%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
<book-title>Vyprávění o Nomech 2 - Velký boj</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>07b7e248-b9e7-4173-bcd4-c621db7b42d4</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2003</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p>VYPRÁVĚNÍ O NOMECHVELKÝ BOJ</p><empty-line /><p><strong>TERRY PRATCHETT</strong></p><empty-line /><p>Praha 1996</p>
<p>Vydavatelství MAGNET - PRESS</p><empty-line /><empty-line /><p>ISBN 80-85847-70-1</p>
<p>Copyright © Terry and Lyn Pratchett, 1990</p>
<p>Translation © Helena Hrychová, Praha 1996</p><empty-line /><p>Na počátku…</p>
<p>… bří Arnoldové (zal. 1905) stvořil Obchoďák.</p>
<p>Alespoň taková byla víra tisíců nomů, kteří po mnohé generace[*] žili pod podlahami jednotlivých pater staré a vážené obchodní firmy bří Arnoldové (zal. 1905).</p>
<p>Obchoďák se stal jejich světem. Světem se střechou a stěnami.</p>
<p>Vítr a Déšť znali jen z legend dávnověku. Stejně tak Den a Noc. Teď měli hasicí systémy a klimatizaci a jejich krátké a pestré životy tikaly od Otevírací hodiny k Zavírací době. Jejich ročními obdobími se staly Lednové výprodeje, Na jaře v novém, Letní slevy a Vánoční trh. Pod vedením Opata a kléru Papírníků - zdvořilým, nevtíravým způsobem, aby ho to neznervózňovalo - uctívali bří Arnoldové (zal. 1905), o němž věřili, že stvořil obchodní dům a všechno uvnitř.</p>
<p>Některé rodiny nomů zbohatly, získaly moc a přijaly nová jména, většinou podle oddělení obchodního domu, pod nimiž žily… Del Ikatesové, Kovomati, Galanteři.</p>
<p>A do tohoto obchodního domu přijeli na korbě nákladního auta poslední z nomů, co žili Venku. Dobře věděli, co je vítr a déšť. A proto se jim snažili uniknout.</p>
<p>Mezi nimi byli lovec krys Masklin, bábi Morkie a Grimma, ačkoliv, to byly ženské a ty se nepočítají. A, samozřejmě, Věc.</p>
<p>Věci nikdo úplně nerozuměl. Masklinův kmen si ji předával po staletí, byla velmi důležitá, to bylo všechno, co věděli. Když se v obchodním domě dostala do blízkosti elektřiny, začala mluvit. Řekla, že je myslící stroj z kosmické lodi, která před tisícovkami let přivezla nomy ze vzdáleného Obchoďáku nebo možná z jiné hvězdy. Sdělila jim, že slyší elektřinu mluvit, a z jejího odposlechu vyplynulo, že obchodní dům bude do tří týdnů stržen.</p>
<p>Byl to Masklin, kdo navrhl, aby nomové opustili Obchoďák na nákladním autě. Pochopil, že přijít na to jak řídit obrovské nákladní auto je kupodivu vlastně to nejsnazší. Nejobtížnější bylo dodat nomům víru, že to svedou.</p>
<p>On nebyl vůdce. Vůdcem by byl rád. Vůdce může vysunovat bradu a konat hrdinské činy. Masklin se však musel hádat a přemlouvat a, někdy, i maličko lhát. Odhalil, že je často snazší lidi k něčemu přimět, jestliže je necháte při tom, že ten nápad je jejich.</p>
<p>Nápady! To byla zapeklitá věc, to ano. A oni potřebovali spoustu nápadů. Potřebovali se naučit spolupracovat. Potřebovali se naučit číst. Potřebovali se naučit pokládat nomy ženského pohlaví za, no, skoro tak inteligentní, jako jsou nomové pohlaví mužského (ačkoliv každý ví, že je to směšné, a že se ženám přehřívá mozek, když se jim dovolí moc myslet).</p>
<p>Nicméně, všechno se dařilo. Nákladní auto skutečně opustilo obchodní dům těsně před tím, než tajemně lehl popelem, a aniž co těžce poškodilo, vydalo se ven do kraje.</p>
<p>Nomové našli opuštěný lom schovaný ve stráni a nastěhovali se do rozpadlých budov. A potom, to věděli, bude všechno Úplně v Pořádku. Nadejde jim, jak slýchali, Zářivý<emphasis> </emphasis>Nový Úsvit.</p>
<p>Samozřejmě, většina nomů nikdy úsvit neviděla, ani zářivý ani jiný, a pokud ano, věděli by, že se zářivými úsvity je jedna potíž - po nich následují oblačné dny. S občasnými přeháňkami.</p>
<p>Uplynulo šest měsíců…</p>
<p>Toto je příběh o Zimě.</p>
<p>Toto je příběh o Velkém Boji.</p>
<p>Toto je příběh o probuzení Jekuba, Draka Horského, s očima jako veleoči, hlasem jako velehlas a zuby jako velezuby.</p>
<p>Ale tím ten příběh nekončí.</p>
<p>Ani nezačíná.</p>
<p>Oblohou cloumala vichřice. Obloha dula zuřivostí. Vítr se proměnil ve stěnu sunoucí se po krajině, v obra dusajícího po zemi. Malé stromky se ohýbaly, velké stromy se lámaly. Poslední podzimní listí vířilo vzduchem jako zbloudilé kulky.</p>
<p>Hromada odpadků vedle štěrkovny zůstala opuštěná. Rackové, kteří ji hlídali, si našli útulek jinde, protože byla stále v pohybu.</p>
<p>Vítr se do té hromady opřel, jako by měl něco zvláště proti starým krabicím od saponátů a zahozeným botám. Ve vyjetých kolejích od pneumatik se kutálely plechovky a nešťastně chřestily, zatímco lehčí odpadky se vznesly a zapojily se do orgií na obloze.</p>
<p>Vítr v té hromadě neustále vířil. Papíry chvilku šustily, potom je vítr zachytil a odnesl do povětří.</p>
<p>Nakonec se jeden kus, co sebou celé hodiny plácal, uvolnil a letěl v burácejícím větru. Vypadal jako veliký bílý pták s protáhlými křídly.</p>
<p>Dívejte se, jaká dělá salta…</p>
<p>Spočine na plotě, ale velmi krátce. Polovina se ho odtrhne a teď, o tolik lehčí, se vznáší přes brázdy polí v dáli…</p>
<p>Právě nabírá rychlost, když se vynoří žlutý plot a chňapne po něm do vzduchu jako po mouše.</p><empty-line /><p>l</p>
<p><emphasis>I.</emphasis> <emphasis>A v tom čase se děly Podivnosti: Vzduch sebou trhavě pohyboval, Teplo oblohy bylo slabší a slabší a některá rána byl povrch kaluží tvrdý a studený</emphasis></p>
<p><emphasis>II.</emphasis> <emphasis>I pravili nomové jeden druhému, Co je toto zač?</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Knihy Nom, Kamenolomy, kap.</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>1, verš I – II</emphasis></p>
<p>„Zima,“ prohlásil Masklin s jistotou. „Říká se tomu zima.“</p>
<p>Opat Gurder se na něj zamračil.</p>
<p>„Nikdy jsi neříkal, že bude <emphasis>takováhle. </emphasis>Je takové <emphasis>chladno.“</emphasis></p>
<p>„Tomu říkáš chladno?“ křikla bábi Morkie. „Chladno? Tohle nejni žádný chladno. Ty myslíš, že tohle je chladno? Jen počkej, až bude vopravdu chladno!“ Ona si v tom libuje, povšiml si Masklin; bábi Morkie si vždycky libovala v pohromách, to ji udržovalo ve formě. „To teprve bude dovopravdy chladno, až přijde. To zažiješ vopravdový mrazy a z nebe padá voda ve zmrzlých kouscích!“ Vítězoslavně se opřela. „Co ty na to, no? É?“</p>
<p>„Nemusíš s námi mluvit jako s dětmi,“ povzdychl Gurder. „My <emphasis>umíme </emphasis>číst, víš. Víme, co je sníh.“</p>
<p>„Ano,“ přidal se Dorcas. „V Obchoďáku měli takové karty s obrázky. Pokaždé, když nastal Vánoční trh. Sníh známe. Jiskří.“</p>
<p>„Nezapomeň na drozdy,“ přitakal Gurder.</p>
<p>„Vlastně je to ještě něco jiného,“ začal Masklin.</p>
<p>Dorcas ho umlčel mávnutím. „Já myslím, že si nemusíme dělat starosti. Jsme dobře zanorovaní, zásoby potravin vypadají uspokojivě, a víme, kam jít pro další, když bude potřeba. Nemá-li ještě někdo něco, proč tu schůzi neuzavřeme?“</p>
<p>Všechno šlo dobře. Nebo přinejmenším ne tak špatně.</p>
<p>I když, mezi rozličnými familiemi bylo pořád množství hašteření a hádek, ale to už je ta nomská povaha. Proto si ustavili Radu, která předstírala jakousi činnost.</p>
<p>Nomové se hádali rádi. Rada řidičů alespoň měla smysl; mohli se hádat bez toho, že by jeden druhého uhodil.</p>
<p>Stejně to bylo k smíchu. Tam v obchodním domě řídily běh věcí velké familie z oddělení. Ale teď se všechny familie promíchaly, a v lomu stejně žádná oddělení nebyla. Jenže nomové téměř instinktivně milovali hierarchii. Svět byl vždy spořádaně rozdělen na ty, kteří říkají, co se má dělat, a na ty, kteří to provádějí. A tak se zvláštním způsobem vynořila nová skupina vůdců.</p>
<p>Řidiči.</p>
<p>Záleželo na tom, kde jste se nacházeli během Velké Jízdy. Pokud jste byli mezi těmi v kabině nákladního auta, pak jste byli Řidiči. Všichni ostatní byli jenom Pasažéři. Příliš se o tom nemluvilo. Nebylo to oficiální nebo tak nějak. Nicméně převážná část nomského plemene cítila, že každý, kdo dopravil Náklaďák až sem, je osoba, která ví, co dělá.</p>
<p>Být Řidičem nemusela být nutně ohromná legrace.</p>
<p>Loni, než našli Obchoďák, musel Masklin lovit celé dny. Teď lovil, jen když se mu chtělo; mladší nomové z Obchoďáku lov milovali a viditelně nebylo <emphasis>správné, </emphasis>aby se toho zúčastňoval nějaký Řidič. Vykopávali brambory a blízké pole jim dalo bohatou sklizeň zrna i poté, co ho sklidily stroje. Masklin by byl raději, kdyby si pěstovali potraviny sami, ale nomové zřejmě neměli fortel na pěstování obilí na kamenité půdě lomu. Ale měli co jíst, a to bylo hlavní.</p>
<p>Cítil, jak kolem něj pulzuje život tisíců nomů. Jak zakládají rodiny. <emphasis>Jak se usazují.</emphasis></p>
<p>Loudal se zpátky do svého doupěte pod zchátralou kůlnou. Po chvíli dospěl k rozhodnutí a vytáhl Věc z díry ve zdi.</p>
<p>Žádné světýlko na ní nesvítilo. Věc se nerozsvítí, dokud nebude někde u elektrického vedení, pak se rozhoří a bude moci promluvit. Nějaké vedení v lomu bylo a Dorcas už ho uvedl do provozu. Ale Masklin tam Věc nevzal. Tvrdá černá krychlička říkala takové věci, že to Masklina vždycky vyvedlo z rovnováhy.</p>
<p>Ale věděl naprosto jistě, že ho slyší.</p>
<p>„Starý Torrit umřel minulý týden,“ promluvil k ní po chvilce. „Byli jsme trochu smutní, ale koneckonců byl moc starý a prostě umřel. Chci říct, nic ho předtím nesežralo, ani nepřejelo nebo tak.“</p>
<p>Masklinův malý kmen kdysi žil v náspu dálnice uprostřed zvlněné krajiny, plné bytostí žádostivých čerstvého noma. Myšlenka, že byste mohli zemřít prostě tím, že přestanete žít, byla pro ně nová.</p>
<p>„Pochovali jsme ho nahoře na kraji brambořiště, hlouběji než dosáhne pluh. Nomové z Obchoďáku asi ještě pohřeb nechápou. Myslí si, že Torrit vyraší nebo co. Myslím, že si to pletou s tím, co se děje se semeny. Samozřejmě, nevědí nic o pěstování obilí. Protože žili v obchodním domě, víš. Je to pro ně všechno nové. Pořád remcají na jídlo, že pochází ze země; mají zato, že to není přirozené. A myslí si, že déšť je hasicí systém. Zřejmě se <emphasis>domnívají, </emphasis>že celý svět je jenom větší obchodní dům. Ehm.“</p>
<p>Chvíli civěl na nereagující krabičku a usilovně přemýšlel, co by dalšího řekl.</p>
<p>„Takže to znamená, že bábi Morkie je nejstarší nom,“ řekl nakonec. „A to znamená, že má nárok na členství v Radě, i když je žena. Opat Gurder na to upozornil, ale my jsme řekli, tak fajn, řekni si jí to sám, a on mlčel, takže je v Radě. Ehm.“</p>
<p>Prohlížel si nehty na rukou. Věc naslouchala odstrašujícím způsobem.</p>
<p>„Všichni mají strach ze zimy. Ehm. Ale nanosili jsme si moře brambor a tady dole je celkem teplo. Ale mají někdy směšné nápady. V Obchoďáku, povídali, když bylo období Vánočního trhu, objevoval se kalous Santa. Já jenom doufám, že se nevypraví sem za námi. Ehm.“</p>
<p>Poškrábal se za uchem.</p>
<p>„Celkem vzato, jde všechno dobře. Ehm.“</p>
<p>Naklonil se blíž.</p>
<p>„Víš ty, co to znamená? Když si myslíš, že všechno jde dobře, zhatí se něco, o čem jsi jakživa neslyšela. Já to říkám pořád.. Ehm.“</p>
<p>Černá kostka nasadila soucitný výraz.</p>
<p>„Každý říká, že si dělám moc starosti. Myslím, že není <emphasis>možné </emphasis>dělat si až moc starostí. Ehm.“</p>
<p>Přemýšlel dál.</p>
<p>„Ehm. Myslím, že tohle jsou prozatím asi všechny novinky.“ Zvedl Věc a vrátil ji do díry.</p>
<p>Byl na rozpacích, má-li jí říct o rozepři s Grimmou, ale to byla, no, osobní záležitost.</p>
<p>To je všechno tím čtením, tak je to. Neměl jí dovolit, aby se učila číst a cpala si do hlavy věci, které nepotřebuje znát. Gurder měl pravdu, ženám se <emphasis>doopravdy </emphasis>přehřívá mozek. Grimmě se patrně v těchto dnech celý čas vaří klokotem.</p>
<p>Šel a řekl jí, podívej, teď už se všechno usadilo, je čas se vzít, jako to dělají nomové z Obchoďáku, Opat při tom něco mumlá a podobně.</p>
<p>Ale ona odpověděla, že to neví jistě.</p>
<p>Masklin na to, takhle se to dělá, řeknu si o tebe, a vdáš se, tak je to.</p>
<p>Odpověděla, že už dávno ne.</p>
<p>Postěžoval si bábi Morkie. Čekali byste, pomyslel si, trochu pochopení. Potrpěla si na tradice, ta naše bábi. Řekl, bábi, Grimma nedělá, co jí říkám.</p>
<p>A ona na to řekla, má recht. Kéž by mne napadlo nedělat, co se mi řeklo, když jsem byla mladá holka.</p>
<p>Tak se svěřil Gurderovi, který s ním souhlasil: ano, to je velmi špatné, dívky by měly dělat to, co se jim řekne. A Masklin ho prosil, tak jo, řekni jí to. A Gurder řekl, no, é, ona je skutečná osobnost, možná bude lepší chvilku to nechat a teď se koneckonců časy mění…</p>
<p>Časy se mění. No, to byla celkem pravda. Většinu těch změn způsobil Masklin. Musel nomy donutit myslet trochu jinak, aby opustili obchodní dům. Změny byly nutné. Změny byly správné. Byl pro změny všemi deseti.</p>
<p>Co naprosto nesnášel, byly věci, které zůstávaly stejné.</p>
<p>V koutě se opíralo jeho kopí. Teď… působilo tak dojemně. Pouhý kousek pazourku připevněný k ratišti kroucenou šňůrkou. Z Obchoďáku si přinesli pily a jiné věci. Dnes dovedli používat kov.</p>
<p>Chvíli upřeně zíral na kopí. Pak ho vzal a dal se do dlouhého, důkladného přemýšlení o svém postavení a o všem ostatním. Nebo, jak by to nazvali jiní, s chutí si zatrucoval.</p>
<p>Starý kamenolom se rozprostíral asi v půli stráně. Nad ním se tyčil strmý travnatý svah, který střídavě hýřil ostružinami a hlohovými křovisky. Dál se táhla jen pole.</p>
<p>Pod lomem se mezi neupravenými živými ploty vinula cesta a spojovala se s hlavní silnicí. Za ní vedla železniční trať, jiné jméno pro dvě dlouhé kovové Unie na velkých dřevěných hranolech. Někdy po ní jezdilo cosi jako velmi dlouhé náklaďáky, zapražené do sebe.</p>
<p>Nomové ještě železnici plně nepochopili. Ale byla zřejmě nebezpečná, protože viděli, že kříží cestu, a kdykoli se přiblížila ta železniční pohyblivá věc, cestu uzavřely dvě branky.</p>
<p>Nomové věděli, k čemu jsou brány. Viděli jste je v polích, jak udržují věci uvnitř. Bylo tedy logické, že ty branky mají zabránit železnici uniknout z kolejí a vtrhnout na silnice.</p>
<p>Potom byla další pole, několik štěrkových prohlubní - pro nomy, co rádi ryby, pěkné místo pro rybolov - a pak bylo letiště.</p>
<p>V létě Masklin trávil hodiny pozorováním letadel. Všiml si, že pojíždějí po zemi, a potom se příkře vznesou, jako pták, a jsou menší a menší, až zmizí úplně.</p>
<p>To byla <emphasis>velká </emphasis>starost. Masklin seděl na svém oblíbeném kameni, v dešti, který se právě spustil, a začal si lámat hlavu. Tyto dny ho trápilo tolik věcí, s nimiž se musel vyrovnat, ale nad všemi byla tato jedna veliká.</p>
<p>Měli by zamířit tam, kam letí letadla. To mu řekla Věc, když s ním ještě mluvila. Nomové přišli z nebe. Vlastně zpoza nebe, čemuž bylo těžké porozumět, protože jediné, co určitě leželo za oblohou, byla další obloha. A měli se tam vrátit. Byl to jejich… něco, co začíná na s… sob, ne na l. Los. Jejich los. Kdysi jim patřívaly světy. A nějak uvízli tady. Ale - to bylo to znepokojivé - ta loď, to letadlo, co létá opravdu vysokou oblohou, mezi hvězdami, byla pořád tam někde nahoře. První nomové ji opustili, když sem přiletěli v jedné menší lodi, ta se rozbila a oni už se nemohli vrátit.</p>
<p>A on je jediný, kdo to ví.</p>
<p>Starý Opat, ten před Gurderem, to taky věděl. Grimma, Dorcas a Gurder něco z toho tušili, ale měli neklidnou mysl a byli praktičtí a tou dobou toho měli moc na práci.</p>
<p>To proto, že se všichni usazují. Chceme si to tady proměnit ve svůj malý svět, stejně jako v Obchoďáku, uvědomil si Masklin. Oni si kdysi mysleli, že střecha je oblohou, a my si myslíme, že obloha je střechou.</p>
<p>Jednoduše zůstaneme a…</p>
<p>Po cestě k lomu se blížilo nákladní auto. Byl to tak neobvyklý pohled, že si Masklin uvědomil, že se na něj už chvíli dívá, aniž ho vůbec vnímá.</p>
<p>„Nikdo nehlídal! Proč nebyl nikdo na hlídce? Řekl jsem, že vždycky musí být někdo na stráži!“</p>
<p>Půl tuctu nomů cupitalo vadnoucím kapradím k bráně do lomu.</p>
<p>„Řada byla na Saccovi,“ bručel Angalo.</p>
<p>„Ne, nebyla!“ hájil se Sacco. „Jen si vzpomeň, včera jsi mi řekl, že se prohodíme, protože -“</p>
<p>„Je mi jedno, kdo byl na řadě!“ křičel Masklin. „Nebyl tam nikdo! A měl tam být! Je to tak?“</p>
<p>„Promiň, Maskline.“</p>
<p>„Jo. Promiň, Maskline.“</p>
<p>Vyškrábali se na násep a přitiskli se k zemi za trsem suché trávy.</p>
<p>Nákladní auto bylo malé, jak jen nákladní auta můžou být. Člověk už vystoupil a kutil něco na bráně.</p>
<p>„To je landrover,“ pronesl Angalo důležitě. Před Velkou Jízdou, ještě v Obchoďáku, strávil hodně času čtením o automobilech, četl všechno, co se dalo. Miloval je. „Není to opravdový náklaďák, spíš vozí lidi po -“</p>
<p>„Ten člověk přidělává něco na bránu,“ řekl Masklin.</p>
<p>„Na <emphasis>naši </emphasis>bránu,“ zdůraznil Sacco nesouhlasně.</p>
<p>„Trochu divné,“ řekl Angalo. Muž se potácel, po lidsku pomalu a těžkopádně, zpátky k autu. To nakonec couvlo a odehřmělo.</p>
<p>„Jede až sem, jenom aby připevnil kus papíru na vrata,“ divil se Angalo, když se nomové zvedli. „To jsou celí lidi.“</p>
<p>Masklin se zamračil. Lidé jsou velcí a hloupí, to je pravda, ale je na nich něco nezadržitelného, a zdá se, že je řídí kousky papíru. Tam v Obchoďáku říkal kousek papíru, že se bude Obchoďák bourat, a každopádně ho zbourali. S těmi papírky se lidem nemůže věřit.</p>
<p>Ukázal na rezavou drátěnou síť, po níž se šikovný nom snadno vyšplhal.</p>
<p>„Sacco, radši to sundej.“</p>
<p>Na míle vzdálen se na živém plotě zmítal jiný kus papíru. Na sluncem vybledlá slova pleskaly dešťové kapky, prosakovaly papírem, až byl těžký a mokrý a… utrhl se</p>
<p>Osvobozen padal na trávu. Šustil ve vánku.</p><empty-line /><p>2</p>
<p><emphasis>III.</emphasis> <emphasis>Avšak objevil se Nápis, i řekli, Co že to má znamenat?</emphasis></p>
<p><emphasis>IV.</emphasis> <emphasis>A nebylo to nic dobrého.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Knihy Nom, Nápisy, kap. 1, verš III – IV</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Gurder lezl po čtyřech po papíru, který sundali z brány.</p>
<p>„Samozřejmě, že to dovedu přečíst. Poznám, co každičké slovo znamená.“</p>
<p>„No, tak co?“ zeptal se ho Masklin.</p>
<p>Gurder se zatvářil rozpačitě. „Mám jenom potíž s tím, co znamená jedna každá věta,“ řekl. „Tady se praví… kde to bylo… ano, tady se říká, že lom se bude znovu otevírat. Co to znamená? Už je otevřený, to ví každý trouba. Je to vidět zdaleka.“</p>
<p>Ostatní nomové se tlačili kolem. Rozhodně to zdaleka vidět bylo. To bylo na tom to strašné. Ze tří stran obklopovaly lom poctivé vysoké strmé stěny, ale čtvrtá strana… no, zvykli jste si nedívat se tím směrem. Kde nic, tu nic, z čehož jste se cítili ještě menší a bezbrannější, než jste byli.</p>
<p>I když ten papír nedával jasný smysl, rozhodně to vypadalo nepříjemně.</p>
<p>„Lom je díra v zemi,“ rozumoval Dorcas. „Nemůžete otevírat díru, když není ucpaná. To dá rozum.“</p>
<p>„Kamenolom je místo, kde se těží kámen,“ vysvětlovala Grimma. „Lidi to tak dělají. Vyhrabou díru a ten kámen užívají, no, na stavbu cest a tak.“</p>
<p>„Počítám, že tohle sis přečetla, že jo?“ poznamenal Gurder kysele. Podezíral Grimmu z nedostatku úcty k autoritám. Také mu bylo dost proti mysli, že navzdory všem zřejmým nedostatkům svého pohlaví byla ve čtení lepší než on.</p>
<p>„Přečetla, opravdu,“ odpověděla mu Grimma a pohodila hlavou.</p>
<p>„Vidíš ale,“ řekl Masklin trpělivě, „že tady už žádný kámen není, Grimmo. Proto je tady díra.“</p>
<p>„Správná poznámka,“ přidal se Gurder zostra.</p>
<p>„<emphasis>Tak tu díru zvětší!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>odsekla Grimma. „Podívejte se na ty útesy nahoře -“ poslušně se podívali „- jsou z kamene! Podívejte se -“ všechny hlavy se otočily směrem dolů, kde její noha netrpělivě ťukala do papíru „- říká se tu, že je to kvůli rozšíření dálnice! To je cesta! Ten lom se bude rozšiřovat! Náš lom! Říká se tu, že se to stane!“</p>
<p>Rozhostilo se dlouhé ticho. Potom řekl Dorcas:</p>
<p>„Kdo to tvrdí?“</p>
<p>„Rozhodnutí! Napsal sem svoje jméno,“ ukázala Grimma.</p>
<p>„Má pravdu, víš,“ řekl Masklin. „Podívejte se. Píše se tu: ,Bude znovu otevřen podle Rozhodnutí‘!“</p>
<p>Nomové přešlapovali z nohy na nohu. Rozhodnutí. To neslibovalo nic dobrého. Kdo se jmenuje Rozhodnutí, ten bude pravděpodobně schopen všeho.</p>
<p>Gurder vstal a setřepal ze sebe prach.</p>
<p>„Je to jenom kus papíru, když se to vezme kolem a kolem,“ zabručel rozmrzele.</p>
<p>„Ale přijel sem ten člověk,“ naléhal znepokojeně Masklin. „Nikdy předtím sem ještě nepřijeli.“</p>
<p>„To nevím,“ řekl Dorcas. „Jářku, co všechna ta stavení? Ty staré dílny. Dveře a tak dál. Povídám vám, jsou pro lidi. Vždycky mi to dělalo starost, no jo. Lidé mají sklon vracet se tam, kde už jednou byli. Jsou to pěkní neřádi.“</p>
<p>Nastalo další hromadné ticho, takové, co působí zástup, který přemítá o nešťastných věcech.</p>
<p>„Ty myslíš,“ zeptal se pomalu jeden nom, „že jsme se doplahočili až sem, že jsme se tolik nadřeli, abychom si upravili bydlení, a teď že nám to vezmou?“</p>
<p>„Nemyslím, že bychom se tím zrovna teď měli příliš znepokojovat -“ začal Gurder.</p>
<p>„Máme tady rodiny,“ ozval se jiný nom. Masklin si uvědomil, že je to Angalo. Na jaře se oženil s jednou mladou dámou z familie Del Ikatesů, a teď už měli hezký párek dětiček, jsou jim dva měsíce a už mluví.</p>
<p>„A přijde další období sázení,“ poznamenal další nom. „Trvalo nám tak dlouho, než jsme vyčistili ten plácek za velkým skladištěm. Však víš.“</p>
<p>Gurder pozvedl prosebně ruku.</p>
<p>„Nic nevíme,“ uklidňoval je. „Nesmíme začít zmatkovat, dokud nepřijdeme na to, co se děje.“</p>
<p>„A <emphasis>potom </emphasis>můžeme zmatkovat?“ namítl další nom kysele. Masklin poznal Nisodema, Papírníka a Gurderova asistenta. Toho mladíka Masklin neměl nikdy moc rád, a pokud věděl, ten mladík sám nepřilnul k nikomu.</p>
<p>„Já jsem, ém, neměl z toho místa šťastný pocit, ém, já věděl, že bude malér -“ lamentoval Nisodemus.</p>
<p>„No tak, no tak, Nisodeme,“ uklidňoval ho Gurder. „Není důvod k takovýmhle řečem. Rada bude znovu zasedat,“ dodal. „Tak to uděláme.“</p>
<p>Zmuchlaný papír ležel vedle silnice. Tu a tam ho vánek nazdařbůh poponesl po okraji, zatímco pár centimetrů odtud hřměl provoz.</p>
<p>Silnější závan jím smýkl ve chvíli, kdy kolem projelo zvlášť velké nákladní auto a za ním se točil vzdušný vír. Papír vzlétl přes silnici, roztáhl se jako plachta a stoupal ve větru.</p>
<p>Rada lomu zasedala v prostoru pod podlahou staré kanceláře.</p>
<p>Zaplňovali ho další nomové a zbytek kmene se hemžil venku.</p>
<p>„Podívejte se,“ začal Angalo, „na kopci stojí velká stará stodola, za brambořištěm. Nezaškodí nanosit tam nějaké zásoby. Přichystat ji, víte. Pro všechny případy. Když pak k něčemu <emphasis>dojde, </emphasis>budeme mít kam jít.“</p>
<p>„Stavení v lomu nemají podpodlažní prostory, až na kantýnu a kancelář,“ pronesl Dorcas chmurně. „Není to jako v Obchoďáku. Není tu moc schovávaček. My potřebujeme úkryt. Jestli sem lidé přijdou, budeme muset odejít.“</p>
<p>„Takže ta stodola je dobrý nápad, ne?“ opakoval Angalo.</p>
<p>„Občas tam zajíždí člověk na traktoru,“ připomněl Masklin.</p>
<p>„Tomu se můžeme vyhnout. A možná,“ řekl Angalo a rozhlédl se po řadách obličejů, „že lidé zase odejdou. Třeba si jenom vezmou ten svůj kámen a půjdou. A my se budeme moci vrátit. Můžeme každý den někoho posílat na výzvědy.“</p>
<p>„Připadá mi, že na tu stodolu už nějaký čas myslíš,“ řekl Dorcas.</p>
<p>„Mluvili jsme o ní s Masklinem, když jsme tam jednou byli lovit,“ řekl Angalo. „Viď, Maskline?“</p>
<p>„Hmm?“ divil se Masklin, který zíral do prázdna.</p>
<p>„Pamatuješ, šli jsme tam nahoru a já jsem říkal, že by se mohla hodit, pokud bude potřeba, a ty jsi souhlasil.“</p>
<p>„Hmm,“ přikývl Masklin.</p>
<p>„Ano, ale přichází tahleta - Zima,“ řekl jeden nom. „Však víte. Chladno. Všechno se třpytí.“</p>
<p>„Drozdi,“ napověděl mu další.</p>
<p>„Ano,“ řekl ten první nejistě. „Ti taky. To není čas na cestování, s drozdy ve vzduchu.“</p>
<p>„Co je na drozdech špatnýho,“ divila se bábi Morkie, která si chviličku zdřímla. „Můj tatík říkával, že drozdi jsou pochutnáníčko, když se vám nějakýho podaří chytit.“ S pýchou se na všechny zářivě usmála.</p>
<p>Tato poznámka měla na rychlovlak jejich myšlenek účinek jako cihlová zeď přes koleje. Nakonec to Gurder uzavřel: „Stejně říkám, že bychom se tím zrovna v tuto chvíli neměli příliš vzrušovat. Měli bychom vyčkat a svěřit se do ochrany bří Arnoldové (zal. 1905).“</p>
<p>Další mlčení. Angalo ho tiše přerušil: „To nám ohromně pomůže.“</p>
<p>Zase se rozhostilo ticho. Ale tentokrát to bylo husté, těžké mlčení, a houstlo, těžklo, až nahánělo hrůzu jako bouřkový mrak rostoucí nad horami, než první zablýsknutí přinese úlevu.</p>
<p>A přineslo.</p>
<p>„Co jsi říkal?“ zeptal se zvolna Gurder.</p>
<p>„Jenom to, co si myslí každý,“ odpověděl klidně Angalo. Mnoho nomů si začalo prohlížet svoje nohy.</p>
<p>„A co tím myslíš?“ zasyčel Gurder.</p>
<p>„Kdepak je ten bří Arnoldové (zal. 1905), no?“ zvýšil hlas Angalo. „<emphasis>Jakpak </emphasis>nám pomáhal utéct z Obchoďáku? Jak přesně, povídám. Nepomáhal, to se ví.“ Angalovi se trochu třásl hlas, jakoby se sám děsil toho, že se slyší říkat takové věci. „<emphasis>My </emphasis>jsme si pomohli… Tím, že jsme se všemu naučili. To všechno my sami. Naučili jsme se číst knihy, ty <emphasis>tvoje </emphasis>knihy, a mnohému jsme porozuměli a poradili jsme si sami…“</p>
<p>Gurder, bledý zlostí, vyskočil. Nisodemus vedle něho si přitiskl ruku na ústa a vypadal, že ohromením nemůže promluvit.</p>
<p>„Bří Arnoldové (zal. 1905) je všude tam, kam vstoupí nomové!“ křičel Gurder.</p>
<p>Angalo se stáhl. Jeho otec býval v Obchoďáku jedním z nejtvrdošíjnějších nomů, a on se teď taky jen tak nedal.</p>
<p>„To sis vymyslel!“ vykřikl pohrdavě. „Já neříkám, že v Obchoďáku nebylo, no, <emphasis>něco, </emphasis>ale to bylo v Obchoďáku, a teď jsme tady a všechno, co máme, jsme <emphasis>my! </emphasis>Potíž je, že vy Papírníci jste měli v Obchoďáku velkou moc, a teď prostě nedokážete unést, že se jí musíte vzdát!“</p>
<p>To už vstal i Masklin.</p>
<p>„Tak moment, vy dva -“ začal.</p>
<p>„Tak takhle je to, co?“ hřímal Gurder a nevšímal si ho. „Tady máte Galanterii! Vy jste zase byli vždycky moc namyšlení! A náramně nafoukaní! Řídíme náklaďák kousek cesty a myslíme si, že všechno víme, co? Možná máme, co nám patří, é.“</p>
<p>„ - teď není čas ani místo na takovouhle -“ zkusil to Masklin.</p>
<p>„To je jenom hloupé vyhrožování! Proč to nedokážeš uznat, ty blázne stará? Bří Arnoldové neexistuje. Užívej mozek, co ti bří Arnoldové dal, proč to neděláš?“</p>
<p>„<emphasis>Jestli oba ihned nesklapnete, otluču vám hla</emphasis><emphasis>vy o sebe!</emphasis>“</p>
<p>To zabralo.</p>
<p>„Dobro,“ řekl Masklin už klidnějším hlasem. „Tak, myslím, že by nebyl špatný nápad, kdyby si každý šel po svém - ať je to cokoli. Protože takhle se složitá rozhodnutí nedělají. Všichni se potřebujeme trochu zamyslet.“</p>
<p>Nomové se vytratili, ulevilo se jim, že je po všem. Masklin slyšel, jak se Gurder a Angalo venku dál hádají.</p>
<p>„Nechte toho vy dva,“ varoval je.</p>
<p>„Tak <emphasis>podívej -</emphasis>“<emphasis> </emphasis>začal Gurder.</p>
<p>„Ne, vy se podívejte, oba dva!“ rozkřikl se Masklin. „Tak prosím, možná se rýsuje velký problém, a vy se začnete hádat. Kdo jiný než vy byste měli věci lépe chápat! Copak nevidíte, že lidi znervózňujete?“</p>
<p>„No, je to důležité,“ zamumlal Angalo.</p>
<p>„<emphasis>Co bychom teď měli udělat,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl Masklin zostra, „je podívat se ještě jednou na tu stodolu. Nemohu říct, že mě ta myšlenka naplňuje štěstím, ale nebylo by na škodu mít nějaké útočiště. Tak či tak to nomy zaměstná a přestanou si dělat starosti. Je to tak?“</p>
<p>„Asi ano,“ souhlasil Gurder neochotně. „Ale -“</p>
<p>„Žádné ale,“ přerušil ho Masklin. „Chováte se jako idioti. Nomové k vám vzhlížejí, takže vy půjdete příkladem, slyšíte?“</p>
<p>Zamračili se na sebe, ale oba přikývli.</p>
<p>„Tak dobrá,“ uklidnil se Masklin. „Teď spolu vyjdeme ven, lidé uvidí, že jsme se na něčem dohodli, a přestanou se užírat. <emphasis>Potom </emphasis>můžeme začít plánovat.“</p>
<p>„Ale bří Arnoldové (zal. 1905) je důležitý,“ trval na svém Gurder.</p>
<p>„Nejspíš ano,“ řekl Masklin, když vyšli na denní světlo. Vítr zase ustával a zanechal oblohu studeně temné modrou.</p>
<p>„Na to není žádné ,nejspíš ano‘,“ rozčílil se zase Gurder.</p>
<p>„Poslouchej,“ řekl Masklin, „já nevím, jestli bří Arnoldové existuje, ani jestli byl v Obchoďáku, nebo jenom žije v našich hlavách. Co <emphasis>vím </emphasis>jistě je, že z nebe jen tak nespadne.“</p>
<p>Při těch slovech se všichni tři podívali vzhůru. Nomy z obchodního domu trošku obcházela hrůza. Vzhlédnout k nekonečné obloze pořád ještě vyžadovalo dost odvahy, když jste bývali zvyklí na milé, přátelské parkety, ale tradicí bylo podívat se nahoru, když se zmiňujete o bří Arnoldové. V obchodním domě bylo nahoře tam, kde bývaly Ředitelna a Úvěry.</p>
<p>„Psina, že to říkáš. Nahoře něco je,“ řekl Angalo.</p>
<p>Něco bílého a ne zcela pravoúhlého lehce plulo vzduchem a stále se to zvětšovalo.</p>
<p>„To je jenom kus papíru,“ řekl Gurder. „Vítr ho odnesl ze skládky.“</p>
<p>Teď to bylo rozhodně o moc větší, lehce se to obracelo ve vzduchu a snášelo se do lomu.</p>
<p>„Myslím,“ řekl pomalu Masklin, když se stín té věci řítil po zemi k němu, „že bychom měli kousek uhnout -“</p>
<p>Dopadlo to na něj.</p>
<p>Samozřejmě, že to byl jenom papír. Ale nomové jsou maličcí a papír dopadl z výšky, a to Masklina stačilo povalit.</p>
<p>Co bylo ještě překvapivější, byla slova, která zahlédl, když se kácel na záda.</p>
<p>Ta slova zněla: … bří Arnoldové…</p><empty-line /><p>3</p>
<p><emphasis>I.</emphasis> <emphasis>1 pátrali po nějakém lepším Znamení od bří Arnoldové (zal. 1905), a Znamení jim bylo dáno;</emphasis></p>
<p><emphasis>II.</emphasis> <emphasis>A někteří pravili, No jo, ale tohle není nic než náhoda;</emphasis></p>
<p><emphasis>III.</emphasis> <emphasis>Ale jiní pravili, I náhoda může být znamení.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Knihy Nom, Nápisy, kap. 2, verš I - </emphasis><emphasis>III</emphasis></p>
<p>Masklin si vždycky zachoval chladnou hlavu, pokud šlo o bří Arnoldové (zal. 1905). Když o tom přemýšlíte, obchodní dům byl díky pohyblivým schodištím a dalšímu vybavení vcelku impozantní, a pokud jej nestvořil bří Arnoldové (zal. 1905), tak kdo tedy? Nakonec zbývali jenom lidé. Ne že by pokládal lidi za tak hloupé, jak si to o nich myslela většina nomů. Ať si jsou velcí a pomalí, ale mají v sobě jakousi tupou nezadržitelnost. Rozhodně by se dali vycvičit k jednoduchým úkonům.</p>
<p>Na druhou stranu, svět se táhl na <emphasis>míle </emphasis>daleko a byl plný složitostí. To mu připadalo moc na to, aby to všechno stvořil bří Arnoldové (zal. 1905).</p>
<p>Takže Masklin se rozhodl neřešit nic, co se týkalo bří Arnoldové (zal. 1905), v naději, že bří Arnoldové (zal. 1905), jestliže nějaký <emphasis>je, </emphasis>a doví se o Masklinovi, nebude mít vůči němu moc námitek.</p>
<p>Potíž s jasnou hlavou je samozřejmě v tom, že nomové od vás vyžadují, abyste přispěchali a snažili se do ní cpát všechno možné.</p>
<p>Zažloutlé noviny z nebes opatrně narovnali na podlaze jedné staré kůlny.</p>
<p>Pokrývala je slova. Většině z nich rozuměl i Masklin, ale i Grimma musela přiznat, že nedokáže vyluštit jejich smysl, když je čte všechny najednou. AKADEMIE ROZCUPOVALA HLASOVÁNÍ O DŮVĚŘE - například to byla trochu záhada. Taktéž ROZHOŘČENÍ NAD DÁVKOU Z NEMOVITOSTÍ. Dále HRAJTE SUPER BINGO O CENY VE VAŠEM VEČERNÍKU. Ale to byly záhady, které mohly počkat.</p>
<p>To, nač hleděly oči všech, byla celkem malá plocha slov, tak asi velikosti noma, pod titulkem SPOLEČNOST.</p>
<p>„To znamená lidé,“ řekla Grimma.</p>
<p>„Opravdu?“ zeptal se nevěřícně Masklin.</p>
<p>„A písmenka pod tím říkají: Rozmařilý světoběžník, milionářský playboy Richard Arnold odlétá tryskáčem příští týden za floridským sluncem, aby byl svědkem vypuštění Arnsatu l, první tele -“ zaváhala, „- komunikační druž… ice, postavené Arnco Inter - na… tional Group. Tento skok do budoucnosti přichází pouze několik měsíců poté, co oheň zni… čil -“</p>
<p>Nomové, kteří mlčky četli s ní, se zachvěli.</p>
<p>„- zdejší obchodní dům Bří Arnoldové, který byl prvním z řady Arnoldových podniků a základem multimilionového ob… chodního sdružení. Založil jej v roce 1905 Alderman Frank W. Arnold a jeho bratr Artur. Vnu… k Richard, 39, který - „ Přešla do šepotu.</p>
<p>„Vnuk Richard, 39,“ opakoval Gurder a obličej mu vítězoslavně zářil. „Tak co říkáte na <emphasis>tohle, </emphasis>co?“</p>
<p>„Co znamená světoběžník?“ ptal se Masklin.</p>
<p>„No, svět je jako koule a běžet znamená utíkat,“ řekla Grimma. „Takže utíká na kouli. Světoběžník.“</p>
<p>„Toto je poselsví od bří Arnoldové,“ prohlásil Gurder slavnostně. „Seslal nám je. Poselství.“</p>
<p>„Poselství míněné, ém, pro nás!“ řekl Nisodemus, který stál těsně za Gurderem. Zvedl ruce. „Ano, až z -“</p>
<p>„Ano, ano, Nisodeme,“ řekl Gurder. „Uklidni se, buď tak hodný.“ Vrhl na Masklina rozpačitý pohled.</p>
<p>„To se mi nezdá, utíkat na kouli. Chci říct, že bys spadla. To říkám já, pokud jde o kouli,“ ozval se Masklin.</p>
<p>Zadívali se znovu na obrázek. Byl složený z droboučkých puntíků. Dohromady dávaly usmívající se obličej. Měl zuby a plnovous.</p>
<p>„To dá rozum,“ řekl Gurder zasvěceněji. „Bří Arnoldové (zal. 1905) seslal Vnuka, 39, aby - aby -“</p>
<p>„A ta dvě jména, co založila Obchoďák,“ poznamenal Masklin. „Tomu nerozumím. Myslel jsem, že Obchoďák stvořil bří Arnoldové (zal. 1905).“</p>
<p>„Tak ho založili tihle dva,“ řekl Gurder. „To dává smysl. Byl to velký obchodní dům. Snadno se dal najít, i když jsi ho nehledal.“ Tvářil se trochu nejistě. „Naložený a založený,“ řekl napůl pro sebe. „To dává smysl. Jo.“</p>
<p>„Ó-kej,“ ozval se Dorcas. „Tak se podívejme, kde jsme přestali. Poselství zní, že ano, že Vnuk, 39, je na Floridě, ať je to kde chce-“</p>
<p>„<emphasis>Bude </emphasis>na Floridě,“ řekla Grimma.</p>
<p>„To je druh barevné šťávy,“ oznámil jeden nom. „Vím to, poněvadž když jsme jednou šli na skládku, byla tam stará krabice a na ní stálo ‚Pomerančová šťáva Florida.' Přečetl jsem si to,“ dodal hrdě.</p>
<p>„<emphasis>Poplave </emphasis>v pomerančové šťávě, tomu mám věřit,“ řekl Dorcas pochybovačně, „poklusávat na kouli a lítat a já nevím co ještě. A zjevně se mu to libí.“</p>
<p>Nomové zmlkli a přemýšleli o tom.</p>
<p>„Výrokům světců je začasté těžko porozumět,“ pronesl Gurder vážně.</p>
<p>„Tohle musí být mocný světec,“ řekl Dorcas.</p>
<p>„<emphasis>Já </emphasis>si myslím, že je to jenom shoda náhod,“ prohlásil Angalo povzneseně. „Je to jenom vyprávění o nějaké lidské bytosti, jako v těch knihách, co jsme četli.“</p>
<p>„A kolik tak asi lidských bytostí může stát na kouli a dokonce na ní poklusávat?“ naléhal Gurder.</p>
<p>„No <emphasis>dobrá,“ </emphasis>řekl Angalo, „co ale <emphasis>uděláme, </emphasis>no?“</p>
<p>Gurder několikrát otevřel a zavřel ústa. „No to je jasné,“ řekl nejistě.</p>
<p>„Tak povídej, no,“ vyčkával nasupeně Angalo.</p>
<p>„No, é. To je, é, jasné. Musíme, é, jít tam, co je ta pomerančová šťáva -“</p>
<p>„Ano?“ řekl Angalo.</p>
<p>„A, é, a najít Vnuka, 39, což by mělo být snadné, víš, poněvadž máme tenhle obrázek -“</p>
<p>„Ano?“ ozval se Angalo.</p>
<p>Gurder na něj zvysoka pohlédl. „Vzpomeň si na přikázání, které bří Arnoldové (zal. 1905) vyvěsil v Obchoďáku. Neříkal snad <emphasis>,Nevidíte-li, co je vaším přáním, prosím, informujte se‘?</emphasis>“</p>
<p>Nomové pokývali hlavami. Mnozí z nich přikázání viděli. A další: <emphasis>,Všechno musí pryč‘ </emphasis>a u pohyblivého schodiště <emphasis>,Psy a invalidní vozíky je nutné přenést‘. </emphasis>To byla slova bří Arnoldové (zal. 1905). S nimi se opravdu nemůžete přít…, ale na druhou stranu, inu, to bylo v Obchoďáku, a teď jsou tady.</p>
<p>„Ano?“ řekl Angalo.</p>
<p>Gurder se začal potit. „No, é, a potom ho požádáme, aby nám nechal tenhle lom.“</p>
<p>Nastalo trapné ticho.</p>
<p>„To zni nanejvýš nedomyšleně -“ ozval se zase Angalo.</p>
<p>„A co je to tryskáč?“ zeptala se Grimma. „Má to co dělat s tryskem?“</p>
<p>„Tryskáč je druh letadla,“ řekl dopravní expert Angalo.</p>
<p>„Takže to znamená tryskat. Nebo cestovat letadlem?“</p>
<p>Ohlédli se na Masklina, o jehož okouzlení letištěm všichni dobře věděli.</p>
<p>Už tam nebyl.</p>
<p>Masklin vytáhl Věc z výklenku ve zdi a šlapal si to zpátky ven. Věc nebylo třeba připojovat k drátům. Stačilo postavit ji do jejich blízkosti.</p>
<p>Ve staré kanceláři bylo elektrické vedení. Utíkal pustými uličkami mezi polorozbořenými budovami a protáhl se do ředitelny prasklinou v prověšených dveřích.</p>
<p>Pak položil krychličku doprostřed podlahy a čekal.</p>
<p>Věci vždycky nějakou chvíli trvalo, než se probudila. Blikala nazdařbůh světýlky a vydávala zvláštní pípavé zvuky. Masklin se domníval, že to je stejné jako ranní vstáváni nomů.</p>
<p>Konečně řekla: „<emphasis>Kdo je tu?</emphasis>“</p>
<p>„Já. Masklin. Podívej se, potřebuji vědět, co znamenají slova ,telekomunikační družice‘. Už jsem tě slyšel mluvit o ,družici‘. Říkala jsi, že jedna taková družice je Měsíc, že ano?“</p>
<p>„<emphasis>Ano. Ale telekomunikační družice jsou umělé měsíce. Užívá se jich ke komunikaci. Komunikace znamená přenos informací. V tomto případě rozhlasem a televizí.“</emphasis></p>
<p>„Co je televize?“ zeptal se Masklin.</p>
<p>„<emphasis>Jejím prostřednictvím se přenášejí obrazy vzduchem.</emphasis>“</p>
<p>„To se stává často?“</p>
<p>„<emphasis>Stále.</emphasis>“</p>
<p>Masklin si v duchu poznamenal, že se má poohlédnout po nějakém obraze ve vzduchu.</p>
<p>„Aha,“ zalhal. „Takže ty družice - kde přesně jsou?“</p>
<p>„<emphasis>Na n</emphasis><emphasis>ebi.“</emphasis></p>
<p>„Myslím, že jsem nikdy žádnou neviděl,“ řekl Masklin pochybovačně. V hlavě se mu formoval nápad. Ještě neměl úplně jasno. Kousky a kousíčky toho, co kdy četl a slyšel, se skládaly dohromady. Důležité bylo dopřát jim času a nezaplašit je.</p>
<p>„<emphasis>Jsou na oběžné dráze, mnoho mil vysoko. Nad touto planetou je jich mnoho a mnoho,</emphasis>“ řekla Věc.</p>
<p>„Jak to víš?“</p>
<p>„<emphasis>Umím je odposlechnout.</emphasis>“</p>
<p>„Ó.“</p>
<p>Masklin zíral na blikající světýlka.</p>
<p>„Když jsou umělé, znamená to, že nejsou opravdové?“ řekl.</p>
<p>„<emphasis>Jsou to stroje. Obvykle je na této planetě vyrobí a pak je vypouštějí do vesmíru.</emphasis>“</p>
<p>Nápad už byl skoro tady. Stoupal jako bublina…</p>
<p>„Vesmír je tam, kde je naše loď, říkala jsi.“</p>
<p>„<emphasis>Správně.</emphasis>“</p>
<p>Masklin měl pocit, že ten nápad tiše vyletěl do povětří jako hlavička dozrálé pampelišky. „Kdybychom věděli, kde se jedna z těch věcí bude vypouštět do vesmíru,“ mumlal rychle, aby mu slova neměla čas uniknout, „a kdybychom se jí nějak mohli zavěsit na bok nebo tak, nebo ji třeba řídit jako Náklaďák, a kdybychom tě vzali s sebou, to bychom pak mohli seskočit, až se tam dostaneme a jít si najít tu naši loď, ne?“</p>
<p>Světýlka se na Věci divně pohybovala, v obrazcích, jaké Masklin ještě neviděl. Trvalo hodnou chvíli, než zase promluvila. A když promluvila, znělo to skoro smutně.</p>
<p>„<emphasis>Víš, jak je vesmír veliký?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zeptala se.</p>
<p>„Ne,“ řekl Masklin zdvořile. „Je asi pořádně velký, že?“</p>
<p>„<emphasis>Ano. Avšak bylo by možné vypátrat tu loď a spojit se s ní, kdybych se dostala nad atmosféru. Ale víš ty, co znamenají slova ,kyslíkový</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>přístroj‘?</emphasis>“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„<emphasis>Skafandr?</emphasis>“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„<emphasis>Ve v</emphasis><emphasis>esm</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis>ru</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je </emphasis><emphasis>hrozná</emphasis><emphasis> zima.</emphasis>“</p>
<p>„No, nemohli bychom se trochu zahřát hopsáním?“ zkoušel to Masklin zoufale.</p>
<p>„<emphasis>Myslím, že si neuvědomuješ, co ve vesmíru je.</emphasis>“</p>
<p>„Co tam tedy je?“</p>
<p><emphasis>„Nic. Není tam nic. A je tam všechno. Ale toho všeho je moc málo a toho ničeho mnohem víc, než si dokážeš představit.</emphasis>“</p>
<p>„Ale přece jen to stojí za pokus, nebo ne?“</p>
<p>„<emphasis>Co navrhuješ, je mimořádně nemoudrý podnik,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekla Věc.</p>
<p>„Ano, ale, víš,“ řekl Masklin pevně. „Když se o to nepokusím, bude všechno pořád při starém. Pořád máme utíkat a hledat si něco nového, a zrovna když to všechno začneme zvládat, musíme zase jít. Dřív nebo později si musíme najít někde něco, o čem můžeme věřit, že nám opravdu patří. Dorcas má pravdu. Lidé se dostanou všude. A stejně, to ty jsi mi řekla, že náš domov je… tam někde nahoře.“</p>
<p>„<emphasis>Tohle není ta pravá chvíle. Jsi špatně připraven.</emphasis>“</p>
<p>Masklin zaťal pěsti. „Já nebudu nikdy pořádně připraven! Narodil jsem se v díře, Věci, v díře plné bahna! Jak můžu být někdy na něco dobře připraven? O tomhle je život, Věci! Znamená to být vždycky špatně připraven! Protože máš jenom jednu možnost, Věci! Dostaneš jenom jedinou šanci a potom umřeš a není ti dovoleno se zase vrátit, až se všechno naučíš! Chápeš to, Věci? Takže se o to pokusíme <emphasis>hned! Nařizuji ti, </emphasis>abys nám pomohla! Jsi stroj a musíš dělat, co se ti řekne!“</p>
<p>Světýlka se složila do spirály.</p>
<p>„<emphasis>Učíš se rychle,</emphasis><strong><emphasis>“</emphasis></strong><emphasis> </emphasis>zabroukala Věc.</p><empty-line /><p>4</p>
<p><emphasis>III.</emphasis> <emphasis>I pravil k Věci</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Masklin Veliký hlasem hromovým, Nyní nadešel čas vrátit se domů na Nebesa;</emphasis></p>
<p><emphasis>IV.</emphasis> <emphasis>Jinak budeme na věky utíkat z Místa na Místo.</emphasis></p>
<p><emphasis>V.</emphasis> <emphasis>Avšak nikdo nesmí vědět, co zamýšlím, nebo řeknou, Komické, k čemu chodit na Nebesa, když máme problémy už tady?</emphasis></p>
<p><emphasis>VI.</emphasis> <emphasis>Protože takoví nomové</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jsou.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Knihy Nom, Kamenolomy, kap. 2, Verš </emphasis><emphasis>III </emphasis><emphasis>- </emphasis><emphasis>VI</emphasis></p>
<p>Když se Masklin vrátil, Gurder a Angalo se zuřivě hádali.</p>
<p>Nepokoušel se je přerušit. Jenom položil Věc na podlahu, sedl si vedle ní a pozoroval je.</p>
<p>Je směšné, jak se nomové potřebují hádat. Celé tajemství spočívalo v tom neposlouchat, co říká druhá osoba, povšiml si Masklin.</p>
<p><emphasis>Tohle </emphasis>už Gurder a Angalo opravdu pochopili. Potíž byla s tím, že si ani jeden z nich nebyl zcela jist, zda má pravdu, a komické je, že ti, co si nejsou <emphasis>naprosto </emphasis>jisti, že mají pravdu, se vždycky hádají mnohem hlasitěji než ostatní, jako by hlavní osoba, kterou se snaží přesvědčit, byli oni sami. Gurder nevěděl jistě, <emphasis>naprosto </emphasis>jistě, že bří Arnoldové (zal. 1905) opravdu existuje, a Angalo nevěděl naprosto jistě, že neexistuje.</p>
<p>Konečně Angalo zpozoroval Masklina.</p>
<p>„Řekni mu to, Maskline! On chce jít hledat Vnuka, 39!“</p>
<p>„Ano? A kde myslíš, že bychom měli začít?“ zeptal se Masklin Gurdera.</p>
<p>„Na letišti,“ odpověděl Gurder. „Vsak víš. Bude tryskat. V tryskáči. To se přece chystá udělat.“</p>
<p>„Ale letiště <emphasis>známe!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl Angalo. „Kolikrát už jsem byl až u plotu! Lidé celý den chodí dovnitř a ven! Vnuk, 39, vypadá úplně jako oni! Mohl už odcestovat! Teď už může být v té šťávě. Nemůžeš věřit slovům, co jen tak spadnou z nebe!“ Obrátil se zase k Masklinovi. „Masklin je správný chlap, on ti to poví. Řekni mu to, Maskline, a ty ho poslouchej, Gurdere. On o věcech přemýšlí. V takové chvíli -“</p>
<p>„Vyrazíme na letiště,“ rozhodl se Masklin.</p>
<p>„Tak,“ řekl Angalo, „vždyť jsem ti to říkal, Masklin není ledajaký nom - co?“</p>
<p>„Pojďme hlídat na letiště.“</p>
<p>Angalo mlčky otevřel a zavřel ústa.</p>
<p>„Ale… ale…“ vykoktal ze sebe.</p>
<p>„Určitě to stojí za pokus,“ přesvědčoval ho Masklin.</p>
<p>„Ale to všechno je jenom náhoda!“ namítl Angalo.</p>
<p>Masklin pokrčil rameny. „Tak se vrátíme. Nakonec, nemusíme jít všichni. Jen několik z nás.“</p>
<p>„Ale co když se něco stane, co budeme pryč?“</p>
<p>„To se stane stejně. Jsou nás tisíce. Dostat je všechny do té staré stodoly nebude těžké, když to bude třeba. To není jako Velká Jízda.“</p>
<p>Angalo váhal.</p>
<p>„Tak já<emphasis> </emphasis><emphasis>půjdu,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl nakonec. „Jenom abych vám dokázal, jak, jak jste pověrčiví.“</p>
<p>„Dobro,“ řekl spokojeně Masklin.</p>
<p>„Ovšem jen za předpokladu, že Gurder půjde také,“ dodal Angalo.</p>
<p>„Co?“ zeptal se Gurder.</p>
<p>„No, <emphasis>jsi </emphasis>přece Opat,“ řekl Angalo ironicky. „Máme-li oslovit Vnuka, 39, pak bude nejlepší, když to budeš ty. Chci říct, že patrně nebude chtít vyslechnout nikoho jiného.“</p>
<p>„Aha!“ zvolal Gurder. „Ty myslíš, že nepůjdu! Stálo by za to vidět tvůj obličej -“</p>
<p>„Tak tedy ujednáno,“ přerušil ho Masklin klidně. „A teď myslím, že bychom radši měli zařídit, aby se hlídkovalo na cestě. A pár skupin by mělo jít k té staré stodole. A bylo by dobré zjistit, co mohou nomové odnést. Pro všechny případy, víte.“</p>
<p>Grimma na něj cekala venku. Netvářila se nijak šťastně.</p>
<p>„Já tě znám,“ zkoumala ho pohledem. „Znám ten tvůj výraz, když nutíš lidi dělat, co nechtějí. Co plánuješ?“</p>
<p>Šli pomalu do stínu rezavého plátu vlnitého plechu. Masklin tu a tam zašilhal vzhůru. Dnes ráno si myslel, že obloha je jenom to modré s obláčky. Teď to bylo cosi plné slov, neviditelných obrazů a svištících strojů. Proč je to tak, že čím víc se dozvídáte, tím míň doopravdy <emphasis>víte?</emphasis></p>
<p>Nakonec řekl: „To ti nemůžu říct. Nejsem si tím úplně jistý.“</p>
<p>„Má to co dělat s Věcí, viď?“</p>
<p>„Ano. Podívej se, jestli budu pryč, é, trošku déle než -“</p>
<p>Dala si ruce vbok. „Já nejsem hloupá, víš,“ rozčílila se. „Pomerančová šťáva, to akorát. Přečetla jsem skoro všechny knihy, co jsme si přivezli z Obchoďáku. Florida je, je <emphasis>místo. </emphasis>Stejně jako kamenolom. Pravděpodobně je i větší. A je to strašně daleko. Musíte překročit spoustu vody, abyste se tam dostali.“</p>
<p>„Myslím, že to možná bude dál, než jsme urazili během Velké Jízdy,“ řekl Masklin klidně. „To vím, protože když jsme jednou pozorovali letiště, viděl jsem na druhé straně podél silnice vodu. Vypadalo to, že nemá konce.“</p>
<p>„Vždyť jsem ti to povídala,“ řekla Grimma blazeovaně. „To byl patrně oceán.“</p>
<p>„Byl u něj nápis,“ řekl Masklin. „Nemohu si na všechno vzpomenout, neumím číst tak dobře jako ty. Jedno z těch slov tuším bylo ná… drž.“</p>
<p>„Tak vidíš.“</p>
<p>„Ale určitě to stojí za pokus.“ Masklin se zamračil. „Je jenom jedno místo, kde můžeme být v bezpečí, a to je to, kam patříme. Jinak budeme muset pořád utíkat,“ řekl rozhodně.</p>
<p>„No, moc se mi to nelíbí,“ vzdychla si Grimma.</p>
<p>„Ale <emphasis>sama </emphasis>jsi říkala, že nerada utíkáš,“ přesvědčoval ji Masklin. „Není jiná možnost, je to tak? Nech mě jenom něco zkusit. Když to nepůjde, tak se vrátíme.“</p>
<p>„Ale co když to dopadne špatně? Co když se nevrátíte? Já…“ Grimma se zakoktala.</p>
<p>„Ano?“ řekl Masklin s nadějí v hlase.</p>
<p>„Dá mi hroznou práci to lidem vysvětlit,“ řekla pevně. „Je to hloupý nápad. Nechci s tím mít nic společného.“</p>
<p>„Ach jo!“ Masklin se tvářil zklamaně, ale vzdorovitě. „No, já to stejně zkusím. Promiň.“</p><empty-line /><p>5</p>
<p><emphasis>V.</emphasis> <emphasis>I</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>řekl, Co je to za žáby, o kterých mluvíš?</emphasis></p>
<p><emphasis>VI.</emphasis> <emphasis>I řekla, To bys nepochopil</emphasis></p>
<p><emphasis>VII.</emphasis> <emphasis>I řekl, Pravdu díš. </emphasis></p>
<p><emphasis>Z knihy Nom, Cizozemské žáby, kap. 1, verš V- VII</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>Noc byla rušná…</p>
<p>Ke stodole to bude několikahodinové putování. Skupinky nomů vyznačovaly trasu a nahrubo upravovaly cestu, kromě toho si dávaly pozor na lišky. Ne že by je poslední dobou vídali častěji; taková liška mohla s úspěchem zaútočit na osamoceného noma, ale třicet dobře vyzbrojených a morálkou prodchnutých lovců už byla jiná věc, a byla by to věru velmi hloupá liška, kdyby projevila byť jen náznak zájmu. Těch několik, co žilo poblíž lomu, zamířilo chvatně opačným směrem, kdykoli zavětřily noma. Naučily se, že nomové znamenají potíže.</p>
<p>Pro některé to byla tvrdá lekce. Nedlouho po tom, co se nomové nastěhovali do lomu, jedna liška s překvapením a potěšením padla na párek neopatrných nomů, co si vyšel na jahody, a pochutnala si na nich. Večer byla ještě překvapenější, když ji dvě stovky rozzuřených nomů vystopovaly k noře, zapálily u vchodu oheň, a ubodaly ji k smrti, když s uslzenýma a oslepenýma očima vyrazila ven.</p>
<p>Spousty zvířat by si pochutnaly na nomovi, říkal Masklin. Mělo by se jim dát na srozuměnou: buď my, nebo vy. A mělo by se jim dát na srozuměnou hned teď, jak se <emphasis>jim </emphasis>povede. Žádné zvíře už nedostane chuť na noma. Už nikdy.</p>
<p>Kočky byly mnohem bystřejší. Ty se k lomu ani nepřiblížily.</p>
<p>„To by nám samozřejmě nemuselo dělat starosti,“ řekl nervózně Angalo za svítání. „Možná jsme to nemuseli vůbec dělat.“</p>
<p>„Zrovna když jsme se začali usazovat,“ bručel Dorcas. „Přesto si myslím, že můžeme být všichni na nohou v pěti minutách, když budeme pořádně hlídat. A ráno tam nahoru začneme stěhovat nějaké zásoby. To nezaškodí. Budou tam, kdybychom je potřebovali.“</p>
<p>Někdy nomové zamířili až k letišti. Cesta vedla kolem skládky odpadků, která byla hlavním zdrojem různých hadříků a kousků drátu, a zaplavená štěrkoviště opodál zase využívali ti, co měli trpělivost rybařit. Byl to vcelku příjemný celodenní výlet, většinou vedl jezevčími pěšinkami. Museli překročit hlavní silnici nebo spíš ji podlézt; z nějakého důvodu byly pod silnicí pečlivě položeny roury právě tam, kde křižovala trasu. Podle všeho to udělali jezevci. Rozhodně rour hojně využívali.</p>
<p>Masklin vyhledal Grimmu ve školní noře pod jednou ze starých kůlen, jak dohlíží při hodině psaní. Vytřeštila na něj oči, řekla dětem, aby psaly dál - a chtěl by Nicco Galanter říct celé třídě, co ho tak rozveselilo? Ne? Tak může stejně zvesela pokračovat v psaní - a vyšla na chodbu.</p>
<p>„Přišel jsem ti jenom říct, že odcházíme,“ špitl Masklin a rozpačitě v prstech otáčel kloboukem. „Spousty nomů jdou ke skládce, takže budeme mít kousek cesty společnost. É.“</p>
<p>„Elektřina,“ poznamenala Grimma bezvýrazně.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„V té staré stodole není elektřina,“ řekla Grimma. „Vzpomínáš si, co to znamenalo? Když nesvítil v noci měsíc, nedalo se dělat nic, než zůstat v noře. K tomu se nechci vrátit.“</p>
<p>„No, možná proto jsme byli lepší nomové,“ zamumlal Masklin. „Neměli jsme všechno, co máme dnes, ale byli jsme -“</p>
<p>„Zmrzlí, ustrašení, nevědomí a hladoví!“ odsekla Grimma. „Však víš. Zkus něco říct bábi Morkie o starých dobrých časech a uvidíš, co ti na to poví.“</p>
<p>„Měli jsme jeden druhého,“ namítl Masklin.</p>
<p>Grimma si prohlížela ruce.</p>
<p>„Jenom jsme byli stejně staří a žili jsme v jedné díře,“ řekla bezvýrazně. Vzhlédla. „Ale teď je všechno jinak! A… no, pak ty žáby, to zaprvé.“</p>
<p>Masklin se zatvářil zaraženě. Grimma tentokrát vypadala nejistě.</p>
<p>„Četla jsem o nich v jedné knize. Existuje jedno místo, víš. Jmenuje se Jihoamerika. A jsou tam takové hory, kde je horko a pořád prší, a v dešťovém pralese jsou takové hrozně vysoké stromy a právě v nejvyšších větvích těch stromů rostou takové ohromně veliké květy, kterým se říká broméliovité a do těch květů se dostane voda, ta udělá malé jezírko a jeden druh žáby naklade do těch jezírek vajíčka a z nich se vylíhnou pulci, kteří vyrostou v nové žáby, a tyhle žabičky žijí celý život v těch květech na vrcholcích stromů a ani nevědí, že je země, a svět je plný takovýchto věcí a já už teď o nich vím, a jakživa je nemohu spatřit, a vtom přijdeš <emphasis>ty,“ </emphasis>zalapala po dechu, „a chceš po mně, abych s tebou šla žít do nějaké díry a prala ti ponožky!“</p>
<p>Masklin si nechal větu znovu projít hlavou, pro případ, že by dávala nějaký smysl.</p>
<p>„Ale já ponožky nenosím,“ podotkl.</p>
<p>To zjevně nebylo to pravé, co měl říct. Grimma ho dloubla do žaludku.</p>
<p>„Maskline, ty jsi hodný nom a svým způsobem docela chytrý, ale nahoře na nebi žádné odpovědi nejsou. Musíš mít nohy na zemi a ne hlavu v oblacích!“</p>
<p>Odplula a zavřela za sebou dveře.</p>
<p>Masklin cítil, jak mu hoří uši.</p>
<p>„Já dokážu obojí!“ zavolal za ní. „A najednou!“</p>
<p>Zamyslel se nad tím a dodal: „To dovede každý!“</p>
<p>Dupal tunelem zpátky. Svým způsobem docela chytrý! Gurder <emphasis>měl </emphasis>pravdu, všeobecné vzděláni není vůbec dobrý nápad. Ženám nikdy neporozumím, pomyslel si. Ani kdybych se dožil desítky.</p>
<p>Gurder přenechal vedení Papírnictví Nisodemovi. Masklin z toho neměl pražádnou radost. Ne proto, že by byl Nisodemus hloupý. Právě naopak. Byl chytrý jistým nesolidním, postranním způsobem, kterému Masklin nedůvěřoval; vždycky se zdálo, že v sobě dusí nadšení nad čímkoliv, a když promluvil, chrlil ze sebe proud vět, mezi něž vkládal „ém“, takže dokázal nabrat dech a nedat nikomu šanci ho přerušit. Masklinovi z něj bylo trapně. Zmínil se o tom Gurderovi.</p>
<p>„Nisodemus je možná trochu moc zapálený,“ řekl Gurder, „ale má srdce na pravém místě.“</p>
<p>„A co hlavu?“</p>
<p>„Poslyš,“ řekl Gurder. „Známe jeden druhého dost dobře, viď. Jeden druhému rozumíme, co říkáš?“</p>
<p>„Ano. Proč?“</p>
<p>„Nechám tě tedy rozhodovat o tom, co ovlivňuje všechno tělesné,“ cedil skrz zuby Gurder a jeho hlas měl pouhý krůček k výhrůžce, „a ty necháš mě rozhodovat o tom, co ovlivňuje duše všech nomů. Jasný?“</p>
<p>A tak vyrazili.</p>
<p>Slova loučení, poslední vzkazy, organizace a, protože to byli nomové, stovky drobných šarvátek, co nejsou důležité.</p>
<p>Vyrazili.</p>
<p>Život v lomu se začal vracet k čemusi, co se podobalo normálu. K bráně už žádné nákladní auto nepřijelo. Dorcas poslal pár svých bystřejších mladých asistentů, aby pro všechny případy nacpali do rezavého visacího zámku bláto. Také nařídil skupině nomů obtočit vrata kolem dokola drátem.</p>
<p>„Ne že by je to na dlouho zadrželo,“ řekl. „To jistě ne, když jsou pevně rozhodnuti.“</p>
<p>Rada, nebo to, co z ní teď zbývalo, moudře přikyvovala, ačkoliv upřímně řečeno, nikdo z nich nechápal a ani se příliš nezajímal o technické záležitosti.</p>
<p>Téhož dne odpoledne se nákladní auto vrátilo. Dva nomové, kteří hlídali cestu, chvátali zpátky do lomu, aby to ohlásili. Řidič si chvíli hrál se zámkem, škubal za dráty a potom odjel.</p>
<p>„A něco říkal,“ řekl Sacco.</p>
<p>„Ano, něco říkal. Sacco to slyšel,“ přitakala jeho kolegyně Nooty Šatička. Byla to buclatá mladá nomka, která nosila kalhoty. Rozuměla technice a dobrovolně se hlásila na hlídky, místo toho, aby trčela doma a učila se vařit; časy se opravdu měnily.</p>
<p>„Slyšel jsem, že něco říká,“ brebentil Sacco ochotně, pro případ, že by se ta záležitost nevryla do paměti.</p>
<p>„Správně,“ přidala se Nooty. „Oba jsme to slyšeli, viď, Sacco?“</p>
<p>„A co to bylo?“ ptal se Dorcas povzbudivě. Tohle si vážně nezasloužím, pomyslel si. Ve svém věku. Radši bych byl v dílně a vynalézal rádio.</p>
<p>„Řekl -,“ Sacco se zhluboka nadechl, až mu oči lezly z důlků, a napodobil bučení lodní sirény, což měl být lidský hlas: „Zzatrraaaacenýýýsssmrraaddddiii!“</p>
<p>Dorcas se rozhlédl po ostatních.</p>
<p>„Má někdo nějaký nápad?“ naléhal. „Skoro to vypadá, že to něco znamená, že jo? Povídám, kdybychom jim tak rozuměli…“</p>
<p>„Musel to být někdo z těch hloupých,“ rozumovala Nooty. „Snažil se dostat dovnitř!“</p>
<p>„Tak to se vrátí,“ povzdychl si Dorcas chmurně. Zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Tak fajn, vy dva. Dobrá práce. Vraťte se na hlídku. Díky.“</p>
<p>Díval se, jak odcházejí ruku v ruce, a potom se loudal lomem směrem ke staré ředitelně.</p>
<p>Vánoční trhy jsem už viděl šestkrát přijít a odejít, pomyslel si. Šest jaksetomuříká - let. A skoro ještě jeden, myslím, ačkoliv tady venku si tím těžko můžu být jist. Nikdo nikam nedá žádný nápis, co se děje, a přestává se topit. Sedm let. Akorát čas, aby si nom dal pohov. A já jsem tady venku, kde svět nedělí řádné stěny a občas ráno je voda studená a tvrdá jako sklo, a větrání a topení se vymykají kontrole naprosto šokujícím způsobem. Samozřejmě - trošku se vzpamatoval - jakožto vědec shledávám tyto jevy nadmíru zajímavými. Jenom by bylo příjemnější shledávat je nadmíru zajímavými odněkud z příjemného a bezpečného Vnitřku.</p>
<p>Ach, Vnitřek. To bylo místo snů. Většina starších nomů trpěla strachem z Venku, ale žádný o něm moc rád nemluvil. V lomu, s jeho velkými stěnami z kamene, to nebylo zrovna nejhorší. Když jste se moc nekoukali nahoru a vyhnuli se čtvrté straně a jejím hrozivým obrovským výhledům po krajině, mohli jste téměř uvěřit tomu, že jste zpátky v Obchoďáku. Přesto se většina starších nomů raději zdržovala v kůlnách nebo v útulném šeru pod podlahou. Tak jste se zbavili toho hrozného pocitu <emphasis>obnažení, </emphasis>toho strašlivého pocitu, že vás obloha pozoruje.</p>
<p>Dětem, jak se zdálo, se však Venek celkem líbil. Vlastně si nenavykly na nic jiného. Na Obchoďák si sotva vzpomínaly, ale mnoho pro ně neznamenal. Náležely Venku. Přivykly mu. A ti mladí muži, co chodí lovit a sbírat plody… nu, mladí muži rádi ukazují, jak jsou smělí, ne? Zvláště před jinými mladými muži. A mladými ženami.</p>
<p>Samozřejmě, pomyslel si Dorcas, jakožto vědec a racionálně uvažující nom vím, že ve skutečnosti jsme nebyli předurčeni k životu pod podlahou. To jenom, jakožto nom, jemuž je asi sedm a cítí se trochu rozvrzaný, musím připustit, že bych shledal poněkud uklidňujícím mít tu kolem pár starých dobrých nápisů. <emphasis>Báječná sleva, </emphasis>možná, nebo takový maličký nápis, co praví <emphasis>Od</emphasis> <emphasis>zítřka kolosální výprodej. </emphasis>Nebylo by to na škodu a dozajista bych se cítil šťastnější. Což je, samozřejmě, naprosto směšné, když se nad tím rozumně zamyslíte.</p>
<p>To je jako s bří Arnoldové (zal. 1905), uvažoval smutně. Jsem do jisté míry přesvědčený, že neexistuje takovým způsobem, jakým mne to učili, když jsem byl malý. Ale když jste na stěně uviděli něco takového jako <emphasis>Nevidíte-li, co je vašim přáním, prosím, informujte se, </emphasis>měli jste pocit, že je všechno tak nějak v <emphasis>pořádku.</emphasis></p>
<p>Uvědomil si, že jsou to na racionálně uvažujícího noma velmi nevhodné myšlenky.</p>
<p>Vedle dveří do ředitelny se ozvalo zapraskání dřeva. Dorcas vklouzl do povědomého šera pod podlahu a ťapal k vypínači.</p>
<p>Na tento nápad byl docela pyšný. Na stěně kanceláře byl velký červený zvonek, podle všeho aby lidé slyšeli zvonit telefon, když byl v lomu hluk. Dorcas vyměnil vedení, takže zvonek zvonil, kdy se mu zalíbilo.</p>
<p>Stiskl vypínač.</p>
<p>Nomové se sbíhali ze všech koutů lomu. Dorcas počkal, až se podpodlažní prostor zaplnil, potom si přitáhl prázdnou krabičku od zápalek a vylezl si na ni.</p>
<p>„Člověk se vrátil,“ ohlásil. „Nedostal se dovnitř, ale zkusí to znovu.“</p>
<p>„A co ten tvůj drát?“ zeptal se jeden nom.</p>
<p>„Obávám se, že existuje něco jako nůžky na drát.“</p>
<p>„Tady máš tu svoji teorii, ém, že lidé jsou inteligentní. <emphasis>Inteligentního </emphasis>člověka by napadlo, že nemá chodit, ém, tam, kde není vítán,“ pronesl Nisodemus kysele.</p>
<p>Dorcas rád viděl u mladého noma horlivost, ale Nisodemus se zachvíval zvláštní hladovou horlivostí, na kterou je nepříjemný pohled. Podíval se na něj tak zostra, jak to jenom dokázal.</p>
<p>„Lidé tady venku se možná odlišují od těch v Obchoďáku,“ skočil mu do řeči. „Nicméně -“</p>
<p>„Jistě byl seslán,“ vzal mu zase slovo Nisodemus. „To máme, ém, za vyučenou.“</p>
<p>„Nic takového. Je to jenom člověk,“ nedal se Dorcas. Nisodemus zuřivě přihlížel, jak pokračuje „Tak, měli bychom opravdu poslat některé ženy a děti do -“</p>
<p>Zvenku zaslechli běžící nohy a stráž od brány se hrabala škvírou dovnitř.</p>
<p>„Vrátil se! Vrátil se!“ funěl Sacco. „Ten člověk se vrátil!“</p>
<p>„Dobře, dobře,“ uklidňoval ho Dorcas. „Tím si nelam hlavu, nemůže -“</p>
<p>„Ne! Ne! Ne!“ křičel Sacco a poskakoval. „Má takové to na stříhání! Přestřihl drát a řetěz, co drží vrata zavřená a-!“</p>
<p>Zbytek už neslyšeli.</p>
<p>Nebylo třeba.</p>
<p>Zvuk blížícího se motoru řekl vše.</p>
<p>Zesílil natolik, že se kůlna otřásala, potom náhle ustal a rozhostilo se jakési nechutné ticho, které bylo horší než onen hluk. Slyšeli, jak práskly kovové dveře. Potom lomoz a vrzání dveří do kůlny.</p>
<p>Potom kroky. Prkna nad hlavou se prohýbala a propouštěla obláčky prachu, jak rázné dusající kroky bloudily kanceláří.</p>
<p>Nomové stáli v absolutním tichu. Nehýbalo se nic než jejich oči, ale ty se pohybovaly dokonale načasovány podle kroků, zaznamenávaly jejich polohu, poletovaly vpřed i vzad, jak člověk přecházel po místnosti nad nimi. Nějaké dítě začalo kňourat.</p>
<p>Ozvalo se neznámé cvakání a potom tlumený zvuk lidského hlasu, který vydával své obvyklé nepochopitelné projevy. To nějakou chvilku trvalo.</p>
<p>Potom kroky zase kancelář opustily. Nomové slyšeli, jak venku křupou kolem, a potom se přidaly další zvuky. Ohavné kovové cvakání.</p>
<p>Maličký nom řekl: „Mami, já chci čůrat, mami -“</p>
<p>„Pššš!“</p>
<p>„Doopravdy, mami!“</p>
<p>„Tak budeš zticha?“</p>
<p>Všichni nomové stáli jako sochy, když ten zvuk proudil kolem nich. Tedy, skoro všichni. Jeden maličký nom přešlapoval z nohy na nohu a strašně rudnul v obličeji.</p>
<p>Konečně zvuky ustaly. Bouchly dveře u auta, motor zarachotil a potom zvuky odumřely v dálce.</p>
<p>Dorcas řekl velmi tiše: „Myslím, že teď snad můžeme nabrat dech.“</p>
<p>Stovky nomů si oddechly úlevou.</p>
<p>„<emphasis>Mami!</emphasis>“</p>
<p>„Ano, dobře, tak běž.“</p>
<p>A po ulehčeném vzdechu propuklo reptání. Jeden hlas se zvedl nad všechny.</p>
<p>„V Obchoďáku se něco takového nikdy nestalo!“ křikl Nisodemus a vyšplhal se na úlomek cihly. „Ptám se vás, soukmenovci, je tohle to, co jsme, ém, očekávali?“</p>
<p>Chór mumlal „ne“ a „ano“ a Nisodemus pokračoval: „Před rokem jsme byli v bezpečí v Obchoďáku. Vzpomínáte si, jaké to bylo o Vánočním trhu? Vzpomínáte si, jaké to bylo v Tržnici? Kdopak si vzpomíná, ém, na biftek a krůtu?“</p>
<p>Tu a tam se ozvalo rozpačité provolávání slávy. Nisodemus se tvářil vítězně. „A teď jsme tady ve stejném ročním období - tedy, to oni nám namlouvají, že je to stejné období,“ ironicky se ušklíbl, „ - a my máme jíst ty bouloviny, co ve skutečnosti vyrostly na <emphasis>hnoji! </emphasis>Ém. A maso, to vůbec není pořádné maso, jsou to rozporcované mrtvoly zvířat! Skutečné zvířecí mrtvoly, skutečně rozporcované! Tohle má být to, čemu chcete, ém, aby přivykaly vaše děti? Vykopávat si jídlo? A teď nám řeknou, že možná budeme muset jít dokonce do nějaké stodoly, která nemá ani pořádnou podlahu, pod kterou bychom žili, jak zamýšlel bří Arnoldové (zal. 1905). Kam to bude příště, tážeme se? Někam ven do polí? Ém. A víte, co je na tom všem to nejhorší? Já vám to povím.“ Ukázal na Dorcase. „Ti, co nám všem teď, zdá se, velí, jsou ti samí, kdo, ém, nás především dostali do těchto potíží!“</p>
<p>„Tak počkat -“ začal Dorcas.</p>
<p>„Všichni víte, že mám pravdu!“ křičel Nisodemus. „Přemýšlejte o tom, nomové! Proč jsme, ve jménu bří Arnoldové (zal. 1905), museli z Obchoďáku odejít?“</p>
<p>Ozvalo se pár dalších neurčitých výkřiků a mezi posluchači propukaly sem tam hádky.</p>
<p>„Neblbněte,“ překřikoval je Dorcas. „Obchoďák se měl bourat!“</p>
<p>„To se neví!“ ječel Nisodemus.</p>
<p>„Samozřejmě, že to víme!“ řval Dorcas. „Masklin a Gurder viděli -“</p>
<p>„<emphasis>A</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>kdepak jsou teď, co?</emphasis>“</p>
<p>„Šli - no, šli -“ koktal Dorcas. Tohle moc neumí, to věděl. Proč to musí být právě on? Radši se přehraboval v drátech a šroubcích a takových věcech. Šroubky se na vás v jednom kuse nerozkřikují.</p>
<p>„Ano, odešli!“ Nisodemus ztišil hlas až k jakémusi zlostnému sykotu. „Přemýšleje o tom, nomové! Používejte svůj, ém, mozek! V Obchoďáku jsme věděli, kde jsme, všechno fungovalo, všechno bylo přesně tak, jak ustanovil bří Arnoldové (zal. 1905). A najednou jsme tady Venku. Vzpomínáte si, jak jste Venkovními opovrhovali? Tak, Venkovní jsme teď my! Ém. A všechno je teď jeden zmatek, a tak to bude vždycky - dokud se nepolepšíme a bří Arnoldové (zal. 1905) nám neodpustí a nedovolí nám vrátit se do Obchoďáku jako lepší a moudřejší nomové!“</p>
<p>„Tohle si musíme vyjasnit,“ křikl jeden nom. „Ty říkáš, že nám Opat <emphasis>lhal?</emphasis>“</p>
<p>„Nic takového neříkám,“ bránil se Nisodemus a potáhl nosem. „Já vám jenom předkládám fakta. Ém. To je vše, co dělám.“</p>
<p>„Ale, ale, ale Opat odešel pro pomoc,“ řekla nejistě jedna nomka. „A, a, koneckonců, já vím <emphasis>jistě, </emphasis>že Obchoďák zbourali. Chci říct, jinak bychom se do těchto všech potíží nedostali, ne? Ehm.“ Tvářila se zoufale.</p>
<p>„To já vím, ale stejně,“ ozval se nom vedle ní. „Říkejte si, co chcete, ale tahle stará stodola, co o ní všichni vykládají, se mi nezamlouvá. Ani tam není elektřina.“</p>
<p>„Ano, a je uprostřed -“ začal jiný nom a potom ztišil hlas, „ - však víte. uprostřed všeho možného. Víte, o čem mluvím.“</p>
<p>„Jo,“ řekl postarší nom. „<emphasis>Všeho možnýho. </emphasis>Já to viděl. Můj kluk mě tak před měsícem nebo dvouma vzal na borůvky, nahoru nad lom, a já to viděl.“</p>
<p>„Mně nevadí to vidět na dálku,“ řekla ta ustaraná nomka. „Ale pomyšlení, že jsem uprostřed toho všeho, mne celou roztřese.“</p>
<p>Oni dokonce neradi říkají <emphasis>otevřený prostor, </emphasis>pomyslel si Dorcas. Vím, jak se cítí.</p>
<p>„Tady je docela útulně, za to vám ručím,“ řekl ten první, „ale to všechno, co máte venku, jak se tomu říká, začíná to na P -“</p>
<p>„Příroda?“ zeptal se Dorcas chabě. Nisodemus se usmíval jako šílenec a oči mu jiskřily.</p>
<p>„Správně,“ řekl ten nom. „Tedy, ta není přirozená. A je na ni strašná podívaná. Vůbec se nepodobá řádnému světu. Stačí se na to jenom podívat. Podlaha je celá hrbatá, a měla by být plochá. Zdi tu nejsou skoro žádné. A ta malá hvězdičková světýlka, co večer vycházejí, ta, nejsou moc k potřebě, no ne? A teď si tihle lidé chodí, kam se jim zachce, a nejsou tu žádné pořádné Regule, jako byly v Obchoďáku.“</p>
<p>„A proto bří Arnoldové založil Obchoďák v roce 1905,“ řekl Nisodemus. „Jako <emphasis>spořádané </emphasis>místo, ém, kde žijí nomové.“</p>
<p>Dorcas jemně zatahal Sacca za ucho a přitáhl si mladého noma k sobě.</p>
<p>„Nevíš, kde je Grimma?“ zašeptal.</p>
<p>„Ona tady není?“</p>
<p>„Určitě tu není,“ šeptal Dorcas. „To už by musela říct něco pěkně ostrého, kdyby tady byla. Možná zůstala ve školní noře s dětmi, když se zvonilo. To je taky docela možné.“</p>
<p>Nisodemus má něco za lubem, pomyslel si. Nevím jistě, co to je, ale pěkně mi to smrdí.</p>
<p>A jak se den vlekl, bylo ještě hůř, zejména proto, že začalo pršet. Hnusný, mrznoucí déšť. Slota, podle bábi Morkie. Těžký déšť, ne docela voda, ale ještě ne led. Pichlavý déšť.</p>
<p>Vypadalo to, že si nachází cestu do míst, kam obyčejný déšť nedokáže proniknout. Dorcas zorganizoval mladší nomy na kopání stružek a nainstaloval několik velkých žárovek, aby se ohřáli. Starší nomové se hrbili kolem nich, kýchali a nadávali. Bábi Morkie se překonávala, aby je povzbudila. Dorcas si začínal doopravdy přát, aby toho ta babka nechala.</p>
<p>„Tohle nic není,“ hudrovala. „Já pamatuju Velkou povodeň. Vymlela nám celou noru, celý dny jsme mrzli úplně promočený!“ Chichotala se a kývala se vpřed a vzad. „Mokrý jako myši, no jo! Ani nitka suchá, víte, a celý týden žádný oheň. K popukání.“</p>
<p>Nomové z obchodního domu na ni vyvalovali oči a třásli se. „A nechce se vám otravovat se s chozením přes pole,“ pokračovala konverzačním tónem. „Devětkrát z deseti vám to nevyjde.“</p>
<p>„Ach jéje,“ vzdychla jedna nomka tichounce.</p>
<p>„No jo, já byla venku v polích stokrát. Je to hračka, když se držíte těsně u křoví a máte voči votevřený. Sotva pak musíte moc utíkat,“ rozumovala bábi.</p>
<p>Nikomu nezvedlo náladu, když zjistili, že landrover parkuje zrovna na záhonku, kde chtěli něco pěstovat. Během léta strávili nomové celou věčnost překopáváním tvrdé země na něco, co připomínalo půdu. Už měli dokonce zaseto, ale osení ještě nevzešlo. Teď měli v záhonu dvě velké vyjeté koleje a na vratech nový visací zámek a řetěz.</p>
<p>Plískanice už zalévala vyjeté stopy od pneumatik. Prosákl do nich benzín a na povrchu vody vytvořil duhový lesk.</p>
<p>A celou tu dobu připomínal Nisodemus lidem, jak to bylo o mnoho lepší v obchodním domě. Nebylo je třeba ani moc přemlouvat. Koneckonců to <emphasis>bylo </emphasis>lepší. Mnohem lepší.</p>
<p>Myslím, přemýšlel Dorcas, že se dokážeme udržet v teple a máme spousty jídla, i když způsoby, jak vařit králíka a brambory jsou co do počtu omezené. Smůla je, že Masklin předpokládal, že jakmile se dostaneme ven z Obchoďáku, budeme všichni kopat a stavět a lovit a statečně čelit budoucnosti se zářivým úsměvem. Někteří z těch mladých si vedou docela dobře, za to ručím. Ale my staříci příliš lpíme na starých zvycích. Pokud jde o mne, rád se vrtám ve věcech, mohu být užitečný, ale ostatní, no… všechno, čím se mohou zaměstnávat, je remcání, a v tom opravdu dělají velké pokroky.</p>
<p>Leží mi v hlavě, co to Nisodemus hraje. Je moc horlivý, chcete-li co vědět.</p>
<p>Přál bych si, aby se Masklin vrátil.</p>
<p>Ani mladý Gurder nebyl nejhorší.</p>
<p>Už jsou to tři dny.</p>
<p>Věděl, že v takové chvíli se bude cítit lépe, když se půjde podívat na Jekuba.</p><empty-line /><p>6</p>
<p><emphasis>I.</emphasis> <emphasis>Neboť na Výšině byl Drak, ode dnů stvoření světa.</emphasis></p>
<p><emphasis>II.</emphasis> <emphasis>Avšak byl stár a polámaný a umíral.</emphasis></p>
<p><emphasis>III.</emphasis> <emphasis>A Znak Draků měl na sobě.</emphasis></p>
<p><emphasis>IV.</emphasis> <emphasis>A Znak ten byl</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Jekub</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Knihy Nom, Jekub, kap. 1, verš. I - </emphasis><emphasis>IV</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Jekub.</emphasis></p>
<p>Jekub byl jeho. Jeho malé tajemství. Ve skutečnosti však jeho velké tajemství. O Jekubovi nikdo další nevěděl, dokonce ani Dorcasovi asistenti.</p>
<p>Jednoho dne, ještě v létě, okouněl v těch velkých starých polorozbořených kůlnách na druhé straně lomu. Vlastně neměl žádný cíl, snad jen to, že tam mohl najít užitečný kus drátu nebo něco takového.</p>
<p>Jak si tak kramařil ve stínu, napřímil se a pohlédl nad sebe a <emphasis>tam byl</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Jekub.</emphasis></p>
<p><emphasis>S rozevřenou tlamou.</emphasis></p>
<p>Trvalo několik hrůzných okamžiků, než se Dorcasovy oči přizpůsobily vzdálenosti.</p>
<p>Potom s Jekubem trávil hodně času, šmejdil kolem a zkoumal to. Zkoumal <emphasis>ho. Jekub </emphasis>byl rozhodně <emphasis>tvor. </emphasis>Možná strašný tvor, starý a zraněný, jako drak, který se sem uchýlil k poslednímu odpočinku. Nebo možná jako jedno z těch velikých zvířat, která mu jednou Grimma ukázala v jedné knize. Dýňosejr.</p>
<p>Ale Jekub si nestěžoval a nevyptával se Dorcase v jednom kuse, proč se <emphasis>ještě </emphasis>nedostal k tomu, aby vynalezl rádio. Dorcas strávil množství poklidných hodin seznamováním se s Jekubem. S ním se to hovořilo. Byl k tomu vlastně ten nejlepší protějšek, protože jste nemuseli poslouchat jeho odpovědi.</p>
<p>Dorcas zavrtěl hlavou. Teď na takovéhle věci nebyl čas. Všechno se jim nějak bortí pod rukama.</p>
<p>Místo toho šel hledat Grimmu. Připadalo mu, že má hlavu na správném místě, i když je to holka.</p>
<p>Školní nora byla pod podlahou staré boudy s nápisem „Kantýna“ na dveřích. Tady byl Grimmin svět. Došla k závěru, že když je čtení a psaní vcelku obtížné, je nejlepší vypořádat se s tím v raném věku. A tak vynalezla školu pro děti.</p>
<p>A založila tam knihovnu.</p>
<p>V oněch posledních hektických hodinách se nomům podařilo zachránit z obchodního domu nějakých třicet knih. Některé byly velice užitečné - <emphasis>Rok zahrádkáře </emphasis>byl pořádně ušmudlaný, a Dorcas uměl <emphasis>Základní příručku pro technika amatéra </emphasis>skorém zpaměti - ale některé, no, prostě byly na čtení obtížné a nijak často se neotevíraly.</p>
<p>Grimma stála právě před jednou z nich, když se přiloudal dovnitř. Okusovala si palec, což dělala vždycky, když se soustřeďovala.</p>
<p>Obdivoval ji, jak uměla číst. Nejenže Grimma byla mezi všemi nomy ve čtení nejlepší, ona také měla udivující schopnost porozumět tomu, co čte.</p>
<p>„S Nisodemem budou trable,“ suše oznámil a usadil se na lavici.</p>
<p>„Já vím,“ odpověděla Grimma bezmyšlenkovitě. „Už jsem slyšela.“ Popadla okraj stránky oběma rukama a obrátila ji, hekajíc námahou.</p>
<p>„Nevím, oč mu jde,“ pokračoval Dorcas.</p>
<p>„O moc,“ řekla Grimma. „Máme tu <emphasis>mocenské vakuum, </emphasis>víš.“</p>
<p>„To myslím, že nemáme,“ namítl Dorcas nejistě. „Já tu nic takového jakživ neviděl. V Obchoďáku, tam ho bylo plno. Vakuované balíčky šunky, taky káva <emphasis>s ventilem</emphasis><emphasis> kvality,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>dodal, rozpomínaje se s povzdechem na povědomé nápisy.</p>
<p>„Ne, to není nic takového,“ vysvětlovala Grimma. „To je něco, co nastane, když nikdo lidi nevede. Četla jsem o tom.“</p>
<p>„<emphasis>Já </emphasis>je vedu, ne?“ kňoural Dorcas žalostně.</p>
<p>„Ne,“ řekla Grimma, „protože tě nikdo doopravdy neposlouchá.“</p>
<p>„No, tisíceré díky.“</p>
<p>„Ty za to nemůžeš. Nomové jako Masklin a Angalo a Gurder nás dokáží donutit, abysme jim naslouchali, ale nepřipadá mi, že ty bys upoutal jejich pozornost.“</p>
<p>„Ach.“</p>
<p>„Ale ty zase dokážeš přinutit, aby tě poslouchaly šroubky a matičky. To každý nesvede.“</p>
<p>Dorcas se nad tím zamyslel. Na to by sám nikdy nepřišel. Je to poklona? Usoudil, že pravděpodobně ano.</p>
<p>„Když musíme čelit mnoha obtížím a nevíme co dělat, vždycky je někdo připraven pronést něco, aby získal moc,“ vysvětlovala mu Grimma.</p>
<p>„Nevadí. Až se ostatní vrátí, určitě se s tím vypořádají,“ řekl Dorcas mnohem optimističtěji, než se cítil.</p>
<p>„Ano, oni -“ začala Grimma a pak se zarazila. Dorcas si po chvilce uvědomil, že se jí chvějí ramena.</p>
<p>„Něco se děje?“ polekal se.</p>
<p>„Už jsou to víc než tři celé dny!“ vzlykla Grimma. „<emphasis>Nikdo </emphasis>ještě nebyl tak dlouho pryč! Muselo se jim něco stát!“</p>
<p>„É,“ řekl Dorcas, „no, <emphasis>šli přece </emphasis>hledat Vnuka, 39, a my nemůžeme vědět -“</p>
<p>„A já jsem na něj byla hrubá, než odešel! Říkala jsem mu o těch žábách, a všechno, co ho napadlo, byly ponožky!“</p>
<p>Dorcas nemohl zcela pochopit, jak se do toho zamotaly žáby. Když seděl a rozmlouval s Jekubem, žáby nikdy na přetřes nepřišly.</p>
<p>„É?“ vypravil ze sebe nechápavě.</p>
<p>Grimma mu mezi vzlyky řekla o těch žábách.</p>
<p>„A já vím jistě, že vůbec nepochopil, co jsem měla na mysli,“ zamumlala. „A ty taky ne.“</p>
<p>„No, to nevím,“ přiznal Dorcas. „Ty chceš říct, že svět býval kdysi tak jednoduchý a najednou je plný úžasně zajímavých věcí, že se jich vůbec nedobereš konce, co budeš živa. Jako biologie. Nebo klimatologie. Chci říct, než jste přišli vy Venkovní, jenom jsem si s věcmi tak hrál a doopravdy jsem o světě nevěděl nic.“</p>
<p>Zadíval se na svoje nohy. „Pořád jsem velmi nevzdělaný, přinejmenším jsem nevzdělaný v opravdu důležitých věcech. Jako co je to slunce a proč prší. To je to, o čem mluvíš.“</p>
<p>Popotáhla a maličko, opravdu jen maličko se usmála, protože existuje ještě něco horšího než někdo, kdo vám nerozumí, a to je někdo, kdo vám dokonale porozumí dřív, než máte možnost hezky si zatrucovat, že vás nikdo nechápe.</p>
<p>„Jde o <emphasis>to, </emphasis>že on si pořád myslí, že jsem ta, kterou znával, když jsme všichni bydleli v té staré díře v mezi. Víš, ta, co pořád někoho obskakuje. Kuchtí. Obvazuje lidi, když se pora - pora - pora -“</p>
<p>„No tak, no ták,“ utěšoval ji Dorcas. Vždycky ztrácel jistotu, když se někdo takhle choval. Když začaly vyvádět stroje, jenom jste je promazali nebo jste do nich strčili nebo, když nic nezabíralo, praštili jste do nich kladivem. Nomové na takové zacházení nereagovali kladně.</p>
<p>„Co když se nikdy nevrátí?“ vzlykala a utírala si oči.</p>
<p>„To se ví, že se vrátí,“ ubezpečoval ji Dorcas. „Co by se mu koneckonců mohlo stát?“</p>
<p>„Něco ho mohlo sežrat nebo přejet nebo zašlápnout nebo ho odfoukl vítr nebo spadl do nějaké díry nebo se chytil do pastí,“ vypočítávala Grimma.</p>
<p>„É, to ano,“ souhlasil Dorcas. „Myslel jsem kromě toho všeho.“</p>
<p>„Ale já se dám dohromady,“ řekla Grimma a vysunula bradičku. „Až se <emphasis>doopravdy </emphasis>vrátí, nebude moct říct: ,No, jak vidím, je tu všechno vzhůru nohama, co jsem byl pryč‘.“</p>
<p>„Tak to má být,“ oddechl si Dorcas. „To je odvaha. Jen se pořád něčím zaobírat, to já říkám pořád. Jak se jmenuje ta kniha?“</p>
<p>„To je <emphasis>Pokladnice mudrosloví,“ </emphasis>řekla Grimma.</p>
<p>„Je tam něco užitečného?“</p>
<p>„No,“ řekla Grimma chladně, „přijde na to.“</p>
<p>„A co znamená mudrosloví?“</p>
<p>„To nevím jistě. Něco z toho nedává smysl. Víš, že lidé věří, že svět stvořila nějaká veliká bytost?“</p>
<p>„Ale jdi.“</p>
<p>„Trvalo to týden.“</p>
<p>„To jí ale musel někdo pomáhat,“ řekl Dorcas. „Víš. S těžkými věcmi.“ Dorcas pomyslel na Jekuba. Za týden toho můžete udělat spoustu, s Jekubovou pomocí.</p>
<p>„Ne. Zjevně na to byla úplně sama.“</p>
<p>„Hmm.“ Dorcas to zvažoval. Některé části světa jsou rozhodně těžké a věci jako tráva vypadají docela jednoduše. Ale podle toho, co slyšel, každý rok všechno přijde zničit a musí se na jaře znovu začít a - „Já nevím,“ řekl. „Něčemu takovému mohou věřit jenom lidé. To je práce na pěkných pár měsíců, jestli to dovedu posoudit.“</p>
<p>Grimma obrátila stránku. „Masklin věřil - chci říct, Masklin <emphasis>věří - </emphasis>že lidé jsou mnohem bystřejší, než si myslíme.“ Zatvářila se zamyšleně. „Opravdu bych si přála, abychom je mohli řádně prostudovat. Vím jistě, že bychom se mohli dovědět -“</p>
<p>Již podruhé se nad lomem rozezněl poplašný zvonek.</p>
<p>Tentokrát patřila ruka na vypínači Nisodemovi.</p><empty-line /><p>7</p>
<p><emphasis>II.</emphasis> <emphasis>I pravil Nisodemus, Jsi zrazen, Lide z Obchoďáku;</emphasis></p>
<p><emphasis>III.</emphasis> <emphasis>Falší zaveden jsi byl do tohoto Venku z Deště a Chladu a Sloty a Lidí a Rozhodnutí, a bude ještě hůř;</emphasis></p>
<p><emphasis>IV.</emphasis> <emphasis>Ježto v kraji zavládne Plískanice a Sníh a Hlad;</emphasis></p>
<p><emphasis>V.</emphasis> <emphasis>A přijdou drozdi;</emphasis></p>
<p><emphasis>VI.</emphasis> <emphasis>É</emphasis><emphasis>m.</emphasis></p>
<p><emphasis>VII.</emphasis> <emphasis>Avšak ti, kdo tě sem zavedli, kdeže jsou teď?</emphasis></p>
<p><emphasis>VIII.</emphasis> <emphasis>Pravili, Jdeme hledat Vnuka, 39, avšak soužení se valí ze všech stran a pomoc nepřichází. Vydán jsi do rukou Zimy.</emphasis></p>
<p><emphasis>IX.</emphasis> <emphasis>Nastal čas skoncovat s Venkem…</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Knihy Nom, Nářky, verš </emphasis><emphasis>II </emphasis><emphasis>- I</emphasis><emphasis>X</emphasis></p>
<p>„Ano. Dobrá. To půjde asi těžko, že ano?“ řekl nejistě jeden nom. „Chci říct, <emphasis>že jsme </emphasis>Venku.“</p>
<p>„Ale já mám plán,“ řekl Nisodemus.</p>
<p>„Ách,“ vzdychli nomové jednohlasně. Tak plány tedy. Plány jsou to, co potřebují. Díky plánu víte, kde jste.</p>
<p>Grimma a Dorcas, téměř poslední příchozí, si razili cestu davem. Starý vynálezce se chtěl protlačit do přední řady, ale Grimma mu v tom zabránila.</p>
<p>„Podívej na ty nahoře,“ zašeptala.</p>
<p>Za Nisodemem stál početný hlouček nomů. V mnohých z nich poznali Papírníky, ale bylo tam i dost jiných z některých velkých familií. Nedívali se na Nisodema, když mluvil, ale na zástup pod nimi. Oči jim těkaly ze strany na stranu, jako by po něčem pátrali.</p>
<p>„Tahle podívaná se mi nelíbí,“ řekla tiše Grimma. „Velké familie nikdy moc dobře s Papírníky nevycházely, tak proč jsou teď tady?“</p>
<p>„Nízké pohnutky, u některých,“ špitl Dorcas.</p>
<p>Některé Papírníky hlavně rozčilovalo, že se prostí nomové učí číst. Říkali, že je díky tomu napadají věci, usoudil Dorcas, které nejsou těmi správnými idejemi. A některé velké familie nebyly moc nadšené z toho, že nomové mohou chodit, kam se jim zlíbí, aniž by žádali o dovolení.</p>
<p>Tam nahoře jsou všichni, pomyslel si. Ti nomové, co se jim od Jízdy moc nedařilo. Všichni pozbyli část své moci.</p>
<p>Nisodemus vysvětloval svůj plán.</p>
<p>Jak ho tak poslouchal, otevíral Dorcas zvolna pusu dokořán.</p>
<p>Svým způsobem byl ten plán skvělý. Byl jako stroj, jehož každý jednotlivý dílek je dokonale opracován, ale který potmě smontoval jednoruký nom. Byl přímo přecpaný dobrými nápady, s nimiž jste nemohli rozumně polemizovat, ale byly postavené na hlavu. Potíž byla v tom, že jste s nimi opravdu nemohli rozumně polemizovat, protože základní myšlenka byla ve své podstatě dobrá.</p>
<p>Nisodemus chtěl znovu postavit obchodní dům.</p>
<p>Nomové tam stáli v hrůzyplném obdivu, když jim Papírníci vysvětlovali, že ano. Opat Gurder <emphasis>měl </emphasis>pravdu: když odcházeli z Obchoďáku, odnesli si bří Arnoldové (zal. 1905) v <emphasis>myšlenkách. </emphasis>A pakliže mu dokáží, že jim na Obchoďáku opravdu <emphasis>záleží, </emphasis>znovu se zjeví a učiní přítrž všem těmto problémům a nomové obnoví svůj Obchoďák tady, v této zelené nepříjemné krajině.</p>
<p>To všechno dorazilo do Dorcasovy hlavičky. Už dávno si ověřil, že utrácíte-li čas posloucháním toho, co nomové skutečně <emphasis>říkají, </emphasis>nebudete mít nikdy čas rozpoznat, co <emphasis>zamýšlejí.</emphasis></p>
<p>Ale to neznamená postavit celý Obchoďák, řečnil Nisodemus, a oči mu svítily jako dvě lesklé černé skleněnky. Mohou předělat kamenolom. Vrátit se k životu v řádných odděleních namísto těch starých. Vyvěsit nové nápisy. Vrátit se k Starým Dobrým Obyčejům. Aby se bří Arnoldové (zal. 1905) cítil jako doma. Vystavět si Obchoďák v <emphasis>duchu.</emphasis></p>
<p>Nomy často šílenství nepostihuje. Dorcas si matně vybavoval postaršího noma, který se kdysi rozhodl, že je čajník, ale za pár dní si to rozmyslel.</p>
<p>Ale Nisodemus se rozhodné musel nadýchat přespříliš čerstvého vzduchu.</p>
<p>Zřejmě totéž si myslelo pár dalších nomů.</p>
<p>„Nechápu docela,“ nechal se slyšet jeden z nich, „jak chce bří Arnoldové (zal. 1905) zastavit ty lidi. Bez urážky.“</p>
<p>„Vadili nám lidé, když jsme byli v Obchoďáku?“ naléhal Nisodemus.</p>
<p>„Ne, to ne, protože -“</p>
<p>„Tedy důvěřuj v bří Arnoldové (zal. 1905)!“</p>
<p>„Ale to nezabránilo zničení Obchoďáku, že ne?“ namítl jiný hlas. „Když k tomu došlo, všichni jste věřili Masklinovi a Gurderovi a Náklaďáku. A sobě samým! Nisodemus vám pořád říká, jak jste chytří. Zkuste tedy <emphasis>být </emphasis>chytří!“</p>
<p>Dorcas si uvědomil, že to je Grimma. Jaktěživ neviděl někoho tak rozezleného.</p>
<p>Tlačila se uličkou mezi bázlivými nomy, až mu stála tváří v tvář, nebo aspoň, jelikož Nisodemus na čemsi stál a ona nikoliv, tváří v hruď. On patřil k lidem, co rádi na něčem postojí.</p>
<p>„Co se tedy potom opravdu <emphasis>stane?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>křičela. „Až postavíte Obchoďák, co se <emphasis>stane? </emphasis>Do<emphasis> </emphasis>Obchoďáku přišli lidé, jak víte!“</p>
<p>Nisodemus chvilku otevíral a zavíral ústa. Pak ze sebe vychrlil: „Ale poslouchali Regule! Ano! Ém! Tak to dělali! A všechno bylo lepší!“</p>
<p>Zuřivě si ho měřila.</p>
<p>„Snad si vážně nemyslíš, že na tohle nomové přistoupí, prosím tě,“ řekla rozčileně.</p>
<p>Nastalo ticho.</p>
<p>„Musíte připustit,“ řekl rozvážně jeden starší nom, „že všechno <emphasis>bylo </emphasis>tenkrát lepší.“</p>
<p>Nomové pošupovali nohama.</p>
<p>To bylo všechno, co jste mohli slyšet.</p>
<p>Jenom nomy, jak šoupají nohama.</p>
<p>„Oni na to přistoupili!“ vztekala se Grimma. „Jakoby nic! S Radou se nikdo neobtěžuje! Dělají jenom to, co jim řekne on!“</p>
<p>Byla teď v Dorcasově dílně pod lavicí ve staré garáži. Moje malá svatyně tomu vždycky říkal. Můj koutek. Kousky drátů a plechu se válely všude kolem. Stěny pokrývaly náčrtky tužkou.Dorcas seděl a bezcílně točil v prstech kouskem drátu.</p>
<p>„Ty jsi na nomy přísná,“ řekl tiše. „Neměla bys na ně takhle ječet. Hodně si vytrpěli. Všichni jsou popletení, když na ně křičíš. Rada byla užitečná, za lepších časů -“ Pokrčil rameny. „A bez Masklina a Gurdera a Angala, no, přijde mi k ničemu.“</p>
<p>„Ale nakonec se stane tohle!“ Máchala pažemi. „Jednat tak <emphasis>pitomě, </emphasis>jenom proto, že jim nabídl -“</p>
<p>„Trošku pohodlí,“ dodal Dorcas. Zavrtěl hlavou. Takovéhle věci lidem jako Grimma nedokážete vysvětlit. Hodná holka, hlavička bystrá, ale pořád si myslí, že každý si všechno bere tak k srdci jako ona. Všichni nomové si <emphasis>ve skutečnosti </emphasis>přejí, uvažoval Dorcas, aby už měli klid. Svět už je tak dost složitý i bez těch, co si nedají pokoj a pokoušejí se ho pořád vylepšovat.</p>
<p>Tohle Masklin chápal. Věděl, že jediný způsob, jak nomy přimět, aby dělali, co chcete, je vnutit jim, že je to jejich nápad. Jestli existovalo něco, po čem nom zavětří, je to někdo, kdo řekne: „Tohle je vážně rozumný nápad. Jak to, že jste tak <emphasis>hloupí, </emphasis>že to nechápete?“</p>
<p>Nebylo to tím, že by <emphasis>byli </emphasis>hloupí. Bylo to jenom tím, že nomové jsou nomové.</p>
<p>„No tak,“ unaveně vzdychl. „Pojďme se podívat, jak pokračují s nápisy.“</p>
<p>Celičkou podlahu jedné z velkých kůlen proměnili ve výrobnu nápisů. Nebo spíš znamení. Další věc, ve které se Nisodemus vyznal, byla velká písmena. Přímo bila do očí.</p>
<p>Dorcas musel připustit, že znamení byla ohromně dobrý nápad. Cítil se provinile, když o tom přemýšlel.</p>
<p>Když ho Nisodemus zavolal a zeptal se, jestli je v okolí nějaká barva, pomyslel si, že se teď lom přejmenuje na Nový Obchoďák.</p>
<p>„É,“ řekl Dorcas, „nějaké staré plechovky tu jsou. Hlavně bílá a červená. Pod jednou lavicí. Možná bychom dokázali vypáčit víčka.“</p>
<p>„Tak to udělej. Je to velmi důležité. Ém. Musíme vyrobit nápisy,“ říkali Papírníci.</p>
<p>„Nápisy. Dobrá,“ řekl Dorcas. „Zamýšlíte to tady trochu vyzdobit?“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„Pardon, pardon, jenom jsem myslel -“</p>
<p>„Nápisy na bránu!“</p>
<p>Dorcas se poškrábal na bradě. „Na bránu?“</p>
<p>„Lidé nápisy respektují,“ řekl Nisodemus a trochu se uklidnil. „To víme. Neřídili se snad nápisy v Obchoďáku?“</p>
<p>„Většina jo,“ souhlasil Dorcas. <emphasis>Psy a invalidní vozíky je nutno přenést </emphasis>ho vždycky mátlo. Mnozí lidé nepřenášeli ani to, ani ono.</p>
<p>„Nápisy lidi k něčemu vybízejí,“ vysvětloval Nisodemus, „nebo jim v něčem brání. Tak se měj k dílu, milý Dorcasi. Nápisy. Ém. Nápisy, které praví <emphasis>ne.</emphasis>“</p>
<p>O tomhle Dorcas velmi přemýšlel, když se skupinky nomů potily při páčení víček z plechovek pocákaných barvou. Měli ještě <emphasis>Pravidla silničního provozu </emphasis><emphasis>z </emphasis>Náklaďáku a v nich byla spousta znamení. A rozpomněl se na některé nápisy z Obchoďáku.</p>
<p>Potkalo je štěstí. Obvykle se nomové drželi na úrovni podlahy, ale Dorcas občas posílal své mladé asistenty na velký psací stůl v ředitelně, kde se povalovaly užitečné kusy papíru. Teď potřeboval vymyslet, jak by nápisy měly znít.</p>
<p>Sacco a Nooty se vrátili se zprávami.</p>
<p>Našli další nápisy. Zašlou špinavou ceduli, pokrytou značkami, přibitou na zeď.</p>
<p>„Je jich moc,“ řekl Sacco, když bez dechu dorazil. „A víte co, pane? Víte vy co? Přečetl jsem, co se říká na té ceduli a říká se tam <emphasis>Zdraví a bezpečnost práce, Dodržujte tyto pokyny </emphasis>se tam říká, a taky je tam <emphasis>Slouží k vaší ochraně.</emphasis>“</p>
<p>„To je tam napsáno?“ zeptal se Dorcas.</p>
<p>„<emphasis>K vaší ochraně,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zopakoval Sacco.</p>
<p>„Dokážeš ji sundat?“</p>
<p>„Vedle je věšák,“ řekla Nooty nadšeně. „Sázím se, že bychom dokázali přes ten hák vést smyčku a potom ji přetáhnout k oknu a potom -“</p>
<p>„Ano, ano, na tohle jste pasáci,“ ocenil je Dorcas. Nooty uměla šplhat jako veverka. „Čekám, že to Nisodema ohromně potěší,“ dodal.</p>
<p>Potěšilo, zejména ten kus, co pravil K vaší ochraně. Ukazuje to, řekl, že, ém, bří Arnoldové (zal. 1905) jim stojí po boku.</p>
<p>Bylo třeba využít každého prkénka i rezavého kousku plechu. Avšak nomové se toho chopili s veselou myslí, šťastní, že je co dělat.</p>
<p>Příštího rána vyšlo slunce a spatřilo na otlučené bráně do kamenolomu pověšené rozmanité nápisy.</p>
<p>Byly velmi obsažné. Říkaly: <emphasis>Zákaz vstupu. K východům. Nebespečno - oblast ochranných příleb. V lomu se odstříluje. Všechny náklady hlásejte vážnému. Pozor, naletí. Pokladna uzavřena. Výtach mimo provaz. Pozor na paddající kameny. Silnice pod voooodou.</emphasis></p>
<p>A jeden, který Dorcas našel v jedné knize a byl na něj skoro pyšný: <emphasis>Nevybuchlé na lože.</emphasis></p>
<p>Ale aby se pojistil, aniž by co řekl Nisodemovi, našel ještě kus řetězu a v jedné umaštěné staré bedně s nářadím v Jekubově doupěti visací zámek, skoro tak veliký, jako byl on sám. Čtyři nomové měli co nést.</p>
<p>Řetěz byl silný. Několik nomů spatřilo Dorcase, jak jej článek po článku s námahou přesunuje přes lom za pomoci páky. Nezdálo se, že jim chce říct, kde ho našel.</p>
<p>Nákladní auto se objevilo kolem poledne. Nomové číhali v živém plotě podél cesty a viděli, jak řidič vystupuje, prohlíží si nápisy a…</p>
<p>Ne, to nebylo správné. Lidé by něco takového neměli dělat. To nemohla být pravda. Ale dvacet nomů vykukujících z podrostu vidělo, že se to přihodilo.</p>
<p>Člověk nápisy ignoroval.</p>
<p>Nejenom to, některé z nich strhal ze vrat a zahodil je.</p>
<p>S úžasem na to zírali. Dokonce i <emphasis>Nevybuchlé na lože </emphasis>zavířily do křoví a skoro srazily Sacca z jeho pozorovatelny.</p>
<p>Ten nový řetěz však přivodil člověku trochu problémů. Jednou dvakrát za něj škubl, nakukoval skrz drátěná oka vrat, trochu dusal kolem a potom odjel.</p>
<p>Nomové v roští jásali, ale ne moc šťastně.</p>
<p>Jestliže lidé nehodlají dělat, co se od nich očekává, svět není vůbec v pořádku.</p>
<p>„Jářku, je to tady,“ řekl Dorcas, když se vrátili. „Vůbec se mi to nelíbí, ale budeme se muset vystěhovat. Znám lidi. Jestli se opravdu chtějí dostat dovnitř, ten řetěz je nezastaví.“</p>
<p>„Zakazuji komukoli odejít!“ vykřikoval Nisodemus.</p>
<p>„Ale víš přece, že kov se dá přeštípnout -“ začal Dorcas mírným tónem.</p>
<p>„Ticho!“ zarval Nisodemus. „Je to tvoje vina, ty starý troubo! Ém! Ty jsi dal ten řetěz na bránu!“</p>
<p>„No, víš, měl bránit - pardon?“ omlouval se Dorcas.</p>
<p>„Kdybys ten řetěz na bránu nedal, nápisy by toho člověka <emphasis>zastavily,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>hřímal Nisodemus. „Ale nemůžeme očekávat, že nám bří Arnoldové (zal. 1905) bude pomáhat, jestliže ukazujeme, že mu nevěříme!“</p>
<p>„Hm,“ hlesl Dorcas. Ale myslel si: je to blázen. Nebezpečný šílenec. Tohle už nejsou povídačky o čajníkách. Vytratil se z Nisodemovy blízkosti a byl rád, že se dostal ven na štípající studený vzduch.</p>
<p>Všechno jde od desíti k pěti, pomyslel si. Pověřili mě vedením a teď jde všechno do háje. Nemáme žádné pořádné plány, Masklin se nevrátil, nestojí to za nic.</p>
<p>Jestli do lomu přijdou lidé, najdou nás.</p>
<p>Něco studeného mu přistálo na hlavě. Zlostně to setřásl.</p>
<p>Promluvím si s někým z mladších, pomyslel si. Stěhování do stodoly není zase tak špatný nápad; cestou bychom mohli zavřít oči. Nebo tak.</p>
<p>Něco studeného a lehkého se mu zase usadilo na šíji.</p>
<p>Ach jo, proč jsou nomové tak <emphasis>složití?</emphasis></p>
<p>Vzhlédl a uvědomil si, že nedohlédne na druhý konec lomu. Ve vzduchu poletovalo plno bílých smítek a ta houstla před očima.</p>
<p>Díval se na to s hrůzou.</p>
<p>Padal sníh.</p><empty-line /><p>8</p>
<p><emphasis>VII.</emphasis> <emphasis>I řek</emphasis><emphasis>la Grimma, Máme dvojí volbu.</emphasis></p>
<p><emphasis>VIII.</emphasis> <emphasis>Můžeme utéct, nebo se můžeme schovat.</emphasis></p>
<p><emphasis>IX.</emphasis> <emphasis>I řekli, Co sobě zvolíme?</emphasis></p>
<p><emphasis>X.</emphasis> <emphasis>Pravila, Budeme bojovat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Knihy Nom, Kamenolomy, kap. 3, Verš VII - X</emphasis></p>
<p>Nebyla to zrovna chumelenice, jenom jedna taková sněhová přeháňka, jaké přicházejí začátkem zimy, aby daly jasně najevo, že zima je tu. Tohle říkala bábi Morkie.</p>
<p>Rada ji stejně nijak zvlášť nezajímala. Ráda trávila čas s jinými staříky a stařenkami, vyměňovala si s nimi nářky a, jak to nazývala, „vobveselovala je a rozptylovala chmury“.</p>
<p>Vykračovala si ve sněhu, jako by jí všechen patřil.</p>
<p>Ostatní kmeti ji pozorovali v němé hrůze.</p>
<p>„Se ví, tohle nejni nic,“ skřehotala. „Pamatuju, že bylo sněhu, že se v něm nedalo chodit, museli sme si vyhrabat tunely! Žádná legrace!“</p>
<p>„Ehm, madam,“ řekl vážně jeden velmi starý nom, „to vždycky takto padá z nebe?“</p>
<p>„Toť se ví! Někdy ho žene vítr. To ho pak máte celý velikánský hromady!“</p>
<p>„Mysleli jsme - víte na pohlednicích - to jest, v Obchoďáku - tedy, mysleli jsme, že jaksi na věcech vypučí,“ řekl ten stařík. „Jaksi šťastně a vesele vánočně,“ dodal a tvářil se rozpačitě.</p>
<p>Dívali se, jak sněhu přibývá. Nad lomem visely mraky jako přecpané duchny.</p>
<p>„To znamená, že aspoň nebudeme muset jít do té děsné stodoly,“ pronesl jiný nom.</p>
<p>„To jo,“ řekla bábi Morkie. „Mohli byste si uhnat smrt, chodit v tomhle venku.“ Tvářila se spokojeně.</p>
<p>Staří si bručeli mezi sebou a s obavami pozorovali oblohu, zda neobjeví drozdy nebo soby.</p>
<p>Kamenolom obklíčil sníh. Už jste neviděli přes pole.</p>
<p>Dorcas seděl ve své dílně a díval se, jak se sníh vrší před špinavým oknem, kterým do kůlny padalo matné šedavé světlo.</p>
<p>„No,“ řekl tiše, „chtěli jsme se tu zatarasit. A teď se to stalo. Nemůžeme utéct a nemůžeme se schovat. Měli jsme jít pryč, když Masklin odešel.“</p>
<p>Zaslechl za sebou kroky. Byla to Grimma. V posledních dnech trávila hodně času u brány, ale sníh ji konečně zahnal dovnitř.</p>
<p>„Nemohl by se vrátit,“ řekla. „V tomhle sněhu ne.“</p>
<p>„No jo. Pravda,“ přitakal Dorcas nejistě.</p>
<p>„Už je to osm dní.“</p>
<p>„Ano. Je to dost dlouho.“</p>
<p>„Cos povídal, když jsem vešla?“ zeptala se.</p>
<p>„Jen jsem si tak povídal pro sebe. Ten sníh, ten zůstává ležet dlouho?“</p>
<p>„Bábi říká, že ano, někdy. Týdny a týdny, říká.“</p>
<p>„Ó.“</p>
<p>„Když se lidé vrátí, zůstanou tu nadobro,“ řekla Grimma.</p>
<p>„Ano,“ souhlasil Dorcas smutně. „Ano. Myslím, že máš pravdu.“</p>
<p>„Kolik nás tady bude… však víš… moct dál zůstat?“</p>
<p>„Možná pár tuctů. Když nebudou moc jíst a přes den budou ležet v úkrytu. Není tu žádná Tržnice, to víš.“ Vzdychl. „A lovit se moc nebude. To proto, že v lomu budou celý čas lelkovat lidé. Všechna zvěř nahoře v mlází uteče.“</p>
<p>„Ale jsou nás tisíce!“</p>
<p>Dorcas pokrčil rameny.</p>
<p>„Pro mne je dost těžké chodit tím sněhem,“ řekl. „Stovky starších to nikdy nedokáží. Ani mladí, když na to přijde.“</p>
<p>„Takže tu musíme zůstat, zrovna jak to chce Nisodemus,“ řekla Grimma.</p>
<p>„Ano. Zůstat a doufat. Snad sníh sejde. Mohli bychom pak utéct do mlází nebo tak,“ řekl neurčitě.</p>
<p>„Mohli bychom zůstat a pustit se do boje,“ řekla Grimma.</p>
<p>Dorcas zavrčel. „Ó, to je toho. Pereme se pořád. Tahanice, tahanice, tahanice. To máš tu nomskou náturu.“</p>
<p>„Já myslím bojovat s lidmi. Bojovat o lom.“</p>
<p>Dlouhá pomlka.</p>
<p>Potom ze sebe Dorcas vypravil: „Cože, my? Bojovat s <emphasis>lidmi?</emphasis>“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Ale jsou to <emphasis>lidé!</emphasis>“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Ale jsou o tolik větší než my!“ naříkal Dorcas zoufale.</p>
<p>„Tak to budou lepšími terči,“ řekla Grimma rozhodně a oči jí zářily. „A jsme rychlejší než oni, a chytřejší než oni, a víme, že oni existují a máme výhodu,“ dodala, „momentu překvapení.“</p>
<p>„Mo - co?“ zeptal se Dorcas, úplně popletený.</p>
<p>„Momentu překvapení. Oni nevědí, že jsme tady,“ vysvětlila mu.</p>
<p>Podíval se na ni úkosem.</p>
<p>„Ty už jsi si zase četla nějaké prapodivné knihy,“ řekl.</p>
<p>„No, je to lepší než posedávat, lomit rukama a říkat ,Ó je, ó jé, přijdou lidé a všechny nás rozmačkají‘.“</p>
<p>„To je všechno moc pěkné,“ řekl Dorcas, „ale co navrhuješ? Mlátit je po hlavě, to by bylo vážně důmyslné, to mi věř.“</p>
<p>„Ne po hlavě,“ řekla Grimma.</p>
<p>Dorcas na ni zíral. Bojovat s lidmi? To byl tak neskutečný nápad, že šlo těžko přesvědčit o něm vlastní mozek.</p>
<p>„Ale… inu, vždyť o tom byla kniha, ne? Co ji Masklin našel v Obchoďáku, ta, co ho přivedla na nápad řídit Náklaďák. Jak to bylo? <emphasis>Gulliverovy cesty? </emphasis>A byl tam obrázek ležícího člověka a bytosti, které se podobaly nomům, ho svazovaly stovkami provazů. Ani ti nejstarší nomové se nemohli upamatovat, že se to někdy udalo. To muselo být hodně dávno.“</p>
<p>Něco ho zarazilo.</p>
<p>„Počkej chvilku, když začneme bojovat s lidmi -“ zmlkl.</p>
<p>„Ano?“ ptala se Grimma netrpělivě.</p>
<p>„Začnou oni bojovat proti nám, že ano. Já vím, že nejsou moc chytří, ale svitne jim, že se něco děje, a budou se bránit. Odvetné opatření se tomu říká.“</p>
<p>„Správně,“ pochválila ho Grimma. „A právě proto je životně důležité, abychom zavedli protiopatření rovnou od začátku.“</p>
<p>Dorcas chvíli přemítal. Vypadalo to jako logický nápad.</p>
<p>„Ale jenom v sebeobraně,“ zdůraznil. „Pouze v sebeobraně. I vůči lidem. Nepřeju si tady žádné zbytečné utrpení.“</p>
<p>„To předpokládám,“ řekla.</p>
<p>„Ty si vážně myslíš, že bychom mohli s lidmi bojovat?“</p>
<p>„No ano.“</p>
<p>„Tak tedy… jak?“</p>
<p>Grimma se kousla do rtu. „Hmm,“ řekla. „Mladý Sacco a jeho parta. Můžeš jim důvěřovat?“</p>
<p>„Jsou to nadšení mládenci. A děvčata, jedno nebo dvě.“ Usmál se. „Celí žhaví do všeho nového.“</p>
<p>„Dobrá. Pak budeme potřebovat hřebíky…“</p>
<p>„Ty jsi to opravdu vážně promýšlela, viď?“ vyzvídal Dorcas. Skoro mu naháněla hrůzu. Grimma bývala často nerudná. Myslel si, že je to možná proto, že její hlava pracuje někdy moc rychle, a ona nemá trpělivost s nomy, kteří ne dost rychle chápou. Ale teď byla přímo fanatická. Mohli jste začít litovat každého člověka, který jí přijde do cesty.</p>
<p>„Hodně jsem četla.“</p>
<p>„É, ano. Ano, to je vidět,“ souhlasil Dorcas. „Ale, é, říkám si, jestli by nebylo rozumnější -“</p>
<p>„Nebudeme zase utíkat,“ pronesla rezolutně. „Budeme bojovat na cestě. Budeme bojovat u brány. Budeme bojovat v lomu. A nikdy se nepodvolíme.“</p>
<p>„Co znamená, podvolit'?“ ptal se Dorcas zoufale.</p>
<p>„Význam slova ,podvolit se‘ neznáme,“ přiznala Grimma.</p>
<p>„No, to<emphasis> já </emphasis>nevím“ řekl Dorcas.</p>
<p>Grimma se opřela o stěnu.</p>
<p>Chceš slyšet něco zvláštního?“</p>
<p>Dorcas se zamyslel.</p>
<p>„Proč ne?“ řekl.</p>
<p>„Jsou o nás knihy.“</p>
<p>„Jako <emphasis>Gulliver, </emphasis>myslíš?“</p>
<p>„Ne. To bylo o člověku. O nás, myslím. O bytostech normální velikosti, jako jsme my. Ale oblékáme se jenom do zelené a na hlavě máme malé stopky s bambulkou. Lidé pro nás někdy kladou na práh misky s mlékem a my za ně vykonáváme domácí práce. A máme křídla, jako včely. Tak tohle se o nás píše v knihách. Říkají nám skřítkové. Je to v knize, která se jmenuje <emphasis>Pohádky pro nejmenší.</emphasis>“</p>
<p>„Myslím, že ta křídla nebudou fungovat,“ zapochyboval Dorcas. „Myslím, že nebude dost vztlaku.“</p>
<p>„A myslí si, že bydlíme v muchomůrkách,“ dokončila Grimma.</p>
<p>„Hmm. To mi nepřipadá moc praktické,“ poznamenal Dorcas.</p>
<p>„A myslí si, že spravujeme boty.“</p>
<p>„To už je trochu lepší,“ řekl Dorcas. „Dobrá poctivá práce.“</p>
<p>„A v té knize se ještě říká, že lakujeme květy, aby měly hezké barvy,“ dodala Grimma.</p>
<p>Dorcas se na ni zadíval.</p>
<p>„Neé,“ řekl konečně. „Barvy květů jsem si prostudoval. Rozhodně jsou zabudovány uvnitř.“</p>
<p>„Jsme skuteční,“ pokračovala Grimma. „Děláme skutečné věci. Proč myslíš, že se takovéhle věci octnou v knihách?“</p>
<p>„Vím já?“ tápal Dorcas. „Já čtu jenom příručky. Žádná kniha není ta správná, pokud nemá obsah a očíslované kapitoly, to říkám pořád.“</p>
<p>„Jestli nás lidé doopravdy pochytají, stanou se z nás skřítkové,“ řekla Grimma. „Rozkošní lidičkové, co lakují kytičky. Nic jiného nám nedovolí. Promění nás na <emphasis>lidičky.</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Vzdychla si. „Máš někdy pocit, že nebudeš nikdy vědět všechno, co bys vědět měl?“</p>
<p>„Ale ano. Pořád.“</p>
<p>Grimma se zamračila.</p>
<p>„<emphasis>Jedno </emphasis>vím,“ prohlásila. „Až se Masklin vrátí, bude mít kam se vrátit.“</p>
<p>„Ó,“ řekl Dorcas.</p>
<p>„Ó,“ opakoval. „To jo.“</p>
<p>V Jekubově doupěti byla hrozná zima. Jiní nomové sem nikdy nechodili, protože tam táhlo a byl tam nepříjemný pach. To se Dorcasovi hodilo.</p>
<p>Cupital po podlaze pod velikou plachtu, kde žil Jekub. Trvalo dost dlouho, než vylezl na příšeru, na svůj oblíbený posed, a to i přesto, že používal dřívka a lana, která k ní s námahou připevnil.</p>
<p>Usadil se a čekal, až zase popadne dech.</p>
<p>„Chci jenom nomům pomáhat,“ špitl. „Zajistit jim takové věci jako je elektřina a zlepšit jim život. Ale oni ti ani nepoděkují, víš. Chtěli, abych maloval nápisy, tak jsem namaloval nápisy. Teď chce Grimma bojovat s lidmi. Vyčetla z knížek spoustu nápadů. Ale když nepomůžu, bude všechno ještě horší. Nechci, aby se <emphasis>komukoli </emphasis>ublížilo. Takoví jako my se nedají opravit tak snadno jako ty.“</p>
<p>Patami bubnoval do - co to tak asi bylo? - patrně do Jekubova krku.</p>
<p>„Tobě to nevadí. Celý čas si tu tiše spíš. Pěkně si odpočíváš…“</p>
<p>Dlouhou chvíli se na Jekuba díval.</p>
<p>Potom velmi tiše řekl: „Jestlipak…?“</p>
<p>Uběhlo pět dlouhých minut. Dorcas se nořil a vynořoval mezi spletitými stíny, mumlal si pro sebe věci jako „To je bez proudu, to není dobré, potřebujeme novou baterii“, a „To vypadá v pořádku, to může spravit pořádné vyčištění“, a „Hmm, v nádrži moc nemáš…“</p>
<p>Konečně vyšel zpod zaprášené plachty a zamnul si ruce.</p>
<p>Každý má v životě nějaký cíl, pomyslel si. Ten všechny pohání.</p>
<p>Nisodemus chce, aby věci zůstaly, jak jsou. Grimma chce zpátky Masklina. A Masklin… nikdo přesně neví, co chce Masklin, až na to, že je to něco velmi velikého.</p>
<p>Ale všichni ten <emphasis>cíl </emphasis>mají. Máte-li v životě cíl, můžete vyrůst až do šesti coulů.</p>
<p>A já jsem si jeden cíl našel.</p>
<p>Hrome.</p>
<p>Člověk se za čas vrátil a ne sám. S malou dodávkou a mnohem větším nákladním autem s nápisem „Komanditní společnost pro obchod s kamenem a štěrkem“ namalovaným na boku. Jeho kola změnila tenký sněhový povlak v lesklé bláto.</p>
<p>Kymácelo se po cestě, zpomalilo, když dorazilo na volné prostranství před vraty do kamenolomu, a zastavilo se.</p>
<p>Zastavení nebylo moc obratné. Zadek vozidla sebou smýkl a téměř narazil do živého plotu. Motor kašlal, až ztichl. Bylo slyšet syčení. A nákladní auto velmi pomalu pokleslo.</p>
<p>Vystoupili dva lidé. Obešli auto a prohlédli si pneumatiky jednu po druhé.</p>
<p>„Jsou splasklé jenom dole,“ zašeptala Grimma v křoví, kde se schovávali.</p>
<p>„Žádný strach,“ zasyčel Dorcas. „S pneumatikami je to tak, že ta splasklá část vždycky přijde dospod. To je úžasné, co se dá dokázat s trochou hřebíků, viď?“</p>
<p>Dodávka zastavila za nákladním vozem. Také z ni vystoupili dva lidé a připojili se k těm prvním. Jeden z nich měl ty nejdelší nůžky, jaké Dorcas kdy viděl. Zatímco ostatní se sehnuli nad jednu splasklou pneumatiku, kráčel k vratům, pohrával si s visacím zámkem a pak nůžky stiskl.</p>
<p>Byla to námaha, i pro člověka. Ale až v keřích bylo slyšet hlasité lupnutí a potom nekonečné cinkání, jak řetěz padal.</p>
<p>Dorcas zasténal. Do řetězu vkládal velké naděje. Patřil Jekubovi. Byl totiž ve velké žluté bedně přiletované k Jekubovi, takže mu podle všeho patřil. Ale lidé zlomili zámek, ne řetěz. Dorcas nad tím pocítil zvláštní pýchu.</p>
<p>„To nechápu,“ zamumlala Grimma. „Vidí přece, že je tu nikdo nechce, tak proč jsou tak hloupí?“</p>
<p>„To bude tím, že je tady kolem plno kamene,“ uvažoval Sacco.</p>
<p>Člověk se opřel do vrat a rozevřel je natolik, aby se protáhl dovnitř.</p>
<p>„Jde do ředitelny,“ řekl Sacco. „Bude rámusit do telefonu.“</p>
<p>„Ne, nebude,“ věštil Dorcas.</p>
<p>„Ale bude volat tomu Rozhodnutí,“ řekl Sacco. „Bude říkat - samozřejmě v lidštině - bude říkat ,Splasklo nám několik pneumatik‘.“</p>
<p>„Ne,“ broukl Dorcas, „řekne: ,Proč ten telefon nefunguje‘?“</p>
<p>„A proč ten telefon nefunguje?“ zeptala se Nooty.</p>
<p>„Protože vím, které dráty se mají přestřihnout,“ odpověděl jí Dorcas. „Koukejte, vrací se.“</p>
<p>Dívali se, jak člověk obchází kůlny. Sníh zakryl truchlivé pokusy nomů o obdělávání půdy. Přesto tam byla spousta jejich šlépějí, podobných drobným ptačím stopám ve sněhu. Člověk si jich nevšiml. Lidé si sotvakdy něčeho všimnou.</p>
<p>„Nastražíme dráty,“ řekla Grimma.</p>
<p>„Cože?“ ptal se Dorcas.</p>
<p>„Nastražíme dráty. Měli bychom tu nalíčit dráty. Čím jsou lidé větší, tím tvrději dopadnou.“</p>
<p>„Ne na nás, doufám,“ strachoval se Dorcas.</p>
<p>„Ne. Mohli bychom položit další hřebíky,“ řekla Grimma.</p>
<p>„A jéje.“</p>
<p>Lidé se shlukli kolem poškozeného nákladního auta. Pak se zdálo, že dospěli k nějakému rozhodnutí a kráčeli k landroveru. Nasedli. Nemohli jet kupředu, ale pomalu couvali silnicí, obrátili se na vjezdu do pole a zamířili k hlavní silnici. Nákladní auto osamělo.</p>
<p>Dorcas vydechl.</p>
<p>„Bál jsem se, že tu jeden z nich zůstane.“</p>
<p>„Oni se vrátí,“ řekla Grimma. „Pořád to říkáš. Lidé se vrátí a opraví ta kola nebo co se s nimi dělá.“</p>
<p>„Tak to bychom s tím měli radši pohnout,“ rozhodl se Dorcas. „Pojďte, lidičky.“</p>
<p>Vstal a klusal k cestě. K Saccovu překvapení si Dorcas pohvizdoval pod vousy.</p>
<p>„Tak, důležité je přesvědčit se, že s autem nepohnou,“ říkal, když s ním srovnali krok. „Jestli s ním nedokáží pohnout, znamená to, že tu zůstane a zatarasí cestu. A když bude cesta zatarasená, nemohou sem přivézt další stroje.“</p>
<p>„Dobře promyšleno,“ pochválila ho Grimma mírně zmateným hlasem.</p>
<p>„Musíme ho znehybnit,“ vysvětloval Dorcas. „Nejdřív vyndáme baterii. Bez proudu to nepojede.“</p>
<p>„Správně,“ přitakal Sacco.</p>
<p>„Je to taková velká hranatá věc, musí vás na to být nejmíň osm a neupustit, ať se děje cokoliv,“ upozorňoval je Dorcas.</p>
<p>„Proč ne?“ vyzvídala Grimma. „Chceme ho zničit, ne?“</p>
<p>„É. É. É,“ koktal Dorcas spěšně, jako motor, který se snaží naskočit. „Ne, poněvadž, poněvadž, poněvadž by to mohlo být nebezpečné. Ano. Nebezpečné. Ano. Kvůli, kvůli, kvůli té kyselině a já nevím čemu ještě. Musíte ji vytáhnout velmi opatrně a já najdu, kam ji bezpečně uložíme. Ano. Velmi bezpečně. Tak se do toho dejte. Dva nomové ke klíči.“</p>
<p>Odběhli.</p>
<p>„Co ještě můžeme udělat?“ ptala se Grimma.</p>
<p>„Měli bychom vypustit palivo,“ řekl rozhodně Dorcas, když vešli do stínu pod nákladním vozem. Byl mnohem menší než ten, který je vyvezl z obchodního domu, ale přesto byl dost veliký. Dorcas se loudal až pod ohromné vyboulené těleso palivové nádrže.</p>
<p>Čtyři mladí nomové přitáhli z křoví prázdnou plechovku. Dorcas je zavolal a ukázal jim na nádrž nahoře.</p>
<p>„Někde tam bude matice. Na vypouštění paliva. Nasaďte na ni klíč. Nejdřív se přesvědčte, jestli plechovka stojí pod ní,“ dirigoval je Dorcas.</p>
<p>Nadšeně přikývli a pustili se do díla. Nomové umějí dobře šplhat a na svůj vzrůst jsou pozoruhodně silní.</p>
<p>„A snažte se nic nerozlít, prosím!“ volal za nimi Dorcas.</p>
<p>„Nechápu, proč na tom záleží,“ ozvala se Grimma za jeho zády. „Všechno, co chceme, je vypustit palivo. Nezáleží na tom, kam, ne?“</p>
<p>Zase si ho zamyšleně prohlížela. Dorcas na ni zamrkal a hlavou mu letěly myšlenky.</p>
<p>„Hm,“ řekl, „nóó. Protože. Protožeprotožeproto. Ach. Protože je to nebezpečná látka. Nechceme si tu s ní všechno zamořit, ne? Nejlepší je mít ji bezpečně v plechovce -“</p>
<p>„Uložit ji do bezpečí?“ zeptala se Grimma podezíravě.</p>
<p>„Správně! Správně,“ horlivě souhlasil Dorcas, který se začínal potit. „To je přesně ono. Teď pojďme sem -“</p>
<p>Vzduchem něco zasvištělo a vpravo za nimi se ozvalo zadunění. Baterie přistála tam, kde před chvilkou postávali.</p>
<p>„Promiň, Dorcasi,“ volal dolů Sacco. „Byla o moc těžší, než jsme mysleli. Vypadla nám.“</p>
<p>„Vy pitomci!“ ječela Grimma.</p>
<p>„Ano, jste pitomci!“ křičel Dorcas. „Málem jste ji zničili! Koukejte hned slézt a odneste ji do křoví, rychle!“</p>
<p>„Málem zničili nás!“ vztekala se Grimma.</p>
<p>„Ano. Ano. Ano, to jsem měl na mysli, samosebou,“ opravil se honem Dorcas. „Nevadilo by ti je trošku dirigovat, že ne? Jsou to hodní mládenci, ale vždycky jsou kapánek moc hr, jestli víš, co myslím.“</p>
<p>Loudal se do stínu, hlavu zakloněnou.</p>
<p>„No!“ houkla Grimma. Obrátila se na Sacca a jeho kolegy, kteří stydlivě slézali dolů.</p>
<p>„Nestůjte tam tak,“ obořila se na ně. „Odneste ji do křoví. Neřekl vám Dorcas, jak se používá páka? Velmi důležitá věcička. Je úžasné, co s pákou zvládnete. Během Velké Jízdy jsme páky mockrát využívali -“</p>
<p>Umlkla. Ohlédla se za vzdalující se Dorcasovou postavou a přimhouřila oči.</p>
<p><emphasis>Ten lišák stará mazaná má něco za lubem, </emphasis>pomyslela si.</p>
<p>„No, pokračujte,“ zavelela a rozeběhla se za Dorcasem.</p>
<p>Postával pod motorem nákladního auta a soustředěně si prohlížel změť zarezlých trubek. Když se blížila, zřetelně ho zaslechla říkat: „Tak, copak asi ještě potřebujeme?“</p>
<p>„Jak to myslíš, potřebujeme?“ zeptala se Grimma tiše.</p>
<p>„Ále, uzdravit Je -“ Dorcas se zarazil a pomalu se obrátil. „Myslím, co ještě potřebujeme <emphasis>udělat, </emphasis>aby byl tenhle krám naprosto nepojízdný,“ řekl ledově. „To jsem myslel.“</p>
<p>„Neplánuješ náhodou řídit tenhle náklaďák, že ne,“ ubezpečovala se Grimma.</p>
<p>„Nebuď bláhová. Kam bychom jeli? Nikdy přes pole k té stodole nedojede.“</p>
<p>„No. Tak dobrá.“</p>
<p>„Jenom si ho chci prohlédnout. Čas strávený sbíráním vědomostí není nikdy ztracený,“ rozumoval Dorcas upjatě. Vykročil do světla na druhé straně vozu a vzhlédl.</p>
<p>„Vida, vida,“ řekl. „Co je?“</p>
<p>„Nechali dveře otevřené. Počítám, že si mysleli, že je to jedno, protože se vrátí.“</p>
<p>Grimma sledovala jeho pohled. Dveře nákladního auta <emphasis>byly </emphasis>trošku pootevřené.</p>
<p>Dorcas měřil pohledem živý plot za sebou.</p>
<p>„Pomoz mi najít pořádný klacek. Myslím, že bychom tam mohli vyšplhat a porozhlédnout se tam.“</p>
<p>„Porozhlédnout? Co čekáš, že tam najdeš?“</p>
<p>„To nikdy nevíš, dokud se nepodíváš,“ odvětil Dorcas filozoficky. Nakoukl zpátky pod nákladní auto.</p>
<p>„Co tam dole kutíte? Potřebujeme vaši pomoc.“</p>
<p>Sacco vyklopýtal a spustil. „Povedlo se nám tu baterii dostat do křoví a plechovka už je skorém plná. Děsně to smrdí a pořád to vytéká.“</p>
<p>„Můžete to zase zašroubovat?“</p>
<p>„Nooty to zkusila a celá se v tom hnusu vykoupala.“</p>
<p>„Tak to nechtě vytéct na cestu,“ rezignovaně řekl Dorcas.</p>
<p>„Počkej, říkal jsi, že to je nebezpečné,“ zarazila se Grimma. „Je to nebezpečné, dokud nemáš plechovku plnou, co, a pak to už není vůbec nebezpečné?“</p>
<p>„Podívej se, chtěla jsi, abych ten náklaďák zastavil, a já jsem ho zastavil,“ vztekal se Dorcas. „Takže hezky sklapni, jo?“</p>
<p>Grimma se na něj s hrůzou podívala.</p>
<p>„Cos to řekl?“</p>
<p>Dorcas polkl. Ach jo. Když se už na vás má rvát, ať to stojí za to.</p>
<p>„Řekl jsem jen, abys sklapla,“ odpověděl už klidně. „Nechci být hrubý, ale ty opravdu dokážeš každého naštvat. Promiň, ale je to tak. Já ti pomáhám. Po tobě nechci, abys mi pomáhala, ale aspoň mě můžeš nechat pracovat místo toho věčného otravování. A jakživa neřekneš prosím nebo děkuju. Nomové jsou trošku jako stroje,“ dodal vážně, zatímco ona rudla stále víc, „a slova jako prosím a děkuju jsou zrovna jako mazání. Líp po nich pracují. V pořádku?“ Ohlédl se na mladíky, kteří se tvářili velmi rozpačitě.</p>
<p>„Najděte klacek dost dlouhý, aby dosáhl do kabiny. Prosím.“</p>
<p>Mohli se ztrhat ochotou.</p><empty-line /><p>9</p>
<p><emphasis>III.</emphasis> <emphasis>Mládenci nomští pravili, řkouce, Kéž bychom byli</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>jako naši otcové, abychom museli jet na Náklaďáku, a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jaké to bylo?Můžeme utéct, nebo se můžeme schovat.</emphasis></p>
<p><emphasis>IV.</emphasis> <emphasis>I řekl Dorcas, Bylo to děsivé.</emphasis></p>
<p><emphasis>V.</emphasis> <emphasis>Takové to bylo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Knihy Nom, Cizokrajné žáby, kap. 2., verš III - V</emphasis></p>
<p>Hodně se to podobalo kabině nákladního auta, které je odváželo z obchodního domu. Vynořily se staré vzpomínky.</p>
<p>„Juj!“ vypískl Sacco. „A takovýhle Náklaďák jsme všichni řídili?“</p>
<p>„Sedm set nás bylo,“ řekl Dorcas pyšně. „Tvůj tatínek byl jedním z nás. Vy jste byli vzadu s maminkami. Vy kluci.“</p>
<p>„Já nejsem kluk,“ namítla Nooty.</p>
<p>„Promiň,“ řekl Dorcas. „Ujel mi jazyk. Za mých časů pobývaly dívky většinu času doma. Ne že bych měl něco proti tomu, aby si teď chodily, kam chtějí,“ dodal honem, protože netoužil mít na krku nějakou další Grimmu. „Vůbec nic proti tomu nemám.“</p>
<p>„Kéž bych byla za Jízdy starší,“ brebentila Nooty. „Muselo to být <emphasis>báječné.</emphasis>“</p>
<p>„Umíral jsem hrůzou,“ řekl Dorcas.</p>
<p>Ostatní okukovali kabinu jako turisté katedrálu. Nooty zkusila stlačit pedál.</p>
<p>„Úžasné,“ zašeptala.</p>
<p>„Sacco, ty vylez tamhle a vytáhni klíčky,“ komandoval je Dorcas. „A ostatní, necourejte se. Ti lidé mohou být každou chvilku zpátky. Nooty, přestaň dělat brrm - brrm. Hezká děvčata by rozhodně neměla vydávat takovéhle zvuky,“ dodal nepřesvědčivě.</p>
<p>Sacco vyšplhal k volantu a zápasil s klíčky v zapalováni, zatímco zbytek hochů se vrtal v kabině.</p>
<p>Grimma s nimi nebyla. Nechtělo se jí nahoru do kabiny. Vlastně velmi tiše odešla. S mrzutým výrazem postávala dole na cestě.</p>
<p>Ale říct jsem to musel, řekl si Dorcas.</p>
<p>Pátral v kabině. Tak se podívejme, pomyslel si… máme baterii, máme palivo, potřeboval by Jekub ještě něco?</p>
<p>„Tak pojďte,“ zavolal, „vypadneme odsud. Nooty, přestaň pořád s něčím <emphasis>hýbat. </emphasis>Pohnout řadicí pákou, na to byste nestačili všichni dohromady. Pojďte, než se lidé vrátí!“</p>
<p>Zamířil ke dveřím, když za sebou uslyšel cvaknutí.</p>
<p>„Řekl jsem pojďte - <emphasis>Co myslíte, že zrovna děláte?</emphasis>“</p>
<p>Mladí nomové na něj kulili oči.</p>
<p>„Zkoušíme, jestli dokážeme pohnout řadicí pákou, Dorcasi,“ řekla Nooty. „Když stiskneš tenhle knoflík, můžeš -“</p>
<p>„<emphasis>Nesahej na ten knoflík! Nemačkej ten knoflík!</emphasis>“</p>
<p>První tušení, že něco není v pořádku, které Grimma pocítila, přivodil protivný křupavý zvuk a světelná proměna.</p>
<p>Nákladní auto se dalo do pohybu. Nijak rychle, protože obě přední pneumatiky byly splasklé. Ale cesta klesala. Auto se pohybovalo, a že se rozjelo pomalu ještě neznamenalo, že se nezachová jako něco obrovského a nezastavitelného.</p>
<p>S hrůzou na něj zírala.</p>
<p>Cesta vedla mezi vysokými náspy až dolů k hlavní silnici - a k železniční trati.</p>
<p>„<emphasis>Říkal jsem, abyste na ten knoflík nesahali! Řekl jsem snad, abyste ho stiskli? Řekl jsem, abyste na něj nesahali!</emphasis>“</p>
<p>Zděšení nomové na něj užasle civěli a jejich ústa tvořila jednou řádkou velké „O“.</p>
<p>„<emphasis>To není řadicí páka! Je to ruční brzda, pitomci!</emphasis>“</p>
<p>Teď už všichni slyšeli křupání a cítili slabé chvění.</p>
<p>„Ém,“ řekl Sacco a hlas se mu třásl, „na co je ruční brzda, Dorcasi?“</p>
<p>„Aby mohlo auto stát na svahu a tak! Nestůjte tady! Pomozte mi to zastavit!“</p>
<p>Kabina se začínala velmi lehce kývat ze strany na stranu. Nákladní auto se skutečně pohybovalo. Ruční brzda nikoliv. Dorcas ji zvedal, až se mu před očima dělaly mžitky.</p>
<p>„Jenom jsem zatlačila na ten knoflík na konci!“ brebtala Nooty. „Jenom jsem chtěla vědět, co to udělá!“</p>
<p>„Ano, ano, dobře…“ Dorcas se rozhlížel. Co potřeboval, byla páka. Co potřeboval, bylo asi padesát nomů. Co potřeboval nejvíc ze všeho, bylo nebýt tady.</p>
<p>Potácel se po vzpínající se podlaze ke dveřím a opatrně vykoukl ven. Živý plot je míjel celkem pomalu, jako by neměl nikam moc naspěch, ale povrch cesty už vypadal rozmazaně.</p>
<p>Možná bychom mohli vyskákat, pomyslel si. A jestli budeme mít štěstí, nic si nezlámeme. A když budeme mít ještě větší štěstí, vyhneme se kolům. Jak moc šťastný se cítím právě v této chvíli? Nijak moc.</p>
<p>Sacco se k němu přitočil.</p>
<p>„Možná, kdybychom se pořádně rozběhli a skočili -“ začal.</p>
<p>Přišel náraz, jak vůz najel na násep, a potom zase dopadl zpátky na cestu.</p>
<p>Nomové se drápali na nohy.</p>
<p>„To asi nebyl dvakrát dobrý nápad,“ řekl Sacco. „Co teď uděláme, Dorcasi?“</p>
<p>„Budeme se prostě držet,“ řekl Dorcas. „Myslím, že násep udrží náklaďák na cestě a předpokládám, že se nakonec zastavíme.“ Náhle se svalil, jak auto znovu dopadlo z náspu na cestu. „Chtěli jste vědět, jak se cestuje náklaďákem. Tak teď to víte.“</p>
<p>Další náraz. Větev nějakého stromu zachytila dveře, otevřela je dokořán a pak je za strašlivého skřípění kovu odtrhla.</p>
<p>„Takové to bylo?“ překřikovala Nooty ten rámus. K Dorcasovu úžasu, když teď bezprostřední nebezpečí minulo, vypadala, že se celkem baví. Vychováváme nové nomy, pomyslel si Dorcas. Neděsí se všeho tolik jako my. Vyznají se v tlačenici.</p>
<p>Zakašlal.</p>
<p>„No, až na to, že byla tma a že jsme neviděli, kam jedeme,“ řekl. „Myslím, že bychom se všichni měli něčeho držet. Pro případ, že to začne házet.“</p>
<p>Nákladní auto se valilo po cestě a mířilo k hlavní silnici. Nějaký osobní vůz se vrhl do živého plotu, aby se mu vyhnul; jinému nákladnímu autu se podařilo na mokré cestě zastavit až na konci čtyř dlouhých pásů připražené gumy.</p>
<p>V tu chvíli si toho žádný nom v kabině nevšiml. Všechno, co cítili, bylo další žuchnuti, jak se náklaďák lehce kymácel od protější strany silnice na cestu, která vedla k trati. Tam právě za svitu červených světel padaly závory.</p>
<p>Sacco vykoukl z poškozených dveří.</p>
<p>„Zrovna jsme přejeli silnici,“ oznámil.</p>
<p>„Ale,“ řekl Dorcas.</p>
<p>„Viděl jsem nějaké auto, jak najelo zezadu do jiného auta a jeden náklaďák skončil napříč silnicí,“ pokračoval Sacco.</p>
<p>„No. Tak to jsme měli štěstí,“ řekl Dorcas. „Všude je plno nebezpečných řidičů.“</p>
<p>Vrzání prázdných pneumatik valících se po štěrku postupně zpomalovalo. Něco se za vozem s lupnutím zlomilo, následovalo pár drcnutí a potom další žuchnuti, které je zastavilo.</p>
<p>Slyšeli hluboký dunivý zvuk.</p>
<p>Nomové slyší všechno jinak než lidé a pronikavé zvonění výstražné signalizace na přejezdu jim znělo jako truchlivé vyzvánění starodávného zvonu.</p>
<p>„Stojíme,“ řekl Dorcas. Pomyslel si: mohli jsme brzdit. Mohli jsme si najít něco, čím by se dala brzda stlačit, a brzdit. Já už rozhodně stárnu. Ach jo. „Pojďte, žádné okouněni. Můžeme vyskočit. Vy mládeži můžete v každém případě.“</p>
<p>„Proč? Co budeš dělat ty?“ zeptal se Sacco.</p>
<p>„Chci si počkat, až vy všichni vyskáčete a pak mám v úmyslu vám říct, abyste mě chytali,“ pronesl Dorcas mile. „Už nejsem tak mladý, jako jsem býval. Tak, ať jste dole.“</p>
<p>Nemotorně seskakovali, zavěsili se za okraj schůdku a spustili se na silnici.</p>
<p>Dorcas se nesměle svezl na okraj a nohy se mu komíhaly nad propastí.</p>
<p>Dole Nooty uctivě strčila Sacca do ramene.</p>
<p>„Ehm. Sacco,“ řekla nervózně.</p>
<p>„Co je?“</p>
<p>„Koukni se na tu kovovou kolejnici tamhle.“</p>
<p>„No, co je s ní?“</p>
<p>„Další je <emphasis>tamhle,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>ukázala Nooty.</p>
<p>„Ano, to vidím taky. Co je s nimi? Nic nedělají.“</p>
<p>„My stojíme zrovna mezi nimi,“ řekla Nooty. „Jenom jsem si myslela, že bych, víš, na to měla upozornit. A ten zvonec zvoní.“</p>
<p>„Ano, to slyším taky,“ řekl Sacco nedůtklivě. „Už by mohl přestat.“</p>
<p>„Zrovna si lámu hlavu, proč zvoní.“</p>
<p>Sacco pokrčil rameny. „Kdo ví, proč se to děje? Pojď už, Dorcasi. <emphasis>Prosím tě. </emphasis>Nemáme na to celý den.“</p>
<p>„Jenom se soustřeďuju,“ odpověděl Dorcas tiše.</p>
<p>Nooty nešťastně poodešla od hloučku a prohlížela si jednu kolejnici. Leskla se a zářila.</p>
<p>A zdálo se, že zpívá.</p>
<p>Sehnula se níž. Ano, rozhodně vydávala slabé hučení. Což bylo podivné. Kusy kovu normálně vůbec žádné zvuky nevydávaly. Rozhodně ne samy od sebe.</p>
<p>Zvedla pohled k nákladnímu autu.</p>
<p>Jak se tak dívala na vůz uvízlý mezi blikajícími světly a blýskajícími se kolejemi, připadalo jí, že svět se maličko změnil a v hlavě se jí formovala strašná myšlenka.</p>
<p>„Sacco!“ zavolala třesoucím se hlasem. „Sacco, my jsme zrovna na trati, Sacco!“</p>
<p>Cosi hodně daleko chmurně zabučelo. <emphasis>Dva </emphasis>hluboké, truchlivé tóny, jeden maličko hlubší, a ještě truchlivější.</p>
<p><emphasis>Tý - dá.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Tý - dá.</emphasis></p>
<p>Z brány do lomu měla Grimma dobrý výhled na silnici až k letišti. Viděla vlak i nákladní auto.</p>
<p>Také vlak viděl auto. Najednou začal vydávat ono táhlé skřípění kousků kovu zahnaných do úzkých. Vypadalo to, že ve chvíli, kdy skutečně <emphasis>narazil </emphasis>do auta, jel vlak celkem pomalu. Dokonce se mu podařilo zůstat na kolejích.</p>
<p>Kusy nákladního auta se rozlétly všemi směry jako ohňostroj.</p><empty-line /><p>10</p>
<p><emphasis>I.</emphasis> <emphasis>Nisodemus k nim pravil, Berete v pochybnost, že mohu zlomit vládu Rozhodnutí?</emphasis></p>
<p><emphasis>II.</emphasis> <emphasis>A oni děli, Ém…</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Knihy Nom, Štvanice, verš I - </emphasis><emphasis>II</emphasis></p>
<p>Ostatní nomové se hnali lomem s Nisodemem v čele a nahrnuli se do hloučku kolem brány.</p>
<p>„Co se stalo? Co se stalo?“</p>
<p>„Všechno jsem to viděl,“ chrlil ze sebe jeden nom středního věku. „Byl jsem na hlídce a viděl jsem Dorcase a několik chlapců nastoupit do nákladního auta. A to se potom rozjelo z kopečka a pak přejelo silnici a pak se zastavilo rovnou na trati a pak… a pak…“</p>
<p>„Já jsem zakázal veškeré šťourání v těchto pekelnických strojích,“ křičel Nisodemus. „A řekl jsem, že máme přestat, ém, přestat stavět hlídky, ne? Stráž, kterou drží bří Arnoldové (zal. 1905) by měla pokorným nomům stačit!“</p>
<p>„Ano… no… Dorcas říkal, že si myslí, že neuškodí, když mu píchneme, takhle,“ řekl ten nom nervózně. „A říkal -“</p>
<p>„<emphasis>Rozkazy </emphasis>jsem vydal já!“ vřískal Nisodemus. „Všichni mě budete poslouchat! Copak jsem nezastavil nákladní auto mocí bří Arnoldové (zal. 1905)?“</p>
<p>„Ne,“ ozvala se Grimma klidně. „Ne, nezastavil. Dorcas ho zastavil. Položil na cestu hřebíky.“</p>
<p>Nastalo absolutní, zděšené ticho. Uprostřed něj Nisodemus pomalu bledl vzteky.</p>
<p>„Lhářko!“ vykřikl.</p>
<p>„Ne,“řekla Grimma mírně. „Opravdu to byl on. Opravdu dělal všechno možné, aby nám pomohl, a my jsme mu nikdy neřekli prosím nebo děkuju a on je teď mrtvý.“</p>
<p>Dole na cestě ječely sirény a kolem nehybného vlaku bylo rušno. Všude blikala modrá světla.</p>
<p>Nomové rozpačité přešlapovali z nohy na nohu. Jeden z nich řekl: „Ale není doopravdy mrtvý, že ne? Ne <emphasis>doopravdy. </emphasis>Myslím, že v poslední chvíli seskočil. Takový chytrý nom jako on.“</p>
<p>Grimma se bezmocně dívala na zástup nomů. V davu uviděla Nootiny rodiče. Byl to tichý, trpělivý pár. Sotva s nimi kdy promluvila. Teď měli šedé obličeje plné obav. Vzdala to.</p>
<p>„Ano,“ vzdychla. „Snad všichni seskočili.“</p>
<p>„Rozhodně museli,“ utrousil jiný nom a snažil se tvářit optimisticky. „Dorcas není ten typ, co hned tak umírá. Ne zrovna, když ho potřebujeme.“</p>
<p>Grimma přikývla.</p>
<p>„A teď,“ pokračovala, „si myslím, že i lidem bude divné, co se tu děje. Brzy přijdou na to, odkud ten náklaďák přijel a přijdou sem a já předpokládám, že by mohli mít velký vztek.“</p>
<p>Ale Nisodemus si olízl rty a řekl: „My se nebudeme bát. My se jim postavíme a budeme jim vzdorovat. Ém. Budeme s nimi jednat s pohrdáním. My nepotřebujeme Dorcase, my nepotřebujeme nic, kromě víry v bří Arnoldové (zal. 1905). Hřebíky, to zrovna!“</p>
<p>„Když vyrazíme hned,“ pravila Grimma, „mohlo by se nám podařit dostat se do té stodoly i přes zbytky sněhu. Myslím, že lom pro nás už brzy nebude příliš bezpečné místo.“</p>
<p>Způsob, jakým to řekla, nomy znervózněl. Grimma obyčejně křičela nebo se hádala, ale tentokrát mluvila klidně. To se jí vůbec nepodobalo.</p>
<p>„Běžte,“ řekla. „Musíte ihned vyrazit. Budete si muset vzít co nejvíc jídla a jiných věcí. Běžte.“</p>
<p>„Ne!“ křičel Nisodemus. „Nikdo ani hnout! Myslíte, že bří Arnoldové (zal. 1905) vás opustí? Ém, já vás před lidmi ochráním!“</p>
<p>Dole se od železniční trati pomalu rozjelo auto s modrým majáčkem, přejelo hlavní silnici a pomalu zamířilo vzhůru po cestě.</p>
<p>„Budu vzývat bří Arnoldové (zal. 1905), aby mocí ztrestal lidi!“ křičel Nisodemus.</p>
<p>Nomové se tvářili nešťastně. Bří Arnoldové v Obchoďáku jaktěživ nikoho neztrestal. Jenom ho založil a dohlížel na to, aby v něm nomové vedli pohodlný a ne příliš namáhavý život, a kromě rozvěšování nápisů po zdech se skutečně do ničeho moc nemíchal. A teď se najednou objeví a bude v jednom kuse zuřit, rozčilovat se a trestat lidi. To bylo velice zarážející.</p>
<p>„Budu stát zde a vzdorovat hrůzným přisluhovačům Rozhodnutí!“ ječel Nisodemus. „Dám jim lekci, na kterou nezapomenou!“</p>
<p>Zbytek nomů neříkal nic. Bylo jim jedno, jestli si Nisodemus přeje postavit se autu.</p>
<p>„My jim budeme <emphasis>všichni </emphasis>vzdorovat!“ křičel.</p>
<p>„É… cože?“ zeptal se jeden nom.</p>
<p>„Bratři, zůstaňme pevní a ukažme Rozhodnutí, že jsme v našem odporu jednotní! Em. Budete-li oddaně věřit v bří Arnoldové (zal. 1905), nebude vám ublíženo!“</p>
<p>Blikající světlo už mělo víc jak polovinu cesty za sebou. Brzy překročí široký záhon před vraty, na nichž bezmocně visí silný řetěz s vylomeným zámkem.</p>
<p>Grimma otevřela ústa, aby řekla: „Nebuďte hloupí, vy pitomci, bří Arnoldové (zal. 1905) od vás nežádá, abyste se postavili autu. Já už jsem <emphasis>viděla, </emphasis>co se stane s nomy, kteří se postaví autu. Vaši příbuzní vás pak už jen pohřbí do obálky.“</p>
<p>To všechno chtěla vyslovit, ale rozhodla se, že ne. Měsíce a měsíce se nomům říkalo, co mají dělat. Možná, že nastal čas s tím přestat.</p>
<p>Viděla, jak se několik ustrašených obličejů z davu obrací k ní, a někdo pronesl: „Co budeme <emphasis>dělat, </emphasis>Grimmo?“</p>
<p>„No jo,“ přidal se jiný nom. „Ona je z Řidičů, ti vždycky vědí, co dělat.“</p>
<p>Usmála se na ně. Nebyl to moc šťastný úsměv.</p>
<p>„Dělejte, co uznáte za nejlepší,“ řekla.</p>
<p>Sborově se nadechli.</p>
<p>„Tak jo,“ řekl jeden, „ale, no, Nisodemus říká, že tuhle věc můžeme zastavit jen tím, že budeme věřit, že to dokážeme. Je to pravda, nebo ne?“</p>
<p>„Já nevím,“ řekla Grimma. „Možná, že to dokážete. Ale já vím, že já ne.“</p>
<p>Obrátila se a rychle odkráčela ke kůlnám.</p>
<p>„Stůjte pevni,“ velel Nisodemus. Tu rozčilenou debatu za sebou neposlouchal. Snad teď nebyl schopen slyšet nic kromě hlásků hluboko uvnitř své hlavy.</p>
<p>„Dělejte, co uznáte za nejlepší,“ mumlal si jeden nom. „Co je tohle za radu?“</p>
<p>Stáli shromážděni po stovkách a dívali se, jak se auto blíží. Nisodemus stál o krok před zástupem s rukama vzpaženýma.</p>
<p>Jediným zvukem bylo skřípění pneumatik na štěrku.</p>
<p>Kdyby v příštích několika vteřinách letěl nad lomem nějaký pták, užasl by.</p>
<p>Inu, možná ne. Ptáci jsou poněkud hloupá stvoření a dá jim hroznou práci vyrovnat se i s věcmi obvyklými, natožpak neobvyklými. Ale pokud by to byl mimořádně inteligentní pták - třeba špaček uprchlý z klece nebo nějaký papoušek, jehož silný vítr vychýlil mnoho tisíc mil z kurzu - pomyslel by si:</p>
<p>Hm. Tady v kopci je nějaká široká díra s maličkými starými otrhanými kůlnami a před nimi je plot.</p>
<p>A auto s modrým blikajícím světlem na střeše zrovna projíždí vraty v tom plotě.</p>
<p>A černé tečičky stojí před ním. Jedna stojí velmi klidně, přímo v cestě tomu autu, a ostatní - ostatní -</p>
<p>Berou nohy na ramena a utíkají. Utíkají jako o život.</p>
<p>Nisodema už nikdy nenašli, třebaže skupina nomů se silnými žaludky se po nějakém čase vrátila a prohledala vyježděné koleje od pneumatik a bláto.</p>
<p>Tak se rozšířila pověst, že možná v posledním okamžiku vyskočil a chytil se za auto a nějak se na něj vyškrábal. Potom vyčkával, poněvadž se styděl ukázat před nomy, a když se auto vracelo odkud přijelo, seskočil a zbytek života prožil v tichosti a beze vší okázalosti. Svým způsobem to byl dobrý nom, říkali si. Myslete si o něm, co chcete, věřil a dělal, co pokládal za správné, takže je jenom dobře, byl-li ušetřen a stále je někde tam ve světě.Tohle říkali jeden druhému a tohle zapsali do <emphasis>Knihy Nom.</emphasis></p>
<p>Co si tak nomové mohli myslet v těch chvilkách soukromí, než usínali… inu, to je soukromá věc.</p>
<p>Lidé opatrně našlapovali kolem vlaku a toho, co zbylo z nákladního auta. Množství aut se přihnalo tím, co je podle lidí vysoká rychlost. Mnoho jich mělo nahoře modré světlo.</p>
<p>Nomové se už naučili obávat se věcí, na kterých bliká modré světlo.</p>
<p>Byl tam také landrover, který patřil lidem z lomu. Jeden z těchto lidí ukazoval na trosky nákladního auta a volal na ostatní. Otevřel rozdrcenou kapotu a ukazoval na místo, kde chyběla baterie.</p>
<p>V trávě podél trati šelestil vánek. A některé z dlouhých travin šelestily úplně bez vánku.</p>
<p>Dorcas měl pravdu. Kam jednou vstoupí lidé, tam se vracejí. Kamenolom jím patřil. Před kůlnami parkovala tři nákladní auta a lidé se hemžili všude. Někteří opravovali plot. Jiní z aut vynášeli bedny a barely. Jeden dokonce uklízel v ředitelně.</p>
<p>Nomové se krčili, kde se dalo a naslouchali ustrašeně zvukům nad sebou. Pro dvě tisícovky nomů nezbylo mnoho skrýší, ač byli tak maličcí.</p>
<p>Byl to hrozně dlouhý den. V příšeří pod některými kůlnami, ve tmě za bednami, v některých případech dokonce na zaprášených trámech pod plechovými střechami, jej nomové přežili, jak se dalo nejlépe.</p>
<p>Někdy unikli jen o vlásek, že by to stěží dokázal i kaskadér. Starý Munby Cukrář a větší část jeho rodiny oslepeni mžikali do světla, když nějaký člověk přemístil rozklíženou starou bednu, za<emphasis> </emphasis>kterou se krčili. Zachránil je jen kvapný ústup do úkrytu za stohem plechovek. A samozřejmě i fakt, že lidé se skutečně nikdy pořádně nedívají na to, co dělají.</p>
<p>Avšak to nebylo to nejhorší.</p>
<p>To nejhorší bylo mnohem horší.</p>
<p>Nomové seděli v hlučné tmě, neodvažovali se ani promluvit a cítili, že jejich svět mizí. Ne proto, že lidé nemají nomy rádi. <emphasis>Proto, že si jich nevšimnou.</emphasis></p>
<p>Například Dorcasovo elektrické vedení. Dlouhý čas ztrávil napojováním drátů a vymýšlením, jak bezpečným způsobem krást elektřinu ze skříně s pojistkami. Člověk ji bez přemýšlení vyrval, hrál si uvnitř se šroubovákem a zavěsil tam novou skříňku se zámkem. Potom opravil telefon.</p>
<p>Nomové z Obchoďáku elektřinu potřebovali. Nedokázali se upamatovat na dobu, kdy bývali bez ní. Bylo to něco přirozeného, jako vzduch. A teď byla jejich světem nekonečná temnota.</p>
<p>A ta hrůza stále pokračovala. Hrubé prkenné podlahy se jim otřásaly nad hlavou, pršel z nich prach a třísky. Kovové sudy duněly jako hromobití. Bylo slyšet neustávající bušení kladiva. Lidé se vrátili a hodlali tu zůstat.</p>
<p>Avšak nakonec odešli. Když denní světlo ustoupilo ze zimní oblohy, jako když vychládá ocel, někteří lidé nasedli do svých vozidel a odjeli po cestě.</p>
<p>Než odjeli, udělali něco záhadného. Nomové se hrabali jeden přes druhého, aby se uhnuli, když se jedno z prken v podlaze ředitelny zvedlo. Obrovská ruka se vsunula dolů a položila na přeplněnou zem pod podlahou talířek. Potom, když se prkno vrátilo na místo, zase nastala tma.</p>
<p>Nomové seděli v přítmí a divili se, proč pro všechno na světě jim lidé, po takovémhle dni, dávají najíst.</p>
<p>Na talířku byla hromádka mouky. Nebylo jí mnoho v porovnání s jídlem v obchodním domě, ale nomům, kteří strávili celý den o hladu a ve strachu, voněla <emphasis>krásně.</emphasis></p>
<p>Dva mladší nomové se připlazili blíž. Vůně to byla nesmírně vábivá.</p>
<p>Jeden si nabral plnou hrst.</p>
<p>„Nejez to!“</p>
<p>Grimma si razila cestu shlukem těl.</p>
<p>„Ale voní to tak -“ vypískl jeden nom.</p>
<p>„Už jsi někdy něco takového cítil?“ zeptala se.</p>
<p>„No, ne -“</p>
<p>„Takže <emphasis>nevíš, </emphasis>jestli se to dá jíst, že ne? Poslyšte. Já o takovémhle svinstvu vím své. Tam, co jsme - tam, co jsem bydlívala, v té díře… tam bylo u silnice místo, kam se lidé chodili najíst, a někdy jsme něco podobného nacházeli mezi popelnicemi. Zabije vás to, když to sníte!“</p>
<p>Nomové zírali na ten nevinný talířek. Jídlo, které vás zabije? To nedávalo smysl.</p>
<p>„Pamatuju, že jsme jednou v Obchoďáku měli takové maso z plechovky,“ řekl jeden postarší nom. „Všichni z toho měli pěkné bolení, vzpomínám si.“ Vrhl na Grim-mu nadějný pohled.</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „To není ono. Nacházeli jsme poblíž mrtvé krysy. Neumíraly zrovna krásně,“ dodala a otřásla se tou vzpomínkou.</p>
<p>„Ách.“</p>
<p>Nomové se zase zadívali na talířek. Nad hlavami se jim ozvalo dupání.</p>
<p>V lomu byl pořád nějaký člověk.</p>
<p>Seděl ve staré otáčecí židli v ředitelně a četl nějaký papír.</p>
<p>Nomové ho obezřetně pozorovali otvorem po suku těsně u podlahy. Obrovité boty, veliké záhyby nohavic, velehorstvo saka a vysoko nad tím vším vzdálený odlesk elektrického světla na holé hlavě.</p>
<p>Po dlouhé chvíli odložil člověk papír a natáhl se přes stůl vedle sebe. Nomové zírali na balík sendvičů větší než oni a na termosku, z níž po otevření stoupala pára a plnila boudu vůní polévky.</p>
<p>Slezli dolů a ohlásili to Grimmě. Seděla vedle talířku s moukou a nařizovala šesti starším a rozumnějším nomům hlídkovat a odhánět od něj děti.</p>
<p>„Nedělá nic, jen tam tak sedí. Viděli jsme, jak jednou nebo dvakrát vykoukl z okna.“</p>
<p>„Tak to tady bude celou noc,“ řekla Grimma. „Mám dojem, že lidé si lámou hlavu, kdo jim působí všechny ty nesnáze.“</p>
<p>„Co budeme <emphasis>dělat?</emphasis>“</p>
<p>Grimma seděla s bradou v dlaních.</p>
<p>„Na druhé straně lomu jsou ty velké staré rozpadlé baráky,“ řekla nakonec. „Mohli bychom jít tam.“</p>
<p>„Dorcas řekl - Dorcas říkával, že v těch starých kůlnách je to moc nebezpečné,“ namítl opatrně jeden nom. „Kvůli tomu všemožnému harampádí a takovým věcem. Moc nebezpečné, říkal.“</p>
<p>„Nebezpečnější než tady?“ zeptala se Grimma s pouhým stínem své bývalé ironie.</p>
<p>„Přesně tak.“</p>
<p>„Prosím, madam.“</p>
<p>To byla jedna mladší nomka. Měly Grimmu v úctě pro způsob, jakým okřikovala muže, a protože četla lépe než kdokoli jiný. Tato nomka držela v náručí miminko a ukláněla se pokaždé, když dokončila větu.</p>
<p>„Co se děje, Sorrito?“ zeptala se Grimma.</p>
<p>„Prosím, madam, některé děti jsou velmi hladové, madam. Tady není moc zdravého k snědku, víte.“ Vrhla na Grimmu úpěnlivý pohled.</p>
<p>Grimma přikývla. Zásoby byly pod těmi malými kůlnami, tedy to, co z nich zbylo. Nějaký člověk našel hlavní sklad brambor, to možná byl důvod, proč nalíčili ten jed. Nicméně oheň se nedal rozdělat a maso nebylo žádné. Celé <emphasis>dny </emphasis>nikdo pořádně nelovil, protože podle Nisodema je vším měl zaopatřit bří Arnoldové (zal. 1905).</p>
<p>„Jakmile se rozední, měli by, myslím všichni lovci, které můžeme postrádat, vyrazit ven,“ mínila Grimma.</p>
<p>Zvažovali to. Úsvit byl ještě hodně daleko. Nomovi připadá noc dlouhá jako celé tři dny…</p>
<p>„Je plno sněhu,“ ozval se jeden nom. „To znamená, že vodu budeme mít.“</p>
<p>„<emphasis>My </emphasis>bychom se mohli obejít bez jídla, ale děti ne,“ řekla Grimma.</p>
<p>„A starší taky ne,“ dodal další nom. „V noci bude zase mrznout. Elektřinu nemáme a nemůžeme si venku rozdělat oheň.“</p>
<p>Seděli a zasmušile pohlíželi na zem.</p>
<p>Grimma si uvědomila, že se nehašteří. Neremcají. Situace je tak vážná, že se opravdu nehádají a neobviňují jeden druhého.</p>
<p>„Dobrá,“ nadhodila, „a co si <emphasis>vy </emphasis>ostatní myslíte, že bychom měli udělat?“</p><empty-line /><p>11</p>
<p><emphasis>I.</emphasis> <emphasis>Vystoupíme zpod prken.</emphasis></p>
<p><emphasis>II.</emphasis> <emphasis>Vystoupíme z</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>podlahy</emphasis></p>
<p><emphasis>III.</emphasis> <emphasis>Toužiti budou, aby nás nikdy nebyli spatřili.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Knihy Nom, Lidé, verš I - </emphasis><emphasis>III</emphasis></p>
<p>Člověk položil noviny a naslouchal.</p>
<p>Ve stěnách to šustilo. Pod podlahou to škrabalo.</p>
<p>Jeho pohled se zhoupl na stůl vedle.</p>
<p>Hlouček maličkých stvoření vlekl jeho balíček sendvičů po desce stolu. Zamrkal.</p>
<p>Potom zařval a pokusil se vstát, a ještě se ani pořádně nenapřímil, když zjistil, že má nohy velmi pevně přivázané k nohám židle.</p>
<p>Upadl dopředu. Zástup drobných bytostí, které se pohybovaly tak rychle, že je stěží viděl, vyrazil zpod stolu a omotal mu kus starého drátu kolem rozhozených paží. V několika vteřinách byl neúhledně, avšak velmi pevně upoután mezi nábytkem.</p>
<p>Viděli, jak koulí velikýma očima. Otevíral ústa a bučel na ně. Zuby na sebe narážely jako žluté desky.</p>
<p>Drát držel pevně.</p>
<p>Ukázalo se, že sendviče jsou se sýrem a pomazánkou a termoska, když odšroubovali vršek, byla plná kávy.</p>
<p>„Strava z Obchoďáku,“ říkali si mezi sebou. „Dobrá strava z Obchoďáku, jakou jsme znávali.“</p>
<p>Proudili do místnosti z každé škvíry a myší díry. Vedle stolu byl krb a nomové se rozesadili v slavnostních řadách před žhnoucí červenou trubicí nebo se potulovali po těsné kanceláři.</p>
<p>„Dostali jsme ho,“ říkali, „zrovna jako v těch <emphasis>Gulliferd</emphasis><emphasis>ových cestách. </emphasis>Čím jsou větší, tím tvrději dopadnou!“</p>
<p>Objevil se názor, že by měli zabít toho člověka, jehož šílené oči je sledovaly. To tehdy, když objevili tu krabičku.</p>
<p>Stála na jedné z poliček. Byla žlutá. Vepředu měla obrázek přenešťastně se tvářící krysy. Byl na ní nápis VYMÍTAČ složený z velkých červených písmen. Vzadu…</p>
<p>Grimma svraštila čelo, když se snažila přečíst drobnější písmena na zadní straně krabice.</p>
<p>„Říká se tu ,Okusí, ale pro nasup se nevrátí!‘,“ četla. „A zřejmě to obsahuje polydichlormethylinlon-4 či co. ,Vymítí bleskurychle z hospodářských stavení obtížné‘…“, zarazila se.</p>
<p>„Obtížné co?“ ptali se netrpělivě naslouchající nomové. „Obtížné co?“</p>
<p>Grimma ztišila hlas.</p>
<p>„Říká se tu ,Vymítí bleskurychle z hospodářských stavení obtížné <emphasis>škůdce</emphasis>‘,“<emphasis> </emphasis>řekla. „Je to jed. Tak tohle strčili pod podlahu.“</p>
<p>Ticho, které následovalo, bylo černé vztekem. Nomové už v kamenolomu odchovali hezkých pár dětí. Na jed měli velmi přísné názory.</p>
<p>„Měli bychom mu to dát sníst,“ ozval se někdo. „Nacpat mu do úst ten polyduchlampión nebo co to je. Obtížní <emphasis>škůdci.</emphasis></p>
<p>„Zřejmě si myslí, že jsme krysy,“ uvažovala Grimma.</p>
<p>„A tak by to bylo v pořádku, ne?“ řekl jeden nom se zničujícím sarkasmem. „Krysy jsou fajn. Jakživi jsme s krysami neměli žádné obtíže. Žádný důvod sypat jim otrávené jídlo.“</p>
<p>Nomové skutečně vycházeli s místními krysami docela dobře, pravděpodobně proto, že jejich vůdcem byl Bobo, jehož si Angalo choval ochočeného, když žili v obchodním domě. Oba druhy se k sobě chovaly s onou přátelskou odměřeností bytostí, které mohou v případě nouze jedna druhou sežrat, ale rozhodly se, že to neudělají.</p>
<p>„Jo, krysy by nám poděkovaly, že jsme je zbavili člověka,“ pokračoval.</p>
<p>„Ne,“ řekla Grimma. „Ne. Myslím, že bychom to dělat neměli. Masklin vždycky říkal, že jsou skoro tak inteligentní jako my. Nemůžeš si dovolit trávit inteligentní bytosti.“</p>
<p>„<emphasis>Oni </emphasis>to zkusili.“</p>
<p>„Oni nejsou nomové. Neumějí se chovat,“ vysvětlovala Grimma. „Ale buďte rozumní. Ráno přijdou další. Jestli tu najdou mrtvého, bude z toho spousta potíží.“</p>
<p>To je přesvědčilo. Ale ukázali se člověku. Žádný nom si nevzpomínal, že by to někdy předtím udělali. Museli to udělat, jinak by pomřeli hladem a zimou, ale nikdo neměl tušení, kde to skončí. <emphasis>Jak </emphasis>to skončí bylo trošku jistější. Pravděpodobně to skončí špatně.</p>
<p>„Jděte to uložit někam, kde se k tomu nemohou dostat krysy,“ řekla Grimma.</p>
<p>„Mám dojem, že bychom mu měli dát aspoň ochutnat -“ naléhal ten nom.</p>
<p>„Ne! Jenom to hezky odneste. Zbytek noci zůstaneme tady a než se rozední, vypadnem odsud.“</p>
<p>„No dobrá. Když to říkáš ty. Já jenom doufám, že toho později nebudeme litovat, to je všechno.“ Nomové odnášeli tu strašlivou krabičku.</p>
<p>Grimma se přiloudala k místu, kde ležel člověk. Teď už byl dobře spoutaný a nemohl hnout ani prstem. Vypadalo to jako ten obrázek Gulliferdy nebo co to bylo zač, až na to, že dnešní nomové disponovali něčím, o čem nomové z oněch časů vůbec neslyšeli, což byla spousta elektrického drátu. Ten byl o moc pevnější než provaz. Oni byli o moc vzteklejší. Gulliferda se neproháněl ve velikánském nákladním voze a netrousil kolem jed na krysy.</p>
<p>Prolezli mu kapsy a jejich obsah nanosili na hromadu. Byl tam velký čtvercový kus bílé látky, kterou se partě nomů podařilo uvázat tomu člověku přes ústa, když už šlo jeho bučení všem na nervy.</p>
<p>Teď postávali kolem, pojídali úlomky sendviče a pozorovali člověka.</p>
<p>Lidé nemohou nomům rozumět, co říkají. Hlásky nomů jsou příliš rychlé a příliš vysoké, jako pískání netopýrů. Patrně to nebyla žádná škoda.</p>
<p>„Říkám vám, že bychom si měli najít něco ostrého a vrazit to do něj,“ pravil jeden nom. „Do všech měkkých částí.“</p>
<p>„Se zápalkami se taky dají dělat věci,“ řekla ke Grimminu úžasu jedna nomská dáma.</p>
<p>„A s nehty,“ dodal nom středního věku.</p>
<p>Člověk mručel skrz roubík a napínal dráty.</p>
<p>„Mohli bychom mu vyškubat všechny vlasy,“ pokračovala ta dáma. „A pak bychom -“</p>
<p>„Tak jen do toho,“ ozvala se Grimma, která k nim zezadu přistoupila.</p>
<p>Ohlédli se.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Udělej to, když se ti chce,“ povzbuzovala ji Grimma. „Tady ho máš, rovnou před sebou. Dělej si, co chceš.“</p>
<p>„<emphasis>Cože, já?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Dáma couvla. „Já jsem nemyslela… já ne. Nemyslela jsem sebe. Myslela jsem… no, nás. Nomstvo.“</p>
<p>„Tady to máme,“ řekla Grimma. „A nomstvo jsou jenom nomové. Kromě toho mučit zajatce není správné. Četla jsem to v jedné knize. Jmenuje se to <emphasis>Ženevská konvence. </emphasis>Když jsou vám lidé vydáni na milost a nemilost, nemělo by se jim ubližovat.“</p>
<p>„Zdá se mi to jako vhodná chvíle,“ pronesl jiný nom. „Udeř, když ti to nemohou oplatit, to říkám já. A vůbec, ti lidé nejsou to samé jako <emphasis>opravdoví </emphasis>lidé.“ Pak se raději stáhl zpátky.</p>
<p>„Ale je to legrační, když se jim podíváte zblízka do obličeje,“ řekla zase ta dáma a sklonila hlavu ke straně. „Hodně se nám podobají. Jenom jsou větší.“</p>
<p>Jeden nom si prohlížel zděšené oči toho člověka.</p>
<p>„Nemá on chlupy v nose?“ divil se. „A v uších taky.“</p>
<p>„Jak strašné,“ ušklíbla se dáma.</p>
<p>„Skoro by vám jich mohlo být líto kvůli takovýmhle velikánským nosanům.“</p>
<p>Grimma se upřeně dívala člověku do očí. To mi vrtá hlavou, pomyslela si. Jsou větší než my, takže musí mít prostor pro mozek. A mají obrovské oči. Určitě nás už museli vidět. Masklin říkal, že jsme tady už tisíce let. Za celou tu dobu nás už museli lidé vidět.</p>
<p>Museli přijít na to, že jsme opravdoví lidé. Ale v jejich hlavách jsme se proměnili na skřítky. Možná se nechtěli o svět dělit.</p>
<p>Člověk si ji rozhodně prohlížel.</p>
<p>Mohli bychom svět sdílet? pomyslela si. Oni žijí ve velkém dlouhém pomalém světě a my žijeme v malém krátkém rychlém světě, a navzájem se nemůžeme chápat. Oni nás ani nemohou vidět, pokud nestojíme nehnutě jako teď já. Pohybujeme se na ně příliš rychle. Oni si myslí, že neexistujeme.</p>
<p><emphasis>Zadívala </emphasis>se do těch velkých zděšených očí.</p>
<p>Nikdy jsme se ještě nepokusili - co to bylo za slovo? - <emphasis>komunikovat </emphasis>s nimi. Ne vhodným způsobem. Jakoby to nebyli opravdoví lidé, kteří mají skutečné myšlenky. Jak jim můžeme říct, že my jsme skuteční a skutečně tady?</p>
<p>Ale možná není ta nejvhodnější chvíle zahájit komunikaci, když ležíte na podlaze spoutáni lidičkami, které sotva vidíte a na které nevěříte. Možná bychom to měli zkusit někdy jindy. Žádné nápisy, žádný křik, jenom se pokusit o to, aby nás pochopili.</p>
<p>Nebylo by úžasné, kdyby to šlo? Oni by za nás mohli vykonávat velikou pomalou práci a my bychom mohli dělat - no, maličké a rychlé věci. Malinkaté věci, které ty velikánké prsty nesvedou… ale ne malovat květinky nebo jim spravovat boty…</p>
<p>„Grimmo? Tohle bys měla vidět, Grimmo,“ ozval se hlas za ní.</p>
<p>Nomové se shlukli kolem nějaké bílé hromádky na podlaze.</p>
<p>No ano. Ten člověk si prohlížel jeden z těch velkých listů papíru.</p>
<p>Nomové ho rozložili po podlaze. Podobal se hodně tomu prvnímu, co si přečetli, až na to, že tento se nazýval ČTĚTE NEJNOVĚJŠÍ VYDÁNÍ VEČERNÍKU. Vysokých písmen tam bylo víc, některá byla skoro tak velká jako jejich hlava.</p>
<p>I Grimma kroutila hlavou, když se pokoušela najít v nich smysl. Knihám docela dobře rozumím, přemítala, ale zdá se, že noviny používají jiný jazyk. Bylo tam plno SONDÁŽÍ a OTŘESŮ a rozmazaných obrázků usmívajících se lidí, kteří si potřásají rukama s jinými lidmi („NA NEMOCNICI SEBRÁNO 455 LIBER“). Nebylo obtížné rozluštit, co každé jednotlivé slovo znamená, ale když se dala dohromady, neznamenala buď vůbec nic, nebo něco zcela neuvěřitelného („POVYK KOLEM ROZPOČTU NA VEŘEJNÉ KNIHOVNY“).</p>
<p>„Ne, tohle je to,“ řekl jeden nom, „tahle stránka. Podívej se, některá ta slova, jsou stejná jako posledně, podívej se! <emphasis>Je to o Vn</emphasis><emphasis>ukovi, 39!“</emphasis></p>
<p>Grimma proběhla celé vyprávění o někom, kdo rozcupoval něčí plán na něco.</p>
<p>Skutečně tam byl rozmazaný obrázek Vnuka, 39, pod slovy: „PROBLÉMY S TV DRUŽICÍ!“</p>
<p>Klekla si a upřeně se dívala na menší slova pod tím.</p>
<p>„Čti nahlas!“ pobídli ji.</p>
<p>„,Richard Arnold, předseda Arnco Group, řekl dnes na Floridě‘,“ četla, „,že vědci se neustále pokoušejí znovu zí… zí… získat kontrolu nad Arnsatem 1, telekomunikačním sat… elitem, vyrobeným mnohamilionovým nákladem‘ -“</p>
<p>Nomové se po sobě podívali.</p>
<p>„Mnohamilionový náklad,“ vydechli. „To je vážně velký náklaďák.“</p>
<p>„,Jeho včerejší ús… ús… úspěšné vypuštění na ob… obědnou dráhu vzbudilo velké naděje,“ četla Grimma nejistě, „že Arnsat l zahájí dnes zkušební vys… vys… vysílání. Namísto toho vys… vysílá proud zvláštních sig… signálů. Podobá se to nějakému kódu, řekl Richard, 39‘ -“</p>
<p>Posluchači chápavé zamručeli.</p>
<p>„,Jakoby měl vlastní mozek‘,“ četla dál Grimma.</p>
<p>Byly tam ještě další nesmysly o „dětských nemocech“, ať to bylo cokoliv, to už se Grimma neobtěžovala číst.</p>
<p>Vzpomněla si, jak jí Masklin vyprávěl o hvězdách, a proč se udrží nahoře. A Věc. On si ji vzal s sebou. Věc dovedla mluvit s elektřinou, nebo ne? Dovedla naslouchat elektřině v drátech a tomu ve vzduchu, čemu Dor-cas říká „rádio“. Jestli něco může vysílat divné signály, tak je to Věc. <emphasis>Možná pojedu ještě dál než za Velké Jízdy, </emphasis>povídal.</p>
<p>„Jsou naživu,“ pronesla ke všem a k nikomu zvlášť. „Masklin a Gurder a Angalo. Dostali se do místa zvaného Florida a jsou naživu.“</p>
<p>Vzpomněla si, jak se jí někdy snažil vyprávět o nebi a o Věci a odkud přišli nomové, a ona z toho nikdy doopravdy nepochopila o nic víc, než on chápal ty její žabičky.</p>
<p>„Jsou živi,“ opakovala. „Vím, že jsou. Nevím přesně, jak nebo kde, ale mají nějaký plán a jsou naživu.“</p>
<p>Nomové si vyměnili významné pohledy, což mělo znamenat: Klame sama sebe, ale měl by se najít někdo smělejší než <emphasis>já</emphasis>, kdo jí to řekne.</p>
<p>Bábi Morkie jí jemně poklepala na rameno.</p>
<p>„Ano, ano,“ řekla konejšivě. „A hlavní věc, že měli pořádný oběd. To bych řekla, že do sebe potřebovali dostat nějaké jídlo. A být tebou, děvenko, šla bych se vyspat.“</p>
<p>Grimma měla sen.</p>
<p>Byl to zmatený sen. To jsou sny téměř vždycky. Nepřicházejí v úhledném balení. Zdálo se jí o velkém hluku a blikajících světlech. A o očích.</p>
<p>Malých žlutých očích. A o Masklinovi, jak stojí na nějaké větvi, šplhá mezi listím a mžourá dolů na malá žlutá očka.</p>
<p><emphasis>Já vidím, co teď dělá, </emphasis>pomyslela si. <emphasis>Je naživu. Vždycky jsem věděla, že</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je naživu, to se rozumí. Ale v mezihvězdném prostoru je víc listí, než jsem tušila. Nebo možná nic z toho není skutečné a jenom se mi to zdá…</emphasis></p>
<p>Potom ji kdosi probudil.</p>
<p>Nikdy není moudré spekulovat o smyslu snů, a tak nespekulovala.</p>
<p>Ledový vítr přinesl v noci další sníh. Pár nomů propátralo kůlny a vrátilo se s několika kusy zeleniny, která ještě zbyla, ale bylo jí žalostně málo. Svázaný člověk po chvíli usnul a chrápal jako dřevorubec, pracující tenkou pilou na tlusté kládě.</p>
<p>„Ostatní se ráno po něm budou shánět,“ varovala Grimma. „To už tady nesmíme být. Snad bychom -“</p>
<p>Zarazila se. Všichni naslouchali.</p>
<p>Pod podlahou se něco hýbalo.</p>
<p>„Dole ještě někdo zůstal?“ zašeptala Grimma.</p>
<p>Nomové poblíž zavrtěli hlavou. Nikomu se nechtělo zůstat ve studeném prostoru pod podlahou, když v kanceláři bylo k mání teplo a světlo.</p>
<p>„A krysy to být nemohou,“ uvažovala.</p>
<p>Potom někdo zavolal, ani nahlas, ani potichu, tak, aby ho bylo slyšet a současně zůstal co možná nejtišší.</p>
<p>Ukázalo se, že je to Sacco.</p>
<p>Odtáhli prkno, které uvolnili lidé, a pomohli mu nahoru. Byl obalený blátem a potácel se vyčerpáním.</p>
<p>„Nikoho jsem nemohl najít!“ zajíkal se. „Díval jsem se všude a nemohl jsem nikoho najít a viděli jsme sem přijíždět náklaďáky a pak jsem uviděl, že se svítí, a myslel jsem si, lidé jsou pořád tady, a šel jsem dovnitř a slyšel jsem vás mluvit a musíte jít se mnou, protože Dorcas je tam!“</p>
<p>„Žije?“ zeptala se Grimma.</p>
<p>„Jestli ne, tak to umí na mrtvolu hezky od plic klít,“ ještě stačil zažertovat Sacco a zhroutil se na podlahu.</p>
<p>„Mysleli jsme, že jste všichni -“ začala Grimma.</p>
<p>„Až na Dorcase jsme všichni v pořádku. Zranil se, když skákal z náklaďáku! Pojďte, <emphasis>prosím!</emphasis>“</p>
<p>„Ty rozhodně nevypadáš na to, abys někam mohl jít,“ řekla Grimma. Vstala. „Jenom nám řekni, kde to je.“</p>
<p>„Dotáhli jsme ho do půlky cesty a to nás tak schvátilo a já jsem je tam nechal a šel jsem napřed,“ vyhrknul Sacco. „Jsou pod keři a -“ Oči mu padly na chrápající lidskou horu. Vytřeštil je na Grimmu.</p>
<p>„Vy jste zajali <emphasis>člověka?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vyzvídal. Ustoupil stranou. „Potřebuju si trošku odpočinout, jsem moc unavený,“ opakoval bezmyšlenkovitě. Potom se zase zhroutil.</p>
<p>Grimma ho zachytila a položila, jak nejjemněji dovedla.</p>
<p>„Někdo ho dejte někam do tepla a podívejte se, jestli zbylo nějaké jídlo,“ promluvila ke všem přítomným nomům. „A chci, aby mi někdo z vás pomohl hledat ty ostatní. Tak honem. Tohle není noc na toulky venku.“</p>
<p>Výraz na tvářích některých nomů říkal, že oni s jejím názorem rozhodně souhlasí a že k těm, kdo by neměli být venku v takovéto noci, patří právě oni.</p>
<p>„Dost sněží,“ řekl jeden nejistě. „Nikdy je nenajdeme v tom všem sněhu a tmě.“</p>
<p>Grimma se na něj zle podívala.</p>
<p>„Mohli bychom,“ vyštěkla. „<emphasis>Moh</emphasis><emphasis>li bychom </emphasis>je najít i v tom všem sněhu a tmě. <emphasis>Nenajdeme je, </emphasis>když zůstaneme u světla a teplíčka, to je jasné.“</p>
<p>Několik nomů se protlačilo blíž. Grimma poznala Nootino příbuzenstvo a rodiče několika mládenců. Potom se něco pohnulo pod stolem, kde se k sobě tiskli nejstarší nomové, aby se zahřáli a pěkně si zanadávali.</p>
<p>„Já du taky,“ ozvala se bábi Morkie. „Drobet čerstvýho vzdoušku mi udělá dobře. Co na mě všichni tak civíte?“</p>
<p>„Myslím, že bys měla zůstat uvnitř, bábi,“ řekla Grimma jemně.</p>
<p>„Nechoď na mě s ohledama k starejm lidem, holka zlatá,“ odvětila bábi a šťouchla Grimmu holí. „Chodila sem hlubokým sněhem ještě dyž po tobě nebylo ani tuchy.“ Obrátila se k ostatním. „Nejni to nic, dyž se chováte rozumně a nepřestáváte křičet, takže každej ví, kde kdo je. Já sem pomáhala venku hledat mojeho strejdu Pepu, ještě mi nebyl rok,“ prohlásila hrdě. „Bylo hrůza sněhu. Začal padat znenadání, zrovna dyž byli mužský na lovu. Taky sme strejdu našli skoro celýho.“</p>
<p>„Ano, ano, dobře, bábi,“ řekla honem Grimma. Rozhlédla se po ostatních. „No, tak <emphasis>jdeme</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>řekla.</p>
<p>Nakonec jich šlo patnáct, mnozí z čirých rozpaků.</p>
<p>Sněhové vločky vypadaly ve žlutém světle za oknem krásně. Ale ve chvíli, kdy dopadly na zem, byly pěkně nepříjemné.</p>
<p>Nomové z Obchoďáku tento venkovní sníh opravdu nenáviděli. V Obchoďáku byl také sníh, nastříkaný na zboží v době Vánočního trhu. Ale ten nestudil. A sněhové vločky byly ohromné a krásné a visely od stropu na šňůrkách. Ty <emphasis>správné </emphasis>sněhové vločky. Žádné takové příšernosti, které ve vzduchu vypadají pěkné, ale promění se v zebavou mokrotu, které je tak akorát dovoleno povalovat se po zemi.</p>
<p>Už jí bylo po kolena.</p>
<p>„To se dělá takhle,“ ukazovala bábi Morkie, „zvednete nohy vopravdu hodně vysoko a dupnete. Nic na tom nejni.“</p>
<p>Světlo z kůlny ozařovalo lom, ale cesta připomínala tmavý tunel, vedoucí do noci.</p>
<p>„A udělejte rozestupy,“ radila Grimma. „Ale držte se pohromadě.“</p>
<p>„Rozestoupit a držet se pohromadě,“ bručeli si.</p>
<p>Starší nom zvedl ruku.</p>
<p>„V noci drozdi nejsou venku, že ne?“ zeptal se opatrně.</p>
<p>„Ne, ovšemže ne,“ ujistila ho Grimma.</p>
<p>„Ne, v noci drozdi venku nejsou, trumbero,“ opakovala bábi Morkie.</p>
<p>Viditelně se jim ulevilo.</p>
<p>„Ale zato lišky,“ dodala bábi samolibě. „Ohromně velký lišky. Za studenýho počasí mívají docela hlad. A možná padneme na sovy.“ Poškrábala se na bradě. „Mazaný všema mastma sou, tyhle sovy. Nikdá je neslyšíte, až na vás skorém sedej.“ Uhodila holí do zdi. „Dobře se koukejte, všichni. A pravou napřed. Esli nejste jako muj strejda Pepa - vo pravou nohu ho připravila liška, tak musel mít dřevěnou, von byl envalíd.“</p>
<p>Na způsobu, jakým bábi Morkie nomy povzbuzovala, bylo něco, co je vždycky uvedlo do chodu. Cokoliv bylo lepší než se nechat ještě trochu povzbuzovat.</p>
<p>Vločky se usazovaly na suché trávě a kapradinách poobou stranách cesty. Každou chviličku se z nich sníh sesul, někdy na cestu, častěji na nomy, kteří klopýtali kolem. Ti bodali do sněhových chomáčů a pochybovačně nakukovali do temných děr pod živým plotem, zatímco vločky se dále snášely v měkkém křupajícím tichu. Drozdi, sovy a další venkovní hrůzy číhaly v každém stínu.</p>
<p>Nakonec světlo zůstalo vzadu a oni šlapali podle třpytu sněhu. Občas některý z nich tiše zavolal a potom všichni naslouchali.</p>
<p>Bylo velmi chladno.</p>
<p>Najednou se bábi Morkie zastavila.</p>
<p>„Liška,“ oznámila. „Cejtim ji. Lišku si nespletu. <emphasis>Všic</emphasis><emphasis>hni sem.</emphasis>“</p>
<p>Schoulili se k sobě a s obavami upírali oči do tmy.</p>
<p>„Upozorňuju, že možná nejni tady poblíž,“ řekla bábi. „Zůstává viset ve vzduchu dlouho, ten její smrad.“</p>
<p>Trochu se jim ulevilo.</p>
<p>„Tedy, vážně, bábi,“zamumlala Grimma.</p>
<p>„Já se jenom snažim pomoct,“ potáhla nosem bábi Morkie. „Nestojíš vo to, stačí jenom říct.“</p>
<p>„Děláme to špatně,“ řekla Grimma. „Hledáme přece <emphasis>Dorcase. </emphasis>Nebude jen tak sedět někde venku, že ne? Lišky zná. Poslal kluky hledat nějaký úkryt, co možná nejbezpečnější.“</p>
<p>Nootin otec pokročil vpřed.</p>
<p>„Když se podíváte, jak padá sníh,“ začal váhavě, „uvidíte, že klimatizace fouká <emphasis>tímhle </emphasis>směrem,“ ukázal, „také sníh se hromadí víc na této straně věcí než na tamté straně. Takže budou nejspíš co možná nejdál od klimatizace, ne?“</p>
<p>„Říká se tomu vítr, tady venku,“ vysvětlila mu Grimma jemně. „Ale máš pravdu. To znamená…“ zahleděla se na živý plot, „měli by být na druhé straně plotu. V poli, pod mezí. Jdeme.“</p>
<p>Drápali se nahoru spoustou mokrého spadaného listí a větviček, z nichž kapalo, nahoru do pole.</p>
<p>Pole bylo pusté. Pár trsů uschlé trávy trčelo nad nekonečnou sněhovou pouští. Několik nomů zasténalo.</p>
<p>To je tím prostorem, uvažovala Grimma. Lom jim nevadí, ani to křoví nad ním, ani ta cesta, protože větší část je uzavřená a můžete si představovat, že kolem vás jsou jakoby stěny. Tady je to na ně moc <emphasis>veliké.</emphasis></p>
<p>„Držte se těsně u křoví,“ řekla optimističtěji, než se sama cítila. „Není tam tolik sněhu.“</p>
<p>Ó, bří Arnoldové (zal. 1905), pomyslela si. Dorcas v tebe nevěří, ani já v tebe určitě nevěřím, ale budeš-li se obtěžovat existovat dostatečně dlouho, abychom je našli, všichni to velice oceníme. A možná by nám moc pomohlo, kdybys dokázal zastavit sníh a rovněž nás bezpečně doprovodil zpět do lomu.</p>
<p>To je pitomost, pomyslela si. Masklin vždycky říkal, že pokud nějaký bří Arnoldové existuje, je jaksi uvnitř naší hlavy a pomáhá nám myslet.</p>
<p>Uvědomila si, že se upřeně dívá na sníh.</p>
<p>Proč je v něm ta díra? přemýšlela.</p><empty-line /><p>12</p>
<p><emphasis>IV.</emphasis> <emphasis>Jít není kam, a my musíme Odejít.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Knihy Nom, Východy, kap. 3, verš IV</emphasis></p>
<p>„Králíci, pomyslela jsem si,“ řekla.</p>
<p>Dorcas ji poklepal po ruce.</p>
<p>„Dobrá práce,“ zašeptal vysíleně.</p>
<p>„Když Sacco odešel, zůstali jsme na cestě,“ řekla Nooty, „a dělala se opravdu hrozná zima a Dorcas řekl, abychom ho odnesli na druhou stranu živého plotu, a, no, byla jsem to já, kdo řekl, že někdy jsou tady v poli vidět králíci, a <emphasis>on </emphasis>řekl, najděte králičí noru. Tak jsme ji našli. Počítali jsme, že tady zůstaneme celou noc.“</p>
<p>„Áu,“ zaskučel Dorcas.</p>
<p>„Nevyváděj, vůbec nic ti nedělám,“ uklidňovala ho bábi Morkie zvesela, a prohlížela mu nohu. „Zlomenýho nejni nic, ale je tam šerednej výron.“</p>
<p>Nomové z Obchoďáku si prohlíželi noru se zájmem a jistou dávkou uznání. Nora byla pěkně uzavřená.</p>
<p>„Vaši předkové patrně v podobných děrách žili,“ řekla Grimma. „S různými poličkami a tak podobně, samozřejmě.“</p>
<p>„Moc hezké,“ řekl jeden nom. „Domácké. Skoro jako pod podlahou.“</p>
<p>„Trochu to tu páchne, všimni si,“ řekl jiný.</p>
<p>„To budou králíci,“ řekl Dorcas a kývl do hlubší temnoty. „Slyšeli jsme je štrachat, ale drží se stranou. Nooty říkala, že tu před chvilkou asi čenichala liška.“</p>
<p>„Radši bychom vás měli dostat co nejdřív zpátky,“ řekla Grimma. „<emphasis>Myslím, </emphasis>že žádná liška nebude náš houf otravovat. Koneckonců, ty místní vědí, co jsme zač. Sežer noma a zemřeš, to už pochopily.“</p>
<p>Nomové přešlapovali z nohy na nohu. To byla samozřejmě pravda. Potíž <emphasis>j</emphasis><emphasis>e</emphasis>, pomysleli si, že osoba, která toho bude doopravdy nejvíc litovat, bude ten jeden sežraný nom. Vědomí, že potom si liška zažije své, mu nebude valnou útěchou.</p>
<p>Kromě toho jim byla zima, byli celí promáčení a nora, třebaže tam v lomu by to neznělo jako velmi pohodlná nabídka, byla náhle mnohem lepší než ta hrůzná noc venku. Klopýtali kolem tuctu králičích děr a volali dolů do temnoty, než uslyšeli Nootin hlas.</p>
<p>„Vážně myslím, že se nemusíme bát,“ naléhala Grimma. „Lišky chápou velmi rychle. Není to tak, bábi?“</p>
<p>„É?“ probrala se bábi Morkie.</p>
<p>„Vyprávím všem, jak lišky rychle chápou,“ opakovala jí Grimma zoufale.</p>
<p>„No jo. Vcelku rychle,“ přitakala bábi. „Zajde si řádnej kus cesty pro něco, na čem si ráda pochutná, ta tvoje chápavá liška. Zvlášť když je chladno.“</p>
<p>„Tohle jsem nemyslela! Proč od tebe musí všechno znít tak <emphasis>hrozně?</emphasis>“</p>
<p>„To jsem určitě neměla v oumyslu,“ omlouvala se bábi Morkie a popotáhla.</p>
<p>„Musíme se vrátit,“ řekl Dorcas pevně. „Tenhle sníh jistě jenom tak nezmizí, co? Zvládnu to, když se budu mít o koho opírat.“</p>
<p>„Můžeme ti udělat nosítka,“ navrhla Grimma. „Ačkoliv není moc k <emphasis>čemu </emphasis>se vracet.“</p>
<p>„Viděli jsme lidi jet nahoru po cestě,“ řekla Nooty. „Ale museli jsme jít až k jezevčím tunelům a nebyly tam žádné pořádné stezky. Pak jsme se pokusili přejít přes pole dole, a to byla chyba, všechna jsou zoraná. Neměli jsme co jíst,“ dodala.</p>
<p>„Moc toho nečekejte,“ poznamenala Grimma. „Lidé nám vzali většinu zásob. Myslí si, že jsme krysy.“</p>
<p>„No, to není tak špatné,“ prohodil Dorcas. „V Obchoďáku jsme v nich tu myšlenku pěstovali. Kladli pasti. Když jsem byl kluk, honili jsme v suterénu krysy a strkali je do pastí.“</p>
<p>„Teď používají otrávené jídlo,“ řekla Grimma.</p>
<p>„To není dobré.“</p>
<p>„Tak pojď. Dopravíme tě zpátky.“</p>
<p>Venku pořád padal sníh, ale nekoordinovaně, jakoby někdo ty poslední vločky dal lacino do výprodeje. Na východě se objevila linka červeného světla - zatím ne úsvit, ale příslib úsvitu. Nevypadalo to vesele. Až se slunce opravdu probudí, shledá, že je uvězněno za mřížemi mračen.</p>
<p>Nalámali pár kousků zvadlých stonků petržele a vyrobili pro Dorcase hrubé křeslo, které mohla nést čtveřice nomů. S tím úkrytem v živém plotě měl pravdu. Sníh tam nebyl hluboký, ale vynahrazovalo ho staré spadané listí, větvičky a odpadky. Šlo se pomalu a ztěžka.</p>
<p>Být člověkem musí být ohromné, uvažovala Grimma, když jí trny dlouhé jako její ruka škubaly šaty. Masklin měl pravdu, tohle je opravdu jejich svět. Je jim na míru. Jdou si kam chtějí a dělají si, co se jim líbí. My si myslíme, že spravujeme svoje záležitosti, a zatím žijeme v zapadlých zákoutích jejich světa - pod jejich podlahami a krademe jim věci.</p>
<p>Ostatní se lopotili ve vyčerpaném mlčení. Jediný zvuk kromě křupání sněhu a šustění listí pod nohama vydávala bábi Morkie. Našla v křoví pár hložinek a jednu okusovala se všemi projevy libosti. Nabízela hložinky kolem, ale ostatním nomům byly hořké a nechutnaly jim.</p>
<p>„Možná de jenom vo zvyk,“ zamumlala a loupla okem po Grimmě.</p>
<p>To je jedna z věcí, na které si budeme muset zvyknout, pomyslela si Grimma, ignorujíc ten ublížený pohled. Máme jedinou naději: rozptýlit se a opustit lom v malých skupinkách, hned jak se vrátíme. Vystěhovat se do volné krajiny, vrátit se k životu v opuštěných králičích norách a jíst, co se nám podaří najít. Pár skupinek může zimu přežít, když staří pomřou.</p>
<p>A to znamená sbohem elektřině, sbohem čtení, sbohem banánům…</p>
<p><emphasis>Ale já počkám v lomu, dokud se Masklin nevrátí.</emphasis></p>
<p>„Hlavu vzhůru, holka zlatá,“ zkoušela to kamarádsky bábi Morkie. „Nekoukej jako morous. Možná na to nikdá nedojde, to já řikám pořád.“</p>
<p>Dokonce i bábi se lekla, když k ní Grimma obrátila obličej, z něhož vyprchala všechna barva. Dívka několikrát otevřela a zavřela ústa.</p>
<p>Potom se mlčky sesula na kolena a začala vzlykat.</p>
<p>Byl to ten nejpříšernější zvuk, jaký kdy slyšeli. Grimma křičela, hartusila, proháněla lidi a poroučela. Slyšet ji plakat bylo zlé, jako by se celý svět obrátil na ruby.</p>
<p>„Jenom sem se ji snažila rozveselit,“ zamumlala bábi Morkie.</p>
<p>Nomové rozpačitě stáli v kruhu kolem. Nikdo se neodvažoval ke Grimmě přiblížit. Stát se mohlo cokoliv. Když se pokusíte poklepat jí na rameno a utišit „Notak, to nic“, mohlo by se přihodit opravdu cokoliv. Mohla by vám třeba ukousnout ruku nebo tak něco.</p>
<p>Dorcas se podíval na nomy kolem sebe, vzdychl si a zvedl se ze svých nouzových nosítek. Kulhal ke Grimmě a zachytával se větévky s trny, aby se udržel na nohou.</p>
<p>„Našla jsi nás, vracíme se do lomu, všechno je v pořádku,“ povídal konejšivě.</p>
<p>„Není! Musíme odtáhnout!“ vzlykala. „Radši jste měli zůstat v té díře! Všechno je na draka!“</p>
<p>„No, já bych řekl -“ začal Dorcas.</p>
<p>„Nemáme žádné potraviny a lidi nemůžeme zastavit a uvízli jsme v lomu a já jsem se snažila dát všechny dohromady a teď se to pokazilo!“</p>
<p>„Měli jsme jít do té stodoly hned na začátku,“ mínila Nooty.</p>
<p>„To byste pořád ještě mohli,“ řekla unaveně Grimma. „Všichni mladší by mohli. Dostat se co nejdál odsud!“</p>
<p>„Ale děti by to neušly, a staří by určitě nezvládli ten sníh,“ pravil Dorcas. „To přece <emphasis>víš. </emphasis>Ty jenom ztrácíš odvahu.“</p>
<p>„Zkusili jsme všechno! Je to čím dál horší! Mysleli jsme, že Venku se nám bude krásně žít a teď se to všechno rozsypalo!“</p>
<p>Dorcas se na ni dlouho zaraženě díval.</p>
<p>„Možná to můžeme rovnou zabalit,“ řekla nepříčetně Grimma. „Možná to můžeme zabalit a umřít tady na místě.“</p>
<p>Nastalo zděšené mlčení.</p>
<p>Prolomil ho Dorcas.</p>
<p>„É. É. Určitě? To myslíš <emphasis>vážně?</emphasis>“</p>
<p>Tón jeho hlasu zvedl Grimminu hlavu.</p>
<p>Ostatní nomové třeštili oči.</p>
<p>Z výšky je pozorovala liška.</p>
<p>Byl to jeden z těch okamžiků, kdy se Čas zastaví. Grimma viděla žlutozelený přísvit liščích očí a obláček jejího dechu. Jazyk jí visel z tlamy.</p>
<p>Vypadala překvapeně.</p>
<p>V těch končinách byla nová a nomy ještě nikdy předtím neviděla. Její nikterak komplikovaná mysl se snažila vyrovnat se s faktem, že <emphasis>tvar </emphasis>těla nomů - dvě paže, dvě nohy, nahoře hlava - je tvar, který si spojuje s lidmi, jimž se naučila vyhýbat, ale rozměr navozuje představu jednohubky.</p>
<p>Nomové hrůzou zkameněli. Pokusit se o útěk nemělo smysl. Liška měla k pronásledování dvakrát tolik nohou. Stejně byste skončili jako mrtvola, ale aspoň neskončíte jako zadýchaná mrtvola.</p>
<p>Ozvalo se zavrčení.</p>
<p>K překvapení nomů pocházelo od Grimmy.</p>
<p>Popadla hůlku bábi Morkie, vyrazila vpřed a praštila lišku přes nos, dřív, než se mohla pohnout. Liška ňafla a pitomoučce zamžikala.</p>
<p>„Mazej odtud!“ vřískla Grimma. „Jak se opovažuješ sem přijít!“ Znovu lišku uhodila. Liška trhla hlavou. Grimma postoupila ještě o krok a zaskočila lišku další ranou přes čenich.</p>
<p>Liška si to rozmyslela. Dole v roští jsou určitě králíci. Králíci se neperou. S králíky má o moc větší štěstí.</p>
<p>Zakňučela, couvla s očima upřenýma na Grimmu, a potom vyrazila do tmy.</p>
<p>Nomové si vydechli.</p>
<p>„<emphasis>Tak,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>prohodil Dorcas.</p>
<p>„Promiňte, ale já prostě lišky nemohu <emphasis>vystát,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vypravila ze sebe Grimma. „A Masklin říkal, že bychom jim měli dát na vědomí, kdo tady šéfuje.“</p>
<p>„Já se nehádám,“ řekl Dorcas.</p>
<p>Grimma se bezvýrazně zadívala na hůlku.</p>
<p>„Co jsem říkala před tím?“ zeptala se.</p>
<p>„Říkala jsi, že to mužem vzdát a rovnou tady umřít,“ pravila nápomocně bábi Morkie.</p>
<p>Grimma se na ni zle podívala. „Ne, to jsem neříkala. Jenom jsem byla asi trošku unavená, to je všechno. Jdeme. Když tu budeme stát, tu smrt si akorát uženeme.“</p>
<p>„Nebo naopak,“ špitl Dorcas a upíral oči do liškami zabydlené temnoty.</p>
<p>„To není k smíchu,“ odsekla Grimma a vykročila.</p>
<p>„To jsem ani nemyslel,“ řekl Dorcas a otřepal se.</p>
<p>Nad nimi, nomy neviděna, kličkovala po obloze poněkud zvláštní jasná hvězda. Byla malá, nebo možná byla hodně velká, ale byla daleko. Kdybyste se na ni dívali dost dlouho, možná by se vám zdálo, že má tvar kotouče. Způsobila, že se vzduchem do celého světa rozlétly spousty zpráv.</p>
<p>Zdálo se, že něco hledá.</p>
<p>Když se vrátili do lomu, míhala se tam světla. Další skupina nomů je šla hledat. Ne zrovna s velkým nadšením, ale šli to zkusit.</p>
<p>Jásot, který vypukl, když se ukázalo, že se všichni ve zdraví vrátili, dal Grimmě na chvíli zapomenout, že jsou sice bezpečně zpátky, ale na velmi málo bezpečném místě. Četla jednou v jakési knize přísloví, co dokonale vystihovalo jejich situaci. Pokud si vzpomínala, bylo to něco o dešti a okapu. Nebo něco takového.</p>
<p>Grimma vedla záchrannou výpravu do kanceláře a poslouchala, jak Sacco s mnohým přerušováním líčí ono dobrodružství od chvíle, kdy Dorcas v náhlé hrůze seskočil z nákladního auta a oni ho vyvlekli z kolejí těsně před tím, než přijel vlak. Znělo to jako statečný a vzrušující čin. A marný, pomyslela si Grimma, ale nechala si to pro sebe.</p>
<p>„Nebylo to tak zlé, jak to vypadalo,“ řekl Sacco. „Chci říct, ten náklaďák to rozmačkalo, ale vlak ani nevykolejil. My jsme to všechno viděli. Umírám hlady,“ uzavřel svou řeč.</p>
<p>Věnoval všem zářivý úsměv, který postupně bledl jako západ slunce.</p>
<p>„Ono není žádné jídlo?“ zeptal se nešťastně.</p>
<p>„Ještě míň než žádné,“ řekl jeden nom. „Jestli máš kousek chleba, mohli bychom si dát sněhový sendvič.“</p>
<p>Sacco se nad tím zamyslel.</p>
<p>„Králíci,“ řekl. „V polích jsou králíci.“</p>
<p>„A ve tmě,“ prohodil Dorcas, který vypadal, že má něco za lubem.</p>
<p>„No jo,“ připustil Sacco.</p>
<p>„A s tou liškou, co se tady potlouká,“ přidala se Nooty.</p>
<p>Grimmě se v hlavě vynořilo další rčení. „Pěkná jízda,“ řekla, „když kočíruje čert.“</p>
<p>Dívali se na ni v mihotavém světle zápalek.</p>
<p>„Kdo to je?“ zeptala se Nooty.</p>
<p>„Taková strašidelná postava, která žije pod zemí na nějakém místě, kde je horko, myslím,“ odpověděla Grimma.</p>
<p>„Jako kotelna v Obchoďáku?“</p>
<p>„Řekla bych, že jo.“</p>
<p>„Jaký dopravní prostředek řídí?“ ptal se Sacco, jehož to viditelně zaujalo.</p>
<p>„Znamená to, že někdy vás okolnosti někam zavedou,“ řekla Grimma podrážděně. „Myslím, že ve skutečnosti nic <emphasis>neřídí.</emphasis>“</p>
<p>„Tak ne. Stejně by tam dole nebylo místo.“</p>
<p>Dorcas zakašlal. Vypadal, že ho něco rozrušilo. Tedy, rozrušen byl každý, ale on byl rozrušený víc.</p>
<p>„Tak dobrá,“ pronesl tiše.</p>
<p>Způsob, jakým to řekl, upoutal jejich pozornost.</p>
<p>„Měli byste všichni jít se mnou,“ pokračoval. „Věřte mi, radši bych byl, kdybyste nemuseli.“</p>
<p>„Kam?“ zeptala se Grimma.</p>
<p>„Do starých kůlen. Tam u skály,“ řekl Dorcas.</p>
<p>„Ale ty jsou všechny na spadnutí. A říkal jsi, že je to tam velmi nebezpečné.“</p>
<p>„Ó, to ano. To je. Jsou tam haldy starých krámů a plechovky všeho možného, čeho by se děti neměly ani dotknout a takové věci…“</p>
<p>Nervózně si probíral vousy.</p>
<p>„Ale, je tam ještě něco. Něco, na čem jsem tak trochu pracoval, tak trochu.“</p>
<p>Podíval se Grimmě do očí. „Něco mého. Nejkouzelnější věc, jakou jsem kdy viděl. Dokonce lepší než ty žáby v květech.“</p>
<p>Potom si odkašlal. „A mimochodem, je tam spousta místa. Podlaha je jenom hliněná, é, ale kůlny jsou velké a je tam spousta, é, schovávaček.“</p>
<p>Kanceláří otřáslo zachrápání člověka.</p>
<p>„Kromě toho se mi tak blízko u téhle věci nelíbí,“ dodal.</p>
<p>Nad tím se ozvalo všeobecné mručení na souhlas.</p>
<p>„Přemýšleli jste o tom, co s tím hodláte udělat?“ zeptal se Dorcas.</p>
<p>„Někteří ho chtěli zabít, ale já si nemyslím, že je to dobrý nápad,“ řekla Grimma. „Ostatní lidi by to doopravdy naštvalo.“</p>
<p>„Kromě toho se mi to nezdá správné,“ řekl Dorcas.</p>
<p>„Vím, co myslíš.“</p>
<p>„Takže… co s tím uděláme?“</p>
<p>Grimma si prohlížela obrovský obličej. Každý pór, každý vlásek byl obrovský. Bylo to zvláštní pomyšlení, kdyby existovala stvoření ještě menší než nomové, drobné bytosti, možná velikosti mravenců, kteří by měli stejný obličej jako ona. Když na to nahlížíte filozoficky, je celá ta záležitost s velkými a malými jenom věcí rozměrů.</p>
<p>„Pustíme ho,“ prohlásila. „Ale… je tady nějaký papír?“</p>
<p>„Na stole je ho stoh,“ řekla Nooty.</p>
<p>„Přines mi nějaký, prosím tě. Dorcasi, ty máš u sebe vždycky něco na psaní, viď?“</p>
<p>Dorcas se přehraboval v kapsách, až našel kousek tuhy z tužky.</p>
<p>„Šetři,“ řekl. „Nevím, jestli nějakou kdy ještě najdu.“</p>
<p>Konečně se vrátila Nooty a vlekla zažloutlý kus papíru s nápisem: Komanditní společnost pro obchod pískem a štěrkem. Faktura č.</p>
<p>Grimma se na chvíli zamyslela, potom olízla tuhu a začala psát velká písmena.</p>
<p>„Co to děláš?“ ptal se Dorcas.</p>
<p>„Pokouším se komunikovat,“ odvětila Grimma. Pečlivě si rozvrhla další slovo, pořádně přitlačila na tuhu.</p>
<p>„Vždycky jsem si myslel, že by to stálo za pokus,“ řekl Dorcas, „ale je na to teď ten pravý čas?“</p>
<p>„Ano,“ řekla Grimma. Dopsala poslední slovo.</p>
<p>„Co myslíš?“ zeptala se a podávala Dorcasovi tuhu.</p>
<p>Slova byla trochu kostrbatá tam, kde hodně přitlačila, a její pravopis nebyl tak bezchybný jako její obratnost ve čtení, ale výsledný text byl vcelku jasný.</p>
<p>„Já bych to napsal jinak,“ řekl Dorcas, když si to přečetl.</p>
<p>„Ty asi ano, ale <emphasis>j</emphasis><emphasis>á</emphasis> jsem to udělala takhle.“</p>
<p>„Ano.“ Dorcas naklonil hlavu ke straně. „No, rozhodně to komunikace je. Víc už si nemůžeš zakomunikovat. Ano.“</p>
<p>Grimma se snažila o optimismus. „A teď se podíváme na tu tvoji kůlnu.“</p>
<p>O dvě minuty později byla kancelář prázdná. Člověk na podlaze chrápal s jednou rukou upaženou.</p>
<p>Držel v ní kus papíru.</p>
<p>Pravilo se tam: Komanditní společnost pro obchod pískem a štěrkem. Faktura č.</p>
<p>Pravilo se tam: MOHLI SME TĚ VRÁŽDIT. NEHTE NÁS BYT.</p>
<p>Teď už bylo venku docela světlo a sněžení ustalo.</p>
<p>„Uvidí naše stopy,“ řekl Sacco. „I lidé si všimnou tolika stop.“</p>
<p>„To je jedno,“ opáčil Dorcas. „Hlavně všechny odveďte do těch starých kůlen.“</p>
<p>„Jsi si jistý, Dorcasi?“ ptala se Grimma. „Jsi si opravdu <emphasis>jistý, </emphasis>že je to dobrý nápad?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Připojili se k proudu nomů, chvátajících škvírou v prorezlém vlnitém plechu, a vstupujících do prostorné kůlny, zvučící ozvěnou.</p>
<p>Grimma se rozhlédla. Rez a čas vyhlodaly ve stěnách a stropě velké díry. Staré plechovky a kotouče drátu se válely jedno přes druhé v koutech spolu se zvláštně tvarovanými kusy kovu a zavařovačkami s hřebíky. Všechno páchlo olejem.</p>
<p>„Co je to za vzácnost, se kterou bychom se měli seznámit?“ zeptala se.</p>
<p>Dorcas ukázal do stínů na vzdáleném konci kůlny, kde mohla rozeznat něco velikého a nezřetelného.</p>
<p>„Ale to vypadá jako… nějaký velký kus látky…“ řekla.</p>
<p>„Je to, ehm, pod ní. Všichni jsou uvnitř?“ Dorcas přiložil ruce k ústům. „<emphasis>Jsou všichni uvnitř?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zavolal. Obrátil se k Nooty.</p>
<p>„Potřebuju vědět, kde kdo je. Nechci, aby se někdo bál, ale taky nechci, aby se tu někdo zbytečně pletl.“</p>
<p>„Zbytečně co?“ divila se Grimma, ale on si jí nevšímal.</p>
<p>„Sacco, vezmi pár mládenců a přineste ty věci, co jsme uložili do živého plotu,“ řekl Dorcas. „Rozhodně potřebujeme tu baterii a nevím přesně, kolik máme paliva.“</p>
<p>„<emphasis>Dorcasi! </emphasis>Co to znamená?“ domáhala se vysvětlení Grimma a dupla si nohou.</p>
<p>Dorcasovi se tohle někdy stávalo, to věděla. Když uvažoval o strojích nebo jiných věcech, které umí sám sestrojit, začínal všechny okolo ignorovat. Také se mu změnil hlas.</p>
<p>Dlouze a nepřítomně se na ni díval, jako by ji viděl prvně. Potom se podíval do země.</p>
<p>„Radši, é, pojď se mnou,“ řekl. „Budu tě potřebovat, abys to všem vysvětlila. Na takové věci jsi o moc lepší.“</p>
<p>Grimma ho následovala po promrzlé podlaze. V kůlně se shromažďovali další nomové a tísnili se bojácně kolem stěn.</p>
<p>Vedl ji do stínu pod plachtou, která tvořila jakousi velkou jeskyni plnou prachu.</p>
<p>Pneumatika podobná pneumatice nákladního auta vystupovala trochu z příšeří, ale byla mnohem boulovatější než kterákoliv, kterou Grimma kdy viděla.</p>
<p>„Ó. Vždyť je to nákladní auto,“ řekla nejistě. „Ty tady máš nějaký náklaďák, co?“</p>
<p>Dorcas mlčel. Jenom ukázal vzhůru.</p>
<p>Grimma se podívala nahoru. Potom se podívala ještě výš. Jekubovi do tlamy.</p><empty-line /><p>13</p>
<p><emphasis>IV.</emphasis> <emphasis>Dorcas pravil, Toto jest Jekub, Převeliká Bestie Zubatá.</emphasis></p>
<p><emphasis>V.</emphasis> <emphasis>Nic naplat. Jestliže nás vyhánějí, pojeďme.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Knihy Nom, Jekub, kap. 2, verš IV-V</emphasis></p>
<p>Slova také někdy potřebují hudbu. K vylíčení někdy nepostačují; knihy by se měly vydávat s hudebními nahrávkami, jako filmy.</p>
<p>Hodilo by se možná něco hlubokého, zahraného na varhany.</p>
<p>Grimma zírala.</p>
<p><emphasis>Tý-dá-DÁ.</emphasis></p>
<p>Nemůže být skutečně živý, pomyslela si zoufale. Určitě mě nehodlá kousnout. Dorcas by mne sem nepřivedl, kdyby věděl, že ta příšera mě chce pokousat. Nebudu se bát. Nemám vůbec strach. Jsem myslící nomka a nemám <emphasis>strach!</emphasis></p>
<p>„Myslím, že ta boulovatá kola má proto, aby se lépe zachycoval půdy,“ řekl Dorcas a jeho hlas zněl strašně vzdáleně. „Tak, řádně jsem ho vyšetřil a nic na něm není skutečně poškozené, víš, je jenom velmi starý -“</p>
<p>Grimma putovala pohledem po tlustém žlutém krku.</p>
<p><emphasis>Ty-da-tý-dá-DUM.</emphasis></p>
<p>„Pak jsem si pomyslel: určitě se dá nastartovat. Tyhle diesly jsou skutečně celkem jednoduché a v jedné knize jsem viděl obrázky, ačkoliv nemám zrovna jistotu s těmi trubkami, hydraulika se tomu myslím říká, a v jedné přihrádce byla tahleta kniha, <emphasis>Opravárenská příručka, </emphasis>a všechno jsem promazal a seřídil,“ drmolil Dorcas.</p>
<p><emphasis>Dá-dá-dá-DUM.</emphasis></p>
<p>„Říkám si, že lidé nebo kdo to je, by se mohli vrátit, a vylezl jsem nahoru a podíval se na kontrolky, a víš, on je možná jednodušší než náklaďák, jenom samosebou jsou tady navíc ty páky od té hydrauliky, ale to by neměl být problém, když bude dost paliva, což…“</p>
<p>Zarazil se, když si uvědomil, že Grimma mlčí.</p>
<p>„Něco se děje?“ zeptal se.</p>
<p>„<emphasis>Co</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je </emphasis>to?“ zeptala se Grimma.</p>
<p>„Zrovna ti to líčím,“ řekl Dorcas. „Je to úžasné. Vidíš, tyhle trubky pumpují něco, co tyhle části tlačí nahoru a tyhle písty se vysunou, čímž se tamhleto jakoby rameno -“</p>
<p>„Neptala jsem se, co to dělá, ptala jsem se, co to<emphasis> je,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>naléhala Grimma netrpělivě.</p>
<p>„Já jsem ti to neřekl?“ opáčil nevinně Dorcas. „No, jméno má na sobě namalované. Zrovna támhle nahoře, koukni.“</p>
<p>Podívala se, kam ukazoval. Zamračila se.</p>
<p>„J… C… B,“ četla. „Jcb? Jekub? Nemá to žádnou samohlásku, co je to za jméno?“</p>
<p>„Nevím,“ odpověděl Dorcas. „Na jména nejsem expert. Ale zní dobře. Pojď sem na tuhle stranu.“</p>
<p>Šla za nim jako ve snách a ještě jednou se podívala do temnot pod plachtou.</p>
<p>„Tady,“ ukázal. „Co je <emphasis>tohle </emphasis>zač, v tom se nespletem, doufám.“</p>
<p>„No né,“ vykřikla Grimma a zvedla ruku k ústům.</p>
<p>„Ano,“ řekl Dorcas. „Tohle jsem myslel. Když jsem ho našel, nejprve jsem si myslel, á, to je nějaký náklaďák, no, a pak jsem došel až sem a zjistil jsem, že ten náklaďák -“</p>
<p>„Má zuby,“ řekla tiše Grimma. „Ohromně velké kovové zuby.“</p>
<p>„Tak je to,“ řekl Dorcas hrdě. „Jekub. Druh náklaďáku. Zubatý náklaďák.“</p>
<p><emphasis>Dá-DUM.</emphasis></p>
<p>„A - a funguje?“ vyzvídala Grimma.</p>
<p>„Měl by. Měl by. Prověřil jsem, co se dalo. Základní princip <emphasis>je </emphasis>jako u náklaďáku, ale je tady navíc mnoho zvláštních pák a takové -“</p>
<p>„Proč už jsi mi o tom neřekl?“ naléhala Grimma.</p>
<p>„Nevím. Protože jsem nejspíš nemusel,“ řekl Dorcas.</p>
<p>„Ale je <emphasis>obrovský. </emphasis>Něco takového si nemůžeš nechávat jen pro sebe!“</p>
<p>„Každý musí mít něco, co si může nechat pro sebe,“ řekl Dorcas nejistě. „Ale co, velikost stejně není důležitá. Je takový, no, dokonalý.“ Dorcas poplácal boulovatou pneumatiku. „Víš, žes mi jednou říkala, že někdo stvořil svět za jediný týden? Když jsem uviděl Jekuba poprvé, pomyslel jsem si, OK, tak tohohle na to ten někdo používal.“</p>
<p>Zadíval se do stínů.</p>
<p>„První věc, co musím udělat, je stáhnout tu plachtu,“ řekl. „Je moc těžká, takže budeme potřebovat spoustu pomocníků. Měla bys je raději varovat. Jekub může trochu nahánět strach, když ho vidíš poprvé.“</p>
<p>„To mě nepolekal ani trochu,“ ujišťovala ho Grimma.</p>
<p>„Já vím,“ řekl Dorcas. „Pozoroval jsem tvůj obličej.“</p>
<p>Nomové vyčkávavě sledovali Grimmu.</p>
<p>„Je třeba mít na paměti,“ poučovala je „že je to jenom stroj. Jenom druh nákladního auta. Ale když se na něj podíváte poprvé, může vás vylekat, takže držte malé děti za ruku. A rychle utíkejte dozadu, až bude plachta padat dolů.“</p>
<p>Sborově přisvědčili.</p>
<p>„Dobrá. Popadněte ji.“</p>
<p>Šest set nomů si plivlo do dlaní a uchopilo okraj těžké plachtoviny.</p>
<p>„Až řeknu táhnout, chci, abyste táhli.“</p>
<p>Nomové se napjali.</p>
<p>„<emphasis>Táhnout!</emphasis>“</p>
<p>Záhyby na plachtě se uhladily a zmizely.</p>
<p>„<emphasis>Táhnout!</emphasis>“</p>
<p>Začala se pohybovat. Potom, když sklouzla přes Jekubovy hranaté tvary, její vlastní váha ji začala strhávat k zemi.</p>
<p>„<emphasis>Utíkejte!</emphasis>“</p>
<p>Valila se dolů jako umaštěná zelená lavina, navršila se na zemi do hory záhybů, ale nikdo už se o ni nestaral, protože uprášenými okny ověšenými pavučinami nahlédlo dovnitř slunce a Jekuba oslnivě rozzářilo.</p>
<p>Několik nomů vypísklo. Matky braly děti do náručí. Nastal pohyb ke dveřím.</p>
<p><emphasis>Opravdu </emphasis>to vypadá jako hlava, pomyslela si Grimma. Na dlouhém krku. A další má na zadním konci. Co to povídám? Další má na druhém konci.</p>
<p>„Říkala jsem vám, že se nic neděje!“ překřikovala vzrůstající rámus. „Podívejte se! Ani se nehne!“</p>
<p>„Hej!“ zavolal jiný hlas. Vzhlédla. Nooty a Sacco vyšplhali po Jekubově šíji a usadili se nahoře a vesele mávali. Tím se to vyřešilo. Vlna nomů dospěla ke stěně a zastavila se. Vždycky si připadáte hloupě, když utíkáte před něčím, co vás nehoní. Otáleli a potom se pomalu krůček za krůčkem vraceli.</p>
<p>„No jo, no jo,“ broukala si bábi Morkie, kulhajíc do popředí. „Tak takhle vypadaly. To mi dycky leželo v hlavě.“</p>
<p>Grimma se na ni zadívala.</p>
<p>„Co takhle vypadalo?“ zeptala se.</p>
<p>„No takový rypadla,“ pravila bábi. „Když sem se narodila, už nebyly, ale náš tatík je viděl. Ohromně velký, žlutý věci se zubama a jedly hlínu, povídal. Dycky sem si myslela, že mě houpe.“</p>
<p>Jekub zatím lidi nepojídal. Několik dobrodružnějších nomů po něm začalo šplhat.</p>
<p>„To bylo tehda, když se stavěla dálnice,“ pokračovala bábi, opírajíc se o hůlku. „Bylo jich všude plno, povídal tatík. Velký, žlutý zuby měly, a boulovatý pneumatiky.“</p>
<p>Grimma na ni hleděla s výrazem, který je určen lidem, z nichž se proti veškerému očekávání vyklube někdo, oplývající zajímavými a tajuplnými historkami.</p>
<p>„A taky byly ještě jiný,“ pokračovala stařenka. „Ty shrnovaly hlínu na hromady a tak. To mohlo bejt, no, tak před patnácti rokama. Jakživa sem si nemyslela, že ňákýho uvidím.“</p>
<p>„Ty chceš říct, že se cesty <emphasis>budovaly?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zeptala se Grimma. Jekub byl teď zrovna pokryt mladými nomy. Viděla Dorcase vzadu v kabině, jak vysvětluje, co různé páky dělají.</p>
<p>„Tak to povídal,“ řekla bábi. „Snad sis nemyslela, že sou vod přírody, co?“</p>
<p>„Ó. Ne. Ne. Samozřejmě, že ne,“ hájila se Grimma. „Neblázni.“ A pomyslela si: To bych ráda věděla, jestli má Dorcas pravdu. Možná je všechno vybudované. Něco dřív, něco později. Začnete kopci, obláčky a takovými věcmi a potom přiděláte silnice a Obchoďáky. Možná, že posláním lidí je budovat svět, a oni to stále ještě dělají. Proto mají stroje na míru.</p>
<p>Gurder by takové věci pochopil. Kéž by byl zpátky, pomyslela si.</p>
<p>A to by se také vrátil Masklin.</p>
<p>Snažila se myslet na něco jiného.</p>
<p>Boulovaté pneumatiky. To byl dobrý začátek. Jekubova zadní kola byla vysoká téměř jako člověk. Silnici nepotřebuje. Samozřejmě, že ne. On silnice <emphasis>staví. </emphasis>Takže musí umět jezdit tam, kde silnice nejsou.</p>
<p>Protlačila se zástupy nomů k zádi kabiny, kde si už další hlouček přistavoval prkno a drápal se nahoru. Tam Dorcas uprostřed vzrušeného davu pozvedal svůj hlas.</p>
<p>„Ty s ním chceš odsud vyjet?“ zeptala se ho.</p>
<p>Vzhlédl.</p>
<p>„No jo,“ řekl šťastně. „Myslím, že jo. Doufám. Mám dojem, že máme aspoň hodinku, než přijdou nějací další lidé, a tohle se od náklaďáku moc neliší.“</p>
<p>„Víme, jak na to!“ křičel jeden z mladších nomů. „Náš táta mi vyprávěl všechno o šňůrách a o všem.“</p>
<p>Grimma se rozhlížela po kabině. Zdála se jí plná pák.</p>
<p>Od Velké Jízdy už uplynul více než půlrok, a ona nikdy technickým záležitostem moc pozornosti nevěnovala, ale nemohla se ubránit myšlence, že kabina starého náklaďáku nebyla takto přeplněna. Bylo tam několik pedálů, jedna páka a volant, a tím to haslo.</p>
<p>Obrátila se zpět na Dorcase.</p>
<p>„Jsi si jistý?“ zeptala se pochybovačně.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl. „Však víš, že si nikdy nejsem jistý. Ale spousta pák je k řízení jeho tla… jeho naběráku. Té věci se zuby. Na konci krku. Myslím té věci na dobývání. Těmi se nemusíme zabývat. Jsou ale úžasně důvtipné, a všechno, co musíš -“</p>
<p>„Kam si všichni sednou? Není tady moc místa.“</p>
<p>Dorcas pokrčil rameny. „Vidím to tak, že starší mohou cestovat v kabině. Mládež se bude muset chytit, kde to půjde. Můžeme tu kolem namontovat dráty a tak. Na držení, myslím. Koukej, neměj starost. Pojedeme za světla a nemusíme jet rychle.“</p>
<p>„A pak se dostaneme do té stodoly, viď, Dorcasi,“ řekla Nooty. „Kde bude teplo a kde je spousta jídla.“</p>
<p>„To doufám,“ prohodil Dorcas. „Tak, musíme s tím pohnout. Moc času nemáme. Kde je ten Sacco s tou baterií?“</p>
<p>Grimma si pomyslela: Že ve stodole bude spousta jídla? Odkud jsme to vzali? Angalo říkal, že se tam nahoře skladuje turín nebo co a že tam mohou být nějaké brambory. To není zrovna žádné posvícení.</p>
<p>V žaludku, obírajícím se vlastními myšlenkami, jí nesouhlasně zaškrundalo. Noc byla velmi dlouhá na to, aby vystačil s drobkem ze sendviče.</p>
<p>Avšak teď tu nemůžeme zůstat. Kdekoli jinde to bude lepší než tady.</p>
<p>„Dorcasi, mohu ti s něčím pomoct?“</p>
<p>Vzhlédl. „Mohla by sis přečíst tu příručku. Podívej se, jestli se tam píše o tom, jak ho řídit.“</p>
<p>„Ty to nevíš?“</p>
<p>„É. Ne v tolika slovech. Ne <emphasis>přesně. </emphasis>Chci říct, vím, jak se to dělá, jenomže nevím, co mám udělat.“</p>
<p>Kniha byla pod lavicí po jedné straně kůlny. Grimma si ji podepřela a snažila se v tom hluku soustředit. Vsadím se, že to ví, pomyslela si. Ale tohle je jeho chvíle a on nechce, abych mu překážela.</p>
<p>Nomové se pohybovali jako někdo, kdo má nějaký cíl. Situace byla příliš mrzutá, aby se čas trávil remcáním. Je to legrace, pomyslela si, když obracela ušmudlané stránky, vypadá to, že si přestanou naříkat jenom tehdy, když jde všechno doopravdy špatně. Potom začnou užívat slova jako držet při sobě, táhnout za jeden provaz, a přetrhnout se. To s tím přetrhnutím našla v jedné knize. Zjevně to znamenalo „dát do práce všechno“. Nechápala, proč by lidé měli pracovat tak těžce, až se přetrhnou; spíš to vypadalo, že budou těžce pracovat, když jim slíbíte, že je přetrhnete, jestli nebudou.</p>
<p>To bylo to samé jako <emphasis>Na silnici se pracuje </emphasis>za Velké Jízdy. Silnice před vámi pracuje. Jakpak by to mohlo znamenat něco jiného? Ale silnice byla plná děr. Kde v tom byl nějaký smysl? Slova by měla znamenat to, co skutečné znamenají.</p>
<p>Obrátila stránku. Byl na ní velký hnědý kruh tam, kde kdysi nějaký člověk postavil hrnek.</p>
<p>Tlupa nomů se hemžila kolem masívu baterie, pomaličku se sunoucího po podlaze. Valili ji na rezavých kuličkových ložiskách.</p>
<p>Plechovka s naftou se kymácela za ní.</p>
<p>Grimma si prohlížela obrázky pák s čísly. Najednou jsou všichni po té stodole jako diví. Najednou, když všechno není tak docela zoufalé, ale může být opravdu hrozné, se zdají skoro šťastní. Tohle Masklin věděl. Je úžasné, co nomové udělají, říkal, když najdeš způsob, jak je pobídnout.</p>
<p>Upírala oči na stránky a snažila se v sobě vzbudit zájem o páky.</p>
<p>Mráčky prchající před sluncem se šířily přes zarůžovělou oblohu. Ranní červánky, četla kdysi Grimma. Znamenalo to, že lidé, co chovají ovce, mají štěstí. Nebo nemají štěstí. Nebo to možná byly krávy.</p>
<p>Člověk v temné kanceláři se probudil, chvíli zíval a pokoušel se osvobodit ze spleti drátů, které ho věznily na podlaze. Po značném úsilí vyprostil větší část paže.</p>
<p>To, co člověk udělal poté, by většinu nomů překvapilo. Zmocnil se židle a s hlasitým chrochtáním se mu ji podařilo překotit. Přitáhl si ji po podlaze, podložil její nohu pod několik drátů a zapáčil.</p>
<p>O minutu později seděl zpříma a vymotával se z dalších drátů.</p>
<p>Jeho obrovité oči spočinuly na kusu papíru na podlaze.</p>
<p>Chvíli si ho prohlížel, třel si paže a pak se chopil telefonu.</p>
<p>Dorcas se záhadně vrtal v drátech.</p>
<p>„Víš jistě, že je ta baterie správně zapojena, šéfe?“ ptal se Sacco.</p>
<p>„Dokážu rozpoznat rozdíl mezi červeným a černým drátem, to víš,“ řekl Dorcas mírně a dloubl do dalšího drátu.</p>
<p>„Tak možná nemá baterie dost elektřiny,“ přispěchala Grimma na pomoc, snažíc se jim nakouknout přes ramena. „Možná vytekla nebo vyschla.“</p>
<p>Dorcas a Sacco si vyměnili pohled.</p>
<p>„Elektřina neteče,“ vysvětloval Dorcas trpělivě. „Ani nevysychá, pokud já vím. Buď je, nebo není. Promiň.“</p>
<p>Znovu se zahleděl do klubka drátů a do jednoho šťouchl. Ozvalo se mlasknutí a silně modře se zajiskřilo.</p>
<p>„Už je tam,“ dodal. „To je jen tím, že není tam, kde by měla být.“</p>
<p>Grimma přešla po umaštěné podlaze kabiny. Hloučky nomů postávaly kolem a vyčkávaly. Stovky jich svíraly provazy přivázané k velkému volantu nad nimi. Další týmy stály u pedálů s kusy překližky jako beranidly.</p>
<p>„Jenom malé zdržení,“ řekla. „Zmizela všechna elektřina.“</p>
<p>Nomové byli všude. Za Velké Jízdy měli pro sebe celou korbu nákladního auta. Ale Jekubova kabina byla menší, a tak se poskládali, kde se dalo.</p>
<p>Pěkně otrhaná banda, pomyslela si Grimma. A byla to pravda. I za nečekaného úprku z Obchoďáku si nomové mohli odnést celkem hodně věcí. A byli baculatí a dobře oblečení.</p>
<p>Teď byli hubenější, slabší, mnohem špinavější a všechno, co si vezli s sebou, byl otrhaný a umouněný oděv. I knihy tu nechali. Tucet knih zabíral prostor jako tři tucty nomů a zatímco si Grimma osobně myslela, že některé knihy jsou užitečnější než mnohý nom, přijala Dorcasův slib, že se jednoho dne vrátí a pokusí se je vytáhnout z úkrytu pod podlahou.</p>
<p>Inu, přemítala Grimma. Snažili jsme se. Opravdu jsme vynaložili mnoho úsilí. Přišli jsme do lomu, abychom se tu zakopali, starali se o sebe, žili spořádaně. A neuspěli jsme. Mysleli jsme, že všechno, co musíme udělat, je přinést si z Obchoďáku ty správné věci, ale také jsme si přinesli spoustu špatných. Tentokrát budeme muset odejít pryč, co nejdál od lidí a já si vlastně myslím, že nikde to nebude dost daleko.</p>
<p>Vylezla na vratkou řídící plošinu, kterou zhotovili tak, že přes kabinu upevnili prkno. I na něm stáli nomové. Vyčkávavě ji pozorovali.</p>
<p>Řídit Jekuba by aspoň mělo být snazší. Vůdcové týmu na kontrolkách budou na Grimmu vidět, takže se nebude muset babrat se semaforem a provázky, jako to dělali, když odjížděli z Obchoďáku. A spousta nomů už to taky někdy dělala…</p>
<p>Slyšela Dorcase volat: „Zkuste to teď!“</p>
<p>Ozvalo se cvaknutí. Ozvalo se zavrčení. Potom Jekub zařval.</p>
<p>Zvuk se valil prostorem kůlny. Byl tak silný a tak hluboký, že to vůbec nebyl opravdový zvuk, jenom cosi, co obrátilo vzduch v něco tvrdého a pak vás s tím praštilo. Nomové sebou plácli na zachvívající se podlahu kabiny.</p>
<p>Grimma si zacpávala uši a viděla, jak Dorcas křižuje po podlaze a mává rukama. Tým u pedálu plynu na něj udělal grimasu „To jako my?“ a pustil pedál.</p>
<p>Zvuk odumřel na temné dunění <emphasis>mummummummum, </emphasis>které přesto roztřásalo kosti. Dorcas chvátal zpátky a se spoustou oddychových zastávek vyšplhal na prkno. Když se tam dostal, sedl si a třel si obočí.</p>
<p>„Na takovéhle věci jsem já už moc starý,“ hekal. „Když nom dospěje do určitého věku, je na čase přestat krást obří dopravní prostředky. To je známý fakt. Nicméně. Elegantně běží naprázdno. Mohla bys nás stejně tak dopravit ven.“</p>
<p>„Cože, úplně sama?“ zděsila se Grimma.</p>
<p>„Ano. Proč ne?“</p>
<p>„To je tak, no, myslela jsem, že Sacco nebo někdo bude tady nahoře.“ Doufala jsem, že řídit bude nějaký mužský, pomyslela si.</p>
<p>„To by se jim <emphasis>líbilo,</emphasis>“ řekl Dorcas. „To oni by <emphasis>rádi. </emphasis>A my bychom to tady všechno projeli křížem krážem, o tom nepochybuju, a oni by řvali ,jupí!‘ a kdoví co ještě. Ne. Chci pěkně poklidně přejet ta pole, srdečné díky. Přeju si hladké přistání.“</p>
<p>Nahnul se dolů.</p>
<p>„Všichni tam dole připraveni?“ zařval.</p>
<p>Ozvalo se sborové nervózní „ano“, tu a tam i trochu rozjásané.</p>
<p>„To bych rád věděl, jestli je skutečně dobrý nápad svěřit Saccovi plynový pedál,“ uvažoval Dorcas. Napřímil se. „É. Nemáš strach, že ne?“ povzbuzoval ji.</p>
<p>Grimma pohrdavě zasupěla. „Co? Já? Ne. To se ví, že ne. To není,“ dodala, „žádný problém.“</p>
<p>„<emphasis>Ó - Kej,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>pravil. „Tak jedem.“</p>
<p>Až na temné hučení motoru bylo ticho.</p>
<p>Grimma mlčela.</p>
<p>Kdyby tu byl Masklin, uvažovala, svedl by to líp než já. Už se o něm nikdo ani nezmíní. Ani o Angalovi. Nebo o Gurderovi. Neradi na ně myslí. Musí to být něco, čemu se nomové naučili před staletími, v tomto místě plném lišek a uhánějících věcí a stovek hnusných způsobů, jak umřít. Když se někteří ztratí, musíte na ně přestat myslet, musíte si je vyhnat z hlavy. Ale já na něj myslím pořád.</p>
<p>Jenom jsem si vedla svou o těch žábách v květech a vůbec jsem nepomyslela na jeho sny.</p>
<p>Dorcas jí něžně položil paži kolem ramen. Celá se chvěla.</p>
<p>„Měli jsme vyslat pár lidí k letišti,“ zamumlala. „Tak bychom ukázali, že máme starost, a -“</p>
<p>„Neměli jsme čas a neměli jsme lidi,“ řekl Dorcas tiše. „Až se vrátí, můžeme mu to vysvětlit. Určitě to pochopí.“</p>
<p>„Ano,“ zašeptala.</p>
<p>„A teď,“ řekl Dorcas a ustoupil dozadu, „jedem!“</p>
<p>Grimma se zhluboka nadechla.</p>
<p>„Rychlost jedna,“ zakřičela, „vééélmipomalu vpřed.“</p>
<p>Skupinky nomů se posunovaly po plošině. Lehké zachvění, a hluk motoru ustal. Jekub se zakolébal kupředu a zastavil se. Motor zakašlal a zhasl.</p>
<p>Dorcas si zamyšleně prohlížel nehty.</p>
<p>„Ruční brzda, ruční brzda, ruční brzda,“ hučel si tiše.</p>
<p>Grimma na něj vrhla pohled a přiložila dlaně k ústům. „Uvolnit ruční brzdu!“ křikla. „Správně! <emphasis>A teď</emphasis> zařadit tu jedničku a velmi pomalu kupředu!“</p>
<p>Ozvalo se cvaknutí, a ticho.</p>
<p>„Nastartovatnastartovatnastartovat,“ hučel Dorcas a kolébal se na patách vpřed a vzad.</p>
<p>„Vraťte všechno, jak bylo, a nastartujte motor,“ zaječela Grimma.</p>
<p>Nooty, odpovědná za tým u ruční brzdy, zavolala: „Chceš zabrzdit nebo ne, šéfko?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Neřekla jsi nám, co máme dělat s ruční brzdou, šéfko,“ vyzvídal Sacco. Jeho nomové se začali pochechtávat.</p>
<p>Grimma mu zahrozila. „Poslyš,“ ňafla, „jestli na tebe půjdu dolů a povím ti, co máte dělat s ruční brzdou, bude vás to všechny <emphasis>náramně mrzet, </emphasis>jasný? Teď nechtě toho chichotání a <emphasis>ať se to pohne! Rychle!</emphasis>“</p>
<p>Ozvalo se cvaknutí. Jekub opět zařval a dal se do pohybu. Nad nomy se vzneslo volání slávy.</p>
<p>„Správně,“ řekla Grimma. „To už je lepší.“</p>
<p>„Dveře, dveře, dveře, neotevřeli jsme dvé-éře,“ hučel Dorcas.</p>
<p>„Toť se rozumí, že jsme dveře neotevřeli,“ řekla Grimma, když rypadlo nabíralo rychlost. „Nač potřebujeme otevírat dveře? Tohle je Jekub!“</p><empty-line /><p>14</p>
<p><emphasis>V.</emphasis> <emphasis>Není nic, což by nám mohlo státi </emphasis>v <emphasis>cestě, neboť toto jest</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Jekub, kterýž vysmívá se závorám, a praví brm-brm..</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Knihy Nom, Jekub, kap. 3, verš V</emphasis></p>
<p>Ta kůlna byla velmi stará. Byla velmi zrezivělá. Byla to kůlna, kterou otřásaly vichřice. Jedinou věc měla jakžtakž novou, a tou byl visací zámek na vratech, do nichž Jekub najel rychlostí asi šest mil za hodinu. Vratká budova zazvonila jako gong, opustila své základy a sunula se do půli kamenolomu, než se zřítila ve spršce rzi a oblacích prachu. Jekub vyrazil jako rozhněvané kuře z velmi starého vejce a potom se zastavil.</p>
<p>Grimma se sbírala z prkna a začala se nervózně čistit od kousků rzi.</p>
<p>„Zastavili jsme se,“ oznámila nejistě a v uších jí ještě zvonilo. „Proč stojíme, Dorcasi?“</p>
<p>Ten se ani neobtěžoval vstát. Úder, kterým Jekub zasáhl dveře, mu vyrazil všechen dech.</p>
<p>„Já myslím,“ uvažoval, „že to s každým asi trochu šmejklo. Proč jste chtěli jet tak rychle?“</p>
<p>„Pardon!“ volal nahoru Sacco. „Maličké nedorozumění, myslím!“</p>
<p>Grimma se vzpamatovala. „No, ale každopádně jsem nás dostala ven. Už jsem tomu přišla na kloub. Teď se… teď se… teď se…“</p>
<p>Dorcas slyšel, jak její hlas slábne. Vzhlédl. Před lomem parkovalo nákladní auto. A tři lidé běželi k Jekubovi velkými plavnými skoky.</p>
<p>„A hrome,“ pronesl.</p>
<p>„Copak nečetli můj vzkaz?“ podivovala se Grimma nahlas.</p>
<p>„Obávám se, že četli,“ řekl Dorcas. „Tak teď bychom neměli propadnout panice. Máme na vybranou. Můžeme buď -“</p>
<p>„Vyrazit kupředu,“ vybafla Grimma. „Hned teď!“</p>
<p>„Ne, ne,“ protestoval Dorcas chabě, „to jsem nechtěl navrhnout…“</p>
<p>„Zařaďte jedničku!“ velela Grimma. „A pořádně sešlápnout plyn!“</p>
<p>„Ne, to přece nechceš,“ zamumlal Dorcas.</p>
<p>„Tak podívej se,“ zarazila ho Grimma. „Já jsem je varovala! Umějí číst? Víme, že umějí! Jestli jsou doopravdy inteligentní, tak jsou inteligentní natolik, aby vše pochopili!“</p>
<p>Jekub nabral rychlost.</p>
<p>„Tohle nesmíš udělat,“ naléhal Dorcas. „Vždycky jsme se lidem vyhýbali!“</p>
<p>„Oni se nám nevyhýbají!“ křičela Grimma.</p>
<p>„Ale –“</p>
<p>„Zbořili Obchoďák, snažili se nám zabránit v útěku, teď nám berou náš lom a <emphasis>ani nevědí, co jsme zač!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>štěkala Grimma. „Vzpomínáš si na to oddělení pro zahrádkáře v Obchoďáku? Na ty ohavné okrasné sochy do zahrádek? Ták, teď jim předvedu, kdo jsou <emphasis>skuteční </emphasis>nomové…“</p>
<p>„Lidi nemůžeš porazit!“ překřikoval Dorcas řev motoru. „Jsou moc velcí! A ty jsi moc malá!“</p>
<p>„Můžou být velcí,“ řekla rozhodně Grimma, „a já jsem možná malá. Ale já mám v moci obří stroj. <emphasis>Se zubama.</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Naklonila se přes prkno. „Všichni tam dole, držte se,“ zavolala. „Možná to bude drsné.“</p>
<p>Oněm velkým pomalým stvořením venku už svitlo, že něco není v pořádku. Zarazila svůj těžkopádný útok a velmi pomalu se snažila uskočit stranou. Dvěma se podařilo skočit do prázdné kanceláře, když Jekub uháněl kolem.</p>
<p>„Aha,“ řekla Grimma. „Myslí si, že jsme hloupí. Zatočit vlevo. Víc. Ještě. Stop! Ták, dobře.“ Zamnula si ruce.</p>
<p>„Co chceš dělat?“ zašeptal zděšený Dorcas.</p>
<p>Grimma se naklonila přes prkno.</p>
<p>„Sacco, vidíš tamty další páky?“</p>
<p>V zaprášených oknech se objevily bledé kulaté hroudy lidských obličejů.</p>
<p>Jekub stál dvacet stop od nich a lehce se chvěl v oparu časného rána. Potom zařval motor. Velká přední lžíce se zvedla, zachytila odlesk slunečního světla…</p>
<p>Jekub se nahnul vpřed, poskakoval a nabral jednu stěnu kůlny, jako když se odtrhne víčko plechovky. Ostatní stěny a střecha se zlehka snesly jako domeček z karet, když cvrnknete do pikového esa.</p>
<p>Lžíce se sunula ve velkém oblouku, takže když se ti dva lidé vyškrábali z trosek, byla první věcí, kterou uviděli. Zachvívala se, s velkou kovovou tlamou připravenou kousnout.</p>
<p>Utíkali.</p>
<p>Utíkali skoro tak rychle jako nomové.</p>
<p>„Tohle se mi vždycky chtělo udělat,“ řekla Grimma spokojeně. „Tak, kam zmizel ten další člověk?“</p>
<p>„Zpátky k autu, myslím,“ řekl Dorcas.</p>
<p>„Fajn,“ prohodila Grimma. „Hodně doprava, Sacco. Stát! Teď pomalu kupředu.“</p>
<p>„Nemůžeme už s tímhle jaksi přestat a jenom odjet? Prosím,“ žadonil Dorcas.</p>
<p>„Jejich náklaďák nám stojí v cestě,“ řekla Grimma celkem rozumně. „Zastavili rovnou v bráně.“</p>
<p>„Tak to jsme v pasti,“ usoudil Dorcas.</p>
<p>Grimma se zasmála. Nebyl to moc pobavený smích. Dorcasovi těch lidí přišlo náhle líto, skoro tolik jako sama sebe.</p>
<p>Lidé musí mít podobné myšlenky, pokud vůbec nějaké mají. Viděl jejich bledé obličeje, jak pozorují Jekuba, valícího se k nim.</p>
<p>Nejde jim na rozum, proč uvnitř není vidět člověka, pomyslel si. Nedokáží to pochopit. Koukejme se na tu mašinu, ona se hýbe sama od sebe. Tak trochu hádanka, pro lidi.</p>
<p>Ale přece jen dospěli k nějakému závěru. Zpozoroval, jak se oboje dveře nákladního auta rozlétly a lidé vyskákali, právě když Jekub -</p>
<p>Ozvalo se skřípění a vůz sebou škubl, když do něj Jekub narazil. Boulovatá kola se chviličku točila naprázdno a nákladní vůz se potom převrátil. Vyvalila se mračna prachu.</p>
<p>„To máte za Nisodema,“ křikla Grimma.</p>
<p>„Myslel jsem, že ho nemáš ráda,“ namítl Dorcas.</p>
<p>„To jsem neměla, ale byl to nom.“</p>
<p>Dorcas přikývl. Všichni jsou nomové, když se to vezme kolem a kolem. Bylo to jako upamatovat se, na čí straně stojíte.</p>
<p>„Smím ti navrhnout, abys přeřadila rychlost?“ zeptal se tiše.</p>
<p>„Proč? Co je na téhle špatného?“</p>
<p>„Lepší se ti to bude postrkovat, když snížíš rychlost. Věř mi.“</p>
<p>Lidé zírali. <emphasis>Zírali, </emphasis>protože stroj pohybující se sám od sebe je něco, na co zíráte, i když jste zrovna museli vylézt na strom nebo se schovat za živý plot.</p>
<p>Viděli, jak si Jekub couvnul, s řevem přeřadil a znovu zaútočil na nákladní auto. Okna se roztříštila.</p>
<p>Dorcas z toho byl opravdu nešťastný.</p>
<p>„Ty ten náklaďák zabiješ,“ naříkal.</p>
<p>„Neblázni,“ odpověděla Grimma. „Je to stroj. Jenom kov.“</p>
<p>„Ano, ale někdo ho udělal,“ řekl Dorcas. „Vyrobit ho musí být hodně obtížné. Nesnáším ničení věcí, které je těžké udělat.“</p>
<p>„Přejeli Nisodema,“ pravila Grimma. „A když jsme bydlívali v té díře, auta drtila nomy v jednom kuse.“</p>
<p>„Ano, ale stvořit nomy není těžké,“ namítl Dorcas. „Potřebuješ k tomu jenom jiné nomy.“</p>
<p>„Ty jsi prostě cvok.“</p>
<p>Jekub znovu udeřil. Jeden z reflektorů vybuchl. Dorcas sebou trhl.</p>
<p>Potom nákladní auto přestalo vzdorovat. Teď se z něj valil dým, jak se palivo vylilo na horký kov. Jekub zacouval a hřměl si to kolem. Nomové už ho opravdu ovládali.</p>
<p>„Tak,“ řekla Grimma „Přímo vpřed.“ Šťouchla do Dorcase. „Teď pojedeme hledat tu stodolu, ne?“</p>
<p>„Jeď jenom po cestě a já myslím, že tam někde je cesta do polí,“ zamumlal Dorcas. „Byla tam skutečná branka,“ dodal. „Počítám, že by bylo příliš žádat tě, abychom ji nejprve otevřeli.“</p>
<p>Nákladní auto za nimi začalo hořet. Nijak dramaticky, ale jaksi profesionálně, jako by hodlalo hořet celý den. Dorcas viděl, jak si jeden člověk svlékl kabát a marně jím plácal do ohně. Celkem ho to mrzelo.</p>
<p>Jekub se bez překážek valil cestou dolů. Několik nomů si začalo při lopotě nad lany zpívat.</p>
<p>„Tak co,“ zeptala se Grimma, „kde je ta branka? Říkal jsi brankou a přes pole a -“</p>
<p>„Zrovna než dojedeš k tomu autu s blikajícími světly na střeše,“ řekl Dorcas zvolna. „K tomu, co zrovna přijíždí.“</p>
<p>Dívali se na něj.</p>
<p>„Auta se světlem na střeše znamenají špatné zprávy,“ prohodila Grimma.</p>
<p>„To ses trefila,“ souhlasil Dorcas. „Často bývají plná lidí, kteří se velmi vážně chtějí dovědět, co se děje. Dole na trati jich bylo plno.“</p>
<p>Grimma si prohlížela živý plot.</p>
<p>„Tudy vede ta cesta do pole, ne?“ zeptala se.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Grimma se naklonila dolů.</p>
<p>„Zpomalit a prudce zabočit vpravo,“ přikázala.</p>
<p>Týmy se vrhly do práce. Sacco dokonce bez připomenutí přeřadil rychlost. Nomové otáčeli volantem a viseli na něm jako pavouci.</p>
<p>Vjezd <emphasis>měl </emphasis>branku. Ale byla stará a ke kůlu byla přivázaná starým provazem, správně po venkovsku. Nezadržela by nic velmi odhodlaného a proti Jekubovi neměla šanci.</p>
<p>Dorcas se znovu zachvěl. Nesnášel pohled na rozbíjení věcí.</p>
<p>Na poli za brankou byla hnědá oranice. Nomové jí říkali vlnitá hlína, podle vlnité lepenky, kterou občas vídali v Zásilkovém oddělení Obchoďáku. Mezi brázdami ležel sníh. Velká kola z něj vytvářela bláto.</p>
<p>Dorcas tak trochu očekával, že je auto bude následovat. Namísto toho se zastavilo a vystoupili z něj dva lidé v tmavomodrých oděvech a dali se do běhu po poli. Lidé se nedají zastavit, pomyslel si Dorcas mrzutě. Jsou jako to počasí.</p>
<p>Pole vedlo kolem lomu mírně do kopce. Jekubův motor temně hučel.</p>
<p>Před nimi se objevila drátěná hradba a za ní louka. Drát se s lupnutím přetrhl. Dorcas viděl, jak se drát stočil, a byl zvědav, jestli mu Grimma dovolí zastavit, aby si kousek vzal. S drátem jste na tom vždycky líp.</p>
<p>Lidé je stále pronásledovali. Koutkem oka, protože tady shora byl vcelku dobrý výhled ven, zahlédl Dorcas v dálce na hlavní silnici blikající světla.</p>
<p>Ukázal je Grimmě.</p>
<p>„Já vím,“ řekla. „Už jsem si jich všimla. Ale co jiného jsme mohli dělat?“ dodala zoufale. „Odtáhnout a žít mezi květinkami jako hodní roztomilí <emphasis>skřítkové?</emphasis>“</p>
<p>„To nevím,“ odvětil Dorcas unaveně. „Já už si nejsem ničím jistý.“</p>
<p>Protrhli další drátěnou hradbu. Tady nahoře byla tráva kratší a půda se vlnila -</p>
<p>A pak nebylo nic než obloha a Jekub, řítící se vzhůru, když jeho kola přeskočila pole na vrcholku kopce.</p>
<p>Dorcas nikdy tolik oblohy neviděl. Nebylo kolem nich nic, jenom trochu křoví v dálce. A bylo ticho. Tedy ne naprosté ticho, protože Jekub řval. Ale vyhlíželo to jako místo, kde <emphasis>by bylo </emphasis>ticho, kdyby tudy neburácelo rypadlo plné zoufalých nomů.</p>
<p>Poblázněné ovce jim utíkaly <emphasis>z </emphasis>cesty.</p>
<p>„Tam nahoře je ta stodola, to kamenné stavení na obz -“ začala Grimma. Potom řekla: „Jsi v pořádku, Dorcasi?“</p>
<p>„Když nechám oči zavřené,“ zašeptal.</p>
<p>„Vypadáš hrozně.“</p>
<p>„<emphasis>Cítím </emphasis>se ještě hůř.“</p>
<p>„Ale venku už jsi byl.“</p>
<p>„Grimmo, jsme na tom nejvyšším místě, co existuje! Celé míle nebo jak se tomu říká není nic výš než my! Jestli otevřu oči, spadnu do oblohy!“</p>
<p>Grimma se naklonila ke zpoceným řidičům.</p>
<p>„Maličko vpravo!“ zavolala. „To je ono! A teď jak nejrychleji to půjde!“</p>
<p>„Drž se Jekuba!“ volala na Dorcase, jak vzrůstal hluk motoru. „Však víš, že <emphasis>on </emphasis>dovede létat!“</p>
<p>Stroj nadskakoval na kamenité cestě, která se táhla přibližně ve směru vzdálené stodoly. Dorcas se odvážil otevřít jedno oko. U stodoly nikdy nebyl. Jestlipak někdo ví určitě, že je tam jídlo, nebo to jsou jenom dohady? Snad tam aspoň bude teplo…</p>
<p>Ale nedaleko ní se objevilo blikající světlo a blížilo se k nim.</p>
<p>„Proč nám nedají <emphasis>pokoj?“ </emphasis>zvolala Grimma. „Stát!“</p>
<p>Jekub se zastavil. Motor předl v mrazivém vzduchu.</p>
<p>„Tohle určitě vede dolů k cestě,“ řekl Dorcas.</p>
<p>„Nemůžem jet zpátky,“ pronesla Grimma.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ani kupředu.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Grimma bubnovala prsty na Jekubův kov.</p>
<p>„Máš nějaký jiný návrh?“</p>
<p>„Mohli bychom to zkusit přes pole,“ řekl Dorcas.</p>
<p>„Kam se dostaneme?“ zeptala se Grimma věcně.</p>
<p>„Pryč odsud, pro začátek.“</p>
<p>„Ale to bychom nevěděli, kam jedeme,“ řekla Grimma.</p>
<p>Dorcas pokrčil rameny. „Buď tohle nebo lakování květinek.“</p>
<p>Grimma se pokusila o úsměv.</p>
<p>„Ta křidélka by mi nepadla,“ utrousila.</p>
<p>„Co je to tam nahoře?“ zaječel Sacco.</p>
<p>„Měli bychom to lidem říct,“ zašeptala Grimma. „Každý myslí, že jedeme do té stodoly -“</p>
<p>Rozhlédla se. Auto se přiblížilo, házelo sebou ztěžka po hrbolatých kolejích cesty. Z druhé strany přibíhali ti dva lidé. „Copak toho nikdy nenechají?“ ptala se sama sebe.</p>
<p>Naklonila se přes okraj prkna.</p>
<p>„Trochu vlevo, Sacco. A pak jeď klidně dál.“</p>
<p>Jekub se vykolébal z vyježděných kolejí a valil se po ledové trávě. V dálce se rýsovala další drátěná hradba a dalších pár ovcí.</p>
<p>Nevíme, kam jedeme, pomyslela si. Jediná důležitá věc je jet dál. Masklin měl pravdu. Tohle není náš svět.</p>
<p>„Možná jsme s lidmi měli promluvit,“ řekla nahlas.</p>
<p>„Ne, měla jsi pravdu,“ řekl Dorcas. „V tomto světě patří všechno lidem a my bychom jim taky patřili. Nezbylo by nám místo, kde bychom byli <emphasis>sami sebou.</emphasis>“</p>
<p>Ohrada se přiblížila. Na druhé straně byla cesta. Ne jen vyježděné koleje, ale pořádná cesta s černým asfaltovým povrchem.</p>
<p>„Vpravo nebo vlevo?“ zeptala se ho Grimma, „Co myslíš?“</p>
<p>„To je jedno,“ prohodil Dorcas, když protrhli plot.</p>
<p>„Tak to zkusíme vlevo,“ řekla. „Zpomalit, Sacco! Trošku vlevo. Ještě. Ještě. Drž se kurzu. Ale ne!“</p>
<p>V dálce se objevilo další auto. Na střeše mu blikalo modré světlo.</p>
<p>Dorcas se odvážil ohlédnout.</p>
<p>Bylo tam další blikající světlo.</p>
<p>„Ne,“ řekl.</p>
<p>„Co?“ zeptala se Grimma.</p>
<p>„Před malou chvilkou jsi se ptala, jestli toho lidé někdy nechají. Jak vidíš, nenechají.“</p>
<p>„Stát,“ zavelela Grimma.</p>
<p>Nomové poslušně klusali po Jekubově podlaze. Stroj se zase pomalu zastavil, motor běžel dál.</p>
<p>„Tak je to,“ řekl Dorcas.</p>
<p>„Už jsme u stodoly?“ zavolal nahoru nějaký nom.</p>
<p>„Ne,“ řekla Grimma. „Ještě ne. Ale už jsme blízko.“</p>
<p>Dorcas se zašklebil.</p>
<p>„Taky bychom se s tím mohli smířit,“ promluvil. „Skončíš s mávátkem s hvězdičkou v ruce. Jenom doufám, že mě nebudou nutit spravovat jim boty.“</p>
<p>Grimma se tvářila zamyšleně. „Kdybychom najeli naplno do toho auta, co jede k nám -“ začala.</p>
<p>„Ne,“ přerušil ji Dorcas rozhodně. „To by opravdu nic nevyřešilo.“</p>
<p>„Cítila bych se o moc líp,“ řekla Grimma.</p>
<p>Rozhlížela se po polích.</p>
<p>„Proč je taková tma?“ ptala se. „Přece jsme nemohli prchat celý den. Když jsme vyrazili, bylo časné ráno.“</p>
<p>„Copak čas neutíká, když se dobře bavíš?“ pravil pochmurně Dorcas. „A mléko nemám zrovna moc rád. Nebude mi vadit dělat za ně domácí práce, hlavně když <emphasis>nebudu muset </emphasis>pít mléko, ale -“</p>
<p>„Tak se koukni, prosím tě!“</p>
<p>Tma se šířila po poli.</p>
<p>„To by mohlo být <emphasis>zatemnění </emphasis>Slunce,“ řekl Dorcas. „Četl jsem o tom, všechno se zatemní, když Slunce překryje Měsíc. A možná že naopak,“ zapochyboval.</p>
<p>Automobil před nimi s jekotem přibrzdil, narazil zezadu do kamenné zdi a zastavil se.</p>
<p>Polem podél cesty prchaly ovce. Nebylo to způsobeno běžnou ovčí panikou. Měly hlavy u země a cválaly s jediným úmyslem v hlavě. Byly to ovce, které se rozhodly, že tohle není pravá chvíle na plýtvání energií na panikařeni, když se jí dá využít k tryskovému úprku.</p>
<p>Vzduch plnilo nějaké hlasité a nepříjemné hučení.</p>
<p>„No ne,“ řekl Dorcas chabě. „Je to pěkná hrůza, to <emphasis>zatemnění.</emphasis>“ Dole nomové propadali panice. Nebyli ovce, každý nom dovedl myslet sám za sebe, a když začnete důkladně přemýšlet o náhlé tmě a tajemném hukotu, vypadá panika jako logický nápad.</p>
<p>Na Jekubově otlučeném nátěru praskaly tenké linie svíjejících se plaménků. Dorcas cítil, jak mu vstávají vlasy.</p>
<p>Grimma upírala oči vzhůru.</p>
<p>Obloha byla naprosto černá.</p>
<p>„To… je… v pohodě,“ koktala pomalu. „Víš ty co, já myslím, že je to v pohodě!“</p>
<p>Dorcas si prohlížel ruce. Na konečcích prstů mu praskaly žlutomodré jiskřičky.</p>
<p>„Jo, to jo?“ bylo všechno, co ho napadlo.</p>
<p>„To není noc, to je stín. Nad námi pluje něco obrovského.“</p>
<p>„A to je lepší než noc, jo?“ zeptal se Dorcas.</p>
<p>„To si myslím. Pojď, jdeme dolů.“</p>
<p>Slezla po laně na Jekubovu podlahu. Usmívala se jako šílená. Bylo to skoro stejně děsivé jako všechno ostatní dohromady. Nebyli zvyklí, že by se Grimma usmívala.</p>
<p>„Podej mi ruku,“ řekla. „Musíme slézt. Tak bude vědět jistě, že to jsme my.“</p>
<p>Pozorovali s úžasem, jak zápasí s prknem.</p>
<p>„No <emphasis>tak,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>opakovala. „Nemůžete mi pomoct?“</p>
<p>Šli. Někdy, když jste úplně popletení, poslechnete kohokoliv, kdo má na mysli nějaký cíl. Popadli prkno a sunuli ho ven z kabiny až se naklonilo a zhouplo se na zem.</p>
<p>Aspoň tady teď nebylo tolik oblohy. Modrá zůstávala jenom tenká čára na okraji husté tmy.</p>
<p>Ne úplné tmy. Když si na ni Dorcasovy oči zvykly, dokázal rozeznat čtverce, obdélníky a kruhy.</p>
<p>Nomové cupitali dolů po prkně a motali se po cestě, nerozhodní, zda utéct nebo zůstat.</p>
<p>Jeden z tmavých čtverců ve stínu nad nimi se posunul. Ozvalo se cvaknutí a potom se dolů velmi lehce snesl obdélník tmy, jako výtah bez kabelů, a měkce přistál na cestě. Byl docela veliký.</p>
<p>Něco na něm bylo. Něco v hrnci. Něco červeného a žlutého a zeleného.</p>
<p>Nomové natáhli krky, aby viděli, co to je.</p><empty-line /><p>15</p>
<p><emphasis>I.</emphasis> <emphasis>Takto skončilo putováni Jekubovo, a nomové prchali, aniž se ohlédli zpět.</emphasis></p>
<p><emphasis>Z Knihy Nom, Cizokrajné žáby, kap. 1, verš I</emphasis></p>
<p>Dorcas neohrabaně sešplhal na umaštěnou Jekubovu palubu. Byla teď prázdná, až na kousky provazů a dřeva, kterých nomové použili.</p>
<p>Odhodili ty věci jako staré krámy, pomyslel si a naslouchal vzdálenému repetění nomů. To není pěkné, zanechat tu odpadky. Chudák starý Jekub si zaslouží víc než tohle.</p>
<p>Venku panovalo jakési vzrušení, ale on si ho moc nevšímal.</p>
<p>Bloumal chvilku kolem, snažil se smotat provazy a shrnout dřevo na úhledné hromádky. Vytahoval dráty, které umožnily Jekubovi ochutnat elektřinu. Spustil se na všechny čtyři a pokoušel se odstranit blátivé šlépěje.</p>
<p>Jekub vydával zvuky, třebaže motor stál. Drobná třesknutí a zasyčení a příležitostná cvaknutí.</p>
<p>Dorcas se posadil a opřel se o žlutý kov. Nevěděl, co se to děje. Bylo to tak vzdálené všemu, co kdy viděl, že mu jeho mozek nedovolil se tím znepokojovat.</p>
<p>Snad je to prostě další stroj, pomyslel si unaveně. Najednou se snesl nějaký stroj na výrobu noci.</p>
<p>Natáhl ruku a poplácal Jekuba.</p>
<p>„Dobrá práce,“ řekl.</p>
<p>Sacco a Nooty ho našli sedět s hlavou opřenou o stěnu kabiny, jak upíral prázdný pohled na svoje nohy.</p>
<p>„Všichni tě hledají!“ volal Sacco. „Je to jako éroplán bez křídel! Jen si tak pluje vzduchem! Tak nám musíš jít povědět, čím létá… Jářku, je ti dobře?“</p>
<p>„Hm?“</p>
<p>„Jsi v pořádku?“ ptala se Nooty. „Vypadáš nějak divně.“</p>
<p>Dorcas pomalu pokýval hlavou. „Jenom poněkud nepotřebný,“ broukl.</p>
<p>„Ano, ale, víš, my tě potřebujeme,“ naléhal Sacco.</p>
<p>Dorcas zabručel a nechal si pomoci na nohy. Naposledy se rozhlédl po kabině.</p>
<p>„Ono to vážně jelo, co?“ řekl. „Vážně to moc dobře jelo. Když se všechno uváží. Na svůj věk.“</p>
<p>Pokusil se zvesela podívat na Sacca.</p>
<p>„O čem to mluvíš?“ nechápal Sacco.</p>
<p>„Celou tu dobu v té kůlně. Možná ode dne stvoření světa. A já jsem ho jenom promazal a dodal mu palivo a on se vydal na cestu,“ mumlal Dorcas.</p>
<p>„Ten stroj? No jo. Dobrá práce,“ pravil Sacco.</p>
<p>„Ale -“ Nooty ukázala nahoru.</p>
<p>Dorcas pokrčil rameny.</p>
<p>„No, to mi starost nedělá. To je nejspíš Masklinovo dílo. Dokonale jednoduché vysvětlení. Grimma má pravdu. To je patrně ta létající věc, pro kterou se vydal.“</p>
<p>„Ale něco z toho vylezlo!“ řekla Nooty.</p>
<p>„Snad nechceš říct, že Masklin?“</p>
<p>„Je to nějaká rostlina!“</p>
<p>Dorcas si vzdychl. Vždycky pěkně jedno po druhém. Znovu popleskal Jekuba.</p>
<p>„No, to<emphasis> jsem </emphasis>zvědav,“ řekl.</p>
<p>Napřímil se a obrátil se k ostatním. „Tak jo,“ souhlasil, „ukažte mi to.“</p>
<p>Byl to nějaký kovový kbelík uprostřed té létající plošiny. Nomové se tlačili a pokoušeli se vylézt jeden druhému na ramena, aby se podívali, ale nikdo z nich nevěděl, co to je, kromě Grimmy, která se na to dívala se zvláštním poklidným úsměvem na tváři.</p>
<p>Byla to větev nějakého stromu. Na té větvi byl květ velikosti džberu.</p>
<p>Když jste vyšplhali dostatečně vysoko, mohli jste vidět, že uvnitř květu, mezi lesklými okvětními plátky, se skrývá jezírko. A z hlubin toho jezírka zíraly vzhůru na nomy malé žluté žabky.</p>
<p>„Ty víš, co to je?“ zeptal se Sacco.</p>
<p>Dorcas se usmál. Masklin přišel na to, že poslat dívce květiny je docela dobrý nápad. „Myslím, že všechno je v pořádku.“ Podíval se na Grimmu.</p>
<p>„Ano, ale <emphasis>co </emphasis>je to?“</p>
<p>„Mám dojem, vzpomínám si, že se jí říká bromeliovitá,“ vysvětloval Dorcas. „Roste strašně daleko ve vlhkých pralesích na vrcholcích velmi vysokých stromů, a malé žabky v ní stráví celý život. Celý život v jednom květu. Představte si to. Grimma kdysi řekla, že si myslí, že to je ta nejúžasnější věc na světě.“</p>
<p>Sacco se zamyšleně kousal do rtu.</p>
<p>„No, taková elektřina,“ řekl. „Elektřina je absolutně úžasná.“</p>
<p>„Nebo hydraulika,“ přidala se Nooty a vzala ho za ruku. „Povídal jsi mi, že hydraulika je absolutně fascinující.“</p>
<p>„Masklin ji určitě utrhl pro ni,“ řekl Dorcas. „Náramně realistický mládenec, ten kluk. Velmi živá představivost.“</p>
<p>Díval se z květu na Jekuba, který teď pod hučícím stínem lodi vypadal malý a stařičký.</p>
<p>A náhle pocítil ohromnou radost. Stále byl tak unavený, že by usnul vstoje, ale cítil, že hlavou mu víří myšlenky. Samosebou to byla spousta otázek, ale právě teď na odpovědích nezáleželo; stačilo radovat se z otázek a vědět, že svět je plný úžasných věcí, a že on sám není žába.</p>
<p>Nebo že je aspoň nějaký postarší žabák, jehož zajímá, jak květy rostou a jestli se můžete dostat na další květy, když dostatečně daleko skočíte.</p>
<p>A pak, jakmile se z květu dostanete a pociťujete hrdost sami nad sebou, rozhlédnete se po novém, velkém široširém světě kolem sebe.</p>
<p>A nakonec si všimnete, že kolem obzoru má ten svět okvětní lístky.</p>
<p>Dorcas se zasmál.</p>
<p>„Strašně rád bych věděl,“ řekl, „co Masklin dělal těch posledních pár týdnů…“</p><empty-line /><p><strong>Terry Pratchett a trilogie o nomech</strong></p>
<p>Anglický spisovatel Terry Pratchett (1948) patří dnes mezi nejznámější autory SF. Jeho románový cyklus Úžasná Zeměplocha si v osmdesátých letech podmanil čtenáře stejně, jako bájný svět J. R. R. Tolkiena. Pratchettův zábavný styl vyprávění o světě bez násilí a krveprolití vynesl jeho knihy do čela bestsellerových žebříčků.</p>
<p>Půvabná trilogie Truckers, Diggers, Wings, jejíž první dva díly vydalo pod názvy Velká Jízda a Velký Boj nakladatelství Magnet-Press, je Pratchettovou druhou prací, věnovanou především mladším čtenářům. Maličkým nomům, vesmírným trosečníkům na planetě Zemi, se podařilo opustit obchodní dům a usídlit se v kamenolomu. Jejich hledání domova však stále není u konce …</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
<p><strong>VYPRÁVĚNÍ</strong><strong> O NOMECH</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>VELKÝ BOJ</strong></p>
<p><strong>TERRY PRATCHETT</strong></p><empty-line /><p>Přeložila Helena Hrychová</p>
<p>Ilustrace na obálku Josh Kirby</p>
<p>Odpovědná redaktorka Vlasta Kohoutová</p>
<p>Grafická úprava a technická redakce Jana Šouflová</p>
<p>Vydalo Vydavatelství Magnet-Press,</p>
<p>Vladislavova 26, Praha l,</p>
<p>v roce 1996</p>
<p>Vydání první (v Magnet-Pressu první)</p>
<p>Přeloženo z anglického originálu Diggers</p>
<p>vydaného nakladatelstvím Doubleday,</p>
<p>Transworld Publishers Ltd, Londýn</p>
<p>v roce 1990 © Terry a Lyn Pratchett, 1990</p>
<p>Sazba Magnet-Press</p>
<p>Vytiskl Ueberreuter Print, spol. s r. o.,</p>
<p>Brněnská 1024, knižní výroba Pohořelice</p>
<p>ISBN 80-85847-70-1</p>
<p>Doporučená cena 89 Kč</p><empty-line /><p>[*] Pozn. autora:<emphasis> Myšleno nomské generace. Nomové žijí desetkrát rychleji než lidé. Pro ně je deset let vysoký věk.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAA5ALoBAREA/8QAHA
AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAcBBgMEBQII/8QAQxAAAQMDAgMFBQQFCgcAAAAAAQIDBAAFE
QYhBxIxExRBUWEiU3GBkjIzkaEVI1J0sQgWFyU2QmJygrIYJDXB0vDx/9oACAEBAAA/AHLU
0UUUUUUUUUUUUUUUVR7VxUst01m/p1CVIAX2caVzZQ+sdU4xtvnB3B/CrxRRRUVNY332ozD
j76w200krWtXRIG5NJ/8Ap1T/ADw5RE/qD7vm5f1vX7z4f4fL1pwtOtvtIeZcS424kKQtBy
FA9CD4il/xR4jK0kwi2WwBV0ko5gtQBSwjOObHiTg4Hz+NtVfoNtsEa5XiczFQthC1rcUE5
JSCcDxO/QUt7jx1XDuRDWnnF25Sv1Lzqy2t1P7QBTj/ANFdKz8c9PT5CGJ8STbitfKHFYW2
PUkbj8KYU65QrbBXOmyW2IzaeZTi1YGMZ+dLQceLSdQCN+j3hbCeXvZV7YOftcmPs/PP8KY
0q92uFaf0tJnsNwSgLD5WOVQPTB8c+GKWkTjzAc1A4xKty2rUVcrUhJy4N/tKT5eg3HrTVj
yGZcZuTHdQ6y6kLQ4g5SoHoQao2s+LVn0ylLFvLV1mqJCm2nRyNY68yhnf0rgQuP8AAWtIn
WOQ0nJ5lMupXgb42IHp41f9N6ysuqbU7cYEnlaY+/S97Cmds+14YxnfONjVB1Dx0Zt16fiW
i3M3CK1hIkl4pDh8cDHTO2fHGa7eg+K0fWNx/Rb9tciTChS0lCudsgdcnYg/lS/tmsdNw9f
OXyBpWWp5ZIWyhxKksnopxtIT1PqfE+ezjvesrRYtNovsp1XYPICmG+UpceJGQkJO4Px6eN
K//iBmZ/s8xj95P/jTR0fquJrGxpukRl1kBZbcbc6pUMZ38Rv1ru1FTWGVFYnRHYkppLrDy
ChxtXRSSMEGkFxl0ha9N3K3y7U0mM1NQtKo6B7KVI5faHx5unp61YuCet1voVpa4v5U2nng
rWrcpHVsfDqPTPlVe44R1nX0cnZLsRtKT/qUD/GsuuQm48VrLYH5IcjQxFiEgbDJBUSDtk5
/DHlT2zEcCUZZUE7JTscfCqXqjhvbr7qOzSWokSLEjuLXLS2kIL/QhPKBvkg5OdgaqMuYeI
nGBqySElVltS15jg4Sot5BURtnKsJ+Hzq58QNAWjUVjeeRHaiTorSlMvtoCdgPsqA6jA+Xh
So4V29/VGpIlsuLrsi02wLlCKs8zXNsACDtuTn8fM0yeK2hod40y7coMVLU+3ILiexbALqB
1ScdcAZHwx40udM6ykxOFuorO5JAU0lsQ0kkEJcXhwAjy649TV94H2uK3ot2WpDTj0qUoqJ
SMpSkBIH5E/OrrfdP2u92qTGegw3lllaG1Otj9WojGc4ynfG48qUWs9LzdF8LYMSI9tKk81
1WychxZHsDP7AwR5Zx512+HOutIu6YiafuqI8SQyjslCS2C0/k9ebGN87g/nV7sGkbRpuVc
Z1sY/XXBwuq3ACR1CE4GAnP8aTvBYE8R5KsgYjO5BVv9pP41i4hXKZaOMAuNwafejxH2XmG
nDhKm08pITnbGQr55plqkaM4qWN23xpDaHlAEDs0oks4IOwI6bYOMirjbrfFtNvYgQmktR4
6AhCEjGAP+9bVRU0UmP5QSh/UScjmHbkjO/8AcpZyYd00de4MkKCXkoamRnkg8riSAoEZAO
OoI9CKtvFC/R9TS9N3eKCluRE3QTuhQcIUk/A1rcZbQ/btevy1glm4IS62rG2wCSPlj8xXf
0zwftGorLFvEDUkkIeTkgMAKbUNlJO/UHIpgWPhnZbLcG565M+4yGFczCpsgrDR80gADPxp
VcOXzp3i67DuZ5XXFvRStRI9snIO+5yU4H+YU+bv/wBGnfu7n+00lOAX9pbn+5j/AHimnxB
vAsehrpMCyhwslpojrzr9kH5Zz8qS1o0TLf4TXa+hIDjjqHGkkHJZbJ5yPiTn/R61qcN9Nx
NTz5MFWoJFql8oU0hoffjfIzkbjypoxuClmZHt3q8L5/vkpfSlLvnkBOcHfx8aucWw2a1WA
2huIyi2IQQpp32kFJ3PNzdfPelrrLglFkIcnaXcEdwDJhuKyhX+VR6beB2+FYeBuqLjIkSd
NTFKdYjsF5gr+01hQBR8Pa6eGDXJ4JRA7ry4ySsgsR14TjrzLApxah03ZNTxxBu8Zp5XKot
nOHG/AqSeo8PTpmkZrnh1cOH7jN5tlxW7E7XlQ8DyOsq8Acdc77j8Kc3D7UT2qNHQrlJH/M
YLbxwAFLScFQx59astRU0UjeP7BF6tL/MjC460coV7QwrOSPLf8jVi1lpRnWHDK2XK3NHvk
KE28xzZ5lt8gKkeO/iPUetIePnvLQ/xj+NfUOudI23WFn7lMeTHktZXGfzu2r1Hik+IpIMO
az4V3VfZjDK9jjLsZ7PQ7eO3odqa2lZWtNU3Bi7XlZsUCOctwW28LlZzkr5jkJ28t87edVj
iroi6L1RC1HpuG7IckqT2gjp5ih1OOVe3QEAb9MjfrTUdMx7TC++tIbmuRCHW0LykOFG4B8
d6VfBKw3O03KdcbjEVEjPR+ybU8QkqUFjPsnfwO+K6PGxi+XaBb4lqgOTIKXC48uOO0V2nR
I5Rv0JP/wArucN5Wp5drbjXmysWy2xoyGWUKQpLrpAwSUk7DHXI3J28aXms+FV8sN4cu+mG
nH4aXO2aTGJ7aMc5wB1IHgRk1u6a4h8Q9Qui0RmYvakhC5zzBSGABuVb8udxtjw6b1ZuIWn
dS3DRkS12S5ruZYyZqVLAelDqD5EA/wB34dcVR7dxa11CSm2uQ25j6U9kgOxldrzZwCQkjJ
8OlMXQugFWO1y7lLPLfroysur6CPz78gwfA4JPmPSqxwt0/dNHa6uEG9RltqeiEtyACWnMK
Sdl/P41z9fp1xY9cHVMdZfjpy3Eejo50NtZPsKTj13J8T18vEK7as4tLZsNxjsxba24H5Mt
phSeQAHG5OMncD8fA057JZrfYLSxbbY0G4rQ9gZyTk5JJ8Sc10KipopG8dY70vVdnjx2lOv
OxuRCEDJUSs4Apu6Xt0m06Xtlumdn28WMhpfZklOUjGxNfPWptJSmeKUmxWyOXVvSQ4w2nY
BKhz+gAAJ+GK6XGmLLXryRIDDymER2h2nIShO3n06ml+jsezV2nac2Ry8uMeuaz/pCQZPOq
ZKKQOTm7Q83JvgdfX86EXSew0hti4ykJCcciXVJCd+gwanv0uYlTUuZLdaxkjnKwPUgmtNW
OY4JI8CaysypEfBYfcawrmHIspwcEZ28cE/jW49eJmVdjdLgrcYK3iPDfO/nXkXi4Atk3Sa
f2wHlDG/hvvtWo+t11ZecU4vtCTzuEkq+fjXpiU7FBVHddZdOxW24U+z5bV7Tc7ghYWmdJS
oJ5AoOqBCfLr0rKi8XHnHaXKbyZ35X1Z/jWKVPky0pQ9LkPITg4ecKgFY3xXhqZKYKCzJdb
KMhPIsjlz1x5Zr2q5z1tdkudJU3jHIXVEfhmvpfhdz/ANG9m5+bPZK+11xzqx8sYq2VFTRW
i5Zre9eWrw7GSucw0WmnVZPIknJwOgPr1rerSFot4vBu/dW+/loM9uR7QQCTgeXWtxSUqSU
qAIPUEVj7tH9w39Ao7tH9w39Ao7tH9w39AqRHYGcMtjOx9kVHdo/uG/oFHdo/uG/oFHdo/u
G/oFHdo/uG/oFT3dggAst4HQcoqO7R/cN/QKO7R/cN/QKO7R/cN/QKO7R/cN/QKO7R/cN/Q
KO7R/cN/QKyABIAAAA2AFTUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUV//Z
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKsAZUDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDDlZ/KIDAAEDbtzmoX+Ykv
Jz127QAKdIoC7VIIGCMDOar7QxAf9a+wSPk2yZEVz8zZ9SAKeFWNsLGpPXG0VB8sRVFbpzT
ZWw2OfmxkdKqxLehKJMEnagY+uMVX81RIQuMdTgU3zVaQR7eCOT3oLFSW+6fUjoKEhNiynL
bTGcHkfLURaR22YCjr2p3mOYjuYAd8Z5pYwpTLYJA4z2p2QXZE2FZQBkD1xzThg7jzjuMAA
U2UpnAHzdePSoxKfMz8xGewzmqSJYoG4Egd+OlNxHkgKPr2ppkJZsZAPH0pQCIwCA3H407E
3InCEk4wB7Dk+tCko67W2++AakwdoOAx6800sQQCdoPQYxVCT1uWbWe2+1h503gcFOB+tLe
PG9yzom1SPugCqjL8+duf60E7WzuP+FKw7q9xrKHiJUD6Ec1GQNo4BB9hwaczZDAkjIz160
hIIIA+oosO5C25mDDlAeflprlyxUEZPXAqYAlhjk9qXBLjkYx6iiwrlfftGcjPpjimmZsZI
Ugg8basYCkHbz6ZzSNl37ADr6U7A2V2JCZ+Uj0IqLzCpI459s1ZMYKnJGQc4qEgL35oSJch
kjMVOQCOnTFQ4Y5KqxI4ycGpwuVO7G4c4oHByCKVrhzW0Kx81m2lTx7CmFSVC53L0OV6VaM
ZyDnntk8e9MKsEKnBHpScRqRDl+AygjpgGl5AwF2+nTmkZHHOMU+H5uW6e9JIdyo4feC2Po
eKqyAspG3p6Cr8inGcgH3FV2jZmGVJ96ymjWMkVnYElVJBA/iXGajJLjGB93sOv51feNTxu
K9xkVVktg53jbg9TWLgzaM0UtqjKjcuOMelIBJy27Knp8uKsNbBJGBJGR6ZpDtwVKfJ0Has
nE3UkM2E/PuyzDr0ApUbAYKGz7cgU10IwEDEeuelRoF+ZtwJHAU9KkNydpiRg4UDoTzmjzE
Miqo578Ui7VOWUHP3c80zCEjJ2kHGcYxTASRUTLqwLdhjGKrBmJ3BRxzuC4NWXkQybHBcAf
jUJ2lzxj0AOBWU7PY0jpuPhuCSF8vr1I6mnTyBkyY8DHYfyqOOPOAj7hznjinru5QKFHqRU
62sPS+hReUEYGRkdMU0BG+8SpJ7cYqzIqYwqEj1zSGMKwYgE9/WsXF7GqmPTS8Wr3izhgOA
p6mq6O2CSM8+tJLuU7QWVMdM8UyPft2kqR2GKTtskNXtqyQyKHCnOD97PWnLiTkIW9xUEry
GTdIenBqRJMISh6+owaV9S7aFo/uTtLE9/u5oqv5kqqOSM+hopNoaTPa3zjCkAD39qi2DhQ
Tg9zUjy/vPlxgAZxULSZPIwB6nFe+eFe44RlckHjse1Rtt83pgn05zUjSNsyuHHp6VCr5lJ
wN56+1OwXGmMmXLE7fT1qRghztyPTvTgMsRhQvfI6VE8hB2jLE+lMzbBowMKc4b+EdqVkRF
wSVX6ck0LJImPlOCePalZ3ZiGGaLDvYi2qVKhiU79qheA8ZkOPfrVlZD91hjB6AU6QBjkoC
famhO9rlFYSSctnPT2qRFzGwwq/Wpy+0cc+7f4VAzoxBIGMc85p2JI2yBzksemG4phV25LY
xyTinttbLYxxxUaqcEMAAaYDCCHG0knpg1E+8P97PqDyKsEjdz29OKickZwcGgCAhiSMHaO
9Lux03Z/wA9qmG8ISBnHXPejdgANz70ahfQjIO3Bz2yKA+GXYMDGOtPLHBwOnSmrtwCMlj1
pkgsZJ4bIB5yKawKvvHToMU/d5akAEE1E0vzruXmmO4wxMGyVy1BGOAAAefWpTIx4LZz17U
1C3IKjb3xSQXIWQkgjAJ4zULArlMc1akdg4J/WoixZ8/dB9R1pk3Ifuk8ZHU4NMLMQQasMw
wVwADUTgseMhfT1pDv5FcOT82Rg8cUpZjwh+mDUhhZRzzn0FNCgAnZjNLUq67DGfByRwfXn
FMYjlsHHWlMa787iT9elTx3UUEDoFV5HGPXFTfuGnQqIwDEhyB0yR3pxQhcMN2egBqFpGC4
HJo80kdME8gg55rK5tbqiOWMNnBZQOn1pjjEYDHkDuKmMhUAsxBHr0NMZnl3fdwfSoeprFl
ORnyq4zxnioCWCbsgZ9u9XmLeYDjbxUTqHOUCnjOTWEkbxmRLIsi8qpZejCo9zDOQwBPepV
i289z6UhVzIoznPXmlYu6IS4AbCgY5xUONpLFsHOeavOGhX5XYE9cHr+NVXTe/mZyehz1rK
SZaaGRkqwIGRnnjP5VaEpACFA34dPeq6pjcVb0xTsYcMz4LDOP60aodrkrvGwygwAMbSMZp
m5Agyo6/L/8AWpCynluT2qOSVAp2Kc9vaob6goiOHaTf3FRt90E7XP60ZXZguNx7UzCg71O
Tj1rJo1sxhBwTu24xwe9ClTjqT60MvzMSBgc5z2pg2k7+/bFZNO5pEsK2SR97H97iimAleF
IHrRU6mh7DJIxc7QCNvPtQih8AqTk1FMxjJ2rz60iTANkA/U9q+iR887F3GGIIx6CmzDGVC
Af41B5rMAQc8/lQJW343fXtQAryunykj8+lQmQb+GUk980TtHIgGdvsD1rTml0qPRkjEQac
Dr0x/jTIbZn+aTFwB9Aeaj84k4UDJGOWqAyKe+fYUBpARtUdP1phbqWgXyBs6+9L57eXnbj
tVdAQmWOR6U0AsxCEbTQVsStI2zJORULyfwhRg+g4obzI32bgT1xUbtkBN4JH6mnYmw3c2A
DjPtUhJJXCnP4CmBTlicEDt05oY4QnaMY60CtcVmOckcgetR72L428+tJuk2+hzjFHmYC4w
zHqfSizCxKCyLhgCD2NDShvlxz3qISk/eBY0x2+bYXBbpxT1C3Qf5m0/cYg8fSl/i6c+gph
cnK5xmjzTjco6cdetDTJHAksTt+vtURODnGfSnM21QQ2GPNMAnlYlV3gc4AzTSExrEkDaMH
2NCGT7qljkcGnFDu6Dkc+1BGFIBAXGT7UxWK8jned479TUfBzz15qVpN38IaoHILE/wAqTu
NIVt3OQD6ZHNOhJK5YY9h2qL5T8xOfQUpcAbWyKkbWg+SQhmUHtxg1F8xA9KEZVJBXJPX0p
rMFBwCeOwp37iSEbgZHU8YFNK5XJYZxwBxTC+CSePaonkO4rt6981k2aKLE2KckZHPY0uNp
VuMU4SR4J4z/AC+tN+8uDknPfrWZtZkUkrEA7Rz39Kb5ySYDRFcdCTipCnUZ5pDAoUkISPY
VNmWrEbSKwIBKjPU1DJtPc7h6DFWNg6KgBx68mmvAxXPc+g4FQ0aJogVV+Ubyx7LS7Mt6MK
nhQE8rn6UySNS3ygc8UuUq46KxW6cGaQoAOccVWmhjhAVW6HqRnNSnehwCOvrxTWVs5EgB9
qlxVtgV776FQbCdwXOT1p6soyTz9R0qRYwGyy7mPXFEqNHxg5PODzWTi0bJ9CBRHtJY7R6D
tTXVGyqDP8xTyu75NijPNIUYBvX1z0rNopMqNH85+U4FNIAXHQHqatZJIDMVx7Um3AwRz0y
RWbiac5VKn069+wpMEkLuAz+tTMibwuOc9ajdCGIIBA7isnE0TuOCuCdvSimqygEMD14orI
2XqeuPvLnjIxTCegxx9KGYbj82MAVHuO7hywAr6VHzbJiFLA5x6Y6VHLhsg89silVtz54GD
3NSfxc4wehFMTIAFGFI/wDrU1iGXaV4HU1ZdQuRjd6nrUWN6/PlfQUCvYjwON3X1pWGwfKM
4569qeqspyUBYjjPal35QrjJ6ZNDHe4wyIvysMjHGOxpd6hs7Tzxx6VA27dnaGING/DYY80
Dbuh+5N469CKUBB0j59TTGl2qSOT16VJGJZAoRC7dhjmlKSSu3oCTew3CyHIPA7dBRIEXk5
xn61N9huuP9Hf8FNPTS7q5uY4DE0asQC7A4FY/WaP86+8bpz6IzSY2x8vHX/JoHlBgdx59K
19U0P7LciC0DzLjlgpwTVD+z7rd8ttJkf7Jp/WqP86+8ShPqmQuF8sggk54OaiUKCQVxnuK
tvYXYc4t5OP9k01bC9xk20hPptPSj6zR/nX3i9nLsV/MXnC5J4yelN3JuHXb6danNhdgEfZ
3ye2w0gsrvr9mf/vk0fWaP86+8ThPsVsqy5Ib09Kt2GovYSOUUEOpXPcZ9KDY3pwPs0gB/w
Bk1GbC8Bx9mk49jTWJo/zr7yeSfYiLKcsx5zxmoZpFY7eq+o7mrf2C7Kf8e8v/AHyaYNPu8
4MD8DptNP6xR/nX3j9nLsUThV4HvTdoxll+gq9JY3Q6W8nHUBaj+wXpH/HrJ/3zSeIpfzL7
ylCXYqcBiccjoDQBhgdoJ69atf2ddF9wtpenPynmhrC872zj1yhpfWKX8y+8HGXYouBjJwW
zyMU1Ucct9K0xp15wfs749NppwsbtjjyW+m00LEUv5196Fyy7GYY1JwxXn1HNHkheQuT0xW
kdOnIybd93rtNM/s+6IyYWB9MVLr0v5l96Hyy7GbKueGPOPSovKYHOFxnvWk2m3bfN5Tg/7
ppp0+42jMEn1xWbrU2/iX3o1ipJbGdKjAFihHtmoNxC8HOevvWq9ndZ4hf0+6aY2nzv1idQ
Ony0OrT/AJl95acuqKG9ydvc9KkCqVODjPpxU/8AZs6DiF+fY0NZ3arlYZD2+7U+2gt5L70
VZ9EV9kgyykFutMCyBslVz2ANTfZLnOPKkBHXg0n2W5X/AJZMfwpe3p/zL70NQl2K7xEHum
ewpnlsOARuHcCrPk3IYr5LD8KUxsRseJgT3NSqtN7MvllbUqHmQsw9uBxUTupk2t93OSe9W
ZI5B2IX0xVcxkBQcEHjk5p819ikMKAjejA+maaIl35bPvt5qVkUMSUwVNRjduChsDrgDmkU
RvG3IhG9j2oCvs2yrgjjjtV6CfyWBKLyOfWoJZo5ZGJYJ3IxScVa9wUne1tChKoDkr0Bx6Z
qM7QfmyPY1dlVSRlQc+lVHQ54A+jcYrnnGx0Qd0aCS2DQoNrFgMEnjNFUigAAZCG74ooU2l
sVyI9X1FLKG8ZbaRnTA+Y9TxVQlQgCqW9cdTSSFjIeMAgUighTtG0+vevZPE2JVjQKSMHPY
/40jmTOQABj8ajLDGOvPpTnO1jhsjHA9KaE9BA8gb73y46Dt7Ugkk6bmwKTd1JOBTXDHG3B
U9TnpTJZKhlJ4kx/WhlcS4+XAHFRqTnAJApzAkAeYCQecUgugKu3y8HtSeUwBJHU46U7lMB
X6+tP6D29KAIvL3v8ozjqa6XwvcXOnf2vf2rLHcW+nzPE5UMFYDg4Nc+vyjIyc1vaKx/szX
+4XTZufwrws+V8urJ9j08r/wB5gev2XhPxVcWNvcN49uFMkauQLCDjIz6VZ/4QzxN/0P8Ad
f8AgBB/hXQLqlppPh2zu75ykPkxgsFJwdo9Kmude0200+C+mnxDOQIyATuz0wBX8kTx2OlL
3Emm2l7sf8j9OjhHJJxi3f1OZ/4QzxN/0P1z/wCAEH+FH/CG+J/+h/uR9NPg/wAK6WXxBps
GpRafPK0U8oBQOpAbPv0qSLWbCfUZrCGbzJ4RmQKCQv1PSoeOzBK/KrWv8EdvuE8JK1+V23
6nL/8ACG+J8f8AI/XH/gvg/wAKT/hDfFH/AEP9xn/sHwf4VsDxloLK7rcSFIzh2ETEKfc4q
7P4g0q20pNTkugbRyAJFBYZ/Cqlisyi0pQ3/uR/yKeAqxsnB66dTm/+EN8T9/H0/wD4LoP8
KT/hDfFH/Q+z/wDgvg/wrfg8U6NcXMVstwySTf6sSRsm/wCmRV/UdRttLsXvLpwsafqewqZ
Y3MIzVNxV3t7kf8iXhJqSg4u79Tkv+EN8Uf8AQ/T/APgvg/wpD4M8UH/mfpsf9g6D/Cug0T
X4dYsZbkKqGIkMiksV+vAqex1zTNRtZ7q1uQ8UGfMJBG3Az3pzxmYU3KMorTf3Y/5BPBTg2
pRem+5zA8G+Jx/zPk3H/UOg/wAKP+EO8UZ/5HyT/wAF0H+Fbtx4n06PQzq0Uu+AnYhYEBm9
On61Fo3iY6rdCB7J7fcuVYhiCe/OMYrT6xmXJKpyqy392P8AkX/Z9Tkc+XRef/BMf/hDfFH
/AEPb/wDgtg/wo/4Q3xT/AND5J/4LYP8ACulj8Q6RLqr6Wt4v2tCVMbAjkdge9WItVsptUl
02OXN1Cu50weB9axljswj8UVtf4I7d9jOWEmt4va/Xbucl/wAIb4o7eO5Of+obB/hR/wAIX
4p7+O5P/BbB/hXQafr0eo63eafCi7bX7zljknp0x6+9be7AySMd6mrmONoyUZ2T3+GPX5E1
MM6b5ZrX5nCHwb4p4x48k/HTYP8ACgeDPFOf+R7c/wDcMg/wroZPFGipLJGtw0pjOHMUbOF
+pArQsdSs9RtfPsp0mj6ZXsfQ1U8dmFOPNOKS/wAEf8hywk4LmlFpfM4//hDPFPbxy3/gsg
/wpP8AhC/FROD45P8A4LIP8K7e5uo7W2luZ22xRruY+gqlY67pupW0lzZXSyxxcvjgj8KiO
Y46UXOKTS68sf8AIlYZyi5KLt8zlT4L8Vf9Dyfx0yD/AApP+EK8Vf8AQ8A/XS4P8K6611nT
7zTjqEFyptVzmRhtAx161QPi7Q9u/wC1sY848zym2f8AfWMVrHG5jJtRitP7i/yLWDm20oP
T1Of/AOEL8WZz/wAJtGf+4VDR/wAIZ4r7+Noz/wBwqGuxm1Wxg0w6k9wn2UDd5inIxUFlr2
l6hazXNpdq8UP32wRt4zzmpWPzBxcuVWWnwR3+4X1WVubldjlP+EK8VZ/5HaL/AMFMNJ/wh
XirBH/Caw/+CmGur03xBpWryvHYXazPGNzYBGBUL+KtFjupbY3ZaWJtrqsbNg/gKv65mPM4
cuq/uR/yH9SqXceR3RzX/CE+KsEjxnb/APgph4pP+EK8Vf8AQ5W3/gohrszqtjHp39oSXCx
WxGQ8ny/zqpbeJdIvLhIYLhnaQ7VPlsAT7HGKlY/MJJtR0X9yP+RKwkmm1B2Ryx8E+KTn/i
r7T6/2RFUE3gfxW2APEGjXPvcaMhI+mCK7iLWNPm1STTI7gG7jGWjweP8AOaItX0+fUZdOi
uVa6iGXj7ij+0cfHWy2v8K277D+qPrF9/l3PBfGUVy3w71mLUItON9p2rC1FxaWohDqFB6f
j614lKD3ABHp3r3jxu4HhDxaScD/AISDt3+Ra8MkkGCW4B9utf0NwVJywU2/5v0ifG5okq1
l2KbOAScY9TihVQguxGccYpWMbkcDnoKajYBUAH04r79NdTxmOKjbuGM/rUe0ZO5cn6Zpxc
LwRk560GRVBAb/AL6pgis+QSo+XjvSYyTwpP8AIVO8iFgzLg+oORUTRoo3jq3oelZyXVGiY
0AAkcj60U7btUbnP40VlaRtzeZ6EzIHyAePyoDluDgD3pZBlhxtHp6VEzHb069q9lanjtEh
ZRwPzpC4yTtxjr71BxwQMnpwalLfdLEZAppCY1cEjHHuKUjjhs+3SkWbJyF/GkDq5OAc9RV
WMWSoqg4745qJnUEnkjp9KXeRxyCf0prOhOAOvU5pMCRWBAb+7TgWZ+WI9AOagYqo4JJIzz
Tl4+fnjpgdKTKsWx90KOtb2kEDSteAPXTZv5CubVwuOTzW7orsNL8Q++mTYH4CvCz3/kX1f
Q9TLf8AeYH0eLCLU/C8VlMPkltkX6HaMGuX0bw1rRvNPg1dF+w6eWaPDZ3Enjj2ra1PXG0D
wha6gIRMRHEoQnHVRXKf8LUn/wCgQmP+up/wr+bMk4fzzMsPUqZdTUoczV20rPra77M+8xP
FOEyp/Vq87Nq+zdr6XVjs/FOjHVtEeOCBZLuMhoTnBU59ad4d0g6ZoEcEkAS6cEzHOSzeue
9c5H8QZn8NT6wdMXMVwsHl+Z1yM5zis/8A4WrLkD+x0/7/AH/1q6KXBXEtWjLCwoq0JWfvR
3te2+xxVOMsup0Y0Z1bRfvLSXp2NPRPB96LS+t9SuZrWGeQkxRMMOPetDX/AA0z+EE0fR4c
7HUhWb65JNRap40k0/w5perCwVzfDJjL42cZ645rDi+KhMoE2jgR/wAWyXJx+IrTD8M8TY+
TxVGkmoSatzRS5o6PrqdeJ41wdDERdarZ6SS5XbVaPbsaEfhjUrTWNOvZIm1KCKNQY5ZPmg
P+z2NaWu6Pqut6zawjFvp1v+83nDb37fL6Voah4hhtvCp1+zQXMJRXVScZBOOfpXF/8LUlD
YOjJ/3+5/lXNl+QcQZrKVbD0E5Um4O7Ss+uje6ua43i/CYOpCWIqJScbx0b0fXsbukaDq2j
+K55wVuLK7XMrjC4b1x/nrWff+GNag1LUodJjH2HUdu47sbOcnj86tXfxARNBt9WsbAzI0h
ilR3wYXxkDjqDXQ6JrkOr+HU1dlEQw3mLnIQr1Fc+My3PMvpSx2JopJNQe3xLa6T9LPY6cN
xVQxGI5KU1KTins7NLZ/IyvEXh2abwjDpGlwhjEycEgcDqafoVjqFpcwJPZ3aqse1mkuQ6D
jstO8MeKpfEl3dqth5Fvbj/AFm/O4k8D8ua3766+x6fcXe3f5MbPtJxnAzXkY6lmGAn/ZmL
iud673d5W7M0w2dRxWEcqb5oXk76/P8AI49fCMl9q+sS3sRhWaQSW06N8yEd6n8OaJrdj4l
u73VGWVXiEYmB+/jocfSsL/hasmeNGX8Zv/rV1nhrxdZ+I4ZhHG1vcwDc8LHPHqD3r6TM+H
eJMFhJ1sVQXs7JNpp2Wivo7q9lfoefh+M8HjpvC0qqbkrWs+na/oVvD+jX9h4n1a9uYdkNy
xMZyDnmuouYDPaSwhivmIVyO2RivN5Pim6SvGdHU7WK5870P0rpPDHjO18RzSWvkG2uo13h
C24Ovcg+1ceacI8QUaX9o4ihaMUm2mnolvZNs5I8VYDH4pU4VVz7JWa206opaHp+teHbO4s
f7KF6ruWSWORQDn1zV7wloN3o8V3NesoluX3eWhyEH+TWpr2rromiz6k6eb5eAEzjcScYrn
/Dfjoa/qkli9gLYrE0gPmbs47dK5KGXZvmmBr43D0U6a+N3XTXZv8AJHqYziOhTrfU60kql
W2lnr28kdNq9vJdaLeW8K7pJImVR6nFcdD4Qv4NGtrmwf7HqscZSRM/LMOeD+FUpPim6ysg
0YHaSAfO9PwrR0D4gHWtbg046aIBLu/eebnbgE+ntXs0+D+JcBhXWVBci95+9F6W7X7dDy8
JxngISWGpVVdy2s9Xtba1iWz8M6hJ4Bk0aci3uS5YAnIPORnFNS11tPCh0E6GGl8vyhMJF2
fX1qnrPxLitL17bSrNbtYjtaV2wpPtj+dXdJ8ef2lompXr6dslsIxIyB/lcHjg9RRPhviGO
F+vVMOuSUlJXaTTbsna6dtTrjxlgqmIlh+dOV3LZ2uld6hN4b1C2+Hx0WHE907AsAcAZbJA
zVC68KazFeNBpw22V/FGtyQQNhGN1dF4V8TnxLBdS/Y/s32dlXBfdnIqleeNha+L08P/ANn
7iZVj87zMfexzjHvXHSy7PIY2rl6op1Ypzkrrayd97aaNHXDiyjToRxXOnCpJ2dnq35eq0G
aBoF5pXi2/uPs2yxkjCRsCO2O1Zi6DrEHiTU737JdeVcOShtplQkZ75rX8T+NR4c1NLJtPN
zvj37xJtxzj0rItPiel1ewW39jlfNkVM+dnGTjPSu3BZBxHjaP9oUcOpQnG1+aK0XXe99Dm
r8Z4LD4mdGtUXPZRatLpY1df0HUNa8O2ccKvHcQNuMM7gl+3JHGa0rC91X9xazaA8GMBpA6
7FHqO9crL8U1jmeL+xi2xioPndcH6VNafExLq48n+yGXCM+fOz90E+ntVS4M4keG9/CrkV2
veWl9f5tfmcP8Arplk0sPKonZu2kuvy/Msp4avp/Hd7fTCe3s5VO2aKQKxOBS6PoV9p/jy6
unime0eMhZpG3FunU1m/wDC1kPP9it/3+H+Fb3hjxmniW/ltFsWt2jTzNxfcCM4x+tTj+G+
JcJhalfE4dKmoWbvHRLrvc7MPxrgcXUWGpVU3JcqVn+qPK/G67vBniwcH/ioT1/3BXhE0Y5
yTx0HpXvvi5PN8H+LAcceIG6/7grxK4gXoBjb39a/VeCIOWAm/wC9/wC2xPmM2qJYi3kYZw
rgFiS3c9qQcuSxxzgYNSzpg/Jk9icVVMoLnnFfdPR6nmLXYneYrlWIBzTtyMvGM+uapJgkl
cc9c0hcYJHy4PY0KT6lctyyUfGFYfjxmmbjuww2H1HQ1CZWYHJJGPyp7vE/3+aB2ZZ8xzwI
w+O9FRx+UycF/wAKKjXuaWO7nZxIDuxgc4qAMzZ5OT3J5q1PtBKuMtgVUEeDnPXtXsI8e4F
jjGSW9qcXYHHOe/pUali+Ocj0p3IJIHX1qtiHImALAHaDn9BWlo1st3qaW7cb/l4qjBZ3Nw
VWNSS1dv4b8LXy6jBdsuVVgW3Hbx7Z61MpWQ4x5nY427tZbW9kt2RgUYg8VGttK5J8vKgdx
ivYNc8O6bDcT6teBxbqBlE7t9a8x1bV1u5SlvDHawDgIg6/jSjNS1RnKLjozKkUR4wFJPYU
0OA2COKiZjjIAIBpwYCPPGSfyqilqTJggHBHoT1ro9GI/snXzjH/ABLJR/KuZLMDwcj610G
iE/2T4iyeTpkvH5V4Wer/AIT6vp/keplv+8xPpmGxtL/RLSC9t0ni8pG2OMjIUV5fe6fZJ8
VILBLZFtTPGvlBflIIGRivWtPGNMtRn/lin/oIry6//wCSxwcZ/wBJj/kK/BPDytVWPxUIy
dvZVHa+l+9u56vFtODo0JuKv7SCv1t29Df8eafZaf4OaOyto7dGuEYhBgE881U8J3PhGPwt
bLqr2C3WX3+cBu+8cZ/CtT4kjPhEf9d0/rXK6B4BTW9Ch1JtRaEzbgUCA4wSOufavcySWDr
cJSlmledOLrfFG7leysjysxjXp56lgqMZv2a916JK5r/EdbYeH9K+yBBAZP3ezptK8Y9qzN
dt9IT4a6RMI4UvnVNrKAHbruzWj8R7cWnhvSbZW3CFhGD64XGa4OXTHsJ9Nl1LJtLtEmDIe
fLJ5A9DX1PCOEo4nKMM41mlCtOUe87X09WtTxc+rzo4+vF00+anGL7RvbX5Hb24kHwWm8wH
qxXPpv8A/wBdU9AttJf4capPfxQeYruFkYDcDtGMHr1rsPFcFtb/AA9uYLRVW3SJRGF6bcj
FePtpl2NCTVQQbZpjDgHowGcms+H3TzzC4yc5ujz4hNd9LWXq7WLzbmyyvQioe05aLT7dr+
iOr8G6UdX8L69ZkffCGM+jgEj+lZGmeIJtL8NatopDB7ggJ/sno/6CvVfB0GnweFLJ9OXEc
q73J5Jfo2fxFeca5pdt/wALM+wqMQz3CFlH+1gkU8szulmme5hl+Lpv2atJJ73pWX42DG5d
VwGXYTE4ea57crflO/5XPQvA+lf2X4Wt967Zrn9++eoz0H5YrX1kf8SG/wD+uD/yq8AFAVQ
ABwB6CqOsn/iQ3/8A1wf+VfgGMzGpmWcPGVN5zv8Ajovkj9OoYaGEwKw8Noxt+B5z8OLCwv
odVW9top1xGB5ig7R82celUvBCrF4/nitjmEJMvB4K9v6ViaHp/iK9iuYtDMxjIVZhG+0Hr
jP616N4K8JT6ClxfagUN5MmxUU5Ea9+fU1/RHEuMwmVTx9aviVKdaEYxpX1Tsldrp39D8ry
WjWxqwkKVFpU5NudtGrt2v8Agcp4FtrO58W36XsMUsSxSHEoBA+Yc807wssC/FBl04Ztlkl
2lTxswf64rm4NMu9QvNS+yEE26vM4yQSobnFd58LrfTza3lyozfowRie0Z5GPTnOfpXbxBK
GBwOKzFTc26MIci2XMrKT+858oUsTiaGE5FFKpKXN1dt0ix8TrsjSrLToz89xNux7Dp+prn
dOtk8P/ABPtLMjbG22M++9MH9TT/Hupk+NoAirItiqHYehbO7B/SsLVfEFxqviGHWXt0t5Y
inyoTj5TnPNcvCOUYmGS4fDpfu6sKjnrreXw6ehtnmYUJZlVrN+/TnBR06Rvza+p1nxF0fS
9N02yewsorZ3mIZkXGRirbWmnaV8M4dXgs4kvntgonC/NluCc/Q0fFB1l0bTJEOVeQsPoVz
S6xG8nwcsdmfkiiY/nXzGDnWeRYClXm9cTyyu3qrtWfl5Hs4iFKOZ4udKK0o3Wi0fdFH4d+
HbG+t7jVb+3WcI/lRI4yAcZJx3611Wu6Np2n+G9buLK2SBp7fDqnCnHTj8ao/DOdJPC8tur
AvFcNuH1AINb3ij/AJFLVMH/AJYNXzHFmY418WSoynJQU4RSvpy6dPxPWyTCYeOSRqRim3F
tu2t7P/hjgfh3rek6TZX8eo3yWzSSIyB88gA5qhd3tpf/ABVtruzmWaB7mLDr0PSovCPhCD
xJa3U0168HkuEAVQc5HvUaaVHonxGstNSZpliuI/nYYJzg1+vypZSuIMZUpVJPEuk+aNvdS
5Vs/uPhoVcc8rw0KkEqKmrO+t+Z9PvNP4l7f+Eqsy2MeSM/Tca7a2g8FSXMKWqaa1wSPLCY
3Z9q4n4mrv8AFFmucboQP/HjW7o3w7Glazaaj/afm/Z3EmzysbuPXNfCYxZf/qvgPrmKnRa
jPlUU/ed9nY+kw7xP9tYpUKEaico3ba93zV/60KHxC0XSdN0q1msbGOCSSYhmUcnit3wv4e
0Wbwxp93Lp0TzywfPJg5bOQf0qj8T8f2LYg/8APc/+g10fhPH/AAhulY/54D+ZrwMVj8UuC
qFRVZczqtXu72s9PQ9KhhaH+sNWHIrKmnay3vv6nnHxA0rTdL1OzhsLVLZHiJYJ3Oa9L0rQ
9K03Zc2NlHBLJEqsU7jAP864H4n4/tiw/wCuR/8AQq9Qg/49of8Armv8hU8Q43EvhTLnKpL
3nO+r19e5eUYags6xloL3eW2i006HifiKNZPC3itT0/t9z/46K8hurWPBOMjpjNe1anA0/h
zxUoGf+J9If/HRXl99p2xSRkhuK/UOAdcvn/i/9tic2eu2JT8ji7mzQIVQ4PpWBdWjxSnIw
Pauru4WQ7cYHp1NYt2rOdu0YPGK+7q01Y82hUfcyFUgnBxngUoVT93nnrQ0OCVCkc4OaRfl
JA7Dj3rgPQ6XGsPmznFNCpu3gnr0NSFMknr3x2pvPtz1GKTKTJ4gNuc4zRTrZA0Z8x8HPGT
iipuUejzw/eJXrg5pgsmli8wKxA9KnmcgEAAgfpWlpur21tp8kLw7nZuG/pXubHhas5wwKo
wx25pPLxJjggdBirUzb5mZPu57im7AHLE4B/WmSnZaiCSZTlWYYHUda3fD+sXSazapJcSGM
uNwLHmsMrwApJ/rT7RjBfQSKcFGBJJ6YqZRuioz5WrHpGreLUg8Qz6bd4k091ETjP3e+6vO
dYgjt9ReKNtyE/KR6deKfqVy95qs107FnkYkk8fjVYEycSHIHQ04xUVoRKTm7vzKvlvt449
vamCN8gDIGe/erYiwxOCRn8qXyhvyeoPOaY0RCNxyee9b+jgpo/iHP3jpkp/lWPnDALuHYc
1vaUn/ABJfETD/AKBsgJ/EV4OfP/hPq+n6o9bLP95h/XQ+ntP/AOQdbD/pkn8hXmF3a3TfF
qO4FtKYVuky4U7QPrXqNiP+Jdbf9cl/kKn/AK1/KOR5/PJMTWrQgpOcZR18+p9pmmWRzGnT
hKVuWSl62OO+I0M03hhEgieRjOvCDJ71wWn694t0vT0sLGOVIIydoNvk8nPWvb6PavZyTjO
OWZe8trYWFaHNze939DysyyCWMxn1ylXlTla2nY8r8VtqepeC9DmuYpJbx2ZpNsfI+oHSrO
u6PJe/DHSLhIX+02cS5XHzbTwRj8q9L4o7U4cb16NOlTw9GMFTquorN9b+7btrYJ8PU6k6k
6s3JzgoO/l19dDzOG9vL/4VXdlcW8wurXbEAyHLrkbSPX0/CneG9Hkv/hvqWnzwskplZ4wy
4OQAR1+lelgDvigYFTX42qypV6eHoqHtKkamjfuyVtvV6hTyGKqU6lWo5csHDbdPuec/Da7
u4EudIu4JY0/10LMpxnowz+RrN1m2uX+KsU628hiW4i+cKccY716yNo6Cl+XPQe9WuNpxza
rm0cOlKpBxau7Xatzeonw+pYGngZVW1CSknbs72Exyc1na2CdA1AKMkwOAPXitPjOKQkZwR
X5/SqezqxqW2d/u1PpZx54uPdHnPwxgnt4dTE0Tx7mjxuGM9a9CcERtx2P8qeMA4wBSkivb
z/O551mEsfOHK5W0Xkkjz8swEcvwscLGV0r6+rb/AFPKfAVpMniy/wDtFu6xSwOuWUgH5hV
fRxdeFfiDNCbeVrJ3MLlUJGwnKn8OK9cOABgY+lcV458RXej/AGWHT5RHNJlmO0H5RwK+5w
3GmJzDG1I+wi41aapuLbtp9q/fc87BcJe29lh6FRqcJualbvq16GH4VtZtT8f6hqt3asYwH
dfMTg5OB19qt/EnSg1nYz2tqMh2RhGnYjvj6VueDZ9ZvtOfUNUud6SnES7QOB34rqwARk8/
WvNxfFmIw+c0MZGC/cJRUU3ytJW3+ZriOGqdHC1svqT5nNtuVurd/wADyXxS11feCPDhEEr
SqpV1CnIKjbzXbaPp6X/gCz066VlEtqI2BGCtdLtHXaPpilrgzLi6rjMEsHCkoWqSqJp7Nt
u3yFhcmjQxMsTKfNzQUGvJK34nhSjxJ4J1eVYFaPPy5Kbo5V7Gug0/U9b1rw/4ivNT3sv2U
JCoTauc84FepvHHIMSIrj3GaUIgXaEAX0A4r3cX4grG0YvEYODrqydTq0mn2307nl4bhmWG
qNUsRJUtbQ6K6a7+fY88+GEUsVjqSTRPHmRCNykZ4NYutQzt8WI5VhcotzD8wU47d69ewB0
AH4Um1c52jPriuGPHNWOcV83dFXqw5eW7stEr3+R0vh6LwFLAe0dqcr3tvq3+p5H8SYriTx
TbvBDIwWEcqpIzkmktPGni6a9toHRQryKhP2YjgkA8167tU8lQTSFV7qB+FdGF46oQy6jl+
KwMKqpppOT79bWM6vD1aWMqYqjiZQ52m0l2+Z5/8To5JNN09IkZz5zEhRnjFdJ4TR08H6Wj
qVcQgEHr1NbpUEDIB+tKMAYxivmK/EMquSwyb2aSjNz5r669LHr08sUMwnj+bWUVG3p1PJ/
iXFPNrtkIonfbDztBP8Rr0+3z9kgz18tf5CrDBTyyg/UU047UZhxBLG5VhssdNJUb633v5d
B4TLVh8bWxilf2ltO1jhPDNnHejxTBKm5X1mfIP+6teY+KtHbStYktgjeUTlCe4r17wQMz+
IzjrrE/8lrJ+JOkCawS+jAzE3zfSv3fgKq44ace8v0R4ueUVO0uqR4Bf22W3qMd65S8gKyl
jnHtXolyqPG6kDOa5DVbdVckdDX6tK0onyFNuMrHLSRDJbLE9+KrtEADtOcdK1Joh5ZIPXg
Zqm/ygny8AdhXBKB6sJ3KJJVjk5/nSFzvHqOxFSMD1AyT71GCGJHPHf1rml2OtDtvJKNgel
FL5ZHBNFc7bNUtD0iRgPM9OtVyc4x0681alXG8AenP4VXUN1HQd6+hSPnmx45wcYA6YqQrx
nOMdzTFYhzwD9B1qwR8uMYOPxq0Qyu2AnUA+lJEMYIHuacyFhjbgUKnzDc3HSkJMYxJDeuf
SnJFtHy5AHenEAS59B36YpTIzQBf4fXHNA7jQTuO4Djv3owSeM4/nUagk8tketSDjvjNKwb
iLHhuTxXQaUNugeIh1/4lsmfzFYgzkZ7Vt6XkaH4jHH/IOf8A9CFeBxB/yLqvp+qPWyv/AH
qB9NWJ/wBBtx/0zX+QqpqXiHSdImWG/uhC7ruAIJyKtWZIsoBx/q1/kK8/+JttmOwuwOhaM
/z/AMa/j/AYWni8YqNV2Tb2P17L8PDEYiNGo7JnbaVr+l600o0+fzfKxu+UjGfrWlJKkUbS
SNtVRkk9hXlHwzn2aveQZ+/ECPqD/wDXrv8AxFP9n8NX8pPKwtj8sVrmGXRw2O+rQbs7fib
43AxoYv6vHZ2/Ejj8YeHZp0gi1FHkdtqqAeTSSeMvDcUrxyapEroSrA54Iryjwda/a/F1mC
MiMmQ/gKxtYjYa3egD/lu/8zX00eGsJLEOhzvRJ9OvyPoIZDhpV3R5nok+nVnt3/CbeF/+g
tF+tWLXxToN87pbahHIyIZGAzwo6mvC08P6zJGsiafOyMMhhGcEV0/hHSb60udRe6tJYl+x
yDLqQORWeK4ewFGlKcKrbXmjPE5Jg6VOU41LtdLo9IHjLw2WCrqkTE8ADNbwYMoYdCM1832
aH7dCP+mi/wA6+jIsiFB7D8a8bO8ppZfyKm2+a+/yPKzfLaWCcPZtu/cqahrOmaU0a392kB
kzt3d8U3T9d0vVZJI9Pu1naMZbAPFcP8TkyLB8jjfwe/Sq/wAMRi61Bh/cX+Zq1k9F5Z9e5
nzdum9hrK6Ty94u7v26b2PR7/U7HTIBPfXKQRk4DN61l/8ACY+HGOF1SNj14BPFcF8RtU+0
6vFpkbZS3G5/94//AFq0fA3hqN9Pub+8QP8AaFMUfpt7mtI5Ph6WBji8TJpvordf+AUssw9
LBrE4hu72Wh1R8a+GtyoNTRiTgYU1T1rwdHr2rDUJr91TaAqBegFeQ6hZSadqlxZuCGikK/
XHSvbvC+oDUfDNpcbgW2bH+o4rfH4D+yYQxWCm/e0u7dex0Y3Bf2dCGIwknrpfTqTz6po2h
RQ2lzdR2wCYRT6Cren6nZapbmexnE0anaWA71474xvzqPim4CHckJESfh1/WvVfDWnDS/Dt
ralcPt3P/vHk15+Y5ZTwuDp15ybqT6ficONy+FDDQrTb55dDYyfWqV/q+n6UiPqF2kAc4Ut
3q7XnnxQXOnWB/wCmjfyry8swsMXioUJuyZwYHDRxOIjSk7JnRt428Mqf+QrH+ANS23i/w9
dSiOHVYdx4G44z+deIadompaxJImnwec0Yy2CBior7TNQ0q5+z3tu0EuM4bv7+9fcf6r4Fy
dJVXzdtPyPrf9XsE5OnGq+btp+R9HhwwyCCD3FI0iopd2CqOpNcL8ONWmvNImsrhy72pAUk
5O09BWT8Q/Eson/sSykKADM7A9f9mvlYZLVnjngk9t35dz52GU1J4x4Rbrr5dzrLzx14dsp
zE96ZWHB8tSwH41c0vxRousP5dneq0n/PNvlb8q8MsNF1XVN32GzknC9So4H41CY7zTrza6
yW88Td+GU19ZLhbByi6dOo+dea/Lc+jlw5hJJ04VPfXmvyPpPfVO+1bTtM2G/vI7fzPu7zj
NY/hDXDrmhrJMR9pi/dy+59fxrm/ieP3WnEddzD9BXx+Ey32mOWDrO2rWh8vhsv58YsLV01
Z3FhrelanM8Vjex3DoMkIc4FX815X8Mv+Qvef9cR/OvVKyzbBQwWJdCDbStuRmOEhhMQ6UX
dKxy3gXHneIs9P7YuP6Vf8WwfaNBu4wucRkj6is/wJnzfEPvrNx/St3W+NOucjOY24/Cv6B
4J0w0n/e/RHxGZq7t5HzJMPv8A64rntVVWBBHT1rorkbWcg4wTWLqKKyEH8K/YI6o+Bd0zl
bgHYfboKz5QV43AVq3Ckkd9vr2rMmVmjOT2xn3rlqI9Gk9DNkJ3leOahDAHG8gdBU7RNJJh
c8dx1qu8RU9dpPXNedNPc9GDWxbib5cNzRUKAEdcUVlfzNND1WYja2BkcZOOarY+Yhs1qzx
blbYCBgc4rOaMr1PINfR2PmOYI4xkEjgdakdVVdozjqaVI2XBxk+tPZSq8iqRLZX2rkgjn3
pfLBX7ucc1IOD8oOR6inBWdSeB9aTQ0V3hwDu+Ue1Q9/TtV5gnlgY59aiCKfmcADt60irlZ
EUNjrnvUhUDgDJqXaASq/iTSKAhxj2+lJjuJFFI/wAwRm9xW5pan+wfERAOP7PcdP8AaWtz
Ql0c+H7t7mVEmUYUE89O1Z1m0baH4k2nrYt/6EtfO5/K+XVvT/I9nLIuOKh/XQ+jLQf6JAD
/AM81/lXMfEC187wpLIBkwOrj6dP611Fr/wAesPIzsXj8KpeILX7X4fvrfGS8LY+oGa/jzC
VfZYyFTtL9T9YwdT2eIhPs0eS+BJ/I8X2w6CUMn5j/AOtXf+PbjyPCkyg4Mrqn65/pXlmhz
/ZfEdhMTjbMufzxXd/E2522Vhag/fdnI+g/+vX3GY4b2mb4eXf9NT7HH4fnzOi+/wChn/DW
136neXZHEUYUfUn/AOtXJax/yHr7/ru/869I+HFr5Xh+e5I5nlOPoBXmWuMRr1+Qf+Wz/wA
67cBV9tmmI8kl9x14Oo6uY17dEl9x7tovGg2H/XFf5CptUIOk3eBg+S38q8Ug8deIre3jgh
ukVI1CqPLHQV1/hfXtV1rStZOoXAkEUHy/KBjINfMYvIsTh5PEza5ebvrqz53E5NiMO3Xm1
a/5s4CzGdTtx6yr/MV9Dx8Iv0r520051W1/67J/MV9EoPkFdfFnxUfR/odfEvxU15M85+J/
+q08/wC0/wDSs3wDexWFrrF7KcRwxqx/WtL4of6iw/32/kK85hvZodPuLSPiOdlLn1xnAr1
cswv1vKI0e7/9uPQwGH+s5ZGl3f6l+1hufEPiMKcmW6lyx9B1P6V7xaWsVpZxW0K7Y4lCAe
1eW/DT7IdYuDKP9IEf7vPpnn+letV89xPiX7eOGStGK/PqeLn9ZuuqCVoxR5N8R9LFvqkWo
xr8k64bj+If/WpvgrxAunaPqsEz8QoZ4wfXoR+eK7rxhpg1Pw1coq5liHmp65H/ANbNeGDc
rMAxAPBHqK97KfZ5plv1ervFpf5f5HrZYo5hgfYVN4tf8D/I6LwrYtrPimESjcoczSH6c/z
r3EDAx6VwHw10zydPn1KRfmmbYh9h1/WvQK+W4kxSrYv2cdoaf5ngZ5iFVxThHaOgV5/8Tv
8AkG2H/XU/yr0CvPvih/yDLH/rqf5Vy5B/yMKfr+hz5P8A77T9TN+GRH9o3xyP9Wv86m+J5
h3af0M3z/XbxXC6R4g1HQpZZLB0VpAFbcuelQ3uq3msX4udSuSzHC7scKPYCv0L+yqrzP68
37tvm9LH2n9mVf7R+ttrlX37He/DVGjj1O7YHywqjPbIya4TULl7/Vbm6c5eWUt+vFes6Mu
mWngS4OlXAnQQuzydCXxzkdq8itfnu4lPOXH86xyyoq2LxOJtbZfcjLL6iq4nEV7W2X3Hu/
hzTo9M8P2lsiANsDOfVjya4r4macita6kiAOxMbkd+4r0mIAQoB6Vx/wAR1B8Mox6rOuPyN
fF5TiZvNI1G9ZPX5nyuW15/X41G9W9fmcz8Nbsxa3cWmflmj3Ae4P8A9etT4nc2thzk725/
Cua8BsV8X2/P3lcfpXS/E4YsrD/ro38q+mxMFHPacl1X6M97ERUc5g11X+ZR+GP/ACFr3j/
liP516mK8s+GP/IVvv+uQ/nXqYr5riX/kYS9F+R4eef77L5fkct4EPzeIOeus3P8AMVt6+F
TSrlixGEP8qxPAhwNfOef7ZuefxFP8c34tvD1wc/O421+58FK+Gkl/P+iPznM5JO77HgN6V
3OCOCSc1h3x3oxB4962rshuMjJJ5NY14FVCcjiv1+Gx8HLc5ufBfbnjvWTJkMfm4z371tzY
ZHKjk8dKy5Y3BywCr9K5qh3UtCW01S3srdwbNJpiMK7fw1gTSNLM0k3JY8gd6tSockc4Peo
CmOowR3FcdRtqx3U0k7iJtXIVMiilwpA+aiuRxOnmPZJl+Q4JK4HGe9UWTL45AxWpLEFjcs
ATxmquwEEKMkmvpUfKMgRcYyxwegp2zJySOO1SHarbcEc0u3nG3ae9VYi5GI8seufYUvl7W
yyk11OjeHJdUhJiCu45O7tWPf2RtblkYgEEj24qOZPRGjhKKTaM1jggrGcHoTUbjp8mDVjB
ySWqKVSV+U578UwuV33BgcAVEQchsVYUln65P0pzJtHAyxNKxVxkLMCQRx6Vvacv/FM+Im4
z9iI9/vrWIoYKBwa3rL/kWvEHBwLLH/j6189xD/yLa3p+p62VP/aof10Poy14tof9xf5VJK
oeJlPQjGKbbf8AHrF/uL/KpGHBr+LJP32z9UW5873sbWWszRYwYZiPyauk8fXou9UsVVsqt
srf99c1neNbY2/i29A4EjCQfiKzJ7iTU9Rt88kpHCPwAFfsFKCr+xxb6Rf4pH6jTiq3scS+
kX+KR7R4TtfsnhWxixgmPefx5rxnWUB12+BGf37/AM699t4xBaRQqMCNAo/AV4Fq7j+270k
/8tn/AJmvm+HKjqYqvU7/AOZ4WQVHUxNaff8AzPRdO+HWi3WmW9y8s4aWNXOGHUjPpWzb+G
bDw9o2pfY3kbzYWzvOeimrGka3pUWiWayajbqywqCDIARxS6jrmlXWnXlvbX8EspgchEcE/
drxK2Jx9Ws6dRycObbW2jPFq4jG1ZuE3Jxv8tzxjTlxq1pj/nsn/oQr6FUfKK+dLC4jXVbV
mYBVlQkntyK92/4SHRkUbtUth/21FezxTRqTnS5It6M9fiOnOc6aim9Gcf8AFA/uNPGP4n/
kK5TQtJGq+HdZVVBmgCSx/UZyPyre+Imo2d/aafLZ3KToHcFkOQDgcU/4ZYd9SU8gqmR+dd
eGq1MLkqqJWcX/AO3HVQnPD5Sp7NP/ANuOQ0DUjpOvW14CQqOA/wDung179HIssSyIQVYZB
HevBfEumf2T4iubUDEe7en+6eRXp/gPV/7R8PpbyPma1/dtn+72P+fSuTiXDxxNCnjqe3X0
exzZ9RjWowxkPn6PY61lDKVboRivnzVYUg1m8hjGESZgPzr6DNfP+tNnX77n/ls/865+EpN
VKq8kY8Nt+0qLyR7Z4dgjt/DdhHEML5KnHuea1aztD/5F+w5z+5X+VaNfHYpt15t93+Z8ri
W3Vk33YV578TxnTrAf9NG/lXoVeefFA4sNP/66N/KvUyD/AJGFP+uh6GTf77T9f0OW8HeGr
HxBdXUd40iiJQy7DjqaPF/g6Pw8sVxaTNJbyNt+fqpra+GLD7bqBJAwi/zq58S9Stf7PttP
EitO0nmFQc7QAetfaTx2LWcrDxk+TS66WtqfVyxeJWaqjBtx006bHM+CruRTqmmBiUuLV2A
/2gK5m1cJdRsRnDj+ddT8PbZrjxK7AfIkD5P14rnNRtX0/Vrq0kG0xSFf14r2qUofXa1Jbt
J/mv8AI9am4fW61NbtJ/mj6HgYPAjg8FQa474kyKvhqJD1adcfka1PCmswan4ft2WVTNGoS
RM8qRxXFfEjWYLm7t9NglD+Rl5CpzgnoK/PspwVRZpGDXwt3+R8TluFqf2gqbXwv8jM8ARm
TxbER/BG7H8sV0nxOP8AoOn/APXRv5VQ+GtsFnvtUlISKNRGHbgDuf6UnxI1W0u57O0tp0l
MYLsUOQM9BX0VVutnseVaRWvlo2e5VvVzmPKtIrX7hfhgf+JrfD/pkP516pXlnwwDHUr5+w
jUfrXqdfNcSf8AIwl6L8jwc8/32Xy/I5HwM6iHXyxwP7ZuufxFcp8R9XSeaPTo3zt+ZwP0q
/pOrJo/h/xDduQT/bV0qD1O6vMdRuZ7u8knclmc5J9K/oDgKjfCTm/53+SPyrPa3LJQXYyb
llLDaOQcc1kX7ABsc/XtWpM2BnbwKxL6Qru6ema/Uz5C12Y02WLAdOv1qGdyIyMfMRjk9Kl
Yjkk8/nVebc+CRjnp/WuaR3Q0RRkVt5U+maq/N5m3GV6AVoTRsJN2M+3SofLb1GRzXNKJ1x
noQeWCTjJHtRUyxkliR344orFx8jdTPZnhEhw7cfLnHatXUbDSYdOia2mBmAywPrVKQIqOc
Z+UZFU2XcCdxJxnrXsWbd7nz7aUbWKhi3sWNIVO7OT+NWsDO3JqNlyQF7HmtLmBe03WLnTy
fJc4YY+lVLi4e5kMrc5NMwAx9D2NO2KcHGMVNknctzbVmyBQS3oP50GLjA7mp1Tknk460oj
3chfpVXJRS8k5AUYI6ml8st8xGSPSrbwnBHRupp0UIYkH/wDVSuWimsZ6k4J6VtWYK+FvEC
k5/wBEHT/rotQBYwvOd3sK2ILWJfAviC435kMCrj28xetfOcRP/hNq+n6o9jKV/tUf66HvV
uMW0X+6P5VIajg/49ov9wfyqWv4qm/eZ+pnkXxKtCviCCZQf3sIB/A1z/hiyNx4nsIzGdvm
hjx2HNe8S29vOwaaCOQr0LKDihLa2jcNHbxqw6EIARX1lDiP2WDWG5NbWvc+jo566WF+r8m
trXFZcIa+ddWilfV7whG5mft7mvo6q/2KzJJNrESeclBXn5Pm6y6UpOPNfzOPK80WAlKTje
581G3l4JjPPtW/4Ut3/tO6Yxni0mPI/wBmvdvsVl/z6Q/98CnC0tUJ2W8S5GDhAMivercWR
q03BUrX8/8AgHs1+JlVpun7O1/P/gHzN5Mh6RsaUQS/882H4V9KDT7AdLKAf9sxT/sFlji0
h/79it/9cYWt7L8Tb/Wpf8+vx/4B4FcQyDwrp42Ebp5T0/3a7P4XKwuNQRgRlV/ma9LaxtC
qqbSEqvQFBxT4raCEnyYI493UqoFeVjOIo4nCzw/s7czfXzueZis9WIw86Chbmbe/nc88+J
WlB7W21SNMsh8tz7HpXL+DNUk0nxBGXDeRPiOT0Geh/OvbZreKeIxzRrIh6qwyKiTT7JMbL
WFceiAVhhs9jTwTwdWHNur36f8AAMaGcKGEeEqQuiUn5cn0r581QM+s3jAZzM+PzNfQ+Bjp
Vf8As6wJJNlASep2DmuTKM2jl0pycb8xz5ZmSwMpScb3KPh/J8Oafxj9yv8AKtTaacqqihU
UKo4AHalrxas/aTlPu2zyKs+ebl3GYNedfFEMbLTwAT87fyr0io5beCcATQpIB03KDiuvLs
WsHiY12r2OnA4n6rXjWtex80o17Ax8iSWLd12MVz+VSQWN9fXIRIpp5WPoWJr6M/s3T/8An
yg/79ipYra3h/1MEcf+6oFfZS4uhZuFHX1Pq5cULVwpa97nJ+CvDLaFpryXQH2u4wXH9wdh
WJ4/8KTXMh1mwjLtjEyLyTjvXpmOKTap4xmvl6WcYinjHjL3b39Ox87TzWvDFfWr+89/Tsf
MqG6t2byZZYm6EoxBqxYaZe6pfJbW0TyyueT6e5Ne+3XhzQ72Uy3GmwM577cE1as9MsNPTZ
ZWkUA77Fxmvq6nF1Pkbp0/e89v+CfST4nhyPkp+8zmX0WPQ/h7d2SEFxAzOw/iYjk14wsLu
4VVLlu3XNfS0kMcsZjkVWRhhlIyDVSHSNMgk8yCwgjYfxLGM15GW8QfVFUdWLlKbve55eAz
v6spuceaUnc5jwFoU2laQ890hSa5IbaeqqOma7GlIwKTvXzuLxU8VXlWnuzxMRiZ4irKrPd
ni96ceEdYPrr91/OuEuH29eM9q7fUXCeDtWJ/6D91/wChV51d3AcuA3Gfzr+quAl/wnT/AM
b/ACR+Z58/9p+RDdSqoOTya569lLuQOcelXbmb3J9qy3bqwbFfobZ4EY9Ss3fAFQHfksVG7
sKsljv55z+lN2E8Dn2rFnVF2K7KSMuCT7DmmlMt3GPWrhCpH1yahYK2W3YqbFcxCY0YDLYx
xRU4CYyMfiKKz5TZS0PXnWOUEbto2iqzROhyF4PetLU7KXT55YLhNjqB16/hVFSNgO7j0xW
uHxEK8FUpO6fU8+tSlTlyyVmU23LxjA9T2ppYBjgdausilhhQU6e9V5YlL5QY9K67nO1Yi4
Y+mf0pRjO3qfrSeXkgAfN7VKbSaGPfJHgN0NFybdRmf3hA4FXbAQ/bYxO22I9TjNUY1Y5YH
irAXYhA5JoauVF2d7F7UksxeMbNtyHpmqYVlXgAk+tABzxxTyoBGDk1KWlim76iMhZQW4x6
davIceFdeUNlTbpwP+uq1UXf858skD+LGcVctPsU+nalpt9eS2aXsIjSaOPeyEMGBx+FeHn
tGdbL6sKau7bLfdHpZZUjTxMXN2X/AAD3+Aj7PHk/wj+VSV41HrOtABF+IVwQBwf7Jj/xpp
1/WOc/ES6B9P7Jj/xr+XpcD5s5N8j/APAZ/wDyJ+i/2phf5196/wAz2iivFv8AhItXxz8Rr
j2zpMf+NJ/wkerHH/FxbjJ4x/ZEf+NT/qNm38j/APAZ/wDyIf2nhH9tfev8z2qkrxU+JNXX
Jb4jTgen9kR/400+KNUzgfEWf/wUR/40f6jZt/z7f/gM/wD5EX9p4T+dfev8z22ivE/+Eo1
X/oos/wCGkJ/jSjxNqrAkfEaf8dJj/wAaP9Rs2/kf/gM//kRf2nhP5196/wAz2ulzXiR8T6
qP+ajz/UaSn+NIfE+rAZPxHnH/AHCE/wAaP9Rs2/kf/gM//kQ/tPCfzr71/me2ktn2pdx96
8RHivUzwPiNMT/2CU/xo/4SvVRx/wALHmz/ANghP8aX+o+a/wAj/wDAZ/8AyI/7Rwn86+9f
5ntxOahd5XbZCduPvMR+leX6LqXiHVNQiit/HUlyMgtH/ZaJkDrznivTomWGMJuJx3rilkN
XA1eXFrXtZr77pHZRnGtHmhqiNnntmDPIZIyedwwRVtZA33Tmqt2DJbsobtXGeJbrVLbTrO
/s/ELaTHkwylbUT727dSMdK2WVxx94Ulaa203+S/Q1nywjzy2O/wBx9KA1eMw6x4ovd8ene
PXnlQbm3aXGqqPUktxVebxH4gtYmluviTGEU7WMWmxvg/TNP/U7Hreyfa0r/dy3ORYqk9U/
y/zPbt3tRurww+LtXB/5KTIf+4On/wAVTT4y1M5x8SJBj/qDr/8AFVr/AKkZr/I//AZ//Im
P9oYX+dfev8z3XcM0bq8LPjPVAP8AkpLf+CZf/iqB401Mjj4lfnoy/wDxVH+pGa/yP/wGf/
yILMML/OvvX+Z7pv46Ub/avDR4x1bBP/CyQR0/5Ao/+Kq1Z+I9ev5hDb/EmMyH10YD/wBmp
PgjNVvB/wDgM/8A5EazDCvTnX3r/M9oLc9KA3HIrxq817xFYz+TcfEiJZAOn9jA4/8AHqrf
8JfrIIB+JEXP/UF/+ypf6k5r/I//AAGf/wAiJ5hhVo5r71/me3bvajd6CvGIPEfiG6crB8R
YWK9f+JN/9lT7rX/EdlCstx8RbcKTgf8AEn6/+PUv9Ss0/kf/AIDP/wCRH9fw2/OvvX+Z7E
TntRXiDeNNYAz/AMLHtv8AwSn/AOKpU8dayuQnxA0mQZ5NxpToR9NrUPgvNI6uD/8AAZ//A
CJUcww3Sa+9f5lfXH2+B9UIPP8AwkF1/wChV5bcXGRleB3rtdc1bTU8CHTU12HU9Rn1GW9l
aCJo0+fngGvP95J55B71/RHBeGq4fAShVi4vne6a7dz4TOakZ4i8XfREUkm8ZbBqo7bmIBx
xU7kbtuagbKkCvubHjpjCuAOT6UDAcEk/Wnle2cd+KYwyck5qWi1Icoy7NxjtntUDjBKqOM
5zUuG4VWJHemFRkg1LLuIqnaPlI+neijOAAFBH1orM1TPsHxf4Yh1WHzlQLOiDDgdeOhrx+
/s3s7gxSrtZOCMV9H3MSsoBGRtH8q4XxV4aS/jM0ChZkGQccH2r8O4f4inlNVYfEO9J/wDk
v/APtszyyOLh7SmveX4nj5C7wc0rhQoOee/NTXMElvcPFLGUdTggiqr8fNX7tRrQrRU4O6Z
+d1YSg3GSJLMxLdRlhkA8iuo1eOx+wqync5Hyhegrjw4Ge2asJcOqFDKWBFXKLbTEppRcSq
X2nPT2FSK2Ccc/jUDDJJLdaVV+Xd2HetTC5aPJ/oDUls8S3EfnE7c85qsHO0gAfXNIA33gO
KW5adnc7W7udM/s0LbsiDHK4OWNcnI2S7dM9AO1M8stgu3AHAqRgudvpUJcqNJSc3oiASPj
BY8etDKWyxbApJTi2SZlbYzlDkfdOeDnuDUSI8soQMdh9Kzp4inUTcXsb1sJWotKorXV0Kc
D+MkelIGwcKTj3qzq1raWTQLb3BkmaPdKhHEZ7fWs4yADDZP05q6NaFaPPB6GFalKjLlnuT
Nu5Oc9xVYjGT361PvB6EcjNRlgS2ea3RgyIvxljSpJ1we9DKOOevamHPAzzQLW4FgDnIJ6c
Ub1PBbn09arzMQwA5PrUgIC5GM0x6jmID9angTzHAJJ5qiGy24A1p2BVpRuIweKxqS5Vdm1
KLbSPXvh5YRQafLfBTl/kUkdh1rtWcBgScgVlaPbiy0O0t1HOwE9uTzVvCGQCSQ4yOE6Cv5
jznG/W8fVrSd7tpei2P2fA4ZUKEYeRcDKynuDXIeK4fP8J6nCAd0WJl/CuojckupXG0kA1x
PxC1gaH4evWUjzbiMwoD6nv+AzXmYRzhioOlvdfmb14xdKaltY+btV8Xa0ljLp+m3yRNfTm
MxohDBOx3+ntXP3g1fw1qltEdS+2/aVy65JwT1BHrWtpdm19rNzqAjO21Tag25zIenFbEdm
17qsC3Nk8MGnjCLKfmdz1Y1+54enGryxkvenr/wT4GtVdO7W0TodD0+5vbSMPj91GHlZ2wE
Hck1ca48Kwas1lJPPdyqgZhCmAfpnrVGPWrq20/Uo7GwFxbQMj3Ln+IKCdv0yf0rmbTSrh7
j+1l1SZLif5wsYGFB/h57V216mLxNaWGwsrKCOOnTw2HpqrXjdy8jtp7DSb0r/AGRPIk3Xy
rhQmfYEd6w3R0maOaNopEOGVxgg/Sqoury3Zob50cZ3Ryj5Tkdj6Gr+pXd9qlml2bcNd2cR
aUsdryQgZ6dyOvris8LmOLwdf2GN1TKrYOhiqXtMPuQK4X5cY/HrVm0uZ4LlZIX2uDnPpWe
kongjePBVlyD7VPAxZgOlfbJqS8j5Vpxehfurq4uZWlmfe5qqXYA7h0qYxtj5Tz7imMgxye
fSqslsZ69SxZ6tNp0gkTlc8r/eqLU9auNTkXzW2xr91PSqcsZkXbk4HNVCpBbA6cVLir3NF
J2sK8zFTnj0NUWckkFjU7Izgk1F5PQhvlA60FoiHzHHRqeFCIzcZpyouaJEwD/I0gKzEEgf
zqNwQ3sKeEOScjFNKkgncOOtJlJjF565FPaJ1QHjBHakIGDkZq29xEbZVVCWUY5NSX5lIqV
Qsx5NR/eJ5wKkZgc5/wD1VG3qM1my0xQdvUAZ7+tFKDlQcgfhRU2Zpc+8JCHA5wAo/lVWWI
MMHv61o6jarERPB9wgbl9OKqKyyL2FfzNjsM4S9lUXoz9VpzUleJ514u8Ki7Rr2zT/AEhBy
oHDivLJ4iuVKHg4/GvpOSEyKwIyv0rxXxpp8dp4llSE/K6hio7E195wVmeJpVfqFbWL2fax
8znuDpyp/WI6PqcbtYJhRk0xY+Vxxn36VeeMgDH696qgeo6V+yRZ8FJDUCljk9D+dPyAwRs
ZJ4FKoy6/LwKmhV/7ctvs9ubmfBKL2BrgzHFSwuHnWjukdmAwyxFeNOWzYksLxqhZFAb7vO
QaSGMSsSmNq9ea6e/0rTHswIL0y6qpBeNcshH93gdR607TtDSSBJ5pPs6lCVhwQ8rDjr2H0
5r5vBcTUp0Oav8AH2XU+gxeQThXtSXud2c2ULS7c4H5U6eymivWs5htKhWyrAggjivRNF+H
k+uXYleI6dAp+cgZL/mevvXow+HPhxbZllt3mlKgGZ3y/HTB7fhW6zavVlGcY8sbap9+gQy
ulCDU3eV9126nzg8t4+nTaQ8PlSxIY40k+Xec5zjvV4adNpcNjdzRq6uVLIhyU5HWu48SeB
bzRdQiubWQS2uGIZh8wJ7Me/1rmbywuZdKdVwZJpFzcE/dLfw4HWvmv7Sr4atKnJW5j7OpQ
weLoxk9XBW89DC8QTwX+uTyWq5TO3Prj2+uaxnjcMdy9B1HauusfC8x1e506/WSKGFcNcRD
hj04J7VQOiR2Ul7HHNiGLdsd+PNx6V9HHP8AC4Rxwy1sj5P/AFfxOM5q7aW7V/I57LAbSOn
anIBkBwVz2qVk3IGC4JGenaq6yLFJlsjHXNfXwqKauj4+dNwlyskxg+pHYd66az0/Rrvw38
0iRXKnLMetc6JomZULqobnf6VTe7kUkKdoPQjvRJN7MUWo7q4skGJXAwwB6njNV3yeRxira
TBogOSx6imSMrZAXAHY96u5jYroSegrd0KD7VqdrCFwJJAOe3NYykZGOw612vgO287xJaqR
/q8ydPSvIzbEKhg6tXsn+R6+WUva4mEfM9fZSXWPOAi4FIy5UjOOOtVJ9StrW5kaeYKAoPP
1qKLX9Lnk8mO6Xeeobj+dfzFFXu7H7PGySia24fI4/iANeH/FTVv7R177DblmW2Ty/lOPnN
euXd+tno0t0WG2EN/iK8EtLa/1nxxDHf27xmSQ3LFsjI616eURXNKvL7CPPxrvy0l1Zr6T4
a/sc6fbwr/pLR/aJEPRiepJPTFdQ1loWtR/ZrqP7PcpxvU8g/1FWdTjgOsWM8zMqyw+WcdO
DW3HoNheW4kt1XcBwehqa2Y1ZyhUlJppaNdNTSGEp2lHlVup454h+H/iDTA6aTqEkun3cu+
4OOAOueOfwqlLam2iSNQQFAGelexg6jo8pEqtPb9xjJA+neqWoaLo+vxGW2YW9we46H8K+y
yDiuOEk1jI3UvtL9UfO5tkksRFOg9uh5DcQJdW7xTYw4weOR7j3rnYrzVhJeG8aWRrRGhJi
faCoXqe5OK9XbwTq63LbVgWMf8ALRnwD+HWuW1jwdf6TJPI7R3RvWwCmcIT14+lfXZnnmW4
zkhRmnO54GBwGLwzk6iaiZelWhTSLRCGz5Yz7960BZThS/lMAehAr1DwZ4BW7WG61IFYVAK
x93H+Fdlrunaa8UejRW0aRYyQgxj0/Gni+L8PhLQpLmS0bv8AkOhw9VxF5TfK3qkeAxsR8r
ggj1phAL89PetvXdHfS9XmsmIIX5kP95T0NZEdu24kvX2uCxtPGUI16WqlqfMYnCzoVHTnu
iKSIMudwI6DFVGAR+SDx0rQlXa20qCAage3VjuGf/r12qSOWxSZP4geD2AqF0bkc89qvNCQ
me2fTpUPlk5B45oGikF4HA9MGmsp+4Rz65rabT/+JaZwuCGxk1lSRkA+vU5pDuU9pBI20xk
PZQBVkr3x1HNRtkKRxgdSaVzRFcoDkkcelNZfkB6Yp/IOf1o25AzzjmouaIr43ZyBx6UhAB
OM1IRt7fjTGBOGz+NSNDQwcZzjHoKKcA+MqetFZ6G62PuWHVnl2yiQSoyjIPcYqWWFQDPbM
Sh5Zf7tcXpjTqyxHeqgDC/wr+NdlBIykFW7YPvX8y0sSqq9liHft3R+u16CpO8AWXcpIPGK
8Q8WXYu/E13IG3BX2DHtXsN7ex2mn3l5jbHGjN+QrwO5kMtwZGYl2Jdj9ea/QeCsO5YidXd
RVvvPk+IKijSjDuU5HySAajCk44zn0qVgrSFgDinouB8o5zgZr9evY+DtdiJBJ98MoVeua3
tGbTJSMGRL6MlvMxiMJ05PaqumW0hvYnmizag5Z34VT2zniux8P2Vvq3iWNFRpbUY81jx9A
DxxXxPEGMlUawcE9d2fYZHgowi8VOW2yKmnWyTm6Tyw00y+VGUUktg9VI7V3vhjweyAXF78
0p5ZmHT2FXLbWfCVprhhiniSUHYOMICOwPSu1imR4A6kFTyCDwa8bBYClQk5J3Z7eJxlStF
JqyHW8UFtEI4kCIB0rnvE/iqLQoE/diWV84GeFA6k1Z1fUprYbYjjv9a8Q+IGuNNaXsqylw
luyls9zxXVicSqSst2cMY31Ne1+MdtqLS/brFIrAnYsjN94/0rXSy8KeI7MfZZ2SQneNj4+
bHDYHXFeefC7QbTWntobkJJCsZd0cde3Sul8S/DHUNGmOpeD5fIGdxtSx2H3H901jBVJx5p
WkuzNOZQl28yeCG5ju/LXfOE3GcJk4AIGfoRWfeWSlPMgVTbXIKlidwBDE456cVL4P8AiB/
ZV02l+IbE2s7Nlyy4b3J/vCvQdV8O6f4g09L7SryOGMnzNyLlH47j1rzJZdGdOUoP3tT1Ke
OcZq/w9TxQ2mj29tcxq4lEmTG5BzEfTPoDXKbQwLbdxbvXpN1o9rb6de27YnaE+aZo/wC70
xiuOsNMEl09qku2KPkyS8BQexx1/CvQ4dzL2FScK8nbz8jmz7LliYweGjqYksOWCgEMo54q
u1uwXB6139lZ6Vd232e93edDJkzRtjzB0GAeoqn4o0fTLSxhv7GUqsjFGjPOGxnivqsLxFh
61f6vre581jOG8ThqHt3stziGCqPlJ5pUUFwGOM96c8e5gc/kaFjBY4Y9K+oufKWfUlihy4
GO9emeAtOmtkuNYl4j2mKP/aPf8K4LToPNuI1QFmZtoGO5r2aZ1srGDToVyYkCEKM5bFfm3
HGZuhhVhYbz/I+14awXPVdd/ZPH/Evii/1LxYbTT1aTbIURVGQSOp+tR2Z1P+1BaayJInuH
CxzMf3a+vTrXd+Hfh7a2GqXF/qTedK8jMiHomefxq9rOkW8BKmNWt5D0xwp7Ee9fmSx9Gly
06cbq2p9i8JUmnUk9TAkuNTutBm0iKRbiJJhi6yQHQHp6/jRopbUvHNxdtB5aWtusQTOcH2
rAXWdV0kXOkMdqs3BI6jsRXWeCrG7SK5v7sMHuWG0MMHAHXFb4yrTo4Wapac36/wDAOfDQq
VcQpT1sXfEMQ/suKVR/qZccehq1omqeSBE5AXHHpUmt2xk0TUIwSp8vepHqK4bRdSkSCIXJ
3IR98dR9a8GjSdag7dGe4pKE2u57AVt72PLYLEdR2rmNU8PPHI09i5ilPp0b6il0/VPKAKS
b0rYutVi+xEqwDN0Pp71ypSpvQqUU1c4M32oiae0u28iZFzGVQsrn39K09JsDfXcT3ifJHg
kHnLVK99A6bI4w7yHC59fU1vafDHBH5fmLuUevfvXTKdl7sbMzhSTeup0enfJnAwAMCueuZ
CPFU2/vjr9K3LGQMvynIxWTrdqY7xL1F4PDGsHWcU6fQTVqlzy7xrLJN4ruFAyqIirgfjUf
hvw3LrOo+SW8tEAMjnnaP8a3ta0pL7UWkSQpI4BBHfHauu8Nw2FjpKW9qv7zOZWb7zN71+i
0uK44LKIYfDJ+0St6eZ8rPJHiMbKtV1jucNr3gNbef/QLp5Sq7ikgHP5VwgAjlZJFbIOCDx
ivbJ5zJrN5k48tVArz3xzp8VnrEV7EuI7tNzDHRh1rv4V4kxFTELC4uXNzbPzOPPMmpQo+2
oxtbc5GXA5AwRV7TLzTXYRahbjDYw6/zrKmlHAyMUWsbS3McQP3jX69uj4GOj2PQ5rDTBoY
jSQ+SWLe/wBc1wWpT6bFI8drbs5zjc54rcbXktr82EuJLRV8s/Xua5fU1WO+lRTxnt6etRT
T2ZpVcW00jMkkc/L0GarkDcQf1FSv8oIYg/WmcnjBPP5VoTEYynGCPqaiI24GScelWCvBLH
Axx7UxwoQg/hmpKICd3fp2qPqNpyMU48HJ/HIppbL9OelSy0O+Qdc574NFMIB/x9aKm5aPs
d4p0xiE5wOn0qWAXxkIA2KOrZ6VTi1ABQPtLD5R3z2rStrmWclYZ1dscKVz/Kv5MjQnUlFR
TuftlVuMfeOf8fX/ANl8PxWMWQ904Q/7o5P+fevLZIpHVfkPTGK9bvfBviDxJrfn3IS2tYh
siL+nc49a6nR/h5o+mFZbhRdzj+Jx8oPsK/eeHYQy7BJT+J6s/OsyhPF13bZHiui+D9Z1WQ
CC0cx/3yML+dd/Z/DzTdLRZtWkM7Dlo04A+prsta1uHTZE06ykgjlYNuz/AMs+PQV53Je6n
rer2ek3uouS+Nx24Cc9fcn+tdWIztup7KO5VDKIxh7SR0QtINZJ07T7RY7RCMjb8v1NReJr
fTvBHhK91GORvPdNiknGWPGa9A0/TbXS7JLW3QKigD3J9TXg/wAetZd9S03Q43yoHnOB354
/lXNWlaDlLc2hDldkctYS6Xf6Pm/ST7e7EiRWIK56V2Pwu8YaoLzUfDl9KbmOzP7tycnB7f
SvNNOJlhmmkdUEYXqcZJNSeBPHeheHPFWtX+oGSdnbEKQgNnHqcgV4uGqvnu9jqs9UfS119
n+zNe6vdLaWQ5Z5W27vbJ6CuE8TeC7DxBpk0ui3kdzbyqRtjYEH6EV4F8RfiR4k8S3hnaKa
Ox/5ZRgbo4h68dT7moPCninXtKu4G0y9ltvMG8Kx+WQf7vTrXXWqU5fFHTuRGPnY6SG68Sf
D7UVVonWNDgFRgge5717F4Q+MGnarGltqLDzOhPp9RXPWfjzR9dgFj4v0uO3cjAuAN0Z989
VrH8Q/ClJ1Op+Fb0AEb1EbcfhiphJpc1F3Q3ppNG18ZU0mbSoL6xdDdb1MTxHnJNegfDq1u
JfCEsRYhWGAD2O3n9a+a0Oow6lFp3ia2kHlOGEucAEdPrX1f4Ai8nwtBIcfviZPpnpWlGft
K132DaOhW0nwlI00j6nGvlfd8vH3/r7Vka78NohLJeaMSm4Hfbk4V/oe1eojmgdxjOa1jg6
EYckY2RosVWU1NS1R803emfYJZVkjeG6XG7euMcdRiuS1dvtOsSww3LzwR4VQf75HzfWvqn
WvD2m6taSJdW4Y4+8Bhh9DXjE/hVob97zTLK4juYZS27aXyvQ57HiuGnSWXYhYiK5+3r5nX
XxE8dQdCT5e/oeW/ZGIxGjNjqFGSKgCbXA2kE9vSvYNP0yLQpvtNkTKlw/7wNgFW7r7CuF8
UyWE+t3E2nKBHkblVcAN3r6zLc8eMruhKFj5LMMn+q0VXUrpkfhWa0t/Edot0duQzpu7sBw
K9Mtds2oI5IJyWP1rw67kaZRuGAvKkcEH2rp/Dfiq984abcyhrpUJhmf+Meh96+Q40yXEVp
rHU3eKVmu3me/w1mNGMfq0laXTzPUZtST+1/s6kZUZb06VR150ez2dS3HBrnNOuJd0k9zKH
nkbJYdq0Y5vt1/bwdQrZavyacHGdj7reJfexhTT2aWFHkWPKsy5Iq7YpiNU29McgU68/wCP
eRfUqmKv6dCPJLngE8CsOW7SY7KLbKF4gkDxHB3oyYryK0HlXFzatnMUhGPTmvYblfLuTk4
Ga8n1SI2XjW5Q/cmO70616mWv3pw8r/cc1Ze8mXLa4mssNGpeI9UP9K1DfLcQAxMehBU9RV
OJo40JcAgDv2rMvri2bLwSGKb+FgOCa6HBVJ7akSk4qxvaSd2pEtyIVL/4V1arDFAjyBSzO
Dk9a4rwtNNc217NebEkH7vjofcVM2o3iXGHEjqPlDcmuavRcqjiuhcZKybPRI50ivINjAeZ
8pUdDWlMqywskg3K3BrhtInmu76KaTdsThfc11+9mJOMYrg9mlK0jZpS1OY1m0FqUcNjByj
d8+hqolwbaeO5Q4SUfkaPE93m4WINxGMnPqapQ6hY3FktsSElUYGehPtXRGk+ROwo2TL97L
JFcm8QbkkXDY9a5Tx9cR/Y9JiZiZyzEdsDHP8ASt1r9PsIB65wQD6V5x4h1Y6rrrPEwaCBf
Kj57g/Mfz/lX1XC+BqV8fTdvhd2eLnleNHBzv10Mhh8xJbp0A61JDM0TecjbXHQ1NaWjXtw
IVcK5/M1BeWklhOYJm5zX9BJdD8db6lSSTdIcg570yaQSKpZsleOtI74cdCKgdsc9j7VTEi
NuTtI69O9AXkhqTPfHPepVwXCnH0qTbYjI9RxjFREdhnPr1qw+EGeck1AzHIODxQxJj47CV
4zKAWA/KqeAD0OQavDUbqOIwxSlUY9BVBiWYknOfxqGWtx6jA5yPwoprHAAIoqLGl2faVj4
EffG90+1So+Xqeldnp2jWOnR7YIlB7seprQmdEVCxAwB/KqrXaYOw7iO/avhIYWlB3hBL5H
3M8RUkuWc2/Vlosi8twB3rLudf0W3kCTX8KuxwBurnfFOvwQ6Ndwi4JmeMhRH2OK4HR7Ia8
1oLmYLdROqbIz0z1x7gdfrWWMq1aDgoxvzFYaEa/M29EdR4yW21S6CRWD7onUNdJnGOuOBz
Vjwz4duJJV1TUFZfL+WISD5iPU13NrawWlnHBGgWNBgDrVPUdUhtk2ggt6VP1WHtfbzev4G
ksQ/ZeyitBby8SMAE4Pavk/4qa9JJ8RL24hcjyFEasRnBxjvXu+pard3Nx9mtV8yc9v4UHq
TXyN44vbj/hJ9TWWYSMbhhuA68461niKjqLlitDngrO7INQ195dImkuVVFm+RVQY3MKxvDv
hjVPE2oC0srZ7i4mPOB90fyA96YsRv763sIyJAuFB9+/619e+EPDuieBfBUdxKqQ3E0StPK
33iSOn/wBauG6pp23N+S6u9j4/8V6TqPgvxa+jG8IaFE3+USFORkj369a9E+HuiW3i3xjZ2
ssbC2gVUYK+d+OTgiuX8bzJ4m+J93dxszQTzbdzDHAwK9u+CGk28XiC7mijCJEpCj07VpKS
lypbsUI2bbOg1/4VXFukkuiTmaPr9nlOT+Df41xNvqPiDwhemCIy2pB+a2mU7D+Hb8K9M8e
eOr/QtTFhpyRKEUMzyjOSewriL/x1BrVk1v4k0pJVwdtzbHDx+4B/xrlq8kKlouzKgpON+h
sWuveG/Fka22rwrYah0DEgKx9jWxaaj4h8JMPJb7ZYZyNvIArw0yyTX1zFoqT6rZIeJEj+c
D3X/Cup0HxlqWm4hWb7TbL8jwT9R7AnkU/aq96is+6HyW+H7j6F8O/EHTdZKxu3kyEYKvxz
XZpOrgFWGDXzhDeeH/EMhexmOl6kvOwnGT7etZlx8S/E3hfWRo15drFGhGZWGSw7EZ7V6NP
FSXx+8u6MuRSdloz6m3qwwKhMcEMZCoqjvgV554M+INtremIbyVEuFO1mHAb0I+tdTq2qRQ
aZJKJByvykGvQp1IzXNFmMouOjMzXbXQ7qUCVkin6hlxz9R3rybxJ4O1C1NzeW6Lc2zkFRb
pgIvqR/hXDeJPFOr3Xj4x6fKzyQsEUFuM9+PyrutM8dalpBSHxFaPBk481ASv4+lYQxKpVu
dKzXX/MmdP2lJ029zz24tQqk8jHGCKoljbzxXSj5onDZxyef8K9Z8S2uj6/pD6ppnlrcKpZ
imAsg9/evLpQXiC7dygcn2r62NenjcPJdGrfgfMunPB14y6p3OuMmyRJABiUZx7+tdP4etg
vmXMn69q420l8/TLWU/KUxx6YrsI76O209Y1b53GTjsK/nXHRdObpruz9ioyTXM2X5pxLPF
EO7Fz/SujslIhC9BiuT0xGnuRKwH+e1dXHNDEmASzAfdUbj+VeZCLctByl7rkyhqS4uOnJF
eZ+OoVh1qzvAAPMXBPTNel6jPDI8eyRSxPTufwrkNe0VvEDQxo3lLasS0nUfSuzBNwxF7aE
zi5xVtzlZzmFGdsI3pxTho4uoFnF/FH22M3zfhWrY6Z50MizTq9suV2MBuGO9JN4XS3tDqI
W8S1T5llz8v4CvWpzu3GF9OyuYTpvRmxoulWenxvH5ir8u5iepPqTWjZSQy28fmAEEsAx/i
GetcpKbzUII5BGGOBkDjNX9PTUJZkjaPbjgHPCj2FeTVpt3lOWpurXtY6jSLVVlmdFxGHwo
rR1C7Sxs2mc5I6L6nsKLOEW1sFzhVGck1xfiDWxNK0oJaNCUiT+8fWopQ5nY0k+VWMq/uXu
L5fNxIWO9x6D0qvdadC6PLp7kSDloGOCPoa59tZuYblleNlYnJbZkfgasf23FBEbq5lGwdW
ZSoH417kcNVhbk/wCHORz01diHVtUkstJEAZxeTkoN3VPVjXJrH5Plr1AHB9a0/EWo6dqkl
rLZO0k68M+CAF/keaoWkEt9fw26HljgZr9a4Vwio4d1JQak3rdH51xFiZVK6pqV0uwgneGd
XicoV6Edqfc3kt4F89txH8Rq5q+l/wBlXv2dyJCACcVmMylhhQFPX1r7hWep8g3b3SJiWU9
CO1VwAz4LcYqdmHrxVU8vk4H0oZUR4YA+gH605Tk+nemLgjjGPenK4Aw4/wDr1FzSwrK2Dn
kVE45xxU+5ecjiopNpGQBmncnYqSBgMgZ5/KoTw2Sc+wqdyNrc8+lQjGcHqfaoZqrjgWAyV
zRSFSAMZP60VmbaH3vqV/b27KJ5vMfaMKp9q4vxBr161uy258iPHQdT+Pao9d1tNPuIlNu8
iOo3SjHynA6mvPNZ1m7udQMUcuZCfkW3fdx6H+tfLynGgtrs+pw+Gni22pKMVvdnaabpN1q
1+LQBJAQGMqncg9cn1r0XRfC+naLJ5kK7mxwWAyD3NZPgWxg0rw5CobdNKPMkbPGT2HtW1q
GsJAhAPzexrllVnKK9r0NvZU6c37Im1PUVtoiqn5uwFcVM9zfzulu/zfxSMflj9z70l1qLX
ryMZlgt48tLM5wFHfmvLvE/jg6rbS6P4eD22j7tk130e7PovfafzNebWqxtzVNI/maxi27L
cs+J/F22KfQ/DU5SAHF5qZ6yHuEP9a8d1HwxLqNyHsgSVy6Ix++ueue3XvXY3KxWOmxpcW/
myXA/cwAjbEOm5/f0Fdx4AjgW1uL66aKBZgIuTltg6hR7nNeHPHuUubod0MK7O+55l8PPh5
ey+JIru8hxbQOGklY5VADk8ivTfiLf2/iC3ttLsZiLWJsyvu2hvYY5ru/Ek+nWnhC6W3mit
o5IGK44J49K8LeeKWy1GYPmLTIPO2twXbrz681GJqySXLq2deGoxk/3miR5hp1k1r4vvIjv
dLUkgBtw/A19MfBayWHTLu8cYaQheevrXzr4eke9lu9RmAV7qQsVUYAya+gfC2o2ekaLD9j
uwLxRvliPCsDzjPQGqq4j2VSLktjGFL2jkok3xV0A3dwt+obynQLIyjJQg8Nj05xXitzpl5
BlPNYxyDAO47W+hr1h/H0174ltoWi84JKRnjIU8FDjrXU678OLTUY2utEuY7CeQZaFxuik+
o7H6V0NwxMnOOj8yJU5UUr6nzpp962k30UUUJ04xgKkkbHBPrmvQrO60PxGv2fXo/s18QfL
1C2G0vgcBh0NUvEXg6+sZWj1DTzAuAFZSWhY+obt+NP8GeE7zVdQjtMnyIPnkkPQD0zWKUo
yWhKtJHmc/ilIbuSF1OxZCY5COCAeCcdDXPa94sv9ZkRL1dxgP7mcsSwX0969B8ReAJdIv3
tZ4BBNvPlswJWTnsfTFc7rHg2WBlmmsjYyP0VlzDJ9D2rrg6VOVmrGOrR0Hw41gzXkdnLqO
wH5Ffr15GRXrd9qOuadAbW63FDyrHJQ/Q187DRtX0mFbyO0lihXguvIUHocj3r07wz8VLm3
s4rHxPai9syAonQZIH+0P60oxpyk3GVvNFTUkldHMxavJonjS41LVbVxH5pdJNpxnORn2r3
O38W+EvF+lqkpjhuWT7vHP0PesC40PSPEFgbnQLmC6gkGTbvg4z2z2/GvNNS8DXtndu+iTy
Wc27JtZj8pPsa1VSdLWWz69P8AgGDSl7vVG/Ys2m+PZ9Nsp3FqY2Lxfwjg/wBMVb0fTU1G9
jhdj5CZknY9kH+NcloP9t6drF3cajp8zXDoUZ8FgCRjdn0xXcajIdD8K22nW0f/ABM9XYFz
3SOumnj40qFSMHqzlrYfnqwlJaIsR3VtqV9d/ZkEcIfCqB2rQs7G484CZty9ye9cxYyODdy
WTAQ2wWAy4yGfvj6V2y3KW9ohd92MDPqa/MsxclUfL1Ps8LNSpK+6L73S2iC1iOHYbmIGcD
0HuavaZrdsttutVkieTO5FTkKO5J61xviG9k0XRrrU9ReO3zKoDB8sARjA/Csi31uLVLKXU
/OmhQgrBKTwygdMDuTWdDDzhTU4r5+ZzVqvtJuN9Edzq3imzlcw2ricRMvmOyYZR3weufan
y65HpivPCqz6fIfM343Kp964CKO2Ph2S7ExF67kBOSzHufTFb/hu6W68I3FjcNhoUZGJGOv
P48131qDpJTjvsejS5acNN+po/afDUgW5W4Rp5XBzGPlweufeuqsobeS68q4drmxRfvLyvI
ryXS5rhbxNPmg8uN3VssOcZ9K7698Rf8I5G+l2RS5UjcxXAGD2zXVGioS5pR2/H1OmM3Up2
j1NW88PRRRyXOnfLCW+UE5Uj09qi02CLbuVgSeW4zj2rn18dXKWTwSWj7AQwUDj86o+CLi/
uPEWoyMWS2X5mUnhWPOBXn43DxnF1UrW/rQUYyg7Sdzr/EF79nsRbRnDzcZ9F7mvMr3OoXb
KkvlRQ/KhI4J7810fiTUmlkuLiM8D91H9elZttZvb6VEZVGH6Z7+9YUF7Nc/U55NyZhzWl3
Zxia7iIhIyJOorkbzUjrM3yk/YYTmJe0jd2/wrX8V6rKsMmkxTusNxiMqDwQOW4+nFYCFRE
scIAUDvxgV+n8L5Yqz+tVltsfF8RZjKnFYeHXcmCMyK4xg/pTkYwSLNE+1l6HvSJIApUN06
GkbkYGMjvX6fGKSPzuTd7hdXElxIZJpDJIRyTVfPQZy1KclicjpioSeTjjtmnsC1YSIxH3M
gnrjiodoztArsbS80+TQ5IZ4N0xHLZFczLHtmYIDtzwTUJ3NH7uhS4DYxjmlIzz6VMUGTlQ
KFA3EEcDiqsNO5Evzc570EA/KeeeBUu1T0H40xxtxgZHrmh7CTKsyYOBzUS5DVZJUOc9M80
xsHG3rnkmsmbLYjLbQPeipCCMbSOfWipNVax9Y6lJGke0xj7oz37VzUmC+6CAK3cYxXVXkE
FugecZ4HB+lcrqOrFp5LXT1iWVBuLSDK9P8APNeJPFU6MOea0PTpYariKns6e7Ok8OeIjDb
vpcrgTx9Dnkr2qLVNYhhSWa5uVgt4hummY42ivN9Q8q7uUIke3ulXepR9p59CDn8K5eZr57
mayu7i41CHBuEVZxubbxyD97B7V4GN5FTWIpTUodj18K5uXsJxakje8SeMm1lRZWqyRaSrB
VgXh7pu2R6ei/nWYsosgLi4ZRcAfu1IxHb89/U+/r0rI0Z2tr8zXarPPgqiNldhPpn09aVL
OK8EjajqTQBMiGMnLHnvjpXxmIrTrzab0/rRH1+BwTa5lG7ZTuJb/U9Rie0cIZZOWBP3c9R
+pr0fS9cg0xPLnt0t4okEYJxvY47fWvPtK0uSDWo1tbwZlbyowxwq5z81ddFpdxNrKw+RH9
ot49043ZAA78+tcGJoqpFQtdWOpxnQu5/ES+K7mV7OysUmmeW5fcjM2USIc8Y69cYryjVbH
VbaO4nunlt0upD5qhvvKBwuPTP8q9QudR022uf7QmtftEdmduC/VSMYGfevNvE+tXmqHyXj
SOAsrLGBg5Pqe/FduCT5IuPzvuefVnzczl8h+iW7Jb2UCgb5DlsV6Izah5L26w+RyFCBgQP
c1xmhIX1G2ACoI0H32wAfrXqmlaMs93HJqGrwi3LE7LdSzjH4cD3NYYq86iimvmbYO0YuT/
Ar+G7awsry3e6tZJ5hc+dLIEyq8Y7dB3x7V2seuSnVpJLa8XylfGw8oQOgX36c1pTT6RoWn
JFabPLbJLk5Lk9TmvPpvK1BXltCifZ2JLDgSc/0rOri2pRp31XVI6cPQjOcpNWi7nsbapYy
6YJ72JY02/MjAGuLuvGGl6c7wabaiFfv/u0Chj7+lcXDZj7bGmpTzRoyZY5IVSenA6Vkwte
2rmGKZZZ5ZDtbAxx061picfWqP2V7W3MKeBhGba1vsdLr+vHULMQX+J47gco8eRE3Xgdelc
vZ6dp1xFHBfX1zFtfKwO25VB6dRwK3LSOabYt1+8APmMZMZJHBX6fWoIy4vPIhtBcXIYqyZ
4Rc9D2P41yKc3HWTu+p0SowT+EoyaokNlLax2cUVkuYiGOS+eOK4W08Ktc3t7ZWsxW4iO+J
JF+V0PTFexaT4HRgJbtt5+8B/Cp9hXls1ze+DvieXuneaFZdjFznch6fpXThYytL2T/4Jji
alOcoqSMKe18ReE79Xt2m0q5/hz/q5P6Gu20T4lxa0g0vxJo5e8xiN4lyHPqD2q74r8WnxH
ayWMNpGlpnavnKCXJ449PWq/w18IYv7i8uE8xIpCscjjk17FWvVw2FlXmrdPVs8mnThWrKk
n/SOllhmi0RkTczy4ZsnJ+ma5IWuq6nqlxLKGF4y+VCSMrEvrXpOp2T27fum+Ufw+lczf30
GnWk9zIW3qPlQZG5j0H518VhcRVlJxSvKTPZr4emkpS0SMbwdLb2CX/hi9nCXXmMELY2zE9
Tk967OPSrSxVZ/txaGH5WSdhhGPceteQTLM0D3EmTKGEhbOTnPNdVJczf2LcXdlpZuLgR7m
OMqpxgHnr64r6fOskqYarCpfWa18n1PCy/FRxMJ2duXT1H67p1r4quI7PzRaaXAcPK7EiZv
VR3q/png+C+gTT7GW7Fnbco7qAhPqAK4e21oxwxWt/KwELf61kIIB7Edq7jTtSimWP7NcrI
gGFAmyoH0B5/GrwtH2SVOaul/VzqrRhTjzRerJ4/Cer2GqfaBGuo2wHIQ/MP+Ank06wvI4v
Etvprxy2tnI5kkjmQrl8YGCf5VZvn1yeS21OxtvtRtc74ojsLD06+lc1feNrnVbM2GpRW6q
GyJQhMkQz0Bz1HrXozwlGXvxVn+BvQrV6sVSTTPQb60065ufsiIILsf6qaOQA49a5ASzaBr
00GpQNcOwypkGSx9jWbpaWcgaZA0siDLmV+W7Daeua6WG7F9dW9heyMbhBmB5l+eNgPuk9w
azqxjVi4/aR1rC1cI1LmvHqi6PEOmDTJILqFw88W7zZiCfpxWmZodM8JLKqLFLOoy2MFie5
rjrS9sL7xpY2FzHH5sZLOp+4QOhPrzWr4u1WT7fEscXmwWZ3MFOPm7H8K+VxUXUqRoy0W53
R5N49TK8xdW1a30yFHURncxYYz71f125RH8uI4jhXYvHeqUc4n1KHWIdYX7XNEwuFkULtwO
nvmqmtWep3aJZ2ZguLqeMuvlSgjp3962eAk6seTWKNalJpe5qeb6pcC+1iSdFzHD+6Unuf4
j+dMWJ2XOMfjV5NA1ey05riTT3NrESJJFIIjOcfN6U1CoQAAJmv23J/YQw8aVJ3sj8ezmhi
YV3OvG19iGODPAznvmpBHk5zkfzoZ0VwrE5PRe5qXT5rd7xElG2EPhweuK9j20FLlvqeD7K
clzW0ITGo+bad2PWoQo3nqecVraubSK7b7CQY+2B1NZjqeD3PWtbpq6MrWdmO2gAsrHNHyk
HnmgqQoJxn0p+AxwBnPb0qiivMm35j+VV9yljk4FXJugBH19arYy2AMipZcQGMjI4ocoB85
HtSNkLg8D2qFscs/AAzg1LdilqyGQAgnj86YA2N3p14p7MrrjGOe1MLEE4HJ9Khmq7Dzuzk
gnNFIGX+IlfbFFQaJn0bPf3mqyBp1IdRtZBwFI6isrUtNDRrcGNmaMgkRfeI7geta9/Ium+
IL8bSEkCShSRjJHJFVkkutVna3hVY0IJzuxu/Gvj8JmFLEZdGtW0i1r+R7tTDVaWL5aOsk9
B1xFoZ8HwXkdxGLl5TtinVQUOe/evL9T1C8sfEEN1dw4kXDQx46qD2x2PJrU8aBY47ezgtD
HJO+JLgrhVVeoDetc9YW93fO88mfIDDy1A3M2B/nivkMbDD02nCfNGx9VgnVqO0o8sr9Tr4
9S0a4sV1SKzlF4v8ArUIPQ9h2IrH02fTrPUIX1Cya4WZsAxZ9ckEdaZFqd5FeH7VbmRQMCM
HYF9OlZd9fiHUoZLOBo5GJCbnJyRyxFeNCnOpLkgtOh9HKTw1NTqPc9Eso9KtJLzxNKbaGy
RGK2rruYnt9K87tdUvNT1KS+txKZJCRvT+AdgR9KvS3f9t6OllLcEIr8IThX55z7/WtPTGh
8Phze2m2WXakaoPl2+x7mpvKnFxkve7HNOftJJwehzOu3EctsIXuTI7bYsj365/WuYlijl1
O3hi+6WL4Y5x6V2fin7Xrd7Je6ZpUosrOBpATgFmIwOO2K868Kq0+qStdy7WUFQCcE9uK9L
Dwapc3Y4K8pOVmjqbGWWATMJCsrsBE4IxnNei+GJfNtiy6h5cyo+9mxtYY/rXmvz2KB4MGO
Fw5VxuB7cmt7w3qrx6RcRJZs0szgKuOg9a569LmXMdeFqOmtFubx8SNMDbNG7RQfckGdh9q
XSpdSEwnS3GJ9yoA20f/AF6YqRG1gguIDAkW5ZmXq5PNZE8Oox3i2cPmqq8r82NqnuTXm+z
jqo6HoTpyavfU7/UNQi/s63hmlWF4EKMTysh69e1cxHrnn6hbiSAExfdlB7Zq1c+HNQOlR3
MF95iIu90zjg+lb/hXw9pISO9u5kurg9E6LH+Hr71PtFNNyd2zDlnSSTVrFix0zU9bZZgn2
WAHIOMZ9/8A9ddXaabpuiW7yNtyBl5GPX3JrK8QeO9D8M27LLKjuBgRIRXjPiLx9e+I7i4R
pjDaxY/0deAwPqa6KGDclqtDjrYqUnqz1PV/iBEHa30hg7MMb1GfyH+NeP8AjWPUbpP7RnU
NvbDnklT/AAk/5xXR+E4bYaZPuUZWUngbmx25rVvbEajotxGIWKTRttiUD5QDgEt9a+zoYf
L8JhvaVJXm19x845Y3E1+SlG0V36nK+GLltcggi25kgAV1xzu6DFe+6LYR6VpCKRhsZb3Ne
XfCvwjLHfS6jcLsROCuCMsOlenaxdiNPJjIz3xXxXEWayxUo4dbQ39f+Aj6LKsCqHNU6y/I
y7+f7ZdkLkIvU15z4ku/7Q1gWkYHkW/zNz1btXXazqMej6W7v80sv8I61xKWsi2rSk4kkJk
duvNehwdln1jE/Wqi92H5nFxDjfZUfZQ3kZ+XbU7azcpFaSDDvtyxPp6AEV7lp9zo1noMNi
1mJItm3aqjmvG77S7q50AX1pEZFYZidHAOQfvY64pmm3Hii8VETXFcj5TGqBWXHf6V9Hn+I
ccTGpRqJ6ap9Dz8mwkp4dxnBp337npeqeFfDGuWUttYWkNvImJGeXLBQOoJ7Vwt/wCHbK20
1rW2toYJS37lbZOZsdSMcke9bmlw3txZtZ3mpTeaOJjDtQZ/2iR1rHvAdE1y2tNMvWkF0wS
WVmLlAP4VY8/0ryIY6Fe0G7ea2Z6MsHKknK1zR0jUbTTLJ7i5DsgQ7dp+ZSOvHrXDacLHVf
EF1L9onkt5mIWWdQG3HuQOBXRapf6Zdolr9nkm1Jv9HQou3n+96GsG0iTTT9ku8CQPwy8bu
c124lv2HuO/oLLZQVdqWnY0tMvLLTLx1vbGS6CgqNh+6R3NTSX7yyRtbDyGfGCD8/1yfY1f
sLSe3aWYx2ji4U8SsCyg9/auhn0XS20OKUTlZoVAlI5Mgz0BrzliVNtPdn09abjdtXRy+it
ZxT3dxNFvkKlYirAFVzjp70y3vTfulsCSTIQxPXAOBn61373HhLeJE0qD92oidnjGeOlcxB
b6Fd69fXBkFvYggRiFsDd3JP1rWvlbkrqWp4cMyjzWcbDvE8tpbaGYJPL3eWFUHALH2rC0f
UbiXR49JitY5Wkl3xsVw2eON2RgGq3jDQ9OEy3+l3M3lCMZjmffkk8EHPFVdEmkvoY9zbVD
BGXOAPeuKjhXgo2vfuerhcSqiclozqrrVLJbe+gewktkuGVfKjfMaMMBiw/irgrqxuLXUns
p9p+QSqFGCoJOM+nFeoeJbLT9J0qBYLgRTGHDBQCHB579Oe9cZoWh3us69LdXGIoRzN3wB0
UH0x3r28vzBYKUq9WVopa/ojyc2h9fpRpRjeV9/wA2avhbQMRrf3EY86Y7YeOQvrWN8RtLs
9F1qyNiw+0Xal5o+wxwH/GvVLUQW8RuWAigt0+UeijvXiviHUZNd1+51aUOsbnZDG38CDgf
4/jXBkFfFZpm8sVdqK3/AER52b06GDwCoJen+ZjqzHJcc5+8KeJMMAOPcU4wsS3Bx7io5Ld
lO4ccc57D1r9l5rLU/MnFuViSSYPyXwfQUiSoflBOTwSKqWkMaavbwXsVzDazttDhSgJPc5
Hf1FafiHSYdD1pLa3naaKSFZl343AHgg4+leNDOKLxSwsl7z26pnpSyuoqLrrZEDEM3fIHW
oiOf8Kri6wCO/WpjIrlcc56kV7fNc8xxaHDb1J59KikAZclsj0p7/vANuSAO9Quc5xxj3ps
SKzDG4AkZ7VFuwxCjn09KmKFhz0FQvnJzzWTNogOc5xRSDGMFlGKKRofSHiSe21S40++0Z4
ZJmQLKM4Ea46n0waytMuV0+8nmubq3lkmBWNhJ90D2xnk1fvNHs49ILWOswSMV+ZChBY47A
c5rh1NpC8JKzTXAcFQygBh3GR3Br8Ap4io8L9TTvDex+xRw1CniPb/AGtrs0LqyvPEJtoU/
dLLujjL8KW7v6gYqBtDn8NWcsM0nmGM7Ny5Klj/AHadceKdOtLbfbq8cpYqq7T8zdMA1Sst
X1S/t7q5vo3Xy5/3EYJAU9zzyTVSk3Q5eXlV+vUvkUKrmnzX/Az3ttRms5b949kcb/M27JU
noNp4/nWZf28VlcWupwv58hBiO48ZPQ+1b17O73ywSXAis4cAu3SRj1J/OtWTRbDV3Szjn3
EqGfAAUfT1Jrrp42pQlCSduU5pYKlXg02zz5GvIZTqKInk7/Kl2E/uwD94jsPzrQuXuNUje
CKQp5Z/dqG3AerZ6Cu38T+HNF8Oz6fOt6xmkCgRP8rMjcFSO4zXC+ILG80y3EEDBbKSTKMO
qZ/hr6KpSnjMOq0Errf/ADPMo16GDxLpS1T2/wAn6dztPDmo+H7XRLmwvtR8lwD58qfMSu3
nmsWPT/CdxpHm6RZsER2ZbiRRkj1/+tXnsE8yw3qs2YbpBI2OoBOFXP5V31wP7I8EwwKnz+
Uq4HXc3/668PE0JUuWlfVv9D0liYVL1Yrp/Vjm7fSrXV/Puo0b55NrKGyeOjAVvaJYX0NzL
Gm+5EcgcLHgsqjvxVuxn0iyjjtZbR7d4l5KHaz+5z1+ors7LVtJspbe6sLNFXDJIEU4bvz3
z9axxPtoSdOUWvU6KMozjF02mcXcXaNq0Zm3ymaQ7wT8wB/2far+ox/2ZciW6m8tJQFRX5b
AHH1zXU3miaPfXp1kz+XBOm7aBtYH6/0rj/FuLu5t92oYW2QRxqF5IHTPrXLThKvONOCNsR
jVD33pY1NFmij0+4vtbeVoT+7jiRiAT2yf6U+eYQS+XHCqtPHu8yMkgZ7/AFqa21/SD4Jh0
qSzkmucHzN0WMN/eDdAKraK95PZG1htI55GVv3hbkcdAfWurF4GrhlGU42uRhcXTxPMoyv+
OhwEulyNd3Bv2eW5YHmT07ED0rjbGKT7VeWrFg5jbHrx/wDqr2TxTE83h/SbmO0ivLmAshR
iwzwc5I5wK8vlkNvr8Nu4jMu0giPhACO3c/U19BRxv1rAx5afLytrTyPmZ4V0MZLmne51Ph
G+8sSidmMTLl0RsYwOp9q9Ae4m1eeBYNNe0tVjEZU4Hmc8cDt3rybSS6M6gtyoYKTgHnvmv
b/BO7UZRePEI7WEAr82dzVx+1w2Gp1K9bWStZd30ud3NXquFCkrLq/I7Cwtk0XQVjGN5G5s
eprCLh5HuJm+VOTk1o6ze+YViBBArhfFOsrY6atrHLtkmbZ9M9TX5xCM8VXs9XJ7n0baoU/
Q5jxbqg1GSaRJQPs7q+M8cHvWzpukadqdognuZGYqCZDwdx/hU5+VfwrkLq1aK6uocE/KFP
0Iz+fWneFtQ1S4t5dPgty6RMWWQDlMdm/xr72eHq4Wj7KjP3Y66ddNz56lOlXrKdaO56R/w
jA0qF7O3eSIq3mvOx3fIR930znvV260+DTtPlurSAteHDO0Y6exPYVKGa48Ow2bMzvcRjzZ
T94Vzl5HcSWTyS6ywaFxELYJhmHqcda+ZjVli6z5nt+J9BeFFWKgsZboy3MrzNKxDtscLuH
TpVPW/DmurtuFwlxaKJkYEEbfb3q3c6zY2V2IrlJXRQMuoxg9uD1FUtc8Xy3KC3sYnyke1m
bIBFexh4zTScRVIxmnGnK5S0u01/ULaGWGcymwcuqqBgseuT/WofE3mS6aupz2EqSq/aPpx
1z6Gs3TPFl/oek30b27/vVONvPfmtTTfE91r8jWltpl1LbtFtdQvK8dz2r16tSpQpJUldPf
y9D52rTTru+ltiDw/fxX8cBKyTrJhT5XLqf8K9B0ltEs9SzcXFw0EP8AyzkP8Q9QO1cl4b8
OXGizusuglpGYsn7/AAxB7ZzW1eLbLfySajaHTQqgRRxnkDuWI5JrjvShL2sWm+x6McVOul
Rta/W5zvxI1eaHVFj0+5itYrqPzHfOGGTgAema4vSB4ifSpjHZTLbIGQzMeMfXuPeunktNJ
vJ7rUr6L7Q8D5UyE/OOy1uabqgdHijthbxIxVkZsKBjse9dVbMarSvG5wQwHLUaiYejOmoa
BcTX5UeXFiMA5ywOPyFaSaLNpujWurxRma2mH7xo2yc+47Vl6ha29pGXspfKVpG3RHOHz0Y
Vd8NT+INQjfQrQMLZW3mdzwgPX/8AVWCrQUJVKmx6lXDzVJOGjualu/8AwkSRabYrPJKT++
uJB8qr6Cu+trC20qwSxgOAgzJIx5Y+9N0zT7XQ7DybZQZH+8zdWNY+o6tbRzXFvNcfOmMxg
8t6k+1fJYnETx1T2dLSKOujSVNWluyl431yaPwrNa6dbuyyEI0gGBt9j79KxvDUXhLWYV+2
QSW11HhSDPyff0/Ktd2k8RR/YAVSGTjLcKP8aTTrKOB55dRa1JtPlw0WA/OCM/Tpivpsvm8
FhuWmmnffuclehCpiLStJW27Dr/w34ctYt4V2ZyQmyYkZ9zXA69pGoaNqa2WxZHYrPA2d3m
pnp74rurgWBunNjOkltkSKu7gk/wANSyW91aXEF6ZY5kjQRrg5ZCT0Ge30r0KOcV4SbbbTW
zMMTleHrKKjFR21sc7qUF5c2S/aLUWsY29UOZCPc1oX2l6Zr0tmGsy10iiPczbTj8K39b16
CfT0iSNLjbgsHGM9q56E3bmSfTvLNw6jzYCmW46FWPQV5CspqUZNW6nZ9Wg4WlC6OM8VeGr
nQLwAxN9lfARg27n+tc6zOkke04z1J7V3njfULi70qz0y6RluXmE20jJCjPIPpnFc3f6Pqd
jaxXd1ZPDAxwshwQTX6VkePc6CjiZ63sr7v/M/Ps4y9UqzdCN11tsiqjOADtbnilmA2DAx2
+tLFzEAOe4q3BYS37LFAoDdck4FfYXsj5FrWxlH5Thu9Qui+aQQeTz71oXti2nXLQu6yEc5
6flVBmO48DjpU9CkV5VTdwPwNFD5fB2/lRWdzpUVY9i1+DVRpUWp6JcIsz7U3DAwxHP6d64
u1ivrezuJXcS6neuY4hu4UdyK9D1K9ZvD0EFpmBbw7liyPkQD5iR29KxJ9BMkNlqJuzZBCQ
qdyhGARnpX4RRn7OK51b/gH6xileTs723KOjafcJaiK6uI1liUiPcu8gk8AY7n1rY1NJbSG
209oShijd5QeDIT3zVSETCS8tmYgsu5JMhiXHTmukstI1TWbaIahMkWACXI3E9OBmuPEVlK
SnPY3hOtyKMVp/W55r4qe/kvLPSoLd4nlCySq4zt9DXWeHkt/wCyna6lYzxLhGzg5A9q9Hg
sNL0oiSb9/cHnzJPmkauQ17RYpo53ttsM0754Xb1P5GnPG0q9L2cVy2e/czpxlTq+0nrcw/
F+oHUYbCaVfNY2/kvuAIVge46kn2rg9TuL9dHjs7gjcsmCkgyY88Ag+nNei5jt7RIJoSWQH
mUDBzwSPwri/FkmmSeJLa30+VyqrvkMmU6KTgfpXu4HFzjCNGL0SOPFYWm5e2W7Zl6dYQza
xHYwsXjkmVV5z8i13HiBY7m9sLFWGGuFLZ/urz+XSuJ8L6lY2mt3F/ezBYrRDtBOSzkdB71
LdeOdHh1y2u79o541U4hweM9yf/rVq1OrjY1LaLU53ywwrpp6s7q/j0u6jFrJsmJ4kYciL8
fWprfw/rFtCNV05pT5YG0xxZH1PasxPEfh7XlSXTgkKvHjyzhcsPf/ACa7ufxZbW+iadZ6d
LLGIiDIQCBgDpn6135jXliazlUdktrHTlWFhRw6jSV5vV36Hnem6nfPqfk6kzM4ZndZeEye
+BxWJdy3cviO+azFuLd5gsTyKygjHIH416Vp7Weq6vunkiERQyzjaBuGegNR63/YN/NJaN+
609sfLboODj72OM/WuLC11g5/WOr0saY3CzxL+qNWtqeayXWqW2pG1nvYlG9QSg2ouR6EEk
8V1OkprCX8dpYahFGxXzizgALxyDnv7VU0Tw1DcJd3FvaXEs8c2yO4d9qhR0+Unk11V/o19
eWq+TZQ2rJHggSgmVs9TV5hjniJJWvF92Z5ZhqWEu6uj20IvBUFsdcku9TvmWS2f5Ynb5ZC
3BxmuD+JGjz6L4vWRWzYh1aIqAAFc8dPcGuzh8J300sNhG7vcE55HyBe5BPvWdqukwXdz9l
v2klkR/Ja3HPIPGKxhjadKPspR+46a2EliZe1py2/I47T9O/tVreKF8qsrI5TnK5zivabDV
bPSNKhsII8LGvJx3/CuU8NaBbaX4rktTFJaxlBI0RPX3ruzZ6RDJsEOPNYDcJCSM18rmmK9
pJU9bLU6sPQdL3urMptUjmPm7gwPQjkV574rtp9UmeRWcSxMDHEcruHc169p3h+zlvJ4TIW
Kc5XAzU1x4RmVswXAdSOEkXIrlwGPpYOrz8nN6ixdGVeCipWPFdHWa40+Tzoy1yv+sJ6nHr
+FdJ4Z0+9jmvrK1tQGuHBMoThRjpn+ldlP4ctbQPczWkkVz91WhxtYnpmtvw/py6bZz7ssy
gFsdzjJr1cbnccRTXs42drHPg8HKhUc5O5nJbyQSNGWyUA3Z9a5a1itLvXrmO8lMe0ly3TD
dq2NW1ICJLqK5dZLglXIUFY/T8a5y/043Ekcdi6JcONxkP8f/668/DU3hqvNV62PRmva0nJ
dBniZTfeILIGEXCLGVZlOcgevTFZmjNEutO0sIcxH/RY3iyrj1I9frWoLCeWb+z5naG4kYL
5cY+XHUkk/wBK03htbeJWtoEVokI3AfMe3Jr3MRmiv+7W550cPGlFJt3Zm3/9nHT7i+v7SG
WYzKqoihVI6dB2qsmoRaaltBpqiNgTLOoYIoPbj/Gk8Rx28MEE1rMdzqGK9kYdKq2mmyTyr
cQxiVlAd42b7/rQpuVpTZ2vBxlJW2Rvi+uNZvXupdYlWKFcrG6hSPU5H6Vz/iJtTvo5L1I5
Wt5FCRyStuOQeua2k05/EWoIbO0XS4ivl56hiPannT5re0/s6+gl8y0Jcy8CN19u5rdS1cr
qxDo09FbUp2XhuGe8tLG6jNzYRKLqZozhnbGME+ma3p/+EctbeS2ttOWdUALGNTiP1BPTNc
fBrlxp+j3k8EwU48rk84J5NP0PVrONz9uhMkLZJVurjsTXNUjOo3KTdlpodEKcU3y7jZdO/
tTWYbGxM00UgyGkGNg7/lXpOl6TaaJpqW9uoXaOWPUn1NV9Ba31Bm1SKARREGOJO+B3zWs4
+0z+UG+VfvGvncfiJTl7FPRHUm3FXK0ZDsbqYkIoOM/zrjPFA0K6097+GJvPHETghe/LV2W
rSmDT5vJYKFUgH37V5VdXLyv9njhSCYtliw6eprTK6KnNz10MJLmdlqVf7Vnj0a1thcEFWZ
hgENszx8351sQSanq2gGzS0VhCpmDyy7A4HU5PU1z0t/J/bKtqNun2UKRAWPyHB5z+Na1jc
Xs80l3lGSWPytrHaMEj7oHQV9dNRUkprQwcnKk404+9rdk1rpGpNYtftCkS7RhGb5gfw71X
1bXWbSD5DhTCQZHPO3t0p194iCC4tAqRyW7bgwyVVO3PcmuQvbxNStZIpYTDfFhIYGBCyD6
9xXHTpVZTvUVrHK68uTlR3ugw2k+gG5Q/an2gsc8gHuKzLO31DTLlr2FJJbWGTAmA/Eg1j+
H7XXL/AFcafCptUYZJiPyKvfivYCtpY6M4dVS2gjOd3QgDkmuXFV/q81CPvOXQ64u659rHK
6nc6FrTWTXaeW8eR5sfZevP41zmra5ZzaXf6FmSY7wFkVPlbBB/CqVxq8/y7LVVsXkztQEu
inviq1yLBrrztOWbynXMjSjG5/YH2r7LLcqryxFNYlNLdeR83mWaYeGGnLDNXejRStkMQ2L
jHTJqdpWhBePgnjINI2QuPvA889qqyysBtA4r9QSsj8tk+Z3K1yZJcs7FmznJNUiuQ3OefS
rrLvHHOeDVZlKnAyR6elTLyNIPoMVTtwWC0U7y0YZyR9KKxOi56toVjJLZyyyhm3kBzuG5U
HYA/rWzq2pabe6RNpskjM0yqtvJtAwV7ewrn5VvtOjaWUrCs6iUR53blJ6VDq9heSGDW3iG
n28I+VdwTd34A/nX4NKnN1ufm0R+yxjTdNX67nQeHjb2s8326aIPCoRAyYbn0B5roDrFr92
O5js0X+J2AZvpmvHrrWYr7xWbieGaKJ1yPLJJxjjOPzzUE9hqeqXMs1nLIbSIf62VtzYHUL
k/rUTy72klKcrI55Yr3nCCuezW9/p6xmWGU3MzHjJJY1Fd3CsGe8/eN0WJOw9/SvNtL1S90
yBWa4S4jY/K4JBI/Guotft97bpcxz+WrHPyHG78/wCtcGJwDw07TfzKp1Paw54mg0JdGlvo
la2I2+XIcMfYGvEviBaXelaxbXkUUiJMD5Zc/Kw/u59a9mt1kSQx3iHd6uc5rzH40X4+y2m
nDGQDMwHqeBXoZRVmsQqaV0zixcVy36nm2mmW6k8rGGmkw4z0Of8ADNeq+BfA1h4l1aaaS2
SaR5fKj38qiqMZxXmPhgx2+24mnjTbkop5LN2+let/C7xBLZ2ktoSYr+KUzAMOWB64r6nEN
q6iedBX3Oz8ZfBXTNM0OW90V/sl9Em/5ThJCOcEf1ryzw/4m1G+ibTLhQWjOzr0I9K+ivFc
j3HhWDUTqaMhUZRh14r5t8PwwSeIZZ1KmN7ps9gRTxMk0042stGbYOtUo1Lxe+57Ja2Fq/h
qIxWa2FwvJk++1w3oB6VyGsRajZSfaZcQRgfM+7I/H3roJNUSLzb+7l8q3g+UDOBjsormpL
5/E086S3McUKcqrnC4B5wfT3r5tNybnb3Vuz1frUk3d6ss6brUNqkD3CsI7hWZpI23FgOAS
O2a6RdX06S5htA7qZ/lQGTPJ9xmuWt/7IFk1rMY5boHCvC2QD6DHUVuaZY/Y5Y9QvYbXhNk
PlY/PHqamdSmlezv+YRlKpzTZJfXl/oGsMk17KrBMxFWDBQfw9ayra4lMf2+9gP9oFjvD5+
cHv7NWxjS76/lk1RZXgjXa0kYJyx7Z9BWFJcW1q8gF0k1v5myOJsiT2Ye3qKcUqk2oR1NoV
HCmne3/DiSS39tPNqf29GkRN6u/UqOi81p+G/EK6wjSvBG0yYJAYqfriuZ8V6dbBLa8cOty
6lXiLEbh2IB6Vxmk3NzFfLLZSyRbJdu4dQPp6Vq8BHE03bfp5eXoZTxXspXtp/Wp9KaTrtr
ZzBjC8WeCTyCfrXW2usWt5kJIpPoDyK8x8OapDq+lNp8ojhv1B2s/wB1/cVet9RSLMdyyWs
yAhJETIO3pg+9fLzy+SnKE1ZxPUpOnXV0+mh2146T3yKceRAN7E9M0adPFcLPsxtdsjB7Yr
K0uC8v7FZ/siTGZTl5uM88cUeH7O70/V7u1uEVSRu+TJXr2rn9lCEX712iVbWLOJvLG603X
Z9MBcpPJlSeY9p5/OsnX7S+0tre4tb15HV+FxyB+FeqeJLGzcQXkqDz0bCkHlvb3rzDV9QN
7c3VqkghZ4ivllgHwDzj3zzxXqYSrUxE4rolqYSfJTsir/wkGpWl6169s8hSIn5kYY/PkfW
sa08X6rIjtNpErzy88JhSPX2rp/DXh+NtF4mkkluDmWSQksFB4Wunn0y3s7EzRRBygx93p7
1UsTh6UnT5LsxWDlU95s4uzVdQhjm1CNYY0P71Q2Mjt9M0s8tlKcaIzQuB/qiSdw9QTUOqz
I26WRUcBvusOg9cDpWYlwLm4MYuGRioMcij+te3QanGzW51VuaCUoy1R6H4W1CCOOGS5BCx
cY6c0mt3FleSSTyAtExMcSqxHuTx1FeYR6hq9lcTRKnnxs+4Akgn61u6HY3WoWV7f6rdtAp
IWPy+in+4vt6mtY0eW7b0InNSaaWpLe6BY27C8jCTRS/fDYbYfb2rMtby1sL6Wzt4S8jAAA
Lu2nt+FauqrFpkwsYpmkjkjwwJ5UntXXeFtF0e0soXURyvIokYt1NcNXGPD0HGp72uh3Odl
aCJfD6XFt4fJuEMcs7k+X/droIohb24Xb+8b5mOajXE14ZB/q4u3qa5vWvErW13P5DB0tEL
SAH7x/u/gK+XUKmKqNx3epPNZXZF4n1aOeGbS7WaMTsNrM3RB715Xqujak99DcRTxDyFP7t
GIaT/AIFXUSapa3tzbXkQjaYKSTnh2J711l1fTW/2eK7tYZbuPaAioDuDDpxX1GDpSwsPdX
r6mU6aa956vz7HltrDr2vXaRNZW0S2y/Jbs3Df8C9c+tXrk6tp7W4vbRYhKpZVD8LjjBrd1
yG/0TUftVpC0Czna8HGAcdjWe/9o3YH9tz/AGa2dd6s0Yy/bPrXsuSqcrejCME7NS0e/mY9
qtpc6rLcyDy2dkUu3Kk46j2Fa93YLqdxaxW5jtJ4Mxb8FxKT9O1SywaULSG00uB5WJz5oO4
Z9AK7nwr4XjsFOsXiEzFcRoeMe+K8zH4mOG97mu+hm6a1iu4uh+H00WwERO+6lG6WQ/yriv
iFrQZ5dDid2kwpEUfVj1+Y+leh65qA07Tri7JJdRkD1Y9K8Yv9ShvruOVC7T4dZcr1bPXPQ
1hw7hZY7HKrV2v/AMH7jzM1xX1fDya3sMRzsAfgjuKZKyICC2fb1pgcbsNg/U4ot7Oa5uUh
t4zNJJ8qJ6mv3uVSFGHNN2SPyFU51qnLFXbKbzuzHC4Wm8MABjPtWhf6bdaRfPZX8flyqAc
DkMD3B9KqYGzaFOfanQxFLEU1VpO6YqtGpQm4TVmhqo4wHXg9T6VHKg6L/wDWxVlR/Ac/ni
onQhiNhxW7MVe5TMYAGGH5UVY2j0OaKxsb3Z6xd2X2q0itdLtolkCh3Yj5zx2rmNXM88MkU
ttKUt0KkKM7T/eOBXpOm6F/ZcMWof2zl9m5VVQ4GRVW01GwTUbmWe2SeZE3bzwhOcYI9PrX
4RThGFuZ3t16n7MsXGNNxhE82srT7DoUl5FIj3V4cZb5mVPar9tdAXVvbWqzXsRj2NEEAb3
A/wAas69fmbxCbmGCIQQkDCoTEpI6YFZSTXU2rQX0d1DaxzjY7InlomD6dTxVyldao3wsqd
OLXLq+vYvx6ZHeXs4eSO1uXT93DIRtRR/Cvp9fWrOl3+tXcJ023niEUeQEIA/HNUktLK7v7
h7yfZO25Yl2EK+O49Kxblnghkljl2PggkHk1jyKquWW/wCR24ZKpGUUtEW77Vb6C42rdl2i
ORk5wR70lv4M1T4oa497KqQWibBJORwcD+Ed65ZFWWx+e4AupH2bN3PPpX034A0xdM8IWoV
cNMN5+nQfpWWYYj6hS56XxbHn4hQrzV16mBYfC/wj4e0gWkemR3MspCvNOoZvw9K47xJ4D0
25lE/hnUEhuYz/AKl328jsrV7HrkgjsGlZsFEZvxrzXRbm1ube4hkHmZfLEjgfjXz+ExeKf
NW5m395caFOS5GrHk/iS+8cWdu2k3080cR4CPwSPZuh/Oo9H0KWPS4GuZJYH2l/MjP3WJ7k
V7RJbi4tZY5Io7y1XrBOM4+h7Vb0HT9IgklttMtBDG8au247ic9jntXtyzyTpWa18jmeWWn
ueS3N5qL6WtldwpfRhw5ZX2O+P0PFYE91YJrcZ8qWG0VtojlXLnjuB19BXvs3gXQL+CV1DW
NwWwTF91v+A9K47Vfh9qdqp2QR38Gc74h82P8Ad6/ka6MJm1GUXTta5xVsHUjLmZwuoIs8c
c1tZXEKpyki/KV/Ac1dsdd1mziEb28GpW4HyMvySJViazuLXCK0sZXgq+Tj6g8ikQW86Azx
mKRf+WiN3/D+tdPtIuKVrozjFptI6Xwzrdi7C1ikWSbB3QXPykM3Uj1qGbQbi61OO2sfKuD
ECJHwQUBOSx9Olcxd6SJyXI80Do6NtkH0x1q7ozeKbSJ7DR9Ulljm+UwSx5fn360qUlTlzx
nb1OyeI56fs3DV9i54i1O0vtWtYFhMiRRlHIAIYjoBmsjw94curnVZnykVvLJkMRk89hXTT
+BNRht0nnd5Rjc5DZKn0qa21GW1KQW8ETCJMMeMg/3vrWc8WuRww8k/Mujh+d/vFbyPRfCW
h6LHd3NveQB54wB5r4+XIznPrWJqttnXZTd2rR2hY/vpB94DjPHXt0qDzLtZbe4ecxS3Me/
A4yFPBYVbtbW+8RyJDNqDm2iYsWj5U5OSBUvGUVg0qj1XXuzanSlTruXT8j0zTnibTbZojl
PLXaSMZGPSppdoUk9etZ1pLa2loLeCVdluuCN2SoHrXOSeLnleZkh/dZ/dKoLFxnBJI6fSv
lVQqYi/s1sbQpSnK6KXjO6jla1SIu06yfu0Q4YmvN9T0a7EX2x1ImD7kZuShB9PStvX71pv
EKyx3Hlr5ahM85J5qs2o3dtthvbdnYjKsyHDDp0NevhKdSnTXL/XkZVOdS91aHZeC7aLU9M
ae5kMjK21scZPrXRz2UVtFsVd6njmmeF7I6f4ftreSNUfbuYL6nmtZ41lRg549q8eqrzk0t
DtjNxZ5xeeHrG/1CWETJZo3yNx95iP8K4XXdOj8P3EumCB534zLngAHpkdK9b1jQru5/f2Q
Rm4Dq7bdw9j2Ncf4gtbmw0lNNnl33Fy2+XcdxCj7q5r18JiopKN7sVWzj7u5xtpqq+VIbjT
IHB4RWyWPuSMZrptMeQ3Mcl8qpDboJPKXhVHqazbfTwTCpwI/vMwUngVozqfszO58tJlZHJ
HAUjjNelPF8zUe4qdKMFd7nN63BqV5e3V/Z3toLeSUAP1OP6V1Phizm883Id22xCFVPA3et
c9oljPGs6syyWgfKgL9854HtXpOhW8UMSvIwyDnJ4y3c/0rhzDEWj7OOooK7uy1qIGl+G7i
SPBlEZPzHnNeY3OmXFuI4TLu+0Rh5mx0z6+9dr411u2sora0nZSJySeM9On4VjRaraajYTw
P+8vVjzHxx9MfSoy+Eow5ktzZWu5djJGg+HxpDy207LcouVjY4B9wfX2qXw5p93rNzO41Hy
rmLBVn5LHHFamrNFfaXbwadpkkKw4eadgVQfn3rjIb+TTPEBjsizJIwUc4b6ivoGnH3VK/U
VKarU25Kz6eR2N1bSSmSPUnka/jIEZboGPG4+1ZT2t09ybu9AuXDNHH5hyPl/lVe/8UXaBZ
NQC+Yr7UjX7xAOct+ldL4Z024kiGp6rzIxMkURHQnvXnV6yowdSYrbW6DPDPhloZ0v7+Mq7
EmKAnhB6n3rt7iTC9toHSljUqm5uSf0rE17UBaWh2kCV/lXPb3r5edSpi6yT/wCGC1tDkfE
GoDVr6SwtpNv2fJBIyC/9cVwRhktUiglQrnPYjJ79a0UuNQkjniaG2kZpGDTYPB9cU+LTCJ
A7zTTuowpkYtg98V+v8PZbicFapdRh18z4bOMXh60XQkm5/k/My1tgz7nUkduMk+1em+C/D
f2WI6jdxhZnHAP8C+n+NM8OeFpCY7nUIgGDbkQdR7mtbxhrkej6cum2TAXU64+U/wCrXu1e
bn2czzWtHLcA7puzff8A4BtleXQy+k8Zid7fd/wThPHWpw6nrapFtKWilA6/xHv+FcdhVck
H5a05FAJG0nt6moobKadwkYBzwB/Sv0bLMHTy7CQoJ6RWr/M+Hx2JnjMRKp32KsYLsMfdPv
T5YtsgOMg96szWclrdNDOpR1x8uO3rUMqyANtztHQd69WlVhUjzwd0zzZ05U5cs1ZlUwFyT
mirkYDRKTgGim0h+0kekas0lhBZpa3KW5Q7JbeORgW46n/61c3c6vdwvNcW8plgiOyENEPn
c9+euPfpX0Jrnh7StURBe2cchaMFXxhhx6ivOtX+H97bhJNIlSVIH8yONwNwP8jX820cxpx
nyT0ex+zyTmr9Dz60je5ENtM+RlpZdpwzuepP0pupaDBBb20kDCBlO/JbcH69qhv9K1hdQY
m2mjuIz9xflJz1JrZSw1CC0S+1C5itgF2Yx5hI+nQGu6ddRakp79DqVZcnKonLa5Jc3+nR3
vmo0+7bhpDv478dKq2umX1/bYjjaU4GcDP45reMvh6zuoYLTTJb6djv8yclVU+w6V0CXivI
lvdRtbo/HkowXaOxJqpYucI+7H7x0qzi3bS+hxy+EHXX9MwEEsjclX3HHTntX0zZwR2thBb
KMCNAo/AV5P4WtRqXjJJAweO37jvjvXrzHahJII/lXzOa4mdaUYyey/MhLVyOQ8XXfmaddW
9qQ02MbR2A61xPg240tLW7t76dRdPJkITt3D6074j3Hl6hAIpWiIXe7qxGCTgdPbNcfDf6Z
fcWlx9pwcZcbWJ9m6fnXp5dScKHM1dP8DKo05Wvqj02Owupbe4MYMMQBILDgjFSaDbJFfXB
zk+VGM/hXD2Wtapprpp4umMcxEZjmGWAPpXoWkp/pV+QOAyqPwWssfGEILl3f/AOvDObl77
2NK32sOeMucVpxQ5GVPIrNtxxEB0LGtqEbEOcHNeNB6HbUdlochr1vp908S31vGzGURmTow
z7isHVfh0swM2m3AkxyEf5W/76HX8aseP1uDpV4bJmWcSKybexp/hK38US6bG+t3gjVgMKg
+cj+lejTlUp0vawn12OGVOFSbi18zjLXwprjam8SkxpGfnMi52j2xwa66wez0lN0QSJTzJd
T8s3rgD+Vb2q6pDpNukMYCs54A5J/wATXljm8vdWubhpVh2MZPIfgOD7dq9Cjz4pc1X4fzF
CFOhK27PU9F8RxXjTRzIFRF3o7ADcv09awfEOmruS4trcwR3UuXJUCQjH8I7DNc7omsXMN2
txbWsT28bZkfy/mIPGPfFb+o3t9qeo7IlklfbtUBenfoD06cmsnQ9jVulZMvmhV0uVrCwud
aiYTEtNbt5aqw4C/hXVwWTaDaR2UdwfOuRlyCdsa9woqhaWNzoEcEk04kMh+dQuNueeTWd4
u1Jbu702Szv2iVCy3DQgMQvsPWublqYit7ODtEmb5Fbcs65qSGWO0guPs2FMbyxYyAR0I6n
NcLFqOo2qSNIZim4Jw2ACOgNegx+H/B+qeH2urKUtcjG6WV8Sbveua1vTLiXWLXSdIt0jiB
2sqSblyOS1fQxoRw1PknJO/UqhiXZpJp7EZVIdbtW1AGR/s4J8t93H8OfTFbOoavp+qCC1i
gEkwwowCWfH3V/xrD1TTGtZFgt3OYhh5M8k1o+DdLv5tahvmUmGA5kkbu2Og9frXH7ZKnz3
NE+jWp6XpUElppVvbzPudEAY+/pViRtoCgjik81c7VGfeopmJc5xXhOXcpRblqPaYsoUDH9
a848St5+t3Mr5IQhR+Ar0FSC44z9ayH0iOa9unmQFJCcGqpzVN3sVy66HH6RG91cmCJgHki
ZQx7Vo67aLbaRFpMQUyzY8xj+taGm6L/Z2rTXTnbDGvyVl3ly1zeSTsMgnanvWrqKU7x9SZ
7FWwscNHBEPlTgcd667TbOD7OyzKsjD5Ru7f/XqLRrNEh8xx830796tXggjUyMCgUeuK56l
SU3cpRsrs8r8YxQrrFy7FpBkJGOTj1ArX8ItpxuZZ5rVHBAbLc4FNudMbWdVa6DmOKMHZjn
8frVPTtE1P+0vslvC8UTtudx91Rn17V79KvGNJQbs0Z046vm6nX+KruCTQRp2ngbZDvkAbn
aOoFeIa6/k64txZCVCUCokjZIYd/avRPE+jtBfhbS+mSOOIZG/J3VzHh3ShqmquLofKgZ2D
DOT0BNenQxUY03VdrWM1SUXeLZa8EaFJqt4+r36vLCrdZRzK/8AgK9ftYgxyy4UcVydv9rg
hh0yyUKFbCbR2ru7SMR2y7uSO/qa+VzCtKvU5pPTojaL0GXCeXCzyEBVXJ9q8vupdR1q4v8
AULZgLWJDGqhgWdfUD3rsvFt//ojabFOIZJlPmPydidzgd65HwhdWelajdG81VTAiBIUk2q
2fb2r2shwdOcnOrpfb/M4MXiKtK06aukZEEOnzaJeSlHbU0KCNw2CG6BdvQiut0DQDCqXd8
ge5I+VOuz3+tYlo9t/bH9plQ6NOflwMAE8EV6VatHBaPqF0wjiVdxY+la5jmGLSeDoyfK3/
AEip4ai6v1ucdf8AMpahqFvoWltdTpvc/KiDq7dh9K8dv7qe81CW7u3LzyNliP0A9hW74o8
Q/wBq6rAFyE+ZUA6KPp61z5SSSTavI69O9fecIZZRw1B4mesnu+yPhuIcXWqVVQW3buQhST
wpJz2612Phrw607+bcoAuQR6496XQvDEzss9z8pPIXvWp4l1tNEsv7L05h9skXlx0iHqff0
rjzzPZ4+osty53b0bX9bHVleVwwkPrmL0tsv66nP+Op9PudQtYLWNRLaAh5h1I/u1xz4OV5
I61LKTIQocsRySx5JqzZ6ReagJ5rK2acQrlgDjPqPc19hltCjkuCjTrT0W7Z85jalTM8S3S
j/XmZUjOCNkfH1orQQROm8LnnGG6iivfjUjJKSejPGdNxdpbn1jNl7GBh/D8pP4VVAHXqKl
R82ckZOcBWH5VAsnyjPFfyXi+V8su6/FaH7PBNJo47xrpxHk6vbrl4TtYY6rXC6vpz6ppub
JlMgIdY5Ohr2i8gS7tJIX+ZXUrivJWim0+/msZMq0bEpnuK6MJWk1eO8TenaXuPqZmnWsFx
G7ahBOqQ8M6YOwj0FUNQlhv7qHEZUYJy2QABn+dW9Zi1BLWU6e77JzmWOMDP1+nrVCKVToU
VnCB5pYBlHX06dzX0FJxnBVE9fyNpwXL6HoPw004x6dPqDL80zYH0rtrpsIFHBY4/Cqmg2X
9n6BaWuArKgLfU807Urhbe2mncgLHGWJ9OK+UqzdWs33ZhFW0PDvF1w2p+KrwpvZEyBt6hV
4/nUOnaQlv4cla3smLMm9ljGT7Gs2e4Et3dXZVyXfapHI65P8639FN8kRjtrx7PeCuScDgd
BmvtvZuNGMU7LQulhnKCqN73MTULnzNY0O3QjLyL846npnOK9c0RNsV0wOS0xyfoK8YsbXz
PHWmhXaUCSRyWGCxz1r2rRRv0iSRl27pHJBPTmvLzJKKjFdv1Kw0uaUpf10NC2GGh5wOTW1
GAVG4/SuZS+tVuBH9qiHlqS43D5frXOQeJru51SR2eWKHJEZ6DHb868qlSnKLaWx1TaZpeL
pNr3QIAVCjZNZNz44sLWCG3iuA8pGCVXO0DqTiuV+I2sazayrcKGlhuVCBYz0OO4rjLWDZb
jVJm8tCoXbIxyfUjFe3hcuhVpKpUejPP+sNTcY/M9Ik1W11LUoLi38y8uIyVGRjtzgdsVzt
rDql/4pmmikWOS4JUNIoYBRWn4Zlt4vtF5pskZEa44Utvz3NM1DUtPS4S7kjW3JY5khb5Rn
pkdj9K2pfupunCPSxUryirsqHxFLBc29rrcXlmA7GEJ2GQDoxFeqaZqdh/ZEM+nRrDDIAdz
Dk/4mvIrWK31vXjLs84AgIzHJb16/1rsF0u8eSLS7GXeYiJH2kbVHUZPbr0qswp+3SlJ2a3
FhkqUnBHYJa3Gq+ZL5RMDKQruevqQK4W+0DVreUrKpUbSRFklmXt+XpXqiXaxxrFHtLqAOB
x0rJ1wXM9vE8QZrhW3RqB19R9K8XD4n2LfIddSnKT5mcRo1pcQQ3EcMYkR0w7y9F+nvXR+H
7BdPsbjVp0H2icYTHZeg/OtRm+16IHC+W3GQR36GrN+ipbW0AwF3gcegFFXEyqX8xqNitZ6
XbiLzbiISySfMwbnJqe4CCWz0+JPJU5YonAxjpxU4n8pCxPApIkEKvqF2f3jDj/AGV9K5U7
rc0mrFRdQNneNbvIXQHAZuo9vetQMD83Y1xN/M9xdEpkBzkD0FdLplwZrBEbqvBpyjypMUH
c0t2eQak3Dp3qvxjOcCkefy0aRz8o71KkWzO1u4LAWUJ+Z+WPoKwbeEPfqq/OIuAPetZopJ
ZGPWeX/wAdHYUaXDDablnYLL3B9e5q+dWaRjy3lqbdtHPHarIrIIwOFI6j1qg8bandmBQfK
Tlz6+1S3NxKkCxRz7t3yqMcmtXTLEWtsFb5nblm9TWMpOKCTstTn7awA3xhNmGwRUV/qMGl
HyVU8DMj+noK3Qnm3rhTyW6etQazYWYxG8UZkK/M2MmtaMknzzVx81rLqcprV1pl1ZMsShX
RVLIv3iTz+NV4zBHA00Vv5MswBfI59qfLo0SM0007E9V28cehqJU+0SrEvyqOvsor0q1eFV
e78yHbY0dNG0+btLMRtX1A7mti7vzYW7SXAMKopYZ7Co7KNYohIAN+QeewHQVm+J1a90+Uy
jCxjkDuc150WqlRJ7FapHnt3qs1/ez3TFmyxUrnop6V0Fxpfh//AIR97mOBoLlUCj5sgk1T
vI49RsVtbKBEeDmSReAPx9fatLw/oDag0M2qTGSGA5Kk4V27CvqJYinQh5LoZNKS5TnksGt
J7OO3uRKjgPvByB6DBrf1HVJdXt00We9HlqA2VGCWH8J7EVt67HpGn6XcxJDGssq4G0fxHo
a5KHw7dx2LXxdJEiGXCtk/UVFGu66dSKsxuz0qK6XUg1S20yXTYkhEsF6kh2d1Bxzgd81p+
HvDjBo7y9G+b+FBwB7ketRaXJDPdKLph/o2Srk/ezXZtc29hYm6lkUArnOf5Vnis0xcKbwt
OTSlvb+vvOeWCouqqzV2tmUdd1eLQNNJVA13L8sa+9eYTG4u5JZ5W8yaQ5dyetak8914g11
3NxHGMER+YCwAHoB3NX9J8Lz3sJlvJRHAThVj6yf4V9VkVbAZPhniMQ71H+Hkj5/OcDj8XU
jSjG0P63MDS9Hm1O6EFsuU3YkkHRB6D3ru7y6svCulrZWaL9qkXCqOo9WNWbq607wtYJEiJ
57DEUI6/jXFR22o69qUksK+dcOfmkI+RB9f6VTxU88q/WMW+TDQ79f8zFUIZbT9hh1zVZb+
X+SM13w7OwLs5LMdvJPeiu/gg0fw7bpbXeye4k+Z5HAJP59qK9GXFcovlw9FuC29DkXDvN7
1WfvPc6uX4h+GkufJjvfNcrg7BnHFb1pqEF3brLAwdWGQwPUV8ivpurzomoW+2F+Nib8MB+
PrXffDz4hS2NydM1ZHjYHDK/G3/aHtXwOY8OTo0eeF3Y+ow2MpVZcj0Z9Eq+DXG+NNNICan
EPmXhveumtLuK5hWaNgysMgjvT7u3jvbGS1fHzjg+/avj6d6U7s63GzPMUffAGRuCMgjim6
Po9pd+KrcqpLL88vPH5Vsw+C9RnlaF7sW9urHaw6/hXVaJ4YsdEDSRlppmGDI3evRnVhSg2
pblTq30sauAOnAH6VyPja6Nt4VvSo+eXEYyeuTXXudqsxHTpmsi/t7e+ha3uIg8R6g964cP
ZTUnsiVFyi0j5+tZILeyD+S73R3bo3zhc9CBUjTXlxAdsLrBGoEoV+GJ7s3rXpWp+AoZCX0
+VUB5CPyPwPUVyV1our6Qzm5gMkLEAkfMP8D+Ir7GljaVXTr2YozcLKcdvuM7S1E3juxjMP
lfZ4TtUnccEZGT616Vp6zRaMLiGRBuLllbgHk9+1cD4chLeLnmcAKsJ2kDBx/jW9rv2uPQL
WCEzHeGzEgI35PqK87FWqVowWmi/UulJKLkhbi7sFW8hudGa4Mnzxzo4IDDkqfas+11eK2V
L9kgMQIYQhhlSM469axUJt7o6PPFI8M7AptzlO/wCdasGhWV54gCXUiWZEYWNYQCD2O7PRj
ivZdoUlzvSO1upw0K8ueUIrVi6hu8XabMhMECBdyc/N36GuHufDWsTQWekHULMQywNLHJC2
d3PKP6HNdpq32LTbeaLT2eSO3BO5R94f1rBtrRY7eG7ktWt52BzLv4VWzj69+KvAz5YS5Y6
X08javCDlF333XcZ4f0P7DbqNTvAzzHAghPyLjgbq7ufwRa3CC4tbiOIbNhjkTcfcVzv9k2
kNxA0OqLdzSpjZDgMMDOevStmHVrOy0/a2pyW5QKdjPvDnuCev4VGLp1p1L0pWkbRlRhBKN
7FuPwVp0KxhJJWcfeyAQx/3e1ZltcnSdSWER5PmbfkwNxz3x7VBceN9VuGaxtYrdQ7bEaNS
GPPBHPWoUsdQhvZ4ruRYbjBYbuWAxnIPauGOFxChKeId0dNTlpyT76o9MstWsJrwWNj++ue
p44HrzWlfQJbadcXc0uH2Ebz29hXCeG2GjTvfSRSSsI8PGGz5fckse/0zXSajq8TWEerXsb
xw9bS0f70j/wB5hXDSwcqlXkh8K3Zw1sXyR5nuxGuITo6+TnIwzA9QR2qxfy+dYQXKdAwY/
Sue0201PVBPeSMoEmTjoCfQVqWomt4zp98m0Mvy4OciuGrBU5NRd7HbSm6kU2rMfBIbq7jg
ydoO5vepdanbYkCtgHk/Sn6bZtBcOx+cYwG9qr3sXmXE5IyPuisU+U2lqjItUEkrSlcknAr
ordIoItoOCOorJtljgjDj+EfrUzXUaoSXx3JNEm29BqyRqeYCrSFgqjn/APXVPzWuT9ob/U
qf3Y/ve9QxRSXkYknBjtB/D0Mn/wBarkamaUMF+RRhF9BSa5d9xXuS20ZUGSTmRuvsKkkij
mG10DA+oqZIyFwDk+tSJGFb5m5qVFlbCadpVtDKsqqxb+HceB9K2ZRtgYhTwOAKpoxH3COK
sJcMeDg9s1UouL1OOom9Spo1s+5rmX5cdAR0rHvrr7RdTTEcM3y49BXT7meJ4z3GDjisKXT
FQMEc4A4B7VrKpH2SpR33FTvzuTOQ1S7K5BOABS6TAzjJjJLfMR/Kor60nfURFJGyqGycit
i1nS1O5V3DGPxq5PlpqK3Zovedx+9t+1Rkj5QD61ZeNIrTbLgg/eB5zTrGF3Ju5uS3QY6Cq
msXCxpg9eyiuZR1SRrsrsxruI3d2ljbIFUnJ2jAraEdvY23l4zgYUUaTClvbm5mGZZOQD1A
p65v7wHrBEck+p9K2lK/urZCWhVk0eG9tme8Qln5G7sKwvtOoaJbT6fHEssUgPLdPzrr9Qu
FgtyWODjgVy6xSX825ziPPJbvXThcRUpO6egppNcpgWKJBAsjHdK6/MwGAozwKfqTRassNl
Y+Yrq2JdzcEevtWxdaZLJdstlJF5YHz714BxjIxXPL5+kXjIQzSbidzDhq9ujiIT1vqNSi7
Relh8umrZqiRQm1cPteQsS1bA1OPw1Yz/aSJZFCm2jj6SE+me+etZdvPNcRFmIaYtuG7+QJ
q3BH9pUalqQHl242Rq3r6/nWtdxnBqaugrc1uVPUgsNHvtbujqGskl5ufKHYdl+lbmrapZe
G7FLW2VftUg2oiDpikufEttp2ktNb28k14w+SPHQevHauZsNButcuTqGrzvK03Plg4Demfb
2qKfNWtVxrtSjoorr5L/M8mUXD3MOvefV/mYVw13qc7XBikvG7lBkL7UV291qenaDssLe33
lR8yxrwnoKK+op51ieRewwq5OmnQ8eWWYdybrV3zddTymK8TVddW0lJWyQheOC7ev0o8V+G
rrTpI77SpzJMnzKjnJPqqn+lZeoXR0m6N01r8z4CIo6nvisjVfGniG8mC31iv2QMCqBCChA
4O71r6ecYtOM1e550JNWaPZPhn8Q0miXT71toU7SG6xH0r3G1uInUOrAqRkHtXxDBdNczJq
enXSw3w5bPSX2YetdbYfE7xg9lJYxxpB5Iw+X5UfSvzrN+HZSnz4dqzPpcPjo1I8k9z6wut
Y0uxTfNdxx47ZyT+FYM3i2WZtunWUkg7O/yivMfC+pRX1pbX4le7jnAV2lAJRv6V38eCvXB
Havh6+EVCfJLVo9SnSUlcG1nX1dXdIZUzyue31q/ba5a3D+XL+4m/uvxn6etZ5fnGMfSoZo
ElGHUMD2NRGSWlreh1KnbY6bdxmhwHXDYIPGK5qCe8tcCJ/MiH/LOQ5x9DWrbarbTvsz5cv
dG4/8A11d0J26le40nTbVptSjt1jkRPmKjg060uom0e2uih2uoKg+p7VPrEhGh3WDw0Zxis
u7u7PSfCVpJf3MduiquS7Y9+neumEHUStqzJyjC72JLvTLO8voZby1gZmYLnJBP41XvfCEH
9tLc2E8SIGBeMnp+AriL74hpeSsNI2+TG2PtEgzuYf3V7/jXB+IfHWprqFxbW9w8sgGZZ5m
OCTyQFHFfUYHIsXWhzzlyeXkePXzCjCfuK56vd6BPZ6rPie1WEg7ATu461xlxBeXs8dla+R
5aplWkYjHtjp369q4zQNVvtTjE2oah5cbE7EJILD2x0rudG+IfhexZbG10GC5uFJQSP82T9
TX0NDh+pDX2n4HJUzWEkk47CL4e1fTtLivrZo/PWQK0qsGIX0A71qyWOp6zawTW9jGjw/LI
zMP3ntj1zV6XxzFPCIrvwOHhHzFohj8RilsvGfhbYYNPD6dMxLNBdghWP+8elYY7KsZh6bq
U2pP06FYXMKMpcr0MP/hH7qW8Cyh4XYbmYIAFwfXP611tt5+o3Ah3boFUK0z8s4H8qqx3Q1
O5NtE4V3/1p9O+B7fzrcjaCzIhgxjGMnqTXxOKxNa3JU37HuQtOz3QjwolvLax4iVulc7cR
axql+32+VEiiGFZegX0A9TW3NIWY5Bx+dZtxIolEcLMzOMbcYxXPhqtSCaT3JrUYTact0dr
pt7aLp1uqkIoUDAFPvfsd3EB5oV15Ru4Nc7BN5VsiegxSNOX+bOfSuTmldm6krHQabdpJO8
GR5kY+ZfT3FWXiKyu2xnRzkFRnFcjBcm21VZ5kkERXarJzhvcVvx6/pwBb7UCehHfNU4vSx
SlfUkudKM4ZreJ4mfrnGD+FLDolvaxeffSec47HhR+FQzeKQq7LaDJI+8eKpfbbi6Je4ckd
QO1O7jqTZtl+RjcyFc7YwcDHerCfJwARmqiSgptwQB2qVZQRy2KxXc6UkW1k64OKUSB8461
U83K9RimG4+fb0z6VXN3BmpHOeAxOBU6SAng1irKWk3Fj1wasrKM7gc1blzaMjkTNdJScgt
70N8xPzCs8TsCA3FWEmU/xVCjZ8yMXTaJJbeGdAJYlb3NZraHEsweN2KA/dPStUSA4Jbipl
O4c1rzrqQ20ZroYo8gY2iuQJbUNXPmcIpOfpXfvGrqQenTFYVz4eiMhltZGgdu3VT+FaRt0
G53Kc8ySWyWsI/eyHHI6VcURafY7VPygfmajstNuLeZproh36KR0ArJ1q9kaUwAEDOPrWUV
ryou+lynPLNqV75aHAJwPQD1q5NGqxx2VqoLHvjp6k1FZxJbRszbvtDcAD+VWd/2OJpZMeY
3U+lVOSuoxJIrjy9PtPKQ5YdT1JNRQ6dBIry6ioJdeFYfdHp9alsITcSG+uQdg5jU/wAzSX
10hBmkHyL9xf73uaabT5VuPoYk+mWqLmBnRlOQc5/StS1tIYbAyX7eaSNxBH6Yp1vb7o/tt
yQg6qh7fWoLu7LyiaVdo6JGOprqVacrK9wb0OaV1ku5Z5G+ySxZKo2cMCfT1q5/bB07TZY7
cA3Mz/uyV24X1A+tT32p2ujwrfX9vHPdycQxnGVFYmp6giSw6jcGOa5uRuiZHyUwOhHavqs
JQq4qC9zS/wB7OKpiKcHy1JWSRn29xvR3XcXLHeWPJNFVoHZ0MjKSzsWbJ7miv2PD0YwpRi
47I/KcRXTqyak92c3rlzfQeI4JbOCGRI0Cr5jcKx6muoE3iNNEF7Lb2eqWrcSwpHhwB6ZyD
/OuT8R3Tw6l5VrE08pVcRoOWP17Cueg8ceKdC1SRL6INCw2/ZmGAo/2T618/KajK7PpYp8q
SNa90XQ9ajk1Dw0y2N4ufMt+iMw7EdjXJgS3FrNdkNHd242SqeGx0PHerkurCTVF1jSh5Uh
5mi/56eufeu18MT2WpW97HaW6RX+pB0lkdQQoP8Iz09a8/H4hUqfNa/8AkdeEpyqT5Vuyj8
OPEcen3n9l3UgNndfKDn7rf0r2461a2VmPtsu1k+Udyxr5suvD1/o2pzK7CLyWBAY8n39+e
9d+muXuoafaw3tjMGjUZwmS7D6dq+LzTLqeJqRrU3o9z6PAVWv3VTRo9ftL+PULcTWz5Ukr
05HtVxR6sSK8jtdWuEDRwztHETzAfl2v3ratdR1K2aG5hWSeGT78bPuI9/avmq+VuDfK/Q9
mVRRb7HoDPEgwWBJ6VWIiclmj/GjSmXUrWO5jBw/UHt7Vd1VbfS9Jlu5yAEHAJxk9hXkqnL
m5EtdgnKKjzM53WtalsLB7b7QJGkG2KNh+ue4FeS+J9YvdQEbyO9w4VyXbvg4GB2+lWru9u
r7xo011KXMcbAKeiegFTSWEcsatJtAU8e3OTX6blWCjgYKU9ZPX/gHxmNxX1iVo6IybOH7H
ZWtrKT5mAXI9TzWdf6Sv9m3E9yd08spwB2Gf610k6bgPJj+XGSzcfSmwWomt5PNYFmHODkL
X0WGo1amrTWtzzak4x2OMitZbW0eWBsTsvlICejHqfwFV9NszYSQlLjbcuwOfQZ6H611C6d
c3NxLFPbD7LHz5pOCT3xTZtL3PL5cf71lIQj/PYV6kacuaz2MW01zIkj+JHiK2E1lpWjpqF
nCxUSyKT9cH0zVm08e6bqMi2/iHQ5LTdwZFXcAf50zRtJWY+VeXrskQ2rHbkKF/3iOpqfV/
D32S0WeBmuYlG90P38evviuvlTV7s5XJqWqR2ej2ukyOtzol+h442Pgr9QaWXxIou5bO73f
a4CM+SpYMOzD2ryrTtdh0XUFvYUE8II3Kw6etelxeMNDm03+0XureBVHzEEbifT1NeHmGVY
XGWclaXdHq4PG1aK02Nu51siONLNhPPIAVOOx7mktGeEF51aWZjksTXMeGdcsNc1m9ubCJb
aJQq7Gb5pD/AHgOw9q61ymcYINfmWYYWOErOhHXzPqaFT20FNkizTOcgBQT65qUPO7bYwpI
7AcUyNGkYLEOT19hWnHCIIsAc+teNNpaWOtRM4y3QvUSYqQo3YWnXKD7THPJCTGqkFgOeaZ
FmW8aQ9N2PwrUUtt2quQe1E5cjVgUbopA2krbYbrn69PwqdPtMQ+RxKvuaJdOtrk7niG4fx
Dg1XbTLqEH7Nevz0VxnFJOMuv3hqi6l5IP9bCyj25qzDf28pGJQ3PToayFXWGXYyxIe75zx
9Kw9f1W00q8tbW6w0tyCVKjBGO9XDDKrLkjv5B7bl3O98wNkqcZpQ4xljk1wlnroKhba8WT
H8D9RWvDrpUgXMBQeq/MKmpgqkDRVkzpSwJ4ODTDI6ng5qjBfwXHMUoP41PuOTjH1rjdNp2
ZfN2LoujkYOfUGp0uI3HyEg1knJ5P509HKsTkY9KSTKUjfilkCjn5a0InJUYHFYtvdAYBPt
WtCyMMb8Gr0a1JnaxY8w8DcKA64znPbmla1cruWqzRXMfJUEVPLZGC5XsydsN8vtVS60q1v
ADLH8w6MOCKXz9rBSdp96lEoKg5/WlzSK5WZK6MsDtJlpWxhd3asK+t5nusXaskC88d/rXb
A55V8+1MmhWRMMoIPWhVLO7EchLcr5ARRtiUYz61VgT7U5u7hf3aH5V7fWt+90WCeLapxg8
AdDWRcWN5bKWK7lUcKvf61vCUWrLcfXUq3l0v+smGFBxHF3Y+prNvr+30e0Oo32HuZOIYe5
NQX2qWmlRm71CTzJScLGOuewFcTcXF3qmoPfXshdsfKv8AdX0FfZZFkM8wqXkrQW77+SPBz
XNYYKnZazeyIrx59QuHub58zTDGOyD0FRNaM9xAZLkSiAFV2oFPPqe9TSdsDLdh3+pqaJFh
OXIY96/aqeAoUoRjCKXLsfmMsfXnKTcvi3LIiKxqAc0VC0xPR8Ciuqxzc5xmq3WoW3iSa4t
bdJwIvKXecBSe5pmnWeoaXDbXWrESadO/+ujTIVs4wxPIFJr+swWl1O9ravcy7QFG0rtY8c
/lVjSNZvta8O/2X5LWskIIIcE7snsBXxuIjSqpxbPvKHtItWjcp+J/BrWLDUtBY3cM5Zmji
6xd8gD+GszR5pLO/trmKeSIFx5hfuT7dq9D8JaVqEh+zy6beThBgJCpJYerDsPaqPizQGst
fs/tOmSW0BbcUZfKbHr16186p1OR05+8u59LPDUVapCSjJ9Ox2Wmz6Jf28lvqSrJvjBnkEY
cqf4fm6/jXJ6lqFto2sjSVugu2Tf+6O7avXB7dK3dPt7CKMpBcmGNgSxf7zAjuR1FXtU8D6
Jqdrbz6Egu7lxskQkbfUn2rx41KdmqjslsRHC1qcudPVnL32o6WrubeGV7dx5pm2BpM98H9
c10vgvUNWbS455ES7gmYiMq+GOPX0om8DPplisl1EkRwFJj6j0B9qTQr+00q4mhTS3ezdcP
5LthG/vY965JujiKbhFp+prCmqcuad3c9B0R5EtXvW2wKWJMJxjA64PY1zvxMv3Js7OMExM
vmcnG49qxZtcuLXyri3tJIrGAs7yvyWA74JrnfEPxDtfE11p1jbWbm6jY7pHAAK47CuPD4G
TxMZQjeK3NMZXh7PlTGxQQmYanLEBOF2FvUVFLMzSAKFHcKeMe5pbi5CRDHAjBJyMfnXU+B
PBz6xJ/bOrRlLJDmONsjzPc+1fZ+3pYDDrE4jf7KPmoUZYio4Q2OZj0/VL3alpYXN6+Blox
hAPqcCq9/oupaNKst1ZT2hbkCRcqw+oOM17m+sadZt9ntosqvAKDAFWLhLHxFpMlo6LIrqQ
AR0PY14P+t2JVW7glA9SWSwULqWp4vp832q1ODvI9KydXi84TJGCkrqUV06jNa9rb/Y9Xub
IDaY2+6Kq3gJvyofae/tX6PhqyxFGNVdT5ucXCfIzzx9d1LQWaysYUuZExmXkhT/jXQ+GPH
f2+aPTdWxDcLwGPRjU1poOpPdeV5kEVu7YMgUO7H19BXP8Airwq1mu/nJb93cA4IPo2K1Sc
dYmUpJu0zR8XeHpYln1DTUIU/NNbj0/vL/hWB4f8OQavIxW8HyclAPmB/l+NbfgvxHJfBtD
1SfbeQ8RM/wDGO6mq/iuxm8O+IbXUdB32jTR75UU5VWzg8entUSSfvI0Wmh0p0vS9FtI4oW
EV87KsLZ+cvn9RXqM9u0EFsj4eRlAJHc4r5wsDrepa5DezvLcTo4bdz6/pX0X4T1iHxBdlZ
o2hntwP3Tfzr4TielVahWjH3UfRZVKLUoX1ZuWVp9nh3Ov7w8/Sm3chSF2yc471uSxgYAOc
msjUoGZo4z/E351+bJ3nqfStWRQs49smMZ4/OtNInIIC9T0q3a6eUJ7k84rWt9OLHO3AHrU
zk5S0C1jJW0cgZ+X6Upt9vUED3rpkswowFH1NVLm12oxJHrRyaXFdPY5srtzx0/OvFfH2qx
J46LSMMWVp+RJyf0r3q7tPLtYpB97v718seLIbzVtZ8S30EcsqebsRkXIKg4x7dK+iyCkp1
5Tl0X5s8vHycYqKK9jeeffwtZ6tGxlfGzoybj3zyRXpsuj+KNMQS208d0mM8Hr+Br5ztXls
NTjkl3RvGwOCO4r670Ob+0dEt9QWUFLiJTgnjpzzX0WcuWGUJxs0+6ODBy509bNHC2fiyHz
jDfQPaTqcMQNpH4V1VlrM8iB7a5W4T0Y81wvxQvNFTVbKIzQvdlclYyGKHsWA/rXXfDpIrr
w5IrxRyN5pyW715WJpU/qyxHJa/Q76NaTm6b6HQQa2j4jmXymP97pWmlwkmNrA/jWP4jsYt
KsBeW/IYhfLJyMk1gRXMwciKOeJgMkqCy1w0csniqXtqEXZG0sZTpz9nOVmelWMkRkAfBzX
QW8cRK4z+FeT2euXSEhws65+9H1FdTpviWElV34/2X4NeXWwdWm9UdaqRktz0mDAjADcVOV
9QD+Fc7ZaxA4zu6+hrajuo5SDG5Oe9XQlHl5ZHHUg07iTWUUgO4Dn0qpJpzIuY23Y7VoGRT
nA5FN8zAxRUpUugRqzXUxHjkRjwetKLhs8qRWo7K/3uapTi2jBcttH6CuKVN30OlVk/iRXE
ysccj3rD8ReJLDQrFpp5A0h4jiByzn2FYniHxraaaXtrQi4uTwEXt9T2rzO7uLrUbx7u8n8
2Zh17IPQDsK+wyHhevj5KpWTjT/M8LNc6o4OPLB3l27eoy8u7zWNWfUL9QCT8iAcIKlR5Cw
2AAE4Bx1quqNyucL6mryxeWu9j9Aa/c8NhaeFpKlSVkj8sxGJqYio6lR3bHQ2yxje2C2csa
haTLsFUDPJoMnBBf5vQHiolKs/LH1JrrSOdvsKu3ksm7J49qKUOMc8D3oqbMpGN/wkNjqUE
t3d6WFuEk+WYNkBgOSR+PWuy0HRYrm1iku737JaNGZxOn/LUn0+leXWtrqmliRo4ZXiQ7mU
rxtPv3p95rupadaf2pody8lnn9/aNyqHudvTH8q/Na2V2V6e/Zn63gs0jTbVRfNdD1bw34z
i8MX1xYS3Oy38wlbofxD3qfxQ0Ov20M+9pVlBMay5BC/3sH1rw2P4hRXTBZ9LiVmP3gTjH0
rqNO1mDVi4s5Z0lcBWUvww9DXmVoV4U+WWh2uGFr1va05XfZ7nV6Rp9pawTW13qKtKB+783
svsR6eldVp3jTTdCsBa2MBlMQO6Xysbjnnk1f03wtZPpsDfZUD7RnAwc+9Jd+HsSrsijWP7
pG3kDvivia2Mo1puNS9j01SkloRp44ivgDeae2x+emePersWs6E9rJEtqqxycMpGN1Z+paI
lwFNvEoO3btztx71NDoskFsHURxzY5KD5TXFOWHcVKN15XNLStqcn4y1m28mHTNPhUQkbmU
dMZwBXn+j6Ulnez6g1wZWyY4lZcFc+v0rqPGKGz1mJriDaZAAjKvykis+3jCSIjnIiXe2R1
Jr73JqMFh4wh9p6/qfJ49v2km+hreHdHl13XoNOC5hU75mx29DXtdyiJBHp1quyGFQGxx+F
c78PdMNh4euNWdMT3R+Xjt2rrLCz+0S5lJKKMtjua+R4gzD61i3GL92Gi/U9rL6Co0bvfdn
MXdoPLZxGdo4yBS6LcGC62HAVuuDXfTwRta+V5KrGwwBjpXDRQJFdzMwACtxXh06nNBqR3R
lc4DVYfJ+IN/5eCjfP9M1kanCp1AlTyy5z0BrUMgufF+qXKv8AKJChH0FM1+IRpNcN/q1iG
WHav3PKE44Gmn2R8Hiv47kjgtR8aG0ul0+zSNvs5+eSQ8HHoOvWtifUIPE/h8ngMw/fInVP
cfjXmeo6I+p3V1NbFmflx2rC0vW7/Qr10YsUPySIeDivSU+XdHJODl1N7W7ea3uYpo8wX1s
eJF43gdG/Gui0K61XXXhutUTzSFESsBxjJOTUEOp6dqcMdtfPGEfBil/oT2qSO1g0YMJbpH
hY7oZA5BB64wKpK75lsSpfZZ27mx0O0kkRFmvGBIIwAnpWz8LbO/n1WXU2t2W28soJM8M3p
+FeSax4mhnMJt5hNNIgD4BAU/1NfRPwvvYrrwHYlPl8kFCB6jvXx3E+KnDCuMVo3Y9/KKad
Tmb1Rsahqk1rdeVBFvYc5POKt27vqUlrJKoBC7iBVW1tbi8vpbiOMOhfDE9h3rds4ES7k8s
AKuFHtX5ZNxS5UfUQu9WaEaRxIXdQoA5NRnV4RN5SRMSKzZb4z3/kKpMa9D2NXDbosbzJEG
mKnHOaxd9kU9Vc1re5iukBjOfWo71R5RAXlsCue0KW5TVZIpxtLDdiuinXNxGoPU5qorlum
ZpWd0Z2vtFa+HrmeQbRDEzD8BXxlc+IdY0MtcJNFLDdSMfKK8r36/jX1f8AE67a18DXqhgr
SoVBPHWvnK48IW+q6RCVuw0kaErsGQSccmvsMg9nCEpVdm7HjY5ylJKPQ5P/AISnQtVwmrW
CxTHgyBc/qOanmm1hrD7Fo2uSvY9oRKQAPw7Vhal4YntJ5IpYm+U43oCQaw/IvLOUtbXDoV
P8LEGvto0aUknB/J6o8f2klozSXTruDUovtkciEuDvPIPPXNfTPwrAbQZT8r/vDyDXzdpvi
DUVnS1uY45snb8wwfzr6T+EEO/SbjfEYiHPyen0rwuIeb6q+Y9HLre0djqPFsbSaVbRoNzN
cRjBPvVX7GYycwt8rA8HGParPjGZrayszEodxcpgNxWpEUvdJSSQFQ3VRyc/WvW4OusHLs2
eJn8eaumt0ivPomgwslnf2kkLTDfBc23B57cdce9ZHiHwtc6LZNd293HdwAAhZfkkP0xwTV
q4E0m2KKd1RD8i7uAaybtL25mBmuXldeF3HNfSVcooV3eaR50M3qUVaFzIsdc1CBQ5tp4UU
4xNj/GvQdJ1O8VUeUgBuTg9K4S/s7y3UQ3MTRiQc7lxxVO3vdUsR5VtdsYx0DruA/HrXzua
cHKrFSwVr9bnp4HiSKbjjFbtY9wg1WOQDnPsamk1O0ij3yzxoPdsV4XLq+uSoFbUJIwe0YC
/rVAo8hZ57qWU56M5NeVQ4Hxcv41RL72dFfiXCR0pxb/A9X1X4h6Na747VjeSr/DGOAfrXn
+teMNY1jKCT7HAf4I2+Y/U1icIMKqjvzxSM4ZAdgB69a+zy/hTA4RqU1zyXVnzOLz/ABNbS
n7q8tyHYBnaBzyfUmlHPBIGB9KY7OuSARn1p9lEzuTI3U55r6+MVFWij5yUpTd5PUfbJ+/3
yggAcegp0zGR/lXKj7pq5NGGICqMDpmqRyjYHXuKpCd9iSSQSxJbxWarJnO4feP41AYnRwr
IFI68/wBanWOViCoIz39Kc4ClVQ7296foPcQKqL84znnkUVExdSQGA/WisrMu6MjVry1Ojy
w217G00ijARhkDv+lebWesNa31w4JMMrEFB0x64qtrGi3ejQw31tM728owXHGD3BrJjkDrv
jHy9/avjqlSTd7H3kYcmhparof2aeO5smElvONwHoa9Q+DvhKfWfEkVzOjC3thukbt9Pxrz
zTTvtjCxmDuw2jblB+NfYPw40K00PwdZpAo8ydBLI/ckivk+Icd7Chyx3loexl1HmnzvZGq
bI2cpAGI85Bp0gRh8yhsdK1po/NUg1ntCoYhlBxX5eldaH1tOd1qZV1bAEOq5B6iq4jcI2O
FPrXQJDG8RBUEYrB1OF7axu3TPlohweoz6UcjbSKc0k2eX+OLm1vNVsrGGVZGhfzJCpyBxw
K5aCUTrLICd91MI0AHGM4q1fN5eozuFCpGrtkD2/wAaXQLcyXejwtHw0u9vw/8A11+p5fRj
hMNKUfsxv9+p8dWk61aKl1Z73ZRrZ6RZ2gGPLhDED6VuaZGq2iMRy/ztmsK4lWJJm6BVC1s
20w8uNx0MY71+Uzi5vzbPqZx92yLN/IsdqSDjAJrg5pAkLu/GSWJroNYvR5RUHluBzXCeJb
5rPRrlgCXkAhT/AHmOK3oUXKcYIhr2dNtnMaSiNdOwyZZ3MrEd8tx+lL4mnjjuHD8x7gGUD
qvQ0/Rvm1AYwEQdz/dH+Nc14k1ESXEkolChXG4t0x1Nfu2CjKGHhF9j4iu4+0bKtt4WN1rH
2jRNRi27cmKVSPl7jNc34z8Jw3tnLewwGDUIeXQj74Hp/Suj0LxjozSXNpa3JkupI9q712b
+eQKvTazaXUyabK+xsZhkb1/uH2rvXK46nFU3XKeCWk8ccLWdyGUb8q+P9Wff2raurKW6jt
Y4dRS6LgsBE2dppPEVtGmuyR+UEYt8ygYwc81v6HbeG7e/gYNcwyN8rbzlWP1FZQp3bVwlK
1nYreH/AArdXd8I3G/ackg9K+gfAkkFv9osrdFSIRAYTgM3QmuJTWdOtYDpPhuFp5nGJZ8Y
x/siuw8C20iWct7I3Dkome4B5P5/yr53iR0qeAmpddvU9bK1OVdNdj0HT91pCQZPlznAFWD
OLXSJrphzJkj8apxhmgKg9Rj86s6xiHTYkPKAgGvx9e89T7F6LQZo4M0PmbCCT3FbU7PbWj
SouWA6AVR0kDyRtHBGal1DVorNZFwGZV/I9qlq+w5O0bIq6P5s+vTSvnIQZPofSujYA3eT1
VcfSsnw5BILR7mQHfMdx9q14x+8kc9c1T0foZM8n+NV7DHoFvayHKySKGGcZGa+YdYnvrXV
ZbjRopbO3B+VYmJXjvXvXxn1W2h12ztrq1aa3HzPtj3hR34ribfWfBl3AljEbOaPqscyFCn
0bqK+8yduhhoy5G7nz+J9+o7OxwFh8Q9QhYQ6xbpdxjgsRh63Y9a8G+ICsU6m2lPQyrx/30
K2NS8J+H7+MvGrWu7+9iVPwYciuN1H4eXMGXtJPNjPI8sh+Pp1r3Yzw1XVXgzkaqx3VzQfw
XLHfi/sJo7q0yGwrBior6C+FFuq6OzxrsVmIwc9e/WvlbSxqthqgtob57d845zj8q+rPhQs
8egKlw6yOHJZx3rxeIOeOG96VzuwFnN2Vi947jcfYEjAbFyCfpzWsEddEgijGwEZPqTUPi+
JJZLQNx++H0Fa9va28tuoaZQAAFwcmve4PqL6jy+Z4Wdwbr38jIjt4FjMlzKFEfOFHJqPSn
hOt/aZID9nUcE9vc1tX1ii2eImVA46+tYt3pV3c6IrWv3Eb96o6n/GvtG4tWb3PBUXFppXs
XfEqQ67ewW1myzNEp3MOn0FcNqOlXlsTi1kOByVGa7XSrdbGJREpkkfqx6j6V0EVhHcz747
tF8nBZRySfQ1rTrew03RnUoKu+bZniUkDZ2MHDZ+6wxU+pWdxYRQwzRskki78YxgV6TeaAu
reIGvY4QbdSFJAwMjqa5zxlqFrf38cNrCQbb92zN0Ye1dEcT7SajFepyVMJ7OEpT+RwRR3P
r708Q4+Zm3ewNanlRLH90L659ag8oluny9zXoX7nlFNrZGXJ59T6U+CNnb5V2qPXvVto4o4
mZvTgUQYdvlzt9DRcq2o4qzYH6UiWqhGZgPxrQRY4ssy9enPJrN1CVAWjjbLH06CktRsgkl
2r5YIx0471XkKjJXoD27UoTagOQGx6VHJsJCrnH0qybjkXcu4YOfSikG9V25xRWbRd0eeX9
3dRiXQdQhJjC5XpyOxFcHMg0/UGVCJIiePpXs/id/DHjyxGp+HLiPTdWU5FhKwUEY52MeOv
Y15dqHhvXLNmTUdNlhVAWLtjaR6g9DXxjs1psffu/MS2F8sk0ax/KSwyB0A+tfX/gbW45fD
ljFJhP3YCEng/jXxOlxbw2Ygt4mNwT80zNwB7D1r0fwL8SptBEWl35aewYgEMclPcGvk89y
6piaSlS1aPZy3EwhJwn1PsQOH789hUM8ZwWHUDkVzOkapLPYwXtjMbu2kQMEcYdR7eoraj1
iAplm2g8fNwRX51Km6b5JJpn0kV1iTbiseR19Kzb+1u7/AMO3VnaGMXU2dpkPA5qU3yvJtt
0Zy3QqpNXpbS8t7DENuZJ2GVBOAD7mrp0K05L2cW36dSa86ag1J2PmjUodSsLrVdM1mJVu4
U4KEYcN0rd0lDb3OiyqeFcbgO1dovws1G81q81jW9SVnvGBeKJeFUdFya29S8IafZ6QZraP
DQ4ZST1Oa/WqeFqxwU41Picf0Pjo1Y+3g09E/wBTT1BT9lcj+PBqO21eJdOWNyRMgwR6inB
2vNNhdNp+UcetZ72R3nMbA+wr8ba5ZNM+6VtyEyS316GBO1e1cN4rvhdeII7CFi0FiN8x7G
Q/dH4Dmun8R67b+GdKcgq17N8sUWeSf8PWvN7USPF++bfPK5eZv7zH/CvruHstliaqryXur
bzPDzPFxhH2aeptWrpaaZcT5COV2KR1Hqa4HxGC9rNCsnmS+XvYA9s9a7K/cx2kcEZOeuDX
ld7rV4Nfaa2QMA3l7SOCo6iv1hRUEfGufNojg7lJ4JxcQsyshyGU9CK6KDxDLqJgmmfE8QV
XA43YPWt/xP4agbRofEemDNrMdtxHt/1L/wCFedSQS2s3nRnK57VhKPK9C4u++56lq2hSeK
7VNX0th9qjj2zxjk5H8WO+fauNh1C90vUIF1azLJC3VRhiM9fermj620Eay2V6sE/Q4JUrV
q71O91m8kWRUmdcIWRQd5+vendPrqJ7mh/wmb3FwtrolubY3DhZJ3UBwDxhfT619E6XaNYW
FvYrCdsUaj5eeMV8/aR4K8q3XUtZlNnEHBSJeHf2Fez+E3uV0O2uTdy+a+WVy5JC54HPXiv
i+Kqc5UoSlLS+x72UWTkoo7a0uIXuooido3DIIrR1+GRtJLqoYId1c3/aE5kHnxJMezbdp/
Suq0y9/tC3Fq8L7MbW3en9a/M6ilC0j6S7aMnT9YjgkCSAJFgZbFPihPiLVfNWMx2UZyWI5
kNbreE7GVgwkZEHRRW3a6fFZwLFGQFWlzwSvAydRW1IERbe2woAVRx7UKSluWHcVJer+7WJ
P4mGT7VDcKRZyBeu04rFNNasL3Vz52+JMd5qGq3r2sbSsEwqpya8C1Dw9dWhAu5PJldd210
IwT2r6D8VLqemalJfJZvcE55jk5H4d683u/E9rqxe2u77vgpcqP6iv0zKatSFKKhqj5/EQj
KWr1OBtL/xJpC5srphGv8ACCGH5GtSz+IWpQyhdSs45x/eUbGH0rVutDsruIS2O1H/AL0En
yn6g1iX3hi7jRnDCdB/eGD+B7173NQq/Glc437SGzOjbxToep2ryZeO6UEoJUBIP1r6B+D8
klz4UjnlUrIzZIxXy74e8OpPNO12uwwRlwGPDEH9a+sfhZEI/DkYRAF9q+W4hVOnhuWGuqP
VwDcpOT7Gn4ujDrEjcgyDORXDPrtnY3/2e11tFlQ4aNTgD254ruPGky2tqsxUuFcHHrXlkw
8NS3bpq9pbxmRtxcZXGfetuGKjWHa8zLHw5pJtHo2neN7drURXaROw4WRcEH6it9tbibRl+
0lUjkYbdmBuHpXitx4TtiouvDF8kqg7vL8zdke3vVrQNfvLh5NJ1ndBcQsRDEwxlfY96+/w
8nKShN6HzeKjyQc6f3HqkqJMyyRyERyKQGXtmtDQ9PWxn89pWckEYXq3ua5Sz1OWGIr5KMm
cjd1FdnoeqJeQHdGEZBnjnNejUUoq3Q8mhKM5J9TT08q+nzQQD5o2ZW+teUeI9JubHVDlty
ycrz0r0nQ7om31HaM4YyKO+DXF3yvfz7rmQyNkkHpijB3U20zXHpSppdTJ0nQJdSvEgJ4PJ
J7D1rQ8SeG4tDW2KTF0lJVt46HrxXUeEoPLuJt2PlAA+n1rA8X6n9v1UqmTBbFkB/vN3NbO
tUlW5Ucv1elDD88t2cTdj5lVEDfhSrEIVXcCGPY1YGFcykZPbHaq886szFudvf1r1EeNotS
O5uCmCoHtWSzbnZ25bOcVNM5kcFRyO1OS3Xyy7OCfQdjWy0M9WVQ7SSheo649BUwVM7uNv8
6Y2I2IQHB6+9SKpyNxHHWk2CFy7nOOO2KKGYnAUbVHT3orMu586C6aM4+6B0x2q5LetdwCO
a4c7QMBnJx9KzblGWRtpyvY+1QAuARn2FfFWPv7liAAyHnIHcGvQfhx4EvPGvi6z063jPkA
h53A4RB1Jrz+0gkdwBX07+zt4Q8U2mpN4pizBp5UxBJAR9o+nsPWqSu9Bxeup9GWvhTTray
tbOKFitugRNvy4A7Zq3/wjenef532SFpPf5iKhubzVgh3SiItx8q8/rWR5c8zES3s+Cwzhz
/SssRgaVf3pxV+/UdPEzjonodM8EVuMAxRgduBiqeo3ljaWbXF3eRQwpyzMcAVtWlrpsVmq
oqOQMsx+Zj7mvM/Ef8AxO9N1LRYoA1vcb40fONvofzrx6+XSpONSgnJpq92dKxKknGbsUNe
+I3hfTFJjvzdPjIWIbjXnN38Y7C8ka2tonaJhzu7+2K8o8Z+F9Y8B+JLZL28M8FyNySAnkd
CD7iuaZPIviQ52N0bPFe6q0lLlaOB2tdHtuk/E+20y4mg1KJxZs26KRVJC57VZ1T4w2Qi8r
RLWa+mxkEKdo+pryCLU0IMcsjRsnoB8wrbtLefU9i4kWAHjsa8Wtw1ha9d1YrfpfQ71nNan
T5WTC/1LW9SN9qMgubtyQqjlIR6fWussbN1jWSXCqoz06morTTtP063LEKhzk+pNY/iPxVb
afBuEyjjCj/CvrcLgaWEglsjwK2LqVpablLxrrq2NhKsEoa6m+RT3UeorzvSNZs/tsdtdIE
lLcSH+I+9Y+r6vLq2ptO8jMmcLu6gVl3OA5XncD1rnqVXKV47HTSpWXvbntUniOzsZmshCJ
bXZtuI8DDFu31rg/EmiHSLgT24MunXA327nnj+6fcVztvrFwLcws+D/e7n3rufDGsWer6c/
hrWnCxScwSn+F/Wjn53aQ3Fw1Rytha6eI/tl9bGWE8BUfbg13mh+IvCOj2ivY6TPJcnnEhB
JP17VxOuaFqGjXskD7ljzlccqw9arWmpywxrFFBCj95CCTWc5ypqyRUYqXvM9PgfXfFutwx
zRGPcMpHH0gTuxr2iy+zabZxWscLvHCgQdB0rn/g1oVuvgt9VWZZbu6lw+eSoHY12uoaZIj
M6ptYdvX6V+U57mMsRiXRntE+yy+gqdLmXUrxaqQfksA31ar0Gu6hAT5FjEPTLGsKNgkgyx
yvUGtBZY2QYbHrntXz04RX2bnp203NM+LtbAwttAn5moz4r14k4MQ/4DWeZYennA4pA9sOd
xOPapUIpfCRyG5p/iG8lv4Vv3VlfgbRjBrtgI5ofXcK8w3Quo2gq3VWA6Gu38O6kLu1WOQ4
kTgg+tZyprewpx9266HHeLNHy/mquQD0rwPxT8OVvtalure4+z+ed2CuVz9BX11qelpf27L
wGPQ15xr3gq7bLxYBH4fka9fLMwnhJcrdjzsRQVVXsfL1x8PfFemzMdNmWZcZzDLtJ/A1nN
q/inSH8rULVyQefOjPI+teu614X8SwXPmwqzKp+UsSGH4jtXO3EniCONYdR08XsPTE65P4M
Oa+6o432q97ll+Z48qXK9Lo5WPxPaT2UhltJIJWGFwMqx9jX1P8ACoSN4QtJZPvOoPJrxPR
fD91q17HHHZRpDyTH5fyRg9hnv719EeDdIk02whtlGI1HboK+dz2rTqU40Ybtno4KMlzSl2
Mnx28aRwK7AbpRwa8f8baANQtJLi2bfH952B6V7B8SowYomjXe65O38K8aj19/3sahZI+jx
sK9Lh9KnRcOzJxMfaHKaLb3dveD+xNRMMgHy5OBIfQiu7i19bqH+y/Eln9lusfLOP73Zga4
HXNUOkSRy2Fsqhz5uOoGO1dDpWv6X4s077LcmNLkj5oicMD6rX11PY8eS1segeHr57rfZXz
K1xbEKXUcOvZh9a9M8MrEoZJQV3DAzxmvBPDUk+g+L411KctaXQECzgfdx0Br3y2srmPy2Z
9ydQR/OvYhUdWnZ7o8KdD2NbnitGbOm2UdprlxCMlJY8qfXmuV1LTpbTVZ7YqCM7kJ9DXaW
0hF3GzHIHGai1G3t59XjuJ8FQhB9+4p0m4Sui6sFUgkYzSf2H4aluTgTSjag9zwK8ymll3q
sueSTyOua9QuIYdUleS5JSCIHy1rg9ZgjiuRKg4J4xXXhLOTbR52OTsktjn7iZ1ZlX5QPxz
USRExsSMHvTzb5l3O5JJPWrOVihwxBz1yOteqtDxraGc8cSpuBOW71SZjkrgBewq3PIJMqv
AHb0qK3tWkY85B6mtERvsVkVlYEAEdiacwbcSwwOtav2Aj246+lVZbdzKMfr1ovcVrMrYBU
HdgntRWilkrJwrHFFZmvKfMTCIxly7DHRcUy3iknkIVTg8CrIgQsqMrM/oOtdd4Q8M3XiLx
JY6TEhhFxII/u5KjucV8Sn0PvEmzY+F/hC48R+NNPsf7Na7tY3DzgDChc9WPpX3J9guNL0t
ba2EMMESbUWMAbRjjArK8JeDNJ8FeF0sdJiKs3LznAeRvU/4VflhiabzZWLydy2SK6Iqyux
S2si/pGJLBJWiGT/FwT9apXhsxqTiMpyPmC9j/ACquYYYpQ0bvED1CkjdToJdFjhdpE3sr/
wCr9av0M9x8N/Das9uEZhIvl+aoAC/Ws+C0jhtPmUiRD/EOa6OO30jVLLfbx+Vjj5Bgqfes
x98Ekttcyb2Ayr46itItPRGUk7anxp8bvEEuteNpICpW3sAYYx6nqTXnttOLzTthmIuYT8g
/vCvp/wAafB2w8VeL5NWN+bOCVcyoiZZn9RngCvm3xn4cTwn4wutHt7zzVgIKykYOCM8+9c
9Sk92VCSasQ297DHuF2rLMh5GOorsLTxasNlxKQVXGD6V5dLM7SMWfJHU9c1GL6QJt3Djpx
W1Os4ESoqWh2+r+NpnQ+SxLZ71w17qN1qU5kmcn69KrPI8j5duSep7UhO2JmzyOKmpVlPdl
wpRgNVj5gxg4NXNQtyj7gD0B+uaz4GImXnqe9X/7THm7JYw8QG0HOCKyNjNKn6GrEExU4yQ
fWppLaOZDLavvHdT1FVfKYHBHIpAdDPr+o3mlxadLdNLbxHdhuT9M9azrVHkuAFH3vWoY4j
tC5wTXUeH9DutQuUtrKIzXUhwq4/VvQCnZy3Yk0j6A+AMdwLLUwzZtVkVUHbdj5q9ovbZZk
+7kjuK8b8KxX/gzQoLK2MVywYvMwyCSf513GneO7a5YRXSmKTuGGK/Ms7y7FLETrOHuvZo+
uy/E0XTUFLVEOp6fl2kjX5x1A71gOblTnzcgdsciu6kubS8j3wSLvNYeo2e5fMVNr9PrXzd
Kq4PkkelKL3RyV5qQtpY0Mkh3DJwvSnx6nA2AJzk+pxWneaXb3lssN1G0bD7r4wQa5+Twle
IS0MgmPqeM161KVCUbTdmYuU4vVGuk7s3yTEn0zU9tfXlpOs0EzowOeTwaZo2jSrBsvojz0
55FW7jw/KATaXbA/wB1+lc86lJS5GzpSur2Om0/x7LGFW/ti693j5/SuktfFGhX6iMXaKx/
gk4zXkslhrFvybcS+6GqrXRicrc27oR13LjFXGlGXwu5jKnB+R7hLYaZdocKhz3Wsm98Gab
dqcRRsR6rXmNpqrwqHs7+SJuuA/8ASty38Z63AAHuYZ1H98YJ/EUvYqL7GMqT7nY6T4OhsX
O1URB6Ctq6mttJsWkZlREBJNcF/wALOitSFvUjB/6ZtuJP0rH8Qatf63bLcyB4bNjlEPBb6
1soxj7yWr6v9DncJPRvQq6prJ1bUZZ3+7nEY9BXj2txnTdbuYx91zvGO2a9BRvLldCx+U/l
XDePvKj1mzcD/Woc/nxXuZW/Z1+VbMwxCskzDvdNt7uKGSSVsAEDBzzTT4LgmsP7Q0S7aO9
jO4DPGR1+lJfKf7LZoHOdvTGcH/Guc0/XNT0C/SeJ5ZIM/NHITgjvX2dN6nj1klK1jqU8WX
bWH9n30Pk36OI5GYdMfxD3r6m8GasNY8H2F+ZA8mzY5HfHGa+UvERs9UsrfxDp7qGkwkqDr
ur6F+E77vhppyxEORu3AHoc130L8559d/u3ddjvxqMMMm2RiS7cYHSmajeotyY2b54huLZ4
GaqNDHbzeZNIxd+kanlv/rVSuFMdxDJOdoeZfMY9AM13uXK7o8z3mrMma+aPhomCtzhxjPu
K5nUhJcTOcExg45FdJr97Fc3oNnE84RNg8tdxY+1Y1xvjCQSBI5duXUHJT2PvXVRqxul1Zx
4ijKz7I5W4hBkGVqCWJSCBnPr1rali7Yyx5HHSoTYs20AgY5JJxivUTSPH5XsjHhsfOlzty
T0FdRp+jQf2fJM8qRyJ0jJqW3tYoUVRhj/e9Ktm2ZpY4ikgDnAdEzt9/pXPUq3WjOqlRV9V
cwZrdARtVmz0GOKrtYkyeZsw/TaO1dXJZCCQR+cLgj7xC4AqIbI2yFBY96j2+mg3h9dWZEe
mSPGMLt9jRV25uZQ4AcKO2aKOebNeWmtD518HeAda8S6qllpFm1xcvyzdFQepPYV9h/D74X
6R8PdL+2Tol5rLpl5yOnqqjsK6Ozj8N+FtOj07w7ZxW8aIBlByTjuepNLDqJuJD58mAR3r5
mMEj6pvsTSzQ3lo1zOwWRuI416rVeZbeNCd/wAx5yTxSAIJGeEgDuQKzLnUbZbiSO4LzEY2
on9TWnLch36FzcsxOydm47L0qG3sYGaQtgkEkkHH6VY0/WEKj7OAjLgNG46j1rXv7eG7tWn
jVRLGN24e3atbuK0MbJvU53zbjTboSWMuIz9+Jujf/XpJtUl1C/ikliEXlqQeepqGeRmQyl
fvelUI4Jrl/Li3KG5JHpW0YxtczblsX7go28RyAnGcDrXxB8RYL5fHustfx7ZhO3B9P4cfh
ivvVbcFIwSreUuAMAZ/GvK/iJ4I8KeIJ47rV2WC5Tjzo2Ckj+6fUVjOScfedilFxldanxJL
E4ZWYEA9zVd1w4Hc1658WF0qDUtNs9It0j0+1twoKDO5iecn1+teVAJJckyOFyOprlTT2Z0
a9irMNqqO5GaVyfs57ZIp1yytOQpBUcDHemTTB1VEXCj9aYyv0o7Yp+33HNPEeTjtQMjTcp
ypIPsasqZJGXflh6nrSpBk9Mc9cVp2VhLPOkEQH71lUEjuTimIghUlv3akZ4we1fU/wm8Pa
fp/gOLUptPaK+uMmSSX7zjsRnoKn8EfBLStFgh1DVSNRvSAyhl/doT6DvivQbuyKhYE+Yjg
IBworVQva4rtdDFstEk1i/lMEIk24yXbCgVpS+FZLaRo723hRnRgnGQxPoa1dJX+ylklUlR
t4A6k59Km1zUW1OLTxAsrSQsZHTbjbx3q5QU1aWqM5NwV0ebnRrm03C0upopEPRjkD8O1PW
68RodjwRXcY45JDV0moeTJfm5RTFKwAbnqfen2v2gS7oULN6bCQa4q2U4HEK9Skr/cZ08xx
dF2jN289TLt9RvjEy3VhOu0chk3AfiKLfUtOmLASgOp5BOCPwruxGZ9O3iLy5SOmOlYT+E7
W8nYzWqlTyXwBXzlfhPD1LulJxPbp55VjpUin6aGfA8LMCsgYH0q3mMnjnFZsvguJLkPaXU
1qoPAR+DWF4quNc8K2Ftc2sc2piVypRYyxUAdSRXz2J4SxVP3qbTR6tDPKE3Z3R1bMhJ4NQ
SQJKNrKCD1yK81sviraSt5d3avDMGwyngj8637T4iaDczrAZysjcbSOteDPK8ZResGetHE0
6iumb40XT3ly1qnXrjrXK+OdRtfC9jFNDaRl2JwCK6211bT7lcx3KBvRjg1xfxB0W58SQLH
aBZhEDwrDOfarwV/rEVXb5etzDEvlptw3OO0X4gtqt15E2iWz46k9cexrvrqfdbW8EIZIeG
VCc4rzTQPB+radctNc6ZOrMwUsQCoFenLAJ7pVziK2jAJr2sfHDxmnR29TkoOTjeW5mXIHn
zAcEgD8a85+JMrnX7O3xzFBnP1r0WJhcXnP9/e30HSvIvFmpx6n4tvJkdSkf7pT2OP/r13Z
XFyrp9kY4pqyRSTUHtbFvNIYEe1N8601HRgVcMyEoeeRWTdqJQsTn7zZxVLadJvvNjBML8E
H0r7GNjyKs22a+lWTvIYWmCWsR3PnjP+NfR/wdvEm0PUZrdCkQnCIO3C184XwEcEE1pMG85
fmCnrX0j8EmsR4BWGzIkuY5C1wpHKsa7KDXPqcVZP2bSPTktwzNKy4cjqeuKiurWIhHnRp4
U5MQHX3q2Gk3tNPIZJGG1QOij0ppRri4jtI5MBzl/celdE32OWnDXUyrnWESEw6dbrajoZH
PNYM0SoSEbcxOWbuT616VJY2nkiMwJsAxgKOK4S5t0WaVY0wm4gH1FdmDtfXc4cbGXyMSNW
D/MfmPGPSte//s6K2EMO37QwGSBux61nMm2TnseKQIz5CEDuWPWvUlr1PJi+VWsTBFxhmJV
uC1dA1pd2emokO6WLbnIHNZP2dorYNMyhyAyr6/WrF1rdzNbC1jzHlcMwrkqKUmuU7KbjCL
5tx8cTXcKm2KnceRnBFR3GnTxly6+WAPvnpVK1kntJN1u4VsZ5HFXPtt5NCVuZ9ysecjrWc
lJPR6FxcJLVamTIsgIEXIHqoorQX7OATco2Sfl2nHFFVzvsT7NPW50fnWclpHM+rNHMyruj
mhOQ2OgxUokCOqRy+YQOwwCa0bfwbqe6H7RJEkQwWwdxxiuwh0+xtUDLCibFxuZf1rx2z6J
2vocNNdXkeGMTrt+8VQ7RVJluiizfZpSjdHMZw341seHvFlx4j8Z3Nva7ItIgRhFx805BwW
J9M9K7maCKePypVDIeDnpUwqp6oqcJRtfqeSQ3U9teEgEYP3TWy3iFmsZYLeAxvIMM5bgVq
6j4Y3higEy54wcMo9KwX0MRDEbsr5+63X6VpzxejMra3sS2snnRmNjlh71oW9z5MqRlQSx2
p2zWOtq9u4clsjgkelXVkhuFClMhfXrmhtrYqykZPjXxTPo0BiTMRVDJIRwcf73avANW8ca
vrpeOCzka3ZtyxqNzD8R1rt/G9oLzxXPBc7mgCDZGJCQxA7j+leh+E/DujaDpKRx2sbXkih
5JmA3E+n09q8blliKkovZHoJKjSU+58z2+b8P5gWRicSRyDkeoIrJvvBOj3twUUtp8zZwU5
jPpx2r1X4kaamkeOP7VgtVgs76MFmRflEo4OfTIxWE629xaHbjJ7jivMxHtMJVtFux3UIQx
NO7Wp5tN8HPGGQ2l2sepxOu9WgYbiP8AdPNYd58O/GNhIVu/DuoREcnMDf4V9IfD7UriF7q
OWRd1ugkUsehB4A+tfQun6mNQ0mG8SPEciZPse9fQYWsq0fe3PHxNGVKWj0PzcHhPXhIAdJ
ugfTyW/wAK39L+F/jPVWU2vhy+kB/iMJUfrX6AefCPneKLb0zjNW7fULPIRGXcegAxXZyI5
LyPkvwv+zV4hvVjuNeni06DOWjT53x/IV7X4X+C/hHw+6TRWIuZ1wfMuDvIPr6CvUjKZCQp
+UjoKdFEJCcKcdcVSsifUwLwQRhYIlUEDtWLemMSblAUDj6119zpLlnnZMKvOO4rJtNMhuZ
ob6dMRj5gp6E+tVe+xasiiLFoPs73MYTzgSAe1Blbewi2Ag9OhqbW7mSbUWlW2kaFBsUhTj
Hc1mNc2Vyo81lRh/e4qLm3I2lInlF3gttj/EDNZEjahCxLyOFJzjHFaBjiljCLcAr/AL2TT
JbFSgxcH1zuq1KxzzoXWpDBeXEccjTyABlypPUVUu9cull8uG4iRQOuOTTrtI7ZUczGQA4b
cc4B71LZW8UFyY5NjBjuV0XOa1jNLVo450m9Ispwahcuhee5Z1P9yLpWD438Wf8ACL+GJtT
ii+0sXWNEcEAsc9fbiu6DIGyqnHoVrnPGnhu18UeHZNLu5GgjZxIJY/vIR060qjUlYmnCUX
qfJuoapLrXiK41W+jiWa4O4rGuFHsKhiunstdtZ2GFjlDEA1Y8WeHj4W8SDTrfUlvlI3ZHD
KPcdjUUlsl5aRt5iB1GOa8KrBap7H0lB80bRWqPbrK4t7stNn5JQskbD0xVhoofte5iyxkc
Oh/nXlPhjxcdLVdK1jKRr/q5T1X/AOtXo1rqsFzbia1uIp/RlPWvh8VgqlGb00Pbp1IzSaN
s2dv5YkTU5fbD1QvtRCRmwswxDn55D1Y/Ws+41JbYGe5aGAY5aRxXFax4/s7GST+zT9tvWG
FOMRx+/vWWHwNSpLRXCrWhBXZv+LdatfDehyWcEobU7xdoGclF7n2ryO2GIXmYfn1+tRzXV
9qt7JfajMZZpGyWP9PSkuJ1jhYZwo4GK+vweD+rw5W7ye7PJnV53zMpXUkgk8yLJA7dqnh/
0+AhiGyOnpS280NzbmFipLd8dDVFPOsZ5A6HDdBXppaHHJ63Zp2kIhVjI25EOPevpX4J6Ld
WHhq51W6Ro/7QceWh67B3/Gvn/wAD/YbvxzpaatbPNZPMFaJBnJPTj619mOYrRUtrOPJA2I
iDpWsI63C11boy/bxPPIEUDGefYVoW2mW9rIZ+WkA+83OKh06BtPt2nu2HnOPu9l9qe98rw
NLI4jgXlm6cV1JOxyzcVKyItQv4vsE2xyqKDukHb6e9craBbmEtcTm3SJNzseDntTNR1Jr2
4BG5LWM/u4/73uaybhnkBTqM5JzXbRi73PKxNZbCPKLi4bY2VHfHX3qWNWjwdvXnpUNuY43
2ngjljXQC/g+xzQWlrMzuMea5G0fj/SvQlNxVrHnU6ak22zLYMwUuGG3jrUUaSFsIhzWmdi
QkSDLEcE0g3WmY54ir43DPehSsU4XZGtuUsZWcP5pOFwK1LCKGOyae48snOATVG3ZbqdvOf
ZAvJBOM0/WLqyawiiQkY5RegPvXPK7djqhypcxzeoStNdu6DjccDPSircWni7QvHg4ODg0V
1qrTirM4XRqyfMj3rU9QtNPjE95KkESqPmcgDpXlXjj4k2t1pMmgeHjLNf6gPISQLhUU/eb
PsK4Tx74wuNX1ud5HkeGNtsMGcAADAJqp4NtIU1eTVr+bzNsZ5J7n+WK/N6+Zz5+SGiP0yl
lkFDmqb7nUeEZp/CetxyyWjyQNB5QAcAj0znpmuom8bzEmS+ujbg8qtuRhfYnqa5PxtqtvD
apHYzKQQuCnOe9chDfXE0eWjGCAMCvKxOMq0vcpy0/U78HhaVWPPVjr0PZdP8bhlG29WYZx
tlxkj/eH9RXU3Gs6M2kNqdyyCJOG3AZU/wB365r52RnKgW7bZAegqHUNTupXije5lXcwzHu
JUt0zj1x3rXD5xWheNTUMRldCdnDTU9NvNb/tSaSVEexsxnCofnPuT/Sq/h7Vje2rfaSfMh
laItjhsdCffFZVrJGlh5BIZ3HPPTFdV8L9NjvdN1a3uolkthOChbqGI+b+lb5RjKtfEP2jb
uYZrg6dGh+7jax554u0m/l1qfUrJBMwi2oAMDHc/XPNdZodzNqmlWsl04guVQLIvIyR3Fdx
qXg0wo8+nSu7Dny3OePQGuUls3S4Mb27xt/EMYNfXUqMYTc4vc+YnWc6apyWxmeJNGttU8P
3lldDzA0ZZCx5VgOCK8I0uR/sERVQGztYHnpXs/i3WbLQvDdxtdpLucGGFDyQxH8h1ryzTd
OFtZKx4JX5VPcetePnM4JJPc9TKacpSbWxlPfT6frMWpQhliRwGBOFYjpxX0L8M/E9tq+l3
mlWyNstlVy7dyRz+uT+NeHzeVGpEqeYifMQRnJrq/hXfDS7rVHlGFuuck/dGen61x5dV/eJ
bHRjaPuSR715EQh+bCioEl02KUb0lyvPynisuDVoZIP3dyNw7E5pHuwVdtqyvjO08V9Uk0f
Octjp4NZ057kW0UMhkYcDb/WuhtgyIGbCZ7Dn9a8fXVLS/uFhuI2tHHG9Wyoq/b311BOY9N
14yEchGfdu9sGpabL5UessN8ZHHoRXPy6Av2o7bySO0zkxDn8AewrnYPF01xIIbuT7FJ90u
clCfw6VumxvLuFTHq5ZDySig0R06kSi7iXl5D5UlnbfIFAjiRertWudE024hQXVpFJJjklR
1qlp+h29pcrcyb55VyVZz0+gpurwXxtvP0yaUOGy8YfOR7U3roiNFuQ3XgfR5cmJXt3b/nm
2KzW8BvHkQ6pNtPRXUMKvWmsTELF9q/ejqkg+aukt72OSMCV1R8evBpNSRalfRM4C68Manb
JhYIruL1XhvyqikU1mfLuoJEjH3WZDmP6n0r1hQrINrAg1BNawupWVAQeORUqYO55vO8DKs
uVEuMMpP3x6isq9jkmtJo4i3zoyrj6V2d7Y2+nzkm0Se1Yk4IzsPtVSXT7F4jc2CDyz94Kc
FT9K2jroZvRXPz812K7sdRure5t5zPFIyuzqc5B7mqtrd+WFA3YJz1wc19rfEF7PQvBmp6r
NpMd2UjwE8oNknj5uOnPJr4kvJwszHywqk5IUcCuKtSS0OijUe5sSlLlF3oHYfxDqB7VnrH
NHJsgu5IkHYHvTLa6KbT/AvPNTyXNu7ghxz/td643HoehzKWpHLBcyv++uXkGOfmz/APqpx
txEd7DdntSxt50h2kjJ6nriiTcJOc5H97tQtNEGm5GzMTwqogPTrULwPKrAHPtUswfaAvA7
kCs5LiS2uCW+bBxg1au9jKUrbkMYe3uODxnJyOtbokTUI0t1hLTHgbVySfQVnPi5K4wcDFe
sfCDwlqsuvHWJrRo7KOMgOwx5hP8Adz/OteW7M1ponoaXw3+Heowaraa3qNr9njiYNGjcMf
cjtX0JJew2MYZP9aehHJqCysdsGXTyk7ZqdUj84ARbmHJciuiMOUTmrWRSj1R3uDJcx3Eyj
nYo4P4npVXUdVuL+UQmPybaP+Ben4+tas81vGSrEE9sdKz5YSx3Btqnjb6V1Q03PNrtv4TN
kkTJ2jPAFRrEXyxbk8YHU1qf2Nc5BDJk/pWlZWtjprLPcziaUdEXnBrqU4xV+p5vsZzlrsc
5BHFvC8FehOOc+9blrp6SRrCkmMjP0qNYYptQa4lCxq77iPSpr4paQGS0mIkPBA5yK0lW59
ExQoqOsloRi3hg1JEuHBVeTg5FLrl1bS3cQikDME6jpWL9t3I6k7ZO5z1qhvJhD7/lznPXJ
raNFtqTexnKulFxS3FuJ/3zAZyD68VC05d13ZZ8dTSFTM28ALng4PFXbPSpLyQDzGC/7K5F
dT5Yq7ORc05WiamkailtZmFoyxDZzRTIbexst8U98m7d3orzpRg22etCcoxSOZ1W3to32CB
FkZQ5CgOxPpgdKkKafPprvDOtsvljzA3yj8Mnk1u+Ede8KaRapFdQSNNMo3SsmSDj19Kw76
yj8ReIboaVZyeXK21AF4b3x2r8qr4OEYRcZ3k+x+oQxU6lSUHTtHuYk1jNdqltAyPGh3by3
X2qtILzR5FJ2ED7wavSrXwPNo9j/p09tGB0Jc5z9K5HWpLK0Dql5FE5yNxTcfwya5fq1ZPl
cdDV4vDxjeMtSlHfCa0ImjxJncpBAP0+lZd4RNqFtbrxlgx/wplmzb1mw32eU7EmlH3z3wa
jk8oeJIrhMAQozPuPX/JqOVxk4s05oyipROsvJVWRUhIKlQm9T0OO9XvBfjG+8O+I49Plu7
ePTrj55vPU4B6ZBHT8eK483zSSqA5ZGGcDvVH7VbQ6rKs3BMY564rTCVZ4eanFaixSjWXJJ
6M+xYdRsriBZYbmKVGGQVYEGsvXNZ8P6baNcareW8MYH8TDcfoOpr5Te6t1QGyuGVs+rAfo
aebfzWE99OwAAIfr/Ovov7bsvgszwf7FTl8ehqeLbyx8ReJzd6ZbyR6dBny1lPLserY/lWL
hUJBUHP3QDjFStP8AvGigkzGf4iu3P5VWnjY4ELhmJwcDgfnXj18TUxE3Oo9z2KWHp4enyU
itqcULWhjjncPJ0VR949hXpPgbw6+mW0gmbzJTEpbHcnkjmvNY9Qk0a9jKwJc6gWyjOu5U+
g6V7r4Q0W51Dw9/asQL3sx3SruBBb/ZxwBXt5TBc2p4eYSkouSKctlblyEd4mPJwf6VRu7K
7jTMV75idjtIP04rp7iMxzCDULOS1k6AsOD+NV5bZXieOMo6njgdD9K+pi7SXMj5+TvH3dz
ksC3URyrtHcnvUTuY0DpKyuvKMp5FX9Ws7gPsnHAHUVz4mkto2jwpGP4q9B0Ob3oHnRxXL7
tQ0v7aug3m+SxcclgchvqKuWXiMCUvDcy2kvVijkDP0rEt7q3kQjzVUocYqvdkwP5skIkQj
Ikj4IrkcNbNHaqjtdO6PV9O8d6hbxr9riW7hAyXVgrAfyNeh2c0OoWcN3CcCRQw55FfONle
7I/3MqSIRkxycH9K6LSvE+sWcim3leJAM+W3zLWPI76GsuVo9vexhkctNbxyns5XmqMmj2c
jEt58Yznar1xun/EaQSKupWfynrJEen4V1lj4u0O9YJFqEZY9nO0/rTlGa3RgkujNqIPDAk
cA+QcDdyce9SmRz99PyNVlu4XGVlRh7GsnUfEVhaNs85pZV/gj5x9TWe5WprzpFKvlyKDu7
VhyaVLaXDS2RBz96M9GrFm8XXm8yLAixj+9nP51HH4+tkJ82Mg55Hr9DVpNA15m1Pa213ZS
W15bDa4KtE4DKfWvG/HPwq8K23hnV7nTPC8L3vkO0QjBLbsdVGa9hOvaJPpP25rtY4uhJ7H
0I9az11DTb4b7XUEm9t3I/A81ej0Zm4Nao/PC8t57aT7PLGYnThg4wRWe3ySZKknsa+/7/w
AIeGNS1MaldaHZ3F0OPNeIEn6+tee+NfgToviO5F/o7xaVdH/WIE/dv7gDoaylh1umXGs+q
PlCyuSrnfJtIHHPFNFzJ9pG5mZc7vXP519Raf8As5aEfDstpe3LHU2O5LyPOF9tvcVmaB+z
gLfVvM16/huLUZASAsrN6HPb6Vg6L3OhVuh88G4kbzAYiquOMDOKsaZ4e1LVrpIbK2knllb
Cqq5JNfSj/s+6Xa3rXE+tSCyzlU2Df9M12sNj4M+G2irdJCsLMDgkbp5T6Dv/ACFQocu7sW
5X1PNvAXwabQrVtY8RafFc3eN0cPDiL3I7mvSdMuIhG/zgbTt2hdu0elef698X9Yt7iK5t0
js7RmG1JI920Hpv+vtVG4+JeraiqTWvhuCW4OCJLZyd/wCAzRGvT6F+zk10PXn1IhQgjLA9
M96Jp5BFnGwH1rgrOTxrqttHqOtxLoGn44ggjLTuPcn7o/Wuu0zUmeWPyrZxaquPNnXDOfx
7V1qa0stzjkm9L7Etpp91e3is8bLCDkuen4VvassNrpqw2yAb2CMe+KrvqsFswkmlLY6Igy
P0rH1DWpbu5iYjy41ORuGCT9PStUpTkYycYRdi/BaTTOQtz5aN0OaRtIlVyIrmNpuwNWoZ7
S6sc5EMgHr0rnv7QdLrCSbmP8dbKnJ3scs5wjbm6m9Y6RPHcCa+IcDt2qPUoV/tBhFt2bDl
R0qi2o3zR5M7bGOMCqUuoSxQlUi3Mx+8T1q6dGfNcznXp8tkZV/H5NycHjHT1qopidtrPhs
8DPA/CpLiO6uZQz9OtMFqsXzE/N69fyr2UrKx4jfvXS0LNsIVkXzDnnJAFbk2vQW1n5dpDh
sdc45rlt5LbRwM81C0rFtq4yOM1E6Km7s1hXcFaJHK0kzlmBznPWin7V/iPOaKv0JS7npDx
+CZguyOB34BWGQYJx7Vf03V/D2nOba38myY9ecMf8BXzza6WbAi4t7kS24JkcoxJRQP4vfr
XT2fimyuGS7eEEIv7sspBb9a/JFzRnzxt8kfq8veTptv7z0nW9YtUjmu2QzxwAt97dvHfHr
XgPi7xLHf6mjw26tCT8hDnHvx0B7V02o65c6u7WtkpjXBMkYxz9K5MeH5NSuUQBkZDjp2qJ
VI815ExoztojrdSsribw/CDZG3gkAltx0ETAcjb3rk7a8aVZYrh2S5mIgAPXA5J/GuhtrK+
bxLZpdXUtwXbZs3HbgDgY7dK53VtMZPHjx4ZCTsQMcAuxwB7VEacJ28y4VJwduh23h3wD4q
1eL7dp9uUgYAx+Z8u5TxkZ64xTPEvgHWdAvra4ukfZLCTM/DKXB6e3HavSvEfiTxF4cj0PS
dNlFnHFEqSSbVkRgoGSe4+lYNl8RxqHiGLRtalbUbS/HlyfKAI5CcAoOwFelOjhoy9lFe8+
pg6leoudv3UeXW8C2F0jhjJE55Vux9BWldXVvNH5STLgf8sxyQa7vxR8MtWt7kyaTcxSWzA
nDEEj/69eanStc0+8eK+06bah++It2PqRXm1ctrc12tUdNHH00rc2hIkQRSCoQdQxOc1FLd
QW8JkVmmbPAVWyattbteqltZsZpu4WNuPrjpXZeEPhuy3g1DxI/2pQMJasSF+uQcn6V04PK
6td3krInFZlTo7anPeD/Ces+KtVjupoUstPQ73nuFLZAPRQepr6IXV4rGxt9L01CSgCBsct
/hWPtkaOO2TCxRDZFHEMAD0xXYaB4bWzC3l5887cgH+GvsaODpYWGu58rWxlTEystjSuNOt
9V0xYr6LduUE56g1w+qaBcaZMAmZIiTsYHn6GvTtu1cLVDVNPN7ahEYLIp3KSOKUJWepM49
jyO9iWaBo7gYfoDjkVxeqWMO5xxuRuTnrXpOu2rxSzK6AGNgDgfrXIy2onmZniQqefp716+
GuldbHj4uN3tqcTc2BeDEWEZfvMepqtDaaowjtY5D5chwFIzkV1NxaJFK0bjdnvSQK0Vyrl
QJAODXRVaSuY0E27GVeaJPZaY9yyFpEG4FeCfaqOm695xEUbKmByGGCK9mh0iz1fwuG2IJJ
Y8MV7HvXh95ojaHrs0ewiF224bnafSuWHJM7ZudN2Oqju2aPqGPfbg1L9hkm4VMOeBWNYuE
mDumwA9B0FeiaTZSXcW6EA7cDJOPeiqnTWhdGSqbkWmWl5awfJI6zOQvJ+6O5rQeI7TtICD
17mugsNFbcWDg5GPap/7DEsqhcEg8jNcL1O1NROA1C4eaWG0BYEEsVHUjtVG6tWC+WbZjnu
SAAPrXYNoU0d9dPtDyF8AnqB2Apkvha5kTPlSBjzk9K0TcVoZNxm9ThFS7gURSnfHns2Qw7
Z96txxrJGSn5jgitq40O9twRJHnHYd6wWkKJ5ygmHJG4DOMdf1rJ67m3w7F+x1HUdPcR3Ba
5tj0Ocsn4966CLxRp+0JKHQ+rJkfnXIxTJcWxKTiRexB6VGyhUAZ8EHkZqlC5EpJanoNnrG
nXEu2O4TcB90NWmQMB1OQRnivDtR1E2V3CsLqrO4+c8be9df4P8bw6zazNLJ++DFUHTIHH5
1i2ublLS93mNTWfFOlKl4l4k6DTQZjIBw23tXiOqa4/iK9OsX8gMscpIiHKovZcfSu98bza
pqvhfV4prVLCCPD+bjG8Z6E9+1fLviTUr61ni8uZ7S42bJkQkeZjo3vXi14zqNRva568nCm
7W2S63O0ubq51nxJb6LM9vPZTnCywKXaNc9Nq9TXqWtXVz4EsvDd5p17dzNCxWWOcBGkiIH
BXt+NeV/DXXJ9M1W41aDTIrm+8jy42CkDdwctjpkcZrZ1G88XeLvFUT6zbJZxAqV8v5kVQ2
ce/NL2lOhTd3qRTg6k4q2jPZp/iPdTsH/sBGhKghGmw/8ALFdD4a8T6F4pDwraRx3MXLQyD
JH0PevFbq3WLVby+uHlaUH91IGGxUA7DuTUHgzVm0/xrb37O6QfM0x5Pyn1x71lhcfVc1zy
un+BpiMLSSajGzPpporZYxthjGDwoA4rznxj4gtE1Wy8P2EUcuoXkyqxYA+UmeT9cdK5fxX
8crWzmbS/D9k95edGdgQIz7ivOvDerajf+LxNNcql7dyYmu5Pm8lT97H+1jgfWvVniU2lA8
6nQu/ePpC40C0a3Bgl8oKMn5uDXP3miahaOJEjLJ13Cuiu9JvLl7W2gnWLToSpKj7746ZNd
GIz5ajAZcYBxXbRxE02cuIwkGl3POobkH926YYHvUcoj38g4Bxwa7q60Gwvch4xG/XcvFc1
qPhi8gJe2l3p6d666dd31PNqYZ9DDIcfdwR61VeMvkEHHtV1ori2cmVCp9GFOJV2OcLx613
wrpnBOk1uY8ls4PK4AqBrKXkxoWPvW8wGVGVwD60ScLyOPY966PadjD2SMM2UyqN0bgn9aK
1WkkAAG7HbvRU+0Y+RCjS7aSbUGs40mghIRAR8pCgZ5713nw70PQ7rQfIfw9EuCSZpYQRJk
84J7V5ppXjJ4NJ+w2umxxmVfmcn5RxXbeGdR1jQ5LNm1WG70uQBmihbJjz3GR/Wvg8DGEru
mtUffYjng7Te5q+M/h7p1vpiahoWlIlxAfmWJclk78dyK8zubU2ELywoZXdT8jx7QT369/x
r13W/Gs0g+z6KpY4+aVl7ewrj31XWZJR5t3JgHODgivQq5Qq7VR6M46eaqjF01qctbaZZQa
5pN7afbAsuRJLeQ7AD2EfPPfmvPvi8V0bxFFLHu+ZjIT6/55r1fW7e/wBYa1NxezpHbtvGO
rN7nsPauV8VeB5PFWjyWyTs1+HBSe4Yn5R1Xjp+VZVsoqSqRmmrIcc0pxg4a3Z5PD4uludO
BTU5xHuIETtuIJHOM9M12/wz0S5vrhPEt5clFiciGDZw+P4sn+lUdM+CmqRaraJqFzZpahg
XZWOcenSvobS/AFybW3Np9mFugCptbgAe1XhsDGlNyqDq4x1IpQI44L+4hSXyrmZX6bVJFa
Efh3Wbg4hsRH6tKcV6XYWjW1lFC4UsihSQOKu7VHUivQeItokcHsLvVnD6d4Fii2S3E+Jjy
whUKDWu3hLTmXaTKM9w1dFgcAEYppYKccmsXVn3L9nG1rGHY+GtMsJ/PjRmkHI3ndtrXcoA
Dn8KbK4DAk8n0qF3Cg7PmqW3J3Y0oxWhZ81eAF5NISS30HWqwmCkD7pPrR5hxhWHPfNTYfM
Y/iHSUu4WuolBmQcj+8K84u9OCuzwjAIxk9K9hDggjH4VzGsaBI7NdWADA5LQnoT7V2UKzp
uxhVpqojz/AOw280TAoFcdD1zWTPpzRzoduQp9Oa7RLEOGAQiRQMqV5FUJ4JEuNzRMxPCqO
pP0rrdRSMI0uUseCXaO9vNOf/VkCRcnpnqKveKfAi61G0lqqrNj5gejf/Xq74d0y4sJHvru
NY5JAAEPYV1xuY129Bu5rhlNxleJ1OKkrM+aLvRtQ0u8NvewvGwOFZh8p9zXoPgvz2unG3M
JQAn3r064t7C+G24t45kH99QcVTNvbWp22sSRoOyLgCt5YhzjytHPToqEm0RGJoV3xZwaRb
uHcEYBZlxkdDV5HZ03N0HavOvidp2rR6dH4i0C6eC803MjrGM+ZH/ECvfHWuWT6nUnbfY9A
a8tIj5kyrH2LnipzJGUypDDGQQa+OPFPxi8Z3OmTWcC21xaTAfv4FJcDv8AQ1Z8PfH/AFS0
FqNYmhS2swscilW82VWOMjtwK4vrKettDZQT0TPWvih8QtR8FCS1fS/tP2tCLW7PCKe4b1I
61t+C9Ksb34e6ZKrLLvh3ljzuJ5P61498RvFOh/EHw9a3Wj6hKJI5uIZMhCnQu2eFxnj1p/
gGay8KaXdRXut30jxoDbyRMZYRnr8mcZzUzxMKdRe9uChdNNHT2ken6rcaqLKUWE9jdNAzd
m5wMj1NVNSt9XtrIXEse+BhlZ4uQR6+1eWa83ieHXZ9Ts9fhkN5L9o2qvltvAIGV6bsV614
A8TIfDun6Rrc0DoI2BlMgJbpgFeucnFdNHGrm5ZamFWg2rJ2aPPdYvEM6JIJXB+cvECdmDj
J9KwbfxDaaTKxsnkVnfcQRhWOeoPUGvYvGfgX7NGdb8PszOPvRD5sKepA7/SvI9Y1SG1cLN
Bp93Ged5yrD9DXLja84VU4x07r9TowlPmpNSeq0s/0Nm/+IralobaLeQSXq3LBdinaxI5AP
qM4/KuE8WeHNUv5dP09bRJnkYKki/eBPYioYfEMUN+ZbfSDDtOBcIpIUH616f4Sdbhf7SiI
mugwEbEZIHf2rgrYic6sZtWR10qUYwcb3Oh8MfDm18PaFDJdth0iBKbuWPoafc20cTkKoCs
M8c/hXd6rewXOjLa7P9KChgUX7xxXAz3chJyoyDjb/WvnM0hL23u7H02XRi6N+pzXiJZm09
liIGeuByR6VxmqeNbGx0uDSNEsnF1jfK+d0ksmMcnso9K7jWN8oRFyjNwGIBya4DXPhhruh
69tkLm2kxLFMYm/eZ5xwODzjFelldOXspN7HmZjJe0Wpz+kLFcCSQrJcXLNucyuy89zgf1r
034f2em/8JVYqbae/lSQSBUA2ow7kZ6D3pmi+Fde1SQ2MNhCNiZZri34A/3uOa9p8I+D9F8
IaeTBLm7kQedI3fvge1etRpTnK70SPKc1A6wuCvC9PfinpNzlTis83kMls8okKouevHHrSx
nMQYPkOMqc9a9u6PO13NXzyejg570hcsxCkbiPTgVlBplbnGKf58vOH2k9qrYVyzNa21wCt
zGr5GcntWHe+GoZSTbSdezf41r+flcs2SP1pgb5txY+1UqliXTUtzi7nR7qzGcONp+oqm0z
K4Mq4HfFehF1kB3DI/lVafT7KRSWiQk85xWscS0c0sGnsziDcQsOCGA6UV0U/hq1kcOGxn2
orT62uxj9Tn5Hn+kaPNcQJEYWjuLthGn90LjLMfw4/GvdPDng+yttFjW5gAlI4APCjtxXOe
GbOC48WTiVSY9NcLbxg4VQyjOfWvT1n+RD5KDPoW/xr57AR9lR03ep9NmElVq3exyV14Tv/
Nc2t6hXspXbn8qbZ+H9UjmjEsUAjDAlioLEV2hmAlC+UnTPf/GhJQzMDCnGfX/GvU+sTtY8
v2Mb3OV1r+xpUFkiRJcscZWPODXK2+lD+1vsMc3myFtu4LtGauaoUXVbh1hUNuznLZzn61t
eEIYJdQ854VLgEg5PX867E3TptpnLyqdRNo2tJ8M21iC1wwuHbsyDA+ldFEkUabI4wqjoAM
U44A+6OnvSbh/dHr3rzZScndneopKyJAw3e1KOnIFMGARhRyM1HJKQpO0frUjHs+M+3pVZ5
GLdBipg/wDsDn61UeUeYw8pevqf8aZLEdlXkkn37U3KnDAnB6AGkmddgzCh69z/AI1V8/Fw
qiJACOmW/wAadyGi2QoYZGffNIpgzg8H9BUbTAMQIU/Nv8aYLjjHkx/r/jTuTYmKMDmOQD1
qVZCEwGXIFRsyKhxCvQHqf8aazpj/AFK8j1b/ABpgtB+23YmRkUSd2HWoytvHJ5ohXef4iO
RS5j2Y8lfzb/GnK6sxUwpge5/xpgV5k81lZulVmjU/6xjkc1pOybAPJT8z/jUUkUAOfIXJ9
2/xoTE42M5pxu2iQZxUDTCNyWYYPGBzV6ZYABi3Tkep/wAahEcDbQbdD36t/jVpk7sWGUMQ
CQFxzntWZqdho/iewks5Lh2iHDvbTlGHHTI7VpS+WC6CBACpHVv8a4/Q4IoZr91VmIIjG52
OAOnes23zqPc66dOMqU5v7J5/4j+FekWEy2PhTTpJrm4ibAkb5IemGL9vpzXk+rfCHx79tU
QW0V1kN5kTIrrAo6fMeOeSADmvqtbhlQEIvfuf8a84+JnjjXvDwg/suWKJShLKybg3HfNZz
w1Om3UfU56c+dqKPnW38L+K7WK2NxBp1urxNcxxXOVR06YI5XJwcA1m6B4n/wCEaSWK5tBe
ztI3lW5b92rfX0FdDaa9qniPVtQu9XuTcEwF/K+7H8vRdo/hHpXH24S915ry5jR5VGQMfL+
XSvOqU41XKm1pudcXZqxspqFzr9nPd6hNd29380kUNtGBGrDpx6e9V9CntLbxZpc15dzLaS
TK87ryIm78Ht3p6Xt1PpNy/wBoeEKPL2RNtUrjOCKi01I7toI5IlXYh+ZPlJJHUmnGCjG6N
JO879j7WsbnS73S4DbSrNbSx4RmG0SDHUCuD8Y/Dfwvd6Zdy6ZpzR6oIzJHHA5yx/3a8stt
Yv4vh1bX8c7C5gyY5Nx+XBHTnFdB4P8AGOtar8RNNnvJUdntNjAAgEdemfWuqniFNcrQ62F
dNqSe6ucBrnhW90iX7Nd2sy3M0YcJMTiMeoHdieBT9MTxb4AsE+2ad9rsWbdvjb54if4Wr6
he3sL7xDBe3mm2088DBEZwTgfnW/rOi6PdadL52mQEYPABwfrzVU8ND3lLVHPVrzSTjofG1
18UNQi1u6uWMpjWNRaxEkBmPdhU+n+MbWEPc39xdXE0mDPJwyg/3UxwAK7O88D+Gb34rNpM
2mj7FHEsoiVyASRnB56Z7VoW+l6WnjW7t0023WCOzRBGE+Ujceo71isDTq6SL+uzpax7FTR
L/TLrS18UagGtdLgwYldw0lw46BQOmTXUW/ivXpL7T7u+1OytxJMC2mJhn8s8Dc3YjrXneq
eHdIuPFLaT9kEVkI3uFiiYqFYL254HtXqmneHtBPgo2yaRbRBhGS8akOTkc7s5rSnh/Z+7D
Qr6xz2lPXY7fWLlfsjCIBmYYULxk9q80t7PWY45obu7l87zidw5Qgn72e5I45r0S68qLy1W
BMbQMHP+NeetPJrHjCbRrpmWyTLeXExTd04JznFbOVpI53FyTsRJaasthMRfSyPI5zDCASo
JrX0zUtV+2x2lyVaJEBk2nlMHpxxk1aS2tNNkdLG0jhXGMDPP606No4VZYreNAwDHGeSe/W
umNJO1zk9o03Y3/tatGXjXeD27VC06zpsZSpPYUaVMDA8ZhjwG9/8AGryCIv8A8e6fe7Z/x
oklFlpuWpnKksQxuJA55OcVOk6NwzKDjpVmXy2jwYE6nuf8aznWL7Uo8lccdz/jTSutQbcd
ixMzeUAjY55xUKzTo4Abfj1Hao3KA8RLxnuf8aY02wJiNeT6n/Gk1YSd2XjcEAHOM/jRWdd
zkbMIo69z/jRXOzsWqP/Z
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0