schodech nahoru. Bez jakýchkoli emocí si v duchu říkal, že to on měl být Mistrem Kharnabharu, stejně jako Strážcem.</p>
<p>Po otrokově zaklepání se ozval hlas, který ho vyzval, aby šel dál. Vstoupil do otcovy staré pracovny, do místnosti, která před ním v dřívějších letech bývala tak často zamčená.</p>
<p>Starý šedivý lovecký pes, který ležel rozvalený vedle ohně, při Luterinově příchodu nevrle zaštěkal. Na mřížce krbu syčela a prskala zelená polena. Místnost páchla kouřem, psí močí a něčím, co připomínalo pudr. Za oknem se silným rámem ležel sníh a nekonečný němý vesmír.</p>
<p>Přišoural se k němu bělovlasý tajemník. Bederní klouby mu už nesloužily a díky tomu se jeho tělo natolik zkroutilo, že připomínal křivou hůl na podpírání. Zamlel rty na pozdrav a bez jakéhokoli zbytečného náznaku srdečnosti nabídl Luterinovi místo.</p>
<p>Luterin se posadil. Pohledem putoval po místnosti, která dosud byIa přecpaná věcmi, jež patřily otci. Viděl pušky s křesadlovým zámkem a muškety ze starších časů, obrazy a talíře, sloupky a podhledy; mechanická planetária a další zbytečnosti. Rybenky a červotoči v místnosti byli plně zaneprázdněni úkoly. Dílek rozdrobeného koláče na tajemníkově stole byl pravděpodobně již staršího data.</p>
<p>Tajemník se usadil s loktem vedle koláče.</p>
<p>„Mistr je momentálně zaneprázdněn přípravami na obřad Myrkwyru, který se bude konat zítra. Neměl by být pryč dlouho,“ promluvil tajemník. Po chvíli ticha, upíraje na Luterina plachý pohled, dodal: „Předpokládám, že mne nepoznáváš?“</p>
<p>„Je tu na mne příliš jasno.“</p>
<p>„Jsem starý tajemník tvého otce Evanporil. Nyní sloužím novému Mistrovi.“</p>
<p>„Chybí ti můj otec?“</p>
<p>„To je těžké říci. Já prostě jen vedu účetnictví.“ Začal se zaneprázdněně prohrabovat papíry na stole.</p>
<p>„Je tu ještě moje matka?“</p>
<p>Tajemník rychle vzhlédl. „Ještě je tady, ano.“</p>
<p>„A Toress Lahl?“</p>
<p>„To jméno neznám, pane.“</p>
<p>Ticho místnosti vyplňovalo suché šustění papíru. Luterin mlčel.</p>
<p>Když se dveře otevřely, vstal. Dovnitř vešel vysoký hubený muž s úzkým obličejem a knírem v barvě soli a pepře, se zvonečkem u pasu. Stál, zahalený v černohnědém heedrantu, a shlížel na Luterina. Luterin na něj hleděl a v duchu se snažil přijít na to, zda ten muž je oficiální či neoficiální nepřítel.</p>
<p>„Nu... konečně jsi zpátky na světě, ve kterém jsi způsobil nemalé pozdvižení. Vítej. Oligarchie mne zde ustanovila Mistrem – vzdáleným jakýchkoli duchovních povinností. Jsem v Kharnabharu hlasem státu. Se zhoršujícím se počasím je nyní komunikace s Askitošem obtížnější, než byla dřív. Staráme se o to, abychom dostávali zásoby potravin z Rivenjku, jinak jsou vojenská spojení... poněkud slabší...“</p>
<p>Takto ze sebe soukal větu za větou a Luterin neodpovídal.</p>
<p>„Nu, postaráme se o tebe, i když si sotva myslím, že bys mohl žít v tomto domě.“</p>
<p>„Je to můj dům.“</p>
<p>„Ne, ty nemáš žádný dům. Toto je dům Mistra a vždycky byl.“</p>
<p>„V tom případě jsi z mého činu vy těžil hodně. „</p>
<p>„Z mnohých věcí se dá vytěžit, ano.“</p>
<p>Rozhostilo se ticho. Přišel k nim tajemník a zdvořile jim nabídl dvě číše yadahlu. Luterin jednu přijal, oslepen krásou rubínového lesku tekutiny, ale pít ji nedokázal.</p>
<p>Mistr polykal svůj yadahl vestoje a vyzařovala z něho přitom určitá nervozita. Po chvíli řekl: „Jistě, byl jsi z tohoto světa dlouhou dobu vzdálen. Mám to chápat tak, že mne nepoznáváš?“</p>
<p>Luterin neřekl nic.</p>
<p>Mistr s malým záchvěvem podráždění řekl: „U Strážkyně, ty pořád jen mlčíš. Kdysi jsem byl tvým armádním velitelem, arciknězem válečníkem Asperamankou. Myslel jsem, že vojáci na svoje bitevní velitele nezapomínají!“</p>
<p>Tehdy Luterin promluvil: „Ach, Asperamanka... ‚Nechte je trochu vykrvácet‘... Ano, nyní si na tebe vzpomínám.“</p>
<p>„Je těžké zapomenout, jak Oligarchie, když ji ovládal tvůj otec, zničila moji armádu jen kvůli tomu, aby zabránila vstupu moru do Sibornalu. Ty a já jsme byli mezi těmi několika, které smrt ušetřila.“</p>
<p>Rozvážně se napil yadahlu a začal přecházet po místnosti. Nyní již ho Luterin podle hněvivých rýh vyřezaných do čela poznával.</p>
<p>Vstal z křesla. „Byl bych rád, kdybys mi odpověděl na jednu otázku. Za co mne stát Sibornal považuje - za svatého nebo za hříšníka?“</p>
<p>Mistrovy nehty zaťukaly do skla číše. „Poté, co tvůj otec... zemřel, propukly mezi různými národy Sibornalu nepokoje. Nyní už si lidé na tvrdé zákony zvykli - na zákony, které nás bezpečně provedou Zimou Weyru - ale tehdy tomu bylo jinak. O Oligarchovi Torkerkanzlagovi II. panovalo, upřímně řečeno, špatné mínění. Jeho výnosy nebyly populární... A tak Oligarchie rozšířila pomluvu - a byl to můj nápad - že tě vycvičili k tomu, abys zavraždil otce, kterého již nebyli schopni déle ovládat. Rozhlásili myšlenku, že jsi byl ušetřen masakru v Koriantuře jen proto, že jsi byl mužem Oligarchie. Ta pomluva zvýšila naši popularitu a provedla nás obtížnými časy.“</p>
<p>„ Vy jste můj zločin zabalili do lži.“</p>
<p>„Jenom jsme využili neužitečný čin. Jedním z důsledků byla skutečnost, že stát tě oficiálně uznal za - proč říkáš ‚svatého‘ - za hrdinu.</p>
<p>Stal ses součástí legendy. Třebaže musím říci, že já osobně tě považuji za hříšníka toho nejhrubšího zrna. V takových ohledech se stále držím svého náboženského přesvědčení.“</p>
<p>„Bylo to náboženské přesvědčení, co tě přivedlo do Kharnabharu?“ Asperamanka se usmál a popotáhl se za vous. „Velmi postrádám Askitoš. Ale naskytla se mi příležitost vládnout této provincii, tak jsem se jí chopil... A ty jako legenda, postava z dějepisných knih, musíš na dnešní noc přijmout moji pohostinnost. Jako host, ne jako zajatec.“</p>
<p>„A moje matka?“</p>
<p>„Máme ji tady. Je nemocná. Není pravděpodobné, že by tě poznala - o nic více, než jsi ty poznal mě. Protože jsi tady v Kharnabharu něčím jako hrdina, chtěl bych, abys mne zítra provázel na veřejný obřad Myrkwyru, společně se Strážcem. Lidé uvidí, že se ti nic nestalo. Bude to den tvé rehabilitace. Pak bude následovat hostina.“</p>
<p>„Necháte mě nakrmit se...“</p>
<p>„Já ti nerozumím. Po obřadu podnikneme opatření, jaká si budeš přát. Možná přijdeš na to, že nejlépe bude odejít z Kharnabharu a žít na nějakém méně odlehlém místě.“</p>
<p>„V to doufá také Strážce.“</p>
<p>Odešel navštívit matku. Lourna Šokerandit ležela na loži křehká a nepohyblivá. Jak Asperamanka předpokládal, nepoznala ho. Té noci se mu zdál sen o tom, že je zase v Kole.</p>
<p>Následující den začal velkým shonem a hlaholem zvonů. K místu, kde Luterin ležel, zalétala podivná aromata jídel. Poznával kořenité vůně pokrmů, po kterých kdysi lačnil. Nyní toužil po skrovné krmi, na kterou byl přivyklý, po přídělu, který mu byl den co den spouštěn do cely propustí v Kole.</p>
<p>Přišly otrokyně, aby ho umyly a oblékly. Pasivně dělal všechno, co po něm chtěly.</p>
<p>Ve velké vstupní hale se shromáždilo mnoho lidí, které neznal. Díval se dolů přes zábradlí a nebyl schopen přimět sám sebe, aby se k nim připojil. Byl zcela přemožen množstvím dojmů. Mistr Asperamanka k němu vyšel po schodech, vzal ho za paži a řekl: „Vidím, že jsi nešťastný. Co pro tebe mohu udělat? Je důležité, aby mne tu dnes viděli, jak tě utěšuji.“</p>
<p>Vážené osobnosti se z haly vytrácely na dvůr, kde cinkaly zvonky saní. Luterin nemluvil. Slyšel skučet vítr, tak jak ho slýchával v Kole.</p>
<p>„Dobrá tedy, tak se alespoň půjdeme projet, aby nás spolu lidé viděli a považovali nás za přátele. Pojedeme do kláštera, kde se setkáme se Strážcem, mojí ženou a mnohými z kharnabharských hodnostářů.“ Hovořil živě, ale Luterin ho neposlouchal, soustředěný na náročný úkol sestupu po schodišti. Jakmile předními dveřmi vyšli ven a přijely k nim sáně, Mistr se ostře zeptal:</p>
<p>„Nemáš u sebe zbraň?“</p>
<p>Když Luterin zavrtěl hlavou, nastoupili do saní a otroci je přikryli kožešinami. Mezi valy sněhu zamířili do vichřice.</p>
<p>Když zabočili na sever, do obličejů se jim zahryzl prudký vítr.</p>
<p>K dvaceti stupňům mrazu bylo třeba přičíst povážlivý faktor ochlazení při přechodu z tepla.</p>
<p>Obloha však byla jasná a když projížděli vesnicí se zabedněnými okny, otvory v závoji mlhy probleskovala velká nepravidelná masa, která se tyčila nad horou Kharnabhar.</p>
<p>„Šivenink, třetí největší hora na planetě,“ řekl Asperamanka a uká zal na ni. „Co je tohle za místo!“ Znechuceně se ušklíbl.</p>
<p>Nahé žebrované stěny hory se světu ukázaly jen na okamžik, pak opět zmizela; duch, který vládl nad vesnicí.</p>
<p>Pasažéři byli v saních odvezeni po točité cestě k branám kláštera Bambekk. Vjeli dovnitř a vystoupili. Otroci jim pomohli do síní s klenutými stropy, kde se již shromáždilo množství úředně vyhlížejících osob.</p>
<p>Na daný pokyn šli dál po několika schodištích.. Luterin se o dění kolem sebe nijak nezajímal. Naslouchal rachotu v hlubinách hory, který se nesl klášterem. Přímo posedle se snažil vybavit si každý kout své cely, každý škrábanec na zdech, které ho tam obklopovaly.</p>
<p>Skupina konečně došla do síně vysoko v klášteře. Místnost měla kruhový tvar. Podlahu pokrývaly dva koberce, jeden bílý, jeden černý. Byly odděleny železným pásem, který běžel po podlaze a rozděloval síň v půli. Bioplynové lampy vrhaly matné světlo. Síň měla jen jedno okno, obrácené k jihu, ale to bylo zataženo těžkým závěsem.</p>
<p>Na závěsu bylo vyšito zpodobnění Velkého kola, valeného oblohou.</p>
<p>V malých celách po obvodu seděli veslaři, každý oblečený v blankytně modrém oděvu. Všichni se oslnivě usmívali.</p>
<p>Nyní konečně ty jejich nadšené úsměvy chápu, pomyslel si Luterin.</p>
<p>Skupina hudebníků na vzdáleném konci síně hrála vážnou, harmonickou hudbu. Lokajové s tácy všem přítomným roznášeli rozličné nápoje.</p>
<p>Objevil se Strážce Kola Esikananzi, a vznešeně zvedl ruku na pozdrav. S úsměvem na rtech, napolo s úklonami, razil si cestu k místu, kde stál Mistr Kharnabharu s Luterinem.</p>
<p>Když se navzájem pozdravili, Esikananzi se zeptal Asperamanky: „Je náš přítel dnes ráno o něco společenštější?“ Když dostal zamítavou odpověď, s pokusem o žoviálnost Luterinovi řekl: „Nu, pohled na to, čeho se dnes staneš svědkem, ti možná jazyk rozváže.“</p>
<p>Oba muže za chvíli obklopil zástup nohsledů a Luterin postupně vycouval ze středu skupiny ven. Jeho rukávu se dotkla čísi dlaň. Otočil se a uviděl, jak si ho zkoumavě prohlíží pár velkých očí. Stála u něho štíhlá žena s dokonalým sebeovládáním, která ho pozorovala pohledem skutečného nebo hraného údivu. Oblečená byla ve střízlivém červenohnědém oděvu, jehož sukně splývala až na podlahu a výstřih byl olemován krajkou. Třebaže byla již téměř středního věku a obličej měla hubenější než v minulých dobách, Luterin ji poznal okamžitě.</p>
<p>Zamumlal její jméno.</p>
<p>Insil přikývla, jako by se jí potvrdilo nějaké podezření, a řekla: „Oni tvrdí, že se chováš divně a odmítáš poznávat lidi. Všichni si tu zvykli lhát! Jak ti musí být nepříjemné být přivolán z mrtvých a splynout se stejným prolhaným davem - starší, dychtivější... vystrašenější. Jak ve tvých očích vypadám já, Luterine?“</p>
<p>Ve skutečnosti Insilin hlas shledával drsným a její ústa mu připadala přísně stažená. Byl překvapen množstvím šperků, které měla na sobě, v uších, na rukou, na prstech.</p>
<p>Co na něj zapůsobilo nejvíc, byly její oči. Změnily se. Duhovky mu připadaly obrovské - znamení pozornosti, jak předpokládal. Neviděl v těch očích žádné bělmo a s obdivem si pomyslel: Tyhle duhovky odrážejí hloubku Insiliny duše.</p>
<p>Něžným hlasem však řekl jen: „Dva profily hledající obličej?“</p>
<p>„Na to už jsem zapomněla. Existence v Kharnabharu se během let stala omezenější - nuznější, ponuřejší a umělejší. Jak se ostatně dalo očekávat. Všechno je postupně omezováno. Včetně duší.“ Zamnula si ruce v gestu, které nepoznával.</p>
<p>„Ty jsi stále tady, Insil. Jsi krásnější, než jsem si tě pamatoval.“ Vyhnal z hlasu nejistotu, vědom si tlaku okolí, které po něm chtělo, aby opět byl společenskou bytostí. Třebaže mu nadále připadalo obtížné zapojit se do konverzace, uvědomoval si, že se probouzejí staré reflexy - včetně zvyku chovat se zdvořile k ženám.</p>
<p>„Nelži mi, Luterine. Kolo by muže mělo měnit ve světce, není tomu tak? Všimni si, že se zdržuji toho, abych se tě na tu zkušenost zeptala.“</p>
<p>„Ty ses neprovdala, Sil?“</p>
<p>Dívala se na něj stále pronikavěji. Ztišila hlas a jedovatě řekla: „Samozřejmě, že jsem vdaná, ty blázne! Esikananziové se lépe chovají ke svým otrokům než ke svým starým pannám. Jak by mohla žena přežít na téhle hromadě hnoje, aniž by sama sebe prodala tomu nejvýhodnějšímu z nápadníků?“</p>
<p>Dupla. „Diskusi na toto vznešené téma jsme spolu vedli tehdy, když jsi byl jedním z kandidátů.“</p>
<p>Rozhovor na něj plynul příliš rychle. „Prodala samá sebe, Sil! Co tím chceš říct?“</p>
<p>„Sebe jsi dočista vyřadil z oběhu, když jsi zabodl nůž do papínka, kterého sis tak vážil... Ne že bych tě nějak vinila, když vím, že zabil muže, který mne zbavil mého hýčkaného panenství - tvého bratra Favina.“</p>
<p>Její slova, pronášená s předstíraným veselím a úsměvy, které vrhala na všechny okolo, v Luterinovi rozjitřila starou ránu. Tak jako často během věznění v Kole si vzpomněl na vodopád a bratrovu smrt. Stále mu nedávala pokoj otázka, proč by se Favin, nadějný armádní důstojník, měl odhodlat k tomu osudnému skoku; slova otcova gossiho na toto téma jej nikdy plně neuspokojila. Vždycky před možnou odpovědí uhýbal.</p>
<p>Nedbaje o to, kdo se na ně z davu dívá, popadl lnsil za paži; rty mu zbělely. „Co to říkáš o Favinovi? Všichni přece vědí, že spáchal sebevraždu.“</p>
<p>Hněvivě se od něj odtáhla. „Pro boha Azoiaxického, nedotýkej se mne. Můj manžel je tady a dívá se sem. Teď mezi námi nemůže nic být, Luterine. Jdi pryč! Bolí mě dívat se na tebe.“</p>
<p>Rozhlédl se, pohledem těkal přes dav. Na půli cesty přes síň ho s neskrývaným nepřátelstvím sledoval pár očí, zasazených v dlouhém obličeji.</p>
<p>Upustil sklenici. „Och, u Strážkyně... ne! Asperamanka, ten oportunista!“ Rudá tekutina vsakovala do bílého koberce.</p>
<p>Když Asperamankovi zamávala, prohodila: „Jsme dobrý pár, Mistr a já. Chtěl se přiženit do hrdé rodiny. Já jsem chtěla přežít. Jeden druhého děláme stejně šťastným.“ Když se Asperamanka otočil ke svým druhům, řekla: „Všichni ti v kůži odění muži, co odcházejí se zvířaty do lesů... proč tak milují vlastní pach? Těsně semknutí dělají pod stromy tajné věci, pokrevní bratři. Tvůj otec, můj otec, Asperamanka... Favin takový nebyl.“</p>
<p>„Jsem rád, že jsi ho milovala. Nemohli bychom odejít někam stranou od ostatních a promluvit si?“</p>
<p>Odmítla jeho nabídku útěchy. „Jaké trápení mi to krátké štěstí přineslo... Favin nebyl z těch, co se svými muži odjíždějí mezi kaspiarny. Jezdíval tam se mnou.“</p>
<p>„Říkala jsi, že můj otec ho zabil. Jsi snad opilá?“ Z lnsilina chování vyzařovalo cosi jako pomatenost. Opět byl s ní, vstoupil do těch starých agonií - měl pocit, jako by se zastavil čas. Jako by byla odemčena nějaká plesnivá stará zásuvka: banální obsah se svou tajnou povahou stal svatým.</p>
<p>lnsil se ani nenamáhala zavrtět hlavou. „Favin dělal všechno pro to, aby mohl žít pro... mě, například.“</p>
<p>„Ne tak nahlas!“</p>
<p>„Favin!“ vykřikla a hlavy všech přítomných se k nim otočily. Začala se prodírat davem a Luterin šel za ní. „Favin zjistil, že ‚lovy‘ tvého otce byly ve skutečnosti cestami do Askitoše a že je Oligarchou. Favin byl čest sama. Obvinil otce. Otec ho zastřelil a tělo pak shodil z útesu nad vodopádem.“</p>
<p>Byli přerušeni ženami úředníků, které si hrály na hostitelky, a odděleni. Luterin přijal další sklenici yadahlu, ale musel ji odložit, tak prudce se mu chvěla ruka. Během okamžiku si našel šanci opět mluvit s lnsil, odtrhávaje ji od duchovního, který s ní hovořil.</p>
<p>„lnsil - ta strašlivá věc, co tvrdíš! Jak jsi zjistila pravdu o mém otci a Favinovi? Tys tam byla? Nebo mi lžeš?“</p>
<p>„Samozřejmě že ne. Zjistila jsem to později - když ses zotavil z ochrnutí - mou obvyklou metodou, odposloucháváním. On byl <emphasis>rád</emphasis> - protože Favinova smrt mne potrestala... nevěřila jsem vlastním uším. Když to říkal mé matce, ona se <emphasis>smála</emphasis>. Pochybovala jsem, že jsem při smyslech. Na rozdíl od tebe jsem však na rok neochrnula.“</p>
<p>„A já neměl sebemenší podezření... byl jsem fatálně nevinný.“ Obdařila ho jedním ze svých povýšených pohledů. Její duhovky se zdály větší než předtím.</p>
<p>„Ty jsi stále fatálně nevinný. Och, já bych mohla vyprávět...“</p>
<p>„lnsil, odolej pokušení dělat si ze všech nepřátele!“</p>
<p>Pohled jí ztvrdl a znovu vybuchla. „Ty jsi mně nikdy s ničím nepomohl. Já věřila, že děti vždycky intuitivně poznají skutečnou povahu svých rodičů, že nevěří v tu předstíranou, kterou rodiče ukazují světu. Ty jsi intuitivně vytušil otcovu povahu, ale raději jsi předstíral smrt, aby ses vyhnul jeho pomstě. Jenomže já jsem teď mrtvá doopravdy.“</p>
<p>Přicházel k nim Asperamanka. „Za pět minut se setkáme v chodbě,“ řekla spěšně, když se odvracela, usmívajíc se na manžela a vesele zvedajíc ruku k pozdravu.</p>
<p>Luterin odešel ze sálu. Opřel se o zeď, přemožený pocity. „Och, u Strážkyně...“ zasténal.</p>
<p>„Předpokládám, že po tak dlouhém období samoty shledáváš davy lidí neúnosnými, „ řekl příjemným hlasem někdo, kdo procházel kolem.</p>
<p>Celý Luterinův vnitřní život jako by byl převracen naruby. Věci nikdy nebyly takové, jak na první pohled vypadaly, a ani on nebyl takový, jaký předstíral sám sobě, že je. Dokonce i jeho statečnost na bitevním poli - nebyl tehdy ovládán spíš prastarým uvolněným hněvem než odvahou? Nebyly všechny bitvy spíš uvolněním frustrace než činy promyšleného násilí? Pochopil, že neví nic. Nic. Schovával se za nevinnost, protože se obával pravdy.</p>
<p>Nyní si vzpomněl, jak prožíval ten skutečný okamžik bratrovy smrti. Byli si s Favinem velmi blízcí. Jednoho večera měl silný pocit, že Favinovi se něco stalo, ale otec jim o jeho smrti řekl až následujícího dne. Ta maličká nesrovnalost se mu uhnízdila v mladém vědomí a nedávala mu pokoj. Říkal si, že nyní konečně přijde úleva z osvobození od toho jedu. Zatím však nepřišla.</p>
<p>Končetiny se mu chvěly.</p>
<p>Ve vřavě pocitů téměř zapomněl na lnsil. Bál se o ni, protože byla v podivném rozpoložení. Nyní se téměř rozběhl k chodbě, kterou předtím označila - třebaže poněkud váhavě, protože měl strach, co dalšího se od ní dozví.</p>
<p>V cestě mu stáli vyfintění hodnostáři. Rozvláčně rozkládali o velkoleposti této události, a o tom, o kolik strašlivější budou podmínky v dalších letech. Zatímco mluvili, polykali malé, masem plněné paštičky ve tvaru ptáčků. Luterina napadlo, že neví nic o obřadu, jehož se stal součástí. Ani ho nezajímal.</p>
<p>Náhle konverzace ustala a oči všech přítomných se stočily na protější stranu síně.</p>
<p>Ebstok Esikananzi a Asperamanka vystupovali po spirálovitém schodišti, které vedlo na galerii.</p>
<p>Luterin využil příležitosti a vyklouzl na chodbu. Během okamžiku za ním přišla lnsil; štíhlé tělo při chůzi samým spěchem nakláněla dopředu. Bledou rukou si nadzvedávala sukně a šperky se na ní třpytily jako jinovatka.</p>
<p>„Musím hovořit stručně,“ řekla bez úvodu. „Neustále mne hlídají, s výjimkou chvil, kdy jsou opilí nebo konají ty svoje divné obřady - jako například teď. Komu záleží na tom, že svět je vrhán do temnoty? Poslouchej, až odsud budeme moci odejít, musíš se odebrat k prodavači ryb ve vesnici. Jeho krám stojí na vzdáleném konci Bohabojné ulice. Rozumíš? Nikomu to neříkej. ‚Cudnost je pro ženy, tajnosti pro muže,‘ jak se říká. Drž věci v tajnosti.“</p>
<p>„Co potom, lnsil?“ Už zas jí kladl otázky.</p>
<p>„Můj drahý otec a můj neméně drahý manžel mají v úmyslu zbavit se tě. Nezabijí tě, jak jsem pochopila - to by jim mohlo uškodit v očích veřejnosti a navíc ti toho hodně dluží za to, že jsi tak příhodně odstranil Oligarchu. Prostě se jim po obřadu vyhýbej a jdi rovnou do Bohabojné ulice.“</p>
<p>Netrpělivě jí hleděl do hypnotizujících očí.</p>
<p>„Tohle tajné setkání - kvůli čemu to je?“</p>
<p>„Hraji roli posla, Luterine. Předpokládám, že si ještě vzpomínáš na jméno Toress Lahl.“<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>XVII</strong></p><empty-line /><p><strong>Západ slunce</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Popravdě řečeno, Sartorilrvraši, ty jsi toho dnes odpoledne moc nenaspal.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Já v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pravdě spím a v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pravdě se probouzím.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> Položil paži mladšímu muži kolem ramen. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>O tomto argumentu lze diskut</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vat v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>rámci širšího schématu věcí. Ti pradávní lidé se snažili vlastnit také Zemi, zotročit si její konkrétní podobu. Tím nechci říct, že by jejich ambice skončily u Země. Politikové se snažili udělat prostor svým královstvím; zatímco obyčejní lidé ve svých fantaziích dobývali galaxii a vládli vesmíru. Byla to agresivita, ne strach.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Možná máš pravdu.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Nezavrhuj svůj názor tak rychle. Pokud bych mohl mít pravdu,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mohl bych se i mýlit. Měli bychom vědět, jak to opravdu bylo s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>našimi předky, kteří, třebaže byli špatní, nám poskytli přílež</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>tost být dnes tady.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Trockern slezl z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pryčny. Ermine si povzdechla a otočila se ve spánku na druhou stranu.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Je teplo - pojďme se projít ven,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> navrhl Sartorilrvraš.</emphasis></p>
<p><emphasis>Když vyšli do noci, nad hlavou jim zářilo hvězdné pole. Trockern</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>řekl: </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Domníváš se, mistře, že promýšlením můžeme vyle</emphasis><emphasis>p</emphasis><emphasis>šit sami sebe?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Biologicky řečeno vždycky budeme takoví, jací jsme, ale s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kapkou štěstí můžeme vylepšit naše sociální infrastruktury. Mám na mysli druh práce, kterému se nyní věnují naše extituce - novou revoluční integraci hlavních teorémů fyzikální vědy s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>vědami lidstva, společnosti a existence. Samozřejmě, naší hlavní funkcí jako biologických bytos</emphasis><emphasis>tí je být součástí biosféry. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>této roli jsme nejužitečnější, pokud zůstaneme nezměněni; j</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>nom pokud by se nějakým způsobem změnila biosféra, může se změnit i naše role.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Jenomže biosféra se mění po celou dobu. Léto je odlišné od zimy, dokonce i zde v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>blízkosti tropů.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Sartorilrvraš pohlédl k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>obzoru a poněkud nepřítomně řekl: </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Léto a zima jsou funkcemi stabilní biosféry Gaji, či vlastně jej</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>ho rytmu dýchání. Lidstvo musí fungovat v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>rámcích její funkce. Těm agresivním tohle vždycky připadalo pesimistické; a přesto to není dokonce ani vizionářské, jenom rozumné. A přestává to být rozumné tehdy, když jsi po celý život veden k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tomu, abys uvěřil, že, za prvé, lidstvo je středem všech věcí, pány tvorstva a, za druhé, že můžeme vylepšit náš úděl na úkor něčeho jin</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>ho.</emphasis></p>
<p><emphasis>Takový názor přináší utrpení, jak vidíme na příkladu naší ubohé</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>sesterské planety. Stačí se jen maličko oprostit od ar</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>gance víry, že</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>svět budoucnosti je nějakým způsobem </emphasis><emphasis>‚</emphasis><emphasis>náš</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>, a bezpr</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>středně nato se</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>život pro všechny zlepší.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Předpokládám, že tohle musí každý z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nás pochopit sám za sebe,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>usoudil Trockern. Působilo mu potěšení být po západu slu</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>ce pokorný.</emphasis></p>
<p><emphasis>Sartorilrvraš s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>určitým podrážděním v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hlase potvrdil: </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Ano, bohužel tomu tak je. Musíme to pochopit: hořkou zkušeností, neveselým</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>příkladem. A to je absurdní. Nemysli si, že já daný stav věcí považuji</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>za dokonalý. Gaia je absolutní hlupák, že nás na prvním místě vůbec</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nechává volně se tu pohybovat. Na H</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>likonii alespoň Pr</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>původní strážkyně umístila fagory, aby lidi drželi v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>šachu</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> Zasmál se a Trockern</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>se k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>němu připojil.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Vím, že mne považuješ za lehkovážného,</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> pokračoval mladší muž,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ale není snad Gaia sama lehkovážná, když svůj potěr tak neomezeně</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>chrlí do všech stran?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Starý učitel po něm střelil lišáckým pohledem. </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Všechno se musí</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hojně množit, aby to mohlo být vším ostatním požíráno. Zřejmě to</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>není to nejlepší uspořádání - z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>náhlého popudu uv</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>řené a sesmolené</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dohromady ve formě chemického bujonu. Tím nechci říct, že nemůžeme imitovat Gaju a přijmout, tak jako ona, </emphasis><emphasis>svou</emphasis><emphasis> vlastní h</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>meostázi.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Na obloze svítil měsíc v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>poslední čtvrti. Sartorilrvraš ukázal na</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>rudou hvězdu zářící nízko nad obzorem.</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis> Vidíš Antares? Hned severně od něho je souhvězdí Ophi</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>chus,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Hadonoš. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Hadonoši je velké prachové mračno kolem sedmi set svě</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>telných let vzdálené, a ukrývá v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>sobě nakupeninu mladých hvězd. Mezi</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nimi se nachází Freyr. Nebýt toho prach</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vého mračna, byla by to jedna</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>dvanácti nejjasnějších hvězd na obloze. A právě tam jsou fagoři.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>Oba muži beze slov uvažovali nad tou vzdáleností. Pak se ozval</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Trockern: </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>Pomyslel jsi někdy na to, mistře, jak fagoři urč</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>tým způsobem připomínají démony a ďábly, kteří strašili pře</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>stav</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>vost křesťanů?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>To mne nikdy nenapadlo. Já v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>souvislosti s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nimi vždycky myslel na dokonce ještě starší paralelu, na mínotaura ze st</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>rých řeckých</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>mýtů, tvora uvízlého mezi člověkem a zvířetem, ztraceného v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>labyrintu</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>vlastních tužeb.</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Zřejmě předpokládáš, že lidé na Helikonii by měli fagorům umožnit koexistovat s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nimi, aby udržovali biosférickou rovn</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>váhu?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>Předpokládáš</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis>... Předpokládáme toho příliš mnoho.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> N</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>sledovalo dlouhé ticho. Pak Sartorilrvraš neochotně řekl: </emphasis><emphasis>„</emphasis><emphasis>S nejhlubším respektem ke Gaje a její sestře tam v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Hadonoši m</emphasis><emphasis>u</emphasis><emphasis>sím říci, že jsou to jen staré ženské. Lidstvo se agresivitě nauč</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>lo v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jejich dělohách. Tím chci říct, mohu-li použít další prastarou analogii, že lidé a fagoři jsou spíš jako Kain a Abel, nemyslíš? Jeden z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nich musí jít...</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Nad hlavami shromážděných se rozezněly trumpety. Jejich hlasy byly tlumené a sladké a rozhodně nikomu nepřipomínaly zvuky trub pohřbených hluboko pod jejich chodidly - s výjimkou Luterina Šokerandita.</p>
<p>Hodnostáři ve velké síni spolkli poslední paštičky ve tvaru ptáčků a nasadili si ctihodné obličeje. Luterin se pohyboval mezi nimi a cítil se mezi tolika ektomickými tvary nešikovný. lnsil se mu kamsi ztratila.</p>
<p>Strážce a Mistr, lnsilin otec a manžel, se po spirálovitém schodišti vraceli z galerie. Přes obyčejné šaty si navlékli hedvábné róby karmínové a modré barvy a na hlavy si nasadili podivně tvarované klobouky. Jejich obličeje jako by byly odlité ze směsi olova a masa.</p>
<p>Bok po boku spolu kráčeli k zataženým oknům. Tam se otočili a uklonili se shromážděnÍ. Všichni přítomní ztichli, hudebníci po špičkách přešli skřípavá prkna podlahy.</p>
<p>Jako první promluvil Strážce Esikananzi.</p>
<p>„Všichni víte o důvodech, proč byl před mnoha staletími postaven klášter Bambekk. Byl zřízen, aby sloužil Kolu - a všichni samozřejmě víte, proč Stavitelé Kolo sestrojili. Stojíme na místě největšího činu, kterého kdy bylo dosaženo zásluhou víry/lidstvem. Ale snad mně dovolíte/umožníte připomenout vám, proč byla našimi význačnými předky zvolena právě tato konkrétní poloha, zde v oblasti, kterou někteří lidé považují za odlehlou část sibornalského kontinentu.</p>
<p>Dovolte mi nasměrovat vaši pozornost na železný pás, který vám probíhá pod nohama a rozděluje tento dóm v polovině. Ten pás představuje čáru zeměpisné šířky, na které byla tato budova postavena. Jsme zde na padesátém pátém stupni severně od rovníku a stojíme přímo na této čáře. Jistě není třeba připomínat, že padesát pět stupňů severní šířky je čára polárního kruhu.“</p>
<p>V tomto bodě řeči pokynul sluhovi. Závěsy zakrývající okno byly roztaženy.</p>
<p>Objevil se jižně směrovaný výhled na vesnici. Viditelnost byla natolik dobrá, že všechno bylo zřetelné, včetně vzdáleného obzoru, holého až na tenkou linii dennissových stromů.</p>
<p>„Máme při dnešní příležitosti štěstí. Mraky se roztrhaly. Dostalo se nám privilegia stát se svědky slavnostní chvíle, kterou si bude připomínat celý zbytek Sibornalu.“</p>
<p>V tomto bodě předstoupil Mistr Asperamanka a promluvil, dodávaje své řeči na vážnosti použitím vznešeného dialektu. „Dovolte mi zopakovat slovo mého dobrého přítele a spolupracovníka: ‚štěstí‘. Skutečně při dnešní příležitosti máme štěstí. Církev a stát udrželi/udržují/udrží lid Sibornalu sjednocený. Usilovně jsme se snažili/snažíme se/jsme snažící se mor vymýtit a vyhubili jsme na našem kontinentu většinu fagorů.</p>
<p>Víte, že našim lodím patří vláda nad moři. Kromě toho nyní budujeme/vybudujeme Velkou zeď, aby sloužila jako čin víry srovnatelný s naším mocným Velkým kolem.</p>
<p>Tato zeď je/bude symbolem nového Velkého věku. Velká zeď poběží přes sever Čals. Na každých dvou kilometrech na ní budou strážní věže a zeď samotná bude sedm metrů vysoká. Tato zeď, společně s naším loďstvem, udrží/bude udržovat všechny naše nepřátele mimo naše území. Den Myrkwyru je heroldem Zimy Weyru, která je před námi, ale my ji přežijeme, naše vnoučata ji přežijí a jejich vnoučata taky. A na jaře příštího Velkého roku povstaneme, připravení podrobit si celou Helikonii.“</p>
<p>Již během jeho řeči se ozýval jásot a tleskání. Nyní, když skončil, byl potlesk ohlušující. Asperamanka klopil zrak k zemi, aby v obličeji zakryl jas uspokojení.</p>
<p>Ebstok Esikananzi zvedl ruku.</p>
<p>„Přátelé, dnes je velmi slavný den a do poledne zbývá pět minut. Pozorujte jižní obzor. Protože je malá zima, Batalix je za tímto obzorem. Toto slunce se slabým světlem vyjde za čtyři tennery znovu, ale -„</p>
<p>Jeho slova zanikla ve všeobecném pozdvižení, když se všichni přítomní začali hrnout k oknu.</p>
<p>Ve vesnici byla právě zapálena vatra. Vesničané, odsud z výšky malí jako mravenci, pobíhali kolem ní s rukama zdviženýma, zachumlaní ve vlně nebo kožešinách.</p>
<p>Divákům v dómu byly přineseny osvěžující nápoje. Většinou je vypili okamžitě, jakmile je přijali, a natahovali prázdné sklenice pro další. Privilegovaného davu se zmocnil nepokoj a obličeje hodnostářů byly ve srovnání s rozjařenými gesty mravenečků hluboko pod nimi zachmuřené.</p>
<p>Zvon začal vyzvánět poledne. Jakoby v odpověď jeho mosaznému tónu začínalo na jižním obzoru docházet ke změně.</p>
<p>Na obzoru byla vidět cesta, která se k němu vinula z vesnice. Všude jinde byly mrazivé obrysy ničím nenarušených kopců, stromů a osamělých stavení. Vítr sfukoval z náspů kotouče sněhu a vynášel je vzhůru jako kouř nedávno uhašených svíček. Obzor samotný byl čistý a jasný svítáním - východem slunce.</p>
<p>Nad zamrzlou linií horizontu se vyhoupl červený oblouk barvy sražené krve, horní část Freyrova disku.</p>
<p>„Freyr!“ ozvalo se volání z hrdel všech přítomných, jako by vyslovením jména té hvězdy nad ní mohli získat moc.</p>
<p>Přes svět se rozprostřela šála světla. Vrhla stíny a zaplavovala pásmo vzdálených kopců růžovým svitem, dokud se neleskly na pozadí břidlicově šedé oblohy za nimi. Obličeje privilegovaných v dómu se zbarvily doruda. Jenom vesnice pod nimi, kde kolem ohňů tančili droboučcí mravenečci, tonula ve stínu.</p>
<p>Privilegovaní hleděli na srpek disku. Chvíli zůstal takový, jaký byl, větší nenarostl. Ani ten nejbedlivější pozorovatel nebyl schopen určit okamžik, ve kterém místo aby se zvětšoval, začal se zmenšovat. Východ slunce byl enantiodromickým západem.</p>
<p>Světlo mizelo. Pásmo vzdálených kopců bledlo, pohlcováno narůstajícím šerem.</p>
<p>Drahocenný kousíček Freyru se zmenšoval stále víc a víc. Nyní již obří slunce skutečně zapadlo: to, co po něm zůstalo, byla jen setrvá vající představa, atmosférický lom světla skutečného tělesa, které již bylo za obzorem. Nikdo nedokázal rozlišit představu od skutečnosti.</p>
<p>Aniž o tom věděli, Myrkwyr již začal.</p>
<p>Rudá představa se vytrácela.</p>
<p>Rozdělila se do pásů světla. Roztříštila se. Pak byla pryč.</p>
<p>V následujících staletích se Freyr bude schovávat jako krtek pod horou a nikdo ho nikdy nespatří. Batalix bude v malých létech zářit stejně jako dřív; malé zimy budou zcela temné, pohlcené šerem Velké zimy. Na obloze nad horami bude svoje tajuplné barevné praporce rozvíjet polární záře. Krátce se zalesknou padající meteority.</p>
<p>Tu a tam bude možné zahlédnout komety. Stále budou svítit hvězdy. Avšak hlavní světlonoš, ta masivní výheň, která dávala život Synům Freyru, bude během příštích devadesáti oběhů Velkého kola stěží něčím víc než jen věcí existující v pověstech.</p>
<p>Pro všechny, kteří to prožívali, byl Myrkwyr soudným dnem. Beztvářné božstvo, které vládlo biosféře, bylo bezmocné, neschopné zasáhnout; možná spoléhalo na krátkozrakost lidí, na to, že jsou příliš zaneprázdněni vlastními aférami, než aby sklíčeně klesli k zemi v psychickém šoku. Společně s jejich světem bylo unášeno dál. Viděn v širší perspektivě, Freyr svítit nepřestal, a bude tomu tak do té doby, dokud jeho poměrně krátká doba života neskončí: temnota byla pouze místním jevem nedlouhého trvání.</p>
<p>Přírodě nezbývalo než podřídit se osudu. Míza, semeno a sperma budou vyčkávat, po většinu doby dřímajíce. V moři budou komplexní -mechanismy potravinového řetězce nepřetržitě pokračovat dál. To jenom lidstvo mohlo pozvednout samo sebe nad čirou nezbytnost. V lidstvu spočívaly zásobárny síly nepoznatelné těm, kdož jí vládli, zásobárny, které mohly být využity v situacích, kdy šlo o přežití.</p>
<p>Takové úvahy však byly daleko od myslí těch ve shromáždění, kdo pozorovali, jak se Freyr tříští do fragmentů světla. Byli zasaženi strachem. Přemýšleli o přežití: svých rodin i vlastním. Museli si zodpovědět tu nejzákladnější otázku existence: Jak to mám udělat, abych neměl hlad a bylo mně teplo?</p>
<p>Strach je silnou emocí. Přesto může snadno být překonán hněvem, nadějí, zoufalstvím a vzdorem. Strach netrvá dlouho. Velké procesy helikonského roku budou planetu valit směrem k apastronu a zimnímu slunovratu. Ten bod obratu byl ještě mnoho generací vzdálený. Do té doby budou šera Zimy Weyru tím jediným, co bude znát celý severní Sibornal. Opětovný východ majestátního Freyru na jaře příštího Velkého roku budou lidé zdravit se stejnou bázní jako nyní jeho západ. Strach však zemře dlouho před nadějí.</p>
<p>Jak lidstvo přežije staletí Zimy Weyru, to bude záležet na jeho mentálních a emocionálních zdrojích. Cyklus lidské historie nebyl nezměnitelný. Nebude-li scházet odhodlání, to lepší může přežít zlé; bylo možné veslovat do světla, navigovat na přílivu Myrkwyru.</p>
<p>Strážce Esikananzi vážným hlasem promluvil: „Dlouhé noci nezasévají strach do srdcí těch, kdož věří v našeho Pána, boha Azoiaxického, který existoval před životem a kolem kterého veškerý život obíhá.</p>
<p>S jeho pomocí provedeme tento náš vzácný a drahý svět dlouhou nocí, aby se opět koupal v jeho slávě.“ A Mistr Asperamanka horlivě zvolal:</p>
<p>„Ať žije Sibornal - sjednocený skrze dlouhou Zimu Weyru, která má přijít!“</p>
<p>Obecenstvo statečně odpovídalo. Ale v srdci každého z přítomných prodlévala vědomost, že už nikdy v životě neuvidí Freyr; a neuvidí ho ani jejich děti, ani děti jejich dětí. Na zeměpisné šířce Kharnabharu jasnější slunce Freyr nezasvítí na obloze, dokud se nenarodí a nezemře dalších osmnáct generací. Nikdo z přítomných nemohl doufat, že toho jasného světlonoše ještě někdy spatří.</p>
<p>Vzdálený chór zazpíval hymnus: „Ó, ať všichni nakonec opět nalezneme světlo.“ Šero se usadilo v každém srdci. Ta ztráta byla stejně bolestná jako ztráta dítěte.</p>
<p>Lokaj vážně zatáhl závěsy, ukryl krajinu za oknem před zraky shromážděných.</p>
<p>Mnozí z přítomných zůstali, aby vypili ještě víc yadahlu. Měli si toho navzájem málo co říct. Hudebníci sice hráli, ale rozhostila se nálada ponuré rezignace, kterou nebylo možné ničím rozptýlit. Jednotlivě nebo ve skupinách hosté pomalu odcházeli. Vyhýbali se pohledem jeden druhému.</p>
<p>Klášterem se až ke vchodu vinuly dlouhé kamenné schody. Na tyto schody byl během slavnostních příležitostí pokládán koberec. Okraje nyní nadzvedával studený průvan; vanul po schodišti vzhůru. Když Luterin sestupoval, z klenutého průchodu na podestě se vynořili dva muži a popadli ho za ramena.</p>
<p>Zmítal se a křičel, ale oni mu zkroutili ruce za zády a odvlekli ho do kamenné prádelny. Tam čekal Asperamanka. Svlékl si obřadní roucha a navlékal si plášť a kožené rukavice. Oba jeho muži na sobě měli kůže a za pasem zbraně. Luterin si vzpomněl na to, co říkala lnsil:</p>
<p>„Všichni ti v kůži odění muži... dělají tajné věci.“</p>
<p>Asperamanka nasadil bodrý tón. „Ono by to asi nešlo, viď že ne, Luterine? Nemůžeme tě nechat svobodně se potulovat v takto provázané společnosti, jakou je Kharnabhar. Měl bys na ni příliš rozvracečský vliv.“</p>
<p>„Co se tady snažíš zachránit - kromě sebe?“</p>
<p>„Mimo jiné se snažím zachránit čest své ženy. Mám dojem, že se domníváš, že tady panuje zlo. Pravda je taková, že musíme bojovat, abychom přežili. Dobro - i zlo - přežijí v nás. Většina lidí to chápe. Ty ne.</p>
<p>Máš sklon hrát roli svatého nevinného a ti vždycky dělají problémy. A tak jsme se rozhodli dát ti šanci pomoci celému společenství. Helikonii je třeba odvalit zpátky ke světlu. Na dobu dalších deseti let se vrátíš do Kola.“</p>
<p>Vytrhl se jim a rozběhl se ke dveřím. Jeden z lovců po něm bleskurychle hmátl a uhodil ho do obličeje. Luterin muže praštil do čelisti, ale oni ho opět chytili.</p>
<p>„Svažte ho, „ nařídil jim Asperamanka. „Ať vám znovu neuteče.“</p>
<p>Muži neměli žádný provaz. Jeden z nich neochotně rozepjal široký opasek z kabátce a tím Luterinovi spoutali ruce za zády.</p>
<p>Když Asperamanka otevřel dveře, zamířili dolů po zbývajících schodech. Muži drželi Luterina těsně mezi sebou. Zdálo se, že Asperamanka je navýsost potěšen.</p>
<p>„S odvahou a obřadností jsme dali sbohem Freyru. Obdivuj moc, Luterine. Já jsem obdivoval tvého otce jako Oligarchu pro jeho nemilosrdnost. Jak osudnou je naše generace. Buď budeme smeteni ze světa nebo budeme rozhodovat o jeho chodu...“</p>
<p>„Nebo se zalkneš rybí kostí,“ dodal Luterin.</p>
<p>Sestoupili do vstupní haly. Širokým klenutým průchodem byl vidět vnější svět. Dovnitř pronikal chlad a také hluk davu od hořících vater.</p>
<p>Obyčejní lidé tančili kolem ohňů, které zapálili, a obličeje se jim leskly ve světle plamenů. Kolem hbitě pobíhali obchodníci, prodávali vafle a pečené ryby.</p>
<p>„Ti lidé navzdory náboženství věří, že zapalování ohňů může Freyr přivést zpátky,“ utrousil Asperamanka pohrdavě, postávaje u vchodu.</p>
<p>„Ve skutečnosti tím jen zajišťují, že nám dřevo dojde dřív, než to bude nezbytné... Nu, nechme je v tom pokračovat. Nechme je sestupovat do pauku nebo cokoli je těší. Po dalších pár staletí nebo i víc musí elita přežívat na hřbetech právě takových rolníků, jako jsou tito.“</p>
<p>Ze zadní části davu se ozval vzrušený pokřik. Lidé se rozestoupili, aby umožnili projít vojákům, kteří nesli něco, co se svíjelo mezi nimi.</p>
<p>„Och, chytili dalšího fagora. Dobrá, podíváme se na něho,“ řekl Asperamanka s náznakem starého hněvu pod obočím.</p>
<p>Fagor byl za ruce a nohy přivázán ke kládě, ze které bezmocně visel. Divoce sebou zmítal, zatímco věznitelé jej nesli k jednomu z ohňů.</p>
<p>Za ním se belhal člověk, který zvedal ruce a cosi křičel. Luterin slova ve všeobecném pozdvižení nerozeznal, ale toho člověka poznal podle dlouhé brady. Byl to starý učitel, který ho vzdělával - velmi dávno v jiné existenci - když paralyzován ležel na loži. Ten starý muž si držel fagora jako sluhu, protože byl příliš chudobný, než aby si mohl dovolit otroka. Očividně to byl jeho fagor, kterého chytili.</p>
<p>Vojáci tvora přivlekli blíž k ohni. Lidé ustali v tanci a skotačení a křičeli vzrušením. Ženy i muži házeli po vojácích vejce.</p>
<p>„Upalte ho!“ vykřikl Asperamanka, který tím jen dodával ozvěnu hlasu davu.</p>
<p>„Vždyť je zdomácnělý,“ namítl Luterin. „Neškodný jako pes.“ „Přesto může rozšiřovat Tučnou smrt.“</p>
<p>Třebaže se vzpíral ze všech sil, prvotní byl dotažen a dostrkán k největšímu z ohňů. Kožich mu již začal doutnat. Ještě palec - výkřik davu - zasténání - a pak se odkudsi zpoza shromáždění ozval řev hrůzy. Na tržiště se valili ozbrojení Prvotní na kaidawech.</p>
<p>Každý Prvotní na sobě měl brnění. Někteří měli na lebkách primitivní helmice. Jeli na svých rudých kaidawech, skrčení za nízkými hrby zvířat. V této pozici mohli za jízdy útočit oštěpy.</p>
<p>„Freyr zemřít! Zzynové Freyru zemřít!“ křičeli drsnými hlasy.</p>
<p>Dav se začal pohybovat, spíš jako shluk jedinců, kteří se rozutíkali na všechny strany, než jako vlna. Jenom vojáci zaujali pozice. Zajatého fagora nechali ležet, aby se mu bledá hmota mozková uvařila v lebce, ale Prvotní měl tolik duchapřítomnosti, že vstal a prchal, s kožichem stále doutnajícím.</p>
<p>Asperamanka se rozběhl. Volal na vojáky příkazy, aby začali střílet. Luterin jako nezúčastněný pozorovatel viděl, že ve skupině Prvotních není víc než osm nájezdníků. Některým z nich již vyrašily černé chlupy, což bylo u Prvotních známkou stáří. Všichni kromě jednoho byli zbavení rohů - což bylo znamením, že tito fagoři nejsou tím hrozivým druhem, před jehož představou se třásl a již živil celý Kharnabhar, ale jen několika uprchlými fagory, kteří. se dali dohromady v tento výjimečný den, kdy se podmínky v Sibornalu skutečně začaly vracet k těm, které panovaly předtím, než Freyr v dávných dobách vstoupil na helikonskou oblohu.</p>
<p>Viděl, jak ti z davu, kteří nemohli utíkat dost rychle, první padají k zemi probodeni oštěpy: podomní obchodníci s tácy, ženy s miminky nebo malými dětmi, nemocní, chromí. Někteří byli ušlapáni kopyty zvířat. Jedno nemluvně fagoři uchvátili a hodili do srdce ohně.</p>
<p>Když Asperamanka a jeho dvě gorily vytáhli zbraně a začali z nich pálit, jeden rohatý prvotní otočil svého červenohnědého chundelatého oře dokola a vyrazil k Mistrovi. Jel přímo na něho, lebku skloněnou hluboko k masivní hlavě kaidawa. V oku se mu nezračil lesk vzrušení z bitvy, jenom tupý třešňově červený pohled: dělal pouze to, co měl dělat podle jakéhosi prastarého, předem definovaného vzoru pevně usazeného v jeho eotemporální mysli.</p>
<p>Asperamanka vypálil. Kulky se zavrtaly do husté srsti zvířete. Zapotácelo se. Oba Asperamankovi vojáci se otočili a utekli. Asperamanka zůstal stát na místě, střílel, křičel. Kaidaw padl na koleno. Z ruky Prvotního vyletěl oštěp, který Asperamanku zasáhl právě ve chvíli, kdy se chtěl otočit a prchnout. Hrot mu vjel očním důlkem do lebky. Asperamanka padl ve vchodu do kláštera.</p>
<p>Luterin se rozběhl jako o život. Vykroutil si ruce z opasku, kterým je měl spoutané, skočil na ulici, do udupaného sněhu a utíkal. Poblíž běžely další postavy, příliš soustředěné na záchranu vlastních životů, než aby je ještě zajímal. Udýchaný se schoval za jedním z domů a pozoroval dění okolo. Na tržním náměstí ležely modravé stíny a rozházená těla. Obloha měla barvu hluboké modři, na které zářila jasná hvězda - Aganip. Na jihu byla stále ještě zbarvená odstíny západu slunce. Panoval mrazivý chlad.</p>
<p>Dav obklopil jednoho kaidawa a stahoval jezdce k zemi. Ostatní cválali do bezpečí - další známka skutečnosti, že se nejednalo o jednotku pravidelné armády Prvotních, neboť ta by z boje jen tak neutekla. Poklidně zamířil k Bohabojné ulici a vstříc schůzce s Toress Lahl.</p>
<p>Bohabojná ulice byla úzká a budovy v ní vysoké. Většina jich byla postavena v lepších časech, aby se v nich mohli ubytovat poutníci, kteří přicházeli navštěvovat Kolo. Nyní byly okenice zavřené a mnohé dveře zatlučené. Na zdech byla napsána hesla: Bůh uchovej Strážce, Podporujeme Oligarchu - pravděpodobně plnila úlohu životní pojistky. V zadních částech domů a ubytoven byl sníh nakupený až po okapy.</p>
<p>Luterin se opatrně vydal ulicí. Měl povznesenou náladu, která pramenila ze skutečnosti, že se mu podařilo utéct. Dohlédl až na konec ulice, kde, jak se zdálo, začínalo nekonečno - ničím neohraničená rozloha sněhu, jejíž velikost jen zdůrazňovaly řídce roztroušené stromy. V dálce, tam, kde Freyr dosud osvětloval vzdálený útes jižního okraje polárního pásma, se táhl pás té nejjemnější růžové. Tento pohled mu pozvedl ducha ještě víc, protože chápal, kolik je na planetě nekonečných možností, jež jsou mimo dosah lidské malosti. Navzdory veškerému útlaku a nepřízni velký svět pokračoval dál, nevyčerpatelný v rozmanitých formách a světlech. Mohl by se dívat do obličeje Strážkyně samotné.</p>
<p>Prošel kolem domu, kde se u dveří choulila jakási postava. Zavolala jeho jméno. Otočil se a uviděl v šeru ženu zahalenou v kožešinách.</p>
<p>„Jsi téměř na místě. Nejsi vzrušený?“ zeptala se.</p>
<p>Šel k ní, objal ji, ucítil hubené tělo pod kožešinami. „lnsil! Ty tady čekáš.“</p>
<p>„Jenom částečně na tebe. Prodavač ryb má něco, co potřebuju. Po tom jejich představení, vší té dramatičnosti a nabubřelých řečech, se mně udělalo zle. Oni si myslí, že si podrobí přírodu, když ji zabalí do několika slov. A samozřejmě je mně nanic z toho mého idiotského manžela, který vyslovuje jméno Sibornal, jako by to byla voda, kterou si vyplachuje ústa... je mi z nich tak zle, že si potřebuju vzít lék. Jak zní ta hnusná kletba, kterou obyčejní lidé používají, když chtějí někam poslat obě slunce? Ta zakázaná? Pověz mi ji.“</p>
<p>„Ty myslíš ‚Abro Hakmo Astab‘?“</p>
<p>Opakovala kletbu s potěšením v hlase. Pak ji vykřikla nahlas.</p>
<p>Když slyšel, jak ji říká, vzrušilo ho to. Přitáhl ji pevně k sobě a násilím přitiskl rty na její. Zmítala se mu v náručí a on slyšel vlastní hlas, jak říká: „Dovol mně vzít si tě tady, lnsil, tak jak jsem po tom vždycky toužil. Ve skutečnosti nejsi frigidní. Já to vím. Ve skutečnosti jsi děvka, jenom děvka a já tě chci.“</p>
<p>„Jdi ode mě pryč. Jsi opilý. A kromě toho na tebe čeká Toress Lahl.“</p>
<p>„Na té mně nezáleží. Ty a já jsme byli stvořeni jeden pro druhého. Tak tomu bylo od té doby, co jsme oba byli dětmi. Naplňme jeden druhého. Kdysi jsi mně to slíbila. Teď nastal čas, lnsil, teď!“</p>
<p>Její velké oči byly velmi blízko jeho.</p>
<p>„Ty mne děsíš. Co tě to popadlo? Nech mě být.“</p>
<p>„Ne, ne, já tě nenechám být. Insil - Asperamanka je mrtvý. Zabili ho fagoři. Teď se můžeš stát mojí ženou, můžeme udělat cokoli, jen mně dovol vzít si tě, prosím, prosím!“</p>
<p>Vykroutila se mu ze sevření a couvla před ním.</p>
<p>„On je mrtvý? Mrtvý? Ne. To nemůže být pravda. Och, ten mizera!“ S křikem se rozběhla ulicí, s dlouhými sukněmi zvednutými nad ušlapaným sněhem.</p>
<p>Luterin ji následoval, zděšen jejím zármutkem.</p>
<p>Pokoušel se ji zadržet, ale ona řekla něco, čemu zpočátku nerozuměl. Křičela, že chce dýmku occhary.</p>
<p>Krámek prodavače ryb se nalézal, jak lnsil řekla, na samém konci ulice. Před původním vchodem do domu byla postavena malá uzavřená veranda, která zákazníkům umožňovala vstoupit, aniž by s sebou dovnitř vnášeli chlad. Nade dveřmi visel znak, na kterém stálo ODIMOVY NEJJEMNĚJŠÍ RYBY.</p>
<p>Vstoupili do šeré místnosti, kde postávalo několik mužů, teple zachumlaných. Všichni měli metamorfované zimní tvary. Na hácích viseli tuleni a velké ryby. Menší ryby, krabi a úhoři byli uloženi v ledu na pultě. Luterin se pramálo zajímalo okolí, takové si dělal starosti o lnsil, která mu nyní připadala téměř hysterická.</p>
<p>Muži ji však poznali. „My víme, co chce,“ řekl jeden s úsměvem.</p>
<p>Odvedl ji do zadní místnosti.</p>
<p>Jeden z dalších mužů přistoupil k Luterinovi: „Já si tě pamatuju, pane.“</p>
<p>Byl mladý a podle vzhledu bylo patrné, že jde o cizince.</p>
<p>„Jmenuji se Kenigg Odim. Plavil jsem se s tebou na cestě z Koriantury do Rivenjku. Tehdy jsem byl ještě malý kluk, ale možná si vzpomeneš na mého otce, Eedapa Odima.“</p>
<p>„Jistě, jistě,“ přikyvoval Luterin nepřítomně hlavou. „Obchodoval s něčím. Byla to slonovina, že ano?“</p>
<p>„Porcelán, pane. Můj otec stále žije v Rivenjku a organizuje dodávky dobrých ryb, které nám sem přicházejí každý týden. Tento obchod se vyplatí a po porcelánu v dnešní době není poptávka. Musím říci, že život v Rivenjku je snadnější, pane. Najdeš tam nejenom krásný porcelán, ale také lidi mnohem jemnějších citů.“</p>
<p>„Ano, ano, jsem si jistý, že tomu tak je.“</p>
<p>„Také obchodujeme s occharou, pane, kdybys ode mne laskavě přijal dýmku zadarmo. Tvoje přítelkyně je zde pravidelným zákazníkem.“</p>
<p>„Ano, přines mně dýmku, budeš-li tak laskav. A co ta žena, která se jmenuje Toress Lahl? Je tady?“</p>
<p>„Očekávám ji.“</p>
<p>„V pořádku.“ Prošel krámem do zadní místnosti. lnsil Esikananzi tam seděla na pohovce a kouřila dýmku s dlouhou troubelí. Vypadala dokonale klidná a mlčky Luterina pozorovala.</p>
<p>Beze slova se k ní posadil. Mladý Odim mu obřadně přinesl zapálenou dýmku. S rozkoší vdechoval kouř a záhy pocítil, jak se ho zmocňuje nálada podivně složená z rezignace a odhodlání. Měl pocit, že by mohl zvládnout cokoli na světě. Nyní už chápal, proč má lnsil tak rozšířené zornice. Vzal ji za ruku.</p>
<p>„Můj manžel je mrtvý. Věděl jsi to? Pověděla jsem ti, co mně udělal v naši svatební noc?“</p>
<p>„lnsil, na jediný den jsem od tebe slyšel důvěrností až moc. Tato životní epizoda pro tebe skončila. Jsme ještě mladí. Můžeme se vzít, můžeme jeden druhého učinit šťastnými nebo zoufalými, jak budeme chtít.“</p>
<p>Halíc se do oblaku kouře, řekla: „Ty jsi uprchlík. Já potřebuji domov. Potřebuji péči. Lásku už nepotřebuju. Jediné, co chci, je occhara. Chci někoho, kdo mne bude chránit. Chci zpátky svého Asperamanku.“</p>
<p>„To je nemožné. Asperamanka je mrtvý.“</p>
<p>„Pokud to shledáváš nemožným, Luterine, pak prosím tě buď zticha a nech mne samotnou s mými myšlenkami. Jsem vdova. Vdovy v zimě nikdy nevydrží dlouho...“</p>
<p>Posunul se k ní blíž, vdechoval occharu a svoje nevyslovené myšlenky nechal odumřít.</p>
<p>„Kdybys tak ještě zabil mého otce, Strážce, tato odlehlá komunita by se mohla vrátit k přírodě. Kolo by se zastavilo. Mor by přišel a odešel. Ti, co by přežili Tučnou smrt, by pak přežili i Zimu Weyru.“</p>
<p>„Vždycky se najdou nějací, co přežijí. Takový je zákon přírody.“</p>
<p>„Manžel mi ukázal zákony přírody dostatečně, děkuji pěkně. Dalšího manžela si nepřeju.“</p>
<p>Ztichli. Do místnosti vstoupil mladý Odim a oznámil Luterinovi, že Toress Lahl na něho čeká v horním pokoji. S klením za mužem klopýtal po vratkém schodišti, aniž se jedinkrát ohlédl na lnsil, jistý, že ještě nějaký čas zůstane sedět tam, kde je.</p>
<p>Odim ho odvedl do malé komůrky, před kterou byl namísto dveří závěs. Jediným nábytkem uvnitř byla postel. Vedle ní stála Toress Lahl. Byl ohromen, jak je kolem pasu široká, dokud si neuvědomil, že i on má tutéž velikost.</p>
<p>Nebylo pochyb o tom, že zestárla. Ve vlasech měla šediny, třebaže se stále oblékala tak, jak to dělala před deseti lety. Tváře měla drsné a od mrazu prokvetlé žilkami. Pohled jejích očí byl tvrdší, ale když se na něj s výrazem poznání usmála, zaleskly se jí. Od lnsil se lišila v každém ohledu, a rozhodně i jistým druhem chladného stoicismu, s nímž si ho prohlížela.</p>
<p>Měla na sobě vysoké boty. Šaty měla ubohé a záplatované. Neočekávaně si sundala kožešinovou čepici - zda v gestu uvítání nebo na znamení respektu, to nebyl schopen říci.</p>
<p>Udělal krok k ní. Ona okamžitě došla až k němu, objala ho a políbila na obě tváře.</p>
<p>„Jak se ti daří?“ zeptal se.</p>
<p>„Viděla jsem tě včera. Čekala jsem venku před Kolem, když tě pustili. Volala jsem na tebe, ale ty ses ke mně nepodíval.“</p>
<p>„Byl jsem oslněný světlem.“ Stále obluzený occharou, nebyl schopen přijít na nic, co by jí řekl. Chtěl, aby mluvila vtipně, tak jako lnsil. Když to neudělala, zeptal se: „Ty znáš lnsil Esikananzi?“</p>
<p>„Stala se mi dobrou přítelkyní. V mnoha ohledech pomáháme jedna druhé. Ta léta byla dlouhá, Luterine... Jaké máš plány?“</p>
<p>„Plány? Slunce zapadlo.“</p>
<p>„Do budoucna.“</p>
<p>„Nevinný je opět uprchlíkem... Možná mne dokonce obviní z Asperamankovy smrti.“ Ztěžka se posadil na postel.</p>
<p>„Ten muž je mrtvý? Jaké milosrdenství...“ Zamyslela se a pak řekla: „Pokud mi důvěřuješ, Luterine, mohu tě vzít do své malé skrýše.“</p>
<p>„Byl bych pro tebe jen zdrojem nebezpečí.“</p>
<p>„To náš vztah nemůže nijak ovlivnit. Jsem stále tvoje, Luterine, pokud mne budeš chtít.“ Když zaváhal, zaprosila: „Já tě potřebuji, Luterine. Věřím, že jsi mne kdysi miloval. Jaké jiné možnosti máš zde, obklopen pouze nepřáteli?“</p>
<p>„Vždycky jim mohu vzdorovat,“ zasmál se.</p>
<p>Sešli spolu po úzkém schodišti, opatrně našlapujíce ve tmě. Dole se Luterin naposledy podíval do zadní místnosti. K jeho překvapení byla prázdná. lnsil odešla.</p>
<p>Rozloučil se s mladým Odimem a společně s Toress Lahl vyrazili do noci.</p>
<p><emphasis>V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hromadící se temnotě jim na své rychlé cestě oblohou prolétal vysoko nad hlavami Avernus. Nyní to bylo jen mrtvé oko.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nakonec ten nádherný stroj přece jen selhal. Pozorovací systémy byly nyní funkční jen částečně. Mnoho dalších systémů - ale ne těch vitálních - stále ještě bylo v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>provozu. Stále cirkul</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>val vzduch, po chodbách se plazily čisticí stroje, počítače si tu a tam dosud vyměňovaly informace, kávovary pravidelně přivád</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>ly vodu na kávu k</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>varu. Stabilizátory udržovaly výzkumnou st</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>nici planety Země v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>chodu. V</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>odbavovací hale přístaviště se v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pravidelných intervalech sama splachovala toaleta, jako něj</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>ké zvíře neschopné potlačit záchvěvy pláče.</emphasis></p>
<p><emphasis>K</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Zemi však již nebyly odesílány žádné signály.</emphasis></p>
<p><emphasis>A Země je už nepotřebovala, třebaže bylo mnoho těch, kdo litovali ukončení tohoto bohatého příběhu z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jiného světa. Prot</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>že Země sama již vkročila z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>nedobrovolného období, kdy civil</emphasis><emphasis>i</emphasis><emphasis>zace byla měřena množstvím statků, do nové fáze bytí, kdy kouzlo individuálního prožitku bylo sdíleno, ne skladováno; o</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>měňov</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>no, ne hromaděno. Lidský charakter se nedobrovolně stal víc podobným Gaje samotné: rozptýleným, věčně měnivým, vždy vstřícným dobrodružstvím dne.</emphasis></p>
<p>Když spolu šli šerem, ponechávajíce vesnici za zády, Toress Lahl se snažila hovořit o povrchních věcech. Padal sníh a ze severu foukal ostrý vítr.</p>
<p>Luterin neodpovídal. Po chvíli ticha mu řekla, že mu porodila syna, kterému je nyní téměř deset let, a začala mu o něm vypravovat žertovné věci.</p>
<p>„Říkám si, jestli až jednou vyroste, taky zabije svého otce.“ To bylo všechno, co na to Luterin řekl.</p>
<p>„Je metamorfovaný, tak jako ty. Pravý syn svého otce, Luterine. Doufám, že přežije a zplodí další, co přežijí.“</p>
<p>Plahočil se za ní a ještě pořád ho nenapadalo nic, co by mohl říci. Prošli kolem opuštěné lovecké chaty a zamířili k pásu stromů. Každou chvíli se ohlížel.</p>
<p>Ona si nahlas přemýšlela vlastní sled myšlenek.</p>
<p>„Tvoje nenáviděná Oligarchie stále zabíjí všechny fagory. Kdyby pochopili skutečný princip Tučné smrti, věděli by, že tím hubí také vlastní druh.“</p>
<p>„Oni moc dobře vědí, co dělají.“</p>
<p>„Ne, Luterine. Ty jsi mi laskavě dal klíč ke kapli JandolAnganola a já tam od té doby žiju. Jednoho večera někdo zaklepal na dveře. Byla to Insil Esikananzi.“</p>
<p>Podíval se na ni se zájmem. „Jak se lnsil dozvěděla, že tam přebýváš? „</p>
<p>„Byla to náhoda. Utíkala před Asperamankou. Byli čerstvě sezdaní. On ji brutálně znásilnil a ona měla velké bolesti a byla celá zoufalá. Vzpomněla si na tu kapli - tvůj bratr Favin ji tam jednou vzal, ve šťastnějších dobách. Starala jsem se o ni a staly jsme se blízkými přítelkyněmi.“</p>
<p>„Nu... jsem rád, že má přítelkyni.“</p>
<p>„Ukázala jsem jí záznamy pořízené JandolAnganolem a tou ženou Muntras, kde je vysvětleno, nakolik je klíště, které se dostává z fagorů na člověka a přenáší nemoci, nezbytné pro přežití lidstva v extrémních podmínkách. Tuto vědomost si lnsil odnesla, aby ji vysvětlila Strážci a Mistrovi, jenomže oni jí nevěnovali pozornost.“</p>
<p>Krátce se zasmál. „Nevěnovali tomu pozornost, protože to už věděli. Nechtěli, aby se jim do toho lnsil pletla. Oni přece ovládají systém, ne snad? Oni to vědí. Můj otec to taky věděl. Myslíš si, že ty staré kostelní papíry jsou tajemstvím? Tato znalost se stala všeobecnou znalostí. „</p>
<p>Země se svažovala. Nyní museli volit cestu k místu, kde začínal kaspiarnový les, s větší opatrností.</p>
<p>Toress Lahl se zeptala: „Oligarcha věděl, že zabití všech fagorů znamená v konečném důsledku vyvraždění lidstva - a přesto vydával takové příkazy? To je neuvěřitelné.“</p>
<p>„Já nemohu hájit to, co dělal můj otec - nebo Asperamanka. Ale tato vědomost se jim nehodila. Prostě je to tak. Měli pocit, že musí jednat i navzdory této skutečnosti.“</p>
<p>Ucítil vůni kaspiarnů, vdechl mírně natrpklý pach jejich listoví. Ta vůně ho zasáhla jako vzpomínka na jiný svět. Vděčně ji nabíral do plic. Toress Lahl měla v úkrytu mezi stromy uvázané dva yelky. Pohladila jim čenichy, zatímco Luterin mluvil dál.</p>
<p>„Můj otec nevěděl, co se stane, když Sibornal bude jednou provždy zbaven fagorů. Jenom věřil, že to je třeba udělat, bez ohledu na následky. My taky nevíme, co se stane, navzdory tomu, co se možná praví v těch plesnivých starých spisech...“ Spíš sám sobě řekl: „Já myslím, že cítil, že je třeba učinit nějaké drastické rozloučení s minulostí bez ohledu na cenu. Akt vzdoru, pokud se ti to líbí. Možná se jednoho dne ukáže, že měl pravdu. Příroda se o nás postará. Pak ho prohlásí za svatého, stejně jako toho tvého hříšného JandolAnganola.</p>
<p>Akt vzdoru... taková je prostě lidská povaha. Není dobré jen tak sedět a kouřit occharu. Jinak bychom nikdy ničeho nedosáhli. Klíč k budoucnosti musí ležet v budoucnosti, ne v minulosti.“</p>
<p>Vítr se znovu zvedal; sníh nyní padal hustěji.</p>
<p>„U Strážkyně!“ zvolala. Zvedla si ruku ke zhrublému obličeji.</p>
<p>„Jaký se z tebe stal tvrdý muž! Pojedeš teď se mnou?“ zeptala se.</p>
<p>„Potřebuju tě,“ dodala, když neodpovídal.</p>
<p>Vyhoupl se do sedla, potěšený povědomostí toho prostého úkonu i reakcí zvířete pod ním. Popleskal jej po boku.</p>
<p>Byl v exilu ve své vlastní zemi. To se musí změnit. Asperamanka je mrtvý. Ten obscénní Ebstok Esikananzi bude pohnán k zodpovědnosti. Nepřál si to, co měl Esikananzi; chtěl jenom spravedlnost. S ponurým výrazem shlížel na yelkovu hřívu.</p>
<p>„Luterine, jsi připraven? Náš syn na nás čeká v kapli.“</p>
<p>Chvíli přes sníh hleděl na skvrnu Toressina obličeje. Pak přikývl.</p>
<p>Sněhové vločky se mu usazovaly na očních víčkách. Když poháněli zvířata dál mezi stromy, lesem se proháněl vítr, který klouzal ze svahů hory Šivenink. Z větví nad hlavami se jim na ramena v kaskádách sypal sníh. Země se svažovala ke skryté kapli. Spatřil to, co kdysi bylo vodopádem a nyní pilířem ledu.</p>
<p>V posledním okamžiku se Luterin otočil v sedle, aby se podíval na vesnici. Světlo jejích ohňů se odráželo od břicha nízkého mraku, který plul k ní.</p>
<p>Sevřel otěže pevněji v ruce a popohnal yelka rychleji ze svahu, do houstnoucího šera. Žena na něj s obavami zavolala, ale Luterin cítil v žilách příliv veselí.</p>
<p>Zvedl pěst nad hlavu.</p>
<p>„Abro Hakmo Astab!“ vykřikl, vrhaje hlas do dálav lesa. Vítr ten zvuk vzal a udusil jej tíží padajícího sněhu.</p>
<p>KONEC</p><empty-line /><p><emphasis>Nikterak v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>soudržnou masu ta mateřská hmota stmelena není; vždyť každý předmět se scvrká, vysokým věkem se jaksi rozplývá všecko a pro svoje stáří nám mizí znenáhla z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>očí, a</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>koli vesmír jde celý dál; to je vidět, protože i ona věc, které ub</emphasis><emphasis>ý</emphasis><emphasis>vá prvků, stává se menší, a která je přibírá, roste; zestárne je</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>na a naopak rozkvete druhá a zase jen na čas. To věčně zml</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>zuje vesmír a smrtelné věci si navzájem půjčují život: vymírá jeden národ a druhý se množí, pokolení jde rychle za pokolením a předávají si život jako pochodeň běžci.</emphasis></p>
<p><emphasis>LUCRETlUS: De </emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>erum </emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>atura (rok 55 před Kristem)</emphasis><strong></strong></p><empty-line /><p><strong>Poděkování</strong></p>
<p>Děkuji za užitečné konzultace doktoru J. M. Robertsovi (historie) a panu Desmondu Morrisovi (antropologie). Také bych chtěl poděkovat doktoru B. E. Juel-Jensenovi (patologie) a doktoru Jacku Cohenovi (biologie) za faktické návrhy. Za cokoli, co zní filologicky, patří můj vděk profesoru Thomasovi Shippeymu; jeho vzrušující entuziasmus mně po celou dobu byl nesmírnou oporou.</p>
<p>Planeta Helikonie samotná, od geologie až po klima, byla navržena a zkonstruována doktorem Peterem Cattermolem. Z kosmologického a astronomického hlediska jsem dlužníkem doktora Iana Nicholsona, jehož trpělivost během všech těch let je důvodem pro můj zvláštní dík.</p>
<p>Jak doktor Mick Kelly, tak doktor Norman Myers mi poskytli aktuální informace o zimách jiných než přirozených. Struktura Velkého kola za hodně vděčí doktoru Joernu Bambeckovi. James Lovelock mně laskavě dovolil použít v tomto fiktivním díle jeho koncept Gaji. Velmi důležitý v tomto projektu od samotného jeho počátku byl rovněž zájem Herr Wolfganga Jeschkeho.</p>
<p>Můj dluh práci a přátelství doktora J. T. Frasera je zřejmý.</p>
<p>Mé ženě Margaret náleží milující dík za to, že dovolila, aby mne Helikonie na tak dlouhou dobu posedla a za to, že pracovala se mnou.</p>
<p>B. W. Aldiss<strong></strong></p><empty-line /><p><strong>DODATKY</strong></p>
<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p><strong>FAGOR</strong></p><empty-line /><p><strong>DODATEK 1</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong><emphasis>Kosmologie</emphasis></strong></p>
<p>Hvězda A (později známá jako Freyr) kdysi měla doprovodnou hvězdu (hvězda C).</p>
<p>Osm milionů let před vyprávěnými událostmi se hvězda B (později známá jako Batalix) dostala do gravitačního pole hvězdy A. Během orbitálních poruch, které následovaly, se hvězda C zcela dostala z vlivu gravitace hvězdy A, zatímco hvězda B k ní byla gravitačně připoutána. Od té doby je podřízeným partnerem binárního systému. Vlastnosti daných binárních sluncí jsou následující:</p>
<p>HVĚZDA A (Freyr)</p>
<p>Hmotnost</p>
<p>14,8 hmotnosti Slunce</p>
<p>Svítivost</p>
<p>60 000 x svítivost Slunce</p>
<p>Teplota</p>
<p>11 000 stupňů Kelvina</p>
<p>Poloměr</p>
<p>65 x poloměr Slunce neboli 45 241 446 km</p>
<p>Spektrální třída</p>
<p>A typ veleobr</p>
<p>Barva</p>
<p>bílá</p>
<p>Stáří hvězdy A (Freyru) je 10 až 11 milionů let. Vyvinula se stranou od hlavní sekvence hvězd a nyní již vstupuje do stadia stáří.</p>
<p>V čase gravitačního připoutání hvězdy B byla méně svítivá, ale žhavější, což znamená, že v období jednoho milionu let po připoutání byly planety hvězdy B (Batalix) vystaveny mnohem většímu množství ultrafialového záření než v současnosti. Rentgenové paprsky a ultrafialové záření měly za následek urychlení evoluce současných druhů.</p>
<p>Hvězda A (Freyr) samotná si žádný planetární systém nevytvořila. Obíhající hvězdné smetí bylo vtaženo do ní a pohlceno.</p><empty-line /><p>HVĚZDA B (Batalix)</p>
<p>Hmotnost</p>
<p>0,96 hmotnosti Slunce</p>
<p>Svítivost</p>
<p>0,8 x svítivost Slunce</p>
<p>Teplota</p>
<p>5600 stupňů Kelvina</p>
<p>Poloměr</p>
<p>0,94 x poloměr Slunce neboli 654 261 km</p>
<p>Spektrální třída</p>
<p>G4</p>
<p>Barva</p>
<p>žlutá</p>
<p>Kolem hvězdy B se po svých oběžných drahách pohybují čtyři planety, jejichž názvy jsou, od vnitřních k vnějším, Kopais, Aganip, Helikonie a Ipokren.</p>
<p>V době před uchvácením hvězdy B (Batalixu) hvězdou A (Freyrem) se na oběžné dráze kolem Helikonie vyskytoval měsíc, který se ztratil během období nepokojů při gravitačním připoutání Batalixu Freyrem.</p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p>
<p><emphasis>Obr. </emphasis>1 Zrod nového binárního systému</p>
<p>A znázorňuje sluneční systém hvězdy B (Batalixu) a jejích čtyř planet přibližujících se k binárnímu systému sestávajícímu z veleobra typu A, hvězdy spektrální třídy A (Freyru) a jejího společníka, hvězdy spektrální třídy G, hvězdy C. Začínají poruchy.</p>
<p>B ukazuje výsledný gravitační rozvrat, který vedl k "útěku" hvězdy C a přitažení hvězdy B do gravitačního pole hvězdy A. Měsíc jedné z planet hvězdy B (Helikonie) je pro systém ztracen, vzdaluje se přibližně ve směru hvězdy C.</p>
<p>C ukazuje, jak byl formován nový binární systém. Hvězda B a její doprovodné planety jsou nyní na oběžné dráze kolem bílého veleobra, hvězdy A.</p>
<p><strong><emphasis>Poloha</emphasis></strong></p>
<p>Lokalizován ze Země, binární systém hvězd A a B se nachází v souhvězdí Ophiuchus (Hadonoš). Hlavní těleso prachového mračna leží v blízkosti sousední konstelace Štíra, ve vzdálenosti 700 světelných let od Země. Skrývá v sobě nakupeninu poměrně mladých hvězd, mezi nimiž je i hvězda A. Hvězda A leží maličko severně od hvězdy Antares. Poloha: Rektascenze 16h 25m. Deklinace: - 24° 30'. První označení Helikonie v pozemských hvězdných mapách: planeta G4 PBXj4582-4-3.</p>
<p><strong><emphasis>Složení Helikonie</emphasis></strong></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Helikonie je planeta oplývající zhruba pozemskými vlastnostmi.</p>
<p>Poloměr</p>
<p>7725 km</p>
<p>Obvod</p>
<p>48535 km</p>
<p>Střední hustota</p>
<p>4,09</p>
<p>Hmotnost</p>
<p>1,28 hmotnosti Země</p>
<p>Sklon osy rotace k rovině oběžné dráhy činí 55° (což ve srovnání s 66° u Země rozšiřuje rozsah teplot v klimatických pásmech).</p>
<p>Atmosférické složení se od doby před uchvácením k době po uchvácení mírně různilo. Větší množství kysličníku uhličitého ve vzduchu před uchvácením produkovalo průměrnou teplotu -7°C. Po uchvácení a v periastronu (když hvězda B a její planety byly nejblíž hvězdě A) se určité množství tohoto CO2 zkombinovalo s vodou a vytvořilo uhličitanové skály.</p>
<p>Množství atmosférického kysličníku uhličitého tím pokleslo, čímž bylo zredukováno také působení "skleníkového efektu" a průměrná teplota se zvýšila na +10°C.</p>
<p>Jinými slovy, podmínky před uchvácením byly příznivější, než by se dalo očekávat, zatímco po uchvácení jsou mnohem krutější.</p>
<p><strong><emphasis>Orbitální pohyby</emphasis></strong></p>
<p>Helikonský "Malý rok", to znamená roční oběh planety kolem rodičovské hvězdy B, se rovná 1,42 pozemského roku.</p>
<p>Hvězda B dále obíhá kolem hvězdy A za dobu rovnající se 2592 pozemským letům. Hvězda B se v souladu s Keplerovými zákony pohybuje po své oběžné dráze proměnlivou rychlostí: zpomaluje, když se blíží k nejvzdálenějšímu bodu (apastronu) od hvězdy A, a zrychluje, když se k hvězdě A přiblíží(v periastronu). V důsledku toho její planety včetně Helikonie využívají maximální energii po mnohem kratší dobu, než přijímají minimální energii.</p>
<p>Obr. 2 znázorňuje "Velký rok" Helikonie, čili její oběh kolem obřího primárního světlonoše (Freyru), kde t = čas v pozemských letech od apastronu.</p>
<p>Právě Velký rok má převažující vliv na helikonské klima a hvězda A planetě poskytuje většinu tepla a energie.</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
<p><emphasis>obr. </emphasis>2. <emphasis>Oběžná dráha</emphasis></p>
<p>Sektor od Xl k X2 značí 500 pozemských let nejkrutější zimy na obou stranách apastronu.</p>
<p>Sektor od YI k Y2 značí období periastronu, kdy hvězda A na helikonské obloze svítí jasněji než hvězda B.</p>
<p>Body V I, V 2 a V 3 naznačují přibližná období, ve kterých se odehrávají jednotlivé díly této trilogie.</p>
<p>Čas od 311 do 633 pozemských let je obdobím poměrně rychlého zlepšování klimatických podmínek. Po tomto období je zahájen pomalý proces oteplování směrem k periastronu. Od 1929 pozemských let dochází k poměrně rychlému ochlazování. Na obou stranách apastronu je období trvající přes pět pozemských staletí, kdy klima je buď velmi kruté nebo nestálé; menší doba ledová buď kulminuje nebo je na pomalém ústupu. Toto období kontrastuje s o něco kratším obdobím 238 pozemských let vrcholného léta během periastronu.</p>
<p>Oběžné dráhy čtyř planet hvězdy B se nacházejí v následujících vzdálenostech od jejich primárního slunce:</p>
<p> Kopais 0,31 AU Aganip 0,82 AU</p>
<p> Helikonie 1,26 AU Ipokren 1,53 AU</p>
<p>Na Aganipu stojí avernský památník (kniha 2, str. 244), který označuje místo, kde během konstrukce výzkumné stanice planety Země přebývalo 512 budoucích obyvatel Avernu.</p>
<p>HELlKONSKÝ MĚSÍC</p>
<p>Helikonský satelit ztracený během období uchvácení byl fagorům známý jako T'Sehn-Hrr. Obsahuje klíč k jednomu z matoucích tajemství lidského života na Helikonii. (Pravda o něm je odhalena SartoriIrvrašem k jeho vlastní újmě v knize 2, od str. 391).</p>
<p>Obyvatelé Helikonie rozdělují svůj malý rok v délce 480 dnů na týdny a tennery. Jeden týden má osm dní. Jeden tenner trvá 6 týdnů (tj. 48 dní). Tímto způsobem je jejich rok rozdělen na deset stejných částí.</p>
<p>AVERNUS JAKO SATELIT</p>
<p>Avernus je satelitem umístěným na oběžnou dráhu Helikonie výpravou vyslanou ze Země. Dostal označení Výzkumná stanice planety Země. Jeho funkcí je odesílat k Zemi data o 'všech stránkách helikonského života. Obyvatelé Helikonie této domnělé hvězdě dali jméno Kaidaw, a sice v důsledku jejího rychlého pohybu na hvězdném pozadí.</p>
<p>Avernus má téměř kruhovou cirkumpolární orbitální dráhu a jeho průměrná vzdálenost od povrchu planety je:</p>
<p>Orbitální poloměr měřený od středu planety</p>
<p>9223 km</p>
<p>Orbitální perioda</p>
<p>2h 9min 30sec</p>
<p>Tvar: kruhový</p>
<p>Průměr 1 km</p>
<p>Hmotnost</p>
<p>18 000 000 tun</p><empty-line /><p>(1,8 X 1QlOkg)</p>
<p>V závislosti na zeměpisné šířce pozorovatele trvá Avernu 20-24 minut, než satelit přeletí oblohu od východu k západu. Ze země jeho maximální úhlový průměr, nachází-li se nad hlavou, činí 137,5 sekundy oblouku. Když jim prolétá nad hlavou, Helikoňané Avernus vidí procházet poněkud složitými fázemi.</p>
<p><strong><emphasis>Něco z historie Avernu</emphasis></strong></p>
<p>Když se vesmírná loď ze Země blížřla k oběžné dráze kolem hvězdy B, v umělých líhních se narodilo 512 téměř plně vzrostlých (tj. dospívajících) pozemšťanů. Informace zakódované do DNA oplodněných lidských vajíček byly počítačově přeneseny do umělých děloh. Výsledné lidské bytosti byly vychovávány v šesti "rodinách" neboli klanech, z nichž každý měl přiděleny svoje specifické povinnosti.</p>
<p>Jakmile se vylodili na základně na Aganipu, automatizované konstrukční jednotky zahájily stavbu VSPZ, ke které využívaly místní hvězdný materiál. V důsledku nepředvídaných problémů a téměř katastrof stavba trvala osm pozemských let. Poté byli kolonisté přepraveni z Aganipu do jejich nového domova na Avernu, aby tam prováděli intenzivní studium Helikonie.</p>
<p>Informaci odeslané zpět k Zemi trvá jeden tisíc let, než dosáhne svého cíle, což znamená, že první signály odeslané na jaře Velkého roku byly na Zemi přijaty přibližně v roce 6344.</p>
<p>Do doby "helikonského Velkého léta" je Avernus na oběžné dráze již třicet dva pozemských staletí. Jeho populace nyní čítá přibližně 6000 obyvatel.</p>
<p>Kopulaci se zde učí od věku osmi let, ale veškeré plození se děje mimoděložní cestou. '</p>
<p>Mezi šesti klany je rodina PIN zaměřena na "vzájemnou kontinuitu rodiny". Její povinností je sledovat historii jedné či dvou helikonských rodinných skupin v průběhu generací během cyklu Velkého roku (celkově 60 generací.)</p>
<p>Rodina GO se zabývá otázkami teologie, filozofie, ontogeneze, fylogeneze, atd.</p>
<p>Rodina TAN studuje počátky dlouhodobých sporů, od osobních k národním a specifickým. '</p>
<p>V rámci bezpečnostní pojistky proti psychickému onemocnění z izolace na Avernu se jeho obyvatelé mohou zúčastnit loterie "Helikonského kola štěstí"; vítězům je umožněno sestoupit na planetu. Tato jízdenka bohužel není zpáteční.</p>
<p><strong><emphasis>Helikonie a Země: srovnávací údaje</emphasis></strong></p>
<p>Kolonizační loď vyletěla ze Země v roce 2100 a do blízkosti hvězdy B dorazila v roce 3600. Cesta do vzdálenosti 1000 světelných let trvala 1500 let. Avernus začal pracovat v roce 3608. V průběhu helikonského Velkého roku je to 500 let po aféliu.</p>
<p>V knize 1 je Avernus operativní již po více než jeden Velký rok, tj. zhruba 2592 + 134 Plet = 2726 pozemských (P) let.</p>
<p>V knize 2 je Avernus operativní po dalších 543 let = 3269 P let. Letopočty jsou následující:</p>
<p> na Zemi - 6877 n.l.,</p>
<p> na Helikonii - 1177 P let po apastronu (PA),</p>
<p> na Avernu - 3269</p>
<p>V knize 3 je Avernus operativní po dalších 696 let = 3965 P let.</p>
<p>Letopočty jsou následující: na Zemi - 7573 n.l.,</p>
<p> na Helikonii - 1873 P let PA</p>
<p> na Avernu - 3965</p>
<p>Myrkwyr je zlověstným dnem roku 1873. Freyr na polárním kruhu klesá za obzor a nevyjde po přibližně dalších osmnáct lidských generací.</p>
<p>KALENDÁŘ</p>
<p><emphasis>Helikonský čas ve srovnání </emphasis>s <emphasis>pozemským </emphasis></p>
<p>Helikonské jednotky</p>
<p>Ekvivalentní pozemské jednotky</p>
<p>1 malý rok</p>
<p>480 dní neboli 10 tennerů</p>
<p>1 den</p>
<p>25,92 hodiny</p>
<p>1 hodina</p>
<p>1,04 hodiny (62,4 minuty)</p>
<p>1 minuta</p>
<p>1,56 minuty</p>
<p>1 sekunda</p>
<p>0,936 sekundy</p>
<p>Helikonský obyvatel dožívající se pokročilého věku 70 let by byl stár 99,4 pozemských let.</p>
<p>Pozemsko-avernská metoda srovnávání helikonských let je založena na jednoduchém datování po apastronu (PA). Na Helikonii samotné mají různé národy v různých dobách svoje vlastní způsoby počítání kalendářního času. Všeobecně takové kalendáře začínají rokem počátku vlády místního vladaře.</p>
<p>Například v "Létě" jsou zmiňovány čtyři různé kalendáře. Vezmeme-li je v úvahu, kniha 2 začíná v</p>
<p>(Pozemské datování 6877 n.l.)</p>
<p>Pozemské roky PA</p>
<p>1177</p>
<p>Helikonský rok PA</p>
<p>"Dennissův" kalendář</p>
<p>828[2]</p>
<p>Oldorando-Borlien po Sjednocení</p>
<p>381 (podle některých 408)</p>
<p>Rok podle Prvotního kalendáře</p>
<p>749[3]</p>
<p>POROVNÁNÍ DÉLKY ŽIVOTA</p>
<p>Protože malý rok na Helikonii je delší než pozemský rok, mezi pozemšťany a Helikoňany existuje věkový rozdíl.</p>
<p>Následující tabulka (v letech) porovnává stáří obyvatel obou planet.</p>
<p><emphasis>Země</emphasis></p>
<p><emphasis>Helikonie</emphasis></p>
<p><emphasis>Země</emphasis></p>
<p><emphasis>Helikonie</emphasis></p>
<p>5</p>
<p>3,5</p>
<p>30</p>
<p>21</p>
<p>10</p>
<p>7</p>
<p>35</p>
<p>24,67</p>
<p>12</p>
<p>8,45</p>
<p>40</p>
<p>28</p>
<p>15</p>
<p>10,56</p>
<p>50</p>
<p>35,21</p>
<p>18</p>
<p>12,67</p>
<p>60</p>
<p>42</p>
<p>20</p>
<p>14</p>
<p>70</p>
<p>49</p>
<p>22</p>
<p>15,49</p>
<p>75</p>
<p>52,8</p>
<p>25</p>
<p>17,6</p>
<p>80</p>
<p>56</p>
<p>Délka života je větší během léta Velkého roku.</p><empty-line /><p><strong>DODATEK 2</strong></p>
<p><strong><emphasis>Fagoři</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p>Na Helikonii bez ustání probíhá boj o nadvládu mezi lidskou rasou a fagory. Fagoři, dvourozí, srstí porostlí tvorové, byli původně, v době před uchvácením Batalixu (hvězda B) veleobřím sluncem Freyrem (hvězda A), dominantními obyvateli planety. Jsou známi také jako <emphasis>Prvotní.</emphasis></p>
<p>Tento dobytku podobný druh se pravděpodobně vyvinul z <emphasis>flambr</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>gů, </emphasis>jejichž početná stáda se pasou v severních pustinách Sibornalu. Flambregové jsou příbuznými starších předfreyrských druhů, jako jsou <emphasis>kaidawové.</emphasis></p>
<p>Kaidawové jsou velká, koně připomínající rohatá zvířata, na kterých fagorové jezdí. Všechny tyto starší druhy živočichů mají společné fyzické znaky, jako například kulovité kloubní spojení v kolenou a loktech. Protiváhou této větší pohyblivosti je opožděně reagující nervový systém, který způsobuje časté periody nehybnosti.</p>
<p>Fagoři chodí vzpřímeně a mají na každé ruce tři prsty.</p>
<p>MOZEK</p>
<p>Hlavní rozdíl mezi fagorem a člověkem spočívá ve struktuře mozku. Mozek fagora není dělen na hemisféry, na rozdíl od lidského mozku, který má hemisféry dvě. Neexistuje v něm ekvivalent neokortexu (šedé kůry mozkové). Přestože mozek fagora připomíná lidský, sestává povětšinou z hypothalamu překrytého druhem mozečku, který ovládá pohyb.</p>
<p>V důsledku toho by se dalo říci, že fagoři žijí ve svých specifických vjemových umweltech. Je jim vlastní eotemporální vědomí (Éós byla bohyní úsvitu, sestrou Selény), v němž od sebe nelze rozlišit konce a začátky. Pro fagory není čas ukazatelem postupu, tak jak jej chápe lidská mysl. Události jsou vnímány jako série milníků, ze kterých byly vymazány ukazatele; fagorové se ubírají po cestě bez vjemové šipky, která by naznačovala směr. Základní nervový systém umožňuje jenom akci a reakci. Vědomí Prvotních je významnou měrou rozšiřováno tzv. <emphasis>stadiem ukončení </emphasis>(viz dodatek 4).</p>
<p>Prvotní byli pány chladného světa úsvitu před uchvácením Batalixu Freyrem. Se svými bílými ptáky, kteří se částečně živí parazity na tělech hostitelů, vládli Helikonii od nížin Pegovinu až po horu Estakhadok ve Vysokém Nyktryhku. V těch dávných dobách si za domácí mazlíčky drželi Jiné.</p>
<p>KREV</p>
<p>Krev Prvotních je zlatá a obsahuje protimrznoucí složku, která (spolu s hustou srstí) chrání fagory proti chladu. Stejnou krev mají i jejich ptáci, kaidawové a ostatní zvířata úsvitu. Rudá krev, bez protimrznoucího činitele, vznikla během pozdějších stadií evolučního vývoje.</p>
<p>Podstatnou část stravy fagorů během období chladu tvoří mech. Mechy obsahují značné procento kyseliny arachové, která je vysoce polynenasycená.</p>
<p>Koncentrace zmíněné mastné kyseliny ve fosfolipidech buněčných membrán činí tyto membrány pružnějšími. Tímto způsobem kyseliny z mechu chrání buněčné membrány před účinky chladu; buňka je pak schopná fungovat při nízkých teplotách. Lidé samozřejmě žádný takový ochranný systém nemají.</p>
<p>POHLAVí</p>
<p>Ve spojitosti se svým sporadickým endokrinním systémem přicházejí samice fagorů do plodného období desetkrát ročně (tenner je eotemporálním pojmem, ekvivalentem pozemského tvaru "měsíčně"). Fagoři mohou kopulovat jen sporadicky. Podobně jako u pozemských samců goril je jejich penis malý. Fagoři by nikdy nikoho neznásilnili; zkazky tohoto druhu jsou pouze součástí lidské mytologie. Samice rodí živá mláďata a kojí je; k porodu dochází jeden malý rok (nebo rok Batalixu) po početí. Obě pohlaví přenášejí v mitochondriích svých buněk helikovirus.</p>
<p><emphasis>Stalun</emphasis></p>
<p>dospělý samec</p>
<p><emphasis>Kreat</emphasis></p>
<p>mladý samec</p>
<p><emphasis>Gilota</emphasis></p>
<p>dospělá samice</p>
<p><emphasis>Filoka</emphasis></p>
<p>mladá samice</p>
<p><emphasis>Mládě</emphasis></p>
<p>potomek jakéhokoli pohlaví</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>JAZYK</p>
<p>Fagoři používají dva vzájemně propojené jazyky. Rodný prvotní je běžně užívaným jazykem s pouze jedním časem, průběhovým přítomným. Eotemporální je posvátná forma řeči používaná také pro počítání v trojkové soustavě. Údajně je to jazyk, jímž hovoří Prvotní, kteří klesli do stadia ukončení.</p>
<p>Hovoří-li fagorové mezi sebou, jejich řeč je obvykle provázena gesty. Tak například rozloučení "Držte rohy vzpřímené!" je provázeno obřadem, při kterém se obě strany nakloní k sobě s rukama podél těla, dotknou se čely a mysli jim splynou. Poté se rychle oddělí.</p><empty-line /><p><strong>DODATEK 3</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong><emphasis>Jiné druhy</emphasis></strong></p>
<p>Následně po uchvácení Batalixu Freyrem byl jeho planetární systém v blízkosti veleobra typu A zaléván vysokoenergetickým zářením.</p>
<p>Na atmosférické složení Helikonie to mělo ten vliv, že v důsledku fotosyntézy CO2, H2O, atd. se zvýšilo množství kyslíku ve vzduchu. Tento jev měl účinek rovněž na oceány. Větší koncentrace makromolekul vedla k vystupňování aktivity po celé délce potravinového řetězce.</p>
<p>Po zhruba milion let po uchvácení byla Helikonie vystavena vysokým dávkám ultrafialového a rentgenového záření. Výsledkem byla poměrně rychlá evoluce jednotlivých druhů. Člověk se vyvinul z malé hespagoratské opice.</p>
<p>V průběhu protognostického stadia svého vývoje Jiní unikli ze zajetí, ale nadále zůstali ve volných společenstvích sdílených s fagory. Odtud pramení převzetí termínů jazyka prvotních do olonetštiny (hlavního jazyka Kamplannlatu). Fagoři si dlouho uchovávali svoje dominantní postavení (odtud bůh Akha). Nakonec různé kmeny Jiných z oblasti Hespagoratu a Pegovinu přešly do Kampannlatu po prastarém pevninském mostě spojujícím tyto dva kontinenty.</p>
<p>Právě v období tohoto přecházení z kontinentu na kontinent nebo těsně po něm vznikly východozápadní migrační trasy.</p>
<p>Kmeny přecházející po pevninském mostě byly známé jako Olle Onets. Toto jméno bylo odvozeno ze skutečnosti, že se po cestě živily olejnatými rybami nalézanými na mělčinách po obou stranách pevninské šíje. Posléze se stalo názvem pro hlavní jazyk Kampannlatu, olonetšinu.</p>
<p>Postupujícími nově příchozími byly na východ hnány mnohé ze starých "zimních" kmenů. Potomky těchto poražených kmenů jsou klany později sídlící v nižším Nyktryhku, jako například Mordriaté.</p>
<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p>
<p><emphasis>Obr. </emphasis>3 Starý pevninský most.</p>
<p>Obrys pevninského mostu je znázorněn silnými čarami. Současná pevninská konfigurace je zakreslena tenkými čarami.</p>
<p>Šíje rozdělovala Klimentský oceán a Narmosetské moře. Po zničení pevninského mostu, ke kterému došlo během období tání polárních čepiček, vznikla na jednotlivých stranách území Throssa a Radado, nyní oddělená Kadmerskými úžinami.</p>
<p>MADISOVÉ</p>
<p>Tyto pololidské bytosti nikdy nedosáhly plně rozvinutého lidského vědomí. Madisové jsou zařazováni do kategorie protognostiků. Jejich jedinou existencí je nekonečné putování, konané bez ohledu na skutečnost, zda na obloze vládne jedno slunce či dvě. Tento zafixovaný vzorec chování naznačuje, že existovali již před slunečním uchvácením, kdy se jejich život jen málo lišil od toho, jaký vedou nyní.</p>
<p>Ačkoli nejsou nijak početní, Madisové na území Kampannlatu nechávají svoje značky. Společně se svými zvířaty za sebou zanechávají stezku spór a semínek, z nichž vyrůstají souvislé linie porostu, neboli ukty, po kterých kmeny nesčetněkrát procházejí. Ukt poskytuje přístřeší ptákům, plazům a hadům a zároveň na některých místech slouží jako bariéra mezi národy. Čas jako takový Madisové nechápou; plynutí času je u nich vyjadřováno pouze měřením vzdálenosti.</p>
<p>Madisové jsou pokorní tvorové, kteří se snadno stávají oběťmi pronásledování. Nezřídka bývají domestikováni lidmi, jimž ženy slouží jako sexuální otrokyně. Třebaže jsou malí, ve většině aspektů připomínají lidi, a obvyklým jevem: i je vzájemné plodné páření mezi těmito dvěma druhy.</p>
<p>Madiské kmeny svůj jazyk nazývají hr'Madi'h, což naznačuje pronikavý fagorský vliv. hr'Madi'h je zpěvavým jazykem, složitým, ale ve skutečnosti nekompletním. Nic v něm nelze popsat přesně. Tak jako všechno v madiské existenci je omezen ahdem. Jeho psaná forma neexistuje.</p>
<p>Mnoho dalších slov je odvozeno z jiných jazyků, ale k těmto se kmeny chovají nevraživě - nebo přinejmenším bázlivě.</p>
<p>hr'Madi'h</p>
<p>jazyk</p>
<p>ahd</p>
<p>život, cesta</p>
<p>ukt</p>
<p>cesta osetá migračními průchody</p>
<p>la'hrap</p>
<p>plochý nekvašený chléb</p>
<p>fhlebiht</p>
<p>arang, pasoucí se zvíře, žijící ve stádech</p>
<p>Jiné druhy a polodruhy zahrnují po pás vysoké protognostiky neboli Nondady. Nondadové přebývají pod zemí. Jako mírumilovní tvorové přenechávají boj válečnické kastě. A tak zatímco sami diskutují o základních otázkách existence ve svém jazyce sestávajícím z "mlaskání, pískání a frkání", jejich válečničtí králové bojují svoje bitvy v Osmdesáti temnotách.</p>
<p>Nondadové jsou loveni a pojídáni Uskuty; opečení jsou známi jako stromovci.</p>
<p>Nondadi žijí v Kampannlatu, Africe Helikonie.</p>
<p>V drsnějším klimatu severního kontinentu Sibornal žije s Nondady spřízněný druh, Ondodi.</p>
<p>NEKROGENI</p>
<p>Sestupujeme-li níž po evoluční stupnici, nekrogeni představují mrtvý konec linie předfreyrského vývoje.</p>
<p>Tyto druhy ryb a zvířat dávají život jenom skrze vlastní smrt. Jejich příkladem jsou assatassi (ryby či spíš výstižněji ryboještěrky), yelkové, biyelkové a gunnaduové.</p>
<p>Nekrogeni jsou hermafrodité bez typických savčích orgánů jako vaječníky a dělohy.</p>
<p>Například assatassi, ryby s ostrým zobákem, v dospělosti polookřídlené, v milionových počtech nalétávají během Velkého léta na pevninu podél pobřeží Moře orlů. Území, kde se páří, se nalézá hluboko ve Žhnoucím moři. Po páření plavou na východ, proti oceánským proudům, skrze Kadmerské úžiny, nabírajíce povážlivou rychlost pro svůj let smrti. Poté se u břehů Hespagoratu vymrští z moře a některým se podaří zalétnout daleko do vnitrozemí. Kam dopadnou, tam zemřou. Každá ryba takto na pevninu vynese mládě v podobě larvy, jež se živí rozkládajícím se rodičovským tělem a poté se odplazí zpátky do moře.</p>
<p>Podobné vzorce chování jsou typické pro větší suchozemské nekrogeny.</p>
<p>U yelků se sperma po spáření vyvíjí do podoby larvovitých tvorů, kteří žijí ve složených žaludcích svých matek. Posléze se tělem prokoušou do tepny a expandují z rodičovského těla ven. Rodič rychle umírá. Larvy pak požírají mrtvoly - a sebe navzájem - až do další metamorfózy, kdy se do vnějšího světa vynoří v podobě dospělých mladých yelků.</p>
<p>WUTRA</p>
<p>Ve velkém panoptiku helikonského života existuje ještě jedna životní forma, která si zasluhuje zvláštní zmínku.</p>
<p>Během staletí Velké zimy je Wutrův červ druhem obřího hltavého draka. Okřídlený, ničí všechno, na co narazí. Pro bojovně založené lidské kmeny v Pannovalu a jinde - je Wutra Bohem nebes. Po čase se myšlenka stává bohem.</p>
<p>Během Velkého léta dochází k transformaci v životním cyklu. Červ se v mořském stadiu stahuje do ohřívajících se oceánů. Poté, co prošel okřídleným stadiem ve vyšších zeměpisných šířkách, kde se pářil, žije po zbytek života v moři. Oceány se hemží potravou. Do tohoto bohatého prostředí se rodí mláďata.</p>
<p>Mláďata ve tvaru ryb jsou stejně zranitelná jako početná a lidem žijícím na pobřeží jsou známa pod názvem hnilobné ryby. Hnilobné ryby poskytují vyživnou a chutnou krmí.</p>
<p>Po několika staletích, kdy se vlády ujme Velký podzim, hnilobné ryby vylezou na pevninu (podobně jako pozemští axolotlové) a narostou jim křídla. Dalších pár let a Wutrův červ je již opět vysoko nahoře ve stále temnějším vzduchu.</p>
<p>Dokonce i během doby, kdy je po tisících a stovkách tisíců pojídán, Wutrův červ má svoje věčné místo v podobě souhvězdí na noční obloze.</p>
<p>Většina národů Kampannlatu a Sibornalu rozpoznává deset znamení zvířetníku, plochy ekliptiky, napříč kterou se pohybují obě slunce a jejich planety. Jedním z těchto znamení je Wutrův červ, někdy známý také jako Noční červ. Někde v této konstelaci se nalézá slabě svítící hvězda, Slunce.</p>
<p><emphasis>Deset znamení zvířetníku:</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Netopýr</p>
<p>Ďábelský býk (známý také jako Wutrův vůl)</p>
<p>Balvan</p>
<p>Wutrův červ (Noční červ)</p>
<p>Královnina jizva (Akhova rána)</p>
<p>Starý pronásledovatel</p>
<p>Fontána</p>
<p>Zlatá loď</p>
<p>Dva psi</p>
<p>Meč</p><empty-line /><p><strong>DODATEK 4</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong><emphasis>Helikonské lidstvo</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p>Terestrický zájem o Helikonii pramení ze skutečnosti, že po mnoha staletích mezihvězdného bádání byla konečně objevena planeta, na níž existuje lidský život, který je součástí rozmanité biomasy. Nicméně vědci na Avernu brzy zjistili, že helikonské lidstvo se od svých pozemských protějšků liší v zajímavých psychických i fyzických aspektech.</p>
<p>PSYCHICKÉ ROZDÍLY</p>
<p>Jedna úchylka od běžné pozemské existence je natolik zarážející, ba dokonce záhadná, že musí být považována za psychologickou i fylogenetickou zároveň. V skutku, ani po dlouhých staletích diskusí pozemšťané nedokázali vyřešit otázku, zda by Helikoňané měli být kategorizováni jako lidé nebo jako odlišný druh.</p>
<p>Tato deviace (jak tomu říkají někteří) spočívá v mnohem méně násilném přechodu mezi životem a smrtí, než jaký zná pozemské lidstvo. Pozemská lidská existence je binární; člověk je buď živý nebo mrtvý. Na Helikonii následují po opuštění živého lidského těla dvě další stadia.</p>
<p>Vyhaslé duše mrtvých klesají do obsidiánové říše entropie. V této říši, tomto negativu života, přebývají dvě formy psychického rozkladu, gossiové, pozůstatky nedávno zemřelých, a o něco hlouběji uložení fessupové. Gossiové jsou náchylní k prudkým změnám nálad, od hořkého obviňování k cukrové sladkosti, možná souvisejícím s klimatickými podmínkami. Fessupové, s postupem času stále méně schopní artikulovat, klesají ke konečnému rozkladu a k Prapůvodnímu kameni - jak znělo dřívější pochopení tohoto pojmu.</p>
<p>[Později byl tento pojem změněn na Prapůvodní strážkyni, což znamená, že fessupové klesají ke Gaje, přítomné nevědomé vůli biomasy, která udržuje obtížný rovnovážný stav na planetě].</p>
<p>Živí jedinci jsou schopni komunikovat s gossii ve smrti podobnému stavu tranzu známém jako pauk.</p>
<p>Fagoři po fyzické smrti procházejí podobným pozvolným poklesem směrem ke konečnému rozkladu. U nich se tento stav nazývá stadium ukončení.</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>FYZICKÉ ROZDÍLY</p>
<p>Mužští a ženští lidští jedinci projevují malou sexuální odlišnost. Místo toho procházejí před a po Velké zimě dramatickou proměnou tělesné váhy a tvaru. Jedná se o reakci na snížené nebo zvýšené množství energie dostupné planetě v daném období, která je součástí evoluční strategie přežití.</p>
<p>HELIKOVIRUS</p>
<p>Zprostředkovatelem transformace tělesné váhy a tvaru je pleomorfní závitkovitý virus, do jisté míry podobný pozemskému původci příušnic. Jeho váček částečně skrytý ve dvacetistěnech tvořených tuky a bílkovinami obsahuje nukleovou kyselinu RNA. Je 97 milimikronů dlouhý. Vědci na Avernu neznají způsob, jak tento virus odfiltrovat. Z toho důvodu Averňané nemohou osobně navštěvovat planetu, kolem které obíhají (s výjimkou neobvyklých a fatálních - okolností).</p>
<p>Helikovirus je endemický dvakrát v průběhu Velkého roku, nejdříve zhruba 600 pozemských let po apastronu. Tehdy řádí po mnoho malých let, současně se stále příznivějšími klimatickými podmínkami a narůstajícím množstvím sluneční energie. K druhému projevu jeho ničivé síly dochází během zvratu k zimním podmínkám, přibližně kolem 1800 pozemských let po apastronu.</p>
<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>
<p>Obr. 4 Diagram znázorňující proměny lidského těla v průběhu Velkého roku.</p>
<p>A Člověk, který na sklonku podzimu přežil Tučnou smrt.</p>
<p>B Průměrná postava.</p>
<p>C Člověk, který na jaře přežil kostní horečku.</p>
<p>Při každé své návštěvě virus způsobí mnoho úmrtí. Útočí na hypothalamus, kde vyvolává encefalitidu (zánět mozku) a delirium. Jeho projevy v tomto stadiu připomínají meningitidu. Počet obyvatel je obvykle zredukován na polovinu. Přeživší přijímají změněnou tělesnou formu, přibírají (na podzim) padesát procent své normální tělesné váhy, protože dochází k hromadění tukové tkáně. Tato fáze je provázena nepotlačitelnou bulimií: lidé napadení virem uchvátí a pozřou cokoli živého i neživého - svoje vlastní děti, výkaly, asokiny. Přeživší jarní epidemie kostní horečky výrazné množství váhy shazují a jejich stav je provázen anorexií a hladověním.</p>
<p>V průběhu několika generací se populace zbavuje extrémů vyhublých nebo naopak mohutných postava má tendenci navracet se k průměrnější tělesné stavbě, čímž zároveň ztrácí imunitu vůči helikoviru.</p>
<p>Je zřejmé, že tato strašlivá metla má svůj pozitivní aspekt. Tvoří součást přirozeného procesu zajišťujícího přežití lidské rasy během klimatických změn způsobených kosmickými procesy.</p>
<p>V primitivnějších časech nikdo nevěděl, že tyto dvě fáze heliko pandemie mají jediného původce. Byly známé (na podzim) jako Tučná smrt, a (na jaře) jako kostní horečka. V období popisovaném v knize 3 ("Zima") lékařka Toress Lahl jasně pochopila princip Tučné. smrti - a stupeň jejího přežití. Během období epidemie dochází k velkému řetězci zatmění, což "mor" činí tím strašlivější. V časovém úseku od 630 do 658 pozemských let po apastronu dochází k celkovému počtu dvaceti zatmění.[4]</p>
<p>PŘENAŠEČ VIRU</p>
<p>Přenašečem helikoviru je druh členovce - klíště. Tento vektor se pohotově přesouvá z fagorů na lidské jedince. Fagorové samotní jsou vůči viru imunní. Lidský zvyk používat fagory během Velkého léta a dál jako otroky nebo vojáky zajišťuje přežití jak klíštěte, tak viru (dokonce i když je virus latentní) mezi lidskou populací.</p>
<p>Helikovirus je připomínkou (pro ty, kdo jsou schopni porozumět) souvislosti mezi současnou smrtelnou nevraživostí fagorů a lidí a vzdálenou minulostí, kdy tyto dva druhy žily pospolitě.</p>
<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p>
<p><emphasis>Obr. </emphasis>5 Diagram lidské biomasy ovládané helikovirem.</p>
<p>Třebaže nemoc je strašlivá, přežití lidí je do velké míry závislé na prudké transformaci váhy a tvaru, kterou vyvolává. To znamená, že pokud se lidstvu podaří eliminovat svoje úhlavní nepřátele, fagory, způsobí v konečném důsledku svoje vlastní vyhynutí.</p>
<p>Či alespoň to tak vypadá. Pokud by mezi sebou národy během Velkého léta přestaly válčit, pokud by pak byly schopné porazit velká množství fagorů, pokud by udržovaly vybraný počet Prvotních v ekvivalentu zoologických zahrad, pak by se lidstvo dokázalo osvobodit a překročit současné hranice.</p>
<p>Jenomže to všechno jsou jenom velká <emphasis>pokud</emphasis>...</p><empty-line /><p>DODATEK 5</p>
<p><emphasis>Kharnabhar</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Kharnabhar je malou vesnicí v odlehlé oblasti Sibornalu. Vesnice vyrostla kolem pozoruhodného monumentu, Velkého kola Kharnabharu. Původně svaté místo nyní hostí kriminální živly.</p>
<p>Věhlas Velkého kola je celosvětový. Když SartoriIrvraš (v knize 2, na str. 202) přijede do Askitoše, spatří tam tapiserii s alegorickým vyobrazením Kola: "Znázorňovala velké kolo na rudém pozadí, které veslaři v blankytně modrých oděvech a se zářivými úsměvy valí oblohou k úžas vzbuzující a mateřsky vyhlížející postavě, jejíž ústa, chřípí a prsa vysílají hvězdy do šarlatové oblohy."</p>
<p>Hlavní a téměř jediná cesta do Kharnabharu vede z přístavu Rivenjk na pobřeží Klimentského oceánu na sever přes hory Šiveninského předělu. Tato cesta je 2400 mil dlouhá, což je ekvivalentem pouti od Gibraltaru na sever Norska.</p>
<p><emphasis>Velké kolo</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Kolo je granitovým (žulovým) prstencem vytesaným uvnitř žulové hory Šiveninského předělu. Otáčí se v hoře Kharnabhar a pouze jeden jeho dílek je přístupný z vnější části hory. Stavitelé, kteří Kolo kdysi dávno vytvořili, do něj ve snaze o astrologickou symetrii zakódovali dimenze vnějšího světa. "Jak nahoře, tak dole." Svatí mužové, kteří Kolo obývali jako první, jej považovali za nástroj, který bude jejich svět tlačit přes oblohu, pryč ze Zimy a do přívětivého světla a tepla Freyru.</p>
<p>Původně bylo Velké kolo věnováno bohu Azoiaxickému (se starším významem "něco, co existuje za životem" a s novějším "ten, který existoval před životem a kolem kterého veškerý život obíhá").</p>
<p>Uzavřeno v útrobách hory je Kolo o 5° vychýleno z horizontální polohy a rotuje nad podlahou odchýlenou o 4°. Tento nepatrný rozdíl umožňuje řece protékající kolem základny Kola unášet pod ni bahno, které funguje jako mazadlo.</p>
<p>Vnější obvod Kola je lemován celami se třemi stěnami a prstenec samotný je den za dnem udržován v pomalém pohybu. Nepohyblivá čtvrtá stěna není součástí Kola, třebaže všechny cely uzavírá; sestává z pevné nepohyblivé skály, hory Kharnabhar samotné. Do této skály jsou zasazeny kusy řetězu, pevně ukotvené do kamene. Tyto řetězy visí ve 125centimetrových vzdálenostech.</p>
<p>S pomocí těchto řetězů vězňové v každé z 1825 cel táhnou sami sebe do noci granitu a skrze něj. Když se rozezní trouby kněží, všichni uvěznění musí současně tahat za řetězy. Tímto způsobem se Kolo pohybuje skálou nebo jak stále tvrdí někteří - nebesy.</p>
<p><emphasis>Některé technické údaje</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Kolo – průměr</p>
<p>1825 metrů (počet malých let v jednom Velkém roce)</p>
<p>tloušt'ka</p>
<p>13,19 m (1319 je rokem západu Freyru neboli Myrkwyrem na zeměpisné šířce Kharnabharu, počínaje od apastronu)</p>
<p>výška</p>
<p>6,60 m (12 krát 55, zem. šířka Kola)</p>
<p>Cela – výška</p>
<p>240 cm (= 6 týdnů 1 tenneru x 40 minut 1 hodiny)</p>
<p>šířka</p>
<p>250 cm (10 tennerů 1 roku x počet hodin dne)</p>
<p>délka</p>
<p>480 cm (počet dnů malého roku)</p>
<p>Tloušťka zdi mezi celami</p>
<p>0,64159 (+ výška cely dává hodnotu <emphasis>pí)</emphasis></p>
<p><image xlink:href="#_8.jpg" /></p>
<p><emphasis>Obr. </emphasis>6 Znázornění Velkého kola v granitu hory Kharnabhar. Viděno od Bambekku.)</p>
<p>Po deseti letech je Kolo vězněm dotaženo zpátky k místu, kde započalo jeho uvěznění. Otočka byla dokončena. V tento poslední den jeden z vězňů nalezne na místě čtvrté stěny své cely světlo místo kamene a může vyjít na svobodu; do cely předcházející jeho vstupuje další muž, aby započal první den své desetileté cesty skrze kámen.</p>
<p>Podle některých bylo toto nekonečné obíhání Kola napodobováno stejně nekonečným obíháním Avernu vysoko nad Kharnabharem.</p><empty-line /><p><strong>DODATEK 6</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong><emphasis>Počet obyvatel</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p>Helikonie je řídce obydleným světem, alespoň s ohledem na hustotu populace lidí a fagorů. Následující tabulka ukazuje, jak tyto počty kolísají mezi obdobími extrémního horka a chladu. Populace fagorů je stabilnější než lidská.</p>
<p>APASTRON</p>
<p>PERIASTRON</p>
<p>LIDÉ</p>
<p>FAGOŘI</p>
<p>LIDÉ</p>
<p>FAGOŘI</p>
<p>v milionech</p>
<p>SIBORNAL</p>
<p>3,5?</p>
<p>10</p>
<p>25</p>
<p>14</p>
<p>KAMPANNLAT</p>
<p>8</p>
<p>23</p>
<p>64</p>
<p>35</p>
<p>HESPAGORAT</p>
<p>4</p>
<p>11</p>
<p>9</p>
<p>19</p>
<p>Mezisoučet</p>
<p>15,5</p>
<p>44</p>
<p>98</p>
<p>68</p>
<p>Součet</p>
<p>59,5</p>
<p>166</p>
<p>Váha planetární biomasy je přímo úměrná sluneční energii absorbované povrchem planety. V čase apastronu je celková masa pouhou jednou třetinou celkové masy periastronu.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Brian W. Aldiss</p>
<p><strong>HELIKONIE </strong><strong>- </strong><strong>ZIMA</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Obálka Petr Bauer</p>
<p>Překlad Hana Březáková</p>
<p>Mapa Luboš Makarský</p>
<p>Odpovědný redaktor Tomáš Jirkovský</p>
<p>Jazykový redaktor Helena Šebestová</p>
<p>Sazba provedena v <strong>LA</strong><strong>TEXu</strong></p>
<p>Vytiskla Tiskárna Havlíčkův Brod a.s.</p>
<p>Vydalo Nakladatelství <strong><emphasis>Laser</emphasis></strong><emphasis> </emphasis>- books s.r.o.</p>
<p>Úslavská 2, Plzeň 30l 49</p>
<p>tel+fax; 0l9-7246407</p>
<p>v edici <strong><emphasis>Laser</emphasis></strong><emphasis> </emphasis>jako l7l. publikaci</p>
<p>Edice SF svazek 85.</p>
<p>Plzeň 1999, vydání 1.</p>
<p>Prodejní cena 235 Kč</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p><empty-line /><p>[1] Z latinského originálu přeložila Julie Nováková, 1971</p>
<p>[2] Legendární král Denniss vládl v roce 249 před apastronem a předvídal katastrofu. Jeho kalendář se přestal používat.</p>
<p>[3] Plný a správný název tohoto roku v Prvotním kalendáři, ukotveném v eotemporálních myslích Prvotních, je:</p>
<p>"Rok po Malé Apoteóze Velkého roku 5 634 000 po Katastrofě."</p>
<p>(To znamená po Freyrově uchvácení Batalixu před zhruba 8 000 280 lety.)</p>
<p>[4] K zatměním dochází následujícím způsobem. Oběžné dráhy Helikonie a jejích sesterských planet leží v 10° odchylce k oběžné dráze Batalixu kolem Freyru. Helikonská oběžnádráha se s větší oběžnou dráhou kříží ve dvou bodech. K těmto bodům se připojuje řada styčníků. Když tato řada prochází přes Freyr, takže Helikonie, Batalix a Freyr jsou v jedné rovině, dochází k zatměním většího slunce.</p>
<p>K menšímu ekliptickému cyklu v trvání 9,45 let dochází na druhé straně periastronu. Ve shodě s Keplerovými zákony se Batalix při přiblížení k Freyru ve své oběžné dráze zrychluje. To znamená, že období od zatmění Tučné smrti do post-periastronové pozice je kratší než období od post-periastronové pozice ke kostní horečce v čase 630 pozemských let PA. Druhá série zatmění začíná v roce 1424 pozemských let PA.</p>
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAGpAtQDASIAAhEBAxEB/8QAGwAAAgIDAQAAAAAAAAAAAAAAAAUEBgECAwf/xABbEAAB
AwMDAgMFBAQJBwcJBwUBAgMEAAURBhIhEzEiQVEUMmFxgQcVI5EWQlKhJDNilKKxwdHSVXK
CkrLC0xclNENTk+ImNVRkdLPD4fBERXODhKPj8VZjZZX/xAAWAQEBAQAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAQL/xAAgEQEBAQADAQADAAMAAAAAAAAAAREhMUECUWFxIjJC/9oADAMBAAIRAxEAPwD2W
qfpSx2i4Wd5yVbIrq0TpLYWpobilLywkZ+AGBVxpBpJCkRbkkgJT95yClI8gVZ/tJ+tFnTo
nRmmkjCbLEAznAb86x+hemQ0WfuSJ0lHJR0/DnOe3byp5RV29G2q6fs/0ipWTp6BnGP4oeu
a2GgtJAgjT0DITt/iR2qwUVEIE6F0shwrbscRtR77EbQfmBR+gulen0/uCDs5ynpDBp/RV2
itI+zvSDa0rbsMVCk8hSMpI+oNTk6WsyBhMVaR6B9wD/apvRUCf9FbRjhl/kY/6U6f96obu
gNNSABIt/XSP1XHFKB9CeaslFNFc/QPT6Wi0zGdYbIwUsvrQCMYxwfhQ3oWztp2h25HnPNx
f/xVY6KBMnTENDfSRLuKW8Y2Cc7j/azQ3pplhIQxcro02OyBMUoD6qyf305ooE501H9p9pE
64Jf2bOoJSs7c5xzwefWui7fdShxCL4tIKSELMZsrSfU+R/IU0ooFots8hJcvkoLxg9NplK
T9Cgn99cl2J53+Mvt0UB22rbR/soFN6KBGdNHjF+vCQPISQc/mnNbDTqklJTfbukp8/aEqz
8wUkU6ooFP3LK5/8obnz/8Ag/8ADrVyxSXM/wDlDdUjj3SyP/h04ooFAsktIwNQ3Pvk5DJ/
+HXN3Tr7ywpeoruMeSHGkgj6N07ooE6rC97WqQi/3VG7s31G1ISPgFINbKtVyCSUahl7x7u
9hkpHzAQCfzFNqKBKm0XnJLmppBGSQERWRx6cpNbLtN0JGzUkxI88x2Dn+hTiigTC0XbaQd
SyyT2IjMcf0K4rsl+OdurZKcnj+BsHHP8Am0/ooETVlvif43Vcpz5RGE/7lZcst5KcM6olN
/50ZlX+7Tyigr/3JqDCcaufyDk5gsYPw93P767G23/Hh1C3n4wEn/ep1RQIfu/U43AX6KoE
HaTAwQfL9aiPbNSpSA/qJpRAHKYKeT5+dPHF9NtS9pVtBOE9zSvT98+/or0gQX4qW3S2OqU
kLx3IIJ+Xzqji3ar+gHdqXqZOfFBb4+AwRXVMG/A83tgj/wBh5/26jXXUsi23qNbU2pbvtL
yG23S8EhQPvEDB93nvjsahOa5d++pFqjafnSHo6lBWxSOw8+/AOQRn1FTsTzB1V1/De4AZ/
lW8lZ//AHAK7CDqDzvcX6QP/wCSo1o1NJuV8ctci0uQVtx+uoOugrA3bRwBjBwfPy7V0vuo
ZFnuUCG1bkyROVsQsyA34sjjGDng58qCR7Fev8ss/wAyH+KsGDfOcXpj4Zg/+Om1Ib9qCbZ
5kdlm0qltv8JWHQncvnwAevnzxQTEtXptKQZUJ4g8ksqRkfRRxUGUvUcmYhqK1Ft60tqy86
DIbXynhIBQQfmKbtSnTbUS34jjTpaDi44IUtJxkp44J8qRTtZwmIsCbHiS5ZmLcZYZbbwta
knkYPyP5UHcxNXkH/na0g44xAcPP/e1n2TVpUom7WpIIO0CAs4Pl/1ld52o4dosrVzuyXIX
UAHQUNzm4/qgDuagI1hJeVuY0veHmScB1LaADx3wVA1eRMag6j6Y617hlfnst5A/e5WHLff
nEhP6QIZP7TcFP5eJRrew6ntuo23FQFrDjJw6y8nY43yRyPmCPmDW7d/gu6kdsCOp7a1H66
so8ATkAc+viFByTa76FeLUe5Of/QmwcVlVqvJK8akeSFdsRGsp+XH9dZ1BqBOn4rUp6FIkM
rVhbjW0Brtgq3EYzmsTNTRoNli3R+HMDcoJIbDWVN7hkb+cJ9O/eoNfuu/7QP0k5Hn7Cjn9
9ZFsvwPOogfnBR/fXS5aii2u0MXOQxJDT2CEbAFoykq8QJGO350l/wCUyybd6Y89SAkq3JZ
SRgd/1qBwLdfQeb+g/OEn/FWVQb7nw3uOB8YOf9+mjLqX2G3kZ2OJCk59CM1vQKRBvmOb0x
9IP/jrVUHUGPDe4v1gf/yU4ooFAiagQeLtDcHmFQiMfkutRG1NkK+8racnlPsa8AfA9TvTm
igTmJqNYJN2gtHyCISlD97laiDqTPivcPHwt5/4lOqKBOmLqMqyq6wAOeEwlfTu5WUt6kGN
0q1qA/8AV3AT/TpvRQKFI1KEkpftSlY4BZcAJ+e44rkP0twcps2fLBd/up5RQJQNU8ZNo7c
8O10SnUWBudtgPwacP+9TaigU7dR7/wCNte316bmf9qslGovJ62fItOf4qa0UCZLmqE5Cot
pXjsRIcTn442HH51sl3Um3xQbWVY7iW4B/7um9FAo62pASTAthTngCY5nH/d1t7Vf9m77ph
Zz7vtyv+HTWigTvTdQNJymyRXvg3Pwf6TYrgi66mIyvS7SeeQLkknz/AJOPTz86f0UCdFwv
xUA5YWkg55TOBx/RHNbCbfVoSoWWOgnO5Lk3BH5IIptRQKEzNQEZNmhp+Bnn/h1ky9QeVoh
H/wDXq/4dNqKBR7XqDP8A5mhfP28/8OtVStSY8Nqt4+c5X/DpzRQJw/qY/wD3fbE/OY5/w6
yXtSeUC1n4e1uf8Om9FAmEjUu3cbZbTz7omrzj/u6z7ZqIED7mhEHzE88f/t04ooE3t2o9x
H3FDx6/eJ/4dcXrlqhC1Jb09FWABhQnjB/NINP6KCvonas2K3WKBuB4/hxwf6HFbvTtUIQC
3ZITitoJCZx7+Y5QKe0UFDj6p1MqRMaehxgth8tlCTu2eFJxkd+/76KLekJu1/AAA+81kf8
Adtn+uik5LxcXyq9ozcbdO3HJ+85XnnH4h4qw1XdEA/ckhaiCXLhKWQP1cvK4+NVfFioooq
IKKKKAooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKAooooCiiig
KKKKDVz+LV8jXn2nNZW2xWsW2U1IW4065t6CA54SrKd3PBPxr0BwgNLJIACTknyqqfZxIad
0+40FMqeafUHC1jkE5STx6HzqiD+kkK/axsnsqXmylTqVJeQEk+EnjBOex/Ku9ynQ9P/AGi
LuVwfbjRHrZtKyCSpzeMDjvwOPka31BPt8TWdikOSmW2YankPEOABtTiQBuHlzt7+tZu0y3
w/tEjvz1thlNrWglY3bVFxJAwM8kJJ+lL+g8sN3hX+Ku5Q2FIHUUzvWkBSgk8H5HOQD60n1
ctCdUaUSsDmYvGR/JH9pFcrBf7am/otFljbYEnrPqdXuSovE7zgK/Vxn0xx5VrraSzG1Hpx
59aUNMPOOOrVzsT4Ocd/hn41LBdKrmqgDcdPZ8rmk98Z8C+P7fpXR7WtgRCfksXFiUWU7i0
0sb1fAA4qJqW4wFXKypcfbS4zJRJUlSwC2gggKPw7/lSi0OHDaj8DVP0jJhyXosLpJMqAwt
e8pzt6iznafXAAPzxVuUtKmCtKgpJTkKByCMd6ottlQ7PcNOylRShd1adiuLSgHkL3IUcfN
XPkDz2qwTprIuP2ow2JGFswYBktIPbqFe3OPyP0q3kA96qup259qvMTU1viGW2wypiYygZW
WioHckeZGP8A65rov7QtPeyhceQ5KkqA2QmmiX1KP6u3y/qoF6I7Fv8Ate2xVbfbrap2S2C
MbgsYV8Ccf/WaRapEiL9o0y+29S3JVpgsyFMIH8YzuKXAfXwkkfKrbpuxyTdJepbw0lFxnJ
CG2eD7KyMYRnzJwCfjVbh321yPtkmtodQ+iRAEPOw8uJVkp7duFc9uKB3r2VHuP2dvSWF9R
iQGXEKT5jelQrt9oTyFaClvEDYoNHCsjutP1zVQ1Iw5pe1S9MlalW191qRbSfEQOone19CQ
R8Ktn2lvsDSEiGt4JekqR0kDlatq0lRSPPA5pmxY31442xZYLj2FNonsFYxwpO7kfIjNdbo
jTF3Q3aC8x1Jp2oVCKd6dvi94A7RxjnvnFRPtCQ29o5rYQ8DIY2FI3BeVAfUEGpNzg6aszC
LuxCjNOQlb20QylouKIxtITgK79jURZgAkAAAAcACs1qhQWhKx2UAea2oCiiigKKKKAoooo
CiiigKKKKAooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKCiwo6H
LrfFdcp/5xX4QcY8CP7aK5QAoXK9hQwfvJzj/RTj92KKs4mJ9S6vyiEpKj2AzxVf0GlX6F2
5ayCt1CnVEEHJUoq8vnVgVnacd8cVR9FWJM3R9ulJulzjdVgfhMyNqEkEgkDHHao14vNFI0
6ZKTn7+vJ+cof4a3OnlFxS/vy7ZUCMe0DA+Q28UQ5opJ+jZ3FRvl4OTnHtWB/VXdVmdKQlu
83FvgDIcQo/0kmgaUUr+55OMfftxzjGfwvz9ytha5QJ/wCe55HkCGeP6FAyopNJZdiux2nb
9PC5LnTaAaZOVYKv+z9Emu/3ZM/y7O/1GP8Ah0DKilv3ZM/y7O/1GP8Ah0fdkz/Ls7/UY/4
dAyopemDPQCE3h5efN1lskfkBWgg3cLGLyko8wqKkn8wR/VQM6KXOQrpx0bvtPn1IyVD6YI
rAhXbYc3dO/wAiIqQn8s5/fQMqKVqav6MJblQHAB77jKwSfkFYrspm6OMIHtrDLuPEUMFSS
fhlVBOopUqFeivcm9NBP7PsY/xVgQb2Dn77aPw9iH+KgbUUsVCu5bSE3hsKHvKMQHP03cVr
7Fe/8ss/zL/x0DWilXsN7/y0z/Mh/ioMG9kYF6ZHxEIf4qBrRSc2u8LUSvUTqe2A1FaA+Pv
BVc1Wa9nONVSh/wDpGP8ABQPKKSxrZf2G1Jd1GJBI4W5BQCD/AKJA/dSadcLmIJVar+q5zt
6UqYaQy0lAUopCiCkqA3Jx35oLnRSpNruBbTm+zUrwN2G2CM/93W6od2SwW2rsgr3gpdejB
StvmCElIPzwKBlRSVz77jutNrultJdJQ2HIykqcVgnAwv0B/KuiBfHmSpudbSsEpJQwspyD
gj3+9A2opS7Fv7qC0m6RWAR/GtxSVg/AKUR+YNatQL+Bly+MKV6CEMf7VA4opV7Fe/8ALLP
8y/8AHWPYr7n/AM9R8Z/9B8v9egakAjB5FaNMMx0FDLSGkk5whIAz9KXCDex/99NH5wh/io
9ivfleWP5l/wCOgmm3wlPl9UNguqIJcLY3Ejtzio8ywWi4SfaZltjPvFOwrcbBJHofX4Z7V
oI97CNv3jEJx7/sp/q31p7Hfggj74ilRxgmCePpvoJUSz2yA51Iduix14xuaZSk/mBRMtNu
uLjbk2BHkrb9xTrQUU/ImoghX/PN7jY/9g//AJKz7DfNwP321geXsQ5/pUHZyw2d3G+1xDg
FI/BT2Pcdu1dJVots5QVLgRpBSnYC60lWE+nPlUP7vvvH/PzfH/qSef6VbmFe8cXljP8A7F
/46Bh7O2mJ7K0kNNBHTSlAACRjAwPLFVu5aIt9zt8C1yZMksxN6m1Apzk+uQRjmnWy8IIw9
DdA75bUkn95qG8q+SZrTQSxb9oV+KB7QlztwPdKSMeY86BtGjpixWo6CpSWkBCSo5JAGOTQ
mLHQ6XUsNpcV3WEAE/Wlghahx4r3Fz8IB/4lbCFfMeK9ME/CDj/foGhSMY7D0FLI2m7HDnC
bHtMRmVkq6qGgFAnOcHHxNYEC9qADl7ax59OEAT+ajXBNpvRXuVqNZQTkhENoK/M5H7qBu/
EjSi2ZEdp4tK3tlxAVsV6jPY1yn2qBdAgTojUjpklG9OSnPfFR1WqYtODfbgn5JYB/93Wi7
TcCoFGoZyQB26TBz/8At0HW52OBdrai3SGimM2pJQhlRb27e2MdhSYfZvpsOKc6EgrKSncZ
CyRkY4Oe+KcC2TcDN9nE+Z6bH/DrCbXNA8V+nE+vTYH/AMOgYNtpaaQ2jO1CQkZOeBW9L1W
6WojF6mpwAOEM8/H+LoMCbvJF4k4Ks7S00QB6e7QMKKXrhXHH4d2UO3vR0H59sVp7FdwvKb
wkp8wuIkn8wRQM6KhOR7ioK2XBtBK8pzHzhOe3vc8eddmW5CI5Q9IS47z+IG9o+HGaDvRS1
MS7htYVdmSs42q9k7evG7mpCGZoLm6YhW73PwcbePnzzzQSqKhPR7it1ambg22g52pMfdt7
Y53c+f51qY103pIuLWAnBSY3vH1zu4+VBPope4i8hP4b0Eqz+s0vGPoqsbb3hH4sDP6/4a/
3eKgY0VAQi8bB1H4W/wA9rSsf7VcVN6hK8Jk20I3dyw5nH+v3oGtFLC1ffFiXB493MdfPz8
da7dQ/9tbf+6c/xUDWik0eReZjPVjS7U6jcpJUhCyMg4I97yIIrpt1D/2tt/7pz/FQNaKU7
NRYOJFsz5fgOf4qEo1GM7n7Yfky4P8AeoG1FKtuof8Atbb/AN05/ioI1ACAXrZk9vw3Of6V
A1opVt1D/wBrbf8AunP8VaMnU4mNh9FpVF3fiFC3ErA+AIIz9aBxRVB1c3PRqJd0hodDVrY
adcUl1aVKJWfCge6chISc8AKJOcCosjX8liYqeIK+otAZTGWtW1GzCnMYHiUStIBwOBk8VR
6E1KZfeeZbXuWwoJcAB8JIBx+RFYdmR2ZTEZx0Jekbukg917Rk/kKpf6apt0xa2LYkW6Q8p
anVuKQ5nCC4sgg4CdwGDjJwBUxWoYdws8vVEFuSXosdUdpK0koClKHIA7nO3OO2MdwaYLfR
XnUHUt5YsKWITLba4rby3FSmnVFptoJSQvOMuqUScZAwe/GaJGtnbhboyZDKmlMS21zCwVJ
Cm0FGSOOApagAnJJCSPPhg9FopTfbo7BsZlRYz7rrwCGwlvltS+EqUO4AJGfOqe/Z5Crr9x
sQ5dwbiMJem+03BxtMxxQAT4ufCML8PA5+FQei5GcZ59KzVItkO82u4vzmNJBLrjaWUp+9k
qQhtIACUjaMDgd809F1vmBu02vJ74mNnFA6opMLreSD/wCTbwIHYy2uf31qu7X5IJTplasD
OPbW8k+lBXbctJut+UDkKua8fRtsH94NFc7ZJ6sy7POt+zOOT1FTLqgVIOxAxwSPLyoq/OY
fU26v7itjalDyBNItCsljRNqb3bvwc59QST/bT4gKSQRkHvVd+z8k6GtWSThojJ+CiKz6vi
x0UUVUFFFFAVTNYwJlwvkQQkuJXGjKkF4urShshacKG3usDdxjkEg1c6KDzFi43ebbrlOkt
ym5odbejbW1LMdLqD2AyUgoAGcZBOcCpMibqd1xIhvzWm1Mwo56jJLilqTvWofqg4J3K55G
MV6JgAk4GT3NZoKNZdQXNyz3a7vyXJSUw0ONhLOENvkKJbQMc4ygHPnnNRPv+7Jj2C2RLi8
H1q2zZD7W1SzvCcJ3pOeSfpivQ0pCRhIAHoKwopSNysAJ5yfKro85laru0GddJcZ2S/D9pU
xh2OVIjKC0pSUkDKsgOHaM/q1cNNXOZeIT8yWyGEqkuIZZ2kKQhJ2jdnurIJOOOceWaZ9dg
kJ6rZJ7DcPTP9XNbIdbd/i3Er4B8JzwexqDeiiigKKKKAooqFcbrEtbW+Qs5wSltCSpasJK
iAB3OEk488UE2tFuttlIW4lJWrakE4ycZwPjxSaQi7XR9SWV+yRAoJUSSFLAIO5JHPiScHP
Yiu8WwR2m9shxclXVbeClEghaW0o3Dnz25+poOjmoLS2wH1T2S0VbN6DuG7buxx/J5rsbpA
DzbPtjPUdWptCd4ypSfeT8x5iorembK3HbYFvaKG0FCc5JwUpSefUhKRnvxW409akyI0hMN
KXIi3HGiCRhTmSskZ5JJJ5oItz1XCg29cuKlc/altexjnwryEqz6HaRn88d6IIuk98TPbGV
QnWnA2W8/iIUEqaXjyUMqB554PyYR7TAiNqaYjIQhbKWFJ8ihIISPyJqtWK4QtJWu4W66SE
Ni3SDtXg7n0L8SDj9ZX6uB+zQYuFqTp1hF9mXia+9FQAMjclSy2GwSn5jJ5pdD0fKuOmQ3C
nwVMPlD6HRGcbW4tKCPErdnaFYxxwB8c04ZtknU8k3O+xlxYbQ/gUFZ8ST/wBq4nkbvRPOP
PmpWjJDr1pWhceYlDbqtj8p4uF8FR8QKvEPiCAM9hir1ApkWbVEWbIebnKcYagqYjrS4VEA
BIyUYyXDhRBHc4+VRunqJctp20XnrNLYX7O1KkYceUAAsqQoDBSpR4HA2pHnV8kSGYkdyRI
dS0y0krW4s4CQO5JrzlqJdLzrBDcqR0H96nxLhyC4hDYQlIQ3+qlRJydwyQT370EmTB1p17
WosB12CFhD5cQ4VqJ5UvOAMo4GMkZ78mspiazttpVbokcBQfW+t9jZlQVhZQnJ77lK8RHPY
Y71fwQUgg5BHf1rNNCKzsXx25SJ9xlKYjrUUt2/ahQAAACt455wTgcc09ooqAooooCiiigK
KKKAooooCiiigK1I8YO7HB49a2rU/wAYnv2PyoNqKKKArUA7z3xW1apKickED0NBkHIyKPM
8UVmgKKKKAooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKAooooFGqlqa0vcXEuONqSwopU2opUD5ciq
PJRq+NAbZXKk7o7Dk9QadJU2EgBCc8lw5BOzsc47c16cRkYNZq6PNrRcpVqvtugMy3nILSN
khjYQtLjiVOKJBA3YUe6ew4+eFaj1HBtsLqTmk9aE5MK3GSVpQVpSneT2x1Art+rg16TtG7
dgZ9cVhTaF++hKuMcjPFQKtLTJc/T8eRN6hdVuAW43sU4gKISsp8spwfrUNeowzfLtClSmI
rcdtpMbeRucWpClKIBPOOOKsdRlW6CuUZS4UdUhSdpdLSSsj0zjOKDzprWF2k2MP/AH0wy8
mXGw6tLeA0tJKi4B2SAdx7dsZFTv8AlAlNxXFyGI5dELqRQhKgZLqlrShSUnlKNqNxzzg/n
c02W1IShKLZDSlskoAYSAkng444raRarfLWpcmEw6tSA2VLbBJSDkJz6Z8qujux1eg319vV
2jft7bsc4+Ga6UUVBggEYIyKwEICtwSkEnOcVtRQaFpsggoSQe+R3rKUpQkJSkJA7ADFbUU
GCAQQQCD3BoKUnukH6VmigKxjnNZooCiiigKKKKDz1Mdcm/35aVtoAuG3C2gonDLXrRUmAh
SrtfilQV/zkrOVDj8NuirOk+5v0vBzg471Xfs/BGhbVkgnpHJA89xqwOkpZWR3CTSbRTaWt
G2pCBhIjprPrf8AyeUUUVWRRRRQFFFQrnc2LXFLzoUtWdqG0DKlqwSEj4nBxnueKCYpSUjK
iAMgcnzPalBvvtbiGbW111ut7kuLBCE7kKUgnzwSkg9qjohP3uRJelOKTAeaCGkION6fCtt
wfsrBKgePJPpXHVcBEKyybnEnTIDkOOstIirCULXyU7k4wrxHt8aDoydS3KKh5aW7cSSeis
jfjc2pOSNwHZxJ55BHbyF6T9qS0J8914obCVYyMnY4gkZJ8nP3Cn0fqmM0XsdXYN+BjxY5r
pQV6bYLNFSp2U+81190dK9+CC6lDQCcDg4QAD5ZNbSNJRnFuOMS5EZaklCS0QNidgbAHySF
Y+KifTGNZh1qzNXFlWF26U1J2bQQsA7VA5/kqPPwqwUFYk27UVvmqmQ5q5rO5Z9lJAwPEQn
J4xnppz3ACj3NTbdqJt5K27i0YT7KAt7qeFCApZQjJPYqIJA74xThxJU2pKVFJIICh5fGq1
YGEak0QxGu6vaVlJZkLCj41IURnd59s1c4FmrjJmxojLr0h9DbbKdzilK90Yzk/QGkbWl5c
dua3HvklsSAhTaiNxacS4VlWM4II2px6JrtH0jb2pLsh52RJW851Fh1zwk5X5DuMOKTg+QA
8qg6P3SdJmzINtijewyFtyHT+EtZ2kJ48iCefga6xrFHRO+8JBU/KCllK1KOEpKiQnHY7ck
AnkAn1NMkpShAQkAJSMADyFQ7lerdaOl7fKSx1ThG4E55Azx2HI5PAqidRUVu5wHpz0FuYy
qVHAU6yFjcgepHpyPzrBulvE1qEZrHtLyd7bXUG5afUDz7H8qgl0VHXOitustqfQFPqUlsZ
zuKQSofQA/lXFm9WyRLbiMzmHH3Wg62hKwStHqPWgnVVrTDYvGqLje3EJdZjuiPDJ5G5Aw4
v4nOUg/A1O1NcpUSNHg20o+8bi70I5WeG+CVOEeYSkE/PFT7TbGLNao1ujZ6UdASCruo+ZP
xJyT86Aurkhm1yHIoy+EHZwk8/JRAP1Irhpy3/dlijRtoThO4p6KGincc4KUkjIzyQTmlGr
rhDn2v7tjvJkrkSUx3ENEq2kYJB25IxkHsaaW25WlLMCJbSFsSEOezllB2YQcKyfLk/Wgg6
1vjNptRZW0XVyEkbSyXGyOPC5j3QrO0H19e1IX9Oz4Gmn7hZEvNvzVNvKh7Ay4ltOShkY7k
FXJPiUBjuakzLRdb1rRPtsL2eOyk5eQ6sodZB8IBxgLzjck4BB7HANSdbWLrNLugkocUltL
DcSUkqZypQSCjb4kuEkYUM1Qt0FEcuq0XBcxRYt77qUxkApbS6oAkgZ8PB5QcgKJxjkC33b
UFuszLi5T2VtpBLSOVHOccfEpNKpdxkWmDFsMdZk3p2KCXdnhU4E+8s+W8pUArsD38s7ydL
f8Ak9NbYUly7yY6gZbgGS6UYyPTkfTNQSZWpCylYZt0l5xLymEoSn3lBnqf1+H51GOrJEfi
ZZ30EKKSG1BRJCm0DGcZytagOeyCaZaclxZun4TsNvpNJaDfSzktFPhKD8QQR9KiTtZ2CE6
pl2aHFoG49NBUkYOMbvdznyzmgmQ9QWuclKmJafGApO8FOQVlCTz+0pJA9aYggjIOQfOq81
GsWpWXZlsfCZAPD7YIW0sIKUK2q80gnbkY8xXE2a+WlSjaZaXWUo2Mx3T4UBKUobScnsMrW
ojBUcCgtFFV6PqyOiY3BuTa4sp1eG0FJ5SV7EFQ/VKyFEJ54BJ7GnzbrbzYcaWlaD2Uk5B+
tBvRRUW53Bm1WyRPfz047ZWQO5x5D4ntQSqKqS42tLhATNRcGbfIVgogoaSQlOf1lqCvFj0
GKZ6VvEi72tftzXRnRXlR5KMY8afP6gg/WgdUUUUBWONw9fKs0rvE66Qyz92WxM8k5eSXw2
Up9RkHNA0opZZr7HvAebDTsWXHIS/FfGHGye3zB8iODTOgK1AwST3NZJABJOAKBg+KgzRRR
QFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRWKDNFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRR
QFFFFAUUUUBRRRQFFFFB56yZKb9fxFSjZ94nOQT4ui1mimNnW+uTeC2yl0feTw3hR5xgfu7
fSinHp9TlaLg97PbZT3bpsrV+QJqDpNO3SVp4I3Q2lYI7ZSDj99dtQqSjTdyUsgJER3JJwB
4TXSytdCxwGQMdOM2nHphIFT1fE2iiiqgooqDcLm1BW00UuOOPKACWgFKSnISV480gqTnGc
ZoI17vPsIEWKoGa5tKQpsqSgKVtClAEHbuwkkZI3A4xWIeno7c2ROkFbrskpUW3F70tkEKA
HrtVkg+Wcdq6Wu1OxkJduD4lyUqUtLhT/FFXvBBPISe+PLt2AppUgKgXu2/e9pegh4sqXtU
hwDO1SVBST8sgVPqHdbim1wFSlMOP4UlIQ3jJKiAO5AAye57VQpYvl0gOmBdbXIlSRy3IgR
lFl0YzySfAfLBOPjUk6hcSk77FdcjySylX+9Uxm7Q3remd1koaMcSCFHxJQRkEjy4rS3Xdu
5POobYdbDTTS1lwYwpad2w/EDBP+cKKrWon9S3q1rYasTjMF5xCXG+qgynGwcqwM7U7sY5J
IznHpZLLeot6iqcYQ4y4yrY9HeTtcZVj3VD+0cGmNefa0nzdN31yXBcDQusdKFqUcDc2SSQ
cYSdh788A4GavfCLHqS+OQwi1W1Jeu81JEdtIyGx2Lij5JHf4kYplabc1aLTFt7J3IjtBG7
AG4jucD1OT9a820prGNZ5spu6Q31vyHUlcotL66hj9ZKucccBP5V6FI1BbY8SHM64dizVhL
T7ZBRgpKtxOfdwk81AzoqGi725xxLaJzBUpgSQOoOWj+v8A5vxrsJcYtqdEhrYnG5W8YGcY
yfqPzoO1VjWln++WorJejhKCslh6Qpnq5TgeJPPr86sjhUlpRQncsJJSPU1QtK26x3xqU/d
XBKujj7iHG33MLb8uE+XHOfLyxig7WrTV+iOvSetDlBUZaGnS+pRWShICsYwSdqRkk8DtzX
B7TV/YvEeRCiNlEaM22zl4BIKGVI8Q9cqwMcDJNXmBCbt1vjwmVLU3HbS2grOTgDAzUig80
TozUlvjuNW9xrDDbvRBCcOLUyhJwM+Ek7gVH03Y5pjH03drZqKNcmrezKYjNNMNtJfCFICW
wgr5HIAK8J+Jq3w7pCuDr7UV7qLjkBwBJG05IxyPgaU6guMmVMb07aHQibJTukvj/wCyMea
/849kj157CrtEaA6mXfLxqRxK5UaEj2WEGkFagEDLxQkdypfGR32gVNsWpk3yfLjIhrjey4
yl9YS7k+rfcDGOc/DjFNLdAjWq3sQIbYbYjoCEJHoP6z8ar73Tg/aVFOdn3hBcTg8Ba0lJ4
9TtT+VQcHtNQ4d6gxregoSXHZC0uxy6jcRgKSvB2KTgYGRx+/k59nvTjMtw7q8hSAhCt2Qn
GPxCACCNygFEZxkDyqewpuT9oUjahla4sRIW5sG9GeychecHKjynHx4pbNut3j6xW5Acbls
PvIhpSlZU20oY3JWB7iwFKWSRyABVHOXp2RabYly66jU3HbmBYWS4VKyUpSMhWSo85Hbkel
QbvpqYbKH5d9hylSXkLjLeS4ptbywQOdxSArw44xnHyO+q5rQvk1c5bU+2hLbf4MkhUBYCh
uwk+FW5WST3GAORgytMMOCVBt6EymlxyX5fTOxpO5CdrZQoYWjA2hSTkFHYZp0LDYLN7JIl
XSQlXtU4he10ArYTtTlvIOOCPLAOB6Zp5RRUFcyxp/VTqy241Eu4QStLZLaZA8PiI4SVDb3
7kUr9jlWjVdwg2K2RVtTWGXi26rYy1jckq2gc8gcDzOac6qKUNQHZJV7A3LQqUBkADnaVY/
VCtuR/ZUSWmdcb+xeLAIEhDMZbAfVJyle4g7TtBIAISfjnypIpVaW5GltWFy5wmozV1Slts
w1ZYaWFe7ggEZzn6/PF+qu/o9cLncWZd8ntutRlhxqJGQUt7h2KieVYPy/vsVO0R5cJiYja
6gbgDscAG9slJTlJ8jhR5+NV1vT91sq3HLRIbcaSglDCvDvITsab9EoSMqOOVKJ7VaqKBHE
1NHKwzP8A4MtS3ENKUCOslsfiO7f1EBWRlR9PUVy1slUnRk5TAU6NiXPwz3SFBRPywM/Kmd
xs0C6trbmR0uBxIQ4exWgK3bCRyUk9x2NK51uuUG5LnWtYUmQUpdbXyByhA448CEBasA5JN
UZZ11p52Mh5c7olQyULbVkcfAYPfuOK56WW9Out5vAjOx4c1bQjh4bVL2I2qVt8gTjHritr
UNNvyusi1RYc4oQ4tK2EpWjeTsBOOFKAJ296sdQFFFFAVW9RXO9Q7ghFliR5Km45dfbeJCl
JzgbMdyOTjz8qslKmYM0aokz3ltGKqKhplKQdwIUSrP50CrTcebdbojVMpcRtD8IMtNxgcr
BUFZWTzkYwB5ZNWqq3piBPtE64wVw+nblSFvRneqkgBWPCEjsO5+H76slBqoJPBHcYzWRxx
+VY3YPcY/qrXOVkgZx++g3yM4868tvSotu+0x64LZkogxlsmYqOo++sZSs4OcZABA7jy5Ne
oOrLbK1pbU4pKSQhPdXwFUzTVufud11I7eLXIjtT1N4bkJxxgjAIJBIwOUn0oG2qlsztFzZ
keU6lKYxkMOxnFJKiE5TykgkE4486n2GK/Ds0ZqRLflulAUpx8gqyecfIdh5/OvP9RWa66Z
t0yCw65KtM8juMqbXuSQMeRIBGRwfMA9/UB29KDNFFFAUUUUEW5XBi1W5+dIOG2U5I81HyA
+JOAPnUXTt6TfrM1N2JbdJKHmgrPTWDgj/+vOCKrmoLnNud+ZjW21uXKLapCVPBDgSlUjaS
kKPojg/Mj0rtouW+m932BLjqjPKfErpHskrGFAHzHAP+kaC40UUUBVX1NAiOXuyPyUrdS9M
DRaUslBIQtSTjsCCnOfp51aKruqFJ+8dPJPf7zBHx/DWP7aCxUVwfmx4z7DDzoQ5IUUtA/r
EDOPyrvQFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFYJA7kDy5oM0VCXeLa3GElc5gMltToXvG
ChJAUfkCR+dauXu2NIkOOTWkIjOhp1ROAhZAITn1wofnQT6K4+1xt2zrt7vD4SsZ8Xu8fHy
rtQFFFFAUUUUBRRRQVbTpChdONuLnIHPn4u9FZsbzLj93CDhKLk6n64Tn9+aKZT7v+VTNaD
fo66NbtvWYLW703+HP76cMILbDaD3SkD91INfBa9Hym0IK1OuMoCR3OXUDj+upSLPdE5zqW
Yonv8AgMf4KL4c0Up+6rnjH6RS/n0GP8Fc5LEy3xHJEi/y1IbTuUUxmlKwOTwEc8egoifc7
nEtEJcya502kEDOMkknAAHmT6UvsjUma4q7zgEqd/iGgcpQjnCsHOFEEjII3DGQDwIDMadq
Nbi/vVf3dgtltbDat/PIKVJKSCNqkqHkrtThu3T2xg3qQ5xjxMtf2JH/ANCgZUVDXElq6e2
4uo2jxYbQd/zyOPpXQMPDH8MdOFZOUo5Hp2oJFK7/AGY3yAIglKjALCypKd27GeCPMc1Iai
TG3CpVycdTknatpHY9hwB2qHOLkZSEv39cXfuWMtN42pGVZJScADzNBXV6GuqJM59M2E+qU
2lCuo0pAcSFg7VBJ7bUhPHlwAOSd1aGuQZWwi4xUsOyes40llaQoDbsT73GMH5Db3wKsyI8
t5pDrV3WpCwFJUGmyCD9Kwlic4kuN3hCkK4QQwkj88880FUTbbpqObfJMW5EpSsw4yy4tLQ
GR1AEj0Hh3epV8xofs9n9GUiVcmn45Yw22Wio7kp2tnk8YwDkc+Wcd7Db7Bc7WwpiJeGg0p
xbm1UMHxKUVHncM8k1KTCvgSN15jk+vsWP9+i6810xpc6lejynJraQ00tiayVfigpBSgp8+
AWyDngo9Sa1sdvtUuSmHqF6QhL7RZHjIDUkKIdbJHA/VWMgcrVjjirTcvs9kXG4O3Fdyj+0
rII2RC2MgcKyF7grnuCPlVQmRJka5uRr3J6bg/DkPBnqOlrGEuL5w81n9bGU8g9hVMhxdLT
ZZOpX7S6/MhoZhqDjvXbdGxHiJUFAqwQrtn04FSmrJpyT+M1f1OpW05LmLfb8a44KcdwAgJ
24Bx2UcetJXLRJgzUse0tSmHilUBDiSYc0qTtICgfw144AJINWVmx/pVERfWJDCPvBkodCm
3Eb0EBJSoBzuNoH0FREq7apkqWiBC6cVb4CeupWTH4Ktyh2xs2K/wBLBqK3crJdrezKuFiM
2TLQ4VLhxitSgk7fERyFYxn07ZqaNLXJTb6JKrTM6zq3Ct+M4VDcAnAO/jCUpHHpnvW8DT8
2yPuyLdHs7DkjCVEh0ADySkEnaM5OBgZOaCTo5mWxb30uxZESIXiqGxJVlxtBA4PoM9geRT
mfMat8B+W8ra2ygqUdpVgD4AEn6VAR+kmfH91/6PUrZKtRYVuatmeduHHPpnw/KqKZYdaot
0FSnUNzZUycesWChttJ2thSgv3Ve8DyQcA5wRU206ntFruzvUjyGl3iWViVIdQStAyhKuOy
MgJSO5zWz5vdz1IxbpEKAE21ImPx2X1BEhSwpKMko5wQo4I745p5KXeXIqyiyR0P7CltaJS
Sps+oygDg8/SoqCr7RLOZXs7Lch5SpSY6ClIAczjKk5PIGR8eRSCXq65BxuRvjPocmF1pMd
xPVQyhQBbwrsXE7SAOTuPPo6s1muECyphyrDElHqKeAekhRCicge4eRhIyPSl8W2OahjPJR
ZYrNq3uMoaZdCFhYWN7iXNucKIKcDGQPlVxEMSLzYYAuJfk7ZSCxNDqFrWy9tUQpIc42jgA
JOFZx35p9oW3spRIubbjodd/Beb9oLjainHiwoBaSMkbVcgccjFRbf1Zt+ubbNoYcaDIiyG
vbVlOMYI7FJICcEYBHrg1MWuVZWm7PZbVAguvgqbR7QNyuMFQBA3EcE5OSAagiy7THsV5Q9
bHQ8pxtyOiGrkoW4Qv+M2nGSCoBzIz2ppo5+MqJKYQ2+3MQ9vmJfaDalOKGN20EpGQnPh4z
k+dcrLbrjakqectqZM1YCFyFShuUjOQnJGSB5biTz3pZbLtK00+9HulsUmXcZinFSluBLTi
1e6kKwQABhIBPlVF6opamZdirBtKEj19qH+GtxKuZBzbWwR5e0jn+jUE4gEYPIpDd7IiK1I
u1nPsM9pCnD00/hvkDO1xHY5xjPceRrpcr7LtTDbsi1qV1XUtIS08FKKldhjH76WXFF11LL
jRnrRIj25ncuS25J6XXJGEpynkgckjt2qwWS2TE3G1xJyQAmSyh0AHI8SQf7ax94tfe/3Zt
X1vZ+vux4du7bjPrmozDtwjsNsM2dptptIQhCZIwkAcAeGlT8LUqtQ/ekVuIy2tpppxpat6
tiVKUoA8AZ3d+e1QMkaotK7hLgJkfjw0qU4naedoyoD1IFYhaotky3SJ6luxWYxHV9obKCk
EApOPQhQxSEaZuftEp1bLagpMkRhlOUF45UpZ/Wx2HwqGvSl+ZhyIDX4sOU8h51JLaXcgjc
N/YgpAAyOMDy4oq2p1JaV2dy7ok7obSgla9igQSQPdIz5jy86a15srTWqFRJcNKHkMS5aXn
lLfacccSkJAycjCsozkfAeVXY3K4hIP3FJKvMB5rj+lRG9ys8a47XD+FIaKlsvJAy24UFAX
g8EgKOM0rtkudZX2LTch1GsdNmQCSVnxHHPJCUJBUs91Gp6rpcwcDT8pQ9euz/jrlJkzpkZ
yO/p59TbqFIUPaGgcEYPIVxwaBnElx58VuVFdS6w6MoWnsoeoqDI1JaYzy2Vyh1UKKChKST
uBQCPnlxP51U72hi1LQ9Ig3GMl7YhEdE1oJV0wggk54SA2Mk+R+ODBYud/1JJcft9tjpXvH
UfiNt7VED/tl5yQQMYA7DmkF1a1TCeZU8hp8oS2lw5SM4UlZHGe/wCGR9RWrmp2A+ppmHJf
6cdbzgbRlSSnaAjHmolWO/6pqutWDUTaVqdfkoCk/ifjqcUeOcYcABz6AUud0rqSfJSWrk+
FsxyEh8utHJV237icds4UTxV4F5Oo4KH+i91Gl+0mMNyeCoN9RRz+ykZye2QaYRZceawh+M
8h1taUrSpJzkEZB+oINUQ2PW7LDiFSY01jBCmJCw+FpKSCkbkgjI4xv9eaQNX+fGAmQI/sT
3VUmQkPK6bDqlArU6lSSUqKEhCd2UJA8JPlB6leZ/3VZpc8NB0sNFYbKwjefIbjwMniqbaf
tKS4Umdb1NMIil2U40d/Rd6i0BGO6iSjAxnk+nNdrzq24RtLG43Ox252JJWG0pVNC2yFqwg
q8OFJ7E4NVd+76ZlP7XdKQW5EW2IkjZMU2lDeQUoBCRyd4+h5NKPQzrawodYbdmFpUiM3Kb
3tqwW1+6SQOD8D61J00JqrT150lEhyS86+hTbnUQltSyUJSrzATivObtLtFvsL8KJa4iWp8
Nhpp5Mt54BKnHOmrHTzhKgtXxAwM8VYrdq1xcBNutabcXY6hDaT1XcqcSgnASWwCCEK5yBx
3oLySAMnGPjWaqjkPUN6tzPt8VlkrQ6HGhLKMocSRtUkIUMpBHOTyn41CGnbtAiIedWXhC2
vIJnnOUbye7WOUrKT/wDWAuxUlJSCoAqOACe9bV5eqbGt0VIfguvBLEaZHT7eSpBcQY6ACE
e8RuJzx51o3KdnSIsaNBmpfuEJAZbbuZPTbW0prcr8PA2BG4n9ojuTig9TqFdkXBy3Optbr
TUo+4p0Hb8Rx2Px5+VUOHc53tzcSPFlPuomSpZZRN5cCFdE58AyjcolI89tcJF0ajWtgoh3
JaFRW2mNksbiiOrqF4eAgAZ5V59gKC+2C1tWW0swEqQXkJ3vqCiStauVKJPJyc96SKt95V9
oCbvFjsKgLaS0XfaM7kYyo49c7cY44781W4KZCNatw2ekpTSUupZ6iXApKcuAF1Q3nlxSgc
Y5xzipemDEmXUy7TZX+pHDbyiJwLTRUhSQ2MjttOSPLw/Kqr0eiqUYN9sDDTkHqexQ2cKac
dSs7ep1HFHtuVtGxPHGSabwdRybgylyPaHFkpBUgSmdyCQDhQ3cHkcfGoh9SK/6YTf5LLrs
95lLKSlKEJHBPcg9we35VJ+8rnj/AMxP/wA4a/xVzTeZqt+2zuHYSFYlM+EjuD4uKBdB0FC
iXNieudKecYWHEhRSASBxk4ycc+dWmlSbrcFYxZHiD2IkNf4q7+3Sv8lyP9dv/FQTqKUSNQ
NxWuq9GWlG5KSrrNYTntk7vOtX9Tw4rPWeadQjpdYEqb5RkDcPF2yQM/EUDml8C+W+5y5ca
I/1FQ1JQ6cEJyc8A+fYjiuE25PuwXUxYs5t1aClLrTbay2rt2KsZB8j6VS29OSEsspU9cEq
RKL6UNwkdEL4xtQpw4IKSSORkq4FB6Op9lDfUW6hKMgbioAcnHf50ddnBPVRgK2nxDg5xj5
54rzg6UX92JhoauSF+1h9TvsgV4U52BKS5gEEk5ORknjtUuTp5DkAxY8W6NKel+0yn1xkLc
ewVKSPfwCCc5x3570FxucuRGXCbioSpciUltW4EgIwVKPHY4ScfGtrhd4FrYedlSW0Flouq
b3Ar2jzCe5qp6bYuOn5S23nLnMjqbSEMGKkKG1ISDkrOAAOwA5JyTUO46dTdblNuL7N33SS
C2kwmvwuwwSTlQwMAcAZJ780F8cuMNl5ll6S006+MttrUApXyFKb5q2Ba7axKYkNP+0PBtt
Sdy0YCgFnwAk4GeB3pKLZAwUqtl8UhuGIbALCcsjnctPPvKzyfhRBtECI3AS3b9QEW99bzW
UpSSVADCsEZAwOPpyOKCxPX9iRZ5EuzlM6QgKS2wDtUXOQEkHBHIOc+QNctOXh24iY1JkRn
HITgZUWuFKIGFLUP1QVBWB6CqzH05Bgy2ZjcXUXVQtLi1dNBLigScnzBOcceXHmajp9hjXt
212uNenFSAoTWVOuIMZKsHKdvnjsVH4A8kUFnlXe53C6sxbClosN4cfkvJV03E57IUMg+YO
DkHHGM0nlPWWHKet91lXWRJjM9RyQtBCVIZWXwQe3Gdu7zxjOanu3eNpK2wWWYD4jl3bIed
aDZ2hClKcOAApRKQTwM5NVe4x7ZPuM65zJF6ilyKH1NPRQQylailIUQeUnCsIPkeasDiOi2
GNZ2J1kubiXlLisJe2EFBUhzeoIOMZAx54ByKtj9htMkpL1vYXtWtzBTwVL94kdiT6mlcC9
26zR2LStMtCIcZvc8+1tAHup3ehJB/Kutx1dDgw40tppyQy+pRKkjbhtKFLUsZ4UAE+Xrmo
O0zSlomy3Ji2FolOEq66FnclezYFjORuSnO048OTjvUFVku1necftEtTzDccpahuryCUo2t
NjPCU5ypSveJwOwri59odvbS457FL6LTiEOOFtQCdycnPHccceecio6PtGQ7coUNFqdQp9C
C+l1S0uMqUMkBAQSvAwcjg5oGY1Y1CnOwbvHcjKYaStcjaemvgblAdwncoJHmSeO1WALSpS
khQJScKAPaqpF1dbb8+20bXIeZaUVuumMtxLS0q/DAwk5UR4/hx51wkQopnOyoNyu8MyHCt
4JgvnduUkqI8HcpQlIJztGcUF0oqq27WW6cuHdoj8R11SlRkiO4SpAJwnG3JVtSVEgYGQPI
00OpbYO/tg/wD0D/8AgoG1FLjfrelaEFT+V9sRXSPqdvH1rkrU9pRJbjrfeQ44pKU7ozoBK
uwyU4FArskVaX7uOuUj7ydIASPMJP8AbRRps7hdee10kD1z4qKTM5Pqb9WpOsXFCDbmspCH
7pFbcKhnwlwHj6gU0l3e3QW1OSZjTaU5z4skYBUeB8Ek/Q0p1mlKols3qIQi5MOKAx4gk52
8kd8Ug0rP0zLkewGHIbK1FlCpjjTjbriedngURuG44B7gkc1J2viyp1CubI6VthvOhtwBxa
kYBTuKF4PkpJwcHuk5Ga7xrQ8qQiXcZKnpCFhaUtqIbSoAp3JB5GUnlOSM80zbbbaQENoSh
I4ASMCt6qMABIAAAA7AVmlF91Lb9PtpMpSlvOAltlGNygPPJIAHxJApZYtbC9XJmL7E203I
6gbUmRvWCgAkKTtGMg5HJoLVRRWq1pbQVrUEpSMkk4AoNqrWpLVcLjdYbjcNiZCabO9lx7p
7lbgRu4O5PhBI88Dy4O101rbbeooZ/hKgvYV9RLTSVfFxZAPp4c96RO6t1Hc1Kft1vdagtJ
JcejtB0ggZIBc2bvoPrQD9vvkvUM24IhlsyoklppBKkqSlADaU5ztG5XjGfjUNUa5W3Tdut
v3RLafE8ugttBSUEpUoKQhsnASccHHIB9as1h1a3MW1FuC2Q48kLjS2uGJacD3ck7VgnBQT
kY8xXa76qiRYk8Q30LkwVtpeC0K2o3LAPzwMnA9KaaQNs3V3VVrQ194x7a3+A2iQtxKsIaO
5agOCTuA3E9x88R/ufUDFgfgTfanA+iMwyyHFOBDinSVkqHO0DGVH1Plirhbr+zJXGjTUph
XCU2p5uGpe5YbBOCrjAOOcfPvilB10lvp74DqkudZ1K0A7SwgrCV5x5lKQfTePUUCecNV2u
db48STIlC2ttiRgLUh9TrisDzKwlKdpJOQOc5rtGi3TVDkC3XeDMi+zJdffkuM4VuVjpdJz
9UjJyn4YOasUbWNoch251+Slt6egFDLYU7hWQFDKR2CuMnAp9QeWTtL6htbEuKhgvW111t1
0w0dTcpKgrehvIKFEDxBOQSOMZ4hSrm1IsDEBDC0uuXKS+VYI2blrITg8bsKGc+7jtXsFVD
VmklTW5cy3qSgvoBlRumCJBScpUPRYxjPmODV1UOXP1a827NtZUtJWiOiO0G3kp2oCluBR7
5VlA+eaJ1wuMm/XC3ew7nVBTzKHEhfhQ0empIydqupnnA8hziq9ppF5bYXc7EqL1UNpEiJF
ZSlRSclBKOELz3yNqu45p7ZdYxfvhx69xER53TEdUpoKGEjxAONHxNnJPPI+NEcbZdLjYJs
ddwts11BhohxwWSkqUnJSkAEjJyASce75dqsuq9TK05FirbjoedkubQha9uABk9s5PYAepF
SzqmwAsg3qCC//ABYL6QV/LmoN8Z0xdS2/crkykxgSlSJvTKfPOQR6d6giwbrbIWp71MmXV
sCS63HZQ4lSdhaSAtIJ4PiX5eefQ0+avdtkNMrZmsqMhouspKwkuJ9QDzjivObtM0zGlhDM
h6VbVMrKFRV4XGfW5lSt6uCVZ/WPGO2DXGO/Z5ShDhxn4cqQlMaO6/LLiVb/AAqJ4xu2qOM
EjgUq5VtmaqeukL2C0MpFwlhDTRLqVJb3Nha1kpPZAOMjucYpXCdiw7mlMZ24CzW9LdtETA
CXniot7jzn9Y5BAJOFDNMNPwUMGRqS1qeejvpcHsPs6UPEg42ZUrAIUD6Z8+wrbT2nBKiLf
uLc5lRlNPNNvvbyEtnc3yRu/WwQrkYxnGDQdrbetP2eFIbhMyMRiUL/AAypxQS4ptI3HkjK
SE5PYViJcoVwusa53Bn2d1SnRbjlYWttKTv3p93jJwckHIrhf9M2+FZLh7N7SZEiR7aoMqQ
XCQf5QxsSVZ7HGfOov3XZ3bXHiXyd7NNgwVdX2N44Q1wVKPgGCoKwTge8cVUWZrU1pdjiR7
Vsb2MrJWkjHV5QD8T6eXnUDUl0sc22S7TNmFpt9DzbjwQSGCjbkk+RBUnHqSMc11GnLNcGX
FtPKdjrkh1xKXAUkoR0wj4BOM+oIpdK0taBb4s9d6lpjxgXUSErQvqLWsK6hJSdxJxj6VBK
gXmdbL4myXuRDWlyOp+PJQS34UqSnaoKPKvF5Hy7VZkqSobkkEeoNLXrfaropMSezFuEiIl
JV1m0qUgkcKx5ZwTUGToPS8t0uv2hpayMZ3qH9RoG1ztsa7QHIUtG9pwd/NJ8lD0I7g0u0t
PkyYUiFOeD0y3SFRnXdu0uAcpXj4pIz8Qa4u6PYZRmz3CZa3kjCFNOFaAMg4KFZBH95pNHN
00VdJM66N+2W6cQuVMjj+KcyBvUk8hODjAyBjOBzSKvdFcHJsRmOmQ7KZQyoZDinAEkfPtU
H9J7B10sffUDqL91PtCMn99ENawSAMk4FatuNvNpcaWlaFDIUk5B+tVLVc5xi4SI6yFNyIr
LTTLySW3VKewvA4BUEc8HI4oLepQSkqUQEgZJPYVwenxI8V2U7JaQwyMuOFY2o8+T5dxVNu
n6XLt7SFuIZbfYeTIDnSASoFewZJwNwUgefu/Olwtt+jLnotyojcZxtPSaalNht1Q6QHB89
qFA54xx51cHpQIIBByDS++XJdrtxdYQhyQ64llhDisJLijgZPoO5+ANJ7R7VbOtcdQ3pTSe
o6hiOt5HS6W8lCu2VKx254Bxiq/dJ51jfxCguv7QtDbAKSA03g9aQRxgkK2Iz8SBzmoJtgt
Q1Nd5dzushVzix1BqO6pGxp4jlRSn9hJ4HfPckkVekIQ2gIQkJSOwSMAVpGjNQ4rUZhAQ00
gIQkDgADArrQFYrNUq/W663fWSWIb640eMw06sFa20v/iHIBT34yPr25BAPbZqaBdWGHWA8
Ou+phILZ8KgkqG70BSMg/EVHvmmBcZabtbJa4F1QkITIQSUuJBztWnsofMUrRpKSW3IhuSI
DbzS9jTSiohfWSoKwSAcIQ2n15P1cR3o+nRabHHbU40sLQXlrGEBI95R81KUQMepPpQedT9
P6008tLiIMe4QEyFShEhAqQHigpyEcFIO4njIBIOKS7rbcGOgNPutSXY7cYYMpbi+ACsAN4
KsJCT2r2ePfYEiS/GLvScZlmGkOkJ6rmwLISPPg/uNL1awtbd3XH9sjeysNfjy1SEhttwrK
UtfFR2qOO4x8aujzRwS2n4se4Wx9iKoILftr7sMFTIJSOssqOMLUMEDywRiuUeZamJ8SRGV
OEmI8pbakzOpHQjJUltBbQSoAqPOBncoE88euz7np19KI1wlW94KdQhLTy0LBcV7oAPmecV
y07fGLhbFPPuRo7qHF7mQoJU0jd4NwzwdqkE/5wqQVOHeNZey79lzXHdG4yXLc2XBkc7Gwv
tnkbk/P1rq65qVtBlLVf2kLQAQ6wxKSRjncygAp59CavHQlG7e0e0ARQxs6Pqvdnd+Qx9al
0V4mh2zQYLsJ1sXFLgHUfityGHmwnlKSHQpBQOBjOMeRFWaxQNMpfgASLvbHpDSEsh9zoiU
dxWNriOFHKvdSrBGOK9EcQl1tTa0hSFghQPmDVMl6EktMS7faZURFok7ViBKaWtLSwP1FBW
U5ODxyCOKu/kT4ekoNhuMm8tTJIBZeDgWQraFKC8g4424OB8TmkS29MSdIWp564XFiMwDBU
EjY4+FYK23AAcBW0KPbjz5pQ/c73Gt061S5ctmMkLjyC7GclNt8Yyl8YUB/nBRxzzmua22X
mW4D0WPLinfKcet9zCiScDA6u0fqAbVAnzBGKTkPYiNOQ5t3u0dt5mTbvaHVRVPnpqAynfk
jw7uQB8+K1tTmn9P3V1h6+zGDbm0vuNrkIDbqnMhWW0JycZT9SKrTt5tLntYjQ55alO/i9e
6IQhBUokgltKk/q4yonAJ7ec6VfbJPfnTpDVwjvTlNhRiSo6m9zahhTaiRuxt7nyzxVMXW7
6zhw2Ixtu24yJKUutsNk7ltnIBBwcZVgc+p9K2maVDs03W2yFWu4LYdSso8aVOLSQFKHntU
d3xIHpVLtE2122+x7lbIV1faCFNstmVGwQQBjJd3FORkJ4wTmrYPtEtO5aDBuiXGwd6DEOU
kdwee/wqDpctG/ezocmXaUrBSQlOAkYQEqx/nEZrs7o6G9NlSVSZAEvrh1pKgEkOoQhQHHH
uA575JrePrbT74XvnezKbSkqRJbU0rkkDAUPEcgjjNS4eo7NOa6ke5xlAdwpYSofMHBFRC9
Oj221Dp3CQEbnVFKgk5K2ktd8cY25+ZNYlaeiw2UzZN0eaahpjOLWrGMMZ5P8AnAkGpkzVV
nhyDHMlch5KdykRWVvlA8t2wHGfjUJLFx1PJQ5PjOW+0MuIcbjOYD0pSTkFwc7UZx4e5xzj
tQJ7XpBU5iUuOV2u2ygEJZWjqvPoSpRSte/3PeOABkDGSO1OImjGQ0pm5zV3FoRjEaC2wgt
slQJTuHJ91PJ9KstFBXX9INOQxGanyGtofCVjgpDiwvyx7pSMUk1pbrPaobLLzslCbhcuvh
KiQyraretIAPmrOPMnNX2qPq6+29V1XaZtsdkKQltDToCwlJeylzKk+7+GTg985x2oFcWfF
S628+zOKS0XlqceSlLb+fbOmPM4GEk9sY9ahQkWtuyWtUpTqHpz5ZcSzK4DWVguk9xgO+fk
E1lm6RJlvu13ZtluakNsMMtO4W4lxpSijYUkp8RCByDnGO+KmIvFvt90MVu1W5q3C3qdfR0
m1b1Ka6nC9xKwraBgDnHnxgO9pYVeH5ZtQkxHpMRLinHJAUplLkhRJBA4KkpK/qKsM3TE2R
cpsxi8OsGUAAlAI6fuA45wTtScHHdVKod1mwdYxojcGMG5bLXtqIsNe9o9MBBUvOAkE4Axw
POrq5IZacQ2482hbhwhKlAFR+A86Cts2XUUIPCPdQ5lDLbJcWVbBvKnlkKB8RCtqe/AFMIE
28GUyxPiNJzGW88pvOEK34QhJ7Hw5zz3x604rjJlMRGg5IdS0grSgFRxlSiAkfMkgUFXd1Z
crk02zY7Q+mS5hR9qTsCWyMhXpyQpPnhQ5GKdWG0u2qGoSpSpUp1RW64ScZJ7JBJ2j4DjOc
Y7Vm73kWpUZpEKRMflLKWmmNoJwMnlRAHHPfyNQv0rEYqVdbLc7a0lO7rONB1sDzyWyrb9c
UEy96fiX5LKJjshKGSo7WXNm7IxyRzx5YIpTL0DDmKIduU9TSmUtqQt0KKykkpUokeIgKIG
fge4zVmYfZlMIfjuoeacGULbUFJUPUEUp1Y+tuwusM7y9MWmM2Ee8Ss4OD5eHcc/CgrFpuG
zUry20Jn2m6TRHTIlr3L3JStSQgdi2CF4J5PlnGasU7R1tnz3Jbi30FyMuOG0LwhvckJKkg
+6dvHHHPINUKHY2mINpeDrrX3m0tTbrR2FuS2oqZAB4T4fBgDntXolrv8ADk6Yj3iTKQhvo
gvrX4NixwpJHkQrIx68UVERoywQba+w6lfsRW2+4lx0hCS3zuPbvglWe/nxSAXDTIvy7ylF
9IfcC+slDiI/KQjfjgqSQByQRxxXC5XC564uRh22Iv2FsBJS+ra22rJ/EdA984xtbz35UPI
Q1NR42q3WbH1LrKVGdivOyHA4mTIVtyFZONqEoORjAyBQxaIUawabsLF6tjUmQyEBLADiit
zqKSkABRAznHf41OuesLXDtRmxJLEwl1tlCEOcFS+2SAdo25Vz5D4iu1w0zAub0J98LaXDS
UoSwrajBGMY9AcEfIUsVoiy22Eha7hMjx4jntK1mQEAFKcZJAGBgeWOOO1Edrq7b9RQbk0h
p9xdvJb/AIPgOPDalakIPfCuEHGDwRUSPfrhZY7UeYpm4uJaSp9TbyAeupwJLSE99qASTkd
sc96rDce0szW3bdNvi2lOIW7NDKUpypZBcHUIUeVkbgkhPJ5q+2jSsC1ynpriES5rjy3Eyn
mk9RAUSdoPwz38/OgjI1za1yJLAaklyMoIUkICiVF4s4AB/aAz6AimNhvKb7bzLTFfi7XFN
lt9OFZH9nNT22GWiottIQVqKlFKQNxPcn410oKXYXjHcu7fXbQRdJBKdhyMnP8Abmii0w3H
5l5eQtOxdzd2g8YwEg/vBoqTbFvZnq6O1LRaorzYcbduLaVoUkFKk4VkEHyI4pBra2JtkiP
Jt7aW0SOmksNozhbKg4laE9twQlafkaseplBK7OT2+8mhnGcZyB+81PutnhXqII05orSlQW
hSVFKkKHYpUOQanauUPUdlnsh2NdIqxt3kF0BSR8QeR9aT3rXtuhNOItqm58gcbkrwyk/FY
zk/BOT5Vxl6CXIaTHN1DzOc7pkNp9xPyUR6ZGTzTi0aVtVnV1WmlPyCAPaJBC1gDsBxhI+A
ArSK7p/Tcy93BV71IkuoUoLYjvIxuOcpJSc7Up/VSeeSTya0vrxtH2gs3BLOUJYQosoACnx
4krIJIBKAUnGe1X6o0y3wri2ludEYkoSchLzYWAfXmhFLdv8AqPU6i1ZY7sOMo4DyRgqSf1
uqoFI+SQo/H17saNu91UhWp7kl5tKt3QYcUoHHYbiBgeuBn44q6JSlCQhCQlKRgADAAraiF
MLS1itzpdjWxhLmMBak7yB6AqzgfKmoAAwBgDyrNFBWrroOz3NwuN9aEpSgpYjEBDh57oIK
c89wAfjVUuH2dXaKhwRXGpscHqBpC1NlRHYFBO1XcnOUkeVeoUUXXkLilwHIz02zxmVsqQg
ddMqKDtGdoI3pIyTyTtz8BT22Q9Hy/ZGLhalxFlOI/tUjqNP5xja4FFKuwwDg/CvQCAQQRk
HuDVZueh4Ehpf3YRb1OHLjKU7mHvgpvt35BGCPI0DK06cttlfdfhtrDjqdqitwq43KVwPLl
R/d6U1rzpm6ak0bOah3FK58V0hLSQVOF08AhtxRyF85Da85xwc97natQWu9b0wZaFutHDrK
spcbPopB5FEMqKKKDzxbMfSuu2XG+q1FdUG+TkFDhPH+Ylwjjy3nyq7T7RbrmgpmwmX8/rK
T4h8j3H0qma/ezem4YbU6uTbVstIzjK1vspG0/teY+Qq+tI6bKGySdqQMnzoK6/oKxPuJXt
kt7U7cNyVgH5jPP1qAPsytiHuq3cJjShyFtoZSv/W2ZxV0ooEcDR1lt8pUsR1yX1HPUlOqe
KfluJA+lVrUt4e1BMXpm229pSEyQ2l4uYKXG9qiQkdkpyMnnvjzxWlyu181HeAxZJhjslxx
EQtvdNKw2R1HlnBKk58KQBg8k1WrXeZWnL82uWypCorzhcZUQP4zAWnOP5IUM8enHa5aSas
Nyh3Fu2p01bESJMCKptqThja+V5LhcSVKAWkn0xggdxmp0q56nt7koJCI8RMQIje0vNqU2s
FAClHJKlnccjnJ2/Mxbjd7LdJipabLcG3XmVIDzS47Rf3pCfESvckgZwVYHelAiP3V1y32W
zlMppQW5IckpdUjvtClY2JVtXjjccAemanarBKcefgLmG6tFt5lttD8zalwsAlTxLeByVYQ
U4/VpTBusY2S5Q5RWxLnL2icWHFtJQcbQpRGUp3KUACOAR6U7j/Z0H5CZt1urzstacOllKR
kk+S1AqxgY4x9KjaotNksPsZhN9N5ay3KYbcy7JjuDavIOSrHBHxFEaTrZeNNrKm7ohEN9l
MKKlDiy4HFhO5zbjaVbtysk5/qo1BBvEZD7Mm+woTUiWgwwt8pICQQkJ8OEkHYo98kHkcUv
Tc7/FgolMSb9IaihCUOSbclDW0ftoB3HyG7uO9dVNXnW16TKaa9nYSyplTpQoNhGCduTgqK
lbc44AT61VTtTIvViTKlpuzfTnOoAS2FJeVtGAE9wOACpXz7ZzUjSV2fvV0D827uMuMsoab
ghxJTIAT4nT4eSSeye2BWlh0XPkSW5WpnVPIjAJYiLe6o48yeBj0TjyBPap12+z+3zV74Dv
3fuUVONoaC21E+YSfdPxGKUWyq1qzVUW029bMf2eZLd8HQJ3hIIPKkjJI8seZIFRk/Z+2tJ
Eq+3R3cCFpQ7tbVkH9U5H9lObdpmzWrYqNAa6qOQ8tIU5n13HnNRFJs/wBn8u4IS9P22+OV
KcQyGkl1JJzlIOUteXAyeOasn6AWbxEvTyVd8y1kE+u3O3z9Ks9FBQVaMv8AaHEqsdyQGin
DqW9sda8A44CSgnnuQD8TXIwdfTFNNSm2D03Att1/oL6RHZWQjOeByE+deh0UFDc0Bcrk+q
Vdbwy7JKQAtUYP4HmnC/Dt9MJHPNTU/ZzbQMF0YPcJjNJGfXATVvoq7V2qc19mdoS824uXL
XsBASkNoB475SgEfQirLb7TbrS0WrfCYipVyrpIAKj6k9yfiamUVEFFFFAVV7xpx66apjyW
3340dDOZC2XVNqcIztSCPLPJ58hVoooKK19n0t1tt6XdlCWhZUCkqcSjKgSQVHOfCOfUnis
J0BcfutuKq7MpcanGWFBpSgVFIGeVZByCr0yeavdFBRZ32dSXrqzPjX51laFPOqWWUqWHHF
ElSeQBwQnkHASMVyT9lsZmayqPdJAj8CQ04gEOcc7cYCSQSnPkCccnNX1RITkZOOcDzrQ4U
QdyVYOOaClv/ZZbHG2wzcprKkuFayNhDmVhXIx8APoM5qdK+zqzynnn1PzEvPqWt1wOJJcU
pQVkgpIIBAwO3A44q1A5GcVmgrVkv1mjLes6JEsOxC4VuTQrc6UnLh3HgkZBI4wCDjFd2dZ
WeTaJlzYccWzDxvBbKVKB90gHyV5GoLmitgu8xmV1bnP6vRedyERwsbfCkZG7bxuxk4HlWr
OhQxDnQkTlezylRsb8qUEt4JTnPYnOAOBSBvM1NbYcZ99S3HUsNNuqDSColLhwkj19eKiXH
W1qtzrrPTkyHGHFodSy1nYEJQpaznHhCVp/srmnQttEWVGXIlLZfdQsJKx+GhJJS2OPdBUf
ofhVejRNJvWu2OLvz/TZS+++Hf4yWhJC3OqMZAy2k48wMCgtLurrc1dnLa628FNBxbzhSCh
ttCErKz57fGAOO9LIsvR13QhX3EwVrlpZLbsFAWlSwVIWQRwlQGc0p1BdbGm3zbtAVIkOX0
GIrJ6RZCB4+FJ8Pqc/PI71qm1WmPdHYMQ3djqS2F5gxi4I7nS7Kd8QP8YVbuwzUqxZbjqKF
Z73EsDNtC1SQlS9pS2hCFK2ggH3jnuB2HzGeStWWNLU7fAdDVsUoOfgJIBDhbASPUkEj4c1
0vOjk3csJVdJSW0toafSva4XUpIIIJHgWSOVJxUdrQLLLcwN3aVulOBwhQSUBQWF7inHiPG
OTjGeKDnBslm1DcDPRYYbduWwtC98VtDi3t+CrIGeADyD50iu0KxOzHI8ODBtMK3uCOqcYo
cekPH/AKtsd18HknJ58qvtvtq7RZjDjPqfcQFltToSPEckDCQBjJqh2JbEW66ckPpWzMS9I
i3FL6O0hwb8jIwNyxwfMcetUM7NpiLcLYLpemZR9nwiG04FNrZjtKOzIzncrG459ceQpRbL
u3czFk3C2x7tKlvBhtMmH4kI/WO8o5J3cDsEp5869RrGBxx27URQIOoEtx4ZZtBt8bY/NQi
CgthxLZKQlaQnABJ5z6A/Cp0fW06WqEhm1JBkMOLcUVqKWVJKwDwPEPASRweRVwcWlttS1K
CEpBJUrsB61SbFqx9MC8XKe7JkxYymywgRENbgv3SkA58WQfEcgEE0ESzawlW+FaoTqTKEi
OHzIfK0naVKUoZOckJHHrkeQzTL9O3I0mE1cre3ETIQHXnHHwlLLaslJyRgnA5GfPjPNNYG
qIc1EBPQdadmvOMJaIB6akJJVkg4IwO4znIqPcdRRP0ljWQ24TMuoQ66U5DC1JKkcEegJz5
cUDyNNZlQUzU70MrTvBcSUnb64PI45rzy73Kdqa5tRrZESy67sfaQEYdU2M7XXnMHppwTtS
MqIPlmrFr27qt9kXFbQVrlNOqXhWNrLaCtwj47RgD1VU3SVnbtdlacPjlS0pekPE5K1EcDP
oAcAelBWmdAXdkgiTZHVbNu9+C46QBwANznkOP7q5P/AGcXIfjMP2sOYO5pplyO2vPl4VHa
MfA16IpSUIK1EJSkZJPYCl8fUVnlQET2riwIy1FCXHFbAVA4I8WKLrz2Rbblb5rc26xJQlN
OJdEx1lMxgqSMAqKNqkjA7kEjjzrN1vS9YzLQYiY8aVGWCrc8BhwqBG1ShhSfCDj3u4KRXo
Vqun3j7TuQlstSXGmwF5K0oVt3Y+YI+lcbhpex3beuTAaK3eVONjapXxJHf60RWVWvXLypg
W+kCWv/ANLKQyAvOUYGQCkAYz65ya1c0zqyXLL0uUw8iMgeztvPqUFuJbPTUQBjhfJPc5Po
KkzdHX+KMWPUklLKRhEd94jaPgoA+f8AJ8sVweuev4ZQ07EQ4T4eq1DDo4x4jtdB557D8qK
ix4T1su7kGLf2XXm4ZjtplvLW4mYpBx093CeAntngHjJJrB09qOE7aY7a57xXJMl0+1FbTR
yjwOEq3EBKSc8gknjmmtotirpqlF5+6HrayxucWp8bVyniNm7bk4SBk8+Zq50R58o3qxS35
EezPW8ZLrgiD2mI+CT3bBCm1diSn45BrL+r0X6PCLccMyIcpMhxwupLOxIO7BJCjuSSMbcj
PI4r0CoT1ntck5ftsR0g5ythJ59eRQVm3WWdP+zKJFbcbRPUgSmVLTwhZX1Ej6Zxmobujbj
f56pc2JEs4WsOLLKy66pzGCoDO1JI8+T596vqUpQgIQkJSkYAAwAK2qYKxqQDT2jkwrWTES
pTcZDqe7IWoArJ9cEkk+dKrAxbdGS5SbtGdjO7lJiyShTjRYB8KUKGSFHuoHBJ9QBV2lRWJ
sZyNJaS6y4natChkEUnj6LsTDpddiKlr27QZbinsJ8gAokYFUcv06syWi+8JrLGcdZcRzZj
1yAeKr+qdQ/f7Tca0ttux2X28CQgj2t4nCEBB52JJ3KURjwgeuLM7orTbykqVaWRtGAElSQ
PoDipEbTFjiSkS2LXGQ+37jmzKk/EE+fxp/DhQdU6fZgXC3w1SXHplwz7RNec8bhK20cDsN
u7KR5HFemvyY8RCVSZDbKVKCUqdWE5Ppz50n1PphvUTLf4waeZCgncnclQOOFD5gHI7Gq47
ovUUlpbsy4R5K2UKSwxIzJCknuMqCdpI4yBn41Feg1Halx5Dym2JTLimv4xCFhSk/PB4qgW
fV33StVpuypjcVSNqRIbUH4fHKSo/wAYj0UPEPMHvXbQtgiCYi5226IdjRVLbT/Awy+8lWf
41X64zyCQCcVTE6yRHVvXZaZJSlVzfwkZ45A/soqVpNhTsO4LCwrdcpBz6+OikvBbt1I1cE
lqz7hkfe0bB9Du4qw1X9SKP3rp1vPgXcfF8cMuEfvAqwVIUUUUVUFFFFBBut2jWeKl+QHl7
17G2mGi444rBOEpHJOAT9K1iXuDLsiLwlxTcRaN+5xJSUjscjy5rjqSzKvlpMRDjba0uJdQ
XEbgSk5AOORn1ByKgsaen/oc/Z5MpDj7pWUHepSW0lW5KNx8RAHGTzUWQ4uN1g2mIJU58NM
qUEBW0qyo9gAASazIusCJbxcHpTaYqgCl3OQrPbGO+fIDvUDU9qmXe1NswnENyGnkugqWU5
xnICgCUk54OOO9Jrbp24MWkFqK20pi5+1xYMh4qShATt27ucEncseWSOKqLI5e7a1ak3Rcx
sQlgFLw5Bz2+vwrrGuUKXCM2PJbcjgEqcB4Tjvn0xSAaZuP3EqMmVHbmO3ATspR+EyreF4Q
PPBGee5JPGeMwrNeI9ku1nywlx/qrjz9x/EW6SSVp7ggny4xigsbMliQyy8y6hbb6QppQPC
wRkEevHNcJ93t9rUwmdKbYMhexvf+sf7ByOTxzSVnSz0ObbUxZCTb4sgyOk7lSml7FJIbJ/
VJUTjy8uDis6h0s9eprksXB9lKYamG2GVBIcJySlZIPhPA4wfjVDa5MW65J+6JwS4ZDalho
5BISQCoEdiCoVQ7zDfZvns8afKvD0FBdw0EomxRwDsd24c4UNyFdwRx2q0Ltd7ULTIiuxGJ
MWH0nvaUqdwTs3AYIz7vfP0OaiPWK8I1MxPYZioU642p+WytSMJAHUQpBJ37scHy4z2zUVi
FdtQMlpKZEK8NqQ26pDo9jkobWSEqKeUnkH9ntjGalzb5fmWluKtUG3tJxiRcJ4SgnOMYSD
j86j6g0/dZmpI1zgMwnmmUoUpqU8tCVOJKtiiEpOdu4kDjk+oFSNUwbtcNNx2mY6HZqXmnH
UMOBIyk5JQpYwOcYJB+VApt9uj3C8wJouK7zIcdK5c+M4Oiz0huS0AMgJ3LHGcnuTV6pRpq
JcYVsU1clFTxdUpOVpWQkgYBKUpHr5U3ogrVSdySnOMjHFbVGuKZa7dITAWlEpTZDSl9gry
NB5VJLtsvrUez3dciRHPsqVRmumtPiJ6eFAtuAKJ4ODk96lP2fVOo5iVXOC60+4wlhL5ZQ0
GQHUr6isKUCoBJA2/tq7dqnWnQFwRd4k5SvYG4jjagFPdZ0hPcAgAAK57+RPrXo1WqTnSGm
iSTYLcSo5J9lRnP5UyixI0GOmPEjtR2U+620gJSPoK7UVEFeZSpNon6rvb16fS7CZZcSlKl
YK9u1IS0O5UlSXO3YqHrXptVuToOySZC3VCSlLiytTSX1BGScnA8snvirKKXYUv365pgTZk
uTGbaceEWRKJIx7iSUnxHnkDjwmrNoO8LeS7bX3nlnpokRusoqIQUgLbBPJ2K455GaJv2dR
XJBVbpggsKcDvSEZCy2sADLaiMo4AyAadWXS9tsTi3YwcceWnaXXVZOO5xgADJ5OBzRTiii
iogooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKArUrAWEnOT24raq3qS2P6hms2xi5+ysttlyU2nkrB
ICARkeiu5x8DQSrlq+xWsKD09txxP/VMnervjy7fWqdctdahnoUu2RBbYYzmU63uT37l1eG
0ceu7njmrfadIWe0kLQwZDoBAcfwop/zRjCfoBVD1JdF33Uqmrr7TGs1skKaLMVJ6pcGAlR
OQRkZIPkntyThFauRNRv2oTJesYa4uSen969MpVj/tUJwTkjw9gcd6b/Zxqy535UmFOdZli
Gnwy2knJIUU7VEeFaiMEFPcGkc63/Zmhxt8RLrMWO8dtt5W7ngKKsAcjHvU9t2u7XbGk2yJ
pudGDTfURFYDKwUeZBSvuPMd/OlR6CMdx50DOOTk1HgTWLjBjzYpKo8hpLjasYykgEf11W9
Y3+W263p+yB1V0lBJUtofxDZOMk9gTggE8Dk+mQfXO+WuzBBuM5mMXPcStXiX/mpHJ+gpUn
XtgOFF6SGle66Yju084x7uf3UrtP2cNJfRLvUn2l0pAUy2VYJzwFOE7lj54B9KcPaT0xMlr
QmG01JaSCr2VxTS0A5wfARjzx9aBpGmx7xa/abbKQ60+g9N1PIz27fA+VVuLoJtlLAVJbSv
7uXFlOtMhK33VbfxSfhg4B9aTyNPXOwSUSNNzZMxCHlJeU0ErUhXYhxG5IXwe4G7I881xcv
+qJxdjQ7kXElAK3HWEQ1IWVhIbTv5znIHHfzNA6uWiXHrVGYeu7SClxx2XIeaB6il47c8Dg
DHYjitrRoplrUidRJvQmuZ5KWEcnZswFDsMDsKhtaAnXIsSLxc1qKR/wBHcPXDYJ5GVeEqP
Ynbj0reT9lVrfSB7a6nCQkfgNYGO3ASBTkXrIzis15un7N5Frdiu264dRanxmQ0wltbCcEh
QwoApzgEHOQatlivyZ0l22OrU/NiBXtDqWS2gELKQMEk84yPUc+dA6ccQ02pxxaUISMqUo4
AHxNeV6nuNtmXJ6TabgW2Z+1uU87lLKFNqBbeSo/sqH1APzqXdbjdNc3Vq0wQiNBJcdQor5
cbQoJK1D0JJ2p8+57VElxG0z4EV2yrtkl1CeoWt7gZT1jhZxkrXtSAM5xuyeKHL0PTl1Ve7
BEuC0BC3keMJOU7gSCUnzBIJB9MUzqjN60vCVKR9xBpCXUNNoKVjf4lhWDjAxhI+ZJ7Vv8A
pzcFTHGm7QFJ9vERpBUoLyBlSVccKwUqHlgnnigt0+KJ1vkRFK2h9pTZVjOMjH9tVsaWuk9
hti8TYKmESGXFsxYxQHghJB3EnJJ8HwATik7H2jS44X1oK5KFzVpQ4fBtb3HCMY4UBt7+uT
imDv2hJaZnOC2uOhl/pxigna8nKvETjgYQr1z2qmMo0hdoUiIq1zYUVLCpCslkqDQcUnAQj
gDCEgDJ49DUmRpe4SdQMznZURSGnkuiSlkokhI/6vI4KTzyecEjzpRB1hfYMFRkwU3Bthxt
DskLIUXHBv6YAGMALSkHt28zUqZr5xD90jIitxVRhiM7IKtq1BzYrdwAPXv5jJGeIJH2gMN
zWbZBfeTEZlPuNOTF42NBTK07SfVW7A+IqTYNTRW2W7Rd3G4NziDouNuEpS5t4C0KPBBGD9
aQo1yiS9NjXJpuXGVbmz7OtGwOuFG5fBB2oOcFSjgY86WwZrtwlWq2e1BqNMSohuSlMpnbu
WEIbKkhe09PPJGBjFMV6ZPS9KtcluE4313GVpaUpR2hRBxkjnGfSqAPs+vEuG2xMkwkFlDq
04dceWtxaAkblKHGQOSBx5Z7iWfs1Wt5x1Ui3IUvg9KK6AU+hHVx3+lA+zd2MpLkF22suc7
lCO8nPpyl0fl2oJztr1FHnPKhRorhTbURW33XsZUEqJIAGclZHfjArhAssi23VKJrzzVrtr
bBYBc5lPJaCQO+TjCuOMkjvil0lrUum7e82ZU5hptZW1IRiSwlI5wRtLiE4z3CgD3NJL3qZ
d6ehy5CmC5bHEjPUw2XAsEPIBI3AgAYOO5APehj1G1X+3XllLsR/wB9RSlLg2KUQATgHvjP
OPQ1PLrYbU4XEhCc7lE8DHfJryCLNhXbU7FyjvRoTrc1KkR3UpbDbKUHBCwrHJGCE8Hfz2p
oGLxL+zvpOstuNuvpWFwFGQ4pSlqUtS0jgp3EDaCcDueKD01KgpIUkggjII86zS+wtyWbBA
amMhmQhhCXGwrdtIGMZphRBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFYrNBXNa2126WyOylh59hMhKpCI6U
F3Zg+7v497aT54FKNGMTmbwvoNrTC6JEhS7YmHuc42cYypQGc+Qzx3q9Vo6rY0tRONqSaKQ
6FJXpOM6clTrjzhJGM5dX/ZiiumiyFaNtSwCAuOlfPnnnP76KkmQvbTUeTeNNgJz/wA4qOf
T8B2rBSC8KSrVmnmVJUTmQ6COwKWwOf8AXp/Rb1BRRRVZFFFFAUUUUBRRRQFRRcoKo6JAlt
dJx3opXuGFL3bdo+O7jFSqqSNJqRHhS/Z2xPalIedaDyujnqDcsJ7b9vOcd6Cxvz222JK2A
JTsZOVsNLTvzjIHJABPxIpZbtTsy4LtykoYh21AG2UqY2tKjkgjKSQMcefnSf8ARy5NLuSk
Q2k7mJaS6h0bpqnVFSQRjjb25Pc8cVwt2nr2NOSbTIhNNmUoyQ+iRt2LykpbKAPDhIAyCe2
fOi4uUG5Qbm0p2DLaktpVtKmlhQB9OKlUo01CuFvtXs1xSyFoWdnTkOPnaefEtYBJyT9MU3
ogooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKAooooCiiigKS2n
H6QXo53HrNjPp+Gjw/Tv9ac1Rk6qXAlXSahpuSyJI7uhsBJ3JGDg7ienwPPcPKgvVL5ths1
xkiVPtcOU6E7Qt9lKyB9RSY61Zcv0aFGZQ/EeQFF9LniAKFL3BPmkbMH4kVwifaPbJsKdJR
EkJTGZDzaVFOXk7tmRgnbhWM57Ag9jQN16S08Vqc+44KyoYKVMpKf9U8fupNqnS1o/Rq5OR
LHCS81GUtlTUYBaFAEjBSArPnx8q6jWz77Fs9msUp525J/DKHmw2hYKsoKic5AST7vaorGv
03Cx3C5RYIbRFcQ2hUl4BJWpe3KtoOEjv3PaghaZ1tb7PpmNbJTb7twhtpaZZjsqV7UjGUL
RjjaQRyfjS2Hp6Zfo7F2hllE5VwcenzluKT0SMEBsjhaUDKfTcCO2a4Jgqegqft8KfHW3FZ
myo8Wa701sOPL3tIQfdy2kqA4I3DjNenWZ22yLLGVaVMqgFsJYDQ8ISBjGPh2xQUWywLndG
5Lj+o47zLUkuOezXNR3K8ZSolPuJOUDZwMA+dZa01qpqYh/wC8ognOluQ6Fy1hRKeAFYTyn
JUMDjn5VwOgLs/a2BIaj9ZSi2415NspK1jcQcuKKiOMgAHHrXdrRd7u8KFKkSURVrgxozzL
qTuQ2FFSx67gduOfLmirPppl61qlx5suEoy5rzjCWnSpS1FSlLBz5jgYHYJrjfNPxb5d4Vy
TPZQGm1IxkHqKB/DI5/VWc/PFLo+kL03MdeelxlJV7TJSGycpfdSpOBke7gpOfXPHnUC2aB
nMqtbjkeNHQ3LDrzKV56LaQ2UgH9YlTQUfiqiI1ytl3s0AwId3ZX0Hw661GdCVx+ogoTuC1
dio8ducnkmmp0Re3JMlRvQZ39PpOpUtZABOQUn+T8e5NQJehr23MfkJSxN9qS4p5GUpGVPt
r27jgqGE5593GBXoFuVPVBbVc247co53pjqKkDnjBIB7UnAon/JtcmfYVx7o31YxUsqcKyE
KBSW9if8AQAJ78q9a5Ij3aywrVah0rfPTJXKDji9rEsYWC244nusA7sEYIA9K9KpffLfEuV
okMTWm3Gw2pQLic7FAHCh6EUXVEsi12PTNwkQnWUTX7m1b2n0tgjKVJbUcH9XPUIHoc+dOH
dayJMZ9cNmO2GrkiOl32lCkqZxuKyTwNyUqGM8Zrvaos137Nrem3R4ybgIrbjXUQNvU4JXy
OFHkgkdzzT2LbGk22NGmtMSXGtq1qLKQFOj9cDGAc88UQna1ta5tqnSUOuNez+HwYUvClFK
VJHmeM47jt34pbpy6s2GBJalPrd6B6spTyCmSt1e0ICW8knOcEk5z8O1tNotpaQz7BHDba0
rQlLYASpKtwIx6K5+dUCJfJF3hsMybc2s3O6IZXMVHa6byUryWynJJUEJUMkcY78VVXFGqb
I43CPtCQJ4UUAp90AeIr/ZweOfOoFt1ta37KzLmKQw47ILCmW0lW07sZx+zgglXbvVM9phz
FTJfsFsEduO8/EAjKUlsocSgKUNwDpVu49CMV2afhSTaoYsNtd66D94MpQgLbUnakneHPw+
CkgH1A7miL/KtcG9Tosn2tTjVveJMdpY6ZdTjBUB5p9PX5Vi+6gh2V6IzMaUtqUVBxYGUso
AGVK/k5KR9aq9uv06A7a4luixRBcZccTGbSG09MOKSlRcUeMjYeR4iT3J4ubtqjvXZu5OFa
nW4644QVeDapSScj18IqBM7rOyJie0OxZSmHS6gFMUr3tN43LIGSG+e5ro5qCxx7pNWYv40
GH1lyUMpO5sAHak9+AscdufnXBOh7Wm3wIU2U88mMXEcrCBISte8oUPMZA4HfFaDRsz2+4S
UXjoe2rUVqajpKynJKUEqyNozyAOcUV3g61jTHYjKrbPbcluqbb/C3IyCQTuBwQACT6Culv
1pa5zLryw9EbbfLKS+kDfhJXuGCcDaCecYFZg6SZt6YoZnSMxGX0NZxtSp0glYGOMYwB2wT
SFf2ayHLQiIq9ELbS4AlDACFb07VZPKjuAGee2QKHCzK1RZzcm7d7TuedZ6wAQdoTt3AE+R
KQSB6A1LhLhXOFGuDTCSh5pLjRcbAUEkZHB7d6rU77P0SpjsxudtfU24lC1N5LeWQ2gAgjh
JBV65NFiRqi4WlLLd0hQmWFrY3iN1Hk7CU4wSEpwRx3yMUQx1U3YmLb/zlALy31dNhEZnL6
nCCfARyDxnOQOOaodjulzt2k789GW8lsvNBt5GClkkELUCBg9k5I4ycjvVzm6GE3D7t9uTk
5KFITIcWlSUpUMKAbACQCCe3PxpUn7P7zbYq2bTqJxLau7KipCCPQDKgnv5CiuDL+qoLIda
1PbpjSkhe1yQ2Vcjt4gMD/Splp/W8udcmLXOiMOPOkgPQ3dycAE7iORjjkgnuBVXetTNgZa
F/wBNoQHDj2uK90lEjsMo8G4+Xu5r0TTkKzN25udaGEJRLQFl08rX8FKPPHpTkpxRRRREG7
3OJaoC35csRUqylCykqO7BIwkcqPBOPhSjT15AsxuNzuokqlTAygpaUhKFEhCW0pKQe/ckd
yaY6kYuEixSWrUP4aoANK37Sk55IPkcZqvM6RlKsEW2qYSwk3BL8pSZi1uqRtOV9TAIc3Y7
YoLBJ1Ja4kwxH3lJdEluKRsOOotO5PPoR51mVqK3Q25q3nFj2FxLboCCSVKAKQkeedw7VXV
6EelMKjOTHGmk3BTyVrdU66Ww1sT4yc7s885rrK0teG7W0uPPjSbp94pmOuvpUhtwhBQkYB
PCRtIHmU0D17UdpYaW6uWjYiH7aSP+x/a+vlXBnVEWTe49rjx5Dheb6intmEN5RvAPxxjjy
yPWqxctMR2ZUS2uz5uz2FmMehCUsLWlS9qlqAxs3K3beOQMmnAs0Vd4eRF1F0kSVJVLhMLQ
FOuJSEkg53IyEgEDyFBOcA1BNhvRnNrFsnudcKyFKWhKkADHcZUe/pTyoFptaLTHeaQ6p3r
SHZClKAHiWoqPb51PoCo1wWW7bKWBkpZWcfQ1JqHeDtss5XpHcP8ARNKs7Q9JtdDSFnaBzt
hND+gKK6aaUlemLWpGdhiNbc98bRRUnRe3KSnraxgJI4jw3nAfipSE/wBX9tOaRxwt3W81Z
9xiAy2Pmpayf3BNPKTCiisc578VmqgooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKK
AooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKAorR11tltTjq0oQkZUpRwAKUI1fp53JauzDoHdTZKx+
Y4oHVFIE62sPVDbspxgqTvQXmFoCh5YJHn5DuaTzftE6q1s2e3LkqHAWrKj/nBCAokfA4Pw
oLZcLnBtTKXp0luO2pW0KWe5qpTddypqltaft7zqUE75Koy3to8iG0ckHyyRmolr0xctQXB
ufeDLZZQCovPqCX31HsEtjPRQPT3jx2q0CINOQo0Gy2tx5t+QEvLS6NzW73nVFWSojvRVZV
qbVaRlLS1hPOFWOSCr4cHj4Hn6Vq1ZdV38deXIeYyrdmQ6thKh5JQ02coBA7qUVc9vKucTW
eoINpS+9AfmpK0Nlx9goUhwleUDaPH7qQDjurBqcNa3tV7EEWhvaZKo+BuyDv4yrtw34jjN
MGibNra0RXm4NwQtkHchvrdZaB3wnqIz9CTWF6n1OltKDDUhIIHtBtj6lL7ZGz159ccGtIv
2kSTEeekQGFhDed7bhQltW4JAWVDCRk98+R70yst/XcL7EfkOKSmXbkBLbQWWutvWV4+QA8
X7+acyiKYmprzb3kXFmWFuDAZ6rcdoA/FBUoj1B5plH0ZbxAYhSi6462esqS04ppZd7EgpI
wMcAeQqxPPNR2VvPuJbbQMqWo4AFcokyPOQh+MoONuI3JcwRkZ+PNXUI3NA2NamSj2tnos9
FIZlLRlPnkg5OTyc9z3rsNFWMR3mUxigPxUxnSghO8JOQogDG7PJOOcVUrxMchXy9agi3lu
JJiSEx2o76SUycNpKm9o5I5Tgjsc/S76evrF/tokIT0n0HZIjk5Uysdwfh6HzFQK5dls2l7
QzcSiStNoDz42qyp1biSFFXYEnPwx8KS6ZtekLtpeUmDLlyIzgQJSZchQcYSklQSewQASe3
B881YPtAdSzoO8KWSEmOUZAzjcQP7aR3H7PGL+/GnNy3oCHGUJnMMjiUAB3578YOQfzoI+h
Y+lr9c5c2026TGEJxBQ4qUsh/GcOFOfUHuTXZ77/09rCVCsceCpm4pXLbiLcVtJTgLUOBsU
okcDg47inOkmIzF2vzcZltptqUhtCW07QAlsADHwyaVa0uEq36xtq4TzbEhyKWkuOtlaUb3
UIBIyPNQqcCw6b1IL4H48iG5BuEMhMmO5ztJ80nzHFRHtVKZ141YyWhFU2EFRSd3WIKgM5x
7o7dzn4VIsNhcsypdyuk8zJ8kZefKQlKEDkJSB5CqYxZb9f7fJu9vEMx7hK9sQXioPpU2o7
NpAwMEceuao9Sqm3bV0mzau9mlOsm1p2h0obO9rcnPiOfUZwP1c+lWCyXhi72KPc0OoKVt5
cOeEKHvA+mDmqtChRNQsapeLzDrsl8KYWlQO1CEDpL/AD3c+YoJ91mXdetbfBt11CI7zPXW
yGUqSEJPJUo8ndwBjGKhai1BcLZrGMym6dOAgMrktJaSQhK17eTgnk/LFQfs/dS2u4Xi5Pd
NuFCaYSpaspbaBUrvjy/q9aY2KJC1Q5qeQ4oPNznhHQsDjppQNpHxyc/QdqBlra4XG3W6K5
bZojvOyUshAaDinirICU5yBzyeOwqsaqevLc1u3Sbu66y5CZauOxCUtjqLDRVjyByST3GAP
OpOl3pl8vsBicveiwsrB75W6fAlSgRwQnPx7nzrjdlzPvfUSpFhkSIUnah2Qp7oIbbbAJO8
g8Ec8dqK9FaaQwyhltO1DaQlI9AOBVMvmspEe/oYt6wYUNxCJqyjKclYSoFR7AA4+J48q5y
L9fbZpufNmtPCTMkLMTYjqJjt4SByO/mU/tH9y5diuFo0jKXOk26PEloC32XUKLqjjKUBal
Y3ZwO3ck+dBeb49dWISDZ2G3pKnkJ2u+6E55J5GBjz5+Rqrput1TcXLcvTlvlyLaoSQ3DXt
6SlZwsbgMkhR7c8mrJp+6JnaZiXCQ4lGWvxVrOAFJJSokn4g0u0m4ifc75dQ4FF+UGkDcCQ
2hOAePU5+YxRG+nhbb/DVcDaUxjsXEWwrlvbu3KG3AB8Wc8dwamK0np9Uhh/7oihccBLYSj
CUgEkeEcdyfKmqlNsoyopbTnuTgVtQJ16SsDjrLi7WySw2ltCedoSkkpBTnBxk9we9OajvT
ocd5LL0thp1XuoW4Ao/IGozd/tj13VaW5O6akEqb6asDHfxYx++gS3XRrlw1I3c27g7HQkb
lObyt1KuBtbCspbTgdwM8n508tF4i3mImRHJSTklpZG9IyQCQCcZxkVvdLa3doSojz0hptR
BUWHS2ogeWRzg+dU5nUMSyXpFrtdhVEa3gPFEZTkh8DgHYnnGMHeonjy5oL7RRVdRFvl7U8
8/cHrREKihhiMhPVKQSN61qBwSOQAOAe5NBOvd2ct4jxYbIfuE1ZbjNqOEggZK1nySkcnHP
YDvW1itTlpgKafk+1SXnVPSHtgQFuKPJCR2HYAfCudq09GtclyWqTKnS3EhBky3N6wkfqjA
AA+Q586a5GcedBmils+HNeuUKWzcFsRo29T8dKc9bI4GfhVNt+uprCVvz1KcZixVLO8No9q
Wt7Y0oFOdoG1ST6kHiiuGrpLsiTco93lyIrieLZGWFoiPJBB3LUnIWrvwrAHHHnUzTGr2Yd
rjWyPZ5kjoJw6qO628QoklXhBCj3zgJ7GpMn7QI7a7NLUpDUSW0tUlO9JDStyU4Us8DblWf
M4AxzS+86isuoHLcU2lLji5XScdcWGX2eB4m3AQQQSOc4OCO9OcRebVd4d6h+1Q1qKQratK
0lKkK80qB7HmptedaPuLUHUd7clXRv2NKEhT0hQQp4pUUBxXkTjCSR3wD3NXyDcYVzjiRBl
NSWj+u0sKH7qLZiTRRRRFR1Gbi5f3DCuEuEINtMgltreh3KiCnB4Jwn5jj1qv3OLcnY1iiS
USX5LlvT7NgqUlEtS07lqJ/YTkgnyzXp1FDXnc0uN/aUuZIgz1BlSS0qMyta3E7AkJ44CNx
KifMjHHNb6UskiPqp+5SLNLS668+VPPIZS0jctRCkcdQnHHcDBOM16DRQFFFFAVGuQ3WuWA
Ccsr4H+aak1FuZKbVLKTghheD/omizst0YoL0VZVAYBgtHk/wAkUV00mEp0hZwlJQBCZwkk
HHgHpRRK0tO9Wpb8tXuBxhCPo0Cf6/3U7pJZ936QX7ONvtDWMHP/AFKfyp3Ui0UUUVUFFFF
AUUUUBSObq22xpPssYOz5OSOlFAPPbG4kJz8M+RpNq+73Ce8qw2ZJJUpLT7qVYJWrJDYPl4
QVKPkkY7mmkDRNji24xZMFmYtwfiuvICiTj9X9kDyAxj580U0tF1YvNtbmx0rQlZKVNuDCm
1A4UlQ9QQRU2qAnTWqoUr2ODMWIgc6iHkyg2k5PO9OwqJwMnBGSc55NB+zD2khyfdUyndoB
LjCln4+JThV+/iiL/RXnTjV40DLbW28ZVscUE7FKKWhk8pAJJQrHIwdp5GAe/oiVBSQoHII
yDQZooooCiiigKKKKAooooCiiigwTgZNBUkDJIA9c1wuCC7bpLaUFZWytISPPIPFefhicjT
F0hyrXcU3KWltx+R096VpC0JCUY7YSeE9+Cae4PRluIbAK1pSCQkbjjJPYVgutgKUXE4R7x
z7vz9Kq98cfvdotrzdtmMrau8VamXGfGEpdSSrA8sc5pZdtOvez6nntJnBwqW4hhtXgmfhg
hJTjxYVnt648sUF5cksMuIbdfbQtZwlKlgFXyHnXQEHsa87lWuZK1oFGxdeGt2Otbz0VLgb
HTQDtUpQ24wclIJyPpXSPGvrk5xhUKS2xPuvXCgpSekG3sKKiP1VtpBAPcmg9Borz5u2Wm1
xdQS40WQwpqUYYfjoWpUdsobJOM5UkKJJI5wTjtS4XuWxCgIRJXEbDDkJMwJcUgs5bPWShQ
yVAbkjI4JouPRLkmapUL2MkASkl/BAy3g57/HFKtX6gfsrcdqKtpp19LrpdebK0oQ0ncrgY
yTwAKSsJlO3eNAt16eTarpskNOOKWp8dEBK0JKuQFbUkqPx45prri3iTEizFwlS2YylJkIb
JDgaWnapSceY4P0oiJF0W7d+ncr/cZbkh1AV0ElKQ1kcp7EflgfOm7ejbC2kAwi4fNTjy1E
/marsPWUi2lxKHJF+trYSEzCyW3E5HYnASs9v2T65pmnXsSRKESJCdcfUMpbeeaZUfopQOP
jii0r1NYrbAlQoVvt4HtAdccCI7shaiCnBIChkcnOc+XrXeVqt2x3FEZuHGRBamOtP9BshR
bQ02orAHmN6ie/Ca1d+0KypnIXOt6m7hE3t+GSwoN5xuwreMjgdx5ZxXVrV+nIS3FrtjzMl
1xby0ttoeUpRAClBSFEchI/dx5UGFaxugCZTUeK9DQmQ6sjclS22nggqR3BylSVD1we3FSJ
WuFxXpCjbSuM2X0tLDvLhZwVntwNpJ+aSPOsSf0An+xvPLtqhGGGAlewNAnOCkYA58iK4NX
fSjF5kzosKVKefKkKcbbK0HON2xJOTuwMlI5xQS/wBOEidMiCApZZLvRWhwYc6bfUOfNORj
HB712s2qnLpIgoVGjlE3qFDkeT1OmUJSSFDA5yrHFaWK36Refe+5220PJYVHcaytC0oJyco
Vg8n9bH1rsnQ9kQwhlCJCUpwFfjqJcSBjaok8igfKZaW2WltIUhXBSUgg/SsOMJVGUw2osZ
QUJU2ACjjuPlWIkRiDEaixm+myykJQjJO0Dy5rqCD2OaIpU51enLbc7Ut0uqkbVRnnllalB
fhUVZ/Zxnj17U/scu1PRW2rXJbdYispbODygDsFA8g49a56ggyH5MCVDjCQ6y7haVKASUEc
gk1pOtqLaxd5Vuaw8/CO1ngN7kpVjAxjnPOaCmRE228apkNLTGQpyeuQ7IkOpCugkpwhsZz
41JyT+z8xVnullkG+qv0G5s26GqOlUt5oFS3Qk5zj3cbQBnk4zUmx2GxydKwWfu5iRGdYQ6
RIYBUtRSDuUD+t/V2qTebRZXNPG3zUtQ7e3t2hBDaW8Hw48u/l2oFNxKdd6YXGjyzb0OyCy
6hxKVh3afdznz4PHpj1pjppHs1pbYTdjdOipaFSPCB4TjaAO23GMd+OapsKzwL4zEvduE1b
FvKkGKpSW1uLS2NvTCQEhSydxVkHPFR7JqqZo6SmyT4IfddUyhiGw63iMFkjalQ7g5TgE7v
eJ75q/oXOxaSXZbxJuIvEqT7VuLzbiUjqKJG0qI7lIyB270s1rpqDIXKu1wvrkNLzAitBSA
pKFFSVJAA5I3JCiO/Gc8VbYVwhT0KVClNSUoUUKU2sK2keRxSDVul377Ot0plwqQwvY+yp5
TYLR94pKeQrHHxHFSBW9qV26RFW28wEOw1hsPzrXJK9m4BaF9PG4JOBzz6GuNxuVuNntdl0
vcJDpffOUNO4cWgoWoglYwOccHHpit7heP0TkBm22SLFkvQ+tIRklKFcJRucA9xO09uSSAB
k5rLkDSVxtzt4lsPyn5joYKWkLSv2jPJbb7pOcq57Ac9jSfsR9N6mtVhhzIBgNtS2GyXtrw
/hT6OFoSDnGPLtnk4AprF1tZBLjx2ratv29SEKKG0DbuWW07sHkE57Z4+tbRPvS1ynYYt7V
/ZZUdkzqth9skAlDox72MHI7gpzSG9SIQkpItN0sU1tIXBZZbY2uuAkbsJCuQFKACsAgkcZ
zTsN4OqtJ2psiJAdYbkOqaWpLOQvaOPPkEKGB355AporVVuTp6fOtTJcMNZaQz0ygLdONgH
wUVJ59DVTsUiYtcEJZtDiRKLSIvsoaXuVuDqs9RWFJCVZ4IPAAFW5WhNOezPMNQCwHigqU0
6tKhsVuTg54wfSgeRkrDKFvNoQ+tILuztuxz86R6jLl3eRpqOF7ZSd1wdTjDUY5BTk/rLwU
j4bj5U9jsIjR22Gs7GkhKdyiTgfE8muEO2sQpMyS2VKemOBx1azk8JCQkfyQBwPifWg7stI
jsNst52NpCU5OTgDFZcbQ6jY4hK0+ihkVvRQRvu6F7CYPsjHspGCx0xsxnPu9u/NawrXAty
3Vw4jTCnsdQoTjdgYGfkK1mXi3wJTEaVLbaekKCWkHuok4Hy5IGT5kCptBXtbW9642JKY7C
Xn2pDa20rCiPewchPOMEg/Amqu3adW2ovRIT8qTDZjtbCy4hKHPEhSg1k5Sr+MHPG3FekHk
YqgwdO6ghx7U07N6zYkudWEkpCY6Slwb0qByQMp8PIG74U0Q7hbtSyYUaQ7Zi5OZeWqU9va
JeG/c2lPOSkBWAMjseO1WS02tTWpXpLjMlhsR23ghT6i311lXU7nBwNo9BVcZ0LdmLS7Dda
RLS7HadW0p3CeulYynOe5RkbuBz8BWydI6jQ2lbamsrCFmK9LU4ptDb3UbZ3nuO+T8wPKnF
qvQFT4aAsqlsANq2ry4PCr0PoaoOrLNcDqF2NaG1KVcwl95KQpKDswk9Vefc+AI+RrV/QV1
kzZoUiM0xKlrkB1Ktyhy7gFOAOep3zkfDGKtwsibtp2DBvqFuLbbbU+2l0hK1hPIVtI3DPl
24FBBbvMiRomQ/HmLkz4oLLrsZgZLiSMlKTwRzkfClBk6wiSkxm3Jko/eC2y+uMAhwbW9px
+q3guEkeaTj0qRpy8sr1Ctu3WAwoso7X3ckBCkDangDYOcpwDkk58qbORdZKeUpu62hDZUd
qDBcVhPz6gyfpU7OlalXi8x71fEMz32OmxIcb6uFIyhaNuwEYGE7sk8eJPeuVx1JeW7ZbpD
l0U0FuuFD6WQkPNpWgBxSMEkFJWSB3wMDmrfAuspU/7pvkJpiS4hRZcaUVMyUjuBkZBx3Sf
ie1OS22SklCSUe7ke78qGvPntcXZub1W0JdgoeWsno8qa63TQP5PAUQTyTgedS4d9RZRLk3
qRHdbbkLhtIaipS64ULzvJHASNx+A9cmrouNHcaLTjDa2yrcUKQCM5znHrnn515rry1t2S7
RLhDUlIkOKWGlZXh7fvUraeCCSMjPcJwK1OUSpt9vlzX14GlG1spUrorehF1ac/rcqSOfPH
HxNcYcW+tlqU3pKK66zhW6RCbYWCBwR01kHHkCMiott1Tqi49V77xYaXFO0IfWy0lzJ4yDj
J4+GPnVw0fqSTfm5TMxhKH4igFONjCF5Kh6nkFJ7Eg8HzrK680u1ruDCg+7EVbUuLKosdSl
EbsgnYFHIBODg4GT2qTPS3GucX2FMuItzar2cykOPrT57S0SoE7cHORzXsEqHFnMlmXHakN
nuh1AUPyNcoNpt1sChAgx4u45V0mwnP5VrRw06zcGLFGRdHFOS9pUvcclOSSEk+eAQM/Cmd
FFRBRRRQFFadZrrdDqJ6u3fszztzjOPSt6AooooCo9wSFW6SkjILKxgefBqRUa4q2WyUrAO
GVnB8/CaLCvRRJ0PZCTn+AM8/wCgKK20a2pnRdlbWNqkwWQR6eAUUL2iQIb0u93l2NdpMbp
yg2tDaW1BR6SDnxJJzzj5AUxVa7kVZTqGWB6dBj/BXCxltF7vzCO6ZSFq55yppBp5UhSlNr
uY97UMs/8A5DA/3K7+wTOilH3xK3JJJcDbWVD0Pgxx8BU+iqiG3Dkob2qukhxXPjUhsHkcd
k4471BnMv2+E7Lk6hmNtNJypXSY/wCHyadVRtWOrvGpoNkUpQiIea6jYOOspW5RB9AlCFH5
qFRZNL4OptTz5bbsUS5EH9cIaSV9+fEGtn0BJ7/OprmqJ7Da5D7d9aDavG05HjhIT5kq28A
Ve0pShISlISlIwABgAVHuDkdq3SFy1hEcNK6qlHACcc05FL03YrrOlvXJ+S7DT1VPMOdNsq
dcWMKcxjGNgSntyQSMedpNtuRRgX6SDx4gwz/hrXSxWdK2vqJUkiK2AFDBwBxn6YptVxC4Q
LgEkG8PEnzLLfH9Gsqg3HGE3dwcdywg/wBlMKKYKjraC/8Aoy85ImGQhC0ZQttKfeUEZyBk
e93qZptU+56fhTDc3ElxoAp9nQnBHB4I+FMb+4hrT89biN6Qwvw8c8cd+KgaHSpGkoaFr6j
idwcVnurcc0XwwRDuKVc3UqGexjp/srcxrge1xA//ACB/fU2iiF5h3I5xdcZ/9XTxXN2DeF
EFq9IQPMKiJVn94ppRQK/ZL3/leP8AzL/x0eyXv/K8f+Zf+OmlFAtTEvIzuusc5HH8Dxg/6
9YTEvQUCq7RyPMex4/36Z0UCv2S9/5Xj/zL/wAdHsd7/wArxv5l/wCOmlFArES+BQzd4pT5
j2I5/wDeVgRL6Ac3eKT5fwEgf+8prRQIlPT0TmrevUFvExaCsM+y+NaR5hPUzihydJYuLNs
evkITX0lTbXsqskD/AE+Pr3xSeLY7i3eYyTb0pW1cnJkm5KcH4qCFhKUjv2WBg8DFdLlZbo
xfnJ0W0RrkpyUmSw+uV0VMKDRbwsYO9IySAPU/CinkhVwjALfu0JlBGMrYxk4+K/3UNN3Z5
nqM3eG4lfKFpikj9y+eahavizJNpjOR4qpDrD6XFoZCVKA2qBKQrAUckcGmNibfZscVuRFT
GeQ3hbQCQM+ZwngZ74HbNEJ5l8ltGQmDd4E+Qw4205FbZ8TZWtKcnCz2zntTlKJpe2GfFU8
gAlIY5CT/AKWecfuqo2ewXW23Ox3B9p4POreTJZaCS1HCwVHtz4iEnJPGMd8U3u8C8p1Kbt
amklTEVKShaglMrxHLZPcEA5BIwD8zUsUwQidOCZUS5wlJ8SUOCLvI5wRnf6jn5VsqJfc5T
d4oHoYJ/wCJUbR7MlizupkxXYu6W8ttt0ALCFLJGcfPH0p9VQpEK9pTtRdIaRnsIJ/4nrUe
VYJU4BM1+3SUhQV+Jbsn6HfwfjT6igRNWGUwwlpp+3IQjASlNuASB6Y31G/REdLpbLP087t
qLWEYV6ghfBqzUUFSOgo5bSUyQ28leQpoOJQpP7KkhzxfU13OibctkpcgWpThIw77FhYA/l
bt2cgedWaipi68/u+i5sNInxpL04s4IQpbin2/FyppZXkEAnKc4IAGKlwLhIdQhtrWTe933
RJihCuO4G7HPrV1rhIhRJbZbkxmXkEEFLiAoHPfvTEeZX2+3ovtwYmovb0oz1HI7HTBOOUl
SfePwTjHnmldvanxGhObYlR0jcEvoSoBJTwTvSeSMclXB5r0286eE2PENucRBkQXg8wUtjZ
n9kgeR+FVp21ajbjP2+HEkMMyisvRkvoWwNxyrprOFIBJJIwe5xitbxipkK/aqNuRJFubmN
LJIdI2+HHfCTyM/Ckmo9cpndCAw6+x7Uz/AAzpIB6bJVtXjzK8cjaRgHJr0GzQFWy0RoS1B
S2kYWU5wVdzjPlk1VI0qxxNWXKXITFCEBZafWMqCkj8ZKB5/HHPzonVMbsty36NXNgXl1bT
bALThU0lK0nAT4tnA57gZpfaGIUbSL5v90lSWzEEqVEmuBS2kEeHJxu/VwO2SOwNK5sLTkq
HJiNapmQLchzCoTiApCDvO0t5GQM5xgnj0AqPdLPZrGw7bY+pZTs9kNbojqW3GlZcG1KgQO
ApYVgq4zmopci2269LtT1vkSoyGi6+5BU7uU4WiCS2vATvUAgZyNoHbk1Nts1zVDDzOq449
snS1x4EVmP/AAiGMeJZyB4UgoO45+eTSfU1quUe4vSn0x46G2Oip6AeszGQ5uKnVpB3p3BS
jkg5zjPAq5aTgtTdFNx41zifeqIhirmR3A8tpG8kJznO0A48iPmKqKvHtsvRJS9Z7k7JbWt
MeVOjIQ6hHjx0wDkqc7nHAHA86u8C8zA8hqfMuCJTcNUuTEbYad6CM+ELKUZ3qHZIHkfSkE
+C59n+nYK2ZKkznHV9R5pJMdWMlO8dztRwlORk9ycU40xfYUSUIC7ctu53FLU2SY2XgtboO
Vk5O1I2jzwM4HxlyqfGO5qOwNouEVyD1iFKYc2qWADlO7yB4BwO3aqxP0JNtrLLtmmF5EHc
+0w6Nyy5u3YTggcnHfue/Bq/0URS9LW+9oiyG/bnYbqnS68JNvzuWvuQvcN/bk+XbgYFI7p
abwxqGXIlojuGP/ziLglgqdUloApQnxeEZGCnzBJr1Cim0eVtX64Q2nL6tmA4UFLKp7kFDb
rrigpa0pUDykAADOMkiry0Lu/sS3e4iXVNh3pLheMJPYkBz6VpN0vGuMqPIcxH6EhTpZaAU
0/k5JWkjBUfXvzVde0/qRmbIuiwkvIeafWIjp3SEpWMMp7YbQjPhPvKJNBbExL4CCq7RVY7
j2IjP9OuwZuvOZsbv/6Of8VILVf74bq1bpcVmYvYhyYIxwqEXFKKUqzwQEgfyvPHrZ5brrE
Vx1iOqQ4gZS0lQSV/AE8fnQRujdgD/DYxPlmOf8VRmpcx5RS1dbY4oI6mEoJ8OSN3C+2QRn
4VVdR6semuybKUJtqHY6fBNd9meeUVDKEKJwcjIyM/Ol7WlNURm5TEOG01Hlp2vJjvJSCgj
PTSTyEjqKHGMlP5lw7vtg1BebxFmsm3OtMNAtqLi0JKtxUDgAkkEIUOQCUilsLSWrIwhIS6
llAWFKCJ7p6ChtytQzhe7BO3sCT60MQ9cMMLQ17U2zHU660gLRkhCcIaSP2SSAM+SSfMV3t
updVN3VmPOiSHEr6oS25HDanSAogA/DA5HHPnwaDoza9YOyHJSVlluS87KUyt7aptW1TaWz
gngpKCMcApyeaXRNMajYt8Z5mL7MqAZTiUpc/HUVJGUpIJHiIwDn4mss3zUkKa5J+73UT7m
+n+OiL2PJQhIShCd2UHxElR4/KvTRnaCRg45ojywae1fBdWI7kzDSUI6rD3iLZSjwICjjhQ
UVK/lcdqmtNXmBq+0P3OI7JlMxktFbSwrqjG1SuTzjqAq4/VHrV01BPXA03Pnx3EhbMdTiF
43DtwQPOqCqMpm0Fcy1qenSJSG3VmSFypEb3iVkkbAopSPIDI7Yor0x9T6UAx20OK3DIWsp
AHmexpbCvD1wW4mK3Cd6J2uBMtW5ByRgjZxykj6VQp9+1BZrRKtDtya68eOPxFuguBZwQ2l
f6ykjdnPOBnjOa6Q7zPs8yPIgQlqhuJQ5MEYJlKmPrR23AkgZwB2AJJJ5qdo2vpn2u5RUBi
BDU2+uREgpW4/vWo+J1XCU5yeMkYyavcW4zZ1qizocNhZfTuKVygAB5EKSlQNVnU02HOtzR
mxIUu5W6P7TMiLcWWmRtG8eHhSgSMJV3BNPtKouqbUFXUshSyFMtspCUNt7RhIAAx58HNUR
NTOzI8GHeHowbNslpedSy4V5aKShfOAcDduPHZNT494kSYntjDEN2IRuS+3NCkFPrnbimxA
IwRkGqrK0at66OIakMtWWS83Jkwg3ytxPkPIJVhJUOc4+eZVMpd9fhQFTpERhEVICi8Zidm
31zjn4etUqyTpF21y3Okx3Jbq2nHWYy3Ej2RO4BBUn9XKSSM985p1P0XJhJYcsshUiPGkiQ
i1zCCyMZ4bOPD3OM5FJosXWFjlSlWm0PNGU4XnUvhmSnJ5P4gUhROc8H860SHK9KwX5Red0
s6jknamWgpyc543f8A1mmlsZVZmFMW/TD0dtatygmQ0cnt5rqui8/aEGwt62KQQoZKIaCkJ
I7lIeKjjzwfzpjZftChyyli7NKt75Vs3qBDajnAznlB+Ch8Mmsh795XL/IMj/v2v8VbC4z9
yQqySQCOSHmjg+nvUyoqoVJu80kBdhnIOQPeaI5OM8L8u9Vq9agUnXLccTnmY8BsuLaRuPW
UEqUpGAOSQU9+ODjmr1WpQgkkoTkjBOO9BRGvtDnLiMv/AHdHc6zjjbYadUoOL6aShKTjxH
esJURwME+VSJWt5UG+FmS0wILb6I7qwlW8L6eVhGPfwceXmKuCYsdAbCWGwGv4sBA8Hy9Ky
plpRBU0glJJBKRwT3oPOLtqIuNRL60XG3pJS2tIcCG0paJWRvyMpK1JCiPJCvLvb4d9uEqK
0+ixPPIcSFJdYksqbWD+sk7+Qe4psqHFW0hpcZpTbfuIKAQn5DypJqa9v2ptES39Fl0tKed
feSelFYR7yyB3PkB61OlMHLnLbKcWaWsHOSlTfH9KtFXeSlJV9yTzjyHTz/t1S2rvrfotTI
LM2bFfTubcejMErT+1sSsFGfIc5HoasejNTuahhvIlhpMuOoBXSyEuJPZQB5HOQQexBp0VN
N/fTwbBdc/Bts/79R5V9dfiPsqsN0aDja0lbjbe1IweSQs8VYKh3Y7bPNV6R3D/AETS9E7c
NOHOmrbgED2Vvgj+SKKNOJCNM2tIOQIjQyPPwiirC9odoQW9X6gOchwx1dsYPTxj49qf0hg
OY1tdmdoH8FjuZzyclY/3afUKKKKKI4TJkaBGXJlvJZaR3Ur+r4n4VTdNF6+6yl31cV1EVC
CGFrTgcgJTtPn4QokeRUBWbgwrWGrlwkPqNvthSHtpwNxByB/KPbPkArzIq6tNNsNJaaQlC
EDCUpGABU7XpvUC92tF5tD8BbhbDgBCgAcEEEcHIIyBU+o85t16BIaZOHVtKSg+iiDiqiLp
64LutghzXMdR1sbyBgFQ4JA9Mg0ypPpeUy9Yo8dtC2nISEx32lpILbiUgEfH5jNOKAooooO
MuKzNiOxZCAtp5BQtJ8wapekpS7RqOZZHVLLTzjhbKl52uIOT/rIUlX/zq2XO8QbSyXJb4S
eNrSfE4sk4ASkckk1SJtn1PNubd7ZglhbzwfQz1UlcZSRsTuzwQpGdyR5mivRaKoKNOaruk
tcm6SgjJOz+FrR0+eNqGxt8s5JJriu66n0jcEouRXcIruQlxSvwyT28e3KD3GDxjmiPRKiX
WYu3WmVMaZ6y2GlLS3nG4gcDPlVSY+0gvZWLMtxgDJcYfDnOATjCccZGTnzphH1vp+7QX0v
dZCegVLZdaJLiCdp27chXJA4PnQR9OatnTbsm33RloKkArjuMoUnIAzyFc4x5/uq4V5REun
3ZcX7xHtchcWGststPuOrTFG3xgrCSlsgcEZIHY816RZruxeoXtLKVIKFltxtXdCh3Hx7gg
+YIotT6KKKIKKKKAooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKAooooCiiigKKKKBVe9SWrT6EG4yd
i3AS22lJUtYHfAHl8TxS+Nru0vGQXWpUREZsLdVIa2bc4wkjvuOcgY7A0k1FFita/Zm33pI
tSmMhx7lCilJAQfqpRx5/lSqxxwJLc+axJk2uM+4pwoZCj1e+94dzgH044HrkuLe3cp9+Za
U1KatMeVnoJXzIcA88Ht++sSrBp+HMtyJYKQzHcbYSpxWHONyyQO5wCrNd7vanbtcIc6IpO
1pha23cDlXBQM98E8+nHxpLC0rcn4pcWt+OtuI+1DYkPb0tLcQlJWojnOQogeQUaVEZcLQd
5bcjxJjsJuMhTzi2wpCVAJAyVOJOdoA4+JPOaiTLfoR0pZXfrg4Zqg6koWtwLURsKiraQTl
IJyeMeQpz/wAnyJDN1TKlKS5KIRGU24pSGmwlvGUHjdlsjPfbgZpgzpV2ObOgSg+mFMcmSX
XBtW66pKxkAcAZWeOwGKvAr10+zy4JYlGFMXK9okNrMbqFhKkpUcFSxkkpTgDHAxkDOKeOa
LtE+Awm7QmTMQz01yo5U2sKAwCF53H1yon41Z3fc7A/2VwA2DhROeFH4eVQKdKSH51neiXF
XtL0GS5DedXhXW2K4V6diM/Gp1rscGyIlfd7AQqS4XV58z5J+CQOAOwFdLRaY9lgJhxitSA
pS1LcIKlqUoqUpRxySTXRuey7cn4CQvqsNpWolPhwrOMH6UHmNuRf4VwlyUxJ6Lohll2Sg+
JcodcbuOU8BKkjH6pqTcZOrRGaguNyvbG3ZMxSkOlH4YwU4PYpSVbdpzkV6fWKCi3B69XVf
/N8qYwh6fHLbqEkpbSpgqJx+wFYzng/Wn2mW7uDPfvLQafceSAhDhUghKACpOTwCc8U8AwM
Cs0BRRRQcI0KNEW+uOyltUhwuukd1qwBk/QCvPtQXO/ovd0ixJEt14haUQxGyymN0j+Lkcl
W/HbnyxVlvdxu0eBepCmkQmLclD8eRv3dZKRuWCPLtj60ktmrJ1reMS4qE51+SgqWXAlLAU
kOOnJ4CEJWgBPc4NAt1G85cYtnjNsXVh4RHm22VMkl9YCUoyk5ABOclQHhBrf73vTWmr1Fb
ccZagAMoUywU+zkOhAbQrurwDOe4yOeaao+0CNIuMF78ViKeol5nAKgCUBtxf7KeT29R3qH
MhXh6fNmX65TrchBW2y5FyWkJwVb8g4SkJT3VzuI57CgUjUV7dbgJtkqUpMRKS8FLJTuW8Q
hClLGXMABJx3yTnim7Fz1ElciJOdnNNNMzJKpAaG5aMAICePCUrzgeYxUG034ORZTrV5nWd
bDSnUMyD7S24M9wFJzklSeAfEVeEAYqz2+76udt4kPWW3yVlAw2zMLawr9ZKwoEJUD5ZOOR
mgraL7c2rW0Jt7lNW9cplt64dMBbZ6K1upSrByN4SAog+Y5qyovdyi/Z797zSEzOnkKca7g
rwhRQD3KSk4Fd37/AC2GkiXpS4KZwCvoBt4I/wBEK3H6A0rvWsIVxiqhRUNobLe+W9cY52R
0A8jpkZWvOMJAxRVWkv7tKKt8KQ2712H7hPwoq6LLPKGwRn9YYIB4II7VFdlstm6sXezWxp
2TGcLD4abS4hzYVBQUsla8kg85we3AxVttGm9OzJUyM5cZsuYgNtvSg6WEr3JyG0bMAgAcp
5xVfuenYU29A2i3LFpe2N+1RjwsBSg7lSvCPEcErySEgJHIxZnQ4sNiHZhPtttTEktwsNS0
oUtJJcCVqAKlbcpI5Iz7xwAQK6PRZM0znXNLMpU/HbcaQqGllTR8IKsjaXCQVHGe45AxW0j
Rz7BM2FbEoZMpDbUJxbfUd2I3FSlBWAVKTtKRyc811s+jLxOfYbfgsQ223HFPSXUtvhQwkB
AQSoYBCsenzHInC6aKYeasHQkWhu3JSvCUAYLvhGVqGT3VnGSeMVY6jW+RDlQm3IC0Ljpy2
gt+6NpKSB8iCPpSVN3n2Ke5HvmHYL7pMa4IACUZPhbcHkc8A9jxURY6KpNl1wt6RETcN3Tl
pbaj7Gsl1ZOFOkjgNlRCU+Z2qPYVPh6sdlSoqDHZbYkuSHA6XOExWvCHTnGNyiOPQ0FnoqE
xebZK6PRnx1l9CnGgHBlaUnCiB5gHvRIvFtiQkzXprKY6xlDgVuCx/Jx3+lBpe58y3W5UiD
b1zngcBpBxjg88Akj4AZrziZcZmsbk1bulbVvrHhe6K2i0UpJW0VEk5HOUkD1x2NWWT9ocd
/c1ZIEic+M4JQQnjzAAJV9PzpHKtep03AXyRGktLlZ3CA0247GBwNu1RxuI43Dtk0ixZ4Or
9PQW49sXdgtbCUsqeUhewqAxysjH76mXfVtps7iGXXVPvrQFhphO8hJ/WPkBSROorZarJ90
S7BcGOiyER4kpgOe0EjwpCgSkqJ788Ups4f0BNDl0hqfEuI3uW0B+CQpZKEk8EAHtnyHenC
LDG+0SzvBRebkRwMkFQSrI/wBEnH1qbA1fbZ0xEVTM2Gp3+JVMiqZS9/mlXeqfrq9Wq5KtM
63PtvSI7hcLRbIUMFJBVnyBHY985HakSPbpeHnYJmSiW33HiC68sJWDkkElA4zsASfhVxbH
tdFIdMari6kYIDfs8tCdy2Crd4c8KSeMj6DFPqiClV509FvK23lvSI0lpKktvx3Nqkg9wR2
UPgQRTWigoyvs9lwFhyx32TGIx4FHaD6+4AO2O6TXTTGkLpbb+u6XJ9hS/wATK2nCpb5Vtw
V+FIAGO3PJyeautFF0VEuxxZ5p9I7nnj9U1LpdqFQRpu5qIyEw3T3x+oaE7Y0+nbpy2pznE
Rryx+qKK6WUbbHbwPKM3/siiheaXpUG9fqb28v2zfkfyHAOf9f+un1JQkfpsV7TkW4Dd5fx
nanVSFFVHV9+dafXaI0j2UdJK5D6Dl3CiQltoebisHHyzxVjulxYtNtenyd3SZTkhIyVHsA
B6kkAfOqzpqE/erzI1FcWmx03VIjNd+mpPgJ+aeU/MqpfwQ10hZVWPT7LDydsl38V8ZztUf
1c+e0YH0p5RRVTtFuNxiWmC5OnPBmO1jesgnGTgcDnuaixtS2eVFVJRObbbS4G1F7LWFFO4
DCsdxyKYPt9Zhbe4pKkkBScZSfIjPmKo0jSNwTpdpEf2l2e680t9Kn0BSEoSUpSgkbcD4g1
BcV3a2twPvBc+MIh7Pl1Ow8497OO9S0qSpIUkggjIIPcVS7zYL1Lt0BbMWO6+xGW0th1wK2
OKwA6nhKSvG7kjgnisydN3mWLIp0oS9FZQ04tp4pEchSSVjzUSlO3059KosdyiyLm0y3Fua
4bKjuccj7eoseQSoggc9zioa9MB4dOTerq+xuKiyqQEg8ftJAVj4ZxStWnZiE3MLb/AILGj
yUW9pBzkvZUeB6cJA+JxSeQ1f2nbhGbblrjy3IyAlx1SS04dqht7eHgpUAf7aKu0DTdlti0
rh22O24j3V7dyk/JRyRTOiiiCsEBQwQCD5Gs0UGqUpQkJSkJA7ADArzG4W8SvtHeSwGrasO
BUZwt723H0hCgVjI97ngYPhz516hVU1naHVtt3e3oc9rjrSpRbyeE5IVtHcg/uJptnSyla9
GaiDBYXdYi46lb1NqUsMoVu3FwNnO4jk7VK255Nbu6jgWxyNZtPy09BvqJkPtMKkLce7hKA
P4xZJUpR5AxzSTUWtnb9Y2oQbQ3uUpMwIcwhQGzb8dhKzkfySKvlh0zFs5EhTypcrphtLyk
pSltHB2NoSAEJyM4HfzJwKBJZtXSo9wVEvDy345cS2JS4qo62VqJ2odQeAD5KHGau1UHW5j
SL4zCad3uzGERpDaedgL7amyfQk7wPmT5VfqAoooogooqPOfXFt8iQ22XFtNKWlAGSogZAo
O5IBAJAJ7D1rNeSm4uPQmb4/d1ybsmchMaMMeJIODwOwVk4xxggcnNetUBRRRQFFFFAUUUU
BRRRQFFFFAUUUme1PCZur1tLUhT0dKlulKMpQgICt5Oe3iAHmTn0oHNFVFv7QYq4rcr7qm9
JSnAvaEqUgJRv3bQeQU88c8EdxUxGuLM5KTGQp8unqEgt4wlCCsqz2wQOPPkcUwPno7Mlvp
vtIdRkHatIUMjkd6Q3KyPQZMi8WPwyHBmREIy1K9cjyVjOD+dao11aVRo8hTE9tD6ykdSKp
OwDGVKz2SNw57c01F8thels+2NhcLHtGcgN57c9vyoKlbdTv2ppcQNJdjNLUGEOpcQ6hOch
sjaRhI4znyqxWTUEe/K3MtrbU2DuSrBHzChwQfh6VKuEpBhOIiTIzUh4FDS1rGAc4J+OD5e
vFeYjUTibv04c2Q0/OmFyNDZQA3jcjG8jxDcMEjsSTxxzfB6vOW63AkLYBLqWlFASMkqwcY
FeZRrhrc6fZh+yXZuU+8HFyHdv8UG/EAtWSglQKsKHGcDtV1iaiXL1lKs6A0Y7DJO8E7uoC
ncPTA3gfSq1O1ndr9dHbFZENxHFvDoSS8NykJJCyUn3TkZHfKQe3FQjidS3g3TT6mZryn5E
KO5Ki9MKaKST1VnjwkJyQc9wB50vh6wvcy0tquVwdtrhksuolNxkn8NxtakpKE53AhKSBgE
5x85h1NJtOoHLvKk3B23e0ux5GUJ6GEJISGweSQULUcHGDjknFPl6+skcSX1MzA3FWhla0M
fhqWrGEJUeCoZ7dxg0Cy16uv1w1Pbre8ExlKS314XsxClIU0VqdUo+4M7QEg5znPan2jo6k
/e8mSouTHbi8h11SslSUKIbHHAATjjyyaRXbWVrvymmolxmIhqCS61EjqD8slSQG0Lzxgq8
QHPOAe9NLbqOw2aM42gtQbeh3otMpaV1A4P40rxnIBIyr1zk0FknXKHbWw5MkIaCjhIPKln
0SkcqPwAqLaNQ2+9rfTCWslkjIWgpKgRwoA+Xcc+YNKb1a7Jq1kXFmcgqgFSHHG8qBSOVtq
AwcEemDzx3qDZtVvvNIZtdqLkOPF2ILMcpDrgHHnhtOc+ElSuR28wtV1uSLVFbfcbUtK322
eCBt3rCdxz5DOaivassUeC1NcuKPZ3lKS24EqUFlPfGB2+PaoL7H6b6ShqanNtdbY48W0bk
7h7yCDzwruD6YNR5mkrnMaj+03VDy4cZ5DHTZDH4isBHu9khIwQBUFnVOiJUwlUpkKkfxIK
xlzjPh9eKjwr7aLjLdiQbnEkyGQS4008lSkDOOQDxzVQVpG8Q1l6MxElutQWmYqnnlD2dSG
VIICcYVlRzyR38sUz0Xb12eOYc+P7JIJ2xm3ZLbq1NpSkHbtSMJyO3NUWpSQpJSoAgjBB7G
ob1mtclYW/bYjqkudUFbCVELwBu5HfAHPwFdokyPPjJkxHkvMqKgFp7EgkH94IrvQK3tNWR
5tTarZGSlfvdNsIJ8QV3GO6kgn1xTJaEuIKFpCkqGClQyCKTaqub1ut7KI8pqI5KeDXtLoB
SwjaVLXg8EhKTgeuKQ2LWyI0ByPcG5KlRmUuhbzgU87vX4E44yQlSMnjBPYUDmbou0yrgm4
NJcjS0vJf6jSuCscglJyD5fkPSkMnRN8trLDdiuZ4yuStbhQp5xXhKsAYA2knz5GcEnNMbh
q556I9Is4QW0tNIQt5s8vO7Sj6JSSVZ7cfGusfW8Bsj7wcU2mQA7HUhhfDRHg398KOCfkR6
0CC03u/XGXHsMp12EkuJBdLam3Q22CpYye5VhAz5An5nvbbXpy8wHA/Jjsz3ZDjPVS6N6kl
3cQkE87uRuxnBNMdUamskmySITc4l6UHIzamm1K2rA5B89p4GR3B4rWPp9bkZi6W63QGHF2
ZTaGi2EKL6kp25IHAAGM5zzReEFeivY5MaSxeIKWWH3HWW5DeUtBxSz4PEOdpAGe+3NbMfZ
ztgNMTp7En2WKtuGFNEIZeUpSt+N3iAynAPp8qWTfs+va2ERApM1r8FKVyXQVMoQ0pJQBgD
AU4raecYBqXqGzXZ8yiu0F9nZGjtJSsupbS2krJCQQVZWdvkcd+DwRJ/QG5sMw2Y1ziqEWS
5JDi2FBYUrGccnvgjPfnOc1BtWm9QWO5WqGmYkKWmSohnKktpISfEoge8sDyyMjnvnSDbdT
RrraupEuYagMsha0yspcSkKUpBTuwokqA5BxtwPWt2IGpdlsbdYn+yFgIdbLyt2VIcW5uwc
jG4I5PcJxS8dKu+nYDtq0/Bt74bD0dkIWGySCfM5PcnuT65qRdLbGvFtft8sKLL6dqtpwoe
hB8iDgj5Us0nZG7VZ2HnIwZuMphtUxRJJLmMkc+QJPApQjVN1RbZ92kJQmPbGVMLQUY68oL
wT6hIwO37R9KaiE5p29/f72+CxeGojbSWJFxSG1LSDnalSONwyrkp88ZAqDeIAh2dTD+jJE
Vbba0xVszVvtkkgnqFHI7ZGePLinti1hIuk6G3IWwy2GH1yFAbUuYWlDak7jkbvGcfA1u3r
J1vR0S4umOqfLXtQjcAlG4qUkq54GxOefSiq3HtFtudqfuMa5oUiNDTGaElstpURy4sH3iF
ZXxjuo5BqJa71Z30xBqJRWxAbDcSBGaynGB4nOeVHHKRxxzTK43C2txGpTdksMnotMyJzrj
Y2POOFQ6bQ58eUk5OcY8/Jlbr/b/ANJZftibdHthjh+E4GkfiJGD1N49d3bvkfA1OR2/5Sr
OhttEO3TVJBCdnTS1tHw3ECpg+0C2Lew1EnOspRvdeQzkNeu5Od3B8wMUgnXG9a6lSLZAaS
zAbP4iFkpGM8dVQ58Q56aecYya0ctbOkXHoN1i/ekO4MI2OLV0wXgolSM/q8HIz6YrQ9DhT
YtxiNy4byH2HBlDiTkGuy0IcQULSFJPcKGQa8/0Iq4Jvcj2Vl8Wl3cpXVJISeNuFH3lcEHH
ljJyOfQqiEytI6fWHQbVHPWBCvD2yMHb+z9MUje+zC2GO4iNOktOqXvC1obWBxjBG0ZHfzz
mrrRQVvTujY9hlGYqW5KklKk7ikIHiIKjjzJIHOaslFFAUUUUBRRRQFKtULKNLXQpOFGK4k
H0ykj+2mtJtXr2aRuiuf8Ao6hwcVL0vz3DGEhLcCOhPupaSB8sUVvHTsjNIP6qAP3UVUJIa
D+n9zc5I+7ow+A8bvFWCq/CeTH1RfXpLiW2W22Vb1qACUhHJJ8h3rvF1bYpkv2Vmegubdyc
pUErHqlRGD9DUn7WuesnorWmpKJS9pdwhkAZKnM5TgefIz8ga5aLuEWRZWoyZzD81ALshtC
vEgrUVcg8jvjNI9OIf1Pqdd2nOlbUPDzLRJ/DK87E7ewwkAk9yVDyAp/qIIt0u33zAQiK90
5KgDy054cnHkFbTz2ANJ+T9H9FY78is1UFFFFAUUvtNxXckSlrbS2GJTjCQDyQk4yfQnv8i
D50woCq9qV1qPc7JJmYEFmSpTjhB2trKCEKPoMk8/EVYa1WhLiChaQpKhgpUMg0EcXO3qIA
nRiVHAw6nk/nUqlDmk9OughdjgHOefZ05HyOOPpXDTsj2RyVYpElTj0N0hjrKytbJGUnJ5V
jlOf5NSftT6iiiqgrHauUuZHgRXJUt5DLLSdy1rOABVNu19k6oeatFgD6W1r/AIU+UFOEEe
fmBznHBPAHmaBTabA1qW7zH4ji48WKhSI8kJBPjUSE7SMFO0kEHuCmp/6GaljNIhxLo2YYG
A37U80hv0wkAkgHy3gY4q4WWzx7HbUQoxUoAlS1r95aj3JqfQVbT+iI9nfTJfkmQ424XGm0
I6bTRIxnHdRxnlRJq00UUBRRRQFU7VGqrlDvsazWdtpT7uAStAWpSjztAKkgAJ5KifMAA1c
aruqLDCnBE1U1q3TEKR05Lm3aVJVuRkHGSCMjz70WFMBp626uhtTLVa3p8xBW65D3BTCQOV
lJykAnjIwSTV4qlMy4GlbROuhuEe7XeUpO9SXQS4okJShOMnaM/wBdRmr3rFlly5BEefFS6
ptaEI8KCklKtuBuxkHnxcCmIv1FV6DrixyoyXZExuE4e7b6gPhwexHy+uK0uGurNCdLLK1z
nRjIjgFKfmokJH50Fkoqrs6/s7yihLcorCchKGupuP7IKSQT9aWTftBmx3/DamEJAKjHdk/
j7B+spKAoIHzoL3RVRZ+0KK8kKTbJSglO57YttSmx67QrKh8hXaRr+1tNqcRGmuIA4c6G1B
PplWOaC0VzQ+044ptDqFLR7yQoEj5iqC7A1dq132h5wQIC0+Fhbi2047g7U4UvyzkpHwqfH
+zeEEL9pnOrWrlHQbS2ls+oBBJPzJoLnUWXcoNvSVTJjEcAZ/EcCePrVRX9mUUJSGbk5lJ7
PR0LGPTsD++utv8As6iMyS7McaU3k4ajNqaCxnjcSpR8+wIHain7Wp7C+4G2rxCWo+QfT/f
UR/SlsuM9+5qlS1GUBuDMkoQobduPDjIx6k1g6G05ggW/BPn1nDj81Urc0NKtjpkadur0Yk
jcy4vggeWRx/rA+fNEQ9SWCw2QxlOMy1x3nlKVGZXtbSyEJ6ucDO0JSVEdzlQJ5qI+mCm9X
BK/a4jLaZEhx5aUrb2PtNtpISPFgYScDsc5NbSZX33JbseqparbIYK9r4w310KSUqQryGRg
7hwrBHHak0ppyQ69dTHu7sNyGGWpqIqQh1AQEKcUM8DGVAYGc1VprI063GGxjUrBNpeAfbk
Rj00rcWhSUlKSMpJAPfkj4Yrsm0Oz7jM9gu/WlSW3y8hMZTSFKSsIWlXJSCFZKcjPn2yaap
0imbLdvAvHURNkIfUoJyhyOAhQR3wPEgq3eW41Pt7MO1XK63t6VDbgz1NqYdDgwfD4ufirn
uaaiDH0tcQ9biqPb4zUTCShla1AoCws5yBlRO768nNVq72C02m6vG6TnLZJbRuhzkb1pfb3
chSU8hY8IJGOADXqaHW3EJWhaVIWMpUDkK+VUjWs5cW5w58C9W6O8YzjaGpC0guhSgCUk+E
kehpKK5pq9tW2NcPuqHKuF5luKajFDYKNmThYUe+TlRJ+GT51td7fF0kqxJYnRm7hHLj019
Sio9TCCAsJ8QQdpRnHAOfWrlo4x4dpuMyRcresvy1vyBGdBZjEpSCjd2/Vye3JNI0MWdq+3
2BOs6boXFomwwllKnZKVpysJWSAraTwCe3btS98hnb9W6b1Wlu1ToaesvCvZ5DQUgr7+Enj
PfBOCa7ak0rGlWVwwm2GFxi5JaYW2FMFah4lKQRySNwHpuJqi6rg6PuNvQ1aYEy33lt9CWo
qmXG3XcqAIUDnjnO49jisvwbzp7WMHTNzu9wl2a6HYjouFBX8D3IHbcEkZBzUo9GsNvsdxh
Qr9GtbDLsppqQFJbwUnZx+QUf663e0dYHmkti3Ns7XS8FMkoVvJBJyO+SB3pvGYajRmo7DQ
aaZQEIQkYCUgYAHwrrQK7Hp6Dp9p9uCFhL6wshat2MJCQAfpnnzJpTqHR6Zsr70tnTZmt5d
DRSNjzoHhUf5QOOexxzVqooPK2rgww/IS+qZbrxFG56awkEyHivAaLKfC4STx3JwScd6vWn
rrNlmRBurAanxFDepCClt1CuUrTnPlwR5EGqtedRRZmoUlyC8+q3ukQvY3yl5Tu8NlKh2wo
hYH8lCieDXJ7Vgh6ukTY3UQlSEJuMd7a4U7Mp/CIVkHcQjttJOaKvd4lTIVpkSYEX2uS2nK
Gf2+ee3wzxVOt0O6ajvSr4ZDMWbCdVHVFVyY4ShQ+fiUoKxxx5nFSUa+Qu5xVhpZiyY7Oxh
ISV9VxXcnOAAkp8+SsCiPe7XI13DkWpxDhnsuR5QSMH8MkoX8eyh8iD2xQKk6e1HaNNLCpj
FvjskuukzF5SlKOPdTgDIJIT727J54rgtUy4qduzepLcFzHkxm1qlOM+HglraU+Eg7fioEk
4zV51LIQi1KjC6RrfIkEIaXIKdqzn3cHvkcVWYH2eS24TLEibHSlRWl9CUdT8NXTHgUQMKw
0OccZwBwKCyx7pa5ra4E2TEflRChElCkEIDhO3gL7+Lgcn0rrcWbAQ8bi3A/ECWni8EZI7p
SrPyyAfSqk1o7UDTsxxQtzjj8lEgOGQ4M7Xurs27MBJUSTyT8a63PSl9uqX3VJjNyXJ3WWQ
+pCVpSyG04IBIHK+/POaJFifjaanQVb/YVxlOpcUptwJSVqTtSSUnuQQB9K2GkrClzqJtjK
V4SNwyDhIASO/YACkzGiZDd2XKVMaRHkPtvSI7aD4i1gt4PzHOe4p2dSQEX9yyuFaJCG+oV
KHgxjPfy48zxQVq/QrFpyNMhRlvNzbnGcTHC1FaGVFOwLyfcySAT/dS9zWc8ezos3MeNbUK
U0pITlS207FKUrsNy0ADzwryFZvqZmvZy/u2Il23wQtKVu/hh1XY+LBJz5J9OT3FFm1JBlM
/dt+WzNgSG0pUFxdi4ricfguoSO3PCuxwQavipsb7RDDiPPXSOpZ6qWI4aUgh1SUfiEKBwc
nJHHmkDvU+br+PEmTmEROqmMwHGsuhKpCuNwSPRIPPnwRjiucjU2kmGHmolvTMK1KU401D2
pKgnHiKwEjIAAyfKqlGtdz1g9Lct1qtkOK4sOOutoBSpeclIdUlW44JyUBIGT3qItc3XceZ
BktW5bkaQlbKESFpTswtwJUsZ8k4VncBwMirmlQUkKSQUkZBHY15xH03qy2R1sNxoL6ZDnV
eUW2nVhQ905KU5+oPPmK5SlauQl24tG9RmYbfVe9rdZCVY8ktIByByT4sYFFx6bXCVCjTWk
tSWEOoS4lwJUOApKgpJ+hANV20ayZWlhi7/guPkBiYhs+zSc+7tXyEnyKScg/SrTRCkaXsY
fZe+7I5cY3dMlOdu4lR/eon61DuNq0rYrI8mVBjMRFlJUlKfG4pPugHuVDy5rvfdV2yxJKH
XQ7IxnoNqG5I9Vfsjt3+maq8Gw3LVN1Yud3jKbY3dRa3lnxoHKWm2/1Ueqj4lY8u1AtYs9x
1Dc27jZbUzbmYiS1HeWAghIJI8RCipWSrkDjJ5NTbZ9mcozA5c3Y6GgrdllW9w+ZAOxIR58
gE4PevRwAAABgDsBWaaI0GBEtkVMaEwhhlJztQO58yfU/Gu60IcTtWkKHoRmtqKDAAAwBgD
yrNFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBVd1+vp6JuJzgFKEk5xgFaQf66sVINbJDmlZLZAVvW0nBGc
/iJ8vOpemvn/AGh9RRRVZeZ6skJS/fUF4KU9OjoDZTwgIY3+Lg7gSnIHbOKsd3sNqY0ePaG
VMKhRstuF0qcbX3949yVfnmkkvT7+odV6g9mkoZeiSmCnqp3oOWUHOPXgfDk+tc9XwHYcFl
2931U6cogstFCUMM4951SMchI5+JwMHOKk6aqR9manfa7iApRZ6beQQMbgtwA58/BtH0FX1
5luQw4w6nc24koUn1BGCKruhLOq22FEl9K0yZoDriV53IT+qk55yASTnzJqzVf6yTaTeW5p
5lp1W5yKtyMo5yfw1lAz8cAU5pPY4T8GbeQ6ztRImmQ2sYwsKQgfmCk5pxSLRRRRRCafZZB
lO3C0z3IctYBWggKZeI7bkntxxkEHFTbRcBdbVHnBGzrIyU5zg9jz5jIqLqd59iwvlha2yo
pQtxtOVNoKgFqHyTmptv8AZPu6P7AUGL009Eo7bccYqCTRRRVBUK42e3XVKROiNvFByhZGF
oPqlQ5H0qbWCQBknAFBQdVY0yuCLfOurk15aUtJVMU4kJBA2lKs7iokDnn48VIXpnV85bbk
vUgaTtwWmt6Sn6oKQo89yK42Nsan1q9eFqL8WCpQaWoYSleSEJT8AklZPqsVfadCmp0G886
2qZeX1pQQcNg5OPionB+Pemrdyseny5b2mhFSy42gJbRkuLczgADJJ4ySae1WJdivCtVKu8
R6BsG0NiS0pakpwAsJII2k47898UXs8aukB9x5tqYwpcdWx1IWMoPofTsfyroJsQodWJTJQ
z/GKDgwjjPPpwapErRl0fl3F9aIrjbbq3IbWSFSCp4OnqHyAAKAPiTUW3aEu0WKuO+iMoKe
ZaykBQU2klalqB787E49EUR6A1PhvpZU1LZWH07mtrgPUHqPWt2pUd9a22X2nFtnC0oWCUn
0OO1ecOWC/wDWhPMWvpyo0lSWJG5G1KfaCo70HsgpyUlJzzg1FMC4w3LnLt9omsJcdSVpdY
JUhwP7wElPLiO5JAOAQATQerVBt1yFxdmdNA6Md8socB/jCAN35KyPoaoz6Lq45Z2VW+7Oo
Q0esHQre94/GSQsBOQcpycj08q9DZZajtBphtDTYzhKE4Aycn99B0qk3+1r1FrFNtlSm2o7
EZLsdt2Oh5K1ZIWdqwU5xjnB4zjzq7VVtZWWZKDV3tanBNhpOA2fGU9/D6n4HggkUHGP9m9
oaB6rz6tyt21oIZSD/JCEjHpwflVpiRI0CI3EiMIYYaTtQ22MJSPlSbSmpk6ihLLiEtSmcF
xCTkKSc7VjzAODweQQRT+rVu9UpuOmbTc8qejdN3OeswotL/NOM/Wo8HR1ohqbU4hyYWSS1
7UQsN57kDAGfiQTT6ioisXmywZWo7Qy5FbEdSHytCPBvUAnbnGCcc0+hW+FbWi1BiMxkKO4
pZbCQT6nHc1A1ChTTcS5IJBgSEuLwM5bV4Vj8lZ+lN+4yKCDPs1quKP4fb4r4TzudbBKfiD
5VX9I2qBIlS7q2oyWGpTjVuKnVOIZbG0K2BRwMqB5Hl54q1vsokx3GHBlDqChQ9QRg0l0yu
TDS9YZeFrtyUJZfCcB5ojwkjJ8Qxg+p5oGs+U7Dil5mI7KUCB02iArBPfkjt3pIzrWCYxel
MOxkmMuU3ylQdbTgeHB5JJ4HnirGRkYqpyNErdtLMITW1OM296Ih5bAJClY2LHPBT8KBg1q
62rmyI7gdYRHaW6p91ICMIxvHfIKdyc5HnWx1hYkx2n1zShLrhbSFtLSrIwTkEZAwpJyfIi
lA0XOMm5F2ZDW1cGVtrc6CuqMjjB3YAzgkY5wK1l6Pu8+Eh164xmriZS5LhQ2ot5ISlIByD
wlI+B8xQWhm7QJE6RCakoXIjDLqBnwfXt/dW0G5wbm2tyDLakJbVsWW1Z2q9D6GqtE0leoF
5flN3Jp5p9C97isoWpSkY8SQCD4gDkEfI110rpedp25tl18yW129Lb7xUnHVSR4QMA7QM4J
yeeT2oG2pdPRtRWxUZwIS8k7mXVJ3bFD19UnsRXmr8VpmzTrUsSG7tATuWyl9Xs8pAWAolO
cbgFAnj4/L2KvN9ZxU2rVUWfIJciXBzYvKeG0qSG3Af8AQIUOO4NFlcJM+5C2ptKpa7k3Lh
NS4zYb6Sxt8RZIT5FKVY+WKmRLVcZlpEiDAdRHF19phxpKhlDRSQsEH9VRKsDnAVntWmljY
LZeUrl35Mx5keyxC7HU2lCckjCjxnxEenJx3r0aiKXG0ndktW5h1+OhmN49ralBLSisqISB
jPGAPTmocC1R7TLtn3ndbYy2qSpyKxvBStZSpBSjOB3Uk/E58wKut0jvS7XJjsLKHXGylKg
cc/PyqinS+pH5UPoQoMCPGbW2GjIUUpCnCvKcAk8cYJHcVYI8fS0xu2vsM3+yOx0SWnlBaS
sBSCAkLVuwRgdtoyfOtoukrJNvzEE6lQ6IsdLKorD3Tf66E4UoYOUjaBwPT0o/5P7u/arbb
5CoyW2FuLd2pQvADaUoRgpAVkhfJ7BXmafaa07NgXSNLnsNHpWiPHCyoKUl5JXvGfgFJG7z
AoHNvsdtscXoW2G2xnlSwnKlnzKldyaon2htymtVWuYmQ1H9laLkLqJJRIkhYJbKv1SUgAH
z7GvTFjckpyoZB5FRJ1tjXSC7BntJcadRtIx5EYz8D6GoNbPeI14s7NyYV4FpytJGC2ocKS
R5EEEEfCqRaNXXc2e53l6SiShKEpYZO0gvFzGEBPiKQFIGT3OcfHTRrjtolxJDywUzHnbXc
FFRwqU0pQac+akgpJ4ycevN+atFsYcLrVuitrPdSWUgnkH09QD9KnKqSz9okmLBiquDTfUV
Ldafc6SkbUIGCdmSQd5Cef7a7S/tAm2t6EibEiqdehoffitrIdZUU5IPftgnt2BPzuogxAv
eIrIV4uemM+I7lfmQCfUitJFsgylOLfhsuLdaLS1qQNykHunPfFUVBnWVoakh1+1x4EhSXn
ZgdKN6HGk5HiAwokE4PB7+eRSuZcoGoLmqxrt7dpU40mUt9ttKlId2h1aXBgBac5BHmQCR2
q7NaU0+y10kWiJsISCC2DnaoqGc9/EonPnmu8iw2qU51X4LKljqeLGP4xO1Z49UgA0R5rHc
n3y4W1+Cxa5kn2dcj2VUZDeEIWG9pWOQeQR24SRTrRVrWvVVxkzWfZpMIkqi+E7HHsncCnj
bsCQPrnkmrnCtFttz78iFDZYdkbeqtCcFeBgZNKdKYmSbveUkLanS9sdwHhbTY2g/62/n0x
RSm+2S7TdWuLXa2Ljb5IZby6rAaaScrAOQUnd4uAc4ArpHja1jy4S1uKeZdfL0pvqt/hAuf
xYJ5KQk549AB8brRRFI+/dXxXWTJtpW266N4RGUsttpWEnhJPiUCSMngJB8zjkNVXmKbm+3
aJj6VyCWVvNLCGwBjbgDONqM5H6yqvLrqGWluuKCUISVKUfIDuapknUd9v5WNLxloaZUNzr
gQCvIBxhfCeCDjv27dqo73D7QY9uuAYegOhjpg9VR2qUspyAlJHI5A3HA/Kl911LZtR2NCX
2GWZa3kApk8oZTk+NSuAQEhRCT3OOOa4o0XqG6SZSrk9GjNzVhUhacqWrHZITnATxnGRz3B
wKvLFqiMwmIi2hISxgpVI/EUVAY3Enur41BX7Xq+19dlpDyURZXEZhDISY4SQkheCe5II44
Heu2dP3i4J9sZgSFyApyItDSup0gkbis48POfPkYpk9pqyP7N9sjAthIQUthO0JyRjHoVE/
Wl40FYEklpl9r8HogNvrGBgDPfk8A5OeRmg2t+n9I3GKiRCt8GWyDwvbvGR658+3fmn7bbb
LaW2kJQhIwEpGAPpSay6StlhkrkRC+SQQhLjhKWgcZCR25wMnvx3p5QFYICgQQCDwQazRQV
G86HaW265YgxFW8Nr8R0ExpCfRSB7p9CnsaRLtWsZDKbU81KkxEJCCxIebS0QOBudT41jHc
cHyr0uigq2m9CwLKESJIRKlpO5J24bZP8hJ9PUkn41aaKKAoorBIHc0GaKKKAoqPKmx4Y/G
cSFlClpRnxLCRk4HngVXrRrJEyzzL1OaRGgIe6cfaSpbn9hOTjj0PpmgtNFUm1a7l3m+R4k
aC2206lzwLUSrISopO4eHBKSOMjnvxUm0anvUq8vxrlbY8KJFCvaHlLUOkR2BURtOcgjB7Z
NBbaKhovFscWEIuMVSj2SHk5/LNTKAooooCiioV0vECyxfabhJSygnakHlS1eiQOSfgKCbV
f1uQNO7T+vKjoHxy6mlFx13NRKQzAtraVrztZllfXXjz6TYUpI+KgKhXHVMm8Kh26XaXYoE
yO4pY3E5S4FY2FIPcD4ipempMr0OiiiqyoEixTb9rK8iLc3LezFea39NbgK1FpJBwlaQfTx
Z7cVYLbo22wZQmPrenys5Lsle7n1x2+Wc1xsO79MtTHdkFcfcN3uEN8DHxGD9as1ScrRRRR
VQUUUUBRRRQFJLI2mFdbnbI+BFYUh1tsf8AVlwEqSPhkZA+Jp3SWTIbtOo23nyG49xbSz1D
2DySdgJ8twUQPin40DqiiigKr+t5Xs2mXkBwt+0rQwVDuEqUN+P9HdVgqn/aSy4uyR3G3Nq
g6psDGSSttaRj05Pf50DPRkIwtLxd7aG3ZGZDgQCBlZ3Dg89iB9Ke0usdzh3S1MPQ5DbwDa
QraoEoOOQfQ5zWl01LZrM6lmfPbadUMhoArXj12pBOPjTA0oqvq1xYduWpDz2AThEZzPHzA
ppb7vb7ogqgzGn8AEpSrxJz6juPrQTKpMu86gdXIEd1puELomMH9o6iQXEo2Adsc53HyP1q
5ddkvFjqo6oGSjcN2PXFcOjbpoU0ER3g26HFJGFbXAcgkeuR+6g8wu2pLjeoAkLfdZUlY2p
iPOtBIUlag0sJIO/wJ8XYBeasdvvU2dfEW63XFQt7QQhqRsQ+hzCAVJLil7lKzkZAPb1zVp
XZLU4kJXboykh0vYLQx1D3V8/jWUWa1tzDMRb4yZBIPVDQ3DAwMHy4NBNooooCiiigp09Ub
TmuIsxDaGItwZU3JKeBv3DCz9Tyf5VXCqLqt1V31XEssUnJSGX3Eqx095C1D59NBI+Yq9AA
AADAFBmiik1x1NGgz/u5iNKnzcAqYit7umD2K1HASO/c0DGfGE23yIpUUh9pTeQcEZBFRNP
TVTrJHW6Nr7aei+nOdriPCofmKXqRqu6fhOCJZ46jlTjTvWfCfNI42g/ysn5U5t1ujWuII0
VJCMlSipRUpSjyVEnuSeaCVSG2KV+l96S8pW8oYLKTjHT2nkf6Wc0+qvJWZf2gqLIOyDby2
+sHgrcWFJT8wEk/6QoLDRRRQcnpLEZO595tpJ81qCR++uP3rbuf4fG47/jJ4/fVcslis8x+
cxdICZtyjPYkOTE9XeDkoUN2Rtxx9DViFotgxi3xeO34KeP3UCx/U7cxSY2ngi4yVrCS4Nx
YZHmpSwMduwBya2db1apspalWhtZxhSmXFAfTcM/nTptptlsNtIShA7JSMAfSt6K841lb7w
BbhcroqaHlqS5FjR1beE5Kg0k5Xj4nw/1dLP8Aofstbk5tQlvgNCM4XHGWnQEpOEkkAZUME
8HIOavjsOM/JZkusIW9HCg0sjlG4YVj5gUgiaGtMe6uyVRGVR0hAis4V+ERnceTzkkfkPQU
NInIGkXrPIhRJ6A9LkqQxIktFW1aSnwJOB4cKA+O48mrJpuYiLCZtcmcw842CmO8l1J9pQP
NIyThJO35ist6Ns7BiqYbcbVFUtbagvJK1ADcc9yABj0wKp14t8CDfrbYoskpDDbTQcWAos
EuZDiccbys8ggdxjjNEen0VGgQWrdERGaU4sJ5UtxRUtaj3Uo+ZJqTQFFFFBggHuO1cgEJC
kE7xxwf6q6nPlXJIOcA88eXx9fpQULXNgctyDdLY+WjMmMmQwtX4Re3DY6P2SFBOSPKrnYr
qm9WdicGVMLWCl1lXdpxJKVJPyUCK11BaBfrJJtynSyXUjY4nkpUDkHB+Iqh2TUNw0heE26
/sOR485xbrqnAChLpOVuIcHvIJOVJPKc+lB6dRWrbiHW0uNrStCwFJUk5BB7EGvOLnFu1gv
ruoWYoW8/PWy0wlCiXWyngqKck88gAfEnig9JrFUeHre9XKUIkSzMpeC3OqXXF7G0pPYqCf
eAGSBn3k+tQU6kv8Vpopt08xXIzskHplZX1FL2BTiuG9g2HGcnPagtur5ZiaXmhBUHZCPZm
dmN29w7E4z5gqz9KqFp1gLY17KZcJmDa9zaGEberKG7Y2AP1U9lKV6kD1zAc1dHY0SxBfcU
blb38xylBKMNLwlS1nw+IDvnnPbmtrVfrw/CYg2u2i4rClIVJet+UqBO4IGNqUJGR7yvpTK
q0t69jvzY0dmISHYJlLUXPcISVbe3PYjP9xrLGvozs2FGchLj+2KSUKdcA/DUMJXj0KwUgH
HYHzFK3dP60uiECbKYaaPCmUSSyAnyBDafEPhv7dzTnTOlZNpcdduMiPJK8bG0M5DZByCFK
yr5DOBRCK/akYv3tUArfgqZWUxSHsIfPjBccAHuJ6ZPcg5FPrDetPQrfAhwVPNpmKWWw62r
epW47lL9CSCecfSmC9LWJwrKrYxlZUVEDB8QweR8Py8q4uaNsDkZMYwAGkk5SFqG8HOQo5y
Qc+dA4ZeaksofYcQ604kKQtBylQPYg+YrpWjbbbLSWmkJQ2gBKUpGAkDsAK3oCiiigKKKKA
ooooEurJcmLZcQlqTKffaaa2EBRJWMgZ8yAap121dejAQ+xLcipkLkvJ6MdL62mEYSgqA4x
uCsqzwD54r0Z6MxILZeaQ50lhxG4Z2qHYj48moibFakQTBTAZEdTRZKAnugkkpz3xkk/Woq
tytaSIk1Dawz0xbQ45kce0qTvQnPkCAePPIrk7qK/NXKQ8HWDHhqitPRloH4rjgAWltQOQo
E+ZPpTe/3CyWAse22vqofX1StthKw2WwAlavllIB8vhUJ6Xo5idEvEqGluc+0JSSphS1tJV
+usJyE8/rH481REblof1/NEjqFiNkmSwH2wwpACtrit2xQI3eQ8hzmu8DUkfVMJ6cPAm0O+
1pQ2sFLyNi9gUfIjzHkQKh3Rqzx9SrtEO0me++FuPNi4FpSVLBKilCvCo7T3znB+FTjI0nM
lyLW265EmzQiM82w2sbSknwbgkozwQTnyp/StrZrSZMs7L6rY29NkyjHYajv/AIbhCdylb1
DgJwoE4PKeKkva2it26PKRDecclRkPMshSQXFKWEBsHPJyr5Y5of0TbFxWmpEyeuPGyUoL2
AEbSFI4GQkjvjk+tQNMy4mqbqmc5bWGRbmEiGGypQaSrkA8BG8AZwM7QaqJkC+Rr1qwBuPJ
UIfVZadSpBZJ43L77v1dvbHPB5qv6hs18d1I4+/aXZ1uQ5hhll3COnt7YHu853HGT2BAq1a
f0mxYZDkkTHpTriSkdVCAlsE5O3CcjPnkmn9RVL0hZLob0/fLshLaumWWGtm0JHHup/UQAA
kDv7xPeq3fp67nfBFvd1kQ44lLDrIBCWW0nwANj31KGDuOQPIZr1iuL0SNI/j4zTv+egK/r
okUo2DQlxtm5u4NKCMq65lZWCOecny9MUv05qcWLTrwJ663HtsVkE7RhI6i+eUoBIPwJx3q
6yNLWCU8HnrPDU4Bjf0gDj6Uq1dpuO9Zo67fbQpyA4kpaj+BamtwLiU4I5I5HxANFJla11B
bkte1sMudVWAJMR6NkDvhRBB57eEdxVhtmuLRcFR2HVORJb7nSSw6gnx+gUOPlyM1Rbpfhe
pMa2vOKfRGk7ESV4Q+tte1JCgPdKUlZUVAe6mubENX6TRrdYpftCErKmZCYaUJb7p3HAG8p
BVhZGPIZJ4GLZP1fOu1xVa9MNFa0EhcgpHkcZGeAnIPiI5xwD3qYxoht9xuZeLnNlzkgEuN
vFsIPmEbcED607tNoh2aGmNEbxwN7iuVun9pR8zU6iIdvtUC1NdKBEajpPvFCeVfEnuT8TS
3VKsJtKN5SHLmynjz7nH7qfVXtWKIesKRjxXdoc9uErP9lS9LFgoooqoSWRB+/wC/u58K5D
QA24IIaSDz5+VPKQ6ZcU9Jvjqh2ua2x6YShA/vp9Ui0UUUVUFFFFAUUUUBXGVFYmxnI0lpL
rLgwtChkEV2ooELMa9WUBmMU3WEDhtDrmx5lPpuPCwPjz8TW6b3c1vrZTpuYktgEuLdaDav
80hRJ+oFO6KBIudqR3cI9kjM47KkTOD9EpNR29LLuMr23UklNweQCllloKbYZB7kJzyo+pq
x0UFLe+zhlMtUi33iXEWeM9yE/s7gUkjPqSfXNdLfoJUNTiXLstTTytzqmGek+7x2U7uKse
fGOfOrhRV0Iv0MsIDYRDW2Wk7UKbkOJUB8wrJ+tQZ/2eWqUgeyuOxnE4AJPVSQPIhXJHyIq
10VB5+dATS3tS3a2XgVfwthchDit3fPi7EcYz8a4v6dvdjnxpFvjtx0JbUyHbQwFKSk4wHU
OK8fYncOc+XnXo1UOC1dGtUxXZpU2jfPdQxggjxAbu/iByCnjgfOqrmxedVw20okvSTvOUr
l2dS1/I9BRSPhzXaJrqZBmhm9sFyOs4ElqI6wUH0KHO/0JPwpJE1feUabffVdi3LadQx/CE
tkDIKtxykAE4xgqwfninN41JcVTra3FSJUa4QUvKhPxN2/xAHJHuAgk7ido2j1oLDE1jp+a
6Gm7k0halBKEvZbKye23djP0p3Xkkddtu7M91y0uwmWGetuhvKSkoC8KJS4NhT4c8D1866t
C4Wlxhsu36MZH/R2g631AQQAChbhRtJVgYIJ44piPVqVXzUEOxMgvbnZDiVFmM2MrdwMnA8
h6k8Cqmu86nbQ5GXe7cJTbzUYthja5vWE4/aB5VzgYGD6VLt2jn3ru69qC6ImvKSCtlKjuc
Rk4Cu2G8n3AACQMk9qg5aWgzLxPaushC2ozchyWVngyX1Danb5ltDZKc8bicgY5N1elR460
IefbbU5nYFrAKsd8Z711AAAAGAOwFRZ9sg3RsNzorUhKc7d6clOe+D3FAvv+qbdYYPtDjnW
UtClNoa8eQBkqOOyR5nyo0nb1w7OmTJIXMnq9pkrHmpXOPkBgUo1DBsdphqttttzJulxHRY
abHjwpWSST7qBgk+XGKt7aShpCCclKQMgYzQb0UUUGrjiGm1OOLShCASpSjgAepNItNJS/M
u90bQ6hibJT0d/AWlKAneB6E558+9b6ybU5pmT4FOMoKFyG0e8tpKwVgf6INOWS2plCmgA2
UgpwMDHlQb0VilmoLku3W0+zeKZIUGYyANxLiuxx6Dkn4A0HC0Zf1De5QCQhLjccbR7xQjJ
JPmfHj6U7qDabeza4IjtuqdWpRcddWcqdWrlSj8zUzqI/bT+dBtRWnUb/bT+dHUb/bT+dBv
RWnUR+2n86Ooj9tP50EK+XA2qzSZiULWttGEJQncdxOE8emSM/CqXoGyMXLbeJk5Ml9h5Sl
RxjcHu3UdPdSj3A7AEY7V6Apxrady0bfPJGKpNrRAgfaVJjQCGWPZSpaUnwbvCSPTHiSR6H
cKL4vVFR3LhCZIDsxhBPYKcA/tqI5foodU3FbenFHvmKkLCD6E570QzopV9+H/JNz/7gf31
s1ekPJVuttxQAcYXGIzQMjnyNcskOKSU7ieceXwqDKvIRCecYjSi8ltSkIVGXyoDgHjzql6
Y+0N9+dEt1zW3PdmNFanYjSguK4E5W0toDOEnIChmgkaslPzNRPWpyfIjN5iNsoadLST1lq
SpaiOVcJKQM4zild3+zOXBiLmwJLK1RU70pbStpxYAwolRWRnGe2P72+qLXCvEgXS3y50W6
NBstlUN/pKKCVI3DYexJOR68g1Bj6m1nGZIlQnpb3IKFW1fTWnHBC0cg/ApxToQrA5eEENa
XuMp2MykKVBfKEuR0nxAbVAhQPkpBHyGaeovmuUobC7SCSsgrMXy74IDnGe2e2ajaJP3OBL
vEl5pxMZMVuN7K7+GkLUvk7f5WAPIACreNS2g7f4SrxDIyy5+/wAPHyq0inPXDX8s9FEB6O
24pWDFjNtKPJ95TjitoPqBnzx5VSLtLvDsxceZIcmOMLVvDr+W8oUUr8SiM8gjKUp+AOK9q
VqO0pTuVKwMZz01/wB1VG+WDTNxuaprFyXCdfV+OgRi6h0/tBKkkJV35Hr2pLJ2pVpWJaYU
W5XOcyie7AiIlIU+gqLCilR2hJ8+BjjPPHeu0K/323CNdHpMyWFSXGJDTuxMVR3EbEKAy2o
EADd4T2zUy5/cDWj59nsT7y5UgpKlOIcLjygQSSpQ5OAee3pXGDqiLbLRJt93tTz7Up51a1
OFIS6HFFRB3EAEA49PSocr1Zb1FvkH2qMFoKVFDrLqdq2ljulQ8jTCvONAXINOSJc19TbXs
rDKchSi6Ug+I8e8E7Un1xVtXq6ytrUlUl7KTg4iukfmE0Q6pUNTWYSXYy57TbrK1oWlZxt2
DKifQY8zxXNrVtlecCESXcn9qM6kfmU1VbjaLK80htFzVhLLyN647iluOuLBClqSOQAVJwf
JR5oH1z1xbILEN9haJTct5TKVBewJKe+cj1I5OByDUo6stTDrUa4OmDMcHMZwblIyeNxTlI
zwe/Y1RLhGXIlsCNOjSirLk32hD7SX1qWFFJw2cI8DYAB7Jwab2kPs6nXd7hc2HA6rKgwqQ
kH8PGOnjacEcFWT+4VfBadT2+Zc7E/FgOluQcFP4qmwrB5SVJ5GRVHtkrV9nltMKauPTU4h
vpSGvaELVuwrCxygbSCDkjIPJq9jUVqUCRKPAz/Fr/uqva1uXtkFhq3T1eFZW+w06tlbqME
DCk4OAogkZGe1QcLrrK8N6mftUJMCMWHg0EzAfxcoCkq3bgEg8gd8kGp1p1wFyEwL7Bdt00
rCP4tRQSVbU548OTwM8HyJqhIh2+7sJEq9uw5qVBC0TI3WSBkkBLnvBPckE4yfKnekGNON+
zXO5XvdLZUpSYjro6bRClJQoDHbByPLKs0XHp9FKEarsDgJbusdYBwdqs4NbDU9kUSBcWjg
4Pfv+VENaKUDVViKSoXNkhPc88Vgat0+rO27RlkHBCF7iD6cUXKL5p9N5bkj2tyOuREVE3o
SDtQpQKu/qBiltw0c9OvLjqbgGLc+0y3Ijoa/EcS2ThsLz4UHPIAycUxRq/T60BQurCd3AC
8pV+RGaDq2wAE/ebJx5DOTQywtjacvTWqHbwuZB2LWvCC0tSkoPCdpyADhKQeD2IBrbR+lp
unlyXJ0/wBqW77uxxzbknK1FKlEAk88AedU2Zqq43S9jrXJ60xZIy1gqUllA8ilGCVnzJOB
nHOM1FlTkRlKTbLxdXpaxhDz+5ptIzhRUFKUpYIzgAfGqYuV0+0FMa5Lh263iclBKAsPYLq
wcEISlKioA9z2yCKhW6+38ajiW1q0x7ay+ouqjhnG9OfG4TkEflyaSwIDdumPotOp/YwsJS
OvHWypaBkJ8sKxk8jHPerBbHLVpxUq4u3VNzuchKEpCiQSM9gTknJOSfQD0pYL1RVOlfaAx
HcIZbjSkLk7GimTs/C2jK1ZGAd24AeePjVgh6gtE9pbsa4MLQ2tKFkqxtUo4SDn1Pb1qGGN
FInb3LgW2TLmRFOOKmqjw47adq3QVbUd/XBOe2Oa5RNXRZd1ixtzbTMmCJKSsndu5JT6DCU
knPwoixUVX4utLVMdjttIlD2lwIZUtgpCweygT3T8ait65iJeuL0ptTUGKptDa+mrepRzvy
D22kYx34PFAm+0iGJFwt8YJc2PoWrptYSXFpUgkJJ95ZRvwD5jtmrTphiwi2iXYUNFmR7zi
claiOMKJ5BHPB7c8VBvNwt1+ZjwGmWp8dbwVMKgoezNhsr3hQ91YO3HzNVCC2yYKbnb785F
uK1J6zS95GTghBcAwo4Azu3DJINB6vRVNiaofu9jZiNTERb05uQQlvd1ClJUS3nw+IDjJx3
9KjQ9T3CfarVb49ySi6TFr6z7jCVdNsdTKgAdpIKMfQ5FFxe6r+pwtdw0803733mFn/NS25
n+uocK+CJMjibqiFLjIZUHFbAhbrhVkHCeEgJ4785rlc71bZ+p7A9HuDS2IzrpdIJ7qbKUD
6k1KS4uFFFFVFCdlsNSJzPsj78tM5Sy2h9xvqNKWElSQgjJBwO3G4ZrZEpAimU5ZZqWllRa
Uqc+gbcN7MknGVFwj4bT3wasGm2wHLqSAVJuT2CeSAQk06UhK07VpCknyIyKz89NXiq1CGn
ZvVSHJLK2SoOIdmPJ24WpvOd+MFSTj1pn+jtu9JX88e/xV0m2O3z3es+wOr1GnCsHkltRUj
PqASfzpSq26htscNW+aqZ0YobbVJUCXHVOeJxee+1PYZA8q0mGadP29KgoCTkHIzMeP+9WV
2C3uOKWoSdyiScS3QPyCqjMXyQmU3FlwXEKcdkAKAIGxrGFdv1gRQnVlrERqS8pxht2M3Jy
tHupWsISDjPO4gUR3/R23ekr+ePf4qP0dt3pK/nj3+Kujl8gtyAx1FKcMpMUhKezhTuwT8v
7qjwNT2+5LZEXqLD8RUpskAbkBW0jGc5z8KDp+jtu9JX88e/xUfo7bvSV/PHv8VQk365S4T
kiDanMhqM8hCwcrDhytIzgZSPjUkR729NJdkNtR25ainZ3cYLeAP8AOCzn6UHT9Hbd6Sv54
9/io/R+2k4/hOf/AG17/FUT9HH5NubZm3J1UgW9yEtxvsrdt8eDnKvCPnk11e0+t2WqQme4
hSnIyiEoA8LJzt48lEnPzoO36O270lfzx7/FR+jtu9JX88e/xVETZ7jBkqkx5PtO32l4NKW
UdR1xQKUnuNqQMZNZtl+UFCJclBLqFCP1yNokPJSS4Up8kDHc8UEr9Hbd6Sv549/io/R23e
kr+ePf4qZghQBBBB7EVmgV/o5bc52ycn/1x7/FR+jtu9JX88e/xU0ooFf6O270lfzx7/FXN
el7cp9t9Ls5C2zkbZ72Py3U4ooE69NRXUFtyVOWhSgopVJUQcfA8V2VY4qySp2SpRTsyX1Z
2+ny+FMqrOobjdRf7fa7LJbRIWhbrqHUAoKR2KjjI5B7YPNBMVpO1FC0BL6QtpLKtryh+Gn
O1HfsMnj41pJ0nEk3aPcDKkp6CQOnuCgrCs91AkfQimFyukazw0yp6lIa3BKloQVBJPmcdh
8altuIdbS42tK0LAUlSTkEHsQaBAjRlvRNMwLWXjM9q3kAnGPcz6Z5z3z51Ka0tY2XC41bm
21kk7kkg8/Wm9FArOnLWXep0HN3wkOAfluxXC4afii1yEwYgXJDZLKVyHEhS8cAqCs9wKd0
UFctWjYERlL0tT8ie4kdeR7QtClH0G0jCR5CpbmnbO0yVOJeQ22FEqMx0BI88nd2pxWjjbb
zSmnUJW2sFKkqGQoHuCKCsGdp5TJcixbjMwsbBHQ+oqPbwkkDHxzio/3TcFRw3b9KWplrIy
m4ySXF+hO1KueT3OauKUhKQlIAAGAB5VmiqY5pCfNIQ+1ZIkdZSVpixFdVABBIDhUPQjO0c
VYk2Czo3bbZFTuGDhocj0pjRRC9uwWdpW5u2RUq9Q0KVXKy2v8ASC0togRvGp0upDY8SQ3g
EjzAO2rLUVNvji5LuJSVSFNhoKUc7EZzgemTyfXA9KCMdNWMkk2iFk9/wE/3UHTViK95s8L
dnOegn+6mdFAvcsFneSlLlriLSn3QplJx+6g2Gznva4h7f9Sny5HlTCigW/o9ZclX3TDyRg
noJ5/dWRp6yjOLVD5xn8BPl28qY0UEE2S0q25tsU7TkZZTwfyqi6ZRGuWsVyG4jLkKW1Ieb
R0wQhvqJQhRHZO4oWRxzn4V6MsEtqCe+DiqFpl9NuvsIutLbS/DTAeBSB0ZTZKlJV/nbtwP
bnPnRe11Fst4GBBjf90n+6urbRbcUQUhBACUhONuK60UQVg5/Vx386zWOc/CgOfPnP7q8wv
enYA+0/8A50XIREujSTH9jdLOx0EA79uCcnB3epFenlQT37etU3V9kfu9xjT7aqPKkRm1oV
EU901LQVJOUODltYUkEHt60Cp4at0IyZKZrV6t61bSiS45vb7kKydx7YBxkfAd6smk9b2/V
reIzLzLyWwtaFgEehwocHn5V5nqe83CbCYgXO3yPb4J3RJEhotvjJxhSdpbdz2yk898CvUN
JaUjaYhKCVdaW/gvPFARn0SAOAB8KCwUUUUBRRRQFauNodQUOIStJ7pUMg1tRQYSlKEhKQE
pAwABgAVmvP4GqJbesEQ7jcy0hLzjb7K2wGwSVBsJUBn9nk48+TXoFBo4vptKXtKtqScDua
o6NZXP7iuUh1LYcQhJjvpQQELcUQG1BQGVJBB4yD8TV7rm8wzIaUy80hxtXvIWkEH6UFSte
o54t1rTImRX5EyYpK3HFJBbYSCrxBPhDmNox5FXnio2o72zdXhCbkSWQzcWWGExHglyavAK
wPRKdwJVyOD51aZOn7NMYQxItcVxpByltTQ2jt5fQflS9WhtPLdW6YOFrdS7lKyMbTkJGOy
P5I4oLDSrUtzkWixSJkVrqPJASkkZSgk43K+A71KlTkRmUuNMuSQX0tKDGFFBKgCo89k5yf
QA0quN7kzbSwdPgKlTFlDanUhJaSCQpzYrBIGOPiR5UHlb13tdx/hV6uVykS9x3JYbQQnBx
g7ztOefCkYHxxTe33nTK0IantX6c0w2AhuW60lLKB2whsp+QyD6UxlaRbi2dV51PdJbLigF
KQztU6lSj2JxgnnskDt3NTpWhbBa3ILO+4P+3PhgoDqfH4SoknGQAEk+EinC98KpJudtt91
TN067NjKQRlMtwY78JBzu2knnf4cdjXqCdYacWcIvUJfOCpDoUkH0JHAqqLtuk4GpZrUufD
EJDSWzEWhZU04SnnqZ47jODxu5ro7B0Wh6IiEt+ap9SHG4jc13phCud5GcAJSCrnnigZ61v
EN2wuw4d4ZRIdKfA0VLLiM5UjwZKdw4z8a843tNynFPttRFP8iNIad6Sc9gNpBAwe3J7Zr0
W3xdASWSqG3bXmg0XFBXiSlKe5UFdiM8559a6ouGlokeOm3Wll0yH1NtsR4iUrKkjKjtIHY
Y5+VWUjzAIMh9LTCWlg5SPZ23lpSDxkJ8RwByO3nmvQX9cadY0+IDhlXIpjBp1CmVN7wBtJ
UpeEp+JzUO53zTC7gXI9igyWowcckOqYRvWEgJHS8yStYGfQE+hrdE3T0SXHZRpR5EyRhTL
MpBBLm/bgbsgAAFWRxgetLbUKrTFvE5HsdhejsJcJ9oXFUpSEJ7jfJPiWrnhKPLzHerdadB
2yGhSrji5POZ3F5A2AnuQk55+JJPxqzhISkJSAAOwHlWago2qdPMWNhu82RpUJcdRLq2ApW
wEYCtnOUg43AeWfSu9tudi1ZItL1wHs15YQHmmioo38ZJQey09iO/YGrlVO1FoppUNT1mBY
W2S4GASQFZ3bm/2FA5xtwD2IoJc/Q8GbGgRUzJTEeC3sbQhSSScg78kHxcd/iawNA2nqdZU
icp/f1OqX+epuKgvgY3ckdu351vpzV8S6xWmpixFnBIC0ukJS4exKD58+XceYqxghQBBBB7
EVdoUz9NxLjbo0GRImFEZ3qpcEhQcUcEHK+/IUa0GkrKJD7piZS/H9mU0VHphsp2kBPllPF
OqKgUyNMWaU+w+9BQpcdCG2vEoBCUHKRgHyNaL0lZHGktOQgtKX3JA3LUfxFghSu/fB49PK
nNFAmj6SsURTimICWy4wY6sKV7h7jk+frXezWOPY2HGYr0hba1ZCXXNwR/mjy/tplSy/XB6
3wEiIEKmSnEx4wc93qK7E/AAEn4Cgqepmo87WQZcitSwURYqmiCCStxalHIIwUoSVA+mfWr
qxbIEYsFmEw2YyC2yUtjLaT3APkDVW0XZg9i9PvLeSHXTGKicurJKFyF/wApeMAdkpwB5mr
nQFV6Wlbn2g23nLbVvfVjd2UVtgHHyzXe56ogwIsp1lQluRY6ZK22lDlsrKSQrtxtVx8K5r
CHNex1gglu2LPbkBTief6NRYe0UUVUI9MnL17O0D/nRzkefgR//T6U9pTYGw23PIVuK5zqi
cfEU2qfN2LeaKKKKqMVxdhRH0FD0VlxJSElK2wQQDkD5Z5rvRQRvu+H1FueyslS3Q6olA5W
AAFfMYHNdUMMtkFtpCClO0bUgYHp8q6UUBRRRQFFQGL5aZUt2IxcorkhnPUbS6CpOO+R8PP
0rBu7CbkqMopSyI6HvaCsBHiUUpT8zigYUtu1jjXdKQ6emrhLi0JG5bW4KU3nuEqwM47imV
FBW2LjNtE9xi5qWuKp0pZcDQGc+MkYPhabRwSeSc1YWXW32UPMrSttxIUhaTkKB5BFc5sNi
4Q3YkltLjTqdq0K7Eehquqtl3sLQct7y56UMuOOpc5XIkKwEkjtsAHujGAPhQWmikrGocSV
sTIrkfMwQ46iDmQrZuUsJ8kDnnJ901Kh322zoyJDMtGxba3UhZ2ktpVtUvB5258/iKBhRXB
mbFfQlbUhtYWhLicKHKVe6fkfKu9BykPtxY7kh0kNtpKlEJJOB8Byao9sZuOo73db1bbgIK
21hhhZaDgUnAJSoHsMbTx6+tX2tG2WmQoNNoQFHcdqQMn1oKTJcvF51FA07eGY4Q0pUp9UV
wlLraQNuQeU5UcEfEVd0IS2hKEJCUpGAkDAApJb9PyIWpH7q5NEhLzSkYW3405UCBn0AAHx
wKe0BUafPi2yIuXNeDLKMblkE4z8BUmqhqy6MovEFh5uQ/EgrEmW3Ha6hJOQ3uHkAcq+goL
NCuMK5NdWDLZkoHdTSwrHzxUmqRHtguc+03uzQHbWJTi1ynEKCcNp4AKe3j+XkPnV3oCiio
F3vUKyRkPTFLy4sNtNNIK3HFHySkck0E+ikLesbXuAlplW9JJCXJkdTSDj4kYH1p6lQWkKS
QUkZBHnQZooooCiiigKKKKAooooCiiigKpmr7Q+yhy4MTOiyuU2+tRR/wBGdCQhLm4EEI4S
FDnjJ9audYUlK0lKgFJIwQRwaCqRNbIS0kzWmncJIU5BeDw3Ac+EcgHyqZF1xp+SopcmiIs
DO2WnpEjOOM8GnbcZhkYaZbQMYwlIHFLJelLFOmKlv29tT6k7VKSpScjnuAQPM80EZ/Xul4
7hbXdkKwM7m2luJ/1kpI/fTC23+z3bw265xpRHcNugqHzHfNLzoexbChDcptPo3NeSP3Kqh
6yit6KvMJ9MeS/bVSGpPtOOo9GKFZW2hw/qqATwo4GCasmiw6uvNwuty+4LLMMZKXm48l8I
zlxYKggK8gEgqOOTwOM0uslog2X7S4ka0qdcaTDeRMccxhbg2lQHxGUZA45+FU68ahuTj8q
4aZM6NGVIVMUw80lwsuKBCnElORgjPJPFeh/ZtbmHbZ9/mUZsh8KaSVAp6CQrKkDk5JXlSl
ZO44pZ6HV31M3adSQLbKDaY8htS3HlD3CVJSj5DccZ+I7Usk67fjW6DJEKO6qe88lo+0bEB
CF7UnKvNQ7fEirPItVvlyXX5MVt5brHs7nUTkKbznaQeCM1Gm6Ztc5ZU6yoD2NcJKUK2pQ2
rGdo8jwMEcioFMrWb3t9uYgxWVomMsPYdcIWoOqICUADuAlSjnyFT52rbfbLs/AnZYDbIcQ
6Tw6T3QB69vnn4VrO0da5r7UhK5MaQwhCGXWHikthPbHl24PqK3m2G2rfuLj0ktSbwgMpcU
pO5BCCkdPPmMk/OqNWdY2xx+OytEhkvNtrUpbfhZUtO5KFkHwqIHy+PNcTrq0G3e2ITIUFy
PZ2W9gCnV7Qrw5PbBHJxXJzSIdmrcTdnGoy1IW200hIPWQ100q3ee3buAx3+VVB3S4mSFWm
Pc48iYl1bhhvwnGWVgAJ3jySrjJIOCccYoL+xqq0riw35MlMIzWEvNNySEHacY57Z5HGayr
Vun0qdSbtGCmUlS07ucA4OB588cedV+3aTvjF6tsia7GfjwmG2twkOJICQcjYBtXye6vQcV
tedJXeYxKDKoTq5U5T6wtSmyGwlIbCVhJKSNuTgck/Oorvd7Lbrm994wr0iF96MoW6lQCm5
KE4wrBxgjKeR8KswnQm3UxfbGeqCEBsuDcTjOMd845qkS9NXRV2tLcq2N3GLDhtNYQ6Gm1L
ScqKhj3Qdp2452j0xXOE6zZNZypN4QW3FKdWnYtLpVuUCFFCUlScJ4zkZA7URdbTCkwo7nt
kpUmQ+6p1xWTtTk8JSD2SAAPpnzqfUOFd7dcTiHNYfVydqFgq44PHesz7pAtSELnzGYyXFb
UdRYG8+g9TQS6jXFh+TbZTEV7oPusrQ07+woggH6GoP6VWIZ3XJlO0ZO7IwPqKYxZceawl+
K+2+0rsttQUD9RQUOTpFy26ZcRMuEeFvU6VpYaU4kKcZ6KAnJypXmSeVEntWzWnF3K7C+W2
6NIjuRVRI74QQtLiU9Lj4ZCjuB+Q86011JTeb6zYmd7jsVBW2ygZLshY2p+SUIKlFXYZHnV
4UqPa7eUMM+COyS3HaA3KSkdkigpSdFXtuxu26Vc7cIyHkyGyptag2R7xyonA+Hnzk800nx
IN0lW+FGimS3bHfZpAYdUyqMlTYKVAZAKeB68HjPNdIM2Vqh947EmzONuMKTwUSELSlSHEk
jvgqSU9gc06tlnh2pGI6VFwtNtOPLVlbgbTtTuPrjP51SqU/Y5SHVPvacbkyZDiVEb1bep1
ikFRycN7AFqHfIGc5rZm32GRPXMeFwiv3b2rphLm0MshBQXcYGwFIGCeRuAr0GuMmJHmMrZ
ksNvNuJKFoWkEKSe4PwqaKrFsVsm6kjyWRHNvatSUts7jvdSvckKUg9k7SoZ8yo57VYYNit
VtS2IkBlrpbtignKhkAE5POSAAflUObpaFKblJbW4z7Y6hcnCj+KlAwlvPdKOOwx5+tZiQb
rBiwo/thlPLkFydIc7EEElKUk+EZwAB2FBWW9Rw7VElCZp+C1HaL7sQMYw4pl0IUeRx4ikh
Xw+VMJF9tA1YXJEGau5RlJiMJGVJG/GVgZ2p5Vjd3IFK40KzNJmokwZkNCUOSusp0qWYzLo
ISQseELUFHaB2881PuAsC4su4uLmxhGuKJTqkjcVPlgAJA54CVjI4wRVpwmRNcxrhDuEiFB
ecMRaENpcWhAe3KKEnOTtG4efbvUpjV0RVtgTZEd1kTGnnCOFBsNJJUSc8jjgjvketV9di0
/aovs6pkhDNwZYeDaWxlSG9qSSR3KlOAknv9K7IjWGbFaYan3JwdFuK2g+FSEvEOJAyBgFL
YHwFA5b1jAVajPcjyWdkhuO4y4kBballO0nnBGFBWQTxTC2XmJd3JSYZK0RnA2XeNqzjPh9
e9Ue3tWJ5+HG2SlqmTBMWhW0oKNr4DSvEQUo2qB45IFMbffWrbapb9ut6wVuxnlNOHJBfA8
ACRxtTjHwqB3eNIWi8hxTrBZfcOS+wdqifU+R+oNV5jTOoNLSzKszjUxhSvGwMt7wfNSCra
T8U7Tx2NOI+sEuXGFBehltyS2ySep7i1trcKcEZ8IRyfiO1MYOo7VPZbdalBAcZU+A6Cghs
K27znsMjg+dFhDA13JebUX7K6+psgOCCoOOIPmFMqwtOOPI58qsFr1BarzuEGYhxxHvtHwu
I+aTzRcrBZ714p8BiQsDaHSnDiR6BY5H0NILhoRchW4XATkgEJbuTQcIHHAdRtcA48yc+ea
C40VRUaIuDa8sJgRge4YkSE5+HftXL9Aby4oIN6djteeydLc49MFwCiLHeNVQ7ZJ9hjtLn3
ApK/ZmCPw0/tOKPDafiarMNN51VP9rS94di2xLbyI8VCuFBjIBdcIz+JwkZ4zU1GlrTp2A3
973RSoQVhTKGkstPKxwXNg3LwB+sSPWunUvWpZK24v8AA7OoIAJOxxJSVBxB2nnIBGO2ClQ
PGKBi7e7bYo0e2QWlOdNKGWUtjKEg5Qgk/s7gEkjJBPNQvu+96miti5LchwnyVORwdjgbWy
PCSOdyHOQeO3INOrLYINjjBqMgqXlRU85grUVHKufLJ5wOKZ0C23WG3W2IY7cdDhUCHXHEh
SncqKjuOPNSicduajKUlOuEJG3cq3HIzzgOen1p3SJsKXrx9YV4W7a2kpx2JcUc/kKlU8oo
oqoSaUyqHNd6vUS5PeKTtA4B2+XflJ5p5SLRTgf0lAfCEoLqVLISMDJUae1J0CiiiqCiiig
KKKKAooooKJe9Ey5s26zGEtfjKb9mZQdgUTsC1K+SQeB3yT3NcpOlLojTLUH2ZLzkeY4422
ypO1KDnb4VHkZJwMjaD8K9AoouqBLi6mbuj0kqkQ25cmEy4iLhzflKQtQUclCEndn1/fTHT
dyudx1PP67kgx2Oqhba0bW2lB3DYTxlRKElRP8AKFW6ir4isydSvRWrs+npvliUiPFjgeNR
O1JyByRuUfLyqNL1ZdLfDhy34cZ5p/quLSlSm1hpABJwcjPfjPp68PplgtM/eZNvYWpz3lh
G1Z5B94c9wPOorujrC+qL1IKS3DQEMtb1dNIByPDnB5557+eag6R75bLhK9kXgOreeYZS4A
etsHjKcZ8IyRzjsa6ybBbZTDrKowQl6OIyumduGgeEDHYc+VQLVpFi03tVzRLdeKkujY4B4
d6wrgjsB4vLncTVhq/wV2Xo+PIU863MdZkOSPaOqEpOFJTtaGMcpbPiA9RmtjZrtEGIFzUp
CVMJQ28ScNtglQKjnKlq7n0qwUU0JPar7CYUXognuIZYADOEBx1SsOEE9gAQe3YVlnU0ZSc
yGXWf4O/JPhzhtte3nzycggYp1XJ+OzKZWy+0lxtwbVJUMhQ9DUGseXHlDLLqVEcFOeUnAJ
BHkeRx8a70hl6UjOpWqJIeiuqSpO9Ks4CnA4v45UQBnyAGK5br9a0bVKM7cWGkKIBTuUtRd
cVjkJSk8ZPkKCx1ULlZ75BnXCfDTGuka4cSYbydqygDASlQ9AfOm1u1Ta7kXtj3SS06lsLd
ISlwrJCNp892OKaMyGJCQph5t1JSFAoUCCD2PHlV6CXS8ufLEpUiEYENotsxYymykt7U+Lk
gbhnGD8Kf0UVAVXJ6noupUXX2F24x+iGGzHAUqMrcd5x8fCPpVhWFFtQQQF4O0kZANVK1m7
aSglibbDMjF5bi5EHc44VKJJUpGMnJx2qwS5L1u1pDdtzMp2K+w4lTrLjW11AHqlXkQSM1Y
0pCUhKRgAYAqrxpJv8AqiJNjW2XEagtL6kmTHLSnd3AbAOCR557cfGrTUBVe1Lc71bpcJNs
TDWiSotJQ8FblO4JA4IATgHmrDVc1DMisX+ze2PtNMMqcfWXD2ITtSfzUaDRvU1zgspd1DY
nYTOPHIYcDyEH1UE8hPxqwxpLEyM3JjOpdZdSFIWg5CgfOq5J1pCmtOxrC07dZSgUpDTZ6a
T28SiMACmmm7Y5Z9PxILygXG0krx2BJKiPpnFA0ooooCiqtqXUkliQu12dBcmNNF+Q4Bnoo
SM+Y5J7fWrDBltz4DEtogoebCxj4igkUUUUCbUFxehv2mPHWUOTJ6GlEY9wAqV38sJx9ari
9Tzm9WyQZrS4HRkJjpQoYSptAUd6T4gQQrk8EEYq3XB61x1sv3FyK2pklbS31JBScclOfhX
FqBYrg89NYjwn3X0bHXmwkqWn0JFNCuLqSW7YzKWGeqoNoaCUlTi1HhSy2OcZyQPMDNJZWr
bq6W0RStqRKWhOW2OptbSyFuLR5HxKGM+WauMPT9ot+DEt7LKgc70p8R4xyrueDjmpDFuhx
W3G2I6EId99IHB4x/UMVeBU1a6MONZZE3CWpEbqzV9E+EHwpWCDwkq+eQaiztZXeKLO8+xD
cblQ0vzIOClYStxCBtKj3/EHhI5wrmriiy2tDKWRAYLaWExwhSAodJPKUYPkK4P6Zs0q9tX
l+ChyaykBDiicDHY47ZGTg44pwIrd3myol+REt7a3Lc4tmM2V8SFBtKsHjjlQFJPsreK9OS
Uod67Dc1fTeU308gpSVeHywoqH0q3QbZHtrbrcYKCXnnH3CpWSVrOTz/8AWMCqFctO6r0/N
dXpSZtta1l72JKUFaFk5OAv3kk54BB5HzqD0cqGcHtkDt51tVCsf2nW91KY1/jv2yayrpuq
WwoM7/nyUZ74V69z3q9NOtvtJdZcS42oZStCgQfkRQb1XdRWX77vVrbkRlPQmEvOO+QKtoC
BuByDkk8elWKig80jWe7RpFlhOW+TvjspebW2Pw2Fl8uOlSs43bEpQB3O8+WahJj6jt8O73
AWmUwq4tlDzgJ3NhS1KKwkHcVDqYGMbQmvWKKorOhWNlkLq0yuqpxSVLkNONFYB4IQ4okd+
/nirNRRUEO7NzXrTKbtrqWpimlBhauyV44JryDqm3zFKlxYMslYS6JTwlKC/wBblCgOe/IJ
Ge9en6wZukjTzzNpStTy1JDiW1BKy3nxhJJHOPiK88jTWtMxmm0acbi3BIH49yeS4c9jsQC
COe3birFS7THvLt3TdbTaSA0lxTKemW2fEkgAFZBVyrPBx2HAFN3NOxWVLumrr0tEhXiSlt
7apI9ARz34ARj6nmks7Weo32UpXI9m3n/7NFUMj5+L+sfGoDCoA6kiS21KdwSr2yelI3d8L
bRvcV6dyOBxSwNJN2srj3sdi04ZkgjhySHHXE+p25JT8ypP76xp27yrNapUZmRCQ+p3dKlF
YVHhDGAnIP4jpxjYCT2yaktWPUmpIyUPRmoFuPKYxKo7JGMctI8axwPeUnjyqaqzQLQ83bW
XVSLwpASw+mIjpQgexS2OEJUQQVgE+p7UEW1qkWGW9cy06ZU1pthCZzgU448tRUlb2wEMBe
QkJGeQM9qs0C0SZk9m7XFTiFNrL8ZpeOowHEYW0ogYKQe2D/ZXXT9hNvjNP3ApkXLohpx8q
UslAUVJQSfe25xuPJxTyojVCENoCG0pQlPASkYAraiigKKKKAooooNFtNuAhaEqChtORnI9
KiybPbpkdUeRDacaU51VIKeFL9SPOptFBFctsF1SFOQ2VqQ30klSAdqMg7R8MpB+grimz2q
MloCM0gIU30yT+sgYRz5kZwKRpeuzer56mpTirdGb3Ph5YKU5QSAlOM98Hv2Bz3pHHvdynw
Z7tzcdb6Udu5Ry61sShYUemABk9M4STuwfe7CqPQ24sdkJDTDSAjO0JQBtznOPzP510CUgk
gAE98DvXm7OsL0m2R5LUtl1MaI+uWXkAhSw4EowpPc+IduDg1Y7XqSbK1Cq1PRmlNt7m1Ot
k7t6EIK1EdgjcraDnJPyqCxqbbWQVoSojOCRnGe9LJOmbVIZktJjJZEvph/pDHUQjG1HwTg
YwMdzS9WpgxI1C45IQpu3J/BjkALJS3uUR5kEkDPqDStnU2ozZm35ZgRZD0wMt9VvYnbsKi
o4cVgducg8HjkVQ4OmJUeM3HgXZ5gMx5AQo8qU+6ch1WODtyrAI8/hUeRA1Y0Zns1wS5vaW
WCopISrwJSMEccBaucjKvOuFu+0Bqa22FW9SX3Sw222lwHqLX7xSf2UjB3eYUPWrjU9FcuC
tUtzpohIS5GU0ExleDKV4TlRBxn9bisORNUOuux/bW2mVLeSiQgJ3pBIW0vGPLBbKfPOasl
FBWImjw6FffUxc8KkF/on+LJKcYVnuO3oPCOO+bKhCW0JQhISlIwEgYAFbUUBRRRQFILcpL
mt71gpJajRknB5Geof7qf0ltJSrUl8UlRJSthB9AQ3nH9IVKpzRRRVQi0Sx7No+3MD/qkFH
5KNPqrem0XJNlbSwqM0lDjqS242olJDis8559abbbtj+Mh5/wDw1f31J0J1FL8XnYPxIO7z
8C8f1/Ktgm758TkLGfJC+351ROoqE6LrvR0VwyjI3b0qzjzxg1zV999TwmAUZ8wvOKBjRS5
H331kb/YOnkb8b92PPFZf++faVez+w9DPh6m/d+7igYUVCUbqHPAmIUfEqB/qrcKn48TUcH
4LV/dQSqK5uqeSwpTTaHHQOEqVtBPzwcflUNUi8BIKbbFJ8wZhH/w6BhRUBEi7F4Jct0ZLW
eViWSQPls/trp1rh0kH2NjqFeFp9oOEp9QdvJ+GB86CXRUZx2aJiENxWlRzjc6XyFD5J28/
nWOrO3vD2VnakjpHrnx+ufD4f30EqioqXZxhFaojIk54aD5Ke/7W3+ytg5Ly1mO2ApJ6h6p
8J9B4efP0oJFFRZTs5tQESKy8Mclx8t4Pp7prAeuHtK0mGz0QDtc9oO4nHHh28c/Ggl0Ur9
qvu7/zXDxj/wBOVn/3dZ9qvf8AkqJ/PT/w6BnWCMjBqC3Iup29S3xk5JziWTgeX6lbvPz0O
7WoLbje3O7r4OfTG2gjT9N2q4BQdjBsqJUpTJ6ZUrYUAkjuQknB8vKo7ml2EqHskhcVJkx3
VJQkYLbIG1oeieP300bdmKaJcitJXkYSHiRjz521nqyhnMZJ542u/wB4FNCFiFqeFIcSmWi
S27ISQt1WQ2hTilrIHfhO1CRn412/SSVDQtVytb6AlLjn4KSrjqhttOPNSgd3wpl7VcRnNs
HwxIT/AHVhUufgYtSj8Oujig6s3OC+oJalNqUXFtAbsFSke+B64wc1KqrTNPszUKBsrkcrQ
pBLMlIwlTgWsD03EcnvyawgangSGVNsGSwqQtTyFOJJIWsYA58KUIz27kUFqoqtx9VuLSfa
IAZJQXkb3gkdPfsBO7GDnAx8aaCdMca6jMBLqT22yE8/Xt60DCqxEYm3TVbkm6WgsR2YfRQ
lwpcQpRXknPnwB5cc+tPQ/LLO/wBiwvcAEdUdvMk1nrTNx/gidoB56vJP5UHVlhmOjYy0hp
Oc4QkAfurpWjalKbSpaNiiOU5zitG3HlOYXH2I58RWD+4UHalOobz9z2xTrSC9JcUGmGk8l
S1duP31PkvPtBPQiqfJ74WE7fzqsXLTKZ1x+8kW+ZGlbgoqYmISFEefOcH4jmgiQEX3Typb
j+nxcHZrm9+Q2+Cpfh7EY7DtjFN9DOhenAwN+Ish5jxnKhtWeD8u30qUqbqBQITZY6SeATO
zj442Ups0bVNm6qDb4Ull5a3ShEjYUuKOVHJSeCSeMUFuqBerkLRaZE0pC1Np8CD+so8Afn
WjUy7qH4tpbQf5MsK/3RUK/Rrjd7O9CTbwhbgBSr2gYSoHIzx24/KgS22BZk2JrUmqyzJfm
EKL8lBUlCVnwJA7AYx5edaqsFkkz4b+kX2WVl/+GLhS9pDPcnaDzyAMD9qpFvuN2tFpTarp
pt+S1FQlsOshLiHEDAGUjJJx8PLyrhZPa16xl3FjTb8RlURKEBaQ13V3HGOcc+fAz5VVXqi
oJkXIlOy3tYJwrfJwQPXhJzXMMTXnP4TcAw4OQ3Gxgp7AncCc59KiFN+1JPRc0WTT8duRcF
cuOOHwMjvzz3xgn0yO5OKiuamvOmp0drVLUZcKUrptzYiFYQ56LSewxnn4VG0jAfmXO8TEX
Jxp1L/RU62lBKiCSdwKSM8jtWn2jsyY2lFsrusmW/JebajxyhpJcWVDsUpBHGex/rq5zgvg
I27uDn08xWFqSPezx++kkO1XuPbYzAvKEqZaSk74iV4IAHGCK6ey3olObnDWoFKjuhEZHwP
UqAvWlrbfAHXkKYlpSQ3LYOx1GfLP6w+CsiqrBsuotDPqegstz7erPUjx8pBGeFBvnYrHfb
kH0HFXVf3siO6UGK44GyWwpKkgr8s8niqtZ9TatvdvVNgWu2vtNqU0rqOraWpY74SQRjsOS
Oc0DCD9oFllNpL5eiOHgoW2V4PplOfSpX6b6bD6GVXVtCnDhJWhSUk5x7xGP30jblO6lmOW
y42+3R7iz4iw+lxDmP2kLGMj4g1u/oaS8haC6ChYwWlXCSps/NKiQfqKC6oWhxAWhQUkjIK
TkGs55xXm6/swlhTakP297AwpMptwj4Y6akeXrmtU/ZbIUD1TbG1AgoXGQ8FfEHqLXxQegv
XKBGVtfmx2ld8LdSD/AF1WbnrNclmQbGphMWOdr9zkBRaSfNLaQMuL+FLE/Z0Y21551j8FI
QhZLado8uS0T+/vTW2aYm26WiW7HYnvt+FpcmUT0E5JOxIbABOfTPxoFTGlNRX5CXrldZkd
hzxbH39y8Y7dNAShOfQlWO1P7foKwQUELimUpQwpT5zu+aRgfupip++BKdsCEonuDLUMf0K
4uzr8wyt522QghtJUrbMUo4HJwOnV7HVGmbE24lxNnhBaRhJ6CTj91TkNRojZKG2mUJ77Uh
IFUiZqbVC9L/fzLUBiEtAWlbRLjm1XCVYPA5I9e/wrovTOoLrFSZt3W+lzYpTZfHScHn4Uo
HcHtkioG11uk24uG22R0tOL3D2zYVNgpJStBIzsWOCMgg9vOpVo07Gt75nvIQu4vDLzqN2w
LPvlAJOwKPJA7mu9mtTdngJYaRucWre84te5S1YxuKsDccADsOBXd164JlbGobK2Mj8RUgp
V8fDtP9dBLorRwrS2otoC1AHAKsAn51wjuzlvKTIitNNgcKQ+Vkn5bR/XQSqK4SHJSMezR2
3fXe6UY/omowlXTKs2xvA7Ykjn+jQMKKXiZcsHNpIPwkJNYcnXFCcptDiznsH0A/vNBOW80
0pCXHUIU4cIClAFR9B61vVD10xc7pHa2WIKRGjvPOLcCHFJG3BCMK9/ByOe4BGcYrjG1ldF
QbbIcgOoYbK1rUyrIfbQ1k8rAPCiMnjJHBParnA9Corz1GuJV0kwpcaElIadLRYEtJLjjmE
oyODtxv5xjPyqa79oLkWTJYlWkpdYRy2l4EpWACsE9sDcOR+VTBb0LjOPPNNqaU4kjrJTgk
ZHG76evlXTYjbt2jGMYxxj0qk3y+uxdPPT49omwVXNSFl5TqEq90d8KJSdicduK7uauu/UZ
kM2cmI3D9plpUoBQSc4Ug5/knwkZOc0FtQwy20GkMoS2OyAkAD6Vo1BiMSXpTUZpD7+Oq4l
ICl47ZPnVKla5lG0IeXEXGV7QkKdaUlW9Kdq1pCScgkcc8YOfhVyYkyHYqnVwXWnB2aUtBK
vqCR++g1kWm3S175MCO6vCk7ltAnChg8/EVxTp6yNtBpNphBtLvWCegnG/gbu3fgc/AUq1D
db0beqJDtElh6Zlht/qoPTUexG0nHGeTgDApSiwo+9mYbmnZqLVFYU50uvvDjylDxE78ZAC
uAT3oLOvTdpcuKpxY/hJcQ4VBZGNowkY9Ph2z8qbVXITKYV3m3T7uuanpYSClQQQ2BxgAK+
tTnL4tte37nuavillJH+1QNaKWN3kuEZtdxRk48TA/PvXaJcfa1EexS2MebzW0f10E2ioMq
5+yvKb9gmvYx4mmtyT9c1w+/f/wDU3P8Am/8A86BrRSv778O77quXfGOhz/XWDfcf/dNz/m
//AM6BrSGwuIdvuounnamYhKgR+sGUZ/dtru5qDpgf8z3VWTjwxs/21C0dJTPRd5oQ62Xbk
6Chzgp2hKcEeR45HrRfFjoooohTppBTbXdwwVS31d/VxVN6U6awbSog5zJfOf8A8xVNqkuw
FFFFUFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFFBxkRI8
pO19pKxx3+Bz/AFgUhc0rIYg+yWq8SYbTe7oNg5CMoKRk9yAVFXzx6VZKKCmsfpjbY4ccb9
q2BKQ2Vhw+J07iexOxsAA9zurMbXDsZ11q8wlMrQ0jhtOPxA2hTo8R7bnEpT6mrjWi2m3Mb
0JVjtuGfPP9YFArVqe0toUt2QWwlbrZ3IPdtQSvt8SBUw3W3JW6hU6MFM56iS6nKMEA5545
I/MVzmWS2T0pTJhNLCCSnA2lJKgokEepAJqK/pa2yJT0lwOFx8grO4YOFpXjGPVCfpQSvvy
1hwtmexvBwU7xnuof1pUPoa3Tdret1TSZbZWktggHzc9znzz5Uue0jbH5IkLL+/pls/iZyD
vz37H8RXI+Fd2dNW9kggvHCmFcuH3mhhB4+AGfXFXgSxdbeWUvidH6SkqWlfVGCkHBOfQEg
H51hq7QHpnsbcptUjKx0/PKMbh9Nw/OoH6J21UIQ3eq4ykOpCSvGEuLCyOPQjipzdngNSky
URk9ZDjjqVkkkKX75+uKgVzdUrZYLka3rd2PrZcK1YCSh1DZ7Z7hWR8qydSyTJMcWl9Kw+E
ArBwUdfpbuB6ZX8hT5LaEAhKEpCjk4GMn1ragr33xe/ZwfuwBxaZakgIUdvTOGgfioc/Hyr
oLtdBdGoircS0pbKFPbFAAKbWpavoUpT8zT2igQRrheZrCShhDS1DPLZGB1inufMNgnHqRW
40+Zkh2TcnVKeUtrBbOBsaeU4gdvPIB9cfWnlFBWI2izCy9FvlwalLJLzoUCHjuJBUkg9s4
4xXFWjJbklE6VeXp05t1stOOp2JYQFgr2JGcKIBGfjVtooKo/D1ZCkMIhzGn2FPKckOO8nx
vAkAHslDeQB5k13bv91YYfdnWZ1oMQVy1IaO9RUFKAaHkVbQD81VYznHHJrCe3n9aCuXXVC
odqmPKiOsdK3okJec4R1F5CWwcdwQM/MUktk/UOlNMMOP2mK5AZbLi3kyCXfEc7lDHck84z
irZfNPw9QR22JqnkpbUVJ6S9p5BBz696kvQUKtK4CUpWjodIJeyoEYwN3rQViHbLzqO6RLt
eW4kaMyy4GG4696lBxOM7h5Ec/2edT0aanNttYvLinUR2I6nNhSVJQ7vUeD3KfD+/nNcdMW
zUFiebtj6Y79sSkqD3XUpbZ/ZAIzjP5fuq00Fadiamt9qZbhPtzJYMlx9azgLUQstpG7OBu
KR8APSpC7tdYsjoO2tbqd0dpDoP8YpQJcUcDACcfmae1EuVziWmGqXNd6TKTjdgnn6UFRvU
z9JDa7RMeRAQ62ZU5KlBO0YIQjxd1ZOcEfq5qZprURRM+4rjcGZrwOIs5pYKZCcZ2qx2cA8
vOo1gs1t1W1Kvl0hF1b8xZY3lSClCcJT2PoKYXzScL7okGz2xlq4bkOMra2oUFpVkHceOMn
vVoHY+qnrapJkIblojSWwpBSlLrmR0V4wdvA+mTXdy1XeWLk25OLDU1hotKQ4orjugYUAO2
04ByDzk1Lsj17dYV99RY8dYCdnRc3FRx4iR2HPoTTSggybeJdidt0lLbnVjlpwITsQrKcHA
zwKh6QlLlaVgKdJLrTXRd3d9yPCf6s/Wm0htT0dxpDqmVLSUhxOMoJHcZpVZNNsWNxbjUyW
8twHeHHPAok5Kto4z8agc0UUUBRRRQFFFFAUUUUBWCkFJSQCCMEGs0UHJEWO2SpDDSSohRI
QBkjgGumAeCBWaKDBAIwRms0UUGpQkggpBB7jHetqKKAooooCiiigKKKKAooooCiiigKRaS
Zbbt8xbZJD9wkuH/OLhz+8GnlItFNvNaVjJkEFwuPKJBznLqyOfkRU9Xw9oooqoUaWbDdha
CcbS44oY9CsmnFKNKtpa0vb0JzgMjucmm9Z+ePmFFFFFaBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUU
UUBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUU
UBRRRQY5yMfWjnPwrNYyPWgBnzrNFFAUUUUBWqkJWMKSFD0IzW1FAUUUUBRRRQFFFFAUUUU
BRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUGOwpNpFvp6Zijjx
FxYxnspxSh3+dN3lbWVq9Ek0o0cSrR1pWSSVxUKJJzyRn+2p6vhzRRRVRVbFc7nbrVHgyNO
ziphATvbKSFeeeVfu9eKmO6kmMrKTpq6qGM5QhCh9cK7/AZp/RQV9WppY5GnLkpOM8N8k+m
P/nWx1HMAJOnrj2ykBAJP9xp9RQV39K5X/wDa16/7pH+Kj9K5QBP6LXrj/wDxI/xVYqKCtn
V7wQFfoxfO2cezDPy7/CsnVriEpU7pu9oCjj/owV9cJJqx0UCdOom1oSRa7oFnPgMNYI+Z7
fvrI1AnBJtN0GPL2UnNN6KBKrUqEuFH3Rdzj9YQlYrCdUNK7Wi8d8cwFj+yndFAmc1G22cG
1XZXGfDCWf6qF6kbQSDabsceaYSjTmigVRb+zJUofd9zZ2jOXYTic/LiuiryylRHsk848xE
c/upjRQQfvVnIHs8wZP8A6K5/dWRdGMZLMtI+MVz+6ptFBA++Im3dtl4/9je/w1p9+wv2Zn
8xf/wUyooOAmNGKZO13pgZI6K92P8ANxn91RPv2F+zM/mL/wDgplRQR4k1malSmQ8Ak4PVZ
W3/ALQGakUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFFFFAUUUUBRRRQFQZl0RCUUmJM
ewkqyxHUscEccefP9dTqKBEvVbKOfui8qG0qOLe4ePljn5VxOtIoVt+5b/8A/wDKex/s1Y6
KCuL1lHD3S+5r9jtvTaniPzxU1F8iZyuPPQVckKgvcf0abUUEdmay+gLQl7BGfEwtP7iBXR
TqUkghfHogn+yulFAvcvUNpZQpEvIODthPH94TWWrzEecCEJl7j+1DeSPzKan0UHMPoIBAc
59W1D+yulFFBxdkts++HTzjwNKV/UKiC+QyQAiYSeAPYXv8NMaKCB98xuR0ZvBx/wBDd/w1
q/emWEbjEnufBuG4o/1UxooFzF6ZfZQ77JPb3/quQ3EqHzGOK2F3jlZQGZmR3/gbv9e3FT6
KCCq7x0Y3MzBk4H8EdP8AUmtPvyGTjZMz/wCxPf4KY0UC9N6iOHCGpijjP/Qnh/WmtRf4R7
tzh84D/wDgplRV4EA3iKFFPTl5HfEN3H+zWpvcXKh0Zp2jJ/gT3+H4UxoqBb9+MFRAiXA48
/YnAP3io8rVEeIAVW27uZOPwra8vH5Jp1RQV39M4m3P3Rfu/b7pfz/s1n9MY2QPue+8jI/5
qe/w1YaKvAQfpdG3Y+6b32zn7rex/s1s1qpl5C1N2e9eDyXb3EE/LcBmntFAlOo1BBULFdz
xwPZxk/0qym9z1pyjT83J7BakJ/tpzRUCdN3uZBK7BJAHo6gn8s1Hk3rUKVfwTSi3085K5z
bZ/I5qwUUFbbvmqFLAc0cUJPci5NEj6VKXebmkYGnZRXjt1m8Z9Mg06ooETd5vmR19MPIT5
luW0vH0yCa5pvOpOrtVpM9PyWm4Nk/kcVYaKBILtfHHwhGnFpRt8S3ZTYwfTAzn51ozM1Xu
UXrTb9p4SES1bh8T4cU+ooK83K1iFBTtrtCm/NKJrgX2+LeO/wAa6uzNUEgs2eDjzS5NIOf
gQg5/dTyigryper1r/CtNrbTjs5MWr94R/ZXRp7VpGHoVoSfMpkOEH+hT2igrLlv1jMZKXr
vb4u7OUMRirg+RKj+8YptYrYbNYoVsLvW9lZS1vxjOB6UwooMUUUUH/9k=
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAFYAXgDASIAAhEBAxEB/8QAHAABAAMBAQEBAQAAAAAAAAAAAAEFBgQHAwII/8QAQBAA
AgEDAwMDAgQFAgMGBwEAAQIDAAQRBRIhBhMxIkFRFGEHMnGBFSNCUpEWoTNisSRTcoKSwRc
lNENEY6Lx/8QAGAEBAQEBAQAAAAAAAAAAAAAAAAECAwT/xAAiEQEBAAIDAAIDAAMAAAAAAA
AAAQIRITFBElEDImFScZH/2gAMAwEAAhEDEQA/APZqUpQKUpQKUpQKUpQKUpQKUpQKUpQKU
pQKUpQRU0pQKUqKBSpqKgVBqaUUp5pSgUFKVUTSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBUVNKC
KUpUE0pSqFKUoFKUoFKUoFKUoFKUoFKUoFKUoFKUoFRU0oFKilAqaUoIpSnvQKZ8VAqainv
SmOae9ETSooaomlKUClKUClKUClKUClKUClKUClKUEUqaVApSlUKUpQKUpQKUpQKUpQKUpQ
KUpQKUpQKUpQKUpQKippQKVFTQRSlKgVX6hrul6VcwW+oXkdq9wrNG0uVQhcZy59I8jgn3q
wql6p6bh6l0wQM4iniJeCXbna2MYP8Ayn3H2B9hVmvVXIYMoZSCCMgj3FTXk+mSa3o6yQ2N
/d2b28vavNMSyNy0TkMytEgBBjbDN5TGOS5xn0CXXG0WwafqMRW4WYQpPbLJIkuRwxUKTHk
5G0kgHA3NkVbNFXFK+dvcRXVvFcQSCSKZA8br4ZSMgj9q+tRClKUClKUClKUClKUClKUClK
igmlKigUqaUClKUClKUClKUClKUClKUClKUClKUClKUClKUClKUClKUCoqaUEUpSoHilKUG
K6/6bnubd9b0ySZLuGPbcbJ2UvCOfSCcAq3qx78+Tir/p7Vo+o+noLyRIy0qmOeMDKhx6WG
D7HyM+xFW1YXoRzpnUWvdPjPZjnaeHOBgZ24x54Xtj44z71vvH/SuznonWYYoxK2hajIsSR
lywspifbPhGzk88EE8Dzr64tY0u31rSbnTboZiuE2k+6nyGH3BAP7VwdJ6jLfaQba7ZmvtO
c2l2zA+qRAPUCfOQQ2fvU7F5SlKiFKUoFKUoFKUoFRXLqWqWWj2T3l/cxwQoD6nYDccE4Hy
eDgDk1m0t+ourCJbqefQtKkTMcMDgXT/BYkEKD5x+xHvVkFlqXVVtbXv8M02B9V1M//AI1u
wxGM4Jkc8IB9+fHHNZfprUeo9e6qeUatE9tbFRddg7oCvJEaAjBOSRvHOADkjaD06kkRv4O
jOlXisUbfJqEkK5aMADlmzlieA3O7JTJwTWx0zTbXSNPisbOPZDHnGeSSTkkn3JJJrXUV11
FTSsIilTSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpUUE0pUUCppSgVFKCgUp70qBQ0pn
igViLQfS/i9dqsYIurQknOMHbFz/wDx+vP2NbesXCoufxdnYIQLWw5JB5f0Yx/5ZP8AatT1
Y2nvWQ0b0fiTr8cYOwxRlz5AOyMj9PzMcVr6yPT2Lr8QepbtSwWIQwgedx24J/YpwPufmkn
FGvpUVNRClKUClKUCqzX9dtun9ON3OrSMzbIoU/NI58Af4/8A9OAbOsjo+OpuqrzWJcyWGn
MLexVgMdwcu/nn2wfgj3XiyD6aToGoajqia91HIDMh3WlihJjtwfGc+W8ePcZ5wu2w6p1t9
G00C0TvajdN2bOEDJeQ++PgeT7eMkZqzuoI5lUzuBDGd7owUo+PG7IPg4PGOQKyfSzt1L1B
edRTyvJFak21knAWMH1E4H9W0rz9z5wMX+quel+nl6f09kklFxe3DGS5ucHMje3J5OPv5OT
5Jq6pSsoUpSgg0pSpoTSlKoUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpVNqHVmjaddmye6M94B
/9NaxtNJn42oDg/riguaispddS9QXkUkej9LXqSYGJLwpHtznnaWAPjwG9xkfNauofiSFMR
0iMg/8A3WEO4fpiXH+VNXSyN7SsDN1Z1Vp9lb/U6W/di7jXUk1i+xxn0BGjYhSB5LAAnGK+
CdS9ZaO0X8QshfQzAOknYJDjzgNEp28HwyE+nx71fiaejVFZTTfxF0S9kEVwZLF/DNNtMYb
3G8E4H3bH7ZxWnguIbqFZ7eaOaJxlZI2DK36EVmyzsfTNK4dR1iz0prRLt2U3k4giwpILkE
8/A481+NJ6g0rXO7/DLxLns43gAggHODyBwdpwfsaiLDn5qafFKK/MkiRRPLIwVEUszHwB5
JrH9JGW5t9b6nitDcXV7NJ9PFkI0iR5CJubwc5XJwOB8V9OvdRmkgtum9PbN9qz9sgA5WLn
cf0OOc/0h/itJawWul2lpp8PojjVYYVPvtU8f4U1eoODTUk0DQZrvWL+aaTm4uXlk3iM4GU
TgcDGBgDJycDOKr/w+tZl0CTU7pSlxq1y946kYxu4GPscbh/4qjraee+W16YssfUao/8AMk
/7mJTkt+vH74I8kVp4YY7eCOGFQkcahEUewAwBV8H0qKUqImlKUClKUFX1LfnTenL66Vyki
xFY2Hs7elT/AOoiufozTxpvSenw4IaSITOD7F/Vj9s4/aq38TmK9GTjGVZ1DccYwf8A3xWr
jXZGq5ztAGSAM/4q+L4ousL25sOir2XC/VSQiEBOQXchPTnH9xxn9TVrpum22lWS2lpEsUS
kkKucZJz7kn/eqHr8t/C9OVVL7tTgUxjy/n0j3GfHHNamnieFKUqBUVNKCKUpQTSlKBSlKB
SlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlUmudRjSCYo7Ce4lwDvciCBc/3TPhfbwu5vtQVvWOtXEf/wAt0
zUYIpdjfVKhfvoCBt2lFbbwTk43AFSMZBrLaMmm2tmsMmoXOxbnE62o1BECEEsMRhAHztAy
MbfY5rfwaSt8kN3ren2H8SifIltsnaA2Vw5AbxjI8Zq3rW+NDye0j1Wxv3l0zSb5J2jKQyQ
Le+nkcu1yu1vA9JXHJ9QKg16FosGuKO7rF5byFo9vYhhwEYO3q355ypUEYxlePfNtSpbsRS
ppUFVrHTela2hN5ar3tpC3EfplT9GHP3wcjgZBqj07o3UunTJJoes7suT9Ldx/yZQQPzbSM
PkZ3qPHG01qnuUjuobdklLSqzKyxsUG3H5mAwp54zjODjxX2p8rFeWdVdR3WsaVNBf6dJp8
mn38LPCGzIEeKQcE4BO5WIPgjH61x/h7q9rpGtO13dwwW8sDJLLM4RFIIZTuJxjlh+9XX4h
6U82uW5hGX1G3MSAEAmaI705JxllLIBxy3mszYC1tbTTWvyYtN1exurSS4UAmJxcf8b1DA2
hYvjA5ydtdsdXHUNvX9V1GPSdMmvpYLidIQC0dtEZJCCQOFHnGcn4AJr6veW0cVxM9xEI7X
PfbcMR4G47vjgg/oay1/daB1HbXWm2erixutGlWR3kDD6fsOw3YYgMow3qyQMgn2r8fiNqP
0ejxadboO9qk211UAF1GARn5JKL+hxXHXOh8uiVk1/WtT6pvN27uG1tY2bPaTAJwPHgqP17
n91a7U9RttJ0+a/u22wwLubHk+wA+5OAP1rPz3ln0X0tpmnzyzwyMFi7ttCrEycNI3q9IJO
485JycA4qr6rvItb6utumLudodNQB7hUyGnkI9Ee4eM71xnHvyDtNa1u/wXHSFlc3KSdSao
qtqGor/AChjPYt85SNTjwfJ8Z4zyMnTVxaXq9nq8Uj2rnfC/bmidSrxP7qwPg/7fFdUchkU
HtOmSfzY4wcf7+azR9KilTRClKUClKigyf4mLv6NnGSB3EBAOM5OPPt5/wBq0dmVurG0uJQ
sr9tZFcqOGK8kfHBP+ap+u7dp+kbvYu4xmOTA4OA43e3xnx+nvXb0vcG66X02Vgof6ZFfbj
G5RtbHJ4yDV8XxT/iI7RaTp0y5Bi1GOTIOMbVcj/cCtbWS/EnP+l1YeVuUPkj59x4rW08PC
lKVEKUpQKUpQKUpQKVFTQKUqKCaUpQKUpQKUpQK/EsiwxPK5IVFLNgEnA+wr91RdU9TQ9P2
Ddto5b+QAW9ueSSTgMVHJAPsPOMDmmtjG651bD1BqmnrC99baapZlkt5FjllfaTwWYKCOBy
c4J+QRY6FodnqGuCeTpSWO2t1ZDc6ndySyFvYBHypx9sgex4weU23Utv07cXl5etpQkdpJJ
Z5N9zcO4Cqo2r/AClJCAKvq9vTjFX/AEPbR2dvfw/Xm6uJJ1nmEkDwyozoPzo5JBO39/PNd
LxOF21NKUrmhSlKBXzSQOzqFYdttpLKQDwDkfI5/wA5+K/Ek8kUx7kYFvhAsgJZi7NtxtA4
H5ec+58AZqo1rXZNM1jTbUduOC5lVJpJYJWB3naio6gqG3YB3EfmFBam/s/oPrzdwCz7fc+
o7g7ezzu3ZxjHvVfPq0unxXOoarby2trCCoVXSQMe6yIQFG7LLsPJwNwHBBNYu+A0OV9KWa
GXSFtWtZLaW8a3TtXErMkuV3gKF3IXOD6WJGCtc3VgOnjV7cahJcJeW+nm0bvCZ3iQkFnJJ
IG5Sd3AYyHySca+M2LPrTVbXUOnbXVrS4gGpWEkV7BbxzbpBE7DYWXjGcxk5GB4yfJ4ba3s
9ZvNa6W1ARM97LLf6TOw247wL4GRxwQcY5xICODVB00m6XVdIeD+fd2M8cUT247gnjAdAp8
7tyuSp28qOSfH11Ccv0t0xqtqiRmDvRCcKSVkikJjBOR52s237Ng4rpMdcL/FfJeahpt1ql
ndGaCS5Rre7gMjc52ZdxkhiRnnnIdjnkGrzQpZdb6w6aS5l7wtbYKx8/8ADDsufPq3Bck4z
t/zc6lZ6Z+ImkrqummODWbaPEtuSGZsYJjb5Gfyt45+5FcX4UDt65qMc0GZvp1AkdfVFhyH
XkZGSVyM+U8ccTc1b6rRdTiG9636X095gAsstw0f/Mq7oz+uY3/YGvjok8dv+IXVdxdziFY
4oW3SelQip6mLHgADb/nPtXN+JFrbdy2vzpct08aOLhgXCsirlI2/p2tJIuT5xkA+a4dV6e
tNUsY9Q0S5Grvp8UVnqdvFKwN2qBCSHHJbAHznCkcqAcySybRRdQy6T/GZNQ6d/iUTK8zyS
RjbGBtJZ43U71UHJYHAw3lQMHS9N9UpYPPJrnU10EtlRDYXECyOWbzIropaRdwfG0nC7SeC
KoNcGiyWdsdE6d1S2RIGmkuCzLgbiMSErJuAKnncPcA8ms2JZo7dkIMls7MMOvoDlMbh8Nw
CMf2c5AxXST5TSvd9K1Wxv0BttUjvDOGnjXKq4i3ED08HAIK5I8jB5qxrwKC+sw9r/FFlnj
iiMM+J/UYy5KsjgnlVZVEZG30KPf06jV7bX9A6nSxtNa1e+AhW6XMkkrlQ+CCm7DkY5AAyC
eBXO4aR6tSvPtE/ExiqLr9qkYlVniuLRSVIBKlSmWYHIx5PnkKME7bTtUsdWtVubC5SeJhn
K8Ee3IPIPB4PxWbjYaddKilRFX1RF3uldWjABY2Uu3Psdhwf84rg6AkMnSVvnGFllUAY4Ak
b49/159/erjWF36LfLtLbraQbR7+k8VQfhwy/6USMIFZLiXeQMbiW3Z/YMB+1XxfH0/EYKv
RF9MeGh2Oh+DvUf+5rTA5AOMH4PtWM/FKSQ9MxWsToGubgIVdsbhscj9twXOeK2YAUAAAAc
ACnh4mlKVEKUpQKUpQKVFTQKVFTQKUqKCaUpQKUpQKUpQceq6nbaNps2oXbMIYQM7RksSQA
B9ySAP1rG2Fv3NL1Dqm1mt5dYuI2uEmmy9vZqSVZVkCkMUVGBIyfSOArAHb3nY+jmNzF3oQ
hMkfaMm4AZI2gEt+gBJqmt9Chv7vU59Qs2a01AW5FvPMW4jGQpj/Kgz/SCc8584qyqr7Rb3
qfVdN1QQI2mWXKS3aEfVNgYmji/p+VZjn4GDmthSopaiaUpUClKUClKigx/X2kRnpv6i0S2
tzbduNjJKsKdkHhMsQgAbaQCQOOOcV5e8si2t5pk6EiFnKSRylgcSLlCN+1l5cghSQTnwTX
vzokkbI6h0cYZWGQQfavPvxA6O06HSW1jTbWK2ktNvcghiwsykhfA4UjOc48cH2I6fjy1qV
Y86FxLc6hDcC4Ml4siO000iqwcKCMuWAAGBgnGAB4rbdK6cOpuhNX0lQBNHdd+2LMVAcqrL
n4BcMDj2JP3rG39rPFKJmJurZgI47pkYxuFVeAzAEEAhccEEFccEVZ9Jma6XVNGW6ljXUbB
2RY/Uzyx7WUKNw5xvG33H2FdMpxwODp3VptE1621GCMSMm5e2zlVdWBGGYA4GcHweVBxXoW
tp/pTre06igYDTtUPYuwD6QxxlvjwA+f/wBbf3mvNb7C6ncERSRFWz25YhEVOMsNg/LyCNv
sMCvQ7B4de/CGWEDdNpkbKQ3qKtF6lwT/AHJt8cAPj2rOX+StT1Tp66hbWkMwma1a5EdykW
SWV1ZFOPHpkaN92Dt259qyPTGtx9JNrdpqrTCCyZezhVQTAO6kohwSzEbi2WGMDICjNr0f1
pZXcOnaHPHcx3q2wTuvhkkZE59QOQSFJ9QA4IznGcXqmr6Z1h1NLdX+qtBpCIyxSw27O3bU
8AAKfU2S2SDjwRkAVnHG8zJHoUvW1vLpOq32m2klwdM2ki4bsLLk4O0kEgjB4K5JwMcg15Z
cE3epXtlpgt0h1OSOa3RiESFdryJkkALtR2DAeMMBu28+h61Bomk9La1qkbDVV1WYCRzKmH
O7YEV0XgIdx+Qc858YnQPoLGza+vpBI8sU8EAheVJ0lVByoj9JDCRASxGCQPGSb+PUlsHzS
5uemtduP4A5nURusEkyELKNoYttyM7SG85wV8E8VtrWO46k6o/j+i3EkMD2AjM8+2QW0+9C
0fb3ZDdvdyPT68gnPNHpunQW9pouq3Nzcae9nHCRcLau8UrS3Eh7RXg7gCwY5xlwfgNwdOa
/p3SmqahfiAzQ93sRlSqKsBkOXJx5CouBnnPkeat56OzqzQ36cvzptrK15BLB9RGrxI0kbA
ksV2rlfTEMlQAQDkHbx1XumXPSOoxahLd3S/xE8xROe80BGJVfaQe6ncG1gzZfnC+K0/VF/
LZaY3UkcUlpeyRR29m0sIEsCNiSQOCzLyFI/KCCCOQc1PWNjPqH4cxSXCObuCKGSQouxkJA
WRsf04DM2Pbb9qkyupB99E6pa1lv7HqC4s4RaTCO3uI5g6yrkrtPqZi4K5bOD6vAAzWtrwX
ULj6ia8vjFEITLHc3MiRKzIZVMjqGbng9wbQfIOc4yNJ1FrDC21DRj1BKbSwSKyFs9sC18Q
mHYyhg2QysGPpHCjkt6pcPo02HXev/AMF0MwQrvu74NFEq8sFx6mA98ZAH3Za6OmbRtA0jT
dKuYpmurhXllZELxxufUys44GN20E4zisB/G5LbWLfqDqq0urmZN7w2sSBOyqHbuaNufzFt
oJHqjLc5XG/0Y32kWGq3GvTuUju5ZUmkffmDA2kAePB9IAwcgA+TLNTR4purZl1Tq/RNGjB
bszpNMMZB9Qbbjx+RGzn2atxWM6PsX1XVrzqy9gCNdMUtVJyUUeljj5woXPnhvZudnUv0Up
SlZQpSlApSlApSlApSlApSlApSlApSuTUtUsdItvqb+5SCMttUtyWbBOAByTgE4HsD8UHXV
VreuxaPAqxxfV3szrFb2qOFMkjBtoJPCqdjeo/2nGTxWP1vru8u7dXsG/hWnyjMV7MAZrlc
D/hRHk5z58cjLIc4+uh9K6nfGeae6v8AT7K6K9wzTE3t0F3Y3nxGPURgAtjgngGta+100Z0
vQ9R11Ly5kiudTgUFYjclxCFYHhMgcOByRnIHvV7VNb9N6PpBa406yS1uDb/TJJGTkAnj55
JxlsEnAzkAV1SaaZtQsLyW4kJs0cbOMSMwA3HAHgBvYfm+1ZR30pSgUqKmgUpSgVFTUUCvk
zdyd7doHMZjyXYAo2cjb5yTx8Y5r60qDzHq7oCSzd9U0GOSRXZu7apGrGIMuP5YxnH25K5B
UjFYi3uTZywXlvMyXUUheIiJWUhkK7vVkZGfdT5zkY5/oMl+4oCqUIO4lsEH2wMc+/uK836
w/DuXfNqWibpAztLNa59Qyct2sDnnnafk4Pha64Z8arTH64t7fa5LLLbNHeytHFeRhQAtxt
2Fcj0+rZvHPIY/Brc9F3Sp+HWqySTq0cbz4jd+IsxqdvnIySW/89ZG36gng6c/hTxxSxRRl
GScbxdFn2xR5xmMRZZhhhgoACPZcX1/cdLHR7KxdIdPaa51KRgIy7gs2JBgYCgDz6iVXgED
OruzQ5en9NbWdXsdOjhZy83cmnRclEHDcjGF888YLADngz1PA+m9Q3tvLPPNHbOVV7pmLCP
aCoyWJIAPnPtnjJFd2h3ltoM+sa1aXEUjaZDtt4ZmyZi8gjMh8HYOCeP61zjHNpaWdr/qbV
eodSuJJNM0243uJB65bkkMsQzj8jMB7chPbNW3VN88O/rIXdp+G+h2t2ixzs0MMyqAoQiFz
49sFR4H7Vk7Rp06Zd4JZIlg1aKbKqT2iYsCQsSqHDRjhjx6fUM82nVupa9rekWut3Nulrpr
zhLOBTln3Kx7hPuCBweMg8DHqNHppH8H1qQth1+l7cXcwJMvKSPIB4U8kH38ZJq4z9dE+nq
HXUrDT9LJ3qP4jDLJD3e2ZFQFyobIUMMBhuZR6cg5ABxujWlpe67qmvXdw8Nnp1z9WLiyCi
NiJdwQr+c7lAAwOecnJxVp1VYyWPQOgGG9AOmqkRe3csO4Iyu5XByMMpA/Ws9pN3Ld9M6no
rCG006KM3FxeKjsTLuTtA5JGG2hcKMnGeOa544348DU9O682vPcWutrZxabqIVLC3lmhk7b
ptG1UZcsc4OWGNwGB6hWo6kmM+ha1YwRvLcDT3YRxEM7b1cLhQd3lT7c+2SCBjPw70i31LT
Z2kkmSZb6C4dhApV1jw6KHII/PyQCGAAGACCfQYpXbV7mM2TRosMZFyVXEvL+nOc8fBAxuP
zWMtS8I84i0CSf8NCdMtjcXYvnmuk2gyZTdGVTGd2AB87huwMnFZKbTZYdYfTbpCHw0ZVsq
RI0eE44P5ihx8Hz716rqOmahoPRv8L6fuZTdiRmSUhDJhnMjkKRhsZIwOfjmsVrtteap15B
31u4heyW8nbMYEtvExVMcEgFTk++N2SM5FdcMuau2o0azl6qttA1qVo2kte5FeSd9hI4QnY
CF9LbiAWVgPzcEeD9Opbybqi//wBMaO7MkbhtQuk/JCAfy7vdgece5GPZ9uV6a1GSXpm10d
9Qh0+LU78wy5jaSZ43jjAVVAIUMWKl2I25yM16jpWkWGiWCWOm2y28CchQSST8knJJ8ck+1
Yy4qdOi2t4bO2itbeNYoYUEcaKMBVAwAP0FfWlKwhSlKBSlKBSopQKmlKBSlKBUVNKBUUr4
3lw1pZT3KwS3DQxs4hiGXkwM7VHuT4FBN1d21jbtcXdxFbwr+aSVwij9SawPUfVFxq6G207
6E2buWt5JI1nNx22AaXLfy4owwOHbOdvA+Pjq/US3t9ZXxs75tQRv+y6ReQ7kEoVh3UQFW9
L49TjwG2gEErXX+jajrF8Yb6+ivdduRhbWO5hxaqpXJlBOQAGOFjU4wxyxPO5JvldNJpVv0
3pdsnVWq6sl/d3AwbuZt6rIpIcRKFBwGDe2VUHwM1s+/D3Ui7qdyRS6JuGWUYyQPcDcOfuP
msZ0502dQuWvtYgZ4bSRobS1lbdCpXCOyxsuVXfHuQZwARhRtUnWrp1ot+l/2QbpIOwspJL
dvIOOfPIBqUdVK+cRnLS95Ywu/wDl7CSSuB5485z+2K+lZQpSlBXafoOm6Ve3d5ZW7RT3hB
nYyuwbBJHBJAwWPgDzVjSlApSlAqKmooFKU96inxSq7StV+vkuraZEivbN1WeFGLdvcoZfU
QAfSRnGRkHmvsNU09tSbTlvrc3qrva3Eg7gHzt8+4/yPmgyPVnQlrrVvcajo6i1viZC8bxE
JcOMj8p4BJB9QBDZyQ3BHn19dXmnandvZW82lm4iaOWFYsIFY4dVDLwhZWxxlcYB817z715
711pNyNYtCqQz2eoSNGiT28b9m4ZCo2MV3JuOw8EcoTke/TDO9VdvOJZVOl6i6XHcVyhYsF
DtlZNxPLEBSOce5XPtjWdTXE8vTmu2iO7E9QTegyFjsaNwMD2G9TgA+R/nO3ZklsrS9Ekr3
EsLLmR2BjMb4Crg8ME7ZwMAbs+ea02oWlxcXWr6SuTdaxbw6hpzFRmR13SMvHG4guPYejPG
4V1vaOjrfq621O3n0exsHeC1mXbdo+FUocEhQp9PO0Nkc8+MZoum7eJtN1bUZBI/8OS3lWJ
VhMcpLuArGRG24IJyMEZJ5wK6zYxjS9Wg0zTNStJZUSS9e+jEcVnDGC5UNy5yQCARuK4PsT
Xz6FuNOTVmtdVhjms7i2fcksYddyFZRkYPgRk/ripqfGyLrhY9a61NE02hrJO698XF2s4Vu
07BXWKNlxlACTyueM5PNZ3VbPULLSdMFzA8Vq8TSR7wo/nHHdyAd2QfSC39Kj7116o8VzqV
zrt5BK1jqX1EloJGCGWRf5aghCMbTjOfKqeSTg1Vp3xLbwrJkxgyQFcsxZ03JGik49UhC8D
80uTkeLjfjo6azozUpNB6V1zV44Udg8MMLsmd0mPfBBKjuK2OPLYYknG1Tq1YNI06/wBR0+
e3S9NuncV4jGDKm4tkuDsXkEkA+4BHNY/T9Few0W2GuW6va2am4j05bfBupniB/nEFjhBuU
lkXHjleDw9SdTXvU1hbILchrd5p5o4oWZYlDARlsghsLnJ/L6hxyQOevlU7XfV2sWms3ml2
mjzK80UDXq3EcZacRdsttib8yuyjOCVB9GWG4Bvyytr2q6h1FFcRxLDbWs6qsp3i1yJ+cAE
M3aXjjGWAJxXw/Dy31C81TULyCfsNmD6i4eGR/qPW7SLlm2hiCvI5UEenkk7/AFDRbLULO+
tzGIGv0CTzwqqyNgYBJwckDxnNS348FeXdN9O3MUvT+pRQTtHJd9tyEBRBGy7SAvIU4flvd
fggV7DXytreG0tora3jWKGFAkaKMBVAwAP0Ar61m5bKUpSohSlKBSlKCKVNKCKVNKBSlKBS
lKD4XN5a2So11cwwLI4jQyuFDOfCjPkn2FUmrp1GJtQubfVLLTrKOJUiedQ4jAw0k5JAwQN
wCklTtBOKu7izt7qS3kniDvay92Ekn0vtZc/4Zhz81Qgahq2v3OmX0lpLY2rpNJEltuV0O/
txuzN+fIRyAoAAXzuqwfOx6YgTp+WTSrqZNR1CNWfU7hGWd8kHnOGUYGMcY9+cmrXQdBttB
suzD/Mmk9U85GGlb5P25OB7Z9ySTaUpuhVfHYS2dldLDcXF7K8z3ESXNxt2sTuEYdRkJnjB
BwDjkcVYUqD8oXMamRQr4G4KcgH3weM1+qUoFKUoFKVw61qK6Vo9zeuGPaT0hV3EsThQB+p
FBXQ6pJL1lfWs0ohtrK2hRFZwBJJKSc/c+jaP3+a+tnf30/Vup2T4+jtoIe2O2R62ySd2ME
/IzwAuByayGp9y/wDxEhsmt5mH19vKrS4XPZTO5QQOOZDnnPGPArRdEXFxewate3UbJPNqD
B/XlTtRF4H9OMbfcnbnPjGrONjRz97sN9P2+7/T3M7f3xX0r5RdqQ/URkt3UXBycEckcfvX
0rI+F7HC8Aea1F12WEqR7AxDLyCueMj2NcPUV9NptjDeQ/VOIp0MkNra9+SZTkFAMjb5Bz9
seSKta57iC5eZZILsxbUZe20YZGY4wx8Nxg8Bh5oKW516FNQsZLae3u4p7h45Qs/bkt1VBu
JTPq2N+YNym/xxXzUR3PX1pM9sS0elPtu9g7c+50xsOTjaN/HnDn2IJuJLOd7e5QNZdyd8b
mtSVMefyuu/1HbuGcgc5x7Hl0G0a0hlszZQwW1jMYbErMZW7W0HJJJIOcjGfAFNqrdI60+r
u10/U7CS1v2vJLURwZmUFFViWIHA9YHv88Dx+PxIkaHpyC6jXM1texSxH+11zg/tWd1KLUL
DrS1vp52kzrfYytyXCJJ2tihc+nKPgjjx4IIJtfxS1C3j0i104uDcXE3c2c5VFVgW/wAlR9
+cZwa3Mf2mvV7UGjl4ehrXTI/oXOoC7CQtITcuABEvaHA3BuWBJO1TjkkLdaBpB6o6K0t2u
mtNQ0qV0tblPWY9rYAZeMjATjIztHOCQcdBdQ20mhz3j2ptYGR2iRXfETSu8jyDaOfUcAZz
tyMggnY9SMnTkaajpEDQ2WsnM7C8e2YS/wDEUjedsWVDBsqPgla1n2nLm1uPWLi+vdM13VI
ry307SHvVhtswi6ZeFMqjJ85JAOBhCPesr0p24erdMZ4w6NM25SuRsaJ1OR4AAJJ9sA+cVs
9Ulsb2fVdX1WKznjfT1hitY7oOw7REj7yp9pmSP055254NfH8OOnu7A2tztIjhxHbPxkhW/
mNgg43HKn3wGAxmkusbs8coKXfWraHaWlq2l3KRRyWsbFYUjEfcJQqAUILvjAG4nBxnK8Oq
SmLU7/qZb/TYrm01jstaRRGRht3IDk59RQMxUDHp3ZDDjZ9Pxx3nVWu3DQQRCCcx9oRgtuK
qDIXDf1BRwVGPnJbODv8AUb3rTWdPspjZ/USMtu80K7UGHkJePLHcO2VOG5yMDG45k54HLr
Wtvc63q30tzN2W3QLI7EF4OWKEtywLbsZPjjGOBTxwyiJzLbGQyRjtlmIVXZ/Qxx5z25AAf
kn2FdV3DFOHNjasjyXfYjtwxaVUUAjK8szMXHPyjgcEAX34f6FcatriTzln0+wkWdhu9HeG
WjUfcby3H/R+etuor1fTNPg0rToLC2QLFAgUYGMn3J+5OST7kmumppXmZRU1FTQKUpQKUpQ
KUpQKUpQKUqKCaUpQKUpQcOs6rBoulT6hccrCuQvu7eyj7k4FcvTGkPpWkIboK2o3OZ76XA
y8rEswyPYEkD4AFVesh9X6z0/ThJE1pp2y5niYBt8rb9ikFh4VHYYyRwSpFayqFKUqBSlKB
SlKBXFrEc0ui30dvbR3Uz20ixwSgFJWKnCsCQME8HkefIrtpQfiJnaJGkQI5UFlBztPuM+9
fmScJPFCFLPKTwGX0qByxBOSM7Rxnlh7ciLyGW4sp4YJzbyyRsqTAZMbEYDY98eaz2v6dLZ
9LyQx6heJFZWskkcqylWDoVaIEj1MBgryTkfmJb1Ugz+kdm9640yWyRhEJL68Y70YsGlmjL
kgA4JCYznAIUeCajQLnUNL0O3ubaSOCK96hWJvSrd6MlYm2/2jcjffC5HsD+OhYn1PV4Joj
2F0vTBBkKAHkdnIfAGCDl8gnJOD847eq9Vs9IFnZobGEWN21z9NbEAyMsJdAVA/llpnH6jn
d6jW/dLW9qapunJYoNLs9Ok1dNQvUtlkd2kzI6nw5BJbHIGT9quBWEKUp71FDUe1D4rmvtS
sdMi71/eQWsfPqmkCA45OM+adjM/iLdWNrplpPLcdu/tblLmyi27hI6HOHGRhPk5GOMZPpP
l2p6nc69cXd9qc5M0seEC+kIPZVGDtAycfJOc5POl1O40zWNRuL4rdTw6j9Q9tczFBIqwRk
4VSvoi3jA5VyeDgBt2WtriGKwv0ky1xKkYgbHGDIO4POckbTzkYV/fGe+E0fx0XLSahdPc3
0cVqZWVJB22/lkRekBT4B2YHsufCjFek6A56n0extHt5p7G1t0Mt7eNI4upTGwcKCRv2s2S
zZGQQBkBl8vFu1vZJJEncaW03F5oRtgzK8ashJyWIQ44yPWR4yvr3SVneQaLH2ZbVIzOHjf
sO2+1IDqgyEKth/OGAOcgkkBn0Vj77QrnRba56fWV5G1S4t7e0nnKnG3Y0km1TgAuUGMAkK
M5wtenWVjb2OnwWECYggiESKefSBjn5qoj0Qt1jcanJZwrbxQRrbkgHMhLtI4Hs3/DG7gkZ
88Vf1yt2KjqQ6dadOai173Iba4QpM9soEhL4QEexPIHPHzxXmfSM9ppEknUl93TFE5hs4I1
DPcTMPXjjwoIGRwS2PIwdZ+J8rtpdlYxuFeaZpDk8bUQ5yPcAsD+1fDoXpyG7ePXblGNvb7
odMglGSiByTK3y5fcfjOSOCoXeOpjv7XxzWXQOoa7dNqutvFpjzHdJBaL6pDjBcgkqhJG7A
znOThs1vdM0yz0iySysIBDbx5KrknknJJJySST5NdQpWLlaiaUpURFTUVNApSlApSlApSlA
pSlApSlApSlAqKVNB5z08ZdS/EiTUXljZZYrieLJOe0JOwmBj3CZz8H716NWU6etZIOq76C
e8+rmsNNtLeSVk9UjHeS3OSCSCSM87uckVq6uV2tKUpUQpSlApSlApSlAqt6h0qXW9DudOh
u/pJJguJtm/bhgfy5Gc4x596sqUGBlu4Oiutb9pVxZ6rCs648IyFiwAA88uQPcug4zkVsz2
Or9XWl9K9wI9Vt3xHDJ2Zd4MiKmQ5A4QLy21iDnAJWtD+IenJPo/wDESqs1shiAIztEjxjc
PuCo/YtWU1OI269OaskSJpj28Ecf/aNpLybmkyzEleSMk+MV0nS7a/Sbe0sus1tILJLZhok
JCM7NJGA5TbncVIAVQTjPA5PtqqzWmPp+s9S3+oWd6LqOSwhiJjuAGi3Fzt2gB4yRg5z5z4
K1azX8EGo2mjdiad7iF2JGHWONQBmQsc8kgDySc/BNYvY6YlV55LlWkIdFQZkyjKMkMozgZ
3EE8E4HsBX3PmuOwktY2k0+ztxDFZhUAjQLGMj8q4449xxjI+a7PPFZCvhPZWl28T3NrDO0
DiSFpIwxjb+5c+D9xX3qM4oMP+JkFvb6LZTRLFDOtw8SEKASkkb9xR8BvJ/T5xXmLRPAsM1
xAslvcMe2odCzbcZGRl1xv/KdueDzgEb78TUe/wBc0ewhAErDajM21d0jqqjP6qPH+9ZC9s
o9N0QTSWNrNKtm1wk0d8jHMj7SXiDFmKrtQFRtDZPP9PfDUx5Hy02yd7hJHhgto44oXee9c
GOIMqYkb2IYsuFwQN4B4G4er6d1P0/pi6doCaolzKkcdss0KZjLgKgBIyoJPsDx4OOKwcXS
OqSdN6ouk7ruVtSNvJbhUR1EPdVSWZsHJdTjPHHPmtTJ04E6t0/+ApYW66asRvNlx/NG48h
lAPlAcE43bjnGBUysvA6r3rS+0rUJLK+0y37iOzsEuWTdAF3F4y6BZCqhiwBBBXHPmtLpup
WurWEV7ZSiSGUZB9wR5BHsQeCPavviKSTOEd4j9iUJH+3B/wB6zulWj6LqLR6RYxyaRcybZ
+2SskFwvoZtjEDt4Rfy8+/I8cuNIyXVqXnUPXzaXYoJGjjWEMoBEY4Z3OfG3ucn7ADk8+nW
1vHa20VvEMRxIEQfAAwKxHR7M3X/AFGZd5cuwUOOUAkI/cEbcY9gPHFbutZ+RamoFKVlE0r
g1PW9M0ZFbULyOAuGKIeXcLydqjJbGR4HuPmum0u7e/tIru1lWWGVdyOvgig+tTWO1LrO/w
BB1qSPWNK7WmvKUgmiJZyqgEvxwR6l44PnG7FaTTdX07WITLp17DcquN3bbJTPsw8g/Y1dV
dO2lKVEKippQKUpQKUpQKUpQKUqKCaipr8uyohd2CqoySTgAUGY6eX6jrLqS9E7OgligVRw
uVQZ49yD7/c/Namsj+HUkl1pWo38uM3uoPOPsCiZH/q3Vrqt7WlKUqIUpSgUpSgUpSgUpSg
/LosilXUMp8gjINeda7Ci6xaaKJTbXo1XuwSJhWkgkDuGBKsAVkLIM+APHNej1nusIXNnYX
cVvJMbTUbeaTtKWYIreo4AJOAxqzsZT8LCH1a/ljTaj2cGQhIUecZBz59RGTx6sDB40/ctz
+IOyz0lXuI7QC9vt5TYj5KLt/rJMY59hkA8EVmfwynuBfdhnJheCUlQxx3E7IOQPTnDqP0+
1ayTTrW66zS+uLiaO4tIQLe37y9uRTndIFxuyNxU4OPGa1n2rp0azXSRJp7NLPcSM91NdGA
qspdyeWHG4DAxnwBgAcD8nUJh1gNOMyiFrDvLEIzksJMFi2MAYwMZ9/0zaCJRM0uW3MoUgu
duBnwvgHk5IGTxnwMcQ0y2fXTqs1uv1SRdmGQTucx+TlPyg7iRkZOMc+1cxYGqzX7Ga+03F
qZPq4JUmt9k/ay6nIBbDDaRkEEHgn3wasz4qPFT0eV69cjUtUsOr9NvQLaZCEW5EkbRGIE7
crG6qT+ZQ3JJ4DZxX41rRrq96Si/hVrPDo8OiAbiBD3ZVkxl48ZYYLy5wQfIIzk9up6SbbV
9V6enE7Weohr3T4bQqsjTAbiqlkKr6VZeTgADAy3Gl0y8Sy0FYb/TbXT7wo0g0y3buSSwoN
gwi8ue2oAHPhc48DrvRWd0HqK4g1GBbYJHa6xrNzI5mjw20rHtTg8N6/PPK48V6HLaQTxTR
SRKVuFKy4GC4IxyR9q8x0ey+r/Dq6tI5kgu7DUwLSV5hHvlCoVCscDcQ20eOcVoenOuze29
9/GYobZtOTdcSRsd2c42mHl1YZAxzk/sKmXfBeWxREjjWNFCooAVVGAB7AV5ffdRnQ+o9Y1
zT9C/kidrSaT6iRBPMin8y5Kn8pIwvgk5y2Dtdd1JbHo2e+0242j6dfpplw+N2AjerOfIPO
f3qj03oe01Tp3QXnu7mIQRGXtRsNrd1u4w5GQcnGRjA/bCa7o/fQ8JPU/U1ywGTOI+OcESS
7sH4JPj7DxW1qu0fQdO0GKaPT4mQTPvcvIzsftuYk4Hx9z81ZVLzURXDrGtWGh2Zur+cRr4
RBy8jf2qvkn/AKeTgc10Xt5BYWct3cuEhhQsx+32+T9qy+maT/q25TqHXLZTbsmLGwblVjP
O+T2Ynnj8uMHk4IRWDup57iO516azubg308iQzzrvihVceSOCRuKKCAAUY4JAAt7UXdl090
/aW17JZw6xfuLuaJyjljIqKqsOQdoIHPJUe2RXRq10mtWcl53IdO6b06Vja26ptbUZF3bgm
CCAeRxn8x9x6Z1OEWv4Zabpt7edvVSyS28RAMjMzkjKjkYVjyMeoD9K6bmlc+s2Gq3etzWu
pXK3mo6TprTWSrET9Y5JWJ+3yAe4U354JVeCASLBA8X4uqsQihUMd+xAncVoNzDgeolwG9R
J9PngVo9Ct01DUZepJtOu7C5miFukVw2Mx+kltuMqSQBg/wBgOBk5zOnww334mxXNpM0hWa
6updyhNqqpt9vk7huwwPw9Zl3tHo1KUrCFKUoFKUoFKUoFKUoFRU0oFVPVFz9J0xqUucMbd
kT/AMTDav7ZIq1rOdYRR6imnaE8s0Y1G6w7QgFgiKXJ5/5gvPtkH7VZ2Pv0XafSdJ2IKbWm
Qzt8neSwz+xA/ar2vlbW8dpaw20WRHCioufgDAr61ApSlApSlApSlApSlApSlArlvniiiik
mEXpnjVTIuQGZgox8H1YB+/xXVVT1GqHTYC48X9mQfg/UR0Hm3Tk6WGh9SXS3giaO1W3t1V
mU9yTcAQPIJKqAT4wc+Ca3fTKPqWkNNfIHkkTtRXkQETSwOiuO2UClFBcqMHPpznPjzjToE
n0u5cxxx28Gp2jTybg6GImVMBB5ALZODyDwOOfRJeof4N1RNpV5AlvpiWCy2rxITs2khhtU
E4x+yiPPvx0znKrW5tnk1PTRFetHHa73kh7x3TDZsG4f1AFs8++DXC19ef8AxBWwSVvpBpX
ekjK5Xf3doIPscZ/Yf4ttPmF1YxXSmNhcKJQYpjKhBHBViBwRg+B5rM2jq34rXyAAkaYMkD
keqM4/3HjH/vXOejX0xSlQYr8SIms7aw120Gy8s7jaJAuQFKsRu48bgAM/3Ee9frW9KvNZu
rHqfp66t7i5t1MRh7v8qQozeHABOHyCCQCPgjm+6o099U6Yv7SNS0rwlo1H9Tr6lH7kCuLo
++e96H0+ez2zyLF2lEz9sHY2zkhSRwOOOePnNa3qbHlsqHRdYks5pTNBBdR/UIjELMUYHB4
+zLnGRVp/F5OpLCSyksLnVtaecyxzxKqfSxHGUVlJO3IPDgKcjJyBmy6l0Eaz+JkdnbQpEJ
I4pbl0GCVBO9if7tu1Qfkrmt+p0bp+1WIfQ6Xbs2VUbIUJ+w4Ga6ZZS6Xhi5OiOprqws9Lf
U7SLTlRC4VWV4nG7J2eoM2WJJ3gZwccCvQYoo4IUhiQJHGoVVHgAcAVWt1T08sZf+OacVH9
t0hz/g8+DXwbrTpxWRTqsJMgyCoZgOceogYU/Y4rnd1OV5SsrefiR0zaDi8knbOMRwsB+u5
gF/3qo1TqmXqa0vbCCwu7HT7aMyanO7IJhEASYlUEjc5BXk8DNNU1Vj1LP/H9a0vpy2dZbW
cC8vWRsgwgjaMg8q3I45BKEVotXtrq40S8tdOaKK5kt3jgZyVRWIwCccgD7VS9DaT9Jpsmq
TRIk+pESKiLgQwBQIox9goH3GcHOK1FL9FVadOaT/B7bSZ7KG7tbZQEW5jWTkD83I/N5OR8
1On9OaNpU/fstOginwR3tu58HyNxyccD39hXbd3UFlayXV1KsUMS7ndjwBWaj6/tprZbmHQ
ddlhZd6SR2W5GX+4MG24/fxzSS3o5ak7srtAIz6snGBj/AH9qyGgQQP8AiBrMltFEkFlAtv
GIgFVd5DuAAPJkDk/fPzXPd65r3Umh3N1pdr/DtOSB5Rd98NLPtB9CbT6TlSCfg8HIxV30V
HZp0nYvZqB3U3zn3abxJk45IYEZ+AMcYq9C+pSlZQpSlApSlApSlApSlApUe9KCaoBtvevD
wrrpen+ePS8z/wDXbD/hvvV/VRosZN9rF4UYC4vdqF1wSscaR/43q+P1oLelflWDjKnIyR/
g4r9UClKUClKUClKUClKUClKUCqbqrjRBIVkZYby0mYRrubalxGx4/QGrmvheWkGoWc1pdJ
vgnQo65IyD8Ecg/ccig84PSd9a6hqFrb2ivuuGmtUlkhJlSOGfYwVs5CSzQjJGMkZGM5uNS
0wap1Pr1y90kMEel/w4lojNtkkw4baeCBlfT755x5NQ1vZz9Vajo1lGunWUeiXdmhmOUVy4
LuRk+jnPPwfGebuw13TI9Z1GOTVjDJqWowfSSQruWUfT2xGMhlAbdtyfOQAc4Natu16aCzu
LqAXsd3CSlowMLQWxRXj2A4RQ7FiOR4XngD3NfY6bEnWd9qcX1zG4i7chlj2RIy9sALkAtk
DORkfm5+Li1hKTXFwLuWeO5ZXRGIKRjaBhMDODjPJPJNfLVDqfbgTTVh3NPH3pJW/JGGBfA
x6iVBHkYyDWB3e9Pb9aU9qBWAsrtej+sNRF5HLZaNeu3YZwCpkChvQq+3Ljgf2D2wN/WM/F
FQ3TVufT6btT6s/9244/z/jP6VrHm6Izn8c1Tqbq67HTwW2e9hWATyLh4oow5PqUEpuZvPJ
zsGQfHVa/h/dS3YuNQiubljfmGVpJliMkGDumLAs/JAAG4Hnn5Gz6St1g6X05Pp54HWH1Lc
R7JAxOWyPbJyf8V3yGy0m0uruQrBAm+4nkOSBgZZj+w/2rVy10b+lDL+HnTiqO1p0z5cbgd
RuFwPcj1+3xX3tuhenre7mmbToLlJERUhuYllWLbnJUsCctnnnnArQqwZQykEEZBHg1NZ+V
+zdUWpdNodGmsdAFto8kpBL28ATIz6h6cEZ+RzVTP0nNJ04+gaay26208Re4LOn1TFR3C67
MMNrDABZcqBldnGruXuYoS1tCtxKXQbHk2AKSAxzg+Bk4xzjFfckKCScAeSabo+FlZxWFql
tCZDGhO3uSNIQCScZYk4GcAewwPauiuWz1Ox1FphZXcNx2GCydpw20kAjx9jVFrfV2nCC60
2wnlutQlhZIFszkmQ+kBXHAYEgn4AzURy6FYN1BrV/rGqTi+t7a4lt9PQgdoJk5YAcNwQuT
5Kk+NuNPaafb2Us8kBmzO25w87uoP/KrEhB9lAHj4ri6W0ubRunLSwuBGJYg24RnKjLFvgf
NW9WrVbq3T+ma5HHHqFu0ixElNkrxkE+eVI+K6NO0600mwisbGHs28QO1NxbyckknJJJJJJ
5Oa6qVEKUpQKUpQKUpQKUpQKUpQR71NRU0CueysrbTrRLW0iEUMedq5J8nJJJ5JJJJJ8k10
UoFKVFBNKUoFKUoFKUoFKUoFKipoFKVFBg+odLjtetfqmtnmi1eynt2V2ZVeURH0KyglGKp
jwffaCc44NQsdLk/EbTrZIXMcrKsySuWXaIBsyGXIztClSTn7ZOfSioJBIBwcjPsa8oh0y5
t/wASNO0ye7UvbSqIZti5aKNC6g4wSSi7CTz+oxnePP8AxXoY1mzs00yB7aa1F6/08EXaGI
2UHCHbkL+U4A+PgHHx1bULu36n0GyhcrBdtcd8en1BY8qORnzzwR496obRNL0vRbObW74A6
drE7d63LyKJC0nEnpyowft/TyQeb+4FvJ1lpzd6Myx6ddFY+dxVpIPUDjGPTjyDyMA84x0L
lXV1DIwZW5BByCPmppSoh8Vk/wASrK4vOknaAri3lEsgOcldrLxj3BYH9Aa1nmpqz7VzWVh
a6dHJHaRdtZZnncbicu7FmPPySa5dRa8nu7awisoJ7KcML55yGVY9pAXZnLbjxnkAZ4NWVf
G6vbWxiE15cw28ZYKHlcIMnwMn3oj7VNcUkEsSTXEga/kikaa2iCorIdm0IpOBk5YZJ/q5O
K+Wo65a6bd2tpIsktxck7Y4gCUQAlnbJGFAB+58AE8UHZJd20V1DaSTxpPOGaKNmAZwuN2B
74yM/rWZ6w6m0ODS7/SppYLq7eEr9KQWAJ4BYjgYxuxkHjjnFUMmrX2qaimoWidnUdZUW2l
q3LW1nnLXBUe7Z4+wzkgYrv0rRLG81NNJskZ9M0a5aS9nkALXt2QDhvkKG5zzwBwPOtfbT8
dMdB2d3pUkvUOlt9Q8uYt0zqwjAUjIVuOc8cHGARWw07RNL0kk2Fhb27soVnSMB2A5ALeT5
9zXdSpbupbaUpSohSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKCKVNKBSlKCKmoqaBSlKBSlKBUVNKBSlK
BSlKBSlKCKw/VKxw/iH01cS52SsU9AO4lThfA8bpF/Qbs4HNbisv1HaQS9X9MXM8hwktxH2
9uVbdERzzxzgeOc4NJ2sZAwmPojrHTmAV4tQ3COUEugLqobJ4OQhIx5xn+oVv9Q1CWx0qDU
beGKQHsRKjKQVEkiKTuHgAHJGPb2qjuumdN6b0PqI28oFtcaaAlu2d0YjRxu3EkkZYHOPSf
9rno/UYNQ6Zsu3MZJbeFIJ935g6qAc8nzjPk+a1deHi8qKDxSsIUrlTU9PkvGskvrZrpTho
RKpcHBP5c59j/iqLqtNc1S4h0PTYmt7S6TNzf4yqrzlMA59hnkZ3AAjkixWmMiLGZC6hANx
YnjHzms9JaJrGrW+t3c0aaVp6M9uki7S0gdg0rE8bAERkI85z4AzSNpV10npFn07pwXUZ9U
uJO4JYXWALt5HDHYv5SwJO4dz3Ixx6/qt/qkEfTWlOLmK2QJfXcMJiiLKDlTj0xxgKfJO7G
0ZwQdaF9pnVE1303qPUGrdq20tS30ogysu1SVOWLY3FvSOF5B8gg18tOha3s7rqzqa3El1c
rF2rUQFmgUODFEqnneXKnHB3Y8EV9tF6RjhttNkfUnuLez/n2sSqO2JHdneQ/wB/DlVyBtB
J/McjSS2dvPcwXEsSvLbFmhY/0EjBI++CRn4J+TUuhkYV1Kwe4EMcD9Vaye9IjPuSxg/KpY
+6rgD/AJmzjIHGo0jTINH0uCwtyzJCpy7sSzsSSzEnySxJP3NRpumR2IkmfbJe3IRru4Cle
86oFzgk7RxwoOBk/JJ7qbQpSlQKUpQKUpQKUpQKUpQKUpQKUpQKUpQRU0pQKippQKUpQKUp
QKUpQKUpQKUqKCaippQKUpQRWY65lFjZ6fqxeMJpt9HcTB1z/K/Ixx543g8Z5xweK1FfiWK
OZDHLGsiHyrDINFcAe4GvTQTtHLbS269hEiJMRBbfvbnhvTjwDsYe3NP9HdOy69oFobO6V2
t7iwmURpdRRyMoyP6WwCUb4ODkGrJNOc9Vy30ts0kYt4+zO9xuEbguGCR49JIbls88D2q3F
Nor9F13T+oLBbzT5t6HG5GGHjJGcMPb/ofbNVvVvUEenae1jZyPJql6my2itxukGcjeAPYY
JB+R9jUSdMjS9Yt9V6eijtpJJQl9b7yIpoWIBIXwrL+YYAz6v7jX66c6O07pu/u7iyZ37yh
E7qjdGMkkBgBkH0/f0jJNXheH66c6V0zStO09n0q0XUIIU3zdtWdZNuG2vjIHnxxzV/U0qW
29oiqrRoINPub7TrfTjaxpIJhIkISKYPn8pDHJXbgg4xhcAAirWqJruX/X8VkWlEX8KeVVB
YIzd1QSR+UkcYxyMnOMjIX1KUoFKUoFKUoFKUoFKUoFKUoFKUoFKVFBNKUoFKipoIqaVFBN
KVFBNKUoFKUoFKUoFKUoFKUoFKUoFKUoIpippQRSlPaoFKVNURSppQRVcss3+pXgVZEgW0E
jH0hJHZiB/TksoTn1AYYcHyLKueCyt7eWSWOP+ZIxZnYlm5OSAT4H2HFB0UpSgUpSgUpSgU
pSgUpSgVFTSgUpSgVFTUUE0pSgUpSgVFKUE0pSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgilKU
E1FKUE1FKUE0pSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgippSgUpSg//Z
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCACIAWcDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/HcRt4TlV6g5yQCf0z+N
Lu/2V/KmY6H1RR/44R/7Mf0pCANgIPBAU46YU4+mVBUnvn3ryHWqR55+1k05OMEr8sXp8Wq
d9dF5b6uwSbv9lfyo3f7K/wDfNNqMyKrMCDlY/MOBwVywwOeTwePcc1r7SqmkqjfJZVL3vK
6umnfdtLTz37hNu/2V/Kk3cj5VwQe3Oe3fp1zTB8209uc/Xt+Gf0pruwaMKCQS284Hyqqt1
5GMsABjPUZwDR7aaTblONpwSctW+dwe117q5uV3enLJ621CbdjOVXH07f5zSFsc7Vx34/z7
5ppOMk5+XOMdxjPTofalqXVqcranO3NaP2pOV+qulZvTl7K9/eaQLuOcbV/L069/cfr7Uu7
/AGV/L86bR/n86arSvOLqzurN9OVSS0Tu9U1d32v6gO3cj5VxnnjnGD0565xSbuVG1eWAPH
Y/jSHjHvnH4EA/zo6ED1BI+gODWvtJq75pPW+9+ysvLS/zfcB27/ZX8qYzMCCAgUH5sqSSO
OByMH35/CgkAZNZmq61pWhafPq2t6jYaLpNpE013qurXtppthaRoW3vc3l9PBawRqql98sq
LsySRilzzcklOXMteVO7d9NVZt7qy3u+7A1ixGRtXIz24zTDLtZFKZLkjKoSq4Utl242g42
g92KjHNfAnxS/4Kl/8E9vg6biHxn+1j8IrjUbdQX0PwNr7fFHX9xiaRYv7H+Glt4rv1kYI3
+tgiRCQsroSM/mD8Xv+Dlz9j/wXfPpnwx+Enxw+K92ZDBZahqMPgv4TeH79zPNbi4ibxv4j
HjAWJmiEKzjwUZ5HJaKzkjUSN6FDLM2xVpYfC4mUZciUpxdKlZu+k6vJFycVK0VJyk0vdd9
dqeHr1bezo1JX2ag7b2+K1t9N99D+jpmfaNqpuyM5BxjdzjnP3f1qFZ2dF2qiyNg4K5CgH5
gcHkkKcfUHp1/lbg/4Lnf8FBPjqmqW/7LH/BNnW7xkMX9m6tqGifGj4v2pimWYJPLN4b8D/
DHwvs3CGaO6bxYLQRMWInjxMcuDx1/wc1fHC1a60rwD4V+BGmamRGYbjRf2evAM+nC7aOaO
e1g8Z+Kfiv4zS3so7lUliu7SLUv9CnV4Jp9sU/RUybGwVq2Py7BPaSxGMpuetleKoupdxs7
+em9zX6nVj/FnQpWtpUxFJTa01UIynOyvq+U/q/DEgfKmeMjH54/XB71598SrrxJ/wAIfq9
v4P8AGfhT4eeLLu1Mfh3xR4z0NPEugadqKsrJJqfhs+JvCE+sWTH9zcWtr4i0q62SFoLlZF
XP8wCf8E2/+C8/xaZG+Kf/AAUVs/AljNaTxahZ6R8aviNcC+R5ZJBCuj/CjwB8NtGMaERRS
XK3lrcGASRoSzE1x6f8GzPxH8davc+MvjF+3Rb+KfGOpagl/q2rXPwu8a+PJ5WkhMd1I2o+
P/jBNPJdpGixW121lGJFhjeeDe7sYWCwFGf+08S0VKK5ksLhamJpuSScYv2nLGUZaa8kotN
31TiV9Ww61nj6HTSFLEzl5/8ALmMb9k5q+t2rWf6k+FP+CpWv/s8eM7X4R/8ABSSy+C3w/u
NV1d9J8DftV/s+eM7bxt+zZ4xkigkZrP4h+FrvXtV+Ln7O/iBZ4lhln8daVrHw7lmlmRPH9
o1ukU/25f8A/BRT9gvSXUaj+2h+yzEJ4pJrZYvjh8Oblnit1jM8gNr4jnEiDzoihUDO7au8
1+HHhX/g13+Bulyw3fiP9qz4q6jc2/m+TP4S+GPws8IERSTRXgjl/tOy8ZPcLJextcXyzu6
XqGOBkiVZXmd8S/8Ag2v+Fvh7RtK1j4KfF/x1411/QWmk1b4c/F7VvDfhHQPiVpCQT+Z4es
PiV8M/ANprvwu1p3uBPYeKZfCnxB05JoEt9S8OS2VxLPD21Xw5Vq07ZjjIVJJ80cPhnToTa
jeMowrTqul7Sy0lUdPmldOnG0Q9ngYtXxVaa+1yYdK/lFzqxat5p38lt+seq/8ABY3/AIJh
aUkUl1+2n8EpYZPs4B0zVdU1syfanaKFoV0fSNQLxrKhFzIFKWiPE920KTRM9G1/4LMf8Ev
7yRoYf2wvhmWjyhMmmeNLeFjuaPMc9x4TiglR9rNE0LsksQ86Nnhwx/En4E/8E6f+CTvxB+
J0X7Ofxy8M/tlfsp/tVyRXEui/AT9oX4zx6GPHEcEkVvNrf7PnxS8N2Mnww+OuiRmxN0i+B
vEuo69DbNNN4j8IaWFaGH9Hm/4N4v8AgnE3loNK+PqziKOMXK/H7xz5gSARrsMTTNax52KB
i1TYPlg8oKqrWIoZBh5QjWqZ3Gc6cJpzjh1SnGbSjKk7NSg72U4ympSvZtaKvZ5el+8njk3
dxaoULb2Tu6/vLRaJKzbV+p9IWn/BaP8A4JdXkvlW/wC2D8OSQkp3Pofj2CJhBM8TlJ5/B0
UEmWV2jVJCZUHnQiSI+Yd/Tv8Agrx/wTL1aGSW0/bT+BdukVwI5V1fXpdClSRZpI2RrfW9N
0+YbnicJIYsEL5iu6lWr5dl/wCDe3/gnI0DRJoPxtgkJjSO5i+O3jRriEqkUbTQ/aJJoBcS
CN1lLQPlbi5wURgqcpqP/BuR/wAE+LudJbbXP2m9MOwxyx2nxtNzFchpxMqz/wBt+FtXbap
UxxLE8SQoztGqyyPKeZx4aSv9YzinzOzk4UZWcko3jFR5tLLljtdXuk7KeXLm3arjEr6c1C
jqrLdqu7a3+y9FfyP0S0P/AIKWf8E+PEaNJpH7Z/7NFyiyiFmk+LfgyyCuwDKrfb9TtivDK
GY4QOyoWDMqm54s/wCCiP7CHgLw3feLvFH7YX7N6aJYeRFdTaL8WfA3irUmuLlnW2tLLQPC
eqax4h1O7uGSRILLT9Lu7maRGSKJiOfyx1L/AINtf2ItRadtO+LH7T2lzPG0CE+Mfh1qSxG
Moo3Jf/C2VZniCFGMpIkYvKwaQlz8Y/tA/wDBsJeWXhjUdY/Zd/ahlv8AxnEx8jw18dfCOh
6TpWsaf9le3GnxfED4Y6Zpuo6DqshYmPULvwfrthNcTnzLWwjUSo6eH4cqTh/wp5lQgnFSV
bDQV7tXUqqbSVlbm9no7WurjjSwE5pfWq1ON4puph1bXe0oVZWt5wslrd7H9IH7I/7YPwe/
bY+HOp/Fr4KJ4ym8B2/i/wAQeDtI1fxx4H1DwHceMV8OfZEu/FfhTQ/EHla/feDLu4vJNP0
/WNQ07Tmur/TdTgFnEbVs/V20gEbRxkD5F6DgY+UDAHTpxiv4fP2av+Dej9pv4i/D3Xdd8b
+PLz9l340+EfFereBLzwd8QfBNh4v8O+I9LsLPRtQtfiH8Nfin8JfjHHd6r4W1xLyHT4JdW
8P6VqsGq6ZrkF7p0kS2883vC/8ABFP/AIK9/CPSbb/hTH7c9t5tlZvbw2PhT9pf9pD4bENb
wiW2KW2paR4k0NkecG2SKUCJUSyFyZoftRbStluUKtUhhs6pwjzy9nTrwqzcYacrniI3hV0
cW6kYxUm3aKXLzDw2Gbko46irSaXPSrxVrtK8owmtVr7rl92p/YIrMzoGWMMnmmTCKQE2kp
tJXO4nbu6AjPUYNSqyuqsAuG5HyL0PTt19a/kyhuP+Dmj9n3TmM9tpHx90bTpkeNVX4AfFX
VbmJmQSwzPFN8K/Hdwx80eSB5pFrDvknWaWSSOS7/4LQf8ABWf4GRuf2jP+CcUc9hpdtK15
fWXw0+PHw9+3tbyRQPLBr1hbfFnwnHDJNPEUmjZ4PKEksZlhVpEx/sLETV8NmGWYq80oezx
cYNx5k7ctXltK2iXNvZuy1UrA1ZP91Uw9Zd4Yiknul8FSVOot76wVlqz9pv8AgpPr/i3w/p
H7FD+D/GOp+CrjWf8Agox+yZ4c1680vUJNNj1jwrrPiPXbbWfDWrmGSIahpGtJ5VvcaRcCa
z1KcW1vdQSRFinPeLf2UP2yrK//AGo9a+DP7T2m+EvEHx0/ay+Cvxg8G6xrRvNTi+HvwY8J
+Evhz4P+JvwzOiXvhfX9MbUNV07wrrH9hW2liy03Vo5dFj1jUtEvv7X1W/8Awq+Of/Ben4O
ftPt8A/Cvir4G+PvhFrPwV/bD/Zo+PHiS/tfEfhL4m2qeEfhX8QY9Q8e29npdg3hzxZHrI0
C4vY9Mtm8Lzvcmfy2+yzvCX/e/4S/8Fgf+CcPxkv7fR/Dn7UHgvwvrl1EbiLR/izp/iX4N3
Uil0iHlXXxN0XwtpN1NI7jZFaalcSyqrSxo0Klx01MFm2Bw2Ftg5TaVd1bYeni6aiq1CtT5
qkFVpuMnTXu3s17SEk02nNShiKUY81CpFatycG4ys09WuaLUbLfS2uzPzY8B/sFf8FmvgV8
Oda8G+AP2zfCWm+HtK0HxT/wgvhr4eyeBdd1e88feNfGyarcaz4mvvi1+zzZq+naj4u1vXv
jH8QfGt14u1vxtF4ebWPhP4W0LWb69sPGA+j/jx4F/4LV6t8V/i/d/syfHzwPpPwv8JSeEN
F+GGg/FjwL8GNBuPiFqo+EPh6fxX4oOq2Pwy8aaovhab4ox3YmW7fw1qiyav4ottItTo+je
G1k/avw94i8P+LdItPEPhbXNH8S6DqMQl0/W9A1Sw1rSL6HtNZanplxdWVzGTkb4Z3Xrz3O
zXnzzbESq+0rYfBSn7/u1MDRi25uDlKUZRu6nNBNSaUk5Sta+mLqyk02oaJpWp00tbdFBJ7
aXTt0M/Tvt62dp/aaWYvzZ2n2/7Jl4BfmGNbsQO8MJktxceYIJGjjd49rNFGflF59wUlVTI
29VXGNw3Z4/u5x70pO0Fs9Du/JSCB+BOPehwcYBAOUYHrgqQwPbp3rx3PlVS8m+W7e/2tUl
eTu9F2V7bdMyBJgwctFsRQCrMsZEiED5wBnaCx2BWCsSDxggl8h/dkgLzjadiHA4wSCpGQP
bAOOKHZVUr02pvAzksFyOOnJHOOOSACaYdog2Ng5iyOhBODjr3BG76YNYVXUhTUVUb5VzOS
k02rqMVZN3s2uuysNbrrqtNr6jYiu3zGSNRF5oAWKMEISDgDbkKzLn5SAwwTkjh0zkKuFQh
8jlEIGVYoSCMYG3LEg4FQ7D8ocByTvyTyxBDYJwQArABQMjAzxnFTSRb4TG7B2KLGzE7euQ
W4zgncxA5z071iq02kpTfuJuN5NczWtpO+u21tdk47qmk5Rv7ilbz5Vezb26pvoJFKX8rCx
YzuYhAPlAypTjgn8PbFWMjKDC4Zip+Vew57euPXvUEGACFPA2xsD975VIB9OSjd84xU5zxj
+8M/QsC2PfGce9d0ZVGqbvybXu3de9G2vZpO+nYlqzs+hMwG08D8veilf7p/D+Yor0xEPZf
91f/QRSZAO0cYGc9Rydx7+pOewOQOBikAxjHTYnvyFA6k9xjH0JNBBK9RnAGe3B5/ma8aEr
3grpuUpe7a7imut0rtPfRpp3QDhyQMjOQfoRzk+3A7dfrSDB5x1H41G8ZIYxkJKybRIRnB2
4BxyCAwDYxzinqCNoJzgEH344/I9f61oovSE0pLVqUnf3k0o763au/LVJtAO/p19qT0IGQc
89uVIyO2P896aQ5ZiCNrKB1AKkA4bkZPQDAzyQfeiNNiKo6AYGOgGSeB2607OT5ruNvdSaT
15viWrXvK6vvZ/IB9FcN8TviP4R+D3w68c/Ffx/qFzpPgb4ceFdc8a+MNVs9J1fXrnTPDXh
vT59V1rUIdG0Gx1LWtTay0+1uLk2emafeXsyRMsFvI+FMPw5+KHgT4teHU8WfDvxDbeJ/Dl
xPNFYa1ZQXsOn6pHEEK3+jT31rarrOiXKukmneINK+2aJqsTedpuoXcQLi2nCEqnLJxbd5K
La5lGKtf4U+Xlsm1e90B39H+fyrwb9ob9p74B/speBJPiR+0F8UfCnwy8K+a9rp8+v3x/tX
xFqSRiRdF8I+HbKO71/xbr0yHMGi+HdN1HUZAd32dYw0i/zmfFf/gul+05+1b411L4H/wDB
K79mfxjrutebHaz/ABS8YeEovFPizTbeV02a0Ph41xF4F+Geiy5iEPiT40eLYvMhudj+DIb
hd0fbgcpxWOc6tOkoUGk6mKruNLDQgt7zk/fcbrmUIyl7y0aTa3o4arXu4RShG3NUm1ClBN
2vKcrRXom5OzUU3of0/eOPH/gb4ZeGr/xn8RvGXhXwF4R0sKdS8T+M/EOk+GPD9gH3bBdav
rV3ZWELSFSscbziSVhtjVm4r8O/2jP+DiX9hz4SCfTvhDH4z/aT1yOSaKLUvCVva+BfhiJ4
f3ckEnxG8fppx1BXnMMVtN4O8NeLLa8Z99vPIuwyfD3hL/ghv+3H+1x4h0D4n/8ABRv9qe7
jvl1S2vLzwNZ+ILj4s+ONM0lrlDqNnomt3dvafBP4ZakbdXa1s/AngHxPpDS/Z0ubuXyWZv
3U/Zt/4Je/sNfsrCy1D4ZfAPwlqXjS0gSOb4n/ABHhPxL+JV5PGyyfa18UeLxqUuiyvIiH7
N4WttA0yFI0itbCCJQld7o5NhEvbYirmVdp81PCtUcNTlFtcrqtOdS7s7wkla6tprs6eEoS
tUqvFuzvHDt06ad0netUi5S0u0o0WpaXnHZ/hRF+3h/wXM/brLzfso/s9w/BD4b6k01vpnj
Gz8FWekWctnOGaG+/4W1+0ItnpeufZ0Maz3XgP4dZikJWJJztDrof/BCD9u/9prV7PxP+3v
8AtwNqaz2xW40Kx1jxh8cte0+KeZ5ZdN01vFreC/hp4ZdcJ5c+jeFtbs7dZpooraSNQr/1q
45bknBHJYnPX7uSePpgc+9Ic4yOpIAP04z9BtwT2PvUPOa1LTA4fC4FKyU6VGM69ltevNe0
btdXTjdNpppu8xxkqbfsKVGhpa6pqpO2mvtK3tJJ6XbhyK/S2h/JB47/AOCS37Ln/BO2/wD
Hnxq/aJ+F+q/tM/sdadqf7P8ApkPja/8Aiz4o8DeLvhFF4z8Tz+C/jf44+JXw1+HOh+GfCv
in4feDbifQPG+nXGl3i6qNH1jVvDk9hJHpSarL+xf/AAT6t/2CfGul6tpnwE/Zd+FnwI+Kv
w50rwF4k+Jvwzb4WaVZeP8A4dWHxb8Ov40+F11rPjW78LWo1u48YeB/sPiPdomt6qNHuLif
RtVnh1WyuVf9NPFnhHwp478O6x4P8beGtB8YeEvEdlLpPiDwv4n0iw17w9rmk3Q23Onavou
qQXWnajYzAL51teW80DgDchxXn/g/4GfDbwH8Tvit8ZvD3h/7L8R/jRaeAtL+IGvi+1GUar
o/wx0vUdC8BaRaaVLcvpek2Wg6dq+pjbptpby39zf3FxfSTlLVLfLEZjUxlKX1qriZ4jTlq
Ks/ZS5XSjGMqLXKk6arc7hyuTdO6upSedSvOsm6s6s5t3u53g/gS91rRq0ndOzfKuVWuevL
kEDc3GRjc2Ae/cg4zgD7oGNvSmRxbdrOcupJBHQhhgE5A+YjGQBtz93A4oQylzvwNowy4PA
IJVg3cnjIGVxxkMvMoAyfzPfBY5BwTwOGwOB6Djjx+VtSS5XKDtTclfl0i1dtd9mr2VknpZ
YFSSMMwSMIu1TgBQMIeWQYGQDkDAwBnjtSW8CeTGW++UYtgnAaQEMAOBhSWCAj5QdtIZGjm
kaQbiIXdSg+UhXwRz0YBEzkgFi2OAKkV1jhUkZ27N2DyQSG3gdSNzZ47e1cNVRUlFN+77ju
kkktrO92lrvZ7DTVrWWrTvbVLW6/J6dvMsBcKF4IA24POVwoGfybP170w7WkUYIaMrIrcAZ
JKkA9SxBIZccrtzxjEnOAMjPyk/TnP68fUHmo5o/Mj25HVeeQchgQwI5ABUFgDgjrkcV3Qp
xjJNJt8ijzdLR5Ula+7snt0eojwv8AaH/Zi+An7V/w61D4VftDfC3wn8UvBF7ILq303xJp4
e90HVUXFv4h8Ia9aNba/wCDfE9iSX0/xL4X1LSdasX5tr2MFgfzok8F/t8f8E9M3nwv1jxr
/wAFGf2P9Js2WX4OeMr/AE5/24fg9o1qmy0h+GPxM1GbTtE/aR8PaZEzgeFfiKdI+JSWUFr
ZaP4p8R3QaOX9jHBjjYLwyK20sehHAYls8Z55PI4yM5CK3mRphyCwQl1wDkYYjjO3zACAB2
JArsw2Lq0IvDz5cRhm3P6vW5pU7ybcp02rSoVdeX2lKcZOKjzXjeLuM2lyu0o3u4vbpt1i9
FrFp99ND5g/Zf8A2v8A9nn9sLwrqPi74FePLHxNN4c1KTRPHHg3U7e58N/Ej4YeJ4oymo+G
fiN8PtajtPE3g/xBZylrWeDU7GO3unSZrC8vYU80/UDozOdxBjZdrLgh1OWy6sOjDIABGAR
nOa+Av2nf+CfXwg/aF8Saf8YfCuseJ/2bv2rPDUcQ8H/tT/A2SDw38S7B7WSdYdH8bWgiPh
z4seB7o3EkOq+C/iHYatYXdnJJFZT6dOy3CfOdj+3Z+0F+xVqFl4J/4KeeBNN/4VxJqi6J4
Y/4KC/A7RNQuP2f9YiuDaw6Q/7QvgKM6h4k/Zv8SXU0rWuo61NJrXwxvNSJbS9W0uxDRwav
CUa9pYKc6k9L4SvKPt4tP/lxJtRxVm01yKOI1SVKShKabhGT/dcz0+CSvO/VJxVp9LNKMpO
9qaVr/sNFEq/ORl2Zn3ZOfmLHkZxkBiDx1/CnGPc5LYKFQMd8g9+MYGAR3DDPYVzfh7xd4e
8YeHNO8V+D/EOheLfDOvWkWp+HvEvhbVbHX/D+t6VcjNvqGkazps11pup20pDBJ7O4mt2yu
JMHjpo38xA4GFOCpJBLKVUhiBwMkkYHTHrXnq8moVItVKfLKSatafvKzW6as7q1le290sxi
JKhQ5RmZiZmORwFwpjULjcdqZDYA+bGeMvZA6NG33WGDjrjORz6jA/LnNOyM7cjOCcZGcDG
TjrgZGT2yPUUtKMOV6S0svdVormStfTa+7Xezd7AQrGVeQ4GJGZ8hsBSAoUMDgsxwACAeBg
4AFS4P95vu4IDEDJwSRgjByOCMEAn1NL049sge3Tj+VAz/AIe3A/rmiCUGov4pczbXRN8zV
9Ha+2nyQH5C/wDBWz4KfB3xt8L/ANny48Y/C3wT4kudd/bn/Y58H61fz+F9HfxFqnhTxp8c
fDWheMPDb6xHYf2rNo/irRb260nxHpYvIbbVtIub22vC6Piud+Kf/BBL/gnP4/hvW8J/Dvx
t8D9Uu0kC6h8JPiV4pstNgmY5SRPBHjK68Z+ATAuBGbOPwzBAIC0UIgZvMHs3/BVO4t7T4M
fs9XdxDLcLZft//sJXSQwAtK00P7R/gl4tiB40kfcPkSWRIy4Us2QAf03bqfqf517SxeKw+
DwcsPiK9FueKi3GpJXV6aa+J3XK4p3Xl1N4VqtOnF06tSn79T4Jyj0p/wArXd/ez+VDxJ/w
b3/tB/BPV/8AhL/2IP23NR8Ia3at5tha+I4/Fnwd1m28pdwVvF/wV1F/Dmq3NxKHNxPrfwu
mS8Exiv2mVfNPOv8AtCf8F/v2ETby/GP4YTftOfDXS7K+udU8RXXhvR/jDpkVjbllFw/jn4
KQeGPilosiRxJMLrxv4D1K1HnO0hchIm/rQo/MfQkfyrWWc4mfLHG0MLjoKPKvrFGKmotfF
CpTUZqS1t7yu27vU1WMm7KtSo4hJW/eU0p2dr2qU+Sd9NG27avdu/8AN78Cv+DkT9mbxbI+
h/tFfCr4kfA/xJp17DZ6zqnhVF+L/gmzu2hsw0moR6RZ6N8R/Doa5e9iaxvvAdwbGOzla8v
f3se790fg9+0b8Dv2h/D1v4r+BfxY8CfFXw/cWkV3JceCvEWna1e6dDcg+R/bejQTf23oE0
hBT7NrWn6fdROcTQJlc8D+0J+w1+yT+1RY3dt8dPgN8P8AxrqN2Iv+KuXSB4d+IFo8EjTW8
lh8QfDEmjeM7PyLhzcJDFrYtXlyZ7eZGdG/CD44f8G6l/4R8SyfFD9g79qjxr8H/HNlNBNo
Gl+PtT8Q219phjkhkay0r41fDSTRvHtnYlbaKGG28T6L40RgP9OupwXZ8qlPIcUr89fKqsv
jlUm8Tg5P4YqTaVWlCLbd7y6e7eIKOEq2jF1MPN3+P99S8kpRUake2sZ3vdtW1+3f2nf22v
jb+yL+0L+1RrHiq+u/iF8Avhj+z/8AB79o74e+BIPA97os2ra3421fxP8AA3UP2fLb4m6H4
F8UvDf6x420LTPi7o+tz2er6lZXupS+HfE9x4b8B79Ytv2H0zWF1fw/pGrxoIhqui6fq1rA
zpKypfWlveJCJYR5czxJKImliwkpYMgCPtH8d+j/APBTb/gq9/wS8+Ium/B/9uzwIPj14Uu
bbU/E9pdeI/EulX/jXWPBz6rY6XP4p8B/G3wdbXGi6vpHh69NvpZ0L4h+CNL1i2u9fs4Nd1
OzuLzTnm+6vD3/AAUn8Tf8FXPF2l/s4fsmfGnw9+w78PdY0XTbz4p/Ez4j+LPByftj+NhqV
uLjxJ8Nf2WPhlb6jq2g2RsLSYWetfG7UNd1C90yS8S98IeFJjayXclY7I69SnhnCGFWFpUY
+0zbDylUw8qMadOCnOjTpqbnKaclaEpVJykuf4pETw1SL5nyulaP76F3StZK91FSTfWMoqp
e943ufvp4r+M3w18G/Ev4ffCnxR4z0fRPiJ8TdD8deJPAfhC9klh1HxNoPw0ttEvvH+q20j
RfYbez8L2Wv6Rc30l/d2m6K9L2yz/Zrnyedvv2mP2dLfTvDerSfH34LWumeNrDwxrXhLUrj
4p+BIrHxXo/jDV5/D/hHVfD9zca6sWr6V4q163uND8OanprT2usa3bTaZp9xcXkUluPLvCf
7En7P3gWL9ne2itPHfiTXv2dPh38SvhJ8NPGHjb4nePfF3jO68MfFvTLCD4kweOvEOqaxcX
XjbUPEi6Ja6kL3xIJl0LUbWOTw4mkxJb2sXxbL/wQq/Yh/t/w1qdtd/H/AE/w/wCDPh/8JP
h54f8AAkHxz8YyeGbbRPgr42tfHPgQTS6i1/rd5ZWWs2Ns03hu51OXwlHcve69Y6FaeJ9Rv
dan8inRyeTbq4rGU7Jxbjh6coSnGrNLlSmpQTouk3z895ueqsk8vdtFSckkm01FO/vSutZx
9U3r05bWZ+mlt+0Z+z9/YVn4hb45/BseH9Qv/Eem6drx+KPgj+xtQ1HwjeRWHivT7PVG137
FdX/hW8vLSy8SWkE8k+jXd3bRailu9xCH9Q8P+JfD/i7SrDXvCmu6L4k0LUHkNnrOgarp+t
6TfRRbkdrPUtLubuznVZQVZopiVZWVtpGK/Ji+/wCCKv7JniT4SeBfgh41fxV4q+Hnw+8Z/
tL+PfCVq91b6VrPhLXf2lLiZNQs/BWp2aPB4f8ADHgTSrqa28MaHe6drzXGs2mh+KNW1C51
jSBJd/dn7Jf7KHwt/Yv+Dtl8Dfg5L4qfwLp3ivxf4us4/F+uR69qdrf+Ndeu/EOq2drc2+n
6Xa2uk217eSxaZp9tYxJb26hppLm7luLqbepHL1RawuJxNWrCsoqNWjBQlRVR8s3NSTVRx5
W48rjZyS+FOSap8ukp8/Ns4x5eTWz5lNvm2vHkstfePp5/un8P5iih/un8P5iiukgh7L/ur
/6CKQHrjscEemf8eT7il7L/ALq/+gijGM+/J98DA/SvIjFOcnCTVnPmbT0lKz9265dLPmtv
pzX0AKj3N5u3bhBGSXz1bcAFC47LuO7PtjoakpAMZySxyTk4yASSF4A4XOB3wOSTzSlJcyl
eXKnCT0b5bxaSsk2rqV3pa6s3eyYB+uCeB9cE/wBM0vfp06Hj9KMdPbkfkR/ImkyOueAef8
P5Vc5RSi3e0nG0Wr3vtdNe64t83R3STvZIDg/in4Ku/iT8NvHXw+sfF2veAbnxt4V1vwqnj
PwtDo9x4k8NJrthNps+raFF4g03WNFOq2tvcStYvqOl39tDcGOZraRo1Ffye/Fz9qD4Pf8A
BKr46al8Ff2IfF/xP/a1+Pl38MLH9mLwB4F8SXXh3xX8G/2afD0vxj8TfEL4f/CayufCOj2
3xA+LvxH8I6l8QtU8MeGPh/b6zNeaXor6Jo3jbxRpl3BaWJ+vf+Cpn/BQT41fE34z2X/BMX
/gnl9v8Q/HfxjK2gfGr4geFL65tJ/h/aXMNvc6n4L0rxbZCS28FT6TolyNW+LfxFlEknw/0
K5tPDmhrN491iO10rwPxT/wSv8AhP8A8E6vhz/wT3u9O+zfED9pDx5/wUp/Y+0v4h/GFba4
tE0q3XXfFniG+8IfC7Sp0lbw34FgvrcrfXF5J/wkvja9jh1/xXqF1djTtO0n6bLcPDCxUsb
Vl/tac6OXRinGtCMOeOIxcrqUKaUGoU0lKcG2rr3X6GHoU4eznibv2qc6OHT5XJJe7VrN/D
RlryKN51Enblg+c0PgP/wRO/aG/bK8f2/7U/8AwVi+MHje68ReIBLqGnfAzwz4ht4PFelaV
c3v2qx8NeJ/FmiPdeGvhb4ZS0jBk+GnwbhgntTqDDUfHUOsW93E39LPwc+Bvwe/Z78E2Pw5
+CHw28H/AAt8E6eTJD4e8GaLaaNZzXLqqy6hqL26C61bVJwq/adV1W4vdSuSqtcXUrAGvVj
wT9TSV5WKzDF4xtVqijRTvSwtJcmGorSyhBbvRe9K70VrJI5q2Jq1+VTaVOF1TpQSjTpxu9
IxVlpfWTvOWrlKTbbKKKK4/wATAKP/AK/6kn+ZNFGOQeeARjPHOM5HcjHB7c8Gq5e+qXK9m
9+V20Vla/fdd2gCkIz0OMMpHQ8g7iMH6D/voGlopTtF91dWsn9q1vPS9nfazvsAdye7Yz64
HT8v89apXskkKKyNhnmhjHyk7RJIiNwM5JHAJwFZgWIUMwud/dmOB6ZPQe3T0FMkXeAvfcr
fUK6k9xx0JHfpg1jUb9nU1V9VGz1u0rL/ABNvZeQLfe3n28zJkmJmLSMywmJkdXUAYCRkO7
Ebl/5aAgcOTuxuFWSpZEXkeYiKp5HRIyQD2b5ZNvYMBnIIFW3WMLkhdvJ6DpsK8DHJx9OO9
NGwIg3BjuAjOCMMwIXb+Gcc4PTuK867lK795t6+ZfLHlUveWtnpo9L6O1vveqvYV28pGd2B
Kq5QDgspcsqkcjKqVXp1DcekkrMsUjBfmVchScZx1GSCBkfNnBx+tOIDL9VXn3AGePzH40p
568/WvVtbbRJWUbK3S3S6ta1lpZ7bEFF9txsPmMRCiSMy5KyqxIZWAAz/AKsFlzyj46MDVe
CWSaBfL3qcmTeSFGC5aMOCh2jZlcKcBSBncpA1cDngc9fw4H8qAoA24GOewHGeBgYGB0HGe
55oXNpe2yva/wAXW3l26gUL0/6E8kTGIyBGWTAJV2kADFWBDFGIYocBz8hIBzVO/wBG03Xb
G80rXNMsdY0jVbK70/VdL1W0tr/S9U0+7Tybiy1DTbyOe0vLO4iLLLbXEcsMiSukiMjEHa2
qV2YBTkbeo68jH1pcYxjgDgfQDAH06fkKd3o4ycWnGSa30aas/Po1r1TA/Jvxb/wTz8ffs9
avrPxP/wCCY3xV0/8AZ21e9u9Q17xP+yb49sdQ8VfsVfFbUrt7e4vIo/BVlcR67+z34h1Z4
JPN8c/Byezsop5hLq3grWoGuI37/wCBf/BRnwb4q+Iel/s2/tN+APEv7Gv7WWoo50n4S/Fj
UdLv/BvxRMJaS6v/ANnj426Qx+Hvxi0x7Yfa7fR9PvdK+IGn27MuteDLKa1vfJ/SbHGDzxg
+/GDn6968a+OX7PPwQ/aW8A3nwv8Aj18L/B3xU8B3lzb3x8P+L9Ih1GLT9UtCxsdc0C+Bi1
Tw14j06RjLpfiTw9faZrumTkzWGoW8pL12/WqdZWx0HVaSisVDlWKpxT+024wxMEnblrvnU
Uo06tNJIvmUrKfTRTilzLX7S0U7a2TcZPRc6ikj16Mgzzkn/nnwcjACkEYPQ5B3HA56jinn
IOC4G1tzZwAFCjG7+7/F+DZr8ek+Gn7eP/BP77TefBXX/F//AAUL/ZN01J7q5+BPxS8VRyf
tm/CvRw67bH4LfGDXRFpHx20DR7QSGx8CfFvUNK8aPBBDpei+Ob+Z44T9z/sxfthfs/8A7X
vhjVdd+DPjIXur+Gro6N8Rfhl4nsLvwh8YfhR4hjLQXfhj4o/DTXEtvFPgvWrS5iuLYDUrE
adqDQPcaNqGpWWy5bGrg5xpSq05wrYdyv7ag9ab5r8tem/foVHZX51yzbfJKS1HKm0uaLU4
XtzRvpfZSTScW9rPRtPlbSufTryANGAeX3KOOwIzx7Mw5PUfUYeCGztYcfKcYOGHDfmcjHY
g0MFPAA4wQDzggqQc+pxj8c9qUKBnAAzycep5P6k89+veuSKblN86a5r2i00lypJPs9FJ2e
/kZn5c/wDBW+4ktP2bvhdf/wCjw2en/tv/ALB13qMt3cS20MFkn7VfwyhNwZ4EadNlzLaO5
iIYQiQklA6SfqQ3U/U/zI/nX5af8Fh7WOb9jJbx7iC1OiftMfsZ62txcLMY4lsv2qfhMJpP
3aSIGjt5ZpFa4T7OpXLkMEYfqW3U/U/zJ/nXoyT+oYRc3O/rGLjZq1ny4aSelldqSW+yV1s
3o/4UP8dT7+Wlr9zS+QlFHYdj3Hpye/05/GqWo6jp+j6ffatq1/ZaXpWmWlzf6lqepXUFjp
2n2NnC9xd3t/e3LxW1nZ2sEck1xc3EscMMSNJI6qpNZP31C8XpNR7aPl3W93toZlwHgHp1y
D2x/wDWwfxr4a/a7/bv+Fv7LE3h/wAA2+heLPjr+0n8QSY/hL+y38GrWDxD8X/HVwEfZqt/
ZeYLHwD8P7KSNpNe+I/jSfTPDOk2yTNHNf3kcdhN83a1+2L8cf23NZ1r4W/8E3rC10T4XWd
0dE8d/wDBQ/x1o733wq8Pzo8X9s6T+zZ4H1CK2m+P/jS3tGktbbxa0tl8K9A1LbLc6prrJF
A/1h+yn+w/8Ff2RtJ8Q3vg2PxD41+LPj2Q6j8YP2hfijq83jP42fF3WpJHu7jUPF/jO/3XU
Okw3cjto/g7Q00vwnoNukNvpejwmNpXqph6WFhzY2LqTtGUcHGqoNpuNpYqpCV6VOzblSX7
6VrJQdmbxgqbi6rs9+RP30rJpysm4XvpH4mk7qKab/Fu0/Zf+I37U/8AwVE+BF9/wU+8OfD
HxTql/wDsm/Fv4vfDn9l7wVNqGo/DH4G2vhL4sfCjSPD/AIS8X+M7aezb9oHXJbvxDruu+O
5Nc0+08DNr9vodrpOmazounWTH379sf/g35/Yx/aNe88S/CK2vv2U/iYb06xFe/Cewspfhf
q+srC8aXHiH4SXhg0bSm3PAX1L4b6h4C1iIRJPFczXCfP8ASnj2SOx/4LM/s3n7YivrP/BP
j9pCymtXQu0lvo3xu+DV+siN5iC1bzr7cWUTfaEtzHIkXkQy1+prhC+7IZC4aQAZGFAwx5+
6DjJ7FQMHPF4zM8dhZ5ZiMNWeFvl9KcKNFKFCCdSrFwjRS9m4+7ytyUpzWs5Scm30Rr1Izg
4znBqnGMLfDPW6Tj8Mr6pqafM1qm7NfyKaR+1F/wAFX/8AgjbqOn+E/wBr7w1eftZ/spC8i
0zQvioviS/8Qpptm42WNn4a+NGt26+JvB+qNDG0Vr4A/aDsLvTJ7iGPTvCXj+Oy8y5X+jX9
kf8Abi/Zw/bc+H8njn4DePINbl0cQ2njTwHrsR0P4k+ANWaGB5tN8a+Erpvttj5ck4jtdbs
DqPhbWfLkn0HXNTt0aVfqfX9D0XxJpGpaB4i0nS9d8Pa3p93pWuaJrenWeraNq+l30RgvNP
1XStQhuLHULC6t3khubS8t5raeGR45onQsp/mv/bA/4Iw+O/gP46H7Yf8AwSf8R6v8H/it4
RuG16++Beg30UOmaxbpPb3Os2HwpuNank05NJ1uOCS48RfAzxrLqHw68X/Na+Hm8J6gthBN
bxGXZunSxMKWX5hOKUcXRSjhMROVnH6xSVuSUZNNyg1fWNnaKEp4evf2kfYVbNKql+5qzur
qpCMW6UpJu86doxlZ+zSbkf01AjC46Y474B5wO+DzjtxRznrwSABjp8uMZ75YZ/HA4r8ff+
CYH/BVTwr+3PpWpfCz4laNafCb9rX4dwX8HxB+F9zBquk2niODw/eNo+teLfANj4ght9Yhg
03WIzYeMfA2rBvFPgDUmW21IX2kXema1e/sH/TkfX1rza+ExGErzw2JhKlUpulNtNuNSLac
ZQldqdOceVqbvJp8raUUlyVKc6U3CcXGUd07PdXTTV1KLTTjKLcZJpptNMmf7p/D+Yoof7p
/D+Yor0iCBSxA3Lt+VOM5/gUnoOxyPfGe9LX8/f7WX7U3/BUmz+KX7SHw3/Z6+Dvjrw3ouo
ePf2dfDX7JvxJuPgrH4s8PR6Cnji3+Ff7QmueO7+bSfEVnZ6HqvijX7Dxr4f17WNOnOkfCD
w1qXjXT9Pmsb1pR5l8ef22v+Co3gLR/2jfCekfDvxJD4o8G+G/gnYfBj4peFP2W/HvjXw74
+8WfDjxBpvw3/bBuPDGj2+ia9/ZzfEjxzrP9v/s/6h470qTwmvgnRJtVZ5dD1Ma3a8zyvE1
FSUcRhE5yjKUVWd4xmsPNOdoSd4RrS51G7TpVU4pQbWyoSkouMqb5raKcbxv7Ll5k7JXdW1
k3KPs6rkkqbZ+zX7baftKt8CZX/ZOlvE+Ldv8AEn4N3ckWmx+FJdTu/h3bfFbwhJ8VrTTo/
GssHh6W4l+Hg8RGSC4uLe9urRbq00i4g1aeylT8fP2pf2jP+C3/AIC+Mfj/AEj4L/B/QNW+
F0n7R/i7w98HLm++E/hzxTrXij4QWfwuuvE9pqF6fDvxHnitPDOhXnh7X7+PxX4svfh/4g1
zX9V8I+CLbTtR1rWH0Wz5H40/tU/8FdvAmg/tI674JvL3xhqvgHVf2StF+F3ge4/Yuntdb1
25/aT8N6d4t8RW9xFo/jXxPD/bXweuo/8AhX3jiW01fxB4Yt9c1q8n1DUfDbaTBt55/wDgp
r/wUd1U6hqfhzwNoa69deA/FOr6N8FB+yT8bb7WIfh7of7HTfF7R/2sbzxvda/olpLY67+0
bb3Hwlh+BFzp2neILS6D+DGvJfFlsLy49TC4Sph1zOnlWOTnOXLVnOXKp08NPkmlBXsm1re
MW6iUuaMUtFF01Tk40KsZJtKcmmnKNGUlJKdOXuqSS+y71OWTcbx9Q0P9tT/gsOf2Z/jZ8U
fHX7O3h74e/EXTF/ZGt/gBofiv4Jazbj4j658UvGEfhP4s+HD4N8PfGnxV4uttQEOreFda0
w+K7LwV/wAIILvX7TxW0f8AZF0LTnbf/gpb/wAFIf2e/wBm39uD4uft8fAjwz8Hrz4a+FvC
Ogfswa9b+EI/CuheO/jF4y13xl4VbTIIX+Jfju98X6Zo32DRPHvnWumaTBH4Ssr+S+uDPdp
DD9NfC39v/wD4KJQ/DvxT4j+I/wDwTF+KHxB8faN8XPFPw91Xwd8JPEfgrwTaeFdP8G/DP4
QX7a9b3fxQ8U22pfEnQPiR4+8TfEHUvBXivwhpsmh2XhrTLTQNXu5dc0me81P80/8AgoR+1
j+0J+1T8av2DfgV8T/+Cbv7Svw70zTvjnefHTU/gFqvij4O+LfFX7SWgfC3SI9Rv9C8Labp
Pio6HDaeG7FtUuPFTeNb3RbZ9C1S7t7EXU8pCdGEoOtWlTq5dlnsPaOvVqU8VRlVjHD0qTd
OjF1XK1VUWpycWlGrUnJKFnHeklUd3h8IoOSnJRrRVSMKKTqRhGeJbUZqnJycoy0nOUXy8v
L+qP8AwRf/AGEV/Ze/Z8j+NvxP0+S8/al/aitoPiR8WfEOq3P9pa1ougeIr688T+FfAQvpI
YJYbhY9Xbxj4+zG1zqHxI8Ra/8Aar7ULPStFe373/gq/FO+kf8ABPxre3M/k/8ABUX9jtmM
crpPEr614qg/cRo0YmLiUrKryxpFAJZiJSgibiT/AMFQv2mLb7RJdf8ABHn/AIKAxwW4t3Z
ra0+E+oyGO6uNi+Xa2XjWWe4mijLTXENkl0LWNRHKyOyg/Df7dv8AwUJ+I3xK0/8AY6XX/w
DgnR+3H8Lf+EJ/bm/Zq+JssXxJ+G/hKGz8Zaz4S13W1g+EvgeSx8WX8mv/ABL8Wm+ml8CWd
ulpY6jf6WwvdS062O+XGGGx9fMo4zEQpSlUqyvbGYep7OmqUnTgowrN8tODjTUVHSC5n7qZ
CVapXeImotycpO1Sna3LZJXnpGMbKKWiSSStY/p5/WivyOm/4K26Tpawv4h/4J9/8FPNCin
cRRNcfsnXd65n8t3Nu0WneMLqRXyGRXYCKUxlo3YLzXl/4LIfCKzu1sdV/ZD/AOCkWkXCwr
NcJefsXfEGcWkRi813uX0y8vwBG7xW5MYcyTSKYFlhWWWLzI4DGT932Dckr2VSk9n0l7Sz6
PV6+epz/V62ygm0k2ozhLlv0fLJ2d+9u+x+vNFfkZf/APBZz9mnRv7PXXvgr+3doM2pR2rQ
W+qfsP8Ax/WWOa6+zkWsn2XwxdRSzRR3MUkr2ktzalSyw3E0qPGLcP8AwWl/YxWKB9W0v9q
Pw3JK4SW38RfshftDaZPakBWme6DeA5oo4rYEmeRZpFIVvJMuK0jgMcmm8JiEpXSlGKkm01
daN36bJj+q4h7UKr9ISfbXRPTVa7H60UV+Stt/wW7/AOCeUltJc33xE+KWiCFlSeHWv2cPj
9YzQyMgkWJl/wCFdyo8pQqxjhklcb1UgOSo2bH/AILX/wDBMq8mjt5v2l7bR55ZI4xH4g+G
Hxj0Iq02fKMran8P7eOJXALK0jqNgMhwg3VTy/HR5eXCYptcrlFUKjs3Z9Ivq+q63WiuDw2
JW+Hr/wDgqp/8j9/bqfqgSB1pTxnPbr+Ffly3/BaX/glzJDBOv7Yvw2jhlDSLLd6X49tAYl
ZFkdBP4QjOAWCEuNquyqSGarsH/BZ3/gllcx28h/bg+BsC30cktp9t13UtOeVI1LOrQ6hpF
tJFMVBaG3kAnnjBkijdQayqZbmMov8A2LGJv3ov6vV6PmVrws1dW7bi+r4jT9xW12/dT10v
p7uumunQ/TVnKvGoGd5fJ5+UqAQQcYyefpj3FPIz9cEA9xn/ACPyr82Y/wDgsH/wS9laPb+
3h+zLiRA8cr/ErSI4ljYD/XTyMsMEhIYCOWRHLYTbuNdBaf8ABWH/AIJnahEstr+3Z+y9JF
JHI6uPjB4RTKxFFkI83UEIIaRAFIDMzAKrEGuaeAx8qcnLB4rVrk/cVEublVndRvz3umr6L
ldle4lRrdKVXR/8+5aPttv5H39OwxjONuCy4yMENtPTjoRgck8c8AxwuAAjqDtVCRjJDjIw
o/2WXK9/QE4z+JH7Zf7b/wCy78VbP4Jn4Ef8FTPgx8GNW8LfHDwD4h+IGp+Df2mPg94e0rV
PhAJDceP7fxXoniCx8RXnjkT6HYy6L4U8L6PPoskPinxFZa7q11caVo97aH41+Dv7S/xj8O
+IfEGoePf+C237BXxCvNT/AGUNV+GPh/w9f/Frwta+Go/2lLqwWz0H4hahBH4Y0htN07w1q
K6h4j1DxTp94NW8bDULXwrc+DNEsNFtdXu6o5NiKlP28qksNO8n7KthsV7RJScFZ06EoO6X
NZ8ulmk4vmNYw93klGWyeqlpL3duWm9XzPRt2Sd2m1f+o72xjHGMYpq/dXvwOT17c/1r+Yf
9h/42a5+zL8TPhd4L+I3/AAV7/YZ+Jv7GHw18O/EDwbonhyT9oTwdq3xS8TaZa6j4sl+GOp
+KLrXvC8Op/wDCUw2mr6JJ4mWD4j3Ok6WnhgaRpyazBP51ftxp/wDwUK/YM1N1jsf2zf2Xp
Xd440R/jn8N7dneXeERBc+IodzExuGC5KFSH2nAPTiMvr0qjjT9piIct1UpUK0V7z05o1Ka
lGoklJwvJRUkm21JLKpRlTlb40/hnBT5ZaXaXNGLbXVW0ae+59heo+o+h5H6Ggf4/wAv6V8
pwft2fsSXUN7cWn7YH7MV1Hp8stveNB8ePhe4guIWZZIZCPE+FlDgoQcncGzwrEWtP/bT/Z
B1tZrjTP2rf2bLq3tRK0slv8dPhjKoVAspaUx+KP3SxxeTK7PgLHcLv28isHh8Slf6vXtdK
6o1Hq/+3ezu+y1I5Zbcsr6aWfXVfemmu59QjjC8njk+/HX3PJP096WvA9K/ae/Zr1SBLuw/
aM+BeqW375Yrmx+Lvw+u4JPKdo5h5lv4heNjbsjxOQcqVIfkHHTwfHf4HXbyJa/Gb4UXLRF
Q6wfEXwdM8e8Db5ixayxTcSNu4DcCMdazjQxCvejWtzWhenPSKjFJax6PvqHJN7Rl02TfT9
T1WiuJtfiV8Ob0hbLx/wCCbxjjC2vizQLhiGG5SFh1ByQy8rgcjnpzW3F4l8OzmNYde0WRp
nKQrHqthI0rqxUrGI7hjI2Ryq5YZ2kZBpOElpKMl5OLX5olprRqz7M2iAflIByGGD3GPmH0
I6+o4r4N/aj/AOCfvwo/aL8TWPxl8Ja/4r/Zw/ax8K2X2XwL+1V8EZ7Xw/8AE3S4ooJI7bw
/44s5Iz4d+L3w9mJSPVfAPxEsNY0q7slkttPuNHllF0n3ZFdW04LQXEEwXcGaKaKQKVYowJ
RyAQwKEEjDAqcEYp6urZKZfqCYwGAYdVJXI3jPIJz0p0sRVw1SNWhOVOXvRbjdOSaXNGSV1
UhJe7OnJSjO9pKyadRnKDvCTTs07dU94yWzTW8Wmmt0fj1p/wC3/wDGP9jfxN4e+Ff/AAVI
8H+HfC3h/wAR6vY+G/h1+3X8GNJ1+7/Zq8d6leRQxafo/wAXfD10t/4i/Z18f306TGaPWpt
V+HOoz+bPo/iSwtIvs6/sBaXtnqFpbahp91bX1hfWtve2N7Zzx3Nne2d1Ck1td2l1AzwXNt
cwss0E8LvFLE6yRuyMGOJ4w8HeFfiD4W17wT468M6H4w8H+KdMudF8S+FvE2kWeu6Br2k3s
Ziu9N1bSNRguLLULK4jJSWC4gkjbg43KpH5Oaj+xn+07+xfqjeK/wDgmt8QrbxN8I9NUXmu
f8E8v2gfEGp3PwouLGaa6eaD9m74w366n4s+AeskrMdI8K6ufE3wpkvMR3GneH7IrLF082F
xatFQwOKknrZxwleTimpXfM8LUvdSUv8AZ23F82HjF32fsqqb92jVu3ypS9jNWVrO8nTm3f
RpU9rOC0Xf/wDBY6C/l/YW8VTaYM3ln8bP2TrpPlbIUftRfCS3Yh1li8rH2nc0pE6xKpY27
nBX9SW6n6n+dfzP/wDBR3/gpz8Bviv+xP8AFL4Q+MdN+I/7OH7WOm+N/gVLqv7L3xq8J+If
DfxE0/UfCvxj+HnjfVNV0nWNGsdW8I/EH4aLouiarqVn8QPBmu6loOu6ZaiK2e21q9sdLk+
9vHH/AAUI8dftF60nwl/4JdeC9E/aA8RXtvZr4y/au8Y2uvad+yB8Bk1Wxtr+Man4rt4bG6
+M/wAS9P0/ULLUJvhJ8Obme+0iS5tbfxpq2gSi9sYO3+z8b9Tw1OrS9ly4nFydaq1Ciqbp4
RKq6t3TnSk0/ZTpuftdY0vaOyFyt0qa0jerW96Uko25KP2m+XSz2bbbsk3ZP69/at/bL+CP
7HvhHRfEHxT1bVtR8UeM9at/C/wr+EXgTSJ/Fvxg+MfjG+kitrHwl8NPAlg66n4g1KaeeIX
F2fs2jaVG4uNW1Kzh2s3xNo/7L37SX7fepWHj7/goMrfCD9nZHi1XwL/wT68AeKprtdZRrh
p7LUv2w/iJoj28fxB1dLaKynHwm8IXNv4D0W6d4NY1DxBOl9bS/R/7NP7AXgP4KeOdV+P/A
MU/F3iP9pz9rnxXA0Pir9o74r2unyaxpVlKo3+Efg34Ns1fwz8E/hzZsZI9N8K+DolvWt3Z
Nd1/XJXaY/e4UgYCkD0AwKwdenhoOnhr1ar0ni5xlB8zSUvqtOTvCFvdVSpH2zWqVJScWe0
hSSVFXn1ryTUldWtSi21BJ3tUa9q3Zx9lrF4+g6BoXhbRdK8N+GdG0rw74e0KwttK0PQdC0
600jRtG0uyhS3stN0rS7CG3sdPsLSCOOG2tLSCKCGNFSONVAFaxxjnGPfv7e/0pSGxkA5HI
yDjjnnpx68jjvX4e/tMf8FuPhx+z34r/aA+H0HwE+J/jfxP8EvipafA+PWdH1XwfP4M1j4k
eIvg/q3xR8HJqM9lrN34k0bQ9UudE1Tw1qUUWg6j4l024066vI9DuoXtkl4qeFr4yUqVCn7
SbSck3a0XJLmeqbvJrbW15WaizKMZzdopye7sm3uld/Nq789T2X4jMtx/wWc/ZospIJQlj/
wT8/aZv/NEkxhY6l8Z/gzZOgh2m3WSNYPmljxPKLmNZcpHFX6r4hRF2hdrlVUBchg7DPY8c
9Dx26Dj+Wv4kf8ABSKy0r48/sa/tpr8NtX8RfEn4kf8Eyf2mtK+HPwjhju9DT4rfH6T48fC
Pw14e+GXw9VX8TarLpHjTxroWrX3hbxFbt4gm1X4YS6b4uit5k3B/wBc/wBiD/gp38B/28P
FHivwX8JNC8d6bq/gPwN4H8da/deJtJ0u10OWz8aIIorTRruy1q+1Gd7K/M1qkur6Pon29b
O8ntInWzuBHvmWXY1UMJVlhp+wwmFVCtNe9Gk416sJuUtNFOVoz5VFyTTTcZ22nGbinaVqa
jFvTlSUnG+mvxu3Nqr3jzXsj9IUkVyysAMM6gFSMgMy9xjBA+n4U85yqhBsxyeBtwDjA9iB
jA4z7VDuUS/KdxZwCTyF4HC9sfxZHfNSGQiREIGCGJbB68bQOTjOe/XBx0OPBXLzRi2mlUt
d6e5dbyuk1v0utdbWRnNLRxTs4377K0tOlra3ufz+/wDBWn/gnz4nt9Tj/wCCj37FNrf+Dv
2uvghcWvjzxhp3g20ke4+L+geHLQx3Wqr4ftFEWuePND0a3+xapYbVPxN+H39teCNXW/1Ae
GjbfqD+wf8AtgeD/wBuL9mnwD8efCyWunajrCXHh7x/4Vtp2uP+EL+Ivh8QW3inw+sshM0+
nNPJBrnhq8nEc2qeEtY0LVZI4nvHjT7FJxzxxzkjOCOnH41+AH7Dvgq5/Yh/4Kxftefsg6c
lzafBT9p34c6b+198DtNkYrp+g6vpOv8A/CP+O/Dek28QFtbxWlx4g1HRo1VjOPDngbwoky
nHmH6KlU+u4SphajlVxWAhGthakm3OWEU4Rq4dtu0oUYv2sHZ2d0rLmNlP21Bwlbnw8eenP
7TptxjKk31UW+eH8vvpaPT+gZ/un8P5iih/un8P5iimco0RqVAPTaBjjGMAY6dCByKUIoAA
yMdMcYAGABjjA+lOXoPoP5UtR7Kne/s4Xve/JG9+97b+YDBGo6ZHXpjucnt3PJ9T1o2D1PX
PXv69OvvT6KFTpraEF6Riv08l9wEZijJBKgkDAJHIGc4HtnnFfhv/AMFHtVh+Ev8AwUi/4I
//ABvu4rO10K7+Jnxw+BGv61cQNObFviz4R0HRtDimBubaC1tZLq71CeXUn+TTYree7uBNH
EsD/uZX5nf8Fb/2TNX/AGw/2J/iV8P/AAYupj4q+DPs3xa+EDaLcT22rXfj7wFHc31v4fsn
txukufFugz674Z05HIit9c1TSNTyJ9PgePfCLD0cRCU406cKinhqk+RLlhiYPDuTsk7RVS+
jVkt0a0eV1Ixk+WM+anKXSKqRdNydru0VK7sm7Jn6RiI+a0jEHAKoNuNobG8N1ycqMHI4zk
c1+VX/AAVVUC0/4J6lp0iiP/BUv9jp5zI5Vtiav4wcGFhNCQ6tgKMTgjgwNnenWf8ABK79v
HRP27v2ZdC8U6nPHYfG/wCG8Ok+BPj74Slhls73TPHNppyLH4ogsLoR3cWgeOrW3fWtP8yP
/iV6vH4h8JXUjav4Y1RE4/8A4KuM0Gnf8E+dQ2PLFp3/AAVE/ZAlmh+zw3Nu/wBo1TxfZQG
6jkVpRGk1wrRSwMjQ3AikkYRK9cWHw88NmsMPXgoVaU68bbqUZUZqnOm+sHdTurpxfOm7o0
pwlTxPs6kbSg5wkn0koyT9V0T2tZrsfrByCwB7sOOOpPpjkfzpOefmbO3A5PX1Pv70H7zH3
OPXBxnPb72enbHvRXLHRJWaSk1HV301u9rXs7LXRL5cxGyOdpSV1w2SCzMCCDkHJzznPUgd
QKkUsqhdzHAAyx3McDGST1J6k9zRRWlOmlzOK5dFrdpXco6dd1fS2+tgFY7gVYBgSDhlBHH
TgjHB56Zz3rNutH0i9GLzStMuwXEhFzp9pOC4BUMRLC43AHG77wHAIGQdLjjrnv8A0xSens
APyGK1muVxtdPlvo/ebutLpervbpZLXQOZn8FeDblFjuPCPheeNVVBHN4f0iVNitvWPbJZs
AgfDhQBhgGGDzXPXnwr+GM08Es/w58AytDGViMvgrwzLIjHbGpSWXS3aJUjARVj2g79rZUI
B6PR/hn9SP6H9KyqVJU4u86iSSTSbTXNZaK+6bVvRO3QLvvtt5HjN18BvgsS0z/Bv4UzM4k
t0Zvht4IkaKKaMRlVL6FuZG3FHidirxswbcPlqhdfs7/A6ZWhuPgd8HryNmDSrN8LfAc8dx
5KDyDKreHipkWYGRGwBFgEDBAHueRkHvggDBzg4zx17UNxtPfcFHp82ev4Dj/aI7Vzyrz5W
qeIrpt8z5as/dUeVNcqklfrbq766lKUukpeVm/8z5xuf2W/2a52CN+zl8CJv9HmCs/wa+G0
vlpIzq8Kl/DLAqwdWZAMEZMm8MRWOv7IH7LMkbJL+zF+zvNGWlVoz8C/haCkiiWAT7F8K4y
bOb7MMYIQsn3GdW+nZJo5BGsbbzJI6qV5G6IMHDY5G1gVPHUEUrRSFHTcowwZWBIYKVAYg4
+8G3leOPlz3rF4nEOSdOrX92UrP2tR6OzUbOTSsk7b7/ee8knzO0m1u+lr38tfwPmOH9i79
ji6VXl/ZN/ZnkEjw3QVvgL8KcNPu84Tkf8ACJ5MiSl/nzuDM+4liWrLn/YD/Ycuru+u7z9j
z9mS7kvZ0u5zd/A74bXim4CeWzRRXPhuWK1Qoq5htVhhdmkkaMyu7t9bICiqpwQMglRjGeV
yO2SRk9+vGafwdw9MA/iD0/I5rup4mvKKft6t7J2VWp7qkrqN+botHaydtg5pRulOWujtJp
NXT8rq6T16pPdHyJffsA/sLXELJP8AsZfsry7dhGfgF8LVyVURAb08LK4HklocA7SjFWBXi
ueuv+Cav/BPS/t4Le6/Yj/ZYltoLkX0UY+Bnw6h8u6XayzAw6AjFgyKWVmZG25KnNfbxOTk
96TqOffP07fj61p9YxKXu4iumtVatUS5ls9Jb3S13KVWqtqk16TkraWutdHbS66abH596v8
A8Eq/+CberbZNR/Ya/ZgmEEMdrE0Xwi8J2kiWiyGQxeZZ6fbuUDMwWPJXa0iHKSOjc/df8E
fP+CX12XM/7Df7PW+eI20zQ+CLe2MsMn3o5WtpoWkQnqGJNfpJSemerHn0yx/lk01j8Xe/1
zFWcV/y/q8jabX81733vpaw/b1nvWq9v4k9u25+aM3/AARz/wCCYDIyp+xN8D4j5SxqbfQ9
QtW8sbgyeZa6rDIFw7gAMAQ2DkZFYd1/wRa/4JeSXNlIv7HngGCWOSfyLmw1/wCIumz27SB
5n8ufTvGtrJD5rl5iUYBpx5nEnz1+pfp7/wCBP9KOwHoAB9BVvHY9pp43FW2Vq9RNR00XvP
svJ9hrEYiPw160fSrNflI/lz/bM/4JW/s8+G/2rf2PPhD8BP2ZPGej/Cv4t/8ACxdM+MviT
wJpHxy8Y2Xhe/i0+xj8CeNPFfxC1Tx2/hDQfC3gq/fUtZ8SeEJvE/gbxT4iF5p+o6RdeMYb
bUfDMnxJ8Jv2PPh38PvCv7Fdx8Zf2Tvjz8UJvjX8SvE97+0l4p0yL9rH4Xy/AH4YX3jbVvg
X8IEtvDfhr4lwrf8AxA8UfFKDw14/1q+k8Prc6T8MbfXry90vTdDk0TxHX9s/r79ff6+tBf
bySeT69T2HuT0A6k4FdsM7xFGlGMnUmoRUZS9vWU5fxkpNqondOtB3b/5dQUrxum/rFWzTn
Ulf4m6tS7a9pyyupLWPtG1e92tbxbi/4ufgR+zx8Lr3/gn38WPjf8R/2bP2l5v2qtD8c6d8
OPg/8GNN+L/7avwni+Jup+N/DPhbxP8ACa9vLDUfiZqK2/hq8fW/Euqat4ptNWgt7Pwv4cn
XXP8AhH/FhutPT7+8V/sbf8Epfhx+yv4D/bB+JXxd/a5+GHwz+JXw78E+KfD9m/7YX7UM3j
HxPc+NdCttV0DwJ4Y8F2/i+bxX4r8cXUmqjR7XwnoWjG+nu93nWFvAsssf6SfH79vi5s/iP
q37L/7GXgGP9qL9ra3RLPxLpFpqFxp/wJ/ZzjvUnNt4o/ad+KthDeWXg+2to4Z7u1+HOgLq
vxM8UyWy6XYaNpn2631JYP2bv+CfKeF/iFp37Tv7YXxIm/a5/bGghm/sP4j+ItJOk/C74GW
N9Kbifwl+zT8JJLm90D4caTbuUiuPGE0V98Q/ERjN1qevwR3ElgvVPH13D2uIrYrCRqVPbU
8PTxFR4irTcPcpRp1Izp4fDp++sRJOo3NypwlfTX21S151KtNKUpwgqk+ZxnblioyfKoq91
Nq7TfKp68v8vX7WH/BM/wCNWtfAzxz+3JbaH8Rf2ePhB4OHw/0j4f8AwM/at+L3xK+Of7Tm
u+EvEXxB0/wha+MfHd9ruqaro3wXZ7nxhpuqad8HdPv9fu7XSLfUX8Talpnie7IH3Zr/APw
TH+Mf7DGkaFN408Zft2ftS/s56NEl9q/iP9iH9pT4r/CD4tfAoTxC+8WyR/soWnivUvCvxQ
+Gc+rm81Wzm+FuqD4mWazXCav4N8ROn9rn9kv+CxDJD/wTh/aMmkkmSK3X4Rz3EkUkkcoto
Pjr8Mproq8ZD7jAkuQTscErIGjZgf0zJydw6EKQeQeRkdcEcEY7jmrec4z6th5z5ZUniMRS
9knJP2VKGFdNe35nX9pBVG3NzalzNSjKDUEniarp0/eaSqTskknaKpu3tLc7d223KTevayX
4X/AH9hj9l79pT4d6V8S/2cP+Clf/AAUZ8a+Bbnzra01Hwx+274x1Cbw9qsTE3vh3xVoniD
RbnxB4b8U6PcySQ6x4X8aWVn4g0663w6lZRTxoI/Vbz/glJ4te3gsdM/4Kef8ABTTT9OtLi
O5tLOf4/aLqRilj3EedqEvgmDVbyJmkkM0F1fSwzbhvjIUY9j+Pf/BPHwr4x+It/wDtG/sy
+P8AxB+x9+1jPH5mp/Fr4WWdjJ4O+LjxXEV1Dov7SXwduVh8F/GnRZXiaA6vq0Nh480uOcy
aL4ttPIjhbjPDP7fvjL4C67ovwu/4KSfDvTf2ffEep32n6D4V/aZ8Cf234k/Yx+K2qajcGz
02K28f39sdZ+Bnie/mCRt4K+M0Ok2gnmWLQ/GXiKNo5K51iMTWbngsVVrO3NLC1qdGWJgkk
3y3i414R/no2qW96VGEb8p7WtP+HUc7K/s5RjKata+jjyz8re81q4o81k/4JRfF6ON0sP8A
grF/wUhtt5h3/afip4cvwYrcyMVy/huGVWmVljndZl3pGuEV2d24y/8A+CSnx+ub3Tb+D/g
rX+29dXWla3D4k0qbxTYfDDxrJomu2WnXmhxa7ocmu6FLJo+uR6RqF5pcWsWzfbf7PvdQs5
ZJbW9ngP7gW1zbXttb3lncQXVpdwRXVpdW00dxbXVrcRrLBc288LPFPBPE6yRTRO8ckbK6M
VINTDPAOM4+bHrjjHtkflXnPMsYpJOrFpxlG8qNB+9eDUX+73dm3dX0buZOvUe7i9brmp03
Z2tdXg7O2l1r97P5jPHX7Dn7W8X/AAUC+Avw5T/gqH8cr7x5d/svfHHxf4d+M2ofCD4OXPj
HwJ4Q8O/En4PaNq/w+0rRbbT7LQH0z4gXetaTqGueIrmFdVWbwXbabbf8S+/uLe3+49F/YS
/4KK+HI4odN/4LG/E68DzBpW8Q/sh/s9a20jQQGJYormS5juYbGJJMx2bTyiEqSjqCQ3pvx
KsJpv8Agr/+y7diaL7PZ/sGftXn7MglFzvm+MX7OsDTSkERGAieJYd28rKkvygyRtX6bQRx
jcmBmNxlfZ2YncO6yAgn+8AM4IrbH47FL+zo/wCzN1MFTm1LB4OSUlXrRlpLDy0apuy3T96
+qtTqTjyytRlemmnLD0Jcq5nH7VOXvXVnL4mnZuzPyU/4Y5/4KWh7SCH/AILAeJWighudzz
fsUfs+G4uJ2jnhRLmeLUUgkSJ3kffHBDMs0dsCSqujKv7G3/BUKIoy/wDBXvUJEUKN8v7FP
wMMkoIkBMqrq4QkFkMaxqgUo2Q2/C/rR5EUkTjbtHmtCmMrtQSksVA5OZBvPaTAyeSatpuV
AHxuAIG3GMAjb6DOMdMDOcdq4JY/EW5o/VLScbR/s7AuVpWV21QWt72j+OrD281ZONHo2nh
sNfe+7pP112elrI/JG9/Za/4KwILNNG/4KreDrpRMrXX9u/sQfC+OR4IpAwjR9P8AFCgSzK
dk6yKBsKtEy4JPwz4u+Dn7afgb/grX/wAE1tV+N/7Wvwr+MninxBpv7TNpot3oHwEtPhhqO
hfCbQ/CGja/8TPB1/YaP4h1qDXoPFq3FjpnhfXL6azk8L6jYJqso1G63xzf0peRGWjBLfJK
JOXIyx8w5yuCxLtkq2VI4IOAK/CH4K+KtP8A2z/+C1HxS+MXhSdtZ+E3/BP34G6l8ANF8S2
csbaNqfxr+J2uSr40isZ4bmRL+PT9NsPFujTyrEw36HY3COtteWb3PpZfja9X29aUMLGjSw
eIVV08DhIzjKrGOHpw9pTowa56lSDa02bs+mlOpOaqScaShTp1HJxw2HjrUj7KnFyhSi23K
S5by933pRS1P3rb7p/Dj8RRQ/3T+H8xRUHGKvQfQfypaReg+g/lS0AFFFFABUUoyACSM5GV
OCOhBBHIORwR3qWopBnb9c/lgj8jg/hWOIXNRmrXu4aWT+3Hu1tve91utQP5ev8Ago1+zH8
df+Cc37RGp/8ABVP9grT4rjw/rLy/8NW/Bh7XUbnwvPp+ra7Y6r4o8WX+maXHcXK/DnxhLb
yah4yudNsW1X4V+PWi+KekvcaJqvjGxt/ZfjV+3V8D/wBvr4DfsHfEj4QatNDrGn/8FNP2I
bP4mfC7VbiE+NPhZ4gvfEetP/Zniy1tMxXXh6+mYTeGfGWnmTwx4usjBdaRetci60+0/oM1
ifS7bStUutdksYtFt7C8uNYm1SSCLS4dLit5JNQl1KS6ItU0+O0WaS+a6IthaiXz/wBzvr+
Tv9s7/gkppsfjnRv24v8Agk34g8G+ONe8M+JPAnxr1H4G+CvFHhvxJptnqAudO+Kngjxl8G
5I9WTRbzwtrkX9j+KrH4M61eWuh63pFyup/DDVNMS9ttFu/RwOJwuKeFhjpOhisLKUcNjmm
4zTg6UMPi2nJKHK17Oovfi3zWkl7N+jRq06vs1WbhWpr2dOv9mpFrljTrtvTkWlOorWhdVL
xjFr+tWivwq/YP8A+C4vwT/aFurT4RftO2Vp+y/+0lp90PD+q6V4r+2+H/hl4p8UWzR297p
Ph3WfFDW+qeCPFCXJIn+HnxIXS9cgMkSaNqvieFjcp+6aOkirLG6SRSRq8UkbB0kV8MkiOp
KujocqykqwIIyDmvLxGEr4SapYim4SSTi3rCcbaTpzV4yi1qnFvR6nFVpVKMuSrCUJWTtJb
ppNNPZqzWqbQ4e/v/Pj9KUdRnpkZpO4+oz9MjP6UhPIHrnpyfwUZJP6DOW4FYptWV3a6ur7
66adX2MxzYycdP8A61JSZBJAIyBnHtkjP0yCPqCOopr4OEZSyuOeMqMEYDfiAR9M1VSevPd
8vu2dm7c1rKyv1evTq9NQH0hIAyTgZUH8SBjocZz+GcnilJ7+p/U55+mevuapPK0kvkqFCs
AfN5YEnO1R23NhTkNgjAC85rGrKXK5LWb0V7vV6Lo9eivZd2kBZZwqlz8xGAdvOcYXHXHHe
mhXYjeVIG1wo42kKpCqcAsqnjLcnvT4wqKqr0xnI5HOMnkngk54z7CnHPB9sDr1PJz6AYHX
Gc4HIxWTbhDRpS517R/FZvWTd9W7NPrfzAjjgiiwEQLguRjqDI25/wDvpssfck96lqAyGOL
fKV3fu87eFBIUuFLYyDnCk9vepuhz6gDHfjPr9aJ8vLG75ZKS5pcqUlzXvtdJvls7NvpcLa
X9V91v8wzt3MMk4LY9SABgdskAYB9DSKdy7hkbstyMHkk5x2znOOoBwead16j88VE0qpH5s
gMa99/BxnB468dfpVxUYvlV1GSbglzbOzb2smvs631+QCuGyjA4CMGICgljkDGD0BBOSDkc
EdOVZWC7VbnKjLEn5d2XOeSSVyq545z2qN5iiK2wbjIEZWbhVywLEr0HAOSMAHmoTLO43RK
fvK+CAQVLAOm84yApDqVUllyv3hVPlinzPS13zO+iVno+mmtlq23uwLXzhhyCpwCO4OCSSc
dODjuSMAc08EEAg5BGQexHqKjyflYsFBC7hnqWyF6+pJAGeTkDOKVAwzubOTxjAAXnaMYHJ
A5xwSCR3pqz15bcukW7bNJ3XZdNbPR9AHk49euOP6+1FISACSwAXGSSAOegYnoD7EH0NfC/
7UX7dXgL9nfXPDnwh8JeGPE/7RH7V3j61kuvhr+yz8In0y++JHiDT45Y4bjxl41v76WLQPh
F8LNJN1b3Ou/Enx7d6XotvbLNHo8Wuami6a+lKlVrVVTpR53JN8ui5VHWUnJ2jGCV3Oc5Rj
BK7drjSbdlq/0W7b2SXVvRbtn1J8V/iz8NPgb8PvE/xU+L/jjw18OPhz4O06XVPE/jLxbq1
to2h6NZR4VWnu7l1Mt1czPFa6dp9ok+o6nfT29jp9rc3c8UL/lTD44/bC/4KXahPa/Cafx/
+w3+wVPILW8+MuqaTN4Y/bE/ac0bz1a6b4LaLq8Pn/s7fC/XLJPJsvib4k0u5+JWt2F2mo+
FNI0BZReW/oHww/YQ8e/HTxt4Q/aT/wCClfiLwz8Zvin4VvE8Q/Cr9mXwkb6X9k39mrVTML
i0vdF8N6qizfGf4t6TFi0u/i18Qra5tre6Qv4L8NaDDa2V8/6rCUkr+7k+dSxzklTuAwd3T
G7OCRhRwMDFdUXh8HLnoqliMVe6xDipUaLaVnQTS9rUWv72onBS96nCVozNeaFJe5adS2s2
vchrtCMl70rf8vJJWbfJBOMaj8W/Z8/Zw+CX7K/w20v4S/AL4d6B8N/A2lyz3h0zRoppr7W
dXvGD6h4j8U6/qE13r/i3xRqsoE2q+JPEmpanrWoShTc3sipGqe2kZx1GCDx7HOD7EjkdD0
NLR/gfy7/h0zXHJynN1KkpVKkm3OpOTlOTk7tuUm29dley2VjJtybbbberb1bfdvq+76n5p
/8ABYaNZP8Agmr+1azIsi2ngzw1qRVpfJA/sr4jeDNS8zzArlTF9l8xcAFmUKGQkOv6URv5
qpKMbJIoXQDkAMm7AJAJGCMZ5x2FfnT/AMFc7MX3/BNn9r63LFCPhXLchwNyxPZ+IdCvY5Z
Rsk/cRtbiSciOQiBZCschAQ/olZ7vsdpuZXb7LbbnQgo7eSmWQhUBVjkqQqggjCqOB1z/AN
yw/licX+NPCX/JFv8AhQfepU/CNL/P8CxWJ4l8N6B4w8P6x4V8VaFovifw3r9hcaXrfh3xH
pdlrWg61pt2hiutP1fSdRgubHULG5iJjuLW6t5YZUJV0IrbornStza2a5Wns0730au0+zT6
bozPyUvv2P8A9ov9jOVde/4Jv+LtI1f4V291Lf67+wb8ctf1Wf4T3Fo91c3t/bfs3/FK6Gp
eIf2fdWuXvrg2fhbVB4m+FT3RtFj0bQbW1bd9Ffs6/t6/CH47eLbz4O+I9H8a/s+ftM6Har
deJv2bPjvpEXgz4kx26xxGbXPBM5uJ/DPxV8FyO0raf4u+Husa5Z3NlEt3e2+mPKLZfuGvm
j9pz9kP4Bfte+DYPBvxx8ERa/8A2VfWus+EPGGjalqPhP4lfD3xDp8wuNP8SfDv4i+Hp7Dx
Z4M1myuFWRLnRdSt4bkb7fULa8tZZYH3lWo4lRhjYSburYqjGPt4W+3Vg3GOJsk170oVW5L
960lB6xlCbSrcyVre0gk5rs5RbSqW/wAUZNbzskl8x/EG2km/4K4/s13SytGLf9g79qcRqo
jZZHPxp/ZyhlEw8rf5aebC4Xz8tIqiONVW6Z/0qVWRnORumYAN6EKEAYkYwG5UYxjPA5r+b
TxNrfx9/YF/4KIfBGb4z+Jfi5+3v8PdH/ZZ/aLsfh34k8F+C7LWv2qPhp8Fr74jfBG/8X61
8XPD+jXVsnx4h8Bavovhqwi8T+D9J0/4ga/pGt3l9L4X1zVdEu1vv3v+EHx0+Ef7Rnwx0z4
q/Av4l+F/iP8AD7xDDdppXjXwlf2+qWFvf2srW97Y6hZyCO80nXdCu1eDWvDmu2en6vpN7b
zafq9haXEcsSRmmHqqODqwl7WhHC04QxMHJUpJ1ZprltzU3JTvJTSlpKPvOLCa5LRUlKLjf
mSaTTkpaKSUla0U9FrdJyjZv15QzbHyMDcSRkk56qAQABksM9cAepxMwBHJwMEH6HAH9f0r
8Tvgz+1j+318L774aeHP2sPgxqHiqDXv2jrj9lrxD448MeDNY0HSLLwb4Lh8fa7qv7cet3n
hTwTrfhTwv8L/AIjR6n8OPDGk+HPEer+D/D2iReGvFfiKDxFcNc3FpY/PX7Z3/BZ/WfHXjR
P2Q/8AgmB4c1f47fH/AMYXd74eX4ueGtFg8QeDfD5thHBrF78MFvcaN4xvPD7TSXWtfEfxC
9l8IvBdpYz6nPqfiuUxaclUsmxNSTpU1TnBwc5Vo1Yzw1OMXZ1p1W+WCWllJRlKzsnZ2KdC
rUk1GN7R55SuuSEFo5zndxjFW1ba7LV2fuX/AAVi/wCCkOsfBq3sf2L/ANkxbvx7+3H8dG0
jwj4f0TwpJBd6j8JtL8ZSvY23iC+kUTRWfjrW7A3Uvg3Tbnyh4b0yK/8Aif4ok0/wz4dgGs
/aH/BNz9i3SP2E/wBlnwX8GvtVrrXxBv5pPHPxk8WWst1cweJvin4gsrFdfmsLu+xfXOg6B
bWWn+E/DMl4qXM+haHY3t7Guo3l8z/L3/BMH/gljb/sfNqn7QXx98Vz/GP9s/4l2GoDxv49
1rVr7xTp/gKHxLqEmt+I/D3g3WtciGqa1r/iHUZkk8efEK+W3vvE8lrb6ZpNjo3hu0Swuv2
REiGSOPehcklkDAtgAgtgcgAnBPGKeNrYfD4enl+BanQjiKUsRinFKeLrXSvF2uqFPmcaS0
bacpaqPLrVqQjTWHou8FJVKlRpp1qvLyqye1OkpTjTT1fNOcviUY23+6fw/mKKH+6fw/mKK
2OUVeg+g/lS0i9B9B/KloAKKKKACo5O34/0qSo5O34/0rOr/Dl8v/SkByfje38RXfgzxbbe
D7Twxf8Ai248Na5B4WsfGxv18GXviKbTLmPRbPxc2l215qY8L3WpNbQeIP7OtLq+Okvdi0t
5pzHG34s/sFfsEftofsbfE/4ZeBrj4g/Buf8AZb8Fa/8AHnxP4sm+Hur+IPDviv4wTfFXQv
DsvgHQvHHw01vwFq2lQW/wJ1zRp/Dfw21TQviZp9xp3w2t/Dfht7ZbHSLjTdQ/c09Dzjg89
ce/4daCqkgkAlc7SRyMjBx6ZHB9q5aOKq01XowjSdOryOftKbcuZKUOdOVvejCc1BpW967v
yxtSm0nHRp6tNJ68sop+qUnbonZ2ukflh+37/wAEkv2bv285T401cXvwm+O1rpsGlWnxj8F
6fp93ca/pdq8bQaB8T/COoBND+I+gxxxJbW76i9h4o0u1UWuh+KNLtDJbS/jD4d8Zf8FaP+
CK9nJ4Y8WeA7b9q79jHwxfXV/a6vps/iHXNB0HRL+ZHnXQ/FsMOvfEL4DQwXTwlPDHjvw94
y+FeivdXMPh/WbO1aW4T+u6myIkqPHIoeOQFXjcBkZGG1o3Qgq6OuVdGBVlYqwIOK68NmOI
pUlRxEIYyhdt0K1ny7pOE4yi4uMW1B3dnJaWSt0U8XOMI0aqVfDq9qVS/uJu8vZTXvUpN63
i7X+KMotxf5H/ALKP/BbD9hf9qC10TTb/AOIUHwD+IerpbpD4E+Nt/o/hq21S9uAqJF4N+I
lvfXfw38ZRS3Re0tIdO8TW+vSyRkXGgWkhMQ+yvj0Phv8AtJeA/j9+yJ4a+NGiaH8XfE3wQ
1KW907wV47Sy+Jnw50n4gabqml+BPiPJZ+G9Vt/FGiaY+uW0d5pepo1nHqaWbxW1w8U4L/J
X7Vv/BGT9hz9qdda1mT4eD4JfETWLcpcePvgjFpfhE6rcIkvkTeMfAcmn33w38bjzpS13ca
94Vk1u5gL28WuWm5ZU/G3SP8AgmX/AMFYf+CZXijxF8Qv2GviZ4T+PPhnXodPtPFOg6F4c8
I+H/EfiDRtB886TF4p+FvxIu7qy1qXTra5lstOufAXxasNWt0mkjstESEIsPdSo5biZuWHx
MsFXVpUqWKs6CqKcH/HSk1CMVP3Zwk5PlSk1zJaqjhKzbo13Rm5JQo4lLl1at/tEVyOOrV5
xpvZvS9v3R/Y08L/ALb3gLVvC2k/tIpoXiHT/H/wx8UfE34xeILDxRN4ks/h98f/APhIfh/
4P8G/B74Zvd6xHcw/DPTvhToV9rOpGDw1JYah4+fxB4i/t6C412XTp/0er+YX4W/8HCfiL4
d6/Z/DT9uv9k/xz8LvG0Uy2mpav4JsNY0HVFVXEP226+DPxVTw74ogwzCeRPC3ijxgk8bk2
CyBY42/Zv4Cf8FHf2KP2lvKg+Fv7QvgK419lhMvgjxbfyfD7x1BJdTi0igk8I+N4tC1i4dr
oCGKTTbe/tp3kQwTyLLGzc2LweOjerVw65HJp1MPFTouV273puSj7soxSlyrlUUop6GFXDV
6fvzpNRlqpQ5Z0tbNJTpucFpKNlzXs1Y+2ZS3AU4ByrHGR8x24wMc9QMHgkHtUbRCMlj8yj
yxtxhs5MZJP93aVYgAEMpbdzisXxH4w8I+ELS1vfFvinw54Vsr+6i0+wvPEmt6ZoVpfahc/
wDHvY2dzql1aQ3V3cDJht4HkmlwdiNXw7+0X+274h+Cn7Svwk/Zp8O/AbUPiFr/AMZ/AXjD
xL4E8Ual8S/DXw28K+IfHXhnTvF+pWPwg0fUPEOmXtlP441i08JzaqLbWL7Q1bw9Nd6x4di
8UyeHfEOn6f5vsa9ZulRg+eVOdSMm1CPJTs6rUpWXuRfNJp3ive0tcwUW1dLRJu+yst9Xpo
tX2Wux+ggwQm3gdcjkFcD5c/qD3x7Um9NwG5dxJUDPJKjcR+AIJHuK/Ir4Q/8ABWnwP44sP
2OJ/iX8Jdd+D+o/tu69470/4SWJ8e+EPHWm6V4b8JeG49S8P+KfGus6SNLh8Pf8LD8YyN8L
/C+hzWzX7+MYwjvLpz/a05Dwd/wWX8AeMf2FPiP+3JpnwE8fNo3gT426J8F7b4ZReL/Beoe
LPE+r+IrrwBbWGqaZqWnzz6fb+VF48tvtukzW735u9G1SHRzrNlLpmpX1TyvMXU5fYKUXUj
TT9pTcJynOVK0ZKXLK06VROcG2mruVuU0jQrTcVGnKTlKMY2V+aU5ShFJrdylCUYrq4ux+0
xCkEEAggA8Z44A/AYH5Z60oyDn06ex5B/MGvOvhF8SdD+Mvwp+Gvxb8MCRPDvxP8A+EPiDo
Uc1xZXVxBpPjLw/p/iGwt7m4024u9Pmu7a31CO3u3sbu5tTcxSiCeWMK7d1NN5Trkn5xIqL
nhmVFkJ74IUMBkck4zzXFU9spTioJezqWlFWc4Ti2pKUXq5N6PSWq0Zm1Z2e/9dx9xcpbpv
YFjvRMDsXIGWPO1QMktg4xjvUTRm4DBgRGwGFYHo8bbgRkdH2ngAqRjk5NOEAlXfISzZR1T
sR8hw/ODgp0PQ5wTVutJSm4xlHRXTaS5pWsrxas/e5tNNuttREaouFDANgsAe3GQo/4ABjv
nv60/AHYDA446D/Clx/Mn8T1P40fz6f4Cqh+8vKcNG1yKcY3SSV/P4k2r+TWlgEIBBBAIA6
eu0MQPzJx7n6VlarqOl6HYXmt6xf2Ok6TpFhcX2palql7Bp+m6bp1pE895f6hfXckVrZ2Vn
BG011d3MkcNvCjyyyIisa+Zv2qf20PgX+yB4d0PUvilrWq6p4x8b376H8Kfg18PtHufGvxp
+MXigKTH4b+Gvw80otq+vXW4Kt9qkosvDuiLJHPrmsadA6yH4r0z9k39oj9vLVYfHX/AAUT
k/4Vz+z8biPU/Af/AAT08AeKJLzQL62ju4rrTdR/a/8AiBor23/C2deUW8Fy3wu8NXcHww0
qSY2mqjxLJHcxt3QwvNT9tXqLD4a7j7RxUqlS1rxoUm17R2dnKTjSh9uV2oy1jT0U6j9nTe
qbTcqlmk1Tj9prXVuMFZpzUrJw+LP2u/2gv249S1H4V/8ABNFYfDPwvttcuvD/AMR/+Cinj
zw9HqXwp8Pw6VO1v4g0T9lvwjqQjf4/+OWmil0uLxwYrf4UeHLgTXCaxr13FFBH9vfsu/sa
/A/9knRPEEXw10bU9a8fePb5Nd+Lnxu+IOqz+M/jZ8ZfFARFk8Q/Ev4iaqH1nXLhSgGnaRC
9n4b0CDFnoGjaZagxH6R8OeG/DvhDQdH8L+EtC0bwx4Z8PadaaNoPh3w7pllouhaHpOnwrb
WOl6PpGnQ22n6Zp1lBGkNrZWVvDbW8SLHFGqgCtrpz6c/1qamJUqSo4emqGFcffi5upUrNP
mjOvV2qNPaKUacVGPLDmTk1Oad404uENrXblKzunUeik7q9klFfZitW2IPkyFKZLHB6gknk
jsSece/vSgNuYknB6L6YJ6H6Y9M5pRgKOSQB1OSSOTyep6/lgUv9CR+IODXLZSUHFtRVpJL
RNOLSTXZJ7baLTQzEBznjoSPy/wA/rShhlgN2R8pJUgHKqx2k/eHOCR0YEdjSDI/Evkezbc
N9Rgj8aAc59jj/AD+f559MkTatFtuV0veVr7N2cUk/d2a0vv2A/Pj/AIKvxGX/AIJvftmnZ
I6w/AvxZezLEQG+z6dHb3tw7MYpvLijt7eV55RGTFCskgKModfvfR5UuNH0m4jZGSfTLCZG
jfzEKy2sTqUcAB1KsNr4G5cNgZr4d/4KkIX/AOCcf7bpETztF+zP8W7pIY/tG+WS08JajdR
xqLaSKZt7wqpQSJHICUmPktJX2j4QyPCXhYHqPDehZ+v9l2mfXvXdP/cqHlicSvvp4a//AK
SrPda9zRteygrq6qVG11ScaaT72dn9x0VNd1jRpHIVUUsxPACqMseh6KCcd8U7ntwfpnvzx
9Mj2PPao5XSNHeQgRoC0jN9yOMDLPIxG1EVQWZnKqACSQAa43ezta/Ru9l9xmSD8x1P0xn+
XOfTmmuDtJDYIRgD2yeQ3fGPof0xXxD8e/8AgpF+xF+zW19Y/FL9ojwBB4nsYZHfwH4S1Jv
H/j+aZPlWyXwh4Lj1vWLa7lbaiJqVvYxKHWSWaKIh6/Fr4rf8HE+q+Odcl8BfsM/sn+Nfin
4tuL6PT7DU/iHbavqF1KJQ8SS2nwj+EyeJ/F91PNc7fs8Os+IfDGLZTLcGBxNFD3U8rx2Jj
enQlGLtJVKr9jTspRbanJxbtpdRu2tLO7R0UsLiKy5qdKTirXm1y01e7V5ycYLZ9T9O/i3q
WjWX/BVr9k57u7trbXG/Yk/bNbS5ZCtudQFl8TP2bprqGa6bakEGn2cF/fK88ggAe5lOxwC
35Jf8FL/2o/2A/wBnfx94n+Nf7I/xz1j4Yft+xX4ufFEv7JUmh+IPhN8TLx3invdL/bU0K6
kf4CeLtHNvbxpf6veXL/GnS5ZkOh3bXQEA+Zfip+xX/wAFIP21PEngz41/8FJvjp4H/Y/8B
694x0X4JeBB4wstMttZjtvi74l0/TNL+Hnhb4Y/DDUobTSI/G2uWmmWjRfGH4lNPrGq2+mn
XrWWGKwiT9yf2I/+CPH7AH7O2keE/iN4Q8FW3x88WXOlafq/hr4r/GG007xStvZ3cS32n6h
4F8Ff2ZpvgLwVCWYXVleaX4WXxEm9ZJtdnf5z6jqYDARwtWviauJrU6Dw88NgrvDVJQq1ak
6dWtWTpVYy53F01DmirdJRjLVUcPh5OdXEOs7pexwyvCbSi3zYicXBxXutqnCfvKzWvMfy8
fAfSv2rv2ovDfwG/Zg/ap/aS8dfsbfsQeNNZ8Wax8MtU+M+geOfDvw5+Jmr6t4xHihvhd4E
8YeL9OstN+Jl9ZXWoTSfDbRvjT8UZfDeiWEDJ4P0TxrdWdra239nX7HH7Bv7NX7D/hCXwz8
CvCRGs6/ZWY8cfFDxLdx6/wDEv4gSWsUQs5vEficQWyJpMI/e6Z4Y8O2mi+DtKZ5JNK0O0k
lmkk+kviT8Kvhv8Z/Afir4XfFnwT4X+JPw+8a2D6V4s8GeNdFsfEPh3XLCQJi31DS9Rimt5
TDJFFPZXIVbmxuoILuyngubeGWP47+F37Hni79kb4X/AB88J/sz/GT4q+JfDurfD3WU/Zn+
BvxX8R6b4z8JfAbx7ZeH/Ep0LSvAfjjxPaXHjf8A4QbVfEd/oKjwt448TeItA8M2mlxppn2
azlu4348ZmP8AaNBL/cnKrCUsLFR+rVVOqk6k6lOMZ+0SkpzVWFSEoqb54WjBzUxDqx9nHl
w9O6aoU1JUpNtXlObbnOUd71OeyVoOK91/fs8csjLEsjJHvDl0A3Da6kKDyAMLtPByrtwCA
QyO2WO588Mpd1RT8pDfIu0tknGCWLnAAJb24/LHW/F3/BVLwt4c+HGleE/hf8OfiFrdt+yn
+zDd+Nte8Vah4Usp7v8Aaru/jH4O8PftKaNqkWk+P9Dsm8MWHwXuPF3jCwvfDtsuj23iHT0
Phy98SzXVn4aHzl+zN8UP+Ct3gnxBq/hr9pLwv4ETQbDwP+1n8UfEXi3xd4V8R+KdXGr+FG
0e5+Gr2XiD4aeMdQ8I6f4J1Txz4kuvDvw2+Fnhrw8vjbXfg18Pdc8WapYaF4k1TToJvPWCl
UU6n1nBuMKsOSLru8lC0rxilbtbmS5nKzvytLD2doyk501y2snL3pX25Uk210u7JPdn73P9
0/h/MUV+Qf7GX7S//BTX4pfFPwXoX7U37KPgv4Y/Cbxl8Mbjxvd+PfCFvq1jL4P1y88G/DH
xR4Z8M6p/wkXxC1+5vNQvr/xZ4u8K67pbeGrDU9F8ReEL9P3mlql9IV2VVGjLlnUottXThV
pzi1dreMmk7p6b7PqiZRcHZuLdk7xlGa184tq/dXuup+vq9B9B/KlpF6D6D+VLSJCiiigAq
OTt+P8ASpKjk7fj/Ss6v8OXy/8ASkBE33W+h/lS0c9sdccnHPB9D6iiuBfG3Z6RS1TS3vo9
nv02aYBRR2A9O56nknn/AD0oqwD1/DHv6/TH60EAgggEEYIPII9CO4oooA8++JPwn+GHxj8
OXXhD4sfDzwX8SfDF5HLFcaD448NaR4n0xlmUK5S11e0ukgl4Vknt/KnjdEeORWRSPxv+P3
/Bvv8AsN/FmXUtX+GieOP2evEd2BLaW/grU4PFnw6tLxMOtwPht4+i13TrKL7QqXDweFtU8
LMsgY209sWBX90aK3o4rEYd81GtUpu1vdk7NXTs4u8WrpOzTWhrTrVaLvSqTh35ZNJ7brZ7
LRp7H8PX7VH/AAQD/bt8LDw54c+GGvaT+2D8PLGG6TRoNU8XJ4IvfB1/qMkdtqKN8Pfif42
1DwzpllqsP2d7nWfBvih5/Js2hvNJjSO3mr1zw/8AtFf8FQv2Lx8Orr9pX/gmt4Z+Pus/AH
wpp3gL4fftAeJ/hPqHiX4leE/hrpGnXGif2PB8fvhD/wALRtbln0++vIf7SvtH0e8niv8AV
pb9L6TWdTu5/wCymmqqqWKgKWxuIABOBwCRgnGeM5xk16Tz2vONKlisPh8VCPNrJOlVbcOW
bjKDSTnG8ZckYrVSknbXpePnUUY4ijRrxje14ypy1+J3oypq763TXaz1P5JPhz/wXI/4J13
eneD9C+Nf/BPaX4Wv4R0/wVoXhvTfCHhf4P8Aj3RvCOk+AfEM3jbwLa6FoOvxfDHxLo2k+D
/GU9z4n8MWNr4UjXRtauW1HTV/tGWfH2z4F/4KH/8ABCr4g+BtT+FV5pHwj+GngPxJc+ENZ
134dfEz9mfWfh/4M1TVvAdppGneDLvVkTwRJ4JvdZ8G2Wj6JY6DeSapJNplhpWnw6bcG206
Aw/tz8Qfgz8I/izZf2f8VPhd8OfiXYj7tp8QfA3hfxnbKoLEIkPiLS9RRMKxRWABQHKFTyP
hHxh/wRy/4JneNbu5nu/2SfAHhq+uIWY3vw6u/Fvwy8p5P3fnQw+AvEfh7ThdxeUnlubF2i
VRg+WzqeVYjLKicp0Mwws5Wmo0cW6lpQu04xqtO6bfM4paNS1CNTASa5qWJoNNO9KrTqRTv
q+WdOMtN4++2tdz3/4Ufth/sQeKNC0Lw78G/wBoz9m660bTNNs9G8M+FPCvxI8AaRDp2l6V
awWtlpGjeGE1OwmsLDTLRbe1gsLXToobCFYrdYolVEH03p2raVr3kXWk6lpurWjR7xPpt/Z
ajCYpFDCQS2U08bqf3TI6sQyuACQ1fgr4/wD+Dbv9g3xYtzL4c8U/tB+BL+Vmmg+z+OvDXj
vTbeXzxOrrpvxJ8E+KJD5W1II401CONo4kkmSW4aSd/mK+/wCDZ7QdHu1uvhX+3F8T/CVxD
M80djqvw10AwBncyIz3ngLxd4Fu7aaNg4SS2EVsGb91brsiVc1RySd50s0r0Zu2mIwrnfVX
jJ05J68zfO25XjtZ6jpYKT93F1YXd7VcLZRT7yp153fpFJ62ton/AFSZCZ4YDJJ+RsbuWYj
5ehJz3HYEmguqgFiAD0J4HPTr3PYdT061/KpN/wAEUP8Agpr4FhuYvg7/AMFP9ftbSWbMaX
Xj79o/wLNe27wyQsLuTTPHHjuzhubdHCWsttYsXClyYpUjaP5z/aJ+A/8AwW3/AGNfAV/8V
Pin/wAFMvDWl+CtKu7C10+S7/aK8XajrfinWp3ZrHwR4J8H+MvgZq+v+PvGviO4gs9M8O+F
tHm1DXtbu7t7WCGNZbi9j0pZZhsTP2NDOcI3VacIujWhPmk0+VWT1bbVtWkm35n1SlK3s8d
hpN7KUMTDVWvvQdlq1dq11rZar+zZj8hdcsOCAoJJwQcAAEkHPOM8Z96/K74x/wDBQLxN8R
/F/if9m/8A4Jy+EvD/AO0l8fdEuhoXxB+LN9fXUf7Kn7MV/NcGCa5+LnxH0wm18X+NdNgS4
vLX4NeALzUfFl9NbGDWpdDtmzL+CrfB7/g5E+P/AMD/AOydX8TfEs+A/it4emGteF/HXjb9
nz4S/EI+Gr/bnQ/E9pp+l+G/iD4Q/t22mlttY0CPXtN1KfQmudL1r7A9w9g/pXws8J/8HFn
7P/gTwv8AC/4TfAn4Q+Cvh34O0+Oz0XwV4M8Ffsc6f4a06GGS5SU2FroXi/w6GllCQTyXDQ
PqOpSFLu6uri7lumfrpZXQw8p82YZbWqU7KlSrYiUcPdaOVblhOdX3r3px5IWtzS1s2sHyS
X+1YGTT2dd8qd18SlTi5Ja3Vkm1vJaP98/2U/2FvCnwD8Q678a/ib45139pn9sLx3atb/EL
9qD4madZW3iIWjwxwt4J+E3hay87Rfgt8KLER+Xp3gXwb5Sz73ufEGpa3esJ4/vyZxHC7kf
Kq5PUYXjJJHQAHOegr+TsfGH/AIOcIfOX/hS3hx3ggWNA/wAPf2cXW5ndjM90z23xahjeVh
ItqqQyQxJt82aDcsjPfn+Pv/By1C8jv+zx4cuLWW2jdLVfht8EbsozK2+AKnxqtGLjCLmdw
imRyY2VMVnUyytiHUlXzPLJOStaNepFRVkowhF02owtaNOMIqEUrJKzSJYKpJtvE4HXtjKC
S8rcystdraLtZpf1YKzRR/MQ7u4CKGJyGLFSM85YHcT2A3EnBpfOypA5l3OpjJIUOEkXYWA
B27kIBBJ3Ywelfymt8X/+DmfVhaRW/wAE/DukSlg87nwL+zdFGFFrFcQx+ZqvxZuo4mDyRw
SsBKYpRcQxlzB5q3fN/wCDoDXEt4GsvCXh1ruFWmntf+GNNNhsd4iKy3DzTeJb3z1ZZWmgt
FnKl2K4UoqQsqacY/X8sV0rXxTStol/y66q/wB1g+oNJt4vAK3T61ByaVrtJJ99rqT6JpNr
+qiPPkjLE4QruP3sqCDn1KkFSeM4z1OT4lp/7Tf7PeqfF7xb+z9Z/Gb4bv8AHPwLDoV14q+
EsvizSLTx9pdv4l0eLXtCnPhq8ubfU72DU9HubfUYptPgu4khnhM7xtIoP81p/Zv/AODlrx
9cbNf/AGjtM8BQXKW0jyRfFT4NaBFakgx3FvJD8Pvgnr11FJDu3A2V1cxzLGHFyk7cfmv+0
l/wTO/4KefEH9pLwL8KPi1qd5+0z8d/GHhI+JdJ8WP4s8f+L/C3ww8Baf4g1PRofEnjj44+
Jvh74X8G+CrKfUrK7fS/CmlXOu+MyskZsPD+bmwgud6GV4Z1J06uZ4XSk5R+rqdT2fLFNym
5KEXBLSycXpveyHDBUuZKpjcMk02/ZylPlsrrmfIopX0d5LWyV20f3xz3lvZQPc389vZRR7
mklu5ktoFVF3lmmnaOMKqAs7bsKqsxOAcfP/jP9rr9lb4bWcl54/8A2kvgT4Qigh8+Zdd+K
/gaxuPLYcOlpLrgu5hlgFMMEhYlcckZ/nO8Lf8ABuL8YvFmjaanx5/bw1aa5U202oeHfCvg
/wAT/ELTIZbbRpNLtorDxD8TvH0JkFik81pDKfCNlay6aWgGmWxlHk/Rvgr/AINpP2MtBeO
68TfF39ofxHdC3e2l/sXUfhl4FtplYRIwYaL8ObjUlURpJDHs1USxwyLtm8+GOZc3hMqhbn
zKpWkqivGhhZRtDd+/VfLK6spcl7XdryXKR7HBRbU8ZOVn/wAusM5XWmznUppdbPXzSvdeg
f8ABQX/AIK5/sAa9+yp+0j8H/Anx60v4l/ED4nfBP4pfDnwnpfgPwz4w8SaTJ4q8V+D9U0D
RoNV8U2mhf8ACM6VYm/1K2lur+41Qx21kk11skWMI/zlrX/Byz8DdI0XQfDHwo/Zz+JvxJ8
ZWOi6bpV5aeKvF/gf4d2c+t2Gl2kWoppljo118SfFuo2sV6WW3KeGIbi7t9kkcKGWNT7j+1
T/AMEev+Cff7Pf7E/7WfxD8H/BK68Q/EPwH+zb8bvFvg/xz8QfHXjzx14h8OeJdD+HXiLVd
H13RItV8Rf2Pp2qaXqNpa31ldWekwyQz20TLuVXjf8AWj9lP4L/AAV8C/B34TeIPh38IvhL
4E1HW/hr4H1q91H4e/D7wt4V+232s+FdJvtQvkutJ0ewvpzqFxcS3ElxdyPdXBk8y5dpWY1
vCplSwydLC4nFRWIqRvVrxpxU1SpNq9OzlDa9oxne6Ttqrby+nFSjSxFdOTX7ypChZxUG7q
Eat4vm2TjLR+9s1/PP/wAPIP8Agt/+09YqP2cP2Mn+F+j63CkukeIj8IPFM1xapKSQ48fft
B634D8AXUbrLHHHdR+DHWMxG9+ySW4a3Ma/8Erf+Cun7YTXL/tk/tf3fw78H6jcwSah4Kv/
AB3qfxEd1aVJZTa/DH4T3PgD4N2AtkjjESXOt64s91FGzhYtzt/WGUB6knHTJ6fpRsHqf0/
wrL6/WpK2DwmDwtm3CapRq1It7Nyqc11G7ajblv5aOVjnT/gYfDUXdNSVN1ait/eryqWf+G
Me6Sd2/wAFPgd/wby/sQfDS6tdW+Jeq/FL496hBcQ3kuj+Ldfs/BngOW8hcTGVvCfw6svD9
5eQvc75jb674k1tJYWW0u2uraNY6/Zr4WfBj4RfA/w7F4S+Dfwx8B/C3wzHtJ0TwF4U0Twt
YzyKixi4vItHs7Q312yqvm3l61xdzsN00zsS1eo7B6n9P8KNg9T+n+FcletjcS7161Sot+W
VRuN3a75b8t9Fd2vpvZI5qtetWadarUqWvbnnKSin0im7JaLRJLRdkfM/7Xn7O2mftXfs5f
FD9nvVfEVx4QsfiXotjpTeJ7LRrHXr3w9Np2vaT4is9XsNK1C4s7We/tLzRYTZSm7tprK5a
O9tpUuLeJhvfBj4RR/CnWPjfrDeKdZ8S3Hxr+NGs/GSeHV42ji8K/2l4N8DeCIPCWjD7ZeI
+j6baeBra/inX7G9ze6tfzyWUTs0s3vDRKw5J6EduhBGOnTknHrzTfs8Z8vO4mIEKc4PI2n
OBzx07cD0rmUK/J7BJKhzSm48y1lL2blazTV5U4Nq7i+TRXeud3ZR6JtrbdpJ679F5aEQZA
DLngquWweV3NtHTJwXOB2znAFPLAFVJ5bcVHrjG76ds/hUnkpjbzjaVxxgA9wMYB9/0pDAp
dXJbKhgORj5hhu30x6EZHU0vY1EkopJXV7u9ldN9d9Wlro+jWgiMnDD0w30zlQP5n9aZG7u
0qvDJGI3Hls7RlZRsQ+ZHsdmUBmZcuEcMjfLgqxlNuCGG9xuYtnIypJGMZHQDIwcj5skZAI
lEaj16Y7e3t14/U1NOhVjdtJcz5rJrSWi0ab0sk9r3vrsgITwj474J9zuXk+p96KkZBtbrz
j09QfT2orphCSik1C/96PM90901/w6+4JF6D6D+VLRRWwBRRRQAUxwTjAJ6/0ooqJq8Wn5f
g0BGVJGMHqD0PUZ/wAaMH0P5GiiufkXn/XyANp54POOx7Z/+KOfoKMH0P5GiijkXd/h/kAY
PofyNGD6H8jRRRyLu/w/yAMH0PXHQ+/6cfmRRg+h/I0UUci7v8P8gDB9D+R9Rn9M/jijafQ
8+xoopezi2nrdXs9NL79AAhuwOfcGjB7A/lRRT9nHz/D/ACAYwZQSFYknONpPXr0HAx35x6
HpVFIpIbobonZTbkM6Rlk3eapVcqAPljAIDbiGLBTggUUVy+xjT54xckm4K903re9nb0+4D
4D/AGiv20dd8K+Oh+zR+yf8Kbv9pv8AatmttOutV8Lx6lceG/g98DNE1bzY7Pxv+0j8WY7G
+03wXpnlxXF7pfgPQ4dY+J3i9LYQaF4cjguY9SWp+z7+wLH4e+INj+0t+118Qp/2tP2t4JX
vPDvjrxPo0Wm/Cz9nyK8t4o7vwl+y38KJZL3RvhjpEaqLW+8cynUPih4wEb3niDxQsVwdLt
yivWqUYYOjRpYe9P6xQp1a1VP99U50703UteNJXaUKahzfbc2k1tU9yNOMdOanGcn1bk72v
0irKyVl1d3Zn6MbT12nPrg5P1PU0hTPVM/Vc/zFFFcTpQas1dWtrbbtsYhs/wBj/wAd/wDr
U14942kMM9wORgjoSDjP6jNFFZyoU7KCVoyve1ltazvbyAVU2gBU2gdAB04x6enH046U7aR
0Ujv07+tFFaKlFJLV22bs3+QCDJBO1xg4wVIJ5I4HccZz6YI4pdp9D1z0PX1+vA59qKKFTS
SV5OytdtXfrp1td+YCHIx8r8sV4UnGBnJ9FPYnqeOtLg+h6A9D3/qO/vRRT5F3f4f5AfJv7
enh+98UfsO/tk+HNPsdQ1LUNd/ZY+P+lWGnaVZS6jqd/f33wp8WW9lZ6dYRJJLfX1zcyRw2
tnFFJLczvHDGjO6q3o37MDzy/s1fs9S3MFza3MvwO+EslxbXthNpV5bzv4A8PNLBd6XcpFc
abcxSFo57CeOOazlV7aVEeNlBRXRSXLRcVs8TUk7739hRVu1uu2/Ut/w4+U5fio/l09We50
UUVZAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUANf7p/D+YooooA//Z
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAD/AaEDASIAAhEBAxEB/8QAGwABAQADAQEBAAAAAAAAAAAAAAEEBQYDAgf/xABJEAAB
AwMCBAIHBQMJBAsAAAABAAIDBAURBiESMUFRE2EHFCIycYGRFSNCUqEWM7EXJGJygqLB0fB
DY5LhJURTVFVzg4SUssL/xAAWAQEBAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQL/xAAgEQEBAQACAwEAAw
EAAAAAAAAAAREhMQISQVEiUmFx/9oADAMBAAIRAxEAPwD9kVUVWVOiIiqCIqqCIiAoqiCIq
iAiIgIiIIqiICiqIIiqIIiqIIqiICIiCKoiAiIgiqIgIiICIiAiIgiKogiKogIiICIiAoqo
gqIiCIiIIgRAsxVREVQVURUVERAREQEREBERAREQEREHJa51ZV6bbSx0McT5puJ7/FaXANA
8iNyevkumoaltbQwVTSCJo2v25bjK5PUmk7hqHUZne9sVFFRlkTmye06TmARjlk7+QW60nR
V9t03SUVxjjjngBZwxv4wGgnh3wM7YW7nrP0blEUWAREQEWNX3OhtdOZ6+ripox+KRwGfId
z5BaQ6hul4BZp61PEbuVdXAxxDzaz3n889B5pg6KWRsMT5X7NY0uJ8guVPpIsbgxsEddPNJ
nw4o6Ylzz2CyP2Q+0XCXUNyqbk7OfAa4xU7e2GN3ON9yVsLTpq12WonqKOma2Wd2S7A9hvR
rezR2Wv4jYwyGaCOUxvjL2h3A8Yc3I5HzXoiLIiqIgIiICIiAiIgIiICKIgqIiAiIgIiICI
iAiIgiIiCKr5X10WYoEQckVQ6oiKioiiCoiICIiAiIgIiICIiCIqiCIvmSRkMbpJXtYxoy5
zjgAeZXNy6irr459NpaFkjAS19znB8BhHMMHOQjy280ktG7uN1oLRTGouFVHTxjkXndx7Ac
yfILSC4X7UOPsmE2mgOP55VxZmlGfwRn3duRd3Gyy7bpWjo6oXCtkfc7kedXU4Jb5MbyYPI
LeK8QaK36QtVFUeuTxvuFcd3VdY7xH5znbOzRnkABhbxVeNVKYKSaZoaTHG5w4nYGwzuegU
5o9kXG2zV9yuP2bww0A9dMgcTI8Bhj3f0wRjGCCQT5Lyk9IzXQQTU9FGWyVjoHCSfhIjwHN
k5bZa4Hfl3WvWjt0WkF/e/UMtsZFTtZC9jHmWo4ZHFzeLLGY9ofPv2W7WQREQEREBERAREQ
EREEVUVQEREBFFUBERAREQEREEREQQK+Sg5osxVCIhVRUURUVEUQVERAREQEREBa2uvlPQX
GCgfDUST1DHPYImZBA5755+Q7rZLnrxWWWDUVE25tljlijM0U8j+CBu5G+XAF3wBO46Kwe9
Fqq3VsVLJwzwCsmMMHjR8PG4Ak4+hHxC+afV1rqbRU3RnjiClcGyB0RDskgDA+YWrc7RLo4
Kd1ypw2iAdE41Gzfb48h3InLd/Lbqs2gsenq2z1lHbKjxKaoc0TOgn4iHNOQc74PJXBsai/
2+msgvEkrvVXNDm4aeJxPJoHUk7YWjp/SHb5y6M0NW2dx4YIW8DzO7b2RwuODv1x1WLq2jh
jtdu05aIpaishkEsdPGQ4hgBBc8k+yMu2JxvyWg01pK5/azC6lnhYyVhlmng8IRhjuLDMuJ
cSQBkbYytTx8c21XYssNbf5G1WpXcMLXB0drhfmJv/AJh/2h8uS6OONkMbY4mNYxow1rRgD
5L7UWNRUUTPdQVaa5assdqrHUVdWtjlDeJ7eBzuEeeAufvmtKytrXWjSkPrdQCWyTtGQ3+r
02/MdvitfD6M7pU1Tam5XSAulcH1HA1znu7jiJ5kbZwtzx/sMyr9JFrY5tPa7W+pcDwM4wI
2gnoBuTnyCxHak1bXN4qHTMbAdsOpXHG2PxFi7yhtNutkfh0NFBTt6+GwAn4nmT8VmJ7T5F
fmrrlr59QyodYIjMzYSeqMyB8TJnC9xqrW1CA+vsIkad8Np3A/3XOX6Gie0/Bw9H6TqMzeB
crfPSPGznN9rB827OAx5LrbfdaC6xeJQ1cVQ3AJDHbtzyyOY+aV1roLnH4ddRw1LRuPEYDg
9wei5C4ejs0kvruma2SjqWZ4Y3vPD8A7mBy2OQp/GjukXG2LWU8NayyalhNJXgAMmdgNl3w
M9idtxsc9F2SlmIIiKAiIgIiiCooqgIiICIiAiIgIiICIiCIiIIERUrMUROiLSCqiIKiiqA
iIgIiICKIgq1tzsFvu7uOrh4pOAxh/EdmnmMcuRIzjO62SINJ+x2nvFfKLZEHyZ4yC4cWef
VY9bPRaaBo7LQtmuldvFSscfaI243E+60Z3K2N9uws9tdO2MzVD3CKmgHOWV2zWj+J7AErx
sVj+zWvq6yQVV0qQDU1JG5/oN7MHQK/9HpYrKLTTyPml9Zrql3iVVURgyu/waBsB0C2aqKd
giiIC5DV1wq7lXxaUtLsT1LQ6rlGfuovM9MjP8Oq6/kFymhqf1ttw1FMMz3Kqk4CfwxMcWg
D5g/LCsycjc2GwUWnreyko4xnA8SUj2pD3J/w5BbJVaL9srEb0LR65/OC7ww7hPAX/AJeLl
lMtG9RaOv1XSUFbW0r6SrldQxCaYxxggMIzxDJBIA5kbbEc19u1TboniOcTQymlkq/DfHh3
hsO5+PUDsmUblFpxqi2CwsvUskkNI5wZmRhDgS7hG3x7LbqZgqKKoNVf9PUOoaE09XGA8D7
uYD2oz5Ht3C1ekLnWRvn07d3ZuFABwv8A+1i/C7zxt/rK6lcvqKNlFqmwXVrQHvmdSSHH4H
tJBPwI/VanPA6hERZBERAUVRAREQERRBUREBERAREQEREEREQRE/yVHJZiiIi0giqIIqoqg
IiICIiAiKIKiIg0rKCorNUy19ZHw09FGI6JpOQ5zhl8mO/Jo+B7rdIiAiIgiqKIJI0vjc0H
BcCM9lz2gpGu0lSxg+1C+SN46gh5/wCR+a6JcTTVTNIa0qqKpIitt5f6xBIdmsmOA4Htk4/
uqybwO3XED0bxftD6+bg80gm8YQcHtZzxcPF2zv3XboktnQ1tRYLZVVVRVT03iS1MJgkc6R
3uEAEAZw3IAzjC+KjTFnqpPEmo+J/Dw58R424CzHPlwkj555raooNYdOWk0AoPVAKZpc5sQ
e7hBcCDjfsT8M55rYRRtiiZGzPCxoaMnJwPNfaIIqiIC5bVUgnv+nba1x431hncG8+BjTv9
SFv7jcaW1UMlZWSiOKMZJPMnoB3JXMaTgqr5d59WV8bo2yM8Ghidj2I87n59+u/TC1P0dii
IsgiIgIiICIiAiIgKKqIKiIgIiICIiCIiIIr0UCqzFFVEWkFUUQFVFUBFFUBERAREQEREBE
RAREQEREEWtv8AYqXUNrfQ1WRneOQc43Y2Pn8Oq2aiD8/oNT3fSNW20anhdPTZDKesjbnLe
X9of3h5ruKK4UdxgE9FUxVEZ/FG7OPI9irW0NLcaV9LWQMnhf7zHjIK4ut9HElJO+r05dJq
OZxzwPeR8g9u+PI58yt7PLvhXeKL8++0fSHaDwz0DLhGPaLw1rsDtluD/dKjPSPd4yPW9Ny
R5OACJGlx8uJoynpfhj9DRfn7/SVWOOINPTOI5guJP6NU/bDV9c0todOOicOron5/v8I/VP
SmP0Bc9fNbWiyh0QlFVVDYQQuBIP8ASPIfxWg/Z3Wl8cRdbqKSB2xja/OWkflbgc+5K6Cx6
Js1k4JGwmqqWbiefBIPcDkP4+amSdjQUNmvGtayO5aiDqW3x7xUbct4/kdxz3J3PQALvo42
RRtjjaGMYAGtaMADsvpFLdQREUBERAREQEREBERAREQEREBERAREQRERBFeiiqzFVFEWkEV
RAUVRBFURAREQEREBERAREQEREBERBEVRAREQRFUQTCAYVRAREQEREBERAREQEREBERAUVU
QERVAUVRAUJ3GyqiCooqgiIiCBXop0VUiiqiqqCIiAuF15qG4We60VPS3I0MMsTnSPETX75
25g8zgfNd0uX1Npi4Xe7Udxt1dDTS0sb2DxYi/3gRkfIla8c3kbDSlxqrrpukrKwtdNI08T
m49rBIzgcj5LcLV6csrbBZYbe2XxSzLnvxgFxOTgdAtopewREUBFCQ0ZJAHcrHqLjQ0jOOp
rIIW/mkkDR+qDJRat2p7AzHFe6AZ5fzlm/wCq+f2q09/45b//AJLP80wxtkWrGprA7le7ef
8A3LP81kU13ttaSKW4Us5bzEczXY+hQZiKAgjIOR3CqAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiIC
LlYfSBa5ry2gEFQInzmnZVFv3bpR+FdUrZYCIigIiICIvlzmt95wHxKCqrzE8J5SsP9oL7Q
VERAREQEREEREQQclVFVlRVTCqqCIioIoqgIoufqL7U3Sqkt2nQyR8biyor3jMMB7N/O/wA
hsOqDY3S+W6zMaa6pax8m0cQ3kkPZrRuStW2q1Pemh9HTxWWmPJ9W3xZ3D+oDhvzOVnWvTl
FbZTVPL6yvf+8rKnDpHeQ6NHkMLbKq55ujaKbDrrWVt0fjB9ZnIYf7DcN/RZNPpLT1N+6s1
GP60Qd/FbhE1NYTbLame7bKNu2NoGjbtyQ2e1k5NtpDn/cN/wAlmr4dJGw4e9rT5nCmjCNh
sxIJtNCSNgfVmbfovGr0rp+tjEdRZqNzRyxCG/qMLaqptXa552ibOHh1OaylA/BT1kjG/QH
CHTlzpSXWvUlZGA3DYqtrahg+uHfquhRXamufNfqO2H+fW6K5U7RvPQnEmAOZjdzJPRpKzb
ZqG13d7oqWpAnZ71PK0xyt+LXYK2a190sdvvDGispwZGbxzMPDJGe7XDcJwNgi4+tu1+0qY
mVzY7lbuMNFa4+HIG8gJPw8Wce1sD1wV0ltudPdaYz04kbwvLHxysLHscOYIPxH1TBmIiKA
iIgIiICIiAiIgIiIPy/T1wqbfVxWF1mFRVOusksnjwHEbMe+08g4d+WF+oIitugvGqq6ehp
n1NXPHBDGMvkkcGtb8yvZfmnpJv0Jr6ahppi99KHmUAjhjkdgNcc7FzRn4ZCSbcHW1GttOQ
UpqBdIZmg4DYTxuceeAAueOur1e6nwNO2dxYdjLK0uI8/yt+ZK5zSNoF01DTMq4W1Yjc508
TyHtYzh2L+HIDuLh4RncAr9fiijhjbHExsbGjDWtGAPkt2ePj/quBbp7XN2Ifcbu2kY8ZdG
2Xdp/qsGPo5fQ9Gc8zWmsvskr29QxxH95xXfos+9+GuCHorpW4LbpMCP9y3C+B6Pr3TZfR6
lkDhu0HxG5Px4iB9F36qe/ka/Piz0iWZnHxx3FjRkgYkz5cmu+gWRbvSXA2b1S+UE1FUN2c
5jC5vnlp9ofr8V3KwrjaLfdovCr6OKob0427j4HmE2XuI96Wrp62Bs9LPHNE7k+N2QvVfn1
Xpa76Sqn3TTNRJNTZ4pqN+XOcOufzfH3h5rq9OaipNR2/1mnyyVh4ZoXc43f4jsUvj9g26I
iyIiIgdEUyqpFOiqiKoqIiAiLnLtVVN7rZLBa5XRRsAFfWMP7kH/AGbT+cj/AIR8kHxU1VR
qitlt1umfDa4HcFZWRnDpXA7xRn9HOHLkN+W/o6Kmt9JHSUcDIIIxhkcbcABKKjp7fRxUdJ
E2KCFoaxjRgAL3QERcXqPUlxr7k7TumW8VXgieqBGIe4z0I6nodhkqyaNtftY2mwF0U8pmq
gMini3cO3EeTfmud+3da6gGbVbhQwHlI8Yz/acPMcmkea3GndDUFmLaqrxXV/vGZ49lrjz4
Qf4nJXUK7J0r8+/k/vlwJdddRPcSct4S+THyJA+i9I/RTRN/eXOd5/oxhv8Arqu9UT2ptcE
/0WxslMlNep4jjAzGCc/HK+Wae1xaGg0F5ZVtB/dySE+yOWz8/oQv0BE9r9NcHR6/r7dUtp
NTWp9M4kNErGkZ7nhOxHL3ScLsqC50Nzh8ahqop2deB2SPIjmD5FelVR01dTugq4I54nc2S
NBC/P8AUGgpbZI66af4nMZlz6XicHgdeBwIdjyz/krxf8R+jIuJ05cbtX0HrdouLa6NnszU
Nx2lift7IlaNxzwS05W2j1ZDTvZFfKGos8jjgOnAdC49hI3LfrhZzkb2SKOaJ0UrGvjeOFz
XDII7ELnaB82nro2xyyZoalpNtmkOfDcBvC49cDdvXGR0XRseyRgexzXtO4c05BWDe7VHeb
XLRvcY3nDopRzikactcPMEBJR9WqW5SU7m3Wmiinjdw8UL+Jko6OGdx8Cs5aywXN12s0NRK
0MqBmKoYPwStPC8fUH5YUt0Nzoa19JPIayicC+Gpe4eJGcj7tw/Fz2d5YPQmDaIiICKIgqI
iAiiqAiIgIiINHq68y2eyudSgvral4gpmAZJe7rjy5/HC89MaXgstucKlraitqfaqZngOLi
fw57D9dz1XjcW+uekK1U8hBjpKSWqa0/nJDP8c/JdMtdTFeUFPBSs8OnhjhZ+WNoaP0XqtV
qO8mw2SavbD4z24axhOAXE4GT2Wr0bq2bUZqYaumjimgDXgxE8Lmnlz5HIKmXNR1KLj3ayr
nGpENDSkwVrKbDqg/jdwsOQ0g5PY7YxjK+rhr2GgbXgUXivonxtx4wAl4iWuLTjfhcC3lzT
KOtVWlm1NSwT2qJzAftEA8TZAREHD2STyILvZHclblQVERAXFXehZpTUlNqCjzHSVsogr4x
7reLk/wAt/wBT5ldqtJrGBlTpC6Rv5eruIPYgZBVnat0qsGyyOmslDI73nU7Cf+ELOURERE
BOiDkiiiqiqqCIoTgZPJBptQXSop/Btdsw6512WxZGRCwe9K7ybn5nAWbarXTWegZR0rTwt
yXvdu6Rx5ucepJWr0zGa+et1DKMur38FNn8NOzZuO3Ecu+YXQq38BERQaDWN6ktNoEVKHOr
q13gUzW8+I7ZHmM/XC9dMaeh07a2wAtkqX+1UTAe+7/IdP8AmsCriFx9I1HE/wDd22jdUYP
IveeEH5AOXUrV6xRF+eUvpHrJ9RspHUMQpZKnwOEEmRu+M55E7csLo7rfK2k1FS2unFIBUx
OMZlcS4vAJwQ3cDbnjHPkl8bEdAouTpNZzOhtctVTQFtwfhzoJC4QszwBzsjq/A+vZfdn1k
+4WW41s9LHHPRv4GQMkJMuR7HMA+0dgplHVIsO1XCO62unroscM8YdgHPCeo+RyPksxQERE
HGXmlbpfU1NqGmcIqStkFPXx5w3LuT8fxPx7rsJYo543RSsbJG4Yc1wyCPMLXampW1mmrjC
7/u73NJ6OAyD9QF96fqHVenrdO9znPkpoy5zhgk8IyfqreYMCXSkdNK6osVbNaZnHLmR+3A
/4xnb6YKhv9xtIP2/bS2EHHrtEDLFju5vvN6dwuhUTRzemq2mmvl4ZR1Ec9NUOjq4nxOBb7
TeF3Lrln6rpVw8tn9b1Rcaq1MqKMxPhp/Hoy1nDIcue8tOzwMsBBW0+171ZXcF6oDWUw/6/
QMJwO74uY+Lcj4K2aNh4N0pbz4kUoqaCpP3kUjsOp3Y5sPVpxu08juOy2ixqGvpLnStqqGo
jqIX8nxnI+HkfJeN0ram3siqIqX1ina/FQGZMjGn8TWj3sHmOeOSgz0UVUBRVEBFFUBERAR
EQcvfJBa9Z2a6SnFPURyUL3nkwuIc36kY+q6ha++WiC+2ma3z7CQZa8c2OHIhc7YNTS2upb
p3UrxDWQhrYalx9idvIb9/Pr8dlruK62ppoK2mkpqmJs0MrS17HjIcD0WNa7NbbNE+K3Ukd
O2Q8T+AbuPLc9VnIso8GUVJGHBlLC3jf4jsRgcTvzHufNQ0FEedJAf8A0x3z/Hde6IPB1DS
OaxrqWEhgaGgxj2Q05bjtg7hZCiIKiiqAuU19Wk2cWSmBkrLofBZG3mGZHEfp/rZZ+otV2/
TsH3zvFqnfu6dh9o+Z7DzWr0nZa+ruD9T30H1yZuKaFwx4DD5dD28ic7lak+1XVUsApqSGn
bjETGsGPIYXsiLKIiIgdE6KdFeiiqiiKoq0epamZ8VPZqOQx1dzcYw8DeOIfvH/ABDeXmQt
4sM26N14bcy9xkZTmBrcDABcHE987D6IPakpYaKjhpKdvBFCwMY3sAMBeyIgIiIOXe8UXpK
aX7C428MYemY3E4+jj9F1C5zWdtqKm3Q3OgBNfa5PWIQBniH4m/MfXl1Wysd7pL/bI66kds
7Z7Cfajd1afNW9aqtsVpZcjcm2+nFWTkzBgznv8fPms/hbxcWBnvhVFEfPA38o+igjjAwGN
AHTC+0QfLGNjbwsaGt7AYC+kRARF8uc1jS5zg1rRkknAAQaPWtwbbtK1rjkyTsMEbW83Of7
O3nuT8lsrRR/Z9moqM84IGRn4hoBXKU9T+2urI54g42i0O4muI2mm5j6c/p3Xbq3iYIsC8X
aK12ySqA8WTIjhiad5JDs1o+JWo15V1FLZomxOkZFNNwTuY7hPDwuOOLoCQBnzXC6RL49QU
MpphC51UGtibCWMPE1xc7B/EG49r5Kzx2aP06wWo2iyw0j38c5BfUScy+V273fUn9FkW2Ot
ioWR3CZk1Q0kGRgwHjJwcd8YystYVdT1klRRz0dQI/Bl++jcTwyxkYcPiNiPh5qdjBr9NQy
1ZuFtnfbK/OTLB7kvlIzk4efPzXhT6knt0zaPUtOyikceGOsYc003b2j7jvJ3yJXQghwyCD
vjZfE9PDVQPgqImSxSDhex4yHDzCb+jEut1itNPHVTxvdTF4bLKzcQtPJ5/o5xkjlnPJZwI
cAQQQdwR1XJ1dPUaQgkmgDq3T+MTUchy+laeZYT7zO7Ty6dlmaevmn3W1lPbqx7YIZRAxtR
xBwLs8LRxb4PIfDCZxwOhRc9VatbSzV7Dbah4oHtbIQ9jSQ78Qa4gluTz6/JfVVq6jo3VkU
1NO2eigjnli9nOHnGAc4JHXfqmUb9FphqKOSnon09FUTTVsTpo4AWBwY3GSSXAdWjY9Vt2O
42NcWluRnB5hQfSIiAiIgLV37T1v1DSCCtiy5uTHK3Z0Z8j/gdltEQfnvjar0R7MrDdrUz8
QyXMb+pb88j4clvLb6QLBcGDxKk0b8e0KgYaP7Xu/qumWluWkbHdHOfPQsZKQfvYfu3bnJ3
HXzWtl7VtIaqnqGh0E8cocMgseDkL2XBzei6njLn267VFM85xlo2+beF36ryGgNQRZMWpnZ
PX7wfpxFM8f0foK85J4Yc+LMxmNzxOAXBD0f6gkbwzaneABtjxHf/oKw+ixsvtXK8yzuzkl
kQ3+by4pk/Rv6/XOn6Brj66Klzebaccfx3939VzbtX6k1PI6DT1udTw54TOd8eZefZb02GS
uiodB6eonNd6l6w5uCDUOLwPkdl0EcbIY2xRMaxjBhrWjAaOwCu+M6iOT03oOG2VDbldJjX
XDPFlxLmMd3Gd3HzP0C69EWbbewREUEREQE6J0ToooqoiqKoqiAiIgIiIIuGu9luWlblJfd
Ns46WQ5q6EAlvm4AdOu2435gkLuVVZcGhsGsbVf2MbHL4FURvTykB39k8nfJb5czfNCWm8O
dPG00VS45MsLRhx7ubyJ89itIKbX+nzw08rLrAMAAkPPn7xDh9SrkvQ/QUX55/KVcKLP2rp
98I6buj+PvtGV6fys0Rz/0ZMMHBzK1X08lyu/UOcbL89/lOq61mbXYZJiD7XtGT4bMBKCs9
IF+PDFTC2QOOeNwEZ4T8cuyPgPip636Y7G7X63WKnElxqmMcR7LBu+Q/wBFvNcbLUXn0hzN
hpWPt1lY77yQ7mXB5eZ8hsOucYWwtPo5pIpRVXupdcagu4nNORGT553d8z8l2TGMiY2ONrW
MaMBrRgAK8ToY9tttJaaGOioohHDGNhzJPUk9Se6wazVVpo2S/fmeZkphbBC0ukkkAyWtHX
nueQ6r1vlNdayjbT2qqipHyOxLM9pLms68I7+awNOaPp9OzuqGVctRK9nA4va0A75yNsj6r
PH1Hw2y1monesakjbFTDPg22OQlrc/ikcPed2A2Hmd1ora6ppXma3U1NFU+viiMslPLKGxO
3HC4vzgYGeW/MDC/QVxEWqr9Tunida5at/G9zXGJzMNDmj2WY4iMO+udyrLR6XXWF0ghrvU
qHMkFQwQF0L3+NEQ4OdgYxhzHD4Y23Wyqb9Ws1La6KCJklJVwCSVwjcSMh2CD0Gw5jr0Wtp
9V6lliBdpt3ENiSJASfZHulu3vZ5nkey6+nkM9NFM6N0bpGBxY4btyM4KXgY9FbWUFTWSRS
O8Oql8YxHkx5GHEeRwDjvnus1Y9dSNrqGale97GzMLeON3C5ueoPdfVM18dPHFNKJZmMAe8
DHEcc8dFkfNdRQXGhmo6lvFDOwseM8wVyFRo92n6CV9u8a6U0rcVlHPw8crASQ6NwAw9uSR
3+OF2yqsuDmbNFpq4wNYx0FbVVUA8d8zAJZgwjPGO4djI7rcTWW2VD3PmoYHueSXFzASc8J
P/ANW/QLR36xst9b+01tjiFTA7xKinkeI2VAxjPFya/HI8jyPcbPT2o6TUcNRLSskjEEgYW
yYDiC0EHHTmfomfR7T2C01NNHTTUELoYi4sbw44S7PFjHLOTlZ7GNjY1jAGtaMADoF9IoCI
iAiIgIiICIiAiIgIiICiqICIiAiIgiIiAnRAnRRREVRBERUEREBERAREQEREBfPC3OeEZ74
X0iCKoiAiIgIiICmBnOBnllVEGjrNU0durqunqw5ggdG1nC0kvLmlxwPIBGautTqOqrC6Zs
NLwiRxiOcu2A4eefkty6KNzuJzGk4xkhfPq8GCPBjw4YI4RurwNGNdafOAat7TxFuHQvBBA
JI5dgVg3DVNhp4G6opvHqHtd6n92PDEmQHji4sbDmD5rpzQUZ3NJAcd4wj6CjkgMD6SF0Li
CYzGC048k4Et9bFcrfBWwBwjnYHtDhggHusla+1UdXQesQTVDZ6bxS6mJ99jTuWHyB5eXwW
wUHnNBFUwuhniZLE8Ycx7Q5rh5grRUulI7Tf23K0T+qwStLaqk4S5kg5gt39kg/LcroUTR5
wytnibKwODXcg5pafoV6LTesVltv4hndJUUFwcfBfwkmmkA9w4/C4AkHocjqFuUBERAREQE
REBERAREQEREBERAREQEREEREQQKqd1dlmKIiLSKiiIKoiIKiiIKiiIKiiIKiiIKiiIKiiI
KiiIKiiIKiiIKiiIPmQPMTxEWtk4TwlwyAemVjWuernoGOroPAqm5ZK0e6XDYub/AETzHxW
WsO6z1lLRGeihbPJG4F0TjjjZn2gDyBxuM9kGaigIIBHVEFWGy6U7rtJa3B8dQ2MStD24Ej
epaeuCcHsstYlbboa2elqHOdHNSSeJG9vPcYc0+RHNBmIoiCqIiAqoiCooiAqoiCqIiCooi
CooiCooiAiIg//Z
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAJKAaEDASIAAhEBAxEB/8QAHAAAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAABQYDBAABAgcI/8QAVBAA
AgECBQEFBgIHBQQIBAILAQIDBBEABRIhMUEGEyJRYRQycYGRoSOxBxVCUsHR8DNicpLhFiR
TgiU0Q1RjorLxk5TC0hc1NlVzgyZERVZkdKP/xAAaAQADAQEBAQAAAAAAAAAAAAABAgMABA
UG/8QANREAAgIBAwMCBQIDCAMAAAAAAAECEQMSITEEQVETMiIzYXHwI4E0weEFFEJSkaGx0
SRD8f/aAAwDAQACEQMRAD8ATqmofvFQN0G9sSgSTUGhYo1sQAwTc/Hz4xJLRjv49Om9gQCb
YJUlFphCEWuwsRwDfCJFbB60Tuik2bbjyx3+r2axtfpsMMKU6aAAthb5XxsQKH+A3AO/1wy
SFsXVy/xAenAHOJTR8gjboB1+WDogJJYadz1O2MWnBuQPCOtr4OldwWwCKMkEBfdFwDjBQn
5c2ttg6aeznUC3l67/AM8ciAaLC5J8htbBaRrYFNEA1tvPjjGexWAIN7eQvfBhoRqHB32F+
RiMwbHYhbdB9cK4oNgtqFNVhYHm1hiT2cIxKkE2PTF9Ke4NgSP3gNhjl4TYbjgXt9PngaQ2
yg0RsNIUre4xAadiTbbVa1uMFVpASpa1tzb547NOgF9J8PG+2NpNYJWk290E/De+JlpFsAb
3G48jggyBFLEDb62xw4JIsCVB323BwVFI1lYQlB5X8xjT30lFGwJ8r4l7t7hCDzt54wRMSz
BHNrdNrYLS7gK3dan3Kgi3I5HljoUY96wNhcHyxLpUXtcEfb/XG2mCqTfY83OF+4TQiA/ZA
uP2f6644JUNqTTf02v6Y2ZJJBeNGIvY2BIGIWjlILaJLDcsVI+eA5GokL6egF+h48saWUMS
D4rDfbbEWiR11rC7L5gE745Qzs5McbEjkKt7fywdQKLAk3Btfg2tzjXenSL2BA2FucQlJVW
/dMB1JQgD54i706AbgH06bYGphosSVRZNtIIG3W2K0k1m95WA24viJpbWu2xtYkbA4qtIWI
uxsLY1WbgvtUtpubEWFh88RSSKbnc9LqOMQxpJPIVRGcngICT9MTigrApApJ7XuB3RxqMiL
vyQABz+WOS4Klbje+/liRqWSJ1EsTIT7utSL/XE8OX1Uw1RQyOo5IQkYzoJSZLyX2HNrdMc
lCbkruNrc/LBT9WVSBi0EqAcloyLfO2IpKY6iOl7H+fxwbsAL7rUQbfLFimpwCG022sPU8Y
JQ5ZM7fhxO9rAHSTb5jFqPLZY10ilmJ4N4z/LnARm9ihHBpvpCgkeXXHXd2YX1X5v5YvyU0
tOB3kLxjTsWW2IkiaRtKqxa3AG5w2lAsqrpLW95fQfTG9Cs/U9OAMXfYqkAE081xyTGR/DE
XdtG1irK67EHY29b4FKw2V2jttYEb3v1xsxW2AAPn1vglT5TmVYpeloKmVBfxJEbH58Yhq6
OpoWVaqmmpydgJYyoPzONsYrqgO5Fv3SRjVxYXvYDoLn+t8QmcgWZb6drHpiWloq7MfBQUc
1RY2IjjLWPr0wLDR0ZAq21AMwFxbe2IJZtKlrADgXG3GJcwyzNsvi11eW1NOo6yRkL9bWwH
llIVud/PrjWBIuGosLXVQOu2+Ofab2KhbgbA4FNJydub2x0rlb6V3vx0OBa4H0sImew94C3
BxCalyWLHe1z64rhwxAUGwud+fhjYAII8WpSTtwRbBtdgafJKkupiCfticEhLc4qIgJAC+t
zieNmbkWN7fHDUDjgm1n/hn64zEWlvI4zApA1yDxp9cosSPCPh/pieJDFbz1DrxidUBcN7x
Kix89sYWAsRtcjbFrViFuWR46WSQH3IyRceQvj1HKYKefKKOdqaEPLTo7WQclQTjyxiHUo3
usCp25Bx6P2Kkll7H5aZnLukWjUeoUlR9gMTMFjRUh5pYTfn8MYo5n2foa+lZFgjhlA8EiK
BY9L+Ywv9qMwzaj7bZOlBXOkEndrNS6brIrSaSfp16Ww6YABM7DqklTmMMsSHuu6KhgCQTq
v+WG9qent4oY7DzUYQexjRy9vMznjYsJKZt77Ed7t9jhr7WUwq+y+YQN3lni/wCzNm5HGCF
hGWhpJ4+7lpoXT91kBGEDtLllPkGbUs0Flp5Z4ns/uxjvFDb+Vjhn7E0tZRdl6anrS5dGfu
+8J1d3qOi9/S2An6SJIJqZKVwHZYncrfi9rX+l8A3ceAiDhVHwGPPu2oifPFWEpeOIKwS3g
NybH5G+H6nN6aI+aD8sebdqpB+v66LTuzAaQN2uqjGMh47MU/s/ZqgR10sYQ5B6Ft7ffBQo
pUqVBB2ItinW/wC5ZDOEa3cUzBWPSy7Yg7MVz5l2XyyskbVJLTIZD5vazfe+MY8kze2X1NT
GWu1K7jz90/19ce0Uc8FZRQVVOweGaNXRgOVIuDjyH9ICexdqqtNF0mCygf4hY/cHHpvZD/
8AQ/KOD/ucXH+EYCdsL4AfbaFMtzrJs/NxElVHDUEC5AJ2NvmcOMrpDC8r7IilmNuAMVM7y
uPOsoqKCQ6e9Xwtb3WBuD9QMT19xl1TY2PdPv5bHBAeC19as1VNKhIErs6/AnFPviTdtze5
tiqJgAl+LDbyx0XI0gNYXvhEir2PUv0TZjHNSZnQF/xo51mC/wBxkA2891P2w1drquKh7K5
hLKjurQmOyi+7eEfK53x5Z+jSv9k7cwRlgFrIJID6keMf+lvrj1btTl82bdmK+gp/7aeIqn
x6YNbE3yVuw1H7F2Ny5CLNJH3p+LEt/HAfsgqZb217SZTocFnWoiNvCEO9vj4hhwh7ikSno
VZUIjtGl9yqgA2+Fx9cDYMreHtpV5oE/CnoY49X99Xa/wBtP0waBfIN/SRXwUXY+oikP4lU
yxRC3LXDfkpx4m0xY7HrsRj0j9L1Wz1GXZepayo8zAdSSAPyP1x5ysfB22HwwO464ItLuDb
kDfGRwFmBINhzfFqKE3W7bHY33xbjpS6EHpa217Y3IRs/RTQ37Q1NSV2hpbA+rN/IY9YDLq
06hqte197YSf0YUXc5bW1ZABlmEYt5IP5sfpgolTU//iLLB3czUzZaBr0nQrh788XIb7YNU
IwP+k7L1ljy+tsLq7RMeu4uP/ScSfouqQ+UV9ExYyU1Xc3FvCyKR/HBjtvS+1dl6kjmErKP
kd/sTgH+jL3s32tZ4R8fAcGgdg92zqYqbsxVLKT+OBEgC3ux/wDY48nEOkbeLfa2PTP0hsV
7NAj/ALwl9+m+POxS1YUH2WYptZu7YA/byxk6Chu/RpXwiqzLKy7d8BHOq220W0kg/H88PV
XVQUVLJU1UyQwxDU8jmyqPMnHnH6O7/wC1c4I3WhYHax/tF5w49s1Rux+ZiRdSGA3B67jGB
3CymmrqUMDFUQSrcEWdXH5EY8+loKfs5+kfL0jbuqWokJQHgFlYaf8AMBb44ZOwIA7F0Cj3
VDhfhrbC727Yf7b5Ghtu0J//AOwxnsFLej0THnGWZZSZ9+kTMpJNM1NTyGUi9w7AgAeouCf
lj0fHm/6OKlR2qzumYAM6B19Qsjg/+oYD5MuGeiSyQ0sDSSyJDFGLlmIVVHx6Y5khpq+l0S
JHUQSrwwDKwP54o9psmPaDs/VZYJRE0wUqxFxdWDC/pcYT4O0ec9g8jpsuzbs9PUQ0qlBWQ
ThkYXNunh2sLHB7gQuZ12bp1/SGuRUCmGnnkj2vcoGXU1r+QBt5Y9goqKny+kjpaSJYoYxZ
VUf1c48ryTPou0P6VaDM0p3pllVk0SkEqRCw6Y9XqUeSlljibRIyEK3kbbHAQ0mdMquhVgG
UixB3Bx5B+lDszl+U1dLVZfD3Jre8MkS+4pXTuB0vqwW7JZ9F2IpanKu08lTSMZ9cJmjaQM
CBqIYA3FxfFXt7n2U9poqBsprFqhA0gkKqw0khbcgeRxqMtmeZrTEcn440Kdm3NxvgvJTix
tuf4Y5NIVAsL/DA28D6n5B8UBuLA2Xy5O/OJhDxa5N77YvR05BOx1evTEop1XlQSL326YZJ
it2D+4ZiLAcc4mgpizbne+L/AHWkA6fCx4vbGRqEvsAvXB0uwWVvZ3/8TGYuav733xmKehD
z/wAA1suyvcDw2IUbjEDEnUbWO3B53GJptGlWAsdrDnFZxpDEcEfLnAujF1S/hA5O+PTuw/
8A+h9B8H/9bY8tp2jKr4tJHK6efS+PUuw4t2PoLeT/APrbCWBhpqeBqhZ2hQzKNKyFRqA8g
cDe0tHmldlLwZXUpA7D8S4Op1/dVr+Enzt9OcLHbCatpe3GTT0lZPGPwkaFH8EgaXSQR8D9
sP2MY847ALo7UVC7i1EQVO1j3gx6HNNFTxNNPIkUaC7O7ABR6k4Sezdh+kfOEQWVYX+8gP8
APDD2vpzVdk8zgEfe6qdvB5jk4Fm7he4kjurbMNmU/cY8u7Y5acnqpVasmqfao2k1zNdyeD
c8eVrdMOPYH/8AQrLl1EhVZVub7ByB9sAP0mZbLU1OWSpMiLO/sgJv4WdhY/DGvawrZj5S/
wDVIf8A9mv5Y8zzBDV/pTFNq29tjJA8lRX+nhtj06JBFCkd7hFAv8MKVPlNMn6UqirDO0ho
RPYnZWJCH7LjMyGmsgp6mjlgqgDBIpWQFrAg+uOMugoaWiSmy4RrTxXVVja4Xe5H3xS7U0V
PmHZmvgqULx9yz2BIN18QN/iBgN+j2bK6HsPQuJaemM+qSTVIF1PqIJ3PoMYHYXv0u0ZFZl
9YF2kieJj6g3H5nDx2RFuyGUqRb/c49v8AlGF79IGd5HWdmJ4I8xoaioSRHSNZVdtnGoi3o
Tf0vggf0jdjaWJUGdU+lBpAhjdgAPLSOMDuHlE3YfO2zjJpYp3LVdDUSU82rkgMdJ+a2+YO
DlebZfUnyibj4HHktB2vpcg7cZhmyiafK8xZtfdRnV5owU28yPng/P8ApbyOsjkpYKHMSZE
KBmiCgXFvPGtcGcX2PJWuQpIA8I6emN2Oi/vDc84uGmZV0HYhRxvf4Y6ekBAFuOV6Y1j8s4
ySrbLs/wAvrrEiGrjY6eouAR98fSGPnGShMlPLGh3ZCgI6bbWw7w/pQ7SCFIx2fpCyKASaq
9yBzjWK1Yx55m5p/wBJmRU2phEI3jcDgtKDp+6DDrjxHN8xzDM8w/XSxpHWo8Uyxq/huhHh
v5WB39cGv/xK7VkEjJMvHqZW/ng7oFWb7W0VR2j7byUNIgaSNViUswAAC6mPw3t8sD877EV
+Q061c7xTQX0s0X7BPFwfzxDNnGa0mcpnWXJE1UJmkkhc+GQNyv32+GL+Z9ss27R0gp6nLY
sug1AlBL3jSEetgAPzxtO4bYurBupKi3piSNQVswbT5W++JiNLEAG3Q8DENTqNNMkZJaSMq
o43IxTgB7B2Vy98t7O0tPKumUqZJB5Fjf8Ajiqvaxj2pOQtkter3Nqgqvdlbe/zfT0+OE2L
9LGbxQIp7LxkqoBIrefX3cV3/SDPHn0Oetk0wLUzQSUqyi6m4Ia9txt98Ss2lnqtbTiroZ6
dgCJY2Qg+othO/RtTz0/63WaJoys0aEFSPEEscD1/TAgBE3ZnMFYHfQ6sPvbEeW/pQy3Lpa
72ygzIrPVNMhWINpVlXbn0ODaNpYy9v4J6js5op4pJZO/Qqsa6idj0tg3lMUsGT0UU4IlSn
RXB6MFF8Kcf6Xey731muit+/TH+F8XYf0m9j5uM4VNr2khkX81wLRqfFAvsqQf0iZr5iKb4
f2wwx9s7/wCx+Z2Nj3B/MYXuyXaHJIc0zs1GY0cUklWzRNJIFLxncEX6XOHA1OV5nC1Oail
qopBpaPWrhh5W64IHyCewKkdi8vv1Dn/zthb7dLft7kbX47qw/wD32PQlWCjpwqiOCGJdgL
KqgfYY85rcwoO0n6SMuSOXXTRMFjkj4kZLvsf3bj7Yz4CnvZ6VjwuMZvSZ++YZLHK9XSzO2
lELhlLEFWA6HHumEDsdTNQ9vc3pNZZUia3S/wCIDf74DVmTL+VfpGoJtEOd0lTk1Sdj7RG3
dE+j2sPnbDcyxVEJVgksUi7g2ZWB/MYF9qcrkzns5V0ESK7yhSFY2BswNvtjOyuW1OUdmaH
L6xw00EelrG4AubD5Cw+WGAeXdq8qPZPtclTlKACJkq4I9yBubp8DYj0BGPTuzvavKu01KJ
KKcCYD8Wmc2kjPqOo9RtgF2ohpavtxk9LUwiWOVNEikkbHURx8MT5h+jns8Vasp4qilqYUL
JLTzsrBgLg41UZuxoraCkzGmamrKeOeJuVdb/8AsceXdqOzUWQV6rCB7LUXaPzBHQ/C43w2
fo8zfMsyyqpps1l7+oopQgntvIpUEX9el8b/AEgxBsqppf2o6jY281ItjIx5p3KEWvzscRC
EaidNgb2N+uLMiC/Tnb0xDKwW6jWb7WtxhnSMQGwYMAbfDGlkGk+K4HX1xy0t2J5236dcRo
dQNiCRyOMK5ho7kkCkWNiOmIxUlz0IJ2xw+p2tY7G++3THcEJLKQuw3Orzv/7YXU2GqN2qf
Mf5R/PGYl7gf8b74zDaZ+DaS5US6QpAFrLa31xQmqR3bWI2A4645qpTZDce6t/XbFZ5DIri
24AvboLjAbsyVcl+KbSiNYMoF7k2Prj2nsnSNQ9lsvgZw7dyHLLwdXi/jjwiSzURUXa6NYH
rscPtL+lhYcspKXLshq53jgRNc7rEtwoHqbXGFTM0ejTZVQ1GYxZhLAr1MK6Y3JPhG/Tjqc
cZxm9LkmWy11W9kQeFQfFI3RQOpOPLqr9Ina+s/wCr/q/L1PGhDKw+bbfbAKqqsxrphU5nX
TVs4FlMr2EZP7q8D5b4N+AaR67BZ1SJUZ1V5jVU9M0skchaWQKCW1k2J5wVzf8ASB2VFDU0
yZzDLLJEyKsIZ/EQQBcAgY8fnp6epkWWSBWbYXbp8sciEBbd2EJ32XGsau469m/0l0mQdno
csky2rqamB3H4ekJpLEizE+RwP7S/pDqc/ipCmVpSGkqkqI+8m1FipvYgAWGFswE24+PTEb
w3F2Fifnb+tsA1IZp/0n9r6jUUly+ltY2jh1f+onAmftJ2iqqtayTOZ0qTGIWkhAQsl7gbe
uKEcTAX46WxIy2c3JsRYG3G2Mw7HM9TmE7F6jM6+oN7ETTs1/SxOKPskLm7IGF+u4Hri+I7
gaBcX/PHYh1FvANvPpgGs5oqenC6EgVG42Frj+OLi08IAAiUC3RRviGKEjex33sefri7CrA
KD58gYaMbA2cCNdI6G1/QC/ljsxHcm1yLE8bjFgRHZCNrbj18747EDX1C2wsT5YehbKncDe
++/wAMdCnBsAAPQjn1xaQPKxEFNPMEYqSkRKg+V/PfEkdFWsNssnXf9rTf7nBUW+BXOK2bK
y0/IAFzz5YkWMKRa3G+JaiCtpYO/loWEaWuTIh0gm3F8ajjqaqokhpYoyY1BZnk02vfbg+W
Gp3QuuNar2MsEBuLEjfGOAALbYmbKM1b3RSrt1mY26fu44bJczWNyZKNrAmwdhq+dsFwYiz
4v8xFcMrWHNyo8/5YjMqnf3vKw88QUbVGZS08USxq08Zf8RiFWwva4G5wRbs7mfvCWk2G+7
j+GFUW+EPLLCDqTKDTKObb72tviGSQabXuQABtbFmryHMqellnIo37tCzWkYHYX6rvgXNVJ
BTAzHTwdtyfS3TCTTQ0JxnvF2TPIRbmx2I3xtLmXxftbg/19bYqUMeZ51UmGgiREUeOVuEH
qfP0wcj7GM6H2nOZ2Y9I4wF/PGjjchcnUY8fuZAp0RgEKi+TG1+nXEMtQl79+lzsbONunni
Sp7C1C3lpaxak9UnXSzfO5GAUlA8U0kUlOYZIiQ8bL4lHr5/HBlBrkbHlhk9rLrSRubNMl/
RxYDzxxI1MxIYwkcnxA3xUFEw3CA+uOVpL3Pdg72uB1xPSV1Fw08ErjXFFLvvwf64xsZPQM
3hp9H+FitsUvYiBbuiDY2sLY6VaiJtSSOo2uAdsaqBZcGW09gpMsq86HkLL8x1xbjkqqWaG
poKlqWeA6opFQG2xBFuODgeuYVMZtIElXoLWP1HXBaIJLGrxnwONQ34+OHSsDYTg7c9uID/
16iqwNgJafTf6WxWfO87izo5/QvHDXNcyQAHupgbXQ3PmNt/niLugr28vXj547jS6b3AvuN
sNpQLHXK/0tZNKqw51T1GVVI2YOheMn0YC9viME5v0ldk449UWZ+1PwsVPEzux8rW/PHnwh
V0IZVYAnZhfHccMUBDJHGrbWKoAx+mFNRcrO0y/7Q0mf5jE8MMdShdF8Rijsyj42vc29cer
U9TBW0qVFPKk0Eq6kkQ3VhjxxvGjd4AVcEMCL6h/EYpUNTm/Z2Vpez+aGmidrtRyjXET5i/
HywGarPbaOgpMujaOkgSFHYuwQck4U/0jV8cVNR0msCQuZSByFAtf6n7YVh+lHtUseiTLss
DWH4t2tf4asLFdnFdmNVJU1tS1RUS+8+wG3RR0AwLDpJ3nUnbbfriEy6mNxziKEs1yFBBsO
bX3xIbKxsu4898K2xqRx3Re+m17cXxPFGAoNgbje3livLOiAMBc3vzviD20kk33IIHpfBSA
EDa/ht53HQYzWiqCGuOeOuKD1TW1AkHyviMTlntfa1rnnGps2xc78f8AB/LGYqaH/dP+XGY
Gl/iKUjufSyLZgTpHx4xxDF4XFjcqPXriSoQfh6QbkAcemIogyOWVm2A2OD2Jl4RfhRg2Fx
t1N8WI4dgpG/liNqmVFAeO6baiPyxap6uEtvHp5JudsBUZ8EQgY3HUb3/jbG5IpLWC2Jv6j
F+KSKRAQbjopO4+OOxErHf3r7eWHQLBZplPCmwsRfa5xsUwUi8drbXtz/LBQQA/K3yxE2gT
GK5eTnu0BZvTYYKSA2UTSJ+zcWOw5OInpyBsDc7/AB88GIctr5hb2ZYFbe8z2N/gLnFtOz6
yBfaqpmt+zCgQfU3OKLE2c8upxx5YsGHu7sWAHnjUUHf/AIcUMtQSeIkZv6+uHGHJsvp5B3
dHGzk+9L42++L6gheQVHAHA+WGWFWc0uuX+FCI1PUw1McM1JJFK+jSJCFvqbTc2v1wYi7N1
BH49ZCm3EUZY/UkY6zwhM8pLkX0Qgev4xwe31cbni2HjBCZ+pyKMWu6BKdnaRVHeT1Uu37w
QfYfxxRloIKTMp4oA4jCRsQ0jNudV+fh9sMzG6EC433BPTC9mE3dZvPwPw4t/wDPjTSSF6b
LOWWmzpO7C6SNK+V8adhe62LAWv54oSVqlfC3PniJavVa59R63xA9VIYMgJaknG//AFuTr6
LgtcWstyfJRgJ2bYHK5SOtVJ+S4Nqfw9WOqPtR4Wb50gb2iIXJKh7kmwP3GB3Z19dbXW4CI
Nvi2L3ac6Oz9WRtZARf4jA3ssSaquJ2GiPby3bE5P8AUSOjH/Cz/PAzjfrfe3P8ccyELE4G
x0nb5Y2pBttbpvviOUHSxIt4D+WLHEnwKXZo3zCgsSbU7nj+4MOQba5JsR1OErswC2Z5ffa
9O+w/wDDuwGrgbYli9p29b81fYpZkbZbV8kdxJf8AynHns9M9SkaxrqkuqKGN9RNrfPHoeY
N/0bWWA/sJN7f3ThayiivmtELCygyWPJ0rt9yMDIraKdHJRxykMOW5fHldBHSRblBd241Mf
eJxbK+ZuftjZ0nawFvLGgSWO/8ArivB5sm5O3yzaDex3Hp1wMz/AC41tN7TEgNXTKWjvy69
UPx6eRwUUHUAT72MsSNXUcY3YaEnBpoRkiDgOANLi4IHTm+DOT5PltTlFM9RQxPJ47uLhj+
I3UYoJlVQMwq4Em7mnhmOkBbnSbMB8gbfLDBkUQjyuJNROhpBduT+I++IwS1NUep1U36ScW
Vv9lst/wCyNTDa+yS3B9PFfAbM8r/V1ZHEZZKhJY2cMY7EEEAqSOdiPLDn0AIbYYF53ES9F
Lq4kKNbrqU2+6j64pKKo5+nzT9RKTFhMoqauWRIKMkRadbB1BAN7WUnf3cXhElILSwzU6qt
h3sZAHxNrffBbKwY6utW9gBFx8HwW1MVAvpFvPnCRxpqyuTq5QyONCxGiyC6MsltvCb/AJY
m7oKeOnGLOZwxx5jTSpEkZaKUMVUKW3TnzxxTZfNPA8q1jxv30ihWRWQAMQBbY2+eEcPio6
Vnj6am9kyLi5sQbGzXxwz2Oni/OJpqDMYg34EU44/Bezf5W/gTgdJMEmEUqmFzwsqFG/1+W
ElFrkrDJCftZ1NMFBHAt54H1FQwLBrWtvsMdVL2Ti4A8zt6/wBeeB80hbfptff5Yjyy1Ecs
7OLFvTfe+I0Y7EC4JNjbEZuUJLG53ucdpr28JF9iMEBOsgsSb3Y39PPHMso07avXGANY3uT
5X4ONiAi23Xk/DGrczfgrEnw7XF+mMSFiw5ttt8cEI6TxDzBsRbFuCjUKtludrDrhkmwWCO
6PiNuOuJ6WlZnG9ri/GChpFY+Ky3tfrc47jiEZABG2x2wdDYLKPsJ/eb7YzF3TL++P8+MxT
THwNqmQyQWttbwqBb1xwYEsykBk25HGCTKO5jHAIHW2IBosda2IHl0viLj4BZp6caRYb2Fw
Dc4jamB3U39L84IJFJVnTSQvOR7zA2QfFj/C+O67KZoMtnnqKrxIl0SHYcjljufth1ib3JT
zwi6bBJBjcRorSOTYKo1En4DBWjynNpdLOI6UEf8AaNqb/KP4nBHIYu7yvUqKrPLKXKjdz3
jDnk4KRrzqtbFoYkjhzdZLU4xQCzHLvYaRZ2qJ5ZEli5IVTdwD4Rzz1vifInEr1pXYGWME8
X8GJO0JH6ra4376L5/iLiv2eNlrtv8AtUG/+DDUlNULrc+nk5Pv/wBBtVa9wL+l8ZpO+3r5
Y2pFiOnpzjDIAGZpFUbbsdvnipwpI13dzcHr06Y3YjfYA/K+Nq0bKHR1dfNW1X+Yx1ytg3T
6YwdIsZ2Cuf0bk2usQ3F/+2wxk3O4sLYW+0UJfMAoYhvZNmHIOs2I+eD9JIamjgmJBMkauS
eDcAk/fCRfxNHRmi/SgzpwBYhr+eE3P6ofryZUIOlEjbpuASR/5hh0e5kAPFxjz2rjM9ZUz
6N3qJCQOg1kfPgYTM/hH6GCeRvwVmnOmzXvxfyxyJmDXvyLb/njt47bsbfEY47sm/uE26Hg
eeOU9hjV2RqA1DPTBTqil73V0IcfwKnDEtxz9uuFfseimsqgQLCJLf5jthq0qqgAKNsdmLe
CPD6uFZmwH2rqXTKkprDVUy6D5kAaj8On3wK7OTmmzZYbalqkZW/xKCwP01fbBTtMgd6BSS
oMklyf8AwNy1Sma0RFr96RzuR3b4SXzEzqxJf3V/uNoAG4xTzaoemoKiSL+0toQ24LELe3z
v8ALF0b2uLAcDkYH52GGXFh/wAWO2398Yq+Dz8SucV9QdklElPm6C1hDTNb0F1Uc/P6YZTY
cjy+GBGToxqKqocXIdYlJ8lFz92OCcjuDyeB15wMftL9XNPI/oD81Zn0USsQ04Yyt5IBuB8
SQPmcQZdEI83ZFQakpSSPK7KP4Yp5hmkMOa1GvUzxqsIAHH7R3+LfYYs5HV+25hVP3fd6Ik
Tm5sWbE7vIdKho6Z/UNtfcevGKWY1yZdB3hQyFmCoim2o87npYA4vE7bAWv9cLfbCbQ1Dvf
eVvoq2xWbqLZxYYKeRJh3LK+LMaUTRqV8RV1JuVYdPy+uLIsQxFsLfY6ZpKet1G2mcW6coP
5YZAb3v9cGMrVhyxUMjigSwVc1qLqRrjie3w1Lf7Ylyhj7M8e6vHLIrDyuxYfIhhipmM3s+
cKdDNrprbdLOenzxYyyQNW1em9iIyb9TpI/IDE1tM6pq+mX0oJsoPU29BbA7O0f8AVkz2J7
lklA/wsD/PBIngDceo4xFUxLU000Or+1jZLnpcEYq1ZxRdSTB2Ui1bWeoiG/wfBXu+b3PTA
DKJ9dZTSAaWqKY94L33FiPp4h88MTXN/Ed+uFhwW6mP6jfkBZxtW0OnlVmufmmLOTXbL9Yb
UDLLz/jOBmfVS/raOG3/AFaMlj5l7bfIJ98XezcySZdJEvvRzPceeo6hb5HCJ/GVnF/3WIV
LaVA0j57jAbtIT+qbgGyzxEC/HjGDLKtidr/lgJ2m3yZrtY99Fv8A84w8uGceK/Vj9wXlOT
wZpR1Esk1RFJ3xRWRtgNK7WO1tzivV9lq+nJeIpVoBzH4X/wAp5+RwY7JrbLahOoqTyf7q4
NhQR5+f8sTjCLSbR1ZepyY8rSex5usJEhjOpJVG6MCrD1scTpCCxIHO+56Ye6mkp61O6qoI
516axv8AI8jAio7OaRqoai1hbup9xbyDDcfO+Flh8HRj66EvdsAUpvAAD4dxx1xMIRe4Ubn
nHdSs1C3++wNAG/aO6H4MNvrjgsNJFwWsRttfEXHTydqkpK0TIoWwC7+VvvidUW/uiwIuQO
fjin3wuvmel+cTd437YN1HIHGMp2M0T6gBsDsNiuIwoZgQbeK42xigshvtb13O2MJs9m23F
zx8cMgbHFz/AN3P+XGYjuvmfp/rjMUqXgHwluRbQohJFwN/PG6GminqxFURK66NWkk2JuBv
5/DEzIVjGpdgL+hxNlq2qXIAv3f/ANQwsN5IlnbWOVDAFXuI1soUDYAWAGBmd+LKaoLbaP8
AiMEkuYgDsPO+A+ezaaNYALmpk0H0UAsfyt88dEnSPGxpyyRRYyID9VAX/wC2luDfb8RsER
e1xtbg4C5I7h6qDUSgZZVF/d1X1W+JF/iTgypYAAWFrY0HcUPnWnK0wR2ikApoaVSQ80oYm
3RPF+dvvipkjNFmrQg3SoiJseAyW3+jWxazwMauiu24EnG5/ZxWy9QM3gJN/wAOX/6cSk/j
OyEV/dX+4w7AWO59OMC+0qD9TsWVSDNFsQCPfGCgA5vseDgbny3y4q2699ET/mxaXDOLD8y
P3BvZn8KvqoQNCPGrlALeIEgm3wI+mGZTcDe/phXpzNSVRngSFw0egiRmBG977A3xNLmOZk
hRNBGD0SK//qJxKE0ludubp5zyOUeCPtDMIM2QhdV6UXudxZ2wbyli2U0dwR+BH1/ujCvVx
zzzGWepaV+703awCjmwA43OGTLC36no9G5FPHpF+ukYMHcmxepi4YoxL5VRYleOQDcA4SGi
u0oF/wC3kA/znDsSV0nYk24OEWWOqNTUtG7hRPKQBxfUcbK6Rui90v2ImhRtj4WG4GITAC5
VQF9LXtiaR6u2lgGABsbDYXxH3lQvvIq7EDbnHIz09w52TRo6+pBttAnX+8cNNz1G3nhT7K
u8tdVF1se5Tjr4jhsU2twT6dcdmL2I8jq/nNAPP96ih/a8UvP+AYoQRhcwoTbmc7//ALtsW
O1bzRmgaAqHEkn7N9tGBWVtVvnFE9RIzL3ptfz0NbE5fMR0Yv4V/uOoAKbn4782wO7RSrBl
bTPdVWSNjt01DBMnoL8dOcVq6ijr4e4kJCXVjtudJBt87Y6HwefB6ZJmstgamoIY32k06pP
8ZN2+5OJJpEhWR3/solLNbyG+JmJF7j534vgV2gNqEwKfFUusZt5ct/5QR88DhGSeSaT7sT
1ilqSZZiNcuqRum7G/2we7KRd3U1gLCxjj2PxbEAprm7Ek+ZwRyKMLXVVr37lP/U2IRilI9
TO/0mg5tewG9zzhd7URh6ig2uB3vS3RMMNiG2OwPxwD7Q2arot+BLv5bJi0/aed0/zV+djj
ssoiauUnbvIzY9PAcMF/FuRxxgF2et3+Y6d/HFv/AMhwcAKkkmx8vLGh7TdR81/nYEZkAc0
jDXt7PyOnjOOsnJetqr86Y/ybFPP5jBmUG97055/x477MyGaStcEtvGPPo22F1fHR0tf+NY
xNYDncfI45YlTcj3d8bDXFtrY0bsBbkcemKnCxWy28XaZqUiywPUBR6EBh9jhqPBF/phfMZ
TtyCbfjUxk+enSfsBg8QSovbj44WO1l88raf0EvPyRn9UUBF0j8Q/w4vdkSRLXXYnaJh5/t
D+GI80pxUZxVNz/Zj/y84udn4RFVVYG90i2vf97EIr9SzsyP/wAX9kHWF0K2G2AHaPW0lJS
ajoYtK6jrpsB9Cb/G2D5FwbqONsBM4jX9a0oJ29nktf8Axpi0/azi6ZJ5UR9nH7p6ilsLNa
YE/wCQj7L98HSvhIC78bG+AuVqozcEHbuHv/mXBzUB0JA35wuN3EPVxSys5ubWJFvqMcs11
0hdgOcUM6zGagpEmgVGJmVCJASLG/ljvL8wjzKlM6KUZW0SRlr6G+PUEbg4e96OZwlo19iy
bMhVgCp5BFwfjhQzenjps5nhpoUii0IwRb2BK7kDpxhw6XwuZlGZM+qmJNhHFc+XhxPKrid
XQSayNfQHQxa5Lvxt7g/q+LkVMbKeNvn8MSwotwSBe/HmfP7Y3JKqpYEXBtsf63xzKNHsNm
pCqAXJHW/wGKFRPZ9QZbkc9MZWVYDbWsBY74HOwd1ANwOuA3XBkifvT+8v+U4zFO0/7w/zD
+eMwNcvKDURtIBhS5LeH6bcYyjLGvQAWDoQenS/8BjrVphUEW8Nr/EY5pAVrYBaxu3T+4cV
j7kQzfLl9mMI1dzY+7bY4C5uLz0XO7SX/wAhODBa6C/AXa2B+ZUU9XNTtDJCrRFie8BHK26
dcdMlao8bDJRyxbIcnUCvqut4ogR5bvg1cmxvb5demBtDQPSvLI8/eyS2BITSABfjc+Zxe3
uNwB54EFUaY+fIp5G48A3NQTX0mx06Zeov+ziKnUrmlLtuUl34/d6YsZiqtXUYKn3JSd+R4
frjUSoub0psLssvy2XEpfMO6H8N+zCihi3qD1OIKyjSspzA7SKNStqjtcEG/W+JiAWv0Hrj
Fa5G2/NsdB5qdO0DhklJcd4Z5dwPHMbc+QsMCqKJWo6ZiSToHNyf9cMwN3Uc2YcDALL4Q1B
Adv7MEb7nHPlSSVHodHOUnK3ZG0VzvcgC5HTBXJ9sooxYbU8f/pGKzRnuztbbc+eJ8pB/VN
GQdjTx8f4RjYXuw9d7V9y8SQ9z024wtQoNMoG348p4/vnDIW4wpS1LQUtSUKpJ38gBPTxn7
4bNwhOi5kWbWsNI2ubW59ccNHd9QA8xYYJnIoddnq6xgPJ1X8lwN7QZZFQZetRBLUhxPHHv
NcEMSDtxibxtKzoj1WOUlFFrJlC5lUDVe1Om5H944PG1gpPz6YWOzClauodRbXCu97k+I/6
4ZjwLDSeOOMWxe04ur+a/2AfaUWegJ1kNJKPCuo+6PLA6ikBzaitrv3x2KkW8DeeCedOUno
CWsdUoBvx4Riorf9J0Au5HfGxJ48D4nJ/qI6cX8K39GMo42N9tsSA2Y+QxEb2A8t+eMczzR
wWaVwqkgXPFybD6kjHSeaiU2YG5AuMBs/QKtLVaf7OYKx9HBH52wW3F9W/qRipm0TVWWVEK
jfuyVt+8PEPuBhZK0PjnpmmBhZjcHYj6Yt5OQK2qB4EUdrdfE2AyZxBIgYh1BF7W4uL4LZF
OlTWVbRsdoY+n95j88c8Pcj1OoX6TDp8r3HmBgDn1/bqIW4SU2v8A4MHrKNrjfbAHPSRX0g
CuxKS20gn9znFsntPN6f50TfZrwT5gu5tJFuP8JwcL7tcXFuLYB5Axaeu0q6nXFswsfcPTB
k3YbkkAbXwYP4UDqX+rL87C32ks2ZU43A9nNv8APiXsspVqwEEbpcA7jZsc9oFY18A16B7O
b2AP7eJOziMs1YdRb+z3J9Dxif8A7Dql/Cf6DEPd3J+GN3F79PXn645B0pc7WG9/rjaOsiL
IrBlZQQRuG/mMXOFFGoo3kzukrlUnuo5Y3NxcBrWP1GLpBtbUS3wtfHYFi1jwLXvfHLKGW+
u+3TpjBbbSATqv61rgQPC0dyTt7uLOXBTX1AW1tEWwPq+BuYT+zZtVx3F7pydr6cT9nZnnq
61738EQAP8AzY54r9Q9Ga/8b9kHnuLW+tucLufVIhzKldja9PJ/6lwwN/ZkXPnzhN7auUq6
C194pePimKZPazj6X5yLmRVPtGZ82tTMLX/vLhgufPCb2NLNm0++wgJt/wAww5m2rc7X5wu
P2g675oJ7Rrry6JfOoX8mxx2dWxrFH/hm3yYYI5nl/t1MqCUxFJA6tp1bi43HzwGmyqspC0
pSKcKLmSnco4A34Nr/AAucFpp2VxOEsHpN0xgwAzCTu85qrg2Kxb/8mOIs1q40V46kSxMoY
CddRI6eIWP1vgVmOYvUVctRIqRmQKLRtqHhFuThJzWkr03SzxZLfBdkrUiJHUb7nrgfVZgs
hNuQOmB09Q7eIA77jfEAa5O/G2IW2ejRdM+pyOPFfbjGa9Q3NiOmIY/EVNrknYjFhImYiw9
4delvP5YnQ1kXi/dP1H8sZix7PP8A8c/TGYWxQ7HmkaokdWrRMo2lHun+XzxcpltXQMCGB1
aTyD4WxWlpIpotTruV3IHW2KeSvNHnsdOw0ppdtPQnSdxjojepEs3y5V4Y6KB3ViBuMclht
4vF0Ixz3h0BLcjFOrrUo2iVopJHlYqqpYcC5uSRbbHW2eErk1GKLqqLkEHz+Ix0EOsi1yNs
UaOueonliaERd0qsPxNV7k+mx2xbMnHJt0xk01aDOLxvTJblSsCnNKTUbkRzWv8A8uOV/wD
zSlA6JKdz6LjmtkPt9IbC+mTYD/DjFY+30x3uBLz8FxCT/UPSx/w1/RhUi6m29/viKaaOmj
7yaQKgIFzsN8dMT6Dy3xTzJj3Mdibe0RWFv72Lt0jgglKaRv8AW1ISDG8sgVrnRA5P5Yr0M
bLl9PG6FHWMBlb3gf4Y6kapkrVghaNPwzIzMhY82sBcfHG/1fUmwOYMABxHAov9b4g1LIrP
Qi8XTtq9zJGXu9A509cTZObZRQr/AP46W9PCMBMz10FWYu/kmRoNf4mnwnUR0A52waydlOU
0d9r08Zt/yDBxbSaF6qSljjJdy6ABwNVt8IVUi95Us12PtDgddPjOH0MVHJF/nhDq2v7UAD
f2h72//aH/AFwc3CB0TVyH1hcXsTzsMBe00XeZakYJW9VEDboL74MByAbW5PXAntGwGWw3/
wC9REH5nFZe1nJhaeWP3IciVY8wmCrZfZ02A/vnBwqGsQL/ABOAWTsz5nMy7Xp1/wDUcHGB
Yb72G+ExexFer+awRnGo1NF5hpf/AEDFVEK5hRalsWn5b/A+O+0NXHQtQyyXK65FFv8ACPt
ijSZstbmtFAsBW0xe5a+2hulvXEp/MX7HRh/hX9mNhuAOLnAvtIuvJJVTY94mn46hb74LWD
AAHe2BPaSV4snmlQlWV4ytvPUMdEuDhxL9SP3QQgnFXTRz3AWRQ434uL47NgbnTt5D+ucBu
zFQJ8mjRj44ZGjPTrcfYjBokabkHji2MnasTJHTNx8CblmXQw5hWRTJqSlkZQnNxe4J9LEH
DBQSK2YTKLeGFLaePebjC12nSWlzzv4da9/Esl1JG48J4+WL/ZSonqpq1pySVSMAtsTucc6
VZKPUyT1dNq+gzBgSSD02vgLncnd1lJpawKSi1ufcwZcN1W1t74XO0pdaqg082l24/dxXJ7
Wef0r/AF4/nYudnX72qzBupeLrx4Tg41he3X7YX+yxKmvY7kypc/8AJg/qDbXucND2obqfm
y/Owr9p37rMqfSb/wC7m1jz48SdlpDJJW7jmMDfjY4q9rhqzKl52ga/+bEvZIMorgTfxodx
vwcR/wDadM/4T88jLKweM23Njxih2YlE3Z+kDHU0S923yNv5Yu1GyMNQPhP5YXuxNS5pKiB
iSUkVxfe4Zbfmv3xZupI44K8cn4oayfFa+IibDyvtvjZY2IFz5WOOCRa48/LDMm2I/aSfTn
tQtrFkjvte/htgj2MLf78bHcxgA77eLFPPqYz53UvaxCp02Ph/PBXsxGIZKtRvtH8eGxzR+
Yepk/hV9kHpbWFhYE34wpdsImlrKALt+DL6ftLhvcfh2JHmMK/aW3ttIS1rQyf+pMWye1nF
0vz0UOx6BM3nA6QEeh8Qw4YVeyx/6WnHXuDcf8ww1geZIwuP2g67537HS+IgM1vXEdaCKGY
nnun+HBxBXVgoIkkaJpdcgTSrAHgnr8MU587glopg1PVRsY2UBowwvYjlScPaRLHhySWpIU
qVr0kWo28Ci/HTEc0bNdjvvvgpTUJSmjuhBVFBBGw2xN7KisA67g+8PPHHpZ9BYENO0mkBL
fs74kSh8INiRe98GRRrbUQPX1xtohpFhzfpxjKP1NqBy0ape4a3QeZxIEsVAOx2YAYnkc92
EUBR5+X+uIWNgoYCxNtIwdKQLOLn/hL/AJjjMa73+6fpjMbVj+n+htwmlYvdpDKSj2AFuG/
1xzlzd5nMLbGyvvff3T0xXr42EKNuDYAAcYsZYjframY8kOf/ACHBh71QmZfpy+zG0IpiBs
b4DZ7cVdAFG4aTjr4Dg2L92vlbAbO1/wB6obglVd9x/gP8MdM/azx+nS9WP52OcnfXmFWx4
EcYN+Sbvzgu623FrDArJwfa6ogXGiO3ru+C5AKG5N+thgY/Yhur3ysG11/b6I2J8EvHwGNx
ADMqRTckCX8lxzmjd3V0bXvdZFv62U/wxHRu8maQgAfhxSO1/wBkHSB9d8Tl8w68e3S/sww
wAUbjfzxQzRiKRPEbCoiNv+bBAc2J/wBMVsxo5Kqm7tJEjYOrhnBINjfpi7Vo4MTrImyrTE
PnTAm4WmF9tgC/+mCZUC3nfa2K1HQmjZ5JJmlmlI1sF02AvYAeXPzOLPB4v+WBCOmND55qe
RtCx2hiEuaRar2FNe3A99sG8qX/AKLpPEP+rx/+kYE9oARmIC37xqYKnqxkIH54OQQGCCKJ
SfAipc9bC1/tgRXxMpmf6METgjYDgc22+uEZojNVNGlyZK1lta/Mn8gTh4SJneyhr8cX+2I
ockhp6tqiOkcTsxbUQxsTyR5Xxpx1bMHT5PTt0SkqL9CT8b4FdpE/6NRlFwtXDff1NsG/ZZ
tQ/Ac26hDgV2iopxlsOmCU2qor2jPFzucNLhi4Yv1I2gdkG+ZVAB27hAAf8Zwwabqu97bi3
TAjs/TXWqqm5ZxEo5sFF7/Vjg2kEjr4EZiPJTcYXGqiN1PxZXQs9rYe9jogV1DvXI/yeWBW
TW/XdIUQE62JIPTS18Nme5XUTZcZUpJneCVJABGSTvpI+YY4H0GWumc6ponjMMRKBlIuW8J
5HQA/XCSX6iOnG66Zp/UN8rawN98Ce0YH6olJtYOhNv8AGMGo4nc+GNiRyFBJxzmeR1lbll
RTGmnHeRkf2ZJB5HxsQMVlwcOOL1KQtdnXKVdTBq1a0SRR6jwn/wCnDFqIW7bG/N+mA+VZT
Ww11JUyUlSvfQNrDIQEuFax223FsGyPCducLj3Wxbqo1kb8i32ppbrSVOkXjlMRvvs42+6j
EHZZe7rayM38USML72AYjDPUZXJmlHLSrG7d4ALqt9LA3B+RAOBuTZVmS1kMr5fMjTUpDaY
jYMGVrcbYEklJMpjbfTuISZTYaTcDcEnfATtBDrqqJiAf7UfOykfkcMstDUxLd4JUXklkIx
Uq6CGsj7qUN4SGVlNmU8XH3w7WpbHNj/TyKTQJ7ORaUrZP3pVB+Sj+eDJC7lrHyv8AliShy
0xQrDSU8jopJLKC1yeST53xO1BVqPFTSgW/4ZtjKkqsbInkk5JChnsPtGbQoovppr8ebn+W
Jez0PdyVoUAbxsfocE6jJa2bNpiKOoaNYkVWMRsfeJt9cby+jeFZpJoXhkkkPgZSCoXwj62
v88TW8zoyJrplFksmruGYADYi/OFzs7F7LVQEWHtNNpvxcizD7X+mGhzpUb3BPXAKOL2RYF
uSaGpETN0ZT4b/AOVx8xhpbNEenVxnH6B3ewBJItxbHSjb4dcZa1zfnc42B16nnFDmSF6rh
WTN6w82Md/8o8sTZIgjqqoLawWP0/exqa/6zrPDuDHtfrpxNksZL1M7bxtII1tsfBcMf8xI
+WOeN+oenlddOvsgnpup6A9P9cK/abS2Y0SllUNFICTwBrS+GlxZeOnUYC5xT95X0Mj2UMJ
IR5XNmAt66Tik/azj6almVg3s5EIs1ltexpzbUNz4hzhp6bDT87/LAbK6cx5k+4JigAO3Ut
cD6DBvbYkcjzxoL4Q9XvlYLzlT3NKNIBNQLdf2WxSpaEVc9QDPLEI1QKFsRvq6EYvZ1Gxip
ysUj6ZgzBFLEeFhew9SMc5XFKPaJpFZBKw0qy2NgOSPiTgNfEPHI4dNtz/UjOVT6gUqY208
d5Fb7g/wxRPew1EtPKqaoivuOSrAi45AIww+W9r4AZi5XN6oAH3YrH/lwJxSVjdJnnknpkz
jvbDi2/OKkkm7C5DeQxsFixA2t5dTjfctIRexPnfEqPTINes7gWG+OjGSADbkbdRi0tJbTb
kngHE0NMB73Ug7b3+eB9TAvQv7rfX/AExmCndxfuyfUfzxmDcPBtyrKO9dLqSEACou7MfP0
Hri1ldK4zETTEaxGdKqbqvQi/XHcarFTRhAACtj5nbn44loCBVIB+6dr/DzwMfuRLqPlSDw
3jGnbbfffA3PYlOWvKPC1ORIh63Gx+RBIwTDfhrboOvGBuef/lNWb2tFfc46pcHjY3U4teU
ayGMexyTHeSWZ9R/wsVA+ijBUqASTY26YGZCR+rj6TS73/wDEbBMEXJH06WxopaUPl+ZK/I
KzxgaJSbWWeIj08Y/gSPniPIGSWornsD4o1vb+6T/HHXaLbKGFgR3sW3n+IuIOzDDvK4Xt4
47Dp7pxN/MRfH/DSvz/ANB8jxXJPr64wAk7ix/LGri177dTbGxvuDc884scplmsPM7A44vp
ve5PPxxId16gncY4LKdxcb8jyxgMXM+JOd0hBvtGSf8A99hmAuu5B53/ADwo9o5WXtBlwDE
K3dhhfn8bDYp8iCR684SPLOjJ7YfYLZBZcyW3VW/L/TDThER9JJViCOOmJUnbYFt+feOBPF
rd2Vw51COmh2xvArJqGWGPv6i/eN7qnoP54K45ZJJ0jvi21bQBr+z0EayTUEIRncySIvDEj
cj12x32dUqKi9/2dj05xazfMRSQ92jfivxbkDzxW7PEsKhjfcjn54tv6TshUfWVchrCz2k/
/Mof/wDXb/1DDNha7Q3ObwKBf/d2P/mGExe9FM3y2SdnEK1Mu37Fj9cMOAHZ8EVMgtb8Mfn
g/g5veDB7EaIuCPPCbVQGGoaLTurEbYc8LeeQFK4uqgiRQbevH8MNgfxUJ1EbjYRyGERZfq
tYyMW/gPywTxDSRCCkiiAtpUDE2JSdybLwWmKRUzP/APLZ/wDBhSIXX4bfDrhuzEXy6f8Aw
HCoqF5NBFyxsB1Jx0YPazk6lXJDPlEfd5bFtu92PzxdxzGgjiRBwoAwF7XZpPleUK1MSkss
qoJOkY5J9dgfnjmbt2dkVSSDuFvtFAfakksbMnPqMMSOHRXU3DC4OBmfxhqRZOqtb64fE6m
iWaOqDFSRLjnci/HOBpy72ylzVu8APfOI1G5LBFI36bgYLutydN7He+KdDIiS1+lvGKk94C
f2dKm/9eWLZrrY5OlSU2SQzd9AkqLs6Bh8xf8AjiQEgWHQbD+uMVMpIehCANohd4hqtchWN
uPS2LTageN+LDnFE7VnLNaZNAl4+8zKuN7trjHw8AxNlKj2KRdtqiYW5A/EbbFCqqXpc4q2
IPcmRCVXknQNvTBDKHD0TOtirTyMD5eM9cRj72dnUfIj+3/BcckLxyduuKOarppYSTf/AHi
Mjb1xeDLYjff5Yo5ppeKEedRHzz72Ky4ZxYa9WJrK/EKrURvPY+vgXF+2lrLb5YHZaNDVqm
9vad/8iYu6yWvewG2BF7IPUOsrR2xIFwSB0t5Yj94kW39MaJuTjV/XBOZu2Ztb1wDrUZs5r
JAbeCMHb+5g6D0sDgDXPozerF7XWK9zb9j/AN8JP2nZ0PzH9jSRohAuLgW+Ix3dF98EX5tb
fFV5Wj8C9OhxG0zGxClTza98RSZ7Bc7xEa66Tbi/BxyahA4Kqbi25OKqSmQEm4F72/ljHBX
YAgAcr0xqCSe0Q/8ABT6YzEXct/xo/wDPjMbSEvkhoEN7ggb6f44jWpmjcSIIgQCCZLm3Hl
io9WvcoCQu2+1uuK61JY82NufpiOqnaM4KSph580rFX/8Al7cjwMbf+bFGtzGsqaSWnd6dU
k8LWiIIHzbFeSQBUOu1ub84iEffv+ErSGx9bYZ5JeSawYk70otUuZVlIhiiqIdPeu/jhLEa
iW51AdcSnOczka4nht/+wO//AJsVo6Kc7uqpbgtycWFy6MEd7LI1vW1/TB1yC8ONu3FEE+Y
1dXAIamaPTqVzpQC9jcdeLjEVPWzUjSyU9UqCa2oaFa2m9jvxzgkKampyAsC6h5i5J63xKT
GOI1sOPABgapchWOCVJbAyTPK6wWGtMjnqIUt/6cYma53psa6QMN7CCPb/AMuCFha5iS9v3
R/DG2bU19zb3bnf4XwVOXkHo4/8qKyVeeOCDVTHfb8JB/8ATjpZc7ZdquUC25OgW+2JtV+W
JA43x0j+PSDc3tqNsHU/IfTguyKMuXVVbIktRV948YARyTqWzXFrDzxZ9nrgxvnFUx3sFcj
Fgu+q29zuAdxjZbckGwtvba+BqaDoi+xxHFVnw/retIHUTG97YYuyWQT1VStdUV9c9PCfCk
k11kbyI8hihkuVy5tmAhBKqDqkcfsr5fE49Khhjp4UhiQJGgCqo4AxtUvIrhFdjvFPNMwXL
aF6gqXYbJGOWboMWZZUhiaWRgiILsx4AwkZpmTZnWFidMS3Ean93zPrgBFyqmqpqyaoqJag
PM2twsjKL7cDi2wHyw1/o/Zm9v1SSvbu/fctb3vPAsOCoUkgnc7YYuySge1kBRfRcjrzg9j
DJhD/AEhWWvonDOrGFxdHK7alPQ4fMKnbNbz0hA3Cvvt6YBkCv0eRzpmtY0hmKmAW7xyR73
kTj0DCf2MUivqTZbd0Nx8cOGNdhYJep7rtVFASbTUZsOl1b+ROOc8yZs0qsvlUnTTzXkAkK
3TYng77gffFDOpfZ+1mWT32VQrbdGJHPzwz4BgV2lmEOQVVyQZF7sWbSbsbbH53wSjt3S24
sMLPbmp0UlNTX/tJC5t0Cjn6kYZoTeFD/dH5YIAZ2oZ17NV5jdo2ERsytpI9QcJPZmqzGpz
6kpnqFliLEuZIwGIUE8qbdPLDv2nt/s1X3Fx3R2+eFrsPTa81nnNiIorWtwWP+hwVJrgDjF
8oecKH6QWZqSjp1Ozu7H5C3/1YcMBM+yCTOZoXWoSIRKRZk1XufjgDIu5NN3+S0clraoVuP
liPtBSCtyGsgsSTGSLEg3G43HwxNlVE+X5ZDSSSiVogRqAsDuTxi06LJGyMLqwsR6YwDyWm
y9Wb+zcksNAaWSx+/Xn5YNR5TDTU5giLRoz65yzXDNa25O5ttbfpghWUho8wAjIj03PTwqN
hzxt/HFOr1QlDusB4JPI/e3+PPXDLcRuztqDL561pZaa+pVNo2ZWc2txqH7I6gDCxUJHLUS
dx30a6m0qsrWUDpe+GaSaOsIpqUiKOw1zSAg9Nt/48YoSdlZWZHpnic7qb6j/QwqdBTXcoU
9Mo1oihWlszBm7y+3W59Bsb4rTZZPC94ZpYoidRMbmy3P7oOxxbky+oicmJXWVdmMW6gna1
+dziKCCmNgGOuM6m1KbX6bjph7MSBKT2YCSpqRJf3jOwPP0vbpiurQiSPvJJHKuGW8rMrW4
NiefTHE8EveL3caKC2zFixG3Un64oVMcgLSSowkvwVNiPjgyexoxV2ES8YMkgeaMvue7lIB
awF+fIfbHDStbSKusU32/Ha+Ksa9+hCOQym9mO/wAcWUpW5AO1rHE1J9h3CL7HJkqAN66sG
3WoIscZqqSxtmNaLDYGY4tpRkoN9z5jE3sVrCxIvcj1w2qXkTRDwDiaw/8A9Qqxf/xjiIQy
d48kjvK8hGppH1HYWG/lbBlqRmG4Vr26bjGvZA3Ki5J6YNt8mUYrhAV4yN7kgCxFsQrAVsd
Ox5J36YOPS2U7cc3P3xG1KCwFgLAkC3r0wGx7BSQlWBsSbWuDe3riRYzfp4uCcEDR6CQCb7
D6Y2KXdSBccbHGs1lHQf8Ahr9R/LGYteyP+8n+bGY1sGr6g39XzPCrNKqC1gLEn+rYyLLki
I1anuNl8xfBtIA1OlzsVuD5Y5FP+LxYW6DbCaVY9lXuVUKqRIpI3IFzjYDWFibHo3S2L/sw
AA0A+nnjBS3bcXJ34xkgWVFVmF7Gw4HnipHXAt3axFryFU0ndv6N8F6hRTUc0xW/dIbjSb3
O35kYEZJTrNm9PBa+9hte5tc/YHDxindiSk1wEJqGohigeUIPaY9ahGLWsdxcjpt9cRmnOr
YXN9xffDnm0MVPkDBwWlnKx06XvudwR5dSfTFfNcrhjyzLMpYN7TVSeOpQWdFA1Ob/AEFvX
CWMpPuKncMsnkt/pbHIjIFhsSL74ZMzpKWCvNPTIRHGqoLm5JC23v1xREAayg6iw4HJPpjB
sFNH+zyAf54jEZUeFRden9fLBSmRK6pqIIH1tTxNK1l8O21r+pxwYxc3AOx3HXGDZQuXQnm
17+hx2YjwL7ne/wDX9WxPoUHTY7/c41rAFvPken9fngUFPwei5FlkOWZciRMsjSAO8i7hj6
enlgnjz3Iu0z5Q/cTBpaUn3Qd4/VfT0w1ntVkYvfME258LfywRKI+0FJmeYKtPSRp3A3ctJ
YsfL4YAx9ls3F9axXJ5EmGEdrMjbjMFO1/cb+WOl7T5MxsK1b/4G/ljG3Fetyity2JHqe7C
s9hpa9zz/DBrsjt7Xa2nwWO/riv2kzairqWFKWoEjLJqYBW4sRfjEfZrMaWhepNVOqd4qaf
CTe2q/HxwTDhhU7YsVqKTflWuL87jBj/aLKf++L/kb+WFrtxUyyQUGY0MzGDcOy3BFyCpI5
sSLYFmLXZC5zGc2Fu5HHxw3YQOxmd0y1M71ciRMyWAtv5kWH1w2HtHlKjesH+Rv5YyMwD2x
YrX05UnUIibfPm+GqjnFVRQzg37yNW+owmdpq6DMK6F6SXvUVNLHQRbf1+OCfZ/P6KlyeKn
rJzHLEWWxUsSt9uB5G3yxjUCe2NVrzvuwL9xGoUE2Fzv/LD1F/ZJ/hGPOK4tW5nUVI/7SUk
G1/D0+wGHVe0OVIiqascfuN/LBMa7Um3ZmvP/AIR6264G9hKdkyyedifxJbC/kB/qfpiXPc
6y6tySqpoKkNJLGQilGFzf1GN5HmmX0GUQU7zkyi+pVRjYk3PTjfnjAN2GLASu7V5Zl9bLS
Td+ZIratERYcA8/PBJcwpXIVZbluAAb4RM7y6ufM5p1jgmSaUlZIpLlN/CrD4dRjWBUOuV5
zSZwsjUpf8IgMHTSd+MX8IPZbO4csraqlzCQxlQFZtBABBIF/K9+fhhygzWjqY2lilBjQXL
kWH1+WNZgfWRH9YTvZVXwj3xc3G/8eflgdX08NaDGn4sgHC3GnyJPTf44uZokGaTp3dRIIz
GQyopu4uLWHlvz9McQRexRPEJI1Ny48JJPTe3QcX6YXvYrQtnKqmlMrxzqNyRG6sTa/W39e
eJ44czlfu3lYxXtpWUJrtuQOSAP44K1VXJE5WGkV5nOqTWbBV+I6np/HFWnpamKHvRNIkki
aWJewA3IF7X67HY+nk+pgNxLS0Cy9/3sarY3sQvHG3vb9Tzthcq80ppZ5XpaeRYpGspJ0m3
wG+DlTkSTTGR55lA8QidiQT103JI9Sd8U27OsscjIaaRF2YFzpHnv/XGAquwg6lmj1GzyBn
5jZQxA9Be+JZIVqSpsFBWyMobxfK22L1HDBDDonoNV/EhAX+vni0lHlrEpFK0TEairBgAR6
8cn54Y17gdMgkAEq1CwOASNCm6nyNzvi1IGolAanSqAG5UlHBtyLkqR8sF0yynYAQxIxB27
rxH47HHEtNTKpMuYRKUuGDuqFbffAcosFsEQ11EW8bPASt7yi4J8thti7Ckc8QljZZFvbw8
X8jgJX5hlFM6gypWa2t39MraY/LcCx++A9V2jp6FzJQvOz3Acp+GCem9+fljavqPTfYc2p1
JuwsD09cY6KgvK4Ave5Nv6thHqP0jVxp9HsMAkBsJW5t8BYX/njuizupzqlaprAgcOIrqvh
0Dfj1PXAc12DofcPyZpRqv4Qkm0m11Fgdr9emxwNkz6fVoSnCKGKsG3JHmLY04RlAVQqglr
C4uSOMUJAEKlPEyuzar82O23lgamFJE0/aySKTuxTwh9N2Nzb0+wxUPbqoiZC9BA4U8pIyk
/Am/5YW6moJqJXA3Kad+mKg1MwF+uEeRx45KLGmOX+31H/wDqWb/5lf8A7MZhP7l/TGY36n
j/AGQ3pw/Gewwp/u0erqvpfjHIjudCpc9Ntzjhp44Yo4ZZFVgvB5PTbHGYFoaGp0nS4Qra2
632+uLHOE6WkGYd8aV4pHhVSwRrsL8eh4OOFhkLDYhgeOMV+wFSYM6emsAk9OLDyK7j7E4Z
aykDZlUR0i3mjg75V28bbj5G+A7TpmsQc4zYTpJSU+0AezOeZCp6eSj74t9kIlWearZAXVd
EI6lmHI+AwDgpAJNM6lRGT3q9bg7j64P0MQqE/V8M5jlkAknlCnwpf3Rb/wBucXUVpJSlvS
GGjpXz3OjO8xNFl+mKNV31sPebbax2+WK2Z1so7ZiQMTFSFIY1BFgzDc/Nio+WDy1NDkdLH
R0SjSia333Attf1J+18L1GHqMsrM6kIEklcCrAAEWZfytt8MRivIzZZzehNDoqBNJOsjEMz
Wvq63I89/LjC7m1c8MC08JMbyi8jqeF40/M/YeuGoTpVg5axI1Qs4k2sgUg7jzJOEWSZsyr
ywUr3pCRp1Cg2F/Pkn5nGjGpUwqVxsb+wtA65ZLOoCNUSjxkf9mu23xN8Uczhipq+anh8Ua
uQpPQfH64dIYIsvpFjhI/3eARhB02/icJdUl6uZSNQEhFz1wl27GQOlJNjtp5288QMW1ahw
V3uLYJ0lIa+uFMl7LYzSdIx/EnoMQ1tIsVVNGrakViFu1+MEa+wNW+68W23xvuy9tuSPPF1
aQAlrMCeSMTRwKLMq38/LBSNZSjp7b2+J2/LFpaU7WBWw5Hni5HECo28XmdsSCBCRYgi+Dp
Fspxwkfu224x0708LKksyqWFxe/8AQ+eLbqkQAZzqOwU8k+mNqsqLLEXVHmUGQHZlToCeAL
A+R64VsJDS0pr2dadkK/8AaSBrRxjc3L/LpfEWawVU+XzVMlSXEUiFQF2QG4AJsPdB2/xb7
4YNUUuXDLstjUuy6VZhsRfc7bkHffy+WKVZIlNS5jBKsrUcXjmkKe9bhFB6k2v8fXC6gKxR
aAuivGukkC8kY02+I6fliymYVNHPpqVLIDuT73Te/PHncYhoHSoVtDMtQy2C7OpBIJAuRv0
+2LFRFFLULTTU8gJN0aO4vt5Nf4HDJKgvwWWzWhVvBrlVdrolh97Yu0YhrqUVEJPd+6b7FT
5H1wDNDFrWKCrAe12WVSGH24xiCtpKlnp3bURbUgsrAeY6j1++G4ByMxpr320n44xoFF0LA
g8364GQdpTGEStpWLtvrhbUCPgdxiSo7Q07xsIzNCq/tmMFvgAcbcFMnm0RxMAqseNJ5W/B
Pl547yqLTPd6jVI7AhdIHqDdvlwOm2BlNV00sJeGcmb3mEps1/QDn5YkGYRS20TSKw2DiIM
zfDjf4euM15Nv2Gz29hP7OkpqGluNAO52BJHw9MVaqmV0da+d5HB1JS0ziMqB0uDsPO+BNP
T1VSHEDCnAt3hlfU49SL2Hwvz0xPBlMTSBjW1Uz2JVk0ICb8lbHbzJ29MI0uxlsVMzpk7j2
YyQRQk94Y6eMhTvYamJ1O3xtif2mkEVMXl1QxL4EaSxJHXjYX9OmJJcgNfLUSRV0sysxV5A
Ng1typvY24sBYb4rPkVTGGUPSysmw0ana2MntRnuFqXOXqEkFFGSzN4ZJFO7ev8AL4Y7Mck
jD2moEjFSJBstx+7tv8vrgZT5dU5ZTvO94Y2UGUmRQD8fn5YrjPnCTQUEkR0NpeRRqCt5X4
Jt13wWkuALcZESGOMShdLkCyk2tv59B98UKztBlNJL3D18ER0sWYNrCnkgC3P1wl5x7TPJL
7RV1M8RW5DNze4H9eWF/NKXuogyrvpvp8hv9emEqx1FHo8/a/J4YFSHMInlmAKjoL+dxz6Y
3FnOWTxjXX0yxREajrBF7X28zt0ufhjxGZ2A1Eb24B5vhjyWUx0sQNxrQqSOgv08jzvhVNP
YZ4qXJ6NP2yytZi0VHU1QK/2oso32Xn88Dartc0qWTI1jPdajJLIWsb2AAFuoPOKMUKu2sx
gnUoAuQVU2/htjmWHvI5pN7yrwR/e6YO4NMTuWvq5WiBlmQSX1rC2lW+X9b4A09JGssJHiM
r6tYJ1b7D784KGO0aRReJrM2w62254xE6aO5UMRIkQsQttJ3589sZvyMtilWhR+Dvqhaw8s
CCnFwpKWKr0G18FakJCjEqL3Fulz8cDXR0qJDquQQpYn+vI4yYwJnBVyL32F/pho7LQM2Xx
uRsZWH5b+fnhYqECOwBO/Bw49nkEeSQEjd1dgPi1sLFfExp+1BGZGCM5RlVV2IO/p9zgdXw
qamSJl0r3bMxH7J8r9Ln+OCVJUd8a6NlS1NN3SlRctcKxJ+ZxSzBkNcxYL7hNjxcHj7c4et
iSYnVLElxtsfLpiqORiepkvUyKpFh5H1OK5HTEMjd2dMOCTXJ/x/ucZiDvR+6/+Q4zCmpHr
mbR6c2o54iVjnkWO/TWCCwH54I9pIAI6lrDeHVt0/q+LWZZaP9naCZRdqapWpFxzf3vrfA7
PpmGXSTKAO+HdtqF9id/yx2rdo4e5R7MTNB2loiN9RCm3kbjHoUZCdppR1alU8+Tf64Q+yt
DHVZoXYtqgjV0IJNmBvb5gYe46YP2jkq2BulMiITxuxv8AkMadWaJ5XbV3oLEkSMSB+14ic
MXZ6QdzVssffTzMI0Cgk2VSePIXuflgFOVFXOgBZe+cDaxO56YN9lFkp6yslW5CjSHA4JFt
v66Y6eUkQezdhCaCSmiFZUj+0No4m3kY8C/9flizTos/Y1gC10aQyC3LXJv/ABxby+n/AFn
mj+0qHip47C/7x2vf0F/qcdZXSXhzKjRgi9+6aTwFIIB9cSnLt4HjHuLFDmRFLmNY6HX7PK
oPW52FvibD5YG9naTvZ+9kGoQkLcfvenwxTNUYqOemb39YBUiwGkm/w8Q+2Gzs3lTw5Lcj8
Vm1nbfqbfYYZtL4mHhaUMzssWU1DnwuvG/UbAevGEPM5WiZKWGS1RK2tyOVXk/C5+18NmdT
tQZLOutSYI3kZmPvNwo/zWwtdkMnkzWtNZUamUHUXc3J8rnqSRf64jHyx+w0dmcoFFQxyON
mswLcuT1wBkhJmYhTcuTc79cMs9fNXZu2UUD90sSF6io0BtJ4AW/W/XFKWgWnkaFWaQKAAz
+8duTgXvbN7UBjD4V2Ivt52xLHB4dxyONsXZu5p4GnndY4k5ZvsB5n05OA9Jn4rc1p6WGl7
uKSRVZ3N5NN/IbD6nDJ+DWXZGWngaoltHGg989D8PPbjFZM0SqKpRwlmkIA7zbnoAOT87YI
572eNXLS07VbRxtMERBHe7aSS19uAD9ThXly7NqVqnQkgipHPfShgAthfc+oIPzwrlYySGe
AGCqFIiRpUyOFapnbWLgE2IH7R8hxYm+IK+mpI4hTmcVFW0uvVqAHPI6m3HrxgPHJX5fUJD
K2qaSBZAkmxXVuRfobW++DoSjoHD5iVLhf7KKzuFPoPduTbC/UJEKhssglMTvUVcthK5Gyr
c2HoLWwGr88VqJctpomUM1yxW2s3t8SL739BhjeCTME7yakmp6NmAholcI8gBHibyHX+t1/
tEZv10FTSlPEFRO6j8Cg3NiOebne17bdcZGSBEFM6SiSOUpNe4Cta/8Apvg4mYTlBTZrlry
C1g1gAR67/DjFSOCSSEWSOZxz3L7/ABAOxHzxNTS1YiMN1qU91YjZXjY+YI2G354cDCVPBB
Wq0dJWaHuPwakhtI9NXw6E4pVXZyopi+rvVL+JpFQd3brx09DiUwyFhG9IiOvDC23lYYm9o
niVUhkmk3toY+Eket+cHcUG9zmEDI6BamNdgsihlT0G9wLdL4qSUbpMokjdQVOpO7HhPUDk
W8j9cNCiglJM9F3Mj7NKGIJb0IIxFXmiyxTNLXDuyL2Zi7MPO1ieuNaNbE2ejMNmCMrcm/H
P2OO46ut7pVaYyA7IJNzbyFt7YIVvaPKkJK5dPMpP9oqBdrX1b+Xl+WBSdp8lrqow+w1cTt
fciPSbfccdMC0Pu+wRoqmIuRVhoZF4JTwDbgAcfE4JQysqmNogYnAYMzEahz5/br1wBXTVy
qsUenUtx3jaj08rAC1sTRUcakJr7xtjpY20nm9tvT64TUHSGqrtJFTRKNTsVuNMNgOOpHlt
sPPFY9rM3SBI41p6XnSUQOV+Z/lgHUoZlCLqDsQhJFiLyXH2t9Maq3JhBsLodlB2Xy/jgN2
FRSBudZzmGZLK9VVyyJe/ds21wSeBsemCnYwyjKJZNyHna5I24UfxOFjMDpjdtJ0jwg9LWH
8ScMvZ6Q0vZOCdAnevVCNRIdjqlVDt523xlzQ0q0hPMNMlI0gBIZQLWtsNz98KuaSyKClhZ
wwBHkNv4YaqttcKozEOXO3Btq22+Av9cJdXNJNQ0zs5d2pwzsTcknG7sEQKbEkix3weypZG
ijVRwh45F8Abb/PbDTkaRukRYqpCDxEkHYn+NhiMOWWnwM4ZVVRdQz7Ak2JsOmIH8CmxP9o
FDXvtf+hiOrDNmGW7LeOomfT0C92QPviV4zNLANFgZD06WO/3xbkhZUzGRKSgkqJELiMd3a
JtzchR8NzjcTC9il9KKLnpsfqbX3xJntpMtKr4bVMI2T3rOD/D7Y6PduWbYElifWwH87Y3A
QY0C1DIxjBBUut9jYeWBVO5ly/vnXxzIGJHHXf0wUq90kkKgKsHiUnUCSdxtiikfd0EUdx4
YbabX4sN/h/PC9wgetUBrbXBF/jbDtkihskplsLmKw/PCVXteZlXkE/TD1QKsWUUrLY/hKN
I5JsD9PXDJ7mlwiagp2hkrRayyVZkbY7gqtvy++BVc5NRJ4gEECsbjoTgkK6gpFdpKuASyy
uSrSrq8gPe42++F+szSjvUx+0xSFV0ppa97eRGMKuReqAY55X0+9YX9MV7C4tixUTxuSEKj
xXsMV/XEMh0QOcZjMZiJQ+kGjjehpQ6WJ7sqOeLE7fDCx2kjC5ZKgHiWqCqv+KzAf8AmGGg
AimpRq92Mg+V9P8AocA89aGlRambUFjqImYA3uQrW/h9Md0X8R5pPQRR5ZLS0yELZFMz23Z
id7/ywywsDWOwINoluQOdycKtTLElZZZUZwqsQu/hO4P5YYcrkLzOSoGpAQfMX/1xTItkxY
S+JoQu0qxwdrK1Y0szMpUWsNTKLH64JZEBS0kkqLdpHIiUDnou3wH2x12zpmGcx5kUVYogI
XbUL6yradvmMWezMLNUmZyCtMQsQPDG1r/IXxRSSgCSuQbpaefKqajiQd4XNpWttdjc/ngd
V1py/tFKrbQzMC9udxsfrhiqDoSIDe8qjf44A5vQSZh2kEUOwEKl2PANz97WxGDV7lJLbYQ
6qHv+0FWLeF6qRtPoGN/vj02niWnyqmjLaRp3PFySN/ucJByl8u7S1qOSwjcFGJ5DeK/9eW
Gyorlhyt62pt3cMQVVHU3/ANMUmvhSQlrUwV2pY1lNT5bEVMtZUFn8X/ZoeT89OCdOrZXlY
osuiM1UVGlVHu6rgO3kNj8hhZpM4iirBW1CPU1L2REQC7tzoF+BuB9cOuXKMtysVNe0Uc81
pKlgdtZ2sPQCwHwwsloVDQerdg3slR1FIa6KdLFZtDtudZA5BPPN8QdqM0XJo1kjQSzzu2h
ZL2UD3mNunAA8zgrQVDw5RLWzBu8nZpQh6XPhH0thE7YKIs+SDvGcxUkasX3NyzavqSCcKl
qlbC6orZrndTmiRpIsaiIlgsYIFzYXPPHF/U4qUUUsbS18Y/CgZFd7E6SeMboKOXMDN3dlS
JblidrdB8ScPcOX0a9nq2CQsIFi0Box1UXLDp7x59MWbUVSFSbZHlFaM2zifMpJNUFLSKgN
7KrHdz6NYW+GBkAWbsrLV1AZUrszWd7jd4zINvovGLlFQvRdiJ1DXet0m2m1g1hv/wAu+Ck
kFNBR5fQ6gCs0b6RuQq7/AE/niNeBrFbtbRyCqjzOV2WasLo8JN9Gm1rfKwPrgfQTQQDvZY
JKmoFjEF3sfN/IYMduXBqKKISeK8jAcndumF2OkqpWGiOdxfdIxqt5/D59MZbodcDQmdmGC
SevkaSZlt4NI0LvcBhwNxwL2HOF3Nc0esri7p3Sx6e7ji93zJJ5Zt+TxiOWiljaRpvAyjw6
rg/Djf8A0wPePuZvxgzxk8oN7fHzwKoKDtJMNIcgX6MfCQOtzwDgu1NLWFaiFTJAQF1Mp1J
Ycbbm3p589cBx/wBG937HXLU0k0aldYFwSN1bpffjFyLMZYGWRyFaNrKYnsN9/dHn1xkB7h
H2GsVSwzKkaLa0rISFvxc89euLQy2t7qWUCkqVBJjMDkal8t78ccm+IoayknjE0VPplQ+Hu
QCp8r4lkXLHVPaImo5mbu7wDQZNXGy83P3GNbQm3cp99JDUtHLTSQEjZTYi1+frgDnLRPXS
sFIVythYi21+D63w0mSExmJautVkXVplTvAqji/GxA58zhWz2oEmc03s8hKtUEPY7ECI2vb
pcjBvyFLfYFZnURQx946sBcwggc7fQYTqdQcyXSbBWuPhg7ntRdK1hdg9Wqx36aY99vngHl
ascxtcXsTsb4Sb4LwXI65ZFplhta3dG1zpLX3NvWwwScMqSTkDXoa6svugYEJFI1VljxodU
Mwfj/wyNvrgrUrqyir0nSzo6qetiv8AqcDsIweZkqKejqI1YLJ3coDABm2vv687XxQraiQ1
dLTqqqs3eM1132C7Dy3OLsojhakjh2CELt/dUC2KVS9NJUx1ElR3TR6rLI2nwkC539Rb54w
QLmTAwix8JXY2/vHfDXltKz9kMsja2oyRyKm1vfJufpf5YTq2qhaIRpKh0IL6Qeb4NRZ7mU
uWUdDldIBHFEqmpkBsWtvYdN7i++MmrGadBnMKkikkWMWGlm1jmwJAthQkc+yqjEAiHTtyR
bEs4zsq3f1EiaVsFAFgOSNsDJ5KoRXmke3RfTGbrkyX1KxtwTb4c4auz80cckMYZQ7qQAPe
872+GE+RnDBUt4upPGCtLU1i1Cz08UUbIlkJXVxy2/XfE4NLgeVsf3iDVEMrBSwZgDvtsAf
5/LEU1dFDUIskRCEtpJsdXy6/6YV5MvzmoBaqrpLKANKv5m3A264rt2dZ5C0817qSWJvcAg
C+KW/BPSvIx1uaULrFGamNRrBO/PIJuPQ4pSdpcrhNvalZWUgqoYdPd43364ESZLEkNi9yB
cAjxH4ffG4stpO9UCJnGu3iNgN+mNvYdiT/AGio370PKzkqV/s2PXkDzt+eB9ZnkEgfuYZ1
JYgC1tieu/lbHEtOoeO66FO/ntiGoh0q50g3JNvgL4W2uw2leSvNVLM7bG7A3IHGGNMmzHN
hDLU1ilDGoSFTsigbADi/x64WwpLBAAAqDSLHa+PVqSFhSSWdtRYKDexAsPsLdMaNysEtqE
qTs9DECplKsB1Q3ubWv9cVJaCNY0dQQGufTbDtPFHIk7t4SQwAAvsDhblhBjUA6b6hYDa+r
+WDpRlJi7oBPXYYwc4sVIAkNgDq4IxALfPEZR3LJ7HNvUYzHelf3l/zYzG0rz/yGz6JpJ3m
y6Nyu692xF+Nhf8A9RGFbtrcLSruFcnUvRitrfnhso1WfJQ5/bHXaxUAf/ThW7cI0lJSTKN
TmZ1266guOqPuR5z5M7J5O1fTTS6rsY7pe4FwdvrhsyOZamGKRU0o8YFiRcEbEfIg/TAzsu
q5fHMtmZYoUOxtfnfFjJ1ahzOehA1LHKZFYjcq+5+hPOGm27N9SLtpHH+paon3u9gYHyOq3
5YkyKJKWjhQlgHUPISDYnFDPqs1sOYRltcYjA0jbxAk3+lufPEWdV/sfZ2aSF+7mmtFHpPA
IFyPl+eCotxFlK2Nk9bSvI1ItRH7QmhjGHGtQTsSObYqUZI7QVK3uVhRefesB/rhFyGOaIV
OcTvJJNDLGh1nUbNe5JO56DDjQN//ABMQdg1MGUE36D/XCuNWO3uVO0cJizXvQP7VVI9SBb
C/2izANRpl0bXEba5AD1/r88OHaqyZV7URtAxJ2524x5ysMlQ4Muo6j3khB8zaw9Sdhi+N6
okZKpsN5FSRmphrdP4sCErY3szDYepAuSfNgOmCPaHM5hTd5EwUL/u9KgW4eZti3rYXt8z1
GKEVTHR0gpz777mxIux94j0HGJ81SdMyyaGoj0ooZ/3QCLcegHTDZIo0JNsYqt54sljjZ27
66x3uN/O30thJ7aHV2qmQHUUhjXnjcn+OGjOcyRJqaOkZpVpbNI3I+GEzP5u/z+tqZGF9Q2
vcbAYlCLVMdyW5ZyV5IsuaJAfFOrEX96w88M2bPJQ9l4qJyI3mUCXTz4iSwA8+fphbypVhk
plnBjVnBNxcgevkcMeZRrmc1Gs0ndiokaoCGwIhQAX342O/+LGlyMuDXaOuOX5DQK8PdySO
hKX4AF7evIGBeUVU2aZhJVyOwSJbIpPJPJ/P6Yu19InartCoMj/q+mj1Fl2vvvvbrx8B0wU
mpYqah7+nWOOnSQGNVGxUDfe2wsMKnpVGavdC7m8ZzXtZ7EjLLK1olQC4QA6mL+guTYbnYE
jFTNJBlebSQ0UogpkUMvdeF2251dfgL4u9l8uqKl3zeR2j9rd7uoudH7QHqSefJT54r9rqu
Nc8ooIlQSRxWaIjwoT7q+lhvib2aoot9iiJ6urmVWjJW+6sxN/nbn1xuromqqYQ00MI8WpL
ONVwDtz6/YY4pa1qmUrH49IudL+EW6j0wUoc7o+9CRZdBUyuBYLIxYjz3Fj8cG1RnfYA0pz
OjZVoSzsY7sRpK3uC2x2ubDjyxaXNo5SFrojAyIbv3bbnz9D9sEpswLyyd3l8NGW2Gu5sfS
wH9DFWmyapzCq1zSa0BAfqPgPn/HG4Dfkh9ooqmSxnqzA1vB3NlBFuD64OUkzpTlKGr/BQl
lDLup6c8W88cv2eOX6rpCAy3KFNVx8zcfIdcQzUUEqQiOIl9BDsqhdLeQ/0wUI2i4M2zNZC
dMLW378AFht0woZ/ntGmbvJWSFqiNm2CXu1hyB8MHnWrgYPAJHCgArJESDf1Xf8AhgDm2Xo
2a1VTOE9qceJOQrFtJI+QJ+WA0uw0a7ifmdfBVSsIJSVZy+6ldyfL5D4YjyyRaapEjtpuot
q2BNxtc43nSxpmMoTYAgAcb2vxjrJ4Y6mfQ5uhIst9hzv9sRd6qZ0L22gzD2lmjqZWp8veb
fSrNJYKB12vyd+bWxqqzTP68sscENKh1EmOMsQCN92v6/fBakp4hTtqiNpNI5F3sD9jcY6s
rVIFiUWNgPgDx8rHFEttyf7CqkObVI772+oYKdWpZthfbj6YryZeGA75pJHNySTfrt64bI4
AsEcITT3gj1XHO1zgXVLDE8OpgJH4Ucna5/Mc4VpBTFyVR4tIK2J6Xw9ZDSa8jpUsQxh1k/
M4SJQqKx4uMPoV6LIMvMMvdmRqeHUti1nezDjjTfGiqdhndUTVtOZadkYAa0CWtsF2H05wm
doCntbxRAgJ7u2HrN1MWU1csbhStPJoINrAKx/o48/zPaVDz+GgJtvfSMPN3FiY+QNKryqy
AWII3vt64ZssiRqm7E2CsbBb6r77fbC+PFKoCXIcAnDblkAeqSUMQA1gdW4tYc/liMOCswy
KVVAJUXItYedwTv8AG+IR4iG2F/CbHewJJxNMz/rOGNiSq0skhjte5LgDb5EYg7pliWJOTe
5tsb874rxwSB9UgPdprQOOADz8PW2KkYIKm2sIb3HkMWatQ2bUd1GlDNIBYcKCMYFUwFvEF
JNyG6f0BhHshkC6xVhvI8gKpa5A2UE/64gmjWTUTYXDHy2xbzhC1LKgBIYoBZfdBYE8YiKF
+8X3lsF+p5+mD2CgUI71CoSTdwLeW+PV6dSYgqkC8mo2228/4Y8tpyXzCEcXlQbj1GPVI10
R/wBmQbONfQWFgf68sbHtYMnYBZe1RU5TDW1La3nQjoL3bn02FtsDmCvIzbMFZjby3wZy6n
eHKKClJOqKIKxA2ve/PzOBIAJlI5fUFFr2uwBwwoqyeKSUEglW4J34xEPeGLE0ISWe4FyzE
7fLEKi0oFxsbbYlNWXiznb977YzGXHmcZjWvz/6MfRlHPGY1pu4CsUupbh7AXt9cL/aiNml
y1QuqEytc34JC2+eL9TWezQ5VUAeFnaE22ILBRfFXtQyqtE5XwrWobFtx8/li69yZ5z9wQp
njgqq1JrhZKUFQPQG/wCWKVPXMmZUczsUJiankJ2IJuVBx3mUbtUQImzVKtTkA2vc7/YnEv
ailE9OKiBACyKWCi1jyp+OxGKLmvIL2spxp3izPrBWcve+56fywIzqQyR0EDEbBmI5sdVt/
wDLgjlMjSUCSEk2lIY/b+WAWdu0eZe8ARe2/H9XxZcE/wDEMfZinWs7MZiiqD/vA2ttZbH5
4MwAR5ll1TzqjeAkC3u3ttil2FQJlzRkWWaNZAOhvcX367YL1sBihhdeVlFt7Bbi39HHNJv
U0X7WVu2tXDS9m5UlJ/HdYl+N7/kMIdJIwsxbxM2pgOm1h9Bh37Y0dRm1PSZXTDxSM00khP
hVUXg/EsoGPPsq1SRBXL3DHUXNyevPzAxbB4Ey8WH8jpu/zSIyC9yDe2wAF/5YKZ9EajNoe
7IIWARg9QWa7E+n+uKGV1HcV2lU1swtbgEnp/Xlg8KPulSaSXVI7amJ9d/phpy0yTJx9pul
olp6ERpGp6u2+5tvv0GEmpp46jOat7gQiU92RvdVIuR8lO3XbFztLmEVdnLRUzFoYE7rwnY
m51W+ZAxfyzJwJKTUzO/dF5VtsoJ8I+Q/P0wkW+WPVcEuX5aazN6PvgiwxxGRxa1+gHw6fX
AbOc/lz3N3jhjSKmjvEdHiaRFa4B9CQDYc2F74dcspmWGrmkPvM0ShgPdBIv8An9MIHZWie
ozOqnQHRFGz78aje38PocLdytjJVEc8pjNNl8SCxlrZQjaeiW3/AI/XFztKsn6lNJAC0tU6
U0AUbqSd2+QBPywMymcVU0VaFAp6cMkC33ewClvqPzwUrpt6apddT0yuyHrqYaRt52J+uEl
7hlS2BOYZvTZJQvHR2VqSIpTrba4susjyudh1+uPPJJZHJkkd5JJLs7s1yxPJwxdoqaeFUp
5nR52bvZSQbItvAo+FyT5k4BpRyyHWsYZb7tc+HAyRbexTG0lbISAym7EHrfjElNO9JOJFI
Oi6kHcMDsbenrjRgkjdozG4O5tbY+v3++OGjlj2ZGQEXXULbfHCVKO5S0w2O0c6AIIY9Fxq
Ui5Nunlg3S5yamO9LUJH4LzILBk236fHcYSSpsNNiTzcY2tw9wbkdSOnxwVJvkRwVbDxHnV
NNEYaOCSpkYBtbMVQb8eY2t8fTBClqcxckRUEDRsQxaRy7HkHjy8sJNJXGllaYR6oiGGgi2
o/H0NsQSZxWTSASTSrC7amhiYqtvhf8/PD7CaR4MucyUKE93Qq7AMDAFux2sLb/PCZXVYfO
RC8LO/s8szszb7PaxHrf7Yg9vfY62JABCm+/wDX8ccygpWiW+70QjANtrspsPvgOhkhNzOQ
y1c5tfTIV268Yu5EpMhIIHiUXPU2OB1f4XLEbtdtjz5YMdnF1MAxBAIP223xCrky/wDhD1L
NULX09Ky6FNK8zgrYkghR8ucWGbTTVb6vH7PIwN9wAD5fPEgp42rO8C300oXWW51MW2PQXH
3GMmhFRDWxhiuqnK3txqH9cYoySKtI7fq+kZgXYQRk6idRbRzgTmkbDMaXSmoxxNwLXHhHX
ng4NSACjiUAIClmI34uOmKeYMhkVwuoqrWubgbk8ee2MZCjVjxEHe5Nh57DHpD0omoKCJx+
HFLEzj/Cpt/5rY88qlPerY7FjbrfcY9QWOyghdWjUxtyD/74Kq2GfCK+YgPRSo2kmSJwAbk
ElW5+owhZzZJokA3tY7C4+fXgYdswJCtbfhLk9Ap4+v54RczYvUqu2wNhbAfJoIF06XrAtr
Euv19MOuUqdb2966sbjrc7YUaOO9coXjX9cOmTx6ZAIjbUim4vtv8AfCRKTL00KRVLSLbvT
HpII23Ynn5HFaVGurRtqBBIJXnmwxfrCohPiI8JJHlbFNv+yD30rGq6fPFCKB80Nn7wx+5C
VHh87ffnEdgIiGAHhuWvuD0JH2+mJ6rSsEiBmL93YX9T+eNFFSFtgLoLlRtcW5PS+ByNZSe
JZhNcAspuduLW/LA6RCYp7XJOmwXa22CrjRHNoFtSXDX9euBk7WjcDdQDtf05wFuMUMvQyZ
vSpyWnQc+ox6jqBjiZb2Njf0vjzTKlBz6kXb+1F8emRnUYkDEKLEj0tf8AhgxQMnYqlVWNU
20pyQOg2/o+mF6rARkNrP4yLnzIsMME6FY2WNdTFb82Fyb9PjgDUuzuzMSqsq2+JO/5DDUI
haqyDJKbC+gW+2+KKXMgFrEti7WjRI9uQoBxUQWmXa3jHOIz5RePBL7E/mPrjMXO+X977j+
eMxfTDwieuZ6jUVDVOS5ZH7z6pC5BvY9PyGLnaxDJlcMqtq/EVhbgXBwHpwPYaUkm6vYEHm
5scMCGDNaR6QMJE7shSOhA/nis4pUzjUm9yhVZmJc3ySlgY95IVmkY76dVgPsD9cNU9EJ6d
KdiLMrRXXpa9j8jbHl+WTOK6WskN5aYqFufeIYWA9LLbHp0VbHV0ENbGSV75GNuBq0kg/C+
EkqqiirgSqCaWiM9NMtrTkFT0II1D64qdp4CMwilRbs0e23P9WwW7VwtT5/LpDWkAkWx6kW
4+WGDKMvjqaaetq40tJEY4rD3Y7b7+pv9BirmlGxNPxHfZymalo8tBBBejAIItbr/ABwTzR
NWXTbX0gNa172N8Dsvnc/q4ysA6F4Gt1sNh+WLufVE1LkNbPTlRKkLFdR/rfHO+Sq4K+VTe
21NbVi2hCKdCf7vvfIk/bCFmsMeXZ3VCMyIiVBuT+18cNnZacx5RDTgEGOZr267XN/XFHtF
laVXZmLMYS2pZFklI31Idj8AOflisfgluTfxLYo9ngHzmnVmW7prIPI54+mNdss2qJp48vp
T3Ylu0gPVeBe3zOBFNXiGV6sqWFhp/Z1W3Cg9B5+mKdXVS1tXJOSXq6x7/hi+leLAf1zh2r
dgSoK9jaaGs7QKHRilModluNIYiyA+fN7eZHlg5PmyZa9VDQl5akjuoWAGkGwUH1JJaw4xQ
yaGl7OZbXVMTanllMaM9mLEeHV8NRc/ADFnKsqeoqsrq5FURTTtJGhJuVVW03+djhWlu5Bu
3sNlJGMuypacsG9nhCsTvcgb/wBeuFHsxSd32czGruEE5YR+dlB3+/2w25tMIMjrqhPCBDI
T67c4G0tJ7D2YWiPiZIyrWN/Fpsfu2JJ7DmqOFaWipaOJArRxrudrnjf0uL4igrVlzOpm0r
IKZxDTR7L3snX+PwxxP2iyajeqcZjA80UZCIp1EuBYeLi9/wA8DOzVRRUNA2Y1UtmjJEbX2
uR4mA+O18Oo2mxOHuCe00rtnk574Bo3AYjjX1+Q4+WK65kSQgMe258Fgfjg1T5ZSVvfVrUy
wwNd5KyvJdr/ALRVNh1O7fIHC7V1oqKn8CErCBpTvQCfibbAnnbjjC24sqqaCQzCqeFXRI0
iNidEdyD577b+WI53gmpys1RoV+QqLe2rgFjYG/UXtiKCqcoS6swA2CKSrD4YuZXU0wkcui
U5iO4NOXGnrcAfcnGtmquARV5eIHDRnQB7yGcOzX4AsN9vTEVPBO51CCXS17EjY/P0w5GGk
hRamGihd3Au8ipCijoLEG5J8hfFLMIJ4Mp9qlrGgQXWKCAWUt0AuL2vcnp0wu12FN0LEikN
3etvCbsDtbGnCylALMbXYg8+WNMGZB5ta98SRUs2lTDA/JsQvN+MZpsdNIgcAFrixIP0xez
BESKWTgWADHe1v4bY5GWTsjSju1RRchmsV89sbzYlKWZepkAsBzYG4wrVMF2IuYf2qknhRc
kWwc7PrbTcDTsCPPfATMNqmXUDcW56YYOzcZCQ+TMCbjjc/wAsJ3ZV+0adCd84XVcWSwAHS
+OSxAJAvdLX8/FtjuRSWCruykgsBfyHPnjSXNtmHhjsfPDkihXa4aaFQxFww36jV+eKObOU
gVdNiVvbi/O1/P8Ali/mRb2EBWAa1lPqXB5+WBuYEz00UukjVENrcbb/ADvt8sLwMgI6lq+
jBUH8VRc9fEMekMpRNRbTq3b036/LCBFDqzejSxv3yb+lxj0OoeFWGtiFDKCGUki7bX9MUi
JME10g/V7sPCF1WB6b2wjVoKVAsbGx6b9dsOmZEPTSgWUEklT1OobevxwnZlEHrZPEdunl6
euF+o0SpQKTXonXVyRh0yg/ti5KEKx87XFvywnUSkZsABa7kH0w7ZJGVjO4965A32thYjSL
NaCaMrbe1l9OL4hnJCp52F/TnE9UtqaxLNvpS5vcXHOIatLLfSLlRbcDfDk+xQrHc04JdiA
BwLjkf+2Ml3DBLi4Ki+998dVqBotKixLKDv06440XicW91QNvjgMZFVlYLqFtTAWJ4XfnA+
oUK8gax2J45uNsFpECoF38FjsbfXAyqAdnIt7oHx64XdMZFPLBbtFDpAbS9jvsOd8eljSJd
JAXQpA287Y87yRC/aFBb3m23tvfHo8gXvTYEkqRfnk3xSIk+xSlWx3tY8334G2Fuvv3SjdV
kcKdtx4f63wyzsGhbQPFGGBv5m2FyvZvwBf9skA/4bYzBEWapyxkuCSWAJPN+cV4Dqqox01
jfFicWvci+sXt15xXjsaxCpuNQ52wkubLR4DXs1N/xR9MZjru18//ADf64zA3FpeB5zJBSZ
ZRum4YIwLdDYMf44N5EsclLldYZLl4CCwFgSTfj0NxgD2gnEnYvLJVN7koQOfL8r4M9kpVk
7M0Mjm4gdhYjgd5/I46MjbpM44xF6opTR9o66HRZC+qM2sN97j7/TDT2Z0jIMxRBYRElbm/
7Iv+WIu2VHJHPFXJuEspItsDewPzuPngXRZsaLLamnhIvVMAZOqLp8TDD+6CNdMsdramCsz
WmKEaxCscjA8Em9r8dRv0w0UNRHUZOu4QGmCm3Atjz6oKzCmqoEYQNdg5Gz6b3HHn9cNnZG
pabL61GsFVVYXN9ip/lhZxWnYZN9y5mkkVHnGWlPAKpwzjpdStj9DbBbNtP6nrdYuBA5I/5
TgNmUCV9dldPIN56SQXPI2U/LjE9VLU1XZ/MKGVhHVwwPGZAxIYhfe89wfvifNDAnsnUXoi
xdQz1AjCjgsUJ/jhjyaEfqGlgezqIQhvvcWsQcLGSIaKoiNOqvSVFSjoTtpJUgj6kEemGqC
pjidaIAtKFLlQDdV1WBPz/LDZARo837S0NJSZ7NQZfG/dwKH7vVfxH9gX4B22/nikIZsu2e
6VTLqYr4tJLWUD4b4KU8ceZdqq+WM6u8qmK2PRTpB+u/8Ay4KVuW+1Z1AkKALFBd2I4CtZB
8b3+WKwkktxJK3RFmWTy1NTR5dCoSmpVQzEHdLmwB82NicNZgSLMqSGNbpTQOQpvYDZR9r4
4hijapfw+Fkp2Fuu7ffnBApev1W27qxPz4/PEZTbY6VIq5oC2Q1OpSxKXK+e/T0wh9oO0kl
ZLLQ5ezLHqZZ5F/aF9kHkOLn0w/VktNJlNcqyCRI43WQKQdPhO3pjyWipzKViFtI8Itvv1J
+G2GxRtgm6RwlKJlCoLDfe2ygfwwc7NZIKyvSaZNMcY1xhl9/bY28vLzOLGXZOjsXK3pU9+
3Mrjcj/AAi3HU7dDg8jFkCq/dPVnVLJbxIg97fpYWHoTfFpUlsSi2+Rd7XZg0koymAlIIiJ
Jma/4jfsgeajz6n4YCokxhAia42uF2+t+cd1tQ2ZZrLUxrpgDaYo+ixjZQPkBjqGDMFTuo6
RnLbqzbfXHMrbs6qUVRHFWGnZlCKbm3i26b4sQZkYyQWAJ5ZWK39LDaxxNJIaPStTFBIGFy
VuwU+txuMcqtHMzMwiAuA0moRol/Xb+Jw1gJ3zggK1JD3UspDF1sxZ/S4svyxNT5ZLmEq1F
WHkTSTbvtG3mZG258sT0ceRZagerkjLkW/BBkYc334t8PTF79d5VMJIIYY5NA274AbXAJCn
kjm23GF2T2Bu+xQShp6aQJOvdDX+Gscvemw6eRv57Wxdpa2miURplcUbMpYX1MQb28X7o/v
cXxPJNVwrajpKqSdQABFSqixm25uTxzz54HrNmdXMVHdLMvhJqqpGCDYkaALngHfAs3JJVz
ytklUZ4aJJHgkYmJVZrggEBgbXF7b7nCxm5LUjA894GJB5ufLBnNPa/Z5BPWLIqMLrEmlGJ
N7nVv0PTnAbM9aK/eIygAayRtbm4+QJwOR0JWYr3lRKU3bUFNuP62wwdmYwyRoGDPqIK3BN
uOPnitkcdJmucmmqaSRIZl8Hcv8Ai3G9h0NxyPQWOKLdn6+Cd9F0KSaFfvAurqDcHy32wKd
3RS1VD6oZadVdGU2u/jub/HrjGANiGubX0r5dPvfCknafNMuCwPLTZjAnheaMEvIASL6/P4
jfr54Nf7R5Y8a1PtJCXUd0UPeLe+5tyNuRgk6ZNUR/vbqERhc8eK/Pw/jgdmB1Rqpb9kE3O
3Bb+IxdBWpojPAxlikClXXcbA3+HUEYkpMqfMsylDPH7OkYZnBBEew97yuPywA2kA6KGT9d
QyOjFYo2m8K6mIVb7Dr5YY6jtHlUcshqGngmSQq9LJHd+luLggehxnaXMfZM0SkyyoFOY0U
BaeMK0Z6Bn6sBvYWC3PXAZMujo8yWOrnhgZisqpUp3kjljsVT1vyx9bHBXBqs3VZnRNCjis
hGpbMVbxEk6t1ttbbni532tgNmzBMxlBsl2KqCeg2v88cdpoJqbNAksUaLoAQpHpWT95vW5
/8AYcYFx3eRYyV/duTYDoOemFTS2Q+nuX8uBfM4W4Bcdefhh1yghVIvw4u3mOmEUx1WV1oB
iPfQPbRIL2I2t5H5YNUfaaSiDNWZfqmEhJVX0r06EGxvf47cYPcD42GaqLdw3u+EeXW5viO
osXjVydutvvivRZnBm1D3sC6So/FQn3Dfbfre+J3QySooa5NtIXqMEQp1GktELixkGw9B5Y
jlssTgtpFhuRiSexqkhBDOJLaQRcfIY4cAwFWWxBAIbnrtgBRGbAajHc67E242wLqzphm0E
XJ2AFumCc5fuAGcIrM17kDAqqmh7mUIdbhgRY3J2N/4Y1BTJOyio2crLKVSNACxYgBd+t8P
C11HVVjwQVMEzrF3gVHDMBsenphEh7N19ZmEdKsSd9PTio0u4VEjO4Zm4A/jgzlfY/L5M3E
L1bzQLCX16O4BNtzcnVpF73sCfnh72FlTZczHPssoGaKWdmlvusUere3BYdcBZ6qCpjimSd
SEZgV/aBPA09enGBjQTV9csMaLK7NpQRiykcjTfhet/LfD92d7HU9DDFWVEYkqQLrKHOlNv
2fkecarQJNREZcrrJWhalgedpDsAtgCBe1ztwR/RwEWGR9RCarG7eQx7MJ8ua0SqraVPdhV
sIwbgsLcE3O/Pl54Ts6fK6Gnlio4IzUVA3CEFETa2wPyAPkT5Y0o+Ro5PoIns/8AcT7YzBf
SP+DD/kP88ZhNK+pa2NdbmLt2fgoBbQszSAkXPy+uGDsBHUewVVO8n4bqzxqf2TsLjyufyw
Oy/I5M2imriPZ6TuZJYAx8T6eLDy264dMgp1p5UVQGIpVUljzx164vkafBxq1sXczpkzTJQ
xJiDRjVp6Dp97Y8vZJ6uuTKYGtKZe5YL53ta/pyem2PQc+zMZR2RrgdpdTUsQB3u/FvgDf5
YTuxccdHmqz6FAplc3ttYKb/ADJIGBBtJozSuxozjLoKnLxldHCBFlkRIJHiNlNhfoC3PnY
4q9iKlVoK6nN9ccVyo54IFv66YL0delKrSut3kVi2kXMhHN/QXJ+eFmvzqmos+aro0MjNTt
FPEVKhjyL9R0OAk/aa73GB67vO0GSylAqkSITfcDTt+WLedRey10WYAeG/dzWAJKEFTt6HT
gJJlFbS9nYs2r6pvbYJVnAPuqp8Oi3+E3264aMzKumiwa8Tst+pFj/DC99g1tuL3Z4RSZfH
FVd2kcbeJieGAsN+liOcW8qq5X7ZVUNQD3iUwjvbY6SDf56vtgAXFHVVcKAmKKouFBsLEg2
+4wVCvR53PVawpjmBkI5KOLn4gHUPkMVnESLoHw00eQdqauAKxjJXu5OWXUb/AF3tf44M5e
JGE9SFV2qSqR320hVJuPPHXbChi9kiq41tOJUiLX5B8/UdMSV01HkNJEaqQSGOJxDET4pCQ
Bb/AFwtrSkFp2c12bQ5dW0sEYMkj06MVB2VFJOo/kPjiCqrM0rZBl4kSmqqlA0/db+zx+Vz
1sd/tzihRyGiopM6rfxayd/d2AlkHuILb6Utc+vwwwZBlpoqKSprWDVdVd5mJ90c2/jgLZW
xnvsipEtPF2cq6KkiCRpSSAFbAE2JsfMkbn44T8momnWIKO7BUMWA91fMepOw+HphlzyZ6f
snJ3ZaOWVRK2k7qHa32U2wMyasigoy0oDFgrWXa5AAA+FgB9T1xXHtbRKfCQRzFpYstNHQQ
FpnQFVX/s0HLH+upxHPUSQdlayrnW0zQmJdGwAJtb47k7YvpJJT0Tzzyd3UVT6pHZwoQcAX
6AA8YTc+ziPM6mOGmeRaGI6YY2NhIRy5H0tfgfHCTbqmNjjbKlHOsA1iPg2FiDb+OLy1zvK
Q73UD9rj52POBeheQBtzjACz6bbeZF7emETos1YagFI0hWqSWaJRdFBA8R3Ja2/8AK+ITBE
8yJTUSEsbFpFPh24W9yPriCOr1f2zBdrLyQLdB9sS/rEOZIpqiV4y2ygnT63A28txhlwI+S
vUUzhTFP+FKAFLLve3n5+V8UGgkprmS4H7LAkWPQjBlo45IUkGpZdvxA4a/kRxt8cRyI2og
3fe/AAI87X2PxwriMmc0+bVYCJNK1TE3RpDc2Nz87jn63xf/ANrKiKARUVLBTg8vou5PxAA
xD3bUlMKioMdLTMPw5JGVAfO1tzzjVCtPXVdH7GI5ZqrUbyKdMUKk3kItc3I2HwwJB57GFn
nkiOb1EtPQRr7RVaAV71hcrGOpOlXY2+eEiopp1qZCEkjjnDSRI0t/w9ytxfoot8jj0bO6F
5soNQqzGERFEdiAkcY63O+prW2HBb0xR7M5ZRR0SZnVlA9b+HDAwLO0KnxEHozMRv8AAcnC
hTXIpnIjA/dVcjQTRwiodl30hgCim3Btv57gWwMhScMvsv4cztoXRsxvtb53w6do8xanyuq
oCqiqzGraasZRcIVtaMN1CgIu3kfPGdlcrioqFM1qaUTSVgaKnVlBjiThpG9W90Dr88ZLcN
7WBcn7G1T1STV6osEcwXuEfU1TvbStjwTcXv5+WK/aeKlpqn2OieJzDdZGij0op3JQb3Yi9
iT5ADqcMRzCamSszCBmDvqipBquUuACb7C4XyFgThbjolO2gEcX6Xw1UZNsF0lDWVdQtHSa
2edgoiVjZvjb6nHqMVPHktEcly+nRo6bZY1IbvprBmd/K3J8rLgV2Wyl8vH62MipNLA8dMg
UlhfbvOLdDb/W2LAFOlfHTwA1BhqtIp2fepkABsX6IhJLHksTfA7Ak7dBGDK4MrhWBaKnqK
+oBCmbUVckAuzX4AuPMngc4UO02SZdlCPNNnLZhXltTQmM+Ppcm5sBsLX222x6BKFpYaibu
GkYWWSV2Cr3QW4Gpr2TzI3+Jtjy7PGqamu0e0STRD+yXuzGqjmyqSSF367nk74z3FgyBY5u
0EcTNIrTp4F1eHvFUg6bjggEW23+uAtXSvRVclNNEVdDurc25/LBHL6hsvrQwRG1AJ4gCt7
7H04G+CGZ5dNmUSzRoS8dOe7CrvpVj4WPLNp3v6WwjVl06+xJlsCZrksZEwjqadHie45CgM
vxOm4+WDzZdBL2doYJIoneIGNpCOFIPO25/wDt88LXZRmjqp1OkssYkQE+/pO4/wArN9Meh
ZfMpT2aVUjhrB30TCxGoEjpze1vnbFUlRCWz2PM46ORKarpHNnimCuQRuRqxKk2Y01IIBO3
caV0keRAIAbkc8DByvpYo86cVEbIJ3DyRkkEgXGn0xWjpEjeSBVYojeANyQDt9RjJDagPOm
siykW3ADG+++5xehrJ/Z5I5kE2ogqxaxB9T1Bxcly5LCVVAa5A0j4fTnGLRWPj26gcWwdDB
qTBcwaaU1M3i1kkqFsNvIYKZDklNUD9YZxIIcuS2lbnXUMTZQoAJ035P8ArghleWQ1Ness8
atTwDW6ab6rWsAPiRgpmUMFTWxVCxLJIXBUFtlsPDxtYKNhufhc4WnwbUi80UdJLPPURDu5
JFQRQMFMhUAJfzA2HkNzjmPLo5cxhr6p1WCRJC0IJYSbbi9rlQL87E/HAipcskE8deCdJiB
KHwrfe3U9TfqbcYwSTTx9w0s8kAAV1kveTYWU26e74RsbYFMC82X8vjavzepz6vjigp5RaE
Spp0wpYKb8BTtfqSLDbE8ne1cE9ZXVMlPQkg+KPQxF76VX1NvM77+Q5jpm1RzVdQ3s8R3hJ
BMjjYbcBV6fwxXrRUV1WZZliAQBIw7NIl73ZwLC54W/obbYdRb4FctyLNczatV/ZWaGlC7k
CzSEbAC/T7ncnCrLRLfdQtm/Z4wyVL0kiFvbI7QrrdpLKFW273B44AHJ6Y5o6jJYWFRU1VO
4O8UTSglV51Nbj0+OGcUwJ0K3si/+J/lP8sZhr/2ry7/9aP8A/Ln/AOzGYX0n+Mb1ZfUdsi
phNkeV6oiqeymNwSAbWA/gcbybRT2jdwEhjZGYmwUK1rk/AYmyuZqalWIKGi0i3kL84Ue2p
ZaVqfxKBU724ZCCwv5/6YVK3Qt2D+1+fR57mIioQTSRP3ge/wDaPbSGHpbj44q5IzLWpqZt
KAtIb7WBv/LA5kKEEgE6QeMFckp3qqlaRAA0nidibBUG5+9vtjpUdKpiyd8DlQ1QoaSrzap
JssTLCGHvm2ogel7D5YDdjcjObV75jWqzoja2Zv8AtH9fPff5DBXtQYlyBKWFwGVlTT1Pi1
N+SnB3I6c5fklNDpa5FyAoGm++/wAuTiDdK/I0fBJnUDZhl9RQowTvImLMw48vvgVl08ma0
OXAtYhLMfPwn6jY4JZi/seTZjVO93MTNcfCy4VMlq/ZsvppVa7xaVdlPui5NrfBhjQTaM35
M7RRvS5xMnhVpKRGueNQBW/2GLbZhDPUzu7Kxkg28Vr+Xw/1wP7UVQzZ6VqOB2mZHR41XUQ
Lgg+u9/rghlHZV6U+25wUdzpWOnvdYh5m/JHHkMU1KKVrcTTfckz7Mp4eydLVoniLxBGcXs
V312+I64U6AT1E751mM7yuCAjONWuTkA+ijfyuBg3+kHOFmePLoWskS62tbdmFlHyFz8xha
oaiSpEdCzFkuW933eLn8hvfAxryPJ0thpyg/rLNKZ6hLU9OmmOIkAKBuSfUnk9cMU0zt2fm
me8ftJCi25UOQL/cn6YHZHQR65tT6YoU0tp5Pn+Z+oxJnmYCF6eGGNXY1N0h4BKiy3+e/wA
sNkS1UiUG+WR9pm/6KriiaY4oo4hq51FlIFvQc/EYA9m6EVeYKrXMMA7x7jcD+Z/K+DPaFD
H2SiLOJC1Qskr2sHNjvb42sPhivlq11JkhpcvVVrK1tckxNhBHxqPrfYD4nC3UWPSbRT7RZ
i+YZomX0id6yygkJYkyWsFHwHJ6XPlgbmeVnLKtaV9LTiMPOy8AnfSPKw+t/hg72ehy7K6K
SSILNUy6iX6rHz8hYEnC5UTmsrKiqck9/IXuzbi/F/LbbCN7jxIwBq2F/iMcsgG67+d97Dy
x0shPFyRvb7Y1ewuRsebfwwChG0d2ZLbnf44iXwnVfpvbri1a543OOSl32UKDub8YxiBi5A
JtfoBsR64txpJV6nmJanjZe8C7ay2yjyBO+/QAnEZS9gFJ24HJwWoq+PJI1maOQ63FnIuJC
PeVV21W2GrgG/ngPZGIKzK6HNPZ3rw6tIn+76XJmZL7uRayptpRQBfVc4JTUdLl6S6JBDVT
QLFUSavBSU4sTEp6HaxPoTijSdoI++lzGNEbM50SMwgWYtY6nub6UUWVR8drnHUOU5jV0tq
yoLRW91U0jr15PPU45M/V4sHu58IrDDOavhfUr9qHWaspaKGRZPa5FVNGoqIxp20jyPTkk7
2F8Ec0rYMveOGlS09A4ig1kFQxBJc/3rEtbzYeeA01AaOb8AyRsCTqSRlYHzBBxRzCtqp41
iq6jvgpOiWQ+JCRbxHqPvieLr8WR8UXl0OSMbTsgWkkzvM46OGTStmZpDdljQG7sAPj8SQP
PDNVVIpIVii1wxqLUsQY64U3tI3m2+w6fI4E5MgyzLpw6ATyAoxViCAbDTfgk7/AX88T6qi
erWmjjlnmlfVJGi7+Q9AB9BjvSZxPfbwD5lChI2jCMigG37I6D49T6nBPJsoFWrVlaGhyyB
SZXO3fHoi9TfzHlbk4IQ0FHl0hqsyeKsqUFo6GHxAueFJ/aN/l54gq81qWqR7ZrqpIjrWli
/s4QTYEgeRsN+fhydSoCtk1VnbV8y0+X08hjKiKGPVov0LED3QOBv0xaymnpcrqI6alnhnY
I3tM6Jy1wEijN7BRctfr15wNy+mlp4WNS4oqGo8DhYzJNUnbZRwF5G+25xksNTmeYRVuXJB
AZrx0EURB7tR70htsW5HkOhsuF5NS4J/ax2hzyajkWuNCnuxwyd2XAHJFxfg+duvOF3M8vK
M9dWzJSPVKZIKeR2abTxqc+e3z6WAw2K1LlMK0WWiKqqioDSl/BqUeNna9wiDcj1AO5wuZy
jZvPLnEqtTU0kX+6KVUPIosoY7iwJPS/PFsBhjsBZaClq40io3eedSdZWMjUOhtuf4YJ5TO
7QrAYirxh1ufCzNfVtfqNrfE4H0E8uWVsVdRyGKWJjZve5FiCOoNzthxpoYc0SCooDHS1Dj
8SJiSJGUNuByTpPPoPLDdwvZUJ0sjZVny1sKB9MxLqB7ykm4PldScMlO1lpjCB3EQbu2j21
hrtqIt4TYW25NsRVuXIlXNTzU4BnUqNX7Lc7Hr5j/XFag7wR+wyExPC34TAaWvckXv8ePK/
pgpUK3fAQzuNKuqizCGxD7NbjVfn4nEBoStR3irdJACrEcjF+HuqnvV9xmG6EXAcdB8cTiI
d3pIK6TcAjz5GKx2JtlI05a7Hm97KLAegHliu1KGJCC5HGDMcDSuY4lvZdRPQD1xZpssgkD
BZnez6XmUWUHqq+vS+NKUVsD6gWnoJ1jkeOOXSFJlcXIiQAkm37TWGwHUjAODOaSuqGUyOo
N7LMwXY7cj4fHfD1mM4paaSipGKTBURSJgra2NgoABY7XNwOnPJArPOxcE2UutJlsENbtpN
Mo2IPLyORcW2Pr54lradjp2twRCXnIM9weEF7aQOnpi8jxU6s7uwa2+k3PwHxHXCZ+tcyyP
NfZK9DMYnAkidxfz2cX26+WOW7VPLctTqhudTa73+Aw2uPcZ45PgcBXLIjVddLHFBE47sSE
Ki+W/8Bhb7QdqJ3zCGOmDClhdZCzJ/wBYPmQf2R0B55PlgeldUVGkPIjCNi0YkA0oT1AHLe
pvbEQgWplYSkqgUMxsWY+V/L54Dk3wNGCXJZ7Udp3z+qENOnc5fE14ogoDObW1vblvIcAbY
Cxoyhbi19xxg1FkslZDHFTws8yufCGFtIF7AdT/AHjttbFjIOz4zGuLu2mihkKvIxttfy/l
iai27H1RiqBOiP8A7qn+Y4zDt+pOxv8A37Of/km/+3GYrrZPVHyPNPUrHBEBpe8QBI88Au2
CIYIGYHSzAn/lB/ni/JE+X0lOwIeB9IUn3r2ucZmNCa/OMrpGK6CS8oPktmt89hjbRkpI5+
XQPoOxE9RI9TmrdxE0YZFiNyxPQjoAB9/THeUU9NTdoaowQq0ccYQetrXNvM2w5ZrU+y5fM
5BJSPU5vb+r4SsoYxUtXVEDRAuuVmPvknwoPof82HjJyi2wy2aSL9dIK3OlglUtHTNdx01k
Xt8/d+APlhopA1lV3JCgW5+t8D+zlCpyb2isAkkqn7+Ut9vt+eCSQpTtqMmiLSSQTb1ucSl
JcLsMk+Re7eV702SimjH/AFqSzEfurv8AUmwwv9l8pzbMqQLTMtNTO+uSWRb6ri3hHXj4YP
8Aa6mp6jKY6+cXaWRO7U3BVSDt+R+WCGSyQZZksa3GsRg6TySeB6c/nhltHYN70yOobKuz0
lOagFIGb8arK6gZNtIcj3QeR02AxdnanzKlkrZpSaKEFlCOAGC7liR8NvTFFJ5s3iSgiiHc
y3aqkYXDqTuBcdb4Vu0GSzdnJzR5bVNJQ1iljSM5DIAeL9Rfi9/LE3aY6pohybJKjtPm0tZ
P4YS/esOL3Ow/IfAYt5T2ZnkzuveGNEgpJzGNV9LWOwHy/PHXZvtHBlUctO0Wh3YWSQ6W9P
F7p+owWTOnWnMFGdNVU140q62JDbkkeQtv6DDKfgDj5LfZcPHFU0s5JmTeS67Ekk/HFOam9
t7RyLHYdwSgtuQWF2P0H3ODVDCmW1b07sXdkjtK17uQCCT5cX+eAnZ6Vas1VTpsampZySfF
ufy0gfXDqbtyJuNIn7WFVy+lhBaRTUoqqDYtYE2Hlew39cD1aplpzQ0uuWaU+Nhe19r79AB
/DFztNITWUMafso8oFurEBftf74vZTBHSULSAgIFuSTufU4MfhhfdiveVdkA6ylh7PUTU0T
ibMKiMrJID/Zg33t0Gxt1PywvKgOwuQB5bYaMwX23JJK+RQpqqlXiGi5CKLKCelxc7+eKmW
5Qa6pKQ3RQLvK3C/D1wiTfxMrqS2A7U7DxEEX2UlcciKwBCEnpcbYP5rFAlaUpgoihAQW5J
/aPqb9fTFJoQbnYjp64yVh1A5oRoFhe3NhjGjBIX/KOBi+YLm4txwPyxr2e52Bt13/ng6Wa
ylGopyJmjEioQ2h9g56C/qfsDizmZebL++qUJq5VjjVne7IlgzEJayA2AFt7W8ziSalaeKC
IX/EkIsvJ2AJHyJx3XxLLUOpjVUXhY+Cdt/XgD4DphdNug6hZyQrE3fMgJklN7Abb2H2GH0
5xS+xiPSvhHI2wlT5VWUAkrI0MlGJCzMi3aI8jUAOPI4joBmGcuIsvjuqeJ5pGsoF+p/ryx
89nxZo5pNdz3EsGbFFt8BLMq0Szv4wosdJtvbj8sLOYVayEra7EWIHl/rhimyPJaGNJc6zp
pzv4EbQt+oHU4E1NV2Y16aEoosN5OVP8AHC4scMVP3fYr6iktMdvuNcWX5RR0tK2ZZlonWJ
WeE2urEC/Tngb4IwR1E8AXL6YZdQuLvO9hPMTsLKeB5E8njCtlOaxZek8gpIa2ZrGCeYlxD
cG+37R49fXHcwrc5qlGmee8gLnWS8j8Atp2GwsAOg9Sce9GWqCkjwsmNxm0w1mejL46f2aI
POspEHj1yPJptpVVAXUBcliLL8TjihcQ5ZDSxRojIvf1UkjafaZL+Ji530Am1+p2GCkOXVl
LQlmqYkrTDo7xgNFLGNyBYabkne3pzYXCTyCqVEjqpm7whu/eM2dluQ5H7igiwPPTcjDxq7
ZNvakVqiWkzDNED1UdRqLNUvJMELgWsgOwVbgbDyJ6bkFzWjoxPHQqtTUSooqKtCQkYAACR
24A6dByb4W5KCPvtMaAKDpBJLX+J8/PBGOikpqJGZAJJiywow2kvsXP90A7D94jyw3O5q7E
dXUd7JU5hBB3dLVxexw7aSFULqsB52sficWKCgTPqr2WUtHFFRd3Exv4GIAD2v532xcy/Ko
q1TU10skVFSDu00m+w3IB8uSSN7kY1DPDSZxJVJCI4zHoiRd1Sy2W4/a4F/W+AG7Fiakanm
kp2CF4naNipupINjbFuJqmmtPRSd24IbbkEDn484tVEKSVDywq6BnJszXtfpfriSGmOkh16
bk4okmqFb7ovUdZT55EI6xSJo3Ghxe4JJtb+WKtZlst+9ZFLKdJvybcbYkio3icSBiJFYWO
4xeSdiwE5aQEC7dfS+MotOhW+6A8DvEx0KFJ6dGwZjMlQ8YiTvJHUDSCOPM4iqcraxaFLkn
YDckngD1wUoaWagEatAsKW7ypkLajK5uBGLeWxPy88By0me6IJRJDLHlmWzf73YS1MhG0ab
gddjzYDf4c4kjqPeipUIp6BSst0PC2uq3sNRPrYb4yvkSN5IaSRYKmpkCvKpGtQeWvY2J4H
kLnHU9PSpQxx1YZqeO08i6tmUNclgeQW6dT8MT+rN4RVponT2vNSVpkkmss8q3klAPC77R/
sqq+9uSbHCnXf7VZ/X91R1FVoSQiGMzLGVBuCzadufiBg3W5lVZ9nKwU1PKUiAb2h0ulNqB
sxU7vIbbDbkbEYOZfSVVNHGZZWjV7tLG6gyOdgLkHSlt/Ct7+d8Ye2keYf7B5r4leWGWceH
uYJO8YPsbEi4WwNzcjAOqy6ehqnp6qN4pEfTZha/8AoceyVmfw06VDJEzxRlbFGC96xNhbz
3sNR28r4T+3kWZyUcFXmNTTRKxGmiSM6oQBuxYi7WJt8+BgaV3Gjkk3TFOlp+7ZQjJcm5Iv
8bHBpI6fLy0szAaiH0/tMTwAPP1wLoxUqoqaaIShWsG0g2+RxL3kZV6mueQzmxjjBAaTyPn
Yb/TDqkB2w1EWzBT3XeQZahtMWOkzHqvw++CEaxxNBSxRlEjAKxiTQGPwG5tsSfXAKjq8wr
9Tez9zTp4UYH3SQbAX+Z2FzbHFRUmgEVIkhieQhpZl8UgF7m/W5I42xS9rJtO6DftOXf8Ad
sn/AMjfzxmFv9aUP/ck/wDhp/PGY2pfjG+L8R6v2klWHszDLpLNrRUPGk6fL4DFLsXUVFZn
E09XM08ogspJ91bjYeWJu2cqr2cy2ntZnkBFh0CG/wCeB/ZGrjy5ZqlopJWe0arGASDz1Ow
259cKvYyfcbc/qbZZUm9vCU0kbMeAb4UO9U5NT5YiapZKjvZWHXay/wBemLeY1Mr5TTvVlY
2rHaoCWsQota9/lb0A64q5RA1bmcIQ2LMAu/Qb3xfFFKFslOUtdIeqerUaKaNdkIS69ABzg
bnOZwyV0uXxqzv3NpXU3Eak3t8TsPnjvPamPJMnCrqZpGJYjlhyfrsPnivkNL3eQzVk0S+0
1hZppyb6hfr5Ab7DHNVLUXvsb7Zxu+VUr92GjjlDMtwDwQMRZHSDOIUmqCXhj98qLB5OoHo
PPBPPolruzcojW+pAyAjfbf5Yr0lQaTKY8vgj0MsegPqHXkgfXBTemkZ1dsnkqHjkMsUDyD
WEXT7qgbb/ACufnhSzCdsyzSerkI2OhLdAP6++GkVZXKzSojatNgx4A/jgCMpmAYd8rMeGC
nD43GLtk5O1swZXUqVhAipwxVSWU8H4f1zhfkFbRkmjnkjGvaMEsCfhbb1w+R5bJToQ7gsb
38PT4YCZ5lRjgWuVQd7SooIHoeeeMcuVRg048fn59C+Gbb0vkD03airVkadqjUl1Vw5IAIt
bS1wRY9LYI5bnMdLQOlJUwF7+HWCjqbW907Hp16b4Aeyd5E0kzKkI2aWd7jUOiLybDby35x
yJMsipysVHJUPe7TSS6bdLKoP88MpNKkM4ph6lq55qxGqqqVzqtonlLvY7XDHjfpcjc8YPV
NS75QtOoAY6ktwTvv8Axwo01atUq0Uyxxhnt3ovq/rjDLTUdZVFburpCbEi+pgetrdfX1xf
FLapEMkd7ReraOcQ0xnl1iUgsU2VFWwAHwBO/mcE6B5t48vhVKUHSGla1/M3/ljmrpPbaeN
BqR0IuWIJI67c4tUkQhgMcJLO6kFzbnpt5YVyWmjXuL88S+0SCOTWNXvH9rzOI+4PmeeOmC
r5VMvh7yMm2/IxtsplBJ9oi8NiQAeuG1KjAnublgDceeOhThmG5C9T6YJfqySxbvUseLA4x
ctmYgAgam03IsMbWgAsIGLytZGUAKP68hizSUCTl2kYLoW4bSDv/R+pxYOVTAW7xSPQeuJ1
p5o/BT90pt72m+1vM+dzvgSkuwU/IPzueoWiqIsrTu2jiI0psTtvb+9bb4487rs4rKRUyvL
UMTstzpFgPkevOPS5sunk0qjRKoN2LE3PqdsIXbWklpu09Kk8wMNVShT3ZNjpYixJ9TjlzY
YZGm+3Y6+nzuCcV3Fx82kihqKJqGGepm8Jqrapt99ib2PwtgSkywVKzLArINjGzXBFrG5w/
ZRTUmQdqq9fZk72BFEBPCqw3I9emBXbVqerC1sEESyK5WTu4wuoEbXtybjHJ68Y5vTp2dfp
zlDX2JuxkUtWJ8vWnYPEwl0k2sjEC56mxtx0OPTI0pcrppdBMjrZ37tVRFsCBYdb7bbk48l
yHO5qPNKHN2hKwU9qerlD7FW2uR6WB+Ix6p7FJUv3lVIjANeOOL3V8zcje/nj0I0zz8mzKO
qrrgQ8TxwSm3u6mkJ5AH3PQeeJM3eOmpY6CEEuDqaxsEP8/IdPXBlJmijKwRpcLsHkNj53I
GKcFNMZWqKzuZXW4jQE6EvvfBtE00AKTLdMMlTJqWBT4CDYM1/d/ngglLNm0vtlVIIoT4NV
rGw/ZVfn+ZxZnpJ6qUd7LCkSHwxxqRb4Dz9d8TyUqMgWO0YTYC24XqPnfc9cNaM5Iqx0sc5
SkpVf2dW7xtQuQt/L5ADFV6BkmMJUCVrEg7lT+7t8RfByntS0zRwoupxYlm3v0JsOB5DFan
pnjmMtQ6TOeAGIN78m4+2NqQLQJbK5Fd1YaWSxK9N+oOLFLlvtNQ0TExuBoLAXBPT+vTByW
0qglAtr2YNe3nfbFYQzRztUQSol+jKSBf7WxtdoFnK6KiFYZURS4Hdvtbba39eeBtbRRUzr
G9TBHrXVeVtNvTbc79LXwQnqUoIZqqRIIrRksyuQp8trb3NtsDaKhEZirc0jkqq2oKypDpJ
MCt4RqF/X67AbYGpoZJN2SUsEveL7JWRqraj3s27OoHESAmy+bHfoBi5JIKCj1GMskOmOCO
xJva2prXJOK9LX5PkGUvIs7TxRaiJidQYg7opO+nVsAOT54o1FVW1tFPUvMtHS93ZpHUMI4
iN7twXO/u3t8bYVjVZby7OEaikqZFEksSkuYV0op/ZU3JuTvxfg+mKdMK/NpmArQslhLMAm
tUP7Isdgevi+QGFXMu3Bkkho8rSd6eJhqqJGCSTADewtZL/C9thbB5JKtnpTOFRiwVKKNhp
ZybmRyANR2JO1gLDBsOmix7fl2TQy5NkUbzSsGnq6hW1shPLFjsZGsbDgc4jgizPPTKa4Kl
PUqyUyRyW3X3m22CjcXtc2AFr44oqNJp49FK0WWTzs08z7mqI3NupUtZb9bgCwvizU9ojl8
MaLAbJ3gRiy6nIY3bb3EFvQcAX5xjV4J4aTKuzkLiE99UIdTTzDxFvjwgF+n54o1kXtUw0p
LUVTKUea2nuUHOnyPJNrDfcnYYFyZzJMKeSpqdHeAOFbxKGLXDAefHQ7n0FuKvP48spJafL
mjNWwZ5p3kDBTe+kH9puluh33OCqBpaZXzVKDLoBEaGOSrk1LDCRtGbDxHTsTYg2HpfyxDT
9l6tpkXMJRG8gUxxqw1sLXPh4RRb68AnbDJ2Zof1bQSdos2aoqKxtSo7DVpBO4j33JOxO3B
6b4JUsctbmD5hBDDTIzhWnkIlZwB4tLXsTa4FtlseTwGHVWxSjyGWpMcECR0CQoUao7s3h1
WuiA7a7AXY3tcgeWF7PMno8nieOlpJKmrqyqxSSElaZTsG1bapG58lv8MHc47U5Tl1QIqNh
V5hIBHEd3SE32ZrmxNybEb+vNxNNlmaZrUTZhERLWyyKTNKSUdlYaSu24B4HG3NhjKzLywX
/sH2h/4MX/AMwn88Zg1/sn2n//ALij/wDm/wDTGYbULa8hTtbE4yvLpnVlEl9Kk36De99vh
6Yg7LySoZ0YfhrTyCO+ys7FRz8PsDi8sztTQa2LDQNibi9unljEncvuVI6A74vpuNEtSTJ+
0yd/PRQ0qNPBDThSyLe9vX5Ym7MrHDVtVVYWBY1smsWJPmB8Mc95t046jGJIpJJN7+XGNvp
0i2tVk/axjm/s9PShZUS5d+B8Mbpnngo0p2qnkCR6CLeEj+tsQagSeQPO+2O+8UH08ycLVK
g6rYQfM5ZKA01lCldFwN7Y3TkSy6wEQ223vv52wP7wb7DAzP8ANnpaZaSB9M9UCAy8xx9W+
PQYnNKKspjjLLJRXI0wVkE8WqIqytqUOgtqt1HmLg/HG+/j2Nhr5uOD6/6YCULey0NNCEMe
iNVKE8HricT7kLcbA4CxtqxZtKTrgImVCRqsQhIFxf54GdoNVTlD0tLA0sszjSq7WsbkknY
bbfPG2ma3NvTHPeg7HD+k2qYinTsTJMhr1fvJaVwBa3B0jyABOK3dAszNGLW0DexX1seuHw
Sb7C+3OBObZfFWQtNFojnRS2o+FSOt/X1OJSwTiriy8c8W6kKRRDLK0cemNQdJBsAQBhh7P
5w/fJESrSICI3Ym7Dqptzxceu+KAyl6iamoUDeGENVS6fBCWYkg7cgaQPUeWBtXUu9W1TTK
8Suv4aqTdEtZAPl/HE2727lqs9RhqFMepSWZ7g3YeE9fnjsVBVwQ4HoT9MJ1Bnle0Qqa2jZ
FACe0hSIyNt3FiRbz6b74vzZ00S1cpiTTROizQ6jqCsbBw1rEE9PLFlKDXxHNLHJOkMPtQB
ICgkkb35N8bapGsfiXB8NyOnwwK9uTv3ha8UiP3bKSLM2kNZTfxbEeR9MSd8oO8gDX4Y7/A
ExZY4Pgk21yEUqtLHW/Tay6h88c+0tYa2O2x2v02wM9riMndITK976Y/EQPM9B8yMV5c3gi
bu3np1e9rNULz5XF8K4wS3YUpPsGxV8kAn57fTFarzHumEQ0986akUjp6+nPPl8ML9f2lpq
IqxqIiBe8cH4jE+rHYfIHCynaGlnzKeSshqNEuy9xJbptqDXudxuCPhiU3GvhKwxvlj1SZ1
MzyNXQyGBAFaeGnNoz5t108b228sL36RvBHldYgDGOWSPVbUo1KCPj7pIwvQ5jBRVB9ppZ4
XEuuCohls4twDfwsNjgvn2ZQZ72Vn7qRJZafTN4fC2x3uh42J4Jwu1FNOmSaB+dUopaanzN
J6mWaYWepeTWWtbYg7W4IAwPo5GzCauhrJE9ogiDU6rZFYHZiB1PHyvgrU5kJexppo6c1Et
EQ80ykGGLpYt1YjoL/HFrKOyGTyZGJ87Dy19SBKO6kIMCkeEC2xNtzf4Y5sk8eL457HXFzk
tMRV7OKJKisyyRhpqoCoHAJG4x6L2Mzg13Z+KN3JqaI+zyeZC+4T8VsPkcec5pl9NkudQrE
zT0rENeZB57j+vPDPk8tPk3aYx00QipcxgVlRT4UcdN/ni2CcZpNcMl1EGrT5H7vQTc40JN
rE389sDRPqJFyD188YKm/kbDzx36EebqCQmU3I3J49MY04LAnA1qsB76rj06Y59pc2342xt
CMpBMTAi3W9jjBPybcH6YFiq3BBuL3vbHYqCGtfrbyOB6SDrCHenbG++uPI+hwPNSCL3Av1
BwOzytaDLXERtJNdAw/ZHXAcUlYYtt0jio7WU7ZikUNOKkRyhKaIkDvp/2WP8AcXy5JIPTE
dRmDTRzU7CGCBJVXMKyrRzISd1YbAhiAbKBsCtjijlp/UNHPU+BK+ZbU7GMF0G/iAPBJPPk
Nucc0+X1FPmEi5g3e1DhZyLlzrI2El+OhI5NgDtfHNydiSXAdhOVy0U1XVrroY1X2SGUd3G
yL+2V5tsAAeRwN8L/AGo7Sf7R0UeX0aFoy4ZtKlQPJQLb/wALYv1FT3tTUUU7hqVEImmkcM
WfbdTa5YEWBBA+WKtF3UFPLXGBo2YM4jAF9N7IB5Db4mxOA0BKtwdl/ZuL2qlp6ifVa/frF
+wSLgX/ADPQA4LVFbFW5s9BSQNp7wConufDAoBKD9y5tqtvuB0wVyuAZPlpaGSObMsysxuo
PdqbWO/Qagd9iSOmBdfXU9I6GniMUVWAyh77QqWsbecjDX1uBjbjXZeqe0EcdRrijR6hbU9
JGoKRwRqPxJAvlfSB5mw88KVbNPpmhMt1AAbYA3ubKbckEkn1HpirDUz0pateTXPKhEBNzu
3l5EFj6A36jG2iFMlPA5OoRNUyk7n3TpH5/XEpyvZHTgxqPxyLkixC9XJKPY9ZOhWs8iLZV
C8kDgFrdTbjF/s5khz/ADqXNTTQ0uU0codaa1wotdVA4PG9/TnCvC88sS0pktqIZ3kIFgNh
8AATYeZx6N2XyeeliArG0Iqd4AW0aL8F+upgDubkC/GLHLJ0WajL6R8ynr8ylnMVaVipaHv
CUksoBBA2AI6dBcnFHtBnVZJT+z0NKB7PAWq5Im8EKqLmNGtZb+YF+BtgtJXUFN/0lV1veF
yyJLIbiRRuwjW2y7C5HNl5wGq6CuzqrjhSb9XZdLvHGVt+AlrzODbSt+NXJI2sMCwR53Fns
nkv60r3zKqZhTwyAlEXvZZ33IjUHk2G5PQfPDzrr8xKrQQ9zTxyCMaZAEF/2ieCFF+Li52v
YHAakpUzXNPY8qi7jK6eJo1msdlJs7sbi7ORa3JAAJsCMFhWDJ8mNNDCUqZWPdSTsCzH9qR
08r2Att04GGTBLct/q6l/723/AMJsZhZ7+r/483/xFxmK0IGI7+zxA86BcWxxGLEnf54IJA
FgjAA9wXGOY6cagCLWxRTVE9JGEYBd7C2/niQal4tbqRicxdW9DjO6CseOAd8JrNoILk2A/
q+OWYkHctYjricw7EG9+m2NGJri4sDvYD8zgahlEgeoEETSTkLGo1O3pgFlTPmGaSZlLsJC
e6UniNeNvjb7457TVsDTfqVKmFZAwNQGe2niyX4vexPywTyilEcci2b8LTEoPTYMfnuMcs5
Oc1HselhhHF08sjfxPb7F7VawuDb5XxoMQ2zHzsMdGJjsBZQeRvjfdWBOxYjnHUpHmuJwHO
1zzvv54zvCBxuT1xpors2x2GNhDa58vPDqSEcDjWzc8EnfFXVHmbvT96ndBdTt3gRVAPLHy
uNgOd+mN1xh4qpmhp0urhfelewOkdQoBBJHNx5HAqpnWqpwop2gojugUW1tfa5PvWte2ObP
nl7YrYtiwrkuVlUzp7FQkp35095o0XHDFQdzt+02KzJl1KzyR0EPdx6VkbUS1uioWv8AEm1
+gtjVOO/lEdJSEOxA1E6jYcMx6Ac4JxZHT6o3q2edgQ2k2VNXNyOTv0JxxYME7tbfn3Z05c
kVsLFXmFQ0csFKNFM4ukasQi350r128/XG6aumaURsvdrE4PdvMF70rYqX4v6ADDFm2Uoyv
VwKRIPG6qL6/M287eXOAFHTJ7a6xrHIBuFbbnfY+WLyxpJpLcVTvc3m1QTTUSzB5IRI08ne
tp7yRj4mAHiC/sg47/2qQaRT0aqSwuwA44tuCfPBSmpInSeCeNYI7KzsxuzaT7t/Um3ngHB
QsxdihQg2IAseu35Y0Jao2ZpJ0cVtZmOYN3UcjQ0+reJXIX7deu+KP6ta3fSzSMgYLYHxEW
6fPm+GCnoXlUFEJ6HSlwov9L4tLk9Q4GinCMvBZwPph0n2FtIUmy7QikyKNgzAXt64yahMk
JjUMEJ1GzcG3n8LC3zw0vk1YAR7Nq0jZQwNxfjFaahMZAmiZNVtmXg9SP54VuQyafAtTRme
iVpioan2L8kqdufjiVqG/dyoVTXZQEbbcW58jvzgv7C4mLIWDOpHh423/njcdC0j92ihz0R
Rfb0wHsnQUzrsZEtdSVmQzD+0WSLTwF2te30wMpc99ipUy6q2qKUNC2o2B03H5YsSUs+Xdo
vY5JTBT1qK8ndHS5vsV1DcC43AO+CfanKqTKB3tPBHHRNpJUILADn88TzYY5opTL4czxTuP
cVa+OqzeGSruFghuIzbaRgNwPS2LEEdbVZFDmXtyyrROLQmIBhvf3hufni1S5f2mi7NxMuT
d/QHXJEQfxUUm99PlyeOuKPZ6r7uWrpBS1EqTA2jjUXHmCCRxh8cYxWlC5JyyNyY8Q1RqIh
LH4ldQxsb88Xxhl5K3F/dt1wvZFBm0lB+BUlDTytGYpiD3dt7WPx4BwWikzRIytRQx1BtYM
r6XHmfIj447o5W+xwSxpPkttMSblrnm49cYshY+g43xHG6vsYZomvuJI9r+hHx9MThL3IHr
a2OhO1sQap7mlc3245vz8Ma1MvvbnzHOO2j6bjr88bEepfjtfD2Kc6rAX2BPBxTltU1YaQB
44d1Rv2iPyuefTbBLuhbgA/HHRgQxjWqsoN/OxxKa1Kh4PS7KUMUstd7fPpcxHVqYbA22Nv
TY+WwxoQSiPvWJ11Da977+p8+pwQFPECT3YPw2ucdCEsQ2sggaV6gA8/bENFFfUAEtCrtdU
tGNl1H7n1PPzOJKShkiQyERyXsgRhe5N7bfAH/AEvgw1M9vdUn47YxIgtLIO7/ABGsqlTck
N7xv022+eA4jqYDqZJ6OGvj72CrnqpUEs20iEAG+kEWPNr2t5eeBWYiWqqYhVzEyiNUJc30
ILkAjpYHr5nytg7UlO8ihWMmolNo4yCvzO2y+uFiunlIlgWzNM4QuOCPTyHXHPlkoqlydvS
4fUbk+EdZTEcyrgSzIIwI4d7CMt+18lBOOzGldLmtbGv4ekRwDyUEKN/hfEMUhy6klYE99N
qjRwDsLgMR8RcfXBjK6VTk3dxK7M0iKARcncn+OExRtWPnlpdfm/8AQG5ZlM88wkig7147u
SyalUcC4678DqQMOktCaXJZKitkNNJPeWaNzrdr7BWPTw226cYIZclPTPHSUuqSClQyyOtr
PLxc7b2sbev+HAnPZBWrHErFgDrkYG926L62H8MXjfY4HLUxerc8mq88pcw9liWKj0rBTE3
VEXcDccn4eXkMH8hrXzWtcZjSyVBnk12kF0kYDdnHVUW1l90FhyTfEGSdnlrqhpakEU8eze
ch/dHy5w0xRUuWU7yvIFDGxPkL3CKP3Rzb5nGfwujOa4I80nbK6IzUFLTtUPKojR/Ahc+8x
tzYA4SO0NdW5jX07xRh0jkSNpRHpWWXjnoBewF8NhhmzWsaeYOsQU2SP30TkKP7x6k/lgRm
DVFFLTwyNFIYbOIAPw4juVAt+1uCSdz98CjRdfci/VvaX/ixf5h/PGYF/rPNv+8x/wDwR/L
GYp6b/P8A6Pq+w+Kpani8P7AFj8MaWMgjy6X2xKGHdRm99hvjQa9iLm3l0GE3I2SiK4HS9/
pjDENioF7fHEwa1gLngYzXpC6SLDcAXG+E3EsrGOxAI3/hihnmaR5JlhrGVXkL6I1ZrXaxs
SPIWwXD82S4K2A8vXHnv6RcxM2a0WTwIHamBnlvxrYWUfIb/PGbdbFcW8t90CsvoAsVVVJU
SZgrBnmYx+JWNySQeQT1w4dkKujqcmjpoGkM8ILTB7XJJ5HmvT5DCXmMkcCxw0srqXUo5Fx
3idNXnuCR6D1xxl9dPllbDU0zWeE3A6MvVT6EYjLLKMq8HtYuij1OJzht4/Y9VMIvpJHPXG
u5uAQu1unliHLc4pM1p+8guht4om95fh5j1xcJut1A228sXUrVo8ScZ45OMlTK7Qar79eCL
Wxow22vz1xYHivwDxe/Ixw3JuPDcdeMMmLbF+LLpqzMp6mvhd4ad3EMRt+KSxa9vLcfEjyG
O5MurcynE9UqUw06UVrMyi/AA/jb4YNEi563xrvAx2/nvhdCfJWOWUd0Q09FBSoI4U7tRz5
t6nzOO2WONC7sAF5J2AxMWv7osPX8sRTmWQqkLupPKooJb4k8D0w6JWcoYzco6uD1VgwH0w
v5jQpFmt41TSRr0XtY77YKKO5mMiqBJa4XRpt8uMcVdOzPpmd2lO+iLwonn6lvW+C0MnvsQ
U3cRMTHCAwBUXGojbkbXPw2xrLMujmd5ZrusTae7b97qT5j+ONLrgZGDvYEX6Hm3OMFS9NU
voNx3lmF9rXxJJR4H3ewb02AHQcL0+mM0DTcDbi18RQVSTKXUWA5BN7YkLhTcDrtfF0rWxF
unTMKgtZQPljRQHYgG/AO9sYX5sL45DXJBtf03vgqLBqQNrMpHerNSooGtdcXAAvYlfLrcY
urSRRbRRqvrbdh8cTah12N8aLBeot54CgkHW2qFjtpQf7pS5oIy5o5dMgU2Jjfrf0a31wO7
S1lbmNFlOZVrQyUMcyh6RQSB6u+2ptjsBbDpUwwVlNLSTj8OeNo224DbX+Wx+WEbLpvbcor
uztTTVFXWglFjiQAxsp5LtsNwDiOSL/1OjFJV5oP1uZGeF2Z2ZWtvqsCD5YRZqhcu7SyVKN
aJiJATxvyMdTJmlDEVnnjlIQkxgkkW2+BxmY5RCmQxVqMZ5pUErykbknp8Bxjy+l6WeGTk3
dnp5suOUFGKGXIKimlzqsp4Z4pVniWVQsgazDYj42wyrGTe+9z064S8hlp/ackrI4lQGRqe
UhQNypt+Rw9Kyg6iBqA8rbdf4Y9rHJ6aPHzR+Ig9n8Xu2323xncEEi29xa/BxMSim+3r0vj
feJuCeN74q5siokKwAruNvPzx0sVjv71+u2JO8Fz+S42jFwAgJI8hfAcmHScd3wLbcfLGhH
pXfpjuWRYWAkcC3Tk/QYjFSgQ93EzXHLGw+g38uuOPN1+DF7pL/kvDpck1sjsR7WNtzfG0U
DYDHMcpkYgx6TYFtJ4+RxyJ1IsNidj/H54bB1eLqFeNi5OnnjdSRMqXva3mRgbmWYey6IKa
PvauY2iU7KvqSft54E9o82rIi1MYnio35lQ3LgeZ6DzHpgfJpq1p2jaSo1tqmDNe4X59Rf7
4OSc7qJ09Nhw1qyP9iOpnlljXTOxd7lpCLO5vsSeu9wANgAMVoKBkiesZ1dFUiMbjVvpU/M
3N/IYheCSqrIKFSB4i1ztsAbj7HDC4W8FNKixRU699O/VI1UkA+tr/M454RvdndnyJXGPCF
6dTJmkNNqLRwoFvb5sbeZNx88OPZZf9zn03Ol+eLm2/wCdsJ2Wze3ZlNXSjdm12B5LHYfcf
LDt2fCJSSKgsQxZvLHVBUeblk2rYTWERQtDETGhAB62H9bYh9gEhLSys55IXwk/Pe2JxLZb
C5uPLnHXe2P54rpOXV2JIYlijjT2lwA13FiAF6ItuBc7nk41VQisni1PGI47kK5Nr+eI+9U
ccn1xrvluDrNsD0rdm9Tclrj3dOkURZ2LFjGnL2FrEjkEkC2Ftg0kpLEsznUzMNyTzg80ik
7gfPGxKrOCbb83F9sZY2grLsLfs9P/AOF/nxmD3fwfuw/5RjMN6T8m9ZFlZvwhvcaRtx0xi
1FpAp4I5xR7wiFCCBZRyMcK57zc7W3F8bQaw1JMS4YAna/h64wzPqvcaTyD1++KOvSmktvb
642JQxABYlTsLf154TQayxWZhFQUk9XU2WKmRpH+XCj1JsPnjyXLqifMa6pzGqdmnnk1OxA
sz+XwA3+C+uGrt1NJULBkizinYHvqjWpsbDwXtuOp+mFxsvqMsoFiqFCkiysu4a5vcH1AA3
3G/njnlNXs+DuxYJtLb3Ef4lbWWQNIQBHGvJwcpOzUz/iPURow4XST9Tjns3TRxRT10zqio
NOo/sjlj/DDHRiaVFKKkI/ZWRSzW9dxb4b4+c6jq8jyVB1vz9T6KU/QgoQ7FS36poJDKBG4
38Jvp22scH8pzD9YZRTVn7UifiKOjDY/K98KXajMiZDSsqgoQLxtsSRfe4vbf574Y+z6quR
UZCodcZkuPNiTx0x7PRylJb+DyOuSeNSfNhFpN7dOd9sRtKTuTf4Y6VioJQad7C67/fEklT
MsYGoHTcLfa30x6K2PIaZEEncm0LgHja2JEiCteWQXt7kZBI9CeB98V+9ne7yVJIHABxZpY
ZZlBjBIbqdh64LYKCFFBTyLplX8Qk3ANtsWJMtCr4TqA62sPjjqhomiZZJXQ9AAePT54Ihi
WANtxuL4ix0rW4tVNM8p7t4guna5O59QPI4rrC0TO51S6gToAA1fX+eGOppEmFzGFc7Arzi
jJT92NRvsfCb7g4OrsK1QtPEDKglRkI8zcNbgbYrPQzO4cMgdrsy253PphgkVpAEaJWVwS7
EgaR5nzN+LYGihMksiLI9orWa/J8x/LFLvkykDNFXRyGVY5PDw0RvcYtQ5lHUjRqVJhta2z
H08vhi/LT23IIv7oxWmpI5BaRQ/rwfrgqCTuIHO9pIzvbAjptYjHPtHW/hH545EbhdJLMPX
ckX/AJY4Ie2mxHyxfkmTmYAkenTGd+dNrceeK5Q7b79PPGgCPh6eWA0MqLBnGmx8upwsZq8
eUdqKbONQFPVNpmuQAHAs1/itj8b4OqHsbk7e9f7ffA/NoYa7J6iOVveTXE5FwHHBHx3HwO
IZZRS3dF8Sd7AftRVZfWSrNlcntJaQKrKjCO7Cw8ZAB36Yp51k1ZlOUlKfNvaqaOMd5E0dt
B66D1FycbXOoMz7Ofqqp9pkqlWyBISTrBupvx/piCpbM5lpqaufu46s6DIjXtyStvPa2+OD
J6mpaarud+NY9L1PdFbICRQTTanMlFNFPGS50pZwCbcXNwLn1w+Pm8JP4X4t28RDAC97FR5
t9seb09IYM1ek0d6JNUSb9SNifhfDxBRVAp1XL3kZaZVgMyKvh8O/h63AN/zvgyySjUY/v3
2BHHCVyl2/bdhOmri8DSVEAjWNdUkjTABd/Ienn1x3HUtKneqsig7r3i21D0Hl62HwwFzFp
Y1ooDIaiSqkNRLqsoZV8K8Di9z/AMuLAzaueU00E6RH9paaMayPMsbkD6DHJLqc7n8Mufp/
Lksulx6brj6/z/oG9DRRCWqMVJDYgvUyBb/AHnFOXNaEbQPU1htxEpVfUamt9hbFBYI7iVk
1ynmWZi7f188auzbMWIHIB0j6DB9HPl93+7/kv5k9WDG7X+y/mySerqWU6Iqajvf3mMrgfP
b7YrESFiTmFWZSNjrYA/DgY6BQCyra9vdFsQ1FQAgDe8SDzbe+GfQRUW7p/RJL8/cK6xuSS
j/Nhfs/nU8875bXtrlAbu5Sd2sLgE+oxueoEdQxBuSAwI+n8MB+ztLLNXPmsh009MDZ22Dt
Y7X+dyfTHdRVtNdlPhVdj5r/AF/DGw6/XX0W/wC/AepWNRddy9NOlTGYZlBR+QNt+mFhkWg
nng95AG0ONtiPtYE4Jx1DSLwdrjSDyMB8wVqvNXipxsYrSEcWUXb+WPQm7jaZzdPSyK0X+z
9A1Qs9e50ht1bqAd7eht+eJc+qzDlMt3HeV0ui4225b6AKMEJ5oqOhhoYgXeVBsBuxJ/ibf
AYWO0lUKrO/Y4DqjpQIVUDZiPePzOH2SJO5SOsvHs00WnwMGsTzY8X+mGzIpQkVQFN7Rhgt
/wBk8H6fnhTp6GvJQdyVjJ3uLEHrg5li1dG7a4gUKlXXUByAOvNsGOwst0HRUlQRa2/XG2q
AzbMR6DA4MSoF9JFhe25xss/7V9wT/pjoWRHM4F41AK9RY+XOOZJyOTtba/TFEuyKxF78b4
5Z2073F+vph/UQvphBakBjuT546E7BlYnm174GhmYWbgXtYY6jlfUFPxvbrjepE3pMve3x/
uR/5DjMD9cv7w/yD+eMwPV+hql5CrRlIozpuSoUb2BxboqYTS3dLqByTt8hiKCnaURs1gdI
9emCVLGlMQAL36XtviU5bFdKoImig0KBEhIG/wCFiTv6bLaaSqeNUSFGkkKD3VAuftjkz6Q
osQLDruTzhJ/SnnqU+VQ5FTf29fZ5gNisYOwP+Jh9Bjmt9wwWqVCgtUe0Wcy5jmGlnq3Z2U
XuAAAAPKwt9/PF2XKs+r4YQIKmqghVljci4NtiAetiCMVcnppJqi1MtpHZaeCxuL+fwvv8F
OPTYQtNTw00IASGMRp5lQBv8+fnhXBTVM7YZ5YJpx3EXs+0d2oZy0cyya0QgWYgdbjkcjDT
IjUlC9UHkchNWhjcN8D02vgL2ny1aXNafMIXIkqZTqNrBSAu9/PfHebZ4sNEtPcsSp8YHFx
1HnbnHhdR0s1kbjv9D2clZ9OSP+IA1cozKuLAMBJGmwI9T1+OCeTNW0Y7unrG9kkJ7srwG8
ht8T5HAuhp1l0TCQtT6grtazab9R6dfTDD3fsvZ2dmkB16hEQPcGo6fifX1wVm9KSUXtwWy
aXHTXI2wew1MUcsUqSxsoGsMTc4laCkFjpuL3tq2x5plPaLM6QR0yy640BVY5EBVbkn43v6
4asnzeXMpJI5E0Sw+8ybBxwPnj28eVTddzw+p/s/LhTldpDKlNRr+IkasALhdyV+WLPflnA
BSPQAG1HbnAPU4ezMLW6Yk77a1iu3TFnE86mHY6mJX0+Fb/um9/LEyVsTkBXBa9iCTzheEr
ab+9cfXEsc2m52ubbnkYGmg20MKTo7d3fYjkcfXGmETqy7Pc8EbXOBKVY1i/01E46SqaPTo
Y6RuA3U/LCm1HM0TwO11Ok8G1//AGxX5bUBa3Asduf54nlqzINDBAhABAPOKzDnTqO/nwP4
4pGu5NrwbZmZte30xE1jubE+VsYxvYAfHHLWvtx5XxVJA3RwVUm3l1tiMooO1h+eOpZY02d
wL9L9PhiF6iJWABDE7WGIZOpw4vfJL88clY4Zz9qNmFeevT44jdI0XXJIsan9p9gMV56iWJ
dcsiU6fvSME/PfA6XNI9QEcklUzdYkIF7/ALzfDHFP+1I/+qLf32X/AGdmP+zpy5f8zuSrj
zT8GkqGjABKxohWV7XubkXN/IcD54hmmjWkW7xc2ZVA0xJYWttctf5c7YqVj11RHqljjhiB
uGeS5HrfofXHdDnEdZWRU0s1OcwiYiPWRonuLC7cB+vk3occOOT6hfqb/wC9eWqXP59D0JY
fQpx2/n4sHyZRNRVDnL5Hppgw72GVNSE2Njp5HPkcZNl9XmRSGqljCiYMohjuSwvxv1wb9n
WlzKI5mWVS7Szd6DZmHuq3pb62xBQ0skYgqFQ64pe8CISrMvp5Yp66WmTn8LdfWl5/+B0Jp
/DvV/Syhl1BQU0qBkZIpGAaYLd9xtudrXtghFljmueFZGWVbIzQvbVfpfF4Zaal55mgaKmd
iSHNgg9TwPhitUVUFNlVWMpfX3SkSVQ4TzC+bevAxNz1WuKfu8rwjOSXHde3wwHUiTMu0kt
LSyERKy0kTBiAQvJJG5F9RPwww0dDT0cXs8HTd2/ac+beu/y6YX6PKM1yHM6Wu9hmqqSMht
UPiJVlIII8wG+dsNMNXBUh2hhqndfeBpnUgeZuAB8zj1OlliUdVr+h53VObaiuF/yR+zKF+
I48sRtTnfyPpggEOwMRjIPukgn7XGOdK3N97fLHoUmcOpgxqYAXIIuN/TyxGlO6kmNyLnbw
qx+jA4L6EA3AI8/PG+6tvY/ywrxpjawTJFUTKq1FXNKkeyRsRpXysoAGIZ6JzEwhuZBYqp2
ub8H7/bBtYiV0kArzt0xowawQNj0I5wvpqjeoJ61FMaZxL3sLxSWkQkL59fLb443k1Nrp6j
MGDBXukYO1xySfT+eO+01NRjMlL9/qdACkSDxMOv0sMQBoKmIUtLmbpJE3/V5Bottvtax59
cS0qqLxm+UTUmYxpPVZtIoZaFO8F+GfhF+ZI+WK/ZGg9qjqa6W80plsGPn7xP1OKWcVLxZW
tAyd3JJUGSfw+Qsvx64Idkqn2OpRGkUU89lZGN9DE2VvjwDbz9MFVdMEr02MbUpbcjncm18
dLSErYgkA84LmmsxBSzA2IPQ+RxWrqiLL6aSokIBVbhSbEnj4nFJOMU2yUbm0kDxEgmWMld
Wm+mxvY8EYmNNq5I+vXAQ5iKepNbIC0S6vADcs37K/MkDDKK2kMa/iKZbAtDE3eMrEbgldr
jEMGZSjqltZ0Z8LhLTHfyU0piW4u3njfsniACiw4FuvngksYsSAdxxbe3rjehQAb367846z
kbBhpgVNr3vcX2xi012XUOOtsEu66bnG0hsygja+2BSNqBWpfOP/AOIcZgtZf+F+WMwK+gu
sLLGiKBpW4AJGnfjGmCyORpUBRtbjESOwCkbG38MYJLPzc4g7DTLhiUBTIU90HVxpHJJ+V/
pjw/N81bPu1dVmh2iDFowBxGosn2sfnj0Xt9njZb2ddUcCprPwI7j3V5Y/Tb548zy2PXd5F
MkjnW9+oB2B+J/LE5bujqwxpWPfYPKj3s9WyFngUxC5sO8cAm3qqWH/ADHDg4MAAMem54O2
LGQZPDlmSwU5k7x1HeSEgf2j7lvrsPgMEWaGLX+D3hJsQebnph7IydsTO0tDUV1BAaUtrp5
u8br4SLE268DCDNDWVSvUGOSVIibkKbKL/bHuD5fTuuqKNo2I8QjNrfLj5YEPlstD3rLCmi
RrtpUDVfztiM8Sk2z0MHWvDDRV0eX9n2aPNow0mmM31/C2/wAMHc4r4jlUojKFDewB2YnYD
+vLBms7OUtRmDVSBoGdV71UsdR89+PXzwvZt2bq6Rmlh11MBYMAEuykeY8j5487N0LbUj1c
fV4M8026fgF5daQMz29wAFY73NwSpHwOGvs80LOBFWGfVGBJE6bpa+wYcC//ALYBU2Wziqi
1uI1nAZWQnQbjwi43BB2Iw05b7fRRpTT5UscKmxlpmBJN9mIFrj/3x1YV8W4OvmnjcV3+q/
nz+wQVPD4jc22v1x1dtP8AZ3UCzH/XG2uw1MjMeh3/ACxwQG3IDHzHlj0T5sjYk7rzxa1sV
45zMBLTurI17Mu42JBHyIOJKmX2eJqjYCMNJf4C/wDDC/2PrZnyiWGbTJ3Umsah0JN9xuN7
/XAckmkUjjcotrsMaVbbBuLXtfa+JDWMbAkH1GKrlQoMQdVIuFJvseMcB3S5ZbAc2w1InRd
M126aepxG8oDDY8ci5tiuZR4goDPbbkEfwOI450kU+FQ1uHJsMbYNFqGs1BlkTU4voAPvel
8SGGpaMySzLGAL7eED1JwLkbTMp20hSRbbe+KnbLMZzlmXUSt+DPeWTb37GwX4XN7fDHk9T
mlPNLDqaSXbudmHBtGSW7Z3Lm1KHYU0Utab8+6n+Y9Mc+1ZjVEJ7StKpG0VOhLW9TziDJIo
qidEkfu4497C5ub/AF5wyR90ikRKgA5AGn64h03Q61qT0r/dnX1HURwy0RVteeAFFkX43eS
RhnJ3kla5/j/DFs5bGFIeRyALaY7L99zi87fiBz1J4/ljhhqXUSd9tWPSh0OCLtq39d/6f7
HBPq80+9fYGy5DldQbz0jPJ++80hP/AKsC67sXSvCwy4kTG/4U51Bj5BuQenUYZhYMFBC+p
64p1MVbVDuFqIaWF9iSzd7KBsQGAsoO97b28sWyenCPxbInjlkb2Yp5NnOePTu1PUTSZbSg
GVZY1m7snhQWFyRvsCMHWzTNh3bQVNKqSprSSClAMi9bXJ3HlghJlWZR0C0NE2X08IXwRRR
sqL897n1xTo8rq8vy0pWyRl/akkjVGuEGwbf1x4efLLU3H7Lg9TEsbS1c/uQZrTSS0C1FTW
TViyFCjSNdLEjhRsOPLGCnnq8nr6KlRZKhKxZGS9tSkC35Ylmr2kp67I6HKZK5oJZC7LJpE
a3vtseL4oUeZLNEK6FWWWnTTWQ8lk6OD1t/MY5p+qkpytp+f2r/AKLxpxpKtwrTUU6wIM0q
2AAv7LFJYD1Z+g9BiWOtWUrKY9EKbQQr4bj961vpfpgfXPLXUphpZYommW6s7WDfD1N8KdP
RS1dWsZnYXB1amJt088dfQQck8uRJLx/NnN1Kbehbs9B7/SLmLQB1N/pxjkZhCHHvD1tfC1
V9jK2jgapp85QsPELO8ev4EmxwurmeZxkwtVz3399gQLehx7kct8M8z0Ut6PTVmhNrTQ+Lo
3hP3xJGA48JD3/dIN7Y8/y+sz6ojJgohVKPEx7n+K2xZh7RxxvJFVUb00qkaio1EEemxH3w
/qCvD4HfpdbfHzx0oJsFFze1j54WaTtPHMQEzASdNM8YUk88m354LVNRVT0MqQL3M0sZSOb
lVJFiduoF/nbDqaJvHJCpmuZe2Z5PKpIhQGCJxwQt7n5sT9sKuYVXtFY8qDRdrgg7/H44Yc
1yefL6ZA6OYhcO8A1KBv8Aw88Bcmyz9b51T0QuiSv4ieVQbsfoDjmnb2OqCSVjR2fyKbO6C
mlzOKT2Y3dHJ0sRwNJ6i+GROymSpdRRsR5vIScFgIwoREEaKAqp0CjYAfAYzvLG3mdr9Bi6
jRyym29iVbABV4C2vfgDbCdnk61dQQ5PdRVHdpfcjex46c/XDZ3llvawFrHnCRm6SR5lPQp
/aPJrVhvpQ7k26m7WH+mOXqoSelLg6ujmoyb79iGFUr6sqzqlNG/7RsJZOC3y4HxJw2ZZBE
iFootCRmy7FRf0HUYo5VlPssEepmjAUCwbTt/HBiWaKlpnkbxKi3VSd/QY5sWJOXq5NlHhF
s2V16cN2+SyOhtY9TjR9Tb0wPoqyapqJRI5bSqn0F+APkMXQ9+gAO1selhmskFNdzz8sHjk
4Mzjk7cYkQeJdrbj54hJ0Hf63/ryx2rguLEWvbfzxWiZu6fv/Y4zG/Z6j/hT/wCTGYX9wV9
C+0S7X5IHGIliLSgLvc2ticowcEeQt9MD8+zL9SZHWZkv9rHHphv1kY6V+nPyxz2VVt0edd
vc3TNe1Zp4wrQ0Q7iIkeG4PiJ9NV/kBi52Kyppe0MKNZUph7RIw3sBYID8Sd/ngHlnZuszZ
VnjqI4IQAveztbWTzbz+OGVezuZxNImW1lCVdgJbO6GQqdtTHY9dhbnEXlxp05K/udrhLTs
tj0uPM6KFQklUpYWFgNRA+V/vjBm1FrP+9RAAkeO6m3xIG+PKZ/1zlUgmrKR0TXYTXDxr13
KkgdOfLFml7RZhX6aendIjCT31SVBAUn9m4tqO469cPKeOMdTexFYZOlHk9bjmV0DC+m91a
4tjsgvERswJ06gN7YRqNoqKJqylzSYRD+076QFdjvdOPoMWcv/AEj5C8gpqms7l2P9oiMYz
tiGLqoZJaYp/wCg88E4K2HZsoYyO8Em1/CDbFWWmqacjWjgnggbHBunrKerhjnpqhJYpQSG
jsQ39DHbTC7EhSoF7/15Y6rICw0atHoNreRXY/LHakoLEk78eWDrJG0hV+7JtwUBPxvjdPF
EUDLGFPNiAL41g52ARYhtRJFvM23wCzqpqMpqocwj0yU0t45YmaxBG4ZT09enF+cOukKrK+
lgq3vYWUdSfO2PKa6uOb51PWs/4Kao4U2ssd7Wt/e5PqcB77D4nUr7FvNs1zCrpjDFRLT01
ShGoku5XrvsB8hgdR1+aZXSutMAixWjCDSQ5Y3VSLb3PkcGcu9rOVrSztHJTIwkh1rbQ1iN
Pna5v8cT+wSHO8vqGQew0jiYpfmQC6kDrvtv6nDaXSbKa4ptLgry9oUgzeekrAsUcBVGmvd
biwba3Gq/GLWe1CZNSx1D2necnuo45Nj1vcc324588DM8oiFeVVi7w6nkcKbMW3I9Dc4qdi
KOB+0AirBLrjjPsy28KPz142vb1wrtbBSjWoYaVqgUgNa0YqHIZoo0sIRbZAT7x8yeuOG0v
Jck3632vg7+ooGJIadgd7lzufpiKbJEkIMUrKwBBMg1BvXbDppbENabBDnvYwgcd4h1ICdn
HUX6dfscQ5jQNnFAsEBAq6ZiyK5trU8qegOCMmT1Ma7xpILX8L+ID5gYpSDumKyxujjjVe+
OXN03qS9SL34+6/O51Yeo0KgTQUOeUFUAmVTmQ7OrIQhFxuW4G9jf+eD8Ek0sbO4SIkkLoY
tcedyBfHCuDEEkuykXCtcj784xO74ZiQeGG9sWw45QVS/7/khc2X1JaiWOaSKQAgyp+6beX
Q4uRzUUjqVkj7xuEdtJB9Qf/bFMKz23vsbG+3GIZtOgpMNhySOBi7RzhaWoRI1aPuyWBtaw
Ww5ZiOg64XzmmYZ5NLTZI6xQqPxauXb/ACKOL/X4YE9oM0nlkGV0xNxYyCMk38k2551HzJ9
MVMuzc5crRLIIpR4XDqbncm4+uOTNknGNwVnVhwqTqTosTVOYdna0K9WapG3YOzWJ+Zvf1w
ZXM1raH2lC5sVZkflQGBI+g+eFevqzUs9XUy2jT9txYb+Q6n0xBk+dxLmUNPCjmCR+7kMht
cNt7vlfHn5+llOCyS963+9djqhkjGelboL1VJXRZzmns9S8TNUlXCsVLI/iF7cg/wAMcZTT
PR57SxsdQnhkV1HVRYj74J1sUVRLF3lV7JmMCd2sipdaiL9kMOLj+ucQnu8tk9uq6/2usKG
ONEXTe/AAxzZcsJYdCdtrY9COSejQ1+IFzyPHSQqJAio0sGstbg7DfzGKS6KeUsk8F7W0mQ
C456dcGcuSI0U9HXossXeN3gPB6n6G++FHOp8n1mLLKZhZv7TUbHzAB5Hrjr6bJGpQcf3OP
PGakppjB7bUSqqK6yKu63kBA8sVJKNmJcktqJYsRtfCoNWo2JtbjpfEkdTVRWMU0iHzDEY7
MfpwvTGjlyyyZK1Mfcozyoy2HuQv4drhCu4Y7fwxW7RZimbsJ5kQSrZQ6i2sdQfP4+uFdM7
rEQmXRMvNnW5+oxdjzullcLPA0ZtYlDqAHwwIY4KepSoaWVyjTgr8nVBQtW10cMW7O4A3sN
/PyGGD/ZnPcqhaekqxZDdooZDuPOx2OA0OoTJVUEqMbk2Rr3B8774OL2gk7lRJVaUt7kgsf
5YOfLlxtVG0LhxQyqtVMgpe1cySaKyG5W5Z4hpYf8vXBrLJ8rmqzW06UxqChQyBQpAO5uo4
Pr64TcykFTVyTISVa2pv3iBa/wAMW8syTM8wiWehp2YKbq+sLx5XO+LxyfCm+5CeNW0egGa
NjYjQTze3HxxJ4uTbnjywlU+e1+WTeyZxTuCvJZbN8SOo9Rhhps3heNSX7yP95Dcr8cXWRE
JYmuC5XV6ZfRPUsNbAhUjUXMjnZVHrfEOW0T0ETNOwesmbXUS83fyB8gNvqeuKlPHUV2eGs
qlApqTajCsGDMf29uoHn1PpgsARt1AwVu7EapUakl7q7sDZV1HCtVVYmrUkkNkNzbXfYEt+
dh88Hc3kWHLJmZ1RbWLM1gN98KPcy1zADUYiQBqBXvL89Nlv0O56+WODq1qkreyO/pKjBtL
dhfK83eCcMIGlpXQhpBYvI4O2nceEXt6/kdgr0qEH4Myl9gGA29djxgDQZYyupkpQLHdnAs
OluOfTBepqaXLaPvJ5e6gTa5Fyd+AByfhxinTyySXiKJ9RHGn5ky68gszkiwBZr7AAfwwCz
HPe8DQULlFB8dSNrjyXyH97ny88Bcz7Qy1qvYmGlL+CMm5e3V/M+nA9ecAKrM5JI1jXwD9o
3uT/AC+GOiU74Iwx+Qr7bB/3pf8A4kn/AN+MwqWX0xmOfU/xs6dD8nvzVToy7o4sNJVtQYe
mE/8ASHXSS0MFGd2dxJo8lFwNhzckj5Yq5NnJoa9aSqJekcjWb/2QH7Q9LG+AddWyZ5ns9Y
zABnHdxk2sgNlHxtb6nFNjnjCnZHLQZnWhHmllKhQdzpFvQcW6bYqQtm1DKXieZUHAc6lIv
/W+H6LLzBT90hSSR3IQAkrcEbnc2HO3W1sQZ5DLT3ipaZpZZX7umVmFix946fIA/DrhJYYa
fiWxaOed7Mo9nu28iAwVV45L2PARvrx88HBBkma3iMK0tTIbmWIBDfpdOD/XngFUdloMuh0
nvHYAd67C5LkdfIb7YW6jMWyyoWKmmE0YBDLe4Q+h8/htjyIQt1i2Xh8f0PTpUpze77rn+p
f7YRVeWdzlskimLeQlTs54F+o26HzwsK9vdO5HJw2ZVmVRBpzCBRV94pWQTxB1NuhvwR574
KRR9mM5ltNla0dTcgrG5jBbqRbY88W+WOuGVY401/oc+WE29XNgLsn2jzbKKxUy8GYSuoen
I2k6fLnpj1+mzeCWpaNu8pqkkgJLsJD/AHW8/Trjzmo/R9SGBpMtzGRqlSNEZANj0uRYj44
G0PbOqgiagzdXq0jICyE2ljIFrEn3vid/jjqx5YZFsziyY3fB6+J7yB0YNp2OrkHriCtaSo
pzHFVz0kqsCs0RBPXZgfeHptha7J9olz2nkWoYLInuFyC9wNwx63G4PywcLLGbsWtza/TFU
u5zOLiwfWRdrloJgtRFWUxQq80fgkVbeIkE+V+L848+oKmlRl72IyR2AssjLq8wSASOu+PW
Kaq094La4ApEupgAFtub34x5Zl1PkBzOZK2unajScrA8aFEl32Jfe21trb4yW5aL23GJMyy
+pgjShoZ6OVveMs2pBbqCedtuOuJp2rKnNqeNMz/VtDpvO4ALMbiyqCLknjC5X1FLR1INA0
7UjEArOVdo2JNjcdNhtyObnBHJxU5xFUJRMhlp4xLIXlsNJ6X4Btc39MOmmqBXcsZrmMMVT
3hpFnjXVqhd9NweCbdLdL3wOy3MkqO0FCsdDR09QZ1VJI3kK78Ai5B53xTqqwVckUcZvI7h
UUkBSSbAknYDgDEuVdnM1qM4khliSCSjBZ++UhbkeEWHN98LLdjxaSpnqgd7GMsQ23wB687
47LPoA1eMjgDCzQN2gypfZ6+lOZUoAAemlDyx/JrMwHlg/HOq2O1mH7S2I+I8/wAsJuc840
+bJVViWZeRyfLHMgQ7ShXF/dsMbWrVAdJDagdRv1xppEdib7Dcg7Ejp9sHcSge+TRObxVDx
XtYadYX5YrPklXHMTHUUz3Gx0lb+WxBwVWdVsABtf5479pTbSu53Oob4NsZSaBZyWqXV3jw
Fx+7q6fL74DZ73+V0LVEiKVvZTe4JANh+WG9qqLSEYgra23IPnfCb+kWUDLaRVsYzOWtfrp
wW3Q8G3JIC9nJaWiqO/qrSOyamZhdiSb3F/ngbVTxV2a1OYEBE2JN+oG5+PTAvvJHjGtiIj
4QwU2+vU47zWVYcoSIJpMsmnnoN8c+PHpk5yZ35ckZJRiqBeYV0ldKWY6YlvojHCjBDsutB
HV+3V9TFHFB4wrP4nYcC3ltc+gwE2eNrg3bgY0FCe9YBNvKxxOVyuwKkP1bm2T10ayPMjd0
wcBgyh/NQxA3I/hhno8uyemgjzDLYxMs0YeOWTc78c9R+Yx5r2Vj9qz2DLnJWOuJjO1wpsb
H7Wwz9n66TLhUZDUXJgkZ6a/IsbSR/XcfPHFm6d4+maxPj8/qdEc0smRKRUrGkl7Q1FGbBF
kMir+8zC9zhPnjkhnkjlQpIrEMp6HDLndSW7SPNCdLGNTdTexXrgvJ2upqnTNPkdJLWWAEz
LcX6H/Q47OmheCN7OiGeTjkaEtcqqWy2TMGIihjHh17GTcA6RybX3PGB7SLGt3v4j0GG/OZ
qiTIqqsqCGmqJUjDAWAAudKjoo8sJ6INRlBJ1C1j0xSaSYkW2jnSxUWYFLbg3vbHVrSi17M
ObbDyGN7tzsFIvZt/njCzCcLtptfChNRxmNy4bxAixHy8vhglDnU8UmmQCYW/7Qc/82Bwde
8szi5NgB0ONHvH2Qe9523/AJ4ZSkgNJh9KmlrWGlhBJawV+Pr5YYslzSXLnEDgalPUkKw+P
zwlUeWVc8ndiAhmubudI25uTgoYamhUQe2ipdrDuEXvEHpq4v8A4b4aUVljTNCXpO+Rl7R1
3ttIHnUKVsUDDcg7Gx/rjC4ks9PIHppWVv3lP2OC65RFQ00VTmxEYl/saWJwHc/FuB54piC
J6nTIghWSYDQD7gPQX3+uNjxvDD4nfc05xyzWlV2L2V9oWhltOfZz+0SDpJ8z5YaxmcbUrT
BJJHWPvBHFZmYenn57YHv2dyKto+7iJpZrWV1ct9Qdj9sK6VNR2drTTO3ewrIQUHx5U9MNh
6iGRfCyWTDKPuQ00lHPmVQ1bmkAWJbinpXvdRfZmHn5D54IJSUiOvd00Kkb7qP44q0GdU9S
i65BIjjwSryv90+fXEOa5/BSfgUeipnNyXJuiDzv/VrfLHT8HLI/FdImzTNqbLUu4Mkx3WG
M+8TwSeg/oYTMzr5q2T2mulBdQe7iGygHp6Dj1PXFesru8d5HleolkPjfjV/h8h64ETM7NZ
jsNgoOy4ScykIHc0rSvqZyRze1gPQDBHJ8hq84m0wIO7UgySk+FAfM/wAMTZF2ZqM1YSvri
ph70hG7ei+Z+2PQaWmp6OnSmp4FihjIsg3ufM+ZxoQ8mnOtoir/ALBxf/rBf/gf64zDZrPl
J9B/PGY6Lh/lI6snk84zOqNLMpurPOSoPVepNv65xNkRD1MkzXBNlKsLgC17HBntXlSR0yC
noJXaKRBJO0RW3PXre59BgJlQlp6c6dQOpNtPSzb/AJY5GqZ0J3Ec6epkqo6eljqZPaGYKT
7oHS/Fth98SR5jFHn6RJ+NFQ0/drqJsZG942PPhuPngGK1mpqUQaVdRpWT95r8H79OuKlRV
TUmZrKzqRMiliF/bF9Q+lj9cQ6tyeFqHJbp4ReRa+Ar25zmWjoYqGnlZTVKWYjkKOt+hJ/j
jzvBXtHWitzbvFdmRYUUfS5+5OBIa533AxzdPDRiinyVn7mFMhzf9UVyyOveQSHTMnmvmPX
DtXZLG8RqqdlkgqF7xGUXDAjpbj/THm6gm/hLW3NhxhhyHtjU5JSPSNCKinveNXcgxHrY+R
8sDNilKpQe/wDyPjzOGz3QVhrKugldXmdowm5v40GxG/7Q9Dv5YGdqIIFrIswgRSlcmshBs
rjZvrz8zjuftfBUAlsnj1g31mZrgm/W2/zwKqcyarhaFYEjWRg9hc2bzHqdxhsMJwlqoObJ
jyR2O8lzKbLq0zIbx7alHhJ3vseh/o49CbtZlM1KZ3qpQy2sgjGqUm9hp6Ntze2PN4KW0g7
yMvITtCvIHm3liSWqjppydKyzJcKL+BP5471KkcLhbDubdoJK1YjXJ7PSrvFRobs/95vM+p
2HQYCyVFXnLCCKn0xD3IYUvYX6n4ncnnEuRZQ/aHMZO/nAOku5Ztzh6y2gpcvgNHRxlJbBm
XUA0nz/AGuu30GNFN7gk1HYScyos1pIoI6qnKaV1GRW16m82Yfl0xJlebrQ5Nm0Aa9RWpHA
NNyAqkliT02sPnh3Ev4ukRlXXzFm+nUfHAnPIx3dPmIhR/ZZ1Mi90PcuL39AfscNppAUr5A
GUZRX5vKszKkNLq8U0q7W8gOp+GPQKGsnOVvRVTlq2jKgzX/tYeFe5+QPkfjjeY1SpXyAKQ
EOlAOg4/hil3speyNYG9yDyPL4emMl3EbstrWVETEe0Oinc33BxOteruTqNz64p9ydQMclh
YXBNt8Y8LhikpUW/aNrYcUId7MwBhMWknhjv88SxSyqPxHj+K3OBKpY2STQ3J3xLHI0LD3X
bnc7jGowVZ7pYOGYHYHbGd/11Hbp54HmqY7qdJP7O5+t8czVGkXaVVF7EcH6Y1IASFSGYKF
N78DnAPt6nfdlkkVgGpqtSwHJDAi+NyV7BSfEQOW4A+eBte3t9FU0bMSsyaVBJsG5U83te2
FklQ0VuUvb6Sq7LT5fU2/BjMsR8iCCLH5/nhYzlNdFSzW4dwN+L2I+2JaGiq80ApYNbsFv3
TuANjxvtcE46r6Wo9jqaSogMdRTMG0HY3A/kcc+PHojKN3Z1TmnJNKhXZ7G8ZAFwXsbG+Gv
s8tPWPHllVQ0stWfFEsupe/vvp1KQQ3lfkevKrOAFYlQCCLXOx8vljqMvGSySMGFirA2t12
I64CaW4Gm9j0b2w5JrfLcgpKCp02E+t5WUdbauOn8sCjTvMpKyFZA4dJCblZOdz6nnB3KMy
TtTkz+0sFrYLLUm3N9llHo3X1+ONVGXBBo0LruCADz5ffF6TRK6+4qVUvtFeryII6jSyyxj
9k6vy6/DFinjBIKrbgHbqd8Es6y6No1r9NprqkjfvKSLX+BsMV6VQxZ1uAGF9sJCOhaR5z1
vUzfaBL9lkNr93UID81OEte7RtKgkNyb8Y9Dr4Fm7IZhZQpXxj/lN/yx5/oUXOnk32wmXnc
bHwYNK8WA9OmOTqkcRhCbi1lO+JoqV6lwsak6eSeLYZIcuXJ4qWohQiacX71rX53K+Q364j
aR0QxSn9gRR5O0zL38yU6twCtzbqduLevOCCtSUDmOjjV5GA0zMPELftLfgH1xxP3oSVtFt
SqNzclTc3HyI+uNrD3VMz7fjqyROTayjb5XO3ywU2lZd48dqC793/L/AEOmqJlokiDlizE6
rbudgbdbcYPZVTUuQ5bJm9ct5RuLjgnhF9SefTAns1RPV1rSVJLd0dKqG5Y+XwGJe10lVme
apldFC8sdGAp0DYyEb/QWH1x1xShG+552WbySS7IXs0zSpzesasrGBdhYAcIOgH1x3T5lLD
aOe80RHB95fgcWI+ztbYNM0UHozXI+Qxcp+zCNIrVFYCl/dVbEj58Ymo5LvuFyx1Rbo81Zq
dTE6zrfm9nUeR/n6YoVne5hU3jj8NtwTbSPMk8YKoKLLadkp42NQV0qwIbba5II2BI46nA+
tkWKNRUSK2k/2AOxbzc9T6dPTBjgxwlriqYZZ8k46ZPY3TTU1BT/AIEzlH8LShbGQdQgPT+
9gbV5l3z6FLLHz3YO3zOKs9VLMQWY3FxfyHkPIY6pKKercrDEWHVugGC5N+0VQrdnMavLMs
cSu5kbwqoub9B6nDpk3Y2OBVnzVbvyKXoP8RHJ9Mc9m1gyhzOtO5diY5JHFpI/UD9n5cjDU
WVgSpBDbgr1xSC8k5y8GKx4UaY1FlFrBQPTpjE1K44FmBPrvjkhSSDa3kcaQ3YbW35PXFCR
336f8STGYj0t/wAR/t/LGYa0Cj0kxqyhWAYAW8W+IWpINvwEI2FggxYxywJG3N745h6IYqa
IKLwxc8hRjmbLqOojMU1LDJEeUaMEYsj4WxyRY3Ub74wTwrt32Xhy/O3p8tOpzciAHU2jo3
1Nt+cKKUlQ8ohSnkaS+kIqEknyx6B2rlEHbzNpb/igoFu3H4Y/r54p0dfLEiClqZdO66FW4
XzsevzxOOKKVNnQ8je53kOXHs/QyrXJGaqrZdcBAYqo91SOpJNyBxbAntVSZXAKSWiURVE2
rvIoyCgXzHl/Xlgikk6OrTSrMT7jS7sgsdrdL8DAfOYhUrBK0iQ6VKWYWL9dQHxOKvaNEle
q2BRG7nSm9hcnoBi5SRD3YCS52MtuL7WQefri9TZWs0KPKfZ6UnwLy85HOlf2t7cmwxBDU/
71Eg0lI2N0ceAfG3Tz3wqXdlHK+Dcxkgp+5gDB3PCi5e/9HA0r3Mn4gV3APhvsp+XOL2Z17
zTOFdG6NIotqtwB5KMUaWlkrapKeAXd2sowsuQxVLcPdkkT2txPPJAJSo1ogNjfY/XDQmZJ
KixSOkkiMVRVGl7A9D16WAO2+FmSiq+z84BjDKy6WCnUfgR1xmX5y1G8j69MZBUsttQvyB5
HfFYvTsSktW56CtUFYRZlTtPASQlUFBK+err6bb+eLUmU0NZTHunHdOvhZX1Kw42/98LGTQ
doGpnkoMtKwsQAK2YxhxblVP58YPZOuZrLpqMukoRqvKrSB4+OUt1J2txzhrIvY0MmqGlYP
URCPkuSbsfhz98Qz0VVQgvKdcY3Mse6+l78fPDEBpsVBbqbnHV1IIkQaWNrkX+I9R6YWwax
WVZGa7A/LpiQd6B4SFA21X4JwVq8nBLS0pZlFyYtzp+HpgG82jceI2tvwuHsZb8EwLksAtx
fY9T/ABON96VQsUCfe22+I4IZKse8zRk2vbSD/Xri4tFDdWkGog+Gx4+eMB0uSgZaicd3CZ
Dq6LYaj8cdpk9Ub6hGrNxc3IwTDLEulBpB8hf6nHXe222J6DG3Nq22BIyOdyJPaI1A/YCXP
yNxb6Ygbs7XXUR1cb22GtNNvXBoSWvqPI5PXHRe77bgC2NRtTESvpqzs7nkVXKojSpJdSpB
XUDuDb43+eOcxzGPNs0jnFtSwHvbMCGANx9jhwzfLlzfLZKJ9pOYWv7r22+XT54VsngpK3L
/AGGWjkp6qDVHUSK2gE3v4+p93ccXGIPElk1nQsurHoaEzM6AQTlQt45BdG+9vliqqDSt1F
wMPOZZXoplpJwtW0o2qoD4QFG3h/evyb7i+2Ftuz+aK0wSlaVYW0s8fiW54sRtvhJR/wAo6
l/mOcizc5NnEFc1zEp0zqN9cTbOLfDf4gY9NmiuzhZNSLZ0YdVa29/Lg48trMqrqEqKmmeP
ULi4vfzx6D2RqGrOzlMkouYtdKx0nZRuhPyNtv3cUxt+1iZK5RZloPbKeekayPIGC/4un3G
Fekc3AYtdxYg+d+MOrITAr8SIb3PmMKeaQinzioVAF1N3yeisL2Hz/LDy2Jx3C+VBXhaCWx
jlvqB4sfCfzOPODRzJVNRhCJImKN6WNjfHoWXOpdh/dYc/PA7tHAsVeaqKMKaiETM3GphcH
8r/ADxPNtFHV0mNZMmlv8QNp6AUMEVrSBl1gk2ueLn57YgkklYxrIzMrglYyfPcD4YuU8Sv
Txo9Q4ZUUjffm5Hw5+eKdQVV43XZSDYE7iw5/ryxHHG9zu6zJpUYR2pHLy2gjn7xwyuWBA6
k72HltfFaRjPEjyXtrAjA/dU7/LfnzJxapmjqaUQdyTMpaT3rBlVePQAAn1xFUMio1QWKqU
CkdDfcADFoJJUcGXJqlaGXsjT93SRlWsXdy23Iv5/AYlkjmLTAqBdiSbdd9/U4pdm8xUQQg
gRoCxa2+uxN+m1gftg7VpFHF38rBIlPvg354t5k9MdKVrY45PfcopBT0wWoqZQq2shZSS3y
G+KVXmiz/h0GmS42dk2UdefLzOw9cTyRmvyDNGpHc1RJFv2kQG4T0uBc28xzhd76GejZI2M
cpTS4PhAUefp6dcLKVbBjG92aetFMfwpTqJvrW+on0/i3PlgVLO0hBYKCv7v9c4ybeWy6iS
fCSLE+W2GzIex5stVmURsfEkJ/+r+WJVKTpFrjBWwPk3Z6ozVhLIxip+r2uW+A6nDTS0opY
hAlP3MSja67k+ZPU4YooNJA7pFUCw8Puj0HTFqOFeiBmI/dtbF1BQ4ISyOXIryU8vgZe803
8NzcDHUUlZQkKUBjJvpIBF9t9uMNRp0tZ49I5IG2IJctikY6UUbW3J/ngi2DIKhZn0OrQyE
bH9k/HyxYCt3gUC7CwUqQfpjqXKrodMfzV/5jFU0EsCBZF1qp4ZQfywKNaJvZKv8A4Uv3/n
jMUPY6X/hRf5j/ADxmGCetY1sbg7+YxAK+ja2mqhPwcY7aeAixnj89nGOcc7sq78dMbJtzx
54jNRAvvTxj4uMQzZnQ08DTS1cSovJDAn6DAMeJ9vJSO2uZvFsUmW7AbghFwIWqZmjYaVZF
tboFve58/XHptScuz6WZ5MvnqNTs9ljsQObah1wKbsDRVkqOGlp4dI1Q3uW3vuxsT9sarG1
pcipTzTz00klNEzxsyIH06iSWsAL9fL74IxZPBR5gtbXPFU+yoSI9Vxfc6pDxcXHF+Bg7W5
E8qUsaxy0kdIquhRQy2vYg7nhb7C9/PGdoKV6KmRcuieesqzp7tIg6SIBfWV3sRdbdNjthq
BqvgVu0OaTGrZmqommeADTB/wBgDYgX5Gx+PoMLpYtEIKZWIY3dmG7kfkBixOJHeR5Gu7OS
5sAS197jpgpRxiCmJ0q8hZTZhwtv6+G2BJdx4uinQdma+t8c0Xs0J/7WXa/wB3OGzKsvo8o
bu6RVkdka9QwubgXuAP2Rvf4DFWeeN3gjEtlLABQ39mB0J4N+T0xYWSBai5bcsrDuwdrdb2
354wyoVtvktmGZpTHXFHhHjEgFy+3vWPS98VuxuXUuY51XZsY9YpWAgQoCoLAnUfUAfU3xL
Deqq9aVBcxL4nkAIYn9kDrbz6E4m7CzPBNnNAAuk6ZB+8LNpP2IxmxapMbjISSWJO3xxtWP
ulCDbg44D+EsTvxcYlEynwtv/ewGQaNqrG5UEnrbzxooynxcHqBtiRNW5Wygc2PAxqSYte5
NxyePlhQGRllcsj6Cvunm/wAcCe0OVQy1UdWgMakWmVdgT0PzGCyGN7aitztYDe2OpO7nje
OZtSuCp0ngdPmOcG6Cm0xdDhRsAqjY+QxzrsCNgDziOpDU8rwyG7oSDb0/hiFpAqqCoIPnf
FrQ9Fgy3XceE7Wsd8bMgNyzW2te+5xVMgI55/LHJlsu1r8jBs1FoS8C/wAzxjvvwQzEgdSc
UTMR7xYjqePnjnvvDYjUPLk7YFmoJ974bEi/piCoZYRJPDSyTSTMqyCLkDgtb064gWZz4UV
m1bDa9/8AXBqgh9nUvKmqQjcIb6fT1wG9jVQrZZleYUGZx1LUEtKt2AV9yVIsWYdFF/jgx3
a5fFHBS95p7wvIjC5BPmeoPTBCOmzAvrk1xAkldG1unzOLC0aRozct/f3+uEilHZDTm5u5A
CsrWljFPBAqJpOpZ1I+H9X+WK9P38KeJkOkhkVV0gHpb8vnhhehaUay5IJsfB9sVZ8tURMY
3Z2YcdcO2mhUzmNtVid1k326X5wB7R0xRKaoIsFLQSfPdf44N0j6lAHQax6X5GNZhSmsyyp
i0gtoMibb6l3+9rfPAfFj8MU6KQiIi+4YWJ5HzwR7RRJNk9LIoBamkIJ81cW3+BH3wIpWOt
vJlG1uuDxjauoZaVYyXdToIPDbEWxOcXKDR0YZ+nljLwKNQ9PBmEToWRXUDxNyCbHf44pSz
PPXaGC+HUQCenUfnjVc8dRBGBGYzHrIHxIsMUCHMgfVuRvv04xOKaHyS1thKkqGMNY0ahC0
eiPbcX3NvlfFSvF6tkEpljiOgFRbYemInlsvhsR8cEMqyCpzWUOR3NPyZCPrbDVb2Eulud5
C1RI7UtNA0+qzi3hCEdSegP8ADDQ9NFRU2qpn7+oFizO34cYF9gPLjf3jjpaT9WUsVNRRFB
sWcqSSTcAknYfc/DAzOlmnrUooSsjIgZgH94nofUC2LL4VRBvUwUM0qMrzKWWimkSKRjqJU
c2IvYbX/LHdRT5Zm0xkSRKOZx4iFPdXH7RAuVv5WsD1tiSbs5m89RBAadFWQ6VLSAIgPz8I
9cPmUdg8uyql/wB4jSsqmFpGZSVHoo+u53OEf1C5KO4A7E5DBTTz1s5imK6RBKb2Db6tIIH
pv9MN6UpAskiBd9hzjmLKRT3sDfgdLLjDRuCNPjF/dOKKq2Jvd2W4qanSwZWa248WBGfZ1F
QSJS0m9UQXIIBCKOvqf4b4iznOocppDoKq99OuMat+oHm1vkOvlhPgnauhqsxllQzSt7hO6
oPI/T44G5kg23a6uhkQskMgvpZQpW/wt1/PDlY2Gm4B3B8xjyyCOGevpKcyuVkkUSsd9O+9
vOwx6u80FhJDJaNvdB4t0wLNJUQCWx94kjoRiRHV3Xwjkc4zXG496/wONrGBKpXgkbDBtCU
zVo/KP6HGYzQ/kcZjfuahq9mp/wDgRf5BjPZ4Lae4jsf7oxLjMTLERpoGDAwoQ3O3OI/YKM
WtTR7bjbjFjGYBqRF7NAB/ZqAMC6uOOGYogCgAFbdfTBnFOoVVnLbk6P3b2G/0GMJNbA3ui
U13sR0vx5YwSMLgPdiRuDwRixIhZNMakdWUne5+OK5i0km2oA7EWwCNAjOuy2T5o0ktTSLH
PICzTw7Mp3sbDYm/IPOPM6igzGmbuZKeVGuC5aM79d8eyBNV9J3vxbf/AExiEjwufAb7FQ1
vhjWVjka2PGqaKpqZI4hDLJIoICIh1Hf04xZZ6rK5kWrp6imNyQJF0hr7bDj49cesCljid2
EQQyG76Bp1H+O2IJ6OOWExTIJYXG6Ot1YfA4ZUN6qvg80ps1BltHLIH2VVUBbi/AHkThkyW
J6vODmURkWGNdE7qBpl/wDDG3zv0GKec9g6pZDLkymenc3NOPehY24vyPuMMdHDFluWxUQu
ogFt1sSTzt54K8DSkq2LqlVjIWVh5i3PoccrIb6dN/TyxtY/w9YZfD+zfz6+uK7TtqBbj0w
yJk8oIkBQg2GwDXxHG5cjSRv0v/HHSGMpqB3436fLnHLSPGNSITc2tggosqY4iNZBJ4Ujb6
45aUMBa2KbySEBZJOvG/PliKqqxl9O0ugFrERgjYt6+gwrVbsKjZQzqpVsylKH3VCtvcFht
gaZSRpuTz1viF5C9zruWuWawufXEd7jpv59fLCqVIrposmc6QLWv5cY5MuktYm56dcVg/hv
yCBf1xnJurbkG/8ADBsOksd6b3BAF7EX/q2N97c2vpPp0+eKrnST4jYjf/2xLHckG1wCLWN
//fAsFBjI4TV1rNYGONSSfU8fxw2U9NGCIyxCgb2++BGUmOlyanYAAyqZCAbk3vz9hix7fU
ADRJ3Vzyo3thmmyL3YVkhWCVh4m38J4+OKzvCgJJVbHh23OBs1RJMdTSSEcDxHbzxWZwvux
xheLnG0eQaQuayEKe7k1N1VFP5nEE1Xvr3Y354wMeqWJGZ2Nh+8wUH/AExTmz+mTZAZTsLo
Nj9cZ6I8spHFKXtVllXRMwIC6VY3W9rb/wCoxdQGOTUtxpIYXNrjrhcpa4V9YQFaNivhV1t
1uDyRyBxhjjc1EKuGAJFzb1wYtdhpRa2Yj1tMaHNKiDkI9063Q2OCVFOyOjAnwNYWPwxL2o
pB/u1cNjbupbcE8j+OB9C5LEFybr1HUY0dlRuRb7T0vsea1KD3ZGMi+fiN8B0BZgVF9O9iO
cOvavLJK6KnqolHeJ+G4uAFHNyTgXTZVDSQkyku2uxNj4AOSOhwjiVjJVRVyfLUEvf1ia0U
+FWNgT64ZVqZUIaOnDKie6XtfoLW677DENL2XqKymjq6aciOSTSE0k2IJuWPlaxvxvjefVD
0NIMu7n2V5lWQyLuupRuq7k2bbfi9+cGNxQs3FvYH5r2iq40lpEqiXdr6EN1jb73IvxwPU4
XwtQkglVpFlvcODvf44np6R53008LyFV1EJ03xkAjM+qVyFB/ZFjfyGC1Zk0uBly/PZI6ZF
zYLd7qslr2PqPXDPQdpZIo0VilfAR4XEyrKg8jf3vK/OPOppIpZNUcWiK2kBjq9L9MRyBJk
N9Ora2nw7Dzwzd7MRwTPVZu1EQhLLQtEAB4qmZUUjzPP2wsZr2vSVGRanvmN7R04KRD0Le8
3W5+mE9abTCZjTyskXJZLBCeAfPGkd3j0qdKnknp5YC2WyAoJEss9bm9WvePrJGlVtpCjyA
6DBYvBRUnscCkuBeViLWNvPr/pivl8cdFA1QwZ9TaQ1rC3U7745leOGeYpoIDHuyT1v/DGs
YL9laBa/PJpmDaYYb+ID3m2/nhyNIUTQvlsR5Yh7JZQuX5MshH4tU3eM3payj6b/PBgqdrj
642om5bgqOGROFJHTqMTR1MkbhjZlFhfj44v6IypIjTjELwrIAt7Ana3GCnYEVv1gv7v/nG
MxH+r2/4w/wApxmNqj9A0x9643jMcyEjTYn3hiY1m8ZjdzjL4wbNYH18pWfuxbdByetzbBG
+BGYMwrzZiPAOD6YDEm9iI1TbBxcggk7fb5Y2J9W+kAE6r3HOK2t/3j064uUZurg7jUv54B
LuakkBuVHd3GwXqcQI2gEALuLXvz8sbkYiosCQASAL8b43ISNRBIPeHfAA2c96CRcgc2tjs
sH2KC3XUdh9MVpCdtzjos3dJ4jvfr64Ji0joSpsAUFyD+0f4Y7qUWVgsqKyiw23BxQ1tceI
7+vrienZtD+I7KxG/XbfB4MmVquhKxK1KDGeRG58DD+fzxR1AMRIgiYchr2+OGIEkzXN91O
/nc74E5kSJobG3jH5YKY6fYoyt4bq467YjaoBsFUj/ABHf641UE98RfpiHvHtbW1gOL4qtx
zctQIIzLJKUS9rRrdieQB67HfAatrJKpgzWCkWVb3+WL2cMwSABiARITv18OBh3Md973v64
lJu2Uik0mQ297kAdMc3B2NyemMLFnQEkjfn447jNzY7iw2wl2M9jjQdOykk7AnkY3oJA0kX
B3++OpWNuTxbHVz3h+P8ADDUazSp1axPGwxNDAZZUiVLlzpA439caiJMAJJJ2/LBHKD/0qo
8ke3p4cGhb2sJxR2iSIW/CUKDbmwx28miSzqRfr/LFim91T1JGO6bx5hOz+Iq1gTuQLYq3R
EHlZJH0BGLX2BFhfE6ZRVySr3ssUR4ChA359MGlJDx2J3Iv9BjLkxtck7tiTk2bXXCBJ7NR
F2kapaUkbsUB1eYv5YljyKnSxZfCPNQNvgo3wUidhEoDEXIvv64yodlkAViNjwfXCUuRnmy
Ncgqty1JKJ40ChwpMbdVIO3wxRoiCCLFb7/I8j88Hi7fvHfnf44A0rHvuT78o+WrFIsEW2i
HNab2zLammCamC61+I3vhPpZPEDe4tff8AryOHtSfbgLnlcIdOSHIB/wC0I/PBbqdFEH0jS
aIxTf2L21Afu9cTTdmqunHd0TxPFIV1ORpdbb/MHnENETuL/sX+xw3Uju0VMSxJMa3JPO2F
yRsKyvHwk/uCabK6hZO8knrAwtcF47NYc2A+WKmYZZS5nEI7xVMkI0sGcxyhbk2BH8djhhu
dQ3PGIK+KN1Z3jVmEdgxUEjEZycVY2KXqzpqhEXI56OrEYLU9KVs+iK7G/FyD59RjuqymlZ
5aiifvHN7wFSHdgeRf5XBG/OGiFmNCCWJIta548WB8UUc2aVKyxrIAwsGF+mKKbWz3HlBcr
ahKnyOuFK1QKZFS4RkSQOysBvqHS/OL9H2Yeonkplp+9niZBIS5XSp3uL83uo3HQ+mHGSCG
lpatqeJIStIxUxqFsbHcWwHpWP8AtFVPc65I5w7X3a0pAv57DFVuQbrYDV1JLRZfPCrhwal
4GeRtDKyAXJHJuCd+l/hgXQ5dLmFZ7JSsJljQysSLKLefwwYqXaojSSdjK5qgpZzqJGlRa5
9Mb7LEpFmRQ6TZBcbbd5ghvayrnkxajy6mMIMkUIMhRSpLNvZh5cG/rjjsxkcue50Fbamgs
85Y9AePieMEomY9ou6LHu3rmDJfZgFawI9MNHYZEXsnDKFUSSTSa3A3azG1z1wr23FcqQwD
VbWqkE7DTx8BiJr3tz8cS6m0AajyevwxuIkrcncAfmMTs57KzLyb234GMUgkLxcj5Yn/AGs
R6jqG5/o4ZMZMqaH/AOKv0xmMxmKFj//Z
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAGEAXEDASIAAhEBAxEB/8QAGwABAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAQFBgMHAQL/xABAEAAB
BAICAQIEBAQDBgQHAQABAAIDBAUREiEGEzEUIkFRBxUyYSNCcYEWUpEkM0NicqGCkrHBFyV
Tc4PR4fD/xAAWAQEBAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQL/xAAgEQEBAQACAgMAAwAAAAAAAAAAAR
EhMQJBEmHwIlGB/9oADAMBAAIRAxEAPwD2ZERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERB5pm
czl6fl9x1mOszI0IJJcYIGH/a4Dt3oPHLby5sewQAWvjd0QQHei1Lde9Uit1ZWzQTMD45Gn
Yc0jYKznn+G/MMF+YQl7LmKJsxPiaC/QG3Nbv69Bw/5mMPetKJ4TO2XJTGoxkFa1jq1yxWY
4FkNl7pGu4aOhvgdgADYB+pU3kbRERUEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQ
EREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREHC7HJNRniiOpHxOa0/YkdLzrxeSWfxyhnsTQNj
I4iaSpZhadSz1nnmYiXe7m8436J/U1wB+Yr0xYb8Pw+j5B5bhiYyyDICy3gf0iXlxb7D2ZG
z7+5TOdXjGqxGZoZ2kbePn9WNr3Rva5pY+N7fdrmkAtcPsR9QfYhT1mctF+RZ6nlaMhZ+Z2
46tur1xnLhoSDZGntDeyPdo1o6GrbK53HYQQ/HzPY6clsTI4XyueQNkBrASeu/b22fomzUW
CKPQv1MpSiu0LEdmtMNsljdtp70f8AQggj6EKQgIiICLm2aJ7uDJWOdreg4E6+66ICIiAiI
gIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAsT4cyT/HXl8j3
c9yQNL2t03YM2mj9w0tB/fa2NidlWtLYlJEcTC9xH2A2VkvwyZJNgLeWma9smUuyTuY9xcY
yNMc3ZJ65seR+xCS1Z1UuPeW/EKZ+jNTw9URjm75Y7TzyJa3XbhGQC7fXLQ93Lr5RjshfyW
CdRNiIV7j3zWK5j5QtML271ICD27X6T1v2OlH8rpswrj5fj6xFqnp99sOmm3WA08O+hLRpw
J7+TX1WqVR57kPFclRkt0cRStSxurQx4u2y02NlKTk4yPk28PJLjzc4NdyB4660Z7/HswfJ
X5GtJJFVlvsNmtPK1zJGM4uZNFrZad8mlp1sd66G9mizg80n/D+/mW4urkq8UVOG3knWDuN
0jWTOJjc3YI3/ANwS0+7Rqxd4Vc/PJrLoKk7pMrDbiycj/wDaI67WtDoD8uyNM4fqIIeSe9
73SKjPeNeMwYK9lZ2Y+jXFi259Y12AFkJjjBb00cQXR7IHW1oURAREQEREBERAREQEREBER
AREQEREBERAREQEREBEUXJ34sVireRna90VSB872sALi1rS4gb13oIJSLJUMr5dbw+PzrKu
Ot17nCZ2Oga5kzIH9t4zPeGOe0FpILWg6cAR1ub4lnrWe/O/io4Wfl+XnpRekCOTGcdF2yf
m771ofsg0CLzXJ/iZkMVireRnq1nRVPJ34t7WRuLjWa0uLhtw/iaHv7fsrrynzqLD5XxzHY
6StalzNuIF2w9orOcG8xxcOyXDieweLvsg2CLz+j5xau3svDa8j8cw/wABkp6kUNyEmR7GE
APO52++9dDWwV2zfntrxvzjH4TIV4ZqE1GOS1ciYY/Qe6Qx+o7biGxcuIIJ2OX6jrRDdIsr
WzeaynlXkOFpzUarcU6qYpZqr5S9skZc4OAkb3sDRH030fccfFcx5Jn58iZ7mLjixuUlovY
yhJymbGW7cCZvlJB+ztfug2CIiAiIgIiIIuToRZXGWcfM+SOOzE6Nz4ncXt2NbafoR7hZP8
NJrbamVx09h9iGjdeyF7x8w+Y7HsOjrmBoaEgHtpbVzg1pc4gADZJ+iwn4SRySeO3MnKWF2
RuGbbNaP8NgJOgBy5B29DW/t7KWXdX021urDepT07DA+GxG6ORp+rXDRH+hVN4XYtTeNxw3
JRPJSmlpiwN/7Q2F7oxIdk9njs9nvf8AQX6zFnGy+MTMyOJNqTH+tI+/QD3Sji/bnSRNJJD
g/wCYtb0QXaG9Ko06KNj8jSytKO7j7UVqvIPllicHNP8A/f2UlAREQEREBERAREQEREBERA
REQEREBERAREQEREBERAREQFFydCLK4q3jp3PbFbgfA9zCA4Nc0tJG996KlKLk78WKxVvIz
te6KpA+d7WAFxa1pcQN670EGcoYry6ph8fgmWsdUr0+ELsjA5z5nwM6bxhewsa9wDQSXOA2
4gHrX4wWH8k8dnzIgp4u3FkcpPeY99+SJzWvI00gQu70Pv8AVRbHlmfxnilXzC+zHPxkvpz
TUoIpPWjglIDOMpfxe8c2EgsaD8wBHRVm7OZXK+V5HB4d1OozExRG1PbgdMZHyjkxrGtezT
Q0Hbid7IAH1QUc34eZCzBJBO+jLFL5Wcw+N5c5r6xGiwgt7cR9Pb91CpfhVkKk9Od+QZblo
5mvLXktTOe6LHwlxbE08PlcS7to0zoe2lZ5XzHPYq7gcfk24vCy3nWY7dq0fVgHpNaWyR6k
bprydAPIcCdfTZ0eGynxFGzes5/EZCpD72KMfpxw8Rt3NxlePYg/TQ/qgqcFh/JPHZ8yIKe
LtxZHKT3mPffkic1ryNNIELu9D7/VSf8ADdq35x+e3o6bqk2E/L563IybeZObh20BzNbGzo
n7KN4N5vL5TPfgu030ZWO+IpRyxGN09N51HJouPI7B5OHy9t17qo8X/E21nPEMvdtUoa2Wx
9GW5EzREVljQ/T2NJ5Foczi7R1vXezoBaeCeD2vDspmnSZD42pb9BtR8jiZWsja4Br+tdAt
aNHWm+zfZWfiWBtYH87+Kkhf+YZee7F6RJ4sfx0HbA+brvWx+6sPH78uV8cxmRnaxstupFO
9rAQ0OcwOIG99bKsEBERAREQEREGS/EfNSYvxo1a3I2sm/wCFiDTo9g7AP0J/QD9C8H6K8w
GIiwOCqYuE7bXj0XaA5OPbndfdxJ/usp+JsDoZMBl42ufJUyDIwzvRBeyXvQJJJga0D6l4X
Kv+KFm1lH4+v45JZn92QwWgZQ37yMc1vp9a3voE63tTZ8vi1zj0FFSeKeRs8nxLrggbBJFK
YpI2S+o0HQcC1+hyBa5p3oe+vortVlmM94lFeknlhuyUqdvTsnXhY3VoN+YHv9Ljri4/zNO
j7DU/xCeza8Ow1i3IJJ5aML3vA1y2wHZ/f7/up+QtRUcbatzgGGCF8kmyAOLQSff9goXitS
Sh4liKkxJkhpQsfs+xDBsf0U40WyIioIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIg
KLk6EWVxVvHTue2K3A+B7mEBwa5paSN770VKRBhbHiefyfilXw++/HMxkXpwzXYJZPWkgiI
LOMRZxY88GAkvcB8xAPQVm7B5XFeV5HOYdtO2zLRRC1BbndCY3xDixzHNY/bS0nbSN7AIP0
WnRBiLPjflMmX8ezU1yjkLuNdaksRSPNeIeswNEcRbG48W6PbtuP99Cbn8Z5J5JhH4maOjj
orM8TLUle9JI91bZMoYfSbpxAaACCCC4HS1SIMfL4KzGZvD5bxyR9eWk4V7Edq5NIySmQQY
wHF3bTotbsNB7O9BVB/DK1Y/DKj4/Ndhr5fH+s6G1ASWH1HP5Rl2g7g5r9O19h0QNH0dEFf
4/QlxXjmMx07mOlqVIoHuYSWlzWBpI3rrYVgiICIiAiIgIiICg5u6/G4O9djAMkFd72Agnb
gDodAn317AqcsT+KEsr8NjsXE/gcpkYq3IH5mk7LHDsb08Mdrf0/0sm8ESvwzxUeL8Jp+mP
ltfxwdfqaQA1392taf23r6LWLlWrQ06sNWtGIoIGNjjY32a0DQA/oAuqzOFt26qvKLoxviu
VulnqehUleG9dnidDtScPjxicLRxrXl4p1o4A4/zcWhu/8AsoPmUT5/Cs5FGzm92PnDW8eR
J9M9Aff7KyoyQy4+vJXmbNC+Jro5WHp7SBoj9iO1USEREBERARefZXN5ePym5DDYtw16uXp
xev8AwzXjikjj5Me3t55F5AOtAkfMNK2s+e1IL2cqMque7FU5LMbi7TbRjB9VrTogcXcWk9
nfLr5e2DVosba88nx9W823iGHIVhAYata16jZ/VDi0cyxpaQI3udtugG72Uyfn5ptluVcY2
3joKNa/JMbBjldDM4jbGFmnEBpOi5v2QbJFmovLZX3Yg7GtbSmyUuOZN8QPUMjCRv09fpLm
P9nEgAHXZ1pUBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAWC/El
80OS8bsdurQ3WyPYC0EuZJE8Eb12GNl639VvVxsVa9uMR2a8U7AdhsjA4b++ip5bnCxgqeS
858tkZdxpGGxrgTG8mI+o36a5MeXne+wGt17cvc2ngXk1nKw2sVmJw7L0ZpGv3xDpWB5aXA
NAB4uBYSB9GkgcgtesJUsRXvximlx8MZir498VuaPfzSB7R83038oaPqfTcCTwAD2RqPJPi
/wDDGU+ABNv4OX0NHR58DrX77XXCMqR4HHsx5BptqxiuQd7j4jj7k/TX1XDybG3Mv47coUL
La1mZgDHv5Bp0QS1xaQ4BwBaSOwHEhUsvkWUqU3YWn46a2Za1sdOvGHPqNj0AJPVDA0MZvt
ugdjQ9wU51Fpk/Jqtad2Ox/HIZbYY2pE7fpk+xlI36bQOyT9PYE6Cr72d8nwnp5DL4rHnEx
nVx9GeWaWFp/wCLxLG7Y3vkBs6O/oVd4TEQ4TGMpxPdK7k6SaZ/65pHHk97v3JJP7e3sFYK
z7HOGaKzBHPBKyWKVoeyRjg5r2kbBBHuCPquiz/i5fQlyHj8kXD8vmMtcg/K6tK57owPtx0
+PX0EY+hC0CCvnwGJtNuNsY+CVt4sNlr2bbMW/pLh7EjQ7/YfZfmfx3C2WxsnxdWRsXq8A6
IEN9Xfqa+3LZ399r95bM08LXZLbMpMruEUUMTpZJXaJ4ta0Ek6B/8AdVUONz2YY63fzFvEN
kO4aVJsO4m969R72PLnka3oho9hv3MHC4/B4S98DjPGjduwNNt7KkEbfSDw5pe+R5a0FwDh
rZcQPbSmYnE+OZTH4zL1cLWjaYIpavqV2h0TdcmdewI5HRHsT0V9/wAN0aeFysVia1effge
23YneDNKziQG7aAAACQAB1snWydyvGDOfFcQbX+/NGH1fb9XAb9uvf7Jx0OzcLim5AZFuOr
C21znCcRN5hzgA52/uQACfcgaU5EVBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBE
RAREQEUfIXq+Mx9i/bf6detE6WR2t6a0bPX1VHB5DloYat7L4mCpSuTMiYI7Jkmh56EfNvE
AlziAQ0njse42QGkREQEREGa868jl8cwJfVY9920XxVuDQS1wY5++wRvTTro9kdEbUzxjxq
p4zjXV65dLPM71bNiQ7fNJrRJP9v/AHOySS8o8cg8nxDqMsghkB5QzGNsnpu0QflPuCCQR1
sE9hZy3L5N4JDVv28ic5hozwvt9Bwmrt71K0lznOA65bcdAe3ZLZzKreIstkfxG8boxt9K0
+9M9wYyCqzk9zt647dpod7/ACkgnR0CVUWvPvJ4THM3w17KsznMifNNK17nDegWelyB6HXH
v2BP0p8avPMvI7GDrVKuOgM+SyEwirxjiTrYDnac4b1yA99Dls9AhVf4ZZS3dx2ZF+7Lakr
ZFzHSyzGQDUbOQaTrTeQcRoAd9Aey/XjnjGTyGVj8o8qkd+YNcTWptAa2qPmaPZzgdg70D1
yPIuIHGv8Aw4bA2z5PiZhv+MJJYQwtLOXNjm9dl3ybJGt8gR7qXJRovDo33a0/k1gyevmuM
jI3uOoa7d+iwDZA+Vxcde7nuWkXm9Z/kON8Bp5Ft+3SsQxQ1cdjPh4iJPmbHEJuQLuT+tkO
bxDvoQd63yLL2KzDi8VWks5a3XkdWa3iGxgab6j3OIAaHOb0Nk76CfSOALs95W17G+nV8fn
c0vJ+aaw+HXED6MayX39y4jWg35tEoGFxUGExFbH12/LCwBzj2ZHfzOcfq4nZJ+pKnqj8vA
LHAs5gg7b13+3apfCXc/B8IRsN+Bh4guDiG8BoEjWzrSvFnfFbkNHxFgvXGB+N9SG7JI4N9
N7CeXL6N60QPsRrYIKDRIs62byDPNZJVc3C497g5szmh9uRn/Q9vGPfX6uR0ewD0OFxuU8e
u4+9Zz9y9Qfa+HtMnghAY2QFsbv4bGnfqem36/q9h2oNSiIqCIiAiIgIiICIiAiIgIiICIi
AiIgIiICIiAiIgIiICIiDlZrQ3Ks1WzGJYJ2OjkY72c0jRB/qCqWJmbxcbK00n525wDK59A
QhnHZ5zyFztn9PbW73shp+l+iDJ+M5vI2a+YzectNr4+KXhFE6NjWwCMESnk0nkOW272dmM
kaDg0aapbr3qsdqpPHPBK3kySNwc1w+4IWSzXj0FRuPqvgml8YpAvkxtWF8755y8uBl7Lns
BPLjo7d27Y9vkGeb4/SzXkOUr2KlW5N69Si9v8YhsTQ5xZ/KXEbIOtb2dEqT+htEXxpJaCQ
Wkj2P0X1UF8c0OaWuAII0QfqvqIKrG+MYPET/ABFDGQQzAFrZePJ7Gn+Vrjstb3+kaA+ytU
RAXnPk9DI4DzP/ABTUozWa+2yy/DAucQGCORjh9AWBrh/LtgLiNbXoyrs/mq3j2FsZO0C5k
IAawHRe8kNa0E+2yQN+w9z0s+XjPJYrXWMb5940X4nIvhIfHLDOI/nrzMLZGFzHDvsNOj04
Ho9gr7gqL5cxYyuQzNXJX2tdVYyo3hFVYCObA3k4lxc0FxcSQQANfXPfh/Efjsz5JPFBRqS
gRBsLS2IuDnOeW/cNLg3fW3ep0D0umC8Rq5LwGjcbVrwZp1cT1MiyJonB7MLnv1tx48OQJ0
ewk8t6K12dzlTx/GOvXHbHIMiiaRymefZjd/U/9gCT0CVgZ/L/ACuCTGeRWmtgw92VoZTij
EjXREE8nO4cwSCHN0QXa48B9e/m2Tbk/FvH8vPGDSdYa+9C5n6NNPqscNEghrZmH6gnW16B
do1MlTkp3q0VmvKAHxSsDmu0djYP7gH+ydr082zPmmVn8ijtYy7LFh2X4aMZjDOE73Al3Lm
wn6tA0e2uDh7FTPPsh43VyL43yWJshZYyC7TqXfQbPF2WslP3IJ4gac4O1vhsjT3/AA7E3f
GXePMbLUpl3IOgf/EB5bJ5O5bJ2Qd72CVA/wABY/HeP36uNhbYvWY3N+JthnN/zB3AkM01p
IGwG+/fv2llkt8f37/E4fYfJrtrD5O5dijxNR7AMZbLvVM3MO4EMaSXHXpuAb78+I7aVi/g
czTZWio4mWvkXxm3DF6HxPxs4maRLO6Vu4y4FxPJ7XM+Xsn5RcY9mYu4Bvi8lSOPK+OzVZq
4lIayzHE5rmguHLieIA2Ojse3zNboneQfC2o72X8cyeO+UxG04xzRxM6cS/0nu4N62XEaGv
cJ62DtJ5hUZGSyhdleBZPBojaT6EzYZO3PA/U8Ed60D9elzk82qQnjNjb8Tog51sOEX+xtD
g0uf8/Y738nLr/RSMn4rQuUrkdWOOrZtMkb6/FzuBe4OeQA4a25ocdEd9+6lSePYeXh6mOg
fwc5/bd7Lnh7t/5tvAd3vsA+4WkVLPM45LbHPo2atL07DjNOIeEhie1jtPEumaJOw8Df3HE
7/LfP6D5ImjHZDi70xNJqLVcvndXAf8+z/EYQeId12rh/j2IkgZC6jEWM9Tj77HqO5v0fft
wBP7gL43x3DNBAx0HzDRPHs/xDKO//ALhLv6nak+xZoiKgiIgIiICIiAiIgIir8pncVhWtO
RvwV3PaXMjc7+JJr34MHzOP7AEoLBFjqf4p+L3r3w0FiZzdAiYR7aQTr9IJePdvu0a337HU
X/FPkvkN2yzxepAypA7iZ7UBJJ0CPd7eLj2eOiQC0u4lwCz8ouN2i85yNn8QK74JLWWxGKb
JJxj9e5G1sjj2GHlCST17NO/fv6rnj/H4vL7U35v53Hl9OBNLHTxmHXuOTDya4ddENBHfZP
tox6Uiwkngn4fxZWLHT+g29Kw+nVNv03uZsnQY0jrfY63sbHYJX6/+Evj4lbI2e20sJLDxg
cWf5QHGMn5fcEknfuShw3KLD0vBs1hJgcL5EytWb2KravFh6O9guc0bJ7IYD7d9KVLmPMcN
XD8lhquSYwEyz0HlrQ0H34nbyda6a0977A7U1GuRVuDztTPURZrB8bm9SQyaD4z9jroj7Ed
FWSoIiICIiAsr5T49PaP5hUlY6Vs8c0zrMb5+EMQDxHFEzRPKRjHEbBcR2TpoGqRBgYctfx
FCTyfKSXpbeSLa2KxEsoYXlxAj5MB4Ne7onXbW7HZ3vXYrLR5MTxmGSvaqSelZgk7Mb9Bw7
HTgWlrgR9CN6OwIGb8c/MMgzIwsrTymB1WWC60vidE4jkWj+R39OnDo/RzaHOeQ2n3W0scM
jQw9CT0JblOr6k0thvTYI2OGy0dEu4uDvbodkvbeoomKluT4inNkYWw3ZIGOsRM9mSFoLgO
z0Dse5XWzbrUofWt2Iq8fIN5yvDW7J0Bs/UnpEdkVTf8AKMFjIjJaytZuml/Bj+byANkhrd
uPX2CqX/if4cyuyw7LO9J5cA4VJjot99jh1/dFnjb1GsXnfkrJfLPxBqYASyxUaALrBjc5p
Li1rzoj2dxcxoO96kk1rXciLynybyi8/wDwtjo6+Oji38XkNsErna48HAOB62dAH/mLToGT
iPEMs3yqPyHMZGEzRgudDVb1I8x+n8zuLdgD22Cd67AACz57PKRqcVP8kpQw0sJjq9au2j+
ZQRvgdGOPpgOIAHt04N/sCtIoOWxFPNVBWuNk0x4kikikdHJE8bAcxzSC0jZ/1I9iqWDMZj
ESWcZdo3MxYjLfgpq1UsFhhb/xJD/CY4EHZ5DfRDe9Kyc6wyvnUjqPjnmGNaIi11ynbhY8/
KBK9mwQRxAMkUhP/USffvbN8hqwPfVgrWrcVKQV7VmFjeEEgDeiC4OPTmn5A7W/6rIee46x
D4rZkzFiu6bJXvUsRRy9MibE4MjiLtb4lrXEkAbL3EAK9hwWYgpPqYe7FDRuW/jGTyFzJ6w
fIJHs4gESA7cOy3Qd9dbU5X00OLykOWryzQxyRiKxLXc2QAHlG8sd7E9badKTJYhiliikmj
ZJM4tia5wBeQCSAPqdAnr6ArGReDWvzllyy6rYh+KnmEbpZQYC6y6dkjNa+Y7YHN6B4N7Ou
+GE8CyOLt4yWWxTnjpW2zOYQemit6Py/L7gtYR9dAbLnDZuos/JPw9xfk+Xbk7VixBM2FsW
4RHscXFzXNLmkh2yRv7a+21S5/webFYe3k4fI704o15JuF1gm21rCXNHAx9nXudr0VUPnL3
s8EzpYwuJoTAgD2BYQT/YEn+yZvC7YofH/Istis9X8YyjI7kbo4/QssefUjY5ri31N/q7aW
76I0N8ySRvFhfN6ZoZLC+Q068dgV5GQuYSN8QeTSHfQa57997H7la/F5GHL4mpkq7ZGw24W
TMbI3Tg1wBGx9+094tzjEtERVkREQEREBERAREQRMnedjaD7TKNq6WEfwKrWukds66BIHX9
Vk7nm+YvxzN8b8fuPNd/CWe3WJby3ota0OHIg7DvmBaRoj7XclPyKhJIcbdrX4Xvc9sGR5M
fHs74tlYD8g+gLCf+b7dHYnIZGu+LLZMtaX8mNxvqVSAN9F4eXH6exaOvZT2ssjLUr34l5C
VzHU6lZp+YPljEDAO9D9Ujifbrj19/vY4fw2xYyMuW8rdDeulwEbGymSINH6dgtaDok6bx0
D83biSJ7PFJ4A5lbynPRROPTHTxTcf6Okjc7/Urr/gzAPZxt0TkCey7ITPtO3rW9yF2v7K+
XN0t5RM7mfGrNKSldrz5CqzfN1SpLNHC5vX+8jGmPB+xDh+3S/WOjuW6szMHYqYzHV5ZIa3
pwer6r2vcJHu2R1z5DQ7JBdyPJXb8ZQkxpxr6UBpFnp/DemPT4/bj7aXaGGKtBHBBEyKKJo
YyNjQ1rGgaAAHsAPopiK6l4/Wr2X3rb35C/K0MfYsaOm/5WN/TG326aO9AuLj2pF/DYvKwN
gyGOq24m/pZPC14b0QNbHXuf9VNRUVjPGsJFjZMdBiqsFWQhzo4IhH8w9nbbohw0NOHYIBB
6Uerav4m9DjsrOLVex8lW8I+Di8b1HKASORaNh44tcdjTTxDrtVHlUjYPGL9t8XqCpF8UG/
vERICPbsFoP8AZKLdERBjfKII/GcpU8sqvbXhE7YcownTJInniHno6LXlp61snsrYtcHNDm
kEEbBH1UTLY2LL4qxQlIaJmaa/iHem4dteAettcAR+4CxnjXlTfG6zfHPIYZasmPHAWOnRM
h/4ez+rQHyh2iNN2SDyDWK36L41wc0OaQQRsEfVfUQREQEREBQ7WLq3L9O7Oxz5aRe6Ecjx
BcNE69idex9xs69yu1q3Xo1n2bU8cEMbS58kjg0NAGyd/wBAsxH+KHh80M80OUfKyu3cjmU
5iB/fhr//AG/ZBrV53lIH+W/ia/C22z/lmPrF2mOAa5xaOR/v6obvoj03Ae7lMiy3mPlcbn
4imMFj5WfwrV1gMzgQNODPoR2NEaO9hx+t7434zX8fgc90nxd+b/f3Hg85PsOy4gfts7Oyd
kkqS7ys4cKfgXi9SIsdhqtsk7MlyMTu/oOe+I/Zuh+ytWYbFR3G3I8ZTZZa0MbM2BoeG/YO
1vX7KaiqCIiAvOXeUeYZrye3isMMXQ+FkkYYr3ISPax+uTS3l2Wlru26Ac0jkCvQLdqGjSn
uWHhkNeN0kjj9GtGyf9AsV4ZirmYy0vl+ZbGJXyPFSFrT/C6DCdn7AFg1oEbd3yGs1Yl4jw
GNlpmU8gvT5TIk83B8hMTCeyAPqP26aeLSGN1pd/Jb8+N8ioWYXF3p4y/L6L7HpRyOYIi3m
SeIHv8AMehtalFqI81HltiG27NNdC+a7jK0LQGBrDJ61kA8TJrW/YmQNd2GuJI3Nb5d5DaZ
JNDXhihmDY4Y/hHmWJz6RsB7jz0Q1/yEcR/X6LeopZaIGDsy3MHRszyiWaWBjpHiMxgu138
p9u/opzmhzS1wBBGiD9V9RUeY+TxzVvDPIcVSY58eHvca/E6MMUsTXjR3oNY6Yjfs1jR9tr
0LF3KN7Gwz42VklUtDWFnXHXXEg9gj2IPYI0VW34Z8b5ActFVkt1blUVrcULOT2uYXOjcB9
QecjXf1Z9ASMlkcJdmtPv4rF57x2sXcrTaszC6YHpxbDHLsOAHRG/ckMLipJNWPS1X5TN0c
Oa7bjp+Vl5ZCyGtJM57gC4gNY0n2BP8AYrAYXyex4/5Q6nlcpk5cb6D42x3oQZhM303/AEL
nOIjeCdaJ5t+UkOI095zfJ7OAv4eZ81SC1K6eeF7WOh3DIzsO7DuTgC3Wx3sK8FX2NyVLMY
6DIY+wyxVsN5RyM9iP/Yg9EHsEEFSlgYsJ5ND41QqwQMhsYdz5oo2ub/tkjZTwDnBwA5x75
F3uZSdAhTXeLXT5H+ZQxwsrT3mzWq855Alg5MmYBsNfv5T12ADsa2g2KLzep4PmBVuw14Yc
VPLVtxuswzgfFPklc6IPaxvsxp1z/UORACn/AOCzaZfjGKrY+hclqEUYZAz0zG7ckrSwaa8
g6HH3DRsjegRuV85DkW7GwNkLDy+IZy7irmMt3Io/ibT7ElyCQtfMWRxshcRx+VxLA53H2d
GNb2V9y3h+TzEsl54qwXpa0EU49Uuist1/Fje3j7NPzNd2Seugpq5G4REVQREQEREBERARE
QFGyFKLJY+elOXiOeMscY3FrgD9QR7FSUQVmKyUk082MvANyNRrXScRpkzHEhsrfsHcXbae
2kEdjTnWar72PsS3I71G2K9mNhjLZI+ccrSQdOHR2NHRBGuR2D7Ktu5jO4yKK3kMdjoqvxE
MMghuSSvIkkbHyG4mgcS4HXe/bpBolWZ3A08/RNeywCVoJgnA+eB+unNP/qPYjo7HSs0QYK
p475vWx7OGXihnqabBC2wZGPjb0GuLowPbrZaXexJ2rnx/yW3bvyYfN0H0slGC5rgzUVho1
ss7P39tnr67Dg3SLHfiO1lPGU8/yLH4mwJXSM0HcOiWgn25Oaxv7gkfVZzOlbFfHODWlziA
ANkn6Kuy2fxeEaDfsmMkbDGRukeRvW+LATr99LH5XySXziZ/jvjwlZDJ8tyxLGW8YzrfJp0
5rSNjieLn/TQ25X5RGks+ceLVar7Ls7SmjYNu+GlE7gB7njHs6Gxs60NqG7yvM39fkfid2e
MvLfiLsjK8fHZAeASXOadb2BvR3o9A2NHxHx6h6L4cPSdPCABZkgY6Zx1rkXkbJP3VyrfpW
H/wpmPJM/Fe8tjofBVWFsFSu5zuRPvyJHQO/m0fmDWgjQdy1EuAw092G7Liqb7NdoZFK6Bp
cxo9gDr2H0+ysESoIiICKLk3XGYq2/HtY642B5rteNtMnE8Qf23pZPxjPeTuxccl/EWsn8Y
GzU7UckDGuid7cx8vD5Q138xPM6A1xbNG2XCK7UnMwhtQyGu4smDJAfTcBvTtex19CuWLyL
cnU9b0Ja8jHujlgmA5xPadEHRIP3BBIIII91kvH/FMPayWViu0oLrMdbNeJzmuax7XAzBsk
XIskLDOQHluye/cbQaXyWhbyeAtVKJi+IeGlglJDTpwJBI9tgEb+m/Yqs8Fy1efCVsK6Ket
exVeOvPBYZxcOA4chokEHjvonoj6EE8cY+Lw/KZDESuZDh/h35GgA0AQtB3Yj3v2a5zXjod
PI2ddffC2WMpNe8otsdE7IPMcFd2twxsPE7I9yS37kaDSNbIS9q1iIiqCIiAiIgIiIMvn8H
kp7NuWhTxeRhvRs51sm5wZDKwENkGmu5bBbsfKRw6O3dZe94p+QZUWbWbfjvVg4w5cQR+lD
JyB4PDmksGz8pMmiBxOz271BcbdWG9TnqWGB8M8bo5Gn+Zrhoj/AEKmLrOfh7lMhlfHHSZN
nGzFYcxxIaC7YD9ni1rSdvPbR9O+9rUrzzxa5R8e8vzFCeWSFtyeGOLenRvmBkaXlzQAHyH
iSND5nBoJ6A9DTxuwvYiIqgiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgKBnKli9hrNerx9dzQYw53EEgg
63o63r30de6nqFlcnHiqRncwyyvPCvAz9c8hB4sb+50e/YAEnQBIBicnHl8eLkUb4h6kkTm
PIJDo3uY7sEgjbTo/UaU1V+Dxv5Th4Kbi10jQ58zmb4ule4vkI37Auc4gfTasEBQc1ios3i
psfNJJE2QtcHx621zXBzTogg9tHRGj7KciDN47wPBUS+SWv8bPIeTpbGiQfYaAAA0Ot65a6
JIV5Rx9PGVGVKFWGrXZ+mKFgY0ffoLjlMxRw8TH3JXB0ruMUMUbpJZXfZjGgucf6DodlQ8P
n5sllLdC3jJsfLBGyWNsztmRjt/Ya2Ot8S4DYG97AzJJ0LpERaBERAREQVvkH5l+SWPykbt
aBADgHluxyDCQRzLdhu+uRG+l98ebQb47jvytrm0TVjdWD97EZaC3e+96IX3O5T8nxE1xsX
rTDUdeHevWlcQ2Nm/ptxA39N7+irpY7Hi3hLIKro5LFaJkTXlmo2uc4N5cdjTGl29b9hrtB
18c4z3M5kIpC+C3kSIz9D6cUcLj/543jf1ACj4CZ1LyDLY65WlgtXrMl6JxLXRyxNEcW2kH
YIAZsOA7cdbA2sL5B4j8T5hWwNaRl1tfBt9KKy3kebXnbnO1pvPsFwI+Z7SQel9xPnc+Jml
ksQNnyFmvBA835fQcZohwcAQHFzS7k7iQ17XEgj5hrG52uL38Qcw6vfNas71LcdP0a8AIbz
lsu4D5z00hkcpAPRJG/oDscJi4sLhquOiOxBHpz/AKvee3OP7lxJP9ViPHPH8nn88c/liYa
jbfxUcLouPryAANcAew1oZGA473x23iCS/UyeS8MzLSFCX4evYirS2C4AiSQAsLWe7mdgF3
0P0LQXCyzsXqIi0giIgIiICIiAiIg89888W9J7s7Sp/GRF4feqEkbaNEvYW/M0nj3rejp4G
weXfBeQ6dDYxVybKVbELTLjbNoPu1uLiDIwEn1WEEb79mgguLtLdrJeQ+AY3I1Xy4mGLG5B
r/VjfD/DY5/3Ib+l3QIkA5NIB7G2nM8cq9rfG+RVclddT+Ht05+HqRx3ITE6ZnW3NB7IBOi
DojrYGxu2XndTyKK4+HC+Z0rMFmJxdBc0+CTk3YLtx6Lejr1IyWO77aCAblmXPjTYJrmRF/
x605ra+Rc7m6qXfpEsgJD4yehIdEEgOLt8hr6Rq0REBERAREQEREBERAREQEREHG3br0asl
q3PHBBE3k+SRwa1o+5JVbiK9i1cmzN+u6CWVoZUhkd88EBa0lrgCWhxeHE6J2AwE/KNRMtj
pYPJYc7HiHZZzavoMjYYhJXeHEh7DI5oAcHODiDv5W9Eb1NoZi1LlXY3I474KZ8Tp65bMJW
yxtc1rtkAcXAubsdj5honvQWyKHkcrRxMLZb1lkIkcGRtPb5Xn2axo7e4/RrQSfsq/wCHz2
V9N9mcYaAHbq9ZzZZpGnXT5CNM62CGbO+w/wC4S8jn8XipGQ27jRPIdR142mWaT/pjYC539
h0ognzeYe5teJ+Gpg69eZrX2Jf3YzZawfu/Z+7B7qfjMPjsPC6LH1I64eeUjmjb5Hf5nuPb
nfuSSpqlFbi8FTxT5J2GaxbmAEtuzIZJZB9tnprd98WgNG+gFCiLT59ZdJIyFwx0bIo/Z1g
c3lzu/cM6Hy+3qHfu1X6h5LFUMxV+FyNSOzFvk0PHbHaI5NPu1wBOnDRH0KomIszmPGeFP4
qhbyr7dV8UsLPj5ZA4MeHFnFzw1xc0Fu3b91Kn/wAQ5RojgDMHA4BzpnOZPZHY+UM0Y27/A
M3J/wBtd7E0W9mzBTrvsWp44IYxt8krw1rR9yT0FUP818VYwuPkmLdr6MuRucf6AHZXWr4x
i68jZ5on3rIIcbF15mfy1rkOXTPr0wNA2dADpW6oomZu3mZhH4+yN1YM5OyNiNxhJPs2NoL
TJ9yQQ0dDZJPHrhbeSdfv0MnNXsSVTG5s1eu6JpDwTxILnfMNfQ+xbv37uFmvEK4o2M5Rht
vuQQX/AJZ5XB0ge6NjnMe/3eW7aOTtnRDd/L1PY753kfI/GmgOIFyZ5APQArSjZ/b5tf3C7
eUzNb4/aq6Y+e9G6rXjkaS18j2kAOA/lA25x+jWuP0TyDF5LIQxSYjIxY+7Bz4SyQeqPmaR
rWxrvR72OvYrLeQxSwQvxUtt3kHk2TifXZG0NhjgrPduT5QSImcRrkS57iB2Q35b2qT+Hss
GVyXkHkMTXH42xFG2R525zGRNLP6fI9hP/MT76C2MVKrBantQ1oY7Fnj60rIwHy8RpvI+50
Ohv2XDC4yPDYetj4yD6LPncBrm89vd/UuJP91OUnSONutHdpz1JuXpzxujfwcWnRGjojsHv
3Cz7akPixv+SZzLNlEdWOB0rYBEBEwnjyaCeUhLtbGgdgBo9lpl8c0OaWuAII0QfqqMjiob
uBpPy05q4rFPe6abGubxbTgDDx4a6bIXcS8fp+Y6+bZdpcfkauUqCzUk5sJLXAgtcxw92ua
e2uB6IPYKofLcTcvu+LdNPNSp1zLDRqt/iyWw4GN5J2HBvuGuHHfZ2OhDjz+L8Rq2q9rISZ
fNy8rdyCJ8bpi5rGNOwOLW6aGADou10CVNkG0RfiJznxMc+Mxuc0FzCQeJ+2wv2qCIiAiIg
IiICIiCHkcTj8vC2HIU4bLGO5s9Ruyx3+Zp92n9x2se+M/h1kKrPiHT+PZGcwyMsP26tI7Z
5bPXHQcXEn2aXH5t894omRxdLLVfhr9ds8e9jewWHRG2uHbTokbBB7KD90YKtWjDBRZGysx
gETY/0hv01+ykLHeKNteN5q14rbkM9d3K3Rn1o8XOJcx3QHIu5u66/UflBa1bFAREQEREBE
RAREQEREBERAUS/i6GUjZHeqRWBE8SRl7dmNw9nNPu0/uO1LRBX0sHjcfN69esPXAcBNK90
kjQTsgOcSQN/QHXQ+ysFzmkdFBJIyF8zmNLhGwgOeQPYciBs/uQP3Wco+cVr1HL3fynIwV8
N67bT5fR/wB5EAXxtDZCS7R6P6f3TMGnRUUfl2Pls+PwNhsh3kED56pLW6Y1sYkIf30dOHt
vtV+O/ETHZCrjLpxmRq0crZFWrambEWOlJcA0tbI542WEb46++h2g1qLK2/xBxlRl+y6lef
j8bb+Dt32Nj9KKTbWu+UvEhALwCQw/XW1Kt+YVa+Yt42DHZG8+h6PxklSASCv6v6dt5c39f
MeDXaH9wg0CLP2/MKtfMW8bBjsjefQ9H4ySpAJBX9X9O28ub+vmPBrtD+4XbJ+V4rE+RYzB
WpeNvJ8vS+ZoazXtz2QRyPyt0DsghBdIiIPjnBrS5xAAGyT9F5JgJ8x5T+V4DG35KOLpxiS
7Yg5Nktt5k+oXb2DL0dfQukLtkAL1mWNs0T4nglr2lrtEjo/uF57nfHbnhs1byDx9807KrT
HYge1jgIz7k6AcW9DYbs7DCAdELN8rLx+/fq144q8VCPzCWA+R5jE4+4bDWbyLJGs9Gb0db
LAYgS5gbokkkAnYG9T4pQ8R8blbBSzVS1k77GufNJbY6a1vZDg0Hve97A27okkjaovF5YXX
pPG71GTF5Q3DkY7BhaPWfzMnB/8AmIBeOi7bWu04a0Lal4IGZa3BYfYOO1VmEpewOtTMknl
dvj20c5Gu6DfoB1ta2lt9tHH5P49M0OizuNkaQ8gttxkHg3k/6/yt7P2HZQ+TYSNzWT5WjX
e+R0cbZbUYMha7iePzd99a9weiAVUwfh/im4ipjpzybUmZI2WGJkT5mtZ6fCUgfOHMJa7fu
Dpfqx4JSsR3GOtzj4uK3E4gD5W2JWyP117gt0P2Pe0ZahERAVRlMM2wysyv6cFWK18XYhjh
+adwJf0QR2X9nYPLv7q3RSzRlqUORy9yXyOzLNi2Qwvix9WwHNbG3+aadgc3kXaGmEgNDQf
1Hqb435NDn6zHejNBK6P1mCSIsE8RJDZWb/ldr2PY6OtFpMrN4WLO14a1maVtZkzZJYWkcb
DR/I/7t3rr6672FQ+RZercy9DF/FW4g2/8NZr1rD4JyXxExyDgQ50YPvrr3J/QdOlbBFGx0
VuHG1or9htm2yJrZpms4iR4HbtfTZUlVBERAREQEREBERBR+Q4KfK2cXdpTw1rmPsiRs0kf
M+mdeowaI1yAAP7bH12LxEQEREBERAREQEREBERAREQEREBYXH+OZaDxXzalJU42Mrevy02
eow+q2RgDDvehs/fWvrpbpEHnmM8MyGPzHg9xsFkjHVJWZH1bzpWwPNdrQGtc8gDlsajGuh
9AFX4bwbM43xjxNvwc35jSy7JrsEtz1Yooecm3Njc8xh3FzSCwcgTsd7XqaIPL8n4p5BL4/
wCUeOQ4t8jszmXXILomiEDI3yRO+fbg8EBrtgMPY62rbyvD5mfJXJvH8TNUyc/w3o5atkOE
TuL/AJviIuTeXFvID5ZNtIHWtDdIgwvleHzM+SuTeP4mapk5/hvRy1bIcIncX/N8RFyby4t
5AfLJtpA61oVmd8J8g8gteR5YmGpbfKxuLZIwTTMbAA6N0MwkHoeo/exrrff3XpqIOFKWee
jBNarfC2JImulg5h/pOI2W8h0dHrY99LuiICpvMWRSeF5ts/L0/wAvnLuPuAGE9furlU/ls
sbPF8hC+J07rcDq0UDTp0z5AWNYPtsn3+g2T0EGW8sis/498bEAMluT0i9wd0AyUF2gegTG
6f8Achp+y9BWHxlZk34n2Bfc59yjj4vRc/WpRxAdI0fsZJB/+Q/YLcKSYt2diIiqCKFlsxQ
wdCS9kbDYYY2lxJ7J176A7P8AZZ6z+JnjcGKmutsSufE4xGu6FzHCUdcHEjTO+tuIA2O1Ng
1yLyC345XiwcfkeerMdmsreEkD3NO2NLHPDXA/pOg46PbRxbv5V6P4nYms+MUZZ5Hyv4FvO
QkuIDiBsnsnQGyez9VPl/L4rZi4XMwxOmbMYmGVo015aOQH2BXRFpBERAREQEREBERAREQE
REBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBV2ZxZycEDoZhDapzCxVkc3k1sgBb
8zfq0hzgR0dHog6IsUQebeTsui/HmfhpsV5FSYwcoXulq3IOfen6aDx25xYQHFod0fle3be
PZcZ7B18iIxG6Xk17ASQ17XFjgCQNjk096UPzo8fBc0/ZaWUpHNI9w4N2D/rrtVHg+cxeN8
QpxZG/WpSy2LRjisTsa9/8AtEn6RvZ766+qmeW7vCto97I2OkkcGMaCXOcdAD7lYaPK+Reb
W5TgrBxGGh+QWpI9yTvB7Gj9PuAWkfVwdtrPz5bl7vkFuDxHGUpYjkY2zPsz/JxhHZc6L9Y
bscSHhmz8vYcSLmr4TSirRVLmRyOSpwxemyrZla2LX/M2NrBIf3fy+/v2l06RMZ4TUjzhyO
Ryz8raic1zGv6ILdcS/sk8TsgDTQTvW+1pzQputfFOqQGx/wDVMY5/6+6rh4f42w8oMHRqy
fyzVIRBKz/pezTmn9wQuTpszgi584lzVAu6dDEBagH/ADNBAlb/ANIDxofK8kkMRE/ES2yp
4q90kLpGOmZt7XhnpaPMEkkdEtDff+bvrauPHqE2L8bxmPscTPWqRRSlh2C9rQHEH69grOe
V2qnklTEU6thstG5eYLBDQdgEB0T2uG2khx2DpzSB10QtopM2r6ERFpBERAREQEREBERARE
QEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERBU+V132/EcvBFF60klKYMj/A
M7uB0P7nr/9LzzCeaXcfgqWFwNIWrrp55HudC+UBj53uaWsZoubpzSX7DRyHZOwPWVHgoU6
ssk1apBDJNoSPjjDS/W9bI99bP8AqVLFmM74ZgMlj5b+Xzc75clkfTDw9zXOjYwHiDxAaHf
Mdhvy9D3OydUiKoIiIMj5/gcVkMbFauVoyfi68Mzg3TpI5JBEQ4js8fVL2/ZzQe+wXh+Wst
yF3xq9dN+XHj+DbkI9SVjTxcHj6uaeO3fXmPcjbrPzMa8RyM/APNSL4sNcSA4wkSgdfuxUn
j3CX8TfI+LNiq1jWnhrgJGRud39eT2uP/hP7KZzsVtkRFUEREBERAREQEREBERAREQEREBE
RAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREFF5x6n+Bc76f6vy+ff8ATgd
/9tqvxNl1D8RMxiX8nNuxNvsJboMADGa39dkP/wDIf76a7Viv0bFOZodFYidE9rhsFrho/w
DqvNPI7Zr4Lxvy2RgiyVep/EjIDC+RjQ8sIOyNcZW/cB7/ALlZuq9SRflj2yMa9h21wBB/Z
fpaQREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREB
ERAREQF5f5L6sPiBlDm//Kc3ZE7ZPmLWvfL6QDtEt6li/s7+y9QXnnnYtVMV5TVr7bJdhhy
MMjn6HyGOOUDWj8rY4z2SPnG+lLNmLO24xUfpYinGd/JAxvfv00KWuNQwmnAa4DYTG30wPo
3XX/ZdlUEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQERE
BERAREQEREBZvzmFhwBuPhEjazv4u3Bv8F4Mcu99EBjy7R6+UfYLSLnNDFZgkgniZLFK0sf
G9oc17SNEEH3BH0TsU/hLi7wnDNLo3Oipxwv9M7DXMbxc3+oLSD+4KvF5diviPw/zYrzWQ+
kHCO+xz3Dk17j6VsEnRPFjg/2IMbv1D09eopurYIiIgiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICI
iAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIg88/FWAsrQ3H6Nb4d8czD2Dxlhl
9vrtscjf/Fr6lbyk2ZlGuyy7lO2Jokdve3a7P8Aqsh+J8cE2Grw2IXvbIZwHMZyLCIJHkj7
Hix4+vutfSlM9GCYnZkia4nr6jf06Ukva+ndERVBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBE
RAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERBlPP6br+Mo1muDBNZkrl51phlrTwsJ
/q+Rg/up3heVZlvFKMoIE8MQgsx6LTFKwAOaWntp+uj3oj7rr5bVmueJ5OKs3lZbXdJANAn
1WfOwjf15NGlSeGWo/8UeRVqrGilYNfIV3t/wCMZmlz39df5R9+t/VFbNEREEREBERAREQE
REBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBecVZH+Pe
R0bD5wyCtbkwlmPRIbG8+pUIA00aa6JpcR7Aje16OsT51iZpTLO2d0Ve9Ayq5wIAisCT+A7
fu0P8AUfG5wBI5MOtAkS/SxtkVP4tmvz3BQ2pAGWoyYbUfQMcrf1AgE8d9HWzoOCuFUEREB
ERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBc
5oYrMEkE8TJYpWlj43tDmvaRogg+4I+iIg4Y/GU8XFJHTiMYlf6khc9z3SP0G8nOcSXHTRs
k7OlLREBERAREQEREBERAREQEREH/2Q==
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAC+AXEDASIAAhEBAxEB/8QAHAABAAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAUGAQQHAwII/8QATBAA
AQMDAwIDBQQECwQJBQAAAQIDBAAFEQYSITFBE1FhBxQiMnFCgZGhFRYjUiQzYnKCkrHB0eH
wJmOioxdDRHOywtLT8SU0NpPD/8QAFgEBAQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAEC/8QAHBEBAQEBAQ
EBAQEAAAAAAAAAAAERITFBAnFh/9oADAMBAAIRAxEAPwDs1KUoFKUoFKUoFKUoFKUoFKUoF
K+VKShBWtQSlIySTgAVoQL9arpKdjQZrb7rQ3KCM4I6ZSeih0yRnGR5ig+LrqK2WWVEizXX
hIm7/d2mYzry3NgBVgISTwCDR7UVsjRYUmS69HRPkpixw9GdbWp1RISkpUkKTnaeVAD8RUB
q61z7hrvSLkRUxhpj33xZkZpKvAy0nGSpKkjdgjkc9uahdW6WuusdRSIKofvUS120MMSLit
UZKpTvJfQptBDm0JSFJ4TnsKC7XjU9qsL7DNxcktqkKShkohvOpWtRISgKQggqOD8Oc+lbr
1xixrU5c31LaitMF9altKSpCAncSUEbgQO2M9sVRroq737S+iZT9une+t3mG5NQ5GKFoKN6
XHFJA+FORnPAwR0q2asZdk6OvTDDS3XXbe+hDaElSlqLagAAOpJ7UC0aos98f8CBKWp3wEy
EtusOMqW0o4DiQtI3Jz9oZHTzFfFo1baL94KrYuY+0/u8N/3B9LSsZz+0UgJ7EdevHWqlYY
M253XRS0QJkZrTttUma5LjLYBccZS2G0BYBWoFJJIG0DHOSBXx7Nn5Fg0jHYnt6gMlhh9Rt
htSwhJC1rGxfhDKiBwC5glWOuAAvsW7wJl0nWyO/vl2/wAP3lvYoeHvTuRyRg5A7E1pW7Vt
oul0ctkRcxUtnHituQH2/CykqG8qQAnIBxkjPauf6Z0/f9P3iw6jlW3Mi6OuN3dyMXHHnfe
P2iVONFASyltQTuKT/hVt07ClMe0XWEp6M83Hk+5eC6tshDu1khW09Dg8HHSgk2tX2J+12+
5tzt0S5yRFiOeEseI6VKSE425HKVckAcVNVxy0abvbGi9FeKm6FTF+acet64yQmMgOuEuEB
AWBjBypWPi+mOx0ClKUClKUClKUClKUClKUClKUClKUClKUClKUClKUClKUClKUClKUClKU
ClKUClKUClKUCoi/6lt+nY4XKXueWP2bCPnX/gPU/mcCo/V2r27C17rELb1wWOEKPDQx8yv
7h3rk8iW9MuLj0mQXZDyx4jrmAVnoOSBgfTAHHQCglL9qi56gV4cxxCY55EZogtp8ie6jkd
+/QCtS2XOTarg1OjkF5klYz0WDwUnrwQcfmOlRvhpUE7E5SlXzYzjgj/H68+teiAC+lYQVZ
H0J9PP/AOKlmX0d6ttxjXWA1NiL3tOpyPMeYI7EdCK1LtqW02R5LM6SpLy070tttLcURyBw
kHGcHrjofI1QtA6g/Rk8W99R91muBIUejbxwE/1uB9dvmasPtFs3vtpRcWkEuw/4zA6tEjJ
OP3Tg+g3Vbwecj2n2tBUI0GY9jopQQhJ/E5/Ko6R7UJSgDGtjLYJxlx0rP4ADz/zqlIYdlA
llp6QtScpSy2VHPYYSDnjAwPP0wd9rTt6dBDNqnpKhzuZUgEZHXcB35rO/pUs97SdQFKQE2
9slWPhjrJ/NdeavaHqJaNweYQARwmP19Oc4/wAu1eLWidRuJyq0qQMAgFxo56dQV+RJrZj+
zq/vcOIjR9o6uPlWfwBrVn2I13ddalCebj4ecgHwG+vI4ynsf7PrXkNcanwFfpdWMjOWGe/
T7FT3/RjLPJnx0njO1CucDHXt+dfSfZc8Sr/6q00k8BPu5WcfXcn07UohUa/1CgDM9DgHQr
ZbSVc/Qc89BXo37Q9RJ+d2OtPciN08vtdKlv8AotkA7he2lkdAuGefv8So/wDUQx7q1bze4
q5i/wBolhDSt20ckkjOzyBUMcd+lTLvAZ9pt9B2usQF7QckMrGcDJPz8Vtte1KYgDxrXHXj
5lJeUgfX5VY/1zWpK9mt8ZTujOw5BChwXFI4+9JH+u1aUrQ9+ZdX4dodWz5peaVkdBwFAnj
HYUm/RZ4vtRhrSPe7XIaOMnwXEOAfiUk/hUoz7QtOO7Q5KdYUroHI6+ep6gEdvOuaSrfcbf
h16DNjKHHirQpKUHt8RTjpx1P4cVGpcRyUkLI7JOcny/t/CptHc4t/s011LUW6wnnVdG0Pp
KvwznsakK/P6EJWApSgcK/i1Jzu8vIY78/5jfgXq6WtsGHcJTCRkBG8qQPLCVZT59u1W2T0
dxpXL4PtMukZKffY0eYgHBKT4Th/tBP3Aeoq4W7W9huJCPfBFdIz4cr9n5cBXyk89ASas6L
BSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBVN1jrdu0hy221YVcMfG5gK
SwO/HdeDwMEDOT5HY1nq0WJgQ4ZCp7wznghlH7x9fIffyBg8mccIO4lSiDklSslSifxPU59
Tnmn3Acdcc3LeVvccO5RX8RUo9SSTk5xXksENKHykEYwo44H/z+NZC8NhK1DKRuCic8cADr
2/vNAM5ylJX5Hr/rrWvzs/gxtCgoqSV8EJGe+O/p/lXo0kqcUVAKBGQnOOOOv3Ctm2Q5Nwf
EODH95ecHLaW8hIP2s8BI7ZPFXCNpKy2VCJGq57YcXlSYTCjznnkJG5ZyD8oA7Hd1Mt+QVO
326VdFqjQoz0pxAwUtjB545VwE/UkCu1WdM9NojJue33tKMOlJzkjufUjGccZzVTY1TOmK9
y0lYEIYRx4jiAG0nvwkhI+9WfSvdOkbzeMq1De3S2oEGLGPw/jgJPl8p+tKJ6dqKy2oluVc
GG1p48JB3rH9BOTjjyqIVr+A8opttuuNw6hK2GMpJHXvuH9Wt6DoywQAnw7eh0g5y+S4M+e
08D7gKnEpCUhKQAAMADtUFVN61fKAMXTbcYE43SHwofUjKSPwNPcNby0Yfu0GCSP+zN78em
FJ/v8Avq10oKsjS98cGJerJTg/3LRZP5L/ALqwdCNuYL2ob44rHVUsH+1JOPvq1UoKkv2dW
txBS7OuLh7KW6gkf8NQq9ASrVcIqoxcnQ1qCHfd1JYdaBKfi5yFDgkjjt9a6PSm0VNPs9hN
Z8C9XpgK+YNSgAfr8NZ/U65NHdH1ZdN+D/HuKcTntxuFWulBVVWbWMbHu2qGpI5+F+IlGPL
kAk1pTmdXukIuOnrHeW9u0hKRyO/Liu/82rvSg5ZKRYEEm96Rn2hQ4DjDqlN8fXag/ga8F2
DTs/whatTttqHCGrg2Wy4cfKF/CM8j7KuneutVF3HTVlupKpluZW4rq4kbFn+knB/Og5Tct
J3u0A+Pb3FtDjxWP2qCc+nxAeqgKicFRIGBzjHl2+7+6unL0LKtxDmnr5Kh7fiEdxWW1Ht0
4H1KVVGXR25RgRqrTUe4sjhU+P8AAvaOhK0/U9dg5rN/Mvoqdpv9zspxb5rjbYVks/M2Tj9
08D1xgnzq82f2lQ3yGbuyYznd9oFTR+75h+BHmRVYRp623Uod07cUPOgZ9ynHwniDzgK+Vf
THGB5qz1hJ0ObBnKjS4z8d08lt3kntkH7Q6gEZFXs9HdmH2ZTKX47qHWljKVtqCkqHoRXpX
DrVe51lkGTb5Hh7sFSDyh4jHzgdeO/X1rp+m9ZQr9tjuJ91ncgsqUCFkddivtcc46+mOabB
YqUpVClaVzusW1Rw7IKlKWdrTLadzjysZCUp7nj/ABwKzbXp78cuXCI3FcUr4Gku7ylOBjc
QMbs56ZHrQblea32W3W2luoS47nw0KUAV4GTgd8CvCQ8mQ1LixJKBLbbwUoWCpoqB2kjt5j
PlVQjRrprCDbFz2VNBoNyET2nAnxWnGypKkjHDiVBvOAB1II6UF6pXjEaeZiNNSJBkvIQA4
8UBO9Xc4HA+le1ApSlApSlApSlApSlApSlAqH1Nf2tPWlcpWFPLOxhBGdyyO/oMZP08yKl1
EJSVKIAAySe1cc1ZfVX68KcSoiI1+zjbhwU55X0z8WAfoBUvghZcl2XLdlOvLccdXuWpY5U
c9ePTsOOmPKtfcStY8MHngngg4Hf/ABz1OOtfQV8a0ApO4c7e48/i5/HnmvoDcpIwCoEYwn
JOcjA79fxq9HmkJU6NqzzyOc+Y/t869mW0ocAkNvBtWFYQoIWU4GCCQfzBz+dSzDEe0uNqk
xG5l0K9jcE5WhknkF0DJW4fhw2DxwTgkCrXE0BMuyl3DUE91uXIIK0NhClJGMYJwU5xgfCM
DHU1f1uyjUt0m7T46rfo62/o2Bu+OY8vK3DjBKlkHHlhO4jjlPSp61aAt8Z/3u6OKucpXJL
vyH6gk7j15UT9BWlHemRdUL01AvS2WGmfDZbQyhwsYQhRU4FJCuc5C8lJJxjIwPFjUV4GlE
T27omXOnrWmK2ppvDYZUsuqyANwKEd+h6dcU36L6lCUJCEJCUpGAAMACvqqSdWPParh+7Tw
bTJ93+wkpHjIUUZwNwKlAAc4HcVsfp+an2iKtPvaVxioJ93GwlALJXuwBv+YDknA3AdwamC
3UpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgrt60RZ7whaksCHIVyHmEgZV2Kk9Fc9+vqKrNxb
v+n4/ul7jN32ykkblkktcnB3kbkEepOMgBQ4rpFYUkKSUqAIIwQe9Bx6Rp2HPjruOmpDkxp
HL0BwfwlgcdByVD6fcVVBB4tqBQsgcHclW0hQ6fga6RfNDLZmIu+mlGLKaJUGEEJTnHVGRg
eRSfhI8uc1q4rg6giPyFiPb75GSpchCv2bcpKfn6nCHBg5ByeCD5pl/wWPR2uFTnE227rSH
lHazIxgOH9xXkryPfp1xusMy9rXMXbbOyibNQP2pK9rUb/vFAHnyQOT6DmuJtkKKlkEJPPH
JP+sfnXV9A3mLKs5gbWmn4vKtiQkOpPPiep5+I+fP2hV8G8tiLp1lV5uzrs6UdqHZfhZ8JP
T4Uj+LQOpxye+41HXiVcrxdJtiZTJio2pXCltF1hKleGCrc4k/EPjGNvdPNScrUMSX4kK3Q
Xb0pWW3UspT4KR0IW4rCcYJ4GT6V8/oW5XNtAutwVEj4/8AsLaotpA/dU7wtXHHw7B6UHnb
4MAaoU+u7+83dDO6Sy0QlAG1CM7OSkZTkAqJyo84HFjrWgW6Fa44jwIrUZoc7W0BOT5nzPq
ea2aBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBWKzSgqPtDvJg2U25knxpwKVYPytfa/HIT958q5QpYzvCgf
LJ6VYdaXD9IaknLSrKWFeAgn7AQcH/AIt34+tV93JUpK1YUSTnAUeMjGfIn8ePvTLcHynaG
yojBGeQOR9P9elTiIjtqeTDYCnL07hs7DkxcjhKO3ikdVfZGcc5IxYm0W6AvULyULLSyzCQ
oDC3yMhZHfYn4vrjGCKuPs7sGxlV7knxFOqWI28ZOCficyecqxj6Z5+KrBJ6S0dGsDCJEhD
btwKeVgZS0D1Sj8Tk9T9MCrPWKzUGKzSlApSlApSlApSlBis0pQKxQ1mgUpSgUpUfe7siyW
xc5xpTiEKSFYOAkEgbiewGck0EhSq6jVMhUmHHNjk75jYcaKZDCgobUKUUkLwQnf174OM19
PawgtNXVaWHnP0U8hp0I2/GVKCcjKugVkHOD8J46ZCwUqLj36K/p5V7UhxqOltbikqxuwkk
HGDg5xwQecjzrcgTGrjb481kKDchtLiQrGQCM4OO9BsUrFQF91Uxbd7ERTDshJCXHHndjMf
PTerurybTlSvIDkBI3S8RrUhsOpdekPkhiMwne68R12jyGRknAGeSKpmqdMS59vmX+aWIst
KQoRmlAANgYG5zjLo656cBIzwqt60N3QuuybdDW/MkpAfvF1SppKsHIDbGdwQM8D4fUkjNS
0XSkf31Nwu8p27zEnchUlKfDZP+7bAwnp15PrzTyjltxfF5ZTcEMK97Q2DPcSEhCzuSEu4B
ByrIyAMZGeM86bDqGJPjLjtywFAqae5S6OMpV6Hkff8AdVq1DDb01rNUl1orts5Ci632W2s
FLyPuzu4xyUiq3PtirZenrc64D4bmxDxwcpOClRxgYKSCfI8UnvR2y2vRZFsjPwUpRGcbSt
pKUhICSMgYHT6Vs5+IDBxjr5VTPZpcFPWh+3rVuMRYUjAxhC8nH13Bf4irpQKUpQKUpQKUp
QKUpQVebqd1m/zIKFtojpjOIZcUnOZKEeIpIweRsUCR/JPnUcNUXuHpqPNkNtvvyFJfawgF
SowQlbq9qT0GSAeD8ScgHrdVMtKOVNoJPmkdxj+ysCOxsCPBb2JQUBO0YCfL6cDigrBvV0k
6mdt0efBQw63/AARaGg+k/ClZ3ELBSrarIBG0gjnziXdUX9OnI10RMYWZbjiW0txcqSW/Fz
xu5B2J8iOaviYzDbvioZbS4UhO8JAOPLPlWUx2EJQlDLaQhRUgBIG0nOSPI8n8TUFOlavnJ
VJlMSoBaje6eFGwVKlpdwSUK3Dg5IScdUnPcDzb1lcI1yWzObSWGVTFpcQ2B7y2yVpwCTgL
SpGD6KTnGQTcH4LS072G2WpCGlNsP+EFFrI7enTjviqtebHe2bLcHX9RpcjJZcecjt29tsO
YG4jcCSM4PPXn8bwcyWtSt4kFxboJCweu7vnPqc+Z9K8lKSjxHQM7SohIPXvnHb+7NYX8OT
sGSAcjzH+PFfaNiFZyXA2k79yvmA7j/Wev0rUnNgtt7iuNXO06aYdKUxG22VrSkgF11Q3qH
n8yT6c11KPHaixmo7CAhppAQhI+ykDAH4Vy5caTK9p64/vq2nlSVbZIbQVDa0SMJI28AAcj
tnrV3bst9SPi1ZJXzkZhsD+xNZwTtZqC/Qt6IwNVzAMcfwWPnPr8FZFlvAUSdUzCCBx7tH4
/4KKnKVCCy3YKz+tE3nt7ux/6K+k2a6YIXqi4ckHKWI4wPLls0RM0qFVYZ5B26ouwO7cPhj
cHy/iunp6Vn9CXHIP6z3POAFfso2D/AMrigmaxUOLLccgq1RczjHAaigHj/uax+hLgAkfrR
ddoIP8AFxsnHbPg9Pz9aVU1WKhhYZ2cq1Td15GOUxhx9zI/HrXydPTSAP1ovGBnA/g/GfXw
sn76InKVBp05LHXVF5V9VMf+1T9XZWSf1nvPP8pjj/lUE33rNQP6tzM//lV66dN0f/2q+/1
elYP+0149PiZ4/wCV/rFME3SoQadkBRI1HeBnt4jR/tbrH6uP8f7R3nj/AHrX/t0E5WrcID
NyjeA8p1ACgoKacKCCPUdR6Hg1GnTTisbtQ3k4GOH0D+xFP1ZWFZTqC8p9PeEkfmmg2mbFB
jO29xlK0fo5lTLCQs4CSADnzPwjmtJWjbUpsozJAUw2ysh45cCHPEClHuoq6k9iRX2dNOHl
OoLyk+YkJP5FOKg7g4zHddhW/UV9uNwbCssRVId8NWP+sIRhAz2JB54FBo3nUNktTCrJCjS
JzLMoPqSp8IZyHN3hg4USkKHy4x2z2rc0trOxRIXuD3iwEoLjiVPLC2wCSspSoAEd8ApHly
a5xw2kJBOEjbhKsjaMYAx16V9IKQnO8pUD8JB6ADk+fGRzTYOsKevupWiIiVWa3LPEhwH3l
5HmlHHh58zz0Nbto0nZrKpt2NFS5Jb3bZDwCnBnrg4wnP8AJArxi2KZIisyJF9vDTrrYU41
4jYCVEZIxs4weOPKvQabfHTUt6z5+K0cfi3QTlKgxpt8Z/2kvPIxy60f/wCdY/Vl3GP1jvX
/AO9H/ooIn2mREuWOPM2jfGfA3dwlQIx/WCPwqlX5CHbVYrhtWS/EUwv4sE+AvZn6kHr6Va
9a2t6Bp1fjXy4TEuupQlmQGiknBPZAPGCeDjjpiqlc4zrGn7Gtct1aXhIWmO4E7GR4iRlJC
d3OdxyT3xgUEt7OJKm9T+HuB94irDgz0UCD/j+NWmdqC9s6huESMxFchwmfFWotkqQCypSS
Tv5ytIGAnOM+WapWi7e/O1GExprkFxtlbqXW0oUpIBSMYWFDnf8Al1q/DSbviPur1BOU5KS
EyVe6w/2yQCAFfsMkYJGCTwabzoiVawvCbExPLUYOPPtoCDFWVBCm1KK9m/lJUn4VZwQD3q
QTql9IU88ljwv0S1MQhsEqU6olOwHPIztA4zk1J23Tlst0VtkRWHlocDvjLjNIUpYJ2qIQh
KcpBwCAP7a90WO0NkFFrhJwlKRiOgYCVb0jp0CviHkeetBXndWTRHtb2IzKXSpueVNlZZWh
aEKGzeFJT8R5wrBKM4yCT991DFF5LjltUbUylakJjuDeVI3DB8ToDx0568dKsZs9sLqHTbY
niIdU8lfgJylxWNywccKOBk9TivRcCG54++Iwr3kAP5bB8UAYG797jjmqKxC1RcbgYMZt6C
y8+9JQ666yrCPCxhJb3ghRB3fMQAPWtBzXN2TDTKMeMlpUFp0rDalBt1xbiUKPxjLa/COOh
BUnJOaur1ugyG1Nvwo7qFKCylbSVAqAABwR1AAGfSvVLDKVqWllAUoJBUEjJA6D7snFQelK
UoFKUoMVmlKBWvPipmwJERfyvtKbP0UCP762KxQfnxxKkLAcy2pBw4D9nzT9cgCslIyps8/
yge3f/XWrNruzJtuoHnsKS1PJebUlGRuON4JyO+Vf0h6kVgJO1xwqQFduhJJPQAfUdcU7f7
BaZNyUzerTqB1wFl5piQ8sJPzJw26kA/aGw/j689ari0AruNvNr27pLK1yYnJK3BgeK2Bzk
kJKgMclBHer37P9RtXO1Itriv4TDbASSR+1a4CVD6ZCT9x7079FvpSlApSlApSlApSlArFZ
rFAoOlKUCs0pQKVrzbhDtrBfnSmYzQ+26sJH51AXDVcgRVSIEFTcVJSDNmpUhHxKCU7Gh8a
8kgDISOc560FlWtDbanHFBCEjKlKOAB5k1DHUgmLU1ZITtzUOPHH7OMk5xy6Rz/QCz6V4Q9
PR7oxHn3t2Rc3XEJcS1Lb8NtokZx4HQHn7W4g963Jl4Lb5t9oiibNQAFICtjUcebi8Hb/NA
Kj5YyQGhNgExFzNV3ge6pHxRY5LMfnjaed7h9M4JPy18x7bJu8cRURf0JYduBDbR4T8hPcK
CceEjpwPiIPO3pUlEsgTLE+4yDPmjOxakbW2PRtHO36klR7mpWgot89m6JUlyTaZLccOZ3R
nEnYCeu1Q6Dr8OD14wOK+bJ7Nkx5iZF2kNvoQcpjtjKVHr8RIGR6Y578ZFXylArFZpQKUqP
vd4jWK2OTZJzj4W284Liz0SP8AXABPQUFN9osxc65Q7FFAW6BvKM8KcWdiE/gVZ9FA1Ca0d
aRdI9tac8Rm1RUR84yokJyT27be/UGt60LXBak6zuyfFkrUpEJKuPGeIIKgOoQEggdwkK64
GakpMiVIKypb777g5CeXXVnkeWST59TT9T4L77NIe92dcinCEpRHb5B5wFKzx5eH+dX+o+x
WlmyWhiC0BlAy4r99Z5Ufx/AYHapCgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgxk7iMHGOvnWaxWaCG
1VZP09Y3YzYT7yj9pHUo4G8difIjIPXGc44FcWUgsL8Mp2KBKVJH2T5YPcHPnX6Cqha70eJ
HiXqA2ouYzKZSMhYA+cDz8x3HPUcy7nBz1lxxl1DjS3EOoc8UOAgbSOU48sZ+h8uOZmJJdW
4q+250My4pDkxlCeASSC6gdC2ok709Ukk9CCIFSB4mc8JOQTjBHYj8OvrWxEkSIMhEmNIW3
IZO9tYA3A45HkeM57EZBpNHZdPaiiahiF1ght5vAdYKgSg46jzSex4+4ggS9cfti1yX/erC
RBuqMlUNleEup6nwQrgjjJaVnHY8Crvp3W8W6EQ7gkQZ6VBsocylK19MDPKVZ+yeeeM81cF
ppSlApSlApSlArHnSlQKzUZctQ2y1OojyJG+U7w3FZQXHln0QnJ7jk4HPJqMmXC9uxly5G2
wW9OMqKRIlqyQAAgAoSSTgfPz2qiYul4gWZgPT5KWgo4Qjqtw+SUjlR+lREm63uZCcmMsps
tvbaU6uRLaLknYBklLI+U4H2iT/J7GNjSoNnvzSvcXGw6yJLtznNrdfUzsWV7yrBZCFBAwc
j48bR1rbRplatTXSRhwxp8NYbk7grCnMBSFZO9QG0FA+VIUoeWAjn4pg3OBcErS9EfkNti7
yF+9OqynIUAcIZSTlB2gdQeK+UWOYzcZL9wfQpiGDEkS56UhD0QpLiVlawrettRT1ATxjPz
VMNMW2xBy2xmXLnLfLa1QG8KQhQ6OFKiQ0kqG7KjkkcZIAreYsr0yQibfXESHUK3NRW8+7s
HtgH+MUP31D1CU1bRDabt0x62iNBW7CtTqi6qV4aWXpWQP4psABhBAHPzdcBJwqrXDhRrfG
TGiMoZaR0SkfmfM+ZPJr3pUClKUClKUClKrt/1jCs6vdYyffrgpQQmO0ScK8lEA4PoASfLv
QSl2u0SyW9ybNcKW0kBKRypaj0Skdyf8zgZNUFiPI1rNN+vTyYtjiBRAKilJSOSlJ8uBuX3
IwOnwfUi2rddF913OU00c+BAT8yv5O1OcJxjIBJPG5XUGFv+rJV82xGkCHbmseFGb4ztI27
iOMjggDgY7kA1NkHjqO+uX2YjwG/dYMdOyLHGEhCBjqBxkgdOw4882D2eWES5q7w+ghqKso
YSc5U5jkn+bnHTqfNNQel9OvagnpbBCY7ZzIdAOUDsBxjcfLnHUg9D2CJEjwIrcWK0lploY
QhPb/E+vekHtSlKoUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgVis0oFKUoFKUoOeax0MlJdulqbUE8uPxm05
565SBjvkkeuQD0NBVlJKkuEkHO8qyOnzcep/Kv0DVM1XocT/ABp1qSEyVne4xkBLiucqSfs
qOeex74PNNHLiSemUqzkDPPB/Lp+YqZj3ePObDN9Q5J7CcyB7ygeSs8OJHkrkc4JNaDkcsO
hLvjIcYBCmy0Mp5HCgVZTyo8keX0rUSlXKicHgDIVzkE/TP4d6aL/brxfrI0l6I6nUNnGBv
bJLjf1GCtvHXCgQBxlPa0WfWVlvQbSzJ8B9zgMP4SonyBBKVH0STXIYUuXAdS/ElrjPq+He
0opPXoc8EZ5wcjirCi+2q6gI1FbApawpJuEX9m6o8fOgcL+vPXhNJd+DrdKokK23hpj3rSu
pkXGKCcMPKCsfyT1AOc8DZjH1raXrS5Wn4b9p2SyhA+KRHIUgn7ztT9N5NBcaxVUd15Dkut
x7Sht111OQ7Nd92ZQemMqGVH0SD9a2m7A/d2/Evt3VOYcHESJ+xjY7g4JUvn95WPSg2JOqI
CJSoUFLtymoICmIaN+wnpvX8qOo+YitCf8ApV6J4t7uQs8VxYSiPbNzkhwnojxMEk+YbTnr
hWKsDcFiNBMOChEJvaUoEdtKQ3nukY25HqCKplqtd6kLcjOqfblxJinEXJ9takhSUBAIStX
7RLiVKzt2gdM8Cn0SEKXaozFyg2xKbKTEEtue6AFOpIILq/EGcpVwfE5qPs9iN4vYutytq1
h9hxuV46E4Q+n9mtGF5K2lDKkgZSCPpixtacjvuIlXcouUxDhcStxBDbZISMIbJICRsBAJJ
Byc5Nblxuka2IR4xUt50lLLDSdzryh2SkdfU9AOSQOaojLbpS12uCEzG48kMuF8KWylDTJ2
pB2I6JHw7j15JP0+vf5moRss7qotvPzXLaN7o8mEqGMf7xQI/dCs5H03aZN3dEq/JQWkncx
bUnc035Fzs4v/AIU8YBI3GcqDVt9ti2uN7vEb2JKtylKJUtxR6qUo8qUe5OTW1SlApSvGTM
iwmi7LktR2x9t1YSPxNB7UqvS9dWCM4GW5hlvKOENxkFe8+ivlP41qrvmqLmoJtOn/AHNpX
/aLkraR9UDkf8VBaqgLnrax21RbEn3p/O0NRxvyr93d8oPpnPpUFdLU2gA6w1Y4veAoQ442
A9eNgBKx67QfWo1zVtrsqAnTlhaZWoHEqWMqP4EqUPqofSgln16q1A04uW43p+1bcrUolKy
nuCThQ6dfg+8VBqv9m0xHUxplgSpe3aq4SUYSkeSBxx9ABwD8VQNxu1zu7gdnS3ZBzlKVEB
KSOhCeEpPqOfM15Q7bMuUn3aDFekOg8pSn5f5x4Sn78U7lweUyXLuU33iXJckvL43OqyrGc
4GOAOTwAB6VM6c0lN1A4HEZYiA4ckEdMZ4QD8yvyGOueDZ7D7NW2XEyb28l8jkRWiQjP8pX
BV9OB55q9ttoabS22hKEIASlKRgJA6ACp+Znb6Ne3W2JaYaYkJkNNJ58yo9yT3J862qUqhS
lKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKCF1Bpa36hQFvpLUpCSluS38yR5EfaT6Hz
OMHmuW3/TVxsToExlKmCoht9kHw1ZzjJ6hXPQ/cTiu2VFXa9WiHuhTHEPvOpwIaEeK45x02
DJ59eKejiQ2tukKKUfCo7yOFYGSOM5zn7/pX0hxKVB3cCEjJCug79Rz2P4cVcpGhJt0edmW
+3C0xyMtRpUjctR89qQQgY7FR54wmqpPtk21yBGmxXI7nPDgwD/NPRXXkjI7UwYZlLhvNyY
0gxnwrIdQ5sKB5Entxk5yCMZ6VMRtTuruiZd0hN3twHDIkqIKDxjYkAoBJA5CNxz1qADK3S
EI+c8J88nj++rt7P8ATa5E83aW3/B45wylQyFug/N6hOP63qmp+bbOi7ydP2i5Dxplqj+M4
AVq2gLzjkFSeT+NRS/Z/am1FVukz7aonP8ABpBGT6k5J/H8K57qSWm7aklz29mSva06FjOx
PwpKT2BACvvzWsm6XZtSii5XFKUoBwia6EpyRjjdiruDpX6uakjcQtXvbB0RIjJdJ+qlEnp
WEx9esfLMs0kAf9clYKj/AEQBVCb1jqRtJ8O7vAk87kNr6fzkmvVWtdSOR1tLuiylYKNwaQ
lXOeikpGDjuKb3FW5jUmq3Zr0Ju1wJb7H8d7u4djZ8lLKsBX8nO7BBIANYt7uqYC3ZLuk/f
Zzw+OUu4tJUR1CAOdiR2SOO5ySSarD1vd7dDbiwRDZjNgBttMfhI68YP157/U1sK9oeowAd
8QJPcRj9/wBqlsRYNQ3fUDlqd990+5bmGlJcMtm8tNlsggg5KcHnjBBB8jWbRqDWc22tut2
RmQkgbZC1BrxBj5tpIzng5GAe1Vl3Xl8lJT4yohSgpWAqMFYUDkEAnqDgjy/OsHXGpXUnbc
vDJ4ASy3nOO2Un/XSpou/j65d/iolmjjyfW4r/AMJr4Fv1xIA8a9wImOpjMeJn+umqFJ1Pq
B1ILt2lELB2qC0tkj+gB9M+dR8idOmoxKnyHwRyHnlrwD6EkD/OluDo0rTq2mwq960mIQQQ
ra8IyVAjGCCSOxqPS37PrWtTypCpz/OXApbpWOAQdmEEfWqAGkMIBW2hkKIJO0J4wOeBz1P
1/OvaLDl3IJXDjPSt/UsNKcHbnIBAHPU1e5sF3GvLVAbLVhsLbA2kfEEMgdxhKAcj7xVfuW
sr5cwrdclR2yBtRDBaSfXOd/nzn7ua+4uhtSSVozb/AHdBGQp95G0fcCSO3arBA9l/RdxuR
SccoiJxj+krOR/RFTvRQByVrzlRBWvdxz557+fPc1LWnTl0vIaMOEtTZyQ86na0B57iPiGc
Z256HiumW7Ren7btU3bm3nE8hyR+1UD5jdwD9AKnasFItXs3YZ2u3Wa5IWBjwmFFtAHlkfE
eecjb9KuEOFFt8cR4cdqO0nohpASPrxXvSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSgUpSg
UpSgUpSgV4yn1Rorj6WHZCkJyGmQCtZ8hkgZ+pFe1eCZsVcxcNMhtUlCAtbQUCpKT0JHYHt
54NBCGFqG9LCp0v9DwySfdoisvqGBgLd6A5yfh7HGe9Slts1utAWIMRDSnDlbnKlrOc/Eo5
J+81u1mgV5SIseYyWZTDb7SuqHEBST9xo9JYjeH47zbXiLDaN6gnco9EjPUnyoJDKpKoodQ
X0IDim8/EEkkA48spP4UFQuvs3hSMKtkpcPzaXlxH1GTkHv1I9Kt0WKxCitRYzYbZaSEoSO
wFe1KCNc07ZHfns8FRAwD7ujI+hxxUFeNP6ShKQ2u1qemPZLMOK8tLrpzzhIUAE56qOEjuR
W1N1KqUxLctTiWoMNtxcq7ONlbTYQDuDaRy6oYOcfCMfaPwnz05dtL5kuw5y1SVRkzJEqe2
tp15nGA7lxKctjHVPwj0zV6NGB7OIjjK3bitbTjiypDEdeUsJ7J3LyVkdycA9gO/qfZnaSC
P0hccHtubP/kqYt2rrLdJUaNGkvJdmNF2MH4rrAkJABJbLiQF8EH4c8c9K+I2tdOTLdDuEa
5odjTZaYTC0tryX1ZwgjGUnjPxADGD0IqXvog3vZfDW6FN3OQhAAGwoSe2OvH1r5Z9l7CXV
eNdnlMqSBtQylKuvckkflVhjattEyc7DirmPusSTFdU1AfU226DgpUsI2jGeSTjHPStq8X2
3WFhh64vLbTIfTHZCGVuqW4oEhISgEknB7UFaHsvtfw7rjPOP3fCH/kzXsz7NbMysK96nL2
nICloA657IFST2srLHXGbeVObdlqWlhlVskh1woAUrCPD3EAKHOMdfI42YeorZOuSLay68m
YuMZQYejOtL8IL2biFpGPiGMHnv05oI5v2f6eQkhcd93JySqS4P/CRWy1o3TrSkK/RbThR8
vilTmP6xNea9c6dRK91Ex52QZL0UNMw3nVl1oAuJASgk7QoHPTy6GvaVq20Q/cUyFzEO3Dx
PdmPcHy65s+f9mEbhjOeQOOelBuxrLaoRBiWyHHIO4FphKcHz4HqfxrcrTtV3gXqKqTb3/F
Q26plwFCkLbWk4UlSVAKSoeRAPI863aBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlKBSlK
BSlKBSlKBSlKBSlKBVYk6amm53OamastSm3CGWVLStaihKUpV8aQdpQcEFJ+LGQOTZ6UFTt
um7smTa5kueUKjR2kONF1xaht35Gd207gobiQeU8EjGNRei58xDrgmuxSVvhlt11ai22TlA
yhfnvPU8LAOcYq70oK9e9OzLxGiMquIQYrRUlwNnJkDbtcxnpjfxz83Xivtiwzm9Ri8uTmi
tRWh5CWiApkpSEIGVHaQpO4nvkip6lBrT7hFtkVUmY6G20kDoVFRPQBI5UT2ABJqITBm6iK
Xbu2qLbs5Rbs/E8O3jkdv92OP3s8ipBi0NpuK7hKdVLk7leCpwDbHQeNrY7cdT1V3OMASFU
Q+qYq3NF3iJEYK1qtz7bTLSMkktqASkD7gAK51ZLFd5bExtEKc+o6PFvDk6OYymZBB/g6Ny
UBSf5RCsYHx889dpUHNbPHlzrxoENW+c2LJb3kT1SIbrCWlGOhsDK0gKO7IwnPTPTmqnYdI
ahtdt0m6iFOVGlXlmTPjOsq3QnGnVJSvb1SlTZyolP2E/FggV3alBzzRqZFrv97TNXeowk3
6S41GTbVqjvIWQEuFzwjgZ77wPhBPGcyftFt824saebhNySpu/RnFuR296mEALy5yCABkck
Y86uFKDn+rrfPY1PpF/3u7vNQ/ffeLjGhpfdb3ISE5Shop5+X5OnqM196yZuarVZtWafZk3
C5WVS0oYlxHErfQ4nwlktBKVbsgK4CRjccYxV9pQcslaXlaae0JDbXcQ1bWpnvc23xTJUyt
xAJwPDV8JWpQGU5x6jNS18hTbzqrRcmC7dENMpmJenmH4brR8NKQVpcb2oKiCOUAHPA6Vfa
UFS9n0KVAi31mZGeaWb3KUl55soXKSSkh09EnPTKAE8cDrm20pQKUpQKUpQKUpQKUpQKUpQ
KUpQKUpQKUpQKUpQKUpQf/Z
</binary><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAJVAaEDASIAAhEBAxEB/8QAGwAAAQUBAQAAAAAAAAAAAAAABQACAwQGAQf/xABXEAAC
AQIFAQUFBAcEBgUJBwUBAgMEEQAFEiExQQYTIlFhFHGBkaEjMrHBBxVCUtHh8BYkM/ElQ2J
ygpI2U3OztBcmNURjdJOisjRFZHWjpMI3ZYOE0v/EABoBAAMBAQEBAAAAAAAAAAAAAAABAg
MEBQb/xAAtEQACAgICAQUAAgEEAgMAAAAAAQIRAyESMUEEIjJRYROBcQUjQqGRwdHh8P/aA
AwDAQACEQMRAD8AxhOkC4+6MMF99rYlNtuTtwd8NkALXC29BgRpRG6a+NziN1ZgVB8N72tf
f+jix6HpwRh+kBdgLgdcVdAgZJA++3OGCFlJsAATbjrgusGthwRfk9NsFG7L1D5bDWRa5Ul
AGuPSY0kLaQjm90PqRbcYfKwszKqwNiAB7ucIAMu1/CMaan7I1bVUUNXG0KSSxxGWNkk0ln
KAkX33Vht5YHy5BXe2iiEaGVozMrGRQrR6SdWq9rWBPPTFckHIBTxFlIXffocUhBJ4tSKGY
gkdDjTDsvnDu6R0mt0kWNkWRSbsQq7X4JZbH1xLU9k6iCdo4X78iiSpcK6CzlSxA38QAUm4
5tjOV3ob4vszcKPe+rYji3GHPGXbU29jsPIemCFBRT5hVJSUyK8shAQaguskgWBPW/TBfLu
yVdWvEi9yqvOsJkMykKWLAcHzVvl6g4bW1YaSozel9PB9TbfFmGRkbfi3zwb/ALJZhUrCaS
EOJFVg7TIFk1Oyrp36lCP5YgPZfNIVZmhUABSt5U+01KrAJv4jZgbDzGGqQWgf3rHgkm+HK
5IUBevlgpF2bqkzSjoa4dytVN3Qkjs9jr0Na2xKm4Ixck7NTJTSPCZZJ1rnpETStmVVLFyQ
dtlJtgbQm0CqYbC5PQG5wQUKbliCLb34/li5TdnWip0mqHlEtpC8YVTp0PGAdzuCJL+fHri
zPkdZFmU9HBaZYZdF2IQkliEuOhaxsPLEUrFYLEasfXn34glpdQuqk+W3GDcWS1jBZZAqxM
Cw0Mpa/dlxcE7XAJ+BxXmyyvSalgMB7yqIWIFuWNrr7/EPng0FgJ6IHrceeO+xAnSADfYkD
B1smrBTmqMB7qJiHb90iwI34sXF+u/ocSrktT7HHVXjEcoUgmQAgMGsTc7Dwtiv7CzOyZcC
rEL03t19cUWytgbAaSN/QDGx/VFUayaiaEGaFNTi2xXY3FueR/V8SRZFLP3R7oSI6CQd0Rf
SSApva3Nh6dcF10wvRhpKZogFIItxtbFKogJNxfc2I/rjG3jyKaoiaZIn7pX0MbW3G5A9w3
3+uJK3sVKapoKN1ZVklBeV1UEJIEFut7kfPCu+x2jz0xPH925a5sQbfEjD6aFlRk0nc9OuN
nL2Hq1gANpKp4kkSKMi6lpTHpYn1HTjfELdmGiySWvaoRmgmVSYzri0FNQNwLg3sLG25wlf
kftMyVItbZhsAdr/ABwxe9ZruunbgdcaWbs7XxVtNl4p2Woqfs9Bfl77g7CwAIvyObHE+Yd
lGgjD0tVE0Sxw6jNIEBkkBICk2uNjubbDfF2haMeYwUJC3GnyxIvhVCbDqDbnbGmqOy1bDI
6AwosNKKo6pCSU/e+71OwB6kDfnETdmMwizGmoJe6iqKmTu0DMQA17aWNtjfby9cCphoA6i
SQjAEc9bYctwNZVhc9euDsPZXMKguIzA7pLHCy6yrGVzZV3Fr87X2AJxbrOyEySLHQTJNpo
lqJNT/taWJC7X0+A7m3vuQMRS0UpLyAIpiABawvxbFlKhr+G638hzgxXdkp4e+mo3WSkjTW
Xlazi0KytsB5Nt54rZr2frcp9ol0hKeKTSCXBcre1+ADubbfK2+K0xNrwVBUvY79MO9oLAs
AF87DFqLszmREbyLGI9Gub7TeBNAca9trqQRa/kcTvkGrMs2pYKkaMuLaA63aXxhVAttyRv
iaQgb39m6XHpjoqLcDc7nBNOymYSPLFG9P3kbBBGZCGdzqAUbc3RhvbpvY3wq7s7JHJUyUT
l4IKSOocSONYDRI5tYcDXte17HmxwUg5FOKqDWBYkG9wRz8cWY5VJN9PJIsN8NyrI5ak089
VrWlqRLoeMm+pEY24KjdeL3sRiduzuZRoC8lKoZDJfvDYARLKT939xh8bj3pr6FY3vVZgSf
SwA2xMGRbvqXbz6DEL5DmyVi0jPB7S0rRpF3vik0tpZl2sVBBv1sDtgbUxvTytE7o7AAgxt
qVrgEWPxG3PTD2HYXEsJsGki+J2xCainjWwkS/Q6b2+mLw7LxzTQrT1ay0szHTWLIHUaY2Y
qyAakfwnY3HO5xBQ5H7VTLUSiySU00sbQyX1OsYdVsV2Fjvud/K2ALKbVUG4Y6tzcgdOmIH
qYmJIZrnrpGL9PkUo7RUGWV7KoqJhE/cOC0Z1aSNxsQfMW9+GDs1mJIZO5cMoaMq5+0vGZb
DYb6ATvboMFfYWU1nQ2GgkL5jEorF1C0Zt5G2H1uS1uXszTqkiqF1yQlmVNQuoYkDcg3tiv
EqllDMLHe+JY0Wa2qDCJmU3KliDbnUcPo5xLV0oZCLPsL3xFWKnskJXTbTzbnc45QgGso9J
FzJhqrBnqO2FjthhYszPGfaFa63tvbfEgqAyrckD38HA0l1PJv544spRtDA+V7bYdRujWgk
8wXxAi52vfEPtfhJvfoMUyxKXFzvew2xBdtYaQFAAfx9PfhJxBoN0lQGa/Iva5xoaOvqYQj
09Oqs6iLvNH+IikGx3sd1FzztjE0lQuokMTpI+GNrl2bZWtFDFNpWVaeeM2jLB2ZDpYgi4Y
MRuDawvscDS7RLLD9o6otGyvATrR7Ff2lcyDr+8xPyxFSV9RLmlPVSURqRHTNSpHGttahGF
t/IEk+mL+Y5xklVRVSwpCHeJ1htTaSDqiK7222Eg+PrhuXZplsUFBHOySrE7yVIanud1ZVU
bbgXDXvyfTBpokEf2pzWNWaMwKzuJO8EK6tQZCu/oUW3ptirN2pzJGkbRSp30IiP2IXwBWU
AelmPxxoqfMssYw+000ZKpB3togQ7L/iKBb9tQN/fxfE0OZZQ7Qe0RLIq09NFoamVtGhXEg
44OpeOcC0O6MjBmU1JmcdfTUsFM5p9CBUAFiukuAPusRff1OCVF2iq6anggiFNHFTyLKmmE
CzKxZd+u7Ee7BaCryeOn0CKAn2dEY+yX8S05Qm5H/WaTfra+HUc2XP2hzOphWGGmekZo+8i
UKGGjhD1vqsB5nCsOynBndbTLEsbQIIVVUVox4QrMyj5s3zxJVVeYi1PVoiaRFJGska6oyq
AKy+R0gb9QBglDmuQvOpFBoj7zZDGG0nW7Fj5+FlGn09MWmzShl7xwS7MttbU4G4hCA8HbW
L+lsO19CM/UVlY09NXO8YaFy8VlGkOW1sbdTqNzhnt2a0YEyxqiVE71as0YIkYhlc+oIJBG
NSa7Ku9cw00aqxkKE048N2QjkdAG92r1wypqcsqIYIwroYZi+0IZWQys2nSbAbEH4WwBZjP
1pXUcPs3dwwx6WVYhGtgHKsQPLdV+WJZe1ebSTComqIzIbHWY1BJDFl39Cxt5XxqWq8pVnd
Yrhwv3qVekbKenVip+GBxkokzipqkRAklMVRTED9poA1abWHiBN8TQ7QBj7TZkiqgkisoAA
7sX2Qxj/wCViPjfEZq67N68NHEtRUkC4RBqk0ryw6kKvPpjR5lNlNTR5hHTwBWnmMkCCmVd
A16huN+CR6ccYlp6qhy+ny9pI1aRYQS0UahozplVrkbknWvwF8HFhZmp89rK6ExVEqypfUp
YAstwAbHncKL+7E8HaHM1jjghkRljVVSPuVY2GoL03++3zwbbMMsio4khjPfRwyKrvSoPEy
x2O1xsVb5+px05xl0WYRT0cBhjFVI7KtOLkFmIZTewsrBdNv2ecFML/AA+eZktdHmbsomYA
RyBABdbC4A67C/1xYos2r6gLSQye0GZDAsLICHBfVYA7X1b4izWppJqGlhpqeNXhRe++x0s
zgWZg19w3NrbYNUnaPJqfMVlWkeMK2uKRIV1RjvEYRgX/dVl1f7WFQ2CEzOaKmelBQqZRJp
dVOl+Li/BttgnBntb3khbupJJAwRiigRuzhy3Fj4lB32xZXMcrpaGhV6dJ5GiDNpjQmJvtR
qPm3ijNv8AZG+HQ5xRe0QXpSEiqEdm7sXkTQA91/2mW9r9T54pL8JZQWvzjQJkm1WZYBMFU
nUG7xRc9dRJvxiAV+YQQ1MCPCkc7MZY44k0ubENwLW/PcYM/rjLzSwwhJYxGNWlIVIBEbKS
Lnksb35F9sRDNKKPN66qjRlinS0YWNfASVNyCf8AZPHnhpfgWA5Zq56+OueVfakZXEyqqm4
GxNuTtif2rNKoizxkxFJrCJBbugdJt6C+3GDgz3Lo6iF1pgsSyO7oYQSblipHisNmAII6c7
DDJM+y6WHRIjvJ3TIfsV3JhCX5/fGrCr8CwXVVeZgy0lWYw7KqyI0CfdBLINh0LEi3nilWG
esqlq5yGmuGDqoUswtubcnYbnyxo5s/oJjOyQNd7kM8anVcR6SRf9nQ23XV0ucSRZzRqwZI
GKNUxzSREArpC+JRckgFrEA+XOH46AzU9TmlCVWWXu2eT21HMa69b2IkB5ubc+W3XDH7QZs
iF2qIyJkC2WCPdAGUC1thZmHrfGtbOaJnV5UlmHdxoxMa+MKjqf2upYH4e7AfNZaaehpYaV
XWana5keJVJ8KgfdOwup6DnzveabHaA65znL0lRMVE1IzLFMAFUHWmgKCBdbqtrjyxWzauz
TOnrA8cbxU7PO6RlX7lSQG0vyVuBwbX3xpmzWkmas7yKaNaieKUCNVYLpR9XO27OSNthxY2
xytzjLpYq2GOmkiFSCCUhU6riP71z00N531e/DpphZl6HNc7q6qmo6aYySsRFGpVTr8OgBr
izeEAC/liGTNa5amrqJJtEtbcT6UA1bg3t0NwDcdcaGpzaibtDlmZRQzrDRkd4GjUM9pGYH
Y2vZgLbAWsNrYZNmtOkFYtHHUxmeSBlR1BEaoCHQNcnSb3HXzwWOgbF2izGRK9tCtUVBSSS
dECmLTcagALXOvdud8Stm2d/qyZu9j9kISCUhY2sGjCqpPN9CD/AJfPBeq7QUDmURQVDRup
1xlFUN/eBKFNifCVut/pbD4u0VEstVeCXu55rqqxKPAFkAVrsbkawL+S9NhhBv6MrS5pV0a
6IZERQbk6Rv4WXxeezMN/PBR6rtE8QSRQRHGqOrogaNZFEa6xyupQoufTHM0raesoYIoKQx
PGykbC0QWNV0L5gspbpz53OLj59CczzLMe5mE2ZIqtFYFYhqVnIN/F9zw7DnfCtADK/Ns8p
am9ZP3c0dS8yNZNSSBrPYjdRcbjg873wKqMwlmB7ySPSZDLZUVLNa1xYbC3TjGziz+gnrHn
WZqVhrP2kSgktP3i76uADZhffjFSl7SZfRQUMRSpkkpJe8aTu1If7ORCACRsS6nfc23uQMV
Yf0B8vzDNamv/ALjKpqHLStpVV7yyMCW6N4S3wJxAO0uYmnWEVd4lTQoKKLKV0W2F/u2GC1
P2hhVKOR3qhKsDpUAIpV5ijr3qm97kvdvd12xJm2bU+ZoImZ1gmmEimI3lhXu1WRWX7vidF
bk8nrhACIswzSuzVK+FnlrqcGUSJGtwEFy5t942G5NycT01ZnFekvcSlkp4Q0j6lRY0A0Dx
GwBsxUdSDbE3Z2oGT1a1QQSSawHU7gxcONiNze1jtbFnLp6ahGaQx+0rTVQjWFBp1BVlV/F
c6b6Rbg3v5YG0MDzVclfN7VPIryEbuABwAANvQAfDCim8a2UEA/HBfPK2mzSRGgpip7oIZJ
L95szG1wbG4I536dMCEgIdQL2B22t1xLGiWqkVqOEkb23bjgnbEdDIP1jRKpBBkw+qjLU8f
hOoFrkbdT0/rnDKGBkzKjLb2k2Pphxq9ifR6tbCxy4wsUZnjE9IykXWwt5b4rGlcv4tjyBb
pjVTUGwYm1gNufriv+rDzpuOpHOHbNLM00TqCRv5euGSrqTQ9rW48saSXLrpcA2O1ucU56O
17LbrYDpiKV2Vy8AOJSqpe4JJP9fTGqy7s2lXTUDtXmGSucJHqj8F7vqF+bgIPQlgB1wElp
WG1h8/PBp4M+bKKKkhaSenqIleKGBTddMjWB251KxHP0xabJf4FaLs/TqlE9RUSH2ytpYI0
aK5AlQPpexFrC4Nt+LWvgTS0MsmcQUBJgWoqe6jkmUqrL3hXUPMCx48rXxB+rsznrTT0hrK
phaUGPWS2w8fmOeTvxh0mU5pNT0ss5lMAjkZWMTnu1BJa+3mCTvtvfjAkL+zT0WSQorVEjS
VCvTsyQslnQ927AyW+79zY9b4gjyqnjhqJ0q2mhgp4pQ3dXbTKCUbSvFrEH1IwErMmzqjzW
ekmnqA4UkzAyETBbDY8nmwv1NuoxFW5XX5VFBUP3ggqYEdZUYhCHTXoPqBa44wCr9NHPlUd
IlZqeRpaWnWRi8N0bUyAMjHkWfYjfb1xLR9n46+mpJkqmVqgIxV0FgGkZNj5+G/vNsZM0+b
ooR6erCd1exuBovwPT/Z+mJIaXNjFO7RzrBRxrJLqe2lSwA2J5v06YAo1UfZyJqF6qOqmV4
iwAaEBRpCEg36+MgdDpwRGSwN+sHheUR0zOgZoABdNN9JubXuT/njHUNXm+aQGkpEqKoRyd
8RGNRDGy6ieegHOJIDmFRpKwVEgnBKkft7E/gpO/IHkMS2wo3H6pgp80Uh3aI1fcrFImoMA
yggm21wSRihmdNDTU6yLKC8jahpTYqSdg3pa1vXjAmuo8wy+aaLVJM0MjK7JqsNOkarn/eA
9NsMjps0ZY2ennEbAsHZdS2sWLA38gTtzY4ANVJlNNJW3UCOJJm+yijBLhRFt7jrO3TfEK5
LStLIWLFC032SELoKhyq2O5BsLEbdMBaCir8wqo4laVEaTuxMxuoJva9iSL2O/ntiGOLMDW
ClSnn9pC94ItrgWBuN7WtY3vvhioM02QQVdTEkVROyyxpJqVV+zDbWYDqCD8umBsOXSSVsU
LQyBpwO7AFiwN7EX6E9T64jNNmMUJY0lRGgcrxpswvcc7Wsb+Vt8O9mzSdAwo52VDouLeG2
xHO27Af8QwWFBEdnIZVqDDPOUhYhHMY0yW03PmBuT02Ax3+ztPLLJAWliKzxU7aqdR95m8S
7/wCyDt5+WBa01XNCpjgmlkkdgUC7i17nf/dP/KfLCjSr9qMGmTvgLtHbcC3JN7WsRyfLDu
/IFyXsknss8/eT6Epu/UlRz3evSfwv/livneSQZepZGUwvOyssUSqQoVD4dzfYnbi/vwxEq
Fkd40bXC32lwPCRfYhueDt78Wq/L618wnR9dTKJAveKPvsQBsPLcD5YPO2FjZuz1PRwVZjq
2k7uURXSESEXUMGIA8NwbXuN779MR1mVQUmWyzRyPK3fxrDKGFjGysbkWBButt+Mcrsoqqa
TRFTtPeNHbQRYFkL6Tv0AJ68YD+zZhWUpqoYHaHe8i2Istr9b7XX5i2AYcy3KoauqpAk8ji
aFZWIVW7u7aPEPRr25vtxicZXDUZRpFOgqkponXbS8j65QQL/tMEA35tgBL2er0enXTI8ks
JlZI0u0bamAQ+K17qevw2xXqclrYwjwCSpiNOkzSIuyhk123O5AB48r2xLbYFnMcuFLky5k
ryNraGysgCkPGXNj6EW/HBKfs/S0UbyyVVWe7gaVkCoGk0pG109D3hH/AA4DQ9nsxmWQmIa
oWjjaMuuos7aVAF+b32whTVWb57HTTSFJ55kpzI6C628AuAbbAefTCGG4smo4FkZpZKnTTy
vGqEDviIRIGXzALabeYHqMStRRnO6il1WWKBZkSJQrS/Zq2lRvvuffY4ApkFeYaqWNA6wui
WV11OWYhdIv15tziSLJc07lnFC+hWVSdiLngCx632Iw0xUaKako/wBXpKJWX+6tMoKhSwWQ
qQefFbSfhgjU5ZT93Kgij1AStqWMA2EKMBYepO/njKx5bVGolpoKd2ZUEm5VTp28XNrWsQb
8YsDK8yFx7BJcuI9OwJa5AHxII8rjFf2KgtH2bilr1gPepaJO8ZrEKzfsjztcXNubi+2I48
kgSIhg7O1G0oZgrIfAD4fIg3H9WxWp8pq6idIe5EatIIy9gwjuQAbA7i5Axxsrq1lWIwAM9
hGLqNQJIUjfqQcF/oA+poZKed4XRllTlGtdTzbGjmy+gkzlcvNEmtxE4ZYwAg7q7Kf3rt52
tinDldU7JenaNNQRiLNp8Wnod/FtbzxG2Vya44I4WaSZS6gBQCLkXG/ocNuxHE7OUs3szia
ULOjTAaQbWDnQTawa6qNv3uBtiWoySnqO0lbTIhgiveNUWy38NgSAbA35tzbDYspqJKjRLS
sillDmwbY2325ADA/HFl8kqYpnhWDvNBIDLazblQRv5jjnEjGwZDSRXLAzvNSMwUj7xKgjS
37wNxtf8sNk7LZd7UqmtLRd/wB33i6QP8UJp/3tJ1X9MdTLpZo3lSIFUF3JsDyBv16jDpMn
qbt9h4gt/Db1FvfsdudsILKH9mYBnFHRSNMqVEeqW5F13bjbjwjnzxJJ2To7Qywd9cut45C
puDF3nlwCLGwJ34xbq8hkpzLpQPHHYs62HQX2v/tAfHDIshnmiSSOn1h9xZl6k2535Uj34B
2QVXZShDlFaVpFlqizht5QmgqoAHUMx25sbelfJuz9FWVFRFK85WOaJEZAFOl206je42Fj6
YvDIaho0IgYB0LnvBpAUC539BvhSZW0HdrPGQ7uyFWtbwkAi99z53tgoEyROzFNpZ1aRT7O
sguQdLlCxFuu48h88SS9n6WETaUlF6d2LyKCAAUta42bc3HS3O+OtkjgHuxqswsCum4K678
82HGHDLcwrGhRySHfZ5GuLk21e42+NrYBAfM8op6OpeKMupW6lJNy+5swIFrEAHz55xWjpf
u7qdh7x0wYfL3jiUsfBINQswNxci4t6g47HDpkAGoi1r392AqwLJSAkDawFhtbe56fHDFo1
iq6d9J2bqOmDKRhnYMu9za24+WIapFWVCCBaxXffnDQjUbYWFf1wsBJkZERiQNiOBzfERiW
5AXk7C39fLFZq4CwVug2B6YdHVIxAJvvc784L8F0SGBCpAU3tzptbFWalDEDTbbbrv5YsiT
WhJubHe5J/wAscYrcDV0t64ApgmSjHeHY/ji/DmQNBR0csZp/YnEsNUlmdGDM2w2uDqAtwL
Xx1gDswFm4O/1wWoqHJpaSnesMCs2jWxqNJ3kcG41bWTSePLzxO0wYJocyiXMa6vqYbCojk
VY08KhiQQNvujbDps6kmqFqZKYF/ZqmAlSQD3zMzH4azt7sFaakycexTLNTRyh4mlYz+JVE
ZMnhLclwAB5kdMMnjoJconKGGOe7SdytQSQ/eC22rxWjJ33vbrhi1ZV/tPVkzAQCJZS7nup
SrCRmViwYbgXjXbyvgfW5m9fQxUZpwndmLTIDqP2cegXHW/OCVRRUC5HDLHJC1SWUsqyFmN
w17j3gbbWxbeHKX0LMYJHgpltoqCA7agWUEk20obC/JB2O2EPQFqM9mMlbKlF3JrLO3dzN4
JAb61PQEk3HW+KFV2gkrEmiqKESCWGOF5NRLlUkDjUwFza2kX3t1xoavLssnoIEozTrORFr
YzH/AKq76tzY69uOTbFfKYoKOhzGWWrRPa6OSAIpIcsSttvnuL2tvhr9DVAfKMzpMsqcyni
pmVJCjUtOzGy6ZhIAW5sAPj9cTJ2srF1LLTxSCZFWovt3oETRqNvu+FydutsFJqLJ6btFRt
AkJoxULrJkMiyR6hZiDwQOR9MUsxospXLWaAxisCpfu2NzLrcOLEnwBNFj59Th2LRFV9r6u
pqGnFNHDIXmY6SWBEqhSN/LSCPW2FSdq5ooaaNou5EHdPFIql9bRKyqpubWYMwP0wYbLcho
PZ3lihiqGo+8VO+kGu8APi32u5IHFwTiCN8kTLo6SZ4hBIsEs8Xeu2hlSXVo32YFksPXjnA
FoEUnaianaglNMkklEzaX1sA6ksdLAbGxY2OLFB2jgjzFp6mE6GoWpFiRib/Zd2CSeOBf6Y
I0cuSQ95TGWFqWajih+0qGPeIZIiwZdirLaQ7H8rgKdcrhfNFli16G1UcmpiSA9tOxtupvc
/u+uDQwpUdraipm72SmjLMJ0k0avEsv3h6W6W8sOk7Z1cyOrUcLs2tmIZgVBaNunAHdqPjg
hl1VkmWV9UlHNFBT+1Uro61BcSIsjnVuLghStx54F1MWRwUuYdzPHPJIV7kd8YyYihN7b6n
EltS8bDpiaBURt2yqHqI3alU27zwrI+lg+vYjrp7w2OGJ2okjzf2/2WKRxEsYR2Nl0qFDe+
yjnzOLGXVeUnJsvir5UE1LK5QhmV42aaMjcHZdAck9LedsNrqvIbKGSmdRS1BDx6i/fCZmT
Ub76ksLm/OKoP6Gr2obva2YQqRXataazp8V+h5sWuOoIFsTzduK1qiKZKeOJo6jv1AZrb6S
VO/iF1v6YE5tR0xS9LHHRS09LHLVQyEqwkJCMqXJuL2ax6N1tgslNQx9n6JK+P8AvppbRQT
SsgZTI99OxsTdSBbe588KgdHU7WVQk1JlcPdhUS15LKVjaMb+ZRzz78Q5f2iqMuojRxQxFf
FaZmbUpbQb24P3BbBKZ8up80gaqqEjlifXNrlfvCPZ47KN/CS+pb9BfyGAFFUUkYzJKuKJp
NGqmMVygcN90X/ZIJ3O/hGEAbPaqpirBUnKqZJQhChjISoLtISN+uo/DFZe0VSsMcK08Sxx
RCJLljoIjMd/U6TweDvgl7XkiqY4Z6ePRVySxSAsDfuFEZLEE6deoem21sVIJMkMcPtKwKX
ndmTvGZok3Cgmw1XY3J6KAMAaFDn9QZA3s8ThTFpZ2JZu6cut25PNt+gGHGoEVdBVx0QjqI
JO9lUk/aNr1C++wGw6YlirOz5nhSZET7SISyKh0lTGC7A+QkWwsOGPTDsscT11fIqIIEopD
IyynRq0fvWBsSDtb0F8PQh/9oKsTSTJDTiWVopHIBN3jJINuLnj1FscizioQxtFTxDu6pai
PUzMFIUrp3O62JxKJcgIk3YI5BIHKppfZSPvMG077bc9cNzKTLWp4TQ9yZjIC6hW2HdqLMT
/ALWrjzwaA5RV6QZhUVLwtolgeFYw9wuoWAuTew/yxbi7Q1JvJ3NPfvhOzWIu4csLi/rb3Y
U82WCKp7h6WRtEaxkI3iJJ1tYAW52HQAdcWZZMlWUmFqVtMTAxlH0ySaiFO44A3PU6QL4AZ
To80npIO5jhp7CTXqsfEQwcXsd9xb3Yk/WMkTU8iK7rArmMSbFXf7xW3IBvbyxMk2TrKQBC
YxDfU6lizkLsVtyCG39fdhtdNl7VVOKeSNoEkcNfWVCd4SL9fukcYPIeTtFm708cUBhAp0I
2jN2Fn1gbnzHPlfEft0oqYqhYkBgQoq2uCCWO/wDzdMWYloajOoVp0heExG+xC6grE32HUD
DpKzJvtJYkjLWJ0aSNUll06R0W+vy/DAIrSZtUyIiMqWjZCli3hKqq9CAbhRziePOqskPpU
qh1qm+lX1FtXzJ9MJqrLnke3c6DUgK0kZusVt+ON9vO2OySZYi1DRNEQ8UaomkjxftNxa4t
sBtc3whjYquaOlkiEP8AiOJNdjdivB9QDv78ObMpJWnVKeICc63RQdm38QsfU36YtVFZlPd
r7PJEwijcRIFZVs0lyDte5U8+d+uIYqjKUiUDuL6LMVRgT9kQbnqden+r4BEf62mqUmhSCN
mqQQ2mMlj93y5tpH1x2LN6uCFYVpgO6AuGU8hi1/8A5jitlEsFFnFPNNUIIk+9LYhd1O3Hm
bYcudUzZe8Ez0jPGsUUKMC1kBOs3+W5+GBsdEsmYVkbBpKbS3dGEllbxLa3na9rYhqcwqKh
kkmgUhZWb7lgWYgkH5cYsvnPZ5h3JkiemWV9IQEeEyKdrj90NiI51kgpZIJa2nN2JXUp3Pd
kK/AsSbdNsFir8GnNqwfbKoXXN33eadi4+h5/DHafNKtBGQFJh06WYbkBiwBPlc3+W+KMOc
5Ock9nkq4lnVndAVJWx03HHJsbEcWxZGfdnmNZZ6ZFYssASnYX8PhNwPP3H4YLKr8HvN3kU
MK3CJdgjHhja9uttvxwwKNaqpYk7cnbFTMu0OUtKDSpLuLnSAFU3NwNgT039bdMU/7RRPpt
TzNccXG4/HA2hJMuxOe8a7Ekt+eGVDozoVPNrdcCv12qHV7O27H9u3GOpmizVcUaxldbbm4
uPXDTBo3eFhX9ThYok8lM7F7cbdMSR1TIQADbgb4gdNJItcL1PliF38Nzxt8cQlZpYcgqda
2Y8i178fwGLyuWGpSCB1PTGZgrNJtbjm54wWpq3fclelyMN67HQS7vUurTew/e8+uL8XZ+p
qqWGaExnvrWjJIbdmXi3mpxRSRdgP2rc9cE6auriIaeGpYDUoQAAAbkje17XJPxOAnZVGTB
8yWkW7ByNGlixNwLb25368WPGJF7OzySR6ZYAsrNoOrZrFgG9R4D9D1xaVaqlqFlA0NLGGR
lVbFXFvKwuPzwmq6tCirPdomYKVVSUJvfTtxufTfAIoT5LJTUxmkmjZVKglb9VDLyBa4P0O
Fl+UjMaer0krJDErqwBIALAMSByACT8MXXq6gNG9vHE6kyC/i07KCONhwOTfEEM1bR6p6Vp
I1ZwGcRcEHVbjaxscMLEuRPJBFLFOhDRLM+sEAamIUXt/s88bYmi7PkziH2mnkZ4dekFgU1
DUt9v5YgWrr9ATvJNABjKmMWI1X0nbz3HkeMW6WpzOzyQ1BRrIjbAX2IXa3AF+OmARTpMll
zCGSSGRBoNirAgudDNsbeSnn0xJF2VZ6qmaoljNNKylyhIYLqVNtubtsfS+2J6aeoipJaeH
RGknjMhJBIAK2U+oJHnv0xItfmbzI/tLlr2RtNgCSL3NttwPlgYACuyRosvNdqQw9+YgC7F
gPFYWO37JuR6Y7L2U0UCuZAlRdnm1E6Y4+6Eg2t96xHHnbBeokrp6dqaZ5JI1/YI8O1zsR5
Xb54h72v7mJO/lKJcIoW4AtpO1txbY3uMFIdszo7N1T5lUZc80MLUsbSSSvqKFQL3Fhfjfj
Fuh7HSySQvUSJJDKAESEsrktE8iG5H+xY+/ForV99NP3khmlVhK1izOG5B9CNsNilzacwUc
NRJa/dwo4GkGxAFyNjYkb9DbjBTCwdH2YrHXaWLWC66GVlYhGVJDYjbSzccmxt0xHV9naik
raOjeeBmqnKK4ViFPeGPfa9tQPHTE81ZmkjSd7NOxcjWCLHawF9trlV99hzh00+ZVNTHVTT
TvNBvHI0RBTfVfjz3+eErAim7JVccQkWspHGpFJtILamdQbW33jYW92GSdiqyOmqJmq6Y+z
6rrZvEFiEp6WHhbr1xcSszUSIqVMqWs6WsoOks1xtuAXb5nzxHJW5vLCddRO6SCzBkuHuum
xuN/DYeoxWxpsqy9mJghkWqhjVaWKSRp5GXQ0l9Aa4FrgEgHgEX3xZr+yjrIJKWbu4jCrIJ
nLOSsKySbgbABtvlhpqc3fvJWnqC0qlZdrB/PVt0sNzuLcjCdsxmjdZZpWjlUI5t4SAALXt
5AD1FsK2G/sa/ZWtikr1kq4ddEjO40t4gBq5t1G4vvv0xXy7JJqymjqUnijSSpWmswYlHa2
m9hwbn/lOLyTZtAJY46irjEh8ai9mOnTuLc6QB629MRilr6CGCQNJBrcSxr91th4Xt8TY+/
BbYFqj7Ms00harimhgqUilEYdSwMio2kkDcFv62w+XsrLJXmnpqqJonDNEXDC41utmNtiNB
3PNxbHVGdUtLAy1NR3dTrljjRibEPdiVtt4hf379cRivzbXqiq6wEf9WSepPT1J58zheQ2C
srp4qzM6OnlVjFPPGjgMQdLEDY+e9xg3NlWWaqsU0+l6NZmqLu7KqrIEQg6dzvcjjyOKkcN
U8qTiZlkijDRSsSLKo2CnzFhb1xGI61WqGZqhWqF+2JQjvATvq24vb44QwuvZ3+5sgkRKyN
lIILFZF7gS9eGsfdizH2fimlq6TvY1qI2jjTTLrCSFyrBtuttvIYDxzZlU3iapmXvQLhyQG
AAFh57W+FhiQ5jmwIlFZVFyis58V0C/dLG3x+OBMW/skoqeJqLM5ZhaSkhEi3ew1a1Q38xY
4u0eU9/T00hqEjil0G2kllDSCP0vub/HAif2/KZ6ilkdoJCQJAreFxe//FiP9aV6ju3qqwE
3kEfj33uWt7xe/ngse2H1ygtUQoK2C85YxKzeMoC41WG/Kfhv0xJS5KKyOCWCpQJKitrbV4
9Uvdja3h3ttv1wBlzLM4DE/fOqSQmqjfvSTpJIPA2JN9vfivHmufIsaQmsAH3Qkb7WNx04v
v78AV+h2WglgoBVNIpGoKyi4sSCevI2Pp5YvxU8FdBFHRVEEroEEis+maBmtcutvEp6EeY8
8Y6onzappljnqqiaLQJTGxZljFyASOOv1w+vTOKCqaiqZJxLTuLMsjaNgNNjwbbW8sFiaNT
JSRLk0laryTaAkwkj/wCqZNQBU+trnp7sVqyJ6M1gephDUa/a2JfSxfTbSONyLX6H4YETwZ
5S1ktJPUSpMjkOqSsysQtja3NlNvcbYaIcyljBkqKtopwqd42rQ4G6i55HXAxhc5XmL1UUT
V8cfepqB7pue+EW4O43YHexte4BxNT5FM0MC1NTqqZqhUUB2VAhWXY26kx342wNKZ2pB9uq
ZGLMpVXd2BBBJPX7xBv5jEEMubd4IYKisdkYt3as11a58VvO7Hf1PniWw39ky5BPUvEkOZO
1qOOdyyEDU6F7XBsBYW8/Ic2rZFliVudUUFSGeKV7OPECRYnnFlBmscNMy1NU0U8LMgikY+
BCU3Atax1C3rh5etaWCoY1IkCrHDNd7kAeEKfdf4emGPf2Pg7MM4np2dhVR1EcKoyi3iUsT
e5BFht5/HFdMhpnSKRswWNJ5xChCAgbKbkg2FtVjzxtfF1hmSU0dSxq+6bcOGb9jqd9tN9v
LFbXXzTBTE9QVYuYZbyLrtYnT54EL+ykMp9pzmSk1LTLEru9gW7sopLLa9zbSRe/OCK9jaj
v+5FRC0jyMFF9igZFLE9D9oDb0O/GK1FLVUlUaykjaR1DKXK3tquDf1O9sKOHM543MaVTRh
wz3ZiGdj4TzuSRz6emBBX6SZxlcVI0Hs1ijQIXZiAWY3udJNxe3qMDo4fGNUp1H/ZxZqnqn
lV63vZH0DS01ybehPTDY2bWL6QG32NiT8MHkaVFOSMiMESHdm49+G0d/wBbQrrJs3JN8OlH
gAuCQ7cDjc4ZRE/rSnsb2YE+XGDyB6db1wsK+FjQyPJJHBFgoG3JOKkoZr6RuLWvxiwNR24
1DfEcibDV7/dhRNCsCdtr7n3+mLVPMQR9oel/fiIRlmAIFyObYkiRud77724w5UOwjT1jJw
R/u41mVdqqeCjp4XgmYQFOLWJWRnPzDW+GMSq7EWI339+NTlfZ2lqqCimkqKiJqoqpGpdJJ
eRbLdeRoU73592M/InVbC57QUEgpdVPOr0ygMysB3gCkC49NW3pfDqbPaafPZKtGaCN4Wsd
rg6NO1vW3XFKLIoWpQjPMpVkcxBUMjE0/eFFNr3vtb6XxF2do6eXMapi5qIqaRQkbqo1Iwc
anBvxpXjqecMnVBl+0URWQpAysXuoGlhu6tqI4LeG3x5xE2d08iFFhkC6pCFVwRZ49Btc7W
O4F/jgJWQwUWXwTJUSPLIUGq4AkDRBy4HNgx09d/lgiGpM0np2gMY9ppO/aGJQGEiCxRduW
IY2G5+OGGgo+f05iLqSWklYmFiBb7liTxfwG1sO/X1KR3570PG6/ZG2pgHdyfK3itz0xWgp
YKigWKMRBnplZS4CPI3fSAC4BszKFHyxDS09LAiRuWnSSheXcALdlUnSf3g1x6WwCHPnUYp
njVZgr0pgZLjQrlQNYHQeG9sR0ebpR0yRWnJM6SsVIsyqQQvpvcnz2xXzGhpaSCraKpJMBY
KzEHcSBAh23JU6r/lidqGnno8vqNcah6Yd4EsDqCuygi25cgC/O1uSMGh+AnB2kiQKO6nYA
i41jcanY+64f6YhjziMAXgI8BS62Gj7LR4d+P2iNt8QpQQS+z0urWqTyFnDKrAWjNieunUw
28um+OZW9F7TmkFU5WCIaddgzLaQKCB7tzbpfASdfNB+taqt0yj2iN1VbjUupQNz6YkqM6i
epE8NK6OKhpmF1GsFtQv6ji/lbHDBG2XSw1mk1UUs/jjZRq0qhHwNzbfrhV+X0dHHLK2ttE
YITvhYHWV6Dfax2w0BTnzZXp2iSGRX0KgmGkOyhNJ1Xvv1BHH1xaiz6BRVSAVGomIQwE8oo
dQtxcWAYE3Nyb7YnbJqJqxIgztFrZX+2XYApv8A/Ofl78TU1FQ6qJmZDJCwTd1+0BeQHUPM
AKflg0Fgxs5WRvDFLFeFUUxMqtC40EMhtwSguDjqZqIoIU7mVjGqKCzg20o6Ej18d/hi2mU
UvcSuuoAQd4oaUE6u71W4vztv7ucTpleWyzVEIcoIZFAvOviBRjcbeYAwaAHNmkbQTxtTSA
SRugOofdZES7DqfCCffh1FWx0eTrTKneuJH1RbhACUNztufDtbzwympENfTwV4MaTIDfWNg
w8JuOBe2LmV08FQ1Ujv3cICAuTcKNYBNyON74AGLnQSYTGmlYoyuD3gBZhIz7ny8VvhgTVs
tWafSrDuYUi8ZuDp2xohTUT5fJBbQyyM66nAZSIwfiL/AI44Mto4Zy6SBo1V7jWCXUW0ker
E29LX6YQFOXPxLUs8dM8Z1aiS9yD3oksD0BIt7sUMvr/YKuomERIqJUfSjBQNMmsj8sXIqO
majlqJtyr6TZwNCkX1f7Qv+GLppKNBU0kXjDSRi/eKuoajurG/S1zhoChFmMJifXI8Kx0zx
iO9w7srKCLDw/eubm2GwZ/BSVPtDQSaEjRYo++AVVW+1jze538yTieuoKeOX2mGZpWMiC6T
gGMlVbVvuwuWFulsUs3y/LlzeCaxaGeWQzKkuqw70i6kceGxtxhUhlEdooKY00ccE0kUEJj
MLkFZASC9773JHItawtxiCp7QNLl3sYgmgIiSNZY5rN4VZSDcElSHO3p64LfqWkWllWF1kc
ztGAJAFupUKSSbhWuePIeWLsOSZaHqkIKjVoRmlHisjEuAdwNQ29NuuFTC0ZHO84GcxwRiB
o+5qJJSzvfZ9G3pbR9cEMx7Vx/rOVYI3lhE3eiTWRIx7xJLbi4XwAW9b4LvkOSwo47zWWiZ
kfvD47KrXsPMllt6DyOBub5NR0z05hLzwpZiQ/hdCAxt1DXJHywtlWmVaLtRHTHXJROxWHu
dp9Ci/eXOm1v9btfcW9cPo+0rUteKju5XBWmVUNRwIip/+bTxb54Ip2fyxmrDC40wM/cSd/
uzABl2v62JPNtrYkzPLKN66FkIIqK2YSJFICunWoBAHFx1HODYaYNfOEfLvZUili0RIiSxy
6TZdYN9t1Ici3njuc5m2dBNVMYikrvvJqtqA2/+X64PyZPQxCakhCFXnj1RtMPDZ5F+8dx4
QpPlfEQyDLVhkN7vbwHvtge5DW0338W29/LDFaKUnaEy18tUtD3byspfS4F9MgcdPMWY9R7
sSp2ibSgekDKpUuvenTtrJsLbf4ht5WGL6ZTldOahQEbaIJK01wylxdlIPOnn8Mdjy6mo89
oPZ7BC+pryBgLMRzwNrH44AtARc1aKk7juZXFpftHnuxDqi73HQIMOgzJf1zmWYzBofa430
qjHVqJUgXt6c2wUqsopY4Kh9SM4I0lX2sRcNYnz2I6W+OIqXL8teKmE7aC8mmVtZuNmAYWP
AIFwbfI4B2ilFnx9ujqpaU95HqIVZtKjVK0h2IsfvWF+LX2OHRZ8Fp4qc0utIo1iI7zVqAj
aP9217Nf4cYJ5fQZapomkPeRuSXV5RpRvFsQTf923vxP+raGseiE6qCtPCrqs2kgaGvfzIY
L674A19AaLOTaKSW/eU4kB7w6hMH2KtYADbra23GIctqlyqr7+SLvXHduF7wKNmD3Nr+XUb
X6YI5RS+x5vRyT6FUlXck3ABHB8vUYtUNE3eFJWUSq0kiRlwA5Ntr9NtVsDC0Z+CdqZapB9
2qTQ4vx4gwII69L+uLgzlu87wUq96JI5NWsDUyMSC1hydVibDgHBcZVl4pYnl2YsLqkwZtJ
DdNuoG231xIKDLmRFVYXEavdlcgsQ4Av1+7gDkjN11S9aI4xTCNEQIDYM33mP3rAgb8DFFK
cgFt7jp8euNTmNLRU4UUyuG1upux+6pNmv5EEYGmFQ1xq0/d3HT+GCgv6M5NTF4wLFtzc/E
4hpqYx5nCSQbOOTvg48NxYbC59bi+IXhXv08NipW18UooLNn4sLC04WAg8o9lvva3nhGC5A
f3euLpiXU1rDbofmMPCC7Naw2Fvz/liDUH+zg2B59Tz/AFxhwjEY2325OLsguT47Fh7/AOv
54raQSLOCTtboMJgRhgNzsONjYjF58tzKrpqFlbvonjcwIHX7NO80/C7mwvuTtg1ltHT1dX
HluVwxNIqjv6pk1EebNf14UW4A3vjawSU2W0zIlMky06kxx6LnSDrFwNr6t722JwyHIwTdn
M8WloqFpWaFysiQEg93M2q4IB2Ng3iO3IxpqHsbRZPFDWVBZ5gWs0pUkeG/gXgEC5vvYb3w
3JsznoRJV1ohaTSO7ip1N5LM2lbk2B8bE7cYZNnbrBWtmJjladWskRICgpoKix3Frb3/ABx
VNsTbMdNS1tTVzUfcS+1NI0iRsxLA/eIuTspG/NuuJq3s5XUtRLGgWohR1TvAyrqYorW06r
/tD0tvxhy5xXRZv+sSyLUmxFxpUqV0ja97afja2LMud1VQYayemhe8xmu0bFWYKEI3O9gB6
33w5K9jVlH9TZraRjSkBLgsJUt90MTzuNJB26HHRkuZmbuhAFPfCJyZV8LFgtzve2rrxi7N
n1ZPHIksVOwfUHNm8V4xGf2v3VGOt2hrQZdMVKryS98zLGQdYYODe+9ivy2xLryPYKqsozC
nSSd4w8MZ3lV1II1FLixvyLYUeX1UuWrVxqzKXcSEkKiBSu5N9vvDkYuT5rVVGXyUTRQiJ9
7Ip1KNesAb+ZJ+OOJmz5bRUkNLGyTQPI7PI1wxcKCAotdfDwbjCpD2UDlmZiC60jf4Zk3df
CoXXvvt4TqAO5BxyClrf1ycsmjkjqUdldAVLBlUnbcD64mkz3NYUid442hmRl3i8NQBH3RJ
33su21sVUzStkzqXPREklQXaSQiM6FLAre19tr9cUqEWMmp5c0Z1RnBTu/8ADCnZ3C9WHnt
6+WJRl+ZqyMICyMRYq6EkEsASAdvuNzsLHFbJsy/UtJUPFTu1Q/dhXZh3cYVw41C1ybr54n
g7TZhGVMUcC6StwEJuFLEA3P8A7Rvn6YLDZOsNScwagjgfvgx0xvpFxp1Ak3sLrve9sGKnK
ZadpEg1VATcuSirbulkJ+90DfEC+M5QS1wrXq6WEK8QLMqJdQltJBHOmx64vntJWFZFtTgO
CrWUqN4xGQN7fcAwcn2KgoMtzATCNqZg5JH3lOkghSDY7G7L8xjhoarRG7QqocrpJdeWvp6
7XsefXA0dpcyqS0IiglEpcFNN9ZcqT16FFI44wo+01dCIygpwYdGnw7XRSqk78gMfjY4LDi
ws9LWoWMsTAK3dE94tlIOm172ADbX4xXp5amZZaSAsY9JeWMMArAHk+fNvLAz9Z1c8KxJSw
ypTEyhREToQWLg77rwTfz5wPpM3zCDMad8vp2E8hBpwinUxJ2CgHrbjr8cCYNGnjpZtUQ0W
SVBIpXSxZCbahvYi9h8cQVk0lDHTs4QNOpcLcFkszLZh03BxnaPOc1lqEpl01KiKWFoXj1D
u2OtwVHkRfa1tOIZq2sqY6SmmQAwJoj0jxMhJYD1+8bdd8UFGvfL8ws0kkKkRKSbyqdNgpP
B8mU/HD48nrW7xGSPvEnWExd6ly7Am2xt+z53wBftJmaQsZoUEcxkjuY7AnSisN+oCIPT4n
Dou0ddLNKwdS0tSKphGnEig7jy5PnieQcQ9HlsrpGwiV3dtEYVl8RFtQ94uNvLFhcpZaNqm
Nk1ox1KpQ3UKp1Ag77Nx0wKps9ng7t4pdEgmNQ2ptQaQ7XA4AsbWxYgzeeKIxRCFEbVdBGN
I1AA/QYexUWYaN5KwU6iNpC+gaStj7jwcWo8ld0YpEjsHCHSy31E7Cx64oCrlnq3qKeNY3i
+1KxADQFF9W3uvixHnk6BdOgN3hmDW3D+ZP0wgLz5Jo1aDr0QCYkWG5FyPUCx3xysyWoSdo
4ryREgCQgDVcL+BYDEQz+pcEFo7FbfcHFiLbehOHjNauePv5FR0SUEOFFkawsAfXT9MAEad
n5xIUeJWZ1JUK6m/P08LX93rhmX5cs88cQBWTazrYaQP2ib7AAXxa/XtSrg6o9QFge7HG5t
58k4r09dNAJUh02dNMg0ggL1HoMAEkmVGpkaWEGeKSQgSuu77gX+JI+eHnIKhHGqFbEgeBw
SBc72H+6fliI5lOgVGMa902pFEY8HHH0uMTS5zXwTaJD3csZF4yihhYk7/APMfngDZXeiIn
eIRkMD0W5tbY7emEKZoxqeJlv8AvIVufTbDfa2J1odDH90W+WLCpW1Jj1LNMstyni++Bzp3
wAT1GUNDqkEY7pLMGcC9iATx7xivPRdzXeyixkZlUKdrXtYHyO+LEuZVNTPeKJbRkOsdg+j
SoF9x5KL4ryVFVFVx1dTFYiUbiy3ZSGNz57/XABJJlNSrHV3TbgDxbOSSAB5m4Ix39VyRxa
mEYRuGLgAm5239VPyxDNnFRNIW192pYMFVR4SCStj05PvviRa2rqIZozpeNV1SL3YKoL3vb
puSb+uANliXKClQkaMHjYjxFgGJ0gke/cWw1culZ11BLd6YyocAki+3Fr2GI3zerUd4ZVPi
07RrfgDi3kFx05tUraRmXYl1cRi1yfER8fywBshhpJJxK0SgiJSzHzU4nGW1PeAaVIYqFBJ
8WrdfmL/I4jU1VEDOqFLtp1GxINr2242OORZlUd4ginu4CqgK+X3Tv1F8AHamknhgWaZgV8
IGongjUo9NsVfFte5Hn/liaTMJ2UUspDBLfsC+wtuetsRB1LKNLE3t9zr5YAKiqX1eZY2De
/EE8QEnGwI464trIoZwwsAzWtbzxWq5lDBBIhvYadQ/zwxGmwsLbCwwPNmmUjSD+zsbc4Y8
pJ4Fx64iCEmy88EGx+uJtPgJ3Vet+BiFRZ3U5OkjdjYDm56D34vUeS1NRVxq8eiIPoMgW5D
DmwHJG/oOpwXyXImg1ZhmMnskKjw7jvLG3/LcE+oHrgrHm1JPXSyJEF7pLQrutvPr1JHTDr
ehORNkmWplFLWLTgjU4AlkN2lI5uBwB6euCUVYk2VrHHPG0syyI5O8kpIIG1uN+TtsMB4sw
kjpB3wIWP7qcl7ne/lcdd8X6CooKejinkVjUSwzOCWbSFjI1XN7KADe3JwqIHVFLl1HTLK0
aFkjKFwhGncW23HN9j88VZaWkqY4pa72ciqCRxFo9RA7kg9NgGIN98TNWUcmavG0vfLS1Ma
JaIkByjNwOdhe54wTbK0nQ1VTMoEbMqlBqYi4AuTv1ucCdBswmb0NJl/aOCV5o/YZFQvLHD
ewC2bw22JI/wDmvgjkr5dm0qw6qWJlM0htTnSFZkZQoZbHT4hv7+uCfanJqd6QxiOQzqo2K
aQSWIvqG1z5DgYEUuTwRVMc1HaaFqIvESxAaRWVXBK8i+/NvEPLFdoonqpslpqtJp6eNIWY
rZadgDGJWJG4tcoVF+luRgTXz5fJlsaUyoso7nYxkEWQhvFaxu1jsd8a7PqKjzbLfZIyKaS
BLh5VYKiiVkPHnpPPocZSm7MT1jSQxzqZIJNEqAi6Ja4fncMOCtx7sT+gig70LRHRTzRuFP
jM4IHw08fHEwnyx8hngbQ1cyjRaGxUiQH7/mUuOg6W64pS0re1tS080D6ED65JFjUgji7W3
HGLOXUAfNqWjnMTiZreCUSLex6qfTDpFFukrMqGUUdHWQe0LAWJjKb3aYOSGtxpBBF9729c
SaspWnlKGJZXhSJysHhZwSWkFhzbSoG1tzhTZTHFR1ExBUinp3QhDu7oG02vza5J4AGHUmS
iWiFUamONXDSNqU2VVcIbkdbm9vIYZJKlZl6RP7PGoDTQytAYg6kAtrQEjizAi+/rtiIxZR
Pl88AtE8sgETez7oocWJYcnT7vI4vLkaGmjXSe975leWNdepNCsDsbW3vfDZMkSBypqHcIJ
tVl3vHyAPMjTb3+mFoAfli0WX1lV7Ue9hkiki1Rj/EBI42NgR54sGqy/wBlSnlnSXupJ2jd
qba7MpRtIHBAZbDi/pixPkS08yRd9JKWeRNKJuCguRueLEb9PhiOq7OLTwVErVEheN3UL3d
9Wl0Xzvc94Nh5YegspwVeVRzUvfxQRQRwnWFogS0hfzO58G1zfy53wMizDLIK+rCqmh2+wk
aLUsQ7wEnTvymoDba/TE+Y5aYu0mWULsBFUPFddNrXcqQd99xc9cTZb2RRZaeWp8YnaSMxy
poA+yd1bVzYFRv1xLQys2dZZPNI0dP7Mr0lVBtHe4Yt3QNv9k2J9BglQZp2co80palEAeED
7cUYU7ShrBRwStwDyOMUpeypp6J53laJoVlLROovaMqpuRwTruv88XaHs5TVWWU9V3iwqFf
vWCEtcSBQeeBfoL4A0My9Mpnhpo9MIeIPJKZadUBXunW2/wB46ip6nrigYKF+0cNVpMdGUT
vBFALmyAMNNrXJ622vfGkrchpSiTIRCqwK0igDxHuQ7Fb9TiockjSuq6WSdzHTRtJrVRdrA
beh388MLBrVmXgM01HBI0klQXCUwAUOF7sLcbaWW3nYnzxLR5zl0OkpD3MjwNHqSAXivBoY
cb6pPF7viMGP7Lwx18EUkuoSVDR6WjOlgGIHXnrba+BkXZ2mMiOlV3rPS+0oJEUqwFtQIPB
HjI89I88J/gtFbIKujo6eT2xEYmZGs0Ifw6WBFyNrkrx5Ys189FLlVLFArNUxfffuhGN0Uc
9bMD874kgyCBYoZDLVJrgedk7sEqoF19xax26C2CCdl1MjqamSyVIp9QjFiDIFvz0vf6Ya0
DIP1tl0bF4YjT6o3Xwwgd3eJVsf3vECxJv9SMOOdZSshIoAsQm1d33Y470MW/5BptxvxbHf
7NRNNHGtVModkG6C66g/FjyNHpziKTIkhpWlaa6EpZjHcrdA9jbYXvbfywaDRGKumlzmg7k
q0EfdrKWjCq3jNyR5WOCL5pl+uSIF760u8cK2bSH3tx+0o+F8V2yCEVbQCVCBNKrBIh4dOs
gFSeDp258jxjmVZYkmW1NW8Qc91IqKF+4wUMGv577YNAW3zfKtE4aDaQG32Kgi8agC/I8QJ
+OI2zyi+2jWPTBI8bJanAOkOSVIJNyAeePTE1XkNKIlQAK0UsgeRFAeXdANuNtV8D6XIBVZ
pNSCdwsUmgTRi4Pj03P8MAaJa/NaGemlFN4ZNAXU9OCGsGDD37g3wzN81pa6fvI2kjZTIb9
2LtfTpBN/Q79L4jyrKErlaOSV0ZZo4hYAjxX3Nz6DExyCBRqara5j1jYXS8XeeIfQYNBoFC
UsACdr2G/AGDlFmkFOcsEnFKZDJeIFvESQFJPriOLJYXm7qaeaFl7oNaMABnYDSCeoBF/U2
6Yo1VKaTJ46zU331BJQAHUrG9xyBpt8cDoYRizOjgSJFXSUpmjJ0bhyhW977gkg8Ysy5rl3
dMoic/3jvdIQAEHRdSPXSbnkYoTZdAaN6vW+iOmWayR7N4AxG3U9Tth9dR0y5xUQqCsXeos
ZjsVGqURm3XwXu1/Mb23wULRZjzihikv3TnUyanES3YB2JFif3Sq/DDqbOKSNNMlPKw7rQ+
hQAbMpvzsbA36Hbbc4zGUxVOcS1KtVmFYKiOENTorFtTMuq56DTfbm+EmRFk1VVTJUFqF6h
jIpZNow90PFxuvW2xwmOkF6nN8sp8remervUa1IZ0UHZiTupvcgi/uI4tiBu2NDHQrDCs8s
iUrRIyxjSH16tVydhbbi+Kp7LUVJDXWmeZI2CKyx62sVLhtuLiwN9gSfLBBuzlA1b3EMYSP
2tEtKm4QsqhlNrMLncc/A4A0Rz9s6SRWWCklF9RR2QfZkxqoYAHchh6bG+HP2iWaD2iF4YQ
ajUaUQXcx94DpHTWQL3O1iRipTZYk8VdPIxAga2mOMs1zq3sOACo9Bfpgk2S0tIkjuxU9yx
1SIuwHdnWPIeMj4YYaAWaZtPW0kUVOZYlBu4IsSdTkWIY2BDC4tyOdhgdFBXu66p52B2PjO
DeaLSZfUPEalo2jJUxSkhzuRcAC2mwBvfr8cDf1jSm4LcjgKTg0NX4B8lDUSBQ1mNmJ1tvy
ecdpqEwZlBJpUaWW+/GLUuZ0yuI3Ui9yBa9xiOHMKeathjVHuSoDNhpKxOz0S5wsK/wDV8L
DJPNIoZXJ0QyS6CAQkZNieLkcfHBPKctziTMe5ip1pplLf3l91iI5028vP643FPTUVAYoqO
CMd1YIqWOoHcMx5PB99+fKVmp6GB4xKizMpkZ2Um7Hlm9CeAT6C+I6G5GP7Q5bVZMiRpI1Q
janZTdDcftHm553wHhkzZNDwUcr2XQCE3vbkA9MbWnozWn2+scPGfG3fgF9IJsAt7W2O9rb
bYgz6qaGFZmiEYnICWNiw6nSOT0+OLT8E9ADIkqswzs0kyFIo95rtux8rjnGwznLY6o5dRP
3kNEp1OIiVBG40kjzNjvz0xW7MZbNQ0k1RUpGlVUNqWN2sQvQe8nBuevhp4aeGSJZKimPeL
Z/CG67/AB+GIu2F7Mv27oqwvR1FDqjldzHIIdQZyB4WIG9gLi/OK+SJmiVdVQVleyrQhw89
31gIwVijEeIA2Frj1xroFhlqe/njaZJ42iCEhmZD0FudsZXN81kynM6jaEzCR3Dd9dULypK
obbkaALX64F9DX0FUhmzCuWnkkqkhSQSeLUXe+/J2ufLpfEfaKgC0yvlwlE0LaJqeFm+4eS
V6ncfA47k3aGDM6SOqgRKX2RjeEHvZRdiSQOt99+mNA1b3UCSfZxhHve1lWMkXUnffp6nCu
nYn2ef10GYUbaZZ6hnEaPIyySEAMNShr8HnFcUdf7PJUB6mMUjrpivIHcuG3A6/dY89DjU5
jKUdkpKXu6dBG8UrygFSg0aLWNwVAuPXAbMc2FFUV1PU5cTHVsHdHm1AA6z4GtsCXJFtxbf
k417Q09ggZPV11az2bS0JlM0moqyDk3sSeR88WaCnzOhrVlp6R+/CjS4gLWHRhcefBxM3au
R4JYJqQtHUxsJAo4Yqq3BFiBZBsOp9Bi4na2iaZO6pWQ2AA1FmA7wPvceY535xFFWykuX5i
6xXWqZJo9SKCxuv3dx8LW92LFNRVjRyNF3qpEvfPYkWAtuF+WH0vaaRa+nSnoVkljUIh7zT
qtIX4t6kXPvGD2TTpSKnfopk0GKOSVgWZbruxC8CwsDc/TBsVme7mr9vSEPVBJJhCtQNYUs
duDuBva592GIJalXlR5/srlnYNqHlv6839D5YNdpc5FHXQyyQyTTxy95GDKVOgkNpbb7twL
DkYz0HaPuZqy9MqJWFZJSh02cKVuABwVO6+fvth3YIvLRTexe2q5CXkICltR0gX3HU6h+eA
eYQZy9dLTyJVKY3CFSzsAeg9en09MGpcxeDJZaUQ6lZJQDq5EgUXAt/s3xBD2md5hN7LpPt
RqiqSaQSxVmU+Y1ILeXrhbY0UqWkzaCsinWGeSeNhpMyFyrE7fe2G5B95xK9Bm0UkiOlWXR
ihZXOkG9iB05NvjgjT5qsUEkQplkaRySxkO13Vxtxyvpzidc8KxyItKoDyO/3uA0iyWsRbl
fkcAbA0lFmKqWmSdR173VY2HUHy292L6Q5lVUlODFL3UaGOIxppG54utrkkC/qMTtU95TSI
B/jztMyFNk5vY87gj/lxfpq7uqaOFoQyooH3ipNn19PPDbsRSSiqwBqaVCjIFR2YEt0I+GJ
qXL55q72aFnVidJexFt7eLqBfF5s0Z1JNOumy7Fi1itrEeRsOR547DmLU1VPOkKuZ3EhUnq
G1Df34NiIqGmrzVIYpWjdtRSSVdYuAeL9dtj6YqmiqYomieMqkmxLpe9vK/HPTzwTizWWKM
r3QY6QjE3GoAFQPTZjjlXVtUwCIAWYgkAfcAGkAG/kBf1GCgApjkFlEzhhvp7w7fXyAw+Kk
qpNOhZm1bDxHxe7e/8Algn7TMsfdhgw022Rb2ta17XxJR5ilM0Mcq3iiJNx4mXY8eXOEFgh
8uqdJR5p42WRVIJa+9t/dv8AX1xX9jrKOXvftbRt4XfdSRfkHn0uPzwfGZO/dwyeCJXBvHu
bAAWI/a+6MQVlW1SQhXQimw8WxGokXHmL84dDsEy0tcajvKlpVkmfe5t4ja559R5YuvlE8C
VYV96aVY2CqVDMeLee4xJNK00kGsAiJFUDjUFP44tfrWcyyyiIapZ0m0ljZWXoL9N8AiqmX
1EkXeo0iMHZNwSQQmq49LbXxBVZbLSztEt3ZQBeM2vsDvxxcfHF79ZvGoVIlYF2O7k2upW1
/Lc/THJs3kmlMj00NyoRrE7qCCAfiL394wtgB1oa5jH9jMiTMFL2JFySBwbncW9+Ks6PE8Y
mldEmhDlmVrKtz77gFefP44I1naxqG0stNEZSwYKGNyRJ3nHQX292MzPm0+Y1tG7UkJhpEC
Cn1MVlUMW8Z67sbjBe9lK2Eq6GanfuxUTyVAphUPCqnXGpIChjchb3v6XF+cB6ml7QBjroa
mnjuFPhublioHP71xYdcF466Q1FZVSUyPJXBhMzyMSQxU2Gw40iwxbiz2oVtcVJAjd4XDBi
eZe9I+dx7sFNjsANQZhmmdPFWVuioMRYyBLDSiEiyi1gRsPn1w1MvqRN3ISTvrElWe5Atc9
bAW5JPvwWGaew1/6xtGrKjIqs5IUEFdvOw46cYpyZ9GK6oqKekU+0RvHLCCQh1izeovzt19
MJr7BEjZXU01DDOFcB2dTEPC0ZUgbjrckAWGOqmY0hlihimDPAWl8KglNy/Um2zXI8je2HV
HaLMcypTTVGXwSI8hkuCws1xYjrsBb1BOHTZlNVpN3uXQK8sHsxKSv4Y9ZfSPQ3APmAON8A
bIViqjFKXjkhRKd6iMuh+0CabqN738Q5HUbb4jNPn0p7uCjnYqFLqF3DG+27b/dYf8J2wQf
OJ/Z4okooESKF40KlrKGCajbqbxg/E4kTtDOKiSVaaG80iyaGdtiNXF+ATIxthvYbAkmV59
KWvBOBp8ViBcadRGx/d392ONl+a5m0lXIHnHhDOhG24UA7+dhxg3HnlQgZRTQktGFBDsCv2
fd3/wCXf34rw1fc0Xs4p43XvllJYkaiNlDAcgb7epOFQwRUZLJTSqk5dWZVazC179Rudh0P
p0xyLLoVK6i/p4rA4O5jmk2YyDVaNAgUxoxs1ibGx6i9vhipFD4kbk3vuLe/FIV6B8tJC5j
upJC6b6ud+MOpqeJa6FwtiGHPTbFoxqxUaR1ud7333xxFK1cTeTDFR2S2b34/XCwr+mFiSR
klXDQs1U4AdgNnmsAvpfgc7e/AerzWWomRZYk7hpAulTdpL9CQf8r4FSdoY6yjrDWSH2iZN
EZCB/HbYLHxt+9+z78DqnNG70Sk92oUBRqvp28/PAkVRtZqmnyqM1layxyO3EvA946kD5Yp
U1Oc5rzXyq5jDEoCQS55sD0A5PvtjKQVxq69GqpDKsa2jjYWVbefN7+m+NhTZl3bCOkVZqu
27uulIyTv5D4Yl/gqoMV1Z7IkkwjX2hwq6uSl+AegA5tycUoMtjrWpZKeqd2u7SB3b7RlGw
32VTff3bc3D6WipkZmlkFfUFbmMuDHH5nb7xPr64bKkVfVRwSVEdr2VjNpLN1WNAQSASNzz
fBoRfiyDJEqUDxJLOde6m2mxJVLDy8uDbFDN+zWV1dLL7PT06dzdIJEkAWP/e873N739+Jk
p6mlY0sfcvGii9gwUjyJLbi/PJ4xWqTUyVKtUzaYYbBkBEYA9B/PcdMCsDA1mT1VJIZ2QiJ
OZyh0t5EdbEna9r9ME8qz+ooIk9sR5YBuqSkj3kbfXGhzavNYI2aJVp4jrDM2zm3Xgi3njN
1IkmWVAxCspADXEZPqOo68YpUyr1sOp24oNkjp5u5O6vKV39Ql9vnh2YZv2fzCjPexVHtFr
RXXQ2sceIEqed/jjGUOT11TJ3MQheZwSGaWwYefooxpqTshoiUSaqtmNy7Ehbf7o9/J+mCk
hUgZaOVxYRSBFBuB4r/l7sORKYhlNOTOdo9rAHz54xpD2dy5qf2V61o5wAYmKXWEdRYnr68
WwDzbLGyeV5DUQyxNYoUDeDyvv187nc+7FcrEuyxl0tLSrcaGnYANIzEte9th0/lif9fyIQ
lOyxByQhXeRmG5468efTrjONVs8JDArq2BWwAXqOt8Hcq8BXuJdLFdEk2juwq9bsN9x5G52
xMtlVQv7KV0okqaloo5AtpjI5JVTv0uL/7N7+eM9mEE1Ld3VirgFWaMjWPMA77774289XR5
ZEaqtrWqHc64IolYEta2pjexPG5488BazOlzGESTXRA4kA1WttYbdfpgi2IpZQyS0z0xUsY
zwTe6N/A7YpVNO9FMbXMJO38Pf9MPpXSlrAZHCiU6SSbC/IH8/XBia0seggPrG17bg4GirK
EFQNGmQ7EAhz1xdj3Ub2v57k4oNlskZvA/dki5VzdT7jziMvVUbMojiUrtsd9974KGHYnAY
3KgkW529MTgggAOCQDY3xnUqsxOmMOqNyAsdjiYVOYh7o0ZUgXvHc3wUxUaEEly2/S9sP12
cEm4A2B/HAWOurAo1Rxn1U6cW6fNI3J1ExuPPcfPDFQQ71TuRv03w4ynSRfyttiLUGXUbkW
2K9cdFmsW4Iw9COiTT6G29umOatiuogCwvfnC0hzqKgNwNxhoA2CrcC2/lhASC+xUWU9SN/
5Y6Br9/PFsMUgHcAk+eEshK3G2/NrYAJWKpdQLk7k8Xxw2AFzquSSAeuI1O925HlxjrMQbm
1zsbHAA9rXJJDX53wFzfMxRqscVnqCeRwnv9fTBKeXuI5J7XCKSb78YydDTmqkeVwAFbUxP
BPPx3PGB/Q4/bOw0UlWRLMzE83fe/wDAYIJEsI0qtt9r/wAMPciGEiwUAbdMBavNZZ5DFTE
WP3mAwtIfYQnroKbdn8QP3Rzga+Z1EraIEsT5i5+WFT5azODK9zfYdcFYKVFIVQFJ3sBbBs
aSQNhy+ao8dU5Ba3O7fywThyyCOwEYLDjVucXoYANNwb+YFr4sQ092BtcWvuPrgpLoVspCn
3uFO/pxh3s5KhSx26Wt9MEEhPDILDjfEncKu8Y8+v4bYAsFGmJF/CAPMHbET04HiIJYblSN
7/wwbMTkX07Dkja/88RdwunckdQWucAWBzTyKSRdebm9gfTDWpuNPQjZjg13O5GgGxvuOMc
9lBHmL3ANt/TAFgpKcsQbadwNvzxajp1DhSoAvf1xfFN4hY33vba/riVIVVgq/tdR78ArA6
Q77AbOfhiOWErKpsD4hYDi+CEUJNyBcqx0i2IKmIhQbkjVzfDT2DNNY/u4WOYWESeaSwwiv
eCkdzTRtfUCRqHkPK/ONf2MyiACevkgDHUIo+93FrXJIO2+M1lFEXaGMqWaVuPM/wCWPQ3t
7ElNTKuooQoHhBPGwA43O+NJ0o19kcm2zMSdikq3lq8vrO6gYsdMnhCqNz4ug/q+BFHVwUt
oVUSGUELre+oHrvv+Xpg324zEZXlEOTUoCGVbyte3gvxb1NycYmLONII7pU1EaiCVBHqfyx
kaxto2GX1Vfmjihppmu51eHdYlGxe/7R3tvt0GLPa3IKKPs7JJAJGqKdgVmXVrfnVc/Hf4Y
s9l4ZaSlatq0MHeqFYAeNzyqgeg6C3mcWM8hNRl06yrpULpeC+y3PBbz28t8CexN70Ybsj2
ony6rFFXTGSmZDoWQ+GJ9rHzI6fHGwjy6rzMiVYARbVHKhAja/kR+HztjzWtp445QigsCAS
Tz7vwxqOw+ZvDMcratNNFUsLPpB8Q4tc+Em1rj0wNVtFvezQtleW90pmzKoiqG8TxMBqjPX
w2uR7vnhr0VCZlQVZlggACstmd5N9gBsth5/DB6oy+gEYSp0nQPHqS7Hc/En0xV/VUKkRZf
RrAo3NQ62ufMXBY/CwwkyLsSQZRl1EQoVAT9pYszyH4+L4cXvi5TSGriHszxJABuLHvI7cc
m39dcB6+iocsp5Z5K0TTi5jafSAGPNgoHPlfDctrYWpVFbKzU42uZCb+8X3+e2Cr2LRdlrc
sykNI8bTlLs4C67C21zsov6/DHndfVTZjKzz3Bb7sak6U8gBj0Gatapy56HK6XXGyOqao27
t78nVc7+8fHGUPZTP5wF/VssIY3LSMqAdOS2GmkNa7AqTGlnMbi8bkaCDax9B64s+0alVfv
EXKKDcm2NBH2ElFM0ddWqh2JMdPrBv0LXv9MDazs7WZWqLMI2jcEB4n1AgDn8NsUnY7RXpa
d6yPvqqUiFhaxJaw6D5+WIqikmgjWROSbbi595HNv4YKZfRGGpJidnThXt4SD5YIy00Mc0U
UqzyM58EcF2PPXfcknj6YGF7M7BTzVKRhUMhkOyFLnjkjoOmJopGomamI1pET907Hz/oY2M
FFHJJG9HphpYmvO0yOt5BsF2sLDfgm5JvjN5hTwfrmeKOUtE0rWd0tp3346YpPl2Kx2uOVF
kjIs+4uCLfDocV6qNXkSUWA4O5PTEtBN3jTUrlbqoIAIN7G34HHalRr0IgZhudxsfK/9c4j
p0NdESC4XxA2PU9euLKw2N1Kk25PXEMYkFrr16DEyzaPCzcjgixOBjOsr6bBfDyev+WEEsS
rKSo9OuGisQHYlj5AWwz2vSSQHAJAIEZ2wgoeDLA14G2/d6DF6krUqE0ldLjoT9cD2nDyEF
XYcX0EY5BG4qDKIXWPkkixPw5w7Cg6Gva6ltPQjCAJHhvxa2K0dbFIyqZRE3RXGn8cWGJJO
wYG24GCyRha2928+MNIAYb735B+lsPc6iwB033+7zht/EByDe5OAY0G4BNm3+uJTcWB6fXE
RuBa17+Yw/SV2HNuMAHJYxLqXe9vgP6vgPRRinmNOQFudVuQTycFne4sV68EcYqzwR1FuQw
4Nt8MANnYcxxollEj2LX/AKtivBTRIt0UHxW5vgjWUkr0xjlHeR/syKCxUj0/zwPhlBfu22
b/AOoeeJ1ZSWi9TqNrAk87Df1xfiVVTT6bHr/LFKEkEeIH0PTBCFfBqNgL3AwWJosxxgm+q
4BNiTuTiVVAbci4O1unTDEbSwsRbcm+JVKai2lg3T0wxEh0jxajqvweMIk8sfEdjtbDAxcB
TYm/wP1xy7gmw9OORhAOW9nNxe4HAOO6QvC7eXOGsdhpj1Jzzzjl/Da1up9TgAb4rkk7cgD
kYS2ve5Fufljgba5ba1t/5YfFYbltgbXvgAmjQEW1i46WxKiEhdO1yL+Z92FGwbnwnpt5em
HpbYncnfYYYgdGngZrnYkb4r1ykoCNvELXxajewffdicVa4611Ha7AX8xgQ2HflhYWFgJM/
wBn4Pt5Zzv3aiJf94jf6XxoqeZO6nqZAdESlRp5Ea7n+OBFK36sy1EUr3rk+Im9mbqfcLWx
V7Q5wmXZEKWHfvFGpmFr+739b+WNsibMoJdGSzWWp7R5rNVswAY2ux2UcAAckDYYM5Zl1Bk
bB51E8mzKsigi++5vsAOg6m3ljMRV0qNrSTTpNyVwZpameRg4PcmQ3spLM9hzYknz5+GMdv
R0M3NLU99URymTSgHhjVrAL+Xmd9+uHZjNBUxxZbT2M8wJWQx6gii5ZhfY3AA49b9MCctoK
2psO7eCFjeSRh4pFA20L8+dsH6aKny8GOip1dpiQ8hcstwL+N25PoNubYl9kM8szSjU1TrC
LaWGvUALeoxDDTyRWcRqUBANj8r40/abJZafMGqUjjKvYt3dr7jkqNxxi3Q1QkjRaWmSSOB
FaTU5Cg36Af1vitMtPRUpe1mbUkccc4hq6fSNPfRi9+puLG/FjjS9ne1P9onlhelWKeGMOx
WQlSt7cH8MZDPqjv6FgsPdCWUBnC+Jyo4ud9O/TbbFHsnmi5VnqzEP3TRsj2PII/IgYmURN
cl0epywxtOJWZ3k3Cx2sjEi3AHPxxl6qgWkrJRTBBNEoLAgeAX55Audttr41lO0tTGratOx
Opbg2t+xxt1v+OA2Z57lfZymd4mSarICiMSay1v326Drbk4SdEL6FlVTmUlOYtKAlrvILXA
I4bcm+L5ilWotIDqX/DfSTc8GxJ226gfLGFmz/OaaaTMKVIog9nZURVDjz0jp8sHMp7bUdW
qiuUwyHwtKjfZi/Ug7j6jDZTiw17FI8YinlnJG8RDDUijo3IYepxOaRAZJo4YpFbwveS+oe
vPn7hifRTrohD0smtbqZXBLbbWA5GOyLCsOhqk7nSq7IpJ9LbdfPE2SZ/N+zRrHMkMqxTiz
BRMSoPlpvsSPL5Yz1LHFG6CRYj95VK31mxO9xwb/ALXTzxvIqR7+AMl76WO7N7hgF2pRKWB
JxMZJAwLJGBuL2uSNx1HvxSZSfgJ0E0+YQLJdSBYB2lDkkcgWuCemBGc5LRU8VRLTzytOoL
lFfUqC+4J2tfy3xVy+sjAPd/balKarMW8vO38MG48nqaqljjlZ3EJsFEYCMPLc3w02hNGEa
p7iaGojuNJ8Vju17g4L0oSriHs5VowTuxNvXbz9MaCt7OZUmVytJTF5SGETNMxdD03Ph2Pp
jz+OsqMrrpYqeRoC2zEm6uBw1sNu9opbDUytHZJYpBtv4fD9OcRmzbq4cjj+umK9N2oeKbT
XuGjNtyoB55uOfjgkGy7MkDRvGxfybSxPuwrotaKjlr2UWIA2H5Y53z7gkrY8EmxxbbKpVU
qkzKfJxt88Qy0ppzeV6YXF9RlCk/A4egsYk6k6RY26i5xYhltfRa3oefTEyUBfJ58xWQO0C
d4tONmkG29+m2/GB4zvL41JV5pLbhFg8Vx0Jvb43tg0Kw9l9DNmMvdbaeZHIuFH8fLFHP3p
sgzhacx3pJIlcSwtpkjO97gWBFxce/FrIpZc2/u6StTo1mlu1jv0v1PPGwwu1PZl6isNRS0
c08ZPj3vI9lsT1Nh62FxheSb3sqwzNJGskFSJUJNiVO/x24xKlWwIDIrj0ff64x9I1flcxW
J2Smka5iZgwa3Qr+yenTGldvAkke8ci6lVvI9L+++AZcatgXdkkXp907elxfEqVUUmyzK3W
wI4/LA1ZhsLMjEb3Nifdhx0SIBYNb95QcPoQSGl7i62H7pxE0ercA7bg+XyxQ0RmxKdeVJG
G6SB4KiRR08sAFzu7/evYX3Fr4hlo4ZBeWNT1BPT188R99PoN5i1uh8sOaabc61YDppv8ds
KhiFGyKDHId/3v44lieVDcwtbqRvfES1LIpLJExubnxLt9dscXMCu5p77/wDWAg4Bl2OsjP
huV329cThxYcN+0LjjA2StRgNcDfFQfdjhqafe6upNjspA+m2FYUFgSy2db73F+mHoVG92B
B6fxwJSri0WE9z/ALa8/hiVaxBsJE9fHuevXBdBQTLftCTfy/niPpu256AbYo+2Kqk95pBP
pbDo6xGF2YMLDleflhk0XOPC1ibcHfDw7CxsD78U++UaxfY+/Dlq0IAuN9iCDgAtqwFzpPu
64cpGpAxHN7XxSNSjhQQ1vQ+u2OipVrC29/ffAFHYmW7dAGOK1a6kKqi/iv6jEcU+lifNrA
k8Y5VS94V3G7Dr0wxM0t8LHdOFgEZIVD19fZdoYVDMRwB5n547mfZXOc+nRwYqemT7izykl
wd9VgDY287YkasoezECxzMlXP3g1Rg+F5ODvzoUA/7xwSi7dZXICKh5qRidLHRqNrcg8Dyt
zuMXkyNukKMGtoHUHY7L8rqVWpZqiZtu94Vd97KOvqfpjVpRUtJAIhGlOrCxMBKswtt4huf
zwFi7T5dW14p8sgUlkLSSyJo029Onv2wW9kkezRzTO+x1Rmw/5j19MZN2N/pTihljmMYrhI
VtoWSytboGtyfffpitV5vNQTT08Y0yxgBmdlsnkQCeeBubnyxZkhWIsKVCswb75udJ6k+d/
O+LIo6OKNp6iQyyvYugAa59Bbk8b3wwAPez1QV4HkaJmFkv4C5uW1OBbb3E4p1nZqupJo6h
xFAXOhEgdiC3onNvn7hgzmVKKdB7PB3QZgRFGL6ibXATpYcn62wYoC0VOpbvmlUFHaWTUUH
lc7Ab9MNsLMaMhzvMaEUIoxDZu8Tvl0i17E6rC3nY74y1fQVOVVGidHilsH0kWIBx6zV1BV
vABLNb7MbhFHmfP88efds5kmzGKCKV6iosFnY2sWO4APQ253PwtgVsqLbKs3anOXoEy16gL
FELWVQCw6aj1HvxSomCVUht3nh0m5uu+5N+MRyLMFZZacuy/tKQQPliOKcLINPdoigeDVp+
Jvvgr6LDlMJal3iiOtmBBCrcn3evzxDFl1VTShCixSEWEa2G9+Tfn/LB7s/mdFRqrMUDC17
GwHndrfGwGKOZ5rTSVTyR3G5bvEYeI9LC+18EV9ktuytQZscvcpmFMaqC9jp5U36Hpj0HLZ
KHM4Imy3MrxQgL4wS6eQ8RFvrjzPL45q6r7pFcGY3LLfwj3/wxdz3JWyrTVUzO8DtZ3Nroe
gI6jE8fKB09G8rsvE4nM0887OoB7t/Cx4FxweL9cRwdmoJ6UpVVCzObaJvGdA53YEAn1x57
RdsM5ylVhhqUdFJKpMok55t5Y1+TduaPOIxFmTx0c4/YbaOQ+YYdfQ4NicWhVGXxZdC6wTM
6xuR3jFdQN7AAg3YH13xfoJpoqQyCMU8JuXcQ6nBA+8dRIA9R8sWTldFOkkvcq6Mv+IGNvg
wNgfLFmXI45YiJZ5/GLMrtqb3HfCb+ybVGdzPMqiugeMuImPgZ459feAcNawAJ8gMC6TJZK
6VpKyNmiG4K3JI8z6Y1z9n8vjiIjZ3CHWXeVUG3kNJw2DLaCzN+tJCot3msXIvwSRYW9+2H
yQ7B0fZ2hrY+4y+hSnBPjlsCTbkgm51e62KGb9haOEBI61kqdBkSN/yJsN8HBSO7tHQ1HtM
Ohtbwy6QB5W8/QYm9hplhiigpFR3AQNMBYNyOt2vvxxvhXsLo8om9qoJGikndWU2JSQN9Qc
T5XLAa/XUrGyoR3bSJsT8ASfhuTjbdoOzNRWkSRBnqEOkiN0UbX2Cta3vve+MXRCGkqY52p
RI8b6rlyNJB42O/n1xWmWpWemU1Nl6sXNPS2bwM0hMjLc7HSbIBwd9xgPV9mMuLOmVTzOwj
PeRrMt3I4ULa5uSOLDf7w4wyn7Q5RLTBGhrai8RV4tTvqYngtckemw+mDNLFl9ZVI1JFTUj
xrpUSyMSB+yNLXVrHcX64npkmWh15TXdxLRdxMgCyQrIGGojcc3YccG17XO2NflOaBqR1qJ
2FRIbtoS8jDyBN7WFyeeTiLM8qppu9qcyq6n2mNbqxYP1sBoUEDfjrv0xnIJcwo0SRoGqIi
wLxFl0Hm19iR8MOrDsl7YZPSROlbRTwRu41NSoQxZh+0Tfk9T6YztDUy01klcMsmxW58BP7
X8caakyKuzmv7+aGSNGa0kqAKirz4QdybenTF3tJlFFT9nHpqahkihgdZDVyMLltwN9y254
FrbYLSHa6M60dSF1IA6b2IOoH12w0STcvTMfMqOnuwKhzOupCFQoykC6vHqt+XxwUpc6jaX
uqifSGUNHKEJ3/AHSBv8bYaeh0Jqq27Rsi8/cOGe3QrsCBfcBvywUSQyokiPrRvusvGIJUL
feUMD+8oO/vw7FRTNZGwDA294tfDfao/wDrVI9ePd54sNDEWI7lCp/dUb/LCNBCV3hAB55s
PywWPiQxVAZg2oC3Avh+sOWUMLEb+vphxy+lW2tSo9X3wVXsven78TRrEV16u9a5XztpwX5
F5BJCkbk35HivvjhAuAGa/v8AngvL2WqI3CfbEltKsgDqfcRbEMfZyeoqBDE0veWFkKFT79
yMLQ7BmlTwW5+9q4xwa1XVdip/aYgAfMb4v1+R12VwPLVQyoq8Axs2tvIEbX/LE2R0Uy1Ud
YVWSWnKSSLxfcgix/ZsbfG+HrsVgsBwL93qI44H5YeJCFBZWJHkwwczrs7WUVS7xwA0jEsj
xAtoXyItyOL4GyZRXxJFI6ALKpKAjY2/P0wa7DsqNL4VsjWB2+WE073U6z5W1Xv7tsSmhqk
UyBotJ31FvCfjjqZZXy00lQkCywRMEdwQdLEAgHfqCPngDyVRVPZTrIv/ALXO+JEqGZgBMy
+uvDGpKwcQtsd+d9/PCjpKwSKvdXHmeTgvY6IhUsjMO8Yc7i5vjqT95VRXZvv+ZxGaaqYgr
HbzBaxw6GmnFbG7oAoYEnVc8YcZVoT6N7f34WO/HCwEA2oyyhOT/q+VUqZ5vGLbsrAbFSOP
f6n0xjc3yGsozO3cgww2EkimyXPRb7k9Phg5R9pJQrNEzB7adSi5A5Fj03wPC1ObrJSU9qm
oJBkZ7t3e9ifIHp8TiO9l00ZxXdLhW0kbYvQZ5msBRv1hUaEuVUzEgfDgj04wQqeymaxx9/
HT+0owLAwXLgDm6kA391+MAJkkVmUq2qO4dbWI+GCirs2OU9sIqidIa2kgieSQK1QC5Crbo
gvY3sfLGv76GDxCppQ7ILOzDUL7gBQSfIj3748UNQsctwbN188Mmrqh7jvWbe9ybn4HFOP2
LjZ7NXpS6np54zV1gIIvKFkUnjYfcBxnc7zZ8j00tLXzvNMNY7y/2C9SL9SePS/pjB5fm9d
R1HeQzlXBDX0g3I455xekkqsxqZKqrk76Z7F5G93HyFsEU3pCceIZg7QZg8gKZjOrOwHdq1
9XkDcb84I/2Wf24xUVTC8zpeokmJbSeo1Ac6v3R0OK3ZvKo0BzCReG0xAD5n39B8fTG3yuP
uI5KuqCRqT4iBpVUAsB8AMW04qzNy3SMDWdl86y2N56mkiaINbvIpQ1/La9/pgDmGT1VEpm
raKohBJVWkSwJte1wbeeNrmuYNmcokqJBFBHcRx6rD/PF+U0k/Z58rkYKzwllLnYNY7k2Jv
c9PdhvHKMUxLLbPKg5dQwU8WB9MNvIkiuSFAYDfcDG77MdjaWrmkkzOOSeFFvrWVowSegA3
8+fljPdpez75Fmoj0tLRyr3kDsbhh1B43B2Pw88K1dGykmFezNXRd8SKeSRkQnUZdiT1JNr
YsZjU+31Ciec9yvKKtlPoOpO3P4YBdnslrs6mdqZFiiJsJJQdF+i29/vwTkoainr3palXil
SwKbeIn90Dz/AAwkiXVmdqKL/SzU9GGnVm+yXT4jc8H3eeNhRfo0aakWrrM5FHsXYRw6goH
qSMXey+WItbUVZQAohRbi9hfb+v4Y1Dq00NPQopuyh5SRcBL8X8+uFLolzd6MrFkMeRZPUZ
xWM9XJEQtDHKSFjf8A6wgbavLyw/K6iKgy6oqp30SF1eRz90XAFzzte3Q84M/pAIjyKOFVI
+1UAW8rYzWWVlPSa/alWWJlOqNgGDb+u1/LFQhyiQ50alszpY6BqmqziAo40RLSMHZT1IDC
xPO5AGCSz0lVSrU05heNR3fezrYji9l2B3+F8eXSpTVNaZKaA08JuyJqLFF8r9cauPMosn7
K00po4qyOSdkcyylQm2x236fXEyx0rKtXSNStdDT7NThXAJ++hYAC5uBsONhjEUOaVOc9to
ZHViiykxggDQBsPjhZh25NdlM9LBloou9A7yUuW1HUOOOg674i7AU3fZ2Kg+I3PXkc/jbCi
qTY2q2bHNq2ny2JqvNa9IYlF0RCBI48rck4897SZf7PmHfCGSkjq1E8IdAzabdbHY4uZJt2
merzSYvPDrMbyHWXk6W2NgN8G+2NPLX0dPWUweeFYyJKhEFiSbgDe+1tzxiUt0UtAXLMlyy
cF8wzZEBCk90hBW/BLEdbcC+DVR2foWjhmyKeqqVCksyx3Ww66rDfyHXGUpcygpKwrIjtNb
uwzOwUAjfoBwTb34M5p23ePK2oaKUSKRpM0iFVZbbgJffoL3GBqh7Cz5R2iWKKnl72eA7d2
pBU2GxZOTvv1F8G+/zOlSKFqACS2t37lB3g58Nj4SOt789cZSh7eUlBQxJUUdTVsot3jVBW
wPQnrvfoOgwQo/0mZYUkQ5KytcBUDA6wOd7fIdfTCCmHBm1AIUjqmqYC1ylPHCQznnewJ/D
A3MKXMe0CtD7IIqfYDvNgg6EAYJ1NZnSq8lFkndu2k2Vo2K+WwsT02NsAz2lqI6jRWNaXUC
oq9a92f90AD3C/zwqJRcyvsll2W1kb10hksGKwkrpIXqw5O/Q7cYrdsez1FPF+sFRacMLL3
a2LDbxEW2HTbFrJ54YGknMTtLIxWKSZXDb77rvffjFqOCCoeRMzmmqKZ0Mrhz4DYg8AXHu9
MNOmHk88oM1lyOSZKUpU08rDVBKupHPFxvcEeYODtCyZlTGojTuwrWZUJYLcXFjzbBLtXlm
S1yxTUgTvBFpiWBSoB5BsF4/hjBVdBnnZeuNQ0M1PITp1KQ0Mg5tcbHbDLWzZtQfd8N7DgD
647FRNcRkBTyLnpillPa/K8whVagNTSKNN3OpXPpbzxoZ4S1HIYpFjMgtHLzbV16eeH+Ett
GIzOt72ukjST7BG+zUC/G18b/II0quytLM8XesFeNkufFfa3x2x5gkbrMyX2Q6Nt7n88ep9
kftOxaC/3GYr006T/LGuRVBUSWcjinbL44aiUq0RJYE7AhgcXKaEp2hqHlBZZUHdljcAqen
rYj5YkyuFXglkIP2jnnyI/niWvKRtTTADV362PmDsfpjnvYJaA3aHvswyqsy3uJJWjUP3ik
DTa58W9+mKPZ2jilzOoiAZY6mhR1BbURcgnc874000SisqVA/xqY6tr8XH54BdnqsHK8srG
RUMbvSMRzovtf5DDXQy/mMznIYlVyC6lGPnbY/hhZJTU1dkiU1REsgQ7gnfnn0w3M0WTK3U
EWSZlBvfZtx+OGdlZAtIq33ZnUi/BH+eNK/2r/TNP3ncxlamyHM4XUAU8ZSPp4TwR8Pwxnv
0cPHLDXUEqB+8jWXSbkHlTf6Y0Xa4WyDMzq0t7PYEgG4Jtb+vPGS7Owy0T16KXWSoysvGt7
brvt7wecKKuDL80GhkdHJmUtJE0wQXCSalZVI2Ata5xDHkMozeKjnsgZHcFTfUqlfu9Bz1x
osspESKKbu9JmlZ7HkA7jFRqtn7WAzKka0qTICL3ZdMbXPTqfliOxpsw4hV99PS/i53xC8R
QqLXFxg2lKFRbg20g2t6YpZhD3ai52DDcDY4sq9B34YWObeeFgIowOXZNNVmOGYNFGxFwPv
PtzfyGN1l1LS0kLQU9P7LDqVnkB/xCBaxN9h6bYyTNNTyKrK8h57pmBBHS46jBKmzVCmusl
dorABEYgk8AACwtv0sB54mi3bD0td30DtG5iiW/eSXA1W6emAlXlsOc1B1ezxMt2NRa+5HH
h3Y7D73Hvw6XO4RDJGYVuwKRxXug35ZRyfS4xTrczjigZYZi/fADdtwNgbX2Av5A4pEpGVr
ezj086RoyynT4iguCetuvu92GVfZStiRX1xyEixiia7J5D/aPuxpIYlMQlguS4FjxYeh6Yp
5rVSraliLByA7uD4gLbDzF8XtvQ+VGf8A1PU0MhjqlT2g/wCrVgxUep6e7BagoJaupp6KJh
rY3Y33XzNscj8KtI221wfIYly2V6bvJQlpKgaRcfs8/wBe7G6go9Gcpt7ZpYqmCGVZUOmlp
gO7PAuODbqSbke7E0D1faapEVu4ok/xNLf4anp5l2+mB9Fl8+ZvbQxViQWH3R5n3f5Y2lDR
Q0ECQReEAFiSbFjtcn1xGaShVdmMG2VJ8vy6hgZYKSJSyEb+MgDoCcZylpQipDGpklm2+0a
5a59eMaGsqAIJqhrWHhTb05PoMRZDREyCrkuCRaIHaw8/fgjLhBt9j7YTo6JIqNYNIO2ltJ
tcnywE7ZGMU0MVRErgEyafM24+gxqTCTOvha0K+C9rG/p8MY3tc71naWGljGpYIgzbbl2Nw
D7hb5nGGLc9ltBXsrRoaETHShtuALAD4e7Azta0AzlIYSA4jAlYckn3c7WxrMup1y+mjifU
FZbubeEenwGMLXM9dmU0ii8s02lf+I2+gxri903LwiZdUE8vRaTJnmFl79gqhj+z0Hyufng
3lALiaqcj7SQAb28IFh7sNp4AlNT0ukaNtiOFAxcZo6WkLCIRqouoUW3vsB78YzkmqKRme3
smmCGA/wCrlBYt1PIGMJUyE+CImxJN+mNh23/9GUTuQ0skzFjbyF/hzjHIDJPsDcAg39MdW
NJRHFeR8CTeKUxv3AsjP0U9B7+tsFc5IfsRKjRm8dfEzm+6jQ1re+xxpKLK4oey9VBc2VO8
OqxLHYn+Hww6tyKmk7I5hTBCO9pO/Fm3DputvLj6nGc5JxCL91nmUXeey6blkFj4jve1zf4
HHoH6O4BJGzBLd2CC3A1NbGIy2mPsixSKQCpuet2P8Bj0nsLphympRCxKzeL18JtiJLjGy5
uyvnOWilzOfN10U0NGO+kvvrb0A536dTinNnNVm1HJRxZkXE0d5DYBjq3seq/C1rWGCnbqo
EfY2uKhgaiWNGN+mq/5Y8ko62qpJgIpH0ghgTuTv9MZx2XFXE19AES9HVxyPICNJQgeA7MD
c8gjkC/PljrdmaB51mgkutu7QMSSrb2O9gfdvgIM9lSpiqJYtGg/d3Gpdtt/nfGohlgl0NS
QjuG8SBJtXvJJ2XFW0HElpuymWyySmeSdZV3RYtAB/wCHSfniSt/Rjop/7tVd7UOxbuWTdR
yAXBsOm9rXxJTZxOkiiClpobcvGxY38r9fW2JlrJI3Z5dWuQh2E0hKqPK3yNzfnE7FsfTP2
ty+mqKFl78Qp3jyFw5PuK9LdD5dMQVXbagGVRBKOlnrmuJFm8Yh3tYk7kHm23zwbgzeOgo5
Hp6WGJENzIHFmPx5+e2MJ2qrqaepvC8ErObEwKqxoOpJX77Hbg25thDW3tFP+2+cUUzPTyM
hKFRc6ueDYjBrJf0kiskjjzid6eb7qVCnwj1byv57/DGVkppg3ew5Y0cQ/wBSysEfzJJ9cB
6lJKeoMUqBDpDWHG46YbjRaSej1qpb22VGqWMmk6vtBqJ9Ta2Ia8U0x1NXzMLA9xDGEUfE+
7HnNP2hzSjhWBKhmReA6hhbyufww9e0uYuxaWpDFbFUKC3yGFJgoNBjMqfLaqOSCno4oJnY
ss8YJYHqD0IPlti1lVRm+W5RVe0VgkpwAkKa+ZG5NuQQAT8RgXD2rWaVFqaZ2ReFg2Bbzsc
S1dXLWSQobLGttKBQoX0AH44vGrYp6VDKQMuoki1zbffHqf6PXSfsuxK/66RW9Rtz88eYeI
Kemx+eN7+jnMAmTVkO2pKgFSeqsBxjTMqSSMk/JsqHu4ozGCBYXJ+mOZnGTQsy/ei8a28xv
fHKCS7yoo2DW+mHVhURyBy37LAD5Wxyh4JjCksgnFwSlr35BGMfEph7M1qnfuKkuedtW30O
+NRl8rS5QjHkgrv0sbYzjKWy7MUMjhHhSULe4O9mPvuMa4+6FJ6CW1T2WWoHLRqWI81Gkn6
Yrdm+9jyyKZlCr7YQNrXVgAfrjmWTBuydTCTpZSQN/cfpvgnl0ER7PQGLgosov+9yfdi5e2
Lj+krbv8BP6QZ3iylIY9zUtoZfMDf8SMdgpnFHkVZuGjjFNICvOtbAW/3tjir28kvLSX3Tu
9YIG48QuR9MH6lXfKJnjPeGJxNEbfesQ238cR1FFXbCVKuikhW1tMai3wxi8+kaDtFmIO6S
UpFibAEqv18NsFcxzyoGYBaNz3ENmewB7wkHw8ce7qMZjtHVSSZvLOysnekKBptZbWAOLhj
fbE5rpGhpYop69R3KyokBaNCb28Q/LAHtdLDTZlS0sCd13waRwDsQCLW+uNNlPiq0k3GqE2
t0sQbfUfLGM7XuG7Ywot9McKpufS/5/TGcb5DD+2FjtsLFDMu1C7sgK2ja1nBsW9MW17PxS
BprmO/Go7L/AF8MZrKcxvWQUvfd0J3RWcC5QA9B544O0OYQVVRTVJiDLIbh4hzffyw6dWUa
umyzLYygJWdhxqJsx9Bax+ZxJLHTRNN7NRoS4tIxAIAG9vpf4YzX9s4YaZmgpSakkizG6fz
92CmTZ+c1pWkkRy0f+LFG5BQHjc9D5Ejg4ViaYqwQiCR50CLEpZwnhsALWLcksbC3rjNLGd
JJ2klbU3mCfXBvtPWU9RBSU9Mx7qRyz87ldluDvsScDIU8diL+nrjfH1ZE3Q4Rq4EdrjjTa
/wxqsr7Ih4BNVTOsjgWiUDYeRPu8sD+z2Xiqr1mkW0cR1bdbcfXG4Te+nkC4Frm3v8ATEZZ
uOkZRX2Mo6KOFQkaJGqcLYDHKxv7vpVj3sx0ITuQo5OLMZGi+242vvvgdV1Ka6irsTFABHc
Da/kPPGME5SKukC6orUTR0qnwa9NvPz+GD9BpLqVJGkWW2/yxjFkeWUyAHUfu6en8cazJLG
iSRibsLnUP6/q2On1EeMEZwdhlrMtyNJJUG+9/54zmSUhq84q81lj0tLMe6uLnbi49BgxXV
CxUk7M3K6Qo2uT/AF9MdoTDT5VFpXlAxB2vf0+mOWLqL/TY7U1ApYizN92Nnufd/H8MY3IK
cVOYhza0bGQb8kbDB3tLNLHlUus2aVhG1jwObYrdlqVoqGSoClS+wPW3+eNIvjib+yfITkI
jq1ZmIjSMuzE9D/kfniOeaWqaPXEYkNrK5BIv1+WIcwLQVi3HeKQv2YP3xfF3Qz1l3AazG+
9x/Q4xPxpj7Rlu3xSOGigDEtqLi/QHa30GMnTxEygIpu9luMavt+jGupkS2pIQ1+Lkn+eM/
k1nzenEo2Ei7edvyx0Q1Ad2b+rjRKWqjH3DT2242/yw6qREyt0l0shpWEgv4SNJOO1DJN7d
EPvJT3O3JIviLOAY8onkjZbNTNaxvsVxz96JMP2fyU1yTN3ndBI16deR+e+NjksEVJlZksA
zWLv1boLn3nFPs1SCDKr7N3wuD6AYMUsYjo4o2Iuo8R+GNp1VCu2Uaqip+0bfq6peRKWhYz
zsDYS+Seg64yGdZRR5BmDxQGNXkQO1z41U8C34+7G+yKivl1TVMAZqtiVJ38I4H0OPMu3S1
Nb2trZWheSONxGGU9FAGMbSk+JvC3pjauH2iMRupcAEjUtyPceg+OKkEU1MvcUJZRqBZi9y
D1A6AYoRNVQsYo3njYXvGP2f6GJsvlqJgEikJjlPjY/gPLFJNst0kWkmq3Jp4pGZpiO8IuR
p6Ko8r29+NLmNb3GfNlUYMlTRxxwgyOD30gUXtfyPA64g7H5akvaOkSQAoGDqL8kb/AYh/S
FSSUfbOWoU6WqEScFTYqbWIB+GCa40iYyUiV/a85dTV1hKwAhEjjUFSedgLAe8XNsdqxT5N
3L0kCe0Say1S6aipHkTcH16DFPL+0axCNMwQhYzcSRjn/fHHy3w3tPmENfJSLC6tGkNrabF
N76SOnuxCoqmaPsAk+a5jX1NRI08HcBCJSXsC1xzt0OI/wDyd0MktTmuY1BjgeZhHBTblFL
bEk3tYdLYJ/o1ZIsnrl1jWJ0JUfetp2+ZvjVQ06StW0VZGO7aTWo4up448iCPhhPTJvejzm
o/Q/VPHNNDmMK3I9nRkbceZ8jbpvxjtDkGW5goymspY+7hiZo3QlJEIsWCm1zfkhvLHqNIC
tNGkjB2i8DE23I9fljB5bVO9bJmE4XvI6kl1C7ldwR8icVBXYpSYPn/AEbxUKiryeqNQ+gs
FqGUFANjY2tffrjOVVHNSVXcSooZF2Ybg+RB8sewJB3UsKoSUWR4mAPKsLg2+GMF2sy6Slm
jLCzKSmojkcjG2B3aInN2rM4AT5e7BXsrmlPQTVcVXJ3UUmkqdJNmF7/C2BzeFQx+OGxKYq
02/aUjnYm+NJb2JNNNHreUSxy5kZIZQ8csAcG/JuQfwGCNcDzo1Aow391xjEdgpRHMzrHpU
uEte+kEfxGN7UpqQHbwm9ibX6W+uOOapl+Afl8mmikUMdKXa/HO/PzwEl8WXQSXASdJI2sP
9q+/zwWpnAy+ZLga/D8wRvgUIzUdmBpFzDMSwv5rz9cXj7sh/EH0is9JNDqO56dDjV9npO/
yGBWUAqChHPBxlqNhIkliSXAf440fZliKCWG+8cvT1AON/UfEywv3AXtqTLl9IgJMmmQE26
CwP1tjS5JIKnIqR7bNCotx0xku2hlSsiVhpXu5Ct+upt/oBjS9l3vkNPc3UKLHGEl/txNov
3AbI6B561YG8UdOxMrn9ojYD6YM5rldLmdSsLx2Ym5kAvaw3/LEmRxCOheY/wCtkLknyv8A
54ny+xVpibvKxt0NhhTm2wjFIC5QNIjuT3kSEAc3sbE+nAxiO08vedvZIxwhC28jpBxqsuq
XoKj2icg0tU8ig2/wm1bE+YIGMdn4H/lAqXBBLNcC/TQuCN2UjY7+eFjlzhYYHm/Z6Mz5/T
lGjDI4+/cgg7bnz5wZ/SNlKRvBnEaAd4e5nsOGH3CfeAR/wjA7sjEWziIlPA5G997Dp8Sce
i53Qw5hk1VQ1F+7qECnR+w17gj3GxxUm7X6DdSs8REhjfXsevxwQyiWWCZmDs1wWZbXvYHc
j05ueN8UZoJaZ2gnULNHIQynzBta3lh9HOY5u8srEeYuMEkbaaNRmsJFXStYgmMkm1rknoO
nxwqde80xqLM22GVWZpmbUdi3frDaay2Aa9rfn8cFuz1GJ6kyOoK6vD7h/HbG0KcdnLl7NL
k1GKWgRR95xqb3YLMY0Glwo1G7EE7KPLEaLdQx91y2+IHDVbyKkmhVaxkAvc/ugfj8Mcz90
m2LpHJs2poI3dRqZNkRd/n5b9PdgXKJa2iip1AAViTubFurfWw+OC0eWU1ONQQSSX1Etf4b
fHEvdLqDWAVbrsOvXFxnCHxQqbWwRHlpoYJJZNDEr4QATpwdoVMUSW8KADcHcj+Zvt5YqTk
VFRHCwsh+952GCG/dEiwLcb7AW+m18Tlm5JWCVdAnOnaTMEU3CxxqFvud9/4YI5Yzz0yPMo
VQPCtuBxe/1xRk01k085GmJNKIAep/Hb8cFF+zRVQmwUKFHAsOMLJJcUh9bAPayUD2WkQXu
2trdeg/M4K5bEaWhhiLC/JF9ief4YEZkhrO0EcZjJC6bEcWG5+pPyweQHUSx0geQBvbyw8j
qEYi8lGNdeZyzSWIiFlU/tH/ADwTp4mWTwsdCgWN7XN9yPTAZJtTTSoxBeS1yeAv8zgrUVI
o6PwbsAEQXtbpiZpqkUgFnMcFdT1s8iamDlYyf2VXb8cYqgDQ1TyMPuNcDjytbHos1PH7HF
CimwTSRawOxvjOZvlUaQrPBGsfdLZwP2h547PT00kY5G1Zb7PVnf1zamNymk6t9QtY+/BmD
TLQRgt/qgPgbjbyxnez6CKVSqDWykauowYpQwllp+UVrr52O/54WWCu/wDA4PRWy/TBlgiJ
BaNGXTfgja+C47wIFQnUVICkgC9j1xkmkNVmk0MD6RK++21g1zjYPcoSX1eAgeY2xlmdUVE
u5amimpg5BUKCbm/Tb8ceQZvUGDNavvkZneeRtFuPFtj2WmhiIjRBdVHhseLeYx4/2iqVrO
0NbVaQQZisQA2IUkX+Nib+uMsa5M3i6BZrZXQxWCKSQQLkriekjtGhRdDH6evvxWo0E89yF
JVvFbp/HBqjhWpqFjRCL2W45x1Qiq0Z5J1o0XZmlMdfl0gJDSSlrH90C313wA/SVVnMO0Er
woSlGREGUXBNgSPnjdZFSLJnSuiHRRwBfO7HbHmUh72qnWZZLmdy+razFrjYcYyy7nRWBe0
DxVEqyu51nSBYkeENb+GLEQMpZiSWY33POCOZwOmhXKqVhaXTbodvjsMT9mKVamJ5ZYw8UI
LaSLgk8fLChBNmk50rDPYfMvYsxkhkciOY6S1tzbj63+ePRIHjp66s8YK92JS9w2gb3Hw5+
OPMKagqo3qKunVWRGLEWvt6D3Y2HZOqd5XlF5EMO45sB54MmPtmXK2H6APHcFyQXP3jtcgN
c/PGOpGR67MREG0SOXQEcgH8LXxuigjqgQvhmtbrZv8AK+MFSBqXNTFUNqEcxRifUkEfXEY
1djejcOVeMPGNKGIMot1U3/A4odr6AV3Z6aSwLQfaKQOR5fLFzKzanjp5FBaPVGAx6j+Rxa
EAqcuamkJAZDGdtxbbGadOyqtHjrUknsRqNAKs5Qm3FsVGWQAuEDd21yAdyMehZZ2eEnZ+s
onVu+RnXWeNQ6/HGQzSikoTCHVQamIOovwbkb/LHYppmVNMO9kFJqAqbHu9QNuoYMPwIx6M
SAd/wxgexrm8bFgpK6R53Nxjdd7al1sxU6bEnzxzZfkaQ8mY9oZap/FZQ9xt0B5xfyqET5L
VKbFSzqD52AA/LACsLCtnj6hyLjbY3OND2YIOVvwR3hvv5gY1yRSgmjLG7k0ZXLmC0QvYWu
DYdcFYcwqMtyDNq6FC0kUSuLkAA7i/w/LAemcJUSRBf8OQkbb9Ra2HdpKpaPKJaJS6vWiEW
HBjI1N9Rb441ybjRGNe8yFZm9ZmWYGqrKlpZW3PQAdAB5Y9Z7MyrF2XhlLAaYdZ525/hjyh
aCxV0URlXUAX87bfDnHqUCLS9jrKFJCaODZvFYfjjHJGkkdHJPaJY2IymCGNxqkNyeCLbnE
s+YLRA2AJjg6tYA7m/wBMCFrSkys0gtGCGGrqefjglBRCsppamoVgJA919CLC3ltjOcXF7J
jKyjQPTwZGHqXHciAGRW3uLcWtz0GMRn1BU0vauAzxMsbR2iZt7qBa1/TYHG5y8e1QUkCjh
RM56kACw/5rfLAztaFlNOQPHBLuTzZha34YUXToaJ9vMYWO29MLFFGDyH7LMIAPCFIUk9L4
9GikSvoJCQA92R1G4QjqPocY/svlgq5qgyOFWFlOwve/9HGnq/8ARsntMahYZXUSr+6bWU/
HGmWm0l2jLyzE9uMgLGnzSEaTIAkzAftAbfTb4Yzb5YRtA5kGr7pWxtbnHqlTSQZplk9K4u
r303/ZbkH8fnjzutWWhV6KdNExYh7HxHfYDESbZtjaqiHLaVoWcvIpLcaeBvjc9nIwqu1tt
IAt8cZWiQaC5Fhcn3dMbrLIvZqSJdIUgXNsdT9sGjmk7mXaiZoYgkI+2c6Y9rgHqT7hi1Tw
pFHpWxCi4B31eZ+OB6OJ6yTj+7WUEeZ9fji+jbbbgefPGOLIq0V4JZCpFiVJHU74iUD2eMc
i29z8cD67OKWgzGKjnYh54iwYDZBewv798W66a1ObWXVww32PXEpPS+xvojpQ0l5zYBgbeY
F8TVkrezd2r6SwNieN9th7r4jppPskbwrc+HYbD3fXDpyktbTLIdMeosSd9gNvmTin8hoka
EIkcJtqLF3tvbpi6CyKZNhp3sRe5HXFalVpp3qQeW8IuL2xK4ZQbgBJCF39NztiH2AMNO0e
Z0TNbWYLMBtfcm/1+mL88qrCWUAaQbAHrb+OKUrd5nES2F1jte/A33xemiEyxR24UtpO23C
j57/DFS8WHYNy6JNIBe+lLEje5JucTSye0VYHKQXt/tE8fIX+eKkVQtPTysG8Sk2Atvvxi5
QRMELEb/tG3Xk84uaq2JE8kgjjdhZtCHfy2tbAasUGBlcEoy72PW2C9YbUMw2v3dhvySbYB
17FUZQLkw6hY+lsa+m6MshVykkMzA7gce7F5q6KlqpmmN9K3Vf3jbYfhirlrIsOojYqxv7r
nAmpqPaqxnvZfU7E+Qx18U5NsztpF/snGKnM5qo6rRK2nyudvnufpjWyAtTsSPEEOx2xnOz
lO0EDtpsJHIJPnjSsQYdPmCNt7G31x5+b5nTHokzavTKspqJR+xE2lmNje2PHGTvYnZiHKq
bb87eeN524r9WWLEFu0ulQOf8AaN/pjEdyyqE2u/NttvPG+KHGO/I+QqWn9ngjHh1WB43J8
8ajstSWSSqIBGrQg6+p/AYiyPL0eGSaWNWZkIUMLhb7Xt54O6qbLaYRAWVRsqC5bpx6nGtU
Ytt/2GezKAU9TKxGqSZt+oAtjyDtg1RlvbLMlSV0DSlxudwwuD8jj2XL43pY2jnXQ09nVL3
0m26+/Hn/AOl3LlMlBmkYsXRon1AbkWKn6/THC3cm2dePWjI00stRBJLK5ZdGhL7XUH/PG3
7JUcZyeoCKCO6Mtxz5D8DjHpEKWkkRkKlEANt99sek9iIRFlhha2plUOOLqR1+ZxtfFWhZK
ejvYqmjauqNXKLdR8bHFzLKKPLM7zCnYEaY2aEjgo29rfP5Yi7LQtBn1ZDr3jjIJ8/EMHqy
mQ5nTzFbeHTf0Bvb64nLL3uvJEF7UcppnaqVNN49CSAgceHj1xj87h9m7WNGpsslnPQeIXP
1/HGxSF6WanmAKkqIXXp1t+Qxlu3Eeivp3hW8nc31dSQ3+eIxupFNaLlNWl6uSrI2iaOVjf
gWCsfrjTwPeolS+xCuvqCOfmMZLIYu8qB3tjFOjROtt/EP5Y0EDNTtFd9SxsYCx8uhODKkp
UhRerLMI7rM5ktYTKJR7xs35YyH6QcvVUoZ4gQFZozY8A+L+ONjUSd1V0xIv3mpLDztfArt
hAanszUSKLmIrKBe+wO/0JxMHUkW+jO9miI0Wxtptve/rjb1RT2ViG8JYG/ljBdnD4XS++x
FsbEFlyyRbDwPe/FweMa510ZRfZmM0cJmTsgKqQp+Nht9MGey1SseVVRl2VHLfC38sBJ+8r
M2MEW2sgksDZbdcaQZekValErL3MsQZ1Atcqf54rI6ioixrdgWGHuO1cIqN+9NzfrqBt+Ns
Be3cwnz8U66lSkgRBY73O5v8LY1XaenWnmoswUadEqox8t9sY3tXIr9qswIsfEqfIDBGXJp
/hVcUwdCO7CEAlr9PUY9ApIZ8xyalp4m0xlFaRr8A36fDGEkj0w8WIIA39Bj0PshJ32VG4H
hshH1/A4vOqSJhtmZrcqlpMxWlsdTSAqb7Fb7e6/8cehRRCOnWLnStj64zud0wk7QZeLX1O
ha58j/ACxpHI0MWNha5xhknySNIRpsxGWVckM8ndkWYxQIQL+/8cR9oZQcpgcA/wB6qDJcn
i97fQD54oQs8MMZVjdn234N+friLtRmqVefUeXxWEVLCDYDhmUf/wAbfPA1tAG8LHbYWAYF
yUtQdqKihJBWcAAH0F7+/GpqFE1I8LXZWUgKAPfjK5zBUU+bpmtPHdqfu5WFt7Ec28uhxqo
aiOohSWJg8cihlN73vh5VTUkZJ6A1DI8cpjJOllBX4dMAe2tPElXTVAT7SdCGYDcFdufccH
K9DT1QkFlW52+uKnaamSvyIV6gl6d11AcAHY7e+2NmlyUvsIyrQAoT3SoLAny5+ONlST93R
RTSr4Uj7xgfTp+WMZSzKLI1xota3JwejqRPS+zqeXHh9OfxxvOKlFUYp022GMqQrRB5N5ZX
aR/ecE0uy2AsLbXPA64q0qWVVA2UcnzwA7X55VUMqUFKShkjvMwA1eK+wJ428scMoOU6Nlt
AfOal84zerr6XU8UbBE0nfu1FtW/Tn54P5TmTV9HT0dQxDwtb0dQfCfqb+7AfsvEstNWRkK
W0Bbelj/LDVM2XVjTQAB4uLjlDyuOrgmqXaJlKnRtrAMF4AN+OMKVg9Q1yAqwggDe5J2H9e
WGxSpVQRzRFisg1J7iPPENnNZKSNlCpc7WsOPrjjirNAnRIQtiAyjn0GJJSJDpXhE2sObn+
WH06RLAGRv2RqPNj1FsMkYNIbAAq+mwGy7XxkIH0aifNauZrBEsg1b8f5YuOzdw019BkNo2
It4Oht8/pgVBU6aGV9X+PMw/3hexx3M811LcG4Kk28sbuEpS0FpICCTXWtCCNAkuT5+Xwxr
KZRGHeMrcNcHysBx9cZ+jyo07R1UjeKRdgRx/W/wA8aWnYGFA4JDDjFZ5J1RMVSK9exNOVs
LM43PPmbWwFzU/bTjYBFVb+4YN1K/aU6bWZvje/XAjNLL7a9+CBxb1PGK9P2Tk+JlZ6mWJl
VWIFmAUfL88aHLcjpZqKnMsd3DXKsx23vgY2WO3cSspUgBr8gg25xr8vi1LTgrtp32/LG+f
I49E41rY5qdIlgEdvFMSdI2JI6D4Ymd+7UudQBB4NrYmq9npW1DaTc9fun+eK9atqRhqvqX
wm1r7Y4Pk0bPRh+0MrVGZrG7DTEihQDsGYXO3nwMNo6JZXAePUbXPu4xVqJBPXzzbgBjt5f
1bBfJwZHeUjxNso8gP549VLjDkcrdyoKJ3NHQSFmGlBv52xXyqlrZs7pqurg0JVL3kVrWIX
cD0/nfDauN62tpstjKr7RfWR0Gr+AONq0apBCQipHFZV6eHbb06fLHFllxdLydGNWrFNAJw
pjADowZVa9rjkenXGK/SbTNXdm4JqdWYJVC6/uA3DfI2x6Bp1SMT1Fh1Bxju3WqHKJEUExz
uHvfa42Pz2xzwVySNutnnUABBVx4SDf3X5+mPTOxlSJKfX93Va5tcHYW3+P1x5xTIrsXtbj
4/yxtMlzCWipokDKAgPh07EnqfP/LHXODcdGbkk9hfs+Q3aXMGTYEHb/i88Hq0faU5HGth9
2/7JxnOyKls2q5WG7x6r+pP+eNHXnTDHLuTHKpJX32P4458up0VDcRmdVdLRZTPVVc6QRRg
NrfoQbj3n0x5HnnaGs7R5o9UztDSqbU8KgA6b8k83J35we/SlmIlTLKAShpF1yyIL7H7qkj
/mxi1ZadArWJI3ufpisUfLLfRqey/aH9XVAgqtcsJe6kAsyG9ztyRa+NnU5zl1NSy1LVSNH
OweAr4i9ubDnbrfGF7IAtnkVmC6gbX5BthmaoKXOaumERjCvsD+0pF7/XGk8acjOz1IT02a
0aVNHKshVgVIPW19J+Bw+qj9qymoht96J1+NsZPsNKsdDUgE+IjUrX2O+kj38fLGvoSXiDA
+BhxfjfHNJcXRads86yQmGoiUk/a+C3lvj0NUVqC1x9zm25t1x50VNPVlCCDE7gef3j/LHo
Sz2ylpCACIiSOLbY3zKlFmcO2ZzsyneZpUVBBN3EYvwRz9MaYRrNmLORtHHpHrcg/lijldK
KKnpmt4pAWO/Ui5xLk1YKt6twLDvLqPTGM25NsuKrRNnVJHW5PUwSvoXRqD/ukbg/THlGYz
iqzSaW9+9ctfzueceu1ae0UVRECQJImXV7wRtjxesdaYxM4u6rckDY+7GuHyE9l2vn9lRQq
95qA67A7XP0xuOwUsn6vlhnASYlZCvWxFr/ID548+zJizRaBrEhDA34G2PTqEqma0EwNva6
GzEn7xWx/P6Y0zuyceifNUV81ogDZ9zfpYG+CdU+illcdEJ+mBDuz9pgSNowFH9fHBStBaj
nBtbuz+GOV+DRPsycFFDPBTxSIACtn6epxkc8GjttMgj0oF8N/vGwA3/D4Y29PJokjdiAFt
c8YyXaRFbto7ruUVVLX5BUEfnjSNkI0fwwsdwsAx8IQ1lEb6XkjkgPW4A1D88dymNYFlo73
ana4B28BNwfyxTSrEfsKG+pKpTY7bFSpxZcrTZ/DKxLe0QlBa+1idvw+eKmt0ZReh+aUwqK
ckHxXB4/aA/hjJy1ZlikpU1HvUKaVW/iF9/XjG1lS7MqkkOhIFr+Jf4gj5Yz+V0ySV1RKAA
H8J0jcEg/icaYJJQd+CZJ2qMqkZWoHhIu9jq24wayZCJLkCxOld+PX+vPEfailaDMlqRe1S
lwd9mGx/L54kyvwxQlrgBgTcc9fyx0J2nRLX2ab2qOlpZ6mU6IkW7G19vLHn+aVUubZhUVw
VrFtSKf2UHC/IY0/aufu8pgpxYGeQEgjlVF/xPGIOy1DDPTVAYX7yMHcb39L4wxpL3s1ba0
gb2TnWLM2hYEJJswO/TY4NZjShapZAdmGkjpgHQUrZb2nWGVbfaCzbjUt+R9cazM4GemLi5
ZDdvXGqlxkRPasp9n6rTLLl7vbe8Q453tgrTtqjRy6trd2Nt/2rfljIVgenniqIwbXG46X4
+ODeV5zHVyrB3PdmJQv3r39fTGWXHttBCVrZqoGYRrsAl7MD1/r8sKVilLUVCgAjV1+9ta9
vIHAquzVcvrctje+mpk8VhwNgPr+GLURJy0uhBV0YD1uccaVUzTwZqOuvQxIpK90tiSOTyT
8zjkX9+qY6ffx2LEbkKMBpSTP3RNwjnwk7b741HZulDRtVONTSbAk9P4Y9CbUIaMkrdhCsI
EsCgeAXIHpwPywWiXVCFI7vhSSN7dcC65P73TRgC7Mga3PODWnwqALk744JfFGqBmYDRNGj
MbIb9L4pVlKppCz3HezbbbkWvi/mv3oyVIsCN/TENff2OiLcFiT8B/A40x2qoUlZUqaQtBJ
6KiAYNUdM0EGsgbjbfi2K8yHuYiFteRWsBzv54vRq12fUe7AIW2IlNySTHFUVppi5ivsgl+
6d+FOKebytBSvq3ZEJJHHF9sTSTrFPToyAq73t0PT/APlgf2nltlM8vhV2YIoHW5t+WKwpc
42TP4nnhkkNTIAeSSScbHLoe4pFMpswQFr7WtzfGdyWjFXmTNILojXK+ZvtjRQQtms5pYiZ
IRb2gq1tiSFW/qdzjulKlbM6t0iz2bAzTtC9YqWSFBpN+Od8avNAwpC9yLMDbAnL8tNLn1R
Mkax07KsaoNrlbC/z/DBmvj/urkE7lb79McGSXKVnSlUaLAWziwNrW52xnO21IsnZyYq+nu
nD2vuelsEY64ewlVbW9ioUbcbX/DAusknr4zRiL2nu4z3sa9QRaxPN7/hhRWwbR55SRLFIE
2UA2xpqdLR3C26nfk74CSU5iqQjAq0dgfQja30wYpXtHHIT98bAHHopas5Jdh/suywyTM7B
QIgzH0G+BbfpGgrYJ1XLZFRvuP3o38trYfmNQKDszmtTGAGNMIYz6udP5/TGDp0tGsen7i8
X5PnjmcOc22dEXUCbOq6fPM3kr5o171iPu3siAbKPP3+uII6bv5SD9y2/W+CGT5PPmSyLT7
PoLjUCdZB4v09/GO+zyUxCPHob9pTyD6jofTG0Iq+JM5tBXsskaZpTyWtplUaRtgp24y3XH
HXwo2uBu7lYclTuCfTnAvs/H3uYNo2ctdAdrsDcfwxvWK1dGJY0Uqy6irdSfxt5YxzPjJMW
N6ZmuwcjS5fVwyMuhJfCwO+4HI+GNVlcjywSLqGqOYqwO9jfGXyahkoO01UUEiUslNZrL4C
2q1vQj8L4OUjmjzqVCdMdVYi29nUcfEC/vxhNbZrFoy/aCmNPn0i7qrvrHu/o4L+2auz3dq
1y6rb4tpwztrFpq6OdOTcG39euANLOzGCnuQpkXV62IP5Y6uP8mJP6I+MjaZ7IaSkhMJIsC
im/Fxa+OZJdJtAHgaMMtzvb+jgT2mq5aimpIj4S5Ltv+z0/HBWHTTyQzxBWBbQBvsLAY5mq
gn9lX7gy7qsZaQWQA6tumPE8+RUzB4gHMYZjGXFjYmwuMe01pApHBF9VlA95tjzX9IUXd9p
kuCVkgSw9xIw8T2aMA1kJy+qZGJEQbUjEbEY9FYGDJciqEZyIdBu4sbEX3xlM8oUnhdZN7D
wnrv8A5DFBO0dXWjKaKp0pFQuqxlRbULBfF6i31x0ZINtGUJWj0KcEZ4TcAs4scFMwlIopx
qAdYyTbywApZ+9zCNyzf4mq4uf2b4MVSq7VWliSIzGL28hjlmqaHHyZk10aRlVALEWAv6+X
XGazoVEfa+0yspkAYahYkAWv8xjW5JlyiZquUBmY2iFz4bftf15YDdsUQ9raYEWZKck+Z8Q
5+eNOSTpAuwxv6YWFYYWJLMxUzsYluSDDoZmHoRfB+tqu+olrUJBppRcXAOk2uf68sUaSiQ
doZaadBIgDq0bC4It9QQcEanJmjp5+4bXHIhUq/wB4HoR546csoOaRzwtIJ5gCtKZYwCacr
Mo8wDv81JwJoSJFqQgUMJtQPBIuf5Yv5NWx1+VjUwaRE7qVL9eBf0IxVijSnzmohjIluA+n
VuoPPvscYQ9qkn2intoj7R0i1WVJOAA6XZQPLr/XpgJQACmO5IDabe7GnqIBLRTwAEAAkfH
+eMZTVxpY5hIuox7r6m9vqbfLG+BrhRE7UiXtPUpUZlFTx2JpogrW3+0bcj4bDBfsoCKWcF
7iOQKhtxtv+W/pjLUv94qJJphqJfUbjYk9cars2xvVw6/CX124HX+GDJGsehp+6hnaijMVR
S5mEAKNoci24J2J+P44J94ZsvV/3kDX53B8X8fjh+d0klXkdToUllTvF9QpBxHkhSrySOVG
H+MbKbXsdsYxl7Ffgpq2BUy5ahpbyadMpW2m4Isbe734gFK9EvfHSZ2+6bcWN+eoO2CVYxp
awO4+ymGguB91xx8OmIZN9iLFOg4x23ffRz9dFDO8zWrzmCqj+4GTSCfTew998a2ikEtO2k
oEADqPfz+WPPs0iaOoEXA+8jAbD3Y21G7U9JBOI9u7BK/vIRvb4bj3YwyQVcUap6TZnu0lJ
7Pnb91YiVQ6i3F/542eUQeyUMMRsNKgXP8AXngVn+WR1hpJL6XWdI2boUY2v8PP1xpFXvGa
4YoSfCDjlyScoo0oo1TM2dRiSxIYC1777fxwZV9KGVVN+NOr7x9MBal/78smmxEnAO/TBoW
C6I11Eixa458+cRLpFoFZxdZIyzargnnr192GZpJanowQFtsAPcMPzJxJUKD/AKtLEkb3+O
Is3RmFCPFbcX4vtjSHa/smXTLAYvNAqAEjxWW9zYc/XDnqI5GRIrmMbGw/aB33OM9nOcSPW
0+WZSQtXP8AZyyIP8O/IHqBcnywZMEWXKlNT6jHGAEJNybjn574z46Q+kVcwa9dR2tcyfdt
z4gb/wBeWKnadFkyRdtJWdPjdjt7sLNX/wBIQbH/AAwbfjgf2lzhTlcNEiHvZyjGUnYAHyx
1Qg6i0Z3baB2VyGnyqWUKVLFyrg/fubb+VhjddmKD2TJYWVQJJ07yTzbfYfLHn8cTR00NKF
AJOpv95j/lj1WOPQ8VkACi3PH9WwvUWkkPHTbY2sjAgWZWs0JBH8MczNylHKQwA03J8sSVc
WumltsdN9+nW2IcxPeZLIwIJMd+eetscq7NmCazXluTokBD1tXaNANrFh0918W8qy1Msl9m
DyP3sPjkb7zMG3+G/wAsDBWCu7W0cI8UdOrOL/vFfy4xpZkCywvc60JOw/Z4I+oxTbSoS3s
xnbHKDF/f4lAuftAOb35+IwKpdJoYpVI+/YixvfG/zqhWuyyeID7RluL+Y3Ax5VNmU1LBPR
QsQ5kIaS/HQgY68E7jT8GOSDb0d7QZya1Vy+Ej2ZJNTNx3rjge4XOIsqpO/nQMzbHSSOSTb
FRI9l+l8aOiphBGQCAY9D3txvc/hjRJbYOVJJG4y7K6PKJ3amTT31h56QOnnzjJ9too1z4S
ReEywhnA/eBI/ADG7hVHcysyt4bgg2/rnGS7ZwgMsuizX1LfoCP5Y5cDbyJsrJ8QLkEmnNI
SNyZBsD0xtaKU0uZ1NF3l42HfQXNrAk6h8LjGAyuU0mZwyMLFGBt8cbmvJ9spalWsI5jZep
DixH1v8Ma57emRj+0WJmBkaXSgJNi3Ibf/ADwyemasjHduyzA6rg77fd/r1w5XWzKL7gDbo
RiWmmC1ndmIg2IEfkbfTHEnRqtg3tIoq+zsVQTvE4vb9nz/ACxm8rhWStjBue7OuwPPljXV
qF4quiAt3sRkiHO4/G+MpkD6KuSR1IIGgEDc2ve2O3DL/baIn8ixmMwqs30ow0oURL+Qt+e
NMgPcxSFbhbMb8GxxjqGXVXd44sAb2tf3D641iyMMsk0nVpXjcb3G34YPURqMURjdyCmZHX
SkoCzIQbXt1xgP0kMzZrSzKL/YAggci98eivB3tCYXAuU39+PP/wBIEDmPL6m/2SCSKQnYh
rhh9L45sfyOnyWahFrMrEiEXESsG9LXGAlJkPtVJXzrvURANCp20sCD8b3tg5kj99ksKuQG
Re7IPJttifsvAZKrMIztcOi3HUEcfTHbJ1C0c8F7qK+V1TPT09QNm7xdZ8gVsMahJdMUuoA
Pvcnkkr/ljKQwGnqZYlQgMO80kWt4ifljV04WokAZT4xvdrEbY5cy2mXAgyaJXpISfFZR/m
MZTtgoPamDxAlYLWt01C34Y1uV2WBIUbTbw3HljF9p31dsJVVmIhgjUk7+p+rYzh2y0HdDf
u/TCxzVhYrZRXIUdrYblbPCFJvexKn+H1wb0q6MmosSu2M0Ipauqq6iJlM0EneKVsdSjy91
saKCcVIjnQraQagD0visqqmYozGX1qZXnciufsmOiS3Kg7gj3fmccaqFL2keodwYZJGUyni
xNgT6XGGZ7TBO0UMbMIYqlwGk2PP8fzwamyekqacmK1POoARlJ0lhuNQPTbf3nG05w7+0JJ
l6E6u6YAESAL8ceeZzIsma1IjcFA7AsDsxv0xps8zKty+hlpnjSOaY6lkQ3VR1Knz6YxLtf
c7HjBijVv7G9ss08xjUgEm/Hvwagdu7lQfZ99EG292AcNil7g3Nl9/9HF+oqWtTpbhSt+o8
sbp6MmvcbWlnSenilNmSSMbX8xY3t8cDOz0i0klflyvpKHvEB5Kjb6XGIMnq1NI0QkWR4d3
CG+kE7e/4YrZm8lHmsFXHYAtoZhwQcYRxraNHJ3YXq4BUUc8QBvvc+p4P0wKglM0KS/vLZv
eME0qFklup2INzxgNGRBLNDtpWQEW8jucbxswZUzaMPDrJIaJr8XuMamkkL5PRroF1iXf0t
jOVi95Ay9XUg+Q22+uDORzioyiFf2kGki+DJHaZUXcaLrt/o1l3buXitv8As6wCPd/HGhjN
o1dNhYEXNx6jGdqopYoJmAJUx2YX4sQfywayxxNSsoLEA72PrfHBlS7RvHopVcjNmUqnTck
E288F6Z1NKjnxvfTv58fhjP1Af2hqs3sZNO+/9c4M0B+xKt95HvpA33/LCnFJKhxdlOuJOZ
tGbGwFzbm+Bna/tJHRqlDSlWqlU6mG4hB229fwxV7V59+rKyaCnltVvsWH7AI49GP0xiqIN
WVRJXbVY6v2mONYQTpj6TNn2GpY0aXMJ1vJKCkdhuq9T8f44PVkqtVhFOy2vc8XF+mOZNTL
Q06pGSF+6SwubfzPlgP2mrpKHNnENgzIhseL25+mFFc8pEpe0klVp8yu33UTofpgF2rKe0U
NOmnUATYdASMV37RVsWsxxwh3W2vSTb3DAkSSVGaGSVmeS48ZPP8AVsda3ozS/wCTDdOxNX
CSNV5kA/5hj03vpGk7pwylZLKbHcXsMeaUQvPT72tMlje37WPT5Ylk0zBhbbcDpjD1fyRph
+JM8f2TKLnULb74FVk8gyKZWQo8Xgt/XpgxjOZ/OYoq2FbEvpYD4b7Y5oK5JG09KzN5HME7
SIW+8xYEg7DbHoDsqxxylfGLW9L7HHnmUXTP4Dch9e1jvvb8sehspnpHS2kkWG/B5GNM6qR
GPokJWWMMp1A7qRjxzPaL2PtDW0yW0rLcE+u+PXaF2bL4WuGbSL+/rjyvtEQ/aOrOoN9qRf
zthYdNjm9FGnS2kEAkG+DsqGAlSo1soOq2/W3wwIg8M6knpuR52tgsriSZbgEnSu2PSppHE
nbNzQS99Sa3I8ZW3+7boMB+2aiSmgt0be43I6Hb1xcyZmEaoj7o+999rfnip2ibvWfVpBiU
Bjxjzscay19HVJ3AxUtgAbnWt7Y1VDWe25VGGciZbAEjkj7re/a2BWT5SM1mzGNAGljhDwE
9Dfge8bYbSySQQ/dPeRndDcG3r8fxx2yrI/1GKuKNtRNHmlIJUVkl+66sb+/64krITFUQzu
S1iFd7W/rm2AfZXMGalkha5YSMUfpfY2+f4407J30JDOPthYkeePOyR4zaOiO0D6iO1fSyE
g+IqNOw3xnsuo1jzzMowAUjWUpv1ta+NFWKHy4mQHXG2lyuxHQn8LYD9m4Wqc1nkc3MkLKz
fS/1xePUWwa2kBKWMrOSg4Un3Wxp6dddXQU9r3kMjAD90bYBPGIpaqMciQLbrzgvk1S0/ag
xgeCGDSD6mxP12+GOnMuUbMMWpUasbDyxlu3VPDN2ZnmUHZl3UddQF/x+eDlVW93KIk3uQp
IHF/XpgZ20Qt2RqQtgVaM+G/Rxjij2jr7Mlk9YKfJ6icsPAbqC3JJtf4YMdh9ZnLShtZ7xt
xzcg3+WMjDIxywQBSWkksAALkGx/LG6yeH2PPEhBFmj0j1Kix+lsdsvg0c6XvHVdKP1qxF1
eKI6bcMLkW+TD5YJweEsLcxdb3JIAGO18YGYRSkbmJgu199r/T8MDaaerqqiqkpZPBSqiBL
f4m3i/DbHHuRq+xZY5UKS1hsCSL364zPayER9q+/W5E8SsT6iwtjQUsgQJvsNz/PArtgqnM
aV0N1JZQ1vdthrUg8l2/phYVvXCwyit2buyzA31RuwsfLy+mCSXpKkwN9xgzQ23JuQdI9QS
cU8miEVXmSoG8EyupOwKsoJwVqYg1HIzLuql1YbsCB0/rphzfvdmaVUZftvT+Cmn0fZsCpA
PUHFjLM6KVCUNWUdSQqVCubHbbV5+V8O7VTB8rjprapG0zkseBY/U74BZey1PtVJLa7AOrd
Q1+f66HG8YcsashunRqs8y8ZnQNCq2kRw8V+h4I+OPPZYXgqJIXWzIdLC3Bx6PllWZWio6j
US0WuJrXMgHhYXtuQR8rYz3bChWOmbM0Kq2pUNhY6zsLeewvjPFKnxZTTM5G0cLhmZVMW4v
1bEFbXyzysyJ3UYJ03A1c9bYq6CXuWIPU+eCWVZaczrVhIIjVS0jX4A6D38fHHS9LY+KRqu
xNC1NljznearfYnonA+Zuflh/aXLlJjipReV1uqgXJKn88GKCMwRRLGbAKAth8BivBKartA
8nIhBCb202FhbHNGTU5S+hS2ZbL8xLsqBiHQXFzuLHDqttNfI6t4JwG9x8sSdostkoK/2uC
IKneeMKPPe49+/xwOmnEixKtxpYke71x2xmq5HPONdFmQ6lBvck3IPTFrs9UdzI0THZ2Nh8
dsUl3j1KeN8MpJBBWMpNiN12xpkSJib8faU7xsBuh26HbFPLamSgl7mW51xl426WsSP4fDE
dNWJLlryht9Bvv8AMYmq1d8tp6mEWkgCsCOACLH4cY83jx9r8s6bXgtpAK3JWUDnVY+u25w
Cqu1aZVA0cC95WuoGgjwxN5t5n0+eCceYCj7J1FYhZWihZkPHiOw+ttsebobC58Rsbkm536
+++HGNtp9WV4sjqXnqJXd3MjO51yMbliTucaPsnlTSDvGX/BvIR6n+vpgNTRhnB3Zjx5epx
v8AsvQrHStUA7OwXe42H88azdQbFyt0E6FlVDfe3Nzbe/OMd2ubVnkpO7BEXY26Y2sGta6V
WUb8C/HUW+F8YntZYZxMb+RB9LYx9O6nZOT4gGUAkC+3PvxDSW70/vA8/liR7uAp5A3362u
cPogfalNgLfx5x1x7M+k0G8lgNZUvGjaX7stH0uwtbHoEEpmyoKfEWGgC2Mh2PiJzWVxsY4
2I246Y1AkajSogW+lW7xLHexOOb1LudGuLoLRse6UjxbDGelCz5ijTDaxLWBIO9sGqiXuol
G7XB3H43wEgUVFaVRwdKkm3Q+WMIeX9FzfSAWY0smXZpT1CRhVdgwIPkbH3Y3FFISjgsGOo
28z78As8pzJSSEoSYPENuPPfBPL5GPdEPswFzfYm31OKnPlFMI6ZIlXHDljvpN4tiLctfp5
48rrY2Fe9/F4ixJPW98ek1ZIraWAWAkq7kk3tpu354xXaahNFncq2sjnUnrjf0yV0/Jnmbo
FxAgE7XO2/TF6nnsY1AJYsCSDxY/nigu9x/Rxao9RqrfeYKLDHpTpxORdm1yqWKE1NRIxCL
Gr2+Yt+GKZpjm7ZlrALNTEgfuHoLfDEVdI1LEBptqj6eYO31wa7O0ckVJ7RKpDTPcWG4A6n
+uuPMnUU5/Z1w3UfoCdh1HtkkmrxFNGm1xbnGibJctmrpWelQsCGJuRzufrgTk8UFH2rraS
MaEEmqNfhe31ONDVS9xNHMDqUnu3X39cZ5ZPnyXk1iko0ZmanjyLPJBGhjppQHCgnbo1j8b
40dPMGiFnDjlduT7vXEOdUcVXAyGxm0logR5cj5YB5bM6QKhkbUqgrb3kEfAj6jCk+cU/JK
XFsOV4PiiI2ni3HUFd/w/DA/shEjQNU2N7kA+/fFnMatRlE1SJCGhNxawO402+uJezUAiyS
A6bd4NRB+n4YlOoMuraZmc8RKPNKgMdSqwZr7bc2+tsQdnKt1zGWc+KaVXAAPU2t8MWe3Ub
RVsT22m8V7fugC3zOA2VVsdJUmWUlUItsLm/pjuhU8Wzmftno2lEplZgbEpcD1N98O7UA1H
ZOqEcasNIJu1rAEEnFDKp5NFPWyRMsUys3GwAJAv5njF6tlFV2Xq1is4WAhj7xuLegxxSjU
rRvBmKyGl7+fvdNxFpYqepNl/PBDPKqsoq+hq6XwstyrE7E33B94sPjitkchibgWYKpPlup
/LBvtdTj9VQHSVMc5JI3IuOvlxjpcny4vyRx8hCt7SZbLRLVwzCR4jYxKd9TITb+fpiv2OW
TuKiefxd+5UDp4bX+pI+GML3zrP3gF2Jv4eTj0fJozHkWXyBgOGbUbX1G/nt0xhOPBUaJ8t
gSCQGQqCSI2KkgcHEPaixFMwa9pvO/Ixcy1GX2prjxTtcefGB/aAFYotI8LTBiB52OCT5Nf
hMVTCFvd88LDb+mFiTXYoQEzwhgdNTGLHjxC4/MYMr0QrYdbdcBK1TDLBMDuraS1+h/nbBp
ZC0aMVsNN9JW974WSnTRiZPOadafOI4gqsihGAbjSNhirURrCVrAQrQ3u17DSdiD88GO1NK
hko6sA2BMbWJuDyv5jGO7U1b0yU9LDI3jQs997i+wOOyMl/GpMz43Kka6jlWrgiAmEbo3e0
0huSjdL+h4I9cAe2OZtmFbHRaDFHSreVP3ZDz8uMV+z+ZpLllRHKyRSQKHVWYhm3sbA88e/
ArWZZmkblmLG/OJjGN8jS2tM4kQBO1iBcqBbG7yXK6eioO9jIeSWPxuD4TyQN+APyxixcrz
dnI4HTHobL3OWnxAiOMA2Gx4FjhZHtISdpsfBMaaKBxq8MYLG9iL7/nitkLB8ym7wXJBJI9
N8dcau6iY7mIFib8Af0MDafNYsppaurn8Td3ZF6s3TEqNwbXbFfuSCGdA1LmmBD7FCoG5F7
j/ADxnVyCrM/cyXWN02kFiL3/oHBmGGSiGX5hVEM7v/ebndNW4sPICwt540Bpysauia1J1a
bX6fmN8L+RQSSBxtmLkyCsoaEO5VmRSZApvYX8+u2+BUo4lF7qLbY9Ous9PbSJLbkt+0OnT
GZn7PwTd4FLREG+wuN+vuxrj9QpRcZkSg7tA7Jam6vC3Eikf8Vtsa+gg77KELXsYtO67dR8
cYZqepyuWWOdGjkABG+xHmPMY22RVYqMsVNIOlbXvtwemF6ncVJDxfTMlneYSRdn1y0bF5z
rt1Qb/AP1H6YzYF2sdgBf34NdqWjOctDGouiIG09Ta5v8AO2BVgiMo38x6YpU1a8lXSouUK
eIEDcm59Bj0PIhDLl0PjKqqkngEm+MKkMrKscEbMeSFW99ufdjY9k5BJRSGRR3sVx3d+vX+
vfhepjUEvonH2EoSktXGfErOAQD1G9zjF9tE0ZvIUtcgb38xjTGR4K6BWNtDOPoTgF2wkE1
VHPbZwoI9Re+McCqf9F5PiZSKNpLMb7k7Yu0oHeBvu3O/phaFUagbr5X48sS0oPejbgXvj0
lGlZzN2H+z0TpnE1mKh49h5g2ONXUxMpWo2BdAhHQjbbGc7OL/AKRLljcgrceijGqk0yQuo
Txod/O/+WPLz/M6sfxKFeRFShlYBkjJXa/w+GBnZl2kikqdJ1CTkjm/X6/TFqo1exzmUbqj
gi+4GI+ziXyplVgSPEBbqMStY3/kP+QVzKMSpYrfULNva4It+eKeVW9miV9UhVbMLbkjb6D
BKqiSVCynSQN24B9MCaaVqaWUkMe6bUm+1j+PGM/BT7OTo0naGViSY6dQy3PUlb452yoIKj
J2rCAssFip6kHocTUSCom9pcMXnDFlA2F7Ffp+GJO08TydnqoEbBAxI3v4hjWDrJGga9rPM
0BFyT1uNsGMheFa5Wl02CbrcXbfgXwHUWZh5EnF3LHCViMd19cetJXCjjWmaiqhNbm1LAwU
KWUkAcat7fAY1NMzLSoZDpK7EHp0xmMn0yZ+jMf8Nbny4P54OrJ39ZULEBYuoJ2ubc2+mPK
zaaS8HXj6sFV0aUfa+kq1No6pQSfXYfwwczFRJRzL1VdQvwLYA9qYvZ6jL5Y2KiIkC+/Ufw
xo3AqqM23Esfu5GJl1Fmi8oG5dVyTSQyyhbFe71E2I9/vwNzakGV5pDUxC1LOfGB+ySRe30
PwxYy6CSlrzBUHiS9+Ba352wSzylNXlUqhbsg1r53GHqM68MhbiBcyTvIY6E3PfSgMB+6tz
9dsaWkhFPSRRfuIAfljJQVnttdBJIlxCqRkX3Y2uT+AxsiL7HEzjxSRUDL9uqZp8sp5UBLR
zWUAXJ1D+QxhJAUJUc3HW+PUswdP1jSLKF7tT3mpuhHGMTV9n66SV6mKn1wu7aNBBvucdWC
Xt4sxyrdo0/ZHMI5smgpWK60LIqjyHU/XBOrpYEoZYwmlJNmCtpJv7sY3sy9VQ1qwGH7d5C
hBbaMW3J93ljcV1jQyta+lSwHqMc2WPGRrB8onneUhopu703dGaO197bjB3tbMIuz4GkhpJ
F0gdL79MCZKGpfMamRKaZYahyyHawvb12+NsXe2DIMro4YgZVU/eXe1hbcDqfyxo9yjTJek
zGr99lB2sfFf5/THpGRIrdlqa3Je7EnqW/wAsecJGyblSFfwqSOfdj0bsyEiyiKBm0FXBbv
BpvfyucVn2rFDqivlulbj9lpW1AD/a/lgf2lC90oGojvl+9z1xepGQW7x7AOxJ0k9b4Hdpp
1laPRuveKSSLb24GMKdlqrLeFhXwsMskqo2lg06l1NFccgBgNvwHxxcoHM0CuNZB3sDb1/P
FOBu+ihmOzWU2v5j+eHZR9mk8IJtHK8a2bci+wxL+JmxvaCNZMoma26ESAm/QkY8y7QyNJm
IJXaOJV8Jx6zWPD7HUtOuqMROXU72ABvb1/ljyGpHtMxJ/b4B524vjfC7hxJjp2R00TVEwb
V9mDqF/TF/RdiAASWA26DEdPCIYUThm8hizTRjvWZjcJt5XOOiEb0Rkn2T0qKajUwuFsLEe
W+N1KpbKzqb74G/n6Yx2WIaioXcnU/02xqM3zKPLII2vrkL6ki4Nh1PlzhZkrSROP7Ys0ql
p4JJw2jwhBc835xnaJf11ntPFv7NAdbm/Onc/WwwLzHMKjMJi0klyNlUCwUe7zxqexdBooJ
KkKNUzhRf9xf4m/yxE3whSNIrfJhrMY1moZiu1l1HffnFrLCXy+EsxClQbAG425viKuFqWb
SbMw0b7Wv/ACxFkLiWgMOqxjewUmwIO+OWm8d/oXsupaN9DX5sy26g8+7DaySKFknO6sNLa
Ra2/wCW2JauRCUdSxLAg3HO+OdxHVRpGzkBmvwSAeuIVXsogzLKYszoyWs0qA93pH3hgFlO
YQZNS1XtX+rF4kvfW3QY1NCVaEUTSFJacFb9LBiMed9sSkWdtEjXEagHpbbHRi2nBicdpoG
rPLV1008ra3kN2Y4nmpXhmp4iB9qQ178C/XDaGE92xKnw7sQPTGjyjLYq+CbMKvUGUXjCmw
2GOxyjGCbMdyno0WTUq0tIpAjB2LEjrbfgXOKMk7ZZnc7xsEWqIkAGwvbn6nBqkhHsykkB9
KkbdPPALtlL3U1BMgUX1hmXk9dvmccGP3zp+TfpWdzipSOaPuzd7hhYemBFej1sURCNI6Pp
Cg32N+B88Va6vtIZpBcKCAL2vgx2Sy+qNT+t61QqyxkQR6vEg4LEeovbHU6wxMkubsz9XE0
MgRozG2kH345TmxYEG9htg121i/02j76WiUGwwIphuSRz546oT5QTMZLi6NP2cZPbIdr+Fw
SDztbGsjDPdW0lbe+23W/OMj2bBaqZ2IUIl7fEY1gvHKSVFyd7G1x/Rx5ef5nXj+KAmfnuI
KoFBo0AKB5nrjnZ6VIY4FQBRpsbX4/zOOdr30QR6eJdm9bbjEuTQhaBbjU4QN49yfMYOsX+
WH/MOsAWKqQSdiL8Yz+a2po2fSBqUxXB69DfGiAUnUADq6j+OM/2mVzTAwqdIkWw02Gq+Ix
pOaTKydWW8kRpKCE6rhAAAb3tbY/XF6thjnoaiGRjpkjK+7bEGUH+7JYeEr8b/wCWL7AFTc
XHGE37rKivaeQzxNFPIrKQQSMcp3AkUg6Rcb+nXGmzDIaeaaUanjfUQSMVo8hgiZNbmoOrx
fsr8seivUxo5f4nZrMhy+GGkjqjH9rMuoHfZTwMOp4hTZyyA7EHTv574VNm9PHAkTRuugBR
uDxiCfM4BVJVQKxa1mB2BHnjz3bZ06SVEfavxQU6WBcSBrWwWy3WKJEcEFNvfgHXVz1jDvo
oQF3FgSR9cRUlXPSRtFBIbOdRLWJvb3Yvi3CieSUrDlUkQzKKSwMndkMLci9wb+m+LqkSx3
sQHG4OM1JmNU7qzSKzpexCC4xw5pVtEVNQQvXSADiVCTK5JFOGmamzOrj1IRDIvHIGna4xt
BuAb325xjGSJmeQxRkyHxsVFyfU88YQJUg3+INsXKDl5IjJRDeZRrNXurFBogJAZuf6vgjS
08dPSRRhRZFB9Abc+mMox3uRckcE8473jXA1EdLXOB43XYKaTCFfTQ03aelq2IUTXBJ8wP8
ALBGtzCAQsou2penljPa7kG9zjurc3AuWwOF1Ycu6J9drna97bcYd7Q6vrTYgcg2/z/nisZ
DwL/AY4rEG+kG5xo67M1bLHeiNVCWG3CgAXPOHLKLqLKwG/wB3j+WKpckAlvTHFY3XpgdNf
o9pkUcw0k356XwOzh7qgJ21rtbFiJroQL2vwTijmRGobbBhim/bRUY1Kw3t6YWFthYwNhZS
S1AF2OldG3mDb8MSUAEVe91Chz3lvMEfyIxBkzMZamALe76hc4tSfZ18TtcAatRHTg/xwTV
SaMk7Q7tBP7P2crpV02FOwAtbnYX+ePMadQ0oF7aAQTba5x6T2oKJ2XzB2sitDpXyZiwsBj
zqPaFwLb32PONfT/F2TN1EdCokN1J0qOuLCoUUpcnUbnDIEKR3K2vudsSkEOT0sMelCCSTO
OUrkXcrnShR6hyCY72F7FmPS2BtbWSVtQ0kzEs1rjp7hhjtdif2b7EdcNCEi68tvYjHNOr0
awvyKJNcpCi7XsPecei5LCkOVR06DSE2N/P+r4wuVwGWvhiFzpJYn8MegQ/YiSwusUjKCTz
1xzZVcaNU9ktbA04sQLsCukH9q2xwMyOQQ5k6SCyysykHob7HBSKQzMZSzhL+Gw29+A+jVm
FRCot3Slwef2ufriMauLiypdpo1E8YmQAqQyAMbi17bWxXXSjAAgLIbEN4dLeZ9LYly2rSp
pWExKyxizWO5AxHO0UVW5kA7rS0jG9/CBuPSx3+IxhxadGnewZ2gzQUtfFFTBZ6soVeMcKp
IIv8sYjP4Kn272qsN5JmBYqtlB6W+GDHZ2NszzaurqgsS1rsd+d/oMM7XxyvUIzAstwQL9L
AD88dkEl7fJEnsFkiGikDX1Sgi3ljc5VAiZJTIytZ4Utv6X/HGPyiCOtzOnie3dgEHrvbG7
o5XSGGN/CI4hrU2NtyAPpheqfSRGNaJqKXVII5L3Ckk2HAsLXt54znbN1miVSpWKGRQVsDa
63P5YOoyRVEFS6+GSGQtcbgXBAHztgD2gIqsvq5jZe8a+1ttsZ4VU7Zc9RozuR0ZzzPYoHH
eRRgyMpOxA6G/mbfXHpBh0P3ak7i9hyLA7emMT2FjKVs87A+ON0QjfZbEjG2pgZFSVmAZhb
be1/TE5m3IaSqkZftZFrq6eUAjvI9rnbbAijjVkIO68E33xpu11I+ijZAzMHKnbbzH0xnZQ
9Lq0uPEjDf1647cMrxJGE1Ug92ajMzsjajqj3AHFrbY1MOpVsVIuAdja+M52U1SQSFVUGwG
3UX/hjRaJALpwTuPPzxw5nc2dEFSQE7YKTSUzlbaai1+hBBxcylboqMt/AADfYG2Iu1dORk
hZASsUyORfYAGx/HCyaVXgEhKnwra/X1wm/Yl+g17rDUO8Krcmw69cUM/i77LXAIBG48yQR
a2Jfa4YJnTWqre++19r45VV1NIndqwe97EC9sQnTsttNDsrsKeykEc2vxi4d9gbHAWDMfZY
I4kiLOosSTsTjkmcVRBCrGL3HGCmCdKivXsVr5vLV78VGP0F8SSuZDrdyzE8k4YVN+pJGw5
vi0IZqI3v088csTa4HxOHHaxt6bY4B5gH1wwE1uSfmcNvc87Y6V1Jbz32OGAWC7jjy4xSYn
Gx97sNwQMcutjttbfHLE2bY+7rjo1BvERYnjBYV9jgLiwNrdfLDgPDfjzw2xJ1Nub7n0x0A
qL+eE2KhMLi17bc+fux1QRcC3OEl26X9x2w6Pg78bH1wWFDQqlWO9z8hjhXa4G2JRsd/EQf
fjgiBNtgOu/wDHByFQ1UOrUdx644IzuBsCRvbn1w9ELKwADbDY4cFt0+Pl6YTkNKiMqoGwI
26jDQLcm/v2xOQxPINj+0dvnjhU6j0PFuLYOQqBUS6gRb64pZmNIU8+Nelr4KQJdL2v8ecU
M1G17DZ1tjVu9FK7Clz+7hYW/phYyLKmVNor5baRqVTbpYj/ADwUrmvGxMn7rXC7Gx0n3YC
QFoK2MnhkAYngDocHKn7ZSp2VkIO++NM3zsxj0ZrtZmatliZcrEuzI7EXsoFxv/LAGCMhVY
nlvunrbE+fyLLnKheVjQH323/HHIlDc2sOuOvBFJmWV6SHohY6QBc2Avg9R9h67MKRKyOrp
kWoTUAytdQcCB9lF3jWCqb3tyPfj0vsyzP2by9mtdoFJth+oySilRODGpN2ZBf0bV4NzXU2
/PhbHf8Ayc1/Ht1MB/utj0PAmsz1aWKV1p2buqjuCWJCA6Q1yQDYb2vbnm3OOL+SR1cImfy
vsHU0VX301ZA622Cqb4NSZDKdQjqEVSxa2k9QP4YfJ2jijraenMNxMsR1h7j7QkCxAIPHNx
6Xw+g7QU9dVmlWJ45RNLHpa3CEjV7jpNvccJyY+COxZTLHEsZmFrWYKLahfFaLs9LHmprDU
IyFmuhU/dPTFmp7QUlJmbUMwZWRC7PbYAKWJ+QPrieizWGrDBx3LqyrpdhuWUMLHrsRiVq/
0OKIIsokp6oTRTKd9wwO/T8MR51k1RmFF3FLNHEx2LOvCnkC3nxids37uGumeklK0X3u7IY
sbXIG/IFr+/DZ8+pafM4KGQFXnCaLkAsWvaw6/dN/K4webHSBvZ/spNk9JPHLURSSzTF9SK
bBbWtv15xaqOzvtVZ3kzxyw6GHdupO5tvz5A4u0ebRVUk8boYHgdUYOw5YXA9++K79oYUE5
9nlbu4+8QINRkXXouAPX6YabTsXFAbKexdVlmYCpNZC6K1wgjI2+eDqZQUlkk70ana4NuBi
E9pKUTUUYUv7WAVZDcC7afLz87fPbE2Z53BlsCTlTPG8vc3jYEiQ7KvxO3pffBJuXY+KG1W
USzxUyJOqmEEMSpOoW9/pjP8AaLLmosqeIuZGcFgwHqBbGzBJQFhY23F72wB7TqskKoQSe7
Y/h/DFQdSSInFVYGo6P9XxURUFVMUiFj1N73+uDtGyKrIFJawsL2vtfbEFZTa8hSRb3jVXX
e/v/HFRaltbMJO7c2APNtjviWnNWLp0FpqWKto9Lq2nwv1FiMC0yyl1qZIlc7qGYbn5Dpgv
lc4qMrRmvcx2N9ieQcD5fsXaMWYDqB6YzTktJja6OQRpRoyU7MiOCTwT/HEzVEsiHvJmNrW
sdr39Biuzm7W43A34wtbDY8Hy64WxbJJnLEXlZh0F8RMvjAtYjYlQRc+7Dma5INlB50g/18
cM8JXUR53AwD2cGxJbkDjbc46p3N+nHl645qHBsefljvQaypvvcHnAAtLkrpBUEXO/Xzw0I
bAqV3NvX34ka7jxFB5b74YQbhR9OuGAwrcnm55vhFRqI6eVsSqdS8EEeRw4jw2uWJ3JJ88F
hZAEOo7bgcWvjmmy+erkDE4sBvsGF7jDfC2ncDe12wWFkQXQ1yCQeLdcN7s77nn4jFkgKfE
W332AFjjhOkbWBNwQMFhZX7qzAdfzwu68d+p9bYsWOuym4G4vthyhbHxKRfrg5BZAkd78fP
fDzEDJqFrn721hiRL6hYgtwABjp0hrElQOuC2FkXd2Nzf04Ix0R7Gygavukn0xM2kX03byB
/rfHCUMdmJCs2xI3thWIYImJvp2tY3G3GHIgWUbi1j93fDy+pAQRwTcHa/Q2xxrIxYknoD/
AF0wgHd1oLAMpABN7739Phjhiu7gb7eI3sBjhcjxbbGwH9fjh4lIHCixG5PT0GACN472u1/
U744sd7azbnb+IxIxZSykk3Nr26+/HFdfEDp3U7/z8/44AB0MWxF7b7dTgdng+yUgWGtd7c
4Io225+JwNztgIEG9zIuNvJfkIb4WOb+uFhFAtljqNCaVsAVlMhsLMLi23iIIGDD1MTRsQy
nSu+gHgDf6DALvT+zcGw24tiYNeN0vY2Nuo9+OmWG32c6yIzFfL7XnlVONhJISq9QPK/uGJ
18JBvfzxSjP99lf9kEnY4tRj7NSQNR354x1YkloxzO2Tzyloljv95uPMY9Q7M3/s1l1+e4X
8MeTzOS6Kt72vj1jsxp/szl2i2nuFtb3Y5vU9m+BaC2MvWZz2SZkSWvWOSpqNSPE0iOZCqg
2Zdx4SvpY41GPCsxOnMMlJP/rZ28/s4scyVs3PVYpezc1NSZjFIhp5IdcDKX0MkV2B08eHc
i4xbiTJ0rIZYljE8aa42ANwszE//MwOMNlTH/yf5DpYqDldabX/APZnBmr/AMek6/Z5V/37
4kAtJW9nTm9S7zoaumDd+hLaVKpckrwSEPPNjbEyVmR5DRyv36wxKI5JGcsxs50xkk3Njaw
8rYwjG3avtQDci9Sbf/6qYv8Aa8/6JzEgf+o5b/4hsMDVzZtkFOtTQy1USAl+/jOrk/eviC
lzjs1mssNfS1qzaNCoQX03ZmRPDxe+oA223xiM8a+e5pY/62UH5HFPsB/6Bpz/AO1of/FSY
KA9GbNOzvZ2rNJJVLTzzSRxBXLsST9xQTew5sOBiGpruzFBFmFTNUiFUb+8urPeM94Rtb7v
jB+713xiv0gj/wA8KTyOY0n4Yg7VH/Q3avw7h16//i5MFDPQqP8As7WPSGlZXP3YdJYa7AS
b/vW1Bt+p88WKqryarp46ipZJIjBLKhZTbuwAHa3uYDz3xleyDMWyffYSyj/9vHiV9+ztJ/
8Aktb+MeEJGzo6inqaRXpX1xAlAd/2TpI39QcDc/UFoALDUrgk+Vhhdlf/AEEP/eJ/+9fDc
+cieBdIN1Yi564aeyZLQ/LUWbKO7JA8BU2brb+GM1XmbL5zGRZtNr342/mcabK9ApfCLX31
WNj4Rgf2kp45KSlqSm8bgOQu5U7fQ2+eHjklKn0TJWtF7JEEVChDbyQo7l/Mjc7Yp1tkqbb
MQLmzc4IJpiVAF0gqE0jbT4v54FZs/dV7aT032tY4zW2NjGe2wIvzYcemG94CLWF733OKpm
B8J532OGmYauu/TzxpwAud8dyG52vze2F3l2H7t7W/nip3q7Fb+W55xzvRfdiLb2vg42Flt
n3vckjrhB2Ygc+W/GKRl0i9rAHrtfDhMH2uD4fLBwCy4ZgSAQSR1OOiVrgAkm/Q8YqGa29u
LDY7HHBPvtx68YOIrLplLKDY2vjhl2IAO/l0xTEpseSfXHDNq942ucPgBeMg0r4eBvbrjne
Bhqsdh78Ug7Gyld/IeeIZ64wPoSnlqGGxEZGx8tX5YTil2OKcugjqIHN+htvjvesBquLG+5
4P8ecZOrzzOix7mlSkVDypDMPeT/AYC1zVcqd5WpNIZDYM7a7D0N7DGMp10j0MXof5H7pJf
9noftkDAhKmFrbNeZfrviTvDvY3I22/DHlKpEUZWiIb9lr7E+VreWJIoZmdu6dlA4jV9Jtb
ob2/PGay/h2S/wBKxp1/J/1/9nqfetr6+RuOMc7wCx8z16/xx51luaZjGwhhq40Zd0NSWsx
P7N72HxwToe2UqzGLMIUYard9D09bdR7sUskX2cuT/TM0W1D3V9f/AAbMy3frcefXCWe1wO
rc+vpihDVJUU6zQSJJE33XBuL249/1x01HNrknbm2N1G+jzXp0y93lja5J5O2Es4G+4B3Pp
ij3xI5Iv57g4RmXVvfnm3OHwFouCbgW5t12w5JV2uw3PGKKynji/W22OCULa2+/GHwC0XhK
NQuxA5BG9sIVB1CTYb74pCUkabjbjDu8BAHIB4vY8eWDhQrIo5zpsdgP54oZtJqVbfvrh8b
AKSDxf3Yq1xPeIG3N1O+NZRpWNNNh7fCx22FjA0AoO6nTbg/164jdrX0BrgHqL4cytp8Z0k
9R1w12VIZF2vpNha+9uPwx6NnHRl4T9o7MttR3HrzizE1wAzHa99uLc4nkoiwXQo8Qud7EG
1+MQyQWGkhrkcjbEq07Qp03sYrNI/eNsOgvxfgY9e7LBh2Xy3Va/s68e7Hk0MapGqkb/ePp
j1zs2NPZvLwP+oX8Mc+dG+J9hTHhOYm2ZZH61bW/+FFj3XHhFSQcyyIHpUsR/wDCixiuzY1
OV3b9H2Qnzyqtv0/1Zwarbioox/s5UD/8d8Bco/8A6d5F/wDlNZ/3ZwWrCTWUu/TKf++fCY
MBtv2s7UX86obf+7Jgh2v2ynMf/cct5/8AeGwLj27U9qrjbXWc/wDu64J9tB/oXMyNv7llv
/iGwB0Cs7N+0GZDa/fzf/QcQdgEA7OUzA3+2of/ABUmJs937RVw32qJv/ofEfYL/o1Tf9tQ
f+Kkw/A/BN+kM/8AnfQC/wD95Uu3wGIO1BvlPa0c2df/ABcmJ/0hf9MKDa/+k6Xr6Lit2nO
nKu2Ho6H/APdS4f0P6NL2SXTLlYJuRNJv5/3aLDj/ANHKT/8AJa38Y8N7Jn+85YAP9dL/AO
HiwpSR2YpCD/8Ac1X/APVFiWqRJpOyu+Qr61E//eviHtGt5YCCRpBvbEvZL/o9H/28/wD3r
4q9pquOnq4O8glkuhsUcC2/kecEXu0KStE2VK5pgoa3S1tuN8W6uNKimkiOq2k6bC9jbb64
zkfaMU+paelIPIDsBz6i+K03aTMbd3G8cS9Qq6iR5b4Fim2RaRoKabvqeRDfVYFTq2+6B+I
OBOa5hTzySxwAudY8ZO23NjgLJXz1EXdTzF1vtHYAfS18Rl9I2sttt+fhjSOF9sOSLvfG3z
4G2GCU3sRawxCgOxI3522w8BfK1+TbnGtKgJu81L4TbC1FuRv6dMRXYnddgdyRh+i6g3tc+
VsDVCTHFuoP1wgxa9za/wBcNtZhddztbj8MSrGwHHPW3ODSEcBN7lgTba+F+0AL2256DDu7
5Fyd+mH931G+3TCboEMJKpdSPnh19xYevHGJAnivcDfyvfHQjMCLG3XCtCdlWrp5KiExx1D
0t9i6Kpa3XdthgDUdkZWgOnMp2lB8Otyq+7bYe+2NWIwQb9Nr+RwliJ35wNRe2NSlHSPOp0
zTLHkjZ5DoUkxTDX3m3Toffi3l2f01V/d6xxFIQNJvqRvQnocbKty6KvpmhmRW28LHcqbY8
0zShWklvJdAmoOqgXRhsd+u9vnjOUaN4T5GkGXRxvH4EKlry6QCQD0B/rnFFoUgDOWtIS14
1v57W8iNhhvZnMu+TuaqXUYRdQ33rc7e7D6uBcxzMU9OSgfVJK172S92Yk/QYxcN2jrWebi
4ykynOVeqmWNwijVZn3ueow0SRTu7TrI8jA6TFpF28yOvTF+vELU9SacJGBpSJdAU2J32HW
1zhZXG1PNKt9XfRBQVPNyDt62xlLE+jv8AT+sjG5NbS++yGlfMcp0ywz90JgC8eobi22pT/
Xuxo8nzgZnAVdljqU5S9tfqt/wwIq4oZkFKyN3hYlZhyGPIbffYWxU9nkpKqAo7BoQJQUbk
j71j0O23nio88LtdBll6f1sd6n4//f8ARthqDbE7nr0xy1/EBzztxhuWzjM6JpQoGk2uOCL
XB+I+oOLXd2BsoFxtbHfGSa5I+dmpRlxfggFwPL48Y4VZiRqXaxHTFowkgbW9RhNAWABBC2
t7xh2iNkCsGbSAecOU67sdV7292JjTmxI8rk34whCQCCRt9cDaBWCIQSlrefwxBWr40txqH
XBGGnJjJtt6HFXM4ihRiP2l44w5yTToqKfIN393ywscvhY5DoBLrdr+Y6A4aV3sw2te2HSf
u83tfb88NuQu46eeN02Q0iN4bKxJubX38vQYialVutj+F/zxbBVkI2YHkAXwim9gCV9OuLj
JrQmkyotIiEmxZgNri9jj0jJF05LRqDxCuMEGuxFjtvYHG/ygEZTSX57pecZ5XaQ4RouHjH
g0++a5Hvf7dtv/APFFj3k8Y8HexznJAR/rW/7qPGSNEavJxf8AR5kI88qrP+7OCtYLVtMPL
9U/98+BeTm/YHIFHXKqy3/IcFawXzGEdR+qr/8AxnwMTM+ht2q7UtYffrP/AA6YJ9tT/oLM
TdRely0b/wDbvgan/SftQoAsXrOR/wDh0wR7bD/QdcoG/cZYP/13wnoAXno/09XeXtM3w8D
4g7Ai3ZmmH/tqH/xUmJ8/2zquJJA9pm4/3JMRdglv2apd+ZqD/wATJh+A8Ev6QU1dsKE/u5
nTfguKvagj9VdsF5tJH/4qXFvt/wD9M6Df/wC9Kb/6VxT7S/8Ao7tl08cfv/8AtUuD6K+jT
9kwBPlh/wDazH/9CLHZ0I7LUhbZhk1Vt/xRYXZPaXLbf9ZN/wBxFhsh/wDNOkG1zk1Sdv8A
ejwvBLNL2T27PR/9tN/3r4F9r4y1dTnkd2QR8cE+yW/Z6L/tpv8AvXxU7TKpq4GLWIQ9PXB
B1QSMsYSAbm5P7N+cNNOQLKobqB+dsXwg9wHrucdCWPHoQdsb8q6M6sH9wWFtJNzvccYcaZ
juFsL+Kw592CIVQdW1zuLDphIgJttY8C1vhhvIwUSokBUE7A+Q4xIgBPQE7dcWFRQttV997
bHDhHYCzeEDnEcyqKwWxvbVY/LDwhLk78beuJhHba+q/VuPniQeE7qDbrhcxUVil76ht+OO
92DtbY/LE6re9j7yDjoW4I2sfMeuDkKhixm2/wAN/PEqxBWFxYW23wgAwvbc/wBWw8DgC1r
bG98Q5DSQ0Ibb8nYX3w/SCQT7hju2wBA5+WEG5JsD54VsVCVF21C9zY+ow/uwCCRwPdjgJC
Wv14w7hhditveLYm2A0KRYED49MYnt5Q91LFVIi/bKe93sGA2Pu6b+mNxpAF9THzv0xnO2s
ET5VA7i+iQg9diu/wCGGm2yo6Z5fTSGlrNUTtta5vzjXs/6pyiQFVNZmDC4YAlUH3R6Dr78
AuzlAKzNjJMoenp7yy38gNh64PxmTPM9jVwhjhJVUA8I8yeu1vnijaTI6qnRJ6SlchiV7xw
50qGPAJPw+eEtZlsMaCprItUJI0IxPzsMZ7NaqozbN54oHLxlyqAbDQPy6745S5WrwliBpf
aOVtl2t1wK7FSS2aynly6sUvHVhwq20M428jvhTRvGogus8cmxXSNZPmD5DGWlydCDIlRGq
ADTuDc3sTcHEkFTU0B0zjv6bUNLqdViOqni/p1w3+gu7TNd2fqhRV8FE0mmNzoex51cfW31
xspIyXuQFs1iFttjz/2hZ0SogaNjcOjAEBiBsD8flj0ISB3Dr92QB7LxY74h3HSJyy5vk+z
gjAOkAXvuxGOrFsTtbktxjt+7kOk8bC2ELblioYeR5/hiW2ZHRez3I2Fiv0xwiymw03uB12
xILKAzgGx2ufwx0aFVmueCLDfCApQxpbwiwO3GB+eQhIbg/tqNx64IwnbUCPMW64o54R7Lt
vd1Ixpbsqtli3u+WFhX93zwsBQJLliRboACT0w0PrLEEgHyGIWkYONrC29+uHCYMLE2BNgT
jZdksnXckjY3F9/TDguxsoF+b4hWQjm4H1+Hphxku+5XfY7774f+BE6cq1x6EDpjd5Xp/VV
LpNx3a7/DHn6y28J3uN7jG6oZnh7OxTrG0rx0+sIvLkC9hjOY0ETwceEH/wBM5L/vt/3UeP
Xciz79bTTwM0MjxRRyloNWka7+HfqCp/ljJUfZyXL8qOYZlltL7RSODF7SrOxvGihU0sNyw
tviUyiPJx/5i9nh/wD2ms5/3MFaof6VjHplXH/ayYZXTx5NHQ5W+W0SrTUahokWRkXvW0SI
G4jW37TXv8CcWTmED9qPY2oYWiWoWEuEe47pDIjd590kEkaOeuCwM5EAe03ajY+F6zf3wJi
723JGTVpBIPc5Zx/2z4JZZHDX1Jc5bQxzZ1RSVkb2c7NpVlk33urLuLdR64ldGzLs7mVbVZ
bQ10aACAKWjWZYSSCbk2AbVbz+OBuwMp2iNs3r7bH2iXf/AIZMLsILdnKQabfbUH/iZMaDM
sknzHM6DMIssEtLPFHNVKhADsyyFxub73A+OF2fNN3T5fluWUBnWnhqYkTWiQsHNkckkkoS
Ttb3DCAA9vlDdtaDzGaU3/0ril2kuct7ZdfHH/4qbGudaXPKmEzZfSS5j+smjjqJo3UL3ce
oSGMkEGwAAvvseMQVgoqzLhJLktOlPXRtLmMjU8s0epJTyVIsNRdrnph30Ox3ZUWmyv1eY/
8A6MWI5if7L0osP/QtRv8A8ceLxrabLu0cFFSUNOkEc8caOEcj7VBdu8vpU2UAKdzt5jCrq
GvmNZlNJT0Ui09DJGvdIyNGHIKRgliLnTc+4eeEIMdkf+jsX/bTf96+KnahrVMCliLxnoT1
wR7N0c9DkkdPUxmOUSSsVJB2MjEcehGA3a6TTXweZhPB9ThRBgnWOv13w8uNFiQSPPFLv1J
2ksPRsJ5z3Eh1W+zJ2PBAxoIvkqSbhugIthwJZdxcgb7b4NfqTs9S5YtdWwrEgiVpJHmccg
evmeMPpcl7OVsk0UNMTJCQJY2eRWS4uLgnbbE2OgKrEfeW7XvhXIGoKeb3F7Y0n9l8mtb2Q
/8Axn//AOsV6vIuzuX07VVTB3UaG5bvJOfQA3+WCwoBht/ChO/QY6rAWAuSdx5YIpT9j5JK
RI3Rmrh/dys0lpNibA3tewO3OH0tL2WrI6iWmQyrS7SlWl8P1346YLEDFP7wPmbjbHdRJNh
a/XnBKmpuy9esb00TTrJD36MplIZP3r39NvPDK/Lcnk7NVWY5dHcCneSGXW43ANiLnCCgex
WWPu2Is43AJH4YEz02eZeDLllZPXQgn+6VDB5F/wBxmFm9xsffi537XFh6WJ3/AJ+7DzOp2
KnYb4riKwVSds6aZ+6qI1jmQ6XUExMG9Q1wD8cFY83oHveZ4DfiaIj6i6/XFLNcso85UrWx
DXayVC/4if8AF1HodvdjJ1lLnmSSqiziqoXdUWW1ytzbccj8MHEen0bqqzelo4u9M0clwdN
nGn3kjgX+OKeU5nW5nVh0njalCszgIDrGwXT1G5367Yw+fZkKJmyqEiQRIBLJbcueu2H9mM
57iTu/ae7ZvuP0F/2SPI4XErjqz05nsLswN98Zjt1VKMpjpw5Lu1woF/QfjiVs1rAh00Ku2
q+pZ/DbzK2LX9Nx64DHMqd8yjqcyqGknTaJDHpWDcnZeb26nfbCaFFbGDT2eyIRFNNROLyb
30nrf3D64ZQSR5b2arcy0fazx91EA1jrbYe+29/dgRnWZmulK627tyBpJ4A/yJ+WCjIJoMo
y9L907a13uw22/G/wwy6+xdnOzs9bCGGmNS32sr+nQDk+7G4osly2jIk9lSaYL/iyqGIF+R
fYY7EYoIkiiXRFD4VUW2H9fjiRJVI9SSbeWB2zNystBwp0gBVB3UAAX9w2wPrsry3MVYVVG
hLHUWjGh/fcW3+BxN3pJ4IJ6440xXm63542GFQjDS5dV9n8z9iEjS0k7h4ZDsDtc36A2uDb
3jG1yqT/AEXS7AWjAuDfg2xTzWkTM6MxByro4kic8o46/jfDsuWSmoI4G061vcpuOb7bbD0
wUW3aChfY2Yb+R5w5Jn/ZIvbz5xSLG9zsAbk+fqMLvlW+5H0Prgomi8JSVG4O/ljgk2Itx5
b25xSNR4rXJHQDffFatzNKQBSGd24S9rjqbnBQUWlqoo4Q8rqoBtcnn0xQzSup51CpLdiV2
0EXsfXFSmpmqdE1QxYsPuqDsD0w+spY4FVli07ruRYjfFUHkPa/d8sLHNsLE0FGSM1rnULe
/wDLHBKbrvtt/XyxRLLexOyqCFvuMO17EM1t+QPzxrTQUEfaCoN2vvs3lhJUAHdQPMgWJwP
VxqPhJv5DDgzA7j1vfb+WFQBGOoXduh3ueBj0vJws/Z6kVr6XgANiRyPpjyVXOoXb373v8M
GKTtVnFLTJBDV6Y4/Cq92p0gDYbjEtMD0fLsqp8tDmJppHksGkmkMjkDgXPQb/ADOJaqigr
O579SwhlWVAGI8Q4v5484/tjni3IrtXp3SW/DDh2uzwNvXXN9rxJb8OMKmOzd12Q0OYVLTz
d8DIqpKqSsqzKpJAcDkbn5nHFyCgXMDWhZNXembu+8PdiQixfTxqt19cYc9q88J8Nba3I7t
Sfwwv7XZ0p0+3AsNt4l+fGFQG4osgoaB5Gp++BeMxLqmY90hN9KXPhF/LyHliymX00eVjLU
UimWHuAuo30Wtzzx1xgF7W54P/AFwGx3+yX+GE3azPTv7YLci0Kb/TBTA9Dip4oaVKVAe7R
BGATc2AtzigvZzL1pZoH7+UTKql5JmZ1Cm6gMTcWO49cYwdrc8CXNUpYcgxLt9MI9rc8AGm
rBuOsKnBQGy/s7Qez93rqO877vvae/bvtenTfXe/3fDbi22OS9mculpYaUd/HDFF3JSOdlE
iHlXsfFffnzPnjIjtVnf3jVghjwIlFvpho7VZ0zEGtCgecaAn6YKA2smQ0Mld7WRKCXWRoh
KwiZ1ACsU4JAC/8o8sWqaigpJKiSFSHqZe9lJN7tYL+CjbGAHavOid6wWIvYRLt9MO/tTnf
i/vinytGn8MFMD0S4xie27aMxpjbfuSB0/axRHavOv2qpR6mFbfhgfX5hW5nUpLWSB2RbAq
oWwve3zwICuHUllJa3W4sb/nhTSt3Em+3dNtb0POGhRe5Gx63BwtOtWuwI06WW9vTDA3+c5
TUZv2eokpJEWemkgqUWQkLIUIOkkcX8+htitnmV55m5pZIQKJUlYTxwVOmSRChAOvSRdSbg
W9b3xnY+0WdwwqiZiwVAAAY4z8L6ccbtFngexzWVQTyYkHT/dwtjLzdmO1EUs8kNUkneNVX
WSulsyvIjR3220hW487cYNUVF2hoOzEtMggnzHvpDC0tQdKozEjxadiAbWtbbyxlj2jztRY
5pIzA8BUH/8AHHT2izzVYZnJYf7KG/0wCDUXZ3NWgyqH2Wlof1WweH2erdlIsQ0bArvcba+
dycXskySuyzKq6CzKsyfYUj1bTLE2kg2kYX0nba21vXGXXtFnRsP1nIT/ALqbj5YQ7SZ0yk
/rCQDz0qfywDLWW9k+1eV5LUZXS1sMa1VEEMhnYtT1Ci10Om+hgBt+zfbGhraR6bsTmELwL
Axp5WMYmMgUkEmzG23kOgxlT2hzc8ZjNzyNJ/LEU+d5nUwSU09ZJLFKmlhceJTzgoBJNvsA
dJtcdcPEoRBxa2+9xbnbFKMsWN9yTcf154k1Ei973+Hyxdk0Wu9NtV/ffn54indvZJdB1HT
90/tem2IDLtuFub2HlhyPsNN9hcC2+Hy8AYOro58yzWSdYnPfSFgNO5J4GJ6rsxPTwiXSyg
mzWswX32xqYKGGCqMqlvFfSnQHrY/1bfFsljsDyLWAsCMTS7L5NdGJhqsyysWV9cfTV4l+e
CEWf0dXEsOYwo3l4SfkeR7sUM3M2VZzURwqxj8LG4uAGF7X9/nihNWU1VbVGsMh3bSLBjgs
pRvZoZclynMolahqJYCW3AOoX9b4dBQZhlzRFCJhTuWiZRYjzBB6YzcVNXBFqII2VCfCyvc
YJU3aGupwElAcAbi1tPrgTsTTRvqepjq4xJCWa4BKb6k946e/Egc2sTxtscZilzihryFcIZ
gQF0/eY/HHcwzt8rqI6aBmqnUEtHN4kQH1+98L4qzPiagysQNLbdb8447lQNNgffgRledwV
6EVEaUk44V5LpIOhVja/kQd8FG1qbFSD+6dr+/CtNBT6HEs5uWNjyL4V/tLA2H4eeEp4bUx
66jzfyx21rgsL+XXBYUdU6uQLjkk8emO2OrYb83A2wrXNg3HU/1/LEiRtKdA1EsOB18sKwI
9W17/AHRtfa/nistPLWV+tYC8MaWEh4J6+/8AywWWGjjKmpJkkFiyLcjbzPXEkuYAx6YkAA
vv1GFdiv6KlNQzhB4Qx9+IM6hkEKs6gAMu9yTiWmqiIruZXbcW1WHyGKuZ1LSxBLMFLKbE3
tvh77H5CmFjtsLEjMGIDZmVb3AF7bn1wkjPJsAT4bi30wQWC9trjpvxt/nhiwgoWPP0GLsZ
TEe+3J5sN8S93bUSN/qd8WO4uxULquL7nrh6wkkkE3J324/ngbArKtmJAsBaxA3xIoKhQQN
Q9Ri0KcM2/iZrb32OO9ySh6XPOnE2GisUSxIUhuD646Esxubfzxb7ld2B0gm3Nr4d3AtpuD
v16D0wWIqlWUXPiHphd2epG3QjYDnFtYeSARsCCBx1tjpQECzEk8WFwMA1RVETlgSwUgcY6
IwB1Kv5W8+b4tpGB+yQbg3POHLGNxYAkW8vngApaCLkC59bWOHLG2oggEcXA3GLSxCwBYta
3W/1x0RAbbXIF+u+ACsIrKbtsBtv0w/u11k7b28Q3vfFgRkyX3seTf64d3e3I4F/PABTKKb
MSQSb7/mMJUa3iJPUWOLRXaxHI+JwhGdVlUk9L9MAEQiJTwhvU359PTDhERtbck3GJwqgF2
IuvW9/88OZQ7KD4jbi/OBCKZg07aLnpYbE4cYSy3JNgOo5xcdACDyb7gfhhCG25A8x0GAZT
aLcqVv+0ABbHO5+9xtxzi26KPCT144wlj3Fha21g2+ARX7r/Ztsd2PXEbwFm0Kt/wDa2OL6
ptqPlb72Od3cfsna5PGAAf3e266r7X5Jw0Q2Oog7c2XY4JGO1gviBtY8A4b3AsTvzsD5+WA
ZR7olV1AXFrW6k46YPA1iovsfXF7udNlJ1A3K6RzjjRHTYqRfnVhiKCxOCwLaeB4hh3dEcD
cfU4uCIAtcbna4uL440YABAJHmOffbCApmIC+kDpZQLn34RQ2sCBtcMOuLfc3U+Hc+RuMLu
gtgWUMT+1YbnpbBYymUvvtfjz9T0wtDaSum+kceQxc7hptbrBK4UeJzGyoo9WawHGJqXL5a
6JZ6YCSJ1vr12PwAvff1wrQvBks5yqSoFTVzzwx027rCrWlnIXSCL8AH39eMZN6T7qyKYy4
1Da5I6/0cem51ltNTUhENOIKqTUscjMGUWvYsSduTa3U74EUPY2pesVKepjewBnqGjBKN5J
drE+eJk1dI1g2lyZl8iyOoramT2PvIIEA7x3a45/d6n0xp6nsxHPGdEwkI+93qBCx6bi9vl
g/TZQ+UU4pbu9js7C2o/vevT5YmMe4A6C1v88UtESlbMHHkxyvM4ZJYpI4y4XURcHccEbYz
tbPMmYTSJIdSyPuSTq3Pn8MevtCAhRwiqx3DkWPw64B1nYfK6qTvVSSnYkEiM+E+dgePngk
21ocZK9mEgzx4bLLEGQtut7j12N8aDLu0KakENX3cbEDuJPuqfQNfb3EYr5z2ErqWR5cuYV
VPckRE2mUe7hvhv6YARUSrFUe0TijqomHd000ZBcdTuNsQmzRqL2b+PP3Taak1CwH2TXceu
k8/A4JUuYUddIYaadWkI3hdSjj/AIWsT8L4xVHHWkUSSyRSGqkAWmjBZ0Xi9uFF97G3njSv
2XmqYwHijiYG6xPKJVBvyGsCvwxfgzaSD8USmO0jSBjyu1wfj+GLILwxmOBxAjbuV+8x9T/
Cw8sBKegz+AIvfU8yrYaZiSbej/e+JJ92DkCM1P8Aax91IDYqGDg+XiAH4A4HszZxIIAL6d
Z5BZvyw5i2yqqgb7ILY7pYAXsT53w5SVUKNhxbzwxA6CF7ae7cDptiDNI2WJW7tx4l3PA3w
YWNU2UG1783w2vSKajkEiByFup4scHLwHkbhYZc/vYWEUBmhItvbg2PB2xzuQD4R1+WJ3YF
rgCwHIGGg9CbC1gLX1H1xs4Mnkhvd2QkHfpv+OEI9iCoO9tsSBrKXG2/XrjoIBsDbbjC4By
I+5AsCTYbEEdf6BxKEtthKVOy+IHqRbbAGftx2fp6h6d6mQtExU6YiR5GxwONDsPhNW/3SP
wOOd1a3VbYqZZneWZwrChqlkaNQWSxVgPUHpiLN+0WWZMAKyq0uQSsSDUwHnboPfg4hYSKh
hZtzfCtqYGwXfAfKe1uU5vIsFNOyTE+FJE039FPBOJa/tRlOV18dFWVOmaUDYR3Cg8EnphU
FhMKBuLkeYx0knzFrk9bYGV3aXKcuzCOhqqspO1rqFuFvxqPS+JM1zzL8kiWTMKjuQ33I1F
3b4fnxg4hZe5Om21r88euG2a4UfHALL+3ORZnUCFJ5IXJsvfppVj0F72BxczfP8tyMxivkd
DNcqFW5AHJt5YQwn4Rze9jvfrjqsVBNvLbi2B2Y57l2WZfHXVM4MMthG0I1a7i+3wGJY81o
ZMsGZrUKKS2vvH2Fv432tzgYF1Tc2B9LE26eeOcMpubA7X6Y8xlruzb9omnbN8wFE03fNEI
zbV/vXva/pe22N3V9ospo8sjzSSrDU0zaY5Ihq1N6Dp1v5YQBNW6hRqHkOvTDl1DUotuNts
Zum7d9n6moSnSqkVnOkM8RUXPFz03xe/tRlaZx+p5KgrVatG62Ut+7q8/z2wAF7Et4rrYee
O21EA7n5XPOA+YdpMryzMIaGsqTHPLvYC4W+wuem+BGeVOVT9r8vpK3NHjalK/3dVOnvCbg
l77X2v/ADwAbBVUOWA9LjffDmABK352Nunvw1TdgSRdunljN1GdUHamGsyLLczeCrZTeTuv
vAHxAbi/8MIDTiOwPNyANt7+uHaAHtyfMYznZ/Oslhli7N0dRJLPRoY1Mi27wgnVY9d77eW
I8y7fZHllY1M7zSSISrtEt1U+8nf1tgA05ttquegJG+HAX8QBNxv6euA7dqcnGSnOkq9VEC
ELBTqDfu288D6b9InZqqlEJrJYSxAVpYiq+lzvbCA06hzY2Qkck7DHGUKWA5tY36YzXbHMs
kiy0ZfnNTPEKsa4mgTURpOzeRHp1wK7B1/Z6krTSU2aVNbmNYba5omjD2uQoFzv6k+mADdt
Gzi6i9hc3/PCKNrN9VwNitx8MeZ9sqns5N2klc5pWAuwSuihjDIdNhZSSOLeoB4xsX7S5NF
2aWvpKlno40EYezFo+BZgf2vfzzgGEawv3JWjlCWFmZwLk9bc7Dz64DvSViMZFKylSCSFvq
9ABucTUGc5dnGUy5nTVIFNArGUunihsL7qPTjzxWos/wAvrcvnr6TM3SOiGqoM0ZBQHghRz
f3+lsYZIOTOnBl4Ltf+CzUZlmVdIKeWAQAD7qKwcr6i9/ph8NV3VOYpBUz3JsDMVIvzYD69
cY+o7UZHVdpKbNp8yqZ/ZwFSEU5RV9QS3xtbHodLBDmtPBPDO7QzKGjdbAEHjkXGMZ45t2m
dEfUY0uLSr8B/c5lmyxKFK04BsrS7Ji1QZPPQOrmtJj+8Uj2De++BE/bbs/lddJDHPUP3LF
XdFLKxvuBf164I5X2/7P105gM7QkKXUyx2VgASdxfe1zbELFJ/JbFk9U0uONLj9BOTMp4NY
qIBUxH7ujaw8iD+Iw2B46+n76lmvE/7GwdfS/ntgS/6TeyMjaS9WDsC3s3Hrze2CFfmWSHI
f11JVLUZfH4Y3UeLUTbSFG4a/T541X8sP05rxTW1xZaSlhIN4fUl+b4Z7H94pLLGg4UOcCF
7R5bB2dGe09XOlEJu50ONTa+i2vt53wUympgz6gizCincwuSpDj7pBsQR/XONI5W+4kTgoq
1IfJAyxeCZyLbhmJBwLzHL6XM4hDW0yzAAAEjdPc3I+eJe0meZP2cREq52NUwDdzCmt9PnY
7KPfzilknbHs/ms60kkksE0rBYxVoFVj5BlNgffjXl+EJasn7NZDRZIal4AzNKwAkktrVbf
duORfBw3/dNr4fWyZVkWX+15hIlPAh0MWG5byA5J9BjPwfpF7LSziImeFNX+LJCbD/esbj5
YFJEblsOl7bdB5HfDgwsLH+eFmOY5RleUtmtWI/ZG06ZEOrvC3Gm3N/yxQqO1XZmkyFM8dm
ajkfu0KxksX/d032tY84OSYrfZcmm06dQ5PTCDp5EWwAg/SV2KqqiKLRU3YgapIrAH1scbD
2KMrfuwNwLEHfoPfh8khPRRDCwscNqJLU0gAF9B2OCT0VNHYCJfeOTirmdPGlDJoHita9uf
XC5Jjsp6B5j5YWFthYooEE+Ow3PQW3w0vtzv6HFYy7gWta3THTMS2/uH8sdrlHqzCnRYaU3
vfc9Dhyub7778Hp/W2K2q5BBAvte974cWXbSevT8sJuLVAk0ywJAsvPUbDbHlGR5XR5v2ua
jq0eSJ2lZhG+k7XPwtj08MOQNwdhe2PO6rsRnAzKeainh7t3Yq5l0GxPXGeTpUXF9lXL1/U
PbyKnopxPElUIg1761OxBt77e8YiyalHantaYszmde/d5HFwGYjfSL8eXwxqezPY0ZVWLX1
8qz1MYvGse6ofMnqfLpihn3Yepkr3rsndBrOtoi2go3+yev5Yzpl2Cu2GTU3ZvNKcZZPKiy
J3nds92jYHm/l1GGdtKuWoz2nq5E0SvSQSMLddIP44I5V2JrqusjnzuXTGCGaMOHeT0244w
S7T9lKzOc/hrad4hTlESTUd4wvp12wqvoLM/2Thhz/ALXrNm1RqdmM2lv9c4N7fnb0tjmZa
u0Pb6SmrqjuY5Ksw6uAiKbAC+w2HzODmb9h5J84WsyaaKnUsHdWOnum5uv8MP7UdjJczrGz
CgljFQwBljdrayNtQ8uOMFaCwV247L0HZ9KWageVO9JVoZXDHYfeHHuxW7UVU9bk2QVFQxM
ppWBLHdgGsD8hi3Sdhs7zCdGzWYQwoACWkDvb0Awa7V9lKjNky9MsEUcdKndCORtNl2sf44
XgDAzZpVTZTFlkzaoYZTJGG5S4sQPTBbOKyoTslkNGjlYmSWQgftNrIHy/PGj7RdjDmMNO9
E0a1kESRS6zpEoUAA+/b4i2LU/ZOOr7K0uW1DqlVSgmOZblVYm5X1GCmFlKk7C5HL2Wjrp6
145JIRIarWO7Q2va3W3FucBs1oIcv7EQpDmEdaJK/UWivpQhCLWNjfzuMNHYftGZBSeDub3
v340D1t/LB6q7EAdmP1dS1KvVrMJ2d/CrmxBHoLHY4BgLsjRU1dXUkc+RTVILkvU620AdCQ
Baw9+BnaMM3anMyhsVqZCN9/vdMaHLux3aKknhPt8cEEcgYmOcm299h1/ni+vZCt/tq2bO8
TUbTmfc3Yg76SPft7sJgYmfM6rNs1p6msfXMO7QvbdtNgCfXBjtGSf0kS6jf+9xXP8Ay4LV
36Pp2z4T5bNDHRtIHs7WMe9yAOo8sWs17J1dd2x/W6VMSUjyJK7MbMNNri3U7YAN2zFWYE7
Emw9ceUfo+uO3UVgC1pNj12OPT2m8RI2F/LjHn+edhK45jNW5NJGUkYuYzJodCeQPMYGAP7
HeP9IUXJvJNax/2WxTqcozDIKqeprMvhr6UMYnk1a4zc86lN1bba9jjZ9juxrZK8lZmEgNV
LG0apG3+ErCxN/3vwwAl/R92ignlpaGVJaebZikukOAdtS+/wB+EBNU1WWVH6MKlcsgemCV
sffRSSazrI5BsNrfhjHKYpaSOnjpWNUZSTKHJ1KQAFC++5v649Upf0Y1cfY6ryw1MaV1S6S
7sShZeE9BYnxHrbbGi7D9kf7MZRoq4qeWvaUu00YDGMWAChrX6X288JtCs8q7Y5fX5ZlXZ+
lzISLUJSNdZBYoC5IX4AgY0X6O8qSprlqD2aqKUxQ3jryzldRFrgNtcg3Fsaf9IPYat7UtR
zUEsInp0aNo55NAIJuCDvfyscCuyv6Pe0uW5xHLX5pHBTIpVliqDKWBBGnTx15PFsLkhpow
VZldZ2czOr9sy+LMKdGMUku7Rm55Dj7rfUYO5lJlb/o0kGUQmnQVUZqIpHLuHPBvwRbjE2Y
/oz7S0U01Nl80dRRz2UyRzaNag3GtT1vv1wUTsJPS9kKnKnkiasqnSUtchVK3st+vJ3xE8k
YeTWGNz6PNKDNKzLoqmOncrFVwtDMvR1P5jkHBvs8xPZXtDfVYQxcf7+Nfl/YJ5eyc2V1Ee
qo70zRyxAv3TWAtfqCBuPd5Ym7Pfo+raPJM2pKwxpLWxokBU69OklgW+NhhfyRldDcHjfuM
B2do1nmKSZFJmt5ACI3dSo6i67b+vlj2qienp40o6Tu0ESBViVt0HkRjzyL9GXaWNiIZKaN
CdwKki/rsN8ejUWQNBSU6S18zTxRKjyIAA5A3O4vvicqcqocJY43yPOv0lZLlVFBT1lFTJB
UTTMJSjkg+G/F9t8T9l8syaDsRUV7QxnMzTVC95IxOnYgaQdgSOuNd2w7JTdoaGBaJoRVQy
avtDpEgtaxNueuLeWdlfYuyByeeSOSZopFklUE2Z78X5Avz1xSckqM+WPs8Dglp1gnWamaW
aRQInEhXu2ve9uu21saqCGug/RlWNO47ior4zGL+K6ggkeQ6fDGky79Ekoo69MyqKdKhwFp
WiYsEYG+o7DYja3ri1T/o4zBeyFblVRWwrUVE6zRoshaOPT5m37XoNrDFyd6RKcUZFSB+ii
pi8TMc0Qgk9O7OPQP0RSqOxqI7NY1knC3JFkvihH+jirXsU+V+0wJWSVHf2BJQG1tN7eXXA
mh/Rb2mopIilbS0wVg/ex1DEpvyABucO00D4vyBKKKPtV2+WHN66WBKircTNq0+dkBPF7BR
5YIfpL7NZX2ZqaD9TO698rGWleTWUAsAfMA78+WDvaz9GlTmle2ZZTJGk8z6pYZDpVn6sOg
vzb5YrZR+ibNaip73O6iGKBLFkhlMkkg6gdB7z54Q+S7szna3O67NYcrSrkdWhy6Igk/eLD
d/eQBv5DB3tX2O7Ndm8ioJzU5q9VVj/wC0wqrxyWAJNiQBztvjTdsuwUXaKKJ6AR0tTSRCK
LVsjRjhSeluh+eMZT/o37WTaKSotDT8K0lTqRB6AE/hhpoVpon7R5tlNd+iiipcmFTHDRVy
xMtSAJCdLNq223ueMDKolv0NUu4LHOXv5n7PG5zbsCr9hoshyyRXqIakVDSTHSszWs1z02t
b3Yrn9HVc/YKLIvaKf22OpaqI7y0e4tp1e7rbCtCTRi+weUwZjmNFHU9nHq4Wc66sSSBVA6
n9kgeWPdTUuIyvebG52HPux5Llv6L+1VJVxEV1NTwpKpDxVRbRve4A5OPW91NwwYkDpxhSZ
M60MaV/CTqUrw2KuYsP1fIN78gkdMEG1LbVGBpFrjrivmgQUklrXsbgXP44S7IXYMwsc+OF
jU1MwySRFS6N3pZQQGDaL8A2N7nnDGWSLd42XxEX6DpyMI5hHwxM9RwjvAI+drmzb/jiOKq
po5Xh7qJYi4GtluoABF9PW+53233xVhRIHc7iNyGHNjYjpjrOyOVI0kki3GO+2oXarEyyBb
WCa13P3R4tthc7DphsrNU0pFM6yRgk6GJ7wH/iJJ+HyxViaOl7WBIJbjp8Md70MWBF/VRwP
TA7vyG0i52sB5YTOCy2BYXPW/vOHQUEPaDdbXtYDc4QqLLyCC3UYHhw1iNiu9yf63wllY9e
cFXsKCHffs+IE7XI/rphCosdIY79Bt6WwP75V2vvwPhhNUWsNOk8nfk9dumCgoJLUm29/IA
YcJmO4sq2vvgWkocgeXFhfHRNdh3Z3Hn9R64TQ0gmJ2AGlibi3G4xz2gg2LkKpuDtb13wNN
RcXK3PHO4Ixz2kWHi2t4fdhaHQUFR4wb9eN9z/AFbC75iLtqA2KjYEb/jgc0zaiNQFvp7sd
FQt76hcnm/0wCoJNOAx8TOLWvfbHO93uSLGx45/hiikwCqb2PX+hhCUb2FzfY24+OAKLvem
xJfZLkNe+3ux3vVXSQw/CxxR78BdTeE36nc44JrLew2FiotfCqgoId4CLqdIbjbe/wDV8OE
trkkkenPxwPEx1abatvF+WHCdT4r7dPM/DCGkXw5JuALm979MPD2e4sTbb19cDhMSuk9b/w
BXxcooWrpWjvZFC94b2uL9P44ACVBRvW2kJ0QK2zncv56fj1+WDUEUVMFCJboSp8WIlCqoC
qFVQAoUbAdAMPDMOenQYlkstxbqLAAg8k2t63+mLkQjCA7AWsCOfTjA1W1gtcW62xNDM+yH
w2FhYYhogtdxHIRG3ABtjjU0cKmzqSNyALC3pht5DHckHSLt/XU4e8/f7NGNR2N774kkhME
05LGXTHyoYfQW5xW9mQ2MiAldwwJO3uwUMoIMQuSwvZdrbbAeWGuv2AKhrm9wRYAeeIcIvs
0WSS6YNjAjj0RoLA38sITb7qcX7aiWMYVTwOQfTHHp9FyVIQ7kqL6fTBxdUmLkm7krKyyBr
+B1uvUbYfE0QN23XyJ64mdEYhhchRY2PTzxDKAqmPY79Rilfklveh4gR2HdyAb8HoMQutmP
obEne2HoC9rnc7EbcemJWiOhQVDncg8HDEQR2t4um+m18PKoQAJLXHHX44REbG7kknDliVd
hbUSeTx8+mAFsZcHc6t+d8OuVUaTZr6vdjvdF3IBB3549+EEIQhgQb+EW6/ngEIE67K4IOw
Y+ow8j7bSwUngED8cdQIFJZiXDDwi4v88IvplB0Ku9wt9vd78A6O90xdiv3rXsF2wyZFjiX
i48l3vbrjrTOSTZj4thYYiZ+9XfUFG4HngGcTSwtpsNIvwd/PDlsPEPEqtwRxjpjVyQvwIH
Pww8UzaSQ2w9Le7AIjCOQSFN252xJHHGUPeOCwH3R5YQUKmlgSdfBNiBhNUP4gUS4PJ3Nvf
gBJCY6juhBt1tx6+XGK+ZTF6GRCosBfYAC9vTEzTqwIXSRbUQBvzirWsPYZLeLYkHyHl88N
djXYOwsdvhY1NTzyOoKyayNxuNtgeP5/DDJJW5J6WJGIgrBvK/FuMOEb2JIIHQeWJUmzSiV
6gNGkQ/Zu7b9ePoMX6ERpTxzRyEMzsJGsC0Yt4QNjYE9QPTbAwhBcabcXIFsRtGV3UX2v64
pWII1tVFUMHaVGkUkExxEXHTUdrkb9MUlmG+ogWNrdMQFZA3hBN+PT0wwltbAXax4w+VD4o
trMSSFtzc32OGiXUbqABfTuL4roz6hdSC1iAOow9iLWCnUNyb7/zwcxUTCQG9rHyN8LX4hY
+FdgL2xVa7Lf71ubfS2Ewdg4Ph3uT5+/CcgotJISo8v3T/AF546WJCrYWOKzEkFhttbb8MJ
SXswUg7jjjywnMKLHeNqP3jtvbb4Xw4S7Nsp9d8Q2DCwZRY7AYQW/h0iwsdhfBbGT96d1Kr
wOR0w8NqYgDTtwDivGpDWZSR06jDwdLA+LwnoOvvw+XQUTl2+62rY+XGOLIA9uQed8NBZk1
AG52ufrhp1G4vY8bAYq6YiQyeMnxXIttb+r4SMVDKL3tuOvuxxRvc8De4w9AbgbnUNgNjvg
/yCHFySb9R0/HEyklAFJJv0OIgjjm1r8W564sRqO7BAAtxgB9HNx4iCApG1+mNNl9OaKnWO
w1uLykne/kPdgRT0sksscireNJEJdjpHIuL+XuvgxJLecsjXueSLAj3dMNbJkEkJIBB6cW2
w8EjnjFGGo3AA04sGS4Nxa3I4+uE4kFkbcHnjDkkI8/jiASA8G5/DD1Y4hoKLCzFTcnV/HD
+/YrYWI1X3N8VdZ0/dtvzzfDhq69Df1xNCotmUE6hYrfEiTtYjUDewtfc/wBXwOEjXDLYW8
umJC5tci3kcLiTxCaTRiVfDztxfy+uOGoDXVg1idtuMDRUBbeJQRwMSipZlIJUX3vhUx0y+
sqqqsGUdLdDb34j+ykcDgte6jr6DyxVWdCANAvptfVjqzIEKsoJ6YVMWyYKgmtH91TfxG2O
mRtnkJPXcc9MRmdCALKV63t7zhrTIBZb7ni+AWxXbSNza/AbHT3g8wBvucRNLFb7viGE8yE
39ALWtth0FMsJPIjAq+558jhvey3sdJKm42xWEoUC739Dhd8msEOL9d8Oh0y77TLElvDcHc
XuR5fjhrVGu4JJAI6DFUSIDqLgkcXG4whMii+seoIwUGywklwykbMLDaw9MdMkkjC9tIHHT
EHtKAH7UAgWO/Hl78JJYm3V1JG9icKhUyQWvYtsBsL846JALWYqOnUjEbtqYm4J6+Zw4QuQ
2mImxNyOl/PAM5qZvCJDe/nthrc2Y7cgW/PEvszhSyx8eQ4wvZpE1WSwW5LHyGAKI769Xix
XrmCUTk82w9JzdrIFtYglgbjFHNaotTCIRMNdgbsD13xSWxpOztvdhYkuPXCxZoeYHO0Mas
aJCW82/lhJnMbizUMZsQPvHqcLCxKbNaLL5jAhC+xKQb8yHEC5tC4F6FbkWv3h9cLCw4ttf
3/7EvAw5tT2Dfq9RffaUjEq19MwF6BbG23eHrb+OFhYf1/Q69tjTmdMik/q9TZSwHettvh6
5hS7AZcgu2m/eE/HCwsTN1dCS0dNdSiMXy9Tdb/4h/rriIZjTd+Y/YBs1r96cLCwTbQLdki
1tKW3oF5J/wAQ4e9ZSKhY0AaxtvKcLCw3/wChfRySrpFC/wBwUjy7w4l9spgbChUAW4kPlh
YWNGqsX/GzpqqcPc0gNj/1hw9aims59jHhF9pDvhYWNuEVYk2c9qgJuaQFhvcvhwrKfSCaO
92tbvDhYWG4q0Jsm76nIW1Io2/fPnjqzU6vb2W9iRcyHphYWM6LSJlnp9W9Ip44cjkXwSiq
KGOKKRsuEjP+9KbC3p8MLCxmyQkuZUik/wCjlIG28p6fDb3YbPnFGLWypPFf/XHCwsISSIT
nFLMractVNJ6Sk+XpiwtfGm3s2of7UhOFhYUW2gaVsdHnMJRW/V8e1/8AWHEn68i2/wBHx7
f+0bCwsOgO/r6CwH6uXb/2rYQz2mHOWKT598f4YWFgpBR0doIFN1y1AfMyk/lhf2gh3P6tT
Senem/zwsLCpBR3+0VNaxypL+YmP8MNftHANIOVxlibXErDCwsS1oEkdTtJCrFf1atwL374
/hbHX7SRNpT9WRi/XvThYWHQUio3aiAuUOVISepmP8MOXO0cXFEF1AE/aE8/DCwsZSbSZrK
CpMibPVVNS0YFj/1h/hh0OciSJW9mHiJ5cm2FhYqDb7CUUkOXNdTuq04Gkjlr9MNfOSisfZ
k8LAbMcLCxoyVFX/4OHtBpRT7Gh1Po3c/PCqe0opkS2XxMGFyCxwsLCFJKyNO1bSbCghHhL
C5uBtiA9sphLpXLqW1wLEEjfCwsXFJscYpkn9salpCPYqcabef8cOHbGtJI7iIAcAdMLCxL
SJaQm7XV9zdIyfPfEZ7SVM7FWjXS3O5vhYWFQqVkkFe7K1wbKuqwbnf3Yt1dQZq1UZf8Kwu
Dzvz9MLCxSCQY0n94/LCwsLHPZzWf/9k=
</binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCADfAWYDASIAAhEBAxEB/8QAGwAAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAAUDBAYCAQf/xABIEAAC
AQMDAgQEAgcGAwYFBQABAgMEBREAEiEGMRMiQVEUMmFxFYEHFiNCUpGhM2KSscHwJDSCFyV
yorLRJjZDU/E3g5PCw//EABYBAQEBAAAAAAAAAAAAAAAAAAABAv/EABwRAQADAQEBAQEAAA
AAAAAAAAABESExQWFRcf/aAAwDAQACEQMRAD8A+zaNGjQGjXE00dPC80zhI41LOx7KAMk6+
cX+63TqShphE8lHS3OfwaKlUYedM4aWQ/wjI8vbkE5A5DVv1StXIYbBQyXdw+xpkbw6dCO+
ZSCDj2UNr0r1hMGHiWWkyPLhJZyP6p/lpzTU8NJTR09PGscUShURRgKBqXQITaeomy56nCv
kFVSgjCY9iCSx/wAQ17Bd7lQ11NRX2mpl+Kbw4aylc+Gz4J2srcoTg45Oe2dPdY3r65PGKS
igRZHiYV0xHLRJGw2ke2WOM/THrpA2WjRo0Bo0aNAaNGjQGjUVPUxVUZkhJKh3jOVK+ZWKt
wfqDz2Pccal0Bo0ahNSgmSMKzb2KgjGMgEn19MY49T98BNo0a80HuvNe680HujXmoyJhPkF
WiIAKngr3yc+ufKMcepz6aCXRqslwpZLjJb0l3VMUYkdACdqk4GT2BPt310xklqJaeSn/wC
HMQ/a7/nJJBXHcYABz/e+mgn0ajghipoI4II1jiiUIiKMBVAwAB7Y1JoDRo1A9VGHlhjIlq
I4xIYVYbsHIXPtkqQCfY+x0E+jRo0Bo0aNAaNGjQGjRo0Bo15r3QGuZJEiQvI6og7sxwBoL
KpUMwBY4UE9z3/0OlkgpuprRNCPEFFUo8T+JDtc8gZCuO3fuNA10aNGgNGjRoDRo0aDPddT
vB0hWiOQo02yHcATwzqp7fQnVGyU8Vx60r6tU201mRaGjjAwqHBDnHuOR9mGnXVFElx6YuN
M+AGgZgScDcvmGfpkDS39H8R/Vn4x33zV1TLPK3u24qT/AOUH89Bp9GjRoDXzqMDqHqWq2k
sayuERznCUtOVZyPo7+GPuT7a297rxa7LWVu4KYYmKFu27GFH5nA0n6IsDWm1JU1ODVVMac
Y/so+4T6nLMSfc/QHShptGjRoDXKKV3ZdmycjOOPoMDXWjQGjXjAlSASpI7j015GpSNVZ2k
KgAu2Mt9TgAfyGg9AAGAAPXjXujSXqGvnSH8Nt0U09wqULokMqxlYwyh2LsDt4bAOCcnjtk
Bcerjr/Ho6WZgzQt/xERDCMklO+fmBVv8J1zb7fTU0NL8N4ix06PGAwZS5JG5mHGSSCckck
k+uvbLaYrLblpInMh3M8krDzSOTksfrq/oDXDhmUBH2nIOcZ4zyPzHGqST3KR5g1PAqGcJC
6yPnYD5iwKDBwDjGQcjnHJYaA15oZgqlmIAAyST21QuUM1ay0cTtCrAu8wUnA7YwRtJOezZ
H906DqiqDc1WrCSx0rDyRVEO1mIIIfk5H2IB4z94LpeWorhRW2kpjVVlW+dmSFiiBG+RiAd
oA4Ge5wNQXeomo7TPR2BaPx6SMB42ZsU8e0n5Y8vkgcADPt7GSOhpKeupaww1E1TVKKcTxl
z4aeGW85znblDgtk7nHvoLhtlL8bLXLGBUzIscjklsoDnbgnAz9NWvLGgAGFGAAB215DEkE
CQx7tkahV3MWOBxyTyfudQ06zCZ3ZCqTYch5CWQ7VG3HIA4PY4z75J0ElNJLLTo88PgyEea
PcG2/mO+pdeAAAAAADgAemsh1pe6iOensttnAqastDKmdpAkXahzjI5bOR226CO9dZ1P44L
PZY42njOfEkJKysFLGPAB4OANwPf0xzrV0FPJS0UMU871EyRIskrnmRgAC2Owz34A0p6c6V
pbLTRy1EcVTcizSSVTICwZs5Ck8gAMR6Z599P9AajmlWCFpXDlVGSEQufyABJ17IZAo8JVZ
twyGbaMZGT2PIGTj17cd9d6A0aNGgNGjRoDRo0aA1FU1UFHD41TMkMYZV3ucDLEADP1JA/P
UusulvuV16pnq6t1FBSFVowNjxswcFyVPIcbCu7AIycfUJ+pLfcb1TyQWyo+GmpnGyT4h4s
OV5ztU5AVhj657d9PYYY4I9kagDOSccsfUn3J99epFHG0jIuDK25z7nAGf5Aa70Bo0aNAaN
VVqfiJZIqZ9rQnDmSB9ueex4B7Htn09xk0FrRo0aBb1E/h9M3R8Z20cxx/0HVbo6BafpG2q
oIDw+Lz7uSx/wDVqfqb/wCVrr9KKY/+Q686Xbd0rauCMUcQ5+iAZ0DXRo0aDL9eN4tut9u4
23C4QwSAkjKk5/zC61Gsv1p5J7BMc7Vu0Ib7HPr+WtRoDRo0aA1yGUsVDAle4z21HUSyxov
hQNMzMF8pUBM/vHJHA+mT9NQ22i+Co40kbxKkxoJ5ictK6qF3E4GTx7DQXNGjSW/9Qx2uN6
WlxNdHQeBT7C/LbtrMBg7RsYnHJ2kDkjQMa95Up8REoXYK0oZR4Snu3m4yPTg844xqGgpIG
dLoxjmq5qZI2qUUoJIwSy+Uk45Yn89LvwitudUJqurljoGcyCmSWRGdWiClWwQV8xc4ywGF
xg50/ZgqlmIAAySfTQe6zFw6jqfxp6Ggp4rjB4XhmKIEv42/awdxkRIBkksPQ4ycA2rtWw3
a1SUlBVzJLUzSUSTxI2IpBuVix44UhvUbiAAcka8ttFR2S3z3mvg8CreN5quaQI8iAncV3I
oyB9BzgdzoGlFQ0VmtyUlFTx0tLAp2xxrgKOSePuSddQJVxIiTSJUEu5eTGzapJKgLznAwO
/pnVex3KW72uOvkpfhknJaFfE3b48+R+wxkYOPTOo77R1F2stdQQO9M7ptSUnhuxPbJweVI
4PfHodB1NK9yNRBRVtGUELxsGj8Vkl3FVJG4DaCrZB7kdxjUVZQyR26ugtdVFR11SRNNMVL
EEgKXCluDhMDnHGpIoounrLK/zRU0O7wYgqKNq8hAx4yRnzMeT30otnVEFxv8ciRmlpplak
xUbhK9QvnCgLlAoXfkk5JKjj1b0ddIUlBR0k1TQ0FTAJYostM256oCMNvADEd5GBxwT2JGt
DHSxwzGSMBB4axhFRQAFzjsM+p4zgeg768SkgFWayPyvIuG2HAkzjzNj5jhQAT2HbvrlYFn
rRVSRVEUlPujTMxCOpxltqtg/TcMjB7eoQ1dEtyDBaiaOGUJvkgqCCdj52gdgDyGIwSOPQY
vgBVAGcAY5Ode6zvVvVtN05RuqNG9waMPFC4O3buwWYjsBycZGcYH0DrqLquns1DM8KtNUB
W2ZjbwgwYKQz9sgnO3OSB+ek3THTF0qLlDf73VbmKK8ULYdu3G7cDtwO2OeeSDnMPSXSdbU
ym6X6SZ1LxywRTPuaQgcO+SewOADyMnW9VVRAiKFVRgADAA04OtGjXJdFZULAM3ygnk/bQQ
tSK1d8UZp8iIxCMSER4JyTtHG7gc9wO2MnM6gKoUZwBjk517o0Bo1muo+pmt1EY6aGoFZOC
kAREl/abTxgNk7WwDgHkjgjTWz0clNTNPVRJHWVbCWqWKRmTxMAeXcTjgAcccaDq73iisdE
autkKoW2IqruZ2IJCge5xrH1fW/UclRNDQdPNG8O1mR45J5ArDKllTGwnngk6mr6xa6+XO8
zDdR9PRtFTKRlXqccn7g4H+E8aRx0986dt9s6gWoM6SRR5d8khCCRFMRklSCNrnlW47YGir
3609Sh8SySRY97NLz+ROf/zr0deXek3fEPQzBcblekqYG5+u1h/TT5OtgYw79N39AACzfBZ
VcjPfPIHvjVer68T4Z2pbJeS6kbS1JtViOdpPJGcEZxnTqKS9cW+726aluNAYqf4YTSFZjI
GUTLGFB8pycjk4A9c41o7XG81W9VUJII51Hw8LIGRI4z5G3bQwZg+7axyOQOxOsT0ZR01Z1
P4NZSCVDRTMY6mINgrVcZB9Qyt9iPpr6fpMUDUcjSLs8OPflgG82No9/rr2SQRlAQSXbaMf
Yn/TVW61U9LbqhqIQvWCFmgjmbClh2Lf3QSMnQXdUqqAXJXpjM6QgskyxnHioyFSu4cryc5
UhgVHodZCqutz60qKi02xKdbUxCyVbRlsABWPcjOWyAMcj21sLVQNbrfHTSTCeVR+0mESx7
z74XjtgfYDk6CzDEsEKRIWKooUF3LsQPdiSSfqedGu9GgNGjRoFvUSlumboo7mjmHbP7h9P
XUHSDh+k7djPlhCHPoVJB/qDprNEJoJIm7OpU/mNZz9Hrn9VIqZhh6WaSJ/fduLH7fNoNPo
0aNBneu6R6rpSqaIsJacrMjLny4PJ/JSdObfVCuttLWAACohSTAPA3AH/XUlTTx1dLLTSjM
cyFHHuCMHWf6HqXFoktNTxV2uZoJVPGV3EqwHsRwPtoNLo0aNBzsUOXCjcQATjkgdv8zrrR
o0Ecs0UCq00qRhmCKXYDLE4AH1J4xqk1mhmva3WpbxpYBilBGBTgrhse5OTyewOB65tCJpX
WSU+UEMsbKuVOPU88j6f11PoDWM6p6mgapPTUlreqepdIZl8UIpVyvCnjJwfXAB99T9c9VT
WClEFMvhzTJvWoJU+GAw3YQ/McZx6e+jpzpWRKo3q+SCsuLMTEzMHVF4wwHIDd/lOADge+g
u2i1UnTtijkrFYmAGQhwJjTl9pdUZUBILjJOOSc8DAEdAlX1JJFcq6GSkpIp/FooG8ryRmM
qfFXkckkj1wcfdVc6io6zv4tFunmhttGc1dTEdjbiHBA9TkeUenLkg+XTu53ml6bp7bbSZ6
ieoZKeIIA0mMAeIRxnHGcfkNOjy/VskTUlqoZfh5ZmDSFCo8OmXPiN7jAwAcfMy/XVm12aL
p+0SU1uQyzFd7NNIczyhAu5j6Z2jOBjvxqe1yzyRTLUJMDDKYlMsYUuFAG4YJyGOTnjvjHG
kVXcD1JVVdngqWp6SKdqepnVvDkVsDasZyQwLBw2eccbed2g9utBcuo2gtlzpzQUqqs001P
OHSR8geFyAR3bn3A76Y0luttPbqZSAaWinLweOPDEBG5BgEDOMkAtknOck4109G8stLa9k3
w1HHFIamR2DSMDhQGRhk4Uls8eZeDk4s3Silr6cQhaaSPILw1EW9XIZSM89hgnGO+3kAEGC
O21sdwSGW2PALfF4sLpsIYOjBVC4OFUYbgjsVxjTLUVPTw0kCQU8SRRIMKiDAH5aq3i8Ulj
oDWVZbbuCoiDLSMeyqPfg/wAtUV+pOoqbp23/ABEoWSZzthg3bTIcjPocAZ5OPb3Gsl0v06
b/AF8XUtxnSrWWR5XhKuhjlVh4ZByd6genA7d8Y1DZbFV9cXGS93syLRbsRIMDxVDP5AVIK
hTxnGTk899fQWaC20kMcNMywo0cMcVPFkICQo8o7KM8+gA+mlVIs6NGjQRzzx01PJUTNsii
Qu7H0AGSdKLVdf1hoZKrwqqhSnrCqgZBmVcFSQVztYEZA+oz31xf1qKuKACrqKGCPEsvhU/
jP4ilZFB2k4A2kkYwxKjJB2s+0BpdWXiloq5KWrdadJUJSoeRFTeOSnJzuwd3bGM6U9VXS8
2/ZJSxQ09Ok0aipkLyK25XDF1QeVVIXk5B3DsQM1Uju/6wfH1EcNTXFNlHTRSuYooTKA8zE
8KxQ8AcsFI5IOAtWqzq3UFRUV1S89VTRx+EMshjVl5Y7Nse52EjMADyRzgDWld1jRnY4VRk
n6aieoTx/ho5EM+A5QnJCZxkgduxwfcakkjEsTxt2cFTj2Og+f0ylf0P1NRJuSWp3yyt6km
XGf5Aa0HUMog/R/UMEUKaNVwMEAEAf0zrNpOV/RBX00gJko2anfPHPiA/03D+WnHU80Nd0R
daON/+TiiSXkhlcbH2nI9ivIJ7kdwdPVLLvenTpqKx0p/aR0S4q46xFAkhUNNGx3eUhAPmI
5YdgCw9SnpKqptdiqrxXy1MtKYKqNcyRSq1OQGG8kfKfmAIJB3AFs6ux/C1FJs6cmtQuFc8
Ms+K5hh0G8nw15zlcEcZyS2cEGpZaay2+8SXS9Xm3TVcywyIJKgeJFMU/aMRnAye3HA4GBx
oiHohNnVUQDMyrbapck53EV0gz6Z++PXWrvXUUVtikFP4VVPG/hyQJMBKrFNygLg5PKk+yk
tyBg5Tol1k6rhdCSrWupYE+ua2Q61VnoxBNWXWspKejlq5twBJMgAJVSzFiMkYO1QACSOTz
p6LMFyho4KCkuVUsdfNCCUkkUszADccqADyeSAB9BrG1NTdetL21qianS2KNz1NONzeGcZQ
sTzl1IwAM7c4IGq97SiunVyWy0qI5JpmjrqqASZYFv2kbLtIONq+b5ckA4GtRTxWjoxaSki
jmlqrjLHCZMFnlIIXcx7ADdnAx3OB30FyhtsFpti22nMgnm8r1SQEb5fD/tGI47IBkn2GeR
pxrhUZXdjIzBiMKQMLx6cZ/nnXLVESTLESxdgThVJ9QOcdvmH+fodB7FNFOGaGVJArFGKMD
hgcEH6g8Y0aIIvAgSLcz7RjczEk/cnnRoJNGjRoDWZ6ZlFP1D1HawoAjq1qRzkkyrk/lwP5
602sJFWJQfpaqUZxtrVERyeFPhIR+flA/wCoe+g3ejRo0BrLdSwy2W5w9U0UZZYh4VwiTGZ
If4vqy8fyHoNanXLokiNHIodGBDKwyCPY6DmGaOogjnhcSRSqHR1OQwIyCNSayFoqR0tfz0
zUOfgqomW3yuflyeYifvnHrz/eGtfoDS+spWuUrUk5dKVQrMEJHi8/KT7cHIH93nkjVsGVq
nhlEKqQylDuZuCCGz2xkYx39RjnqWWOCJ5ZZFjjjUs7ucBQO5J9BoO9LOoLzHY7TLVvgyYK
woQSHk2kgHHpwSfoDq1cK+ntdDLW1blIYhliqljycAADknJGsZZaOq6m6mrbjcxLLb4HPwy
OJBBMp3ICgJ2kFVye4O76jAWunOmKqSoa9dSSLUVMqo6RyjmMgA5b0BHbaBgYPJzqhc6io6
46iFstteY7VTxrK9TSSBwxIyGJU+/CjuCpP2l6mu9ZV1sXS3Tm8KpWCqliR/2PbaBIOFAAO
48+2cgjWqs9spbDZo6ZFhiESbp5FG1WfHmc5JPp6k8Y9tBNT0dFaYJXghEasxkmfOWY+rMx
5PHuewxpfSzWnqCaC+Urj/gXePxnjKkrt5GTggcg5+49TpLPHV9W101M1UIEpZ4i1OYg6GL
du2yYZh4nkBB8uA2OedUWuRW40HSFnaOamR1Sv8KAo5CykSggnG0gcnkkHucgmBzc7hN1Bd
DZrVcJqSCJX+LrIom4cFNiJJwATls854wO/C2z2j8VukdOtxkagss6z+KgAatqt7GSRtxJ2
71df8QU+U64WGeWgtdosSQVPwFbFJWyUX7IBomAk3Bj6sQR3yFPfT6+3L8C6eFMJWFwqVNP
SiEszGZlbby249x8zZ5799UQpXVtrraWy0EM9xjjcU9TWTy+JLGWG9SxGeFU8l9ucqBnOtH
SwmnpYoDI8vhqFDyElmA7Ek9z7n1Ol3TdJdqK1CG81S1NTvLb1JOAedpJ74JYD0xjTKeZKe
CSaRlVI1LszMAAAMkkngfnoKl2uC2ylSqknghgSVRM82flPHlx+9nGsDD+I/pA6i8SRFFqo
p8FclD4ZJOO5yxCgHGMZ13cK2XrPqOGipyyW4SrFKsE4bf5d5kZRxtBQoGzg7fKSSRrf221
0VopBSUFOsEIJO1ckkn1JPJP1OkCeCCKmp46eCNY4okCIijAVQMAD8tdLuI8wAOT2OePTXm
ZPHIwoiC9/Un/AEx/XPpjnvQGsxfr3c4q6mprZQwV9LVeQvklSctGwZlzsCs0WTg8bh6cXu
o7jPS2zfb6unjqPGCAyuoXjzOCTwPIrHnHbVlI4CzW6Cjmp4ATIZYR4Kb94YgYIbJJySBg5
POcjQSrSQyzNOEKK5bxEAwJiVC5cEckBQBn0/pWpqh5rnVQFpooYTHHHEI1wpG5i25SeGG0
YYLjH97Ve8l7vJUdPfCVKxzQBpancqoUzygOd2TyMgcZz30kqzVTdRVF3MwpLNTyRDfGgJr
pB4ewc8Nlm2Bu3HGD5gDQ3lbjaayo+HjuNO5YU1IEBNQm4JztZ8qWzklRgEZAwdM6Wikprd
MaaKKmrahTIwd2mjSUjtkkEoD6Dbx2A17RvDGGqJ4TBUTSNEGmVBLMELlfl7jbuYDuBnIzn
S/pehrkasutwkYy3Fg8cLb8wxAsUU78FT5j5cDBJGgYWu1QW6EEKzVDIqyzSSvK7YGMbnJb
H0z6k9ydeXm90FhoTV182xediDlpD7KP9geuNU771LFbZBb6GM1t2mGIaWMZxn95/wCFR35
I/lkjE3OSpoL7QpUV0FX1FUzoHll/aR0KlgVRI8Y5ByT3ChiME7tBWnqbjb+nr3aa6jWEVs
AuCJIxMib5UjAP8s4wD74zxu5620Wy2SvDDRzzVQQzQRumZyQqFm/iAXBPfgeulFfDbqjrO
r/FqeOpprfZQZi6FsEPuJ5yc47c5786ktNhtVzqGLdN0sFNG8qtJG/iJI6lApRsqccuCNmM
r3GBuZIS9RC21VbRtSUdFTStFcI2igaNmceC4jYlM4zgkD03Y76d2abpai6aonkW0ioFPB8
QG8MOGcAEv6jknOfrq3dbT0lYrfJPUWehct/ZxMiM8reipu9e3bSLoy1228NX1Nws9NFDlJ
aZTGVURMDyMnzA7ck9ic/YMC/oVtl7oZPAkmeO1TNHEu0HPxLDy5IHYt3PvqxfKusvN9qbH
boY2iuU0EsrCIhowqLkuwGDjaDnLDgAHPAR1NZaZZvxFJJYfGnfw6a34SWmpgCE2rjaGLAk
ruyd2R82daW2/o/vdkeGst9yt5q1ALeJTkKjEYbaeffGcDj20j6NV0701R9P0oWNI5KphiW
p2bWcZyB3OAPbOPXTZoo2kSRkUumdrEcrnvg+msXVXTrG1krU3DpppDyI5ZWRse/JX6++q9
Z13eIacuIbJDzgStcElXI7jarAk8j+eg3CTStWTQtTskaIjJMWBWQnOQB3BGB3/iH11StNm
W21VwrJJFlqq+cySOqBBsGRGuB3KrgFu59fTGCoerepKqVzS1lFNU1T71pVp55JQoUAbV+R
E7HcTg5+bsNPKCwXe7uz37qOrhqFVWaioqhYzFnkb9vHocYHp8x0G10aNGgNGjRoDXzLqug
krf0hpTUriGolgDxOG2nxVR2Q5+8aj/Y19N1hupQIP0k2Cox/aLs798Fh/wD6aB/0xfhfLb
mZfCrqY+FVwHgo44Jx7HB/qPQ6dayXUVHPYbqvVNsgaRQNtxgQ/wBpHj5wPccZP0B4G4nS0
NdS3KiirKOYTQSjKOPX09exz6ashP1bXVdDBSGOoko6KSYrWVkUe9oUwcYGDjJ43Y4ONVrR
1RBAKOhr6x6mSr89POYiD4TkeF4vlXa7bsYA9PTOtTrKXnph6WpmvdjhElx2yN4cp35kcqP
EBcnBVQ2F4Xn05zA5vtjpb9bzS1A2uDuimUeaJvQg6RUvUlb09ULbeqFDRjyxXOIExv7Bx+
63++3mNfp680tio6S2yVdVW1VTMkQpTCyNTl3PmcSeZcghiCfTKjB1qkktl6pJkjemradna
OYKVdSw4IP1GNBZRYZGFTGI2LoAJVwdy9xz6jnOu2JCkgFiB2HrrJ/q7dunJnn6ZqFmpSMm
21TnaPU7GJ4J+v5k8Y9TrqnSrhorxbZ7Y8hKyGpwYxxnggeYZ4zgD66CEUV+6yhU3WNLTbC
VcUy5adyMZDE4wOWHYMDjjjnvqG9xdP0dPYenwi1u5I0hSMuY1YHByfLuJx8x/e3HI1o5a0
G2PVWxI647cxLFKArk/wB7nA5ySMnGcAngqOn7L41QvUlziH4nVosgjGQtMCgXaASfNtABP
vnGB3CTpuwU/TduknqDGtVIviVUzOGVcDkBtq4TIJ5A7nUNJf4+oqupoqOOUQPSOVZ5EUSe
ZkypVi6c5GSp+U8AjzXbhUT17talts/hT5SeaUJ4Yiztbs4bLDO04PuR6aktdkpLHb0ipkh
SVIwJKhkJLerEknOCcnGeM6CmVouh+mPKk1SEfGQoLzSSOSASBgZZ8ZPv6nvnKeruNntMtZ
UyGC99RVKmLdEVWBeMbgykjAJGME8rnsSHFLXxdXXWOtpPiBa7W+9XDFVrJSMjAB5VcA89y
cYAznq3dMVlJdam7XG5SVjmYzxxRp5gQGCruPcBXZdvA5z3090XLTTL0p01S0MjPVVCqxES
OC80hy7JHuIz647cDJ9dR22wrU1345c9k9bId0TI7lYUB8gTkDGOflzlmzwca6oKGqvFTTX
e9Ua00tLI70VMrktGrKBmXnaX4PA4X3J07mmip4JJ5nEcUSl3djgKAMknSQePD4rQmVPEUK
zJuGQGJCkj6kED3wdYC89RXPqOc9PWSSkmFS8iy1MBLxGE4K+ft8hO7APJABJ1Jf7ldOoOo
4Lf01cXeCHZ48tOBshYkkv4g7+XjbxnBHOSBsrRaqWy2yGgowwhiHBdssxJyST7kknTlDq2
2+G2UaU8KRjAG9kjVN5ChckD6AD7AalaKR3JebChwyCMFTgDsxyc859v9dTa80Huq8xJqoF
NNM4VtwlV1CodrDkbgT7djyw9iRKkscjOqOrNG21wDkqcA4PscEH8xqKmp0t9DFTwiaVYlC
rvlLuR7lmOT+Z0EzRo7IzorFDuQkZ2nBGR7cEj89U7zGklnqhJJ4arGXLnsNvm54PHHsdWW
l8Fh4rLtkkCp2XHHY5PJz7e449dY7qZJpBU0bXQitrZENFbJZEO517OuASF8uRnADKDwSdB
PV1dPdeo6i0UEwgqFyJ6mgZROIyFVxl1wMMRuKMWUrHxzxorZaqe0USUVLuFNGPJGx3bSWL
E5PPc/lgY1m4bl090pRfDtdI6i4STNJK1JGrTTOWDMNoyFB4GOOOxB51VrLhfup7tT26kia
ywqPiGFQQZmUHhnjByFyMBTwxB5OMaDX3KooqKFK2uq/hoqdy+4ylFY7SMEfvdzgc8gHuBr
P8A4lfeqN62dDarawwK+oTMsoPrGmeB25PvwcjAtW3oq2UbxTVhkuVRENsb1OCsY9kQeVRn
nt+evepuont6NbrZTzVd1mj/AGUcK58LcdquxI2gBiO/54HOgWVM1B0tQVlF0/E1bd9oMz8
yz+Y7Q7EKd5DMp2em4E4Bzq/0RaZKKxpVVjNNVVkhqiZotskZdVDKSecnbknjv241d6e6fh
slJ5n+Iq5GZpKmRAJG3HJGck+gzycnJ9dVOr7nNHTxWS3Ya5XQmKMf/aT9+Q/QDP8AUjOMa
eCp01Sw343+6VAZ6a6zGnjKlk8SBAVBBBBGckcYOV1p5Z6SghjEssNNF8iB2CLwM4GfoDx7
DUFvpaWzUNJbYnChV8OMHu5AyT9zyTr549zuPW1/pzRvV2+lwI9/CmA43N5gRlmO3yhifID
twM6SPLrNf+oKtrpS0ztDHHFLRwCUtsZ5THGRjCiQY3NksExydWOoru9hscXTNA7RyQKIJp
I6dVWbMYLgc53edWJC93HOc60d9udt6SoJBA8y1U0KxwQozMq7QQpC8pH3J7Ddt9SNY+0+M
1PW9V18bT108gpreFjC+LUMoTeAOMjA59w3rjUHvT3RzXO5SxGoIpqWOMSSmAbklKhmjQEl
Qy55JBKkDgHnWvbpKyzVq0twmuNylaMyAVdTK6bQw74wuckYB5747cXKOJOlem6KmFO03gr
HHM0I4zx4krE+g8zH1PbuRqfpuruNfYaarukKw1U25yiqVwpY7eDyPLjvqiovS3TFppJH/C
KMoAATMgkY+gXc+fXAAz3OqfRlsppKeS8yWmGlmmmdqY/DJE8cJAAACjjsee575wdNYRWV9
zE0k3gQ0VRIqxwOxE42ADxMqOQWJwMjgc8aaswVSzEAAZJPppYX3a5fBiOkpngFyq1cUcdQ
WEbuoydxUHAH9ew1SobK73P8YmE1HPLKWqaUyCRJSgKRt9Bt8wHfkZxjGsnDHXfpKrSKvwq
SgpF3K0Ue8nf2UMf3sDk9hhfLyMbyrrqShhenWrghnSNRHG7BmBbKx+XILZIIAyMkEA6CO6
3yC0yQxPTVlTNMGZY6WmaU7VxknAwMFl9fXRq5SSCaljm8OSMyKGKyrtcHH7w99GoJtGjRq
g1iet/J1X0s44Y1RGRwSPEiGPtyday5XGltNvmr62Tw4IVy7YJ+gAA7kkga+edVTXqee03m
vgWkX4jFJSAbnhG5WDOfV22jK9l2gcnOrA+mMoZSrAEEYIPrrI1Vnr+lqye59OwieimO+pt
gHOf4o/bj0/LkbQvtzvdbaOrGa53JqO07VMEYojKk/lO4F1GVcNzj2HbT+0Xq3X2j+KttUk
8YO1gOGQ+zKeVP39MHTg8s97ob5SCpopd2AN8bcPGT6MPT/I+hOmGs5eOkhU1jXSzVb2y54
5kj+Sb1w6+uTjnn6g6ipOrnoqgUPU9L+G1BbalQAfh5vs3p9cnj1I7aVgcVtnpqurpq0qRP
SO0sWGKqzlduXA+bjGqVj6dNBObnW1DzXScP8S6SN4bbiMKFPooUBc9sn308VgyhlIIIyCP
XXuoIaqrp6KA1FVPHBCpAMkjBVBJAGSfqQNeSUtJVQyxSwQzRSn9orIGVyOOR69gPy1S6ht
c93tE1HBMsbyGPG8eUbZFYnjnOAdZM2i+WW2RwRyzyVNRWGJGhdlSCHxDI0jsoIBcgZYg4X
A98g6l6FtkczVFqnq7TOwILUkxCt7ZB9PoMDVSrt/WVGohg6gSr8YMqs9JsKeUnJZVbB44J
9ccHONUqXrC9yihWCGKqlrzNOIjGW8KIvshG5cYXIOXIPBBwe2m9N1JbEu9wiNIYpaeZ2qZ
oQJMqsQ3O+PMB+zCduSqj6AK9PX9ZW3xTVWWO6723LLFUxxbBjhQCoJXPbIyMnOqfUXUV6q
bLUUj9M1tLLKoHihRMqjPP7pGSMj89bOlrIq6hhrKQl4p4xJEWUpuBGRwRkfmNZygN9vt1p
KmtWKC20zGZGp5VdZ3G9Rgq58pDg4OeUHy5xpEhdbOpIrYtLSrYrzQ09MskYp/hSyyqzArI
ScHfwSfTLty3B0wTr2ilnj2UdwEJRt6mjYvuyMdjwB5geO5HI9W9XUS11XHRUqGWlLvHWTw
zp+ywv9mwzuBOR8vIyO2mUMSQQpFHnZGoVQSScDtyeToM1/2idNADfVyxknGGppP/AG/3jW
Z6r67griKS018sEMyGKomljwgQnkquC2cZye+OwzyNB1t1ZJZ4xbbavi3GeNidmWaFdp8wG
OW9QPoT91sdDUdDdFXCaYxtd6uVo45I33FixwgUkA5Ay+DnnPOioLR1t0901b6e3UsFVVoo
LVFVHGEEkmBlgHbPJxwewxq4P0rWw4/7vqdwbzqJIsgc4I83PbPoB79sobXC1so6WjO0vTd
VQxMcD1QJ3/6T/TXTRRmpljkhVo16vUAFAfK2cqPodo4+2lQh1L+lWiwTT2yVzt7STop3c/
wlvLxjd/TTm0da2+ssSXO5SQW8NO0ABm3BmHPBwD25xjj+usmixpUypsVTH1im0gYO0+n2y
NaHoimimobzBUwRyLHeZxh0BBIC84OmCY9e9KU7OaaqEskr7nWCnbc7YAyeBk4AH5DXX63V
9SStt6Vukx4w1Sop1PfsWzxrL2Lre7VnwtFUXKhphUSJ/wAVJEF8OPY5wBkKdzJtB9DuBB4
1ct/XVZLRXWWsrqFWhpM0bqAvjSEyBWUFiSG2g459841aWjl/12rN8rPbrVCRnCq1TMgGTw
B5WP2741DT9CUdwPx13uNfcZKlVaQSDwFYY4BTAZcfw5GMngaX1fWs/wAbbEiuVvVDSxy1j
uqMsLnBcklxgBW7A5+/pSpuur3U0k4+MoUk8RPDyiiRkzLv8NWcLIRsXjI7OO+NSkPLxJSd
Ools6at1PDdZlKxZpypYBScrIw2swzkAk5w3cjGnvT9mWx20UxmeeV3aSWaQ5Luxyx7epye
ffudQUdopbhcYOoKiRKyRqaP4ZjEyCPgksqknGc5GRuGSMkcD3qTqOCwUyARtPW1GVpqdAS
Xbgenpkj6nOBk6CPqrqem6dosFi1ZMpEESruOe24jjgEjjIz2GqXSVgqoK2qvl1Mj11QWRT
Jw23gFio4BOwY5OFAHHI1H010xPLUC/9QM09xmIkSJ1AWLyrjK44ZeQOeM+/Om156nobRIt
KN1ZcJOIqKn80jH6j90euT6Z740Fm+XmmsVrlrqk5C8JGD5pHPZR9f8AIAn00nsFDNQR1HU
F9YG6VowY8geEndYkye5xnGfb2JMlssVZXXJL31CVNUn/AC1Ej7oqX6+zPwOfft6YSdZXI3
m9wdNpTO9LFURfFzRR+I6bsAY4IXAY5J98fQgruVwr+tb4lBRHxKfOGTwkXwodyB2Dtkn0J
xj2wRyX07Wz9H3T0SpHSPeHhKI4iAaVs5JOPNsBPbPYAe2o6mOm/Rz06r0yx1d0qD4YlZSi
ynJbLKCcBQccfQZGcjGilrOoZmr7jVSy+NMYokjXxpahwQxjiUthUAYncfKv19EfBbEdz6o
qoLjcMS1Fc3w1vjUYQ7fnkYDnw0BY/Nlm4xjvq5KGC4UKdLWGMfC0zJ8XcwOI3XBOwj5pTj
n0GefYeuZ7AhrqpI5uobqPhqGkiHkgQcrGv91c7mbgH+WuL1UxdK9JUHT4qPCeVEgnnRipi
jbIkkVsYzn6g89wcHVGnuFBUVlbQSx1ktPDTSmSVI3K+LxgKfcZ7j/YnLNUzVFJNRyrBsAE
zMu2XdnIGDuGPqB341TgmuC2CnFQviVkqCMvTqdqk8ByCcgdiRkkcjnvqSmC2GwRi4Vrzij
hAlqXDMz4HLEZYk/mTqCOmo7Z0raaiRXeOBWM00kshdnbAGck8k4AA1l4qy4dbXOQRRmK1x
AxSQvUbGCsCPEKhGDP6qCcAp3z35rBN15fFp6WSs/AoCGkm2qgEm1vkyMnII7g4znAGM6wR
UvTVkWOkpHeCn2gohG7BYBnJYgcZLEk9gdBPR0dDZLd4FNGIKaIs+MlsZJJ75J5P+g0skoV
unUPxDUyNFTMElM8Uqk7CskRjz5WIfcSw9MDnVyg+Jraj8QNZKtM2RFBGYnilTJ2yBgC3mB
U/N6dtM9AaNGjQGjRo0C7qC1i9WGttuVDTxFULdg/dSfsQDrPzwHrPpiWgqo2p73b9viJIN
pjnC9wRwVYZwRkYOe41sdZ+82WvkvtFerP8IlTBG8U6zllE6HG0EqDkKckA+p0iamxDaKuh
6vsrW+8UyvWU/kq6eQbWRxkbxjlc8kEdskZ0ugqrh0dWGmrklrUrZ444K2esKQIg42sDnY4
H0O/341ULXOrY9X0dLDFW0M709XFTuxSshXAJBIyccjOM4APO0LrYUFdbOp7Ms8aJU0k4w8
UyA4PqrKcjI/l6jIwdWYE8F0oKmunoYauKSpp/wC1iDeZe3p+Y0huXVliepqLbcaOaSjSXw
Jal4A8Af1UnuCPt6H76l6b6Ng6dr6mpWoFSJFCQ74hviXJJ82ec5HYD5RwfSHo5Vat6kVgC
GukoIOp6Oabp9qSL4zo+9KkLMT8NLJ49K/POCOVP1BzrodXGhU0/VFtlthIx46gyQvx6MvY
/TnSAVU1D01cVoatLdHU9QPD4y4TwIyRz9MAfko9NPIq/qSzV9BQXuShuFLWSmBaiNSkrEg
nLLwv5AemlfqtLR19HcIfGoqqKoj7bonDAfTjVjWAuUHR8l+npYKt7Dcac7fiYP2MbnGSM/
Lxx/CSexOrtLWdW06KaGqtnUdMjAGRJFSUjvyQdo4I9/Q6qNJW2W13KaOatt9NUSxY2SSRB
mXByBnvjPONKaro2BqW4Q0NfVUvx8bpIC3iLl2BZjnzMeCOW43NjBJ1F+uc1Iubx07cqEDG
6VEE0S5OOXGMfy1dpetOm6xN8V4p1GcftiYv/XjUHj2y6G3UkE8tJUzw1kbiSKIwrFEDg7Q
Sx3bcrncD5jz7u440iQRxoqIOyqMAarQ3Oiq4yaGrpqp9uVWOZTuPpyM6sRlzEplVVkKjcq
tuAPqAcDP3wNBTobNb7fTQQw0yt8OxdJJBvk3kEM5Y8liCQT3OTqrceqLVb6KsnaqiaSl3K
YWbazOMeUAjPJIGQCOdKVtcfVd9uZu8k8lHb5xTw0iSNHGTtDFm2kFj5l7nH07aVt0zaL91
bJb6S3RUlrtCeHVGAeH8RIyghMrg8A5Jzn/EDoqfoPpeammHUFaRHNKjrHTrGoCodoBICja
3lPA9CM85Graj9Z+uy5G632Dyr7SVB7/4cevYqPRtVaPqGex9L3mSpqpauSjuc1HRGU+JI2
MbAx7sRkn3wPtp/wBI2d7H0/BTTj/ipMy1J3ZJkbvk+uBgZ9cacGDr22VtxRu0PUkE6nOME
l/b/wAOuat1+NuceAFj6khkzu9SZAePy/r9NddQSeFc+oJOAsNyo3BGP4ZCf9njUN4j8Gv6
lYtxFc6WTB4K5Mpz/wCb+mtchFquPgXesIyVh6mppiucYyHJP9Nazoo+bqFfa91H/wDXWOv
wUXi/ctlbpRMcAgYxJ6jj3/3jTmzT1DVfUdpo6taeqqbpLsbw3cKGDZOQy7DhTg57qcA40m
A5upF2qmsdlmghkh2GtlSNHEUec+ER6FuSMcjaflODqW6PTQXS22eC3wyTVY2macZ2wop3Y
Y5LOOMD65J9+agQdLdPNORSw3KojWOWpVFRqmo2nDEhPMxbJ5HqdMKGy0luq6i5zP41bLvD
1UxJZIi5cRqSTtQZ7DjjJ1kem12a30UXjU9KkNKoAlqFUlcYAJZvXgc+p1RFvqrrWy+LRwU
VBTeJFAjxBndyWzJt+TafIy5BPzZ78JOoOr+nbhXLbKxVr7b4UviRiFmaacMFVU7em87uxy
MHVi6dX3qOgasgtC2ul7LPczh3OMhViXzbsZ47cc9joNFeb5RdP2/4itly2CI4x88zAdgP9
ewzzjXzy0XpKnqZrzeHqKqtU/8ACUNEomOCCOw4CqCMZIJJJI1f6f6fk6zLXq+1tTUw+aGJ
dixB1B4IKNwM7sgAcjucc7u3WuhtNMKe30sdPEPRB3+pPcn6nSYrBnpT1FeGiFdP+r9DO+x
Y4DvqXJBOC+NseccHvnjuRp3abBa7HGy0FIsTP88hJZ3+7Hk/btpjrCde9RzwP+GUo2ojha
sSIGEyyI21AM8qQH3dj5R76DvqLqiS7VCWLp4+PLOzRVDmJiqDJXuDlcN38pGAdMbNb4ujL
BUVlwrJZZZAJZw8qsN4XGxCQuewAB+mvej7Almta3CseQ3CriElTJOSCgxkIQT+6OCe5Iz7
AZLqK91PW95prTZRvpQ26MyJtDOAwMhJ5CBT2xnk8E4GgRXe5V/V3UKzQ0zM8pEEEUffbkk
DJyAcBiTwBgnsM6+lWazW/pG3NcLnPCkyx7GlLEpBHnIijLeYjPJJ8ztyfQCnQ0nTHRDjxq
k1V2ZdpKRmWdt2CQsaAlQT/PjJONWCst2vNHerrb0t9BQbhTLWSL4skrlVU7eyHOAASTkjg
HB0yAprrjd4Kio6sSg+GhkjWCB6qFpDBAMkyPGGVgGYrx3UZJ7YNvpa11U92e4zx1NKkccY
TdMSz+QAJvVmWeILgqxO7JOeSdai1y1tVbUkudKlPNJuJhBztUk7Q3cbtuMgEjOcEjUlDQ0
dpoUpKOJaemiyVQHhckk9/qSdXB7S0r08lS71U0/jzeIokIxENqrsXA4Xy5+5OsXe6is6s6
lNioJpPwynZUriI8KWVssN2DzgYAOBkHv31duvU895p5aHpMvUVA2mSpjC7Y0JKjGTkEkcH
HyhiOwOn1js9N0/Z4aCnPkiXLueNzerY9Pt6agjqq21dKWiBZnMUEarDEoUu8hC4VQBkscA
aoUD9QX621cNzo6SghqAyIHjMrbCSpRo24JAHzHIbPy473IQtxu8dRNTpHUUJcKGn8T9m+4
K4VWwpYLnLLnBIB76axxRwpsiRUUEnaowOTk/10HqKqIERQqqMAAYAGvde6NAaNGjQGjRo0
Bo0aNBkRNX9FHFSq1djeaR2niRjNTb2L5cDIZckjIH174BrVtO1oq/1r6Y21lFUDFZTU7ZS
QAnLqB6g5z7HPu2toHYysnhsFCghzjDE54HOcjA9PUYzzjK0dVU9HUzQXC3/wDdxq3IrIJA
ViV3O0unBUDIBxnGrA0NrutFeaFK2hmEsTcexU+xHodIeliY+qep6YHyrURyj7uGJ/y0XLp
qamqTfOlplp6xvPJT5zDVDvjHYE+hBA59M50htV1uEl7rrnaI45a2oI+Os9TmKVdgxmNz37
nuBjPIPGl0PKffLZ6CYNlJOqUcHHddxH5c60XVylrj08AAT+JIcaQUMb/q503HKGgaW+eL4
UmVfCu/G0geuP5g+utD1FmTqnpmnzw1RM+D67Y8/wA9S9FO0UKXE9RIYoZm/FifDnj3gqoX
OM4wSu4A+mQedU5rTbaPquxS26hall+LmimHhugYrHklA3GzvyOD+WnfSC4F7bJy14qDyMY
5A/01Helb9eOmsvkbqpgMdh4QH+f+epnQvo5+rLpUV1XQ3mkSCCump1p54l24U4UbgufUf7
ONV7wLvQJ8f1DYunqukVlE8sUZMmCcZBbnIz/vuHHSazMboVdUjS8VW9SmTICeOc8YP+WNU
uvZaqqtdZRNTulIppwk2OXkL8gc8gDb6d9WhS6mo+h7PXw01fZZpJJE34p3ZVUEkZI3r7Hs
DpUJP0cwHZDWXCi253GLxMjA7YwT9OBrZuw/7SIkzyLO5x/+8ul3VN9prrZr1a6SGaX4aBj
LUBQYlZWTy7vfk/bY3tq3KsyKTpujq7lBceorjSNHWOsPguzh1CowdsIctuJ54+Ue2dTCu6
YiRzD1h1PL+8RDKw3E9zyg9SM5+mrHTEpbrdCk6mN56oBfQ/sac8fmM+/Gtx1IM9L3YH1op
vXH7h0nqPnnRlshufV9S3xM89HQTPUxeI7N4rFsI7Z/eIAYngkqM+o19U/0181/RUALjcxw
T4Sdj/eb/wB9fQLpcYLTbKivqTiOBNx+p9B+ZwPz1nVfKuq6xKW5dS0zkRzVFTTvEH4DBQ3
vj+NfvzjXNymrbzNeai02ysq6K6TxbJkhdtrRnnsD/Ew78YHOt50dbJvAnv8AckQ3G6MJic
f2UePIgz24/pgHtp9UV1NTTxQSSp485Ihh3gPJgEnaCRnABP5a1eo+VVFv6mulVXTDp+dJb
pURyqSVTwvB3d9+Mg7/AFwOOM506tNk6spVuF2qLrT2FqmYyzxSIkqEcktncQgy3vzjn01a
tfSFVfayou3V0EU/xUW2KlkGWhQ5yvAGwgEYwSeWyeTrazokkRWURmIj9osi5BXGkyrI/qR
c7hUtJeupaqcRziWBqdVjYEKAGAIIjI5GF743ZyTriu6X6fhuFHQVtRWXO4VW40yV9S8oBV
SxZsEYB24/041pa+801HZTdY5YZ6fCMsgmUIyswAIbtjnP19O+q9HPTVtDBf7rSUtK0KNLD
LKykwRMPmLnhcr3wex++paJVo7T05BU10cMFHTpEN4jiRANuecgZJOQOSewwM5z8/qEuXX1
S88dTB/w9Vsjt7kgRRFMq7FGydx8pI5GDg8Y02uVbeLxdKumUVCopSGKljiZM00kgjaoJOV
ZvK20H5R5sHHOm6asUVit3gpIkzMzYmVNpZN7MgJ9cBjz9dAypKZaOljp1kkkWMbQ0jbmI+
p1No0mqeqLPQxgTVKCdy3hUkTLLNNhiAVRCSc4yPvzg5Ggkvd4t9voJfiasoWLxARFS+8RN
Js54DFFJG7A5HuNZWy3OJLpW9SVxe3UT4WDxqONZ67eoI8wG58YXATg+XJJDalrJbn13K1F
S07W2hpJgKo1inc5Kg+G0YOCMEEgkZDgfdF1hUUVsnamp6yorrwP+ZuE0g3RL38JMACMEnJ
CYwBg5zoOOpOsa7qiojtNugkgpppBH4fiAPOScANzgD+7nB9T6ae0tdbuhaNqOnoKituZji
NWyHyCQjyoWPuWbaqgnufc6XdL9KVdJQVF0uVfUWSADhlijScxjPJLhjGDnsMHj7ab9KdOw
1lQt7qKSSOlDb6Gnqizyls/28pYks5wCM52gjHvpF1qrVus9dT3STqq/wBbHSyiI76anUBU
THyuw+fH58gYJGBotFyk6wvE04E0FttsqGEK7I0kwzkNg4I2kEoR6r9RqlfLhL1fdh03bJo
hRLtlqKuOTeHXGeNpxgEjueT7beddStR0ky2qlhaHwoRIqJAwjVSSPmxtzkHjOfXGrP1FiJ
5H3+JF4eHIXzA7h6H6Z1metaipmNLZ6acxJVK8lUyAswiXHGByQScYAye3bOtDX3GltdKam
sl8OIMFztLEknAAABJ/LVOxLPNTfH10ESVk+QzRrIuUBO3yuqsvHpjUB09Yqfp+1pSwgGVg
GnkyT4kmACeew44HYaoU8NR1LXSVdYpFk8N4YqKZP+Z82PEdSOVIHl+mDx6vmbxJ/CV5UaP
a7YTysDkYyRg9uQDkcdsjJSyTSw76in8B97AJvDeUMQpyPcAHHpnHpoOIbdQ09R8RDR08Uw
jEXiJEobYOy5AzgYHHbU000VPC000iRRoMs7sAFHuSdcz1MNMqNPKkYd1jUscbmY4AH1J1S
udJ8TUU3jyStRqX8Wmji3LMdpxv75QDPlxyxX7aAs92pr/Rmrgpp0hWUrG1RGF8TGPOvPbn
vwcg8aZa4hhip4UhhjWOKNQqIgwqqOAAB2GktxmuM1/prc9Bvs86tHUO0YkWbdHIdrD91Rs
AJI5LqPXQNKKvprjE01HKs0KuUEiHKsRwcH1wcj7gj00alhhSnhSGJQsaDaiqAAoHYADgAD
jRoJNGjRoDUNQHZPCTxR4uUMkZXMXB83P1wOx5I4xnU2oIaOnp6ioqIogs1SwaV/VyAFH5A
Dt9/c6CZRtUKM4Axyc68dEkRo5FDowIZWGQR7HXWjQZeqs1T04wuHT3jtTI++ptgcukiHO4
xKflYZzgEA/0PdTS9P8AWYDQuklRT95oyY56fvtyOGHOeGGOD660uld0sVJcphVPJVU1THG
Y1npJ3jfb3xwcNzzgg86DJ3ugu0NCKS/0L3uhhyYa+jO2qh9iR6/1HAJJOu+mYaa432iq06
qNySiSQwU9Qm2oUsNrZJ5YY9fce2mlm6woo7TQx3uolpK0xqkxqaaSJQ/bzMyhQT9+51fuX
TVjv8Xjy00ReUB1qoMK544bcPm+mcjVtSaxdS2a2VN0oq+rWlqHuM8u2RGUbS3BJIwOB6nV
qouFHc+uLMKKphqRTwVDO8MocDcAMcH6euoK6y9S0UJSnqKS/wBMD5ae5QqZFHfh8gMfqcf
bUNJc6CwTyVVd0ZLaZcENPTQpKirxwXXAGeOB66Bh0n4kcd7aOMuWvU/BOMDcoJH2GT9cai
6xp1prMkEcZ8GeujdnaVmO9pQSMHPByfoMYA7azlt6rqrbPWCgr7LW0s9VJOfGlenlyzZOf
ECqOPqfz0wrLle+q1paBbHTpGtTHLJURXOGYBVbzeUHPY+mdWe2HJ//AFPXJ7WU4/8A5hn/
AE1P1ZTwQ9J3h4oURpKdy5RQCxx3Pvpfe7gbD1nFdZ7dW1NPNQCmR6WMPh/ELEHJGOAuPfP
GcHFC7dZxXnpqroY7RclraiExiBYC+GI9+5H1xn6aziKHRqeJ1bAh5anSokIJPlJSBNw/y/
8Axre31Fl6fuMbfK9JKp+xQ6+d9OXGisPW9cbnVJTgQPCzMOC4dOMj7NrWVPXfSc0MtPLdk
KyIUbEUh4Ix/DqDJ/otnH6wVsIwN1Lux/4XHp/1a0V4duqOqobAilrfbyJ69x2Z/wB2Mn65
/wDV6rrB9M3aWxzQ1tNE89TPTSUyIOS8pcY49ew4HJ7euts0zdE9NpAmaq/XN9xGNzSTNjJ
+oXP5n7k6twpv1B1I9vmW2Wum+Pu8y5jpx8qD+Jz6D8x9x31JZemVtsqVlXW1FfX4bfNM+Q
CxyQqn5RknGPc++qFjscHS0T3O8VzT3CqkWKSbLFd0jqoVRjJy20ZI/kONarRFK60stfTCi
UssFTujqJI5AjohRuVypyScD0IznPGlqTm6XVrTRweDa7cPDqm2FFlbbhYU7eUZBYj2C8gn
TG43e3W5GWqulFRSEYQ1MqqAfTIJGe49RpLXdZ088kUNlpqy7Rs5WeegiZljXBwVfGxiTjs
3bPPbSAW+rS91klRDNHB07b49kSCICOcrkFiWTb4agYGxvQk44GmsF0orhaXr6kRxW2UqYp
KglBLGQuGZXA25YkAHuMH1xpNAt7MUcFBaJaCmp3EqTXW4EsvlxjZEzF19SJHHPJye0dDaL
rfamea53+eWjV9ojo802ZFbzKVyxUKRj5skgntjIWrayWeouF7vV0po4a3aqPJVhwoRpMKG
2qMYYYAHBznJ5Nj9Z5a0H8Es1bcM/LNIvw0J+u6TBI/8KnSxanoWx3PPiR1NxU4abElbOp+
rDcVP041xcetTcqiGl6YFVXMysJ2ghKtEMjDAyLtDcHG7y++fSqu1HT97v6+HfrnFBSb93w
luUjdjsGkblgPbaOfsNZ67VUFsMtk6PtryqiPFcJKenleVSeABIOQRhueRkYxwRq71D1B1V
R08cckFupGr3MEVPFJJLUISMZ3LgA8jGM8kd9cTdHWjp+0Vl3v6NepgNzIw8hZmA7E8kseW
OffA5zEIWuksHTTxy3Csp2o5BTxW5BJCNzEsxmlwpY43eVdoGB75086A6TZJlvtdTmErn4S
HBXaD3cg8+pAB+/sdK+kelam/1EVyrESntkchZYYgFSUgkbVUfKoI5Pc4xzkkfVdAsulqN3
qaeGq8N7bGfFlhOczSD5FYdigyWI/iVfTIMHUMt4jSOO20qzwzK0UmyZopkcldrKwVgFA35
JHtj2LWpmanppJlgknMalhFEAXfHoMkDP56gltdHPc4LlJGxqqdSsbCRgADnOVBwe57jQVr
BZI7PRYYK9ZMA1VMqgeI/vwAPU+gz3PJOmaIqKFUYA11o0FO42qhuyQx19OtQkEolRGJ27s
Ecjswwx4ORq5o1UrrdDcDTeO0gFNOs6qjlQzKDgNjuATnHuBoPSztcU8NVeNUdZX8cjw28p
UbOxJBJycEAf3tWteBQCSAAScn66ilaRpFjgkjV1ZWkDqW8hz2wRycHn+h0Fett8F1aATtH
NTROxkp3iSRJTggZ3AkFT7Y+urqqFUKoAAGAB6a5jjWKJI0ztRQoySTgfU99cz1EdOYw+4m
WQRoFUtkn7dhgE5+mgKkIYGMkjRouHZlYqQAc9x6cc65o5Z56VJammNLKw80LOGK8+441Rp
KK5fjklxq5YEjemWIQQsx8wckEk4BwD3AHzHjgaa6A0aNGgNGjRoDWdg6wppeoTZpKOeJvF
kiEzMmwsiljxnIG1c5x/rjRayh6Kl/HJbsLmqyyVRkZRTnDQtkPE3n5yDgNxjvg8YCxTdZQ
SimqJrfU01vrHZKerkK7WwM5ZQcqDg4+3ONFJ1VUVVOtWLDWpSzRySQTFkO4KpbzgE7M44z
6kahpejZkFJR1t0FXa6F3aCm+H2O2QQPEfcd20McbVX666o+lbjTUcdC/UMslJBFJHFGsAR
iGUqN5Bw23OQMDkDVwX7FfmvqtNFQyRUwQftmYYL+qAdzjIyRxnI7g6caR9O9Nt08rRx18k
0LxrviZMDxB3ccnGRjj6acVE8NLTyVFRKsUMSF5JHOFVQMkk+gA1B5VSQQ0k0tSVWBELSFx
wFA5z9MayVgvtv6f6bo4azxIxMJaqONIGPhU7zHazegAEicd+exxq68NT1c6GaNqexBkkVH
XEtaQcjcD8keQDg+ZvoO8XVVoprxd6NJqxKTwKWcvISysm7bsZW+XKsu7BPpnGqLc/Wlmpg
4nlkWSJiJY1TxDHhnXJ2ZHzRkcHgkA4zqWyXupu1bVxS0Bo46eOEhZH/a7nTeQy4wMZA79w
e2s9T0L3Hxms1tFXBOZg1dc22QSLI6u+yNfM67hlWOMc4JB1ZraK62cUdNDf69JZgUjWktK
SU0YBUbdoB2cHOWbsp540Dyps9LdLlHV1EdHVUawsvgy0ySZkLDDhiMjABGPXPpjmjcOjOk
jFJNWW2mgiHmdxIYVX65UgDUVJ0vVNS/h9Z1TcZkgwDHThYcg54ZsFzkf3tZi9Wy01F7Fh6
dtVO9Y7bZ66Z2laPbywDMSfL6nPBOB5uyICWmh6Xqr5VRzy1NNQISaQUu53YZ9dwLcjnnH3
99Hb6GuvlzUWS9dRRW+P8A5irrpztY+ixA4LH3J4H34O5tFDDaaGG2QKxFPEuZCuPEJzlif
ViQSfvrm+XSOy2epr3wTEnkU/vOeFH5nGljC9JWWfqK2VNWbzVQq1c0hXwYyWcopD+ZThsN
6aev0bUQjxR1NXqqAli0MLHH08nHbUv6O7dLbulIRKrL8Q3jLuGCVKrtPc+gHfB+nvp9JHy
SxLHF05V9Vz1hWtgqCIFlj8ZRIwQkhAV853YznAHOOONHbuleoKut/H7hc4Ka5ypiMPSLMa
ZcEAKS2F4Y5AHqeTk5odF2ajju1RZbnGzVNpqPiaZGdgGPkXxNufNjYhBPbxPrr6PqfFZE9
M9T1hJrurpkKf2XwsIjGeeWAxkc9tKKvpfqSnt0tbXVMNzaBCzUnj1khmAGfLtcDcSB5dmD
r6Lo0uUfPLZR3KyJU3GPo2kY1QEwi+JXxUUKMoieFuzgZIyTknv6t6K73meeprbb0vW7Kpx
n8RrTBgqAoxEQdgwMkgc9+daFqASXiO4O4PgwNFGmDwWYFiecH5VA4yOeTni3oMsenrj1DK
w6mrAaaJ9v4dRqyQPwCCznzSDB9MDI+muZv0f25q+maKZxboy3i22ctLC4K4G0FvJzg+o4H
A1rNRS1EMEkMcsio87+HECeXbaWwP8ApVj+R0C6ekehp4KKxU9HRwiZRMqQkBUPcKqYAJHr
kY788aq3Ssi6V6UFOtyX4qClKU71coMkzKoGeT5j2P56crIkVIaiVGpxt8WQSEEpxk5IJHH
bgkccawVLTf8AaB1CtzJlht1FtAjkBYMwckqPNhSVCFsDjgc9yE/R9vmr5X6z6gmjMmxhEz
qqosagDxSeNvysPQYyfXhRdblW9d9TxWuieVLer+UKMDYD5pW9/oD7gcEnVjrnqh7rUmw2l
WqEVgWaEsWlcbsoFHzAcH15HbjWu6U6apunrcAP2tVMN00zJtY+y49APb3ydN6prb6KK226
noYNxipoliQseSAMZP1186oa+vp+sK94qiYpJVV1PT5kZ0ecKHWNgThQO4wMk5HbtqupLrW
S1C9PWYstyqk3GYEbaePIDMecg8jHHrxzrQoPChUPIW2KAzt64Hc6I+aUFa8lPaz0/XVVTd
pKKd7jG07ybJPDJHiKT5SJMheB6emuhW2Y2KY0Nwr5K82eQ1StVO0aS5TmTJ4l3E7T7bvTG
t3Szi7PT11LVBqEZZAqsjs43IwYHuvPYgEMudXZJ4YWVZZkRmBIDMASB3/zGgzXQs8M9FUG
SSdriCnxSzSFgBt/ZlR2ClexHf1J761Oq0VPUJXzzvWySQSKojpyihYiM5IIG4547k4xqK8
3OOzWipuMqhhAmQpbbuY8KufTJIH56Cw9XAlZFSM+J5keREweVUqGOewwXX+eptJum6aq+C
NzuE0r1twVZZEbIWFeSsap+7gHn1JySTpzoKtfWCjhUJ4TVMxKU0UsnhiWTaWC7sHHCn0Pb
U00rxKpSCSYl1UhCoKgnBY5I4Hc+uBwCeNdDDhWx9RkYI/9te7RuLYGSME+ug91FDUwVPie
BNHL4TmOTYwbYw7qcdjz21LrzQe6NGjQGjRo0Bo0aXXCtqRUxUFu8BqqQbpDK5HgxcjxNoH
m5AAXIznvwdBfDBiwGfKcHII9M8e/fXWjRoDSWs6tstHUy0rVTz1EXzxU0DzFT6g7AcEZ7H
R1LdjRUgoKQPLcq9WipYozhgSOXJ/dC98/TXIrLX0hZKSlqpoYmSJUWKEeaZ8AHavckn/Pn
QE3UUlTCRZrfUVUxHElTE9NBH/eZ3UEj6IGP0HfSpqy1+GlXdb6t+m8T9jQ0YRozJ3ASJcl
iPQuTjg8HB1fFFcOpHie80a0dtQ7/gWl3vUNnymXHAUcHZk5PftjTinttBSTeNTUNPDJs2b
44lVtvtkDt9NAqEfU90TdJUU1mgk/+nHH41Sq4H75OxW7/usBx3163Sdjhp23Wqnrahz/AG
9bF8Q7OQBuZmyccAnkDT7RoOI08OJEyDtUDIGP6aXizs9/N2qqppvCjMdLAF2rCD8x78sff
jjjTF40lXbIiuAQ2GGeQcg/kQDqKsq4aCimq6h9kUKF3P0H+Z0Cfqm6p01YqispkVamokwj
EZzIR8x98KvA/ugdtcdHdOCw20tURqK6c5mYMWIAJ2rn6D27knWes9vn62vz324IfwuKQrB
FKo/aAE4THIwDyx9WGOcHG2ut3orNRtU1koUD5EHLyH2Uep/2dOCxU1MNHTvUVEixRRjc7s
cADWGh+L/SDdRLNHJBYKZvKhO1p27f15B9gSBycjqjguXXlYtXcFkpLHC2Y6dTj4g5459R7
t25wvOW1uYYYqeFIYI0ijQbVRFAVR7ADtp/R0qhVCqAABgAemjXukNjuz1/UN+pDKXjpJox
GpwQmVwQP+pCfz0EPUvS73SeG6WypNFdaXmKUcBwOyt/Mj14JBBGlVL1/UWyf4Hqm2S0c4/
+tEmVYe+3JJH1Utrcar1tBSXKnNPW08VRCedkiBh9+ex+ul/qihuNHc6UVNDUJURE43Ic8+
x9jqxrE1f6N4o5mns11qaByCAuScDuAGUqwAPuW1WNf1302QtXSJeKVQCzoC74xyAygMPzQ
/fT3B9A0ax9v/SVaKhhFXRT0UoOHyviIp9srz/NRrTUVzoLkhehrYKlR3MUgbH3x20Ra1Wl
heeriLxp4MJ8RW3ZYvgjG3b2wc5BznVnS+4rVwwU8Fto4XSWoVagMdqxxEku2ARk+gx6tn3
0GNv1xm6zvsfT1rZvgYpP+KqVQlcgE5+wwQOeWIPYZ1d6lrqPo7p+Oy2aLZUVeURUkJkQNw
ZP4i2eB9ce2NWq6S1fo96fZaGMmeZsRLIWZpXwBlj7KPt2wOTrHihq6eKSsusM09+ugf4aH
Z+0hAB3TsqgkHHygDIxx/dfFPOiunzRNIksdwpLlLT7mqBSqEgQsCsau6kF8DJAyPMQeVGN
N1LfhYrerQos9bUOI6WnJ5kYkDOByQMj+gyM65olj6S6QjFfP4i0UOXZf3iT8q5x6kKM49O
2lvTVDUXuu/Wm7oVkbK0EBHEMXOG+pOTgn059Ri9Qz6Zsstro3nuEgqLpVt4lVOQCScABc+
ygAe2ckAZ0XigXqWKS2isg+BRwtYIjvl3jDBPZCPITkEkHGBnOm06SSU8iQy+FKyEJJt3bD
jg49ce2q9qtwtlAlP4rTyZLyzsqq0rk5LHaAMnUFieeKmp5KieRY4okLu7HAVQMknSi10NJ
V3KpvRjjldpm+Gl8IAqmxEYhh824x5DexA98tqiniqqd4JlLRyDawDEZH3HI17TwRUtNFTw
IEihQIij91QMAfy0BPPDTQtPUSpDEgyzyMFVR9Se2lqrVXOtjqYq5Da+/gfD4Z3Ukclh8ue
cgA+VcHBObdeDKkdIad5oatmhmZHKeGhRjuyOe4C8EHzZ9NTwwx08EcES7Y41CIM5wAMDQS
ao1cNNdkqrZVQTGEKm9gxQNnnAZSDkYGe3ce+rjyJEheR1RV5LMcAaST9W9OUc7xpXxT1Dn
LRUaGeRmAxyIwTnAA59BoHD08c8BhqI0mjPdXXIIzxnOc+mpdIBfbtWvttvT1Qq//fuDinU
Hn93lj/Ia9Nu6jrcfGXuGjQ/NHb6Ybsf+OQt/MKNA5qKmCkhM1TNHDGvd5GCqPzOkzdVQ1b
NHZKKouzgkeJCNkAI9DK3l/wAO7XdP0jaI5VnqYZLjUL2mr5DOw+wbgfkBp0AFAAAAHAA0C
M2m7XRibxcfh4M8UduZkBHs8pw7f9OzTtEWNFRBhVAAH011o0Bo0aNAar09BSUsrywU8aSy
DDyBfOwyTgt3PLMefc6Ttfop6tai3W671spj2ogheGFlJBLZk2oTx3747cHVC7XO+VdTHb/
hZKQzAstLSTg1MqgjLNJ8kKc4JBLHOFwe4OrjfY6SqFBR00lwuBUN8LAQCin952JAQcepyf
QHS6sunUElJI8tNTdPU8alpq6rnSbYv91FOM/VjgezenFrlqrfTtQWzpaemq2cmWSpnDRE/
wAbTZZpOO3BPGDtGr0HS9G06Vl1d7nXKwcyTsfDVx2KRZKIB6YGfUknnQJbXQXSuleoo3qo
4qwBZrvXkLVSRDsIogoEYJzgkA+uCca0dr6etlny9JTZmb56iVjJK/GOXbJ9O2caZaNUGjR
o1AaNVa26W+3AGtraem3fKJZApb7A99Z+o/SJYoZxDEKqqJOB4MPc+gAYgnP0B0Gq1ietIr
tcoUeKSOgt0TskpqagwliGILEAkMhABXPPfjkasSXnqy7ZjtVlFvQ8ePW8Ef8AScEf4W1zH
0I9fKlT1DdJ66buURiqg+wPoO/yhe+qF/65+HTwWLpOikqpIoxGk0sYBIA+YIMe3JO0Z9NW
bZ0TXV9eLl1TVipcqMU4Yn64ZhgBf7ijGfUjvrbfbKG1U/gUFLFTx8ZCLgsQMZY9yfqedWt
QeKoVQqgAAYAHpr3Ro0FeuqWo6GepSnlqXiQssMQyzn2GsB0TQ32m6kqa2eISo80lNXASjM
cmFk34zyMtjj+I/TX0fVK32yK2tVtFJI5q6hqh/EIOGIAwMAcYUaC5o76z8PV1JJc6ihkjW
A00sqTO88Y8NEGTKQTnZkqM+7Y9DqwerunlmiT8XpCsu/bKJl8MFCoKls4B8wwPXnGgceuj
Sc9W9N+E0v49bjEuAXFShXkEjnPsrfyOpG6nsCS+G15oQ3hCXHxC/IcYPf1yMfcaiprjY7V
dlIrqCGYkY3lcOPsw5H5HWUrv0W2yVy9DVy07ZyomjWZVHHA7N6dyx1taapgrKaOpppkmhl
XckiMCrD3BGpdaiZjiPnsnTXWlnjU2q8vVBR8vi88nsElyoH5j7a7a9fpBoAqTWmOpAXJb4
fex7DvHJj+g9TjGt/o0if0fOZeoLxU1tLVXDohqmanJMUggmBQ/4G7EZ5+450x/XO6blmbo
qvEuCobY5IXvjPh59uNbXRqD59fbtJ1LT0UVR0/fo4IZ/EqIEodwlwCNoYsCPUZx6+408Xr
GNI1/+HL8i9gPgCMew7/lrS6NBm/1y5IPTXUHBx/yPf8A82pB1dCYQ/4JfN57x/hz7h+fb+
utBo0CBepaucgUvTN3fPfxkjhx/iYa8/FOqJfLF01BCT2aouC4H3CK2tBo0GfWDrCoGJq20
UQPrBBJMy/4mUH+WvF6buM+TceqLlMf4acR06j/AArn+utDo0CKLouwJJ4s1D8ZLnJkrJXn
JOc/vk6cU9LT0cIhpoI4Il7JGgVR+Q1Lo0Bo0aNAaNGjQGjRo0Bo0aNAguHUL1E0ls6eVa2
4DAeXvBS59ZGz37+UZPHYavWmzR2zxZnqJausqAvxFVMRukxnAwOFUZOFAwMnVCls15tVKl
La7hbUp4/ljktxHH3SRRn67dSrH1WV89TZ1b3FPKR/6xoHejSU0PUkpAlvtHCmOfhrcQ3p6
vIw9/3dSLZKl1K1V+uU6sMFQYosfYxorD+egbaWXLqOz2kYrLhCsmcLCrbpGPsEHJ/lryo6
as9ZMktbRCsZEWNRVO0y4AwPKxIzz3xk+upbdY7Vac/AW+CnJzlkQbjn699Ajl6kv9xaP8C
6enWMjLy3FREB7YXcCR9dV36f6vukqi5X2KmgYftEpCw/IYCn+ZbWz0aDMUPQFlpT4lSs1d
Ke7zv9c4wuAfzzp9SW2goM/B0VPTbu/gxKmf5DVnRoDRo0aA0aNGgNGjRoDRo15oMbVdB1c
9dcKiK+rAK95C4FEpYI/dN5bO3gZAwDjtqCo/RvJLC0SX2RC4ZXJplbcpSNcYzwcx5z9cfX
W60aDGr+j/F4eva8zbPi1qViWFRt2yFwueRjnHAGoYP0biGjelF6laJ0VsGmjP7ZcftOQTj
AI29vMc51t9GgrW2jFvt1PR7xJ4MYUuI1jDEdztUADPsBq1o0aA0aNGgNGjRoDRo0aA0aNG
gNGjRoDRo0aA0aNGgNGjRoDRo0aA0aNGgNGjRoP//Z
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAEVAZUDASIAAhEBAxEB/8QAGwABAQEBAQEBAQAAAAAAAAAAAAYFBAMCAQf/xABJEAAB
AwMCAgYHBgIIAgsBAAABAAIDBAURBhIhMRNBUWFxgQcUFSIykaEjQlKCscGSohYkM0NicrL
CJTQnNTZEU1Vjc5Oj0fD/xAAWAQEBAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQL/xAAcEQEAAwACAwAAAA
AAAAAAAAAAAREhAjEyQWH/2gAMAwEAAhEDEQA/AP7MiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIi
AiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiA
iIgIvN08TJGxukY17uTS4AnySOeKbPRyMfjntcDhB6IiICIiAiIgL8X6iAiIgIiICIiAiIg
IiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiIM+9XqksNB65WmTYXtj
Y2Nhc573HDWgDrJWObfqDUbB7UnNnoH53UlHJmeQHkHyY93wZx481+3t/retbBbZATCxs1Y
5ueBcwBrCfAvz44VOgnoNCaYhjDTZqWUj70rS9x8S4nivWTRmnJBgWqGI/ihJjd82kFbiIJ
SSSu0c9r5qmavsJIa58uZJ6Psy7m9me3Lh3qpjkZLG2SN7XseA5rmnIcDyIKzdTTNp9L3WV
5w1tHKf5CvWwxuh0/bonDa5lJE0gjGCGDq6kHeiIgIiICIiAiIgIiICIs2+3hlkt3rJi6ea
SRkMEAeGmaR5Aa0E/PwBQdtRUwUkLpqmeOCJvN8jw1o8yuaK92meVsUN0o5ZHnDWMqGkuPc
AVk0mk2Vk3tDUjmXKuLtwj3ONPAOprIzwOPxEZJ49y76jS9gqoTFLZaEtPZTtaR3ggZB7wk
/BqopmW03WxslqbJUVNVHCeFuqpzK2ZgAJDHvy5juJAydvAZC27Vcqe8WunuNKXdDUMD2hw
w5vaCOog5BHaEHWiIgIiICIiAiIgLiul3orNSieslLQ5wZHGxpfJK48msaOLnHsC7VMaapI
7tcKrVFSOlfPK6O3lxyIaduGgsHUXlpcSOYIQe3S6nu7SYI4LFATwfUAVFQR27AQxh8S7wX
3HZr/BtdHqqWd4PEVdDC5hHZiMMP1W8iCe9t11lmjj1FHTtppn7I7hT5ETT1NlDvgJ6nZLS
eHDhmhXnPBDVQPgnjbLFI0tex4yHDsIWNpHdDa5ra97nuttVJShzjklgO6P5McweSDdREQE
REBERAREQEREBERAREQEREE5KOk9JMALciK0SFp7C6VoP6fRUalrxM+y6vgvtTG42x9vdTT
zMYXdA4SBzXOx90gkZ6lTQzRVELJoZGSxvG5r2ODmuHaCOaD7RFy3Ot9nWqrruiMvq0D5ej
acF+1pOB44QYep5G3msptKRHd639rXEf3dM0jIPYXnDR3bj1KmU/pSCFlD7Rmq2VNwuYbNU
Sg447ctjaOprGuwBjPWeJKoEBERAREQEREBERAREQFL2eI33U9bfZ3h9Pb5HUVuYOTSOE0n
iXZb3Bp7VUKa0WBTR3i2knfSXSfgfwyHpWn5P+eUFKiIgKe0oTFVX6hb/AGVNdH9GM/CJGM
lIx1DdI75qhU7o8GVl5rgd0VbdZpIn4xua0Njz4ZjOO0AFBRIiICIiAiIgIiIPxT2gWmPRF
sgeNr6eN0D25zhzHFjhnxaVRKX3P0neftJN9nu1WTkt40lRJxwSPuPdnieTnc+KCoREQFg6
SYfVLjUuOXVN1q3H8kroh9IwunUVdUUVsDaMtFZVyspqcuGQ17zjccfhGXflXVbLdBabdBQ
U27ooGbQXHLnHrcT1knJJ7Sg60REBERAREQEREBERAREQEREBEXBdrxS2albNU73OkeI4oY
m7pJnnk1resoOqoqIaWB9RUSNiijaXPe44DQOtT+ho5RaKqpMRhpaytlqKKEjHRwOI2+793
PF2B+JfMdouGpJWVOoo2QUTCHw2tjtwJ44dM7k48sNHAEdap0BfL2NkYWPaHNcMEEZBC+kQ
YMmh9MSu3Os1MD/hBb+hXiNHMoTvsV2r7W4f3Yk6eE8ORZJnh4EKkRBOtumpKA9HW2NteMg
CehnaNwxzLHkEfMr6Gr6djsVdqu9I3Hxy0Ly35tyqBEGda7/ar1vFurY53R/GwZa9vi04I+
S0VlXjT9Ld2tlBNNXQndBWRDEkTvHrBxgg8CF46dvU1wbPQXJjIbtQu2VMbAQx4+7IzPEsc
OvqOQg20REBERAREQFOXW23C23Sa/2VgqJJY2trKEnb6yG5w5rup4Bx34AyFRrgvl1jsllq
7lK0ubTxlwY0ZLncmgDvJA80H3arnS3m2U9xo3l0FQwPbkYI7QR1EHII7QuxY2k7VLZ9PU9
NUPLqh5dPMDwDZJHF7gB1AOcVsoMvUXtd1mnjsbYzWyNLWPe/b0YIPvDIwXdmeGTk8sHJtV
4mtltp6FmkbxTshjDQxvRyAdvvb+PPn18VVIgyrTqGiu0stMxs1LWQf2tJVM2SsB5HGeIOO
YyFqrNvFior1E0VAfFPGcw1UDtk0J7Wu6vDkuGiudfa7g22X54lE78UdwZHsZLnlG8Dg2Tn
jkHdWDwQUCIiAiIgIiIC56+lpa2hmp62NklNIwiRr+WP27c9S6Fg63qZaXRl1fAPtX05ij/
zPwwfVyBomaoqdJUU1Q5z9wd0Ln/G6LcejLu/Ztyt5eNJSxUVHDSQN2wwRtjjb2NAwB8gvZ
Bi3jT77xcaSpfc6mmjpA4xx04a1wkc0tL9xBPwuIwvF9jutA0zWm91MzwS409wcJY5OXDdj
czyOO5UCIM+y3eK80HrDI3QyMe6KeBxBdDI04c0/wD9yIWgp6VrbNrGGdnu096b0Mo5NbUR
guY7xczcD27GqhQEREBERAREQEREBERARFOXC7Vl2r57JYn9G+EhtbcCMtpsjOxn4pMEcOT
c5PHgg97pqMQVnsq1Qe0Lq5uehacRwjj70r+TBw5cz1BfVrsDoK592ulR69c3ja2TbhlOw8
2RN+6O08z1lddos9FZKP1ajjxkl0kruMkzzze93W49v7LvQEREBERAREQEREBYGpbdUfZXy
1sJuVACWsb/AN4i5uiPiM47Ct9EHNb66G5UEFdTOD4KiNskTgebSMhdKmtFM9SprlZs/wDV
tfKxjesRvxK36P4d2FSoCIiAiIgKc1diaewUWC41F1jcQPwxtfIc93uBUamGt9r+kJ0uQYb
HSljf/emwSfEMbj83egp0REBERAXLc7dTXa3TUFYzfDO3a4DgR1gg9RBwQe0LqRBiaYuFVU
0c1BcTm4W2X1ed3/iDALJPzNIPjkdS21PVAFu13RzNdtju9K+CRueBli99hHfsMoPgFQoCI
iAiIgKa12wyWWkaSGwuuVK2YkZwwytH6kfNUqntZM6ShtseRh12o8g9YEzTj6IKFERAREQT
+tfstOurWnD6GohqWnqG2Ruc/l3KgWdqCiNy07cqAN3GppZYgO9zSAv2w1ouNgt9aAR09NG
8gjGCWjI+aDQREQEREBERAREQEREGHqm7T2+igpKHBuFym9Wpc8muIJLz3NAJXbZbRT2O0w
W+n4iMZfIfileeLnu7yck+KyIQ28a8nqdwdBY4BAwA5+3lG5/yZtH5iqZLBERAREQFhUmsL
VWX59lj6YVTJXxZMfuFzQScH8p59hWlda5tstVVXPGRTxOkx24HJfxux1rKK+Wqp9Za+oFc
51Sdpw1j+jjHHtJdKfzAKxxsf29ERQEREBERBNUbxRekS40znD/iNFFUN49cZLCPHBHyCoy
DvB3cADkY5qb1EfUNUaduYb7r55KCV3+GVuW5/PG35ntVMgIiICIiDju1yhs9snr6gOLIW5
2tGXPcThrQO0kgDxXBpO3VVvs2+4Y9frZX1VXg8GyPOdo7mja38q4uOp9UE87XY5uB6qiqA
4+Uf+rPYqhAREQTN417Z7FcZqGtbUiSEN3OYwFvEAgZz2FblvuNJdaNlZQzNmgeSGvGRxBw
Rg8RxC/md4kuLvSJfm2ulZUSspjHI2QAtEZig3OAJGSAcAceZ4FVfo2ZHHpGNrC8u6eXpA4
5wd3ADuxtWqyxVoiLIndch0WnHXGMEy2yeKsZxxwY4bs92wuVAx7ZGNe05a4ZB7l5VtJHX0
NRRzDMdRE6J47nDB/VZOjKuWq0vSNqHA1FNupZsDHvxuLD/pz5oN1ERAREQFP61Ij04akNB
kpqqnliJ+64TMwfqVQKe1xtOm+jccdLWUkYyM86iNBQrznmjpoJJ5nBkcbS97j1ADJK9Fla
pds0neHYzignP/1uQYFN6SaSepaX2yqionTdCKp3IHvHdkE4JIB8QLRfzm1HTtN6PqRt9hM
9M+tlIaInEtl3P/DxzjPFf0ZWavAU/owtjs01AMZt9ZPTcD1CQlv8rmqgWBppvQ3PUVNtwG
XPpMjr3wxO/dQb6IiAiIgIiICIiAvOeZlPBJPIcMjaXOPcBkr0WDrep9V0Xdnj4n0r4Wcfv
PGwfVwQeGgIC3S0Va/+1uMr6uThji88PoAqVc9BTCjt1NStbtbBEyMDPIAALoQEREBERBmX
+z+3LW+i9Y6DeQS7ZuyAc7SOw4Cwbn6Paess9BQ01Y2nlomEesOpw90hIHvEAjrGccQrFEj
AREQEREBERBMekNhGkKirZkyUL2VMYBxlzXDH6qlje2WNsjHBzXAFpHWCuDUNKK3TlypS3d
0tLI0Dv2nC+dN1ZrtNWyqcWl01JE92124ZLBnj18UvBpoiICxtUXKa22geq/8ANVc8dJTkn
Aa+RwaHeQJPktlTd4DK3W9gonEubTxVFc5gPAOaGRscf/keg2LVbYLPa6e30w+ygZtBPNx6
3HvJyT3ldiIgIiII646Dmq7vVXGnvk1M+q3B7RHn3SGjbkOGW+7yVDY7RDY7VFQQu37Mue8
tAL3E5JwO8+QwFoIl5QIiICnLF/UNVX6252xyvjr4Wkcw9u15B7N7OXf3qjU3cB6p6QLPUh
vCtpKile7qy3bI0fR/yQUiIiAiIgKf1gGPordC9uRLdaRvylB/ZUCwNWtLorQB/wCbUx/mQ
b686iCKqp5aeeMSQzMLJGO5OaRgg+S9EQRlL6NaCnrI5H3KsnpYpRI2lkcNuQcjJ6+PmVZo
iszM9gp+yZZqrUkWwAOmp5s9ZzC1v+wKgU3TD1L0iVzS73blb4ZGgg/FE57SB5PGfJQUiIi
AiIgIiICIiApjVwFwr7FY9oeKqtE87M/3UI3knu3bB5qnUzSubcvSHXTAEttFFHTtPV0kpL
3Y/K1nDvQUyIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiD8IDmlpGQRggqd0E9n9DqKBhz6rvpzxzjY9zcf
IBUandHkBl6iDdvRXipGP8AMQ//AHZShRIiICnIP6x6R6uRvEUVqijPjJI936RqjU7Znb9b
akIbwY2kYT2nY53+4IKJERAREQEREBERAU7rMGG30Nybwdb7hBMXZxhhcGP8tryqJZuoqA3
PTtwomgl81O8MA57sZb9cINJFn2Gu9p2C312STUU0chJ55LQT9VoICIiAp7WDd0FoaPiN3p
S3yfk/ygqhU5qT7bUGmaUnga6SYjHPZBIR9SEFGiIgIiICntXRyUtPS36nYXTWmXpHtAyXQ
OwJh/D73i0KhXzJG2WN0bxuY8Frh2goPyKVk8LJonh8cjQ5rgcgg8QV9rA0bM/2PLb5HbnW
qqlotx5uYw+4f4C1b6AiIgIiICIiApvSLWyVmoavHvTXaRhPaI2tYP0Ko1N6BkNTpaO4Eg+
0Kiaq4f45HFBSoiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICmtLHbetURtOWC5h3g4wRZ/QKlU7pJwfNf3
A5/wCMSgnPYxg/ZBRIiICm9Oe/qbVMoIw6tibjrBbBGP8A8VIpzTYLNQ6ojcckV8bh4GCMj
90FGiIgIiICIiAiIgIiIJvQTRT6YbbsFrrbUT0ZBHUyRwafNu0+apFOaec6m1JqO3Pz/wA1
HVx5HNkkYGe/3mOHkO1UaAiIgKduLen17ZYxg+r0dVO4fhyY2D57j8lRKbosVHpCuspAzS0
NPCD1gOc931x9EFIiIgIiICIiCdtr3Uuub1SP4CrggrIuPPAMT/lsZ81RKcveLfqiy3XaS2
Yvt0x7BJhzD/GwD8yo0BERAREQEREHnMHGF+wEu2nABwScdqn/AEe/9grO3rZT7D4tJH7Kk
Ux6PQ+HTHqMrdslBV1FO8ZzxErj+hCCnREQEREBERAREQEREBERAREQFM6K+C+t7L3VcfEg
/ut6vrqa2UE1dVyiKCBhe9x6gP37lj6JpJqbTjZqiN0U1dPLWPY8Yc3pXl4Du/BGR1clfQo
ERFAUzYPc1rquJ24OdLSzAEcNphDQfnG4eSplMTSez/SNTufhkNzt5iBJ+KWN24DsztcUFO
iIgIiICIiAiIgIi+ZJGRRukke1jGAuc5xwGgcySgn6U/8ASHcA3Ls2ynLzjgw9JJgefE+So
lO6VY6sluGoZGPYbpI3oGvyCKdgxHwPLOXu/MqJAREQFMx1Edt9IFZFO8RsudHA6FzxgPkY
57SwHPPBacd6ply3G20l2oZKKthbNDK0gtcOXDmD1EdRHEIOpFiaUrKiptDqetmM9XQVElJ
NK4YMhY7DXHvLdpPeSttAREQEREGBremdU6QrzGAZaZramM9jonCQf6VtUs7aqkhqGDDZY2
vAPYRlct82+wLjv+H1WXPhtK8dLsdHpW0Nf8QoYAfHYEGqiIgIiICIiApWaOu0zfqyupqGa
utdxcJZ46cF8tPMAGlwbnJa4AZxxyPnVIgnBri2SgNpaW41cxOOhho37vPIAA816UurI5K6
moq62V1tlq3FsBqWAMeQCcZB4HhyK31haytRu+mqmFgxUQgVFO4DJZIz3mkd/D6oN1FwWO4
tu9ko7gNuaiFr3BvJrse8PI5Hku9AREQEREBERAREQFxXa601moHVdUXFoIYyOMbnyvccNY
0dbiSAAu1S9ng/pBfJ79VOMlPRzPp7bGRhrNvuyS463EggHqAPag+47Rcb/Vw1eoGMp6ane
JYLZG7e0uB910ruTiCMho4DvVKiICIiAs+9WamvlEKeoc+N7HCSGeJ22SF45OaeorQRBPWa
51tJczYL09slVsMlJVAbRVRjAOR1PGeIHVxVCpjXINLSW28RN/rFvuEJY7sZI4RvB7i15+i
p0BERAREQEREBTGp3vvVZDpWnL2tqm9LcJWHBip+IwD1OeRgd2SqdTumgKi8aiuDuMj68Uw
PYyKNoA/ic8/mKCgZGyJjWRtDGNADWtGAAOQC+kRAREQEREGBpVpEt9PbdpT/Kxb6ndJtdH
VaijcAMXeRzQOeHRxnJ8yVRICLhu93pbJRet1fSFhe2NrYmF7nuccAABdFJVwV9HDV0solg
nYJI5G8nNIyCg9kREE5rWoe+209npzipu9QymZ/hZ8UjvJoPnhUEUUcELIYmBkcbQ1rRyAH
ABTxb7Q9IYJcTHaaHIb1CSV3P+Fv6qkQEREBERAREQEREBfhIaCScAcST1L9X4QHNLSMgjB
BQTHo3En9BqB0gxv6R7R2AyOOPqqhTPo8ONG0kJI6SnkmhkA+65srgQqZXl5SCIigIiICIi
AiIg4b1XezLJW1wIBp4HyNz2gEj64XLpOiNu0rbaZzy94ga97ncy53vOJ8yVya/LnaMr6dj
iJKoNp2Y4HL3Bv7qgjjZFG2Ng2tYA1o7AEH2iIgIiICIiCc9IDC/RNxwQHMEcjSRnDmyNcP
qAqJZeqKE3LS1zo2jLpaWQMz+LGW/UBfWnK9lz07QVjZGPMtOwvLDkB20bh5HKDTREQEREB
ERAU9oYbtMR1LuMlXPPPIe1zpXH6DA8lQqb0CDFpGnpn/2lNNPBID91zZXghBSIiICIiAiI
gn9Ov6O+6kpHDEja5k/Pmx8EYB+bHDxBVApy59HZ9V0d4kG2nro/UaiT7sbgS6Jzu4kubnt
c3tVGgn9XN+zs8hziO7UxOO920fVwX5pD+qUtbZn8H22rkY1v/pPcZIz4bXY/KmunRxaUnq
JR7lNPTzuPYGTMcT8gV+36Ce3V0OoaJjpOhb0VdAwZM0BPxAdbmcXDtBcOsIKBF5wTxVNPH
UQSNkilaHse05DmkZBHkvtzg1pc4gADJJ6kE5pgGovWo7gf7yuFO3vETAP1J+SpFOaDY7+i
dNVPBEldJLVvz2ySOd+4VGgIiICIiAiIgIiICIiCSopv6OazqrZPJsory/1qjLuAE5H2rM9
pxux396rVwXmz0l8tslBWNd0b8EPYcPjcOTmnqIWFQXO5abrI7XqOo9ZpJSGUd0243H8E2O
DXYxh3I4KCsREQEREBERARFnX68Q2K0zV8zHSFmGxxN+KV7iGtYO8kgIM7Uu2vulltMYD5D
WNq5RtyGRRAnJ7MuLQO0lUSxdO2eW3wPrLg5s11rDvqpQSQCeIY3PJjeQHctpAREQEREBER
AUnTtGmNYsoogG2y+b3xRjlDUtBc4DsD25PiOCrFN60BFPaJGOLXsvFLtIBPN+05x3OKCkR
EQcdzutDZ6T1q4VLKeHcGhz+tx5AdpPYvK1X63XoS+pTkvhdtkikYWSM7CWOAIB5g4WXUN9
p6/p4HgSU9oo/WMfhnkcWtJ/I1+PEr81bC22iHVMHuzWzjUYH9tTE++w9uMlw7x3oKZF+Nc
HNDmkFpGQR1r9QFO6P90XuMn3mXio3DsztcPoQfNat3utPZrdJW1JJa3DWMaMukeThrGjrJ
JAC49LW2pt1oJrw0V9XM+pqtpBAkec4BHMAYb4BBsoiICIiAiIgztQU8VVp64QTjMb6aQO/
hPFftgnfU6ets8hy+Wkie49pLASvnUTms03c3uOGto5iT+Qr0skZisNvjPNlLE0+TQg4tZw
tqNF3mN/w+pSk9+Gk/stankMtPHI7GXsBOO8Lg1OAdK3cEZBoZv8AQV125pZbaVp5iFg+gQ
YmmALddLxYGEer0crJ6VnWyOUF20DsDw/HccdS2Lu97LNWvjGXtp5C0dp2lZEwFv17FUyM2
x3SjFM2QH+9jLngHxaTjwK354WVNPJBJxZIwsd4EYQZ2lmNj0paWsGG+pQ4Gc/cC1VP6Inc
/S1NTSkiehc+kmaTxY6Nxbj5AEdxCoEBERAREQEREBERAREQFzV9BTXOhloqyISwTN2vYes
LpRBL6aqqq2XSp0vcJumNNG2ahmcfelgPDB72nh3gKoUsWm4ekoOj4x2mgxK7sklJ2t7/AH
Wk93mqlARFPXPUdZ6/JbLBbPaVXD/zEjpRHDTkjIDnHiXHI4AEgHJQUKKZrLtqi1w+t1loo
aqmja504o6lxkaBjiA5oDuvhw5KgpKqCupIqqmkEkMzA+N45OaRkFB7KZuu26a2tVsI3RW+
N1wl4838WRgjuJc7yCplM0bRF6SLmH4Dp7dA+MdZa17gfrhBTIiICIiAiIgIiICm9Yy4Nkp
wMma70/Dua7cf0z5KkUzqBj6jV+maYfA2SoqHd2xgA/1Y80gUyIiCb06RPqXU1V0hf/WooG
5A90Mibw8NznfNa16ibUWOvgd8MlNI0+BaQsrRvvxXqoyCJ7xUkEciGkM/2LYurgy0Vj3HD
W08hJ/KUHLpaV02lbXI85caSPJ7fdAWqsXRsckWjbPHJxc2iiye33RxWpV1DaOjmqX/AAwx
ukd4AZQTtIDqTVVRWSE+pWSZ1PTNwMPqNo3yflDto79yqFg6IpzT6QoC4e/Ow1DyebnSOLy
T/Et5AREQEREBERBia0IGib4PxW+do8TG4D6latIMUkI7I2/osPXznt0LdzGMv9XIaO8kYV
Egw9av2aIvQ4ZkoZYxk44uaWj6lbTGNjY1jRhrRgDuWBrgOk02adhO+oq6WIADOczsz/LlU
KCd100x6adcGYEltnirGns6N4Lvm3cPNULXBzQ5pBBGQR1rku9OauzVtM1u4zU8jAO3LSFx
aRqxXaRtVQDkOpYxnOckDGfog5IT7M17LTMe/obtSGo2fdbNGWtcR2ZaW5/yqkU1qB3Rau0
zK0Eu6WoYf8jo+P8ANsVKgIiICIiAiIgIiICIiAviSRsUbpHnDGAucewBfaydVS9DpS6vGc
+qSAYPLLSP3QcGho3S2Wa7Sj7a7VUtU7IwQ0u2sb5Ma1UqzdOMEemrWwRiICji9wfd9wcFp
IMbVF1ktlq20nvV9W8QUjBxJkdwzjsaOJ8F02O0RWS0w0UZDnNy6WTGDLIeLnnvJyVj0R9u
64qq7DnUdlb6rAT8Lp3A9K4eAIYe/KqEHy9jZGFjhlrhgjtCntCbY9Mtoml2KCpnpcOGCAy
VwA8hgKjUzp6cUWpb9Z5XBpdUispweBeyRgLsduHh3zQUymb2H0GsbHcwQIKjpKCbhxy4bo
/LLT81TKW1u4TNs9DFI31qW5QvjjzxIaTuPgM8SkCpREQEREBERAREQFMPIm9J8TdwIp7M8
gc9rnzMz4cGhU6la+pp7R6QaesrnRQU9dbzTxzvcGjpGyB20nvDh8u5BVLxrKhtJRzVL/hh
jdIePUBleqmNY1zau2jT9HKDcbriJjGEOdFGeLpHYzhoaDx7cYQdWiKV9Lo629KQ6aeL1mZ
w+8+UmRx+biu++RvmsFxijY5730srWtaMlxLTgALsiiZDEyKNoaxjQ1rRyAHAL7QZGlJop9
J2p8MgkaKOJmR2taAR5EEeS0qmnjqqaWnlGY5WFjh2gjBU7LRXLTVdJV2mnNbbKmUyVFBGA
JIHHm+LPxAniWkjmcL09vXq4gNtGnp4gTgz3M9A1v5Blzvp4oPrQ00j9KUlPO/dUUW6km4c
nxuLcfIBUKy9PWb2HbTTum6eaWaSonlDQ0Pke4udgdQ44A7AFqICIiAiIgIiIMDXA3aTqmj
8cOfDpWZW+uO7W2G8Wqpt1QXCOojLC5vNp6nDvBwfJYrKzV9A5sE9opbs0ZzVQVQgc7s+zc
Of5upB66tZ0rrHDx9+7wHh/hDn/wC1UKnqK3XS5XWC63tsNO2l3GkoYXb+jc4YL3v5OdgkA
AYGes8qFAU36Pif6EW5rm7XxNfE9pHwubI5rh5EFUim5Lbd7HcKirsjI62kq5Ollt8snRmN
5ABdG/iADjJaRz5Yyg+dQtMmsNLxggDpqh5/LFlUym6Siu1z1BR3a60UNFHRRStggbP0r9z
9oJcQABwHVlUiAiIgIiICIiAiIgIiIC5bnb4rrbKigmc5sdRGY3FpwQD2LqRBjUlru9Bb2U
VPdoHtiaGRvnoy5zWgYAO17QcDrwvKrtGoKz3XakbTRnmKSiDHfxOc5byIOO1WqkstujoKJ
hbFHk5c4uc5xOS5xPEkkkk967ERAWTfNO0l8bC+SSemqqckwVVNIY5Y+3B6wesHgtZEE0zT
l+ZA6nGsKt0WAGudSxmUdvv9fyXfa9O01tqn1slRU19a9oZ61WPD3taM+63AAaOJ4ADK1kQ
EREBERAREQEREBeFZRUtxpX0tbTRVEEgw6OVgc0+RXuiCXf6PbECBTGvomAYEVJXSxMH5Q7
C1bVpy0WVz30FEyKSQ5fM4l8jz2l7iXHzK00QEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREB
ERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBE
RAREQEREBERAREQEREBERB//2Q==
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell