Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1119.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>clie</last-name></author>
<book-title>Jana Rečková - Centrum rokenrolu</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>clie</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>1dadf825-7fe3-4580-aef3-b3a77f6b72df</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>---</publisher>
<year>2003</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><strong>Jana Rečková - </strong><strong>Centrum rokenrolu</strong></p>
<p> “Je úžasná. Je lehčí než pírko a zmítá se jak na vrcholu vášně”, básnil George a já se nemohla ani pořádně rozchechtat, protože jsem měla na hlavě šampónovou pěnu. Rychle jsem si ji spláchla, přeslechla část dalšího vzletného souvětí a zamžourala na toho chlapa ve dveřích koupelny. Zářily mu oči. Finančníkům se to stává dost zřídka. “Jsou i jiné tanečnice”, pokračoval, “skvělé, technicky třeba i lepší, ale ona tančí, jako by umírala. Jako by měla každou chvíli padnout přímo na scéně. U ní je to vždycky naposled. Liadzil je umírající květina, víš, ty poslední záchvěvy vůně, ze kterých jde hlava kolem...”</p>
<p> “Podej mi osušku, “ požádala jsem ho mírně. Ta módní tanečnice ho teda vážně vzala.</p>
<p> “Zítra tančí v Kabaretním divadle,” řekl George.</p>
<p> “Koupil jsem dva lístky. Půjdeš se mnou.”</p>
<p> “Zaprvé mám smutek,“ namitla jsem, což bylo pravda, sebrali mi licenci a čert ví, co si počnu, “zadruhé to místní snobárna donese tvé ženě...”</p>
<p> “Mělas mi říct, kdo je v té vaší pitomé komisi,“ pokrčil rameny. “Stačilo sem tam podmáznout...”</p>
<p> Otevřela jsem pusu k protestu, ale nenechal mě promluvit: “ A Leona o tobě ví. Řekl jsem jí to sám. Nerad konspiruju. Připadal bych si jako</p>
<p>blb.”</p>
<p> “Fuj,” pravila jsem důstojně. Úplatky, nevěra... Kde to sakra žiju? Jak to sakra žiju?</p>
<p> “Rozvést se nechce a sex ji nezajímá,” prohlásil ten hrozný chlap klidně. “Od tebe aspoň nepřitáhnu AIDS...” Šel za mnou do ložnice, a bylo po konverzaci. No a pak mě ukecal na ten kabaret.</p>
<p> Liadzil. Pitomé jméno. Umírající květina, ts! Byla jsem připravena na nějaký druh hysterie a obecenstvo tomu nasvědčovalo. George znal snad všechny .”Potkal jsem ji, “ špital mi při nudném zahajovacím kouzelnickém čísle. “Vážně. Ráno, v parku. V teplákách. Taky běhá. Je docela milá. Potom se za ní kouknem do šatny.”</p>
<p> “Cvoku, “ sykla jsem. “hlídá ji padesát gori1. “ Na to neřekl nic.</p>
<p> Liadzil byla bílá, křehká, vzdušná i smyslná současně, a tančila rokenrol. Takhle by rokenrol tančily víly, kdyby ho uměly. Neskutečné. Oblečená do Labutího jezera, a pohyby, co by se hodily i na černošskou diskotéku, a docela by se snesly i při striptýzu, popřípadě u ohně cikánského tábora někde ve stepi nebo při obřadu před hostinou kanibalů... V jejím tanci se dalo najít všechno.</p>
<p> Byla v tranzu. Nepříčetná. Dávala víc, než se dá zaplatit. Dotančí a umře, cítila jsem, takhle tančit může jedině naposled!</p>
<p> Zmizela z jeviště a divadlo bylo bez ní prázdné a opuštěné. George mě drapl za ruku a vlekl ze sálu do zákulisí. Vyznal se tu. George se vyzná všude.</p>
<p> “Je to patologické,” mumlala jsem.</p>
<p> “Máš nemoc z povolání,” usadil mě.</p>
<p> V zákulisí panoval zmatek. Stráže pobíhaly a neplnily svou funkci. Vysoký chlapík v černé uniformě chytil George za rameno. “Nevíte tady o nějakém doktorovi?” George ukázal na mě. Kruci! Mám sebranou licencí! Ale ten člověk z ochrany se na licenci neptal. Poklusem nás zahnal do její šatny.</p>
<p> Ležela na pohovce ztuh1á v křečí, zaťaté zuby, modré rty, nedýchala. Rozevřela jsem jí násilím víčka. Zornička nic, zůstala široká. Žádná hysterie! Kdosi mi přišoupl typický lékařský kufřík. V přihrádce hned nahoře jsem našla nejmíň deset ampulek antiepileptik. Neznámé firemní názvy, ale jedna z ampulí obsahovala flunitrazepam, velice účinný lék pří epileptickém záchvatu. Tělo tanečnice sebou začalo škubat v rytmických křečích. Tanec, napadlo mě. Děsný tanec... V mizerném osvětlení, s neodbornou asistenci a s roztřesenýma rukama, protože velký epileptický záchvat není nic příjemného ani pro doktora, se mi hledala žíla pěkně mizerně, nakonec se zadařilo, dívka sebou přestala škubat, ležela a dýchala a já si taky zhluboka vydechla. Sedla jsem si na židlí, kterou mi kdosi přistrčil, hleděla na pacientku a začalo mi to docházet. Připravený kufřík s antiepileptiky. Ochrana, za normálních okolností nejspíš neprodyšná...</p>
<p> Do šatny vlítl jako dělová koule hubený nosatý chlap. “Kde je Wolf!“ zařval, a ty dvě ženské, komorné či co, se přikrčily a vysoký ochránce byl rázem poloviční.</p>
<p> “Nafetoval se, chrápe,” pískla starší z žen. “Byla by umřela!”</p>
<p> “Teď už asi neumře,” řekla jsem nosatému manažerovi. “ Ale patřila by do špítálu. “</p>
<p> “Sakra,” utrhl se. “Kolik za to chcete?”</p>
<p> “Neprovozuju praxi, “ odsekla jsem zvysoka. “Kdyby nešlo o záchranu života...”</p>
<p> Chtěl něco říct, ale George mě vzal za loket. “Jdeme!”</p>
<p> “Určitě se neléčí, “ dumala jsem nahlas v taxíku. “ A přitom to vědí! Měli perfektně nachystané léky! Ten doktor Wolf je pěknej hajzl!”</p>
<p> “Kdyby ji to složilo na jevišti! “ děsil se George. “Nic tak strašnýho jsem nikdy neviděl! “</p>
<p> Vrtalo mi to hlavou. Ten patologický tanec... Někteří epileptici při úchvatu vykonávají automatické pohyby , napodobující činnost, na jakou jsou zvyklí. Ke křečím, pádu a úplnému bezvědomí může dojít až po delší době. Třeba i po půlhodině. Nebo taky vůbec ne. Nebo někdo včas zasáhne. Dá jí injekci, dívenka se prospí, a pak o ničem neví. “Georgi,” ozvala jsem se, když už jsme se zouvali u mě v předsíni, “ona tak úžasně tančí právě proto, že je nemocná. “</p>
<p> “Cože?” Sedl si na botník a zíral.</p>
<p> “Myslím, že tančí vždycky před úchvatem.“</p>
<p> “Neblbni. Jak by mohli vystoupení tak přesně načasovat?”</p>
<p> “Nevím.” Fakt jsem nevěděla.</p>
<p> Té noci jsem potom měla jiné starosti. George mi klidně navrhl, že mi bude platit byt a tak, a vůbec že mě bude vydržovat, já po něm hodila popelník a rozbila jsem si jediné pořádné zrcadlo. A druhého dne se mě pokusili zabít.</p>
<p> Odnesla to vycpávka v kabátě. S tlumičem se prý dost špatně míří, a já se zrovna v té chvíli nečekaně sehnula k pultu s časopisy, protože jsem slepá jako krtek, obzvlášť po ránu, když propláču noc... Trafikant byl v šoku, ale telefon policie nezapomněl A potom přišel George, čert ví jak se to dozvěděl, a to už jsem byla náramně hodná holčička a nechala jsem ho, ať mi zaplatí tělesného strážce.</p>
<p> S tím hezkým hromotlukem v patách jsem se pak vydala na neurologickou kliniku, kde působil můj bývalý spolužák a kamarád, sondovat, co se ví o doktoru Wolfovi. Vědělo se. Spolužákovi bylo jméno povědomé. “Nějaký skandál, je to pár let,” brumlal si a zavedl mě k počítači. Stačila jakási mírně nelegální manipulace a na obrazovce naskočil seznam vyloučených z Lékařské komory. Kamarád lehce zvedl obočí, když si tam přečetl i moje jméno, ale zdržel se komentáře. Doktor Wolf, docent Wolf, byl na seznamu také.</p>
<p> Neurochirurg. A kruci. Spolužák nelenil, zvedl telefon a jal se vyslýchat svého přítele, asistenta na neurochirurgické klinice. Držel sluchátko dál od ucha, abych mohla poslouchat.</p>
<p> “Vyloučeni, pokuta, úkaz činnosti, “ pan asistent byl na Wolfa nažhavený ještě po letech. “Ostuda lékařského stavu! Dělal by z lidí účelové automaty, kdyby ho nechali! A ty jeho věčné soudy! Úplatkářské aféry! Na žádost příbuzných udělat z někoho dementa při operaci banální cévní výduti! Na opravdu potřebné zákroky byl šmudla, ale na levárny génius!”</p>
<p> Přítel položil sluchátko a pokrčil rameny. Poděkovala jsem, kývla na svého fešáckého ochránce, kterému se už od zívání trhala pusa, a šli jsme.</p>
<p> Potom jsem se na pár dní zahrabala do odborné literatury a biflovala anatomii mozku a základy neurochirurgie a epileptologii, jako před státnicí.</p>
<p> George si odemkl vlastním klíčem, vzbudil spícího ochránce, překročil dvoumetrovou hromadu knih a anatomických atlasů a výpisků a prohlásil: “Mám to!”</p>
<p> “Ty taky?” podivila jsem se.</p>
<p> “Jo. Liadzil už zas běhá v parku a ten její gorila si mě pamatuje v teplákách. V divadle asi nebyl. Řekla mi všecko.”</p>
<p> “ A kruci. Miluje tě?”</p>
<p> “Hm... Je docela hloupá, víš?”</p>
<p> “Vím, “ souhlasila jsem. “Epileptické záchvaty ničí mozek...”</p>
<p> “Není epileptička,” řekl. “Totiž nebyla. Než...”</p>
<p> “Než ji dostal do rukou Wolf,” dokončila jsem.</p>
<p> Kývl. “Ona tančí pořád na rokenrol.. Na tenhle typ hudby.”</p>
<p> “Čím tu stimulací zahajuje?” zeptala jsem se odborně. Ale George mi rozuměl.</p>
<p> “Liadzil neví... Něco na baterii. Malinký červený přístrojek.“</p>
<p> “Takže její tanec je opravdu součástí záchvatu,“ shrnula jsem naše poznatky .”Uměle vyvolaného epileptického záchvatu. “</p>
<p> “Má implantovanou elektrodu v mozku,” vzdychl George. “Vyslovovala to natřikrát, děvenka... Předtím tancovala jako sboristka v baletu.“</p>
<p> “Wolf si ji vybral.. Je objevitel,” řekla jsem.</p>
<p> “Jo. Objevil jí perfektně.” V Georgově hlase zazněl neutišitelný smutek. Ještěže ho teď neslyší jeho klienti. Zaručeně by své finanční transakce svěřili někomu optimističtějšímu.</p>
<p> “Ale ne, o to nejde... Objevil centrum tance. Prošla jsem tuny literatury, a nikde nic takového nepopisují! Asi je fakt génius, hajzl jeden.”</p>
<p> “Nojo,” zachmuřil se George. “Zavřou ho. Liadzil bude svědčit. Vysvětlil jsem jí, že jí jde o život. Taky jsem jí řekl, že na tebe stříleli... Prachy,” vyslovil s ošklivostí. “Vydělávali na ní těžký prachy...”</p>
<p> “A cos pověděl policii?” zvídala jsem.</p>
<p> “Všechno. Až na to centrum. Centrum rokenrolu...” Zasnil se.</p>
<p> “Rozvedeš se a vezmeš si ji?” pokračovala jsem ve výslechu.</p>
<p> “Asi jo,” odvětil rozpačitě. “Co ty na to?”</p>
<p> “Že je to výborný nápad, “ řekla jsem mírně. k ZA 7</p>
<p> k Povídkám</p>
<p> k ZA</p>
<p> na start</p>
</section>
</body>
</FictionBook>
Mini Shell