Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1092.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
<book-title>Vyprávění o Nomech 3 - Velký let</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>6b46ee14-74e2-4a6f-8a50-f80cf2359269</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>TheW</publisher>
<year>2003</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><strong>VYPRÁVĚNÍ O NOMECH</strong><strong> </strong><strong>VELKÝ LET</strong></p>
<p><strong>TERRY PRATCHETT</strong></p><empty-line /><p>Praha 1996</p>
<p>Vydavatelství MAGNET - PRESS</p><empty-line /><empty-line /><p>ISBN 80-85847-75-2</p>
<p>Copyright ã Terry and Lyn Pratchett, 1990</p>
<p>Translation ã Helena Hrychová, Praha 1996</p><empty-line /><p>Lyn a Rhianně</p>
<p>a tomu mlsnému aligátorovi</p>
<p>v Kennedyho středisku pro</p>
<p>vesmírné lety na Floridě</p><empty-line /><p>POZNÁMKA AUTORA</p>
<p>Žádná postava v této knize nemá připomínat kteroukoli živou bytost jakékoli velikosti na kterémkoli kontinentě, obzvláště má-li právního zástupce.</p>
<p>Rovněž jsem volně zacházel se samotným Concordem, navzdory laskavosti British Airways, s níž mi dovolily si jeden Concord prohlédnout. Opravdu vypadá jako vymodelovaná obloha. Ale do Miami nonstop nelétá; má mezipřistání ve Washingtonu. Ale kdo touží mezipřistát ve Washingtonu? Ve Washingtonu nemají nomové co na práci, leda působit obtíže.</p>
<p>Je rovněž možné, že cestující na palubě Concordu nemusí jíst speciální linkové růžové třaslavé blafy. Ale všichni ostatní cestující ano.</p><empty-line /><p><strong>Na počátku...</strong></p>
<p>Ten byl domovem několika tisícovek nomů - jak si říkali - kteří dávno předtím opustili život v otevřené krajině a usadili se pod lidskými podlahami.</p>
<p>Ne že by měli s lidmi něco společného. Lidé byli velcí, pomalí a hloupí.</p>
<p>Nomové žijí rychle. Pro ně je deset let jako století. Ježto v Obchoďáku žili víc než osmdesát let, dávno zapomněli, že existují věci jako Slunce a Déšť a Vítr. Vše, co existovalo, byl Obchoďák - stvořený legendárním bří Arnoldové (zal. 1905) jakožto Příhodné Místo, kde jest nomům žíti.</p>
<p>A potom do Obchoďáku z Venku, v jehož existenci nomové nevěřili, přijel Masklin a jeho malý kmen. Ti jaksepatří věděli, co je Déšť a Vítr. To proto se tomu všemu snažili uniknout.</p>
<p>Přinesli s sebou Věc. Celá léta pokládali Věc za jakýsi talisman nebo kouzlo pro štěstí. Až v Obchoďáku, v blízkosti elektřiny, se Věc probudila a vyprávěla několika vybraným nomům věci, které jen stěží chápali...</p>
<p>Dověděli se, že původně přišli z hvězd, na jakési Lodi, a že ta Loď čeká tam kdesi na obloze tisíce let, aby je dopravila DOMŮ...</p>
<p>A dověděli se, že Obchoďák má být do tří týdnů stržen.</p>
<p>Jak Masklin nomy balamutil, strašil a přemlouval, aby opustili Obchoďák, jak si k tomu ukradli jedno z velkých nákladních aut obchodního domu, je popsáno ve<emphasis> Velké Jízdě.</emphasis></p>
<p>Zamířili do starého opuštěného kamenolomu a na chvíli šlo všechno docela dobře.</p>
<p>Ale když měříte čtyři palce ve světě plném obřích lidí, nikdy nic moc dlouho nejde dobře.</p>
<p>Zjistili, že lidé hodlají kamenolom znovu otevřít.</p>
<p>Současně také našli útržek novin s obrázkem Richarda Arnolda, vnuka jednoho z bratrů, kteří založili firmu Bří Arnoldové. Společnost, které patříval Obchoďák, byla teď velkým mezinárodním koncernem, a Richard Arnold - pravilo se v novinách - letěl na Floridu, aby přihlížel vypuštění své první telekomunikační družice.</p>
<p>Věc přiznala, že by dovedla Loď zavolat, kdyby se mohla dostat do vesmíru. Masklin se rozhodl vydat se s několika nomy na letiště a najít nějaký způsob, jak se dostat na Floridu, aby Věc vystoupila na oblohu. Což samozřejmě bylo stejně směšné jako nemožné. Ale to on nevěděl, takže to přesto zkusil.</p>
<p>Domnívajíce se, že Florida je vzdálena pět mil a že na světě je přibližně několik set lidí, a nevědouce, kam přesně jít nebo co dělat, až se tam dostanou, ale rozhodnuti se tam dostat a<emphasis> přesto</emphasis> to udělat, vydali se Masklin a jeho druhové na cestu.</p>
<p>Nomové, kteří zůstali, bojovali s lidmi ve<emphasis> Velkém Boji.</emphasis> Bránili svůj lom, dokud to šlo, a uprchli na Jekubovi, velkém žlutém dobývacím stroji.</p>
<p>Ale toto je příběh Masklinův...</p><empty-line /><p><strong>1</strong></p>
<p>LETIŠTĚ:<emphasis> Místo, kam lidé chvátají a potom tam čekají.</emphasis></p>
<p>Z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma,</p>
<p><emphasis> autor Angalo</emphasis> <emphasis>de Galanterie</emphasis></p>
<p>Nechť se oko vaší představivosti stane fotoaparátem…</p>
<p>Toto je vesmír, jiskřivá koule galaxií jako ozdoba na nějakém neviditelném vánočním stromku.</p>
<p>Vyhledejte jednu galaxii…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>Toto je galaxie, vykroužená jako porce šlehačky v šálku kávy, každá světelná tečka je hvězdou.</p>
<p>Vyhledejte jednu hvězdu…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>Toto je sluneční soustava, kde planety uhánějí tmou kolem žhavých plamenů slunce. Některé planety se drží blízko, je na nich dost horko, aby se roztavilo olovo. Některé se zatoulaly až tam, kde se rodí létavice.</p>
<p>Vyhledejte modrou planetu…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>Toto je ta planeta. Většina jejího povrchu je potopena ve vodě. Jmenuje se Země.</p>
<p>Vyhledejte jednu zemi…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>… ve slunci modrou a zelenou a hnědou, a tady je bledý obdélník, což je…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>… letiště, betonový úl pro stříbrné včely a je tam…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>… budova plná lidí a rámusu a…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>… koš plný odpadků a…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>… pár očiček…</p>
<p><emphasis>Zaostřit Zaostřit Zaostřit</emphasis></p>
<p>Cvak!</p>
<p>Masklin opatrně sklouzl po staré krabici od hamburgerů.</p>
<p>Prohlížel si lidi. Stovky a stovky lidí. Začalo mu svítat, že dostat se do letadla není jako ukrást náklaďák.</p>
<p>Angalo a Gurder se uhnízdili hluboko v odpadcích a zasmušile pojídali zbytky studeného, zvlhlého pomfritu.</p>
<p>Tohle nás všechny zaskočilo jako zemětřesení, pomyslel si Masklin.</p>
<p>Chci říct, vezměte si například Gurdera. Tam v Obchoďáku byl Opatem. Věřil, že bří Arnoldové pro nomy stvořil Obchoďák. A pořád si myslí, že někde je nějaký takový bří Arnoldové, který na nás shlíží, jelikož jsme důležití. A teď jsme tady venku a všechno, co jsme objevili, je, že nejsme vůbec důležití…</p>
<p>A potom Angalo. V bří Arnoldové nevěří, ale líbí se mu pomyšlení, že bří Arnoldové existuje jenom proto, aby v něj sám mohl dál nevěřit.</p>
<p>A nakonec já.</p>
<p>Nikdy jsem si nepomyslel, že to bude takhle těžké.</p>
<p>Myslel jsem si, že letadla jsou jenom náklaďáky s křídly a s menším počtem kol.</p>
<p>Je tady víc lidí, než jsem kdy viděl. Jak můžeme na takovémhle místě najít Vnuka Richarda, 39?</p>
<p>Doufám, že mi hodlají nechat kousek toho pomfritu…</p>
<p>Angalo vzhlédl.</p>
<p>„Viděls ho?“ zeptal se ironicky.</p>
<p>Masklin pokrčil rameny. „Spousta lidí má plnovous,“ zabručel. „Přijdou mi všichni stejní.“</p>
<p>„<emphasis>Říkal</emphasis> jsem ti to,“ sykl Angalo. „Slepou vírou nic nezmůžeš.“ Vrhl na Gurdera zlý pohled.</p>
<p>„Už možná odletěl,“ nadhodil Masklin. „Mohl projít rovnou kolem mne.“</p>
<p>„Tak se vraťme,“ navrhl Angalo. „Budou nás postrádat. Projevili jsme snahu, prohledali jsme letiště,<emphasis> tucetkrát</emphasis> nás málem rozšlápli. Tak se teď zase vraťme do normálního světa.“</p>
<p>„Co ty myslíš, Gurdere?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>Opat se na něj dlouze zoufale zahleděl.</p>
<p>„Já nevím,“ řekl. „Já vážně nevím. Doufal jsem…“</p>
<p>Hlas mu poklesl. Vypadal tak sklíčeně, že i Angalo mu poklepal na rameno.</p>
<p>„Neber si to tolik,“ řekl. „Přece jsi si<emphasis> vážně</emphasis> nemyslel, že jakýsi Vnuk Richard, 39, slétne střemhlav z nebe a dopraví nás na Floridu, viď? Koukej, podnikli jsme pokus. Nevyšlo to. Tak pojďme domů.“</p>
<p>„Samosebou, že jsem si<emphasis> tohle</emphasis> nemyslel,“ bránil se Gurder podrážděně. „Jenom jsem myslel, že… možná nějakým způsobem… to nějak půjde.“</p>
<p>„Svět patří lidem. Všechen ho vybudovali. Všechno řídí. Měli bychom to takto přijmout,“ konejšil ho Angalo.</p>
<p>Masklin se podíval na Věc. Věděl, že naslouchá. I když to byla jenom malá černá krychlička, vždycky vypadala jaksi čileji, když naslouchala.</p>
<p>Potíž byla, že mluvila, jenom když se jí chtělo. Vždycky vám pomohla jenom přiměřeně a ani o trochu víc. Vypadalo to, že Masklina celou dobu zkouší.</p>
<p>Žádat Věc o pomoc bylo jako připustit, že vám prostě došly nápady. Ale…</p>
<p>„Věci,“ oslovil ji. „Já vím, že mě slyšíš, protože v téhle budově musí být fůra elektřiny. Jsme na letišti. Vnuka Richarda, 39, nemůžeme najít. Nevíme, jak ho máme<emphasis> začít</emphasis> hledat. Pomoz nám, prosím tě.“</p>
<p>Věc mlčela.</p>
<p>„Jestli nám<emphasis> nepomůžeš,</emphasis>“ pokračoval Masklin poklidně, „vrátíme se do lomu a postavíme se lidem, ale to už se tě nebude týkat, protože tebe necháme tady. Vážně tě tu necháme. A už tě žádní nomové nikdy nenajdou. Nedostaneš už nikdy další šanci. My vymřeme, nikde už nebudou žádní další nomové, a to kvůli tobě. A po celá ta léta, která přijdou, budeš úplně sama a k ničemu a budeš si myslet ,Možná jsem měla tomu Masklinovi pomoct, když mě o to žádal‘, a potom si řekneš ,Kdyby se dal vrátit čas,<emphasis> pomohla</emphasis> bych mu‘. Inu, Věci, představ si, že se to všechno stalo a že se ti to přání konečně splnilo. Pomoz nám.“</p>
<p>„Je to stroj!“ vybafnul Angalo. „Stroj nemůžeš vydírat -!“</p>
<p>Na černém povrchu Věci se rozsvítilo malé červené světýlko.</p>
<p>„Já vím, že nám dokážeš říct, co si myslí jiné stroje,“ mluvil Masklin dál. „Ale dokážeš říct, co si myslí nomové? Přečti si, co si myslím, Věci, jestli si myslíš, že to nemyslím vážně. Chceš, aby nomové jednali inteligentně. Tak, já se inteligentně <emphasis>chovám.</emphasis> Jsem dost inteligentní, abych věděl, kdy potřebuji pomoc. Teď ji moc potřebuji. A ty můžeš pomoct. Vím, že můžeš. Jestli nám nepomůžeš, jdeme rovnou pryč a zapomeneme, že jsi kdy existovala.“</p>
<p>Rozzářilo se další světýlko, velmi slabě.</p>
<p>Masklin vstal a kývl na ostatní.</p>
<p>„Tak jo,“ řekl. „My jdem.“</p>
<p>Věc vydala krátký elektronický zvuk, který odpovídal nomímu odkašlání.</p>
<p>„<emphasis>Jak mohu být nápomocna</emphasis>?“ ozvala se.</p>
<p>Angalo se zašklebil na Gurdera.</p>
<p>Masklin si zase sedl.</p>
<p>„Najdi Vnuka Richarda, 39,“ řekl.</p>
<p>„<emphasis>To bude trvat dlouho,</emphasis>“ oznámila Věc.</p>
<p>„Hm.“</p>
<p>Několik světýlek se mihlo na povrchu Věci. Potom řekla: „<emphasis>Lokalizovala jsem nějakého Richarda Arnolda, starého třicet</emphasis> <emphasis>devět let. Právě vstoupil do odletového salonku první třídy k</emphasis> <emphasis>letu dva nula pět do Miami, Florida.</emphasis>“</p>
<p>„Moc dlouho to netrvalo,“ prohodil Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Tři sta mikrosekund,</emphasis>“ řekla Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>To je dlouho.</emphasis>“</p>
<p>„Myslím, že jsem všemu stejně nerozuměl,“ dodal Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Které části jsi nerozuměl</emphasis>?“</p>
<p>„Skoro všemu,“ přiznal Masklin. „Všemu od ,vstoupil do‘.“</p>
<p>„<emphasis>Kdosi se správným jménem je tady a čeká ve speciální místnosti,</emphasis> <emphasis>aby nastoupil do velkého stříbrného ptáka, který se vznese n</emphasis><emphasis>a oblohu a poletí do místa jménem Florida,</emphasis>“ přetlumočila Věc.</p>
<p>„Do jakého velkého stříbrného ptáka?“ zeptal se Angalo.</p>
<p>„To znamená tryskové letadlo. Je uštěpačná,“ vysvětlil Masklin.</p>
<p>„Jo? Jak tohle všechno ví?“ zeptal se podezíravě Angelo.</p>
<p>„<emphasis>Tato budova je plná počítačů,</emphasis>“ řekla Věc.</p>
<p>„Jakých, jako jsi ty?“</p>
<p>Věc nasadila uražený výraz.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Jsou velmi, velmi primitivní</emphasis>“ oznámila. „<emphasis>Ale já jim rozumím. Když myslím dostatečně pomalu.</emphasis> <emphasis>Mají za úkol vědět, kam lidé cestují.</emphasis>“</p>
<p>„To je víc, než svede většina lidí,“ řekl Angalo.</p>
<p>„Dokážeš zjistit, jak se k němu můžeme dostat?“ zeptal se Gurder a obličej se mu rozzářil.</p>
<p>„Počkat, počkat,“ zasáhl rychle Angalo. „Ať do něčeho nevletíme.“</p>
<p>„Přišli jsme sem, abychom ho našli, ne?“ namítl Gurder.</p>
<p>„Ano! Ale co ve skutečnosti<emphasis> děláme</emphasis>?“</p>
<p>„Tedy, samozřejmě… my… my… to jest, budeme…“</p>
<p>„Ani nevíme, co je odletový salonek.“</p>
<p>„Věc říkala, že to je místnost, kde lidé čekají, než nastoupí do letadla,“ pospíšil si Masklin s vysvětlením.</p>
<p>Gurder rýpl Angala ukazováčkem.</p>
<p>„Ty máš strach, že jo. Máš strach, že uvidíme Vnuka Richarda a to bude znamenat, že bří Arnoldové opravdu<emphasis> existuje</emphasis> a že ty se <emphasis>mýlíš</emphasis>! Jsi zrovna jako tvůj otec. Ten taky nemohl snést pomyšlení, že se mýlí.“</p>
<p>„Já mám strach o<emphasis> tebe,</emphasis>“ opáčil Angalo. „Protože uvidíš, že Vnuk Richard je jenom člověk. Bří Arnoldové byl taky jenom člověk. Nebo dva. Obchoďák postavili jenom pro lidi. O nomech ani nevěděli! A mého otce z toho taky můžeš vynechat!“</p>
<p>Věc otevřela maličký poklop. To někdy dělávala. Když jsou poklopy zavřené, nevidíte, kde jsou, ale vždycky, když Věc něco opravdu zaujalo, otevřela poklop a vysunula stříbrnou mističku na tyči nebo složitou soustavu potrubí.</p>
<p>Tentokrát to byl kousek drátěného pletiva na kovové tyčince. <emphasis>Začalo</emphasis> se to pomalu otáčet.</p>
<p>Masklin krabičku uchopil.</p>
<p>Zatímco ti druzí dva se hádali, řekl tiše: „Víš, kde je to odletové kdesicosi?“</p>
<p>„<emphasis>Ano</emphasis>,“ přisvědčila Věc.</p>
<p>„Tak jdeme.“</p>
<p>Angalo se ohlédl.</p>
<p>„Hej, co to děláš?“ vykřikl.</p>
<p>Masklin si ho nevšímal. Hovořil s Věcí: „A víš, kolik času máme, než odletí na Floridu?“</p>
<p>„<emphasis>Asi tak půl hodiny.</emphasis>“</p>
<p>Nomové žijí desetkrát rychleji než lidé. Zahlédnout se dají hůř než tryskomyš.</p>
<p>To je jeden z důvodů, proč je většina lidí sotva kdy spatří.</p>
<p>Ten další je, že lidé jsou experti na to nevidět věci, o nichž vědí, že nejsou. A jelikož rozumní lidé vědí, že žádné takové věci jako čtyřcouloví lidičkové neexistují, nom, který nechce být viděn, patrně viděn nebude.</p>
<p>Takže si nikdo nevšiml, jak po podlaze letištní budovy jako střela proběhly tři drobné čmouhy. Uskočily před rachotícími koly zavazadlového vozíku. Prolétly mezi nohama pomalých lidí. Proklouzly kolem křesel. Téměř neviditelně proběhly ohromnou, ozvěnou zvučící chodbou. A zmizely za kytkou v květináči.</p>
<p>Bylo řečeno, že cokoli kdekoli ovlivňuje vše ostatní. Možná je to pravda.</p>
<p>Nebo je svět možná jenom plný příkladů.</p>
<p>Například na jednom stromě, tisíce mil daleko od Masklina, vysoko v oblačné horské krajině byla rostlina, která vypadala jako jediný velký květ. Rostla zaklíněna v rozsoše větví, kořeny se jí kývaly ve vzduchu, aby v mlžném oparu lapaly po nějaké obživě. Byla to epifytická rostlina z čeledi bromeliovitých, ačkoli by jí bylo k velmi malému užitku, kdyby o tom věděla.</p>
<p>Uprostřed květu utvořila vysrážená rosa maličké jezírko. A v něm žily žáby.</p>
<p>Velmi, velmi malé žabky s miniaturním životním koloběhem.</p>
<p>Lovily mezi okvětními lístky hmyz. Do malého jezírka kladly svá vajíčka. Pulci dospěli a staly se z nich další žáby. A ty zplodily další pulce. Nakonec uhynuly, potopily se ke dnu a staly se součástí kompostu dole mezi listy, který vlastně pomáhal rostlinu vyživovat.</p>
<p>Takový byl koloběh věcí, které si žáby byly schopny zapamatovat.[*]</p>
<p>Až na to, že toho dne jedna žába zabloudila na lovu much a kraulovala kolem jednoho z vnějších okvětních plátků, nebo možná listů, a spatřila něco, co ještě nikdy neviděla.</p>
<p>Uviděla vesmír.</p>
<p>Přesněji, uviděla větev, trčící do oparu. A o několik metrů dál jiskřil kapkami mlhy v osamělém pruhu slunečního světla další květ. Žába se usadila a zírala.</p>
<p>„Hnk! Hnk! Hnk!“</p>
<p>Gurder se opřel o zeď a oddechoval jako přehřátý pes za slunečného dne.</p>
<p>Angalo byl také skoro bez dechu, ale rudnul úsilím nedat to najevo.</p>
<p>„Proč jsi nám nic<emphasis> neřekl</emphasis>!“ hněval se.</p>
<p>„Ta hádka vás strašně zaujala,“ řekl Masklin. „Bylo mi jasné, že jediný způsob, jak vás uvést do běhu, je dát se do pohybu sám.“</p>
<p>„Tisíce… ré… díky,“ funěl Gurder.</p>
<p>„Jak to, že nejsi zadýchaný?“ divil se Angalo.</p>
<p>„Jsem zvyklý rychle běhat,“ odpověděl Masklin a rozhlížel se kolem květiny. „Okej, Věci. Co teď?“</p>
<p>„<emphasis>Touhle chodbou.</emphasis>“ informovala Věc.</p>
<p>„Je plná lidí!“ zapištěl Gurder.</p>
<p>„Všude je plno lidí. Proto tohle děláme,“ řekl Masklin. Odmlčel se a potom dodal: „Podívej se, Věci, není nějaká jiná cesta, kudy se dát? Gurdera už teď málem rozmačkali.“</p>
<p>Po Věci se pohybovala světýlka ve složitých obrazcích. Potom se zeptala: „<emphasis>Čeho chcete dosáhnout</emphasis>?“</p>
<p>„Musíme najít Vnuka Richarda, 39,“ hekal Gurder.</p>
<p>„Ne. Nejdůležitější je letět do té Floridy,“ přerušil ho Masklin.</p>
<p>„Není!“ zvolal Gurder. „Já do žádné Floridy nechci!“</p>
<p>Masklin vyčkával. Potom řekl: „Tohle patrně není vhodná chvíle, ale já jsem k vám nebyl zcela upřímný…“</p>
<p>Vyprávěl jim o Věci a o vesmíru a Lodi na nebi. Kolem nich bez ustání duněla budova plná spěchajících lidí.</p>
<p>Konečně se ozval Gurder: „Ty se Vnuka Richarda vůbec nesnažíš najít?“</p>
<p>„Možná že je velmi důležitý,“ pospíšil si Masklin. „Ale máš pravdu. Na Floridě je místo, kde mají taková letadla, co startují přímo vzhůru a vynášejí na oblohu taková pípající rádia.“</p>
<p>„Ale jdi,“ zapochyboval Angalo. „Na oblohu nejde věci jen tak zavěsit! Spadly by dolů.“</p>
<p>„Sám tomu úplně nerozumím,“ připustil Masklin. „Ale když se dostaneš dost vysoko, není už<emphasis> žádné</emphasis> dole. To si myslím já. V každém případě všechno, co musíme udělat, je jet na tu Floridu a dostat Věc na jeden<emphasis> z</emphasis> těch letounů, co letí nahoru, a ona říká, že ostatní už svede sama.“</p>
<p>„Všechno?“ divil se Angalo.</p>
<p>„Nemůže to být těžší než ukrást náklaďák,“ přesvědčoval je Masklin.</p>
<p>„Nenavrhuješ snad, abychom ukradli letadlo?“ zděšeně vykřikl Gurder.</p>
<p>„Uaú!“ zavýskl Angalo a oči se mu rozzářily jakousi skrytou vnitřní energií. Miloval dopravní prostředky všeho druhu - obzvláště když se pohybovaly rychle.</p>
<p>„Ty taky ne, že ne,“ obrátil se na něj Gurder.</p>
<p>„Uaú!“ opakoval Angalo. Vypadal, jako by sledoval nějaký film, který vidí jen on sám.</p>
<p>„Jste blázni,“ konstatoval Gurder.</p>
<p>„Nikdo neřekl nic o nějaké krádeži letadla,“ uklidňoval ho Masklin rychle. „Letadlo se krást nebude. Na jednom se jenom projedena, doufám.“</p>
<p>„Uaú!“</p>
<p>„A<emphasis> nebudeme</emphasis> se pokoušet ho řídit, Angalo!“</p>
<p>Angalo pokrčil rameny.</p>
<p>„No dobrá,“ souhlasil. „Ale dejme tomu, že budu na palubě a pilotovi se udělá špatně, třeba budu muset převzít řízení. Myslím, že Náklaďák jsem neřídil špatně -“</p>
<p>„Pořád jsi do něčeho<emphasis> naráželi</emphasis>“ namítl Gurder.</p>
<p>„Učil jsem se to. Na každý pád, na obloze se nedá vrazit do ničeho kromě mračen, a ta vypadají docela měkce,“ hájil se Angalo.</p>
<p>„A co zemský<emphasis> povrch</emphasis>!“</p>
<p>„Á zemský povrch by nebyl žádný problém. Ten by byl příliš daleko.“</p>
<p>Masklin zaťukal na Věc. „Víš, kde je ten letoun, co letí na Floridu?“ „Tak nás tam doveď. Jestli můžeš, vyhni se té záplavě lidí.“</p>
<p>Drobně pršelo, a protože se už smrákalo, na letišti se rozsvěcovala světla.</p>
<p>Naprosto nikdo nezaslechl slabounké klepnutí, jak malá mřížka ventilace odpadla od vnější stěny.</p>
<p>Rozmazané obrysy tří postaviček slezly na beton a uháněly pryč.</p>
<p>Směrem k letadlům.</p>
<p>Angalo se podíval nahoru. A ještě trochu výš. A přišlo mu podívat se ještě o něco výš. Skončil s hlavou v úplném záklonu.</p>
<p>Skoro se rozplakal. „Ach, uau,“ naříkal bez přestání.</p>
<p>„Je moc velké,“ zamumlal Gurder a snažil se raději nerozhlížet. Jako většina nomů, kteří se narodili v Obchoďáku, nesnášel dívat se vzhůru a nevidět strop. Angalo také, ale víc než být Venku nesnášel pomalou jízdu.</p>
<p>„Viděl jsem je vznést se na oblohu,“ řekl Masklin. „Opravdu létají. Čestné slovo.“</p>
<p>„Uau!“</p>
<p>Tyčilo se nad nimi, takže museli couvat a couvat, aby viděli, jak veliké je. Leskly se na něm kapky deště. Letištní osvětlení kreslilo na jeho bocích hrozny zelených a bílých květů. To nebyla<emphasis> věc</emphasis>, to byl kus vymodelované oblohy.</p>
<p>„Toť se ví, vypadají menší, když jsou daleko,“ zamumlal Masklin.</p>
<p>Civěl nahoru na to letadlo. V životě se necítil menší.</p>
<p>„Já jedno chci,“ zaúpěl Angalo a zaťal pěsti. „Podívej se na něj. Vypadá, že dokáže strašně rychle letět, i když tiše stojí!“</p>
<p>„Tak jak se do něj dostaneme?“ zeptal se Gurder.</p>
<p>„Umíš si představit ty obličeje doma, kdybychom se s ním objevili?“ tlachal dál Angalo.</p>
<p>„Ano. Umím. Naprosto jasně,“ přisvědčil Gurder. „Ale jak se do něj dostaneme?“</p>
<p>„Mohli bychom -“ začal Angalo. Odmlčel se. „Proč jsi se musel zeptat na tohle?“</p>
<p>„Má díry tam, co jsou prostrčená kola,“ řekl Masklin. „Myslím, že bychom tudy mohli vylézt.“</p>
<p>„<emphasis>Ne,</emphasis>“ ozvala se Věc, kterou měl v podpaží.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>To byste nemohli</emphasis> <emphasis>dýchat. Musíte být úplně uvnitř. Tam, kudy letadla létají, je</emphasis> <emphasis>vzduch řídký.</emphasis>“</p>
<p>„To bych prosil,“ řekl Gurder důrazně. „Proto je to vzduch.“</p>
<p>„<emphasis>Nedokázal bys dýchat</emphasis>“ pravila Věc trpělivě.</p>
<p>„Ale dokázal,“ řekl Gurder. „Dýchat jsem uměl vždycky.“</p>
<p>„Blíž k zemi je vzduchu víc,“ vysvětloval Angalo. „Četl jsem to. Nízko máš spoustu vzduchu, a když stoupáš, je ho čím dál míň.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal se Gurder.</p>
<p>„Nevím. Třeba se bojí výšek.“</p>
<p>Masklin se brodil loužemi na betonu, aby si prohlédl vzdálený konec letounu. Kousek dál dva lidé za pomoci nějakých strojů nakládali bedny do otvoru v boku letadla. Kráčel zpátky kolem obrovitých pneumatik a zašilhal na dlouhý a vysoký tubus, který se táhl do budovy.</p>
<p>Ukázal na něj.</p>
<p>„Myslím, že lidé se nakládají do letadla tudy.“</p>
<p>„Cože, potrubím? Jako voda?“ divil se Angalo.</p>
<p>„Možná je to lepší, než stát tady venku a moknout,“ poznamenal Gurder. „Já už jsem mokrý skrz naskrz.“</p>
<p>„Má to schody a dráty a podobně,“ řekl Masklin. „Vyšplhat tam by neměl být problém. Musí tam být určitě nějaká škvíra, kudy tam vklouzneme.“ Popotáhl nosem. „Jako vždycky, když lidé něco stavějí,“ dodal.</p>
<p>„Tak do toho!“ zvolal Angalo. „Á, uaú!“</p>
<p>„Ale ty se nebudeš pokoušet letadlo ukrást,“ upozornil ho Masklin, když postrkovali trochu zavalitého Gurdera do nemotorného běhu. „Stejně letí tam, kam se chceme dostat -“</p>
<p>„Ne tam, kam chci já,“ zaúpěl Gurder. „Já chci domů!“</p>
<p>„ - a nebudeš se pokoušet ho řídit. Není nás na to dost. Stejně si myslím, že je o hodně složitější než nákladní auto. Je to - víš, jak se jmenuje, Věci?“</p>
<p>„<emphasis>Concord.</emphasis>“</p>
<p>„Tak vidíš,“ řekl Masklin. „Je to Concord. Ať je to, co je to, ty mi musíš slíbit, že ho neukradneš.“</p><empty-line /><p><strong> </strong><strong>2</strong></p>
<p>CONCORD:<emphasis> Létá dvakrát rychleji než kulka a naservírují Vám</emphasis> <emphasis>uzeného lososa.</emphasis></p>
<p>Z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma,<emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>autor Angalo</emphasis> <emphasis>de Galanterie</emphasis></p>
<p>Protáhnout se mezírkou do nastupovacího potrubí nebylo tak těžké jako vyrovnat se s tím, co bylo za ní.</p>
<p>Podlahy v kůlnách v kamenolomu byly z holých prken nebo z udusané hlíny. V letištní hale byly čtverce nějakého leštěného kamene. Ale tady -</p>
<p>Gurder sebou hodil na zem a zabořil nos do koberce.</p>
<p>„Koberec!“ zvolal téměř v slzách. „Koberečku! Už jsem ani nepomyslel, že tě ještě někdy uvidím!“</p>
<p>„Hele, vstávej,“ okřikl ho Angalo, v rozpacích, že se tak Opat chová před někým, kdo, byť sebevětší přítel, se nenarodil jako nom z Obchoďáku.</p>
<p>Gurder neohrabaně vstal. „Promiň,“ zamumlal a oprašoval se. „Nevím, co mě to napadlo. Vrátil jsem se do minulosti, to je všechno. Opravdový koberec. Neviděl jsem opravdový koberec celé <emphasis>měsíce.</emphasis>“</p>
<p>Vyčistil si hlučně nos. „Mívali jsme v Obchoďáku krásné koberce, víš. Opravdu krásné. Některé měly i vzory.“</p>
<p>Masklin si prohlížel to potrubí. Vypadalo jako jedna z chodeb v Obchoďáku a bylo jasně osvětleno.</p>
<p>„Tak pohyb,“ pobídl ostatní. „Je sem odevšad vidět. Kde jsou všichni ti lidé, Věci?“</p>
<p>„<emphasis>Brzy se dostaví</emphasis>.“</p>
<p>„Jak to<emphasis> ví</emphasis>?“ zanaříkal Gurder.</p>
<p>„Naslouchá jiným strojům,“ odpověděl Masklin</p>
<p>„<emphasis>V tomto letounu je rovněž mnoho počítačů,</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>„Inu, to je milé,“ řekl Masklin bezmyšlenkovitě. „Tak to si budeš mít s kým povídat.“</p>
<p>„<emphasis>Jsou celkem hloupé,</emphasis>“ pravila Věc a zdařilo se jí vyjádřit své opovržení, aniž skutečně měla čím je vyjádřit.</p>
<p>Po několika krocích se chodba otevřela do nového prostoru. Masklin uviděl záclonu a něco, co vypadalo jako bočnice křesla.</p>
<p>„Dobrá, Angalo,“ řekl. „Veď nás. Já vím, že je to tvoje přání.“</p>
<p>O dvě minuty později.</p>
<p>Ti tři seděli pod křeslem.</p>
<p>Masklin se nikdy doopravdy nezamýšlel nad tím, jak vypadá vnitřek letounu. Strávil dny na skále za lomem a pozoroval, jak letadla vzlétají. Samozřejmě si spočítal, že uvnitř jsou lidé. Lidé se dostanou všude. Ale o interiéru letadla nikdy opravdu nepřemýšlel. Jestli něco vypadalo, že pozůstává z exteriérů, bylo to letící letadlo.</p>
<p>Ale na Gurdera to bylo příliš. Tonul v slzách.</p>
<p>„Elektrické osvětlení,“ sténal. „A další koberce! A velká měkká sedadla! A mají na sobě povlaky! A<emphasis> nikde</emphasis> tu není žádné bláto! Dokonce jsou tu<emphasis> nápisy</emphasis>!“</p>
<p>„No tak, no tak,“ chlácholil ho Angalo bezradně a poklepal mu na rameno. „Byl to<emphasis> pěkný</emphasis> Obchoďák, no jo.“ Podíval se na Masklina.</p>
<p>„Musíš uznat, že je to dojemné,“ omlouval se Gurder. „Čekal jsem… dráty a potrubí a vzrušující páky a takové věci. Nikoli něco jako oddělení nábytku v bří Arnoldové!“</p>
<p>„Neměli bychom tady zůstávat,“ řekl Masklin. „Během chvilky tady všude budou lidé. Vzpomeň si, co říkala Věc.“</p>
<p>Pomohli Gurderovi na nohy a držíce ho mezi sebou, cupitali pod řadami sedadel. Ale v jednom důležitém ohledu se to tady Obchoďáku nepodobá, uvědomil si Masklin. Není tady moc možností kam se schovat. V Obchoďáku bylo vždycky něco, za co nebo pod co se dalo vklouznout nebo zalézt…</p>
<p>Už slyšel vzdálené hlasy. Nakonec našli mezera za závěsem v části letounu, kde nebyla sedadla. Masklin před sebou strkal Věc a protáhl se dovnitř.</p>
<p>Hlasy už vzdálené nebyly. Ozývaly se velmi blízko. Otočil hlavu a pár centimetrů od sebe uviděl lidskou nohu.</p>
<p>Vzadu v mezeře si všiml díry v kovové stěně, kudy vedly nějaké tlusté dráty. Byla dostatečně velká jak pro Angala a Masklina, tak i pro zděšeného Gurdera, jehož ti dva vtáhli dovnitř. Nebylo tam mnoho místa, ale aspoň je nebylo vidět.</p>
<p>Ani oni sami nic neviděli. Leželi namačkáni v šeru a snažili se udělat si na drátech pohodlí.</p>
<p>Po chvilce pronesl Gurder: „Už je mi trochu líp.“</p>
<p>Masklin přikývl.</p>
<p>Všude kolem nich se rozléhalo plno zvuků. Odněkud z dálky přicházela řada kovových zazvonění. Truchlivý zvuk lidských hlasů a potom drcnutí.</p>
<p>„Věci?“ zašeptal Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Ano</emphasis>?“</p>
<p>„Co se to děje?“</p>
<p>„<emphasis>Letoun se připravuje k odletu.</emphasis>“</p>
<p>„Ó.“</p>
<p>„<emphasis>Víš, co to znamená?</emphasis>“</p>
<p>„Ne. Ne docela.“</p>
<p>„<emphasis>Poletí ve vzdu</emphasis><emphasis>chu. Vzlétnout znamená odstartovat a vzduch</emphasis> <emphasis>znamená vzduch. Zvednout se do vzduchu. Letět vzduchem.</emphasis>“</p>
<p>Masklin slyšel Angala oddychovat.</p>
<p>Usadil se co nejlépe mezi kovovou stěnu a tlustý svazek drátů a upíral oči do tmy.</p>
<p>Nomové mlčeli. Po chvíli pocítili slabé škubnutí a po něm pohyb.</p>
<p>Dál nic. A to nic pokračovalo.</p>
<p>Nakonec Gurder hlasem třesoucím se hrůzou vykoktal: „Vystoupit už nestihneme, kdyby -“</p>
<p>Nenadálé vzdálené zahřmění dokončilo větu za něj. Pomalé dunění roztřásalo všechno kolem nich velmi jemně, avšak velmi důkladně.</p>
<p>Pak nastala tísnivá pauza, podobná tomu okamžiku, který určitě procítí míč mezi časem, kdy letí vzhůru, a časem, kdy začne padat, a cosi je všechny tři zvedlo a sesulo je na zmítající se hromádku. Podlaha se pokoušela stát se stěnou.</p>
<p>Nomové se věšeli jeden na druhého, dívali se po sobě a pištěli.</p>
<p>Za chvilku přestali. Nemělo to žádný smysl. Kromě toho jim došel dech.</p>
<p>Podlaha se velmi pozvolna zase stala řádnou podlahou a nejevila žádné další ambice stát se stěnou.</p>
<p>Masklin si sundal z krku Angalovu nohu.</p>
<p>„Myslím, že letíme.“</p>
<p>„To bylo ono?“ zeptal se Angalo chabě. „Vypadá to jaksi půvabněji, když se na to díváš ze země.“</p>
<p>„Zranil se někdo?“</p>
<p>Gurder se vyškrábal na nohy.</p>
<p>„Jsem samá modřina,“ kňoural. Oprášil se. A pak, protože nomskou povahu nic nezmění, dodal: „Je tu něco k snědku?“</p>
<p>Na jídlo nepomysleli.</p>
<p>Masklin se díval do tunelu pro dráty za Gurderovými zády.</p>
<p>„Možná nebudeme žádné potřebovat,“ řekl nejistě. „Jak dlouho to trvá na Floridu, Věci?“</p>
<p>„<emphasis>Kapitán právě řekl, že to bude trvat šest hodin a čtyřicet pět</emphasis> <emphasis>minut,</emphasis>“ řekla Věc.[*]</p>
<p>„To umřeme hlady!“ zvolal Gurder.</p>
<p>„Možná, že se tu dá něco ulovit,“ doufal Angalo.</p>
<p>„To bych neřekl,“ řekl Masklin. „Tohle nevypadá na myší rejdiště.“</p>
<p>„Lidé jídlo budou mít,“ prohlásil Gurder. „Lidé mají jídlo vždycky.“</p>
<p>„Já věděl, že to řekneš,“ konstatoval Angalo.</p>
<p>„To dá rozum, ne?“</p>
<p>„Jestlipak se můžeme podívat z okénka?“ dotazoval se Angalo. „Rád bych věděl, jak rychle letíme. Jak stromy a ostatní věci hvízdají kolem a tak dál.“</p>
<p>„Koukněte,“ řekl radši Masklin, než se mu věci vymknou z rukou. „Nepočkáme chvilku, é? Uklidníme se. Odpočiňte si. Pak se třeba můžeme poohlédnout po nějakém jídle.“</p>
<p>Znovu se uvelebili. Aspoň tu bylo teplo a sucho. Kdysi, když bydlel v díře v mezi, zažil Masklin příliš mnoho chladu a mokra na to, aby ohrnoval nos nad příležitostí prospat se v teple a suchu.</p>
<p>Začal klímat…</p>
<p>Na palubě letadla.</p>
<p>Na… palu… bě…</p>
<p>Možná v letadlech žily stovky nomů stejným způsobem jako nomové, co bydleli v Obchoďáku. Možná tu dosud žijí někde pod koberci, zatímco jsou bleskurychle dopravováni do všech těch míst, která Masklin viděl na té jediné mapě, kterou nomové kdy našli. Byla v kapesním diáři a jména vzdálených míst na ní napsaná byla jako zaklínadla - Afrika, Austrálie, Čína, Ekvádor, Printed in Hongkong, Island…</p>
<p>Možná, že se nikdy nepodívali z oken. Možná, že se nikdy ani nedověděli, že se pohybují.</p>
<p>Lámal si hlavu, jestli tohle myslela Grimma všemi těmi řečmi o žábách v té květině. Někde si to přečetla. Mohli byste celý život prožít na nějakém malém místě a myslet si, že je to celý svět. Háček je v tom, že on se tenkrát vztekal. Nechtělo se mu naslouchat.</p>
<p>No, a teď vypadl z toho květu a nepochybně…</p>
<p>Žába přivedla na své místečko mezi lístky na okraji světa květu pár dalších mladších žabek.</p>
<p>Hleděly na větev. Tam venku nebyl jenom jeden květ, byly jich tam tucty, přestože něco takového si žáby nemohly myslet, jelikož žáby neumějí počítat víc než do jedné.</p>
<p>Viděly spoustu jednotlivých květů.</p>
<p>Civěly na ně. Civění je jednou z mála věcí, ve kterých jsou žáby dobré.</p>
<p>V myšlení nikoli. Bylo by pěkné říci, že drobné žabičky dlouho a důkladně přemýšlely o novém květu, o životě ve starém květu, o nutnosti objevovat, o možnosti, že svět je větší než jezírko lemované okvětními plátky.</p>
<p>Ve skutečnosti si myslely:,,. -. -. kuňkkuň. -. -. kuňk-kuňk. -. -“</p>
<p>Ale to, co cítily, bylo příliš velké, aby se to vešlo do jediného květu.</p>
<p>Opatrně, pomaloučku, naprosto nevědouce proč, pleskly sebou dolů na tu větev.</p>
<p>Věc zdvořile zapípala.</p>
<p>„<emphasis>Možná vás bude zajímat,</emphasis>“ řekla,<emphasis> </emphasis>„<emphasis>že jsme prorazili zvukovou</emphasis> <emphasis>barié</emphasis><emphasis>ru.</emphasis>“</p>
<p>Masklin se ustaraně obrátil na ostatní.</p>
<p>„Tak jo, přiznejte se, který jste to byl?“</p>
<p>„Na mě nekoukej,“ ohradil se Angalo. „Ničeho jsem se ani nedotkl.“</p>
<p>Masklin se připlazil k okraji otvoru a vyhlédl ven.</p>
<p>Spatřil lidské nohy. Podle toho, jak vypadaly, to byly ženské lidské nohy. Obvykle to byly ty s méně praktickými střevíci.</p>
<p>O lidech jste se mohli hodně dovědět pohledem na jejich nohy. Bylo to také téměř všechno, na co se musel celý čas nom dívat. Zbytek člověka byl obvykle jen něco víc než spodní část páru nozder daleko nahoře.</p>
<p>Masklin nasál vzduch.</p>
<p>„Někde je tu jídlo,“ oznámil.</p>
<p>„Jaké jídlo?“ zeptal se Angalo.</p>
<p>„To je jedno,“ řekl Gurder a odstrčil ho. „Ať je to co chce, já to hodlám<emphasis> sníst</emphasis>!“</p>
<p>„Zpátky!“ vybafl Masklin a strčil Věc Angalovi do náruče. „Půjdu já! Angalo, ať se ani nehne!“</p>
<p>Vypálil ven, utíkal k závěsu a vklouzl za něj. Po několika vteřinách sebou hnul natolik, že z něj za závěsem vykukovalo jedno oko a jedno mračící se obočí.</p>
<p>Místnost byla jakási zásobárna potravy. Ženští lidé vytahovali ze stěny podnosy s jídlem. Nomové mají ostřejší čich než lišky; Masklin dělal všechno možné, aby neslintal. Tohle musel připustit - to bylo všechno moc hezké, lovit a pěstovat plodiny, ale co z toho získáte, není s jídlem, které najdete u lidí, srovnatelné.</p>
<p>Jedna<emphasis> z</emphasis> žen položila poslední tác na vozík a projela kolem Masklina. Kola vozíku byla skoro tak veliká jako on.</p>
<p>Když vozík vrzal kolem něj, vystřelil Masklin ze své skrýše, vyskočil na něj a vmáčkl se mezi láhve. Dělá určitě hloupost, to věděl hned. Ale bylo to přece jenom lepší, než se tlačit v nějaké díře s párem trumberů.</p>
<p>Řady a řady střevíců. Některé černé, některé hnědé. Některé s tkaničkami, některé bez. Pěkných pár jich v sobě nemělo nohy, protože si lidé boty vyzuli.</p>
<p>Masklin se díval nahoru, jak se vozík ploužil kupředu.</p>
<p>Řady a řady nohou. Některé v sukních, ale většina v kalhotách.</p>
<p>Masklin se podíval ještě výš. Nomové málokdy vidí lidi sedět.</p>
<p>Řady a řady těl, zakončených řadami a řadami hlav s obličeji vepředu. Řady a řady -</p>
<p>Masklin se skrčil zpátky mezi lahve.</p>
<p>Pozoroval ho Vnuk Richard.</p>
<p>Byl to ten známy obličej z novin. Musel to být on. Měl malou bradku a smějící se ústa se spoustou zubů. A vlasy, které vypadaly, jako by je někdo neuvěřitelným způsobem vyřezal z něčeho zářivého, místo aby normálně rostly.</p>
<p>Vnuk Richard, 39.</p>
<p>Ten obličej na něj chvilku zíral a potom se podíval stranou.</p>
<p>Nemohl mě vidět, řekl si Masklin. Jsem tu schovaný.</p>
<p>Co řekne Gurder, až mu to povím?</p>
<p>Zblázní se, tak je to.</p>
<p>Myslím, že si to chvíli nechám pro sebe. To je ohromně dobrý nápad. Už takhle máme dost starostí.</p>
<p>39. Buď je ještě třicet osm dalších Vnuků Richardů, a já si nemyslím, že je to tak, nebo je to způsob, jak člověk novinářský říká, že je někdo stár třicet devět roků. Skoro z poloviny tak starý jako Obchoďák. A nomové z Obchoďáku říkají, že Obchoďák je starý jako svět. Já vím, že to nemůže být pravda, ale -</p>
<p>Rád bych věděl, jaký je to pocit žít skoro<emphasis> věčně</emphasis>?</p>
<p>Zavrtal se ještě víc mezi věci v přihrádce. Většinou to byly lahve, ale našel tam i několik sáčků, obsahujících hrudkovité předměty o maličko menší než Masklinova pěst. Bodal do papíru nožem, až vyřezal otvor dostatečně velký a jednu tu věc vytáhl.</p>
<p>Byl to solený burák. No, to bylo jen pro začátek.</p>
<p>Popadl sáček, právě když ho minula lidská ruka.</p>
<p>Byla tak blízko, že se jí mohl dotknout.</p>
<p>Byla tak blízko, že se mohla dotknout<emphasis> jeho.</emphasis></p>
<p>Viděl červeň na nehtech jejích prstů, když se kolem něj sunuly, zvolna sevřely jiný balíček a zmizely.</p>
<p>Masklinovi později došlo, že ta rozdavačka potravy ho nemohla vidět. Jenom sáhla dolů na podnos pro to, o čem věděla, že tam bude, a to rozhodně nezahrnovalo Masklina.</p>
<p>To bylo jasné později. V tu chvíli, s lidskou rukou, která mu téměř pročísla vlasy, to všechno vypadalo úplně jinak. Spustil se kvapem z vozíku, dopadl na koberec a odkutálel se pod nejbližší sedadlo.</p>
<p>Ani nečekal, až popadne dech. Zkušenost ho naučila, že ve chvíli, když se zastavíte, abyste popadli dech, vás věci zaskočí. Hnal si to od sedadla k sedadlu, vyhýbal se obřím nohám, vyzutým botám, zahozeným novinám a sáčkům. Ve chvíli, kdy křižoval část uličky k zásobárně potravin, byl šmouhou i podle nomských měřítek. Nezastavil se, ani když se protahoval otvorem. Jenom skočil a prolétl jím, aniž se dotkl stěn.</p>
<p>„Burák?“ řekl otráveně Angalo. „Pro tři? To není ani sousto pro každého!“</p>
<p>„Tak co navrhuješ?“ zeptal se Masklin hořce. „Chceš snad jít k té rozdavačce potravy a říct, že tady dole jsou tři malí hladovějící?“</p>
<p>Angalo z něj nespustil oči. Masklin už opět nabral dech, ale pořád ještě byl rudý v obličeji.</p>
<p>„Víš co, to by mohlo stát za pokus,“ řekl.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„No, kdybys byl člověk, čekal bys, že na palubě letadla potkáš nomy?“</p>
<p>„Toť se ví, že ne-“</p>
<p>„Vsadím se, že by tě ohromilo, kdybys noma<emphasis> opravdu</emphasis> uviděl, co?“</p>
<p>„To navrhuješ, abychom se schválně ukázali člověku?“ pravil Gurder podezíravě. „To jsme ještě nikdy neudělali, však víte.“</p>
<p>„Já jsem to teď málem udělal,“ řekl Masklin. „A příliš se do toho nepohrnu!“</p>
<p>„Chceš říct, že radši vyhladovíme k smrti nad jedním burákem, jako vždycky?“</p>
<p>Gurder roztouženě pohlédl na úlomek oříšku v ruce. V Obchoďáku se buráky samozřejmě cpali. Kolem Vánočního trhu, když se Tržnice přeplnila jídlem, které v jiných sezónách normálně nevidíte, byly burské oříšky chutným závěrem oběda. Možná byly také chutným předkrmem. Ale samotným obědem určitě nebyly.</p>
<p>„Co plánuješ?“ zeptal se unaveně.</p>
<p>Jedna z oněch rozdavaček potravy brala tácy z polic, když jakýsi pohyb přilákal její pohled. Lidská hlava se velmi zvolna otočila.</p>
<p>Něco malého a černého se jí spouštělo rovnou k uchu.</p>
<p>Strčilo si to drobné palečky do oušek, zamávalo prstíky a vyplázlo jazýček.</p>
<p>„Prrrr,“ ječel Gurder.</p>
<p>Tác vypadl rozdavačce z rukou. Vydala táhlý zvuk, který zněl jako pronikavá mlhová siréna, a ucouvla s rukama pozvednutýma k ústům. Nakonec se natočila, velmi zvolna, jako strom před pádem, a zmizela mezi závěsy.</p>
<p>Když se vrátila s další lidskou bytostí, byla ta postavička pryč.</p>
<p>Rovněž tak většina jídla.</p>
<p>„Ani nevím, kdy jsem naposledy měl uzeného lososa,“ pravil Gurder šťastně.</p>
<p>„Mhmhm,“ pomlaskával Angalo.</p>
<p>„Takhle se nemá jíst,“ řekl Gurder přísně. „Nemůžeš si to všechno najednou naložit do pusy a potom odříznout, co přečuhuje. Co si lidé pomyslí?“</p>
<p>„ -dný lidi tu nejsou,“ opáčil Angalo nezřetelně. „ -korát ty a Masklin.“</p>
<p>Masklin odřezal víčko z nádobky s mlékem. Byla prakticky velikosti noma.</p>
<p>„Tohle je něco jiného, co?“ pochvaloval si Gurder. „Řádná strava z natural konzerv a tak podobně. Nic není třeba čistit od hlíny jako v lomu. A je tu taky příjemně a teplo. Jedině takhle se dá cestovat. Chce někdo -“ neurčitě strčil do talířku, nejsa si jist, co obsahuje, „- tohle?“</p>
<p>Ostatní zavrtěli hlavou. Na talíři spočívalo něco lesklého a třaslavého a růžového s třešní nahoře a jakýmsi zvláštním způsobem se tomu dařilo vypadat jako něco, co byste nejedli, ani kdyby vám to naložili na talíř po týdenní hladovce.</p>
<p>„Jak to chutná?“ ptal se Masklin, když Gurder kousek sežvýkal.</p>
<p>„Růžově,“ odvětil Gurder.[*]</p>
<p>„Dá si někdo na závěr burský oříšek?“ otázal se Angalo. Ušklíbl se. „Ne? Tak ho zahodím?“</p>
<p>„Ne,“ pospíšil si Masklin. Podívali se na něj. „Promiň,“ pokračoval. „Chci říct, že bys neměl. Plýtvat dobrým jídlem není správné.“</p>
<p>„Je to špatné,“ prohlásil Gurder upjatě.</p>
<p>„Mmm. Nevím, jestli je to špatné,“ řekl Masklin. „Ale je to hloupé. Dej ho do rance. Nikdy nevíš, kdy ho můžeš potřebovat.“</p>
<p>Angalo si protáhl paže a zívl.</p>
<p>„Umýt se by potěšilo,“ řekl.</p>
<p>„Žádnou vodu jsem neviděl,“ odpověděl Masklin. „Někde tu asi je nějaký dřez nebo záchod, ale nevím, kde ho hledat.“</p>
<p>„Když je řeč o záchodě -“</p>
<p>„Přímo na druhém konci potrubí, prosím,“ informoval Gurder.</p>
<p>„<emphasis>A vyhýbat se elektrickému vedení</emphasis>“ řekla Věc sama od sebe.</p>
<p>Angalo zmateně přikývl a odplazil se do tmy.</p>
<p>Gurder zívl a protáhl se.</p>
<p>„Nebudou nás ty rozdavačky potravy hledat?“ zeptal se.</p>
<p>„Myslím, že ne,“ řekl Masklin. „Když jsme bydlívali Venku, než jsme našli Obchoďák, jistě nás lidé občas zahlédli. Myslím, že ve skutečnosti nevěří svým očím. Nevyráběli by ty potrhlé zahradní okrasy, kdyby někdy viděli<emphasis> skutečného</emphasis> noma.“</p>
<p>Gurder hmátl do svého oděvu a vytáhl obrázek Vnuka Richarda. I v matném světle v něm Masklin poznal toho člověka na sedadle. Neměl na obličeji varhánky, jak byl obrázek složen, a nebyl ze stovek drobných teček, ale odhlédnuto od toho…</p>
<p>„Myslíš, že tady někde je?“ pronesl Gurder roztouženě.</p>
<p>„Mohl by. Mohl by,“ řekl Masklin a cítil se mizerně. „Ale, podívej, Gurdere… Angalo možná zachází trochu příliš daleko, ale mohl by mít pravdu. Možná, že Vnuk Richard je jenom další lidská bytost, víš. Lidé pravděpodobně <emphasis>vystavěli</emphasis> Obchoďák jenom pro lidi. Tvoji předkové se do něj jenom nastěhovali, protože, inu, bylo tam teplo a sucho. A -“</p>
<p>„Já tě neposlouchám, abys věděl,“ přerušil ho Gurder. „Nehodlám si nechat namluvit, že jsme jenom něco jako krysy a myši. My jsme něco zcela zvláštního.“</p>
<p>„Věc si je naprosto jistá v tom, že jsme přišli odjinud, Gurdere,“ řekl Masklin mírně.</p>
<p>Opat složil obrázek. „Možná. Možná, že ne,“ pronesl. „Na tom nesejde.“</p>
<p>„Angalo si myslí, že na tom záleží, jestliže je to pravda.“</p>
<p>„Nevím proč. Existuje víc než jedna pravda.“ Gurder pokrčil rameny. „Mohl bych říct: jsi jenom trocha prachu a tekutin a kostí a chlupů, a je to pravda. A mohl bych třeba říct: jsi něco uvnitř své hlavy, co ji opustí, když zemřeš. To je také pravda. Zeptej se Věci.“</p>
<p>Barevná světýlka se míhala po povrchu Věci.</p>
<p>Masklin se zatvářil pohoršené. „<emphasis>Nikdy</emphasis> jsem se jí na nic takového neptal,“ řekl.</p>
<p>„Proč ne? To je první otázka, kterou bych jí položil já.“</p>
<p>„Pravděpodobně řekne něco jako ,Nelze zpracovat‘ nebo ,Údaje neoperativní‘. To říká, když neví a nechce to přiznat. Věci?“</p>
<p>Věc neodpovídala. Světýlka změnila polohu.</p>
<p>„Věci?“ opakoval Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Monitoruji komunikaci.</emphasis>“</p>
<p>„To dělá často, když se otravuje,“ řekl Masklin Gurderovi. „Jenom tak sedí a poslouchá neviditelné zprávy ze vzduchu. Dávej pozor, Věci. Tohle je důležité. Chceme -“</p>
<p>Světylka se rozhýbala. Hodně jich zčervenalo.</p>
<p>„Věci! My -“</p>
<p>Věc vydala krátké kliknutí, což se rovnalo odkašlání.</p>
<p>„<emphasis>V pilotní kabině byl viděn nom.</emphasis>“</p>
<p>„Poslyš, Věci, my - Cože?“</p>
<p>„<emphasis>Opakuji: v pilotní kabině byl viděn nom.</emphasis>“</p>
<p>Masklin se prudce rozhlédl.</p>
<p>„Angalo?“</p>
<p>„<emphasis>To je krajně pravděpodobné,</emphasis>“ pravila Věc.</p><empty-line /><p><strong>3</strong></p>
<p>CESTUJÍCÍ:<emphasis> Velká, nomům podobná stvoření. M</emphasis><emphasis>noho lidí tráví velký</emphasis> <emphasis>díl času cestováním z místa na místo, což je zvláštní, protože v</emphasis> <emphasis>místě, kam cestují, už je stejně příliš mnoho lidí. Viz. také</emphasis> <emphasis>pod ZVÍŘATA, INTELIGENCE, EVOLUCE a PUDINK.</emphasis></p>
<p>Z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma,<emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>autor Angal</emphasis><emphasis>o</emphasis> <emphasis>de Galanterie</emphasis></p>
<p>Zvuk Masklinova a Gurderova hlasu zněl ozvěnou, když prolézali mezi dráty.</p>
<p>„<emphasis>Napadlo mě,</emphasis> že mu to nějak trvá!“</p>
<p>„Neměl jsi ho nechat jít samotného! Víš, jaký je, když jde o řízení!“</p>
<p>„Já jsem ho neměl nechat?“</p>
<p>„On prostě nemá vůbec - kudy teď?“</p>
<p>Angalo řekl, že si myslí, že vnitřek letadla bude jeden propletenec drátů a potrubí. Měl skoro pravdu. Nomové se protahovali úzkým, kabely ověšeným světem pod podlahou.</p>
<p>„Na tohle jsem moc starý! V nomově životě nastane jednou čas, kdy by se neměl plazit vnitřkem strašných létajících strojů!“</p>
<p>„Kolikrát jsi se plazil?“</p>
<p>„Až dost!“</p>
<p>„<emphasis>Blížíme se,</emphasis>“ upozornila je Věc.</p>
<p>„Takhle to dopadá, když se ukazujeme! To je Poslední soud,“ láteřil dál Gurder.</p>
<p>„Čí?“ zeptal se Masklin chmurně a pomohl mu na nohy.</p>
<p>„Co myslíš?“</p>
<p>„Někoho musí soudit!“</p>
<p>„Já jsem myslel soud všeobecně!“</p>
<p>Masklin se zastavil.</p>
<p>„Kudy teď, Věci?“</p>
<p>„<emphasis>Zpráva informovala rozdavačku potravy, že podivná malá bytost</emphasis> <emphasis>je na palubě letadla,</emphasis>“ řekla Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>To je místo, kde se</emphasis> <emphasis>nacházíme. Je zde mnoho počítačů.</emphasis>“</p>
<p>„Mluví s tebou, ne?“</p>
<p>„<emphasis>Trochu. Jsou jako děti. Většinou poslouchají,</emphasis>“ řekla Věc samolibě. „<emphasis>Nejsou moc inteligentní.</emphasis>“</p>
<p>„Co<emphasis> uděláme</emphasis>?“ ptal se Gurder.</p>
<p>„Půjdeme -“ Masklin zaváhal. Slovo ,zachránit‘ se rýsovalo někde na konci té věty.</p>
<p>Bylo to silné, dramatické slovo. Toužil je vyslovit. Potíž byla v tom, že za ním se tlačilo jiné, prostší, protivnější slovo.</p>
<p>Znělo: „Jak?“</p>
<p>„Myslím, že se mu nepokusí ublížit,“ řekl a doufal, že je to pravda. „Možná ho někam dají. Měli bychom si najít místo, odkud se můžeme podívat, co se děje.“ Bezmocně zkoumal dráty a složité kusy kovu před nimi.</p>
<p>„Měl bys mě tedy nechat jít napřed,“ řekl Gurder suše.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Možná ti to jde moc dobře venku, v otevřeném prostoru,“ řekl Opat a odstrčil ho. „Ale v Obchoďáku jsme my věděli všechno o tom, jak se pohybovat uvnitř věcí.“</p>
<p>Zamnul si ruce.</p>
<p>„Správně,“ řekl, a potom popadl kabel a protáhl se mezerou, které si Masklin ani nevšiml.</p>
<p>„Takovéhle věci jsem dělával jako kluk,“ rozpovídal se. „Prováděli jsme všechny možné skopičiny.“</p>
<p>„Ano?“ opáčil Masklin.</p>
<p>„Tudy dolů, myslím. Pozor na dráty. No jo. Nahoru a dolů výtahovými šachtami, tam a zpátky skrz telefonní centrálu…“</p>
<p>„Já myslel, že pořád mluvíš o tom, že dneska děti utrácejí příliš mnoho času poflakováním a lumpárnami.“</p>
<p>„Ach. Ano. No,<emphasis> tomu</emphasis> se říká trestná činnost mladistvých,“ řekl Gurder přísně. „To je něco jiného než naše mladická nerozvážnost. Zkusíme to tudy nahoru.“</p>
<p>Protáhli se mezi dvěma teplými kovovými stěnami. Oslnilo je denní světlo.</p>
<p>Masklin a Gurder si lehli a plazili se kupředu.</p>
<p>Doplazili se do prostoru zvláštního tvaru, ne o mnoho většího než kabina nákladního auta. Podobně jako ona byl toto skutečně prostor, k jehož výbavě patřili lidští řidiči.</p>
<p>Přístrojů tam byla<emphasis> spousta.</emphasis></p>
<p>Pokrývaly stěny i strop. Světla a přepínače, ciferníky a páky. Masklin si pomyslel: Kdyby tu byl Dorcas, nikdy bychom ho odsud nedostali. Angalo je někde tady, a my ho<emphasis> chceme</emphasis> odsud dostat.</p>
<p>Na podlaze klečeli dva lidé. Jedna z rozdavaček potravy stála vedle. Odbývalo se moře bučení a vrčení.</p>
<p>„Lidská řeč,“ poznamenal Masklin. „Kéž bychom jí rozuměli.“</p>
<p>„<emphasis>Jak je libo.</emphasis>“ řekla Věc. „<emphasis>Připrav se.</emphasis>“</p>
<p>„Ty rozumíš lidským zvukům?“</p>
<p>„<emphasis>Jistě. Jsou to jenom zpomalené nomské zvuky.</emphasis>“</p>
<p>„Cože?<emphasis> Co</emphasis>? To jsi nám nikdy neřekla! To jsi nám nikdy předtím neřekla!“</p>
<p>„<emphasis>Celé biliony věcí jsem vám neřekla. Kde chceš, abych začala</emphasis>?“</p>
<p>„Můžeš začít tím, že mi řekneš, co si teď povídají,“ řekl Masklin. „Prosím.“</p>
<p>„<emphasis>Jeden právě řekl ,To musela být nějaká myš nebo něco</emphasis> <emphasis>takového‘, a ten druhý řekl ,Ukaž mi oblečenou myš a já</emphasis> <emphasis>připustím, že to byla myš‘. A ta rozdavačka potravy řekla ,To</emphasis> <emphasis>nebyla žádná myš, co jsem viděla já. Prsklo to na mne jedna</emphasis> <emphasis>malina‘ (výkřik).“</emphasis></p>
<p>„Co je malina?“</p>
<p>„<emphasis>Malý červený plod rostliny Rubus idaeus.</emphasis>“</p>
<p>Masklin se obrátil ke Gurderovi.</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Já? Jaký plod? Poslyš, kdyby se tam vyskytlo nějaké ovoce, snědl bych ho. Jenom jsem udělal ,prrrr‘.“</p>
<p>„<emphasis>Jeden z lidí právě řekl ,Ohlédl jsem se a támhle to bylo a</emphasis> <emphasis>koukalo se to oknem‘.</emphasis>“</p>
<p>„To je celý Angalo,“ prohlásil Gurder.</p>
<p>„<emphasis>Teď ten druhý na kolenou řekl ,No, ať je to co chce, je to</emphasis> <emphasis>tady za panelem a nikam to nemůže</emphasis><emphasis> utéct‘.“</emphasis></p>
<p>„On odlupuje kus stěny!“ zvolal Masklin. „Ale ne! Sahá dovnitř!“</p>
<p>Člověk zabučel.</p>
<p>„<emphasis>Člověk řekl ,Kouslo mě to! Ta malá potvora mě kousla</emphasis>‘!“ pravila Věc pobaveně.</p>
<p>„Jo. Je to Angalo,“ konstatoval Gurder. „Jeho otec byl taky takový. Bojovník do posledního dechu.“</p>
<p>„Ale oni nevědí, co našli!“ řekl Masklin naléhavě. „Zahlédli ho, ale on utekl! Dohadují se o tom! Oni ve skutečnosti v nomy nevěří! Kdybychom ho dokázali dostat ven, než ho chytí, rozhodně si budou myslet, že to byla myš nebo něco takového!“</p>
<p>„Řekl bych, že bychom mohli jít kolem stěnami,“ navrhl Gurder. „Ale to by trvalo moc dlouho.“</p>
<p>Masklin se zoufale rozhlížel po kabině. Kromě těch tří, kteří se pokoušeli chytit Angala, byli vpředu ještě dva lidé. To musejí být piloti, pomyslel si Masklin.</p>
<p>„Nápady mi úplně došly,“ řekl. „Dokážeš něco vymyslet, Věci?“</p>
<p>„<emphasis>Mohu vymýšlet prakticky neomezeně.</emphasis>“</p>
<p>„Já<emphasis> chci říct,</emphasis> můžeš něco udělat, abys nám pomohla zachránit Angala?“</p>
<p>„<emphasis>Ano.</emphasis>“</p>
<p>„Tak to už bys měla začít.“</p>
<p>„<emphasis>Ano.</emphasis>“</p>
<p>Za okamžik uslyšeli tiché zvonění poplašného zařízení. Světla začala blikat. Piloti něco vykřikli a natáhli se kupředu a začali něco kutit s přístroji.</p>
<p>„Co se to děje?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Je možné, že se lidé polekali proto, že už nepilotují tento</emphasis> <emphasis>stroj,</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>„Že ne? Tak kdo?“</p>
<p>Světýlka na Věci se zavlnila.</p>
<p>„<emphasis>Já.</emphasis>“</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Jedna ze žabiček spadla z větve a tiše zmizela v listnatém baldachýnu daleko dole. Ježto velmi malá, lehoučká zvířata mohou padat dlouho, aniž si ublíží, je vcelku možné, že žába pád do pralesního světa pod stromem přežila a měla další převelice zajímavý zážitek, jaký stromová žába kdy zakusila.</p>
<p>Ostatní žáby se loudaly vpřed.</p>
<p>Masklin pomohl Gurderovi dalším kovovým tunelem, plným drátů. Nad hlavou slyšeli dunění lidských nohou a bučení lidí v potížích.</p>
<p>„Myslím, že z toho nemají moc velkou radost,“ podotkl Gurder.</p>
<p>„Ale nemají čas hledat něco, co byla pravděpodobně myš,“ opáčil Masklin.</p>
<p>„To není žádná myš, je to Angalo!“</p>
<p>„Ale potom si budou myslet, že to byla myš. Myslím, že lidé nechtějí znát to, co je rozčiluje.“</p>
<p>„To mi připadá zrovna nomské,“ řekl Gurder.</p>
<p>Masklin se podíval na Věc, kterou měl v podpaží.</p>
<p>„Ty ten Concord opravdu řídíš?“ zeptal se.</p>
<p>„<emphasis>Ano.</emphasis>“</p>
<p>„Já jsem si myslel, že při řízení musíš otáčet volantem a řadit rychlost a tak,“ řekl Masklin.</p>
<p>„<emphasis>To všechno vykonávají přístroje. Lidé mačkají knoflíky a kroutí</emphasis> <emphasis>volanty, jenom aby řekli přístrojům, co mají dělat.</emphasis>“</p>
<p>„Tak co tedy děláš<emphasis> ty</emphasis>?“</p>
<p>„<emphasis>Já</emphasis>“ pravila Věc,<emphasis> </emphasis>„<emphasis>rozhoduji.</emphasis>“</p>
<p>Masklin naslouchal tlumenému hřmění strojů.</p>
<p>„Je to těžké?“ zeptal se.</p>
<p>„<emphasis>Nikoli samo o sobě. Avšak ti lidé se pořád snaží do </emphasis><emphasis>toho</emphasis> <emphasis>zasahovat.</emphasis>“</p>
<p>„Myslím, že bychom tedy raději měli rychle najít Angala,“ usoudil Gurder. „Tak pojď.“</p>
<p>Sunuli se dalším kabelovým tunelem.</p>
<p>„Měli by nám poděkovat, že dovolujeme naší Věci dělat za ně jejich práci,“ mínil Gurder.</p>
<p>„Myslím, že na to takhle nenahlížejí,“ řekl na to Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Letíme ve výšce 16 000 metrů rychlostí 2100 kilometrů za</emphasis> <emphasis>hodinu,</emphasis>“ informovala Věc.</p>
<p>Když nic nepoznamenali, dodala:<emphasis> </emphasis>„<emphasis>To je velmi vysoko a velmi</emphasis> <emphasis>rychle.</emphasis>“</p>
<p>„To je dobře,“ řekl Masklin, který si uvědomil, že se nějaká poznámka očekává.</p>
<p>„<emphasis>Velmi, velmi rychle.</emphasis>“</p>
<p>Oba nomové se protáhli mezírkou mezi dvěma kovovými pláty.</p>
<p>„<emphasis>Vlastně rychleji než kulka.</emphasis>“</p>
<p>„Úžasné,“ řekl Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Dvakrát rychleji než zvuk v této atmosféře,</emphasis>“ pokračovala Věc.</p>
<p>„Uau.“</p>
<p>„<emphasis>Zajímalo by mě, jestli bych to mohla vyjádřit jiným způsobem,</emphasis>“ pravila Věc a znělo to mírně znepokojeně.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Z Obchoďáku do lomu</emphasis> <emphasis>by to Concord dokázal za méně než patnáct vteřin.</emphasis>“</p>
<p>„Ještě štěstí, že jsme ho nepotkali v protisměru,“ poznamenal Masklin.</p>
<p>„No tak, přestaň si z ní utahovat,“ napomenul ho Gurder. „Chce ti říct, že je hodná holka… Věc,“ opravil se.</p>
<p>„<emphasis>Nechci</emphasis>“ pravila Věc poněkud rychleji než obvykle.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Toliko jsem</emphasis> <emphasis>upozorňovala, ze toto je velmi specializovaný stroj a vyžaduje</emphasis> <emphasis>zběhlost v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>řízení.</emphasis>“</p>
<p>„Tak to bys snad neměla tolik mluvit,“ řekl Masklin.</p>
<p>Věc na něj zavlnila světýlky.</p>
<p>„Tohle bylo sprosté,“ řekl Gurder.</p>
<p>„No, já jsem dělal to, o čem Věc mluví, celý život a neslyšel jsem za to ani ,díky‘,“ řekl Masklin. „Ale jak vysoko je 16 000 metrů?“</p>
<p>„<emphasis>Šestnáct kilometrů. Dvakrát tak daleko jako z Obchoďá</emphasis><emphasis>ku do</emphasis> <emphasis>lomu.</emphasis>“</p>
<p>Gurder se zastavil.</p>
<p>„Do výšky?“ podivil se. „My jsme tak vysoko?“</p>
<p>Podíval se na podlahu.</p>
<p>„Ó,“ řekl.</p>
<p>„<emphasis>Hele,</emphasis> jenom nezačínej,“ řekl rychle Masklin. „Už máme dost starostí<emphasis> s</emphasis> Angalem. Přestaň se takhle lepit na zeď!“</p>
<p>Gurder zesinal.</p>
<p>„To musíme být tak vysoko jako všechny ty načechrané bílé obláčkové věci,“ vydechl.</p>
<p>„<emphasis>Ne</emphasis>,“ pravila Věc.</p>
<p>„Aspoň nějaká útěcha,“ řekl Gurder.</p>
<p>„<emphasis>Jsou hluboko pod námi.</emphasis>“</p>
<p>„Ó.“</p>
<p>Masklin popadl Opata za rameno.</p>
<p>„Nezapomeň na Angala!“ povzbuzoval ho.</p>
<p>Gurder pomalu přikývl a sunul se se zavřenýma očima vpřed, píď po pídi.</p>
<p>„Nesmíme ztratit hlavu,“ řekl Masklin. „I<emphasis> když jsme</emphasis> tak vysoko.“ Podíval se dolů. Kov pod ním byl naprosto pevný. Museli byste mít velkou představitost, abyste skrz něj viděli zemský povrch dole.</p>
<p>Ale on ji naštěstí měl.</p>
<p>„Uf,“ řekl. „Tak pojď, Gurdere. Dej mi ruku.“</p>
<p>„Je zrovna před tebou.“</p>
<p>„Promiň. Neviděl jsem ji, mám zavřené oči.“</p>
<p>Trvalo jim věčnost posunovat se nahoru a dolů mezi vedením, až Gurder nakonec řekl: „To nemá cenu. Tady není žádná dost velká díra. On by ji našel, kdyby tady nějaká byla.“</p>
<p>„Tak musíme najít cestu do kabiny, a tak ho dostat ven,“ navrhl Masklin.</p>
<p>„Se všemi těmi lidmi?“</p>
<p>„Mají toho dost na práci, než aby si nás všimli. Pravda, Věci?“</p>
<p>„<emphasis>Pravda.</emphasis>“</p>
<p>Existuje místo tak vysoko, že není žádné dole.</p>
<p>Trochu níž brázdil oblohu bílý šíp, předstihl noc, předběhl slunce, v několika hodinách překročil oceán, který byl kdysi krajem světa…</p>
<p>Masklin se opatrně spustil na podlahu a kradl se vpřed. Lidé se jeho směrem ani nepodívali.</p>
<p>Doufám, že Věc ví, jak se tohle letadlo řídí, pomyslel si. Šinul se bokem k panelům, kde se snad schovával Angalo.</p>
<p>Tohle nebylo dobré. Nesnášel být takhle vydán náhodě. Samozřejmě v oněch dnech, kdy lovíval sám a sám, to možná bylo horší. Kdyby ho tehdy něco chytilo, vůbec by to nevěděl. Byl jenom sousto. Avšak nikdo neví, co lidé provedou s nomem, jestli ho chytí…</p>
<p>Vletěl do požehnaného stínu.</p>
<p>„Angalo!“ zasyčel.</p>
<p>Po chvíli se ozval hlas zpoza vedení: „Kdo je to?“</p>
<p>Masklin se zvedl. „Kolikrát chceš hádat?“ zeptal se svým obvyklým hlasem.</p>
<p>Angalo seskočil. „Honili mě!“ řekl. „A jeden strčil ruku -“</p>
<p>„Já vím. Pojďme, dokud mají napilno.“</p>
<p>„Co se děje?“ ptal se Angalo, když vyběhli do světla.</p>
<p>„Věc nás pilotuje.“</p>
<p>„Jak? Nemá ruce. Nemůže řadit rychlosti a nic -“</p>
<p>„Zjevně šéfuje počítačům, které to všechno dělají. Pojď<emphasis> už.</emphasis>“</p>
<p>„Podíval jsem se oknem,“ breptal Angalo. „Všude kolem je obloha!“</p>
<p>„Ani mi to nepřipomínej,“ sykl Masklin.</p>
<p>„Nech mě podívat se ještě jedinkrát -“ začal Angalo.</p>
<p>„Poslyš, Gurder na nás čeká a už nestojíme o žádné potíže -“</p>
<p>„Ale tohle je lepší než všechny náklaďáky -“</p>
<p>Zaslechli tlumený zvuk.</p>
<p>Vzhlédli.</p>
<p>Jeden z lidí je pozoroval. Ústa měl otevřená a v obličeji výraz někoho, kdo bude moc těžko vysvětlovat, co právě vidí, hlavně sám sobě.</p>
<p>Člověk se už zvedal na nohy.</p>
<p>Angalo s Masklinem se na sebe podívali.</p>
<p>„Utíkej!“ zařvali.</p>
<p>Gurder nenápadně číhal v nepatrném stínu u dveří, když proběhli kolem, ruce i nohy se jim míhaly jako písty. Popadl suknici svého šatu a cupital za nimi.</p>
<p>„Co se děje? Co se děje?“</p>
<p>„Pronásleduje nás člověk!“</p>
<p>„Nenechávejte mě tady! Nenechávejte mě tady!“</p>
<p>Masklin byl právě v čele, když se hnali uličkou mezi řadami lidí, kteří si vůbec nevšimli tří drobných šmouh, běžících mezi sedadly.</p>
<p>„Neměli… jsme tam… okounět!“ lapal po dechu Masklin.</p>
<p>„Možná… už… nebudeme mít… nikdy takovou příležitost,“ odmlouval Angalo.</p>
<p>„To máš<emphasis> pravdu</emphasis>!“</p>
<p>Podlaha se lehce naklonila.</p>
<p>„<emphasis>Věci</emphasis>! Co to děláš?“</p>
<p>„<emphasis>Dělám legraci.</emphasis>“</p>
<p>„Ne! Tudy!“</p>
<p>Masklin se vrhl kolem páru obřích bot mezi dvě sedadla a plácl sebou na koberec. Ostatní se tam vřítili za ním.</p>
<p>Pár coulů od nich byly obrovské lidské nohy.</p>
<p>Masklin si přidržel Věc u obličeje.</p>
<p>„Vrať jim to letadlo!“ zasyčel.</p>
<p>„<emphasis>Doufala jsem, že s ním budu moci přistát,</emphasis>“ pravila Věc. I když měla hlas stále plochý a bez výrazu, Masklin si přesto pomyslel, že zní posmutněle.</p>
<p>„Umíš s těmihle věcmi přistávat?“ zeptal se jí Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Ráda bych se to příležitostně naučila -</emphasis>“</p>
<p>„Koukej jim to<emphasis> okamžitě</emphasis> vrátit!“</p>
<p>Věc se trochu zakolébala a změnila obrazec světýlek. Masklin vydechl.</p>
<p>„Tak co, budeme se všichni pět minut chovat rozumně?“ zeptal se.</p>
<p>„Promiň, Maskline,“ řekl Angalo. Snažil se tvářit omluvně, ale nešlo mu to. Masklin poznal vytřeštěné oči a mírně šílený úsměv někoho, octnuvšího se velmi blízko jejich soukromému nebi. „Bylo to takové… víte, že pod námi je rovnoměrně modro? Jako když tam dole není žádná zem! A -“</p>
<p>„Jestli se Věc pokusí o další praktické cvičení v pilotáži, mohli bychom se všichni přesvědčit, jestli je to pravda,“ řekl Masklin pochmurně. „Tak budeme hezky sedět a budeme zticha, jasný?“</p>
<p>Seděli pod křeslem a chvíli mlčeli.</p>
<p>Najednou se ozval Gurder: „Ten člověk má díru v ponožce.“</p>
<p>„A co má být?“ zeptal se Angalo.</p>
<p>„Vlastně nevím. Jenom to, že tě jakživo nenapadne, že by lidé mohli mít děravé ponožky.“</p>
<p>„Když máš ponožky, díry nejsou daleko,“ prohodil Masklin.</p>
<p>„Ale ponožky jsou to pěkné,“ řekl Angalo.</p>
<p>Masklin si je prohlížel. Připadaly mu podřadné. V Obchoďáku je nomové používali jako spací pytle.</p>
<p>„Jak to poznáš?“ zeptal se.</p>
<p>„Jsou to Módní Puchuvzdorné,“ řekl znalecky Angalo. „Zaručeně pětaosmdesátiprocentní Polyprotipot. V Obchoďáku jsme je prodávali. Byly o moc dražší než jiné ponožky. Podívej, tady vidíš značku.“</p>
<p>Gurder si povzdechl.</p>
<p>„Byl to dobrý Obchoďák,“ zamumlal.</p>
<p>„A ty boty,“ pokračoval Angalo a ukázal kousek stranou na velké bílé útvary podobné člunům, vytaženým na břeh. „Vidíš je? Tulačky Křížemkráž s Podrážkou z Mechové Gumy. Velmi drahé.“</p>
<p>„Ty já jsem nikdy neuznával,“ pravil Gurder. „Moc okázalé. Dával jsem přednost Pánským, Hnědým, Šněrovacím. V takové botě si nom pěkně pospal.“</p>
<p>„Ty Tulačky, to jsou taky boty z Obchoďáku, ne?“ zeptal se opatrně Masklin.</p>
<p>„No jo. Speciální zboží.“</p>
<p>„Hmm.“</p>
<p>Masklin vstal a přešel k velké kožené brašně, napůl zastrčené pod sedadlem. Ostatní přihlíželi, jak se po ní škrábe vzhůru a pak se povytahuje, až se mu povede, velmi rychle, nakouknout přes lenoch sedadla. Sklouzl zpátky.</p>
<p>„Vida, vida,“ řekl potrhlým, rozjásaným hlasem. „Ta taška je z Obchoďáku, že jo?“</p>
<p>Gurder s Angalem ji zhodnotili pohledem.</p>
<p>„V Cestovních doplňcích jsem nikdy moc nepobyl,“ řekl Angalo. „Ale teď, když ses o tom zmínil, mohla by to být Speciální Příruční Brašna z Teletiny.“</p>
<p>„Pro Energického Úředníka?“ dodal Gurder. „Ano. To by mohlo být.“</p>
<p>„Víte už, jak se odsud dostaneme?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„Stejnou cestou jako sem?“ hádal Angalo, který si tím příliš hlavu nelámal.</p>
<p>„Myslím, že to by šlo těžko. Lidé by mohli mít jiný názor,“ řekl Masklin. „Možná se už po nás začali shánět. I když si myslí, že jsme myši. S myšmi bych se v takovémhle letadle nesmířil, být lidmi. Víte, co jsou myši zač, čůrají na dráty. To by mohlo být nebezpečné, když jste šestnáct kilometrů vysoko, taková myš, co si jde na malou do počítače.. Já myslím, že k tomu lidé přistoupí velmi razantně. Takže bychom měli odsud vypadnout, až to začne.“</p>
<p>„Zašlápnou nás!“ namítl Angalo.</p>
<p>„Napadlo mě, že bychom se nějak mohli… dostat do té brašny, nebo tak,“ navrhl Masklin.</p>
<p>„Směšné!“ prohlásil Gurder.</p>
<p>Masklin se zhluboka nadechl.</p>
<p>„Patří Vnukovi Richardovi, abyste věděli,“ oznámil.</p>
<p>„Ověřil jsem si to,“ dodal, když uviděl vyraz jejich obličejů. „Už jsem ho viděl dřív a sedí tady nahoře v tom křesle. Vnuk Richard,“ pokračoval, „39. Rovnou tady nad námi. Čte si noviny. Tady nahoře. To je on.“</p>
<p>Gurder zrudnul. Dloubl Masklina prstem. „To cekáš, že ti budu věřit, že Richard Arnold, vnuk bří Arnoldové (zal. 1905) má<emphasis> díry</emphasis> <emphasis>v ponožkách</emphasis>?“</p>
<p>„Čímž se z nich stanou ponožky posvátné,“ řekl Angalo. „Promiň. Promiň. Jen jsem se snažil trochu pozvednout náladu. Nemusíš se na mne tak škaredit.“</p>
<p>„Vylez tam a podívej se sám,“ navrhl Masklin. „Pomůžu ti. Jenom buď opatrný.“</p>
<p>Vystrkali Gurdera nahoru.</p>
<p>Mlčky slezl.</p>
<p>„No?“ zeptal se Angalo.</p>
<p>„Má na tom zavazadle také zlatá písmena ,R. A.‘,“ upozornil Masklin.</p>
<p>Dělal na Angala zoufalé posuňky. Gurder vypadal, jako by zahlédl ducha.</p>
<p>„Ano, ta můžeš mít,“ řekl honem Angalo. „ ,Zlatý monogram za pouhých 599 navíc‘ stávalo na ceduli.“</p>
<p>„<emphasis>Řekni</emphasis> nám něco, Gurdere,“ prosil Masklin. „Neseď tu tak a nekoukej.“</p>
<p>„Toto je pro mne velice slavnostní okamžik,“ ozval se Gurder.</p>
<p>„Myslel jsem, že bych mohl popárnout pár stehů a mohli bychom se dostat dovnitř na dno,“ řekl Masklin.</p>
<p>„Nejsem hoden,“ blouznil Gurder.</p>
<p>„Asi nejsi,“ prohodil Angalo zvesela. „Ale my to na tebe nikomu nepovíme.“</p>
<p>„A Vnuk Richard nám pomůže, uvidíš,“ povzbuzoval ho Masklin, doufaje, že Gurder je schopen to všechno strávit. „Nebude o tom vědět, ale bude nám pomáhat. Takže bude všechno dobré. Možná je to tak<emphasis> míněno.</emphasis>“</p>
<p>Ne že by to<emphasis> někdo</emphasis> mínil, řekl si s úzkostí. Míněno jen tak všeobecně.</p>
<p>Gurder to zvážil.</p>
<p>„No dobrá,“ řekl. „Ale žádné prořezávání té tašky. Můžeme se dovnitř dostat zipem.“</p>
<p>Tak to taky provedli. Zip se v polovině trochu zadrhl, poněvadž to zdrhovadla většinou dělají, ale netrvalo dlouho, a udělali si otvor dost velký, aby jím sešplhali dovnitř.</p>
<p>„Co uděláme, jestli se podívá dovnitř?“ strachoval se Angalo.</p>
<p>„Nic, jenom se usmějeme, řekl bych,“ zažertoval trochu Masklin.</p>
<p>Stromové žabky se teď octly daleko na větvi. Co vyhlíželo jako hladký šedozelený lesní porost, bylo zblízka bludiště z drsné kůry, kořenů a trsů mechu. Pro žáby, které strávily život ve světě s okvětními lístky na okraji, to byla hrůza k neuneseni.</p>
<p>Ale lezly dál. Neznaly smysl slova ,ústup‘. Ani žádného jiného slova.</p><empty-line /><p><strong>4</strong></p>
<p>HOTELY:<emphasis> Místo, kde jsou CESTUJÍCÍ LIDÉ zaparkováni na noc. Jiní</emphasis> <emphasis>lidé jim přinášejí jídlo, včetně proslulé SLANINY, SALÁTU a</emphasis> <emphasis>TOMATOVÉHO SENDVIČE. Jsou tam postele a ručníky a</emphasis><emphasis> speciální</emphasis> <emphasis>zařízení, které prší na lidi, aby je umylo.</emphasis></p>
<p>Z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma,<emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>autor Angalo</emphasis> <emphasis>de Galanterie</emphasis></p>
<p>Černočerno.</p>
<p>„Tady uvnitř je hrozná tma, Maskline.“</p>
<p>„Ano a já se nemůžu uvelebit.“</p>
<p>„No, budeš to muset nějak vydržet.“</p>
<p>„Kartáč! Já jsem si sednul rovnou na kartáč na vlasy!“</p>
<p>„<emphasis>Zakrátko budeme přistávat.</emphasis>“</p>
<p>„Dobrá.“</p>
<p>„A tady je nějaká tuba -“</p>
<p>„Já mám hlad. Není tu něco k jídlu?“</p>
<p>„Ještě mám ten burák.“</p>
<p>„Kde? Kde?“</p>
<p>„Teď jsem ho kvůli tobě upustil.“</p>
<p>„Gurdere?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„<emphasis>Co</emphasis> to<emphasis> děláš</emphasis>? Ty něco řežeš?“</p>
<p>„Dělá si díru do ponožky.“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>„No a co? Co má být? Můžu, když se mi zachce. Je to moje ponožka.“</p>
<p>Další ticho.</p>
<p>„Budu se prostě cítit líp, když to udělám.“</p>
<p>Zase ticho.</p>
<p>„Je to jenom člověk, Gurdere. Nic zvláštního na něm není.“</p>
<p>„Jsme v jeho tašce, ne?“</p>
<p>„Ano, ale sám jsi říkal, že bří Arnoldové je cosi v našich hlavách. Nebo ne?“</p>
<p>„Říkal.“</p>
<p>„Tak co?“</p>
<p>„Prostě je mi tak líp, to je všechno. Konec debat.“</p>
<p>„<emphasis>Chystáme se na přistání</emphasis>!“</p>
<p>„Jak poznáme, až -“</p>
<p>„<emphasis>Jsem si jistá, že bych to, koneckonců, proved</emphasis><emphasis>la lépe.</emphasis>“</p>
<p>„Tohle je ta Florida? Angalo, sundej mi nohu z obličeje.“</p>
<p>„<emphasis>Ano. Tato země tradičně přistěhovalce srdečně vítá.</emphasis>“</p>
<p>„To jsme jako my?“</p>
<p>„<emphasis>Technicky jste na cestě k jinému místu určení.</emphasis>“</p>
<p>„K jakému?“</p>
<p>„<emphasis>Ke hvězdám.</emphasis>“</p>
<p>„Ó. Věci?“</p>
<p>„Existuje nějaká zpráva o tom, že tady už nějací nomové někdy byli?“</p>
<p>„Co tím myslíš?<emphasis> My</emphasis> jsme ti nomové!“</p>
<p>„Ano, ale možná, že existují další.“</p>
<p>„My jsme všichni, co existují! Nebo ne?“</p>
<p>V temnotách tašky se míhala drobná barevná světylka.</p>
<p>„Věci?“</p>
<p>„<emphasis>Vyhledávám dostupné údaje. Závěr: Žád</emphasis><emphasis>ná spolehlivá pozorování,</emphasis> <emphasis>pokud jde o nomy. Všichni zaevidovaní přistěhovalci jsou vyšší</emphasis> <emphasis>než čtyři couly.</emphasis>“</p>
<p>„Hm. Já jenom pro zajímavost. Zajímalo mě, jestli jsme všichni nomové, co existují.“</p>
<p>„Slyšel jsi Věc. Žádná spolehlivá pozorování, povídala.“</p>
<p>„Nikdo<emphasis> </emphasis><emphasis>nás</emphasis> až do dneška nespatřil.“</p>
<p>„<emphasis>Projdeme imigrační a celní kontrolou. Jste členem nebo jste</emphasis> <emphasis>někdy byl členem podvratné organizace</emphasis>?“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>„Co, my? Proč se nás na to ptáš?“</p>
<p>„<emphasis>To je druh otázky, která se pokládá. Monitoruji komunikaci.</emphasis>“</p>
<p>„Ach ták. No, já myslím, že nejsme? Ne?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ne. Myslím, že jsme ani nebyli. Co znamená podvratný?“</p>
<p>„<emphasis>Ta otázka má za cíl zjistit, zda jste sem přišli svrhnout vládu</emphasis> <emphasis>Spojených států.</emphasis>“</p>
<p>„Myslím, že to nechceme udělat. Chceme?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ne, nechceme. Nemusejí si s námi dělat starosti.“</p>
<p>„Stejně je to náramně chytrý nápad.“</p>
<p>„Co jako?“</p>
<p>„Klást lidem otázky, když přijedou. Jestli sem někdo přijede provést nějaký podvratný převrat, všichni na něj padnou jako vosy, jakmile odpoví ,Ano‘.“</p>
<p>„Je to sprostý trik, že jo,“ řekl Angalo s jistým obdivem.</p>
<p>„Ne, nechceme tu udělat žádný převrat,“ řekl Masklin Věci. „Chceme si jenom ukrást jeden z těch jejich kolmostartujících letounů. Jak se jim zase říká?“</p>
<p>„<emphasis>Raketoplán.</emphasis>“</p>
<p>„Správně. A pak zmizíme. Nechceme způsobit žádné potíže.“</p>
<p>Taška sebou házela, a pak ji někdo položil.</p>
<p>Tichoučký zvuk řezání naprosto zanikl v hluku letiště. V kůži se objevila malinká dírka.</p>
<p>„Co to dělá?“ ptal se Gurder.</p>
<p>„Přestaň do mě strkat,“ řekl Masklin. „Nemůžu se soustředit. Teď… to vypadá, jako bychom stáli s nějakými lidmi v řadě.“</p>
<p>„Už tady čekáme<emphasis> věčnost,“</emphasis> brblal Angalo.</p>
<p>„Počítám, že se každého vyptávají, jestli nechce provést nějaký převrat,“ pravil moudře Gurder.</p>
<p>„Nerad se o tom zmiňuji,“ řekl Angalo, „ale jak najdeme ten raketoplán?“</p>
<p>„To si promyslíme, až nadejde čas,“ odpověděl Masklin nejistě.</p>
<p>„Čas nadešel,“ řekl Angalo rozhodně. „Nebo ne?“</p>
<p>Masklin bezmocně pokrčil rameny.</p>
<p>„Snad sis nemyslel, že přijedeme do téhleté Floridy a všude budou cedule ,Tudy do vesmíru‘, co?“ zeptal se ironicky Angalo.</p>
<p>Masklin doufal, že se mu myšlenky nedají vyčíst z výrazu obličeje. „Toť se ví, že ne,“ bránil se.</p>
<p>„No tak co bude dál?“ naléhal Angalo.</p><empty-line /><p>„No… no… optáme se Věci,“ řekl Masklin. Vypadal, že se mu ulevilo. „Jo, zeptáme se. Věci?“</p>
<p>„<emphasis>Ano</emphasis>?“</p>
<p>Masklin pokrčil rameny. „Co budeme dělat dál?“</p>
<p>„No prosím,“ řekl Angalo, „tomu já říkám plánování.“</p>
<p>Brašna se posunula. Vnuk Richard, 39, postoupil ve frontě.</p>
<p>„Věci? Ptal jsem se, co budeme dělat -“</p>
<p>„<emphasis>Nic</emphasis>.“</p>
<p>„Jak nic?“</p>
<p>„<emphasis>Prováděním neexistence aktivity.</emphasis>“</p>
<p>„Co z toho?“</p>
<p>„<emphasis>Noviny psaly, že Richard Arnold cestuje na Floridu k vypuštění</emphasis> <emphasis>telekomunikační družice. Tudíž je teď na cestě k místu, kde ona</emphasis> <emphasis>družice je. Ergo, my jdeme s ním.</emphasis>“</p>
<p>„Kdo je Ergo?“ otázal se Gurder a rozhlížel se.</p>
<p>Věc na něj zamrkala světýlky.</p>
<p><emphasis>„Znamená to ,tudíž‘,</emphasis>“ pravila.</p>
<p>Masklin se tvářil pochybovačně. „Ty myslíš, že si vezme tuhle tašku s sebou?“</p>
<p>„<emphasis>Nepředvídatelné.</emphasis>“</p>
<p>V brašně toho mnoho nebylo, to musel Masklin uznat. Zahrnovalo to hlavně ponožky, noviny, několik drobností jako kartáče na vlasy a knihu, nazvanou<emphasis> Špion bez kalhot.</emphasis> Tato poslední položka jim způsobila jisté znepokojení, když se, ihned po přistání, zdrhovadlo na brašně otevřelo, ale Vnuk Richard vsunul knihu mezi noviny, aniž nahlédl dovnitř. Když už uvnitř bylo trochu vidět, pokusil se v ní Angalo číst. Tu a tam si zamumlal něco pod vousy.</p>
<p>„Tak se mi zdá,“ řekl Masklin konečně, „že Vnuk Richard rovnou nevyrazí podívat se, jak satelit odlétá. Vím určitě, že nejdřív se půjde někam prospat. Víš, kdy ten raketoplán poletí, Věci?“</p>
<p>„<emphasis>Nepředvídatelné. Mohu hovořit s jinými počítači</emphasis><emphasis>, toliko jsou-li</emphasis> <emphasis>v mém dosahu. Zdejší počítače znají jenom záležitosti letiště.</emphasis>“</p>
<p>„Stejně bude muset jít brzo spát,“ řekl Masklin. „Lidé prospí většinu noci. Myslím, že tou dobou bychom měli radši z tašky vylézt.“</p>
<p>„A potom ho můžeme oslovit,“ navrhl Gurder.</p>
<p>Ostatní si ho změřili.</p>
<p>„No, kvůli tomu jsme sem přišli, ne?“ ujišťoval je Opat.</p>
<p>„Hlavně proto? Požádat ho, aby ušetřil kamenolom?“</p>
<p>„On je<emphasis> člověk</emphasis>!“ vyhrkl Angalo. „Teď už si to musíš uvědomit i ty! Nebude nám pomáhat! Proč by nám měl pomáhat? Je to jenom člověk, jehož předkové postavili ten obchodní dům! Proč pořád věříš, že je to nějaký velký nom z nebes?“</p>
<p>„Protože jinak nemám, v co bych věřil!“ zvolal Gurder. „A když ve Vnuka Richarda nevěříš, proč jsi v jeho tašce?“</p>
<p>„To je jenom shoda náhod -“</p>
<p>„To ty říkáš<emphasis> vždycky</emphasis>! Vždycky řekneš, že je to jenom shoda náhod!“</p>
<p>Brašna se pohnula, takže oni zase ztratili rovnováhu a skáceli se jeden přes druhého.</p>
<p>„Hýbeme se,“ řekl Masklin, který se stále díval otvorem a téměř uvítal, že něco přetrhlo tu hádku. „Kráčíme po podlaze. Venku je mnoho lidí.<emphasis> Spousta</emphasis> lidí.“</p>
<p>„To je vždycky,“ vzdychl Gurder.</p>
<p>„Někteří drží cedule se jmény.“</p>
<p>„Celí lidé,“ dodal Gurder.</p>
<p>Nomové byli zvyklí na lidi s cedulemi. Někteří lidé v Obchoďáku nosili na sobě jména pořád. Lidé měli podivná dlouhá jména, jako Paní J. E. Vildova Kontrolorka a Vítejte Jmenuji se Bláža. Nikdo nevěděl, proč musí lidé mít na sobě svoje jméno. Možná by je jinak zapomněli.</p>
<p>„Počkej,“ řekl Masklin, „tohle nemůže být pravda. Jeden drží nápis ,Richard Arnold‘. Jdeme k němu! Mluvíme s ním!“</p>
<p>Hluboké, dunivé hřmění lidského hlasu se valilo nad nomy jako bouřka.</p>
<p>Húum-vúm-búm?</p>
<p>Fúm-húm-zúm-búm.</p>
<p>Húum-zúm-<emphasis>búum</emphasis> -fúm?</p>
<p>Búum.</p>
<p>„Rozumíš tomu, Věci?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Ano. Ten muž s nápisem sem přišel, aby našeho člověka dopravil</emphasis> <emphasis>do hotelu. To </emphasis><emphasis>je místo, kde lidé spí a krmí se. Zbytek jsou</emphasis> <emphasis>jenom věci, které si lidé říkají, aby se navzájem ujistili, že</emphasis> <emphasis>jsou ještě naživu.</emphasis>“</p>
<p>„Co máš na myslí?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Říkají si takové věci jako ,Jak se vám daří‘, ,Pěkný den</emphasis> <emphasis>přeji‘ a ,A co říkáte tomu poča</emphasis><emphasis>sí?‘. Tyto zvuky znamenají asi</emphasis> <emphasis>tolik ,Já jsem živ a ty rovněž‘.“</emphasis></p>
<p>„Ale nomové říkají to samé, Věci. Říká se tomu ,vycházet s lidmi‘. Možná by to i tobě stálo za pokus.“</p>
<p>Brašna se zhoupla a do něčeho narazila. Nomové uvnitř se zoufale zachytávali. Angalo se držel jednou rukou. Snažil se založit si místo v knize.</p>
<p>„Já už zase dostávám hlad,“ pronesl Gurder. „Není tady v té tašce něco k jídlu?“</p>
<p>„V téhle tubě je trochu zubní pasty.“</p>
<p>„Bez zubní pasty se obejdu, díky.“</p>
<p>Vtom se ozvalo zahřmění. Angalo vzhlédl.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Tenh</emphasis><emphasis>le</emphasis> zvuk znám,“ pronesl. „Pekelný spalovací stroj. Jsme v dopravním prostředku.“</p>
<p>„<emphasis>Už zas?</emphasis>“ zeptal se zkroušeně Gurder.</p>
<p>„Vystoupíme, jakmile to bude možné,“ uklidňoval ho Masklin.</p>
<p>„Co je to za náklaďák, Věci?“ zeptal se Gurder.</p>
<p>„<emphasis>Je to helikoptéra.</emphasis>“</p>
<p>„Rozhodně je hlučná,“ řekl Gurder, který se s tímto slovem ještě nesetkal.</p>
<p>„To je ,letadlo bez křídel‘,“ vysvětlil mu Angalo, který se s tím slovem již setkal.</p>
<p>Gurder tomu věnoval několik okamžiků důkladného a zmateného přemýšlení.</p>
<p>„Věci?“ řekl pomalu.</p>
<p>„Co ji drží nahoře ve -“ začal Gurder.</p>
<p>„<emphasis>Věda.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Ó.</emphasis> No né. Věda? Dobrá. Tak to je v pořádku.“</p>
<p>Ten hluk trval dlouho. Po chvíli se stal součástí světa nomů, takže když ustal, působilo ticho jako výbuch.</p>
<p>Leželi na dně brašny, tak skleslí, že ani nemluvili. Cítili, že někdo brašnu nese, pokládá, zvedá, opět ji nese, pokládá, ještě jednou ji zvedá, a pak ji hází na něco měkkého.</p>
<p>A potom nastal blažený klid.</p>
<p>Nakonec řekl Gurderův hlas: „Tak jo. Jakou příchuť má ta pasta?“</p>
<p>Masklin vypátral Věc na dně brašny v hromádce kancelářských svorek, prachu a zkroucených papírků.</p>
<p>„Tušíš, kde jsme, Věci?“ zeptal se.</p>
<p>„<emphasis>Pokoj 103, hotel Na vyhlídce, Cocoa Beach,</emphasis>“ oznámila Věc. „<emphasis>Monitoruji komunikaci.</emphasis>“</p>
<p>Gurder se protlačil kolem Masklina. „Musím ven,“ řekl. „Já už tady uvnitř nemůžu vydržet. Zvedni mě, Angalo. Myslím, že dosáhnu nahoru -“</p>
<p>Ozvalo se dlouhé hřmění zdrhovadla. Světlo se vevalilo do otevřené brašny. Nomové se vnořili pod cokoli, co bylo po ruce.</p>
<p>Masklin pozoroval, jak obrovská ruka sáhla dolů, sevřela se kolem menší brašničky se zubní pastou a žínkou, a vytáhla ji ven.</p>
<p>Nomové se ani nepohnuli.</p>
<p>Po chvíli zaslechli vzdálený hluk tekoucí vody.</p>
<p>Nomové se pořád ještě nehýbali.</p>
<p>Búum-búm-fúm-púm-húm-húm, dúm zúm húuúm…</p>
<p>Lidský hlas se zvedal nad cákáním vody. Rozléhal se snad víc než jindy.</p>
<p>„To… zní jako… zpěv?“ zašeptal Angalo.</p>
<p>„Co se to děje, Věci?“ zasyčel Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Šel do jedné místnosti, aby se osprchoval</emphasis>,“ řekla Věc.</p>
<p>„Kvůli čemu to dělá?“</p>
<p>„<emphasis>Předpokládám, že chce udržovat čistotu.</emphasis>“</p>
<p>„Takže teď je bezpečné vylézt z tašky.“</p>
<p>„,<emphasis>Bezpečné‘ je r</emphasis><emphasis>elativní slovo.</emphasis>“</p>
<p>„Co? Cože? Co tím myslíš?“</p>
<p>„<emphasis>Myslím tím, že nic není naprosto bezpečné. Ale připomínám, že</emphasis> <emphasis>člověk se nějakou dobu bude sušit.</emphasis>“</p>
<p>„Áno. Člověka je na čištění a sušení pořádný kus,“ řekl Angalo. „Tak pojďme. Dáme se do toho.“</p>
<p>Brašna ležela na posteli. Sešplhat po pokrývkách na podlahu bylo celkem snadné.</p>
<p>Húum - hum buÚÚm búm…</p>
<p>„Co teď uděláme?“ zeptal se Angalo.</p>
<p>„To jest, jen co se najíme,“ řekl Gurder rozhodně.</p>
<p>Masklin cupital po tlustém koberci. V nejbližší stěně byly vysoké skleněné dveře. Byly trošku pootevřené a vstupoval jimi teplý vánek a noční zvuky.</p>
<p>Člověk by slyšel ťukání a cvrkot cvrčků a jiných tajuplných bytostí, jejichž životní rolí je celou noc vysedávat na keřích a dělat rámus, který je o moc větší než ony samy. Ale nomové slyší zvuky zpomaleně, táhle a níž, jako z gramofonu, když vypadne proud. Tma byla plná hukotu a rachocení divočiny.</p>
<p>Gurder se připojil k Masklinovi a zděšeně šilhal do černé tmy.</p>
<p>„Mohl by ses jít podívat ven, jestli tam není něco k jídlu?“ zeptal se.</p>
<p>„Mám hrozný pocit,“ řekl Masklin, „že když teď půjdu ven,<emphasis> bude</emphasis> tam něco k jídlu, a to něco budu já.“</p>
<p>Lidský hlas za nimi pěl dál.</p>
<p>„O čem to ten člověk zpívá, Věci?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„<emphasis>To je trochu obtížné sledovat Avšak ukazuje se, že zpívající si</emphasis> <emphasis>přeje, aby vešlo ve známost, že cosi udělal po svém.</emphasis>“</p>
<p>„Udělal co?“</p>
<p>„<emphasis>Nedostatečné údaje v tomto ohledu. Ale ať to bylo cokoli, dělal</emphasis> <emphasis>to za a) na každém kroku své, dálnice života a za b) ne na</emphasis> <emphasis>nějaké okresce…“</emphasis></p>
<p>Ozvalo se zaklepání na dveře. Zpěv ustal. Rovněž šplíchání vody. Nomové se rozeběhli do stínů.</p>
<p>„To zní trochu nebezpečně,“ zašeptal Angalo. „Chůze po dálnici, myslím. Každý krok po chodníku života by byl lepší -“</p>
<p>Vnuk Richard vyšel ze sprchy s osuškou kolem pasu. Otevřel dveře. Dovnitř vešel jiný člověk s tácem, úplně oblečený. Nastala krátká výměna hluků a oblečený odložil tác a zase odešel. Vnuk Richard znovu zmizel ve sprše.</p>
<p>„Jídlo!“ zašeptal Gurder. „Cítím ho! Na tom podnose je jídlo!“</p>
<p>„<emphasis>Slanina, salát a tumáštový sendvič s kapustičkou</emphasis>“ pravila Věc. „<emphasis>A káva.</emphasis>“</p>
<p>„Jak to víš?“ vyhrkli všichni tři sborem.</p>
<p>„<emphasis>Objednal si to, když se ubytoval.</emphasis>“</p>
<p>„Kapustičky,“ zavyl Gurder v extázi. „Slanina!<emphasis> Káva</emphasis>!“</p>
<p>Masklin upíral oči vzhůru. Podnos zůstal na okraji stolu.</p>
<p>Poblíž byla lampa. Masklin žil v Obchoďáku dost dlouho, aby věděl, že tam, kde je lampa, je i drát.</p>
<p>Takový drát, po kterém by nedokázal vyšplhat, se ještě nenašel.</p>
<p>Pravidelné jídlo, to byl problém. Na to si on nikdy nezvykl. Když bydlel Venku, ještě před Obchoďákem, býval zvyklý celé dny hladovět, a potom, když se jídlo<emphasis> naskytlo,</emphasis> cpát se, až se upatlal od hlavy k patě. Ale nomové z Obchoďáku očekávali něco k jídlu několikrát za hodinu. Nomové z Obchoďáku se cpali v jednom kuse. Stačilo, aby nedostali párkrát najíst, a začali si stěžovat.</p>
<p>„Myslím, že bych se tam mohl dostat,“ řekl.</p>
<p>„Ano. Ano,“ koktal Gurder.</p>
<p>„Ale je to správné, sníst Vnuku Richardovi jeho sendvič?“ dodal Masklin.</p>
<p>Gurder vytřeštil oči. Zamrkal.</p>
<p>„To je důležitá teologická otázka,“ zamumlal. „Ale já mám moc velký hlad na to, abych ji promýšlel, takže ho napřed snězme, a když se potom ukáže, že to nebylo správné, slibuji, že mi to bude velice líto.“</p>
<p>„<emphasis>Člověk říká, že konec je už blízko a že opona padá</emphasis>“ překládala Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>To může být závěs u sprchy.</emphasis>“</p>
<p>Masklin se vytáhl po drátě na stůl, cítil se ze všech stran nekrytý.</p>
<p>Floriďané měli na sendviče viditelně odlišný názor. Tam v Tržnici v Obchoďáku se sendviče prodávaly. To slovo znamenalo něco tenkého mezi dvěma krajíčky zvlhlého chleba. Floridské sendviče naopak zaplňovaly celý tác a pokud tam nějaký chléb <emphasis>byl,</emphasis> skrýval se hluboko v džungli řeřichy a salátu.</p>
<p>Pohlédl dolů.</p>
<p>„Chvátej!“ zasyčel Angalo. „Voda se zase zastavila!“</p>
<p>Masklin odhrnul nános zeleně, popadl sendvič, dovlekl ho k okraji tácu a shodil na podlahu.</p>
<p>Dveře sprchy se otevřely.</p>
<p>„Dělej!<emphasis> Dělej</emphasis>!“ ječel Angalo.</p>
<p>Ze sprchy vyšel Vnuk Richard. Udělal pár kroků a zastavil se.</p>
<p>Díval se na Masklina.</p>
<p>Masklin se díval na něj.</p>
<p>Jsou chvíle, kdy se i sám Čas zastaví.</p>
<p>Masklin si uvědomil, že stojí v jednom z těch bodů, kde se Historie zhluboka nadechuje a rozhoduje se, co provede dál.</p>
<p>Mohu tu zůstat stát, pomyslel si. Mohu použít Věc jako tlumočníka a mohu se pokusit mu všechno vysvětlit. Mohu mu říct, jak je pro nás důležité mít vlastní domov. Mohu se ho zeptat, jestli může nějak pomoct nomům v kamenolomu. Mohu mu vyprávět, jak si nomové z Obchoďáku mysleli, že jeho dědeček stvořil svět. Patrně se mu to bude líbit. Vyhlíží přívětivě, na člověka.</p>
<p><emphasis>Mohl</emphasis> by nám pomoct.</p>
<p>Nebo nám nalíčí nějakou past a zavolá další lidi a ti se tu začnou promenovat a bučet a nás strčí do klece nebo někam a budou do nás šťouchat. Bude to jako s těmi piloty v Concordu. Patrně nám nechtěli ublížit, oni jenom nechápali, kdo jsme. A my jsme jim nedali čas to pochopit.</p>
<p>Je to jejich svět, ne náš.</p>
<p>Je to moc riskantní. Ne. Nikdy jsem si to předtím neuvědomil, ale my to musíme provést po svém.</p>
<p>Vnuk Richard pomalu napřáhl ruku a zahučel: „Húmp?“</p>
<p>Masklin skočil.</p>
<p>Nom může spadnout dost hluboko a nezranit se a v každém případě slanina, salát a tomatový sendvič zmírnily jeho pád.</p>
<p>Kde se vzala, tu se vzala činorodá čmouha a sendvič se zvedl na třech párech nožek. Uháněl po podlaze a bryndal majonézu.</p>
<p>Vnuk Richard po něm hodil ručník. Netrefil.</p>
<p>Sendvič přelezl práh dveří a zmizel do cvrlikající, sametové nebezpečné noci.</p>
<p>Kromě pádu z větve existují i jiná nebezpečí. Jednu žabku slupla ještěrka. Několik dalších se obrátilo zpět, jakmile se octly mimo stín svého květu, protože, jak zdůraznily, „. -. - Žabák v čele se ohlédl na svou scvrkávající se družinu. Tedy jedna… a jedna a jedna a jedna a jedna, což dává dohromady - svraštil čelo úsilím je sečíst - ano, jednu.</p>
<p>Některé z té jedné začínaly mít strach. Žabák vůdce si uvědomil, že mají-li se vůbec dostat do nového květu a přežít tam, bude k tomu zapotřebí o moc víc než jedna žába. Budou potřebovat přinejmenším jednu nebo možná ještě jednu. Zakvákal na ně, aby je povzbudil.</p>
<p>„Kuňkkuňk,“ řekl.</p><empty-line /><p><strong>5</strong></p>
<p>FLORIDA (nebo FLORIDIA):<emphasis> Místo, kde lze nalézt ALIGÁTORY, ŽELVY DLOUHOKRKÉ a RAKETOPLÁNY. Zajímavé místo, kde je teplo a vlhko a husy. Rovněž se zde nacházejí SLANINA, SALÁT a TOMATOVÉ SENDVIČE. O moc zajímavější než mnohá jiná místa. Její obrys, viděný ze vzduchu, je jakoby kus něčeho připíchnutý k většímu kusu něčeho.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma, </emphasis></p>
<p><emphasis>autor Angalo de Galanterie</emphasis></p>
<p>Nechť se oko vaší představivosti stane fotoaparátem…</p>
<p>Toto je zeměkoule, jiskřivá modrobílá koule jako ozdoba na neviditelném vánočním stromku.</p>
<p>Vyhledejte jeden světadíl…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>Toto je světadíl, skládačka žlutí a zelení a hnědí.</p>
<p>Vyhledejte jedno místo…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>Toto je kousek kontinentu, vyčnívající jihovýchodně od teplejšího moře. Většina jeho obyvatel mu říká Florida.</p>
<p>Vlastně ne. Většina jeho obyvatel mu neříká nijak. Ani nevědí, že existuje. Většina z nich má šest nohou a bzučí. Hodně jich má nohou osm a většinu času tráví v pavučině čekáním, až jim šestinozí obyvatelé dorazí na talíř. Mnoho zbývajících má čtyři nohy a štěká nebo bučí nebo se dokonce povaluje v bažinách a předstírá, že je kmen stromu. Ve skutečnosti má pouze malá část obyvatel Floridy dvě nohy a ani většina<emphasis> z nich</emphasis> toto místo Floridou nenazývá. Jenom si tak poletují a pípají.</p>
<p>Matematicky vzato, téměř nevýznamný počet živých bytostí na Floridě jí říká Florida. Ale jsou to ty, na nichž záleží. Přinejmenším podle jejich názoru. A jejich názor je ten, na kterém záleží. Podle jejich názoru.</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>Vyhledejte dálnici…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>trávy ve větru…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>Cvak!</p>
<p>Masklin se plížil trávou zpátky k táboru nomů, pokud byste tak nazvali malý suchý prostor pod útržkem zahozeného igelitu.</p>
<p>Už tomu byly hodiny, co<emphasis> unikli</emphasis> Vnuku Richardovi, jak tomu Gurder nepřestával říkat. Za mračny vstávalo slunce.</p>
<p>Přešli dálnici, když provoz trochu ztichl, klopýtali mokrým podrostem, prchajíce před každým zacvrlikáním a tajemným zakrákáním, a nakonec našli ten igelit. A usnuli. Masklin stál chvíli na hlídce, ale nevěděl jistě, před čím je má vlastně chránit.</p>
<p>Mělo to alespoň jednu kladnou stránku. Věc poslouchala rozhlas a televizi a zjistila místo, odkud startují raketoplány. Bylo odtud vzdálené jen dvacet osm kilometrů. A rozhodně pokročili. Ušli - no, řekněme půl kilometru. A konečně, bylo teplo. I déšť byl teplý. A slanina, salát a tomatový sendvič vystačily.</p>
<p>Ale stále měli ujít skoro osmadvacet kilometrů.</p>
<p>„Kdy jsi říkala, že je to vypuštění?“ zeptal se Věci.</p>
<p>„<emphasis>Do čtyř</emphasis><emphasis> hodin,</emphasis>“ řekla Věc.</p>
<p>„To znamená, že budeme muset cestovat rychlostí víc než sedm kilometrů v hodině,“ poznamenal Angalo chmurně.</p>
<p>Masklin přikývl. Nom by mohl s nejvyšším úsilím v otevřeném prostoru pravděpodobně zvládnout dva a půl kilometru za hodinu.</p>
<p>Moc nepřemýšlel o tom, jak dokáží Věc dostat do vesmíru. Pokud o tom vůbec přemýšlel, představoval si, že najdou raketoplán a do nějaké škvíry na něm Věc vmáčknou. Bude-li to možné, mohli by letět také, ačkoli tím si nebyl moc jistý. Věc říkala, že ve vesmíru je zima a že tam není vzduch.</p>
<p>„Mohl jsi Vnuka Richarda požádat, aby nám pomohl!“ začal Gurder. „Proč jsi utíkal?“</p>
<p>„Já nevím,“ řekl Masklin. „Nejspíš jsem si myslel, že bychom si měli umět pomoct sami.“</p>
<p>„<emphasis>Ale použili jste Náklaďák. Nomové bydleli v Obchodáku. Použili</emphasis> <emphasis>jste Concord. Jíte lidské jídlo.</emphasis>“</p>
<p>Masklin byl překvapen. Věc se často takto nepřela.</p>
<p>„To je něco jiného,“ řekl.</p>
<p>„<emphasis>Jak to?</emphasis>“</p>
<p>„Oni o nás nevěděli. Vzali jsme si, co jsme chtěli. Nic jsme nedostali. Oni si myslí, že svět je jejich, Věci! Oni si myslí, že všechno na něm jim patří! Dávají všemu jména a všechno vlastní! Díval jsem se na něj a myslel jsem si, tohle je člověk v pokoji pro člověka a dělá člověčí věci. Jak může kdy pochopit něco o nomech? Jak si může vůbec myslet, že malí lidé jsou skuteční lidé se skutečnými myšlenkami? Nemůžu prostě dovolit, aby nás nějaký člověk ovládal! To tedy ne!“</p>
<p>Věc na něj zamrkala několika světýlky.</p>
<p>„Dostali jsme se příliš daleko, abychom to nedokončili sami,“ zamumlal Masklin. Podíval se na Gurdera.</p>
<p>„Ale když došlo na věc, neviděl jsem tě, že bys mu zrovna chtěl potřást prstem,“ řekl.</p>
<p>„Byl jsem zmaten. Je to vždycky překvapivé, setkání s božstvem,“ pravil Gurder.</p>
<p>Nepovedlo se jim rozdělat oheň. Všechno bylo příliš vlhké. Ne že by oheň potřebovali, ale s ohněm je všechno civilizovanější. Někomu se tady kdysi oheň rozdělat podařilo, protože tam bylo ještě trochu mokrého popela.</p>
<p>„To bych rád věděl, jak to vypadá doma,“ povzdychl si Angalo po chvíli.</p>
<p>„V pořádku, předpokládám,“ pronesl Masklin.</p>
<p>„Vážně myslíš?“</p>
<p>„No, spíš<emphasis> do</emphasis><emphasis>ufám</emphasis> než myslím, abych pravdu řekl.“</p>
<p>„Čekám, že tvoje Grimma již všechny zorganizovala,“ řekl Angalo a pokusil se o úsměv.</p>
<p>„Není to žádná<emphasis> moje</emphasis> Grimma,“ odsekl Masklin.</p>
<p>„Že ne? Tak čí tedy?“</p>
<p>„Ona -“ Masklin zaváhal. „Ona je svoje, mám dojem,“ řekl nepřesvědčivě.</p>
<p>„Myslel jsem si, že vy dva se chystáte -“ začal Angalo.</p>
<p>„Nechystáme. Povídal jsem jí, že se vezmeme, a všechno, o čem se dokázala bavit, byly žáby,“ řekl unaveně Masklin.</p>
<p>„Tady máš ženské,“ přisadil si Gurder. „Neříkal jsem, že dovolit jim učit se číst není dobrý nápad? Přehřívá se jim mozek.“</p>
<p>„Řekla, že nejdůležitější věc na světě jsou malé žáby, co žijí v nějakém květu,“ pokračoval Masklin a snažil se naslouchat hlasu vlastní paměti. Tenkrát neposlouchal moc pozorně. Měl velký vztek.</p>
<p>„Vypadá to, že by se jí na hlavě dala uvařit<emphasis> voda na čaj,</emphasis>“ řekl Angalo.</p>
<p>„Prý si to přečetla v nějaké knize, povídala.“</p>
<p>„To je má řeč,“ řekl Gurder. „Však víte, že jsem nikdy doopravdy nesouhlasil s tím, aby se dovolilo každému učit se číst. Nomy to zneklidňuje.“</p>
<p>Masklin zachmuřeně pozoroval, jak prší.</p>
<p>„Když o tom tak přemýšlím,“ řekl, „nešlo přesně o žáby. Byla to <emphasis>představa</emphasis> žab. Říkala, že někde existují kopce, kde je horko a kde pořád prší, a v dešťovém pralese jsou takové ty hrozně vysoké stromy a úplně na nejvyšších větvích těch stromů rostou obrovské květy a jmenují se… bromeliovité, myslím, a do těch květů se dostane voda a utvoří v nich taková malá jezírka a existuje jeden druh žáby, který do těch jezírek klade vajíčka a vylíhnou se pulci a z nich vyrostou nové žáby a tyhle malé žabky prožijí celý život v těch květech úplně na vrcholcích stromů a o zemi ani nevědí, a když poznáš, že svět je plný takovýchto věcí, tvůj život už nebude, jaký býval.“</p>
<p>Zhluboka se nadechl.</p>
<p>„Nebo tak něco,“ dodal.</p>
<p>Gurder se podíval na Angala.</p>
<p>„<emphasis>Nic z</emphasis> toho jsem nepochopil,“ řekl.</p>
<p>„<emphasis>To je metafora,</emphasis>“ informovala Věc. Nikdo si jí ani nevšiml.</p>
<p>Masklin se poškrábal za uchem. „Vypadalo to, že to pro ni hodně znamená,“ řekl.</p>
<p>„<emphasis>To je metafora</emphasis>“ opakovala Věc.</p>
<p>„Ženské pořád něco chtějí,“ promluvil Angalo. „Moje žena pořád klábosí o šatech.“</p>
<p>„Určitě by nám byl pomohl,“ řekl Gurder. „Kdybychom s ním byli promluvili. Snad by nám byl dal pořádně najíst, a, a -“</p>
<p>„ - ubytoval nás v krabici od bot,“ dokončil Masklin.</p>
<p>„ - a ubytoval nás v krabici od bot,“ opakoval Gurder automaticky. „Ne! Chci říct, možná. Nakonec, proč ne? Pro změnu si na hodinku pěkně zdřímnout. A pak by -“</p>
<p>„ - nás nosil po kapsách,“ řekl Masklin.</p>
<p>„Nikoli nezbytně. Nikoli nezbytně.“</p>
<p>„Ale ano. Protože on je veliký a my jsme malí.“</p>
<p>„<emphasis>Start do tří hod</emphasis><emphasis>in a padesáti sedmi minut,</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>Jejich dočasné tábořiště mělo výhled na příkop. Vypadalo to, že na Floridě žádná zima není, svahy příkopu byly hustě porostlé zelení.</p>
<p>Kolem pomalu pádlovalo cosi podobné talíři se lžící vpředu. Lžíce se na okamžik vysunula z vody, podívala se na nomy s nevyzpytatelným výrazem a potom se znovu ponořila.</p>
<p>„Co to bylo za věc, Věci?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>Věc vysunula jeden svůj senzor.</p>
<p>„<emphasis>Želva dlouhokrká.</emphasis>“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>Želva poklidně odplavala.</p>
<p>„Ta má vážně štěstí,“ řekl Gurder.</p>
<p>„Cože?“ ptal se Angalo.</p>
<p>„Mít takový dlouhý krk<emphasis> a</emphasis> jmenovat se želva dlouhokrká. Bylo by vážně hloupé mít takové jméno a k tomu krátký krk.“</p>
<p>„<emphasis>Start za tři hodiny a padesát šest minut.</emphasis>“</p>
<p>Masklin vstal.</p>
<p>„Víte co,“ řekl Angalo. „Opravdu bych si byl rád četl dál v tom <emphasis>Špionovi bez kalhot.</emphasis> Začínalo to být napínavé.“</p>
<p>„Tak pojďte,“ řekl Masklin. „Jdeme zjistit, kudy půjdeme.“</p>
<p>Angalo, který seděl s bradou v dlaních, se na něj zaškaredil.</p>
<p>„Co, už?“</p>
<p>„Nedostali jsem se už tak daleko, abychom toho jen tak nechali, ne?“</p>
<p>Prodírali se plevelem. Padlá kláda jim po chvílí pomohla překročit příkop.</p>
<p>„Je tady mnohem víc zeleně než doma, že jo?“ prohodil Angalo.</p>
<p>Masklin si razil cestu hustým trsem listů.</p>
<p>„Taky tepleji,“ přidal se Gurder. „Mají tady správně seřízené topení.“[*]</p>
<p>„Venku nikdo topení neseřizuje, ono se prostě děje,“ poučil ho Angalo.</p>
<p>„Až zestárnu, je tohle právě to místo, kde bych rád žil, kdybych musel žít venku,“ pokračoval Gurder a Angala si nevšímal.</p>
<p>„<emphasis>Je to přírodní rezervace.</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>Gurder vypadal překvapeně. „Co? Něco jako konzervace?<emphasis> Zvířat</emphasis>?“</p>
<p>„<emphasis>Ne. Je to místo, kde zvířata mohou nerušeně žít.</emphasis>“</p>
<p>„Nesmí se lovit, říkáš?“</p>
<p>„<emphasis>Ne.</emphasis>“</p>
<p>„Nesmí se tady nic lovit, Maskline,“ řekl Gurder.</p>
<p>Masklin zavrčel.</p>
<p>Něco ho hnětlo. Nedokázal to přesně určit. Zřejmě to přece jenom mělo co dělat se zvířaty.</p>
<p>„Kromě těch želv s dlouhým krkem,“ řekl, „jaká jsou tu další zvířata, Věci?“</p>
<p>Věc chvilku neodpovídala. Potom řekla: „<emphasis>Zmiňovány jsou mořské</emphasis> <emphasis>krávy a aligátoři.</emphasis>“</p>
<p>Masklin se snažil představit si, jak vypadá mořská kráva. Ale krávy nebyly nejhorší. S kravami se už setkal. Byly velké a pomalé a nomy nejedly, leda nešťastnou náhodou.</p>
<p>„Co je aligátor?“ zeptal se.</p>
<p>Věc mu to řekla.</p>
<p>„Cože?“ vykřikl Masklin.</p>
<p>„Cože?“ řekl Angalo.</p>
<p>„<emphasis>Cože?</emphasis>“ opakoval Gurder. Omotal si svoji řízu pevně kolem nohou.</p>
<p>„Ty blbče!“ zařval Angalo.</p>
<p>„Já?“ řekl Masklin rozhořčeně. „Jak jsem to měl vědět? Je to snad moje vina? Copak jsem na letišti přehlédl nápis, oznamující ,Vítejte ve Floridii, vlasti velkých masožravých obojživelníků asi tři metry šedesát centimetrů dlouhých‘!?“</p>
<p>Pátrali v travinách. Vlhký teplý večer obydlený hmyzem a želvami se najednou stal úkrytem pro děsivou hrůzu<emphasis> s</emphasis> obrovskými zuby.</p>
<p>Něco nás pozoruje, pomyslel si Masklin. Cítím to.</p>
<p>Tři nomové se k sobě přitiskli. Masklin se pomalu sehnul a uchopil veliký kámen.</p>
<p>Tráva se pohnula.</p>
<p>„Věc ale říkala, že všichni nedorůstají tří metrů a šedesáti centimetrů,“ řekl Angalo do ticha.</p>
<p>„Tápeme v tmách!“ zvolal Gurder. „A s takovými věcmi kolem!“</p>
<p>Tráva se znovu pohnula. Nebyl to vítr, co ji rozvlnilo.</p>
<p>„Seberte se,“ zamumlal Angalo.</p>
<p>„Jestli<emphasis> jsou</emphasis> to aligátoři,“ řekl Gurder a snažil se vypadat vznešeně, „ukážu jim, jak důstojně dokáže nom umírat!“</p>
<p>„Jak je libo,“ řekl Angalo a očima pátral v podrostu. „Já jim hodlám ukázat, jak rychle nom dokáže prchat.“</p>
<p>Traviny se rozhrnuly.</p>
<p>Vystoupil z nich nom.</p>
<p>Za Masklinem něco zapraskalo. Prudce otočil hlavou. Vykročil odtud další nom.</p>
<p>A další.</p>
<p>A další.</p>
<p>Bylo jich patnáct.</p>
<p>Tři cestovatelé se otáčeli jako zvířátko se šesti nohama a třemi hlavami.</p>
<p>To bylo to ohniště, co jsem viděl, řekl si Masklin. Sedli jsme si rovnou k popelu z ohně, a já jsem na něj koukal a nepřišlo mi na mysl, kdo že ho mohl udělat.</p>
<p>Cizinci byli celí v šedém. Zdáli se byt všech velikostí. A každičký z nich měl kopí.</p>
<p>Kéž bych tak měl to svoje, pomyslel si Masklin a snažil se udržet si výhled na co největší počet cizinců najednou.</p>
<p>Nemířili kopími přímo na něho. Avšak ne že by jimi nemířili vůbec, v tom byla potíž.</p>
<p>Masklin si říkal, že jen velmi vzácně nom zabije jiného noma. V Obchoďáku se to pokládalo za špatné mravy, zatímco Venku… no, v každém případě existovalo tolik jiných, kteří nomy zabíjeli. Kromě toho to nebylo správné. Žádné další důvody ani být nemusely.</p>
<p>Musel jenom doufat, že tito nomové mají tentýž pocit.</p>
<p>„Znáš ty lidi?“ zeptal se Angalo.</p>
<p>„Já?“ opáčil Masklin. „Toť se ví, že ne. Jak bych mohl?“</p>
<p>„Jsou Venkovní. Nevím, řekl bych, myslel jsem, že všichni Venkovní se budou znát.“</p>
<p>„V životě jsem je neviděl,“ řekl Masklin.</p>
<p>„Já<emphasis> myslím,“</emphasis> pronesl Angalo pomalu a rozvážně, „že náčelník je ten starý s velkým nosem a drdůlkem s pérem. Co myslíš?“</p>
<p>Masklin si prohlížel vysokého, hubeného, starého noma, který se na ty tři škaredil.</p>
<p>„Nevypadá to, že bychom se mu zrovna zamlouvali.“</p>
<p>„Mně se<emphasis> vůbec</emphasis> nelíbí, jak se kouká,“ špitl Angalo.</p>
<p>„Máš nějaký návrh, Věci?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Mají z vás pravděpodobně stejný strach jako vy z nich.</emphasis>“</p>
<p>„To pochybuju,“ řekl Angalo.</p>
<p>„<emphasis>Řekněte jim, že jim neublížíte.</emphasis>“</p>
<p>„O moc radši bych byl, kdyby řekli oni, že<emphasis> nám</emphasis> neublíží.“</p>
<p>Masklin udělal krok vpřed a zvedl ruce.</p>
<p>„Přicházíme v míru,“ provolal. „Nechceme, aby se komukoli ublížilo.“</p>
<p>„Včetně nás,“ dodal Angalo. „Opravdu to myslíme vážně.“</p>
<p>Několik cizinců ucouvlo a pozvedlo svá kopí.</p>
<p>„Zvedl jsem ruce,“ řekl Masklin přes rameno. „Proč by měli být tak rozčilení?“</p>
<p>„Protože držíš pořádný kámen,“ řekl Angalo suše. „Nic o nich nevím, ale kdybys šel proti mně a držel v ruce něco takového, pěkně bych se vyděsil.“</p>
<p>„Nevím určitě, jestli ho chci zahodit,“ řekl Masklin.</p>
<p>„Třeba nám nerozumějí -“</p>
<p>Gurder se pohnul.</p>
<p>Opat neřekl ani slovo od chvíle, kdy se noví nomové objevili. Jenom velmi zbledl.</p>
<p>Teď se v něm spustilo nějaké vnitřní péro. Odfrkl si, vrhl se kupředu a obořil se na Drdůlka jako přetlakovaný balón.</p>
<p>„Jak se<emphasis> opovažuješ</emphasis> nás obtěžovat, ty - ty<emphasis> Venkovní!</emphasis>“ zaječel.</p>
<p>Angalo si zakryl rukama oči. Masklin sevřel kámen.</p>
<p>„É, Gurdere -“ začal.</p>
<p>Drdůlek ucouvl. Vypadalo to, že ostatní zmátla ta malá, výbušná postava, která se náhle ocitla mezi nimi. Gurdera zachvátil ten druh vzteku, který je skoro stejně dobrý jako pancíř.</p>
<p>Drdůlek na Gurdera něco zavřískal.</p>
<p>„Nech si svoje proslovy, ty pohane jeden nemytá,“ křikl Gurder. „To si myslíš, že nám všechna tahle kopí opravdu nahánějí strach?“</p>
<p>„Ano,“ zašeptal Angalo. Přisunul se blíž k Masklinovi. „Co to do něj vjelo?“</p>
<p>Drdůlek zavolal něco na své nomy. Dva<emphasis> z</emphasis> nich nerozhodně zvedli kopí. Zdálo se, že někteří další mají námitky.</p>
<p>„Jde do tuhého,“ procedil skrz zuby Angalo.</p>
<p>„Ano,“ přisvědčil Masklin. „Myslím, že bychom -“</p>
<p>Nějaký hlas za nimi vyštěkl rozkaz. Všichni Floriďané se ohlédli. Masklin rovněž.</p>
<p>Z trávy vystoupili dva nomové. Jeden byl chlapec. Druhý byla malinká baculatá žena, taková, od které s chutí přijmete kus štrůdlu. Vlasy měla svázané do uzlu a, jako Drdůlek, do něj měla vetknuto dlouhé šedivé péro.</p>
<p>Floriďané se tvářili bojácně. Drdůlek držel obšírnou řeč. Žena pronesla pár slov. Drdůlek rozpřáhl paže a zamumlal něco k obloze.</p>
<p>Žena obešla Masklina a Angala, jako by to byly výstavní exponáty. Když si Masklina prohlédla od hlavy k patě, zachytil její pohled a pomyslel si: vypadá jako drobná babička, ale vede to tady. Jestli se jí nebudeme líbit, bude to průšvih.</p>
<p>Natáhla ruku a vzala mu kámen. Neodporoval.</p>
<p>Potom se dotkla Věci.</p>
<p>Věc promluvila. Co říkala, znělo velmi podobně jako slova, která užila ta žena. Prudce odtáhla ruku a prohlížela si Věc s hlavou ke straně. Potom o krok ustoupila.</p>
<p>Na další rozkaz se Floriďané sešikovali, ne do řad, ale do tvaru V se ženou na špičce a cestovateli uvnitř.</p>
<p>„To jsme vězni?“ zeptal se Gurder, který už trošku vychladl.</p>
<p>„To nemyslím,“ odpověděl Masklin. „Ne docela, prozatím.“</p>
<p>K jídlu byla nějaká ještěrka. Masklinovi celkem chutnalo; připomínalo mu to doby, když býval Venkovní, než našli Obchoďák. Ostatní dva ještěrku snědli jenom proto, že nejíst by bylo nezdvořilé, a pravděpodobně není dobry nápad být nezdvořilý vůči lidem, kteří mají kopí, zatímco vy ne.</p>
<p>Floriďané je vážně pozorovali.</p>
<p>Bylo jich aspoň třicet, všichni měli na sobě stejné šedé oblečení. Celkem se podobali nomům z Obchoďáku, až na to, že byli trochu tmavší a mnohem hubenější. Mnozí měli veliký impozantní nos, o kterém Věc řekla, že je dokonale okej a že za všechno může genetika.</p>
<p>Věc s nimi rozmlouvala. Tu a tam vysunula jeden ze svých senzorů a užila ho k načrtnutí tvarů do prachu.</p>
<p>„Věc jim patrně říká e-mává-křídly‘“ řekl Angalo.</p>
<p>Věc prostě dlouho opakovala ženě její vlastní slova.</p>
<p>Nakonec už to Angalo nemohl vydržet.</p>
<p>„Co se<emphasis> děje,</emphasis> Věci?“ zeptal se. „Proč mluví jenom ta ženská?“</p>
<p>„<emphasis>Ona je vůdcem celé tlupy,</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>„Ženská? To myslíš vážně?“</p>
<p>„<emphasis>Já myslím všechno vážně. To je automatické.</emphasis>“</p>
<p>„Hm.“</p>
<p>Angalo strčil do Masklina. „Jestli se tohle doví Grimma, tak jsme<emphasis> vážně</emphasis> v háji,“ řekl.</p>
<p>„<emphasis>Jmenuje se Velmi-malý-strom neboli Křoví,</emphasis>“ pokračovala Věc.</p>
<p>„A ty jí rozumíš?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Pozvolna ano. Jejich řeč se velmi blíží původní nomštině.</emphasis>“</p>
<p>„Co tím myslíš, původní nomštině?“</p>
<p>„Jazyku, kterým mluvili vaši předkové.“</p>
<p>Masklin pokrčil rameny. Teď nemělo smysl pokoušet se tomu porozumět.</p>
<p>„Řekla jsi jí o nás?“ zeptal se.</p>
<p>„<emphasis>Ano. Říká -“</emphasis></p>
<p>Drdůlek, který si pro sebe něco bručel, najednou vstal a velmi zostra a zeširoka se rozhovořil s mnoha gestikulacemi k zemi a k nebi.</p>
<p>Věc mrkala několika světýlky.</p>
<p>„<emphasis>Říká, že jste vstoupili na půdu patřící Tvůrci oblak. Říká, že</emphasis> <emphasis>to je velmi zlé. Říká, že Tvůrce oblak se bude velmi hněvat.</emphasis>“</p>
<p>Ozvalo se mnohohlasé mumlání na souhlas. Křoví k nim rázně promluvila. Masklin natáhl ruku, aby zabránil Gurderovi vstát.</p>
<p>„Co, é, Křoví zamýšlí?“ zeptal se.</p>
<p>„<emphasis>Myslím, že jí ta drdůlková osoba není moc sympatická. Jmenuje</emphasis> <emphasis>se Ten-který-ví-co-si-myslí-Tvůrce-oblak.</emphasis>“</p>
<p>„A kdo je Tvůrce oblak?“</p>
<p>„<emphasis>Vyslovit jeho pravé jméno přivolává neštěstí. Stvořil </emphasis><emphasis>zemi a</emphasis> <emphasis>ještě dodělává nebe. Je -</emphasis>“</p>
<p>Drdůlek znovu promluvil. Znělo to zlostně.</p>
<p>Musíme získat tyhle lidi za přátele, pomyslel si Masklin. Nějak to musí jít.</p>
<p>„Tvůrce oblak je…“ Masklin usilovně přemýšlel, „… něco jako bří Arnoldové (zal. 1905)?“</p>
<p>„<emphasis>Ano,</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>„Je skutečný?“</p>
<p>„<emphasis>Myslím, že ano. Jsi připraven riskovat?</emphasis>“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„<emphasis>Myslím, že znám totožnost Tvůrce oblak. Myslím, že vím, kdy</emphasis> <emphasis>bude tvořit další kus oblohy.</emphasis>“</p>
<p>„Co? Kdy?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Za tři hodiny a deset minut.“</emphasis></p>
<p>Masklin se zarazil.</p>
<p>„Počkej chvilku,“ řekl pomalu. „To zní jako stejný čas, co -“</p>
<p>„<emphasis>Ano. Všichni tři, připravte se k útěku, prosím. Já teď napíšu</emphasis> <emphasis>jméno Tvůrce oblak.</emphasis>“</p>
<p>„Proč budeme muset utíkat?“</p>
<p>„<emphasis>Možná by se mohli velmi rozhněvat. Ale nemáme času nazbyt.</emphasis>“</p>
<p>Věc máchla senzorem. Nebyl zamýšlen jako psací náčiní a tvary, které načrtala, byly hranaté a těžko se četly.</p>
<p>Načmárala do prachu čtyři.</p>
<p>Účinek byl okamžitý.</p>
<p>Drdůlek se opět dal do křiku. Několik Floriďanů vyskočilo na nohy. Masklin popadl oba cestovatele.</p>
<p>„Ještě chvíli, a já toho dědka vážně bacím,“ prohlásil Gurder. „Jak může být někdo takhle zabedněný?“</p>
<p>Křoví mlčky seděla, zatímco kolem zuřila vřava. Potom promluvila velmi hlasitě, ale velmi klidně.</p>
<p>„<emphasis>Říká jim,</emphasis>“ informovala Věc,<emphasis> </emphasis>„<emphasis>že psát jméno Tvůrce oblak není</emphasis> <emphasis>nesprávné. Sám Tvůrce oblak je často píše. Jak proslulý musí</emphasis> <emphasis>Tvůrce oblak být, když jeho jméno znají i tito cizinci, říká.</emphasis>“</p>
<p>Jako by to většinu nomů upokojilo. Drdůlek si začal brumlat pro sebe.</p>
<p>Masklin se trochu uvolnil a podíval se na písmena v písku.</p>
<p>„N… A…8… A?“ četl.</p>
<p>„<emphasis>To je ,S‘</emphasis><emphasis>,</emphasis>“ pravila Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Žádná osma.</emphasis>“</p>
<p>„Ale ty jsi s nimi mluvila jenom chvilku!“ zvolal Angalo. „Jak můžeš vědět tohle všechno?“</p>
<p>„<emphasis>Protože vím, jak nomové uvažují,</emphasis>“ pravila Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Vy vždycky</emphasis> <emphasis>věříte tomu, co čtete, a všichni jste velmi literárně založení.</emphasis> <emphasis>Opravdu. Velmi literárně založení.</emphasis>“</p><empty-line /><p><strong>6</strong></p>
<p>HUSA:<emphasis> Druh ptáka, který létá pomaleji než např. CONCORD, a k jídlu nedostanete nic. Podle nomů, kteří je dobře znají, je husa vůbec ten nejhloupější pták, s výjimkou kachny. Husy tráví mnoho času létáním 2 místa na místo. Jako f</emphasis><emphasis>orma transponuje husa v mnoha ohledech neuspokojivá.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma,</emphasis></p>
<p><emphasis> autor Angalo de Galanterie</emphasis></p>
<p>Na počátku, vyprávěla Křoví, nebylo nic než zem. NASA viděl prázdnotu nad zemí a rozhodl se zaplnit ji oblohou. Vybudoval si sídlo uprostřed světa a vysílal vzhůru věže plné mraků. Občas také mrakové věže převážely hvězdy, protože v noci poté, co se jedna z věží vznesla, nomové někdy pozorovali, že se po nebi pohybují nové hvězdy.</p>
<p>Půdu kolem mrakových věží měl NASA za zvláštní území. Bylo tam víc zvířat a méně lidí. Pro nomy to bylo náramně dobré místo. Někteří z nich věřili, že NASA to všechno tak uspořádal právě z toho důvodu.</p>
<p>Křoví se opřela.</p>
<p>„A<emphasis> ona</emphasis> tomu věří?“ zeptal se Masklin. Díval se přes mýtinku tam, kde se Gurder hádal s Drdůlkem. Nemohli si rozumět, ale přesto se hádali.</p>
<p>Věc překládala.</p>
<p>Křoví se rozesmála.</p>
<p>„<emphasis>Říká, že dny přicházejí a odcházejí, kdo má zapotřebí v něco</emphasis> <emphasis>věřit? Ona se dívá vlastníma očima, jak se věci dějí, a tohle je</emphasis> <emphasis>to, co ví, že se děje. Víra je úžasná věc pro ty, kteří ji</emphasis> <emphasis>potřebují, říká. Ale ona ví, že tohle místo patří NASA, protože</emphasis> <emphasis>jeho jméno je na nápisech.</emphasis>“</p>
<p>Angalo se zašklebil. Byl tak rozčilený, že mu bylo málem do pláče.</p>
<p>„Bydlí rovnou vedle místa, odkud odlétají tryskáče, a myslí si, že je to nějaký čarodějný hrad!“ rozčilil se.</p>
<p>„A není?“ řekl si Masklin sám pro sebe. „Nakonec, není to o nic divnější než si myslet, že Obchoďák je celý svět. Věci, jakým způsobem pozorují start letadel? Jsou hrozně daleko.“</p>
<p>„<emphasis>Nejsou tak daleko. Dvacet osm kilometrů není vůbec daleko,</emphasis> <emphasis>říká. Prý se tam mohou dostat za hodinku a něco.</emphasis>“</p>
<p>Křoví pokývala hlavou nad jejich údivem a pak beze slova vstala a odkráčela do podrostu. Pokynula nomům, aby ji následovali. Půl tuctu Floriďanů se táhlo za svou vůdkyní v útvaru V, na jehož hrotu kráčela ona.</p>
<p>Po několika metrech se zeleň znovu otevřela u malého rybníčku.</p>
<p>Nomové byli zvyklí na velké množství vody. U letiště byly nádrže. Dokonce byli zvyklí na kachny. Ale stvoření, která k nim radostně pádlovala, byla o moc větší než kachny. Kromě toho kachny, podobně jako mnoho jiných živočichů, rozeznávaly v nomech tvar, i když ne rozměry, lidí a držely se od nich v bezpečné vzdálenosti. Nehnaly se k nim, jako by pouhý pohled na lidi byl zlatým hřebem celého dne.</p>
<p>Některá z těchto stvoření skoro vzlétala samou touhou přiblížit se k nomům.</p>
<p>Masklin se automaticky ohlédl po nějaké zbrani. Křoví ho popadla za paži, zavrtěla hlavou a pronesla pár slov.</p>
<p>„<emphasis>Jsou přítulné,</emphasis>“ přeložila Věc.</p>
<p>„Nevypadají na to!“</p>
<p>„<emphasis>Jsou to husy!</emphasis>“ řekla Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Nikomu neškodí</emphasis><emphasis>, s výjimkou trávy a</emphasis> <emphasis>drobných organismů. Přilétají sem na zimu.</emphasis>“</p>
<p>Husy dorazily s vlnou, která zalila nomům nohy, a sehnuly krky ke Křoví. Pohladila několik hrůzostrašně vyhlížejících zobáků.</p>
<p>Masklin se usilovně snažil nevypadat jako drobný organismus.</p>
<p>„<emphasis>Migrují sem z chladnějších klimat,</emphasis>“ pokračovala Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Spoléhají</emphasis> <emphasis>na Floriďany, že zvolí správný kurz.</emphasis>“</p>
<p>„Ahá. To je…“ Masklin se zarazil a jeho mozek srovnal krok s ústy. „Ty chceš říct, že tito nomové na nich létají, pravda?“</p>
<p>„<emphasis>Dozajista. Cestují s husami. Mimochodem, do startu máte dvě</emphasis> <emphasis>hodiny a čtyřicet jednu minutu.</emphasis>“</p>
<p>„Tak aby bylo absolutně jasno,“ řekl pomalu Angalo, zatímco velká opeřená hlava čvachtala zobákem ve vodě kousíček od něj, „pokud navrhuješ, abychom lítali na husech-“</p>
<p>„<emphasis>Na husách. Lokál plurálu zn</emphasis><emphasis>í husách.</emphasis>“</p>
<p><emphasis>„ -</emphasis> tak to se tedy pleteš. Nebo mylně zpracováváš data, nebo co to vlastně děláš.“</p>
<p>„<emphasis>Ty máš samosebou nějaký lepší návrh,</emphasis>“ uštěpačně pravila Věc. Mít obličej, ušklíbla by se.</p>
<p>„Jo, připadá mi lepší na nich neletět, tak,“ řekl rozhodně Angalo.</p>
<p>„Já nevím,“ pronesl Masklin, který husy zamyšleně pozoroval. „Možná bych si to zkusil.“</p>
<p>„<emphasis>Floriďané si k husám vypěstovali zajímavý vztah,</emphasis>“ pokračovala Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Husy poskytují nomům křídla a nomové husám inteligenci. V</emphasis> <emphasis>létě létají na sever do Kanady a na zimu se v</emphasis><emphasis>racejí sem. Je to</emphasis> <emphasis>vztah téměř symbiotický, ačkoliv jim samozřejmě tento termín</emphasis> <emphasis>není znám.</emphasis>“</p>
<p>„Že ne? Chudáčkové malí,“ zamumlal Angalo.</p>
<p>„Já tě nechápu, Angalo,“ rozhorlil se Masklin. „Jsi celý blázen do řízení mašin, co řinčí kovem, a najednou ti dělá starost sednout si na dokonale přírodního ptáka.“</p>
<p>„To proto, že nechápu, jak takový pták funguje,“ odpověděl Angalo. „Jakživ jsem neviděl schématický nákres husy.“</p>
<p>„<emphasis>Husy jsou příčinou toho, že Floriďané neměli nikdy mnoho co</emphasis> <emphasis>činit s lidmi</emphasis>“ pokračovala Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Jak jsem řekla, jejich jazykem</emphasis> <emphasis>je téměř původní nomština.</emphasis>“</p>
<p>Křoví je bedlivě pozorovala. Něco na způsobu, jakým se k nim chovala, Masklinovi připadalo zvláštní. Ne že by se jich bála, nebyla agresivní ani nepříjemná.</p>
<p>„Ona není překvapená,“ pronesl nahlas. „Zajímá se, ale překvapená není. Vyvedlo ji z míry to, že jsme<emphasis> tady,</emphasis> ne to, že existujeme. S kolika jinými nomy se už potkala?“</p>
<p>Věc to musela přeložit.</p>
<p>Bylo to slovo, které Masklin znal teprve rok.</p>
<p>Tisíce.</p>
<p>Vůdce stromových žab usiloval o pokoření nového nápadu. Velmi matně si uvědomoval, že je mu zapotřebí jiného typu myšlení.</p>
<p>Existoval jeden svět, s jezírkem uprostřed a okvětními lístky na okraji. Jeden. Ale dál po větvi byl další svět. Odsud vypadal vábivě, jako ten květ, který opustili. Jeden.</p>
<p>Vůdce seděl na chomáči mechu a zkroutil oči tak, že viděl oba světy současně. Jeden tam. A jeden tam.</p>
<p>Jeden. A jeden.</p>
<p>Žabákovi se nadouvalo čelo, jak se usilovně namáhal pochopit novou myšlenku. Jeden a jeden jsou jeden. Ale když máte jeden <emphasis>tady</emphasis> a jeden<emphasis> tamhle…</emphasis></p>
<p>Ostatní žáby rozčileně přihlížely, jak se jejich vůdci protáčejí oči.</p>
<p>Jeden tady a jeden tam nemohou být jeden. Byly od sebe moc daleko. Potřebovali jste slovo, které vystihuje jednoho i jednoho. Bylo třeba říct… bylo třeba říct…</p>
<p>Žabák roztáhl tlamičku. Zeširoka se zašklebil, doslova se zasmál od ucha k uchu.</p>
<p>Už na to přišel.</p>
<p>„. -. -. kuňkkuňk. -. -!“ zakvákal.</p>
<p>Znamenalo to: jeden. A<emphasis> navíc</emphasis> jeden.</p>
<p>Když se vrátili, Gurder se pořád ještě hádal s Drdůlkem.</p>
<p>„Jak to dokážou? Nerozumějí, co si povídají!“ divil se Angalo.</p>
<p>„To je nejlepší způsob,“ usoudil Masklin. „Gurdere? Jsme na odchodu. Pojď.“</p>
<p>Gurder vzhlédl. Obličej měl celý brunátný. Krčili se s Drdůlkem bok po boku mezi spoustou obrazců načrtaných do prachu.</p>
<p>„Potřebuji Věc!“ řekl. „Ten pitomec odmítá čemukoli porozumět!“</p>
<p>„Žádnými argumenty nad ním nevyhraješ,“ odpověděl Masklin. „Křoví říká, že se hádá se všemi nomy, které potkají. Těší ho to.“</p>
<p>„S jakými nomy?“</p>
<p>„Nomové jsou všude, Gurdere. Tak to říká Křoví. Dokonce ve Floridii jsou další kmeny. A - a - a - v Kanadii, kam cestují Floriďané na léto. Patrně i doma byli další nomové! Jenomže my jsme je nenašli!“</p>
<p>Zvedl Opata na nohy.</p>
<p>„A už nám nezbývá moc času,“ dodal.</p>
<p>„Na něco takového si sednout nehodlám!“</p>
<p>Husy se na Gurdera překvapeně podívaly, jako by byl nečekaná žába v jejich planktonu.</p>
<p>„Já z toho taky nejsem moc nadšený,“ pravil Masklin, „ale Křoví a ostatní to dělají pořád. Jenom se uhnízdíš mezi peřím a držíš se.“</p>
<p>„<emphasis>Uhnízdím</emphasis>?“ zařval Gurder. „V životě jsem nehnízdil!“</p>
<p>„Cestoval jsi na Condordu,“ připomněl mu Angalo. „A ten zkonstruovali a pilotovali lidé.“</p>
<p>Gurder se díval jako někdo, kdo se nehodlá jen tak lehce vzdát.</p>
<p>„No, a kdo zkonstruoval ty husy?“ otázal se.</p>
<p>Angalo se zašklebil na Masklina, který řekl: „Co? Já nevím. Zřejmě jiné husy.“</p>
<p>„Husy?<emphasis> Husy</emphasis>? A co<emphasis> ty</emphasis> tak vědí o projektování bezpečných letounů?“</p>
<p>„Poslouchej,“ uklidňoval ho Masklin. „Mohou nás dopravit až na kraj světa. Floriďané na nich nalétají tisíce kilometrů. Tisíce kilometrů, a bez uzeného lososa nebo růžové třaslaviny. Na osmadvacet kilometrů to za pokus stojí, ne?“</p>
<p>Gurder váhal. Drdůlek si něco brumlal.</p>
<p>Gurder si odkašlal.</p>
<p>„Tak jo,“ pronesl zvysoka. „Jsem přesvědčen, že já bych neměl mít naprosto žádné obtíže, jestliže toto potrhlé individuum má ve zvyku létat na těchto předmětech.“ Zadíval se na šedavé siluety, pohupující se na laguně. „Floriďané s těmi stvořeními mluví?“</p>
<p>Věc se zeptala Křoví. Ta zavrtěla hlavou. Ne, řekla, husy jsou vcelku hloupé. Přítulné, ale hloupé. Proč mluvit s něčím, co nemůže odpovědět?</p>
<p>„Řekla jsi jí, co tady děláme?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Ne. Neptala se.</emphasis>“</p>
<p>„Jak si nasedneme?“</p>
<p>Křoví si strčila prsty do pusy a hvízdla.</p>
<p>Půl tuctu husí se vybatolilo na břeh. Zblízka nevypadaly o nic menší.</p>
<p>„Vzpomínám si, že jsem jednou o husách něco četl,“ rozumoval Gurder v jakési snové hrůze. „Že prý mohou ranou zobáku zlomit člověku ruku.“</p>
<p>„Křídlem,“ řekl Angalo a díval se, jak se nad ním tyčí šedě opeřená těla. „Křídlo to bylo.“</p>
<p>„A to dělají labutě,“ dodal schlíple Masklin. „Husy jsou ty, co se na ně nesmí dělat kšá!“</p>
<p>Gurder sledoval dlouhý krk, který nad ním kroužil dopředu a dozadu.</p>
<p>„To by mne ani ve snu nenapadlo,“ řekl.</p>
<p>Dlouho poté, když se Masklin dostal k napsání svého životního příběhu, líčil let na huse jako něco vůbec nejrychlejšího a nejvyššího a nejstrašnějšího.</p>
<p>Říkali mu, zadrž, to není pravda. Vyprávěl jsi, Maskline, že letadlo letělo tak rychle, že předběhlo svůj zvuk, a tak vysoko, že modro bylo všude kolem.</p>
<p>A on řekl, vtom to je. Letělo tak rychle, že jste nepoznali, jak rychle letí; letělo tak vysoko, že jste nemohli vidět, jak je to vysoko. Prostě se to dělo. A Concord vypadal, jako by byl k létání<emphasis> zamýšlen.</emphasis> Na zemi vypadal jaksi ztraceně.</p>
<p>Husy naopak vypadaly tak aerodynamicky jako polštář. Neřítily se do nebe a nevysmívaly se mrakům jako letadlo. Ne, běžely po vodní hladině a křídly zoufale bušily do vzduchu, a pak, zrovna když bylo jasné, že z toho nic nebude, najednou to dokázaly; voda odpadla a bylo slyšet jenom pomalé šumění křídel, která husu zvedala k nebi.</p>
<p>Masklin byl první, kdo by připustil, že tryskovým letadlům, strojům a mašinám nerozumí, takže možná proto se na nich nebál cestovat. Ale myslel si, že sem tam něco ví o svalech, a vědomí, že jeho život závisí jenom na páru mohutných svalů, nebylo příliš povzbudivé.</p>
<p>Každý cestovatel sdílel husu s jedním Floriďanem. Nikdo neřídil, pokud si mohl Masklin všimnout. Všechno prováděla Křoví, která seděla úplně vpředu, za krkem vedoucí husy.</p>
<p>Floriďané následovali svoji vůdkyni v dokonalém tvaru V.</p>
<p>Masklin se zavrtal do peří. Bylo to pohodlné, i když bylo trochu chladno. Floriďanům, jak se později dověděl, nedělalo žádné potíže na letící huse spát. Z pouhého pomyšlení na to ho jímala hrůza.</p>
<p>Vykoukl na tak dlouho, aby zahlédl, že se vzdálené stromy příliš rychle míhají, a zase hlavu schoval.</p>
<p>„Kolik času máme, Věci?“ zeptal se.</p>
<p>„<emphasis>Odhaduji náš přílet do okolí startovací rampy na hodinu před</emphasis> <emphasis>startem.</emphasis>“</p>
<p>„Tak - máš nějaký návrh, jak se dostaneme na ten stroj?“</p>
<p>„<emphasis>Je to téměř nemožné.</emphasis>“</p>
<p>„To jsem si myslel, že řekneš.“</p>
<p>„<emphasis>Ale mohli byste tam dostat MNE,</emphasis>“ dodala Věc.</p>
<p>„Ano, ale jak? Připevníme tě zvenčí?“</p>
<p>„<emphasis>Ne. Doneste mne co nejblíž a já udělám zbytek.</emphasis>“</p>
<p>„Zbytek čeho?“</p>
<p>„<emphasis>Zavolám Loď.</emphasis>“</p>
<p>„Ano, kde<emphasis> je</emphasis> ta Loď? Žasnu, že do ní družice a podobně ještě nenarazily.“</p>
<p>„<emphasis>Ona čeká.</emphasis>“</p>
<p>„Občas nám náramně pomůžeš.“</p>
<p>„<emphasis>Děkuji.</emphasis>“</p>
<p>„To bylo míněno ironicky.“</p>
<p>„<emphasis>Já vím.</emphasis>“</p>
<p>Vedle Masklina se ozvalo zašustění a jeho floridský spoluletec rozhrnul peří. Byl to onen chlapec, kterého viděl s Křoví. Nic neříkal, ale jenom upřeně pozoroval Masklina a Věc. Teď se zaculil a pronesl pár slov.</p>
<p>„<emphasis>Chce vědět, jestli je ti špatně.</emphasis>“</p>
<p>„Cítím se dobře,“ zalhal Masklin. „Jak se jmenuje?“</p>
<p>„<emphasis>Jmenuje se Pinďa. Je to nejstarší syn Křoví.</emphasis>“</p>
<p>Pinďa se na Masklina znovu povzbudivě usmál.</p>
<p>„<emphasis>Chce vědět, jak to vypadá v letadle,</emphasis>“ pravila Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Říká, že</emphasis> <emphasis>vydávají hrozný hluk. Občas je vídají, ale drží se od nich</emphasis> <emphasis>stranou.</emphasis>“</p>
<p>Husa se naklonila po křídle. Masklin se na ní snažil udržet rukama nohama.</p>
<p>„<emphasis>Musí to být mnohem dobrodružnější než na huse, říká,</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>„No, to nevím,“ řekl Masklin chabě.</p>
<p>Přistání bylo mnohem horší než let. Na vodu by bývalo bylo lepší, dozvěděl se později Masklin, ale Křoví je dovedla na zem. Husám se to moc nelíbilo. Znamenalo to, že musí skoro stát ve vzduchu, zuřivě plácat křídly a potom poslední kousek cesty padat.</p>
<p>Pinďa pomohl Masklinovi, jemuž se zdálo, že se zem komíhá ze strany na stranu. Ostatní cestovatelé k němu vrávorali v tlačenici ptáků.</p>
<p>„Země!“ vyhrkl Angalo. „Byla tak blízko! Žádné<emphasis> z</emphasis> nich to zřejmě nevadilo!“</p>
<p>Klesl na kolena.</p>
<p>„A kejhaly!“ naříkal. „A ustavičně se nakláněly ze strany na stranu! A pod tím peřím mají všude husí kůži!“</p>
<p>Masklin pohyboval pažemi, aby si rozproudil krev.</p>
<p>Země kolem jim nepřipadala o moc jiná než místo, které opustili, až na to, že vegetace byla nižší a Masklin neviděl žádnou vodu.</p>
<p>„<emphasis>Křoví říká, že tady je to nejblíž, kam až husy mohou</emphasis>“ řekla Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Blíž je to příliš nebezpečné.</emphasis>“</p>
<p>Křoví přikývla a ukázala na obzor.</p>
<p>Byla tam bílá silueta.</p>
<p>„Tohle?“ řekl Masklin.</p>
<p>„To je ono?“ zeptal se Angalo.</p>
<p>„<emphasis>Ano.</emphasis>“</p>
<p>„Moc velká nevypadá,“ pronesl tiše Gurder.</p>
<p>„Je ještě dost daleko,“ usoudil Masklin.</p>
<p>„Vidím vrtulníky,“ řekl Angalo. „Není divu, že Křoví nechtěla, aby husy letěly ještě blíž.“</p>
<p>„Musíme vyrazit,“ řekl Masklin. „Zbývá hodina a počítám, že to jen taktak stihneme. É. Radši bychom měli dát Křoví sbohem. Můžeš jí to vysvětlit, Věci? Řekni jí, že - že se vynasnažíme ji zase vyhledat. Potom. Když všechno dobře dopadne. Doufám.“</p>
<p>„Jestli nějaké potom<emphasis> bude,</emphasis>“ dodal Gurder. Vypadal jako špatně vyřezaný svatý.</p>
<p>Křoví přikývla, když Věc vše přeložila, a pak postrčila Pinďu kupředu.</p>
<p>Věc řekla Masklinovi, co si Křoví přeje.</p>
<p>„Cože? Nemůžeme ho vzít s sebou!“ zvolal Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Mladí nomové v jejím kmeni se povzbuzují k cestování</emphasis>“ pravila Věc. „<emphasis>Pinďovi je čtrnáct měsíců a už byl na Aljašce.</emphasis>“</p>
<p>„Pokus se jí vysvětlit, že na žádnou Aljašku nejedeme,“ řekl Masklin. „Pokus se jí vysvětlit, že se mu může přihodit cokoli.“</p>
<p>Věc překládala.</p>
<p>„<emphasis>Říká, že to je dobře. Dospívající chlapec by měl stále hledat</emphasis> <emphasis>nové zkušenosti.</emphasis>“</p>
<p>„Cože? Překládáš správně?“ zeptal se Masklin podezíravě.</p>
<p>„<emphasis>Ano.</emphasis>“</p>
<p>„No, řekla jsi jí, že je to nebezpečné?“</p>
<p>„<emphasis>Ano. Říká, že nebezpečí je to, oč v životě jde.</emphasis>“</p>
<p>„Ale může přijít o život!“ vřeštěl Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Tak vystoupí na oblohu a stane se hvězdou.</emphasis>“</p>
<p>„Tomu oni věří?“</p>
<p>„<emphasis>Ano. Věří, že operační systém noma začíná jako husa. Je-li to</emphasis> <emphasis>dobrá husa, stane se nomem. Když dobrý nom zemře, NASA ho vezme</emphasis> <emphasis>na oblohu a on se stane hvězdou.</emphasis>“</p>
<p>„Co je to operační systém?“ ptal se Masklin. Tohle bylo náboženství. S náboženstvím vždycky ztrácel půdu pod nohama.</p>
<p>„<emphasis>Ta věc uvnitř tebe, která ti říká, co jsi,</emphasis>“ vysvětlila Věc.</p>
<p>„Ona myslí duši,“ řekl Gurder unaveně.</p>
<p>„Jakživ jsem takovou kupu nesmyslů neslyšel,“ řekl Angalo zvesela. „Aspoň ne od té doby, co jsme byli v Obchoďáku a věřili jsme, že se vrátíme na svět coby okrasy zahradní, é.“ Dloubl Gurdera do žeber.</p>
<p>Místo aby ho to rozzlobilo, tvářil se Gurder ještě sklíčeněji.</p>
<p>„Ať ten kluk jde s námi, jestli chce,“ pokračoval Angalo. „Projevuje správnou odvahu. Připomíná mi mne samého, když jsem byl jako on.“</p>
<p>„<emphasis>Jeho matka říká, že si může vždycky najít nějakou husu, která</emphasis> <emphasis>ho dopraví zpátky, kdyby se mu začalo stýskat.</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>Masklin otevřel ústa, že promluví.</p>
<p>Ale jsou chvíle, kdy nemůžete říct nic, protože není co. Máte-li někomu něco vysvětlit, pak musí existovat něco, čím jste si oba jisti, nějaká startovní čára, a Masklin si nebyl jist, že s Křovím něco takového najde. Ptal se sám sebe, jak velkým se jí jeví svět. Možná větší, než si on dokáže představit. Ale oblohou svět končil.</p>
<p>„No tak dobrá,“ zabručel. „Ale musíme vyrazit hned. Není čas na dlouhé slzavé -“</p>
<p>Pinďa kývl na svou matku a přistoupil k Masklinovi, který si nedokázal vymyslet nic, co by řekl. I později, když lépe porozuměl husím nomům, nikdy úplně nepřivykl způsobu, jakým se spolu zvesela loučili. Vzdálenosti pro ně zřejmě mnoho neznamenaly.</p>
<p>„Tak pojď,“ vypravil ze sebe.</p>
<p>Gurder se mračil na Drdůlka, který trval na tom, že pojede až sem. „Opravdu bych si přál, abych si s tímhle nomem mohl promluvit,“ řekl.</p>
<p>„Křoví povídala, že je to celkem ctihodný nom, vážně,“ řekl mu Masklin, jenom trochu lpí na svém.“</p>
<p>„Zrovna jako ty, Gurdere,“ prohodil Angalo.</p>
<p>„Já? Nejsem -“ začal Gurder.</p>
<p>„Toť se ví, že ne,“ konejšil ho Masklin. „Tak pojďme.“</p>
<p>Klusali křovinami dvakrát nebo třikrát vyššími než oni.</p>
<p>„To nikdy nestihnem,“ zajíkal se Gurder.</p>
<p>„Šetři dechem a uháněj,“ radil Angalo.</p>
<p>„Mají na raketoplánech uzeného lososa?“ zajímal se Gurder.</p>
<p>„Nevím,“ odpověděl Masklin a prodíral se zvláště hustým trsem trávy.</p>
<p>„Nemají,“ řekl Angalo rozhodně. „Pamatuji se, že jsem o tom četl v nějaké knize. Jedí z tub.“</p>
<p>Nomové mlčky běželi a přemítali o tom.</p>
<p>„Cože, jedí zubní pastu?“ zeptal se po chvíli Gurder.</p>
<p>„Ne, zubní pastu ne. Samozřejmě že ne zubní pastu.<emphasis> Určitě</emphasis> vím, že zubní pastu nejedí.“</p>
<p>„No, co znáš jiného, co se dostane v tubách?“</p>
<p>Angalo se nad tím zamyslel.</p>
<p>„Lepidlo?“ nadhodil nejistě.</p>
<p>„To mi nepřipadá jako dobré jídlo. Zubní pasta a lepidlo?“</p>
<p>„Lidem, kteří řídí vesmírné lodi, to musí chutnat. Na těch obrázcích, co jsem viděl, se všichni usmívali,“ řekl Angalo.</p>
<p>„To nebyl úsměv, to se zřejmě jenom snažili odtrhnout zuby od sebe,“ opáčil Gurder.</p>
<p>„Ne, tys to všechno špatně pochopil,“ rozhodl Angalo a rychle uvažoval. „Musejí mít jídlo v tubách kvůli gravitaci.“</p>
<p>„Co je s gravitací?“</p>
<p>„Žádná není.“</p>
<p>„Co není?“</p>
<p>„Přitažlivost. Takže všechno pluje.“</p>
<p>„Cože, ve vodě?“ divil se Gurder.</p>
<p>„Ne, ve vzduchu. Protože neexistuje nic, co by jídlo drželo na talíři, víš.“</p>
<p>„Aha.“ Gurder přikývl. „Tam se dostane to lepidlo?“</p>
<p>Masklin věděl, že takto mohou pokračovat celé hodiny. Ty zvuky znamenají tohle, pomyslel si: Jsem naživu a ty taky. A máme všichni velký strach, že možná už moc dlouho naživu nezůstaneme, takže si budeme hezky povídat, protože to je lepší než přemýšlení.</p>
<p>Všechno vypadalo lépe před několika týdny nebo dny, když-</p>
<p>„Za jak dlouho, Věci?“</p>
<p>„<emphasis>Za čtyřicet minut.</emphasis>“</p>
<p>„Musíme si zase odpočinout! Gurder neběží, už nám nestačí.“</p>
<p>Sesuli se do stínu pod keřem. Raketoplán se nezdál o nic blíž, ale všimli si množství jiné činnosti. Další vrtulníky. Podle zoufalých posuňků Pindi, který se vyšplhal na keř, tam byli i lidé, ale ještě příliš daleko.</p>
<p>„Potřebuju se vyspat,“ řekl Angalo.</p>
<p>„Ty jsi nespal na té huse?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Ty</emphasis> ano?“</p>
<p>Angalo se natáhl do stínu.</p>
<p>„Jak se chceme na ten raketoplán dostat?“ zeptal se.</p>
<p>Masklin pokrčil rameny. „No, Věc říká, že dovnitř nemusíme, jenom na něj musíme dostat Věc.“</p>
<p>Angalo se zvedl na loktech. „Chceš říct, že na něm nemusíme letět? A já se tak těšil!“</p>
<p>„Já myslím, že není jako náklaďák, Angalo. Myslím, že nenechávají otevřené okno, aby jim tam kdekdo vlezl,“ vysvětloval Masklin. „Myslím, že by stejně bylo zapotřebí víc než spousty nomů a provazu, aby se dal pilotovat.“</p>
<p>„Víte, to byly nejlepší chvíle mého života, když jsem řídil Náklaďák,“ zasnil se Angalo. „Když pomyslím na všechny ty měsíce, které jsem prožil v Obchoďáku a o Venku jsem nic netušil…“</p>
<p>Masklin zdvořile vyčkával. Hlava mu těžkla.</p>
<p>„No?“ zeptal se.</p>
<p>„Co no?“</p>
<p>„Co se děje, když pomyslíš na všechny ty měsíce v Obchoďáku, kdy jsi nevěděl nic o Venku?“</p>
<p>„Připadají mi bez užitku. Víš, co chci udělat, jestli - chci říct, až se vrátíme domů? Chci sepsat všechno, co jsme se naučili. To bychom měli, víš. Napsat hodně vlastních knih. Ne jenom číst lidské knihy, které jsou plné smyšlenek. A ne zrovna psát knihy jako Gurderova<emphasis> Kniha Nom.</emphasis> Knihy o<emphasis> pořádných</emphasis> věcech, jako je Věda…“</p>
<p>Masklin se podíval na Gurdera. Opat nic nekomentoval.</p>
<p>Usnul.</p>
<p>Pinďa se stočil do klubíčka a začal taky pochrupovat. Angalův hlas se vytratil. Zívnul.</p>
<p>Nespali celé hodiny. Nomové spali hlavně v noci, ale během dne si potřebovali dát šlofíčka. I Masklin klimbal.</p>
<p>„Věci?“ uvědomil si, že říká, „vzbuď mě za deset minut, prosím.“</p><empty-line /><p><strong>7</strong></p>
<p>DRUŽICE:<emphasis> Nacházejí se ve VESMÍRU a zůstávají tam proto, že se pohybují tak rychle, že nikdy nezůstanou na jednom místě dostatečně dlouho, aby spadly. TELEVIZE se od nich odráží. Jsou součástí VĚDY.</emphasis></p>
<p>Z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma,<emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>autor Angalo</emphasis> <emphasis>de Galanterie</emphasis></p>
<p>Nebyla to Věc, kdo Masklina probudil. Byl to Gurder.</p>
<p>Masklin ležel s přivřenýma očima a poslouchal, jak Gurder šeptem rozmlouvá s Věcí.</p>
<p>„Věřil jsem v Obchoďák,“ říkal, „a pak to bylo jenom cosi, co postavili lidé. A myslel jsem si, že Vnuk Richard je někdo zvláštní a ukázalo se, že je to člověk, který si zpívá, když se namáčí -“</p>
<p>„- dává si sprchu -“</p>
<p>„ - a teď jsou na světě tisíce nomů! Tisíce! A věří všemu možnému! Ten pitomec Drdůlek věří, že raketoplán vyrábí oblohu, když vzlétne. Víš, co jsem si myslel, když jsem to slyšel? Pomyslel jsem si, kdyby on byl ten, co vstoupil do mého světa, myslel by si, že jsem zrovna takový hlupák! Já<emphasis> jsem</emphasis> zrovna takový hlupák! Věci?“</p>
<p>„<emphasis>Zachovávala jsem taktní mlčení.</emphasis>“</p>
<p>„Angalo věří na blbé mašiny a Masklin věří, ach, nevím. Ve Vesmír. Nebo nevěří. A všechno pro ně pracuje. Já se snažím a věřím v<emphasis> důležité</emphasis> věci a ony nevydrží ani pět minut. Kde je v tom spravedlnost?“</p>
<p>„<emphasis>V tomto ohledu postačí jen další taktní a chápavé mlčení.</emphasis>“</p>
<p>„Chtěl jsem jen dát životu nějaký<emphasis> smysl.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>To je chvályhodný záměr.</emphasis>“</p>
<p>„Chci říct, kde je vlastně<emphasis> pravda</emphasis>?“</p>
<p>Nastala odmlka. Pak Věc pravila:<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Vybavuji si tvůj rozhovor s</emphasis> <emphasis>Masklinem o původu nomů. Chtěl ses mě zeptat. Teď ti mohu</emphasis> <emphasis>odpovědět. Byla jsem vyrobena. Vím, že tohle je pravda. Vím, že</emphasis> <emphasis>jsem předmět vyrobený z kovu a plastů, ale také vím, že jsem</emphasis> <emphasis>něco, co uvnitř toho kovu a plastů žije. Je pro mne nemožné</emphasis> <emphasis>nebýt si tím absolutně jistá. To je velká útěcha. Pokud jde o</emphasis> <emphasis>nomy, mám záznamy, které říkají, že nomové vznikli na jiném</emphasis> <emphasis>světě a přišli sem před tisíci lety. To je možná pravda. Možná</emphasis> <emphasis>to pravda není. Nejsem stavu to posoudit.</emphasis>“</p>
<p>„Já jsem věděl, kde je mé místo tam v Obchoďáku,“ mumlal Gurder napůl pro sebe. „Ani v lomu to nebylo úplně špatné. Měl jsem něco pořádného na práci. Byl jsem pro lidi důležitý. Jak se teď můžu vrátit, když vím, že všechno, v co jsem věřil o Obchoďáku a bří Arnoldové a Vnuku Richardovi, je jenom… je jenom<emphasis> názor</emphasis>?“</p>
<p>„<emphasis>Nemohu posloužit radou. Je mi líto.“</emphasis></p>
<p>Masklin usoudil, že toto je diplomatický čas se probudit. Vydal zamručení, jen aby měl jistotu, že ho Gurder slyší.</p>
<p>Opat strašně zrudnul.</p>
<p>„Nemohl jsem spát,“ řekl krátce.</p>
<p>Masklin vstal.</p>
<p>„Kolik, Věci?“</p>
<p>„<emphasis>Dvacet sedm minut.</emphasis>“</p>
<p>„Proč jsi mě nevzbudila?“</p>
<p>„<emphasis>Dopřála jsem ti osvěžení.</emphasis>“</p>
<p>„Ale je to ještě daleko. Jakživi tě tam nedostaneme včas. Vstávej, ty.“ Masklin strčil nohou do Angala. „Dělej, budeme muset utíkat. Kde je Pinďa? Á, tady jsi. No<emphasis> tak,</emphasis> Gurdere.“</p>
<p>Klusali dál křovím. V dálce bylo slyšet temné pochmurné vytí sirén.</p>
<p>„Šlapeš do toho vážně zostra, Maskline,“ řekl Angalo.</p>
<p>„Rychleji! Poběžte rychleji!“</p>
<p>Teď, když byli blíž, viděl Masklin raketoplán. Tyčil se beznadějně vysoko.</p>
<p>„Doufám, že máš nějaký dobrý plán, Věci,“ funěl, když se všichni čtyři hnali křovím, „protože já to nikdy nesvedu dostat tě až tam nahoru.“</p>
<p>„<emphasis>Žádné strachy. Už jsme dostatečně blízko.</emphasis>“</p>
<p>„Co myslíš? Ještě je to daleko.“</p>
<p>„<emphasis>Dostatečně blízko, abych se do něj dostala.</emphasis>“</p>
<p>„Co chceš dělat? S rozběhem skočit?“ zeptal se Angalo.</p>
<p>„<emphasis>Položte mě na zem.</emphasis>“</p>
<p>Masklin poslušně položil černou krychličku na zem. Vysunula několik svých sond, které chvilku pomalu kroužily, potom se nasměrovaly k startujícímu letadlu.</p>
<p>„Na co si to hraješ?“ rozčílil se Masklin. „To je ztráta<emphasis> času</emphasis>!“</p>
<p>Gurder se zasmál, třebaže ne moc šťastně.</p>
<p>„Já vím, co dělá,“ řekl. „Posílá se na raketoplán. Pravda, Věci?“</p>
<p>„<emphasis>Přenáším instrukční podsystém do počítače na telekomunikační</emphasis> <emphasis>družici.</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>Nomové nic neříkali.</p>
<p>„<emphasis>Neboli, jinak řečeno - ano, proměňuji počítač družice, třebaže</emphasis> <emphasis>ne moc inteligentní, ve svou součast.</emphasis>“</p>
<p> „To opravdu dokážeš?“ zeptal se Angalo.<emphasis> </emphasis></p>
<p>„<emphasis>Zajisté.</emphasis>“</p>
<p>„Ách. A nebude ti scházet ten kousek, co vysíláš?“</p>
<p>„<emphasis>Ne. Protože</emphasis> <emphasis>mě neopustí.</emphasis>“</p>
<p>„Ty ho vysíláš a současně si ho necháváš?“</p>
<p>Angalo se podíval na Masklina.</p>
<p>„Rozuměl jsi z toho něčemu?“ zeptal se.</p>
<p>„Já ano,“ řekl Gurder. „Věc říká, že není jenom mašinka, je jakýsi… jakási sbírka elektrických myšlenek, které v té mašince žijí. Myslím si já.“</p>
<p>Na Věci zakroužila světýlka.</p>
<p>„Trvá to dlouho?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Ano. V tuto chvíli prosím neodebírejte životní komunikační</emphasis> <emphasis>energii.</emphasis>“</p>
<p>„Myslím, že tím míní, že nechce, aby se s ním mluvilo,“ řekl Gurder. „Soustřeďuje se.“</p>
<p>„S ní,“ řekl Angalo. „Je to ona. A nutila nás celou cestu sem utíkat, jenom abychom si mohli zakvaltovat a teď čekat.“</p>
<p>„Asi musí být blízko, když provádí… to, co provádí,“ mínil Masklin.</p>
<p>„Jak dlouho to bude trvat?“ zeptal se Masklin. „Zdá se mi to jako věčnost, těch sedmadvacet minut, které zbývají.“</p>
<p>„Aspoň dvacet sedm minut,“ poznamenal Gurder.</p>
<p>„Ano. Možná víc.“</p>
<p>Pinďa zatáhl Masklina za paži, ukázal druhou rukou na rýsující se bílou siluetu a odbrebentil dlouhou větu ve floridštině neboli, pokud měla Věc pravdu, v téměř původní nomštině.</p>
<p>„Já ti bez Věci nerozumím,“ řekl mu Masklin. „Promiň.“</p>
<p>„Nemluvit řeč od husa - hm,“ upřesnil Angalo.</p>
<p>Po chlapcově obličeji se šířil výraz hrůzy. Tentokrát křičel a škubal silněji.</p>
<p>„Myslím, že nechce být blízko raketoplánu, když startuje,“ řekl Angalo. „Asi se bojí hluku. Nemáš - rád - ten - rámus, pravda?“</p>
<p>Pinďa zuřivě přikyvoval.</p>
<p>„Na letišti to není tak zlé,“ pokračoval Angalo. „Spíš to duní. Čekám, že prostoduché lidi by to mohlo vyděsit.“</p>
<p>„Nemyslím, že Křoví a její lidé jsou nějak zvlášť naivní,“ pronesl Masklin zamyšleně. Díval se na tu bílou věž. Zdála se mu daleko, ale nějakým způsobem byla docela blízko.</p>
<p>Opravdu velmi blízko.</p>
<p>„Jak si myslíš, že je to tady nebezpečné?“ zeptal se. „Až to vzlétne, myslím.“</p>
<p>„Ale nech<emphasis> toho,“</emphasis> uklidňoval ho Angalo. „Věc by nás nenechala dojít až sem, kdyby to pro nomy nebylo bezpečné.“</p>
<p>„Jistě, jistě,“ přisvědčil Masklin. „Správně. Máš pravdu. Pitomost se tím obírat, vážně.“</p>
<p>Pinďa se obrátil a dal se do běhu.</p>
<p>Zbývající tři se ohlédli směrem k raketoplánu. Na Věci se světýlka pohybovala ve složitých obrazcích.</p>
<p>Někde se ozvala další siréna. Pocítili napětí, jako by se natahovala ta největší pružina na světě.</p>
<p>Když Masklin promluvil, připadalo mu, že ti dva ho slyší mluvit jenom v duchu.</p>
<p>„To je přesně ono,“ řekl velmi pomalu, „myslíte, že Věc přesně odhadne, jak těsně mohou nomové stát u raketoplánu, když startuje? Chci říct, kolik zkušeností s tím má, co myslíte.“</p>
<p>Podívali se na sebe.</p>
<p>„Možná bychom měli drobátko couvnout…“ začal Gurder.</p>
<p>Obrátili se a odkráčeli.</p>
<p>Potom si žádný z nich nemohl nevšimnout, že ostatní přidávají stále víc do kroku.</p>
<p>Jdou rychleji a rychleji.</p>
<p>Potom, jako jeden nom, vyrazili a uháněli jako o život, razili si cestu roštím a trávou, klouzali po kamenech a jejich lokty pracovaly jako písty. Gurder, který za normálních okolností byl bez dechu při jakémkoli tempu přesahujícím vycházkové, poskakoval jako míč.</p>
<p>„Máš… <emphasis>ty</emphasis>… vů… bec… před… stavu… jak… blíz… ko…?“ supěl Angalo.</p>
<p>Zvuk za nimi začal jako syčení, jako by se celý svět zhluboka nadechoval. Potom přešel… neviditelnému kladivu, které vás praští do obou uší najednou.</p><empty-line /><p><strong>8</strong></p>
<p>VESMÍR:<emphasis> Jsou dva typy vesmíru: a) něco, co obsahuje nic, a b)</emphasis> <emphasis>nic, obsahující všechno. Je to to, co vám zůstane, když už nic</emphasis> <emphasis>jiného nemáte. Není tam žádný vzduch ani gravitace, což je to,</emphasis> <emphasis>co lidi přidržuje u věcí. Nebýt vesmíru, všechno by bylo na</emphasis> <emphasis>jednom místě. Je zkonstruován tak, aby v něm byly DRUŽICE,</emphasis> <emphasis>RAKETOPLÁNY, PLANETY A LOĎ.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma,<emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>autor Angalo</emphasis> <emphasis>de</emphasis><emphasis> Galanterie</emphasis></p>
<p>Po nějaké chvíli, když se země přestala chvět, se nomové posbírali a oslepeně po sobě mžourali.</p>
<p>„!“ řekl Gurder</p>
<p>„Co?“ zeptal se Masklin. Vlastní hlas mu zněl vzdáleně a tlumeně.</p>
<p>„?“ řekl Gurder.</p>
<p>“?“ zeptal se Angalo.</p>
<p>„?“</p>
<p>„Co? Já tě neslyším! Slyšíš ty<emphasis> mě</emphasis>?“</p>
<p>„?“</p>
<p>Masklin viděl, že se Gurderovy rty pohybují. Ukázal si na uši a zavrtěl hlavou.</p>
<p>„My jsme ohluchli!“</p>
<p>„?“</p>
<p>„?“</p>
<p>„Ohluchli jsme.“ Masklin vzhlédl.</p>
<p>Dým se jim převaloval nad hlavami a z něho stoupal rychle - i na nomské vysokorychlostní smysly - dlouhý, narůstající mrak s ohněm na špičce. Hluk opadl na něco pouze velmi hlasitého a potom náhle zanikl.</p>
<p>Masklin si strčil prst do ucha a zavrtěl jím.</p>
<p>Nepřítomný zvuk nahradilo strašné syčení ticha.</p>
<p>„Poslouchá mě někdo?“ odvážil se zeptat. „Slyší mě někdo?“</p>
<p>„Tohle,“ řekl Angalo, a jeho hlas zněl rozmazaně a nepřirozeně klidně, „bylo pořádně nahlas. Myslím, že moc hlasitějších věcí už neuslyšíme.“</p>
<p>Masklin přikývl. Cítil se jako po pořádném výprasku.</p>
<p>„V tom se ty vyznáš, Angalo,“ odpověděl mdle. „Lidé na nich létají, nebo ne?“</p>
<p>„No ano. Rovnou nahoru.“</p>
<p>„Nikdo je k tomu nenutí?“</p>
<p>„É. Myslím, že ne,“ řekl Angalo. „Myslím, že v té knize se říkalo, že spousta lidí to chce dělat.“</p>
<p>„Oni to<emphasis> chtějí</emphasis>?“</p>
<p>Angalo pokrčil rameny. „To se tam říkalo.“</p>
<p>Na konci vějíře bílého kouře byla už jenom vzdálená tečka.</p>
<p>Masklin se na ni díval.</p>
<p>My jsme se museli<emphasis> zbláznit,</emphasis> pomyslel si. Jsme malincí a tohle je veliký svět a my se nikdy nedovíme dost o místě, kde jsme, než se vydáme někam jinam. Tenkrát aspoň, když jsem bydlel v díře, znal jsem všechno, co jsem měl znát o životě v díře, a teď utekl rok a já jsem na nějakém strašně vzdáleném místě, že ani nevím, jak je daleko, a koukám se, jak něco, co nechápu, letí někam tak vysoko, že tam není žádné dole. A nemůžu se vrátit. Musím dojít na konec, ať se děje co se děje, protože se nemůžu vrátit. Já nemůžu ani přestat.</p>
<p>Tak<emphasis> tohle</emphasis> myslela Grimma těmi žábami. Jakmile věci poznáte, jste někdo jiný. Nemůžete si pomoci.</p>
<p>Pohlédl dolů. Něco postrádal.</p>
<p>Věc…</p>
<p>Utíkal nazpět, cestou kudy přišli.</p>
<p>Černá krychlička byla tam, kde ji nechal. Tykadla se zasunula dovnitř a žádná světýlka nesvítila.</p>
<p>„Věci?“ oslovil ji nejistě.</p>
<p>Jedno červené světýlko se slabě rozsvítilo. Masklinovi byla najednou zima navzdory vedru kolem.</p>
<p>„Jsi v pořádku?“ zeptal se.</p>
<p>Světýlko zablikalo.</p>
<p>„<emphasis>Příliš rychlý. Velká spotřeba en…</emphasis>“ řekla.</p>
<p>„En?“ podivil se Masklin. Usilovně se snažil nepřemýšlet o tom, proč to slovo nebylo víc než zachrčení.</p>
<p>Světýlko pohasínalo.</p>
<p>„Věci? Věci?“ Jemně na ni zaťukal. „Vyšlo to? Přiletí Loď? Co teď uděláme? Probuď se!<emphasis> Věci!</emphasis>“</p>
<p>Světýlko zhaslo.</p>
<p>Masklin Věc zvedl a obracel ji v rukou.</p>
<p>„Věci?“</p>
<p>Angalo a Gurder už přichvátali s Pinďou v patách.</p>
<p>„Povedlo se?“ ptal se nedočkavě Angalo. „Zatím žádnou Loď nevidím.“</p>
<p>Masklin se k nim obrátil.</p>
<p>„Věc se rozbila,“ oznámil.</p>
<p>„Rozbila?“</p>
<p>„Všechna světýlka zhasla!“</p>
<p>„No, a co to znamená?“ Angalo se začal tvářit vyděšeně.</p>
<p>„Já nevím!“</p>
<p>„Umřela?“ zeptal se Gurder.</p>
<p>„<emphasis>Nemůže</emphasis> umřít! Existuje tisíce let!“</p>
<p>Gurder zavrtěl hlavou. „To zní jako dobrý důvod, proč umřít,“ prohlásil.</p>
<p>„Ale je to, je to<emphasis> věc</emphasis>!“</p>
<p>Angalo usedl a pažemi si objal kolena.</p>
<p>„Řekla, jestli něco zorganizovala? Kdy má Loď přiletět?“</p>
<p>„Poslouchej, zajímá tě to? Spotřebovala en!“</p>
<p>„En?“</p>
<p>„Musí to znamenat elektřinu. Ona ji nějak nasává z drátů a podobně. Myslím také, že si ji dokáže na chvíli uložit. A teď jí musela dojít.“</p>
<p>Prohlíželi si černou krabičku. Prožila tisíce let, předávána od noma k nomovi, aniž někdy řekla slovo nebo blikla světýlkem. Probudila se až v blízkosti elektřiny, když ji přinesli do Obchoďáku.</p>
<p>„Vypadá divně, jak tu leží a nic nedělá,“ pronesl Angalo.</p>
<p>„Nemůžeme jí najít trochu elektřiny?“ zeptal se Gurder.</p>
<p>„Tady? Žádná tu není!“ odsekl Angalo. „Jsme uprostřed pustiny!“</p>
<p>Masklin vstal a rozhlédl se. V dálce se matně rýsovaly nějaké budovy. Kolem nich projížděla auta.</p>
<p>„A co<emphasis> Loď</emphasis>?“ opakoval Angalo. „Je už na cestě?“</p>
<p>„Já nevím!“</p>
<p>„Jak nás najde?“</p>
<p>„Já nevím!“</p>
<p>„Kdo ji řídí?“</p>
<p>„Já ne -“ Masklin se v hrůze zastavil. „Nikdo! Chci říct, kdo by ji<emphasis> mohl</emphasis> řídit? Nikdo v ní není už po tisíce let!“</p>
<p>„Tak kdo s ní přiletí sem?“</p>
<p>„Já nevím! Věc, možná.“</p>
<p>„Chceš říct, že je na cestě a nikdo ji neřídí?“</p>
<p>„Ano! Ne! Já nevím!“</p>
<p>Angalo zašilhal k temně modrému nebi.</p>
<p>„Auvau,“ vydal ze sebe nešťastně.</p>
<p>„Musíme Věci najít nějakou elektřinu,“ řekl Masklin. „I když se jí povedlo zavolat Loď, bude se ještě Lodi muset říct, kde jsme.“</p>
<p>„<emphasis>Jestli</emphasis> Loď zavolala,“ opravil ho Gurder. „Možná jí došla en ještě před tím.“</p>
<p>„To nemůžeme vědět jistě,“ řekl Masklin. „Nicméně musíme Věci pomoct. Nemůžu ji takhle vidět.“</p>
<p>Pinďa zmizel v roští a vrátil se s ještěrkou.</p>
<p>„Á,“ prohodil Gurder bez nadšení. „Podává se oběd.“</p>
<p>„Kdyby Věc mluvila, mohli bychom Pinďovi vysvětlit, že ještěrka se vám časem zoufale zprotiví,“ řekl Angalo.</p>
<p>„Tak asi za dvě vteřiny,“ dodal Gurder.</p>
<p>„Dejte pokoj,“ vzdychl Masklin unaveně. „Pojďme někam do stínu vymyslet další plán.“</p>
<p>„Ach jo, plán,“ řekl Gurder, jako by plán byl ještě horší než ještěrka. „Plány já miluju.“</p>
<p>Pojedli - ne moc dobře - lehli si na záda a pozorovali oblohu. Ten krátký spánek cestou nestačil. Snadno je přemohla dřímota.</p>
<p>„Musím říct, tihle Floriďané to mají vymakané,“ řekl lenivě Gurder. „Doma máme zimu a oni tady mají topení puštěné pěkně naplno.“</p>
<p>„Říkám ti pořád, že to není topení,“ poučil ho Angalo a napínal zrak po nějaké známce snášející se Lodi. „A vítr taky není klimatizace. To tě zahřívá slunce.“</p>
<p>„Myslel jsem, že je jenom na svícení,“ řekl Gurder.</p>
<p>„A pochází od něj všechno teplo,“ dodal Angalo. „Přečetl jsem si to v jedné knize. Je to velká ohnivá koule větší než svět.“</p>
<p>Gurder si slunce podezíravě prohlížel.</p>
<p>„Že by?“ pronesl. „A co ho drží nahoře?“</p>
<p>„Nic. Prostě<emphasis> tam</emphasis> je.“</p>
<p>Gurder znovu zašilhal do slunce.</p>
<p>„To je všeobecně známo?“ zeptal se.</p>
<p>„Řekl bych, že jo. Bylo to v té knize.“</p>
<p>„Aby si to každý přečetl? Tomu říkám nezodpovědnost. To je něco, co může lidi vážně vyděsit.“</p>
<p>„Jsou tam tisíce sluncí, říká Masklin.“</p>
<p>Gurder zafuněl. „Jo, říkal mi to. Jmenuje se to galaxie nebo tak nějak. Já osobně jsem proti.“</p>
<p>Angalo se uchechtl.</p>
<p>„Nevím, co je na tom zábavného,“ reagoval Gurder chladně.</p>
<p>„Řekni mu to, Maskline,“ dožadoval se Angalo.</p>
<p>„Tobě na tom houby záleží,“ zabručel Gurder. „Ty chceš jenom, aby všechno jezdilo co nejrychleji. Já chci věci pochopit. Možná, že<emphasis> jsou</emphasis> tisíce sluncí, ale<emphasis> proč</emphasis>?“</p>
<p>„Nechápu, co na tom záleží,“ pronesl líně Angalo.</p>
<p>„To je to jediné, na čem<emphasis> záleží.</emphasis> Řekni mu to, Maskline.“</p>
<p>Oba se podívali na Masklina.</p>
<p>Alespoň tam, kde Masklin seděl.</p>
<p>Byl pryč.</p>
<p>Nad vrcholem nebe bylo místo, kterému Věc říkala vesmír. Obsahoval - podle Věci - všechno a nic. A bylo tam hrozně málo všeho a víc ničeho, než si kdo dokáže představit.</p>
<p>Například se často říkalo, že obloha je plná hvězd. Nebyla to pravda. Obloha byla plná oblohy. Oblohy bylo neomezené množství a hvězd, ve srovnání s tím, opravdu velmi málo.</p>
<p>Bylo tudíž úžasné, že dělaly takový dojem…</p>
<p>Tisíce jich teď shlížely dolů na to, jak se něco kulatého a zářivého loudá kolem Země.</p>
<p>Na boku to mělo napsáno Arnsat-1, což bylo tak trochu plýtvání barvou, jelikož hvězdy nedovedou číst.</p>
<p>Vysunulo to stříbrný talíř.</p>
<p>Potom ho mělo nasměrovat k planetě pod sebou, aby vysílal dolů filmy pro pamětníky a nejnovější zprávy.</p>
<p>Nic takového. Mělo nové příkazy.</p>
<p>Vypustilo malé obláčky paliva, obrátilo se a pátralo po obloze po novém cíli.</p>
<p>Tou dobou, kdy jej našlo, spousta lidí, mající cokoli společného s pamětnickými filmy a nejnovějšími zprávami, na sebe velmi vztekle řvala do telefonů, a někteří se horečně snažili vyslat nové instrukce.</p>
<p>Ale nebylo to k ničemu, protože už nikdo neposlouchal.</p>
<p>Masklin se prodíral roštím. Budou se dohadovat a hašteřit, pomyslel si. Musím to provést rychle. Myslím, že nemáme moc času.</p>
<p>Bylo to poprvé, co byl opravdu sám ode dnů, kdy žil v díře a musel vycházet na lov úplně osamocený, protože už nikdo jiný nebyl.</p>
<p>Bylo to tehdy lepší? Přinejmenším to bylo jednodušší. Museli jste se snažit nasytit, aniž jste byli snědeni. Už přežit jediný den byla výhra. Všechno bylo zlé, ale aspoň to byla jaksi pochopitelná psota nomských rozměrů.</p>
<p>V oněch dnech končil svět dálnicí na jedné straně a lesem přes pole na straně druhé. Teď neměl vůbec žádné hranice, a přibylo problémů, s nimiž si Masklin nevěděl rady.</p>
<p>Ale aspoň věděl, kde hledat elektřinu. Nacházela se poblíž budov s lidmi uvnitř.</p>
<p>Roští před Masklinem se otevřelo do stezky. Dal se po ní a přidal do kroku. Vydejte se po stezce a někde na ni najdete lidi…</p>
<p>Uslyšel za sebou kroky. Ohlédl se a uviděl Pinďu. Malý Floriďan se na něj ustaraně usmál.</p>
<p>„Běž pryč!“ řekl mu Masklin. „Jdi pryč! Jdi! Vrať se! Proč jdeš za mnou? Běž pryč!“</p>
<p>Pinďa se zatvářil ublíženě. Ukázal na stezku a něco řekl.</p>
<p>„Já nerozumím!“ křičel Masklin.</p>
<p>Pinďa vymrštil ruku nad hlavu a dlaň obrátil dolů.</p>
<p>„Lidé?“ hádal Masklin. „Ano. Já vím. Já vím, co dělám. Vrať se!“</p>
<p>Pinďa řekl ještě něco.</p>
<p>Masklin pozdvihl Věc. „Mluvící krabička ne jít,“ řekl bezmocně. „Má ty dobroto, proč bych měl takhle mluvit? Ty jsi alespoň tak inteligentní jako já. Mazej, jdi pryč. Vrať se k ostatním.“</p>
<p>Obrátil se a utíkal dál. Krátce se ohlédl a viděl Pinďu, jak se za ním dívá.</p>
<p><emphasis>Kolik</emphasis> času mi zbývá? ptal se sám sebe. Jednou mi Věc vyprávěla, že Loď létá velmi rychle. Možná by tu mohla být každým okamžikem. Možná vůbec nepřiletí…</p>
<p>Viděl, jak se nějaké postavy tyčí nad křovinami Ano, vydej se po kterékoli stezce a dříve nebo později narazíš na lidi. Vlezou všude.</p>
<p>Ano, možná, že Loď vůbec nepřiletí.</p>
<p>Jestli ne, pomyslel si, pak to, co se teď chystám udělat, je patrně ta nejpitomější věc, jakou kdy kde nějaký nom udělal v celé historii nomstva.</p>
<p>Vystoupil do štěrkového kruhu. Parkoval tam malý nákladní vůz se jménem floridského boha NASA na boku. U něj se nad nějakým přístrojem na stojanu skláněla dvojice lidí.</p>
<p>Masklina si nevšimli. S tlukoucím srdcem přistoupil blíž.</p>
<p>Položil Věc na zem. Přiložil dlaně k ústům.</p>
<p>Snažil se křičet co možná nejzřetelněji a nejpomaleji.</p>
<p>„Haló, vy tam! Vy! Li - dé!“</p>
<p>„<emphasis>Cože</emphasis> udělal?“ zvolal Angalo.</p>
<p>Pinďa opětně rozehrál pantomimu.</p>
<p>„<emphasis>Mluvil</emphasis> s<emphasis> lidmi</emphasis>?“ zděšeně se ptal Angalo. „Odjel ve věci s<emphasis> koly</emphasis>?“</p>
<p>„Myslím, že jsem slyšel motor náklaďáku,“ připojil Gurder.</p>
<p>Angalo praštil pěstí o dlaň.</p>
<p>„Dělal si starosti o Věc,“ řekl. „Chtěl najít nějakou elektřinu!“</p>
<p>„Ale určitě jsme celé míle od nějaké budovy!“ namítl Gurder.</p>
<p>„Ne pro Masklina!“ zavrčel Angalo.</p>
<p>„Já<emphasis> věděl,</emphasis> že to takhle skončí!“ zasténal Gurder. „Ukázat se lidem! V Obchoďáku jsme něco takového nikdy neudělali! Co budeme <emphasis>dělat</emphasis>?“</p>
<p>Masklin si pomyslel: dosud to není tak zlé.</p>
<p>Ti lidé opravdu nevěděli, co si s ním počít. Oni před ním dokonce couvali! A pak se jeden vrhl k náklaďáku a mluvil do přístroje na šňůře. Patrně druh telefonu, pomyslel si Masklin zasvěceně.</p>
<p>Když se nehýbal, jeden z lidí vzal z vozu nějakou krabici a plížil se k němu, jako by čekal, že Masklin vybuchne. Skutečně, když Masklin zamával, člověk neobratně odskočil.</p>
<p>Ten další něco povídal a krabici opatrně položil na štěrk kousek od Masklina.</p>
<p>Pak ho oba vyčkávavě pozorovali.</p>
<p>Nepřestával se usmívat, aby je uklidnil, a vlezl do krabice. Potom jim znovu zamával.</p>
<p>Jeden člověk se bázlivě sehnul a uchopil krabici, zvedal ji do vzduchu, jako by Masklin byl něco velice vzácného a choulostivého. Nesli ho k náklaďáku. Člověk nasedl a krabici si s přehnanou péčí uložil na kolena. Rádio chrastilo hlubokými lidskými hlasy.</p>
<p>Inu, už nemůže couvnout. S vědomím toho se Masklinovi téměř ulevilo. Snad bylo nejlepší pohlížet na to jenom jako na další krok na cestě životem.</p>
<p>Stále na něj civěli, jako by nevěřili tomu, co vidí.</p>
<p>Vůz se odkolébal. Po chvíli zahnul na betonovou silnici, kde čekalo další nákladní auto. Vystoupil z něj člověk, hovořil s řidičem Masklinova náklaďáku, pomalu lidsky se rozesmál, podíval se dolů na Masklina a přestal se smát jako když utne.</p>
<p>Skoro utíkal ke svému vozu a začal mluvit do dalšího telefonu.</p>
<p>Já věděl, že to tak dopadne, pomyslel si Masklin. Nevědí, co si se skutečným nomem počít. Úžasné.</p>
<p>Ale pokud mě dopraví někam, kde je ta správná elektřina…</p>
<p>Dorcas, technik, se jednou pokusil Masklinovi elektřinu vysvětlit, ale bez valného úspěchu, protože Dorcas o ní neměl také příliš jasno. Vypadalo to, že existují dva druhy - rovná a zakroucená. Ta rovná je velmi nudná a sídlí v bateriích. Ta zakroucená se nachází v drátech ve zdi a tak, a Věc jí jaksi dokáže část ukrást, pokud je dostatečně blízko ní. Dorcas mluvíval o té zakroucené elektřině stejným tónem, jakým Gurder hovoříval o bří Arnoldové (zal. 1905). Tenkrát v Obchoďáku se ji snažil studovat. Když ji dáte do ledničky, zmrazí všechno, ale když se tatáž elektřina dostane do trouby, všechno ohřeje, takže jak to<emphasis> dokáže</emphasis>?</p>
<p>Dorcas o tom mluvíval, pomyslel si Masklin. Řekl jsem, mluvíval'? Doufám, že<emphasis> dosud</emphasis> mluví.</p>
<p>Hlavu měl lehkou a cítil se podivně optimisticky. Jedna jeho část říkala: to proto, že propadnete panice, když na jedinou vteřinu vážně zhodnotíte situaci, do níž jste se dostali vlastním přičiněním.</p>
<p>Vždy s úsměvem.</p>
<p>Náklaďák si broukal po silnici s druhým vozem v závěsu. Masklin viděl, jak třetí náklaďák rachotí vedlejší cestou a zařazuje se za ně. Byla na něm spousta lidí a většina se dívala na oblohu.</p>
<p>U nejbližší budovy nezastavili, ale jeli dál k té větší s mnoha dalšími vozidly před ní. Očekávali je další lidé.</p>
<p>Jeden člověk otevřel dveře náklaďáku, i na člověka velice pomalu.</p>
<p>Člověk nesoucí Masklina vystoupil z vozu.</p>
<p>Masklin zvedl pohled k tuctům zírajících obličejů. Viděl každou oční bulvu, každou nosní dírku. Všechno vypadalo ustaraně. Alespoň každá oční bulva. Nosní dírky se prostě tvářily jako nosní dírky.</p>
<p>Měli starost o<emphasis> něho.</emphasis></p>
<p>Vždy s úsměvem.</p>
<p>Opětoval jejich pohledy, málem se chichotal potlačovanou hrůzou, a řekl: „Mohu Vám nějak pomoci, pánové?“</p><empty-line /><p><strong>9</strong></p>
<p>VĚDA:<emphasis> Způsob, jak věci vynalézat a potom je uvádět do provozu.</emphasis> <emphasis>Věda vysvětluje, co se kolem nás celý čas odehrává. Stejně tak</emphasis> <emphasis>činí NÁBOŽENSTVÍ, ale věda je lepší, protože přichází s</emphasis> <emphasis>pochopitelnějšími výmluvami, když se splete. VĚDY je víc, než si</emphasis> <emphasis>myslíte.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma,<emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>autor Angalo</emphasis> <emphasis>de Galanterie</emphasis></p>
<p>Gurder, Angalo a Pinďa seděli pod keřem. Poskytoval jim trochu stínu. Oblak beznaděje nad nimi byl skoro stejně velký.</p>
<p>„Bez Věci se nikdy nedostaneme domů,“ pronesl Gurder.</p>
<p>„Tak Masklina vysvobodíme,“ navrhl Angalo.</p>
<p>„To bude trvat celou věčnost.“</p>
<p>„Jo? No, to je skoro stejně tak dlouho jako sem, pokud nemůžeme domů.“ Angalo našel křemínek téměř správného tvaru, aby se dal proužky látky utrženými z jeho kabátu připevnit k větvičce; v životě neviděl kamennou sekyrku, ale měl neodbytný pocit, že s kamínkem, upevněným na konci hůlky, se dají dělat užitečné věci.</p>
<p>„Chtěl bych, aby sis s tím přestal hrát,“ řekl Gurder. „No, jaký je ten velký plán? My proti celé Floridii?“</p>
<p>„Nenutím tě. Nemusíš se připojit.“</p>
<p>„Uklidněte se, pane Záchranáři. Jeden pitomec stačí.“</p>
<p>„Neslyším, že bys vyrukoval s nějakým lepším nápadem.“</p>
<p>Angalo párkrát švihnul sekyrkou. „Taky žádný nemám.“</p>
<p>Na Věci začalo blikat malé červené světýlko.</p>
<p>Po chvíli se otevřel malý čtvercový otvor a ozvalo se tiché vrčení, jak Věc vysunula čočku na tyčince. Čočka se pomalu otáčela.</p>
<p>Potom Věc promluvila.</p>
<p>„<emphasis>Kde se nachází</emphasis>,“ otázala se, „<emphasis>toto místo</emphasis>?“ Posunula čočku výš a zatímco zkoumala obličej člověka, shlížejícího na ni, bylo ticho.</p>
<p>„<emphasis>A proč</emphasis>?“ dodala.</p>
<p>„Nevím jistě,“ řekl Masklin. „Jsme v nějaké místnosti ve veliké budově. Lidé mi neublížili. Myslím, že jeden z nich se se mnou pokoušel domluvit.“</p>
<p>„<emphasis>Nacházíme se v jakési skleněné nádobě,</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>„Dokonce mi dali postel,“ řekl Masklin. „A já myslím, že ta věc tamhle je nějaké umyvadlo, ale, poslouchej, co je s Lodí?“</p>
<p>„<emphasis>Očekávám, že je na cestě,</emphasis>“ odpověděla Věc klidně.</p>
<p>„Očekáváš?<emphasis> Očekáváš</emphasis>? Chceš říct, že to nevíš?“</p>
<p>„<emphasis>Mnoho věcí může selhat. Jestliže neselhaly, bude tady Loď brzy.</emphasis>“</p>
<p>„Jestli selhaly, uvíznu tady do konce života!“ zvolal Masklin trpce. „Dostal jsem se sem kvůli tobě, víš.“</p>
<p>„<emphasis>Ano. Já vím. Děkuji ti.</emphasis>“</p>
<p>Masklin se trošku uklidnil.</p>
<p>„Jsou docela hodní,“ řekl. Zamyslel se nad tím. „Aspoň si to myslím,“ dodal. „Těžko říct.“</p>
<p>Podíval se průhlednou stěnou. V několika posledních minutách se na něj přišlo podívat mnoho lidí. Nebyl si úplně jist, jestli je ctěným hostem nebo vězněm nebo možná něčím mezi tím.</p>
<p>„Připadalo mi to v tu chvíli jako jediná naděje,“ řekl nepřesvědčivě.</p>
<p>„<emphasis>Monitoruji komunikaci.</emphasis>“</p>
<p>„To děláš pořád.“</p>
<p>„<emphasis>Hodně z toho je o tobě. Nejrůznější experti sem spěchají, aby</emphasis> <emphasis>si tě prohlédli.</emphasis>“</p>
<p>„Jací experti? Experti na nomy?“</p>
<p>„<emphasis>Experti v dorozumívání s bytostmi z jiných světů. Lidé se ještě</emphasis> <emphasis>s nikým</emphasis> z<emphasis> jiného světa nesetkali, ale přesto mají odborníky na</emphasis> <emphasis>dorozumívání se s nimi.</emphasis>“</p>
<p>„Nedalo se to provést líp,“ řekl Masklin střízlivě. „Lidé teď nomy opravdu poznají.“</p>
<p>„<emphasis>Ale nevědí, kdo nomové jsou. Myslí si, že jsi právě přiletěl.</emphasis>“</p>
<p>„No, to je pravda.“</p>
<p>„<emphasis>Ale ne sem. Na tuto planetu. Z hvězd.</emphasis>“</p>
<p>„Ale my jsme tady už tisíce let! My tady žijeme!“</p>
<p>„<emphasis>Lidé ve skutečnosti shledávají snazším věřit v malé lidi z nebe</emphasis> <emphasis>než v malé lidi ze Země. Raději by si vyvzpomněli zelené mužíčky</emphasis> <emphasis>než skřítky</emphasis>.<emphasis>“</emphasis></p>
<p>Masklin se zamračil. „Tomu vůbec nerozumím,“ řekl.</p>
<p>„<emphasis>Nic si z toho nedělej. Na tom nesejde.</emphasis>“ Věc otočila čočkou kolem dokola, aby zabrala větší část místnosti.</p>
<p>„<emphasis>Velmi pěkné. Velmi vědecké.</emphasis>“ pravila.</p>
<p>Potom se zaměřila na široký plastikový tác vedle Masklina.</p>
<p>„<emphasis>Co je to</emphasis>?“</p>
<p>„Ále, vodnice a oříšky a maso a tak,“ odpověděl Masklin. „Myslím, že mě pozorují, aby poznali, co jím. Myslím, že tohle jsou docela bystří lidé, Věci. Ukázal jsem si na ústa a oni pochopili, že mám hlad.“</p>
<p>„<emphasis>Á</emphasis>,“ pravila Věc. „<emphasis>Doveď mě k té vodnici</emphasis>.“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„<emphasis>Vysvětlím to. Říkala jsem ti, že monitoruji komunikaci</emphasis>?“</p>
<p>„Pořád.“</p>
<p>„<emphasis>Je takový vtip. Tedy, humorná anekdota nebo příběh, známý mezi</emphasis> <emphasis>lidmi. Pojednává o Lodi z jiného světa, která přistane na této</emphasis> <emphasis>planetě, vystoupí z ní zvláštní bytosti a žádají benzinovou</emphasis> <emphasis>pump</emphasis><emphasis>u, popelnici, hrací automat nebo podobný technický vynález,</emphasis> <emphasis>potom chtějí k jejich vodníkovi. Domýšlím se, že to proto, že si</emphasis> <emphasis>neuvědomují, že lidé mají vůdce. Já jsem dosadila slovo podobné,</emphasis> <emphasis>které se vztahuje k zelenině. To je slovní hříčka, neboli hra se</emphasis> <emphasis>s</emphasis><emphasis>lovy se šprýmovným efektem.“</emphasis> Odmlčela se.</p>
<p>„Hm,“ prohodil Masklin. Přemýšlel o tom. „To budou ti zelení mužíčkové, jak jsi říkala?“</p>
<p>„<emphasis>Velice… počkej. Počkej chvilku.</emphasis>“</p>
<p>„Co? Co je?“ naléhavě se ptal Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Slyším Loď.</emphasis>“</p>
<p>Masklin ostražitě naslouchal.</p>
<p>„Neslyším absolutně nic,“ řekl.</p>
<p>„<emphasis>Ne hluk. Rádio.</emphasis>“</p>
<p>„Kde je? Kde je, Věci? Pořád říkáš, že Loď je tam nahoře, ale <emphasis>kde</emphasis>?“</p>
<p>Zbývající stromové žáby se krčily mezi mechem, aby unikly horku odpoledního slunce.</p>
<p>Nízko na východní obloze se objevil plátek něčeho bílého.</p>
<p>Bylo by pěkné myslet si, že stromové žáby o tom vedou legendy. Bylo by pěkné myslet si, že si myslí, že slunce a měsíc jsou vzdálené květy - žlutý ve dne a bílý v noci. Bylo by pěkné myslet si, že si o nich vyprávějí pověsti, že zemře-li dobrá žába, její duše se dostane na oblohu jako velký květ…</p>
<p>Potíž je, že si tady vyprávíme o<emphasis> žábách.</emphasis> Jejich jméno pro slunce bylo ,. -. -kuňkkuňk. -. -.‘. Jejich jméno pro měsíc bylo ,-. -. -kuňkkuňk. -. -.‘, a když musíte vyjít se slovníkem o jednom slově, je náramně obtížné mít legendy vůbec o něčem.</p>
<p>Avšak vůdce si mlhavě uvědomoval, že s měsícem není něco v pořádku.</p>
<p>Přibývalo mu jasu.</p>
<p>„My zanechali Loď na<emphasis> Měsíci</emphasis>?“ divil se Masklin. „Proč?“</p>
<p>„<emphasis>To se právě rozhodli vaši předkové udělat,</emphasis>“ pravila Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Tak</emphasis> <emphasis>ji mohli mít na očích,</emphasis><emphasis> domnívám se.</emphasis>“</p>
<p>Masklinův obličej se pomalu rozjasňoval jako obláčky při východu slunce.</p>
<p>„Víš,“ řekl vzrušeně, „těsně před tímhle vším, tenkrát, když jsme bydlívali v té staré díře, sedával jsem po večerech venku a díval se na měsíc. Možná jsem v duchu opravdu věděl, že tam nahoře -“</p>
<p>„<emphasis>Ne, co jsi zakoušel, bylo pravděpodobně primitivní modlářství.</emphasis>“ řekla Věc.</p>
<p>Masklin splasknul. „Hm. Promiň.“</p>
<p>„<emphasis>A teď, prosím, buď zticha. Loď se cítí ztracená a chce, aby se</emphasis> <emphasis>jí říkalo, co má dělat. Právě se po patnácti tisíci let</emphasis><emphasis>ech</emphasis> <emphasis>probudila.</emphasis>“</p>
<p>„Sám po ránu nestojím za nic,“ přisvědčil Masklin.</p>
<p>Na Měsíci není ani hlásku, ale to nevadí, protože tam není nikdo, kdo by něco poslouchal. Hlásek by byl jenom plýtváním.</p>
<p>Ale je tam světlo.</p>
<p>Jemný měsíční prach se vlnil vysoko nad starověkými planinami ubývajícího měsíce, šířil se v kypících oblacích, které stoupaly dostatečně vysoko, aby zachytily sluneční paprsky. Zajiskřily.</p>
<p>Pod nimi se něco hrabalo na povrch.</p>
<p>„My jsme ji nechali v<emphasis> díře</emphasis>?“ otázal se Masklin.</p>
<p>Na všech plochách Věci se zavlnila světýlka tam a zpět.</p>
<p>„<emphasis>Nepovídej mi, že proto jste vždycky žili v děrách,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekla. „<emphasis>Ostatní nomové v děrách nežijí.</emphasis>“</p>
<p>„Ne, to je pravda,“ souhlasil Masklin. „Měl bych přestat uvažovat jenom o -“</p>
<p>Náhle se odmlčel. Díval se skrz skleněné akvárium tam, kde se lidé snažili přilákat jeho pozornost značkami na tabuli.</p>
<p>„Musíš toho nechat,“ řekl. „Okamžitě. Zastav Loď. My jsme to špatně pochopili. Věci, nemůžeme odletět! Nepatří jenom nám! Nemůžeme s Lodí odletět!“</p>
<p>Tři nomové číhající poblíž startovací rampy pozorovali oblohu. Jak se slunce blížilo k obzoru, měsíc jiskřil jako vánoční ozdoba.</p>
<p>„To určitě způsobila Loď!“ nadšeně zvolal Angalo. „Určitě! Tak a je to. Je na cestě!“</p>
<p>„Nikdy jsem si nemyslel, že to vyjde…“ začal Gurder.</p>
<p>Angalo třepnul Pinďu do zad a ukázal.</p>
<p>„Vidíš to, ty kluku?“ zeptal se. „To je Loď, tohle! Naše Loď!“</p>
<p>Gurder si třel bradu a zamyšleně pokýval na Pinďu.</p>
<p>„Ano,“ pronesl. „Správně. Naše.“</p>
<p>„Masklin říká, že je tam všechno možné,“ hovořil Angalo zasněně. „A hromady vesmíru. Tím je vesmír známý, spoustou vesmíru. Masklin říkal, že Loď letí rychleji než světlo, což je patrně mýlka, jak bys jinak něco viděl? Otočil bys vypínačem a všechno světlo by vyletělo z místnosti. Ale s náramnou rychlostí.“</p>
<p>Gurder se znovu zadíval na oblohu. Cosi vzadu v jeho mozku se tlačilo kupředu a přinášelo zvláštní pocit šedi.</p>
<p>„Naše Loď,“ řekl. „Ta, která sem nomy přivezla.“</p>
<p>„Jo, správně,“ přitakal Angalo, sotva ho vnímal.</p>
<p>„A odveze nás všechny zpátky,“ pokračoval Gurder.</p>
<p>„To Masklin říkal, a -“</p>
<p>„Všechny nomy,“ řekl Gurder. Hlas měl monotónní a těžký jako plát olova.</p>
<p>„Jasně. Proč ne? Počítám, že brzy přijdu na to, jak s ní letět zpátky do lomu a všechny můžeme pobrat. A tady Pinďu, samosebou.“</p>
<p>„A co Pinďův kmen?“ dotazoval se Gurder.</p>
<p>„Ó, taky mohou s námi,“ řekl Angalo velkoryse. „I pro jejich husy tam možná je místo!“</p>
<p>„A ti ostatní?“</p>
<p>Angalo se zatvářil překvapeně. „Jací ostatní?“</p>
<p>„Křoví říkala, že skupinek nomů je spousta. Všude.“</p>
<p>Angalo vypadal zaraženě. „Á, ti. No, s těmi tedy nevím. Ale Loď <emphasis>potřebujeme.</emphasis> Však víš, jak to vypadá od té doby, co jsme odešli z Obchoďáku.“</p>
<p>„Ale jestliže s Lodí odletíme, co budou mít oni, jestli ji budou potřebovat?“</p>
<p>Masklin zrovna položil stejnou otázku.</p>
<p>Věc říkala: „01001101010101110101010010110101110010.“</p>
<p>„Co jsi říkala?“</p>
<p>Věc byla nevrlá.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Jestli ztratím koncentraci, nemusí být žádná</emphasis> <emphasis>Loď pro nikoho,</emphasis>“ pravila.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Vysílám patnáct tisíc povelů za</emphasis> <emphasis>sekundu.</emphasis>“</p>
<p>Masklin neřekl nic.</p>
<p>„<emphasis>To je spousta povelů,</emphasis>“ dodala Věc.</p>
<p>„Loď jistě právem patří všem nomům na tomto světě,“ řekl Masklin.</p>
<p>„<emphasis>01001100101010010</emphasis><emphasis>010…</emphasis>“</p>
<p>„Ále zmlkni, a řekni mi, kdy sem má Loď dorazit.“</p>
<p>„<emphasis>0101011001… Co chceš, abych dělala? … 0111001100…</emphasis>“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„<emphasis>Mohu zmlknout NEBO ti mohu říct, kdy má Loď přistát. Obojí</emphasis> <emphasis>najednou nesvedu.</emphasis>“</p>
<p>„Prosím tě, řekni mi, kdy má Loď přistát,“ řekl Masklin trpělivě, „a potom zmlkni.“</p>
<p>„<emphasis>Čtyři minuty.</emphasis>“</p>
<p>„Čtyři minuty!“</p>
<p>„<emphasis>Mohla bych se o tři vteřiny odchýlit,</emphasis>“ řekla Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Ale kalkuluji</emphasis> <emphasis>to na čtyři minuty. Teď už je to ale tři minuty třicet osm</emphasis> <emphasis>vteřin. A teď to každým okamžikem budou tři minuty a třicet sedm</emphasis> <emphasis>vteřin…</emphasis>“</p>
<p>„Nemůžu tady lelkovat, když přiletí tak brzy!“ zvolal Masklin, který dočasně zapomněl na své povinnosti vůči nomům na tomto světě. „Jak se odsud můžu dostat? Ono to má víko.“</p>
<p>„<emphasis>Chceš, abych nejdřív zmlkla, nebo abych tě dostala ven a zmlkla</emphasis> <emphasis>potom</emphasis>?“ otázala se Věc.</p>
<p>„Prosím tě!“</p>
<p>„<emphasis>Viděli lidé, jak se pohybuješ</emphasis>?“ vyzvídala Věc.</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„<emphasis>Vědí, jak rychle dokážeš utíkat</emphasis>?“</p>
<p>„To nevím,“ odpověděl Masklin. „Předpokládám, že ne.“</p>
<p>„<emphasis>Tak se připrav ke startu. Ale nejdřív si zacpi uši.</emphasis>“</p>
<p>Masklin si pomyslel, že nejlíp bude poslechnout. Věc dovedla čas od času schválně dohánět k zuřivosti, ale nevyplácelo se nedbat na její rady.</p>
<p>Světýlka se na Věci seskupila do strohého hvězdicovitého útvaru.</p>
<p>Věc začala výt. Ten zvuk mohutněl a potom přesáhl Masklinův sluch. Cítil ho i s rukama na uších; připadalo mu, že mu v hlavě rostou nepříjemné bubliny.</p>
<p>Otevřel ústa, aby na Věc zakřičel, a vtom stěny explodovaly. V jednu chvíli bylo sklo a v příštím okamžiku to byly střepy skla, rozletující se jako skládačka, kde si každý její dílek znenadání usmyslil, že chce prostor pro sebe. Víko sklouzlo a skoro Masklina zasáhlo.</p>
<p>„<emphasis>Teď mě seber a utíkej,</emphasis>“ nařídila Věc, než se střepiny vysypaly na stůl.</p>
<p>Lidé v místnosti se ohlédli tím pomalým, neobratným způsobem, lidem vlastním.</p>
<p>Masklin popadl Věc a vyrazil po leštěném povrchu.</p>
<p>„Dolů!“ zvolal. „Jsme vysoko, jak se dostaneme dolů?“ Zoufale se rozhlížel. Na druhém konci stolu byl nějaký přístroj posetý ciferníčky a světýlky. Viděl předtím, jak s ním jeden člověk pracuje.</p>
<p>„Dráty,“ řekl. „Vždycky jsou tu ještě dráty!“</p>
<p>Sklouzl se, snadno se vyhnul obrovité ruce, když se ho snažila chytit, a pelášil dál po stole.</p>
<p>„Budu tě muset hodit dolů,“ funěl. „Nedokážu tě snést!“</p>
<p>„<emphasis>To nic, budu v pořádku.</emphasis>“</p>
<p>Masklin dobruslil k okraji stolu a hodil Věc dolů.<emphasis> Skutečně</emphasis> tam vedly dráty až k podlaze. Natáhl se po jednom, divoce se po něm zhoupl a napůl spadl napůl sklouzl dolů.</p>
<p>Odevšad se k němu kolébali lidé. Zase zvedl Věc, přivinul si ji na hruď a vystřelil vpřed. Byla tam noha - hnědá bota, tmavomodrá ponožka. Zakličkoval vpravo. Tam byly dvě další nohy - černé boty, černé ponožky. A chystaly se zakopnout o tu první…</p>
<p>Zakličkoval.</p>
<p>Další nohy a ruce hmatající marně dolů. Z Masklina byla čmouha, uskakoval a proplétal se mezi nohama, které ho mohly zašlápnout.</p>
<p>A potom nebylo nic než volná podlaha.</p>
<p>Odněkud se rozeznělo poplašné zařízení, Masklinovi znělo jako ječivý nápěv, hluboký a děsivý.</p>
<p>„<emphasis>Zamiř ke dveřím,</emphasis>“ navrhla Věc.</p>
<p>„Ale další lidé půjdou dovnitř,“ zasyčel Masklin.</p>
<p>„<emphasis>To je dobře, protože my jdeme ven.</emphasis>“</p>
<p>Masklin doběhl ke dveřím, právě když se otevřely. Objevila se několikapalcová mezera a za ní další nohy.</p>
<p>Na rozmýšlení nebyl čas. Masklin přeběhl po botě, na druhé straně seskočil a utíkal dál.</p>
<p>„Kam teď? Kam teď?“</p>
<p>„<emphasis>Ven.</emphasis>“</p>
<p>„Kterým směrem to je?“</p>
<p>„<emphasis>Kterýmkoli.</emphasis>“</p>
<p>„Děkuju pěkně!“</p>
<p>Po celé délce chodby se otevíraly dveře. Vycházeli z nich lidé. Problém nebyl nedat se chytit - chtělo by to velmi bystrého člověka, aby i jenom<emphasis> zahlédl</emphasis> noma v plné rychlosti, natož aby nějakého chytil - ale vyhnout se jednoduše zašlápnutí nešťastnou náhodou.</p>
<p>„Proč tu nemají myší díry? Každý dům by měl myší díry mít!“ fňukal Masklin.</p>
<p>Kousíček od něj dopadla bota. Nadskočil.</p>
<p>Chodba se zaplňovala lidmi. Rozeznělo se další poplašné zařízení.</p>
<p>„Proč tohle všechno? Tohle všechno nemůže být kvůli mně. Za všechny tyhle trable přece nemůže jediný nom!“</p>
<p><strong><emphasis>„</emphasis></strong><emphasis>To je kvůli Lodi. Museli vidět Loď.</emphasis>“</p>
<p>Jeden střevíc málem udělil Masklinovi cenu za nejdokonaleji zplacatělého noma Floridy. Ale naběhl si na to sám.</p>
<p>Na rozdíl od většiny bot měla tahle na sobě jméno. Byla to Tulačka Křížemkráž s Podrážkou z Pravé Mechové Gumy, Patentováno. Ponožka nad ní vypadala, že by to mohla být Módní Puchuvzdorná, vyrobená z osmdesátipětiprocentního zaručeného Polyprotipotu, nejdražší ponožka na světě.</p>
<p>Masklin se podíval trochu výš. Nad velkým záhybem modré nohavice a dalekými oblaky svetru byla bradka.</p>
<p>Byl to Vnuk Richard, 39.</p>
<p>Zrovna, když jste si už mysleli, že nad nomy nikdo nebdí, nastupuje vesmír a pokouší se dokázat vám, že se mýlíte…</p>
<p>Masklin se mohutně odrazil až přistál na nohavici, právě když se noha pohnula. To bylo to nejbezpečnější místo. Lidé na jiné lidi tak často nešlapou.</p>
<p>Noha udělala krok a zase se položila na zem. Masklin se houpal vzad a vpřed a snažil se vyšplhat po drsné látce. Kousek od něj byl šev. Podařilo se mu jej uchopit; za stehy se lépe zachytával.</p>
<p>Vnuk Richard, 39, byl v tlačenici lidí, kteří mířili stejným směrem. Několik jiných lidí do něho vrazilo a Masklin se málem pustil. Setřásl ze sebe boty a pokoušel se přidržovat prsty u nohou.</p>
<p>Nohy Vnuka Richarda pomalu dusaly, jak narážely na podlahu.</p>
<p>Masklin dorazil ke kapse, pořádně se zachytil nohama a šplhal dál. Rozměrná nášivka mu pomohla dostat se k pásku. Masklin byl zvyklý na různé značky z Obchoďáku, ale tato byla pořádně veliká. Byla pokryta písmeny a byla ke kalhotám přinýtovaná, jako by Vnuk Richard byl nějaký stroj.</p>
<p>„ …Grossberg Hagglers ,První mezi džíny‘,“ četl Masklin. „A je tady plno řečí o tom, jak dobré jsou a obrázky krav a takové věci. Proč myslíš, že chce být samá značka?“</p>
<p>„<emphasis>Možná neví, co má na sobě, když na šatech nemá našité značky,</emphasis>“ řekla Věc.</p>
<p>„Správná poznámka. Patrně by si boty obouval na hlavu.“</p>
<p>Masklin se podíval znovu na značku, když se zachytával svetru.</p>
<p>„Tady se říká, že tyto džíny vyhrály zlatou medaili na Chicagské výstavě roku 1910,“ řekl. „To vážně hodně dlouho vydržely.“</p>
<p>Lidé proudili z budovy.</p>
<p>Po svetru se šplhalo mnohem snadněji. Masklin se rychle vytáhl nahoru. Vnuk Richard měl poměrně dlouhé vlasy, což také pomohlo, když nastal čas vydrápat se na rameno.</p>
<p>Nad hlavou se Masklinovi krátce mihl rám dveří a potom sytá modř oblohy.</p>
<p>„Jak dlouho, Věci?“ zasyčel Masklin. Ucho Vnuka Richarda bylo pouze pár centimetrů od něho.</p>
<p>„<emphasis>Čtyřicet tři vteřiny.</emphasis>“</p>
<p>Lidé se vyhrnuli na široké betonové prostranství před budovou. Další a další spěchali z budovy a nesli přístroje. Neustále do sebe vráželi, protože se všichni dívali na oblohu.</p>
<p>Jiná skupina se shlukla kolem jednoho člověka, který se tvářil velmi ustaraně.</p>
<p>„Co se děje, Věci?“ zašeptal Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Ten člověk uprostřed skupiny je ze všech nejdůležitější. Přišel</emphasis> <emphasis>se podívat na start raketoplánu. Teď mu všichni říkají, že on</emphasis> <emphasis>musí být tím, kdo Loď přivítá.</emphasis>“</p>
<p>„To je krapánek drzost. Není to jejich Loď.“</p>
<p>„<emphasis>Ano, ale oni si myslí, že přilétá, aby se s nimi dorozuměla.</emphasis>“</p>
<p>„Proč by si to měli myslet?“</p>
<p>„<emphasis>Protože si myslí, že jsou nejdůležitější stvoření na planetě</emphasis>.<emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Cha!“</p>
<p>„<emphasis>Úžasné, viď</emphasis>?“</p>
<p>„Každý ví, že nomové jsou důležitější,“ rozčilil se Masklin. „Aspoň… každý nom to ví.“ Chvilku o tom přemítal a potom zavrtěl hlavou. „Takže tamten je hlavní Člověk, jo? Je nějak mimořádně moudrý nebo něco takového?“</p>
<p>„<emphasis>Nemyslím. Ostatní lidé kolem něj se mu pokoušejí vysvětlit, co</emphasis> <emphasis>je to planeta.</emphasis>“</p>
<p>„On to neví?“</p>
<p>„<emphasis>Mnoho lidí to neví. Panviceprezident je jedním z nich.</emphasis> <emphasis>001010011000.“</emphasis></p>
<p>„Zase mluvíš s Lodí?“</p>
<p>„<emphasis>Ano. Šest vteřin.“</emphasis></p>
<p>„Ona vážně přiletí…“</p><empty-line /><p><strong>10</strong></p>
<p>GRAVITACE:<emphasis> Není náležitě prozkoumána, avšak je to něco, co</emphasis> <emphasis>přitahuje malé věci, jako jsou nomové, k velkým věcem, jako jsou</emphasis> <emphasis>planety. Podle VĚDY se tak děje, ať o gravitaci víte nebo ne.</emphasis> <emphasis>Čímž se dokazuje, že VĚDA se děje pořád.</emphasis></p>
<p>Z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma,<emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>autor Angalo</emphasis> <emphasis>de Galanterie</emphasis></p>
<p>Angalo se rozhlédl.</p>
<p>„Gurdere, tak<emphasis> pojď.“</emphasis></p>
<p>Gurder se opíral o trs trávy a lapal po dechu.</p>
<p>„To je k ničemu,“ supěl. „Co si myslíš? Nemůžeme lidi přeprat sami!“</p>
<p>„Máme Pinďu. A tohle je moc dobrá sekyrka.“</p>
<p>„No, ta jim dozajista nažene strach. Kamenná sekyrka. Mít sekyrky dvě, čekám, že se rovnou vzdají.“</p>
<p>Angalo si dál máchal sekyrkou. Uklidňovalo ho to.</p>
<p>„To musíš zkusit,“ řekl prostě. „Pojďme, Pinďo. Co vyhlížíš? Husy?“</p>
<p>Pinďa pozoroval oblohu.</p>
<p>„Tam nahoře je tečka,“ zvěstoval Gurder, šilhající nahoru.</p>
<p>„To je asi pták,“ řekl Angalo.</p>
<p>„To nevypadá na ptáka.“</p>
<p>„Tak je to letadlo.“</p>
<p>„To nevypadá jako letadlo.“</p>
<p>Všichni tři teď civěli nahoru, jejich vzhůru obrácené obličeje tvořily trojúhelník.</p>
<p>Tam nahoře byl černý puntík.</p>
<p>„Myslíš, že to doopravdy<emphasis> dokázal,</emphasis> nebo ne?“ zeptal se Angalo nejistě.</p>
<p>Co byl předtím puntík, bylo teď malé tmavé kolečko.</p>
<p>„Vždyť se nehýbá,“ poznamenal Gurder.</p>
<p>„Rozhodně se nepohybuje šikmo,“ pronesl Angalo stále ještě velmi pomalu. „Pohybuje se nějak víc dolů.“</p>
<p>Co bylo předtím malé tmavé kolečko, bylo teď větší tmavé kolečko, s jenom tušeným kouřem nebo párou na okrajích.</p>
<p>„Mohlo by to být něco od počasí,“ přemítal Angalo. „Víš. Nějaké speciální floridské počasí.“</p>
<p>„Že by? Jedna velikánská kroupa, co? Loď je to! Letí pro nás!“</p>
<p>Byla teď mnohem větší, a přece, a přece… pořád velmi daleko.</p>
<p>„Kdyby pro nás mohla přiletět jen maličko stranou, nic bych nenamítal,“ třásl se Gurder. „Nenamítal bych nic, kdybychom trošku poodešli.“</p>
<p>„Ano,“ řekl Angalo a začínal se tvářit zoufale. „Ono to ani tak <emphasis>nepřilétá</emphasis> jako, jako…“</p>
<p>„…<emphasis> padá,</emphasis>“ uzavřel Gurder.</p>
<p>Podíval se na Angala.</p>
<p>„Poběžíme?“ zeptal se.</p>
<p>„Určitě to stojí za pokus,“ řekl Angalo.</p>
<p>„Kam poběžíme?“</p>
<p>„Za Pinďou, ne? Už před chvílí vyrazil.“</p>
<p>Masklin by byl první, kdo by připustil, že není příliš obeznámen s druhy dopravních prostředků, ale co se zdály mít všechny společného, byl předek, který je vpředu, a zadek, který vpředu není.</p>
<p>Věc, která padala z oblohy, byl kotouč - jenom víko spojené se dnem boky na stranách. Nedělala žádný hluk, ale zdálo se, že na lidi zapůsobila nesmírně.</p>
<p>„To je ona?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Ano.</emphasis>“</p>
<p>„Ách.“</p>
<p>A pak se věci začaly vyjasňovat.</p>
<p>Loď nebyla velká. Potřebovala nějaký nový název.<emphasis> Nepadala</emphasis> řídkými chomáčky mračen, ona je prostě rozhrnovala. Zrovna když jste si mysleli, že máte o její velikosti jakousi představu, přivalil se nějaký mráček a perspektiva se převrátila. Pro něco tak neobvyklého muselo existovat zvláštní slovo.</p>
<p>„Ona se zřítí?“ zašeptal.</p>
<p>„<emphasis>Přistanu s ní na křoví,</emphasis>“ pravila Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Nechci lidi</emphasis><emphasis> vylekat.</emphasis>“</p>
<p>„Utíkej!“</p>
<p>„Co myslíš, že dělám?“</p>
<p>„Je pořád nad námi!“</p>
<p>„Utíkám! Utíkám! Už rychleji nemůžu!“</p>
<p>Stín padl na tři běžící nomy.</p>
<p>„Až na Floridii se jít nechat rozmačkat naší vlastní Lodí,“ fňukal Angalo. „Na ni jsi nikdy doopravdy nevěřil, viď? No, a teď na ni uvěříš opravdu natvrdo.“</p>
<p>Stín se prohloubil. Viděli ho, jak se žene po zemi před nimi - šedá kolem okrajů se šířila do temnoty noci. Jejich vlastní soukromé noci.</p>
<p>„Ostatní jsou pořád tam někde venku,“ řekl Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Á</emphasis>,“ pravila Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Já jsem zapomněla.</emphasis>“</p>
<p>„Na takové věci nemáš zapomínat!“</p>
<p>„<emphasis>V poslední době jsem měla velice napilno. Nemohu myslet na</emphasis> <emphasis>všechno. Jenom na skoro všechno.</emphasis>“</p>
<p>„Tak nikoho nerozmáčkni!“</p>
<p>„<emphasis>Zastavím ji, než přistane. Žádné strachy.</emphasis>“</p>
<p>Lidé mluvili jeden přes drahého. Někteří se rozeběhli ke klesající Lodi. Někteří od ní utíkali.</p>
<p>Masklin se odvážil pohlédnout Vnukovi Richardovi do obličeje. Pozoroval Loď se zvláštním vzrušením.</p>
<p>Jak si ho Masklin prohlížel, velké oči se pomalu zadívaly stranou. Hlava se otočila. Vnuk Richard se díval dolů na Masklina na svém rameni.</p>
<p>Už podruhé ho člověk uviděl. A tentokrát nebylo kam utéct.</p>
<p>Masklin zabubnoval na Věc.</p>
<p>„Dokážeš zpomalit můj hlas?“ zeptal se rychle. Po obličeji toho člověka se rozléval udivený výraz.</p>
<p>„<emphasis>Co máš na mysli?</emphasis>“</p>
<p>„Myslím tím, abys opakovala, co já říkám, ale zpomaleně. A hlasitěji. Aby on - aby tomu rozuměl.“</p>
<p>„<emphasis>Ty chceš komunikovat? S člověkem?</emphasis>“</p>
<p>„Ano! Svedeš to?“</p>
<p>„<emphasis>Jsem rozhodně proti. To by mohlo být nebezpečné.</emphasis>“</p>
<p>Masklin sevřel pěsti. „V porovnání s čím, Věci? V porovnání s čím? O kolik nebezpečnější než<emphasis> ne</emphasis>komunikovat, Věci? Udělej to! Hned! Řekni mu… řekni mu, že žádnému člověku nechceme ublížit! Okamžitě! Už vidím, jak zvedá ruku! Udělej to!“ Podržel krychličku vnukovi Richardovi přímo u ucha.</p>
<p>Věc začala hovořit hlubokým, pomalým hlasem lidské řeči.</p>
<p>Zdálo se, že to trvá dlouho.</p>
<p>Výraz člověka ztuhl.</p>
<p>„Co jsi mu řekla? Co jsi mu řekla?“ naléhal Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Řekla jsem mu, že vybuchnu, jestli ti nějak ublíží, a urvu mu</emphasis> <emphasis>hlavu.</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>„Tos neřekla!“</p>
<p>„<emphasis>Řekla.</emphasis>“</p>
<p>„Tomu říkáš komunikovat?“</p>
<p>„<emphasis>Ano. Tomu říkám komunikovat velmi efektivně.</emphasis>“</p>
<p>„Ale říkat tohle je hrozná věc: A mimochodem… nikdy jsi mi neřekla, že můžeš explodovat!“</p>
<p>„<emphasis>To nemohu. Ale to on neví. Je to jenom člověk,</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>Loď zvolnila svůj pád a snášela se přes křovinatou plochu, až se setkala s vlastním stínem. Vedle ní vypadala věž, z níž startoval raketoplán, jako špendlík vedle velmi velkého černého talíře.</p>
<p>„Tys s ní přistála na zemi! Říkala jsi, že to neuděláš!“ protestoval Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Není na zemi. Vznáší se těsně nad zemí.</emphasis>“</p>
<p>„Mně to připadá, jako by na zemi byla!“</p>
<p>„<emphasis>Vznáší se těsně nad ní,</emphasis>“ zopakovala Věc trpělivě.</p>
<p>Vnuk Richard se na Masklina díval na délku svého nosu. Tvářil se zmateně.</p>
<p>„Čím to, že se vznáší?“ dotazoval se Masklin.</p>
<p>Věc mu to řekla.</p>
<p>„Jaký tygr? Co je to za tygra? Co dělá na palubě?“<emphasis> </emphasis></p>
<p>„<emphasis>Žádný tygr.</emphasis> <emphasis>An - ti - gra - vitace.</emphasis>“</p>
<p>„Ale nikde nejsou žádné plameny nebo kouř!“</p>
<p>„<emphasis>Plameny ani kouř nejsou podstatné.</emphasis>“ K trupu Lodi se s ječením hnala vozidla.</p>
<p>„Hm.<emphasis> Jak</emphasis> daleko nad zemí jsi ji zastavila?“ vyslýchal Věc Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Čtyři palce se zdály přiměřené -</emphasis>“</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Angalo ležel s obličejem vtisknutým do písčité půdy.</p>
<p>Ke svému překvapení byl dosud naživu. Nebo alespoň, pokud byl mrtvý, pak byl pořád schopen myslet. Možná, že<emphasis> byl</emphasis> mrtvý, a tohle bylo to, kam přijdete potom.</p>
<p>Náramně se to podobalo tomu, kde byl předtím.</p>
<p>Tak to se podíváme. Díval se na něco velikého, co mu padalo z nebe rovnou na hlavu, a hodil sebou na zem v očekávání, že z něj každou vteřinou bude jenom mastný flíček ve velikánské jámě.</p>
<p>Ne, určitě nezemřel. Něco tak důležitého by poznal.</p>
<p>„Gurdere?“ odvážil se zeptat.</p>
<p>„Jsi to ty?“ ozval se Gurderův hlas.</p>
<p>„To doufám. Pinďo?“</p>
<p>„Pinďa!“ zvolal Pinďa odněkud ze tmy.</p>
<p>Angalo se zvedl na všechny čtyři.</p>
<p>„Máš nějakou představu, kde to jsme?“ zeptal se.</p>
<p>„V Lodi?“ nadhodil Gurder.</p>
<p>„Myslím, že ne,“ řekl Angalo. „Je tady hlína a tráva a podobně.“</p>
<p>„Tak kam se poděla Loď? Proč je všude tma?“</p>
<p>Angalo si oprášil prach z kabátu. „Nevím. Možná… možná nás minula. Možná jsem ztratili vědomí a teď už je noc.“</p>
<p>„Na obzoru vidím trochu světla,“ oznámil Gurder. „To není schválně, že ne? Takhle noc nemá vypadat.“</p>
<p>Angalo se rozhlédl. V dálce<emphasis> byla</emphasis> světlá čára. A také slyšel zvláštní zvuk, tak tichý, že jste jej mohli přeslechnout, ale který, jakmile jste si ho všimli, zdánlivě zaplňoval svět.</p>
<p>Vstal, aby se lépe podíval.</p>
<p>Ozvalo se slabé zadunění.</p>
<p>„Jau!“</p>
<p>Angalo si sáhl na hlavu. Jeho ruka se dotkla kovu. Trochu se natočil a odvážil se pootočit hlavou, aby se podíval, o co se to uhodil.</p>
<p>Chvíli hluboce přemýšlel.</p>
<p>Potom řekl: „Gurdere, tomuhle snad není možné uvěřit…“</p>
<p>„<emphasis>Tentokrát</emphasis>“ řekl Masklin Věci, „chci, abys překládala<emphasis> přesně,</emphasis> rozumíš? Nepokoušej se ho vyplašit!“</p>
<p>Lidé obklopili Loď. Aspoň se pokoušeli ji obklopit, ale na obklopení něčeho rozměrů Lodi byste potřebovali strašnou spoustu lidí. Takže ji obklopovali jenom místy.</p>
<p>Přijížděla další nákladní auta, mnohá s ječícími sirénami. Vnuk Richard stál sám a sám a nervózně pozoroval svoje rameno.</p>
<p>„Kromě toho mu něco dlužíme,“ řekl Masklin. „Použili jsme jeho družici. A ukradli jsme mu nějaké věci.“</p>
<p>„<emphasis>Říkal jsi, že to c</emphasis><emphasis>hcete provést po svém. Bez pomoci lidí, jsi</emphasis> <emphasis>říkal.</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>„Teď je to jinak. Je tady ta Loď,“ řekl Masklin. „Vyrobili jsme ji. Už se o nic neprosíme.“</p>
<p>„<emphasis>Smím tě upozornit, že sedíš na jeho rameni a nikoli on na</emphasis> <emphasis>tvém?</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>„To je jedno,“ řekl Masklin. „Řekni mu - chci říct, požádej ho, aby šel k Lodi. A řekni prosím. A řekni, že nechceme, aby se někdo zranil. Včetně mne,“ dodal.</p>
<p>Odpověď Vnuka Richarda se zdála trvat věčnost. Ale vydal se k zástupům kolem Lodi.</p>
<p>„Co říkal?“ zeptal se Masklin a pevně se držel svetru.</p>
<p>„<emphasis>Tomu nevěřím,</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>„On mi nevěří?“</p>
<p>„<emphasis>Řekl: jeho dědeček mu vždycky vyprávěl o malých lidičkách, ale</emphasis> <emphasis>on tomu až dosud nevěřil. Řekl: jste jako ti ve starém</emphasis> <emphasis>Obchoďáku?</emphasis>“</p>
<p>Masklin zůstal s otevřenou pusou. Vnuk Richard ho soustředěně pozoroval.</p>
<p>„Řekni mu, že ano,“ zachraptěl Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Tak dobrá. Ale nemyslím si, že to je dobrý nápad.</emphasis>“</p>
<p>Věc zakvákala. Vnuk Richard zaburácel odpověď.</p>
<p>„<emphasis>Říká, že dědeček vtipkoval o lidičkách v Obchoďáku,</emphasis>“ pravila Věc. „<emphasis>Říkával, že mu nosí štěstí.</emphasis>“</p>
<p>Masklin měl hrozný pocit v žaludku, což znamenalo, že svět se zase mění, zrovna když si myslel, že mu rozumí.</p>
<p>„Viděl jeho dědeček někdy noma?“ zeptal se.</p>
<p>„<emphasis>Říká, že ne. Ale říká, že když dědeček s bratrem otevřeli</emphasis> <emphasis>obchodní dům a pracovali vždycky dlouho do noci v kanceláři,</emphasis> <emphasis>slýchali šramot ve stěnách, a říkávali si, že to jsou skřítkové</emphasis> <emphasis>obchodního domu. Byla to taková legrace. Říká, že když byl malý,</emphasis> <emphasis>dědeček mu vyprávěl o lidičkách, kteří v noci vylézají a hrají</emphasis> <emphasis>si s hračkami.</emphasis>“</p>
<p>„Ale nomové z Obchoďáku takové věci nikdy nedělali!“ protestoval Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Neřekla jsem, že ty povídačky jsou pravda.</emphasis>“</p>
<p>Loď teď byla o moc blíž. Vypadalo to, že nikde nemá žádné dveře ani okna. Byla jednolitá jako vejce.</p>
<p>V Masklinově hlavě panoval zmatek. Vždycky věřil, že lidé jsou vcelku inteligentní. Koneckonců, nomové byli velmi inteligentní. Krysy byly celkem inteligentní. I lišky byly inteligentní, víceméně. Svět se musel v inteligenci brodit, tak to by bylo, aby lidé také nějakou nepobrali. Ale toto bylo něco víc než inteligence.</p>
<p>Vzpomněl si na knihu<emphasis> Gulliverovy cesty.</emphasis> Ta byla pro nomy velkým překvapením. Žádný ostrov malých lidí nikdy neexistoval. Tím si byl jist. Bylo to, bylo to vymyšlené. Takových knih byla v Obchoďáku spousta. Pro nomy znamenaly nekonečné problémy. Lidé z nějaké příčiny potřebovali věci, které byly nepravdivé.</p>
<p>Nikdy si opravdu nemysleli, že nomové existují, pomyslel si, ale chtěli věřit tomu, že jsme.</p>
<p>„Pověz mu,“ řekl, „pověz mu, že se musím dostat do té Lodi.“</p>
<p>Vnuk Richard něco zašeptal. Bylo to jako naslouchat vichřici.</p>
<p>„<emphasis>Říká, že je tady příliš mnoho lidí.</emphasis>“</p>
<p>„Proč jsou všichni ti lidé kolem ní?“ zeptal se zaraženě Masklin. „Proč se nebojí?“</p>
<p>Vnuk Richard odvětil další vichřicí.</p>
<p>„<emphasis>Říká, že se domnívají, že vystoupí nějaké bytosti z jiného</emphasis> <emphasis>světa a promluví k nim.</emphasis>“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„<emphasis>Já nevím,</emphasis>“ pravila Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Možná nechtějí být sami.</emphasis>“</p>
<p>„Ale nikdo v ní není! Je to<emphasis> naše</emphasis> Loď -“ začal Masklin.</p>
<p>Ozvalo se zavytí. Dav si zacpal uši.</p>
<p>Na temnotě Lodi se objevila světla. Mihotala se po celém trupu v obrazcích, které proběhly tam a zpět, a zmizely. Ozvalo se další zavytí.</p>
<p>„<emphasis>Není</emphasis> v ní nikdo, viď?“ ujišťoval se Masklin. „Žádní nomové se tam neuložili k zimnímu spánku nebo tak něco?“</p>
<p>Vysoko na Lodi se rozevřel čtvercový otvor. Ozvalo se zasvištění, vystřelil paprsek červeného světla a zapálil shluk křoví několik set metrů odtud.</p>
<p>Lidé se dali na útěk.</p>
<p>Loď se zvedla o několik desítek centimetrů a varovně se zakývala. Sunula se maličko k jedné straně. Potom se zvedla přímo vzhůru tak rychle, že vypadala jako pouhá čmouha, a prudce se zastavila vysoko nad davem. A pak se převrátila. A pak chvilku plula po hraně.</p>
<p>Znovu se snesla dolů a přistála, víceméně. To jest, jednou stranou se dotkla země a druhou spočívala ve vzduchu, na ničem.</p>
<p>Loď nahlas promluvila.</p>
<p>Lidem to muselo znít jako pronikavé brebentění.</p>
<p>Ve skutečnosti říkala: „Pardon! Pardon! Je tohle mikrofon? Nemůžu najít knoflík, který otevírá dveře… zkusíme tenhle…“</p>
<p>Rozevřel se další čtvercový otvor. Jasné modré světlo se vyvalilo ven.</p>
<p>Do krajiny znovu zaburácel hlas.</p>
<p>„Mám to!“ Ozvalo se deformované ťukťuk, jako by někdo, kdo si není jistý, jestli jejich mikrofon funguje, do něj zkusmo poklepával. „Maskline, jsi tam venku?“</p>
<p>„To je Angalo!“ zvolal Masklin. „Takhle neřídí nikdo jiný! Věci, řekni Vnuku Richardovi, že se musím do Lodě dostat! Prosím tě!“</p>
<p>Člověk přikývl.</p>
<p>Lidé se motali kolem základny Lodi. Dveře byly tak vysoko, že k nim nedosáhli.</p>
<p>Vnuk Richard si s pevně zavěšeným Masklinem razil cestu tlačenicí.</p>
<p>Loď znovu zavyla.</p>
<p>„É,“ zazněl mikrofonem zesílený hlas Angala, který zřejmě s někým mluvil. „Touhle páčkou si nejsem jistý, ale může to být… Jasně, že ji zmáčknu, proč bych ji neměl zmáčknout? Je vedle té ode dveří, určitě je to bezpečné. Koukej, zmlkni…“</p>
<p>Ze dveří se vysunula stříbrná plošina. Vypadala dost velká i pro lidi.</p>
<p>„Vidíš? Vidíš?“ křičel Angalův hlas.</p>
<p>„Věci, můžeš mluvit s Angalem?“ zeptal se Masklin. „Řekni mu, že jsem tady venku a snažím se dostat do Lodě.“</p>
<p>„<emphasis>Ne. Vypadá to, že namátkou mačká knoflíky. Je třeba doufat, že</emphasis> <emphasis>nezmáčkne ty nesprávné.</emphasis>“</p>
<p>„Myslel jsem, že můžeš Lodi říkat, co má dělat!“ zhrozil se Masklin.</p>
<p>Věci se zdařilo znít pohoršené. „<emphasis>Ne když je</emphasis> v<emphasis> ní nom,</emphasis>“ pravila. „<emphasis>Nemohu jí říkat, aby neudělala, co jí nějaký nom přikáže, aby</emphasis> <emphasis>udělala. Tak to chodí, když jsi stroj.</emphasis>“</p>
<p>Vnuk Richard se posunoval strkající se a křičící masou lidí, ale šlo to ztěžka.</p>
<p>Masklin si vzdychl.</p>
<p>„Požádej Vnuka Richarda, aby mě sundal.“ Pak dodal: „A poděkuj mu. Řekni mu… že by bylo pěkné si ještě popovídat.“</p>
<p>Věc to přeložila.</p>
<p>Vnuk Richard se zatvářil překvapeně. Věc znovu promluvila. Potom vztáhl ruku k Masklinovi.</p>
<p>Kdyby byl měl vypracovat seznam okamžiků hrůzy, dal by Masklin na první místo tento. Čelil liškám, pomáhal řídit Náklaďák, letěl na huse - ale nic z toho nebylo z poloviny tak strašné jako dovolit člověku, aby se ho skutečně dotkl. Obrovské pokrčené prsty se natáhly a sunuly se po obou stranách Masklinova pasu. Zavřel oči.</p>
<p>Angalův hromový hlas burácel: „Maskline? Maskline? Jestli se ti stalo něco zlého, nastanou trable.“</p>
<p>Prsty Vnuka Richarda lehce sevřely Masklina, jako by člověk držel něco velmi křehkého. Masklin cítil, jak se pomalu snáší k zemi. Otevřel oči. Ocitl se v lese lidských nohou.</p>
<p>Vzhlédl k obrovskému obličeji Vnuka Richarda a pokoušeje se promluvit co nejhlubším a nejpomalejším hlasem, pronesl slova, která za pět tisíc let neřekl žádný nom přímo člověku.</p>
<p>„Na shledanou.“</p>
<p> Potom proběhl labyrintem nohou.</p>
<p>Několik lidí v oficiálně vyhlížejících kalhotách a velkých botách stálo u paty rampy. Masklin procupital mezi nimi a utíkal nahoru.</p>
<p>Před ním se z otevřeného průlezu linulo modré světlo. Jak utíkal, uviděl, že se v ústí chodby objevily dvě tečky.</p>
<p>Rampa byla příliš dlouhá. Masklin nespal celé hodiny. Kdyby se tak byl prospal v té posteli, když ho lidé studovali; vypadala celkem pohodlně.</p>
<p>Najednou všechno, co si jeho nohy přály udělat, bylo dojít někam ne moc daleko a lehnout si.</p>
<p>Dovrávoral na konec rampy a ty tečky se proměnily v hlavy Gurdera a Pindi. Natáhli se k němu a vtáhli ho do Lodi.</p>
<p>Ohlédl se a podíval se dolů na moře lidských obličejů pod sebou. Na žádného člověka se ještě nikdy nedíval z výšky. Oni ho pravděpodobně ani nemohli vidět. Čekají na zelené mužíčky, pomyslel si.</p>
<p>„Jsi v pořádku?“ ptal se Gurder starostlivě. „Provedli ti něco?“</p>
<p>„Je mi fajn, je mi fajn,“ brebtal Masklin. „Nikdo mi neublížil.“</p>
<p>„Vypadáš hrozně.“</p>
<p>„Měli jsme s nimi promluvit, Gurdere,“ řekl Masklin. „Oni nás <emphasis>potřebují.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Určitě</emphasis> jsi v pořádku?“ zeptal se Gurder a s obavami si ho prohlížel.</p>
<p>Masklin měl pocit, že má hlavu plnou vaty. „Pamatuješ, jak jsi věřil v bří Arnoldové (zal. 1905)?“ vypravil ze sebe.</p>
<p>„Ano,“ přisvědčil Gurder.</p>
<p>Masklin se na něj bláznivě, vítězně zašklebil.</p>
<p>„No, on v tebe taky věřil! Co ty na to?“ A velmi zvolna se sesul.</p><empty-line /><p><strong>11</strong></p>
<p>LOĎ:<emphasis> Dopravní prostředek použitý nomy k opuštění Země. Prozatím</emphasis> <emphasis>o ní všechno nevíme, ale dovíme se to, ježto ji postavili nomové</emphasis> <emphasis>za použití VĚDY.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma,<emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>autor Angalo</emphasis> <emphasis>de Galanterie</emphasis></p>
<p>Rampa se zasunula dovnitř. Dveře se zavřely. Loď stoupala do vzduchu, až byla vysoko nad budovami.</p>
<p>A zůstala tam, zatímco slunce zapadalo.</p>
<p>Lidé dole k ní vysílali barevná světla a hráli jí melodie a nakonec na ni jenom mluvili všemi jazyky lidem známými.</p>
<p>Loď nevypadala, že by si toho všímala.</p>
<p>Masklin se probudil.</p>
<p>Ležel na velmi nepohodlné posteli. Byla příliš měkká. Nesnášel ležet na čemkoli měkčím než zem. Nomové v Obchoďáku rádi spali na prvotřídních kouscích koberce, ale Masklinovým lůžkem byl kus dřeva. Jako přikrývku používal kousek hadru a myslel si, že je to přepych.</p>
<p>Posadil se a rozhlédl se po místnosti. Byla skoro prázdná. Byla tam jen postel, stůl a židle.</p>
<p>Stůl a židle.</p>
<p>V Obchoďáku si nomové vyráběli nábytek z krabiček od zápalek a špulek; nomové žijící Venku ani nevěděli, co nábytek<emphasis> je</emphasis>.</p>
<p>Tento vypadal téměř jako lidský nábytek, ale měl nomské rozměry.</p>
<p>Masklin vstal a ťapal po kovové podlaze ke dveřím. Opět nomských rozměrů. Ke dveřím vyrobeným nomy, aby jimi nomové mohli procházet.</p>
<p>Vedly do chodby s řadou dveří. Budila dojem stáří. Nebyla špinavá ani zaprášená. Budila dojem něčeho, co bylo naprosto čisté i po tak dlouhý, předlouhý čas.</p>
<p>Cosi se k němu s vrněním blížilo. Byla to malá černá krabička, dosti podobná Věci, na malých pneumatičkách. Malý otočný kartáč připevněný vepředu shrnoval prach do otvoru. Tedy shrnoval by ho, kdyby tam nějaký prach byl. Masklin uvažoval, kolikrát asi tuto chodbu přičinlivě uklidila, zatímco čekala, až se nomové vrátí.</p>
<p>Narazila mu na nohu, pípla na něj, a potom odchvátala opačným směrem. Masklin pospíchal za ní.</p>
<p>Po chvíli minul další krabičku. Sunula se po stropě s tichým klapáním a čistila ho.</p>
<p>Zahnul za roh a skoro šlápl na Gurdera.</p>
<p>„Ty jsi vzhůru!“</p>
<p>„Ano,“ řekl Masklin. „É. Jsme na Lodi, pravda?“</p>
<p>„Je to úžasné -!“ začal Gurder. Třeštil oči a vlasy mu trčely na všechny strany.</p>
<p>„To rozhodně je,“ ujistil ho Masklin.</p>
<p>„Ale jsou tady všechny ty… a jsou velikánské… a támhle ty <emphasis>o</emphasis><emphasis>brovské… </emphasis>a nikdy bys nevěřil, jak široké… a tolik…“ Gurderův hlas se vytratil. Vypadal jako nom, který by se měl naučit nová slova, než bude moci popisovat věci.</p>
<p>„Je strašně veliká!“ vyhrknul. Popadl Masklina za paži. „Pojď,“ vykřikl a klusal chodbou.</p>
<p>„Jak jste se dostali dovnitř?“ zeptal se Masklin a snažil se s ním držet krok.</p>
<p>„Bylo to úchvatné! Angalo sáhl na takový ten panel a on se jen odsunul a pak jsme byli uvnitř a byl tam takový ten výtah a potom jsme byli v téhle velikánské místnosti s křeslem a Angalo si sedl a všechna taková ta světla se rozsvítila a on začal mačkat knoflíky a už se to hýbalo!“</p>
<p>„Ty ses ho nepokusil zarazit?“</p>
<p>Gurder zakoulel očima. „Znáš to, Angalo a stroje,“ hájil se. „Ale Věc se pokouší přivést ho k rozumu. Jinak bychom už touhle dobou vráželi do hvězd,“ dodal chmurně.</p>
<p>Vedl Masklina dalším průchodem do -</p>
<p>Inu, musela to být místnost. Bylo to uvnitř Lodi. Ještě dobře, že to ví, pomyslel si Masklin, protože jinak by si myslel, že je to Venek. Prostírala se do daleka, stejně velká jako jedno z oddělení v Obchoďáku.</p>
<p>Stěny byly pokryty rozměrnými obrazovkami a složitě vyhlížejícími panely. Většina z nich byla temná. Přízračné přítmí se šířilo všemi směry, až na malou kalužinu světla přesně uprostřed místnosti.</p>
<p>Nasvěcovalo Angala, téměř ztraceného ve velkém čalouněném křesle. Před sebou měl Věc položenou na nakloněné kovové desce poseté tlačítky. Viditelně se s ní přel - když k němu Masklin přistoupil, zabodl do něj pohled a stěžoval si: „Nedělá, co jí říkám!“</p>
<p>Věc vypadala ještě menší a černější a hranatější.</p>
<p>„<emphasis>On chce řídit Loď.</emphasis>“ řekla.</p>
<p>„Ty jsi stroj! Musíš dělat, co se ti řekne!“ odsekl Angalo.</p>
<p><emphasis>„Já jsem</emphasis> inteligentní<emphasis> stroj, a nechci skonat velmi placatá na</emphasis> <emphasis>dně hluboké jámy.</emphasis>“ pravila Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Zatím nemůžeš Loď pilotovat.</emphasis>“</p>
<p>„Jak to víš? Nenechalas mě to zkusit! Řídil jsem Náklaďák, ne? Nemohl jsem za to, že se všechny ty stromy a lampy a kdesicosi pletlo do cesty,“ dodal, když zachytil Masklinův pohled.</p>
<p>„Očekávám, že Loď je mnohem složitější,“ namítl Masklin diplomaticky.</p>
<p>„Ale já ji neustále zkoumám,“ přesvědčoval ho Angalo. Je to snadné. Všechny knoflíky mají na sobě malé obrázky. „Koukni…“</p>
<p>Stiskl knoflík.</p>
<p>Jedna z velkých obrazovek se rozsvítila a ukázala davy lidí venku.</p>
<p>„Už tam čekají věčnost,“ řekl Gurder.</p>
<p>„Co chtějí?“ zeptal se Angalo.</p>
<p>„Vím já?“ opáčil Gurder. „Kdo ví, co lidé chtějí?“</p>
<p>Masklin se díval na zástupy pod Lodí.</p>
<p>„Už vyzkoušeli všechno možné,“ vykládal Angalo. „Blikání světly a hudbu a tak. A také rádio, říká Věc.“</p>
<p>„Zkusili jste jim odpovědět?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„Ne. Nemáme jim co říct,“ řekl stroze Angalo. Zabubnoval na Věc klouby prstů. „Dobrá, paní Chytrá - když nebudu řídit já - kdo tedy?“</p>
<p>„<emphasis>Já.</emphasis>“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„<emphasis>Vedle křesla je otvor.</emphasis>“</p>
<p>„Vidím ho. Je stejně velký jako ty.“</p>
<p>„<emphasis>Vlož mě do něho.</emphasis>“</p>
<p>Angalo pokrčil rameny a zvedl Věc. Hladce zapadla do podlahy, byl vidět jenom vršek.</p>
<p>„Podívej, é,“ řekl Angalo, „můžu něco dělat? Spustit stěrače nebo tak? Cítil bych se jako trouba, sedět tady a nic nedělat.“</p>
<p>Vypadalo to, že ho Věc neslyší. Světýlka se jí chvilku rozsvěcela a zhasínala, jako by si nějakým technickým způsobem dělala pohodlí. Potom řekla mnohem hlubším hlasem než kdy předtím: „SPRÁVNĚ.“</p>
<p>Po celé Lodi se rozhořela světla. Šířila se od Věci jako příval; panely se rozsvěcely jako malá nebe plná hvězd, velká světla na stropě se rozzářila, ozvalo se vzdálené bouchání a bzučení, jak se elektřina probouzela, a vzduch začal vonět jako po bouřce.</p>
<p>„To je jako v Obchoďáku o Vánočním trhu,“ poznamenal Gurder.</p>
<p>„VŠECHNY SYSTÉMY V OPERATIVNÍ POHOTOVOSTI,“ zaburácela Věc. „ZADEJ MÍSTO URČENÍ.“</p>
<p>„Cože?“ vyjekl Masklin. „A neřvi.“</p>
<p>„<emphasis>Kam poletíme?</emphasis>“ zeptala se Věc. „<emphasis>Musíš zadat název místa určení.</emphasis>“</p>
<p>„Už název má. Jmenuje se kamenolom, ne?“ odpověděl Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Kde to je?</emphasis>“ řekla Věc.</p>
<p>„Je to -“ Masklin neurčitě máchl paží. „No, někde tímhle směrem.“</p>
<p>„<emphasis>Kterým směrem?</emphasis>“</p>
<p>„Jak to mám vědět? Kolik je tu směrů?“</p>
<p>„Věci, to nám říkáš, že neznáš cestu zpátky do lomu?“ zeptal se Gurder.</p>
<p>„<emphasis>Správně.</emphasis>“</p>
<p>„To jsme se ztratili?“</p>
<p>„<emphasis>Ne. Vím přesně, na které jsme planetě,</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>„Nemohli jsme se ztratit,“ ujistil se Gurder. „Jsme tady. Víme, kde jsme. Nevíme jenom, kde nejsme.“</p>
<p>„Můžeš lom najít, když vyletíš dostatečně vysoko?“ ptal se Angalo. „Měla bys ho vidět, když vyletíš dostatečně vysoko.“</p>
<p>„<emphasis>No dobrá.</emphasis>“</p>
<p>„Můžu to udělat?“ žadonil Angalo. „Prosím!“</p>
<p>„<emphasis>Levou nohou sešlápni a potom přitá</emphasis><emphasis>hni zelenou páku,</emphasis>“ instruovala Věc.</p>
<p>Nebyl to ani tak hluk jako změna v kvalitě ticha. Masklin si pomyslel, že chvilku více váží, ale potom ten pocit pominul.</p>
<p>Obraz na monitoru se zmenšil.</p>
<p>„No, tomuhle já říkám létat jak se patří,“ řekl šťastně Angalo. „Žádný rámus a žádné to pitomé máchání křídly.“</p>
<p>„Ano, kde je Pinďa?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„Odšoural se pryč,“ odpověděl Gurder. „Myslím, že šel pro něco k jídlu.“</p>
<p>„Na lodi, kde patnáct tisíc let nebyl jediný nom?“ zarazil se Masklin.</p>
<p>Gurder pokrčil rameny. „No, možná, že něco zapomněli někde v kredenci,“ prohodil. „Chci si s tebou promluvit, Maskline.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>Gurder k němu přistoupil a ohlédl se přes rameno na Angala, který byl uveleben v pilotním křesle s výrazem zasněné rozkoše na tváři.</p>
<p>Gurder začal šeptat.</p>
<p>„Neměli bychom to dělat. Já vím, je to hrozné, že to říkám po tom všem, co jsme zakusili. Ale ta Loď není jenom<emphasis> naše.</emphasis> Patří všem nomům, ať jsou kdekoli.“</p>
<p>Vypadal, že se mu ulevilo, když Masklin přikývl.</p>
<p>„Před rokem jsi ani nevěřil tomu, že někde nějací další nomové <emphasis>jsou</emphasis>,“ připomněl mu Masklin.</p>
<p>Gurder se zatvářil ukřivděně. „Ano. No. To bylo tenkrát. Teď je teď. Nevím, čemu ještě věřím, až na to, že někde venku jsou určitě tisíce nomů, o kterých nevíme. I v obchodních domech by mohli žít další nomové! My jsme jenom ti šťastlivci, kteří měli Věc. Takže když odletíme s Lodí, nebudou mít už žádnou naději.“</p>
<p>„Já vím, já vím,“ broukl Masklin nešťastně. „Ale co můžeme dělat?<emphasis> My</emphasis> tu loď zrovna teď potřebujeme. A vůbec, jak bychom ty další nomy našli?“</p>
<p>„Máme Loď!“ vykřikl Gurder.</p>
<p>Masklin mávl rukou na obrazovku, na které se rozprostírala zamlžující se krajina.</p>
<p>„Trvalo by věčnost najít je všechny tam dole. To nedokážeš ani s Lodí. Musel bys přistát. Nomové se drží v úkrytu! Vy nomové z Obchoďáku jste o nás nic nevěděli, a bydleli jste pár kilometrů od nás. Pinďův kmen bychom vůbec nenašli, nebýt náhody. Kromě toho -“ nemohl se ubránit, aby Gurdera jemně nepodpíchl, „- je tady větší problém. Však víš, jací jsme my nomové. Ti ostatní by patrně v Loď ani<emphasis> neuvěřili.</emphasis>“</p>
<p>Okamžitě litoval, že to řekl. Gurder vypadal mnohem nešťastněji, než ho kdy viděl.</p>
<p>„To je pravda,“ řekl Opat. „Já bych tomu byl nevěřil. Nevím jistě, jestli už tomu věřím, a to jsem<emphasis> v ní.</emphasis>“</p>
<p>„Možná, najdeme-li něco k bydlení, můžeme poslat Loď zpátky a sebrat všechny další nomy, které se nám podaří najít,“ odvážil se Masklin navrhnout. „Angalovi by se to určitě líbilo.“</p>
<p>Gurderova ramena se začala chvět. Masklin na okamžik myslel, že se směje, a vtom uviděl, jak se Opatovi po obličeji kutálejí slzy.</p>
<p>„Hm,“ vzdychl si, nevěda, co jiného říct.</p>
<p>Gurder se odvrátil. „Promiň,“ zamumlal. „Proč nemohou věci zůstat aspoň pět minut stejné? Pokaždé, když něco začnu chápat, zničehožnic se to obrátí v něco úplně jiného a<emphasis> já</emphasis> vypadám jako blázen. Všechno, co si přeju, je mít něco skutečného, v co se dá věřit. Co je na tom špatného?“</p>
<p>„Já si myslím, že to chce mít pružnější mysl,“ řekl Masklin, a už když ta slova říkal, věděl, že tohle patrně moc nepomůže.</p>
<p>„Pružnou? Pružnou? Moje mysl dosáhla takové pružnosti, že si ji můžu protáhnout ušima a zavázat pod bradou!“ vyštěkl Gurder. „A nic moc dobrého z toho nemám, to ti teda řeknu! Líp bych byl udělal, kdybych prostě věřil všemu, čemu mě učili, když jsem byl malý! Aspoň bych se zmýlil jenom jednou! Takhle se mýlím pořád!“</p>
<p>Dupal pryč jednou z chodeb.</p>
<p>Masklin se za ním díval. Nikoli poprvé si přál, aby v něco věřil tolik jako Gurder, takže by si tomu mohl postěžovat na život. Přál si být zpátky - ano, zpátky i v té noře. Nebylo to tak špatné, až na to, že tam byla zima, mokro a pořád je někdo požíral. Ale aspoň byl s Grimmou. Mohli spolu mrznout ve vlhku a hladovět spolu. Nebyl by tak opuštěný…</p>
<p>Vedle něj se něco pohnulo. Ukázalo se, že je to Pinďa a drží tác s něčím, co vypadalo jako… ovoce, usnesl se Masklin. Na opuštěnost na chvíli zapomněl a uvědomil si, že hlad čeká na příležitost nechat se pocítit. Nikdy neviděl ovoce takového tvaru a barvy.</p>
<p>Vzal si plátek<emphasis> z</emphasis> nabízeného tácu. Chutnalo to jako oříškovy citron.</p>
<p>„Dobře zachovalé, když to tak uvážíme,“ poznamenal chabě. „Kde jsi to vzal?“</p>
<p>Ukázalo se, že ovoce pochází z jednoho přístroje v blízké chodbě. Vypadal vcelku jednoduše. Byly na něm stovky obrázků různých druhů potravy. Když jste se dotkli obrázku, ozvalo se krátké zahučení a potom jídlo dopadlo na tácek v otvoru. Masklin vyzkoušel namátkou několik obrázků a dostal několik různých druhů ovoce, děsně zelenou zeleninu a kousek masa, který chutnal podobně jako uzený losos.</p>
<p>„To bych rád věděl, jak to dělá?“ zeptal se nahlas.</p>
<p>Hlas ze stěny za ním odpověděl:<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Rozuměl bys, kdybych ti</emphasis> <emphasis>vyprávěla o roz</emphasis><emphasis>kládání molekul a jejich znovusestavování z</emphasis> <emphasis>širokého okruhu přírodních látek?</emphasis>“</p>
<p>„Ne,“ řekl Masklin po pravdě.</p>
<p>„<emphasis>Pak to tedy všechno vyrábí Věda.</emphasis>“</p>
<p>„Aha. No, tak je tedy všechno v pořádku. To<emphasis> jsi</emphasis> ty, Věci, nebo ne?“</p>
<p>„<emphasis>Ano.</emphasis>“</p>
<p>Masklin žvýkal rybinu a loudal se zpátky do velitelské místnosti a nabídl trochu Angalovi. Velká obrazovka neukazovala nic než mraky.</p>
<p>„Na tomhle žádný lom neuvidíš,“ prohodil.</p>
<p>Angalo maličko přitáhl jednu z pák. Nakrátko se dostavil opět ten pocit přetížení.</p>
<p>Zírali na obrazovku.</p>
<p>„Uaú,“ ozval se Angalo.</p>
<p>„To vypadá povědomě,“ vykřikl Masklin. Šmátral po kapsách, až našel složenou, pomačkanou mapu, kterou s sebou nosili už z Obchoďáku.</p>
<p>Rozložil ji a pohlédl z ní na obrazovku.</p>
<p>Obrazovka ukazovala kotouč, tvořený převážně různými odstíny modři a chomáčky mračen.</p>
<p>„Napadá tě, co to je?“ zeptal se Angalo.</p>
<p>„Ne, ale vím, jak se některé ty díly jmenují,“ odpověděl Masklin. „Ten nahoře tlustý a dole hubený se jmenuje Jižní Amerika. Podívej, je to stejné jako na té mapě. Jenom by na sobě měla mít napsáno, Jižní Amerika‘.“</p>
<p>„Ale pořád nevidím ten lom,“ řekl Angalo.</p>
<p>Masklin si prohlížel obraz před nimi. Jižní Amerika. Grimma mluvila o Jižní Americe, nebo nemluvila? To je tam, kde žáby žijí v květech. Říkala, že jakmile poznáš věci, jako jsou žáby, žijící v květech, nejsi už tentýž člověk.</p>
<p>Začínal chápat, co měla na mysli.</p>
<p>„Na kamenolomu teď nezáleží,“ řekl. „Kamenolom může počkat.“</p>
<p>„<emphasis>Ve všeobecném zájmu bychom se tam měli dostat co možno</emphasis> <emphasis>nejdříve,</emphasis>“ ozvala se Věc.</p>
<p>Masklin o tom chvilku přemítal. Byla to pravda, to musel uznat. Tam doma se mohlo dít všechno možné. Musel se s Lodí rychle vrátit, v zájmu všech.</p>
<p>A vtom ho to napadlo: Dlouho už dělám všechno ve všeobecném zájmu. Jenom jedinkrát chci udělat něco pro sebe. Myslím, že s touto Lodí nemůžeme najít další nomy, ale já aspoň vím, kde se poohlédnout po žábách.</p>
<p>„Věci,“ řekl, „doprav nás do Jižní Ameriky. A neodmlouvej.“</p><empty-line /><p><strong>12</strong></p>
<p><emphasis>ŽÁBY: Někteří lidé si myslí, že poznat žáby je důležité. Jsou</emphasis> <emphasis>malé a zelené nebo žluté a mají čtyři nohy. Kuňkají. Mladé žáby</emphasis> <emphasis>jsou pulci. Toto je, dle mého náhledu, vše, co je o žábách třeba</emphasis> <emphasis>vědět.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Z Vědecké encyklopedie pro zvídavého mladého noma,<emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>autor Angalo</emphasis> <emphasis>de Galanterie</emphasis></p>
<p>Vyhledejte modrou planetu…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>Zde je ta planeta. Většina je jí potopena ve vodě, ale přesto se jmenuje Země.</p>
<p>Vyhledejte pevninu…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>dešťových mračen, trhající se o velehory…</p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p><emphasis>Zaostřit</emphasis></p>
<p>bromeliovitých.</p>
<p>Jeho listy, ačkoli to možná byly okvětní plátky, se stěží vůbec zatřepetaly, když k němu dorazily tři velmi maličké a velmi zlaté žabičky a s úžasem hleděly na čerstvou, čistou vodu. Dvě z nich pohlédly na svého vůdce v očekávání, že řekne něco vhodného pro tuto historickou příležitost.</p>
<p>Bude to: „. -. -. kuňkkuňk. -. -.“</p>
<p>A pak sklouznou po lístku do vody.</p>
<p>Třebaže žáby dokáží postřehnout rozdíl mezi dnem a nocí, o čase jako takovém mají jen mlhavou představu. Vědí, že některé věci se dějí po jiných věcech. Opravdu inteligentní žáby by mohly dumat nad tím, existuje-li něco, co brání tomu, aby se všechno odehrávalo najednou, ale to je asi tak všechno, co dokáží pochopit.</p>
<p>Takže kolik času uběhlo, než uprostřed dne nastala podivná noc, se dalo z žabí perspektivy těžko říct…</p>
<p>Široký černý stín se sunul nad vrcholky stromů a náhle se zastavil. Po chvilce se ozvaly hlasy. Žáby je slyšely, ačkoli nevěděly, co znamenají nebo dokonce, co jsou. Nezněly jako ty hlasy, na které jsou žáby zvyklé.</p>
<p>To, co slyšely, se odehrálo takto: „Tak kolik je tady hor? Vždyť je to k smíchu! Kdo má tolika hor zapotřebí? Tomu říkám neschopnost. Jedna by stačila. Jestli uvidím další horu, pominu se. Kolik dalších ještě musíme prozkoumat?“</p>
<p>„Mně se líbí.“</p>
<p>„A některé ty stromy mají nevhodnou výšku.“</p>
<p>„Ty se mi taky líbí, Gurdere.“</p>
<p>„A Angalovu šoférování nevěřím.“</p>
<p>„Já myslím, že se lepší, Gurdere.“</p>
<p>„No, já jenom doufám, že sem nepřiletí další letadla, to je všechno.“</p>
<p>Gurder a Masklin se houpali v primitivním košíčku z kousků kovu a drátu. Visel ze čtvercového průlezu pod Lodí. Na Lodi byly ještě ohromné prostory, které dosud neprozkoumali. Všude byly podivné přístroje. Věc řekla, že Lodi se užívalo k průzkumům.</p>
<p>Masklin ničemu z toho úplně nedůvěřoval. Patrně tam byla zařízení, která by snadno dokázala spustit a vytáhnout ten košík, ale Masklin raději upevnil smyčku drátu kolem sloupu v Lodi a s pomocí Pindi uvnitř se spouštěl dolů a nahoru pouhými nomskými silami.</p>
<p>Košík zlehka dosedl na větev stromu.</p>
<p>Potíž byla v tom, že lidé je nenechali na pokoji. Sotva si našli slibně vyhlížející horu, letadla a helikoptéry bzučely jako komáři kolem orla. Bylo to k zbláznění.</p>
<p>Masklin si prohlížel větev. Gurder měl pravdu. Tahle hora by měla být tou poslední.</p>
<p>Květy tady rozhodně byly.</p>
<p>Lezl po větvi, až dospěl k nejbližšímu květu. Byl třikrát tak vysoký než on. Našel si oporu pro nohy a vyšplhal vzhůru.</p>
<p>Uvnitř se lesklo jezírko. Šest žlutých oček vzhlíželo k Masklinovi.</p>
<p>Masklin na ně ztrnule zíral.</p>
<p>Tak to nakonec byla pravda…</p>
<p>Přemýšlel, jestli by se nenašlo něco, co by jim řekl, a čemu by mohly porozumět.</p>
<p>Větev to byla celkem dlouhá a dosti silná. Ale v Lodi bylo nářadí a jiné věci. Mohli by spustit další dráty, aby větev přidržovaly, a vyzdvihnout ji navijákem, až ji odřízne. Chvíli to bude trvat, ale to nevadí. Je to důležité.</p>
<p>Věc říkala, že rostliny se dají pěstovat pod osvětlením stejné barvy jako sluneční světlo, v hrncích s takovou řídkou polévkou, která umožňuje rostlinám růst. To by mohl být nejsnazší způsob, jak udržet větev při životě. Ta nejsnazší věc na… světě. Kdyby všechno provedli opatrně a jemně, žáby by to ani nepoznaly.</p>
<p>Kdyby svět byl vana, podobal by se pohyb Lodi po něm pohybu mýdla, které vystřeluje sem a tam a nikdy není tam, kde člověk čeká, že bude. Mohli jste určit, kde zrovna byla, podle letadel a vrtulníků, které chvatně odlétaly pryč.</p>
<p>Nebo možná byla jako ta kulička na ruletě, která poskakuje kolem dokola a vyhlíží si to správné číslo…</p>
<p>Nebo se možná jenom ztratila.</p>
<p>Hledali celou noc. Pokud to<emphasis> byla</emphasis> noc. To bylo těžko říct. Věc se snažila vysvětlit, že Loď cestuje rychleji než slunce, ačkoli slunce vlastně stojí na místě. Některé části světa mají noc, zatímco jiné části mají den. Tohle, řekl Gurder, je špatná organizace.</p>
<p>„V Obchoďáku byla tma vždycky, když tma měla být. Přesto, že to bylo jenom cosi, co postavili lidé,“ rozčiloval se. To bylo poprvé, co ho slyšeli připustit, že Obchoďák postavili lidé.</p>
<p>Tady nic nevypadalo povědomě.</p>
<p>Masklin se poškrábal na bradě.</p>
<p>„Obchoďák stál v místě zvaném Začouzená Lhota,“ řekl. „To je všechno, co vím. Takže lom nemohl být daleko.“</p>
<p>Angalo mávl podrážděně na obrazovky.</p>
<p>„Ano, ale to není jako na mapě,“ rozčiloval se. „Žádné cedule se jmény k místům nepřipíchli. Je to k smíchu! Jak má jeden vědět, kde zrovna je?“</p>
<p>„No dobrá,“ uklidňoval ho Masklin. „Ale<emphasis> není</emphasis> třeba snést se až dolů, aby sis přečetl značení. Pokaždé, když to uděláš, vyběhnou lidé do ulic a začnou křičet do rádia.“</p>
<p>„<emphasis>To je pravda,</emphasis>“ souhlasila Věc. „<emphasis>Lidi prostě musí rozčílit,</emphasis> <emphasis>když vidí, jak se kosmická loď o váze deset milionů tun pokouší</emphasis> <emphasis>poletovat po ulici.</emphasis>“</p>
<p>„Posledně jsem si dával velký pozor,“ pravil Angalo dotčeně. „Dokonce jsem zastavil, když na semaforu naskočila červená. Nechápu, proč z toho byl takový povyk. Všechny ostatní náklaďáky a auta do sebe taky začaly vrážet. A<emphasis> mně</emphasis> říkáš mizerný řidič.“</p>
<p>Gurder se ohlédl na Pinďu, který se rychle učil jejich jazyku. Husí nomové na to měli talent. Byli zvyklí stýkat se s nomy, kteří mluvili jinou řečí.</p>
<p>„Vaše husy se nikdy neztratily,“ řekl mu. „Jak to dělaly?“</p>
<p>„Jednoduše se neztrácely,“ odpověděl Pinďa. „Vždycky vědět, kam ony letět.“</p>
<p>„Se zvířaty je to možná podobné,“ řekl Masklin. „Mají instinkty. To je jako vědět něco bez toho, že víš, že to víš.“</p>
<p>„Proč Věc neví, kam má letět?“ zeptal se Gurder. „Dokázala najít Floridii, takže najít něco tak důležitého jako je Začouzená Lhota, by neměla být<emphasis> vůbec žádná</emphasis> potíž.“</p>
<p>„<emphasis>O Začouzené Lhotě nemám žádné rádiové zprávy. O Floridě je jich</emphasis> <emphasis>spousta,</emphasis>“ pravila Věc.</p>
<p>„Aspoň<emphasis> někde</emphasis> přistaň,“ žebral Gurder. Angalo stiskl pár knoflíků.</p>
<p>„Pod námi je zrovna teď moře,“ oznámil. „A - co je to?“</p>
<p>Pod Lodí v hloubce klouzalo nad mraky cosi drobného a bílého.</p>
<p>„Mohlo býti husa,“ pronesl Pinďa.</p>
<p>„To… myslím… že… ne,“ řekl Angalo opatrně. Otočil nějakým knoflíkem. „O tom se vážně nechám poučit,“ dodal.</p>
<p>Obraz na monitoru trochu zajiskřil a potom se zvětšil.</p>
<p>Po obloze klouzala bílá šipka.</p>
<p>„Že je to Concord?“ hádal Gurder.</p>
<p>„Ano,“ přisvědčil Angalo.</p>
<p>„Letí drobet pomalu, co?“</p>
<p>„Jenom ve srovnání s námi,“ řekl Angalo.</p>
<p>„Sleduj ho,“ řekl Masklin.</p>
<p>„Nevíme, kam letí,“ namítl Angalo.</p>
<p>„Já vím,“ řekl Masklin. „Díval jsi se oknem, když jsme letěli Concordem? Letěli jsme ke slunci.“</p>
<p>„Ano. Zrovna zapadalo,“ připustil Angalo.</p>
<p>„Teď je ráno. Zase letí ke slunci,“ upozornil Masklin.</p>
<p>„No? A co z toho?“</p>
<p>„To znamená, že letí domů.“</p>
<p>Angalo se kousl do rtu, když mu to došlo.</p>
<p>„To nechápu, proč musí slunce vycházet a zapadat na různých místech,“ pronesl Gurder, který se vůbec nesnažil pochopit základy astronomie.</p>
<p>„Letí domů,“ opakoval Angalo, aniž by mu věnoval pozornost. „Jasně. Už to mám. Tak to letíme s ním, ne?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Angalovy prsty přeběhly po řízení.</p>
<p>„Jasně,“ řekl. „Jdem na to. Čekám, že piloty na Concordu patrně docela potěší mít tady nahoře trochu společnosti.“</p>
<p>Loď se držela za letadlem.</p>
<p>„Pořádně se stáčí,“ řekl Angalo. „A taky zrychluje.“</p>
<p>„Myslím, že možná mají z Lodi strach,“ uvažoval Masklin.</p>
<p>„To nechápu proč,“ odporoval Angalo. „Vůbec nechápu proč. Neděláme nic, než je sledujeme.“</p>
<p>„Kéž bychom měli nějaká pořádná okna,“ řekl Gurder toužebně. „Mohli bychom zamávat.“</p>
<p>„Viděli už někdy lidé podobnou Loď?“ otázal se Angalo Věci.</p>
<p>„<emphasis>Ne. Ale vymýšleli si příběhy o Lodích, přilétajících z jiných</emphasis> <emphasis>světů.</emphasis>“</p>
<p>„Ano, vymýšleli,“ řekl Masklin napůl pro sebe. „To je<emphasis> akorát</emphasis> to, co dovedou.“</p>
<p>„<emphasis>Občas říkají, že na palubě Lodi budou přátelské bytosti -</emphasis>“</p>
<p>„To jsme my,“ oznámil Angalo.</p>
<p>„ -<emphasis> a občas říkají, že to budou zrůdy s chapadly a velkými zuby.</emphasis>“</p>
<p>Nomové se po sobě podívali.</p>
<p>Gurder vrhl bojácný pohled přes rameno. Potom se všichni zahleděli do chodeb, které vedly z velitelské místnosti.</p>
<p>„Jako mají aligátoři?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Horší.</emphasis>“</p>
<p>„Ach,“ řekl Gurder,<emphasis> </emphasis>„<emphasis>podívali</emphasis> jsme se do všech místností, že jo?“</p>
<p>„To si jen vymýšlejí, Gurdere. To není pravda,“ uklidňoval ho Masklin.</p>
<p>„Kdopak by si chtěl vymýšlet něco takového?“</p>
<p>„Lidé,“ řekl Masklin.</p>
<p>„Brr,“ ošíval se Angalo a zkoušel se nonšalantně otáčet s křeslem pro případ, že by se k němu pokoušelo přiblížit něco chapadlovitého a zubatého. „To nevím proč.“</p>
<p>„Já myslím, že to vím. Hodně jsem o lidech přemýšlel.“</p>
<p>„Nemůže Věc poslat pilotům na Concordu zprávu?“ otázal se Gurder. „Něco jako ,Nebojte se, nemáme zuby ani chapadla, to vám garantuju‘?“</p>
<p>„Pravděpodobně by nám nevěřili,“ řekl Angalo. „Být já samé zuby a chapadla, poslal bych zrovna tenhle vzkaz. Mazané.“</p>
<p>Concord ječel na vrcholu nebes, lámaje transatlantický rekord. Loď se loudala za ním.</p>
<p>„Myslím,“ řekl Angalo a díval se dolů, „že lidé jsou akorát dost inteligentní na to, aby byli potrhlí.“</p>
<p>„Já myslím,“ opáčil Masklin, „že jsou možná dost inteligentní na to, aby byli osamělí.“</p>
<p>Letadlo se dotklo země za svištění pneumatik. Hasicí technika křižovala letištní plochu a další vozidla následovala.</p>
<p>Velká černá Loď se přehnala nad nimi, zakroužila po nebi jako házecí talíř a zpomalila.</p>
<p>„Tady je ta nádrž!“ zvolal Gurder. „Rovnou pod námi! A tohle je železniční trať! A tohle je lom! Je tam pořád!“</p>
<p>„Samosebou, že je tam pořád, mamlasi,“ zabručel Angalo a mířil s Lodí ke kopcům se záplatami tajícího sněhu.</p>
<p>„Částečně,“ dodal Masklin.</p>
<p>Nad kamenolomem visel příkrov černého dýmu. Když se přiblížili, uviděli, že se zvedá z hořícího nákladního auta. Kolem něho stála další nákladní auta a také několik lidí, kteří se dali na útěk, když spatřili stín Lodi.</p>
<p>„Osamělí, jo?“ zavrčel Angalo. „Jestli ublížili jedinkému nomovi, budou si přát, aby se nebyli vůbec narodili!“</p>
<p>„Jestli ublížili jedinkému nomovi, budou si přát, abych se vůbec nebyl narodil,“ poopravil ho Masklin. „Ale myslím, že tam dole nikdo není. Nebudou se přeci motat kolem, když přišli lidé. A kdo zapálil ten náklaďák?“</p>
<p>„Juj!“ zvolal Angalo a mávl pěstí.</p>
<p>Masklin zkoumal krajinu pod nimi. Nějak si nedokázal představit, že by někdo, jako Grimma a Dorcas, seděl v díře a čekal, až si ho lidé podrobí. Náklaďáky přece samy sebe nepodpalují. Také některé budovy vypadaly poničeně. To by lidé neudělali, ne?</p>
<p>Zadíval se na pole u lomu. Brána se zřítila a oranicí a blátem vedly široké stopy kol.</p>
<p>„Já myslím, že ujeli v dalším náklaďáku,“ řekl.</p>
<p>„Co myslíš tím<emphasis> juj?“</emphasis> zeptal se Gurder, poněkud pokulhávaje za rozhovorem.</p>
<p>„Přes pole?“ divil se Angalo. „To by uvázl, ne?“</p>
<p>Masklin zavrtěl hlavou. Možná i nom může mít instinkty. „Sleduj ty koleje,“ požádal ho. „A rychle!“</p>
<p>„Rychle?<emphasis> Rychle?</emphasis> Víš ty, jak těžko se tahle věc řídí<emphasis> pomalu?</emphasis>“ Angalo přitáhnul páku. Loď se zvedla ke kopcům, trhajíc sebou na nedůstojné uzdě.</p>
<p>Tam nahoře už kdysi byli, pěšky. Bylo to k neuvěření.</p>
<p>Kopce byly vcelku ploché, tvořily jakousi planinu, shlížející na letiště. Pole, kde bývaly brambory. Mlází, ve kterém lovívali, a lesík, kde zabili lišku, protože se živila nomy.</p>
<p>A tam… tamhle bylo něco malého a žlutého a valilo se to přes pole.</p>
<p>Angalo natáhl krk.</p>
<p>„To vypadá jako nějaký stroj,“ přisvědčil a hmatal po pákách, aniž odtrhl oči od obrazovky. „Ale nějaký prapodivný.“</p>
<p>Po silnicích dole se pohybovala další vozidla. S blikajícími světly na střechách.</p>
<p>„Ta auta se honí, co myslíš?“ zeptal se Angalo.</p>
<p>„Možná, že si s ním chtějí pohovořit o hořícím náklaďáku,“ hádal Masklin. „Dokážeš se k němu dostat dřív než oni?“</p>
<p>Angalo přimhouřil oči. „Poslyš, myslím, že to svedeme, i kdybychom cestovali via Floridia.“ Nahmátl další páku a strčil do ní.</p>
<p>Krajina sebou kratičce kmitla a ten podivný stroj byl najednou přímo pod nimi.</p>
<p>„Vidíš?“ zeptal se.</p>
<p>„Ještě blíž,“ žádal Masklin.</p>
<p>Angalo stiskl knoflík. „Podívej, obrazovka ti může ukázat -“ začal.</p>
<p>„Jsou tam nomové!“ zvolal Gurder.</p>
<p>„No jo, a ta auta utíkají!“ křičel Angalo. „Ták, jen utíkejte! Nebo nastane čas zubů a chapadel!“</p>
<p>„Pokud si to však nomové nemyslí také,“ řekl Gurder. „Maskline, myslíš si -“</p>
<p>Masklin tam zase jednou nebyl.</p>
<p>Tohle mě mělo napadnout, pomyslel si.</p>
<p>Ulomená větev byla třicetkrát delší než nom. Uchovávali ji pod osvětlením a vypadala, že si celkem spokojeně roste s jedním koncem v nádobě se speciálním roztokem. Nomové, kteří kdysi na Lodi přiletěli, museli tímto způsobem očividně pěstovat spousty rostlin.</p>
<p>Pinďa mu pomohl dovléct hrnec k průlezu. Žáby si se zájmem Masklina prohlížely.</p>
<p>Když nádobu umístili, jak nejlépe dokázali, otevřel Masklin otvor. Nebyl to onen posuvný. Staří nomové jej užívali jako jakýsi výtah, ale bez drátů - pohyboval se nahoru a dolů nějakou silou, stejně tajemnou jako beztíž nebo co.</p>
<p>Plošina se odlepila. Masklin vyhlédl dolů a uviděl, že se obrovský žlutý stroj zprudka zastavil. Když se vzpřímil, Pinďa se na něj zmateně díval.</p>
<p>„Květ je vzkaz?“ zeptal se chlapec.</p>
<p>„Ano. Tak nějak.“</p>
<p>„Žádná slova?“</p>
<p>„Žádná,“ řekl Masklin.</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>Masklin pokrčil rameny.</p>
<p>„Nevím, jak jim je říci.“</p>
<p>To už je téměř konec… Ale neměl by to být konec.</p>
<p>Nomové zaplavili celičkou Loď. Pokud tam byly nějaké příšery s chapadly a zuby, přemohli by je nomové pouhou přesilou.</p>
<p>Mladí nomové zaplnili velitelskou místnost, kde se horlivě pokoušeli mačkat knoflíky. Dorcas a jeho učedníci zmizeli v Lodi, aby prozkoumali její přístroje. Hlasy a smích se rozléhaly šedými chodbami.</p>
<p>Masklin a Grimma seděli sami a pozorovali žáby v jejich květu.</p>
<p>„Musel jsem se přesvědčit, jestli je to pravda,“ řekl.</p>
<p>„Ta nejúžasnější věc na světě,“ poznamenala Grimma.</p>
<p>„Ne. Já myslím, že na světě jsou patrně ještě úžasnější věci,“ řekl Masklin. „Ale stejně je to ohromně hezké.“</p>
<p>Grimma mu vylíčila události v lomu - souboj s lidmi, jak ukradli Jekuba, velké rypadlo, aby mohli utéct. Oči jí svítily, když mluvila o tom, jak přemohli lidi. Masklin ji pozoroval s ústy dokořán obdivem. Byla samé bláto, šaty měla potrhané, vlasy jako by proběhla roštím, ale sršela takovou vnitřní energií, že od ní málem odskakovaly jiskry. To je dobře, že jsme dorazili včas, pomyslel si. Lidé by mi měli poděkovat.</p>
<p>„Co budeme dělat teď?“ zeptala se.</p>
<p>„Já nevím,“ řekl Masklin. „Podle Věci jsou tam venku světy s nomy. Jenom s nomy, chci říct. Nebo si můžeme najít nějaký jenom pro sebe.“</p>
<p>„No,“ řekla Grimma, „já myslím, že nomové z Obchoďáku by byli šťastnější, kdyby prostě zůstali na Lodi. Víš proč se jim tolik líbí? Je to jako bydlet v Obchoďáku. Všechen Venek je venku.“</p>
<p>„Tak to bych radši byl s nimi, abych měl jistotu, že si pamatují, že nějaký Venek<emphasis> existuje.</emphasis> Je to něco jako moje práce, myslím,“ odpověděl Masklin. „A až si něco najdeme, chci se s Lodí vrátit.“</p>
<p>„Proč? Tady něco zůstane?“ zeptala se Grimma.</p>
<p>„Lidé,“ odpověděl Masklin. „Měli bychom s nimi hovořit.“</p>
<p>„Ha!“</p>
<p>„Oni vážně chtějí věřit… chci říct, v jednom kuse si vymýšlejí vyprávění o věcech, které neexistují. Myslí si, že jsou na světě sami. To my jsme si nikdy nemysleli. My jsme<emphasis> vždyck</emphasis><emphasis>y</emphasis> věděli, že tu jsou lidé. Jsou strašně opuštění a nevědí o tom.“ Neurčitě máchl rukama. „Tak si myslím, že bychom se s nimi mohli dorozumět,“ uzavřel.</p>
<p>„Nadělají z nás trpaslíčky!“</p>
<p>„Ne když se vrátíme v Lodi. Jestli je něco, co mohou říci i lidé, je fakt, že Loď není moc trpasličí.“</p>
<p>Grimma se naklonila a vzala ho za ruku.</p>
<p>„No… když si to opravdu přeješ…“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Vrátím se s tebou.“</p>
<p>Zaslechli za sebou šramot. Byl to Gurder. Opat měl přes rameno ranec a napjatý, rozhodný výraz někoho, kdo hodlá dotáhnout všechno do konce, ať je to cokoli.</p>
<p>„Hm. Přišel jsem se rozloučit,“ řekl.</p>
<p>„Co to povídáš?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„Slyšel jsem, jak říkáš, že se vrátíš v Lodi.“</p>
<p>„Ano, ale -“</p>
<p>„Prosím tě, nehádej se se mnou.“ Gurder se rozhlédl. „Pomýšlel jsem na to od chvíle, co jsme Loď získali. Tam venku<emphasis> jsou</emphasis> další nomové.<emphasis> Někdo</emphasis> by jim měl říct, že se Loď vrátí. Nemůžeme je vzít s sebou teď, ale někdo by měl najít všechny ostatní nomy na tomto světě a zajistit, aby o Lodi věděli. Někdo by jim měl říct o tom, co je skutečně pravda. Měl bych to být já, nemyslíš? Musím být<emphasis> nějak</emphasis> užitečný.“</p>
<p>„Úplně<emphasis> sám?</emphasis>“ zeptal se Masklin.</p>
<p>Gurder zaštrachal v ranci.</p>
<p>„Ne, beru si Věc,“ řekl a vytáhl černou krychličku.</p>
<p>„No -“ začal Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Žádný strach,</emphasis>“ promluvila Věc.<emphasis> </emphasis>„<emphasis>Okopírovala jsem se do počítačů</emphasis> <emphasis>na Lodi. Mohu být současně tady i tam.</emphasis>“</p>
<p>„Je to něco, co chci opravdu udělat,“ pokračoval Gurder bezmocně.</p>
<p>Masklina napadlo ho přemlouvat, ale potom si pomyslel: Proč? Takto bude Gurder pravděpodobně šťastnější. Vždyť je to pravda, Loď patří všem nomům. My si ji jenom na chvilku půjčujeme. Takže Gurder má pravdu. Možná by někdo měl najít zbytek nomů, ať jsou na tomto světě kdekoli, a říci jim o nich pravdu. Nikdo lepší než Gurder mě pro tento úkol nenapadá. Svět je veliký. Je zapotřebí někoho skutečně připraveného<emphasis> uvěřit.</emphasis></p>
<p>„Chceš, aby s tebou někdo šel?“ zeptal se.</p>
<p>„Ne. Možná si najdu nějaké nomy, co mi pomohou.“ Naklonil se blíž. „Abych pravdu řekl,“ dodal, „těším se na to.“</p>
<p>„É. Ano. Avšak světa je ohromný kus,“ namítl Masklin.</p>
<p>„To jsem vzal v úvahu. Mluvil jsem s Pinďou.“</p>
<p>„Jo? No… když jsi si jistý…“</p>
<p>„Ano. Víc než jsem si kdy byl čím jist,“ řekl Gurder. „A svého času jsem si byl zatraceně jistý spoustou věcí, jak víš.“</p>
<p>„Radši bychom měli najít nějaké vhodné místo, kde tě vysadíme.“</p>
<p>„Dobrá,“ řekl Gurder. Snažil se tvářit statečně. „Někde, kde je hodně husí,“ dodal.</p>
<p>Opustili ho u nevelkého jezera při západu slunce. Rozloučení bylo krátké. Pokud teď Loď spočinula někde na víc než několik minut, sbíhali se k ní lidé.</p>
<p>Poslední, co z něj Masklin viděl, byla malá mávající postavička na břehu. A potom bylo už jenom jezero, měnící se v zelený puntík na scvrkávající se krajině. Svět se rozprostřel s jedním neviditelným nomem uprostřed.</p>
<p>A potom nebylo nic.</p>
<p>Velitelská místnost byla zaplněna nomy, kteří pozorovali ubíhající krajinu, jak Loď stoupala.</p>
<p>Grimma upírala zrak na ten neobvyklý úkaz.</p>
<p>„Nikdy jsem si neuvědomila, že Země takhle vypadá,“ řekla. „Je jí tolik!“</p>
<p>„Svět je pořádně veliký,“ souhlasil Masklin.</p>
<p>„Myslel bys, že jeden svět bude dost veliký pro nás všechny,“ zašeptala Grimma.</p>
<p>„No, to nevím,“ řekl Masklin. „Možná není jeden svět dost veliký pro nikoho. Kam míříme, Angalo?“</p>
<p>Angalo si zamnul ruce a rázně přitáhl všechny páky.</p>
<p>„Tak vysoko,“ řekl se zadostiučiněním, „že nebude žádné dole.“</p>
<p>Loď zamířila vzhůru, ke hvězdám. Svět pod nimi přestal ubíhat, protože Loď dospěla k jeho okrajům a změnil se v kotouč, proti slunci černý.</p>
<p>Nomové a žáby se dívali dolů na Zemi.</p>
<p>A sluneční světlo ji zachytilo, rozzářilo její okraje a paprsky se od ní šířily do temnoty, takže vypadala úplně jako květ.</p><empty-line /><p>KONEC</p><empty-line /><empty-line /><p>VYPRÁVĚNÍ O NOMECH</p>
<p><strong>VELKÝ LET</strong></p>
<p>TERRY PRATCHETT</p><empty-line /><p>Přeložila Helena Hrychová</p>
<p>Ilustrace na obálku Josh Kirby</p>
<p>Odpovědná redaktorka Vlasta Kohoutová</p>
<p>Grafická úprava a technická redakce Jana Šouflová</p>
<p>Vydalo Vydavatelství Magnet-Press,</p>
<p>Vladislavova 26, Praha l,</p>
<p>v roce 1996</p>
<p>Vydání první (v Magnet-Pressu první)</p>
<p>Přeloženo z anglického originálu Wings,</p>
<p>vydaného nakladatelstvím Doubleday,</p>
<p>Transworld Publishers Ltd, Londýn,</p>
<p>v roce 1990 ã Terry a Lyn Pratchett, 1990</p>
<p>Sazba Magnet-Press</p>
<p>Vytiskl Ueberreuter Print, spol. s r. o</p>
<p>Brněnská 1024, knižní výroba Pohořelice</p>
<p>ISBN 80-85847-75-2</p>
<p>Doporučená cena 89 Kč</p><empty-line /><p>[*] <emphasis>Asi tak tři vteřiny. Žáby nemají dobrou paměť.</emphasis></p>
<p>[*] <emphasis>Pro noma je to přibližně dva a půl dne.</emphasis></p>
<p>[*] <emphasis>Talířky s třaslavinou, chutnající růžově, se objevují téměř</emphasis> <emphasis>při každém jídle na palubách všech letadel. Nikdo neví proč.</emphasis> <emphasis>Patrně to má nějaký náboženský důvod.</emphasis></p>
<p>[*] <emphasis>Celé generace nomů v Obchoďáku věděly, že teplozpůsobuje klimatizace a systém vytápění; jako mnozí z nich, ani Gurder se nikdy zcela </emphasis><emphasis>nevzdal jistých tradic v myšlení.</emphasis></p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKeAYwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD3h2wMIM4A7DniqzuxOcKD
6YFXigVRjHQZ/KoltzuBx75r8lnFn3EZpEMQJOcKF9wOamZuQpClfUAU8wMGB7H0FMMRYEj
A9qi1kLmUmVZGIfChePYU4O+zIxjvwOKGhBZe2e9LtK8dc1i9za6sRNJyT90D/ZFRJJKzZG
3GfQVO0b7TtIwafDbsAWzn3IoSbZXNFITc5BBAz/uimebJnAUZ6dBVsRNy2APTBpuz0GCea
vlM1JFORRuy8QyeuBSqybic5HptFXSPuqSCDzzUbWinJ6e9Eo9UNVE9GCcDcjg+2BTME9sH
1wKUWZPKkgfWgQODgSEfUVS5uwrruQncoIIB/wCA9aQ7hyABj2FWhC443A5FRMjA8pkGqKU
kVd2H3+WoYdwMGrkWp3cZGydgPcAj9RUBUgHAIx60iqVIYpgGtoVZw+FjlCE1qjZttRWYML
x0Ddm2AZFXGjR496BWA7hR/OuaBIwVYipIb6a1mEiYX+8OzfUV6FPFxa5aq+ZxTwsk70/uN
d4nB4Awec4FMMJY/MgB7cCm/wBvWfloZYZFcnbhRuz7ipk1bTthLGXp/wA8625aUtpIyvVW
8So8LKdwRSD1yBxUbR5G0qP++RVs6rprS4LOgHIZk4qeI2V3xBMkhxk4qPY3+FplqtJfErG
J5XBAwM+1V5LcFw4AVx/EoFdC9oRg4GPbmoXsgeuelYypyj0N1iIsyF1PULJQZYluos9gA2
K1bLVbS/lZYch0xuWRADUMloMdOM9aoS6Y24smUbqCvX860hVcNHqZypQqaxdmdI7EHDbQT
0IApNoYFZEz/wABFc7DqF9ZqVuIjcRA8nPzAVtWd/aXaboJhkfw9x+FdkZQm9NzknTnT3Kd
3pgKtJbhcddmBVC2vLzTrngYj7xuBj8K6LKKpbJ65OOahmghmjBwCe2aiUOV80HZnRTxF48
lRXRastbimURuoDf7gArSWcOp4QL6hRXJPZBAWjyCKZHcXdsSIn684PIr06Gazh7tZXOSpl
8Z60mdmJCW+WNc+u0f4U0yEj5o1/75FYFnrwadILgKpbgOp4z71vKyvtZSMV7tDE0sQrxPK
rUKlF2kNaM43Kqr/wABFZ11bq6sXjXJ/wBkCtbYc5GcU0w7lwwG0D61liMFGotB0sQ4O7OP
msrm2nNxYzeU/pgc/wCNaWneIDNItvexpFcjgFlAB/StK4tcqQFyB0IrA1CyikAV1OSfkcc
EGvAtVwc7rbsewp08TG09+50csbOuSA2enyisy4t45iySoNv+6Mis6z1i5stlvfLvQf8ALV
T1Hqa3Fktrkh4HXa34816UXSxUbx0fY5HGph5a7dzhtT0eeBxKo6N8rKOa2PD/AIjZpF0/U
GVJifkkZRh/b61tzwhv3ThQvcGuW1XQ+PMi5OcjHH0rzHCphZ80dj2I1qeMp+zq79GdbeWy
3cXlsFGRgEAZrznWdIuLO4YBAVJwGVeK6HRvEEtveR6fqgIzhUlPGfY+9dRd2sN1bsG2uCO
vpXoyhDF0+aO6OSjXrZdV5ZfCzxpi6MVcAHp0ppbK8AD8K6DW9KeCb+8M4XAxXOtGycNnFe
JUg4S5ZH2uHxMa0FOJFJkHcMKQeuBTAcj5gCfXaKlIyDgUiqMUlKx1XPYxbKq7eSSB+HFRG
F0OQDtzwPStVkBcDjGB0+lJ5WTuIwOwrglRfQ/O1WfUzBGzNs2ZHrSNbH7oPHtWkIRu9Ka0
YPXkZrL2TK9sZTR4z3pscHODnBrXMQzgjFI0ahSVA3dqh0e5ar9DNS3DNnHNTfZeMDgZqyE
K4yBzzSS7sbFbBz1NHJZC9pJsqC2yxz2/SlW23LgAE+9TAFQN3Dd6kAIAwTU8uo3ORTFuyk
4UDFNeMqo+U5/nVyQPj6dqgZty45yOmO9JpIpSb1K/ygbgMHvUZdgSww2OcdKteUAoOfwpr
gBeOc9/Slys0UkQJmQdNueMEVAcqx+YrniroZx8mODxmo2gLryep6elJq5pGST1K3lvs9c8
VX2MBjOfpVho3i6ZK0JJnkryfaosbKXVFVlIX7vTvTCrHpjPvVtlYZPDA96Y8SbdwPNBopl
NkZCOxzTgfm5yBUuzd0YA/WgoQcAfjSuzTmT3IjgN2pVARhJGSjA8EUjRlRkDIFNOVGQCcV
Sb6DsmjQTV7wBVkjjYD65qYaq4YFoQ6f7PWssDPOMnt7U7oCSOnb0rdV6nc5pYem9kbEN7b
yzBQQpK/dz0qz5cZJ2kECueIVlwTgdvahd6ZCTPHn+6ePrWixDfxIylhv5WbMiI+Rs6Dqax
rqxUP9otz5Ug6MpxU6zzqQvnO2O/HNOe6yD5yAjpvXqPwo9omVGMob6ogttZltgIr+Deo43
oOfyrZt76xuT/AKNcK4x07j8KzGhSSLckiSL6is6SxQyGWPdFKONy8Gt415x0YnQp1HzR0O
q8oZOeN3r3qGW3Vs8Ac4Bz0rDttWvbLbHfqZ4RxvA5A9634ZUuYFlhbdGec5rdShU23OaVO
dJ67GFPpzpMZkfK56AdK2bDWOlvcnY/QMeAashckkkAYqtc2UUwAZOD0Ip05VKL5oMqdSNe
KjUN+OVZFQhtzEdQetPfG0k4OfeuTV59PIaE70/uE/yrWstSivY1AOyUD5kI5FfR4XM41Pd
nozyK+DlD3o6o1P3jEKV2A/maq3Vt/EseSPSrCHZ824EHHBNSsxUk5BFejUjTrQtI5IOUJX
RzEloTvUjv1PSs5oLi1bzLMlcHJjzgGuvmtI5SWA6jPXisqWM+awYZP8q+cr4adF80T2qOJ
UlyyJtNv4tQiAcASqPmB7VPcwLtVMcEce9c9dQSQSi6tjtdTnI7itbS9VF9F9nkwLheorro
YiFePs6vxGNWg6f72nsZd/plvcK0cybj2OOlN0zUrjTZo9N1JjJG3EMx7j0PvXQTQF27Gsy
+tUljMMqCRT0PdfesJU54efNHQ3jWVaHJPVGhf2cF3aFGVWU9x1HpXnmr6RLZTYYZRuQe/w
CNdbpeoy2MqWN6TJEeEk9R9a173T4L6zG5VOeQcV21aUcZS54fEhYbE1MDV5ZaxPGZUAJB4
pqjjkZrpNY0d7WZxj5fU/pWGI2AxivAknB2Z9zQrRqx5os9tAzJtxzgc/hUwjUDc/J7ios5
Y5PYcAdeKlwuw4zwOtdcYqx+bSZCyEcUFMcFc4/ShlcNkde9KSNzdcdaw5E3qirgqE8kcHt
SmLcTjA7elPVwPnPAx3piXMEzukcyM6feUHO3/CumOE5ldIzdWzIiuDjGAPWmGMSZNW3+ZO
uTSgDGD0HtXLLBtOzNFV7FDyQpwad5YXj174qy2OMAtQQRHkjrXP7CKuac7ZVmiXYSASe+K
qMAvAz74rQblQMiqM0f7wknAFctaCTujenLoMygHGMHgZquXYjAGecVI5POePeohweO5yfa
uVnVFdSaEE5OMUSLnaQcVKinAy3zGlEe5zgjjjmqUdDNy1IRHuIBFONvEfvICB0NTOhyAM0
MrBBk4rRR8hc77ldrJdpAOe9UZY2QcL7EVsKJMfMfypskAkUbeD9KTpp7FQrOL1MIqMcr05
6UuQcADvV6SykVQSM88VAIyn8P0zWLg1udaqKWzKxRsexqF4wDgdfWtDb8uTkAfpUUkRwSP
TOM9Klo0jU1M8gAcH8KAcLwcAirQgJU8ZFRPCeMKc9anVGymmQBic8c08MQNpBpRDg8kgGp
DCw5xkU9S3KJGH6+oqUgMFByOeopRaqeRUioOMgt+NNJoylJdCu0DK+9cIeu5e9SCVgCJow
2Ody9R+FTMER1Ut19aTy5GdTECo/iJXit4QnLRIxlOK3I5I1dMhhtIyPeqlndy6TcNsQy2z
n54weR7irkpjt4I4S+4+tVigbBx8p6mtNactDSKU4Wnszooby2uohJFIrI3cdvrUhAOdrde
+a5CRYQd0Mnkt6oev1FW7fVZ7Rgl0VkjJ4kUcD6it44n+ZHNPBtK8Wb726yKOQee9U5LZQ2
Yy0ci8h14IqzDdwzx74zg5xgVOVJG0kEdia35VL3os5lKUfdkQ2mrEYhvmCN/DMBwT/StUy
K6pwn1B61hXNu2AUCkdxjrUEt7cWOFRA8Z/hY9Poa7aGNdP3ahE8NGprT3OjDbMqCF7+tMd
RICXwe5IGMVmWWpQ3WY9pjlXqjHr9PWrTEqRubbnpngCvWjWjON1qjhlTcJWejGSQjJCAEE
dKxryzeJ1ubVws6cnHGa6AFZHBcDbjqOKglt+uACv8AOvNr4ez5oHZRruLsyDTNaS6/czAJ
MOMHjNaU8St05yO9cre2MizefBwycg/0NXNK1wSOtrenbIOATxk1VHGKS9lW+8uthLfvaO3
YmvLUtGEOV5yrY+7Wnp5lS3RZ/nA9D0okQSYxn254psLtFIwOB3Ge9dVJ+wqc3RnLUftYWf
QbqmmR3MLMoBLcHjvXDXGg3AuHAQkZ4IHWvS4plniKbQeDmohbeZ8y4Arrr4WFZKcUPB46p
hm43JlXLg8DgHPfpU65bsBkVEAd4OMDA5x7VKwJGcZHQ4rzIR0OOT1I2OW5zyOtNUjPHNPb
YmSQTx1qEsozjjvn1oVPXUL6GN4n1U6V4fvLtHVGSMkMexxx+Oa+aTqmpad4inn0jVp7TW0
O6e3klB3sRkgN0Y8jKmvSvid4qSGaS2gxLFYBZJE7SzH/AFUZ9h98/SvneV2uJZJJ5DJO7l
5GY5LMTkn86+uy7BKtHlbseNi8R7LU+h/CPxvsLiZNO8WwDT7pflN0oIQn/aXqn8q9jgu7e
7tUubaZJI3G5XRshh9a+E3ndyFu904UYWQHEifQ9x7Gul8LeMvEfhRvO0a+NzZg/vbY5KMP
Rk/hPutRjMrqUn7yHQx0J7n2S6k4Knv0PepPLlf7i7+K5PwL4zt/Gvh3+1Le3kt3jYxSxyH
o4GeD3FdikjxQXEiP8yQswPuBXzs8Heai+p6qraXIfs9znPlsRn0qGS0uj0gb8q4621HxDP
ZQTv4lvA0kauQFjHJGf7tPNzrx/wCZn1D8PL/+Jq5ZNTlpzMSxclrY6R7C7J4t5PypBpV2w
z5Dj8K5oza6T/yNGpfTMf8A8TQJNaOd3ijUzz/eQf8AstZf2DS/mZr9fn0R1iWF0MZhfI46
VNDY3KkhomP1rjTJrH/Qz6oT/vr/APE0b9Z6/wDCTap1/wCei/8AxNXHJKS+0yHjJPodp9j
n3HMLAE1M1q+3aIGz9K4Y3Wv7f+Rov/yj/wDiaT7Tr2cf8JPqB/79/wDxNbxymnHqQ8TJnb
C1nOAYW/KnC1mwNkTA/SuGM+u9B4p1IfjH/wDE0GbXSvHinUv++o//AImmsqp9xPEy7Hb/A
GS4IP7lj+FV5dOncj9yxz7Vxwl1snDeJ9UPvvT/AOJpyyayRn/hJtUOP9tf/iaU8ppSVmyl
i5rY6a5tJoAqpaSSFuOFqv8AZb3Py2L/APAgeaw1m1xM+X4m1AZ67ijfzXil+06/jnxRff8
AfMf/AMTWLySi9mzWOPmtGjbWzvVyTYSdei037Jc4YnTZyewwOaxvtGu7efFGoe/+r/8Aia
TzddJ58U6kPxj/APiaSySj3H9fqdjZ+wXZ66dOWP8As03+z9SD4WxYKeRuFY5l1wH/AJGjU
z7bo/8A4mmmTWs/8jPqn/faf/E0LI6K6sr+0anY2v7N1Ugn7FgdsA5psdhqO7LWki/Refzr
IEusjB/4SXUy2f76/wDxNP8AtfiDPPie+/74j/8AiaX9h0r/ABD/ALRnazRsJY3UWTHp0u4
n7xGTUMltqpJxZzY7fL0rPN1r+3nxPf5+kY/9lpvn663/ADNGoD/v3/8AE1byeDVudhHMGt
eRDn07WGkJOny4/wBzrT10rVDHg2U4H+7UIm14k58Uaj+cf/xNHma4cZ8UakB9Y/8A4ms/7
CpP7TOh5xU/lRC2hauWz/Zs2M9lpx0jVlj8ttPlwexUmn+ZrmMnxNqf/fSf/E0q3HiGMfu/
FF/g9dyxt/NeKn+waXSTLed1LaxRFFpOsQtvt7SZPVShx+Fbtm9+zlJtOuI3HX5eP/1Vli8
8Qbsf8JPef9+4v/iaPtniDv4lveOwSP8A+JrSOSQjtNnPUzKVTeCOjezuJFwLeT8BVe40me
WM/wCjNg+1Yn2zX8c+Jb7/AL5j/wDiat6JqGs/8JPY21zrNxd286S7o5gmOFyCMAVpLKINa
yZhDHTi1ZGdc2z27BhuG08HOCKuWmsNxDfgN2Vx0/Gr9xbLIZF3c56n0rnbu1ZJWQjHp718
2pzoS90+khyYmNp7nViRScgDHqKsJtlAByjKO1cdZ3stqU3sGjHBU9q6S1nWaMOsvU/lXp0
MWpu0jzcRhZUtRzwO0hUkAdelYmpaaV/fwjLjmukUkn5jnsBTLkqpIZN2cDC+lTXw8WuZMK
GInCRzuma1JCfs92Pu9DW+WjlIeMg5HFc/qemBmeRF6D+E1Rhu9Rs1zA4kjH8JFc9PEOC5J
7HfUwsa37yjo+x2NrK0ZOUbI9PWr8J3RjcNpHH3c1zum6vFfAHOyccNH0z71sRSybOFzk9z
XtYXFJRseNiMPKMve0ZfDFmDhSCRg5+lPO3rwWqMffUY4A+8PoKD2HpUzjyysjhTEc5BBGT
nFc74p1uPQ/Dtxfkb3RdsSA8u54VQPcmtuRgPmLEfpXgfxa8Xzx332S1kXbaSeXDxnM23LO
f9wHj/AGj7VvhaEqtSyRFSooRuzzbxbfNJrX9mTXCySWxL3EmciW4flznuF4UfSuflsGYCa
ImSP+8vUVVmCqmJHBA/vHnNV7e+nhcmJyB0DCvv6cIYeChU1XlufKVfa4iTnTdrfcWAXiO2
UZGfvAfz9K7T4d+EpPFfimOJQ6WsY3zSJxiP6+pPA/GuTsoZr+6jiVWmeVgu1eSxJwAPrmv
r74f+Drbwd4ejtdo+2TAPcuO7Y4Uey9Pz9a8vMcXKMVTT0Z24TD3ld7m3oWhWfh7SIdNsIF
SGMYAzkknqT6k1sFNtpd5PWB/5GkDLjnv0571FPKV06/kU5ZbZ2Gef4TXyylzVk33PdUbQs
cJYH/iT2gUgZgTB9PlFYK69eQadfx3JVr63kEaALjJJwOK6CzUR6darjgQp/wCgiqE2l6VN
qY1CRszqQeH+UkdOK760Zys6bOvA1MPHmWIjdaNadunoxt+dYg0qO5t5Q9zGoaZCnDjqcel
R6ZfXmqXDXgXyrEfKiEAs7dzn0rUle3lVkeQYYEHDDpVexjsbC2+zW0yiPJIDSA0eynzrXQ
r6xRdCUXBc99Hbo/8ALoc++r3323UIjemIwEiJFt9+/wBuKu3eo6nB4VW+kQW93lcjb2z6d
uK0ba3sLO4uLqCTa05+di/GafdrY6hbNaXE6OrkHasgBz+dZKjVs7vXU7JYzCOpBKl7qabd
vLVW8zI0/V7+51OK3jmS7g2bpmERjMRx9eam1++ZZIdOhmSKScEu7tgKv596unS7QXUN4pk
jlhULuV8BgPX1pws7FdRlvSVkmlAU72DAAdgCOKSpVeRxvv18hSxOD9uq0YaJbW3fn0KmiX
smo6D+6ZUuIwY+BkBuxxWemu3z6Psyv9pef5AG3jOeuPpW3b2dhYzzTwkxGfllZxtz7CmJp
Omf2gNSRT5xO7IfK5x1xQ6dbljZ67AsRgvaTk4aN3jp16r0M7xBNPCthbl8iZsSEJk5GORi
r+lqYtPmCvLgEkebD5ZHGe/WpLyysdTaMyuxaI5UxSYKn8KlgtrazjcNcTMr8Ezy7sfTPSq
jSmqrl0M54qhLCxpJe9fXTfX/ACMHTteuxCDqTIFnDeRMFwu4fwmrS6jdXHhGS/Z187YxJX
I749fSrsVhpL6e+nR7JYCSdu/cQT709dNs4tLOm5cW5BBy2D19amNKstG+hrVxOBlJSjCz5
k/+3V/WwaK5fRLVyMFkBPJ5/Wotc1OXTLJHhQGWV/LUt0Huat20dvbWiW0UgKINqgsCaW6t
ra+t2guohIhPQnBrdwn7LlW9jz4VKH1v2lSN4XvbyMa/vdT0gWs8t2l3HIwR0MWwj/dIroQ
cjOOPpWWNK02OaN5ppJTFyizzbgv0FaBnjVQXlVQTwSwFKlGcW+bb+rjxlSjOMFTWut3a1+
2hh6rqOpW2tx29kqyxrF5rxbRlgCc4PripbLWvt2uLDbyK1q0HmDjDBvQ1eKWDail95y/aF
XYCHGMfSmR6ZYQai+oQJ5cjghsHC+5xUOnWU7p6XOpV8G6PLKHvKNr23fn/AJlOPUb7UdYu
rK2mS1htuC5TezH88AVLo+pXVzfXen3ex5bY48xBgMM+lOay0y8vGube4aO4x87W02Cw96t
WVlY2AaO3GJJDl2d9zMfc0lCrz3b6/gFWtg3RajHWytpqn1bfZmFa67erqv8ApbobJpZIQd
uCpHTmn6brWo3WtwxTMotrhWeNAuDgdOfwrQk0XSWs2tJQ3ltIZeZMHd9ak/s7T47q3ugCs
kKbIzvwuP61kqVe610v/SOmeKy5xly09Wmtvue+9zOvdUvk8RPYpM6QiMMPLg8xs/StC81F
tP0A3jBp5MDG9NhJPqO1Mn07Tp71rwzyRzsNpeOfbVtYLQ2ZspWNxERhhK+4n6mtVTqpy13
2OapXwjVK0drc2mr7/wBXK1iuqzLDdXF7bhZAHMKxdAewbPWq8+r3Fr4k+xspa2Me7bHGWf
P4VYt9KtbeRFgvrvy0bKxGbKD2x6VZWys/7U/tPzW+0BdnL8Y+lHs6vKktHoHtsL7Wbkk1Z
2sra9P+HKGl6rc32t3ts4CwRDKKybWH1rotLGPF+lZOfln6f7lZlvZWcepT3sbs08/3vmyP
yrU0wf8AFXaaGb7sNw4+u1R/ImtIKcYvn31OLFzozqp0FZWX39TQtLu1vjL5JIaNiGRuo5p
tzbhwCdu7oCOtctdQ3UV6byylMUgbO4dG9jW7pOrR6mGidQl1EfnjPGB6j2r4ptVLp7nuSp
yotSWxUmsmDEhc57EVTikuNP1H58lOC6E8Y9RXSOqljnIIPBqvPAtwq7goY57VgoNO63OmO
IUlyz2ZbtnW4RZYWOzGOtaDLuUoy4wOtcis0+mXe5HJQ8bSeMf411VrLHcwJKJS4P8Anmva
wtVVE4Pc8zE0XSacdinPBsn3Anbjmse8stjmWH7nUj0rpvKBd2OQD3xVO5gMJGCShHasMTh
uRXWxph8S0zipg1rdLcQy7WjOeDz9K7C0uPMtUk353jdmsTUbDcHdOFPYdqZZa4tjarbSxs
GTj5RxiuShPkbTPUxEPrEIygtTu8tkDnBUfyo3ALk4+uaztP1CK8021vFkBWaJHBJwOVBqW
bUbONQBKrsey819LOleR8hF6HIfETxWPDPhiaeGUC7nzFbA8/MRkt9FGT+VfJV9qsl88l7d
zM0YGEDc8ev1J5Ndx8U/GCeIfF8lvC+Le2zCh7Fc9fxP6AV53epASpMYUjj5er/09q+ny/D
eyp+1W54+Lr801T6GT9pDShXyEblec1etxuHqM4AHJNVltopLzi3CBBk47mu+8B+DZ/EevR
WsaskfLPJj/VoOrfXsPetZydOLnN7ArOySPS/g34Phs4f+Et1pEWKNsWobu/Qtj26D3zXth
1l/tKKbZltnBO8jLcdOO2feqNjpkVpa21rGuYrZFSJSBhAOOBV0WzNkAHnrXxmKzTmm3Tjc
9yhgrR952JZNSeVP3aLEAON3LUyCa5ksNUWWYSKLWTHGP4TVc2si4C5GeSD3qxbRSJp2pbx
1tZP5GuHDYqrOvFS2udtWhTjSbTOWjRn0eILjcYAB9dtfMPibw14l8OGKXVZGiFyzbNs+7O
OvQ+9fUdnn+z7Yc/6pP5CvI/jcD9m0fnnfJ/Ja++y6o41OSy1PBndq6Zj+FvB/iPSdK1fVt
SYG0udKk8plm3HLAEcduK43wx4M8Q+KoJ5tMu1AtyFfzZiOT6V9AsAfhkR1zpf/ALTrwDwr
401vwtBcRaZbQTLcFSxkQtggHpivRw9WpVVSUEr3RErrRysd/rnh/UvDnwOl07UJR9qW7WQ
sjlhguMc155H4V10eDh4thuQbSN9p2yESJhsZx9a9O8S6vfa58CW1W/VEuZ5ELKi7QMS4GB
+Fecx+NLlPh2PB0FkP3khaSctksC2doH5VeGdVwbSV+bX0BvX4j0q11y9174D6jdXUzNeQR
PC8ucMxUjB+uCK8s07w54k1Tw7ea/Z3DPbWRIkHnEOMDJIFeqadod3onwJ1K3vkMVxPDJcO
h6pnGAffAFeb6P41fRfBOp+H4LMtLfsf35bhFIAPHc0sPf3/AGKT978Bttta2NJrjU/Evwp
kup7iWa70K4Cl9x3NC4HU98Gur0TxcYvgfdyNKReWYNkpJ5y33D+R/StP4YeFpoPA98mqws
g1b/lmw5Ee3AJ+uSa8j/sjUofEEnhMO/7y7WJk7MwJAb8jStTrOUF9l3+XUSk1q+p7V8JtJ
ksfB32+cu0185kyxJ+QcL/U0z4wF/8AhA1ZXKkXUfIJHrXe2NpBZWEFlBhY4I1iUDHQACuF
+L2P+EAY56XMf9a8qlP2mKUu7L1UTx//AIRnxLZeFIfFdrdsLN+SYpmDx/NgEj612Wp+Ib7
XfgZ9ruJ2N5BdJDJKDgthuCcexFYreOLBPhMvhWOGZr1x5bkjCKpfdkHvVxLCW0+AFxNMhU
3N2syg/wB3cAD+lezUTlZ1I2fNZeaM+aUevmcsmg+I08KJ4siu3NkH2lhMd6EHGcema92+H
etXOueCra6vHMlzEzQyOerlehP4EV4mvjOT/hXkfg63sjveQmSYtncC24AD16V7R4A0ifw5
4EiTUFMU7brmRT/BnnB98CubME3T99JO+noVBu9r3PI/iRe3eo+OtVa3kfybJUjba5AUDAP
6nFdLf6Jr3jb4d+F20gqz20bpMzy7eR8o+vSsPREt9W0XxtqdzPEk9xGTGHYAsdxfjP0Fdz
8HL5Z/B9zZE821yePZhn+eaqrL2dNOK1g1+KK95ve1zx7RPDeva/q1xpumzZubdWdg8pUfK
ccH612HjXXNbtNO0nwTbSyRzW9vGt35bZaSQ9EyOv8A9erXwq/5KNq3/XKX/wBGCodOT+0P
j9Ibgbtt87AH/ZU4/lW1SalVbklaKuQnJK9xfD/w/wDGei63pOqTKVh89DMsUuWVSeQw9PW
prF5l+PzxNO5T7bJhdxwBtPavdiSF4zXzV4o1LUNG+LOo6jpq5u4bktGCm4ZKjt361y4erL
FymmlflYO8N5HbfGt5Et9HaKR1O6QHaxGeFpPH5lHwi0CRJGVh5OWDEH/V15v4m8WeI/EMc
Ca3GqLCWaPbDs5I5+tej+P2J+DWhELz+4/9ArRUXSVGMt7j57tuL0OP0v4beLdZ0q21W0uo
vs9wu5Q05BAz3FW/HPhXxXpt/fayXkTTwYxvSc/3QvTPqKi0H4l+I9K06x0e0s7ZoIcRqzR
kkgn/AOvXqfxQOfhvdk/e3xZP/AhVTq1qdeMZxVm7fiLVq6nc8s8FeF/FmpX1jrsEkktgkp
3E3BzxkHgn1rD1/wAPeK/DrQtrE00P2gsUAnLdOvQ+9e2fCbB+H1vzj99Lx+Nc18bemjH/A
K6/+y0oYpvFOnyq2oPm5b8zLPww8LeItI1R9T1U5tZ7UeUTNvzuwRx24r17S1V/F+ng4z9n
uP5LWXoef+Ed07aOPs0f/oArX0njxhp4J/5d7j+S14WKqOrKUmb07q13chZcM+fmBNZV5aX
NrdxalZSYliOdpH+sXupraZS0rYGMk96j2EqVZuDx0r80cnGV0fcaNWZe029h1KBbiDjOco
eqHuDVvDo+7bux3x0rlYbn+ytbgwCsF02x27Bu1dXI7MgY8A9RXoUo+1jz22PLq/u5cpXuI
ILjcjqArcg+lZ0V2+j3ZtiwETsMN2Ge9a23EeG6A+uaytZt2uYl243L2PcVnJuLutzalLm9
yT0ZvpdByo3ZyOo6GlZ1dgHbcueK4uy1OW2ZYZR5sSnBU8Mv09a6JL6zZYwriTPKg8Z9q76
ddTjZmFXCypvYkuEZPlblT0I71QfSonctuQZ7Emt6RUe2/wBZ16ZPT2qskDMgKjIPvXNXwz
i7paMujiGlvZnF/D+a3vPBOmTSzICsflHIyeDisX4reLrbw3oH2PTd5vr5Cu9V2iKLozfU9
BV/4SXEbeGbmzRt32e5YAg9iARW9420bw5qvhm6l8QwgwWsbSeeDh4sDkqfX2719FN06eIc
XFvU+eU5yopp9D5H82O7ifnduOWJ7VUl+ZhLgg9FA7e9b1zFa6ToxhA2zXjea7PjckOfkX/
ePU1ho6yTcMBjoB6V9zGpHkXPZOx81GLc247FrT7FppgiKSSQMDnJr6x+HfhE+F/DqpMEjv
rgCScsuSP7qj6d/evLvgr4QGp6ofEl/FmxsnxECvEk3r9F/mfave4tZ0+TxDJpCiT7TGuSS
h29Aevrgj86+czHE1JaUtluevhaSb5p/IvfMg/490bH+1jNMF0UHzWjg+xBBp7HI+Ug9+aj
AIAK4NfIyx8k/hR7caN1uIbrkObaQAehBP5U8yxvp+oquQ5tnJBGP4TUTsFGWAA+uKISHsr
9vW2k/kadDHe0rRi4rVjnQtTbucjZY/s214H+pT+QryX43nFvoo/2pD+gr1ywwdNtDn/lin
X/AHa5Xxt4ITxiLIPqBtBa7uibt2cfT0r7PCVIwrKctjyZ7EinPwvD44/ssf8AouvL/hV4h
8P6NZaoms3tvbNI6GMTDO4AHOOK9mXRVXwqNB8/5Ra/ZfOwP7u3OK8y/wCFGWnAGvSn/tiP
8a68PUouE4VJWuzOV007XNTx7rOk618K9QutIuEubdJo496AgBt446V5nc6HG/wn0zxFawh
Z7e6kinkUckFvlJ+hA/OvXYPhpbweA7nwoNTcpPOJ2n8sZGCDjGfarth4DtrLwBdeE3umni
n3/vWTBUtyDjPY1pSxNOjHlg7+9+GwmnJ7WMe41uPxB8E7zUSQZjZskw9HXg/4/jXldh4fg
1D4W6hq8UI+1WF2CzgcmMqMj8M5r1jRfhvNo/hjV9COtmaHUUC48ogRt0LDnmtHwx4Fh8Pe
HdR0WW++2Q3xJYlNuAVxiiGIp0VJU5faT+QS9+2hF8NNe/tnwXbpKxa5sv8AR5OeSB90/l/
KuDuCp/aGQ9/tS/8Aouu68F+AW8IajPPHrDXMc8ex4THtGQeDnPbn86WX4eRSeP8A/hKzqh
3CcTCARjsMYzms41KMKtRxlo1+ZTbaWh2x3AnGa8/+LgH/AAgRBPW5j/rXoXOWyABWD4s8N
J4o0MabJctbJ5iyF1XceM8dfeuHDzUKsZS6GktjgvA3w/8ADWreGNO1i/tHmuHDF1MhCNhi
BkVufFCCGD4b3MMSLHGrxBEUAADdwBXUeG9DTw7oNvpMdw0wh3YdhjOTnp+NReK/D58TeHZ
dJ+0/Zw7q/mbd2MHNdDxDlXUpS0TM1FKOiPBL3QUX4Y6R4js4hHcRXEkU7r1YbvlJ+hGK9P
u/FQvvgxca0smJ3tvs7+0h+Q/zzWzZ+B4Lf4fT+E5rwzJLvImKY2knIOPY1zq/CtrbwxdaO
3iRxaSyrcOPJGAVB9+/H5V1zr0qvxy2ldegRunZLc4Hw58LtU8R6DDrEF/BAkhYKjqSeDjt
W98G52tNe1jSXblowwH+0jYP867rw7q9hpGkWGhWtrc3HkgRq+1RuJPXGaZofw7i0XxZN4g
h1N3MpkJg8sAYftnPasVmUMTCpDmVuh01sHXwrj7aLTZwPwq/5KPqh9Ypf/Rgqn4lmk8IfG
JtVeMmIzrcgAfeRhhgP1r0vwt8O4fDWvTaumpSXDzKylCgAG459a1PF/grTfF1kkdwWguoc
+VcKMlc9iO4rb61S+sNv4WrM5dbXsQHx/4VeO1NtqcVzLdOsccMfLksQOR2xXmsbL/w0OVY
ZH2sjn/rnW1oXwbfTtbttQvNYSSO2lEipFGQWIORnNdEvw6UfED/AIS06oS5n8/yBH7Yxmo
g8PRclCd7p/8AACUnK3u9TmfjYqjTNIIUD97J2/2RTPHTA/BnQ2APPkf+gGu28Z+Cl8ZQ2c
Tah9kFszNkJu3ZAH9KZrXgSPWPBen+G31IxLZ7P3wQEvtBHTt1pUsRTUKXM9ndg0/esjn/A
Ab4u8Iaf4L0y31HVLSG5iixIjLllOT14rV+Jd1DdfC+4uYX3wzGJkb1BYYNcz/woy1I51+T
/vyP8a77XvCY1jwXF4biuhAEWJRKVzkJ7Z74qakqCrRqQlfW78gT91+7YxfhL83gCEDBHny
/zrm/jaeNGBx/y16f8Br0Xwf4ZbwroI0v7V9qxI0m/bt69sZrN8a+BT4wNmft5tBbb/8Aln
u3bse/tUwqwji3Ub0uxu/s7WOg0Lnw3pp45tYv/QBWxpOP+Ew07pzBcfyWqOnWZsNKtbHeX
+zxLHu6ZwMZq/pPHjHTev8AqbgfotebU1vY2j0HtAxZivXcefSkeEqACMcelXpAoduMZJ60
jEgnjPuK/O5Q1dz65VGYV5ZrcwFJBvQ/5zU2l30iSrp98xZ+kcp/jHofetB4xy4BIx+fvVO
+s457cHo3VGHWtKNSVLVDqRjVWu5teWUD7T1GelQyxeaqgqc4zzwaoaRqbST/AGK+4nB+Rv
749a2pFKkDGCP1r0JQVWPPA4HzU3yyOP1fSpvMFxbpvyPmArBJZHIO4YyNucAV6WYV2MV5/
SuQ1yxUhrqBNrg/OAOtcM6bTPawWKjL93U26Emja1tItr1g/ZHbsfSuujlVkBBAH1rzBHHG
eexHrWrD4hmtYvJ2NIB90k849K6KOIcVyyFjMvvLmpo8MtPFkHhiSSLSvElzEsu1nCQqwJA
61Z1r4j6hrWgR2Wo3sd9ZLdKZQi+XJIoBKhh/dJ649K8Q1VLiCZonkJZQASOaNPv54HUo5z
kdeor7+E6SmpTgr9z85cJ8loS0PVPCdpoviTxBca74uv4bXQrBgZFkfBuJD92NQOSAPTtis
zxVZ+E4vEJl8IXdxcWBOWSRCoT2RjyR9RW1a6PB4wt9JkDR2M6XKWUs6JywfoSvc54r3jwt
8HfCugGKa6ifVL5Tky3QyoPsnQfrXPjKio1eaUr32Kwy9pTSUbW3K/g+LxFrHhvTYdESPw3
4f8keUqES3Lr3OTwCTk5rrtI8Gw6Rr39p295NIpgZJlnYu0jkg79x+nSujhijjRERAiKMKq
jAAq0NvXaQO6+teJLH1J3jsj044eKs9ys2043ZBNNKFenIqY7TnAzjuelNcHIHavn6qV2z0
IsoyJvyC35mpoVItL4Yx/oz/wAjSMnX5uSKkjCpYXsjcKLaTJ9OKjAr/aYeppWf7pnG2OBp
lpg4/cp2/wBmpyxB7n86gshjTLVWUAiFAf8AvkVy3jCa5trm2a3upYldSCqPt6H2r7WtUVK
HO1c4cBg5YyuqEXZs64sB1B9+tJ39PxrkPBtxPLPdpNNJL8qsC7Fsda6DXJzbaHdzLIyPsw
rAkYJ4qaWIVSl7XY2xOXToYv6pe7uvxNEFe557GjcAMDB/KvPPDs9/ea9Asl5cSRx5dg0jE
YA7isu51DUBeTAahcY3kDEpx1rkeYRUOdxfY9qPDNWVaVBVFdJPr1PVjuI5/SkyQckV5OdW
1UtzqNwP+B10nhG6vbq8uBcXMs6LGMb2yAc06OYQqzUEjPGcN18JQlXnNNL1O0z82e/40/O
c5HFea6zqF/Hrd1HFfzoivgBXIArs/DjzSaBbtM8kjnJ3OSSRmt6WLVSo6aWxw4zJ6mEw8c
TKSalbT1NfIyQenvSZAXAxignDHJP615beahf/AGuYDULnbvYAeacYzTxGJWHSbV7kZXlU8
xlKMJJWtueoZG7gYNKCQMVRspPK0eCa5kwEhDOzHnp715/caxqd3fO0F3Ookb5I0boD0ApV
sXGkk2t+hWByerjZzjCSSju2enEkDkd6z9bNwdGnjtYneSQbAFBzz1P5VxmsRarpa2ytqVy
3mpuf96eG71peEL6eSa5tp5XlJUOpZix9D1/CsfrinP2LTTZ2/wBjTw9FY6M1OMbO2utmTe
GNFmhunvLyBkZPljVxjnua6skA9RWR4ivjZ6NIUkZJpPkQjgj6fhXPeGPt95qvmy3dw8MAL
ENISCegFOM4YZqhFXbCvRr5nTnmNWSio6W9Ox3PGf8A9VKc8YOCaavI5JrE8U3E1tpHmQTt
DJ5ijKHBxzXdOfJByfQ8DDYeWIrRoxesje5A7UZwBXAeHL6/uddgSa7mlTDFlZuOneu+255
AFY4fEKvDmWh1Zjl88BVVKck3a+gbsE8H9aQMe4z+dc14tuJ7axga3neFmkPKNgkYri21XU
yc/wBo3P8A38Nc+Ix8KM+Ro9PL+Hq2OoqtCaSffyPXN/bGKU4KjgCvIDqmqf8AQRuv+/rVq
axqmpQX4iiv54wsUeVDn720ZrNZlBxcuV6HVPhXERnGnzq7v+B6Tkb+3NKWXHWvJm1jVt3O
pXIPpvpV1bVT11G4/wC+6j+1Ifys1/1RxP8AOvxPWBx0PFTaUSPF+mc/8sbj/wBBWs3SzK2
kWjTEvI0YLFupOOtaWk5/4S/TRwdsM5PsNqivU5uaHN5HyEoclRwfR2Hw6t5dxJHehdpJIb
GcVb+22buNsmFJxms6aCJrhyR8uTnFUriFMAgEA96/OHiZxbTPrlQpzaa0N6RNuJI3z9OQa
ikw7cEp7elY9peG1fyZy3kZ4PXaa2NyvHvXlW6Ed60jNTV0TKm6b1M2/sxJGHBKyR/Mrr1F
bGk6oNRh8mcbbqIYY54f3FUZCSD6etZkqPb3i3UBKupyff6104fESpPyYToqtCz3Wx1xTMR
56fpVSe0R8qV46VLpt/FewKzbRuGCvoRVqTa2VB4/KvSnFVI8yPJTcJcrPMdRtHtLl4jjI5
BHp2qHcuMlevpXY+INPS4gM0YUSRencelcWY27GvOqR5WfYYOuq9NX3R873+iQTWCXMqK5l
H3/AHHauSj0e5+0mBUz1wcduteq6rHa2v8AottKZYGwduM4O3r+dWfDuk6XeXb2upSLE842
+ZnGwehPb61+t5nGk6alTWtz8UwFSr7Rxnt5i+AbS5Gl7+n+nWwjyM/OGFfWqDBBHLHqa8W
8F6PpFzr1vZaXOJNK0UiWWTPM9w3Q+pA/oK9piBVBgduhr47MpX5YNao+iwcVFNrqT4yN2D
z0NMyQcEj/ABp/zFOOuM496jUZQ7ucCvDqPU9CI3nOMHr+VNdzuwQPrUgA2ZBxjio2YOTlR
xXJUvY1juQj74y3eluFxouq9v8ARJf/AEE04hgvQdOtJPn+xNT462kmf++TV4FWxEF5irfA
zkbf/jzgPJHlr/IVzXjOHfp8E/UpJg/Qj/61dNa/8eNuB/zyX+QrM8SW5n0C5GD8gDj8DX1
+Ijz0pLyIymr7HG0p+f56HJ+EJQmsvF08yI8fTmtzxhLs0RY+MySgfgK5XQJRD4itGPG5tv
5jFbfjaXDWcP8AvOR+leTQqWws/wCtz7TG4bmzuk+6T+64zwXBumu58ZwoQHHrzXLXK/6VM
uOjt/Ou88HQiPRDKwx5shOfpxXCXZxez4/56Nx+NYVo8uHp3PRy6s6uY4lrpZfcd5B4Z0V7
WKR7ZtzKCf3jelaVjpVhpjSfY0KGTAbLE9PrXPw+MtPjt44xb3LFVAPygdvrW1pOrw6vDLL
BC8Yjbad//wBY161GWHbSha58VjY5ooSeI5uS/U4PWv8AkO3hHTzDXd+Hgf8AhH7TkD5fb1
NcLrZxr15xx5hrvfD+f7As8g42f1NceD/3ifzPcz//AJFtD5fkaRUnoM5rye8GL6cY/wCWj
fzr1njnpXk19kajcEf89W/marNPgiZcJfHVXkvzOu8R3v2fw5a2qth7hFB/3QBn9cVneEtP
+0agbyRcxwdPdu35Vi6jfG/u1kyfLRFjQH0A/wAa9E0SxFjpEMQ++w3uR3JrKj/tNe/SJ0Y
x/wBmZb7NfHUb/Hf8Cp4nsftOjF1XL253g+3euO0W8+w65byk4RjsY+x4r0yRVkiaNgWVht
IPpXlWoWj2WoTWzE5jcgfTtV5hBwnGtEjh2ssThquBqf0nub/jG8D6hBaBgViTccep/wDrV
ueF7QW2iLIwG+clz9O1cOouNU1VPNO6Wdgpx+X8q9SijWKFYlGFUBRVYT99XlXOfOv9iwNL
Ard6v+vUkUHiue8YAnRFJ/56r/I10ZCge9c34vBGhr0x5q16OJ/gy9D53KP9+peqMDwn/wA
h5cf882r0LqOvavPvCK/8T9cf88m/pXofAweeK48s/gnq8UO+Ot5L9TkvGij7Ba8/8tD/AC
rG8M6bZ6jezx3cfmKsYYfNjBzW541P/Eutv+up/lXO6HrEGkXcs00UkgdNuEHTnvXJiXBYt
Oex7mXKs8laoX5tbW9TsB4V0Q4ItTn/AK6H/Go7vwrp17eNcytMpbGVVhjgY/pVaPxpZSzR
xJZ3GXYLnjua6ZgCQOK9KEcNWVoJNHy9fEZpg5qVaUk3tdnlGoWsdtqlxbxklY3KjccnFdZ
pvhbTLvS7e4l84PIgY7W4/lXNayR/bl76eaa9B0T/AJANnj/nmOleZhKMJV5xkrpH1WdY2v
RwNGpTk03a/wBxoQoIoUiXO1AFGc9BVrSf+Rvswf8An0uP/ZKgU8dce1TaWT/wltkMkH7Lc
dOf7le5JJRaR+dJtyuxs6kFnU57detZ5kkdyuePetaRcjphjWXNF++3pjI4Oa/Lqq1Z9tRa
tZle4jfJwM5PatHTBOLRt4IAPygjFZ7qS4cDB9q1rScpb7JcDHcmnQtzF12+SyJfLLZLYGO
tUpIix5bkcYx1rSyrHIOVxkGo5Y+6jJxXa12OSE7Mx7S5aw1MOExA4w/HT3rrVYSRgkkg9D
XLXMeeCCR0I9q0tLvysRtZMmRANn+0O1d2ErOPuPYyxdG69oi3Og3IDyG9DXN3ejM107RsI
w3OPeusljBAJwSeoxUPloese6tKsbOzMsPXnDWDPl7XfD+t6LBcf2oI1kjVCnltuEinjOfY
12vhP4X3euaHDqOo6kYIJ4solsuX5/vMe30rmdd8S3niPwrb3E9oIJFc2sjD7knAYEe4x+t
e3/Cu4W6+HWnfvCRCGiPuQxFfa4vEVYUIzWjvY+Lo0IOq49DxuytNf+HnjxCQD+8EcgJKx3
EbH72eg9fYivovR9ZsNXEq2F7HdeQ/lylDkKcZxnvWb4q0CTW9He0iEZdirESDO4A9M9ifX
tU3gzw8vh3w3FaeSsc75eUA5+YnpnvgYFeZiMTHEQU38R3UKTpNw6dPI6VBleOc54zTTkKN
vPNBbDAcj15pCcKw7V4U5HoxQhZgnXPvUG48+me/epGOFI4ye9R8ZPv1rinLU3jsK+Bgg/h
SSk/2NqQ6j7LJ/wCgmmsMHinSL/xKNTBOf9Fk4/4Ca2wTviIvzIq/w2cja82Fvn/nkv8AIU
l3GJrSaHIIkRh+YNFtj+zrb/rkn8hT8HPQmvtbXVjy6cuWSkuh5Hbt5GoQvnBjkBP4Gtjxd
MJdbVAfljiA/PJrM1eH7PrF3FjG2Rsfnmi8n+36tvB3eYUQfkBXy3NyQlS80fsfs1Ur0sX0
UX+Nv+CeiaHCbfQ7SEgg+WGP4815neA/brj18xv5161GoiiSNcAKAK8ou/8Aj/n/AOujfzr
vx8eWlCJ85w1VdTEYio+uv4sux+GdZdFkW1yrDIJcdK67wzpt1p1jNFeRhHeTcBkHjFbFnn
7Bb4x/q1/kKnbJbpk12YfB06bVSO54eY57iMXCWHmla/5Hl+tr/wAT68/66Gu90BR/wj9l/
udfxNcHrgxrt57Smu88Pc+H7Mtn7n9TXJg/95mezn//ACLaHy/I0jkjjr/SvJr/AP5CNz/1
1b+Zr1oKACO1eTX+P7RueOPMb+Zq801hEx4S/i1fRfmF9aNZXXktyCqupPcEZr0Dwxe/a9F
iVm/eQfu2/Dp+lYfiWx36TYX6DlI1R8ehHFU/Cl+LXVhA7EJcDZ/wIdP8K5qP+z4hLoz0Mw
X9p5Z7VfFC/wCG/wCB6IQNnbNcP4ysxHewXigDzVKnHqP/AK1dxn0Fcl42H7mzz/eavUxqT
oSufLcPVJQx8Eut1+Bn+ELVZtVkuH58hMge54rvhnHTFcV4MP8ApN38uRsX+ddoCOcdazy9
JUE0acSTlLHyT6JDhnZ71znjD/kBrkk/vV/rXR8Y6ciuc8YZOhjp/rV6/jXTif4MvQ8/KP8
AfqXqjn/CJxrwz/zyb+leh4A6Yrzzwp/yHVwf+WbZr0Ic4rky3+D8z1eJ/wDfvkjlvGhzp1
sOP9b/AErjrLTLzUZWitEVmUbiCwHH412PjMn+z7cY/wCWp/lWb4O41O4/65f1rixVNVMWo
Pqe9lmKnhcmdaG6v+ZWtfC2sx3kEjwIEV1YnzB0zXom05Ax+NN3E460oPzehFetQw0KF1Dq
fHZhmdbHyjKskrdjy/WxjXb3jH7016BomRoNnwf9UOlefayd2uXpx/y1avQtBIOg2eevliv
NwX+8zPqOIP8AkX0Pl+RojO0k9/WrGkn/AIrCx+b/AJdbj/2Sq/b3qfSR/wAVjY/9e1x/JK
9mfws+CjuiU7fM5PJNV5YctzjNTgpubLcHpnvVmO3GAWJO7kD0r8wlG7Z9cp8hkBQjFieen
TtThgjDAY+laE9suz5FwMfiKo7CoCn161g4uLN4zUkSQQ+WSY3YFu3UfhUxedRllWRO+ByK
lgWPeCDzjnNWkjAGPXng9K6IyZyTkkzMeMSDdkEEcHNZ80cluyyR/wCsTkehFbNzCYX82P5
h/Ev9RUM1uWgU53cZNdKet0bQqJqz2NK1mF1apJgDIyD70CHP3yc/WsTTrn7Jc/Z5MCOZvk
z2PpXQKhddxZq9iL9tTT7Hnzj7KbR5J4x8KRweBYLPSLX93ZMkm0DnAHzE+/rXQfB1GHgQR
tkhLiVR2yM5z79a6++s1msp4lVgJIipUH1XFc18JZmPg2SzZCsttdyoQevUGvUdeVTDOL6M
8P2ShWT8jvkPzEYI98VMHULgL0GBTQBkBienT3pAAFHy5Nea5NI7LIAO5z7U1sqcMcA9qfu
OPmP4DimSsSCxxyOma5pvQ0W4x2BYYP8A9eoi3IHQ1KBnHGO9MG0SEc1xu97mqsK0RJyG4P
XinzR7dJ1IZH/HrJ0H+yaVUySM/TmnzDGkagOp+zSc/wDATXq4KmvbRkc9aXutHD2an7BbH
rmJOv8Auipj61HYkf2fa55Pkp/IVPxnmvrTyzzTxZCIvEEjDpIqt+mP6VR0OETa7Zx448wE
/hzXfat4eg1a6SaWd4yi7cKAc81Bp3hi0029S7inkkdAcBhxz9K8Spgqkq7mtrn6JRz/AA0
MuVFy9/la2e/qbZyRjOK8hujm7nOf+WjfzNewNjH/ANauak8F2MjM/wBpmyx3du/4V147Dz
rJKB5HD+Z4fAyqPEO3NbpfuciniTXI41iW+wigAARrwPyrc8L6rqV9qsqXd48yLGSFIGAc+
wq2PA1l/wA/sufoK0tK8O22kXDzQzSSM67SGAwK5aGHxUakXJ6ep6eYZhlE8NONCK52tPd6
nC66T/b17z/y1NRw61q9vbrBb37pEowFAHH6V2l54Rtby9lunupFMrbioUcVF/wg1gB/x93
H5LWMsHiPaOUNL+Z6FPO8rlQhSr62S6N62KnhG/v7y/uRd3ks6rFkBzwDmuWvT/xMLnJ/5a
t/M16NpOg22jyyvBLLIZFAO/HGKz5PB1jJK8rXM2XYsRgAcmtqmErzpRg90+5wYXOMBRxtW
qtINK1l232RpC3/ALQ8NpbH/lpAAMjoccV5p89vOcfLJG34gg//AFq9bt4VgtY7cHKxqFBP
U4rBu/CFtd38t19oaMSNu2KBx61ti8LOpCLhujhyXN6OGnVhXfuS1Rr6bepqGlQXIxlx83s
3cVzvjQ4SyXjq39K6DStIi0i2khhneUO27D4+X6VFq+iQ6s0JmleMR5+4Ac5roqU6lTD8rX
vHmYPEYbDZiqyf7tN628uxzvgs/wCmXYz/AMswf1ruB0yf51kaVoNvpMsksE0rmRdp3YH8q
1snBBFVhKUqVJRluY5ziqWKxkq1J3TsODZB7VzXjEn+wgM5/er/AFrpABjj09KztW0pNVsh
avKYwHD5ABrWvBzpyjHc5cvrQoYqnVnsnqeX213dWc/nWsxjkAI3AA8fjVtte1t+uqTD/dw
P6V1Y8DWRGWvpj9AtOXwPYZ5vLj8lrwIYPFRVo6L1P0KrnOT1Jc01d/4X/kU/FbsdD08lss
SCSepO2uUtr+9sZDJaTmJmGCQAePxr0zUtBt9Tt4beaWSMQ8gpjJ4xzmsr/hB9Ozj7Zcfkt
dGJwladVTh2XU8/K84wFHCewxHVvS3mcn/b+tMPm1KUf7oA/pXpOmSSNpNo8js8jRqWY9Sa
w/8AhB9OHJu7j8lroUSGytERnxFAmCzdgB1NdODo14Sbqv8AE8nO8ZgK9OEcHGzvrpboeY6
sT/bd6c/8tW6/WvQvDzE+H7LGf9X/AFrJfwrZX9w96l+7JcHzF2AYweRXQ2FmljYxWiOWWM
YBbqeaWFw9SnWlOS0ZpnGZYfE4OlRpO8o2vp5FkA4JqbSgf+EwsCcc21x/JKgOAvQVPpH/A
COGn4P/AC73H8lr0p/Cz5KO40IWnJJyAeprWiBzznI9ap26M1wV29CTmryhgTkZr80S95n1
VWXQbIpXIIHPWqU0YyG2YIGMVolgzkD+VRSQsWztqnTctjOE+XcqRKeNoKsa0ApA2kc4602
KyKjduz/d5p7AhumTjqa2WGqRV5ImdRSehGynGGI565qnGA0Azn5Seh61JeMdg2khu1Qowe
3VY4ztHTtiso7tGkU7FC/iEiNjgg5BHY1tabercWEcjDD9GGM81QK7o2Vl69qy3ae1kaOIN
tJ3cdK7KVV03psa1KaqLzR2LxqSFCjaFXjHXiuF+GCXsU3iKG60+5sybwyq8qlQQc4UA9xj
txXoXlqrDjgKOO/QVYRsfKF7dc5r2Kc3CDhJbnz01dpoYE5x1BPXFBYAgBTgccDpTnJC524
J4phBx0we+D0rGWhaI2III5I7A1GzKAA3pT2J3KcHPrTeuTjJ9K4ajfQ3Q0kkg59uO9PVcP
noO5pFGAOm7vUjFeN350qcb7jbHoAozg8mmahI8fh/VpVADJayFe/8JqZPmzhV9qraish8P
6wPL+X7HIAAMknaa9jCq1SKOSpszj7ddlpCig4WNQPpipyMEZHasyLWNMEEebuPO0D9PpSj
V9OY5+1L6cKf8K+jOAvkc9aQDvxVL+2NNU4+08/7jH+lNGsWAHE7f9+n/wAKAL5Az1oOOvb
2qj/a9jjIlkyf+mMn+FJ/bFkBzK4UdSYnA/8AQaALvIwKdjI4FZ39taTj/j9jP5/4U7+29K
6C6T8j/hQBfxjtTck/w4NUH1rS8gC55Pojf4UDWdOI/wCPg/8Aftv8KYF/FIcY5PNVBrFiT
/rn/wC/b/4UjarZHpLI3/bJ/wDChAXlAOaUegzVH+19OT79yEPo6lT+opP7Z0kjP2yM/n/h
QBoNyuPfnigDuRWcNY03tcr+Cn/Cnf2vp44E5/74b/Ci4WL5HHFNBAJqidZ049Lg88cRt/h
Sf2tp4HEr/wDfp/8ACgDRXpxQTxxVEavYDlrhlHq0bgfmRSf21pLcfbYj+P8A9akBeBbAzT
+MgZ7Vnf2vph6XSEfQ/wCFO/tbTsE/aFI9lP8AhTuFi7g9c03Oc/4VSGq6dk/vj/3wf8KaN
X03HNxz/uN/hQBoHoDXMeJtWaKGTSbAJLdzxkOWPywof4j/AEFaF5r1lDaO8D+bNjEcZRhu
bsOa5oaXdDQNQ1SYOZ3O527sx/p2qox5hN2RnaH4tl0xI9NuJ4b61t1Ee6FSJUxx0zzj2r0
azvIL23S5tphLC4yrCvmOR7mG9N7btsu87gQeoz/KvUPCHiGS7h+2WSFJuPtVln5ZfV0z0P
8AOuV1OV+Q4vm3PVMZXqRk1Y0kZ8WWvODHaTsp98qKxItf0mRNwvoxjgqTyD6EY61reHLq2
vPFsTWsolCWc24qOF5XFaSd4uxcfiRftn2ysTxzir4HHy8+pqusIG7jvnrVlcrHtA+p7V+d
wjeVj6KpJPVDAuPmyBxg09F+XDYYk8GmFCwHXaPwNKu9B82Sue3avUwtJp8xhN30JE2jOCc
g+vSmyBXy2fm9RSSFlbJwR7d6ic4TcQVFdVeVo3JhHUr3TotuwJw2M+orNW98mThC0ZHJz3
9aluCXdh91fQ9Kh8nG2RSRz1HpXzU5N1Lo9enCKjZlsss4Dx7SDyDUWD6CqUl0bK7V5JCYH
O0jGQvuK14oxLGJFIKtyCO4rpV2tR/BvsLoU8k0Ut/LdyNayKqwrMfmAHBY+hPpW6jq0O4M
D2yDwazb+ys5Yy00CsGA3EcdhzWVJpuoabm60icPg7jbyElJP/iT7193iMJzvmifIwqLqdY
4ZsAsQPUc0wkBupJ9+1Yum+JbS8YW05azvQNrW02A3H93sR71rGTKDfxxXh1aUoaNHXF3FP
Tbu9ue1NJ2ngAnH5UeYcdeDzwMUKCQuAB3ziuRxvqa7CjA4LD2FPABA46frTQi5ZigBqVF4
5BxjtRGnZg2OBPbHSpkkaMHyzgn0pmAFGOopGAwCTjtXZGLjsYtpkn2qYH5SCcelP8AtchU
fPj2xUQVlIOMjuKTGDnIC+tbJ1P5mQ1HsTi5lP8AFgfQU5ribaDuOf51XRVDZAB56inO4A+
cYOcD3Nbe1ko6sjlV9h5uJycCQjvn2prXFwDjzsn2pgDAdxn+Ko2yc4G7HU1yynP+Z/eaKK
7Epup8/KQceopjXk4XJPGaTCAgk4yM8VEQxBYnjtUurUS+JlqEexN9tlK8Pk9+OlKLucjJY
kHsBVYqQgx+JpwJKlWYlh6cUlVqPeT+8fJHsWlu5yvMm2pBcz5K+bnA64qnu28sAM8EGn5B
4bgdK2VWfdmbguxMbmXOBIGPuKPtUmGBPI9qrkbG4BB7UyQnBzk1Eq819plKCfQle+mEeQ2
D9KrT6jdBiFlwAOuKjfJ2ggEZzyKrSyHfgj6V5lfF1LaSZ1U6UL7DJNXvguPtBBB9qi/tm/
ZMi5YHOOlV34mwVOOmTUDuqZyC2BwBXlvFV/53956MaNO3wo0V1bUBjdcEjvkCpP7XvOSsw
OPYVjvMz9On0pA7A4wW4pLGVuk397LeGh/KvuNldZu2x+/I7fdFSDVbwLnz856cCsQEZyFB
p7FsDaWGe4qvrdf+d/eZyw1PsjbXVbzcwM3QA9BSNq1ycATHd34FYyPMGy68gYpC4jV7mX7
iKTzVxxGIlJRU3r5kPD046tIytcv7rV9bXT5WMltaAFh0zIf54Hb3rQ1e1ih8JvCqcFRkVT
0qEuftEjEyykuc8Zz3rc1ILLp0iMBsK4Oe9fpOGpulSjBu7PmKklOTkkfMGvQrBcEojKqOV
PbvxUPhi5uYdWT7G7GRDuC+ozyK6zxXp6i5mWQBQxPHQEfWuKijax1SK4Q7TG2Qc965q0E7
nPGTjI9/0fWL3S/L1G2JWzmObqEDOD/eHuO47ivQV1C4kjVluA0cgyGHQ8V5voF5bzwRyAA
RzqA4HTOODXQ6VI+n3Z0xmzC+WhY9v9mvGxEJyjaLaa8z1qE11RvbduW3YB4o80khRx9KhM
gIZRyBwfamghWG/kDjOea8WFLWx6b13LcfmYyzcdOB1pjlxHtdiBnAweaYJMShRkLjuaiml
yPl4weM160ZKEOVGSg5PUeJkQkSjBX9R61IuJowCw5PSsh98pw7liOmOo96t2xIZkJwUHI/
rXNOV00zpdPlRPLFthYInzdeaobMZBI49qmu7jZA5yRx681kSXjyQqykgEDPrXlVYRuuU7K
EJyRV1jy9vlowJ3flXQaOuNHtgzc7efauQncu/Bzniut8Pq40WLexPJx9M04I7MXHkoxXmR
axfy/2U80KksoAOG6cdRirlpo0tvbRz6fqEqTFcsJGMkcnHcH19RUOr6cbSQ6lYxDbGoa4g
XgSJjkgf3hUelanPaGC2e2L6fNIEt7hZAeGGVDL1FfZe3nVhzwe258VyKLsF9pUt2rLf6VF
PgfKY2DYz/dzgiuSuNL8YQzpb+Hb/UokzwLkqVX2+btXqhO3B6Y7k9aGdOME8+lczxcprla
uaqHLqmcvoeja1CsU2va/PeXY+Zo48JEvtgD5vxrqAp2Ec8dccV574j8dwaXepdwy/NZSGK
/sZAEkCE8SoD97B9M5Brs9K1ix1jT0vbK4S4hlXKup/THasZq2jL13NHarDGSGHXinpkJ3w
PzqGFjgg4HNPA2AjPX0rJQQXHF/vFTSkgqWzSEDucN04pwI2ZI96tKxN0LkMi4HTj60r7s9
cHtxXN694hmtLu30jSYlu9Vu87Ie0SY5kf0AOPrXQWytBBHFJIZXVAC5/iPc/jXQ4LluTcm
DY68Z6e9HBGdpHNNycngqP0pGZSQMEgD8K5JyWxaQKTg8gjGDz3pBgkqp9uaXC5+XjI9KAA
MjGc9TWOpQgTnpn29KjOGBC8HHQ1KSTnB4HQVB85xnAYH8qbsUkNYKqZDFu1PXcoAwSTilC
HgntShF2cPn/apJIGyQ4xnjJ/WlA/dnnpz0pELNndyB3I5ozIUOcY/WtuhmNkIDDJIBrOuL
+1W8S185BK4JVcjLAVcfDnb3PPNcV478OrqNmmoWkUpv7UBkaNirMoOSOO/pWPs+duL0NeZ
R1OsMiFDtOO+PWq0pyRgDj1NcnYaprVpYLOV/tezI3b0O2dB6EdCR+BrQj8RafdW6XEUjsG
BynlkMp9DnvXDXwOJTty39Dop1ab1TNKZ1H3hlvaqUqO4LBDz046msK68W7r4afpulTX92R
lUVlwvuxHQVq6RaascLqdwgvrpjI/lcrFGOAqg9OuM+9ctLL6tWfI9GdTxUKUbrURwsP3y2
7tGgLMfwFTp9q8jfBpzNJj5RIwTP19K6CK0jt08qONcjjJ65x61ZS2IbIUEnkmvp8PkmGpL
3/eZ5lXMas/h0OfWC+P8ArIrcHgcOeKkMN+OALfA7ktW04gRiJAMkdc1QkvbFSR5gIU9jnm
uz+zMKvsL8TD63WfUo+XqLPlmtQp7EMD/Oq1/Y3l1ZyWokgiduRnJBGelXZtRgdCkHm+m9R
nb/APXrNC3IjHm3jyMrfKc9fTPFaLBYeElKMFoJ1qklZyGix1eCIGLyJJFxjBI4/Gq9xqOp
wB47rTJWTH34iGqV5r/cNryJzjLEEVajnuPLUGWOQng5Xmu9VGuhzOF9meX+Jpbe8mJJMbN
ldssZj474J4rzzUIHikfzEwo7+vHBBr6Uk8uWMxXlnFcqxxzzj86wNR8FaBqEbiKIWzuONv
y/p0qfdmc86U90cV4QuhNYG2clHjTcMH+E9/zrv7qM6lov7hyk0YBDg8hh0riP+Eb13wtdP
d29uNRgGQyRjDlfp0P6V1Oi6lbTykQyEqw+aNlKup9CO1cNSk4u5tSl0NnSdSOp2KysohmU
mOZM9GHp9eorTjw8bZPJ4B71y1s/2HxTLBkCG+TcB/tr6fhmt9ZAOSNw/WvGxVJUat1s9j3
sPJ1YeaLLnblA3Tjnmo3kYL0AxTPPT75B+lVJZ23MN2G7A1yuR3U6bZLPMcEKwBPQ46VHLd
yoodCN3TPtmowQd3mHGeDnnmomXzgY1fAHQ+tYSm0dapRsSSmSRnLPnOe9Z8s4aNVQckdQK
ttJiMD7ueDnms2ZCshI+XjiuOWp3UYorbioyDkVrWGtzWVoIEt/MUEkGsnad2MYH51ZVZol
Cg7e+Kadtjpq04VFaaPTnt0mQo3IZQCPUYrhdc8O6lYWnl6NunhVldYjxJGV+6Q3cD0NegN
8rZ7gDPPsKkULxkZOOuM17tNtJxXU/Pn3MvT3uLjTYHu4jBO6KZEP8LVZC5XAABUnj+tWGX
GORk8/WheWIxnjI4q4x5Qcr6nj3xD+HV/r9wL+zv2uQrZ+zzbR5Q77HIyB7HivONGk8XeBd
XKgyi0d8HyZEmQf7yg8/hg19TyRo4KuOGHPvXnHiH4X6Vf3Ul5YTPaykFvs8agIze3pmtL3
dpE3a1Rf0LxmuoxxZsjKCP8AW27hxn0K8Mv410r6iqKjPbTnPpETgV4omgy6HexSMsoaX5V
VztmBzg/KPvD3FdloniC5tlImmlkh6AvkkHpgjrV0XTlLllFmrjJx5k1fsdvPrenW6B3mkL
E4SJI2LsfZQKxdR1XW5oAwg+wLIdsEGd1xcN2BxxGO5PJFZl1qDx3cmoCa9tYHwrMbZmiU+
ueo+vSr+hyWtvqcf9pS+beT7ktrqRiRIO6jPQ9OnWu72dKnFzirmHNJtI2dB0RdLjae5cS3
9yoMso7dwozzgZ/HrWzwSCe3GabtwM7uAMU7bgj0ryqlRy1ZqooRmPIXAOOgoXJUjg00Bm4
zwOakSM9D8p7gd65NWzXZAAR7A0nO5h94+1SFSAcADFRsCzBd2frV2ZNxcgggd+tM6qMD6C
nKp8w4GARggdqYU+cckY9aGmtykx2MOw6H3pN3y4IBzRuxsRjgsSF7k0oBDdBt9fSmAvmZU
5J/DtSh+Dz8vvTNhyRg8HilcAr14HXmmmJkbSEcsOKhYqzEl8jpWdrE+pR2kg0q2SW6cYjM
jBUB9T7VzGn+GtXEZudb1Nb2+dizFQ2xPZRkACi8PtOxVrG7q+mGfTrv7M0S3pDeRKw27W7
ZI61h/wDCKm8tYRNrcsUrKPOjg2kFu+D1rG1aDU7B5Yb5ZJNLjKyRsJG2vk8hj1BH5GtyTw
tFcxri9eAnkNboEI+hrWrNU6S/eWT2Jgry0ibNhpNrpFqILNDz1LHk8etWYCqa9GFOWa3bY
DjA+YZqtp1rLZweTPfzXjKeHnxuAx04p+pQyKI7y2+e4t/mReu4fxL+I/pXl4KvGGKU29Dp
rQbpcqRvjaqAyMC3U/WlaQYCk4BrOF2s8Ky2+CjqGVgeCOtLJLiSFicqcjHvX26dzxrW3Km
oWZldzJct04X0FZUOmgtvgGVzySvH/wBetDUEefU7ePaSrMNwzwQetQyGa9v5dPt5DBaW4A
mkjPzOf7o9B61E5qKbkWtdEVZpoLVzC+o2kUpOAjsBn6jtV6JEmjV2nidSM7lIGaWPS9Nt4
SsdnCF75XcT9SetcppMGn3M17cyWsSIZiI+Pur0FY4assS3ZbF1IunY6x7KKZlInVsDsc/n
VC50ieQkxbsY+70qSLTtNeFJDbKHxkFSRz+FZt9qp0Bd8uqYRidkM+Gz9D1rslTS6mPM30I
5ItQt2JjuGZMfckXOf61Mt86Oi3MJBA6xjIH1qtaePtCvnEV9/ort8qu33G+h6j8a3xaW13
Cs1tMrxnoVbI/OsHG2pakUrXVbSYiOO6jOf4G6inX2g6ffFbmKPy7heRJEcH8+9YWq+F0kn
NxB8sqj7y8E1DYalqmmr5Upa4iX70bZDY9vWkpWB2l01E1mO5tYopJo2aWzYSJKo4bB5B9O
K2HvM28c6D5XUMADnitu0uNP1ezSdNrxkchhyPYj1qhLo4s5XktgXt+8WMlfdf8ACuPG0HW
prk6HbgqyozfPsyslyCqhlHvildkmYEDnpUIXBZ4XVh3B9ff0qQkmISgAkH7vvXzEuaL5ZH
00eV+9DYVIm2ScllDHk9aaqbQADgH25pQ+EKAkkjrTlym3K/nUaMtNrRlIMvnuOSoY9e9V5
CCck4zyasyuI5pfkODhgaoPJwSwOPzrmnvY7qSurjCoD5HQ9T61JKCrKuM4FEQ+bk47itGP
TGuUE0jom7kAntSbLqVFC1z0iRMtz0wMAfSlAx05HvSbvnUn7wUcD6CpM9Swx6V9ModT89u
R53OeOo49qUZx3wOKaqjBxznjk9qXIDYAyT61ray1EOfDYIPGeQaZtQ5YHJHHTrS525GAV6
gNTkQsxB+7T5ebZBe25TltYHlinkgjaaMkK5UFlz1x6U4W0AcP9nQv3JUZqd0PQ8YPrSndt
IIwM9fWueUWnYpWZA8aPuiZAyuPmB5471zNx4IsXk86wu7m0IYEKG3qMegPT8K6rzGVscE4
6Y60ZCNgDk88ms4trQt67EVvCYraOKSZpnVQpkIwWI7mptgGOcexo4IDAheOlIxJPpxzRYA
Aw5Hfr7U4ZycscdwKj3ZC4x04zTxwNvQHrzUWsPXqKec85xTScOG25Pc+lKTyMc5puSSxAz
2p6gkLzs7Z6nFIgAYjOe9KrjA7kjv3oUjaCOc88UtythOFU7Tgeuc0oztY564zRzyWPXnBo
CqB82SfrUtO47gp2nr1/SmSjcu0Hsak2rngZz6UyRsk8e3NQ20NblNlAwGOcVE6bh0K/SrE
oKvnHOOtQpvzzz7V51R3dmdMdrorXCCS1kjaIThhjy2xhvauYbxQVmFn/ZHlXK8JD54JYDg
4xxkehrr5WjjjeSVxGqDJdjgLXn+l6hb6r4g1XUdMVGvHPkQMijCJnHmN+pr0cJShNctVaG
U5Sj70TduNVmjhLx6RfM23cQwVMfUk4rKg8d2KyxxXen3kUrDhYVE4P/fOat6j4X1udJIV1
kXtvOuJIrhSN3HqOlQ2Ca7o6W9tDpCyQQriTbGoYgdMODyfqK0eDwyV6afzY1Xm9JWNeO88
iH7bb20iafKSzq8RR4z3bb1x7dutaUTRXEKmORXVsMrA5B9CKuxnzolkZWQsM4bqPY1kTaQ
8UxuNKlEKscvbsMxv7j+6f0r0sNi0lySOKpT6ktxJtkhld8GNgSenFUtOuTbeJdWsJ2yJyt
3b543IRtYfgR+tWkuIHY21w3l3G3/VuOfr71j3toJZYY5XZWhbfbXS8vFnqCO6nuK76sVUi
49zKL5Xc29QuPI06eVGHyRs4HYnBry+x1BvskMQdEzlnYnHU9vxNdbqt/PBoV9bX0f76WFl
iliOUlOMceh9jXlrxXWqXqaHayGKCBQ086fwg/w59a1y6j7KElJEYialJWOp1Dxbe30p0LQ
CfMjHlzXEYz5ZAzjd0zgHgelZlp4ZZJhLf3z3bnazc+vVcnqfetGwOnaLA2m2+xJAA7BMEg
cLyfXmrVzqdvFb5XHy4KgcZAwf616KS7HK4uS3MnU7d4p5DEipEgYLHjgKO2aw7fW9S0qR1
sLt4Acnr8o9Djoetb2o3dt5shbcrAlj7VxOoSRrPEpbhh6jqRx/L9acoRa1MHeD0Z6JpPxB
l+2GDV4VljwG82FfmAPcjv8AhXaQDTNZtzLbSJKh+ZHVs8Ht7V4HPNtNkIz82Cj5/hI/+sR
W9per3cA87T5xBdLkZA+VvZl78968WtHkk+U9KjV5laR6klnd6bcm4tzvQn5l/vD3rotNvo
b5CY+HH3g/Va4nRfFz3NvCPEFn9jLKCt1Ad0Rz6nqv411CwtBOLy1PmZOdwA+YfhWcKsr2a
NXFWuifVtIebNzY7UukHIP3ZR6MP61mBWK5A2OvDo3UH0IrqoJFuIhJGfqp6g1Q1PTBNJ9q
tWC3Kjn0cehpYrCRrxutzpw2KlRdnsc7uCzMpQpjjkVKrFlKkEkc0kokmkKtuR06gjH/AOv
61BvZPk6jsc18vVpypu0j6elKNSPNEjlcvN5eOMH/ADiqxgB4b5fpVp2QzKAAHP8AFjrUEj
gyxB5CqHhgBzmuKXc7oPlWhXIbzgnJQ4XK4z7gVqyI5YbN4QABQTjAqzDZW9s3nZLsOm7t9
KUyvuJKLk1Fzn9pzyudvhi2S3GBn8hU24HOBULEZ24OSF4P0FLleWPpivqFJrRnxdrg7bgO
2e+Kbltx+cmmuCw4JHY5NKzEY4BA/Oq5wsSqA33jjPYVmavr1nocE085LiGPzZADjYvqSeg
rQEmF3CvD/irrs39l67pca4mmkKA92CIsgX8QGr1cNGLic0209TpLb41eGLrUDaXMc9qScB
mGQeeteh2eoW93bJdWk6SwyDIZWyDXw54dgi1JpL/Ubq5aBCx2wqGY4APQ/UV7j4J12bw4b
ZI5je6PeHgE5aM9/wAfb2rOthHVXNBajhWSfLI96Mu4gjnPtTmwfmHHGKqwSxvCHjcGNhlW
XuCOtTK7A7SPYN2rxlJ7SOywhYAHn5+nSvO9W8fa1oOtNZajo8EyHLRmCX5mX1wa9FYnJUO
Oax9Y0DTdWtZIrq2jaR0KiXYC6D1Umqi09JA9NjndP+I1nqEv2ePR75bjGdjKo6n1JrdXVN
bmwV0aHHobobiPXgYryfUvA+v6brF7cxXcyadaxGUXFy6tvUfw8dD+Veq6C0K6XGLV921Ac
59q9LDUqcrqSuzKpNpXiTQa/AHWHVIJdMlY8efgo/rhxxVqTXNIil8tr6LPsc9upIrgbnxP
qKajc2drCtyd5jUsm8E/TIA+pq1p2jwOhj8R31zDqM5+UxzeXEM9BGRwfxpSo0XJ8qehoud
JOXU6+x8Q6Pf3YtrO/R5jyo5G76Z61r57Zx7V57L4JvBKklpr6pIkokSR4l3jAIHzLjJAJ6
12ulxX8enpFqNzHc3C9ZI12hh2P1rmq04KVovQfNddjS5IJIAzSdCWIx7UD5kwxyeuKaxAz
j06GudoFqKxUDAHPvVYuCcgY/XNPeT5DjqPWoAcdB/9euKrLsbxiDsGJAGfemgFe2aVA24n
A/GngBXX5vmPauOKbd2a3srGfq2m/wBp6XPYtO0CTDa7KoJx3HPHSs+w0O08O6NNbaNb4fa
SOQXZsdST1NdCFyWVm5x36VE8G7HII6HHBruUnojFnLeEPE412yMF2jxanaDy50fqxHG4e1
b95fQ2ds007MkcaFyxHy4HWuF1rQZdL8QnV9JYWtzJ8ysWOyU/xK386k10a3qlxDp8ksFxG
ygvaWwIDN1+dj0QfrXc8M5e8n7pCmuu5a8J+I73xVrt5fBJbPTLNBHHCf8AlpI3UsfYYwO2
a7gLvjYFiQeoNYui6XFpOlx2kRVmzukYLt3sep/w+lau8iI9lHc1DS5rILtkN5YWd7GEubc
S7ehPUfQ9qzorKa3BQXBuIB9xJl+Zfo3f8a1nYFQ4+7nioJZo1jeSV9iIMs5O0AdzXZTc18
LIcI9TnL9BFbXBk8yMFWyWXcucHB9K8itx/ZPgxdkhLXW6R2PVt3/1uleqv428MaoL3TNO1
iG6vFt3byxn5wAc4Pf8K8u8TALp9nZ27H/VgELxxj/69e1RbcVc83ErlbZzFnqbyNG0z7pS
qKcnHRhgH8BXQWuombquFACLz0BWovC/w7v9Qk828k8lJSNgK89etXbrwnd6VO0OBIqkRgo
OoU8H8q9CklZpnFCU1Z9DK1XUCNRmi387sDHTHHFcpq15IiW8wAwUCsR7E4/St3VV+zXzTS
RvkrGQXGMnbz/LFcpqUxntiig5QngD/a/+vXXOg3C6Ry1a3vWZPBevdRNtf50w6+4xj+YFb
lrffullilYOSCeMYJHSuFtJZEmeNfvGNiMcdCGq5b38sMTurtIgZWKgZ4Bwf0IrwqlO1pM9
CjNNWPUbXxATpTwk7GRWXGfvdCM+o616L4Zm1HS/DthOsxubZow0lsw+YE8kxn8fu18/WWq
pdX4iVivnKqnJxgnj+tek+JfFuq2tn9m0GLFvZlY5JoYxIzN02jPAOfqaziop6o6YTfRntN
rc297brd6ZcFuzJ0+b0I7Gr9tOt1Cc/K+cMhrwjw3q3i628vU57wTyXJ3PayqwdR/tHAGRX
r2laxBrMLKc215EBuQjke49RVxjK17aGjkr2uaV5Zi4RzC/lyAZBxzXLTSMlxJbzw4kTGMD
AOfeutSZ3ZYmGHOCSfl3D1H+FZ+sWBkgeReHUEqT6+9ebjcN7WN1uelg8V7Gavsc7JLHEVb
IJU9DT7SAXl6k7oVgi556Oajhs5Ll0uWULGvIz1B7itExSeQyKQCenpXxlS6lys+qc4yj7r
LUkjb+OFNIVjbBBZR0wBmohvLKjr26jpUqDeucZ7ZrO5ilY60ENOZQCsZVQD68VK20Kfl3L
UEzfvBzkEKMDtxWXqurS2UkMERiEtxna0rbVUAZJ9z7V9Gk29D5W19DUeRVAyO+QKPMDfcO
T/KuHuPE87W+oW8UiNc29u08cqD5XA+9wemM1HpXiC1TU3t/7RM1pPAJkkmflWz8y5PsQcf
WhRb1uaum1ud6JvmJwCVHU14f8YYoP7RWWOdBLOiyqo58t0OAT9QTweuK6/XviLoWhKbcOb
+4I3+TAw+76sx4H868V8a2es+JLFdW8MXEzCeIzXNrJIscylSTgqTl+MYI6ivUwftXurI46
sYJeZ5deWk2namt3aTva2bSZlK5ItifUD+E9j6fSvZfD+ueHIvC01lLqYudTd/tAlSMIucA
YAzjt1rg9C0PW9cvbS2juLSW6vId9tI7+WLj+/GQRjcO6nr1r0Pw58Ftahuy+o6XY2igjP8
ApLMh9/LH8sivQp15UU+c4pQU2rHs/gm8e58OIH5WM4UeilQwH4ZxXU+YPLyQcdAaytM0xN
OsY7WJs4GXfH32x6DpWqoC/eOMduwrwK81UqylHZs9KCaikx23nkc4HWlaM425wO5HFNyQC
OQeoOacVGw8cnFZpFMy9f03+19CutNEphadPL8zGce+K8203xHcaTqEumahCYZLcmJo8YBA
OAQe+ccV6+I1Dc81geJPCtpr8AIc299F/qLkdUOQeR/EOOld1CbjoQ2YuhWOka5b3scuJJF
lLLJGcMqsMjBHbr+NOuPh8txEtqviLUhbxnIRyr4P1IyR7Vi6V4J8XeH9eS/0+7s5U5DoGK
KyHkx4PbOSp7dOlenRkmNWlBjcj5h1wfTNVUm73QJq2jOR0v4d+H7A75jNfSBtwM0h2g+yg
4rr1VI4wigADgKKeDg5xg9OlDMBjj8646lS6LSfUCSEHCimO4I7HPr3pDKuCrLxmo9ygHPB
NcsqhqojZPvcc5oQ8ADmo2bGeacDwdxz3rglK7N7WRKFQEKQeTjikZAHOOD6kVU1O6nt9Cv
prZWMyQO6bRls4OMVheDPFdt4p0KOeLcJ4ERJ1fs+3nH61206UXHmRk5O505fO1RxkZ5FKy
HIyAPekBVhgdD705t2eCAT171p7Jkcxn6pa/a9PmgKhyyMqk9jjg1z3hI79PlLp+9RxGzNn
OQoyD9DxXUTzRRxszuiKvO4tgAV5x4q8d2Ol2psPDLxXerXbYiWFfM2k/ecgdTS5qnLyJdS
1FXuz0QFWOFAYdOO1DL8wO7jHQjrWR4ZtLm10G3W8jaO7m/eTln3MXP94+vsOB0rZZgrDcT
mt6cG3qL0GSOAuAQoxkselcDq1nceLbzdeXn2Tw3bNuEK53XmOrP6J6Dv1rqNTeS5uE0uAh
vNBac/3U6Y/H/GsTxfONO8NG2hAUvtGBwMDtXu0KahHmZxVp391HzB4iudQ03xvJ4khuiwF
z8uxdoVPuhQPTbxivXCItS1CwvFCvDJFHKgJyCp6H8q8v8AHqlNHWQkbjIu4AdOa6n4Z6qu
oaFBZu373T5HXJOfkYZH5citcNX5veOKcPss9l0+eK3ltShAO/GPerup26yPJICCGG4jHXm
sOJlS6iKEsm8ZU9hz2ropmLWxL43BWHHbmvRje9wa00POvEWjxMqztCpAJyuM9/8A69eY6x
YCEOqjq+e24ZFe46jGHtlx8pIwN3rXmGvwWyG4WV4lkiEaEFhuBOMD9c16NCuo6Nnn16XNF
6Hm0ECw6lvZcqTtx0znioo08oGDo6oE2nn5uR/QVo3LKsqxCGaVlJ5iQtyO9UbuZVnJW2ug
xO4nySe4P8648XKlb3WThVNP3kV9SElisV1GDGyHdg9sYYV6B4VvLr+zLN55y0su6fL5wrN
3A9a8212WObTPKErebgHa0ZUnGe5rtfBc/wBusIZIV8yVIx3+6RXlqCnc9Km+VncahcXMJW
eOR0lY4GznJx0Pr1rcstblvbW11C2P2e7tgS2OCDkDaR788VlGJ717ffchZJBgRpyU/E9z7
VbW2ncS2TZ37GdHZRufB/vdj3r0qcZRpKM1cxnfmbievaNqNvqlmkjNmUgFlPGDjqK1bzH2
R0cZ3jaMcbs1xWhRPd6DaX0AUXtsDBKmfv4PQ/piuisNQS6uEDqUEWQVbqrHsfwrzJOPM4H
bG9uZlK+tLq2mjkt1DDGJIezD1B7EUwBZEDRHpwQeGH1HY11E0AlUOo//AFVg6hGYVF3AgJ
Tqg43r3Brxsbl0aycofEenhca6bUXsUV3FCvQ4zUSyMo2jjFSNKBKyZzuG4EelQhgvCnHqN
vevkWmnY+qh72p27pIW2nHIXnHtWP4h0uPVdIltWyJ1BeCVDtaOQDgg1sSj9+CvdR/IVwfi
SW+Gs3EV5c3trZbB9nmtAcZxyGIBOc+vFfTU43R8hFXlo9Tzy4MuqaBc3QuTb3drC8UoeQh
pGx8647A4wfpXjs3xC1WRrVbiMjS4JPMW0Y7ROM9jj5ua6r4jeHYYtJ/tOx1e9MtxI7XMLy
8uRgkkcYPNeXGZ7vw4mm3Evnw25L2rlP3kSnqMdcZ54yOtd+Aw8ZO/bb/gl4/EziuVLR7/A
PAOm1SLVrqzvBptxb2oST7U9nFMHYBQPmyD19R25q/4e8TeK7vdoWqRW88rqVtknbyZ2bpi
NsEbh6NXkvnqkbkzyLcIeHQnEg7g+9dPo3iO3bXor64iRGgiVYnmyxO3pkjvjjPpXt+0Tkn
LT0PEjCS0j/X3ne6doHiHUdZj0fQYLwXKOty6ygD7K+cFiQePXI619X+HNOutM8Nadp2q3r
X95BHtmuSSS5znPPNfOPwi8STar8U7OGyWaO0EcsshY53fLgAf7IJH4819QmYMysG49u1ed
jpqfuo6cOpJXZYVefkIAxnntTlJwNwzxz71V8wBfXJzgnoKergjAztI6cnFeL7No7tWT7+g
yQevSpVkUAAtgmqwZTgtx6VMg4zgHPvUxTvqGg8viTgk/TjFDbsdDyfrSYYt3Y98U5crjcQ
vfmt0ybAAck8ZI70wDC9csP0qTeM54J7GmMxK5UZHWspOxSQNknnnjuKbn5SHY5/QUM7s2A
pOByc9agLHeGIx61yyqWRso3HE70znoelQsWZTjjj1pWkJwG49xTCAwI5A9q86cubqbxVhi
g4JOTUnzbeDikLHJ5/KmE4jJJ/WsOZJWLtcmKxzRNG4OJFKntwRivJdL8Nz+EtZuoYdZk0u
RmykzpvhuY8k5OeAwzivV4CxA3cZ5qScRiMvMQUAJO4A9OtengsQ0tVc56sNdGcXNe6+8kE
GmeItOuXlY/N5IYgDvhTj86bqUen2luZ9Y8USi8Qbi3nmNFPfaikfgKpTm4m8XZ0C3t0nnh
CISAoSMElpGA56kAVpaZ4GEWqLqWtXaXsyksIwnybvU56mvoXWjCKagrs5OW71ZgWNtbeK5
WNmb6/ggbYbi9mxGG9VXuRXUaB4N0nQ7uS/jUzXrjBnYcqPQeldJDbwQr5cMSRoOSEUAD8q
e2ABjJBH5VxzrSntojRU+40/6vb2HNUbmdY1MrnAVSWJ54HWrEsvlg84OODmsLVwZrb7Eku
17o7d391e5/KrgtUkbJWi2cVr3xMsfDM7yQ2pv9SuwZmiB4gjA/dhvQ9OPc1wkPxL1jxBJa
2XiOzE0EshQz2ce0Qkg/eB4IAB54PFe12unaTp1nKmmWNs27mSUYeRj6knk15prV3YQtdTT
WdpMNrIyoih9p+Urkd8V9GoQS1ueJOdRvoed+KEs/FnhgXPh69S48o4eMxsrZHAHP0+lYHw
zu5bDxhHaSBo/tKtDIj8FWAJH9a6nwpDDpEd3bpI09jIVZdybXiPPH6jkelVta0yKS/vNft
EZLnTYo7tXzyT5gDZ/DNRRwypwbXcwq1mqiPYUl8uWND83G4N+f5VcvfEKxxz2+mxi8vNvR
DlYzwfnP8ADxnmvP8A+37zWI4105JEhmTyoo4v9ZcN3x/dUdzXofh/wk9xaRR6u6fZo8bbK
3yIyf7znq5+vFdiaav0LcntHc467S916UjdJchVZfIs+I1VuqtIeCR7e9V5PC94zGdktbVm
4JjXzZCB0yzd69vk0qCzjCW8IjjQfKqDAH4Vy+rQvu4CkjpzjNVT5G9iHGVtWeYT+HrVYik
klzJKOBl+PpxiuZ1LTdOtY0E1lPC3I3LKfXr1r0uW2VpHPl7cYO7oB61g3ygxSxtAHjcYfK
jnP+f1r0aagtGjnndrQ8x1XTBNpF1NbXU8gQZMMxDD6g9ab8OJ/J86281Qu/YR7euK3L+Jb
S3a2QEj+6wJ2Ajp71xfhJja6zdxAgNG3Kk8la87GUoQnGUVZM6MPJ2s2e5eRLBM0kb5m+9G
iLknnI4HTjNWrz7XHPBcKpVklRjG45XPWofD+rotqEUb5piR9okwSB22j09zTtWaUTR+fI8
qoRvA4JHbkVyVsTyJQ6s25HrJHZ+G7hLDxNqWmOxVLxEu4txwARhWH/oNb94Bb3Xnwoo3H9
7tH3j6n3rzqK2S01XR76K7uJYDJ5Z85i5CyfKefrtNeh+XciPy3YSrnAYDDY9/U15WKhNVF
Wpa/qduHlFx5J6GtaX6qFDP8hGQc9KkvkWSE7QGDDpjj8a5gSMLiK2G3cysVJGcDPOa3tOk
BAhmO4EAAt1rqjLmSexDjYyWgVUIChSvXJycdvwrNPU8g+9bGr2rW7tPGW3xgnCjOV7j+tY
iwXU6iSK3aRD0b1+lfKZjgpxq80FdM+oy3FwdO03Zo7lbqOWNJBuCkKeeMcVFqF5bWVjLeT
OsMcMZdizYAwM8mvJm+M+mTws9lBbsVTe3mXIyAB1wBmsTWvibp3ijw1GlpF5t0pcyabv3e
cdh8sj+8uc8eoFdamovY8mWGmleWxxfxZuH1W3ttUvZtjXVvuiZMqAc8qQOoweM14ddCR7l
Fhv2nWCMbXY7No7qM+ldv4p8aa3qPhWLw1e2ciR2brucjIBGepx15/Sm+E/h3L4u8OX+q2l
1tuoRstrdmXMsowWyT0XB4969GhJxguZ6mFW05Pk1X5HUeCfDKw+Gr+01bS0Gr6pCHiNwik
mFl+VlJ6c8nHPSsXRPAtlP4c1lL+F49VszKixtKEUOi5G7vjuO3T1ru9M1iLV7L7NrdnNpX
iLTlSBnOegXA+U9AcduDVJrMalPd6eH+zXGpq8ZmHLZCY/kMfjXnSxFWNSSu9z1YYKnUoqV
tkc58G/ETaNr17fyWNxqD2tgyW8MIAwWdep6KPc17ja+JvF+qas2jvNafa5Y/MVNPmAS3Hc
O7Akn6V4PoPhrW9J1q80rU7GUTGAbC6lFES/NvHQH8eldotzpmpW41kRjRdGtYdiqrkzXZX
qSQeAT6dq9WdWEEm0c+HoQlFuTu/kW9Xu9Y0641CzuL7VtS1mL54bjTn8zy37b8Dp7fpVfR
viTq+k61bwvbXVtPG2ZzMzDzs4zuRvx5FbWnXGsan4RuNSstNg0/TIVIIgT5FI65OQzH3Hf
1rKHiFtT0qKLUlW5ubbmC6dR5igdiT3AyOetc1ZxaXNFq+xbUqk3yNadD6asL+C+gWe2mWa
MnBZGBAPcVeCrj/bB4Nea+Cda+zWX9gxwC7SzVNlxbRCOJgy5PfGQSenWu4i1SEAeerQgtj
LYI/EjpWcqM10PNZqlPnBOR/KnttGAeuTzVdJYyQwbIIyCD1qTzAT0PTrWDmkh8rH4BJGQB
70yYsOmAB6c0zzCX2qMjHfrTNwGQT+dclSqjSMdbi7sjcCMY61WeTHPbNLNIwAPaqzsCM8H
B4JNeVVr9EdkIXJN5ALHp29qZ5hJI9ffpUO4sw547+9SKMN8vOO9cXO3ojflSHc8g8tUgQb
VB+tJsOAeeeM1YSPChc5Kjk10U6bmzKUkkPiiyATVLWtOnv8AS3sba6Nu8uAZNu75c8ge5F
aKrhTg5HenMyr/ABA8cc8171ChyK9jinK7MDQPC9hoZnuo55ru9uOJZ5iCxHZQBwAPatp9o
5wfbFNEisC27aMYOKjaeJWKx53Dt61225tyYrsDOgG3j1+tVppxhvMAHcYqKSUswAXr6VTu
JDn5jgDtjNKT5E9DohC7FaUuT1we4NYN+LjUtcWytnaIeWQ8oPKKeuPc4q+8ykBY8sc847V
N4fthi6vgAS7HHqAOP55rXAXnW5n0HjEqdKy6kMHh2x01IruwViR8r7zkt7n1NcV8R7aFdL
KpGoIkXcEAGQc16xgNZhNueOMV5x41t8wGPKnOO/vX0SnZX7HhKN9DzTWLeO1sIL+JBAwdA
yr0YYB/MYqXTLeK813WdILI32rT2RIyfmYnnI9s45p3iZlOivF52XU7go4yMkZ/XFeenX30
34i+HtYLFGJWOcf3kJ2n9DW1WraCa8mee6a9py+R6p8LLGxttBS8YiS9aQxSlxjZg4Kr+PJ
r3DTYkWFSpG0nPWvk+PULjQ/F2qaWt07QG68+MpkdW6gH3r6X8F6l/aGlRu7ENsyR/Osqja
fL2Oqi04KS6nYzhTFgrkHgH0rkddtAsTHgcdhXUM+8ED047YrH1mN5NNl8lN0oUhQehNKk7
SLnseeXzokQkZNyr1wT16VzWpSBfML4JH8NdHcwPFHIkm0lzvIznHY4rkNccHGFYrnjPVj3
57cV7lKNzyqlTl1OM1WUSq7q2VVuoPBrgbjdZeL1cMQsq8nseK7fUTHJA8X/AC1VjlgBz/8
AXrjfEUThbC/DA84L+4rPGwTgmuhvhpOSbOv0zVJ7aVvLkZZGyAQ3PSustddvZhbm6lZ1IC
OcfMT0z7157Y5lvUdAANuMHPByK6u0m+yMheeBGUblV26+2OtfLyhKM249D03O6s9j0m2na
58H3sUcbme0fdHhTnGeMCu70XUYtRs0fcCW+YnoPevPfCV7beXfYkE5KYZYznAPTHrzmmWl
/Pp0ki2s5PlHDRMcrg89B071zut7Kk3NbP8AM68NQlXqckO35Hpun263Nn5jKB52XRsYKjJ
xz6UttPLBdtZzkB15XHesXSvHOmraxQ6ghsyvy92XH1q3quqWlxcabqFlKsg84RNsOcq3T9
RW0K9OcfdZVTD1aUrTjY6f5byIIDtkQAnis3bd2f7m3tvNi6g5Py+1W5nW0vEnZ8RyfKwNa
exeqYwfrWu+jObWLuj4l8W+BfEGixDWYLm0uYo/mJtRhACOVx1HXoa4nTbudb+ysoLW2tJ2
mBW7ywYc92zwAK99l8O2lvd38Wsafc3dvEA85l1IrGz7R99kG0HHavPryw8Gz6C/2K7tZNS
vZQIbOO2ZmhJOAgmJwPc03gJU4XrzVxPHe0najF+dzD8Qa/Zf6ZYRy3mpzNy0pKxwYB5AUD
JH+1ms/wAN6n4hW5S28J211GDKrSozh42bPAbjCiuhvLOy0uT+zkv/APiZ2MJRJbR2ljUdW
VwQdy+tZug+LYPDNtqFhcq7C4JYvCg278crg46dQa8qdFwptQXMejTnzVE5PlPU11ufWZrj
S9W0uC11TTwpLIwctkcYYfw+1LpkiW2vy3DqiypZO4Q87WJAJH4V534bn1O4uYvEb3kYhkn
8rDSZlZcngjuOldX4o1WDS7+z16zt5JWiTZPED8ojIw2P0PNeRKnJT5F2PfpTXsrvRXOr16
6u939m6jIbuGSNPmb/AFbKy5AwehHtWZoWi6AYlt9RkSUBmSK1kj3iNR0VT2PvTLLUbfxBa
291aXyXEVqu4Rt95R/dYdfpUEsksGp/bI42QMxUOAcbiOmfWhTlzNLQ7FRpzglK3qad3by6
P4evfD9r4sgFrJIwa2ntzhQ3PDZ6+/Y1R8HSeHbG2mkuJILwpIy5ueQeOuO+TUVppNvf3W+
W4+zFF+8yeYHOedw68+1dHFbwR4jez0a9VhtSX51ZfyXPHpXS60p2i3scbwkKLbUWNn+It3
Hc/ZLS3KQRkY+zgRqB6AV0MPivX7+4jtbO0EjsOAE3SS+5x2x61jWPhYX/AIxi0sRx28U8f
mTGJz8oHJA3DIJFez6To+m6RbeRp9usK9Cw5ZvqeprnqVvZyu5a+plUq0ox5IQT/Qr+F7HV
ra3lm1ZooRKQyWynIi9eemT6CuhL4P3uvSot2F24z9aY0q7yOMYzzXHXxSa0PNUG3dllXyS
cjOPTpTTIoYjGfU1WafAAzSGVivC7j6iuB1rqxqqbJGbIIABHSq0gJI2gEe1WFSR1GRj3qa
OHchOOh+lEKE6uyHzqBTRDvUBDk1bWE5GQQe1WBGEwVAFKWHOR+derQy22szCde+wgi5AZQ
fenFVAwhzjjiqzTrvJHGOlRfaRvJ3A9hXpQpU6ZjaUi68uzg5Uk8ccGqzucAls9QSKgNyuG
+bPqPSoGnZ3VFH4nNbOonsaRpPdj5JCQVU9OvNIUmcD7LHukzjfIcBR/Wo0Q3F5DbAjafmk
I9BWyYwhwhUDOdpruw1JNc0jlr1OR8sTGk0qKUMLm4lkxySh2DP4VgX4OlqSZJpLY8Hdlth
9u+K6u9x5o2NnA5U8isu8lLYI457cgV3ujGceWSOWNacZcyZjRyK1t9ojZXVVJBB9qhk1Ke
zs7HT7UkO6iSYgc4PNK4WR76e1jKggRZUcNJnHH5109vpFnbmaeOJfOlQKS3PTtWWGw8cPz
JO5riMQ61nYzdJvf7ReWHUC4ZP4fug1x/j2aOzaNLSKFVLHcQmST0xXpFzYQshuIhsuQMcf
xD0NeWeNpGkhAJHmK469D7V1uSWpz01eSucLfWqXtteAIEEGdoHAwe36V494qSQxWbb8NHJ
LGCPbmvZYyG86N/lWSM7s9/SvI/E6KbedO8NyhH/Al5/lSk20/Q5a0VGcWjTvNSNxruj6uW
LfaoVR2B6nAz+PWvfPhlqrJMIS52kY9q+YIpt3ha1LN89pdFR9M5/rXs/gm/NvdWskbEFuv
P5VskpNPukRhrqDi+jf5n0wQCOPoaoOQwkTHOfrUlheG6s4pOAcYOOajlQ+aS2Ae+3is1ob
nB6zhZnGxiTkZB6VwurkbDsJQscEE8cd69H8RRDe7qdpOD615xrSg5j4fKkjNe3hXex4+LW
jODuyDbCYHknuOfasLWYGm8MzZjI2NuUDqOfSuldImikjK7gowAVyf/rVQSHz7e9tX5V4jg
nsQOldWJheDRll09XHuYWjOZre3n3FSOD71o3Epig35XDeh5FZPhvewaE4HJHP1rsdR8L3z
aVvR4iuPlAyOPr65r5qNWlD3Z7s9ipSnUipQ6D/BWrPZ6rbsnBDgt6EV6Rr0CQ+II5Il2pd
RZBAxnHIz+ZryTRYZre9RANjK2Mjg59TXsdyWv/Cum37fJIrrCSRx1xnPavPxNPmvB9V/wx
35dWdKcal9mYrEbyp5xSxyNEUkRiojZXOO+CDTZwS2M7TngmkVFeNomzhhg46nNfKRfLZn6
rVpRq03ddD269BuNE84AOqASDPPFT2F1GLRVZwCpwMnGRWb4Xka/wDCVmZjktAEYD24/pRY
wQC0WOVfMeMlMj2NfTe092M11PzFwtKUH0Z8wtL4i8Q+G7WwutWdNEt5MNaW0Ss8zgnAx/H
06k1W0nwxbnWRbWiS30bSb2iJCsp6kjHAPPavQIrG+sbPTZ9PNt9ptLTa0U8gJlDLgMNoAz
jg/wBaz7TxPD4e0iMyaWtqWf8Af3KW4BcknOCOgGfXjFcdXE+1Tcrt3O3D4ZU2kkrW6mvrP
w7/AOEP0PUXsAt3bX8qSyTuo8+2BGCASDlefrXzr4u0mbR9bvLC7hd5AEZX3EBc85I9x619
dvq8Go+Gn0m4maQuhQzsOqjkE+uBzXz3qGuWFp46S7v7PznulVX86MSA8fIR7HKmtXiuZJ0
1dJGLwvK+Wbs2zD0K8sYfAz2tjAJb0kzTv8u9XVsqBnnbtHbHJOa9J8NQHW/DF1em0+0Q6k
n9m228c+Y/3n+igfnXEeLmbUL6zvNLsLW0mgxG5hjCb3xnDY4IOMc11HgnxEk5hOmR3Krbq
10NOjj3x278iUKeuD8pUerEVpQdOtJVJLYyqupQUqL2ZRl8OeMvDmoS6b4e0+6vBYs0MsqR
GSJo3wydOc/yqAaz46vJ10bV40tRayhvLeFgS2M8BAcj3969v8LajFp2kaxrTzz3T3MyqYl
XDDaoHTr1Jz7LViXw9pup6lJOt8U1OJVaN1YgKh5AweoPc1zY2eHpLm5feZrQq4mTVpaI8o
0k3L3uJ3MAcHymQ7lc9wD3x6dfauhFq4tmDXQknHzAqm1QR1zms34mvDonijSr7c8aXEg+1
iEDkoRlgP72CRnvxXpHhnR9B1LQrfWrUS3sV0N6SXQ2lQCRgjgcEV4eImlFVIrR9PM+gw+N
5o8k/iN7whocNhpdvqEjvPe3EILySnJQHnavoK6oOI/mLc1y/wDa8MYZLYXN1tOCLWIuM+m
en61MNT1mY/6N4aYrjg3M4Qk/QZrCODxmIfNyM82pVowes7nQm4hIJ3/WnJtlQuMYPX1rkZ
9a1WBsHwpLIynkx3KbT9D/APWqnN48ubeOVLXwhfGWIZkaVlSJPcv3/AU1lmKv78bIh16P2
Zandx2gc5d92DxVxbdcEIvTqM815/4f+KeiX8UkWqxPpd1HIUkBDSRcdxIBjH1rvLXULW7h
EtpcRzxseJEYMCPqK9LDZdS5bN3ZzVK1Te2hb8sbNvr6ikbYgGBx2HtVd5HZsKxA7c01t5+
YHk168MLGmvdObmctx0kwAySAP61TNyctnIweO9Sv5Ykw0i7m/hLDNRNC55G1c/3uamdJvZ
nRTcVuVmmYyMCMdDjtUTs7FiBx1yKsMsWDuPQ/gaaApZmHIPORzXHKmztjJLoRLuYhsAc1P
EmCHHXtTSYlOCeTSM6rk8sT+Qpxhy7hKV9EWrFX/tEtjaNuGPpzxVq+3sdwwAOMisyK5uYb
pWtrVrlHG1wMcehz0rbYtJACg2N6HmvboaQR4de/OzG8+AtgsuR1GQDWbdXOnJYyvqVzDBC
4KkO+AR9aZrXhm51SeO4t7iG3mEg3uF6pggjjrzisLXPB9mHgkvZ3d0PyzDqh7EjpXYvIwu
iWK8e30DS4FTMzzb4lbjcqknJH0I4ro9NtFvrc3GoTyPO2TkMY9voABXD6XJPL4hMmp3IuZ
ljMVtLgKoUHt7nPX2rtbfdDb/Nx7dcVEdF5lSuxl1JfaGq3M9+97ag/PGyAGNPUEdSB1z6V
ynjGyaRhPEd8ZXzMr6HvWtr1y0OnMzSEKcIEPP3vlAx9TVPxFbvp2ixW1miqYkWHft64GM/
nSkuZBF8rPJ7xo4rhlLK7IoBAOSCQcZ9+K8z8UxbYr4kEN5UcuCOpVsV6BrBmjkQyRbWkDF
sAclSDn9cVxfjH5lXoN9qyEjvg5FXRXNBvscuKeq9Ti7VjLb39rwNyLOvHcda9S8G3ReCCQ
DBGBg15PYPtvLeUnhwYW+hFd/4GvAsK27feQlT+BxRh56pDp6SZ9S+EtREtkInHOQ3XrXQX
JKHPY15X4P1TEq7XBJHU8c9xXphlMsSgOcYxya3qQ5ZmzMXXE3RmQAdMV5bre9XG7I3ZAPf
FetamD9kDsM8YIA6n6V5h4jjGw5X5VJHPb2r0MJLoeZi46XOERVEkqb+GGCB6mo7C3DalHH
nEUp2uTngEc0lxE8Vy6nIyQc4+7Ulu7QyLMWUqDuB9cHpXp117jPNwEkqqOTjtW0jxdeWHU
RysB9O1exaL5uoWS20NqHPl7mebgDjgKO+fXNeaeO1+yeM49QjVlS7CS59yMGvQfBN/kOr7
gHUoFLYPTj8K+PklzNtbH1bTjJwRPPocdqriBy8+BJIUwMDPQcZOD1qfSP7R1DTLuBL+SWC
AES2UiD5h1yjY+8CK171mt3STA8x0G5jzkgfrn1rH0i5l0rxdGVYNa3eAewBP/wBerxiiqa
nDdGNJNSs9iF3E0aSqDtYA80qcDg5wenrV7ULM2GoXVttyglLID/dPIH6mqIHzkEn/AAr4m
XxNM/WMDV9rhoS8j1LwFcltCMOTthlYL7Z5/rU2pR3kWoSrbXMccZOcMOp9azPh8SbS+XGc
SDr9K6PUYFa73ZHKivoKC56ET4DGr2eKmkfP87W/2aJo5/Je7lPkKJN6rHjOAewyelc+l5e
SPPFLmSW1iFvBuAYRqSd5XP3gT0NZMkd5Hrb+F5L2GD7Fuk8/BYSOeRyPuqcjntXf6TaWel
6U7Xdvp39pCIlpjMZBkD5mbjkjB6VjXw83epSWkvkFDFr3YVN4v1OXk1bXbPw7eQadZkywx
sJJ3ywSMjBwvY47mvKlZtS1UXV4ZY9NsCFkaM58pSTtA78kYzXpfiI6nLeTW+nWi6jaH5Li
PTpi5Kg85x09QTxg1yVv4e1fTZ59+gy3FhqUZjaHzFWQDdlSOSQQR1I9aKFCVODb0uPF11X
qpwWiN60LNANb1fRJ7fT5UCRPC4ZJVB4J78HuPeul8IQeE4PCY8q4eXVprmVFFtL5UsQJ4L
HuMAEUeGfC/jTxlfNclLTRdGjhWyitbglk2IMDaBySO7cZJrctvgloGnXJuZPFNz9sGCjQR
AIpPoDnI9qqlCVHmaklfYwqyVeycW+9jct7i5ttSuZhA1igI8qBm3LyMO2R1Jqa48VJA7SO
kUkJjW3JDbS3GMZ6nivOte1LxF4f8VpoGoXVrLHMm+C8OVWRfXA79sVIG0/SZ7mSXVm1W0k
jiEjRw4jilySwX2VcFjXj1cNiHJ1Ksvu6+h6tCphbKnBN+b0K/wATdd03WdTktI5FikjHnw
oTnOMLsz6kZP4V6h4G1xfGGh6VpENm8S2qKL7Ym2LKcKg7HP3iK8RvdBgvLO1kjs7d45Zdx
1OJypRWkxtdScnaM4IGCD7V9X+G9GsdB8M21jp0QiijQBf9o/3ifU17mFwlOSU5O9vzZ4+I
rz52oqyenyNYzWmnqsJaKKPH8bBaguPEenWwKtdQllGQA4Ga8b+IetPfeI4NGtpEsTHE0tx
eXEXmbEQH7oP+SayI/hfq2r+FV1LV9ZGlWixh4EcGScJ2LtkBc9SAK9KU3ra2hxWWh6RqPx
A0tZhBMUgXBbcuGD4GTgivPPG3iC11TRi9pfi1c7DAyOQxckc5BwRg8g15TfDUvBN0J4r62
1zSp5DEzI2drDtz904z7Gqlhpt9rWqldEsLgQD/AEjyXy3C8nGOntXlzdSqvdZspqDs1Y9x
SbS9E0SKJT5oiTLsOSx7n6k0eHL2yv8AUJI9Itb63nC7j5B2YHTPBx1rgINXmvJmj2faY0B
SWF1KMvpkGtPSI572O4t7GOe3s5nUyyQzGM5XsCOvHavlvYeyblNtH1jr+0iowSsetjXtU0
4vFJrt0oQdLm2WQj8eKIdUbVrsw3mu3TR4yRGPKjH121yUsmnabpduNYu0itrQHylklJLE8
5ckkmuSvfHr6hP/AGf4ci80kbWuZfkhiH94n+lNVsRWtGm20Do0aK5quj/E9Q1O38OQwtKp
luHzhWYN8x9FJ5pvw/1bUrjxPc2MF291pMUJaVJGMi27k/Koc9+vFZXgDwHF4m0FNe8U3d7
fSvM8cKLM0ULRKcBgBzg89a9V07TLDSLIWWl2UVnboeEjXAz6n1P1r28PgnSl7SUvkeZWxa
qx5Ir5k08gwV2/gKaodEJILZHCjrigyMXCsR14Ioblt7PkHsK3cle5KWlikur2jTmCZnt3U
cxuvzn6Afzqx5tmxDvZ3axquSSOT+Gc04pF9pS4VP3qKU3YGQD1pDKgIaRuSTjtXR9Zgloj
n9jKTu2aWn6hYSYt7XcpA4UoVx+daDMqjBfnqQe9cRc6js1BbeFN01uFmZD/ABISRjPrxWv
DqljqDrCjOsoXlGUqQK6qGIhV0W5x1qEqfvPY0ZJ1hyqMAc8fT1rndYvHktmJBKq3b+da8l
uhiO12Y9i1Ymp27x2hiAIZgec9+xrvjY5jN0mLTrnUfJv2NtIn+ribgnHaun1Bo7SzaSMyk
L/Cibj/APqrzrWNPXU7s6YZJW1SRFkRUUn2Bznjmu4TSL7R0i23txfW6xYljnk3MDx909x1
FPlV7ImTSOaupNauzbztHHFJE4kG9flk+oqnrNxrzWL3F7FFNbIu6QRnDrj+72P412zpPIA
y2DBSuRuAAxUIWK+sDiIRxkYbHT3HvWTi4rUL9j548Q6lJqF3ayQqYYuQD1ypBz/IVyviKU
X2n2dx5Y3bmhb2OMV6F4206DTPEMsNkiBFAlEcYzgnhhgevX8689uIvOtL5FbIV451HcHO0
8fiKnCtqUk9jLFJOmmt0eaxvKlqwVeYjn6EGut8GX6DVZArBd7bgDznNc0Yz/al7bYxuZuP
1p+gXLWWuRIzAZbB570R9yd13CPc+h/D08ttdF2JUD5gG6fn9K9j0m+S4hVFOBj6/WvC9Iv
C6u4cfIVwp/OvSdG1QKUw4OTyuMce1etVXMrm7R2FyP8AR5kHcZGe1ed+IIme2n2ptG0MSQ
fT3rupbhpFZc7ht5rmNZ8oWp3tvDfKcDt7U8PLlepwYmPNGx5dqMfmxLLgh8YU9eeDWcx27
FmdgFyykDjpwDXtNn8LtPl0ZrnWJbgzyru2wPgRDsB6muE1fwFrVprs9jZ2lxe2iBXWZVGS
DyAfU+uK7/rVOacEzzoYadOam0cH4tvVv9GsvNjcXFohTjuvUfjmtjwrdvsjZSDuRTgHrmq
Os6VPAZ7S6geKXaTsdSrD8DUPhIlGSCdduzcgDd/Svm8Q1B6dT6FT5pKR6pqTz3GkiS1h3u
MfxbSB3xWDeTSRw2ZMbB4pRwwxgEjv35zWg99qpQw2NqsgCAtMzgIPauRu7XV7mRzLdEsQG
wFyMj6nmtHFzp8rMpTXP7v5HpHiUF5tN1BSSk8XlN/vLyCfzrEZSG6cZ5qO3vdevtICXL28
1nbOoZVj2Swn1I7g5qdGEkauPSvjsVTdOofoORYjnoum+j/M9J+Hqbba9bBALrz77a6S+tm
luA64+7jkj1NYHgAD+zrn5TneM5+ldeVXjcDmvcwNvYo+WzL/AHuZ8EW9hfWGr2+p3OsWk+
oz3Cm2gjlEolbqGkIPyoOODya6bS9KnvNWSDxRez6Y1jDJcuGyjyszE7IyOCrZHPbJFYV9p
2l6FrVxZWkH9qzLMv2O9t5duHGCBt5DA+nBr2XXfEFpqGhWJ1PS/PWaI5SRAWgdTgj+8CD6
Gs8TXnQ93dP8DHBUIYl3W/qZ2m3GhT2Iu7bSLprGNNi6ZZOVZuCR5jDl3PcdqytZ1/XrTSo
7qH7BpVjO5VdNt2/eoMcAtjJz1570nhrVrXQNQubG1uAshO+3fJJQNyT7nqM9a1Z9ShkXFr
p9pNqNxLsWd0zjJ/hB4FedHENPlmr3PoJYWUoqUHa3zNC58UuNGsbDS0EUscar9/knGDn2r
m4fE+pNqB05vNa4VWfEPIwOvU1buNXi0iyuLWTTtOshtSSTzWL3E4L4JUdHOPmwOK46z824
8Uf2lEs8No8xgT7QvlmReSr46D6VE8M1FzkVHFRf7umrO5q3Fvp/jyMTXmqPA9qWgiLfKXc
csDnPHp35rnL64s9Pibw8L4vAUZluBKFKMRtdB2KnHtUFveX1zrviPTtCgs7u0RmvVinj3A
lBgsmDwTk/WseDS9U1nV9Ol1CCBIJX2gQqFCqDk5UfjXVSp3SjL+ux5Favypytq9/v1O60K
11O9traMzLd29vEsVqkEZXc2Ovvg8A9M19PXFzJY+GDJOmJorcDb1wdvSuC8A6bbxSC9bD7
EAhG3G0D27V3d1rujx3cdpPdxJcLhyjHhc9MnpXtUKSpQ13Z406k6suZnkHiW41LVzZB9JY
6vPB9mhhAwyKSN8rL16HAHfk1jePfF8914Zu9LivZFvFkSKS2IYMArfNgd+34V7zp0OjxCS
5hhSaUuZDNKAXZj1O7/Cm6rDaXFlKj2kDzSJjO0ZH1brWU8LGT5pPU1VWSVkj5G0fw14gvb
uWO8UwRsyzNBjJyoOGIOcHBJ56Zr2nRdUtvDXg8f2TZSzXl2EjeWT700xGAoz2FaOvWjQ2D
2tpBb2FvIf332WJVkde/1Ht3rj9Zv5lWxOmyS77GQyqog3KRjAJ5GOv6159Scqcn7PsXBQb
XtO5N/YEVrps+qeJrwxSXEh/0eM5a4kP8IA5NSQXK2MCrPcR6JAi4jt41WSb6tnhfpgmuc1
LWPEF0r6wsNhm0ikCOWYtGT1KqR196b4d0VNatPtFtZalqV+RtYKrFllI5LE8ACvH+qVpWl
NXb+f8AXzPchiqMbxpu1vl/XyLuoTJqFzbW+l+HZNVurmTyYZ7nL5f3z27nAFeveF/hd4d0
eyg/tOxTUb7G+WSQZiDeip0wO3U1a8C+B18OxLeX8iy6gYyFVeVtweoB7se5/Ku2aREUZfj
HGB1r2cNQ9hD3t2ebUm6079P6+8YBHDGEjQRqmAqKMLj0wKTzMnuAecHtTZZjg/KevTPaqy
5IJ3HjtU1K1nodFOjoNdiHDBxz2IqEykZViOOx4xSOcpnBGDyQelRPhxx8wOOPWvNqVDuhB
E5mIwxyfbNU5pHlnDFQFXp705mPftwOaxtd12w8PaNNquoyrHFGPlUnmRuygeprncpSfKjd
RjH3jJ069+2+KtclycQeTAP9nCkkfrXRWF5DbaqjzcRTRFA2OFbPevMvhrd3V/omq61cLmS
9vmYvnrxk/lmuzeRgNpGe1ZfWZYfEcy6HVTwixOGt3O8R8RgLIH2jPBzkVQ1W5ht7KSd1Vs
KSFJ5J9BXLR6te2sAgilXaBgFkyR+NZ8srTXP2iWR3kHTJ4/KvblnVJRvBankU8iruVpaI3
fD891c+K11K8SJJnhESRr0RQeOe5rtNUuDtuY8bm8slcHHOK8/025jh1aCUqzMEO1V7nitw
3N0NThk1WQOsjfII1wsZzwPU8dzXsYGpKtRjVluePjaCoVpU47Gj9v1G5023NvbKgeNAXds
MPXArKnSa4gFjZoYrZZiJOuWHc/XNW9a1uPSrGW7ky8aAqyfxMScALXG33xEtLOyC6fBuk5
DCT5Qn+NaVZLTQ5oK251UNvpmnyM1tpsRlJ+aVuXY/U81wHjvwvozaTqGu2duILnZuuMfdY
Z64HQ5rf0DxBc+JVlRbFYWgRZfMjk3Bwc8exrK8aapfW3hS9tLPY8t2Bbqpj3Hac5/Gsva1
PaRSV0y50qcqUm3sfKuqKIdfaUgDfhhzWYMQaqjnhQ4P0r0PxH8PPF0drFqh0K4WJEw3GTj
sSByK4HUI2YiTYVfGHBHQ/wBK1nGSd2jjhJPRHr/hi+32YmyS6thgeh9K6WHV7iyl34MiMe
cnpXmHhG/aWExZB3p9z6da9BO3y9yscnkqa9jDyU4HVHseiaDq+seILVVs7FoYXbm6Z1Yqg
4P7vOc+x+tbep+Fdb2PFZyQ38MiFRLKfLeM9c8DB5ryGzupbDVINStEBuIJA+wnb5nsSK91
8MeKY9a01LmL93MBiaLkhDWFSLpu62ZlOnrZlpLrVYNMtLe/SE3SgCRwcI+ByQDzWms+/wA
tWkD+YvBA6Vn38wv0O0CNo+A+Pmx3HpWQG+yybRKUU8rzwK8326k7QRfLpqR+O9Dt9T8OXU
sgzNBE0kE2BvRgM4z3BxjFfO+mbzrMsbYBYB129+P517z4mn1u/wDDIs9M/wBHmmTbI8vJZ
T1VT0yfU14hHb3L+I7YR28jSDEHlqMsSOAuPWoxMKjje2pVJwUtTvtG1iDTNQiSdTKjpseI
Rl3fPbHrUL2OpX2pzxaRpd3M0BG+J4whQEkAHd/TNdh4HsdV0L7bFrdkLYTyrJbtLgsxPUH
HpxXoE/lypG4AG35i/cn0rphNxV3vYmp707x2PILXSPEmh6k1/qluINPvh5U2GDiMYwN2On
Pes+3uLVt1usvzRsVYkHr7H0r2W5Qy2spJzEo2t6Vy0Om22+WJ4UPn8EjBL5HevKxuHjVXO
nZnqYDHzwtS9rm54DbOmXAB4EoXn/drpJLpVkIPXvxmud8D28lroTJKm1hIwBJyTg8Zqe7m
i+0sS7An0p0U6dGKZliZqrXlNbM+XPHy6m2oaZraSQzwQPGqGDTTagnOQeOv6Guq0O/uLVY
4NSi+z3dtPLPD9tTyxdxSckrnIBHpk1ZGrC80mSxurbzEKBJVYghh069vrVfxRFYaTHZQ65
YPqdhlXhkMjNEp/uk46/jzXjzrVsS/fja3zPYp4WGE1i9HsY8Xhmx1i5ZdKF1NcRuCimUMV
3HklgBjnmrTWzSLNp8oSOe1IDMhzlvqK5/xHqviTQNU1HV9B8NXOm6HcBFVpImUJle3oCee
a5LTfE+v6JeJdl0uXvW81WVg5znADDoOegNaewnON4u/YuGY0qelrd/+HPT4dVv4Z4bVbWW
acN+7Vxn5uzIexqPxTYazb273uvQBh5TOLd+dvHBJ9eetYunfErdeOl/ZP9r3CIwqm1g2ew
r0jwh4em8WXsMmqQzxadGwfyZ2Bkmbr83oo9KMPhq058jVl3IxGYUYQcoyu30PLPDXgfW7d
odQ0bS57q42MkzOCI2DDBCn29amxJ4f8Wwxa0fKDxsCrKVWGQnjPH619eta2VlapxhEGFRe
n6VxGr6JomrvK81pFPdXoMaMw3FRjBYjpx2r6OGFouXO279z5Odavycq1Rw9hDrUhiurIrF
ZvGVNwsoMeOpY49P1NXfC3hs6lJPf6w4mtopiI0YAiUgY3nPbGAB9a53WvC2n+F7EwQ3kxl
nOJI0kKwx49QPvt7CrPhXxVr9naRafJoQe1iQ7bgkx7wOnXv8AzocYU5aO5nCbkuWSsekvL
pdjFFbWaLDCpxti6KM88elU73XdNkia333DkA58uNjtIrAuNW2Qx376na2rsvz28qMSh+vc
1Ra6k1mM/ab6S3hRsO0MXzScdFHp71HLd3bNnUSVkWG1KzvY3jRJnkThgONv19KyrO31G+z
LPCsKo3BlHyfX3rZsNMs7a2eDSrOSxgkO6aSVsyTcccdhTZLOa4uxpOlo95qDLnyw2EiX+8
7fwj9TSlhqco/vHoZupUvaCOd1GdLB0VFiku3PypEpJkJPAA7544r134faFdaD4ThtL3i8n
ke5uFB+67nO38BgfhUfhPwNp3h1UvbkLe6q3Ml04ztPomfuj9a6wuFdmTjPT3rC8IaR2O6l
Sk9ZbiySDbs249cd6pyMzzKTwqDpnvTpJFD4Z/y4qpwxI3DGO/evNq4i7PXp0rIkZ2ZQXxy
e3emHA7++DzUDOvlj5c47elIXUZUjJx6V5sqh3Rp6DWf5yCpweppEHJYMR9ajMgyM4Jx6US
3UMFvvkKxqmWZ2OFUeuT2rHmubWshZZFALFhhV+Yk9B3zXyr8TvGz+J/EvkWsrHTrQlIFzw
56F/wAe3tXY/Ev4qW1zp82k6LPILWU4kuFGDcAH7id9vq3evHPC9pJr3jHT7Ngf9JuFDYHA
XOT+gNd+HpOMXVn0PMxFbmkqUD6e8IaWmieCtOsdgSV4xLLz1duST+n5VqSHqCcj1p0si8I
oAUDAHoKrNIMkKeh/Ovnpy5pNs+zw1NQpqKCQFhwR61CS3Y5pxYHtTHO3oCPpUpo67WJbOY
jXrMs2xPJfPuciovEerM9nPbq7RNH0YNy30qJXC6hZvg/OXj69MrkfyrC13dNqFzHtO4HGS
PwFfoGSSToK/Q/Ns7TjiJDRqOpax4dWS4ma4UEbFY9NvHHqcYrg9VhuJ5v9VI6AdAePxrqd
PTWF8NwwRWywRgFvOkY85P8ACo56+vpXLX2mxSSTNd3k1wwI4ckKP+Ag4rsx0owgprQ8bDq
U247novwr8YaPp+n3GlandxWU0j4SWRwu7it2f4ieHtK1ySwi086mIyCbpWBDE84GetfPlx
ZpHLmOIKM4CEZrVsWdpBnARSCRjHNck60oU1OPU1STfKfUK61BregRX9uixQzISquQTn0Nf
LHxM0e3sPGVw0bBUuAJHAwduT7V758Plhk8O3aA5YyqME5BO0cr+fNcb8RPh9fapqKajZ2y
RqsOyQscbzk4+nFdcZupSujGcbNNnz5YXMmkatzjYxyp6ivY9Hvo9R00SIDyMEV5w2lx5Oi
6zbC1mBP2e5xyCeQreqnsa9C+HHha+n0Oa8vLlYIVcxoSCxJHXgdqrC1XGVmaRlbbUsTgo2
6I8L096Za69qmj3iXOnzmObAJQHKuPRhmvorwt4c0qw8P2/kW8c0zoHeaSMbiT/L6VQ8QeF
/D2p2xgvtNgjMmQs0SBJEz3DDpXZOupXiN1J9jz7wj8Ro9T8QppviKaC0V1Plyx5UF/7pyf
1r1aDSdLdNzyi4lJyzsd24egHQCvlP4heENT8ITwTvIJLefPlyxjA4PQ/wC10P41g6H4u1T
T72C8sb6e3uIOQd24DPHQ8fhXCuaD5UZOpFq8kfa18jzWqwQpGyDgA9vSuettF03Q7t70wW
5uJDu8+ZQWz7E9PwrxTTfjF4lgvFkunjv4yCuxkEYB9flrnPHHxB1fxPbJJNJ5MURPlxR5A
z0OfWtE58jdgUqctmfRl3cnULpfMUMlrKGG7jf8vykfif0pNSy9ibeV3ijkAy6NhsZzwa+c
/Dvim+gXTpJb+4aySRWkj3H7ueR69q9hvfHfhqTSodRbVE8gsQqoCWJ7jbXm13KrB8rszup
xUZK60OgvLzyrSW53MUxuaNOrHtVeFzZ2r6jcPt2ruAbsx4X9TU2javpd5ozTbfME8YZA2M
Y98d/amLDBev8AY95dftSH0zj5sGvAqRrQqU4yle53w9lKE5KOqO0gC2GjKqYJC5JHcnv+t
YyWtxe7pgzIAxUABTV/Vp4lsRGy5yMGksnitrCFJSQ7LvI+pr06tRt6HJFJLU+b49XtG8Ma
xfNcxvfzSsIkicBQQOGC+h5/KtHQrm5ubaBtQ1E3didrPFJGVDuMFVAPJIP4Vxiax4U06Y6
nJfXeuXsn79rQIViEhHJI749Kf4ZbVvGF/d6xeeIRp4L4aKAZdEHYA8KP8K8vERm4OVuVd9
dT1VXvJRvd9ux1/ibxUkniOysvEEjGwbfcSWynAliXhEOezNnPsBXUyaH8P9S8EyalDolrF
NcqVKWIbPmDqAB12+uO1fOus6qdU1241C2S4axtNkETSyGQhQeCzepOTXsvg3xBPBqsECvH
Bp9vp0ChwmWUE/wDpudm5J9K9vLYKlSUGjxMXU56nMed6FptvpHjmZdRgktUAIt5rlSBk9z
nuRX0F4d8RWMcUdnaSJlMA4GMj1NIieFtR1W6vrmzM0to4jWJh8pf++fX61T8RzTa/wCLIN
KsBbWtzBEsgugDujJGdmB1HSu+qoUrzhI5aVOpVeq/pHSanrz3EotYJQmF3s/cD2+tcVqOs
fYJVktbh/OjViArEE+i/TPJqe5h8TafprWF/YR3d08rSNd25GGQDAGDjH/164bV7PxXrAOn
aRo9zbb8ebdTkIiD2Oefwrz69SpdJr/JHTGk38JT1DxXo2nzk6tcy6hdffYQ4Iz2XnoPeu5
8Nv4j8WR2/wBlgtdLsLlBILiGdZpYU90OME/pXE2vhPw54Y8y/m1KXVbzyyq+bANikDkjd7
8dK6tNauIoNHl0mRLcLIsImiAZkGMsxUDkYzxXMsWovlijvhlsuXnnodRqnha+0yza8VzqS
R8t5aYkI9QCSCayptK8V2a+cfD0s1sq7z5E6GQD/d7n2rq/DPiqbVp5rC5QTTxAubmIYV17
Er/DnNdQrkuASMdqqeL2J+oJNpnBaf4X8S6qgn1TUP7FtHG5be2Aebb1+ZzwD9BXc6JpWna
DZG20yEoH+aSSRtzyt6sTyTVppFyN2SAfyFAlA4LEegrOWL5tLm1PCKCukTmY78Y3Ecn2pz
TEYA5Y881Azx/wsfSo90YYhc5PJrN1elzeNMglljcttYPtba2OcH0qMscAA5zxVaWOODWLh
kJ2zgOw9HAAJx9MU6R9p9cjArhrrknY7qNpxuOmdBGuMKO4zURc7t5wFPAOeaa0mM4XLdMk
1Tv763sIBLMSWc7Y405aRv7oFcivJ2R1O0Fdlia7hgjkmkKxRxqWd2OAgHfNeL+O/E9zqNv
cS3UUtvodunmfZydrXR/g3+gJ5C9e9dnqMt9PdJ/aTxrI/wC8t9ODZWPHPmSnvj06V87fEX
xeut6m2m6fKX0+3kLeb0NzJ3kPt2A7CvSw+Ebfvbni4vGXXLTehxt9fT3949xM2WY8AdFHY
D2r1/4PeHympPrdzGSIIiF3DgM/3ce+Mn8RXjdqU85ZXTdFGcsD/F7V71pPjDT/AAx8N4Lu
YpcX9yWlaFPuozH5QSOmFA46105g5xpqnTW+hhl3I63PUei1O58Sa2NM0+OKJ1+3X7iC3j7
kk4J/Ac1pxjaEUH7oAya8T8IXOr+NfHQ17VCZIbP5gQMIp/hVR+v4V7XH9MkenevmsRS9i1
Dr1PucFWddOrbTZD8gA8UxnG3OacxGOOD/ACqvJgDaQMVzRPQIrmUwRQTfwxToxz6HIP8AO
srXdcg0iIaxqvyyOAYIFwWVPUj+pp+tXNvaaRNPPNsP/LMM3DMOR+HrXk+rW+seNXmvGlMd
pnaszg4cjjAHoK+zyWo4UXfY/PM/S+sK3Y6fQ/iBbazqD6b9llgRwTFlgxOOenY9aku/3hm
liSSTc+EVR8zZ6Y9+35V4zaNcaNr42SgS2sv3voa+i/hjaDW9YbxBKoFnp8YdVxkecen5DJ
/KvdS9uuSpsj53m5H7vUz5PBlro8MEmvRvc6jPgtbxybI4AccZHLHnk1U8SeHYtHSO8sVMU
RIRkyTgnoR/KvSPElqt4iXDMzSNIAqkcn/Cud1do72yk064cI8uI0Vjzu9fzArtq04uEV02
ZjCNm3HdHl95q1/pmVs7ie2d13K8bFSh749K7f4T+P7u6v5tI1rUZJhcJtgM7bhvB5HPqK8
/1+NpNOWV1ZZbaTa/HPHBFctp7kNe7B80ZDqw6j6V4etC990zrpy52uzPo3xD4HsdX1m2kF
oI44pVdz1MkYGdvtzXZ/Y7GLT1ihiSCCJRtRAAoFeEprWpT2duJtSupotg2AyElT26dcVBq
HxH1CCB0juI5PKIjJJOfXGO+cda7oS5tdjOVqW3U+lNM1uRnWyCvtReJSODj6UXoeVtxmw2
7IP/ANauY8GeILTXPB9leW86F5F/ebSMo/dSO1bU915SvIzDPGQeK48TiORrlWh10qTkn3O
Z8d+GX8VeGHS5kKNZo8kRzhd2OSR9BXyhE5tTIUKkMcdM/lX1L4z1pX8O3FosjxPd7Yyw4C
pkbsntXz14o0BtO2y2r/aLYtuLgjB/L0rehV9suZdDlr0vZuzMs6uIZwArsO5J5/Cr15++0
pLiElkxx3/CuZvARGJVJK5w2RVZdYv4bc2sTgxZzjGSK61W5U4vqc8aK3R6LoSG50mOMfII
5NxHtjJGagv7Vo5JI4sj5sqpA/nUnhK8z4amJiaZpH2gBsY+p9Aa1LsrLceZJDHcTEBScfK
B7L3+prxEpxqtrY9yE4umu53Pw88R6TPo9to813BbXcDOcO+3dzkn3617F4fhia4llzvdOm
ehOBkj8q+bfDHhmTxF4rtdNGdgbzJmQbBHGOuPfsK+nJfK0hYvJXCLFs9uPWssS48y7kRTW
hFeym71KO26AHAA6H1pNZkaTUNkTj9ygjbA6Ecn+dQaayRXE2qag6rEg3An8+lWGiimlkmX
fiRi3I55rjrz9nFRT1Naabd7Hyj4h0ibTYLy8iigj8tQ8aGLarZHPGc8fzrzrTvEN/pmtHV
IdpkYEOmMIykYIIrqfGXjBr6BtL09W8gjEk5z+8HsOwrn/DnhDVPEbSNZoFhi+87EAZ9Bnq
a9OFSo6TeKf3mdShTjWUcIvuKlp4gvbSzu9Pi2NZ3X34ZBn6EHrkV6j4M8XWslpoOkamI45
JZUj85W5aNMlAw/3sc+1cXceDJItSGnOkvmkYVkG7n/AGh/CPfpXS2/wrigihNxrSRXUi70
RRwcehzz9RWNWtRUfitcuOCrze17Hpdrq2Nd1HRZLr/SpEV4gSOVBOQPxOaNR1Sx07xDNqV
xey6bK5Vg+zeC5UBh78isX+yYtN0+EahpFsbWV1LXMEzmRT0Dknnj610P/CDQzLHNEGuZTy
j3UjPtxzgZ6VccJ9ahz06l11OZ4qWCmoTp2fQjfxwk8Zi/4SZFVuBFIhTOfr0qrJeXazxn7
WZzCQwVWBVR9BWZ470OO38A2dwVCXXn+XLg535zwR7YrwppbqxvHkt7mSJ1PyNGxGa5p5e7
6T+89Ghmq+1TS9D6D1HUZtQxGRECEO4hy2fpnpmqWlajYabKLnTkl+2YaN0cArGemBnpx+N
eSWvjDW8mJpSXkCp5kQ+bGeuO5rsYNZ1G1NtpFsr3Lyt/o4ntikjyMedw/GuadGcNGz044y
jVSSR798OpPK8JTCNR5LTHy2PO84G8g9xuzj6V1DXDuudxzn9K4nwpcPaaGuiF0d7AgGWPo
+7LFvY5zW6L1gQZMH17V5Vavd2O+hhXyuT3N4TFQAe3GaWF1BJXJI4H0rFW8zJjHB7elNuN
Rvrdi9qI5l2/cLbcH61Eat2VUw7itEbrXDEiOPPPJ9Aaqy36W/7y5lEaLncS3Fc7LqGuTnZ
JPb2wC/8ALEFifqeKo2tsUG+a3gN0v3J5GaUIx6sqnjPpnNdlKVG/72ZyTpVkvcpnU/aRNf
5IKiKLkZyS7YOMeoUD86V3LEYPXtVGyzHGQqFguSZGbk56kk9880yXUJJT9n0uL7RO52+aw
+RPfPf8KipN4mpeCLjGOFp2m9STUNRhsIhvRp7iT/VW6fef/Ae54qG10vUo1OqTRpdaxOmI
g3EVon+Hv1NY+vatYeBrRnu3XVNeuV3rEzcHH8Tnso9K8q8RfEHxBrdhNZaJNcutyQt5qRG
xD/0zjH8Kj8z3r1KFGFD4tzxcTXlW22KnxD8aDT3vdB0fUvtt/c/JqOpevrFH6L6mvIbbSt
Q1O4WGwtJrhnO0bEJGfr2rrtO8KRec2oa5K8emQ5yy/emOen41YvbvV9TlSy0+0urfTMERw
WaY3KOzEYFdCrpe7T+/oebODfvS/wCCUX0/w14b09Y9VddW1YOHNrbS/uY/9l2HX3AqvJY6
54pdL+SBIYZJVt7WJF2Rgk/dRfQDkmqt3bQ2lwglWOyEZyY0cTyH8vlFPg8T3VswGkQmK5O
VFxI5kkGeuzPCZ9qdpW5lq+7HBLmtLRfie12Y0nwHoFvpYYXF/L92BOXnkPGcdh/QV1Gli9
Fmj6g6m6f53VPup/sj6dK4bwJ4RmslGu67vn1Ob5k81txjB9ff+VeiRnjmvlcTyqTSd31Z+
iYJScFJrlXRf5khzt5OTVS7uobS2e5uX2xoOT6n0FWGOTtPGRnmvLvFeqXuveIItB0twBg8
n7qJj5nb+n/16vB4V4ipy9FuZ5ljlhKV/tPYy9Tvr7xjrcsELGLT4HHmsTgAdlHr/wDXzXR
Tr5MS20O0RRgEIOgq1pml2el2yWsALQoMc/edu7N9TUs8CHZ5r+WkjBQ2ffpX1jhy2jFaI/
O5TcpOc3qzxLxHCbXxTNHkYkIcZ9694+C3iG3bw7deHmCpM0hlX1k4GQPcYr541Z7lNbmiu
5GkkgdogW6gAnH1rsPBF5Pb6gjWsvlzxkOr9wf/AK9enRa5tThm+U+k7+0USvO2WKKNnzfd
9a4fWYrh9QN+p2iF0xnsT/8AXFdVbeI7PVbEGSRY5tuHizggjuPasu8aIi8jX+PkY747/rX
ZiK1qNy6cfePN/FETtqt9DtAS4UTLtJPLDnA+tef6OYItWnSckII/mLEADFeg+MCUksZSoV
VVoz/MV5LqiPHdszKSrE85615VRqtBSXVfiFNunNp9H+Bv3mvOtgljaYBRuWzkOM9M9qm0f
wxr+vXKta6PPPHdAgMUKIG9d2MYFYfh63trvVGjuH3hE3Iijhj6Gvc2+JcWh20KzacYhGqg
RRzAjAHYYq6ThHSWrNHBzd9kP8J/C7XfDN3Bqb6mFccyRQs2CfRuzAfSvTPsV05TzsygsVJ
3dB1yfWvNB8Xte1VxcaBoYksYlxL55wGJ7D1/CvT/AAvqN/4i8OxahqmjS6Tty2Gb/WD1A6
4+tY4nDyqxVtEdFOcact7kUmnXAtplhH2i2kXa8TqrAjvgGuG8feH9MTSRq0VnGWaRIZ3ZN
u1G+VcqOBg7a9CnCCR5om2qF9SDj1rkryO08SabLYxEtBHcbZgshVSFOfmI6844rzHiZU5K
mum52rDqpByfXY+d/EmhnTk8sBSVds7GDAf/AFq5yPTjIy/OQAcdOlfRfif4WahqelRTaJZ
rlN29CQm4E5Dc8s39K8otdJexv3huEKToSsqFfukcGvZhO8VOSPJ9m4ycGM8GSmJ5tFGVkk
beWP8AdHYema6KS4Ed5PCgSMjgFT2xT/D2n2xlluRGA+3ZvI64OTzXQ+BfC51rxkklxAPsM
LedICOGAPyj8TXDLFJ1XbaKO+jQdOPO+p6n8L/Co0XQhf3UeL69Akfd1RP4V/Ln8a6XWj9t
EdhCQZC2/bn0PArTlkS2hLOcMBwB6VW0W1868a+lXdxhB/dFebSbrVedm01yxKOpIFkjsWX
zQsLMY+7Njg/hzW9YoGsYmMfJUE4PtXNa1ciXxdE8a4URPDkHqcY/ma6m1URWscasPkUKcn
uKxx0lpyl0FpqfLvjTQpL3QrbT5o7eG+v5VuIZLgbDFAi7VAI6FiScV59J9n8Jq1lDqr398
Gz5SIVhgcj7+TySB04FfWHiXwxo3iSKFdQt2DwgeTLExR4uBwD/AI18seJfDOp2/iG5lksl
hSKZoitxPu3spGQWPcgg16jxCru8np2CalSfNbXv5fIo6HceIFjmljsdQngnlDtdwDLEDIK
jdwwNdf8A2jfxWiWl2r6QrFRbyagFbAHJDgdM9uKr6R45jm1uAXmiRW0FvGImdAzLERwDxw
Bn2qK7sNT1TVmv4LezvIg7FVB+WRG5yTyM/rXHO8p+/FI76atBOlLmNi+u79LW8sZJknjVQ
dy/dfK9V9ule36RD5WiwM2R+7UHvyB/jmvDvCmlz3firyNXijSG1cD7NFkqRjcAW7gentXv
1ufNtD5brlQFIIwB7V7mBhGlRb/mPncwquvWS193uctfeHtL8Tavb2+qJLKlvumSEEhJWPG
Gx2GK8o8UeFNG0T4kSpd6bNFp86LLDDBFvCMeCACemRXtcRktddhmUZCuFwD1UnB/nW1q2n
w6hKt3abE1GxJMXmDcpB6qe+D+nFc7qXUodS6UeWSn2Pmf+xbf/hK1udPMuj2bOFdZQPOjG
PvFduEyR1967XS7HR7a8Mlos9/d9Yy07TeWcYLAdAevJPevQpryH7XNBcRJaXj7fMilwDJ6
EMfvCq42x7lSMRE8kKAM185ia9RScZxaZ9rgcFGUedSUr6lTRLFtPs5XkAW4uZPMkx/DxhV
/AVqNIMcnOaqhiVxnn600yKMD868ptyd2fRQpKEeVF3zwoGD8wp5uD0zWf5y9R/OmmcJE8r
glUGSB3oUGxySirssvdJGwDvhm4UAZZvoB1q/DpviG7CNbWCW6HGGuRuY/8BHT8TXU+GfDy
2dj/ad5Asl7KAxyRiMdlB9v51NPr1rYSEapcRWzODsjjbcce9fSYfK6UIqdZnxOLzmrVk4U
FZfiYsHhiZjI2sXbTqgDeVwB9MDisXxprl34c0y2h0COKE3L+Q126bvJ46AdM+lM1/4j6ZN
bvBoUU17eHKIQpEa+59cVyEOr6vuj1e7uRM1xuFtZyKGjgC/KJdv94nJFaznSpe7T0Xc8+E
alV3qO7OZ+wvLfS6lcyNeTPyHuW3npgs56fQDpUarNLMfKVbhl4BI8uFPoO/4VrNwojxuA6
nsT3P51manqdpZws1xPsUAsVQbmNeOpSnLTU9N04wV5aEUsIj3TXTR3l4MBfN4jjHoqCuO1
6/8AEN7O9tc3irbKPkii+RDn+f410Gjxxa1G8t/r1lpFu7A+RvHngf7RP3f1rVj1z4ZaBcG
aOR9Xu4xlWwZCT6Bm4H4V0Rl7OXw8z9DF0ZVY3vyr1/pnnGj+BPEesylYbNorfPzSv8in8T
1/CvV/DPw10nRDHeXf+nXq8qWGEQ+w/qa39Hv9Y1ZVv7u1Gm2jD93a9XYHozHt9BWyDhiOv
auXEY2tP3NvQ93AZVh4JVLXfmIE9jUnA5ORR2FC4KliMdhXmM996I5bxr4httE0h7dnJubl
DhR129P16VheFNEuLS2luL8H+0b0iSUnkoo5VP6n/wCtXcanp2mXXh/ULy60+C4uY7qBEkl
XlAOQQe3PasxtQ8gtChxIw3NJ3APpX2+XYdU6Ebby1Z+ZZviXVxMnLaOiHXMltBdFGCyzMO
g+6nHGcfyrB1GU/ZTNLtyhDj6hgav3CbsPtAVSMkcACsi/vbVI5ookkuyg2uLdC4jzxliM4
7V6k6aSaSPBU3LVnl3jKx+zeJdS28lrtiD3wRn+tL4cEkN9GdvJI69cGu41bwNretTQ+IL+
1l02zmKIFc5kkKrjeVP3Qcd6522g+y+JjbozNGjDbkZPT3rFQnCKckKUlJ8qPQ7JfM2ykYK
cDAIP/wCqtQ3MySAFiWdcblHIxz+tJYRpDbpM+EjCgcgAfrxUNzfaOZhANWs2uXziKGYP07
cVVad6DvuddKNmjlvHYC6bZuGCsZyBnqcLn8K8s1fBuCMkHnA969G8b3kJtdPjkkVVadiNx
wPu1wSWq3+uwW4YBZZAA3oD3rzMFO2HTfmbV4c1dpdbGZpM9xY6iLyEICnPzrkH8K6TSZP7
Z1Fm1cN5Z5Kk8ysOgJ7KPQV6rB8ONJuYILO1sdshGHnLct7mofGeg+EtI0rT7PTz/wATBeA
qnG5e7E+uelTQx1OpVStqdlTAVqK97Y0/AGp21l4iSJ9AN/M7AQuj/LbpjkhMfrmvZbq+lv
43gZfIVlG4Y/SvnbQ3vFvYItGyt/KCgdZNufXn0r1XTvEE9xqAsbnSpYbmGMNMTMrqOcZBB
5BxXq5hVqUo88NkZ08PGpOzLHiSJr3RH08mYNLIis0I5Cg9T7VV8D+E9R0HVTJLcRRadctu
MQUsJnCnkZ+7+tbaTWRPnvEcr8wYsfy4p0GrXEyzm5mSKKIHAXoqgZyTXl4TEUJ3k5b9DfE
YWtBq6sjobq4jj3CR8cfKhOMe9fNniSZdS8cazqFpGphuJQkbdmPQn8663XvFc19ayJb7bW
32Ettbc79e/auYsdO3XMF0Q3lIgZY2AwCRxz361EsbzN9jd4B6M2tL0+EQGKBSNoVVUcsQT
/U17L4V0JfD+kLCy5uZfnlPoey/hXPeCvDwAOt3o2gcW0frgff/AJ4/Ouyv7lrWzMq4aSc7
Ilb9WP0rzqkXZx76sqpKMpqMNkQ6pN9pnj02B9zuQZHHQL6VoX97Ho+lAKD5zfLGqDqT0rO
0K2S2El7PnzJDkbjyfem6xdRsY0iVZr4tmEDnyiRjP15rrwdN8um5yV5K9uhV03TEmZrqaH
N4h5dm4J5+UY7D19a2hLIAADGuOMFqp6YkkEk9pjaIVSIMOSTjOaztQ1qDRbhbK4u0MoQM2
Ux1+lazow5n2RCkzSedTkJ02jBPriuE8UeFb2+1R9T0e4gWW5AFxbToGjlYDAbkEA4rcmum
A6kHgmokvCnL5YHtXzixDifaSy9SR4d4j+HPiyIPrM97DcPF8r21iSjiPvtAABx6Vg+BdDi
vZNSgledXXlJI3KMnP8/avf5py0hIJ/wrjJ447DxlFOsaRRajG0TlRjdIDkZ967qWOnNOna
z6Hj5hlXsY+2jJ+ZB4b0r+x7+OJZZJHdnLSyHLuSOpP4AV6JoV4sySQu375TyfUVyswaLVb
aQ8FscY6Ed66CIpDeM7xgqwyMevY16eExLqR97dHy9SkoT06l+5XfPE+EIVuSfSpEvimrZw
oKrjn+MelRnfc2TqI2ZsFwR+dQ6SBeeILVHhJKtz7+/4VjOnOVWPLs2dlKUVBtl/XLYaro5
tNTt/IFwuASRxnuG6g9K5y10jxLKGt3sku/L4S4Mqx+Yvqff6cV7kbG1ubbZPbxzL1IZcg1
EdPtYn+S1jAb0GK9mpgoVUlU1sZYbHVcM26Ttc8Xm0zVbWMNc6XOv/AFyIk/lzVMKJhuQnI
PIIwR9R2r2+a0i3YVBuHGDxWVfaTYTqWubSMseA5GG/OuKplNNq8HY9rD8Q14u1VKS+5nkq
jbgHv3p1ztFnICMiTCKPUkgCtvXNLOlb7hlaW2yeUQsy+xAH61mWEBu5o7q/tZrfT4WEiK6
4aVh0JH8IH5mvG+p1YVbNaLqe5XzXDzwzlGWrW3U9YDrLpkdvG5XcBkg4x615T4pt5R4hm/
s/WI4wAEuDcEYZh6fh1p+reLpQW2XptIZVwBJDtER9nHBriYxJPNJ/acckrlj5cwAKSDrnP
b3r0cbiVUp8kFc+Rw1O07t2L0/2rTkZbee2LT5VpbcAkL6A9gfasZlJf5pgxbqDyf8A61Ws
WiqPkUbzkKq55+tVZXtUkO7fgdgOK8FNvQ9yMVBaMrFVywbB45GSK5HV9MWG8N0l49uPvFc
lzn1HpxXUXV9CY9tqkUjY/iDDFVtDtYtX1WRLvSbnUYY/mMFjb5Z2/wBs8bR7Z5rtoKSdzi
xM01bc891WGW8AlUG4fAXzCgUHHqepNdD4H8A3Oo6tDqepRNHYwkPhlwJWB4UZ7eprb1jxF
o+k6vDf2nhYwiAmKWG6TYWzweMkAg98etdr4d8Sza7bC4TSXs7PHyySMAWPoB6e9bYjEVYU
7QXzNctwdKrVTqS17HQADbwcdsZpehyT+tRs6joevQUsTQbibgvg90AOPw714UYNn3Tairj
twz2p27pzU0Vo0wL25WZMbtynt9O1OFndNEzxWzyBVLEqOABzmt/q9W+kTB4qja/MjInvYV
0XX7KSZVctDcqpOMjO01zdvLeaxqq2nh+1F9P5IE0jnbHFzjJbv17V0F7omnapJDPe2yzNH
yAxI/A+orU0mL7NfT/ZlEYSzfCqMD5SCP519FgcdfkoWPjc0yq3PiXLTf7yingyzsbYXHiv
V3vMZIs7X93Ex9P7zc9+K6HwFcxvqdxBZ2VvZ2qRp5UMSBRjJHPqaz0sb7XHeK1bcrfK1zI
eP+Agdf5VraRHo3hrxHaaa15Ab+fh1LZkx23dgPavqVtqz5B2vaKLHivzZ/EtnYSKRHeboW
BHA9Dn1Br54165tdM8RTXJiMkqq5CsdoJViOT6e1eqfG/xr/wj15aWOmSlNWJ8/fwfJXoDg
9z2ryfRvDGueJNPkuNSmklhmbzjE7BS2TktnqM+grnrSUo2Q/ZNy0OF1nxdq2p3rNJePcRj
hUcfu0/3U6AVl6ZcyLrNpdGT94JQ27GMc9MV6jqPwz0WyWG6eYBQ+HjDsEb2yeazT8PNO/t
Vmi8RQaeA++KF0LOqnn72dpx61wRq05RcnsjplSmpKL3OX8X6ut/c20ERJaEMZDnPzE/4Vo
/DbQp9Z8SfaMFoLBRNIF6sc4UD8f5Vymq2Js9Xurcy+YY5Su7Ibdz1yOK9T+DdzPGdbWNBO
xjTCKcMOSMj29awxHLCg1T2OnCRcq0eY9m0a/t7bTXWeX99IcZxn6CuC8eWdtZpFqMLSC8u
5Njgn5cAHkA8/lWld6TqGraJLa20wgljZdzOCGUDk49815xqL3WoXItLSa4uyox575LsR1w
T0FebhMOqMlVkz6bHVYtezSLtjfppt2bqEbpEjK+Sq7mJP8WO341o6P4i1hvEgvIrbdKUWG
WELuaVM5wxHC47VNovhpYoPNvZUhjfBaFTyf8AePU12drYQwRR2FgsW98lQvC49fenjcyjJ
OC1IoUJ6Sei/E0rbUXSFmuNNKPnIUXAKY+uKnW6W30+S+kik8qT/l2AGWLcbQe4PrUK6HGI
v+JjN5wIwEjOwZ+o5qjf2qW8JuZLmWRg6hFlcv04wO5JrwqUk5r2e534mT5bT28zPi01TZr
C4zlSDg8D6V0XhrQZtVuE3WzRafFxJMw+/wD7K/1Nauh+E7q5f7dqsT21qMMtsx+Zv98/0/
Oupk1BVsfKiQRwx5yU6N9BXsrD+yXtK3yR41fGKp+6w+3cS61/R7GQ2stwIUhAG0Ifw7dK5
+68Q20l4biILcFhsBY/JEo7AVJLGb5oprmMSA5EUDAEjPr71Y0LwnGlu0skr2iD94sMEnyA
nr1HrXO8TTnpNOxzulKltqyk19q118stw0SKBjCeWig+5x2+tamixW6Qvd2Fsbq8B/1s3C/
UE9aHtVudREEQdyD96RtxH+Fdfb28FtboAB8vUnvXVhcbz1OWlG0V1JxGG9nBSqPV9DIRI9
F0q61DUZhvJaeVs8Zx0Gf0rxXXZtR1XV5NQJkTzwGCf3B2H5Yr0HxvqLarqC6NC4jtoCGlI
/jfsv0HWuXNrcRswTUIUBOdpj3Y/E1nicT73LB7HVg8HKUeeSN2WTkHPUDp9KhLkjBol4I5
7Dt7VHlQDg814LPvUgdlIJzgisDXbVLrTZ5D8ssI82Nx/C46f4fjWtI45HQVAux7i2ikXKt
OisPXn/GumjGzTOPHaYebavoS29hdXWlW1zewlJwgdec845FWlctbEKMSoeOa6fVFSJII1j
CrtAORXOEtFHJMI2kh80qHX+EHpmvRw1VSqXWh+dVaLUNTb8J21xqGrLKQPIhUhwMnJI6fh
XZaV4VtrDxJLqkTfLInKHPyt6+1c14N1C1sJrrTpW2yF/NVvUHjFd/b3kUylYpUZh97Br6u
gkqaR5krtmsAgUimsieWW4J/WoIbjzIgSAD6GpHztAIwD05rYkglABwQCp6+9Zt0qSK0b52
kcEdRV+fcyZHy/Ss6acqzF1JQ+naq6DRzMkzRa9bWzI7K7bQwOeferHiXyotGunt0jlukUs
sZ6lgM9O/0qrr7TrPDe2KrJ5P7xSp53DsR3FcJ8T5rq90rSNZ0e/msvPnKOV42uR0b6Ff1r
glPlUkbxV3FnKa1d2d6tub0OWCFIiYWt4iv8QTP3iDwax2t0t1CWtrE0SEnBXBroZpvEGp2
1umuzWdykChQUUs+QPvc8L17VmGFwcEnKkjdXzOJqU3L929D2KEJaqa1M7+0Ef8A10DRsOO
neiW4gkiKzuDGT3BH8q0vsh2YBYsB/CefyqFY7KRh9pnmGDg5iXP4HtXIpR3R2ybSs2UNPk
06KVri30uXU3Q4CBWK59P/ANVX9S1bU20OWxstNvdHhmxuMMLIVPru71vWlwum2ebSe2uEm
PWWTOw+wHQ1zmqx65qmoRWMV5AslwpzOwYCIA9AP4mxmqhUvMylTk7JIpeEtL0K/u5zNoXm
3VsTuu2cyRM2eg3Hg98c136qvQDH0FVdL0uHR9Kt9OtTlYhgserserH3Jq+qEnBHXpxUVKj
nJtbH1+DoLD0kpJXGAYPXNOljZbSGTBKvIUBHrjNWbe2aWYKo57noAPUntS6nd2kzwWVi26
K1B8w46yHr+OAPpW9KhzRc56W2JrYr97GjT3e/kjLSMJcechaOTGCyNgkenvWlby6xdwm1h
urq4j7xqfl+nArp/Cnhiy1SzN9ebmXcQq9AcV6DBa2trbiKC3SNQP4RjNe1hsBKUVKcmkzw
Mdm+Hp1HGnTUpLqzxee2vbPZ9qtpIQ3ALjGaLK/t7G/hnuwFgYtHIx+6FYdT7V6NrqQTxfZ
JYy6OeWI6fjXG3GhSRZ2SJcYIG1e+TU1cBLD1FVoa2CGaUsdRlRxHut/cYeoeJda1JTa+F0
XTNPI2NeypiVx/0zX+Ee9Yv/CPR21qz2Ujf2huEgu5fncuOeT6H0r2LTfB9paRrcani5l28
xMflB/rVLxRptu+n7rSKGHysMwVdpI9BXVUo4qtHnlK1tbHn0K+ApT9jGHNfS7PlX4qPfap
4qbXLpGRrmNFlj/55SKoBX6HGQe+aw9I8ca5pNqIIZzJHCPkQnGO3PrXvmo6Xp2ori+tIrh
f9sZxivNdKsfCst1c7tJuL+4kdmSCJwkcEYPG92OBVYLFe2lyy0scmZ4CWCtKDupbHHal4w
17XkX+07hBbjkRqMKP8azLudpMtu3pkAgHAPoa9Iv7LRGeO2FlYRuy9Le4EnuATjGfpXMJo
IW4vlt7F5Qihh0YoM9Rj09vSumdShC9pXPFUas5WcWaNn4R0OysYLrWblXnnXeYoiztHnnl
V6fjT7OS28LavDrWg3EmFO2W3lRl8xD1Gcf/AKq7zQZtAj0mKKG5gCuo3xGULkj1Herurya
UunOsVqt7I3yrHF85ye1eNiM59r+69n5HuUMnnBe19prubFvNZ6xbQ6to9wYku4xwx4z3z9
KoDQZ/tDtbW8Cvk7pD8ob3qv4etm03Rra1dNjR/eTOdvOcfriukRxLdpGQdpP3c/lXj1q1R
vlT0R9lRw6lTV9zMtdHkFuwuoIjLnBBfIb3BFUJJZtI1mOdoSIhx5a8kj2Ndp9nMXyGLae+
RTrfTptZ1M29paArAqs07DIQk9vesMPCVWfLFXuc+LVLD0/aOVrDYmn1KWO30q38+4YZO8Y
WIf7R/pXSaX4UtNKmhvtU23t9n/XPwsPHRB2/ma2ooNN0CyWC2T5yMnHLSN3JrM1OYyKlxd
XOzyzkIMkHPb3r6Shh6OBhday7nyWJxNXGTvLbt/mSahevcAskhitVGCT3HpWHBua4WOOHE
ZBMUK8iMerenNaKW891ElxPELaNOY42bIB7E+prPutdW1kg0yxidru4bYmxAdzdzz26mvFx
OJ9tOy1OmjT9lHmNmwtIllV7h1aTO0EHp7CnalcR2rOY/wDj2A+YL/eP+NMhhNhCJru48yc
r95vlVfoP61gaxdG7jit4N7uzZjUcEljjJ9hnNccKVWvLkgvd6s3co017Sb1Op0G3VbBLyQ
fvZ8uR6Anj9KTxJrCaTpxjjcC5l+SPJ6e9XDcQadYL5rhREgHI9BXnF3ePquqvqFyAVBIiQ
9FXsfqa75Shh4NQ6k4WhPFVE5bIIdOa5tZJFnVJAckueT/9esn+zdRkJKRTkDjOxhn9K6Tw
xNby680M6lgm2Rfl+UHnmvTUkRgWVtwJ6g1WGoRnC8nqduJx06FTkgtDxaS5Afj2/lUfms5
GRgVGsBuJP3atIQBwgJ7V0Gl+FNX1Eho4Vto/+ek/f6AVnTwc5u0Yn0dfMMPQV5zRg7SW53
NkdAM8etaug6aNR1eGUspgt23kE8s3b8ua9P0rQNJ0Sz8sbZJ3GZZnGS5/w9qxLX7PJrl1N
AEK+Zj5Rjbt4Ix9c16jy9UoqTd32PkMTnUsSpUoRtF9etirr1u0jLsXqMdelc/YRStFqGly
qcvHuTJxk/5wa7HVR5ahypJVh0964/Ubs2N3KX4BPX+6Pr2ryIxdKqc7lz0yoIrhoLe/3NE
Fcq6jG5WGR1+lb+kSrJHLGlyVuJEBV88MV6H61FfSRXNkstuVEcigPz19DVbSVG6OOVMPA2
7Oeor3o1pRqct9DzHBctzvdL1G4dFiv1McwGOmVYeua14pw0Y3HcOmKxIbh/K3JgcdCcCoo
7/fKQCAy8OP5GvdTSimcXXU3p5I9ow/JPrVK4I27wMj+dVmuVfaSQcNT3kEittwvce/tU86
eg+UzLy1jNrIIRhmBIHb6V4D4i1e9sr/AFXRrkM1tc4ZVZvusMFHHuK96e5ZJWzE4jxjLdP
/AK31rwH4jSNL4raVkYBF25IxnHPBrzcVyyjdHTTco7FjStaglRbe4JDMAD65q759lDex2p
kMt1JjZCilnYn0HeuO8tZpEVVKuemDjitXSnn0zUrfVrZN9xayB8vzjHUflmvnPYU3P3noe
qq00rxWp2L6omi3qRams2lvjAF7aYRh/vD/ABrqNOXS9bsBdRw2V0ckF7cgqffNdqBDruiQ
3SCOW2miDFSoPBHSvLdc8LQ6Rfi6025uLaN2KiWCQxsp/uvjgj0Jr0MXlcYU+elJk4XEe3q
KFRK5r6hZpBZyyJDbwqoyzkfL+fArgo0bUdfju8MsNoxKuOFkOMYHqOetX5rRpip1C7utQK
fdW5lLqD/u9KlHACjOPQDpXkU6PJq3c+soZb7ynU6E/mFmznHc5qIpK0jmK9uot5yRHJwD7
ZHFOAbIGM46U7B6lePrWi913R7cqUJq0lchuEuZ0WO61O4MK8sinbv9yRVi3WBESOLCxg8g
UwhcEsu7inZVeQMZrTnk92ZQwtKnfkVrnqOi3WgaTpVoFv4085d4MsmASeSBn+VXNM8XaBq
90bOwuftUozuCAkJjqSa8gXTbe8uo0Fot3M7gKhG7PPOAeBxmvStB0N9Pv1uREsREezaoAA
X6CvrsHV9vT5mrWPzTM8N9Vrcl7t6nT3tql5bNEuVPBDMucVjHS0054rubM6W5Bwowcjoa1
w0gyOqHjFQXUu+Mwsdy967UeWjPufERaGVipVossYuM468Vwmra7d6rIUjR7a2KgtGRyx+v
pXW3ZtjbTMI0Dg9VHJP1q/Yafod3ZLK2noZWADM/OawxFJ1IcsJWOzCV4UaqnUjzW8zym8i
aewnhikCSPGyqxGdpI6151oOhTxXy2Wo6TIzFjjcu5Wx3U9CK+ktQtNNs3dbewi34+UgY59
64bVpVS/jV1jSd4ztHZPTFfN1sPTw8GnO7Z9BUxjx9SLULWOYvtLitraeBrWBfL4HTafauf
0uwksriSazZWYkbiegP91RWxrelSXNvH5UqsSxLsWOSe5NU7HTdV00lltkeBm37kbdt+uea
8inKKTtL7zua5aivHY2LHSbLUcvJpkAmU5YmIDn1zit2XQfs1pm3RF4yQgwB/jWp4bntpra
WBgomABII7GrOoyqt5HBaSSfuf9Zu4D+1cjrTnNpdD1E4p6I4a6S6gg8xcbR1z1q/o8dzNN
CseZ5925UX5uO2a6rS7J9Tv2gEMSiQlskYBUcEe59q7iw0nS9BhLwwxxMR8zkDJr3cJgKlV
c1XRHh4nOPZScaer/Ap6d4bNwY7rXZRNMo+WEcIn+J9zVfxNLDplrbjTUht2a6iVwq435OM
ZFWdQ1u4meO006LMko+XPAAHVmPoK5fVHvBfWEM8keoTrLxtG1I8Dk+pOCK91qnhqTcdEj5
qU516l5O7ZrX1ybSdlYrJcvhUdhwO/Pt1p1pFEjrLMRcS/eLdhWZOzmXyZF3u2MjGc+wrC1
TxXpen3LadJfLJOrbfs0B3MG9DjvXx2KxdTES5aK0PoaWEp0IKVaW50GsaxcSb0sLY3RRhl
A4XcfQf4VTj1W0tYJJrfS5V1YIQrTxsDGD15wR+APOKNItp4LYX2oBbfHzCPqIAedx9Wx+V
X/3uoXg8gMI85C+vua6sDho8zU1d9+xxYnEcytT+H8zGt57jUVjWx23byjcZGl3nJ6/T8a6
Gz0UWb2k+otiSJy4BOc4GOT3Nbem6db6dbhiAWOWJCgc+uKw9RkutZvfssI22cEmyWQH72R
yqnt7+lejVxCUXGKOOEOZpsoa3fNrKkRkixViFYH/WsPT/AGeOtclLLI0hhRfnztQDua7DU
2hgkto4YQAnyYJ4RfQCsHUUWOaK7jULJG2ceor551FKVz7TB0XSo7akmhR3mnXqyLF+/wCn
Iz+PvXoCMJYY5iPKZ1DMoYgZrziXxNBE8UZyZlJKoOdxxxkjoKVPHV+I1WWA7lGPk5FdGGl
WV2keXjaSqNdzrrnVdD0qZLTZ5tyyjbb2qjJ4HYVlzfFLQ7O9awEm2aIHzFX5lU+hI6ntx3
ryfRvAXiNNbnvLrUI7JJBtM8czSy7T1AJHXHGT+Vd7beG9IsbaO0htVCRL8spUF+e+eue9e
pVzdQ0h+B5NPL+bVoveH/F83iWePVXkeG18+QJG3yhkU43GpvBt4J5rxtxaN7uV0PTchYkG
vI9d8L+IPDlpeWWm6rK2hSTxAI7bnG84bH93nr65r2HTrJNPsLRIF2iJFUE9wOKJY3nUeXW
7Ob2DjJqWljq78Nc25AOWAOQPT/GuU1GCOaKN3U7gMOp/irp7KdROynLbhkZFZ08EYu5IZW
G1+Ub0qMZDntNF0JW9056NzDCowrxAYIx2rV0+1jlUiJvm+9GxGMEdvesy6tZ7YujoGQ5yV
6Yqsz3caho5zujYMnbPsa5sJXVOolVV7FYijeN4HU3eqtBbCaFAG25ZPes5NUSO5EiZaOUd
AfuH0PtVGXVFvm84pgldroeCCKzGQwXBaJsxtz/n3r6KeJS1jseWqbOxS5IlGZRhuR9K2YW
jmLruJB+6Qa8/cGaFfKkIlXnnvVi31i5WFcF2eLlweCQPSsqVZRbbNJQb2OoaKOWRv3xhuo
zjcSSGHoRXkXj+0uo9SjedXYqWAUINjKfQ13I1KS9u/KEj5flQxAIP+Nct4gmOqNcW029Jl
XYu8cZB65xWOJrRnT0RtRpvm1OJsYoVlBU5Zegccrit9LUPAzgHcwxkD9ayLa3IQifKTA/M
w6VvbvLubWNw2CyqVBwSCD/9avn6jbkrHrwSjTbaPSvh9qcCeEvsM7tvtnbIIPK54K+tWtZ
sJbx2jWEXFtMuC6jIcH1HY+9clYaHqOm28N5YXLvbzNvkRGxJCf7yjOGHsRmu5e5uo7SErK
hmA5JOxm99tfTxk3TUKullueLe0uaHU87n0LW7WVoVtkvIo+jB8SY+nQmqoiuEIU6bfIxOC
Ps7Eg1t+I/G7+HdYjtrvRJruGYArPC4APqPr7VkyfEjUppRHY2U9ov8LuodW+o6/jmvKdPD
r3pN28j3KOZ4tLljZ+v/AABiRmRiBHJkdd0TA/yqymnXrxkx2UzDGeIm/wAKE8eeIEGGns5
Mf3oWUfnmtGx+ImpoyieKwl7kJvBH6YqYQwcn8TOyea42C1gvxMKSCZZGV0ZCo5DKQaRI2I
2jt7V6XZ+LNA1WIC6e2imbgo8ilj/jVmXQdDvYzKiRx56NH0ru/s+E1elMKfEM46V6f3Hmt
hfS6bqEV7DGrtHkbWOMg9efWu+0rxdDqany42V422yK4wwP4dvesrU/CIEZksJ0fHVGGQfx
61yd5o2o2kqyPZXEbr92e2bJH4jmtaP1jC+61deRzYyWCx79pGXLPzPU59Wt0TfJcbVPYis
tr+O5LG3Z22nJYghRXnLapfwbVm1K5iLcIbmLO4+xI5raiHi3UrYR213cQwkEkwwrGGz6k1
3wx72cX9x5TyuW6nG3qWdQ8VW9pqy6a+n3LxIoeWSJclfTjvmrlr430SGNltrS+kcjoISD+
vFZ9t4Q1ZVPALE5LyOWLH1J71FNpF/DN5IglkbqSqHB+lcVfGYlX5YaHfhsvwUrRlV16keu
+ML1NPmuobRbZIxndKd7sewwOBXCC+vJ7lL7U713uHwVQKCQPQDtXoF14K1bWbE2xiEAJDB
2bGCORmn6V8PLawjK6vqEaMrfMyHlz6c88CvPjhsRiFzT0uaVa2Ew9RQpO6S6anEs99Oyrb
2scZxgNMS5P/ARV608KeOtRTbDNLGjcFzbpGP17V61Y6boOko0llZiZ/8Anq3OPxNSPrdzJ
L5cBhBPZcsa7KeV0oK9R3OOtmU5aUlb1/4Bynh7wHrEVoJ/E1/brcRsNrW/B2js3Y12Bs9N
tm8183cxHTAxj3rPe8Y7pLq53nkbe4HsPz61mtrC3rSQ2jpBbp8r3LMCF45AHc4/LvWqeHg
7UYq5xyqV5r95J2Flv3ja91aFUXyrn9xjg8L835kYq7f6yhPUSXBwfL7D61g31xb6jb29tp
5dNNtm3POxx5xHYDqee9Y+ta4mkWLNHAbm/uQUgiIySemcV5eOx8nL2VKXq13PVwOAjKDr1
lojSk8UW9lqtxDdSsrPGgVlXJ28/KAO5PbvXEeIfEep/apFtZpbCfdtDAfvFXqFX69Sfy6V
u6HpUmh2g1G/tje6/dZI3HIhzzgdhjpmse7sLh9ceEql1fSPuZ1bKBiOfwHSvQyypGpFKt7
0V/Wp4+YwlGb9l7tzMstS8d6kzaJFqMg3IS0mB5gX3YjI/Cum8LeAbfS2g1O7la4uI23hQc
Lk/wARz1Nbul6FbaHZTPLc+dcyjdM+cBvRQP0rai864todqbHmHyx7eV9zWWJrKpOUcPFRj
5dSadNySdVttbFaZn1GZbOEFyQTjHX3I9Pauz0nS4dMtVRAd5GWbqTUOl6CbGy8xJN1wxBY
uucewp2va1Bpto24gyMwSNAQC7HoBToQdlCGiLnJN3ZV1S6uJbiPTLA/6VNzuPPkp3Y/09T
Uv2eLTNKaC3QKke0qWPLHPJPueaz9P1S1063f7W5n1Cf5pjGuSMdFB7gUuoXs+pW0sll+7X
Znc45I+leVjq1rwprTqenhMPOUlKpojBv2jmv5GGfXGc81yGtyyyXi2MDM4lJ5x2Hb6V043
BtzMuGHXpWFcFE1pbwIXSMFJTF8zIDghgO/I/WuTBQjKqlLY+nxk3ToN090RjwzN9mNzGEj
mC5xs5b6ntU9r4Vvri1jmvNUt7aRxny44mkwO2T61p/21DZxLIXE8MhBR1P+eKxrnxPJFcM
LSaLyjyMmv0elgKTgnGKZ+c1MwruTTm0dNHJFcpuGdmB2x2H5UyIvKfNOGDHgH26ZrzseJ7
y9/wBB0iQGKNds14RlE452/wB4/oK6PTvEdlFZ6ZbSSgFkWFT/AM9Zdu5iP6ntX5Z9UnGN2
fZfWEoq636ljxRY3N5odzBbKGnJSVN3AJVg2P0rX8O6zFrlgs0e5GUmOSJuqOOoIqEX1jcL
hr6NSqlm+YHK9z9Peua0K+tNP8U6lLbzbrG+mBjkH3TIowSPY889678BB35ZbHBiYc/vQ17
nqao1sUkyQnG4en0qxNbw3SDcV5OQfQVHbT293DhZRk4OBT/s13asoij86M8jb1X2r6uWHU
laOp4iqWepUudNDWrRZ3I3GD/DXLXMflXEkDEAx8MWrsEu43LRqwyOGRhgisHWrO3uZhIuY
peizryD7GvMrYJNe6rM6Y1rPV6GE+8Sg7Q0RxkAc/WnZjVRMqhwDz61ea0nhVd8kcnGfkbj
FTx2plcrlGAH0P415rjVp+7Y39yWpmNkEywctwVGeoqMzC7l8w7YJU4KnjdWkdKlhLGLCkk
Eg8qfp6VUu7RplPm22Hxw6tgfjWntmlqSqSbKyMrOfLIEi/Lj/A1HcW2o3IcfurwEBXUtgs
Oo5HQg0i2F7GVb7KJsfKDnB/OrlnaC1ct9meI98Sc/p1rKGIbajM6HSUVdM5n+xL9LgGWAh
B94E5IPr71fSwG9QRv8sZQsORit2ZZprhZCzHPTe3IFQ3SIFISXZLnucc1w4jSfuPQ6qU1K
NplG2nltJFMgkkR3wAuSQenArqvsGo2t0t1cWjSkDCupySvoR6+9YegXdvZ+JkbUGSR/JZI
MnCh8j8Mkd68o1W98Wadr+p67p2r3LNb3kiPC7sVUZ6bfTGMV7mFjH2Kqzlq9Dx6jtNwSPX
fGEa6r4H1NIUjE9sy3KqR02Nk89uM1wOkSw6oFdGUgqCGUkA+vWl0z4mReI7BtN1QRWuqS5
hMaxExXat29j9aWCx8TeHriEX88lhpQ/wBWnlfaViH91j/DSxFF1FyLpsa0ans3zdzeg0X7
QD5FvMwH3i3yjHrmtJ/DNvFbZN6BKQCF54PpxzUF54nkgsYZLGayvZJJEhWNXCM5Y4BwOg9
aGsvEckrs+h7c85OoL+XSuH6s4ra/zO36zzdfwOJ13+zrfUZrS7uTFJGQHlQblTPPzccGrm
inx7pe278PLe3NlK37tvKJSUewPb3qeVoZr9/KuZtKnuSEuVnI8tWXj51wcn045r2fSdllp
NpDJPJeOEAeV8Lnj0HQe1ejg4U0rzbRw13OT9xHN2WqeN7+1jSLwfFbXvWZ72bZF/wEAkkn
9K1EtfHV3tjFroel5+9IHec/gvArXl1KSPPlRD3qnJql6zELIiEduma9SWOoU1qznhhqs3o
vwRa03wzbWLvdXVw2o30h+e7mA3D/AGVHRR7CtjZAuN7jZ9elcrLql5wFlgBB43ZP9apTXW
okMftlrz0yjY/nWDzbDrqdCy2u+h3Y+znn5cDv2x9aqzXWn227fLs4yc+lefNqurKjI86A4
xmLLY/OsPUPtU6lbeFLgvz5l3M7bT/ujA/CsJZxT2ijZZVWSvLY7zUdbjZmNpfbIl5LDt+N
crL4itRdSRi+XezDdJIuAOPfmuX03RdWs7l7tDbTIeWVmZRkdx2/Cs/Xo7jzwJB5xdRv8kH
5fXipWYzm7RRCwaelzT13x4bTUk8qVJokHMUr7Qw9cisU/EnV9WuIrOzuorKCRwp+zrz/AN
99aymuNPjX97pqSSsdmSpZmJ4Awa29I8LWGn63YX+o3ARhIJZIgoCRgdBnvV08fCHu4hb/A
NbESwNXei07b2PQpbS9svDjWVnA1xqVzFsV/QkcsxJ9KpWehW+m2NvHN+9ljUBhklc+mK17
nW5Uvvs8dpvjZQ8chkUeZ64BIziqEt4Fy8lrdMxb/VrESSfr0r5ySraqmnZv7z2sNSoX56z
1XQWZ/MXc5IVPm44wP8Kyb6+ie+tpmiheS0BCvjDqDzjP1p95qup30D2/2VLKA/diC7pH/w
B4/wBBTU8LyQ2U15qmoJY2vBaR/wDWMO4UYzntXZh8sqy1k7I1xObUVHlgrvoV7e/n1W5uQ
0EjRIQpk3dmXJq1f6zo/haw+0TbDdSLhIx95gO/sKxYtUOm6fdxWUUMckzkxxEnEUY4DSE/
xYA+UfjVLwh4IvPFettrfiGaSTS4TuDSDBuW7KP9gV6OEw0XKScvcXbqfM4qu5NO3vP8Duf
CaT6zav4m1WBtkjEWduRhVH94+td7pNkY08+VT527HzenrUltaLjewWGGEBUjAwABVDU9aA
k+yacvmzH7z9Ag9Sa6YU1UvPRRRN3BcvVh4m8UW2gWp3SGS4f5Y4k5Zz2AFcPc28+pg6pqr
LJcbf3VtncEPpn196yvELRx61aqJvNm2l2mY5Oc4wo7D9amSeVY8qwYFeu3pzXtYOnRq01K
DOarGpFvnRa0m1u7e8CvIY4jL5jAEFgoHAz3GewqTVILqS+VtPuRazblO/c3zAHkHHUEVhX
urT2sM3lRguWwGzz2x9eafpuo3IvYpJm3qBgqCBnP+Few8DScXeKscCxU+eybui0ZPL12S1
1V1eKBNyorFhOT90DoQR1P4VtxNpccH2e3ttiRrn94pJP1Pc+9Yl/c2uoXaos62s3mLKsrR
li2MjHHQHIpYLyW/t3it4ytwmY3VPmII7/Q1yYbA0sPJ8isdlfF1cQr1HdlPxNpRbTI547v
ywpBKDhSciubijZYUEYYLj+DjNb11Z6tPCLQ+dMzHaWdMc57VlSWNyrbPMPy/L8pOK9mDXL
y3PJkrS5rEWraN9vto7G2u5LC2Xlo4EADj0NYF34OvPt8d5aamHeJWH7/AHZJI5PHA/AV3U
gw2SQTgDrUZAzzjFflUaskftVbA0K3xo5zTdFuIoy2p3Imfy/JEcJYIUznaf7wzg/hW20Ub
QmLapTGNuMADsBVl24OCCMY6VXFuFIw7g/nTc2y6WGpUY8sI6F/TdX1TSZF2E3cI4wxxIo9
j0P416ToGurqMKyKXIztIbqhx3FefadpbXcN5cyXZXy4neMEcZUA8/yqrY6leWFx9sspgjl
QGRvuuPQj29RXoU6lSjyynsz5jE4Cjiuf6urSjuv8j12/tIryBi6ruZeHB5BrFa2SSMxSeZ
Aeo44aqel+ONMlgMGoSizlPAE33SfZuldNA9vc24kiuEmQgdGDAj2Neo5RrawZ8xOlUoNxq
RsYMVncqD8yYHABHX61XuLZ42YvC7qR8rQdc1ryo8EzIkXmRk5HHA9qoS3FvvK4kikHAKuA
Afoa4qisXEz4zdSRssZIH/TYkEf0qIpdbD59uXx3VxzV2S+txDtvLnZjguAD+q1Vur/SFtp
IxdxSggHcsh3L+BP8q4pwUup0xbWyM7zbRW2Mk8LFs8gnP40RTWilvNMqAA8yMePzrPh1Ow
adpLbXGARuEaXBU+6sKx9Z1xhcu1sBKhB3BeRJ75HKn8K43T5fhRpz/wAxuz6iI9phkVh/D
g9B71Q/tOd5jiSN5M8KAWNcnbTRanOwaKaBYzgoWKuPbJBrrdO1DSLRfJgslBUH9zGTLM7e
5xxn3rNUHJ8r3D2ltUTfYpL0qQjccnOFVfc+lQx+F9a1mP8At+x+yWpmQp9jZmIuUU4GWPQ
nnB7fSumTR7/UIh9um+x2zLzBb/ebPZm9PpW/Zxi3tooYxtWMbAM5wBwBXTSpwox5ZalPmq
PmWh8x+ItMh8Pa5bXUUMhtJZGV4Tw8Tjhl9iCeK9T8N/FXSpPLsPErDTrhEURzSgqlwuOGO
fun9Kv+OfCy30lxcwDEkxMg4+YOExkH6AcV5pd6paS2htdcs4r5o0CxeYgOPbPUVUptWSVy
qcU2+h6Hf+OfAw1GZ4NCGow2j7nvbWFGUMBnI5BbHrXoVvcwalp8N5auDHMgdWBHAIzg471
4Xbavo1lZqY9AiWCNNo8hhIRx39qw28UeDrcyXFo99ps27kWkjxnP+6DisnOdW8XF2OlU4U
9VJXPoDVbvSNJSK+1RIg+4KnyBpJG7BR1JrDb4lWERAGi3wG7G4lOnuM9favEp/F3h6Rbd7
SC9u9RhwftM8zMQfYHpXsPg3wZCdPi1jxBBDPdzISlswBSEE5yezOf0rOUJQjzSTsTzRk+V
WbOt0LxLpfiCd4bXzhIoyUeEqAM4znp+tal3p7yY8sqi5xkjNNt2isrcRQxW8SLwqoAoH4C
kkvnZNvnR7QMYFeXVqyk9Is6qdKUXe6RRbSrhckSxn16jNDabcMV3zQBfxJpLjUVTI+0IHx
wMGsp9WvY24kiZf93GK5Vz7vQ9FOctpM2xpls2fMZnOMDnaPyqjeW2n2UbG4mwSQqxr94ns
AO5rHfWNTkJButuf7qgUeG57VvFEk9ypm8hfkJ52t3OT3r0sHRdeooNnnYxSoQdR7+p1ume
EkuGFzqUK+SMFLcMcf7z46n2rYGjWtnELe1sooxI/JCZ689a0LW/hkI2Eklc7cVM0nyyNll
zxgn9a+9o4enSiowR8nOrObvJnn2r+G9LnkdZrKMGRt/mxLtdD6iuOvY57C4fTdTSRoZiFi
uwnyvnhd3o1eoalNG7kJ85TnpXE+KPN1Cz+x2cbOUkSUPj7hVsmpxuXwxFJu2q1Rtg8fPD1
VZ6PcoKky2otb2aO4hHCeamTVm10aR4PtcsqW0A6YfBb6VWWSdP+JpZyxrbiJsTTqCgOccg
9CDWO9xc6jMl3qWpR30wQIGhGyJAPRR/OvgIw5U23aXY+zVRVJ8sYpx7mwRdW83mQ6veLsz
tZiuQPTOK53UkWbVRZ2oudV1W5IYyB/M8v6nop/lWHrUWprP8t3Myu+5cIWWNB688k16b8O
dOijspjZadJYxLjfdXXM0znkgAcAV6+Dpup71Wba7Hj47ERg3To01F9yTRvh3bl4rnX38/B
yLOPhCfQnq1eheXHFECyqkcYwsY+VVHsKrTXcFnJnJaYjAUct/9auc1XV7y5kFhbbTcsM+X
uyEH95j/AJzXpvldPlgrRPJSfNzS1ZrX2rG8Z7S3IjRBl264Fc/dXKQKsVsCI26k9SPWpvK
+x2DEkiHOZJ5FwZX/AM9BWQ11HLdeUbCaSUjdlpFCoo7t6V49V1sV+7pRfKvxPdwtOhhf3u
IfvP8AAzNYtY76282OTyJ4iBHJ1zkj5T9ap301xo5jW6igmLj5VE3zYPfGOlWrjxFpkWoNZ
zSQgqAxiwemezdCfw7VzTapHqvie9mtkNyj7Yof4TtUdD+te5lOFx1KoqclaJ5+a4rCVYup
RfvAJ5LxDNOwwh3LH157E/0FbCIvlpIFURqPmQH5j04x2NZmomeweFjNGJZmH7mNB8uOm49
63dOuIJrfz/s6z3EmN2BkZr73ltBHw0ZvnbZGqSebFevAwjJIJH8K461h2ySR3rzwiQ7WYi
SOTawHYZFdkE+0wyxq4d14k7jJ/lWUbCSBlGzCKeB1z+NcNabjF2PTpWdivCdTnufs0mpTx
bx+8aWYtwe3Pete/tW+1lVi2RqAqY7r2NRiyTyFZvm3kkkDOD/jXQWpufscQkikYhcBmIyR
XjyxVS/uo6/Yrqzh/wB6XwV5xnH4UpTaQWGPb0r0vR9D0a+na9WzARz+7jOcIP61paj4O0m
+lWXa9tIBtJjOP0rxnlU0tZI+3/1kpc3wOx5DtIOT646Yp9r5VxIyy3dvZIjYeS4cLgeoHU
/hXd6d4JSe5uFvbt/Kt5NqhAB5g9c9qv3HgbQmO5Z5F+hyR71MMsqXvKwYjPqMly02152Rx
dxq9jHpB0rR1kkDqY3vJF27kJyQo689zWHgY9MdhXZ6p4M+ywvcadcfaUX7yHAIH1rGPh3V
2jWaLT5Xjc8FQGH6VliqFe6UlddLHZl2KwUINwnq976MxWRGUhwGB42t0qWxvb7Sn3abcvb
Z6oOUP/ATx+VXJdKvouZrKeMD+9GQDUZspCflikPsFJriUKsHomejUlha8bTaa9UT3HirxP
ImyM2Rz/EVYEfgKzl17xBDIZZ4LW+Vm5CqVP0Ga0I9E1Bl3R2dwynj/VmmyaVfo+x7GfIOM
FD+VbP27+JM8t4HL3opL70U18U3e8FNBdFPUDGc1bb+2L3cI/AN9PKSCA6hF+uTQtjdIxH2
aYMR93yznH5V6Z4c1G6+wwW2qW7wTH5Y2cY8xR39q68LRVWTjVizw8yw0MNFToTueTxwXlz
qCaLrmkWfh24lkGyScnEidSFYfKT+NYPjnUNVbxW2laREbG2iIWL5PKWY+oavo3UtG07W7N
7PULKK7t87tki5APqPQ1ytx8LdBvY0t7u61Ka2hGIYZLosIh/s969B4KCi409D5/2rbvLU+
bL/AFjW4riyh17SDeR28u9i25WmXBARnXBxzXe6P8YvCenxR2TeGJNHhY7TJDtZVPc+p/nX
oEvwqijLR2HiG7jhx/qZwsoH4nHFeYeMPhzeWkwSe1SLBwlwgxFL6c9j7GuKeHq04+8tPI6
6dSDfu7+aOmv/AIsWDxRp4Zt/t5XJdp1ZBt9u5rHT4wapc3LRQ+Ho9y/eXzHY59cKDgVyCa
D4p020f+ypLK3Uj5/MIf8AInpXKQ23jnTNSk1a0ubi2uXbLSwyABj9B1+lcNOMJt3at6nTU
nUhb/I+ivDcviPX7C8vNeSXT45WBskSPaUx1f5ue+OevNQy+E797gq0mmMz5O8xOGfB6hc4
/KvMdL8f+LbySO0l1nV5tRciMIsMRyx9BjI+teqeGvBHiYa/F4l8Q6k013DGY4o3kLbQRjn
GB+AHWt/qvtXZR0F7aMF8V2zh9W8KeIkaezi0sSEkeXdWTKFfnncrcr9KxrX4Q6iL9by78h
lkch4Z3LnGPvHaMZHpX0MdLvx8xMUnqAMGqBkCSNHIGUdyyHg/lWE6Fej8MdGaQlQqP3nc8
OPwu1W2ZjaCzBXI2DB8wZ6ncMD6VsaXp3xD8PSmOzslMDjJjgmDRofYN938OK9ZkliCFgpz
3PlNj8eKhjmS5KxWyJcztysUIy2O/Ga5/wB7LRxu/mdS9lD4W0vkUfD663FZvJ4iubeSTqi
xjBX/AHj0NWLvVZD8tsqgDjJGB+FX10HV7sDbYeXz0kcLn+dPtvCeoyzyDVbiOzhT7phIcv
8Aien5Vn9SxdR2UbI1jisJT96crnOeReXZ5JcjuoxTZrCS3jbzXjVh0DOATXYT+DtJSDzRq
d3DtGfMWbrUmn6D4Tkik3BLxx8ztOxLZrSORTb9+aCWdRS/dwPPpBJGrObqBSoyVV9zewyA
aseHRa2l5vmglhDKSysc7WPQ49K6jWtI0y9uQ1jqMdmUAxF5YCE+ufWuYi0e8a9LNMThjmU
nGf8A61ephcueFfNF3PHxWOeItzI7SO7hMbGK5AkAPyqe3tT45pWT55S57jFTeH7CGPTY5b
iNXk5OQM0ao9uShspYxMrbWUEHj0I9q9ylLljeZ50ld2iVGlO4q4wrdNo9O5qhe2wjtZZyV
jiRWd3Y42rjrSJNMs8hELvIi5VQc7/8Oa5jWE19rJxfXksli/8Ax8Qx4HBPTPXArq9suX3T
BUry1OA1OV4bJVvLi5utODl1jL4TOchmHTvmtbwloV/e2KRW1ssELSebJdSjy0bcc/KDyQO
maTWLJP7NlSJS6NhUHq3YV2tnp8l3GhvJZZnCD7zdOP0r5+rhaM/i0PQp16lOb5WaNro/h7
Stk95PHeTqf72/n6VuLqbPbbo4FtUH8TcYH0rEihtbMs06q0gOEVRuLYHH41TlOp6xO0VtM
kMKdZWH7uL6n+JvYVzNQpqy0Ruuabu9WSXGpXF3eNYaUmJZh+8mYklR3b2FXltbbTNPJgG/
e+0O5+a4kx1J64HX6VFax2umRNb2UjSNKcyzPy8p9T6D2qGa7dmjMdkbmAK6l94UI3HzDPJ
9OleVDEfW66w8b8vX+ux631V4al7efxdDM1LUDLPGZS888ZwZs4C54+VegFYvnvcxXMy9HO
C+7G4Dp/M1fnt5Zd5hjd25JCnhRjjP1rEjW+jSCxmC2xCjIb5siv0DC4WNJJQPlcRObk+Zm
JqNg8hlbYWJ2BHzgDr+ZrKlnvYdXaa1aRGZxhUGN2BtOf1rvIjdm7eDziRjhwuSO3FZUfhr
UJdTlhmfCIw2ybMtzzXtUpQV3M8WvSrL+H1K0UCyxoDl96glg3f1z9aswxfZdRa2jmkiYJm
cxNt31uR+E00eI5JuI5yMA/w49qrX2iSzuLi2mIkGFcHneB2rGriIPSLOvCUJL3po1tDS3t
QRbptH3iC2d3vk9TXQtJA8W94wVXJyTtANcELPU2Jk+1yIqjkR7c1ZttJuDciUGWfPIEjEq
D6kdK4/ie53zcUrpGtfeJLTSJEltbD7VEx2hnPLnvtz2rLuPH9wZibfStsfYM5JH5cVV8R6
HcGaO4a9R0t0y5P97PA+tZEbyLGBBEu0dz1J9a5cXKFDldrpk0OarfyPpFIBbbY41VUVR0H
TgUyeVFP+0eBnqeKZe6zY2bqLhwjOAFJ6HAFc1feJrWT9yjCRwcBl7elQvMouySstxvVSN3
OM1l3ZM0yl3liz8pZGIz9apDV5hO0huVWPPRwAFFUdS8T6TBG6LcNPcMPu248z8T2Fbc0IK
8mLllUfLBXZtSRPafPHuIx8y5JDe9ZF9rOpaFdQLpsyR2s4LiJkDAMD838/51r6XqtlqlgJ
4LlJZYsK6r0H1rkfElybjXo4lk3xwQ/dHG0k8598CuDHVUqDaZ6eV0PaYmMJK67Gsnj3W1U
fuLWQfQinr8QNUXO7TrcsB/fI/pWFZaTf35c2du8mwhWYYAGe2TRf6HrFghmubNtgJ3OvzB
a+fjUxjjzK9j6yeGytT5G0n2ub6/EjUVX95pMZGeqS/wCNWZviS0kAEWlSCXoS7rgeuPWuS
0rSZ9XupLe2kiDxgMwkfadp/iA7ior7Sr6wuHjubaQc7VZPnR/oR/KtFiMVy8y2Ilgcr9p7
Nuz9Tor7x9qdw4WxRbVQOS4DsT/KsKXWNYvCBNqNxKQ2V5HB9sCrVpoTNKrzsDGCCyqOceh
rfjg0/a+yCO3cjlwvpQlWm7zlY5qmIwWH9yjTUvMsaJ40uY4hHqlrO235ftEafKT6nuK7Cz
1zTbtMwXSMTzjPSvK7vWry5y0Ews4VJAOAWbtzmqNuLyK5a5tNQYSt9/oR+IrSOZRp+7K78
zinlUq3vxSjfpc9uYxTKVyCp9+n0qN7aOWFo2VXVusTqGX9a82tvFeo2Sj7XHHMgA5jYI35
Hit2w8faHMQsuoJHLj7s2EP068120sfRq/Czyq2ArUtJIfqPgjRWuDcpoFu7YyY1yAfwziu
d1Lwb4ad2uLzQpY+58oHaPqoNehQaxHcRmeDbLGf7rA8VKupWEwMZcDI6P0Irq9x6nI1JaM
8xhi03TWZdMs4LfcOscQVj+I5rStNXbay/a5YcfwkZz9K6CbwrpVxdPKl05U8+WH4X6Vgz+
DdQtJTJYXaSJnKhhk4qZUr7MqMkug+HVrm1fMF4zjOSsozWhF4jmQ5uLMSDJ5T+fNc5Paan
bjbcW8Tnv1H41oW8wESrPasr4+8vOa8GusRQbdOfyZ69J0KqtONvM6WPxXYFQsjoN3UP8v8
AOrMOtaZtDJHGjqMBk21yLmKaMFYt2T0ZRTPsFnIp32oC9OB6Vyf2xWi7SidH9l05Lmiztj
r1tsJidRjklmrNutVjuCfnL46rH0Nc7HaWiAiOBVXPQ5P86xL7xW9pKYU06SPbwrSjap7cV
0wx9evpSick8JTpfGzpoZhqNy1rPBLCQcqS+4D8uBWsujJFIGWQjPGcYOK890vWdchu99vZ
RPFLltq5bk969F0m81C4AbUYYYT1CK3OK9qip8vv7nnVGr+6yJ9Kt0ARZEJ6sT/Ssu6j8qY
Ig3FP1FdbLFaKomn2KiDJZuAtZ00VjPGsqTxNGwyHVhjH1rrirbmLd9jlLbV76yuljh+dCS
gUg8d81pW0DR2ZlYqDkkswwCT1NSNNpsU6i3BmC8fIu7n60ySyudWQJcjy7ZWyIQfv+m4j+
VKpKFtyoKSLcjBYwMDOfvL1Irm9edrzTLqytS01zKpjCofu887q2P7Nkhdov7UuAoXAUkYX
8etZEt3pelwNZ6MiXNx3xyq+pZq454mFKPM9Dqp0p1XaKuynpmhJE8N3qlwh+z8ImQFU4wW
z3NX7nxDYWu6LTl+2SKMMR9yMe7d/pXL373FxMBPOkshONzELGhwTtCnjPuc1tRTzW2nQwp
DAl2ybpAgGyIn1xxmvm8Rmii/3auepRy2Tlyz3IDPDI5mvbuYyvy0UQw7D0/2F/U1pf2jcX
kMcKxra26DEcUY6CqEdrbxAOzeY5+8c/wAzV0ajarbhbAGSQHBcj5R/8V/KvMcq2LlywTf5
HvU6NDBrnm9SdDDbwO86lQQRjOWf2HuawJPt1x5SThP3eNqgYKA9FJHU1qpkNvmaQydS78E
D2HarMVlPKc2sBKhsn16dd1fVZTlzwt6tT4n+B4mYY328uWOxFa3MUFpNC6EmRRyf5VhaiG
csdioO+RyK0dTR7G2eaMrd+WQZUi+Yxj1Yjj8KqWt1YX0mJLuEMcL8z4P86+hpYmClZvU8e
eHco3iibSbZnubcqcSOpG50yAOoPH0rotZ1nT9D0OSabyvNZcRlTlpHxxgfWvP9W8YQ/wBn
TafokLpIT5b3L/wrnB2evHeuUt4I2cqCzlTtXexYL69elOWJjOXuamH1acdZaG7p3ii/l1U
3muXDTxNH5WEQAR88EL3rrrPWPDs0jSHWY4RgFd8ZG39K4W1tIfMVY0BySeV6HpgGuu02zh
RAjup24JXsDWlKnUd/aM560ow/hmrLf+Ed0lxHrYdcjeiqc5+n9aet9DflLXQ7bZb9ZZpFx
uGeig+vrWPfwFdcSRYoWESqyNMuCRyCoyOa6cX2lxRhYbNoGGAE29se1dHJya3ucqqSqXVr
WIbzRIrqxltrhAscuHARucjpXmur3OoaJqklhHZiSNeUZwCSPwr0OXU44xmWU28ang+3oB3
rItfD2o+JRNqrRPZxPIVhQ4BZBjDHPOTzXBjcRTjFKodNClJO8TrfEkSXUCSpMoUIAVLY6g
frXG/ZZVcvFHuwc4U813fiDQzIxvrAsJk2l4mPySDA4x0B965sC/a/hsDaGzeV9rS8NweeC
O+K7YwjJGM5NM5+9F1epLbXkW22JwyxSqjgdec9fwq9aaHpstlG9mZhFIuVCqFGBXpq6Hp1
lpRhktY5I9uW80Alj3z61l2uhaLIshjMttux8schUAjvjpXmYjDxq63O/C4mrR1i7ehwUGh
3kbyJZ6l5ccjbiqylM/XvWpD4ctLZCZLqWR87mMajH5t1NZMup6jHrNxZIpmWOUhZYrclyv
ryQAac9hqF5L5radNIAcr9on2/oK+YxGIpUpcs7u3me/QlXmuaErX+86qwvrDSIls0kCxqN
xVpBuJ/vH1NWJfFOnugZbqHYeBucYPt1rk4tH1ILzb2sAHQBN/6tSf8IokhzL87k/NtVV/k
KwedcvupaB/ZjlruzZttP0qSb+07ZkXbk8zArz1HB/SqNzrUDTNFYIbtVGNsXK7vdu34Vka
l4Z0vT4438gRyzuERtx4PXPpUsN7BbxGEjnIVMDgj3ralmPtY2pxtc5q+FlF/vHsTyz3bke
fdtAc52Q4Vai0ye/1DWE0+K6mns2OZLpI8iMem7oTWHrk7NYIik4nmWMJ0BHU5P0r0/wAL6
hHD4cgiJj/dIAFjGFI7V7WFwzb5qmp5tSppaJs6T4e0W1jRVskuHLZ8yZQzE9yc1dvtJ0cQ
vNJYQSHozFFz+Jpq6ggUOXI3DPHaqV3cC5hMOTjOT716XsY7W0Obmle9zlLvwnaNcGe20+G
4ibJZZTyfpWdJpHh4RqVsYo8HLbId2w9CDgcV0bvLETJbkq/YZ61Ut9Snsb1mg+Xe+6QcYb
1zXl4jJadV3i2md9HHSppqST9Stp2mWUDldOneFsBsw8YHsK6KFbtUDGOO8jXknbtf/CszW
L+e9RJYQsW1lKOo+aMg/wD66k0zWpvtzWlwRIGPySY24Poa8GtRr4Gf7mpdeZ3+2o4mK54W
fka9vc2ZlwFeOQ/wyLirZL+aPL3DPUK3FDwpLDtcq3ruqjJp9ug3tM8IXr8+0CuihmrlpUj
b0OWeFt8LLrS3G0qYvMC4J31DzIwDWSgdsjn61kT6hp8IYf2rI+egjJY/mKoyXmoABtPmum
z2lUEfjmvUjiVPozmdJouanItqQy6c85Y4xHxg1hyX17cMVEKw9Rh25rctdX1niObTYGxwT
vwTVl592Gm0qInPUkZFTVjSqLf8DSEpROVjOoCdoZWLKy4QqPlB9Sc8VJI1tFIY4tKiuCPv
GTLkn169K6CW6sYEIl07C55KgEVWOv6HbN/x7ogPoo60UlSp7NCqc9ToQW99qLR4tre2tgR
n5UwVFRqNThuEvYm3zc53DKsPQ1qW2swXKf6LZSY9cAVppFd3ChzCsA3Yw4zx61bxVKD96R
kqM9zGYaxq8Igv44/sRf5olTkkdOc1PH4a01dpwqKDu2dgf5VrLYSuxWS8PJz8q4xVG8ubC
FWjW8FxKOBCh3Nn8On41i8fTn8HvGqoST97QdJqGl6bCsZeONfUnk/hWXdeIJ3GzTrcrznz
JOF/LrUQa4ilZ30mLcVyr+Zgj6kioFkkNvJPdWixBW2lo3DKPcjqK4cTWxijzQhZHp4WlhH
LlnLUqXS3N8wF9cPJ6RISqj61EtukMexF8tR2AwBWgYCsLyyyiJF5Z+gFQGK4lVDFb3C2+R
vujCSFX1A6mvBhTxGLlaN2fSSqYbBx1aRxniuS8s7dJtPaINkechwWdfYHrWr4YHifVtPjE
ejR20LcfaZBsjI9Qp5Neh2ui6HFBBJHYRXr43i5nUMzEnr/AJ6U+9u4o1a5u5lt4VG0yFsY
x0A7V9DRyqlGH7/Wx83VzCrOq5UtE/mYcvhmyhtJJby9a7n6D+GNffb3/Go7LT4E057oyR2
lqvW5m+UH1xmsvXPHNtpqJHaaZJPJKCUmujtTPrjqf0rh9R8Q3+ryiTU7/cijakajbHEO2B
/Wu2OIoUY2oIuGFr1k5yf3npCX8MlxClnDJcxzfKs8ymJH9xnlquynSNGjN1rWoMZbhsEHJ
VQMdFHAHNc/PFMLy21e21uJ18lALcDdGHUcsMHvTp01PxHp1peraQWxjnZZriRsLIh7Be44
FVUhXq69PI4HKEfXzLviPWg2hSaf4esgLa4YRG6XCqRnnaO/1rh5PDskuAZE5Odzpz/nNdn
daXqcKhLiJTbr8waNhtAx29BWbHBqF0BthYxONqYHzHP8hXqYbBUXC0lr5mP1yrSdqbsjkB
ok6u4CNIUyc5wMe+OlXrfw9dGbJZo1JDAkdeM13i6bcJbRRSwrFk7WQdgKjvmieCWD7yr8q
kcFeOcGu6jQhS0po4a+JlVa52YVlp8SnOyTcB8zRxFh16g9jXUfaLPSNNe6W2a2t4xmSWSL
5m+n5isXS/FOj6IZLTVNTigZWztwSSCO5A7+9SX/AIs0/wAQ2s+m6SXuITj7RcFSscSZycs
eK8/HY1U6crS18i6OHc5K8dDVg0w6xem41aBVtQAkCF+RnksSO59O1a8ug6YlkVNzIV2kHB
6j0zWFZ6/o8t9BaxX4Jb5UUqQCfYng1q63eJYaLPeMjyCFd21erc9Pxr87qY/F8/xPXzPqP
qWHja6JbTT/AA9br5kNlHwdxlm6D3JPFbySRtGrYWUEcMnIx7YrxHV/EOratOIJ7KK3tbcZ
WNZC4kPYngdPSr3h6XxMdMZNHuJVt45CpHUbsAnGfrXQ6VerG9STb9TSdClRjzpWR6Lquux
QovlEFiB1BParOmaj5tuGZEOOQ2M8/wBK5C8vTKpBhYnjkjHpVCK8vLUkxSsqg5KN90ivun
jacJcjPkVSclc9Bvr+ea3/AHciyuei5wDWALiT7dNBcmOJhhlAfHB781zN1repsgkVwiDsn
X61qNrGkTaWk91KJnCcq5yT7V3xcZLQhJ9B39pWE3i63s0vIAY7ZzIGYAZ3Dbg9z1rcvLi3
sbq3gZXuZ5wdkMWNxx1JJ4A965aGXTLyIGW1tZ1PPlOgBWp7HTNItNTi1NI5laMYVftJKjP
XA7V4GKyWniK/tZS07HrUcfVo0vZxR1EltcxnzG08tGADhJ04+pOKs2nkTGS1+zeTdqocqZ
AwZD0KkdRWPqE8epQf6LfPZzqD8jYaNvTJqpph11btrm8urWOXZ5SeUpcKmc45x3rGvkVB0
3GlGz7jjmVfmXtHoaniTw5LqWiFbVv9JjxJGg4yR2/KvJAdVl1J7O0sbqeRCN8W3AQ++ele
0gG5hUXk0tyQPm2v5a/TAq1HJb2UIS3t4o884zkk+56mrweUxoJe0dzDEYudV3R5Zpehalr
l6mn6tYTWNghBfevLkdwfT6eteoWGlaNZW6W9pbDy145PX3+tQy3Ts/LAOSST6D2qCKR0lb
725uST2r1pYinT91uxyKhNq5auI447jCbkBH3AeAKzbsXUeGSTbtPTG4VbFwoOfKOT/e61W
lneQEAhRnn3rmnmVGOzudCws7bFNWaR13YZ/wCvqKbNaODIsThzjDZ45p6okcysQXI5GOMU
/ILA9Sc8elctfMk4L2b1LjhnrzI49dQn/tFobyWeGaIlEgUDDDHXJ/Suj09NQi+e1sI1bHE
95cB2/ADpVi4tLK7Vo54Y5OAQCKrLp1lGFjWNI2HIA4Oa8ytiYy95q/c1hRqI1YrXWrhR9q
1YorH7sChf1608+HdOeRRe3Mty45xJLuP5Vlx6dgN5t1NKrcqGYgLUT2txbXgMEkag8AqDk
DHNFDE0l9mwTpzfU6mLT9Nt0/dwrle/pUb31tHERbQo5XqzcKuPU96w1inbeZ5JZIgPuuQq
/kKZePcG3dI+GcbVUHAGa1qZjCL5YrUcMLJ+8yV9evJG2WWnfbGHeGM4x9W4pgtPF+oLzFb
2CHks7bmH4CrWnXN2l/ZWkU6IFAJiRcgIB1Ndd5pwpyQR3HcVjGqqrfMxyi4bHJweCBcPv1
bVbm6OMFFbav5Ctmz8LaFYoPJsoyf7zruJ/OrdzqVla7ftVwsRYcc8n8BWDreuLcCO10qYl
AwE0iAgAegPetnHlV+hjZt6mxd32m6bIsL53vz5caZ+X146VXttatNQSURI8JiPIlGD7Ee1
cmxkNxvOcjjryadHp8LzefKsjyE4UAEj6YHWvJxHLUVo6HdSjyas0pbma/1C4ikvWFnEMLB
EdvnYHc9cVe04NIiKtusSdFVBjiqQihtUEzwybMHeVHKj6VPb3kcCRmFgYOofrmvTy6UeX2
a3RzYm9+ZmnqCWtvB5s7KFyBgcnNc1fSwrZTpCVkkuFKAdAqk9T9BWlDbzeIdTMbyMIUXcw
XgD0qprfh+7sUDQq8qFsDAzj0r6ejTW0jypy1uiDSLQJfWn22Y3UUZDKsh+XOODt74rtvtD
SIRtXZ05H61h2ugOtuJbliXxnj+GpLq4uILc7Mkp94H0reNKnFWpqxEqkpO83cx7qA2viAW
2o3cy6PdD/Ro1k8tI3AJYNjnBHPXFYOr6/wCEbQwppwOq3EjlIl3krGV4PzMePw611Ekena
nJYT6pGZI1Zj5J5BY8Zb2xXStovh+K0VI7CzjjiGU/drwfUV5eJy6FWpzzbt26HXRxcqatF
annzaReaujfaBpssbptMC7pAM+r9jXFaj4O8lGj08PBMM4hmbcpx1AavRL8/Y9WS6sZChdg
siKg2suepH9azfEd6E1S1iilV1aNmLLzjPfP6VwY7CUsPQc6elj0sLiqtSqlJ7/geNTPdaP
qUcgQ2V7F9wqMo47g46jtXaeFPGiJFLZ6xJDYktmNt2YnXuD6YpmtvYzRES8yE/KqcsfpXH
anZXWm26PJYyZ45wPMOfbpXn4HF1kk4IrFJRk1N3R6zc+OvCNvshuNdgRXHKI/mfmF7V0f2
WNm8+yvNpkAIKfMH+hr530+50S1SRW0iAmbJfj5z6gk/wBK6GG60zTbE3cUt1pX8PkpMybg
e2M817LzSdKVpwZwQo06qvGep6vcX1rbSk3urRw7m8mHzZAgJH3iPxrgtZ8c6Zba8+l29/a
zokQaS7Eu9ATngKvLMPQVxOqJL4gsxDpulh7ONsymZ8SXHpgnPAPPWuR1bSbexWeGTTJ9Nu
DGHjdJAAmejEjOVJyDitIZhKvFxj7r/EwxFH2Mk2rrv0O5svEKxi4tbuO4nidiGvDbMFl77
8HlTT28YXsehz6NYOr2cnAMiYOM88jtx3rya20jxHcHzLW5mkQrvzHcbgF79+fpitFdC1WS
+jgh1iC5eRCwVWIbHGVOBw3pXmzwictXe50LMJKHJ2OnXxlq0uqW0el27aleWjhtuMxIR0B
x1A611dxqXxXv9FuUvtXsVtpoiTGIV6Z5GRyuPeuW0AnSNXthFaAWTS+WQeSB0YvtGWANdf
OdOikL6gvlyFlhaJXIeR3OQSOMKFGcDk9zXHVfJNQjFfNCjiKtdr3tTMOu3VhCw123MMwjD
rNbKZopPoR0PsaTw98V7zTNOkhttJinSSZpN8smGJOB0HsBTdR1C/0i3XWdN1X7ZatcPbxw
OxMcjr97CH+HsGHeksbTT/E0T6tpvhdWikchmZlTL4G7g+5rVU/Yu9SN7+ZricTWbVNvY9l
j1LTNRwRepbsyjIf5T9Crc1jajqMFjI6S3Mdwp4VIvmY/THSua8Pz634i8N2N2+nvczhCrS
7kjU7TjnPcDrWvb+F9efG6S3tQefly5/LgVrXzCE9JQV0TSwrX2m0R2tzDexM6QmIHjym+8
pB5zVpNEgMwnfeoJz05pE01vDutW1xeXBnjuQ3JUIu8AcY6dORXT3uveHrOx86cuqjAO0Zw
fwr1KGPioK5xypSjJoowaLEzBxEmB3B5Na1vpCbwix/d5Az19qzI/GHhyze28mRpHuiFU54
H1PameKfHdjo2kyWmn/6Vq0kf7pIlDeVnje/YAenet1jIPZmkYTeiLNjqmiX2pHTY5284SN
GpaMiOR16qrdzXRpprxHIY7iMYryfwPp1zLqkOpz6gE0/SpvMCyHG+Urzz0A5ya6B/iVqdx
qM0VvPaNsnEUaJFvEy55O/PGBms1inGHPU6vQ6ZUOabhT6b3O+W0kCgswHb1pZIWVR5mcj0
HasLTviBp2ouITp9yyBWMcgQYkwCeBnP0J60tx4p02Q/8S+Oe4mK58qONs59COgqJYqPSSM
/ZTi7SRY1G9W3iaZi24dKwB4pi3eWbZ95GRzx/wDrqZW1zUDh9LFs7ceZcSKyx/QDkmue1D
TNS0q9EphfVYGyxeNQHB9xn+VebUnhasrVZXZ0QnOGsY6HS2uurOyl0Kj61Ob7du2hRz2Nc
Q/ia1jMED6YbIyuQZZl2AAdevU1uw6poYiMhu4WA/jQ/MD7CqnRw0I3g9DaFVydmja892A2
bSOpAzz6Uo87zVbcuMde9Ytnr26dlFhPJD/yzkb5S34dqtjXtkqq1kQnXhsnP9K8x16CdpM
7VGbV4xNNIsZd5SQOrHjFU7XULW/1xrOGZZPIAZiG9en8qyNSudS1UC33/YbRj8xU/Ow9B/
jVGaC+0++j1PSDCJokEXkynEcqg8dOQRk8965amKpN8sNCvq9dx5mjudTvk0nSbnULqEtFC
pY7R2rnbP8Atq+jSa9uYoYpWEphiQ79vZC2f1FYV3f6xqqlfEeo28diWDtZWy8NjszHkjvU
Go+N9IsGfzb1A6jhQc8fhWdWVSraFFXNaFCELzxGiOyhtXIW9t7xoogxBRmLbxyDnNUdR8Q
ywzOlnp0moJCpM8kRAWEDqST3xXlA8f39xLd2mh2l7cW9wzFl2gBSeuOMgVZsrDx3flUiR7
ODH3Q4VT7EDtW0cGqSvXmvvOGeJ55NUU36I9X057W4Mk4u7m3uJkCoUO0seq5rbWTVb6JEu
ne2VECFI25du5Lelec+G/BPiawuVv8A+3/styOFTZ5iID7NXe2Gna7Y3Ds2ure+d/rBLFjY
3quOB245q1jMND3VK9vIX1etJ3lGwxLN0lYhzNL93O/cR7GrEdsQCqxgY5PpTpbR7LUo7wF
pY3jKSlRk7vU1Za6eePyrRTJPu5BUgAfU1m5qqrqRvTcae8StHaBpFEjbWIzj29a27VI0uI
IlUblUliB90dqqQ2V8r+fG0UTuNjI43Ae/1rasraK2Qhm3O/LOR1rC8Yq0Xd9yasuZ7WQye
JFGY1DcY57H/CuS06FXswHcZDtvYDqc84rvnhU/vEQjAznua5A2Cw+IntY8rA8fnBSOQxPI
H417GTp06rUkeZimpRVmdXpsNpY2yrbEFn5LHkkValnBK7guCKxoo0txtjDHPoafJdbS2Sc
AckivrLHmWL91diKItwRjHNcxczPMrZHyN95fap552KlQ/JXv2FVizkIyqrrjDLnkVcU1qD
WhUMU8kzyhjjAUADAx/wDWogmdj5QnZmTqf7uauTSvb2rxRrtkYHB+9trAPijw3pIOqajcR
xNJ8reUNzb+4A/iHH4Vc60UryFGlJu8TX2rEwYsOQR83b3rktJ0L7ZPcvfXccZuJ2MW+QeY
0Q6BV9M5rG8TeN9M1+/t9P0S5a3hcFrgDKTFBjjBHyg5xXH/AGyz/tDUYra4M9w0kcdq0h3
zJLjARWPPHH5mvnsfiadS0LX6nrYXC1Lc7dke3Q6Bo2lgyrAnm43GWQZI/HtWTrVtDe6fKz
IquVzAXGCPc56VJqOrNbwRf2gw80IALVfmZjjqce/4CuRufEejTXhGt6zbQIpyLaJ9+P8Ae
Irz6+NhCFoLXskVHDtvVnMX2lWav5um2gnkH+smI+RMf3R3P6VRezSW7jmvIhNKpyu/LEe9
etW39j6npkRsJ4Z7Yj5TGRXDeMotM0e60q1ubxbOOaRjK6uFk2AcL7Zz19q8aGNnXnyNWZ6
UMEqUeYqreQafaGe7CQRAYXHXPYAep9K0Z9Nj1yzeG5gksNQtGAST5WYBgDg9mHqK87g1W3
TxItr9rTUNOt0JimY7zEzMMAn+I9hjnmvRbXUngCtcW00lzeyYSCNN0ioq4BIJGCc5x7itK
kJU2nD4jqpOnVvCeq6nLXXhxNGzdT2+hSmQFDuP2cuvfIJxU1lrNrNAx26bY28DlYbW2DA3
RwOVYAfLk4yPxpz2Z0Geae40W2uIlLFROQblhj7u05GeTxntXn+qa/q8lzbR2i2k3kFlhe1
j2zGMgjaV+hxivSpc9XWUte54OKgqd6cIcqf9djr7rUbq28RvNeqYY44vs0KEhVSU/MIupx
z/AB45PWqHiKae+aPULi3nsdSjVBJFeDAudvRlfpnHBHtWdHPa3enfZ9ZiXTWkXd5klsUeV
hjBMjZbt0GK3NN8OrdBTp2vPGGHy+fIXiY9hznHpWspQhJPrsYU8NNq69dDlNOs2kuI7dQm
m2pk812uZfMz7Iq8/h616doWp2mkaPDYaXp2pXFvHn959gc7m7npRpVtf29tNaay95pm35o
7jSlik4z/ABYGV9qgjjuI96f25Jc4Y/vJzKrn6jsfpV1PZztzP5f0mDhOpK8v6/It6NrGp+
FbSSxs7+w1CIMZBHcp5RVm64Zeo9q6rS/i1ose228SxRaXOVykkRMkT469sg/WvHfFV5rkW
37HBaXOmwgOk8aq5x34zzWHo+uR3MzvqMkP2eMbDHHBl5fQjggUoYdSXOve+RyxxFWPuyPp
D/hZPw+1gtZS3ibCQA1zCRGx9iRxW3beG9AF2t7bQxZfkEHKnI646fjXyOb1Lm6ntLTTna7
mJEXkk5yOV3LjB4611F34j+Jei+G7LSZBPYWajZFKkf70r12lgScCt5UZ2Sjt56Fxrwbblo
fRfiHRvDUPha8/tCC3hs41MxYLt2MBw3HOc/nXz5aLLBJBLeR30Mt6SsUzOoEuBnnPTjoMc
Cr3hfQ/7c0O+1DWNf1ODyyPN8yfBjI5yyMSSCcYOKNW0vRltY7m/v769kQ7YwZ0Y/VVXgCh
4SqtldPsOONpQTavzLa5W0+Vo4J7aN7jUGMpdoWbciOe+BweAOfarczRwxG7vhApi/5YiTJ
yewUd6xPC1hdyazqKw2U9zaCNNoEwjAOTgMQcZxmumuLJbQrcXF1pOjID2j81z+J4zXBXko
T5HufQ4Sop0FJr+v68z0LSIrWznXUdRvY3l8oBI0GFQEd/fHHtV288a6PakL5yIxHCg5Zvw
Fea2f8AYOqzKZL/AFDUVzjLkon/AHyMV0NxpGj2No1wkjaYkS4aWNsEA9ySDXjzdpWk39x2
Kk6vv6P5mxL4n1C/t7o6bbSxeRD5hknQqg9BjqT7VFbjWLi1iN3qUeTyWjTJb8+n5VzMHiF
bdnttOuJr5CMCSGMY9zuJ5PvUVz43e0YrPEgJX5Y0bc3/AAI9BWzw86lo0o6kUZ0qcnKs9D
qZ9Isbkg3sZuwpz+/Ytj3x0qtHb6ZZytJa6fEsg/iVMV5re/EDULosLV1BH8KA4H1JrLm1j
xfqEO+O7FvCOCx4/HJrvp5JipRvN2XqZVM1wcZWgrv0PX5tQbymDfulAySDj9a5W48Z6Gs7
wxai1xcL/Db5f8M9K8u1C5uQdl/rtzdSAbTFG/y47jiqlrM1mjf2fp5j3jaxYdvxNd9LJOV
Xb+446ue62px+89NuPia1m5C6dNKBwDJIoJ/nisHUvihrFzxbwRWinjOdzfrXGTpcTcGVEb
0UZP501NInlyfMxu4G8EkV30smpp35bnl1c4ryWsrF6fXru/m3SXs7v1wWJ5+nSprN7y5ly
lq8+Ry7JxWl4R8PaU+rrHqscsq85YN8ue3Fe3WGmaBHCvlaWm5e8qc1yY/FRwDUOTUvC4Sp
jveU9PM8+8P6jqenFI7bTWyQBuZTgevb1zXeW7+Ib3ZIlw8KnH3AK6OKG2UABECY546VOs9
naxBFcYx6V8niccqsuZQV/vPpsPlUqUeV1HbyIbVdUEuJ9RklXoMgVtpdmFD85OO5rHk1OE
EiMkEdyKwdS1+OJWBlyQPujkn8K46dCriJ2gtz0rUaENWdfJ4jjhHLjHQDPWhfE4kcBQnUZ
HcivJ38RNKH8yzkUL90hhn35qjL4xFrcoZEBC9t46fhXuLIaijrLU8142jfVHvC69bxqGOG
Xvu7VZh8S2v8LKM9Oa+frn4jBDiK1V4yAAHYk579KypfiDM4xHpi4HoxNVRyPGPZHLXxmCv
qz6eHiKJvmSWIduelZd/dR3U0V15wjuIM+VIDnGexHcV4LpviXUbrTri/kWG3hiOFJyOByx
OOSAKktvGLTRLJG++OWQwxMzspZsZJx6Acn0qlg8VCbtPVGXNhOW7W57ZPrOqRj54Le54GQ
paMkevpTtM1qO6uHt7tBZzAbljlYHzFPofb0rxKw8V6nqD3n2SZZzERHDtkOyRz23duATVa
61zWL/SPO1C+8i22r8sIG4kkjaHxnPB6V7WFqYtTUJtM8rERw6jzQufRX2/TjKbRLi3+0KM
+UzjJHrTHubKCPzXngUH+84/xr5qXUNPhjXyUMh/vNncD9SeamXX9KiHmmFg/RmZxz+dfS/
VqjV2zyViaPmeu+IfHEEitpmjyR9MPMMnjuFrzi+tro3UN1bxK81ruKiXo4bggeh9DWfb+L
rSNywtUkwOvnYI5+lRX/jS0uCLGFPKkPznau/YB6AfxfpU1IUoUpc+q6nZQxcG7ROV1++Z/
EEZW2l029hHO/wCUuCOmQeQeeao+G9VutC8XWV5c2ckqwu/l/KS6s/G4A9SK6S61PTEv7WS
4027W6uRj+0dT+4q9cgDOB7D1pl7qKJexXmlTPrEEagGaO2aOKJi2MAnr25618nKpFPkhFp
dL/wCZ11eVp1Oe7v0/r8jtxDe6vA0ms30mmQzShWt8hpJ0zn5jnv02jiqOraPYQ7pra2hQc
5igOME9CVByB+eKozQ6Xdan9nDR3V1AiLN5yEu5YkNyeABjt61LYaOH0zydQluEuIndI41Q
gCNT3bBxkfzrg9lOmlNP7jLFUZK3P1MS28R3Xhu8MmkXKzSSRtEUkQhXJ6EY7gjg1Ylm0bx
HZSSQ6jJFeSkLMZ4CzsMZ5POfwq74s0Tw1Dp1u0EMkNxdbGhEA3KoPB+Yd88egxXH6Zc+Kv
Ci3E2lTtAr7oJWGOcHIxkHGM59ea7ZYfm9+L983hOeGpJVNYMu6VBZeG/EumT3GoJqNtDP5
jQ2q4dT1HUdjzj2r0gWFv4m1SXV/DeqFH8wtJBN8k0TkDOAeqkV5ROiTXf2rUbt9Uv7l/4Q
SrPjGdwxk9OAK9z8B+ArnQrmHXNYlRroQ/LbIuBDuHO49zjiubMIQoR56k/ft6p/13LwNad
apy0Ye7+K+Zx+u6NLJHNHqs181yFLRhpdi7sdsdfxpbW80W1aztrLTm0tZB/pFzJHtZ8Akn
c3c9ABx1r0zxxJbf2fHbtYiR5s5kPSIeufWvN00sEPHM0b2/8AAr4cH8+K4KOJ56fvHs1Jy
pzulexJqdnoV7ponvCY45sjc7tnbjg/U9hWDZeF5P7GM9ktxa3pQsoikKbsfdJXpkjBNdFY
6bYW8qM6Sl4hiMvIXEY6fKDwK1Y3mil3wyCUJ1zwTWnt+VWiaRlRqPmmrHDPBa3ulW0Vja3
EF/AxDuisjyjPzK7dOT3Pc1vwtp0cKo3hS6kYdWnuMtn655qyFv4C8VpqLWttNkMjxFuPTO
eR9apz2mspMRbalLNGcEMUUH+VbRnGWlwdOK961/kjx/S4pbm+tUglLy3BMewt8pPTOO3Y1
pTaV4ss7tdE1O9hggijMiRtII4WGeuRjoeuaznsLye5LaPaTxtEFfzfLKBMHsoycfWthdd1
ye9to9X062nj3hCGXa0n0B717ntJxleB85RwlOcXGo2n0fQo2mpWVhrMjW88YlRNsU0AlZf
MJ6KQc+wPvXZx2vjW42Xk12+jqzH55Z5JXk9TtwcfpVuy0Hw/qF5BqK2bWssQJ8tDjcex+o
qHVJL3WPOijlutEgjCx+ZLG5aQKSeo4C81lPHSl7qX39DWpkcqet9em+pleI/ENvLb2kGqa
rvvNPibzbi2Uhrpunl7uCB68da52fxN4aNoYLDw9IznkTXMzFs/gelNvPA/iK2upLi90q6v
QWwskA3qwPQ+tYbxxtPJEti6kZVgeNp+nauuhQp1IK07+SZ5zc6DacV80jqdG/4STxFYfZ7
e+s9N09W27EITP4Dk/U16BpHhHQ7TA1CRb1sctK5IJ/E14nBaTxYCOyZ6lGKnFWkilB58+Y
Hk7nY4/Woq5ZUqtqMuVeh1UcxpUlecOZ+b/Q+ghq2gaRDtiks4Qp/hcCs298f+GUzC94kwP
3gq7hivGFhbcCIs4GASM/zq0vnbVUKqKPYCs6fDkW7zm2dE+IZqNqcEjq9U8Z6dcwSWug6Y
LRX+/c+WI/wHpXMNMZnYyHzC3ZeBTBApbLktntjpVqNNhBA2+2MmvocHl1Oh7sf+CeBi8fU
r6y+5EcYvR/qvLt19QoJx7ZqGS2aQH7RcXFxnsWwv5CrgYknnIp2yQqdqkivXWHj1PN9rN6
XKKWvlgJFEsSd9vFOWxUtvYZPruq0Y5VIBGDjIp3lHIGeT6VtGhDdhKc9hiW8ag4VF4/Opl
8tQfnBPpTGQjg9PY5pGR88fnWns4mWvUsQXckU25ZmiYEEOvY9q7ez8fTJAUvUEsn95AMH3
rz9VOcnGTTwp4yR9a48VlWHxa/exuduFzGvg3+6dj0uX4gWyRZji3Nj7vYVlXHj69mUrFCF
BxjA5rjMn1H5VJFBM7fu1ZuO1eWsgwNF8yh97PQnnuOqqykdNN4ou7gDbbPIc5IY5FZ93qm
pSMxYrb5IBGe1FvaazcMsECP8ANjCxLnP5V2Gi/Dm5uP3mp7lPBCMf51OIr4HBR5pWXkjKk
sfipcrkefvNeXTNHH5tw54woyPyqL+xNcklxBpUnA5PTP417/p/gjT7WPYd2QMkjgVtHSrO
yhYy7IIlH3zgA18zW4hc3ahA9aGUNa1ZnzhbeBPFdzIWEENtu5JmYkj06VMPAHigO2ZLRgo
5KuRn8MV7ZJrUckzQaLZSX0uceYBtQH60xvDl/qHza1dgof8Al3tsqh+p70UMTmVd3+FGs8
Lg4K2rZ4pH4e16K5jhs7iK6nUFAlvITsBPI6Y+tTf8IveJdtcatcPsAIWK0GVGeGHoM45xX
usehxxQC3t4EgjAwFUYp/8AwjsBIeSSMNnJHQivbpxSVq0tThqUWvg+4+d5rWS0dlt7KdrY
YIjRiA3vkVBPd392kNvDpxhhiPyQIpwD3JJ5J96+kJdC0uMYjh5A6heM1UOk2YQuLdAVOMl
RgA06lWhFqabujmjhq3K43Wp87ra6rNlItMnP+1gqKcfCXiq7hzFYLHG2cBzzXvrw6VbB3k
RSycksOMUy1iubt2lEX2e1OCOMM/8AgP1rlxea4elDmk2/I3oZTWqStGx4KngLxHGwzYm6c
fM8MZ+Zh6Grmj6rb+HZGE3huSGbJMrTW7FiOwwRivfHnstJtQ4jdY3cIBGu4sx//VVLW/Et
np+hXGqQWkl95JCSRBcEZ/vZ6D3r5z+26lSVo0lyvZf8E9ieQxjG86mqPG9Z8RDVdJbVHku
IpyuBGqqijsDgNx+AqWw8QnU9KSzurexewVBE8MM5jKgfxdMA55q9rHxHmNwpg8M6YoI+Vn
gExb1+bj9KZpmka54p1ObVrDR4zdeUq/ZLKMLHGpzjedwAY+hyfpXZOcqiXPTSt59TyPY04
6Rnf7/1I4bFHmVLK9vZIs7iQ0PAz03k5NdBf2+r3EV3MNPZrOZQWP2uJZWPHzsm7n7o5z29
6qx6CYdVSw8RQSaMyjdIBGGY+hXsR71paj4c8DWcYMU091Mc5M8pHbjaEwB9Kinazc3/AJ/
gaVbzsrt2OUNibIMkMV5BCx3GOS8hAU98E5IyeateHLSTWL640yzEMNjbKz3t+Z/NMYOcsx
wAzHpWP4g8K6vpvkXtto17b6XcSbVnkQu2fUL1A9CetYljp2sWmtx6S0NxESRK32iIxlUJz
uIOMj2qXTcoNqRcGpOMJJtLpc+gfCHhvwrHeK2k3H9o3lugAkm5MY9VGAFBx1FdHd+JNP0+
V7YxS3CxnEssYBVD79zXlOn3GveGradtJ1JLlr1lWZmgHnKg4AQ5wMZ44q7bWmvy3FvZbIr
dL91hLM5JQHueOT1rwauGdSbnOfN6n1NFqlBxUOW3Y9ge2tr63VJoRNG3K5755Fc7d+BbMO
WsXmty4JAI3LXa2ViLa3hg3giFAoyeoA71ppNmANIgSM4OSc158HKnezJqyjOztc8YvPDWo
6X5jyYeNwBvj/w7VY0nw7Ler5qzIXU8bmA/SvVLuK2eBnRgTnOOoNZE9xpVpOqSxpHI3XC8
CtlXk9DBUU9UcVN4Z1RI23QI5J6g5NURYT2xMQgDgHsCMV6gtzasMLNGQOgU9a4d/E5u7id
orYIqSGPDthuPWunDudV2itiJuNP4mfOja3c2s5ntLl7aR0COVw4K9uCPXNdP4T8P6Pqk58
R6netqLrG2yBn5STtv7DHXFbmpeAvDVpBNpwgnkuVRZPtJk+bJHH4e2K86j8A3089w0F/Gq
ofmyzAt+hr6Om41ot09DllKpQkvaq67X6np1j4dg1LRpL6D5Libf5bq5GwjIABHbIrQtY9R
vNNi01tDlhnT/XTSMNjnGDk55HXpUngSDW7bTPs2pXcFxBCoEO1fmUDjB4Aqn438WahpU40
nSNsNxIvzTuudg/2R6/WvJ5K86/sY6voe1HEUo0FXbsrCeMIdXsPA62mkXJaS2RVmIba7RA
c4/T8K8Wj8jb5m+EvIM4D5xWrPpdxfl5L7UbmaZ+Xcynn8Kkt9Att6pCqjPGWySK+2yrL6u
Gj78kz4rMMbTryvBNGVGMv0Dc5AJ4qyyP5YLELnsB0rettDEuppYq6qTyWxXdWHw70+W3L3
c7OrAgY65+nSvVxGKpYWN5s8unRnXaUEeTbVYgM4IqaC0aZ/Lgi80+iZNe3W/wAP/D8RBhh
UEDnfGDn9a1NN8D6fbufKfCtyQF2j9K8eefUUm1FnoLKqjauzxm18KalMVEkawhj0Lc/kK6
W0+HMkis4Ukf7TYJ+gr2G28OWEfzKijaMjCVdhgsdkgdXIXgjA5/WvFrZ7iJ/w9D0qWU0Y/
G7nhsnw41NlZYInlx2yP5iiL4ca6Y8eScY+UNwa+gbW4tEKwiJlVcEYA/xra8iCS3EhBK8c
EVFPOsSvidwlgaUXaJ81/wDCs9fCGV4DnHQEZ/nSN8PNcT5WsXPXlmT0+tfSrWdkxDMhLde
lTHTbZ/3fOScElRXdDOcW3zKzRjLC0bWdz5+0f4ceavl3qgP6R/Mfrk8VrX/wls7pg9rezw
ShcfvsMM/hXtMei2SSELncT6YFDW0cLKNoIAzjFcmJzDGc3MpWNYUMO1ytXPn0/CO/83Emq
xsg/uw4P51atPhIodhNdGTnjHFe5yQwt0Xbg9hVV1QluMMhxnFcss2zC1lUNVg8K/snlUHw
h0qNs3Ny8g9uMV0Nh8NvD9mo8qAyOOpZutdmfKUbmUmka4jht2nw21RnGBXJPMMXV0qVHqa
rDUYfBEzrfQ7Gyh8u1tliAGMjv+NR3k+m6bbefdzxwqO7nrXKat46vJtQOm6VAsUmTmabqP
oBmpdO8OrdzLd6pctfXDc5k+6vfgVdPLpV3zTZf1j2Xuos/wDCQ3t+5j0KyB7GecYUfQdTS
nw1Lc3CXWs6jNfsORHjbGp/3a7O0soIFWONFQnrtGBSXGnKQWVznOTzXv0MBToRvBanBUxM
pv3mc/HHa2SiKGFUwMYApr3YAG9lj7Yzmrk9gCWG/PfJHWsqTS2DMry5XPbjrXT7Oc9LmTq
qI+TUbbHJDqO3OahfVMEmKJVUDAPeqtxEsAZATuXsOhqrGjZUF+vOMVUqSpx5psxVSU3ZE0
t5PNJuLMSR0HGKqfbJWIhC7sngdvxqV1WW6S0jJUuu5m9q04bS3gBCLkjgsRya+TxuaXfJR
Vl3PosDlkp+9UZSgsTuE143mSA5VP4V/wATVqTBwGB/CrqwIyiQ+uOlW1tkOOAAeScc185U
lKT5pO7Pp4Qp0Y2ijkdW0+7vrZHty3nW0gkjjPAk4II9sg9a4XxHNdXGkz28q6lYG4/czTG
DCsOuxvXOO1e4TW0aITknd1ryPxReTTXmoXc0jPa6ZPsS36Aj7pY/7XPHpXbg5yb5V0ODES
Uou3UoeEWtNO1+y1M2EUtjaWzWsmACV5/1gU9cYwceteuwa54d0+JbXSFglJO5ksVARc9ye
lcZ4X8EWGppfT6gvkO8itA9tI26JgOSc4BB44xXRxfD6SIeXcawfJz86wReWWHp1OK2rOEp
Pml8jyoKDd7b/ibt3b+HfFGgxTatapNb4LIz8GM9Dhh0PXpVbQtC8IaZGbvRrKIuPlaWTMk
g/FuRTdctoLLSrOKzQQ28UioI16AHpWVbX09ndPPbuMPhWRl4yO+a0pV5Wsnoc0qEG9tTpD
4l05Lko7ssYOPMdfl/GvN9f0fW9f8AG9xNLbbTIPsttIqfu1gznzS/Q9ScfhWvqEMtxM07F
EVsEog4P4VDa6lqWlqY7a6zBnIjcbgD7elbqXuu25bUYyVifWPAkC20M3h+ItPAFR4SwHnA
Agnn+Lv70aHpsy6vaS61JHbm3OYrYtlmfnGSOmPSrtn4qvCoaWJJBjB4xVTUb2DUZxcRwmC
bqzA53YrljU+xMupUqU4uMHp2On1jXZNLuIH8gvDJ1foPpWzY3ttfWQuYSpQjnnofSvLr2W
7njEdzeSSQowPl9jXeaZa2kGnKbcOiOAdtOrGnCmr6s48PKpVqtLY1pIlO5lxtHYd6ytU0P
+1LdFlnMLxnKOh5H4d604rgbjHJnKjGRUjyqnKg5Iz0rkioP3o6M75ymlyyPPr3wtqccji2
ufMYcjYdpIqKx8OztC7XUK+YXPLAZPA5rubmdnu44YzsLjaTj+VIxggcxpHkA8luSTXv4Ok
pLmPKrPW1z//Z
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell