%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
<book-title>Úžasná Zeměplocha 29 - Noční Hlídka</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>481779e0-5241-4037-8705-cde4955ab6ac</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2003</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p>V sérii <emphasis>Úžasná Zeměplocha</emphasis></p>
<p>(Akademií science fiction, fantasy a hororu oceněno jako nejlepší cyklus v letech 1995, 1996, 1997, 1998, 1999) v nakladatelství Talpress dosud vyšlo:</p>
<p>BARVA KOUZEL (oceněno Ludvík ‘94)</p>
<p>LEHKÉ FANTASTIČNO (oceněno Ludvík ‘94)</p>
<p>ČAROPRÁVNOST</p>
<p>MORT</p>
<p>MAGICKÝ PRAZDROJ</p>
<p>SOUDNÉ SESTRY</p>
<p>PYRAMIDY</p>
<p>STRAŽE! STRAŽE!</p>
<p>ERIK</p>
<p>POHYBLIVÉ OBRÁZKY</p>
<p>SEKÁČ</p>
<p>ČARODĚJKY NA CESTÁCH</p>
<p>MALÍ BOHOVÉ</p>
<p>DÁMY A PÁNOVÉ</p>
<p>MUŽI VE ZBRANI</p>
<p>TĚŽKÉ MELODIČNO</p>
<p>ZAJÍMAVÉ ČASY</p>
<p>MAŠKARÁDA</p>
<p>OTEC PRASÁTEK</p>
<p>HRRR NA NĚ!</p>
<p>NOHY Z JÍLU</p>
<p>POSLEDNÍ KONTINENT</p>
<p>CARPE JUGULUM</p>
<p>PÁTÝ ELEFANT</p>
<p>PRAVDA</p>
<p>ZLODĚJ ČASU</p>
<p>Jan Kantůrek byl oceněn Akademií science fiction, fantasy a hororu jako nejlepší překladatel v letech 1995, 1996, 1997, 1999.</p><empty-line /><p> <strong>Terry Pratchett</strong></p><empty-line /><p> <strong>NOČNÍ HLÍDKA</strong></p><empty-line /><p><strong> </strong></p>
<p><strong>TALPRESS</strong></p><empty-line /><p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Copyright © 2002 by Terry and Lyn Pratchett</p>
<p>Translation © 2003 by Jan Kantůrek</p>
<p>Cover © 2002 by Paul Kidby</p>
<p>Map © 2002 by Stephen Briggs</p>
<p>This edition is published by arrangement with Transworld Publishers, a division of The Random House Group Ltd.</p>
<p>All rights reserved.</p>
<p>This provision is an integral part of this Agreement and the printing of said copyright notice shall be a condition of the right to publish granted herein.</p>
<p>Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není dovoleno použít nebo jakýmkoliv způsobem reprodukovat bez souhlasu nakladatele.</p>
<p>ISBN 80-7197-217-7</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Noční hlídka</p>
<p>(o ní pro ni)</p><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>Když kapitán Elánius zaslechl výkřik, povzdechl si, ale než s tím začal něco dělat, pečlivě dokončil holení.</p>
<p>Pak si oblékl kabátec a vykročil do nádherného ranního jitra. Ve větvích stromů zpívali ptáci a v květech bzučely včely. Na nebi se držel jemný opar a temné výběžky mračen na obzoru naznačovaly, že by mohl později přijít déšť. Zatím však bylo dusno a horko. A ve staré žumpě za zahradní kůlnou šlapal jakýsi mladý muž vodu.</p>
<p>Tedy... šlapal, to ano.</p>
<p>Elánius o kousek ustoupil a zapálil si doutník. Nebylo by pravděpodobně dobré přibližovat se k jímce s otevřeným plamenem zbytečně blízko. Pádem ze střechy kůlny mladík prolomil krustu na povrchu žumpy.</p>
<p>„Dobré ráno,“ pozdravil Elánius vesele.</p>
<p>„Dobré ráno, vaše milosti,“ odpověděl pilný šlapatel.</p>
<p>Hlas měl postavený mnohem výše, než Elánius čekal, a ten si náhle ke svému úžasu uvědomil, že mladý muž v jímce je vlastně mladá žena. Nebylo to <emphasis>tak </emphasis>nečekané, protože Cech vrahů už dávno poznal, že ženy jsou, alespoň co se týče vynalézavosti v zabíjení, svým mužským protějškům přinejmenším rovny, ale přesto to teď jistým způsobem jaksi měnilo situaci.</p>
<p>„Myslím, že se ještě neznáme?“ nadhodil Elánius. „I když vy očividně víte, kdo jsem. A vy...?“</p>
<p>„Parukářová, pane. Jokasta Parukářová. Je mi ctí, že vás poznávám, vaše milosti.“</p>
<p>„Parukářová, říkáte?“ Elánius pozvedl oči k nebi. „To je v cechu proslulé jméno. A mimochodem, ,pane’ bude stačit. Myslím, že jsem vašemu panu otci kdysi zlomil nohu, je to tak?“</p>
<p>„Ano, pane. Prosil mě, abych vám ho připomněla,“ odpověděla Jokasta.</p>
<p>„Nejste trochu mladá na takovouhle zakázku?“ zajímal se dále Elánius.</p>
<p>„To není žádná zakázka, pane,“ odpověděla Jokasta, která stále pohybovala nohama i rukama.</p>
<p>„Ale no tak, slečno Parukářová. Cena na mou hlavu je přinejmenším...“</p>
<p>„Cech stáhl smlouvu na vaši hlavu a prohlásil ji dočasně za neplatnou,“ odpověděla mu houževnatá šlapalka. „Vyjmuli vás ze seznamu. V současné době se na vás kontrakty nepřijímají.“</p>
<p>„Dobrý bože! A proč to?“</p>
<p>„To nevím, pane,“ odpověděla slečna Parukářová. Její trpělivý zápas ji konečně přivedl až ke kraji nádrže a teď postupně zjišťovala, že cihly jsou dokonale vyspárované, kluzké a nenabízejí jedinou možnost se někde zachytit. To ovšem Elánius věděl, protože jednoho odpoledne, poměrně nedávno, pracoval několik hodin na tom, aby to tak bylo.</p>
<p>„Tak proč vás poslali?“</p>
<p>„Slečna Guerilová mi to zadala jako cvičení,“ vysvětlovala Jokasta. „Poslyšte, ty cihly jsou ale pěkně kluzký prevít, co?“</p>
<p>„To máte pravdu,“ přisvědčoval Elánius. „Vy jste snad byla v poslední době na slečnu Guerilovou hrubá? Nějak jste si ji proti sobě popudila?“</p>
<p>„Ne, to ne, vaše milosti. Jenže mi řekla, že začínám být příliš sebevědomá a že by mi neuškodila nějaká pořádně náročná práce v terénu.“</p>
<p>„Aha, už chápu.“ Elánius se pokusil vybavit si v duchu podobu slečny Guerilové, jedné z nejpřísnějších přednášejících Cechu vrahů. Jak slyšel, velmi si zakládala na dokonalosti praktických cvičení, která zadávala svým studentům.</p>
<p>„Tak to ona vás poslala, abyste mě... zabila?“ pokračoval.</p>
<p>„Ne, pane! Je to jen cvičení! Vždyť já nemám ani střely do kuše! Měla jsem jen najít místo, kde bych vás dostala na mušku, a pak se vrátit a ohlásit to.“</p>
<p>„Byla by vám věřila?“</p>
<p>„Jistě, pane,“ přikývla Jokasta, která se zatvářila velmi ublíženě. „Je to otázka cechovní cti.“</p>
<p>Elánius se zhluboka nadechl. „Víte, slečno Parukářová, v několika minulých letech se mě pokusila tady, doma, zabít celá řada různých grázlů. Je vám jistě jasné, že se na tyhle pokusy dívám velmi nevrle.“</p>
<p>„To není těžké pochopit, pane,“ odpověděla Jokasta hlasem člověka, který ví, že jeho jediná naděje na vyváznutí ze současné tragické situace závisí na dobré vůli jiné osoby, která ovšem nemá nejmenší důvod nějakou dobrou vůli mít.</p>
<p>„Věřte mi, že mnohé pasti v domě a kolem něj by vás opravdu překvapily,“ pokračoval Elánius. „Některé z nich jsou výjimečně mazané, věřte mi, i když to říkám sám.“</p>
<p>„No, rozhodně jsem nečekala, že tašky na zahradním domku budou pohyblivé, pane.“</p>
<p>„Jsou upevněny na namazaných kolejničkách,“ vysvětlil krátce Elánius.</p>
<p>„Skvěle vymyšleno, pane!“</p>
<p>„A celá řada těchto pastí končí něčím, co působí smrt,“ pokračoval Elánius.</p>
<p>„Tak to mám štěstí, že jsem spadla právě do téhle, že?“</p>
<p>„Hm, ona <emphasis>tahle </emphasis>taky způsobuje smrt,“ pokýval hlavou Elánius. „Tedy <emphasis>po jisté době </emphasis>způsobuje smrt.“ Povzdechl si. Rád by vzal všem chuť pokoušet se o podobné věci, jenže... vyškrtli ho ze seznamu? Ne že by byl právě šťastný, když po něm střílely maskované postavy v dočasných službách některého z jeho mnohých nepřátel, ale vždycky se na to díval jako na jistý důvěrný signál. Potvrzovalo to, že šlape na paty těm bohatým a nafoukaným lidem, kteří si zasloužili, aby jim někdo šlapal na paty.</p>
<p>Kromě toho, Cech vrahů bylo poměrně jednoduché ošálit. Vrazi měli přísná pravidla, kterých se čestně drželi, a to Elániovi vyhovovalo, protože on naopak v některých praktických věcech neuznával pravidla žádná.</p>
<p>Takže není na seznamu, hm? Šeptanda říkala, že jediný další člověk, kterého takhle vyškrtli ze seznamu, byl lord Vetinari - Patricij. Vrahové rozuměli politickým hrátkám ve městě lépe než kdokoliv jiný, a jestliže vás vyškrtli ze svého seznamu, udělali to proto, že by váš odchod nejen pokazil hru, ale zároveň i rozbil šachovnici...</p>
<p>„Byla bych vám nesmírně vděčná, kdybyste mě vytáhl ven, pane,“ promluvila teď Jokasta.</p>
<p>„Cože? Aha, ano. Mám na sobě čistý oblek,“ odpověděl jí Elánius. „Ale hned jak se vrátím do domu, řeknu svému komorníkovi, aby se tady zastavil se žebříkem. Co tomu říkáte?“</p>
<p>„Velmi vám děkuji, pane. Ráda jsem vás poznala, pane.“</p>
<p>Elánius se vydal zpět k domu. Vyškrtli ho ze seznamu? Měl by v tom snad něco dělat? Co když si vrazi myslí, že -</p>
<p>Náhle ho zaplavila silná vůně.</p>
<p>Nad hlavou mu rozkvétal obrovský šeřík.</p>
<p>Zarazil se.</p>
<p>Sakra! Sakra! <emphasis>Sakra! </emphasis>Každý rok zapomene! No... ne tak docela. Nikdy vlastně <emphasis>nezapomene</emphasis>.<emphasis> </emphasis>Jen odloží své vzpomínky, jako lidé odkládají rodinné stříbro, když nechtějí, aby zčernalo. A každý rok se pak odněkud vrátí ostré a lesklé a bodne ho do srdce. A ze všech dnů zrovna dnes...</p>
<p>Natáhl se, a když prsty sevřel stopku, aby opatrně ulomil hrozen květů, ruka se mu třásla. Přičichl k němu. Chvíli nehybně stál a upíral zrak do prázdna. Pak opatrně odnesl šeříkovou větev do své oblékárny.</p>
<p>Dnes mu Jeefes připravil <emphasis>oficiální </emphasis>uniformu. Samuel Elánius se na ni nejdříve podíval nechápavě, ale pak si vzpomněl. Výbor Hlídky. Správně. Starý otlučený hrudní plát by tady nestačil, že ano... Nebyl by dost dobrý pro jeho milost vévodu z Ankhu, velitele Městské hlídky, sira Samuela Elánia, v tomto směru byl lord Vetinari velmi rezolutní, hrom aby do toho...</p>
<p>Aby do toho všeho hrom tím spíš, že v tom Elánius naneštěstí viděl jistý smysl. Nenáviděl úřední uniformy, jenže v posledních dnech už představoval něco víc než jen sám sebe.</p>
<p>Samuel Elánius mohl a dokázal přijít na jakékoliv jednání v zarezlé zbroji, a dokonce i sir Samuel Elánius by si dokázal většinou najít nejen důvod, proč přijít na jednání v polní uniformě, ale také proč v ní vždycky zůstat, jenže vévoda... no, je pravda, že vévoda potřeboval trochu lesku. Vévoda nemohl chodit v kalhotách vytahaných na zadku a přitom se stýkat s cizími diplomaty. Abychom řekli pravdu, ani původní, obyčejný Sam Elánius neměl nikdy kalhoty s vytahaným zadkem, ale i kdyby měl, nikdo by kvůli tomu v té době nechtěl rozpoutat válku.</p>
<p>Obyčejný, starý Samuel Elánius se bránil. Zbavil se většiny těch hloupých péřových chocholů, zahodil ty hloupé kalhoty a skončil nakonec u takové uniformy, nebo přesněji takového oblečení, které alespoň vypadalo, jako že je jeho majitel muž. Jenže helmice byla bohatě cizelovaná zlatem a zakázkový platnéř vyrobil nový, lesklý hrudní plát, plný zcela zbytečných zlatých ozdůbek. Pokaždé když ho měl Sam Elánius na sobě, připadal si jako třídní zrádce. Nenáviděl pomyšlení na to, že ho zařadí k lidem, kteří nosí ty pitomé zdobené pancíře. Bylo to společenské pozlátko.</p>
<p>Zatočil větvičkou šeříku v rukou a znovu nasál jeho výraznou vůni. Ano... ale nebývalo to tak vždycky...</p>
<p>Uvědomil si, že na něj někdo mluví. Zvedl hlavu.</p>
<p>„Cože?“ vyštěkl.</p>
<p>„Ptal jsem se, zda je paní vévodkyně v pořádku, vaše milosti?“ opakoval komorník s poněkud užaslým výrazem. „Je vám dobře, vaše milosti?“</p>
<p>„Cože? Aha, no... ano. Ne. Je mi skvěle. Vévodkyni také, díky za optání. Nakoukl jsem dovnitř, než jsem šel ven. Je u ní paní Obsáhlová. Říká, že už to teď bude každou chvilku.“</p>
<p>„Už jsem doporučil těm v kuchyni, aby měli připravenou spoustu horké vody, vaše milosti,“ přikývl Jeefes a pomáhal Elániovi do hradního plátu.</p>
<p>„Dobře. A na co je tolika horké vody asi zapotřebí, nevíte?“</p>
<p>„To nemám nejmenší ponětí, vaše milosti,“ potřásl Jeefes s provinilým výrazem hlavou. „Možná bude lepší po tom nepátrat.“</p>
<p>Elánius přikývl. Sibyla už mu, samozřejmě s příslušným taktem, naznačila, že v tomto konkrétním případě ho nebude zapotřebí. Musel připustit, že se mu poněkud ulevilo.</p>
<p>Podal Jeefesovi šeříkovou větvičku. Komorník ji převzal bez jediné poznámky, vsunul ji do úzké stříbrné trubičky, která ji udrží čerstvou celé hodiny, a tu pak připevnil na svislý řemen hradního plátu.</p>
<p>„Že ten čas ale utíká, viďte, vaše milosti?“ pokračoval Jeefes a oprašoval Elánia malým kartáčkem.</p>
<p>Elánius vytáhl hodinky. „To máte pravdu. Poslyšte, na své cestě do paláce se zastavím ve Dvoře, podepíšu, co bude potřeba, a vrátím se tak rychle, jak to jen půjde, ano?“</p>
<p>Jeefes na něj vrhl pohled plný až nekomorní účasti.</p>
<p>„Paní vévodkyně bude jistě v pořádku, vaše milosti,“ prohlásil. „Už sice není... hm, není... -“</p>
<p>„- nejmladší,“ řekl Elánius.</p>
<p>„No, řekl bych, že je co do let poněkud více obdařena než většina obyčejných prvorodiček,“ pokračoval Jeefes hladce. „Ale je to, mohu-li se tak s vaším dovolením vyjádřit, dobře stavěná dáma, a v rodině z níž pochází, došlo k potížím v oblasti porodů jen zcela výjimečně, takže -“</p>
<p>„Prvo - co?“</p>
<p>„Nových matek, které rodí poprvé, vaše milosti. Jsem si jistý, že madam bude spokojenější při pomyšlení na to, že se honíte za nějakými hříšníky, než kdyby věděla, že prošlapáváte koberec v knihovně.“</p>
<p>„Asi máte pravdu, Jeefesi. Ehm... aha, ano. Ve staré žumpě v zahradě je mladá dáma a snaží se udržet nad... hm, hladinou, Jeefesi.“</p>
<p>„Ruzumím, vaše milosti. Hned tam pošlu hocha z kuchyně se žebříkem. A... nějakou zprávu pro Cech vrahů?“</p>
<p>„To je dobrý nápad, Jeefesi. Bude potřebovat nějaké oblečení a koupel.“</p>
<p>„Možná, že hadice ve staré přípravně by byla vhodnější, vaše milosti. Alespoň první opláchnutí?“</p>
<p>„Výborně vymyšleno. Postarejte se o to. Ale teď musím jít.“</p>
<p>V přeplněné hlavní kanceláři na strážnici hlídky v Pseudopolském dvoře si seržant Tračník podvědomě upravil větévku šeříku, kterou měl upevněnou na vrcholku helmy místo chocholu.</p>
<p>„Začnou z nich bejt tak trochu podivíni, Noby,“ řekl, zatímco lhostejně listoval ranními novinami. „To je taková policajtská slabost. Stalo se mi to taky, když jsem měl děti. Člověk je najednou na různý věci háklivej.“</p>
<p>„Co myslíš tím ,háklivej’?“ Zajímal se desátník Nóblhóch, pravděpodobně nejdokonalejší žijící důkaz vývojového vztahu mezi zvířetem a člověkem.</p>
<p>„No-ó,“ odpovídal Tračník a opřel se pohodlně ve své židli, „Je to tak trochu... podívej, když dosáhneš našeho věku...“ Podíval se na Nobyho a zaváhal. Noby už mnoho let udával svůj věk jako „asi štyryatřicet“. Ostatně celá Nóblhóchovic rodina byla slabá v průběžných počtech.</p>
<p>„Chci říct, že když chlap dosáhne... jistého věku,“ zkusil to znovu, „pochopí, že svět nikdy nebude dokonalej. Člověk už si zvykne, že je svět trochu... trochu...“</p>
<p>„Špinavej?“ navrhl Noby. Za uchem, na místě, kde míval obvykle vkusně naaranžován nedopalek cigarety, měl zasunutu rozkvetlou snítku šeříku.</p>
<p>„Přesně,“ přikývl Tračník. „Chápeš, ty víš, že nikdy nebude dokonalej, ale stejně děláš co můžeš, rozumíš? Ale když pak čekáš dítě... no, najednou se to změní a člověk to vidí jinak. Napadne ho: <emphasis>mý </emphasis>dítě bude muset v tomhle bordelu <emphasis>vyrůstat. </emphasis>Je na čase udělat tady pořádek. Je na čase udělat z toho Lepší svět. Začne bejt tak trochu... vostrej. Plnej elánu. Až se doslechne o Silnorukovi, dá se čekat, že tady na nějakej čásek bude pěkně horko - brý ráno, pane Elánie!“</p>
<p>„Bavíte se na můj účet, co?“ prohlásil Elánius, a zatímco se postavili do pozoru, prošel kolem nich. Je třeba říci, že z jejich rozhovoru nezaslechl ani slovo, ale v obličeji seržanta Tračníka se dalo číst jako v otevřené knize a Elánius se to naučil už před mnoha lety.</p>
<p>„Jen jsme si říkali, jestli už je ta šťastná událost -“ začal Tračník a následoval v patách Elánia, který bral po dvou schody ke své kanceláři v prvním patře.</p>
<p>„Ne, ještě ne,“ odpověděl krátce Elánius. Otevřel dveře do své kanceláře. „Dobré ráno, Karotko!“</p>
<p>Kapitán Karotka vyskočil od stolu a zasalutoval. „Dobré ráno, pane! Už její milost, lady -“</p>
<p>„Ne, Karotko, ještě ne. Něco nového přes noc?“</p>
<p>Karotkův pohled zamířil ke snítce šeříku a pak zpět k Elániově tváři.</p>
<p>„Nic dobrého, pane,“ odpověděl s povzdechem. „Byl zabit další důstojník.“</p>
<p>Elánius ztuhl. „Kdo?“ zeptal se.</p>
<p>„Seržant Silnoruka, pane. Byl zabit v ulici U melasového dolu. Zase Karcer.“</p>
<p>Elánius se podíval na hodinky. Měli deset minut na to, aby dorazili do paláce. Ale čas najednou přestal být důležitý.</p>
<p>Sedl si za stůl. „Nějací svědkové?“</p>
<p>„Tentokrát tři, pane.“</p>
<p>„Tolik?“</p>
<p>„Samí trpaslíci. Silnoruka nebyl dokonce ani ve službě, pane. Už měl po šichtě a šel si koupit do obchodu kus pečené krysy s pomfrity a narazil přímo do Karcera. Ten ďábel ho bodl do krku a dal se na útěk. Musel si myslet, že jsme ho našli.“</p>
<p>„Hledáme toho chlapa celé <emphasis>týdny</emphasis>!<emphasis> </emphasis>A on narazí na Silnoruku ve chvíli, kdy jediné, na co ten starý chudák myslí, je jeho snídaně? Co Angua? Je mu na stopě?“</p>
<p>„Nějakou dobu byla, pane,“ odpověděl Karotka.</p>
<p>„Proč jen nějakou dobu?“</p>
<p>„On - tedy předpokládejme, že to <emphasis>byl </emphasis>Karcer - odhodil na náměstí Náhlého osvícení anýzovou bombu. Téměř čistý olej, pane.“</p>
<p>Elánuius si povzdechl. Bylo až neuvěřitelné, jak se lidé přizpůsobovali. Hlídka měla vlkodlaka. A tak se zločinci naučili přežívat i v prostředí, kde měl zákon až příliš citlivý nos. Řešním byly pachové bomby. Nebylo to zas <emphasis>tak </emphasis>děsivé. Nepředstavujete si vždycky bombu. Stačilo, abyste rozbili malou lahvičku s koncentrovaným výtažkem máty peprné nebo anýzu na místě, kde chodilo hodně lidí, a seržantka Angua před sebou najednou měla stovky, ba <emphasis>tisíce </emphasis>navzájem se křižujících stop a musela do postele s děsivou bolestí hlavy.</p>
<p>Zachmuřeně naslouchal hlášení, ve kterém Karotka vypočítával jména mužů odvolaných z volna nebo těch, jímž byla zdvojena služba, sděloval mu jména vyslechnutých informátorů, počet vypuštěných holubů, popisoval místa, kde zašustila tráva, kde policisté zkoumali nasliněným prstem vítr a kde přiložili ucho k zemi. A věděl také, jak málo je to všechno platné. Hlídku tvořilo stále ještě méně než sto policajtů, a to včetně kuchařky. A ve městě bylo přinejmenším milion lidí a stokrát tolik úkrytů. Ankh-Morpork byl <emphasis>postaven </emphasis>na podzemních úkrytech, na starých domech, sklepeních a spletitých chodbách. Kromě toho, Karcer byl doslova noční můrou.</p>
<p>Elánius už si dávno zvykl na ostatní šílené případy, kdy lidé například jednali mnoho let zcela normálně a pak jim najednou přeskočilo v hlavě a rozmlátili někomu hlavu pohrabáčem jen proto, že se příliš hlasitě vysmrkal. Jenže Karcer byl jiný. Měl dvojí myšlení, ale jeho identity spolu bohužel nebyly v konfliktu, ale konkurovaly si a soutěžily mezi sebou. Karcer měl démony <emphasis>na obou </emphasis>ramenech a ti jeden druhého poháněli kupředu.</p>
<p>A přesto... Karcer se neustále usmíval oním veselým, zurčivým smíchem a choval se jako uličník, který si poněkud nesolidně vydělává na živobytí prodejem laciných hodinek, které vám během čtrnácti dnů zezelenají. A zdálo se, že je přesvědčen, <emphasis>dokonale </emphasis>přesvědčen, že v životě neudělal nic opravdu špatného. Bude stát uprostřed obrazu zkázy, s krví na rukou a ukradenými šperky v kapsách a s výrazem uražené nevinnosti prohlašovat: „Já? A co jsem zase udělal?“</p>
<p>A jeden by mu byl skoro uvěřil, dokud jste se pozorněji nezadívali do jeho kulatých, rozesmátých očí a neviděli, jak se na vás z jejich hlubin šklebí démoni.</p>
<p>...ale nesměli jste se mu do očí dívat příliš dlouho, protože to by znamenalo, že mu nesledujete ruce, a tou dobou už v jedné z nich jistě držel nůž.</p>
<p>Pro obyčejného policajta bylo těžké vypořádat se s někým takovým. Policisté předpokládají, že když je někdo obklíčen, vzdá se nebo se pokusí vyjednávat, nebo alespoň <emphasis>zůstane stát na místě. </emphasis>Nečekají, že bude někdo zabíjet kvůli hodinkám za pět tolarů. (Hodinky za <emphasis>sto </emphasis>tolarů... no, to by bylo něco jiného. Konec konců jsme v Ankh-Morporku, že?)</p>
<p>„Byl Silnoruka ženatý?“</p>
<p>„Nebyl, pane. Žil v Novoobuvnické u svých rodičů.“</p>
<p>Rodiče, pomyslel si Elánius. O to je to horší.</p>
<p>„Někdo už jim to řekl?“ zeptal se. „A neříkejte mi, že to byl Noby. Nestojím o to, aby někdo opakoval ten známý vtípek ,vdaný ženský o krok dopředu.... vy ne, Nováková, vy jste vdova!‘“</p>
<p>„Já tam byl, pane. Hned jak jsme se to dozvěděli.“</p>
<p>„Díky. Brali to hodně těžce?“</p>
<p>„Vzali to... slavnostně, pane.“</p>
<p>Elánius v duchu zasténal. Dokázal si ten výraz představit.</p>
<p>„Napíšu jim úřední dopis,“ řekl a otevřel stůl. „Sežeňte někoho, kdo by to tam odnesl, ano? A ať vyřídí, že se tam brzo zastavím. Teď asi ještě není vhodná doba... Ne, počkejte, jsou to vlastně trpaslíci a ti se kvůli penězům neostýchají. Takže ať jim vyřídí, že probereme všechny podrobnosti kolem penze. Taky že samozřejmě zahynul ve službě. To je navíc. Tím se to o něco zvýší. To bude to pravé.“ Chvilku se přehraboval v zásuvce. „Kde máme jeho složku?“</p>
<p>„Tady, pane,“ odpověděl Karotka a podal mu desky. „V paláci máme být v deset, pane. Výbor hlídky. Jsem si ale jistý, že to pochopí,“ dodal rychle, když viděl Elániův výraz. „Půjdu a vyklidím Silnorukovu skříňku a předpokládám, že hoši uspořádají sbírku na věnec a tak...“</p>
<p>Kapitán odešel a Elánius se sklonil nad listem hlavičkového papíru. Záznamy, musí nahlédnout do těch zatracených záznamů. Jenže v dnešních dnech je tolik policistů...</p>
<p><emphasis>Sbírka na věnec. A taky na rakev. Každý by se měl postarat o tu vlastní. To kdysi dávno říkával seržant Vrhcábel.</emphasis></p>
<p>Nebyl dobrý stylista, věty skládal ztěžka, rozhodně alespoň ty psané, ale když několikrát nahlédl do záznamů, aby si občerstvil paměť, napsal podle svého svědomí a vědomí to nejlepší, co dokázal.</p>
<p>A byla to nejen dobrá, ale více méně i správná slova. Řečeno ale podle pravdy, byl Silnoruka jen obyčejný poctivý trpaslík, placený za to, aby byl policistou. Stal se policajtem proto, že v dnešních dnech to znamenalo zvolit celkem slušnou kariéru. Plat nebyl špatný, byla tady jistá, i když ne právě zázračná penze, platila nabídka velmi dobré, všestranné lékařské péče, pokud ovšem měl člověk dost odvahy na to, svěřit se dole v podzemí do péče Igorovi, a kromě toho všeho, když policista, který byl vycvičen a alespoň jeden rok sloužil v Ankh-Morporku, odešel, mohl okamžitě nastoupit službu v některém jiném městě na pláních, kde nejenže dostal stejné podmínky, ale byl automaticky o stupeň či dva povýšen. Policistům, kteří pocházeli z Ankh-Morporku a prodělali tamní výcvik, se všeobecně, i v těch nejvzdálenějších krajích, říkalo Samíci, a to i tam, kde o Samu Elániovi nikdy neslyšeli. Byl na to trochu pyšný. Samík byl policista, který dokázal přemýšlet, aniž při tom pohyboval rty, nebral úplatky - ne velké, a když, tak v podobě nějakého toho piva nebo vdolku, což dokonce i Elánius považoval za mazadlo, které pomáhá hladkému běhu soukolí. Povšechně pak byli slušní, schopní a rozhodně se jim dala přiznat vysoká míra důvěryhodnosti.</p>
<p>Dusot mnoha nohou hlásil, že se z pravidelného ranního běhu vrací seržant Navážka s posledními nováčky. Zaslechl bojový pokřik, který je Navážka naučil. Nebylo těžké, poznat, že ho vymyslel troll.</p>
<p>Hloupou píseň zpíváme,</p>
<p>když tu sem tam běháme!</p>
<p>Proč pějeme píseň tu?</p>
<p>Jenže teď nám došel rým!</p>
<p><emphasis>„Rozpočítat!“</emphasis></p>
<p> „První! Druhý!“</p>
<p><emphasis>„Rozpočítat!“</emphasis></p>
<p> „Moctej! Hodněnáctej!“</p>
<p><emphasis>„Rozpočítat!“</emphasis></p>
<p> „Ehm... co že to, jako?“</p>
<p>Elánia stále ještě popouzelo, že z malé policejní školy v bývalé továrničce na limonády vycházelo mnoho policistů, kteří v okamžiku, kdy měli odsloužen svůj rok, odcházeli. Ale na druhé straně to mělo i své výhody. Samíci už sloužili široko daleko, dokonce i v Überwaldu, a všichni rychle stoupali po žebříčcích hodností. Bylo příjemné znát všechna ta jména a vědět, že ti muži nejen byli, ale stále <emphasis>jsou </emphasis>zvyklí mu salutovat. Vývoj a praktiky lokální politiky často způsobily, že místní vládci nemluvili jeden s druhým, ale Samíci mluvili prostřednictvím semaforových věží <emphasis>vždycky.</emphasis></p>
<p>Uvědomil si, že si teď polohlasně prozpěvuje jinou písničku. Byla to melodie, na niž si nevzpomněl celé roky. Patřila k šeříku. Zarazil se. Měl pocit provinění.</p>
<p>Právě dopisoval dopis, když někdo zaklepal na dveře.</p>
<p>„Hned jsem hotov!“ zvolal.</p>
<p>„Tho jshem já, bháne!“ Policista Igor vstrčil hlavu do dveří a pro jistotu dodal: „Ighor, bháne.“</p>
<p>„Co je, Igore?“ zeptal se Elánius a ne poprvé ho napadlo, proč má někdo, kdo má stehy po celé hlavě, potřebu říkat jiným, kdo je.[*]</p>
<p>„Jen bhych rhád řhekl, bháne, že bhych mohl dhostat mhladého Shilnoruku na nhohy,“ oznámil Igor s náznakem výčitky.</p>
<p>Elánius si povzdechl. Igorova tvář byla plná účasti promíchané zklamáním. Nebylo mu dovoleno, aby se pochlubil svým... uměním. Nebylo divu, že byl zklamaný.</p>
<p>„Tohle už jsme přece probrali, Igore. To není jako přišít někomu nohu. A trpaslíci tyhle věci zásadně odmítají.“</p>
<p>„Nha thom nhení nic nhadpřirozheného, bháne. Já jshem čhlověk přhírodní filhozofie! A khdyž ho přhinesli, bhyl bhořád jheště theplý!“</p>
<p>„Pravidla jsou pravidla, Igore. Ale i tak díky. Všichni víme, že máš srdce na správném místě - !“</p>
<p>„Tha srhdce na thěch sphrávných mhístech,“ opravil ho vyčítavě Igor.</p>
<p>„Ano, to jsem chtěl říci,“ přikývl Elánius, aniž hnul brvou, což by Igorovi jistě dělalo potíže.</p>
<p>„No dhobrá, bháne,“ přikývl Igor a změnil téma rozhovoru. „Jhak she dhaří jhejí mhilosti?“</p>
<p>Tohle Elánius čekal. Byl to pro jeho mozek velmi náročný úkol, ale už se vyrovnal s myšlenkou, že zmíní Sibylu a Igora v jedné a téže větě. Ne že by neměl Igora rád. Naopak. I teď si po ulicích města vykračovali policisté, které by museli krmit nebo vozit na vozíku, nebýt Igorovy příslovečné dovednosti s jehlou nití a nějakou tou vodičkou. Jenže -</p>
<p>„V pořádku,“ odpověděl. „Je v pořádku,“ odpověděl poněkud stroze.</p>
<p>„Jhá že jshem shlyšel, že mhá phaní Obsháhlová thak throchu sthar-“</p>
<p>„Igore, jsou určité oblasti, ve kterých... Podívej, víš vůbec něco o... ženách a dětech?“</p>
<p>„Co se thýče osobhních zkušenhostí a bhopisů, thak toho mhoc nejnhi, ale sthalo sehe mi jhednou, že jshem měl jedhnu thakovou nešťhastnici na bhitevním khameni a thak už jshem se bhořádně bhodíval co a jhak. Thakže dhokážu bhoznat, co je co a vhím, khde to má bhýt -“</p>
<p>V tomto okamžiku Elániova představivost zatáhla závěsy. „Děkuju ti, Igore,“ vypravil ze sebe třesoucím se hlasem, „ale paní Obsáhlová je velmi zkušená porodní asistentka.“</p>
<p>„Tho mháte bhravdu, bháne,“ přikývl Igor, ale jeho tón byl plný pochybností.</p>
<p>„A já teď musím jít,“ oznámil mu Elánius. „Bude to zase dlouhý den.“</p>
<p>Seběhl po dřevěných schodech, hodil dopis seržantu Tračníkovi, kývl na Karotku a oba se rychlou chůzí vydali k paláci.</p>
<p>Když se za nimi zavřely dveře, jeden z policistů ve službě zvedl hlavu od hlášení, v němž se pokoušel, jak už to u policistů bývá, zapsat věci, které se staly tak, jak se měly stát.</p>
<p>„Seržante?“</p>
<p>„Ano, desátníku Pingu?“</p>
<p>„Proč máte někteří ty fialové kytky, seržante?“</p>
<p>V té chvíli došlo k určité změně ve vzduchu, způsobené nasáváním vzduchu mnoha pozvednutých nosů, způsobené mnoha páry napjatě a nenápadně naslouchajících uší. Všichni policisté v místnosti přestali psát.</p>
<p>„Tedy, všiml jsem si, že jste je vy a Noby a Reginald takhle nosili už vloni touhle dobou, a napadlo mě, jestli se třeba nečeká i od nás, že bysme je...“ Ping se zakoktal. Oči seržanta Tračníka, obvykle tak přátelské, se náhle zúžily a dalo se v nich zcela jasně číst: tak pozor, mládenče, tady jsi na tenkém ledě a ten už ti začíná praskat pod nohama...</p>
<p>„Víte, moje bytná má zahrádku a mohl bych tam zaskočit a...“ Ping pokračoval v tomto naprosto netypickém pokusu o sebevraždu.</p>
<p>„Tak ty by sis chtěl dneska taky připnout šeřík, jo?“ řekl Tračník tiše.</p>
<p>„No, chtěl jsem akorát říct, že kdybyste chtěl, mohl bych tam zajít a -“</p>
<p>„A tys tam snad <emphasis>byl?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl Tračník a vstal od stolu tak rychle, že převrhl židli.</p>
<p>„Uklidni se, Frede,“ zamumlal Noby.</p>
<p>„Já jsem nechtěl-“ začal Ping, ,,já jen chtěl..., kde jsem to měl být, seržante?“</p>
<p>Tračník se opřel rukama o stolní desku a naklonil se tak, že se jeho kulatá rudá tvář ocitla jen několik centimetrů od Pingova obličeje. „Jestli nevíte, kde je to <emphasis>tam</emphasis>,<emphasis> </emphasis>tak jste tam nebyl,“ prohlásil týmž tichým hlasem. Pak se zase narovnal. „Tak, my s Nobym teď máme nějakou práci,“ dokončil. „Pohov, Pingu. Jdeme <emphasis>ven.</emphasis>“</p>
<p>„Ehm...“</p>
<p>Tohle nebyl Pingův šťastný den.</p>
<p>„<emphasis>Ano?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>obrátil se k něm Tračník zamračně.</p>
<p>„... a já velím denní službě, jinak bych se neptal, ale... když odcházíte, seržante, měl byste mi říct, kam jdete. Jen pro případ, že bych se s vámi potřeboval spojit, chápete? Musím to zapsat do deníku služeb. Inkoustem a tak,“ dodal.</p>
<p>„Víte, co je dneska za den, Pingu?“ zeptal se Tračník.</p>
<p>„Pětadvacátého května, seržante.“</p>
<p>„A víte, co to znamená, Pingu?“</p>
<p>„Ehm... ne.“</p>
<p>„To znamená,“ řekl Noby, „že každý natolik důležitý, aby se mohl zeptat, kde jsme -“</p>
<p>„- bude vědět, kam jsme šli,“ dodal Fred Tračník.</p>
<p>Pak za nimi s bouchnutím zapadly dveře.</p>
<p>Hřbitov Malých bohů byl pro lidi, kteří nevěděli co dál. Nevěděli, čemu věří, ani zda existuje posmrtný život, a většinou ani nevěděli, co je to praštilo. Prošli životem v otevřené, přátelské nejistotě, až je zastihla konečná jistota. Mezi městskými zahradami mrtvých byl hřbitov Malých bohů totéž jako stolní zásuvka označená nápisem Různé, kam byli ukládáni lidé v posvátném očekávání ničeho moc. Tady byla pohřbena většina mužů hlídky. Policista po několika letech služby zjistil, že může jen těžko věřit v lidi, natož v někoho jiného, koho nota bene ještě ani nevidí.</p>
<p>Kupodivu tentokrát nepršelo. Vánek ševelil v prachem zšedlých topolech, které rostly kolem hřbitovní zdi.</p>
<p>„Měli jsme vzít nějaké kytky,“ ozval se Tračník, když procházeli vysokou travou.</p>
<p>„Můžu jich pár šlohnout na novejch hrobech,“ navrhoval Noby. „Dneska od tebe nechci takový věci slyšet,“ odpověděl mu Tračník zamračeně.</p>
<p>„Promiň, seržo.“</p>
<p>„Ve chvílích, jako je tahle, by měl člověk myslet na svou nesmrtelnou duši a na tu nekonečnou... jo nekonečnou mohutnou řeku, co jí říkají Historie. Na tvým místě bych to dělal, Noby.“</p>
<p>„Jasně, že jo, seržo. To taky udělám. Ale jak vidím, už to někdo dělá.“</p>
<p>U jedné hřbitovní zdi kvetla řada šeříků. Přesněji řečeno, kdysi v minulosti sem někdo zasadil šeřík a ten během času, jak už to u šeříků bývá, obrazil mnoha odnožemi, takže tam, kde dříve byl jeden kmínek, teď kvetlo šeříkové houští. Každá větev byla pokryta bledě fialovými květy.</p>
<p>Ve spleti rostlin byly pořád ještě vidět hroby. Před nimi stál Kolík Aťsepicnu, nejneúspěšnější byznysman celého Ankh-Morporku, s šeříkovou snítkou za kloboukem.</p>
<p>Všiml si policistů a kývl jim na pozdrav. Odpověděli mu stejně. Všichni tři zůstali stát nad sedmi hroby. Jen o jeden z nich někdo pečoval. Mramorový náhrobek byl vyleštěný a zbavený mechu, tráva přistřižená a mramor lemující hrob pečlivě udržovaný.</p>
<p>Dřevěné pamětní tabulky na ostatních šesti hrobech mizely pod hustým mechem, ale z toho prostředního někdo mech oškrabal a na očištěném místě bylo vidět jméno:</p>
<p>JAN KÝLA</p>
<p>Někdo si dal poměrně velkou práci a vyryl pod jméno nápis</p>
<p>...vzlétnou k nebi výš...</p>
<p>Na hrob kdosi položil věnec uvitý ze šeříkových květů, převázaný rudou stuhou, a v horní části věnce, převázané užší stužkou stejné barvy, leželo vejce.</p>
<p>„Paní Dlaňová, paní Netopýřivá a pár děvčat už tady byly dřív,“ oznamoval Kolík. „A samozřejmě že Madam se vždycky postará o to, aby tady bylo vejce.“</p>
<p>„Je hezký, že si vždycky všichni takhle vzpomenou,“ zabručel seržant Tračník.</p>
<p>Trojice stála mlčky. Ani jeden z nich nepatřil k mužům, jejichž slovník je vybaven výrazy vhodnými pro chvíle, jako byla tahle. Přesto se po nějaké době ozval Noby.</p>
<p>„Kdysi mi dal lžíci,“ prohlásil jen tak všeobecně.</p>
<p>„Jo, já vím,“ přikývl Tračník.</p>
<p>„Fotr mi ji čórnul, když přišel z lochu, ale stejně to byla moje lžíce,“ pokračoval Noby se směsicí nostalgie a umíněnosti. „To pro malýho kluka <emphasis>něco </emphasis>znamená, když má vlastní lžíci.“</p>
<p>„Když tak o tom mluvíme,“ zasnil se seržant Tračník, „tak si uvědomuju, že on byl první, kdo mě povýšil na seržanta. Pak mě samozřejmě degradovali, ale já už věděl, že na to mám. Byl to skvělej polda.“</p>
<p>„Koupil si ode mě párek v rohlíku, hned ten první tejden, co jsem začínal,“ pokýval hlavou Kolík. „A sněd ho <emphasis>celej! </emphasis>Nevypliv ani <emphasis>k</emphasis><emphasis>ousek!</emphasis>“</p>
<p>Další ticho.</p>
<p>Po chvíli si seržant Tračník odkašlal, což byl všeobecný signál, který měl naznačit, že slavnostní okamžiky skončily. Nastalo všeobecné uvolnění.</p>
<p>„Koukám, že bysme sem měli některej den asi skočit s pilkou a srpem a trochu to tady vyčistit,“ uvažoval nahlas seržant.</p>
<p>„To říkáš rok co rok, seržo,“ upozornil ho Noby, když se vydali na zpáteční cestu. „A nikdy to neuděláme.“</p>
<p>„Kdybych měl tolar za každej policejní funus, na kterým jsem tady byl,“ zamračil se Tračník, „měl bych... devatenáct tolarů a padesát pencí.“</p>
<p>„Padesát pencí?“ ujišťoval se Noby.</p>
<p>„No, to bylo, když se desátník Ledabydlo probudil akorát včas, aby zabouchal na víko,“ vysvětloval Tračník. „To bylo ještě předtím, než jsi nastoupil. Všichni říkali, že to bylo úžasné uzdravení!“</p>
<p>„<emphasis>Pane seržante?</emphasis>“</p>
<p>Trojice se najednou otočila. Svým nejrychlejším šouráním se k nim blížila vyzáblá postava Legitimáta Prima, místního hrobníka.</p>
<p>Tračník si povzdechl. „Copak, Legi?“ řekl.</p>
<p>„Dobré ráno, drazí -“ začal hrobník, ale seržant Tračník mu pohrozil prstem. „Okamžitě s tím přestaň,“ zamračil se na něj. „Víš, že jsem tě varoval už několikrát. Žádný fórky ve stylu ,komickej hrobník’. Není to ani směšný, ani chytrý. Jen ze sebe vymáčkni, cos chtěl říct. Žádný hlouposti.“</p>
<p>Legitimát Primo se zatvářil sklesle. „Nuže, mí laskaví pánové...“</p>
<p>„Iti, znám tě už celý roky,“ přerušil ho Tračník unaveně. „Aspoň to zkus, jo?“</p>
<p>„Dákon chce, aby se ty hroby vykopaly, Frede,“ prohlásil Legitimát trucovitě. „Už je to víc než třicet let. Už dávno měli být dole v kryptách -“</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou Fred Tračník.</p>
<p>„Ale Frede, mám pro ně tam dole už dávno připraveno hezké místečko,“ naléhal prosebným hlasem Legitimát. „Skoro hned vepředu. My ten prostor <emphasis>potřebujeme</emphasis>,<emphasis> </emphasis>Frede! Vždyť se tady dá sotva projít a představ si ty pohřby. Tady musí i červi chodit v zástupu! To místo mám fakt skoro vepředu, kde bych si s nima mohl vždycky při svačince povídat. Co tomu říkáš?“</p>
<p>Policista a Kolík si vyměnili pohledy. Většina lidí z města alespoň jednou navštívila Legitimátovy krypty, když už pro nic jiného, tak proto, aby si dokázali vlastní odvahu. A téměř pro všechny to byl šok, když si uvědomili, že ani smutný pohřeb není nic, co by bylo na věky, ale jen na přechodnou dobu, než - abychom citovali Legitimátova vlastní slova - mí malí mrskající se kamarádíčci stačí vykonat svou práci. A pak byly tím opravdu <emphasis>posledním </emphasis>místem odpočinku mrtvých katakomby a zápis v jednom z mnoha tlustých seznamů zemřelých.</p>
<p>Iti, jak zkracovali jméno, žil právě tam dole, v podzemí. Jak říkal, byl jediný, kdo tam bydlel a měl rád tamější společnost.</p>
<p>Legitimáta sice lidé všeobecně považovali za bláznivého podivína, ale za podivína úzkostlivě přesného a přátelského.</p>
<p>Tračník na něj upřel pátravý pohled. „Nebyl to tvůj nápad, že ne?“</p>
<p>Legitimát sklopil oči ke špičkám střevíců. „No, on je nový dákon trochu moc... nový,“ vysvětloval. „Znáš to, takový... ostrý. Dělá různé změny.“</p>
<p>„A řekl jsi mu, <emphasis>proč </emphasis>se nesmí vykopat?“ naléhal Noby.</p>
<p>„Prohlásil, že je to jen stará historka,“ odpověděl Iti. „Tvrdil, že každý z nás musí svou minulost nechat za sebou.“</p>
<p>„A řek si mu, že si to bude muset vyříkal s Vetinarim?“</p>
<p>„Já jsem mu to řekl, ale on odpověděl, že je jeho lordstvo jistě člověk, který myslí pokrokově a na budoucnost a jistě nebude lpět na nějakých pozůstatcích minulosti,“ odpověděl Legitimát.</p>
<p>„No, tak mi to připadá, jako kdyby byl vážně <emphasis>novej!</emphasis>“</p>
<p>„Jo,“ přikývl Noby zachmuřeně. „A nejspíš z něj ani starej nebude. To je v pořádku, Iti. Můžeš mu říct, že ses nás ptal.“</p>
<p>Hrobníkovi se na tváři objevil výraz úlevy. „Díky, Noby,“ přikyvoval. „A rád bych vám řekl, pánové, že až přijde řada na vás, budete mít místo na pohodlné polici s výhledem. Už jsem si vás zapsal do seznamů, abych vám je podržel.“</p>
<p>„No... to je od tebe moc hezký, Iti,“ přikývl rozpačitě Tračník, a přemýšlel, jestli se něco takového dá myslet vážně. Kvůli nedostatku místa byly kosti v kryptách skladovány podle velikosti, ne podle jejich vlastníka. Byly tam místnosti plné žeber. Celé ulice stehenních kostí. A hned u vchodu samozřejmě nekonečné řady lebek, protože krypta bez impozantního počtu lebek není vůbec žádná pořádná krypta. Jestliže měla některá náboženství pravdu a v soudný den nastane hromadné povstání z hrobů a pouť tam nahoru, pomyslel si Fred Tračník pobaveně, tak tady bude pěkně zmatená tlačenice.</p>
<p>„Právě jsem našel krásné místečko -“ začal Iti, ale vzápětí se zarazil. Rozzlobeným gestem ukázal ke vchodu na hřbitov. „Dobře víš, co jsem ti řekl o tom, když sem bude chodit!“</p>
<p>Všichni se obrátili naznačeným směrem. Po cestičce vysypané jemným štěrkem k nim se smutnou tváří přicházel desátník Reginald Půlbotka s celou kyticí šeříku připevněnou na helmici. Přes rameno nesl rýč na dlouhé násadě.</p>
<p>„Je to mrtvý člověk! Já na svém hřbitově žádné mrtvé nestrpím!“</p>
<p>„Vždyť je jich plnej, Iti,“ snažil se ho utišit Kolík Aťsepicnu.</p>
<p>„Jo, ale ti ostatní se mi necourají dovnitř a ven!“</p>
<p>„Ale no tak, Legi, takhle vyšiluješ každej rok,“ obrátil se k němu seržant Tračník. „Copak on za to může, že ho zabili? Jenom to, že je někdo zombie, ještě neznamená, že to není slušný člověk. Reginald je náhodou moc užitečnej mládenec. A kromě toho, kdyby se každej postaral o svoje místo aspoň jako on, bylo by tady mnohem pěkněji. Brý ráno, Regu.“</p>
<p>Reginald Půlbotka, tvář šedivou, ale usměvavou, kývl čtveřici na pozdrav a pokračoval v cestě.</p>
<p>„A ještě si k tomu přinese vlastní rýč,“ sykl nevrle Legitimát. „To je nechutné.“</p>
<p>„A já si vždycky myslel, abys věděl, že je to od něj... no, hezké, že to dělá,“ řekl Tračník. „Nech ho na pokoji, Iti. Jestli po něm začneš házet kamení jako předloni, dozví se o tom velitel Elánius, a bude z toho malér, to si piš. Ty jsi moc šikovný, když jde o... o...“</p>
<p>„- těla,“ napověděl mu Noby.</p>
<p>„- ale... prostě, tys tam nebyl, Iti,“ pokračoval Tračník. „To je začátek i konec toho všeho. Reg tam byl. To je všechno, Iti. Když jsi tam nebyl, nepochopíš. Tak a teď utíkej a přepočítej si zase lebky, vím, že to děláš rád. Tak tedy sbohem a šáteček, Legi!“</p>
<p>Legitimát Primo zůstal stát a díval se za nimi. Seržant Tračník cítil, že je zvažován.</p>
<p>„Vždycky jsem si říkal, že je to jeho jméno trochu divný,“ ozval se po chvíli Noby. „Teda... Legitimát...? A Primo?“</p>
<p>„Nemůžeš mít jeho matce za zlý, že na to byla pyšná, Noby.“</p>
<p>„Je tady ještě něco, co bych se měl dneska dozvědět?“ zeptal se Elánius, když s Karotkou bok po boku vyrazili ulicí.</p>
<p>„Přišel dopis od legie Černé stuhy[*], pane, ve kterém se zmiňují o tom, že by to byl velký krok pro soulad mezi druhy, kdybyste se zamyslel nad -“</p>
<p>„Chtějí dostat do hlídky upíra?“</p>
<p>„Přesně, pane. Řekl bych, že hodně členů Výboru hlídky si navzdory vašim reklamovaným podmínkám v této věci myslí, že by to nebylo špatné -“</p>
<p>„Zdá se vám, že jsem mrtvola?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Takže odpověď zní ne. Jak jinak“</p>
<p>Karotka rychle zalistoval na podložce s klipsnou, kde měl založeny své poznámky, a popoběhl, aby s Elániem udržel krok. „<emphasis>Kometa </emphasis>píše, že Borogravia napadla Plesnivinsko,“ oznámil.</p>
<p>„To je dobře, nebo špatně? Nedokážu si vybavit, kde to je.“</p>
<p>„Oboje jsou bývalé části Temné říše, pane. Hned vedle Ůberwaldu.“</p>
<p>„Na čí jsme straně?“</p>
<p>„<emphasis>Kometa </emphasis>píše, že bychom měli proti agresivní Borogravii podporovat malé Plesnivinsko.“</p>
<p>„Tak to už sympatizuju s Borogravií,“ ušklíbl se Elánius. <emphasis>Kometa </emphasis>otiskla minulý týden jeho karikaturu, podle Elániova vlastního názoru velmi nelichotivou, a aby to nebylo dost, Sibyla požádala v redakci o originál, který si dala zapaspartovat a pověsila na zeď. „A co z toho plyne pro nás?“</p>
<p>„Pravděpodobně další uprchlíci, pane.“</p>
<p>„U bohů, vždyť už tady není žádné místo! Proč všichni chodí sem?“</p>
<p>„Myslím, že hledají lepší život, pane.“</p>
<p>„<emphasis>Lepší život?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zastavil se Elánius. „<emphasis>Tady?</emphasis>“</p>
<p>„Já si myslím, že tam u nich je to ještě mnohem horší, pane,“ odpověděl mu Karotka.</p>
<p>„A jaké uprchlíky tak asi můžeme čekat?“</p>
<p>„Z větší části lidské, pane.“</p>
<p>„To myslíte z větší části lidi jako tvory, nebo tvory z větší části lidské?“ podíval se na něj Elánius. Když žijete nějaký čas v Ankh-Morporku, naučíte se takové otázky formulovat přesně.</p>
<p>„Ehm, no, pokud jsem slyšel, tak jediný jiný druh, který tam žije, jsou kvečové, pane. Prý žijí v hlubokých lesích a jsou celí porostlí srstí.“</p>
<p>„Vážně? No, nejspíš se o nich dozvíme víc, až nás požádají, abychom některého z nich zaměstnali v hlídce,“ meditoval Elánius zakysle.</p>
<p>„A pak tady mám jednu velmi potěšující novinku, pane. Znáte Ďábly? Ten pouliční gang?“</p>
<p>„A co je s nimi?“</p>
<p>„Zasvětili jako člena svého prvního trolla, pane.“</p>
<p>„Cože? Vždyť já měl dojem, že se potulují po ulicích a tlučou trolly? Myslel jsem, že v tom je celá <emphasis>podstata </emphasis>jejich spolku!“</p>
<p>„No, možná že mladý Vápenec taky rád tluče trolly.“</p>
<p>„A to je v pořádku?“</p>
<p>„Svým způsobem... řekl bych, že je to krok kupředu.“</p>
<p>„Společně v nenávisti, myslíš?“</p>
<p>„Tak nějak, pane,“ přikývl Karotka. Probral papíry na své podložce sem a tam. „Tak a teď, co tady máme dál? Jo, říční hlídkový člun se zase potopil -“</p>
<p>Kde jsem udělal ten první špatný krok? pomyslel si Elánius, zatímco výčet pokračoval. Kdysi jsem byl policajt. Skutečný policajt. Pronásledoval jsem lidi. Byl jsem lovec. A to bylo to, co jsem dělal nejlépe. Poznal jsem každé místo ve městě jen podle toho, co jsem cítil pod podrážkami. A podívejte se na mě teď! Vévoda! Velitel hlídky! Politické zvíře! Kdysi jsem věděl, kdo bojuje s kým v okruhu tisíce kilometrů kolem města, jen pro ten případ, že by kvůli tomu mohly ve městě vypuknout nepokoje.</p>
<p>Kdy jsem byl naposled na hlídce? Minulý týden? Minulý měsíc? A ještě ke všemu to nikdy není skutečná hlídka, protože seržanti se vždycky postarají o to, aby všichni věděli, že jsem opustil dům a každý policajt už na dálku smrdí leštěnkou na kov, krémem na boty a vodičkou po holení, a to i když zajdu do těch nejzapadlejších uliček (tahle myšlenka nepostrádala jistou dávku pýchy, protože to dokazovalo, že v hlídce nejsou <emphasis>hloupí </emphasis>seržanti). Už dávno nezůstávám celou noc v dešti ani nebojuji ve stoce o život s nějakými lumpy a kromě normální chůze už se vlastně ani nehýbu. To všechno je pryč. A pro co?</p>
<p>Pohodlí, moc, peníze a úžasná manželka...</p>
<p>...ehm...</p>
<p>... což byla <emphasis>dobrá </emphasis>věc, to <emphasis>jistě</emphasis>,<emphasis> </emphasis>ale... přesto...</p>
<p>Zatraceně. Jenže už nejsem policajt, teď je ze mě... manažer. Musím k tomu mizernému výboru mluvit, jako kdyby to byly děti. Chodím po recepcích a nosím nanicovatou, pitomou, přezdobenou zbroj. Samá politika a papírování. Začalo toho být <emphasis>přespříliš.</emphasis></p>
<p>Kam se poděly ty dny, kdy všechno bylo tak jednoduché?</p>
<p>Vybledly jako šeřík.</p>
<p>Vešli do paláce a vystoupali po hlavním schodišti do Vetinariho kanceláře.</p>
<p>Když vešli dovnitř, stál Patricij Ankh-Morporku u okna a vyhlížel ven. Jinak byla místnost pustá.</p>
<p>„Á, Elánius,“ řekl, aniž se ohlédl. „Myslel jsem si, že byste se mohl opozdit. Vzhledem k podmínkám jsem Výbor rozpustil. Bylo jim to líto stejně jako mně, když se doslechli o nešťastném Silnorukovi. Bezpochyby jste psal oficiální dopis.“</p>
<p>Elánius se zadíval s tázavým výrazem na Karotku, který jen zvedl oči ke stropu a pokrčil rameny. Vetinari se dozvídal věci <emphasis>velmi </emphasis>rychle.</p>
<p>„Ano, pane, přesně tak,“ přikývl Elánius.</p>
<p>„A to je dnes tak krásný den,“ pokračoval Vetinari. „I když, jak vidím, blíží se bouřka.“ Otočil se. Na klopě pláště měl připevněnu snítku šeříku.</p>
<p>„Lady Sibyle se daří dobře?“ zeptal se a usedl za stůl.</p>
<p>„Víte něco nového?“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„Některé věci se prostě asi nedají uspěchat,“ odpověděl Vetinari, aniž hnul brvou, a zalistoval papíry na stole. „Okamžik, jen chvilku, bylo tady pár drobností, které jsem chtěl vyřídit... aha, další z těch dopisů, které mi pravidelně posílá náš přítelíček z chrámu Malých bohů... hřbitov, jako vždycky.“ Opatrně ho vytáhl z hromádky papírů a položil stranou. „Myslím, že pozvu nového dákona na čaj a vysvětlím mu, jak se věci mají. Tak a co jsem to... aha, politická situace v - ano?“</p>
<p>Dveře se otevřely. Vešel Važuzel, Vetinariho nejvyšší úředník a sekretář.</p>
<p>„Zpráva pro jeho milost,“ řekl, ale podal při tom dopis přes stůl Patricijovi. Ten obálku podal velmi uctivě přes stůl Elániovi. Elánius ji otevřel.</p>
<p>„To je z klapaček!“ vykřikl Elánius. „Máme Karcera v koutě v Nové koleji! Musím se tam <emphasis>okamžitě </emphasis>vypravit!“</p>
<p>„Jak vzrušující,“ řekl Vetinari a rychle vstal. „Signál k lovu. Je ale opravdu tak nutné, abyste se toho účastnil osobně, vaše milosti?“</p>
<p>Elánius na něj vrhl kalný pohled. „Jistě,“ odpověděl. „<emphasis>Naprosto </emphasis>nutné. Protože když u toho nebudu, abyste rozuměl, tak se nějaký chudák z těch, co jsem sám vycvičil, pokusí toho hajzla <emphasis>zatknout.</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Pak se obrátil ke Karotkovi. „Kapitáne, dejte se okamžitě do práce... Klapačky, holubi, poslové-běžci, cokoliv. Chci, aby na tohle volání reagovali <emphasis>všichni</emphasis>,<emphasis> </emphasis>jasné? Ale nikdo... opakuji, <emphasis>nikdo </emphasis>se do něj nepokusí nabourat, dokud nebude mít masivní krytí. Rozumíš? A pošli strážníka Cvrkala do vzduchu! Ale k <emphasis>sakru...</emphasis>“</p>
<p>„Co se děje, pane?“ zeptal se Karotka.</p>
<p>„Ten vzkaz je od Pleskot Řiťkové. Poslala ho přímo sem. Co tam vlastně dělá? Je přece úřední technik! Policejní znalec. Není žádná pochůzkářka! Ta se to pokusí provést podle příručky!“</p>
<p>„A to by neměla?“</p>
<p>„Ne. Karcer potřebuje alespoň jednu střelu z kuše do nohy, aby si vás všiml. Nejdřív střílej -!“</p>
<p>„- a pak se ptej?“</p>
<p>Elánius došel ke dveřím a tam se na okamžik zastavil. „Nenapadá mě nic, na co bych se ho chtěl zeptat.“</p>
<p>Na náměstí Náhlého osvícení musel Elánius zpomalit, protože mu docházel dech, a to bylo nechutné! Ještě před několika lety by se teprve teď dostával do tempa! Jenže bouřka, která se k městu valila přes pláně, před sebou hnala vlnu žhavého vzduchu a veliteli by jistě nepřidalo na pověsti, kdyby na místo dorazil bezmocně sípaje. Ale situace byla taková, že ačkoliv se zastavil ve stínu jednoho pouličního stánku a několikrát zhluboka zalapal po dechu, pochyboval, že by se mu v této chvíli podařilo plynule vyslovit delší větu.</p>
<p>Ke své nekonečné úlevě našel nezraněnou desátnici Řiťkovou čekat u zdí univerzity. Desátnice zasalutovala. „Dovolte mi promluvit, pane,“ řekla.</p>
<p>„Hmm,“ zamumlal neutrálně Elánius.</p>
<p>„Všimla jsem si dvojice trollů-policistů, kteří měli dopravní službu, a poslala jsem je na Vodní most. Pak se objevil seržant Navážka a já ho poslala... <emphasis>poradila </emphasis>jsem mu, aby šel na univerzitu hlavní branou a našel si místo pokud možno co nejvýše. Pak dorazili seržant Tračník a Noby a já je poslala na Stejně velký most a -“</p>
<p>„Proč?“ zajímal se Elánius.</p>
<p>„Protože pochybuji, že by se pustil tím směrem,“ odpověděla Pleskot a její tvář byla pravým vtělením nevinnosti. Elánius se v duchu přísně napomenul a přestal spokojeně přikyvovat. „A jak přicházejí další policajti, posílám je tak, aby vytvořili kolem toho místa kruh. Obávám se však, že vylezl někam nahoru a bude se tam i držet.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože... dokážete si představit, jak by se probojoval mezi tolika mágy, pane? Největší naději bude mít, když se proplíží po střechách a na nějakém tichém místě sklouzne dolů. Tam nahoře je spousta úkrytů, a kromě toho se může vrchem dostat až k ulici Broskvové bublaniny a nemusí slézt na zem.“</p>
<p>Úřednice, pomyslel si Elánius. Cha! A při troše štěstí nebude ten chlap vědět o Cvrkalovi.</p>
<p>„Dokonale promyšleno,“ přikývl.</p>
<p>„Díky, pane. Nevadilo by vám, kdybyste se postavil blíž tady k té zdi, pane?“</p>
<p>„Proč to?“</p>
<p>Něco zazvonilo na dláždění. V tom okamžiku už se Elánius tiskl naplocho ke zdi.</p>
<p>„Má samostříl, pane,“ vysvětlovala Řiťka. „Myslíme, že ho sebral Silnorukovi. Ale moc to s ním neumí.“</p>
<p>„Skvělá práce, desátnice,“ řekl Elánius poněkud mdlým hlasem. „Opravdu skvělá.“ Pak se rozhlédl po náměstí za nimi. Vítr pohazoval plachtami stánků a prodavači, kteří vrhali ustarané pohledy na šednoucí nebe, začali uklízet zboží.</p>
<p>„Nemůžem dovolit, aby se nám tam jen tak potuloval,“ pokračoval. „Začne střílet na všechny strany a nakonec <emphasis>někoh</emphasis><emphasis>o </emphasis>trefí.“</p>
<p>„Jaký by k tomu měl důvod, pane?“</p>
<p>„Karcer nepotřebuje žádný důvod,“ zavrtěl hlavou Elánius. „Jemu stačí výmluva.“ Pak jeho pozornost přilákal jakýsi pohyb vysoko nad ním. Zvedl hlavu a usmál se.</p>
<p>Nad město rychle stoupal velký pták.</p>
<p>Polohlasně klející volavka bojovala o výšku každým širokým kruhem. Kolem desátníka Cvočka Cvrkala, který ji pevně svíral koleny, se točilo celé město. Ve vhodné chvíli pak obrátil ptáka po větru a potácivým během přistáli na vrcholku Věže umění, nejvyšší budovy města.</p>
<p>Bezmyšlenkovitým, tolikrát už nacvičovaným pohybem skřítek přeřízl provaz, který přidržoval na místě přenosný semafor, a seskočil za ním do kompostu z rozkládajícího se břečťanového listí a starých havraních hnízd, který pokrýval celý vrcholek věže.</p>
<p>Volavka ho pozorovala hloupýma kulatýma očima. Cvrček ji ochočil oním tradičním způsobem, jakým to skřítci dělají. Obarvíte se na zeleno jako žába, kvákáte, poskakujete po močálech a pak, když se vás nějaká volavka pokusí sežrat, vyběhnete jí po zobáku k hlavě a omráčíte ji. Ve chvíli, kdy přijde k sobě, jí vstříknete do nozder zvláštní olej - trvalo celý den, než ho Cvrček uvařil a jeho zápach (velmi mírně řečeno) spolehlivě vyklidil celou strážnici - a stačí jediný pohled, aby vás pták začal považovat za svou milovanou matičku.</p>
<p>Volavka byla užitečná. Unesla výstroj. Na běžné dopravní patroly ale dával Cvrkal přednost krahujci. Ten dokázal lépe plachtit a držet se ve vzduchu na určitém místě.</p>
<p>Cvrček zasunul semafor do lože, které tady tajně připravil před několika týdny. Pak vytáhl ze sedlové brašny na volavčině hřbetě malý jednookulárový dalekohled a přivázal ho na okraj kamene tak, že mířil téměř kolmo dolů. Podobné chvíle Cvrček Cvrkal miloval. Byly to jediné okamžiky, kdy byli všichni menší než on.</p>
<p>„Tak...“ zabručel spokojeně, „a teď uvidíme, co uvidíme.“</p>
<p>Dole viděl budovy univerzity. Kousek od něj byla vysoká věž s hodinami, kterým se říkalo Starý Tom, a nedaleko ní na střeše nezaměnitelná hmota seržanta Navážky, který se proplétal lesem komínů. Sírově nažloutlé nebe, na němž se připravovala bouře, se odráželo na helmicích policistů, kteří pospíchali ulicemi. A tam, za tím parapetem se plížila postava...</p>
<p>„Mám tě,“ broukl si tiše Cvrkal a sáhl po ovládacích pákách semaforu.</p>
<p>„N...V...ŽK mezera M...Ř... mezera ST...R... mezera T...M,“ četla Řiťka.</p>
<p>Elánius přikývl. Navážka byl na střeše nedaleko věže Starého Torna. A Navážka si nesl dobývací samostříl, se kterým měli co dělat tři obyčejní lidé. Upravil si ho tak, že se z něj dal vystřelit celý svazek střel najednou. Většinou popraskaly už ve vzduchu díky obrovské hnací síle a cíl byl zasažen rozšiřujícím se mrakem hořících třísek. Elánius mu zakázal tuhle zbraň používat proti lidem, ale byl to zatraceně dobrý prostředek k vniknutí do budov. Dokázal otevřít přední i zadní dveře téměř současně.</p>
<p>„Řekněte mu, aby vypálil varovný výstřel,“ řekl. „Jestli Karcera tou věcí zasáhne, nenajdeme ani mrtvolu.“ I když bych <emphasis>právě jeho </emphasis>mrtvolu docela rád našel, dodal v duchu pro sebe.</p>
<p>„Rozumím, pane.“ Řiťka vytáhla od pasu dvě na bílo natřená prkénka tak trochu podobná pádlům, obrátila se čelem k Věži umění a vyslala krátký signál. Vzápětí neviditelný Cvrček odeslal signál „připraven“.</p>
<p>„N...V...ŽK... mezera V...R...VN... mezera V... STŘ...L,“ opakovala Řiťka polohlasem signalizovaný text.</p>
<p>Shora přišlo potvrzení o přijetí zprávy. Vzápětí vyletěla z vrcholku věže červená signální raketa a rozprskla se na všechny strany. Byl to velmi účinný způsob, jak připoutat pozornost všech zúčastněných. Pak Elánius viděl, že zpráva došla na místo určení.</p>
<p>Všude kolem se policisté, kteří si pochopitelně rozkaz přečetli také, ukrývali do výklenků a krytých vstupů budov. Všichni znali Navážkův samostříl.</p>
<p>Odtikalo několik vteřin, než si troll zopakoval zprávu, pak se ozvalo zvláštní zadunění následované děsivým bzukotem, který připomínal bzukot roje pekelných sršňů, a nakonec praskot a zvonění drcených tašek a cihel. Na náměstí se snesl déšť úlomků. Několik metrů od místa, kde stál Elánius, dopadl celý komín, z jehož ústí stále ještě stoupal proužek dýmu.</p>
<p>Následoval mrak prachu a malých kousků dřeva a pak jemná přeprška holubích pírek.</p>
<p>Elánius si otřel z helmice kousky malty. „Dobrá, řekl bych, že byl varován,“ ušklíbl se.</p>
<p>Vedle komína dopadla půlka větrné korouhvičky v podobě kohouta.</p>
<p>Řiťka otřela ze svého skládacího dalekohledu několik holubích pírek a zamířila ho znovu nahoru k věži. „Policista Cvrkal hlásí, že se pronásledovaný zastavil, pane.“</p>
<p>„Opravdu? Překvapujete mě.“ Elánius si popotáhl opasek. „A teď mi dejte svůj samostříl. Jdu tam nahoru.“</p>
<p>„Pane! Vy sám jste říkal, že se ho <emphasis>nikdo </emphasis>nesmí pokusit zatnout! Proto jsem vám poslala tu zprávu!“</p>
<p>„To je v pořádku. Zatknu ho<emphasis> já. </emphasis>Teď hned. Dokud si počítá končetiny a jiné tělní výrůstky, aby se ujistil, že je má ještě všechny. Dej Navážkovi vědět, co mám v úmyslu, protože bych nerad skončil jako pětaosmdesát kilo jednohubek. Ne, přestaňte na mě takhle otvírat pusu. Než bychom si prověřili prostředí a zkontrolovali výzbroj a dostali každého na potřebné místo, zahrabal by se nám někde jinde.“</p>
<p>Poslední slova už trousil v běhu.</p>
<p>Elánius dorazil ke dveřím a vběhl dovnitř. Nová kolej bylo studentské zařízení, ale bylo teprve půl jedenácté, což znamenalo, že většina studentů ještě bude v posteli. Když Elánius supěl chodbou ke schodišti na jejím vzdáleném konci, pootevřely se jen tu a tam nějaké dveře. Schodiště ho pak vyneslo - mnohem pomaleji a s pocity mnohem méně jistými - až do nejvyššího patra. Okamžik... tady už kdysi byl... ano, támhle jsou dveře otevřené dokořán a pohled na mopy smetáky a několik kbelíků dával tušit, že jde o příruční sklad domovníka.</p>
<p>A v něm na protější stěně žebřík vedoucí k poklopu na střechu.</p>
<p>Elánius opatrně natáhl samostříl.</p>
<p>Takže Karcer má taky samostříl, který patřil do výzbroje hlídky. Byly to klasické, spolehlivé jedno-ranné modely, ale chvilku bohužel trvalo, než se znovu nabily. Kdyby na Elánia vystřelil a minul, přišel by o jedinou šanci, kterou by měl. A potom..., ale něco takového se nedá naplánovat.</p>
<p>Všichni ti malí andělé...</p>
<p>Elánius vylezl po žebříku a písnička se mu najednou vrátila.</p>
<p>„Oni nohy zvedají... zvedají... zvedají...“ sykal si tiše mezi zuby.</p>
<p>Zastavil se těsně pod okrajem otevřeného poklopu, který vedl na olověnou střechu. Na starý známý trik „helma na holi“ by Karcer jistě neskočil, zvláště když má k dispozici jen jediný výstřel. Prostě to musí riskovat.</p>
<p>Elánius vystrčil opatrně hlavu nahoru a rychle se rozhlédl sem a tam, na chvilku ji schoval za okraj poklopu a pak se prudce vrhl nahoru. Když vyskočil na olověné pláty, nemotorně se překulil a zvedl se do střelecké pozice na jednom koleně. Nikdo tam nebyl. A Elánius byl pořád ještě naživu. Momentálně si vydechl.</p>
<p>Za ním se zvedala v pozvolném sklonu střecha vedoucí ke štítu. Elánius se po ní opatrně proplížil, opřel se o společný základ několika komínů, posetý dřevěnými třískami, a zvedl pohled nahoru k věži.</p>
<p>Nebe teď bylo výrazně modročerné. Bouře, nebo alespoň většina z nich, si za tu dobu, kdy se valila po pláních, vytvořila silné osobnosti a tahle vypadala, jako že bude v tomto směru něco rekordního. Jenže Věž umění v této chvíli z nastávajícího šedofialového šera osvítil svazek slunečních paprsků a na jejím vrcholu zdůraznil droboučké záblesky Cvrkalova telegrafu.</p>
<p>O...O...O</p>
<p>Důstojník v nesnázích. Na druha ve zbrani číhá něco ošklivého, Elánius se otočil. Za jeho zády se nikdo neplížil. Široko daleko nebylo živé duše. Pomalu obešel základ komínů a vyhlédl na vedlejší střechu. Mezi dvěma nedaleko stojícími krbovými vývody, ukryt před pohledy kohokoli s výjimkou Elánia a nadhledem zvýhodněného Cvrkala, se krčil Karcer.</p>
<p>Právě zvedal zbraň, aby zamířil.</p>
<p>Elánius natáhl krk, aby zahlédl cíl.</p>
<p>O padesát metrů dál se po střeše budovy Silnoproudé magie přesouval Karotka.</p>
<p>Ten trouba se nikdy neuměl příliš krýt a maskovat. Samozřejmě, že se krčil a přebíhal z úkrytu do úkrytu přískoky, ale to ho oproti veškeré logice činilo ještě viditelnějším. Nikdy totiž nepochopil umění <emphasis>vmyslet </emphasis>se do role neviditelného. A tak se teď a opatrně kradl nepořádkem naneseným během mnoha let na střeše a vypadal jako velká kachna v malé vaně. A byl samozřejmě sám a bez krytí.</p>
<p>Ten hlupák...</p>
<p>Karcer pečlivě zamířil. Střecha SPM byla spletí nepotřebných a vyřazených zařízení a Karotka se pohyboval za malou plošinou, na níž byly umístěny obrovské bronzové koule, kterým se ve městě běžně říkalo Mágovy koule. Byly tam proto, aby se jejich prostřednictvím vybila přebytečná magie, kdyby - přesněji řečeno pokaždé když - se tam dole v hale některý z pokusů zvrtl. Tohle všechno naštěstí Karotku přece jen zčásti krylo, takže neposkytoval nijak snadný cíl.</p>
<p>Elánius pozvedl samostříl.</p>
<p>Zaduněl... hrom. Bylo to, jako kdyby se obrovské kovové kostky valily dolů po schodišti bohů a provázelo je děsivé kovové dunění, které rvalo oblohu napůl a otřásalo budovami.</p>
<p>Karcer zvedl hlavu a uviděl Elánia.</p>
<p>„Copa to ďáte, šefiku?“</p>
<p>Cvrček Cvrkal nezvedl hlavu od dalekohledu.</p>
<p>V tomto okamžiku by mu hlavu od okuláru neoddělili ani krumpáčem.</p>
<p>„Sklapněte, vy pitomý vrány!“ zamumlal.</p>
<p>Oba muži tam dole vystřelili a oba minuli, protože se současně pokoušeli mířit i uhýbat.</p>
<p>Na Cvrčkovo rameno zaklepalo něco tvrdého.</p>
<p>„Copa se to tam činí, šefiku?“</p>
<p>Obrátil se. Stálo za ním několik opelichaných havranů, kteří vypadali jako skupinka stařečků ve špatně padnoucích černých pláštích. Byli to ptáci Věže umění. Stovky generací žili tady, v prostředí přesyceném magií, a díky tomu se podstatně pozvedla jejich inteligence, která ostatně už na začátku nebyla zanedbatelná. Přestože byli havrani inteligentní, právě tihle nebyli nijak zvláště chytří. Byli prostě jen neodbytně hloupí jako průměrní občané a vzrušující panoráma města pod nimi pro ně bylo něčím jako každodenní televizí.</p>
<p>„Vodprejskněte!“ vykřikl Cvrkal a obrátil se zpět k dalekohledu. Támhle běžel Karcer a za ním Elánius a <emphasis>najednou začaly padat kroupy...</emphasis></p>
<p>Svět byl rázem bílý. Kroupy s chřestěním padaly všude kolem něj a zvonily na jeho přilbě. Kusy ledu velké jako jeho hlava se odrážely od kamene a útočily na desátníka i odspodu. S nadávkami zvedl ruce, aby si chránil obličej, a zatímco do něj bušily kroupy podobné křišťálovým koulím věštícím velmi bolestivou budoucnost, klouzal a klopýtal po ledových závějích. Dostihl břečťanem obrostlý oblouk sklenutý mezi dvěma malými věžičkami, kde už se chvíli předtím ukryla volavka, a vpadl dovnitř. Ledové střely se odrážely i sem a bušily do něj, ale už se mohl alespoň nadechnout a otevřít oči.</p>
<p>Do zad ho šťouchl ostrý zobák.</p>
<p>„A copa se bude činit nynčko, šefiku?“</p>
<p>Karcer těžce dopadl na oblouk mezi studentskou kolejí a hlavními budovami a po hladkých dlaždicích uklouzl a málem se zřítil dolů. Na okamžik zaváhal. Střela ze samostřílu policisty pod ním ho škrábla na noze.</p>
<p>Elánius seskočil za ním přesně ve chvíli, kdy spadly první kroupy.</p>
<p>Jeden muž s kletbami opatrným krokem prchal a druhý ho s kletbami stejně opatrně pronásledoval. Karcer doklouzal k hustému břečťanu, který se v silných pletencích pnul po zdi na střechu knihovny. Začal po něm šplhat vzhůru a za sebou trousil ledový vodopád.</p>
<p>Elánius se chytil břečťanu ve chvíli, kdy Karcer zmizel za okrajem střechy. Velitel se ohlédl a Uviděl Karotku, který se pokoušel přejít po opěrné stěně z budovy Silnoproudé magie. Kroupy, které se odrážely od jeho těla, kolem něj tvořily něco jako bílou svatozář.</p>
<p>„Zůstaň, kde jsi!“ vykřikl na něj Elánius.</p>
<p>Karotkovu odpověď pohltil zvuk padajících krup.</p>
<p>Elánius zamával rukama, ale rychle se zachytil břečťanu, protože mu uklouzla noha. „Zůstaň, kde jsi, zatraceně!“ ječel. „To je <emphasis>rozkaz! </emphasis>Přepadneš!“</p>
<p>Pak se obrátil a podíval se na mokrý, studený břečťan.</p>
<p>Vítr najednou skoro utichl a od střechy se odrazilo posledních pár krup.</p>
<p>Elánius se přikrčil kousek pod okrajem střechy, ujistil se, že nohama stojí pevně na uzlovitých větvích prastaré rostliny, a natáhl se, aby se pevně zachytil rukama. Připravil se a vyšvihl se nahoru. Levou rukou zachytil botu, která mu vyrazila proti obličeji, a zvedal se dál. Tím zbavil Karcera rovnováhy. Muž upadl na záda na kluzkou střechu, pokusil se zvednout na nohy, ale znovu uklouzl po vrstvě krup a znovu se zřítil k zemi. Elánius se vytáhl nahoru, skočil kupředu a ujely mu nohy. Oba se pokusili vstát, ale oba znovu upadli. Pořád ještě vleže Karcer prudce vykopl nohou a zasáhl Elánia do ramene a zákon akce a reakce způsobil, že se oba muži rozjeli na opačné strany. Pak se obrátil na břicho, opatrně se zvedl na všechny čtyři a v této poloze klouzal k obrovské kopuli z kovu a skla, pod níž se ukrývala knihovna univerzity. Pak se zachytil zrezavělé výztuže, vytáhl se na nohy a vytáhl nůž.</p>
<p>„Tak si pro mě pojď,“ prohlásil. Ozvalo se další zadunění hromu.</p>
<p>„To ani nebude potřeba,“ ušklíbl se Elánius. „Bude stačit, když si počkám.“ Alespoň tu chvilku, než popadnu dech, pomyslel si při tom.</p>
<p>„Chcete mě sebrat? A co jsem podle vás udělal?“</p>
<p>„Co takhle pár vražd... nic?“ řekl Elánius.</p>
<p>Kdyby byla uražená nevinnost platidlem, byla by Karcerova tvář velkým bohatstvím. „Já vůbec nevím, o čem to -“</p>
<p>„Já tady nahoře nejsem proto, abych si jenom hrál na babu. Zabal to.“</p>
<p>„Chcete mě dostat živého, vaše milosti?“</p>
<p>„Dobře víš, že nechci. Ale lidi si myslí, že je to tak nějak úpravnější, když tě chytím živého.“</p>
<p>Zleva se ozvalo zachřestění tašek a pak tupý náraz, když se na okraji nejbližší střechy objevil obrovský dobývací samostříl. Za ním vyhlédla hlava trolla Navážky.</p>
<p>„Se vomlouvám, pane Elánie, ale v tom krupobití se mi hrozně blbě lezlo nahoru. A teď o kus ustupte.“</p>
<p>„To <emphasis>tomu </emphasis>dovolíte, aby mě to jen tak odprásklo?“ zeptal se Karcer. „Neozbrojeného muže?“</p>
<p>„Pokus o útěk,“ odpověděl klidně Elánius. Ale začínalo to špatně. To cítil.</p>
<p>„Já? Vždyť tady stojím a ani se nehýbám, haha.“</p>
<p>A bylo to tady. Ten jeho samolibý smích a k tomu ten zatracený nevinný obličej. Nikdy pro ně neměl daleko. A to hloupé „haha“ zdaleka neposloužilo účelu, jemuž bývá obvykle určeno. Tady to bylo spíš zabarvení hlasu, provokativně nadřazené uchechtnutí, které naznačovalo, že se tady děje něco opravdu <emphasis>zábavného</emphasis>,<emphasis> </emphasis>ale <emphasis>vy </emphasis>nejste schopen pochopit co.</p>
<p>Potíž byla v tom, že jste nemohli někoho zabít jen proto, že byl jeho smích provokativní. A opravdu tam stál a <emphasis>nehýbal </emphasis>se. Kdyby se rozeběhl, mohli byste ho zastřelit. Ano, je třeba připustit, že by to střílel Navážka a přestože bylo <emphasis>tech</emphasis><emphasis>nicky </emphasis>možné, že by mohl svou zbraní někoho jen poranit, ti poranění by nejspíše byli za dveřmi vedlejší budovy.</p>
<p>Jenže Karcer tam jen tak stál a svou existencí urážel celý svět.</p>
<p>Přesněji řečeno, teď už tam jen tak nestál. Jediným plynulým pohybem se vyšvihl nahoru na okraj kopule, která tvořila střechu knihovny. Skleněné výplně zasazené v kovové kostře - tedy ty, které přežily krupobití - zapraskaly.</p>
<p>„Okamžitě stůj!“ vykřikl Elánius. „Lehni si na břicho!“</p>
<p>„<emphasis>A kam </emphasis>bych tak asi šel?“ zašklebil se na něj Karcer. „Já jenom čekám, až mě zatknete, jasný? Poslyšte, víte, že odsud vidím váš dům?“</p>
<p>Co je pod tou kopulí? pomyslel si Elánius. Jak vysoko sahají regály s knihami? V knihovně je přece několik pater, že? Něco jako galerie. Ale když se člověk podívá ze středu knihovny vzhůru, vidí denní světlo, je to tak? Kdyby se člověk spustil z okraje kopule dolů, dostal by se na nejvyšší galerii? Bylo by to riskantní, to jistě, ale kdyby věděl, že tak jako tak spadne...</p>
<p>Elánius se začal velmi opatrně spouštět po šikmé střeše ke kopuli. Karcer popolezl o něco výše.</p>
<p>„Já tě, Karcere, varuju -“</p>
<p>„Jen hlavu vzhůru, pane Vznešený, haha! Nemůžete mít přece člověku za zlé, že si chce svých posledních pár minut na svobodě vychutnat, že ne?“</p>
<p><emphasis>Vidím odsud váš dům...</emphasis></p>
<p>Elánius se vytáhl na okraj kopule. Karcer zajásal. „Skvělá práce, vaše Elániovitosti!“ zvolal a opatrně začal stoupat výš.</p>
<p>„Nedráždi mě, Karcere! Nebo po tobě vážně vyrukuju!“</p>
<p>„Bude to ještě horší, než už to je?“ Karcer nahlédl rozbitou tabulkou dovnitř. „No, tam dolu je to pěknej kousek, pane Elánie. Myslím, že ten, kdo by tam spadl, by dole neměl absolutně žádnou šanci.“</p>
<p>Elánius se podíval do nitra kopule a Karcer po něm skočil.</p>
<p>Nedopadlo to ovšem tak, jak si naplánoval. Elánius celou tu dobu něco podobného čekal. Po krátkém vypjatém okamžiku ležel Karcer na kovové mříži tvořící dělený rám pro výplně s jednou rukou pod sebou. Druhou rukou, tou, kterou měl nataženu daleko před sebe, mu Elánius tvrdě bušil do kovové hrany. Nůž, který v ní Karcer původně držel, se zavoněním odletěl a zmizel uvnitř kopule. „U všech bohů, ty si o mě musíš myslet, že jsem úplný pitomec, Karcere,“ zavrčel Elánius. „Nikdy bys nepustil nůž, kdybys neměl ještě jeden!“</p>
<p>Obličeje obou mužů si teď byly velmi blízko a Elánius se mohl zadívat přímo do očí nad bezstarostným úsměvem a pozorovat ďáblíky, kteří z nich na něj mávali.</p>
<p>„Vy mi fyzicky ubližujete, a to není dovoleno.“</p>
<p>„To ne, byl bych hrozně nerad, aby se ti něco stalo, Karcere,“ zavrtěl Elánius pomalu hlavou. „Chci tě vidět před jeho lordstvem. Chci slyšet, jak alespoň <emphasis>jednou </emphasis>něco přiznáš. Chci vidět, jak ti pro jednou z obličeje zmizí ten nadutý úšklebek. Seržante Navážko!“</p>
<p>„Pane!“ zazněla od vzdálené střechy trollova odpověď.</p>
<p>„Dejte signál! Chci sem nahoru lidi. My s Karcerem tady zůstaneme hezky tiše a v klidu ležet, aby neměl možnost pokusit se o žádný ze svých triků.“</p>
<p>„Rozumím, pane.“ Zachřestily neviditelné tašky a troll zmizel za okrajem střechy.</p>
<p>„Neměl jste posílat pryč kapitána Karotku,“ zamumlal Karcer. „Ten nemá rád, když policajti zastrašujou nevinné občany -“</p>
<p>„Je pravda, že ještě potřebuje doplnit některé z jemnějších odstínů <emphasis>de facto </emphasis>chování policejního důstojníka při službě v ulicích,“ přikývl Elánius a zesílil stisk. „Ale já ti přeci neubližuju. Já tě chráním. To abys náhodou nespadl tam dolů.“</p>
<p>Ozvalo se další zadunění hromu. Obloha už nebyla jen bouřkově černá. V mračnech se objevila růžová a fialová místa, jako kdyby byla obloha pohmožděná. Elánius viděl pruhy mračen, které se točily a prolínaly jeden přes druhý jako hadi v pytli, a slyšel nepříliš vzdálené, neustávající temné dunění. Napadlo ho, jestli si mágové zase nezahrávají s počasím.</p>
<p>Ve vzduchu se něco dělo. Visel v něm pach rozpáleného kovu a křemene. Větrná korouhvička na vrcholu kopule se začala točit a vířila stále dokola.</p>
<p>„Ani mě nenapadlo, že byste byl hloupý, pane Elánie...“</p>
<p>„Cože?“ Elánius rychle sklopil pohled zpět k obličeji svého protivníka.</p>
<p>„Povídám, že jsem si nemyslel, že byste byl hloupý. Bylo mi jasné, že poldu mazaného jako vy napadne, že mám dva nože.“</p>
<p>„Jasně, to máš pravdu,“ řekl Elánius. Cítil, jak mu jakási neznámá síla proti jeho vůli zvedá vlasy v zátylku. Po kovové konstrukci kopule, a dokonce i po kovových součástech jeho zbroje začali s tichým praskotem přebíhat tencí fialoví červíci.</p>
<p>„Pane Elánie?“</p>
<p>„<emphasis>Co je!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vyštěkl popuzeně Elánius. Z ložiska větrné korouhvičky začal vystupovat kouř.</p>
<p>„Mám ty nože tři, pane Elánie,“ řekl Karcer a pozvedl ruku.</p>
<p>Z nebe sjel blesk.</p>
<p>Skleněné tabulky vypadly a kovové okapy se roztavily. Střechy povyskočily do vzduchu a sedly si zpět na svá místa. Budovy se otřásly. Tahle bouře však přicházela z daleka, a jak se blížila přes pláně, tlačila před sebou magii přírodního pozadí. A teď ji v jediném okamžiku odhodila.</p>
<p>Později se říkalo, že blesk zasáhl hodinářství v ulici Mazaných řemeslníků a všechny hodiny prý se v tom okamžiku zastavily. Ale to nic nebylo. V pekařské ulici k sobě elektřina přitáhla párek lidí, kteří se nikdy předtím neviděli, a pudila je k sobě tak silně, že se museli po dvou dnech vzít, aby zmírnili pohoršení veřejnosti. V Cechu vrahů se stal hlavní zbrojíř nesmírně silně, a protože byl právě ve zbrojnici, doslova <emphasis>tragicky </emphasis>přitažlivý pro kov. Syrová vejce se v košících měnila na vejce na tvrdo, jablka se na stáncích měnila na pečená. Svíčky se zapalovaly samy od sebe. Vybuchovala kola od vozů. Ozdobná zinková vana arcikancléře Neviditelné univerzity se zvedla z podlahy, proletěla jeho studovnou, přehoupla se přes zábradlí balkonu a snesla se na trávník o několik pater níže tak hladce, že z ní sotva vyšplíchlo.</p>
<p>Arcikancléř Vzoromil Výsměšek ztuhl s kartáčem na dlouhé násadě, který byl na půli cesty po jeho zádech, a rozhlédl se.</p>
<p>Na zem dopadlo několik tašek. V nedaleké okrasné kašně vřela voda.</p>
<p>Když nad trávníkem závratnou rychlostí proletěl vycpaný jezevec, jehož původ nikdy nebyl uspokojivě zjištěn, a vletěl oknem do budovy, zmizel Výsměšek rychle pod okrajem vany.</p>
<p>Zuřivě zamrkal, protože ho zasáhl krátký a nevysvětlitelný déšť malých ozubených koleček, která se sypala všude kolem.</p>
<p>Pak se arcikancléř zachytil okrajů vany a vztyčil se. Napěněná voda z něj stékala v celých kaskádách a v tom okamžiku se podobal pradávnému leviathanovi, který se vynořil z mořských hlubin.</p>
<p>„Pane Ctibume!“ zařval a jeho hlas se odrážel od prastarých zdí. „Kde, u všech je můj <emphasis>klobouk!?</emphasis>“</p>
<p>Pak si sedl zpět do vody a čekal.</p>
<p>Zavládlo několikaminutové ticho a pak z hlavních dveří vyběhl Rozšafín Ctibum, vedoucí katedry Nedoporučené aplikované magie a prorektor Neviditelné univerzity, s Výsměškovým špičatým kloboukem v rukou.</p>
<p>Arcikancléř mu ho vyrval a narazil si ho na hlavu.</p>
<p>„Dobrá,“ zavrčel a znovu se ve vaně postavil. „A teď, ne mi sakra někdo, to tady de ? A proč ten za Starý Tom je pořád do la?“</p>
<p>„To gická ře, pane! Pošlu aby spra mechanizmus!“ vykřikl Rozšafín do děsivého ticha, které ničilo veškerý zvuk.[*]</p>
<p>Z velké věže s hodinami se ozval odumírající kovový tón. Rozšafín a Výsměšek několik vteřin čekali, ale město zůstávalo plné obvyklých zvuků, jako byl třesk padajícího zdiva nebo vzdálené výkřiky.</p>
<p>„Tak dobrá,“ odkašlal si Výsměšek, jako kdyby uděloval světu známku za zdařilý pokus. „Co to všechno mělo znamenat, Ctibume? A proč jsou v knihovně policisté?“</p>
<p>„Byla to silná magická bouře, pane. Několik tisíc gigathaumů. Co se týče těch policistů, mám dojem, že hlídka pronásleduje nějakého zločince.“</p>
<p>„Nemůžou si sem přece jen tak vběhnout, kdy se jim zlíbí. Nikdo je nezval,“ zamračil se Výsměšek, vystoupil z vany a vykročil k budově. „Proč bychom pak platili daně, hm?“</p>
<p>„Ehm... víte, my vlastně žádné daně neplatíme, pane,“ upozornil ho Rozšafín, který mu popobíhal v patách. „Dohoda je v tom, že my jsme slíbili zaplatit daně, jestliže nás o to město požádá, za podmínky, že nás o to nikdy nepožádá. Udělali jsme dobrovolné-“</p>
<p>„Dobrá, ale máme prostě nějakou <emphasis>dohodu</emphasis>,<emphasis> </emphasis>Ctibume.“</p>
<p>„Jistě, pane. Mohl bych vás upozornit na to, že vy -“</p>
<p>„A to znamená, že nejdřív musí požádat <emphasis>o povolení. </emphasis>Musí zachovávat všeobecnou slušnost,“ trval pevně na svém Výsměšek. „A já jsem hlava této školy!“</p>
<p>Výsměšek prošel otevřenými dveřmi do knihovny.</p>
<p>„Co se týče té... ehm... slušnosti, pane, uvědomil jste si prosím, že na sobě nemáte ani -“</p>
<p>Výsměšek vešel důstojným krokem do knihovny.</p>
<p>„Co se to tady děje?“ zeptal se.</p>
<p>Policista se otočil a poněkud znejistěl. Obrovský kus mýdlové pěny, který až dosud sloužil jako decentní zástupce všeobecné slušnosti, pomalu sklouzl na podlahu.</p>
<p>„No?“ vyštěkl Výsměšek. „To jste ještě v životě neviděli mága?“</p>
<p>Policista se postavil do pozoru a zasalutoval. „Kapitán Karotka, pane. Ještě nikdy jsme neviděli... ehm... totiž... z mága <emphasis>tolik.</emphasis>“</p>
<p>Výsměšek ho počastoval oním nechápavým pohledem, jaký používají lidé přesvědčení o tom, že jsou obdaření pronikavou chápavostí.</p>
<p>„O čem to tady mluví, Ctibume?“ utrousil nenápadně koutkem úst.</p>
<p>„Nejste patřičně oblečen, pane.“</p>
<p>„Cože? Mám snad na hlavě svůj klobouk, nebo ne?“</p>
<p>„To ano, pane, ale -“</p>
<p>„Klobouk, všechno ostatní jsou jen takové frajeřinky. No, každopádně si myslím, že my všichni jsme muži znalí světa,“ dodal Výsměšek a rozhlédl se kolem. Poprvé si policisty pořádně prohlédl. „A trpaslíci znalí světa... a ehm... taky trollové znalí světa... aha a ženy světa, jak vidím... tedy...“ arcikancléř se ponořil do krátkého mlčení, ale pak řekl: „Pane Ctibume?“</p>
<p>„Ano, pane?“</p>
<p>„Byl byste tak laskav, zaběhl do mého pokoje a přinesl mi roucho?“</p>
<p>„Jistě, pane.“</p>
<p>„A mohl byste mi <emphasis>prozatím </emphasis>půjčit <emphasis>svů</emphasis><emphasis>j </emphasis>klobouk?“</p>
<p>„Ale pane, vždyť máte svůj klobouk na hlavě,“ odpověděl nejistě Rozšafín.</p>
<p>„Správně, správně,“ přikyvoval Výsměšek pomalu a opatrně a na tváři mu tkvěl poněkud křečovitý úsměv. „Ale právě <emphasis>teď </emphasis>bych vás poprosil, pane Ctibume, abyste mi navíc ještě půjčil ten <emphasis>váš.</emphasis>“</p>
<p>„Aha,“ řekl Rozšafín Ctibum. „Ehm... jistě...“</p>
<p>O několik minut později stál úzkostlivě vymydlený, pečlivě oblečený a decentně rezervovaný arcikancléř přímo uprostřed knihovny a upíral pohled nahoru k poškozené kopuli. Vedle něj stál Rozšafín Ctibum, který si z jakéhosi nepochopitelného důvodu nenasadil klobouk, který mu arcikancléř vrátil, a zachmuřeně si prohlížel jakési magické zařízení.</p>
<p>„Opravdu vůbec nic?“ opakoval Výsměšek.</p>
<p>„Oook,“ odpověděl knihovník.[*]</p>
<p>„A hledal jste všude?“</p>
<p>„V naší knihovně nemohl hledat <emphasis>všude</emphasis>,<emphasis> </emphasis>pane,“ upozorňoval opatrně Ctibum. „To by vyžadovalo víc času, než pravděpodobně vůbec existuje. Ale všechny místní police a regály. Ehm.“</p>
<p>Karotka se obrátil k Rozšafínovi. „Co mělo, s dovolením, znamenat to ,ehm’, pane?“</p>
<p>„Chápete, že tohle je magická knihovna? To znamená, že i za normálních okolností se v prostoru nad regály s knihami shromažďuje vysoký magický potenciál?“</p>
<p>„Už jsem tady několikrát byl,“ odpověděl suše Karotka.</p>
<p>„Pak jistě víte, že čas v knihovnách je v jistém smyslu... proměnlivý?“ pokračoval Rozšafín. „Když si k tomu navíc připočtete sílu bouře, pak je docela možné, že -“</p>
<p>„Chcete mi snad říci, že se přesunul v čase?“ zamířil Karotka přímo k jádru věci.</p>
<p>To na Rozšafína Ctibuma udělalo opravdu dojem. Nebyl vychován ve víře, že jsou policisté chytří. Přesto si dal velmi záležet na tom, aby to na sobě nedal znát.</p>
<p>„Kéž by to bylo tak jednoduché,“ odpověděl. „Ale jak se zdá, ten blesk, který je v tu chvíli zasáhl, všemu dodal ještě vedlejší dílčí impuls...“</p>
<p>„Co že to?“ podíval se na něj Výsměšek, jako kdyby Rozšafín řekl něco sprostého.</p>
<p>„Takže v čase a <emphasis>prostoru!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zareagoval okamžitě Karotka. Rozšafín Ctibum byl v šoku. Žádný nemág by neměl chápat tak rychle.</p>
<p>„Ani to ne... tak <emphasis>přesně</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>odpověděl a vzdal to. „Tohle budu muset teprve prozkoumat, arcikancléři. Některé údaje, které mi vycházejí, prostě nemohou být správné.“</p>
<p>Elánius věděl, že se probudil. Kolem byla tma, pršelo a tvář ho děsivě bolela.</p>
<p>Pak si uvědomil, že mu další kytice bolesti rozkvétá v týle, a měl pocit, že ho někdo vláčí sem a tam.</p>
<p>A pak bylo světlo.</p>
<p>To viděl i přes zavřená víčka. Alespoň přes to levé. Na druhé polovině tváře zatím necítil nic jiného než neuvěřitelnou bolest. Nechal oči zavřené a namísto zraku zaměstnal a napjal sluch.</p>
<p>Někdo se pohyboval nablízku. Ozvalo se zacinkání kovu. Pak řekl ženský hlas: „Už se probral.“</p>
<p>„Jseš si jistá?“ zeptal se mužský hlas. „Jak to víš?“</p>
<p>„Protože jsem moc dobrá, když přijde na to poznat, jestli chlap spí, nebo je vzhůru,“ odpověděl ženský hlas.</p>
<p>Elánius otevřel oko. Ležel na lavici nebo na stole, nebo na něčem podobném. Vedle něj se o stěnu opírala mladá žena a její oblečení, pohyby i sám způsob, jak se opírala o stěnu, signalizovaly do Elániova policejního mozku: Cech švadlen a šiček, jedna z těch chytrých. Muž na sobě měl dlouhé černé roucho a přihlouplý plochý klobouk, což Elániovi dále signalizovalo: pomoc, upadl jsem do rukou <emphasis>felčara!</emphasis></p>
<p>Prudce se posadil.</p>
<p>„Dotknete se mě a já vám urazím ruku!“ vykřikl a pokusil se spustit nohy ze stolu. Polovina hlavy mu vybuchla.</p>
<p>„Na vašem místě bych se uklidnil,“ řekl ranhojič a ohleduplně ho zatlačil nazpět. „Ta řezná rána byla velmi ošklivá. A nesahejte si na ten klípec!“</p>
<p>„Jsem pořezaný?“ nechápal v prvním okamžiku Elánius a rukou opatrně sáhl na tuhou látku klapky na oko. Pak mu zapnula paměť a vzpomínky do sebe zapadly. „Karcer! Dostal ho někdo?“</p>
<p>„Ten, kdo na vás zaútočil, utekl,“ odpověděl doktor.</p>
<p>„Po tom pádu?“ zavrtěl hlavou Elánius. „Musí přinejmenším kulhat! Podívejte, každopádně musím -“</p>
<p>A pak si všiml těch ostatních věcí. Registroval je vlastně celý ten čas, ale teprve teď mu podvědomí předložilo seznam.</p>
<p>Neměl na sobě svoje šaty.</p>
<p>„Co se stalo s mou uniformou?“ zamračil se a okamžitě si všiml výrazu „já ti to říkala“, který dívka vrhla na ranhojiče.</p>
<p>„Ten, kdo na vás zaútočil, ať už to byl kdokoliv, vás vysvlekl do spodků a nechal vás ležet na ulici,“ odpověděla dívka. „Našla jsem vám nějaké oblečení u sebe. Je neuvěřitelné, co všechno lidé zapomenou.“</p>
<p>„Kdo mi vzal zbroj?“</p>
<p>„Nikdy je neznám podle jmen,“ odpověděla mladá žena. „Zahlédla jsem jen, jak se skupinka mužů rozeběhla na všechny strany a většina z nich si něco odnášela.“</p>
<p>„Obyčejní zloději? A to nenechali žádné potvrzení?“</p>
<p>„To tedy ne,“ rozesmála se. „Proč by měli?“</p>
<p>„A mohli bychom se na něco zeptat i my?“ nadhodil ranhojič, který uklízel nástroje.</p>
<p>Něco tady nebylo v pořádku.</p>
<p>„No, já jen myslel... díky. Samozřejmě, ptejte se,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„Jak se jmenujete?“</p>
<p>Elániova ruka se zastavila na půli cesty k obličeji. „To chcete říci, že mě neznáte?“ zamračil se.</p>
<p>„A měli bychom?“ odpověděl mu ranhojič otázkou.</p>
<p><emphasis>Nic </emphasis>tady nebylo v pořádku...</p>
<p>„Je to Ankh-Morpork, že?“ ujišťoval se.</p>
<p>„No... jistě,“ přikývl ranhojič a obrátil se k ženě. „Utrpěl ránu do hlavy,“ řekl, „ale nebyl bych řekl, že je to <emphasis>tak </emphasis>špatné...“</p>
<p>„Podívejte, ztrácím tady čas,“ řekla žena. „Kdo jste, pane?“</p>
<p><emphasis>Každý </emphasis>ve městě přece znal Elánia, nebo ne? Rozhodně ho znal celý Cech švadlen a šiček. A nezdálo se, že by ten doktor byl nějaký hlupák. Možná že zatím není ta pravá chvíle říci celou pravdu. Možná že je někde, kde být policistou není právě to nejlepší doporučení. Být Elániem bylo dost nebezpečné, a zrovna teď se necítil v takové kondici, aby nedbal nebezpečí.</p>
<p>„Kýla,“ představil se. To jméno se mu vynořilo v mysli zcela samo od sebe, bublalo někde pod povrchem jeho myšlenek celý den, už od chvíle, kdy trhal šeřík.</p>
<p>„No jasně,“ přikývla žena s chápavým úsměvem. „A chcete si přidat nějaké křestní jméno?“</p>
<p>„Jan,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„To se hodí. Dobrá... <emphasis>Jene</emphasis>,<emphasis> </emphasis>takže to bychom měli. Víte, skoro nazí muži, ležící v bezvědomí na ulici, tady nejsou zase tak neobvyklí. A co je legrační, většinou nestojí o to, aby lidé znali jejich pravé jméno nebo adresu. Nejste první, koho tady dal doktor Mechorost dohromady. Já se jmenuju Růžena. Ale myslím, že bychom si zasloužili malou odměnu, jak doktor, tak já, chápete?“</p>
<p>„Hm, jistě, vím, jak to chodí,“ přikývl Elánius a pozvedl ruce. „To znamená, že jsme na Stínově, že?“ Oba svorně přikývli. „Dobrá. Takže děkuji. Je jasné, že nemám žádné peníze, ale jakmile se dostanu domů -“</p>
<p>„Já vás raději doprovodím, co říkáte,“ přikývla mladá žena a podala mu špatně střižený kabát a jakési velmi prastaré boty. „Byla bych nerada, kdyby vás potkalo něco ošklivého. Třeba náhlá ztráta paměti.“</p>
<p>Elánius zaskřípěl zuby, ale jen velmi slabě. Tvář ho bolela, po těle měl bezpočet šrámů a na sobě oblečení, které páchlo jako latrína. Musí okamžitě na strážnici, umýt se, převléci, napsat rychle hlášení a pospíšit si domů. A tahle mladá dáma může strávit noc v cele a pak ji někdo předá Cechu švadlen a šiček. Na takové svévole se cech díval velmi přísně, protože to mělo špatný vliv na obchody.</p>
<p>„Dobrá,“ souhlasil a natahoval si boty. Podrážky byly vyrobeny ze slabé, vlhké napodobeniny kůže a byly mu malé.</p>
<p>Doktor Mechorost zamával rukou ve všeobecném gestu zahrnujícím rozloučení i povolení k odchodu. „Takže je tvůj, Růžo. Ten klípec si nechte alespoň dva tři dny, pane Kýlo, a s trochou štěstí na to oko uvidíte. Někdo si to na vás vyzkoušel dobře nabroušeným nožem. Snažil jsem se, jak jen umím, a šití je pěkné, bohužel, i přesto vám zůstane ošklivá jizva.“</p>
<p>Elánius znovu zvedl ruku k obličeji.</p>
<p>„A nesahejte si na to!“ vyštěkl Mechorost.</p>
<p>„Tak pojďte... Jene,“ pobídla Elánia Růžena. „Ať se konečně dostanete domů, kam patříte.“</p>
<p>Vyšli ven. Se střech ještě odkapávala voda a ulice byly mokré, ale déšť ustal.</p>
<p>„Bydlím za Pseudopolským dvorem,“ sdělil dívce Elánius.</p>
<p>„Veďte nás,“ přikývla.</p>
<p>Nedošli ani na konec uličky, když si Elánius uvědomil, že za nimi jdou dvě temné postavy. Chtěl se obrátit, ale Růžena mu stiskla rukou paži.</p>
<p>„Nevšímejte si jich a ony si nebudou všímat vás,“ varovala ho. „Jdou s námi jen jako ochrana.“</p>
<p>„Čí? Vaše nebo moje?“</p>
<p>Růžena se zasmála. „Nás obou.“</p>
<p>„Správně. Jen klidně pokračujte v chůzi, ctihodnej panáčku, a my budem tichý jak ty myšky,“ ozval se ostrý hlas za nimi. Druhý, o něco hlubší, dodal: „Má pravdu, drahouši. Jen buď hodnej chlapeček, aby teta Brutálie nemusela vodevřít kabelku.“</p>
<p>„To jsou Sadie s Brutálií!“ zvolal Elánius. „Saduška a Brutálka! Sestry slasti! Ale ty mě, u všech ďáblů, přece dobře znají!“</p>
<p>Obrátil se.</p>
<p>Obě temné postavy ve starodávných čepcích z černé slámy o krok ustoupily. Ve tmě zaznělo několik kovových zvuků a Elánius se musel násilím přinutit ke klidu. I když byly sestřičky více méně na stejné straně jako hlídka, člověk nikdy nedokázal přesně odhadnout, co v následující chvíli udělají. Ale právě proto byly tak nesmírně užitečné. Každý zákazník, který navštěvoval místní slušné domy špatné pověsti a udělal tam nějakou nepříjemnost, se více obával sestřiček než hlídky. Hlídka na jedné straně měla svá pravidla a nařízení, a na druhé neměla Brutálčinu kabelku. A Saduška dokázala děsivé věci svým deštníkem s rukojetí v podobě papoušci hlavy.</p>
<p>„No tak, Saduško a Brutálko? Přece si tady nebudeme hrát na schovávanou!“</p>
<p>Něco mu narazilo do hrudi. Sklopil oči. Ta věc měla na konci vyřezávanou papoušci hlavu.</p>
<p>„Nesmíte se zastavovat, panáčku, musíte hezky šlapat,“ oznámil mu hlas.</p>
<p>„Dokud máte ještě na nohou všechny prstíčky, drahouši,“ dodával druhý hlas.</p>
<p>„To je moc dobrý nápad,“ ozvala se Růžena a zatahala Elánia za rukáv. „Ale musím říct, že jste na ně udělal dojem.“</p>
<p>„A čím?“</p>
<p>„Protože jste se neohnul v půli a nevydával dávivé zvuky. Tak pojďte, vy záhadný cizinče.“</p>
<p>Elánius upřel pohled dopředu a netrpělivě vyhlížel modré světlo, které bez přestání svítilo nad vchodem do Pseudopolského dvora. Tam už se to všechno vysvětlí.</p>
<p>Jenže když konečně dorazili na dohled, nesvítilo nad vchodem žádné světlo. Jen v horním patře bylo tu a tam vidět slabou záři.</p>
<p>Elánius zabušil na dveře, které se po delší chvíli pootevřely jen na malou skulinu.</p>
<p>„Co se to tady, u všech bohů, děje?“ vyjel si na nos a jedno oko, které představovaly souhrn prvků viditelný ve škvíře z osoby uvnitř. „Okamžitě mi ustup z cesty.“</p>
<p>Rozrazil dveře a vpochodoval dovnitř. Nebyla to strážnice. Rozhodně ne uvnitř. Byly tam známé schody, to ano, ale napříč služebnou se táhla zeď, na podlaze byly koberce a na stěnách tapety... a služebná s podnosem v rukou, která nejprve zírala, pak křičela a nakonec upustila podnos a dala se na útěk.</p>
<p>„Kde jsou všichni <emphasis>mí</emphasis><emphasis> policisté?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vyřikl Elánius.</p>
<p>„Okamžitě odejděte, slyšíte? Nemůžete sem jen tak vpadnout! Okamžitě odsud zmizte!“</p>
<p>Elánius se otočil a ocitl se tváří v tvář starému muži, který mu otevřel dveře. Muž vypadal jako komorník a teď v ruce držel dřevěný obušek. Ruka s obuškem se mu silně chvěla, zčásti zřejmě nervozitou a zčásti díky přirozenému stařeckému třasu, a vrcholek obušku se Elániovi nebezpečně prudce kýval před nosem. Elánius muži popuzeně vytrhl obušek z ruky a odhodil ho na zem.</p>
<p>„Co se to tady děje?“ ptal se. Starý muž vypadal právě tak zmateně jako on sám.</p>
<p>Elánius cítil, jak v něm narůstá pocit podivné prázdnoty a hrůzy. Vyrazil otevřenými dveřmi zpět do mokré noci. Růžena a obě Sestřičky slasti zmizely ve tmě, jak už to mají ve zvyku lidé žijící převážně nočním životem, když dojde k nepříjemnostem. Elánius se rozeběhl na Královskou cestu, cestou odstrkoval z cesty chodce a uhýbal jedoucím kočárům.</p>
<p>Když doběhl na ulici Vodní brázdy a zahnul na příjezdovou cestu k číslu 1, chytil druhý dech. Nebyl si jistý, co tady najde, ale to místo vypadalo docela normálně a na každé straně velkých vstupních dveří hořela pochodeň. Pod nohama se mu ozývalo známé chřestění jemného štěrku, kterým byla vysypána příchodová cesta.</p>
<p>Chystal se zabušit na dveře, ale ovládl se a nakonec zatáhl za rukojeť zvonce.</p>
<p>Po chvíli se dveře otevřely a objevila se v nich silueta komorníka.</p>
<p>„Díky bohu!“ zvolal Elánius. „To jsem já, člověče. Dostal jsem se do ošklivé šarvátky. Ale žádné starosti, všechno je v pořádku. Jak se má -“</p>
<p>„Co chcete?“ odpověděl komorník odměřeně. Ustoupil o krok a tak se ocitl v okruhu světel v hale. Elánius ho nikdy předtím neviděl.</p>
<p>„Co se stalo s Jeefesem?“ zeptal se zmateně Elánius.</p>
<p>„Myslíte toho kluka, co pomáhá v kuchyni?“ Komorníkův tón byl teď přímo ledový. „Jestli jste nějaký příbuzný, navrhuji, abyste obešel dům a zaklepal u vchodu pro služebnictvo. Jste dost starý na to, abyste věděl, co a jak.“</p>
<p>Elánius horečnatě přemýšlel, jak se s touto podivnou a především nepochopitelnou situací vypořádat, ale jeho pěst se nějakým čekáním nezdržovala. Vylétla sama o sobě a položila muže v bezvědomí na podlahu.</p>
<p>„Na takové věci nemám čas,“ sdělil mu Elánius na vysvětlenou a překročil bezvládné tělo. Postavil se doprostřed obrovské vstupní haly a přiložil ruce k ústům.</p>
<p>„Paní Obsáhlová? Sibylo?“ vykřikl a cítil, jak mu v žaludku roste zatvrdlý uzel strachu.</p>
<p>„Prosím?“ ozval se hlas z místnosti, které Elánius vždycky říkal Strašidelně růžový pokoj, a do haly vstoupila Sibyla.</p>
<p><emphasis>Byla </emphasis>to Sibyla. Byl to její hlas a byly to její oči a způsob, jakým stála, byl taky v pořádku. Její věk ale v pořádku nebyl. Tohle byla dívka, příliš mladá, než aby to mohla být Sibyla.</p>
<p>Sklouzla pohledem z Elánia na ležící tělo bezvědomého komorníka. „To jste udělal Forsythovi <emphasis>vy?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zamračila se.</p>
<p>„Já... ehm... totiž... to je, jaksi... došlo tady k omylu...“ mumlal Elánius a ustupoval ke dveřím. Jenže to už Sibyla strhla ze stěny jeden z mečů, které tam byly zavěšeny jako dekorace. Nebyly to dekorace. Elánius si nevzpomínal, zda se jeho žena kdy učila šermovat, ale skoro metr dlouhý kus nabroušené oceli je dost nebezpečný, i když s ním mává rozzlobený amatér. A amatéři mají navíc občas štěstí.</p>
<p>Spěšně ustoupil. „Byla to chyba... spletl jsem si dům... špatná totožnost...“ Téměř zakopl o ležícího komorníka, ale podařilo se mu změnit pád v rychlý běh, který ho vyvedl otevřenými dveřmi ven a dolů po schodišti do zahrady.</p>
<p>Máčela ho voda z keřů, kterými se nazdařbůh prodíral k hlavní bráně, a teprve když dorazil až k ní, dovolil si opřít se o mřížový plot a začít lapat po dechu.</p>
<p>Ta zatracená knihovna! Neslyšel kdysi něco o tom, že se tam dá zabloudit v čase, nebo tak nějak? Všechny ty magické knihy namačkané na sebe způsobily něco <emphasis>podivného.</emphasis></p>
<p>Sibyla byla tak <emphasis>mladá! </emphasis>Vypadala sotva na šestnáct! Žádný div, že v Pseudopolském dvoře nebyla strážnice! Vždyť se tam hlídka nastěhovala teprve před několika lety!</p>
<p>Voda mu promáčela laciné šaty. A zatím měl doma... tedy tam někde... silný kožený plášť, dobře naolejovaný a teplý jako čerstvá topinka...</p>
<p>Mysli, mysli, člověče, nedovol, aby tě ovládl strach...</p>
<p>Možná by mohl jít a zkusit všechno vysvětlit Sibyle. Vždyť to pořád byla Sibyla, ne? Laskavá k tvorům v nouzi. Jenže i ta nejměkčí duše bude mít sklony se zatvrdit, když jí do domu vrazí obhroublý, ke všemu odhodlaný chlap s čerstvou jizvou na tváři a ošumělých šatech a začne jí tvrdit, že je její manžel. Takovou mladou ženu může napadnout ledacos, a o to on nestál, zvláště pokud by v ruce držela meč. Kromě toho byl lord Berankin pravděpodobně stále ještě naživu a podle toho, co si Elánius vybavoval, to býval krvežíznivý starý ďábel.</p>
<p>Zničeně se opřel o nejbližší zeď, sáhl po doutníku a otřásl s ním nový záchvěv hrůzy.</p>
<p>Kapsu měl prázdnou. Úplně prázdnou. Žádné Dusobeylovy štíhlé panatelly, ale, a to bylo horší, žádné pouzdro na doutníky...</p>
<p>Bylo vyrobeno na zakázku. Lehce prohnuté. Ode dne, kdy mu ho Sibyla darovala, ho prakticky neodložil. Počítal ho mezi těch několik osobních věcí, bylo jeho součástí, jak jen předmět může být.</p>
<p>„Jsme tady a je teď,“ občas citoval policista Postihnout, oddaný člen omnijské církve. Elánius předpokládal, že to znamená, přeloženo do méně vznosné řeči policistů „musíme zmáknout, co máme před sebou, protože nám to nikdo neodpáře“.</p>
<p>Jsem tady, pomyslel si Elánius, a je tehdy. A některé méně příčetné části jeho mozku k tomu dodávaly: Jsi tady sám. Nemáš tady žádné přátele. Nemáš tady žádný domov. Nemáš tady co dělat.</p>
<p>Ne... sám ne, sdělila mu ta část, která sídlila mnohem hlouběji než strach a byla neustále ve střehu.</p>
<p>Někdo ho pozoroval.</p>
<p>Z vlhkého stínu u nedalekého domu se oddělila postava a vydala se pomalou chůzí k němu. Elánius nedokázal rozeznat její obličej, ale na tom nezáleželo. Věděl, že se bude usmívat tím zvláštním úsměvem dravce, který ví, že mu kořist vběhla přímo pod tlapu, a ví, že to ví i ta kořist, a ví i to, že se kořist bude ze všech sil snažit chovat, jako když se náhodou zastavili na kousek přátelské řeči, protože kořist si do hloubi duše přeje, aby to byl ten případ...</p>
<p>Ta temnější část Elániovy duše řekla: Nechceš tady přeci zemřít, že ne?</p>
<p>„Nemáte voheň, šéfe?“ řekl dravec. Neunavoval se ani tím, aby ukázal nezapálený doutník.</p>
<p>„Ale samozřejmě,“ přikývl Elánius. Naznačil rukou pohyb, jako by se chystal poklepat si na kapsu, ale bleskově se otočil a zasadil muži, který se mu mezitím připlížil za záda, strašlivý úder na ucho. Pak se vrhl na hledače ohně a položil ho jedinou bezchybnou ranou na ohryzek.</p>
<p>Bylo by to fungovalo. Když o tom později přemýšlel, byl si jistý, že by to fungovalo, kdyby se ovšem ze stínů nevynořili další dva muži, kteří se na něj vrhli. Prvního ještě stačil kopnout do kolena dřív, než se mu kolem krku zadrhla smyčka.</p>
<p>Začal prsty tápat po smyčce, ale děsivý tlak na hrdle ho zvedl na špičky a čerstvá jizva se pekelně rozbolela.</p>
<p>„Jen ho ještě chvilku podrž,“ ozval se nějaký hlas. „Podivej, co udělal Joštovi! Do pazdeře! Já ho ale nakopu do -“</p>
<p>Stíny se pohnuly. Elánius, který bojoval o dech a jehož jediné zdravé oko se zalilo slzami, si jen matně uvědomoval, co se kolem něj děje. Ozvaly se nějaké hekavé zvuky, tiché nárazy a tlak na jeho hrdle najednou povolil.</p>
<p>Padl kupředu, ale přestože se mu dost točila hlava, podařilo se mu zvednout se na nohy. Dva muži leželi na zemi. Jeden byl ohnut v pase a vydával tiché, dávivé zvuky. A o něco dál bylo slyšet zvuky běžících nohou, které se rychle vzdalovaly.</p>
<p>„Naštěstí jsme vás našly včas, laskavý panáčku,“ ozval se za ním ženský hlas.</p>
<p>„Naštěstí jak pro koho, drahouši,“ dodal druhý vedle něj.</p>
<p>Ze šera se vyloupla Růžena. „Myslím, že byste se s námi měl vrátit,“ řekla. „Když budete takhle pobíhat po městě, něco se vám stane. Pojďte. Je jasné, že vás nemůžu vzít k sobě -“</p>
<p>„- no, to je jasné,“ zamumlal Elánius.</p>
<p>„- ale Mechorost už vám najde nějaké místo, kde byste mohl složit hlavu.“</p>
<p>„Trávomil Mechorost!“ zvolal Elánius, kterému se náhle rozsvítilo v hlavě. „To je on! Ten pokoutní felčar! Už si vzpomínám!“ Pak se pokusil zaostřit oko na mladou ženu. No ano, tvar kostí odpovídal. Ta brada. To byla brada, která nestrpěla hlouposti. Taková brada svého majitele vždycky někam dovedla. „Růženo... vy jste paní Dlaňová!“</p>
<p>„Paní?“ ušklíbla se odměřeně, zatímco se Sestřičky slasti pobaveně rozhihňaly pištivými hlasy. „To tedy <emphasis>těžko.</emphasis>“</p>
<p>„No víte, já myslel jako...“ zadrhnul se Elánius. No samozřejmě, jen starší příslušnice této profese přijímaly slůvko „paní“ jako čestný titul. Jenže ona ještě zdaleka nebyla stará...</p>
<p>„A kromě toho jsem vás ještě nikdy předtím neviděla. A Sadie s Brutkou taky ne a ty mají až neuvěřitelnou paměť na tváře. Jenže vy se chováte, Jene Kýlo, jako kdyby vám to tu patřilo.“</p>
<p>„Myslíte?“</p>
<p>„To tedy ano. Ten způsob, jak stojíte. Takhle se dokážou postavit důstojníci. Jste dobře krmený. Možná až příliš dobře. Neškodilo by vám, kdybyste shodil nějaké to kilo. A pak... máte jizvy po celém těle. Viděla jsem je u Trávomila. Nohy máte opálené od kolen dolů, a to na mě skoro křičí ,policajt’, protože ti chodí s nahými koleny. Jenže já znám každého příslušníka hlídky ve městě a vy k nim nepatříte, takže jste možná voják. Bojujete instinktivně a taky hodně tvrdě a bezohledně. To znamená, že jste zvyklý bojovat o život i v husté řeži, což je ještě podivnější, protože to na mě zase křičí ,pěší žoldnéř’ a ne ,důstojník’. Jenže se říká, že z vás mládenci stáhli moc drahé brnění. Takže důstojník. Na druhé straně nemáte žádné prsteny, takže obyčejný žoldnéř, prsteny se snadno někde zachytí a stačí malá nepozornost a utrhou vám prst. A jste ženatý.“</p>
<p>„Jak jste poznala <emphasis>tohle!?</emphasis>“</p>
<p>„To pozná každá žena,“ sdělila mu Růžena Dlaňová s převahou. „Tak a teď s sebou musíme mrsknout. Jsme venku po policejní hodině. O nás se hlídka starat nebude, ale vy byste ji jistě <emphasis>velmi </emphasis>zajímal.“</p>
<p>Policejní hodina, opakoval si Elánius. To už je <emphasis>hodně </emphasis>dávno. Vetinari policejní hodinu nikdy nenařídil. Kazila totiž obchody.</p>
<p>„Myslím, že jsem ztratil paměť, když mě přepadli,“ odpověděl. To nezní špatně, pomyslel si. Teď ze všeho nejvíc potřeboval nějaké klidné místo, kde by mohl přemýšlet.</p>
<p>„Vážně? A já si myslím, že jsem královna z Bajiony,“ opáčila Růžena. „Nezapomínejte, vážený pane, že tohle všechno nedělám proto vaše krásné oči, i když připouštím, že jste ve mně vzbudil jistý nezdravě zvrácený zájem. Moc by mě totiž zajímalo, jak dlouho dokážete přežít. Kdyby to nebyla tahle ošklivá mokrá noc, klidně bych vás tady nechala stát. Jsem pracující děvče a nestojím o žádné nepříjemnosti. Jenže vy vypadáte jako mužský, který ví, jak přijít k nějakému tomu tolaru, a nebojte se, <emphasis>zadarmo </emphasis>to nebude.“</p>
<p>„Nechám ráno peníze na nočním stolku,“ zavrčel Elánius.</p>
<p>Vzápětí utržil políček, po němž narazil do zdi.</p>
<p>„Tohle považujte za důkaz toho, že nemám absolutně žádný smysl pro humor, ano?“ zasyčela Růžena a potřepávala při tom rukou, aby si obnovila cit v prstech.</p>
<p>„Já... omlouvám se,“ řekl Elánius. „Víte, nechtěl jsem... chtěl jsem jenom... podívejte, děkuju za všechno a to myslím upřímně. Jenže tohle je hrozně mizerná noc.“</p>
<p>„Jo, to jsem si stačila všimnout.“</p>
<p>„Je to horší, než si vůbec dokážete představit, věřte mi.“</p>
<p>„A vy zase věřte mně, že máme každý své starosti,“ odpověděla mu Růžena. Když se vraceli na Stínov, byl Elánius rád, že mají za zády Sestřičky slasti. Tohle byl <emphasis>starý </emphasis>Stínov a Mechorost bydlel v ulici, která ležela téměř na hranici téhle neblaze proslulé čtvrti. Sem hlídka nikdy nevkročila. Abychom řekli pravdu, novodobý Stínov nebyl o mnoho lepší, ale tam už se alespoň jeho obyvatelé naučili, co se stane, když zaútočí na příslušníka hlídky. Sestřičky slasti, to bylo něco jiného. <emphasis>Nikdo </emphasis>se neodvážil zaútočit na Sestřičky slasti.</p>
<p>Potřebuju se pořádně vyspat, pomyslel si Elánius. Možná, že ráno zjistím, že se tohle všechno vůbec nestalo.</p>
<p>„Nebyla tam, že?“ ozvala se Růžena po chvíli. „Myslím vaše žena. To byl dům Lorda Berankina. Máte s ním nějaké potíže?“</p>
<p>„Nikdy jsem toho člověka neviděl,“ odpověděl Elánius nepřítomně.</p>
<p>„Měl jste štěstí, že nám někdo řekl, kterým směrem jste šel. Ti chlapi tam zřejmě slouží v něčím žoldu. Tam, v Ankhu, si dělají vlastní zákony. Nějaký chlap si tam jen tak chodí a nemá odznak žádného cechu... toho je třeba zahnat, kam patří, a když ho při tom oberou do naha... koho to zajímá?“</p>
<p>Ano, pomyslel si Elánius. Tak to bývalo. Privilegia, která znamenala vlastní zákony. Jen dvojí druh lidí se vysmívá právu - ti, kteří ho překračují, a ti, kteří ho dělají. Dobrá, teď už to tak není, ale...</p>
<p>...ale já nejsem teď. Čert aby vzal ty mizerné mágy...</p>
<p>Mágové. Správně! Hned ráno tam zajdu a všechno jim vysvětlím. Ti to <emphasis>pochopí. </emphasis>Vsadil bych se, že mě dokážou poslat zpátky tam, odkud jsem přišel. Je tady přece celá <emphasis>univerzita </emphasis>lidí, kteří by si měli umět s takovými věcmi poradit. Teď už to není můj problém!</p>
<p>Úleva mu zaplavila celé tělo jako vlahá růžová mlha. Jediné, co teď potřebuje, je přežít noc...</p>
<p>Ale proč vlastně čekat? Vždyť univerzita byla otevřená celou noc, ne? Magie se nikdy nezavírá. Elánius si pamatoval na dlouhé noční hlídky, kdy kolem univerzity bylo díky světlu z některých oken vidět jako ve dne. Mohl by prostě a jednoduše -</p>
<p>Moment, tak počkej. V hlavě se mu vylíhla policejní myšlenka. Tetičky nikdy <emphasis>neběhaly. </emphasis>Byly <emphasis>proslulé </emphasis>tím, že nikdy nespěchaly. Dohonily vás pomalu. Každý kdo byl, jak ony tomu říkaly, „moc ošklivý chlapec“, spal velmi špatně od chvíle, kdy zjistil, že má v patách Sestry slasti, které se pomalu, ale neúprosně přibližovaly a zastavily se jen tu a tam, aby si daly šálek čaje se smetanou nebo na nějakém tom velmi výhodném výprodeji. Jenže Elánius běžel, běžel celou tu cestu až na ulici Vodní brázdy, potmě, mezi jedoucími vozy a zástupy lidí, kteří se narychlo vraceli domů před policejní hodinou. Nikdo si ho nevšímal, a i kdyby, nikdo by si jistě nezapamatoval jeho tvář. A v žádném případě už tady nikoho neznal. Pak se v duchu opravil. Nikdo tady neznal jej.</p>
<p>„Poslyšte,“ nadhodil jakoby ledabyle, „jak jste mě vlastně našly?“</p>
<p>„Řekl nám to jeden z těch starých mnichů,“ zněla odpověď.</p>
<p>„Kterých mnichů?“</p>
<p>„Copak je někdo pozná od sebe? Malý holohlavý mužík v šafránovém rouchu a s velkým koštětem. Ve městě jsou pořád nějací mniši, kteří tady žebrají nebo zpívají ty svoje modlitby. Potkaly jsme ho v Zapudrované ulici.“</p>
<p>„A zeptaly jste se ho, kam jsem šel?“</p>
<p>„Cože? Ne, to ne. On se jen tak ohlédl a řekl ,pan Kýla běžel na ulici Vodní brázdy’ a pokračoval v zametání.“</p>
<p>„On zametal?“</p>
<p>„No, to je jedna z těch svatých činností, které někteří z nich provozují. Třeba proto, aby nešlápli na mravence? Nebo zametají hříchy. Nebo jednoduše mají rádi, když je kolem čisto. Co já vím? Kdo se stará o to, co mniši dělají?“</p>
<p>„A to vám to nepřipadalo ani trochu divné?“</p>
<p>„Proč? Napadlo mě, že jste asi k žebrákům od přírody laskavý!“ odsekla mu Růžena. „To mě netrápí. Brutálka říká, že mu ale hodila něco do jeho žebrácké misky.“</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Vy byste se jí zeptal?“</p>
<p>Větší Elániova část si pomyslela: Kdo se stará o to, co dělají nějací mniši? Jsou to přece mniši. <emphasis>Proto </emphasis>jsou divní. Možná, že tenhle mnich měl právě jasnozřivý okamžik nebo tak něco, oni mají takové věci rádi. Tak co? Najdu mágy, vysvětlím jim, co se stalo, a nechám to na nich.</p>
<p>Jenže jeho menší, ta policejní část si pomyslela: Jak ale ten mnich věděl, že mi tady říkají Kýla? Aha! Tady není něco v pořádku. Něco tady páchne. Co páchne... smrdí jako chcíplá kočka!</p>
<p>Většina mu ale zase šeptala: Jenže je to kočka stará už třicet let!</p>
<p>A ta policejní část kývala hlavou: No právě, proto tak smrdí.</p>
<p>„Podívejte, musím si teď zajít něco zjistit,“ oznámil trojici. „Nejspíš... pravděpodobně se vrátím.“</p>
<p>„Dobrá,“ přikývla Růžena. „Nemůžu vás tady přivázat řetězem.“ Po rtech jí přeběhl slabý, pochmurný úsměv a pokračovala: „Tedy můžu, ale to je za příplatek. Ale jestli se nevrátíte <emphasis>a přesto </emphasis>máte v úmyslu zdržovat se i nadále v tomhle městě, pak se Sestry -“</p>
<p>„Přísahám vám, <emphasis>že poslední</emphasis>,<emphasis> </emphasis>co bych chtěl udělat, je opustit Ankh-Morpork,“ zavrtěl hlavou Elánius.</p>
<p>„To zní dost přesvědčivě,“ přikývla Růžena. „Tak si tedy běžte. Nezapomeňte ale, že už začala policejní hodina. Proč jen mám ten dojem, že je vám to tak nějak úplně jedno?“</p>
<p>Když zmizel ve tmě, přitočila se k Růženě Brutálie. „Chceš, abysme se na něj pověsily, zlato?“</p>
<p>„Neunavujte se.“</p>
<p>„Mělas nechat Sadušku, aby do něj trochu šťouchla, holka. To je vždycky trochu zpomalí.“</p>
<p>„Víš, mám dojem, že na to, abys zpomalila tohohle chlapa, by to chtělo mnohem víc. A pamatuj, že nestojíme o žádné nepříjemnosti. Rozhodně ne v téhle době. Jsme už příliš blízko.“</p>
<p>„Jistě si nepřejete být v tomhle ošklivém nočním čase na ulici, pane.“</p>
<p>Elánius se otočil. Bušil právě na zavřená vrata univerzity. Za zády mu stáli tři strážníci. Jeden měl v ruce pochodeň. Druhý luk. A třetí se zřejmě rozhodl, že on tuto noc nebude nosit nic těžkého.</p>
<p>Elánius pomalu zvedl ruce.</p>
<p>„Já bych řek, že by si nejspíš přál bejt dneska v noci v pěkný chladný cele,“ prohlásil ten s pochodní.</p>
<p>No maucta, pomyslel si Elánius. To vypadá jako soutěž o komika roku. To by snad policajti ani dělat nemuseli, ale přesto to zkoušeli dál.</p>
<p>„Chci jen navštívit univerzitu,“ sdělil jim.</p>
<p>„Vážně?“ řekl ten bez pochodně a luku. Byl korpuletní a důstojný a Elánius i v šeru zachytil matný lesk seržantských prýmků. „Kde bydlíte?“</p>
<p>„Nikde,“ odpověděl Elánius. „Právě jsem přijel. A mohli bychom to zkrátit? Nemám zatím zaměstnání a nemám u sebe ani žádné peníze. Ale ani jedno z toho není zločin.“</p>
<p>„Venku po policejní hodině? A bez potřebných prostředků?“ zvedl obočí seržant.</p>
<p>„Mám jisté prostředky,“ odpověděl Elánius. „Své nohy.“</p>
<p>„Zatím, cha, cha,“ prohlásil jeden z mužů. Udělal několik kroků kupředu, ale Elánius ho zmrazil pohledem.</p>
<p>„Rád bych vznesl stížnost, seržante,“ prohlásil.</p>
<p>„Chcete si stěžovat? A na co?“</p>
<p>„Na vás, seržante,“ odpověděl mu Elánius. „A tady na bratry Chechtálky. Děláte to <emphasis>špatně. </emphasis>Když chcete někoho zatknout, musíte především převzít velení. Vy máte odznak a meč, že? Zatýkaný má ruce vzhůru a špatné svědomí. <emphasis>Každý </emphasis>má kvůli něčemu špatné svědomí. Takže zatýkaný přemýšlí o tom, co vlastně víte a co teď budete dělat. Co uděláte? Vypálíte na něj salvu otázek, a to pěkně ostře. Neděláte hloupé a laciné vtípky, protože to vás zbytečně zlidšťuje a vy se přece snažíte o to, aby nenabyl ztracenou rovnováhu a nenapadla ho jediná souvislá věta, ale především dbáte na to, aby <emphasis>náhodou neudělal tohle</emphasis>,<emphasis> nechytil vás za paži a nezkroutil vám ji za záda tak</emphasis>,<emphasis> ze vám ji téměř zlomí</emphasis>,<emphasis> pak aby vám nevytáhl takhle meč z pochvy a nepřiložil vám ho z téhle strany na hrdlo. </emphasis>Požádejte laskavě své muže, aby odložili zbraně, ano? Když s nimi budou ještě chvíli tak neohrabaně mávat, tak ještě někoho poraní.“</p>
<p>Seržant něco zahuhlal.</p>
<p>„Fajn,“ přikývl Elánius. „Ach ano... a seržante? <emphasis>Tohle </emphasis>má být meč? Brousíte někdy tu věc? K čemu ji používáte? <emphasis>Utloukáte </emphasis>tím lidi k smrti? Tak a <emphasis>teď </emphasis>uděláte následující: odložíte všechny své zbraně támhle na zem a já pak pustím seržanta a rozeběhnu se do té uličky, hm? A než se znovu vyzbrojíte a já vám upřímně doporučuji, abyste se, než se za mnou do té uličky vypravíte, <emphasis>dobře </emphasis>vyzbrojili, budu už pryč. Konec problémů pro všechny. Nějaké otázky?“</p>
<p>Všichni tři strážníci mlčeli. Pak Elánius zaslechl velmi blízko velmi tichý zvuk. Byl to zvuk, který vydávaly chloupky v jeho uchu, když je rozhrnoval hrot střely do kuše, který mu tam právě někdo opatrně zasunul.</p>
<p>„Ano, pane, já bych <emphasis>měl </emphasis>jednu otázku,“ ozval se hlas za ním. „Řídíte se někdy podle těch rad, které dáváte druhým?“</p>
<p>Elánius cítil, jak se mu samostříl opírá o lebku, a napadlo ho, jak daleko by asi střela letěla, kdyby majitel zbraně stiskl spoušť. I tři centimetry by bylo až příliš.</p>
<p>Někdy prostě musíte vzít věci tak, jak jsou. Elánius s opatrností až přehnanou upustil meč, uvolnil seržanta a pokorně ustoupil stranou. Čtvrtý policista na něj neustále mířil.</p>
<p>„Mám se postavit s rozkročenýma nohama, že?“ ujišťoval se Elánius.</p>
<p>„Jasně,“ zavrčel seržant a otočil se. „Bodejť, to nám ušetří alespoň trochu času. I když na vás si čas <emphasis>uděláme</emphasis>,<emphasis> </emphasis>panáčku, <emphasis>vám </emphasis>věnujeme třeba celou noc. Skvělá práce, svobodníku. My z vás nakonec ještě policistu uděláme.“</p>
<p>„Skvělá práce, vážně,“ souhlasil i Elánius a podíval se na mladíka se samostřílem. Ale to už se seržant rozbíhal.</p>
<p>Teď bylo o něco později. Bolest je něco, čeho se člověk těžko zbavuje.</p>
<p>Elánius ležel na tvrdé vězeňské pryčně a pokoušel se nemyslet na to, co všechno ho bolí. Nebylo to tak zlé, jak zlé to být mohlo. Ta parta naštěstí nedokázala dát někomu ani pořádnou nakládačku. Nevěděli, že se člověk může poddat ranám a tak je částečně zmírnit, a navíc se většinu času pletli jeden druhému.</p>
<p><emphasis>Užíval si to? Tu bolest rozhodně ne. Z bolesti by omdlel. Přesněji řečeno</emphasis>,<emphasis> skutečně bolestí omdlel. Ale zůstávala v něm jistá malá část</emphasis>,<emphasis> ta</emphasis>,<emphasis> kterou slýchával po dlouhých pronásledováních nebo namáhavých zatčeních</emphasis>,<emphasis> ta část</emphasis>,<emphasis> která chtěla bít a bít ještě dlouho po tom</emphasis>,<emphasis> kdy bití přestalo přinášet své výsledky. Byla v tom jistá radost. Říkal tomu má Bestie. Zůstávalo to skryto</emphasis>,<emphasis> dokud to nepotřeboval</emphasis>,<emphasis> a pak</emphasis>,<emphasis> když už to jinak nešlo</emphasis>,<emphasis> se to prodralo ven. Vyvolávala to bolest a pak ještě strach. Dokázal zabí</emphasis><emphasis>t dokonce i vlkodlaky holýma rukama</emphasis>,<emphasis> bez sebe vztekem a hrůzou a hluboko v duchu okoušel krev zvířete... a zvíře teď větřilo.</emphasis></p>
<p>„No tak nazdárek, pane Elánie, haha! Čekal jsem, kdy se proberete.“</p>
<p>Prudce se posadil. Cely byly na straně do chodby osazeny mřížemi, ale stejnými mřížemi byly odděleny i mezi sebou, aby uvěznění okamžitě viděli, že jsou uvěznění. A ve vedlejší cele ležel s rukama pod hlavou Karcer.</p>
<p>„No jen do toho,“ povzbuzoval ho Karcer vesele. „Sáhnete si pro mě těmi mřížemi, hm? Zajímalo by vás, jak dlouho to bude trvat, než se objeví někdo z policajtů?“</p>
<p>„No, když nic jiného, tak alespoň dostali i tebe,“ ušklíbl se Elánius.</p>
<p>„Ale nebude to na dlouho, rozhodně ne na moc dlouho. Já totiž voním po růžích, haha. Návštěvník města, který se ztratil, spolupracuje s hlídkou, moc lituje, že jim způsobil starosti, a tady je jistá pozornost za to, že se museli obtěžovat... Měl byste udělat něco pro to, aby muži hlídky přestali brát úplatky, pane Elánie. To nám všem zjednodušuje život, haha.“</p>
<p>„V tom případě tě dostanu nějak jinak, Karcere.“</p>
<p>Karcer si vstrčil prst do nosu, zavrtěl jím, vytáhl ho, zkoumavě prohlédl to, co se na něm zachytilo, sežmoulal to a vycvrnkl ke stropu. „Tohle je všechno, co si z vás tady dělám, pane Elánie. Jak vidíte, sem mě přivedli čtyři policisté. Nenapadl jsem je, nekladl jsem odpor, nepokoušel jsem se vloupat do univerzity...“</p>
<p>„Já jen klepal na dveře!“</p>
<p>„<emphasis>Já </emphasis>vám věřím, pane Elánie. Ale víte, jací jsou policajti. Stačí, abyste se na ně ošklivě podíval, a oni vám přišijou každej zločin, na kterej si vzpomenou.</p>
<p>Je to hrozné, co všechno dokážou přišít poctivýmu člověku, haha.“</p>
<p>Elánius to věděl. „Takže tys u sebe měl nějaké peníze,“ zavrčel.</p>
<p>„Ale samozřejmě, pane Elánie. Já jsem totiž zloděj, vzpomínáte? A nejlepší na tom je, že je vždycky nejlepší být zloděj, když nikdo neví, že jste zloděj, haha. Jenže když chcete dělat policajta, musej vám všichni věřit, že jste policajt. To je obrat, zrovínka na román, žejo? Víte samozřejmě, že jsme se ocitli ve starejch dobrejch časech, haha?“</p>
<p>„Už to tak vypadá,“ připustil Elánius. Nechtělo se mu s Karcerem mluvit, ale bohužel, ten mu momentálně připadal jako jediná skutečná osoba široko daleko. „Můžu se zeptat, kde jste se octnul vy?“</p>
<p>„Na Stínově,“ zabručel Elánius neochotně.</p>
<p>„Já taky. Ještě jsem nestačil vstát a už se mě pokusil obrat párek místních lumpů. Věřil byste tomu, pane Elánie? <emphasis>Mě! </emphasis>Naštěstí u sebe měli každý nějaké peníze, takže to dobře dopadlo. Jo, jo, myslím, že tady budu velmi spokojený. A... tady přicházejí naši odvážní hoši...!“</p>
<p>Chodbou kolem cel se blížil strážník a pohupoval svazkem klíčů, který nesl v ruce. Byl obtloustlý a postarší, policista toho druhu, jací už dostávají ta místa, kde je mnohem pravděpodobnější, že si budou pohupovat spíše klíči než pendrekem. Jeho nejcharakterističtějším rysem byl nos dvakrát tak široký a o polovinu delší, než obvyklé nosy jsou. Chvilku si prohlížel Elánia a pak přešel ke Karcerově cele. Odemkl dveře.</p>
<p>„Ty tam. Vypadni. Mňa.“</p>
<p>„Jistě pane. Díky, pane,“ sypal ze sebe Karcer a pospíchal z cely. Pak se zastavil a ukázal na Elánia. „A na tohohle si dávejte pozor, pane. To je zvíře! Slušného člověka byste s ním neměli zamykat do jedné cely, pane.“</p>
<p>„Řekl jsem padej!“</p>
<p>„Už padám, pane. Díky, pane.“ A Karcer s vychytralým mrknutím na Elánia vypadl.</p>
<p>Žalářník se obrátil k Elániovi. „A jak se jmenuješ ty, panáčku?“</p>
<p>„Jan Kýla,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„Jo?“</p>
<p>„Jo, a svou nakládačku už jsem dostal. Co bylo, to bylo. A teď bych rád šel.“</p>
<p>„Jo, tak panáček by rád šel? Mňa! Takže ty si myslíš, že ti podám tyhle klíče, mňa, a k tomu ti ještě přidám pár šestáků z pokladničky pro chudé, za to, mňa, co se ti stalo?“</p>
<p>Muž stál opravdu velmi blízko mříží a na tváři měl onen samolibý úsměv člověka, který si myslí, že má v hlavě mozek, zatímco tam má jen piliny. A pokud by měl Elánius jen trochu rychlejší reflexy - a on by se byl vsadil, že je pořád ještě má -, stačila vteřina na to, aby si toho starého prďolu přitáhl a rozmázl mu nos po zbytku obličeje. Není pochyb o tom, že psychopati to mají mnohem jednodušší.</p>
<p>„Stačilo by mi, kdybyste mě prostě pustil,“ odpověděl a jen s námahou se bránil pokušení.</p>
<p>„Ty nikam nepudeš, mňa, akorát tak navštívit našeho kapitána,“ ušklíbl se policista.</p>
<p>„Tak to asi bude kapitán Tilda?“ řekl Elánius. „Pochopil jsem to správně? Kouří jako táborák, na který někdo naházel trávu? Má mosazné ucho a dřevěnou nohu?“</p>
<p>„Jo, a může tě taky dát klidně <emphasis>zastřelit</emphasis>,<emphasis> </emphasis>mňa, jak by se ti líbil <emphasis>takovej </emphasis>fórek?“</p>
<p>Přeplněná pracovní deska Elániovy paměti konečně odhalila poněkud opotřebovanou podložku poznání, která byla až dosud ukryta pod hrnkem zapomenutých vzpomínek.</p>
<p>„A vy jste <emphasis>Mňácal</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>prohlásil Elánius. „Mám pravdu? Nějaký grázl vám kdysi přerazil nos a od té doby ho máte takhle nakřivo. A taky vám neustále slzí oči, a proto vlastně pořád sloužíte tady, u cel-“</p>
<p>„Poslyšte, panáčku, my se odněkud známe?“ nakrabatil Mňácal čelo, a upřel na Elánia podezřívavý pohled uslzených očí.</p>
<p>„Se mnou? Ne. Ne! Ani náhodou!“ odpověděl spěšně Elánius. „Ale mnohokrát jsem o vás slyšel mluvit různé lidi. Vždyť on prakticky vede celou strážnici, říkají. Velký poctivec, říkají. Přísný, ale spravedlivý. Nikdy neplive do kaše, nikdy nemočí do čaje. A taky ho nikdy nikdo neopije rohlíkem.“</p>
<p>Viditelná část Mňácalova obličeje se stáhla do rozmrzelého výrazu člověka, který nestačí dostatečně rychle sledovat text.</p>
<p>„Totiž, mňa...?“ podařilo se mu ze sebe vypravit. „No, co se toho týče... mňa, cely jsem vždycky udržoval v pořádku, to je pravda.“ Zdálo se, že ho vývoj věcí poněkud zaskočil, ale nakonec se mu podařilo nasadit další zavilý výraz. „Vy pěkně zůstaňte tady, panáčku, a já skočím za kapitánem a řeknu mu, že jste se probudil.“</p>
<p>Elánius se vrátil k pryčně a lehl si. Prohlížel si strop, který byl z větší části pokryt nápisy plnými gramatických chyb a obrázky plnými anatomických nepřesností. Chvíli se odněkud shora ozýval zvýšený, i když nesrozumitelný rozhovor, tu a tam přerušovaný Mňácalovým nepřeslechnutelným „mňa“.</p>
<p>Pak se na schodech znovu ozvaly policistovy kroky.</p>
<p>„Dobrá, dobrá, dobrá,“ prohlásil Mňácal tónem někoho, kdo se těší na to, jak ten, kdo ho obtěžoval, konečně dostane co proto. „Ukázalo se, že kapitán vás chce vidět <emphasis>hned. </emphasis>Tak a teď vás musím spoutat, panáčku. Půjde to po dobrém, mňa, nebo mám shora zavolat posilu?“</p>
<p>Bohové nechť tě ochraňují, pomyslel si Elánius. Možná že bylo pravda i to, že úder, který rozmazal Mňácalovi nos po polovině obličeje, mu taky poškodil mozek. Člověk musí být opravdu ukázkový idiot na to, aby se pokusil spoutat nebezpečného zločince sám. Kdyby to zkusil například s Karcerem, byl by z něj už před pěti minutami mrtvý idiot.</p>
<p>Policista otevřel dveře cely. Elánius vstal a nastavil zápěstí. Po vteřinovém zaváhání ho Mňácal spoutal. Vždycky se vyplatilo být slušný k žalářníkovi, pak vám třeba nemusel spoutat ruce <emphasis>za zády. </emphasis>Muž s rukama před sebou má pořád ještě velkou dávku svobody.</p>
<p>„Půjdeš po schodech přede mnou,“ přikazoval Mňácal, sklonil se a vzal do rukou celkem výkonně vyhlížející kuši. „A stačí, abys udělal rychlejší krok, panáčku, a dostaneš střelu tam, kde tě to nezabije, ale naopak, mňa, na dlouho postaví na nohy.“</p>
<p>„To je poctivé,“ přikývl Elánius. „Opravdu poctivé.“</p>
<p>Opatrně vystoupal po schodech a za zády slyšel Mňácalův sípavý dech. Jako mnoho lidí omezeného intelektuálního rozhledu bral i Mňácal všechno, co <emphasis>dokázal </emphasis>udělat, velmi vážně. Tak především jistě postrádal jakékoliv skrupule, co se stisknutí spouště samostřílu týkalo.</p>
<p>Elánius došel na vrcholek schodiště a uvědomil si, že by měl zaváhat.</p>
<p>„Mňa, teď doleva,“ ozval se za ním Mňácalův hlas. Elánius v duchu přikývl. A pak to bude první doprava. Všechno se mu to najednou v jediné velké vlně vracelo. Tohle byla ulice U melasového dolu. A jeho první strážnice. To bylo místo, kde to všechno začalo.</p>
<p>Dveře do kapitánovy kanceláře byly otevřené. Unaveně vyhlížející muž za psacím stolem zvedl hlavu.</p>
<p>„Sedněte si,“ ukázal rukou. „Díky, Mňácale.“</p>
<p>Na kapitána Tildu měl Elánius smíšené vzpomínky. Než kapitán dostal své velitelské místo v hlídce, byl vojákem a policejní služba pro něj byla něco jako penze za odměnu. To bylo u staršího důstojníka dost špatné řešení. Znamenalo to, že si pro rozkazy chodil k vrchnosti a pak je do písmene plnil, zatímco Elánius považoval za lepší dojít si pro rozkazy k vrchnosti, pak je profiltrovat hustým cedníkem selského rozumu, přidat pořádnou naběračku tvůrčího nepochopení, a když to vyžadovaly okolnosti, i špetku prostomyslné tuposti, protože vrchnost se jen zřídka snížila na úroveň obyčejných lidí. Tilda si navíc až přehnaně zakládal na naleštěných hrudních plátech a helmicích a načančaných přehlídkách. Pravda, takovým věcem se člověk nikdy nemohl docela vyhnout. Nesměli jste dovolit, aby vám mužstvo zlajdalo. Jenže Elánius, i když se v tom smyslu nikdy veřejně nevyjádřil, docela rád kolem sebe viděl zbroj trochu zašlou a opotřebovanou. Znamenalo to, že ji někdo používá. Kromě toho, když se policajt ukrývá ve stínech, jistě není právě nejlepší, když se mu pancíř leskne jako zrcadlo...</p>
<p>Na stěně byla nařasena ankh-morporská vlajka, jejíž červená barva už vybledla do odstínu oranžové. Policisté si mezi sebou šeptali, že jí Tilda každý den ráno salutuje. Na stole stál obrovský stříbrný kalamář, který zabíral větší část stolní desky, a na něm byl vyrytý znak regimentu. Mňácal ho každý den leštil, a tak se leskl jako nový. Tilda se nikdy nedokázal zbavit své vojenské minulosti.</p>
<p>Přes to všechno měl Elánius pro starého pána slabost. Tilda býval úspěšný voják, alespoň podle tehdejších měřítek, býval pravidelně na vítězné straně a zabil mnohem více nepřátel dobrou, i když poněkud nudnou taktikou než jeho muži taktikou špatnou, i když vzrušující. Svým způsobem byl Tilda laskavý a více méně poctivý a jeho muži kolem něj běhali jako vděční lovečtí psi, aniž si toho vůbec všiml.</p>
<p>Právě teď mu Tilda věnoval <emphasis>Dlouhý pohled po zvednutí hlavy od přiložené dokumentace. </emphasis>To mělo samozřejmě naznačovat Víme o tobě všechno, ty lišáku, tak proč bys nám o sobě všechno neřekl?[*] Moc mu to ale nešlo, ani teď, ani nikdy předtím.</p>
<p>Elánius mu pohled klidně oplácel.</p>
<p>„Takže ještě jednou,“ řekl nakonec Tilda, který si uvědomil, že Elánius umí zírat lépe. „Jak se jmenujete?“</p>
<p>„Kýla,“ odpověděl Elánius. „Jan Kýla. A co... u všech čertů... Podívejte,“ řekl, „máte před sebou jen jeden jediný papír, na kterém něco může být, a to je hlášení od seržanta, pokud ovšem připustíme, že umí psát.“</p>
<p>„No, abyste věděl, já tady mám <emphasis>dva </emphasis>kusy papíru,“ oznámil mu klidně kapitán. „Ten druhý se týká <emphasis>smrti </emphasis>Jana Kýly, co vy na to?“</p>
<p>„Cože? Za nějakou potyčku s hlídkou?“</p>
<p>„V případě nutnosti by něco takového na trest smrti docela stačilo,“ odpověděl Tilda a naklonil se kupředu. „Ale říkám si, ehm, že podobné záminky v tomhle případě potřebovat nebudem, protože Jan Kýla zemřel včera. Zmlátils ho a oloupil, že? Sebral jsi mu peníze, ale neunavoval ses dopisy, protože neumíš číst, je to tak? Takže jsi nemohl tušit, že Jan Kýla byl policistou, co?“</p>
<p>„<emphasis>Cože?</emphasis>“</p>
<p>Elánius vytřeštěně zíral na tu hubenou tvář s vítězoslavně naježeným knírem a malýma vybledle modrýma očima.</p>
<p>Pak se ozval zvuk, jaký slyšíme, když někdo velmi důrazně a soustředěně zametá podlahu na chodbě. Kapitán se podíval přes Elánia ke dveřím, zavrčel a udeřil násadkou o stůl.</p>
<p>„Vyhoďte ho odsud!“ vyštěkl. „A kromě toho, co tady ten malý démon dělá takhle pozdě v noci?“</p>
<p>Elánius pootočil hlavu. Malý mužík, který stál ve dveřích, byl scvrklý jako stará moruše, měl dlouhý řídký vous a hlavou holou jako nemluvně. V rukou svíral koště a přihlouple se usmíval.</p>
<p>„Je levnej, pane, mňa, a je nejlepší, když to tady poklidí v čase, mňa, kdy je klid,“ zamumlal Mňácal a chytil mužíčka za vyzáblý loket. „Tak jdeme, hlupče -“ Takže samostříl teď zamířil jinam. A Elánius měl na zápěstích nějaké to kilo železa, chcete-li to vyjádřit přesně, zhruba o váze kovářského kladiva. Začal vstávat...</p>
<p>Elánius otevřel oči a uviděl strop. Někde nedaleko se ozývalo hluboké dunění. Větrný mlýn? Vodní mlýn?</p>
<p>Tak tohle nebude jednoduché, ale některé věci prostě člověk vědět musí.</p>
<p>„Kde jsem?“ zeptal se mdle. A pak dodal: „<emphasis>Tentokrát?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Skvělá </emphasis>práce,“ ozval se hlas někde za ním. „Od chvíle, kdy nabyl vědomí k sarkasmu v pěti vteřinách!“</p>
<p>Místnost byla velká, podle toho, jak v ní proudil vzduch, a hra světel na stěnách dávala tušit, že kdesi za Elániem hoří svíčky.</p>
<p>Hlas pokračoval: „Byl bych rád, kdybyste mě považoval za svého přítele.“</p>
<p>„Za přítele? A proč?“ nechápal Elánius. Vzduchem se k němu donesl závan tabákového kouře.</p>
<p>„Každý by měl mít přítele,“ sdělil mu hlas. „Aha, vidím, že jste si všiml, že máte stále ještě spoutané ruce -“</p>
<p>To hlas řekl proto, že se Elánius jediným prudkým pohybem zvedl ze stolu, seskočil na zem a padl kupředu na obličej...</p>
<p>Elánius otevřel oči a uviděl strop. Někde nedaleko se ozývalo hluboké dunění. Větrný mlýn? Vodní mlýn? Pak se mu ale myšlení podivně a nepříjemně zapletlo.</p>
<p>„Co se to stalo?“ řekl polohlasem.</p>
<p>„Myslel jsem si, že byste se o to mohl pokusit, mládenče,“ sdělil mu neviditelný přítel. „Jak zjistíte, používáme tady svoje malé fintičky. Teď si jen sedněte. Vím, že jste prodělal dost nepříjemné věci, ale neměli jsme dost času na to, abychom se do toho zamíchali. I takhle je to dřív, než by se mi líbilo, ale řekl jsem si, že vás odtamtud dostanu raději dřív, než se to <emphasis>doopravdy </emphasis>po... pohnojí... pane Elánie.“</p>
<p>Elánius ztuhl. „<emphasis>Kdo </emphasis>jste?“ zeptal se.</p>
<p>„Úředně se jmenuju Lu-Tze, pane Elánie. Ale protože jsme přátelé, můžete mi říkat Zametač.“</p>
<p>Elánius se opatrně posadil a rozhlédl se kolem.</p>
<p>Stěny napůl ukryté ve stínech byly pokryty... písmem. Musí to být písmo, pomyslel si, ale odněkud ze zemí na Okraji, které mají jen malý krůček k malým obrázkům.</p>
<p>Svíce stála na talíři. Kousek za ní, sotva viditelné na okraji stínů, se tyčily dva válce, každý silný jako tělo dospělého člověka, zasazené v těžkých vodorovných ložiscích. Válce byly umístěny nad sebou, oba se pomalu otáčely a oba z nějakého důvodu budily dojem, že jsou mnohokrát větší, než kolik jsou ochotny přiznat jejich rozměry. Jejich dunění plnilo místnost. Halila je zvláštní nafialovělá záře.</p>
<p>O válce se staraly dvě postavy v šafránových rouchách, ale Elánius nedokázal spustit oči z drobného a vyhublého holohlavého staříka, který seděl na převrácené bedně vedle stolku se svíčkou. Kouřil páchnoucí, ručně balenou cigaretu, podobnou těm, jaké miloval Noby, a vypadal jako mnich z dalekých krajů. Přesněji řečeno, vypadal právě tak jako ti kněží, které Elánius někdy vídal na ulici s miskami prosebníků.</p>
<p>„Zdá se, že jste v kondici, pane Elánie,“ prohlásil Zametač.</p>
<p>„To vy jste byl na strážnici, že?“ zpozorněl Elánius. „Mňácal vám říkal hlupče!“</p>
<p>„Ano, pane Elánie - Lu-Tze. On už Mňácal trochu hůř slyší. Posledních deset dnů tam nahoře zametám noc co noc. Všechno za dvě pence a všechny ty kopance, kterým se mi nepodařilo uhnout. A to jenom proto, že čekám na vás!“</p>
<p>„A to vy jste řekl Růženě Dlaňové, kde mě najde, že? To vy jste byl ten mnich na mostě?“</p>
<p>„Uhodl. Nebyl jsem si jistý, jestli vás dokážou najít.“</p>
<p>„Ale jak víte, kdo jsem?“</p>
<p>„Jen se moc nevzrušujte, pane Elánie,“ odpověděl mu Zametač chladně. „Jsem tady, abych vám pomohl... vaše milosti. A jsem váš přítel, protože právě teď jsem jediná osoba na světě, která pravděpodobně uvěří tomu, co řeknete o, hmm, bouřích a pádech a takových věcech. Tedy jediná <emphasis>příčetná</emphasis> osoba, samozřejmě,“ dodal.</p>
<p>Pozoroval Elánia, který zůstal alespoň půl minuty naprosto nehybně sedět.</p>
<p>„<emphasis>Výborně</emphasis>,<emphasis> </emphasis>pane Elánie,“ přikývl spokojeně. „Vidím, že přemýšlíte. Tohle u lidí vždycky rád vidím.“</p>
<p>„Je za tím magie, že?“ řekl Elánius nakonec.</p>
<p>„Něco podobného, máte pravdu,“ přikývl Zametač. „Tak například právě teď jsme se posunuli v čase nazpět. Jen o několik vteřin. Jen proto, abyste neudělal něco, čeho byste později litoval. Nemohu vám mít za zlé, že po tom, co jste právě prožil, už byste si chtěl konečně na někom zchladit žáhu, ale my nechceme, aby se vám něco stalo, chápete...“</p>
<p>„Cože? Málem jsem se na vás před chvilkou vrhl a uškrtil vás!“</p>
<p>Zametač se usmál. Byl to nevinný, odzbrojující úsměv. „Kouříte?“ řekl. Zašátral v záhybech svého roucha a vytáhl pokřivenou, ručně balenou cigaretu.</p>
<p>„Díky, ale mám svoje -“ začal Elánius automaticky. Ruka se mu zastavila na poloviční cestě k náprsní kapse.</p>
<p>„Aha, ano,“ přikývl s pochopením Zametač. „To stříbrné pouzdro. Sibyla vám ho dala jako svatební dar, pokud vím? Toho je škoda.“</p>
<p>„Chci domů,“ vypravil ze sebe Elánius. Zmohl se na pouhý šepot. Posledních dvanáct hodin nezamhouřil oka, jen tu a tam odpočíval.</p>
<p>Tentokrát to byl Zametač, kdo tiše seděl v místnosti naplněné duněním válců.</p>
<p>„Vy jste policista, pane Elánie,“ začal nakonec.</p>
<p>„Dobrá, podívejte, byl bych rád, kdybyste teď na chvíli uvěřil tomu, že i já jsem jistý druh policisty, co říkáte? Já a mí kolegové dohlížíme na to, aby se některé věci... staly. Nebo nestaly. Zatím se mě na nic neptejte. Jen přikývněte.“</p>
<p>Elánius místo toho pokrčil rameny.</p>
<p>„Výborně. Takže řekněme například, že jsme vás našli - berte to více méně jako metaforický popis - ležet o sobotní noci ve škarpě, kde jste zpíval oplzlou píseň o trakaři -“</p>
<p>„Já žádné oplzlé písně o trakaři neznám!“</p>
<p>Zametač si povzdechl. „Tak o studentské halence? Barušce? Nebo o ježkovi či šněrovačce? S nedokončenými rýmy? Na tom přece vůbec nezáleží. Prostě a jednoduše jsme vás našli hezky daleko od místa, kde byste měl být, a hrozně <emphasis>rádi </emphasis>bychom vás byli dostali domů. Jenže to není tak jednoduché, jak si myslíte, chápete?“</p>
<p>„Vrátil jsem se v čase, je to tak? Za to může ta jejich posraná knihovna. Každý ví, že magie, která se tam během let nashromáždila, má občas na svědomí prapodivné věci!“</p>
<p>„To jste odhadl naprosto přesně. Knihovna na tom měla ten největší podíl, souhlasím. Přesnější by ale bylo říci, že jste byl, hmm, zachycen hlavním proudem událostí.“</p>
<p>„A může mě někdo dostat zpět? Dokážete mě <emphasis>vy </emphasis>dostat nazpět?“</p>
<p>„N-óó,“ zatvářil se Zametač poněkud rozpačitě.</p>
<p>„Když to neumíte vy, dokážou to mágové. Hned ráno půjdu a vyhledám je!“</p>
<p>„Jo, tak vy vyhledáte mágy? No tak u toho bych chtěl být. Tohle nejsou mágové, kterým vládne ten decentní Výsměšek Hnědý, abyste věděl. A vy taky nejste jeho milost sir Samuel Elánius, velitel hlídky. Jste neoholený a neupravený šílenec, který vykřikuje naprosto nesmyslnou historku o jakési bouři, která způsobila, že propadl časem přímo do skupiny nepříjemných mužů se sklony k násilí. Měl byste štěstí, kdyby se <emphasis>vám jen </emphasis>vysmáli. A i kdyby vám nakrásně uvěřili a rozhodli se vám pomoci, narazili by na stejný problém.“</p>
<p>„A to je?“</p>
<p>„Nedá se to provést. Zatím ještě ne.“ Poprvé od chvíle, kdy začal jejich rozhovor, se zdálo, že se Zametač cítí v nesnázích. „Stojím tady před obrovským problémem, pane Elánie, protože vám teď musím říci několik věcí, které vám za žádných okolností říci nesmím. Jenže vy jste muž, který není šťastný, když nezná fakta. To respektuji. A dokud nebudete spokojený, nebudete s námi spolupracovat. Mohu sice jen těžko čekat, že byste mi uvěřil, ale -“</p>
<p>Zvuk obrovských válců se na okamžik změnil a Elánius pocítil krátký slabý otřes, během nějž měl dojem, že celé jeho tělo najednou udělalo <emphasis>blé...</emphasis></p>
<p>„Proto je tady někdo, komu byste uvěřit mohl -“</p>
<p>„Moment,“ přerušil ho Elánius. „Co se stalo s vaší cigaretou?“</p>
<p>„Hmm?“</p>
<p>„Ještě teď jste v ruce držel polovinu cigarety, a ta je teď pryč!“</p>
<p>„Tu jsem dokouřil před deseti minutami,“ odpověděl mu Zametač. „Tak je roztočte, hoši.“</p>
<p>Tón rotujících válců se znovu poněkud změnil.</p>
<p>Sam Elánius uviděl sám sebe stojícího uprostřed místnosti. „Ten chlap jsem já!“</p>
<p>„Tak, tak,“ přikyvoval Zametač. „Tak ho chvilku poslouchej.“</p>
<p>„Nazdar, Same,“ řekl ten druhý Elánius a upřel pohled někam přes Elániovo rameno. „Já tě nevidím, ale oni říkají, že ty mě ano. Pamatuješ na tu vůni šeříků? Myslel jsi na ty, kdo zemřeli. A pak jste se dohodli s Jeefesem, že tu dívku opláchne v přípravně. A, ano... taky tě občas bolí na prsou a dělá ti to starosti, ale nikomu jsi to neřekl... No, to by myslím stačilo. Víš, že já jsem ty. Jenže jsou tady některé věci, které ti nedokážu říct ani já. Nemůžu je vědět, protože jsem v -“ Mluvčí umlkl a ohlédl se, jako kdyby čekal na nápovědu někoho mimo jeviště, „- uzavřené časové smyčce. Ehm... dalo by se říct, že jsem asi dvacet minut tvého života, které si nevybavuješ. Vzpomínáš, jak jsi...“</p>
<p>...měl dojem, že celé jeho tělo najednou udělalo <emphasis>blé...</emphasis></p>
<p>Zametač vstal. „Dělám to hrozně nerad,“ prohlásil, „ale jsme v chrámu a dokážeme paradoxy omezit na mimimum. Tak vzhůru, vzmužte se, pane Elánie. Řeknu vám všechno.“</p>
<p>„Právě jste řekl, že to nesmíte.“</p>
<p>Zametač se usmál. „Potřebujete pomoci s těmi náramky?“</p>
<p>„Co? S těmi obstarožními Rychlosvěry z roku pytel? Vždyť jsou to snad původní jedničky, které musí být zastaralé už teď! Dejte mi špendlík a pár minut. A jak jsem se dostal do chrámu?“</p>
<p>„To já.“</p>
<p>„Vy jste mě přinesl?“</p>
<p>„To ne. Šel jste se mnou sám. Měl jste pochopitelně pásku přes oči. Když jsme přišli sem, dal jsem vám vypít skleničku...“</p>
<p>„Nic takového si nepamatuju!“</p>
<p>„Jistě, že ne. Proto jsem vám dal vypít tu skleničku. Nic moc tajemného, ale splní to svůj účel. Nestojíme o to, abyste se nám sem vrátil, že? Tohle místo má být tajné...“</p>
<p>„Vy jste mi zkreslili paměť? Poslyšte, tak to už tedy -“ Elánius napůl vstal, ale Zametač pozvedl ruku v uklidňujícím gestu.</p>
<p>„Buďte bez obav, nic se nestalo, způsobilo to jen, že jste zapomněl několik minut,“ řekl.</p>
<p>„<emphasis>Kolik minut?</emphasis>“</p>
<p>„Jen několik, opravdu. A bylo to z bylinek. Takové bylinky vám jen prospějí. Pak jsme vás nechali vyspat. Nebojte se, nikdo nás nesleduje ani nehledá. Vůbec si nevzpomenou, že jste zmizel. Vidíte tyhle věcičky?“</p>
<p>Zametač pozvedl otevřený kufřík, do jakých se ukládá nářadí. Zvenčí na něm byly připevněny popruhy a uvnitř Elánius zahlédl válec.</p>
<p>„Jmenuje se to kunktátor nebo častop,“ vysvětloval mnich, „a je to zmenšená verze těch velkých támhle, co vypadají jako mandl vaší babičky. Nebudu zabíhat do technických podrobností, ale když se točí, ovlivňuje čas kolem. Rozumíte tomu, co jsem vám právě řekl?“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„Dobrá, tak je to prostě kouzelná skříňka. Ulevilo se vám?“</p>
<p>„Pokračujte,“ zabručel Elánius zamračeně.</p>
<p>„Nasadil jsem vám ho a vyvedl vás ze strážnice. Protože jste ho měl na sobě, byl jste, abychom tak řekli, mimo čas. Až skončíme náš krátký rozhovor, odvedu vás nazpět na strážnici a starý kapitán si ani nevšimne, že jste byl pryč. V době, kdy jsme v chrámu, se čas venku zastavil. O to se postarají kunktátory. Jak jsem řekl, ovlivňují okolní čas. Jednoduše řečeno, posouvají nás v čase zpět stejnou rychlostí, jako by nás okolní čas posouval kupředu. Máme jich tady několik. Skvěle například udržují potraviny čerstvé. Co bych vám tak ještě řekl... aha, ano, pokud v tom nechcete mít zmatek, je dobře si pokud možno pamatovat, v jakém pořadí se věci odehrávaly. Věřte mi.“</p>
<p>„To je jako sen,“ zabručel Elánius. Ozvalo se cinknutí a pouta spadla na zem.</p>
<p>„No právě,“ přikývl Zametač klidně.</p>
<p>„A ta vaše kouzelná skříňka mě dostane domů? Přesune mě v čase až tam, kde bych měl skutečně být?“</p>
<p>„Tahle? Pch. To ne. Tohle je určeno jen pro malé akce -“</p>
<p>„Podívejte, pane Zametači, strávil jsem vlastně celý včerejší den tím, že jsem pronásledoval po střechách odporného zločince, pak jsem se s ním popral, dvakrát mě ztloukli, jednou pořezali a jednou sešili. Mám pořád dojem, že bych vám měl za něco poděkovat, ale ať mě čert vezme, jestli vlastně vím, za co. Chci přímé odpovědi, pane. Jsem velitel Městské hlídky tohoto města!“</p>
<p>„Nechtěl jste říci <emphasis>budu?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>nadhodil s nevinným výrazem Zametač.</p>
<p>„Nechtěl! Sám jste řekl, že pomáhá, když si člověk pamatuje věci v tom pořadí, v němž se odehrály! Dobrá, takže včera, tedy v <emphasis>mém </emphasis>včera, jsem byl velitel hlídky a - u všech ďáblů - pořád jsem velitel hlídky! Je mi jedno, co si myslí ostatní. Ostatní neznají všechna fakta!“</p>
<p>„No, tak té myšlenky se držte,“ přikývl Zametač a vstal. „Tak dobrá, veliteli. Chcete nějaká fakta. Pojďme se projít do zahrady, co říkáte?“</p>
<p>„<emphasis>Můžete mě dostat domů?</emphasis>“</p>
<p>„Zatím ne. Podle mého profesionálního názoru jste tady z nějakého důvodu.“</p>
<p>„Z jakého důvodu? Prostě jsem propadl tou podělanou kopulí!“</p>
<p>„To tomu pomohlo, jistě. Uklidněte se, pane Elánie. Vidím, že to pro vás byla opravdu velká zátěž.“</p>
<p>Zametač ho vedl ze síně. Ve vedlejší místnosti byla velká kancelář, v níž bylo slyšet šum tiché, ale cílevědomé práce. Mezi poškrabanými stoly Elánius tu a tam zahlédl podobné válce, s jakými se už setkal v hale. Některé z nich se pomalu otáčely.</p>
<p>„Naše ankh-morporské oddělení je opravdu velmi zaměstnáno,“ řekl Zametač. „Už jsme museli koupit obchody po obou stranách původní budovy.“ Zvedl svitek pergamenu z košíku na jednom stole, přelétl očima jeho obsah a s povzdechem jej vrátil zpět. „A všichni jsou přepracovaní,“ dodal. „Jsme tady neustále. A když říkám ,neustále’, oba už víme, co to znamená.“</p>
<p>„Ale co to tady vlastně <emphasis>děláte?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>rozhlížel se Elánius.</p>
<p>„Dohlížíme na to, aby se věci staly.“</p>
<p>„Cožpak se věci nestávají samy o sobě?“</p>
<p>„To <emphasis>záleží </emphasis>na tom, o které věci stojíte. My jsme mniši historie, pane Elánie. Dohlížíme na to, aby se to stalo.“</p>
<p>„Nikdy jsem o vás neslyšel, a přitom znám tohle město jako vlastní boty.“</p>
<p>„Pravda. Ale jak často si <emphasis>opravdu </emphasis>prohlížíte své vlastní boty, pane Elánie? Ušetřím vás vašeho trápení. Přestaňte tak zoufale pátrat v paměti, jsme v Jílové ulici, pokud vás to uklidní.“</p>
<p>„Cože? Ti potrhlí mniši, co sídlí v té legrační budově v cizím slohu, postavené mezi zastavárnou a tím obchůdkem s obnošeným šatstvem? Ti kněží, kteří poskakují po ulicích, buší do bubínků a pokřikují?“</p>
<p>„Dokonalá dedukce, pane Elánie. Je legrační, jakého utajení můžete docílit, když jste potrhlý mnich, který poskakuje po ulicích a buší při tom do bubínku.“</p>
<p>„Když jsem byl malý, měl jsem z toho obchůdku v Jílové ulici většinu oblečení,“ zavzpomínal Elánius. „Prodával tam nějaký cizí chlapík s takovým směšným jménem...“</p>
<p>„Bratr Po Ch’či Ho,“ přikývl Zametač. „Nebyl to nijak dobrý operativec, ale doslova génius, když přišlo na to, odhadnout a smlouvat cenu na starý obnošený hubertus.“</p>
<p>„Košile seprané tak do tenka, že byly skoro průhledné, a kalhoty oblýskané tak, že se leskly jako sklo,“ pokračoval Elánius. „A na konci týdne se polovina těch věcí přesunula do zastavárny.“</p>
<p>„To je pravda,“ přikývl Zametač. „Můžete své šaty zastavit v zastavárně, ale <emphasis>nikdy </emphasis>je tam nekoupíte, protože to je pod úroveň, že?“</p>
<p>Elánius přikývl. Když sestoupíte až na spodní konec žebříčku, bývá už mezi příčkami opravdu jen malý kousek, a božíčku, cožpak si to právě proto ženy tak úzkostlivě nehlídaly? Svým vlastním způsobem byly pyšné jako hraběnky. Nemuseli jste být bohatí, ale bylo třeba držet se své úrovně. Šaty mohly být levné a staré, ale musely být alespoň čisté. Za domovními dveřmi většinou nebylo nic, co by stálo za to ukrást, ale schůdek přede dveřmi musel být vydrhnutý tak, že byste si na něm mohli dát večeři, pokud jste si mohli nějakou dovolit. A nikdo si nekupoval oblečení ve vetešnictví. Když jste udělali něco takového, byli jste opravdu až na dně. Ne, koupili jste si je u pana Po Ch’či a <emphasis>nikdy </emphasis>jste se ho neptali, kde je koupil on.</p>
<p>„Když jsem šel do svého prvního zaměstnání, měl jsem oblečení z toho obchůdku,“ řekl Elánius. „Teď mi to připadá, jako kdyby to bylo před sto lety.“</p>
<p>„Tak to ne,“ zavrtěl hlavou Zametač. „Bylo to minulý týden.“</p>
<p>Ticho se prohlubovalo. Jediný zvuk vydávaly válce rozmístěné po místnosti.</p>
<p>Pak Zametač dodal: „Muselo vás to napadnout.“</p>
<p>„Proč? Většinu té doby, co jsem tady, mě někdo tloukl nebo jsem byl v bezvědomí nebo jsem se snažil dostat domů. To chcete říct, že se potuluju tam někde venku?“</p>
<p>„Samozřejmě. A jestli chcete něco vědět, tak včera v noci jste zachránil pověst celé hlídky tím, že jste namířil kuši na nebezpečného zlosyna, který zaútočil na vašeho seržanta.“</p>
<p>Tentokrát zavládlo ticho ještě hlubší. Zdálo se, že naplnilo celý vesmír.</p>
<p>Nakonec se ozval Elánius. „Ne. To není správné. To se nikdy nestalo. To bych si pamatoval. A já si ze svých prvních dnů ve službě pamatuju hodně.“</p>
<p>„To je zajímavé, že?“ přikývl Zametač. „Jenže cožpak není psáno: ,jest mnoho věcí mezi nebem a zemí...’ Pane Elánie, potřebujete krátkou návštěvu v Zahradě klidu Vnitřního města.“</p>
<p>Byla to skutečně zahrada, ostatně jako spousta jiných zahrad, které najdete v okolí Jílové ulice. Šedá zem nebyla nic jiného než směs prachu ze starých rozpadlých cihel, kočičího trusu a zetlelých odpadků.</p>
<p>Na vzdálenějším konci stála třímístná latrína. Byla šikovně umístěna u branky do zadní uličky, takže muži, kteří v noci vyváželi splašky, nemuseli daleko, ale vedle téhle se pomalu otáčel kamenný válec.</p>
<p>Dobrého světla dopadalo do zahrady málo. Podobné zahrady nikdy nemají dost světla. Tady prostě dostanete až světlo z druhé ruky, potom co si svůj příděl vezmou ti bohatí ve vyšších domech. Někteří lidé si na takových zahrádkách drželi prasata nebo chovali králíky a holuby nebo si tam i po všech minulých zkušenostech dokonce proti všemu zdravému rozumu vysadili nějakou zeleninu. Ale v takové zahradě by se ke světlu dokázala doplazit opravdu jen kouzelná fazole.</p>
<p>Tady se o to každopádně někdo pokusil. Většina země tady byla pokryta štěrkem a oblázky různé velikosti a to vše bylo pečlivě upraveno a uhrabáno do spirál a křivek. Tu a tam, očividně na přesně promyšlených místech, byly umístěny větší kameny.</p>
<p>Elánius zíral na kamennou zahradu a zoufale hledal něco, co by vzbudilo jeho pozornost.</p>
<p>Měl dojem, že částečně chápe, co měl její tvůrce na mysli, ale celý efekt vycházel naprázdno. Tohle bylo přece jen obrovské město. Odpadky pronikly všude. Nejjednodušší způsob, jak se zbavit odpadu, bylo hodit jej přes nejbližší zeď. On ho nakonec někdo někam prodá, nebo možná sežere.</p>
<p>Mladý mnich trpělivě uhrabával štěrk. Když se Zametač přiblížil, uctivě se mu uklonil.</p>
<p>Stařík usedl na kamennou lavičku.</p>
<p>„Mrskni sebou, mládenče, a přines nám dva šálky čaje, budeš tak laskav? Jednou zelený s jačím máslem a druhý spařený v konvici do oranžova, se dvěma cukry a včerejším mlékem, správně?“</p>
<p>„Ano, tak to mám rád,“ přikývl Elánius chabě a sedl si vedle mnicha.</p>
<p>Zametač se zhluboka a dlouze nadechl. „A já zase rád buduju zahrady,“ řekl. „Život by měl být zahrada.“</p>
<p>Elánius zíral prázdnýma očima na to, co měli před sebou. „Štěrk a kamení, chápu. Škoda, že jsou tady všechny ty odpadky... Vždycky se nějak objeví, že...“</p>
<p>„Ano,“ přikývl Lu-Tze. „Jsou součástí zahrady.“</p>
<p>„Cože? Ta pomačkaná krabička od cigaret?“</p>
<p>„Jistě. Ta představuje element vzduchu,“ odpověděl Zametač.</p>
<p>„A ten kočičí trus?“</p>
<p>„Ten nám připomíná, že nesoulad, stejně jako kočka, se dostane kamkoliv.“</p>
<p>„Zelné košťály? A ten použitý primerák?“[*]</p>
<p>„Ke svému vlastnímu nebezpečí zapomínáme na funkci ústrojných věcí v dokonalé harmonii. To, co se v promyšlené skladbě objevuje zdánlivě náhodně, je součástí harmonie vyššího řádu, kterou my dokážeme chápat jen velmi mlhavě. To je velmi důležitá skutečnost a má úzkou souvislost s vaším případem.“</p>
<p>„Co ta pivní láhev?“</p>
<p>Poprvé od chvíle, co ho Elánius potkal, se mnich zamračil.</p>
<p>„Víte, nějaký bezohledný vandal sem vždycky nějakou hodí, když se vrací v pátek večer z hospody. Kdybychom takové věci neměli <emphasis>zakázané</emphasis>,<emphasis> </emphasis>ucítil by mou ruku, to mi věřte.“</p>
<p>„Ta není součástí vyšší harmonie?“</p>
<p>„Možná, ale koho to zajímá? Takové věci mi lezou na mé <emphasis>thungas</emphasis>,<emphasis> </emphasis>to vám tedy řeknu,“ stěžoval si Zametač. Seděl vzpřímeně, s rukama položenýma na kolenou. Znovu zavládl klid. „Takže, abychom se někam dostali, pane Elánie... víte, že se celý vesmír skládá z velmi malých částeček?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Musíme se k těm věcem propracovat postupně, pane Elánie. Jste bystrý muž. Nemohu vám pořád říkat, že se všechno děje s pomocí kouzel.“</p>
<p>„Opravdu jsem tady někde? Ve městě? Myslím tedy mé mladší já?“</p>
<p>„Samozřejmě. Proč ne? Kde jsem to skončil? Aha. Už vím. Je z velmi malých částeček a -“</p>
<p>„Tohle je mizerná doba pro příslušníky hlídky. Už si vzpomínám! Máme policejní hodinu. A to byl teprve začátek!“</p>
<p>„Malé částečky, pane Elánie,“ přerušil ho Zametač ostře. „To musíte vědět.“</p>
<p>„No tak dobrá. A jak <emphasis>velmi </emphasis>malé?“</p>
<p>„Velmi, opravdu velmi malé. Tak maličké, že často putují neobyčejně podivnými cestičkami.“</p>
<p>Elánius si povzdechl. „A já se vás dále ptám: Co je to za podivné cestičky?“</p>
<p>„No, jsem rád, že se mě ptáte právě na tohle. Tak především dokážou být na několika místech najednou. Pokuste se přemýšlet, pane Elánie.“</p>
<p>Elánius se pokusil soustředit na to, co pravděpodobně byla krabička věčnosti od smažené ryby s hranolky. Bylo to zvláštní, ale přesto, že měl hlavu přeplněnou příšernými myšlenkami, pocítil něco jako úlevu, když je mohl všechny odsunout stranou a zamyslet se nad tímhle. Lidská mysl se tak někdy chová. Vzpomněl si na to, jak ho kdysi pobodali a jak by byl vykrvácel k smrti, kdyby ho nenašla seržantka Angua. Ležel tenkrát na zemi a udivilo ho, že ho ze všeho nejvíc zajímá vzorek na koberci. Smysly vám říkají: už nám zbývá jen pár minut, musíme zaznamenat všechno do toho nejmenšího detailu...</p>
<p>„To nemůže být pravda,“ zavrtěl hlavou. „Kdyby se tohle sedadlo skládalo ze spousty maličkých částeček, které mohou být na mnoha místech, jak to, že se ani trochu nehýbe?“</p>
<p>„Zasloužil byste cukrátko,“ usmál se Lu-Tze spokojeně. „To je právě ten obrovský problém, pane Elánie. A vysvětlení je v tom, alespoň to říká náš opat, že právě <emphasis>jsou </emphasis>na mnoha místech současně. A aj, tady je čaj! A aby ty částečky mohly být na mnoha místech současně, je i mnohovesmír tvořen nekonečným množstvím alternativních vesmírů. Mnohomoc mnohomoců. Prostě to největší číslo, jaké si jen člověk dokáže představit. A tím pádem dokážou vyplnit jakékoliv množství. Nemluvím na vás příliš rychle?“</p>
<p>„Aha, <emphasis>tohle</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>uklidnil se Elánius. „Tak o tom něco vím. To je, jako když člověk udělá v tomhle vesmíru nějaké rozhodnutí a v jiném vesmíru zase jiné. Slyšel jsem o tom mluvit mágy na jedné takové noblesní večeři. Hádali se tam o... Slavném pětadvacátém květnu.“</p>
<p>„A co říkali?“</p>
<p>„No, všechno to, co se vždycky říká... že by všechno dopadlo jinak, kdyby vzbouřenci pořádně hlídali brány a mosty, a že opevnění se nedá dobýt čelním útokem. Ale říkali taky, že všechno se někde stane...“</p>
<p>„A vy jste jim věřil?“</p>
<p>„No, tak to zní jako dokonalé <emphasis>thunga. </emphasis>Ale je pravda, že někdy se nevyhnete myšlenkám typu ,co by se stalo, kdybych něco udělal jinak -’“</p>
<p>„Jako třeba kdybyste zabil svou ženu?“</p>
<p>Zametač byl překvapen tím, že Elánius nijak nezareagoval.</p>
<p>„To je nějaká zkouška, že?“</p>
<p>„Učíte se opravdu rychle, pane Elánie.“</p>
<p>„Řeknu vám ale jednu věc, Zametači, v nějakém jiném vesmíru jsem jistě vyskočil a jednu vám ubalil.“</p>
<p>Na Zametačově tváři se znovu objevil ten náznak slabého úsměvu, který naznačoval, že mu nevěří.</p>
<p>„Nezabil jste svou ženu,“ prohlásil. „Nikde. Neexistuje jediný vesmír v celém mnohovesmíru, kde by Samuel Elánius, takový, jaký je, zabil lady Sibylu. Ale teorie je naprosto jasná. Říká, že pokud se může něco stát, aniž to poruší základní přírodní zákony, <emphasis>musí </emphasis>se to stát. Ale tohle se nestalo. Přesto teorie mnoha vesmírů funguje. Kdyby to tak nebylo, nedokázal by člověk udělat vůbec žádné rozhodnutí.“</p>
<p>„Takže?“</p>
<p>„Takže <emphasis>záleží </emphasis>na tom, co udělají lidé!“ odpověděl Zametač. „Lidé tvoří <emphasis>další </emphasis>zákony. To, co dělají, je <emphasis>důležité. </emphasis>Z tohohle je opat velmi rozrušený. Málem se zadusil piškotem. To znamená, že mnohovesmír není nekonečný a lidská rozhodnutí jsou podstatně důležitější, než si oni sami myslí. Tím, co dělají, mohou <emphasis>změnit </emphasis>vesmír!“</p>
<p>Zametač vrhl na Elánia dlouhý pohled. „Pane Elánie, vy si myslíte: ,vrátil jsem se v čase a ať mě vezme čert, nejspíš skončím jako seržant, který mě, Sama, bude učit všechno, co znám,’ uhodl jsem?“</p>
<p>„No, něco takového mě opravdu napadlo. Hlídka je teď ochotná vzít do služby kdejakého pobudu, kterého vytáhne ze stoky, zvlášť kvůli policejní hodině a všemu tomu špiclování. Jenže... podívejte, já Kýlu pamatuju a ano, je pravda, že měl jizvu a klípec přes jedno oko, ale jsem si jistý, že to jsem nebyl já.“</p>
<p>„Správně. Takhle vesmír nefunguje. <emphasis>Vás </emphasis>vzal pod křídlo Jan Kýla, policista z Pseudopolisu, který přišel do Ankh-Morporku, protože tady byl lepší plat. Je to skutečná postava. Vy a on nejste jedna a táž osoba. Ale nevzpomínáte si, že by se někdy zmínil o tom, jak ho krátce potom, co vystoupil z dostavníku, přepadli dva muži?“</p>
<p>„Ale ano, u všech ďáblů,“ přikývl Elánius, „Dva lupiči. A tam... no jistě, tam přišel ke své jizvě. Vřelé přivítání ve starém dobrém Ankh-Morporku. Kýla byl ale tuhej jako nevydělaná kůže. Sejmul je oba a bylo to.“</p>
<p>„Jenže tentokrát byli tři,“ řekl Zametač.</p>
<p>„No, tři jsou o něco horší, to je jasné, ale -!“</p>
<p>„Vy jste policista. Uhodl byste, <emphasis>kdo </emphasis>byl ten třetí muž?“</p>
<p>Elánius se ani nemusel moc zamýšlet. Jeho odpověď se zrodila v hlubinách temného podezření. „Karcer?“</p>
<p>„Byl to on. Rychle mezi ně zapadl.“</p>
<p>„A ten hajzl byl ve vedlejší cele! A dokonce se mi přiznal, že nedlouho předtím někoho přepadl a sebral mu peníze.“</p>
<p>„A vy oba jste uvázli tady, pane Elánie. Teď už to není <emphasis>vaše </emphasis>minulost. Ne tak docela. Je to <emphasis>minulost. </emphasis>A tam někde je budoucnost. Mohla by to být vaše budoucnost. Ale taky nemusela. Vy byste se chtěl vrátit domů, nechat tady Karcera a mrtvého Jana Kýlu? Ale kdyby se vám to podařilo, neměl byste domov, neměl byste se kam vrátit. Protože mladý Sam Elánius by pak nedostal rychlý kurz základů policejní práce od slušného chlapa. Učil by se od takových lidí, jako je seržant Srazil, desátník Ucholub nebo policista Tračník. A to by ještě zdaleka nebyli ti nejhorší.</p>
<p>Elánius zavřel oči. Vzpomněl si, jak hrozně nezkušený tenkrát byl. A Fred... no Fred Tračník nebyl tak špatný, když si člověk odmyslel jeho napůl hrané strašpytlovství a nedostatek představivosti, ale Ucholub byl odporný malý mizera, a co se týká Srazila, Srazil učil Tračníka a žák svému učiteli ještě zůstal velmi mnoho dlužen. Co se Sam Elánius naučil od Kýly? Být neustále ve střehu, myslet vlastní hlavou, nepouštět si do ní Srazily a Ucholuby a neváhat v boji použít dnes ani ty nejšpinavější prostředky, pokud mu to zaručí, že v případě potřeby ještě bude schopen bojovat i zítra.</p>
<p>Často ho napadlo, že by byl dávno mrtev, kdyby nebylo -</p>
<p>Prudce zvedl hlavu a upřel oči na mnicha.</p>
<p>„Já vám neporadím, pane Elánie,“ pokračoval Lu-Tze. „Díky nekonečnému množství možností není nic jisté.“</p>
<p>„Ale počkejte, já <emphasis>vím</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že se má budoucnost odehrála, protože jsem tam byl!“</p>
<p>„Ne. To, s čím se tady setkáváme, je kvantová interference. Říká vám to něco? Ne. Dobrá... řeknu vám to takhle. Máme jednu minulost a jednu budoucnost. Ale máme dvě přítomnosti. Jedna, kde jste se objevili vy a váš ďábelský přítelíček, a druhá, kde jste se naopak neobjevili. Dokážeme ty dvě přítomnosti udržet několik dní v souběžném chodu. Spotřebuje to obrovské množství času, ale dokážeme to. A pak se v jednom okamžiku spojí. Budoucnost, která pak bude následovat, závisí jen na vás. My chceme tu budoucnost, kde je Elánius dobrý policajt. Ne tu druhou.“</p>
<p>„Ale ta moje se přece musela stát,“ trval na svém Elánius. „Říkám vám, že si ji pamatuju. Bylo to včera!“</p>
<p>„To je sice hezká úvaha, ale teď už vůbec nic neznamená,“ potřásl mnich hlavou. „Věřte mi. Ano, vám se to stalo, ale i když to tak bylo, třeba to tak nebylo. Kvůli kvantu. Právě teď v budoucnosti neexistuje prostor ve tvaru velitele Elánia, do kterého byste se vešel. Budoucnost, která se odehraje, závisí jen na vás. To je úředně nejisté. Ale pokud se zachováte správně, tak to nejisté nebude. Dlužíte to sám sobě, veliteli. Právě teď se někde tam venku učí Sam Elánius, jak být velmi špatným policistou. A učí se rychle.“</p>
<p>Malý mnich vstal. „Nechám vás chvíli si to promyslet,“ dodal.</p>
<p>Elánius přikývl s pohledem upřeným na kamennou zahradu.</p>
<p>Zametač se tiše vyšoural ven a zmizel v chrámu. Pak prošel až na nejvzdálenější konec kanceláře. Z krku si sundal velmi zvláštně tvarovaný klíč a zasunul ho do dveří. Ty se otevřely. Před ním vzplálo oslňující světlo.</p>
<p>Šel dál a podrážky jeho sandálů opustily chladné dlaždice a vstoupily na dobře ušlapanou cestu v jasném, horkém dni.</p>
<p>Takhle dávno v minulosti tekla řeka jiným směrem a současní obyvatelé Ankh-Morporku by byli jistě překvapeni tím, jak krásná před sedmi sty tisíci lety byla. Na písečných náplavech v řece se slunili hroši a podle Qu[*] dělali v poslední době jisté potíže.</p>
<p>Musel vždy na noc kolem tábora vztyčit malou temporální ohradu, takže každý z hrochů, který se vydal na procházku mezi stany, se náhle ocitl s hrozným bolením hlavy zpět ve vodě.</p>
<p>Qu, který se proti prudkým slunečním paprskům vybavil slaměným kloboukem, dohlížel v ohrazeném a vyčištěném prostoru na své asistenty. Lu-Tze si ztěžka povzdechl a vykročil k němu.</p>
<p>Tady zase dojde k výbuchům, to věděl.</p>
<p>Nedalo se říci, že by neměl rád Qua, který měl v jejich řádu hodnost mistra přístrojů a nových zařízení. To znamenalo, že byl něco jako technický ekvivalent opata. Opat dokázal uchopit tisíc let staré myšlenky a procedit je svým mozkem úplně novým způsobem a výsledkem toho bylo, že se před ním mnohovesmír otevřel jako květina. Qu, na druhé straně, vzal do rukou prastarou technologii kunktátorů, které dokázaly šetřit a ukládat čas, hodil na ni postroje a zapřáhl ji tak, aby sloužila k praktickým denním věcem, jako například k... hm, trhání lidských hlav. To bylo něco, čemu se Lu-Tze snažil vyhnout. Byl přesvědčený, že lidské hlavy mohou sloužit k mnohem užitečnějším věcem.</p>
<p>Když se Lu-Tze přiblížil, vinula se právě bambusovou napodobeninou ulice tanečním krokem řada veselých, prozpěvujících mnichů, kteří odpalovali rakety a bušili do gongů. Když řada dorazila na konec ulice, otočil se poslední mnich a ledabylým pohybem hodil do napřažených rukou figury upletené z trávy malý váleček.</p>
<p>Vzduch se zavlnil, ozvalo se slabé zahřmění a postava z trávy zmizela.</p>
<p>„No, jsem rád, že konečně vidím něco, co netrhá lidem hlavy,“ prohlásil Lu-Tze a opřel se o lano z liány.</p>
<p>„Zdravím tě, Zametači,“ obrátil se k němu Qu. „Ano. Taky by mě zajímalo, co je v nepořádku. Víš, to tělo se mělo během mikrosekundy přesunout kupředu a nechat hlavu tam, kde byla.“ Pak pozvedl megafon. „Tak děkuju všem! Připravte se na druhé kolo! Takeši, převezmi velení!“</p>
<p>Pak se obrátil k Lu-Tzemu. „No?“</p>
<p>„Přemýšlí o tom,“ odpověděl Zametač.</p>
<p>„Ale u všech bohů, Lu-Tze! Vždyť tohle je absolutně zakázané, a ty to víš! Čeká se od nás, že divoké odchylky historie odřízneme, a ne, že je budeme s obrovskými časovými náklady udržovat v běhu!“</p>
<p>„Jenže tohle je důležité. My to tomu muži dlužíme. Nebyla to jeho vina, že u nás došlo k velkému časovému zborcení právě ve chvíli, kdy propadl tou kopulí.“</p>
<p>„Dvě časové linie, které běží současně,“ zasténal Qu. „To je naprosto nepřijatelné, abys věděl. Budu nucen použít techniku, která je naprosto neodzkoušená.“</p>
<p>„Ano, ale jedná se jen o několik dnů.“</p>
<p>„A co Elánius? Je na to dost silný? Vždyť v tomhle směru neprodělal žádný výcvik!“</p>
<p>„Nezapře v sobě policajta. Policajt zůstane policajtem, ať je kdekoliv.“</p>
<p>„Já fakticky nechápu, proč tě vlastně poslouchám, Lu-Tze, vážně,“ řekl Qu. Podíval se do ohrazeného prostoru a rychle zvedl k ústům megafon. „Takhle to nezvedejte! Povídám, takhle to <emphasis>nesmíte-</emphasis>“</p>
<p>Ozvalo se zahřmění. Lu-Tze se neunavoval ohlížením.</p>
<p>Qu znovu zvedl megafon a řekl do něj unaveně: „Dobrá, buďte někdo tak laskav a běžte najít bratra Kaie, ano? Začněte hledat zhruba před dvěma stoletími. Vy ani nepoužíváte ta velmi užitečná zařízení, která jsem... é... navrhl,“ dodal k Lu-Tzemu.</p>
<p>„Nepotřebujeme to,“ zasmušil se Lu-Tze. „Mám mozek. A časovou latrínu přece používáme, nebo ne?“</p>
<p>„Hajzlík, na který se chodí teď, ale který se vyprazdňuje v době před milionem let, nebyl právě nejlepší nápad, Zametači. Lituji, že jsem se k tomu od tebe nechal přemluvit.“</p>
<p>„Ušetří nám to čtyři pence týdně, které bychom jinak museli platit počišťovatelům Jindřicha Krále, a to není zanedbatelné. Což není psáno: ,Penny ušetřený je penny vydělaný?’ Kromě toho to všechno stejně padá do toho vulkánu. Dokonale hygienické.“</p>
<p>Ozval se další výbuch. Qu se obrátil a pozvedl svůj megafon. „Nikdo nesmí uhodit do tamburíny víc než dvakrát!“ zařval. „Pamatujte všichni! Je to ,bouchnu-bouchnu-hodím-padnu k zemi!’ <emphasis>Prosím</emphasis>,<emphasis> </emphasis>dávejte všichni pozor!“</p>
<p>Obrátil se zpět k Zametači. „Maximálně další čtyři dny, Lu-Tze,“ řekl. „Je mi líto, ale pak už to nedokážu v papírech krýt. A kromě toho by mě udivilo, kdyby to ten tvůj muž vydržel. Dřív nebo později mu to vleze na mozek, může si být tuhý, jak chce. Není ve svém vlastním čase.“</p>
<p>„Hodně se při tom ale učíme,“ naléhal Lu-Tze. „V důsledku naprosto logického zřetězení příčin se Elánius, který skončil v téhle době, dokonce <emphasis>i podobá </emphasis>Kýlovi! Má klípec na oku a jizvu. Je to příběhová setrvačnost, historická nevyhnutelnost, nebo jen děsivě podivná náhoda? Narážíme tady znovu na prastarou teorii o historii, která opravuje sama sebe? Je to tak, jak říká opat, totiž, že žádná náhoda neexistuje? Je každá nehoda jen součást vyššího řádu? To bych rád zjistil!“</p>
<p>„Čtyři dny,“ opakoval Qu. „Stačí pár hodin navíc, tahle naše malá partyzánská akce praskne a opat s námi bude velmi, ale opravdu <emphasis>velmi </emphasis>nespokojen.“</p>
<p>„Máš pravdu, Qu,“ přikyvoval Zametač pokorně.</p>
<p>Každopádně se namíchne, když na to bude <emphasis>muset </emphasis>přijít, to jo, pomyslel si, když se vracel ke dveřím ve vzduchu. Vyjádři] se o tom velmi přesně. Opat mnichů historie (mužů v šafránu, unikátních klášterníků... měli mnoho jmen) si nemůže něco takového dovolit, a on si dal opravdu práci s tím, aby Lu-Tzemu podobné akce výslovně <emphasis>zakázal. </emphasis>Nakonec dodal: „Ale jestli už to podnikneš, pak doufám, že historická nevyhnutelnost zvítězí.“</p>
<p>Zametač se vrátil do zahrady a našel tam Elánia stále ještě zírajícího na prázdnou plechovku od fazolí v rajském protlaku, která teď v celkové kompozici představovala univerzální sjednocení.</p>
<p>„Nuže, veliteli.“</p>
<p>„Jste opravdu něco jako... policisté v čase?“ zeptal se Elánius.</p>
<p>„No... dalo by se to tak říci,“ přisvědčil Zametač.</p>
<p>„Takže... vy zajišťujete, aby se staly jen ty dobré věci?“</p>
<p>„Ne, ne ty dobré věci. Ty správné věci,“ přerušil ho Zametač. „Jenže abych se vám přiznal, omezili jsme se na to, že se snažíme, aby se dělo alespoň <emphasis>něco. </emphasis>Kdysi jsme si mysleli, že je čas jako řeka, po které se můžeme plavit nahoru a dolů a vždycky skončit na stejném místě. Pak jsme ale zjistili, že se chová spíš jako moře, takže můžete zabloudit až na neznámou druhou stranu. Pak se ukázalo, že se podobá <emphasis>kouli </emphasis>vody, můžete se po ní pohybovat i nahoru a dolů. V současné době si ale myslíme, že je spíše jako... hm, jako spousta prostorů, které jsou navzájem stočeny do sebe. A pak tady máme časové skoky a časové skluzy a ještě se do toho pletou lidé, kteří časem šetří i plýtvají. A pak jsou tady, samozřejmě, kvanta.“ Mnich si povzdechl. „<emphasis>vždycky </emphasis>je tady to podělané kvantum. Takže jedno s druhým, přiznám se vám k jedné věci. Jsme na tom už tak, že si myslíme, jak nejsme dobří, když zajistíme, aby se včera stalo alespoň předevčírem. Vy, pane Elánie, jste uvízl přímo v jisté... nehodě. My to sice dokážeme spravit, ale ne <emphasis>napravit. </emphasis>Vy ano.“</p>
<p>Elánius se narovnal. „Takže nemám na vybranou, že?“ řekl. „Jak říkával můj starý seržant... teď udělejte tu práci, kterou máte před sebou.“ Pak zaváhal. „A to budu já, co? <emphasis>Já </emphasis>sám sebe naučím všechno, co znám...“</p>
<p>„Ne, už jsem vám to vysvětloval.“</p>
<p>„Nerozuměl jsem tomu. Ale možná, že to ani není potřeba.“</p>
<p>Zametač si sedl. „Dobrá. A teď, pane Elánie, vás vezmu nazpět do domu a zjistíme, <emphasis>co </emphasis>všechno z těch věcí, které jsem vám ukázal a <emphasis>řekl</emphasis>,<emphasis> potřebujete </emphasis>vědět, a Qu nastaví válce a my pak... maličko poskočíme v čase, abyste si mohl předat zprávu. Vy víte, že jste to udělal, protože jste to viděl. Nemůžeme vás nechat jen tak běhat po světě a <emphasis>všechno </emphasis>o nás vědět.“</p>
<p>„Budu mít podezření.“</p>
<p>„Budete muset být přesvědčivý.“</p>
<p>„Stejně budu mít podezření.“</p>
<p>„To nebudete věřit ani sám sobě?“</p>
<p>„Já jsem nevyzpytatelná povaha. Mohl bych něco tajit. Jak mě dostanete nazpět na strážnici? A ať vás ani ve snu nenapadne dát mi zase nějaký dryják!“</p>
<p>„Ne. Zavážeme vám oči, zatočíme s vámi, dlouho vás budeme vodit sem a tam a pak vás tam prostě zavedeme. Slibuju.“</p>
<p>„Nějaké další rady?“ zavrčel Elánius zachmuřeně.</p>
<p>„Hlavně buďte sám sebou,“ pokračoval Zametač. „Nakonec to prohlédnete. Přijde čas, kdy se ohlídnete a pochopíte, že to všechno dává smysl.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Nelhal bych vám. Bude to dokonalý okamžik, věřte mi.“</p>
<p>„Ale...“ Elánius zaváhal.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Musíte vědět, že je tady ještě jeden malý problém, pokud se mám stát seržantem Kýlou. Vzpomněl jsem si, co je tohle za den. A vím, co se stane.“</p>
<p>„Ano,“ přikývl Zametač. „I já to vím. Promluvíme si o tom?“</p>
<p>Kapitán Tilda zamrkal. „Co se to stalo?“ zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Kdy?“ podíval se na něj Elánius a pokoušel se překonat žaludeční nevolnost, která se ho zmocnila. Při návratu časem měl dojem, že ho někdo stiskl strašlivou silou v obrovském svěráku.</p>
<p>„<emphasis>Rozmazal </emphasis>jste se, člověče.“</p>
<p>„Možná, že už mě to všechno trochu unavuje,“ ušklíbl se s přemáháním Elánius. „Poslyšte, kapitáne, já jsem Jan Kýla. Můžu to dokázat, chápete? Zeptejte se mě na něco. Pokud tomu rozumím, tak před sebou máte moje papíry, je to tak?“</p>
<p>Tilda na okamžik zaváhal. Jeho myšlení bylo poněkud těžkopádné, takže mělo jistou setrvačnost. Jeho myšlenky dost obtížně měnily směr.</p>
<p>„Hm. Takže... kdo je velitelem pseudopolské hlídky?“ řekl.</p>
<p>„Šerif Šmicring,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„Aha! Špatně! Padl na první překážce, co? Abys věděl, ty lumpe, je to šerif Perláček -“</p>
<p>„Mňa, promiňte, pane, ale...“ začal Mňácal nervózně.</p>
<p>„No? Co je?“</p>
<p>„Mňa, on to je Šmicring, pane. Perláček zemřel minulý týden. Doslech sem se to v... mňa, hospodě.“</p>
<p>„Opil se do němoty a spadl do řeky,“ doplňoval Elánius.</p>
<p>„Jo, přesně to sem, mňa, slyšel,“ přikyvoval Mňácal.</p>
<p>Tilda se zatvářil vztekle. „Tos ale mohl vědět, že?“ zasyčel. „To ještě nic nedokazuje.“</p>
<p>„Tak se mě zeptejte na něco jiného,“ nedal se Elánius vyvést z míry. „Zeptejte se mě třeba na to, co o mě Šmicring napsal.“ A já jen doufám, že si odpovědi pamatuju správně, dodal v duchu.</p>
<p>„No?“</p>
<p>„Píše, že jsem byl nejlepší důstojník celé jeho jednotky a že lituje mého odchodu,“ začal Elánius. „Dál píše, že mám dobrou povahu. Píše, že by si přál, aby mi mohl taky zaplatit pětadvacet tolarů, které budu dostávat tady -“</p>
<p>„Já vám nikdy nenabídl -“</p>
<p>„To je pravda, vy jste mi nabídl dvacet, ale když vidím, jak to tady vypadá, tak bych byl blázen, kdybych to za ty peníze dělal!“ odsekl Elánius. Tilda se nenaučil, ani jak udržet pod kontrolou konverzaci. „Když platíte Srazilovi dvacet tolarů, tak ho o devatenáct tolarů přeplácíte! Ten chlap by najednou nedokázal ani žvýkat žvýkací gumu a mluvit. A podívejte se na tohle, ano?“</p>
<p>Něco cinklo a Elánius odhodil svá pouta na stůl. Jak Mňácalovy, tak Tildovy oči se k nim svezly jako přitahované magnetem.</p>
<p>Tak <emphasis>dobrá</emphasis>,<emphasis> </emphasis>pomylel si Elánius, vstal a sebral Mňácalovi z rukou samostříl. Provedl to jediným plynulým pohybem. Když se pohybujete sebejistě, získáte většinou nějakou tu vteřinu navíc. Sebejistota pomůže skoro všude.</p>
<p>Vystřelil do podlahy a prázdný samostříl vrátil Mňácalovi.</p>
<p>„Ta pouta dokáže otevřít i malé děcko, a přestože tuhle Mňácal udržuje vězení opravdu v čistotě, jako žalářník a hlídač je naprosto nemožný,“ prohlásil. „Tohle místo potřebuje pořádně provětrat.“ Naklonil se kupředu, klouby se opřel o stolní desku a obličej přiblížil na několik centimetrů k třesoucímu se kníru a kalným očím.</p>
<p>„Pětadvacet tolarů, nebo jdu odsud,“ prohlásil. Něco podobného pravděpodobně ještě nikdy předtím žádný vězeň na světě neprohlásil.</p>
<p>„Pětadvacet tolarů,“ zamumlal zhyponotizovaně kapitán Tilda.</p>
<p>„A hodnost staršího seržanta,“ pokračoval Elánius. „Ne seržanta, Já si nenechám rozkazovat od lidí, jako je Srazil.“</p>
<p>„Starší seržant,“ opakoval napůl nepřítomně Tilda, ale Elánius v jeho očích zahlédl náznak souhlasu. To byl dobrý, <emphasis>vojensky </emphasis>znějící titul, a pořád ještě se našel ve starých řádech. Je třeba říci, že to byla <emphasis>velmi </emphasis>stará hodnost, ještě z dob, kdy policie neexistovala a soudní dvůr zaměstnával mohutného muže s holí, jehož úkolem bylo přivléct vždy delikventy před soudce. Elánius obdivoval jednoduchost toho uspořádání.</p>
<p>„Dobrá, tedy... musím říci, že vám šerif Šmicring dal opravdu... tedy... skvělé doporučení,“ prohlásil kapitán a zašustil papíry. „Výjimečně skvělé. Víte, věci se nám tady trochu zkomplikovaly od chvíle, kdy jsme přišli o seržanta Mo-“</p>
<p>„A svůj první plat dostanu předem, prosím. Potřebuji si koupit oblečení, trochu slušného jídla a taky si musím najít nějaké bydlení.“</p>
<p>Tilda si odkašlal. „Většina svobodných mužů bydlí v kasárnách v Chudinské -“</p>
<p>„Já ne,“ zavrtěl hlavou Elánius. „Budu bydlet u doktora Trávomila v Překmitnuté ulici.“ Růžena Dlaňová přece vzpomenula, že má doktor volný pokoj...</p>
<p>„Mňa, u toho šarlatána?“ ozval se Mňácal.</p>
<p>„Ano, já si svou společnost dost vybírám,“ odsekl Elánius. „A kromě toho je to hned za rohem.“</p>
<p>Zvedl ruce ze stolu, narovnal se a zasalutoval tak ukázkově, že to v této situaci hraničilo s jízlivostí, ale bylo to přesně takové zasalutování, jaké Tilda miloval. „Ohlásím se do služby zít- dnes odpoledne ve tři hodiny - přesně, pane,“ řekl. „Děkuji, pane.“</p>
<p>Tilda seděl jako omámený.</p>
<p>„Dohodli jsme se na pětadvaceti tolarech, že, pane,“ řekl Elánius stále ještě s rukou pozvednutou k pozdravu.</p>
<p>Díval se, jak kapitán vstává a přechází k starému zelenému sejfu v rohu. Dával si velký pozor, aby Elánius neviděl, jaká čísla vytáčí na číselníku, ale Elánius to ani nepotřeboval. Ta pokladna tam stála, ještě když byl povýšen na kapitána, a v té době už skoro <emphasis>každý </emphasis>věděl, že kombinace je 4-4-7-8 a že nikdo neví, jak ji změnit. Jediné věci, které v ní měly nějakou cenu, byly cukr a čaj a cokoliv, co jste chtěli, aby si Noby přečetl.</p>
<p>Tilda se vrátil s malým koženým váčkem a pomalu na stůl odpočítal peníze a byl tak zmatený, že Elánovi ani nedal nic podepsat.</p>
<p>Elánius si peníze vzal, zasalutoval a napřáhl levou ruku.</p>
<p>„Odznak, pane,“ řekl.</p>
<p>„Cože? Aha, no jistě, samozřejmě...“</p>
<p>Kapitán, dokonale vyvedený z míry, se chvilku přehrabával v horní zásuvce svého stolu a pak vytáhl zašlý měděný odznak. Kdyby byl lepším pozorovatelem, byl by si musel všimnout, jak hladově Elánius odznak pozoruje.</p>
<p>Nový starší seržant opatrně zvedl svůj odznak a ještě jednou zasalutoval. „Teď přísahu, pane,“ upozornil.</p>
<p>„To jako... aha... myslíte tu věc? No, myslím, že to tady mám někde napsané -“</p>
<p>Elánius se zhluboka nadechl. Nebyl to pravděpodobně ten nejlepší nápad, ale on už se v té chvíli vznášel.</p>
<p>„Já, čárka, hranatá závorka, nováčkovo jméno, hranatou závorku uzavřít, čárka, slavnostně přísahám při, hranatá závorka, doplnit božstvo, čárka, které nováček uctívá, závorku uzavřít, čárka, že budu chránit Zákony, čárka, právo a pořádek města Ankh-Morporku, čárka, sloužit veřejným zájmům, čárka, a chránit poddané Jeho, lomítko, Jejího Veličenstva, závorka kulatá, jméno vládnoucího panovníka, lomítko, se, závorku uzavřít, hranatá závorka, vyškrtněte, co se nehodí, závorku uzavřít, bez ohledu na strach, čárka, nebo osobní bezpečí, čárka, pronásledovat zločince a chránit nevinné, čárka, a v případě potřeby položím v této službě třeba i život, čárka, k tomu mi dopomáhej, hranatá závorka, doplnit božstvo, které nováček uctívá, závorku uzavřít, tečka. Bohové nechť ochraňují krále, lomítko, královnu, kulatá závorka, vyškrtněte, čárka, co se nehodí, závorku uzavřít, tečka.“</p>
<p>„Skvělá práce, přísahám,“ prohlásil s nelíčeným obdivem Tilda. „Přišel jste opravdu <emphasis>dokonale </emphasis>připraven, seržante.“</p>
<p>„A teď ještě králův šilink, pane,“ pokračoval neúnavně Elánius, který se vznášel na perutích neohroženého ducha.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Musím dostat králův šilink, pane.“</p>
<p>„Hmm... máme my ten -“</p>
<p>„Je, mňa, ve spodním šuplíku, pane,“ napovídal ochotně Mňácal. „Je navlečený na kousku provázku.“</p>
<p>„Aha,“ rozzářil se Tilda. „To už je nějakou dobu, kdy jsme ho naposled použili, co?“</p>
<p>„Ano?“ nadhodil Elánius neutrálně.</p>
<p>Po chvilce hledání vytáhl Tilda minci. Byl to pravý starý šilink, který měl dnes cenu minimálně půl tolaru, už kvůli obsahu stříbra. A protože jsou policajti prostě policajti, vložili ho vždycky nováčkovi do ruky, a než ho stačil sevřít v dlani, rychle mu ho s pomocí provázku vytrhli.</p>
<p>Elánius už kdysi přísahal. Teď ho napadlo, jestli jedna přísaha neruší tu druhou. Ale bylo nutné to udělat a šilinku se musel alespoň <emphasis>dotknout. </emphasis>Pocítil jeho váhu v dlani a udělal si malou zlomyslnou radost, když na něm sevřel prsty dříve, než kapitán stačil zatáhnout za provázek. Pak, když dosáhl svého, minci zase pustil. S posledním zasalutováním se otočil a poklepal Mňácala po rameni. „S kapitánovým dovolením bych si s vámi rád promluvil venku pár slov, prosím.“</p>
<p>A vykráčel ven.</p>
<p>Mňácal se podíval na Tildu, který stále ještě seděl jako zhyponotizovaný a v ruce svíral šilink na provázku. Pak ze sebe kapitán vypravil: „To je skutečně skvělý chlap. Velmi dobrý... má páteř...“</p>
<p>„Mňa, skočím za ním a zjistím, co chce, pane,“ odpověděl Mňácal a vyšoural se z místnosti.</p>
<p>Došel na konec chodby, když se ze stínů vynořila ruka a přitáhla ho blíž.</p>
<p>„Znát chlapa jako ty, je jistě velmi užitečné, Mňácale,“ zasyčel mu Elánius do ucha. „To se hned pozná.“</p>
<p>„Jistě, pane,“ odpověděl přiškrceným hlasem Mňácal, který stál napůl na špičkách.</p>
<p>„Ty určitě slyšíš i trávu růst, co?“</p>
<p>„Jistě, pane!“</p>
<p>„V každém týmu je někdo, kdo ví přesně, co se kde děje, a dokáže sehnat prakticky cokoliv, Mňácale, a já si myslím, že tady jsi to ty!“</p>
<p>„Mňa, ano pane!“</p>
<p>„Takže mě teď dobře poslouchej,“ pokračoval Elánius. „Potřebuju boty osmičky, helmu sedm a čtvrt a <emphasis>dobrou </emphasis>koženou pláštěnku. Boty by měly být kvalitní, ale obnošené. Budeš si to pamatovat?“</p>
<p>„Obnošené?“</p>
<p>„Ano. Podrážky by měly být skoro prošlapané.“</p>
<p>„Podrážky skoro prošlapaný, mňa, jasný,“ přikyvoval Mňácal.</p>
<p>„Hrudní plát, který nebude rezavý, ale když bude trochu potlučený, nevadí. A <emphasis>dobrý </emphasis>meč, Mňácale, a věř tomu, že poznám dobrý meč, když ho dostanu do ruky. Co se týče zbytku věcí, <emphasis>vím </emphasis>že muž jako ty sežene ty nejlepší a že mi je dokáže doručit k doktoru Trávomilovi do Překmitnuté ulice nejpozději do deseti hodin dnes dopoledne. A za to tě čeká odměna, Mňácale.“</p>
<p>„A jaká, pane?“ ožil poněkud Mňácal, který už se v Elániově stisku cítil poněkud nepohodlně.</p>
<p>„Mé věčné přátelství,“ sdělil mu Elánius. „Což bude v těchto končinách velmi vzácná mince, o tom tě ujišťuju.“</p>
<p>„Jo, to máte pravdu, seržante,“ přikyvoval horlivě Mňácal. „A budete chtít taky zvonec, pane?“</p>
<p>„Zvonec?“</p>
<p>„No, abyste s ním mohl zvonit, mňa, a křičet ,všude je pořádek a kliď, seržante.“</p>
<p>Elánius o tom okamžik uvažoval. Zvonec. Je pravda, že každý policajt měl zvonec ještě v době, kdy on byl velitelem hlídky, ale Elánius zakázal jejich používání při jiných než slavnostních příležitostech.</p>
<p>„Ne, pro mě žádný zvonec, Mňácale,“ zavrtěl hlavou. „Ty si taky myslíš, že je všude pořádek a klid?“</p>
<p>Mňácal polkl naprázdno. „No, to je, mňa, těžko říct, pane,“ vypravil pak ze sebe.</p>
<p>„Tak tak. Výborně, člověče. No, uvidíme se odpoledne.“</p>
<p>Když vyšel Elánius ze strážnice, na východě začínalo svítat, ale město bylo stále jediná spleť stínů.</p>
<p>V kapse cítil uklidňující váhu policejního odznaku. A ve svém vědomí nesmírnou, osvobozující svobodu přísahy. Vládce za vládcem ji brali jako něco nepodstatného a ani jeden z nich si nevšiml, jak mnohosečná a nevyzpytatelná právě tahle přísaha je...</p>
<p>Kráčel Překmitnutou ulicí tak pevně, jak to jen dokázal. Vyčíhali si ho dva policisté, ale ukázal jim odznak, a co víc, měl <emphasis>hlas</emphasis>,<emphasis> </emphasis>který se mu teď vrátil. Byla noc a on kráčel ulicemi a ty zatracené ulice mu <emphasis>patřily </emphasis>a to vyznívalo ze způsobu, jak mluvil. Oba policisté se rychle ztratili. Nebyl si jistý, zda mu věřili, ale alespoň to předstírali, <emphasis>hlas </emphasis>jim dal najevo, že na to, jaké by s ním mohly být potíže, nejsou dostatečně zaplaceni.</p>
<p>V jedné chvíli musel ustoupit stranou, když kolem něj velmi vyhublý kůň táhl velký a známý čtyřkolový vůz, který rachotil po dláždění. Na okamžik zahlédl vyděšené tváře, jež zevnitř vyhlížely mezi širokými kovovými pásy, z větší části pokrývajícími dřevěnou nástavbu, a pak vůz zmizel v mlze. Policejní hodina nesla své každonoční ovoce.</p>
<p>Tohle nebyly dobré časy. Každý věděl, že je lord Skřipec Sebevražda šílený. Nějaký hoch, který byl stejně šílený, se ho pokusil zabít a bylo by se mu to podařilo, kdyby se lord v nepravou chvilku nepohnul. Takhle byl lord Sebevražda zasažen šípem jen do ramene a říkají - tím <emphasis>oni </emphasis>se myslí ti bezejmenní lidé, se kterými se každý setkává v hospodách -, že ho to zranění otrávilo a ještě zhoršilo jeho už tak zlou chorobu. Podezíral tak každého a všechno a viděl vrahy v každém zákoutí. Mezi lidmi se povídalo, že se noc co noc budí zpocený hrůzou, protože se mu o nich i zdálo.</p>
<p>Během dne, když nespal, viděl všude spiknutí a špehy a nutil své lidi, aby je odhalovali, a to má jeden háček. I když zpočátku neexistují žádná spiknutí ani špehové, které by bylo možno odhalit, velmi brzo se jich objeví až až.</p>
<p>Noční hlídka se ale špehy, spiknutími a jejich odhalováním příliš nezabývala. Oni prostě zatýkali. Kusy. Na ty jemnější věci tady byla <emphasis>zvláštní </emphasis>úřadovna v ulici Kotevního řetězu, která byla prodlouženou rukou lordova šílenství. Úředně se mužům, kteří tam sloužili, říkalo Speciálové, ale pokud si Elánius pamatoval, oblíbili si celkem přezdívku, kterou jim kdosi dal - Nepojmenovatelní. To oni naslouchali v každém stínu a pozorovali každé okno. Alespoň tak to každopádně vypadalo. Rozhodně to <emphasis>byli </emphasis>oni, kdo bušil lidem na dveře uprostřed noci.</p>
<p>Elánius se zastavil v temném zákoutí. Levné šaty měl promáčené skrz naskrz, boty plné vody, z brady mu odkapávaly velké krůpěje a byl daleko, velmi daleko od domova. A přece jakýmsi podivným, snad až zrádným způsobem byl právě tohle domov. Strávil většinu svého života na nočních pochůzkách. Procházet mokrými ulicemi spícího města - to byl jeho život.</p>
<p>Podstata noci se změnila, podstata šelem zůstala stejná.</p>
<p>Sáhl do kapsy a znovu se dotkl svého odznaku.</p>
<p>V temnotě, kde bylo jen málo lamp a ty ještě velmi daleko od sebe, zaklepal Elánius na dveře. V jednom z přízemních oken ještě blikalo světlo, takže doktor Mechorost byl pravděpodobně ještě vzhůru.</p>
<p>Po nějaké době se ve dveřích pootevřelo malé okénko a ozval se tlumený hlas: „Aha... to jste vy.“ Chvíli bylo ticho a pak se ozval zvuk odsouvaných závor.</p>
<p>Doktor otevřel dveře. V jedné ruce svíral rozměrnou injekční stříkačku. Elánius cítil, že je k ní jeho zrak přitahován neodolatelnou silou. Na konci jehly se zachvěla rudá krůpěj a s tichým plesknutím dopadla na dlažbu.</p>
<p>„Co jste měl v úmyslu? <emphasis>Ubodat </emphasis>mě tou stříkačkou k smrti?“</p>
<p>„Myslíte tohle?“ Mechorost se podíval na nástroj, jako kdyby zapomněl na to, že ho drží v ruce. „Jo... jenom s někým řeším takový malý problém. Pacienti sem chodí neustále.“</p>
<p>„No, to věřím. Ehm..- Růžena se zmínila o tom, že máte volný pokoj. Sehnal jsem si zaměstnání. Co takhle pět tolarů měsíčně? Nebudu to bydlení potřebovat dlouho.“</p>
<p>„Nahoře vlevo,“ odpověděl Trávomil se souhlasným přikývnutím. „Můžeme to probrat ráno.“</p>
<p>„Nejsem zločinný šílenec,“ pokračoval Elánius. Přemýšlel, proč to řekl, a pak ho napadlo, <emphasis>koho </emphasis>se vlastně pokouším přesvědčit?</p>
<p>„To nic,“ odpověděl mu Mechorost. „Do toho se ale brzo vpravíte.“ Za dveřmi vedoucími do jeho chirurgické pracovny se ozvalo zasténání.</p>
<p>„Postel sice není vyvětraná, ale pochybuju, že by vám to v téhle chvíli vadilo,“ pokračoval. „Ale teď mě prosím omluvte...“</p>
<p>Postel nebyla vyvětraná, a Elániovi to nevadilo. Nepamatoval si ani, jak do ní vlezl.</p>
<p>Jednou se v panice probudil a zaslechl, jak po ulici drkotá těžký vůz. A ten se pak zcela plynule proměnil v součást jeho noční můry.</p>
<p>V deset hodin ráno našel Elánius vedle postele šálek studeného čaje a za dveřmi hromádku oblečení a výzbroje. Upíjel z čaje a probíral se věcmi.</p>
<p>Odhadl Mňácala správně. Ten muž přežil jen proto, že se choval jako větrná korouhvička - neustále sledoval, kam právě vane vítr, a teď vál vítr směrem k Elániovi. Přidal dokonce z vlastní vůle čisté ponožky a spodky, které v objednávce nebyly. To byl jistý projev starostlivosti. Samozřejmě za ně Mňácal někomu nezaplatil. Byly, jak se říká, buď „přemístěny“ nebo „zorganizovány“. Tohle byla ta <emphasis>stará </emphasis>Noční hlídka.</p>
<p>Ale budiž bohům sláva, ta malá dýchavičná veš nezapomněla ještě na něco jiného. Tři zlaté seržantské prýmky nad sebou měly korunku. Elánius koruny podvědomě nenáviděl, ale tuhle byl připraven chránit jako oko v hlavě.</p>
<p>Cestou ze schodů si dopnul opasek a dole narazil na doktora Trávomila, který právě vyšel ze své ordinace a utíral si ruce do pláště. Doktor se na Elánia nepřítomně usmál a pak se jeho oči zaostřily na uniformu. Úsměv se mu z tváře ani tak nevytratil, jako spíše zmizel v odpadu.</p>
<p>„Šokovaný?“ nadhodil Elánius.</p>
<p>„Překvapený,“ odpověděl doktor. „Růžena asi nebude, řekl bych. Ale já nedělám nic zakázaného, abyste věděl.“</p>
<p>„Pak se nemáte čeho bát,“ usmál se Elánius.</p>
<p>„Opravdu? To jen dokazuje, že <emphasis>opravdu </emphasis>nevíte, jak to tady chodí,“ potřásl hlavou doktor. „Měl byste chuť na něco ke snídani? Byly by tam ledvinky.“ Tentokrát to byl Elániův úsměv, co zmizelo beze stopy. „Jehněčí,“ dodával doktor.</p>
<p>V malé kuchyňce nadzvedl poklici na vysoké kameninové nádobě a vytáhl z ní plechovku. Plech byl ojíněný.</p>
<p>„Led,“ řekl Mechorost. „Nosí mi ho odnaproti. Udržuje potraviny čerstvé.“</p>
<p>Elánius nakrčil čelo. „Odnaproti? Přes ulici? Z márnice?“</p>
<p>„Jen žádný strach, není použitý,“ uklidňoval ho doktor a postavil na sporák pánev. „Pan Pivodar mi sem několikrát v týdnu kus hodí jako odměnu za to, že jsem ho vyléčil z jedné ne sice těžké, ale rozhodně nepříjemné choroby.“</p>
<p>„Ale hlavně pracujete pro dámy, jak bychom to řekli..., které jaksi... přišly k něčemu, k čemu přijít nechtěly, nebo k pracovnímu úrazu... Chápu to dobře?“ řekl Elánius. Trávomil na něj vrhl ostrý pohled, aby zjistil, zda Elánius nežertuje, ale Elániův výraz se nezměnil.</p>
<p>„Nejenom pro ně,“ odpověděl. „Jsou tady i jiní.“</p>
<p>„Lidé, kteří přicházejí zadními dveřmi,“ přikývl Elánius a rozhlížel se po malé místnosti. „Lidé, kteří se z nějakého důvodu nechtějí obrátit na... lepší a známější doktory?“</p>
<p>„Nebo si je nemohou dovolit,“ zamračil se Mechorost. „Lidé, kteří nechtějí prozradit svou totožnost. A vlastně máte více méně pravdu... <emphasis>Jene!?</emphasis>“</p>
<p>„Ne, nebojte se, opravdu se jen tak ptám,“ odpověděl Elánius a v duchu se proklínal za to, že se zachoval jako slon v porcelánu. „Přemýšlel jsem o tom, kde jste se vyučil.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Myslím, že ti lidé, co sem chodí zadem, většinou patří k těm, kteří chtějí výsledky, to je jasné.“</p>
<p>„Aha. No, vystudoval jsem v Klači. Přistupují tam k medicíně poněkud moderněji než jinde. Tak například si myslí, že je dobře, když se pacientovi léčením uleví.“ Obrátil vidličkou ledvinky na pánvičce. „Vážně, seržante, víte, že my dva máme vlastně hodně společného? Děláme to, co je zapotřebí, oba pracujeme v... hm... nepopulárních prostředích a mám dojem, že oba jsme si někde udělali čáru, za niž bychom nechtěli vstoupit. Já nejsem řezník. Růžena říká, že vy taky ne. Ale i vy musíte dělat to, co je potřeba, nebo budou umírat lidé.“</p>
<p>„Budu si to pamatovat,“ přikývl Elánius.</p>
<p>„A když už si tedy máme říct všechno, na světě je spousta horších věcí než měřit ženským tlak.“</p>
<p>Po snídani starší seržant Jan Kýla vyšel z domu do prvního dne zbytku svého života.</p>
<p>Chvilku zůstal nehybně stát, zavřel oči a přidupl nohama jako člověk, který se snaží zadupnout dva cigaretové nedopalky najednou. Po tváři se mu rozlil pomalý široký úsměv. Mňácal vybral přesně ty pravé boty. Jeefes a Sibyla se proti němu paktovali, aby mu v dnes- v <emphasis>budoucích </emphasis>dnech zabránili nosit staré, dobře obnošené boty. Pravidelně, když se už už dopracoval vytouženého stavu podrážek, mu boty ukradli a dali v noci narychlo nově podrazit. Bylo krásné suchýma nohama zase <emphasis>cítit </emphasis>dláždění města. A po tom, co jimi chodil celý život, je skutečně <emphasis>cítil. </emphasis>Dlažební kameny byly různé - kočičí hlavy, trollí hlavy, ankh-morporské šestihrany, žulové kostky velké, malé a mozaika, ploché kameny, osmdesát sedm druhů dlažebních cihel, sedm druhů štípaných břidlicových desek a dvanáct druhů kamene, který vůbec nebyl určen na dlažby, ale přesto byl použit a vyšlapával se úplně jinak než ostatní dlažba, v některých místech bylo použito jako materiál tvrdé dřevo nebo jen volně sypané oblázky či hrubý štěrk, dlažba se skládala do řádků, diagonálně, vějířovitě nebo kroužkově, pole a úseky měly nestejné velikosti a byly střídány podle momentálních možností, to pak doplňovaly rohové kameny, obrubníky z různého materiálu, místa, která byla poškozená nebo provizorně vyspravená, třináct typů sklepních poklopů a dvacet různých druhů kanálových mříží a dohromady to tvořilo mapu města, kterou dokázal Elánius číst nohama.</p>
<p>Nenápadně si povyskočil jako člověk, který zkoumá pevnost podkladu. „Jilmová ulice,“ zabručel si tiše. Za chvilku to udělal znovu. „Vyústění do Překmitnuté. Jasně.“</p>
<p>Byl nazpět.</p>
<p>K ulici U melasového dolu to nebylo daleko, a když zahnul ke strážnici, přitáhl jeho pohled jakýsi barevný záblesk. Támhle to bylo... viselo to přes vysokou zahradní zeď. Šeřík byl ve městě úplně běžný. Byl to poloviční plevel, životaschopný a úporný, protože ve městě, jako je Ankh-Morpork, takový být musel. Hrozny květů se právě začaly rozvíjet.</p>
<p>Zastavil se a díval se pohledem, jakým se může voják rozhlížet po starém bojišti.</p>
<p><emphasis>...andělé a zvednou ruce nad hlavu a vzdají se a vzdají se...</emphasis></p>
<p>A jak to bude dál? Mysli na věci tak, jak se odehrály jedna po druhé. Nepočítej s tím, že víš, co se bude dít dál, protože se nic takového stát nemusí. Buď sám sebou.</p>
<p>A protože byl sám sebou, vydal se nejprve na drobné nákupy do obchůdků v šerých uličkách a teprve pak šel do zaměstnání.</p>
<p>Strážnice Noční hlídky v ulici U melasového dolu byla kolem poledne většinou opuštěná, ale Elánius věděl, že když tam nebude nikdo jiný, najde tam jistě alespoň Mňácala. Mňácal byl Úporný pobytář, stejně jako Nobby, Tračník, Karotka nebo, když už je o tom řeč, jako Elánius sám. Jejich chybový, nicméně neustálý duševní stav byl býti ve službě. Potulovali se po strážnici, i když neměli službu, protože strážnice byla oním místem, které dávalo jejich životům náplň, smysl a tvar. Být policistou, to není něco, co by člověk při odchodu domů jen tak jednoduše nechal viset na hřebíku u dveří.</p>
<p>Ale já se to naučím, slibuju, pomyslel si Elánius. Až se vrátím, budu úplně jiný.</p>
<p>Obešel strážnici a vstoupil do budovy přes stáje. Ty nebyly ani zamčené. Tak tady je to na černý puntík, mládenci, pomyslel si.</p>
<p>Kovová hmota prázdného vězeňského vozu zabírala kus místa na hrbolatém dláždění dvora.</p>
<p>Za ní bylo to, čemu se teď říkalo stáje. Ve skutečnosti byly stáje jen v přízemních prostorách toho, co by bylo součástí ankh-morporského průmyslového dědictví, kdyby někoho napadlo o budově v tomto smyslu přemýšlet. Takhle to pro většinu lidí představovalo jen ruinu plnou nepoužitelných krámů, které byly tak těžké, že se nedaly ani odvézt.</p>
<p>Byly to kusy těžního zařízení z původního melasového dolu, který už byl mnoho let opuštěný. Pořád ještě tady bylo jedno originální výtahové vědro, přilepené k podlaze posledním nákladem těžké, husté, surové melasy, která je, jakmile jednou zaschne, tvrdší než beton a vůči vodě odolnější než dehet. Elánius si pamatoval, jak se mu podařilo vyžebrat na dělnících kus zatvrdlé surové melasy a jak z jediného kusu téhle prehistorické cukrové třtiny vyprýštilo dost sladkosti, aby to udrželo chlapecká ústa šťastně zalepená celý týden.[*]</p>
<p>Uvnitř stájí, jejichž strop byl prakticky napuštěn, vyztužen a impregnován melasou, stál jediný vyzáblý kůň a žvýkal dosti nevábně vyhlížející seno.</p>
<p>Neohrabaně, jako rozený chodec, ho popleskal po krku. Nikdy se v blízkosti koní necítil nejlíp. Sundal umaštěné služební desky z hřebíku opodál na stěně a prolistoval stránky se zápisy. Pak se znovu rozhlédl po dvoře. Tohle Tilda nikdy nedělal. Vrhl pohled k prasečáku v rohu, kde si Srazil choval prase, podíval se na kurník a holubník, neohrabaně stlučené králíkárny a pak v duchu chvíli počítal.</p>
<p>Stará strážnice! Vypadalo to tady přesně tak, jako když tenkrát nastoupil první den. Kdysi to bývaly dva domy a jeden z nich sloužil dolu jako kanceláře. Každé místo ve městě kdysi bývalo něčím jiným. A tak byly celé budovy bludištěm místností, zamčených dveří, spojovacích chodeb, nefunkčních prastarých oken a úzkých schodišť.</p>
<p>Chodil sem a tam jako člověk v muzeu. Támhle je ta stará helma na tyči, která sloužila k lukostřeleckému cvičení! Křeslo seržanta Srazila s polámanými pery, v němž sedával za slunečných odpolední.</p>
<p>A ten zvláštní pach uvnitř: vosk na parkety, pot, leštěnka na kov a krém na kůži, neprané šaty, inkoust a náznak vůně smažených ryb s hranolky a tu a tam jen slaboučký závan nasládlé melasy.</p>
<p>Noční hlídka. Byl nazpět.</p>
<p>Když pak dorazili první členové Noční hlídky, našli dokonale vyrovnaného muže, který se s nohama na stole lehce pohupoval na židli a listoval papíry. Ten muž měl prýmky seržanta a připadal jim tak trochu jako nenatažená past. Navíc nově příchozím nevěnoval sebemenší pozornost. Zvláště okázale přehlížel jednoho klátivého svobodníka, který byl u hlídky tak krátce, že se ještě pokoušel vyleštit si hrudní plát...</p>
<p>Muži se rozptýlili mezi stoly a při tom spolu vedli huhlavý rozhovor.</p>
<p>Elánius přesně věděl, co je to za muže. Sloužili v Noční hlídce, protože byli příliš ubozí, zlí, neschopní, měli tělesnou vadu nebo byli příliš hádaví na to, aby sloužili v Denní hlídce. V tom zvláštním policejním slova smyslu byli poctiví, to znamená, že nekradli ty věci, které neunesli, a měli páteř mokrého perníkového husara.</p>
<p>Včera večer přemýšlel o tom, že by k nim pronesl krátkou říznou řeč, s jejíž pomocí by se jim představil, ale nakonec tuhle myšlenku zapudil. Možná, že na tom jsou opravdu velmi špatně, ale byli to přece jen policajti a policajti nemají právě onen klasický přístup typu šťastná rodinka: „Nazdar, mládenci, jmenuju se Krištof a moje dveře jsou vám kdykoliv otevřené. Jsem si jistý, že když vezmeme všichni za jeden provaz a pomůžeme jeden druhému, bude z nás jedna jediná velká a šťastná rodina.“ Oni totiž už viděli příliš mnoho rodin, které na tenhle špek skočily.</p>
<p>Najednou si někdo pomalu odkašlal, evidentně s úmyslem přilákat k sobě Elániovu pozornost. Elánius zvedl hlavu a jeho pohled padl přímo do tváře seržantu „Mlátičce“ Srazilovi a na zlomek vteřiny musel potlačit nutkání vyskočit a zasalutovat. Pak si uvědomil, kdo Srazil je.</p>
<p>„Ano?“ řekl.</p>
<p>„Ten stůl, co u něj sedíte, je <emphasis>můj</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante,“ prohlásil Srazil.</p>
<p>Elánius si povzdechl a ukázal na malou korunku na svém rukávu. „Vidíte tohle, seržante?“ upozornil. „To je to, čemu se říká klobouk pravomoci.“</p>
<p>Srazilovy malé lasiččí oči se zaostřily na korunku. Pak se vrátily k Elániově tváři a rozšířily se v okamžiku poznání.</p>
<p>„A do prdele,“ vydechl Srazil.</p>
<p>„Bude to ,a do prdele, <emphasis>pane’</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>upozornil ho Elánius. „Ale stačí i ,seržante’. Většinou. A tohle je ta vaše parta? No, pěkně děkuju. Dobrá, tak začneme.“</p>
<p>Spustil nohy ze stolu a vstal. „Díval jsem se na účty za krmení pro Marilyn,“ řekl. „To je zajímavé čtení, mládenci. Podle mého hrubého odhadu by měla být kobyla, která tolik sežere, zhruba kulatá.</p>
<p>Místo toho je tak hubená, že kdybyste mi dali dvě paličky a nějaké noty, mohl bych vám na ni zahrát písničku.“</p>
<p>Elánius odložil papíry. „Nemyslete si, že nevím, kam mizí všechno to zrní. A vsadím se, že vím, kdo dostane všechnu tu drůbež a králíky a holuby,“ pokračoval. „A prase. Vsadil bych se, že si kapitán myslí, že to všechno ztloustlo ze zbytků.“</p>
<p>„No jo, ale -“ začal nějaký hlas.</p>
<p>Elánius udeřil pěstí do stolu. „Vy bando, vy byste toho zatraceného koně utýrali hlady!“ přerušil mluvčího. „Tak to musí okamžitě přestat. A zrovna tak přestane spousta jiných věcí. Vím, jak to chodí, rozumíte? Dostat někde gratis pivo nebo kus buchty - no, to patří k tomu, být policajtem. A kdo ví, ve městě může být i pár míst, kde se najdou hospodští, kteří budou tak <emphasis>šťastní</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že vidí policajta, že mu nabídnou i nějaký ten žvanec. Už se staly podivnější věci. Ale krást oves Marilyn, s tím je okamžitě konec. A další věc. Tady se říká, že včera zelený anton přivezl osm lidí,“ pokračoval. „O dvou z nich vím, protože jedním z nich jsem byl já a s tím druhým mužem jsem se setkal v celách. Dnes ráno jsou ale cely úplně prázdné. Co se stalo s těmi dalšími šesti? Seržante Srazile?“</p>
<p>Seržant si nervózně olízl rty. „Vysadili jsme je v ulici Kotevního řetězu, kde je měli vyslechnout, to je jasný,“ prohlásil nakonec. „Podle instrukcí.“</p>
<p>„Máte na ně potvrzení?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Vaši lidé sbalili šest lidí, kteří byli v ulicích po policejní hodině a vy jste je předali Nepojmenovatelným,“ pokračoval Elánius s klidem, který obvykle věští bouři. „Podepsali vám protokol? Znáte alespoň jejich jména?“</p>
<p>„Rozkazy praví jen to, že je máme předat,“ pokoušel se stále ještě mírně vzdorovat seržant Srazil. „Předat je a odjet.“</p>
<p>Elánius si to uložil do paměti pro budoucí potřebu a řekl: „Takže, já se tam nedostal jen proto, že jsme měli jisté... malé nedorozumění. Jenže ono to bylo mnohem <emphasis>větší </emphasis>nedorozumění, než sis myslel, Mlátičko, protože nejsem tam dole v ajnclíku a nepočítám šváby. Vůbec ne.“ Pak popošel o několik kroků kupředu. „Teď stojím přeci vámi, seržante. Nebo to tak není?“</p>
<p>„Ano, seržante,“ zamumlal Srazil, pobledlý vztekem a strachem.</p>
<p>„Ano, seržante,“ přikývl Elánius. „Jenže dole v cele byl ještě jeden muž, a ten je taky pryč. Jediné, co chci vědět, je: kolik a komu. Nestojím o ty vaše výrazy andělské nevinnosti, nechci slyšet žádné to pitomé ,vůbec nevím, o čem to mluvíte, pane’! Opakuji, chci vědět jenom: kolik a komu?“</p>
<p>Na tvářích před ním se rozestřel rudý oblak odmítavé solidarity. Jenže on odpověď vlastně nepotřeboval. <emphasis>Pamatoval </emphasis>si, že desátník Ucholub měl vždycky slušný zdroj vedlejších příjmů z úplatků, byl něco jako Noby Nóblhóch, jenže mu chyběla Nobyho přátelská neschopnost. Kdyby byl Noby ještě k tomu všemu schopný, museli byste na seznam jeho hříchů rychle přidat šikanu, čmuchalství a potěšení z drobných zlých ošklivostí.</p>
<p>Elániův pohled sklouzl k Ucholubovi a tam se zastavil.</p>
<p>„Vím, že s tím vozem jste jel včera večer vy, desátníku,“ řekl. „Vy a svobodník, ehm, Elánius, jak se tady dočítám.“</p>
<p>„<emphasis>Nenapáchají žádnou škodu</emphasis>,<emphasis> když se ukáže</emphasis>,<emphasis> že jsou slušní</emphasis>,“<emphasis> řekl tenkrát Ucholub.</emphasis></p>
<p><emphasis>A on řekl: </emphasis>„<emphasis>A jak poznáme</emphasis>,<emphasis> že jsou slušní</emphasis>,<emphasis> desátníku?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>No podle toho</emphasis>,<emphasis> kolik si můžou dovolit.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>To chcete jako říct</emphasis>,<emphasis> že je necháme jít</emphasis>,<emphasis> když jsou bohatí?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Tak nějak</emphasis>,<emphasis> mladíku</emphasis>,<emphasis> tak nějak. Není důvod</emphasis>,<emphasis> proč bychom si taky neměli přijít na své</emphasis>,<emphasis> ne? Viděl jsi</emphasis>,<emphasis> jak tučný měl váček s penězi? Pět tolarů by to spravilo. Čtyři pro mě a jeden pro tebe</emphasis>,<emphasis> protože ty se pořád ještě učíš</emphasis>,<emphasis> chápeš? To máme skoro třídenní plat a neobyčejně to potěší tvou starou mámu</emphasis>,<emphasis> to si piš. A prodělá na tom někdo?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>No jo</emphasis>,<emphasis> ale co když on ty peníze ukradl</emphasis>,<emphasis> desátníku?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>A co když je měsíc ze sýra ? Dal by sis kus ?</emphasis>“</p>
<p>„Myslím, že to bylo pět tolarů,“ pokračoval Elánius a díval se, jak mužovy ještěrčí oči zaletěly k mladému svobodníkovi.</p>
<p>„Ne, to mi řekl ten muž dole v cele,“ lhal Elánius. „Řekl, že jsem hlupák, že jsem si taky nekoupil cestičku ven. Tak, pane Ucholube, takhle to bylo. U Denní hlídky hrozně stojí o dobré muže, ale když se nepostavíte příliš blízko ke světlu, mohl byste projít. Budete se tam okamžitě hlásit!“</p>
<p>„To přece dělá každý!“ vybuchl Ucholub. „To je prostě <emphasis>vejvar!</emphasis>“</p>
<p>„Každý?“ opakoval po něm Elánius. Rozhlédl se po skupině mužů. „Takže tady <emphasis>každý </emphasis>bere úplatky?“</p>
<p>Jeho pohled klouzal z tváře na tvář a způsobil, že většina přítomných se začala tvářit jako synchronizovaný tým inspektorů podlah a stropů. Jen tři členové mužstva snesli jeho pohled. Byl to svobodník Tračník, který ovšem mohl být jen trochu pomalý. Pak jistý svobodník, jehož tvář byla maskou nesmírné hrůzy. A pak tam byl tmavovlasý policista s kulatou tváří, jenž se tvářil udiveně, jako kdyby se snažil na něco vzpomenout, který však vzdoroval Elániovu zraku pevným pohledem rozeného lháře.</p>
<p>„Jak se zdá, tak ne,“ zaliboval si Sam Elánius.</p>
<p>Ucholubův prst vystřelil kupředu a rozčílením celý rozechvělý zamířil směrem k mladému Samu Elániovi.</p>
<p>„Ale on se o to se mnou šábnul! Dostal svůj díl!“ vykřikl Ucholub.[*]</p>
<p>Elánius cítil, jak oddílem mužů otřásl šok. Ucholub právě spáchal sebevraždu. Paktujete se spolu proti důstojníkům, to je docela v pořádku, ale když jde do tuhého, nepotopíte nikoho z mužstva. Většina z nich se vysmívá zmínkám o policajtské cti, ale ona skutečně existuje, i když jen v podivně temné a pokroucené podobě. <emphasis>Nikd</emphasis><emphasis>y </emphasis>nepotopíte kamaráda ve zbrani. Nikdy ho nenecháte v bryndě. A už <emphasis>vůbec </emphasis>nikdy nic nehodíte na nováčka, který má ještě mléko na bradě a nestačil ještě zdaleka zjistit, jak věci chodí.</p>
<p>Elánius se poprvé obrátil k mladému muži, kterému se až doposud vyhýbal.</p>
<p>Bohové, vážně jsem kdysi byl tak strašlivě hubený? pomyslel si. A měl jsem takhle vystouplý ohryzek? A opravdu jsem se pokoušel vyleštit rez?</p>
<p>Mladý muž měl oči zapadlé tak hluboko, že z nich byla vidět jen bělma.</p>
<p>„Svobodník Elánius, je to tak?“ zeptal se.</p>
<p>„Ano, pane!“ odpověděl Sam chraptivě.</p>
<p>„Pohov, svobodníku. Skutečně jste si vzal část toho úplatku?“</p>
<p>„Ano, pane. Jeden tolar!“</p>
<p>„Z návodu desátníka Ucholuba?“</p>
<p>„Ehm...pane?“</p>
<p>„Nabídl vám ho?“ překládal Elánius.</p>
<p>Elánius pozoroval svou vlastní agónii. Nikdy nepotopíš kamaráda ve zbrani. Nikdy ho nenecháš v bryndě.</p>
<p>„Dobrá,“ přikývl nakonec. „Později si o tom promluvíme. Ale, Ucholube, vy jste tady ještě? Pokud si chcete stěžovat kapitánovi, já s tím souhlasím. Ale jestli ne, tak si, zatraceně, do deseti minut vyklidíte svou skříňku, nebo vám za ni začnu účtovat nájemné a skladné!“</p>
<p>Ucholub se rozhlédl kolem a hledal alespoň náznak nějaké amorální podpory, ale žádný neobjevil.</p>
<p>Zašel příliš daleko. Kromě toho mužstvo poznalo bouři, kde se každý mohl stát terčem blesku, když ji mělo přímo nad hlavou, a ani jeden z nich neměl chuť nastavit vlastní krk kvůli něčemu takovému, jako byl Ucholub. „To taky udělám,“ prskal Ucholub. „<emphasis>Budu </emphasis>si stěžovat kapitánovi. To uvidíte! Dostal jsem pochvalný zápis za čtyři roky vzorné služby, já -“</p>
<p>„Omyl, v tom zápisu se psalo jen to, že jste nebyl čtyři roky usvědčen,“ zarazil ho Elánius. „Zmizte!“</p>
<p>Když Ucholubovy kroky odezněly, rozhlédl se Elánius po přítomných policistech.</p>
<p>„Dobré odpoledne, mládenci, jmenuji se Jan Kýla,“ řekl. „Bylo by pro vás po čertech lepší, kdybychom spolu vycházeli v dobrém. A teď se ukažte a hoďte se do glancu, protože kapitán přijde během pěti minut na kontrolu, takže do toho... seržante Srazile, na slovíčko!“</p>
<p>Muži spěšně opouštěli místnost. Srazil popošel kupředu a ani zdaleka se mu nedařilo skrývat svou nervozitu. Jak také, když jeho současný nadřízený byl muž, kterého včera večer kopal do žeber. Lidé si takové věci obvykle pamatují, a málokdy v dobrém. Kromě toho měl Srazil čas přemýšlet.</p>
<p>„Rád by řekl k té včerejší noci, pane, že -“ začal.</p>
<p>„Včerejší noc mě vůbec nezajímá,“ zavrtěl hlavou Elánius.</p>
<p>„Ne?“</p>
<p>„Doporučil byste Freda Tračníka do hodnosti desátníka? Ocenil bych váš názor.“</p>
<p>„A vy ano?“</p>
<p>„Jistě. Připadá mi jako solidní mládenec.“</p>
<p>„Že by? Teda... promiňte, ano, to von je. Velmi pečlivej,“ přitakal Srazil, kterého zaplavila vlna úlevy podobná mračnu vodní páry. „Nikdy nic neuspěchá. Poslední dobou mluvil o tom, že se dá nalejt do armády.“</p>
<p>„Dobrá, tak mu dáme ještě jednu možnost, dokud to ještě jde. To ovšem znamená, že budeme potřebovat dalšího svobodníka. Jak se jmenuje ten mládenec, který stál vedle Tračníka?“</p>
<p>„Kabátník. Mirko Kabátník. Bystrý mládenec, někdy si myslí, že ví všechno nejlíp, ale takoví jsme byli všichni, co?“</p>
<p>Elánius přikývl. Jeho výraz ani nejmenším nedával najevo jeho přesvědčení, že na vrcholku stromu roste mnohem lepší ovoce, než na jaké dohlédl seržant Srazil.</p>
<p>„Možná, že by mu prospělo, kdybychom mu dali okusit trochu zodpovědnosti,“ prohlásil. Srazil přikývl, protože v této chvíli by pravděpodobně souhlasil absolutně se vším. A řeč jeho těla hlásala na všechny strany - všichni seržanti bratry jsou, že je to tak? Mluvíme o seržantských věcech, jak to seržanti dělají. Komu záleží na tom, že někdo dostal nakopáno do koulí, ne? Nám tedy ne! Brnkačka. My jsme přece seržanti.</p>
<p>Pak Srazil s rozšířenýma očima zasalutoval, protože do místnosti vešel kapitán Tilda. I přítomní muži poněkud neochotně zasalutovali. Kapitán jim pozdrav škrobeně oplatil a vrhl nervózní pohled na Elánia.</p>
<p>„Ehm... starší seržante,“ zabručel. „Seznamujete se s prostředím a mužstvem?“</p>
<p>„Přesně tak, pane. Všechno je bez potíží.“</p>
<p>„Výborně. Pokračujte.“</p>
<p>Když kapitán vystoupal po skřípajících schodech a zmizel nahoře, obrátil se Elánius zpět k Srazilovi.</p>
<p>„Seržante, vězňové se nikdy nepředávají bez potvrzení o přijetí, rozumíte? Nikdy! Co se s nimi stane potom? Víte to?“</p>
<p>„Jsou vyslýcháni,“ odpověděl Mlátička. „Vozíme je tam proto, aby je někdo vyslechl.“</p>
<p>„A co od nich chtějí vědět? Jaké jim kladou otázky? Jak dlouho trvá dvěma mužům vyhrabat půl díry o průměru člověka?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Od této chvíle vám někdo v ulici U kotevního řetězu podepíše potvrzenku na každého vězně, kterého jim předáte, nebo vězně odvezete sem,“ vydával Elánius instrukce. „Je to až nechutně <emphasis>jednoduché</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante. Předáte je a dostanete papír. Copak to tak neděláte i dole v díře?“</p>
<p>„No jo, to je jasný, jenže... u Kotevního řetězu, to je něco jinýho. Vy nevíte... jak to tam chodí a vypadá. Já vám rozumím, ale když jsou Nepojmenovatelní nablízku, je lepší se do ničeho -“</p>
<p>„Poslyšte, já vám přece neříkám, abyste vykopli dveře, vpadli dovnitř a vykřikovali ,okamžitě odložte ty palečnice!’“ pokračoval Elánius. „Já mluvím o tom, že bychom měli vědět o pohybu vězňů. Neztratit jejich <emphasis>stopu. </emphasis>Když vy seberete chlapa, předáte ho Mňácalovi taky na podpis, nebo ne? Když takový vězeň odchází, tak ho Mňácal, nebo policista ve službě, odepíše z knihy, je to tak? Je to základní registrační procedura, člověče! Takže když vy předáte vězně v ulici Kotevního řetězu, někdo vám tam musí podepsat, že ho od vás převzal. Chápete? Nikdo přece nemůže jen tak <emphasis>zmizet.</emphasis>“</p>
<p>Srazilova tvář zcela zřetelně prozrazovala, jaký se mu v hlavě odehrává boj. Muž uvažující o nejbližší budoucnosti si právě uvědomil, že ta pro něj znamená mnohem méně příležitostí k osobnímu obohacení a mnohokrát zvyšuje riziko toho, že na něj bude někdo křičet.</p>
<p>„A abychom se ujistili, že tomu všichni rozumí, dnes v noci pojedu s antonem sám,“ dokončil Elánius. „Ale nejdřív vezmu toho mladého Elánia na pochůzku a trochu ho provětrám.“</p>
<p>„No, rozhodně mu to neuškodí,“ přikývl Srazil. „Nějak to v hlavě nemá v pořádku. Je šikovnej, ale všechno mu člověk musí řikat dvakrát.“</p>
<p>„Třeba to bude lepší, když na něj budu křičet,“ zabručel Elánius. „Elánius!“</p>
<p>Svobodník Elánius se postavil do pozoru.</p>
<p>„Půjdem spolu na malou obchůzku, mládenče,“ sdělil mu Elánius. „Je už na čase, aby ti někdo řekl co a jak.“ Kývl na Srazila, vzal své vlastní mladší já za rameno a vyšel ze strážnice.</p>
<p>„Co si o tom myslíte, seržante?“ zeptal se novopečený desátník Kabátník, který se postavil seržantovi za záda, když Mlátička zíral za mizející dvojicí.</p>
<p>„Ty se mu líbíš,“ odpověděl s trpkostí Srazil. „Natuty. Zřítelnice jeho oka, to seš ty! Jeho starej kámoš. Vykop tě na desátníka.“</p>
<p>„Myslíte, že v té funkci vydrží?“</p>
<p>„Nedám mu víc než pár týdnů,“ ušklíbl se Srazil. „Takovejch už jsem v životě viděl. V malým městě jsou někdo, a když přijdou sem, myslej si, že to tady bude stejný. Že z nich budou prezidenti Zeměplochy. Ale my jim brzo přistřihneme křidýlka a ukážem jim, kde je jejich místo. Co si myslíš?“</p>
<p>„No, já nevím, seržante,“ potřásl hlavou Kabátník. „Pořád ještě přemýšlím.“</p>
<p>„Na druhý straně, polda to teda je, to musím přiznat!“ pokračoval Srazil. „Akorát že je trochu moc důležitej. Ale von se naučí. Naučí se. Na takový ptáčky máme svoje háčky. My mu to vysvětlíme. Trochu mu srazíme hřebínek. Musí se dozvědět, jak to tady u nás chodí...“</p>
<p>Elánius vždycky nejraději chodil sám. A teď si tady šel sám sobě po boku, dvakrát osamělý. Byl to podivný pocit a Elánius měl dojem, že mu obličej kryje maska.</p>
<p>„Ne, takhle ne,“ ozval se po chvíli. „Vždycky musím lidi nejdříve naučit chodit. Musíš nohu zhoupnout takhle. Nauč se to pořádně a dokážeš chodit celý den. Nikam nespěcháš. Chceš si přece věcí všímat, ne je minout.“</p>
<p>„Rozkaz, seržante,“ odpověděl mladý Sam.</p>
<p>Říkalo se tomu pokračování. Elánius pokračoval po ulici U melasovéo dolu a cítil se - úžasně. Samozřejmě, že tady byla spousta věcí, které mu dělaly starosti, ale právě tady a teď měl za úkol jedinou věc - hlídkovat, a cítil se při tom báječně. Ve staré hlídce nebylo mnoho papírování, když se tak nad tím zamyslel, tak to byl až on, kdo administrativu prakticky zdvojnásobil. Jediné, co teď musel dělat, byla jeho policejní povinnost, tak jak se ji během dlouhých let naučil. To znamenalo, že neměl na práci nic jiného než být sám sebou.</p>
<p>Mladý Sam toho moc nenamluvil. To bylo dobré.</p>
<p>„Vidím, že máš zvonec, mládenče,“ prohlásil po delším mlčení Elánius.</p>
<p>„Ano, seržante.“</p>
<p>„To je předpisový zvonec?“</p>
<p>„Jistě, seržante. Dal mi ho seržant Srazil.“ No bodejť, kdo jiný, ušklíbl se v duchu Elánius.</p>
<p>„Až se vrátíme zpět, vyměň ho někomu za ten jeho. Je jedno komu. Nikdo neřekne ani slovo.“</p>
<p>„Rozkaz, seržante.“ Elánius čekal. „Ale proč, seržante? Zvon jako zvon, ne?“</p>
<p>„Ne tenhle zvon,“ zavrtěl hlavou Elánius. „Váží třikrát tolik než ty obyčejné. Dávají ho nováčkovi, aby viděli, co bude dělat. Stěžoval sis?“</p>
<p>„Ne, seržante!“</p>
<p>„Tak je to správně! Držet hezky jazyk za zuby, a až se vrátíme nazpět, podstrčit ho nějakému hlupákovi. Tak to udělá správný policajt. Proč jsi vlastně narukoval k policii, synu?“</p>
<p>„Můj kamarád Iffy vstoupil k hlídce vloni. Pak mi vyprávěl, že tady člověk dostane zadarmo najíst a taky uniformu a tu a tam že si přijde dokonce na nějaký ten tolar navíc.“</p>
<p>„Tak to asi bude Ifigen Dupkáš, který slouží na strážnici u Dollyiných sester,“ přikývl Elánius. „A ty si skutečně tu a tam přijdeš na nějaký ten tolar navíc, co?“</p>
<p>Chvilku kráčeli mlčky. Pak Sam odpověděl: „Musím ten tolar vrátit, seržante?“</p>
<p>„Myslíš si, že <emphasis>ty sám </emphasis>stojíš za tolar?“</p>
<p>„Dal jsem ho naší mami, seržante.“</p>
<p>„A řekl jsi jí, jak jsi k němu přišel?“</p>
<p>„Já ho nechtěl!“ vybuchl Sam. „Ale desátník Ucholub řekl, že-“</p>
<p>„A stálo za to ho poslouchat?“</p>
<p>„Nevím, seržante.“</p>
<p>„Tak ty nevíš? Vsadil bych se, že tě tvoje máma takhle myslet neučila. Určitě tě vychovávala jinak,“ řekl Elánius. A to k <emphasis>sakru </emphasis>jinak, pomyslel si. Kdyby věděla, že je to nepoctivě vydělaný tolar, byla by ti zvalchovala kůži policista nepolicista.</p>
<p>„To máte pravdu, seržante. Jenže v tom jedou všichni, seržante. Nemyslím jenom mládence, seržante, ale stačí se jen rozhlédnout po městě. Naše nájmy neustále stoupají, daně neustále stoupají a pořád nám někdo předepisuje nové a to všechno je kruté, seržante, hrozně kruté. Lord Skřipec nás všechny prodal svým kamarádům, a to nelžu, pane.“</p>
<p>„Hmm,“ protáhl Elánius. „Já vím. Daňové farmaření. Jak chytrý vynález. Starý dobrý Skřipec Sebevražda. Prodal právo vybírat daně tomu, kdo mu za ně dal nejvíc. Jak skvělý nápad! Skoro tak geniální jako zakázat lidem po setmění nosit zbraně. Je to způsob, při kterém: a) ušetříte plat výběrčích daní a náklad na celý daňový systém, b) dostanete hromadu peněz předem a c) záležitost vybírání daní se pak stane záležitostí mocných, ale podivuhodně diskrétních skupin, jejichž členové jen málokdy vycházejí na denní světlo. Na druhé straně právě tyhle skupiny zaměstnávají jiné lidi, kteří nejen že na denní světlo vycházejí, ale dokonce ho zastiňují. Je také zajímavé, <emphasis>co všechno </emphasis>dokáží tihle lidé zdanit, včetně <emphasis>Čuměl jsi na mě</emphasis>,<emphasis> kámo! </emphasis>Jak to jednou v budoucnu řekl Vetinari? Vybírání daní je jen chytrý a vybraný způsob, jak vymáhat peníze za pomoci výhrůžek? No a daňoví farmáři byli většinou hloupí a velmi nevybíraví co do způsobů, kterými si zajišťovali návrat svých investic.</p>
<p>Vzpomínal na ty stár- na <emphasis>tyhle </emphasis>časy. Město se mu snad nikdy nezdálo chudší, ale u všech bohů, kolik se tady zaplatilo daní!</p>
<p>Bylo těžké vysvětlovat mladíkovi, jako byl Samuel, proč je špatné vzít takový tolar, když se mu ta možnost nabízí.</p>
<p>„Řekněme si to takhle, svobodníku,“ pokračoval Elánius, když zahnuli za další roh. „Pustil byste vraha, kdyby vám dal tisíc tolarů?“</p>
<p>„Ne, pane!“</p>
<p>„No, kdyby ale měla tvoje matka tisíc tolarů, mohla by se klidně přestěhovat do pěkného bytu v lepší čtvrti města, je to tak?“</p>
<p>„Přestaňte, seržante, já takový nejsem.“</p>
<p>„Ale byl jsi, když jsi vzal ten tolar. Všechno ostatní už není nic jiného než otázka ceny.“</p>
<p>Další minuty uběhly v zarytém mlčení. Pak:</p>
<p>„Vyhodí mě za ten tolar, seržante?“ zeptal se svobodník.</p>
<p>„Za tolar? To ne.“</p>
<p>„Stejně už mě i tak brzo vyrazí, seržante,“ prohlásil mladý Samuel vzdorovitě. „Minulý týden nás poslali rozehnat nějaké shromáždění nedaleko univerzity. Nic se tam nedělo, prostě tam jen lidé řečnili. Museli jsme přijímat rozkazy od nějakého <emphasis>civilisty </emphasis>a hoši z ulice Kotevního řetězu byli trošku drsnější... a ne že by měli lidé nějaké zbraně. A v tomhle případě mně seržante nenamluvíte, že to bylo správné. Pár jsme jich pak naložili do antona, aby si s nima někdo promluvil. Syn paní Kalousové, Eliáš, se pak nevrátil domů ani druhý den a říká se, že ho odvlekli do paláce, protože řekl o jeho lordstvu, že je šílenec. Lidé v naší ulici se na mě teď dívají dost divně.“</p>
<p>Bohové, vždyť já si vzpomínám. Myslel jsem si, že to bude takové to honění lidí, kteří uběhnou kus a pak se zastaví a řeknou „todle je slušnej polda, šéfe“. Myslel jsem si, že mi na konci týdne dají medajli.</p>
<p>„Člověk si má dávat pozor na jazyk, mladíku,“ řekl.</p>
<p>„Jo, jenže moje máma říká, že je v pořádku sebrat potížisty, výtržníky a různé ty grázlíky, ale není v pořádku, když někdo sebere obyčejné bdi.“</p>
<p>Jsem to vážně já? pomyslel si Elánius. Je možné, že jsem měl politický rozhled obyčejné vši?</p>
<p>„A kromě toho, on je <emphasis>opravdu </emphasis>šílený. Picbudka je ten muž, který by měl vládnout ve městě.“</p>
<p>... a pud sebezáchovy, za který by se styděl i lumík?</p>
<p>„Hochu, dám ti jednu radu. Když právě v téhle době a v tomhle městě nevíš, s <emphasis>kým </emphasis>mluvíš - nemluv.“</p>
<p>„Dobrá, ale lord Picbudka říká, že -“</p>
<p>„<emphasis>Poslyš. </emphasis>Polda prostě pořád nežvaní. Mlčí. Neříká každému, co ví. Nevykládá, co si myslí. Ne. Dívá se, poslouchá, učí se a čeká na správný čas. Jeho mozek pracuje jako šílený, ale tvář má klidnou a vyrovnanou. Dokud není připravený. Rozumíš mi?“</p>
<p>„Dobrá, seržante.“</p>
<p>„Výborně. Umíš zacházet s tím mečem, co máš u pasu, mladíku?“</p>
<p>„Ano, prodělal jsem výcvik.“</p>
<p>„Aha. Ano. Výcvik. Dobrá. Takže kdyby na nás zaútočila skupina senem vycpaných pytlů pověšených na trámu, mohl bych se na tebe spolehnout. A do té doby měj uši a oči otevřené a snaž se něco <emphasis>naučit.</emphasis>“</p>
<p>Tak Picbudka je ten muž, který nás má zachránit, pomyslel si zachmuřeně. Ano, kdysi jsem tomu věřil.</p>
<p>Hodně lidí tomu věřilo. Jen proto, že občas projel několika ulicemi v otevřeném kočáře, volal na lidi a rozmlouval s nimi. Konverzace se pak většinou nesla v následujícím stylu: „Tak vy jste tesař? Úžasné! A co je k takovému zaměstnání zapotřebí?“ Jen proto, že několikrát veřejně prohlásil, že <emphasis>daně jsou </emphasis>možná trošičku vysoké. Jen proto, že lidem <emphasis>mával.</emphasis></p>
<p>„Už jste tady někdy byl, seržante?“ zeptal se Sam, když zahnuli za další roh.</p>
<p>„Oh, každý přece někdy navštívil Ankh-Morpork,“ odpověděl Elánius bodře.</p>
<p>„Já jen, že jsme zahnuli na Jilmovou ulici, což znamená, že jdeme přesně podle předepsané obchůzky, a vyjdete napřed, seržante.“</p>
<p>Sakra. To byly přesně ty obtíže, do nichž vás mohly donést vaše nohy. Jeden mág kdysi Elániovi vyprávěl o obludách, které žijí v blízkosti Středu a jsou tak obrovské, že mají v nohou zvláštní mozky, „protože ty nohy jsou tak daleko od hlavy, že by je jeden mozek nestačil dost rychle ovládat“. Policista obchůzkář si časem taky vypěstuje v nohou něco jako pomocné mozky, alespoň u něj to tak bylo.</p>
<p>Jilmová ulice, pak nalevo do ulice V pekle, znovu vlevo do ulice Koňské běhavky... byla to první pochůzková trasa, po které chodil a dokázal ji projít, aniž při tom přemýšlel. <emphasis>Procházel </emphasis>ji a myslel při tom na úplně něco jiného.</p>
<p>„Dělám pečlivě domácí úkoly,“ usmál se.</p>
<p>„Poznal jste Mirka?“ zeptal se najednou Sam.</p>
<p>Nejspíš bylo dobře, že nechával nohy, aby používaly své vlastní prostředky, protože Elániův mozek se najednou naplnil cinkotem varovných zvonečků.</p>
<p>„Mirka?“ nakrčil čelo.</p>
<p>„Těsně předtím, než jste přijel, nám říkal, že si vás asi pamatuje z Pseudopolisu,“ pokračoval Sam, který si toho hluku pochopitelně nebyl vědom. „Dřív než přišel sem, tam sloužil v Denní hlídce. U nás měl lepší šanci na postup. Je to velikej chlap, říkal.“</p>
<p>„Nějak si ho nedokážu vybavit,“ odpovídal opatrně Elánius.</p>
<p>„Vy ale nejste zas tak veliký, seržante.“</p>
<p>„No, možná, že byl Mirko v té době menší,“ uhýbal Elánius, zatímco jeho myšlenky ječely: mlč už, mládenče! Jenže ten mladík byl... no byl to on sám. Všímal si podrobností. Chytal se věcí, které do sebe nezapadaly, jak měly. Přesně řečeno, byl skutečným policistou. Nejspíš by měl být na své mladší já pyšný, ale nebyl.</p>
<p>Ty nejsi já, pomyslel si. Myslím, že jsem nikdy nebyl tak mladý jako ty. Jestli <emphasis>máš být </emphasis>mnou, bude to chtít spoustu práce. Třicet zatracených roků pod kladivem na kovadlině života, ty nešťastný troubo. To všechno tě čeká.</p>
<p>Když se vrátili na strážnici, zatoulal se Elánius jakoby náhodou ke skříni, kde byly záznamy a pak něco jako ztráty a nálezy. Byla opatřena velkým zámkem, ale ten vůbec nebyl zamčený. Brzo našel, co hledal. Neoblíbený policajt musel myslet dopředu a on měl v plánu být neoblíbený.</p>
<p>Pak si dal něco malého k jídlu a jídlo spláchl velkým hrnkem silného tmavého kakaa, které pohánělo celou hlídku. Když se nasytil, vzal Sama a vyjeli s pohotovostním vozem.</p>
<p>Přemýšlel o tom, jak to bude hlídka hrát, a nebyl překvapen, když zjistil, že se rozhodli použít starý osvědčený trik, který spočíval v tom, že se s jízlivou zlomyslností přesně a do písmene řídili nařízeními a rozkazy. Na prvním určeném shromaždišti čekali desátník Kabátník a policista Bijkyj se čtyřmi zamračenými a protestujícími nespavci.</p>
<p>„Čtyři, <emphasis>pae</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>hlásil Kabátník a vystřihl ukázkový pozdrav. „Tak, jak jsme je lapli, <emphasis>pae. </emphasis>Všechno je to tady v papírech, které vám tímto s nima předávám, <emphasis>pae!</emphasis>“</p>
<p>„Skvělá práce, desátníku,“ přikývl Elánius suše, převzal papíry, podepsal jednu kopii a vrátil ji policistovi. „Můžete si vzít náhradní volno na den Prasečí hlídky a vyřiďte mé pozdravení své babičce. Pomozte jim s nimi, Same.“</p>
<p>„Ale my obvykle sebereme tak tři čtyři za celou jízdu, pane!“ zašeptal poplašeně Sam, když vyjeli na další cestu. „Co budeme dělat?“</p>
<p>„Pojedeme několikrát,“ uklidnil ho Elánius.</p>
<p>„Jenže mládenci to dělají naschvál, pane. Dělají si z vás pr- legraci, pane. Všichni se vám za zády smějí!“</p>
<p>„Je po policejní hodině,“ zavrtěl hlavou Elánius. „Zákon je zákon.“</p>
<p>Desátník Tračník a policista Tupátko čekali na svém stanovišti se třemi provinilci.</p>
<p>Jedním z nich byla slečna Dlaňová.</p>
<p>Elánius předal Samovi opratě a seskočil z kozlíku, aby otevřel zadní dveře a rozložil sklápěcí schůdky.</p>
<p>„Je mi líto, že se setkáváme právě tady, slečno,“ řekl.</p>
<p>„Jak se zdá, tak se tady začal vytahovat nějaký zbrusu nový seržant,“ prohlásila Růžena Dlaňová hlasem, který byl chladný jako ledová kra. Okázale odmítla jeho ruku a nastoupila do vozu.</p>
<p>Elánius si uvědomil, že ještě jeden z provinilců je žena. Byla o něco menší než Růžena a dívala se na něj pohledem zavilého bojovníka bantamové váhy. V rukou svírala velký proutěný košík doplněný plátěnými chlopněmi. Elánius ho ze zvyku vzal, aby se jí lépe vystupovalo na schůdky.</p>
<p>„Je mi to opravdu líto, slečno -“ začal.</p>
<p>„Okamžitě to pusťte!“ vytrhla mu košík a zmizela v temném nitru vozu.</p>
<p>„Promiňte,“ bylo jediné, na co se Elánius zmohl.</p>
<p>„To je slečna Netopýřivá,“ ozvala se Růžena, která se mezitím usadila na lavici uvnitř vozu. „Je to švadlena.“</p>
<p>„No, myslel jsem, že -“</p>
<p>„<emphasis>Švadlena</emphasis>,<emphasis> </emphasis>povídám,“ opakovala slečna Dlaňová. „Pracuje. <emphasis>Jehlami </emphasis>a <emphasis>nitmi. </emphasis>A její specialitou je háček.“</p>
<p>„Ehm... to je nějaký zvláštní způsob -“ začal Elánius.</p>
<p>„Říká se tomu háčkování,“ ozval se hlas slečny Netopýřivé z vozu. „To se divím, že to právě <emphasis>vy </emphasis>nevíte.“</p>
<p>„Chcete říci, že ona je <emphasis>skutečná </emphasis>-“ začal Elánius, ale Růžena zabouchla vnitřní mřížovaná dvířka. „Jen nás odvezte,“ usekla slečna Dlaňová, „ale až se potkáme znovu, Jene Kýlo, pak vám řeknu pár slov, které si za rámeček nedáte!“</p>
<p>Ze stínů ve voze se ozvalo mužské pochechtávání a pak ženské vyjeknutí. To ovšem bylo okamžitě následováno zvukem vysokého podpatku, který někomu zajel do nártu nohy, a ten zase mužským zaklením.</p>
<p>Elánius podepsal umaštěný papír, který mu předložil Fred Tračník, a vrátil ho s klidným, úředním výrazem, který v Tračníkovi vyvolal nejistý pocit obav.</p>
<p>„A kam teď, seržante?“ zeptal se Sam, když se vůz znovu rozjel.</p>
<p>„Do ulice Kotevního řetězu,“ odpověděl Elánius. Z vozu za nimi se ozvalo nespokojené reptání uvězněných.</p>
<p>„To se mi nelíbí,“ zabručel Sam.</p>
<p>„Pracujeme podle předpisu,“ upozornil ho Elánius. „Budeš se muset naučit, na co předpisy jsou, svobodníku. A nevyvalujte na mě takhle oči. Na mě už vyvalovali oči jiní experti a <emphasis>vy </emphasis>vypadáte, jako kdybyste zoufale potřeboval navštívit záchod.“</p>
<p>„Dobrá, v pořádku, ale každý ví, že tam mučí lidi,“ zamumlal vzdorovitě Sam.</p>
<p>„Skutečně?“ opáčil Elánius. „Tak proč s tím někdo něco neudělá?“</p>
<p>„Protože oni lidi mučí.“</p>
<p>Aha, konečně se začínám dostávat k hnacím základům sociálních sil, pomyslel si Elánius.</p>
<p>Vůz duněl a skřípal ulicemi. Na sedadle vedle něj zavládlo odmítavé ticho, zato ve voze za jeho zády se ozýval tichý, naléhavý šepot. Pak zachytil hlas Růženy Dlaňové, který syknul o něco hlasitěji: „Neudělá to. Vsadím se, o co chcete.“</p>
<p>Po několika vteřinách se ozval mužský hlas, o něco méně srozumitelný, protože se v něm ozýval alkohol a sípot, při němž by slabším povahám mohly povolit svěrače. „Hej, seržante, my si... teda... myslíme, estli by stačilo pět..-, teda toláčů?“</p>
<p>„Ne, já si nic takového nemyslím,“ odpověděl Elánius a neodvrátil při tom oči od mokrého dláždění.</p>
<p>Další horečnatý šepot a pak tentýž hlas: „Mám tady moc pěknej zlatej prstýnek...“</p>
<p>„No, to rád slyším,“ odpověděl Elánius. „Každý by měl mít něco pěkného.“ Ruka se mu zvedla ke kapse pro jeho stříbrné pouzdro na doutníky a na okamžik pocítil větší vztek než zoufalství a pak ještě větší smutek než vztek. Ta tam je budoucnost. Ale byla. Musela být. On si ji pamatoval. Jenže teď existovala jen jako vzpomínka, křehká jako odraz na mýdlové bublině, a mohla by stejně jako ta bublina prasknout a zmizet docela.</p>
<p>„Ehm... mohl bych vám možná přidat ještě -“</p>
<p>„Jestli se mě pokusíte ještě jednou podplatit, pane,“ sdělil hlasu Elánius, když vůz zahnul do ulice Kotevního řetězu,, já osobně vám uštědřím výprask, to vám slibuju.“</p>
<p>„Možná by se našel nějaký jiný -“ začala Růžena Dlaňová, když se před nimi objevila světla strážnice v ulici Kotevního řetězu.</p>
<p>„Nejsme tady zvyklí na handrkování, jako kdyby šlo o nějakou dvoupencovou buchtu,“ zavrčel Elánius a slyšel, jak zalapala po dechu. „A teď všichni sklapněte.“</p>
<p>Přitáhl Marilyn opratě, seskočil z vozu a zpod sedadla vytáhl psací podložku s papíry. „Máme jich tady sedm,“ ohlásil strážnému, který se líně opíral o dveře.</p>
<p>„No?“ ušklíbl se muž. „Otevři a vyžeň je, ať se na ně podíváme.“</p>
<p>„Hned,“ odpověděl Elánius a zalistoval papíry. „Žádný problém.“ Podal policistovi podložku. „Jen mi to tady podepiš.“</p>
<p>Muž uskočil jako uštknutý.</p>
<p>„Co to má znamenat - podepiš? Prostě je vyžeň ven!“</p>
<p>„Podepiš,“ odpověděl Elánius s kamennou tváří. „Tak zní předpis. Vězňové předávaní z jedné vazby do druhé se předávají oproti podpisu. Kdybych si nenechal podepsat papíry, mohlo by mě to stát místo.“</p>
<p>„To tvý místo nestojí ani za kočičí drek,“ usedil muž mezi zuby a vzal do ruky podložku. Chvilku na ni nechápavě zíral a Elánius mu přistrčil tužku.</p>
<p>„Kdybys potřeboval poradit s těžšími písmeny, tak řekni a nestyď se.“</p>
<p>Muž s funěním a tichou kletbou něco naškrabal na papír a vrátil tabulku Elániovi. „Tak a teď otevři, <emphasis>prosím</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>zaskřípěl zuby.</p>
<p>„Samozřejmě,“ přikývl Elánius a podíval se na papír. „Jenže teď bych ještě rád viděl nějaký průkaz totožnosti, když dovolíš.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Já za to nemůžu, pochop,“ omlouval se Elánius. „Ale až se vrátím k nám na strážnici a ukážu našemu kapitánovi tenhle papír, tak mi jistě řekne: Ehhmm... Kýlo, jak jste <emphasis>věděl</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že je to opravdu tenhle Jindřich Morče. A byl bych v pr... prekérní situaci, možná docela pérplex!“</p>
<p>„Hele, my tady žádný vězně nepodpisujem!“</p>
<p>„My ano, Jindřichu,“ vysvětlil muži stroze Elánius. „Žádný podpis, žádní vězňové.“</p>
<p>„A ty nám snad zabráníš v tom, abysme si je vzali, jo?“ utrhl se Jindřich Morče a popošel o několik kroků kupředu.</p>
<p>„Dotkni se těch dveří,“ zavrčel Elánius, „a já -“</p>
<p>„Co? Usekneš mi ji?“</p>
<p>„- já tě zatknu,“ dopověděl Elánius. „Maření úředního výkonu bude pro začátek stačit, ale myslím, že u nás na strážnici by nás jistě napadlo ještě něco dalšího.“</p>
<p>„Zatknout? Mě? Jsem polda, přesně takovej jako ty!“</p>
<p>„Špatně, zase se pleteš,“ zavrtěl hlavou Elánius.</p>
<p>„Tak copakse tady... děje?“ ozval se nový hlas.</p>
<p>Ve světle pochodně se objevila malá, drobná postava. Jindřich Morče o krok ustoupil a zaujal více méně uctivý postoj.</p>
<p>„Důstojník nám nechce předat provinilce, které policisté zatkli po policejní hodině, pane,“ hlásil.</p>
<p>„A tohleje ten důstojník?“ řekla postava a popošla k Elániovi zvláštní, nevyrovnanou chůzí, jako by měla mírně zarezlé klouby.</p>
<p>„Ano, pane!“</p>
<p>Elánius zjistil, že ho zkoumá chladný a ne otevřeně nepřátelský bledý muž s nevyzpytatelnýma očima domácí krysy.</p>
<p>„Ale,“ zapředl muž, otevřel malou plechovou krabičku a vzal si zelenou mátovou pilulku proti kašli. „Nejstevy náhodou Kýla? Už jsem ovás slyšel.“ Mužova řeč byla stejně zvláštní jako jeho krok. Některá slova se mu mírně slévala, jinde dělal mezery na nepatřičných místech.</p>
<p>„Vidím, že se k vám věci donesly rychle, pane.“</p>
<p>„U náse všeobecně... zdraví salutováním, seržante.“</p>
<p>„Nevidím nic, čemu bych měl salutovat, pane,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„Správně. Správně. Samozřejmě. Vyste tady nový. Jenže, víte, myjsme Speciálové... často sevyskytne nutnost obléct si... obyčejné šaty.“</p>
<p>Jako třeba gumové zástěry, pokud si to dobře vybavuju, pomyslel si Elánius. Nahlas řekl: „Rozumím, pane.“ To byla dobrá fráze. Mohla znamenat tucet různých věcí, nebo taky vůbec nic. Bylo to jen vyplnění času, než bude kapitán mluvit dál.</p>
<p>„Jmenuji se kapitán Vyndejs,“ představil se mužík. „Mruk Vyndejs. Jestli vámto jméno připadá k smíchu, zasmějte sehned... a vyrovnejte sestím. A teď můžete zasalutovat.“</p>
<p>Elánius zasalutoval. Vyndejsovy koutky se na kratičký okamžik zkroutily vzhůru.</p>
<p>„Vy jste poprvé na hlídce s antonem, seržante?“</p>
<p>„Pane.“</p>
<p>„Ajste tady takbrzo. A navíc s plným vozem. Neměli bychomse podívat na vaše... cestující?“ Nahlédl mezi kovové pásy. „Aha. No jistě. Dobrý večer, slečno Dlaňová. A skolegyní, předpokládám -“</p>
<p>„Já jsem krajkářka!“</p>
<p>,,- apár společenských týpků, jak vidím. Dobrá, dobrá.“ Vyndejs o dva kroky ustoupil. „Tivaši pochůzkáři opravdu nejsou víc než obyčejní tuláci. Vždyť onivážně procházeli ulicemi. Jakoni milují ty svoje ...žertíčky, seržante.“ Vyndejs položil ruku na kliku u zadních dveří vozu a pak se ozval zvláštní tichoučký zvuk, který však v panujícím tichu zněl jako zahřmění. Byl to zvuk meče, který se velmi pomalu vysouvá z pochvy.</p>
<p>Vyndejs na okamžik znehybněl jako socha a pak si elegantním pohybem vhodil do úst další pastilku. „Aha. Myslím, žetenhle malý háček bymohl být... odstraněn, coříkáte seržante? Nechceme si přece tropit šprýmy zezákona. Odvezte si je, odvezte je pryč.“</p>
<p>„Rozumím, pane.“</p>
<p>„Ale prosím, seržante, jenmalý okamžik, seržante, prosímvás otrošku shovívavosti... mám takového koníčka...“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>Vyndejs sáhl do kapsy svého převlečníku, který mu sahal skoro k zemi, a vytáhl velkou kovovou měrku, podobnou rozvíracímu klepetu. Když je pak kapitán rozevřel, Elánius poněkud poplašeně zamrkal, ale Vyndejs mu jen začal měřit hlavu. Šíře hlavy, šíře nosu u kořene, délku a vzdálenost obočí... Nakonec mu najedno ucho přitiskl kovové měřítko.</p>
<p>Celou tu dobu si tiše mumlal sám pro sebe. Pak s cvaknutím zavřel měrku a vsunul ji zpět do kapsy.</p>
<p>„Musímvám poblahopřát, seržante,“ řekl, „ktomu, jak překonáváte svévrozené postižení. Víte, žemáte oči masového vraha? Já senikdy nemýlím... ne v těchto věcech.“</p>
<p>„Ne, pane. To jsem nevěděl. Bohužel, nemohu oči přivírat, ale co kdybychom se to i tak pokusili utajit?“ Na Vyndejsově tváři se neobjevil ani náznak úsměvu.</p>
<p>„Noale jsem si jistý, že až setrochu zaběhnete, budete tuhle s desátníkem... Morčetem vycházet jako důmvohni.“</p>
<p>„Jako dům v ohni, pane. Rozumím.“</p>
<p>„No, nenechtese odemě zdržovat, seržante Kýlo.“ Elánius zasalutoval. Vyndejs mu kývl na pozdrav, jediným pohybem, jako kdyby stál na obrtlíku, se otočil a kráčel ke strážnici. Nebo spíš s sebou <emphasis>trhal </emphasis>k vrátnici, pomyslel si Elánius. Ten muž se pohyboval stejným způsobem, jakým mluvil, podivnou směsicí rychlostí. Vypadalo to, jako by byl poháněn pery. Když pohnul rukou, prvních pár centimetrů ruka proletěla jako blesk a pak začala zpomalovat, až se dotkla toho, co bylo plánováno jako její cíl. I věty z něj vylétávaly ve slepených výtryscích a s nepatřičnými pomlkami. Ten člověk neměl žádný <emphasis>rytmus.</emphasis></p>
<p>Elánius ignoroval zuřícího desátníka a vylezl zpět na kozlík vozu. „Tak obraťte vůz, svobodníku,“ řekl. „Dobrou noc, Jindřichu.“</p>
<p>Sam počkal, až kola zaduněla na hrbolatém dláždění, a teprve pak se s rozšířenýma očima obrátil k Elániovi.</p>
<p>„Vy byste na něj byl ten meč vytáhl, že ano?“ vyjekl. „Udělal byste to, seržante, že byste to udělal?“</p>
<p>„Dívejte se raději na cestu, svobodníku.“</p>
<p>„Ale to byl sám kapitán Vyndejs! A když jste požádal toho muže, aby dokázal, že je skutečně Jindřich Morče, myslel jsem, že se poč- že puknu! Vy jste věděl, že nám ty papíry nepodepíšou, že jste to věděl, seržante? Protože kdyby existoval kus papíru, který by potvrzoval, že někoho převzali, pak by bylo jednoduché, kdyby toho dotyčného někdo hledal, zjistit -“</p>
<p>„Jen řiďte pořádně ten vůz, svobodníku.“ Ten hoch měl samozřejmě pravdu. Z nějakého důvodu Nepojmenovatelní papíry současně milovali i se jich obávali. Každopádně jich produkovali neobyčejné množství. Zapisovali všechno. Zároveň však byli velmi neradi, když se ocitli v papírech někoho jiného. To jim dělalo starosti.</p>
<p>„Nemůžu ani uvěřit tomu, že nám to prošlo, seržante!“</p>
<p>Ono nám to nejspíše neprošlo, pomyslel si Elánius. Jenže Vyndejs měl v téhle chvíli jiné starosti. Právě <emphasis>teď </emphasis>neměl čas starat se o nějakého velkého, hloupého seržanta.</p>
<p>Obrátil se a zabušil na kovové pláty.</p>
<p>„Omlouvám se vám, dámy a pánové, ale jak se zdá, tak Nepojmenovatelní dnes v noci nepracují. Zdá se, že ten váš <emphasis>výslech </emphasis>budeme muset provést my sami. Nemáme s tím moc velké zkušenosti, takže doufám, že to neprovedeme špatně. Teď mě dobře poslouchejte. Je mezi vámi nějaký spiklenec, který by měl ve vážném úmyslu svrhnout městskou vládu?“</p>
<p>Z nitra vozu k němu doléhalo jen omráčené ticho.</p>
<p>„No tak, slyšeli jste?“ ozval se po chvíli Elánius. „Nemáme na to celou noc. Má někdo v úmyslu svrhnout násilím lorda Sebevraždu?“</p>
<p>„No... samozřejmě, že ne,“ ozval se hlas slečny Dlaňové.</p>
<p>„Nebo za pomoci krajek?“</p>
<p>„<emphasis>Já </emphasis>to slyšela.“</p>
<p>„Nikdo? <emphasis>To je </emphasis>ale ostuda,“ prohlásil Elánius. „Dobrá, to mně stačí. Svobodníku, co vám?“</p>
<p>„No... tedy... ehm... mně také, seržante.“</p>
<p>„V tom případě vás postupně vysadíme na cestě domů a můj okouzlující pomocník svobodník Elánius vybere od každého z vás... mh... půl tolaru jako cestovní výdaje a na zaplacenou sumu dostanete doklad. Děkujeme vám, že jste s námi cestovali, a doufám, že ve svých budoucích plánech na porušovaní policejní hodiny vezmete v potaz policejní vůz.“</p>
<p>Elánius slyšel šokovaný šepot za svými zády. V těchto dnech nikdo nečekal, že by věci mohly fungovat zrovna takhle.</p>
<p>„Seržante?“ ozval se svobodník Elánius.</p>
<p>„No?“</p>
<p>„Vážně máte oko masového vraha?“</p>
<p>„No, musel bych prohledat kapsy nedělního obleku, ale asi ano.“</p>
<p>„Hehe.“ Sam chvilku mlčel a pak promluvil znovu, protože ho očividně napadlo něco nového.</p>
<p>„Nezlobte se, seržante, ale co je to...“</p>
<p>„Copak, mladíku?“</p>
<p>„...dvoupencová buchta, seržante?“</p>
<p>„Je to taková laciná, kynutá buchta s marmeládou, chlapče. Copak tvoje máma něco takového nepeče?“</p>
<p>„Peče, seržante. Seržante?“</p>
<p>„Copak, mladíku?“</p>
<p>„Já mám pořád dojem, že to musí znamenat ještě něco jiného, seržante,“ rozvíjel svou teorii Sam s nejistým pochechtáváním. „Něco... něco sprostého...“</p>
<p>„Celý život je jen jediná velká škola, svobodníku.“</p>
<p>Za deset minut zaparkovali s vozem na dvoře a Elánius věděl, že v téhle chvíli se o něm šíří nové zvěsti. Mladý Sam už šeptal novinky do uší poddůstojníkům na místech, kde vysazovali pasažéry vozu, a nikdo neumí šířit nové zprávy jako policista. Policisté neměli Nepojmenovatelné rádi. Jako všichni malí hříšníci i policisté byli pyšní na to, že jsou určité hlubiny, do kterých se oni nikdy neponoří. Člověk musel vědět, že existuje něco, co je ještě níže než on, i kdyby to byli jen bahenní červi.</p>
<p>Růžena Dlaňová zastrčila zevnitř závory na dveřích svého bytu, opřela se o ně zády a podívala se na Sandru.</p>
<p>„Co je ten chlap zač?“ nadhodila Sandra a odhodila košík na stůl. Uvnitř něco zazvonilo. „Je snad na naší straně?“</p>
<p>„Slyšela jsi je!“ vyštěkla Růžena. „Už žádné úplatky! Nejdřív nás odveze k Vyndejsovým prasákům a pak jim nás odmítne vydat. Zabila bych ho! To <emphasis>já </emphasis>ho zachránila ze škarpy, přinutila jsem Mechorosta, aby ho zalátal, a on si najednou vymyslí takové pitomé hrátky!“</p>
<p>„Jo... co je to ta... dvoupencová buchta?“ zajímala se Sandra živě.</p>
<p>Slečna Dlaňová se zarazila. Měla Sandru docela ráda, vycházela s ní a její příspěvek na nájemné taky nebyl zanedbatelný, ale občas se vyskytly chvíle, kdy přemýšlela, jestli má a) se Sandrou promluvit a poučit ji, nebo, b) zda si z ní Sandra tak trochu nestřílí. Měla podezření, že se jedná spíše o ten druhý případ, protože Sandra většinou vydělávala víc peněz než ona. Začínalo jí to být poněkud trapné.</p>
<p>„Je to takový kynutý vdolek s marmeládou,“ odpověděla. „A teď bys měla raděj jít a schovat -“</p>
<p>Někdo zabušil na dveře za jejími zády. Ukázala Sandře, ať se přesune za korálkový závěs, pak se trochu sebrala a pootevřela maličko dveře.</p>
<p>V předsíňce stál maličký scvrklý stařík.</p>
<p>Všechno na něm zcela beznadějně tíhlo k zemi. Převislý šedý knír mohl klidně patřit mroži nebo malému knírači, který dostal opravdu velmi smutné zprávy. Ramena mu neduživě visela. Zdálo se, že dokonce i větší část jeho obličeje už dávno vzdala boj se zemskou tíží.</p>
<p>V ruce svíral čapku a nervózně s ní otáčel. „Prosím?“ nadhodila nejistě Růžena.</p>
<p>„Ehm, tam na té cedulce je psáno ,švadlena’,“ zamumlal stařík. „A víte, mně zemřela žena, tak jsem si myslel, jedno s druhým, že... víte, já nejsem zvyklý dělat si tyhle věci sám...“</p>
<p>A obdařil Růženu pohledem přetékajícím bezmocnými rozpaky.</p>
<p>Růžena sklopila pohled k pytli u jeho nohou a zvedla ho. Byl plný velmi čistých, ale také velmi obnošených ponožek. Každá z nich měla díru na patě nebo na špičce, většina z nich na obou místech. „Sandro,“ zvýšila hlas, „myslím, že tenhle pán přišel za tebou...“</p>
<p>Bylo tak časné ráno, že „pozdě v noci“ ještě úplně neskončilo. V ulicích visela bílá mlha a srážela se v podobě lesklých perel na košili staršího seržanta Elánia, který se právě chystal porušit zákon.</p>
<p>Když jste se postavili na střechu záchodku za strážnici a jednou rukou jste se zachytili okapového žlabu, otevřelo se jedno z horních oken samo od sebe, pokud jste do něj udeřili plochou dlaní, ovšem za předpokladu, že jste věděli přesné, do kterého místa uhodit.</p>
<p>To byla velmi užitečná informace a Elánius přemýšlel, zda se o ni má podělit s mladým Samem. Každý slušný policajt by měl vědět, jak se vloupat na své vlastní pracoviště.</p>
<p>Tilda už před nějakou dobou odkulhal domů, ale přesto Elánius rychle přelétl pohledem jeho kancelář a ke svému potěšení zjistil, že tam skutečně nevidí to, co doufal, že tam neuvidí. Dole zatím několik svědomitějších policistů zpívalo, aby vyplnili dobu, zbývající do konce směny. Čekal ve stínech, než se dveře naposled s bouchnutím zavřely a několik minut bylo dole naprosté ticho. Žádné kroky. Pak opatrně sestoupil dolů a vešel do místnosti se skříňkami, skříněmi a zásuvkami.</p>
<p>Dostal samozřejmě klíč od jedné ze skříněk, ale i tak naolejoval panty skříňky z malé lahvičky, kterou si přinesl s sebou, než dvířka otevřel. Zatím si do skříňky nic neodložil, dokonce ji ani neotevřel, a přesto, hle! Na dně skříňky ležel pomačkaný pytel. Pozvedl jej...</p>
<p><emphasis>Výborně</emphasis>,<emphasis> </emphasis>mládenci.</p>
<p>Uvnitř byl stříbrný kalamář kapitána Tildy.</p>
<p>Elánius vstal, rozhlédl se po skříňkách s jejich prastarými, vyřezávanými iniciálami. Málokterá dvířka byla nepoškozena nebo beze stop po nožích. Vytáhl z kapsy malý hedvábný balíček, který si předtím našel ve skříni, kde byly uloženy předměty doličné.</p>
<p>Ted ho rozvinul a v našedlém světle se zableskly paklíče všech tvarů a velikostí. Elánius byl s háčky a planžetami skutečný génius, ale levné a otlučené dveřní zámky pro něj nebyly žádná výzva.</p>
<p>Byla to skutečně jen otázka výběru.</p>
<p>Pak se vracel mlhou domů.</p>
<p>Téměř se zděsil, když si uvědomil, že se zase cítí skvěle. Byla to zrada na Sibyle a budoucí hlídce, dokonce i na jeho milosti siru Samuelu Elániovi, který se musel zabývat politikou vzdálených zemí, prostředky, jak získat do hlídky další muže, a dokonce i tím, jak vytáhnout na břeh ten zatracený člun, který poříční oddíl neustále potápěl. A - což je samozřejmé - chtěl se vrátit zpátky, Či dopředu, tam na druhou stranu nebo odkud už se sem dostal. Opravdu si to přál. Chtěl se tak moc vrátit domů, že to cítil až v ústech. Jenže zatím to nešlo, zatím byl tady, a jak říkal doktor Mechorost, dělal svou práci. A jeho práce zahrnovala přežití na ulicích ve velké hře Surových bestií, a že o <emphasis>téhle </emphasis>hře věděl Elánius všechno, to si pište. A bylo v tom napětí. Ukrývalo se v tom zvíře.</p>
<p>A tak šel pohroužen v myšlenky, když na něj ti muži vyskočili z ústí temné uličky.</p>
<p>První dostal kopanec do žaludku, protože bestie nikdy nebojuje fér. Elánius ustoupil stranou a chytil druhého. Cítil, jak mu po hrudním plátu sklouzl nůž. Vzápětí prudce sklonil hlavu a současně si přitáhl muže ke své helmici.</p>
<p>Lupič se tiše složil do úhledné hromádky vedle chodníku.</p>
<p>Pak se Elánius znovu obrátil k prvnímu muži, který byl ohnut v pase a sípavě lapal po dechu, nicméně pořád ještě nepustil svůj nůž, kterým před sebou mával jako nějakým talismanem. Špička zbraně ve vzduchu opisovala nepravidelné osmičky.</p>
<p>„Zahoď to,“ zasyčel Elánius. „Podruhé to říkat nebudu.“</p>
<p>Povzdechl si a ze zadní kapsy vytáhl jakýsi předmět. Ta věc byla černá, ke konci se zužovala a byla vyrobena z pevné kůže vyplněné olověnými kuličkami. V nové hlídce je zakázal, ale věděl, že někteří důstojníci i poddůstojníci si je pak rychle pořídili a pokud byli jen trochu soudní, dělal Elánius, že o ničem neví. Občas nastaly okolnosti, kdy bylo třeba konflikt ukončit rychle, a existovaly mnohem horší způsoby.</p>
<p>Udeřil muže zabijákem přes předloktí, i když si dával pozor, aby to nebylo příliš silně. Ozvalo se zakvílení a nůž zazvonil na dlažbě.</p>
<p>„Tebe z toho nechám vyspat,“ prohlásil Elánius. „Ale <emphasis>ty</emphasis>,<emphasis> </emphasis>Jindřichu, ty musíš k doktorovi. Jdeš dobrovolně, nebo...?“</p>
<p>O několik minut později otevřel doktor Mechorost své zadní dveře a Elánius, s nehybným tělem na rameni, se kolem něj protlačil dovnitř.</p>
<p>„Ošetříte každého, je to tak?“ podíval se na doktora Elánius.</p>
<p>„V rámci daných možností ano, ale -“</p>
<p>„Tohle je jeden z Nepojmenovatelných,“ vysvětloval mu Elánius. „Pokusil se mě zabít, potřeboval by nějaké léky.“</p>
<p>„Ale proč je v bezvědomí?“ zamračil se doktor. Přes šaty měl velkou gumovou zástěru a na nohou gumové boty.</p>
<p>„Nechtělo se mu jít k doktorovi.“</p>
<p>Mechorost si povzdechl a rukou, v níž svíral mop na podlahu, pokynul Elániovi ke dveřím do pracovny. „Vezměte ho rovnou do operačního sálku,“ řekl. „Bohužel musím nejdřív uklidit po panu Solitvorném v čekárně.“</p>
<p>„A proč? Co udělal?“</p>
<p>„Vybuchl.“</p>
<p>Elánius, jehož přirozená zvědavost náhle rychle opadla, odnesl tělo do pracovní svatyně doktora Mechorosta. Připadala mu trochu jiná, než když ji viděl naposled, ale je pravda, že to bylo v situaci, kdy neměl čas si všímat podrobností. Byl tam stůl a pracovní stůl a podél jedné stěny police plné lahví. Nebyly mezi nimi ani dvě, které by byly stejně velké. V jedné nebo ve dvou z nich plavaly věci.</p>
<p>Na protilehlé stěně byly pověšeny nástroje.</p>
<p>„Až umřu,“ prohlásil doktor Mechorost a prohlížel si pacienta, „dám si nad hrob pověsit zvonec, abych si mohl dopřát to potěšení zůstat ležet, když na mě někdo zazvoní. Položte ho tady. Vypadá to jako otřes mozku.“</p>
<p>„Praštil jsem ho,“ snažil se být něco platný Elánius.</p>
<p>„Tu ruku jste mu taky zlomil vy?“</p>
<p>„Hm. Taky.“</p>
<p>„Velmi čistá práce. Krásná hladká zlomenina, snadno se to srovná a zafixuje. Něco není v pořádku?“</p>
<p>Elánius stále ještě zíral na nástroje na stěně. „A tohle všechno používáte?“ ujišťoval se.</p>
<p>„Jistě. Některé z nich ale teprve zkouším,“ vysvětloval Mechorost, zatímco se zaměstnával u pracovního stolu.</p>
<p>„No, přiznám se, že bych asi nebyl moc rád, kdybyste na mě použil například tohle,“ řekl Elánius a pozvedl podivný nástroj, který vypadal jako dvě malá pádla spojená strunou. Mechorost si povzdechl.</p>
<p>„Seržante, myslím, že ve vašem životě nemůže nastat situace, kdy by bylo nutno na vás tento instrument použít,“ uklidňoval ho, zatímco jeho ruce se zaměstnávaly pacientem. „Ty jsou... jaksi, ženské povahy...“</p>
<p>„To jako pro šičky a švadleny?“ upřesňoval si Elánius a spěšně kleště odkládal.</p>
<p>„Tyhle? Ne. Dnešní nočňátka si naopak dávají velký pozor, aby tyhle kleště nikdy nepotřebovala. Ty holky jsou na to pyšné. Má práce s nimi je... abych tak řekl, preventivní povahy.“</p>
<p>„To je učíte nasazovat si náprstky a takové věci?“</p>
<p>„Ano, je zajímavé, jak daleko se dá dojít s metaforou, nemyslíte...?“</p>
<p>Elánius se znovu prstem dotkl pádel. Ten nástroj ho jaksi znepokojoval.</p>
<p>„Vy jste ženatý, seržante?“ zeptal se Mechorost. „Měla Růžena pravdu?“</p>
<p>„Ehm... ano. Ale moje žena je... jinde. Dost daleko.“ Zvedl zmiňovaný nástroj a pak ho znovu spěšně odložil, až kov zachřestil.</p>
<p>„Dobrá, ani vám neuškodí, když budete vědět, že přivést na svět nový život není jako vyloupnout hrachový lusk,“ sdělil mu přes rameno doktor.</p>
<p>„No, to si k sakru myslím, to by nám ještě chybělo!“</p>
<p>„Stejně vám ale řeknu, že porodní báby se na mě obracejí jen velmi výjimečně. Ty čarodějnice totiž říkají, že chlapi by se neměli cpát tam, kam nepatří, tak vám nevím. Podle nich by chlapi klidně mohli žít v jeskyních.“</p>
<p>Mechorost sklopil oči ke svému pacientovi. „Slovy filozofa Skepta, zakladatele mé profese, dostanu za tenhle zákrok zaplaceno?“</p>
<p>Elánius sáhl po váčku, který visel muži u pasu. „Bude na to stačit šest tolarů?“</p>
<p>„Nejde mi ale do hlavy, proč by právě <emphasis>na vás </emphasis>měl útočit jeden z Nepojmenovatelných. Vždyť jste policista.“</p>
<p>„Já ano, ale oni ne. Vy je neznáte?“</p>
<p>„No, pár jejich hostů už jsem zašíval,“ přikývl Mechorost a Elánius si všiml, jak je náhle opatrný. V tomhle městě se nikdy nevyplácelo přiznat, že člověk ví zbytečně mnoho. „Lidi s podivnými vykloubeninami, spáleninami po horkém vosku... a takové věci.“</p>
<p>„Víte, měl jsem včera večer malou šarvátku s kapitánem Vyndejsem,“ svěřoval se Elánius, „a ten se ke mně choval neobyčejně slušně, přímo ukázkově, ale vsadil bych své boty na to, že věděl, že se na mě tenhle mládenec a jeho kamarád chystají. To je jeho styl. Chtěl nejspíš vědět, co udělám.“</p>
<p>„Myslím, že není jediný, koho zajímáte, seržante,“ sdělil mu Mechorost. „Dostal jsem vzkaz, že by vás ráda viděla Růžena Dlaňová. Tedy, alespoň si myslím, že se jedná o vás. ,Ten nevděčný mizera’ byl ten výraz, který použila.“</p>
<p>„Já jí totiž dlužím nějaké peníze,“ přikývl Elánius, „ale nemám vůbec představu, kolik.“</p>
<p>„Mě se neptejte,“ pokrčil rameny Mechorost a rukou uhlazoval sádru. „Většinou si dohaduje cenu předem.“</p>
<p>„Ale já myslím jako nálezné, nebo jak by se tomu dalo říkat!“</p>
<p>„Ale já vím. Bohužel, v tom vám vážně nepomůžu,“ zavrtěl Mechorost hlavou.</p>
<p>Elánius chvíli pozoroval, jak doktor pracuje. „Víte něco o slečně Netopýřivé?“</p>
<p>„O té švadleně? Ta tady není dlouho.“</p>
<p>„A je to <emphasis>skutečně </emphasis>švadlena?“</p>
<p>„Tak tedy pro přesnost,“ podíval se na něj doktor Mechorost, „řekněme, že je to mladá žena, která se živí jehlou, nitmi a šitím. Jak se zdá, tak tam u nich se doslechla, že je v Ankh-Morporku pro švadleny spousta práce, a než jí tady pak někdo vysvětlil, co to ve skutečnosti znamená, zažila dvě nebo tři opravdu zábavná nedorozumění. Jedno z nich, to se stalo minulý týden, mělo dokonce za následek, že jsem musel vytáhnout z ucha nějakého muže háček na háčkování. Teď se jen tak drží ostatních děvčat a bydlí se slečnou Dlaňovou.“</p>
<p>„A proč?“</p>
<p>„Proč? Protože vydělává velké peníze, proto,“ odpověděl doktor. „Napadlo vás někdy, seržante, že někteří lidé jdou například do masérského salonu skutečně proto, aby se dali opravdu <emphasis>namasírovat! </emphasis>Po celém tomhle městě žijí dámy, které si vyvěsí nenápadné cedulky s nápisy typu „<emphasis>Vaše kalhoty vyspravím na počkání</emphasis>“<emphasis> </emphasis>a malý, ale nezanedbatelný počet mužů se dopustí stejného omylu jako Sandra. Ve městě totiž pracuje spousta mužů, kteří nechali své ženy doma, a sám víte, že občas na chlapa přijdou takové ty... touhy. Zatouží například po ponožkách bez děr a košilích, kde je víc než jeden knoflík. Dámy práci sbírají a předávají dál. Jak se zdá, je v našem městě velmi těžké najít nějakou <emphasis>skutečnou </emphasis>a ještě <emphasis>dobrou </emphasis>švadlenu. Ony jsou totiž hrozně nerady, když si je někdo plete se švadlenami a šičkami.“</p>
<p>„Mě jenom zajímalo, proč po policejní hodině postává s velkým košíkem na šití na nárožích...“ vysvětloval Elánius.</p>
<p>Mechorost pokrčil rameny. „Ani v tom vám nepomůžu. Takže s tímhle panáčkem jsme hotovi. Asi by mu udělalo dobře, kdyby chvíli ležel v klidu.“ Pak doktor ukázal palcem na řadu lahví za sebou. „Jak dlouho byste si přál, aby ležel v klidu?“</p>
<p>„To byste dokázal?“</p>
<p>„Samozřejmě. Není to sice lékařský zákrok, který by byl v Ankh-Morporku běžný, ale protože kdybych měl postupovat podle běžné ankh-morporské praxe, musel bych ho praštit do hlavy palicí, tak na tom vlastně ještě vydělá.“</p>
<p>„Poslyšte, od vás doktorů se nečeká, že byste lidem ubližovali, že?“</p>
<p>„Jen v důsledku obyčejné neschopnosti. Ale vůbec mi nevadí dát mu něco, co ho uspí ještě na dalších dvacet minut. Jestli ho ovšem chcete praštit palicí, tak vám v tom nemůžu bránit. Poslední Vyndejsův host, kterého jsem tady spravoval, měl několik prstů, které mu ukazovaly absolutně nesprávným směrem. Takže kdybyste chtěl tomu chlapovi ubalit nějaký ten štulec pro štěstí, mohl bych vám ukázat několik opravdu citlivých míst -“</p>
<p>„Ne, díky. Jen ho odnesu zadem a pohodím ho někde v uličce.“</p>
<p>„A to je všechno?“</p>
<p>„Ne. <emphasis>Pak... </emphasis>mu na tu jeho zatracenou sádru napíšu své jméno. Tak, aby to bylo první, co uvidí, až se probere. A pěkně velkými písmeny, aby se to nedalo smazat.“</p>
<p>„No, tak to je něco, co bych taky nazval citlivým místem,“ přikývl Mechorost. „Vy jste moc zajímavý člověk, seržante. Dokážete si dělat nepřátele jako odborník.“</p>
<p>„Šití mě nikdy nezajímalo,“ odpověděl Elánius a hodil si muže přes rameno. „Ale řekněte mi, co všechno může mít taková pravá švadlena v pracovním košíku, hm?“</p>
<p>„Co já vím? Jehly, špůlky s nitěmi, nůžky, nějakou bavlnku, náhradní knoflíky... a tak,“ uvažoval nahlas Trávomil Mechorost.</p>
<p>„Takže nic těžkého?“ naléhal Elánius.</p>
<p>„No, vlastně ne. Proč se ptáte?“</p>
<p>„Nic, to já jen tak,“ zavrtěl Elánius hlavou a udělal si v duchu malou poznámku. „To byl jen takový nápad. Já půjdu, abych odložil našeho přítele, dokud je tam nějaká mlha, kterou se mohu tiše krást.“</p>
<p>„Dobrá. Než se vrátíte, připravím snídani. Máme játra. Telecí.“</p>
<p>Zvíře si pamatuje. Tentokrát spal Elánius tvrdě a dobře.</p>
<p>Vždycky se mu lépe spalo během dne. Pětadvacet let nočních služeb mu v mozku vytvořilo zaběhané cestičky. Noční život pro něj byl svým způsobem snazší. Uměl stát naprosto nehybně, což je talent, který má málokdo, věděl, jak zmizet ve stínech. Jak hlídat a vidět, aniž je sám viděn.</p>
<p>Pamatoval si Mruka Vyndejse. Spousta z toho patřila minulosti. Ke vzpouře by došlo s Vyndejsem nebo bez něj, ale bylo to tak, že on byl tou zhnisanou čepičkou na vrcholu nežitu.</p>
<p>Vycvičili ho v Cechu vrahů a nikdy mu neměli dovolit vstoupit do hlídky. Na to, aby byl policistou, měl příliš mnoho inteligence. Tedy příliš mnoho té <emphasis>špatné </emphasis>inteligence. Vyndejs zapůsobil na Skřipce Sebevraždu svými teoriemi, nastoupil k hlídce jako seržant a pak byl rovnou povýšen na kapitána. Elánius nikdy nepochopil proč, nejspíš proto, že se důstojníků dotklo, když viděli takového jemného gentlemana patrolovat na ulicích s těmi obyčejnými křupany. A kromě toho byl slabý na prsa nebo co.</p>
<p>Elánius proti inteligenci nic neměl. Každý, kdo uměl použít kliku ve tvaru kulatého knoflíku, se mohl za starých dnů stát postrachem ulic, ale aby to dotáhl na post vyšší než seržantský, musel mít plný pytel lstivosti, podlosti a uliční mazanosti, která se dala při špatném osvětlení zaměnit s inteligencí.</p>
<p>A Vyndejs začal na špatném místě. Nesnažil se být nenápadný, nedíval se kolem, nepozoroval a neučil se, aby pak mohl říci: „Tak ti lidé jsou takoví a takoví, tak co s tím budu dělat?“ Ne, on si sedl a pomyslel si: „Takoví a takoví by lidé měli být, tak jak je změníme?“ Taková myšlenka by mohla být dobrá pro kněze, ale ne pro policajta, protože trpělivý, pedantický způsob uvažování Vyndejsovi v hlavě úplně popletl základy policejní práce.</p>
<p>Tak pro začátek tady byl například ten zbrojní zákon. Zbraně byly použity při tolika zločinech, tvrdil Vyndejs, že když se sníží počet zbraní, <emphasis>musí </emphasis>se snížit i počet zločinů.</p>
<p>Elánius přemýšlel, jestli Vyndejs seděl uprostřed noci ve své posteli a hýčkal sám sebe, když se mu <emphasis>tohle </emphasis>zdálo. Zabavíme všechny zbraně a kriminalita nám poklesne. Smysl to dávalo. A bylo by to i fungovalo, jen kdyby bylo dost policistů - řekněme tak tři na jednoho občana.</p>
<p>K všeobecnému překvapení bylo zbraní odevzdáno hodně. Byl tady však jeden háček, který Vyndejsovi jaksi unikl, a sice to, že zločinci na žádné zákony nedají. To je totiž základní předpoklad jejich zaměstnání. Není v zájmu zločinců zvyšovat bezpečnost ulic, snad jen pro sebe. A když teď viděli, co se děje, nevěřili vlastním uším a očím. Bylo to, jako kdyby přijel Otec prasátek a každý den byl Dnem prasečí hlídky.</p>
<p>Někteří občané nabyli nejistého dojmu, že se něco nevydařilo, protože teď zbraně nosili jen grázlové. A policajti začali zatýkat poctivé lidi po tuctech. Když někdo průměrného policajta nakope párkrát do koulí, není to nic příjemného, a když má ten policajt navíc skoro jistotu, že je to jeho šéfům jedno, začne mít sklony zatýkat raději ty lidi, kteří mu okamžitě nevrazí nůž pod žebra. Zvláště, když jsou nepříjemní a uštěpační a mají na sobě mnohem dražší oblečení, než si může dovolit sám policajt. Počet zadržených prudce vzrostl a Vyndejse to neobyčejně potěšilo.</p>
<p>Je třeba připustit, že většina zatčení byla provedena na základě nepovoleného nošení zbraní po setmění, ale velký počet také pro napadení hlídky rozhněvanými občany. To bylo klasifikováno jako útok na městského činitele, což bylo oficiálně považováno za zvláště odpudivý a trestuhodný zločin a jako takový mnohem důležitější než všechna ta přepadení, podvody a krádeže, které se ve městě běžně odehrávaly.</p>
<p>Ne že by zákon z města zmizel. Město bylo plné zákonů. Až na to, že ty zákony nenabízely mnoho možností, jak je neporušit. Vyndejs totiž nepochopil onu základní myšlenku, že celý ten systém je vymyšlen na to, aby polapil zločince a nějakým drsným a přímým způsobem se z nich pokusil udělat poctivé lidi. Místo toho teď chytal poctivé lidi a dělal z nich zločince. A z hlídky jen další zločinecký gang.</p>
<p>A pak, když se celá ta připálená a zkažená omáčka začala připalovat, vymyslel kraniometrii.</p>
<p>Špatní policisté měli vždycky své způsoby, jak zjistit, že je někdo vinen. Tenkrát v těch starých časech - hmm, <emphasis>dnes </emphasis>- to zahrnovalo palečnice, kladiva, malé špičaté kousky dřeva a samozřejmě obyčejnou zásuvku u stolu, jež vždycky vděčně posloužila policajtovi, který měl naspěch. Vyndejs nic z toho nepotřeboval. Snadno poznal, zda jste vinen, stačilo mu podívat se vám na obočí.</p>
<p>Měřil lidi. Používal k tomu měrky a kovové pravítko. Pak si tiše zapsal odměřené údaje, provedl nějaké výpočty, jako že vydělil délku nosu obvodem hlavy a znásobil to vzdáleností očních koutků. A na základě těchto údajů dokázal <emphasis>spolehlivě</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že jste zlý, nedůvěryhodný, prostě rozený zločinec. Pak jste strávil dalších dvacet minut ve společnosti jeho mužů, kteří použili mnohem méně civilizované prostředky a metody a ejhle! ukázalo se, že měl pravdu!</p>
<p>Každý byl něčím vinen. To Elánius věděl. Věděl to i každý policista. Tak jste si získávali autoritu, každý, kdo mluvil s vámi jako s policistou, měl v duchu strach, že má tu svou tajnou vinu napsánu na čele a vy si ji přečtete. To jste samozřejmě nedokázali. Ale na druhé straně se od vás nečekalo, že odvlečete někoho z ulice a budete mu kladivem drtit prsty tak dlouho, dokud vám to své tajemství neprozradí sám.</p>
<p>Vyndejs už by nejspíš dávno skončil s rozpáraným břichem v některé z temných uliček, nebýt faktu, že ho Skřipec Sebevražda považoval za užitečný nástroj. Nikdo nedokázal tak rychle a spolehlivě vyčenichat spiknutí jako Vyndejs. A tak se nakonec stal velitelem Speciálů, lidí takových kvalit a vlastností, že seržant Srazil by vedle většiny z nich vypadal jako Policista měsíce. Elánius častokrát přemýšlel o tom, jak dokáže Vyndejs tuhle soldatesku udržovat pod kontrolou. Možná že to bylo tím, že všichni ti hrdlořezové jakýmsi animálním způsobem vycítili, že mají co dělat s mozkem, který se k brutalitě a zločinu dostal dlouhou a složitou cestou, a byl proto schopen ve jménu rozumu vymyslet věci tak děsivé, že se o nich šílencům mohlo jen zdát.</p>
<p>Žít v minulosti prostě nebylo jednoduché. Nemohli jste někomu uštědřit výprask za to, co se teprve <emphasis>chystá </emphasis>udělat, nebo za to, co se svět dozví později. Nemohli jste lidi ani varovat. Nevěděli jste, co by mohlo změnit budoucnost, ale pokud to Elánius správně pochopil, měla historie sklony se vracet do své původní podoby. Jediné, co jste mohli změnit, byly malé kousky po okrajích a nějaké ty maličkosti. S velkými věcmi prostě nic udělat nemohl. Šeřík prostě vykvete. K revoluci dojde.</p>
<p>Tedy... k určitému druhu revoluce. Jinak se to snad ani nazvat nedalo. Byla tady Lidová republika ulice Melasového dolu (Pravda! Spravedlnost! Láska za rozumné ceny! Natvrdo vařená vejce!), která bude existovat několik hodin, podivná svíce, která hořela příliš krátce a zhasla jako barevná raketa. A bylo tady vyčištění domu bolesti a -</p>
<p>Každopádně... udělal jsi práci, kterou bylo třeba udělat, jak to vždycky dělají policisté, kterým chybí představivost.</p>
<p>Vstal kolem jedné hodiny odpoledne. Doktor Mechorost se zavřel ve své pracovně a dělal něco, co od jeho pacienta vyžadovalo spoustu kvílení a vzdechů. Elánius zaklepal na dveře.</p>
<p>Ty se po chvilce na prst pootevřely. Doktor Trávomil měl na obličeji plátěnou roušku a v ruce držel dlouhou pinzetu.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Jdu ven,“ hlásil Elánius. „Nějaké potíže?“</p>
<p>„Není to tak zlé. Heřman Klouzačka měl včera večer smůlu v kartách, to je všechno. Vynesl srdcové eso.“</p>
<p>„A to je nějaká nešťastná karta, nebo co?“</p>
<p>„Je, když Velký Tony ví, že vám ho nerozdal. Ale už brzo ho budu mít venku. A pokud byste se chtěl dnes v noci poranit <emphasis>vy</emphasis>,<emphasis> </emphasis>mohl byste to udělat dříve, než si půjdu lehnout. Díky.“ Mechorost zavřel dveře.</p>
<p>Elánius zavřeným dveřím kývl na pozdrav a vyrazil ven, aby si protáhl ruce, nohy a dal si něco k obědu. Ten už na něj čekal, připravený na podnose zavěšeném kolem krku jednoho muže.</p>
<p>Teď to byl muž ještě velmi mladý, ale v jeho výrazu bylo něco, co připomínalo krysu, která větří sýr za následujícím rohem, ale která očekávala sýr i za předchozím rohem a za tím předtím taky, ale přestože se zatím ukázalo, že je svět plný rohů, za nimiž <emphasis>není </emphasis>žádný sýr, je si přesto <emphasis>naprosto </emphasis>jistý, že hned za dalším rohem na něj ten sýr čeká.</p>
<p>Elánius jen zíral. Ale proč by ho to vlastně mělo překvapit? Co on si pamatoval, vždycky tady ve městě někdo prodával vysoce podezřelé, chemicky zdokonalené vepřové výrobky. Prodavač mu byl velmi povědomý. Jen... mladší.</p>
<p>Tvář mladého muže se při pohledu na neznámý obličej rozzářila. Prodavač se vždycky rád setkal s někým, kdo si od něj ještě nikdy nic nekoupil.</p>
<p>„Zdravím, seržante... poslyšte, co znamená tahle malá hvězdička?“</p>
<p>„To znamená ,starší seržant’,“ odpověděl mu Elánius. „Něco jako ,seržant s hvězdičkou’.“</p>
<p>„Výborně, seržante, neměl byste zájem o můj speciální párek v rohlíku? Zaručeně ani kousek krysy? Stoprocentně organický? Všechno vepřové před mletím dokonale zbaveno štětin?“</p>
<p>Proč ne, pomyslel si Elánius. Jeho žaludek, ledviny, játra a větší část jeho trávicího traktu mu sdělovaly nejrůznější důvody <emphasis>proč</emphasis>,<emphasis> </emphasis>ale on jen zašmátral v kapse, aby tam našel nějaké drobné. „Kolik vám dám, pane Kol...“ Elánius se včas vzpamatoval, „...kolik vám<emphasis> </emphasis>zaplatím, pane...“ s přehnaným zájmem se naklonil ke štítku připevněnému na tácu a dodal „... Kolíku?“</p>
<p>„Čtyři pence, seržante.“</p>
<p>„A to jen pro mě, aťsepicnu, že?“ usmál se Elánius bodře.</p>
<p>„Prosím?“ podíval se na něj Kolík nechápavě.</p>
<p>„Nic, já jen, že takové ceny vám jistě mnoho zisku nepřinesou, že ne? Že je to skoro, jako kdybyste se zastřelil. Ať se picnu, že?</p>
<p>„Že je to skoro...?“</p>
<p>„Picnul,“ napovídal mu Elánius zoufale.</p>
<p>„Aha.“ Kolík o tom chvilku uvažoval. „No bodejť. Přesně. Je to tak! Ryzí pravda! Takže si opravdu jednu dáte?“</p>
<p>„Všiml jsem si, že máte na tom tácu napsáno „Kolíkový podniky, zal.,“ zajímal se Elánius. „Nemělo by tam být napsáno, <emphasis>kdy </emphasis>byly ty podniky založeny?“</p>
<p>„A mělo?“ Kolík sklopil pohled ke svému tácu.</p>
<p>„Jak dlouho už to provozujete?“ pokračoval Elánius a vybíral si rohlík.</p>
<p>„No počkejte..., který to teď máme rok?“</p>
<p>„Hmm... myslím, že Rok tančícího psa, myslím.’’</p>
<p>„Tančícího psa... no jo, tak od úterka,“ odpověděl Kolík. Tvář se mu rozjasnila. „Ale to je jen začátek, pane. To jen, abych si dal dohromady pár drobnejch pro začátek. Za rok za dva budu v tomdle městě vopravdu někdo.“</p>
<p>„Věřím vám,“ přikývl Elánius. „Vážně vám věřím.“ Když se pak Elánius vydal na další cestu, podíval se Kolík na svůj tác. „Ať se picnu... ať se picnu, jestli nezchudnu, vždyť to prodávám skoro zadarmo, ať se picnu!“ mumlal si sám pro sebe a zdálo se, že se mu ta slova zalíbila. Pak ale zaostřil na svůj tác lépe a najednou zbledl jako stěna.</p>
<p>„Seržante!“ vykřikl. „Nejezte ten párek!“</p>
<p>Elánius, o několik metrů dál, se zastavil s rohlíkem na půli cesty k ústům.</p>
<p>„Co je na něm špatného?“ Zarazil se. „Co je na něm o tolik <emphasis>horšího </emphasis>než na těch ostatních?“</p>
<p>„Nic... tedy... chtěl jsem říct, že tyhle jsou lepší!“</p>
<p>Elánius riskoval další krátký pohled na podnos. Parky v rohlíku i rohlíky mu připadaly stejné. Kolíkovy výrobky vypadaly často na první pohled velmi chutně a v tom právě spočívalo jejich velké a jediné kouzlo.</p>
<p>„Já v nich nevidím žádný rozdíl,“ potřásl hlavou Elánius.</p>
<p>„Ale jo, je v nich, jasně že v nich je rozdíl!“ trval na svém Kolík. „Vidíte? Ten, co máte vy, má konec rozříznutej křížem, jako dvakrát, žejo? A ty druhý? Ty jsou rozříznutý jenom jednou. Byl bych nerad, abyste si myslel, že vás chci vo něco připravit, ale dyž mi ho vrátíte, rád vám za něj dám... ehm.... kterejkoliv jinej, ale tenhle ten nejni ten pravej, právě že, jak je rozříznutej křížem... a vůbec...“</p>
<p>Elánius se zadíval mladému muži do očí. Kolík se bude muset dlouho učit onen neproniknutelný výraz přátelské přihlouplosti, který se objeví teprve během oněch<strong> </strong>třiceti let, kdy bude prodávat své <emphasis>pravé </emphasis>vepřové párky v rohlíku. Zatímco mladý muž v hrůze přihlížel, ukousl Elánius z rohlíku dobrou třetinu.</p>
<p>Bylo to přesně to, co čekal, a nic, co by dokázal pojmenovat.</p>
<p>„Mňam,“ prohlásil a s jistým soustředěním a očima upřenýma na mladého párkaře rohlík natřikrát dojedl.</p>
<p>„Vy jste to snědl celý?“ zíral na něj poněkud vyděšeně Kolík.</p>
<p>„A co je na tom špatného?“ nechápal Elánius.</p>
<p>Bylo vidět, jak Kolíka zahaluje úleva jako kouř oheň ze syrového dřeva. „Cože? Ne! To je fajn! Výborně! Nechtěl byste ještě jeden, abyste to zajedl? Za poloviční cenu?“</p>
<p>„Ne, jeden mi stačil až až,“ zavrtěl rychle hlavou Elánius a spěšně o krok ustoupil.</p>
<p>„A snědl jste opravdu každý kousek? Beze zbytku?“</p>
<p>„Tak to má být, ne?“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„No jo, jasně! Jak jinak. Dojídat se má.“</p>
<p>„No, musím jít,“ řekl Elánius a vykročil ulicí. „Budu se těšit, že se znovu potkáme, až budu mít menší hlad.“</p>
<p>Počkal, až byl prodavači z dohledu, a pak několikrát namátkou zahnul do vedlejších uliček. Potom se opřel ve stínu domovního vchodu o zeď a zašmátral v ústech po onom kusu Kolíkova párku, který mu připadal i na Kolíkovy párky podivně tuhý.</p>
<p>Když jste v Kolíkových párcích našli něco tužšího, než bylo obvyklé, mohli jste udělat jen dvě věci. Polknout to celé a doufat v to nejlepší, nebo zavřít oči a někam to vyplivnout. Jenže Elánius teď zašátral jazykem mezi dásní a tváří a vylovil na světlo kus složeného papíru, potřísněného neznámými šťávami.</p>
<p>Pomalu ho rozložil. Rozmazanou tužkou, ale stále ještě čitelným písmem tam bylo napsáno: <emphasis>Morfeova ulice</emphasis>,<emphasis> v devět hodin večer. Heslo: mečoun.</emphasis></p>
<p>Mečoun? <emphasis>Kaž</emphasis><emphasis>dé </emphasis>heslo bylo mečoun! Kdykoliv se někdo pokusil vymyslet slovo, které by nikoho nenapadlo, vždycky si vybral <emphasis>mečoun. </emphasis>Byl to prostě jeden z těch nevyzpytatelných defektů lidského mozku.</p>
<p>To ovšem vysvětlovalo tu vinu, již zahlédl v Kolíkových očích. Spiknutí. Další zatracené spiknutí ve městě plném spiknutí. <emphasis>Jemu </emphasis>bude někdo něco povídat o spiknutích. A kromě toho, o tomhle už věděl. Morfeova ulice. Proslulé spiknutí z Morfeovy ulice. Ha.</p>
<p>Zasunul promaštěný papír do kapsy a zaváhal.</p>
<p>Někdo se tady v okolí snažil chovat co nejtišeji. Zakryt hlukem vzdálenějších ulic byl někde v okolních zvucích prázdný prostor naplněný kradmým dechem. A vlasy na Elániově zátylku se začaly pomalu ježit.</p>
<p>Tiše vytáhl ze zadní kapsy zabiják.</p>
<p>Tak, a teď jaké jsou možnosti? Byl policajt a někdo mu šel v patách. Jestliže se za ním neplížil jiný policajt, pak to byl zločinec a navíc se dopouštěl tragického omylu (protože on <emphasis>byl </emphasis>policajt). Jestliže ti za ním byli také policisté, pak patřili k Vyndejsovu mužstvu, a pak to byli také zločinci a také se dopouštěli tragické chyby (protože on byl lepší policajt než oni, i když to byla i většina věcí plavajících v kanále), a proto by bylo docela namístě dát jim za vyučenou.</p>
<p>Jenže na druhé straně zloději, vrazi i Vyndejsovi muži, jak bylo známo, se za lidmi plížili často a byli v tom určitě velmi dobří, zatímco osoba, která se držela v patách Elániovi, se tiskla tak těsně ke zdem, že slyšel, jak se jí tře šatstvo o omítku. To znamenalo, že je to nějaký obyčejný občan, který má něco za lubem, a Elánius neměl v úmyslu takového člověka přesvědčovat několika deky olověných kuliček (protože by rád věřil, že on není ten typ policajta).</p>
<p>Nakonec se rozhodl. Vystoupil doprostřed uličky a zavolal: „No, co je?“</p>
<p>Zjistil, že na něj upírá oči chlapec. Musel to být chlapec. Příroda by jistě nebyla tak krutá, aby něco takového spáchala na dívce. Žádná jeho část nebyla víc než snesitelně ošklivá, ale celkové spojení působilo mnohem strašnějším dojmem, než by se dalo u součtu jednotlivých ošklivých kousků předpokládat. A pak tady byl ještě zápach. Sám o sobě nijak zvlášť hrozný, ale ne tak docela lidský. Měl v sobě něco divokého... kočičího.</p>
<p>„Ehm,“ ozvalo se z té pokřivené a pomačkané tváře. „Helejte, tak já vám něco písknu, šéfe. Vy mi zazpíváte, kam dete, a já zase pudu po svejch. Co vy na to? Vás to bude koštovat akorát jeden peňák a to vám dělám speciálku. Většina lidůch mi cáluje víc, abych jim nešlapal stín.“</p>
<p>Elánius na něj dál soustředěně upíral pohled. To stvoření na sobě mělo příliš velké sako od večerního obleku, lesklé mastnotou a nazelenalé věkem, a cylindr, který musel pošlapat kůň. Bohužel, ty kousky, které viděl mezi součástmi oblečení, byly až k politování povědomé.</p>
<p>„To ne...“ zasténal. „Ne, ne ne...!“</p>
<p>„Je vám něco, šefiku?“</p>
<p>„Ne, ne, ne... oh, bohové, ale stát se to muselo, že-“</p>
<p>„Nemám skočit pro starýho Mecha?“</p>
<p>Elánius na něj ukázal obviňujícím prstem. „Ty jsi Noby Nóblhóch, že?“</p>
<p>Kluk ustoupil. „A i kdyby? Tak co? Je to snad nějakej zločin?“ Pak se obrátil, aby se dal na útěk, ale na rameno mu těžce dopadla Elániova ruka.</p>
<p>„Někteří lidé by s tím souhlasili. Takže ty jsi Noby Nóblhóch, syn Markéty Nóblhóchové a Mnaty Nóblhócha?“</p>
<p>„Asi jo, asi jo! Ale já nic neudělal, pane!“</p>
<p>Elánius se sehnul k očím, které vyhlížely do světa škraboškou mastné špíny. „Co takhle čórovat švajcky, votočit soldy, mangelit jako invoš, vočíhnout hejly nebo bouchnout čórku?“</p>
<p>Nobyho obočí se nakrčilo v nelíčeném údivu. „Co znamená votočit soldy?“</p>
<p>Elánius na něj vrhl pohled skoro stejně udivený. Jak je vidět, tak se mluva ulice za těch třicet let opravdu hodně změnila.</p>
<p>„To je ukrást peníze... většinou drobnější peníze, ne?“</p>
<p>„Ale houby, šéfe, to se řekne ,líznout love’,“ odpověděl Noby a poněkud se uvolnil. „A co to vaše ,mangelit jako invoš’? To má bejt co?“</p>
<p>„Žebrat a předstírat při tom, že je člověk mrzák. Tedy invalida.“</p>
<p>„Jo, tak to máte nějaký posunutý, tomu <emphasis>my </emphasis>řikáme ,somrovat na hrbato’. Ale na někoho, kdo je novej, vám to docela de. Víte, co to znamená ,navolejovat kolečka’?“</p>
<p>Paměť nahlédla do archivu.</p>
<p>„Úplatek,“ odpověděl.</p>
<p>„A... žiletka?“ pokračoval Noby s pokřiveným úsměvem.</p>
<p>„To může být buď ručně ubalené cigáro, nebo tvrdý chlapík.“</p>
<p>„Výborně. Ale vsadil bych se, že nevíte, co to je ,pokřísit herku’?“</p>
<p>Znovu se z prachu starých regálů paměti zvedlo téměř zapomenuté slovní spojení.</p>
<p>„U Malých bohů, tohle znáš taky? To je ale ostuda, u někoho tak mladého, jako jsi ty,“ potřásl hlavou Elánius. „Když chce někdo narychlo prodat nemocného nebo vysíleného koně a potřebuje, aby se před zájemci choval trochu bujně, vezme kousek čerstvého, pálivého zázvoru, zvedne koni ocas a zastrčí mu ten zázvor -“</p>
<p>„A to mi vyliž nohu!“ vyjekl Noby a bylo vidět, že na něj Elánius udělal opravdu dojem. „Kdekdo řiká, že se prej učíte děsně rychle, a vono je to fakt! Dyť vy ste, jako dybyste se tady narodil!“</p>
<p>„Proč mě sleduješ Noby Nóblhóchu?“ zvýšil Elánius hlas.</p>
<p>Kluk k němu natáhl jednu špinavou ruku s dlaní obrácenou nahoru. Některá slova v řeči ulice se <emphasis>nikdy </emphasis>nemění.</p>
<p>Elánius vytáhl z kapsy šestipenci. Zazářila v Nobyho dlani jako démant v uchu kominíka.</p>
<p>„Jeden z nich je dáma,“ řekl a usmál se. Ruku nechal nataženou.</p>
<p>„Dal jsem ti šestipenci, zatraceně, mladíku,“ zavrčel Elánius.</p>
<p>„No jo, jenže já musim myslet na zadní -“</p>
<p>Elánius chytil Nobyho za klopy saka, zvedl ho zatřásl s ním a poněkud ho zaskočilo, když si uvědomil, že chlapec téměř nic neváží.</p>
<p>Kluk ulice, takový kriminální pulec, pomyslel si. Pulec, ano, to je docela přiléhavé, malý, rychlý, kluzký a páchne jako shnilé kapradí a okřehek. Jenže tady v okolí jich žijí stovky, dobývají si živobytí s vynaložením veškerých sil a často ani to nestačí, i když pokud si Elánius pamatoval, patřil Noby k těm nejtvrdším. Dalo se mu věřit asi jako kladívku z čokolády, ale to je v pořádku. Jsou způsoby, jak si s tím poradit.</p>
<p>„<emphasis>Kolik </emphasis>bys řekl,“ začal Elánius takticky, „kdybych chtěl, abys pracoval jen pro mě? Výhradně a pořád?“</p>
<p>„No jo, já musim myslet na vostatní kunčafti a -“ začal kluk.</p>
<p>„Ano, jenže jsem to já, kdo tě drží jednou rukou pod krčkem, nemyslíš?“ upozornil ho Elánus.</p>
<p>Noby kýval špičkami obrovských bot dlouhých asi třicet centimetrů a zvažoval svou situaci. „Furt?“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„Eéé... za něco takovýho bych se musel denně kouknout na jeho lordstvo...“</p>
<p>„Tolar? No, tak to to budeš muset zkusit ještě jednou!“</p>
<p>„Tak teda... půl tolaru?“</p>
<p>„Ani náhodou. Tolar <emphasis>týdně </emphasis>a já ti za to neudělám ze života peklo, které bych ti z něj mohl, a o tom Noby nepochybuj, udělat stovkami maličkostí a nenápadných způsobů.“</p>
<p>Stále ještě zavěšen v Elániově ruce si Noby prohnal hlavou i tohle sdělení. „No jo... ale to bych pak byl něco jako chlupatej, žejo?“ prohlásil nakonec s mazaným úsměvem.</p>
<p>„No... skoro něco takového,“ připustil opatrně Elánius.</p>
<p>„Podezřelej číslo jedna řiká, že poldové maj skvělej život, páč můžou šlohnout, co chtěj, a nikdo si je při tom netroufne klepnout přes prsty.“</p>
<p>„No to vystihl přesně,“ zavrčel Elánius.</p>
<p>„Jo, a taky řiká, že když si na tebe někdo votevře zobák, tak mu jednu flákneš a zavřeš ho do ajnclíku,“ pokračoval Noby. „Až vyrostu, budu taky chlupatej.“</p>
<p>„Kdo je podezřelý číslo jedna?“</p>
<p>„Tak naše máma řiká Mňátovi... teda našemu fotrovi. Jo... peníze předem, jo?“ dodával Noby s nadějí v hlase.</p>
<p>„Myslíš, že ano?“</p>
<p>„No jo. Dobrá. Takže ne?“</p>
<p>„Správně. Ale něco ti řeknu...“ Spustil Nobyho na zem. Je lehký jako peříčko, pomyslel si. „Pojď se mnou, chlapče.“</p>
<p>Ankh-Morpork byl plný mužů, kteří žili v podnájmech. Každý, kdo měl volnou nějakou místnost, ji pronajímal. A ti, kromě oprav a šití, díky nimž se slečna Netopýřivá stávala jednou z nejlépe vydělávajících švadlenek ve městě, potřebovali ještě něco jiného, co jim nejlépe dokázaly poskytnout zase jen ženy. Potřebovali nakrmit.</p>
<p>Bylo tam hodně rychlojídelen, podobných té, do níž teď zamířil i Elánius. Podávalo se tam obyčejné jídlo pro obyčejné lidi. Žádné menu. Snědli jste, co před vás položili na stůl, snědli jste to rychle a byli jste rádi, že jste to vůbec dostali. Nechutnalo vám?</p>
<p>Kolem byla spousta lidí, kterým ano. Jednotlivá jídla se jmenovala jako Obložená flákota, Znouzectnost, Vaření úhoři, Zacpichřtán, Špekové knedlíky, Kořeněný pudink, Klačský guláš, Karbanátky Co dům dal nebo Melasový Tonda - všechno klasická domácí strava, která vyplňovala žebra a žaludek tak, že se vám pak těžko vstávalo ze židle. Bylo v tom většinou hodně tuřínu, i když to tak samozřejmě být nemělo.</p>
<p>Elánius se protlačil k pultu a Nobyho táhl za sebou. Křídou psaný nápis pravil: Všechno, co dokážete sníst za 10 min. - 10 pencí.</p>
<p>Pod ním stála vedle obrovského kotle, v němž se v našedlé omáčce převalovaly různé podivné věci, mohutná žena. Vrhla na Elánia odhadující pohled a pak očima sklouzla k označení na jeho rukávu.</p>
<p>„Tak copa pro vás můžu udělat, seržante?“ zahlaholila. „Depa je seržant Srazil?“</p>
<p>„Chodí sem často, že?“</p>
<p>„Na vobědy a večeře.“ A v jejím pohledu mohl číst: dává si nášup a nikdy neplatí.</p>
<p>Elánius pozvedl Nobyho. „Vidíte tohle?“ zeptal se.</p>
<p>„Tuto? To je vopička?“ zapátrala žena.</p>
<p>„Ha, ha, to je ale sranda,“ ušklíbl se Noby, když ho Elánius zase postavil na zem.</p>
<p>„Bude sem každý den chodit na jedno jídlo,“ pokračoval Elánius. „Dostane všechno, co sní, za deset pencí.“</p>
<p>„Jo? A můžu se zeptat, dopa to bude platit?“</p>
<p>„Já,“ odpověděl jí Elánius a cinkl o pult půltolarem. „Tady jsou peníze na pět dní dopředu. Jaká je dnešní specialita? Ucpichřtán? Já už se postarám, aby se mu pořádně vyplnil hrudník, až nějaký bude mít. Dejte mu velkou misku. Doufám, že na tom moc neproděláte.“</p>
<p>Přistrčil Nobyho k lavici, postavil před něj umaštěnou misku a sedl si naproti.</p>
<p>„Říkal jsi dáma,“ nadhodil. „Nehraj si se mnou, Noby.“</p>
<p>„Můžu si pučit todle, seržante?“ zakňoural Noby a pozvedl dřevěnou lžíci.</p>
<p>„Jistě. Posluž si. A dbej na to, abys snědl všechno,“ napomínal ho Elánius. „Tak žena, říkáš.“</p>
<p>„Lady Gilette,“ sdělil mu Noby napůl nesrozumitelně, plnými ústy tuku a zeleniny. „Hoch dáma. Každej jí řiká madam. Přijela sem před pár měsícema z Genovy.“</p>
<p>„A kdy tě o to požádala?“</p>
<p>„Dneska ráno, seržante.“</p>
<p>„Cože? A to tě jen tak zastavila na ulici?“</p>
<p>„Nó... já s ní měl něco jako všeobecnou smlouvu, seržante.“</p>
<p>Elánius na něj mlčky upřel pohled. Bylo to lepší než mluvit. Noby se nejistě zavrtěl.</p>
<p>„Teda... fakt je, seržante... totiž... vona mě lapla, když sem se jí minulej měsíc pokusil zrekvírovat něco z taštičky u pasu. Teda do prkenný vohrady, seržante, ta má ránu, jako dyž kopne kůň. Když sem se probral, dali sme řeč a vona mi řekla, že bystrej mladej muž - to jako já - může bejt vždycky užitečnej, třeba jako takový ucho na ulici.“</p>
<p>Elánius na něj dál upíral nehybný pohled, ale udělalo to na něj dojem. Noby byl kapsář od boha. Každý, kdo ho chytil při činu, musel být pěkně rychlý. Vložil do pohledu ještě více zuřivosti.</p>
<p>„Tak jo, seržante, řekla, že když to nebudu dělat, předá mě Denní hlídce,“ připustil Noby, „a dyž vás práskne nějakej noblesák, dete rovnou do báně.“</p>
<p>To má tedy, zatraceně, pravdu, přikývl v duchu Elánius. Zase to soukromé právo.</p>
<p>„Jenže já nechci do lochu, seržante. Je tam starej Mnata.“</p>
<p>A ten ti občas zlomil ruku, vzpomněl si Elánius. „Ale proč se o mě ta vznešená dáma vůbec zajímá, Noby?“ řekl nahlas.</p>
<p>„Sem se neptal. Řek sem jí o vás a o tom, jak ste jel s antonem ke Speciálům a to všecko. Povídala, že je to úžasný. A Růžena Dlaňová mi taky dává jeden mizernej peňák, abych na vás hodil voko. Jo a desátník Tuponos z ulice Kotevního řetězu, ten mi platí půl penny, abych na vás dával pozor, ale co je dneska půlpeňák, no ne, řikám, takže kvůli <emphasis>němu </emphasis>na vás zrovna moc bacha nedávám. Jo, a tady desátník Kabátník, vod toho taky dostávám peňák.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„To nevim. Taky mi to řek dneska ráno. Taky lacinej kšeft.“ Noby hlasitě říhl. „Co bysme to drželi v sobě, ne, seržante? A koho mám hlídat pro vás, seržante?“</p>
<p>„Mě,“ odpověděl Elánius. „Pokud se ti ovšem vejdu to toho tvého nabitého programu.“</p>
<p>„Vy chcete, abych sledoval <emphasis>vás?</emphasis>“</p>
<p>„Ne, stačí, když budeš dávat pozor, co o mně lidé říkají a tak. Dávej pozor, kdo další mě sleduje. Prostě abych tak řekl, hlídej mi záda.“</p>
<p>„Dobrá!“</p>
<p>„Tak platí. A ještě jednu věc, Noby...“</p>
<p>„Jo, seržante?“ zvedl hlavu Noby, aniž přestal pracovat lžící.</p>
<p>„Vrať mi můj zápisník, můj kapesník a ty čtyři pence, které jsi mi vytáhl z kapsy, ano?“</p>
<p>Noby otevřel ústa, aby zaprotestoval a Ucpichřtán mu vyšplíchl na bradu, ale když viděl záblesk v Elániových očích, rychle pusu zase zavřel. Mlčky vytáhl jednotlivé věci z několika příšerných kapes.</p>
<p>„V pořádku,“ přikývl Elánius a vstal. „Určitě ti nemusím říkat, co by se stalo, kdybys na mě ty svoje špumprnákle zkusil ještě jednou, že ne?“</p>
<p>„Ne, seržante,“ zabručel Noby a sklopil oči.</p>
<p>„Chceš ještě misku? Jen si dej. Já teď musím do práce.“</p>
<p>„Můžete se na mě spolehnout, seržante.“</p>
<p>Zvláštní je, pomyslel si Elánius, když se vracel zpět na strážnici, že mu asi můžu doopravdy věřit. Noby byl schopný ukrást cokoliv a vykroutit se ze všeho, ale nebyl <emphasis>zlý. </emphasis>Klidně jste mu mohli svěřit svůj život, ale byli byste přinejmenším padlí na hlavu, kdybyste mu svěřili jediný tolar.</p>
<p>Od pouličního prodavače si koupil balíček svých oblíbených Dusobeylových Tenkých Panatell. Bohužel, když si je tak nesl v náprsní kapse jen v jejich původní lepenkové krabičce, vůbec to nebylo ono.</p>
<p>Když vešel do budovy, hučelo to v hlavní kanceláři jako v úle. Policisté postávali v malých hloučcích. První si Elánia všiml seržant Srazil a okamžitě se k němu vydal.</p>
<p>„Tak máme prácičku, pane. V noci se sem někdo vloupal,“ hlásil a po tváři se mu na okamžik mihl zlomyslný úsměv.</p>
<p>„Vážně?“ pozvedl Elánius obočí. „A co ukradli?“</p>
<p>„Řekl jsem, že něco ukradli?“ prohodil seržant s nevinným výrazem.</p>
<p>„Ne, to jste neřekl,“ připustil Elánius. „Bohužel, to jsem se dal zavést tím, čemu říkáme nepodložené závěry. Takže... ukradli něco, nebo se sem vloupali a nechali nám tady bonboniéru a košíček sezónního ovoce?“</p>
<p>„Ukradli kapitánovi jeho stříbrný kalamář,“ odpověděl Srazil, který byl vůči sarkasmu imunní. „A jestli chcete slyšet <emphasis>můj </emphasis>názor, tak to je interní záležitost. Horní dveře byly vylomené, ale hlavní zůstaly netknuté. Musel to udělat policista!“</p>
<p>Elánius užasl nad dokonalým logickým závěrem, který seržant předvedl. „No tohle!“ zvolal. „Policajt, který <emphasis>krade?</emphasis>“</p>
<p>„Ano, je to hrozné,“ přikyvoval seržant s truchlivým výrazem. „Zvláště potom, co jste nám včera ukázal cestu, jak být poctiví a neuplatní a to všechno.“ Pak jeho pohled sklouzl Elániovi přes rameno a seržant vykřikl: „Pozor! Přišel důstojník!“</p>
<p>Po schodech scházel kapitán Tilda. Rozhostilo se ticho, v němž se ozýval jen jeho nejistý krok.</p>
<p>„Něco nového, seržante?“ nadhodil.</p>
<p>„Zatím ne, pane,“ vrtěl hlavou Srazil. „Právě jsem vyprávěl seržantu Kýlovi, co se tady stalo.“</p>
<p>„Byl bohatě rytý, víte,“ svěřoval se Elániovi s truchlivým výrazem Tilda. „V našem útvaru na něj každý přispěl takovou sumou, jakou si mohl dovolit. Ta událost je opravdu... znepokojující.“</p>
<p>„Chlap, který ukradne něco takového, musí být opravdu velká mrcha, co říkáte, seržante?“ ozval se Srazil.</p>
<p>„Každopádně,“ přikývl Elánius. „Vidím, že jste se tady sešli skoro všichni, seržante. Hledali jste všude?“</p>
<p>„Všude, jediné, co jsme neprohlíželi, jsou skříňky,“ odpověděl Srazil. „To je něco, co bychom dělali jen velmi neradi, to víte, přehrabovat se chlapům v jejich osobních věcech... Ale teď už <emphasis>tady jsme </emphasis>všichni a tady kapitán Tilda dohlédne na to, aby to bylo podle regulí, takže i když je to opravdu nechutné, požádám vás, kapitáne, o povolení k prohlídce.“</p>
<p>„Ano, jistě, když to jinak nejde,“ přikývl Tilda. „Ten nápad se mi nelíbí. Je to opravdu velmi pokořující, chápete.“</p>
<p>„Myslím, že abychom mužstvu ukázali, že je to poctivá hra, mělo by se začít s prohlídkou našich, seržantských skříněk. Tak nikdo nemůže říct, že to nebereme vážně.“</p>
<p>„Ale no tak, seržante,“ potřásl Tilda se slabým úsměvem hlavou, „nemyslím, že právě <emphasis>vy </emphasis>byste byl podezřelý.“</p>
<p>„Když všichni, tak všichni, pane, buďme poctiví,“ odpověděl s výrazem starého poctivce Srazil. „Půjdeme tím nejlepším příkladem, že, seržante Kýlo?“</p>
<p>Elánius pokrčil rameny. Srazil se na něj přátelsky ušklíbl, vytáhl svazek klíčů a mávl na desátníka Kabátníka.</p>
<p>„Tak budeš mít tu čest, Mirko,“ podal klíče desátníkovi se zářivým úsměvem. „Moji skříňku první, to je jasné.“</p>
<p>Dvířka byla odemknuta. Obsah Srazilovy skříňky tvořila obvyklá nevábná směsice, jakou najdete ve většině skříněk, ale v žádném případě v ní nebyl stříbrný kalamář. Pokud by tam byl, byl by za ten jediný den jistě zčernal.</p>
<p>„Dobrá. A teď, prosím, skříňku seržanta Kýly, Mirko.“</p>
<p>Zatímco se policista věnoval zámku, ulpěl na Elániovi Srazilův až přehnaně přátelský úsměv. Elánius mu opětoval pohled s tváří nehybnou jako tabule břidlice. Dveře se se zaskřípěním otevřely.</p>
<p>„Ale bohové, co je to tady?“ zvolal Srazil, aniž se unavoval tím, že by do skříňky nahlédl.</p>
<p>„Vypadá to jako pytel, seržante,“ oznamoval mu hlasitě Kabátník. „A je v něm něco těžkého!“</p>
<p>„No ale tohle,“ podivil se Srazil s pohledem upřeným na Elánia. „Tak ho otevři, mládenče. Opatrně. Neradi bychom něco poškodili, že?“</p>
<p>Zašustila juta a pak se ozvalo:</p>
<p>„Ehm... teda... jak je to... je to půlka cihly,“ hlásil Mirko.</p>
<p>„<emphasis>Cože?</emphasis>“</p>
<p>„Je to půlka cihly, pane.“</p>
<p>„Šetřím si je pomalu na domek,“ ozval se v té chvíli Elánius. Mezi shromážděnými muži se ozvalo jedno nebo dvě uchechtnutí, ale těm, kterým to myslelo rychleji, se na tváři objevil starostlivý výraz.</p>
<p>Věděli to, pomyslel si Elánius. Dobrá, hoši, vítejte u Elániovy rulety. Vy jste roztočili kolo a teď musíte hádat, kam kulička zapadne...</p>
<p>„Jseš si jistý?“ zamračil se Srazil a obrátil se k otevřené skříňce.</p>
<p>„Jenom ten pytel, seržante,“ vrtěl hlavou Mirko. „A půlka cihly!“</p>
<p>„A nejsou tam nějaká tajná dvířka nebo něco?“ zkoušel to seržant zoufale.</p>
<p>„Co, v tom pytli?“</p>
<p>„Tak to bychom měli <emphasis>naše </emphasis>skříňky,“ řekl Elánius a zamnul si ruce. „Kdo je na řadě teď, seržante Srazile?“ A malá kulička běhá dokola, dokolečka, a nikdo neví, kde se zastaví...</p>
<p>„No, víte, já <emphasis>osobně </emphasis>si myslím, že má kapitán pravdu. Není pravděpodobné, že by někdo z mužstva -“ začal Srazil, ale rychle umlkl. Elánius na něj upřel pohled, kterým by dokázal rozklepávat nýty.</p>
<p>„Myslím, seržante, že když už jsme s tím jednou začali, je třeba to dokončit,“ vmísil se jim do hovoru Tilda. „Jinak by to nebylo poctivé.“</p>
<p>Elánius přistoupil ke Kabátníkovi a natáhl k němu ruku. „Klíče,“ řekl.</p>
<p>Kabátník na něj nechápavě zíral.</p>
<p>„Klíče, desátníku,“ opakoval Elánius.</p>
<p>Vytáhl je Kabátníkovi z ruky a obrátil se k řadě skříněk.</p>
<p>„Dobrá,“ zabručel tak, aby mu všichni rozuměli, „začneme s nechvalně známým zločincem policistou Elániem...“</p>
<p>Otvíral dvířka po dvířkách. Bohužel, skříňky, které by snad mohly zajímat někoho, kdo studoval rozdíly v pachu nepraného prádla a oblečení nebo zkoumal věci, které vyrůstaly na zapomenutých ponožkách, neodhalily jediný stříbrný svícen.</p>
<p>Odhalily však ve skříňce desátníka Tračníka spisek <emphasis>Milostný život a příběhy Molly Flunderové. </emphasis>Elánius se díval na neumělé a umaštěné rytiny, které knihu zdobily, jako na dlouho ztracené přátele. On si tu knihu pamatoval, pohybovala se po strážnici mnoho let a jako mladý muž se z jejích obrázků dozvěděl mnohé zajímavé věci, i když na druhé straně se ukázalo, že mnoho z toho co se naučil, je úplně jinak.</p>
<p>Naštěstí kapitán Tilda do skříňky přes Elánia neviděl a Elánius zastrčil umaštěný svazek zpět dovnitř. Pak se obrátil k Tračníkovi, jehož uši byly rudé jako pivoňky, a řekl přátelsky: „Vidím, že studuješ teorii, Frede. To se mi líbí. Ale pamatuj, že dokonalost přináší jen časté praktické cvičení!“</p>
<p>Nakonec se obrátil ke skříňce desátníka Kabátníka. Kabátník ho pozoroval jako ostříž.</p>
<p>Poškrabaná dvířka se se zaskřípěním otevřela. Všechny krky se natáhly. Uvnitř byl štůsek poznámkových bloků, pár kousků civilního šatstva a malý sáček. Když ho vysypali na zem, ukázalo se, že uvnitř je špinavé prádlo.</p>
<p>„Překvapen?“ zeptal se desátník.</p>
<p>Ani z poloviny ne tak jako ty, pomyslel si Elánius.</p>
<p>Mrkl na Kabátníka a obrátil se. „Mohli bychom si promluvit ve vaší kanceláři, kapitáne?“</p>
<p>„Jistě, seržante, proč ne,“ prohlásil Tilda a rozhlížel se kolem. „Zatracená práce...“</p>
<p>Elánius mu poskytl chvíli na to, aby těžce vystoupal do schodů, pak ho následoval do kanceláře a taktně zavřel dveře.</p>
<p>„Takže, seržante?“ podíval se na něj Tilda a zkolaboval do své židle.</p>
<p>„Dívali jste se <emphasis>všude</emphasis>,<emphasis> </emphasis>pane?“ zeptal se Elánius.</p>
<p>„Samozřejmě, člověče!“</p>
<p>„Promiňte, pane, ale nemohl jste si tu věc náhodou uložit do stolu? A co třeba do pokladny?“</p>
<p>„Nesmysl! Někdy ho sice dávám do trezoru na víkend, ale... ale jsem si jistý, že včera večer jsem to neudělal.“</p>
<p>Elánius si ale všiml, že mírně znejistěl. Elánius věděl, že dělá špatnou věc. Tildovi bylo skoro sedmdesát. V takovém věku už si člověk zvykne brát svou paměť ve vztahu k uplynulým dějům jen jako orientačního průvodce.</p>
<p>„Víte, pane, z vlastní zkušenosti vím, že když si toho člověk naloží příliš mnoho, může občas podvědomě či automaticky udělat něco, co ani neměl v úmyslu, a taková věc mu pak docela vypadne z paměti. Vím to podle sebe, dodával v duchu, já to taky dělám.. Já bych klidně dokázal odložit své klíče v prázdném pokoji a o třicet vteřin později už bych je nenašel.</p>
<p>„V poslední době jsme byli všichni pod velkým tlakem,“ dodával. Věděl, že Tilda během dne pravidelně upadal několikrát do spánku a většinou se vzbudil až ve chvíli, kdy mu za dveřmi několikrát hlasitě zakašlal Srazil, který mu nesl jeho kakao.</p>
<p>„Vlastně... máte pravdu, samozřejmě,“ přikývl Tilda a zvedl k Elániovi zoufalý pohled.</p>
<p>„Všechny ty potíže s tou zatracenou policejní hodinou... To je velmi... velmi rozčilující. Zapomenul bych si někde vlastní hlavu, kdybych ji neměl tak pevně na ramenou.“</p>
<p>Otočil se a upřel pohled na zelenou pokladnu.</p>
<p>Elánius se taktně otočil zády. Ozvalo se několikeré kliknutí, kovové zaskřípění a pak prudké nadechnutí.</p>
<p>Tilda vstal a v rukou svíral svůj stříbrný kalamář. „Obávám se, seržante, že jsem ze sebe udělal pěkného hlupáka,“ zabručel.</p>
<p>Ne, <emphasis>to já </emphasis>z tebe udělal hlupáka, pomyslel si Elánius a horečnatě si přál, aby to byl nedělal. Chtěl jsem ho zavřít do Kabátníkovy skříňky, ale to jsem nemohl...</p>
<p>...ne potom, co jsem tam našel.</p>
<p>„Víte co, pane?“ pokoušel se zachránit, co se dalo. „Co kdybychom řekli, že to byl takový malý test?“</p>
<p>„Já ze zásady nelžu, Kýlo!“ odpověděl kapitán, ale hned dodal: „Ovšem vaší nabídky si každopádně cením. Na druhé straně <emphasis>vím</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že už nejsem tak mladý, jak jsem býval. Možná už je čas odejít na odpočinek.“ Povzdechl si. „Musím ale říci, že už o tom nějaký čas uvažuji.“</p>
<p>„Takhle nemluvte, pane,“ utěšoval ho Elánius mnohem bodřeji, než se cítil. „Nedokážu si vás na odpočinku vůbec představit.“</p>
<p>„No ano, měl jsem si to spočítat sám,“ zamumlal Tilda a vrátil se za stůl. „Víte, seržante, že si někteří policisté mysleli, že jste špeh?“</p>
<p>„A pro koho bych to dělal?“ zajímal se Elánius, který si pomyslel, že Srazil nosí starému pánovi víc než kakao.</p>
<p>„Pro lorda Sebevraždu, předpokládám.“</p>
<p>„No, nakonec... vždyť pro něj pracujeme všichni. Ale já svá hlášení nepodávám nikomu jinému než vám, pokud vás to uklidní, pane.“</p>
<p>Tilda na něj upřel pohled a smutně potřásl hlavou. „Špeh nešpeh, Kýlo, já vám klidně řeknu, že některé z příkazů, které v poslední době dostáváme... podle mého názoru... někdo přinejmenším nedomyslel, co vy na to?“</p>
<p>Pak obdařil Elánia pohledem, kterým jako by mu hrdě sděloval: tak a teď si klidně můžete vytáhnout doruda rozžhavené palečnice!</p>
<p>Elánius viděl, co stojí starého pána veřejně připustit, že únosy, mučení a spiknutí nejsou právě tou nejpřijatelnější vládní politikou. Tilda nebyl vychován k takovému myšlení. Jeho posílali pod vlajkou Ankh-Morporku, aby bojoval se Sýrožrouty z Quirmu nebo s Johnny Klačiánem nebo s někým jiným, prostě s tím, koho jako nepřítele určili jeho nejvyšší velitelé a nadřízení. Nikdy se příliš nezamýšlel nad počestností pohnutek, správností zdůvodnění nebo oprávněností vojenského zásahu, protože takové myšlenky mohou vojáka jen zpomalit.</p>
<p>Tilda vyrostl v přesvědčení, že ti nahoře mají pravdu. Proto taky byli nahoře. Neměl duševní slovník, který by mu umožnil myslet jako zrádci, protože tak myslí jen zrádci.</p>
<p>„Já tady nejsem ještě tak dlouho, pane, abych se k tomu mohl vyjádřit,“ odpověděl mu Elánius. „Zatím tak docela nevím, jak to tady chodí.“</p>
<p>„No, ne tak, jak jsme byli zvyklí,“ zabručel Tilda.</p>
<p>„Když to říkáte, pane.“</p>
<p>„Srazil říká, že si vedete skvěle a prý jste se do všeho neuvěřitelně rychle vpravil. A na někoho, kdo je ve městě nový, že se úžasně orientujete.“</p>
<p>To byla otázka s háčkem na konci, ale Tilda byl velmi nezkušený rybář.</p>
<p>„Všechny policejní stanice jsou podobné, pane, a město už jsem pochopitelně několikrát navštívil dřív.“</p>
<p>„Pochopitelně, to je jasné,“ pospíšil si Tilda. „Dobrá... děkuji vám seržante. Myslíte, že byste mohl celou tu věc vysvětlit mužstvu? Byl bych vám opravdu vděčný, kdybyste…“</p>
<p>„Jistě, pane. To je samozřejmé.“</p>
<p>Elánius za sebou opatrně zavřel a seběhl po schodech. Muži shromáždění dole se od chvíle, kdy vyšel s kapitánem nahoru, skoro nepohnuli. Zatleskal rukama jako učitel.</p>
<p>„No tak, mládenci! Co je to? Neměli jste se náhodou už dávno rozejít na hlídky? Tak, hněte sebou! <emphasis>Seržante Srazile</emphasis>,<emphasis> vy ne! Promluvíme si na dvoře!</emphasis>“</p>
<p>Elánius se ani neunavoval zjistit, jestli ho muž následuje. Vyšel do odpoledního slunce, opřel se o stěnu a čekal.</p>
<p>Před deseti lety - oprava, před deseti lety, kdyby byl střízlivý - by několika dobře mířenými ranami poučil Srazila o tom, kdo tady šéfuje. A v těchto dnech to bylo běžně zvykem. Když byl Elánius obyčejným policistou, nebyly rvačky mezi policisty ničím výjimečným. Jenže to bylo seržantu Kýlovi málo.</p>
<p>Srazil vyšel ven a bylo vidět, že ho zčásti zaplavila ona zoufalá odvaha, která většinou pochází ze strachu.</p>
<p>Když Elánius zvedl ruku, trhl sebou seržant Srazil, jako kdyby ho uhodil.</p>
<p>„Doutník?“ řekl Elánius.</p>
<p>„Ehm...“</p>
<p>„Já nepiju,“ pokračoval klidně Elánius, „ale není nad dobrý doutník.“</p>
<p>„Já... éé... já nekouřím,“ mumlal Srazil. „Heleďte, co se tejká toho kalamáře...“</p>
<p>„A víte, že si ho sám strčil do pokladny?“ ušklíbl se na něj Elánius pobaveně.</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„A pak na to zapomněl,“ přikývl Elánius. „Každému z nás se to občas stane, Větroměchu. Myšlenky se člověku začnou toulat a už si nikdy není tak docela jistý tím, co kde udělal.“</p>
<p>Elánius nasadil přátelský úsměv. Bylo to lepší než déšť ran. Kromě toho oslovil Srazila jeho křestním jménem. Srazil ho nikdy nepoužíval, a na veřejnosti už vůbec ne, ze strachu z paniky, kterou by mohlo vyvolat.</p>
<p>„Tak jsem si pomyslel, že vám to řeknu, abych vás uklidnil,“ dodával Elánius.</p>
<p>Seržant Větroměch Srazil nejistě přešlápl z jedné nohy na druhou. Najednou si nebyl jistý, jestli mu právě něco prošlo, nebo jestli naopak do něčeho jiného nezapadl ještě mnohem hlouběji.</p>
<p>„Řekněte mi něco víc o desátníku Kabátníkovi,“ požádal ho Elánius.</p>
<p>Srazilova tvář se na jeden agonizující okamžik změnila v kalkulačku. Pak ale použil svou obvyklou taktiku. Když máte dojem, že se vám v patách žene smečka hladových vlků, shoďte někoho ze saní.</p>
<p>„Mirko, pane?“ řekl. „Je to pracant, to jo, vodvede svou práci - ale je mazanej a nespolehlivej - teda s dovolením, mezi námi, pane.“</p>
<p>„Jakým způsobem? A nemusíte mi říkat pane, Větroměchu. Rozhodně ne, když jsme sami.“</p>
<p>„Myslí si prostě ,já pán ty pán’, jestli víte, co tím myslím. Myslí si, že je stejně dobrej jako kdokoliv jinej. V tomhle směru jsou s ním potíže.“</p>
<p>„Takový místní ,všechno vím, všechno znám, byl jsem v Jakazačistánu a doma mám opičku’?“</p>
<p>„Něco takovýho, jo.“</p>
<p>„Sympatizuje se vzbouřenci?“</p>
<p>Srazil s hranou nevinností obrátil oči k nebi. „Je to možné, pane. Jenže já bych nerad někoho dostal do maléru, chápete.“</p>
<p>Ty si myslíš, že špicluju pro Nepojmenovatelné, pomyslel si Elánius. A teď mi předhazuješ Kabátníka. Ještě včera jsi ho navrhoval k povýšení. Ty odporný červe.</p>
<p>„Myslíte, že stojí za to, trochu si ho pohlídat?“ řekl nahlas.</p>
<p>„Rozhodně, pane.“</p>
<p>„Zajímavé,“ zabručel Elánius, protože tohle slovo vždycky v nejistých lidech vzbudí další obavy. A ve Srazilovi rozhodně obavy vzbudilo a Elánius si pomyslel: můj bože, co když se Vetinari <emphasis>takhle </emphasis>cítí <emphasis>pořád...?</emphasis></p>
<p>„Pár hochů vždycky po šichtě chodíme k Prokopnutýmu bubnu,“ nadhodil Srazil. „Mají tam otevřeno čtyřiadvacet hodin denně. Napadlo mě, jestli byste-“</p>
<p>„Já nepiju,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„Aha. Já vím. Jistě. Říkal jste to,“ přikyvoval horlivě Srazil.</p>
<p>„Já bych teď měl sebrat mladého Sama a vydat se na hlídku,“ prohlásil Elánius. „Rád jsem si s vámi popovídal, Větroměchu.“</p>
<p>Prošel kolem seržanta, aniž se ohlédl. Sam stále čekal v hlavní místnosti, ale připojil se k Elániovi ve chvíli, kdy starší seržant proplul kolem.</p>
<p><strong>* * *</strong></p>
<p>„Hele, co je to támhle za sukni se starým Šoulou?“</p>
<p>Vedoucí kroužků zvedli hlavy. Na zvýšeném pódiu na konci velké síně stál doktor Šoulet, hlavní vrah a <emphasis>ex officio </emphasis>představený Cechu vrahů a cechovní školy, zabraný do živého rozhovoru s... skutečně, nedalo se použít jiného výrazu než ...dámou.</p>
<p>Živá červeň jejích šatů působila v obrovské místnosti, kde převládala černá, jako veselý cákanec barvy a elegantní platinová běl jejích vlasů zářila v šeru jako naváděcí maják.</p>
<p>Konec konců tohle byl Cech vrahů. Tady se nosila černá. Noc byla černá - vy jste byli černí. Černá prostě měla svůj styl a vrah beze stylu - s tím souhlasil každý - byl jen skvěle placený nafoukaný grázl.</p>
<p>Všem mladíkům, kteří fungovali jako vedoucí kroužků, bylo přes osmnáct let, a měli proto dovoleno navštěvovat i ty části města, o nichž, jak se oficiálně předpokládalo, mladší chlapci neměli ani tušení. Jejich pupínky už při pohledu na ženy nevybuchovaly. Teď se jim zúžily oči. Většina z nich už se naučila, že svět je jako ústřice, která se dá otevřít zlatem, když na to náhodou nůž nestačí.</p>
<p>„Asi nějakej rodič.“</p>
<p>„No to by mě zajímalo, kdo je ten šťastný syn!“</p>
<p>„Já vím, kdo to je,“ ozval se najednou „Hračička“ Hrejs, vedoucí koleje Zmijí. „Slyšel jsem o ní mluvit představené. Je to madam Roberta Gilette. Koupila jeden starý dům v Jednoduché ulici. Říká se o ní, že si nadělala balík peněz v Genově a chce se usadit tady ve městě. Jak se zdá, hledá nějaké možnosti, jak investovat kapitál.“</p>
<p>„<emphasis>Madam?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>ozval se Odkraglli. „A to je jako šlechtický titul, nebo označení profese?“</p>
<p>„V Genově? No, to by mohlo být oboje,“ prohlásil někdo do všeobecného smíchu.</p>
<p>„Ten Šoulet se ji snad chystá utopit v šampaňském. Už načali třetí láhev. O čem si to jen můžou povídat?“</p>
<p>„O politice,“ ušklíbl se Hračička. „Každý ví, že Sebevražda neudělá jedinou slušnou věc, takže to zůstane na nás. A Šoulet začíná být namíchnutej, protože už nám tam zůstali tři chlapi. Sebevražda je pěkně mazaný. Kam se podíváš, jsou vojáci a strážní.“</p>
<p>„Sebevražda je magor,“ prohlásil Odkraglli.</p>
<p>„Jasně, Odkraglli. Ty to říkáš o každém,“ odpověděl Hrejs pohrdavě.</p>
<p>„No, on taky skoro každý je magor.“</p>
<p>Odkraglli se obrátil ke stolu a jakýsi pohyb - spíše <emphasis>nedostatek </emphasis>pohybu - upoutal jeho pozornost. Téměř na druhém konci haly seděl jakýsi mladý vrah a s knihou opřenou o talíř četl. Byl do čtení pravděpodobně velmi zabraný, protože ruka s prázdnou vidličkou mu zůstala na půli cesty k ústům.</p>
<p>Odkraglli mrkl na ostatní, vybral si z mísy před sebou jedno jablko. Nenápadně se napřáhl a se zlomyslnou přesností hodil.</p>
<p>Vidlička sebou švihla jako hadí jazyk a nabodla letící jablko ve vzduchu.</p>
<p>Čtenář obrátil stránku. Pak, aniž jeho oči opustily čtený text, pozvedl vidličku k ústům a ukousl si kus jablka.</p>
<p>Ostatní kolem stolu se podívali na Odkraglliho a ozvalo se dokonce dvojí nebo trojí uchechtnutí. Odkraglli rozzlobeně nakrabatil čelo. Jeho útok zklamal a on se musel pokusit vzít rozum do hrsti, což byla potíž, protože skoro žádný neměl.</p>
<p>„Ty jsi fakt magor, Psí nudo,“ řekl.</p>
<p>„Jistě, Odkraglli,“ souhlasil čtenář lhostejně s očima upřenýma na stránku.</p>
<p>„Kdy už konečně uděláš nějaké pořádné zkoušky, Psí nudo?“</p>
<p>„To opravdu nevím, Odkraglli.“</p>
<p>„Tys ještě nikdy nikoho nezabil, že ne, Psí nudo?“</p>
<p>„Nejspíš ne, Odkraglli.“ Čtenář obrátil další list. Ten slabý zvuk rozzuřil Odkraglliho ještě víc.</p>
<p>„A co to vlastně čteš?“ vyštěkl. „Robertsone, ukaž mi, co to Psí nuda čte, jo? Nahraj to sem.“</p>
<p>Mladík, který seděl vedle čtenáře průběžně nazývaného Psí nudou, strhl knihu z jejího opěrátka a hodil ji přes celý stůl.</p>
<p>Čtenář si povzdechl, narovnal se, zatímco Odkraglli rychle projel stránky palcem.</p>
<p>„Páni, kluci, podívejte se na to,“ zvolal Odkradlli. „Psí nuda si čte <emphasis>obrázkovou </emphasis>knížku.“ Pozvedl otevřenou knihu. „A vybarvil si ji sám svými vodovými barvičkami nebo pastelkami, je to tak, Psí nudo?“</p>
<p>Vyrušený čtenář pozvedl oči ke stropu. „Ne, Odkraglli, není to tak. Ta kniha byla ručně kolorována slečnou Janou Emailií podle pokynů jejího bratra Vilibalda Briéra-Vřesovce, autora. Píší to na protititulu[*], pokud se dobře podíváš.“</p>
<p>„A tady je <emphasis>nádherný </emphasis>obrázek tygra,“ ryl Odkraglli dál. „Proč si tak libuješ v těch obrázcích, Psí nudo?“</p>
<p>„Protože lord Briére-Vřesovec má velmi zajímavou teorii o umění se maskovat, Odkraglli,“ odpověděl čtenář.</p>
<p>„Cože? Černooranžový tygr v zeleném rákosí?“ ušklíbl se Odkraglli pohrdavě a bezohledně prudce obracel listy. „Velká rezavá opice v zelené džungli? Černobílá zebra ve žluté trávě? A co to má být, příručka, jak to nedělat?“</p>
<p>Opět se ozvalo kolem několik uchechtnutí, ale tentokrát to byl smích vynucený. Odkraglli měl přátele proto, že byl velký a bohatý, ale občas svou přítomností ostatní dost obtěžoval. „No, abych ti to vysvětlil, lord Vilibald měl také velmi zajímavý názor na nebezpečí intuitivní -“</p>
<p>„To je svazek z Cechovní knihovny, Psí nudo?“ zeptal se Odkraglli.</p>
<p>„Není, Odkraglli. Byla vyryta před několika lety na soukromou objednávku a mně se podařilo objevit jednu kopii v -“</p>
<p>Odkraglliho ruka vyletěla kupředu. Kniha s třepetavým zvukem proletěla vzduchem a přinutila malé chlapce u zadních stolů, aby se přikrčili. Dopadla až k zadní stěně hořícího krbu. Strávníci u předních stolů na okamžik pozvedli hlavy, ale pak se zase lhostejně sklonili ke svému jídlu. Plameny povyskočily. Tygr se na okamžik zářivě rozhořel.</p>
<p>„Takže to byla vzácná kniha, co?“ šklebil se Odkraglli.</p>
<p>„Myslím, že teď se dá prohlásit, že už neexistuje,“ odpověděl student, kterému říkali Psí nuda. „Tohle byla jediná známá kopie. Dokonce i původní rytiny už byly roztaveny.“</p>
<p>„Ty se nikdy nenamíchneš, Psí nudo?“</p>
<p>„Ale ano, Odkraglli,“ odpověděl čtenář. Odsunul židli a vstal. „Ale teď si raději půjdu lehnout.“ Kývl všeobecně spolustolovníkům. „Dobrou noc. Přeji všem hezký večer, pánové...“</p>
<p>„Ty seš magor, Vetinari.“</p>
<p>„Nejspíš máš pravdu, Odkraglli.“</p>
<p>Elániovi to myslelo mnohem lépe, když při tom mohl chodit. Už ta činnost sama ho ukliňovala a jako by mu rovnala myšlenky.</p>
<p>Kromě toho, že se Noční hlídka starala o dodržování policejní hodiny a hlídky u městských bran, neměla příliš mnoho povinností. Důvod byl zčásti v tom, že byla neschopná, a zčásti v tom, že nikdo ani neočekával, že by byla jiná. Chodili po ulicích, chodili pomalu, a prakticky vzato tak dávali každému nebezpečný čas na to, aby vzal nohy na ramena nebo zmizel ve stínech, a pak třásli svými zvonci a sdělovali spícímu městu, tedy městu, které <emphasis>předtím </emphasis>spalo, že navzdory tomu, co se děje v ulicích, je všechno v pořádku. Taky sháněli do hloučků ty mírnější sorty opilců a zaběhnutého dobytka.</p>
<p>Tak oni si myslí, že špicluju pro Sebevraždu? pomyslel si Elánius. Že pozoruju hlídku v ulici Melasového dolu? To je, jako kdyby chtěl někdo špicloval knedlík.</p>
<p>Elánius zásadně odmítl nosit zvonec. Mladý Sam si pořídil lehčí zvonec, ale vzhledem k Elániovým velmi jadrně vyjádřeným přáním měl srdce zvonu obaleno prachovkou.</p>
<p>„Vyjíždí dnes v noci anton, seržante?“ zeptal se mladý Sam, když se šero začalo měnit v temnotu.</p>
<p>„Samozřejmě. Jedou s ním Tračník a Bijkyj.“</p>
<p>„A povezou lidi na ulici Kotevního řetězu?“</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou Elánius. „Řekl jsem jim, aby všechny dovezli k nám na strážnici, a Srazil jim napaří půltolar pokuty a zapíše si jejich jméno a adresu. Pak si s tím mužem uspořádat třeba tombolu.“</p>
<p>„Dostaneme se do maléru, seržante.“</p>
<p>„Policejní hodina je tady jen proto, aby vystrašila lidi, ale v podstatě nic moc neznamená.“</p>
<p>„Naše máma říká, že už brzo tady dojde k nějaké velké nepříjemnosti,“ pokračoval Sam. „Prý to slyšela v rybárně. Každý říká, že do paláce přijde Picbudka. Ten alespoň lidem naslouchá!“</p>
<p>„Ano, to máš pravdu,“ přikyvoval Elánius. Já poslouchám hřmění hromu, pomyslel si, a taky s tím nic nedělám.</p>
<p>„Naše máma říká, že až bude Picbudka Patricijem, bude mít každý ve městě hlas.“</p>
<p>„Ne tak nahlas, chlapče.“</p>
<p>„Přijde den, kdy rozzuřené masy povstanou a shodí své okovy, říká náš obchodník s rybami,“ pokračoval Sam.</p>
<p>Kdybych <emphasis>byl </emphasis>špiclem, který pracuje pro Sebevraždu, tak by toho prodavače ryb hned zítra někdo vykuchal, pomyslel si Elánius. Naše máma, to byla <emphasis>nějaká </emphasis>revolucionářka.</p>
<p>Přemýšlel o tom, jestli je vůbec možné dát tomu mladému pitomci alespoň nějakou orientační lekci v základech politiky. O tom jsme vždycky snili, ne? Kdybych byl tehdy věděl to, co vím dnes... Jenže jak stárnete, zjišťujete, že vy <emphasis>dnes </emphasis>nejste vy <emphasis>tenkrát. </emphasis>Vy tenkrát jste byli blbeček. Tenkrát jste prostě byli to, co jste museli být, abyste mohli vykročit po cestě k tomu, co jste dnes, a jedním z počátečních, kamenitých kusů té cesty bylo být blbečkem.</p>
<p>Bylo mnohem lepší, zvlášť pro váš klidný spánek, snít sen, v němž už nevíte, co jste tenkrát nevěděli.</p>
<p>„A co dělá tvůj otec?“ zeptal se Elánius, jako kdyby to nevěděl.</p>
<p>„On... zemřel už před mnoha lety, seržante,“ odpověděl Sam. „To jsem byl ještě malý. Přejel ho vůz, když přecházel ulici, říká naše máma.“</p>
<p>A jaký já jsem byl prvotřídní lhář.</p>
<p>„To je mi líto,“ kývl hlavou Elánius.</p>
<p>„No, naše mami říká, že by byla ráda, kdybyste některý večer zaskočil na čaj, když jste takhle sám v cizím městě, seržante.“</p>
<p>„Chceš, abych ti dal další dobrou radu, mládenče?“ řekl Elánius.</p>
<p>„Jasně, seržante, učím se toho od vás hodně.“</p>
<p>„Svobodníci nezvou své seržanty na čaj. Neptej se mě proč, ale tohle prostě nefunguje. To je jedna z těch věcí, které se nedějí.“</p>
<p>„To neznáte naši mámu, seržante.“</p>
<p>Elánius se rozkašlal. „Mámy jsou mámy, svobodníku. Nerady vidí mužského, který se stará sám o sebe, hlavně z obavy, aby se něco takového příliš nerozšířilo.“</p>
<p>A kromě toho, já vím, že už deset let leží U Malých bohů, a to bych raději položil ruku na stůl a dal Vyndejsovi do ruky kladivo, než bych abych dnes znovu prošel ulici U kotvy a ráhna.</p>
<p>„Dobrá,“ přikývl Sam, „ale říká, že vám upeče svůj patinovaný pudink, seržante. Naše máma peče <emphasis>skvělý </emphasis>patinovaný pudink.“</p>
<p>Ten nejlepší, pomyslel si Elánius a oči se mu rozostřily. Bohové! Opravdu ten nejlepší. Nikdo ho nedokázal upéct líp.</p>
<p>„To... to by od ní bylo opravdu... moc hezké,“ podařilo se mu vypravit ze sebe.</p>
<p>„Seržante,“ řekl Sam po chvíli, „proč jsme uhnuli sem, na Morfeovu ulici? Tudy naše obchůzková trasa nevede!“</p>
<p>„Já měním trasy obchůzek. Měl bych totiž vidět z města co nejvíc,“ odpověděl mu Elánius.</p>
<p>„Ale na Morfeově toho moc neuvidíte, seržante.“</p>
<p>Elánius se rozhlédl po stínech. „No... já nevím,“ zavrtěl pochybovačně hlavou. „Je úžasné, co všechno člověk uvidí, když se soustředí.“ Pak zatáhl Sama do stínu ve vchodu jednoho z domů. „Mluv jen šeptem, mládenče. Teď se podívej támhle na ten protější dům. Vidíš ty dveře s hlubším stínem?“</p>
<p>„Jo, seržante.“</p>
<p>„Proč myslíš, že je ten stín tak hluboký?“</p>
<p>„To nevím, seržante.“</p>
<p>„Protože tam stojí někdo oblečený celý v černém, proto. Takže teď půjdeme ještě kousek dál, pak se obrátíme a zajdeme za roh. Míříme na strážnici jako poslušní hoši, protože by nám jinak vystydlo kakao, jasné?“</p>
<p>„Dobrá, seržante.“</p>
<p>Pomalou chůzí obešli roh a Elánius je vedl dost daleko ulicí, aby jejich kroky přirozeně zanikly v dálce.</p>
<p>„Tak jo, to by stačilo,“ řekl po chvíli.</p>
<p>Jedno Samovi musím přiznat, pomyslel si Elánius. Umí stát opravdu tiše a nehybně. Budu ho muset ještě naučit, jak se rozostřit, takže za podmračeného dne téměř zmizí. Naučil ho Kýla něco takového? V jistém věku byla paměť opravdu velmi nespolehlivá...</p>
<p>Městské hodiny odbily tři čtvrtě.</p>
<p>„V kolik začíná policejní hodina?“ zašeptal Elánius.</p>
<p>„V devět hodin, seržante.“</p>
<p>„To už musí skoro být,“ broukl Elánius.</p>
<p>„Ne, do deváté zbývá ještě čtvrt hodiny, seržante.“</p>
<p>„Dobrá, když se vrátím, zabere mi to jen pár minut. Chci, aby ses plížil za mnou a pak počkal na rohu. Až to začne, přiběhneš co nejrychleji a budeš zvonit na ten svůj zvonec.“</p>
<p>„Až začne co, seržante?“</p>
<p>Ale Elánius už tiše kráčel ulicí. V duchu si poznamenal, že má dát Srazilovi tolar jako odměnu. Ty boty byly jako rukavice.</p>
<p>Na křižovatce ulic tiše prskaly pochodně a oslepily by každého, jehož oči se už stačily přizpůsobit temnotě a podíval se tím směrem. Elánius prošel polostínem pod pochodněmi a přitiskl se do stínu budovy na protější straně ulice. Pak se posouval opatrně podél zdi, až se dostal k tajemnému vchodu. Pak se vrhl do vchodu a vykřikl: „A mám tě!“</p>
<p>„ -!“ odpověděl mu stín.</p>
<p>„To jsou urážlivé výrazy, pane, a to takového kalibru, že jsem rád, že je neslyšel můj mladý policejní kolega!“</p>
<p>Za sebou slyšel rychlý dusot svobodníka Elánia, který zvonil svým zvoncem a křičel, jako když ho na nože berou: „Je devět hodin a nic není v pořádku!“ A už se ozývaly další zvuky, ty, na které Elánius podvědomě čekal, bouchání narychlo zavíraných dveří a vzdálené kroky, které se spěšně vzdalovaly.</p>
<p>„Ty zatracenej blbče!“ vyjekla zápasící postava v černém, „na co si to tady hraješ?“ Strčila do Elánia, který ovšem svůj stisk zesílil.</p>
<p>„Tohle, pane, je napadení důstojníka hlídky,“ oznámil bránící se postavě.</p>
<p>„Já jsem <emphasis>taky </emphasis>důstojník hlídky, ty blbej policajte! Z ulice U kotevního řetězu!“</p>
<p>„Kde máte uniformu?“</p>
<p>„My nenosíme uniformy!“</p>
<p>„Tak ukaž placku!“</p>
<p>„Nenosíme placky!“</p>
<p>„Potom nevidím jediný důvod, proč bych si neměl myslet, že nejste obyčejný zloděj, pane. Právě jste se chtěl vloupat do tohohle domu,“ prohlásil Elánius, šťastný jak dítě v roli velkého, tvrdého a děsivě neotřesitelného policisty. „<emphasis>Viděli</emphasis> jsme vás!“</p>
<p>„Má tady být setkání nebezpečných anarchistů!“</p>
<p>„A to je nějaké náboženství, pane?“ Elánius ohmatal muži opasek. „Ale ne? Copak to tady máme? Vidíte to, svobodníku Elánie. Zbraň, o tom není pochyb. To je proti zákonům. A ještě ji nosí po setmění, což je dvojnásobný prohřešek proti zákonu! A je to <emphasis>skrytá </emphasis>zbraň!“</p>
<p>„Jak to, skrytá?“ zaječel zajatec, který se bránil ze všech sil. „Vždyť jsem ji měl v tom pomočeným pouzdře!“</p>
<p>„Jo tak? Vy už jste ho použil? Ten nůž už je mokrý od krve?“ ožil Elánius. Pak zasunul ruku do boční kapsy mužova kabátu. „A... copak je tohle? Malá hedvábná rolička a v ní, nebo se mi to zdá... kompletní sada paklíčů a planžet? To je ,přistižení při pokusu o vloupaní a s kompletní výbavou’!“</p>
<p>„Ty nejsou moje a vy to víte!“ ječel muž už napůl nepříčetně.</p>
<p>„Jste si jistý, pane?“ opáčil s klidem Elánius.</p>
<p>„Jistě! Protože já mám ty <emphasis>svoje </emphasis>v náprsní kapse, ty hajzle!“</p>
<p>„To máme ,použití jazyka, který by mohl způsobit narušení klidu a míru’!“ upozornil ho Elánius.</p>
<p>„Cože? Vy kreténi! Všechny jste vyplašili! A kdo by se tady mohl cítit uražený?“</p>
<p>„No, možná <emphasis>já. </emphasis>A jsem si jistý, že o to nestojíte, pane, že ne?“</p>
<p>„Tak to vy jste ten přiblblý seržant, o kterém mi povídali, co?“ zavrčel muž. „Příliš tupý, než aby si uvědomil, co se děje, co? No, tak teď přišel čas, abyste konečně zjistil co a jak, pane...“</p>
<p>Vykroutil se Elániovi ze sevření a pak v krátkém sledu zaznělo dvojí kovové šoupnutí následované cvaknutím. Zápěstní nože, pomyslel si Elánius. Dokonce i vrahové je považují za hloupé zbraně.</p>
<p>Udělal několik kroků nazpět a muž téměř tanečním krokem postoupil za ním.</p>
<p>„Tak a na tohle už tě žádná pitomá odpověď nenapadá, co, ty sračko?“</p>
<p>Ke své hrůze zahlédl Elánius za mužem obrys Sama, který velmi pomalu zvedal svůj zvonec.</p>
<p>„Nedělej to!“ vykřikl, a když muž potočil hlavu, vykopl nohou.</p>
<p>„Když chceš bojovat, bojuj,“ prohlásil, když se muž zřítil kupředu. „A když chceš mluvit, tak mluv. Ale <emphasis>nikdy </emphasis>se nepokoušej mluvit a bojovat současně. A v tomto okamžiku bych ti doporučoval, aby ses nepokoušel ani o jedno, ani o druhé.“</p>
<p>„Byl bych ho klidně dostal, seržante,“ stěžoval si Sam, když Elánius vytáhl pouta a poklekl k ležícímu muži. „Mohl jsem ho sfouknout jako svíčku.“</p>
<p>„Poranění hlavy mohou být nebezpečná, svobodníku. A my sloužíme veřejnosti.“</p>
<p>„Ale vy jste ho kopl rovnou do... do... no <emphasis>tam</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante!“</p>
<p>Protože jsem nechtěl, aby se pak začali trefovat do tebe, pomyslel si Elánius, když přitahoval ležícímu muži na zápěstích pouta. To znamená, že nemůžeš jednoho z nich praštit do hlavy. Musíš zůstat stranou, v pozadí, jako můj kolega, který se ke všemu dostal jen nešťastnou náhodou. Tak přežiješ a díky <emphasis>tomu</emphasis>,<emphasis> </emphasis>alespoň doufám, přežiju i já.</p>
<p>„Nesmíš bojovat tak, jak ten druhý čeká, že bojovat budeš,“ řekl a zvedl si muže do sedu. „Poslyš, pomoz mi.... tak... teď nahoru... v pořádku. Tak, mám ho. Běž napřed, mládenče.“</p>
<p>„Co, zpátky na strážnici?“ podíval se na něj vyděseně Sam. „Vy chcete <emphasis>zatknout </emphasis>jednoho z <emphasis>Nepojmenovatelných ?</emphasis>“</p>
<p>„Samozřejmě. Jenom doufám, že na zpáteční cestě potkáme někoho z našich mládenců. Ber to jako lekci, Same. Neexistují žádná pravidla. Ne, když se vytáhnou nože. Položíš ho co nejrychleji, pokud to jde, tak tiše, a ublížíš mu co možná nejméně, ale položíš ho. Zaútočí na tebe nožem, ty mu obuškem přerazíš ruku. Půjde po tobě rukama, ty použiješ své koleno, botu nebo helmu. Tvojí povinností je udržovat klid a pořádek. Takže musíš situaci pacifikovat tak rychle, jak to jde.“</p>
<p>„Rozumím, pane. Ale bude malér, seržante.“</p>
<p>„Tohle je jednoduché zatčení. Dokonce i policisté se musí řídit zákony, nebo tím, co z nich zbývá...“</p>
<p>„Jasně, seržante, ale já jsem tím myslel, že bude malér teď.“</p>
<p>Přiblížili se ke konci ulice a zjistili, že tam stojí hlouček postav. Vypadaly jako muži, kteří mají nějaký cíl. Dalo se to vytušit z jejich postoje, ze způsobu, jakým blokovaly ulici, a samozřejmě něco napovídaly i záblesky světla, které se odráželo na tasených čepelích. Pak se ozvalo několikeré tiché zaskřípění, když se otvírala malá dvířka, která zatím stínila zapálené lucerny.</p>
<p>No pochopitelně. Samozřejmě, že ten chlap není sám. On měl hlídat, dokud nebudou všichni spiklenci uvnitř, a pak se odplížit a přivolat ostatní. Musí jich být přinejmenším tucet. Teď jsme <emphasis>naolejovaní.</emphasis>[*]</p>
<p>„Co budeme dělat, seržante?“ zašeptal Sam.</p>
<p>„Zvoň na zvonec!“</p>
<p>„Ale oni už nás viděli!“</p>
<p>„Zazvoň na ten zatracený zvon, ano? A nezastavuj se! A nepřestávej zvonit!“</p>
<p>Nepojmenovatelní se rozestoupili, a jak se k nim Elánius přiblížil, všiml si, že několik mužů na vzdálenějších koncích řady mu proklouzlo za záda. Tak to chodí. Budou se chovat stejně jako ti lumpové v ulici Vodní brázdy. Z úst jim budou vycházet uhlazená a uklidňující slova a jejich oči zatím budou říkat, vidíš, ty víš, že máš naše kámoše za zády, a my víme, že to víš... Je to královská zábava, pozorovat, jak se pokoušíš předstírat, že se jedná jen o civilizovaný rozhovor, zatímco víš, že už každou chvíli ti někdo vrazí dýku do ledvin... Cítíme tvou bolest. A líbí se nám to...</p>
<p>Zastavil se. Musel to udělat, jinak by do někoho vrazil. A po celé ulici se otvíraly dveře a okna, protože zvuk zvonu probudil celé okolí.</p>
<p>„Brej večír,“ řekl.</p>
<p>„Taky přeju, vaše milosti,“ odpověděl mu hlas z budoucnosti. „Jak skvělé vidět starého známého, že?“</p>
<p>Elánius v duchu zasténal. Stalo se to nejhorší, co se stát mohlo. „Karcer?“</p>
<p>„<emphasis>Seržant </emphasis>Karcer, bych prosil. Každému, co mu patří. Je to legrační, jak se věci občas vyvrbí, co? Jak se ukázalo, jsem na policistu jako stvořený, haha. Dali mi nové oblečení, meč a pětadvacet tolarů měsíčně, jen tak, jakoby nic. Mládenci, tohle je ten chlap, o kterém jsem vám říkal.“</p>
<p>„A proč mu říkáte vaše milosti, seržo?“ zeptal se jeden z mužů ve stínu.</p>
<p>Karcer nespouštěl oči z Elániovy tváře. „To je takový žert. Tam, odkud jsme přišli, mu říkali ,vévoda’,“ odpověděl. Elánius viděl, jak Karcer vsunul ruku do kapsy. Když ji vytáhl, držel v ní něco, co se mosazně zalesklo. „Byla to taková přezdívka... co, vévodo? A řekni tomu klukovi, ať přestane zvonit na ten krám!“</p>
<p>„Tak přestaňte, svobodníku,“ zabručel Elánius. Hluk ale přesto splnil svůj účel. Malé pouliční jeviště teď mělo početné tiché diváctvo. Ne že by Karcerovi mohli svědci v něčem zabránit. Klidně a s potěšením by vás ubodal uprostřed přeplněného stadionu, pak by se rozhlédl kolem a řekl: „Kdo, já?“ Jenže muži, kteří byli s ním, byli nervózní jako švábi, kteří čekají, kdy a kde se rozsvítí světlo.</p>
<p>„Jen žádný strach, vévodo,“ prohlásil Karcer a zasunul prsty do mosazného boxeru, „já to o vás a o mně hochům všechno vyklopil. Jak jsme urazili tu dlouhou cestu nazpátek a všechny ty věci, haha.“</p>
<p>„Vážně?“ zajímal se naoko Elánius. Nebyla to právě nejpohotovější odpověď, ale jak se zdálo, Karcer si chtěl popovídat. „A jak ses dostal k hodnosti seržanta, Karcere?“</p>
<p>„Doslech jsem se, že hledají policisty, kterým to myslí a mají neotřelé nápady,“ odpověděl Karcer. „A ten hodný kapitán Vyndejs se mnou osobně promluvil a řekl, že si je jistý tím, že jsem poctivý člověk, který měl jen smůlu. Změřil si mě takovými měřidly a svěrkami, chápete, a pak mi řekl, že to <emphasis>dokazuje</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že nejsem zločinecký typ. Je to prý vinou prostředí, to mi řekl.“</p>
<p>„Co, to jako všichni ti mrtví, co za tebou zůstali, kamkoliv jsi přišel?“ ujišťoval se Elánius.</p>
<p>„To byl dobrý vtip, vévodo, haha.“</p>
<p>„A ty <emphasis>máš </emphasis>neotřelé nápady, že?“</p>
<p>„No, jeden z nich se mu každopádně líbil,“ přikývl Karcer a oči se mu zúžily. „Jak se ukázalo, neznali ten trik se zázvorovým pivem.“</p>
<p>Trik se zázvorovým pivem. Tak to už byla opravdu ta třešnička na dortu.</p>
<p>Za všechna minulá století kati a mučitelé nepřišli na trik se zázvorovým pivem a Karcer ho naservíroval patentnímu šílenci, jakým byl Mruk Vyndejs.</p>
<p>„Trik se zázvorovým pivem,“ opakoval Elánius. „Skutečně skvělá práce, Karcere. Ty jsi přesně to, co Vyndejs hledal. Dokonale křivý hajzl.“</p>
<p>Karcer se spokojeně usmál, jako kdyby právě obdržel jednu z cen v nějaké soutěži. „Jo, a taky jsem jim vyprávěl, jak jste mě sebral a ztýral za to, že jsem z hladu ukradl bochník chleba.“</p>
<p>„Ale no tak, Karcere,“ ušklíbl se Elánius. „Já tě nepoznávám! Za celý život jsi neukradl bochník chleba! Zavraždit pekaře a ukrást celou pekárnu, to by tak bylo v tvém stylu, ne?“</p>
<p>„To je eso, co?“ zamrkal na své muže Karcer. Pak se jedním pohybem otočil a udeřil muže vedle sebe do žaludku.</p>
<p>„Už mi nikdy neříkej ,seržo’,“ zasyčel. „Vždycky seržante, rozuměls?“</p>
<p>Muž se svíjel na zemi a sténal.</p>
<p>„Takže to beru jako ano, haha,“ přikývl Karcer spokojeně, stáhl si boxer a vsunul ho do kapsy. „Co jsem to... aha, věc je totiž v tom... vévodo..., že máte jednoho z mých mužů, takže co kdybychom to udělali tak, že vy nám ho předáte a my už o tom nebudeme mluvit?“</p>
<p>„Co se to tady děje, seržante?“</p>
<p>Hlas se ozval odněkud z místa kousek za Elániem.</p>
<p>Obrátil se. Byli to policisté Tupátko a Kelka. Vypadali jako muži, kteří delší chvíli běželi, ale teď se pokoušejí kráčet rychlou, sebevědomou chůzí. Jenže v okamžiku, kdy si všimli Speciálů, začala být jejich chůze čím dál tím pomalejší a sebevědomí se z ní vytratilo docela.</p>
<p><emphasis>Zuřivě zvonící zvon. Používali ho vždycky. Všichni policisté se rozběhnou po zvuku</emphasis>,<emphasis> protože ten signalizuje policistu v nesnázích.</emphasis></p>
<p><emphasis>Samozřejmě</emphasis>,<emphasis>policisté vždycky </emphasis>nemuseli <emphasis>svému druhu pomoci z nesnáz</emphasis><emphasis>í</emphasis>,<emphasis> ne</emphasis>,<emphasis> když počet lidí na konfliktu zúčastněných byl v neprospěch policie. Konec konců</emphasis>,<emphasis> vždyť tohle byla jen ta stará Noční hlídka. No</emphasis>,<emphasis> když nic jiného</emphasis>,<emphasis> tak ho alespoň vyloví z řeky</emphasis>,<emphasis> nebo odříznou a uspořádají mu slušný pohřeb.</emphasis></p>
<p>Pak se ozvalo divoké řinčení a skřípot a spoza rohu se vyřítil zelený anton s Fredem Tračníkem na kozlíku a policistou Bijkyjem vzadu. <emphasis>Elánius slyšel výkřiky.</emphasis></p>
<p>„Co se děje, Vildo?“</p>
<p>„Jde o Kýlu a Elánia,“ odpovídal Tupátko také křikem. „Pohněte sebou!“</p>
<p>Elánius se pokoušel vyhnout očima Karcerovu pohledu, pokoušel se tvářit, jako když se nic nestalo, a předstírat, že svět najednou nepukl a nevpustil dovnitř chladné závany nekonečna. Jenže Karcer byl bystrý.</p>
<p>Podíval se na Elániaa podíval se na Sama.</p>
<p>„Elánius?“ řekl. „Vy se jmenujete Samuel Elánius, pane?“</p>
<p>„Já nic neříkám,“ odpověděl svobodník Elánius s kamennou tváří.</p>
<p>„Ale, ale, <emphasis>ale!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>pobrukoval si Karcer šťastně. „Tak to je opravdu <emphasis>moc </emphasis>zajímavé, co? To je něco, co dává člověku látku k přemýšlení, o tom není pochyb, haha!“</p>
<p>Ozvalo se hlasité zaskřípění a zelený anton zastavil. Karcer zvedl hlavu a podíval se do kulaté tváře desátníka Tračníka.</p>
<p>„Vy se starejte o své věci, desátníku,“ utrhl se na něj Karcer. „Okamžitě odjeďte.“</p>
<p>Tračník polkl. Elánius viděl, jak mu poskočil ohryzek, i když se to snažil utajit.</p>
<p>„No... my jsme slyšeli zvonění,“ znejistěl Tračník.</p>
<p>„To byla jen taková přemíra dobré nálady,“ odpověděl mu Karcer. „Nic, s čím byste si musel dělat starosti. Došlo tady jen k drobnému nedorozumění, to je všechno. Seržant Kýla se mi jen právě chystal předat tady mého přítele, je to tak, seržante, že? Nic osobního, žádné trpké pocity, že ne, seržante? Jen jste omylem narazil na jednu z našich drobných operací. Prostě mi ho předejte a je to.“</p>
<p>Všechny hlavy se obrátily k Elániovi.</p>
<p>Jediná rozumná věc by byla skutečně toho muže předat, to Elánius věděl. Pak by Karcer pravděpodobně odtáhl pryč, a Elánius ho nechtěl pustit k mladému Samovi blíže, než bylo nutné. Jenže Karcer by se vrátil. Samozřejmě. Takoví jako Karcer se vždycky vraceli, zvláště tehdy, když zjistili, že objevili nějakou slabost.</p>
<p>To ale nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo, že změnil události.</p>
<p>Skutečně existovalo spiknutí z Morfeovy ulice. Vyvolali ho sami Nepojmenovatelní. Umřelo dost lidí, některým se však podařilo uniknout. Pak sice nastalo několik dní strašlivého zmatku, ale nakonec to skončilo když -</p>
<p>Jenže Sam Elánius té noci nebyl poblíž spiknutí ani poblíž Morfeovy ulice. Kýla ho učil otvírat zámky na druhé straně Stínova.</p>
<p>Jenže ty jsi chtěl být <emphasis>chytrý</emphasis>,<emphasis> </emphasis>vévodo. Chtěl jsi vrazit klacek do loukotí a rozbít pár hlav, že?</p>
<p>A teď se v tom veze i Karcer, ty jsi vypadl z učebnic historie a plácáš se tady bez mapy...</p>
<p>Karcerovi se po tváři pořád ještě rozléval jeho samolibý, spokojený úsměv. Právě teď si Elánius víc než jindy přál mu ho z obličeje vymazat.</p>
<p>„Samozřejmě, moc rád bych vám vyhověl, <emphasis>seržo</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>odpověděl. „Vážně. Ale teď jsem ho chytil, takže ho musím odvézt k nám na strážnici a sepsat s ním protokol. Možná, že nám dokáže pomoci s pátráním v některých nevyjasněných zločinech.“</p>
<p>„Jako třeba?“ zamračil se Karcer.</p>
<p>„V této chvíli to nevím přesně,“ odpověděl mu Elánius. „To <emphasis>záleží </emphasis>na tom, co zjistíme. Vezmeme ho dolů do cely, nabídneme mu šálek čaje a pohovoříme s ním o tom a o onom... ostatně, vždyť víte, jak to chodí. Člověk se po šálku čaje mnohdy rozpovídá. Nebo po nějakém tom osvěžujícím bublinkovém nápoji... podle toho, co si vybere, to necháme na něm.“</p>
<p>Mezi členy Noční hlídky se ozval tu a tam tichý smích, i když Elánius doufal, že nikdo z nich neví, co ta poslední věta znamená.</p>
<p>Karcerův úsměv zmizel. „<emphasis>Řekl jsem</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že je to jeden z mých mužů, byl na oficiální akci, a jsem seržant,“ zdůraznil.</p>
<p>„A já jsem <emphasis>starší </emphasis>seržant <emphasis>a já </emphasis>jsem řekl, že vám ho předáme u nás, seržante Karcere. Úředně.“</p>
<p>Karcer téměř neznatelně kývl na svého svobodníka. Bylo to tak nepatrné, že si toho všiml jen Elánius. Pak Karcer ztlumil hlas.</p>
<p>„Najednou mám všechny trumfy v rukávu, vévodo,“ zasyčel.</p>
<p>„Jenže já najednou nehraju, Karcere. Takže, buď se do sebe můžeme pustit tady a hned, a abych se ti přiznal, tak opravdu nevím, jak by to dopadlo. Ale jedna věc je jistá, a to si piš, že zítra by měla ta vaše parta o jednoho seržanta míň! Ale jestli si myslíš, že máš všechny trumfy v rukávu, tak si můžeš dovolit zvednout sázku, ne?“</p>
<p>Karcer se na něj chvilku upřeně díval. Pak zamrkal a napůl se pootočil.</p>
<p>„No neříkal jsem vám, že je to číslo?“ řekl jen tak hloučku za svými zády. Pak Elánia spiklenecky strčil loktem do žeber. „Nedá si pokoj a bude to pořád zkoušet. Tak dobrá, seržante... starší... ať je po vašem. Musím vám, sralbotkové, občas přenechat nějakou tu práci, haha, co? Pošlu pro něj dva mládence, za hodinku nebo tak.“</p>
<p>Správně, jen mi dej čas se trochu potit a přemýšlet o tom, jestli se rozplynu do nicoty, když podřízneš mladému Samovi krk, pomyslel si Elánius. Potíž je v tom, že se <emphasis>doopravdy </emphasis>potím.</p>
<p>Narovnal se a kývl na vůz.</p>
<p>„Teď ho dovezeme k nám. Tím myslím já <emphasis>a všichni </emphasis>mí muži. Je čas, abychom si udělali krátkou přestávku na kakao, chápete? Pomozte mi s ním, Bijkyji, ano? Máme ještě nějaké jiné cestující, Frede?“</p>
<p>„Jen jednoho opilce, seržante. Poblil, co mohl.“</p>
<p>„Dobrá. Zatčeného šoupneme dozadu a my si sedneme zvenčí, kam to půjde.“ Elánius kývl na Karcera. „Jsem si jistý, že se zase brzo uvidíme, seržante.“</p>
<p>„Jo,“ přikývl Karcer a na tváři se mu znovu objevil ten uličnický úsměv. „A dávejte na sebe pozor, slyšíte?“</p>
<p>Když se dal vůz do pohybu a projížděl kolem, naskočil Elánius na jedno boční stupátko a ani se neohlédl. Jednu věc byl ochoten Karcerovi přiznat. Nestřelil vás do zad, když měl alespoň malou šanci, že vám bude moci v blízké budoucnosti podříznout krk.</p>
<p>Po nějaké chvíli se zeptal policista Tupátko, který visel na boku drkotajícího vozu za Elániem: „Co se to tam vlastně dělo, seržante? Vy toho chlapa znáte?“</p>
<p>„Bohužel. Zabil už dva poldy. Jednoho, který se ho pokoušel zatknout, a jednoho, který nebyl ve službě. Seděl a jedl koláč. A zabil ještě několik dalších lidí.“</p>
<p>„Ale vždyť je to policajt!“</p>
<p>„To zaměstnání mu dal Vyndejs, Tupátko.“</p>
<p>Najednou zněl rachot kol mnohem hlasitěji. Všichni ostatní policisté totiž začali napjatě poslouchat.</p>
<p>„Už jste v hlídce dlouho, policisto?“ zajímal se Elánius.</p>
<p>„Dva roky, seržante,“ odpověděl Tupátko. „Původně jsem dělal dole na trhu nosiče ovoce, ale pak se mi nějak pošpatnila záda a ještě jsem měl z těch chladných rán potíže s dechem.“</p>
<p>„Nikdy jsem neslyšel, že by někdo zabil policistu,“ ozval se svobodník Elánius.</p>
<p>„To nebylo tady, chlapče. To bylo daleko, daleko odsud.“</p>
<p>„Vy jste byl u toho?“</p>
<p>„Byli to policisté, které jsem znal, ano.“</p>
<p>Nálada na voze se znovu změnila. Policisté se nijak slovně nevyjadřovali, ale kolem celého vozu se vznášelo nevyřčené slovo: „<emphasis>A-háá...</emphasis>“</p>
<p>„Takže vy jste ho sem vlastně přijel vystopovat a najít...?“ pokusil se Tupátko.</p>
<p>„Něco takového,“ přikývl Elánius.</p>
<p>„Slyšeli jsme, že jste prý z Pseudopolisu, seržante,“ opatrně dál vyzvídal Sam.</p>
<p>„No, já pocházím z mnoha různých míst.“</p>
<p>„No ne!“ vydechl Sam.</p>
<p>„On vážně zabil policistu, který jedl koláč?“ ujišťoval se Fred Tračník, který seděl na kozlíku.</p>
<p>„Zabil.“</p>
<p>„To je ale svině! A jaký koláč to byl?“</p>
<p>„To svědci neříkali,“ lhal Elánius. Tohle byl <emphasis>starý </emphasis>Ankh-Morpork. Trpaslíci tady byli touhle dobou jen opravdu malá druhová menšina, a drželi proto hlavy hezky nízko při zemi.... tedy ještě níž, než u nich bylo normální. Rozhodně ve městě nebyla jediná krysí jídelna s celonočním provozem.</p>
<p>Tupátkovi něco vrtalo hlavou. „Přijedou si pro toho chlapa, co jste ho sebral,“ upozornil.</p>
<p>„Chcete si vzít na zbytek noci volno, policisto?“ zeptal se ho Elánius. Zbytek osazenstva vozu se nervózně zasmál. Chudáci, pomyslel si Elánius. Dáte se naverbovat, protože plat není špatný a nemusíte zvedat nic těžkého, a najednou to začne být <emphasis>těžké.</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Z </emphasis>čeho obviníte našeho muže, seržante?“ zeptal se Sam.</p>
<p>„Útok na veřejného činitele se zbraní v ruce. Viděl jste ty nože.“</p>
<p>„No, ale vy jste ho kopl.“</p>
<p>„Aha, ano, správně. Zapomněl jsem. Tak mu ještě přidáme odpor při zatýkání.“</p>
<p>Ozval se další smích. My, kteří si myslíme, že jdeme na smrt, se zasmějeme kdečemu.</p>
<p>Tohle je ale parta. Já vás, pánové, dobře znám. Dali jste se nalít, protože je to klidný život a pak jistá penze, nemáte nijak na spěch, abyste náhodou nedorazili na místo činu ve chvíli, kdy tam ještě hrozí nebezpečí, a doufáte, že jediné, s čím se budete muset vypořádat, bude neukázněný opilec nebo zdivočelá kráva. Většina z vás nejsou ani policajti, rozhodně ne v myšlenkách. V moři dobrodružství patříte k těm, kteří se živí drobečky u dna.</p>
<p>A teď začala válka... a vy jste přímo uprostřed. Ne na jedné nebo druhé straně. Jste skupinka hloupých podělaných lidiček. Nestojíte ani za odplivnutí. Ale věřte mi, hoši - vylepšíte se.</p>
<p>Dvě nebo tři minuty po tom, co Morfeova ulice utichla, se tam nic nehýbalo ani nedělo.</p>
<p>Pak zpoza rohu vyjel kočár. Byl opravdu pěkný a táhli ho dva koně. Místo lamp měl pochodně, a jak kodrcal po dláždění, rozkolébané plameny jako by po sobě na okamžik nechávaly klikatou stopu zakalenou kouřem.</p>
<p>Pokud z něj bylo v nedostatečném osvětlení něco vidět, zdálo se, že byl vyroben v nějaké velmi vznešené dílně. Také se zdálo, že je výjimečně těžký.</p>
<p>Zastavil u domovního vchodu, který byl vedle toho, kde Elánius zatkl svého vězně. Elánius, který si myslel, že ví hodně o tom, jak býti stínem, by byl překvapen, kdyby spatřil, jak ze stínu domovních vrat vystupují do svitu pochodní dvě postavy.</p>
<p>Dvířka kočáru se otevřela.</p>
<p>„Máme podivné novinky, ctihodná paninko,“ řekl jeden ze stínů.</p>
<p>„Velmi podivné, drahoušku,“ doplnil druhý stín.</p>
<p>Obě postavy nastoupily do kočáru a vůz se znovu rozjel.</p>
<p>Na Elánia udělal dojem způsob, jakým se muži chovali po příjezdu na strážnici, aniž jim vydal nějaké rozkazy. Tupátko a Kelka seskočili z vozu, jakmile vjel na dvůr, a zavřeli bránu.</p>
<p>Tračník a Bijkij zavřeli okenice v přízemí. Bijkij se vydal do zbrojnice a vrátil se s náručí plnou samostřílů. To vše bylo vykonáno rychle a přesně.</p>
<p>Elánius strčil loktem do svého mladšího já. „Uvař kakao, buď tak hodný, mládenče, ano?“ řekl. „Nerad bych minul to představení.“</p>
<p>Sedl si ke stolu a zvedl nohy nahoru, zatímco Tračník zamkl dveře a Bijkyj přes ně zasunul závoru.</p>
<p>Teď se to děje, pomyslel si Elánius, ale nikdy předtím se nic takového nestalo. Tentokrát měl dav v Morfeově ulici svou senzaci. Nikdo je při jejich schůzi nepřepadl. Nedošlo k boji. Pohled na všechny ty policisty je musel vyděsit k smrti. Nebyli nic moc, jen křiklouni vyvolávající hesla, lenoši, kterým se nechtělo pracovat, a další, kteří se s nimi vezli, lidé, co se shromáždili za zády nějakého ubohého balíka, který se stal jejich mluvčím, aniž věděl jak, a kteří se dají na útěk, když právo trochu přitvrdí. Jenže v takových pastech občas někdo umře a někteří lidé se postaví na odpor, a jedna taková věc, jak to už bývá, vede ke druhé. Až na to, že tentokrát žádná past nesklapla, protože nějaký hloupý seržant nadělal spoustu kraválu...</p>
<p>Dvě různé přítomnosti. Jedna minulá, jedna budoucí...</p>
<p>Já ale nevím, co se stane dál.</p>
<p>Mám o tom ale zatraceně konkrétní představu.</p>
<p>„Skvělá práce, chlapi,“ prohlásil a vstal. „Vy dodělejte tu past, do níž nás zatloukáte, a já skočím nahoru a vysvětlím starému, co se děje.“</p>
<p>Když stoupal po schodech, slyšel za zády nechápavé hlasy.</p>
<p>Kapitán Tilda seděl u svého stolu a upíral pohled na stěnu. Elánius si hlasitě odkašlal a zasalutoval.</p>
<p>„Mám nějaké -“ začal a Tilda k němu obrátil tvář. Byl popelavě bledý. Vypadal, jako kdyby zahlédl ducha a nejen to, ale jako kdyby ho zahlédl v zrcadle.</p>
<p>„Vy už jste taky slyšel novinky?“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Došlo ke srocení lidu u Dollyiných sester,“ odpověděl mu Tilda. „Je to sotva pár hodin.“</p>
<p>Jsem příliš blízko, pomyslel si Elánius, když mu došel význam Tildových slov. Všechny ty věci byly jen jména, všechno se to odehrávalo najednou. Tak Dollyiny sestry, jasně. Tam byl ten správný dav horkých hlav...</p>
<p>„Důstojník Denní hlídky přivolal na pomoc jeden oddíl,“ vyprávěl dál Tilda. „Předpisy mu to povolují. Samozřejmě.“</p>
<p>„Který oddíl?“ zeptal se Elánius pro pořádek. Název oddílu byl samozřejmě ve všech učebnicích dějepisu.</p>
<p>„Pololehký jízdní lorda Adventuria, seržante. Můj starý oddíl.“</p>
<p>Přesně, pomyslel si Elánius. A jezdectvo je <emphasis>dokonale </emphasis>vycvičeno ke zvládnutí davu civilistů. To ví každý.</p>
<p>„A... došlo tam k několika... é... náhodným úmrtím...“</p>
<p>Elániovi najednou bylo starého pána líto. Pravda, nikdy potom se nedokázalo, že by někdo vydal příkaz, aby vojáci na koních vjeli mezi lidi, ale copak na tom záleží? Koně jdou kupředu a lidé nemají kam uhnout, protože se na ně zezadu mačká dav... a malé děti se tak snadno vysmeknou z ruky, která je zoufale svírá...</p>
<p>„Ale abych byl poctivý, lidé házeli po vojácích všechno možné a jeden z nich byl vážně zraněn,“ pokračoval Tilda, jako kdyby četl záznam z papíru.</p>
<p>Takže je všechno v pořádku, pomyslel si Elánius.</p>
<p>„Co lidé házeli, pane?“</p>
<p>„Myslím, že hlavně ovoce. Ale mohlo mezi ním být i kamení.“ Elánius si všiml, že se starému muži třesou ruce. „Pokud vím, tak k té výtržnosti došlo kvůli ceně chleba.“</p>
<p>Ne. Elánius věděl, že lidé <emphasis>protestovali </emphasis>kvůli ceně chleba. K maléru a <emphasis>výtržnosti </emphasis>došlo, když vyděšení lidé uvázli mezi dvěma pitomci na koních a pár hlupáků křičelo „do toho, nandejte jim to!“ a pokoušelo se tlačit dopředu a celé té věci velel další pitomec, jemuž radil maniak se železnými zásadami.</p>
<p>„V paláci mají pocit,“ pokračoval Tilda pomalu, „že by mohly revoluční živly zaútočit na strážnice.“</p>
<p>„Skutečně, pane? A proč to?“</p>
<p>„Je to v duchu toho, co dělají,“ potřásl hlavou Tilda.</p>
<p>„No, mužstvo dole zavřelo okenice a -“</p>
<p>„Udělejte teď všechno, co považujete za nutné, seržante,“ přikývl Tilda a mávl rukou, v níž držel popsaný list papíru. „Tady nám připomínají, že musíme hlídat dodržování pravidel policejní hodiny. To je zdůrazněno.“</p>
<p>Elánius chvíli mlčel a pak teprve odpověděl. První odpověď, kterou měl už už na jazyku, raději spolkl. Nakonec se spokojil se suchým „rozumím, pane“ a odešel.</p>
<p>Ten stařík nebyl špatný člověk, to Elánius věděl, a musel být velmi otřesen všemi těmi událostmi, když vydal tak hloupý a nebezpečný rozkaz. <emphasis>Udělejte</emphasis>,<emphasis> cokoliv považujete za nezbytné. </emphasis>Dejte takový rozkaz někomu, kdo propadne panice, když vidí dav lidí, kteří na něj hrozí pěstí, a máte tady masakr u Dollyiných sester.</p>
<p>Sešel dolů po schodech. Muži nervózně postávali po místnosti.</p>
<p>„Vězeň je v cele?“ rozhlédl se Elánius.</p>
<p>Desátník Tračník přikývl. „Ano, pane. Mňácal říká, že u Dollyiných sester -“</p>
<p>„Vím. Tak a teď pár věcí, které považuju za nezbytné. Otevřte okenice, odemkněte dveře a nechte je otevřené a zapalte všechny lampy. Proč nehoří modrá lampa nade dveřmi?“</p>
<p>„Já nevím, seržante. Ale když -“</p>
<p>„Zapalte ji, desátníku. Pak se s Bijkyjem postavíte na hlídku přede dveře, kde vás každý uvidí. Jste mírumilovní, přátelsky vyhlížející místní hoši. Vezměte si zvonce, ale - a to <emphasis>zvláště </emphasis>zdůrazňuji - žádné meče, jasné?!“</p>
<p>„Žádné meče?“ vybuchl Tračník. „Ale co když se za rohem objeví krvežíznivej dav a já se nebudu mít čím bránit?“</p>
<p>Elánius k němu dorazil dvěma rychlými dlouhými kroky a nosem se málem dotkl jeho nosu.</p>
<p>„A kdybyste <emphasis>měl </emphasis>meč, co byste dělal, no? Proti krvežíznivému davu? Co chcete, aby viděli? <emphasis>Já </emphasis>chci, aby viděli tlouštíka Tračníka, hodnýho kluka, i když rozumu moc nepobral, co znám jeho tátu, a támleto je kámoš Bijkyj, co chodí na pivo do mý hospody. Protože jestli ti lidé uvidí jen dva chlapy v uniformách a se zbraněmi, budete v maléru, a kdybyste pak ty zbraně zkusili vytáhnout, budete ve <emphasis>velikém </emphasis>maléru, a kdyby se náhodou dnes v noci stalo, desátníku, že byste <emphasis>někde </emphasis>tasili meče bez mého výslovného rozkazu a přežili to, tak si budete přát, abyste to nepřežili, protože si vás vezmu do práce já, rozumíte? A teprve <emphasis>pak </emphasis>byste poznali, co to je, být <emphasis>opravdu v maléru</emphasis>,<emphasis> </emphasis>protože všechno, co jste v životě až do dneška zažili, by vám vedle toho připadalo jako den volna na pláži s dámskou obsluhou! Pochopil?“</p>
<p>Fred Tračník na něj němě zíral způsobem, který se dá popsat snad jen jediným, i když poněkud drsným způsobem: poulil oči, jako když kocour sere do řezanky.</p>
<p>„A uvědomte si, že i když na vás mluvím tak sladkým hlasem, jsou to, u všech ďáblů, rozkazy,“ dodal Elánius a obrátil se k Samovi. „Elánie?“</p>
<p>„Ano, seržante?“ odpověděl mladý Sam.</p>
<p>„Máte tady nějakou pilu?“</p>
<p>Mňácal pokročil kupředu. „Mám tady bedýnku s nářadím, seržante.“</p>
<p>„Hřebíky taky?“</p>
<p>„Ano, pane!“</p>
<p>„Výborně. Vytrhněte dvířka u mé skříňky a natlučte do nich co nejvíc hřebíků, aby byly skrz, ano? A pak je položte na horní odpočívadlo. Já si vezmu pilu a jdu na záchod.“</p>
<p>Po delším tichu, které následovalo, došel desátník Tračník k názoru, že je třeba, aby přispěl svou troškou do mlýna. Odkašlal si a řekl: „No... jestli máte v tomto směru nějaké potíže, seržante, paní Tračníková na to má skvělou medecínu, která -“</p>
<p>„Nebudu tam dlouho,“ odsekl Elánius. Vrátil se během čtyř minut.</p>
<p>„Všechno v pořádku,“ hlásil. Z šatny se ozýval zvuk kladiva a zatloukaných hřebíků. „Pojďte se mnou, svobodníku. Je čas na lekci o vyslýchání zajatců. Ano... a vezměte s sebou tu skříňku s nářadím.“</p>
<p>„Fredovi a Bijkyjovi se nelíbí, že musí stát venku,“ troufl si Sam, když scházeli dolů po kamenných schodech. „Říkají, co budou dělat, jestli se objeví skupina Nepojmenovatelných?“</p>
<p>„To nemusí mít strach. Naši přátelé z ulice Kotevního řetězu nepatří k těm, kteří by chodili na návštěvu předními dveřmi.“</p>
<p>Otevřel dveře k celám. Vězeň vstal a chytil se rukama mříží.</p>
<p>„Dobrá, takže přišli a vy mě pustíte ven,“ ušklíbl se. „Hoďte sebou a já za vás možná ztratím nějaké to slovo.“</p>
<p>„Nikdo pro vás nepřišel, pane,“ vyvedl ho Elánius z omylu. Zamkl za sebou vstupní dveře a pak odemkl celu.</p>
<p>„Asi mají plné ruce práce,“ vysvětloval. „U Dollyiných sester došlo ke srocení lidu. Bylo tam i několik mrtvých. Možná, že to vašim lidem bude nějakou dobu trvat, než se pro vás dostanou.“</p>
<p>Muž sjel očima ke skříňce s nářadím, kterou nesl svobodník. Byl to jen bleskový pohled, ale Elánius viděl kratičký záchvěv nejistoty.</p>
<p>„Aha, už je mi to jasné. Hodný polda a zlý polda, co?“</p>
<p>„Když myslíte,“ zabručel Elánius. „Jenže, abych tak řekl, máme málo lidí, takže kdybych vám dal cigaretu, kopl byste se sám do zubů?“</p>
<p>„Koukněte, to je taková hra, že?“ zasmušil se vězeň. „Vy víte, že jsem jeden ze Speciálů. A vy jste ve městě nový a chcete na nás udělat dojem. Dobrá, už jste ho udělal. Všichni se opravdu skvěle pobavili, <emphasis>che. </emphasis>A navíc, já tam byl jen na hlídce.“</p>
<p>„Možná, ale tak to prostě nefunguje, znáte to,“ zavrtěl hlavou Elánius. „Teď, když už vás máme, můžeme se také rozhodnout, z čeho vás obviníme. Víte, jak se to dělá. Máte rád zázvorové pivo?“</p>
<p>Mužova tvář ztuhla.</p>
<p>„Víte,“ rozkládal Elánius, „došlo k tomu, že po té šarvátce u Sester nás varovali, že by se davy mohly dále srocovat a že by mohlo dojít k násilnému útoku na policejní stanice. Já osobně nic takového nečekám. Co bych čekal, je skupina obyčejných lidí, kteří se dozvěděli, co se stalo, a teď vytáhli, aby se dozvěděli co a jak, víte? Jenže - a můžete mi říkat pan Podezřívavý - mám pocit, že by se <emphasis>mohlo </emphasis>stát něco horšího. Pochopte, dostali jsme příkaz, abychom pečlivě dodržovali všechna nařízení, která se týkají policejní hodiny. A já mám na mysli jednu věc. Znamená to, že když si přijde někdo stěžovat, že ozbrojení vojáci zaútočili na bezbranné občany, což já osobně považuju za napadení s vražednou zbraní, budeme je muset zatknout. A to mi připadá velmi -“</p>
<p>Nahoře se ozvaly nějaké zvuky. Elánius kývl na mladého Sama, který zmizel nahoru po schodech.</p>
<p>„A teď, když odešel můj hodný a citlivý kolega,“ prohlásil Elánius tiše, „jestli někdo z mých mužů dnes v noci utrží sebemenší zranění, osobně se zasloužím o to, abyste se kdykoliv do konce života dal při pohledu na láhev do vyděšeného křiku!“</p>
<p>„Já jsem vám nic neudělal! Vždyť mě ani neznáte!“</p>
<p>„Ano, to je pravda. Jak jsem řekl, my to tady děláme po svém,“ souhlasil Elánius.</p>
<p>Po schodech spěšně seběhl Sam. „Někdo spadl do latríny!“ sděloval. „Vylezli na střechu a ona se pod nimi propadla!“</p>
<p>„Tak to musí být někdo z těch revolučních bojůvek,“ prohlásil Elánius a pozoroval při tom vězňovu tvář, „ty živly, před kterými nás varovali.“</p>
<p>„Ale on tvrdí, že patří k posádce z ulice Kotevního řetězu, seržante!“</p>
<p>„To je přesně to, co bych tvrdil já, kdybych byl revoluční bojůvka,“ ušklíbl se Elánius. „Dobrá, přiveďte ho dolů, ať se na něj podíváme.“</p>
<p>Hlavní dveře nahoře byly stále ještě otevřeny. Venku bylo několik lidí, které osvětlovala zář lampy nade dveřmi. Uvnitř pak byl nešťastný seržant Srazil s ustaraným výrazem ve tváři.</p>
<p>„Koho to napadlo, nechat takhle otevřeno?“ ptal se. „Venku na ulicích to vypadá moc ošklivě! Je to nebezpečné -“</p>
<p>„<emphasis>Já </emphasis>jsem <emphasis>přikázal</emphasis>,<emphasis> </emphasis>aby zůstalo otevřeno,“ odpověděl mu Elánius, který právě vycházel po schodech. „Je tady nějaký problém, seržante?“</p>
<p>„Teda... koukněte, seržante, cestou sem jsem slyšel, že na strážnici v Serošedé ulici lidi hážou kamením,“ prohlásil Srazil, kterému Elániovo prohlášení poněkud vzalo vítr z plachet. „Na ulicích se srocují lidi. Davy. Ani nechci pomyslet na to, co se děje dole ve městě.“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„Jsme policisté! Měli bychom se připravit!“</p>
<p>„Cože? Zamknout dveře a poslouchat, jak nám na střechu bubnují kameny?“ podíval se na něj Elánius. „Nebo myslíte, že bychom měli vyrazit do ulic a všechny sbalit? Nějací dobrovolníci? Žádní? Já vám něco řeknu, seržante. Pokud chcete odvést kus policejní práce, tak běžte a zatkněte toho muže, který spadl do záchodu. Seberte ho pro vloupání a vniknutí na-“</p>
<p>Shora se ozval strašlivý výkřik.</p>
<p>Elánius zvedl hlavu.</p>
<p>„A pokud tomu dobře rozumím, tak když zajdete nahoru, najdete na odpočívadle chlápka, který se spustil světlíkem nad schody a dopadl přímo na dveře od skříňky plné hřebíků, které tam někdo náhodou zapomněl,“ pokračoval. Podíval se na Srazilovu nechápavou tvář. „Oba jsou to hoši z ulice Kotevního řetězu, seržante,“ ušklíbl se. „Mysleli si, že sem vlezou po střeše a trochu si s těma sralbotkama pohrajou. Vrazte je oba do cel.“</p>
<p>„Vy zatýkáte <emphasis>Nepojmenovatelné?</emphasis>“</p>
<p>„Nemají uniformy. Nemají odznaky. Mají zbraně. Tak tady zavedeme trochu pořádek, jak to od nás vyžaduje zákon, ne?“ opáčil Elánius. „Mňácale, kde je to kakao?“</p>
<p>„Dostaneme se do průseru!“ vyjekl Srazil.</p>
<p>Elánius nechal Srazila chvilku dusit ve vlastní šťávě, než si zapálil doutník. „To už jsme stejně, Větroměchu,“ usmál se a zamáváním uhasil sirku. „Jde jen o to, rozhodnou se, <emphasis>jaký </emphasis>malér si vybereme. Díky, Mňácale.“</p>
<p>Vzal si od policisty hrnek s kakaem a kývl na Sama. „Zajdem se podívat ven,“ řekl.</p>
<p>Uvědomoval si, že na strážnici najednou zavládlo nebývalé ticho, rušené jen bolestnými steny shora a vzdáleným jekotem z latríny.</p>
<p>„Proč tady tak postáváte, pánové? Chcete snad taky ven a zvonit na své zvonce? Někdo má chuť vykřikovat, že všude je ticho a klid?“</p>
<p>Zatímco jeho slova zůstala viset v místnosti jako velký růžový balon, vykročil Elánius do večerního soumraku.</p>
<p>Venku se skutečně potulovali lidé, většinou ve skupinkách po dvou či po třech, rozmlouvali mezi sebou a občas obraceli pohledy ke strážnici.</p>
<p>Elánius usedl na schody před stanicí a usrkl horkého kakaa.</p>
<p>Kdyby si byl spustil kalhoty, mělo by to stejné následky. Skupinky se rozestoupily a změnily se ve vděčné obecenstvo. Žádný muž popíjející nealkoholický čokoládový nápoj ještě nikdy nebyl středem pozornosti tolika lidí.</p>
<p>Měl pravdu. Zavřené dveře povzbuzují odvahu. Muž, který pod domovní lucernou popíjí z půllitráku kakao a očividně si užívá chladného večerního vzduchu, povzbuzuje maximálně touhu jít domů a natáhnout si nohy.</p>
<p>„My porušujeme policejní hodinu, abyste věděl,“ zavolal na něj jakýsi mladík, který při těch slovech rychle skočil kupředu a pak se stejně rychle vrátil pod ochranu ostatních.</p>
<p>„A je to správné?“ zeptal se ho Elánius.</p>
<p>„Takže nás sbalíte?“</p>
<p>„Já ne,“ odpověděl Elánius vesele. „Já mám zrovna pauzu.“</p>
<p>„Jo?“ zarazil se mladík. Pak ukázal na Tračníka a Bijkyje. „A tydle mají taky pauzu?“</p>
<p>„Teď už taky,“ přikývl Elánius a napůl se otočil. „Je tam čerstvé kakao, chlapi. Tak si tam skočte. A nemusíte hned běžet, je tam dost pro všechny. A až si to vypijete, vraťte se zpátky...“</p>
<p>Když utichl klapot kožených podrážek, obrátil se Elánius nazpět a znovu se na přihlížející usmál.</p>
<p>„A kdy vám teda ta pauza končí?“ zajímal se mladík.</p>
<p>Elánius mu věnoval zvýšenou pozornost. Postoj onoho mladíka zrazoval. Přestože nevypadal jako rváč, chtěl vyvolat konflikt. Kdyby to bylo v baru, zkušený barman už by schovával dražší láhve pod pult, protože amatéři, jako byl tenhle mladík, mají tendenci nadělat kolem sebe spoustu střepů. Aha, ano... teď si uvědomil, co v něm vyvolalo vzpomínku na bar. Z mladíkovy kapsy vyčnívalo hrdlo láhve, z níž, jak se dalo předpokládat, svůj vzdor upíjel.</p>
<p>„Hm, asi ve čtvrtek večer, řekl bych,“ odpověděl Elánius a upřel pohled na láhev. Několik přihlížejících se zasmálo.</p>
<p>„A proč zrovna ve čtvrtek?“</p>
<p>„Ve čtvrtek mám totiž volný den.“</p>
<p>Znovu se několik lidí zasmálo. Když napětí povoluje, není už tak těžké odstranit ho docela.</p>
<p>„Já žádám, abyste mě zatknuli!“ prohlásil ostentativně piják. „Tak do toho, zkuste to!“</p>
<p>„Na to nejste dost opilý,“ ušklíbl se Elánius. „Já bych se na vašem místě sebral, šel domů a vyspal se z toho.“</p>
<p>Muž uchopil láhev za hrdlo. A tady to máme, pomyslel si Elánius. Podle toho, jak vypadal, měl ten muž šanci jedna ku pěti, že...</p>
<p>Naštěstí ještě nebyl zástup dost početný. Poslední, co v takové chvíli potřebujete, je skupina lidí v několika řadách, kde ti zadní natahují krky a tlačí se kupředu, aby viděli, co se tam děje. A strážnice zářící pochodněmi a lucernou dokonale osvětlovala rozohněného mladíka.</p>
<p>„Příteli, dejte si říct a uvažujte o tom, co vám radím,“ odpověděl. Pak znovu upil z hrnku kakaa. Už bylo jen vlažné, ale důležité bylo, že v jedné ruce měl hrnek a v druhé doutník, takže měl obě ruce plné. Neměl v rukou zbraň. Nikdo pak nebude moci tvrdit opak.</p>
<p>„Žádnej policajt není můj přítel!“ odsekl mladík a rozbil láhev o stěnu vedle schodů.</p>
<p>O zem zazvonilo sklo. Elánius sledoval mužovu tvář, pozoroval, jak se výraz mění z grimasy alkoholem rozdmýchávaného vzteku na výraz pronikavé bolesti, viděl, jak se mladíkova ústa otvírají...</p>
<p>Mladík se zakymácel. Mezi prsty mu začala prýštit krev a za zaťatých zubů mu uniklo bolestné, téměř zvířecí zakvílení.</p>
<p>Tak vypadala osvětlená scéna - Elánius sedící s plnýma rukama na schodech a několik kroků od něho muž s krvácející rukou. Žádný boj, nikdo se nikoho ani nedotkl... Elánius věděl, jak pracuje šeptanda, a chtěl, aby se lidem do hlav uložil právě tenhle obrázek. Z konce doutníku mu dokonce ještě ani neodpadl popel.</p>
<p>Několik vteřin zůstal zcela nehybně sedět a pak s výrazem upřímné účasti vstal.</p>
<p>„Pojďte sem někdo, stačí jeden, a pomozte mi, ano?“ řekl, stáhl si hrudní plát a kroužkovou košili, kterou měl pod ní. Pak se chopil rukávu své košile a utrhl ho.</p>
<p>Dva muži, které vyburcoval jeho energický hlas zvyklý velet, podepřeli muže, z jehož ruky kapala krev. Jeden z nich se natáhl, aby krvácející ruku prohlédl.</p>
<p>„Nechte toho,“ zarazil ho Elánius a stáhl mladíkovi látku kolem zápěstí. Mladík se nebránil. „Má dlaň plnou skleněných střepů. Položte ho tak opatrně, jak to jen jde, dřív než upadne, ale jinak se ho nedotýkejte, dokud neupevním tohle škrtidlo. Same, skoč do stáje a dones tomu chudákovu Marilyninu deku. Zná z vás někdo doktora Mechorosta? No tak, mluvte!“</p>
<p>Jeden z užaslých přihlížejících hlásil, že on, a Elánius ho pro doktora poslal.</p>
<p>Elánius si byl vědom kruhu lidí, kteří na něj upírali oči, a věděl i to, že většina policistů vyhlíží opatrně ze dveří za jeho zády.</p>
<p>„Jednou jsem viděl něco hodně podobného,“ prohlásil pak nahlas a v duchu dodal - bylo to asi tak za deset let - „při rvačce v baru. Jeden chlápek tam chytil láhev, nevěděl, jak ji správně rozbít, a dopadlo to taky takhle, měl dlaň plnou střepů. Jenže <emphasis>tam </emphasis>se pak jeho protivník natáhl a tu ruku mu pořádně, <emphasis>zmáčkl.</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Davem se ozvalo Elániem očekávané zasténání. „Neznáte někdo toho mládence?“ dodával. „No tak, někdo ho přece znát musí...“</p>
<p>Hlas v davu připustil, že by to mohl být Pepa Koukal, tovaryš od ševce v Novoobuvnické uličce.</p>
<p>„No tak doufejme, že mu tu ruku zachráníme,“ prohlásil Elánius. „Nutně potřebuju nové boty.“</p>
<p>Nebylo to ani trochu veselé, ale vzbudilo to další vlnu smíchu, který v lidech většinou vyvolává poplašená nervozita. Pak se zástup rozdělil a objevil se doktor Mechorost.</p>
<p>„No, fajn,“ zavrčel nenaloženě a poklekl vedle mladého Koukala. „Nemohl byste mi prozradit, proč jsem si vlastně pořizoval postel? Nacvičoval si zápas s lahví?“</p>
<p>„Něco takového,“ přikývl Elánius.</p>
<p>„Zdá se, že jste udělal to nejlepší, co se dalo, ale teď bych potřeboval lampu a stůl,“ pokračoval Mechorost. „Nemohli by ho vaši lidé odnést na strážnici?“</p>
<p>Elánius doufal, že právě na tohle nedojde. No, je třeba dostat i z téhle situace to nejlepší...</p>
<p>Ukázal namátkou do davu. „Vy a vy a vy a vy taky, madam,“ prohlásil. „Pomohli byste laskavě Fredovi a Bijkyjovi s tím mladíkem dovnitř? A zůstaňte u něj a dveře necháme otevřené, co říkáte? Vy všichni tady venku budete vědět, co se tam vevnitř děje. My tady nemáme žádná tajemství. Pochopili mě všichni?“</p>
<p>„Jó, jenže vy ste chlupatej a -“ začal nějaký hlas.</p>
<p>Elánius se vrhl kupředu a vytáhl z davu vyděšeného mladíka, kterého držel za kazajku pod krkem.</p>
<p>„Jo, to máš pravdu,“ řekl. „A vidíš toho mládence támhle? To je taky policajt. Jmenuje se Sam Elánius. Bydlí se svou mámou v ulici U kotvy a ráhna. A támhle to je Fred Tračník, který se právě oženil a má dva pokojíky v Staroobuvnické. A jako dalšího tady máme Bijkyje, a Bijkyje tady zná každý. Támhle je Vilém Tupátko a ten se v <emphasis>téhle </emphasis>ulici narodil. A ptal jsem se <emphasis>vás </emphasis>na to, jak se jmenujete?“</p>
<p>„No... neptal,“ mumlal muž.</p>
<p>„Protože je mi jedno, co jste zač,“ odpověděl Elánius, pustil mužovu košili a rozhlédl se po zástupu. „Tak a teď mě všichni poslouchejte. Jmenuju se Jan Kýla! Na tuhle strážnici nepřivedou nikoho, aniž bych věděl proč! Vy všichni jste svědci! Ti, které jsem o to požádal, pojďte dovnitř, abyste věděli, že tady jednáme poctivě. A co vy ostatní? Jestli tady chcete počkat, abyste viděli, jak to s mladým Koukalem dopadne, prosím. Řeknu Mňácalovi, aby vám donesl trochu kakaa. Nebo můžete jít domů. Je chladná noc. A vy byste měli být ve svých postelích. Já bych byl rozhodně moc rád v té své. A pro vaši informaci, víme o tom, co se stalo u Dollyiných sester, a nelíbí se nám to o nic víc než vám. Slyšeli jsme i o tom, co se stalo v Šerošedé ulici, a ani to se nám nelíbí. Víc vám toho ale už dnes večer neřeknu. A teď... jestli je tady ještě někdo, kdo by si chtěl praštit do policajta, tak prosím, ať vystoupí hned, jestli chce. Teď na sobě nemám uniformu. Rozdáme si to tady a hned, přímo a poctivě, ať to všichni vidí, hm. Někdo?“</p>
<p>Něco mu s trhnutím zavadilo o rameno a zazvonilo na schodech ke strážnici.</p>
<p>Pak se shora, odněkud z druhé strany ulice, ozval zvuk klouzajících tašek a dolů se skutálel muž, který se zřítil ze střechy na zem a zůstal ležet v jezírku světla. V davu se ozvalo několikeré zalapání po dechu a jeden nebo dva zděšené výkřiky.</p>
<p>„Tak se zdá, že tuhle máte toho svého dobrovolníka,“ ozval se někdo z hloučku. Další nervózní smích. Zástup se rozdělil, aby umožnil Elániovi nerušený pohled.</p>
<p>Muž byl mrtev. Pokud nebyl mrtev ve chvíli, kdy se řítil dolů, zabil se při dopadu na zem, protože žádný krk k tělu normálně nepřiléhá pod takovým úhlem. Vedle něj na dláždění dopadl samostříl.</p>
<p>Elánius si připomněl trhnutí na rameni a vrátil se ke schodům na strážnici. Netrvalo mu dlouho, než našel střelu, která se rozlomila na několik kusů.</p>
<p>„Znáte někdo toho muže?“ zeptal se.</p>
<p>Zástup, dokonce i ti, kteří se na ležícího střelce nestačili ani pořádně podívat, dával najevo okázalou neznalost.</p>
<p>Elánius prohlédl muži kapsy. Byly dokonale prázdné, což byl důkaz, který mu úplně stačil.</p>
<p>„Zdá se, že to bude dlouhá noc,“ povzdechl si a ukázal Tračníkovi, aby mrtvé tělo odnesl dovnitř. „No, nedá se nic dělat, dámy a pánové, musím se znovu pustit do práce. Jestli tady chcete ještě nějakou chvíli počkat, a upřímně se vám přiznám, že bych byl rád, tak sem pošlu naše chlapy, aby vám rozdělali oheň. Děkuji vám za trpělivost.“ Sebral ze země kroužkovou košili a hrudní plát a vešel dovnitř.</p>
<p>„Co dělají?“ zeptal se Sama, aniž se otočil.</p>
<p>„No, někteří odcházejí, ale většina jich tam zevluje dál, seržante,“ řekl Sam, který opatrně vyhlédl dveřmi.</p>
<p>„Seržante, jeden z nich na vás vystřelil!“</p>
<p>„Vážně? A kdo říká, že ten muž na střeše byl jedním z nich? Ten samostříl je pěkně drahý. A u sebe neměl vůbec nic, ani papírek. <emphasis>Nic. </emphasis>Dokonce ani použitý kapesník.“</p>
<p>„No, to je fakt moc divné, seržante,“ přikývl nechápavě, ale loajálně mladý Sam.</p>
<p>„Už kvůli tomu, že jsem předpokládal, že u něj najdu nějaký papír, na kterém bude napsáno něco jako ,jsem věrným členem revolučního hnutí a pyšně se k tomu hlásím’,“ uvažoval Elánius nahlas a opatrně si prohlížel mrtvého.</p>
<p>„Ano, to by nám potvrdilo, že je to opravdu revoluční spiklenec,“ přikývl Sam.</p>
<p>Elánius si povzdechl a chvíli mlčky zíral na stěnu. Pak řekl: „Všiml si někdo něčeho na jeho samostřílu?“</p>
<p>„Je to nový Beretti A7,“ ozval se Fred Tračník. „Nejni to špatná zbraň, seržante. Ale taky to není zbraň vrahů.“</p>
<p>„To je pravda,“ přikývl Elánius a obrátil hlavu mrtvého tak, aby všichni viděli konec malé kovové šipky, která vyčnívala muži za uchem. „Ale <emphasis>tohle</emphasis>,<emphasis> </emphasis>tohle ano. Ty znáš kdekoho, Frede, kde bych v tuhle noční dobu dostal zázvorové pivo?“[*]</p>
<p>„Zázvorové pivo, seržante?“</p>
<p>„Přesně tak, Frede.“</p>
<p>„A na co -“ začal Tračník.</p>
<p>„Neptej se mě, Frede. Běž a dones mi půl tuctu lahví, ano?“</p>
<p>Elánius se obrátil ke stolu, kde doktor Mechorost, obklopen žasnoucími diváky, pracoval na nešťastném Koukalovi.</p>
<p>„Tak jak to jde?“ zeptal se Elánius a protlačil se mezi přihlížejícími.</p>
<p>„Pomaleji, než by mi to šlo, kdyby mi ti lidé pořád nelezli do světla,“ zavrčel nenaloženě doktor a opatrně klepl pinzetou, kterou vytahoval střepy, o okraj hrnku vedle mladíkovy ruky. Na dně cinkl další úlomek skla. „V pátek v noci jsem viděl horší případ. Pokud vás to zajímá, tak prsty mu budou fungovat. Ale nějakou dobu rozhodně boty šít nebude. Výborně.“</p>
<p>Davem proběhl všeobecný pochvalný šum. Elánius se rozhlédl po kolemstojících lidech a policistech. Tu a tam se přítomní mezi sebou bavili a ve všeobecném ruchu zaslechl slova jako „ošklivá věc“ a „říkají že“.</p>
<p>Zahrál to tedy docela dobře. Většina místních policistů žila v nejbližším okolí. Jedna věc bylo vrhnout se na neznámého hajzla v uniformě a úplně jiná házet kamení po sousedu Fredovi Tračníkovi nebo po Bijkyjovi, se kterým sedáváme v hospodě, nebo po Vildovi Tupátků, kterého znám od dvou let a se kterým jsem v kanále hrával „kdo dál dokopne“ s mrtvou krysou.</p>
<p>Mechorost odložil pinzetu a stiskl si kořen nosu.</p>
<p>„A je to,“ řekl unaveně. „Teď ještě pár stehů a bude v pořádku.“</p>
<p>„Byl bych rád, kdybyste se podíval ještě na nějaké další, doktore.“</p>
<p>„Abych se vám přiznal, ani mě to nepřekvapuje,“ odfrkl si doktor.</p>
<p>„Jeden má spoustu děr v chodidlech, druhý se propadl střechou latríny a má něco s nohou a třetí je mrtvý.“</p>
<p>„Myslím, že pro toho třetího už toho moc neudělám,“ zavrtěl hlavou doktor. „Jak jste poznal, že je mrtvý? Uvědomuju si, že by mě ta otázka mohla mrzet.“</p>
<p>„Zlomil si vaz, když spadl ze střechy, a ze střechy podle mě spadl proto, protože ho někdo střelil do hlavy ocelovou šipkou ze samostřílu.“</p>
<p>„No, pokud chcete slyšet můj lékařský názor, pak se zdá, že je opravdu mrtev. To vy?“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„No, seržante, jste zaměstnaný muž. Nemůžete být všude.“</p>
<p>Elánius zrudl a doktorovi se na tváři objevil pobavený úsměv. Pak přešel k mrtvému.</p>
<p>„Ano. Řekl bych, že tady život dokonale vyhasl. Takže?“</p>
<p>„Byl bych rád, kdybyste mi to potvrdil. Písemně. S takovými těmi úředně znějícími slovy, jako je ,zhmožděniny’ nebo ,oděrky’. Prosil bych vás, abyste mi to sepsal, a hlavně zapsal čas, kdy jste shledal, že je ten muž mrtev. A pak bych vám dal dva mládence, kteří by vás doprovodili dolů, abyste se podíval na ty další, a až to uděláte, abyste napsal další papír o tom, že jste to udělal, a o tom, jak jsem vás zavolal. A prosil bych od každé té listiny dvě kopie. Mnohokrát vám děkuji.“</p>
<p>„Dobrá. A mohl bych se zeptat proč?“</p>
<p>„Byl bych nerad, kdyby někdo tvrdil, že jsem to udělal já.“</p>
<p>„Proč by měl někdo říkat něco takového? Řekl jste mi přece, že spadl ze střechy.“</p>
<p>„Tohle jsou časy plné podezření, doktore. A, tady je Fred. Měl jste štěstí?“</p>
<p>Desátník Tračník nesl větší krabici. Se zasupěním ji položil na svůj stůl.</p>
<p>„Ne že by se staré paní Rozsoudné líbilo, že jsem ji vzbudil uprostřed noci,“ bručel. „A musel jsem jí dát celý tolar!</p>
<p>Elánius se neodvážil pohlédnout doktoru Mechorostovi do očí. „Skutečně?“ řekl tak nevinně, jak to jen dokázal. „A dostal jsi to zázvorové pivo?“</p>
<p>„Šest pint jejího nejlepšího,“ chlubil se Tračník. „A mimochodem, na flašky je záloha tři pence. A... hm...“ nejistě přešlápl z nohy na nohu. „Tedy... slyšel jsem, že podpálili strážnici u Dollyinejch sester, seržante. A na Ospalém kopci prej je to taky pěkně hustý. A strážnice v ulici Vepřových drobů má povyrážený všechny okna a mládenci ze stanice v Koncobranné ulici prej honili nějaký kluky, co po nich házeli kameny a, hm, jeden z nich vytáhl meč, seržante...“</p>
<p>„A?“</p>
<p>„Řikaj, že to možná přežije.“</p>
<p>Doktor Mechorost se rozhlédl po přeplněné místnosti, kde pořád ještě postávali a povídali lidé. Mňácal chodil sem a tam s tácem plným hrnků s kakaem. Na ulici stálo pár policistů a zbytek davu u narychlo zapáleného ohně.</p>
<p>„Tedy řeknu vám,“ prohlásil, „že jste na mě udělal opravdu velký dojem,“ prohlásil. „Jak to vypadá, jste jediná policejní stanice ve městě, kterou dnes v noci lidé neobléhají. Ani se neptám, jak se vám to podařilo.“</p>
<p>„No, je v tom velká dávka štěstí,“ odpověděl skromně Elánius. „Ale kromě toho mám v celách tři muže, kteří nemají jediný průkaz totožnosti, a dalšího rádoby nájemného vraha, který byl zavražděn.“</p>
<p>„To opravdu není jednoduchá věc, chápu,“ přikývl Mechorost. „Co se mě týče, já se většinou musím vypořádat jen s takovými jednoduchými záhadami, jako třeba, co je to za podivnou vyrážku.“</p>
<p>„No, já mám v úmyslu se s těmi svými problémy vypořádat velmi rychle.“</p>
<p>Vrah se tiše přesouval ze střechy na střechu, dokud mu ruch strážnice nezůstal dost daleko za zády. Dalo by se říci, že se pohybuje jako kočka, až na to, že se nezastavoval, aby pomočil různé věci a tak si označkoval hranice svého teritoria.</p>
<p>Nakonec dorazil k jednomu z oněch tajných míst, jakých je v onom vysoce postaveném světě střech víc, než si obyčejní lidé myslí. Několik krbových komínů tady vytvářelo malý chráněný prostor, neviditelný zdola, do nějž se navíc nedalo nahlédnout ani z většiny okolních střech. Nevstoupil do něj okamžitě, ale chvíli se plížil kolem a přesouval se absolutně nehlučně z jednoho místa na druhé.</p>
<p>Pozornost případného diváka, který by byl obeznámen se způsoby ankh-morporského Cechu vrahů, by vzbudilo to, jak <emphasis>neviditelný </emphasis>tenhle střešní poutník byl. Když se hýbal, bylo vidět pohyb, ale když se zastavil, prostě zmizel. Mohlo by tady vzniknout podezření, že používá magie, a člověk, v němž by takové podezření vzniklo, by měl svým způsobem pravdu. Devadesát procent většiny magie jednoduše spočívá ve znalosti jednoho důležitého faktu navíc.</p>
<p>Nakonec se zdálo, že je postava spokojena. Tiše seskočila do uzavřeného prostoru. Zvedla vak, který měla ukrytý mezi komíny, a ozvalo se tiché šustění a o něco rychlejší dech, což signalizovalo, že se postava převléká.</p>
<p>Po chvilce se vynořila zpod krytého výklenku a teď už byla více méně viditelná. Pravda, bylo těžké pozorovat jeden stín mezi všemi těmi ostatními, ale teď tam byl, ne jako předtím, kdy byl stejně viditelný jako vánek.</p>
<p>Tajemná osoba lehce seskočila na vedlejší střechu a z ní pak na zem, kde znovu zmizela v příhodném stínu. Pak došlo k další proměně.</p>
<p>Proběhlo to docela jednoduše. Ošklivý malý samostříl byl bleskově rozebrán a zasunut do zvláštních kapsiček sametového pouzdra, které bránily cinkotu jednotlivých částí. Měkké kožené střevíce byly vyměněny za těžší boty, které byly ukryty ve stínu, a černá kápě byla shrnuta dozadu.</p>
<p>Muž obešel roh a několik minut čekal. Pak se objevil kočár s pochodněmi místo luceren. Kočár na okamžik zpomalil a jeho dveře se zavřely stejně rychle, jak se otevřely.</p>
<p>Kočár nabral rychlost a vrah se opřel v sedadle.</p>
<p>Uvnitř kočáru svítila velmi slabá lampička. Její svit odhalil ženskou postavu, která spočívala v poduškách na protějším sedadle. Ve chvíli, kdy kočár míjel jednu z pouličních pochodní, zableskl se na ženské postavě náznak fialového hedvábí.</p>
<p>„Kousek jste zapomněl,“ ozvala se žena. Pak odněkud vytáhla fialový kapesníček a podržela ho mladému muži před ústy. „Plivněte,“ přikázala.</p>
<p>Neochotně to udělal. Přetřela mu tvář a pak přidržela kapesník na světle.</p>
<p>„Tmavozelená,“ vydechla žena. „To je opravdu zvláštní. Ale už chápu, Havelocku, proč vám dali nejhorší hodnocení při zkouškách z kradmého pohybu a maskování.“</p>
<p>„Mohu se zeptat, jak jste to zjistila, madam?“</p>
<p>„To víte, člověk zaslechne různé věci,“ odpověděla dáma nevzrušeně. „Stačí, když u příslušného ucha zacinkáte mincemi.“</p>
<p>„Dobrá, je to pravda,“ přikývl vrah.</p>
<p>„A proč to?“</p>
<p>„Zkoušející si myslel, že jsem použil nepovolený trik, madam.“</p>
<p>„A použil jste?“</p>
<p>„Samozřejmě. Myslel jsem, že v tom je podstata věci.“</p>
<p>„Taky si stěžoval, že jste nikdy nenavštívil jeho hodiny.“</p>
<p>„Ale já je navštěvoval. Důsledně.“</p>
<p>„On tvrdí, že vás na žádné neviděl.“</p>
<p>Havelock se usmál. „A co si myslíte vy, madam...?“</p>
<p>Madam se zasmála. „Dáte si trochu šampaňského?“ Ozval se zvuk láhve, pohybující se ve kbelíku s ledem.</p>
<p>„Díky, madam, ale ne.“</p>
<p>„Jak chcete. Já si trochu dám. A teď... podejte mi hlášení, prosím.“</p>
<p>„Nemohu uvěřit tomu, co jsem viděl. Myslel jsem si, že je to obyčejný násilník. A on je násilník. Vidíte, jak za něj myslí jeho svaly. Jenže on je ovládne a přehlasuje, znovu a znovu! Myslím, že jsem viděl génia při práci, ale...“</p>
<p>„No?“</p>
<p>„Je to jen seržant, madam.“</p>
<p>„Kvůli tomu byste ho neměl podceňovat. Pro správného muže je to velmi výhodné místo. Je v něm optimálně vyvážený díl moci a zodpovědnosti. Náhodou se o něm říká, že dokáže číst ulice podrážkami svých bot a kvůli tomu je nosí velmi slabé.“</p>
<p>„Hmm... Existuje tady mnoho různých povrchů, to je pravda, ale...“</p>
<p>„Vy jste v podobných věcech vždycky tak zatraceně vážný, Havelocku, vůbec se v tom nepodobáte svému otci. Myslete... tak trochu mytologicky. Dokáže číst <emphasis>ulici. </emphasis>Slyší její hlas, vnímá její teplotu, čte její myšlenky, ulice k němu hovoří přes podrážky jeho bot. Policisté jsou stejně pověrčiví jako ostatní lidé. Dnes v noci lidé zaútočili na všechny policejní strážnice s výjimkou té jeho. Ale jistě, ta vajíčka tam nakladl Mrak Vindejs, ale byla to především nesnášenlivost a hloupost, co napáchalo největší škody. To se ale v ulici U melasového dolu nestalo. Ne. Kýla otevřel dveře a vpustil ulici dovnitř. Přála bych si dozvědět se o něm víc. Doslechla jsem se, že v Pseudopolisu ho považovali za pomalého, uvážlivého a citlivého. Jak se zdá, tak tady nám opravdu vykvétá.“</p>
<p>„Musel jsem inhumovat muže, který se ho pokusil střelit do poupěte.“</p>
<p>„Opravdu? To ale na Vyndejse nevypadá. Kolik vám dlužím?“</p>
<p>Mladý muž, nazývaný Havelockem, pokrčil rameny. „Uděláme to za tolar,“ odpověděl.</p>
<p>„To je velmi levné.“</p>
<p>„On za víc nestál. A kromě toho jsem vás měl varovat. Možná, že se na mě brzo obrátíte s tím, abych něco udělal s Kýlou.“</p>
<p>„Je ale jasné, že člověk jeho ražení nebude stranit lidem, jako jsou Vyndejs nebo Skřipec Sebevražda!“</p>
<p>„On je strana sám o sobě. Je komplikace. Možná dojdete k názoru, že by bylo lepší... kdyby přestal věci komplikovat.“</p>
<p>Skřípot vozu jen podtrhovalo ticho, které se po této poznámce uvnitř rozhostilo. Kočár teď projížděl bohatšími částmi města, kde bylo mnohem více světel a kde policejní hodina, určená hlavně chudým lidem, byla posuzována mnohem mírněji. Postava sedící proti mladému vrahovi pohladila kočku, kterou chovala na klíně.</p>
<p>„Ne. Poslouží nám k jistému účelu,“ řekla madam. „Všichni mi vyprávějí o Kýlovi. Ve světě, kde se všichni pohybujeme po křivkách, on kráčí po přímce. A když se něco ve světě křivek pohybuje přímo, musí se něco stát.“</p>
<p>Znovu pohladila kočku. Ta tiše zamňoukala. Byla rezavá a měla výraz překvapující ctihodnosti, i když se v pravidelných intervalech škrabala v místech kolem obojku.</p>
<p>„Ale abychom změnili téma,“ pokračovala madam, „co to bylo s tou knihou? Nechtěla jsem si toho v té chvíli příliš všímat.“</p>
<p>„Byl to výjimečně vzácný svazek, který se mi podařilo vystopovat teprve po dlouhém hledání. ,O prapůvodu maskování a mimikry’.“</p>
<p>„A ten hloupý hromotluk ji spálil.“</p>
<p>„Ano. To bylo štěstí. Měl jsem v té chvíli strach, že se ji pokusí přečíst.“ Havelockovi po tváři přeběhl náznak úsměvu. „Třeba by to dokázal, kdyby mu někdo pomohl s delšími slovy.“</p>
<p>„Byla cenná?“</p>
<p>„Její cenu už nikdo neurčí, zvláště teď, když byla zničena.“</p>
<p>„Aha. Takže obsahovala především drahocenné informace. Možná v ní bylo něco i o tmavozelené barvě, že? Mohl byste mi o tom něco říci?“</p>
<p>„<emphasis>Mohl </emphasis>bych vám o tom něco říci.“ Havelock se znovu slabě usmál. „Ale pak bych si musel najít někoho, kdo by mi zaplatil za to, že vás zabiju.“</p>
<p>„Pak mi o tom raději nic neříkejte. Ale myslím si, že Psí nuda není právě nejhezčí přezdívka.“</p>
<p>„Když se jmenujete Vetinari, madam, máte štěstí, když je to jen Psí nuda. Mohla byste mě vysadit někde poblíž cechu? Vrátím se po střechách. Musím se ještě postarat o tygra, než se dostanu nahoru... vždyť víte.“</p>
<p>„Tygr. Jak vzrušující.“ Znovu pohladila kočku. „Už jste našel cestu dovnitř?“</p>
<p>Vetinari pokrčil rameny. „Znám cestu dovnitř už léta, madam. Jenže on teď kolem paláce rozestavil půl pluku, čtyři nebo pět hlídek u každých dveří, nepravidelné obchůzky a kontrolní stanoviště. Přes ty neprojdu. Stačí ale, abych se dostal do budovy, a muži uvnitř už nic neznamenají.“</p>
<p>Kočka se tlapkou pokoušela stáhnout obojek.</p>
<p>„Bylo by možné, že je alergická na diamanty?“ zeptala se madam. Zvedla si kočku ke tváři.</p>
<p>„Míčinka je alergická na diamantky, ano?“</p>
<p>Havelock si povzdechl, ale jen slabě a v duchu, protože svou tetu respektoval. Byl by si jen přál, aby byla trochu soudnější, co se koček týče. Podvědomě cítil, že když se chcete mazlit s kočkou a přitom probírat záležitost vysokých intrik, pak by ta kočka měla mít dlouhou bílou srst. Neměl by to být postarší na ulici sebraný kocour s občasnými projevy nadýmání.</p>
<p>„Takže co s tím seržantem?“ zeptal se a poposedl na polštářích tak vychovaně, jak to jen šlo.</p>
<p>Dáma ve fialovém opatrně položila kocoura vedle sebe na sedadlo. Kočárem se rozšířil nepříjemný pach.</p>
<p>„Myslím, že bych se měla s panem Kýlou sejít co nejdříve,“ uvažovala nahlas. „Možná, že se nám ho podaří osedlat. Společnost se koná zítra večer. Hm... mohl byste trochu pootevřít okno?“</p>
<p>Téže noci, jen o něco později se Odkraglli poněkud nejistým krokem vracel do svého pokoje, když předtím strávil velmi rozverný večer v klubovně starších představených, neboli prefektů. Najednou si všiml, že mu zhasla pochodeň.</p>
<p>S rychlostí, která by jistě překvapila každého, kdo nedohlédl dál než k jeho zarudlé tváři a nejisté chůzi, vytáhl z opasku dýku a zkoumal chodbu. Zvedl oči dokonce i ke stropu. Všude byly šedé stíny, ale jen ty a nic víc. Občas se stane, že pochodeň opravdu zhasne <emphasis>sama od sebe.</emphasis></p>
<p>Vykročil dál. Když se pak ráno probudil ve své posteli, připisoval zoufalou bolest hlavy vypité brandy. A nějaký pitomec mu na tvář namaloval černé a oranžové pruhy.</p>
<p>Začalo znovu pršet. Elánius měl rád déšť. Pouliční kriminalita v dešti klesala. Lidé raději zůstávali doma. Některé z nejkrásnějších nocí jeho kariéry byly deštivé, byly to chvíle, kdy stál ve stínu nějaké budovy, hlavu vtaženou mezi ramena, takže bylo sotva něco vidět mezi okrajem helmy a ohrnutým límcem pláště, a naslouchal stříbřitému zvonění dešťových kapek.</p>
<p>Jednou takhle stál a byl tak tichý, tak odpoutaný, tak <emphasis>nepřítomný</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že prchající zločinec, který unikl svým pronásledovatelům a teď se ukryl do stínu stejného vchodu, se o něj s úlevou opřel, aby se vydýchal. Když ho pak Elánius sevřel rukama a zašeptal mu do ucha „a mám tě!“, udělal lump do kalhot to, co ho jeho starostlivá matička už před mnoha lety naučila nedělat.</p>
<p>Lidé se rozešli domů. Zašitého Koukala odvedl Tračník do Nové obuvnické, kde s kulatou červenou tváří zářící poctivostí mládencovým rodičům podrobně popsal, co se přihodilo. Jeho kavalec mezitím alespoň částečně využil doktor Mechorost.</p>
<p>A déšť bublal v odpadních svodech a rourách, prýštil z chrličů, vířil v kanálech a pohlcoval téměř všechny ostatní zvuky.</p>
<p>Užitečná věc, tenhle déšť.</p>
<p>Elánius zvedl láhev nejlepšího zázvorového piva paní Rozsoudné. Pamatoval si ho. Bylo dvakrát sycené, neuvěřitelně bublinkové, a proto také neobyčejně populární. Mladý hoch s malou dávkou odvahy a velkou dávkou tréninku dokázal po jediném hlubokém napití vyříhat celou první sloku státní hymny. Když je vám osm let, je to velmi důležitý společenský znak.</p>
<p>K tomuto úkolu si vybral Tračníka a Bijkyje. Nechtěl do toho zaplést mladého Sama. To, co měl v plánu, sice nebylo samo o sobě nezákonné, ale přece jen to jako takové vypadalo a Elánius neměl chuť nikomu nic vysvětlovat.</p>
<p>Cely byly staré, mnohem starší než budovy postavené nad nimi. Mřížové cely byly celkem nové a nezabíraly celý podzemní prostor. Za prvním obloukem klenutí byly další cely, v nichž nebylo nic než krysy, špína a nepořádek. Důležité však bylo, že do sklepů nebylo z cel vidět.</p>
<p>Elánius řekl svým mužům, aby mrtvého střelce pronesli kolem cel dozadu. Na tom není nic špatného. Bylo přece jen uprostřed noci, venku ošklivo, kdo by za takových podmínek obtěžoval lidi v márnici, když má k dispozici pěkný chladný sklep.</p>
<p>Pozoroval špehýrkou ve dveřích, jak policisté nesou mrtvolu kolem uvězněných. Vzbudilo to jisté vzrušení, především u prvního vězně. Ti druzí dva už zřejmě viděli příliš mnoho špatností, které někdo prováděl pod záminkou vydělávání peněz. Ať byli najmutí, aby kradli nebo vraždili, nebo byli policajtem, bylo to pro ně totéž a naučili se nereagovat nijak unáhleně na smrt, pokud nebyla přímo jejich vlastní.</p>
<p>Ten první muž však opravdu znervózněl.</p>
<p>Elánius si ho sám pro sebe pojmenoval Fretka. Byl ze všech tří nejlépe oblečený - celý v černém, jeho dýka byla drahá, a jak si Elánius všiml, na jednom prstě měl stříbrný prsten s umrlčí hlavou. Další dva byli oblečeni v neurčité směsky a jejich zbraně byly běžné nástroje řadových vojáků, nic zvláštního, ale o to víc užívané.</p>
<p>Žádný skutečný vrah by nenosil při práci šperky. Byly nebezpečné, zachytávaly se a odrážely světlo. Jenže Fretka chtěl být velký muž. Než vyrazil ven, pravděpodobně se prohlížel v zrcadle, aby se ujistil, že je cool. Byl to přesně ten malý grázlík, kterému dělalo dobře, když mohl ukazovat v baru děvčatům dýku.</p>
<p>Krátce a jednoduše řečeno, Fretka měl velké sny. Fretka měl představivost.</p>
<p>Dobrá, to bylo <emphasis>v pořádku.</emphasis></p>
<p>Policisté se vrátili a vzali do rukou balíky, které mezitím Elánius připravil.</p>
<p>„Nezapomeňte, musíme to udělat rychle,“ upozornil je. „Jsou unavení, dělají si starosti, nikdo pro ně nepřišel a právě teď viděli mrtvého kolegu. Nesmíme dát těm prvním dvěma čas přemýšlet.“</p>
<p>Přikývli.</p>
<p>„A toho malého si necháme naposled. Chci, aby měl <emphasis>spoustu </emphasis>času.“</p>
<p>* * *</p>
<p>Fretka zvažoval své budoucí možnosti. Bohužel to netrvalo dlouho.</p>
<p>S těmi dvěma už se pohádal. To byl <emphasis>nějaký </emphasis>záchranný tým. Nebyli ani správně oblečení. Ale místní sralbotkové přece věci dělali jinak. Každý věděl, že ze všeho vycouvají. Nikdo nečekal, že se budou bránit a oplácet rány, natož aby předvedli nějaké známky <emphasis>inteligence. </emphasis>Oni -</p>
<p>Hlavní dveře u oddělení cel se rozletěly dokořán.</p>
<p>Někdo vykřikl: „Nadešel čas <emphasis>zázvorového piva!</emphasis>“</p>
<p>A kolem cel proběhl policista s krabicí plnou lahví zázvorového piva a zmizel někde ve sklepeních.</p>
<p>Moc světla tady nebylo. Fretka se přitiskl ke stěně a viděl, jak dva policisté odemykají dveře vedlejší cely, vytahují z ní spoutaného vězně a táhnou ho chodbou někam dozadu.</p>
<p>Hlasy se změnily ve slabou ozvěnu.</p>
<p>„Podrž ho na zemi! Hlídej mu nohy!“</p>
<p>„Neměj strach. Tak a teď podejte láhev! Pořádně ji protřeste, jinak to nezabere!“</p>
<p>„Tak dobrá, příteli. Chceš nám něco říct? Jméno? Ne? Dobrá, tak abys věděl, jak se věci mají. Právě v téhle chvíli je nám úplně jedno, jestli budeš mluvit, nebo ne...“</p>
<p>Ozvalo se hlasité „css! pop!“, zabublání a pak… výkřik, výkřik vynucený děsivou agónií.</p>
<p>Ve chvíli, kdy výkřik odezněl, zaslechl roztřesený Fretka, jak někdo říká: „Rychle, doneste sem toho dalšího, než nás při tom chytí kapitán.“</p>
<p>Když dva policisté vrazili do vedlejší cely, vytáhli vzpouzejícího se vězně a vlekli ho chodbou, couvl až na konec svého vězení.</p>
<p>„Dobrá, dáme vám jedinou možnost. Budete mluvit? Ano? Ne? Dobrá, už je pozdě!“</p>
<p>Znovu ono tajemné „css! pop!“. Další výkřik. Tentokrát byl delší a končil podivným, bublavým zvukem.</p>
<p>Fretka se krčil u stěny svého vězení a okusoval si prsty na rukou.</p>
<p>A zatím Tračník, který se svými kolegy seděl hned za rohem, opatrně strčil do Elánia, nakrčil nos a ukázal prstem.</p>
<p>Mezi celami se táhla úzká betonová stružka, která sloužila jako primitivní hygienické zařízení. Teď si stružkou hledal cestu nesmělý pramínek nažloutlé kapaliny. Fretka byl opravdu nervózní.</p>
<p>„A mám tě,“ pomyslel si Elánius. Jenže představivost potřebuje trochu víc času. Naklonil se kupředu a jeho dva podřízení zůstali sedět v napjatém očekávání. „Tak co, hoši,“ řekl jim tichým šeptem, „už jste si to dost užili?“</p>
<p>Po několika minutách šeptaného rozhovoru Elánius vstal, došel k poslední obsazené cele, odemkl dveře a chytil roztřeseného Fretku, který se pokoušel vmáčknout do kouta.</p>
<p>„Ne! Prosím, ne! Řeknu vám všechno, co chcete vědět!“</p>
<p>„Opravdu?“ naklonil Elánius hlavu ke straně. „Tak jaká je oběžná rychlost měsíce kolem Zeměplochy?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Aha, asi byste chtěl něco jednoduššího?“ kývl Elánius a vyvlekl muže z cely. „Frede, Bijkyji! Chce mluvit. Doneste zápisník a pero!“</p>
<p>Trvalo to půl hodiny. Fred Tračník neuměl psát příliš rychle. Potom, co utichla široká škála zvuků, kterými Fred provázel tuto pro něj dosti nezvyklou činnost, což naznačil hlasitým heknutím, když udělal poslední tečku, řekl Elánius: „Dobrá, pane. A teď na závěr připíšete: ,Já, Kryšpín Alespoň, přechodné bydliště YMPA[*], jsem vypověděl výše uvedené dobrovolně a bez nátlaku.’ Pak to podepíšete... Jinak... Jasné?“</p>
<p>„Jistě, pane.“</p>
<p>Na dýce byly vyryty iniciály K. A., takže Elánius věřil, že mu zajatec řekl správné jméno. Během své kariéry potkal takových Alespoň celou řadu a skoro všem se spouštěla strachy krev z nosu při pouhém pomyšlení na to, že by jim někdo mohl pustit žilou. A když se jim už udělalo špatně, vyzvraceli i to, co v nich nebylo. Kdokoliv, kdo zažil, jak byl na někoho použit trik se zázvorovým pivem, byl ochoten se přiznat k <emphasis>čemuko</emphasis><emphasis>liv.</emphasis></p>
<p>„Takže to bychom měli,“ prohlásil Elánius spokojeně a vstal. „Děkuji za vzornou spolupráci. Chcete odvézt do ulice Kotevního řetězu?“</p>
<p>Fretkova ústa sice zůstala němá, ale jeho výraz doslova vykřikl: „Héé?“</p>
<p>„Stejně musíme odvézt vaše kamarády,“ pokračoval Elánius a maličko zesílil hlas, „Štveráka a Zababrala a toho mrtvého vyložíme v márnici. To je ovšem další práce pro vás,“ kývl na Tračníka. „Jednu kopii tohohle užitečného prohlášení. Jedno úmrtní potvrzení od felčara, které vystavil po ohledání toho tajemného mrtvého, a k tomu je třeba napsat doplněk, v němž je ujistíme, že uděláme všechno pro to, abychom dopadli pachatele. Účet od doktora Mechorosta za tu mast, kterou použil Zababralovi na nohy. Okamžik... a ještě přiložte účtenku na šest lahví zázvorového piva.“</p>
<p>Pak položil ruku Fretkovi na rameno a opatrně ho vedl do vedlejšího sklepa, kde na zemi seděli Štverák a Zababral. Oba byli spoutaní, měli roubíky a očividně byli rudí vzteky. Na stole opodál stála bedýnka, v níž bylo šest lahví zázvorového piva. Zátky v hrdlech byly stále ještě převázány drátem.</p>
<p>Fretka se podíval na Elánia, který si vsunul prst do úst, nafoukl tváře a pak prst s hlasitým „pop!“ vytáhl.</p>
<p>Bijkyj pak mezi zuby syknul „css!“.</p>
<p>Fred Tračník otevřel ústa, ale Elánius mu je rychle zakryl rukou.</p>
<p>„Ne, už ne,“ řekl. „Je to legrační věc, Kryšpíne, ale tady Fred má sklony občas zcela bezdůvodně strašlivě vykřiknout.“</p>
<p>„Vy jste mě podvedli!“ zasténal Fretka.</p>
<p>Elánius ho poklepal po rameni. „Podvedli?“ zabručel přátelsky. „Jak to myslíš, Kryšpíne?“</p>
<p>„Dělali jste to tak, abych uvěřil, že tady provádíte ten trik se zázvorovým pivem!“</p>
<p>„Trik se zázvorovým pivem?“ odpověděl Elánius a nechápavě nakrabatil čelo. „Co to má být?“</p>
<p>„Vy dobře víte! Vždyť jste sem ty flašky donesli!“</p>
<p>„My ve službě nepijeme alkohol, Kryšpíne,“ odpověděl mu Elánius odměřeně. „Ale co je špatné na troše zázvorového piva? My s ním žádné triky neumíme, Kryšpíne, ty nějaké znáš? Viděl jsi v poslední době nějaké skvělé triky se zázvorovým pivem? Povídej, Kryšpíne!“</p>
<p>Fretkovi konečně došlo, že by měl přestat mluvit. Jenže to už bylo asi hodinu a půl pozdě. Výrazy, které se objevily na tvářích Štveráka a Zababrala, nijak nezatajovaly, že by si ti dva s Fretkou velmi rádi pohovořili v soukromí, a to dosti osobně.</p>
<p>„Žádám, abyste mě vzali do ochranné vazby!“ vypravil ze sebe.</p>
<p>„Právě teď, když jsem tě chtěl pustit?“ žasl Elánius. „Vždyť... jak to říká ve svém prohlášení... Frede? Něco jako, že jen poslouchal rozkazy. A všechno o tom, jak jste se míchali mezi lidi a házeli věci na policisty a vojáky, je mi jasné, že tohle jsi dělat nechtěl, Kryšpíne. A už vůbec se ti nelíbilo, když jsi byl v ulici Kotevního řetězu a musel ses dívat na to, jak tam tlučou lidi a jak jim někdo poroučí, k čemu se mají přiznat, a já ti opravdu věřím, protože vím, že ty k takovým lidem nepatříš. Chápu, že jsi jen malé kolečko ve velkém stroji. Takže co kdybychom to tím ukončili?“</p>
<p>„Prosím! Řeknu vám všechno, co vím!“ječel Fretka.</p>
<p>„To znamená, že jsi nám ještě všechno <emphasis>neřekl!?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zařval Elánius. Rychle se otočil a uchopil jednu z lahví se zázvorovým pivem.</p>
<p>„Ano! Ne! Chtěl jsem říct, že když si na chvíli sednu a budu přemýšlet, jistě si ještě na něco vzpomenu.“</p>
<p>Elánius se na muže chvíli díval a pak vrátil láhev zpět do krabice. „Dobrá,“ řekl, „ale bude to tolar denně a jídlo platíš zvlášť.“</p>
<p>„Jasně, to je jasný, pane!“</p>
<p>Elánius pozoroval, jak se Fretka spěšně vrací do své cely. Zavřel za ním mřížové dveře a obrátil se k Fredovi a Bijkyjovi.</p>
<p>„Skočte probudit Marilyn,“ požádal. „Já odvezu ty další tři.“</p>
<p>Padal jemný, hustý déšť a ulici Kotevního řetězu plnila řídká mlha.</p>
<p>Vůz se vynořil odnikud. Fred popohnal Marilyn do tempa, které vzdáleně připomínalo klus. Když klisna zahýbala do ulice Kotevního řetězu, měla co dělat, aby unikala těžkému vozu, který se za ní hnal po dláždění.</p>
<p>Když vězeňský vůz míjel policejní stanici, otevřely se zadní dveře a na mokré kočičí hlavy vypadla dvě těla.</p>
<p>Strážní popoběhli kupředu. Jeden nebo dva vystřelili za vzdalujícím se vozem, ale střely se neškodně odrazily od kovových pruhů.</p>
<p>Další muži s jistou opatrností obklopli svázaná těla. Ozvalo se několikeré zasténání přerušované kletbami. Na jednom muži byl přišpendlen kus papíru.</p>
<p>Lístek si sice přečetli, ale nikdo se nezasmál.</p>
<p><strong>* * *</strong></p>
<p>Elánius vypřáhl starého koně, vytřel ho a zkontroloval mu žlab. Možná že to byla jen jeho představivost, ale zdálo se mu, že má kůň víc krmení než před dvěma dny. Možná, že už tady fungovalo provinilé podvědomí.</p>
<p>Pak vyšel do chladného nočního vzduchu. Světla na strážnici svítila. Teď, když pozhasínaly venkovní lampy, to bylo jako maják. Za stěnami dvora teprve začínala ta pravá noc, ta stará temná noc, která na všechny strany natahovala chapadla mlhy a plíživých stínů. Uvolnil se a vklouzl do ní jako do vlastního převlečníku.</p>
<p><emphasis>Stín nedaleko hlavního vchodu byl temnější</emphasis>,<emphasis> než měl</emphasis><emphasis> být!</emphasis></p>
<p>Sáhl po svém pouzdru na doutníky, tiše zaklel a vytáhl cigáro z rukávu košile. Když si ho zapálil, vytvořil z rukou kolem plamene jakýsi košíček, ale navíc zavřel oči, aby si uchoval noční vidění.</p>
<p>Pak zvedl hlavu, otevřel oči a vyfoukl dokonalý kroužek dýmu. <emphasis>Ano</emphasis>,<emphasis> je to tak. Všichni si myslí</emphasis>,<emphasis> že černá není ve tmě vidět. Ale to se mýlí.</emphasis></p>
<p>Přistoupil ke dveřím, jako by zkoušel, zda jsou dobře zavřené, a pak jediným plynulým pohybem tasil meč.</p>
<p>Sadie zvedla hlavu, ukázala bledý ovál tváře ukrytý v hloubce čepce se širokou střechou. „Dobré ráno, laskavý panáčku!“</p>
<p>„Dobré ráno, Saduško,“ odpověděl unaveně Elánius. „Za co vděčím tomuto potěšení?“</p>
<p>„Chce vás vidět madam, předrahý pane.“</p>
<p>„Jestli myslíš Růženu, tak jsem měl dnes těžký den a-“</p>
<p>Brutáliina kabelka ho udeřila do týla.</p>
<p>„Madam moc nerada čeká, drahouši,“ byla poslední slova, která zaslechl, než se kolem něj seběhla temnota.</p>
<p>Sestřičky slasti byly odbornice. Pravděpodobně ani Trávomil Mechorost by nedokázal někoho uspat s takovou dokonalostí.</p>
<p>Elánius pomalu přišel k sobě. Seděl v křesle. Bylo výjimečně pohodlné. A někdo s ním třásl.</p>
<p>Byla to Sandra, pravá švadlena. Dívala se na něj a právě říkala: „Zdá se, že je docela v pořádku...“ Pak o několik kroků ustoupila, usedla do dalšího křesla a namířila na Elánia samostříl.</p>
<p>„Víte,“ začal pomalu Elánius - to křeslo bylo opravdu pohodlné a připomnělo mu všechnu tu měkkost, hebkost a pohodlí, které se z jeho života v posledních dnech vytratily - a nemohl říci, že by mu to částečně nechybělo, „když se mnou chce někdo mluvit, pak, k sakru, stačí, když mě o rozhovor <emphasis>požádá.</emphasis>“</p>
<p>„Sadie řekla, že jste byl v bezvědomí jen několik minut, ale pak jste začal chrápat, tak jsme si řekly, že vás necháme chvíli prospat,“ sdělila mu Růžena Dlaňová, která vstoupila do jeho zorného pole. Měla na sobě rudé večerní šaty bez ramínek, impozantně rozměrnou paruku a celou přehršli šperků.</p>
<p>„Máte pravdu, seržante, stálo to pěknou sumu, abych vypadala takhle lacině,“ řekla, když si všimla jeho výrazu. „Nedokážu si pomoci. Musím se vždycky pustit s lidmi do řeči. Ale teď, pokud vám to nevadí-“</p>
<p>„Lord Picbudka vám slíbil... myslím tím vám, slečnám, že si budete moci založit cech, že?“ podíval se na ni Elánius. To byl další klamný manévr, ale vznikl díky tomu, že se Elánius probral na tak zvláštním místě. „Ano, skoro bych věřil, že to udělal. A vy mu věříte? To nikdy nedovolí. Až se stane Patricijem, bude vás přehlížet jako krajinu.“</p>
<p>Bude nakonec přehlížet naprosto všechno, dodával v duchu. Šílený lord Picbudka. Jen další Skřipec Sebevražda, ale v hezčí vestě a s větším počtem podbradků. Trocha politického bratříčkování, trocha špinavostí, dávka přihlouplé nadutosti, další pijavice v řadě pijavic, vedle nichž bude Vetinari působit jako závan čerstvého vzduchu. Moment... Vetinari! No samozřejmě, ten tady bude taky někde okolo, o tom není pochyb, a bude se právě učit ten svůj zatracený výraz, při kterém nikdy nikdo neuhodne, co si vlastně myslí... Ale bude to právě on, kdo vám povolí ten cech, po němž tolik toužíte.</p>
<p>„Od Picbudky nic nečekejte,“ prohásil nahlas. „Vzpomeňte si, že bylo hodně lidí, kteří si kdysi mysleli, že je budoucností města Skřipec.“</p>
<p>Pocítil mírné zadostiučinění, když viděl výraz na tváři Růženy Dlaňové. Po chvilce se ozvala: „Dej mu napít, Sandro. A jestli se pohne, vystřel mu oko. Dám vědět madam.“</p>
<p>„Chcete, abych vám uvěřil, že by vůbec vystřelila?“</p>
<p>„Sandra má velmi užitečný dar bojovnosti,“ varovala ho Růžena. „Včera se k ní začal jakýsi... gentleman chovat dotěrně a ona přiběhla domů a... užasl byste nad tím, co dokáže se svým hříbkem.“</p>
<p>Elánius pozoroval samostříl. Dívka měla opravdu velmi pevnou ruku. „Obávám se, že nerozumím tomu, co -“ začal.</p>
<p>„Je to taková dřevěná věc podobná houbě, která usnadňuje látání těch zatracených ponožek,“ vysvětlovala Sandra. „Flákla jsem ho s ním za ucho.“</p>
<p>Elánius na ni chvilku upíral nechápavý pohled a pak řekl: „Dobrá. Já se ani nehýbu, věřte mi.“</p>
<p>„Výborně,“ přikývla Růžena.</p>
<p>Vyplula ven a byla to skutečně majestátní plavba, protože sukně jí sahaly až k podlaze a zdálo se, že Růžena skutečně pluje na vlnách. Z místnosti vedly velké a draze vyhlížející dvojité dveře. Když je otevřela, pronikla do malé místnosti na okamžik vlna hluku, jaký působí jen větší skupina společensky zaměstnaných lidí. Útržky hovoru, doutníkový kouř a závan drahého alkoholu, nějaký hlas, který právě říkal „- změnit převládající teorii poznání-“, dveře se zavřely a bylo zase ticho.</p>
<p>Elánius zůstal sedět. Začínal se v křesle cítit opravdu dobře a podle toho, jak věci vypadaly, kdyby se pokusil pohnout, stejně by ho někdo zase rychle udeřil přes hlavu.</p>
<p>Sandra, v jedné ruce stále svírající samostříl, vedle něj postavila velkou sklenici whisky.</p>
<p>„Víte,“ řekl, „nebude to dlouho trvat a jistí lidé se začnou zajímat o to, jak se všechny tyhle zbraně dostaly do města.“</p>
<p>„Vůbec nevím, o čem mluvíte.“</p>
<p>„A to bude tím, že se mládenci z hlídky nikdy nezabývají nějakými švadlenkami, policejní hodina nepolicejní hodina,“ pokračoval Elánius a zrak upíral na whisky. „Nevšímají si dokonce ani vlastního policejního kočáru,“ dodával. „Policista by se dostal do pěkného maléru, kdyby zkoušel něco takového.“ Zřetelně cítil vůni alkoholu. Bylo to kvalitní zboží z hor, žádný místní patok.</p>
<p>„Nikomu jste o mém košíku neřekl,“ podívala se na něj Sandra pátravě. „Nepředal jste nás Nepojmenovatelným. Patříte k nám?“</p>
<p>„O tom pochybuji.“</p>
<p>„Ale vy přece <emphasis>nevíte</emphasis>,<emphasis> </emphasis>kdo jsme a jaké máme cíle!“</p>
<p>„I přesto pochybuji o tom, že bych k vám patřil.“</p>
<p>Pak zaregistroval, že se znovu otevřely dvoukřídlé dveře a zašustily dlouhé sukně.</p>
<p>„Seržant Kýla? Tolik už jsem toho o vás slyšela. Prosím, Sandro, nechte nás o samotě. Jsem si jistá, že dáma se nemá od seržanta čeho bát.“</p>
<p>Madam byla jen o kousíček menší než Elánius. Mohla by být z Genovy, nebo tam rozhodně prožila delší dobu. Bylo to sice slabě, ale přece jen slyšet v jejím přízvuku. Hnědé oči, hnědé vlasy - ale ženské vlasy mohly mít už nazítří jakoukoliv barvu - a rudé šaty, které vypadaly mnohem dražší než většina ostatních. Výraz, který dává všem okolo najevo, že jeho vlastník přesně ví, co se bude dít, a je tady jen proto, aby se ujistil, že tomu tak bude...</p>
<p>„Nezapomeňte na netypicky nalakované nehty,“ upozornila Elánia. „Ale pokud se snažíte odhadnout mou váhu, pak ode mě žádnou pomoc nečekejte. Můžete mi říkat madam.“</p>
<p>Sedla si do křesílka proti němu, sepjala ruce a opřela si je lokty o kolena, takže Elánia pozorovala přes jejich klouby. „Pro koho pracujete?“ zeptala se.</p>
<p>„Jsem důstojník Městské hlídky,“ odpověděl jí.</p>
<p>„A byl jsem sem dopraven pod nátlakem... madam.“</p>
<p>Žena mávla rukou. „Můžete odejít, kdykoliv chcete.“</p>
<p>„To křeslo je velmipohodlné,“ potřásl Elánius hlavou. To ať ho vezme čert, jestli se od někoho nechá milostivě propustit. „Jste skutečně z Genovy?“</p>
<p>„Jste opravdu z Pseudopolisu?“ usmála se na něj madam. „Já osobně jsem zjistila, že se většinou vyplácí být z nějakého místa, které není blízko po ruce. Hodně to zjednodušuje život. Ale pravda je, že jsem v Genově strávila dlouhý čas, protože tam mám nějaké... obchodní zájmy.“ Usmála se na něj. „A teď si bezpochyby myslíte ,předčasně vysloužilé zboží’, je to tak?“</p>
<p>„Abych vám řekl pravdu, tak jsem si pomyslel ,drahá zakázková práce’,“ odpověděl Elánius a madam vyprskla smíchem. „Ale hlavně jsem si pomyslel ,revolucionářka’.“</p>
<p>„Pokračujte, seržante.“ Madam vstala. „Nebude vám vadit, když si naliju trochu šampaňského? Nabídla bych vám, ale pokud vím, tak nepijete.“</p>
<p>Elánius se podíval na vrchovatou sklenici whisky, která stála vedle něj.</p>
<p>„Jen jsme si to ověřovali,“ svěřila se mu madam a vytáhla velkou láhev z ledu ve kbelíku, jehož kapacita by se dala využít ve veřejném stravování.</p>
<p>„Vy nejste seržant, to měla Růža pravdu. Býval jste důstojníkem. A víc než nějaký obyčejný důstojník. Jste dokonale <emphasis>vyrovnaný</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante Kýlo. Vezměte si třeba tuhle situaci. Sedíte tady ve velkém domě, v dámském budoáru, s ženou neurčitého původu a pověsti,“ madam obrátila láhev do něčeho, co vypadalo jako modrý džbán ozdobený medvídkem, „a nezdá se, že by vám to dělalo nějaké starosti. Odkud jste? Mimochodem, jestli máte chuť, zakuřte si.“</p>
<p>„Jsem z hodně daleka,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„Überwald?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Mám v Überwaldu také jisté... obchodní zájmy,“ připustila madam. „Bohužel, situace se tam v poslední době velmi destabilizovala.“</p>
<p>„Pravda. Chápu vás,“ přikývl Elánius. „A vy byste si ráda vybudovala podobné... obchodní zájmy v Ankh-Morporku, předpokládám. Pokud by se tady ovšem dala stabilizovat situace.“</p>
<p>„<emphasis>Výborně. </emphasis>Řekněme, že si myslím, že tohle město čeká úžasná budoucnost a že bych se ráda stala její součástí a vy jste mimořádně bystrý.“</p>
<p>„To ne,“ zavrtěl Elánius hlavou. „Já jsem velmi jednoduchý člověk. Já jen vím, jakým způsobem věci fungují a děje se odvíjejí. Stačí mi sledovat peníze. Skřipec Sebevražda je šílenec a to obchodům nesvědčí. Jeho pohůnkové jsou zločinci, a to taky není dobré pro obchod. Nový Patricij bude potřebovat nové přátele, prozíravé lidi, kteří chtějí být součástí nové úžasné budoucnosti. Takové, jaká pro obchod dobrá <emphasis>je! </emphasis>Tak to chodí. Tajné schůzky. Trochu diplomacie, něco dáme, něco přijmeme, slib tady, trocha toho porozumění tam. Tak dochází k revolucím. Všechno to, co se při tom děje na ulicích, je jen pěna...“ Elánius ukázal bradou ke dveřím. „Hosté na pozdní večeři? To byl hlas doktora Šouleta. Říkalo se o... říká se o něm, že je to velmi chytrý muž. Ten vždycky ví, na kterou stranu se má přidat. Jestli se k vám připojí velké cechy, je Sebevražda chodící mrtvola. Ale Picbudka vám moc nepomůže.“</p>
<p>„Mnoho lidí do něj ovšem vkládá velké naděje.“</p>
<p>„A co si myslíte vy?“</p>
<p>„Já si myslím, že je to intrikán, který myslí jen sám na sebe. Jenže v téhle chvíli je to to nejlepší, co máme k dispozici. A jak do toho všeho zapadáte vy, seržante?“</p>
<p>„Já? Já do toho nezapadám. Já stojím mimo. Nemáte nic, o co bych stál.“</p>
<p>„Vy nechcete <emphasis>nic!?</emphasis>“</p>
<p>„Chtěl bych mnoho věcí, drahá paní. Ale vy mi je dát prostě nemůžete.“</p>
<p>„Jak by se vám líbilo vrátit se na své velitelské místo?“</p>
<p>Ta otázka ho zasáhla jako rána kladivem. Tohle byla <emphasis>historie! </emphasis>Ona to přece nemohla vědět! Jak by mohla?</p>
<p>„Aha,“ řekla madam, která pozorovala jeho výraz. „Růžena říkala, že vám zloději sebrali nějaké opravdu <emphasis>velmi </emphasis>drahé brnění. Slyšela jsem, že by se za ně prý nemusel stydět ani generál.“</p>
<p>Podívala se na Elánia a pustila se do otvírání další láhve. I přesto, že byl Elánius v částečném šoku, všiml si, že to dělá jako profesionál. Žádné ty amatérské legrácky s poletující zátkou a proplýtvanými bublinkami.</p>
<p>„Nebylo by to zvláštní, kdyby to bylo pravda?“ zasnila se madam. „Pouliční policajt s chováním velitele a zbrojí generála?“</p>
<p>Elánius upíral pohled přímo před sebe.</p>
<p>„A koho by zajímalo, jak se sem dostal?“ pokračovala madam jakoby sama pro sebe. „Postavili bychom se k tomu tak, že se tady konečně objevil muž, který má schopnosti a předpoklady, aby byl opravdu dobrým velitelem Městské hlídky.“</p>
<p>První myšlenka, která proběhla Elániovi hlavou jako šampaňské, zněla: k čertu, to by se mohlo podařit! Nakopat Mruka Vyndejse do zadku, povýšit pár schopných lidí na seržanty-</p>
<p>Ale ta druhá už byla jiná: v tomhle městě? S Picbudkou? Teď? Byli bychom jen další zločinecký gang. Třetí pak říkala: to je šílené. To se nesmí stát. Nikdy se to <emphasis>nestalo. </emphasis>Chceš se vrátit domů, k Sibyle.</p>
<p>První a druhá myšlenka se s pocitem studu raději tiše vytratily a cestou si mumlaly: <emphasis>jasně</emphasis>,<emphasis> to je pravda. .. Sibyla... jak jinak</emphasis>,<emphasis> to je jasné... správně... promiň...</emphasis>,<emphasis> </emphasis>až zmizely někde v nenávratnu.</p>
<p>„Vždycky jsem měla talent na to, objevit v lidech nadání a příslib skvělé budoucnosti,“ řekla madam s očima stále ještě upřenýma kamsi do nepřítomna.</p>
<p>Ze tmy se jako ošklivá obludka z kamenité strže vynořila čtvrtá myšlenka.</p>
<p><emphasis>Na Sibylu sis vzpomněl až na třetím místě</emphasis>,<emphasis> </emphasis>šeptala.</p>
<p>Zamrkal.</p>
<p>„Víte, co tohle město potřebuje -“ začala madam.</p>
<p>„Já se chci vrátit domů,“ odpověděl Elánius. „Dokončím to, co mám před sebou, a pak se vrátím domů. Přesně to udělám.“</p>
<p>„Je ale dost lidí, kteří řeknou, že když nejste pro nás a naši věc, jste proti nám,“ upozornila ho madam.</p>
<p>„Pro vás? Pro co? Pro <emphasis>cokoliv? </emphasis>Ne! Ale rozhodně nejsem ani pro Sebevraždu. Já nemám být pro <emphasis>někoho. </emphasis>A neberu úplatky. Ani když mě Sandra praští tou svou muchomůrkou!“</p>
<p>„Myslím, že to byl hříbek. No to je hezké,“ usmála se madam. „Takže vy jste nepodplatitelný?“</p>
<p>No maucta, už je to tady zas, pomyslel si Elánius. Proč jsem se stal atraktivní pro mocné ženy až ve chvíli, kdy jsem se oženil? Proč se mi to nestalo, když mi bylo šestnáct? V té době bych to byl nějak zvládl.</p>
<p>Pokusil se zamračit, ale to celou situaci ještě zhoršilo.</p>
<p>„Setkala jsem se s několika nepodplatitelnými lidmi,“ přikývla madam. „Mají sklony odcházet ze světa za děsivých okolností. Oni totiž ruší rovnováhu světa, chápete? Zkorumpovaný muž v dobrém světě nebo dobrý muž ve zkorumpovaném světě... rovnice pak vyjde stejně. Svět se zpravidla chová macešsky k těm, kdo si nezvolili žádnou stranu.“</p>
<p>„Mám rád střed,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„Tak si totiž děláte <emphasis>dva </emphasis>nepřátele. Divím se, že si jich můžete při svém platu seržanta dovolit <emphasis>tolik. </emphasis>Uvědomte si, prosím, čeho všeho se tím vzdáváte.“</p>
<p>„Ale uvědomuju. A v žádném případě nebudu pomáhat lidem umřít jenom proto, aby mohli nahradit jednoho pitomce druhým.“</p>
<p>„Pak můžete odejít těmi dveřmi, které máte za sebou, seržante. Je mi velmi líto, že jsme se nemohli-“</p>
<p>„- dohodnout na obchodě?“ doplnil ji Elánius.</p>
<p>„Chtěla jsem říci ,nedospěli k oboustranně vyhovující dohodě’. Nejsme tak daleko od vaší strážnice. Přeju vám... hodně štěstí.“</p>
<p>Ukázala ke dveřím. „Taková škoda,“ dodala a povzdechla si.</p>
<p>Elánius vykročil do deštivé noci. Přesunul párkrát váhu z jedné nohy na druhou a pak udělal několik pokusných kroků.</p>
<p>Roh Melasového dolu a Jednoduché ulice. Směs plochých kamenů a starých cihel. Správně.</p>
<p>Vydal se k domovu.</p>
<p>Madam chvíli upírala pohled na zavřené dveře, ale pak se plameny svíček zakývaly a ona se otočila.</p>
<p>„Jste opravdu velmi dobrý,“ řekla. „Jak dlouho už tady jste?“</p>
<p>Ze stínu v rohu místnosti se vyloupl Havelock Vetinari. Nebyl oblečen do úřední černé barvy Cechu vrahů, ale měl na sobě volné oblečení, které... nemělo vlastně celkem žádnou barvu, ale bylo směsicí nepopsatelných odstínů barvy šedé.</p>
<p>„Už dost dlouho,“ odpověděl a svalil se do křesla, které Elánius právě opustil.</p>
<p>„Nevšimly si tě ani sestřičky?“</p>
<p>„Lidé se dívají, ale nevidí. Trik spočívá v tom, pomoci jim, aby opravdu nic neviděli. Mám ale dojem, že Kýla by mě byl viděl, kdybych se nebyl přikrčil za tím prádelníkem. Díval se do stínů. Zajímavé.“</p>
<p>„Je to velmi rozhněvaný muž,“ řekla madam.</p>
<p>„Ale vy jste ho rozhněvala ještě víc.“</p>
<p>„Věřím, že teď skutečně dojde k tomu vašemu vytouženému odlákání pozornosti,“ řekla madam.</p>
<p>„Ano. Už tomu věřím i já.“</p>
<p>Madam se naklonila kupředu a poklepala ho po koleně.</p>
<p>„No tak,“ řekla konejšivě. „Tvoje tetička myslí na všechno...“ Vstala. „Tak a teď se půjdu věnovat svým hostům. Jsem zábavná osoba. Zítra večer už lordu Sebevraždovi mnoho přátel nezbude.“ Dopila svůj džbán šampaňského. „Doktor Šoulet je tak okouzlující muž, nemyslíte? A víte, že ty vlasy jsou jeho vlastní?“</p>
<p>„No, já zatím neměl důvod si právě tohle ověřovat,“ odpověděl Havelock. „Pokouší se vás opít?“</p>
<p>„Ano,“ přikývla madam. „Člověk ho musí obdivovat.“</p>
<p>„Říkají o něm, že hraje skvěle na loutnu,“ pokýval hlavou Havelock.</p>
<p>„Úžasné!“ vydechla madam.</p>
<p>Pak naladila tvář do výrazu upřímného potěšení a otevřela velké dvojité dveře na konci místnosti.</p>
<p>„Milý doktore,“ zvolala, když vstoupil do závoje doutníkového kouře, „ještě trochu šampaňského?“</p>
<p>Elánius podřimoval ve stoje, opřený v rohu. Byl to starý trik, o jehož tajemství se dělili noční obchůzkáři s koňmi. Nebyl to tak docela <emphasis>skutečný </emphasis>spánek, kdybyste se o to pokusili více než dvě tři noci po sobě, zemřeli byste, ale přece jen to odplavilo alespoň část únavy.</p>
<p>Tenhle trik už si osvojilo i několik dalších mužů. Jiní k tomu účelu používali stolů a lavic. Nezdálo se, že by měl někdo zvláštní touhu vydat se domů, dokonce ani ve chvíli, kdy kapky hustého deště zešedly v počínajícím úsvitu a dovnitř vešel Mňácal s kotlem své obávané ovesné kaše.</p>
<p>Elánius otevřel oči.</p>
<p>„Hrnek čaje, seržante?“ obrátil se k němu Mňácal. „Hodinu vařený a dva cukry, mňa.“</p>
<p>„Vy jste zachránce našich životů, Mňácale,“ usmál se Elánius a uchopil hrnek, jako kdyby v něm byla živá voda.</p>
<p>„Jo a venku je nějakej kluk a tvrdí, že s váma musí mluvit, mňa. A prej jenom s váma,“ pokračoval Mňácal. „Mám mu, mňa, jednu vrazit?“</p>
<p>„Jak je cítit?“ zeptal se Elánius, který usrkával horký, svíravě trpký čaj.</p>
<p>„Mňa, jako něco, co právě vymetli z paviání klece, seržante.“</p>
<p>„Aha, tak to je Noby Nóblhóch. Zajdu tam za ním. Doneste mu velkou mísu kaše, ano?“</p>
<p>Zdálo se, že to přivedlo Mňácala do rozpaků. „Jestli byste dal na mou radu, mňa, seržante, nevyplácí se podporovat kluky, jako je von v -“</p>
<p>„Vidíte tyhle proužky, Mňácale? Fajn. Takže velkou mísu.“</p>
<p>Elánius si odnesl čaj na vlhký dvůr, kde se ve stínu zdi krčil Noby.</p>
<p>Různé drobnosti naznačovaly, že by mohl být pěkný slunečný a teplý den. To by po té ošklivé, deštivé noci mohlo s věcmi pohnout. Tak například s šeříkem...</p>
<p>„Tak co se děje, Noby?“</p>
<p>Noby chvilku počkal, aby zjistil, jestli se neobjeví mince.</p>
<p>„Všude to vypadá moc ošklivě, seržante,“ vzdal se prozatím, ale nepozbýval naděje. „V ulici Parlamentní prachovky zabili policajta. Lidi řikaj, že ho někdo trefil kamenem. Někomu uřízli ucho v tý pranici na Vospalým kopci. To bylo, jak zaútočila jízda, seržante. Všude se to mele. Všechny strážnice byly poškozený -“</p>
<p>Elánius se zachmuřeným výrazem naslouchal výčtu událostí a škod. Byl to přesně jako vždycky. Zatracená práce! Rozzuření, vyděšení a zpanikaření lidé na obou stranách a okolnosti je namačkají na sebe. To se mohlo jen zhoršit. Zdálo se, že Ospalý kopec a Dollyiny sestry už se změnily v bojiště.</p>
<p><emphasis>...a nechte maličkých přijíti ke mně...</emphasis></p>
<p>„A co ulice Kotevního řetězu?“ zajímal se.</p>
<p>„Jenom pár lidí,“ odpověděl Noby. „Nějaký ty nadávky, znáte to, a pak hrrr jako na ně a zase hrrr nazpátky, takový ty hrátky.“</p>
<p>„Samozřejmě,“ přikývl Elánius. Ani dav nebyl tak hloupý. Pořád ještě to byly jen děti, pár horkých hlav a opilců. Ale bude hůř. Na to, aby zaútočili na Nepojmenovatelné, to už budou muset být opravdu šílení.</p>
<p>„Všude se to mele,“ řekl Noby. „Fakt, všude, akorát tady ne. My jsme z toho venku.“</p>
<p>To těžko, pomyslel si Elánius. Nakonec se to obrátí proti nám.</p>
<p>Z budovy vyšel Mňácal a nesl velkou mísu ovesné kaše, z níž trčela lžíce. Elánius kývl na Nobyho a Mňácal mu mísu s neskrývanou neochotou podal.</p>
<p>„Seržante?“ nadhodil Mňácal, zatímco nespouštěl z očí lžíci, kterou si chlapec rekordní rychlostí cpal do úst kaši.</p>
<p>„Prosím, Mňácale?“</p>
<p>„Dostali jsme nějaké <emphasis>rozkazy?</emphasis>“</p>
<p>„To nevím. Je tady kapitán?“</p>
<p>„To je právě to, seržante. Včera večer přiběhl posel, mňa, a přinesl nějakou zapečetěnou obálku pro kapitána. Já mu ji odnesl nahoru a tam už na ni kapitán čekal, mňa, alespoň tak to vypadalo, a já si řek, to je sranda, cha, obyčejně tady tak brzo ráno nebejvá a -“</p>
<p>„Prosím rychleji, Mňácale,“ pobídl ho Elánius, když si všiml, že Mňácal znovu upřel pohled na kmitající lžíci.</p>
<p>„No a když jsem mu pak pozdějc dones jeho kakao, akorát tam seděl, mňa, a zíral do blba. Ale když jsem mu to kakao dal, řek mi: děkuju ti, Mňácale. Byl v tomdle směru vždycky móc slušnej, mňa, to musím říct. Ale když jsem tam zašel teď, byl prostě pryč.“</p>
<p>„Je to přece jenom starší člověk, Mňácale, a nemůžeme od něj chtít, aby tady byl -“</p>
<p>„Jeho stříbrnej kalamář je, mňa, ale taky pryč, seržante. Ještě nikdy předtím si ho domů nevzal.“ Elánius si všiml, že Mňácalovy oči jsou ještě červenější než obvykle.</p>
<p>Povzdechl si. „Někde nějaká stopa po té obálce?“</p>
<p>„Žádná, seržante,“ odpověděl Mňácal a znovu se ostražitě zadíval na lžíci v Nobyho špinavé ruce. Byla to velmi laciná lžíce, všiml si Elánius, vyrobená z nějaké laciné slitiny.</p>
<p>„V tom případě budeme jen udržovat klid a pořádek, Mňácale.“</p>
<p>„Mňa, tak toho kolem nás moc nejni, seržante.“</p>
<p>„Uvidíme, co dokážeme. Pojďte se mnou.“</p>
<p>Mňácal se zatvářil velmi neochotně. „No, já bych rád měl tu lžíci na očích, seržante, už nám jich zbejvá, mňa, akorát šest a takovej kluk ji klidně štípne a ani nehne -“</p>
<p>„Tu lžíci ať si klidně <emphasis>strčí do bot!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zvýšil hlas Elánius. „V tomhle okamžiku nám mohu být nějaké lžíce ukradené!“</p>
<p>Noby zhltnul poslední ulepené sousto, olízl lžíci, zasunul si ji do boty, vyplázl jazyk pokrytý zbytky kaše na Mňácala, hodil mísu na zem a vzal nohy na ramena.</p>
<p>Elánius se rázným krokem vrátil do kanceláře, vzal do ruky sběračku od kaše a zabušil jí do prázdného kotle. Všechny hlavy se zvedly.</p>
<p>„Tak dobrá, synáčkové! Teď musíme udělat tohle: Všichni ženatí mají mé povolení zaskočit na hodinu domů, aby uklidnili ženy. A všichni ostatní právě v této chvíli nastupují neplacené přesčasy! Někomu se to nezdá?“</p>
<p>Tupátko zvedl ruku. „Všichni máme rodiny, seržante.“</p>
<p>„Právě. To nejlepší, co pro ně můžete udělat, je dohlédnout na to, že alespoň tady kolem pořád ještě vládne pořádek a právo,“ usmál se na něj Elánius. „Nevíme, co se děje v jiných obvodech, až na to, že se o tom vyprávějí dost ošklivé věci. Proto tahle strážnice zůstane otevřená, jasné? Ve dne v noci! Rozumíte mně, svobodníku?“</p>
<p>„Jenže je fakt, že naše máma si bude taky dělat starosti, seržante,“ přidal se k Tupátkovi mladý Sam.</p>
<p>Elánius zaváhal, ale jen na okamžik. „Mňácal vyklouzne ven a odnese zprávu, kterou mu dáš, mládenče. To platí i pro všechny ostatní,“ dodával. „Brzo vyjedeme na obchůzku. Ano, já vím, že jsme <emphasis>Noční </emphasis>hlídka. A co? Mně se zdá situace v tomto okamžiku dostatečně temná! Svobodníku, zašel byste se mnou na dvůr?“</p>
<p>Elánius vyšel ven do časného rána.</p>
<p>Teoreticky byl jedním z důvodů pro existenci dvora výcvik. Ale právě k tomuto účelu byl používán jen velmi zřídka. Noční hlídka se totiž ze zásady vyhýbala násilí. Když nezapůsobilo jako dostatečná výstraha jejich množství, dávali přednost tomu, dát se na útěk.</p>
<p>V kůlně trouchnivělo několik cílů pro samostříly, stejně jako několik slaměných panáků pro nácvik útoku bodnými zbraněmi. Zatímco je tahal z kůlny na dláždění dvora, vyšel z budovy svobodník.</p>
<p>„Mám dojem, že jste říkal, že tyhle věci nejsou k ničemu, seržante.“</p>
<p>„To je pravda,“ přikývl Elánius. „Rozložil jsem je tady, abyste měl na co padnout. Chodíš po městě, Same, se zbraní, s níž neumíš pořádně zacházet. To je horší, než když víš, jak se zbraní zacházet, a žádnou nemáš. Muž, který chodí se zbraní a neví pořádně, jak ji použít, si koleduje o to, aby mu ji někdo vrazil tam, kam slunce nesvítí.“</p>
<p>Stáhl si helmu a hrudní plát a odhodil bandalír s pochvou na meč do rohu dvora.</p>
<p>„Dobrá, a teď na mě zaútoč,“ řekl. Koutkem oka zahlédl, že několik mužů vyšlo na dvůr a se zájmem je pozoruje.</p>
<p>„Přece vás nemůžu jen tak bodnout, seržante!“ zvolal zoufale Sam.</p>
<p>„To nemůžeš, ale byl bych rád, kdybys to zkusil.“</p>
<p>Sam znovu zaváhal. Je to opravdu hloupé, pomyslel si Elánius.</p>
<p>„Vy se usmíváte, seržante,“ vyčetl mu Sam.</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„Vy se usmíváte a jen tak si tam stojíte, seržante,“ stěžoval si Sam. „Já vím, že dostanu výprask, protože se usmíváte a stojíte proti mě beze zbraně.“</p>
<p>„Máš strach, že si ten svůj parádní meč zamažeš od krve, mladíku? Dobrá, tak ho odhoď. Už se cítíš líp? Byl jsi členem pouliční party, že? Jasně, že ano, každý byl. A pořád ještě jsi naživu. To znamená, že ses musel naučit prát.“</p>
<p>„Jasně, seržante, ale to byl... to nebyl žádný poctivý boj, seržante... spíš špinavá rvačka.“</p>
<p>„No, nikdo z nás není tak úplně čistý. Předveď to nejhorší,“ pobídl ho Elánius.</p>
<p>„Já bych vám nerad ublížil, seržante.“</p>
<p>„Tak to je tvoje první chyba -“</p>
<p>Sam se otočil a vykopl.</p>
<p>Elánius uskočil dozadu, zachytil jeho nohu a pomohl jí na cestě vzhůru.</p>
<p>Bylo to dost rychlé, pomyslel si, když Sam dopadl na záda. A jako finta... vykopnout ještě za řeči... no, šlo to. Jenže od té doby jsem se toho naučil hodně.</p>
<p>„Bylo ti to vidět v očích,“ řekl Samovi, který se pracně zvedal na nohy. „Ale pochopils základní myšlenku. Žádná pravidla.“</p>
<p>Vycítil jakousi změnu za svými zády. Mimo jiné zaslechl i velmi tiché uchechtnutí. Podíval se zpět na Sama, který mu upíral pohled přes rameno.</p>
<p>Úder byl přesný a silný a byl by mu dopadl přesně do týla hlavy, kdyby Elánius bleskově neuskočil stranou. Takhle dokončil obrat, zachytil paži ve vzduchu a zíral přímo do tváře Mirko Kabátníka.</p>
<p>„Užil jste si volno, Mirko?“ zeptal se.</p>
<p>„Jasně, seržante. Chtěl jsem jenom vědět, jak jste dobrej.“</p>
<p>Udeřil Elánia loktem do žaludku a vykroutil se mu ze sevření. Mezi přihlížejícími se ozvalo mumlání, ale Elánius, přelomený v pase a s očima plnýma slz, zvedl ruku.</p>
<p>„Ne, to je v pořádku, naprosto v pořádku,“ vyrazil ze sebe. „Každý z nás se musí učit.“ Opřel se rukama o kolena a hekal a sípal o něco více, než opravdu musel.</p>
<p>Udělalo na něj dojem, že Kabátník mu na ten trik neskočil, naopak neustále se držel v bezpečné vzdálenosti a pomalu Elánia obcházel. V ruce držel obušek. Méně zkušený rváč by se jistě přiblížil k Elániovi, aby zjistil, jestli se starému dobrému seržantovi opravdu nic vážného nestalo, a těžce by za to zaplatil.</p>
<p>„Správně, seržante,“ řekl Mirko, „já bych ale opravdu rád viděl, co můžete naučit <emphasis>mě. </emphasis>Sam je mladej a moc důvěřivej.“</p>
<p>Elánius v duchu horečnatě probíral všechny možnosti.</p>
<p>„Takže, seržante,“ pokračoval Mirko, stále v pohybu, „tak copak byste udělal, kdybyste byl beze zbraně a někdo na vás zaútočil s obuškem v ruce?“</p>
<p>Rychle bych si našel nějakou zbraň, pomyslel si Elánius, zvlášť kdybych věděl, že je tak dobrý jako ty, prevíte.</p>
<p>Pak se prudce shýbl a přešel do kotoulu. Tohle Mirko přece jen nečekal. Když Elánius naznačil pohyb doprava, soustředil se na levou stranou na základě úvahy, že první pohyb rváče zkušeného jako Elánius bude pouze finta k odlákání pozornosti. Ve chvíli, kdy si uvědomil svůj omyl a vrhl se nazpět, byl už Elánius u svého opasku s mečem, a jak se zvedal na nohy, tasil.</p>
<p>„Aha, sázky se vyrovnávají, seržante,“ prohlásil Mirko a tasil vlastní meč. Zbraň se ve světle zablýskla jasně a čistě. Většina mečů, které nosili členové hlídky, byla zarezlá a tupá tak, že by se s nimi nedalo ukrojit snad ani máslo. „Takže teď jsme na tom zase stejně. Co dál, seržante?“</p>
<p>Začali kolem sebe kroužit v klasickém postoji šermířů. Ten zkurvysyn, pomyslel si Elánius, u koho se učil? Navíc se usmívá, a není divu. Tohle není vyrovnané. Ví, že ho nemůžu bodnout, ne za těchhle podmínek, ne přede všemi. On mě naopak může jako náhodou zabít a projde mu to, ale něco takového si seržant dovolit nesmí. A výš už se sázky zvedat nedají.</p>
<p>Ale moment... Hodil svůj meč proti stěně, zbraň se do ní čirou náhodou zabodla. To na přihlížející udělalo slušný dojem.</p>
<p>„Musím ti dát šanci, Mirko,“ řekl a poodešel stranou.</p>
<p>Člověk se vždycky může naučit něco nového, pomyslel si Elánius. Vzpomněl si na Gustu Dvojšklebka. Sam na něj ještě pět nebo šest let nenarazí. To bude teprve to správné vzdělání! Dvojšklebek byl nejzáludnější rváč, se kterým se Elánius kdy setkal. Cokoliv dokázal použít jako zbraň, kterákoliv část těla mohla sloužit jako terč. Dvojšklebek byl v jisté úzce omezené oblasti téměř géniem. Dokázal najít zbraň v čemkoliv, ve stěně, v kusu látky, v kousku ovoce...</p>
<p>A přitom to ani nebyl nijak velký muž. Byl naopak malý a šlachovitý. S oblibou však bojoval s velkými svalnatými protivníky, zřejmě na základě přesvědčení, že se do takových lidí lépe trefuje. Bohužel, po několika sklenkách tvrdého alkoholu už bylo těžké poznat, s čím Dvojšklebek vlastně bojuje. Vybral si prostě muže, kterého měl před sebou, jako náhradu za to, že nemůže kopnout mezi nohy celý vesmír.</p>
<p>Říkali mu Dvojšklebek od toho dne, kdy mu někdo vrazil do obličeje zbytek rozbité sklenice, jenže to bylo ve chvíli, kdy byl Gustík tak marinován v adrenalinu, že to v tom okamžiku považoval za nepodstatný detail. Jizva, která mu zůstala, proměnila jeho tvář ve věčně rozesmátý obličej. Od Gustíka Dvojšklebka se Sam naučil opravdu hodně.</p>
<p>„O co tady jde?“ řekl chraptivým šeptem, který slyšel jen Mirko Kabátník.</p>
<p>„Já chci jenom zjistit, kolik toho opravdu znáte,“ odpověděl Mirko a pomalu dál kroužil kolem Elánia. „A tak se mi zdá, že toho víte příliš mnoho.“</p>
<p>Pak zaútočil. Elánius uskočil dozadu a máchl zmateně pochvou meče jako člověk, který ztratil veškerou naději, a když se Mirko zasmál a uhnul před pochvou stranou, Elánius uchopil tvrdou kůži poněkud jinak.</p>
<p>„Mám na sobě, podle nařízení, helmu,“ ušklíbl se Mirko, „a taky zbroj. Do mě si těžko praštíte, seržante.“</p>
<p>I po tom, co na ně celé hodiny řval Navážka, používal meč slušně maximálně jeden ze sedmi policistů. Mirko ho používal dokonale. Odkryl se jen velmi zřídka.</p>
<p>No dobrá... čas na mazané dovednosti.</p>
<p>Ustoupil o krok a zastavil se, jako by si všiml něčeho, co se děje za Kabátníkem. Pokusil se to jako skrýt, ale nedokázal zabránit tomu, aby se v jeho pohledu neobjevil kratičký výraz úlevy.</p>
<p>Kabátník, který si toho pochopitelně všiml, se zase neubránil tomu, aby se na okamžik nerozptýlila jeho pozornost.</p>
<p>A právě v tom zlomku vteřiny Elánius vyrazil a pochva byla prodloužením jeho paže. Tuhá kůže zasáhla muže pod bradu a srazila mu hlavu dozadu. Pak pochva dopadla na ruku s mečem a jako dodatečný nápad kopl Elánius Mirka do holeně právě tak silně, aby se mu podlomila noha a on padl k zemi. Elánius byl vždycky alergický na sečné a bodné zbraně, které se pohybovaly v nezdravé blízkosti jeho obličeje.</p>
<p>„Dobrá práce, dobrý pokus,“ řekl, obrátil se k ležícímu Kabátníkovi zády a tváří k přihlížejícím. Když slyšel, jak se za ním ozývají bublavé, dávivé zuky, prohlásil: „Cokoliv, co dokážete vhodně použít, může posloužit jako zbraň. Váš zvon je obušek. Cokoliv, co dostatečně tvrdě zasáhne protivníka a poskytne vám nějakou vteřinu navíc, je dobré. Nikdy, opakuji, nikdy nikoho neohrožujte mečem, pokud to nemyslíte vážně, protože když protivník přistoupí na vaši hru, nezůstane vám mnoho možností a ty, které vám zbudou, jsou všechny špatné. Nebojte se použít triky, které jste užívali jako kluci. Nás nikdo nehodnotí podle toho, jestli hrajeme fér. Co se týče boje muž proti muži, musím vám, jako váš starší seržant, výslovně zakázat nějaké vlastní výzkumy či studia v oboru zabijáků, boxerů, obušků a dalších podobných věciček, které prodává pan Tvrdoboj v Jednoduché uličce č. 8 v nebývalém sortimentu, ve všech cenových kategoriích a ve velikostech, jaké vyhovují všem kapsám. Pokud by za mnou někdo z vás zašel soukromě a beze svědků, prohlašuji, že vám <emphasis>neposkytnu </emphasis>žádné rady ani ukázky související s těmito ošidnými nástroji, zvláště pak ne, co se týká celé řady záludných úderů, k nimž mohou být použity, natož jejich mnohostranného využití jiného. Dobrá, tak teď do práce. Chci vás vidět během dvou minut nastoupené s policejními obušky tady na dvoře. Vy si myslíte, že je to jen pitomý obušek. Ukážu vám, že je to trochu jinak. A teď sebou hoďte!“</p>
<p>Obrátil se k otřesenému Mirkovi, který se mezitím zvedl do sedu.</p>
<p>„Pěkný pokus, pane Kabátníku. A pěkný boj. Takhle jste se ale v hlídce bojovat nenaučil, to je mi jasné. Je tady něco, o čem bychom museli široce diskutovat? Nevadilo by vám říci mi, kde jste byl včera v noci? Nebylo to třeba na Morfeově ulici?“</p>
<p>„Měl jsem volný den,“ zamumlal Mirko a mnul si spodní čelist.</p>
<p>„Jasně, jasně. Konec konců, do toho mi nic není. Tak se mi ale zdá, že jsme to nevyřešili, Mirko.“</p>
<p>„Máte recht.“</p>
<p>„Vy si myslíte, že jsem nějaký zvěd nebo špion.“</p>
<p>„Já vím jen to, že nejste Jan Kýla.“</p>
<p>Elánius zachoval naprosto nehybnou tvář - čímž se, jak si uvědomil, dokonale prozradil.</p>
<p>„Proč to říkáte?“ zeptal se.</p>
<p>„To <emphasis>vám </emphasis>přece nemusím vykládat. Nejste ale ani seržant hlídky. A dneska jste měl zatracené štěstí, a víc vám k tomu neřeknu.“</p>
<p>Na dvůr se znovu začali trousit policisté a Mirko se zvedl na nohy.</p>
<p>Elánius ho nechal jít a obrátil svou pozornost zpět k mužstvu.</p>
<p>Ani jednoho z nich nikdy nikdo nic neučil. Učili se, s větším či menším úsilím, postupně jeden od druhého. A Elánius dobře věděl, kam vede tahle cesta. Na téhle cestě obírali policajti opilce o drobné, ujišťovali jeden druhého, že úplatky jsou policejní prémie, a postupně to bylo stále horší.</p>
<p>On sám byl pro to, aby se rekrutovali muži z ulice, ale ty bylo třeba nejdříve vycvičit. Potřebovali jste někoho, jako byl Navážka, kdo na ně dokázal šest týdnů řvát a dával jim lekce z povinností policistů, práv vězňů, služby občanům a jejich ochrany. Teprve <emphasis>potom </emphasis>jste je mohli předat těm stvůrám na ulici, kde se naučili všechno ostatní, včetně takových věcí, jako kam můžete někoho praštit tak, aby to nezanechalo stopy, nebo toho, že je dobře vstrčit si za přednici kalhot kovový talíř na polévku, když se chystáte vstoupit do nějakého baru, kde právě probíhá rvačka.</p>
<p>A když jste měli <emphasis>vy </emphasis>štěstí a <emphasis>oni </emphasis>trochu rozumu, našli si místo někde mezi naprostou dokonalostí a peklem, kde mohli být skutečnými policisty - každý z nich byl trochu umazaný, protože to tahle práce provede se všemi, ale nebyli prohnilí.</p>
<p>Rozdělil je do dvojic a nechal je útočit a bránit se. Bylo strašné jen se na to dívat. Nechal je to provozovat pět minut.</p>
<p>„Dobrá, dobrá, tak dost,“ zvolal a zatleskal rukama. „To bylo opravdu skvělé. Až do města přijedou komedianti, rozhodně vás doporučím.“ Mužům poklesla ramena, a když pokračoval, začali se rozpačitě usmívat. „Copak vážně neznáte ani ty nejobyčejnější základy? Základní údery? Krční dusič? Rudé jiskřičky? Žeberní chřestýš? Nic? Řekněme, že bych na vás vyrukoval s velkým těžkým obuškem... co byste dělali?“</p>
<p>„Utekli, seržante,“ odpověděl bez zaváhání Tupátko. Ozval se smích.</p>
<p>„Jak daleko dokážete utíkat?“ rozhlédl se Elánius. „Občas prostě bojovat musíte. Svobodníku Kabátníku?“</p>
<p>Mirko Kabátník se zatím podniku neúčastnil. Opíral se o stěnu o kus dál a s pohrdáním sledoval smutné představení.</p>
<p>„Seržante?“ odpověděl a odrazil se úsporným pohybem od stěny do vojenského postoje.</p>
<p>„Ukažte Tupátkovi, jak se to dělá.“</p>
<p>Kabátník vytáhl od pasu svůj obušek. Jak si Elánius všiml, byl to na zakázku zhotovený kus, o něco delší, než byly ty policejní, sériově vyráběné. Postavil se před policistu, zatímco k Elániovi se velmi výmluvně obrátil zády.</p>
<p>„Co chcete, abych udělal, seržante?“ zeptal se pak přes rameno.</p>
<p>„Ukažte mu několik základních situací a úderů. Překvapte ho.“</p>
<p>„Jak chcete, seržante.“</p>
<p>Elánius pozoroval pomalé a nenápadité nárazy obušků. Jeden, dva, tři...</p>
<p>- a Mirko se najednou otočil jako blesk a jeho obušek zasvištěl vzduchem ještě rychleji.</p>
<p>Jenže Elánius udělal dřep, takže mu tvrdé dřevo prosvištělo nad hlavou, chytil Kabátníka oběma rukama za paži, zkroutil mu ruku za záda a přitiskl ústa téměř k svobodníkovu uchu.</p>
<p>„Tak to už se dalo čekat, hošánku,“ zašeptal. „Tak a teď se budeme oba dál usmívat, protože hoši se baví tím, jak ten ferina, náš Mirko - je to ale frajer - nedá tomu novému seržantovi pokoj a pěkně si ho proklepává, a my bychom jim neradi pokazili zábavu, hm? Teď tě pustím, ale jestli to zkusíš ještě jednou, tak už si tě doopravdy podám, a na to, abys zvedl lžíci, pak budeš potřebovat obě ruce a zaručuju ti, že ničím jiným než lžící se nenajíš, protože vzhledem k tomu, že nebudeš mít zuby, budeš žít na kaších a polévkách!“ Povolil svůj stisk. „Ale jedno by mě zajímalo. Kdo tě všechny tyhle věci naučil?“</p>
<p>„Seržant Kýla, seržante,“ odpověděl mu Mirko.</p>
<p>„<emphasis>Odvádíte tady skvělou práci</emphasis>,<emphasis> seržante Kýlo!</emphasis>“</p>
<p>Elánius se obrátil po hlase a spatřil, že se k nim přes dvůr blíží kapitán Vyndejs.</p>
<p>V denním světle byl menší a štíhlejší a vypadal spíše jako úředník a navíc jako úředník, který nijak zvlášť svědomitě nedbá o svůj vzhled. Vlasy měl řídké a několik silných černých pramenů přihlazených přes centrální lysinu naznačovalo, že ten člověk buď nemá zrcadlo, nebo ani špetku soudnosti.</p>
<p>Na světle bylo vidět, že jeho převlečník má zastaralý střih, ale je málo obnošený a dobře udržovaný, zato jeho boty měly svršky odřené a podpatky sešlapané. Elániova matka by si jistě při tom pohledu neodpustila komentář. Mužský by měl dbát na svoje boty, říkala vždycky. Mužského můžeš posuzovat podle toho, jak má vyleštěné boty.</p>
<p>V ruce měl Vyndejs hůl, nebo spíše operní hůlku. Pravděpodobně si myslel, že tak bude vypadat líp, ne jen jako... muž, který v ruce kývá zbytečným kusem kulatého dřeva. Jistě to byla hůl se skrytou čepelí, protože pokaždé, když narazila na zem, kovově zachřestila. Chřestila i teď, když se Vyndejs pomalu proplétal mezi starými terči a slaměnými víchy rozesetými po dvoře.</p>
<p>„Vidím, že udržujete muže ve formě,“ prohlásil. „Toje opravdu úctyhodné. Je tadyváš kapitán?“</p>
<p>„Myslím, že není,“ odpověděl Elánius a Kabátníka nechal doříci slůvko „pane“.</p>
<p>„Ale? Nodobrá, možná byste mohlbýt tak laskav a předat mutohle, seržante Kýlo.“ Vyndejs obdařil Elánia slabým náznakem úsměvu. „Pokud jsembyl dobře informován, takjste měli výjimečně úspěšnou noc.“</p>
<p>„Měli jsme tady pár návštěvníků,“ odpověděl Elánius. „Pane.“</p>
<p>„Ano, slyšeljsem. Achta nemístná horlivost. Je vidět, žese nevyplatí... vás podceňovat, seržante. Jste velmi duchapřítomný a nápaditýmuž. Bohužel, ostatní strážnice už zdaleka nebyly tak -“</p>
<p>„- nápadité.“</p>
<p>„No... ano. Obávámse, seržante, ženěkteří z mých bystřejších mužů mají pocit, žejste překážkou kterástojí v cestě naší tolik potřebné práce. Já... naopak věřím, žejste muž, který seželeznou tvrdošíjnosti lpína právu a zákonech, a přestože to vedlo kevzniku jistých třecích ploch, protože jste takdocela nepochopil naléhavé požadavky současné situace, jsem si jistý, žejste muž, který jeblízký mému srdci.“</p>
<p>Elánius chvilku zvažoval další anatomické možnosti.</p>
<p>„To by možná bylo všeobecně správné, pane, i když bych pravděpodobně nemířil tak vysoko.“</p>
<p>„Skvělé. Jáse těšímna... naši budoucí spolupráci, seržante. Váš nový kapitán vásbezpochyby informuje dál v rozsahu, který bude považovat zavhodný. Přeji vám hezkýden.“</p>
<p>Mruk Vyndejs se zakýval, otočil a vydal se svým trhaným pohybem k bráně. Jeho muži se obrátili, aby ho následovali, ale jeden z nich, který měl jednu ruku v sádře, udělal jakési gesto.</p>
<p>„I já ti přeji dobré ráno, Jindřichu,“ ušklíbl se Elánius.</p>
<p>Pak si prohlédl obálku. Byla dost tlustá a měla velkou plastickou pečeť. Jenže Elánius strávil dost času mezi zločinci a lidmi, kteří byli se zákony na štíru, takže přesně věděl, jak má zacházet se zapečetěnými obálkami.</p>
<p>Uměl také poslouchat. Nový kapitán. Takže... už to začalo.</p>
<p>Muži ho pozorovali.</p>
<p>„Chtějí povolat, mňa, další vojáky, žejo, seržante?“ Ozval se Mňácal.</p>
<p>„Předpokládám, že ano,“ přikývl Elánius.</p>
<p>„A kapitána Tildu vykopli, žejo...“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Ale on byl <emphasis>dobrý kapitán!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>protestoval Mňácal.</p>
<p>„Jistě,“ přikývl znovu Elánius. Ne, pomyslel si v duchu. Nebyl. Byl to slušný muž a dělal, co mohl, to je ale všechno. Teď je z toho venku.</p>
<p>„Co budeme dělat <emphasis>teď</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante?“ ozval se svobodník Elánius.</p>
<p>„Budeme hlídkovat. Ne daleko, jen v několika okolních ulicích.“</p>
<p>„K čemu to bude dobré?“</p>
<p>„Bude to rozhodně lepší, než kdybychom nedělali nic, chlapče. Neskládal jsi přísahu, když jsi nastoupil k hlídce?“</p>
<p>„Jakou přísahu, seržante?“</p>
<p>Vlastně neskládal, vzpomněl si Elánius. Většina z nich žádnou přísahu neskládala. Dostali uniformu a zvonec, a stali se tak členy Noční hlídky. Ještě před několika lety by se Elánius o nějakou přísahu taky nestaral. Její text byl zastaralý a šilink na provázku - to byl vtip. Jenže člověk potřeboval něco více než jen výplatu, dokonce i v Noční hlídce. Potřebovali jste něco víc, abyste pochopili, že to není jen obyčejné zaměstnání.</p>
<p>„Mňácale, skoč do kapitánovy kanceláře a dones šilink, ano?“ řekl Elánius. „Necháme tuhle bandu udělat přísahu. A kde je seržant Srazil?“</p>
<p>„Zdrhnul, seržante,“ hlásil Tupátko. „Nevím, jestli vám to nějak pomůže, ale když procházel dveřma, řekl ,k čertu s ním’.“</p>
<p>Později se bude vyprávět, že zůstali všichni. To samozřejmě není pravda. Někteří se vytratili, někteří se do služby vůbec nevrátili. Ale to, co se říkalo o Kýlovi a Řadě, to pravda byla.</p>
<p>„Dobrá, mládenci,“ řekl, „věci se mají takhle. Všichni víme, co se děje. Já nevím, co tomu říkáte vy, ale mně se to nelíbí. Jakmile se jednou v ulicích objeví vojsko, je už jen otázkou času, kdy se věci zvrtnou. Nějaké dítě hodí kámen a vzápětí hoří domy a jsou zabíjeni lidé. My se budeme snažit udržovat mír. To je naše práce. Nebudeme ze sebe dělat hrdiny... budeme se jen chovat normálně. A teď poslyšte,“ mírně se rozkročil, „může se stát, že někdo prohlásí, že děláme něco špatného. Proto vám to nedám rozkazem.“</p>
<p>Tasil svůj meč a narýsoval na zem do bláta a písku čáru.</p>
<p>„Ten z vás, kdo překročí tuhle čáru, je v tom se mnou,“ řekl. „Když to neuděláte, v pořádku. Nepodepsali jste, že se zúčastníte něčeho takového, a navíc pochybuju o tom, že ať to dopadne tak či tak, budou se rozdávat nějaká vyznamenání. Pak vám řeknu, abyste odešli, a popřeju vám hodně štěstí.“</p>
<p>Padla na něj skoro deprese, když viděl, jak rychle svobodník Samuel Elánius překročil načrtnutou čáru. Další byli Fred Tračník, Bijkyj a Vilém Tupátko. Pak Pečkura, Nečásek, Propršlý a Prošlapín</p>
<p>Kýta a... Karikešu, myslím? ...a Vlad Ríša[*] a Procvak...</p>
<p>Tucet jich přešlo přes dělicí čáru, ti poslední s váhavostí vyplývající z boje mezi jistou mužskou a policejní pýchou na jedné a zdravou a pochopitelnou obavou o vlastní kůži na straně druhé. Několik dalších, a bylo jich víc než Elánius doufal, zmizelo zadem.</p>
<p>Zbýval Mirko Kabátník. Ten si zkřížil ruce na prsou. „Jste všichni zatracení magoři,“ prohlásil.</p>
<p>„Hodil byste se nám, Mirko,“ odpověděl mu Elánius.</p>
<p>„Nechci zemřít,“ zavrtěl Mirko hlavou, „a taky to nemám v úmyslu. Tohle je nesmyslné. Je vás sotva tucet. Co můžete dokázat? Všechny ty řeči o udržování klidu - to jsou akorát kecy, chlapi. Policajti dělají to, co jim nařídí jejich velitelé. Tak je to vždycky. Co budete dělat, až se objeví nový kapitán, no? A pro koho to vlastně děláte? Pro lidi? Ti přece zaútočili na ostatní strážnice, a čím jim Noční hlídka ublížila? Co udělala?“</p>
<p>„Nic,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„No, tady to máte.“</p>
<p>„Chtěl jsem říct, že Noční hlídka neudělala nic a tím jim ublížila,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„A co chcete udělat? Snad zatknout Vyndejse?“</p>
<p>Elánius cítil, že se pokouší postavit most ze sirek přes hlubokou propast, a cítil, jak se nálada mezi muži za ním ochlazuje.</p>
<p>Později, v budoucnosti, zatkl Vetinariho. Je pravda, že ten muž z toho pak vyšel jako svobodný, a to díky tomu, co se snad dalo nazvat soudním procesem, ale Městská hlídka byla... bude dost silná a vlivná na to, aby zatkla dokonce i <emphasis>vládce města. </emphasis>Jak se vlastně dostali na takovou úroveň? Jak ho vůbec mohlo jen <emphasis>napadnout</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že skupina policajtů by dokázala šoupnout do cely vlastního šéfa?</p>
<p>No, možná, že to začalo právě v tomto okamžiku. Svobodník Elánius ho napjatě pozoroval.</p>
<p>„To samozřejmě nemůžeme,“ odpověděl, „ale měli bychom mít možnost to udělat. Možná, že jednoho dne to skutečně dokážeme. Pokud to nemůžeme udělat, pak zákon není zákonem, je to jen prostředek, jak ovládat obyčejné lidi.“</p>
<p>„Zdá se, že jste se probral a zavětřil sračky, protože to je přesně to, v čem jste až po krk,“ ušklíbl se Kabátník. „Nezlobte se, hoši, ale vy všichni <emphasis>umřete. </emphasis>To se vám stane, když se zapletete se skutečnými vojáky. Vzpomínáte si na to, co se včera večer stalo u Dollyiných sester? Tři mrtví, a to se nikdo ani o nic nepokoušel.“</p>
<p>„Ale no tak, Mirko, nikdo nám nic neudělá, když budeme jen tak patrolovat a hlídat,“ zamumlal Tračník.</p>
<p>„Patrolovat proč?“ zvýšil Kabátník hlas. „Abyste udrželi klid a pořádek? A co uděláte, když zjistíte, že už žádný pořádek a klid není? No já nestojím o to, zůstat tady a dívat se, jak vás někdo morduje. Jdu odsud.“ Obrátil se, přešel dvůr a mířil ke dveřím v budově strážnice.</p>
<p>Ty zatracený hlupáku, ty máš samozřejmě pravdu, pomyslel si Elánius. Přál bych si, abys neměl <emphasis>takovou </emphasis>pravdu.</p>
<p>„Pořád ještě s námi, mládenci?“ obrátil se ke skupince polapené za čarou.</p>
<p>„Jasně, seržante!“ odpověděl svobodník Elánius. Zbytek dobrovolníků, jak se zdálo, už si tak jistý nebyl.</p>
<p>„Vážně nás <emphasis>zabijou?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zeptal se Tupátko.</p>
<p>„A kdo řekl, že vůbec dojde k boji?“ oponoval mu Elánius a pozoroval Kabátníkova vzdalující se záda. „Počkejte chvilku, rád bych si ještě promluvil s Mirkem -“</p>
<p>„Mám ten šilink, seržante,“ hlásil Mňácal, který přicházel přes dvůr. „A chce si s vámi promluvit kapitán.“</p>
<p>„Řekněte mu, že jsem u něj za minutku -“</p>
<p>„To je novej kapitán,“ hlásil Mňácal rychle. „Už je tady, mňa. Vostrej. <emphasis>Vojenský vystupování. </emphasis>Nevypadá na trpělivej typ, seržante.“</p>
<p>Na tohle jsem míval Karotku a Navážku a Anguu a Pleskot, pomyslel si Elánius s trpkostí. Já říkal: ty uděláš to a ty zase to, a jediné, co jsem musel dělat já, bylo dohadovat se a smlouvat s těmi nafoukanými politiky...</p>
<p>„Ať Fred vezme muže do přísahy,“ řekl. „A kapitánovi řekněte, že už jdu.“</p>
<p>Proběhl strážnicí a hlavními dveřmi ven. Na ulici bylo hodně lidí, víc než obvykle. Nebyl to ještě dav jako takový, ale proslulý ankh-morporský urdav, lidé ve stadiu těsně před tím, než se z nich skutečný dav stal. Zatahoval město jako pavučina, na jejímž konci čeká pavouk, a jakmile někde došlo k důležité události, chvění a brnkání přeneslo zprávu do ulic a jeho hustota se kolem inkriminovaného místa okamžitě zvýšila. Pověst o masakru u Dollyiných sester se rozšířila a počet mrtvých vyprávěním neustále vzrůstal. Elánius cítil v pavučině napětí. Čekalo se jen na to, až nějaký hlupák udělá něco nevhodného, a tam, kde jsou do věcí zapojeni hlupáci, bývá příroda velmi vynalézavá.</p>
<p>„Kabátníku!“ zakřičel.</p>
<p>K jeho překvapení se muž zastavil a otočil.</p>
<p>„Co je?“</p>
<p>„Vím, že patříte k revolucionářům!“</p>
<p>„Hádáte.“</p>
<p>„Nehádám, máte ve svém zápisníku heslo,“ odpověděl Elánius. „Totéž, které Kolík roznášel ve svých uzenkách. Vy přece víte, že jsem se dostal do skříněk. Poslyšte, vážně si myslíte, že kdybych špicloval pro Vyndejse, že byste vy a Kolík pořád ještě chodili po svobodě?“</p>
<p>„Jasně. Po nás přece nejdete. Nás můžete sbalit později. Vyndejs chce vůdce.“</p>
<p>Elánius zůstal stát. „Dobrá. Tak proč jste to tedy neřekl ostatním z hlídky?“</p>
<p>„Věci se hýbou, proto. Už to všechno začíná,“ odpověděl Mirko. „Už nezáleží na tom, kdo jste. Jenže budete mít na svědomí smrt těch chlapů, co se k vám přidali. Byli by na <emphasis>naší </emphasis>straně, kdyby nebylo vás. Pracoval jsem na nich. Víte, Pečkura si pravidelně upustí meč na nohu, Hadrakko se počurá, kdykoliv mu někdo vyhrožuje, a mladej Elán je jednoduchej, a vy se teď chystáte je strčit přímo doprostřed tý mely a oni všichni <emphasis>umřou. A </emphasis>všichni úplně zbytečně.“</p>
<p>„Tak proč jste jim to neřekl?“ opakoval Elánius.</p>
<p>„Třeba máte známé na vysokých místech,“ zavrčel Mirko.</p>
<p>Elánius se rozhlédl po okolních střechách.</p>
<p>„Už jsme skončili?“ zeptal se Kabátník.</p>
<p>„Dejte mi svůj odznak,“ řekl Elánius.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Končíte. To je v pořádku. Odevzdejte mi svůj odznak.“</p>
<p>Kabátník ucouvl, jako kdyby ho někdo udeřil. „No to snad ne!“</p>
<p>„V tom případ opusťte město,“ zamračil se Elánius. „Bude to pro vaše vlastní dobro.“</p>
<p>„To má být výhrůžka?“</p>
<p>„Ode mě ne. Ale dám ti jednu radu, chlapče. Nevěř revolucím. Ty byly a budou, vracejí se, a proto se jim taky říká <emphasis>revoluce. </emphasis>Lidé umírají a nic se nezmění. Uvidíme se později.“</p>
<p>Obrátil se zády a spěchal pryč, aby Mirko neviděl jeho obličej.</p>
<p>Dobrá, teď byl ten pravý čas. Muselo to být teď, nebo vybuchne jako pan Solitvorný. Chtěl to udělat, ale neodvažoval se, protože ti mniši by člověku jistě dokázali udělat hodně ošklivé věci, kdyby je podvedl, ale teď už to všechno zašlo přece jen příliš daleko...</p>
<p>Smysl pro povinnost mu velel, aby šel do kanceláře, protože tam na něj čeká jeho nadřízený důstojník. Odmítl splnit rozkaz. Jeho smysl pro povinnost neznal všechny souvislosti.</p>
<p>Došel ke vchodu do budovy strážnice a zastavil se. Zavřel oči. Kdyby se v té chvíli někdo unavoval tím, že by ho pozoroval, viděl by před sebou muže, který se pokouší zašlápnout dva cigaretové nedopalky, každý jednou nohou a oba současně. Díky, Růženo, za ty lepenkové podrážky. Usmál se.</p>
<p>Myslel mozky ve svých nohou. Jak si všiml mladý Sam, nohy některých lidí mají vlastní mozky...</p>
<p>Kulaté kočičí hlavy, takové ty obyčejné. V části města nebyly dobře usazeny a pod nohama mírně povolovaly... dvakrát předtím, než se dostal až ke vchodu na strážnici, došlápl na větší kameny, byla jich vždy jen jedna řada a byly v místech, kde pokládali odpadní potrubí a pak obnovili dlažbu. A ještě předtím šlápl nohou na stejně široký měkčí pruh ze sypané cihlové drti, která už byla rozdrcena a slisována vozovými koly tak, že tvořila prakticky stružku.</p>
<p>Asi o tucet kroků dříve s ním několikrát zatočili, ale poslední, na co <emphasis>předtím </emphasis>šlapal, bylo... bláto.</p>
<p>Elánius, který šel se zavřenýma očima, narazil do vozu.</p>
<p>Bláto, pomyslel si, když se zvedal ze země a ignoroval při tom podivné pohledy kolemjdoucích. To znamenalo nějakou úzkou uličku. Která by to asi... aha, no jistě, támhle ta, to bude ona...</p>
<p>Trvalo to dvacet minut.</p>
<p>Jak procházel ulicemi, lidé se za ním ohlíželi, někteří zůstávali stát a dívali se za ním, zvláště v místech, kde usoudil, že si jeho nohy pamatují cestu lépe, a kráčel se zavřenýma očima. Někdy se ale přesto rozhlédl kolem sebe a bylo to tady zase, ten bouřlivý pocit, jak v něm narůstalo napětí a číhal na sebemeší náznak, na tu nejdrobnější maličkost. Lidé byli nervózní, <emphasis>st</emphasis><emphasis>ádo </emphasis>bylo neklidné - a sami vlastně nevěděli proč. Každý, na koho se podíval, mu vrátil prázdný pohled.</p>
<p>Pomalu kráčel dál. Hrubé dlažební kameny mezi dvěma řadami prastarých valounů, jakým se říkalo trollí hlavy... jediné místo, kde se v téhle části města nacházelo něco takového, bylo tam, kde Jilmová ulice křižovala ulici Cínové poklice a předtím tam byly... ano, obrovské nepravidelné kameny, jedny z nejstarších ve městě, na nichž stovky let skřípěla železem kovaná kola vozů, to byla cesta, jaká by se hodila spíše za městské hradby... ano, přešel Peklo, ale pořád ještě šel po Jilmové ulici, ale pak ztratil přehled. Vrátila mu ho kovová mříž zasazená v dláždění. Mříž do sklepa. <emphasis>Studený </emphasis>sklep. Byl na ní kovaný znak, ale teď už hodně ošlapaný. Máselný trh. To je ono! Jen běžte, nohy!</p>
<p>Tady s ním mniši znovu zatočili, jenže... podlouhlé cihly, do zvoniva vypálené v cihelně, a pás docela moderních dlaždic, se silnou polevou a dobře zasazených. Ty by tě mohly zmást, kdybys nevěděl, že jsi v... ano, Zednické ulici; tady skutečně žili zedníci a kameníci a ti se o dláždění starali. Teď musím najít uličku, kde bude jen ušlapaná hlína, ale v té je hodně štěrku, protože tam kameníci sypali odpad, a navíc měla příčné hrboly v místech, kde byly položeny roury. Jo. Teď musí najít kameny se čtvercově seseknutým vrcholem...</p>
<p>Otevřel oči.</p>
<p>Přesně.</p>
<p>Kousek dál po jeho levici stála skupinka tří budov. Mezi dva levné nárožní obchody se vtlačil chrám. Byl to... byl to prostě chrám, i když je pravda, že vypadal poněkud cizokrajně, ale takový dojem budily skoro všechny. Tvářil se Vysoce Středově, rozhodně jako by pocházel odněkud, kde všichni žijí z jačího mléka a bylinkového čaje, nebo z něčeho podobného.</p>
<p>Elánius vstoupil dovnitř a okamžitě ho obklopila vlhká tma.</p>
<p>Byla to látková jeskyně. Od stropu visely dlouhé věšáky s prádlem. Prastaré police se prohýbaly vysokými sloupci košil, vest a ponožek. Tu a tam se z šera vynořily bedny, které ho chytaly za kolena. Pod nohama mu klouzaly hromady prastarých bot. Pak tam byl ještě pach. Kdyby měla chudoba pach, byl by to tenhle. Kdyby měla ponížená pýcha chudých pach, byl by to právě tenhle. A jako přídavek v něm byl závan dezinfekce.</p>
<p>Stačilo, aby udělal několik kroků ode dveří, a Elánius se ztratil. Otočil se a hledal si cestu jednou šedou uličkou za druhou. Všechny byly naplněny dusivým prádlem a Elánia napadlo, jestli tady už někdo nezemřel, a pokud ano, jestli by vůbec bylo možné to zjistit. Odtáhl stranou ramínko, na kterém visel promaštěný, odřený oblek...</p>
<p>„Pčejete si?“</p>
<p>Otočil se.</p>
<p>Nikdo tam nebyl, ale když pak poněkud sklonil zrak, spatřil malého mužíka s lesklou holou hlavou, velmi drobného a hubeného, oblečeného do šatů, které už asi ani ten nejschopnější prodavač vetešník nedokázal vnutit žádnému zákazníkovi.</p>
<p>Kdo to je? Rychle, kdo?... k Elániovu překvapení se to jméno vynořilo z jeho paměti rychle a hladce.</p>
<p>„Ach ano, to je přece pan...Po Ch’Či -“</p>
<p>„Po Ch’Či Ho,“ doplnil pan Po Ch’ Či své křestní jméno. Pak prsty sevřel oblek, kterého se Elánius právě dotýkal. „Skvělé oko, dokonalý vkus, nádhelný mateliál, máte plavdu, pčedtím patčily jednomu knězi, ony velmi kvalitní, plo vás padesát pencí, moc lituju, že je musí plodat, ale časy jsou těžké.“</p>
<p>Elánius spěšně vrátil oblek na místo a vytáhl svůj odznak.</p>
<p>„Já už platil tomu dluhému policajtovi,“ odpověděl klidně. „Jeden tolal, jeden měsíc, žádný ploblém.“</p>
<p>„Zaplatil jste?“ nakrčil Elánius obočí.</p>
<p>„Tomu policajtovi se dvama ploužky. Jeden tolal, jeden měsíc, žádný potíže.“</p>
<p>„Desátník Ucholub,“ zamumlal Elánius. „Vy ale přece nemusíte platit policistům, pane Po Ch’Či. My jsme tady přece proto, abychom vás chránili.“</p>
<p>Navzdory tomu, že pan Po Ch’Či Ho vládl sotva základní slovní zásobou místního jazyka, dával jeho výraz dosti nezakrytě najevo, že tenhle policajt se třemi proužky a jednou korunkou podle něj musel spadnout z planety Blb.</p>
<p>„Podívejte, já na tyhle hlouposti nemám čas,“ potřásl hlavou Elánius. „Kde máte ty zadní dveře? Tohle je věc hlídky!“</p>
<p>„Já platím! Platím za ochlanu! Jeden měsíc žádný tlaple!“</p>
<p>Elánius zavrčel a vydal se dalším úzkým tunelem plným prádla.</p>
<p>Jeho pohled přilákal záblesk skla, a tak se začal posouvat jako krab do ještě užší boční uličky. Ta byla přeplněna dalšími naprosto nesmyslnými a neprodejnými předměty, ale nakonec se došoural k přepážce. Byla napůl ukryta pod hromadami bezcenného harampádí, ale za ní viděl dveřní otvor částečně zakrytý korálkovým závěsem.</p>
<p>Napůl hromadu rozházel a napůl přelezl, až pronikl do malé místnůstky za ní.</p>
<p>Pan Po Ch’Či se zatím prodral ke staré krejčovské panně. Byla tak poškrabaná, otlučená a špinavá, že vypadala jako něco, co vykopali z vulkanického popela v nějakém prastarém městě.</p>
<p>Zatáhl za jednu ruku a oči panny se rozzářily.</p>
<p>„Tady trojka, tady trojka,“ ohlásil do jednoho ucha panny. „Právě prošel. A hochu, bacha na něj, je pěkně nabuzenej...“</p>
<p>Zadní dveře byly zamčené, ale nárazům Elániova mohutného těla dlouho vzdorovat nedokázaly. Vpadl na dvůr. Podíval se na zídku, která oddělovala tenhle malý umaštěný prostor od chrámové zahrady, vyskočil, špičky jeho bot zaskřípěly na cihlách, vytáhl se na hřeben zdi a cítil, jak se několik cihel pod jeho nohama vydrolilo ze zdi.</p>
<p>Na druhé straně dopadl na záda a díval se vzhůru na malou postavu v mnišském rouchu, sedící na kamenném sedátku.</p>
<p>„Šálek čaje, veliteli?“ usmála se na něj přátelsky.</p>
<p>„Nechci žádný zatracený čaj,“ zařval Elánus a se zrudlou tváří se zvedal na nohy.</p>
<p>Zametač upustil do čajové misky před sebou kus ostře páchnoucího jačího másla. „Tak co <emphasis>jiného </emphasis>pro vás mohu udělat, pane Elánie, obdařený výjimečně užitečnýma nohama?“</p>
<p>„S tímhle si nedokážu poradit! Dobře víte, o čem mluvím!“</p>
<p>„Víte, trocha čaje by vás opravdu uklidnila,“ odpověděl mu Zametač.</p>
<p>„Neříkejte mi, abych se uklidnil! Kdy mě dostanete domů?“</p>
<p>Z chrámu vyšla postava. Muž byl bělovlasý, vyšší a mohutnější než Zametač a připomínal dobře naloženého bankovního ředitele. Pozvedl ruku a nabídl Elániovi šálek čaje.</p>
<p>Elánius na okamžik zaváhal, ale pak šálek přijal a vylil nápoj na zem.</p>
<p>„Já vám nevěřím,“ řekl. „Mohlo v tom být <emphasis>cokoliv.</emphasis>“</p>
<p>„Nedokážu si představit, co bychom museli dát do čaje, aby byl horší, než jak jste zvyklý ho pít,“ potřásl Zametač s despektem hlavou. „Sedněte si, vaše milosti. Prosím!“</p>
<p>Elánius klesl na sedátko. Vztek, který ho poháněl, také maličko opadl, ale pořád cítil, jak v něm bublá. Automaticky vytáhl z kapsy půlku nedokouřeného doutníku a zasunul si ji do úst.</p>
<p>„Zametač říkal, že nás tak nebo tak stejně najdete,“ řekl druhý mnich. „A tak to máte s utajením vždycky.“</p>
<p>„Proč by vám to mělo dělat nějaké starosti?“ podíval se na něj Elánius. „Dokážete si přece hrát s časem a nakonec se to stejně nestane, nemám pravdu?“</p>
<p>„To tentokrát nemáme v úmyslu,“ zavrtěl hlavou druhý mnich.</p>
<p>„No samozřejmě, co já sám dokážu? To bych měl chodit po ulicích a vykládat lidem, že ti blázniví mniši jsou něco jako kejklíři s časem? Kam bych se dostal? Akorát do cvokárny! A mimochodem, co vy jste zač?“</p>
<p>„To je Qu,“ odpověděl Zametač a bradou ukázal na svého kolegu. „Až nadejde čas, dostane vás nazpět. Ale teď ještě ne.“</p>
<p>Elánius si povzdechl. Zlost ustoupila a zanechala po sobě jen jako olovo těžký pocit beznaděje. Díval se nevidoucíma očima na podivnou sbírku kamení, která zabírala většinu zahrady. Připadala mu podivně známá. Zamrkal.</p>
<p>„Dnes jsem mluvil s lidmi, které čeká smrt,“ řekl. „Co myslíte, jak se po tom cítím? Dokážete si představit, jak se v takovém případě člověk cítí?“</p>
<p>Mniši na něj upřeli nechápavé pohledy.</p>
<p>„Ehm... ano,“ řekl Qu.</p>
<p>„Ano, víme,“ přikývl i Lu-Tze. „Každý, s kým mluvíme, zemře. Každý, s kým mluvíte vy, zemře. Každý zemře.“</p>
<p>„Měnil jsem věci,“ řekl Elánius a dodal jakoby v sebeobraně: „A proč bych neměl? Karcer to taky dělá! Nemám ani tušení, jak se věci vyvinou! Tedy, víte, jak to myslím: Nezmění se historie ani tehdy, když člověk zašlápne mravence?“</p>
<p>„Historie toho mravence rozhodně,“ přikývl Qu.</p>
<p>Zametač mávl rukou. „Říkal jsem vám to, pane Elánie. Historie si nějakou cestu najde. Je jako lodní vrak. Plavete k pobřeží. Ať děláte co děláte, vlny to zničí. Což není psáno: ,Moři jest jedno, kam plavou malé ryby?’ Lidé umírají tehdy, když přijde jejich čas a -“</p>
<p>„Ale Kýla ne! Karcer toho chudáka prostě sejmul!“</p>
<p>„To byl jeho čas v <emphasis>téhle </emphasis>současnosti, veliteli,“ vysvětloval Qu. „Ale v té druhé odehraje svou roli, pane Elánie. Dříve nebo později. Vy doplavete na pobřeží. Musíte. Jinak -“</p>
<p>„- už žádné pobřeží nebude,“ dodal Zametač.</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou Elánius. „Musí tady být něco navíc. Já neplavu. Já se topím. Zpočátku to byla docela legrace, věříte? Jako když si kluci v noci tajně vyrazí ven. Jako zamlada. Cítit znovu dlažbu pod podrážkami. Ale teď... Co je se Sibylou? Jsou mé vzpomínky skutečné? Podle všeho, co vím, je to ještě dívenka, která žije se svým otcem. <emphasis>Existuje </emphasis>někde doba, kdy je mojí ženou a čeká mé dítě? Děje se to? Stane se to? <emphasis>Co </emphasis>je skutečnost?“</p>
<p>Mniši mlčeli. Zametač se podíval na Qua, který pokrčil rameny. Jeho pohled byl tentokrát dosti významný. Qu udělal nenápadný, ale celkem jasný pohyb rukou, pohyb, který bezpochyby znamenal něco jako „dobrá, dobrá, ale kdyby bylo po mém...“. Pak začal zase Zametač. „Á-áno,“ řekl velmi pomalu. „Ano, myslím, že bychom vám mohli trochu pomoci, veliteli. Vy byste rád věděl, že vás opravdu čeká budoucnost. Chtěl byste se jí dotknout rukou. Chcete cítit, že něco <emphasis>váží. </emphasis>Potřebujete bod, podle nějž byste se mohl řídit, bod, k němuž byste kormidloval. Ano. Myslím, že v tomhle bychom vám mohli pomoci... jenže...“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Vy teď zase přelezete tu zeď a seržant Kýla dohraje svou roli. Nakonec to dovede do konce. Vydá rozkazy, které bude považovat za správné a <emphasis>budou </emphasis>to ty správné. Drží se svého přesvědčení. Udělá svou práci.“</p>
<p>„Není to jediná práce,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„Pravda. Velitel Elánius má taky svůj úkol.“</p>
<p>„Nebojte se, já tady Karcera nenechám,“ zamračil se Elánius.</p>
<p>„Dobře. Budeme v kontaktu.“</p>
<p>Elánius odhodil zbytek doutníku a podíval se na zeď.</p>
<p>„Tak dobrá,“ přikývl. „Dovedu to do konce. Ale až přijde čas -“</p>
<p>„My budeme připraveni,“ přikývl Zametač. „Samozřejmě, pokud vy -“</p>
<p>Zarazil se. Ozval se jakýsi tichý zvuk, svým způsobem šupinatý, něco jako tiché chřestění.</p>
<p>„U všech bohů,“ vydechl Qu.</p>
<p>Elánius sklopil pohled.</p>
<p>Nedopalek doutníku kouřil. V Zahradě klidu Vnitřního Města se začaly přesouvat a pohybovat kaménky, velký, vodou ohlazený kámen volně sem a tam a ještě se při tom otáčel. Elánius si najednou uvědomil, že se <emphasis>celá </emphasis>zahrada a vlní a otáčí jako proužek dýmu. Kolem pomalu proletěla vypálená sirka, která se přesouvala z kamene na kámen jako drobeček jídla, který si podávají mravenci.</p>
<p>„Má to dělat tohle?“ zeptal se.</p>
<p>„Teoreticky ano,“ řekl Zametač. „Ale na vašem místě bych odešel okamžitě, pane Elánie.“</p>
<p>Elánius vrhl poslední pohled na pohybující se zahradu a pak se vzepřel na zeď a přehoupl na druhou stranu.</p>
<p>Oba mniši zírali na zahradu. Vlna malých kamínků pomalu tlačila nedopalek doutníku do středu zahrady.</p>
<p>„Úžasné,“ zabručel Qu. „Je teď součástí celkového vzorce zahrady. Nevím, jak se ti to podařilo.“</p>
<p>„Já s tím nemám nic společného,“ odpověděl mu Zametač. „Qu, nemohli bychom -“</p>
<p>„Už žádné změny času,“ zavrtěl Qu rázně hlavou. „Už nám to nadělalo problémů až nad hlavu.“</p>
<p>„To je pravda,“ souhlasil Zametač. „Pak ale potřebuju rozeslat pátrací skupiny. Všechny přechovávače, nepoctivé klenotníky, zastavárny... najdeme to. Já našeho přítele chápu. Ta práce mu nestačí. Potřebuje něco skutečného. A já vím přesně co.“</p>
<p>Podívali se znovu na pomalu vířící zahradu a cítili, jak se z ní ven natahují prsty historie a míří do celého světa.</p>
<p>Elánius se musel velmi ovládat, aby zpět na strážnici neběžel. Na ulicích bylo příliš mnoho lidí a předvádět jim běžící uniformu by mohlo být riskantní.</p>
<p>Kromě toho, důstojníci neběhají. Byl seržantem a seržanti kráčejí důstojným krokem.</p>
<p>K jeho mírnému úžasu byli muži stále ještě na dvoře. Někdo dokonce postavil šermířské terče, které by byly jistě velmi užitečné, kdyby někdy hlídka stála proti neozbrojeným protivníkům uvázaným u kůlů.</p>
<p>Vyběhl po schodech. Dveře do kanceláře byly otevřené a stačil jediný pohled, aby viděl, že nový velitel si přesunul stůl tak, aby viděl nejen na odpočívadlo před kanceláří, ale zčásti i na schody. To nebylo dobré znamení, to vůbec nebylo dobré znamení. Velící důstojník neměl vidět, co se děje, měl se spoléhat na své seržanty, na to, že mu <emphasis>řeknou</emphasis>,<emphasis> </emphasis>co se děje. Jedině tak vše probíhalo hladce.</p>
<p>Tenhle muž byl horlivý. No nazdar...</p>
<p>Nový kapitán zvedl hlavu. Dobrý bože, pomyslel si Elánius. Tentokrát je to ten zatracený Rzezacz! A skutečně to byl ctihodný Roland Rzezacz, boží dar pro nepřítele, pro <emphasis>každého </emphasis>nepřítele, a chodící pobídka k dezerci.</p>
<p>Rzezaczova rodina plodila velké vojáky, měřeno základní poučkou z učebnice jejich praktického válečnictví: „Odečti své ztráty od ztrát nepřítele, a pokud dostaneš kladné číslo, bylo to triumfální vítězství.“</p>
<p>Jenže Rzezaczův nedostatek vojenského talentu se co do množství dal srovnat snad jen s výší mínění o vlastních talentech, které ve skutečnosti vlastnil jen v negativních množstvích.</p>
<p>Ale tenkrát to nebyl Rzezacz. Elánius si matně vybavil jakéhosi jiného kapitána. Všechny tyhle malé změny... jak bude nakonec vypadat jejich součet?</p>
<p>Vsadil bych se, že ho udělali kapitánem v poslední době, pomyslel si Elánius. Jen si představ, kolik životů bys zachránil, kdybys mu hned teď usekl hlavu, napadlo ho. Podívej se na ty modré oči, na ten pitomý, nakroucený knír. A bude to s ním čím dál tím horší.</p>
<p>„Vy jste Kýla?“ To nebyla řeč, ale štěkot.</p>
<p>„Ano, pane!“</p>
<p>„Poslal jsem pro vás před hodinou, chlape!“</p>
<p>„Ano, pane. Měl jsem ale noční službu a pokračoval jsem ve službě i ráno a bylo několik velmi důležitých věcí, na které jsem musel -“</p>
<p>„Očekávám, že mé rozkazy budou plněny <emphasis>neodkladně</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante.“</p>
<p>„Rozumím, pane. Já také, pane. Proto -“</p>
<p>„Kázeň začíná nahoře, seržante. Muži poslouchají vás, vy posloucháte mě, já poslouchám své nadřízené.“</p>
<p>„To rád slyším, pane.“ Stejným způsobem Rzezacz přistupoval i ke společenskému chování.</p>
<p>„A co se to děje tam na dvoře?“</p>
<p>Elánius se rozhodl kormidlovat po větru...</p>
<p>„Posiluju jim trochu morálku, pane. Utužit <emphasis>esprit de corps.</emphasis>“</p>
<p><emphasis>..</emphasis>.a narazil na skalisko. Rzezacz pozvedl obočí.</p>
<p>„Proč? Muži mají dělat to, co se jim řekne, stejně jako vy. Skupinový duch není součástí našich povinností, že ne?“</p>
<p>„Trocha kamarádství vždycky pomůže, pane. Alespoň podle mých zkušeností.“</p>
<p>„Očumujete mě, Kýlo?“</p>
<p>„Ne, pane. Mám na tváři výraz upřímných pochyb, pane. Čumění je o čtyři stupně výše, následuje po poulení očí, pitomém zírání a divném dívám, pane. Podle vžitých vojenských zvyků a praxe, pane, mají seržanti povoleno dojít až k výrazu pronikavé-“</p>
<p>„Co to máte za pecku nad těmi prýmky, hm?“</p>
<p>„To označuje staršího seržanta, pane. To byli zvláštní policisté, pane.“</p>
<p>Kapitán nesouhlasně zafuněl a upřel oči do papírů před sebou. „Lord Sebevražda dostal zvláštní žádost, abyste byl povýšen na nadporučíka, seržante. Dostal ji od kapitána Vyndejse od Speciálů. A jeho lordstvo dopřává kapitánu Vyndejsovi sluchu. Kapitán taky žádá, abyste byl přeložen ke Speciálům. Já osobně si myslím, že je ten chlap blázen.“</p>
<p>„V tom s vámi stoprocentně souhlasím, pane.“</p>
<p>„Vy nechcete být nadporučíkem?“</p>
<p>„Ne, pane. Není to ani ryba, ani rak, nebo ještě líp ani sukno, ani plátno,“ odpověděl Elánius s pohledem upřeným několik centimetrů nad Rzezaczovu hlavu.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Nechci jedno ani druhé, pane.“</p>
<p>„Aha, takže vy chcete být rovnou <emphasis>kapitá</emphasis><emphasis>nem</emphasis>,<emphasis> </emphasis>co?“ protáhl Rzezacz a ošklivě se ušklíbl.</p>
<p>„Ne, pane. Nechci být důstojníkem, pane. Když vidím na stole víc než jeden nůž a jednu vidličku, jsem z toho celý popletený, pane.“</p>
<p>„No, co se mě týče, seržante, rozhodně nevypadáte jako materiál, z nějž by se dal vytvořit dobrý důstojník.“</p>
<p>„Ne, pane. Díky, pane.“ Dobrý, starý Rzezacz. Dobrý <emphasis>mladý </emphasis>Rzezacz. Stejná bezohledná hrubost maskovaná jako přímočará řeč, ta samá škrobenost, tatáž maloduchá potměšilost. Každý seržant, který si zaslouží svůj žold, by okamžitě poznal, jak toho využít.</p>
<p>„Ale nevadilo by mi, kdyby mě přeložili ke Speciálům, pane,“ vstoupil na tenký led. Byla to trochu riskantní hra, ale ne příliš. Rzezaczovy myšlenkové postupy byly spolehlivé.</p>
<p>„To by se vám <emphasis>líbilo</emphasis>,<emphasis> </emphasis>co? To věřím, Kýlo,“ ušklíbal se Rzezacz. „Vy určitě běháte kolem toho starého hlupáka Vyndejse jako pejsek a nelíbí se vám představa, že byste měl sloužit pod kapitánem, který drží prst přímo na tepu jednotky, co? Nic takového, ani kdybyste mi zlatou kozu sliboval, zůstanete tady, jasné?“</p>
<p>Úžasné, pomyslel si Elánius. Někdy je to, jako když člověk pozoruje vosu přistávat na kopřivu. Víte, že tady někdo bude popíchán, ale je vám to jedno.</p>
<p>„Ano, pane,“ přikývl s pohledem stále upřeným před sebe.</p>
<p>„Poslyšte, člověče, holil jste se dnes?“</p>
<p>„Jsem od holení osvobozen, pane,“ lhal Elánius. „Zákaz doktora. Mám zašitou tvář, pane. Mohl bych si oholit jen jednu polovinu, pane.“</p>
<p>Stál dál bez pohybu, čelem k Rzezaczovi, a nehybný pohled upíral kousek nad důstojníkovu hlavu. Rána byla pořád ještě živá a bolela a Elánius neměl zatím dost odvahy nahlédnout pod obvaz.</p>
<p>„Praštil jste se do ksichtu vlastním zvoncem, co?“ uchechtl se pohrdavě kapitán.</p>
<p>Elániovi se proti jeho vůli sevřely ruce v pěst. „Skvělý vtip, pane,“ odpověděl.</p>
<p>„Tak teď běžte a zažeňte mužstvo dovnitř, Kýlo. A dohlédněte na ně. Za chvilku provedu prohlídku mužstva. A tomu idiotovi s rozplesklým nosem řekněte, aby pořádně vyčistil stáj.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Každou chvíli mi přivedou koně. Tu odpornou herku tam pak nechci vidět!“</p>
<p>„Cože? To se chcete zbavit Marilyn?“ podíval se Elánius na Rzezacze upřímně šokován.</p>
<p>„To byl rozkaz. Řekněte mu, ať sebou mrskne.“</p>
<p>„Co chcete, abychom s ní udělali, pane?“</p>
<p>„To je mi úplně jedno! Vy jste seržant a dostal jste rozkaz. Copak v okolí není žádný koňský řezník? I lidé v <emphasis>téhle </emphasis>čtvrti přece musí něco jíst, ne?“</p>
<p>Elánius na okamžik zaváhal. Pak zasalutoval. „Rozkaz, pane.“</p>
<p>„Víte, co jsem viděl cestou sem, seržante?“</p>
<p>„To nevím, pane,“ odpověděl Elánius a znovu upřel pohled před sebe.</p>
<p>„Lidé stavěli <emphasis>barikády</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Copak jste mě neslyšel, člověče?“</p>
<p>„No, to se dalo čekat, pane. Už se to stalo mnohokrát předtím. Lidé jsou nervózní. Slyšeli povídačky o davech a vojácích, kteří se vymkli velení. Pokoušejí se chránit své ulice -“</p>
<p>„To je hmatatelná a nezastíraná výzva vládní autoritě! Lidé nemohou brát zákon do vlastních rukou!“</p>
<p>„No, to je pravda. Ale tyhle věci je většinou doženou k -“</p>
<p>„U všech bohů, člověče, jak <emphasis>vás </emphasis>mohl někdo povýšit?“</p>
<p>Elánius věděl, že by toho měl nechat. Rzezacz byl hlupák. Ale v tomhle okamžiku to byl mladý hlupák a ti se přece jen trochu snáze omlouvají. Možná, že kdyby se na něj zapůsobilo včas, podařilo by se ho rychle povýšit na idiota.</p>
<p>„Někdy se vyplácí -“ začal.</p>
<p>„Včera večer byly všechny strážnice v celém městě napadeny lidmi,“ řekl Rzezasz, aniž si všímal toho, co mu Elánius odpovídá. „Kromě téhle. Čím si to vysvětlujete?“ Knír se mu naježil. To, že na tuhle strážnici nikdo nezaútočil, bylo jasným důkazem toho, že má Elánius nedostatek jak zodpovědnosti, tak morálky.</p>
<p>„To byla jen otázka -“</p>
<p>„Jak jsem slyšel, napadl vás nějaký muž. Kde je ten člověk?“</p>
<p>„To nevím, pane. Ošetřili jsme ho a poslali domů.“</p>
<p>„<emphasis>Vy jste ho pustil?</emphasis>“</p>
<p>„Jistě, pane. Byl -“ Jenže Rzezacz byl prostě člověk, který svou otázkou vždycky přerušil odpověď na to, na co svou otázkou odpověď požadoval.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože v té chvíli jsem to považoval za rozumné-“</p>
<p>„Víte o tom, že včera večer byli zabiti tři policisté? V ulicích řádily davy! Vždyť bylo dokonce vyhlášeno stanné právo! Ale dnes, dnes jim ukážeme tvrdou ruku! Sežeňte všechny chlapy! Okamžitě!“</p>
<p>Elánius zasalutoval, udělal čelem vzad a pomalu sešel po schodech. Nezrychlil by krok ani za nic.</p>
<p>Tak tvrdou ruku. Davy v ulicích. Jděte mi... nikdy jsme nehnuli ani brvou, když to byly zločinecké gangy. A když pak máte na obou stranách hlupáky a neschopné horlivce a všechno visí na vlásku... no, pak se potíže objeví coby dup, zvláště když je hledá co možná nejvíc lidí...</p>
<p>Jednou z nejtěžších lekcí, které musel mladý Elánius pochopit, bylo, že lidé, kteří mají velení, velení nemají. Zjistilo se, že vlády nejsou ani z menší části obsazeny lidmi, kteří by věděli, co dělají, a že lidé hlavně plánují, místo aby přemýšleli, natož aby přemýšleli při plánování.</p>
<p>Většina policistů se shromáždila u úpatí schodiště. Mňácal byl ponořen do ustaraného rozhovoru s několika muži.</p>
<p>„Dejte se do pořádku, mládenci,“ řekl Elánius. „Za pár minut se tady objeví kapitán. Jak se zdá, došlo na to, předvést ukázku síly.“</p>
<p>„Jaké síly?“ nechápal Vilém Tupátko.</p>
<p>„No, víš, Vilíku, teď se stane tohle: My vyjdeme ven, a jak nás ti divocí a zavilí revolucionáři uvidí, vyděsí se tak, že rychle zalezou do svých děr,“ ušklíbl se Elánius. Okamžitě svých slov zalitoval. Vilém neměl o ironii ani ponětí.</p>
<p>„Chtěl jsem říct, že trochu provětráme uniformy,“ překládal.</p>
<p>„Ti nás rozmažou jak syrečky,“ usoudil Fred Tračník.</p>
<p>„Ne, když se budeme držet pohromadě,“ odpověděl Sam.</p>
<p>„Správně,“ přikývl Elánius. „Konec konců, jsme těžce ozbrojená jednotka, která jde na obchůzku mezi civilisty, kteří jsou, jak nařizuje zákon, neozbrojení. Když budeme opatrní, nebude nikdo z nás <emphasis>vážně </emphasis>zraněn.“</p>
<p>Další chybný krok. Černý humor by se měl vyučovat na školách. Kromě toho se ozbrojení muži mohou dostat do potíží velmi snadno, pokud jsou neozbrojení civilisté dostatečně rozzuření, zvláště je-li příslušná ulice dlážděna dlažebními kostkami.</p>
<p>Slyšel, jak vzdálené hodiny odbíjejí třetí. Dnes v noci ulice vybuchnou.</p>
<p>Podle učebnic dějepisu a některých jiných, pravdivějších pramenů to způsobí jeden jediný výstřel, který zazní zhruba při západu slunce. Jeden pěší oddíl bude shromážděn na Drůbežím poli, kde bude očekávat rozkazy. A kolem je budou pozorovat hloučky lidí. Vojsko vždycky přitahovalo pozornost. Dětí, typických ankh-morporských zvědavců a samozřejmě pozornost oněch dam, jejichž láska není nijak nezištná.</p>
<p>Ten dav tam být neměl, jak později lidé říkali. Ale kde tedy měli všichni být? Drůbeží pole bylo oblíbené místo. Bylo to jediné zelené místo v oné části města. Lidé tam chodívali hrát hry, nehledě na to, že se mohl člověk vždycky zaskočit podívat, jak to pokračuje s mrtvolou oběšence, která tam visí na šibenici. Kromě toho to bylo obyčejné vojsko, pěšáci, někteří dokonce manželé a synové lidí z města, kteří tady odpočívali a dávali si něco k pití.</p>
<p>To bylo v pořádku - i když <emphasis>se potom </emphasis>říkalo, že byli vojáci opilí.</p>
<p>A že tam vůbec neměli být. Jasně, to byl ten důvod, uvažoval Elánius. Neměl tam prostě být <emphasis>nikdo.</emphasis></p>
<p>Jenže byl, a když kapitán dostal šípem do břicha a sténal na zemi, několik střelců z kuší vypálilo směrem, odkud šíp přilétl. Tak se to říká v historických knihách. Střelci mířili do oken, ze kterých přihlíželi lidé. Možná, že onen nešťastný šíp skutečně přilétl z jednoho z nich.</p>
<p>Některé střely nedoletěly. Jiné ano. A lidé na střelbu odpověděli střelbou.</p>
<p>A pak se začnou dít jedna za druhou čím dál tím ošklivější věci. V té době už bude pozdě jim v tom zabránit. Napětí se uvolní jako ocelové pero a proletí městem jako kosa.</p>
<p>Byli tady spiklenci, o tom není pochyb. Někteří z nich byli obyčejní lidé, kteří už měli všeho dost. Další byli lidé mladí a chudí, kteří si stěžovali na to, že svět ovládají staří a bohatí. Jiní se do toho pustili, aby získali nějaké to děvče. Pak tady byli idioti jako Vyndejs, jejichž pohled na svět byl stejně zkreslený jako nereálný a kteří se přidali na tu stranu, jíž říkali Lid. Elánius strávil většinu života na ulici a potkal lidi laskavé i hloupé, poctivé i takové, kteří by ukradli měďák ze slepcovy misky, lidi, kteří v malých domcích a za zaprášenými okénky denně dělali tiché zázraky nebo páchali zoufalé zločiny, ale nikdy se nesetkal s Lidem.</p>
<p>Ti, kdo stáli na straně Lidu, byli nakonec vždycky rozčarováni. Zjistili totiž, že Lid má sklony být velmi nevděčný, neumí ocenit, co se pro něj udělalo, a nechce ani poslouchat, ani myslet dopředu. Lid měl naopak tendenci být omezený, zpátečnický a nepříliš chytrý, ano k chytrosti se dokonce stavěl velmi nedůvěřivě a moudré neměl rád. A tak dítka revoluce stála tváří v tvář prastarému problému: Nebylo to v tom, jak se zdálo, že byste měli špatný druh vlády, ale měli jste špatný druh Lidu.</p>
<p>V okamžiku, kdy začnete lidi považovat za něco, co se dá měřit a odhadovat, zjistíte, že jsou naprosto nevyzpytatelní. To, co už brzo vyrazí do ulic, nebude dav, revoluce ani lůza. Budou to lidé, kteří jsou vyděšení a propadli panice. To se stávalo pokaždé, kdy selhala mechanika života velkých měst, kdy se kolečka zastavila a přestala platit všechna ta malá pravidla. Když se stalo tohle, začali být lidé horší než ovce.</p>
<p>Ovce jen utíkají. Nepokoušejí se pokousat ty ovce, které běží vedle nich.</p>
<p>Jakmile se nachýlí večer, stane se každá uniforma automaticky terčem. Pak už samozřejmě nebude záležet na tom, kterým směrem se berou policajtovy sympatie. Bude to jen další chlap ve zbroji -</p>
<p>„Cože?“ řekl a s trhnutím se vrátil do současnosti.</p>
<p>„Jste v pořádku, seržante?“ podíval se na něj pátravě desátník Tračník.</p>
<p>„Hmm?“ odpověděl Elánius, jak ho obklopoval současný svět.</p>
<p>„Byl jste pěkně mimo,“ sděloval mu Fred. „Zíral jste do prázdna. Měl jste se včera v noci aspoň trochu prospat, seržante.“</p>
<p>„V hrobě se naspím až až,“ odpověděl Elánius a rozhlížel se po přítomných.</p>
<p>„Jo, já to taky slyšel, seržante, jenže tam nepřijde nikdo s šálkem čaje, aby vás vzbudil. Mám je nastoupený, seržante.“</p>
<p>Fred se opravdu snažil, to Elánius poznal. Snažili se i muži sami. Ještě nikdy je neviděl vypadat tak... úředně. Obvykle měli každý helmici a hrudní plát, ale mimo to se jejich oblečení lišilo dle okamžitých možností. Zato dnes, konečně, vypadali upraveně.</p>
<p>Škoda těch rozdílných velikostí. Žádný člověk nemohl provést prohlídku jednotky, v níž stál na jednom konci řady Tupátko a na druhém konci Meruno Hadrakko, s vážnou tváří. Tupátko byl tak maličký, že ho kdysi kdosi obvinil z toho, že někomu očumuje pupky, protože obličej opravdu nikomu očumovat nemohl, zatímco Hadrakko byl vždy první muž ve službě, který hlásil, že prší. Člověk se musel postavit dost daleko, aby je dostal do zorného pole oba najednou a nerozbolely ho z toho oči.</p>
<p>„Dobrá práce, hoši,“ řekl a zaslechl, jak Rzezacz sestupuje po schodech.</p>
<p>Muselo to být poprvé, kdy ten muž viděl své kompletní mužstvo. Za daných okolností se držel opravdu, celkem dobře. Jediné, co udělal, bylo, že si ztěžka povzdechl.</p>
<p>Obrátil se k Elániovi a řekl: „Sežeňte mi něco, na co bych si mohl stoupnout.“</p>
<p>Elánius nasadil neurčitý výraz. „Pane?“</p>
<p>„Rád bych oslovil mužstvo, abych mu dodal inspiraci a utvrdil jeho odhodlání. Musí pochopit politické pozadí probíhající krize.“</p>
<p>„To je dobrý, pane, tady každej ví, že je lord Sebevražda mákoš, pane,“ uklidňoval ho Tupátko bodře.</p>
<p>Lordu Rzezaczovi se na čele málem vysrážela jinovatka.</p>
<p>Elánius se narovnal. „Mužstvóóó... róóz... chod!“ vykřikl, a když se muži začali rozcházet, naklonil se k lordu Rzezaczovi. „Pár tichých slov, pane...?“</p>
<p>„Řekl ten muž opravdu to, co jsem...“ začal Rzezacz.</p>
<p>„Jistě, pane. Jsou to jednoduší chlapi, někteří opravdoví prosťáčci, pane,“ vysvětloval Elánius a myšlenky se mu hnaly hlavou rychlostí rozvodněné řeky. „Lepší bude je neplašit, pokud dáte na mé mínění.“</p>
<p>Rzezacz tuto eventualitu zařadil do okruhu možných nabídek. Elánius viděl, jak kapitán přemýšlí. Byla to jistá ústupová cesta a vyhovovala jeho všeobecné představě o hlídce. To znamenalo, že na něj nebyl drzý policista, ale že jen mluvil s nevzdělaným prosťáčkem.</p>
<p>„Jinak samozřejmě znají své povinnosti, pane,“ dodával Elánius, aby posílil celkový dojem.</p>
<p>„Jejich povinnost, seržante, je dělat, co se jim přikáže.“</p>
<p>„Přesně, pane.“</p>
<p>Rzezacz si nakroutil knír. „No, na tom, co říkáte, něco je, seržante. Vy jim důvěřujete?“</p>
<p>„Abych vám řekl pravdu... tak ano, pane.“</p>
<p>„Hmm. V nejbližších minutách uděláme kolečko po přilehlých ulicích. Teď nastal čas pro akci. Hlášení jsou znepokojující. Musíme udržet pozici, seržante.“</p>
<p>A on tomu věří, pomyslel si Elánius. On tomu vážně věří.</p>
<p>Policisté vypochodovali do odpoledního slunce a udělali to špatně. Nebyli na nějaké pochodování zvyklí. Normálně se pohybovali pomalým, skoro nedbalým krokem, což se nepovažuje za součást organizovaného vojenského manévru nebo ústupu v poslední chvíli, zatímco pochod ano.</p>
<p>A co víc, v oddíle ještě působily síly vyvolané strachem. Každý muž měl ještě za pochodu snahu přesunout se pokud možno do středu útvaru. Policisté sice měli štíty, ale byly to lehké proutěné výrobky, které měly zadržet lehké rány a odrazit hozené kamení, ale nedokázaly by vzdorovat ničemu, co mělo ostří. Postup jednotky tedy za těchto podmínek vypadal, jako když se přesouvá oválný rotující lidský chumel.</p>
<p>Toho si Rzezacz nevšiml. Měl onen dar nevidět a neslyšet ty věci, které vidět a slyšet nechtěl. Ale to, co viděl, byla barikáda.</p>
<p>Ankh-Morpork nebyl vlastně městem, ne když se rozdaly hrací známky. Místa jako u Dollyiných sester, Ospalý kopec nebo u Sedmi spáčů byla předtím, než je pohltila městská rozpínavost, vesnicemi. V jistém směru se stále ještě držely samy sebe jako izolované celky. A co se týká zbytku... jakmile jste jednou opustili hlavní třídy, začalo se mluvit o sousedství. Lidé se moc nestěhovali. Když začalo narůstat napětí, spoléhali jste na kamarády a vlastní rodiny. Ať už se tam dole ve městě dělo cokoliv, pokoušeli jste se zařídit, aby se to nedělo ve vaší ulici. Nebyla to revoluce, naopak. Bránili jste si vlastní práh.</p>
<p>V ulici Rybí kostice stavěli barikády. Nebyla zvlášť vydařená, tvořily ji hlavně převrácené stánky pouličních prodavačů, malý vůz a několik kusů domácího nábytku, ale byl to Symbol.</p>
<p>Rzezaczovi se naježil knír. „Přímo nám před nosem,“ vyštěkl. „Naprosté pohrdání vládní autoritou, seržante. Konejte svou povinnost!“</p>
<p>„A to je, v tomto okamžiku, co, pane?“ zeptal se Elánius.</p>
<p>„Zatkněte vůdce vzpoury! A vaši muži ať barikádu rozeberou!“</p>
<p>Elánius si povzdechl. „Dobrá, pane. Kdybyste laskavě ustoupil, podívám se po nich.“</p>
<p>Došel až k hromadě narychlo navršených předmětů a cítil, že ho pozorují oči jak zepředu, tak zezadu. Když byl už jen několik kroků od barikády, přiložil ruce k ústům a zavolal: „Poslyšte, tak co se to tady děje?“</p>
<p>Slyšel šepot za barikádou. A byl samozřejmě připravený na to, co se pak stalo. Když přes nábytek přeletěl kámen, šikovně ho zachytil oběma rukama „Já se vás zeptal slušně,“ zavolal. „No tak!“</p>
<p>Další šepot. Nezřetelně však zaslechl „- to je ten seržant ze včerejška -“ a nějakou tichou hádku. Pak nějaký hlas vykřikl: „Smrt fašistickým utlačovatelům!“</p>
<p>Tentokrát byla nesrozumitelná hádka mnohem prudší. Slyšel, jak někdo říká „no jo, tak dobře“, a pak další výkřik. Tentokrát: „Smrt fašistickým utlačovatelům s výjimkou tohoto policejního oddílu! Tak a teď jsou už <emphasis>všichni </emphasis>spokojení?“</p>
<p>Ten hlas znal. „To je pan Reginald Půlbotka, že?“ řekl.</p>
<p>„Lituji, že mám jen jediný život, který mohu položit za ulici Rybí kostice!“ ozval se znovu hlas odněkud zpoza skříně.</p>
<p>Kdybys jen věděl, pomyslel si Elánius.</p>
<p>„Myslím, že to nebude nutné,“ odpověděl nahlas. „No tak, dámy a pánové, copak takhle se chovají slušní lidé? Nemůžete přece... vzít zákon... do vlastních rukou...“ Hlas se mu vytratil.</p>
<p>Někdy to mozku nějakou chvilku trvá, než dohoní ústa.</p>
<p>Elánius se obrátil a podíval se na své policisty, kterým nikdo nemusel nařizovat, aby se drželi v povzdálí. Pak se obrátil a znovu se podíval na barikádu.</p>
<p>Kde, <emphasis>ale přesně</emphasis>,<emphasis> </emphasis>byl zákon? Právě teď?</p>
<p>Co to vlastně dělal?</p>
<p>Povinnost. Tu, kterou měl před sebou. Dělal ji vždycky. A zákon byl vždycky... <emphasis>tam někde</emphasis>,<emphasis> </emphasis>ale hodně blízko. Byl si vždycky naprosto jistý tím kde a mělo to něco společného s jeho odznakem.</p>
<p>Ten odznak byl důležitý. Ano. Měl tvar štítu. Chránil ho. Někdy o tom přemýšlel za dlouhých bezesných nocí. Chránil ho před bestií, která číhala v temných zákoutích jeho vlastní hlavy.</p>
<p>Zabíjel holýma rukama vlkodlaky. Tenkrát byl šílený hrůzou, ale bestie byla tam někde uvnitř a dodávala mu sílu...</p>
<p>Kdo ví, jaké zlo číhá v srdci člověka? Policajt. Ten to ví. Po deseti letech si myslíte, že už vás nic nepřekvapí, ale stíny vám vždycky naservírovaly něco nového. Viděli jste, jak blízko měli někteří lidé ke zvířatům. Uvědomili jste si, že lidé jako Karcer nejsou šílení. Byli naopak neobyčejně příčetní. Ale byli to jednoduše lidé beze štítu. Dívali se na svět a mysleli si, že se na ně všechna ta pravidla nevztahují, ne, když si to sami nebudou přát. Nedali se oklamat všemi těmi malými příběhy. Oni si s bestií potřásli rukou.</p>
<p>Ale on, Sam Elánius, se držel svého odznaku, až na ten čas, kdy to nestačilo a kdy se místo odznaku držel láhve...</p>
<p>Právě teď se cítil, jako kdyby se ta doba vrátila a on se zase vrátil k láhvi. Svět kolem něj se otáčel. Kde byl <emphasis>zákon? </emphasis>Támhle je barikáda. Kdo ji chránil před čím? Městu vládl šílenec a jeho stínoví pohůnci. Tak <emphasis>kde </emphasis>byl zákon?</p>
<p>Policisté často říkají, že by lidé neměli brát zákon do svých vlastních rukou, a myslí si, že vědí, o čem mluví. Jenže to mluví o mírumilovných časech a o lidech, kteří si vezmou obušek a jdou srovnat svého souseda, protože jim jeho pes zase pomočil schody. Ale v časech, jako je <emphasis>tenhle</emphasis>,<emphasis> </emphasis>komu patří zákon? Kdyby neměl být v rukou lidí, tak <emphasis>kde </emphasis>by, k sakru, měl být? U někoho, kdo si myslí, že ho využije líp? Tak se dostanete nazpět k Sebevraždovi a jeho lidem, a k čemu je to dobré?</p>
<p>Co by se tedy mělo stát teď? No ano, měl odznak, ale ten nebyl <emphasis>jeho</emphasis>,<emphasis> </emphasis>ne doopravdy... a teď dostal rozkazy, a byly to špatné rozkazy... a měl nepřátele ze všech možných hloupých důvodů... a na druhé straně možná <emphasis>neměl </emphasis>žádnou budoucnost. Ta už neexistovala. Nic vlastně nebylo skutečné, žádný pevný bod, na němž by stanul, jen Sam Elánius visící v prostoru někde v místech, kde neměl co dělat...</p>
<p>Jako by jeho tělo, které se pokoušelo využít tolik zdrojů, kolik jich bylo třeba k rozpletení vířících myšlenek, vysávalo síly ze zbytku Elánia. Zrak se mu kalil. Cítil, jak mu měknou kolena.</p>
<p>Nakonec nevnímal nic jen zmatené zoufalství.</p>
<p>A spoustu výbuchů.</p>
<p>Havelock Vetinari jemně zaklepal na okno malé kanceláře umístěné přímo v hlavní bráně Cechu vrahů.</p>
<p>Vrátný ve službě pozvedl hlavu.</p>
<p>„Zapíšu si odchod, pane Rozbušný,“ řekl vrah.</p>
<p>„Jistě, pane,“ přikývl Rozbušný a přistrčil mu tlustý fascikl. „A kam máme dnes namířeno, mladý pane?“</p>
<p>„Všeobecná orientace a obeznámení se s další částí města, pane Rozbušný. Uč se, synu, moudrým býti. Schola ludus, že?“ odpověděl Vetinari, zapsal své jméno do knihy a vrátil brk do držáku u kalamáře. „A jak se má váš malý?“</p>
<p>„Díky za optání, pane, už je mu mnohem líp,“ odpověděl vrátný.</p>
<p>„No, to rád slyším. Ale, jak vidím, ctihodný Jan Vykrvácel je venku na nějaké akci. V paláci?“</p>
<p>„Ale, ale, pane.“ Rozbušný se usmál a v žertu mu zahrozil prstem. „Dobře víte, že bych vám to nesměl prozradit, i kdybych to věděl.“</p>
<p>„Samozřejmě.“ Vetinari se podíval na zadní stěnu vrátnice, kde byla ve starodávném mosazném stojánku uložena řada obálek. Nad stojánkem byla tabulka s nápisem „Aktivní služba“.</p>
<p>„Přeji hezký večer, pane Rozbušný.“</p>
<p>„Nápodobně, pane. A hezké... ehm... rozhlížení.“</p>
<p>Díval se, jak mladík vychází na ulici. Pak zašel do malé kuchyňky vedle vrátnice, aby si postavil na čaj.</p>
<p>Měl mladého Vetinariho opravdu rád. Byl to tichý hoch a studijní typ. A navíc, alespoň se to říkalo, při některých příležitostech <emphasis>velmi </emphasis>uznalý mladý muž. Ale přesto byl trochu divný. Jednou ho Rozbušný pozoroval ve vstupní hale, kde Vetinari naprosto nehybně stál. Nic víc. Jen stál a nehýbal se. Nepokoušel se nijak ukrýt ani nic jiného. Po půlhodině k němu Rozbušný zašel a zeptal se ho: „Potřebujete něco, pane? Mohl bych pro vás něco udělat?“</p>
<p>A Vetinari mu odpověděl: „Díky, to je v pořádku, pane Rozbušný, já se jen učím nehybně stát.“</p>
<p>Na takové prohlášení pochopitelně neexistovala žádná smysluplná odpověď. A mladík asi musel vzápětí odejít, protože si Rozbušný nevybavoval, že by ho ještě téhož dne viděl.</p>
<p>Zaslechl jakýsi šustot od hlavních dveří a pak tiché zapraskání podlahy ve vrátnici a vstrčil hlavu ze dveří, aby místnost zkontroloval. Byla dokonale prázdná. <emphasis>Dokonale </emphasis>prázdná, jak si později pomyslel. Měl v té chvíli pocit, jako by byla mnohem prázdnější, než kdyby v ní prostě a jednoduše... no... nikdo nebyl.</p>
<p>Vrátil se ke svému pohodlnému křeslu v přístěnku a uvolnil se.</p>
<p>Obálka se jménem J. Vykrvácel se v mosazném stojánku svezla mírně stranou.</p>
<p>Bylo to množství výbuchů. Barevné rakety, jaké se používají při ohňostroji, poletovaly celou ulicí. Duněly a zvonily tamburíny, rohy ječely jakési divoké melodie a zpoza rohu vytančila řada rozjásaných mnichů, kteří vykřikovali ze všech sil svatá hesla.</p>
<p>Elánius klesl na kolena a vnímal jen řadu nohou v sandálech, které dusaly kolem něj, a na všech stranách vířící hrubě tkaná roucha. Rzezacz na tanečníky něco křičel, ale ti se jen smáli a mávali rukama ve vzduchu.</p>
<p>Do prachu přímo před Elániem dopadlo něco hranatého a stříbřitě lesklého.</p>
<p>Vzápětí byli mniši pryč, vzdalovali se vedlejší uličkou, vířili v tanci a bušili do tamburín a gongů a jejich smích a výkřiky rychle slábly...</p>
<p>„Zatracení pohani!“ prohlásil Rzezacz, který se blížil rychlým krokem. „Zasáhl vás někdo, seržante?“</p>
<p>Elánius natáhl ruku a zvedl stříbrný obdélník.</p>
<p>Od Rzezaczova hradního plátu se odrazil kámen.</p>
<p>Když pozvedl megafon, zasáhla ho do kolena hlávka zelí. Elánius upíral pohled na věc, již svíral v ruce. Bylo to pouzdro na doutníky, štíhlé, mírně prohnuté, elegantní.</p>
<p>Rychle ho otevřel a četl:</p>
<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p>Svět se hýbal. Jenže teď se Elánius cítil jako loď na kotvě. Na konci kotevního lana byla do pevného dna zaseknutá kotva, která loď natáčela tak, aby stála přídí proti proudu.</p>
<p>Přes vrchol barikády vylétaly salvy střel. Házení věcí byl starý ankh-morporský zvyk a na Rzezaczovi bylo něco, co ho předurčovalo stát se cílem. S veškerou důstojností, jíž byl v tom okamžiku schopen, zvedl megafon znovu a dostal se právě ke slovům „- a proto vás tímto varuji -“, než mu kámen vyrazil hlásnou troubu z ruky.</p>
<p>„Tak tedy dobrá,“ prohlásil škrobeně a ještě škrobeněji došel k policejnímu oddílu. „Seržante Kýlo, přikažte mužům, ať se připraví ke střelbě. Jedna salva šípů přes vrcholek barikády.“</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Elánius a vstal.</p>
<p>„Musím s jistotou předpokládat, že jste byl omráčen, seržante,“ zamračil se Rzezacz. „Mužstvo - připravte se ke splnění rozkazu!“</p>
<p>„Prvního, kdo vystřelí, <emphasis>osobně </emphasis>podřežu jako kuře,“ prohlásil jasně a zřetelně Elánius. Nekřičel. Bylo to jasné, důvěrné sdělení, které odhalovalo, co ukrývá nejbližší budoucnost.</p>
<p>Rzezaczův výraz se nezměnil. Změřil si Elánia od hlavy k patě.</p>
<p>„Takže to znamená vzpouru, seržante?“ prohlásil kapitán.</p>
<p>„Ne, pane. Já nejsem ani voják, ani námořník. Já se nemohu vzbouřit, pane.“</p>
<p>„Stanné právo, seržante!“ vyštěkl Rzezacz. „To je <emphasis>úřední!</emphasis>“</p>
<p>„Skutečně?“ odpověděl Elánius, když se na ně snesl další déšť kamení a nahnilého ovoce a zeleniny. „Zvednout štíty, mládenci!“</p>
<p>Rzezacz se obrátil k Fredu Tračníkovi. „Desátníku, přikazuji vám, abyste tohoto muže okamžitě zatkl!“</p>
<p>Tračník vyděšeně polkl. „Já?“</p>
<p>„Vy, desátníku. <emphasis>Okamžitě.</emphasis>“</p>
<p>Tračníkova růžová tvář najednou zbělala, protože většina krve se rozhodla spěšně přestěhovat jinam. „Ale on -“ začal.</p>
<p>„Neuděláte to? Jak se zdá, budu to muset udělat sám,“ prohlásil kapitán. Tasil meč.</p>
<p>V tom okamžiku zaslechl Elánius, jak někdo s cvaknutím odsunul pojistku samostřílu, a v duchu zasténal. <emphasis>Tohle </emphasis>si tedy nepamatoval.</p>
<p>„Buďte tak laskav a odložte ten meč, pane,“ ozval se hlas svobodníka Elánia.</p>
<p>„Ty po mně nestřelíš, ty mladý blázne. To by byla vražda,“ ušklíbl se kapitán s ledovým klidem.</p>
<p>„Když vás trefím tam, kam mířím, pane, a to dokážu, pak to jistě vražda nebude, pane.“</p>
<p>Ale <emphasis>sakra</emphasis>,<emphasis> </emphasis>pomyslel si Elánius. Možná, že byl ten mládenec opravdu <emphasis>trochu jednoduchý. </emphasis>Protože ať už byl Rzezacz cokoliv, nechoval se jako zbabělec. Myslel si totiž, že umíněná tvrdohlavost je totéž co odvaha. Neustoupil by, ani kdyby stál tváří v tvář tuctu ozbrojených mužů. ‘</p>
<p>„Aha, myslím, že už vím, v čem je problém, kapitáne,“ řekl Elánius se spokojeným výrazem. „To se týká i vás, svobodníku. Řekl bych, že tady došlo k malému nedorozumění, pane, ale myslím, že tímhle by se to mělo vyřešit -“</p>
<p>Byl to úder, na který nikdy nezapomene. Dokonalý. Přímo z učebnice. Rzezacz padl k zemi jako podťatý strom.</p>
<p>Ve světle všech mostů, které za sebou pálil, vsunul Elánius nenápadně ruku zpět do kapsy. Díky vám, pane Tvrdoboji, a vašemu rozsáhlému sortimentu malých uklidňovacích prostředků.</p>
<p>Obrátil se k policistům, jejichž tváře zatuhly v celé škále výrazů, od zhrozených po hrůzou zsinalé.</p>
<p>„Do záznamů uveďte, že tohle udělal starší seržant Kýla,“ prohlásil. „Poslyš, Elánie, a co jsem ti říkal o tom mávání zbraní, když se ji nechystáš použít?“</p>
<p>„Vy jste ho omráčil, seržante!“ zalykal se mladý Sam, který nedokázal odtrhout pohled od ležícího kapitána.</p>
<p>Elánius opatrně zatřásl rukou, aby do ní vrátil trochu života. „V záznamech bude zaneseno, že jsem převzal velení poté, co kapitána postihl náhlý záchvat šílenství,“ pokračoval v řeči. „Bijkyj a Tupátko... odtáhněte ho zpět na strážnici a zamkněte ho, ano?“</p>
<p>„Co budeme <emphasis>dělat</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante?“ zasténal Tračník.</p>
<p>No...</p>
<p>Budeme udržovat klid a pořádek. To bylo ono. Lidé si často chybně vysvětlují, co to znamená. Narazíte na nějakou opravdu velkou nepříjemnost, jako je třeba dvojice sousedů, kteří se perou na ulici kvůli nějaké podstatné věci, třeba jim jde o to, komu patří živý plot mezi jejich pozemky, a oba jen přetékají vlastní nestranností a silou svého smyslu pro spravedlnost, oba řvou z plna hrdla a jejich ženy se buď koušou, škrábou a vláčí za vlasy o kousek dál, nebo odešly do té bližší kuchyně, aby si uvařily kafe a pokecaly si, než se ti jejich uklidní, a všichni čekají, že to budete právě <emphasis>vy</emphasis>,<emphasis> </emphasis>kdo to k všeobecné spokojenosti vyřeší.</p>
<p>Nikdy nepochopí, že to není vaše práce. Byla by to možná práce pro psychologa a párek advokátů. Vaše práce spočívá v tom, že musíte potlačit svůj první nápad, což je otlouct jim ty jejich pitomé tlusté hlavy o sebe, zarazit ty nabubřelé řečičky, v nichž obhajují sami sebe, a přinutit je ztlumit hlasy a uklidit se z ulice. Jakmile se vám to podaří, je vaše práce hotova. Nejste bůh chodící po zemi, rozdávající dokonale vyváženou a přírodní spravedlnost. Vaší prací bylo jen vrátit věci do stavu klidu.</p>
<p>Je jasné, že když nezapůsobí několik vašich přísných slov a pan Novák navíc přeleze diskutovaný plot a ubodá pana Svobodu[*] nůžkami na živý plot, pak už je to jiná záležitost, máte případ, o němž se později bude mluvit jako o proslulé vraždě pro živý plot.</p>
<p>Lidé od policajtů čekají sice všechno možné, ale je jedna věc, kterou si dříve či později přeje každý: vrátit tohle všechno zpátky.</p>
<p><emphasis>Zařídit to tak</emphasis>,<emphasis> aby se tohle všechno mohlo vrátit zpátky...</emphasis></p>
<p>„Cože?“ řekl, protože si najednou uvědomil, že na něj mluví nějaký hlas, který už nějaký čas zní na okraji jeho vnímání.</p>
<p>„Ptal jsem se, jestli zešílel, seržante?“</p>
<p><emphasis>Jenže když se řítíte do propasti</emphasis>,<emphasis> je pozdě uvažovat o tom</emphasis>,<emphasis> zda na vrchol hory nevedla nějaká jiná</emphasis>,<emphasis> lepší cesta...</emphasis></p>
<p>„Chtěl po vás, abyste stříleli na lidi, kteří po vás naopak nestříleli,“ zavrčel Elánius a popošel kupředu. „To znamená, že musel být nepříčetný, nemyslíte?“</p>
<p>„No jo, ale <emphasis>voni </emphasis>po nás hážou kamení, seržante,“ upozornil ho Tračník.</p>
<p>„Ano? Tak se postavte na místo, kam nedohodí. Oni se unaví dříve než my.“</p>
<p>Aby bylo pravdě učiněno zadost, je třeba přiznat, že déšť projektilů přilétajících od barikády ustal. Dokonce i v období vážné krize byli obyvatelé Ankh-Morporku ochotni zastavit nepřátelství kvůli opravdu zábavnému kousku pouličního divadla. Elánius došel nazpět k barikádě a cestou se sehnul, aby ze země sebral Rzezcazův mírně zprohýbaný megafon.</p>
<p>Když se přiblížil k barikádě, rozhlédl se po obličejích viditelných mezi nohama židlí a kusy ostatního harampádí. Byl si jistý, že v ulicích jsou i Nepojmenovatelní, kteří podle potřeby usměrňují situaci. Doufal jen, že při troše štěstí se nebudou unavoval nějakou uličkou Rybí kostice.</p>
<p>Mezi obránci se šířilo mumlání. Většina z nich měla výraz, který Elánius znal, protože se snažil, aby se takový výraz pokud možno na <emphasis>jeho </emphasis>tváři neobjevil. Byl to pohled lidí, kterým někdo smetl pevnou půdu pod nohama a teď se pokoušejí stepovat v písku.</p>
<p>Odhodil ten pitomý a okázalý megafon a přiložil k ústům ruce.</p>
<p>„Někteří z vás mě znají!“ zvolal. „Jsem seržant Kýla, v současnosti velitel policejní strážnice v ulici U melasového dolu. Přikazuji vám, abyste rozebrali tuto barikádu -“</p>
<p>Ozval se sbor nesouhlasných a pohrdavých výkřiků a vyletěly dva nebo tři špatně mířené předměty. Elánius zůstal nehybně stát a čekal, až znovu nastalo ticho. Pak opět pozvedl ruce k ústům.</p>
<p>„Opakuji, nařizuji vám, abyste rozebrali tuhle barikádu.“ Nadechl se a pokračoval: „Pak materiál přesunete a vybudujete novou barikádu na rohu ulice Kotevního řetězu! A další postavte v ústí Strmé uličky! A postavte ji pořádně! Dobří bohové, copak se to dělá takhle? Nahážete na sebe krámy bez ladu a skladu a myslíte si, že to stačí? Barikáda je něco, co se musí <emphasis>zkonstruovat! </emphasis>Kdo tomu tady velí?“</p>
<p>Za hromadou popřevraceného nábytku se chvilku ozývaly užaslé zvuky a pak vykřikl nějaký hlas: „Vy?“ a následoval nervózní smích.</p>
<p>„No... to je vážně <emphasis>velká </emphasis>legrace! A teď se zasmějte tomuhle: Zatím se o nás nikdo nezajímá. Jsme v klidné a tiché části města. Ale až se situace ve městě zhorší, a k tomu jistě dojde, tak máme na krku jízdu! Se šavlemi! Jak douho vydržíte <emphasis>potom ? </emphasis>Jenže když uzavřete tenhle konec Melasového dolu a konec Strmé, zůstanou jim k průjezdu jen vedlejší uličky a to nemají rádi! <emphasis>Záleží </emphasis>samozřejmě na vás! Rádi bychom vás ochránili, ale já budu se svými muži tady, <emphasis>za </emphasis>barikádou...“</p>
<p>Pak se obrátil na podpatku a vracel se ke svým čekajícícm mužům.</p>
<p>„V pořádku, hoši,“ řekl. „Slyšeli jste. Procvak a Kýta, vy dva odvezete antona k mostu a tam ho převrátíte. Bijkyj a Hadrakko a vy, Frede... běžte a seberte někde pár dvojkoláků. Vyrostli jste tady, takže mi neříkejte, že jste něco takového nikdy neudělali. Pár jich použijte, abyste zablokovali ulici tady, a zbytek zavezete do ústí vedlejších uliček tak, aby se tam vzpříčily. Vy to tady kolem znáte. Zablokujte taky všechny zadní uličky.“</p>
<p>Tračník se poškrabal na nose. „No, na straně k řece to můžeme udělat, seržante, ale na straně ke Stínovu je těch uliček moc. Tam všechny zablokovat nedokážeme.“</p>
<p>„S těmi bych si hlavu nelámal. Odtamtud se sem jezdectvo nedostane. Víte, jak říkají na Stínově koni?“</p>
<p>Tračník se zasmál. „Jasně, seržante. Oběd.“</p>
<p>„Tak. A vy ostatní, doneste sem lavice a stoly ze strážnice -“</p>
<p>Pak si uvědomil, že se ani jeden z mužů nepohnul. Zdálo se, že ve vzduchu visí jistý... problém.</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>Vilém Tupátko si stáhl helmu a otřel si zpocené čelo. „Hm... jak daleko to podle vás zajde, seržante?“</p>
<p>„Až na konec, Viléme.“</p>
<p>„Jenže my jsme přece přísahali, seržante, a teď právě neposloucháme rozkazy a pomáháme vzbouřencům. Nějak se mi to nezdá správné, seržante,“ mačkal ze sebe Tupátko nešťastně.</p>
<p>„Přísahal jste, že budete bránit zákon a starat se o bezpečnost obyvatel města, a to beze strachu a bez rozdílu,“ připomněl mu Elánius. „A ochraňovat nevinné. Víc toho na té přísaze není. Možná si mysleli, že právě tohle jsou ta nejdůležitější slova. Není tam nic o rozkazech, dokonce ani o mých rozkazech ne. Vy jste ochránci práva, ne nějací vojáci vlády nebo krále.“</p>
<p>Jeden nebo dva muži vrhli toužebné pohledy na druhý konec ulice, prázdný, otevřený a lákající.</p>
<p>„Ale nebudu zdržovat nikoho, kdo by teď chtěl odejít.“ Muži sklopili oči.</p>
<p>„Čavajs, pane Kýla,“ ozval se ulepený hlas za jeho zády.</p>
<p>„Copak je, Noby?“ řekl, aniž se otočil.</p>
<p>„Poslyšte, jak jste poznal, že jsem to já, seržante?“</p>
<p>„To je takový zvláštní dar,“ odpověděl Elánius a proti své vůli se obrátil, aby se na malého uličníka podíval. „Tak co se kde dělo?“</p>
<p>„Velkej masakr na náměstí Náhlýho osvícení, seržante. A taky se řiká, že lidi vtrhli do strážnice u Dollyinejch sester a vyhodili kapitána z okna. A všude se loupí a plení, to řikaj lidi, a Denní hlídka prej honí lidi, jenže teď už tolik ne, vona se jich totiž většina ukrejvá, teda jako policajtů, páč -“</p>
<p>„Ano, dovedu si to představit,“ povzdechl si Elánius. Karcer měl pravdu. Policisté budou vždycky v menšině, takže mohou fungovat jen tehdy, když jim to lidé dovolí. Když se soustředí a uvědomí si, že nejste nic jiného než další průměrný hlupák s kouskem plechu v podobě odznaku v ceně několika pencí, který může velmi rychle skončit jako šmouha na chodníku.</p>
<p>Teď bylo dokonce někde v dálce slyšet křik. Otočil se zpět a podíval se na váhající policisty. „Na druhé straně, gentlemani,“ prohlásil, „pokud <emphasis>chcete </emphasis>odejít, víte někdo, <emphasis>kam </emphasis>půjdete?“</p>
<p>Jak se zdálo, přesně tatáž myšlenka už napadla jak Tračníka, tak ostatní.</p>
<p>„Seženeme ty dvoukoláky,“ odpověděl desátník a odspěchal.</p>
<p>„Jo a já chci ten peňák,“ hlásil se Noby a natáhl špinavou dlaň. K jeho vlastnímu překvapení, hraničícímu téměř se šokem, mu dal Elánius celý tolar a řekl: „A neustále mě o všem informuj, ano?“</p>
<p>To už muži vynášeli ze strážnice lavice a stoly a netrvalo dlouho, objevil se Bijkyj s dvoukolákem plným prázdných sudů. Barikády v těchto ulicích byly jednoduchou záležitostí, v podstatě je pomáhaly udržovat čisté, což bylo za normální situace velmi obtížné.</p>
<p>Policisté se dali do práce. Tohle bylo něco, co uměli. Dělali to jako děti. A možná si při tom mysleli: a podívejte se, všichni, tentokrát při tom na sobě máme uniformy. To znamená, že nemůžeme dělat špatnou věc.</p>
<p>Zatímco se Elánius pokoušel zaklínit lavici do rostoucí stěny, vnímal lidi, které měl za zády. Přesto pracoval cílevědomě dál, až za zády uslyšel opatrné odkašlání. Pak se obrátil.</p>
<p>„Copak je? Můžu vám nějak pomoci?“</p>
<p>Stála před ním malá skupinka lidí a Elániovi bylo jasné, že tuhle skupinu stmelila společně sdílená hrůza, protože podle toho, jak vypadali, by jistě neměli jeden s druhým nic společného, pokud by se tomu mohli jen trochu vyhnout.</p>
<p>Jejich mluvčí, nebo alespoň muž, který jim stál v čele, vypadal téměř přesně tak, jak si Elánius představoval pachatele vraždy v případě vraždy kvůli živému plotu.</p>
<p>„Ehm... důstojníku?“</p>
<p>„Prosím, pane?“</p>
<p>„Co to tady vlastně děláte..., ale přesně?“</p>
<p>„Udržuji klid, pane. Alespoň tenhle kousek klidu.“</p>
<p>„Říkal jste, že ve městě se bouří lidé a že můžeme očekávat jízdu...“</p>
<p>„Je to velmi pravděpodobné, pane.“</p>
<p>„Nemusíš se ho takhle vyptávat, Rokfóre, je jeho <emphasis>povinností </emphasis>nás chránit,“ vyštěkla žena, která stála jen kousek za mužem a tvářila se majetnicky. Elánius změnil své mínění o muži. Ano, ten člověk měl vzhled a výraz potenciálního domácího traviče, manžela, který sice o rozvodu přemýšlí jen občas, ale zato denně před spaním vymýšlí ty nejstrašnější způsoby, jak sprovodit ze světa svou manželku. Bylo snadné pochopit proč.</p>
<p>Obdařil dámu přátelským, vřelým úsměvem. Držela v rukou modrou vázu. „Mohu vám nějak pomoci, madam?“</p>
<p>„Co chcete dělat s tím, že nás vraždí v našich postelích?“ podívala se na něj popuzeně.</p>
<p>„No, zatím ještě nejsou ani čtyři hodiny, madam, ale když mi řeknete, v kolik hodin chcete jít na lůžko -“</p>
<p>Na Elánia udělal dojem způsob, jakým se dáma napřímila. Dokonce ani Sibyla v plné vévodkyňovské náladě a s krví dvaceti generací nadutých předků v žilách by nebyla lepší.</p>
<p>„Rokfóre, uděláš něco s tím... <emphasis>člověkem?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vypravila ze sebe.</p>
<p>Rokfór se podíval na Elánia. Elánius si uvědomoval, že má na tváři odporné strniště, že je nedostatečně upravený, špinavý a pravděpodobně začíná zapáchat. Rozhodl se, že na ubožákova záda nebude nakládat další břímě.</p>
<p>„Nechtěl byste nám vy a vaše paní pomoci s barikádou?“ zeptal se přátelsky.</p>
<p>„Ale jistě, samozřejmě, děkuji vám opravdu z -“ začal Rokfór, ale byl znovu až druhý.</p>
<p>„Některé kusy toho nábytku vypadají strašlivě špinavé,“ uštípla paní Rokfórová. „A támhle to, nejsou to náhodou <emphasis>pivní sudy?</emphasis>“</p>
<p>„Jistě, madam, ale jsou to prázdné sudy,“ odpověděl jí Elánius.</p>
<p>„Jste <emphasis>si jistý? </emphasis>Odmítám se ukrývat za alkoholem! Nikdy jsem nesouhlasila s pitím alkoholu a Rokfór taky ne!“</p>
<p>„Ujišťuji vás, madam, že každý pivní sud, který měli v rukou mí muži, je prázdný. V tomto směru můžete být naprosto klidná.“</p>
<p>„A jsou vaši muži střízliví a čistotní?“ ujišťovala se žena.</p>
<p>„Kdykoliv jim nezbývá nic jiného, madam,“ odpovídal Elánius po pravdě. To se dámě zřejmě zdálo přijatelné. V tomto ohledu byla paní Rokfórová jako Rzezacz. Naslouchala tónu hlasu, nikoliv významu slov.</p>
<p>„Tak mě napadlo, že by nebyl špatný nápad, drahoušku, kdybychom si pospíšili do -“ začal Rokfór.</p>
<p>„Ale ne bez tatínka!“ odpověděla rezolutně jeho žena.</p>
<p>„To nebude žádný problém, madam,“ usmál se na ni ještě jednou Elánius. „Kdepak je?“</p>
<p>„Na naší barikádě, samozřejmě! A ta je, to vám tedy řeknu, mnohem lepší!“</p>
<p>„To rád slyším, madam,“ přikývl Elánius. „Kdyby byl tedy tak laskav a přišel sem, tak -“</p>
<p>„Ehm, obávám se, že jste zcela nepochopil situaci, důstojníku,“ začal rozpačitě Rokfór.</p>
<p>Elánius se podíval na vzdálenou barikádu a pak náhle užasle napjal zrak. Teprve pak se mu podařilo zahlédnout kousek pod vrcholem hromady nábytku čalouněné křesílko. Další pátrání mu odhalilo, že v něm sedí spící postava v plátěných domácích trepkách.</p>
<p>„Hrozně na tom svém křesílku lpí,“ povzdechl Rokfór.</p>
<p>„Jednou z toho bude <emphasis>dědictví</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>upozornila paní Rokfórová hlasitě. „Byl byste tak laskav a poslal pár svých mladých mužů, aby z barikády vybrali náš nábytek? A ať ho zatím narovnají někam, kde by ho nezasáhly střely.“</p>
<p>Když si pak začala opatrně hledat cestu mezi odpadky a zamířila ke strážnici, kývl Elánius na mladého Sama a dva další muže.</p>
<p>„Myslíte, že by mohlo dojít k nějakému boji?“ zajímal se pan Rokfór upřímně.</p>
<p>„Možné to je, pane.“</p>
<p>„V takových věcech se opravdu moc nevyznám.“</p>
<p>„S tím si nelamte hlavu, pane.“ Elánius vyzvedl muže na barikádu a obrátil se ke zbytku malého hloučku. Uvědomoval si už chvíli, že se mu do zad zavrtává tvrdý pohled, a teď vystopoval zdroj oné nepřátelské energie až k jejímu zdroji - byl to mladý muž v černých kalhotách, zdobené košili s plizovanou přednicí, nabíranými rukávy a kudrnatými vlasy, které mu padaly až na ramena.</p>
<p>„To všechno je jen nějaký špinavý trik, že?“ prohlásil mladík. „Nejdřív nás dostanete do své moci, vlákáte do svých sítí a pak už nás nikdy nikdo neuvidí, co?“</p>
<p>„Tak se do toho nepleť, Reginalde,“ odpověděl mu Elánius. Přiložil ruce k ústům a obrátil se k barikádě v ústí ulice Rybí kostice. „Pokud se k nám chce přidat ještě někdo, měl by si pospíšit!“ zavolal.</p>
<p>„Vy přece nemůžete znát moje jméno!“ zarazil se Reginald Půlbotka.</p>
<p>Elánius se zadíval do těch velkých vypouklých očí. Jediný rozdíl mezi Regem teď a Regem v budoucnosti byl v tom, že policista Reginald Půlbotka byl mnohem šedivější a některé části jeho těla držely pohromadě stehy. Zombijství k Regovi přijde zcela přirozeně. On byl <emphasis>zrozen </emphasis>ke smrti. Věřil v mnoho věcí tak silně, že ho v pohybu udržovalo jakési vnitřní péro. Bude z něj výborný policista. Oproti tomu revolucionář dobrý nebyl. Lidé tak oddaně a úzkostlivě zapálení naháněli skutečným revolucionářům hrůzu. Bylo to v jeho pohledu.</p>
<p>„Jmenujete se Reginald Půlbotka,“ usmál se Elánius, „a bydlíte v ulici Rybí kostice.“</p>
<p>„Aha, takže vy si o mně vedete tajné záznamy?“ opáčil Reginald s jakýmsi pochmurným štěstím.</p>
<p>„Ne, abych se vám přiznal, tak ne. A teď, kdybyste byl tak laskav...“</p>
<p>„Vsadil bych se, že ten spis máte a že je alespoň kilometr dlouhý a -“ rozehříval se Reginald.</p>
<p>„Ne, to ne. Zdaleka nemá celý kilometr,“ odpověděl Elánius. „A teď poslyš, Regu, musíme -“</p>
<p>„Žádám, aby mi bylo do spisu umožněno nahlédnout!“</p>
<p>Elánius si povzdechl. „Pane Půlbotko, my o vás žádný spis nemáme. Nemáme spis o <emphasis>nikom</emphasis>,<emphasis> </emphasis>rozumíte? Polovina z nás nedokáže číst, když si při tom nepomůže prstem. Reginalde, my se o vás <emphasis>vůbec </emphasis>nezajímáme!“</p>
<p>Lehce ustarané oči Reginalda Půlbotky se na okamžik upřely do Elániovy tváře, pak mozek s nimi spojený odmítl tuto informaci jako něco, co zásadně odporuje představám, které si vybudoval ve své fantazii.</p>
<p>„No, chci vám jen říct, že vám nebude vůbec nic platné, když mě budete mučit, protože já vám neodhalím žádné podrobnosti o svých soudruzích z dalších revolučních buněk!“ varoval Elánia Reg.</p>
<p>„Dobrá. Tak tě tedy mučit nebudu. A teď bychom možná mohli -“</p>
<p>„Ono je to tak dokonale vymyšlené, víte? Žádný z členů jedné buňky neví nic o těch dalších!“</p>
<p>„No, to je chytré. A vědí o tobě?“ pozvedl Elánius se zájmem obočí.</p>
<p>Na okamžik se Regova tvář zmateně zachmuřila. „Cože?“</p>
<p>„No, řekl jsi, že o nich nic nevíš,“ opakoval Elánius, „... a vědí tedy oni o tobě?“ Byl by rád dodal: ty jsi revoluční buňka o jediném členu, Regu. Skuteční revolucionáři jsou mlčenliví lidé s nehybnými obličeji karetních hráčů a je jim nejspíš jedno, jestli vůbec žiješ. Ty sis pořídil košili, jakou podle tebe nosí revolucionáři, a nechal ses ostříhat jako oni, nosíš šerpu a znáš všechny revoluční písně, ale ty nepatříš k městské gerile. Ty jsi městský snílek. Převracíš popelnice a píšeš po zdech ve jménu Lidu, který by ti za to ale okamžitě jednu fláknul, jen kdyby tě při tom přistihl. Ale máš <emphasis>víru.</emphasis></p>
<p>„Aha, takže vy jste tajný operátor,“ prohlásil, aby pomohl Reginaldovi vyplést se ze sítě, do níž se vlastní vinou zapletl.</p>
<p>Reg se rozveselil. „Správně!“ zvolal. „Lidé jsou moře, v němž revolucionář plave.“</p>
<p>„Jako mečouni?“ pokusil se znovu Elánius.</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>A ty jsi platýz, pomyslel si Elánius. Kabátník, to je revolucionář. Ten umí bojovat, a nejen to, umí myslet, a to i když je v úzkých, ale ty, Regu, ty bys měl raději zůstávat uvnitř, v teple a pod střechou...</p>
<p>„No, vidím, že jsi nebezpečný jedinec,“ prohlásil nakonec. „Bude lepší, když tě postavíme někam, kde tě budeme mít na očích. No ano, to je pravda. Mohl bys narušit nepřítele zevnitř.“</p>
<p>Reginald, kterému se očividně ulevilo, pozvedl na pozdrav pěst a s revolucionářskou rychlostí odnesl stůl k nově rostoucí barikádě. Za starou provizorní barikádou, jejíž sporná jednolitost už byla stejně narušena odstraněním nábytku manželů Rokfórových, došlo k rychlé výměně názorů. Ta byla přerušena zvoněním podkov na vzdálenějším konci ulice U melasového dolu, které bylo následováno náhlým výbuchem rozhodnosti ze strany zbývajících obránců.</p>
<p>S úctyhodnou rychlostí přelezli zbytky barikády staré a rozeběhli se k <emphasis>té </emphasis>nové, <emphasis>oficiální. </emphasis>Týl uzavíral svobodník Elánius, kterého v pohybu zdržovala těžká dubová židle.</p>
<p>„Dávejte na ni pozor!“ vykřikl na něj ženský hlas odněkud zezadu. „Patří do sady!“</p>
<p>Elánius položil mladíkovi ruku na rameno. „Dej mi svůj samostříl, ano?“</p>
<p>Jezdci se přiblížili.</p>
<p>Sam Elánius neměl koně rád. Něco se v něm bouřilo proti tomu, být oslovován někým, kdo měl hlavu tři metry nad zemí. Neměl rád pocit, že se na něj někdo dívá dírkami u nosu. Neměl rád, když na něj někdo mluvil shora.</p>
<p>Než jezdci dorazili k barikádě, Elánius ji přelezl a stál před ní uprostřed ulice.</p>
<p>Zpomalili. Bylo to pravděpodobně i proto, že se sice nehýbal, ale držel samostříl nedbalým způsobem člověka, který ho umí používat, ale rozhodl se, že to zatím neudělá.</p>
<p>„Vy tam!“ zvolal jeden z jezdců.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Vy tomu tady velíte?“</p>
<p>„Velím. Mohu vám nějak pomoci?“</p>
<p>„Kde jsou vaši muži?“</p>
<p>Elánius ukázal palcem k rostoucí barikádě. Na vrcholku celého valu ve svém křesle mírumilovně pochrupoval otec paní Rokfórové.</p>
<p>„Ale to je <emphasis>barikáda!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zamračil se jezdec.</p>
<p>„Bystrý. Poznal.“</p>
<p>„A je tam nějaký muž a mává <emphasis>vlajkou!</emphasis>“</p>
<p>Elánius se ohlédl. K jeho překvapení to byl Reginald Půlbotka. Někdo z mužů donesl starý prapor z Tildovy kanceláře a vztyčil ho na vrcholku barikády. Reg byl přesně ten člověk, jenž bude mávat každou vlajkou, která je právě po ruce.</p>
<p>„Pravděpodobně jsou ve skvělé náladě, vojáku,“ vysvětloval Elánius. „Nelámejte si s tím hlavu. Jsme všichni v pořádku.“</p>
<p>„Ale je to zatracená <emphasis>barikáda </emphasis>člověče. <emphasis>Vzbouřenecká </emphasis>barikáda!“ ozval se teď druhý voják.</p>
<p>No maucta, pomyslel si Elánius. Všichni mají opravdu dokonale vyleštěné pancíře. A až neuvěřitelně mladistvé, růžové tváře.</p>
<p>„Ne tak docela. Abych se vyjádřil přesně, pak je to-“</p>
<p>„Nejste padlý na hlavu, člověče? Copak nevíte, že z rozkazu Patricije mají být všechny barikády strženy?“</p>
<p>Třetí jezdec, který si zatím Elánia jen prohlížel, pobídl koně o pár kroků kupředu.</p>
<p>„Co znamená ta pecka na vašem rameni, důstojníku?“ zeptal se.</p>
<p>„To znamená, že jsem starší seržant. To je zvláštní hodnost. A vy jste kdo?“</p>
<p>„Co je vám vlastně do toho? Nemusí vám nic povídat, rozumíte?“ utrhl se na Elánia první voják.</p>
<p>„Myslíte?“ odpověděl Elánius. Ten muž mu začínal jít na nervy. „Abych se tak vyjádřil, tak vy jste jen vojín a já mizerný starší seržant, a jestli se mnou ještě jednou zkusíte mluvit tímhle způsobem, tak vás srazím z toho koně a natáhnu vám jednu za ucho, jasné?“</p>
<p>Dokonce i ten kůň o několik kroků ustoupil. Jezdec otevřel ústa, aby něco řekl, ale třetí jezdec pozvedl ruku v bílé rukavici.</p>
<p>A kruci, pomyslel si Elánius, který zaostřil pohled na červený rukáv. Ten muž byl kapitán. A nejen to, byl to podle všeho navíc inteligentní kapitán. Nepromluvil, dokud nezjistil, co a jak, a neodhadl situaci. Občas se najdou i takoví. Dokážou být nebezpečně nápadití.</p>
<p>„Všiml jsem si, starší seržante,“ prohlásil kapitán a přitom pečlivě a bez jakékoliv jízlivosti zdůraznil Elániovu hodnost, „že ta vlajka nad barikádou je vlajkou Ankh-Morporku.“</p>
<p>„Je to vlajka z naší strážnice,“ odpověděl Elánius a dodal: „Pane.“</p>
<p>„Víte, že Patricij vyhlásil, že budování barikád je vzbouřenecký akt?“</p>
<p>„Ano, pane!“</p>
<p>„No a?“ pokračoval kapitán trpělivě.</p>
<p>„No, čekal byste snad od něj, že řekne něco jiného, pane...?“</p>
<p>Přes kapitánovu tvář přeběhl slaboučký náznak úsměvu. „Nemůžeme dovolit, aby tady zavládlo bezpráví, starší seržante. Kdybychom všichni přestali ctít zákony, kam bychom se dostali?“</p>
<p>„Za tou barikádou je víc policistů na jednoho občana než kdekoliv jinde ve městě, pane,“ odpověděl s vážnou tváří Elánius. „Dalo by se říci, že je to jedno z míst, kde je právo opravdu ctěno a dodržováno.“</p>
<p>„- <emphasis>nic z toho vaše néééni! Nám patří vaše helmice</emphasis>,<emphasis> jsou naše vaše střééévíce</emphasis>,<emphasis> naši jsou maršálóóóvé. Stačí však se nás dotknoutííí a budéééte poražéééni... Morporkia</emphasis>,<emphasis> Morporkia</emphasis>,<emphasis> Morporkíííááááá...</emphasis>“</p>
<p>„To je vzbouřenecká píseň, pane!“ zvolal jezdec číslo jedna. Kapitán si povzdechl.</p>
<p>„Kdybyste pořádně <emphasis>poslouchal</emphasis>,<emphasis> </emphasis>Temelíne, tak byste možná poznal, že je to jen velmi špatně zazpívaná národní hymna,“ ušklíbl se.</p>
<p>„Nemůžeme přece dovolit, aby to zpívali <emphasis>rebelové</emphasis>,<emphasis> </emphasis>pane!“</p>
<p>Elánius si dobře všiml kapitánova výrazu. Dalo se z něj vyčíst opravdu hodně o pitomcích.</p>
<p>„To, že někdo mává národní vlajkou a zpívá přitom národní hymnu, Temelíne, ještě neznamená, že páchá akt vzpoury,“ prohlásil kapitán. „A kromě toho nás naléhavě potřebují jinde.“ Zasalutoval Elániovi, který se přistihl při tom, že mu pozdrav vzorově vrací. „Takže vás opustíme, starší seržante. Doufám, že váš den bude plný zajímavých událostí. A já jsem si jistý, <emphasis>že bude.</emphasis>“</p>
<p>„Ale to je <emphasis>barikáda</emphasis>,<emphasis> </emphasis>pane,“ trval na svém první voják a vrhal po Elániovi kosé pohledy.</p>
<p>„Je to jen hromada nábytku, vojíne. Předpokládám, že lidé dělají jarní úklid. Pokud se nenaučíte pozorně dívat, nikdy z vás důstojník nebude. A teď za mnou!“</p>
<p>Kapitán kývl na pozdrav Elániovi a vedl své muže poklusem pryč.</p>
<p>Elánius se opřel o barikádu, položil kuši na zem a vylovil z kapsy pouzdro na doutníky. Pak zašmátral v další kapse a vytáhl pomačkanou krabičku s krátkými doutníky. Ty pak s jistou obřadností zasunul jeden po druhém do pouzdra.</p>
<p>Hmm. Vlevo máme ulici Kotevního řetězu. Tady, před námi, začíná ulice U melasového dolu a táhne se až k Jednoduché ulici.</p>
<p>Takže, kdyby se postavilo několik barikád až k Jednoduché ulici, uzavřela by se tím prakticky velká část postředové části Dolního Města a mnohem lépe by se bránila...</p>
<p><emphasis>Uděláme to. Konec konců</emphasis>,<emphasis> vždyť jsme to udělali.</emphasis></p>
<p>Samozřejmě a bohužel, to znamená, že tady s námi zůstane uzavřeno i velitelství Nepojmenovatelných. To je, jako kdybyste si postavili stan nad hnízdem zmijí.</p>
<p><emphasis>Zvládneme to. Vždyť jsme to zvládli.</emphasis></p>
<p>K barikádě se přiblížil pár starých lidí s vozíkem plným namátkou posbíraných osobních věcí. Oba se na Elánia zadívali pohledem plným němé prosby.</p>
<p>Ukázal rukou na barikádu a oni se rychle propletli za ni.</p>
<p>Jediné, co teď musíme udělat, je...</p>
<p>„Seržante?“ Přes vrcholek hromady se nakláněl Fred Tračník. Zdálo se, že je udýchanější než obvykle.</p>
<p>„Co se děje, Frede?“</p>
<p>„Přes Varolův most se blíží fůra lidí. Říkaj, že se prej všude dějou ošklivý věci. Máme je pustit dovnitř?“</p>
<p>„Nějací vojáci?“</p>
<p>„Neřekl bych, seržante. Jsou to většinou starý lidi a děcka. A taky moje babička.“</p>
<p>„Dá se jí věřit?“</p>
<p>„No, když si upije nějakou tu pintu, tak moc ne.“</p>
<p>„Tak je pusťte, desátníku.“</p>
<p>„Ehm...“ zaváhal Tračník.</p>
<p>„No, tak co je, Frede?“</p>
<p>„Některý z těch lidí jsou policajti. Pár mládenců z Serošedý ulice a větší skupina z Královský cesty. Většinu z nich znám a ty, co neznám, znaj ti, co je znám já, jestli víte, co tím myslím.“</p>
<p>„Kolik jich je?“</p>
<p>„Asi dvacet. Jeden z nich je Daniel Diviš, seržant z Šerošedé. Říká, že jim oznámili, že budou asi muset střílet na lidi, a většina z nich hned potom dezertovala.“</p>
<p>„Skončila, Frede,“ opravil ho Elánius. „My nedezertujeme. My jsme civilové. Tak, a teď tady chci mít mladého Sama a tebe a Bijkyje a ještě tak půl tuctu dalších s plnou výstrojí a výzbrojí, jasné? A řekni Tupátkovi, aby zorganizoval skupiny, které by byly schopné na můj rozkaz posunout barikády kupředu.“</p>
<p>„<emphasis>Posunout je</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante? Já myslel, že s barikádami se nehýbe?“</p>
<p>„A dál řekni Mňácalovi, že má dvě minuty na to, aby mi někde našel láhev brandy,“ nevšímal si ho Elánius. „Velkou.“</p>
<p>„To už zase bereme zákon do vlastních rukou, seržante?“ zajímal se Tračník.</p>
<p>Elánius vykročil k ústí ulice Kotevního řetězu a jasně si uvědomoval váhu pouzdra na doutníky ve své kapse.</p>
<p>„Ano, Frede,“ přisvědčil, „jenže tentokrát pořádně stiskneme.“</p>
<p>Dva strážní před velitelstvím Nepojmenovatelných se zájmem pozorovali malý oddíl policistů, kteří připochodovali ulicí a zastavili přímo před nimi.</p>
<p>„Ohó, koukni, to je přímo armáda,“ prohlásil jeden z nich. „Co chcete?“</p>
<p>„Nic, pane,“ odpověděl desátník Tračník.</p>
<p>„Tak vodprejskněte!“</p>
<p>„To nemůžu, pane. Mám svý rozkazy.“</p>
<p>Strážný postoupil kupředu. Fred Tračník se potil a jim se takové věci líbily. Bylo to nudné zaměstnání a většina Speciálů byla momentálně na mnohem zajímavějších akcích. Dokonale přeslechli tichý krok za svými zády.</p>
<p>„Rozkaz udělat co, panáčku?“ nadhodil druhý strážný výhružně a naklonil se nad Tračníkem. Za ním se ozval povzdech a tichý, tupý náraz.</p>
<p>„Dělat návnadu!“ odpověděl roztřeseným hlasem Tračník.</p>
<p>Zbývající strážný se obrátil a potkal páně Tvrdobojova <emphasis>Vyjednávače č. 5</emphasis>,<emphasis> </emphasis>který právě letěl opačným směrem.</p>
<p>Když se muž sesul k zemi, Elánius zamrkal a začal si masírovat klouby.</p>
<p>„Důležitá lekce, mládenci,“ řekl. „Bolí to bez ohledu na to, co uděláte. Vy dva, odtáhněte je někam do stínu, ať se z toho vyspí. Elánius a Hadrakko, pojďte se mnou.“</p>
<p>Elánius je vedl do budovy. Uvnitř byli další dva těžce ozbrojení strážní, kteří byli ukryti za kamennou zídkou, která jim umožňovala ideální ochranu a výhodu před nezvanými a hloupými vetřelci. Když uviděli Elánia, sevřeli oba ruce na rukojetích mečů.</p>
<p>„Co se to tam venku děje?“ zeptal se jeden z nich.</p>
<p>„Hm, lidé jsou čím dál tím neklidnější,“ odpověděl mu Elánius. „Říkají, že za řekou už je to opravdu ošklivé. Proto jsme přišli převzít vězně z cel.“</p>
<p>„Ano? A kdo vás tím pověřil?“</p>
<p>Elánius najednou zvedl a namířil svůj samostříl. „Pánové Burleigh a Silnoruka,“ odpověděl s úsměvem.</p>
<p>Oba strážní si vyměnili pohledy. „Kdo to má, u čerta, být?“</p>
<p>Následovala chvíle ticha, kterou ukončil Elánius, když ucedil koutkem úst:</p>
<p>„Svobodníku Elánie?“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Jakou značku má tenhle samostříl?“</p>
<p>„No... bratři Zhynulí, pane. Je to Mark Tři.“</p>
<p>„Takže ne Burleigh a Silnoruka?“</p>
<p>„O takové značce jsem nikdy neslyšel, pane.“</p>
<p>Sakra. Mám předstih pět let, pomyslel si Elánius. Ale stejně to byla moc dobrá řada.</p>
<p>„Tak se vyjádřím jinak,“ obrátil se znovu ke strážným. „Pokuste se mi dělat nějaké potíže, a já vám ustřelím hlavu.“ To nebyl ten nejlepší způsob, ale vyjadřoval jistou naléhavost a měl tu výhodu, že byl dost jednoduchý na to, aby mu porozuměli i Nepojmenovatelní.</p>
<p>„Máte jenom jednu střelu,“ upozornil ho jeden ze strážných.</p>
<p>Vedle Elánia se ozvalo kovové klapnutí. Teď pozvedl samostříl i Sam.</p>
<p>„Teď už jsou to dvě střely, a protože tady můj mladý přítel pravidelně trénuje, může vás zasáhnout <emphasis>kamkoliv</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>upozornil Elánius. „Odhoďte meče na zem. Okamžitě odejděte z budovy! Běžte! Hned! A už se nevracejte!“</p>
<p>Muži chvilku zaváhali, ale opravdu jen na malou chvilku, a pak se dali do běhu.</p>
<p>„Fred nám bude krýt záda,“ řekl Elánius. „Tak jdeme...“</p>
<p>Většina strážnic byla více méně stejných. Kamenné schody vedly dolů k celám a do sklepů. Elánius po nich seběhl, prudce otevřel těžké dveře -</p>
<p>A zkameněl.</p>
<p>Ani v těch nejlepších dobách nebyly cely cítit takhle draze. I v těch nejlepších časech, a dokonce i na strážnici v ulici U melasového dolu se hygienická zařízení skládala z jednoho kbelíku na celu a z takového množství úklidu typu „co je mokré, to je čisté“, na jaký si Mňácal udělal čas.</p>
<p>Ale ani v těch nejhorších časech nebyly cely pod strážnicí v ulici U melasového dolu cítit krví.</p>
<p><emphasis>Bestie se pohnula.</emphasis></p>
<p>V místnosti byla velká těžká dřevěná židle. V téže místnosti vedle židle byl dlouhý úzký stůl. Židle byla přišroubována k podlaze. Byla opatřena širokými koženými řemeny. Na stole byly srovnány obušky a kladiva. To byl veškerý nábytek v místnosti.</p>
<p>Podlaha byla tmavá a ulepená. Půlila ji nehluboká stružka, která končila u odpadní mřížky.</p>
<p>Malé okénko v úrovni ulice byla zatlučeno silnými fošnami. Tohle nebylo místo, kde by bylo světlo vítáno. Všechny stěny, a dokonce i strop byly obloženy silnou vrstvou pytlů vycpaných slámou. Stejnými pytli byly pobity i dveře. Tohle byla opravdu <emphasis>dokonalá </emphasis>cela. Byla udělána tak, aby z ní neunikl ani <emphasis>hlásek.</emphasis></p>
<p>Dvojice blikajících pochodní zdejší temnotu příliš nezaháněla, spíš ještě zdůrazňovala její špinavost.</p>
<p>Elánius slyšel, jak Hadrakko, stojící za ním, zvrací.</p>
<p>Jako v podivném snu popošel Elánius kupředu, sehnul se a zvedl ze země něco, co se ve svitu pochodní matně zalesklo. Byl to zub...</p>
<p>Narovnal se.</p>
<p>V jedné stěně cely byly malé dřevěné dveře, druhé mnohem větší ústí otevřené chodby, která bezpochyby vedla k celám. Elánius vytáhl pochodeň z držáku, podal ji Samovi a ukázal k tunelu.</p>
<p>Na druhé straně dvířek se ozvaly kroky a cinkot velkého svazku klíčů. Obojí se rychle přibližovalo a ve škvíře pode dveřmi začalo sílit světlo.</p>
<p><emphasis>Bestie se napjala.</emphasis>..</p>
<p>Elánius se natáhl ke stolu a uchopil největší palici, kterou tam našel, a rychle se postavil ke stěně těsně vedle dveří. Někdo přicházel, někdo, kdo věděl o téhle místnosti, někdo, kdo si <emphasis>taky říkal </emphasis>policista...</p>
<p>Elánius uchopil obušek oběma rukama a pozvedl ho přes pravé rameno...</p>
<p>Pak se podíval přes páchnoucí místnost a uviděl mladého Sama, který ho upřeně pozoroval, mladého</p>
<p>Sama s jeho jasně lesklým odznakem a tváří náhle plnou... něčeho cizího.</p>
<p>Elánius spustil obušek, tiše jej opřel o stěnu a vytáhl z kapsy kůží obšitý zabiják.</p>
<p><emphasis>Bestie</emphasis>,<emphasis> která to příliš nechápala</emphasis>,<emphasis> náhle na krku ucítila obojek a byla odvlečena zpět do tmy...</emphasis></p>
<p>Dveřmi prošel muž, který si tiše pohvizdoval mezi zuby, udělal několik kroků do místnosti, uviděl mladého Sama, otevřel ústa a pak velmi rychle usnul. Byl to mohutný muž a na dlažbu dopadl se zřetelným zaduněním. Přes hlavu měl koženou kuklu a byl do pasu nahý. Na širokém koženém opasku mu visel velký svazek klíčů.</p>
<p>Elánius vrazil do chodby za dveřmi, zahnul za roh, vpadl do malé, jasně osvětlené místnosti a chytil muže, kterého tam našel.</p>
<p>Tenhle byl mnohem menší, a když ho Elánius zvedl ze židle, tak stěží potlačil vyděšený výkřik.</p>
<p>„<emphasis>Tak copak dělá tatínek cel</emphasis><emphasis>ý den v práci</emphasis>,<emphasis> synáčku!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zařval mu Elánius do obličeje.</p>
<p>Malý mužík se náhle proměnil v jasnovidce. Z Elániových očí jasně vyčetl, jak krátká by mohla být jeho budoucnost.</p>
<p>„Já jsem jenom úředník! Úředník! Já jen zapisuju věci do knih a do zápisů!“ bránil se. V zoufalé snaze potvrdit pravdivost svých slov pozvedl jako důkaz psací brk.</p>
<p>Elánius se podíval na desku psacího stolu. Byla tady kružítka a jiné rýsovací nářadí a další geometrické nástroje, symboly Vyndejsovy nepříčetné příčetnosti. Byly tady knihy a složky nacpané papíry. Leželo tu metr dlouhé kovové pravítko. Elánius se ho chopil volnou rukou a udeřil s ním do desky stolu. Těžká ocel vydala velmi uspokojivý zvuk.</p>
<p>„Dál!“ řekl s tváří jen několik centimetrů od obličeje muže, který se zmítal v jeho sevření.</p>
<p>„A měřil jsem lidi! Všechno je to v kapitánově knize! Já akorát měřil lidi! Neudělal jsem nic špatného! Nejsem špatný člověk!“</p>
<p>Pravítko znovu dopadlo na desku stolu. Tentokrát ho ale Elánius pootočil a hrana ocelového pásu se zasekla do dřeva.</p>
<p>„Chtěl byste, abych vás tak trochu přisekl do formy, pane?“ Mužík zakoulel vyděšeně očima, až mu zasvítilo bělmo. „Prosím!“</p>
<p>„Vede osud ještě nějaký jiný východ?“ Znovu úder pravítkem do stolu.</p>
<p>Krátký pohyb očí úplně stačil. Elánius okamžitě odhalil dveře, které se téměř ztrácely v dřevěném obložení.</p>
<p>„Výborně. Kde to končí?“</p>
<p>„Víte-“</p>
<p>Teď se špička Elániova nosu téměř dotýkala nosu muže, který mu podle policejní hantýrky „pomáhal v pátrání“.</p>
<p>„Jste tady úplně sám,“ sdělil muži klidně. „Nemáte tady jediného přítele. Vy jste tady jen tak seděl a dělal zápisy pro kata a mučitele! Hnusného mučitele s krvavýma rukama! A já mám před sebou stůl a ten stůl má zásuvku, a jestli chcete ještě někdy v životě udržet v rukou pero, jestli v těch rukou chcete ještě někdy <emphasis>vůbec něco </emphasis>udržet, tak mi okamžitě řeknete všechno, co chci vědět...“</p>
<p>„Skladiště,“ vypravil ze sebe muž, „ve vedlejším domě.“</p>
<p>„Dobrá, panáčku. Děkuju vám. Velmi jste nám pomohl,“ ušklíbl se Elánius a spustil bezvládné tělo na zem. „Tak, pane, teď vás na okamžik připoutám k tomu stolu, ale abyste to nepochopil špatně, je to jen pro vaši bezpečnost, pane.“</p>
<p>„Před... před kým?“</p>
<p>„Přede mnou. Kdybyste se totiž pokusil utéct, zabil bych vás.“</p>
<p>Pak se Elánius spěšně vrátil do hlavní místnosti. Kat byl stále ještě v bezvědomí. Elánius ho s velkou námahou zvedl na židli, opřel ho a stáhl mu kuklu z obličeje. Ten obličej poznal. Obličej ano, ale osobu ne. Přesně řečeno, byla to tvář, jakých podobných vidíte v Ankh-Morporku hodně: velká, zjizvená, hrubá, tvář někoho, kdo se nikdy nenaučí, že mlátit člověka ještě dlouho potom, co omdlel, je velmi odporná věc. Elánia napadlo, jestli ten muž nenachází potěšení v tom, umlátit lidi k smrti. Ale takoví lidé na to obvykle nemysleli. Bylo to prostě jejich zaměstnání.</p>
<p>No, ptát se ho na to nebude. Připoutal nehybné tělo každým kouskem řemene, který na židli byl, dokonce i tím, který se táhl přes čelo, a ten právě dotahoval, když se muž začal probírat k vědomí. Otevřel ústa a Elánius mu do nich hbitě vecpal jeho vlastní kápi.</p>
<p>Vzal muži kruh s klíči a zamkl hlavní dveře. To jim zaručí jisté malé soukromí.</p>
<p>Když se vydal tunelem k celám, potkal mladého Sama, který se vracel opačným směrem. Mladíkova tvář byla v šeru nezdravě bledá.</p>
<p>„Našel jsi někoho?“</p>
<p>„Oh, seržante...“</p>
<p>„No?“</p>
<p>„Oh, seržante... seržante...“ mladému svobodníkovi se po tváři koulely slzy.</p>
<p>Elánius natáhl ruku a podepřel své mladší já. Sam měl pocit, že v těle nemá jedinou kost. Třásl se jako sulc.</p>
<p>„V té poslední cele je <emphasis>žena</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante... a ona... seržante... oh, seržante...“</p>
<p>„Dýchej hodně zhluboka,“ radil mu Elánius. „Ne že by to byl právě ten nejčistší vzduch.“</p>
<p>„A pak je tam úplně na konci jedna místnost, seržante... oh, seržante... Hadrakko zase omdlel, seržante...“</p>
<p>„Ty jsi ale neomdlel,“ uklidňoval ho Elánius a jemně ho poklepával po zádech.</p>
<p>„Ale víte, co tam -“</p>
<p>„Zachráníme, co budeme moci, co, mládenče?“</p>
<p>„Ale my byli na tom Zeleném Antonu, pane!“</p>
<p>„Cože?“ nepochopil ihned Elánius, ale pak se mu rozsvítilo. No jistě...</p>
<p>„Jenže jsme jim nikoho nepředali, mládenče,“ řekl. „Nevzpomínáte...?“</p>
<p>„Jenže já s ním jel už předtím, seržante! A všichni chlapi! Prostě jsme jim předali lidi a vrátili se na strážnici na kakao!“</p>
<p>„No... měli jste rozkazy...“ řekl Elánius, aby mu trochu ulehčil.</p>
<p>„<emphasis>Nevěděli </emphasis>jsme to!“</p>
<p>To není přesné, pomyslel si Elánius. <emphasis>Neptali </emphasis>jsme se. Prostě jsme tomu uzavřeli své mysli. Ti lidé vešli dovnitř hlavními dveřmi a některé z nich pak vynesli tajným vchodem a mnohdy ani ne v jedné bedně.</p>
<p>Nevyhovovali mírami příslušným tabulkám.</p>
<p>My taky ne.</p>
<p>Pak Elánius zaslechl temný, skoro zvířecí zvuk, který se vydral z hrdla mladému Samovi. Mladík si všiml postavy kata připoutané k židli. Vytrhl se Elániovi, přiskočil ke stolu a uchopil těžký obušek.</p>
<p>Elánius byl připraven. Vrhl se na mladíka, otočil ho a vykroutil mu zbraň z ruky dřív, než byla vražda spáchána.</p>
<p>„Ne! Tak to dělat nesmíš! Tohle už není ta doba! Drž šelmu na řetězu! Zkroť ji! Nepouštěj ji! Pošli ji nazpět! Však ona se vrátí, když na ni pořádně zavoláš!“</p>
<p>„Víte, že ty věci má na svědomí on!“ křičel Sam a kopal Elánia do nohou. „Sám jste řekl, že musíme vzít zákon do vlastních rukou!“</p>
<p>Aha, pomyslel si Elánius, takže právě nastal čas na delší rozhovor o teorii a praxi spravedlnosti. Takže následuje zkrácená verze.</p>
<p>„<emphasis>Nesmís </emphasis>rozbít hlavu muži, který je přivázaný na židli!“</p>
<p>„<emphasis>On </emphasis>to dělal!“</p>
<p>„Ale ty to dělat nebudeš! Protože ty nejsi jako on!“</p>
<p>„Ale oni -“</p>
<p>„Svobodníku, pózor!“ vykřikl Elánius a slámou obložený strop ten výkřik nasál a proměnil v mrtvý zvuk. Sam zamrkal zarudlýma očima.</p>
<p>„Dobrá, seržante, ale -“</p>
<p>„Budete tady snad posmrkávat celý den? <emphasis>Zapomeňte </emphasis>na něj! Postarejme se raději o ty živé!“</p>
<p>„Je těžké poznat, který -“ začal Sam.</p>
<p>„Udělejme to! Pojď- za mou!“</p>
<p>Věděl, co bude pod temnými klenbami v tunelech cel, ale to mu nijak nepomohlo. Někteří lidé ještě mohli chodit, nebo alespoň kulhat. Jeden nebo dva vězni byli zbití, ale ne tak, aby neslyšeli, že se venku něco děje. Když se branky cel otevřely, stáhli se do nejvzdálenějších koutů, a když se jich policisté dotkli, začali sténat. Není divu, že Vyndejs získal svá přiznání.</p>
<p>Někteří byli mrtví. Další byli... nebyli mrtví, ale jejich duch zabloudil tak daleko a dokonale v krajinách jejich mozku, že už neexistoval způsob, jak ho přivést nazpět. Ta židle je zlomila a nejednou. Už jim nebylo pomoci.</p>
<p>Pro všechny případy a bez sebemenšího pocitu viny vytáhl Elánius svůj nůž a... poskytl takovou pomoc, jakou mohl. Většina z nich se ani nepohnula, ani nevzdechla.</p>
<p>Vstal a v hlavě se mu převalovala černá a rudá bouřková mračna.</p>
<p>Člověk by téměř porozuměl lumpovi, jednoduchému jako pěst, kterému někdo zaplatí slušné peníze za to, aby dělal něco, co mu dělat nevadí. Ale Vyndejs měl mozek a <emphasis>myslel...</emphasis></p>
<p>Kdo ví, jaké zlo se skutečně skrývá v hlubinách lidské duše?</p>
<p>JÁ.</p>
<p>Kdo ví, čeho jsou schopni příčetní lidé?</p>
<p>Obávám se, že zase jen já.</p>
<p>Elánius se zadíval ke dveřím poslední místnosti. Ne, tam už znovu nepůjde. Není divu, že to tam tak páchlo.</p>
<p>Takže tY mě neslyšíš, že ne? Aha. Myslel jsem si, že bys možná mohl.</p>
<p>Elánius šel a pomohl mladému Samovi vzkřísit Meruna Hadrakka. Pak napůl vyvedli a napůl vynesli vězně tajnou chodbou do skladiště. Opatrně je uložili na zem, vrátili se a dovlekli tam i úředníka, který se jmenoval Trebilecht. Elánius mu vysvětlil, jaké přednosti a dopady na jeho další osudy by mělo jeho <emphasis>dobrovolné </emphasis>přiznání a svědectví. Nebyly to sice přednosti velké, snad jen v porovnání s nepříjemnostmi, které by ho čekaly okamžitě potom, co by se dobrovolně přiznat odmítl. V tom okamžiku Trebilecht, samozřejmě o své vlastní vůli a zcela dobrovolně, nabídl svědectví i přiznání.</p>
<p>Elánius vyšel do časného večera. Tračník a jeho skupina stále ještě čekali, celá ta záležitost trvala necelých dvacet minut.</p>
<p>Desátník zasalutoval, ale pak nakrčil nos.</p>
<p>„Máte pravdu, zapácháme,“ přikývl Elánius. Rozepjal si opasek a řemínky hrudního plátu, který spustil na zem. Pak si stáhl i kroužkovou košili. Špína toho místa prolezla všude. „Dobrá,“ prohlásil, když už neměl pocit, že stojí v kanále. „Dva muži se postaví támhle k tomu vchodu do skladiště a další dva s obušky dozadu. Zbytek zůstane tady. Přesně, jak jsme to předtím probrali, jasné? Nejdřív je praštíte a zatknete je potom.“</p>
<p>„Dobrá, pane,“ přikývl Tračník. Muži se rozešli na svá místa.</p>
<p>„Tak a teď mi dejte tu brandy,“ požádal Elánius.</p>
<p>Stáhl si z krku šátek, namočil ho v lihovině a uvázal ho kolem hrdla láhve. Slyšel, jak muži temně mumlají. Právě byli svědky toho, jak Sam a Hadrakko vynášejí vězně.</p>
<p>„Byly tam horší věci, to mi věřte. Horní okno uprostřed, Frede.“</p>
<p>„<emphasis>Rozumím</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante,“ odpověděl Fred Tračník a odtrhl oči od raněných, kteří se sotva drželi na nohou. Pozvedl samostříl a dokonale vysklil dvě okenní tabulky včetně dělicí příčky.</p>
<p>Elánius nahmátl své stříbrné pouzdro, vytáhl z něj doutník, zapálil si a přiložil sirku k alkoholem nasáknutému šátku. Počkal chvilku, až se látka rozhořela a vhodil láhev oknem dovnitř.</p>
<p>Ozvalo se zazvonění, pak hlasité <emphasis>vhúúúm </emphasis>vybuchujícího lihu a hukot plamene, který rychle sílí.</p>
<p>„To bylo pěkné, seržante,“ řekl Fred. „Eh... já nevím, jestli je to ta správná chvíle, seržante, ale když už jsme byli v tom, tak jsme pro jistotu vzali ty láhve dvě...“</p>
<p>„Vážně, Frede? A co si o tom myslíš ty?“</p>
<p>Fred znovu obrátil pohled k osvobozeným ubožákům. „Já si myslím, že nepoužít ji by bylo škoda.“</p>
<p>Láhev vletěla dovnitř jedním z okének na úrovni země. Zpod okapů už stoupaly obláčky kouře.</p>
<p>„S výjimkou těch strážných jsme neviděli jít nikoho dovnitř ani ven,“ řekl Fred, když pozorovali stoupající dým. „Myslím, že jich tam moc nezůstalo.“</p>
<p>„Důležité je, že zničíme hnízdo,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>Hlavní dveře se pootevřely a dodaly ohňům tah. Někdo obhlížel situaci.</p>
<p>„Počkají až do poslední minuty, pak vyrazí a budou bojovat, Frede,“ varoval Elánius.</p>
<p>„Dobrá, seržante. Taky se nám začíná stmívat,“ přikývl Tračník zachmuřeně. Pak vytáhl z opasku obušek.</p>
<p>Elánius obešel budovu zezadu, kývl na policisty, kteří tam hlídkovali, a zamkl dveře jedním ze svazku na kruhu. Byly to dost úzké dveře. Pokud ještě nějací muži uvnitř byli, jistě zamíří dopředu k hlavnímu vchodu, aby se mohli rozestoupit a jejich polapení nebylo tak snadné.</p>
<p>Znovu pečlivě prohlédl skladiště. Ale to byla velmi nepravděpodobná úniková cesta, ze stejných důvodů. Kromě toho, dveře do sklepa přece zamkl, že?</p>
<p>Mladý Sam se na něj vesele ušklíbl. „Tak proto jste tam nechal toho odporného chlapa, že, seržante?“</p>
<p>Zatraceně! Tohle ho nenapadlo! Měl takový vztek na toho mizerného škrabáka, že úplně zapomněl na toho parchanta na židli.</p>
<p>Elánius zaváhal. Ale uhořet v ohni, to byla strašlivá smrt. Sáhl po noži, ale uvědomil si, že ho odložil spolu s opaskem. Kouř už prorazil chodbou do skladiště.</p>
<p>„Dej mi svůj nůž, Same,“ požádal. „Skočím tam a... zkontroluju ho.“</p>
<p>Svobodník mu s jistou neochotou podal svůj nůž.</p>
<p>„Co chcete dělat, seržante?“</p>
<p>„Vy se starejte o svoje povinnosti, svobodníku, a já se postarám o ty své...“</p>
<p>Elánius vklouzl do chodby. Přeříznu mu jeden popruh, pomyslel si. Hrozně špatně se rozepínají. A pak... no, bude mít šanci i v tom kouři. To je víc, než tady dali komukoliv jinému.</p>
<p>Opatrně prošel kanceláří a vešel do mučírny.</p>
<p>Jedna pochodeň pořád ještě hořela, ale plamen už byl jen rozmazané jádro v šedožlutém oparu. Muž se pokoušel převrátit těžkou židli, ale ta byla k podlaze připevněna opravdu důkladně.</p>
<p>Té židli někdo věnoval mnoho pozornosti a přemýšlení. Nebylo snadné dosáhnout na spony na řemenech, a i kdyby měl někdo jednu ruku volnou a ta předtím nebyla obětí mučitelova profesionálního zájmu, bylo by velmi těžké uvolnit se ze židle rychle.</p>
<p>Natáhl se, aby přeřízl jeden z kožených řemenů, když uslyšel v zámku klíč.</p>
<p>Rychle ustoupil do stínů v rohu místnosti.</p>
<p>Dveře se otevřely a dovnitř pronikly zvuky vzdálených výkřiků a dřeva praskajícího v plamenech. Zdálo se, že Nepojmenovatelní se konečně rozhodli vyběhnout na ulici a nadýchat se čerstvého vzduchu.</p>
<p>Do místnosti opatrně vstoupil Mruk Vyndejs a zamkl za sebou dveře. Když uviděl sedící postavu, zastavil se a pečlivě si ji prohlédl. Přešel ke dveřím do kanceláře a nahlédl dovnitř. Pak zkontroloval cely, ale to už se začal Elánius neslyšně pohybovat podél zdi.</p>
<p>Slyšel, jak si Vyndejs povzdechl. Pak zazněl známý zvuk pohybující se ocele, následovaný tichým, organickým zaskřípěním a sípavým zakašláním.</p>
<p>Elánius sáhl po meči. Jenže ten byl v pochvě na opasku a opasek přece zůstal na ulici...</p>
<p>Tady dole zněla píseň v jeho hlavě silněji a v pozadí se ozýval cinkot kovu, který k ní vždycky patřil.</p>
<p>...<emphasis>dívej se</emphasis>,<emphasis> jak povstanou</emphasis>,<emphasis> povstanou</emphasis>,<emphasis> p</emphasis><emphasis>ovstanou...</emphasis></p>
<p>Prudce zatřásl hlavou, jako kdyby mu to mohlo zastřít paměť. Musí se <emphasis>soustředit. </emphasis>Elánius se vrhl do místnosti a skočil.</p>
<p>Měl dojem, že zůstal ve vzduchu strašně dlouho. Viděl kata s krví na přednici košile. Vedle stál Vyndejs, který právě vracel čepel do dutiny v holi. A Elánius letěl vzduchem ozbrojený jen nožem.</p>
<p>Dostanu se z toho, pomyslel si. Vím to, protože si to pamatuju. Pamatuju si, jak Kýla vyšel ven a řekl, že je po všem.</p>
<p>Jenže to byl pravý Kýla. Tohle jsem já. <emphasis>Nemusí to dopadnout stejně</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p>Vyndejs s překvapující rychlostí uskočil stranou a pokusil se znovu vytáhnout čepel z hole. Elánius narazil na vycpávku stěny a měl dost rozumu na to, aby se okamžitě odkutálel z místa. Těsně vedle něj zasvištěla čepel a na zem se snesla sprška úlomků slaměných stébel.</p>
<p>Předpokládal, že Vyndejs bude špatný šermíř. Ta nesmyslná hůlka to prakticky naznačovala. Jenže on byl pouliční šermíř - žádné ozdůbky, žádné ladné pohyby, zato nadání k tomu, pohybovat čepelí dost rychle a vrazit vám ji přesně do těch míst, kam doufáte, že vás nezasáhne.</p>
<p>Na stropě v jenom rohu se objevily plameny. Svou cestu si tam našel buď rozlitý alkohol, nebo samy plameny, které se prohlodaly silnými fošnami podlahy.</p>
<p>Opatrně obešel židli a napjatě pozoroval Vyndejse.</p>
<p>„Obávám se, že jsteprávě udělal smrtelnouchybu,“ prohlásil Vyndejs.</p>
<p>Elánius se soustředil na čepel v jeho ruce.</p>
<p>„Tvrdéčasy vyžadují tvrdáměřítka a tvrdáopatření. Toví každý vůdce...“ pokračoval Vyndejs.</p>
<p>Elánius uskočil, ale dál pomalu obcházel židli, aby ji udržel mezi sebou a Vyndejsem. V pravé ruce svíral Samův nůž.</p>
<p>„Historie potřebuje svéřezníky stejně jako svépastýře, seržante.“</p>
<p>Vyndejs vyrazil do útoku, ale Elánius pozoroval jeho oči a uhnul včas. Ten muž neprosil, ani se neomlouval. Nechápal, co tak hrozného vlastně udělal, aby si zasloužil takové zacházení. Viděl však Elániovu tvář. V té nebyla jediná emoce, nepohnul se v ní jediný sval.</p>
<p>„Musíte pochopit, že v doběnárodní krize se nemůžemeohlížet nata takzvanápráva nějakých -“</p>
<p>Elánius najednou vyrazil stranou a vrhl se kouřem zamlženou uličkou do kanceláře. Vyndejs ho opatrně následoval. Hrot čepele olízl Elániovi zadní stranu stehna. Upadl na psací stůl.</p>
<p>Vyndej popošel stranou, aby našel nejvýhodnější místo, odkud bodnout. Pak pozvedl čepel...</p>
<p>Elánius zvedl ruku, v níž svíral ocelové pravítko. Při nárazu na silný ocelový pás se Vyndejsova zbraň odrazila stranou s takovou silou, že kapitánovi vypadla z ruky.</p>
<p>Elánius se jako ve snu narovnal a pravítkem sledoval křivku odlétající čepele.</p>
<p><emphasis>Zažeň ji zpět do temnot až do té chv</emphasis><emphasis>íle</emphasis>,<emphasis> kdy ji budeš potřebovat...</emphasis></p>
<p>Když křivka skončila nad levým ramenem, obrátil pravítko ostrou stranou kupředu a švihem ránu vracel opačným směrem. Kovový pás dělil kouř a nechával za sebou jasně viditelné vzdušné víry. Špička zasáhla Vyndejse do krku.</p>
<p>Za Elániem se ze dvířek vyřinul oblak dýmu. Strop mučírny se propadl.</p>
<p>Elánius se ale nehýbal, stál a pozoroval Vyndejse s kamennou a soustředěnou tváří. Kapitán pozvedl ruce k hrdlu a mezi prsty mu vytryskla krev. Pomalu se zakymácel, pokusil se chytit dech, který už ovšem nedohonil, a padl na záda.</p>
<p>Elánius mu hodil pravítko na hruď a pomalu kulhal pryč.</p>
<p>Venku bylo slyšel dunění přesouvaných barikád.</p>
<p>Vyndejs otevřel oči. Svět kolem něj byl šedivý s výjimkou postavy v černém, která stála přímo před ním.</p>
<p>Snažil se, tak jako vždycky, zjistit o té postavě co možná nejvíc tím, že začal pečlivě zkoumat její rysy.</p>
<p>„Hm, vaše oči jsou... ehm... nos máte... a ta brada...“ Pak se vzdal.</p>
<p>ANO, přikývl Smrť, SE MNOU JE VŽDYCKY TROCHU potíž. Tudy, prosím, pane Vyndejsi.</p>
<p>Vetinari si pomyslel, že lord Skřipec Sebevražda trpí opravdu důslednou paranoiou. Postavil stráž dokonce i na střechu palírny, z níž bylo vidět na palácové pozemky. Přesněji řečeno dva strážné.</p>
<p>Jednoho z nich bylo zřetelně vidět, když člověk pozvedl hlavu nad parapet, ale ten druhý se ukrýval ve stínu komínů. Zesnulý ctihodný Jan Vykrvácel si všiml jen toho prvního.</p>
<p>Vetinari lhostejně pozoroval, jak strážný táhne mladíka pryč. Když byl člověk vrahem, byla smrt při plnění zadaného úkolu, i když pohříchu, součástí nechtěnou a poslední. Na to jste si nemohli stěžovat. Teď a tady to znamenalo, že na střeše zbyl jen jeden strážný, protože ten druhý odnášel dolů Vykrvácela, který udělal čest svému jménu.</p>
<p>Vykrvácel byl oblečen v černém. Vrahové se vždycky oblékali do černého. Černá byla „in“ a kromě toho to bylo v pravidlech. Jenže nosit černou mělo smysl jen o půlnoci a v temném sklepě. Vetinari jinak dával přednost tmavozelené nebo různým odstínům tmavošedé. Při správném zabarvení a správném postavení jste prostě zmizeli. A k tomu vám také dost napomohly lidské oči. Vygumovaly vás ze svého zorného pole, začlenily vás do pozadí.</p>
<p>Samozřejmě, že kdyby ho přistihli v takovém oblečení, vyloučili by ho z cechu. Argumentoval tím, že je to pořád ještě lepší, než kdyby ho vyloučili ze země vzpřímených a živých. Dá se raději vylít než zabít.</p>
<p>Strážný, který stál asi metr od něj, si zapálil cigaretu s očividnou lhostejností ke svému okolí a ostatním přítomným.</p>
<p>Jaký génius byl lord Briér-Vřesovec. Jaký dokonalý pozorovatel! Havelock by se s ním hrozně rád setkal, nebo alespoň navštívil jeho hrob, ale ten byl téměř určitě v útrobách nějakého tygra, kterého lord Briér-Vřesovec ke svému zadostiučinění, bezpochyby vzápětí následovanému úžasem, objevil až ve chvíli, kdy už bylo příliš pozdě.</p>
<p>Vetinari mu ale vzdal čest po svém. Po dlouhém pátrání našel, získal a roztavil ryté tiskové desky, z nichž se kniha <emphasis>O prapůvodu neviditelnosti aneb maskování a mimikry </emphasis>tiskla.</p>
<p>Postupně vystopoval i jediné čtyři zbývající kopie, ale nedokázal se přinutit k tomu, aby je spálil. Místo toho si dal všechny čtyři tenounké knížečky svázat do jednoho svazku s přebalem z knihy <emphasis>Anekdoty a historky proslulých účetních</emphasis>,<emphasis> </emphasis>sv. 3. Cítil, že by lord Vilibald Briér-Vřesovec něco takového ocenil.</p>
<p>Vetinari se pohodlně uložil na olověnou střechu a trpělivě jako kočka pozoroval pozemky a palác pod sebou.</p>
<p>Elánius ležel tváří dolů na jednom ze stolů v hlavní místnosti strážnice a občas rychle zamrkal.</p>
<p>„Nehýbejte se mi, <emphasis>prosím</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>napomínal ho doktor Mechorost. „Už jsem skoro hotov. Předpokládám, že byste se smál, kdybych vám řekl, abyste se uklidnil?“</p>
<p>„Ha, ha, au!“</p>
<p>„Je to jenom rána do masa, ale měl byste chvíli odpočívat.“</p>
<p>„Ha, ha.“</p>
<p>„Máte před sebou rušnou noc, aspoň to tak vypadá. Já taky, obávám se.“</p>
<p>„Budeme v relativním bezpečí, pokud se nám podařilo přesunout barikády až k Jednoduché ulici,“ řekl Elánius a najednou zavládlo podivné ticho.</p>
<p>Elánius se na stole, který doktor Mechorost používal jako operační, posadil. „<emphasis>Podařilo </emphasis>se nám je dostat až k Jednoduché ulici, nebo ne?“ zeptal se přímo.</p>
<p>„Podle posledních zpráv, které se mi o nich donesly, tak ano,“ odpověděl doktor.</p>
<p>„Podle posledních zpráv...?“</p>
<p>„Tedy, víte, technicky jsme se tam dostali, ale prakticky tam nejsme,“ odpovídal rozpačitě Mechorost. „Ono to všechno... nabírá to nějak mnohem větší rozměry, Jene. <emphasis>Poslední</emphasis>,<emphasis> </emphasis>co jsem doopravdy slyšel, bylo: ,A proč bysme se vlastně měli zastavit už u Jednoduché ulice?’“</p>
<p>„Pro všechny svaté... no nazdar...“</p>
<p>„Že ano? Taky jsem si to myslel.“</p>
<p>Elánius si natáhl kalhoty, zapnul si opasek a vykulhal na ulici přímo do středu hádky.</p>
<p>Byla tam Růžena Dlaňová a Sandra a Reg Půlbotka a půltucet dalších a všichni seděli kolem stolu postaveného uprostřed ulice. Když Elánius vyšel do časného večera, žalostný hlas říkal: „Nemůžete bojovat za ,rozumně oceněnou lásku’!“</p>
<p>„Můžete, jestli chcete, abysme s vámi já a ostatní děvčata táhly za jeden provaz,“ opravila ho Růžena. „,Volná’ ani ,nezištná’ nejsou slova, která bychom si v této souvislosti přály používat.“</p>
<p>„No tak dobrá,“ zabručel neochotně Reg a udělal si poznámku do bloku. „Ale na ,pravda, spravedlnost a svoboda’ se shodneme všichni, ano?“</p>
<p>„A za lepší kanály.“ To byl hlas paní Rokforové. „A mělo by se taky něco udělat s těmi krysami.“</p>
<p>„Já myslím, že bychom se měli upnout k vyšším cílům, soudružko Rokfórová,“ upozornil ji Reginald.</p>
<p>„Já nejsem soudružka, pane Půlbotko, a pan Rokfór taky ne,“ upozornila ho paní Rokfórová. „My jsme si vždycky žili jen sami pro sebe, že je to tak, Šimone?“</p>
<p>„Mám jednu otázku,“ ozval se jeden z kruhu přihlížejících. „Jmenuju se Jindřich Šuple a mám obuvnictví v Novoobuvnické...“</p>
<p>Reg se tohoto vstupu chopil jako vhodné záminky k přerušení diskuse s paní Rokfórovou. Žádný revolucionář by neměl hned první den své politické kariéry potkat někoho, jako je paní Rokfórová.</p>
<p>„Ano, soudruhu Šuple?“ obrátil se k mluvčímu.</p>
<p>„A taky nejsme žádní... buřtchrousti,“ pokračovala paní Rokfórová, která nechtěla ustoupit bez boje.</p>
<p>„Cože? Aha... buržousti,“ opravil ji Reg. „Náš manifest o těchto lidech hovoří jako o buržoazii, takže to je er, žet, o, a, zet, i, e.“</p>
<p>„Buržoazie, buržoazie,“ opakovala si paní Rokfórová a obracela si to nové slovo na jazyku. „No... to zase nezní tak špatně. A co jako oni ti... co dělají?“</p>
<p>„No, totiž tady, v tom seznamu v článku sedm stojí -“ trval si na svém i pan Šuple, „že -“</p>
<p>„ - v Prohlášení lidu ze slavného čtyřiadvacátého května,“ upozornil ho Reginald.</p>
<p>„No jasně, v tom... tedy... ano, říká se tam, že se zmocníme výrobních prostředků a obsadíme je... Tak nějak to tam je, a já bych teda rád věděl, jak to bude fungovat s přihlídnutím k mýmu krámu a dílně? Podívejte, já už tam stejně jsem, žejo? A pro víc lidí tam není místo, vejdu se tam akorát já, můj kluk Kurděj, co se u mě učí, a tak tak jeden zákazník.“</p>
<p>Elánius, který stál v relativní temnotě, se usmál.</p>
<p>Reginald si nikdy nedokázal včas uvědomit, co se na něj řítí.</p>
<p>„No ale po revoluci bude všechno patřit lidu... ehm... tedy, bude to dál patřit i tobě, soudruhu, ale <emphasis>současně </emphasis>všem lidem, chápete?“</p>
<p>To soudruha Šuple zaskočilo. „Ale já budu ten, kdo tam bude šít boty?“</p>
<p>„Jistě. Ale všechno <emphasis>bude patřit </emphasis>lidu.“</p>
<p>„No... ale kdo teda bude za ty boty platit?“</p>
<p>„Každý ti zaplatí za tvé boty rozumnou cenu, ty nebudeš žít z potů a mozolů jiných a nikdo ti nebude moci vyčíst, že vysáváš své spolubližní,“ dopověděl mu to už ve zkratce Reginald. „Takže teď, když -“</p>
<p>„To jako myslíte krávy?“ nedal se odbýt soudruh Šuple.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„No, jsou tam akorát krávy a kluci v koželužně a jediné, co dělají, je, že celý den stojí na louce, teda ne samozřejmě kluci z koželužny, ale ty -“</p>
<p>„Podívej,“ řekl Reg. „Všechno bude patřit lidem a každý na tom bude lépe, rozumíš tomu?“</p>
<p>Vráska mezi ševcovým obočím se ještě prohloubila. Nebyl si totiž tak docela jistý, je-li součástí lidu. „Já myslel, že akorát nechceme, aby v naší ulici řádili vojáci a lůza a taková cháska,“ řekl.</p>
<p>Reginald začal mít výraz štvance. Pokusil se zachránit skokem do bezpečí. „Dobrá, ale na pravdě, svobodě a spravedlnosti se shodneme, je to tak?“</p>
<p>Ozval se sborový souhlas. To chtěli všichni. To je zadarmo.</p>
<p>Ve tmě vzplála zápalka, a když se ohlédli, viděli, že si Elánius zapálil doutník.</p>
<p>„Vy byste si dal taky líbit svobodu, pravdu a spravedlnost, že ano, soudruhu seržante?“ obrátil se k němu Reginald odvážně.</p>
<p>„Já bych si teď dal ze všeho nejvíc líbit dvě tři vajíčka na tvrdo,“ odpověděl klidně Elánius a zamával rukou, aby uhasil sirku. Tu a tam se ozval nervózní smích, ale zdálo se, že se Reg cítí dotčen.</p>
<p>„Ta současných okolností si myslím, seržante, že bychom měli zamířit trochu výš -“</p>
<p>„No, to je pravda,“ přikývl Elánius a sestoupil po schodech od strážnice. Podíval se na štůsek papírů před Reginaldem. Ten člověk projevoval opravdový zájem a péči. A myslel to naprosto vážně. „Jenže, víš... Regu, zítra slunce zase vyjde a já jsem si skoro jistý, že ať se stane cokoliv, že nenajdeme svobodu, a kolem nás že nebude spousta spravedlnosti... a jsem si <emphasis>zatraceně </emphasis>jistý, že nenajdeme pravdu. Ale je možné, dokonce pravděpodobné, že někde dostanu na tvrdo vařená vejce. Co to má tady vlastně být, Regu?“</p>
<p>„Lidová republika ulice U melasového dolu!“ odpověděl Reginald pyšně. „Právě sestavujeme vládu!“</p>
<p>„No výborně,“ řekl Elánius. „Další republika. Přesně to nám ještě chybělo. A teď, mohl by i někdo z vás říci, kam se poděly ty moje zatracené barikády?“</p>
<p>„Zdárek, pane Kýla,“ ozval se ulepený hlas.</p>
<p>Podíval se na zem vedle sebe. Tam, stále ještě ve svém tolik nadměrném kabátě, doplněném teď ještě o stejně nadměrnou helmu, stál Noby Nóblhóch.</p>
<p>„Jak jsi je našel, Noby?“</p>
<p>„Naše máma řiká, že sem rafinovanej,“ přiznával se Noby s bezelstným úsměvem. Rukáv plný varhánků se zvedl někam do oblasti Nobyho hlavy a Elánius si uvědomil, že v jeho nitru se téměř jistě ukrývá zasalutování.</p>
<p>„No, to má pravdu,“ přikývl Elánius. „Takže, kde jsou -“</p>
<p>„Sem teďka policista čekatel, seržante. Pan Tračník mi to řek. Taky mi dal helmu. A já si vyřežu odznak z toho..., co je to takový mazlavý, trochu jako to, co sou z toho svíčky, ale nedá se to jíst?“</p>
<p>„Mýdlo, Noby. To slovo si zapamatuj...“</p>
<p>„Jasně, seržante. A hned potom si vyřežu -“</p>
<p>„Tak kam se poděly ty barikády, Noby?“</p>
<p>„To bude za -“</p>
<p>„Já jsem tvůj <emphasis>seržant</emphasis>,<emphasis> </emphasis>Noby. Už nejsme v obchodním spojení! Řekni mi, kde jsou ty zatracený barikády!“</p>
<p>„Hm... nejspíš někde u Krátký ulice, seržante. Ono to začalo bejt tak trochu... mota... metafyzický, seržante.“</p>
<p>Major Cyril Veselrost-Rychlostojný nepřítomně zíral na mapu před sebou a pokoušel se najít duševní klid a trochu tělesného pohodlí. Dneska v noci byl nejvyšší velitel, protože všichni ostatní velitelé odešli na nějakou slavnost nebo hostinu do paláce. A na něj zbylo velení.</p>
<p>Elánius připouštěl, že se u oddílů městského vojska najdou i důstojníci, kteří nejsou naprostými hlupáky. Je třeba dodat, že čím výše jste hledali, tím méně jich bylo. Ale ať už je to náhoda nebo úmysl, každá armáda potřebuje na klíčových, i když dosti nepopulárních místech, jimiž „pravý“ voják pohrdá, muže, kteří umí nejen argumentovat, ale i zhotovit seznamy, počítat... zkrátka a dobře, jejichž inteligence a schopnost soustředění musí být vyšší než mají kachny. Je to vlastně jejich práce, udržovat věci v chodu a umožnit velícímu důstojníkovi, aby se mohl soustředit na důležitější záležitosti. A major v žádném případě hlupák nebyl, i když tak vypadal. Byl idealista, myslel na své muže jako na ty „skvělé a veselé chlapíky“ navzdory občasným důkazům, které svědčily o úplném opaku, a všeobecně řečeno se s tou poměrně slušnou dávkou inteligence, již dostal do vínku, snažil udělat, co mohl. Když byl chlapec, četl knihy o velkých vojenských taženích, navštěvoval muzea a tam si s pýchou prohlížel obrazy velkých bitev, jezdeckých útoků a jiných událostí. Byl to pro něj velký šok, když se pak sám stal účastníkem podobných událostí a zjistil, že malíři zřejmě po vzájemné dohodě vynechávají střeva. Možná, že je dost dobře neuměli.</p>
<p>Major nenáviděl ten plán. Byl to plán města. Město, u všech bohů, není nic pro jezdectvo! Samozřejmě, že mezi muži byly ztráty. Tři z nich byli mrtví. Ani jezdecká přilba vám moc nepomůže proti dlažebnímu kameni hozenému ze střechy. U Dollyiných sester byl jeden jezdec stržen z koně a davem téměř roztrhán na kusy. To bylo tragické a hrozné a naneštěstí nevyhnutelné, jakmile se jednou nějaký blbec rozhodl použít jezdectvo ve městě s tolika úzkými uličkami, jako měl Ankh-Morpork.</p>
<p>Major samozřejmě neuvažoval o svých nadřízených jako o blbcích, protože z toho by vyplývalo, že každý, kdo je poslouchá, je neméně mdlého rozumu. Používal termínu „nemoudrý“, a když ho musel použít, cítil starosti.</p>
<p>Co se týká zbytku ztrát, tři z nich byli jezdci, kteří narazili na vývěsní štíty obchodů a vypadli ze sedla, když pronásledovali... no, pronásledovali nějaké lidi, když už se o tom mluví, protože jak v tom zatraceném kouři a šeru poznáte, kde je nepřítel? A to byli ti šťastnější hlupáci, protože ti méně šťastní vjeli na koni do některé z vedlejších uliček. Ulička se točila hned sem, hned tam a neustále se zužovala, až najednou jezdec zjistil, že všude kolem nastalo hrobové ticho a on nedokáže koně v tom úzkém prostoru otočit... No, <emphasis>tihle </emphasis>jezdci se pak učili, jak rychle se dá běžet v jezdeckých botách. Znovu prošel hlášení. Zlomené kosti, škrábance a odřeniny, jeden muž utržil „vlastní gól“ od kolegovy šavle.</p>
<p>Podíval se přes provizorní stůl na kapitána Toma Di Skuzze, důstojníka lehkých pěšáků lorda Žralouna. Kapitán zvedl hlavu od svých papírů a vrhl na majora slabý úsměv. Absolvovali spolu stejnou vojenskou školu a major věděl, že Di Skuzze je mnohem chytřejší než on.</p>
<p>„Tak co si o tom myslíš, Tome,“ nadhodil major.</p>
<p>„Přišli jsme skoro o osmdesát mužů,“ odpověděl kapitán.</p>
<p>„Cože? Ale to je hrozné!“</p>
<p>„No, asi šedesát jich dezertovalo, pokud tomu rozumím. S tím je třeba v takovémhle zmatku počítat. Někteří si nejspíš jen tak odskočili domů, aby se podívali na drahou starou matičku.“</p>
<p>„Takže <emphasis>dezertéři! </emphasis>Pár jich máme i my. V jezdectvu! Jak bys nazval muže, který někde nechá stát koně? Opustí ho?“</p>
<p>„Pěšák? Co se týká zbytku, tak z těch se snad jen šest nebo sedm setkalo s nepřáteli. Tak například tři z mužů někdo ubodal v uličkách.“</p>
<p>„Tak to <emphasis>mně </emphasis>připadá jako jednoznačně nepřátelská akce.“</p>
<p>„To chápu, Cyrile. Jenže ty ses narodil v Quirmu.“</p>
<p>„Ale jenom proto, že byla moje máti na návštěvě u své tety a dostavník měl zpoždění!“ odpověděl popuzeně major a zčervenal. „Kdybys mě přesekl v půli, našel bys na mém srdci nápis Ankh-Morpork!“</p>
<p>„Opravdu? No, doufejme, že na něco takového nedojde,“ odpověděl mu Tom. „V každém případě, vražda v temných uličkách, to je součást každodenního života velkoměsta.“</p>
<p>„Ale vždyť byli ozbrojení! Měli meče, helmy...“</p>
<p>„Cenná kořist, Cyrile.“</p>
<p>„Myslel jsem si, že se o tyhle gangy postará Městská hlídka-“</p>
<p>Tom vrhl na svého kolegu pohled přes horní okraj papíru, který pročítal.</p>
<p>„To navrhuješ, abychom požádali o policejní ochranu? Ona tady stejně žádná policie není. Už ne. Někteří z policistů se přidali k nám - to nám ještě chybělo - a zbytek buď utekl, nebo je ztloukli lidé -“</p>
<p>„Další dezertéři?“</p>
<p>„Abych ti řekl pravdu, Cyrile, všichni mizí tak rychle, že se zítra budeme cítit strašlivě osamělí.“</p>
<p>Oba muži se odmlčeli, protože dovnitř vstoupil desátník s nějakými psanými zprávami. Oba důstojníci se jimi začali zachmuřeně probírat. „Mám pocit, že se to tam nějak hodně uklidnilo,“ zvedl po chvíli hlavu major.</p>
<p>„Je čas večeře,“ upozornil ho kapitán.</p>
<p>Major rozhodil ruce. „Tohle není žádná válka! Chlap hodí kamenem, zajde za roh a je z něj zase seriózní občan! Nemá to žádná <emphasis>pravidla!</emphasis>“</p>
<p>Kapitán přikývl. Jejich výcvik s něčím takovým nepočítal. Studovali plány tažení, která se odehrávala na rozlehlých pláních, přerušených jen tu a tam nějakým tím návrším nebo hřbetem, které bylo třeba obsadit. Města měla být obléhána nebo hájena. Ale že by se mělo bojovat v nich..., k tomu nebyla stvořena. Nikam nedohlédnete, nemůžete vytvářet větší bojové celky, nemůžete manévrovat a prakticky vždycky stojíte proti lidem, kteří to místo znají jako vlastní kuchyň. A už v <emphasis>žádném případě </emphasis>se vám nechce bojovat proti nepříteli, který nemá uniformy.</p>
<p>„Kdepak máš svoje lordstvo?“ zeptal se kapitán.</p>
<p>„Šlo na ten ples, stejně jako to tvoje.“</p>
<p>„A mohl bych se zeptat, jaké jsi dostal rozkazy?“</p>
<p>„Řekl mi, abych udělal všechno, co bude nezbytné k dosažení původních operačních cílů.“</p>
<p>„A dal ti to písemně?“</p>
<p>„Nedal.“</p>
<p>„Škoda. Ten můj taky ne.“</p>
<p>Podívali se jeden na druhého. Pak řekl Di Skuzze: „No... řekl bych, že v tomto okamžiku je všude v okolí klid. Relativně. Můj otec mi vyprávěl, že podobné věci se děly už v jeho době. Tvrdil, že je lepší držet to pod pokličkou a tu pokličku raději zvedat co nejmíň. Říkal, že i dlažebních kostek je jen omezený počet.“</p>
<p>„Je skoro deset,“ přikývl major. „Lidé už jistě půjdou brzy spát?“</p>
<p>Jejich společný výraz vyjadřoval horečnatou touhu ujistit se o tom, že se situace uklidnila. Nikdo, kdo měl jen trochu zdravého rozumu, se nechtěl dostat do situace, kdy se od něj očekávalo, že v případě potřeby udělá všechno, co bude nezbytně nutné a co navíc považuje za nejlepší.</p>
<p>„No, Cyrile, pokud nedojde k žádnému -“</p>
<p>Před stanem se začalo něco dít a vzápětí dovnitř vstoupil muž. Byl celý od krve, začernalý od kouře a na tváři se mu klikatily růžové cestičky v místech, kde mu stružky potu spláchly špínu a saze. Na zádech měl pověšený samostříl a na prsou bandalír, z nějž trčely rukojeti několika nožů.</p>
<p>A byl šílený. Major znal ten pohled. Oči příliš zářily a úsměv byl příliš křečovitý.</p>
<p>„Tak dobrá,“ řekl a stáhl si z pravé ruky velký mosazný boxer. „Omlouvám se vašemu strážnému, gentlemani, ale nechtěl mě pustit dovnitř, ani když jsem mu řekl heslo. Vy tady velíte?“</p>
<p>„Co jste, u všech všudy, zač?“ zamračil se major a vstal.</p>
<p>Nezdálo se, že by to na muže udělalo nějaký dojem. „Karcer. <emphasis>Seržant </emphasis>Karcer,“ odpověděl.</p>
<p>„Seržant? V tom případě můžete -“</p>
<p>„Z ulice Kotevního řetězu,“ dodal Karcer.</p>
<p>Při jeho slovech major zaváhal. Oba důstojníci věděli o Nepojmenovatelných, i když by na přímý dotaz pravděpodobně nedokázali přesně vyjádřit, co o nich vlastně vědí. Nepojmenovatelní pracovali kradmo, tajně a za scénou. Byli mnohem víc než obyčejní policisté. Podléhali a zodpovídali se přímo Patricijovi. Byli nezanedbatelnou silou. Bylo lepší si s nimi nic nezačínat. Byli to lidé, které nebylo radno oklamat. Nezáleželo na tom, že je tenhle muž pouhý seržant. Byl to prostě Nepojmenovatelný.</p>
<p>A co bylo horší, major si uvědomil, že mu ten muž téměř čte myšlenky, ví, co majorovi proběhlo hlavou, a líbí se mu to.</p>
<p>„Správně,“ přikývl Karcer. „Přesně tak. A máte štěstí, že jsem tady, vojáčku.“</p>
<p>Vojáčku, pomyslel si major. A kolem je několik lidí, kteří si to budou pamatovat. Vojáčku.</p>
<p>„Proč to?“</p>
<p>„Zatímco se vy a vaši vojáci motáte kolem a pronásledujete pradleny,“ ušklíbl se Karcer, přitáhl si jedinou volnou židli ve stanu a sedl si, „<emphasis>skutečné </emphasis>potíže začaly v ulici U melasového dolu. Víte o tom?“</p>
<p>„O čem to mluvíte? Nemáme jediné hlášení, že by se tam dělo něco nepatřičného, člověče!“</p>
<p>„No samozřejmě. A nemyslíte si, že je to divné?“</p>
<p>Major zaváhal. Odněkud z hloubi mysli se mu vynořila jakási zasutá vzpomínka... a pak zabručel kapitán a přisunul mu přes stůl kus papíru. Podíval se na něj a uvolnil se.</p>
<p>„Jeden z mých kapitánů tam byl dnes odpoledne a hlásil, že je tam všechno pod kontrolou.“</p>
<p>„Vážně? A pod kontrolou?“ opáčil Karcer. Zhoupl se v židli a nohy si položil na stůl.</p>
<p>Major na ně vrhl upřený a nesouhlasný pohled, ale na nohou nebylo vidět ani náznak rozpaků.</p>
<p>„Okamžitě sundejte nohy z mého stolu,“ řekl odměřeně.</p>
<p>Karcerovy oči se zúžily.</p>
<p>„Vy a kdo ještě?“ ušklíbl se s převahou.</p>
<p>„Mám dost mužů, kteří by...“</p>
<p>Major se znovu zadíval Karcerovi do očí a vzápětí si přál, aby to byl nedělal. Šílenec. Takové oči viděl na bitevním poli.</p>
<p>Velmi pomalu, s přehnaně zdůrazněnou péčí sundal Karcer nohy ze stolu. Pak vytáhl kapesník, slepený blíže neurčitelnými tekutinami, teatrálně dýchl na dřevo a pečlivě ho přeleštil.</p>
<p>„Já se vám velmi, opravdu velmi omlouvám,“ řekl. „Jenže tak či tak, zatímco si vy, gentlemani, leštíte stoly, v srdci města hlodá rakovina, jak se říká, haha. Ohlásil vám někdo, že strážnici v ulici Kotevního řetězu vypálili do základů? A s ní byly zničeny i životy kapitána Vyndejse a přinejmenším jednoho z našich... techniků.“</p>
<p>„Vyndejs, u bohů!“ opakoval kapitán Di Skuzze.</p>
<p>„Ano, slyšel jste dobře. Všechna ta pakáž, kterou jste se svými muži vyhnali od Dollyiných sester a z dalších brlohů, se shromáždila právě tam.“</p>
<p>Major se podíval na hlášení. „Ale naše patrola hlásí, že, jak se zdá, všechno drží pevně v rukou místní hlídka, na ulici postávají policisté a lidé mávají státní vlajkou a zpívají hymnu,“ řekl.</p>
<p>„No vidíte,“ zavrtěl hlavou Karcer. „Už jste někdy jen tak zpíval na ulici národní hymnu, majore?“</p>
<p>„No, abych se přiznal...“</p>
<p>„Koho jeho lordstvo poslalo jako nového velitele na tu strážnici?“ vmísil se jim do řeči Di Skuzze.</p>
<p>Major Veselrost-Rychlostojný nahlédl do svých papírů. Tvář se mu protáhla. „Rzezacze,“ odpověděl.</p>
<p>„A pro všechny svaté. To je rána!“</p>
<p>„Skoro bych se vsadil, že je ten muž už mrtev,“ řekl Karcer, a major se snažil nevypadat příliš spokojeně. „Teď tam velí muž, který si říká seržant Kýla. Je to ale falešný seržant. Pravý Kýla leží v márnici.“</p>
<p>„Jak to všechno víte?“ podíval se na něj major.</p>
<p>„My, u Speciálů, máme své cesty, jak si zjistit věci,“ řekl Karcer.</p>
<p>„Už jsem o tom něco slyšel,“ zamumlal kapitán.</p>
<p>„Máme stanné právo, gentlemani, a to znamená, že vojsko přijde na pomoc civilní správě,“ řekl Karcer. „A to jsem právě v tomhle okamžiku já. Samozřejmě, že byste mohli poslat běžce na ples, ale pochybuju o tom, že by něco takového prospělo vaší kariéře. A já vás prakticky žádám jen o to, aby nám vaši muži napomohli s malou... řekněme chirurgickou operací.“</p>
<p>Major na něj beze slova zíral. Nechuť ke Karcerovi, kterou pocítil během rozhovoru, už v této chvíli neměla hranic. Jenže ještě nebyl majorem příliš dlouho, a když vás právě povýšili, doufáte, že vám ta hodnost vydrží alespoň tak dlouho, aby vám nové hvězdičky chytily patinu.</p>
<p>Přinutil se usmát. „Zřejmě jste měli jak vy, tak vaši muži těžký den, seržante,“ řekl. „Co kdybyste si skočili do kantýny, zatímco já se poradím se svými kolegy důstojníky?“</p>
<p>Karcer vstal tak náhle, že sebou major trhl, a opřel se důstojníkovi rukama o stůl.</p>
<p>„No, to udělej, dobrá vílo,“ prohlásil a po rtech mu přeběhl úsměv připomínající ostří rezavé pily. Pak se otočil a vyšel ze stanu.</p>
<p>V tichu, které následovalo, řekl Di Skuzze: „Jeho jméno je na seznamu důstojníků, který mi včera předal Vyndejs. A co se týče toho zákona, má, obávám se, pravdu.“</p>
<p>„To chceš říct, že nám může rozkazovat?“</p>
<p>„Ne, ale má právo od nás žádat pomoc.“</p>
<p>„Mám právo odmítnout?“</p>
<p>„Jistěže. Samozřejmě. Jenže...“</p>
<p>„...budu muset jeho lordstvu vysvětlovat proč?“</p>
<p>„Tak, tak.“</p>
<p>„Ale ten chlap je zlý a nepříčetný šílenec! Znáš tenhle druh! Ten, co vstupuje do armády, aby mohl beztrestně plenit a loupit. Ten druh, jehož příslušníci bývají na konci své kariéry pověšeni pro výstrahu ostatním mužům?“</p>
<p>„No...“</p>
<p>„Tak co teď?“</p>
<p>„Má pravdu v jedné věci. Díval jsem se do zápisů, a abych ti řekl pravdu, je to trochu zvláštní. Kolem ulice U melasového dolu bylo od včerejška až podezřelé ticho a klid.“</p>
<p>„No, to je ale dobré, ne?“</p>
<p>„Spíše neuvěřitelné, Cyrile, když si dáš dvě a dvě dohromady. Nikdo dokonce ani nezaútočil na tamní strážnici. Ehm... a kapitán Buřňák hlásí, že se setkal s tím chlapíkem Kýlou, nebo přesněji s někým, kdo o sobě tvrdil, že je Kýla, a taky tady píše, že jestli je ten chlap seržantem policie, tak on, jako Buřňák, je opičí strýček. Buřňák tvrdí, že ten Kýla je zvyklý na <emphasis>skutečné </emphasis>rozkazy. Myslím, že Buřňákovi se z nějakého důvodu nepochopitelně zalíbil.“</p>
<p>„U všech bohů, potřeboval bych s tím nějak pomoci, Tome!“</p>
<p>„Tak vyšli rychlou patrolu. Malá průzkumná hlídka. Pokus se získat informace na úrovni a z první ruky. Můžeš si klidně dovolit půl hodinky počkat.“</p>
<p>„Výborně! To je ono! Skvělý nápad!“ rozjasnil se majorovi obličej a bylo vidět, jak se mu ulevilo. „Zařídil bys to, prosím?“</p>
<p>Po několika rychle po sobě následujících rozkazech se opřel v křesílku a zadíval se na mapu. Alespoň některé věci dávaly smysl. Všechny barikády byly obráceny dovnitř, do města. Lidé se chtěli chránit proti paláci a středu města. Jak se zdálo, celý ostatní, tedy vnější svět nikoho nezajímal. Pokud byste měli za těchto podmínek obsadit vnější část města, jediná cesta, jak to udělat, vedla branami v městských hradbách. Ty pravděpodobně byly mnohem méně střeženy, než by měly být.</p>
<p>„Tome?“</p>
<p>„Ano, Cyrile?“</p>
<p>„Zpívals někdy národní hymnu?“</p>
<p>„Mnohokrát.“</p>
<p>„Já myslím ale neoficiálně.“</p>
<p>„To jako abych ukázal, že jsem patriot? Bohové, to ne! To bych si připadal jako blázen, nemyslíš?“ odpověděl kapitán.</p>
<p>„A co vlajka?“</p>
<p>„Vlajce přece salutujem každý den.“</p>
<p>„Ale nemáváš jí, že ne?“ vyzvídal major dál.</p>
<p>„Mám dojem, že jsem párkrát mával takovou tou papírovou vlaječkou, když jsem byl hodně malý kluk. Na Patricijovy narozeniny nebo kdy. Stáli jsme na ulici, on jel kolem a my křičeli ,huráá!’.“</p>
<p>„A od té doby už nikdy?“</p>
<p>„Abych se přiznal, tak ne, Cyrile,“ přiznával se kapitán rozpačitě. „Kdybych viděl člověka, který zpívá národní hymnu a mává přitom vlajkou, dělal bych si s tím vážné starosti. To jsou takové věci, které většinou napadnou jen cizince.“</p>
<p>„Vážně? A jak to?“</p>
<p>„<emphasis>My </emphasis>nepotřebujeme ukazovat, že jsme patrioti. Podívej, tohle je Ankh-Morpork. Nepotřebujeme dělat zbytečný humbuk kolem toho, že jsme nejlepší. My to prostě <emphasis>víme!</emphasis>“</p>
<p>Byla to okouzlující, ale současně poněkud zrádná teorie, která by se mohla zrodit například v hlavách Tupátka a Bijkyje, ano, možná i v nepřetrénovaném mozku desátníka Tračníka, a pokud jí Elánius dobře porozuměl, pak zněla přibližně takhle:</p>
<p>1. Předpokládejme, že prostory <emphasis>za </emphasis>barikádami jsou větší než prostory před barikádami, ano?</p>
<p>2. Z toho vyplývá, že prostory <emphasis>za </emphasis>barikádami zahrnují větší část města a mnohem více lidí.</p>
<p>3. Takže, a opravte mě, seržante, jestli se mýlím, to svým způsobem znamená, že jsme před barikádami, chápete, co chci říct?</p>
<p>4. To ale zase znamená, že to nejsme <emphasis>my</emphasis>,<emphasis> </emphasis>kdo se bouří, no ne? Protože <emphasis>nás </emphasis>je víc, a většina se přece nemůže vzbouřit, to dá rozum, proč by to dělala?</p>
<p>5. Tím pádem my jsme ty hodný. Teda, my byli ty hodný pořád, ale teď to prostě bude tak jako úřední, ne? Jako vypočítaný, dokázaný matematicky.</p>
<p>6. Tak jsme si řekli, že tu barikošku posunem na Krátkou ulici, a pak, že ji šoupnem až k Šerošedý ulici, a když už jsme byli tam, tak nás napadlo, co kdybysme ji šoupli až na druhej břeh řeky.</p>
<p>7. Myslíte si, že kvůli tomu budou nějaký trable, seržante?</p>
<p>8. Hele, seržante, proč se na mě tak srandovně díváte?</p>
<p>9. Tak promiňte, seržante.</p>
<p>Před Elániem přešlapoval čím dál tím ustaranější Fred Tračník a s ním skupinka spřátelených barikádníků, kteří se tvářili, jako kdyby je Elánius přistihl u známé ankh-morporské zábavky „Zaboucháme na dveře a zdrhnem!“. Všichni ho sledovali pozornými pohledy pro případ, že by vybuchl.</p>
<p>A celá ta teorie měla opravdu jistou strašidelnou logiku, pokud jste při uvažování vypustili takové věci jako „praktický život“ nebo „zdravý rozum“.</p>
<p>Pracovali tvrdě. Bohové vědí, že zablokovat městskou ulici bylo dost jednoduché. Stačilo natlouct prkna kolem několika vozů a vzniklou ohradu naplnit nábytkem a jinými krámy. To stačilo na celou ulici, a když se pak do téhle věci opřelo dost lidí, dala se celá přesunout kupředu.</p>
<p>A co se týče zbytku, to opravdu nebylo tak těžké. Měli k dispozici celou řadu malých barikád. Chlapi je prostě spojili nebo nastavili. Aniž si toho kdo všiml, obsadila Republika Melasového dolu skoro čtvrtinu města.</p>
<p>Elánius se zhluboka nadechl. „Frede?“</p>
<p>„Ano, seržante?“</p>
<p>„<emphasis>Řekl </emphasis>jsem vám, abyste udělali něco takového?“</p>
<p>„Ne, seržante.“</p>
<p>„Je v tom příliš mnoho uliček, Frede. A příliš mnoho <emphasis>lidí.</emphasis>“</p>
<p>Tračník se očividně rozveselil. „Jo, ale mezi nima je taky hodně <emphasis>policajtů</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante. Přišlo sem kolik chlapů z jinejch strážnic. Všechno dobrý kluci. A taky seržant Havránek, ten se v tom vyzná, je to nejenom bejvalej polír, to jako kvůli barikádám, ale už taky hodně pamatuje, má dvě dospělý děti, pamatuje si, když se něco podobnýho stalo minule, seržante, takže se obrátil na každýho chlapa, kterej dokáže zacházet se zbraní, aby se k nám přidal. Jejich <emphasis>spousta</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante! Máme <emphasis>armádu</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante, pane!“</p>
<p>Tak takhle se bortí světy, pomyslel si Elánius. Byl jsem jen mladý nezkušený hlupák a neviděl jsem to tak jako dnes. Já si myslel, že Kýla vede revoluci. Zajímalo by mě, jestli si to myslel i on?</p>
<p><emphasis>Já </emphasis>ale chtěl jen udržet pár ulic v bezpečí. Chtěl jsem jen hrstce slušných hloupých lidiček poskytnout ochranu před bezhlavým a surovým davem, tupými vzbouřenci a nemyslícími vojáky, kteří bezmyšlenkovitě vykonávají rozkazy. A vážně jsem si myslel, že nám to projde.</p>
<p>Možná měli mniši pravdu. Měnit historii je, jako když se pokoušíte zastavit řeku. Ona už si nějakou cestu najde.</p>
<p>Všiml si mladého Sama, jehož obličej zářil mezi ostatními. Obdiv k hrdinovi, pomyslel si. Z takové věci může člověk klidně oslepnout.</p>
<p>„Nějaké potíže?“ zeptal se.</p>
<p>„Myslím, že si nikdo neuvědomil, co se tady děje, seržante. Ono se to hodně mele u Dollyiných sester a v okolí. Útočí tam jízda a to, co jste - okamžik, tady jsou další.“</p>
<p>Hlídka z vrcholu barikády dávala znamení. Elánius slyšel pohyb zpoza její druhé strany.</p>
<p>„Podle toho, jak to vypadá, jsou to další lidi, co utíkaj od Dollyinejch sester,“ řekl Tračník. „Co chcete, abysme dělali, seržante?“</p>
<p>Držet je venku, pomyslel si Elánius. Nevíme, kdo to je. Nemůžeme dovnitř pouštět kdekoho. S některými z nich <emphasis>budou </emphasis>potíže.</p>
<p>Potíž je především v tom, že já vím, co se to tady děje. Město je malý dílek pekla a opravdu bezpečno není nikde.</p>
<p>A já vím, jak se rozhodnu, protože jsem sám sebe viděl rozhodovat.</p>
<p>Nevěřím tomu. Já teď stojím támhle, kluk, který je stále ještě čistý, růžový a plný ideálů, a dívám se na své starší já jako na nějakého hrdinu. A neodvažuju se jím nebýt. Musím udělat to pitomé rozhodnutí, protože nechci vypadat špatně <emphasis>sám před sebou. </emphasis>Zkuste něco takového vysvětlit člověku, který nemá pár panáků.</p>
<p>„Dobrá, pusťte je dovnitř,“ přikývl. „Ale žádné zbraně. Řekněte to ostatním.“</p>
<p>„Chcete lidem vzít zbraně?“ podíval se na něj Tračník.</p>
<p>„Přemýšlej, Frede. Nechceme tady Nepojmenovatelné nebo přestrojené vojáky, že ne? Je potřeba si člověka prověřit, než mu dáš zbraň. Nechci se dát najednou bodnout jak do zad, tak do hrudníku. Okamžik, ještě jednu věc... nevím, jestli je to v mé pravomoci, Frede, a asi ti to dlouho nevydrží, ale co se <emphasis>mě </emphasis>týče, jsi povýšen na seržanta. Každý, kdo se s tebou bude chtít handrkovat o ty chybějící prýmky, ať přijde za mnou.“</p>
<p>Hrudník Freda Tračníka, který už se začal kulatit tukem, se teď viditelně vyklenul.</p>
<p>„<emphasis>Rozkaz </emphasis>seržante. Ehm... znamená to, že pořád ještě musím poslouchat vaše rozkazy, ano? Dobrá. Správně. Samozřejmě. Pořád ještě podléhám vašim rozkazům. Samozřejmě.“</p>
<p>„Už nehýbejte žádnými barikádami. Zajistěte uličky. Držte současnou linii. Same, ty půjdeš se mnou. A budu potřebovat běžce.“</p>
<p>„Nemoh bych to bejt já? Já sem děsně rozběhanej, jak říká moje máma,“ ozval se hlásek za Elániovými zády.</p>
<p>„Dobrá, tak podívej, Noby. Ty teď odsud vypadneš, oběhneš širší okolí a zjistíš, co se kde děje.“</p>
<p>Jak se ukázalo, byl seržant Havránek mladší, než Elánius čekal, nebo tak alespoň vypadal. Původní seržantský knír se postupně změnil v kratičký, pečlivě upravený plnovous. Elánius by se byl vsadil, že jeho tmavé, stejnoměrné vybarvení nemá na svědomí příroda, a když, tak jí s tou stejnoměrností někdo hodně pomáhá.</p>
<p>Bylo vidět, že seržant strávil dost času v poli i mezi vojáky na cvičišti, přestože původně pocházel z čalamádosu. To vypátrali muži; usoudili tak hlavně podle toho, že seržant patřil k jakési zvláštní, druidy vedené víře, tak přímé a rovné, že dokonce nepoužívali ani kolmo postavené menhiry. Ta víra byla dokonce zásadně proti klení a nadávkám, což je ovšem u seržanta velký handicap. Nebo by byl, kdyby seržanti nebyli tak vynalézaví a skvělí improvizátoři.</p>
<p>Momentálně se pohyboval v oblasti Lichotnické ulice, což bylo prakticky prodloužení ulice Kotevního řetězu. A měl armádu.</p>
<p>Nebylo to zase nic moc. Ani dvě zbraně nebyly docela stejné a větší část těch předmětů vůbec nebyly zbraně jako takové. Elánius se otřásl, když viděl ten zástup, a v duchu zabloudil do minulosti, což byl pravděpodobně návrat do budoucnosti, ke všem těm diskusím a sporům, jichž byl účastníkem. Když člověk stál proti nepříteli, který byl vyzbrojen zbraněmi jako takovými, věděl, na čem je. K smrti ovšem dokázaly, hlavně nováčky, vyděsit ty věci, které jako takové <emphasis>nebyly </emphasis>zbraněmi. Byly to sekáčky na maso upevněné na dlouhých násadách. Byly to dlouhé hřeby v holích a řeznické háky.</p>
<p>Konec konců, tohle byla ta část města, kde žili malí obchodníci a řemeslníci, nosiči, řezníci a přístavní dělníci. Tak teď stála před Elániem nepravidelná řada mužů, kteří den co den zcela oficiálně a s mírumilovnými úmysly zacházeli s předměty, které měly čepele a bodce, vedle nichž vypadal meč jako sponka do vlasů.</p>
<p>Byly tady i klasické zbraně. Muž se často vracel z válek domů s mečem nebo halapartnou. Zbraně? Dobří bohové, pane, to ne! To jsou jen taková <emphasis>mementa </emphasis>nebo <emphasis>suvenýry. A </emphasis>ten meč nejspíš používali k rozhrabávání ohně a halapartna sloužila jako kůl na jednom konci šňůry na prádlo a jejich původní účel byl zapomenut...</p>
<p>...až do této chvíle.</p>
<p>Elánius se díval na tu sbírku železa. Aby tahle skupina zvítězila, stačilo by jí zůstat klidně stát. Kdyby na ni nepřítel zaútočil a opravdu důrazně zatlačil, mohli by do něj na druhé straně přisypat koření a rovnou dělat karbanátky.</p>
<p>„Někteří z nich jsou penzionovaní policisté, pane,“ šeptal Havránek. „Hodně jich bylo v nějaké armádě, ať té či té, víte? A pak je tady pár mladíků, kteří touží po akci, určitě znáte ten typ. Tak co říkáte?“</p>
<p>„No, v každém případě bych nerad bojoval <emphasis>proti </emphasis>nim,“ odpověděl Elánius. Přinejmenším čtvrtina mužů měla bílé vlasy a nebylo málo těch, kteří své zbraně používali jako hůl nebo oporu. „Ale když už o tom mluvíme, taky bych jim hrozně nerad velel, protože si dokážu představit, že kdybych téhle partě zavelel ,čelem vzad’, rozletěly by se na všechny strany končetiny.“</p>
<p>„Jsou ale odhodlaní, pane!“</p>
<p>„To je hezké, ale já nestojím o válku.“</p>
<p>„Ale k tomu přece nedojde, pane,“ odpovídal Havránek. „Už jsem v životě nějaké ty barikády viděl. Tyhle záležitosti většinou končí mírumilovně. Vládu převezme nový člověk, lidé se začnou nudit a nakonec se všichni rozejdou domů.“</p>
<p>„Jenže Skřipec Sebevražda je šílený,“ zamračil se Elánius.</p>
<p>„Řekněte mi o člověku, který není, starší seržante,“ zabručel Havránek.</p>
<p>Mělo to být pane nebo jen seržante. Je určitě starší než já, pomyslel si Elánius. No, když už to dělám, tak ať to stojí za to.</p>
<p>„Seržante,“ řekl, „vyberte dvacet těch nejlepších, kteří už někdy bojovali. Muže, na něž se můžete spolehnout. Chci, aby hlídali Zmastěnou bránu a měli se na pozoru.“</p>
<p>Havránek se zatvářil nechápavě. „Ale ta je zavřená, pane. A je kus <emphasis>za </emphasis>námi. Myslel jsem si, že -“</p>
<p>„K bráně, seržante,“ trval na svém Elánius. „Budou hlídat a dají pozor na každého, kdo by se chtěl k bráně připlížit a otevřít ji. A dejte zesílit hlídky na mostech. Na most nasypte kovové ježky a natáhněte dráty... Chci, aby si každý, kdo by se na nás pokusil dostat po tom mostě, opravdu užil, rozumíte?“</p>
<p>„Víte snad něco, co my nevíme, pane?“ zeptal se Havránek s hlavou nakloněnou ke straně.</p>
<p>„Řekněme jednoduše, že myslím stejně jako nepřítel, hm?“ odpověděl Elánius. Pak k seržantovi přistoupil ještě o něco blíže a pokračoval tlumeným hlasem: „Vy si přece pamatujete hodně z minulosti, seržante. Nikdo, kdo má trochu rozumu, přece nezaútočí na barikády. Budou hledat slabiny.“</p>
<p>„Jenže tady máme ještě další brány, pane,“ upozornil Havránek pochybovačně.</p>
<p>„Pravda, jenže kdyby se jim podařilo obsadit Zmastěnou bránu, dostali by se do Jilmové ulice a tam by se mohli pěkně rozjet přesně do míst, odkud je nečekáme,“ vysvětloval Elánius.</p>
<p>„Ale... vy je očekáváte, pane.“</p>
<p>Elánius ho obdařil oním bezvýrazným, nic neříkajícím pohledem, jaký umí dobrý seržant bezchybně rozšifrovat.</p>
<p>„Jako kdyby to už bylo hotovo, seržante,“ zasalutoval Havránek s rozzářenou tváří.</p>
<p>„Ale na všech barikádách musí zůstat dostatečně silná posádka,“ upozorňoval Elánius. „A pak několik malých skupin nebo hlídek, které by se mohly rychle přesunout na místo, kde by jich mohlo být zapotřebí. Seržante, vy sám víte, jak to udělat.“</p>
<p>„Jistě, pane,“ Havránek předpisově zasalutoval a usmál se.</p>
<p>Pak se obrátil ke shromážděnému občanstvu. „Dobrá, vy výlupkové!“ vykřikl. „Vím, že někteří z vás byli v armádě! Kdo z vás umí ,Všichni malí andílci’?“</p>
<p>Do vzduchu se zvedla řada starších suvenýrů.</p>
<p>„Výborně! Takže sbor bychom měli! Je to samozřejmě vojenská píseň, jak víte. Vy sice jako vojáci nevypadáte, ale já už dohlídnu na to, abyste tak alespoň zpívali! Naučíte se to za pochodu! Vprav-ó v-bok! Pochod-ém v-chod! A: Všichni ti malí andělé vzlétnou k nebi výš, vzlétnou výš, vzlétnou výš. Všichni ti malí andělé vzlétnou k nebi, uvidíš! Všichni ti malí andělé, hlavu zvednou již, zvednou již -“ zpíval slušným basem Havránek, když jeho oddíl zahýbal za roh.</p>
<p>Elánius naslouchal, jak refrén zaniká v dáli.</p>
<p>„To je moc pěkná píseň,“ ozval se mladý Sam a Elánius si uvědomil, že tu píseň slyší poprvé.</p>
<p>„To je stará vojenská písnička.“</p>
<p>„Vážně, seržante? Ale vždyť se v ní zpívá o andělích.“</p>
<p>Ano, pomyslel si Elánius, je úžasné, co všechno ještě malí andělé dokážou v dalších slokách té písně zvednout. Je to <emphasis>pravá </emphasis>vojenská, sentimentální a se sprostými kousky. „Pokud si pamatuji, tak bývalo zvykem zpívat ji po boji,“ pokračoval. „Viděl jsem i staré chlapy plakat, když ji zpívali,“ dodal.</p>
<p>„Proč? Připadala mi taková veselá.“ Vzpomínali na to, kdo všechno už ji s nimi nezpívá, pomyslel si Elánius. To poznáš. Naučíš se. <emphasis>Vím</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že ano.</p>
<p>Po nějaké době se hlídky vrátily. Major Veselrost-Rychlostojný byl dost chytrý na to, aby od nich vyžadoval psaná hlášení. Trvalo to příliš dlouho a byla plná chyb. Muži jeden po druhém hlásili, co viděli. Kapitán Di Skuzze, který podle jejich hlášení zaznamenával věci na mapu, občas tiše hvízdl mezi zuby.</p>
<p>„Je to obrovské, pane. Vážně, pane! Za těmi barikádami leží skoro čtvrtina města!“</p>
<p>Major se poškrábal na čele a obrátil se k vojínovi Rapotášovi. Byl to poslední z mužů, kteří se vrátili z obhlídky, a zdálo se, že se snažil opravdu získat co možná nejvíc informací.</p>
<p>„Tvoří to něco jako plynulou řadu, pane. K jedné jsem dojel v Hrdinské uličce. Sundal jsem si předtím helmu a snažil se vypadat jako mimo službu, když dovolíte, a zeptal jsem se rovnou, o co tady vlastně jde. Nějaký muž na mě křikl, že je všechno v pořádku, díky za optání, a že už jsou všechny barikády hotové. Já se zeptal, co na to zákon a pořádek, a oni řekli, že mají obojího spoustu a díky.“</p>
<p>„Nikdo po vás nestřílel?“</p>
<p>„Ne, pane. Přál bych si, abych mohl totéž říct o místních lidech, tady na mě lidi házeli kamení a nějaká bába na mě vylila z okna noč - tu věc - a polila mě od hlavy k patě. Ehm... a pane, je tady ještě něco jiného, pane. Teda...“</p>
<p>„No tak ven s tím, člověče!“</p>
<p>„Víte, myslím, že jsem několik těch lidí poznal. Tedy jako na těch barikádách. Ehm... bylo tam dost našich, pane...“</p>
<p>Elánius zavřel oči v naději, že až je zase otevře, mohl by svět být mnohem lepší místo. Jenže když je otevřel, byl svět stále ještě plný růžové tváře seržanta Tračníka.</p>
<p>„Frede,“ řekl, „nejsem si tak jistý, jestli jsi pochopil základní myšlenku? Vojáci, to jsou ti <emphasis>druzí</emphasis>,<emphasis> </emphasis>Frede, ti zůstávají na <emphasis>opačné </emphasis>straně barikády. Jestli jsou i na <emphasis>naší </emphasis>straně barikády, pak, u všech rohatých, tu <emphasis>zatracenou </emphasis>barikádu vůbec nepotřebujeme! Chápeš to?“</p>
<p>„Jistě, pane, ale -“</p>
<p>„Zkus si s nimi opatrně promluvit a vsadil bych se, že zjistíš jednu věc. Ze všeho nejvíc je bude zajímat, kdo je na naší straně a kdo ne.“</p>
<p>„Ale, pane, jsou to -“</p>
<p>„Podívej, Frede, řeknu ti to jinak. Jak dlouho se my dva známe?“</p>
<p>„Dva nebo tři dny, pane.“</p>
<p>„Ehm... no, správně. Samozřejmě. Připadá mi, jako kdybychom se zdali déle. Dobrá. Ale řekni mi, Frede, jak je možné, že se sem vrátím a zjistím, že jsi mezitím dovnitř pustil snad celou jednu rotu? Nemyslel jsi při tom metafyzicky, že ne?“</p>
<p>„Začalo to bratrem Vildy Tupátka, pane,“ bránil se Tračník nervózně. „S ním přišlo pár jeho kamarádů. Všechno místní kluci. A pak tam byl kluk, se kterým vyrůstal Bijkyj, a kluk, co je syn souseda Hadrakkova táty, a další, se kterým chodil Hadrakko na pivo, a pak se objevil -“</p>
<p>„Tak kolik, Frede?“ zeptal se Elánius unaveně.</p>
<p>„Šedesát, pane. Teď už možná o trochu víc.“</p>
<p>„A nenapadlo tě, že by mohli být součástí nějakého důmyslného plánu?“</p>
<p>„Ne, seržante, nenapadlo. Protože si nedovedu představit Vojtu Tupátka, to jako Vildova bráchu, jako součást nějakého důmyslného plánu. On nikdy nebyl žádnej velkej myslitel, pane, k vojsku ho přijali až potom, co někoho přinutil, aby mu na boty napsal P a L. Vidíte, známe je <emphasis>všechny</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante. Většina kluků se dala nalejt jen proto, aby se dostala na čásek z města, a možná taky ukázala těm cizím frajírkům, kdo je šéf. Ani jeden z nich nečekal, že po nich budou v jejich vlastním městě plivat babky na ulicích. To je svým způsobem srazilo v rozletu, seržante. A pak taky ty dlažební kostky, to je jasný.“</p>
<p>Elánius se vzdal. Byla to pravda. „Dobrá,“ přikývl. „Ale jestli to takhle půjde dál, budou za chvíli na naší straně barikády všichni, Frede.“</p>
<p>A to by ještě nebyl ten nejhorší způsob, jak by to mohlo skončit.</p>
<p>Lidé zapálili na ulicích ohně. Objevily se kotlíky a hrnce. Většina lidí se ale věnovala tradiční ankh-morporské zábavě, která spočívala v tom, že postávali v hloučcích tam i onde a čekali, co se bude dít dál.</p>
<p>„Co se bude dít dál, seržante?“ zeptal se Tračník.</p>
<p>„Myslím, že zaútočí na dvou místech,“ odpověděl Elánius. „Jezdectvo vyjede z města a pokusí se na nás zaútočit Zmastěnou branou zvenčí, protože to vypadá snadné. Vojáci a... zbytek policistů, kteří nejsou na naší straně, se pokusí opatrně proplížit po Nedomyšleném mostě.“</p>
<p>„Jste si jistej, pane?“</p>
<p>„Naprosto,“ přikývl Elánius. Konec konců, vždyť přesně to se stalo.... nebo něco hodně podobného...</p>
<p>Stiskl si prsty můstek nosu. Už si nějak nedokázal vzpomenout, kdy naposled spal. <emphasis>Spal</emphasis>,<emphasis> </emphasis>ne podřimoval nebo byl v bezvědomí. Uvědomoval si, že jeho myšlení už začíná být po okrajích roztřepené. Jenže také věděl, jak padla barikáda v ulici U melasového dolu. V historických knihách o tom byla jen jediná věta, ale on si ji pamatoval. Opevnění, která nebyla dobyta pomocí zrady, byla dobyta díky nějakým malým zadním dvířkům. To byla historická skutečnost.</p>
<p>„Ale v nejbližší hodině nebo dvou,“ dodal nahlas. „Ještě nejsme dost důležití. Je tady pořád ještě ticho a klid. Teprve až začnou přemýšlet <emphasis>proč</emphasis>,<emphasis> </emphasis>padne ono příslovečné hovno do větráku.“</p>
<p>„Přichází sem hodně lidí, seržante. Někteří z nich říkají, že v dálce slyšeli křik. Lidi se sem prostě hrnou. Tam venku se drancuje a ničí a dějí se tam hrozné věci...“</p>
<p>„Svobodníku?“</p>
<p>„Seržante?“</p>
<p>„Vzpomínáte, jak jste chtěl obuškem udeřit toho zatraceného kata a já vám v tom zabránil?“</p>
<p>„Ano, seržante?“</p>
<p>„Tady máte odpověď proč. Jakmile se jednou zlomíme my, zlomí se všechno.“</p>
<p>„To ano, seržante, ale vy přece občas někoho praštíte přes hlavu.“</p>
<p>„Zajímavý postřeh, svobodníku. Logický, věcný a pronesený jasným tónem hlasu, který hraničil s drzostí. Jenže v tom je velký rozdíl.“</p>
<p>„A v čem to spočívá, seržante?“</p>
<p>„Ty na to přijdeš,“ odpověděl mu Elánius. A v duchu si pomyslel: odpověď je v tom, že to dělám já. Ano, souhlasím s tím, že to není dobrá odpověď, protože stejnou používají i lidé jako Karcer, ale tam někde to začíná. Jenže to spočívá i v tom, že mi to vždycky zabrání je na místě probodnout, a buďme upřímní, i jim v tom, probodnout mě. A to je taky dost důležité.</p>
<p>Došli k velkému ohni hořícímu uprostřed ulice. Stál na něm bublající kotel a u něj fronta lidí s miskami v rukou.</p>
<p>„Voní to pěkně,“ řekl postavě, která stála u kotle a míchala obsah velkou naběračkou. „Ale, to jste vy, pane Kolíku...“</p>
<p>„Jmenuje se to Omáčka vítězství, seržante,“ pochlubil se Kolík. „Dvoupenny za misku, ať se picnu, co?“</p>
<p>„No, možná by to nebylo špatné,“ zamyslel se Elánius a zadíval se na podivné a neznámé, a co horšího, někdy až strašidelně povědomé kousky, které vyplouvaly na hladinu bublající omáčky. „Co je vtom?“</p>
<p>„Je to prostě něco jako guláš,“ odpověděl Kolík. „A je to silné a ostré tak, že vám potom ochlupatí prsa!“</p>
<p>„Ano, vidím, že některé z těch kousků už na sobě chlupy mají,“ přikývl Elánius.</p>
<p>„No tak vidíte, jakej to má říz!“</p>
<p>„Vypadá to... opravdu moc pěkně,“ bylo jediné, na co se zmohl mladý Sam.</p>
<p>„Musíte svobodníka omluvit, pane Kolíku,“ zastal se ho Elánius. „Je to chudák chlapec, vychovali ho v rodině, kde se nenaučil jíst omáčku, která na něj pomrkává.“</p>
<p>Vzal si misku, usedl na zem, opřel se zády o zeď a zadíval se k barikádě. Lidé měli plné ruce práce. Pravda, co jiného by tak asi dělali? Tahle barikáda, která přehrazovala ulici Hrdinů, byla přes čtyři metry vysoká a měla dokonce nahoře na straně obránců něco jako provizorní ochoz. Vypadala velmi profesionálně.</p>
<p>Elánius se pohodlně opřel a zavřel oči.</p>
<p>Vedle něj se ozvalo váhavé usrknutí, když mladý Sam opatrně zkoušel omáčku, a pak hlas: „Myslíte, že dojde k boji, seržante?“</p>
<p>„Určitě,“ přikývl Elánius, aniž otevřel oči.</p>
<p>„To jako k <emphasis>skutečnému </emphasis>boji?“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>„Ale nedojde nejdříve k nějakému jednání nebo vyjednávání nebo tak něco -?“</p>
<p>„Nic takového,“ pohnul Elánius hlavou zleva doprava a zpět a pokusil se uvelebit pohodlněji. „Možná nějaké ty rozhovory potom.“</p>
<p>„Ale já si myslím, že by to mělo být obráceně!“</p>
<p>„To máš pravdu, synku, ale je to vyzkoušená a prověřená cesta.“</p>
<p>Další otázka už nezazněla. Pomalu, se zvuky tiše bzučící ulice v uších, sklouzl pod hladinu spánku.</p>
<p><strong>* * *</strong></p>
<p>Major Veselrost-Rychlostojný věděl, co by se stalo, kdyby poslal zprávu do paláce. „Co mám dělat teď, vaše lordstvo“ nebyla právě otázka, kterou by chtělo jeho lordstvo slyšet. Od majora se nečekalo, že takovou otázku položí, zvláště ne za předpokladu, že byly dané rozkazy zcela jasné. Barikády měly být strženy a rebelové zpacifikováni. Kopřivu je třeba pevně sevřít do ruky, pak nepálí, a vytrhnout i s kořeny a tak dále... Jako dítě se několikrát pokoušel uchopit kopřivu pevně do ruky, aby nepálila, a vytrhnout ji i s kořeny, a občas měl ruku velikosti malého selete.</p>
<p>Tak za barikádami byli dezertéři. Dezertéři! Jak se to mohlo stát?</p>
<p>Byla to obrovská barikáda a její horní část byla plná ozbrojených lidí, byli tam dezertéři a on měl své rozkazy. Všechno bylo jasné.</p>
<p>Jen ještě kdyby se ti lidé tam <emphasis>bouřili. </emphasis>Poslal tam znovu vojína Rapotáše, a podle jeho výpovědi to tam vypadalo velmi mírumilovně. Zdálo se, že za barikádou probíhá normální běžný život, což bylo mnohem víc, než jste mohli říci o tom chaosu <emphasis>před </emphasis>barikádou. Kdyby na Rapotáše třeba vystřelili nebo po něm házeli věci, všechno by se mnohem zjednodušilo. Místo toho jednali... no... slušně. Tak se přece neměli chovat nepřátelé státu!</p>
<p>Nepřítel státu teď stál přímo před majorem. Vojín Rapotáš se nevrátil s prázdnýma rukama.</p>
<p>„Přistihl jsem ho, jak se za mnou plíží,“ hlásil vojín. Pak se obrátil k zajatci a řekl: „Byli jsme za barikádou, že, kamarádíčku?“</p>
<p>„Umí to mluvit?“ ujišťoval se major s pohledem upřeným na podivného tvora.</p>
<p>„Nemusíte hned bejt takovej, žejo,“ řekl Noby Nóblhóch.</p>
<p>„Je to klasický uličník, pane, dítě ulice,“ odpověděl vojín.</p>
<p>Major se díval na to, co bylo z vězně vidět, což byla především nadměrná helma a špička nosu.</p>
<p>„Sežeňte něco, na co bychom ho mohli postavit, buď tak laskav, kapitáne?“ řekl major a čekal, až kapitán donesl židli. Bohužel ani ta celou situaci nevylepšila. Pozvedla jen otázky a odpovědi na poněkud vyšší úroveň.</p>
<p>„Má to odznak hlídky, vojíne. Že by si to chovali jako maskota?“</p>
<p>„Sem si ho vyřezal sám z mejdla,“ odpověděl Noby. „Abych moh bejt polda.“</p>
<p>„A proč?“ zajímal se major. Na tom zjevení bylo něco, co navzdory všeobecné naléhavosti volalo po poněkud morbidním, ale přesto důkladném studiu. Major byl jakoby facinován a nedokázal odolat.</p>
<p>„Ale říkal sem si, že bych se dal možná nalejt, až budu velkej,“ pokračoval Noby a obdařil majora šťastným úsměvem. „Kořist musí bejt u armády mnohem lepší, podle toho, jak věci zatim vypadaj.“</p>
<p>„Obávám se, že na vstup do armády ještě nemáš potřebnou míru!“ pospíšil si major až podezřele s odpovědí.</p>
<p>„To teda nevim proč ne, dyť nepřátele maj nohy až na zem, ne?“ ušklíbl se Noby. „A kromě toho, lidi, kterejm stahujete boty, většinou ležej. Starej Mnata řiká, že nejvíc peněz se dá nadělat na zubech a náušnicích, ale já tvrdim, že každej člověk potřebuje aspoň jedny pořádný boty, žejo? I když lidi <emphasis>maj </emphasis>dneska zkaženejch zubů až až a ti, co dělaj falešný, za ně chtěj nekřesťanský peníze, to je fakt a -“</p>
<p>„To mi tady říkáš, že chceš vstoupit do armády jen proto, abys mohl olupovat mrtvé na bojišti?“ nevěřil svým uším šokovaný major. „Takový malý... ehm, chlapec... jako ty?“</p>
<p>„Jednou, dyž byl starej Mnata celý dva dni střízlivěj, udělal mi pár vojáčků,“ sděloval mu Noby. „A ti měli malý nandavací boty, abych prej jim -“</p>
<p>„Mlč,“ přerušil ho major.</p>
<p>„- je moh sundávat, a taky maličký cínový zuby, který ste moh -“</p>
<p>„Budeš už mlčet!“ zvýšil hlas major. „A co takhle čest a sláva, to ti nic neříká? Co takhle láska k rodnému městu?“</p>
<p>„No, to nevim. Podle toho, co se za ty věci dostane?“ kontroval Noby.</p>
<p>„Ty jsou neocenitelné!“</p>
<p>„Jo, tak v takovým případě se budu držet těch bot, estli vám to neva,“ odpověděl Noby. „Ty se daj prodat za deset peňáků, dyž jsou pravá a levá a obě stejný, ale musíte znát ty správný obchodní -“</p>
<p>„Podívejte se tady na vojína Rapotáše!“ řekl major, teď už vážně rozčílen. „Dvacet let služby, skvělý jezdec, skvělý voják! Ten by se nesnížil k tomu, aby kradl boty padlému nepříteli, že ne, vojáku?“</p>
<p>„Ne, pane! To je dobré tak pro blátošlapy, pane!“ odpověděl voják Rapotáš.[*]</p>
<p>„Ehm... tedy... ano. Správně!“ přikývl váhavě major. „Od vojáka, jako je Rapotáš, byste se mohl hodně naučit, mistře Noby. Podle toho, co slyším, jste při svém pobytu mezi vzbouřenci vstřebal opravdu <emphasis>velmi </emphasis>nevhodné představy a nápady!“</p>
<p>„Já nejsem žádnej rebel!“ vykřikl Noby. „Nevím, kdo vám dovolil řikat mi rebel, já nejsem žádnej rebel! Já sem syn Ankh-Morporku, to teda jo, a sem na to pyšnej! To se teda pěkně pletete, <emphasis>nikdy </emphasis>sem nebyl rebel a vod vás je <emphasis>krutý</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že to řikáte! Já sem poctívej kluk, abyste věděl!“</p>
<p>Po tvářích se mu začaly koulet slzy jako hrachy a smývaly vrstvu špíny, aby odhalily další vrstvu špíny, která ležela pod tou první.</p>
<p>S něčím takovým ovšem neměl major zkušenosti. Jak se zdálo, každý viditelný otvor v dětském obličeji ronil nějakou tělní tekutinu. Podíval se s prosebným pohledem na Rapotáše.</p>
<p>„Vy jste přece ženatý, vojíne, ne? Co by se mělo v téhle situaci dělat?“</p>
<p>„Mohl bych mu jednu fláknout za ucho, pane,“ odpověděl vojín Rapotáš.</p>
<p>„To je, vojíne, velmi necitelné! No tak, podívej, mám tady někde kapesník a -“</p>
<p>„Pch, mám někde svůj vlastní sňupák, děkan, nemusíte se ke mně chovat jako k blbečkovi,“ popotahoval Noby a vytáhl z kapsy kapesník. Vytáhl jich vlastně rovnou několik, jeden dokonce s ručně vyšitým monogramem C.V-R. Všechny byly zapleteny do sebe, jako proslulé kouzelnické vlaječky, které iluzionista vytahuje většinou na závěr vystoupení, a díky tomu ještě vypadlo Nobymu z kapsy několik peněženek a půl tuctu lžic.</p>
<p>Noby si prvním kapesníkem utřel obličej a nacpal si celou sbírku zpět do kapsy. V tom okamžiku si uvědomil, že ho všichni přítomní upřeně pozorují.</p>
<p>„Co je? No co je?“ zeptal se v obranném reflexu.</p>
<p>„Řekni nám něco o tom muži Kýloví,“ požádal ho major.</p>
<p>„Já skoro nic nevim,“ odpověděl automaticky Noby.</p>
<p>„Aha, to znamená, že <emphasis>něco </emphasis>víš,“ řekl major. Patřil k lidem, kteří si dokázali vychutnat právě taková malá vítězství. Noby se tvářil neutrálně. Kapitán se naklonil kupředu a zašeptal něco do ucha majorovi.</p>
<p>„Jen podle matematické pravděpodobnosti, pane, ale podle pravidel všeobecné mluvy chce jen zdůraznit, že -“</p>
<p>„Okamžitě nám řekni, co víš o Kýlovi“ zařval major.</p>
<p>„Já vám něco řeknu, majore,“ ozval se hlas od vchodu do stanu, „co kdybyste tyhle starosti přenechal odborníkům?“</p>
<p>Major zvedl hlavu. Do stanu vešel Karcer a jeho muži. Seržant se znovu usmíval.</p>
<p>„Máte tady nějakého malého vězně, co?“ pokračoval Karcer a popošel kupředu, aby si Nobyho pořádně prohlédl. „Tak to vypadá, že jste chytli vůdce vzbouřenců, haha. Už vám něco vyklopil? No, asi ne. Na to, abyste z takových kluků dostali, co vědí, potřebujete zvláštní výcvik.“</p>
<p>Vsunul ruku do kapsy, a když ji zase vytáhl, měl přes kotníky mosazný boxer.</p>
<p>„Takže, kluku,“ řekl, zatímco vojáci v hrůze přihlíželi. „Ty mě znáš, co? Víš, kdo jsem. Já patřím k Speciálům. A vidím tě dvakrát. Jednou jako živého kluka, který hezky a ochotně pomůže úřadům s jejich povinnostmi, a podruhé jako drzého fracka, který se mě snaží převézt. Jeden z těch dvou má budoucnost a všechny zuby. Tak a teď ti musím říct ještě jednu takovou důležitou věc. Mám takový legrační zvyk, že žádnou otázku nekladu dvakrát. Takže... ty přeci nejsi zločinec, že ne?“</p>
<p>Noby, který upíral hrůzou zvětšené oči na mosazný zabiják, rychle zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ty děláš jen to, co musíš, abys přežil, že je to tak?“</p>
<p>Noby přikývl.</p>
<p>„Abychom řekli pravdu, tak jsi byl docela hodný a slušný chlapec, než ses přidal ke vzbouřencům. Zpíval jsi hymnu a tak.“</p>
<p>Noby znovu přikývl.</p>
<p>„Muž, který si říká Kýla, je vůdcem vzbouřenců, je to tak?“</p>
<p>Noby chvilku zaváhal a pak zvedl ruku. „Hm... každej dělá, co jim řekne, je to to samý?“ odpověděl.</p>
<p>„Jasně. Má charisma?“</p>
<p>Noby ulpíval očima na mosazném boxeru. „No... no... teda... já fakt nevim. Ale moc kašlat sem ho neslyšel.“</p>
<p>„A o čem se tak mluví za barikádami, milý chlapče?“</p>
<p>„Ehm... no... o pravdě a svobodě a spravedlnosti a tak,“ zněla odpověď.</p>
<p>„Ahá! Vzbouřenecké řeči!“ rozzářil se Karcer a narovnal se.</p>
<p>„To jsou vzbouřenecké řeči?“ ujišťoval se major.</p>
<p>„Věřte mi, majore,“ odpovídal Karcer. „Když narazíte na skupinku lidí, kteří mluví o takových věcech, mají za lubem něco ošklivého, haha.“ Sklopil pohled dolů k Nobymu. „Tak a teď přemýšlím, copak mám v kapse pro hodného chlapce? Aha...ano. Něčí ucho! Ještě je teplé. Tak tu máš kluku.“</p>
<p>„Páni! Děkan, pane!“</p>
<p>„Tak a teď utíkej a radši daleko, nebo tě vykuchám, jasné?“</p>
<p>Noby vzal nohy na ramena.</p>
<p>Karcer si prohlédl mapu roloženou na stole. „Ale, jak vidím, tak plánujete malou akcičku. Průzkumnou. To je hezké. Nechceme přece vzbouřence vyplašit, co? Proč, sakra, už majore konečně <emphasis>neútočíte?</emphasis>“</p>
<p>„No oni zatím nic -“ začal major.</p>
<p>„Přebíhají vám k nim vojáci! Obsadili už čtvrtinu města! A vy se jim chcete plížit někam za záda! A jak vidím, tak přes most a nahoru Jilmovou ulicí! Potichoučku. Jako kdybyste měl <emphasis>strach!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Karcer udeřil pěstí do stolu s takovou silou, že sebou major poděšeně trhl.</p>
<p>„<emphasis>Já </emphasis>se nebojím <emphasis>nikoho!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>lhal.</p>
<p>„Vy jste teď město!“ sděloval mu zesíleným hlasem Karcer a z koutku úst mu vyprýštila kapka bílé pěny. „To <emphasis>oni </emphasis>se plíží! Vy ne! Vy, zatraceně, vjedete rovnou do nich a pošlete je všechny do pekla. Alespoň to byste <emphasis>měl </emphasis>udělat! Kradou vám ulice! Vezměte si je zpátky! Oni se postavili mimo zákon! Vy ten zákon přivezete za nimi!“</p>
<p>Pak o něco ustoupil a záchvat maniakální zuřivosti zmizel právě tak rychle, jak začal.</p>
<p>„To bych vám radil já. Je samozřejmé, že vy jistě znáte své povinnosti lépe než já. Já a to, co zbylo z mých chudáků chlapců, my jdeme do ulic a bojovat. Jsem si jist, že jejich lordstva ocení všechno, co budete moci v této pohnuté situaci vykonat.“</p>
<p>Pak vyšel ze stanu a jeho „chudáci chlapci“ ho následovali.</p>
<p>„Ehm... jsi v pořádku, Cyrile?“ zeptal se opatrně kapitán.</p>
<p>Z majorových očí byla vidět jen bělma. „To je opravdu <emphasis>děsivý </emphasis>chlap,“ odpověděl po chvilce major tiše.</p>
<p>„To... máš samozřejmě pravdu. Jenže na druhé straně...“</p>
<p>„Ano, ano, já vím! Nemáme na vybranou. Máme rozkazy. Ten... <emphasis>tchoř </emphasis>má pravdu. Jestli tam ta zatracená barikáda bude ještě ráno, mám po kariéře, stejně jako ty. Ukázat sílu, čelní útok, nebrat zajatce... tak zněly rozkazy. Pitomé, blbé rozkazy.“ Povzdechl si.</p>
<p>„Předpokládám, že bychom mohli neuposlechnout...“ začal kapitán.</p>
<p>„Zešílel jsi? Co bychom pak byli? Nebuď blázen, Tome. Připrav muže, dej zapřáhnout volské potahy a uděláme z toho alespoň nějaké divadýlko! Hlavně ať už to máme <emphasis>za sebou!</emphasis>“</p>
<p>* * *</p>
<p>Elánia probudilo, když s ním někdo zatřásl. Otevřel oči a díval se do své vlastní tváře, o tolik mladší, mnohem méně vrásčité a mnohem více vystrašené.</p>
<p>„Coseto?“</p>
<p>„Vezou sem dobývací stroj, seržante! Přibližují se <emphasis>po ulici</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante!“</p>
<p>„Cože? Ale to je přece nesmysl! Tady je nejvyšší barikáda! Tady ji ubrání hrstka mužů.“</p>
<p>Elánius vyskočil na nohy. To musí být klamný manévr. A ještě k tomu hloupý klamný manévr. Pravě tady do sebe Bijkyj a jeho kamarádi zaklínili napříč ulicí dva velké vozy a ty se staly základním jádrem pevné stěny ze dřeva a trosek. Na jednom konci ovšem zůstala uzoučká ulička, která dovolovala lidem projít z jedné strany na druhou a umožňovala jim projít do svobodné Lidové republiky s hlavou právě tak vysoko, aby bylo možno na ni jemně poklepat, kdyby se ukázalo, že patří vojákovi. Tou uličkou se teď dovnitř drali lidé jako splašení králíci.</p>
<p>Elánius vylezl na barikádu a vyhlédl přes její hřeben. Od vzdálenějšího konce ulice se pomalu přibližovala mohutná kovová stěna, obklopená planoucími pochodněmi. Ve městě beze světel toho víc vidět nebylo. On však věděl, co to je.</p>
<p>Říkalo se tomu Velká Máry a bylo to umístěno na velkém voze. Elánius už to viděl dříve. Za vozem bude pár volů, kteří ho tlačí kupředu. Ta stěna nebyla ze solidního kovu. Byla jen potažená plechem, aby zabránila obráncům házet zápalné látky na dřevěnou konstrukci a spodní obšívku. A celé to zařízení mělo prostě a jednoduše sloužit k ochraně mužů, kteří tam byli v bezpečí a mohli v klidu použít ty velké, opravdu <emphasis>velké</emphasis>,<emphasis> </emphasis>háky na konci dlouhých řetězů...</p>
<p>Připevní je k barikádě, kočí otočí voly a k původním dvěma budou připojena ještě další dvě, možná čtyři zvířata a... konec konců neexistuje nic postaveného nebo vyrobeného ze dřeva, co by se nedalo roztrhnout.</p>
<p>Mezi stěnou a barikádou se zmítala masa vyděšených lidí, kteří se snažili uniknout rozdrcení.</p>
<p>„Nějaké rozkazy, seržante?“ zeptal se seržant Tračník, který se vyšplhal za Elániem. Podíval se do ulice. „A sakra,“ vydechl.</p>
<p>„No ano, to jsou právě ty okamžiky, kdy se hodí nějaký ten troll,“ přikývl Elánius. „Předpokládám, že Naváž-“</p>
<p>„Trollové? Fuj, v životě bych nechtěl mít s trollama nic společnýho,“ otřásl se Tračník. „Jsou moc tupí, než aby dokázali přijímat rozkazy.“</p>
<p>Jen počkej, uvidíš, časem sám obrátíš, pomyslel si Elánius a nahlas řekl: „Všichni, kdo neunesou zbraň nebo by ji neměli mít, ustoupí co nejdál dozadu, jasné? Pošli zprávu Havránkovi, ať nám pošle všechny lidi, které může postrádat, ale hoď sebou!“</p>
<p>Co se to tenkrát stalo? Kolem barikád došlo k mnoha šarvátkám, ale všechno to byly klamné výpady, aby odlákaly pozornost od jezdectva, které objíždělo městské hradby ke Zmastěné bráně. Ale <emphasis>tohle </emphasis>si nepamatoval.</p>
<p>Podíval se znovu na postupující dobývací stroj. Na vrcholku rozkymácené stěny byl většinou úzký ochoz pro lučištníky, kteří stříleli po každém, kdo by se pokusil ohrožovat komando ničitelů.</p>
<p>Elánius měl dojem, že v klamném svitu pochodní zahlédl Karcerovu tvář. Dokonce i na tu velkou vzdálenost byl v jeho tváři onen nezaměnitelný nadutý výraz.</p>
<p>Vyndejs byl mrtev. A když všichni zmateně pobíhají kolem, muž, který má jasný cíl a důvod, si dokáže díky pevným nervům prorazit cestu vzhůru. Konec konců, pomyslel si Elánius, já jsem to dokázal.</p>
<p>Spustil se z barikády dolů a rozhlédl se po mužích.</p>
<p>„Potřebuji dobrovolníka, ne, <emphasis>tebe </emphasis>ne, Same. Tupátko, ty se na to hodíš. Tvůj otec je tesař, je to tak? No, tady hned za rohem je tesařská dílna. <emphasis>Poběžíš </emphasis>tam a doneseš mi pár velkých palic a nějaké dřevěné klíny nebo ty nejdelší hřeby, co najdeš... prostě něco špičatého, rozumíš? Utíkej!“</p>
<p>Tupátko přikývl a odběhl.</p>
<p>„Tak a teď... co jsem to... ano, potřebuju čerstvý zázvor, dávku alespoň za dvě penny. Hadrakko, skoč támhle do apatyky, ano?“</p>
<p>„K čemu vám to bude dobré, seržante?“ vrtěl nechápavě hlavou Sam.</p>
<p>„Tím zázvorem posypeme různé věci.“</p>
<p>Elánius si stáhl helmu a hrudní plát a kývl k uličce, kterou dovnitř proudili lidé.</p>
<p>„Frede, my musíme jít opačným směrem. Myslíš, že nám dokážeš prorazit cestu?“</p>
<p>„Můžu to zkusit, seržante.“ Fred se narovnal v ramenou.</p>
<p>„Půjdeme a zastavíme tu věc. Nedokáží jí pohybovat příliš rychle a v tomhle zmatku a při všem tom kraválu si nikdo nevšimne malé sabotáže..., když ji provedeme rychle - to sis opravdu pospíšil, Viléme...“</p>
<p>„Sebral jsem prostě všechno, o čem jsem si myslel, že by se mohlo hodit,“ lapal po dechu Tupátko, který se přiřítil celý rudý a s malým pytlem na zádech. „Vím, co chcete udělat, seržante, je to takové uličnictví, sám jsem to kdysi dělal, když jsem byl ještě kluk...“</p>
<p>„Já taky,“ přikývl Elánius. „A... tady je můj zázvor. Nádhera. Hned mi vytryskly slzy do očí. Připraven, Viléme? Tak jdeme na to, Frede.“</p>
<p>Vyžadovalo to všechnu sílu Tračníkova mohutného těla, do kterého se ještě zezadu opíral Elánius, aby se prodrali hučícím zástupem zoufalých uprchlíků do světa před barikádou. Dál pokračoval Elánius s Tupátkem. V temnotě se nakonec prodrali mezi namačkanými těly až k boku dobývacího stroje. Velká Máry byla jako beran, který si neodvratně probíjí cestu kupředu, ale pohybovala se pomaleji než kráčející člověk, protože v rychlejším pohybu jí bránil dav. Elánius by se byl vsadil, že tuhle jízdu si Karcer zvláště vychutnává.</p>
<p>Vklouzl pod vůz a vytáhl z Tupátkova pytle palici a dubový klín.</p>
<p>„Ty se postaráš o levé zadní kolo a pak se co nejrychleji vrátíš nazpět!“</p>
<p>„Ale seržante -“</p>
<p>„To je rozkaz! Vypadneš, vrátíš se zpět a pokusíš se dostat ty lidi co nejrychleji z ulice. Tak do toho!“</p>
<p>Elánius se proplížil k jednomu z předních kol a připravil si klín mezi kolo a osu. V okamžiku, kdy vůz na okamžik zastavil, zarazil pádným úderem palice klín na místo. Měl právě tak čas udeřit ještě jednou, než se ozvalo zaskřípění, které signalizovalo, že se spřežení zase opřelo do vozu. Pak se rychle odplížil zpět a převzal od Viléma vak. Drobný policista pak s několika lítostivými pohledy, které vrhl přes rameno, zmizel v lese lidských nohou.</p>
<p>Elániovi se podařilo zarazit ještě třetí klín, než mu rozčílené hlasy někde za strojem signalizovaly, že si někdo všiml, o kolik se postup Velké Máry zpomalil. Kola se kymácela a zakusovala se čím dál tím pevněji do klínů. Na to, aby někdo klíny odstranil, teď bude muset sundat kola.</p>
<p>Volové však byli výjimečně silná zvířata. Většina z nich by zřejmě neměla problém nejen s tím táhnout vůz, ale klidně by jim k němu mohli přidat i barikádu. A nejkrásnější na tom bylo, že o barikádě většina lidí přemýšlela jako o zařízení, které je postaveno tak, aby se lidé pokoušeli dostat <emphasis>dovnitř</emphasis>,<emphasis> </emphasis>ne <emphasis>ven...</emphasis></p>
<p>Elánius se vytratil do zmatené temnoty plné zvuků. Hemžili se tady vojáci, policisté i uprchlíci a většina z nich klela a nadávala. V mihotavých stínech byl Elánius jen další mihotavý stín. Sebevědomě se protlačil kolem volů a jejich poháněče, který pobízel zvířata holí. Další sebedůvěru mu dodala skutečnost, že poháněč volů vypadal jako někdo, kdo dostane šest z deseti možných bodů, když bude odpovídat na otázku ,jak se jmenujete?“.</p>
<p>Elánius se ani nezastavil. Důležité bylo neposkytnout tomu druhému možnost říci „ale co“ natož „krucinál a co vy jste vlastně zač?“. Odstrčil muže stranou a prohlédl si zpocená zvířata.</p>
<p>„Dobrá, je mi naprosto jasné, že máte potíže,“ prohlásil tónem člověka, který ví o tažných volech všechno, co se o nich dá vědět. „Ti voli mají reterátní koncentrózu. Ale s tím si poradíme. Zvedni tomuhle zvířeti ocas. No tak, chlape, pospěš si!“</p>
<p>Poháněč volů reagoval na autoritativní tón hlasu. Elánius ukryl do dlaně kus zázvoru. Tak a je tam, pomyslel si. Alespoň v sobě bude mít to zvíře v téhle chladné noci něco, co ho zahřeje.</p>
<p>„Dobrá, a teď tomu druhému... skvěle. Tak. A já to teď obejdu a ...obejdu to z druhé strany a...“ hovořil neustále Elánius a bleskově zmizel ve stínech.</p>
<p>Pak se protlačil zástupem k barikádě a proklouzl malou mezerou, která se před ním jakoby zázrakem otevřela.</p>
<p>„To je dobrý, seržante, já si všiml, jak se vracíte skrz ty parádní židle z obejváku paní Rokfórový,“ ozval se hlas Freda Tračníka a vzápětí silná ruka zvedla Elánia na nohy. „Tedy, vy jste to vážně zastavil, seržante, o tom nejni pochyby. Vážně jste to..., ale fuj!“</p>
<p>„Správně, nepotřásejte si se mnou rukou, dokud se pořádně neumyju,“ hlásil Elánius a zamířil k pumpě.</p>
<p>Napínal sluch, aby zachytil každý neobvyklý zvuk, který by zazněl před barikádou. Několik vteřin se nic neozývalo. A pak to zaslechl...</p>
<p>Potom, co navštívil voly, se nějakou chvíli nic nedělo, až na to, že se oči zvířat začaly pomalu podlévat krví a pohledy křížit u kořene čenichu. Trvá to velmi dlouho, než se v hlavě vola něco odehraje, ale když k tomu pak dojde, stojí to za to.</p>
<p>Bučení začalo velmi pomalu a velmi hluboko. Byl to niterný, snad ještě lépe střevní zvuk, který se kdysi převaloval nad pravěkou tundrou a hlásil pračlověku, že přichází večeře nebo smrt, a tak či tak je pěkně nakrknutá. Byl to zvuk, jaký vydá velké zvíře, když zjistí, že je pořád ještě příliš malé, než aby se do něj vešly všechny emoce, které v něm rostou. Tady takový zvuk zazněl v duetu.</p>
<p>Elánius hbitě vyšplhal na barikádu a viděl prchající lidi. Pak se celá Velká Máry otřásla. Na první pohled to nebylo nic moc, pokud jste si neuvědomili, že to poskočilo stranou několik tun dřeva a kovu. Pak se ozvalo zapraštění, když se rozpadla dvě ze zablokovaných kol Velké Máry a obrovský stroj se ve změti prachu, kouře, ohně a dřevěných trosek zřítil na bok.</p>
<p>Elánius v duchu počítal a nestačil pomalu ani napočítat do dvou, když z trosek vyrazilo kolo a kutálelo se ulicí. Vždycky se to stává.</p>
<p>Ale ještě nebylo po všem. Volové, zapletení do zbytků chomoutů a postraňků tak, že z nich vzniklo jediné nepříčetně rozzuřené stvoření, které dokázalo položit na zem jen šest nohou z těch osmi, které mělo k dispozici, vyrazili zmateně, nicméně až překvapivě rychle zpět tím směrem, odkud přišli.</p>
<p>Další volové, kteří čekali na to, aby se v konečné fázi operace zapojili do „velkého tahu“, zírali na to, jak se přibližují. Už teď byli vyplašeni třeskem padající Velké Máry a v tomto okamžiku navíc ucítili pach hrůzy a zuřivosti, který kolem sebe šířili jejich druhové. Vydali se tedy na pomalý útěk opačným směrem. Jak se ukázalo, bylo to přímo k čekajícím lukostřelcům, kteří se zase pokusili utéci přes jezdectvo stojící za nimi. Koně v žádném případě nebyli vycvičeni k tomu, aby se k ozbrojeným mužům, pobíhajícím zmateně kolem, chovali ohleduplně, nehledě k tomu, že už byli vyplašeni obecným zmatkem. Uklidňovali se tím, že se oháněli kopyty po každém, kdo se k nim přiblížil.</p>
<p>Ti, kdo celému dění přihlíželi z barikády, pak už neviděli mnoho z toho, co se odehrálo dál, ale zvuky byly ještě nějaký čas nadmíru zajímavé.</p>
<p>Seržant Tračník zavřel ústa. „Teda... do hajzlu, seržante...“ prohlásil s neskrývaným obdivem. Někde v dálce zazvonilo rozbíjené sklo.</p>
<p>„Oni se vrátí,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„Jo, ale rozhodně už ne všichni,“ ozval se Tupátko. „To byla skvělá práce, seržante, pane!“</p>
<p>Elánius se otočil a viděl, jak na něj mladý Sam upírá pohled plný obdivu k uctívanému hrdinovi.</p>
<p>„Měl jsem prostě štěstí, hochu,“ řekl mu. „Ale vždycky pomůže, když pamatuješ na podrobnosti a neváháš si umazat ruce.“</p>
<p>„Teď bychom mohli <emphasis>zvítězit</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante,“ řekl Sam.</p>
<p>„Ne, to nemůžeme. Ale můžeme oddalovat porážku až do okamžiku, kdy už nebude zdaleka tolik bolet.“ Elánius se obrátil k ostatním. „Výborně, hoši, a teď zpět do práce. Trochu jsme si užili, ale do svítání je ještě daleko.“</p>
<p>Novinky se rychle roznesly, roznesly se dřív, než Elánius slezl z barikády. Ozvaly se vítězné výkřiky a dav se rozhlaholil. Zavládla skvělá nálada a lidé vedli pohrdavé řeči o ozbrojených složkách. To jsme jim to nandali, co? Chladná ocel jim nechutná, těm... druhým lidem z Ankh-Morporku, jak? Že ale dostali na krovky! A ještě jim ukážem, co?“</p>
<p>A stačilo k tomu pár klínů, trochu čerstvého zázvoru a spousta štěstí. Jenže to se dvakrát nepodaří.</p>
<p>Možná to ale nebude zapotřebí. Vybavil si, že slyšel něco o atentátu. Bylo to všechno hrozně tajemné. Lorda Skřipce Sebevraždu někdo zabil v místnosti plné lidí a nikdo si ničeho nevšiml. Mluvilo se o kouzlech, ale to velmi rezolutně a rozhořčeně odmítli mágové. Někteří historici později psali, že k tomu došlo proto, že oddíly střežící palác byly poslány, aby zaútočily na barikády, ale to celou událost vůbec nevysvětlovalo. Ten, kdo dokáže člověka ubodat k smrti v dokonale osvětleném sále plném lidí, jistě nebude považovat za překážku nějaké strážné na temném nádvoří...</p>
<p>Je jasné, že s lordem Picbudkou jako novým kancléřem se nikdo nijak zvlášť horlivě nepokoušel dopátrat toho, jak se taková věc mohla stát. Lidé mumlali klasické výroky typu „pravdu už se asi nikdy nedozvíme“ nebo „a tak celá událost zůstává zahalena závojem neproniknutelného tajemství“, což v Elániově soukromé encyklopedii znamenalo: „Já vím, nebo si alespoň myslím, že vím, jak to skutečně bylo, a modlím se ke všem bohům, aby to nevyšlo najevo, protože teď všechno funguje klidně a hladce.“</p>
<p>A <emphasis>co když neprohrajeme!</emphasis></p>
<p>Kýla Velkou Máry nezabil. V té druhé současnosti ji nepoužili. Vojáci nebyli dost hloupí na to, aby to zkusili. Něco takového mohlo fungovat v malých místních šarvátkách s civilisty, ale bylo to k smíchu, jakmile jste se to pokusili použít proti dobře organizované obraně, na vhodném místě obsazenému profesionály. Teď byl z Máry vrak a útočníci budou muset urychleně vymyslet nový plán a čas běžel...</p>
<p>Co když neprohrajeme?</p>
<p>Jediné, co museli udělat, bylo držet se. Lidé nahoře měli velmi krátkou paměť. Sebevražda tajemně zahynul, ať žije Picbudka! A najednou se ze všech vzbouřenců stanou hrdinní bojovníci za svobodu. A na hřbitově je sedm prázdných hrobů...</p>
<p>Podaří se mu nakonec vrátit nazpět? Co když měla madam pravdu a nabídnou mu místo velitele, ne jako úplatek, ale protože si to zasloužil? To by změnilo historii.</p>
<p>Vytáhl pouzdro na doutníky a upřeně se zadíval na vyrytý nápis.</p>
<p>Takže okamžik, pomyslel si..., kdybych Sibylu nikdy nepotkal, nevzali bychom se a ona by mi tohle nekoupila, takže bych se na to teď nemohl dívat...</p>
<p>Znovu se soustředil na dokonalé tahy rytého písma a téměř si přál, aby zmizelo. Nezmizelo.</p>
<p><emphasis>Na druhé straně</emphasis>,<emphasis> </emphasis>ten starý mnich řekl, že co se stane, se nemůže odestát. Teď měl Elánius v duchu před očima obrázek Sibyly, Karotky a Navážky a všech ostatních, ztuhlých v okamžiku, po němž už nenásledoval žádný další.</p>
<p>Chtěl se vrátit domů. Toužil po tom tak silně, že se při té myšlence roztřásl. Jestliže to ovšem znamenalo prodat dobré muže temnotám, jestliže cenou bylo naplnění oněch hrobů, jestli by kvůli tomu neměl v boji využít všechny triky, které znal, a zkušenosti, které měl, pak to byla cena příliš vysoká.</p>
<p>Věděl, že se vlastně nerozhoduje. To všechno se odehrávalo někde hluboko v mozku. Bylo to něco, co bylo jeho součástí. Nikde neexistoval vesmír, v němž by se Samuel Elánius v podobné situaci vzdal, protože kdyby to udělal, už by to nebyl Sam Elánius.</p>
<p>Nápis vyrytý ve stříbře sice zůstal, ale teď se díky slzám, které se Elániovi hromadily v slzných kanálcích, začal rozmazávat. Byly to slzy vzteku, především vzteku sama na sebe. Nemohl nic dělat. On za to nemohl, on si lístek nekoupil, nechtěl se dostat sem, do téhle doby, ale teď seděl v dostavníku a nemohl vystoupit, dokud nedojedou na konečnou.</p>
<p>Co ještě řekl ten starý mnich? Že si historie nějak poradí? No, tak to bude muset historie vymyslet opravdu něco moc chytrého, protože teď vlastně bylo všechno proti Elániovi.</p>
<p>Zvedl hlavu a zjistil, že ho mladý Sam upřeně pozoruje.</p>
<p>„Jste v pořádku, seržante?“</p>
<p>„Ano, jsem, je mi fajn.“</p>
<p>„Já jen, že tady už sedíte dvacet minut a díváte se na své doutníky.“</p>
<p>Elánius si neohrabaně odkašlal a zasunul pouzdro do kapsy.</p>
<p>„U spousty věcí je očekávání víc než polovina celé legrace, která přijde potom,“ řekl.</p>
<p>Noc pomalu ubíhala. Začínaly docházet novinky z barikád na mostech a u bran. Došlo tam k několika útokům hlavně proto, aby útočníci spíše než samotné barikády narušili sílu vůle obránců. A objevovalo se stále více dezertérů.</p>
<p>Jeden z důvodů rostoucího počtu zběhlých vojáků spočíval v tom, že tihle lidé s praktickým myšlením si dokázali dát dohromady dvě a dvě. Republika Melasového dolu neměla ty velké, důležité budovy, které byly soustředěny ve středu města, ty, o nichž se předpokládalo, že je vzbouřenci obsadí jako první. Neměla žádné vládní kanceláře, žádné banky, a jen několik chrámů. Prostě a jednoduše téměř postrádala důležitou občanskou architekturu.</p>
<p>Jediné, co měla, byla samá nedůležitá místa. Tak třeba celou oblast jatek, mléčný trh, a to včetně máselného a sýrového. Měla továrnu na cigarety a doutníky a výrobnu svíček, skladiště ovoce a zeleniny a sýpky s obilím a moukou. To znamená, že zatímco republikáni strádali nedostatkem důležitých věcí, jako je vláda, bankovní služby a Armáda spásy, byli soběstační v takových fádních věcech, jako jsou potraviny, nápoje a tabák.</p>
<p>Lidé jsou ochotni čekat na spásu třeba celý život, ale co se týče večeře, tu chtějí mít na stole nejpozději do hodiny.</p>
<p>„Dárek od mládenců z jatek, seržante,“ hlásil seržant Havránek, který přijel s vozem. „Říkali mi, že by se to jinak stejně zkazilo. Nebude vám vadit, když to rozdělím k polním kuchyním?“</p>
<p>„A co všechno to vezete?“ zajímal se Elánius.</p>
<p>„Hlavně stejky,“ usmíval se spokojeně seržant. „Ale znárodnil jsem jménem revoluce taky jeden pytel cibule!“ Viděl, jak se Elániův výraz mění. „Ne, seržante, oni mi dali i tu cibuli. Lidi potřebujou najíst, vzkazujou.“</p>
<p>„Co jsem vám říkal?“ rozplýval se Reginald Půlbotka, který se k nim právě připojil. „Každé jídlo v republice bude hostinou!“ Stále ještě si s sebou nesl poznámkový blok. To lidé jako Reg obvykle dělají. „Mohl byste to odvézt do úředního skladiště, seržante?“</p>
<p>„Do jakého skladiště?“</p>
<p>Reg si povzdechl. „Všechny potraviny musí projít úředním skladem a musí být rozděleny mými úředníky, podle -“</p>
<p>„Pane Půlbotko,“ odpověděl mu Havránek, „za mnou jede vůz s pěti sty kuřaty a ještě další plný vajec. Není je kam poslat, chápete? Řezníci naplnili chladicí boxy a udírny a jediné místo, kde ještě můžeme uložit potraviny, jsou naše žaludky. Já osobně už mám úředních postupů plné zuby.“</p>
<p>„Jménem republiky vám přikazuji -“ začal Reginald, ale Elánius mu položil ruku na rameno.</p>
<p>„Běžte, seržante,“ kývl na Havránka. „Na slovíčko, Regu.“</p>
<p>„Jedná se o nějakou vojenskou záležitost?“ zeptal se Reg nejistě a pevněji sevřel svůj záznamník.</p>
<p>„Ne, chtěl jsem vás jen upozornit, že jsme tady v obležení. Tohle není ten správný čas. Ať to vyřídí seržant Havránek. Je to poctivý muž, jen nemá rád úřady a úřední záznamy.“</p>
<p>„Ale co když se na někoho zapomene?“</p>
<p>„Toho jídla je tolik, že se mohou všichni přejíst, až jim bude špatně, Reginalde.“</p>
<p>Reginald Půlbotka se zatvářil nejistě a bylo vidět, že je zklamán, jako kdyby ho představa přejedených lidí zdaleka netěšila jako představa přesně dávkovaného nedostatku.</p>
<p>„Ale něco vám řeknu,“ pokračoval vážně Elánius. „Pokud to bude ještě nějaký čas pokračovat, postará se někdo o to, aby byly zásoby do města doručovány jinými branami. Budeme mít hlad. <emphasis>A potom </emphasis>budeme potřebovat vaše organizační schopnosti.“</p>
<p>„To jako myslíte, že se dostaneme do stavu vyhladovění?“ podíval se na něj Reg a v očích mu zaplálo světélko naděje.</p>
<p>„Pokud se do něj nedostaneme, věřím, že byste jej dokázal zorganizovat,“ odpověděl Elánius a okamžitě si uvědomil, že zašel trochu daleko. Reg byl hloupý jen v některých oblastech a teď vypadal, jako kdyby se chtěl každou chvíli rozplakat.</p>
<p>„Myslel jsem si jenom, že je důležité být ke všem stejně -“</p>
<p>„Jistě, Regu, já tě chápu. Jenže všechno chce své místo a svůj čas. Možná, že nejlepší způsob, jak vybudovat skvělý nový svět, je oškrabat v tomhle světě kopec brambor. Tak a teď běž. A vy, svobodníku Elánie, běžte a pomozte mu...“</p>
<p>Elánius vyšplhal na barikádu. Město za ní bylo zase temné, jen tu a tam bylo vidět světlou škvíru v zatemněném okně. Ve srovnáním s tím byly ulice republiky zaplaveny světlem.</p>
<p>Obchody tam venku očekávaly v nejbližších hodinách dodávky, a ty nepřijdou. V takové situaci nemůže vláda sedět a nic nedělat. Město jako Ankh-Morpork dělí od chaosu v nejlepším případě jen dvě jídla.</p>
<p>Denně pokládaly za Ankh-Morpork život stovky krav. Dál to bylo stádo ovcí, stádo prasat a jen bohové vědí, kolik kuřat, slepic, kachen a hus. Mouka? Slyšel, že je to asi osmdesát tun, zhruba stejné množství brambor a dvacet tun slanečků. On vlastně ani <emphasis>nechtěl </emphasis>znát takové věci, ale jakmile člověk jednou začal řešit ten věčný dopravní problém, byly to údaje, jimž jste se nevyhnuli.</p>
<p>Každý den snesly slepice pro město čtyřicet tisíc vajec, stovky, <emphasis>tisíce </emphasis>vozů, člunů a bárek přijíždělo do města s nákladem ryb, medu, ústřic, oliv, úhořů a humrů. Pomyslete na všechny ty koně, kteří táhli vozy a větrné mlýny... a na vlnu, která byla také denně dovážena do města, plátno, tabák, koření, rudu, dřevo, sýry, uhlí, tuk, maziva, seno, a to každý zatracený den...</p>
<p>A to bylo <emphasis>teď. </emphasis>Tam, kde byl doma, bylo město dvakrát větší...</p>
<p>Na pozadí temného plátna noci měl Elánius vidění. Viděl město Ankh-Morpork. Vlastně špatně. Nebylo to město, byl to proces, váha, která ležela na Zeměploše a narušovala a zatěžovala zemi v okruhu stovek kilometrů. Patřily k ní tisíce a tisíce akrů zeleně, polí, pralesů, to vše bylo prakticky součástí města. Město je přitahovalo, nasávalo a pohlcovalo...</p>
<p>...a vracelo za to hnůj z ohrad a fekálie z domů, saze a popílek z komínů, ale také ocel, pánve, hrnce a všechno, co je potřeba k přípravě jídla. Oblečení, módu a nápady, zajímavé historky, vtipy, písně, vědění, něco, co se dá v případě, že to vidíte ve správném světle, nazvat civilizací. To vlastně slovo <emphasis>civilizace </emphasis>znamená. Znamená to město.</p>
<p>Byl tam ještě někdo, kdo přemýšlí jako on, Elánius?</p>
<p>Největší množství zboží přicházelo do města Cibulovou bránou a Zmastěnou bránou. Obě byly v rukou republiky a zamknuty a zajištěny. Jistě už u nich budou zvenčí stát vojenské hlídky. Právě teď byly na cestě zásobovací vozy, jejichž vozkové a majitelé najdou brány zavřené. A bez ohledu na politiku i taktiku, vejce se začnou kazit a mléko zkysne a dobytek a ostatní hnaná zvířata budou potřebovat ohrady a další krmení a vodu, a kdepak se to asi všechno odehraje? Vyřídí to snad armáda? No, myslíte, že ano? Zatímco vozy duní kupředu, poháněny vozy, které se na ně tlačí odzadu, a ze stád se rozbíhají prasata a skupinky hovězího dobytka se potulují po okolí?</p>
<p>Přemýšlel takhle někdo <emphasis>důležitý? </emphasis>Náhle začal celý ten obrovský stroj kulhat, ale Sebevražda a jeho nohsledi nemysleli na stroj, ale na peníze. Jídlo a nápoje nosili služebníci. To prostě bylo něco zcela samozřejmého.</p>
<p>Vetinari, uvědomil si najednou Elánus. Vetinari na takové věci myslel neustále. Ankh-Morpork v <emphasis>mé </emphasis>době je dvakrát tak velký a čtyřikrát tak zranitelný. Vetinari by nikdy nedovolil, aby se přihodilo něco takového. I ta nejmenší kolečka se musí otáčet, jinak se stroj pokazí, řekl by.</p>
<p>Ale teď, za tmy, se zatím všechno točilo kolem Elánia. Když se zlomí člověk, zlomí se všechno, pomyslel si. Pak se poláme celý stroj. A on se poláme. A to pak zlomí lidi.</p>
<p>Kdesi za sebou slyšel zpěv oddílu, jehož členové střídali jednotlivé hlídky. Pochodoval ulicí Hrdinů.</p>
<p>„<emphasis>Co dál zvednou malí andělé? Sukýnky zvednou výš</emphasis>,<emphasis> zvednou výš</emphasis>,<emphasis> zvednou</emphasis>,<emphasis> uvidíš! Co dál zvednou malí andělé? Sukýnky -</emphasis>“</p>
<p>Jak tak Elánius upíral oči do mezery mezi nábytkem, napadlo ho na okamžik, jestli na tom Fredově nápadu, posouvat barikády ulicemi stále dál kupředu jako nějaké síto, opravdu něco není. Slušní lidé by se vpustili dovnitř a surovce, hrubiány, bohaté nafoukance, šmelináře a politikáře, ničitele lidských osudů a lidské vši, vrťichvosty, patolízaly, kariéristy, mazané podvodníky v drahých oblecích, prostě všechny ty lidi, kteří se o stroj nezajímají a nestarají a jen kradou jeho mazadla, by barikády pomalu zatlačily do menšího a menšího prostoru a tam je nakonec uzavřely. Možná, že by se jim tam mohlo jednou za pár dní hodit trochu jídla, nebo bychom je možná mohli nechat žít tak, jako žili předtím... z jiných lidí...</p>
<p>Z temných ulic sem mnoho zvuků nedoléhalo. Elánius přemýšlel, co se tam asi děje. Zajímalo by ho, jestli se tam venku někdo stará o obchod.</p>
<p>Major Veselrost-Rychlostojný zíral nepřítomným pohledem na tu zatracenou, všivou mapu.</p>
<p>„Tak kolik?“ řekl nakonec.</p>
<p>„Máme dvaatřicet zraněných mužů, pane. A pravděpodobně dalších dvacet dezercí,“ odpověděl kapitán Di Skuzze. „A z Velké Máry je samozřejmě hromada palivového dřeva.“</p>
<p>„Oh, bohové...“</p>
<p>„Chcete slyšet i zbytek, pane?“</p>
<p>„To ještě není všechno?“</p>
<p>„Obávám se, že ani zdaleka nikoliv, pane. Než zbytky Velké Máry opustily ulici Hrdinů, rozbily dvacet výkladních skříní, několik různých vozů a napáchaly škody odhadované zhruba na...“</p>
<p>„Taková už je válka, kapitáne, s tím se nedá nic dělat!“</p>
<p>„Ne, pane,“ kapitán si odkašlal. „Chcete vědět, co bylo potom?“</p>
<p>„Potom? Ono bylo ještě nějaké další <emphasis>potom.!?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>podíval se na něj major vyděšeně.</p>
<p>„Ehm... tedy... ano. Spousta potom, obávám se, pane. Hm. Tři brány, kterými se do města dovážejí zemědělské produkty, jsou uzavřeny na základě vašeho rozkazu, takže formani a trhovci vozí své zboží po Krátké ulici, pane. Naštěstí tam nebylo v tom nočním čase příliš mnoho zvířat, jen šest povozů ze mlýna, jeden vůz... sušeného ovoce a koření, čtyři vozy s mlékem a tři povozy křapáků. Všechno zničeno, pane. Ti voli byli opravdu pěkně rozparádění, pane!“</p>
<p>„Křapáků? Co je to, u ďábla, křapák?“ podíval se na něj užasle major.</p>
<p>„Obchodníci s vejci, pane. Objíždějí farmy, skupují vejce a tady, ve městě je -“</p>
<p>„Dobrá, dobrá! A co se od nás čeká, že s tím uděláme?“</p>
<p>„Mohli bychom z toho upéct obrovský koláč, pane.“</p>
<p>„Tome!“</p>
<p>„Promiňte, pane. Ale chápejte, město se <emphasis>nezastaví. </emphasis>To není jako bojiště. Nejlepší místo pro boj ve městě je širá pláň, kde vám nestojí nic v cestě.“</p>
<p>„Ta zatracená barikáda je tak velká, Tome. A to ji nemůžeme ani zapálit, protože by s ní shořela polovina města!“</p>
<p>„Jistě, pane. A nejdůležitější je, že oni vůbec nic nedělají, jen tam tak <emphasis>jsou.</emphasis>“</p>
<p>„Jak to myslíte?“</p>
<p>„Oni dokonce nahoru na barikádu posílají stařenky a ty pokřikují na naše hochy. Chudák seržant Franklín, pane, toho zahlédla shora jeho vlastní babička a řekla, že jestli toho okamžitě nenechá a nepřijde za ní, řekne všem, co dělal, když mu bylo jedenáct, pane!“</p>
<p>„Muži jsou přece ozbrojení, ne?“ ujišťoval se major a otíral si orosené čelo.</p>
<p>„To ano, pane. Ale my jsme jim jaksi poradili, že by nebylo taktické, střílet neozbrojené stařenky, pane. Nestojíme o další Dollyiny sestry, že?“</p>
<p>Major znovu upřel pohled na mapu. Cítil, že tam někde se ukrývá rozluštění celého problému. „Dobrá a co to vlastně seržant Franklín udělal, když mu bylo -?“ zeptal se nepřítomně.</p>
<p>„To neřekla.“</p>
<p>Majora zalil náhlý pocit úlevy. „Kapitáne, víte, v co se to teď zvrhlo?“</p>
<p>„Ne, ale jsem si jistý, že vy mi to řeknete, pane.“</p>
<p>„Taky že ano, Tome, řeknu. Tohle je už <emphasis>politika</emphasis>,<emphasis> </emphasis>Tome. My jsme vojáci. A politika se musí vyřizovat mnohem výš.“</p>
<p>„To máte pravdu, pane. Skvělý nápad, pane!“</p>
<p>„Vyberte nějakého setníka, který byl v poslední době neukázněný nebo má nějaký škraloup, a pošlete ho, aby to sdělil jejich lordstvům,“ pokračoval major.</p>
<p>„Není to trochu kruté, pane?“</p>
<p>„To jistě je, ale nezapomeňte, že teď mluvíme <emphasis>o politice!</emphasis>“</p>
<p>Lord Albert Žraloun neměl rád společenské události. Bývalo na nich příliš mnoho politiků. A tahle mu byla zvláště odporná, protože musel být ve stejné místnosti s lordem Sebevraždou, s mužem, o němž si hluboko v duši myslel, že je Špatný člověk. V jeho osobním slovníku neexistovalo ošklivější označení. A celou situaci ještě zhoršovalo to, že zatímco se snažil vyhýbat lordu Sebevraždovi, snažil se zároveň vyhnout i lordu Adventuriovi. Jejich rodiny se upřímně nenáviděly. Lord Albert už si nebyl jistý, která událost v historii tuhle skutečnost způsobila, ale nedalo se pochybovat o tom, že musela být velmi důležitá, protože jinak by bylo nesmyslné chovat se takhle hloupě. Kdyby byli Žralounovi a Adventuriové horské klany, byla by mezi nimi panovala krevní msta a probíhaly neustálé boje a šarvátky. Protože to však byly dvě z nejpřednějších a nejbohatších rodin města, vládla mezi nimi, kdykoliv je společenská nutnost svedla dohromady, odmítavá, dokonale odměřená a ledová zdvořilost. A právě teď ho pečlivě vypočítaná oběžná dráha, která probíhala méně nebezpečnými politickými oblastmi toho zatraceného večírku, svedla tváří v tvář s lordem Charlesem Adventuriem. Je už dost špatné žít s tím mužem v nepřátelství, pomyslel si, bez toho, aby je kdo nutil vést společenskou konverzaci nad sklenicí nějakého nekvalitního vína, ale momentální situace nenabízela jedinou možnost úniku, která by nebyla svrchovaně nespolečenská. A - a bylo to zvláštní - zatímco etiketa nejvyšších ankh-morporských kruhů dovolovala seknout kteréhokoliv z přátel narážkou či vtipem, kdykoliv jste na to měli chuť, bylo vrcholem nevkusu a nevychovanosti zachovat se nespolečensky ke svému nepříteli.</p>
<p>„Adventurio,“ řekl a pozvedl svou sklenku o pečlivě vypočítaný zlomek centimetru.</p>
<p>„Žraloune,“ odpověděl Adventurio se stejným gestem.</p>
<p>„To je ale společnost,“ pokračoval Albert.</p>
<p>„To ano. Jak vidím, stojíte pevně na nohou a snášíte to hrdě a s hlavou vztyčenou.“</p>
<p>„Zatím. Ale vy také, jak se zdá.“</p>
<p>„Tak, tak. Ale je tady ještě dost dalších, kteří jsou na tom stejně.“</p>
<p>„To ovšem neznamená, že i horizontální poloha nemá své výhody, když dojde například na spaní.“</p>
<p>„Máte pravdu. Ale myslím, že na něco takového tady nedojde.“</p>
<p>„To ne, jistě ne, máte pravdu.“[*]</p>
<p>Tanečním sálem prošla energická dáma v dokonalé rudé róbě a kousek před ní se nesl její úsměv.</p>
<p>„Lord Žraloun?“ řekla a pozvedla k němu ruku. „Slyšela jsem, že odvádíte úžasnou práci a bráníte nás před zdivočelým davem!“</p>
<p>Jeho lordstvo, řízeno společenským autopilotem, se škrobeně uklonilo. Lord nebyl zvyklý na dámy s podobně otevřeným přístupem a tahle se zdála být opravdu dosti otevřená. Na druhé straně všechna bezpečná témata k hovoru s Adventuriem byla vyčerpána.</p>
<p>„Obávám se, že jste proti mně ve výhodě, madam...“ zamumlal.</p>
<p>„No, přesně v to jsem doufala!“ odpověděla madam s tak zářivým úsměvem, že ani nepřemýšlel o významu jejích slov. „A kdo je tenhle tak vojensky vyhlížející gentleman? Kamarád ve zbrani?“</p>
<p>Lord Žraloun se nepokojně pohnul. Byl vychován v přesvědčení, že je vždy třeba představit muže dámě, ale tahle dáma mu neřekla své -</p>
<p>„Lady Roberta Gilette,“ řekla, jako by mu četla myšlenky. „Většina lidí, kteří mě znají, mi říká madam, ale pro přátele jsem Bobi.“</p>
<p>Lord Adventurio klapl podpatky. Chápal o něco rychleji než jeho „kamarád ve zbrani“ a kromě toho mu jeho žena donesla většinu nejnovějších klípků.</p>
<p>„Ach, vy musíte být ta dáma z Genovy,“ řekl a chopil se její ruky. „Tolik už jsem toho o vás slyšel.“</p>
<p>„Také něco dobrého?“ usmála se madam.</p>
<p>Jeho lordstvo upřelo pohled napříč sálem. Jak se zdálo, byla jeho žena ponořena hluboko do rozhovoru. Již několikrát se ke své vlastní škodě přesvědčil, že radar jeho ženy by dokázal usmažit vejce na půl kilometru. Ale šampaňské bylo velmi dobré.</p>
<p>„Hlavně mnoho drahého,“ odpověděl, což nevyznělo tak vtipně, jak by si byl přál. Přesto se zasmála. Možná, že jsem <emphasis>byl </emphasis>vtipný, pomyslel si. Tedy, musím říci, že to šampaňské je skutečně výtečné...</p>
<p>„Žena si musí hledat svou cestičku životem, co nejlépe to jde,“ odpověděla.</p>
<p>„Mohu být tak troufalý a zeptat se, zda existuje nějaký lord Gilette?“ nadhodil.</p>
<p>„Tak brzo z večera,“ naklonila madam půvabnou hlavu ke straně a znovu se zasmála. Lord Adventurio se přistihl, že se směje s ní. Přísahám, pomyslel si, být vtipný je mnohem snazší, než jsem si myslel!</p>
<p>„Ne, omlouvám se, samozřejmě jsem myslel zda-“</p>
<p>„Jsem si jistá, že jste myslel právě to,“ přerušila ho madam a lehce ho klepla po rameni vějířem. „Ale nesmím si vás tak sobecky nechávat jen sama pro sebe. Prosím, pojďte oba se mnou, ráda bych vás vzala na kousek řeči s mými přáteli...“</p>
<p>Vzala neodporujícího lorda Adventuria pod jednou paží a kormidlovala ho k okraji sálu. Lord Žraloun je zachmuřeně následoval s myšlenkou, že ve chvíli, kdy si seriózní dáma začne říkat Bobi, nadchází konec světa. A <emphasis>měl </emphasis>by nadejít.</p>
<p>„Pan Carter má mnohostranné zájmy v mědi a pan Jones se zase zajímá o kaučuk,“ zašeptala.</p>
<p>Ve skupince bylo asi šest mužů, kteří spolu rozmlouvali tichými hlasy. Když se jejich lordstva blížila, zachytila slova: „...a v čase, jako je tento, se jeden musí ptát sám sebe, k čemu ho váže skutečná loajalita... oh, dobrý večer, madam...“</p>
<p>Na zdánlivě zcela náhodné cestě k bufetu potkala madam několik dalších gentlemanů a jako dobrá hostitelka je nasměrovala k dalším malým skupinkám. Pravděpodobně jen ten, kdo by ležel na některém z obrovských trámů podpírajících střechu sálu, by v tom našel nějaký systém, a i pak by k jeho rozluštění potřeboval kód. Kdyby pak dokázal udělat červená znaménka na hlavy těch, kdož nebyli přáteli současného Patricije, bílá na hlavy jeho příznivců a růžová na hlavy rozkolísaných přebíhačů, pak by viděl, že se pod ním odehrává něco, co se podobá tanci.</p>
<p>Bílých tam mnoho nebylo.</p>
<p>Pozorovatel by zjistil, že je tam několik skupinek červených, kterým byli po jednom či po dvou představováni bílí v okamžiku, kdy byla skupinka červených dost velká. Pokud bílý takový hlouček opustil, byl vzápětí odveden k další skupině, kde mohli být dva nebo tři růžoví, ale převaha červených.</p>
<p>Jakákoliv konverzace mezi samotnými bílými byla nenápadně narušena oslnivým úsměvem a známým „- oh, ale teď se musíte seznámit s -“ nebo tím, že hovořící bílou dvojici obklopilo jakoby náhodou několik červených. Růžoví zatím byli nenápadně předáváni od jedné červené skupiny k druhé, dokud nezačali být sytě růžoví, a těm pak bylo povoleno dát se do hovoru s dalšími sytě růžovými pod dohledem alespoň jednoho červeného.</p>
<p>Krátce a dobře, růžoví potkávali tolik červených a tak málo bílých, že pravděpodobně zapomněli, že vůbec nějací bílí jsou, zatímco bílí, neustále obklopení početní převahou červených nebo sytě růžových, rudli, ať už rozpaky nebo touhou splynout s davem.</p>
<p>Lord Skřipec Sebevražda byl dokonale obklopen červenými a těch několik zbývajících bílých strádalo chladem vně tohoto hřejivého kruhu. Lord vypadal tak, jak má sklony vypadat většina Patricijů po nějakém čase ve funkci - nepříjemně rozbředlý, s růžovou ducatostí člověka normálního růstu, který si dopřává příliš mnoho vydatného jídla. I tady, v poměrně chladném sále, se mírně potil a jeho oči těkaly hned sem a hned tam a hledaly chyby, náznaky, nevhodné projevy.</p>
<p>Nakonec madam přece jen dorazila k bufetu, kde si právě doktor Šoulet nakládal na talířek ďábelská vejce a slečna Růžena Dlaňová uvažovala, zda by její budoucnost měla zahrnout ty podivné těstovinové zámotky se zelenou náplní, které delikátně a tajemně voněly po krevetách.</p>
<p>„A jak si vedeme, co bychom řekli?“ obrátil se doktor Šoulet k labuti umně vytvarované z ledu.</p>
<p>„Vedeme si dobře,“ odpověděla madam košíku plnému cizokrajného ovoce. „Jsou tady pořád ale ještě čtyři, na které se nelze spolehnout.“</p>
<p>„Vím, o koho jde,“ přikývl doktor. „Nakonec ale zapadnou na své místo, věřte mi. Co jiného by mohli dělat? Na tuhle hru jsme tady zvyklí. Víme, že když prohrajeme a budeme si stěžovat příliš hlasitě, mohlo by se nám stát, že už nás příště nikdo nepožádá, abychom si zahráli znovu. Ale postavím k nim nějaké opravdu kované přátele pro případ, že by jejich rozhodování potřebovalo trochu... podepřít.“</p>
<p>„Je podezřívavý,“ oznámila slečna Dlaňová.</p>
<p>„A kdy není?“ opáčil doktor Šoulet. „Běžte a promluvte s ním.“</p>
<p>„Kde je náš nový nejlepší přítel, doktore?“ zeptala se madam.</p>
<p>„Pan Picbudka večeří tiše, ale nápadně v bezchybné společnosti, kus cesty odsud.“</p>
<p>Když se otevřely dvojité dveře, obrátili se, stejně jako několik dalších hostů, ale všichni se pak spěšně otočili zpět. Byl to jen sloužící, který přispěchal k madam a něco jí zašeptal. Ukázala na dva vojenské velitele, muž přešel k nim a zůstal vedle nich s úzkostným výrazem stát. Došlo ke krátkému rozhovoru a pak všichni tři, dokonce aniž se uklonili směrem k lordu Sebevraždovi, spěšně opustili sál.</p>
<p>„Zajdu se jen podívat, zda je všechno v pořádku,“ řekla madam, a aniž vzbudila dojem, že následuje trojici mužů, vyplula ven.</p>
<p>Když vyšla do předsálí, postavili se oba sloužící stojící u obrovského dortu do pozoru a strážný, který hlídal dlouhou chodbu, na ni vrhl dlouhý tázavý pohled.</p>
<p>„Už, madam?“ zeptal se jeden ze sloužících.</p>
<p>„Cože? Aha. Ne! Jen čekejte.“ Tiše přeplula k místu, kde stáli oba velitelé v živém rozhovoru s dvojicí mladých důstojníků, a vsunula ruku Adventuriovi pod paži.</p>
<p>„Oh, božíčku, Charlesi, vy nás chcete opustit tak brzo?“</p>
<p>Lorda Adventuria ani nenapadlo přemýšlet o tom, odkud zná jeho křestní jméno. Šampaňského bylo dostatek a on v té chvíli neviděl jediný důvod, proč by přitažlivá žena jistého věku neměla znát jeho křestní jméno.</p>
<p>„Zbývají jen dvě ohniska odporu,“ odpověděl jí. „Nic, s čím byste si musela dělat starosti, madam.“</p>
<p>„Sakra velké požáry,“ zamumlal si lord Žraloun pod svůj dokonalý knír.</p>
<p>„Zničili Velkou Máry,“ pokračoval nešťastný posel. „A kromě toho taky -“</p>
<p>„Takže major Veselrost-Rychlostojný si nedokáže poradit se skupinou přihlouplých policajtů, civilistů a starých vysloužilců se zahradními vidlemi?“ ušklíbl se lord Adventurio, který neměl nejmenší představu, jakou škodu dokážou napáchat malé zahradní vidle, když je někdo hodí jako kopí z šest metrů vysokého vrcholku barikády.</p>
<p>„Víte, pane, háček je v tom, že jsou to všechno staří veteráni a znají všechny -“</p>
<p>„A co civilisté? Neozbrojení civilisté?“ rozčiloval se Adventurio.</p>
<p>Posel, velmi nervózní setník, nedokázal najít ta správná slova, jimiž by vysvětlil, že výraz „neozbrojený civilista“ poněkud pokulhává, když se jedná o metrákového řezníka z jatek, s řeznickým hákem v jedné a dranžírovacím nožem v druhé ruce. Mladý muž, který vstoupil do armády, aby měl oblečení zdarma a postel sám pro sebe, něco takového prostě od života nečekal.</p>
<p>„Dovolíte, abych mluvil bez obalu, pane?“ pokusil se ještě jednou.</p>
<p>„Sem s tím!“</p>
<p>„Muži na to prostě nemají žaludky a nedokážou do toho jít srdcem, pane. Nějakého Klačana zabijou bez mrknutí oka, pane, ale... někteří z těch starých vojáků jsou z našeho pluku, pane, a pokřikují na nás různé... věci. Mnoho našich hochů taky pochází z těch končin, a to je moc špatné, protože je ti lidé znají. A co na nás pokřikují některé ty babky, tedy, pane, v životě jsem nic takového neslyšel. U Dollyiných sester to bylo ošklivé, pane, ale tohle je opravdu trochu silná káva. Promiňte, pane.“</p>
<p>Jejich lordstva se podívala z oken. Na nádvořích kolem paláce bylo půl pluku vojáků, relativně velké množství mužů, kteří už několik dnů neměli na práci nic jiného než se střídat ve stráži.</p>
<p>„Chce to pár lidí, kteří by vytvořili pevnou páteř, a pak rychle zaútočit celou silou,“ zavrčel Žraloun. „To je potřeba, u Slepého Io! Probodnout ten vřed! Není to úkol pro jízdu, Adventurio. A já si vezmu <emphasis>tyhle </emphasis>chlapy. Čerstvou krev!“</p>
<p>„Žraloune, máme rozkazy -“</p>
<p>„Máme rozkazů až až,“ odpověděl Žraloun. „Ale víme taky, kde je nepřítel, že? Copak tady není dost stráží? Kolik stráží potřebuje jeden hlupák?“</p>
<p>„Nemůžeme jen tak -“ začal Adventurio, ale v tu chvíli řekla madam: „Jsem si jistá, Charlesi, že dohlédnete na to, aby se jeho lordstvu nic nestalo,“ a vzala ho za ruku. „Vždyť máte konec konců svůj meč...“</p>
<p>O pět minut později už madam pozorovala z okna, jak se vojáci z nádvoří rychle stahují.</p>
<p>A když se po chvilce obrátila, všimla si i toho, že zmizela i stráž hlídkující v předsálí a chodbě.</p>
<p>Byla dána pravidla. Když máte Cech vrahů, musí existovat pravidla, která každý zná a která nesmí být za žádnou porušena.[*]</p>
<p>Vrah, skutečný vrah musí jako takový vypadat - černý oděv, kápě, boty, všechno černé. Kdyby mohli nosit jakékoliv šaty nebo používat libovolné převleky, co jiného by pak našinci zbývalo než sedět celý den v malé místnosti bez oken, s nataženým samostřílem namířeným na dveře?</p>
<p>Také nesměli zabít člověka, který se nemohl bránit (i když člověk, jehož příjmy činily více než 10 000 AM tolarů ročně, byl automaticky považován za člověka schopného se bránit, nebo si alespoň najmout lidi, kteří to budou dělat za něj).</p>
<p>Museli také dát své oběti šanci.</p>
<p>Jenže některým lidem prostě není pomoci. Bylo až k politování, kolik vládců města bylo inhumováno muži v černém, protože nepoznali včas svou šanci, nepoznali, kdy už zašli příliš daleko, nestarali se o to, že si nadělali příliš mnoho nepřátel, nedokázali číst v náznacích a neuměli odejít ve chvíli, kdy si nasyslovali slušnou a přijatelnou hromádku oběživa. Neuvědomili si, že se stroj zastavil, že je svět zralý pro změnu a nastal čas trávit svůj život se svými potomky, protože jinak už ho brzo začnou trávit se svými předky.</p>
<p>Je samozřejmé, že vrazi neinhumovali vládce města za svého vlastního popudu. I tady platilo neměnné pravidlo. Byli tady ovšem, kdykoliv jich bylo zapotřebí.</p>
<p>Kdysi v dávné minulosti byla ctěna jedna tradice. Jmenovala se Fazolový král. V jednom určeném dni se všem mužům klanu podávalo speciální jídlo, do nějž byla zamíchána jedna jediná dotvrda upečená fazole. Ten, kdo onu fazoli našel, byl, často po jistém drobném dentálním ošetření, prohlášen králem. Byl to velmi jednoduchý a levný systém, pravděpodobně i proto, že moudří holohlaví mužíci, kteří ve skutečnosti řídili věci, věnovali svou pozornost možným kandidátům a byli experty na to, do které misky nenápadně onu zmíněnou fazoli upustit.</p>
<p>A když úroda dozrávala, klan vzkvétal a země byla úrodná, král vzkvétal také. Ale když přišel čas, že se úroda neurodila, udeřily předčasné mrazy a zvířata se nemnožila, nabrousili si titíž malí moudří mužíci své dlouhé nože, které byly určeny <emphasis>obvykle </emphasis>k sekání jmelí.</p>
<p>A příslušné noci jeden z nich odešel do své jeskyně a připravil tam jednu jedinou malou pečenou fazoli.</p>
<p>To se pochopitelně dělo ještě předtím, než začalo být lidstvo civilizované. V dnešních dnech už nikdo fazole jíst nemusí.</p>
<p>Lidé na barikádě stále ještě pracovali. Stalo se to jakýmsi všeobecným koníčkem, jakýmsi společným vylepšováním domova. Objevily se protipožární kbelíky, některé plné vody, jiné písku. Na některých místech byla barikáda pevnější než městské hrady, vezmeme-li v potaz to, jak často byly ty druhé pleněny kvůli stavebnímu kameni.</p>
<p>Z města sem občas dolehlo chřestění bubnů a zvuky, jaké je slyšet, když se přesunuje vojsko.</p>
<p>„Seržante?“</p>
<p>Elánius sklopil oči. Na vrcholku žebříku vedoucího do ulice se objevil obličej.</p>
<p>„Ale, to je slečna Netopýřivá! Nevěděl jsem, že jste tady s námi.“</p>
<p>„Neměla jsem to v úmyslu, ale najednou jsem narazila na tuhle vysokou stěnu...“</p>
<p>Vylezla až nahoru. V ruce nesla malý kastrolek.</p>
<p>„Pozdravuje vás doktor Mechorost a dává se ptát, jak je možné, že jste zatím ještě nikoho neztloukl?“ řekla a položila kastrolek. „Říká, že dal vydrhnout tři stoly, má připraveny dva kotlíky vroucího dehtu, šest dam cupujících obvazový materiál a jediné, o co se zatím musel postarat, byla krev, která se někomu spustila z nosu. Říká, že jste ho podvedl.“</p>
<p>„Vyřiďte, že mu vzkazuju ,ha, ha, ha’.“</p>
<p>„Přinesla jsem vám něco k jídlu,“ pokračovala už normálním tónem Sandra a Elánius si uvědomil, že dole pod nimi stojí několik mládenců, kteří se až okatě snaží vypadat, jako že tam nejsou. Ti se teď začali pochechtávat.</p>
<p>„Houby?“ nadhodil zkusmo.</p>
<p>„Ne,“ zavrtěla dívka hlavou. „Bylo mi řečeno, abych vám řekla, že protože už je zítra, můžete dostat, cokoliv si budete přát...“</p>
<p>Elánius se na okamžik v duchu zarazil, protože si nebyl jistý, kam ho tahle slova povedou.</p>
<p>„Jsou to vařená vajíčka,“ oznámila mu Sandra. „A Sam Elánius řekl, že je máte nejspíše nejraději na hniličku a k nim topinku nakrájenou na vojáčky.“</p>
<p>„Stejně jako on,“ přikývl Elánius unaveně. „Ten chlap by mohl věštit.“</p>
<p>Elánius vyhodil jedno vajíčko do vzduchu a čekal, že je zachytí, až bude padat dolů. Místo toho se ozval zvuk, jaký by vydaly velké nůžky, které se právě prudce zavřely, a shora chvilku pršely úlomky skořápky, bílku a kapky žloutku. Pak už shora pršely jen šípy.</p>
<p>Konverzace byla čím dál tím silnější. Madam se připojila ke skupině kolem lorda Sebevraždy. Jako kouzlem zůstali během deseti vteřin úplně sami, protože všichni ostatní najednou uviděli právě na druhé straně sálu někoho, s kým si potřebovali okamžitě a nutně promluvit.</p>
<p>„A vy račte být kdo?“ upřel na ni pohled Sebevražda a prohlížel si ji s pozorností, jakou může projevit jen muž, který se obává, že je žena před ním vybavena skrytými zbraněmi.</p>
<p>„Madam Roberta Gilette, vaše lordstvo.“</p>
<p>„Ta z Genovy?“ zachrochtal Sebevražda, což byl zvuk, který on sám považoval za uchechtnutí. „O Genově jsem slyšel úžasné historky.“</p>
<p>„Pravděpodobně bych vám mohla přidat ještě nějaké další, vaše lordstvo,“ odpověděla madam, „ale myslím, že právě teď je čas na dort.“</p>
<p>„Ano,“ přikývl Sebevražda. „Víte, že jsme tady měli dnes večer dalšího atentátníka? Pořád to zkoušejí, věřila byste? Jedenáct let, a pořád to zkoušejí. Ale my je pokaždé dostaneme, ať se kolem kradou sebetišeji.“</p>
<p>„To je ovšem skvělé, vaše lordstvo,“ odpověděla madam. Dost pomáhalo, že byl Sebevražda opravdu nepříjemný člověk, sobecký a zlý až do morku kosti. To věci svým způsobem usnadňovalo. Obrátila se a zatleskala rukama. Bylo překvapivé, jak tento poměrně slabý zvuk náhle způsobil, že rozhovor v celém sále utichl.</p>
<p>Dvojité dveře na konci sálu se otevřely a objevili se dva trubači. Každý se postavil po jedné straně dveří a -</p>
<p>„Zastavte je!“ zaječel Sebevražda a přidřepl k zemi. Jeho dva strážci se rozeběhli sálem a vyrvali vyděšeným hudebníkům nástroje. Zacházeli s nimi s nesmírnou opatrností, jako kdyby čekali, že trubky vybuchnou nebo vypudí proud jedovatého plynu.</p>
<p>„Otrávené šipky,“ řekl Sebevražda spokojeným hlasem. „Člověk nikdy nemůže být dost opatrný, madam. V tomhle zaměstnání se naučíte pozorovat každý stín. Dobrá, tak ať hrají. Ale žádné trubky. Nenávidím všecky trubky, které míří mým směrem.“</p>
<p>Na druhém konci sálu zazněl užaslý rozhovor a pak užaslí trubači zaujali znovu svá postavení a slavnostní fanfáru zapískali, jak nejlépe uměli.</p>
<p>Konečně se ve dveřích objevil dort a lord Sebevražda se rozesmál. Dort byl obrovský, vysoký skoro jako dospělý muž a skládal se z několika pater. Bohatou výzdobu tvořily barevné polevy, cizokrajné ovoce a šlehaná smetana.</p>
<p>„Nádherný,“ řekl Patricij, když se dav roztleskal. „Mám rád, když se ve společnosti něco děje. A já ho nakrojím, že?“</p>
<p>Ustoupil o několik kroků a kývl na své strážné. „Tak do toho, hoši,“ řekl. Meče obou mužů se několikrát ponořily do nejvyššího patra dortu. Pak se strážní obrátili k lordu Sebevraždovi a zavrtěli hlavami.</p>
<p>„Existují i takové věci jako trpaslíci, to vás nenapadlo?“</p>
<p>Tentokrát probodli druhé patro a znovu nenarazili na odpor větší než ten, jaký klade piškotové těsto, sušené ovoce, čokoládová poleva nebo tenká vrstva marmelády.</p>
<p>„A co kdyby si takový trpaslík klekl,“ nevzdával se Sebevražda.</p>
<p>Všichni přítomní přihlíželi s poněkud křečovitými úsměvy. Když bylo jasné, že je dort opravdu dortem a neukrývá žádného nájemníka, poslal lord Sebevražda pro ochutnávače. Většina z hostů ho znala, Jmenoval se Fuigere. Říkalo se o něm, že během svého života pozřel tolik jedu, že je imunní vůči čemukoliv a každé ráno na lačný žaludek že sní jednu ropuchu, aby se udržoval ve formě. Říkalo se také, že stačí, aby dýchl na jakýkoli stříbrný předmět, a ten okamžitě zčerná.</p>
<p>Fuigere si vybral namátkou kus dortu, a zatímco ho zamyšleně přežvykoval, zíral soustředěně ke stropu.</p>
<p>„Hmm,“ zabručel po chvíli.</p>
<p>„Nuže?“ podíval se na něj Sebevražda.</p>
<p>„Je mi líto, mylorde,“ odpověděl Fuigere. „Vůbec nic. Zprvu jsem měl dojem, že jsem zachytil slabý závan kyanidu, ale nemáme to štěstí, byla to opravdu jen hořká mandle.“</p>
<p>„Vůbec žádný jed?“ zatvářil se Patricij zklamaně. „Tím chceš říct, že je jedlý?“</p>
<p>„Upřímně řečeno, ano. Co se mě týče, přidal bych si do něj samozřejmě nějakou tu ropuchu, ale záleží na chuti každého z nás.“</p>
<p>„Takže by ho mohli sloužící naservírovat, můj pane?“ podívala se madam na lorda Sebevraždu.</p>
<p>„Nikdy nevěřte sloužícím, kteří vám servírují jídlo,“ zavrtěl hlavou Sebevražda. „Je to všechno stejná sebranka. Mohli by do něj něco přisypat.“</p>
<p>„A dovolil byste tedy, abych to udělala osobně, můj pane?“</p>
<p>„Ano, to bude v pořádku,“ přikývl lord Sebevražda a nespouštěl přitom dort z očí. „Dám si devátý kousek, který ukrojí.“ Pak se ale s triumfálním výkřikem zmocnil kousku pátého a na tváři měl výraz člověka, který právě z trosek zachránil předmět nevýslovné ceny.</p>
<p>Dort byl tedy naporcován. Odpor lorda Sebevraždy proti tomu, aby sloužící podávali dort, zmizel okamžitě, kdy měl svůj kousek a sloužící začali obsluhovat ostatní. Společnost se tedy poněkud rozestoupila, protože hosté řešili onen prastarý hlavolam, jak v rukou současně udržet talíř a sklenici a přitom se najíst, aniž by bylo nutno použít ty nepraktické držáčky na sklenice připevněné na okraj talíře, při jejichž použití člověk vypadá jako čtyřleté dítě. Něco takového vyžaduje pochopitelně velkou dávku soustředění, a snad právě proto byla většina hostů tak vážně ponořena sama do sebe.</p>
<p>Dveře se znovu otevřely. Do síně vešla postava. Sebevražda pozvedl hlavu od jídla a vrhl na ni pohled přes svůj talíř.</p>
<p>Byla to vysoká štíhlá postava v kápi, s maskou na obličeji a celá v černém.</p>
<p>Sebevražda na ni poulil užaslé oči. Konverzace kolem něj náhle zašuměla jako mořský příboj a případný pozorovatel pod střechou síně by si byl všiml, že hloučky se teď rozptylují tak, aby uvolnily širokou uličku, která se táhla od vstupních dveří až k lordu Patriciji, jehož nohy ho právě odmítly poslouchat.</p>
<p>Postava vykročila přímo k němu, pak si sáhla oběma rukama současně za záda, a když se ruce znovu objevily, byl v každé z nich malý pistolový samostříl. Pak zaznělo dvakrát rychle po sobě slabé <emphasis>tik </emphasis>a oba strážní se tiše sesuli k zemi. Postava pak odhodila oba samostříly a pokračovala v cestě. Její kroky nevydávaly absolutně žádný zvuk.</p>
<p>„Blrv?“ zablekotal Sebevražda zmateně. Ústa měl otevřená a plná sladkého těsta. Lidé se spokojeně bavili dál. V jedné ze skupinek někdo dovyprávěl vtip. Zazněla salva smíchu, který byl možná o trošku méně přirozený, než by byl za normálních okolností. Hluk v sále ještě zesílil.</p>
<p>Sebevražda zmateně zamrkal. Takhle se přece vrahové nechovají. Ti se tiše plíží kolem. Ukrývají se ve stínech. Něco takového se přece ve skutečném životě nemůže stát. Tak se to děje jenom ve snech.</p>
<p>Postava teď došla až skoro k němu. Upustil lžíci, a když zazvonila o zem, nastalo v celém sále najednou ticho.</p>
<p>Bylo tady ještě další pravidlo. Pokud to bylo jenom trochu možné, měl být inhumovaný informován o tom, kdo je vrah a kdo ho poslal. To byla věc, kterou v cechu považovali za správnou. Sebevražda to nevěděl a ono se to ani příliš neinzerovalo. Nicméně, zachvácen hrůzou a s očima vytřeštěnýma, se mu na rty vydrala otázka.</p>
<p>„Kdo tě poslal?“</p>
<p>„Mě posílá město,“ odpověděla postava a tasila tenký stříbrný mečík.</p>
<p>„A ty jsi kdo?“</p>
<p>„Mysli si, že jsem... tvá budoucnost.“</p>
<p>Postava napřáhla stříbrnou čepel, ale bylo pozdě. Mnohem jemnější nůž byl tentokrát poněkud rychlejší a vykonal svou práci. Sebevraždova tvář zrudla, oči se upíraly do prázdna a mezi drobečky dortu v ústech se mu z hrdla vydral zvuk, který byl směsicí výkřiku a povzdechu.</p>
<p>Postava v černém sklonila svůj meč, chvíli pozorovala Patricije a do bezdechého ticha pak vykřikla: „Húúú!“</p>
<p>Nakonec natáhla ruku v černé rukavici a opatrně šťouchla Patricije do prsou. Sebevražda přepadl dozadu, talíř mu vyklouzl z rukou a střepy se s řinkotem rozletěly po dlaždicích.</p>
<p>Vrah natáhl ruku s mečem, jehož čepel byla nepotřísněná, a nechal zbraň dopadnout vedle mrtvého. Pak se obrátil a prošel celým sálem zpět ke vstupním dveřím. Pomalu a pečlivě je za sebou zavřel.</p>
<p>Madam pomalu napočítala do deseti a pak zděšeně vykřikla. Deset vteřin se jí zdálo dost.</p>
<p>Lord Skřipec Sebevražda vstal a pohlédl na postavu v černém.</p>
<p>„Další? Odkud jsi se vyplazil?“</p>
<p>JÁ SE NEPLAZÍM.</p>
<p>Sebevraždovy myšlenky byly ještě zatemněnější, než bylo v několika posledních letech běžné, ale dort si rozhodně pamatoval. Jedl přece dort a ten teď byl pryč. Viděl ho před sebou, dort byl sice jakoby zahalený mlhou, ale na dosah ruky, jenže když se ho pokusil dotknout, nedosáhl na něj.</p>
<p>V hlavě se mu pomalu začalo rodit jakési poznání.</p>
<p>„Oh,“ řekl.</p>
<p>ANO, přikývl Smrť.</p>
<p>„To už nezbývá ani tolik času, abych si dojedl svůj dort?“</p>
<p>Ne. Ani tolik ne. Jste u konce s dortem i se vším ostatním.</p>
<p>Do dřeva vedle Elánia se zasekl hák. Podél celé barikády se ozývaly výkřiky. Nahoru vyletěla řada háků uvázaných na lanech a zasekla se do dřeva.</p>
<p>Pak na střechy okolních domů dopadla další salva šípů. Útočníci nebyli ochotni riskovat, že zraní vlastní lidi, ale šípy se lámaly a odrážely do ulice za barikádou. Elánius slyšel výkřiky a nárazy kusů šípů do hrudních plátů.</p>
<p>Pak ho jakýsi zvuk přinutil obrátit se. Nad vrcholkem barikády se objevila helmice a tvář pod ní při pohledu na Elánia zešedla hrůzou.</p>
<p>„To bylo <emphasis>moje </emphasis>vajíčko, ty ksindle jeden! S vojáčky!“ zařval Elánius a udeřil pěstí útočníka do nosu.</p>
<p>Muž padl nazpět jako podťatý strom a podle zvuků se dalo soudit, že se zřítil na muže pod sebou. Všude na ochozu barikády křičeli lidé.</p>
<p>Elánius vytáhl svůj úřední obušek. „Na ně, hoši,“ zaječel. „Obušky do nich! Žádné zbraně! Flákněte je pěkně přes prsty a nechte přitažlivost, aby zbytek udělala za vás! Jdou k <emphasis>zemi!</emphasis>“</p>
<p>Sehnul se, přitiskl se hezky ke dřevu a pokusil se najít nějakou skulinu.</p>
<p>„Používají velký katapult,“ oznámila mu Sandra, která našla skulinu kousek od něj.</p>
<p>Elánius ji odtáhl dozadu. „Co pořád ještě děláte tady nahoře?“ zařval na ni.</p>
<p>„Je to tady bezpečnější než dole na ulici,“ oplatila mu stejným řevem, svůj nosík proti jeho nosu.</p>
<p>„A co kdyby vás trefil jeden z těch háků?“ Pak vytáhl nůž a podal jí ho. „Dobrá, vezměte si tohle...., když někde uvidíte nějaký provaz, tak ho uřízněte.“</p>
<p>Pak se pod ochranou nízkého ochozu vydal po barikádě, ale zjistil, že obránci si vedou skvěle. Je však třeba říci, že v tom nebylo zase nic tak magického. Muži tam dole stříleli nahoru na barikádu a snažili se trefit každý otvor, štěrbinu či škvíru, kterou objevili, a i když nemířili právě přesně, máloco dokáže tak znervóznit lidi na žebříku jako neustálé drnčení tětiv a svištění střel, které jim létají kolem hlav.</p>
<p>Kromě toho byli i na žebřících hrozně namačkaní. Asi to tak muselo být. I kdyby se pokusili zaútočit na celé délce barikády současně, stále ještě by byli nahoře tři obránci na jednoho útočníka. Proto se raději pletli jeden druhému do cesty a každý padající muž s sebou vzal ještě několik dalších. Kromě toho byla barikáda plná malých škvír a otvorů, kterými mohl obránce téměř neviděn bodnout toho, kdo se pokoušel vylézt nahoru zvenčí.</p>
<p>To je ale <emphasis>hloupé</emphasis>,<emphasis> </emphasis>pomyslel si Elánius. Na to, aby tady prorazili, by potřebovali přinejmenším tisíc mužů, a i pak by se jim to podařilo jen proto, že těch posledních padesát by nahoru vyběhlo po svahu vytvořeném těly těch ostatních. Tam venku byl někdo, kdo uplatňoval skvělou zastrašovací taktiku: udeřte na ně na jejich nejsilnějším místě, ať vidí, že to myslíme vážně! Bohové! Vážně takhle vyhráváme války?</p>
<p>A jak bych si s tím poradil já? Hm, snadno. Já bych řekl: „Navážko, rozeber tu barikádu!“ a vydal bych ten rozkaz tak, aby mě obránci pěkně zřetelně slyšeli, to bych udělal. A je po problému.</p>
<p>O kus dál se z ochozu ozval výkřik. Hák zachytil jednoho z policistů a přirazil jej ke dřevu. Elánius dorazil přesně včas, aby zahlédl, jak hák proniká do mužova těla přes hrudní plát i kroužkovou košili a útočník, který se držel provazu, se zvedá nad vrcholek barikády -</p>
<p>Elánius chytil vojáka za ruku s mečem, udeřil ho do obličeje a nechal ho spadnout do zmatku dole před barikádou.</p>
<p>Zraněný policista byl Meruno Hadrakko. Tvář měl promodralou, nehlasně otevíral a zavíral ústa a u nohou se mu pomalu šířila krvavá kaluž, která pak protékala dřevěným plaňkovím někam dolů.</p>
<p>„Musíme mu tu zatracenou věc vytáhnout -“ začal Tupátko a chytil rukou hák. Elánius ho odstrčil, a nad hlavou jim zasvištělo několik šípů.</p>
<p>„To by mu mohlo ještě víc ublížit. Zavolej pár mládenců a sneste ho dolů, <emphasis>opatrně</emphasis>,<emphasis> </emphasis>opravdu opatrně, a dopravte ho k Mechorostovi.“ Elánius vytrhl Tupátkovi obušek a nechal ho dopadnout na helmici dalšího vojáka, který se objevil nad vrcholkem barikády.</p>
<p>„Pořád ještě dýchá, seržante!“ zvolal Tupátko.</p>
<p>„Výborně, to je opravdu dobře,“ odpověděl mu Elánius. Je to skutečně úžasné, jak se lidé vždycky snaží vidět známky života v mrtvém těle přítele. „Takže dokaž, jak jsi užitečný, a dostaň ho co nejrychleji k doktorovi.“ A v duchu dodal jako člověk, který už v životě viděl mnoho zraněných: a jestli si s ním poradí <emphasis>ten</emphasis>,<emphasis> </emphasis>tak si může rovnou založit vlastní náboženství.</p>
<p>Jakýsi šťastný útočník, jemuž se podařilo vylézt až nahoru na barikádu, se najednou začal cítit nesmírně osamělý, a aby se toho pocitu zbavil, máchl mečem po Elániovi. Elánius se tedy vrátil zpět ke svým povinnostem.</p>
<p>V tom byl Ankh-Morpork dobrý a stal se v tom dobrý, aniž mu do toho kdokoliv mluvil. Věci tady spíše tak nějak <emphasis>pluly</emphasis>,<emphasis> </emphasis>než se děly. Abyste rozuměli, někdy jste se museli zatraceně dobře dívat, abyste odhalili onen okamžik, kdy došlo k přechodu od „zatím se to ještě neudělalo“ k „o to už jsme se postarali, hochu“. A tak se to také dělalo. O věci se prostě někdo postaral.</p>
<p>Trvalo pouhých dvacet minut, než dorazil pan Picbudka, a dvacet pět minut, než složil patricijskou přísahu, stal se jako kouzlem Patricijem a seděl v Oválné kanceláři, a do toho je zahrnuta i minuta ticha za zesnulého lorda Sebevraždu, jehož tělo už bylo odneseno, aby se o ně někdo postaral.</p>
<p>Jistému počtu sloužících byly ukázány dveře, i když výjimečně slušně a bez jakékoliv trpkosti, a dokonce i Fuigere dostal povolení přestěhovat si v klidu svou ropuší farmu. Na druhé straně ti, kdo se starali o krby, oprašovali nábytek nebo zametali a myli sály, zůstávali, stejně jako zůstávali pokaždé předtím, protože ti si svého vladaře vůbec nevšímali a v mnoha případech ani nevěděli, jak vlastně vypadá. Kromě toho byli užiteční a věděli, kam se uklízejí košťata. Lidé přicházejí a odcházejí, ale prach se hromadí.</p>
<p>A nastalo ráno nového dne, které vypadalo, nahlíženo zdola, jako všechna ta minulá stará rána.</p>
<p>Po nějaké chvíli někdo nadhodil otázku přetrvávajících bojů ve městě, o niž, jak se zdálo, bylo třeba se nějakým způsobem postarat.</p>
<p>Všude na barikádě se teď odehrávaly potyčky, ale byly dosti jednostranné. Útočníci vztyčili dobývací žebříky a na několika místech se jim podařilo proniknout až na vrcholek barikády. Nikdy se jich tam však nedostalo dost. Obránců bylo mnohokrát více než útočníků a zdaleka to všechno nebyli ozbrojenci. Jednu věc se Elánius učil rychle znát. Přirozenou pomstychtivost stařenek všech tvarů, podob i váhových kategorií, které, když došlo na boj s vojáky, neuznávaly žádnou poctivou hru a ztrácely morální zábrany. Vtiskněte takové stařence do ruky kopí a ukažte jí příhodnou škvíru v barikádě, a mladí vojáci <emphasis>před </emphasis>barikádou mají na krku pěkný malér. Pak tady byla myšlenka Rega Půlbotky, a sice využít jako zbraň biftekových večeří. Útočníci nepocházeli z té společenské vrstvy, v jejíchž skromných domovech by byl biftek na stole častým hostem. Maso bývalo pochutinou, ne jídlem. Tu a tam došlo k tomu, že byl polapen některý z účastníků, kterému se v temnotě podařilo dosáhnout vrcholku barikády, zatímco zdola se ozývaly kletby a sténání jejich méně šťastných druhů. Pak mu byly z rukou vytaženy zbraně bývalými, nyní mnohem lépe živenými kolegy, kteří nebyli nelaskaví a kteří jej odvedli dolů za barikádu, kde ho pak nasytili biftekem s vejcem a pečenými kuřaty a slíbili mu, že co se revoluce týče, takhle se bude jíst každý den.</p>
<p>Elánius nestál o to, aby se tyhle zprávy vynesly ven, protože se obával masového útoku.</p>
<p>Ale babičky a stařenky... tyhle babičky a stařenky... Prostředí a nejbližší okolí bylo hlavní náborovou oblastí pro armádu. Byla to také oblast početných rodin postavených na matriarchálním základě, v nichž bylo slovo nejstarší příslušnice zákonem. Elániovi to připadalo skoro jako podvod, když je stavěl během období klidu na ochoz barikády, kde s megafonem v ruce volaly:</p>
<p>„Dobře vím, že tam seš, náš Tome! Tady je tvoje babička! Ještě jednou zkus vylézt na barikádu a nepřej si mě! Plácnu ti jednu přes celou hubu! Rita tě mockrát pozdravuje a prej se máš vrátit co nejdřív domů. Děda má nový mazání a moc se mu po něm ulevilo! A ty už konečně přestaň dělat hlouposti!“</p>
<p>Byl to ošklivý trik, a Elánius na něj byl pyšný. Taková poselství ničila válečnického ducha jistěji než střely.</p>
<p>Pak si Elánius najednou uvědomil, že na provazech a žebřících už nejsou žádní další muži. Zdola pořád ještě bylo slyšet sténání a výkřiky, ale ti muži, kteří se ještě drželi na nohou, se stahovali do bezpečné vzdálenosti.</p>
<p>Takže já bych teď udělal jedno, pomyslil si Elánius. Já bych teď slezl dolů do sklepů a podzemí domů nedaleko barikády. <emphasis>Celý </emphasis>Ankh-Morpork stál na sklepeních. Pak bych si opatrně prorazil cestu zpráchnivělými zdmi a v polovině sklepení domů <emphasis>za barikádou </emphasis>by teď byli připraveni muži, kteří by tam tiše a nenápadně čekali na povel k útoku.</p>
<p>No, musím připustit, že jsem včera večer vydal rozkaz chlapům, aby zatloukli všechny dveře a vstupy do podzemí, které najdou, ale konec konců, řekněme si to rovnou, já bych přece sám se sebou nebojoval, ne?</p>
<p>Vyhlédl znovu opatrně škvírou v barikádě a ke svému překvapení spatřil nějakého muže, který se neohrabaně proplétal mezi troskami a sténajícími muži a pomalu se přibližoval. Nesl bílou vlajku a občas se zastavil, aby s ní zamával, i když při tom nic nekřičel.</p>
<p>Když se k barikádě přiblížil tak, že už dál nemohl, zvedl hlavu a zavolal: „Povidám?!“</p>
<p>Elánius ve svém úkrytu zavřel oči. <emphasis>Oh</emphasis>,<emphasis> bohové</emphasis>,<emphasis> </emphasis>pomyslel si.</p>
<p>Pak zavolal dolů. „Ano? Co se děje?“</p>
<p>„Co jste zač?“</p>
<p>„Seržant Kýla, Noční hlídka. A vy?“</p>
<p>„Podporučík Harašil. Ehm... přišel jsem vyjednávat... žádáme krátké příměří.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„No... abychom mohli odnést a ošetřit své raněné.“</p>
<p>Válečné zákony, pomyslel si Elánius. Čestné závazky. Dobří bohové...</p>
<p>„A potom?“ zeptal se.</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Co bude potom? Začneme zase bojovat?“</p>
<p>„Hm... nikdo vám nic neřekl?“ nadhodil opatrně podporučík.</p>
<p>„Neřekl nám <emphasis>co?</emphasis>“</p>
<p>„Právě jsme se to doslechli. Lord Sebevražda je mrtev. Hm. Novým Patricijem se stal lord Picbudka.“</p>
<p>Nejbližší obránci začali nadšeně křičet a ti dole se postupně přidali. Elánius cítil, jak se v něm vzmáhá pocit úlevy. Jenže by to nebyl Elánius, aby se nechtěl dozvědět více.</p>
<p>„Takže byste si chtěli vyměnit strany?“</p>
<p>„Já... co tím myslíte?“</p>
<p>„No, nechtěli byste teď vy a vaši přátelé hájit barikádu, zatímco my bychom na ni chvíli útočili?“</p>
<p>Mezi obránci se teď rozlehl smích.</p>
<p>Chvilku bylo ticho. Pak mladý podporučík odpověděl: „A... proč to?“</p>
<p>„Protože - a opravte mě, jestli se mýlím - my jsme teď oddaní zastánci nové vlády a vy jste vzbouřenecká pakáž, která sloužila svrženému tyranovi? Nemám pravdu?“</p>
<p>„Hm... myslím, že to tak není... měli jsme úřední rozkazy a -“</p>
<p>„Slyšel jste někdy o kapitánu jménem Vyndejs? Mruk Vyndejs?“</p>
<p>„Tedy... hm, ano.“</p>
<p>„On si taky myslel, že má oficiální rozkazy,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„Ehm... vážně?“</p>
<p>„Mladíku, ten <emphasis>byl </emphasis>ale překvapený. Dobrá, dobrá. Takže příměří. Souhlasíme. Nechcete, aby vám mí lidé pomohli? Máme tady doktora. Skvělého doktora. Pořád ještě slyším nějaké výkřiky.“</p>
<p>„Hm... ano, to by bylo dobré, díky, pane.“ Mladý důstojník zasalutoval. Elánius mu pozdrav oplatil.</p>
<p>Pak se uvolnil a obrátil se k obráncům. „Dobrá, přátelé,“ prohlásil. „Služba nám skončila.“</p>
<p>Sklouzl po žebříku dolů. No a je to. Máme to za sebou. Ať zvoní zvony a tančí se v ulicích...</p>
<p>„Seržante, myslel jste to vážně, když jste mu říkal, že jim pomůžeme s jejich raněnýma?“ zeptal se ho Sam, který stál na úpatí žebříku.</p>
<p>„Podívej, má to stejnou logiku jako všechno ostatní, co se tady dělo,“ odpověděl mu Elánius. „Vždyť jsou to lidé z města, stejně jako my, a nemůžou za to, že jim někdo dával špatné rozkazy.“ A teď se jim to všechno plete v hlavách, pomyslel si, a přemýšlejí proč se to všechno stalo a co se to děje...</p>
<p>„Já jen chtěl... Hadrakko umřel, seržante.“</p>
<p>Elánius se zhluboka nadechl. Věděl, že se to stane, už tam nahoře na barikádě, ale přesto to pro něj byl teď, když to Sam vyslovil nahlas, šok.</p>
<p>„Myslím, že oni tam mají taky pár chlapů, kteří se nedožijí rána,“ odpověděl.</p>
<p>„Jo, jenže to jsou <emphasis>nepřátelé</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante.“</p>
<p>„Je vždycky dobré zamyslet se nad tím, co je tvůj nepřítel zač,“ zabručel Elánius a vytáhl z barikády kus dřeva.</p>
<p>„A co takhle chlap, co se vás pokouší probodnout mečem?“ podíval se na něj Sam.</p>
<p>„To je sice skvělý začátek,“ přikývl Elánius, „ale faktem je, že v takových chvilkách je lepší soustředit se na jiné věci.“</p>
<p>V tomtéž okamžiku sepjal lord Picbudka v Oválné kanceláři ruce a ukazováčky si poklepal na přední zuby. Na stole před ním se vršily štůsky papírů.</p>
<p>„Co teď, co budeme dělat teď,“ prohlásil zamyšleně.</p>
<p>„Obvykle se teď vyhlašuje všeobecná amnestie,“ sdělil mu pan Kosopád. Pan Kosopád jako představený Cechu právníků a advokátů radil mnohým vládcům města. Byl také zombie, a tato skutečnost působila na jeho profesi spíše kladně než jinak. On sám byl <emphasis>precedent. </emphasis>Věděl, jak by se měly věci odehrávat.</p>
<p>„Ano, ano, to je samozřejmé,“ odpověděl Picbudka. „Čistý začátek. Pochopitelně. Nepochybně existuje nějaká tradiční formulace?“</p>
<p>„Abych se přiznal, vaše lordstvo, mám tady právě shodou okolností jednu kopii toho prohlášení -“</p>
<p>„Ano, ano. Ale řekněte mi něco o té barikádě, ano? O té, která stále ještě stojí!“ Pak zvedl hlavu a rozhlédl se po skupině lidí shromážděných v kanceláři.</p>
<p>„Vy o tom víte, vaše lordstvo?“ zeptal se mírně překvapeně doktor Šoulet.</p>
<p>„I <emphasis>já </emphasis>mám své informátory, věřte mi,“ prohlásil Picbudka. „Ta barikáda způsobila pěkný zmatek, nemám pravdu? Nějaký človíček tam vytvořil velmi chytrý obranný bod a velkou obrannou sílu, odřízl nás od životně důležitých součástí města, rozbil organizaci kapitána Vyndejse a klidně odolal těm nejtěžším útokům, jaké jsme na něj byli schopni podniknout! A podle toho, co jsem slyšel, je to pouhý seržant!“</p>
<p>„Kdyby vaše lordstvo dovolilo, pak bych navrhla povýšení,“ ozvala se madam.</p>
<p>„Myslel jsem <emphasis>přesně </emphasis>na totéž,“ řekl Picbudka a malá očka se mu zaleskla. „Pak je tady ještě otázka jeho lidí. Jsou věrní, co myslíte?“</p>
<p>„To je celkem jasné, vaše lordsvo,“ odpověděla madam. Pak si vyměnila nechápavý pohled s doktorem Šouletem.</p>
<p>Picbudka si povzdechl. „Na druhé straně můžeme jen těžko trestat vojáka za oddanost ke staršímu důstojníkovi a veliteli, a zvláště ne teď, v těch složitých časech. Není důvodu jakýmkoliv způsobem proti nim oficiálně vystupovat.“</p>
<p>Oči se znovu setkaly. Cítili to všichni, tady jim něco utíkalo pod rukama...</p>
<p>„Ale s Kýlou je to jiné,“ pokračoval Picbudka, vstal a ze šosu kabátu vytáhl ozdobnou krabičku se šňupavým tabákem. „Jen se nad tím <emphasis>zamyslete</emphasis>,<emphasis> </emphasis>prosím. Který vládce by byl ochoten tolerovat existenci takového muže? To všechno dokázal za několik dní.</p>
<p>Toto je velmi ožehavá záležitost. Obávám se jen pomyslet, co by si mohl vzít do hlavy zítra. Je velmi složitá doba. Měli bychom se snad stát skupinou, která se řídí bůhvíjakými rozmary nějakého seržanta? Nepotřebujeme někoho, jako je Kýla, který si dělá věci po <emphasis>svém. </emphasis>Kromě toho, myslím, že nám Speciálové mohli být užiteční. Kdybychom je, samozřejmě, patřičně přeškolili.“</p>
<p>„Myslel jsem, že jste řekl, že ho chcete povýšit?“ Doktor Šoulet položil svou otázku až bezohledně přímo.</p>
<p>Lord Picbudka si šňupl a jednou či dvakrát zamrkal. „Ano,“ přikývl. „Povýšíme ho, jak se říká, do slávy věčné.“</p>
<p>Skupina v kanceláři mlčela. Jeden nebo dva její členové byli zděšeni. Na některé to udělalo dojem. Na nejvyšším stupni vlády v Ankh-Morporku se dlouho neudržíte, pokud si nevytvoříte jistý věcně praktický přístup k životu, a jak se zdálo, Picbudka se to učil se záviděníhodnou rychlostí.</p>
<p>„Ta barikáda se bourá?“ řekl Patricij a s cvaknutím zavřel tabatěrku.</p>
<p>„Jistě, můj pane,“ odpověděl doktor Šoulet. „Hlavně díky všeobecné amnestii,“ dodal jen proto, aby to slovo zaznělo znovu. Cech vrahů měl nejen svá pravidla, ale i svůj kód cti. Byl to zvláštní kód, umně vytvořený tak, aby vyhovoval jejich potřebám, ale tak či tak, byl to kód cti. Nezabíjeli jste ty, kdož byli bez ochrany, ani sloužící, zabíjeli jste zblízka a vždy jste dostáli svému slovu. Tohle bylo odporné.</p>
<p>„Tohle je důležité,“ odpověděl Picbudka. „Teď je ideální čas. Ulice jsou přeplněné. Všude vládne zmatek. Neusměrněné živly. Důležitá poselství se nedostanou na místo určení, levá ruka neví, co dělá pravá, obtížná situace, je to prostě politováníhodné. Ne, ne, můj milý doktore, nemám v úmyslu momentálně plnit nějaké požadavky vašeho cechu. Naštěstí je tady dost takových, jejichž oddanost k městu je poněkud méně... podmínečná. Ano. A teď, prosím, je třeba vykonat mnoho práce. Budu se těšit na setkání s vámi později.“</p>
<p>Pak byla skupina ohleduplně, ale rozhodně vytlačena z kanceláře a dveře se za ní zavřely.</p>
<p>„Jak se zdá, tak jsme zase zpátky ve škole,“ zabručel doktor Šoulet, když procházeli mezi strážemi, hustě rozmístěnými v chodbě. “,Ave! Duci nuovo, si milis duci seneci!’“ zamumlal doktor Kosopád tak suše, jak to dokáže jen zombie. „Aneb, jak jsme kdysi říkávali ve škole žertem: ,Ave! Bossa nova similis bossa seneca!’“ Pak se mu z úst vydral krátký učitelský smích. Mrtvé jazyky byly jeho silnou stránkou. „Samozřejmě, gramaticky je to naprosto -“</p>
<p>„A co to znamená?“ zeptala se madam.</p>
<p>„Přichází nový šéf stejný jako starý šéf,“ přeložil jí doktor Šoulet.</p>
<p>„Radil bych trpělivost,“ prohlásil Kosopád. „Ta práce je pro něj nová. Musí se v ní zorientovat. Město si umí s mnoha obtížemi poradit samo, nebo je alespoň obejít. Dejte mu čas.“</p>
<p>„A potřebujeme někoho, kdo je rozhodný,“ prohlásil kdosi ve spěchajícím zástupu.</p>
<p>„Chtěli jsme někoho, kdo by se rozhodoval správně,“ odsekla madam. Protlačila se do čela skupiny, rychle seběhla po hlavním schodišti a vrazila do předpokoje.</p>
<p>Když se objevila ve dveřích, vyskočila Růžena Dlaňová, která tam čekala. „Mluvilo se o -“ začala.</p>
<p>„Kde je Havelock?“ přerušila ji madam.</p>
<p>„Tady,“ ozval se Vetinariho hlas a mladík se oddělil od stínu vedle závěsu, se kterým až doposud splýval.</p>
<p>„Vezmi si můj kočár. Najdi Kýlu. Varuj ho. Picbudka ho chce nechat zabít!“</p>
<p>„Ale kde je -“</p>
<p>Madam pozvedla varovně prst, který se třásl vztekem. „Udělej to <emphasis>okamžitě</emphasis>,<emphasis> </emphasis>nebo tě teta prokleje!“</p>
<p>Když se dveře zavřely, lord Picbudka se na ně chvíli díval, ale pak stiskl tlačítko, jímž přivolával svého prvního tajemníka. Muž do kanceláře vplynul malými soukromými dveřmi.</p>
<p>„Všichni se zabydleli?“ informoval se Picbudka.</p>
<p>„Ano, vaše lordstvo. Je tady ale hodně věcí, které by si zasloužily vaši pozornost.“</p>
<p>„Lidé si to určitě myslí,“ ušklíbl se Picbudka a opřel se pohodlně v křesle. Pak přenesl váhu z jedné strany na druhou. „Tohle křeslo se netočí?“</p>
<p>„Myslím, že ne, pane-, ale během hodiny seženu nějakého zkušeného řemeslníka, který z něj točící křeslo udělá.“</p>
<p>„Výborně. A teď, co bylo to druhé, co jsem chtěl... aha, ano. Řekněte mi, jsou v Cechu vrahů nějací nadějní a vstřícní mladí muži?“</p>
<p>„Určitě jsou, vaše lordstvo. Mám vám připravit vyčerpávající záznamy, řekněme... tří z nich?“</p>
<p>„To rozhodně udělejte.“</p>
<p>„Jistě, vaše lordstvo. Můj pane, v paláci je několik lidí, kteří se naléhavě dožadují přijetí -“</p>
<p>„Ať počkají. Teď, když jsme skutečně získali patricijské křeslo, tak si to hodláme opravdu užít!“ Picbudka chvilku bubnoval prsty na okraj stolu, s očima stále ještě upřenými na dveře. Pak řekl:</p>
<p>„Moje nástupní řeč je připravena? Hrozně litujeme neočekávané Sebevraždovy smrti, byl přepracován, nabereme nový směr, atd., atd., ponecháme to nejlepší ze starého a doplníme nejlepším z nového, pozor na nebezpečné síly, ale obětem se nevyhneme, atd., atd., musíme se semknout, všechno pro dobro města atd., atd.?“</p>
<p>„Jistě, pane.“</p>
<p>„Přidejte tam ještě, neobyčejně zdrcen smutnou správou o tragické smrti seržanta Kýly, doufám, že vhodný památník bude působit jako stmelující prvek pro občany všech politických názorů a pomůže jim napřít všechny síly atd., atd.“</p>
<p>Sekretář si udělal několik poznámek. „Mám to, pane.“ Picbudka se na něj usmál.</p>
<p>„Jistě vás napadlo, jak to, že jsem si vás tady nechal, přestože jste pracoval pro mého předchůdce, hm?“ řekl.</p>
<p>„Ne, pane,“ odpověděl tajemník, aniž zvedl oči. Nedivil se tomu. Jednak proto, že měl celkem dost přesnou představu o tom, proč tomu tak je, a jednak proto, že věděl, že jsou jisté věci, o nichž je bezpečnější nepřemýšlet.</p>
<p>„To proto, že poznám talent, když na něj narazím,“ pokračoval Picbudka.</p>
<p>„Je hezké, že to říkáte, vaše lordstvo,“ prohlásil uhlazeně tajemník.</p>
<p>„Mnoho nenápadných kamenů se dá vybrousit do dokonalých drahokamů.“</p>
<p>„Jistě, vaše lordstvo,“ přikývl tajemník a myslel si <emphasis>jistě</emphasis>,<emphasis> vaše lordstvo</emphasis>,<emphasis> </emphasis>protože věděl, že některé věci je bezpečnější si ani nemyslet, a mezi ně patřila i fráze <emphasis>jaký odporný malý tchoř.</emphasis></p>
<p>„A kde je můj nový kapitán palácové stráže?“</p>
<p>„Myslím, že kapitán Karcer je na zadním nádvoří, vaše lordstvo, a zasvěcuje mužstvo do jistých nejistých záležitostí.“</p>
<p>„Řekněte mu, že ho chci <emphasis>okamžitě </emphasis>vidět,“ prohlásil Picbudka.</p>
<p>„Jistě, pane.“</p>
<p>Rozebrat barikádu, to nějakou chvíli trvalo. Nohy židlí, prkna, čela a postranice postelí, dveře a kusy dřeva, to vše se prolnulo, setřáslo a sešlapalo do jediné pevné spleti. A protože každý jednotlivý kousek někomu patřil a Ankh-morporčané se o své věci starají, rozebírala se za kolektivní hádky. A zdaleka ne jen proto, že se občas lidé, kteří do společného základu vložili jen třínohou sesli, pokusili odnést čtyři vyřezávané židle nebo si k podnožce přibrali i pohodlnou klubovku.</p>
<p>Byla tady i doprava. Vozy, které byly nuceny čekat před branami, si teď snažily najít cestu ulicemi a dorazit na místo určení dříve, než vejce zasmrádnou nebo se mléko srazí tak, že vyleze z konví a pokusí se zbytek cesty ujít samo. Kdyby měl Ankh-Morpork nějakou dopravní síť, došlo by k jejímu kolapsu. Protože město nic takového nemělo, došlo k tomu, co seržant Tračník nazýval opisem „případ, kdy se nikdo nedokáže pohnout kvůlivá těm ostatním“. Je třeba připustit, že ta slova, přestože celkem výstižně popisují prakticky stejnou situaci, už zdaleka nemají takový břink.</p>
<p>Část policistů se účastnila rozebírání barikády hlavně proto, aby zabránila hádkám a pranicím, které co chvíli propukaly mezi rozhněvanými domácími pány. Pak se jich ale sešla celá skupina na konci ulice Hrdinů neboli Hrdinské, kde Mňácal postavil něco jako stánek a kotlík s kakaem. Tam toho moc na práci nebylo. Před několika hodinami ještě bojovali. Teď byly ulice tak přeplněné, že ani nebylo možné vydat se na hlídku. Každý pořádný policajt ví, že jsou chvíle, kdy se chytrý člověk drží stranou. Řeč se točila kolem těch věcí, které obvykle následují vítězství, jako třeba: 1) dostaneme za to nějaký prachy navíc? a 2) budou se dávat medajle? s možností volby 3) nedostaneme se za to všechno ještě do maléru?, kterážto myšlenka se pohybovala v myslích policistů prakticky neustále.</p>
<p>„Bude amnestie a to znamená, že žádnej malér nebude,“ trval na svém seržant Havránek. „To znamená, že všichni dělaj, jako když se prostě vůbec nic nestalo.“</p>
<p>„Tak dobrá,“ přikývl Tupátko. „A co medajle? Dostaneme nějaký medajle? Víš, co myslím, jestli jsme byli...“ soustředil se, „neohrožení obránci práva a svobody, tak to mně připadá jako něco, co si vyznamenání zaslouží.“</p>
<p>„Tak si řikám, estli sme neměli prostě a jednoduše zabarikádovat celý město,“ prohlásil Tračník.</p>
<p>„Bodejť, Frede,“ přikyvoval Mňácal, „jenže to by znamenalo, mňa, že ty špatný lidi, by tady byli s náma.“</p>
<p>„Možná, ale my bysme měli velení,“ trval na svém Fred.</p>
<p>Seržant Havránek zabafal z dýmky a řekl: „Mládenci, vy jenom tak žvaníte. Vždyť se bojovalo, a vy tady teď sedíte a máte všechny ruce a nohy a povalujete se na tom nádherném božím sluníčku. To je to skutečné vítězství. Vyhráli jste, je vám to jasné? Ten zbytek, to už je jenom taková omáčka.“</p>
<p>Chvilku bylo ticho, až se nakonec ozval mladý Sam: „Hadrakko nevyhrál.“</p>
<p>„Celkem jsme přišli o pět mužů,“ přikývl Havránek. „Dva zasáhly šípy, dva spadli z barikády a jeden si nešťastnou náhodou sám prořízl krk. To se bohužel stává.“</p>
<p>Většina pohledů se obrátila k němu.</p>
<p>„Hm, tak vy si myslíte, že ne? Když máte spoustu ostrých zbraní, nervózních lidí a pobíhání sem a tam a to všechno na jednom místě, divili byste se, kolik zranění vaši lidé utrží, i když budete ještě padesát mil od nepřítele. Lidé umírají.“</p>
<p>„Měl Hadrakko mámu?“ zeptal se Sam.</p>
<p>„Vychovala ho babička, ale ta už umřela,“ odpověděl Tupátko.</p>
<p>„Nikoho jiného neměl?“</p>
<p>„Nevím. On o příbuzných moc nemluvil. Vlastně toho vůbec nikdy moc nenamluvil,“ vrtěl hlavou Tupátko.</p>
<p>„Takže teď uděláme sbírku,“ prohlásil rázně Havránek. „Na věnec, rakev a takové ty věci. Nedovolme, aby to udělal někdo jiný. A ještě jedna věc...“</p>
<p>Elánius seděl kousek od svých lidí a pozoroval ulici. Všude se pohybovaly hloučky bývalých obránců a vojáků a policistů. Díval, se, jak si jeden z vojáků kupuje od Kolíka Aťsepicnu párek v rohlíku, usmál se, zavrtěl hlavou a pomyslel si: I v době, kdy ty už budeš jíst biftek, kdykoliv se ti zachce, si budou pořád ještě lidé kupovat u Kolíka jeho uzenky. Byl to skutečný triumf malého obchodníka a městským chutím dokonale přizpůsobených chuťových papil.</p>
<p>Pak se začalo zpívat. Nedalo se poznat, zda je to míněno jako rekviem nebo jako vítězná píseň, ale začal s tím Havránek a ostatní se připojili a každý z mužů teď zpíval, jako kdyby byl sám a ostatní vůbec neslyšel.</p>
<p>„- <emphasis>všichni ti malí andělé</emphasis>,<emphasis> se zvednou k nebi výš...</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Ostatní se pomalu chytali melodie.</p>
<p>Reg Půlbotka také seděl o samotě na kusu barikády, o nějž se momentálně nevedl žádný spor. V ruce pořád ještě svíral prapor a vypadal tak zničeně, že Elánius nevydržel a vydal se k němu.</p>
<p>„- <emphasis>co zvednou k nebi výš</emphasis>,<emphasis> zvednou výš</emphasis>,<emphasis> vysoko</emphasis>,<emphasis> uvidíš!</emphasis>“</p>
<p>„Mohlo to být skvělé, seržante,“ řekl Reg a zvedl hlavu. „Vážně, mohlo. Město, kde by mohli lidé svobodně dýchat!“</p>
<p>„- <emphasis>zvednou prdel výš</emphasis>,<emphasis> prdel výš</emphasis>,<emphasis> prdel výš</emphasis>,<emphasis> jak vysoko</emphasis>,<emphasis> uvidíš...</emphasis>“</p>
<p>„Maximálně svobodně sípat, Reginalde,“ přerušil ho Elánius a sedl si vedle něj. „Tohle je Ankh-Morpork.“ Ten kousek jeho mozku, který druhým uchem naslouchal zpěvu, si pomyslel: Je zajímavé, že tenhle verš zazpívali všichni. I tak je dost divné, že se jim to podařilo.</p>
<p>„Jasně, jen si z toho dělejte legraci, seržante. Každý si myslí, že to byla jen taková taškařice,“ pokračoval Reginald s očima upřenýma na špičky vlastních nohou.</p>
<p>„Nevím, jestli tě to aspoň trochu utěší, ale <emphasis>já </emphasis>například nedostal ani svá na tvrdo vařená vajíčka,“ sdělil mu Elánius.</p>
<p>„A co bude dál?“ zajímal se Reg, který byl natolik ponořen do vlastního zklamání, než aby sympatizoval s neštěstím těch druhých, nebo si ho alespoň všiml.</p>
<p>„<emphasis>Všichni ti malí andělé se k nebi zvednou výš</emphasis>,<emphasis> zvednou výš...</emphasis>“</p>
<p>„To vážně nevím. Myslím, že na nějakou chvíli se věci zlepší. Ale co budu dělat -“</p>
<p>Elánius se zarazil. Na vzdáleném konci ulice, nevšímavý k hustému dopravnímu ruchu, se objevil drobný, vrásčitý stařík s koštětem a začal vymetat prach ze vchodů domů.</p>
<p>Elánius vstal a upřel tím směrem oči. Stařeček si Elánia všiml a zamával mu. V tom okamžiku ulicí projížděl další vůz, vrchovatě naložený kusy bývalé barikády.</p>
<p>Elánius se vrhl na břicho a pozoroval vzdálený konec ulice mezi nohama chodců a koly vozů. Ano, ty lehce zakřivené nohy a odřené sandály tam stále ještě byly a byly tam ještě, když vůz přejel. Pořád ještě je viděl, když se rozeběhl přes ulici, a možná tam byly ještě ve chvíli, kdy do Elánia narazil další vůz, kterého si nevšiml, ale když se zvedal ze země, tak už tam rozhodně nebyly.</p>
<p>Stál na místě, kde je viděl naposled, na rušné ulici a za jasného, slunečného rána, a měl pocit, že ho zahalila temná noc. Cítil, jak se mu ježí vlasy v zátylku. Rozhovor kolem něj jako by najednou zesílil a změnil se mu v uších na strašlivý hluk. A světlo bylo příliš silné. Přitom neviděl jediný stín, a on si teď na stíny dával zvláštní pozor.</p>
<p>Přikrčil se a vrhl se přes ulici ke zpívajícím mužům. Umlčel je jediným pohybem.</p>
<p>„Připravte se,“ zavrčel. „Něco se stane.“</p>
<p>„A co, seržante?“ podíval se na něj Sam.</p>
<p>„Něco špatného, řekl bych. Myslím, že zaútočí!“ Elánius pečlivě prohlížel ulici a hledal... co vlastně? Malé stařečky s košťaty. Pokud viděl, bylo všechno mnohem nevinnější než před konfliktem, protože všechno napětí už bylo to tam. Lidé nepostávali a nečekali, kde to začne. Všude byl obvyklý ruch.</p>
<p>„Bez urážky, seržante,“ ozval se Havránek, „ale mně to připadá naprosto klidné a mírumilovné. Bude <emphasis>amnestie</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante. Už nikdo nebojuje.“</p>
<p>„Seržante! Seržante!“</p>
<p>Všichni se obrátili. Po ulici pádil a klouzal Noby Nóblhóch. Viděli, jak se mu rty pohybují, volal nějaké sdělení, ale to dokonale zaniklo v hluku, který se ozýval z vozu plného kvičících prasat.</p>
<p>Svobodník Samuel Elánius se podíval do tváře svého seržanta. „Něco není v pořádku,“ zamračil se. „Podívejte na seržanta!“</p>
<p>„Dobrá, ale co?“ rozhlížel se seržant Tračník. „Myslíte, že se z nebe spustí nějakej obrovskej pták, nebo co?“</p>
<p>Ozval se tupý náraz a Tupátko zalapal po dechu. Do prsou ho zasáhl šíp a projel jím skrz naskrz.</p>
<p>Další narazil do zdi nad Elániovou hlavou a rozstříkl kolem oblak prachu.</p>
<p>„Sem, dovnitř!“ vykřikl. Dveře obchodu za ním byly otevřené a on se vrhl dovnitř. Do zad mu naráželi další lidé. Zvenčí bylo slyšet svištění šípů a jeden nebo dva výkřiky.</p>
<p>„Tak amnestie, seržante?“ řekl. Venku zastavilo několik dunících vozů, které zakryly skla malých výkladů, a obchod pohltil stín.</p>
<p>„Tak to musí být nějací pitomci,“ zamračil se Havránek. „Třeba vzbouřenci.“</p>
<p>„Proč? Tolik rebelů tady nikdy nebylo, to všichni víme! A kromě toho, ti přece <emphasis>vyhráli. </emphasis>Venku za vozy se teď ozvaly výkřiky. Když chcete zablokovat ulici, není nad pár vozů...</p>
<p>„Že by kontrarevoluce?“ napadlo Havránka.</p>
<p>„Myslíte lidé, kteří by chtěli Sebevraždu zpátky do patricijského křesla?“ zavrtěl hlavou Elánius. „Poslyšte, nevím, jak vy, mládenci, ale k těm bych se možná přidal.“ Rozhlédl se po obchodě a zjistil, že je plný lidí. „Co je to všechno za lidi?“</p>
<p>„Vy jste vykřikl ,sem, dovnitř’, seržante,“ odpověděl mu nějaký voják.</p>
<p>„Jo, a ani nám to nebylo třeba říkat, když se ze všech stran sypaly šípy,“ přidal se k němu jiný voják.</p>
<p>„Já bych tady nebyl, ale copak se dá plavat proti proudu?“ vysvětloval Kolík Aťsepicnu.</p>
<p>„A já chtěl být solidární,“ přidal se k němu Reginald Půlbotka.</p>
<p>„Seržante, seržante, to jsem já, seržante!“ křičel Noby a mával na něj rukama. Pevný autorativní hlas, pomyslel si Elánius. Je úžasné, do jakých nepříjemností vás může dostat. V obchodě bylo namačkáno více než třicet lidí a půlku z nich ani neznal.</p>
<p>„Čím vám posloužím, pánové?“ ozval se pisklavý hašteřivý hlásek za jeho zády. Obrátil se a uviděl, jak se za pultem krčí droboučká stařenka, celá v černém, která vypadala jako panenka na hraní.</p>
<p>Zoufale se rozhlédl po policích zaplněných cívkami s barevnou vlnou a bavlnkami. „Obávám se, že zatím nebudeme nic kupovat.“</p>
<p>„Takže vám nebude vadit, když doobsloužím paní Oukropsonovou. Bylo to dvacet deka šedé, Ranní mlhy, dvojka síla, je to tak, paní Oukropsonová?! A velké jehlice, že?“</p>
<p>„Ano, buď tak hodná, Ethel,“ ozval se vyděšený slabý hlásek odněkud ze středu skupiny ozbrojených mužů.</p>
<p>„Uděláme líp, když odsud vypadneme,“ zamumlal Elánius. Obrátil se k mužům a pokoušel se jim, seč byl, naznačit gesty, aby se snažili staré dámy pokud možno nevyděsit. „Máte tady nějaký zadní východ, prosím?“</p>
<p>Nevinné staré oči majitelky obchodu ulpěly na Elániově tváři. „Většinou věci pomůže, když si tady zákazník něco koupí, seržante,“ řekla významně.</p>
<p>„No, víte, hm...“ Elánius se se zoufalým výrazem rozhlédl po policích, plných pestrobarevných přaden, a pak ho náhle něco napadlo. „Aha, ano... rád bych hříbek,“ řekl. „Víte, to je taková dřevěná věcička na -“</p>
<p>„Jistě, seržante, já <emphasis>vím</emphasis>,<emphasis> </emphasis>co to je. To bude šest pencí, děkuji, seržante. Upřímně vám řeknu, že mě vždycky potěší, když se setkám s nějakým gentlemanem, který je ochotný dělat si tyhle věci sám. A možná by vás mohla zajímat ještě -“</p>
<p>„Omlouvám se, ale hrozně spěchám!“ zvolal Elánius. „Potřebuju si zaštupovat všechny ponožky!“ Kývl na své muže a ti zareagovali vpravdě hrdinsky.</p>
<p>„Mně taky jeden -“</p>
<p>„Taky je mám samou díru, je to odporné!“</p>
<p>„A já... já je potřebuju zaštupovat <emphasis>okamžitě!</emphasis>“</p>
<p>„To jsem já, seržante, Noby, seržante!“</p>
<p>„Můžu ti půjčit svůj člunek, ten, co s ním spravuju sítě!“</p>
<p>Stará dáma stáhla ze skoby na stěně velký kruh s klíči. „Myslím, že od těch zadních dveří je tenhle. Ne, ne, počkejte, to není pravda, vždyť já vám lžu, myslím, že je to spíš... ne, ten taky ne... okamžik... aha, ano mohl by to být <emphasis>tenhle...</emphasis>“</p>
<p>„Poslyšte, seržante, na ulici jsou nějaký lidi se samostříly,“ hlásil Fred Tračník od okna. „Je jich asi padesát!“</p>
<p>„Ne, počkejte, ten to taky není, ale božíčku, to je od toho starého visacího zámku, co jsme mívali na... a jak by se vám líbil tenhle? No, co kdybychom ho zkusili...“</p>
<p>Velmi obezřetně a pomalu odemkla dveře a odsunula západku.</p>
<p>Elánius opatrně vyhlédl ven. Díval se do úzké uličky naplněné odpadky, starými krabicemi a strašlivým pachem, jakým páchnou tyhle zadní uličky všude na světě. Nezdálo se, že by tady někdo byl.</p>
<p>„Výborně, takže všichni ven,“ obrátil se do obchodu. „Potřebujeme prostor. Má někdo luk nebo samostříl?“</p>
<p>„Jenom já, seržante,“ přihlásil se Havránek. „Víte, nás ani nenapadlo, že by mohlo dojít k nějakým potížím.“</p>
<p>„Jeden proti padesáti, to je moc špatný poměr,“ komentoval situaci Elánius. „Zmizme odsud!“</p>
<p>„Myslíte, že jdou po nás, seržante?“</p>
<p>„Copak jsi neviděl, jak zastřelili Tupátka? Hněte se!“</p>
<p>Opatrně se vydali uličkou. Došli právě na křižovatku se širší ulicí, když se na konci úzké uličky ozval zvuk vykopnutých dřevěných dveří a vzápětí škodolibý výkřik.</p>
<p>„A teď tě mám, vévodo!“</p>
<p>Karcer...</p>
<p>Od stěny se odrazila střela a s chřestěním se kutálela po dláždění.</p>
<p>Elánius už běhal předtím. Každý policista věděl o běhu své. Nazývali to tratí nebo závodem Zadního dvorku. Elánius tu cestu použil mnohokrát, kličkoval uličkami, přeskakoval na křídlech strachu zídky z jednoho psy pokáleného dvorku na druhý, padal do kurníků a smekal se pod střechách kadibudek. Hledal bezpečí nebo své druhy nebo, když nenašel ani jedno ani druhé, alespoň zeď, k níž by se postavil zády. Někdy vám opravdu nezbývalo nic jiného než běžet.</p>
<p>A stejně jako stádo, i lidé se podvědomě drží pohromadě. V zástupu skoro třiceti lidí je větší šance, že vás nezasáhnou.</p>
<p>Naštěstí byl Havránek v čele. Bývalí policisté běhali mnohem lépe, protože za života běhali mnohem víc. Stejně jako na válečném poli i tady přežil ten nejchytřejší a nejrychlejší.</p>
<p>Proto ho ani nenapadlo zastavit, když se na konci uličky před nimi objevil vůz. Byl to křapák, který se nejspíš pokoušel najít nějakou zkratku, kterou by unikl z oněch míst na hlavních ulicích, kde se „nikdo nedokázal pohnout z místa kvůlivá těm ostatním“. Muž, jehož vůz byl naložen do výše tří metrů bedýnkami, přičemž se bočnice vozu se skřípěním otíraly o stěny uličky, s hrůzou sledoval, jak se k němu blíží pádící skupina lidí. Ani vůz, ani lidé neměli brzdy a v žádném případě už nepřipadalo v úvahu, že by se někdo otočil.</p>
<p>Elánius, který byl v zadní části prchající skupiny, pozoroval, jak se muži před ním rozlili na a pod vůz, a zaslechl praskání bedniček a chřestění rozbíjených vajec. Kůň se vzpínal u voje a muži se mu proplétali pod nohama nebo mu lezli přes hřbet.</p>
<p>Když k němu doběhl Elánius, doskočil do vozu ve chvíli, kdy se do postranice zarazil první šíp. Zoufale se ušklíbl na kočího.</p>
<p>„Skoč!“ poradil mu a udeřil koně plochou meče přes zadek. Zvíře se vzepjalo a oba muži byli vymrštěni dozadu, a to i se zbytky zničeného nákladu, který se svezl otevřeným zadkem vozu na zem.</p>
<p>Elánius zvedl kočího ze země hned potom, kdy přestaly padat poslední trosky. Byl od hlavy k patě pokryt rozbitými vejci.</p>
<p>„Omlouvám se vám, pane. Ale jedná se o policejní akci. Ptejte se po seržantu Kýlovi. Já si teď musím pospíšit.“</p>
<p>Mezitím řinčící vůz ujížděl dál uličkou a kovové obruče kol vykřesávaly jiskry ze stěn domů. Po obou stranách byly domovní schody, kde se mohl člověk ukrýt, ale každopádně to postup Karcerovy skupiny zpomalí.</p>
<p>Když ten zvuk zaslechli zbylí členové <emphasis>Elániovy </emphasis>skupiny, zastavili, ale Elánius je rychle shromáždil a hnal kupředu, dokud se nedostali k širší ulici, ucpané vozy a přeplněné lidmi.</p>
<p>„Dobrá, takže teď jsou vaši muži maskovaní vejci, seržante,“ prohlásil Sam s ustaraným úsměvem. „Co se to tady vlastně děje?“</p>
<p>„Je to část Speciálů,“ odpověděl mu Elánius. „Nejspíš si s námi chtějí vyrovnat účty.“ No, to alespoň nebylo daleko od pravdy.</p>
<p>„Jenže já mezi nimi viděl i policisty a vojáky,“ hlásil Fred Tračník.</p>
<p>„Seržante, to jsem já, seržante! <emphasis>Prosím</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante!“ Mezi muži se prodral Noby.</p>
<p>„Je na to teď vhodný čas, Noby?“ podíval se na něj Elánius.</p>
<p>„Honí vás nějaký lidi, seržante!“</p>
<p>„No, tak to je opravdu překvapivá zpráva, Noby!“</p>
<p>„Karcer, pane. Je to Karcer. On má teď novej kšeft! Zaměstnal ho Picbudka, pane! Dělá mu novýho velitele Palácový gardy, pane! Můj kámo Vyškrab Vočichal je pomocník druhýho čističe bot v paláci a von byl na dvoře a slyšel je mluvit, pane!“</p>
<p>Mohlo mě to napadnout, pomyslel si Elánius. Picbudka byl vynalézavý ďábel. Teď nad Karcerem držel ochrannou ruku další lump, kterému se vlichotil do přízně. Kapitán Palácové gardy...</p>
<p>„No, v poslední době jsem si moc přátel nenadělal,“ povzdechl si Elánius. „Dobrá, pánové. Já musím utíkat. Ale když se vy rychle rozptýlíte mezi lidi, myslím, že si vás ani nevšimnou.“</p>
<p>„Žádný strach, seržante,“ odpověděl mu Sam a kolem se rozlehlo mnohohlasé souhlasné mručení.</p>
<p>„Máme <emphasis>amnestii</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>trval na svém neochvějně seržant Havránek. „Nemůžou dělat takovéhle věci!“</p>
<p>„Každopádně ale stříleli na každého,“ ozval se jeden z vojáků. „Hajzlové! Potřebovali by pořádnou lekci!“</p>
<p>„Mají luky a kuše,“ upozorňoval Elánius.</p>
<p>„Tak jim nastražíme past, seržante,“ navrhoval Havránek. „Vyberte si místo, bojujte zblízka a taková kuše je rázem jenom kus dřeva.“</p>
<p>„Vy jste mi nerozuměli? Mám vám to opakovat? Oni jdou <emphasis>po mně! </emphasis>Ne po vás. Nepřejte si zaplést se s Karcerem. A ty, Mňácale, bys už ve svém věku <emphasis>vůbec </emphasis>neměl vyvádět takovéhle věci.“</p>
<p>Starý policista a dozorce na něj upřel věčně uslzené oči. „To jste si teda, mňa, dovolil sakra hodně, na starýho člověka, seržante!“</p>
<p>„Jak máme vědět, že se pak nepustí za námi všemi?“ namítal Havránek. „Amnestie je amnestie, nemám pravdu? Tohle prostě dělat nesmí!“ Ozval se sbor výroků typu „no bodejť, má pravdu, to se ví!“.</p>
<p>Už je to tady zase, pomyslel si Elánius. Oni se navzájem přesvědčí, že to jinak nejde. Ale co můžu dělat? Musíme se jim postavit. <emphasis>Já </emphasis>se jim musím postavit. Musím se postavit Karcerovi. Když si představím, že bych ho tady nechal s tím vším, co ví...</p>
<p>„A co kdybysme vyrazili do ulice Kotevního řetězu?“ navrhl najednou Havránek. „Z té odbočuje celá řada malých uliček. Proběhnou to co nejrychleji, protože si budou myslet, že jsme zamířili na strážnici, a máme je! Tohle si přece nedáme líbit, seržante!“</p>
<p>Elánius si povzdechl. „Tak dobře,“ přikývl. „Děkuju vám. Jste pro všichni?“</p>
<p>Ozval se mnohohlasý nadšený výkřik.</p>
<p>„Pak nebudu mluvit,“ usmál se Elánius. „Není na to čas. Řeknu vám jen tohle. Jestli nevyhrajeme, jestli se jich nezbavíme... no, prostě se nám to <emphasis>musí </emphasis>podařit. Jinak to bude... pro tohle město špatné. Opravdu moc špatné.“</p>
<p>„Správně,“ přidal se k němu Havránek naléhavě. „Vždyť byla <emphasis>amnestie.</emphasis>“</p>
<p>„Počkejte chvilku,“ ozval se jeden z vojáků. „Já půlku z nás tady neznám! Jestli dojde na boj muže proti muži, chci vědět, kdo je náš a kdo -“</p>
<p>„No jo, mňa, to je fakt,“ přikyvoval Mňácal. „Dyť víte, že některý z těch, co nás pronásledujou, sou dokonce <emphasis>policajti!</emphasis>“</p>
<p>Elánius zvedl oči. Široká ulice před nimi, která se jmenovala Rozkopaná, se táhla až k ulici Kotevního řetězu. Byla lemována zahradami a většina keřů kvetla modrofialovými květy.</p>
<p>Ranní vzduch houstl vůní šeříků.</p>
<p>„Vybavuju si jednu bitvu,“ ozval se Havránek a podíval se na jeden z keřů. „Odehrálo se to kdysi dávno. Byla tam jedna rota, chápete, a tu složili ze zbytků všech ostatních oddílů a jednotek a chlapi byli navíc celí špinaví a od bláta. Pak přišli na to, že zalehli do pole plného mrkve. Takže místo odznaku si každý vytrhli mrkev a zastrčili si ji za řemínek helmy. Tak poznali, kdo je přítel a kdo nepřítel, a navíc ještě měli chutné a výživné sousto na potom a to je něco, co by člověk na válečném poli neměl brát na lehkou váhu.“</p>
<p>„Dobrá. A co?“ nadhodil Kolík.</p>
<p>„Co? Co je špatného na bezové větvičce?“ dokončil Havránek, natáhl ruku a ulomil snítku šeříku. „Kvete a voní krásně, i když se nedá jíst...“</p>
<p>Teď už jsme opravdu skoro na konci, pomyslel si Elánius.</p>
<p>„Já si taky myslím, že jsou to odporní a zlí lidé!“ ozval se starý, pisklavý, ale nepopiratelně rozhodný hlásek odněkud ze středu skupinky a Elánius na okamžik zahlédl malou kostnatou pěstičku, v níž se zableskla dlouhá, nebezpečně vyhlížející pletací jehlice.</p>
<p>„Budu potřebovat jednoho dobrovolníka, který by doprovodil paní Oukropsonovou domů!“</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>* * *</strong></p>
<p>Karcer si pozorně prohlížel celou Rozkopanou ulici.</p>
<p>„Zdá se, že bude stačit, když půjdeme po stopě rozbitých vajec,“ ušklíbl se. „Jako by nám ten Kýla začínal trochu páchnout, haha.“</p>
<p>Nevyvolalo to takový smích, jaký čekal. Většina z mužů, které se mu podařilo dát dohromady, měla poněkud jiný, spíše hrubější smysl pro humor. Sám Karcer se ale jistým způsobem, a v některých věcech poměrně dost, podobal Elániovi, jenže u něj byly všechny Elániovy vlastnosti obráceny naruby. Někteří lidé však uctívají muže, který je dost odvážný na to, aby byl opravdu špatný.</p>
<p>„Nemyslíte, že by z toho mohl být nějakej malér, kapitáne?“</p>
<p>A pak jsou tady ti, kteří se jen tak jako přidají. Karcer se otočil k seržantu Srazilovi, za jehož rameny vyhlížel desátník Ucholub. Karcer si o nich myslel přesně totéž co Elánius, i když k tomu přistupoval, jak už jsme řekli, z té druhé strany. Ani jednomu z nich se nedá věřit. Jenže ti dva nenáviděli Kýlu tou hlodavou, nervy ničící nenávistí, jakou dokážou nenávidět jen ti nejprůměrnější.</p>
<p>„Jak vás napadlo, že bychom se mohli dostat do nějakých nepříjemností, seržante?“ odsekl. „Vždyť my pracujeme <emphasis>pro vládu.</emphasis>“</p>
<p>„Je to mazaný ďábel, pane!“ upozorňoval Srazil, jako kdyby to byla charakterová vada.</p>
<p>„Tak a teď mě všichni dobře poslouchejte, ano?“ zvýšil Karcer hlas. „Tentokrát žádné chyby, žádné omyly! Chci Kýlu živého, jasné? A pak toho kluka Elánia. S těmi ostatními si můžete dělat, co chcete!“</p>
<p>„A proč chcete zrovna ty dva živé?“ ozval se mu za zády tichý hlas. „Mám dojem, že Kýlu chce Picbudka mrtvého. A co tak špatného udělal ten kluk?“</p>
<p>Karcer se rychle otočil. K jeho mírnému překvapení sebou policista za ním netrhl.</p>
<p>„Jak se jmenujete, pane?“ řekl Karcer.</p>
<p>„Kabátník.“</p>
<p>„Mirko je jeden z těch, o kterých jsem vám povídal, pane,“ ozval se Srazil naléhavým hlasem. „Kýla si na něj zasedl, pane, potom, co -“</p>
<p>„Drž hubu,“ přerušil ho Karcer, aniž spustil oči z Mirka kabátníka. Ve tváři toho muže neviděl ani stopu strachu, dokonce ani náznak nějaké nervozity. Kabátník mu prostě a jednoduše oplácel pohled pohledem.</p>
<p>„To jste si s námi vyrazil jen tak pro zábavu, Kabátníku?“</p>
<p>„Ne, kapitáne. Kýlu nemám rád. Ale mladý Elánius je jenom kluk, kterého vzal někdo do vleku. Co s ním chcete udělat?“</p>
<p>Karcer se naklonil kupředu. Kabátník neuhnul ani o centimetr.</p>
<p>„Vy jste patřil k povstalcům, že?“ sykl Karcer. „Vy prostě nerad děláte to, co se vám přikáže, nemám pravdu?“</p>
<p>„Teď dostanou pořádnou dávku zázvorovýho piva!“ ozval se hlas opilý škodolibým potěšením.</p>
<p>Karcer se otočil a podíval se na hubeného Fretku, oblečeného v černém. Fretka byl dost otrhaný, hlavně díky tomu, že se vehementně bránil, když se ho policisté snažili vytáhnout z cely, a dosti potlučený, protože ho pak venku čekali Štverák a Zababral. Nechali ho však naživu, protože utlouct něco, jako byl Fretka, k smrti bylo pro ty dva plýtváním energií a ranami pěstí.</p>
<p>Pod Karcerovým pohledem se ale celý otřásl. Celé jeho tělo bylo jediným třasem.</p>
<p>„Řekl jsem, abys mluvil, ty mrňavý psí hovno?“ podíval se na něj Karcer.</p>
<p>„Ne, pane!“</p>
<p>„Správně. A to si pamatuj. Jednoho dne by ti to mohlo zachránit život!“ Karcer obrátil svou pozornost zpět k Mirkovi. „Dobrá, ty krasavče inteligentní, tohle je ten zářící nový den, na který jsi čekal. Chtěl jsi ho, tak ho máš. A my teď musíme jen vymést pár včerejších zbytků. Přesně podle příkazů tvého kamaráda, lorda Picbudky. A není na tobě ptát se koho a kde, natož <emphasis>proč </emphasis>mladého Elánia! Tak abych ti řekl co a jak, tak především proto, že je to mládenec, který by mohl sloužit k užitku města, kdyby ho někdo nějakou dobu ochránil před špatnou společností. Teď mě napadlo, že Srazil tvrdí, že ti to myslí. Takže mi řekni, co podle tebe udělá Kýla.“</p>
<p>Mirko na něj vrhl pohled, který byl poněkud delší, než se Karcerovi líbilo. „Je to obránce,“ odpověděl po nějaké přestávce. „Vrátí se na strážnici. Připraví nové pasti, vybaví mužstvo a počká si na vás.“</p>
<p>„Hmm?“</p>
<p>„Je hrozně nerad, když jeho muži přijdou k úrazu.“</p>
<p>„Tak to ho dneska čeká ošklivý den,“ komentoval jeho výrok Karcer.</p>
<p>Zhruba v polovině ulice Kotevního řetězu narazili na barikádu. Nebyla nic moc. Několik dveří, jeden dva stoly... v porovnání s Velkou barikádou se měnila v kupku nábytku z obývacího pokoje a prakticky neexistovala.</p>
<p>Karcerova polofonnální skupina procházela pomalu ulicí a její příslušníci nahlíželi do domovních vchodů a průjezdů. Lidé před nimi prchali na všechny strany. Někteří lidé chodí způsobem, který široko daleko signalizuje, že jim po boku kráčejí nepříjemnosti.</p>
<p>Elánius se přikrčil za provizorní hradbou a vyhlédl škvírou ven. I jim se cestou podařilo získat několik samostřílů, které jim ochotně poskytli prchající vojáci, ale viděl, že Karcerovi muži jich mají přinejmenším patnáct. A nad šeříkovým oddílem měli převahu dva ku jedné.</p>
<p>Kdyby se naskytla nějaká trochu vhodná šance, vyřídil by to s Karcerem hned. Tak to sice být nemělo, ale... Chtěl, aby lidé toho muže viděli viset, chtěl, aby ho <emphasis>potrestalo </emphasis>město. Kdyby se vrátil s prázdnýma rukama, zůstala by část celého příběhu otevřená jako nezahojená rána. Odněkud z barikády vedle sebe zaslechl tiché vzlykání. Věděl, že to není mladý Sam a že Noby Nóblhóch už dávno vyplakal všechny slzy, které jeho malé tělíčko dokázalo vyprodukovat. Byl to Reg. Seděl opřený zády o provizorní hradbu, potrhanou vlajku přes kolena a po tvářích mu stékaly slzy, které mu odkapávaly z brady.</p>
<p>„Regu, měl bys zmizet,“ zavolal na něj polohlasem Elánius. „Vždyť nemáš ani zbraň.“</p>
<p>„A k čemu to bude dobré, co?“ vzlykl Reg. „Měl jste, sakra, pravdu, seržante. Věci se opakujou pořád dokola a dokola! Zbavil jste se těch podělaných Speciálů, a oni jsou tady zas! Tak k čemu je to dobré? Tohle město by mohlo být tak skvělé, ale <emphasis>to ne</emphasis>,<emphasis> </emphasis>ne, ti zkurvysyni vždycky skončí nahoře! Nikdy se nic nezmění! Oni dostanou svůj plat a s námi klidně vyběhnou!“</p>
<p>Karcer se zastavil nějakých dvacet kroků od barikády a pozorně si ji prohlížel.</p>
<p>„Tak už to na světě chodí, Regu,“ odpověděl tiše Elánius a v duchu počítal nepřátele.</p>
<p>Zpoza rohu vyjel těžký krytý vůz a jeho kola pod velkým nákladem duněla na dlažbě. Zastavil kousek od Karcera a jeho skupiny, možná proto, že cesta byla zablokována, ale nejspíš proto, že jeden z Karcerových lidí se obrátil ke kočímu a namířil mu samostříl na hlavu.</p>
<p>„Tak a teď ti krvaví psi vyhráli,“ zasténal Reginald.</p>
<p>„A tak to bude celý týden,“ odpověděl mu Elánius, který se pokoušel sledovat pohyb příliš mnoha lidí najednou.</p>
<p>Karcerovi muži se rozptýlili po ulici. Mohli si to dovolit, měli palebnou převahu. Nesměl připustit, aby se dostali za barikádu.</p>
<p>Muž, který mířil na kočího vozu, kterým nebyl mimochodem nikdo jiný než pan Kolík, příliš pozorný nebyl. Teď si Elánius zoufale přál, aby zůstal se skupinou ve voze. No jo, někdo už tu šarvátku musí začít -</p>
<p>„Tak co? Chcete si po někom vystřelit? Vy svině!“</p>
<p>Všichni zvedli užaslé pohledy. Dokonce i Karcer. Reginald se za barikádou postavil, zamával vlajkou sem a tam a začal přelézat navršené kusy dřeva.</p>
<p>Třímal prapor jako znamení vzdoru. „Můžete si vzít naše životy, ale nemůžete nám vzít naši svobodu!“ vykřikl.</p>
<p>Karcerovi muži se podívali jeden na druhého, očividně v rozpacích nad tím, co znělo jako nejhůře vymyšlený válečný pokřik v dějinách celého vesmíru. Elánius viděl, jak se jim pohybují rty, když si ta slova opakovali a snažili se je pochopit.</p>
<p>Karcer pozvedl kuši, mávl na své muže a zvolal: „Omyl!“</p>
<p>Reginalda zasáhlo pět těžkých střel, takže než klesl na kolena, jeho tělo poskočilo jakoby v náznaku podivného tance. Stalo se to během několika vteřin.</p>
<p>Elánius otevřel ústa, aby dal rozkaz k útoku, ale vtom zvedl Reginald hlavu. Za naprostého ticha použil násadu vlajky jako oporu a vytáhl se na nohy.</p>
<p>Zasáhly ho další tři šípy. Sklopil oči k vlastní hubené hrudi, která se teď ježila peřím, a udělal krok kupředu. A další.</p>
<p>Jeden ze střelců vytáhl meč a probodl postřeleného muže, ale vzápětí ho odhodila stranou Reginaldova rána tak silná, že se zdálo, jako by muže zasáhlo kovářské kladivo. A v řadách Karcerovy skupiny se najednou rozpoutal boj. Někdo v policejní uniformě tasil meč a zabil dva střelce. A muž z vozu se vracel ze dvou zpět do akce.</p>
<p>„Na ně!“ vykřikl Elánius a přeskočil barikádu.</p>
<p>Další plán neexistoval. Havránek a jeho muži se vyrojili z vozu. Byla tady pořád ještě otázka nabitého samostřílu, ale když se na vás řítí ze dvou stran muži s tasenými meči, není samostříl zdaleka to, co byste chtěli držet v ruce.</p>
<p><emphasis>Přijde to</emphasis>,<emphasis> až zavoláš...</emphasis></p>
<p>Plány, budoucnost, politika... to vše teď bylo zapomenuto. Elánius se sehnul pro meč, který někomu vypadl z ruky, a vrhl se kupředu. Z hrdla se mu draly neartikulované zvuky, a zatímco mával oběma čepelemi jako šílený, vrhl se na nejbližšího nepřítele. Ten se vzápětí zřítil bez hlavy k zemi.</p>
<p>Viděl, jak Mňácal upadl v hloučku bojujících, a několika skoky k němu doběhl, aby ho ochránil před útočníkem. Pak se obrátil a postavil se Srazilovi, který odhodil meč a dal se na útěk. A Elánius pokračoval dál. Nebojoval, on porážel jako na jatkách. Uhýbal ranám, aniž je viděl dopadat, odrážel útoky, aniž viděl, odkud přicházejí, a nechával šestý smysl a staré dobré podvědomí dělat svou práci. Jakýsi voják se zezadu blížil k mladému Samovi a Elánius mu doslova v sebeobraně uťal paži. Bojoval dál a volný kruh kolem něj se stále zvětšoval.</p>
<p>A najednou, stejně rychle, jak přišla, bestie i zmizela a zanechala po sobě jen rozzuřeného muže se dvěma meči.</p>
<p>Karcer se svými muži - a bylo jich <emphasis>mnohem </emphasis>méně - se stáhl ke straně ulice.</p>
<p>Tračník klečel na kolenou a zvracel. Havránek ležel na zemi a Elánius si byl jistý, že je mrtev. Noby ležel na zemi, ale to zřejmě jen proto, že ho někdo pořádně nakopl a on, když už byl jednou na zemi, zůstal ležet, protože to považoval za nejbezpečnější. Na ulici leželo hlavně množství Karcerových mužů, kterých padlo více než polovina. Řada dalších prchla před šílencem se dvěma meči a několik jich dokonce uteklo před Reginaldem Půlbotkou, který teď seděl na barikádě a pozoroval s úžasem chomáč šípů, které mu trčely z hrudi. A jak se tak díval, přišla konečně chvíle, kdy jeho mozek došel k poznání, že na základě toho, co vidí, musí být mrtev, a Reg pomalu přepadl na záda. Jenže to ještě netušil, že během pouhých několika hodin čeká jeho mozek pěkné překvapení.</p>
<p>Nikdo neví, proč se z některých lidí stávají přirozené zombie, u nichž je slepá životní síla nahrazena syrovou a tvrdohlavou silou vůle. Jistě v tom hraje svou roli přístup toho kterého člověka... Život Reginaldu Půlbotkovi teprve začínal.</p>
<p>Mladý Sam se stále ještě držel na nohou. Vypadal, jak kdyby měl každou chvilku zvracet, ale přežil a to znamenalo, že si ve své první šarvátce vedl skvěle. Obdařil Elánia mdlým úsměvem.</p>
<p>„A co teď, seržante?“ vymáčkl ze sebe, zatímco si stahoval helmu a otíral si potem zvlhlé čelo.</p>
<p>Elánius vrátil meč do pochvy a nenápadně z kapsy vytáhl jednoho z malých pomocníčků pana Tvrdoboje.</p>
<p>„To záleží na tom, jak to dopadne támhle,“ ukázal rukou. Sam se poslušně obrátil tím směrem a Elánius ho opatrně uspal.</p>
<p>Když zastrkoval zabiják zpět do kapsy, všiml si, že ho pozoruje Mirko Kabátník.</p>
<p>„Na čí straně vlastně jste, Mirko?“ zeptal se.</p>
<p>„Proč jste toho kluka praštil?“ zamračil se Mirko.</p>
<p>„Rád bych ho z toho vynechal. Chcete mi snad něco říci?“</p>
<p>„Moc toho není, seržante.“ Mirko se usmál. „Všichni se dneska hodně učíme, co?“</p>
<p>„To máte pravdu,“ přikývl Elánius.</p>
<p>„Tak třeba mi došlo, že támhle naproti jsou mnohem větší prevíti, než jste vy, seržante.“</p>
<p>Tentokrát se usmál Elánius. „Jenže já se víc snažím, Mirko.“</p>
<p>„Znáte Karcera?“</p>
<p>„Je to vrah. A prakticky cokoliv si vzpomenete. Zlý, naprosto bezohledný vrah, kterému to myslí.“</p>
<p>„Takže tohle chcete hnát až do konce?“</p>
<p>„Jo. Musím. Tohle musíme zastavit, Mirko. Je to jediná možnost. Buď to skončí hned, nebo nikdy. Dokážete si představit, co všechno by se dělo teď, když je jedna ruka s Picbudkou?“</p>
<p>„Ano, to tedy dovedu,“ přikývl Mirko. „Dobře, stejně jsem neměl na večer nic v plánu. Ale mohl byste mi říct jednu věc, seržante. Jak to všechno víte?“</p>
<p>Elánius zaváhal. Ale ve chvíli, jako je tahle, <emphasis>záleží </emphasis>na tom?</p>
<p>„Jsem z tohoto města,“ řekl Elánius. „Ale došlo k tomu, že se udělala... hm... díra v čase, nebo něco podobného. Jinak vám to, Mirko, prostě říct neumím. Přicestoval jsem sem časem, Mirko, a přísahám, že je to pravda.“</p>
<p>Mirko si ho prohlédl od hlavy k patě. Elániova zbroj, ruce a polovina tváře byly zbroceny krví a v ruce svíral zkrvavělý meč.</p>
<p>„Ze které doby?“ zeptal se Mirko.</p>
<p>Čas se zastavil. Kabátník ztuhl a vybledl, svět kolem Elánia se změnil v říši ve všech odstínech šedi.</p>
<p>„Už jsme skoro tam, vaše vznešenosti,“ oznámil mu Zametač, který náhle stál Elániovi za zády.</p>
<p>„U bohů!“ zaječel Elánius a odhodil meč na zem. „Tedy takhle si tady moc kamarádů neuděláte, víte to?“</p>
<p>Meč nedopadl na zem. Zůstal viset několik centimetrů od jeho ruky a zešedl. „Je tady jen několik věcí, které vám musíme říci,“ sděloval mu Zametač, jako kdyby byl meč visící ve vzduchu běžnou samozřejmostí.</p>
<p>„Co se stalo s tím zatraceným mečem?“ zamračil se Elánius, pro nějž to běžná samozřejmost nebyla.</p>
<p>„Čas se pro všechny ostatní, s výjimkou vás, zastavil,“ vysvětloval mu Zametač trpělivě. „Každé jednotlivé slovo této věty je lží, ale je to lež velmi užitečná. Potřebujeme jen několik vteřin, než všechno připravíme...“</p>
<p>Teprve teď měl vlastně Elánius čas se pořádně rozhlédnout. Celá ulice byla temnější, jako kdyby se boj odehrál v pološeru těsně před východem slunce. Jediné barevné skvrny byla roucha a tváře Zametače a Qua, kteří manévrovali s velkým dvoukolákem z boční uličky. Na káře bylo několik malých kamenných válců a tělo Johna Kýly zabalené v kusu plátna.</p>
<p>„Máme pro vás několik skvělých novinek,“ oznamoval Lu-Tze.</p>
<p>„Ano?“ odpověděl Elánius bezbarvě. Pak přešel k mrtvému tělu.</p>
<p>„No jistě,“ přikyvoval Qu a začal vykládat kamenné válce. „Mysleli jsme, že vás budeme muset přesvědčit, abyste si svlékl celou zbroj, ale teď si myslím, že to nebude zapotřebí.“</p>
<p>„To proto, že zbroj tady zůstane i tak,“ doplňoval Lu-Tze. „Patří sem, chápete?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Elánius. „Nechápu ani jediné zatracené slovo z toho, co tady říkáte.“ Sáhl na tělo. „Hrozně chladný,“ řekl. „Přesně to si pamatuju. Byl tak studený.“</p>
<p>„To s lidmi udělá márnice,“ odpověděl Zametač vážným hlasem.</p>
<p>„Tak a teď mě laskavě pozorně sledujte, veliteli,“ přerušil jejich rozhovor Qu. „Až začneme používat-“</p>
<p>Elánius zvedl hlavu a v očích mu rudě zablesklo násilí. Zametač položil Quovi ruku na rameno.</p>
<p>„Máme na minutu nebo dvě práci,“ řekl.</p>
<p>„Jo, ale je životně důležité, aby věděl, že -“</p>
<p>„Máme tady <emphasis>práci </emphasis>tak <emphasis>na minutu nebo dvě</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>opakoval Zametač a udělal zvláštní obličej.</p>
<p>„Hm? Co? Oh. Aha. No.... máme tady nějakou... na minutku... na dvě... Musíme... nějakou práci.“</p>
<p>Poodešli stranou. Elánius koutkem oka pozoroval, jak procházejí ulicí sem a tam, jako by prováděli nějaká měření.</p>
<p>Podíval se znovu na Jana Kýlu. Co měl říci? Je mi líto, že jste mrtev? Kýla původně zemřel na barikádě, ne v pouličním boji. Nicméně byl mrtev.</p>
<p>Elánius byl velmi vlažný věřící. Navštěvoval policejní pohřby a ty církevní podniky, které to vyžadovaly z titulu jeho funkce velitele Městské hlídky, ale co se týkalo toho ostatního... no, člověk občas vidí věci, při jejichž spatření nedokážete věřit nejen v bohy, ale ani v lidskost, a v některých případech dokonce ani vlastním očím. Podle toho, co si pamatoval, to Kýla cítil stejně. Člověk se s tím musel smířit. Jestliže skutečně existovali nějací bohové, pak musel člověk dojít k názoru, že i oni se většinou smíří s tím, jak věci fungují, a nezasahují do nich, pokud nějak fungují.</p>
<p>Co můžete říci mrtvému policajtovi? Co by chtěl <emphasis>on</emphasis>,<emphasis> </emphasis>aby bylo řečeno?</p>
<p>Aha...</p>
<p>Naklonil se k němu blíž. „Za tohle bude Karcer viset,“ řekl polohlasem a narovnal se.</p>
<p>Za zády si mu velmi teatrálně odkašlal Zametač. „Jste připraven, vaše milosti?“</p>
<p>„Dost připraven,“ přikývl Elánius.</p>
<p>„Už jsme vám řekli o té zbroji,“ začal Zametač. „Bude to -“</p>
<p>„Háček je v tom, veliteli,“ přerušil ho Qu, „že vy a ten chlápek Karcer a všechno oblečení a věci, se kterými jste sem přišli, vytvářejí prodlužovanou transčasovou anomálii, která vykazuje silné napětí.“</p>
<p>Elánius se obrátil k Lu-Tzemu a upřel na něj tázavý pohled.</p>
<p>„Je velmi, opravdu velmi těžké přemístit věci z doby, do níž náleží, do jiného časového období, ale je mnohem jednodušší vrátit je zpět do času, odkud přišly,“ překládal Zametač.</p>
<p>Elánius na něj zíral dál.</p>
<p>„Všechno, skutečně <emphasis>všechno </emphasis>má nesmírnou snahu zůstat tam, kde by to mělo být,“ zkoušel to Zametač dál.</p>
<p>„Tak dál,“ řekl Elánius.</p>
<p>„Jediné, co uděláme, je, že tak trochu... namažeme cestu,“ pokračoval Lu-Tze. „Pak do toho jen maličko strčíme a všechno zapadne do původních kolejí. A šup, jste ten tam. Snídal jste dnes ráno něco?“„Ne!“</p>
<p>„Takže tady alespoň nebude takový nepořádek,“ okomentoval jeho odpověď Zametač. Když se Elánius zatvářil nechápavě, pokračoval: „Nestrávená potrava. Zůstane tady, rozumíte?“</p>
<p>„To chcete jako říci, že se mi vyrve z -“</p>
<p>„Ne, ne ne,“ odpověděl rychle Qu. „Ani si toho nevšimnete. Ale až se vrátíte zpět, doporučoval bych pořádně syté jídlo.“</p>
<p>„A moje zbroj, ta tady zůstane taky?“</p>
<p>Qu se rozzářil. „Jistě, vaše vznešenosti. Všechno. Páska přes oko, ponožky, všechno.“</p>
<p>„Boty taky?“</p>
<p>„No jistě. Všechno.“</p>
<p>„A co moje <emphasis>spodky?</emphasis>“</p>
<p>„Ty taky, vždyť říkám, všechno.“</p>
<p>„Takže já se tam vrátím <emphasis>nahý?</emphasis>“</p>
<p>„Jediné oblečení, které je v módě vždycky a nosí se všude,“ přikývl Zametač.</p>
<p>„Jak je ale možné, že když jsem se dostal sem, bylo to v celém brnění?“ zeptal se Elánus. „A ten zatracený Karcer měl své nože, to bych odpřísáhl!“</p>
<p>Qu otevřel ústa, ale Lu-Tze byl rychlejší.</p>
<p>„Jest zapotřebí tisíce kroků, aby člověk vystoupil na vrcholek hory, ale stačí jediný krůček, abyste spadl zpátky dolů,“ řekl. „Stačí?“</p>
<p>„No, přiznám, že to dává jistý smy-“ začal Elánius.</p>
<p>„Ale tak to přece vůbec nefunguje, Lu-Tze!“ zasténal Qu.</p>
<p>„Ne,“ přikývl Zametač, „ale je to další taková dobrá lež. Podívejte, veliteli, v dohledu není žádná vhodná bouře a my nemáme nastřádánu dostatečnou zásobu času. Tohle je polní operace. Je to to nejlepší, co za daných podmínek dokážeme. Dostaneme zpět vás i vašeho vězně, i když pravděpodobně neskončíte kvůli časovým posunům na stejném místě. Je pro nás dost těžké zajistit, abyste se neobjevil sto metrů nad zemí, to mi věřte. Posílat tam s vámi všechno vaše oblečení, které patří sem, by spotřebovalo obrovské množství energie. Takže jste připravený? Musíte se vrátit tam, kde jste stál. Chyťte Karcera tak rychle, jak to jen půjde. Musíte ho <emphasis>držet</emphasis>,<emphasis> </emphasis>jinak zůstane tady.“</p>
<p>„Dobrá, ale změnil jsem tady spoustu věcí!“ napadlo Elánia.</p>
<p>„To už nechte na nás,“ potřásl hlavou Zametač.</p>
<p>„A co Kýla?“ zajímal se dále Elánius a neochotně se vracel na své původní místo.</p>
<p>„S tím si nedělejte starosti. Vysvětlili jsme vám to už v chrámu. Oblečeme ho do vaší zbroje. Zemře v boji.“</p>
<p>„Dohlédněte na to, aby se mladému Samovi nic nestalo!“ řekl Elánius, když ho Qu opatrně aranžoval do původní polohy. Malé kamenné válce se začaly roztáčet.</p>
<p>„Dohlédneme!“</p>
<p>„A taky dohlédněte na to, ať Rega Půlbotku slušně pohřbí!“</p>
<p>„Dohlédneme!“</p>
<p>„A ne moc hluboko, za pár hodin bude chtít ven!“</p>
<p>Qu na něj naposled souhlasně kývl.</p>
<p>„<emphasis>Šťastnou cestu</emphasis>,<emphasis> </emphasis>veliteli.“</p>
<p>Čas se dal znovu do pohybu.</p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>* * *</strong></p>
<p>Mirko na něj upíral tázavý pohled. „Co se to právě teď stalo, seržante? Na okamžik jste <emphasis>se rozmazal.</emphasis>“</p>
<p>„Už žádné otázky, Mirko,“ odpověděl Elánius a přemáhal pocit nevolnosti. „Teď bychom měli Picbudkovi ukázat, kde leží jeho hranice, co myslíš? Ukončeme to-“</p>
<p>Zaútočili a ostatní se k nim přidali.</p>
<p>Elánius si to později vždycky vybavoval zpomaleně. Někteří z Karcerových mužů se dali při pohledu na útočící na útěk, jiní rychle pozvedli zbraně a uprostřed nich stál Karcer se svým jízlivým úsměvem na tváři. Elánius se snažil dostat mezi bojujícími co nejdříve k němu a přitom se bránil, uskakoval a uhýbal ranám.</p>
<p>Když se přiblížil, Karcerův výraz se náhle změnil. Elánius se prodíral mezi bojujícími muži, odrážel útoky, ale nevyhýbal se boji, sám rozdával rány a odhazoval nepřátele stranou. Karcer pozvedl meč a zaujal šermířský postoj, ale v hustém davu nebyl na nějaké šermířské jemnůstky a finty čas. Elánius se vrhl kupředu jako rozzuřený býk, odrazil Karcerův meč a chytil svého nepřítele za krk.</p>
<p>„Takže teď v tom lítáš, starej kámo,“ zasyčel mu do tváře. Pak všechno zčernalo.</p>
<p>Později si říkal, že v tom mělo být něco víc. Třeba rychle ubíhající modré tunely, záblesky oslňujícího světla, nebo že se mělo pohnout slunce na obloze a roztočit se jako šílené. Dokonce i kalendář, jehož stránky by se obracely a vytrhávaly v rychlém sledu, by byl <emphasis>něco.</emphasis></p>
<p>Jenže to byla jen temnota toho nejhlubšího spánku následovaná bolestí, když dopadl na zem.</p>
<p>Elánius cítil ruce, které se ho chopily a zvedly ho na nohy. Setřásl je, hned jak cítil, že stojí pevně, a bezbarvou mlhou zaostřil na tvář kapitána Karotky.</p>
<p>„Rád vás vidím, pane, opravdu, vždyť -“</p>
<p>„Jsem v pořádku,“ zakrákoral Elánius, který měl pocit, že má krk vycpaný pískem. „Kde je Karcer?“„Máte ošklivou ránu tady na -“</p>
<p>„Vážně? To se divím,“ zavrčel Elánius. „A teď, <emphasis>kde je </emphasis><emphasis>Karcer</emphasis>,<emphasis> u všech ďáblů!</emphasis>“</p>
<p>„To nevíme, pane. Vy jste se prostě objevil ve vzduchu kousek nad zemí a spadl jste. A v záplavě modrého světla, pane!“</p>
<p>„No bodejť,“ zabručel Elánius. „Dobrá, musel se tady někde objevit. Nejspíš někde blízko.“</p>
<p>„Dobrá, pane. Řeknu chlapům, aby -“</p>
<p>„Ne, nic takového,“ přerušil ho Elánius. „Ten ještě chvilku počká. Nakonec, kam by šel?“</p>
<p>Nebyl si tak docela jistý, že ho unesou nohy. Měl dojem, že jeho dolní končetiny patří někomu úplně jinému, někomu, kdo má velmi špatný cit pro rovnováhu.</p>
<p>„Jak... jak dlouho jsem byl pryč?“ zeptal se. Kupředu se prodral Rozšafín Ctibum.</p>
<p>„Asi půl hodiny, vaše vznešenosti. My jsme... ehm... tedy došli jsme k závěru, že nastala krátkodobá porucha v kontinuu času, která v kombinaci s úderem blesku a stálým magickým nábojem univerzitní knihovny zavinila protržení současné časové hladiny -“</p>
<p>„Ano, tak nějak mi to taky připadalo,“ přikývl Elánius spěšně. „Tak říkáte půl hodiny?“</p>
<p>„Zdálo se vám to delší?“ zajímal se Rozšafín a vytáhl z kapsy zápisník.</p>
<p>„O něco,“ přikývl znovu Elánius. „Tak a teď, nemáte tady někdo náhradní spodky, které bych si mohl -“</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Vidím odsud shora váš dům...</emphasis></p>
<p>To byl přesně Karcer. Rád pozoroval, jak se někdo dusí ve vlastní šťávě, a využíval k tomu lidskou představivost.</p>
<p>Před okamžikem Elánius řekl: Nakonec, kam by šel?</p>
<p>„Kapitáne, chci, abyste se vy a každý muž, kterého můžete postrádat, každý zatracený chlap do posledního, okamžitě vydali do mého domu. Okamžitě, rozumíte? Vyrazte hned, <emphasis>hned</emphasis>,<emphasis> </emphasis>jasné?“ Pak se obrátil k Vzoromilu Výsměškovi. „Arcikancléři, nemohl byste mě tam dostat rychleji?“</p>
<p>„Hlídka žádá o <emphasis>magickou </emphasis>pomoc?“ ujišťoval se šokovaný arcikancléř.</p>
<p>„Prosím,“ dodal Elánius.</p>
<p>„Jistě, ale uvědomujete si, že na sobě nemáte ani nitku a -“</p>
<p>Elánius to vzdal. Lidé se vždycky dožadovali <emphasis>vysvětlení.</emphasis><emphasis> </emphasis>Rozehnal silou vůle rosol, který se mu tvořil v nohou, vyběhl z knihovny a pádil přes trávníky na nádvořích, až doběhl na univerzitní Stejně velký most, kde předeběhl Nobyho a Tračníka, kteří supěli v patách ostatních běžících policistů a marně se je snažili udržet alespoň na dohled.</p>
<p>Na druhé straně mostu se rozkládala zahrada známá jako Magické potěšení. Elánius jí proběhl a větévky ho šlehaly po nahých lýtkách, pak měl zahradu za zády a ocitl se na staré koňské stezce, po níž kdysi chodívali koně tahající lodě po řece, a k cákancům od krve se přidávaly cákance od bláta. Pak doprava a doleva a kolem užaslých přihlížejících, pod nohama ucítil velké kočičí hlavy ulice Vodní brázdy a našel v sobě ještě tolik sil, že o něco zrychlil. Nezpomalil, dokud nedoběhl na štěrkovou příjezdovou cestu, a když se konečně chopil provazu od domovního zvonu, měl pocit, že v následující vteřině ztratí vědomí.</p>
<p>Ozval se zvuk spěchajících kroků a dveře se rozletěly dokořán.</p>
<p>„Jestli nejsi Jeefes,“ zavrčel Elánius a pokoušel se zaostřit, „tak bude malér.“</p>
<p>„Vaše milosti! Co se vám to stalo?“ zvolal komorník a vtáhl ho do vstupní haly.</p>
<p>„Nic!“ odsekl Elánius. „Jen mi doneste čistou uniformu, tiše a nenápadně, a nedovolte, aby se Sibyla dozvěděla, že -“</p>
<p>Podle toho, jak se změnil výraz Jeefesovy tváře, pochopil, že něco není v pořádku.</p>
<p>„<emphasis>Co je se Sibylou?</emphasis>“</p>
<p>Jeffes ustoupil. I medvěd by byl ustoupil.</p>
<p>„Nechoďte tam nahoru, pane! Paní Obsáhlová říká, že je to... že je to všechno nějak komplikované, pane. Věci se nám tady nedějí, jak se tedy... čekalo... spíš jaksi -“</p>
<p>„Dítě už se narodilo?“</p>
<p>„Ne, pane, očividně nikoliv, pane. Je to spíše v tom... paní Obsáhlová říká, že zkouší všechno, a prý bychom možná... měli poslat pro doktory, pane.“</p>
<p>„Kvůli porodu?“</p>
<p>Jeefes sklopil oči Po dvaceti bezchybných letech, kdy působil jako osobní pánský komorník, se teď poprvé třásl. Nikdo si nezasloužil stát proti Samu Elániovi ve chvíli, jako byla tato.</p>
<p>„Omlouvám se, pane...“</p>
<p>„Ne!“ vykřikl Elánius. „Neposílejte pro žádného doktora. Já <emphasis>sám </emphasis>znám jednoho doktora! A ten ví <emphasis>všechno </emphasis>o... takových věcech! Ten bude nejlepší!“</p>
<p>Vyběhl z domu právě ve chvíli, kdy se na trávník u cesty snášelo koště pilotované samotným arcikancléřem.</p>
<p>„Řekl jsem si, že bude asi nejlepší, když sem zaletím,“ hlásil Vzoromil Výsměšek. „Je snad něco, co bych -“</p>
<p>Elánius se vyšvihl za arcikancléře dříve, než mág stačil z koštěte slézt.</p>
<p>„Dopravte mě do Překmitnuté ulice. Dokážete to?“ zajímal se.</p>
<p>„Tak se držte, vaše vznešenosti,“ odpověděl Výsměšek a odstartoval. Elániovi klesl žaludek až někam ke kolenům, protože koště startovalo vertikálně. V duchu si udělal malou poznámku, že je třeba povýšit Cvočka Cvrkala a koupit mu toho supa, kterého si tolik přál. Nikdo, kdo byl ochoten denně absolvovat pro blaho města něco takového, nebyl dost zaplacený.</p>
<p>„Sáhněte si do mé levé kapsy,“ ozval se najednou Výsměšek, když nabrali potřebnou výšku. „Myslím, že tam najdete něco, co vám patří.“</p>
<p>Elánius, který dobře věděl, co všechno kapsy mágů mohou obsahovat, neobyčejně opatrně a nervózně vsunul ruku do levé kapsy Výsměškova pláště. Nejdříve vytáhl kytici papírových růží, pak dlouhou řadu malých státních vlaječek... a nakonec ploché, mírně prohnuté, stříbrné pouzdro na doutníky.</p>
<p>„Spadlo kvestorovi rovnou na hlavu,“ vysvětloval arcikancéř, zatímco se ostrou zatáčkou vyhýbal rackovi. „Doufám, že se nepoškodilo.“</p>
<p>„Je... v pořádku,“ přikývl Elánius. „Děkuju vám. Ehm... já bych si ho zatím nechal u vás, bylo by to možné? V téhle chvíli nemám jedinou kapsu, do níž bych si ho mohl uložit.“</p>
<p>I ono našlo svou cestu nazpět, pomyslel si Elánius. Jsme doma.</p>
<p>„A pak ještě spadla jedna bohatě zdobená zbroj přímo na střechu budovy Silnoproudé magie v našem areálu, odrazila se a zřítila se na nádvoří,“ pokračoval Výsměšek, „a mám to potěšení vám oznámit, že tím pádem -“</p>
<p>„Je velmi poškozená?“ nadhodil Elánius. Výsměšek zaváhal. Dobře znal Elániův vztah k pompézním věcem a přezdobeným pancířům. „Velmi poškozená, obávám se, že téměř nenapravitelně, vaše vznešenosti. Je působením těhlectěch kvantových tentononciček, nebo jak jim to říká Ctibum, úplně zničená, řekl bych.“</p>
<p>Elánius se otřásl. Byl pořád ještě úplně nahý. Dokonce i ta nenáviděná úřední uniforma by mu byla přišla vhod. Ale na tom teď moc nezáleželo. Pozlátko a peří a distinkce a pocit chladu... je tady spousta jiných věcí, které jsou a vždycky budou důležitější.</p>
<p>Seskočil s násady dřív, než koště zastavilo, chvilku se motal v kruhu, ale pak padl na dveře doktora Mechorosta a zabušil na ně oběma pěstmi.</p>
<p>Dveře se po chvilce maličko pootevřely a známý hlas, věkem změněný opravdu jen minimálně, řekl: „No? Co je?“</p>
<p>Elánius rozrazil dveře dokořán. „Podívejte se na mě, doktore Mechoroste,“ řekl.</p>
<p>Mechorost poněkud vypoulil oči. „Kýlo?“ řekl. Jednou rukou se opíral o rám dveří a v druhé svíral největší injekční stříkačku, jakou kdy Elánius, viděl.</p>
<p>„To není možné. Jana Kýlu přece pohřbili. Víte přece, že ho pohřbili,“ potřásl hlavou Elánius. Všiml si obrovského nástroje v doktorově ruce. „Co se, k čertu, chystáte provádět s tímhle?“</p>
<p>„Chci si upéct krocana, abyste věděl, a tímhle ho teď nastřikuju směsí oleje a koření. Poslyšte, a kdo tedy jste, protože vypadáte přesně jako -“</p>
<p>„Seberte si všechno to svoje porodní nádobíčko a pojďte okamžitě se mnou,“ přerušil ho Elánius. „Všechny ty legrační věcičky, o nichž jste tvrdil, jak skvěle fungují. Vezměte si je všechny. A já z vás udělám nejbohatšího doktora na světě,“ sliboval Elánius, muž, který na sobě neměl nic víc než krev a bláto.</p>
<p>Mechorost nerozhodně hodil rukou ke kuchyni. „Ale já teď právě vytáhl toho krocana z -“</p>
<p>„Dejte si toho vašeho krocana vycpat!“</p>
<p>„No, to jsem se právě chystal -“</p>
<p>„Jdeme!“</p>
<p>Koště se třemi osobami na násadě nelétalo právě nejlépe, ale pořád ještě to bylo rychlejší než chůze a Elánius věděl, že v tomto stavu by ničeho rychlejšího schopný nebyl. Došel mu dech a došly mu skoro všechny síly už v okamžiku, kdy doběhl domů poprvé. Teď už pro něj představovalo test vytrvalosti to, že se držel na nohou. Takže musel buď letět na koštěti, nebo se plazit po břiše.</p>
<p>Koště se konečně neohrabaně sneslo z nebe a velmi nejistě přistálo na trávníku u domu.</p>
<p>„Dáma v pokoji nahoře, velká ložnice nalevo od schodů. Je tam porodní bába, ale neví si rady. Tolik peněz, kolik si řeknete. Tak do toho.“</p>
<p>Mechorost vběhl do domu. Elánius, kterému pomáhal Výsměšek, šel velmi ztuha a těžce, a tak nestačili ani dojít ke dveřím, když z nich doktor pomalu vycouval. Jak se postupně vynořoval, bylo jasné, že to má na svědomí Navážka, který doktorovi tiskl k nosu svůj těžký samostříl.</p>
<p>Když Elánius promluvil, zněl jeho hlas poněkud tlumeně, protože ležel na břiše v blátivé cestě.</p>
<p>„Odložte ten samostříl, sežante,“ vypravil ze sebe.</p>
<p>„Vběhnul dovnitř jako šílenej, pane Elánius,“ zaduněl Navážka.</p>
<p>„Protože je to <emphasis>doktor</emphasis>,<emphasis> </emphasis>seržante. Pusťte ho nahoru a to je rozkaz. Díky.“</p>
<p>„Dobrá, pane Elánius,“ odpověděl Navážka a neochotně ustoupil stranou, přičemž si samostříl přehodil přes rameno. V tom okamžiku zbraň spustila.</p>
<p>Když dunění utichlo, Elánius vstal a rozhlédl se. Ty keře se mu nikdy moc nelíbily. Takže v pořádku. Nezůstalo tam nic, jen několik nejsilnějších stromů a ty byly na jedné straně oloupány z kůry. Na několika místech doutnala tráva.</p>
<p>„No, omlouvám se, pane Elánius,“ řekl troll a bylo vidět, že ho to opravdu mrzí.</p>
<p>„Co jsem ti tolikrát říkal o kamarádce Pojistce?“ ušklíbl se na něj Elánius slabě.</p>
<p>„Když na kamarádku Pojistku nedbáš, ni v panu Samostříloví přítele nemáš,“ zarecitoval Navážka a zasalutoval. „Omlouvám se pane, ale všichni jsme poslední dobou tak trochu našponovaný.“</p>
<p>„Já tedy rozhodně,“ ozval se arcikancléř, který se právě zvedl z trávníku a teď si vybíral z plnovousu větévky a úlomky kůry. „Po zbytek dne už asi nebudu pořádně chodit. Navrhuju, seržante, abychom teď zvedli doktora, opláchli ho pod pumpou a vzali ho nahoru...“</p>
<p>Věci, které se pak děly, připadaly Elániovi jako sen, který sní za bílého dne. Pohyboval se ve vlastním domě, který byl plný policistů, jako duch. Zdálo se, že všichni chtěli být právě tady.</p>
<p>Velmi pomalu se oholil, musel se soustředit na každý jednotlivý tah břitvou. Jen vzdáleně si uvědomoval různě zvuky, které se draly k jeho vědomí růžovou vatou, jež mu vyplňovala hlavu.</p>
<p>„- <emphasis>říká</emphasis>,<emphasis> že se musí všechny ty příšerné věci vyvařit! To jako proč</emphasis>,<emphasis> myslí si snad</emphasis>,<emphasis> že pak budou měkčí?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>- trpaslíky i trolly a chci</emphasis>,<emphasis> aby hlídali každé okno a každé dveře</emphasis>,<emphasis> </emphasis>a <emphasis>když říkám </emphasis>každé, <emphasis>tak myslím </emphasis>každé!“</p>
<p>„<emphasis>-postavil nade mě a zařval </emphasis>,<emphasis>k sakru</emphasis>,<emphasis> musíte je vařit alespoň dvacet minut’! Jako kdyby to bylo zelí nebo co -</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>- a teď si poručil malou brandy -</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>- paní Obsáhlová odtamtud vyletěla jako fúrie a on řekl</emphasis>,<emphasis> ať už ji tam nepouštějí</emphasis>,<emphasis> nebo že se nezná -</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>- dorazil Igor a nabídl </emphasis><emphasis>svou pomoc</emphasis>,<emphasis> Mechorost se</emphasis> <emphasis>na něj podíval a řekl</emphasis>,<emphasis> že jedině v případě</emphasis>,<emphasis> že ho dvacet minut povaříme -</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>- když si to tak vezmete kolem</emphasis>,<emphasis> obyčejný felčar a údržbář-</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>- starej dobrej Kamennej ksicht ho zasype zlatem</emphasis>,<emphasis> jestli všechno dobře dopadne -</emphasis>“</p>
<p>,,<emphasis>-jo</emphasis>,<emphasis> ale co když to dopadne špatně?</emphasis>“</p>
<p>Elánius, se pomalu oblékl do své běžné pracovní uniformy a musel při tom nutit každou končetinu, každý sval k tomu, aby dělaly to, co od nich vyžadoval. Učesal se. Pak vyšel do haly. Sedl si na jednu z nepohodlných židlí, s helmou na kolenou, zatímco kolem něj spěchali sem a tam duchové mrtvých i živých.</p>
<p>Obvykle - vlastně vždycky - byla v Elániovi jedna jeho část, která pozorovala části ostatní, protože byl policajtem duší i srdcem. Tentokrát tahle část chyběla. Byla někde uvnitř se zbytkem jeho myšlenek, zírala do neurčita a čekala.</p>
<p>„- <emphasis>doneste někdo další ručníky.</emphasis>..“</p>
<p>„- <emphasis>teď si poručil </emphasis>velkou <emphasis>brandy -</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>- chce vidět pana Elánia!</emphasis>“</p>
<p>V tom okamžiku Elániův mozek chytil od onoho malého věčného plaménku, který celou tu dobu udržoval jeho myšlenky v pohotovostní poloze. S helmou pod paží vyšel po schodech jako muž, který jde přijmout jakýsi ortel, nebo konečné rozhodnutí. Zaklepal na dveře.</p>
<p>Otevřel mu Mechorost. Jednou rukou svíral kliku a v druhé měl sklenici s brandy a s úsměvem mu ustoupil z cesty.</p>
<p>Sibyla seděla v posteli a záda měla podepřená polštáři. Mlhou vyčerpání viděl, že v náručí drží něco zabaleného do šálu.</p>
<p>„Jmenuje se Sam, Same,“ oznámila mu. „A žádné námitky.“</p>
<p>Vyšlo slunce.</p>
<p>„Budu ho učit chodit!“ rozzářil se Elánius. „Nikdo není tak <emphasis>dobrý</emphasis>,<emphasis> </emphasis>když přijde na to, jak lidi naučit chodit!“</p>
<p>A usnul dříve, než dopadl na koberec.</p>
<p>Byla to příjemná procházka svěžím vzduchem časného večera. Elánius zamířil k Pseudopolskému dvoru a za sebou nechával slabé proužky doutníkového kouře. Na stanici přijal gratulace a vyslechl oslavné výkřiky a poděkoval všem za nádherné květiny.</p>
<p>Druhá zastávka pak byla u doktora Mechorosta, kde chvíli pobyl. Seděl a hovořil o takových věcech, jako je například paměť a jak někdy dokáže být zrádná a také o zapomnění a jak může být taková věc někdy výnosná.</p>
<p>Pak se spolu s doktorem odebral do své banky. Nebylo nijak překvapivé, že tahle instituce byla ochotná otevřít i mimo obvyklé úřední hodiny, když to potřeboval muž, který byl nejen vévodou a nejbohatším mužem ve městě, ale současně i velitelem Městské hlídky, ale v neposlední řadě i mužem, který byl odhodlán vykopnout dveře této instituce, pokud by mu nechtěla vyhovět.</p>
<p>Tam vyplnil a podepsal převodní listiny na sto tisíc tolarů a velkou rohovou parcelu u Husí brány, které tímto postupoval jistému doktorovi T. Mechorostovi.</p>
<p>Pak se úplně sám vydal na hřbitov Malých bohů.</p>
<p>Legitimát Primo, ať už byly jeho osobní pocity jakékoliv, věděl dost na to, než aby si dovolil zavřít brány na noc, a naplnil dokonce i všechny lampy.</p>
<p>Elánius přešel po mechem prorostlém štěrku. Zdálo se, že šeříkové květy v pološeru září. Jejich vůně se vinula vzduchem jako mlha.</p>
<p>Opatrně se probrodil travou a došel ke hrobu Jana Kýly, kde usedl na kámen v hlavě. Dával přitom pozor, aby nerozházel věnce a předměty na hrobě. Elánius měl dojem, že by seržant snadno pochopil, že i policajt musí někdy sejmout tu váhu ze svých nohou. Pomalu dokuřoval doutník a díval se, jak zapadá slunce.</p>
<p>Po nějaké chvíli zaslechl tiché, škrabavé zvuky po své pravici a v šeru stačil rozeznat, že se travnatý porost na jednom z hrobů pohybuje. Ze země se vynořila šedá ruka, která svírala rýč. Několik drnů se sesulo stranou a z hrobu po jisté námaze vstal Reginald Půlbotka.</p>
<p>Byl napůl venku, když si všiml Elánia a málem upadl nazpět.</p>
<p>„Oh, vy jste mě vyděsil k smrti, pane Elánie!“</p>
<p>„Promiň, Regu,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„No, samozřejmě... když říkám, že jste mě vyděsil k smrti, je to jen takový -“ začala zombie zachmuřeně.</p>
<p>„Jistě, Regu. Já ti rozumím. Tam dole je ticho a klid, že?“</p>
<p>„Velmi poklidno, pane, opravdu velmi poklidno. Obávám se, že si budu muset nejpozději do roka pořídit novou rakev. Dneska už zdaleka nevydrží tolik co dříve.“</p>
<p>„Myslím, že těch lidí, kteří by stáli o trvanlivé rakve, moc nebude, Regu,“ usmál se Elánius.</p>
<p>Reginald pomalu vršil zem rýčem zpět na hrob. „Já vím, že jsou všichni přesvědčeni o tom, že je to přinejmenším trochu divné, ale já si myslím, že jim to prostě dlužím,“ říkal, jako by se omlouval. „Je to jen jednou za rok, ale je to... solidarita.“</p>
<p>„S utlačovanými masami, hm?“ nadhodil Elánius.</p>
<p>„Prosím, pane?“</p>
<p>„Nic proti tomu, Regu, já ne,“ odpověděl mu Elánius šťastně. Tohle byl dokonalý okamžik. Narušit ho nemohl dokonce ani Reg, který se šoural kolem hrobu a rýčem na něm upravoval poslední kousky drnů.</p>
<p>Přijde chvíle, kdy bude všechno jasné, řekl Zametač. Dokonalý okamžik.</p>
<p>Ti, kdož leželi v okolních hrobech, položili životy za něco. V posledních paprscích zapadajícího slunce a prvním světle vycházejícího měsíce, s dokonalou chutí doutníku na jazyku a ve vlahém pocitu, který pochází z dokonalého vyčerpání, to Elánius najednou pochopil.</p>
<p>Historie si najde cestu. Původ událostí se změnil, ale původ mrtvých nikoliv. Byla to zlá, ostudná malá šarvátka, která ukončila jejich životy, mouchami poskvrněná poznámka v historii, ale ti padlí nebyli ani zlí a neudělali nic, za co by se museli stydět. Neutekli, a přitom mohli utéci a zachovat si čest. Zůstali a on přemýšlel, jestli se jim jejich cesta v tom okamžiku zdála stejně jasná, jako jemu připadala právě teď. Zůstali ne proto, že by chtěli být hrdiny, ale proto, že se rozhodli považovat to za svou práci, za něco, co bylo třeba udělat...</p>
<p>„Tak já půjdu, pane,“ řekl Reginald a přehodil si rýč přes rameno. Elánius měl pocit, že stojí někde daleko. „Pane?“</p>
<p>„Ano, dobrá, Regu. Děkuju ti,“ zamumlal Elánus a v růžovém oparu dokonalé chvíle pozoroval, jak desátník prochází tmavnoucí hřbitovní uličkou a mizí ve městě za branou.</p>
<p>Jan Kýla, Vojtěch Tupátko, Meruno Hadrakko, Jaroslav Havránek, Cecil „Mňácal“ Klapálek, Mirko Kabátník a technicky Reginald Půlbotka. Ve městě pravděpodobně nebylo více než dvacet lidí, kteří by znali ta jména všechna, protože po nich nezůstaly ani sochy, ani památníky a nikde se o nich dokonce ani nepsalo. Museli jste být u toho.</p>
<p>Cítil se zvláště poctěn tím, že on tam směl být dvakrát.</p>
<p>Slunce zmizelo a noc začínala houstnout. Začala se rozlévat ze stínů, kde se ukrývala přes den, a rozlévala se a spojovala. Elánius cítil, jak se s ní rozlévají i jeho smysly a natahují se na všechny strany jako vousy nějaké obrovské temné kočky.</p>
<p>Hluk města za branami hřbitova poněkud zeslábl, přestože Ankh-Morpork nikdy opravdu nespal. Pravděpodobně se neodvážil.</p>
<p>Teď, v té klidné, vyrovnané náladě Elánius cítil, že jeho uši slyší všechno, <emphasis>všechno</emphasis>,<emphasis> </emphasis>stejně jako tehdy, v onom strašlivém okamžiku v ulici Hrdinů, když si historie přišla vzít, co bylo její. Slyšel slaboučké zvuky v kamenné stěně, jejíž kámen chladl, nepatrné posuvy půdy v Regově hrobě, který se mírně sesedal, tichý šum vysoké trávy, rozkývané vánkem nad hroby... tisíce slaboučkých zvuků, které jen podtrhovaly složitě spletené, koncentrované ticho. Byla to píseň temnoty a někde v ní, spíše na jejím okraji, na samotné hranici slyšitelnosti zazníval jakýsi disharmonický tón.</p>
<p>Tak okamžik... do vlastního domu postavil stráže a byli to samí zkušení a ostřílení policisté, kteří se nikdy nezačnou nudit a podřimovat na místě, ne, ti budou skutečně hlídat a zůstanou bystří a ostražití celou noc. Nemusel jim vysvětlovat, jak je to důležité. Takže dům byl v bezpečí. I všechny policejní strážnice zdvojily hlídky...</p>
<p>Ale na Kýlově hrobě něco nebylo v pořádku. Vždycky tam bývalo vejce, rok co rok, takový malý žertík, narážka z minulosti. Teď se však zdálo, že tam není nic, jen úlomky skořápky...</p>
<p>Naklonil se kupředu, aby si zbytky pozorněji prohlédl, a nad hlavou mu proletěl nůž.</p>
<p>Bestie však byla připravena. Bestie nepřemýšlí o úkrytech a obraně. Bestie nepřemýšlí vůbec. Ale zato teď větřila na všechny strany, upírala zrak do stínů, rozebírala noc kousek po kousku a poslala tak Elániovu ruku do kapsy o zlomek vteřiny dřív, než zaslechl svist čepele nad svou hlavou.</p>
<p>Přikrčený se otočil kolem své osy a udeřil Karcera do kolena jedním z nejdokonalejších nástrojů pana Tvrdoboje. Slyšel, jak něco praská, a vrhl se kupředu a nahoru a srazil Karcera na zem.</p>
<p>Nebyla v tom žádná věda. Bestie se utrhla ze řetězu a chtěla zabíjet. Elánius měl zřídka dojem, že by mohl něco udělat pro to, aby byl svět lepší místo, ale teď si jistý byl. Všechno bylo velmi jasné.</p>
<p>A také velmi těžké. Když se Karcer zřítil k zemi, odletěl meč bůhvíkam do trávy. Ale Karcer bojoval a byl tuhý jako dubová houžev. A věřte, že zabít holýma rukama muže, který si nepřeje být zabit, je velmi těžké.</p>
<p>Elánius odhodil mosazný zabiják, protože teď potřeboval pořádně stisknout. Nebylo na to mnoho místa. Karcer se mu pokoušel vrazit palec do oka.</p>
<p>Převalovali se po hrobech, zmítali se a přetahovali v marné snaze získat sebemenší výhodu. Elániovo levé oko se zalilo krví. Jeho zuřivost potřebovala jen jednu jedinou vteřinu a právě ta mu byla odepřena.</p>
<p>Znovu se překulil a natáhl ruku.</p>
<p>Ležel tam meč. Převalil se ještě jednou a ještě a pak vyskočil s čepelí v ruce.</p>
<p>Karcer se také několikrát překulil a na člověka s jedním pochroumaným kolenem se vzpamatoval až neuvěřitelně rychle. Elánius viděl, že se při tom Karcer přidržuje silného kmene šeříkového keře. Temnotou se řinuly okvětní plátky a silná vůně šeříku.</p>
<p>Bylo slyšet, jak se ocel otírá o kůži. Pak na okamžik zableskl nůž. A nakonec se ozvalo ono uchechtnutí, Karcerův slabý smích, který jako by říkal: hej, to je ale skvělá zábava, co říkáte?</p>
<p>„Tak a kdo mě teď zatkne?“ prohlásil, když stáli proti sobě a lapali po dechu. „Seržant Kýla, nebo velitel Elánius?“</p>
<p>„A kdo řekl, že tě chci zatknout?“ podivil se Elánius a pokoušel se naplnit si plíce. „Bojuji s útočníkem, Karcere.“</p>
<p>„Hm, to jste <emphasis>bojoval</emphasis>,<emphasis> </emphasis>pane Elánie,“ odpověděl stín. „Ale teď tady stojím před vámi.“ Na štěrku cestičky zazvonil kov. „A už nejsem ozbrojený, haha. Odhodil jsem svou poslední zbraň. Nemůžete zabít bezbranného muže, pane Elánie. Teď mě musíte zatknout. Přivléct mě před Vetinariho. Nechat mě, abych si řekl to svoje. Haha. <emphasis>Nemůžete </emphasis>mě zabít, když tady stojím a nebráním se.“</p>
<p>„Nikoho nezajímá, co chcete říct, Karcere.“</p>
<p>„Potom byste mě měl raději zabít, pane Elánie. Nemám zbraň. Nemůžu utíkat.“</p>
<p>„Ty máš vždycky někde zašitý jeden nůž do zásoby,“ odsekl Elánius do řevu bestie.</p>
<p>„Tentokrát ne, pane Elánie. <emphasis>Ale no tak</emphasis>,<emphasis> </emphasis>pane Elánie. Nemůžete mít jednomu za zlé, že to zkouší, ne? Haha. Chlap by se měl vždycky snažit ukázat to nejlepší, nemyslíte? Tak heleďte, co jsme si, to jsme si? Co?“</p>
<p>To byl Karcer. Co jsme si, to jsme si. Snažil se. Nemůžete mu mít za zlé, že to zkoušel.</p>
<p>I ta nejnevinnější slova se v jeho ústech měnila na sprostá.</p>
<p>Elánius postoupil o krok kupředu.</p>
<p>„Vy máte pěkný dům, domov, kam se můžete vrátit, pane Elánie. A co mám já?“</p>
<p>A navíc byl ten muž <emphasis>přesvědčivý. </emphasis>Oklamal téměř každého. Člověk by skoro zapomněl na všechny ty mrtvoly.</p>
<p>Elánius sklopil oči.</p>
<p>„A hopla, omlouvám se,“ ušklíbl se Karcer. „Já vám asi šlápl na hrob, haha. Nemyslel jsem to ve zlém.“</p>
<p>Elánius mlčel. Bestie vyla jako šílená. Chtěla ta ústa umlčet.</p>
<p>„Ale vy mě nezabijete, pane Elánie. Vy ne. Ne s tím vaším odznakem. To není váš styl, pane Elánie.“</p>
<p>Aniž se na něj podíval, zvedl Elánius ruku a strhl si odznak z klopy.</p>
<p>„Aha, no, je mi jasné, že mě chcete vyděsit, a hodně lidí by asi řeklo, že jste v právu. Podívejte, co kdybychom se dohodli? Já zahodím ten poslední nůž, haha - vy jste na to kápl, že mám ještě jeden, co?“</p>
<p>Bylo to tím hlasem. Dokázal by vás přesvědčit, že to, co <emphasis>víte</emphasis>,<emphasis> </emphasis>je špatně.</p>
<p>„Dobře, dobře, vidím, že jste rozčílený, haha, to chápu a vy <emphasis>víte</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že mám vždycky v zásobě ještě třetí nůž, tak jo, teď ho hážu na zem, vidíte, hups...“</p>
<p>Elánius už od něj byl sotva na dva kroky.</p>
<p>„A hotovo, pane Elánie. Už žádné nože. Nemůžu utíkat. Vzdávám se. Tentokrát vážně. Vzdávám se, ano? A vy mě prostě zatknete. Kvůli starým dobrým časům?“</p>
<p>Bestie v Elániovi zařvala. Ječela, že Elániovi nikdo nebude zazlívat, když připraví kata o deset tolarů a snídani zdarma. Ano, a dalo se říci, že jedno rychlé bodnutí by bylo milosrdné řešení, protože každý kat věděl, že popravovat se dá rychle a téměř bezbolestně nebo tím horším způsobem, a v celém širém okolí nebyl jediný popravčí, který by někoho, jako je Karcer, nechal odejít bezbolestně. Bohové vědí, že si to ten muž zasloužil...</p>
<p>...ale i přes těch třicet let ho pozoroval mladý Sam.</p>
<p>Když se tomu poddáme my, zlomí se všechno. Tak to prostě je. Můžete to ohnout, a když to dostatečně zahřejete, můžete to ohnout třeba do kruhu, ale nesmíte to zlomit. Když to zlomíte, začne praskat všechno a nic nezůstane nepoškozeno. Začíná to tady a teď.</p>
<p>Sklonil meč.</p>
<p>Karcer zvedl s úsměvem hlavu a řekl: „Nikdy nemá tu správnou chuť, že, myslím neposolené vejce...“</p>
<p>Elánius cítil, jak se mu ruka začíná pohybovat nezávisle na jeho vůli -</p>
<p>Pak se zastavila. Rudá zuřivost ztuhla.</p>
<p>Všude kolem něj byla bestie. A v tom to bylo. Bestie. Užitečná, ale přesto bestie. Mohl jste ji držet na řetězu a přinutit ji třeba tančit nebo žonglovat křišťálovými koulemi. Nemyslela. Byla <emphasis>t</emphasis><emphasis>upá. </emphasis>Ale vy, <emphasis>vy </emphasis>jste nebyli bestie.</p>
<p>Vy jste nemuseli dělat to, co chtěla bestie. Kdybyste to udělali, Karcer by vyhrál.</p>
<p>Upustil meč.</p>
<p>Karcer se na něj díval a spokojený Elániův úsměv mu dělal víc starostí než předchozí maska zuřivosti. Pak se mu v ruce zableskl kov. Jenže to už se na něj Elánius vrhl, chytil ho za ruku a znovu a znovu mu ji otloukal o náhrobní kámen Jana Kýly, dokud skrytý nůž nevypadl ze zkrvavělých prstů. Pak Elánius pozvedl Karcera s oběma rukama zkroucenýma za zády a tvrdě ho narazil na náhrobní kámen.</p>
<p>„Vidíš to tam nahoře na nebi, Karcere?“ řekl s ústy téměř u mužova ucha. „To je západ slunce. To jsou hvězdy. A ty budou zítra večer svítit na mého syna Sama mnohem jasněji, protože už nebudou svítit na tebe, Karcere. Já tě totiž ještě dřív, než oschne ranní rosa na trávě, odvleču před Vetinariho a budou tam svědci, hodně svědků, a možná tam budeš mít i obhájce, pokud se vůbec najde v celém městě takový, který by se za tebe dovedl postavit s upřímným výrazem na tváři. A nakonec tě, Karcere, odvezeme k Tetičce, k šibenici, žádné čekání a odklady, a ty si tam zatančíš konopné fandango. A já pak půjdu, zatraceně, v klidu domů a možná, že si dokonce dám vajíčko na tvrdo.“</p>
<p>„Vy mě týráte!“</p>
<p>„A představ si, Karcere, že to máš pravdu!“ Elániovi se podařilo dostat obě mužova zápěstí do pevného sevření, pak si jediným pohybem utrhl rukáv košile. „Týrám tě, ale přitom dělám všechno podle předpisů!“ Obtočil plátno několikrát pevně kolem Karcerových zápěstí a pevně ho zavázal. „Ujistím se o tom, že máš v cele vodu, Karcere. Dohlédnu na to, abys dostal ke snídani, cokoliv si budeš přát. Ujistím se, že kat nebude nemehlo a nenechá tě udusit se. Já se dokonce přesvědčím, že jsou padací dveře u šibenice dobře namazané.“ Pak uvolnil stisk. Karcer se zapotácel a Elánius mu podkopl nohy.</p>
<p>„Stroj je v pořádku, Karcere. Stroj na tebe čeká,“ pokračoval a tentokrát utrhl rukáv Karcerovi, aby z něj zhotovil provizorní pouta na nohy. „Zabije tě město. Otáčejí se ta správná kolečka. Všechno bude podle předpisů a zákona, na to dohlédnu osobně. Pak nebudeš moci tvrdit, žes neměl spravedlivý soud. Nebudeš už mluvit vůbec. I na to dohlédnu...“</p>
<p>Ustoupil.</p>
<p>„Dobrý večer, vaše milosti,“ řekl lord Vetinari. Elánius se otočil. V temnotě před ním se něco změnilo, jedna její část byla o něco temnější a tvarem připomínala lidskou postavu.</p>
<p>Elánius rychle zvedl meč a zadíval se do temnoty. Tmavší část temnoty postoupila kupředu a bylo možno rozeznat její podobu.</p>
<p>„Jak dlouho jste tady?“ zeptal se Elánius.</p>
<p>„Hm... nějakou tu chvilku,“ odpověděl Patricij. „Stejně jako vy dávám přednost tomu, zajít sem sám a chvíli... rozjímat.“</p>
<p>„Byl jste velmi tichý!“ odpověděl Elánius s neskrývanou výčitkou.</p>
<p>„A to je trestné, vaše milosti?“</p>
<p>„Slyšel jste, co se -“</p>
<p>„Bylo to velmi profesionální zatčení,“ odpověděl mu Vetinari. „Ostatně, blahopřeji vám, vaše milosti!“</p>
<p>Elánius se podíval na neposkvrněný meč.</p>
<p>„No... asi máte pravdu,“ přikývl, momentálně vyvedený z míry.</p>
<p>„K narození prvorozeného syna, samozřejmě.“</p>
<p>„Oh... aha. Ano. Jistě. No... děkuji vám.“</p>
<p>„Zdravý kluk, jak jsem pochopil.“</p>
<p>„Byli bychom stejně šťastní, kdyby to byla holčička,“ odpověděl Elánius rychle.</p>
<p>„Jakpak by ne. Konec konců máme moderní dobu. Ale, vidím, že vám upadl odznak...“</p>
<p>Elánius se podíval do vysoké trávy. „Zaskočím sem ráno a podívám se po něm,“ odpověděl. „Ale <emphasis>tohle</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>sykl a s heknutím si zvedl sténajícího Karcera na ramena, „tohle se vrací do Pseudopolského dvora okamžitě.“</p>
<p>Kráčeli pomalu hřbitovní cestičkou a za nimi houstla vůně šeříků. Tam vpředu je čekal každodenní zápach světa.</p>
<p>„Víte,“ ozval se lord Vetinari po chvíli, „často mě napadá, že by si ti muži zasloužili nějaký skutečný pomník.“</p>
<p>„Ano?“ opáčil Elánius neutrálním hlasem. Srdce mu stále ještě divoce tlouklo. „Myslíte třeba na jednom z městských náměstí?“</p>
<p>„Ano, to není špatný nápad.“</p>
<p>„Co třeba bronzová pamětní deska?“ ušklíbl se Elánius jízlivě. „Co třeba skupinka těch sedmi, jak vztyčuje vlajku?“</p>
<p>„V bronzu, to je ono,“ přikývl Vetinari.</p>
<p>„Vážně? A co takhle nějaký oduševnělý nápis?“ pokračoval Elánius.</p>
<p>„To je pochopitelné. Něco jako ,Udělali to, co bylo třeba udělat’?“</p>
<p>„<emphasis>Ne</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>odpověděl Elánius a zastavil se pod lampou u vchodu do podzemních krypt. „Jak se <emphasis>odvažujete? </emphasis>Jak se odvažujete! Právě dnes! Na tomhle místě! Oni udělali práci, kterou <emphasis>nemuseli </emphasis>vykonat, a položili při tom své životy a vy jim nemůžete dát ani to nejmenší! Rozumíte? Oni bojovali za ty, kdož by byli opuštění, bojovali jeden za druhého a byli zrazeni. Muže, jako jsou oni, vždycky někdo zradí. K čemu by byla taková socha? Ta by jen vnukla novým hlupákům myšlenku, že i oni se mohou stát hrdiny. <emphasis>Oni </emphasis>by něco takového nechtěli. Nechte je na pokoji. <emphasis>Navždy.</emphasis>“</p>
<p>Chvíli kráčeli v těžkém tichu a pak Vetinari navázal, jako kdyby předchozího Elániova výbuchu ani nebylo: „Naštěstí se zdá, jako kdyby nový kněz zaslechl volání.“</p>
<p>„Jaké volání?“</p>
<p>„Víte, já se v těch náboženských věcech příliš nevyznám, ale vypadá to, jako kdyby byl náhle naplněn spalující touhou šířit pravou víru a slovo boží zapřísáhlým pohanům,“ vysvětloval mu Vetinari.</p>
<p>„A kde?“</p>
<p>„V Cinkylinku.“</p>
<p>„Ale to je přece přímo na druhém konci světa!“</p>
<p>„No... myslím, že na šíření dobrého slova není nikde příliš daleko, seržante.“</p>
<p>„No, to nás alespoň zbaví toho prob-“</p>
<p>Elánius se zastavil u vstupní brány. Nad hlavami jim blikala další lucerna. Spustil Karcera na zem.</p>
<p>„Vy jste to věděl? Vy jste to, k sakra, věděl, že?“</p>
<p>„Ne, zjistil jsem to před několika vteřinami,“ odpověděl Vetinari. „A mezi námi muži, veliteli, se vás zeptám: napadlo vás někdy, proč i já nosím šeříkovou snítku?“</p>
<p>„Ano, to mě tedy napadlo,“ přikývl Elánius.</p>
<p>„Ale nikdy jste se mě na to nezeptal.“</p>
<p>„Ne, nikdy jsem se nezeptal,“ odpověděl Elánius krátce. „Je to květina. Květinu si může vzít každý.“</p>
<p>„Dnes? A tady?“</p>
<p>„Tak mi o tom povězte.“</p>
<p>„Pak si především musím vybavit den, kdy jsem byl vyslán za naléhavým úkolem,“ začal Vetinari. „Měl jsem zachránit život jednomu muži. To není právě obvyklý úkol pro člena Cechu vrahů, i když, abych se přiznal, už jsem témuž muži zachránil život jednou.“ Vrhl na Elánia podivný pohled.</p>
<p>„Zastřelil jste muže, který právě na někoho mířil samostřílem?“ nakrčil Elánius obočí.</p>
<p>„Brilantní odhad. Vy byste mohl věštit, veliteli. Ano. Mám totiž oko pro všechno... výjimečné. Ale v tom druhém případě jsem bojoval o čas. Ulice byly ucpané. Všude vládl zmatek a chaos a já ani nevěděl, kde bych ho měl hledat. Nakonec jsem se uchýlil na střechy. A tak jsem nakonec dorazil nad ulici Kotevního řetězu, kde zmatek vypadal poněkud jinak.“</p>
<p>„Řekněte mi, co jste viděl,“ požádal Elánius.</p>
<p>„Viděl jsem, jak muž jménem Karcer... zmizel. A viděl jsem, jak muž jménem Jan Kýla zemřel. Tedy, viděl jsem jeho mrtvé tělo.“</p>
<p>„No tohle,“ potřásl hlavou Elánius.</p>
<p>„Připojil jsem se k boji. Sebral jsem jednomu z padlých šeříkový květ a držel jsem ho v zubech. Rád bych věřil, že i díky mně ten boj dopadl tak, jak dopadl. Vím, že jsem zabil čtyři muže, i když se tím nijak nechlubím, protože to byli jen obyčejní rváči a násilníci, nikdo z nich neměl žádné větší zkušenosti v bojovém umění. Kromě toho, jejich vůdce očividně utekl a s ním zmizel i zbytek jejich morálky, pokud vůbec nějakou měli. Musím však říci, že muži se šeříkem bojovali jako lvi. Ani oni nebyli nijak zkušení, připouštím, ale když <emphasis>ti </emphasis>zjistili, <emphasis>že jejich </emphasis>vůdce padl, roztrhali své protivníky na kusy. Úžasné.</p>
<p>Když bylo po všem, prohlédl jsem si tělo mrtvého Jana Kýly. Mohl snad někdo o něčem pochybovat? Byl celý pokrytý krví, to je samozřejmé. Jeho zranění vypadala tak trochu... jako když nejsou úplně čerstvá, pomyslel jsem si tenkrát. Jak víme, lidé se ve smrti často mění. Ale i tak si vybavuji, že mě napadlo: ale že by opravdu <emphasis>toli</emphasis><emphasis>k? </emphasis>Tak jsem si to uložil do paměti jako takovou poloviční záhadu a dnes... seržante... jsme našli druhou polovinu toho tajemství. Je to opravdu neuvěřitelné, jak podobní si někteří lidé mohou být, co? Dovedu si představit, že ani váš seržant Tračník nemá to nejmenší podezření. Konec konců, viděl Kýlu umírat a vás růst a dospívat -“</p>
<p>„Kam tím vším míříte?“ přerušil ho Elánius.</p>
<p>„Nikam, veliteli. Co bych mohl dokázat? Ne, souhlasím s vámi. Nechme mrtvé na pokoji. Ale co se týče vás, veliteli, jako malý dárek u příležitosti narození vašeho -“</p>
<p>„Není nic, po čem bych ještě toužil,“ přerušil ho rychle Elánius. „Už mě nemáte kam povýšit. Už mě nemáte čím podplatit. Mám víc, než si vůbec zasloužím. Hlídka pracuje, jak má. Nepotřebujeme dokonce ani ten zatracený nový terč na šipky a -“</p>
<p>„Na památku zesnulého Jana Kýly -“ začal Vetinari.</p>
<p>„Já jsem vás <emphasis>varoval </emphasis>-“</p>
<p>„- bych vám mohl vrátit policejní strážnici v ulici U melasového dolu.“</p>
<p>Ticho, které pak nastalo, rušil jen téměř neslyšný pískot netopýrů, kteří se honili za kořistí v aleji topolů.</p>
<p>Pak Elánius zamumlal: „Před lety to místo spálil drak. Ve sklepeních teď žijí nějací trpaslíci...“</p>
<p>„Máte pravdu, veliteli. Ale trpaslíci... no, víte, jednání s trpaslíky... je velmi osvěžující... to, jak jsou otevřeni penězům... Čím víc peněz jim město nabídne, tím méně trpaslíků tam bude. Pevné kamenné stěny všude kolem. Dá se to celkem snadno vybudovat znovu, veliteli. Na památku Jana Kýly, který v několika málo dnech změnil životy mnohých a zachránil kus příčetnosti v nepříčetném světě. Myslím, že během několika měsíců byste mohl zapálit světlo nade dveřmi...“</p>
<p>A znovu byli netopýři jediný zdroj zvuku široko kolem.</p>
<p>Možná by se tam vrátil i ten zvláštní pach, pomyslel si Elánius. Možná bychom mohli na záchodě udělat okno, které by se samo otevřelo, když se na něj udeří na správném místě. Možná bychom tam mohli učit nové policisty starým trikům...</p>
<p>„No, další místo by se nám skutečně hodilo, to je pravda,“ připustil s jistým přemáháním.</p>
<p>„Vidím, že se vám ta představa už teď zalíbila,“ přikývl Vetinari. „A kdybyste si udělal zítra chvilku a zastavil se v mé kanceláři, mohli bychom vyřídit potřebné -“</p>
<p>„Zítra ráno je proces,“ přerušil ho Elánius ostře.</p>
<p>„Aha. Ano. To je pravda. A bude to poctivý proces,“ řekl Patricij.</p>
<p>„To doufám,“ zabručel Elánius. „Chci toho lumpa vidět viset, po všem, co udělal.“</p>
<p>„No dobrá,“ přikývl Vetinari. „A pak bychom mohli -“</p>
<p>„Pak půjdu domů a budu se alespoň chvíli věnovat rodině,“ zavrtěl hlavou Elánius.</p>
<p>„Výborně! To bylo hezky řečeno,“ přikývl Patricij, který se nedal vyvést z konceptu. „Už jsem si všiml, že máte dar velmi přesvědčivého řečnictví.“ A pak dodal větu, v níž Elánius zaslechl velmi slabý varovný tón. „Dnes a tady, veliteli.“</p>
<p>„Starší seržante stačí, pane,“ odpověděl Elánius. „Tady a dnes.“</p>
<p>Pak chytil Karcera za límec a vykročil, aby ho přivlekl do náruče spravedlnosti.</p>
<p>Když se pak Elánius vracel noční temnotou do ulice Vodní brázdy, prošel ulicí souběžnou s Jílovou uličkou a zastavil se v místě, které bylo podle jeho odhadu zhruba na poloviční vzdálenosti mezi zastavárnou a obchodem s obnošeným oblečením. To znamená někde za chrámem.</p>
<p>Tam přehodil přes plot nedopalek doutníku. Slyšel, jak dopadl na štěrkovou plochu, která se mírně pohnula.</p>
<p>Pak se vydal domů. A svět se pootočil o něco blíže k ránu.</p><empty-line /><empty-line /><p>Terry Pratchett</p>
<p>NOČNÍ HLÍDKA</p>
<p>Z anglického originálu Night Watch,</p>
<p>vydaného nakladatelstvím Doubleday</p>
<p>v Londýně v roce 2002,</p>
<p>přeložil Jan Kantůrek.</p>
<p>Odpovědní redaktoři: Naďa Svobodová a Vlastimír Talaš.</p>
<p>Vydalo nakladatelství TALPRESS, spol. s r.o.,</p>
<p>Jungmannova 14,110 00 Praha 1,</p>
<p>jako svou 339. publikaci.</p>
<p>Sazba: SF SOFT.</p>
<p>Tisk: Ueberreuter Print, s. r. o., Pohořelice.</p>
<p>První vydání, Praha 2003.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p><empty-line /><p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Igor</emphasis>,<emphasis> zaměstnaný v hlídce jako soudní expert a zdravotník</emphasis>,<emphasis> byl docela mladý (pokud se něco takového dá o Igorovi říci</emphasis>,<emphasis> protože Igorové si užitečné orgány a šikovné končetiny předávali z generace na generaci stejně</emphasis>,<emphasis> jako se jinde v rodinách předávají hodinky po pradědečkovi) a myslel velmi moderně. Měl moderní sestřih s esíčkem do čela</emphasis>,<emphasis> nosil boty na silné krepové podrážce a občas zapomínal huhlat.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Takzvaná Ůberwaldská legie zdrženlivých</emphasis>,<emphasis> vytvořená bývalými upíry</emphasis>,<emphasis> kteří nosí černé stuhy jako důkaz toho</emphasis>,<emphasis> že se pod přísahou odřekli svého ulepeného pití</emphasis>,<emphasis> čestné slovo</emphasis>,<emphasis> že ano</emphasis>,<emphasis> a dávají teď přednost dobré písni a zdravépartii ping-pongu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Starý Tom</emphasis>,<emphasis> ctihodný orloj Neviditelné univerzity</emphasis>,<emphasis> odbíjel ne zvukem</emphasis>,<emphasis> ale tichem. Nebylo to ovšem obyčejné ticho</emphasis>,<emphasis> ale bezdeché časové úseky pohlcující veškerý zvuk</emphasis>,<emphasis> během nichž se okolní svět naplnil ohlušujícím bezzvučnem.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Knihovník byl orangutan, přesněji řečeno člověk, který se kdysi, díky dávno zapomenuté magické nehodě, proměnil v lidoopa. Ta nehoda už zapadla natolik, že teď už lidé zapomínali i na to, že je knihovník orangutan. Možná se to zdá na první pohled ne-li nemožné, tedy přinejmenším velmi těžké, zvláště když víme, že i dokonce velmi malý orangutan je schopen okamžitě vyplnit celý okolní, jemu přístupný, prostor, ale pro mágy a mnoho občanů, s nimiž přicházel do styku, to byl prostě „knihovník“. Je téměř jisté, že kdyby někdo ohlásil, že v knihovně viděl orangutana, šli by mágové za knihovníkem a zeptali se ho, jestli ho náhodou také neviděl.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>To je klasický </emphasis>pomocný <emphasis>či lépe </emphasis>psychologicky nátlakový <emphasis>vyšetřovací prostředek. Pamatuji si</emphasis>,<emphasis> že kdykoliv se v době mé školní docházky stalo v budově školy něco nepatřičného (například někdo rozbil míčem okno</emphasis>,<emphasis> vysadil dveře do tělocvičny nebo přilepil neoblíbenému učiteli pod stolní desku starý syreče</emphasis><emphasis>k)</emphasis>,<emphasis> hlásil pravidelně ředitel školním rozhlasem: </emphasis>„<emphasis>Žádáme viníka</emphasis>,<emphasis> aby se přihlásil. My sice </emphasis>víme, <emphasis>kdo to udělal</emphasis>,<emphasis> ale chceme</emphasis>,<emphasis> aby se přiznal sám a dobrovolně.</emphasis>“<emphasis> Většinou se nikdo nepřihlásil a taky bylo dobře.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Prostředek pojmenovaný po Vavřinc</emphasis><emphasis>i Primerovi</emphasis>,<emphasis> muži</emphasis>,<emphasis> bez jehož pokusů s jemnou tenkou gumou by byla tísnivá bytová otázka Ankh-Morporku mnohokrát tísnivější.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Chtěl jsem vám původně poradit</emphasis>,<emphasis> jak to vyslovovat</emphasis>,<emphasis> ale nějak vám nevím. Vím jen</emphasis>,<emphasis> jak by se to vyslovovat nemělo: Kjú</emphasis><emphasis>. Pokud by vás ta výslovnost opravdu zajímala</emphasis>,<emphasis> zeptejte se milovníků bondovek.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Stejně jako se pradávné pralesy měnily v uhlí</emphasis>,<emphasis> tak se pradávné porosty cukrové třtiny pod tlakem staletí změnily v to</emphasis>,<emphasis> čemu se v různých místech Zeměplochy říkalo různě</emphasis>,<emphasis> třeba hoki-koki</emphasis>,<emphasis> prasečí cukrle nebo kamenný syrob. Tuto surovinu však bylo po vytěžení třeba ještě dlouho a složitě zpracovávat</emphasis>,<emphasis> vařit a čistit</emphasis>,<emphasis> aby vznikla ona červenozlatá hustá tekutina</emphasis>,<emphasis> která byla medem obyvatel města. V dnešních dnech se Ankh-Morpork zásobuje z mnohem přístupnějších a čistších karamelových ložisek nedaleko Quirmu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Stálí čtenáři si jistě vzpomenou</emphasis>,<emphasis> že Ucholubovo křestní jméno bylo Majonéza. To</emphasis>,<emphasis> co jsme si právě přečetli</emphasis>,<emphasis> vysvětluje onu nepřekonatelnou antipatii</emphasis>,<emphasis> kterou Elánius cítil k Ucholubovi v předchozích příbězích v pozdějších letech.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Já vím</emphasis>,<emphasis> že to slovo jako by vypadlo z onoho vtipu</emphasis>,<emphasis> kde původní pointa spočívá ve spojení uřitititiká budík</emphasis>,<emphasis> ale protititul</emphasis>,<emphasis> neboli frontispis</emphasis>,<emphasis> je v polygrafick</emphasis><emphasis>ém názvosloví terminus technikus</emphasis>,<emphasis> jímž se označuje</emphasis>,<emphasis> cituji: titul umístěný na sudé stránce proti hlavnímu titulu</emphasis>,<emphasis> u překladů bývá uveden v původním jazyce. Někdy se tam umisťuje i obrázek.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Totéž co namydlení</emphasis>,<emphasis> jen hustší a mnohem nepříjemněj</emphasis><emphasis>ší.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Myslím, že už bychom si měli pro jednou a provždy udělat jasno v otázce toho podivného anglického zázvorového piva. Někdo tomu totiž říká pivo, jiný zase limonáda, jednou to pijí děti a podruhé dospělí. Takže věc se má takhle. Ono se to</emphasis><emphasis> trochu míchá dohromady. Nápoj, kterému bychom my říkali zázvorová limonáda (v VB i v USA ginger ale), což je skutečně limonáda, je voda sycená kysličníkem uhličitým a ochucená cukrem (karamelem) a zázvorem, někdy i citronem. V Americe pak je to překvapivě limonáda s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>příchutí citronu. To, co bychom mohli nazvat pivem (ginger beer) - tedy nápoj, který má 0-2 % alkoholu, se vyrábí ze zázvorového kořene, cukru a droždí kvašením. Ale položme si otázku: Dá se tomu říkat pivo ? Pro úplnost - existují i zázvorové </emphasis><emphasis>likéry, sladké likéry s příchutí zázvoru, jako je třeba The King’s Ginger Liqueur, o němž se říká, že byl oblíbenou sladkostí krále Edwarda VII., a zázvorové pálenky, ale to už sem nepatří.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Už jsme o tom mluvili v předchozích svazcích</emphasis>,<emphasis> ale pro pořádek a nové čtenáře: YMPA je zkratka z Young Man’s Pagan Association</emphasis>,<emphasis> tedy Společnost mladých mužů pohanské víry. Nezaměňujte s na zeměkouli rozšířenou společností YMCA (to C tam znamená Christian). Kromě společnosti mladých mužů existuje sesterská organizace pro mladé ženy YWPA (na zeměkouli samozřejmě YWCA).</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Doslovný překlad policistova jména</emphasis>,<emphasis> které zní v anglickém vydání Evans.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: V <emphasis>originále pan Smith a pan Jones</emphasis>,<emphasis> tedy nejfrekventovanější anglická jména. V češtině jso</emphasis><emphasis>u to jména Novák a Svoboda. Jak vidíte</emphasis>,<emphasis> není v tom z mé strany nic osobního.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>To byla pravda. Rada vojáka Rapotáše</emphasis>,<emphasis> pokud by vám ji byl ochoten poskytnout</emphasis>,<emphasis> by zněla: nezdržujte se botama</emphasis>,<emphasis> je to pracný</emphasis>,<emphasis> pak musíte u trénu něco šoupnout výstro</emphasis><emphasis>jnímu seržantovi</emphasis>,<emphasis> aby je od vás koupil</emphasis>,<emphasis> a když je to všechno vyřízeno</emphasis>,<emphasis> trhne na tom člověk sotva pár toláčů. Držte se šperků. Jsou malé a přenosné</emphasis>,<emphasis> dají se dobře zašít a ještě líp prodat. Voják Rapotáš viděl zblízka příliš mnoho bojišť</emphasis>,<emphasis> takže se nebylo co </emphasis><emphasis>divit</emphasis>,<emphasis> že při použití slova </emphasis>„<emphasis>sláva</emphasis>“<emphasis> většinou zamrkal.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Žralounové a Adventuriové se při podobných příležitostech v hovoru úzkostlivě vyhýbali tématům</emphasis>,<emphasis> v nichž by mohlo dojít k rozporu. Vzhledem k dlouhé historii obou rodin to jejich konverzační témata omezilo na velmi úzký okruh.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Je ovšem třeba připustit</emphasis>,<emphasis> že někdy záleží na tom</emphasis>,<emphasis> nakolik odhadneme cenu řečenou </emphasis>„<emphasis>žádná</emphasis>“<emphasis>.</emphasis></p>
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAIZAUADASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LooooAKKKKACiivlr4hf
Hzxd4c1rxXdafq/hywtvD+oHTrXR7y2lln1NlVGdzIrAJgPkDAztI5NAH1LRwK+OtK/a68d
z+EbjxLdfChbzS7RxDPqNpPIsEchK8MSrbeGHU9SK6T4f/GP4wfG+8uo/Buj6H4U0a0cJda
pd7rySJiCVVEyoYnHPGBnOelAH1ASoUsSAoGSTVaw1HTtUtftWmX1vfW+4p5tvKsi7gcEZU
kZB4Ir56+J/h/SfC3hJdT+J/jjVvG+pTuYdL0e4nXT7O7uWOFUxQ7flGRkuxAGfWvTPhD4W
0TwJ8N9M8OadqFlczEtNcyW0qsklw/zSBMH7o+6B12qM96APQ6KM15343+MvgLwGl3b6rrt
vcaxbhQukWsivdSO33ECZ4Jz1OAByaAPRKr3V7ZWNubi+u4bWEEL5kzhFyegyeK+R/G37T/
iW6uvFWj+H10zwZPodqdy6wPOvLi5DBHhhCMY9wJOCd3Azgc48huvGnibUNW+H3iXUdN8R+
O9DUCF7XxCm+0vNSkDJJHAxUhgDt25yQVPQUAfa3in44/C/wj9ph1HxXaXN/AQpsLBvtFw7
E4CBV/iz2JGO9cH4j/am8Nadb65N4e8NanrcWiRxm8mkKWawSyMVWNklIlJDDDYQ45r5Z8O
6BPaeP7n4XePPFWleBNO02/8A7bllCxytDcCNSsUc3qFYcFsZXoTwZ/BfhGLxn4z8aX974L
8VeNbi9Ez6RLJGbdJZndsT3UuVVODuxnGcjHSgD1bxZ+1N4qh8RyaRbXnh7w9/Z+nG6e4gD
atDqNyY1dIEZNuwHdgk/dIOT2rzm8+MvxP8R/D6CTSPEHi3Up3kmm8TNBaosFtGHBjEEsaZ
hUx53DIHHpXW/D79mb4gz+DvEHhvxDoemaEdXmt9+rXUy3M9vDE5YpDGmcF2xli6/LxXoXh
j9l/xZo3hHV/A9x8UDB4Y1WcT3MNhY7Zptoxt3s2FVgBuGDnaB0zkA8S0v4ofGZ9I8R+I/A
2reK7nw3prGO3lvjFdx2dvtJYTMwOZFXYQw989ah03xL4q8U6APEV/Z654t+G/hlY5Na0/U
9XRGe5kTDurAh2USEOi4O3jpk19H+Ff2V/D+heHr/w7qfjTX9V0S+lE0+nRSC0hlcDCs4XL
HHHGQDgZHArVg/Zc+GcGiz6GLjxC2lTyiZ7I6myxFx0YqoAYjJwTnGTQB8k+BNe+M3ikeJf
EHha88Qajqem2af8AEx/tMKlnbqDuRlk+WQlBwB8wK7utdB4C+L3xB1PVL3T/AA1rfitLHT
tNkv7azigGrSSXgjQFZWZC5gd93BI27hjmvoZ/2WPDNr4a1fQdC8c+LtKsdSHNql8rW4xkg
NGFG8ZPOTk+tcpof7LPjXwTo2tp4I+Kwsb/AFK38hz/AGd5fmrnO0ybmaMdeVGaAOJ0b9p/
4gefpdvP4o8OXc2r/vrt7/TpIIdCKyOPJYx8urKFO45I3dTXe6Z+15AdBt/EGueDVisL2d7
S1hsNRSa6EyBCfMjYLtRt/DZ7YxzmuVtvgt8bPAfwU8T+E9B0TwxqE+sSYu7y1uHe+ntyoB
jQSIq4645B5bAyQa4XxvpfhHwN8KNL8N3Pwb13T76+Mf27xLrNsvm275XzRAVOG/2QWUc8g
nNAH1T4e/aN+HWtTTQajJfeHZLZ2guZNUt/LggnXOYTMCU34ViBnkA4r0zRfEvh7xHp0Go6
DrNnqVrcZEUlvMrhiBkjjuB1HUV+fXi/Rv2ftK+E0b+FfHPiS51y8jS6TTHZJFMuPlFwigI
hXLDhiwyetWrmLxhZ/CS/+M95/wAI5c6tr97A9hqtrdtBf6dIjbGEUSqEyQgVgDnGSdw6AH
6IZFLXxro3x18b+D7ma21O+uZNCis0vba48aafNb3WoSBQZreGWMbQd2/YXVumCcV6poX7S
vh3UHsV1fw9qenf2nafb7D7EBqJmgBYSM6wgtGUKNuBHAB9KAPdeKMiuA1iTwd8YPBmqeHN
E8axyiWNS1xot8POtm4ZGO05xnGQevSvGvBWi/EvQ/Fcnw31b4w6xpfiK33XVgb61iv7PVr
Xn54i+JFZcYaMsSMEjIOQAfUvFHFeUyeGvjLZ7rqX4v6Q0EI8xhceHURCBydxEoIGO4NfOX
ij9oH4iWU+oi08Y3d1awXn2eK807w9ClvcNlsrFJJI5K4GVJBLAE0AfcWR7UtfnF4f+Mnx4
+I3i+w8NaT4o1O6uL2UKYbMR2uE7sXSMsigZJbt19Ky/G3jr42eE/Fc1hrHiDxj4diD4S3m
1S4k3KOCySMRvB65oA/THiivkv8AZH8beNfF+teJY9d8SanrGm2VrBxqEvnMk7s3KueQMK3
Gf5V9aUAFFFFABRRRQAVBdXdtZWst1eXEVtbwqXkmmcIiKBkkk8AD1qeuH+L0Qn+CXjiFio
DaJd8sOB+6bBoAyZfj/wDB2K7ktf8AhO7GWWM4IhWSUH6FVIP4GmS/GOG9Ujwr4A8YeIuRt
li0xrWFge4e4Kce4FeSfCa68eal4X0fwxpupHTmXTdPuoRp9pBCg0+ZWSVmlYMxkVkYgj5t
3OK3/h9rXjtdOvNT1ZNbv49T0k2FqbJZbwfb7eWSKSWRZSBC7jYw6RlR1BGCAdLJ8Qfi3f6
xNpWn/DzR9GuobZ7wRanqxuZpYQQNyJbqVbnAxv6sOleDD4PaVrHirxT4u+KupardNp+pRv
qtnYwpAYjc7WWQAM7GEB1/ukBG9DXs+j/DSbwTZaXa6z44Gnab4dvBfaTq880cDhZf+Pmya
Nsr5JHT5sgnj7opdT8bfD3XPFurt4fuNY8cT6hFBDc6ToVn51vJ5DFl8yZgIwDvwcuAVGDn
PIBgeMdE0xvBni74I+GdDt9E0y6t0fQrhNyxXd1HiWWCR3A/ekpkMWOV/wB0ivEP2Y/jVb/
DzxDP4S8U3a23hzUHLidlXFpcdNzN12EDB64OOOpr6VXwL448f2UVv4jsLLwL4e86Sb7DbS
/bdTcSHMg+0NlLcNkgiMEjkZFeo6P4I8IaBo9tpWl+HNPt7S1iWKNfs6k7R0yxGWOecnknm
gDz/Vvin4J8Wg6ZoHgrUviOEbj7NpYks1fjrPPtjHB6gmvM9V8P+GvBPjzw34y8V+D9I0TW
p7pY9A8IeG2Tz7m6dwPNnnOxMLkYAwgzyT0r2X4v/FXTPhN4KOsTW8d9fTSLb2dgJlQyM2f
mPcINpyQD2HevhnT59O8R/FP/AIRL4u61b2sy6y9xd+JYJjLMeAot1kJIWLdgg4+TJNAHf/
Fb9oPxVr1p4p0hNZbwglhfppv/AAj8cGby6jBcTs9wpITaV24Xg7sZPU8Rd6Lp9r4403w54
jFhpPhPxEo8ULaWN+jS2UZil8mJ7qVc5CDkDOSwwM4rtfCHwp8d+M5PGXhXw1Y2lp8Pde1Q
yr4ivh58skUMzbGhcndJu28noc5yATn6e+HvwL8B+AtEtrd9Lttd1aL/AFmq6jAskzHjhd2
dijAwo6e5JNAHyb8Mvhrc/EH4SXvhnQvD0sXiDV9Q+03/AIg1ayPkWVrHkpFFMRuZ3cDOwd
Cd2BXt2ifssySaT4fsvFvju8MOgDdYWuiJ9mjglL73l3OXLSE4+YBeg4r6WyuetG4eooA4r
w58KvAvhmWS7s9BhvNTnkM0+p6j/pV3NIertLJkgn0GB7V0Wva3Y+GfDOo69qbMtlp1s9zN
sAztRSSFHGTxgD1rT3D1Fcx4+1O40fwJqeqW2hNr6W6K0+nou554NwEoUd2EZYgdyKAMjSf
H+p394ILnwXfWi3OlNqtlci4ilgnUbcxNIpwkvzDjkY5BPNavw98aW3xC8CWHi6z0+fT7a+
3mOG4ZS4CuVydvHJU15N4S0Wz8IeMLi/8ABOp6xB4Bm0aaSewvIZTHDdkholt43UMz7A5Kg
EgAZPNQ/D74hr4B/Z+0awutB1/V/EVmJ4v7Oh0ycSSuZ3Ks7FcIp3KSSe5wD0oA9h8aeO/D
/gHSLTVfEc8kFrdXkVkrohbaznG5vRRySf8A61ZepfEObTPibpfgiTwzdPJqjN9nvBcRiIx
qgZnIJzx8wC9SVPHeuC8WaZL8YNP1x01u/wBB03TbU2ZtrnRHkFwW2SNKBIgZlJRVGznCk8
ZFYVtZeLPHfwf0PUbbRb3TviL4EuY/skl5byQ/bFQAEKzgAiWPAbPRgc+tAHrWvePtW0jVt
ds7PwHq2q2+jWiXT3Vu8YWfcM+XGCcs4AJI9APUAy6d8RbHXvh7c+LPDWmXOrT2kZafSUZE
uonAy0TKTgOB0Gfm4x1FWNY1y38EeCZ9c1TT726nkIlntdOikupJJ3xlYwMnA6DoAB2rl9X
8Ls12fil8Nomh1m5t99zYSI0EWsJ/cmRgCr9cNjIOeuSCAdfH4tWH4dv4y8QaVcaJFFaNeS
2c7K80aBdwUhTjeRgbeuTjrVb4f3a6/wCBLTXJtbbXo9YJvVkkhVEiDHiFU7CPG3nJyCSc1
h+ItQm8W6nYeBYbjVvD9/5cWoXF5Hphlt9yjd9nWSRShYHDe20DOTiub+DZvfBmua98Or7+
17ywS9kuNL1G6spESTPMse7bsUbvmUd8sfagDvvEvwr+Hfi9lfxF4O0y+lH/AC2MIjk/77X
DY9s14p42/Y98L6zqEF74K8QXPhXyQMWpRrmIMP40JcMhPGeT0r6dBx1NGR60AfGnxO+Fv7
RN3c6et/d2XxH8P6aEEdgXMKyMqbd8sW9Wd+T829j36HFebfEzxF4Q0eztLOH4X6z8P/Hcd
vse5spGsYUVhtYBMuZUI3DIK5yee1fooSuc5GelYPiXwf4T8Y2cdp4p0Cw1iGI5jF1CHMZ/
2SeV/A0AfEnibwh4j8I+BvBWtabrPh+20bTtPeQ6rot1/Z+q31tOwkLNG7RtIyADau4gk8g
8ivZPhf8AFL4Cx3Ta1N41urjxTLCtvcan4nLJcun9xD/q0TP8KEepz1ql44/Zbli8Z2/jX4
V6taadfWjLImk6ohntsrxhWbdhSM/IQQM8EDGPnzxd4svvHniy28BfEzQPDXgvV7a6+z3Wv
x6eyTwsM7RJscKYzlRnBAHzCgD6f8Q+I/hZ4k09vAmtfGLUfEUt9dIYbfT44Z5eMkR5igIZ
ecnd/d6jmvE/iN4g13w18J7zw/f2GkarYXkiQiVr17e5g8vIidbbbEwTGBhQV4561wcWj2f
wr8W6FpGq2PhXWLq8uWuE1y7nN9plxYTR+WoeJeQA2X3cMOOor66+DOq/CH4g6R9v0rwf4Y
sfEkEZS/tLeyjygVygdCUBaNsZB7ZAPNAHmP7J1rFN8N9ag8OavaWPiK8vs3fmmOSa3t1Q7
DFFnJBOAS5A645Az7cfD+r3nwVsfCGviM6+VNlBc3lit9EZULNG7q25djKgBLHvjOcV03iH
4aeB/EwSXUfD9tHexLtgv7MfZrqD0KSx4ZcfXHtXON4a+LvhtkPhfxrY+JdPiQIth4ltys5
Gef8ASoeS2OAWQ++etAHmEumfDjwz4XfxTaadrPg3W74ILjSNAnlsri3ZJBHKZF3FGjSTcy
sVAI4Gc1u3h8VeF/Ec2i2PxY8S280arKy67o0OqwiJpmjjkLw7XRXZWwWxgA5xwa1dX8WrP
FfWHxQ+DGtabDfW6w3mpaYo1CFolO7Dy2+JVQHJxt479a2fDPiT4Ua7rOvXGheOrTUNS1m3
jtriG5uwJY440KKqxuFYAbySCPvE55oAraZrPxcuYLI6brnw/wDEiXEC3cbg3FpLNCx4ZUB
cBcZw3TiuU8b/ALSWpfDLxHHpPjX4dsqSZK3Wl6mLlD/s/NGmHxtJUnIDKe9U9YtrTVbbSf
BnhHXNO8T+I/Bmnyi6vBEkcplRfIgtm2gKMiSXAD5DxqSDzmfxz8A5Pitptr5viPX9CGnQC
BLfVcXBup1CqLt/3hGWjwCAFORzjGKAPV/h18TdD+JOlXd1pdreafd2LpHd2F8gSaAsgdCQ
CQVZTkN3wa7ivnSTwUn7Pt7afEHSpr3WdFFoLHxQ1xPm4kXePLu1U8HZnbsH8JGOlfQ8E0d
zbR3ETbo5EDqSCMgjI4PSgDO8R+INL8KeF9R8R61MYdP06Bp5nA3HaB0A7k8AD1NfPHjn9o
rwZcaFqfgr4h+EPFHhpdb0w7f3cLyGGVSquAH4PB4PpyK6f9q7XLTSf2fdSspypm1W5t7WF
C+CxEgkYj1wqH864fVNdXxCbTTfG3gPQdb1G3tJobiFtMaWVBGsDCOCdSSoKTmQORxsIxuo
A4C6+MOt+F9BivPDWowR3aWsNhZ6hc+HbVJ5oVUCOOSQXTlRjB+5jPJAyawNG8WftN/GZ7m
Dw94lnnW0VfPjsLqCxEYY8btpUn9TxW1pfwT+FPiHwhpGvS3mtaO+r6lBplr9kmWWGV5QuS
FmUOQjNsYgnkcU3Qvh544+GVvbeKvAvjK/hhmvZkj0+eFVhuHhlkVopwJRklYSeFJwQByaA
Ob1j4L/ABj0nT9W1HxboN/r16LUXcMhnF6sHlyozs7liMlFYBRuZgemK+/fC+o6bq/hTStW
0dYBY31tHcRfZgBHhlB4+nT8K8T034ofFx3tkvtP8FzSXdx9kit2N9Zu0m8x/wAcb5AcFDw
MEjPBrP8Ah3ffFbwD4d1DRLfwN4d1G1/tS7njSDxLHFHY5bc9uqspIEfJwTwDzQB9LVXv7u
Cw025v7lgkFtE00jE4AVQSTn6CvCb34xfGKy1D7H/woG+uyUWRZ7PUlngdW4BWRUKnr0zkD
npzXG/Gb4rW/jX4dL8NhHJ4T8XarqsOmX9lqVyqJYgBZCzyoSGibcoDDrzkDFAHheoeJpPi
/wCOboX15pyy+Nb+GwVrm1klk8P7JQLcRyYAxICVIU85YkZANer/AAt+FUPxP0jwzo3jLwU
NM03wS17Y319E8aNqlys4Cw5T5iifPubu3APJrznTk8YXHgS50JPCWnTr8SL21TS7vSJBFH
p93ay7GDKvCttVmPI6lsnkD768M+HdP8J+FdP8PaTCIbSxhWNQOSx6sxJ6sxyST1JNAHB+G
NT1y2+OOveBor20j8K6LpFrJY2EFoqGHf8AKF3g5woQ4GBwR6ZK/EHWfGelfEnwLYaDrUVr
pGtXZtLu3aySVsqrSFg5ORlQQR26isp9E+J+i/Gbxh4z0vwzpmrWeqWcFpYRvqnkFPKB+Z8
xnhmPQdPWqMnhj4w614l8Cax4ls9Kkl0vVZtQvvst4Y0t4mDRpBEu35wEwxZjkk496ANXw3
qXxG1nxV490pPGFmz+H7pLWyEump5MheJZh5hVt3AYKcEdzjPFUtI+Luo+NNY8M+FdAaw0v
Wr5LuTWJN32g2At38thGpADb2Hys3AXkgnijwt4d+KHhzWvHk9t4Z0aFvE+pNd2twNSLR2m
Ywgd0KbnPAYgEZJIGBVqw+EN94Mu/C+veErqDUNW0kXC6ot4TD/awn+aRwygiNw+WUY24OD
60Aa19qvjrSfEjeEZNStrptVsZZNH1hrUI6XaAsYZkH7tgVBYMuMAHI6E4vgXxd4u8W/BLU
rseIreHxvDeT6aftFtGqWt6j7VgZQMMCNpJx0YntXT6P4Y8Q6p8R/+E88V+XZfY7Q2Wl6Pb
z+ckAY5lnd9ozI2AAAMKo6kk1zuq/D/AMa6B438X+NPAF1aSXOs2sK2umXU7RW8d3grJcyK
FwxCAYHOSzZIoAp6f4keP47+H/C3jNLfVLtNMkGl6wSqLNfoT9p2QqxVPkO0EgN8jDPNe3D
JGa+cPHHwV1JdB8N6t8O/Bem6f44trqO/udTF/tMUyjLgkj96HYnPA6e9fRFhLdzadbSX9s
trePGrTQJJ5ixuR8yhsDcAe+OaAPJ/HHjLXND+Nnh/w+3jCx0Dw/qGmz3Er3dvEQssZ4HmO
wwGHr/d9+Mif4keNNW+Bvi7xPo93aW2paFeSRWWoraE2+pQoVIdUkPG4NjcCVyMg9QNjxX4
G8R+IvjlpOvXGh6Tf+E7fS59KuY7i5PmyrP99gmwgY6YzkgnkZrn5Ph/8TtO+D3iX4VWcen
65Yshg0TU7y+KMlszDEUqbSd0Y4BBwRjpjFAGt4O8T+K9f8U6ZY6Z8Q9P19bawhudetDp6I
bfz4mMbRyIcbg4GUP8J5OaxLXx54+sPCPxF8Qav4v0t5vCmoSWcEUunqkNwqKjqWwwcM2/b
we3ANdHZ6B8SRf+HYbPQdE0CKGC2t9X1OO+Mt1cwwDIhQCMABmGMnJAZsYp/wAMvh5f6Zde
ML7x14c0RrzWdZbUoGhb7UBGVUKpLrnKlSfqxxigCv4W8Y+Mdd+MFjpl5rNvaaTd+H4dZbS
fsQEsLuFBjMhOSMsTnGexApvjPVviX4a0fx/rq+LLRLHR4ornTVbTFZipG51fnkD7oI57nJ
ra8VeFPFdj8TbL4jeC7bT9SujZHTdQ0y9lNv50RYMsiShWw6kAbSMYz3qn4z8I+OfEXwg8V
aYiWbeI/Em1fswucW9imFXashXcwCpk8csxxgUAZngL4ia3rPjSx8KSeJNM8Si80VNTlvLW
BYpbB2VSAyg7GXJxxyCRnvXQ/B3WvFmv6Brk3jDVUvr2y1e409NlskARIiBkhe7Zyc1zK+C
fiBqviDwLqN1oWj6Mng+1O6VLzzri/lEIQQqwjHlxsR8xOTg9Kg8J+HfjP4N8H69pOheHfD
seoalqtzqFvcXmrSTR26y4OCBFudgemTz39wDoBrPjST9ofWPCCeII00JfD/8AaVtELSMyQ
zM/lj5iMsFILDPXOD0riPhf468ffEzTH0y0+IFtaa/pt651MnSoii2wdkCxD+NjtB3fdXdg
54FdH4a8I/FLSPixL4q1eDS9Xhbw9Hpb3DXxSaeZP3hcgRAKGkLDGMAYPPQ8RovwX+Ivhy0
0fXtF0rRLPxnpl/dTG7h1FlgvLeZ95inHlBnxkqOeAM9cYAPXvit4v1zwP8NLm+8PW6ar4i
WI+QkqjDBAGllZcjgKCcDuVFZviHwD4B+PPw2s9WvLGBJ9UtIprfVII0+02xxnbv7hSWUqT
jr9aibwJqPjvxXf6p8VPA+iXVpbWqxaPbC9a4EJPMu/KKMudvzAcBQPrD8FPB3jf4fxav4b
1TTbK38NPcPd6aIr/wA+S1LHLRY8sZTPIJORznOaAPlzxrpOsfAjT7n4f+LPBPhrxZoOrRS
jTdbe0ENypJ6mYDcGQkHaScDGGxxWLo2p+Nfgp4+0iw1rxD5EmnWyT6UbUrcWN5bXE0bTK8
g58oqrnIBw6ZGOtfcHxm8DL8RPhDrfhoXMNpcPGs8FxMoZY5I2DjJ/hB2lSR0DH6V+eMlzo
EGnfD8WZu/C2smKaLUdVLGaCS3eVkSdVUkjCtKrIAMhenNAH6k21zDd20VzbSpNBMgkjljY
MrqRkEEdQQetTVwXwd1D+0vgt4TuhYpYxCwjhjiUtt2JlEZd3zbWVQwzzhhXeBgTjNACn2r
45/as1aKw8Tx6f4l0e2bRHslutLMNonm390JQJY5bj78SKp3YTBbI554+wpZoYImlnlSKNe
rudoH4mvjf9r7WPDXiDUvA+nQeILO6hhuJxdrYTJcTwq/l4OxTnkA496APLIPC/wC0Nput2
mp6Z4L1WwtoZftNta6daCS1jZkCh1UFlZtuPmYlu+c5r2C9/aD+Mfhqy02XV/AWn2FrAn+l
trGoJFPdFj8rKNwKDt91hn6V3XgDxlqGjfD2x0b4a/BnxPMkcaYbVJEsrUMU+ZvNmbewBHJ
CAHnGOK4ex/Z38N694xv/ABr8RNR0/fdahGkvh/wrvkhgllYBUmcZYZZgWICjqcgGgDN0n4
g+Of2m/ENxpGlwWOgaRoQj1Iabcwy3UF/KjZSO4lUpxuAIXAzgnB219O/DLxr/AMLC+HOme
KXsxY3FyHjuLYPv8mVHKOufTKnGecEVnfD2+8GWGueJPAfhfTtP0iTQZ41NjbQ+WzRtGpEp
P/LTLF1z1GMHmuR8I30Pg79o/XvhzoDpeaHq1sdcltYVP/EmuTgOp7BJeGC9QT0weQDsfiV
4d+HXjW103wV49kg83U5WfTY2mMUzSoBuMTf3gG6dwehri7b4NeMfCnhttD8FeM9Nns/sz2
SxazpeJRC5y6C4t2RhnrkqWyByMDFH9o/RtI8S+CPCvittRDaPpGsQvc31hN88MErCJpY5F
yAUco3/AAGvL9G/a01Xwd4g1Lwr4rsj4rs9NuJLWDVocWl1OqPgPIhJRsj0I/HNAHoEvhbx
3of2gaj8KY9atJjB8ug6+my2MTKweGGeNSjMUUuwYlsZyKj1bxf4emu9K/tnwx4j8Ff2Xe3
GoCHWfDkl/am4mLN5weJjtZSzMuCAMnj09D+G3xu8M/ErV30vTNJ1jS7o2Qv4RqMKItzBv2
F4yrsCA3B6d/Q12PjjXZ/DPw78R+IrWISXGmadcXcSMOCyRlhn8QKAPDtFuvDGo6noOo6B8
TvDerX+lLM8dtfSPYozuZX8zyyS25pZULf7KAAc5rWkkiHi3Sb+/wDEGhzajrtxZnVND0q4
+2PPdRNtSWLLDy4/LUbyRg7cH3+S/jR4e8WQWXhjxPql7qWsabr+mwagNRu7jzfMuXjVplC
8CMAkAKBjao564d8Kvj1c/Cfwfq2n6N4V0671u+mDRalMoUxR7fuNtAZwG5ALY5PtQB9bP4
R8T2dr4lM+lX15DNYSulkWjmSK8aXfEbNgQyoA53KQB+7U968Q+PPw9svBXxs8I6x/YsfiL
RddKwy6VPeGBZ7pf3bDeTlAd8ZBJwCCOgrqdM/a30LSNMubSRtS8R6nLEjLfXgS3ha6ZVVl
WNRmK3UjOcljzwetW7zwP4d+MPwq8X+JbbxQnxI8eLbhYpId9vDp0gw6w20TbdqnDcn7/fn
NAHnHwOWbw94x8NaFr3isWMdp4qliufDDKEuLW88h44pd5+/GSCjAHGcdc1991+Wt7cWlr4
m/tDw54UfT7HUoDprz+KH80Wt4oHnSRzfL5bqdpBPzAk8c4r7t+EHxJuvEEEXhPxZdabL4n
tLKOdLvT72O5g1aH7pnjZONwYYdex56GgD12igHNFABRSN9015d8TPFvijwT4h8M63Yp9p8
JmfyNdQQq7QRuyxxyrj58hnGQMjAoA9Sor58ufGvxHOg+IpJ9ahsNS0/xfb6SI7a0jlSK0l
aPCqWXLvtlHzHuvoTWxN4s8Yx6T4V1BNZuYU1fxSmnzW1/p0MN1DaMZI9jqOAxkhLBgB8rk
c7c0Ae115j8edMudU+CPiCOxilkurcQ3KCLO/CTIz4xz9wNkDqOO9b/wARPE83hnwHq2o6X
NbjVY4ilos6O6CZgdm8ICccE9ADjGRmuNu/iFrev/Cnwv4v8JQ3lwLoiTVYNMhjlvYUWNll
EUUuQWSbaCPQe+aAKHxdt/A9x8KPFPjewW0ur6XT47VL+2nOW+dSqKUPXIXIAyQMGoPit40
8I6voFtoum6h9outK1PS7uc227ZbxtcKpBccH92XyAT8uc4rY+H3jHVPGl9Ppmm63H9i0/R
raf+0YtPEQvLi4Mn7wRtnYI/KIKf3iecCqum/EnWF1jw1rmt30Fr4X1OS60idPKCldRikdU
Zcgt5cgjfAyfmZR9QCHw9p2g+IPDvi/TfiLNu1tNauEupizxywqXH2VrdsBgvl+VtKDBIOc
nNclpV5pNj8Stek1W50ifTD40dk2GV9TS58uEwiEITujaTcHXGPvZ4zjb8eXXinTdTs9J8R
67qGtWM2kXeo3EOmaVCsjtFLHsjU/e2YcbgeuzJ4JWunj8U+KdM+K8HhG6uptctx4cjuJH0
6yiBF19oaFpeWG1flztycHP0oA9ZXGKWvB/hp4+8ZeMrrwxpWoatFG9zpV1rF7dLbxq8u26
NvHEiYwqgAsx5JJA4FdNYeMdfvfhb45vZLi2XXPDU2o2aXkMQaKV4FLxvszjOCoZePmDUAe
pUV4LqHxS8ReC/BXhHW9WuhrjeJNEmvi01ssa2lwlqs6ktHgeSWJUgjIyPm611Wva74r0S8
8KWY1mCZNehntZ5TbJvtp1tmlSeNRwUBQ7lIYYI59QD1CiuN+GmsX+r/C3wzq+u6kL3UdSt
I5pJmRI/MdgWwqqAOBnA64HPeuyoAKKCcDNUdV1fTND0e61jWL2Kx0+0jMs9xM21I1HcmgD
lvizrcnh74OeLdWiuorWaHTZhDK54WRlKrj1OSMD1xX5teFoL6TXvDGneFNR06/upZft5t9
Tgjiiguow2Y3aT5XXaoI5wdwGM16/wDH74x2nxJvtS0CC91TTfD9nZQ3emWz2nknUbouvzS
Bvm2eW7Fen3c4Oa8++GXgyy8YeLrQNJpUdnfNcJf2PlSzT6ZBDGJWnCnAG7aUVixG5iCO1A
HtnwD1j4teLfh7Ktl8R9M8F+FvDhFmk8lhDcPI5O8hjKQFXD4ByB0AHFes6n4fvI7dbjxX+
0L4guvMZkaLQoILfcFwXASCN3GAw3HtkE9q5v4B+HbnxT+zt4z2WVtZweKtQvpbGEnEMasN
ij5TlVV1I7H5a7weCY9D8e/8LJ1vxPpuja35EVqUmlzbNAIgJt24pl2cbg3YKoOecAHHeI/
Avwb0m78NL4itNd8TQaxkWOr6vrNxNYlwhaOOR9+1S5ACjZg7j6YrdOoeFPC93/wiOneEtK
8IT6jpqrZ6rZ2gaKG9dC4gklaILk5G3Jy2DwMrmHX/AIsfs/eD/CCeBdR1qz1zT4IvLNjbx
G9D4O4Aso2htxyORg+mKzvDnxF8WfEbUNcsvhf4B0TRUtr0T6hP4pkcSmVlGyQ20Y3BiqqQ
ScfLigDI0XS/G+u+AdBtli169AuI/spfEqQ2clsbe4WTzdgZ0kDuqyDA+QqWFdFqs/hfwnd
SeKPH+o6T4O8QI0K2w8PXGdQu4kOPKliUESq+0DbtIXoG4BD/ABlpfiXQtDXXPit8VNbmtb
i4jsoNI8IWYs/tEsmQsYYbpHJ5/iXpWT4L+If7N3gfVZtPgspfC+tRn/SZdd06YXhk4yHlc
MwbPJ5A70AT2vhrxd411m31nwr4YfwRbvNcSnxJrKrFqjRzPukWK3iwAMcKZ9x4U9RXsvgv
wF4a8A6VJYeHrNke4fzbq7ncy3F3J/flkblj19hngCuWn/aD+DcKMR47sZ3HAjt1kldz6Kq
qSSegxUfgn4zWPxD8bXWheFvDOrvp+npnUNUvkFsluzLmNBG3zszYPZcAZ5oA+ffGPgLwn8
FNT8Tv4l8JX2v+Fr6M3uhyLdXC2kVxkkWdykbbSu7BViOn6eC6f8PfFPiOw0vx3N4f1PUdC
1TVJIbptLt2nkiVWUuFQZI4LBSePlxmv0v8c6hZ6V8Pde1PUdH/ALZs7SxlmmsNgf7QqqSV
weMcV8+/DW+gh/ZTsbDwt4stItRS+Ely9lHK4tBJP5jRyrGyyhAp2M6YwMkcDNAGTonirwT
4K+LnhR/C2g+J08M6PoN1pc4bRrrzYpGlEodwUBbc2ckDgnsK2PjN8ZE8T+AW8J+C/D/iSe
TWJEt9RkbRriJ7ezY4cpuUAsw+UZOME16Dp3hnxNealpS6vFJcaJq2mDTdY04X8ri2eEs0N
1HLu3/vAApH3jlSTwa5y48HePZvAcXhyDSJZdZs4NRTULu8nWSDVPMSRYACx+cljC/zACPZ
jqBQB4r8aLzW/iZpHhnwh4Z+HmqaLp+igJp0+r3kdubmDy1QDy3YDdlMAhmzj3NcfoH7Knx
I1fVH0/UL3QtGmiCtLFPqCSyorA7CUi3cNjjJFfXHg34e+J9L8T2GrX3ltY6ZLeJa2t06CX
bPFDmQ+UPLGJI3UAAHY/POQeK1zR9N8F2194a8ZeOPDmlWur2GnxyF76RryEwTvIfKiKlmT
5giMTkbefSgDA8E/sf+BkvZI/EvjGTXtQ05gl9YWWIY4nZAyq3O/oQwOVz7V2Xh268N/C39
ojWNM1fXNPs7HXdDtBBdSSx28QntAY3jcZwrlCrc4z75rEufibLonia5+IHhnRtd1qyuLJx
q9zeQtZabKFO6Dyp7jaV2bmAAVi2/A7Y8s8FeGvjf488c658RLHwV4cmj1p1ndvEFmj27qM
bViVwZAMADcAM460Ab/wC0D8H49W8Sv8Q/A0r65od+VvNdsNKvEeQBeTcRjkEMuTnBwxz0P
Hz9psSeDLPT/FDafY63Y6zHcfZI4tTliu7IRttJk8h1KNgg8ggivef2ip/Cfg3wzpFhY+DP
DOk+NNSgb7dLody0UunsNpOBGF3KwJHz9s8HGa8a+C3wi8T/ABS8UeRpcs2naLCTHqOpocC
KNlOYwMjczDIx0554oA+iPhV+1lptrp9j4e+Jd0sk0cOE1m0SSXfjok0ewNvx/Eu4E9cV9G
6D8S/AXiaw+3aL4u0yeHeIiHnETq/XaUfDA89CKx7/AOCPwu1Tw1YaFe+ErKWDT4Vgt7hQY
rhAowD5qYbPfrjPNeFap+yrpZ1zUr/4a/EG3juUaSC6tNXgivVhzy6liCQRkdVLD15oA+ul
ZXjDBgysMgg8EVky+G9Jn8St4hnhklvWtBZESSs0XlB/Mx5ZOzO4A7sZ96+K5/ht+0h8NvD
LWWgnVdS+yzbrO70TWXkiiiPzMgtDgMCR/d69K1NL/af8eeGU0uTxj9l1XUbqWS2u9Bm099
Nms9uAkvnt8p3HqMYHPTFAH1JqHwx8J6nPqs11HqG7VpYp7sR6jPGJHjwY2wrjaVwMYx90e
gpkvwt8JTSyXEseoPdy3UV7JdNqEzTPNEpWJt5bI2AnAGAMn1rzUftLWOjeIYPDfjDwde22
u3axta22h3cOqicOxCgFGGG4Hy4Oe3aumtv2jfhFMrR3PiSWwvUZ45bC6sZxcQsmdwdFQkE
YOfoaAOr8PfDjw34Z1k6xp7ajJenzN0l3fyz72fbuZt7Hc2EQAnOAMDGTmCx+FnhHTLwXen
R6jaTC5nuw0OozriSYASkDfjDYBI6ZAIGeayR8ffg5JqENivj/AEwvMocSEt5S5GQGkxsQ+
zEHt1rzfwv4p1n4/wDjTxNaWXxAuPDPhjRrn7LDp+iSol5qCZ/17TEFlQkcbOxx7kA9sn8D
eFvOjmitpLCWOwOmB7S6kgJtskhDtYZwSSD1BJIPNWn8LeFToGn6HJpVmdK0t4pbW1IHlwN
EQY2A/wBkjPNfHXx/s/hF4L0XV/C+lw603jpPIMd7qU13NvQkOxSRn2E7TjOCM5HWvmFdWu
A1qY7+6J4FwLiQvGx3H+EdVxjIOc80Afqzf+F/DXiHxBB4gknlOpW9q9pHcWl68ZSJzlgNj
cZwOevAqDR/hv4V0HU01LSba7trqPTzpauL2VsW+9n28sed7M2772TnNeZeA/hh8FfiB4Qt
/EFj8PZLCJx5S3GyfT/teAMyxqsgJjJzgn0qvomt6L8G/jfd+BdU8esnhS90VdRtItc1Deb
C4EuwxK79FdcsAT/CfxAPVdF+Gng/w/a6Nb6Tp0tuNFaU2Mn2qVpIhKSZE3FssjE5KkkZwc
ZArRtPB3h6w8JT+FbOw8jSrhJEmjSRg0vmEmRmfO4sxYktnJzXLP8AHj4PJbzTf8LB0lxE4
QpHKXdiem1FBZ/qoNZF1+0p8ILWz84eJJZ5/tBtvscVnN9p3jv5RUMB7kdeOtAHaaT8PfCm
kWyW0OnvdRR2P9mRrfTvciO17wr5hOFPAI7gAHOBhT8PfCzwxRy2U8vkWMmm27yXUrPbwOM
OsbFsoSMDcDuwAM4Febx/tIeHtY8Tw+FfCXhnV9U8ROXD2F9s00w7cfeaZhycjAAJ9q45v2
qJNU1u68N6ZpGh+G9T08y/a7rxJqv+iDyztKRtCpMjk9MdcHGaAPcND+GPg/w7q2nalplpd
pJpkLW9jFLfTyw2iMCCI42copwSM4zg4zXTajq2maTA1xqepWthCqlmkuZljUAdTliOK+JI
P2mvGvjmHW7eTV/+EYe1s2aws/D+ntdXWo3BOFTfJu2ID8zHAOOBzXI2ngz4kePoLbRdb8L
3S+N31dbqXW/EkzITB5f7u3CP8wXJdyFXBAHpQB9Xat+0J4Uudb0zwx8Prmy8UeINTlaOKK
W5NpbRBVLFnlZTnOMKFBLHivkLx18RLXx54A8Tz+NdVv5PGcWrxx2Fol8zWUUGW3iKFcKAo
XBdtxYlcd69d8TfCzQJtW1b4kfGrxdP4ivtLWNL3TfDtsYoIAhRFTefm2ruBOAp+bOetdp4
g0f4W6f8J/Dt83wl0q48MarmbUZNMxPNp0G3AuROgy23I3HdwM8nGCAfJ2oi81HWJdQ+Kdx
qOm63faNaS+HbqMKkJA2JC7kdI9itkjkEEnmvrr4d+Mvh94G0WbTvDZ8SfEXWr6bztR1bTN
GlmN3KVA5kICBQFAA3Hv1JJr5E+J/w41n4f6jaa3p+tw6/4Xnl8vSNatblZlIX5ljOCdrKO
3Tg4r2Xw18ZNI8V/AObwj40+Lmq+HtYN2sTXaWQeWW3ZMGEFDkxgnl2ZWxx0oA9C8KeHPhH
8Y7rxD/wjXgzxR4PuWjcXGpW8j2luJi5DKoSQxO4IyRtI6182/GP4FePPhveXGpX7T694dD
ARaurFtoJwolUklG6D+70we1e6eGPjJ418Padpul+BNGg+JHh+3BhSLSdAurCS2jXp8yh4i
eeQOe565rr/jb/AMLF+I/wC0xvD/hTVdJW/ulbWdKkjD3yW6k4CxgjeNwDbeGOF4HNAHh3h
79mifxR8OvDWv6R4r07SPEl1FI0djMsoNxIuZACWOY5FBAIClcKGHU16L8IIvid8Ltc8T3f
iDwpdePbnW3iuJtR0jV7e6kOwNyVZg7Z3DGccDgV6Cnj/wCGniK38H6ZH48h0DXdBuIZQmr
2ptJyFjMUsbRy7VUyKzLwSBnjOK0ZfB2vaf8AEvUfGOk+GrDXVnuEuLB49QS3SCOO1EKoRs
yWzvAAOwB8nkDABwvxs+JGqeLPhVc6Nonw28eafrxura4tJJtGYLBJFKsm7epbnCnGB1NfJ
ul/C/4neNfGEVm/hjV47/Up2Ml3qFpNFCHOWZncphRX3b4F8F+LNNtZfD/i3U9TiF7p8ctv
LpdxIsdhcNLJNcKJR/FvdMbgQVXAyMiqHgzXPHC6T4ru9YvtQbUI7G9vbOzmjcug8yTyg6u
gETKFXaoJ3q2e1AHzl8CI9c0O/wDF2l6d4AsNV8baBDJ/Zc0lqGCXSuVlV5w23cEyUXjcRj
Ir6C+FfxD+Gvg7wwdK8TeJpNJ8YXMxuNdPiCJrW5mvGxuJLfKVHAXaSAoFcB8Ffgr4wfwfY
ePtA8f6Xp2oa3GbsXbaKtzcw+ZxIod3AByCPu9z617fpXwV0BfElv4p8ZatqPjfX7YEQXOs
Opits9RFAgEajOTyDzz2FAHqBVWQqwBUjBB715/rfwU+FXiC9a91LwTp32lxhpbZWt2bjHJ
jK5/GvQaKAPGYf2afhbZ3ZutJtdZ0mcIUEllrFyjAEYOCXJ6ZGOntVlPgH4VWHyT4o8aPAM
BIj4guNkajsoB6fXNeu0UAeYWPwJ+HlnMs0tpqt/KDkve6xdS7vqDJg/lXdReGvDsOoHUo9
CsBfFVVrr7OhmYKMLlyNxwOOTWrRQBi+JPCnh3xfpA0jxNpFvqtgsglEFwuVDgEA49Rk/nX
ET/Ab4cwxyS+HNNuvCuoFcR32iXkttJGwzg4VtrYPOGBB7ivUaKAPkPx7+zJrs1tf3tvFYe
M553MzXR/4l+qbics28EwzMefvqpOeteG6HqXj74VT+I/B6z674Rt9SX7Tb3M9s8UomhDNG
o25BDn92SpI5U9Biv0uppXIAODjnkUAfNnwy+Ivxr0HwDp+qfEzwJqWt6TMGZdQslDahDH1
DTW/BZcZ+YYbA5ByCY/DFt4N8RXuoS6D8T7HVrnUpzd3OlzXD2zuzXomuIVhkIZEliWONhj
rHz95q+mRnvXL+Ivh54H8XKw8TeFNL1Rz/y0mtlMg+jgbh+BoA828WWnjt9euI7W11bTdOn
leb+0NPZrg2EGxY/Kt4Yz808mwtvYFIw5+8xrWW3l8X22vadrCW0s2naj+5tNa0+Ofbai3T
Yr7x0dwW3g9e/GKcvwTi0ch/A3xA8V+FtikR2yX32y1BPTMM4bIHoCOtJN4a+O1gQLD4jeH
ddi4zHrGiGHOB0JhfnP0oA8k0rwj4O8V293Yax8DrGDxHpmkNf3EenyyWBuLhJ2i2QrGcqr
eWSrHOecDGTVCTwP8NNDW01vwfP4z0O3121bM9jqMTNMNjNcQyJLl0kjGFKnBJYAZJr1u/0
/4svq1nrupfDfwTrOq2oG24stXngmwpyAC8I4ycgEkA59a4fUrf4haj4hnvtZ+B2paZcOkx
S78P6vaz4mlMYaUxyjYZMRKN55AAxQBdh/ZS0SLwbc+G9G8e+ILHRtUMU97aywwt9oZMMpO
UDKQccZ7dK8q+I/wqt/2cPEngjx94Q1rUXtlv8A7Pfz3JRiMgEgIqjIZBLkc9BX0KnxoutJ
hSHWPhH8QreOJNpuf7NS5BA4yzRueSf8a4n4zeLtL+KvwvuvCGl+GvGNvqVw0V1b+d4auW5
Rt2OnGRkZ6UAedfH74/Xdv8Rz4dsfBnhzVLHTEjltrvWbEXbSGWMOJY8kAIUdcDB9T2x8za
Hqc2maumvpa6fqFytxsGnXtoZop94bOUxtwOOMg5Ix0r7n+Efw81K98a2fiDxJ4NmsdH0bw
3BoFp/bkEX2u9kVwxmaIFtgA+QZOcAcnnHu934W0C60+5szounLHOxkYfZUx5pXaJMY+8B3
60AfL3w+/aruI/hhr2oeM9Os/wC19Nnhs9LstPj8n7Wzq22PZk7QhTlhgYIAGcA519+zbqH
jOO68Z/Fz4ijSvFeogXNxbxwI8dmhISNW+YYA+UcYAxjJxmvMPFvwo8T+E9Z8IaHrPw/vG0
vTLljqOp2Eb3cWpq04Zpcxgun7oKmw4I28dTX0ZffEX4eahJrbXdxrWm/2npyabd2Nx4fvH
EkCM2zygV+V9kjDnjJB/h5APKLf9mPSPDEsPilPi7cRRafK1xFeWOiu2GhcAlHEhXcG4HUE
g9cGtrS/g3olv4ztvF1x8R/GWnavql3ME1eSzhiEk+SChmDsoZiGAbO1ugOeK7mLxj8OV+G
uo+A9Jh8ZDQZ0eGG3h8OzyPbQyncVQtGcqDu2k8jPfArX0/xrEkBi0b4cfEPxFYzRtC1vPp
cdpYuCFAxHKUCjKnoMAsxPUUAeZaB8G/BV/wDEvXbLWfC/iHU9WtIjKRea1uuHuPKEwlaWI
Ko37kUAsWDFiRgZHe+GPCnwStdB1jVLP4YWVtqmhW5W90vUVa7vILg5CxtGd+8P8u2RS27d
xVr+wdev0hjsfgje28Mxi+0f2l4p+zqAkYjRisLNuKoNvIyABjNbWsfDn4keINdivo/EPhr
w3aQxwJFDbaX9vmVomLRsZZdpLLnjjA7DPNAEvhvSfDeqfBW81/4eaNaaBrt1ps0Yl0+0SO
5tblcl4DhQQRKCu0gduKXxBpviv4r6HZac+naj4Rt7cx3q3ksixXK3SxMUwgyyhZSnPBIB7
Gr2hfB+60++ub7VviP4k1Ca6mFzPHaSR6dFLJ1LMsCqSSRzlumAc13Nj4S8O6Zr11r1jpUM
WqXihJ7vlpZFGBgsSTjgflQB494x8JFNRjfWPCF7431/U7MxTpo1jHY253RqkvnXDsAUZo1
YKxZlPTjGPDPjNonxf8O+BrmNfAWjeG/DN8+Lv+w5GuZE3sG8uRiflUsBnYoUkDOeK+7x0o
Iz3xQB+cXgH4B/Ej4ix2GkC8u9P8GW7fahe3sLxRLLIimTyYXw0jcBd3CnbnPPP174I/Zx+
FPgqG3lj8Ox6zqMS4a91QeeXbuQh+RevZf8a9fwc5zS0ANjjjijEcSKiLwFUYA/ClwKWigD
I1zwv4b8TWv2bxFoOn6vDggLeW6S7fpuBx+FcEfgH8N7eaaXRbDVNAklGM6Rq1zaqvbhVk2
j8q9UooA8gf4GRkBY/ip8REj2kFf7bzn05KZ4po+BMMlqbW/+KfxDvYGG1421sqrjuDheh+
tew0UAZPhzw9pHhTw3Y+HdBtPsmmWMflQQ7i21c56kkk5JOT61rUUUAFFFFABRRRQAUUUUA
FFFFABRRRQAUUUUAFBAPWiigAwPSiiigAooooAMDOaCMjBoooAKKKKACiiigBAADwMUuB6U
UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAHiPxp+PsPwe1rStMl8Ly6y2o27zq6XQ
iCFTjGNpz65ryU/tvxbEcfDaXbuIJOp8Yx2PldelZX7Z9utz8R/BkMrmON7GRWfnC5l/L+v
6V83wQM+jR+Vo4umsZhJLOsRx5ZJ3Ryk4wQR1HrigD6etv209bvr4Q2fwzinEkm2KNNQYuR
3H+r5P4VtW37Zlu89w9z4CdbZYmuEaLUVZwgwAGGzGSffvXzRFNG3jqPxlPFZ2mntcxj7Ju
Nw9uCP4Qn90DI6dRV298P+G9B8RWloum6jrd9Y7WvgriKCaRnyMhuV4KcdGB/CgD7E8N/tC
Tazor+ILzwbJb6Q5Ahe2vVnmjyoIMqYG1WbcA4JAwNwGa563/AGu9DudaWwg8Das8Mt29vD
cG5iUOqDLMQxADcj5Sce9fNNnqfjDTtRvR4bn07w8l4rPLHbuXERByUG4nYd3O0ADv6Vi+D
PC/i3xb48jSWwudQ+z3Am1FUIVtknLksvOCq+/JHHNAH2/p37RnhLUp4reGxuFuLgA28PnR
l5QOW4B4IHOOp9K4nxH+1qNM8SS+HNI+HtzqGoJHuG+/VFLbd3GFOVxz2PsK5bw74Y06++N
KaVpWmxWNppGktdwTCH5DMUCRnOenyuPm6nJxXBWvjT4X+L9cvH8dWd14J8QTFoZ9Z0hXe2
YAsCPL5IBKr2I5PtgA9qsP2nvEsmiQa1ffCiddOz++mg1IMzAcMY0KDoSOCcYzzXb2f7Rfg
S5vre2u5TpG+DzHGpyrA28qGREPKNnnJLrjA65rxTVtH8Uat4Y+x+CNds/Hlo9pi2lXy4bg
7mCEsASoA5BBIIOCcA1S0/S9K1X4heIvDPiKW2tZ7Z44ZUFuT8sVuuc4BYtjcMqMjk5AoA+
j9d+L1tpVhF/ZXhrUfEmqeQtxPZaT++W3jJO5mmxsOArYwTuIwPWui0PxXquvamFg8KXMGj
yJHPDqktzGI5onTcpVPv7geGUgY9TXxRdfEOL4PWmo+FNNsLLWkJk+wiS4cG2ikyTHcQ8pK
ucMAcHnPfA9L+EP7UXiLxElxp/inSbK/vLchlFkwgnljwclEY7XKnk8rx60AfT+tapqljpf
27RNFOtlCwkgjuBFJgddm4YY5GMEj6148/x28VW3hS+8aX/wuvLTw5Y6n9jnMt0ReRw4w8r
Q7ONrYyCR1FdNZ/EHwH4m1CKbTvFsvhfxBcqFFveMsTyBVO0NE+UcYcEFTk8YPauR/aEMfg
n9mW78P2Gp4utQmjtvMmI827Lyb5m6ZJIDEnk470AZC/tPa5cafeeINO+Gct34eNw0NlM+o
LBPMu07XZGU/KSDyCce9a+j/tTeFLnR4F1rQtSsfETx7zpduBOOSAhEvCgEfN82MY+mfgxh
fTzOTdQSKwJRFIGFwcYUDgdvrRrF3DPpWlJFHcRS2sBtriTYAkrKzFcMD82AcZPSgD7suf2
t/h7B4Y1G/NjfrqtmzRDTHK7pJASAA4JG3PUjOBnr386H7cE5syJPh3GLopww1IlN2euPLz
jHvXyFa2Fxe3a2lum6Zuik4zxmta3mj1DRTpE6QQSQPm1Kx/vJJGwGVmJyFOM5PAP14APqa
1/bT15kFxcfDWF4CfLDRXzjLkfIMlD6fjUX/DbmrxQzx3Pw5t1uRjZ/p7qFPfcCmfT0r5o0
7xDe+HjLpF3DLJDFKrG2lwPLkVgTkc57/nWrqOuQ694hOs32nxw2kMewQLt3cn2GT+PvQB9
O2H7Y9/L4XvdcufhqzRW8yRBodQOzLdmJj47/AF6etJb/ALae/DTfDK5WMkLmPUwzbvTaYx
7187f2xott8MLnSoY2kn1bUWuYoYciS3jT7rPxtPOOB79K4i9ur6fUY7+7kJCqqefCm3oOM
47+tAH1zZ/trxSancLfeB1tLSJG2D7cWkd92FB+TAGMk9elasH7Xt4i3lzqXwvubaxtUEjT
rqIIIYfIRujG7JI6dq+SJrNtQs7bW30+HybRnN7dXFzgahIGDYA4YFgyjp361dv/ABze67p
xtdbuWusSJNFBBEkcVqFJHlqoGGGMYHQY9zQB9LRftrsblTL8NpEtnIQBdSzJuJ648rp/hS
SftvWqTTbfh5K0YwEB1IBs85z+76dP1r5vN7pn2/T/ALPqSvZWiSThGXa2UGUGccHceOvNc
bNFbeZDLNcnDt+92qCwzyTj8SPwoA+zbT9tOC5uY7d/htcpJjfIo1NcquMkrlBuPTA4zXVX
X7Td1B4Wl8WL8OLk6AVTyL46lHtd2x8jAL8pBJGMk8GvgVHu727jjhaSaZ5cI3WRieB+gr2
HxxNqGh6V4b+HoVoxbj7dfrM7rBclhhSyY4wMgkd8nPGaAPoOD9r2wnntoh4FulMiMXH2wM
VZcgqMJzyMc4zmp9V/am1Gx8LPrUfw3lj3RB40m1ANkk452ocAHHXB5r558KWFtb6fPcWTz
JPZRvL5b8JMNuUySuSuckEc8A9K2r7UPtVnawXcQaZkL3FvE6GFVUtu3Ln5mLFTjGfTvgA7
tP235RHOs/w6US8iPbqJwDjjcDHzz6Y4qs37cGpiSPHw+tSgX95m/YEt6j5OB065r5+1iK1
ew2xaROIN3lq+zCwOB8y7u4JwcnsBXGpZrJIVkm+zkglBKp+cAHoR7jH1NAH1cn7cGt718z
wBYlMjdtvnzjvj5a3If211ngu7lfhrceTAvDrqO4BiTtDHyxgHB/I18dXejXlpdGAeXdcbl
e1cSqwxnIx9Dn0waupftYaDb2lsjWwu932q5jPzzoTjywf7oxyOhP6gH1npv7aGoXd1NNL8
O4jp8EW5ympbZFPAz8y4xuP61pWP7augTWsj3vg6e3uAUCxJehgck7iWKDgAfjkcdSPFvBO
g+H7e0vTYpDqdnqDLHF5gV7iKI/fEm3jjGePUfSk1T4ZaHf8AlxW1hcWd1AC0qW5yZ0AP3S
c5bPrz60Aev3H7bVlGIng+H8jpIuSX1MLgjgjiM1UuP23kjlYQ/D4SLnA/4mZGB/37r5z1j
4dXtvb2s9orxxMowl18jPknpjPzZ4P4EZGccpqHh7XNOm8jUNPmgZRxvXA/PpQB9Vah+2/f
t5X9lfD63j/56G5v2fPsNqDHfnmvq74e+J7jxn8ONC8V3ViLCbVLVbhrdX3hM56HuMc1+S7
WzeW80eWjTaGJI4J7foa/Un4EtK/7P/gpp8lxpkY5HYZA/TFAHg/7YVyp8VeBrJY7aOVo7h
hdZzLFyuDj0BGQTnnOOa+e4Le3v/E0el6tqF5cW+9vtDO53LkcqEPAO7H1969Y/bH1u4h+M
Ph+C1BSTT9K8wPt3DMkjjoRj+ED8a8g8PfEC/t9XJvuLu4cJ5scaEqSwJzkZB6fkaAN0WFv
oMMoWwiu7G223Msrq0agsQFRVYD5i2MgdFX8+x8LyQxafJdavbte3t8zy3hgj+0kbjuXzHA
xGWGVGOxA7Vl6p8WNZ8b6hpei6nfNfWGjzPJblygaSYnaGB/iCLwDzwxPpjuT49hv9Pj0vS
9NgtHm227XMUm0xMIxyzqcqmVUFeD1PQ8gHkVhqmp2Xim7trKwFmmpiRRbtk+SrEM3J6bVz
/iQK9W+EcF1FpGreI7cW8dzK76gkQjYsoLbYydpGFG0sQc8Nu4xmvKohq+pr9pTUXhZbKSO
2ESktLNKViVEz82SGPv96u41S5Hh34f6/Y6C+25RIIZwpIdViXYY3DAHIcFsKARnuAcAFzS
fiJdaT8NvHHiddVsbnxR4l1FNHsQHAEMQGGZUPQAMTzxkj1r5wuJY9NjurSErdRzsypP03o
CQG29s4z19K+kPCXwS8A+OfgpZa5p+pXN14pSylnu4tPlVpPNLnarxtx0znkHgn2PzVrOla
7oN6dJ12wutPuYgCYLmMowBGRwfY0AXrDV7zwymn6joesPDqGWlLQAq0PUBST1zzkcita68
feLZPEj+LP7a83WrmIQzSfZ1B5XAPTBbAHzda4ouzFd7EhRgewq59sKL9lgl224lMqkDBDb
cA564/wDr0AW4La717U2CTtLe3KmSaS5mA3n7zNuY8k+nXNFtqJ0lomWxWK8gbfFcI5WRHB
B3HPUccDpyaW7tdPFss1vvmuEQrNHGv7pCMAMrgncCOSDggnFZtvb3up3sVrawy3d1KQkca
Au7HsAOpoA9a07UV+IKtJN4WW8uRsSV45XAjfcoXABPDYx8w4yeeK5zXvFfi7R9Wm0qTVnm
C27Wf2a5YXf2dGOWVWcHYSf4lwaz/DQ07TtX1XTdX/ttbiWF7W3GgzqWNx2Dj/lpHnqAc+l
P0/wg8nhu98QtdWkUmnz+VJp1y2JHxjJ25zgZAOecn60ARMmnyaNptzb6PfprE0klrPmD/R
nBA2NHj5jJgkFfoc81Xt9G1280RLOx0+4uoPtQBMRLhJGwoVlH3WOQORzjjvW3qmtavouka
VHYeLbmaSxZnTT/ACmMdkZFwzKWyoUjAAHueKX4c6XqHiy917Rob5Ymewe8SOWYRI80ZGzB
JGGycDHrQBz+s6afDl3qGlXCT21/EY0Mbna6ZB3q2Dgjp+nuKwmZ5MyyBnJ43E9667V/BHj
FNPt9WvPD2uSpOGC3TwNLFKqYBZXA5H9MVy72cyWgm+yzqBnezphcdsUAdJp7W2p+HdUjIk
bVbeJWt5GjR1ki6FCcfK+OQeSenXFVLO8mjEQu4i8dyApmhIDg9s4Az07+9YaSCK6V0cOEI
xlQAceoroLry5rG81eO4jtIg3+j2qrkmRuG2kHA4BPtkYHoAF5BHsu3t2e3ktUCKshwSMDP
ToSTkfTrTNLszbzWt558bWkrRpON4O5Sw3ZBHH+eazft6MjRXiPcDZsSVXKsByefXk5wfzr
c0208J3GnKNU8Y3tmXAD24sGfbjPcNgjgenX2oAt+NNOQ+O9ZsDqn25bUbYWWHy+QoIXZ0X
HIPOOO4rntC8S634ZnuJtEvDay3ERhlby1YlT1HzA4/CtrxndWa+Jw9peHV7WS1gaGdk2Fw
EAAKkZGACMcHvV7Rfh7Ozpq3jF38PaQ8LXSrKhNxcRDvFGeSO248ZIoAur4T0S18JQ3umeK
577xJqsR8rTIYAqeUMNIJGJ59AB1YcdK4O4jAne4CLCIXCG3bhxjHGPz/KtC91pr3WDJb2/
2a38lYYobddhZV+5u6lucE59MV0Mup+E9Z0fTNL1HTLqTVYY5/PvrHaZZ52c+Sp3YHl44PG
R29KAOh+Edpaal4wg1q5jit102GWV5LjHlo4yRhSMYVTk9+npWXq/iyLUfEV94jvZbcmS5W
GG3+Y74FyoYEcZ7ls9zjqat+J/E+jaN8LtO8HeEtYF+NSTzdWkeIwvFIrA+Xt9yPvZOenSv
PNL1eGxnaS+02DUUMJiWOUYHscrg8UAeqaTrGjNpF60V4skkEKE3BLsqOCdiL0OfnwCORjH
PeEwWDzm+vVsrm6EPmRyWrS/Mu3aQSRwy57nPfHNcMllo9z5cGkayn2i4j3PFPE8aiTHCgg
4OCPlPvUNrrXiCwa4e3u5luIdtvIGbLYOQyg9Tk5oA6PWPEEVx4cn0r7NGsgm2ecgIPB2gS
NjnAOTx6Y6Vyd3pixar9lk1NbiCDEYmRGOB/ucNjPHr7Vuan4d1jT/Clj4o1bUYojcyExWB
BEyHorspAHOD6nAz0NcyUkS7hiUFZiwlMrLtfOMnknHrQA9NK1E6auqWcTNBCu6WeFuIiWI
AY8bSePzHriu/sp/BGl+C7+5g0KfU71IFjW8virQiXOHQJ95PvEg4HTvWJp1rqkmjTx2iSy
xX87MyBdxfaN5GOMHA5bjAIrn9T/smHS7a306XUTdPg3q3GFjEijooHUDJGSc+wzQB1Xg/S
NAuLKeLV5rYAgXC3cV0UaNQpLR7eCTkjrx061bj8ca5oPhQxyXP2xZ5B/Z4uyS4g53MSuO4
Aw3rkV59p9pcX2qQWFsWkkmYRgJk7gT04ro9ekj0zxTJb3LM/wDZ2LaBZGDtEF6Zxw49Mnp
igDo5PiT9tm0u+1awhF1bKdlxDwCxOCSO5wfYDA616ToWv+CNTsYryN44blpZIN8JDzxBiN
p8o/wAHnPfoRivA9Ohm1MTJZ2dzeTOCMImRCoUntwBnPpxnjmuqutE8PeHfD1pMuoR3niKW
d/PG0PDaIueCT95jzxg4wKAO38ReGPCz3lxbxmCZmiLtNKPKSPkqH3c53HkdeSBX3X8OreK
0+F3he1gZ3ii0u3VGfqVEYx2H8hX5dvrCpMI7fVZLh1RlEk65TBHQA85B5HbNfqL8O7m5vf
hf4WvbwobifSraSTYMLuMSk4AAwKAPjH9sA3MfxvsZZ9hsxo0JWObO2XEsmVBx1rwTTxZXX
iW0ieVtCsrhVSSRmwY02/Md2MnP0796+1/2jLm/u/HXhnRm8EaT4l021gbUfLu55I5JJAxU
R/IfmXp8mG3Emvk7xdpaTyXPi63sn0jVTcu15oM8GRaREAI8Ybkxj5l5Hy7Rz6AHM3Hh65s
NSdY7q3FtG+6K787G4HkMBnJOFPGP6VqaBf3sOoQSTxzalZ3Fw00Om/aTELr5suxI+793kn
BrDj1G4s7WWMoJJp51kjuQRuwAVIAIOOo9MYxTfJujpkmmvDawlLoBiCGlmk+7tUjIwN3QY
FAHqWnWuv+MfF+mW2npBo2nWcmz7bbKXt4CitKELf8tXBJG7+del6aYbOxgt9cN1cahcTSx
XLS3Ak81QOQjJy/3SeQPrW5pP8AY40/wxoGmWF/Y6IqI90YvL3SHhQQOoJYt14O7rism6jt
PDd9pviTSLzD20qyokUSz/ZiN8YSQA4U5+8PWgDz248M3Wg6/Yan4H1GTTryeW4dJrN2jEQ
V/ljYn5ZPlwT14I4ya0JfiL4h0651DRfib4atfGllPHGXnijEUlqM5IyFAPBPy8ckEngV1y
s98v8AaCzi1iuttzZp9rEsaKgwcAZCYbcgHbPsKj1SyuLq5iWfTLiHUHYCW2uD8wJQg53cE
/dPbgA0AczB8I/ht8RIZbr4c+M10jU0hWS40i/iY7Rgbwvfg98Y6dOtct46/Z98deDrbTZZ
dNXUIpl+ebTlabLFuPlA9wPfGfSvUp/gvo+o6E3iDw1dT2mq284Vbx5TZvMwXAliPAUEnue
CPcZh0/x1+0Ppul6tp0bLqyGEw2t7clUurJCVVJdwAD8DOOckE84xQB8u3dnf6XcvZzpLFL
bnc9vMhVom4ByrdD05rvPD/iazxLremafb6b4nsLUhyG3pqhdhGSEP3ZfnBwnXBOBXtut6n
Z/YvJ+Negaf44sbaLy5fEOkMIb61JxncuVEm0/xcHnp2rqPh18F/wBmrxhdX58N+JLvxDPN
CJEtZr0x3FiARmRVAVs5IGSCKAPM/h+ln4K8CXvxLeCOG98KWj6XZR3tuXV9XmYySOfmwDG
pSPsc9elc94p+OI8T+GLzTfF/gbw3rviGdSiaysRgeEYIzhMb2BJIOceoNe8+Of2f7mw+HS
+D/DPjeafQ2vhfNYasiuofcdzebCgfnpyDjPUV8YeJ9I1HRfE02m6tYGxuLeQxNGzbkGDjh
ucj35oAivNNhi8OW+qJrcU88snkzWJDLJDgEgkHqvGPrV3RP7R8NarYXd15umm/iJikmQhT
C6lRLjjIB5B9s1h38sVzqDvbxlIyQEj3lwvsCecVpnUJJb+Wx1RYb0+QthDNOzf6KFwFZcd
APTHc9KAJ4PE3inR7e0k03xPqUUcUpeAR3bqsZDcHZnHUA55HHtXY/Df4i+JtKutf33FrqU
L6XcztBqdsl1GXADDCsOOQMgelcvr3hfRdE0yWWHxZFe6pbz+TJZJZSKoPXIlPytjnIrPsr
XXdJt11eLT5FtZIX/fSQ74pI2G1gTyO+PqaANTV/GWp+JIli1HTNKmuhKshuLfTooJ2AB+U
GILxySfw9Kf4St5vEfiZfCkHh6LVr/XJUt4xIfIlt5AGAKOMhVBILZU5C9utYvhrVLfTfEW
m3N2oMEE+9yc4wQF5A7evrXWeG/EjeC3Txv4S1WytPEKTXFubaSMOI4ZMgSKH6n5sDHQKSf
cAxtX8D33h7xffeFdfkg0zVbNipS5k2xS8ZVkkxghhggnA561j3+j3+lyNDqUBicZjj2IHS
Ug84cfKfqCa9H8aTr4s8FXGtak0k+s6VOpm1OSb7QL3zMB4hMoCYRipRFBIUuSa8j3uUCFz
tByBngUAeqDUdS8LaF4O1uO20xFTSpLm3862WT7T/pbqwYkZJ7DBGAODXJapq2tReOP7av8
AUprm9jkSdJ7jMh2EApwSfl2kDbk4HFdDB4i/tnwf4Vh8ZaQt/wCGfDklxZQLYTi2upjJ+9
2M7BhgHp8ucZHvVDxU/hDUdF0B/D2o3barFG9pe2+oQrGI1DZjYSBirYBKknHCjgUAWrnQb
HU9BtfErXUVrZ6hJIjupGyznXP7sqMmNWyCueMd6m+Ffg2Txr8QRpTQSalHHG4mMZ4A+4jA
nnqc59u/SvZf2efgj4rutWTW/FFtAPBl3AJjDM0cyXmOY2K5O3A5z1HTua3PFfxUu9O+Id9
pnwK0jw3baPpwC3t39jAW7uWONoYAH5e2OM5OelAHzj41025+G3jXW/CWkar9phjZY5pJbZ
Q+c7gp3DIPT0z3HaqOk6h4QvIZn8VWlwLtpC7TWYCblJGcKPl3deoAxnvjPr+j/DnxDLefb
/E0s80WsTefqFw1o9xF8wYiX7u5QAcdB1PNZGufBmxTUY1VtQtLdrdJ5bpbRvLgTadrMrBc
bhtPJzknjFAHGyfD/Tda0qfW/BfiCKa2iOPsWosIbrcWChQB8rZJ45FcuttrvhrXlju9LdL
m3k3tBcwb1baDnIP3hjJ6+9b918LPFNosz2qJcz2m4zxxtskiZcEDa2CSQQRgVd8L+OtY0T
ULmHxHHJfLCptzHPhrhGCMqxgNzt4weOM0AUdd8Q3GqLpFxqlustz5QcsLgPlOiAjJA4zgH
kVkxxvq12LOxjjE0+EiWQ7dkZ5Y5JwD/Su715vh/qumx2tg8ul6vqESFrdIwAJFJCxONvyn
cQcjGRyffhNU8N3Xh+RzfRvDc2+0S29xBkbj0Hpg++DigDoLBL+7nfT/AA9a2V1qN3v08Wc
EzyP5ZC73ZshShCnpwO/asCXWtGFqbe58Oo04diwSZ40TJ+6oySF4z65Jr0b4VaZdxeOtSu
mt7jThDpvnokYVQULjqrfeGR29K8dnknlv3eQAySTFidoOWz+v0oA7Dw9rWmeVcQx6BZW3k
Wrv5zFnkZ8Yzkkdj0HHWuWleeJTNLLJIz7cOvQHrtyR1GB0rrdNsWhtfFsmqRm3vI7BXhiE
flhkY44BGQuMcfQZriEE9zLb2xZpc4WNA2cZPQenNAGjpupXf7y3/tC4jWVPLKK+A6+h/Ti
qt7cGVijjaI/lUBSA/bJz3wBT4NKunvJoPs0jNCCXAYDYB/EzdAPereg6eupeIbWxvm2RBi
ZizAFYxySMn5sDJxQBlxQvKVlcjyy4UszY/wA8Cv1S+DRmPwO8Fi4QJKukwKwDhxwgGcjjt
+GcV+evjibRn09NG0izhDjEkUsJUL5S/Luk54clSefX3r9EPhLFJB8FfBMMq7XTRbQMAMYP
lL2oA8a/aNvtF0j4g+EtW1Ly3niglKJIxMYCndvkCjcgH8J5BOeOK4vVLbwv4s8M6v4h1qB
Ft1t/PN+Th4pP3fmCNs43AkHjIO4gjBrpv2m7fTr3x74W0yXTru9vbyDEaC5WG1ULJ9+Yt0
xubBGMcn2rwn+39Lsr2fSRbrqelWbf2jLDeyFltfKY7o1IJ3CRtikcHFAF25hsF8JaRoWq+
DbWx8W6rZy+ZqUiKjW1iT8szR5272HyjO3GD65qp4X8JaXb+JtOtNMhsb+7ijM32xpSPMKE
AYQjEZwQSeceuTxteC7aDxXbXt/MmzWb92vdTVhujW2TEkapk5Y7Rt2kjGe+eJpPEtjYRke
FniaCLd5kUkKB7iJWyA6noVwCUHGMcg9QDUk0SaK9sNMS7aTUZPMeW7sZAfte1xk7j0XdgD
nAGSv3jWZdaPqVnD9k0mxmiYRRC6mQ+bv3HJUuP9YThRluRtGcd+ds/FttpV241K5ME0ks6
TTzRZCBsMgx3UHjGe444Ar1exv9K1Lwz4a1O9uIRcSK7rFMTDDdIzGLKtjHy/KwZhyT8oJo
A4yyhWy8VzRBJpri2icmTaoQRxsGAGzPSTt94+4xXsfhm0j1LQNNFzFZXdxMxmZXucGZFZ1
Ql/uqMuOGIJYHr1rkbC40Sxvra1uFJy6LbyROWkAxgx7iQCzHb97GDknGKTxhq/gmw8N6f4
k1PW9Q0vJ2vpNpDE3nTHe2WAI+VTu+fphUHqaAO9l1CUWF1qF752oPBct9jtYbVUQRBtjJM
pJzApC5IG3JBz1NYPiGTTfEGnabqq6vcWl07o66Q4BNii5/unIjU8B+nJFcRqXj7Q7zxtp6
adrup6WmnW0JEb2wM0yYHmeYVyjArggnB+bB4rotY0GNPBVp4iguoBdXNqIpbW2Ech2J+8Z
8xnLjBAKHoCcjgGgDgfjToF//AMIw92uswzwm6P2hjcAyuijA+UZBG7AHzEnGea3v2e/Gdk
bqbVZdFtNI0vwzo88VzKjIsk0jFCoPIdshGJ4xnNeOeL/GOoXniDVtPnObW/jEMVsZSyWjg
g4Xd93PRsY54zxmrvgzSbrRtIk8YXV9baJp11Fc2JFvcGW4md1ZceUTn5eueuMHmgD0q5/a
hPimS9tPFelxaRYrbP8AYYbWMyGWQgqC7nHHfoBkAnpXJ+K/FHgXWbXzte1O3vpDtHnQWnm
TylV6M2FAOAilhkd8ZznxOKBJtJu7jf5klu0ZEg4PIPHPUcVGslrCTd/ZMZ2+XGz9fVvccU
AeyaF8GLXxV4eu/EHgLWtP14x2pabS7ndHceaW+VIlXkHp8zYGeOh58svvDOsadNMmr2l5Y
6qZUWG3ktSBMSeofpxkfXIrX0949NuYV8Ma3qFtrdx1e2VoARsUiID+Ils+x4r1DRfjj8Ut
CsY7KXSNL8TWNpLGg+1Wn70ybeFcKQx69xjigDyv4naadD+ImoaYkEttGvkyGKRdoLGNSWx
9SefrXOXOo3htvJivWW3lAZ7aIlYgR0+XpnPNfR0nxi+DHjfxKL/4nfC69tr0q0E01rcGdI
/mByV+VuPmz1IGMVDJpv7Jmo3SCz1e+061iGGkmFwWl4zjb2P+1yD0AzQB4HBYX/iIpp9lp
1vFdadZSSuI1KyXCrl2ZuxYKfbha7T4R+FvAfiCTUpvGviCbT1gUJFbwopMwYHJ3EHbjjkZ
PXtWhJqXw28CfFPR9c8IatJ4h8N3UIh1OyuYnEsUcibZkBIAbAJK8nDLzkYNdrN8PP2ctS1
pJ/C/xrn0G0fbHLbXcDMxycHZIQuBgkc5x34oA8q8PjXte0u98JW01xqnhXTJpL2OyBMZeQ
/L5iEKQZdmSFY8gECuP1rRdS8P6tcaVq1m9tdQuVIkUjO0kEjsRkfpX1n4l0T9nFPh9a+Ef
DXxLh0qKK+im1C5i8yaW9VFdW5VCu4hmwcY49K818c+L/hlqfwx8IfDvQZ77X7zRL7cNZur
JbMNaszM8S/NuA+Yde659KAHfDG2+Ev/AAqct8UrgW6yam8totpcN505VACJVT5lQdj/ALR
r1jTfFXwNj+FsGtLaadZ2ljOJobH7MjNJcEjMeG+c/KoBY5wASCcgVn+Fvgj8KtT8Py3Fnq
EV3qcgEkSecsq2wZvlWY5wpyCMZzjvzXmN74Q8M2viwnSdMvLmWG7aIyLHiKX5gGYowIiIy
2M/KAp6cYANvxT418VeOtagfwRp83gnw/eW5RpLQNE16GG1mdVPzKeQDgnHXrWl4OudX8H6
Xe6JZeH9L1ewkHlzxXINpeI4BCMZE3K2BnBK44PJrduNX8M6R4jvNMtYUlmgjzEbOMidpFC
BYd4BRTnAY8gAErncMdN4e8PwDwzL4mkhjurd5FjVWZZfspLcFtoG5ckk7mJGMcHigB2s/t
C6Gtsmm2OnyQawkIa/k1edIItpAJtUkUckhjjpgLmuy8N/EDR/G/ge91nw9DqF/bQxm2m0/
Un3GGYIPlZVBDL93DE88+lfJ3xA8KanZ61rFwllLqAuZdzQyShmt5SxUyeWMqVZcFeQQSB9
eJtL3xH4VcyaJqV1pt3JGnmCylaEgKMgMM4YkjJB75x1oA998X+I57W3tXs0im1G4PlrDOW
jd/LGGkcJliuFyR68dSK8c0XwdN4p8Qanqev376dBbySXGp6hGQqxRsvyqI2w4JO4HI4FUL
TUfFOvrqdwmgJezXcccUskEP7wF3JLgZ+Uu3LMB129M16f4nbwPp/w3m8K6Pr93Jr11NFca
jaa0fKuyhUbYknOYxsIXK5GR7kigDznWLF/Dvjcv4buLjWY7VDcR3sMTC5tyTw0mAeRjjti
rU2lePbFW8Rtf3FvFfuLyZbyRIzM4yMMrja20MAQRgZ/CtbwX8X7zSNWMHiOPfAv7sXiRr5
qMF2p5jAHeoGexyCfWtnxbqGt3MC+MbXUtA1ezv2KFLpftItWYfKoQ/LGMc4CjknI9ACP4d
ePPD2nald6l4m0ZdKW4szaLf28bzQTTR87SgBycZztJXkZ4xXDf8IMdK1owa5NcpYSSB7S6
t4PNgnUnI+cH5N3HTnJFex/BOwf4i6MNN1m6EOq6Pdt9hkt7QK9s0i/fAUBXHUsp4x1zkVT
8OwW3gv4oyeCvHVnFLIJZLJ2hBlnTJV0uN7ExqjD5iCoKgDAoA4l5tE1f4jSaboFzKbPULC
SyuZPMO1G2Ha3zYwBkDnPOR16cubG20eR7G60Sa11XSkR7qRZgHcbuZIxjBGCvOenNfWfxP
8ADPgrw74VutVhm07T7fUEIjtVVYhcxFcb3Yt1YkHIxgtnGa+P9XvNNtNWE+hXM2r2EML2s
P21MBEO7KYDZIAJwTj1xxigCz4nvdPTUBaaTqMV7o0bLPEHhKJv2DfEWA3uBkAMevP1riZZ
d80jogiVySFUnCj0+lTGcMTJw0hAJ3DJ3A546YHSoXaWd97ZdicE470AXhqRmgEFwu3C7fN
jUBj/AL3qK/VL4VX39pfB3wffbg5l0i2yw9RGAf1Ffk2QR1Ffqp8EUs4/gN4KWwkZ4P7LhO
W4O4jLf+PZoA4D4z6bp7fFbwrrWqXUUdva2zIkc0rYllaQBQBghMDd8+D1Gegr5F+IlpBqn
xIW5t7AxWk8y2yx28QUEJkyALHyxwQCxLMTkkkmvqL4/wDg/RNY+I+javqVzeWbxaesPnhv
9GwJWbbIRlk78gYI49x86QxbPEHgIaLdN9puLS6vpDOjBYnluJEyQSRtKqvTt1oAbf6jZ32
t2Gm6J588u6SE7n+Q8lSATjd8udr9cj6Y1PDGnTNePZzZewmgIuPK8sMpCthwxwxLEgc8sO
D0rLu9EudD+JDwXZV9SiuhsRAoRHxuJMeFIG0gD1+bAPFYWv6pLZ6lfRRxKkjAKzP8zQxN/
wAsyykjjhcketAGVcT2J8Y2H26aS823S/aLa6UEbSQg+XOCdpB69ua9Fh+HXxy0yeXTND0K
41HT9u1HE6iO5gV8oSHbjGOO459KyPBq6Z4S0J/ibqdmb+/vbg2ehWMu0rOy48yV1xu2LkY
I69OpBFLxd8Udf1nwzrnhfVtSku47q4hv7d5CVMBA+aOMBiFQ55HXI+tAG1b6P8dLaKbXof
CV5cabI8izC32zQuVwWJAJyBgc9DtPPWuS+IOtav4hXS21zQrnRVso/IMr2hh3BuQwQKq7c
Zwo6ZPODXF23ijxNZxxxWfiHUoY48FY0unCjBJHy5x1JP4mu7+I3jjxL4l8QaLfX+vz6hEN
NgmUXyIImcR/P8nKn5tw5ye3sACf4P6DBrfxOsru91K4ttP83yyyRtLJcbvlEaKPm5yctwF
A5r2LxQ138O9PuPC8bBp5YhNJqAlG8MHXChd2wHAy2Ad3tyK8Q0D+ydS8OeINcfXJfC2sWJ
ga1s9PRiLxpGIARAQU2nDEgnhulYuratqup2MWk/Y4rq6gGFubVW8wL3VweQeTnpn3xQBUl
tRqfiMkXElrA9z+4JXf1fGSeADn1wOK9A0nxDex/Ci80gMkcOm3cu9wu5blm5IYckklUHBC
gEda8rutUnl06HT5YvLlt2K71XYzD0buSD3P0r6H1TwLd2/wCtdF8KaU+q6pPbpf39wqBmQ
HBeNAQCD93JBbIUAYzQB85yXdw8s8aMrpLgyLGmVJHcfT1FakM2h3OpSxXETrDJEEBgTJ8w
gBSq57HkjqeRxUUItdIF3Z6rbTx3hPlvAy7WRfTdg4PTtXfDwVaNocXjHRrq4QR2yG3j+yK
+JQADkZOejcnvjsaAOHl0v7LbJqlrqDXdn5jRYYiOWOUBgu5Cc9ADkdM4zkVr/2Dr1vZR3U
WiPbNHCI5WtpxJJOZAdu9QS2WOefTjjFUoPC013rtlaWlzHdRXEo3GYiM5H38qTwODg5weO
eRXU6T4O0/VviXqnh7TNcuYbC0BMLvOFZicZwxwBj37CgDE17T9etfBmkte6BcaZYRMYXun
txG1wxG773VgB+WfesDT5Gis/s76SJlutwtZmi5kfco6nqBjHHQk+pr3K8XWp9K0jRAU8Q2
5Y2qmRzsTLDKlFOWyMHg8bfUUqaZPfaZLc6hoDx3+mRNBsliFuFZ2AHkoSMAdCwJPGcDmgD
i7jRdEi07SjqWjTw67LF5jR28KmCRc8DkkZ2kH271oW/w8s9W8QR2Gn+Hru2i8tXleUeZtL
cE4XGFBxz0Az1xXc6ELLyM6TYmyJQZbGGZ1I6Anpxgn2rsvBB1W01q0bR79lGozj7TDMqyt
lDlmbjIVFc7QSBwBk9gDk7Hwulj9o0abQW8PWLGMKbeNb3+0HB2K4OfkG8k8AAA9eeYTp+h
+C7e+sdf0/UZ7uK4jt4XbT433EMQhHBD7sABTwwYZwa9u8QWsWl6il7AbN7nV4lhN9dO4uJ
Y4mLoSFXAYsVB6fdCkDrVa5utH1LxppYvGtpxmVradbOSCMXS4Mbuq4+YD5QwIAIAxmgDze
71K4g02I2tgllJKVs47mNwBHE7f8ALaLby5AIMgztK8AVJ4uto/DkU9pqengzuDJYmKRp43
UkFmG08Y4+Rm5Y9z1627j8RGS8gklm01jerdxxTIRJMVz+6iYLtDYySSecD0qrr17oOpRaL
K8ag2JZmZoTN5MOQRAoLAZLZJ7fd9MUAcf4cs9Y1PxraX9loU2pT4jnEt9cbFhjVlZ412cK
4VeQ2eF9Tmvbr+10rSNcBvldrKZd8Vi1yHkRQAWmRB8oBO0HkhsA8da5eG5ittF064tIhJF
prB57SOBVPEZ2ooIBYZHK+gFea+Jfj9Za1oHiHw/cWU0L3atbQWsOQSzDadu5m+XIDYPQjj
qcgFH412d7HZx3Gk3lnZwR5e5ntp1i87ODgY+8R8pwCc59jXzZdSTPa7JJsxKxIEYJCt7nv
1HenTajqM+mxW920jQQZSFnzgfNlhnv/n0r0fS/DWqaBbyWtzdWB8P+J7eKNtRtykqtGWV8
IvJjkVlGc4xgk9qAKXg7S5dC099aurq+0nXJmzpltITEk64yGk3YBjJIGT8priHjutU1edr
2KQ3TM0k+7cTnks2fUnoMelX/ABZrfiPUNekj1zUru8vYo0tR9oYsY41xsRfQDjp61mJqEl
vLbjTb+6gKBSZJXwFcKRkAZwOSBQBIdRtTNOsFsba3KlEYASNt7Bs8Htz7VdtL/VVWdoklt
tPuFVLhbLhDk4B29M5zgVqJp13rek3HiG+sLiJrdHDXEEaKlzIuMNtAGQucu4zjKkjmmeIb
+6ngj1C60uHS4JYEt/KtH2R3Txg7JlUAcKCBkZGQec5FAHsPwy+J2n/Cf4gWPg3SDCfD2oz
QtqmrX8MiXW9gpdQARs2EGPHIzkknt9N/FnQvA1/aHxn4ktYNRi0ewmubS1ldWgupWA2uVB
G9sRqAc9DjnOK/NY6heSBfMm8wqCBvAYkE5PJHqa6ZNd8VTeDv7NuteuJtBnkUPZNKHEW1s
gojHjBz93Hv2oAh16Hxh4j8QyvqEd7qF04EqruaURIwBVR1CgDAx7e1P0XwsL5ha31zFavK
cRNI7BQ3HoD7/jXUaN4yi0nw99n1e3uz5f8Ax4X9oVeIMAeCpx6KODxzkEcVydlrut6prUJ
u7trqXDbSw3bc9QB0IOORQBT1awgtr7bp8RaNCEAdtxlfGScDt+fuarXdvFHYwNny5S20ID
k7RnLMPXPT247Vo3e+w1G3gka8gns1wUeL/VS9WAU9t2e1Ycl1dS3hnkdmuS+7eR82aAJY9
MupnQwRtMjLvBXHIHXr39q/Vz4ayLJ8KvCxFvc2+NMgXy7uERSqQgB3IOFPHavzC0PVH0qx
m1V9HS9ih2oDIMxxyc7Qy/xKSGz39CDX6l+DNUj1zwJoGsRSLIl7p8E+5DwS0YJ/WgDwn9p
C5bTtRs9VSd3eOzaI28UCSFkJJOd/C57MMMMcZyRXzV8PoYLrxXb6preopaxaTpNsInV1ZZ
IyCdmD37Hp0OTzXvnxvu7xfjHrVlr1wLLS5PCF1Jo0xnVF+0qpLMB953zhduRwc88g+I+Fd
Cks/GM1immvq922iWa2N0WXZbTyQBo3cc5QAlSpyfQZAwAXrs/2/wDFOCzuDKLu8cuskEIZ
dqKXACksQoXsDxt71f8AGOm6RZ6RDdaY+UmsEidvsoaAlY9ysZD1HGH2kjOB1q7/AMInqdx
pYvrmGDTnnZ3Ywqkkk0S7fMfYBuCYbGcjIDHk8DY+K2k215oOm6BpVzFf2CHy7icKAIZGGS
UAOTzztAGD8o9wDP1DwPfaf4R+F3jW4EsnhSz0JfPu4t0q2E0pyZGVckINwJIH8JBFeeSeG
7rxl4q1jxBJ4p8PNc2l4yRw3WMXoA3cKqjEZGOdoAyAORXovhv4yeO/CHwC8PQaHo2n3cel
6pLo+pWt3A5aQH541POF3Depz1PQVhaLqHgqG+1Dxd4f0SSLRIJB/aOkXCK93pCtn50OBui
LOQoH3TjIFAGKvwwu9avbSa703wlYWVtGfOktNSeNZ87mGQNxV8Y9BgDPXmnrWkJcfCbwPr
9to5mtLC7u9HmlmfcSRIZVyxGwL8zbQQCeeOa762vfgpqbXU1k9tDqkk4n8uAylG+RvlVRg
gfdDEbs+g5rx+8s/FVndyGC01CDwwuoPL9nuGYJv+67lCd2McZI9BmgDIvtbjhh1u0vbCS1
vp0t1gJVD5ZibJ5AGAR6fnjisO71SXU7uSebyYJGcyAgbPTgMOevrxXafEKLSpZba/0uVrh
I4x5jodwMbMRlieje3PXk54rgLaxuLxhBbRK83L4DZO0Dk+mByfzoA3tN1173xFpsF7K01i
typEd2+4AseSzgbgM85HNfS2g/FfTL/Xz4Y0Ta4gQ2y2qgIlxKqsXufMUlnwRlewAHfJHzB
pWkRahLZMHW2hMqwtczMQrSfeKLgdeQPyrSs9OtrDxlFBrGn3GkukDyyx3Fz9ndGKnaysR6
kEDHPSgDpPFT6N4p1aXUdE1LS7XUbckSeZIUFyMhQADkM2T+X0OEvtW8WeGbC38N+JI5NLj
mijlhuI3LKsbAgSDbuySB09hjHfzBjJBcvFKHGG/eI3BP1969S8B+P/ENh4u0rRLTVWXRro
x2VzYXKfa0aHjKhHVgp6429D6c0Advp9v4H8cWsvmeI00bUEKGSSADEqHG/HIY4yD82AOcH
ijUPD8mjzyatZS3EmlRoDbYYmLe+4bXfBABCkKvJOB7Z8+8TWMd5/plr4X0TS9LMsqRywrM
NkaS7TIzbiT94DoTgD8YfD+o+JH1ay0TR/EV1p+n6lceWxdmuYWnQFdyrgnBB64zg98CgD1
C/j0aw1Ow8RNcXcOtQSQwwQWXLwPwQ+Dxne68FSc49K7/AFHSNKurW91jxRqWoxXiTFJZVw
YwzMAVTIAdxyWAKlDgY+9j53n8IeKNS8cTadqmvSvqaCRtLvHLGK5lT5/LQ9VJ/h464rGW+
8cJ4Z+1L4h1KTT0mKzxea7C3c8HcD0Jx+ntQB7JYeJpdM0kaXdSRwWVpPGIYUcZCmPb50ik
dTwSSerZ78s07x2ljB/aNtdRqwliAljSRpA4Pz/vEHy5yAR3B4wDXksNr4dkvzGPiTfAblh
SdtOfbtb5XLfvMgBcfUDtitK68AXGh3k9ivjON0tFWSWW2t5nhCuAylDj5i2F6AZI64GaAP
pFfEVhcXeZLu5jsZ5VkmEybQ4OCsyjjDHJPTkgDBwcSaLcFPEEviSK5S303SHaUOEl3sAeY
1jfJMj5BIHGOTwK8Gs9K0u1u47u7+M8lldylVmiOjzFoV4GSDxgDPQdq7H4R/CPU/irNr7x
/EbVLXR9IvRDbTwtuM+7l327gV3KcqceuelAHM+Ivi7rXibxDYT6tYPb6TaXkltAi/ckXK+
YrADJcglmbPJPajV/iHb32qi30iNrpsmP7LEpneZirFfLCggAMATk5PHbNWfid4R8MfDfxr
/wr/Tri41a3MkN5qeoXyrLJExDHEcW5Q52nJJPJOD0rofh58VPAnhrwpeXC+EL1Xs59vm6X
YJE1/E/yRtPIXJiO7cu2MgH19ACLSfh38T/ABJaSax4qv28OaaLVjc21tKv2+5RcMNsIPGS
c88/e4OTXhDaQbm01DUItQDQrAb0RCTe6fvQgWXAwHwc+/4177r3x2+Ioe6bS/CFlY2WpOb
W2a8Ky3SZQKMEYIJUrkkHPHPBz896/wDJdCB4nhv97fbYMMpWTccrg/5BNAHq+n6D4Z8MaX
dW+vztqmkSXlteaakdxHG8ziNtwlJyEQEjJweB1FeeweKbWez1m11KxkZr51ZDZyiKOFVzn
apHXpjGM8561cn0sXnwshv7uOSDUNPvPIiSVTmSF/mVMdcAgkZ9TiuQmsbyKQ2FxZXEd9C2
wxSAgqOuNp575+nNAHX21qmreGLCPWr2O1tpXMVnqjRAlHjQgW7kcqhLDDduTggcc4mhX1r
d6ha31qqPZxebKrNhioIz5Z6E4Oc88c11em2QTwlqugTWUK6tiWd45RseIIqngY+dtvQDpu
J7VqaW/hLWdd0ePWfEd3Y+H4NPzPaw3uWgkZCoiRnXAB2rvyDjJ4IAoA6vxJ8R/hB4m8J6B
YX3hXW9OXRk+zi1tplR1hfBYxv0bO0A7l/iJ6814lrl5c6jcrci5nubGBRb2plJPkwrwkft
gY+vWrfjcal/wl13/ampf2nINoiuw6v5sQGIzuHB+XFP0/Tp9O1Gwns76CcSxG4lKEERKq5
dXDKRkDI5GMkUAY0MRhgLm3E4kAyynJRepHQ4JA69ql07Vr7TzJb2a7opXVnixu34/h9cVN
d3rDUnvDprabvJaNbZjHsyMqec54I+v41XM8thdxzw3XmF0EgZDhhk5w3HXigCxcXct/ql5
PYQtFavmWSEkbEHfPYcnj3IqtLPp72ThNPaOZnPlyCY4Vc5wVIOTg4zkVoahbSaTocKzTQX
E+qxiZk2kvAobKnP945P4fWqEFsNRvVjWVIQAoMjKQgHAyfQAdz6UAWr3WdZv7ayXUdRkv0
t0IgDuWeJehGeoGPftVO6fTZLK3kto7qK+DN5xkcMjD+FlPBB9Rz0zVaZRDcuqN0PBU9q1L
C+1K7hOmiJ75BC0cSCISNHnptz05A9/SgC1faM9v4dt797ofZpwfIMLpItw4fDBlU7o2AJP
zjJA44r9PfhMbZvgx4MNoriEaPbKu+Py24jUcjtX5cSXM+j6lp09pBcabqtmFkaWWTJ3g5R
gMfLgbePav1U+Hl3eX3ww8LXuoXD3F5caVbSTSuAC7mJSSQOOSe1AHmHx98L+CPGOo+GNF8
T6i+mXqTGeG5t0VpTCCBInPzbeV5HQkHB6V4fN4U0m0/aS8T+GLPUrmPFpHFZ3Mpa48k+QN
y5YlsJGGCtnI9fX6K+Mfh5ryKHxFa3jWd/Y2c8VvKmEO9lOP3nbuenUA54rwL9n7xH4At9F
vf7R8QQyeL9bVkvJNXWSaXfv2KsIHD71bG3O4n1AxQB3mk+H0Fjdp4Y1BLiKGHZJHCvnjUw
0SDYJnHA/i2gEjjJziuM+JSatc+C7G/066toE8wBrKCNV8sou1N85AMhbJOGOfvZJPT1XxR
fa/pOgG7a3tZEsNNnEktzbGKaCfOUUpENqK4aMn0KrnpmvDtT1m9vbS31HUdMhS3iAlzIRJ
5O/wCQzsoHTI+Udg3bBoAxvhvbXniK78TfDbUri+B163Op2EyRESrewLuUqxBLAFcHB/h7G
sbQdBstdVtGuLm9j8QzbDbaioZJElZ/3scqYJZVK/dz3966/wAM6ysnxY+HkK3jRSWupG0G
qAL5kgmDl137cMu5l255wfQ1wXxrbXfBfxe1a1spbrTmivJ7iCWEGONorjDZQ5JIb5jyfp0
oA4nxToN94V8RPYwao13cQly88AMAPHUdG5BPXr+NZS61qMN/Hrg1eVtVAVjLIC8h4K4yeC
NvUH6VQ1HVb/Vr03d9cGWYgAHpx6Cmzwi2tIf9JXznLCSDyyrx9BySO/pnt70AdnbeI9K1z
UlfxXDDYreHypNTsbYgQDGGYwghXJ7gY6Ajmux0D4Z6ZrGiTtp3iLT9RmjlkhspdxQygcrG
yA/MGPPOcdDXiC7hkp1Azn0rf0afxJ4cutO1nS7q600XUmIbmGQru2sM/kcHkUAMntLvTfE
Tab4itZLIRyZnRYQGRASSUBwPp+HpW0fDmsWOuaWfEtvcWmk3cw8qa6kBzEBztfoSF4x0z2
rsj4xu21DU7LxI+nX+o29vNPFr09kWuIdxUY2fdcHJHI/iJrjVTVNI03R9Rlh1gXKXDlIZ4
gLbaVO7ylPfGOMCgDnryJbLxDeNp9vFLBayNtBfzkwOM7v4vXNaXhu10i7juCj3ya1GytaW
8Ns08boFbzGcowZSOCMAjjnis9TDPaXEzon2pmeRZ2mVA68ZUoRyeeMY/Stnwba30d/d3lp
pU1/CsRjaaGWWJ41YYJQx4ySM9cjg5oA7bT9CsdJ8L2niqz8aaZ4nt7e2C3mhOXgkjDZbb8
2PM2sBkcHkYzXnNysVlcyvIt9HZvJ59u0TY8okHGQeM8EeuBW/p+kaa8dk+raJLb29rK7Xd
1N8iyo6MYgxByW4BwAM8+ld/pos9V8GHV9avbrw14UsQyWq2EAlutXnGeF3HKqBxu57k8Ak
AHBeGNa0+DxfpGu69qutraWt3HNHOEGNykZUlWBUEAj5TnGa674w+Cbj4d+N1j0HWPM0nWL
R7+K5lULBLv8AvRxk5zwV79xzXHWHhmx8VX9/caXcW+ifZx5yW127Tr5R6OZTweTg8da9Vv
vjX4+1jwiRo3h6C/8A7OtXtNRdtO8+KzcqiJJFJnCk7CQAMDceoAoA8Asri5szcFID9mm+R
wAcEd8dzxn869A0uPW9d8Aya5ZXSwHwtEIruZWBleIuBCNmDnaWwD25yRxVTVPFniS+sIZp
vGcBldRG9vHZpFJAAAGU7VB9PrjrxTZPGOr6Q8x8PeNdWbU3JgKRw7UmjcAPxgY6DjB/U0A
cnqM2qQajczXepvd3l0m95g+7zA3J3Z6n9c16B8JvGnjb4aajqt1oxIX7I91Ppt4WSC5WPG
7cAQQ6oxYf/qrz3VbW7cDVL68a/a4Xf5yMW6k/eyPlweNvrnFVrpru5nS61GSe6kIVpJZJ9
5KcKOeSOAAPbHFAH0vrOs+GfiRdyeOfFU/hrwVqs1qmnldSkOqR6ghX/WpGoDxbcjD7ieuc
kV6FbfBHTNH/AGcvEM8upR6/qslgktjqEULNHFDGTNHHAhOVBLMSx6lyelfGAu9KtNSvLu0
sJXsZUkitUmlDNGSBy2AM9fbr3xX1T8JP2hLXR/gzB4ZvLPWNZ160VbKwtdPtMI3URxtIBw
Txk9fSgD5zu/GL6yNL0ia3GnW1qwQfZv3RZiQAzHOBjk8Y69e9JE9zceK72w1jX5xDZlgL0
Opb5WwpLnnHPJGTz0qn4v0HVtD8T36ajarZ3UM4863SQOLR2G/yy3IJGcdeoq/qbeFbPwzp
q+H5xe6nMxF0k9uXZFKgkqSB0OeR7/WgC9bWHhqPWodTW8+1WME2JJJCz71UcSMD33YGBng
9D0rOvdWlk1EeJb/7LJqsoHk25GSqBSodu275fqSQRxWjqUe3wd4Jms9Fe6tbb7Uu5VIN5K
ZicMFBIIAzgk5A+tX/AAJolv42+IujaPqsE2t3GoXhWaCJPLLwmI/vxLkAbBgiPAHy4PWgC
ppEGr6lqba5r08dlaWDKt5ftKRLbNgGOQL1LsAFAA+YAg+tc1408Rr4o8Yz6tb6ZHYWkhAg
tIowihcAZ2jgFsZOO5710vxO03WdH1a68LLZXMOm6VdNErTbGlu2AJ82V1A8xtp+XrtXj1r
iNMgne7jmAlWaA71JAwAv19DjigDovC+mW32xm8R6VJdaQR5U3kljJYbjgSBc9j1HfGO9dp
c/Cy0v9D1fUvhZ4ok8TWojEclmYDFOyA72Po2NqkjgjcK89ixPqssMm2ZI5GYuzbGAHGAy4
HJPAxir2rQW9heEaHe6jA0MkcccjybZTIfvk7CMYxgdTxQBz0sGsaTqKRahayxyxgxCO7DK
qgjpnIx+BrX0ddGubNr3xHdIsGmyEpBGjM93uGViDDgKCp78bj61t2nj3xLpu8XwsPE9vdX
aztDqlsLgyOGIPJ+Ybucjv+Fafjy98N+Lrm10nwV4fXSbu186Wa0QKkDvgFkiGSWYc9xnH3
RigDiNU1638Qarc6nc20Onuyqhht9wV4xgbR/tAc5J52jvWcsnlXn/ABLZZ1tzKxh4zIODt
yB6gjNUTFvlEUat5uQpRhg7u/610+kzrD4h0/TracN5T7JriHDeb/u5x0GQOcHFAEA8J63P
eN5lsbEuN5Fy3lkAgHJHZTnr0rvPDPht/Cvhy+8R3mo2UpRfMWOKXf5iAlQ645ID4Jx2zzX
nFrZXeva2unRNJeXs8wjjd3yWycAZJxjv1r1L4qyWGgeE9L8H2jTXF9HGFu5RCEjjiRyFCg
c/eDHJJJGPQUAeP+Te6nd3M6K1xKwe4kI7DJJY+lfql8IQR8EfBALbyNEtPm3bs/ul71+YE
USReDL+9RF33FxHbhshSEA3HjPc7fyr9NvgraSWPwJ8FW0jKzDSYGJVsj5l3f1oA574k/FL
wHoniqP4f+Ok2wanCCEl2tBcRvkfvCGzEAQR8w5xkV+ffjWzaDx34gGmaHJptpY30srWm0h
bdDIfLB6YG0qAe/brX2p+0xa+FdAn8M+PJNHM3iiG/hhtpxMI45Y13O0cxOcJjdyFJ7Z5ry
Xxt8Ufgh8T4YrnxnoOteHdengjRr3TGVo3UkH58YMijHG5SQCcdKAPGNC+MfxC0PS9Q06z8
RTmO8KM8szvLIiKcmJGJJVG4BHp6c11l5488J3nhK3trLUbmymMoR7GYO8cygHMkhLEDLtn
aOvcjpV21+Bcb6DPrekX0PjXw9JKAmpaHcgXdsg5Ie1fgnGMqTkYrynWUs7XUYbPV9Bn057
ckOYUMDXEZyVfY4OCeuc4xx2oA2YfEqaz4k0yzktI7TT49RgwsMrLGuGwcHPy5A6jp61c8Y
+OPFmnfE7xO0mrC8juLmWKW3lPnQPETxGAf4QuF4xwOK5nw/4RvPFesabpPhxxPf3zyIsM3
ybdoLA5GcggHp3471c8SfD7xd4beW51rSJLSJVLb5eA3zbMDPVieQOpGT2NAFKPUVtbyOex
a20lZsXCMiGaSAj5cBjzyctgdOPStGOHUvF2j319Lq8R1DT4yLn7VIEaW2B3BgMZYhic9Ty
Pei90278NQS6b4q8PzaXc3CB/MkGZF3JuQMp5Xgg44J56VzEyapZNHeymaNrhDtmLHMisvI
z3GGwfrQBq6XM2qWZ05rK0lnhikaOWc7RsCliBj+IY47cnNdfrvizw7efBnwz4bjhjj1bS9
7C5tyXeRmYvhwwG0Dft4z07iuf1OwsIodJvNLs76Q3NgZ1iaUM8cyuVLdOVGBjjkAe5rnLu
8vtRuXvrhjcPGiqzso6YwMj1oA7L4d6P4o1jxIy6Olpfu9m0Uxu382OGFuDuUc/h6074i+F
PEngfWrTwrq2qm/s/JElq025YwCedoblee/HBqn4c1h/CHiKTXPDsqvcR2q+V+8bG5iN5wM
MwGDxwfqBzc8UeILnxR4xj13W9Ti16TA+0y20cqxKScjlxkE85wO1AHH6ZpFzrFxbWmmRG9
vppfKWxgVjJIAucjjBzyPXjpXZ+GtG8LLZanafEWfxNp2ow27xaXZ2ltuLyhuSQwA2qQ24Z
H1yKt6H4UTVbHSHi/wBFF2GlQM4Qn5zxGc5zuGF5ySOwqtql54h1uO/0bUfEWqahDpcUb29
vLA93vfAUgSDmMAZ5zjg0AGpS+GNN12At4ml8bwYhxbeS1okmwfLHKzHIAyVyD61q33inUU
vxZa7e2sd9cHy7W7t7hHt9JtG+/HFEOI26joCffvwkaaPaaO19dztNdTSlIrKBxjavDPJuB
I5xgEc9a6/4ZeFdH8aP4ns9REbXdp4fuL+2aPC5mTaVGOMYHHfk+9AG38RfA+maX4Y0rxT4
Xmkfw2oFr5quVknQtlgx5G4F/TB3ZA4rjbrUrHS737J4I8UajaWOpgJeQu5hhRGA+VmB+Yj
B5x24r134UaVbeM/hwmnXN9YPNpzl1huIBMGz8oDoRkqMDCAnO4txivMPiZ4W0nw5fB9Cuk
WOZi0lqGOUAICnGSOvbJwSe1AFHTvD2m6z42/sfSdYEBuHcsfP3xuuciKOQgGRscZIAJHFc
8bKPzdXmvtTa2vLXLQpIDvuH8zaQD2IGT+Fd/Dbw678PLLXrXwdrVlq+mSCObxFZW8jWXlI
MmZwo4lA2qSOCOTgiuMsJPD8Qgku1a+cHDxsW3SHPQDHAPHfPJoAoW1jdXwuE09b+7CnfL5
cJbMYGSxxnGOevrmuj0fwBq/iqxS+0u4to7Ff47mQCTjAY7VBwM84PbHtXURnxZBaT3un6L
JommtD5E13qJFpHGGQBShOGPBX7uTjHFcX4ctnF9c6Vb3l/c+ZJtMemtsSYKflfewyF+8fu
5x6UAatonhrTdC17w7qEX2q+8zYl5BjdIFIK7FIJHP0BB71HaeHNcsI1ur261Hwt4X1G4EH
nyzEKGKlhvQEFhgHnHT613el+BtW0fRLrXbW9ttJsmSRm+zMZrucA/d81lIC4CncFXlsYOM
jkoLK0g8SJDqa6pbaVrSb7aaUtPNHIuCj4yFc7gBz0DYOKAMDXPDkdno51TR9TfVbX7fNbS
XCKQJdih1faecbWJyRUPha9kTXdPkg86XUIZh9nhDNiQnPyqB0LEquOBgmu+tr3Vdf0PxLp
dhpWoX3iS2u01Rr6+VROyCPyjD5ABBGxicZPCjjHTovDnweufDXw/m+Iev69/wjutQpHd6Y
0hXyQVxlJBycksg6YzkUAcpbeJLOTSb7R/EKX9rarL54t7GEiW3vGZgCJD9wR9dp++XPtjI
0/wCIV94N8faZ4n8KW6aaLGJIhbxK0aXahQjSOCeDIMk46H865vV9buNVuZJhqM8zzObmSS
RhG8kuc7nxwT/dx0GKZpFle6/JPbhI5JZuWuJssxYDKqpPcnjHfNAHqus+M9a+JnxKn17X7
zRrffYxKkFpOStoCCfMCnl3TB3DPcdQK5PRrt73xlfWEcc72ssTllaP5pMDO08NlWb8yc1m
eFtRtdOlOm6pbSSIbn9ypuY4YoZGXYXdyuQArccgZGT0r0P4XXEFrDqmkosLXlgz+XJEo23
ChjlzJn5j0AAOMYPegDzaDSIruO61G3eSOKEs08FvMC4XqPlOOAcZOfUgcVmWTW3lGefzWn
aYkRBsliVJVgPXJHua9J8f2Gh2V9bHwpHPF4jv2RltbHcpUHJO9cc5z2HbnvVaBdG+GUY1n
xBFbeIfGN3GstvYu26GwDZy02OrkYwvb8jQBj+FfDtnp+upq3i27TRoopC1vDeRs5klHIDq
MFUz/GeM4965m/ur6zkj03ULRozbStcPFKdu9m6sCOeexz6V1GheJZtG0/VtT1fRm1CDUoR
FbTSqGVMHiMnsnT5R6D1rKimv28PiTVtJSfRZZc2yGURyRMQwUIx52ZByvTjPHWgDc0dfB8
3hCZfGtzJaanfF5bK78t5JUjH97A+YsehPYdQDXTeCfhR4c8aDUF8O+LpZrOK1wZru0Mf2e
QqzEMoJJ+7jK5454ryLXdYuNa1yW/vYlBAWJIo2JSNEAVVXOTjAr1j4Q+E9e8Q+HNS1Lwz4
vbQH06Yz3MciN5cqpEzKCRw2eRtPXnPagB3w48E+I/C3jie88Saalpb6ajSzG7Y7XVVyGQq
GBIBz7ZFcp4111PFWvap4puZ8Q31yVhhVCAkYJCYXsMDP1zzTtZkvdMtPtd8l7f2urx5i1V
ndAZFGJDGwOGUMQu1ueCDiuYuYb5444bBbp4EjWZ42G0QykDcVHZeQPegC5drcW2jW0kcaR
xyJLJ5ZBVypfbnnrnBxxxhse36UfBG1uLL4DeCbe7wJhpULYDZwrDcv6EV+a7XM19Y6XaGR
IZYIWtohPJsJbcWJLHPdhjOMV+ofw9tLiw+GPhexu7J7G4t9KtopbaQ5aJhEoKk+oPFAHyv
+1NrsrfF/R9EvLGO9s4dLxbQAAs087suSeNuNgHXoTivnvV9DttYuprqO1+yOIVJeJPLjLA
c/K5yB0yfx717N+1lPcwfGloVjWWO40a1IJViV2zSEqCOQTj2z9ea8utdAW+0eW7niRL+GY
yiOZtqH5clSexGM8dcY5zkAHJ6HfeJ/CWpxXvhzUrqC4k/1ctpKQjMpy6svR1ABBzxXrCft
M32taHc6Z4+8A6J4jtXKJGUi+ziNQpG04Bz6jpgiuettKt9NklvFiU2sBLIIhxNhsmLac4y
TwOvuT14TxFNpmCum2ksXlylvNlRvmJ/hGemOeD3FAH1t8E7P4V+IvEUPiT4e6VqVrdWCN5
+mXB8z7AzIDvikY4wxVkJz/F2617lHqYl0ZpdV06RoCZJYbGSIOyqFyu0c7mUYIwBgE8HAr
xf9mHw1rvhX4S6jr4s1t7vWrgTwmXcqSQRpgBiB8gyXO7n09apfGvx9Z+BtTintLSV/Fc8M
rwX1rJjy3IKs+3JVk+Zt2MZIHTBoA9B1S8+H/wAR9Nv7K9sV1y701VhuUa1UXSFn+4QTuXG
35jy2Q2DyRXkGs/s8aXJ4la78Pa/DP4QUmS4tX3SywqpztjyckfczjjB9Rivltb2/j1k6tY
30636uJfNViHL9Sc+nWvpT4X/HuK4W6tfGV1a28K24tksbe3MYYYUblYElnwuBn7p5AOTQB
4946u9f0fXNXfVNKmsri8UWtrcGJhGbYdo2yBkjGcA9COOa5XxANGmm0y30W38pxaRpJt6S
Sk5LEk9wfwPFfdGv6Bo3xD8K3nh6FrPUnukE9hcTvtZEyc5Odqu3P3Bnj5gMk18hfFL4Uat
8OvEV0Ht5p9F3DyLyJMqjMMrG5/hbg8Hng0AcDBdXem37tbTSWNxH8hMLlSCDzzznp9K6C5
sLnWNTCaNrkmoTPtkZLw+Q7SHjjccEcnByOOwrP0q1lm1PTFjuTZyz3CRCRVBaNeBvDcDu3
5e1Him8u7jX7q2vryS+NkRaQ3EoG8xRgIg4OMbVB79evegDXW88TeHNLRTPqdgjR+XGZk3Q
Sgk/Kr9AB1GKi0bxNrug28uueHvE8+laheyG1ubaLcPMiCAhixyHUktlT049RWXYeKdW06P
ybe8kNuUEbW0x86B1BztMb5GMgVd1q68R69Z3/iG4sJbXSbi4WRktLVo7JZj8uFx8qnC+vO
KAPZ4ZvE8niD7MbPwp4sRbVL+4a9sVXa5JXyt6jr8rEcY249a7P9nnUBd/GCTQJfA3h62il
trieaa0RnlgClV2O3K7WPQEYPX0r5/8BeP7PwYtzANLkvhcbW+d8BWA67e+OfqODXoXwh+M
mreFvGOtX1p4Ig1i+8T3G8yvcNbu0S5JjjyCDk8/XAoA1PG9h4Dg8Qa6+k/DS1tYtMv106e
NNXnt1O2UgTMijG1hjIByAQRjBrO1rxBonhTZqFr8JvDGo6aojLTPcveFnUEO25ueWPIOcY
/GnfHO50nx3f8Ah7x5Ck2hw+ILGVvsTuDukgYIAcDlmyB042/jXnPgOHxBrKXmh2N5FaWsU
BS5SS288tEXG75eehOc8D1IHNAHYr+0B421jxFpumx65B4U8NyBYJ7XS7SMW9vG/EjeWwIb
AYnB7++K0vDutWPg/wAQ+INA+Hdxp15ZOYXHizWdN2XVisuyMkK+ML5jD5gpIDE8gV5L4i8
M6z4S8UX2ka5awwXEBQTxuOGD4KsMdeCDxxwa7y0i0a68M6v4m8UeHdR8Q3MLR2l/KuvGCZ
3fItyIvLJZBsUHJJBFAHa+LPCFn4c8RQ658SPFx1G92RkyahKs5mUgEeTGuV2hQRkcfMMYz
XCeKfizpVrqjN8PtONqA7rJeXUYLXCbSoO3+DIPzDvtFed+ItB8Q6V4sm8P65BMurwbEaAu
Z3BKghOM5OCBgdCMVkSWU1uiy3ChF37du9Q+R1+XqPxFAGyPF2uS3s8s2pSxwXIIaFGYRIO
21Aw4GBgdOO9amp6nZp4c0KK31BVlgkMgj2FnQZYhi3pnA2+1ZenxWOowvp9rAlrGzxfaL+
4feYI94Vn2gZ2jcCcdhXUaZ8O9PsZ7m/8AFfiNNOsbKUMotYfOnuoCwVLmFDw0RyDk449aA
NfS9e0K38QweL9D0OSW8tEGp6hdXmpmCUs5KSpCiFVKBt2FOWYHB4OK5j4l+Lta8T+K79tR
mmSETsyWxOFB67tvHXPBx0rXtU07xp/ZXgjQPD3mPp0skkt/ahXu7m3VmYsnmMq9GLFTgcd
RXWadp/wyu9GttT8fpqmu68RI90dKuWkZo1PyiVhlVcLjIBPBHoaAPAiCMdPzrr/DfitfDr
CXT7N3mChnkZvuDIzgZ546ema7S81r4ZaXbTWw+GWoo8sZKPdPiRFK4Dck9Tkg4HbrXFaVr
vhuwtWtp/C6amxmkYGd9p2HAUZXnIGfbNAGXbasjeJUvZI40tHuC5ilQTLGrE5O1uG2g8Z9
K6bxFq9nH45S/wDCWoXupwllgFzPGITduMcGNPuqRsGO+01YPjXwK5kjtfh1baejxMgYXDT
MGZSrNluQBkkY6VfsfE1j4R8TLciLTNRu5NNjtrQxxvHHp0ysvlzMXBLkLnJHXOaAOxtZY/
g/4cn1priHUPiLqcUNzBHt8z+yEBLFmbJyWGBsPXHcDNeDzTaj4g16S4mdri/vpi7Mxxvdj
+Q5NdbexOurXtlqJil814rqa4abf5ikDupIC89uQCB0rT0iw03w7pN34gnuI7fynMaWrqJJ
JiSR1Ixs4wR1xzigCCT/AIk1vp+jahdz33zL+6tlDGNv4RtONxzgDqOvrXM3d5ca5rlvZ3z
JYW3mJEY4UIW37E7M/ewOfeoz4lvU1qx1OzK28ljL5sLJGN68/wAXGGwABz/jVUS/b/E8c9
k80L3FyGQu290Yt1z3Oec0AQCwmbTLjUEVDBBKIWLPhiWzggd+hrsvh5rvijwP4js9Z0u1P
k3KMS0jMsRjAwzttPAUHOT0qh4o8KRaN43k0kXsUUFwvnW0sr5Qg5wHYdOQRn6Z71V1S11T
w/dy6Rqulw2M92EmlQPtVk6qowcAZ5/AelAF/wAR38914ovb22jgsrGa4kntLBmb7OoY/fj
HTBPINVBDfJpV5eyXrAGRY5TkN5pdCcD06enQisW0jNzJCPNhV424DHGQOgJ78irwvraFPs
Gr2rzor7/MikKvEx+8QCOvHQ8ZzQA2H7Ne69sEU11F84JXIONuARgEgA4J4r9TPho07/Cbw
k9zfG+nOk2pe5JJ80+UuWyQCfxr8xptX0LTdLS88InV9O1UrJb3M0kilXjfIKgjkErkH1/G
v01+FjW7/B3wc1rI8kJ0a0KNIAGI8peTjjNAHy7+0zpbaj8dbBLSR4Z00bznkXaACrPjJJ6
kHA/2iK8Ws4pYPIe7W5jszCJJZoYt29xykm1+TyT36jpjGfbP2nkvG+L1ni5+2RLYRvFZGJ
gI2Bcn5gQfnx29PpXiZ8i0sZbnUTDbiSTbPbzoWPD5Bj7ZAH889M0AWtV8QC+0O8uL+wM7S
7Sku9nZgFb52VWAAxxgAYx2rU+Dfga8+KPjOK61mLzvDOlzJNqU8jrHGSeEQk9SPT0+uaqf
Db4Z618ZPEUlnpx/s7R7Ml7zWpVZsAn/AFa8gM5GOOMDJPXn6913XPh18JPhjFYJEnh7S/L
aGyKZkeeXOQzAZZyCQ5JPTPpigDfn1Xy9Ji1DaW0JHFvFteKOGRFfaDtx2C/KMAZPXHT4F+
NpeX4mXWqJem9tL2JJYZFk3iNmUF48jI3KxOVBwM46YrqtU+Oen+LNVbT/ABTpVzc6FcBY3
dbho5YssN0igHG7AGPp34rmjYWvh99e0KGAeJdJv4ftGlSGcKkaq2VmIH8e3IK8Zzk9qAOI
0u3udUvItJ0y3FxcyOEQhD84z1b+6oGcn0qbxb4P1/wdrcun65ZLbyK2UkibdFIMnDI3dTj
g969e+FHjbRfBGga1r154W08XOnKiW2oQI2+d5CEe3LNnPybmIXHU57V574n8X33ijxTd65
qd3IwLf6NE8Zlt4YwCUhCsThRnAHOM4oAn+H3xMk8KXc0Oradb6vZz272yG8DSfZdxz5ijO
CQf88CvU/iJ8R7DV7Lw3ZXbi80O5nf7fNHMZ5ZoV25jPRfMxgKfYdMHPl/i74U+IPD3gXTv
Htz9mi0zUto+zgNG8MrbvkCNyyjafmHFcPpOq32l3q3Vm6FkO/y3UMrH6fTNAHoXhL4W+I/
inql5Z+BLZv7LtLgGUX9wqmxVt2xXYD5ztXGQvUYwK4fxN4em8L+MdT8Ozzi6k0+4e3M0Sk
LIR0IB5wetep6JdeKW+Db6p4HFzHpOlal/aWq22SGjn4CFXQh3hCAOxb7pGPc8/wCN2tLuS
48UXutwXOvXt20kqwxFbe/QYIuYCyjZzkFWHJDY6YoA84hSPzf9I3KgOGCY3ZxxgH3rZPij
xIfCS+E5NbvG0NZfMFgZMRK5IJ69ORnHrzWbcbLu6kmRy4IyBt5bAGeB0Fek+Abp7bxd4c0
7SbbRdVn1O2aJRrGk5S1dt38WRv2kZDA4OcEdRQB5zEwW9hNlZCSThRFKu/eWHHy9ye34Vd
aaSC6s30mW5IsIyxnIc9SSzhcfIo3AfhnvXr3jLxlrHhTVbfSNd8OeF/ElvbvKrCbRlgjlR
SFbypFIdl64b644rn1134XavraT6jo+teCbK6jKt/Y16t7EgOeTHJ8wBIxtyMDntQB7zY+O
fh7o3wO8AaB4y8DDxjcXNpO/lRLHM8T7g7MHY/LlW3EAgrwMVzGh2HgNPEN34i+CE0+ma1Z
ovneG9ckKTXULqN/kZBYEDqNzBgxHAwDjfFYaR8Mr74fP4K0JTpb6I180NyxlFw0u0M8p7s
QF3AcDpivIV8WX/iDxHJq2qOkepysDZ3sT+T9kkXBUrtIx0/M0AeqfE/xL4U8WaBY3scl2/
iCO6e3a0+xbJGXvld2U+6PlAI5HORXmOm6pY+GvFGgSatZ/bLTTb2C8lCMyvLHuVtu4dwAM
Ajgg17XpGrjxR4bl+KHh3SIYfGfhJTba9YrECLqM523ScEhgQxYH3HTr5fo3h+Dx98Qp7eK
eHT31q/SGzYsJbWGdgW2SD7xBAOCMgHgj0APZ/jX4s0X4ka5pPiH4Y6R9s1PQYI7291mRhB
FFG/MdsTkZkLHp15wO+Pnq5ttEudJXxBq82rWniW41EyTQT2IFpNFuJcxvnO9cchhg5x1r0
DxYvw50j4eadpmpaOlx8SNJvJNN1OKVpBHKoZz9oHlFRIoG0LyD2OcVj6zpV7438XvZ+IvH
9nqEOgW0dpHqMUbOJYeXQ49fnKn0IxzigCtq2q+Gry5uvC/gFrOz0rVFmkN/e2yreyHIfyX
YDEUZKDCqTx1POBwuoXV7fafp93emCKKC2FlGLaMRs6p2fHVueSc5r2LV/C+gt8OZfDvhHS
z/AGjBm4uL94d11eMjAKqYPyq2QQBnP514OtvPLO1rCGd1JATGGOOvHrQA+GSEaipEjWsLn
YzRZJRW4PfJ4JGM816dd+JLaz0+6jsPEcl9JplzENKuINO+w29wAF85X28kkY4PULn+LFeY
wRx3Mrw3UqwMBxK6njAwFIHTPHJ9K6bSPsi6JYWmsa5bWejXM8xlSIfabiCQJjf5XGA/yqC
M9CfSgCl4nv8AXL67kudVuIpWdyg2ENtAOQAcZCHqPrXOBMxGQkYBwBnnNdZH4c1DWNON3G
Lq5kiYRPmFgseB8oH1X15wM/XPXTJYldY4YkmD4DuxJXHXpwaAMIqQAT0PpXqPgzV9L8kz3
mnXeu6zJafY0idUCwQqCMq7EDkDHIz2HWuL1q2+zWFoqJwF5PHf19+M5pfCwgm1WG0u0tYr
WWVVlu7iBZPIB7/Myj8Ce3fpQB2Gljw9Z64dfu9GFrpMCKIbG9kYm7YEljkjC9MAD9a4rW9
bl1ueWd0aCBJWaG2QfJGGJPJ7noM45Are8TWiWE1jDqfiOPW9OW1kFgbGUNtwSq7wRhckHP
U8duK4l2VnyqhRx/8AroAWKN5ZRHGm5z0FbIs3v9O22OmXItrSb/SbgfvNu7gZx/umotJ0V
r1muLy5isbFN+Lq5R/JkkVd3lblBwxGPzrZ0bXdf8Kv9q8MzrA0xSfz42DbVIYCNs+hz17g
GgDKg0u7kkDGK7LowkjYgAiIBmJweQcLkduDW1p3jDUgI9Ml0fTteMREMBvYBK+OQg4PPzN
uxk8+oro/ivpupz6Z4Z8fLp8lrY69YojzIxMcs6Ltfk+vPHoO9eZRbI5olvY2jib52KLhmU
+nbtQB6fb+IvhNqNtOl/8ADzUrB4rZYYDpd5ljPhtzuW5bccHAAAAwBVMWPwcm8NRm71jXb
LW45W81fsu9ZV+XoCeOd2CT9R2rzokrK0sFwFGcht2GGR3P6HFPVI2hOZ1DOCWAQ9cZAyO5
IxQB10EPgRtB1OTdqywJPGsZbZ5j8NjgcDv7cetfpr8PItNg+GPheDRrl7rTY9Ltltp5F2t
JH5S7WIwMEjtivytaOZPBsGBG8U147bQf3gZE5/D5ufwr9T/hxPLdfCnwlczWxtpJNItWaE
5+QmJeOaAPlf8Aam1FYfijDCk8e6PTIjKmzZJsaRvlD45ztyPT5uea+afEHiG01OQpaW4gt
zKZBARkE4AyGABJbkHoMY9BX2V4r+FOkfEj9q3VpvGN6kWlaXptpPFpwLBr+PBy7OMbED71
65JHpVfxPpXwI+K3h6bwj4OlsodT0rzIbL7BEI5mkUfKEXG6SPJOSBt4OSMUAcaf2kvDvgr
wRoth8PPCtjbaekbxz6RcBhIlxkFndgTuU84OSSQM8YFeZ/FnXLH4tLp3jTRtVkgWC026ho
9w/wAunOvH7rnDB8Z4wTjnmuV1vwb4g8CeIbrSPFGmNYT+Xtgm2bYboDDYRyMKSPTnnBxmu
ansZZZDPdSyJ56h2jT5Q4HHfjjpQBg8bzsOwAcHGCR/+quw0iwW08J31zrFrcLBcRrPprmQ
oGbeUZlA4Y8EYOOlYVvYQX+oWqyebp1jLJ5TXMys6Rgd/c45xXQa/q2oy2Fp4d1OUmHS1za
SJDsEyDJVpFHX5SMNgHHXNAF0anLqHw6tdGcRWFvpmos7hVYqzSxnbI5BOWBXAGD+GOa3hr
/imri51S9uFku4JDaWtoIvNjnkIILtjqE3Z4yc4FZOl/2nqFnf6fYW6IGtTc3DyBiMRnzN6
n+E8EehzjvVP+2NZn0+ys4rorDBKxt44sK0Lk7iQRzkk9c9vagD6A8N/Hq2n0LUPAvxhgtt
btUC29vepAZSF3YZmIYZwoXbgAjBzzV6T4b/ALOukSanqL/ES0voJlQW9mZvO8hW27+V2sW
GSRzkAc8mvC08J65e+G18RpNDcaP5jwtfPMqeS7HP73ksCcHg9exr0jTYvhZqenaXHqXjW7
8L6mkMUE4k0t2t7kKm1ZyOCh6AhSeOR1OADsfGHibwVeTaJ8P/AIa3FnY+EZY/MnezlaJ7+
ZQAiSORkspJbDfe6nPFeZ+C38Kr8bhN44e2u/DEMTR3UmoRNOBFs2oo8sZ8wnABHf8AMVdR
8A+IbHTbq38L67F4xsJJPOY6JI86pgj55E25jPH3iRjHPUUul2drceJtOsNA0a+1VURvKYz
jzbqdEBldT0KqAyqqjv680AfQ3jH4CeAPi3ptvrnwe1rT7WYRLvZJ2eF0PRJFGWjbqeeT0x
gDHzZp2m6h4D8byW/iGOHUZ9Blniewt52n8uREznC8KhZsFumc5FXIfFVxpnjH+2Phvez6F
cXEscEsInKRT4wxE2do25Bz0AGfqfatB+I/wF0K61L4n21vqieMGEzXViJP3d0Z9quIt4Km
NTnbgggZzkUAeCfE291jU/ElnHrrwXM8USor2UaxxRo37wxoVJVwu/7wwM59K5bULK7vLVt
Ws9Ll/siErbrc/Z/L46KXI+UscYJ7mvU/EOq2HjmZlvPB91ovilr6Vont2SOwhtxGJm3q3y
ySMdxP3RgjOeBXNaRfSNoEHgTSns79NV1GGVJx+6ZWZlG1lcDA46g46UAehfGe7vD8TLLQf
+EghtPI0C1gFzLFtPlFCfLjAySzb8E8E4ryibwZdxeLn8NvfQxwW6+Zc6hGCVS3GGLMg5LK
M/L1yMe9el/tD6XKfi9dWmoNeSawy26RXUyCMFfK+VEUY8xdwIMo6YHGevIXy2Xhu9geabV
9IvUthJb2crQ3Mn2h1Cyl848tXB3KTkjnjoaAOysLL4d3vwQ8WDw3r8mn+K7K68+C6uNRMd
xqlnwmJIwdqjDH5Mkg4yecV51Y+K9R8IaYx8PWelwz3MQ8jV5Yla+jX5QwQhiEwRw20Ng9e
ahuvCWoz61Y6TYPa+bc7riK2idZDbtjPluwGSeAMn5c596xdPWOybU47meygnhQiMzwM+85
2sqenGeSD+GaAMqa5ku7trmdjJK7b3kldmaQnklj1Oa7Uwx2PgC18aaFqwt72SaXTr2xmRF
CZO5PI7uu372R8pxkncK4R1ZSyuu0oxBGBnNavhTTrXV/F+l6Xeyxw211OsUkkhICKeCeCO
R2Hc4oATSNeutNvpJmuLny5eZFik2lz257fhVy8lEpl1G2tbeBNSnBS4LMDaMMkpnAHIIyc
YPbuK9F8VfBix+G2mvrPjrWHa1vRImlWVkv+kytg7TMCNsQHykjJPOK8cS4JuopZ0E6oR+7
bgFR/Dx0H0oAvhhBBcQTK0bEGPeqnEjDnknnP+NdnoXhy8itvsmj3d1c+Jb5rZNMgsMNGzS
tiRZNy/IRhfmyBkD3xztzqV5q2lxWcETSW0crvb2khZijt94rjHmMQFySM/Itdd8L/HcXhX
VJksNF8vWryzexS/N4wEbE7t7RsCpHygEe2RigDpfH/hfxb8OPGEun+LtVublL+ESS6hI2Y
7ySRQG8sgZAXoQTnCkjGRXA6itjclLnMEEyb1eUTn96vUFl4xjPXAB9M1seMfH3ib4haUdK
1TxLqN+be4juJhqEyPG0pHl5jWNAsajJ787vWuO/4RrUWuBp2Ldp1xI7AsXjGMYbjgDHp+N
AFPVLo3kkawFpAoydqn73Q49v0rpZbDwfpegW1m1/K/iSRo3nlC/ubZCRuTnOZBzyOMZGKy
LO1uY5GZLm5tflZfLRigKHqM56E54q1rMOgRyafYQv9mdXjW5dV34U/ec8fNjsKAMfXb2W+
1q5muL86gDJtS5bgyKp2hjx1Kgc0uljTJHnW+kkSJFZxsIDS9NsYPue/YA9ele+eMfAPwit
fFeia/Bd38ehyYOoaTFAIrqRAob7QqZ+SFhjOBnrgV5b4nvtCn+JV1ZWklvc+FrfUlMDWsY
IW1B4RWIBIwSOe/PrQBX1HXUkt76w8PajeWOgyyxXP9lygFYZAqlnXJwGBGBjlqwLYNqqyQ
PLcyz7jIqhRhRgl5GxzwOw9evr0njvwXN4c+JVzoGnotxDKRcWjHaqSRMu4HBOB/EOcdB61
Vt9GmjsJbuyUyWkTiNr2FS0hIU7toOPl9Qe2aAPTNKM3if9lPxL4Yhlkmk8Iagt/FCrHMsc
jcyFcnhQW+UdMk+uPBVAZFWESGZ/lKgcH0x3Nel+Etd8ceF511ZdKt5LLXbOSwje+AigvI0
O5gGOOSCVzxkMQDXpPhPXfAHw58OWWp+GfDFx4h8TXlv9sQO6ubdRzvc7fkVWC4GOcd6APG
NO8EeOEmUW3g/U3uSokAltmUKpAYHkDqD1461s2/wZ+LF/debD4G1C3RgJE3ARITyAVJOCc
g9OalPxc8bPdT67L4wMt4ZxK2nSwl0mPQZJHOAccnsKva7+0P8AFLVbGPSh4hOnWKRqhhsE
C9Fx945PPpnFAHW2v7Nni+68O2On6jqOm6dqNvKbme3knDMYpSqjGCcsCuDxjkc1+glpbJZ
2UFpF/q4Y1jX6AYH8q+E/BemaT8IPhpN8SvH0F3qeq646WtpYw3a7zECsm5jnIB2gHqRxwQ
a+2fCviCx8VeENJ8R6XvFlqVqlzEsg+ZVYZ2n3HQ/SgDwT9o/WvEvhO7XWdAV2GpWJ0yUCz
+0IiMWZ5Xwcjaq4ClSp59K+OtF0fVdd1Wf/AIRu5a1fTLSW9aaDeBGig52H7ygjnaexPWvp
79rS5sW8beENPnnK77aeSSJiyJJggICVPOSzfQZNfNvjq9hgW3tbd9St4wT5lldzkpEV4wM
c5OOMk8EUAdjp/jG713wZZeFfHE8njXTCFuIUt5tt/pW37xUglXGwN8rHIJHTnPm+vaNKId
RvPDV9NrHh6GVlWV42WWCPcdokUj5TjGSOK19FtdL0uytdcRmkt0sXS4u4o5AIbkuxCMUbJ
424JxnPtUJ1me28L69p+jvOrPdQ3by220LHCRtZSQc8sy/KB2570AU/DV+UmisQY9Q0loWu
ryyvAwhiKA/MD2Pp6kgd6s61eaHqEFlH4Sa8tJpwFvtMux58gmUlVaKTq67TwpwQcjnNb8V
t4a8TeEbLw9Z2C+H/ABxGANsaqIdXUk7RnICn7o24wSCSfTkotP1PRfFy3HiDTpdLl01y8g
kXaTKoygX+8cheh/nQBBNNJp1nq9vJb3NpPcrHgGA4IGCQ2eU3bs8Z647ish9G1ZbuGyfSr
iK4lOYkMTbpM4wK6y402/8AGHi+wtxfrDcauDcX8zrsjg+bLs+3jaoAOO1aureM4dauLDwv
p80y6Vp8BtI7lYwZ7kjI3O2ThDkk45xQA6XQZ9J+FkennVMfaNRUarBAGl8gEHywwHAIKEk
dc4pfCng34hXs8F9p2n3NxZwsJBeX0TLa4XIVXLfwMMgYGckYpPAfjz/hArDxHJod5El9er
FHbxalEJo25IdxwR34OO3Oa07z4reNYvDZtrvxhrX9oxlRHbW10kNo8O4gCLyh82Mj0I7d6
ANLwx4utNH+I2m6lDoZh1TULltL1nw/ZxSoPszkIy4UD5g3I5JOec103xJ+BfhrTdTb/hAv
iLZNdFzJY6Bc3OLhuMtFEwO4kA4AIB6jk1zTfEfxVa+C7DxCNdk0XUTdXOmXs9vFGL24QKj
xkrgkFASNx2sR0JIrlZ/BF9e/DqT4q2XiX+0GS+Z7uAKwuIXEmEkd8EAnIbkjqcZxQBh30Z
8L6ffaaLFotXuAv21ZRua0jzkRq3dnHLHHTAHU1FP4he/0ie0tdLtQbeAkzSOD5anAbauAC
TnqckZOMdu0v9U8B/Em5TVPFWsf8I34jnuTDdXFtbGS3eNYwI5G2jPOAGbHXnoeOB1/wdq/
hzWU0+5WyuY7hd9teW8we3uFK8MkhIHccHBB60AWfDtufEUF5bXuuT2drYWxkitjccMSQCF
DEDbjGee3Q9voC1/Z/wDFVh4J8LeI9Pit9RjhuVu5PDmrPHayu+DtWOdPmcM2CASpO4cA1Z
+A/wAPfDPg3w/J8RfiobCw0u4i8i1tb9BOLj58icqQduMbVAGfvEnpXnvxF8WeJvjz8X5Lf
wxHeT6JZHy7FFBUQQrgm4cADbnG7npwKAOu+LvjHxPr+q3LfEbQJPCAtNGS60W18lLi4WUy
gF2kGGTLKR2KjbxnmvFdN8QRaOrWWu+HrC70u6LT+TuDyBwOCWyW54xnkg9a9v8AifdWmie
H/CPww8YabPqC2ZN5NruqJJDLcbnwYIrg7sDGdzHK4CDHG6uG/sPwBe+Gda1HTNam0a0h86
fTdA1OzzNdyPFsVY7xGxIoJyF69Mg5zQBxWgXum2mq3er6Hrf9iSrPm3sruJnSRAQVVnHA7
5ye49zWJq1nqEdsZLq0Kfa5zKj/AOsLMRkoGBxxn6810WreC9d0DxTp3hySzSPWtRjikGn2
cokZVdV2q55Uu3J2jgE9ewQeBteEuqXli0Mb6TeiK6S9lSCSOVsgR7clCx56HrxxigDkb22
kgjVL6CSG7Ll3BUbnyefpj0x3prW8d7Ox0yEp5amQjJO1QepYnr07Ac12fi1Ly01V49Z0Ob
Q9Qtx5LW11bsjHI5II5OM9c9xXHqlxHosd3BqyDyz/AMeyyYdMnk4z7D86APeJ1i+KP7O8K
Pqk114j0C5cJbyREtt25Yq2clWAHXoccck14Hotit7rcFnNZ3VzvYr5NsB5jNjgc/rW/wCF
vF+v+EPEqazFesXuJNl0rvnzAP72MnIzkce9ej3doYPiobtCs7+JkxbywxvKTKy4Y53bTkn
JznI54oA8+8UeCde8MR2dxq2iR6SJlMkKGbzXkXjJIUnaB+H1PFWJvCdy3g63vt86ajbiK4
j0ttLKvPFKxBmSQE+ag2AHPrXoHi34SJpBs9Q1HXLwae58nU9QhCTtazMdyIYAQwC4w4X7p
xwa1PhZ/YnhnVdW1TxVe2uiaPFDKltcTPLBczo6IEMcbBmKEK5AxgkkA8CgDhLaTVB4Qu/h
7ZjT4ftUxvonu1iWeZANyLHtBIzjILNjGMYFcrdzww2FlcQ3c1z59vICZEZHjKnoCDgr6Y6
YOenPXG4W3uZLCPQJ7m21ucSxvcHYhjibMcowpkWMIwzwOBx0qx4k+Ep8KaEup6rqEU2jao
jT6Ve20LbJXWMusMjtjy92eMjnGTigDzqQXepIVln2XCBEigix+9zjb0PJ/wAPWrVtp82l6
db65d27tAL8RMk8O+IuuSQ5435wRtGR1yR0rpEaw8NaK2nrawXL6la2moW13Iwa5tDksUVB
9870HUjC/wC9WHYeITD4itrzXYpJLK2uvta2MY/cJK7KZMr/AAggHgcjj0oAm8e6vZa541n
8RaWZ4HvIlneGUkPE5GAi56qBtx7Vz7PPYXIju4/KIJWW327c54JPb8Pwr2X4x7NM1q0vdO
sLU2GqWkNyZFXLxSxsSGOMbCVKrg9u1ci7+EtZ8byRwNNHos0TXN0IwCxkAJKg54Ge/XHNA
Gfq3if7XBo839iFLixtGspJ5iCLk5zG20jJ2jAwc8Vv/DTw7qHiTUNR0zWNTitvDunH7fqK
ltgmVMt5e7gY5yeeATj25e9svL03TtWsr0T20sknlWMrbjBIHIRCFbrt2kEgZ98V6t8R5NN
8AfBvQvAM9qWvNVI1KeW2lUbsn5938WN3Cg8fKTzQB59478Z6x4x1ixmGiR2ujIpttKslJa
GPou5QTgtgDrxyK5HW/tGn65cRj7VbyqAkkUsqscYwQTHgYxjj04rOuruS7SFZrh5BCpVA/
YZ4ANS3tvHHZWs5vbeSWRcGCKJkaMDoWO0Bs+oJPrQBC8iyTebMkaJIcgIMFQOwA6dO9e+/
B/4SWS6JN8QvHuyHR44i9vbyISW65kc4woAUsOucY6kZX4K/A2y8R6fN46+Ich0zwxZ7Ztl
wpiS7iALMwfIwAACMA7uav+NP2mppNVl8M+CNF0+28ARt9ne0ltwHvoujE5OUDAdsHuSCeA
DifjT4q1v4gaqfEX2lP+EYtZXtNKiEXkKyDBaQKScsxIJydwBAxgcfffwcDL8C/AyswY/2J
acr0/1S18HfFbwRp2nxWnibwVe3F34G1aNr222xnbZkkLIgQnO0ONue2Me5/Qb4fxeR8MvC
8IjSIJpVsAkbblX90vQ9x70AeQfGnwr8PfE3j6y/4WBcNp1jY6cZxqEd55JiO8DBGOQcdjn
OPevAb34Qf2/HfWnwn8V2XiLTC4nudMurmMXCJgHAk6sASFB45PTBNdV+0x8Q/EOlfF++8I
RQ6dLpt7o8dupubYFoWkDZkV+oYc4PYE188WKzadokerWt7bW13G4KNbTmKdtmd33eCMnqf
b0oA1r+51nwr4l1LT7WGXSNVRzBf6bdhXSVWH3Sv8fB9M89aseDtN+H2pz31jrmnajFq9zY
yCzijlxC1wPnDAjkAAY2HA98iuRh8TXs97q15qkseqPfDEkd0hZp2LHBDDDIRktkYHGKuaZ
cTw6vpeqaV5lxJZzKzwJuSSJTtUhiByhJxuHqcjmgDDmvWeZIPLhIkVN7BVyW/vBs8E+ufc
16n4c8b/2lb/8ACC/Ea1F3BqBBj1K5yssZb7rOzHBXoRJ1UDuOnlOr2l7p2s31ne25guI53
ilhk+8G3HqO/wBamutU1S8trC0v74yJaW7Q25nJJijYnKd8DJJHHegD2jUPhNe6Z4A1HWfA
99D4lhvZTbySWsheRIFJ3xx8fNyAGIyOB1zXBR2Vnf6/FoNqklpfzutpJPchoZoIw2G8xT8
qtjjA/EjnOR4e8Q+KNGkMnhXWbixc4EwhlIjfqQxXGBj1PfGK7C4lm8f+FdY8Sy2aQ+I7Qi
O9vQwWOYGQEMAAAhA4zznr9QDl/EVibHV7jfot5bQWzeTao9twsaHbuLDgnJYn1OORXS/B7
RJ9Vi8avaMZDZaPJcRItqsjs6kbWGT8m3JJbPFcbbkyaRLc32oXiROVQP5j/d/u8kA4xnjI
r0f4J+EfFeqaz4hutAh1Gz0f+yrmKW9MeInyuVRiQB8xA4/woA5Jbi/u/C95oFolpeadcyx
30kRk2TicRldyu33uNxPrg102l+Er658P+F9N8AePIPtuuiV7nR7m/FsyyNhQGjfCtlRgZz
u7e/IRRaMfD0j6lJfLqDQQJYzJArwRS+cRIGbdwNg9CST7VgTW8KakthY3YM0TlBNM4VGOd
q4PRcDnJNAHQeP7G9svFF9cXejQacFcW4S1TMEhTKswdeNxZSTjGO3GK9J+F/w4Wbwy3xC8
fXVofB9kpuF06aZl+1yqSqmRAflH3sHBLEgAckjH+H3hzVNEtX8XeMhcJ4R0h1n+w3gMkGo
XEn3EC52sCVBOMkhO3bC+JHxT1Xxjd2dvBptv4e06xfdHZWZcAuQPmO8k8YGB0HagCx8RvG
Uni7xml9ptlbaDpdkjJpmn7SxXDAKGXkBypUY6ADFafwo+Jev+CfH08eiaFp+uXepLFZOlx
OYfnTG0iTIRQXA68HGOM5rmI9XsrzwzLJf+I7oa4WZliOno8RTG5ZDIOVfLMM44x34rc8M2
62vhLUdBvrjXL6w1O9gWOTQDBNat3KzB13huQQpKjg/WgCx4f8Y+MvHfxEubDxBftrNpqP2
2efTb4edBEfKYkqMjaV2rtKkEbV7cVxk0GsXWq2PhKdktllaGCS1T955UmSNzAdH65HXH0q
z4e1/VfBnia28QeH3SW40qWSAQzDCsHBQrtB+Y89ORnB5FbE+reC76S2v4/D+qeFfEKSul5
qUd48tqrkEbyoUurE5BAOPwPABmXmrapd+N/tdrfxRXLyxpHftuiMKj5IwCuCAQFGTnp2q9
q13baR4c03VTc3+o67dalPqN3ctcbrW42MVjcK33juydzDPJ7dcPxjoWt6Dc22k+JrVbd4E
VoZokBE8R4B3DjoAeT36Uni9bCXWLKw0uGWOztbWO1EtxJu+f77NwSB97oDj+VAHqHwg8ee
Fk8dW8vjHVp10k6fINQbXJ3uxcXbHIkjCjMYHrzxn1rldQ1TwpqnjPxBd2OmQaql1q7rb6X
BabA9jsctLG6rlGG1cexJIPWvP7Kw1TUtZisdLguNRu3BjS3gjLyFV7EL1GB27V618Ovhp4
cv8AwpL441TU5dRns5ZFbRrQbZkdOdhXl2BGOgxyeuDQBx0Wj6MFg1O40mC40eWaET3ltcz
RxWnmFswtvGWkUAE4z+ORXcpq3h3XrXw14b8PLNB9i1r7DHFazO919nKEG6V15wSzcZIXGO
hrU+Hnxc8W63460/widN0dNHvJ5CbKSDKQSff81+u3DKueBwD0ySYfjTd6/wCF/iUl5oF21
r9tsAZLqOBA0jKxEgjP93LcABflIFAHp9r+zd8NVVbzxB4uuZ4JSd0Qvsujk4C8A5YnAPP0
Jr0i++HPw202TVNU8X6LpuIIYNt/eTEG3jUKAiHLFcAcZAJ5HTJr4WsPiD42h1qW8n8S6jJ
56mCWS4lZ1wV2rwemABj0wKk1dpb6OaS9utR1TcgbE9xJO0L8KpfoMnkDsPfFAHs3i+68M6
/4+lf4V6vKPEN9ceTFd2jmO3sbaMhSknG11cDd/FuJGSScDzP40XXjDT/GMuga74r1LWLZI
YyguHZEYYySIuAoLZIGOARXafsvpbR+P9Tgk09bp5rbdFKwDLGikFm+YqvHy5JIKjJBGK0v
jd4H8CXOnweIfBfiyLW/IuANRgg1D7Slr52drqD8yrvRhsyxwQcjigD5oUHymIyACDkdq3D
5lta6W9/ufTJMM1uFIOO5GcZJ5IIP8qr3Vmmm30jQSwzxIFIWbjJI6Y74OfyrotZ0BLXwf4
e8QASTefPLbSmTIRiCHUKG+7lWzjAGCD3zQB3/AI/nz8DfBV/Akt7HIWtHll5hyFAG05yzf
IMnkDGOOlYvhnwtZ6TdG7lKT3awGWcXBEEcIYYManqH5K5GeR9Ktaxp093+zbZztDexz6Zq
phWJ0zFHGRnark5LbpAcY4GfrWbe6P49vPh5Hr95bW/h3w7bosYY5SW6BUAuF5ZwSB6DkfW
gDl9PtLL/AISXSPIhnnhfUFPkPIMMok+YHPfAxxnvXQfGfXbrUviPehZnEHkpCkMmWMMYJw
uWAx68YHNcvpOrQaVqcMnh3FvfRlil9eOB+G0/KOM9c1D4yUJ4xvIz4i/4SMIUU6ioIE3yj
OM88HI59KAOfKkKGI4PT3rrfBV/olr4s0s+IFnl0ZpUN7BAcnapzvbcpBA646e4rBnhtbRY
NhS6M1uGcbv9Wx54x0I4HPvxgitvwlJZNdLFrN6kGmLlJI5TIqSFsnBaMZGNoIB4JH1wAen
/AB5+N178QLz/AIRzwy01j4OsmWNIgPLa9dRxI6jgLnO0fiecAeU6RDb2cH9t31tbyxIcQW
k6lo5zwG5z2znmppNGm1LWtW0/T5otQltZSsdxE+6B41JUFW4yWO3bwM/jUXhvw1qviTU1s
7PT7i4upXxEdn7lMH52kJ6BRzQB7F8HfFWpaN4oj0CG5sdT8O6vaTvq9reLi1sosku5xwE2
jj1Lc9q/QLSbOy0/RrKx02KOKyt4EigjiOUSMKAoX2wBivza8T6bH4e8I6l4X8PTxz6EL6O
O91Cd44p9QniJEiQhSVMQbDLzn9RX6KeDLdrTwH4ftHsH05odPgQ2jyeY0BEajYWwNxHTOO
1AHwl+1zII/wBoVZCNxTT7YgY68tXj15aWTpNHLJHHcs4eCKOMMORklmz9Bg5/CvXf2qry3
H7TL/aY2kgtrW0EseANw27iB+B6/wCFYvxK8NaVY2mh+I/C1qmkaVfW5WQPMXS4CklZF3YZ
iQdp4A3DA6HAB5NbWN3cSmGxiNxsbc0kKnj/AGcnA6itexv7nS9Xsn0yO60zULeQRlmUH5S
MEEYycjOR7V11x4kTWvA9romm2h0aSS5jF/5LqY5ljQ+SwXG5WGSrNnuM9Tnhhc3FnqMs2m
llcIS8qneFB4yc/d4OM9eaANnX7+3vNXu/EVlbR3dlcXJCrKytNEwB5I64PJzjFYGqahBfX
73sEKKtwu024ZiU7Dn+VF5FPa3DLbIImiJiZ4TuGeflLj7xOO1b9lDo8HgG48S+a9rrsd6t
rErpmNxt3My4/iBPIZcYxg5oA5+zsbmdlX7HNHE67nYKygRjkjJ4bPavVPhd8StQ8A6bead
caLp954Z1dx9pieHdKu5MABmI3AYyV9QMHtXnGi6jeX/iq2g1SKTVIrphBLbNL5asjccEcL
jhgRwMVrXul6a80ljo+oXeraO0hlheNNz2rKMMJIwDuwMfMOCBkd6APWL7W/hZ8NNLsL/Sb
uy+JGsXDvJYrdAraaTEMHBj6M56YIycc9BUXwv8ReNfEXxq0e8TVbqa180y3oE3kafb2zo2
YWjQ7VHIGOvTjNeVeCNCfxB4i/4QmHT2+1auFiNzcQ7mswGDrIoAyo/vHurGtz4jadpfhLx
Ofh/pGorc2ekLu1C4nRv9NvGX5ztzyFyFXHTGeetAG3440g3vivxP4dl8M2Wiy2tx9stpbG
F4S8BbO90Y/OgVgccMOvPNWU+F2gR/HgeBRqCalYQXAu7m6favmWqQedKxCnIzkhQOvpXn+
sjWJvAGiX2q3kt2ZbmRbHziWkihGN+e5BY8DJ4HvXr3irxxp9vd+ANTsUsNN1nT9Iia5eKz
DSLdKvzRz8eZ5TIxU4Pc8jFAHO658cte16yfwjc3GmxeCDMIINO+yJ+6tkOyL5sEnaNrnGD
leMV5G1np6T3yy6gqvHu8otEWSYcbcHgjI5Ge1e2N8afDOq6Tq8118JNCudZEBuFnhBa2HK
Jl4zjG1emCeSM5ya8OsvEGsafHKlpeMkcv3oyquh98EEA+9AGtFcSRC0t7ee/tbm6ijNxJP
dLDFIg+5tyOgGMZ9DVrw5oemeI5biN9bm/tyWfbFZxWpcXA/vBwVVcZJy2AApNYUviLWJ9Q
+1yTrcSggjzYI3AAxj5SuBgAdBxXuGi2NvrXwqsvEvjzw7psWmQO8X9uWF79jvrSNvubbcK
FlJc5yNxKk9MZoAh8Dax8NPGvjS10T4g/D021xNI8Y1OwunjD7E/5ar0JGwZYEfeJNcffSe
Fj4llbTLa+g0K4idIYdVu4p5IiSADlSOuT1/XGaZ4bvrLTfFWlXGuNNLp+mSypLdwDzXMEs
ZRJ1XA3BOD15xW142+Dnhzw5q1ra6X8UdMlF/ZpexJqkUlo7o3TJwVGcMeSOnvQBi6d408U
aR4Saw0+8jurT+0Xjjsbu1S5woT5SpcE7RjoDjIBrfsbfTfiL8RjofimSz8Havc2kca3vlm
CKacADDx/dywIUH2re0r9m3xD4h8A283h/wAXeFtZlWdpdtrqBIAdQAM7eCNh4PqcdKveFP
gN8RNL8cWs2uaJLnSQbwXrXAljuJE2mGNM/MPmJyORwfSgDn9WS/8Agxql74D8M341Dxbet
5FzqNlDtkgjx/qo1YZUt8pLd1/A1iaL8PvHGn6bcazL4euJFmZCLdJvKuXjBO/A6hug9ec8
io/HmkeOJPFut+KPiTYppep3itN5c8scbynJCBFzkqoQDp/DjvXofw08MfFzxD8GtSTQ31C
xvxcwNYXDyCF7iA5V41f723+LJwvGAT0oA5P4Xzz698YdGtNT8LXV229rdru3j+z3Cc/MZW
+4+37pJGce9enftR6A2m3vgi+hZLhokuIpIm3mSKMuGUuxzwASOccg1y3gj4R/GbwZ8Q9O1
iWwnFulwj3iK7bWDP8AedBwwD4PGegNe6fEr4XXPxags01LxKNGjsGUXDJCVR2x8wUvgsRg
EjsTgmgD4Mv5JBPLB5jtHK4lTeuPMBPJOD04/wD1V197d6m3hv8AsXV7s3Fo0kcscruqtC2
zauW/jUDAIOQB0xzn6Au/2cPhNo8ttN4i+Il9fxO0aFoPKVV3MVyQCSq8AZ7E5NZOqaF+zV
4S1WP7ZcHWIrRoyyLfNK6LuJKmMfKRyoOCeh6Z4APmzT/7Te6/sywiuI7hzJbt9lRnLK/ys
gC9QR19hiva/hzeLql9D4GvI4rnw5qtu0EqaBprZhmztE8zyIMEDdnBPSuqv/2h/h/o9vcW
ngzwQZ4rZh9nvPJEBVM5znOVJyR6kNgYrl9H+J1nFoeoLpF4ngHSL65+0OLRWv8AUJpzy3l
KSFhiOeuPUZJNAHDa3ceFPD3jaOz8NWrajp9rMYJbvWlEzzFeJHCjAVeeB1461vfEtfh7pX
giHS/D/iW41jUUulmihmO8Qrt2kfLxgKFxkn6Vm/EW18NprVnrPhnVTq9pqtmlwLho/KcSh
tk4ddoAORu49TXD2DabYRzRSad5t9GcLMx3qST8oA4HIB5/nQB654U1TV/DP7Pninxpol3B
Z3d9exxoZY1lkT5wpaJs5R+DnI6Yxnt46fE/iC8ubtZ9Wvb8XUUkbJLOxBDcnjOOozj2r27
xhoyaJ+zfo3hi4xY65NcLdCwlYI88HLeaN2M5Y/d9vz8M0fTb3+3reNrF2YNna0RcfdOOn0
/T2oAx4WeOdZURXMZD4Zdy8HuDwRVvU7ia9uzd3E8U0s/zt5SBAp9MADHSpL7Sr6xv7mx1C
E211bHDpICG6DC4+nP412GteG4FtdM1/XdNn8PWOoQBbcW6GdLpkRAW3Z+VmJyRigDj9P0q
61O+ttP07/Srq7O0RRZ+XOMbiR0z1+ld14eTSPDGvr4e8Ua6LnRZpVk1exsAZROIzuWMNj7
5YAZHTJzxkVh33ilNO0caL4b05tMt5ol867kH+kXJ6lt38Kn0HBAFctDOReLM0SzNnJRicM
fcg5/WgD1vxH4Y0qDxbqHiy1ttS8LeEHlRltpWSO72ufuqinj+8Bjpjr1qXTfiBa6nY6h8N
NCsrXSfDmqR/Z1uZoQ9zMytuRpH7ZbkjPGa891W1g/4Ri3v/wDhKrO+ubicMdPjWQzR5Tln
ZlxxgLjcazbOOdY1vrSTypbVg4Ik2MSMZIPXjrQB0XiPUNUtVm0vW9K+zahp0qxQBE8pLbb
g7sfxM2Oc/Wv04+HWpza18LfCur3Mzzz3mlW00kr/AHnZolJJ9ya/P/4taonjrwP4c8Y22m
WNleQCS31SCzDL5b5G0lSOMjBLZ5LgdjX3j8IbV7L4JeCbaSLynTRrXcmMYYxKT+poA+UP2
svFNlpPxnsYLXw9pl5ew6dC0097D5ufndlGM+nBzzjGMVx/irXdM8bfC2XWVs4rTVFSOcC3
hIWPy/vIMDbHH1CrkYA7nJpf2tLa3i/aLvXjxG9zYWzyMTuBbZtBx/Dwqj9e9cf4S8SeHo/
hV4h8M6o8s+rXcsA0+zEX7uQh9xJcEYbqvJ5DmgDnodTW8mvrqGws7SJp0keVI2ZYk27G2p
nJznJ61zU05y6ozhix3EHggfd78d61ZIrmKzlv1lSz3qR5C5A2E42AZPGfU545qPU9BvLa9
a3tbWaaFFUrNs++Dg7vpzQBWXV7j+wzpMiRyQhg8bEYaI5JO0j1z3q7NdJJp2l2kEMiOQ8h
MiKd7E7c9PmGFAA/KnzeFL3Tree41WWK3+z43wxSpJICTwpAbjI571TOpebb29vfwl4oYwk
UkXyOnOep6/55FAFnSo7aSxvrm9l+yvsMdpI0QKGQ8sp9Plzg9s10Wj2HiTQfAyfEXTLv+z
VS9GmxXFuxEsWF3M3oQx4/A9qxdYs9GWO0h0bVV1OHazlPLMUquxz0I54AGKlvbnxVFocPg
y+drKwSUXCWlwQnzHI3ZIHGSaAPQdC8beJ4PD8+rQXMn/CRavJ9k0rUSkUcgQbRLvI5wM4B
5yT2rMfTPENpr1v4Qu7K11HTb68jM8LgO0bt94CdxujJG5twbHPPpT9X1Wxt9Rijsb2fTpP
Dum7IoYoA6yudu9SWOACGOT83QV9AfCzwr8GrzRNI14+IoYPF09gZpIdR1AA5ckFnibhTgg
AjGRjGKAOX8dfB7wPqXjCTRfCHxFsbPUNJs1S28N3ytsfGH8sTuQPmyM5ycnpjFeaz2+saz
qcHhnT/AAnInieRgTDdweUYVWNmkfzdw+XIyCSenPNT/E6x1bwl4n1Dw5rjQ3sE8slwZ5d0
uwPKWCvJkhn2lTu6jgDBqLwH8Stc0nwz4r0C4vFvtNfTZDCLgh2t5sqq4cjLDngE44HFAHJ
Wcmop4ijn1eK6KaoZLK7dYg/mqPk2gg4YghecjNcg9g0DCZsMFk2NF1bg4I6Y7GrFteTadc
rdabqjQPEFIaNyrMRjjB4xkZq/fyaRN4tJe8kTTLtkaaVIfLkXcMsdpHZifw9aAJfCmkaHr
fjDTNN8Qax/YGkO7Ry6lsyCoGQOBjcRgZ967r4ua3balD/Yfh3Ulfw7pTiK1RI2U3ioCFkx
j7qgsAx5O0ngYrltd8JXGj6kNLght9ajiCXAk05nkeWFh8shVchMhl4+naui1Pwv4i8B22i
HU7SKGXxAN0FhcRlprQYwjZ4y+CSw4GWAIoA5DR9OfVtJa7i1eCzuIGitPsBiKGeKRwuVbn
cck5445NexfFrwx4m0z4k6rq2q6Slv4bghtLS01O8hzbPGsQ/dRoP9Zuw2FByMckc1574f8
NXOka9NrN28d5Y+H5ba7u2lfy45P3oEcSvhsfOeccYU19Hw/Eyb4heI2+HfxM0zQo9B1r/R
bCbS7oObS6ClkYs/Td0B4wxHrQB84f2TN4s1W3tbDR7DQ9UW3kuLyJJfslu0QJYEjccNwQF
HbFdt8K/iZ4ht7q+8C3+o6pc6Z4ism06zEt5k2NzJwjxM2SBz7dT6VW1b4YfELW/iVqei6t
Z2du+kokFxqd3ttrOKLaFSbzMKCxVF55ycjFddb6r8JfhLdaHq3g3SJviD4lkj3LfzT5tEd
MhpIxjcjh8YG3oxwaAPnLVIde0PxBdWeu+d9tsZGsZvPIm8vb8rIN2QRjpj6iu4tfjN8U/D
Hg/T/DGl+KLix06FPNt0a2TzVTeWXDldx6Zz0wRjit34meLPBPjfWdJ8Qp4Xk0vxSX26zbN
N5ttIgHysHAyWwQCTyMYPIrk9Un0zzrK8tb9tNkjaRY7wIzo4BGFwc5UYIxk4GM9xQBraX8
avivrvijw9b3PizULpLa9iICbYzKDKDiQjGRz3OK+gP2u77UbrSfBFtYpNY29/cTiSQOy5P
ygKQvODnPTnj0r5h+HWq6JofxX0bWfEUSto1tqi3E94kJKhVJ6KB0JwduO1e7fHX4o+GPiL
8RdC8PeHZbbUtN0+PzTqEUuN7uQSihtoXG1cnOetAHzrrnhq70HxNeaPqF68rxD5ZWJQOpH
XBPPYY+vpWJNaGbVZkWD7KNxJiX5jEAM9M9BXpPxT0m907U7G9tYZpLdUG26hLbJN2TkckZ
+8Ce5BNefppuuz3btaRT3dxJxJ9iUykZAOCU4z047UARebf38Ftam5nlzkBNnygLjn/awB+
lb/AIL8QDwp4q07xQLSZxZhtyRhcTtjlW3DG0jOePxzWjfpqeieAIfDXiXQLqwvDMbywuJV
wVUMNwx1A5Y9uSD2rAtJVaaeISx3ZEvnqmWAPdwQcHoCD9eKAPUtb0O/8VeHtQFh4Gh0O9t
3/tbTLCBZHlazmdxIm48EqQrjgYXpUnhTwPbeErhPGfxEV9KiAzaW98d0hKYXJxzuJ6D05N
ep6J+0Pp76Nofgvwr4K/sK+S0jCTatqCQ29qm0ZZC+S4IzgEgnivl3xLe+KPEGs3qeI9Za8
udPMgImlwi4cKwQduTnoOBQBq/ETx1/wsHx5Jqk1uItMi2QREISUhDcse+T+fQVFeal/wAI
rc2r+C/FcyC7iWWdUlyiNjoQw+99RxnrTNEgs9J8VS6K0iziaPYkuzjzCAejYB56E5HOaZd
RaFBrUNulhbxSmTFx5splVQB854AA+YHp0AoAg0Se3n0rVZrvU4/tcquwR9wZ8g7icfQce9
d3438Uan418IeBWudBW00y3MlraSx3Ef71giqV8sAEEFRlmyTkVxOs6NZrpk2qeR9kKHEZ3
KyzHoAADgd+OvHTmr8PhPUb3UIHiudJ0W6trRL7zrZ5AxB6ZUE7WGDnAH8qAJ9b8M3l/Pq8
c7K13pVlE6MpGyQZyVXpt4yQp54NeagHIZecEV7N4Y8LajbahqD6tqWpXS2cjLJJby4U4UF
d2cuThtwBAA/E1x8XhNDHCLdp47iTc2ZkKBZFGdi4BZhzgkqACMHHWgDKGkXc+hyagkH2a1
klL+XIyqrKoyShPJI6Hj+IY61U0uaMCazYKHcDYd2ASOvXjkZrq/Afw+ufHviNbaWY2GnRP
HFdXKssjQszFQFjyC25s8DgDJPApniXwK/hbVf7GubuBpHfMF4W8tJEzjdluncFeoxnnIoA
6Dwh9i8Q6Dr3gjTIZ7ue6svt9vv+Y/ak4ZeCOCuCOCc8cZNfoT8Mrqe9+EfhC7uUZZpdItW
cMMEN5S5zX5jaHq8eieIdK1G20iO4jtHdGaZ2EE+cpuzxt4Izz27V+m/wucSfCHwhJ5LQFt
Itj5bfwfu14oA+GP2uDA/7Q96FJDLYWwkJQj5tmRj14I5/DtXlHgM2UfjvSm1HTrjU7fzgH
sbZAZZwQRtXdwD716X+1cs4/aR10yuxQ29oYwxOAvkIOPbcD+Oa898E6PPc64Z7mVraGJCZ
HJ2uFOPmycYGDnOemaADXnih8RFLWyW2sw5uoorhvNxxnBYDkk5yD0Jx2q9arqmr2621zqU
Ed1Gu8GaRIsKww43gZ5AGRjgAkmrvjmyt9N1W+t4EtyxiCoUBEUWwkYQsMPuC7gw4O/1Fcv
PA4sxqEptZTdSJGRA6sw4ydy474Jz65oAZoP2ZPEU6an8ltJHLG6i48vcSp2jeQ2RuAJ9QD
gjIqObSbuFJHvImtzbMLdFKbPNcHnGeTjqeO4qssVzNG1tAw821d5grMAQoA5Bzg4x0rqvF
tr4nis9N8RaxDO6XECIHuGztbHbuCcE8e3NAGRoukvfaza21ow2xobuZpAWEMaAsSSvIHrj
vVjRNYutN8UQyXa2t9FJI6Il2nmxx+Y2PMTdkZBwan8NWdrqlhqb3kksNzMI7W0lVD5W8kk
o+D0PAzg4PNYt/b3VnqjaFd7LSKOYbwHEiRnOC6sD0IGcjrQB9BeJfgBrWialYXui6hc63f
mF5r3T7uHckk5wcI/yoyvvX6c8nFfPGq2EdrNOJJmN2jbZIHhMTxv1YMp6Y6cVtDxN4ykut
IvbHXtZnu7eZksmN0zLHjAURrnKccEelPu/EekeK9TjuvFkVzDdMqie+tm3vMwULubdk9ge
OKAKWk2t3q90YIrySO5Nu0807TgqI0HQgZPYccmtTMFv8Nr140iW5vNRSJHQkPNDGu59yA4
KhtpHHUH0rZudN8KaRoFzfp4tfULR5FiSK0iVZmYgEjJypULjggHNc1d6PKJZLq9s7+HT5/
ns7o2/yxoeeQnyg+wxzQBy/mu6tCip+8kDZCgHPOAD2HPT/AArthZ6hpWjyWXjLQL4WkkTT
ac79PPK4HzkgbDySOenSofhpbXNz8R9LtrK0a8LswkUWwnKoUIZwueoBJGTwQK6T4mX2l3X
xYutLt5rmSxtHMCveNvBlz87t8xAz7HAOTxQBf+Dsc2l+P38TAA6ZaQyLdormPzPly0aAMu
FA4z0HoelYnxR+LF58RPEttq8doNOXT1NvZrEoASHcSqnB6rwAepH0FcteXevWttd2VhcXU
OlXKCSW2hkLRKjHcAwHHYGqei2N1rOoJYW32OJI45GM10AiRqFLM7tjsBxnPbFAHq3grxjr
PhP4XXminwTYa7F4zumaRrxt2+JBtwqg/KQdxDHGDg+lbHhDwHJ441CaK11u40LQdLbGq2E
6+bPYrGd+xGI5GRkE9PU4xXFa54w0/R5tBtfDVymomx08WkjPkKshOSUYYBU8A5GTgg16wm
oXXg74GHS5rHGs+JbkR3WpiZcsZ8+asmOOAvHQjA9sgHefEzW/Dnx8+Dd/qnhC8upz4Tulu
rmwn3RySxYw/wC7Bw/ygleeoIyM4r5Sniml07Ur6DR3trVbotDJ9q8p1TbjYBjDkYGfQ17/
APBe8sPhN4E1/wAda5pcUsmvSpa6VYS8SXcCZJKsAevJOR/AvPOal0rwr8GrTXT8QNb8UzX
ulLuv4vB09uDNBKzj5Cu751DnpjnAJyASQDh/AfwQ1XWfBcfxA8Z6mmi+EYJPOuobhWS6nt
lGSYyB/FnaOhOfpVrwX8TNJ0W48YO/h+PUvBdnCLq08OTRpIkbGWONCzOrfNt+Zjjk49BXX
/EvxTN8d/h8LrwRbar9o0GZJbzwsiRy7o3Ur5oVPvBGHHU5YkqMA1y3iv4X634F/Z5sbe9u
Yn8QeJtUgS5gjZCLVQpaOIsBkHoWwcdBzjNAFq88TfB7xZP4c1rwnpD+B/F1hfKg0m30g6k
LwEHb+7BVX547EZ/GsfWLu61D4k6FZ+IPCVhol19uKxyw6K2lxlPlJJjZvmbv3Az1Oa8u0+
217QtR1C6tLZrbVNBjWeG4gulje0cSDMg2k7zz93PQ98Gtj4s+NfFXjm88O6t4n1y11OT+z
x5T2CFY0y7BgVwMSZUBscHAoA9B8daha674o0HQr/xBav4b/tWNZo3XyzCNyq5kcAbzgt83
JAavSvjl4m1r4S+H/Dmk+CdOt9H03UI5Y5NSjtlLxqGH3D0DOMNn7wAGMV8bz2t2Ika4hmj
uCAw8zK5GcA4bqTkfhX0z8Y59S8ffs7/C/WJYT/aZlFtIs8n7xy8eFcc42t5ectg5PvQB4b
4xvIdRmiupNe1bWxJGwju7s7I+D8xRSPu5yMe/tXJRpMZi6xm5ZV4JBZQAP6AD8q6nUvBOq
SXENlokdxqzQQF5I0+YxckkbQOMDkivRPA3wF+J+pAImlW1olx8qi8nEZKFc7uMkjggjg8/
iADkfDGsXNhbxWN8+n6P5Ky3pu7jTBfSX0oA8mJlIOFzwOgHfPFTfF2wuNM8T2epXmn/ANl
3Ws6fDetZQ/6tN6lZQT1Db1JI5wSc46V7drv7M7+FvCt14i1v4gwx666HybRbgWUF0RjbEZ
GOfb8ue9eF2clhHZzPFaPH4g8OQvdtK1211DqG5xuO048vAbduVueOCeaAPPrmed1hSQygR
ghQ/VTnnmrcLulm90sxkkUBCr8naW7Hr1/Q03W9d1LxDqJv9UnM0uNq+ij0/mc9STWYT7UA
dNBeahqr2tjBCLdbdDcFgnm7gF+8VP3vw/Liuu+HSaBqz3aXjQ2OrrK0sUoh/dkYGFAGAoB
B4757Yrzq1kswPMkiZp0kVlUyFY2QA7kPcHpg59favSh4i0G68NQxyfCKC2MDxyzX1ndSxs
6MH4wecNkdz0HWgDTufDWlwyTTT+Nr2ObzMxpDOh2pIMgnJ5yd3cnj8awTbWek6ZrTWviKe
9iAW3cu2f35ZixUEg4+UDdz97vTl8b/AA/hnAuPhXBcIMYR7x0ZsjqWwT7/AI1zF3qmi6rN
a2Wk+DooQkjSMEndpZQckqT2UcY44x1oA734VaV4rf4geHtIhabRLPVZDetd2jBJJ4YxgqD
khemCOD83NerfGzVPJ07xH4as9LjvtT02CO41CUL5lvZxTbVVFDciXlTkZAwO448J8Da94v
trfxHH4Sv4ra5XT5ZCpDSTJAMCRYCQdhCZy3BIB5rrbrwNp+jeHrTxZqcUj6bdwrqMUt3K6
38m5BlJE+66CRDsYYPzgnI6AHF66mg2nheG7t47i0ublAI7WWd2knJ2t575G0KDwoABPfpz
+k/wt1C+1b4P+D9U1K4NxeXekW000pHLs0akk/nX5Q313PfXbXNxK0jt69FHZR6AdAK/VL4
MyCT4E+BioIxotqPmGDxEo/pQB8gftZ63ptv8cpYLXTB9ui0qGK4uA5HmsxLKGHQqEI9zkc
8V5j8M/F80fi2DTdQiW5F8yQxHywSrjIUcc4O4qQOuRnpXbfteWtvb/tBXE0XL3OnW8kuem
4AoMf8AAVWvEfD4DeJdNwSg89dzGYRd+cOfu8d+1AHpXxo0q2tNQW7tTD5UkxXyYl2/Zyo2
lGOTuOQcdCOeK8otkmeQxwsqtgv83fbzge/FfQCS6G/hS/0iV9Jt9WdiI7R7bzN0TnYQkmS
PkVchvvZJPfnyPWfDzaJr13a3ESi2s3Ertu/1inBVcdAw5BHr1oAwrGBZ5y32cyhiUAZgqq
T0JY8evpyKdPPqWm3MtkbuQeWDHtLZXaR2B4wRWnq/ibUbyP7FE32KzQgLbogBOCxDOQBlv
mIzjp9K0ZNbs9SsNCGs6alxb2shgmkR9kk/zAnLYwAFwB+J4zQBW1nUGj8NaB4fiuppmh3X
kiq48tZJSMBRjg7VXJ5570ltHY6baazpeoNnVEiDQTMu5YiB88eD/EQQM9tvvV/xZruhan4
0lu00phoMQNvZ2UUnlvBGowo3YJbB5yevPSul8GeBdG1zxK2paHrkU+gWsU1zctqluVe32o
20OFzuYn7u0nnqPUA5Lw7qk3hDVk1m202x1ACyZlW5BK/MQN46fMCfyB6g1LPb+DvEVw91Z
ahHoF9MWmNtOh+ypyf3asBke3bBxXbeGbT4a6rf3vhmxtrh/Ot5njvLtCDdFBu2ooJKZwpH
07c1gW+r/D+y8D2UunafO3iKyZgyzybWEpI/fq20qUAA+Q8hhnpzQBm6x4ZvLPw9oWnvort
ePJOrzQEOrlyvlnK5zwD1xwKu/EXxPc3F9aeErCO20zSdMVAEtI2jEshQAu5JJc479ySe/G
H4X8U3vhi+u54ry+8y7hEJjglXEncb8gnAOCMYOe9Q6xqFz4lljuL2C1S8VAouIWOJEUE/O
CSSRwNx56CgCfwt421zwtqwvtOMDyCF43eSIFijfe+bqT6E5xxWjDeaHrc9/PJrB0Uz3Afy
buMy+YpGWxIBweOnHYc1g+FoYL7VnsbuOOaOW3kWMSqTtbGRjbyDkY49ay8QIWZpZGkjYn5
QD7A5NAFjWbT7DqzIl3DLFOokVraUOuw9AcY5xjggHnkV3C3J8L+GdQ8N2FvDLPc2Am1bz9
zMC20qi7eF2gg8856+lc5o+lRW+taet/cWksMuyaWGOXLMnXYRjhjj68/WrvizUbyfxfqdz
eTukN8FM7RfvG24GD8xyASc80Ac9/aVn9mFubXeyf6qfAjYZABVgOCOvPXv6ivdfAHxU02W
ytPAXxB0SDWdAu1FpDdrAklxApPyn1LckZBGNwPJAry+28OeFrm9ktYtam0+RY2dJr7aYJC
q7tu5PU4GOvWpLbSNc0zxbZwXWjNDKt6s6TQ8xAKAxAYgjH3TyDgYyPUA9I+MXhbxPc+Lc+
F4nTwrpQ8q2topjs0nA3Msoc4RiAXz0x+NcHf6zptnHbxaDrmqa9bTxETG8gEZikyCqLgse
T+fyjjJq54O8d6wvjm4sZYTqGmaveFprWXMgRWlJbA4B+8QeMH2rvfAk3wu0D4q3utaNrEf
2eed7ZNMvoFMSxMflJJyCd20jaWx+GaAPcP2aLbQfD3gCK+1bTV03xPfq8k9xLGfNuIt+Rj
CgBRwSozjqTzgeSfHH4t6N4ptptE02T/hIYLK6Lzz3kAgijmHyhYihBckLx3xkk9h5v8AEP
4ieMbHxvd6ZpOvXltaWUmy1VJCXOUGXDEBvmznsCMcVxNxf2+r/utekmsr24IIvEA8p1HAM
kY685+YdOeDk0AbHhmw8MeIvFynVNXTwlDa28tx5t6PtULzphlhCtjgn+Ekk5xXXeKbHx34
78Q6b4sX4dzpYy6bardRC1FtbSkKSWQnhA27Iwe4pmkyeIfDXw/guNV0nw1q3h7WL8MdWlU
XRs32+WC0akMowjYyMZBrN8TfGv4gx3U2i6H4zuItItF+yqbRI4FuVChS7BB82cHuQBjFAE
Fj8KfFV0s11rGp2Og21g+ZWvrvc8SEkKwXuPToT9K928JeKfg34f8AhfD8OvEM114vsVl+0
3V5FBmCBi5wjPkBQSAM5z82a+VNEhudTnuXmK3JcAsZyXyRjn6hc13GnePNKOpy+G9R0+O6
0O4YWwMSBNq5HzEAZfkD06UAesW3xz13T9Vn8MeH/DHhTwRGk8kO2WFp3IdgQ6glV2gAnPT
pxUF18RvjHqkwu5viXBax2srFjptqpOMBl4J2sCozhScAnPBrgPEEEPh60t4ryfRtdtrXc1
jFqaAzJGpB2MQwLjkgL6flXHR6j4UuNJ8z7PcaDrIZZIZLR/OtZAD0ZGJIPvnqOlAGj4wvd
fn8cWWr+MNTvNXDMJllu5CUK7zvVQwwqnqAB0IrbsbLQtM1e98RLfaf/wAIrcSskVm8rwGU
y/JII0wzSIi5HzFVJGR0rivEmo+Hb6wkCXGr3+ss6ytf3r4WTOdwCdQDwck9q6n4P+BbT4l
eIo9I1PVUsYbKCQ+ayBykZBIYjGAqtkkn+9njFAHmuoWcenajeWqyRXSRSmNJUbIYAnDDHq
Oa2PCGlWHiTxfpekXa+RDNMFlfzCiiMDJ+bBwTjrjvXSfETwzoHhvx7qGk6HqUN9pP2KN7e
5JjLuAoBJCk7GLKTzgkHpyBWrpehaf4Y+E58Q3EFzJq2tymOy8seYnlKeQcHgnO7JB4HHqA
CH4o6z4Vn8Z2+h6Rbx2ejaXGI3lsJFn8/OGO1uARk44z0P0rkorlteI0m2sLuaQhfKEHzPI
Aejdh3OfUeldz4J+BHinxZcLqevD/AIRrS3O4TX6MpuCMFlXI4JHTPH4cjv8AWvFPwn+F01
74b8F6R/bmsXKLF51pL+7Z/MGVkfO7BKnCqcYI5+Y0AcVafB3TtHs4fE/jLX4tO0fylma1g
kWSf5kLRhskcvt+6OcE9MAlU/sz4h/Ejwr4W+GfhqOwS3T7C989sWSZHJ3zyR4OAFLHJyff
gGvP9RfxJ4r1u5lutOfUE02ENJFaRbfs9uGzwAAeNx5IJHfgV9R/s+6RfeA/BeqeKpka1v8
AV4ulzJH5cESKWjyTyhYsuQTjBGOQQADC+ISaP8A7TTdE8K6bFfeItQUXF1dwNmRVQAMCRy
sbZUheO7dSMeXa98YdZ8VwarEbeJXmtnUm4XcyKVCuAScDjAHHCjHvXM+KvHPiXxZ4m1HV2
urmW+1DZbySZXKxjO2LKqoxx+QHWrGkaPp3hzTRqevPMkN4nlI8ao4mHBcDJ5A6cc+4oA4J
bh0QwTLG8Y3E4VSckAdfwH61+s/gJlk+GvheRRGqtpVscR42/wCqXpgdK+BdU8L+APHOn6t
qfhO7j0q2021jndntyWbagDEANnls5B6cYyOa+8fhnZwWHwk8IWdrP9ogh0i1RJcY3r5S4N
AHxD+1+wH7QCFeHXS7fBRjkHL4/Gvn+RDcSkkuWHVnwCwzjPPf/wCvXvn7YQH/AAv4lZWk/
wCJVb7l/wCefL8fyP414VY6cbm6ljF9DbqiEtLIxCngkAdznHpQB2Hwo1L+zPFVxefY4b14
rYkJNG8mFDDcV2ng47np25rnvEOuy69rV5qeoFZDdFvLTJY2yhsqAeM8ZHPrk810OieFLyC
zu5Ir9GeWDc6Rxs/7sYbcDwCPoSeM4OK4qZphNO5YrGxYHYNoIzjGPqBQA9NLujai4eAlJd
qxNvHU8/y/LIqzYq0+m3unXHnnywZoFjwUEi/ez2+73HoPWotMKQW2oTzW0dxmLyRHIOQXP
Dr7jFdv8PbLw/rF7eWPjHUU0u3t4t6QGNkSXA+Zn29Nqr2BJP1zQBxJtTDo817FciZFuPJO
1D0xkEk9jzx7Gugj+3WfgjTPsVzara3Vy5kntXKTxTBfljlI5KhfmAx1Y88ViXkFis8Mdgs
knntvWItkoGbCDH8Rxj86FZIYp4UQI8ZRWZCQzYLZwPU9OfWgDoPDNteHxzpk2jXB03UUdJ
RPtaQQsCA0pIXO05zjHfGe9dEJfh54S1/UIdbm1PVb1pHWQaWEhVe+CZAcA5IKjp6074JQ6
df+LdVmury0guIbGSa3t7ncXmKjOyIgjD46Z6YzzivPtURbjzby5lCXJZvORnO+STcc7geQ
RkDp2+tAHb3+ufDpdZhuLTwldyQC0LS2wlACSn7hDYBIAPOOCQMZ6nDgXwosV/cafdXFrO0
eFi1CIHcHOMLtJORnOcdugqlqEUN7JpepWM8IVbeOKSOIAmB1UjBB5OcZLdMmqsFrfapObO
yha8upVWRoo0DMAmcjAHXnv60AFjD/AGY0esaXr9tFdwMQI5EKydDnggg8ZHvUKwiSNEhu7
WSVmMgVsgyE/Ltxjg9eK0tJF/f6nc2cOm2NxN9nlBhvGCbQBnKuWA3YHHPOMc8Vh2UdtFcL
czyIyROp2su8H5hncvce1AF/Sbn+ztYs5o2EMtvdxPiJ/n3KRyDg98/Sug8UWa6r8QdSuJt
blvpJ5FmuXigdyrE/cbOMsOAeOvasiaHSIb6a7TSdSnjic7WDbY2bkg528DHOO1dBqOs6Dr
1zc39z4XvrHUV5lawuGkEj7QEZyzcdew57YoAwtC0RNY1m30W61qDTrSRWkMspXCvzhcdzk
gY9z6V1fwr1DU7fxrLo9tcTXNgySCeJXzHuyQsiqOAckcjpnNc1q1h4btdM0+907xS11dXa
lbizmsyGtirEAMT94YHb1HXnGh4Js4Idbe7TxdZaU20wBs+WSGH3vmwoHc7iCOwzigD0BtO
8B/DnRtQ8Ma7fDWdU1aFl1DV9Kk8yK0DBWjh653blJJxz6kdPHprlNQWW1gdIbeNiBPKAo2
dBuxnJx6V2n/CvdS1Caaz0jxbomp3AndU2T/PPJ2HI5zg4J46c81kR/DrxXfeJxoUYtJbs7
TIftUSKjEDI+YjnA6dT260AWPiMLGHXbZm8RT6rey2kElxJPZ7Bny127G3ZK7NvUA8e4qjp
/h/SmhjvH8W6Qss6tti1COQYTJG8YGAeCQDzx71g+Ifm8QXqzQi3MJ8gKrMynyxsJBPJyVz
WVNs2xYyHC4YdvagD15NJ8QyeHItW8IaOZNK0SFrTU9dudosrxTJlQVk4KLnAGM8j2rx2Rt
8rvtC7iTgDAFfWtraw2f7KcztdR3kUOnmYQxTYjjZiVLSRNyx+YYZfUccZr5JGM80Abujpd
29rLMokVJhtUjGDg5J547dfrXqMlpp2q/s3+GJ4rC3svsusTR3+oABZGZjx83XhWHHsPWuP
0rxBpmleEcCOI3sKFFXB3GR8/MQcqQBx0HX8+v8ACHhzVdc+A2s2tpYtNcSXq3FrHsw85UA
naCeR1BI9KAPIJGjW+u2uHlmyWVZG+Zic/eOSOfxqOGZlXYhAeVirlsHIOO56d8811XiWxn
uNPtr2HQ3tLdFRJbh5wzOxxiR0BO3PIB7/AFrd+HfgLS9Y8U6WPGV8NP0W8s57qOXeAX8rj
Az6sVPPbNAHE2ZDa3BZzeZcxljFIsceXIOegGSTz2ro9B+GPi7UpJ5FsbqxgVH4midZJQv8
JRcsATxnGAfWuo+Gviy203XoH1nTk1lLWWRLOxtYwGMrHb5gCKCFAJIYsQCOhr1iX44+FPh
9dedDGfE2tywyRFba8kCW0TO22MPkjcAxJOCc+nFAHzZo58OCYSXtlfajNbxqUtrSMRxynd
ysrHLEYOCQB0Ar7f1b4s/DTwX8PLTR9R1mC21YWRj+wW9qly6yBQCkiAEL1Kgk8jv2Hy7o+
qXs2owx+Hba9miuhPc/ZfDeUnilmPEVxcEEkFVI2jHTGOlcBeyaGPCcBFxO2uvI4uEYYKEH
g56nPIPTGBjvQB6h8RPjPrnxQ8D6hDDpNto8FnJF5wjbdLPDgKu9sAbgRztUAgnjAFeFxM8
EqTocFWyMHBGP5V3vgS5t5rfxB4e1mZBb6pprSxzspkMbx/MrLjngBuM445rk4LS0u7uRLO
bAgUFGmODcNnAwuDgkkALz7mgD1PwRBb+J/idpuo77m2vYkN7crEXQyfdCQKV5Gc5LEngj0
xXpX7R/jmXSIv8AhCFntpY76cXVwkELJPBBx+6dmwSx7kjPBz1r0b4W+EPDXw5+FzeJdeW3
GryRGeaTzmbJxlW6/Io24U4HbBOefirxPrkfirxjea3cPLFb3Eowskm+RV+v5n8aAKdxKs3
iCO5soBHFPKskcDuGA56Ht69q1viFPfnxhc2mpPGzW6IiLAnlxKCob5V6Yyx5GMnnvWCtwl
trsdxZuQsUqtG/Jzg9eRnt0xXXeO7WTUPEkN88Ygiv4g8bJyrMo2Fs4BOSoySAR3FAGZ4Dk
un8Qrptjb+deXgMcCqxRncqV2AjpuDEZ7cV+qPhTTodH8G6JpVuHWGzsYYFWT7wCoBz71+T
ehXcWnatZXUvmbYbhHcxkqQAeeQfTPT168V+uGj3EF3oWn3No6PbzW0bxtGcqVKggg+mKAP
gz9rSxu9R/aE8iwgaaUaLAzLHySN0mScfh19q8l8M+H9bjtry7m0kxwlUAmngLkEMclB3O3
OR6fnXuH7UmqReH/2hVv7iK6dbnw6IE+zyiIh2MoBJIOVBwSMA+4rz74S6lbR+Ddd024aB7
2W9t/skNzKyglwwZxj5QAANxbqCACD1AOqub2bQPB80upS22mXS2gxCdzw3D7TtjwpwCGUg
8leOelfO80yizSHySk2SXkDH5wT3r6P+JFzp2laHqVnrVzbv4hisUtPPRmhEu8ht0YUkOhA
OGx8wPPY1883Wj3dto8GqymM290SI2EgcnBwc4+6c9jzigAtdQFsxtynl28qgTKWLbjjhh6
EHoe1R3qXsNxE8gfKoCkgJPy/U/WoGhjW2aZZVYF/LCkYPTOcVPpms6to/nPp13JCk0bQSq
OVkRsblIPGCAKAOh8MWV1cW0mtxR2lkNNTak9yjLFNI52jL5wHG7Pp8oyOuc+aYWdnJo91H
ZyfZ7l5RdQZLyNtAAD52so6gYzz1xVLVNa1DWI4oZViitbcfu7e2iEcads4HU8dTk0/S7h7
c3YkjjktViJkt5zkN2GCOQckHj+VAHcfCSXW7b4jaPrtjo815DbT7ZJIIcP8AMDnbjq3B7G
rni3UPhdqOt6mLLS9UhvWaQmRyhjmk3HLLgArnrgj/AOvD8L/iIdB0fVfB2oWfn6RqgMvnK
xD2syj9246ZTOAyk8g5HI543S7lG1S6vL+ztLpIlY7Xk8oFiMADBHqOnYUAbUOjPY3lrrem
3MEumTuVlmmlCER4G5JUPTPsT9adq/iq3tr+4i8NWcOk2M7A4ZPMaUg53Et8yZPI74pNA1O
0tNH1ptWjiksrsqi2kBwGJbG9ec/KAOD2PGDTItE8Jat5EGn+In0m9kfYLfUVPlkHkHzCAF
GOOc5PpmgDFklTU/td1d20hBkZgkbBMHHYYxxxnjpmr8mk6HD4cjubzXJLLUrmRWigihMiS
RA4aQsAAvzcKB2B9q1rvwRrSWV1Noc9prWnrI6+dBKqPnknKN83bt3H0ripY3iu0Uxy20sZ
WJ0VRGRgfX73r70AdFqK3Szrp1jc2mtCcKsZtpd5kcqvABw31HrTo2mT+1rO7R7KY3KrO5I
2qSRkOM4I46YHJ61y0zzPcpNGGhcMVVlJBBHuP6Ve1ZJbhrW9S9F1Nd2oeYDO5WHBDDHU4B
z3znPNAFq/s20WRpUv9OvREyjy4n3dWLD5fy69OlZBvGnik86EO7SK5l67AOwFT31qtvawR
PCsExTnkjcd2MH3FXbS2tx4TkeUNE9xOFR2TcpVQS5B4wfu+vt3oAZ4Uu7e38Z6beXdxNAi
Th5JIB8yj2xn+VS6TcMnxAs71bcPvvPMEbZbflzxwc89OtVfD93bWHiCK9uCjwRbmkDIeR6
DHQnOAe1PtfNk1WC8+zyRRmbzizjC4J6gjHt09KANDVNO1R/EOrLfWktgguDPcC4YZhjLFh
8pOTwe3WqeoxW2teJ1XSLgOlxIsSiRShAAA3N14/HPFaOqeFfEcun3HiOexn1HTzIEk1YSm
eMEtjLMOhB45rBktLiKC2vopYWcyFY4kZWf5T94oM7Rn1654oA+nfivZ37fCO10jwrYjStO
dPMms43ZDMqHDvycFCybhu+bBHWvDU+Evi1rBrhbNpZ9u5LaFd7SALubB6ZA7da9JsviLLp
3gay/4SSZLHUrMCCKKSMPO4C9THxtU9PzzziuZs/i14kmGo3EK2/2K2RvkbgMXyq4BPDEYH
HOATmgCT4QeFfDviPxlHb39vDqGn2VoLi7lvEZAJ8HbCPmww4OAcZwSeFqPVPDEOi+OtZi1
XVYtK0i2unFs0szB7mIocRR7SBswQD2GRWR5kN74a1LUtC1C58PX1sRLdWKNtEueN+4OMAE
jgqT8xxxXCWV1HJqouNVc3CkHc05Z8nHBODk/n+lAG1pviSGy0S90OVc2WoIguXEKNJmN8o
qNxgY65JzVJtSEd9JdafpyNYQMTDBdsZo4SSM4BOCTgevA74zVSGC61GOK2srK5uDCXctGC
3yDBJx0GB1q9Hp+tS2roNIMgvHRElbjawHUYIGDnqeKANPSNd1Oxtdb1e31N7YSw+QEhBVW
ZzyFAGEABJB4/WuRin8tHQglXxnBweDkV2urW0eheENO0PU4rY3M0rXs4tpVkfYAQgZhwCc
nA5xjPoK4eRkOBGm0DPJOSee9AG3Y6lYLpNvp5W+tbhrndcXNtMT5sOBhPL4G4MMg571AGe
31G6uIXkihQscnEjZPQE9M+p+talhoOu6ZYf2xcaSBBcYt7dLm28z7S7AEBAfbv71S1e1XS
JJbOZ2t9USTZc20RVo0I5GGBPIzgjsR+QBc0jUI7bWNI1W7+dGL20yeXsVUIK/KQvox5GTn
Ndz8Dfh3eeNPinEliGSx0XN1e3Uy/LFg4UYByxyMgd8cgCvLoni+wTw4MjxyI0brgEjJBHr
3HSvsj4a2Xw98PfCS/8AFMNxa3UWreXLPaSyCR45Yyu5FZFDKxyG5HynbgEtwAZP7TPjbQ9
C8M2vgjQrVG1G6ijLXysqyQ2yggR4QYIbJ6HoTnnp8k21uNjzM0qxhRnYoLFTwT16defpXS
+NW8X6/wCJLrV9dsNSVVT92biF/wBzAuQgJPbA6nqc1h2un3qabPcvaSGHdHjcAFPUg89eP
T1oArXeEuX+yRvHbyfNHkDeVx3x39cV1GuRuvgnRJ1gU3ETsrXSSM5IZQdhOMAjk4z/AFrP
TSrnVNW8qa50u2kiiCs89wERwoHzD3Ix0r0TTtdfS/hDqljeyWU62bwi0CDzBcvuOMkZwqf
MRwCCxyRkCgDx+T7N5Y2rL5xJ3KQABx/ntX6s/CfA+DHgwCMx40a1GwxlMful/hPIr8xLzx
drkss0bw29tJMjRyBIApIPbnn1/M1+nnwoeaT4MeC3uXLzNo1oWYjBJ8paAPjj9spIx8adK
kklI/4lEXA5x+9krxTw9q+o6Rfx22jyJJaanNHHNatEJhJtb+6R0OTx1wa9w/bQ8x/i7o0f
mAgaOm1T1X99J0+tcJ4E+H/i0+LYp50fSm0i1S/S4uYfK2bkJj3A9AVRjubA45PIyAaHxs1
Lw5q2o2dhpVrcWuqsFMkl4EieRf4FKrxGOTjkAKFGOM15NcW+q6dIkOrJJAY96Kk38J798c
5/l61X1u7utR8Rahe6nPLNcSTP5krcszZOMk1UR5o5HS3kZwRgggEMMeh4oAn1WGztfIt7O
QyqUEhkbqdw9O2KpCQZIUeWpXa2Oc/n70kjPL++kk3sTjk81JGVjLZYbGADdCccHigCey03
UNUn22du0zZOSvAHGeT0HFXYfDPiCefyY9Cu5M5AMaHaT6huh9etemT6CPB3wKifU4Vtda8
TTxPbRlw0yWqAyGTAP7vdlcEjJGRXJad4v1jSzZ6LYa5J9kEyzyJcyFoo5sFRIueQVViODi
gDpLDwUPCPhqTUvGN2mi6jqkMkVrBcxkSBMbWwpHykhlIY5Ug9utc7o/w71XxUjnwldWGs3
UbJH9gikKTsCpLMEb7wB4JB78cZxT8TeIvEXiXXLnWvEOrXGpX4jKlrnAMXqFT+Few6fSnz
+CfFVvokeu2WmmeyUecdRtZB8qnCjOD8ozx7+9AHo2o+EPhrd+HLLQ/+E7tdH1ixVFmiex2
h5iWVw8uQGwV6jtjiuPHws8Y3cFzqWnR2d9bWJwJYpMPIRj5RF97I/wB0dKmfSLrVPh9D4i
t9PuZJdPcwakJASoVcDzASOvzDPJ+8PfHPRat9lhe/g1y+07Uo4BBH5YZvNjwOrfwggD9aA
MO807WNHuXivbK6sJoW+dXRkZCfXuPxratYdEubeaS7ltLJZrYyCYQzloJFOBHzkMW4Of5d
KpXniTVtQjiiv9avLhHYmUTMJuGIJPP3jnJ56e1TzabZvYBdP1C3vnVy728QkSR1A4ba3G7
rkDpQBDe2emKmnQ6dfyXQkJMrOArIxAzhc9B7nn2pb2Xboui+UR5qvMGkQeXITvAxnuuMYJ
6Ekdqy55pUu5J4H+VicOFwcHjB9OOKazyS2KqpAihBHJGSSc4Hc/8A66AOjuodE07U9Whmj
bUUgMf2ZnnIRsMBIAR9/kkDBxwTW9q9wunWV54e1PT7C2jsTA9rpoYzPKrSHewlVjtkw3Oe
3GOK5HWoNSsV0zTNUWeC1igWWJXU4w/zMV9eTjj0rEeaV2cvKzmQ5Yk5LH1PrQB0/wDZSCC
3m02AXVxEJLrULQpg2qq+BH82CxCgk47H2NbfxL8Q+Hdd8S2+raLP9piubSETW5iaL7JIgA
x6McdcADnpWH4Ts5rubV755JFMFlMxuCThW2nqR1JwRjvmuY37mLSFmJGOvtxQB1WreJb61
0i50DQtWvIPDuozfbJNPJ2oG6AH+9jH06ccV2Hwz1C+m1C+1/Vb5SmdnmSRAlpQh2kkA8AY
6jHQdcVw8fhzXtW8PWWpWVg0tlF5kJmyqhWBLMOx4XnPPWuu8L6zoul+GItH1qfUl0+5keV
XQPDEzPEVJDY5IYLyO27OaAPP9e1S41nXrzUbm6kuZJpGbzJOp59O30q+9vbWngy1kbyjc3
lyXLAHcqKMAHtjOTwM0/xB4f0nTLa0utK8RW2rRTsyssSsrRc8ZyBnIH8vWrfjkpa69BZWu
PsFrawwRIH3dEVnJXqpLEkg+tAGTaWMuvapDarLbwzyj77NtVh3JPQYx3qzpmo22nOHjsbe
6u4yY4ZLqPfAAOchcfOzHOM9OPwzkEaxT3kURiQjyovmBIbHPv0/nVRJCJY1uN7pGcbN2Mf
T0oA65NZe7s7m81jVriz1ABlEcK+QtwhBVx+7Xkk8HOAecmuYuSGnj2Yt4pBgASM+1ff1/C
r2n6ZJql9ptpcOlpb3jMsVwygbjk5JPU88daiTTJobm7W7+WKyfy5zjcVycdB0PBoA6XR9L
h8WeFLrSrW0Ztd04+bFLk4liHDKQehA5/A5qKXQYPBT2lx4jt1u9TkIkXTCSqom3IaQ+5P3
RzweaitvHFxoV3bz+FbZNPeJCjzHJeXcFDKefu8cD35zTPGmoWeuz2OvWDz75YFhuVnk3us
qjnv0Ixjp06ZzQBT13xFq2vavFf3l83lxsHjS33KlsOASgP3egGe+PpWl4u8Kf8I7b6bFHq
S3S3SmZQyqrKGxjOCT+f4VzsTxLAIZg00rnzAFIG0nnk98+/THvXpfju4jvvBuh6uxgmv0E
LSSh1wQ8ZYDCgYwMDbyV289aAPONMjtreZb6a4+SELIEVwjuwP3VyCCRjPIx09atfafEWo3
E+nReZELn99LAq+UjkD/AFhX7oPuMDpV9JbjTYY7DWbZlXTXeYxSQRvGHZVKjJ5Yt0IJ4HI
5FZC6wjWGopMji4vGU5TG1QOgGeQO30oAqG/1K3ia2XUZ1icfNGk52nPYgHFWbpbdNAspY5
Xa5mZy4EoKoq4ABXru/IYxjNWNZGgSxi5sp3F3KiM1vDHiJGK/Nyxz17AH61a1LTreKPSJd
N8uST7IJJI52jG5s5PHfgjryfwoAwYrGWaNXUpgttAJwScZ/wA+ma7HwzqPn+B9c0WQRsIY
HuFzCGZc4BZT1Hv7fTnk/wDVW7jz3SKVAylVHzN6HnOOtdF8Nmi/4Tm1gm2bZkkQF8YBKED
r+WO4JoA5+WdZYoX3AXCgsQI8Ee/+1kc5Nfq38OLaGy+FXhO0tm3QxaRaqhwOR5S88V+UOo
2s2mavdWVxGqXNtKyOCMgMrHoMcj6iv1W+FTtJ8G/BrtG0ROjWvysQxH7pe9AHz98dfCNv4
w/au+HukXVrHd2dxZq93E0wi3RRyuzfMevBxgcmu3+PHiGw8MfDTXYNPvVhmumhtGgSJZfJ
VQWEZXOArAE884Y9eleMftk3cH/CztBijmU3MGlBgiybZEZpXCkdx6/8Brhfi/4qu38HeH9
Bn1jUbidIYXlguiskU48pR5ocDk/IFKkkjkcUAclJ8QLPUZ47Lxb4a0vUbNwomazjNtcJht
2/zBkFiODwRjirtppHwi8S+I7PR9Mv9X0RZGSNZr6MM0rnPykJuA5IAPH3c45ry5Wm3FI0w
JPmKhcggf04rX0+8tLWYS3N3dW9xHuuLaa2ADRTgZQMD2zjkdM8d6ANL4g/DzWvh74hk0zU
ik8J5guYj8sydmA6gHnGeuDiqPg/w9ceLfF2keFbEubjVLlIN23PlAt8zYHUBRn14rc0Pxh
q1h4ke+vHsvEMs+43dvq6maOU4Jz8wyCMn6EntXrXwz8W/BfwsLjxnr3gy9ste0iaOOHyLn
z4ZXdWBZFOO3zc59sUAM+JfijSvEHiS08KTaJLP4S8MOdMF5aRodQlaOLyw/GQ6KQTsyN2D
kg4x5rqfge1uvCuoeMdL8SWeoQW1wkHlz4gnHy/KvkjODwqgcDn2r13SfAPws+JH2vUvA3j
F/DurXZl8qyuZkWa5lwGJEbtkIGOPlOTzxxXIaF8JtYsF1ie+1vSr27hMN1b21tdpK8u2Qj
zWXBA+UOBu6lhnocAGFqsvgTxNcW09tdDw9fxwBr+1nsjcRNIp4KNHyN3y7t2ACSO1VL2w1
LTPBmp2lrfWZ0XWdRgEXly70lMYbDfJ9z7+PmxnnjjjcfwBdabr8NxZSTtf3FwrrFse3uYv
Mk2kl1JTK8cDOSeR0qlC2ji5nutfuYZ7yS9FrrFmkn2d72ASfNJtx8sp6jb6HPpQBk+APEG
u+Gj4hax1Of7L9kMDQqhmha4YkRqRnB+YHHBBGciuW1WeKTUr66+z2U0bDCqsHkL2+YKpGC
M/Tn8K9E8caLoWk6rNpPgyAQ6ZpVx5jXsxJkmuSpYKrfxImMbuOue9cX440mPRdV0+SHUV1
GC6tIbkTqmAzP87qVPox+hGKANfwL4zufC+g3yWaQM14zRrFLaI7eYR8jxyffAXqwJIPHGe
RyEtiljKJLmd5pmHmJJFIQWJPGDjOc/jmt6z1yDVIodLuLGy3bnnS9iAs3jl8vpnIBA2/U8
fjW06QQWrS2d/Y/aEjDS3UyjzU3HopYt83J+ZRwB155ALui+ErG60FtU8TX0+gQi4ULLOh2
XSgZYKMZL4zg4wc/Wl0jR/DniH4lrZ6XcNHpzM0ytKvlRxBMthicnZgdTg+1SJdaZIzLqOv
z6rcmWJ/MmLslpGmcuGPDnHygbcHOK09Dij8P/AA88S+LLFJWM7JZWTyxg7FbqxyMZ5Yccc
HtQBzd3d63438RX0F1dCVyZbiEBWdUCgnbGOSFIHbrgdTXMzWTxRrlJVlyQ8TxkFcde31/K
t/wi97bPqmuWksy3GmWTSRNGwBRiwQNyeg3E8egrQ0fxD4iuH/tFdYvZhaMs1593YkQG05z
wSRkBe5JoA1tRsrrwv8GLO2e18qTxDOJGmkOG2jBwFAzjAGfqeOlebmNEfMxAK43IAcngdP
f1r1Xxt4q8BeLNYs7iO81a0FuNpZIgIny3zMFzlCVAzgHoOKpa3rPw60U3Np4R8P3F5cOpQ
3GqDeR91vMQ54zyMY+6euaAOGi0zUIrIaylnO2nq+xJJFIV2PbI7ep6fnXTeIrDWtD8P2Vh
q93dxRO+2OzkulnhWLlspz8h59ic1a/4SjUNWt4L/W11G4ltj59rFpKJBHZwhjkkBSAuQcA
jHU55rpGh+HXi7Qb3zNe1rXPFoCvaLPiJpRjBjBI2nHBz14b2oA861aPwfcRCXRrq6tJUiL
PDPGWWWTPCoQTge7elYMNzOkMtvGV2z4DZUE8HIwTyPwrZvtE13TbS5t9QtUtU05gzpIFDM
XO0EZ+/909M4HNZ9kDaSx3stu5t2RhkOVJBG04I6Hk4z+tADJojGiES200cZONpGW5zyOvN
JcC3uXM8Ait97f6hd2F/E54+pqoR83AOO1dZoNpbw3thrviTT5TpVxL5SmNDtnZQdy/L7gA
j36GgB/h20029itbm/ha107TizXNyHJaR2xswoxjBwM554rE1W4guNZujpyXEFvyqpO4dyC
ctuIA9SfatnxB4nj1fUVbT7IWqRERWlrFEgSNORsOBlzzwT6nAGa52S3SN/JhZ5p2ABVBgD
1B70AQy+Yj/ADEBhxlT17dRU9ndhIpbOdyLaYgtgZ2sM4YD15I+hNX7TT5Nau2g861gkSPK
oXEauQP4c8E5xkfWsqa3ltLgw3ULI4wSjcEj60AWJDcQQixkgCSB9zBuWOQAOPpXSWUKX+m
iHVvMS0treV7dbG1MjvdYwschP3exPsOOTUVhNoN7NpUHie1ntoILeRJZrYBZJhyY2GeDjp
znPSrMHiiLwtoY0/Q7dV1S4Ia6vBIxDw/KyRlMkBuu7H05oA5/XJdOW7MGjyXRtQFZ/tRBc
ybRuBxwQG3AH0rHq/fyW15ctcWlv9l3HmHeX5PXBIyR9Tmqiwyuu8I2zu2OB+P4igAhVXmR
HbYrMAWxnAz1re8WBYvEjWUBUQWiRxQrj7q7QcE9zz1qlZ21hDcxS3d3HIobPlIpfcRj5Se
2fXkVe1pbW2vIL+0QiOaMMInhCjqR1A25GO1AGTeTtcyvdi2SISEBgiYUPjnGOBnr+NaPh7
V5tG13TtWjEamCYHkfeAGCD1xwcZx3zUVhML5p7GWOCOORC6k5VY3VeG47np6c1nqIZZIlZ
TDDnY0gGT16mgDvvFPh6x1+7vPEeg6nYrAYxLNbvOGk3fxEADJ9SSOM+lfpL8NdOn0j4UeE
9LuXSSe10m2hdkPylliUHHtX5feHtF15Lsa9o8Sxrp7iZLi7CqjFRnADcNnHT3r9R/AN7c6
j8NfDN/diIXFzptvLKIW3R7jGCdp9M0AeVfG2PwufHnhWbVdD0/VdShjd4IrtsF1DZwMAnO
R3yDnGM818k/HVLk+Kg9pZSmziiQzXjQFHZ5gZESTsCEwOp3bScnt9JftE6hpHh74p+E9fv
H86UWMsb27YKhRIGWQ8Ergl+e/Tsa+Wdd1HxZ4x8fah4v0HRtSW2nnVU2L9oTAXam/Py4IH
OeOTQB51Y2Ml6zbQeOBjv9B1PHoD61NfXMMtsBNHI+olsSzO2cgYAGPUY6+hrubnxj4H1tY
4dd8BxafcxLsF1pc5hMrAbVLg5AxwcqMcdO9cZPpbiCK5upgkRBVHDiQOqnHBB9eMY7Z9aA
LGh+I5NM0rVNNl0q21OG/CczA+ZE6EkMjD5gOTkAjPHpXW+JbSfwzpGg6CNB3WEezVrs3sb
fNcSIFeLdhSqAJgKe4PJrL8CaS8GsxeLLq3vH8OaVJvvbiGNlDADmHfjCuwIA9NwNWPGPxG
8VeL9b17V5NQkg0zUJWAsQ4wkRzsXacngcE/WgC7qGpeC9f1eyXS9GvdIS2jMsfkbWQqiFm
O0EspLAknJriLcSXV7KdLBt5ADICJSgAUFiSf73GQOmRxVm2fSILS30/VdDu4b1Zi0lxFMY
2liI4Qo3A579xxjvWVM00Ny/nCXLqygSDDAds5oA9A8MeOvE+gTX2qXP2nUraOPmO+uHKGU
sFLB+uQcng9jW5a/GKT7Olz4n8M+HPEYEg2SSRbbm1KtkFCc55y3PBzzXlkMkaaDeRLqOyS
Ux5tipG8Ak9cEcHB6iqCowEbGNGDE43N17cjPFAHqXjlbu21ubXrU2+q6frzy6jA6pt88SD
Dodp4ZT1QDOO+Kb4S8BX/AMQfCPiLxh4i1+az07w1BHFva3aRiM/cGMDgEADOfmHYVd+Gfj
HwifCN74I+JOlXOoaOXefTLmCNnlsJyh3Mu0htpwpKg4zyeldf45bw54W/Z40fSvDSagLTx
NdC6e+v5ikjZ5c+WgGUwAoyDnBI5yKAPN5h8IUfbpeneKL5plVUFy8UaqxGDjHXJ6E9OuD0
rp30z4V+Ebm/sdRtNb1zybdVuUtJwgWTBLIWHysqlkUkf3Sa5fw7o1oNV07XLoxxeHYr6P7
RdXDCBZkU5ZULcvwOgHbuaj1xpU1q71mCVNS0uW6lC3MbR4fJPIXgjgjIwOaAPQfEfiTwf4
GvI7jwX8PfMd7C23X902Y8OuSQp3ZJx1PPB471y2p/FOfVvB9zoVtpawrc2+JCkhZYxuxwu
3HC8ZJGM8VzLS/2lqVpYi4mnnMiW0bLI52J0Xco5OByBx3Bpl2fB2ly/wBkzWN9fwpM0cup
W83lNIqtkhFIwewy3r9KAL/w98JReKfEMmkwySR28unzS3UrxjMcakHcuTjqAM+/vXSeJNP
8F6h4N1Hw54KlnF5okrXFz5kZC3XlhgzKcknIzjOMYA71NZ2ejaT8JtY8ZeCdS1Ka4mAsbu
K4AM1oC2RygAK/KDnp7VQ+E2hWr3V74o1jW4dN0eJGtpRM/wA147DLIBj0ycHv64oA8ol2R
boY3imGciRQfT3x/Kr2oW9uba1uIImhLxZMbEu3GBknsD1HA4/Mpf2lvb6leW9jqENzbeZt
jlUbVkTOQ2DyO3vV/SvD13f+JINMt7mC9QyqHaB/MUruAyF6txzjGcA5xigDpfCvjSLRIbm
3u/Di31reafJpsT2l41nKEZ9xJYA+YwOM57HHArhLjzGuJbi1spLa33sY05byhnpuI5I45r
6n+O0WiaD8PtL0ez0PT7Vnm2RPCOUVfmkIHLZ4wSf73QHp4B4X0vxR4t1RtA8KW7xmZT9qd
RtREPGXbsMce+cc0AWfA3iLQW1Z7PxvBPqEV2DFHeyTAtbblZer9AS3LZ460/x9pU/hTx3b
WFjLbX1vHawfZ3gy8c8e3ID5ADMOjY4yKg8WeDdO8DX4srvV7fW9SikBktbUExogxnzHB4J
6bRyOuRXa+MfEOi3/AMF9KtdTl02fxHAsX2GfT8rsiIw6EDuFUK2e4GPWgDz6y1Pw9on+mJ
p6alqxAmibzCtvaOHDKAuMyYXIIOOfWrOleJr+DxBbamsX2+4EMxjtcKYoHYFgVXGABkk9/
euYXTnuViMd3al2X/V+ZtKDBPOa24pL+y06C2l002jRxP8AvZIiWkWRcZx3+9hT0560AIug
QajPFevrWn6ek8mw7/kKSdSNo4A5BznHI96kl0LTraxCv41sJV6+Xbq7EZJHcDtyfr7Vhan
NcSw2UUyxhIY2WIrCsZ27zw2Byc565PPWqMauZAExuHPXHSgDqGs/CljcpPaeJbi42Rs422
zISw4C9eM/U8dcV0etal4X13w3DqECWlpq1im42d5GYxPGc/dK4DN0IHTAHJ6VwWmQebK9x
LAbi2gKyTRI+x3XcAQDiuytIXe1g1uz8KyXlnp3nIgu/LYOhLFdwyCSnPYjjtQBysotbPRb
GXfJ/aBdpFTKvEIzjDEZOGyDxgcY/HHZmdy7nLMck+tSv5t1LJcFPvNk7FwAT2AHStLQNNt
tR1RVv3MNlbqZLhkXLbR2+p6UAb3hXw0us20moXJEVnbDcqxyKrO3cMTyBhSc/wCNY2ta01
0z2Foqx6fFKWjTYF3dtxHYkenFF14guo9d+2aW4tIIHIt4YuI0XvhT69T9aj8QXFhqGpS6h
pkPkxzASSQ4AETkDcB7bs9O2KAKM01uRtitljbaAWDkgnqTg1pl1m8F4nwrwzgRkrlmGDkA
9hyPyrDRQzqrEKCcFj2966fT47VfCFzdwW8s9xE0gkdlzHGDtC5ABIyGbvjKjNAGNoxePV7
acZVI5FLvtyFXPJP4Vq67/Z2ma06WDR3QjlEioVzGgyTtPOW4x37+1c680khG5jwAB26VfG
mX8kL6hsRIj8weVlTcDxkAn60AW9Y8Q6vrVspu7u6dM5dS+IvQAKBjgDGTk1+o/wAK7aO0+
Dng2CFAiJo9qAB/1yUn9a/LQ2s0uhwzmWDZtbJ3ZcKvIU8cZJIHrj0FfqT8J4Wg+DHgyJ5T
KV0a1G/1/dLQB8rfttWs0PizwtqQuYgk9hLbiEH94Csm4t9CHA/Cvmjw/H4me1mi0K4u1S5
cI8NrId0pUFhlARuHX1xX2x+0lf8Aw61Xxh4a8EfEIXOmxXMDXFnrsEuRZMz7WDx4+6dq/M
c/hg15N4y/Z917wc2n6j4U1u78U2qRh7ZrFFyjKS4JUE7vm5znv7AUAfPb2gF4y3bfZZraF
llhuEZWVhhcEKMgknqa9X+EHi+w8G2er2vi3wjYeJNHFu19BFdrGXimQfdRiDwwJyMduKm+
HnxvjtbbW/D3xT0+58V6NrCyLKFjRr6OZiuCHbDMPl6bvlOCK4S1udFklnu9J0LU3a6M1tA
rSecNpTBHb5wGB9OcD1oAf4t+IOta95Npp1hB4f0KNWVdK0xTFHIM5LTqvEj5wCSO3QVian
aeHLyKxm0pn02Y20YuYHLTRmUKdzq+PlU8fKc7TnmmfYbSz0yzk1SK7Y3J8772390DgfKev
Q8g9xzWZJqEk8hj2LKOUibARlXooOOCOBwc0Aat9d3viR7aPVb6KMabYGC2kIZ/PCfdTPdi
T1+npWBGzSyIHlJYEAF+QBXQWklrbaKNQNxLJqdpICkKr8luAV2sezbs49vxFQaxNYaxBFf
6dp6WU4YxSW8RLl+4k6YHoQPTpQBS1bTJtPaCSQEx3Keaj4AVhk8qOw+tJNPJHo1rYyWsQR
ma4EnlgO+flHzYyVGOnSmTWl/JLDA0c80hQCOMIxwOuBn3z04qXUp9Yu5YG1RridoYEjjWU
sdkYxtA9Bz+tAE66hqsmli4ErRR20S20cqfKVAJO0EY5OTn9etdJrOsatL8OPD8OtPaSxwM
x063xtlRMBd5AyGX5RjOOc1xQu7prL+zvtBFoZRL5Rb5Q+MZ/KmSPGZWTezxL8qM3LKo9Oc
UAaH2h9RaG1iFxd3jsscKucgMTgKqdMdvy4rb1mCwaC18OWd5bw3VqzyXs0r4Sec7R8rDIw
B8oxgcE9656/isd6PZ6kbnOQfMhMbIB07nOaqXKRJMPJmWVCoO4Z645znvmgDVtbm60O5Se
BXi1UTLJDOUGFweChPBBz1x6c16Bo3/AAq/VbmW/wDED6hDLC264to0zahm4LAgKyoGJwv+
T56NZb/hE/7D8ozO9wJt8g3CIAEBU9MkknGO3Wun8D+D9R8RaZrlvp13bpdlI40jY8lt4I+
boAcHnPagDoNe8c6lLpclt4Rs7bw7oNuNzQQIqPqK5OGkAHzAAtgkevcCqfxC0bT9H0Pw/p
Vjcolm0Ml8jysPtG18YEiLnbkglQTnAJwM11fhD4T6zqouZfGEo0/TLLYLiSEiV5ISQMxKP
lGGP3mODk46c73im/8Ag9Npl1caTp76nqel2kFpJbxRnypPm2ly27bk8ZABxkjJoA8GsUtr
1YbaDSJJCI2SSOJy5mkz8rIAMjAIzyR9K9t/Z++HGsf8J9d6vremTaPpVvaSo13cJjy5CuV
2EjrjJ/A155qXjvxFpdgdP0HQbTw9bHMDi3i82Q5BUo7sOc4OB25r7D8Ieb4a/Z6UePdetY
ri2sQi3F++6W3Yj5FYoxJChwuOOODwaAPnb436FYj4x/Y9c8S21toFkkfKSiWVySolwqD/A
Fn3dxPPGeRil+KOo2Hgjw3pHh/wPpRtPDN9J9oGuxShri9G3GMkZQgE9c9cjFeXXGnav4J8
YwyeKrEPDeIZY5mIljnibI8yNhkN+B/Ku80G6fxj8K9S+GESNLqcMov9HWfrJEOeHJwOONp
4+agDy7Vb1ILuOTT4I7exIDrbuwd3VgM+YwALbsZIycZ9agi0251GG0aF0UeTIxChsIAzE5
IBwOf1rq9B07SYbZ7Cx0iXxLqsqDcBbSEW/wAwLRsp4DAgjOcdOe1NvPC3iDT9GjuJdEkgg
guJkeGGbdJtcgANx90MvOQDyD3BoA4sKgWSJrERKDh5GJZo/WtLUrR7eytXuNQkEzIQIfML
Pt/hZucKpPb/AOtWl9th0C+VJI7TXZM5W3TLW8QI+YHIG9s9+xXuKyZr/TftF20MNwxn2mJ
SynyfmyVYY+fGOOgoApyX2om1S0ugs8Vvu2RypkoCSSQRz1yevNT6Rb2+pXrQtpkk7lchbd
iMnuMYPPXHufSpNM0u61E+UrrZWFzIAGk53sBnCnGSR6Z4yMmui8MeIdM8F2utW2paQ8+ry
yJHAGIDWpUkmQOO/IAHIOeeMUAR6NrWmeHItY0+5hllSVB5ErBlkikVs+U68AHsSDxj3NY+
l+Lr7S/E02tQxoguWJlhTIUgnJ/P9cmszWtVvNZ1aa9vW3SuQMYAC4GMYHHarWiWUP2e61O
6dB5EZ+zxOpYTSngLgenX6gUAa1/pNiBLq3hvVYVt5GUCzckTJuzkY5HynjPvxVPU4W0rRo
F3JPJqcIkkfYytH82cbs4J46VkXyXUd2Jbli7Fj85/iweeR75rZj8QXn9iyJeWtrfqQIzJK
gyF5xyAMkEnn29KAMiWVLq3UJCEeNSzlUA9B26iqluYBOpuN4i6MUAJH0Bqa+eyZk+xwtEQ
NrgnIJAxnqap0ATTyRu+IY9kY4Vc5P1PvUsElwLG5hjQtE4Vn+UnGDwfbqRn396gjjLsRkD
HPJxVlbm58ho4C0UTtt2xt244OOvQdfSgCl0ODWoNP1C/EDRQyS/uC4JAUBEyDz0wMdajk1
CeaSJrqGKYxoI1LIASASe3U89au+IdRurq8+zvm3jUBjbJhYo2Iz8oBPHP9O1AFVr+VtFis
4gyLEzM7ZwHyRwfXGM89K/VL4VMr/BrwY64wdGtCMf9cVr8wNJ0uS906P7W7fZw7yRRH5Vc
4ALbuwUgZz2Ffqr4QWBPA+gpbCEQjT4AnkLtj2+WuNo7D2oA+Jv20WDfF7QU8lAV0lSXOfm
/evwfYf1rynwV8aviL4B0qbRfDGtrZ2Fw/mmGVEdUJHOwsDsyPTvjvXs37a97bH4g+Erbyi
01vYPLIG+6ytJwP/HWzXy/byIJ2vFjU+VIrKsiCRRznLgjkfzoA9a1W28cfFDwra+NtP0/T
p5NGlbz7TSrVYriVnIZ7ho1+ZyWwGb2zxmuR8MpdavPqFzZ2hSTTFOpvBASMBCFc44OQGB4
54+tT2kN3d6jqXjPwXfx6SulgXTKJPJkg4wVjXpIpOTgDhTzXv2h+MLbR/2cfE3iHwppWmQ
ePEMdtrWpQQiRzG3PnDtnGCegD5OOAKAPBtO1zXGW+ii0ibUdNRd5tbmxNxbRR4zlQRmMEk
4KkHB6116+A/hzrnw0svEuo6ufh3quqzzrY2soku7S5SHIL95IRvO0kkgY4BzxSi+MHj618
ORaT/wmlwq2LyFJY4FkuZGdSSkh5DAYO1ucEnkYGMvxf4j8RazrNrrHiBZLuXT7W3tJXdAB
whdk4wfmLnPTk0AcFrOgazoNytvdxxlbmNXSS1mSaKZWG5cMhI6YOOo7gVQ06e6tdRiktHM
dwDhGzjaa9DsbqwtNCsvCuo6ZHI3iGf7Z5pJLWG47Yni285IHzDnIGKpeKdPs/Bvi+50m0g
ttektpR5l7JFujuVKrhUQjC9znGefagDl7fxHrMErPHOXbYVAZchBjBIHQcDk1WbVb+SVWM
uCoAQRgLtwMADHSut1t/hl9vs7vRbfWsyoXurC4jQJFIeiK4YMV6HPXt71zJtGZojptt5gl
R3BcjJCghxg/mO9AD4rxY5IrScx3EURG5pYc+XgdAVOSPX6Us9zociSxmzcv8uySDK7QOvB
6k9yc/wCNJ3a0iEZWGRZMFoyScEc569/WqzFVYFW4bnI6r6igDY06bwtayiXUbW91JcH90G
EIzg8Egnvjn0zxVLWbrTrvUTLpdkbO32j92Wzz3qCaK1S1V45nMzHlGXGBjrUCoCm4kgZwe
KALNxFbwRWzwTPIZYt0gdNuxtxGB69OtdVZ6pqugeAok0vWY7eXUZ3lkjjcCRUQYxntnPTr
xxXPpDYzaRERcNDLG7mQyKMN0wFxz271qa1BpKeFNFa1cfbQrmbao2kHBBOMncfU+3TFAHX
WNp4t8S/DaMQ6ybx1vGeWGW7OPK2EjzOeAGz1wOaxfANlLdzeIrOONrorYOWgt4/NaTaR8y
HcOmM5GfYVzlrfmxupH0ctGk0BtpYpX37ty4cjAGRnJHccV3Phl7v4ZSv4iutpur2JoLSzj
dXZ9w4dgD90ehHPT3oAi0vQbiXU9Jm8Vaq1nMyJcWmnRxl5XQH5Sw6IpIxz2zxxXqPx/wDH
NldeBtP8N6VLdQK/lpLA6hVIQcdFAK9MYJ6jODUHwM0q68WeIfEHxG1+0W+k05htFyFW0WQ
gk+YclkCjoFU5rgfj14lutb+Iw0yfVYdQi0aL7KstuhWPcWLuQDyTk4JP90UAcl4e1O2u9K
bw74gLnTZZAILknP2GQ5+YD0PcdOKu6JrU/gTx7b3qztq11psnkx7CQnouMjLDHbA6Dms+L
UtOFppttFaRtbWp86d5Yg3mS84GeDt55HSq9lqF/rPiixSfyp5WvfOL+UuXJYE5z1HHQ8UA
dP48+J/ifW9evbaGY6ZawzsgigUI5IJHzsvU5qP4ealJeyeIdAvFFxa6nptw+2achlnVMq6
k5+bPGD9714FcZc3S3epXl1KPLeaaSY+WBwTkgDJ6ZNdN8Mbu4t/HFrPFYm5jihmEmxRlEK
nLEnrj3zx05oA5U3EZSSGGAxJtyR95t2MHk/jWnZ6QEeW8vLeeawtFiknVSsUphc8OoOcjp
06Z5ruvBHhTwVD4qv7nxbqUV7plqGKwqT5bhjjc0ingqDuwM9vwWbW7KJdfg8La3qM72emN
aWc1xHGm6y35kjHJL8E4PB2gnigDldRv7WznhtdAkuFCTS3Nm0eY54CxACuMkEbFB4weefS
l8TzPqugaHrCW9vbokJ08IHUSs6Es0jL1wd+AexBHbFYevwadbaww0u8+12rIsiswwwyM7T
7j24rp/C2o2t54A8S+E7iM5upIr63cKg8qSPcBljzghtpGe4PWgDk9J06TWNWtdItTGslzK
qedIcCME8sT2AHJ+ldB4yso9C1CHQ7QKIbSFZBOyY+1sf4x2I5OMfmTVW7t/wDhHLBNPmKL
qVwN1yOD5KHayhSGwSRjqK6bwTpdh4qguNJ1Wd7myhQMlw2I5IZN2AFJPI2ZOM4GOhoA4dJ
XjK3JvSbjYDtnHXp0J+nWm28wczQhVi+0LgqPuDoQcc5NWda0/wCx+bs3XUAk2RXgbcsgBP
Ge3Ss20YpcCVZFiCcM3cg/5xQBAyx+VkOd4OCpHbHXNRVad4SZJI4NqljgFwSB6Y/rVdXKg
4AyRjPpQBPJdE2cVrEWVFyz5x8zHvx7evv602GURpKjZ2yLtIHc9RUFWbe3knVljABALAnv
jt+tAFzStPutUuEtLbYdoMu5iAFwCT19h713KaNb215/bUnkzOkHnR7VTycKAMvuP3up2ju
K53SVttPuJpZUYNBENxTCsoOeMjPJBwaqanf/ANpWhuLO1W3iUlZo4TjdwMMRk+nPbgUAXt
U8Z3Eumf2TYLFHCFKG5SFYnkUrt24HTjIPPPXvX6ZfCOYz/BLwRKwwz6JaEjP/AEyWvyoex
uEtEu2VRE4ypDA8Zx+HNfrB8Mpobj4R+EJ7dSsT6PaMoOM48pfTigD5n/bV8LJNF4d8XW4J
mgV7O4G4YEedyHHX7xYZ9xXyq+nabp2k6XqtvKL28WdPtdrMA0fPzqoAPzKRwecg5GBX1D+
1e0q/GHwvLfzyR6LDpoMwdGaJszNuXGME4AOPRfpXzrrOreDri1nh0u1u9I+xyO1gtuuftB
Y/66SRjuUAKBtA78EYOQDN1vxXBrTE3nh+wh2grCLPMCRfPk4Udu3PPA5ra+GXid9JuNd0R
Z57e21yze3YpI5AwCcFFxvyCRzgDNcidNX7At6LuF3kx5aE5klYtg8HgY789x61taBY6tpP
jV7OysGv7oROpjjyANy4zkg9D3HXseaAK+heZf6lpelR2awn7aG+0xARyFCcYPsASee2a6+
/u9A8e/FOezaHUtPgvb4rLdRTqRKf4pZA2FXoTnoATnpXK+FpdSh1m3vIluVks3aSOZE3bZ
ApATDcdSARUmiLqOlxazr2l6mbK60+LaZyjqS7NtKqVGAxBI546+ooAsatrN5ffFu0muXjZ
bG7htYAhKx+TEwVcEY4IGcjrknvTPiRGbf4l6zFAs6rJJvRShPUZwm75goyQOp4pvgvV57X
xxocht4ryCK6W5e2liSQORgnG7uQB7Z7EcHV174gT6vrmqGGLyAWljtWdRJOwMhI3sw642j
AAHB45oA5i78PapBoUetz7TbTqQgDB5ModrFl6qATjnHUdaoiYvoM0EUO+KKbzA205UsoB3
duNvHfk1veCZ7kXN3oS3UdvBrtsbWVZI1cOdwaMklSV+YcFef1p19pXhnQj9g1G6uH1A5aV
I4yyJ2CkfLyOTwT1FAE2iz2UHw31W7kt4xNBOvkF1DMXbA4JHKheoPsazJJrS7sra5uNMso
2LhJBFmJX5x24B5B4rpY7DTrvwLFa2039nJqE4e3SeLAmlXGV3bjxjPzHA4HrXL6PpNhLqF
3p95rQtJo1Uon3Y5mz8ybm4BHBGeDg+1AGVdx2jTTLZwS7N+ImHO4ZP49B+lVUREljMjqFI
DHcpPf0710uqWsdvq/9gaNqEeqPcssQdUEaxOWI2qc8jnrVTxDaQ6frs+nyTNc/ZikLso2k
EDkLnPGeOv0oAzVeGOxRWjWUvJuIzyFHoB0zzS2U1wPMtQhlhCtJJGRnAA5Ptx3qVLAXFtd
XtkxihgYIquw3kYzlh9O/TPHeq0RmigluNgYFwhcnjPUjHQ5FAE1ncSRXEjWtrChKbsvyYw
OcgnoelOt7iJ5D5wZpnRi8kj/AHmPcnr0Pr3qgsg8qRXLk7dq4xjGc811XhfwvBrEP9o32o
WtnbxZUeedqMw+7uPoTgHvjpQB7H8OdSh8B/D5dTYEW9+JZbiWa2y6vCflEbMwDD5jkDJ47
9vEb/WdNbWLrUP7Kee7lnMxN3LvRsnJDKAM59iOta2seK/Ea+HrrwjdXVpJZW8ymRYCW3gH
gKw/gGf/AB44rkfsMs8zQ2dtPK8al3wN2E4w3A6cjmgDX+0rqvhGe2j0+OO5sbg3bzRMfnj
fC7dnYKcYI9TmtTwXd6fH4k0Qy28VxIJHQRCPDtIVITd1yCSOcdR0rQ8C+BLDXfHNnoNx4q
0+1R4Hmvmc4AQYIjjP8bnjgYxz6Gux1C6+H3w51Xz9G1ODU763ZXjFmmSxA4/edYz83POeC
KAM34d/BPU/F6XGrajb3kdjY3RguoYUCSK6kbkJY4U8iuw8a6v8PPh34dfQPDkNsdYljJZ7
RN7cg7RKXyQyk4K/dYAHHr5v4KnvtYl1IQ6jJYz3jNJILWYAIhxv2xs33ycEHrgH6jhdd04
aVrNzY+ZGzREBtueCRnHPpQBHc3N/PYpHKXNu7tNgR4UuThiD+XHTmt3wHG9x40srIlmWdX
t5lfkCMqc8Ht7VgyyQbw4GwBcbGTgHaMkYxzmt/wAPJJZ6JrPiRLiSDyR9ngKtgmSQcnPqF
oAp3+hfYbKNru8soG8xsRIweYqT1IB6Y6A89ak8PapaWmvpFIHa3lAtvPbCsiE88YI/PJrB
tozc3aKzN874LDrk+9WVWL7XPGwkmdiNroN7KfX3oA1fHOjR6J4ruIIGieCcCeMxSb1AYnj
PtWTYXGoR21zb2N08YlXZJGpx5inqB/WuxvtMu/EWiafb20MRvbKHe7yzCNthGSDuIHByeP
XHoK5aGyhsnaefU0gkjJCxxHe5/Ecdf8aAJdH1KayuUtgJDZSMDc28mGjYdN2DxnBPNTajb
6ZdGeXRG2228fI42scnAVSTknHJ/wAis64vbEQxw6fZtCBnzpGky0wOOPYewqrBPcWdwLm1
donXkHrx+PBoArkYYjBHsaStW8UG7ju57eRVuhu+XA5PXHHrW5o/hy1imt7vWV2wiULPFKy
xhQWxhjnIOOc4x0oA5/TtKm1FXaPaqoyqWZ1Ucn3OfyBq3LcR6d51tNpsCTHBBDb2Qg888j
8sdK9Ak/4RjULSQwziDTpn+zqzyeX9mkBBZxJ3B5I4JOccYxXBXHhfU0DSW6R3EB3sjRTpI
Ci9Wypxgfn7UAZaytNIVknYrI2XDseTnOenH196aJlgmbyDuU5U7hww9Mf57U6COSGf95DK
DjKFBznqCPb+lVWzuO4YPfjFAGm01hPZOnn3Fs+QVhyXi759+uK/VL4V24tPg74OtlvEvFi
0e1UTx/dkHlLyK/Jmv1j+FHk/8KZ8F+QmyP8AsW0Krt24/dL2oA8B/bK1wWWm+HdEgsoZ59
SSffJK3+qjRoz8oPRiT94dgR3r4oZ7dpI44bRzIrAHfJuDe2AOn419fftlWVle+LPB0MQkj
1RrWcB5RtgkiDA7N2cl85444bk8ivj2aF0XG0Yj4ZgMZJ7e+DxQAsqxB5WkJR/4URRjOcfl
1retfEOs6V4P+x2cyWkM9z5qv5YM0nylSA+M7P8AZ6Z56inabomlaxcxxaZeSEphplmRUKo
OrZzjHXocnjjrXYtHpPj3wEdI0+KC38QaHLLJA8j+WJ7UAkpgfJvyM5zzg8c0AYOh+NdfvL
S28KWrwWcEuY0aBFjwxwd7k8HlQScg5AOeK7HSdJ8NeCPDet3fiaa11e8njhltICwYxzDJY
Pn7wOewPSvOfB1/N4furrxPFZpctp6hU3EERu+QpKkcrgMD9fepNXla78KW13IYoRNK0oQQ
FSWyQQG7qAePy7UAZtva3VnNdyfZpTeW4DgRrvWND1Y44xgjGKrW0q2892ADNI6sqnAPHUk
g+2fpXX+ArW6svGemM93A0N/A6GDzs+bHgqUbAOPXHHSuf1bVkuJ1t5tPsoYbSd1WG1j8ps
Z+bLDOc4x+HagCpd6gsiI8cu1vlChVCldvT6fh3BrU8Zy2V/qMGr2EhljuoEMr7AoWTaAV4
+h9+561lNJYTkRWkS20cku5y+XdFPYE8bV554J71vQeHbKP4eXWp317Ml1NPH9igRCQ2d2N
3BHKhiMH+HmgCrq08x8I+GVnhzbCO4MSA9fnwzZ57j/PWsR8yWEV0sYR4WEbOW++Tkqce2D
+lSSahMLSKxW+lltlCuFJYCJ++Bntkj0NCw6eQCl+FZHyN0J+ZfU9Rn2oAXSNRTTfENnq00
PnfZ7hZzHn72GyRz60XNzcapdX94LaWV5ZGuJGUltgyTkn2z1rd1vxLpja1De6FplvHH5YW
ZJrdWExD7ssOm7sSMVWHjTVbe31Kz0wRWVpfuCUWNSyKCSF3Y5HNAGDDDdy3DNDE7yKrSNt
HRRnJPoK6HTvDPiTUrPT7Wy00Si6Ml1ETHj5V+XJYjgHHAzyfqKyW1bULq7vLm4lM8l4wa4
+bb5uDk9Mdcdq6DTfiZ4r0XRn0jSLxLW0YMgBQSMqE52AtngYGD196AMqbwd4qt0uZrjQL2
OO2QSzMYThFJxk1JIZL6F9Ms5Ll9PtE80bY/8AWqDlnYgfKOSRnOOneoH8SeI5wbB/EF01v
I5DBp28s7jgkj05Pat7VtH1rwKbR4bqB4bi3Jkkt2cpMGB+STseCcfnQByLeYYSsMGY8BC+
M7vmJGCen0HvW3beKJNK0K50my0xIWu4TDcTysTKeMHaeNo/2eajgv7HUNX09W0tLSxs03S
Lbgl5AoyXZueTgc4wKr67rT65dQlbdE8sbFEaAFunJ7k/jzQBjozjhDjnORxj8a07yK2tdO
t4bSdJ3uDulbayspBIwDnBXn0ByD+MFjY+fN/pDS28YI+dYWfnPTA/xrs7P4d+PpbW51Gy8
PCSHy3jbz1QPtOSD5bnKMQCV4B445IyAUNIiTQfD02tXLlL25Pk29vJECCpH+sJbsD0I/wr
n9TkhbUJGSdLoEA+dzmUk5JOeh5/KtiPUkNj9kksgjCELIZ2GOM888nqcAYHTNZtpe2lo7e
VZrqFy33GmQFVPf5SDu49aAOq0qw8QeK9E0vSn/su00q0LN5kuIhu6F5COWOAMYPQVj+J9R
05Ui8OaLO0mmWb5a4dMGeTkbwOoGD0/Gs2a8D2momfTLRLqWdTuVGVoRzkKv3QD3zzyMVFp
Omvqly28uIo8GSQKWxk8A4556UAT6bZSpJav5oja4l2AEdvr/Wt278Q2mnMmneHrRoLeCRg
93IiO5y5BYHoQQF+8T0GMVOmpzSR398ttGLyIeRa28MWPIUDDORnptP149KLVre6+FepW9j
cs1zBIk1yhQD93u74HIzjnPU4oAih8Q3194Uu9GmujfW1i6zQRuEAC7skEkBnBJ6dutcvBc
NLZ3sL3CQwuRKYlQfMQei+nXp/hW78P7u2t9fuIbpSYri0kTdv2bCBkHPpxWDbaPqN6ZFsr
Oe4aLPm7I+Ex6nt+OKAKskiyKSN7MGJOenP8qR2ZkH3ypwCT3I9KURqDKjTeXsBGCDlznpj
/GouduNvTqcUAWGma5FunlruiXb97l+ffvzTHWQyNGjtIOpB6np29f8ACokCNIokYopIBYD
OB64qaW5Y3AlhAhZc4aP5T9eKAOitI4h8Prq5aaNZorxBGgX5yCPm+b04XrWF9rmQkCR7cq
RiOIkL0wTj1x+ddLaSLL8ML2BXhLR3K+Yrbdyg4IcfxdRt7jk1zMrxNawt5beaFKk4+U+n4
4oA3T4w1F3Nxex29y7kbnUeW/A2nOPVeDxjFLPrumXV8Lm40F2yAFjM5kUICWOMjOSepzwM
4xnjn47W4uXxDE0vGcquB/nrU88EUcaCW8XIHES5cqM9z0GevFAHf2+reE7zQtbntNKjimj
RJo4dmxAR2xk5AOBnPze2a/R74c3Zv/hb4UvjbxWxuNKtpDDAoWNMxKcKBwAOwHFflfYi2h
0fUCL54hMhQrtxvAOVHvnb09a/Uf4VxyRfB3wckt4t640i2/foMB/3S80AfLf7bNo7+J/Bc
6Ssxa1uEESqSVw6Hdx65A/CvlW8bUbi8+13drczxswc+ajDzDgZOQO+K/VfXf8AkaNM/wCu
T/8AoS1Sm/1EX/XGT+RoA/K1mkWKWc27RtMduApCbT6cf1pn2XUbWQOIbiB9u9SEZTtx1+m
K/TPXv+RNs/8Ar4j/APQ66DUP+PV/+vKX+lAH5g3FxfP4Yt4V0mSGK8lLm6SEos+wbdqkDD
AZBPXk1b0Z9Z1LQ7vTjb3d1Y2SbmZYGlW3BbjP90ZJxnuxr9IdJ/5Enw5/uzf+h1Z8If8AH
vr3/XeOgD80/D7aDa6hbXN9Fdu1upmVlTAMoPyowwflznJ61l679nfVbma1s5LeGaUyJvBA
CsMgDIHQ5571+lmm/d/7Zy/+jTWR8Sf+QRb/AO7H/I0Afm2sDG38xVkLEkYCHGPXP1rYn07
V4NAs7m6sb22sXdjDvjkCSnGC6E8Ejvj0HrX6HeHf+RJtv+uD/wDoyu91z/kB2H/XI/8AoI
oA/J6WG4acsLVk3NwqocfhUY3bj5ik7RjHpX6lzf8AH3af9dD/AOgmvJ9a/wCPTxd/uj+tA
HwVIVaRmRdqk5AJzip4pFVUMkTMqk4OMgn0r7B03/WXf+/J/Wuu0j/kRNM/7CH/ALMaAPgu
XfLI7+Xg9WAHT/Co9rZxtPHHSv0Nb/kIeLP+vX+gqHT/APkK6p/19D/2agD8+guHwwGV6q3
H4V1HiPxFfX2m21hLpB0uAhJFQbgHVV2qV3fw/Tj9a+29U/5Gb/to/wD7NXS/E/ppX/XuP/
RZoA/O2zke00d5oYN80rlNxjLApjBGenf9aycsZMgYbP8ACMV+nGgf8kz076Sf+hivP9H/A
OQzqP8A19t/WgD4k8NnW7jVUttOF3Pxl4YUeTIA7qM16T4w8SeKrbS72e7sdWtXuVMZuZ4G
Vm3OSC7Z+VyQSMdvqa+2fhn/AMjHrf8AvL/6DXU+PP8AkXJP99P5NQB+TDtLMS7ktgdT9av
Cylj0MavG8qxtObXHlnaTsBPz9M89OoGDX35pX/IEX/cT/wBCNWtM/wCSX2//AGFJf/RQoA
/Pi3stXutNupbS2vZbGLa0zRRu0SknC7iOB3wTWxp8etf2lFqM+j3NwkirGsXlMBKNvCjAz
zt6jsD1r9Lfh3/yIL/9cT/Jq3D/AMe+l/7sH8moA/Kyw1DUdOv5rqykuYtR8zarIC7bSCNr
A9c5GM81Qjm1C1jukCNGLpcPuQgsBycfnz7V+lejf8jNrP8A1/Q/+gineLP9XZf9cr3/ANE
CgD802027jESzWF0nmqGXdCw4J4I9RitM6xqVlo72Za5BlIAMkZXK5z+JyOvPSv09P+sb/r
jH/Suf8e/8elh/1+Rf+hGgD8ypIdQu7l5ZYZpppCSTsJLHuelQyxSREK8bxZA4YYJr9WLf/
j+i+p/rXn3xS/4+NN/65N/6EaAPzskhaC0Uy2siNNhkd1IBXn7p71HFazzFxHDI5QZIVCcf
XHSv0t8X/wDIE8P/AI/+ixV3wf8A8hzxF/12h/8AQGoA/PfQtK8Rah4O1Cw0Xw7q1+1xKI3
a0s5ZBkENtJUY7Dr69KxJbTULf/Qr3TbxCv3bYxupDY+UkEc85/XpX6w+Hv8Ajyuv+vqT+Y
ouP+Quv+8KAPygv9U8QyWMem3kUsFsCzRR+RsI9QDjJHtnHesuPTdRmXdFYXMi+qxMR/Kv1
W8YddJ/7bf+y1r+H/8AkGQfhQB+UMVjqP8AYVyq2t2kYkV3Aifa+AQM4XHGc8nvX6i/CGdb
n4J+CZlULnRrUFQuMERKCPwINdM//Hrff9tP/QBUul/8gq1/64p/KgD/2Q==
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCAAzAT4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAYHA6DsKXA9B+QoXoP
oP5UtACYHoPyFGB6D8hS0UAJgeg/IUYHoPyFLRQAmB6D8hRgeg/IUtFACYHoPyFGB6D8hS0
UAJgeg/IUYHoPyFLRQAmB6D8hRgeg/IUtFACYHoPyFGB6D8hS0UAJgeg/IUYHoPyFLRQAmB
6D8hRgeg/IUtFACYHoPyFGB6D8hS0UAJgeg/IUYHoPyFLRQAmB6D8hRgeg/IUtFACYHoPyF
GB6D8hS0UAJgeg/IUYHoPyFLRQAmB6D8hRgeg/IUtFACYHoPyFGB6D8hS0UAJgeg/IUYHoP
yFLRQAmB6D8hRgeg/IUtFACYHoPyFMcADgAc+n1qSmP0H1/oaAHL0H0H8qWkXoPoP5UtABR
RRQAUUUUAFFFFAATgE+nNfJXxK/aZ8Q6X4/1f4R/Av4I+Lvj/APETwra6He/EI6d4i8MfDr
4ffDa38S20F/oNj4r+IPjO4jt7jxXq+kXUGvWPg7wjovivXoNBlttX1q00ey1PRZdU9A/aD
/aI+Gf7Mvgez+IXxU1LWrLQtV8aeBvhvodl4Z8K+IPG3iTxB47+JXibT/CPgzw3ovhjwvp+
p63ql/q2s6nbRxx2lqUhgS5ubmSKCFnH49/8FH/jv4y+H/xjsfgP/wAE4vinrt1/wUk/ayn
8NaRq3ww8NW/hjx98K/h54H0aO18H67+1v+0Va674V8TW3wt0r4WeDNMOiaNNpmueEdb+JW
s6b4U8OwaF4ul0iS1twD7/ANM/4KE/C+f4m+F/gbc+DvH+ufGKXxv4R+GXxc0H4V6bZ/FTw
Z+z18Q/HGmanrvh7wp8W/iZot1p/hjT9Yn8O6VP4m1HR9E/tjxJ4d8NzWniDxPoGiaLeWl/
N99V/ET8Pf28fDn/AATy8Syfs/8A7Dnw+8B/tA+M9I+PnxF+CWk/GP8AbY+MnjaP4/ftifH
W08dWlx+278U/CbeHvDt34Z+DHwK+Fms6d4l8RfEb41fE3V4T4p1DwoPDHhHw34ytdGS90T
7x+J//AAXp+Nev+OtDsv2Nfgf8D/jn8KfEF9beEPAnxQ8V/Ejxf4V0348eJ/hpcaRrn7X3x
Z+FcEHh5l8M/scfsy+CR4hsvF/7SPxDltdHvviNBY+FvCWi+Mrpb6xgAP6haK/mE+Gf/Be/
4p/GnwJo9h8OvgZ8NH+L3xM8R/EX4keAdS1vxN42i+E/w9/Yj0HVtI8M/DX9oD4mjT9CvfF
/jD4p/Gnxxc3vgP4O/s0fDpYvil4+1W68PanqeleA7PVZLW0+n/Av/BWL41fEPxprPw/8M/
s++FYtQ+Dnh34U+Ev2j/FnjjxP4l8DaF4c/aP8UXngLXPjn4M8EeHTofiLX7n4UfsjfCfXv
EXjT49/FXX57bS9I8TReGfAOjpqt5q51egD92tw3bcNn12ttPGeGxt7evXjrTq/Hb9iT9qL
wl+3T4g+In7f11qmo/Cr4G/BWH4l/Db4JW1x8ctag8I+NvgPqUHhrxhqv7Snx7+Estjo/gv
wNrfiex8LW/in4VHxDfXfinw18IdXGteIRpSeJLRD6L+wz+3nrf7bXx8/bP0rwroWjWn7P3
7O+s/CD4ffC3x74c1nTfHOi/FPxd4t8K6344+IV5J428PrP4RfWfBdnN4R0HWPBvhPXvEkH
hWXUVj1/XT4gvZtK0cA/Rjxl478GfDvwpr3jrx94o0LwX4M8LabNq/iPxT4o1O00PQdF0y3
2ia91HVNQlt7O1hR3SHdLKpa4dLdA00iI3n3wG/aC+G/7SXgWX4kfCybxPd+EU8VeJvB0V9
4o8FeLPAt5d6v4R1WbRdae10XxjpGi60+mw6pb3FnBqT6fHa3U1vOsEj+TJt/k4/bu/by8L
/tvftPfDSMeKdf8QfsefA/48a14L+Bv7LngrxLp/gTxF+35+0p8H72efx98d/jV8SPEFpJ4
Y/Z/wD2Fv2Vb6yutVuPiP4ya5vNX1jwr4m8WeH9Ia9s/DV/o/qv7Nv/AAUpufAHwF/bT/bh
mTQPFj+EjZ/DL9jD4I+Dv2pfFs/w++JXgfw/fW/wy0DxJ+z/APsgapo/gwaf8PPEnxUbRfA
Hwv8AGcnhHxB8Zvj1rV1Lr+rz+BvDniDT5IgD+tDVdV0zQ9Nv9Z1rUbHSNH0qzudQ1TVdUu
7fT9N0zT7OF7i8v9QvruSG1s7K0t45J7m6uJY4YIUeSR1RSR4d+z9+0/8ABb9qPRPFvif4I
eJ77xh4a8G+NLjwHqPiKXwt4q8PaJqutQaDoniZLzwjqfiXRtItPGfhi90TxFpF/pXi/wAL
Sat4Z1aG6B07VbnY+P5Ov+Cm/wC3T8Rf25PjR8BP2T/hqNF1H9ji08eeI9A8Z+NvGfxP8Ff
A74V/t0ftTfs66P4f+KPxD+GP/CaapD4tuov2WvgAdJvrb4peJfCeg+M9F8Z/G+68N/CfS7
LxHPa6bNe/pH4H/wCCv3w2+HfhbVvid4N/Z8uPBv8AwTk+H3hf4o+INP8A2gLrWfEN/wDEn
40TeHLrTfD3hXx38LPhn/wjl/d3ngv9oH41amnwo+BPiT4oeMdA8XfHTXv7V8ReF9Ft9B8L
6pdAA/oior8Xf+CfP/BT/wCJ/wC3b8X/ABF8N9P+Cvw58JaP8FPA1zdftO+LNG+MP/Cbaf4
H+OXirVzd+CP2dvhpPp/huz0/4meKPhl4Gl01v2lvGdreWXg7wR8S9Q/4QLwvceIZYDqE3O
/Fr/gr9e+H/wBoPxh4N+FHwq8LeJP2Zv2d/irqXws/ap/aN+IPj3VPC0uj6r4B09/Ef7RF9
8GPA3h7wj4nvvF/hL9lDwdZX2qfHj4i+Nr/AMEeC7DxU9l8N/DN/r/imfyqAP3CZgo5yckA
ADJOfQdTjqcdACTwK89+G/xc+GXxh8Pz+K/hT468MfEXwzbeIvEvhGXxB4O1ez17Rh4l8Ha
tdaD4o0VNTsJZrKS+0LWrK70vUo452FtfW09vIweGQL/Nf4s/4KP/ALUv/BTn4yab+wJ+y1
4X0D9lnwj8b/A1x4u+Lnxo8VeObg/ta/s//ssardI9l4ivfhnaaDH4S+Fnx3/ag8DNqEvwN
+HM/i3xX8UPh34Ne4+LPxD8O+ELX+xpbX279tP9tP8AZS/YA8K+Af8AgmF8J7TV/h58M/BH
7P05+N2tfBv4lav4J+Jf7Lf7Pl3pjeDfhjp/wq1TRtN8SeM/G37Xvx8+IGo6T4Y+CPgnTpU
8UeIdZ1LU/iD4n1XTtJkHiFwD+iVWDDII6kEZBwRwVOCRkHgjPBr5ovf2wf2eLP8AaR0P9k
eP4hQat8f9c0TW/ED+BvD2ieI/ES+G9P0HQoPE1ynjrxJouk33hXwFqd7oNzb6romi+L9a0
bWNcsrm0udKsbuG9snuP5+/il/wWo/aY8Mfs3+KPh34O/Z20D4VftsfEDwpFa/sy/A/4l/F
3RvFnxY+Cnw30LRPEk3xJ/aV/bt0rUxbR/Bvwf8ABPwR4f0vxvr2teOpNOtfFfi/Wf8AhEF
s7w6Xrery/E3/AAS4/bR8Nfstfsi+EvFXhL4GQ/tB/wDBTL47eCfi/wDHP44ePPGfxUuxof
hj4BWXj29ubT9oL9oPxjN4Vk8V/Cy0+P8A4ot9Mvvhx8FdO8C638Y/i74s1HwtockUxtPD8
WigH9ugZSNwIK8nIOQcdcYznp2718wXX7Uui3/jnX/Avw1+E/xo+M8vg/XIfDXjTxd8O/Dv
hW0+H3hfxAWj/tLRZfGvxH8bfD/RPEuq+HY54H8T6d4DuPFt7oE0v9m6jBBq8F1p9vS039q
Dwt4W0b9k7Qfjk0Xwt+OP7Vml6RY+FfhPbaf4k8TTxfEmL4cr8QfiF4SN9pmhO+m6R4Ghiv
LC88VeJodB0pLltLtryaHUNVs7GX8nf2o/iN8b9E+MJ/4Jdf8ABP8A+PGiWXxF+NF94l+JP
xf8SWPw50++1P8A4Jt/s0fEXxFr/iL4qfFab4j6F4x0PQv+FheI9f1690n9mX4ZeIfCsfiu
HUNdn8T6v4nTwz4e0K9mAP1/8NftZfA/xp8ZNZ+BXg7xNqXirxx4dm8Vab4gvfD/AIU8Uar
4D0XxP4Hi0Ofxh4H1D4k2mkyeBIPHXhiHxLoTa/4S/wCEgbWdHl1S1stStbXUJPsgd4j/AG
s/gF4Y+Pvgv9mC/wDHcd78cvHQnfTfAnh7RfEHie80SGLwzrfjCC48c6j4f0vUtH+H1vqfh
3w7q+paLL401DQ11mK1Qab9pa7sxcfyofDP9rr4S/CKx8D+BP8AgnXqOv3HxW0s/Er9lf8A
Y58SfEf426XcfCT4wfCXSINOv/2h/wDgox+1V8OYNGt9L+H37Lf7Onizwx4w8W/CvW31/T/
FH7RnxH8QeOPG15pviXVviLF4lqt+xn/wUI+Ev/BOvwV4sl+Jfw3+KXx4/aPj1L4iXX7Sfx
y+KF7L4e/aA+Jv7RXx8+IV/P8Asw/sz/C7wJqnhHT9S1T4s/tIeHdI8IfGnxZ4WsbtvDP7P
/wRufhwnjjxp4gmsvB2g2IB/aBLcQQQSXM0scVvFG00s8jqkMcKKXeaSViESKNAXkkZgiIG
dmCgkeD/AAO/aj+An7SkvxAX4GfEfSPiRa/DHxDZeF/F+r6Ba6s3h6DV9S0i312wGieI7zT
7XQvFumXmk3dtfW2u+FNQ1rQ7iCaN4NRkDrn+aT/goh+314w/bG+Fuo/A6Hx1pn7NH7OHwc
8C+B/G/wDwU9+KPwr8ZW3xR8TeIviVrumaPqVj/wAEv/2UtW0caDa/Gz4veONW8QaB4a+KO
seH0i8NaXZ69oPhvVbuWDxHf+Gta/Q7/glj+2x4a+N3iS8/Zs+EPwF8CfDnw78Dfhlput/t
NeI9C+MOkeN38EftQeJZdOuLz9nzQ303wrpdv8UPGPw48GNoq/HD4haI+lfDzwR4uutO+F/
g1NRt9BWOwAP3LopB0Gc5wM5OT07kcE+pFLQAUUUUAFFFFABTH6D6/wBDT6Y/QfX+hoAcvQ
fQfypaReg+g/lS0AFFFFABRRRQAUUUUAc14s8HeFPHehaj4Y8aeGvD/i/w3rFutpq3h3xVo
uneIdA1S1WaOcW+o6Pq1td2F5EJI1dUngdRIqSY3xxsvH/DT4GfBr4LWOoab8HPhR8NvhRY
atNFcarbfDnwP4a8FpqlxG7H7Tqf/CO6bpx1G5KsyrcXhmmTcxD8mvVaKAPGLv8AZ0+AWoX
un6lqHwN+Dd/f6T4x1b4iaXfXfwx8GT3mn/EDXoZoNb8c2dxLo7yW3jDWIbieHVPE0LJrWo
RTTJdXsokfMujfs+fA3w6tknh74MfCHw+umfDy5+EWmDQ/hl4N0sad8Jr+9fVNQ+FtkLPSI
ltfhzf6o7ajd+CYBH4cuL15LqbTnuH84exUUAeTaH8CPgt4Zm8BT+G/g/8ACfw/L8LNMv8A
RPhnJonw58JaVL8ONF1V0bVdJ8AS2Gl27+D9N1Tyof7RsNANjaXjQxtcQybQBsWfwm+F+n6
x438RWPw2+H9lr/xMtxZ/EnW7PwX4dtdX+IVnHaNp0Fr441OLT1vvFdvDprvp6wa9PqEQtH
e2VFgYxV6DRQB5b4b+Cnwm8HfDUfBjwn8Mvh74a+EA0DUfCr/C7QfBuh6T8P5vDerWtxYap
oNz4PsrSLQLrSNVsbme01iwuLCSDVYbi5S8WVZ5FbV+HHwv+Hfwe8HaF8OvhN4E8GfDL4fe
GYZLfQPA/wAP/C+jeDvCuiwSzS3DxaVoPh600/SrFJZppJrgQWim5nkluJi88ryHvaKAPnV
P2Rf2Wkt9Bs/+Gdfgi1l4Z8a+KPiVoVo3wv8ABzW+l/ETxsLgeL/G1nC+kNHH4k8TC6l/tv
VmWS91Ax2hnmY2NqYo9C/Y/wD2UfDD+AJvD/7Mn7PWjXHwpN9/wrC7034M/D60vfh0NUvF1
LVT4GvY9AF14Uk1LUkS/vn0Oaxa7u0S4ufNnRZB9HUUAePaZ+z58CtDg+G1vonwW+EWkw/B
htS/4U3Dp/w08GWMHwkj1oQLrcXwzhs9Gt08CLrC28Y1L/hFl0r7dsj+1ify1rCi/ZX/AGc
YPhfqfwSi+B/wsHwe1q6hu9Y+GT+CNAm8FarNbapDrlk+oeH57OTT7g6Zq9vb3+kK0PlaTL
a2i2EcEdrbpH79RQB5H8O/gJ8FPhBf+MNV+E3wn+Hfw01T4g6z/wAJF441HwN4P0Hwve+Lt
bEMcEeoeIrvRbGyutVlhjiRIluZmjiUyCNU86Xfny/s3fAGbR/iz4ff4MfDA6N8ek8RxfG3
Th4H8OJa/FeHxhZ3Fj4si8exRafGniVfElvd3n9tDVBcDUZ72+u7oS3V9dzTe2UUAfnF8d/
2T9U+Dnwd+Jnir/gmd8Df2WPhh+2drngDwV8J/hv8Q/Hnhe18PeHtE8MabrdtpkmoeJNU0D
w/q2ta4vgHwnqniPxNoOkXVrqEfiTxBYafpuvm60+5uM83+x3/AMEtvgl+z78IvHGjfHCy8
PftXftD/tDyxeJ/2wP2jfit4R0TVPFvx78eS3g1QNcW91bTweGfAXgy7jsbD4XeCdEWy03w
VpmiaNc2KDW7d9Sb9QCqt95Q3BHIB4IwRz2I4I7jg0tAHzzZfsk/svaa3iqTTv2fPg5YS+O
vhg3wV8az2fw78LW9x4u+Ejy6ncS/DrxJcRaYs+teEbi51jU7m70bUJJ7S7ubyae6SaVtwk
8Lfso/s1+B/EfhPxd4M+BPwm8J+JvAnhS28C+D9d8O+A/Dukap4d8H2WrX2vWPh7TbqysYj
Fp1lrup6lrVpGyubbWNT1XU4GjvtTvZ5voKigDz34hfCn4d/FjRF8N/EjwhoXjPQ47pb6Gx
12xjuja38cqSR3ljdDZd6fOFVoJJLKaB57WSW1naS2lmik5D4T/s0fs/fAfQfEnhj4LfBn4
Z/C/QvGl5Lf8Ajax8F+DNC0I+NL2eG4tpbzxfd2NnDfeJ702t1PZx3mvXOo3MFjIbGCSO0V
IV9xooA+Kbz9ib9nL4ZfDbTYPgH+yj+zfb+N/gx4W8b3/7PPh/VfAuh6B4Z0Tx3qmjrNpmn
3GuWOj3+raHoOveING8LRa7f20OoXVja6PpeoWltLe6Do/2X8w/2V/+CL+n+L/2v/iP/wAF
Hf8AgpLo3ws+Of7SvjjQ9A8OeDfhO2g+HvGfwf8AhKuiaFpXh/UvHQtrnwroOgeJfiH4ktN
Gs7PSXuvDV/L8PfC1tYaR/wAJZ431/d4si/oRZQylWAKsCrA8ggjBBHoRwaAAAAAAAAAAMA
AcAADgADoKAP58P+Cjv/BND4q/tN33xC/Zq/Zp+Dn7PvwG+A/7V114V8d/tQ/tUW+neHJPi
w3xJ0PxTpV1ea9ZeG5IRr91rfh3QPA/g7UPA6eGLjw9/bXjCSG717xx4S0Tw5faZ42/Uz9i
/wDYV/Zh/YJ+DHhn4Kfsx/C/wx8P9A0TR9J03XvENhpdj/wmvxC1XTbSKC58V+PvFUaf2v4
k8Q6xcpJqlzc393Jb2s128GmWthYJBZw/Ye1cEbVwTkjAwSTkkjoSTzk9+aWgAAwAOeBjk5
P4k8k+9FFFABRRRQAUUUUAFMfoPr/Q0+mP0H1/oaAGbmHf9B/hRvb1/Qf4UUUAG9vX9B/hR
vb1/Qf4UUUAG9vX9B/hRvb1/Qf4UUUAG9vX9B/hRvb1/Qf4UUUAG9vX9B/hRvb1/Qf4UUUA
G9vX9B/hRvb1/Qf4UUUAG9vX9B/hRvb1/Qf4UUUAG9vX9B/hRvb1/Qf4UUUAG9vX9B/hRvb
1/Qf4UUUAG9vX9B/hRvb1/Qf4UUUAG9vX9B/hRvb1/Qf4UUUAG9vX9B/hRvb1/Qf4UUUAG9
vX9B/hRvb1/Qf4UUUAG9vX9B/hRvb1/Qf4UUUAG9vX9B/hRvb1/Qf4UUUAG9vX9B/hRvb1/
Qf4UUUAG9vX9B/hRvb1/Qf4UUUAG9vX9B/hRvb1/Qf4UUUAG9vX9B/hRvb1/Qf4UUUAG9vX
9B/hSFiep/lRRQB//9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKpAaYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD45RtopXcEg9+9OdQpC57V
E3WmQLuoLZNMoNIY/d7UhakpKYWHbqN9NpMUMLD93y9KA2RTaWgBd1APtTRRQFh+4Uham0U
AO3UbqbS4pALupM+1JRQA4NxRupMGjBpgODUbhTcY70UbbgO3E8CnDjjFRjIqQybogmwZ/v
d6YhCw3UZplGCKQWHFqTdSYNJTGiVW+XpT85Xp0qIHjinBjSEGQBimE+1KQc9KTHrQA7cMU
m76Um2m0wsSbhQH4pmDRSCw8NxTjJnJqLFAoCw/cO9G4dqYQetJTatuFiTcKTdTKKQWH7qX
dUdKOtAWHFqTdTaKB2HbqN1NNA6UBYUtzSbqQ9aKQC7qUNzTaKALDMMCimH7oooJsSzqPMz
moG61LNkSYz2qE9aChKDRRQACiiigBD1pc0YpMUALRRS9qAEooooAKKKXFABipYLee5njt7
eJ5ZZWCpGgJZiegAqMcVs+Fb+bS/GOjajAds1vewyIcdw4pSfLFtDKFzpt9aXz2NzaSxXSN
taFkIcH0x1qKW3mglMU0LxyDqrrgj8K++/idrnwu+H/AIhPizV9HtbnxFMPMiCqGkbI+9g8
A+9Y3hzRvhN8fdEn11NEaz1G0mCXcOQrjuCcdQfWvmVn7jS9vOk1Bbs6vYRbST1Ph+O0uZw
TBbyTKDgmNC2PypjRMrFWUqy8EMMEV9y+PPGfgP4IR6Z4ctPBlvPBdr5skcKqrbRxuJPU1m
+AfE/wN8f/ABOA0/wyLXWpIxJbNexL5crDqFHQMP17VUc7qypuv7BuG6d/zE6EVLlbPjA2V
0kqQvbSLLIQFQoQzZ6YHU5p1zY3djOYL21ltpR1SVCpH4GvV/iz4ma1/aK1HXtLjiD6TeRt
GHUFC8RGAR9RX1foFp8OPjR4VsvF76Fa3FwTsuYXX5oJh95G9Rnp7Vti83lhKMMRKneL38u
xFOkpycbn57R280sixxRO7t91VUkn6etLPaXNrMYbq2lgkHVZEKkfga+lvH3xdPgf4rz6b4
a8KaOLbSyLcxywD5gOcAjpV8/Gn4O+LfEtgPFPgRraKUKZbogMIJO+QOSgrRY/EOEayo3i1
fRq4OnFS5bnymQeuMCnEEngV9K/tHfD/wALaNo2h+LvCa26WV+THm2x5cgxkMuK6X9nfQ/h
140+GU/h/VdIs7nXNPuJJpfMQeY0TYCsD3A5FVPN4Qwn1tQduqEqXvclz5FxgU0ryeK+/te
8K/Br4Z+H/wC0NX8P2McLSbVZ4hJI7egrz9/hL8K/i3Z32q/D7WEt7yNcyWwXaYmPTK+nuK
46HENKtF1PZtQ79DWeG5XZPU+QQME5p4XNbvivwpq/g7xHcaHrUBiuoSPo69mHtXQ/CG68N
WPxV0WXxfbQ3GkSO0UqzLuRC4KqzDuASK9914ul7WPvK11Y5HF81mcDg54pGB68V+hc3wG+
GK38d6fD1uY4vmEYJ2MD3PPTvXBajpH7O/iLUrjw1Hc6dpN+jmJHVfLGenDdK+bo8S0qztT
pydt9NjseFaS95Hxh3xQVA617R8WfgTq3w9jXVbGVtQ0d8fvRyY/TPt715Xo0mm2+v2M2s2
T3mmpMpubeN9jSR55AbtX0FDFUsRT9rSd0csocjszLC470oifyzLsbaOpxX3Vo3wZ+DHjLw
xp/iTw5pRGm3YDR/OwcYOGVuc5BBFcx+0ZpPhnwl8I7DRdE0q1sDPcqqLFGAzBRkknqa8OH
ENGriI4SEHzN2Oj6v7ntG9D47xnp1zThG7AkKSPUClAxivoH9mnWvDkmv3/gPxHpdtPHrwD
W80iAkSoCQnPYjOPevcxWIeHpOqo81uhzQSk7Hz4VA+U8H0NMwTX1x8WPhB8MfCWmal4hup
XspJY3Fraq/wApl7YHpXyU3XHpWWAzCnjqXtaadvM0qU3TdmyPFGKdikrvMhtFLikoAKXtR
QSCMUAJRnig9KQUAFFFFABiilzSUDJT90UUHlRRQSS3BG/gVX6k81NL80mB+tQYw2KBjmGD
jNNoPJzS0AJS0lFABRRRQAUUmadxjrQAlFFGDQA4cGlOMZzz6UzB9KcQNooAK1PDsMc/ivS
YpZFjje7iVnY4CjeMk/hWXzijJpNXVho9C+MXib/hKvi74g1SOcz2ouWgtjuyvlp8ox7cGv
SP2Sb+aD4tX1irsIbrTJN69jsZSD+p/OvnYkkg19E/sjQpJ8W9SlIAaLSpSue5LoP8a8fNI
Rp5bUgloomlJvnQ/wDaxkY/EnTEPRbEY/76NeJ+FNUl0fxno2qwyGN7S8ilD7sYww4z6V7X
+1iAPiRpZzk/YgD+fFfPGanJkqmXU01uh1naq2df8TGjPxX8TyQTJLHJfyuroQysC2cgjjH
NfR37H13v0Xxdp27G2WCcD8CM18gEk+57CvrH9jyyuRP4v1MjFp5cFvn/AG9xb+VYZ7CKy2
cW9NPzQUL+0R5H8fRap8cNfFqc/Ou72faM15eWxng/4V23xcMrfGLxMZs7xeuOfTtXEllCY
xlj1r1cAuXDU/JL8iKjvNnd2XiiK5+Cer+EtRvmMlvfwX2nRPyMHckir6dQcV237LOqPY/H
CCzVQUv7OaAknpgbh/KvCz6dhXsX7NC5+Puh5/hSc/8AkM1z5jTisHVS7NhCT50ztf2s9Sl
fxfo2lrNmK3tjKUz0LHg49a8f+Gfje+8BfEHTNftZH8lJFjuogTiWEnDKR34OfqK9E/ak06
+tPiut/cOHt7y3XycdgvGK8HQ4YH0Oa5MooQeWU6T1TT/E1rt+1uz7Y/af8G2eseAovFtlG
oudP2uXAwWhf1+nWvilPlI4IPWv0B8R3CeIf2Wjfy4P2nQY5G9iEH+Ffn6PvZ981x8OVH7C
pQf2JNfIrER1TR+ht14inP7M0PiNh5Nw+go3DdG2ADmvz0eRnlMrne7HJJPXnvX2/rOn6lq
P7GmlW+muBKNHheQHjKDBNfDxzuOetHD9OMPbuO/MxYh6RPuP4DeI4fiT8Frvw34g23VxpX
+hSF+S0LD92T7jkfhXx34x0Cbwt411TQZgQ1lOyj3GeP0xX0J+yBdxjWPFemMf3strFOo7E
KxU/wDoVefftJQRwfGzUDGAPNijdvrj/wCtWeAvh83rYaOkZJS+ZU7OipHov7LXxI8u4k+G
upyKsM++406Q8MJOrx57g9R75rqf2q9Na4+HmnXqQ72tbsAvj7qsMH9a+O9K1S90bVrTVdO
nMF3ZyrNDIONrKciv0A102nxU/Z/Oo+UGOq6Z9oCqPuTquSPrkGuPNsKsFmNLHx+GTtL17l
4efPTlTZ+eJ4IGOlehfBfRr7XfjN4ZtLFnRorxbmSRf4ET5mb24FcDNBLbTvDOjRyISCrDB
Fe6/CRx4C+Fniz4n3IC3Vwn9k6WD1aQ8yMPoMCvrcbUccO+XeWi+ZxxXv8AoZH7QnjpvGfx
MurSykL6ZpZMESg8Fh95vzrxg4zx0qxNJLPNLNI5Z3Ysx9SarnrW2GoRw9GNGPRBOTlJthT
adSYrpIEpMUvvRQNDaKU8UoUkZoAQUlB6jNKQATjpQA09aKXFGKAEopcUlAEv8ANFH8AFFN
CHT/61h6d6hqaf/WkVD60hi0lFFABS8d6SigApM0vNFAwxRS0uR2U0CG0YNHPpS0AAz3OKd
265popaAEpfSkPWlHSgBe9e4/ssySJ8drVUZlRrOcSY6Fdo/rivDa+gP2TYhJ8aZmIP7rS5
2H5qP615ebPlwNV/3Wa0vjiO/as3f8LZtgT8v2FMfma8CPSvoj9rHaPiNpeCCxsgWx25NfO
+cGsslf8AsFL0HXX7xjQcMDjmvt/9ky1EPwm1S5x80+pkE/7qAf1r4hBz7/4V9t/sm6j9p+
Euq6d5JQ2Wol/M/v70B7+mK4uJbrL5W7r8ysMv3iPmH4vuZfjH4ldgRm7YA9BS6l4Ni0j4O
aV4svlkTUNXv3jtkPAFui8vj3bj8K+poPCfwR+InxUvZ1uYb3WYXLT2DOVE7DqQMjd7ivOP
2sYzaap4X0+2hW3sre2YRRRrtVMHoAOlZYTNVOpQwcYuLtrdW2RpUo2cpNnzH15r2j9mNN/
x60s4+5bTt+Sf/XrxkrzhTxXuf7K0SyfHOFiM+Xp9yfxwK9fM3/sVa/8AKzlp25kbf7Wsjt
480iIqQkdoSp7Els14LoukTa5rGnaRp6s95ezLAoIyMkgZHt61+gvxI+GXhn4h2ltFrkv2W
4gJWG4UgNz/AA89q5/wb8G/BnwoF74vaOXUb+0heWOaY58pcc7B0zjvXyeX57Qw2Xwp2fMl
Zep6FWg5VOYq/GfU9N+HfwCTwrC4Mz2iadbqTy2ANzfoa+E+5NejfFj4nah8SvEi3kkH2ay
tgY4Ic54z94+5rzhMZ5r6TKcDLCYd+0+KTu/mcled5eh9/Evb/sl2flqSy+HUOByeUr4CIy
fvZNfpb4R0+2u/hB4c026jD282jwwyIehUxgGvHZf2V/Cdxrf2uHWbkaf5hZ4EIyB12g18p
lOcYfByrqu2vebOqrRc4xsZ37J3hZ7HQ9c8cXimNLrFlbluAVU7nP57QPoa8F+M3ie38V/F
fVtTsyWtVYQRt/eCDGfzr6I+MnxM034a+GYvhv4V0/7PILQRKeiwRkdQe7H1r43dmZyzMSW
OST3Ne7lNOeIxFTMKispfD6GFZ8kVTQ0cHPSvsn9ljx1b6l4WuvAF4xF9p7Nd2u4cSQsRuX
6gnP0NfG3OOOtd38JPGqeAfihpXiG5Vms0Yw3Cr1ETgqx/DOfwr0s3wSxmEnS62uvUxpT5J
8x7V+0P8LNSvvFWna14X0Uzi6TyZkt0/jB4JA+tcJ8aru38PaH4U+FlhKGGg2gkvmU8Ncyf
M2fp0r7Y1nUoLHw3da5E6yW8dqbpGHQjbkf0r8zvEGqTaz4l1DVbhy8l1O8hJPqeK+f4er1
sXFUq21L8zsxMYwXNHdmbuYZxwDximHHpSjkZ70jV9u9TzhhPNJmg9aKEAu47dvakooPSmN
AabRRQAUdKKQ0AGaWkooAWkpfrxSUAS/wiij+EUU0IdOf3rflUNTXJBl4GKhpDA0vakNL2o
ASiiigAopDS0AFFFFACc0CloFABnFGc0UUAFOHSm04dKACvoP8AZJ/5LLd/9gub/wBCSvnz
vX0B+yYf+L0zj10uf/0JK8rOP9xrf4Wa0vjiWf2sI9vxM0+TON9kvH4mvnuvoz9rSIL4/wB
HlOQXsz/6FXznWOSO+X0n5FYj+Ixvf8a+7v2XIUHwE3KoVptRuA7evCivhJThq+7v2aC0f7
O6Ov3he3RH5CuLidtYHT+ZDw2sz49164vPDPxO1O40i9ltruw1CQwzxthkYOec13HxH8dt8
QvhV4W1XWL+G48TWN1PaXYACu8WAySEDjHJGfWvL9fuJrrxRqlxPnzZLqRmz67jWdnnmvaj
QjNU5yXvRW/yM5SakwLc179+ycmfjNM3ddNmP8q8AIIPTFfQf7JS5+Ll6/8Ad0yU/qK584f
+w1H5CpfGg/aX1rxFB8Uzp7X8sVisCtBGjlQARz+Netfs2eObvxt4D1Xwr4guHvLrSgBG0p
yz2zDAUnvg8c+oryH9qq6tp/itBbwNmSCzVJOe5JP8ql/ZNup4vi9d20YPk3Gmy+YPZSCP1
rwKuFhUyVaJNJNfI6XUkq1r6Hl/xP0G38MfE7XNGtBttoLgmMeityB+tcgp6Dv1r1L9oK3M
Pxv1skYEmxx9NoryxQM/hX0uBm6mFp1JdUvyOerG02j7y8WatrWjfso6bqOjuYr1NHtQZAc
FFKgE18w/Cb4q+IPCPxHsL281S4u9MvZlt76GaQsrRscbuehGcj6GvrP4gvb2H7NFwkpCRr
okUYz6lVxX57hmU7gcMOQa+ayOjTxNCvCpFNOTWx0Vm48rR9fftX+E7OTQ9O8XW6jzoZBBI
w/jjYZFfIDGvuH4/JLdfs3WMxJkYRWjs/qdo5r4dbrzXfw5Ul9U5G/hk0vQjEr3k+4uTSZz
1zg8ZpDwoP8AWnK5wV7dsdq+lvbU5D9AdOvZr/8AZRsbyY5lfw/hj64Uj+lfADuA7ZA/Gvv
u2j/s79k2zibJ2eH93PupP9a+AHbLZ618lw8kp4hx/mO3EfDFCA/L0xTDTid3akPSvrTjGH
rRRRTAKKKKBob3oo70UABpKU0lABRRRQAUDrRRQBKP9WKKQcoMUUxDpQfNOfWoqmlOZT781
ERzSGJS0lFAC0UhzRQAvFJRRQAlLRiigAopaSgAooooAWloHSg84FACgEnivoH9ksf8XpnP
ppc//oSV8/r14r6f/ZJ8L6uvivU/F8loU0lLR7NJ24DyMynC+uMHPpXkZ3ONPAVXJ2vH8Wa
0U3NFf9reZG8ZaFAseGS0JLeuWr5q6da+vf2rPB91f6dpXiuzheRbQGCfaM7VPIJ9q+Qz+t
c3D1WE8vp8jvZWZpiYtVG2hoHPPSvvn9nK3Nr+zvpzSL/rZ7mXnuMgf0r4U0rSr/W9Vt9L0
u0ku7y5cRxQxrlnJ7V+j/w38MXPhP4S6B4Y1BUF5bWxWdUOQHZixGfbNedxXWhHDRpOXvNp
28kVhYtyufnT4hKt4o1UoMKbqUj/AL6NZqrngtXVeP8Aw/f+HPH2r6ZfWzRMlw7JkcMhYkE
evWuo+Fvwh8S+N/FGmPLpVxb6F5qyXF5KhRDGDyFJ+8TjGBX0X1mjSwyqylZWX5GMoScmjn
/H/g+DwW3h+yFw813faXDf3IbojSfMFH0GPxr039kx9nxhu0zjfpkv6Fa5r9ol3k+N2rQso
ENvHFFAnQLGqgACvRf2RfDl43ibW/FskBFjb232RJT/ABSMQSB64A5ry8wrqWVTrS6x/Mqn
BqokcT+0zposfjNdTqxIu4Y5SD2OMED8qd+zDq40z44WNtI3y6jbzW2P9orkfqK6v9rHQL6
LxXpfiLyy1nPb+SZB0Dg9D+deHeA9ePhj4h6Dr4baLG9jkckfw5w3/jpNTgrYvKVFO94tFV
LxrXZ65+1VpZs/ifZ34Xi8s1JIHUqcV4AvfvX3l+0F4B0Xxb4KbxFcXZtZNMhaeGcdHQjO3
+VfDek6Zeaxq9vpml2z3N1cyrFDEgyXJOBRkOKjUwKi9HDR3FXg4zUu592/GXSzqH7OMihy
rW2n283B64UZFfAXJ6gZPpX6UePNIub/AOEGp6JHGWuv7L8oIvdlQZH6V+bUkcltM8cqFZI
ztIPY1xcMVVUp1Yxe0mXiotKJ93eKSPFX7ItvdxESO+ixSE/7SKM/jkV8Gt9a+4f2btctfF
XwPuvCd2PMbS5HtpEP8UMuWU/q35V8ufFrwPaeAvHM2h2t/wDa0x5vugboD71eSTjQxVfBy
35rr0Yqq5qcZo4AkYpB0NFORSSAoyfTFfXWORK5+hl9afbf2aLe1gfh/D67SO+I81+eTghq
/STwdo13F8EfD+hagvl3X9kJBICclSU7/mK/PDxPpF3oPijUtJvYzHNbTuhBGO/FfF8N1Yu
tiaaf2rndiYvkizIFB64oGc8Gg9c19qcIw9aQ07JptAB3pDS96UsSc/hQA3vRSnJpMUDEpK
DRQAUUUUAFFFFAEqcLRQoygopiHy8zkgYySaiOc08t+9ORTP4utIYmKQ06kNABR26U5R613
+ifCDx54h8JQ+KNK0Vp9MndkikDgGQqcHA69QR+BrKpWp0VzVHZeY0m9EefdaT8K9UvfgL8
TNP0yC+m0EsJukSOGdfTIFYGu/C/x14ctVudW8P3EEJGdw+bH5VjDHYao7QqJ/M0dKa3Rxe
PeintEUJDAqw7EYq3pWk6hres2uj6Tavd313IIoYUHLsegrrfLa9zPyKOKMd66q4+HnjS11
c6TL4bvvtok8ry1iJ+b0/+vU2q/DTx1okBm1Pw1eQIOSSmf5Vz/WaP86+8rkl2OP5pKlkjZ
W2upBHYjBpmB2NdBIDpRRRQIUdDivf9K/ab13w54W0Lw7oHh3T7e2021WCTzMnzXHVhjGM9
68X8NaDdeJ/E2n6BYsi3N9KIkaQ4APcms65iNvdzW5bd5TsmR3wcVz4jD0sT+7qq5UZOLuj
6Hl/ar13UIms9X8I6Zd2Mw2zwhm+dTwcZzg18/ahPbXOpXM9pAYLeWRnjiznYCeBn2qp+ld
HqngvxJoug6Xruo6VLDYasnmWkvDCQA4zx0rKjhsNhHamuW45SlPfU2/hZ8RpPhn4tk8Qx6
PBqjtbPbqkrbTHuI+YHseK9gn/a71qRj5PhK1Qejzls/pXz5qHhPxLpWnQajqWh3lraTjdH
JLEVDD15qDSPD+s+ILz7HommXOo3BGfLt4yxwO/Fc+IwOCxUva1oqVtNyo1Jw0ifQN/+0N4
Y1yaO/wDFHw1tbvVoAGhlWUFW9mBGcVu237XaRrHE/ggJEnAWG5A2j0A24r5w1fwd4p0GGO
41nQ7yzjl4RpYyM/1FVb3w3r2naZBqmoaVc2tlcHbDLPGUEh77c9a5pZVl1WKjbTpr/wAEr
2tVam38R/F6eOfH1/4kit3tYbkrsikOSoAxjivV9M/aWbwx4K03w54S8HW9gLOFFlkkkyJZ
MYZyAByxyTzXzx9OBVqx06+1S9isdNs5ru7lbbHFEhZmPoAK762Bw06UadSPux6dPmZqcnK
63PZvFH7Ruu+L/DNxoeseGNJkjmGDJhiVPqMng14kCM8nA7n0+lepxfs+fFOXS1vpdA8gNy
sUkq+Zj3Xt+OKpv8DPiZGM/wDCOSOe2GHNc+Hq4DDx9nRlFLsmXKNSWsjc8R/HXU/EfwS03
wFPayLeW4WG4vA3E0K/cHseBn1rD+EHxG034Z+I77XbzQf7WuXtjDa7XC+Q5PJ5HcZH41w2
saHq+gak1hq9jLaXK9UkGDVS2tLi6JFvbyTFRzsUkjJwM46c4rohhcOqMoxXuSd38yHKSep
9Jt+1xrvnOf8AhFrOSFuivMdw9ia8K8ZeJ7fxZ4mn1uHRoNKM3LwwHKk+tZFvpGq3l+bC10
65uLzkeTHGS+R14FVrm0uLO5a1u4ngnjOGR1wRUYXA4XCy/wBnST8mOcpy+I9O+C/xWf4Ye
Jby5ntGvdO1CDybiFGwysOUce4PH0NcP4r8R3virxTfa7fsWmupC+CfujsPwrE9s8VPbWV3
dsRaWs1wQOfLQtj64ziulUKMarrpWb3ZCbtyog9jx9K7j4Z6v4K0LxWdV8baVdapaW0Zktr
eDG1pwRt38/d4rm4vDmv3EbyRaLePHGpZ28lsKPUnFVbHT73U72Ox021lu7uY7Y4YlLO30A
q6ip1YNc2nWwleL1R9ZWv7XOiyXey+8J3aQdA0Uyk49MYFeL/Gzxv4S8e+JrXXPDdjPaymH
bdedGFLv2PB5rzK5sbyzne2vbeW2lThklUqVOehqaHStRuJvKgsLl3P8KxMT+grzMNlWDwl
T21HR+pvKrOa5ZFHnPPegntU89nc2dx5N5bTQOpwUdcN+RqF0IfGCD6HrXspprQ57dxlNPW
rt3p19YyLFe2k1vIyh1WVCpIPQ4Pb3qB4XifbLGyH/aGKSaezuMixRipljZ/uIzY5IAzSeW
UfEiMp9CKd1sFiHFKR71YS0uZbhYYreR5X+6qqSW+gpmxugRixzxjpSv1HYr496MCpdox9a
b5ZHQEj6VW24WGY5oIxT9pzgfXimkZPPFADcUU7acUmKQiVPuCilT/ViigQrkec3p2qPHen
yf6xqYelAxBS0DrRwaBC5xivqz9lP4kXn2+T4aaifNs5UkurB+hiccunuDyfr9a+U+pr2L9
mxGPx+0HZ2WYn6bDXlZvRhWwVRT6Jv7jSnJxmmj6k+NPxQufhnomn3Vhp8V5LeSlP3nCgAZ
ryXwv+1Nb32ptYePtAt/7KnGPPtV3tFz1ZT1H0x+Ndb+1iLb/hXOmmQDzze4j456fNXxTyR
XzeQ5ZhcTgIzqR97v1O3EVpRnY+nvj58JNLbRrb4jeB4kk0y5jE1wsH3djciRR/MV8++D/E
l14O8a6T4mso0mn064WdYn6Pg9D+Ffd3wobTvE/7NGhWZCyw/YHsZ0POGXIIP6H8RXwHqtq
LLWL2zII8md0+gDYr0smxE6ntcFV1cHbXsYVo2SqLqfpjoOu6R4m8J6b4wtIPJtb62FypkU
b4uDkZ9sH8q+bNZ/amEHjC6s08MWuo6LHK0TbyRI65wWHavRfAF82m/sfWl/cz7jHptxtfP
3RuYKv4DH5V8Ju26V2Y/eOfrXjZPlVGpiMQ6iuouyN6tblpqx9j+OPhX4N+K/w4h8c/D2GO
1u5IzIsaDbuI+8jDswNfGt1bTWl1LbXCGOaFyjqeoIOCK+rf2QvEly8viPwjPIHthGt/DGT
91s7Wx7H5a8s/aE8Nw6D8YNQ+zRiO3vVFygHqev65r2Mvrzw+MqZfN3S1XoYzipU/a9jx/F
GKU9aB1r6dnIel/Aewk1H45eGIIlyVuDIR6BUYn+Vcb4pspNP8XavYyrhobyZSP+Bmve/2R
vD5u/H2seJZIiY9Ms/LjbHSSQ4/RVb864T9oTSU0r436ysSBUuNs+AO7DmvHjjVLMZYbtG5
vyfu+Y8nr7h8K+MPC/h/9lnwnrPjCKG8WGJ4reKSMMWdXbAH6V8QDAOTwK9B8YeKrO++GPg
TwrYXfnf2ZbzTXagY2TPIfl98KB+daZjg1i4wpt2Sd2TTm4NtH0D4F+Pej/ETxsng/wAYeG
7SPT9QPk2UrDcUkx8qMDxg9B74r0rxzcaT8Hfhpqer+F9GtbWVG2AIg+ZicDJ6kV8F+GJpY
PF2kTwkiRLuJlI6ghwR+tfcX7Tp/wCLM6gwA/4+Ij+tfKZpl9GhjaFKlflk9VfRnZQqSnGT
e55DZftRW1/a2Np4s8D2d6ElHnyRtkbO7BSPvD8qsftU+I9P1LTvCNnpUoksbm3N9AyjAKM
AF+hr5fDAdeldr4u1201fwF4Gto7wTXum2k9rPHzmMeaWQfiDX0iymhSxFOrSja1+pzOtKU
bSZx0NvNdTpBbRPLLIwVEQbmY+gA6mvrj4X6fpHwP+ENz428ZaX9l8Q6jKywRygeeIRjaoB
+7k5J71xH7KPhRNW+It74kuolktdEt8oWXIMznC/iBk1hftG+NpvFHxNn0qOcmw0r9wig5B
f+I1z4yo8biv7PjpFJOT8uw6aUI87JfFH7SnjzWL9m0a5XSbbJ2oiBmI9Tmuo+HP7UWrabM
NO+IMTatZSMAt7CoE0XrkdGH6180DqfajOO/Wu6eUYKVP2Ps9O/X1M/bT5r3P0N+KHgbwp4
7+H91qs8Ecky2X2u1vEUBtu3cOfSvjf4SfEAfDfx6urT2i3thMhtbyAgZMRI+Yf7QIzXr3w
K+KFzq/gnWPhfrDNJNHp1xJplwx3HaqEmI/0r5gf/XOD/ewQK8rKMBUoKthazvG+noa1pqV
pLc/SW9tvCPhPRtT8cWGmW8PmWpummRAGkUjIz6ZzX55+L/EM3inxXfa7NEkLXL5CRjAC9B
+lfbnji5ln/ZLW5lwskuhwMwHrtWvgY/nWHDdFJVakndp2NMTK6joJjv3r6W/Zb8bafaa3d
eANR02Bhq7ma2uig3iRVGUY/3SBke9fNNem/Aa3a5+PfhNQxHl3fmEj0VSa+gzOmqmDqQk7
aM5ab5ZH0D+0N4//wCEK05fC2kWEMcuqQN50oUAonTFfKvgfxXfeCPHOmeKLBFknsZclH6O
h4ZfbIJr3T9re6gfxdolqqDzo7d3c47FuK+aFHzYPQ152Q0Kf9nxU18S18zbEzfP6H6N6Vp
Hw7+IWl6Z47sNHtbpJV8yN5YhujcfeVh6givmXV/j/wCI9D+JWovp2nac2lxXBia2e2GXRT
g4OOD1r2T9ly9+0/BK4gY5W01KReewKhv618j/ABGW3T4neIltmDRfbJMY6da8bKsLB42vh
6vvRjtc6KlSXsouO57zovxv+GfiTxwP+Es8FW9haytsgviBIYyf+ei46e4rjf2jvCGk+GfG
um6roiRLaarb+eqxYMZI7qR1B4rw1eFJNdpq3ihdX+FmiaHe3jzajpN5KkKyZOLdwCoB9FY
HivoFlsaFeNWg2ktGunqcbrOUeWR9beMpfhlZeFPDHjnxlYQT339nW7QIUBaUiMYBHcZrn9
CT4U/tA/bVOkvputWKh2jGI2aPsy44I7e1eCfGTX01TXtF0azvBcWWjaVa2ysjZUv5YZj9c
kj8Kufs5Xk9p8e9AjhcolwJopF7MpjY8/kPyryqmVyp4Sdf2jU1drXY2Ve8lGx7v4xuvh98
DNBsLOz8JQ3rX74k3gGSQDqxY5qj4V8QfAn4hePrCODRlttVaMG3S7iCxu/9z0Lema5z9rZ
SNQ8OcfLslzx7ivm/RdQk0zxBp+owyGN7W4jlVgcEEMDmssty5YzAqvOcvaNPVNmles6c+V
LQ+hbe/tE/bZtEitIo7dLo2RhCDaMxkdOgOTXbeJ7z4MfCnXr6U6TDd6reuUmgjUO0anrgH
gV5Bp+pWX/DWx1iS7RbRNRe8ExYbSqoXHP4Y/GvK/E+sSa/4r1bW5pCz3lzJLtJyVVicD8B
iu55Y61SClNqKir2e5kq3LF6H13pvwS+FPjGLTvGmjpJJpd6PM+zqdqk5wVYdQQeorndW8f
fBrTPEeoeEdV8KJaQWim3WeG3UjIHT1/Gtr9lXUZbz4X63YSyFo7LUg0Y/u70yR+Yr5c+I5
I+J3iMdc30n868zB4WdfHVsNXqScYLTU3nUtSU0tT6K1HSfhdp37PuteKvB9lbzJdo0QuJE
zNFI3Gw55UjrXyMQa77wxqj/wDCq/G2ivMQkn2W6SPPG4SFWIH0NcCWr6fAYaWGdSLk5a6X
7WOSpU5+gztikxS0V6ZgSofkFFCfcFFAgf77UynSEGQn1NRimULRS0UCAda9w/ZbhWX4+6e
zf8srO5cfXZXh4r3f9lWBpPjrDKpIENhcMce6gf1rzc0dsFV/ws0h8aPQP2u7uUW/hq0GfK
LSyH/e4FfJfSvrX9rppDa+GoVhLKGkIcDoeBivlrTNG1LV9YttJ06zlnvLmQRRxqpyWJA/A
c8mvM4dmo5bTbN8TFuoz7M/ZX0PxDpXwz1G81VzHpeqTrNp8LHLcKQ7+wOAP+A18h+MQq+O
dcCjgXsn/oRr78lvrP4Q/A+wi1WRHbRrBLdinR5tvIH4mvzy1O+fUtWvL6QYe4maUj3JJrk
yWU8Ri8Rivst2XyHXVqSR9yfDrS7bUv2Q7HT7w4hmsLgsfT5mNfCMw2TSJnIUkA1+gHwvsp
r79lnR7K3OJrjTJlT6ktivgrUdNvtP1G4s7q2dJoZDG6lT1B6VWR1P9pxUb/aCrG9OJ7N+y
nPcQ/G9YolJim0+dZSB0UDI/UCtX9rF4W+ImlrGR5q2Y8zB/wBo4/SvRv2aPAz+EPBup+N/
EFubO51FNsHnAqyW68liD03HH5V8zfFTxU3jL4k6vrKyFrd5jHFznCLwMUUWsVnEq1PaCt6
g/do+pwzCmjrS/WpIInuJ47eIZeVgij1JNfWuy1OM918O+J9S+H/w38EWGhak2mX3iTU2v7
2dQCRAriKNf93G4kVvftdaTHa+P9J1ZEwbu18tmH8RU8H8jXlfxUL6b41tPDaufL8OWdvYK
R2ZVDOfxYmvdv2nLQ6j8KvBXiBGMwWGINKerbogQT9TmvmKsVSxmHrL7blf57HVB80Gj5HP
WgUcnIpM9hxX0yOV7m94PMP/AAnOhfaXCQC+h8xj0C7xmvtr9qG4SL4NXadfOu4lXH4mvhP
S0aTV7NF+8ZkA/wC+hX3F+1Hbu3wX3E8w3UOfrg18pnEV9ewrfc7KHwzPhXv0xQOvFFKi7n
CjvxX1WyucPkfdPwI0aPwh+zq2t+Xtu9USXUJGPouQgPtgfrXw/qt3Jfazd3kzbpJpmkZvX
JNfoN4kKeF/2bTbooX7NoSRYxj5jGB/M1+dwYltx618rkE3XrYjEPrK33HdXXLCKA9KTOOa
U9TTT0r6tbHGbvhPxLeeEvFNn4gsESSa1J+R/uupUqVP1BNZDyebPJJt27mLYHQfSoRThU2
Wr6iufcvxIW/f9kjTlsFJ/wCJVaebj+5tGa+Gv0r7w8UTvN+yFazWY8zfoUAyOeAFzXwfg7
OhwvX2r5jh5v2dZf32duI+z6BXqX7P1wlt8fPC7yNtEk7Rj6lSK8t49a9Z/Z40Nta+O2ggr
mOxZ71yOmEXI/XFe5mDjHCVHLszmp/Edz+1tYPF450jUCflmtigH+63/wBevm8YyM9u9fT/
AO11IG1zw8uR/qZD/wCPCvmFQSwFcORNvL6V+xpiNKjR9p/stWFzB8GtZunyqXuoOIffbGF
J/OvkDxHHKninVVnbdKLqTcfU7jX3N+zzGIv2dtFIG3zJbmQ+/wC8NfEXikST+NtXAQ72u5
MKB8x+Y9q8zKqnNmOKb7/kdFSP7mJgjrSEkcV6D438Fp4O8NeGEvYzFreo2zXt1G5IMaM37
tMewGfxrz9slsnvX1lOpGpHmicDVmNzxXr37OESTfH/AMPF227POYe58puK8j7D616N8DpZ
4fjl4Ua3YhzeKDjup4b9M1yY9XwtRf3WVD4kewftbuhn8OKGBf8Ae5Hp0r5X9a+nP2t43Hi
PQJdpERikC+x3c18yMR6153D8bZfTOjFfxWORm3btx3eueaTuc+tMB5pcmvftsjlPsX9k1F
X4d+Jpeu7UIgf+/Zr5l+JeP+FoeIwOn22T+dfRX7JEr/8ACM+LoW5hE8DAHsdpH8q+bviBv
PxH8QmT7322Un/vo18rl8bZviH5I7J/7ujmA7IDtYjcMHBxxSDBOS3Jpppa+pOMSiig9aAJ
Y/u0UJ9wUUCEmcvKSTkjioxTn++1NHWqKFoo9qXtQIUGvor9keFX+LOoy9Wi0yQj8WUV86D
rX0J+yVdJD8Yry2ZsNc6ZKAPXBBryc3T+o1bdmaUvjR9GfFjx/wCCPBS6YPFul/2m8zl4og
gcqB1bBrgIf2g/g1pN+2p6Xodx9tYYM0doqv8AT2/CvP8A9rPzV+IWkgtmP7D8vsdxz/Kvn
Euc9MCvnMpyTDV8FTqTvdrWz0OuvXlGo7Hs/wAZfjTN8SLiCx0uKaz0eH5vLc4aRvU4rxkH
0pmT604da+uw2Gp4WkqNJWSOOcpTd5H6J/CO9tdK/Zz8K399MsFtDYeZI7HAAyaxvDnxE+D
/AI38ZrpNtDaHV3fzIWntwBM46bSRyeKqadp76n+xfp9pESrtohcY9iTXw/p2pXOjaxa6rZ
v5dzZzLPEy9mU5/pXw+EymljKuJqczUuZpWZ3TrOnGKsfWP7UeveMdKtrGx06WS30O7jKTS
R8Fnz0PpxXyEWCg8V90fHS4g8W/s1ReI4lBW4itr0AdicZ/UmvhVx8or3eHWlhPZtWlFtPz
sZYh3kpdGMbrXo3wQ8MjxX8aPDunOm6CO4F1NxkeXH85z9cY/GvOCa9W+H1/c+EPhj4u8ba
dceRqUjRaNayD70Zky8jD/gKivcxXM6MlDd6L5nLHR6nrfj39nfWfFnxY1PWLXXLK2sdUuD
Luf5mTPUbQetegfHjQVsP2cv7IhzMmkRW8YdhywTC7sdjXxRceJ/Edw6vc67qErryN1y/H6
19d/CDUtQ+JX7NXiPQtcuHvbiwMlpHNI25ypj3pk9Tg8D6V8pj8Li6EaNarU5owa6W0OuE4
tuKR8XthVIx35NR9T7VZuI3truWBvvRsUOR3HFVz1r7NNNJnG9zW8Mor+LNJQ8hruIH/AL7
Ffbf7U10Ifg/LCw/4+LuJB7d6+JPDDBfF2kMegvIT/wCPivtf9qq2874RtJnmG8jYfkRXye
b/APIwwt+52YfaZ8Kjnn1qW1A+2Qg9PMU/qKi6U5GKSIw7MG+uDX1b1Rx9Ufox8YIfP+COu
wrjA09SMewBr85B1r9HfHlwt98BdRu0GVn0VZR+MYNfnF3r4/hfSlVi+kjtxP2QbmmU/NMI
5zX2RwCinL6gjimU4YHekM/TPw3ptjD8KNA0u6jjawXSYY5RIPlK7BuzXIWelfBNdLurG0G
hGGF90oLJvBPqTzR4x1Kay/ZbF9FIY5f7ChAYHHVVFfAG4jPOST+fvX5vleVyxrq1JVHH3n
t38z1KldQila59qy+Av2fL7UIdRGqaWIoX3NAt0Arn0IzmvQfh54X+HOjG/wBQ8DDT55ZTt
mmt5A7Ip/g4PAr86d3+Neyfs3X99Z/HfR7aCRlju0limQHh02Hr9CBXq4/JKn1Wb9vJpLZ+
RjDEpy+FHSftX292vj/S7h2Y20lpiNT0BB5r54UZ4xX09+1yy/2z4eT+LypP518wLkHB717
GRT58vpehjiP4rPvH4D6ykH7N2nX+oKIoNPe4UtjAdFYnNZvw4n+DHjDxxf6t4fsIh4gicz
CK7X7x7vGDwT+tanwttY779lbTbKYBYpbK5Un8W5r4cjubnSdWE+n3UlrcW0hEc8TbWUg9i
K+ZwmAjja+LcZOMua2h0yq8lOGlz2L9p4XDfFzdMTtNrHsB/X9a8L9K9M+KPjO38daf4Q1a
S6E+rxab9l1EkYbzVY4Y+5GK8zJ5r7PAUpUcPClPdHFVnzzckHbNeo/AFFf48eFgw6XDEfg
jGvLjytepfs+Ef8L88MD/AKbSf+i2qsd/utT/AAsmHxI9T/a2nja78Ow4G/8Aet+Ga+WGHW
vp39ra2ddZ8P3gztaOSP8A8er5hYmvN4f/AORfTOjF/wAViAGlHJxQDQOua97ocp9efsmAL
4I8WScZN7ACfbYa+aviJIJPiV4icY5vZen+8a+lv2SznwL4sUDkXsJ5/wCuZr5m+IFu9r8R
/EEMhyy3svP/AAI18xgLf2tiPRfkjsn/ALvE5c8igdKQ9aWvpzjEpO9OxSDvQBKn3BRQn+r
FFAhj/famjrStyxPrSDrVFC45zS0fjig4zwQaBAOtfRP7I9nFP8XNQupBl7bTJCh9NzBT+l
fOwr6L/ZGlKfFfVYwMiTS3B/BlNeVm7/2Gq/I0pfGij+1NqNxefFqOzliKxWloqRMR94HJz
+deBk84xX0n+1rPbv460e3jjAuI7MtIw/iBb5fywa+az945rPJWngKTXY0xH8RjwAVJ3dO1
NHSk/rTlB54r2Ec595WuqjQ/2NNMvdpZhoYRQPVsivhA/exwD6V98Wlos/7HmnW7pnPh5Tt
I77Sa+Bzj8Owr5bIWnLEpfzs66+0T7kmsWu/2JLGFjvddFVxjnocivhl+mK+5vgxdHxT+yn
JpO7zZ7WO5sCvXH8SD8iK+Iby0ltL2e0uEZJYXKMpGCCDTyV8lfEUnupX+THW+CMuhU28Zz
xXo/iW3m8L/AAp0LwxckC91eX+250HWOMrsiU+5ALfQ1hfD7wxJ4x+Ieh+HI1yt5dIsp/ux
g5Y/kDWz8ZdXj1j4w69JbLss7WYWdvGP4I4hsUfpXvSmpVlS7K/+RyrRXZ56c8k/lX0/+yD
rQj8U+I/Dk0+I76zWeOIn7zI2CR74YV8wMa9S/Z+1CPTfj14Xllbastw0BJ7l42Vf1IrDM6
ftMHUj5flqVCVpIxPipon/AAj3xW8QaYE2Il0zqP8AZbn+tcSa97/aj8M3Wl/FZtbZM2mpx
KyMOzKMEV4K3FPL6yrYWnPyQVVabRp+HFL+KdKUdTdxAf8AfYr7o/aai3fBfUcKW2TRH9cV
8QeDQreO9BVuh1CAf+PivuD9pueSD4M6iqLlZJo1Y+nOa+fzrTH4VeZ04d+7JnwJ9KUA9M0
u3FJ0NfYJa2ZxN6H31p962u/sh2lzG3mOdCaE4OTmMFP/AGWvgQ53EY6V9YfsueNLTUdC1b
4X6xOgMweexVzgOGGJIx79D+dfP3xG8H33gnx1qOiXkDRokrPCxHDoTxivmcqh9VxdfDS0u
+ZeaOqo+aEWuhx+KQ9KcaTtmvprdjl3NPw9oN54l8RWeh2GPtF0+1S3RcAkk+wArPePyppI
dwLIxUkd8V7v+z74PvLmLxX44aEiDStLnt7ZmH3p5EI4+i5/OvCXDCRtxO4Hk/zrlpV41a0
qSfw2/HUvlaR9qeNb+6uP2LtJuEUu0umW8ch9AMDP6V8UV9veM7aSx/Yt062wdy6Tb7vbOD
XxEepFeJkDjyVXH+eRvX2V+wo6V6l8AL42Px88KvsL+dO0Bx23qR+leWZr1L9n5kT4++FjI
AQZ2A+pVsGvZxv+7VE+zOan8SPR/wBrhv8AiqtCjz0t3P8A49XzQoO4V9M/tcQn/hJ9CmPQ
wOv4hq+Zl++MDHvXnZCrZdTt5/mb4j+Iz7w8Kiew/ZAsJLU4m/saWVcep3GvhCY7pGYnJJJ
OfXNfoDoGLT9lLTDIAQnh8nB91P8AjX5/vyzHOTmvPyF3rYmS/mNK/wAEPQiBPv7470vU+l
aOi6cuq6tDp2+RZrlxFDsXdl2OAD7c9a6P4oeHdK8KfErU/Dmlu32Ww2Q7iclnCDefzzxX1
LmlPk6tXOS2lzic16j8AZDH8e/CzYHM7D80YV5aeor0/wCAq5+O/hUg4Ius/wDjprmx3+7V
P8L/ACHD4ke0/tbWwOk6Bdg52zyIfyr5H7V9fftbyqvh/QYM8tcyN068CvkI/wA68rht3y+
B04vWqIKXvikpwHevoTkPrj9kh8+FPFsZ6faoG/8AHTXz38W02fFzxKMf8vjGvoP9kcD/AI
RbxdgZYXUH/oJr5/8Ai66yfF7xHt7XTD8a+VwTtnGI9F+h2y/3aPqcGetFB60Zr6vY4gzSZ
xyKKQmkBKi5TOaKdECY+KKdgIj1pKU9aSmMM0p9aQUpPSgQ4DPevtT9l74bS+G9Cl8c6m22
71qER2UOeRBnO8j1Yj8vrXxTnkV1T/ELxrJb6dB/wk1/HFpsIgtVimMYiQdANuM/jmvLzTC
VcZh/YU5ct92aU5KMrs+qP2nvhxPregR+NrBT9o0yPbcIf4os9R9K+Lj165rt/wDha/xC/s
u50yfxXfXNldRmKWG4fzA6nqOc1xB9qjKsJWwmHVCrJStt6F1aiqSukFdZ4A8Dav8AELxha
+HNGiLSS/PLK33YYxjc7HsAPzOBXJ1s+H/FPiDwreTXnh7VbjTZ54jC8kLYLISDtPtkCvTq
KfI1B2Zkt9T9Ljo9ivhJfCsDD7JHZCyUd8BNucevevzl8eeDtS8E+KrnSNSh2EMWibOQ6Z4
I96py+OPF81ybmTxPqZmPJYXTg/oay9Q1bUtUmWfUr+4vJVGA08hcgfjXg5VlVXATnOU+bm
1fqdFWqqiSsfUP7Ini1I7zXvBFzLt+0qL61Hqy/K4Hvt2nHsa4L9pG68Py/FCSy0Ozhikt1
/0p4hgSSnmvIND17VfDmt22taLeyWV/atvimj6qaj1HVLzVdSuNSv5zPdXMhllkP8TE5Jro
jlsYY6WNi91a3mR7T3OQ+4fgR8E7fwDpsPivWfKu/EF9ArxbPuWkbrkqp7sQeTXzb8efAtz
4N+JV1cqpex1RzcwMfU8sPwrC0b4y/Enw/pq6Zpfiu7SzRQqRSEPsHoC2SBWX4q+IPivxtH
aR+JtVN/8AZM+UzIqkZ9x1rkwuAxlLHTxNSacZaW8uli3Om6fJbU5Q/nXc/CbRdU1j4s+Go
dJt5JJob+GZ3QEiJFYMWJ7ADvXC5zxXdeDfip4s8B6Ne6b4Zubaz+2yiSWcwK0vAxtDHovt
Xu4hTdKUae77nPFpO7Prf9pTwFqHjTwdBf6PH515pcjS+WOroRyB+Wa+FHjZHZHUqy8EHrn
vXqy/tE/FXyHhk16OVHUqd1uvQ/hXlc87z3DzyH53JZiBjqef515WS4LEYOj7Cs01dtW8za
vOM5JxPS/gp8ONZ8eePLSWyBh07TJo57u8x8sYDAhR6uccCvuP4i+FovHPgfU/D7na9whMb
Hs45H5nivgLwp8UPGHgjw5qGi+G9QFhDfTJPLMqAyAqMfKT0zWvH8e/ivFD5a+LpyvbdHGT
9M4rgzbLMZjMTGtTkko7b/5F0asYJpnEa/oepeG9cutH1e2a3vLZtrRt/Me1ZZ4+tdJ4u8b
6944v4NQ8RSRXN7DEITOkQRpAOm7HBPvXNHJPUV9PDn5F7Tc5pNXui7pOrX+iaxa6tpdy1r
eWkiywyp1Vgcivro/8It+034DR90OmeN9NixJHnknH3l9Y2/SvjftjArU0HxDrHhjXbfW9E
vXs763O6OWM/ofUexrixuB+tJTpvlqR2f6eg4T5XZ7He3vwG+JVnqMlougvOEJAkRhtf3Fb
Phr9nH4iaxrENtqNnFpNnuHnXEsgJVe+FHJNd/pP7XUq6fFHr/hET3iKA89tMFD++COM1l+
K/wBqvU9TsGtvDejnTC6kGWVw7D6Yrx3Wzpv2fs0vP9Tq5cPuz1Txf4k8DfBn4UzeC9JuB9
p+zskcAOZJJGGGkf618g+CfBeufEDxXBoWiW5knlbdLK3CQpnl2PYYrC1TVb/WNQkvtRu5L
q5kOWkdsk13nwq+LGofC691OWy06G9XUYPJffw6EcqVP17V2YbAVMFQm6T5qstW33Mp1FUk
r7I+2/Hnhl9T+EOoeFbLE0qaeLeHIxuZFGPzxX5yX1jc6dfS2V3C0M8TFGjcYKkV9Cr+1b4
mfw9cWVzotodSP+qu4mKqB/tL614Z4k8T6n4s1mXVdVMTXEnUpGF3flXJkWCxmDU44hKzdz
TEVITS5TF2n1r3r9mrwBrGt/EK08YpGI9G0ObdLMSPmk25VB6nnmvBdwrs/C/xR8beDNKfS
vDWtvYWjzfaXRUU7mxjnIPYCvbx9OrWw8qdFq7VtTmptKSbPpX9qrw1e6n4Z0zXrO3eVbGV
0mCLkqrDhj7V8s+EPCOs+NfElroOiWjzz3DqrOoO2JO7sew5/SvR7z9pTx/f6H/Zd5FptwG
BWSVoOZFPUFc/rXNfDr4ta78NdS1W80Swspf7TUJKkykhQDn5cdBz0ry8uw2MweCdB2clt2
N604Snc+97zw3bn4fnwnbtiCKw+xRtjrhMZ/Pmvzj1nwrrWkeJrnQZ9OuGu4pTEESMkvzwR
9eK9bl/al+Iryb44NNjXP3fJLf1q7D+1BqXF5e+C9Jl1deFvUypx9Oa8zKsDmOXOcpRUufX
fqXUqUaiSvsafwO+BXiS18caf4r8YaY2nWGnYuYIJiN80v8ABx2APPPpXi3xP81/iv4lac5
ka+kJz9eK9bs/2sfF8VyWu9C06eAnlQzK35ivBvEOsPr/AIl1DWZU2PeTNNt3Z25OcZr1cB
Tx0sTKti0krWVmZTlT5bQMwjmvbf2a/C+p6v8AF3TtdhtXOm6QXlubgjCqShCrnuSSOK8R3
Y4r2Dwf8d9b8CeArPwx4f0q1WSOeWee5m587eRgYHpXfmEa1TDyp0FrLTUzpuKknI+gf2lP
Cl34j+HcepWUJluNMmMzIoydhHzY+mBXw+24HDYznFfQB/ap8ZSosVzoWlTxH76FWw47ivF
PEuqWes+JL7VbHT10+C5kMgtlbIiJ6gH0rzsjweIwdD6tWtZbWNsRUhUleJkZpV603cKltp
UiuY5HXeqsGK+oB5FfQu7+Ry2Psz9lzw7f6R8OtW1i+haGPWLpDbBhguiKQWHsSePpXgvx8
8L3egfFbUrt4mNrqLefFJjgkjkZ9q7m/wD2qdVjmMGh+GbS3sI1WOBJHIKKABjA4ArlvF3x
4m8eeFbrRfEfhSzZ2GYLqFzvhfsea+QweEx8Mxni6kVyz0318junUpuiodTxZgOCGyT2pvG
KUnLZ4/CnB/3RQgfeznvX19jisNxSY5oY0mTQBPHwnFFJH92imIiP3qKcV5zTadhhRSig0W
EJRmiiiwBn04oooouAUZPrRRSHcKKKKYXFHrS54xim5xRSAXPpRmm/xUp60ahoLS7vam0UB
YdntSZxzTT0oFNtsCTdn60mcGm0UN3HoOyPSjOeabRSJY7I9KN/tTaKAHhsUZ9qZRmgPQkz
wTSBvfNMzSkcCncPUfuHfrScetNFIetLUNB9FMooWjuA/dikDEdOKTJ9aBSsBLvyoHf1pgP
HrSUnXvTEP600nBpKCDnpTGLuo5pKMj1p3AXmg5HfrTaM5pXYCnNJnFFFILi5z3o60mcUBi
GBBxjpQMDnPNI1PkkaVi8jlmPUk5zTKACikooAmi+6aKIvu0UCJAuYjnqOBUO3nHerqRk22
/B5JqFFPnDPTPpTTuPUg20oAzjvUkiYlbjjNN2kNn0pkkZBzgikq5JGAucc4zVbb7GkMbty
pNIBxVowsLQvt6nAqDbRYCRIyY9wGeaPJJYjFaemWrT27bV6MRV59NbzYxtbDjsKaaCzObK
YbpSSRlccVsHT5RM8WwnaTzTvsYm3Q4zIFyBRow1MHkdqXnHNSMGRmVlwRxzTO1KwxvfNLg
UUqjLge9FgG4NGKllXZJgjrUeaLAJiiloNFgEFHegUtFgAUUUUWEFFGMUUWAUDmkKkEGnKc
HirkdsZrYvuxg4+lFgKPbNKOuO9STx7H8sclRg0xsA8daLAIcg0lHJ5p2SEK8c+1FgG0UUY
osAUo+6BSU8DODRYBKBjvT9ntRs9qdhEYHvmjJFSbTSFSR0osMZmk/CnbcDkUYosA3BpcHO
D/KpFX5sHIBpZIyhAzkmiwiLHp1o+cDOOKdtYc4p/lv5gTBycUWGRAsOe/wBKbyeeKmCOQR
6VHhvTNKwXG4NHzdhTsHOMc1KISFyR1osFyDFIBzTm64FIOTiiwyWL7popYfumiiwmbcdmz
aJHcj5UEjDp14qhEHeRF65IxXWWxEfhKG0c48wZ45APJH/16z9E0u51bVG+yw4jV9xJ4/D+
dYxnozqlS+FLqZM1uSkk+QFTACjrzVRicHCtnBrsLvSlh8P3E5HzAI+QOcFj1/CsjSNMfU9
Tjt+No+d/YU1UTTYpUGpKJVubaRYo3aMhQgyTWdgcjoK7/XbJY9NmlwMhdoVT0yR/LBrF0n
T9BuC6Xt3Ks5BCoRtRm7Dd71Maycbmk8K1LlMu8hMOnWalOZQHH0NZvlt0KkY65HSvS/7Ba
S086dkRISFjXvjsK4rVlKavMCTk4J/KiFbndgq4WVJXZueC7NZ7a6Zl4V0I/kf51sarbNaX
VkgBVN43YHbI6n8aqfDZXn8Ry2HzeTLbyEj3AyD+Yr0PxLZqNAn8tG3ghl46cg1w4iv7Ory
HqYPBe2oc/Y43U9Os4hFPAqyecCDhsBT6n0rAe1MN2VeMrLGo3A/wnjg/nXU2rNOqS4VRww
AGcnnJx+NVry2QalcxyqBI0KbATxjHH61Sr62KeAdkziPEumNa38lzGg8iRjgg59658jvXq
+oaLJf6XewBgTgGFep3DtXls0LwTSQyKVdDtI9COtdlGopKx5mLw7ou/Qhoxg7h1HSlxR36
Gug4TUubISCNw4QbN+T34rKZcMQvQd66F0eTw7azhc5Roj7Fef5Vz5XGOKSY2rIZijFOxRT
JExRil70AZoATFKOnSnAdqXFAWGEZFJg0/FH4UBYb+laOn3iQBoZFyrt1qh+FABJxQI3b6y
SS3a+toW4HY5BHc/WsIjpW5pV+0LixdgI3cbXJ+6fp3FVdTsDaTlwoETMeB/Ae4/qPY1N7P
UtxurozMUYqQjBppHNMmwz8KKk2j1pCOcCmBH+BqzAgZTx09qi+arlmpYSnOBx1oYJXAQkr
079aYYzuwMfXNaaIpt5jyQFzyKpgAKOPai4+VldkwfmZRn3pqodxAIP0qbG5hgd6fHETlgA
D7mmKxWMbH+E8daTYRj5Dg96vMRsVTjHY4FQkZODyBQFiuEycBefrWlf2Zt5EyvX0+lMsRA
uoW5uDiMMCzYzjnr71u6ppl687pIq+bFjGGG11A6j8MGocrFxhzHNxwPLKE2ldxxnFSXcD2
88QP3iueKuWULm/SF0ZSSRjp/Ca2NU06aaLbBGGMQyeRkgqOnr0/WiUrFRpOSujmI7SZ45H
wQFXPPeqew5xgZ+tdJZECyaHPLvgrjnnkViYJJ4xzindMlwaFtrCSVVlK4jJwD6mrE8HkxO
zkYUZ47Gp7OeSS6RXXepGxVxwMVJrTHy4bcdWHmtxjHPFZqeti/Z+7c57y2b2p0SFnI9qlK
jpnHvU0EMhO4JgN8oJ/nV3M0iBUZCwIxg0Vcm+e5kC9Bjn1oouQ1qbUgEfhiyk3NkxtyB0J
cj+VZ2nzzx3MEUU0qr5oOAcd+a1JnP/AAjFlCqsHeNBgjO752PH6VmWpZL+HeoXbIuQRg9a
xjazO/VSR3GoIzeGdSKEtF5IGT2II/8Ar1yeiXSWmt2k4ldlLbXXGOD2rq9Z8Q6XJol3pMM
EyXIJjYqo8vcGGSD1PA9K5KFjLcwRJw3mLj5QM/N1FYU0+R3R1VpL2kXFnY+JLy30zUlUZZ
AmAigcZ6ZyPrWXDe6LrF5a26WEkN07BUeMhcnrz+XpVTXJXe9kMjszljv3Drj/APXTNCMy6
ok8S5aJHdWK45CnHP41MYKNO5rUqude1jSvdWS18Ty2F1MYrRyokZDv8r/aH4cVyeo3KXeq
3VxGdqPIxUHsO1Ovnkmv5ZnbLlySe+arZKngD6GuinTStI48RWlNuB03w8uJoPHemRxSBVk
l2uoP3l9O1eyeIbS5tvLu4lLRwHEq8n5G45HsRXzzG5iuoplcoVIIYdU56ivqC01GziFq88
xEd1bj74PJ46/ia8XNL05xqI+t4cSr0Z0XueVaWZiiiV1QLJtDBem7kD9PyrX1WyhnuoWJ+
bZHE204PJzxit7xDaW9vYrbw2yx+bdmUlOpAwBn86y2t4/7QtrguHARPmPqO1cntbtSR7f1
PkTg9SpHo10t5Jd+Zi3LSopB5BXnmvK/GMMUXiq9EQwN/wAx7EnmvcSVC4Y5XypGK7ujdfz
xmvGvF9rt8S3ke0jzMSJ75Fd+Aquc2meDnmGVPDqxyWMGpLZoEul+0puibhgD8wHqKj/iIP
amn07V7p8Meh2OkKmhyW8En2iCdvtFtJjGAR8wb0xgZ+tcLf2ptLySE5wOVPqp6Gu4+GN9M
+tyaTIweF4ndUbkZAycD3Gfyqr8QtMttL1GBInzJKGk2BcBEJ6fnmuaNRqpyM7Z01Kgqi6H
DEHFJg5q3a2s93OIoYy7en+Naep+GdT0mTyby3mhmXl45ImVkHYnjvW7qRTs2c0aFSavGJh
Y55FKAPXFK6lTg9f50gqkZWezFAA5zml4PNNA5NO57VQCUZo2migLWEX1PapUwMue3SmAZ4
Xqae424T06/WgBoIJOa6KbU49S02KBoQbnytkpP8RByr57nrXOVLC/lSLIuAVPA7fSokrmk
ZW0GsOp9eaYOuKvXcKZWeHJil7H+Bu4NUhjPWiLIlGzEI5p8MTyyBEUsx6KO9IR83tXUeDr
MXOrLIfmKyRxrjsS3+AoqTUYuRpRp+0molW88LX9pZmfzI5JIwDLCoIePjOeeo9xVOwizFM
SuVBXI9M//qr3f4haELK/Gqxxf6O2El2qR1UYPPXtXkkkSW80wiZQNwVwuSOMgN+tclHEKr
G56FfBewkkVYULWl1gqcoMe1ZjA/3TwPStyMKtneOG6LwB9ayZAM9hxXVFnJVglaxTQ/vAO
ntTwmRna2c+opFK+cCcZqdCpA4JA9PWrMlETESgDyOfdqhJQHLREfjVkhW+v8qidV24b73r
SBxI12sRtjKnPHzV0lzK954ahuZMZ8ryiAO6HAJ+q4/KsBIwBkMAB610Ftc2LaPNYQLIrOT
IVlYYBIC8H09qyqX3NqO7Rk6Y4k1i1G18mVV3E5xzjP61pXVzPDiSXduVl2kd8cZ/Ssp457
WZVZCsgIKEd+eorXeaa/8ADl5cXAVpUuFJ2qFAG3p+ZpS3TZULqLSINNYSXErJGyjcJDx7n
P8AMVQ1SxjgvcwQkwynKAfw99tamgHdcPb7vvo20DnPtXQwaDLJaQ3N3JbRxxschzuc46EK
Ovpisp1OR6HVTw/tYI5uytbe1+ztcsISxO1WOMdOSfxrFv5hc300207GJCDPQdq7TVYvC9g
4e9efULhF2rAr7APqB90fjn2riLu4W4uXnjtkt4z92JMkKPqeaunJy94568VD3SqVCn5gTV
q0Yy6ggf7o4GOwquRzkqfpV7TkL3iBR0GSfbPNbSZzQXvFcjzHlbpl88CippYxDNJFFMk+D
99cgHr60VSasYy+JmrdTlNIsJ7Z2gcxBSBIWLEEjgdqy0Y+YrE5YnJJrXNnBqGnQR6ejpeR
IPNgZsg8dUP9DWXcW1xaTrHcQtE4G7nuKxi1Y7WnpcsXu59WumBzmYnpVvQYRcaxbO8iqqS
ZKFgGbHoOtZsrb7qVs5y+a0dHSOTWrXcueT3xzg0pfCVGzqBq/nfbJpJX3qzk788E5IJq1o
+ppDA9pPKiqrCQSHIwvQism8Mb3RMZYoMgAnPGaqEktg98L+tLl5o2KdRqq2i5dzveXbTSI
iZOQEUKMfQVVYKG4ZfrmmTTlBkHlqqbGkJZ2wO5NapJI5pTUpXLZGc55B44717t4V1iS58J
2eoXMe+aL5N5x2+Q/Tsa8BWQxDqJF/umvS/BWrpceHb3SFYhvM3KDxkMOee2MH65rz8fSdS
nofQ5DjIYavJzdk0dRJdTyo6zXbLKrLhThhhjywPpkCtCSXz7UxLEE8jbnuC2RzXM6fqH26
9EobMRgB3gZIwePrzWgmvM1zbhhHKHkEVy2cDG7AP14OfwrxpUXsfZwxcLXvc2g/7uLdF5Z
/eKVIGSCp6Y968s+IWYfEdrMibC0Ctz0J9K9Sso42tVmkBNurP5TEjkHPI+mK8s+IFx9p1C
zYFSqRBM/j39a6MDeNXQ87O+V4T5mRc+Etbl0+LWbTTpXsLkbo2xy3Y4HXGa5t4njlZJFKu
pwQRgg19N2HivRb34S2epX04tmto1tSAp3CRAApAHbj8OteDeMbcp4pvHEZVJmEyMejgj71
ephsVKdSUJR2PlMfl9KjQhWpy1YeB77+zvHWj3LNtQXCxuT/db5T/Otj4ii9uvFyQXfyzjM
LDBAyrEZ57VxMbmGSOZT8yEMD7ivUfideW2pSaX4jtdu+eGNpk3ZwxQAk+5INbzVqikebSl
ek4jPh/pUv8AbgmsbWO+GmMj4Zco0rH5S3I+UYJ/KvZvFfigXVnf2F1pqSB4Bm4A4Zscjkc
gHIBryz4MyyXD+IrC2mtzcT28bxxzuVEm1+QCOcgV2/iW6W18GmHUBtjgU+esLbt2T03EZ6
cduteBi2/rKTPu8ppUpYSVSPRanzZeN5zb1XAHt0FVMc1pXJR1k8sFY958tT9eh/DFUihA3
np0z619LDZH57WS57oiAwcYJz6V6z4U+Gkdz4cudfvgk7WxUG2c/KxYZ28HOcck9vSvO9Ds
ft2uWluVJQuGfthRySfwr6B03x5oel+GLrQxMb2eVjPMkCDCt3y3f6cVxY2rOFlA9XLcNTn
LmqHhGu6QlnPJPZZe1Y/Lnqv1H6VgsOOB+Neq6o1jfQfa1sbhobndGqghcgHceMceuc15zf
20MEw8h98LrvXIwVHofeujD1HKNmc+OwzpyuloypAo3mQ/dUcfWmtlmJPc1ZlURwLHkZPLY
GKiRcuqjk5HHrXRtdnm8t7JGrp3hjWdV0yfUrS1za2/35COBVF9Nu4oGmMWUQ4Yqc7T7jtX
0n4CntNK0DUtO8sSQhFtpSXChB0DYPUkg8DJrlL/AMDTyJLrduFhgEpgCv8AL5pP3VK9Qee
+OleUsd7zjPY995VzQUqW54xZPG5a1m/1cnAY8hW9foelQSRGGQxupDA4I9PatTVtPW01do
RGII2b7p/5ZnOGU/zr6E0/4T+Hf+ELZpPK1TUJY0f7Up4YYyAvpxnPckeldFfFwopTfU5sN
l9TEt01vE+ZCBnBrs/BGxBNK5SNEuYG81uidax/EWivoWuzWJJZBho2PdT0/Ks+G5nhtntk
YeU7BmGM/MO/862mlVp6HJCMsNX5ZLY+oPGXiTRvE9jbab4WgudUltkWKS5j4Tdjpk/59q8
01/wjcaFoD6ldywyYcJLFuOVJ7cH26kV6B8M9C1TwlatcO9vdabewLOnZlJwSMd/rXJfFTx
JpF6iWdjKZL0MFlITARBkhfz5rwKE5Rr+yp/Cfa1qEFg/bV171tNTzMOWs7zaNisB8uc9/X
vWcU4zjjpVyFlMLKzHB9vequ4Bi2cjJx619FFWPiZ6oprgTKD704M23jA5oXHmKM5+ep44m
MW4D5h0FaMySI1BDZPAPXNOwocknAz+NOLZG0jIHOfSmHLnA5J6VINWGkgng8HqcdK0tFhN
xcTqx2/6O74JxkgZxz64rOeMIBvcqT/COSa1NFvLOxvJLm5s1uIljKqrnJJOPmx04xUzvy6
Dp259Q0nTb66v7eWKJ1hikB81shFAOcZ/P8cV3Wq2Oki2QwWcpS7KtIx4V3HGQi8jPoSM1z
Fx4ku5plMZy3RTJhiPwACj8q6y2/tC9LWMUbYict5r4VEHdie2OK4K7mmrnt4WFCzit2c1M
dPs08uS5CTMxTyIlwQueM4+VT+JrKk1pliKQFreEHIAyXwOfve5rS8UT6VJq0Sac0ckoXE0
sP+reQdCv+eTXI3ZVJHiRtyp8gI9B1NdFOKkrs46tVwbitiFwzMXYnnnJqIgAcAmpk+eIDP
3TUbV1JW0R5t7u4Kw+VSvB7f8A160dOlCrOq7SqRmQtjlsdPyzWbgrUtvM0EdwYx99PLP0J
5qZbFQlqOhYhm2EgjuBnPvRRABjIPUUVaWhm2rnZ/2VeXWhWt+TLPBJiKNLaPZErAfxdz7n
uc1ytxJLJIS5Pyjbj+77V9Azzz2/hSystNi86GW3iMqmMAI2ONje4GTjP614Tq1q1trd5A2
ciRiM8cE8V5eFr+1nJM+lzHCRo04SiUFZt7getaWjTpaX5nkG5hG4QYzyRjNUEADyHIwMZP
HFWbeNmkfapO2NzwO+OP513za5dTxaabloRSMpkyOQ2Tke9RiNSFcDo2D+A/8Ar1cn0+8sZ
oorq3khZlyoZeGHqPaoEysEuSNuCfxPb9KcZJrQJRabujLmJedjjvtwRXq3hL4W3Os+FYNb
a1mu3nDNHCp2qoBwCTxnOK81t7K58lLzydyvkrn+L1IHevp/4deMNAi8LabpUOpwC5jgWOW
3c7W3j2PPevOzCtUpw/dnsZJh6NSb9qle2iZ5h4r+G8FlosM1tZwxSmBpW8mQvhlwSpyeOD
mvPNHujp1vcTRDMnysCOvcf1r6H8cT6fBZ6jfx3UBjuEYeXGQCpK4wQAOvFeX+CvCmj6j4b
uL/AFouV89oVWNsElU3cevJ6e9c+FxMnSvV2PSzPAw9tBUVZtapFfw7DdxaJZyrmGOaJ0WT
0O/p/Ot6yso47jdDyu7DjGSzYwePU81at9NtY7O306NXSBSQio+4kbTyeTg9K9Q8MeGBolg
k13tkvHTLsRkR/T0+tcWJxKg2z2sNhbwjGXT8zym1F7Z3bQmOcW0LNIivlVUYPHNYOseD9V
8R2Vtd6HHb3hRPniSYCQd+Qa9a8Q3X9pwXMEUQ8iMk7mGS+M8j868Q1u5u9FEEtlPNBPHKw
EgbqOoB9RzW2Cquo7x3ObO8JLD0rzejN7wxak+D9V8Ga9ayWGorILm1MybSR/FgnjAIB/E1
0Xg3T9E8eeEx4d1+NPtmksYoLmNtrqhPA3dx7Hjiue0X4jm6hFrr0SNARtfzF81PyPK/hx7
VvafZeHYbkavoxfTnOQ/2eXzIJB2P+yc/SuqspRT6Pf5nh4epCXIlqrW1H337NeuSxi80HW
bO6hkG9ElyjgdhxxXKap8KvFulajp3hnU44kvr6TNrIJNyuMEbcj/d/DNeuaR4tutMDPcyS
X9uu0L5cp4GeccjB6Vf1HUdL8W67ot0niBrO80mcTwC9j2mXkEoW/DqM1wxxmLg7T1NJYCg
7uCJvh58BrXw7o91qGq6lbXeqXCr5OE3RwgNn684xWX4g0Sy1y5n8PwpHAsqNE88eSrOg/h
79sfUV6bf37HTrpotQWwR1ySBvOT2Qj1/+vXluveI3sbJYtP07dJEeJZCE2kHjAAyfXPBzX
mwnWrVfaS3PcwcPq9OUF8LPm24029XWjo9whSaObySp4CnNb/h/wAMp4juryUiY2dkoCRxk
BnHTv64JrZ8YXd3rOtQao9pDaXsajJgGd5HO4jqAK6HwV4i07wJ4Zt9UdXe+nMiyQLgNKMg
qyk8Y619PVrTVJKK94+Yw2EgsQ1V+HVlbWvCNjoGlrDbWM1u13aGSRy259o52k/ka1fhDZa
ZF4gktrm1t2lEJ+WQBlkVj94evGKwdc8Yaz4zub1TE8FpIuIVgc7lyfU43DsRVTRtA1zTri
21C2sJL6C2b97JZnbIoJ6ddwx9K5JRm6LVSWp6katH6zGeHhoj3DxNApszPJHGlg0EgjjaM
L5e4HH5cV5T8Pfhl4e8UeH576/ubhrj7RJEpt32rEBjaTx1PXnrVzxZq1td28dhpt3qN20g
H/H1IX8onsq92/lUXhzX7vwNo8thDdRkyuXbcoJUsOhbkZHsDXLSp1adJqD95nbi50KtWCm
vdSZzeo6HoPhLXNSt7qB9cu438uzt5FxGikcPJj7x54A+pqzF4B8TSXEQY2tpNJH5otoIsK
B1xkDAOPX86mlvF1PxF9unQebcbdshP3iOgOAMGve9OvrLWPC0bx7UkUfeI2MpA+6TxxWuI
xdShGN9WcOFwGHr1H2XQ8kspJIPG+mySFoYXmx5cmMxbgRliPvHJIB9PrXrmo6XHpnhyW0t
NJfULWWTzPMhYbo3wOm7kqD/ADNeReKXi028s/nOYIknPfJLsynPbt+BrsdE+MVheQGxntb
e0Zx+7EkoKN22kjofauPEwqTSqRPSw84UZOjfqeS/FfTo49TF3FCqAqrkoCFyeCfzA/WrXh
n4m3reFH8JXc32WTyDDb36L86Dtu/PGevNXvF/9o+IvE7w29ksljCCJHA8uMk9gx6444Gc1
wmo+HBpOsNDFdMksRBw642k4OB6jmvYoxjVpKFTfc8TGTnQxcqtDSL0ZV164u7+O3hnVpLi
zRoy5bPmIDkH3qpp+lSyW91fSny4LSMOygZY5ICjHbOQSewrQmdbyPzo1WK4ibBx/e9PxxX
Q+DNdsNJ16GW7gi+yX5Ec5aPzPKIzkFe6nuK7HJwhaJ5LpRrVeebKlz4w8T6PpdvYWmtzLb
PEMIRu2DpjnpxXJtK9wwaViZJPmJPJY8969Y8UaD4C1bVJ7zw/c2kESLvKx3bqgxyx2sMqP
YE15VdQK9062qjyIyQu3nPPX3qcO4atRs+o8W6zSUm3HpqSJtaAqo+bpimSphsLyAaZCkyM
ylGZRzlasKqMPmOznPJ5Brq0ZwW6MfpelXWq3sdpawlpGbluyj1PoK6rWvCF74btY55J7ee
2fKvKpKqGHO3J7+4rs/h1p+p2FtPcXulR2toyb47yfhmcMCBg8469qo/EfxNpE+kHQ7Nxcs
ZQ+4DIjwTjHvyRXk/Wak66hDY+qhluHpYF1q3x9DgLdNO1d1tprgQ3uMRzldsb+iuegPo3f
vWTqNve6fdmxvYmtpkONijqPXPpVzTrG61SV4bK3MxClyBgBVHc9hXXQaZHqWlf2brM0cix
4MNyhJe3z2JPUV3zn7J6nzdOk6q5VueaMcNnqe5p0JAY/wC171p694fvtCvPLuVEkTH93PG
Mo4PvWbbRST3EMMSF3dgFVRya3U4yXMjlnTlTm4S3RPv4DKxyBwMZ5/yKv6h4g1a/jlN1eO
0WOUVtq4z6DrWZc7oJWjbAdWKkZz0JqKPdKXTP3lNJwUtWVGcouyLMjsqtKh6dB9elZhYly
Ccgd60Ln5FRS2Cqgn1yeg/rWcFAY45ye1NW6ETTvZkkQG/PTIweac2Bjiov4uCOtWB8wyBy
eo9femJbERBwAOtOjQncn8TDvSO8cZG449sVEl4Y5NyL69fpQJNEkDsQT046CinWtrcyxny
bclRiindCsz1ib4g+KNJ0m1trQ2aiSEIJIwSQAO+eAfpVXQfAeteLLW+1nLPtUzFQuWYep7
gVo6n4UHhdbYyE3lrPCJWspASWBHJA6j8a7Lwf4tgsPCdysZRIZGeMNFGZJIlI+4V4JIAGD
0rwKtRU43pLW59hGE68lTxDuu3Q8en8ON5Ms9mSrxAs8bnLZH3vpxzXvfwa8C+F9c+Hun65
qekrfXkE8o2nIXhhgvz8x9K8+uofIlF1b2d1HBcL8jXEfMgxgkgciva/htHc+HPCmkaZbQx
3JaUrcR8llJyePTnPJ9K5cZipOiknZlRwHsqjlFWR5z8bfDkkutWV/p1szPMTAYYlxt5yMD
tk4FeM+G9Fk1rxFHo8sLY3f6QAMsgU/Nx+OK+hfHuqmTxlLYKJGSFGliVFJLSHKgfz+hANe
T6LOnhrVLjU7qN5LsJ5JWEhm5OQzE8Dn65rowdWaocstzDF4ZTrKolodN4r8FvbaZDbzW8N
pNwkcTYCqijgHupwPY15vqWjzWwt3mkQSv8A8e93FJuw3ZW747AnpXqNxaeNPFFtHqD3dta
RTuyCNCDKVXqQzYGR7VjXHhOayhWzuJ4xNcgkvEQ5DgHg9vc8U6Fbl92crnbiMG5x9pTjay
3PK9S8Saxqsyw6rcnbGcFFG0AjjJx1r1LwZJJceCIbK0h4hu2aeTH3WfAUn34HSvJNdtHhv
/ObpNkt6BgcMP8A63uK+jvh3p9lp3wq0gxkNeXZkuJHX1JAUfkK6MfOMKKcUcWTRnWxjjUd
zH8HWt3qPxPu0uExb6cgMqgcM4OFH15/SvVfE10bbTPISULJOdgx196z/CemW1s2qX8SKsk
8wDkDglVA/XJqjqt1/bHiM2cUi+Vbja7joDxnn16CvlsRU9tUTSPucHQ9nU5ZO6TMmRFW1K
hCFZTj/ax1xXiPjpXEURbAXzcjH+6P617j4lmWNUaFSEgx0PRa8F8X3XnmO2IO8SNIW7Y6C
vUypPnucnFFZPCpMxdIsjeXUUBWRl/iZEJ2j8P51oXg1Hw7fmawuLiBQfvYKh/bnr+VWfCe
ow6bqLJM4CXMbRg/7XBGateMdVS4tbbTiyySw5kcryFyT0/Ovo3KTqWtofnkYQWH507SQ6w
8YWsrCPVoTauTn7TaqMMfVl7D6V3mj/Z9Ys2lt5VuY2I3OrqOc4HX+XFeFyBiSepPOR611/
w/vIrPxLp8sz7Y/N2yDpuBGOfYZzWGJw8ZRutGa4HHTU+WWqPdNPurnQ9tvFfsocYa1vsjc
PYnj16E1s3+naZqtuJXj+xXGzbHK/zRg/Tt9eK4+81r7BfT2ccMdxDbEedBcNjBIycbsgcY
+ua1LW60XUIBcQ+bpNxOmVt5yRDJ6bd2cfUE1866UotS6n2UcSuXRGbaeCBFqYu9cQG0idQ
qB93njPzMT6ei12vjP4a2Xivwil5pUMMF/bqDGXUbJAPuofTtWNo/iB7C4l0zXrdrZBljHe
YMMmO4ccZx+ddZ4O8daXqstxYabqEU9rbO20sCGjQcANnqPfvWdWVdSVRdDmqypzjyq2p89
eGtJ1VtctrRV/485wtxZthZIjuxwp6455FereK/EGi6RpM1qIIWuQdrMBhwRz14PUVo/Fvw
Lb3ME3ii0VoNWgjMhZG2+agGcHHTA9K+eftera1dQ2p1CacSHrM28gAZPJ54Ar06dsdare1
uh5zrfVIezS32Z2mi2itbN4hv3Zbu8LC1TuEORlfQk5APsah1bRrU6YoS5V/kYsVAHI6KPb
+dQt4is7kgRwkCKPyoArY8rHGfbAGPrk96zbjVFvbENsKC2AUsv8ec5we3Wt1CXNzMcqtL2
WupmhZYb6H7MpzKQu1TwGGNrD09K9Om1Ca8uIbDT5ltrZYsrJNCWF1J/EoJGCFxz39OlcZ4
X0pNS1XT4JJAi6hMYslsbYk5c57dQPxNejfETUNH065t7GzkWaOyjVbeK2G5l29AMDgfWpx
Mk5KFrk4FyUJyhKyPKtV1HVdZ1ieVrdHu/nDoOhxwfy4x7V23w41nwjATN4u0SG1YkiK5ji
AVyOpIHIwe/SuG0rXXtvGVveXWm/YmdihUggMhGMnPU+p9K9DvPCF3rkF3faMYGhUhpLYna
7gdQPbJzjvV13FJU3on1MaNKVSUqkXdo7rxtoVnDqFlf29w89ndKpVd27Bx1GeOfbHfNeZ+
LPD8upaRBqtvaLvQeUspkwX2/wADcY78Dtir1pea3ceA73S31Cd3tZovs4JGYwz7Succ9OB
9ayoPE8tpcC11mylt0Zwz7JD5EjDoxHb61yUYzpq6d/8AI75uE4OFRWPK23Wt1LuDW9yvyv
G3r6EevWt/R/COva3JBf2GmXDWjvvaTbtX5Tngnrmuoi8Ix+KfiZZaZDeQL/aEmLghgSiAb
iwz1JHAr1vxprGleG9EWy8JyQXF1aFYILJRu8ntvOB/M131sU4uMaa1Z5OGwcJzk6z0Wx89
6jpU9tM7iNYgTwHbaRk8j3otDHBFI76X9vdiMPIrLFHzjnON36V6t4Q8KaW+rXOqeIrmSJr
cLLNNcx7Y97ZOFH9R+NN+Keo6Pc6dHaadGkFoil4nj+7JkZz+PHpUxxd5Kml8zV4RWlNO3k
eUXlvfQiQmCONR8x+zkbcfXuKoackUl0qbkypLynJOFHJ5PPNVbjUr0C2tbl3FugXeq8bhU
VzdQwQNHaKFE3JYdSuMAH8ea9JRbR48pQ5rrobD+OfEC2L6ZDe/6OzHDMoLqDzgH0rmZpZJ
Xfc2SzE57mo4zulU44ob/WHA71pClCOyOatiatZ+83oWbV32shYgEcgHAJ960LPUZbC5823
k8qTghgOv1Hf8ayUO0HnBrq/B/hqfxLq32ZItyRLvY5x6nB/AH8qKrjGLlLYdGMqklCG52i
6nY+JdChluYEWOR/KnjQZEb45I9Aevtmua1nQI/C2jT3tszTS3TCGGV1/1adzx0OOM+9dVd
adbaD9qihtAkEoWR4kYZQg9s8Nx244qBNQstRgfT4blJEjTBt7g4lIx1APDH/dry4VJKV4b
H0NanGUeSr8Xc8imyXY45JP41o6Xo2p3iLdwWE81sHMZljQsAcc9PY11Wo+AZCr3drdoqON
yJjJXA5yc8D8K9O+Er+Z4OntmiCnTpWBVFIznkvkHIOOPpXRiMZ7Ok5R1OPA5aqtf2dR2Pn
q7S4SRhOjRuTuw4wcYwvH0rSsfCGv6lZyXdnp8jQIN6sxC7gOuAetdl45NvrXxRt7ZCPKPl
xMQ2dy555A5717fZaTp1r4Mub7bGiohI45BwcAegxiuetj5Qpxajqzoo5TCpVnGUtInyRdW
U9pKFniKc9T+tMUsGDZJ3DA9q7jxJbQzJfsrFimJCD2YHGa4opmHfnLA+tejSqe1hzM8XE4
f2E+VbDGtxcsoB+cdP8KbbwJbahFJdoZIY3DSKOpXPIrqNP0SGSCKS6mMLSDcSTtCrjPX16
fmKxNWhjhVds4l3OdgJydvqapTT90h0XGPOzu9An+Hlxohg1G6urO5WUvuK9VI6cA9KK85t
3ETMNu4YHU9KK5pYZN3uzvhmXLFJ04/cfW+jjw+fArK94qXEaefLfTMDJI4Xkc9sDGO1Z/g
3wFeapZz+K45nsI52ItE8sYuMHln9F7DHSuL8N2UniO6stNMsf8AZUciyNHHKsjSt3ZsdAB
0Xt3r620TWtL+wRaVHFHGAqwxKoxtVeMfhXzGJcsPdJ/Ee97dyhGpSjdLoeBXEF8uoyR6lB
Jbx2qlgHQFWx3V/wCME9u2ea9K8LaR/ZZgWWeYPHbbykgI3Sud3pjgdBnNel3Xh/QdUVIpY
VMMa5XHY56j34rF1hrXSdHvt9x5k0rtIHcBcHbxj8q86U+ZWZpPMpYqUYKNjxHW/Ddh4l8V
3E2oXskKxlSqQfKZcEng9s1yfim1tUsJUTSkinCKGlC5UOn3cN3J4zn0rcXWI5de1by8xmy
MeZApZRuGSG9ueo6VzPi/xMU0L7DZ6ez3LMNs6vuVPfHQ+tepQjU5lFnsTqUY0HJPVI3fDU
1x4ntdP1azmtob+LdbzREENEdoGQudp6E5wDzWf491TR9FVYjdxtcQA7f3gZmOMc4715r4M
l1Z/FE88Tr5EUUjXMkrlIox2dj/AL2Bjqakbwpe6xfTtDcrIV+Z76UYjbJ4CH3J47+uMV3y
w0Y1byeiPHjmk54ZqKu3ocxcQf2laSQxvLcXM0n2kQiEnyyepz7j+VLpmseJ/DVxBOrXK2y
HaY3J2MnpjsK9bufDmn6T4Ha18O6gF1SJvOnuI+s7KcHnqV5zjpxVa60r+3vC0mtW0a2V0k
G5lnztnYEB1Pbpk12fWYStCSujzo4Gqr1KcrS30IPhrqeueIviEJJbq5g0yUO8scZbyztTI
Unt0r2S7tbeztIksbL7SGBaK4jA2uvck+oNeV/Cu7heabSbKRtLvWlM6vu3F2ClSqg9jmu8
1HT9Y0/S49Itr5LmO5eSZ44DsAXIyEP13HivDx8IyqWSsfTZZOpZNyvc5nxRFdx2N1NJcKq
BMsqr8oH19a8S1yTcwkXPl+YSAfSvXPFMyDw1f205a0RIdjgtvYKPfuTx+deItc+bpaxTZL
rJuViccY5Br1Mrp2TZxcT11dQ8iO1tHv7iO1hzgsSzHnaMcn8uajvLOWwvJbaUEkDg/wB4e
orqtOsVs/Cj6iCFkuicmQfKqA4GcdecYHc/SmazZw3Xh9dRidJDAwBYNnIOOK9dVLs+Q+rt
wbe5xpBGO3OeTU9lKYb1SGG0noeQTTBuU/3d3QgVCwHmbd2M4Oa2aujz03F3O60zVZLK4ur
iaIXzM6yDzmJBPTn16Cuti+J2rX0JtryysJIkGBHPH8v868ta5ka3KliqMcH9P8DVIXMsTE
pKwK9DurlnhoVPiVz1Vj6lPbY9dtPG9zFut9N0xWkuDuW1RxJC7HjG1umfau40nQ7vT2h8U
aRa22iajJ8k8VuBMuf7rxH+ma+e9L1m6t9XtJpJdwWVDkgZHzDvXc+JfH2sR+Kbu10a8+x2
67Y9yqHLEDO7OPeuGthZX5IbHp4fE0Z0nUqS97yPSPGXifxNqnhXULFtJJkeLylubBi8ca5
+YlPvoMZ4I714VYt9jN4s6MrtAYkKn7pJGT+AH6132l6b4u8R3CXuna1d3928YMj7hH5I7b
ucEdaqXusWQlFh4v0mK4lHym7gHluMccnufX6UsPy0k4RM8XTlUSnPRdDziK423AZRwBgA9
K3IIjeWiQW1yqID87yNjgck4/P8B71rXfg6w1RvN8MatDdq4JWCZhHIp+vQ1zv9n3mi3clp
fwvA5UxnK4OO+B3HHWvQUoSXmeV+8g+52OiW17rskH9jwxpaWrC3Fw0gWVsnnDdgSRmrfhj
S/GGpeMF0ee3fTLNncNK0RAABxkMfvnPHU1P8Ntct7GdNDk04Tx3cgVZXODG2evvkV7Xf3E
k1g9hc6Rc3NnHCVSeGZVaBlIIYA8jHtnNeRicROlUcXE+mweEjOiqsHqnqjxPxJ4V1ZNFa5
upI5o/OZYpAo3bkznPOQRj9awdK+IGu6XapHbyeZuIV0fjJH3SCOh4rqvFN5NYaBP54aJJG
IGX3dT8x+pwCenWvLIbmwXUFeTmBWBKY6j3x9K6sNH2tP94rnLmklh8QvZOz6nuMvjDSbDw
lJaX0LC9urp3wibncbhtwMjgbepI74rhNT8QjxBcS/wDEsnlEeSxV1BX3PGc1p6HoGmeLpL
DUku2RkkaO4BYgsw5jXHZTgKPrXp1lo2mQW1+kmiWdpJcRg+UoBZVI5O71yRXHOrSoStFa9
jswlCtjKd+bT8zwm2mv9J120uLY+RNYXCzKp/hxwwJ9On51pXniOz8X+OVuNJsp9BkbLOlv
P/r5AchsdFP6VL4ot1XUpL2GZFdmJkXdyGxzx2HcfWsz4W6pYaR8Q7aW7skummDW1uXYbI5
HOA5zxgCu9WnT9pFa2PJnzUK6pVNY3PVLHxb4nstAktb9bfxHpyACSC6jBkA68OOp+teYeI
/Eh1S8kVJJo9PzkwkKGBORjHfrX2F4h0nTrfwfb2tlaWyNPgytEAwJA7GvA/Hfh6xk0PUpr
fS45JraMyJMmAQ49cd8dq8nDYqCq2kj3Z4b6zhpVaGlunc8Dv4wtxgSGQbcZP5EfgaqGAMC
xbA61YnYOxc4ywGcdz61XJITbmvqVsfBTuptMSPaGGBmoZBl2OSPapYzlwPT2qOUZlI7Zqk
ZsRTk5BGa9W+GPiJfDun315CVEuWBO3LDKYBA7nk49zXlH8OBwR3rqPD940UdjHbRkv8AbB
PL/tqo+Ufgdx/GsMRFSptM7MFK1WK7nTRxXvie/uZP7Mu7yZELrCCUjUDHCn16kn2NZ2raF
qmiR6dqVxAkiO4ZYnO/Zzwc9wfevatQ1KXUvDtvpWg2zCeUK6yWY2kKMk/MeBknr7V59rtn
rugaSs17KyiALJHHL85Bzx16DPSvHo4mUnbZdj7HE4GKg1O7dty7p+n61qNiZLfw+6wsSWk
mbZ8pXGBkj1JP1FY2tprehSTX+lAiWJ2MqKSXiyBwQPvL785rsJ7mbTdAF3eam88kgWe5aV
/MEjN0UY6gD88Vx2ueN7CKMnTo5DfLgjaAg9TjHT6UqfNKdktCKlGnTw6k6lpW+ZwukaiI/
EA1K6uwkyEsryISC/TkdhzXos3jq9fSUB8VaYR/y0gjhKMO3Bx7DNeR37vLdS3hfzRM5ckr
g5PXI7VSEuHJ6+2M4+lepUw8KjUn0PlqeOqUU1bc7O41SwluLsm8gVJomTKbjknnpj1ArlW
liAHOeedorU0DwtrfiNnbT7VjbxjdLcyDEUY9c9z7Dmuti+G+nzW4dNdkAxjzXiAQn25/r+
VPnp0tGw5KuJ95ROM1LWpdRCwLGYbZeSpOS3txWLyxA3Ese3f2r0yfwP4X0W2F5qWuPdheG
CfIv0yASfwNRaHJbalrsWjeE9KgSZ8/6RKAAijqxJJJ/PmnGvHlbh0JnhqspqNR2fY46z0L
VLlPOtrSdkxgsy7Rn0GetFe26t8Nmkgga61SSW4x+8d0LHJ7BcDaPw/GiuN5pSTtc9SPD9d
q6R5fqcTaXdefYXJimQ53QkgoAB3HvXqnw2+KkxvItK8SzlmI2wXzfLyeQHP9a4bXdS01LV
YDHHCXwdqjovsvX88Vx9xeWZkQW1pM7dcySbRn1AFXOhGvBxmjlhiZ4epeD+R9zWPiGaW1k
NterJGy/fVwRXm/xB+IEOnwuLy+SQhdqWwYF5G7dOg9zXzLFqFxHvNtLPauSR+6nYf1qtL5
hkE0shkkkUEszZJzmvOpZNCnPnbujvnm6s/ZwtLuej+EtbvL/VdRlkMkV5fhpEmjOUQ9OV9
AP5e9ep6n4D1zU/CUUljcWt7diJWeLaVbH94dsnr0FeC+Dtbt9H1gzXqMYHjaMshxszjnHe
voDTPiToaaFbpc6kst0FI2Jklx9PXpgU8cqtKSdJHXlrp16DjUevmeV3SW/hzQ7Tw9fQiG6
u3+13yyMUZTuKovHUAKW9y1bcV/oMVgtvZeIrIwiaOQwBsNgHG7k89Tx6GrWr/a/iN8R9K0
yyD2ySQAXkwX7sIOc5x1AJH1r1S18B/CzwpIstrocd/cIuRJenzMt/eweM/hWVfEwhGKqfE
zSFCoqvJQSaOU8NxzC+k1e3tkmt0lbzbiOHMSRD5Rt7Ekc8Z61o+L/KuNBmFzcPIYmV1jnk
GQO+I1GBx6mr+u+L/Mtza2y/uUGBBbqFUD0wPu1514oGrS+G0udM1GZooAJngTowyDg/yOa
86F51Ez6R4WVLDudTdduxzXhKOfSPH8F7FbTG3jZiZNpChSCM8+ma9B1eZbbU2vPtaiOFN8
CRS7hFnqoXr+B9auWl5a6r4UtL+22lLi23YH8JEg3A/l+lM8T/2XFGdTaWOGOVtxOOT8uCA
BzWlSt7WraS8jTB4WFCHNF6PW55N4+vDJolp++LPNL8yg4yoHcevevOmVVC7pMLgnjrXReI
J4tX166NtavEkp3Qr3Bx6ds81ykquspicMuD0IwfavqMJTUKaifn+c1nXxLm9tjqNR1Oxk0
DT9LsJnk+zqzSNjAJPQfgSaTQtT0+DSdQ0vUQyx3ADxsOcMAeK5yNtkbKAR68UEgpjtXR7N
WseX9Zk5c3lYmPlhV2OQMdGFV5E/fxhh35we1EMRldhuIVRmpFWBtpSdSwyNr5B/wqzn31J
0kDwTjIGAHGepwcD+Zqg2d5Y8Zq0iL5jRMSqsMccVVlJDCNu47f596aQ5PS40HJH160RzPF
OZAxyD19au6fpWoakkxsrZ5lhUuxBAwB9ep9u9dF4U8B33iKY3k6Sw6aM4kGA0h9Bn/IrOV
SMVeTHTpTm1yI9S+FnjnR7XwndaVO/2fUuWXJIEo7cjnIrz7x9cpPrW4zh2O4ls5ycjn880
7xT4TufBoURWxjS7i3qSxYlfXdXJTjfZ2RyWOHTJ7c54rhoUYc7rQe57uKxlR0FQmtUNhkk
iZXgdkZGypB7111rrGqTWCtrEkU9jHlR9qOOT2BxuJHtWJaFNKgjnkiDXUxBX5QzQpzzg5G
5v5DNTKo1jUN97BdyfNtInfOxSCAeMADOeAK65tN3aR5VKNR25d+h23gGbQz4x0u6hR3Qyq
lzKW2wwe/I9v1r2fWfO0Rf7bttQt/IMpEdvI3+sBPVPzrw248LaxoVteXmm6fPc6XcICzRo
X8lvfuV9GrR8ReIYrrwtodhbybhZWoUhclmJUE59Dn19K8LFUY16kZRe59lgqzw1OSeltyj
481X/AISrXpoftEBmj+ZgjbRIx9PoBXnE1s8TFSMfN27U9rG9u7hmjgLSk/IF57ZPPrVqK/
VJY7fVLfzolHDgfvFUHue/0617VGmqa5YnyeJquvVdSSOv+Hl3fwtfWunwPNPPGqRKAT+8J
+U/5969c1248aaL4eY6voVrawuVWS/L9Cx4VQeRzntXkRstTg+xX3hu5SRIZFuYVSQKxOcg
kd+49q9K8aeP/Eus6N4SbxFpZstIz593gbg0ykhd2OVXvg4rycVCU6sZJI9zB1atGnyw2Kg
n0vw1aW+oTWA1gyLI7yKoAkY4Hy7hyB06Ecda4HXtG0XUr5fEek2c+n6VcOv3Bt8k4G7A7n
cM5BPBr2HxbDLrHhOPWY1t5baDZ8toMHYwGSPXHBrz68iVvCxshCENoQYiWALhySMr3Pb6V
nQqJXa3OrF03V96VrHoPiD4nammgWOn2mmwvFbRwpLdLcgtKCAu5R155zmuqstHsdS8Km4t
LqC7trkDLRtuA3DlT/tDvmvmW/8AslkiNdlp7nI8uJHIUpnIZ+69/c1GdY1bS1uNPkvprUP
OxliikKI2QMEevbk1VXL4yScdGYYbNKlL92vhM/xfoY0LxRc6YsiSKMtG0bg7l5wCOxFc0V
YA5yD6VbvLeV5jKC8gLfK5OWb6ev1qAs3yxTJt5+8c5/GvfpK0FFs+YxLUqspoWxtZru9SC
CNnkZhgD9c1sXHhW9GnPqMTK8YlMeCMZbrgH+ta3hKyMLNcFXJkV0Lom7ouQuM9zjntivYr
mDQrHwA2nPe2cku1Ztyt1LjIzwPSuKviHTkkkd+DwMa1NubPmWaKWCRoZ42jkThlYYNWrMy
JE/lMQ5wBhuRz2rp9ejTUdP8AOKKLiwwrNuDGSM9AcdSDjHsTUnh2wsI7ixe/uAhW4EQj2Z
KAjlvcjIOPauidVcnMcccLL2nImbfhzxz4q0awSzkt4Z7YD5XaMk49CV/r6VW1rVtR8RXyW
8tt5NsjBpdu4gjryTyT6KK7vQfBe3WJNSgnmTDbGSFuOcgtj2PIxXdweF9MltL25dRNLAFx
cyhvvc8kc4/A14dTE0Yz5oLU+uo0sTKnyVJ+6eK6mqu0Wmxs4NzKXZmH+qQH7g9v8RXG+JL
IQztexgJk7ZEzg57EV6Dpj2V3r1zq99C72gk8lVBz8g7/AJ81k+LrCCV2QzxMuwyKwYbQfb
6mu6jUalojzMZRUqZwWkWeo6pfrZ6faveSOwDRrzke/YD3r0mx8CabopRtdA1KfqtpDgxA+
rMDk49BgfWuJ0rxJf6FE0FkU+zu2542Xq3qD1/nW3pfjmAJejUNO8/zV+QrJll9QSfX1610
11Vk/d2PLwssPD+LqztGn1TVbSSzhEdvpludrQRsI41OOMgcn6cU+drSyh+ywxSy3UafNLI
2wIOn3e3tmvLrnWrmJmk0O5ltIXGHWJyHHsT3+tYNvfXdrd/arS5limHO5WOT9fUVjHCuXx
HXLMPZv3EaOsy6pqOorp0izSSxuVVG5ZiehI/yK1IrseC4R9luCdWlC7mQ8L6D6D9atQ+Kd
Ph0U37oJddMbQ7gm0KpPBz0rhnmkubl7mYlpMF3JPU11xjzLkasjzqlRQ99O8n+B774e+Kd
hq9gY9au00+9hADSMTsl65I9Oe1FfPeeMdfpRXBLKaEpNntUuJ8XTgoK2h6VcWcetarZabO
jIHiiIIA4yvOB6A89a2o/Dmn6ZOksdpLqdysYkMiDmIk4UKvT3qrfXC6T4h0+4aIS7SFYLz
lc4OfoK62IwatAiG9NpFcMftDR8MwDZABHTjtSq1JK3Zm2Co0pK0l7x5T4pa3fX5pILU2uQ
DLFjlGxz/jUlrcQDQLzT302GW6OGS52EyJ8oyMjsK1PHOj6fpl4r2ErSK+OXk3MeO/vXdeA
X+0+GLyCzmWKRHkWRxtjLg9MtgluBWsq6jSUjkp4GVbFSpXseIHcsw3A+5Fd34d1OG7M+mW
VpHZFoiUYPlnIHzEsep9AMfjVLxwkSa5E0EUFrG0Cg4GSxBILVy3mxwSJLBLIXQ7txOB+Ar
rjJVYKR5tai8LWlTvsem+B/EFxpMt7Itw8TQFoGBOVDH7ue+CRj2612t14tWW2EnKzFgkgD
BthI7c/X8q8Z0vUANcZpvmivfkkIJGD1U57HHeut2yst/bSMjNBIsysoA3oV4+pHb8a8vFY
aMpczWp9JluY1qNNxhb7jcvPF1tplr+5sZJjLyQ7bS3ua9B8N6cT4XN3qFv5D6pDJJ5BO4R
R9vzJJrznR9FOsa7b2F25fzgmZODx1Iz9K9Q1jU45nitrB9kFspjLAdRgDA+mK8fF8tO0ae
jPqMFPFYydpv3Tz/w5cSaJq194bYA7mae1zyP+mi/ng/jVvUrZEhEt5KZGzgDrgnso/oKo+
KNPNubfWrAES2Z8wKD98DqM98jNbdn9lvEi1AlZfMUNEM5Cgjr9aKtny1Y/M9PCUuRSwc91
t6Hm+r6DIU+1vH5Dk/u0zjb7n35rlr+yE2mz3LHNzbNtz3dB1/LIr1bXyLwNFExd8Y+UZCD
/ABrhZRb6fK0rkMjAx5HKID1A9T6mvXwtdyW58vm2Apwm7bHAAZdvmyoHGaaW/d4xn0qe7h
Nrcywf3GKj39KgiV32qASSegr3E9Ln5xKDjJxfQt/PbxL5GfMcBmkPAGOcAVYu4LW4jE8rC
1ncbmHVG+gH3ac8c4trO1XjLM5YgnHbB/nUmoWMdrY/vYVLvjDrgge2VJ/WkndmqT5b2KcR
LRkuQ+zkSAH5u2OapSnFyDwScjirMUjPZgnP7tsZHQj2pk6bmVyMbwG9PY/1qzPdXR0mrXE
2h+FNF0+2PlT3B/tGWRepOcJ+WM16LoOof8JLZWRjuEt5pYvIKDCqpT5mUDoCSQfoT71wGp
Wq61a6HfAKY0VLK4BONpUkj6Bh+or0KXw5CugWV1Y6PBp4uZmWSOKRsuBghyW6EE+3cd68r
E8vLyy3PewUajm5R2R0HxcuI9R0PSXtkwtrCUy3RmUcjHUcHFeM2enxNeOszYt1H2lXA4Ck
Zx/T6ivSNYmurrSF0+e68x4QUzIcn35HzD9R71yumaVJdhtMncrEBunZuFt4s52567icfQf
WssLJ0qfKzbE0XXrRstw0a1gvLw65eW6m2YlI4m+UPxgkHHYYx7D1rofAvhI+NfiJcwC4eO
z08o7lRje+44Ge3Qn8a5DxXrQfyLfTx5FrD+7iUccev1Ne7fs5WAtjJJeHZc3z+aM8Y4wPr
8ufxas8RNwoyqN7mtWUI2oQXw7s9C8XQt4I+H91qzW6Hy8ILUDlt+AAp7EnJI5FfOOoSf2z
dbjbJbhsyZLbgB68YGPavpP493qHwpptnGygXN+Nw65VEJ5/GvCNK06BZVe8JbduWMQZADA
9SK4MLLlp3e5vhuauryOL1rT49HlZJoZJHlhzDJGwATfwFAHAHrnnmqOveG5bTTVv7+ci5c
KG2cjHZR/ia7LxpCI4ZLq2Ym0juY0KkljgEN8x9cik18yaj4Zaa0i8+Rf3QydxY4ySMenSv
QVeV4P7zo+o0pRqqVrpXRxvgWGTUJ5NPS/S1fzE2PIpKqrH5h6jnHtX0V4h0fQtbsItNuoX
ltkVFYwy7S4UHkkdSW/LFfOvhvw/q8Vxcfa4jp6zQMiyTuImVwQynH3sD6V2NnqGs21qGu9
fe8ZhgNGrAEe5OC3P0zRiqXNNTi9jky2tBQ5Kqv8AMzR4pv8Awlr1zpemyCXSYHkheOQDy3
UHgAdyOcnvml1TVII7N7kxh5J8yWymPBVePmYdgD0X+L6Vlanptlva7lhdrqZiUiibmZvVh
02juT9OtU7U/wBoy3NtesGvofmIU4MgJ7fTpj2reFOCjdI4pTm5OCenQiit1nWa+uTJKwyz
u+CZD0Gf5VpR3V3qem2cs9uhEG22VREhIU/dJYjLH68cVBLb/uhbkEFipYFeAAM5PtXZeB9
PtH0O/eaIXEsceYC5I2NlcAD2yaVWo4R5jooYbnqcjPOr2y8u5JdJH4wG3bmzjjn0qheaZK
IGkWKQxwqGkYgnB+tdfqkjxzXkxD+T5jKhQ5U4IyfcdaL+KIaE/m30Qj25A3dBjgY/GrjWb
sFTCU7SRz3hTU5UZbFFbzF3NG6JubJAwApHXjrXbJonj6XUY9Olv3LSRhlEhjIkTGRtXbjg
V5nouqT6NrtvqWnyjz7eQMpAzu9se4zX0bo1ufEuhw65pDx28Zj2StKxkKlTnA5yuOMfSss
ZVlRtKK3DKMPh8Q2qj1R4zqYGk6/BbXcUe6WPbKApCTA5AI9D/WsSKPUluTa2sb3su9gsQB
bOTwQRzu4rvPHlvHJe6Z5Usc9/5pDKhBKjjr6DP866vwH4a0GGwj8R6hMZ3WRkSNX25KsVJ
IH3h0/A0fWVClzsp5ep4p0qctN9DI8OeJNb8PaxBFq2nvYSXB8xEue4IOf6nHWuk8e/EeKL
w7PZTNAt15XlQLGwJLH7zED26Zrk/ilBfajFDqVvOLS0QRp5JGCHAC5X069a8/0q0tU1G1k
MJlngk3y+ad2cHjj+6evvisKdGnWSrNGuLnVw0vq/5mjPq1zcW8droVo8dnDGqmeb5ctjLM
SfU59e1YtzDJFCLi5k8/0AOFH9fyxW9q16bi+hSJCkW0qq+2a5jUpGkkMaAhU4IPf3r0adp
bI8jEtxWrMWUgSEnAySeKSOTYSAcjBzURO5mHoaaCM98132R4T3LPmshVwcHOCMdqbIqsm+
EEgcn1H/ANaoGZvTiljlaMkrt6Y5HWpsy+bSwkjZUgHqMknrUO7ERH945qyIvNiYxDO0bmT
+6fUe1VXBGAeCOD7Va7EPQUdOaKFI2/McUUncj5nsOoW9pc30QlKrbpCWaUt8pB6HP4d65/
UfE0NuPsukIWVRjzpBkfgP61nX9/qGqxwwxESRxHMtuuAc5x/wId/asKbKyuOoBwAK5KdHX
U9yrjWouNPTzLcl3c39wjzytKdwHPQc+nSuk8Fa5Lp1/Pai7uYPtp2N5UqxLwSclsEj8K5O
3b/SEwDx835DNOgYqI5Mc5HatpU4uPLY4qdecZ86lqbfi25a51by3B3QrsDM24kfXv8AWub
HTABx6Vcu7iSSZmlYswJTJ9B0qqil2zjp3zwKqEElyomtNzqOTZdgLPGyonKgH8q1X8STos
Lh40lRPLxt54JIrJtDNLcJb2UW9gWLMTxjHOfQVDqVrHY3CW/n+ZNt3SY/hJ5A/KplFN6mi
rSjHmid34I1nVL3xSZlvX8xUZypwAR0xXp0uoBEXzI5IY8dQuf1FeXfDix3S3t+0b+XGojD
KM8mvRFgtZRt+2OMdsjI/Svl8w5PbNM/VuG41Y4JT6siutbsJmaGOQOTwXY4H68n8q5/T7t
rF59MDSTQofNt4wxAKE5IOOTg54q9faNp1048wTMwP3uAfwJrL1aB7K0iuLe4Ym34zuAbb+
Hpgc+1VRVPl5V1FjJYiEvay6duxoT6dreqPbxXNu9rp0jfeUbUbueB1OPU1meK9NLQ+T58N
nFEm2NZD823sAB0+tdB4c1PVLLTJnE63ME0u57eUl45McdT0JJxkUur6fHfQSfZf9EMrHdu
G48dQQf4fcce1ap8tRWZxVbujJ1IN36njWqReZ9mnAOZI9jY5yV4zUNqvkwzSlWMgwijOME
1v6lpdzosUSXiYZZW2tnKlSOoPSszUHMcMNqq/NMAxPoM/wA696Ek4qx+e4mly1NTa8KeCr
/xIyyT6nHbQeY0TqZPnDf7Q6gH19q7DVvgzc2uiPdW+rRNNGiu0AlLk/MBuAx8o5rJ0HxFL
oa3eo2+nLevIimaOPho5FGA3upHUetWdS+JS+JEVfs1xZXXk+TI64Koucgnuecda8+p9ZdT
3Nj2KVPAwoJVPiZ53NbtYS3NjIOIHO7BzyehHtUTMHsLZzlmG5CAOPb+tWdQtkgLRxB3y3z
Mxycj1qsm42EkYX5lYP8AgK9T7KufPSS52o7HV+HpoF0ghSn2uFywV03qyY647nPr7V7Glt
BcfDm51Gyktn1ATBmlaHcFi252g++PxrxjwnpN/PqkFyoMFnGf3srDjZ1YY6k4/nXXWr39w
l3ZWd69tovmHdcZ2lkB4Rff3rycXFSaaex7+XKo48qRlPaTXWoMYm82TIwiJlIvXef1x9Ol
N1y7Gh6e2nQyBvMO55eplPfcKdrfiKz0y0/s/TGMNop4RTyx9Se9cjaxXniHWIUk3eW8gy2
DgDv+laU4OVpy2RvXrU8NenSfNPv0+QujudW8WWMd0gk86ZI8YwoBPp9K+pvD95pvh69t7a
yURm3xhQxLE8gDnrz2968Gn0Xw7pHjiyvbDW4TaW0qOypHuclTxgDgk47mvUbu803WLs6ha
W16t03zJJLiMKOg+Ventk1zY2KqpdERlvNDmUo3bN74k+I9U1i40eGO0eYQSSyIkS7+QFGT
+oweeK5J7C8u5hNugtTFIDHEWDblwc5HQ/TIqj4ouNR0nVtOsftK3EM0InkjYH5WyeOPzzQ
NcLSGxjn8pQP380sZKgEfwqOje9csYNQXLqj0KHslzKUrEl1etN4WnhTTBqEMdw80stwwjG
QNrAxL820e5rmE1e9lsHsopnsrZcGOOzh8mFQQM5PLHvxXSy+KvCOl6fcadHqnmSSIxO9XJ
fIJwTjue1eLR6/dQoYxI2B9zkjArsw9OdROLVrGWNnh8PKLU7trU3bC5SHV1jml825WYhZH
PzMh4A9cVr2FxKjttRJp3OyGBzzI/cn0UDrXn0d2wvI7kg71cHI6n5ga2bh5W1d/KZg4yDt
4zls4/lXoSpaNngQxC50uhuX8up6e15LNY3Ml3PGN1wvzrGPQADgen51yel/a5NZtpbZTvW
UZbbnBzg9fYmvt3wJoOnW3wvsL6S0ilmnsVnldwGZ2xznPbpXz34rn8N65dy33hfR7mzuIW
EkkccP7uYqcHao57ZJ6V51DGc0nDl2PTrYZVrSpyskzqvC3w41+707xRq+qaZJHGlm5sSo3
eYxI5UDngA8f7VcXJBrOjWd40EV4IJn2kPaupBznILYAPH617f4G8WavqRYwalHplhsDCSd
POkAOMhFHA+pJqbxDeaWby5nSV59kDML+5IlkaX/YHQYz6VwvEyU7SR00oVHJxX3ny/rF9q
NnZoscSWkcgOI8FiQB154z7jOSay9Gsjq+pvHdnzZ8gZZgB7cCut1LUIdc8WESDMMeEYnpg
Yyfx4/OseeMWHiGOW1m8lJgQ7lzjg17MZXhZaHDKDVZOTvG5i+ItMfStZby7byo4+n+9+H5
fjWhpHiu+021msrfe9pK2REZjGiMeOSOlWtcgmvRvvdSlKxjdFCYC2B6sKydD+ywiSd9lxL
akGMFc/KWB3EH0569DitotTp2lqzmxNN0sTKVLRM9Bf4eanN4eu/EOpX8TsELQW9jykkuMh
SxOT+NOtJ28H6BZ3EsKSBYwZoUO4oxPLD8MflWHpHjQJcyQ3sbvZSTboUlmIZWI5OfXPXt2
pL28Sa0ure4kyrk7wDjIJJBBrkdKcvdktDsw+Kp0Z+1p/EjQ+IXinTtR0vTraKcTpM3nZiP
zIMcE++c8e1cXaXU0MkdxGVkaIYU9FmTuPr7VhSMJflkILrngDAPvRDdz2pcIcqecMM/N61
106Cpx5FscWIzGeJr89Xc6DUtYW5KtGsSgnIHQ1hzT+bvCEs5Gcg8AVOSLiyLxwtJKZTksw
2qvXp2+tUZrgiRlhRY1yQSO+e1dEYWPPq1XJ6le5VFl/dAhSAf0qu2eoFTuxMhx029D7U1k
+QNnitUcL1ZCBnqadt96MD0zSr97mmKwg3ROHQkEDgjr/8AXru/A3gJ/FrnUr6ZLXS43MbO
rAM7+gH+NcJI7ZwMEVreGvEt74d1iK8gkJjDDzI+zDvx6+9c9eM5Ql7Pc9DL50Y1ouvrE9V
1/wCBoiVJ9D1BkjZsFLofMOOKK6+1+Lfg5rNHl1Bo3cAlHQuQfyor5v6zmMfd5T7j6jlNT3
rrXzPnxZltrVJLaMRzPlWcHJUei+lUiB1zwefxqxIYzbRhTghjx+AqLYWGa+psfnkndWCJm
DE56An9Kein7MqH73GPr2ppQgZ6Agg08DauSQDiqEh9ztaKKcjG4DgdzjH9KZa2t1qtwLa0
X5Rye20dyf8ACrMNpLfW8cB/dxRS5ebaSFB7e59q3pJtP0vTwEhZI0BEa/xzN659KxlNrRH
VGCk+ZkN7La6HpcVrAB5x+bBP327M3sOwrk2LySM+5pJGOWYHJP1p8ks19M1zcMWzwfp6fS
lj4YBRx2xVxilqyJS9pLlWx6t8OtPuxpU1x5zRo7gIAOCa7C+8yC2M1wLOZQCfnJRj9PU1n
+HIJrPw9Z2tqmCUDSSv0BPoO9a62sMUguLh/MnUZDy87R7DoPrXx2InzVm2ft+WYb2WBp01
23MC4upRaC4fTZIhIwSKJnUs5PsRxWdc3PluLMabH5k+FDggkDPU4rTuJ0uZn1O6JFpCpWF
c43jufxPA9qk0DT3ury51O5UmXadn+yccqPpwK1U1CPMzkrUp15eyjLcq+HnVgulSJgwSKR
u7pnI/lj8K1fEkkAsDAXKSkZRxkBSOnI6GqGuQnSdftNZhXYrfLLg8AE4P5E/rWh4jEi6Uw
EyYdeYcDBHpUtc1SM47Mqj7mGqYee8TltJ8RaZNnTPFVoby3YkGdANygDOSv8R9xg03WvAV
nfaXNrnhO7XV7aQBowjZeEDjbj+YIFcTqDMs8vkg5fIH1JA4qWPWdc0C1tzYzyWhgbKPE2O
fRvUV9DGm170Gfl2IqLnaktihJeX1vJOCDA7qYtpG0jOOx5qCxKtqgjaUrG7hCRxv5HBPcH
FdvHrXhzxNZQf8JNDHp9067RfwIfLZs/xD+Hp2yPaszVPh7rOnyW11pyfb7KZ18ieF1YNzx
gjg/wBK2U0laWh5/JJu61I7u1GVIOSW5OcE5/ma6qx+G89z4fuZxNHDeySKFj8wBVGNwOO+
fXpVHRIJh40tdOuJIbO63kK0/IhYrkH0J9PevQ9U0mwt7CO20TW7i51GQ/vLx8sj8n5Qg4H
r9K4sRWlGyie1l2FhUk3URRufCWrLbxyztFqNuibmsLRz5h92I498dKwtW0+6kgVNR1Sy0q
zAxHDC4lZAOwUHaPxP4Vq6vdagttHZXerJexIFWUW7bEhYDgKoGC3PU1xF7aabBFPNGkss5
LDzLhzIAMdAcdfwrOjTcvenqdeJrSgnTpq0fxM25ttEs55Ps9rcajL2muMgH3AGBWdc6lfT
BlkcRIvAWP5VHpwOK3bO3tbOW2WWAsu9WcuSCB19scVq+N08P21raPpNsQJhul3ZOGzlgPU
D1HY13KaUkmjyJUXKm53tY5KGAXGoWiog3zFAAM8EdP65rqrXXptOfUZrG/LiCUp9mzuUtn
jb3KnB47Vh6ZaTpYDWC3lRWLMxzyTkZUfmayEu/P2eafK5yrRnGCTliOx4xwaJQU7xIozlT
akpNHd63reqXV5pl7qehzQyNbHyxEwIcBs5HPGARxWbH4jlieTytGuQwJyS4Xr6k1S1HxBe
zWFlEbWMiPcUljcruU8AbcfIeOcHmqEdywI+3X9tZArnAjMrge2e9RCklFKxrOtKc3yss6n
e3N7E08umQwqRjzHnA/lXItNsb5oo5FyQCBtq9e3tgHzbCa5b/nrctn8cdqy5md/L3YHGR7
11w2sebXk77j9zySqqrgk4UDvzWvdSlNUnKSZwcnJqjpcPmajHnlYzvJ9MUrIZHBOcuWZj+
NW0nuYRdtj6H8HfGmG38B2nhK7i8h7aLyftB+ZXXt7g9PbivO9V1WTSvEN1qmgXcU+ms7L5
DSfMmdpbb6DPQivOVLBNwZiAcfeNdNp0MKOEMY8qJRPPIoySeqp79sj3xXCsHCm3Ndeh69P
HTlD2VvmdNpuo67pscWq6YZo4Lj5zBcqdr56kfryv5Va1nxLPNpC3KW91DJMWUZH7teOVVu
/AH0wah1Dx7FN4Eh0STTES+8oJvQ7dmDlXBHQ9qzPDWjvrEy3uv6jNb6cqiREJGJnHQYJwB
ycnrXPyqznNbHoRmpVI0aErt732KWksLO3eeRzLPcE5OMEAe3+egpLiy1G4ti8kTWkKvvEs
3DH/AHR2r06+1TwTphe/mkt5JPL48kBmdRxx/jXjmtajea1qTTebL5HWNZDjavbNOjVlWd1
GyRti8LRwkUnNSfZdCG71CFLgxLBBcZ6yZffn3OetFm/2O5N66OV2H5CeoPOCfwrNkmitx5
VuRJLnlx0HvUolZo0jaTaDHljnqT3r0VFJWR85UqubvJktzGlyWmt8+ZjlD1b/AHfpUf8Aa
kj2wtrl3crwjZ7ehpFmMUQ8sAOD1qlMwZmkLAsxJI9a1S7nM5W2CRsybzwW7+9MEkrEDuT3
ppycdwOx7UkbHfkkcHjmqMbhlllZTgnpzUikMjqoy6859arzEmQsOpNELGOTd0zQK5McBy2
M8ilkjKylB90nIqNiAPbvmnCRXZcDGBjrQU2WHiXI2pg+uaidSoBJ5+lSGYZCMfm6g0koV1
UhhxQSUyOG4+9yKgB5q267UY47VTXrQS9CZXYEleCaKRSMcmimI0AkfUN0qZDt6mu40n4dL
caPb3dzcMk05AEankZ5q5qfgSwjsZl06WfzrdgGeQ5DH0FcTxVNS5bntxyrEuCqWPPJTuyR
xjGBVm1spLuOSXOy3gGZZT91B9fX2p6aTdnUTbXKm3SM/vJWXgY9Pf0rqleyh0xGljNvpUe
XQL1kcDIdgfvN6Dtkn0rSVRLY5I0ZNtS6GJ9qhWBSkT21rC25FJyeR1Pq59B0FYt7qMlzqG
65TfGhxHEG4Uf55qW9vDdyBlj8qCLhIweF9/qfWq8UkMd1E9xbiZUI+UnGR3HuapRsrslyu
+ROyH2thdSWNxeLGDAmCfU+uKZZRtPfxRIQN7gD2rttR8RaDHo8K6VGWldWUQAY2Z4wa5bQ
4JZPEVrbsSvmMBkdfrWPtJOEpSR6Cw9OFanGEr3aPfbdUtLG3t41EsoVQcnKpx1PtVa/iab
NsZG2DDTyE4+U/wAI+v8AKr0NubeGONTggfeP8Pufes6823jmzQlLVDuuHB5b/ZHue9fHx9
+bZ+3NOFNQOevpJLtRLCmLdW2wx4++emfp6V3emWX2XTbRMYyrg/XH/wCusOxtFudW3lQsc
HCx46Ht+Qrrohm2tBkZBcZor1NOQ5aNOUJe0fXQwtT05tTggsYoTM7oxVAOT2x+p/KqGk6J
pHiHwWbhpZjq9nM1vMN3bHyke2OvuDW8+qnQLldUK7zawsxUdwTinafJo7aN9q06ExRXkzS
3EhYZL4OEOOcDrgetXSm/Z27bHnYym3iVJPRrU8D1q2nhvFt0AWXzmAZuBgY5rN1V1FvEmX
83ncVz5b/QEnmuo+IHknxXEkaI6MpwB8oYngk+nNS6r4Si0/wqmoSXMlzK45SNNkYAHAAH8
6+moVUoR5t2fnGOwzlXqRp6qJxkFs7aKQQx2jzkH1OD/KtTw3qup2+oSWMMpexnLNNbMSY3
wP7vY+4waqxXrnSoovLX5GkhLexw1S6ArR65MccRozf7wJx/SuppSTueVypSjynemDwXq9m
YwsmlayAF8y5ffHkejY47cMPxrNuLG6Qf2bfkxXR+5NubOMcAHnjjtwc1VaMeYCIyADnaVz
mrC6rc6c0TNAl9YkYksZxlWA7p3U9sg1xclvh1PThUlF2ezHaBpV5HqFzpGpmRY+CJV7Z6H
9MV1x+F/iSa3jn060XUreZhtljkG4K2CSynkd6t+F28P+IZpv7LkubaQwkT2ErZcLnhkfod
rYODg/nXpGjT6rpRM8NwzwO7I8cpGSy8My8D0rzcTXnTeiPWwmFp1otx3PCfFEd9Z3csd1p
Uikv5WZCMOQccev4VzM5kub6KKeIosUZMrFw/lqOTt9DgcDufpXvPjad9QSFLjNnHBI0vlu
oYNnLZ3AHJPoOOteH63qsGp2uqtp1sIIRD8gbh3G4c13YKs6qTaOHMcO6Cbl12Ks+qR3+ji
CGHEZYtJGH/AIB9xeP5+prGjlEUTQSxCWKP7zAcKf8ADrz1qxo0R+zB9uFYnn0weP5g/hWn
a2kNvZ+YCjs4wVxxjrz+Q/M13OXK9DzIU5TSa0Zl2cS30ckKqQrgxxlm4QfeOfoB+tVbuKG
UwSvO4MiAcx4PAAB/Krs2nX5u/s9hIXlkBMiKeBu+ZhkdsYFZjW91IMuQjIDHtC/d244/Wt
ItPqYVITj9kkgOjxWsm+EtO33GbkL09D9ah1WaC6mhlgjCRr8gVRgDvx+dL/Yt2yyFSp2nB
CnkdT/SmnTLpriG2ClWlG9Qc4OBnOfwqla+5zyU7W5RunuI55ecb1KfiacjFXjJyMZPXtVe
3PzuuAWGSPwqwqGSbjOdoIz05IrQxRft7WGZlMjNy5dhGNxIHbH9afJqUjzmHT4TbrI5c85
b3ye1FtAJIjKX2og3Oc/wjkn9MfjVeK8hl1K5vbhVVnUhUUcc8BfqBmsnG7OqPKkktB0jzX
DwKY0QE79g+8V9z68U2S9WSC9kaMttChQf4TvGcfh/Op0WKUboE3vCoQE8Bup/QAVZvvDd1
pN9aC5jjkW4wM5yMsMgVDcdpHRyVGrwK99rsWqJZq1u8ZtbYWxjQ4BQDGR7knNVrW2uL2yl
vnZY7KEiMjPU8A/lkGpbjTEgacwxeVLbt6nrxx9OTWtJFJF4IhhNt5aXErEnd8xJJA4/DH0
ApuSWxkqc7+8caihSwPDKxB4qSYZkXPQKBUt4qrOsi8LOgbHv0P6iq8oCyuuM44zW611OGW
gvAU4PP41GA5k2KDuPTjJpwUEBtvNSwSmF3ZVUMVIPHYggkfSqMyNkaNmUnLnB57jFQydRg
4NSDvt5HWmRjdItA2MkOHYe9IpXILdAfWnyDdO+OmaYUyxUcYpkFn/RNxZ3bkcAc81W44xx
9KeoADAnnHWmjgcGlYBx5GeozUiyELtAzmoc9qcPWmA+Qlo2qkvBqy33TUAAzSEwBFFPWMk
ZAzRVAe3+G9ch+ypBezRl/KAjkQ4ye4+tT3181haqzTKWlfzUhYZ3ccP9BnpXlOjz3CzNbo
hdACTuO0R+5rYiaa7Vi8pEEfLEk/NjsPQe1ePLDKM7n1dLNZujyPoaDW2oaxd7VctbrnBKk
7u/br7etYniEul+lpHeC6ggXKgZ+V2+8Ce56c1JLd30t4sEUvlLFkpsJGOOp96qPA7RMrEM
Bjv3rrhBrVnl1q0ZRtFasofZrnYWCAgf7QpjBhGQyhWPc1cjgnDkRyoGPbdxiiW1nPJZCBy
SzV0JnDy2M4yfMOAvtW34Wz/wl2nSkggzBcDtWUHYnGxVBOCx64rT0pvJ1uya1lPyOCrkfr
WNZJwkd+C0rwfmj364mPlvFE4TtJJ3Qe3vWY8nkweVDGOCAE9X7f4mrjqI7aONDukIDgt3O
OWPtUdhZvczfa2B8iI4j3dT/eY/0r4xWgrn7lUk5W8ze0fSxa6Gbl1HmyEsW7+/61at1/0S
EejMa13gEfhm3x1KZ/Ws63QtZwMB/G9ccpczuc9OpePzOU8VMBoN72JQL+ZrlZLSa48Oz+R
cywF5BxE5G5R1HH5/hXW+K4ydHvABn5B+hFc+97DpvhaSVhzHb7we+5zgf5/xr08K2qdkup
x46MZzfM7JRPKNXu5jqxFwCZoUERz/ABerfj1q7D4rmi0waXdLJcWzsAQp5KZ5Uemf61U1F
Df6NDqaqGmtm8m429wT8rf0rDjmKyiUfLgcc9K+sUFKKTPyCtiJwquUHozur3R31HQbrV9I
tAYlCzvHGQptwBggj6HrWTZSwQWWn3CAJPM7rLhskjjbkduTWTHezJDJbwzOyT8tECQD7cH
mt7TtYsbXRY7IaU13c7PmaQgKuT2H0xWclKCOmlOFWV3pobMEkn2uG2k8oTSttVfNy2SeOA
OK1NY0ndqaaVpSB7uNR507nK24I5/4F7VgvZ65bac/iBrP7HYQlRHkCMMTzwOp6dTW/Z6uL
DQ4rGwTzNZvmIaVxn5iPmf8M9K4qjcfege1hIQknCqrfmyjpWu/8IH4hWaxdbko3lXauN25
WxlT+PP4V7Hp2u6P4ld3tbkxGE7BCxxkY5xXjfiHR7HStFS1jk8y4lffIznLSHHJ/WsD7Pq
1rZQS6dcSPDcDOVbDB8c9/QVM6Ea8d7MqOIqYGq1GN0ui6eR794hu3z9pnCJZWsQQlh1UDG
P514LFptxN4hjubGPNjeysLYZ4dC2Cp9B2NJdXXiK78KNNc61dzWrIC8LyMRndjBz1FXNDg
ubZncvI8FpC7Im7AR2G0t7Y6/hV4aj7CNr3Zz5ji1i3FclktRsNtDxFaMY4vM2oAO27P5Be
c1KttELhmIBDThTtONmfmOfXgVXtbuFY7h3fyViQRhsYyx64/D+dDAWujeXM5jQRiUFxgln
O1Tj/AHc/lWjTbM4Sp2Kv9vHRdUS6TDG4jd3GOztx+gqvp14mpa2rSRKVafbsPQ5Un+lZ1x
aPquszpZKZ7eBVUEDJ29B+tTWltcabqULXFvLbJM6lS6bcMOK6HCNtNzzvbzc/K50t6kFrq
TlyFUKG3L65x/7NWWm57+2TzCyRrJEG78oR/Sp7mVLu9y65i2MCT7cj+VV9SW6E0ps0fzIh
gKq9+pP5Mazhe+p0V2uVyWxzK4ivnycqrnJHcd/0p7kwsQGwEJXJ9AciorctkqV6H5iw596
sXybponxgyRqWHof8iu88N2lFvsaKiX+w3ZELRTP5e9ehVQC30xkVmxW+2WPODhshT35q1b
zxiyS1MEm98L5kb4/izyvQ/T6VqvJZTXMCJeOFQSOzXEKhoyT1JH3ieMVi3Y3jFTSkihKBH
HO0LeXsV2I6E8YIpy63PqM1jHdTeZ5Uq7AeAo96lvhD/wAI6km6AmRnVNpPnP8ANk7x2GMY
rEsmjjv4mkUqkbKzbBz24+tJJSV2aOq4TUVsdYmJrm5s5CEe6ZSJHOVwwHX+dVvFdzKTBZh
GTyGKkngHHAx7d60LiRZWuEvLWVbho1ktygHyLn+L/gPp6Cs2Zo73Q4HYSMylmlZmH3icAA
enT1zWUV7x11Zpp8pkXWJbaO5VdqLJyP7pYcj/AL6BP41nXeBdyFeVz2+laU1ps0Vpy+JBI
qkevocfgazrocx4zh0BPFdcWeVVTtqQq/XGRQJNr7/vBevuPSgkDP5Uu3hxxnk1ocwilFDH
cMkY/M05PllJHTNMZOAR2wc1Jgh+OmCKGGxEQWkLA8k07Y+70+tInBO4VJ8hztHFAWuMMTE
HIzTfKdTnb0qUMcYUY5qQN8mJDg54oEVyMDJBzQNzEbaVmXP3utSKqgDJ7UxkLKRGxJquv3
qtTZaEvwMcH3qun0oJZKuMminr93NFAHqGs6L5B8xABBKRucpgt7MP85rlbu5fzmgiiEcS8
YU4BPqa6PxL4rjTz4LK4kkaQAujHIDAfrXHW/2m7aWc/OQ3JHqRXnUIyceaZ7uOlTU+WiNM
/wC/djk8Hg09bx0IAgLKRz83/wBamWsctxNKkce8r1FXktbkoB9nYHOO1deiPMipNldb9Qc
mxJPsc0PcW9y4ikspEU+hGanNnPGpzA+76Ugs5FyxilY/TpWcmaqEh0FrpokV3gu2UdQ5U1
0VrLZwvCbez8sZwp2qM/jWPZwuHHmCQ57fNWrCWVfKSEkE8bh0x0rnqO6d2erhIqMlI9Pst
+qFbeM5O0ecU6gf3RXUR2+3T7hQo+RVHHYZqbwBpIbw1c6kyEEKPmIwWNWoYv8AQdSPXhT+
tfFVp+84o/VqWJ54PurI07tNmgWo7eWKy7I50+3XB5MjGtbVfk0W1jxjdCDWZY4NnEg6hX/
nWK2M6TvTv5s5rX4DPYXECgs8iMAB3IGR/KuQe50y0sYrLxBpz3yyoWlgiIBRjwuf1P1Ar0
K+hErmIErnGGHUV4RdXpsvG08tzK01o9y0MhfltoPH4ivZwFNVdHsjizrEuhTi19rT5HV6N
oXgm9a6gsdQudM3YJW+dWDAc/KDxnIHWqMmj/De41K6bV7q/t3DhEksowYpeOT0/UVYfTCl
3aXUFjI6RygvGImIZNwJx68V13jHRtMuIFlgCrEy/IUA4B5BHp6Gux1uSold6nziwrq0W3F
K3luc3pOm/CewvFlttVv/ADWyqSSwk7f0xViLwx8OBcvNb+KFiVWLhecqfoV9zXHw20keUu
V2ArkZPO7/AA96mWwXYStxgA9wefxxXS43+2ebdxVvZr7js9XsfDeo6NPaP49WUKv7qN4G2
lh93t6gfnXm0N81jqM84BEqAKN33kU88fU459OK0r2YQooVCZWykanIzxyc+1chqUDwSi4+
0eZNIxLbu/p+FdFCjZNN6HDicTZqcFZo61r6O/L3N+A80kewEt/qFIOB7k9T+VVtKlkjjh8
9g1vbeYirnksRkE/gay7Syv7+JL2cxJGD8qtldw9TitHTrWSWS7tZnCmMq+TyOnT+VacsIr
RmirTnNSa/4JppeWjfDY2vmr5hgJI7ht5J/lVGGSG7vJrN52MQjLMVO3coBJ578Vk3cNxpc
Dwz/LBKzBMfPnjJqKzvbcaZfYLGVbUgORgckA/oTRClbW9zLE4uUrK1mkWEvtMmsyft0wfz
SVhlTdk9FJb0A/kKoeIrq2KrFFD5byPubEu8FQMBR6AHOBT47HZYmaVdoYD5qwhGZr1Io0B
3sFwB/n3rojBXPPqVKijy9Wd34Qg02LRWmn1S2t7uVyXikO07egx6+taHif7DdaGJbLUre5
uLKQToivlsd+P89KyYNMtrgiR5Ei2YVV+8cAY/DNQ6jAun2Bt4WH2i5Vt2Bkxx/wD1yMVzS
tz6Hoqc4UeW2hYlE8N/ZoiW4hRS6vnmQk9XGfw+lQwxsNSuBd3wadJg0nljJduRwR2AHP1F
c6upXRZAoVZY/laTHLY7H196s22s3v8AaybGjt4Z9sbxRLtTaAR0/E/nW3s3a5wxxEbpHZ6
tpHhK704XkWrRx3xHyrApO0/7eRzmvP7yQG5z0RMKCOn+etdTf3KSCNYJkVGBXcv0xkisu3
060uM5DcZw5OCce1FK8VdsvEx9o/cVjLgfy5onGQQeTjOPepUkeMSESLJIQOpyCM8/0q7qU
MOn2rCBcMwKgnk88daxDayKNwI4Gcd66E0zhkpU3yktw4Zg5C5OSfc1ViwH3E43Hn24pA8j
YzIcdqsWvly3Ply5YEbRjir0WhhzuUrsel9cv5kzzyNM/DS7zuI7D6VFHMwtvJDPs3A7cna
SB1xUL+ZHPJCPlwcYPNNLSgFd+36UlFXKdRo1p71Z7GGyKYkSRmJHG4dgfflvzrOupX85Y3
RVKKBx/nrULzOZfNzzV6SIXVmsygl4+eONw7/lU8tg5pTRQycHKnPWkDjIyMZ60EMccH2NN
dGEIO04LcZrVswV0iZSGQLt5+tLKTuVQMED1qpz2p5BByaA8yQROxIxk9cDmnKNuVOQR7VC
vmHhQQ2cAg1q223cInUygn7xOMHv9fxpOVi4xbZTjDtIAilieOKfdRNA3luhC9VNWrnTnSY
m2DbUOSCDuGfarc1tLcWSWzKXuQP3ZJx0OCp+hqHO7NVSephHjqBTHJxjOB60pDDIOfkJB/
CtfRdDvNQuBIkZCDnnt2JPt71U5cq5mRClKcuWKMUl1jYEHnnBqLJ7Vt66scUwtkAZkBLsP
X0HrWGD9aIyurmc48jsTI/yY9KKiPI4OKKozuX2IjDKAHLDAbsKv6fdw21u8LyEHOVwM5+t
ZyjkN0zTs4Zdv4+9Q1fQ3jPXmbNezuLO2eRhO+X+98p5rVivtLk4muigHTg1zIBwQQB9Kei
Z4zyT61EoXN4VnHodaLnSAny6seBwCDSp/Z80oJ1aEAjOSTXMpDE3Xg9Dxmte10yPzR08vA
JbsK5pwUd2d9OrKenKjrNPt9DgQyf2rbbm67pMflXU6Onh1kmcaja5A+U+d057j8K4J9PKR
q8MJYdwVB49qu2QQL5XliLfwykDOeorzq1NSTsz3sNWlCSTgvkfSfhNlfwXdlDw8jfN7Vkw
hhpWot/tKP1rS8GkDwBgnAZsYqpDGRpV9wcGZFr5KWkmfY0p8zqS7tF3xAu3TrQZ/wCWKis
jTiBDEOpKv/Oug8TRKLCA46RqKwtLAZIsjgI/86IvQ6MO74dPzZn3DASuc4IPX8K4/S/CXg
37XJq2qX1peXDyNL5M06oEbPQjPPTvXYXyYn+UBR614ncWEVxrt9JMuB5zE8DJGevNepgqb
nzJOxy5xVjSpQk4836Hv0EljcWomGoWgAGMfaE4Htz0rjPE+japqd5LZ6ddxrpwVSWiw25j
2Vh04rzabTLO2kYRSM6DJLLznIzjjpXrvwetILvwpf8AQPFdEbM7gMqDnNazofVo+0TuzyY
Y915ezqLQ5vSpLjTkMF1CLy3T5fLkGXj9xkc/StLxVr+maBpUEqRR3Ut5/wAe0KIAp46kjo
B6da6fxHoYim+0qvyynG4DGDXHXtlbXWl3NjewefbyZ+QDkP6qfWlRqxnNVJHXWpWw79ieK
apqd1cXst3PLvunYqxUYA/2QOwrqPh94Hv/ABlqBv5rV30y2bBO35Zj/d57CuQvdFuYtSeO
PfJAMsrycMF7Z96t2WpeJNMiEOm6zfW0fPywzFB+QNfTTi5Uv3bPz+nU5K3NVV7H06nhe1U
bZbGLbGMENACSBXm0dvb2/wAbFsp7KKSDUoPL8qSIKMlcjjt92uBbxR41gSIf8JXqWCc5+0
H8ves261bWpdRi1K71S5nvYmBjuGk/eL24NeZRwVSN7y3PXr5rTqctoWsevfFLQLe18C7YL
NUiguElchAAuSRgH8a8Xu7eCDTbl4I9quAnXJHNa2o694o1eyfT9T1+9urYDdsllypI55rG
llluNJaGMFsOrEAZPHWu/C0p0qfLJ3PLxuIhXm5xjYrT6xdPZraNs2gBd2OeK3fh3okmra9
NNDD5xtosquOhJwM/r+dcexdiFB74Axya6Lw5rviXwtJO+kXj6cZwu8FFIf0zkV01IuUHGD
1ZxUZuNaMqkdEevp4cnt4Zbq6gjgt4wGZSuDt/z+tefaFos3i/xbK07OtqrCa6ZR/q4lPyo
Mdzit/R/FnifVIJ73xBrElzZQqD5eFRWfsCAOa4e21/XdCu7l9D1KSxW6djIYeNxySB9Oet
edRp1LSjfU97FV6dozt7pH440xNJ8d6rbW8axRs/mRxr/ArDIH4Vl+GhHJ4n03zfnQTDIIr
SuLPX/EksmrtNLqN10lLtuc49+9Z6aVqVrIbySN7NYjuVm4bP4V6UX7nI3qeBOm1U9rGNos
9PfSZGu5SbUqXP3THgKM/SuFS4jk1i7td4AidkXturOfVNXmJEmp3T7+u6U1kzb1mLZJZjn
OetZ06PLuzWti1K3LE2fEEqtJFGrDCH5h3BrLnuAE+XqRiq5+ZWzk89yaY5C5BOcV1KKSOG
dbmk2TWsMlxKyJg7QTtzjNNlhmifZLG6FflyeOabAMsxGeemKcY2OQ2Tk9CeKDLppuMBG8Z
bJ96SQ/NgEflQUOzABBHXimYJ4z9aaBJmxo9ra3UJWdQSG5PcCpZLf7Ls2EKMkBc55P8A+q
qVgtzbSxSmNlWb5VJ43f5OKu6pHJtimxzG3XGcf5xWcnqd0Ph2KmoWYtJUVZg6SoJEYe/Uf
nVZLW5nTzY0aRc4wO1bmpyJqOjR3SIiyxuCyDgpk4P4Z5qfS4THpgbbyx3de1S52jclUIzn
ZbHKzW0sS72Qqo45Hemx7ppNiqcj8q2NYuDLdLByVj6gDOSajhjhht4tpDXDOA2R932q+f3
TF0Vz2RattOVUVlQsx+bPoex9xWmLDzLXc0WD1Axwx9SBV0w7VUbdrcYFTW+Zbt4MZRUAIx
wSWzXJKqz1qeGirIqRC5ubcmby/KRiucENn29cZ6VWurqOxtGvVIc+dtiDYyzcE/8AAc5ro
JbMmAWwjYQxOWO3+HIOT+GR+VcfqcBhKWsytCkTGRx3BPUD8uvfNKm+eRWIj7OGxT0qz+3X
TyzIHDscEjIB6k8fl+IrrZ74aPb3kEMibVCs3ZyxUcH2B6CqWh3NlFDJI7gbRsRT6YzjHY5
NZfiOUsgRBhFYBsDGSRn8euaqSc58r2MoSVOi6kXqYdxP9om8xhhsflVYxg5w3FOo8vKlh0
rtSsrI8WT5ndieUORRTgcA9aKZNkdd4e8IN4htpHi1BYXhOChQnNW9Q8GLp2mzyi4eaeInO
QFGB7UzwherYam0PnKRMvykN3Hr9Qa63UCDC23DCVOeK86rUqKpbofQ4ejRqUHO3vHlab5B
nfj0GM0pEqOFYgE9DjFLP5kE0luHOEJxtHFMWHfjdMo992K746xPDlpJoeZ5YGwHG4dMVdt
9Yu4yHEsKEjk7etUYYCJv3Dxyt3zyBW9baFeThGP2aMdeVzWcnHqb0vaN+6SR+J9TVMJLBI
CMECPGK0tNm1S/lWVpLdVfhAwwc1YsvD32e5WS6kilkGNqqNoavRXtLbQ9Oa8udPh+Vc5WT
IB7DJGK82tUivhR7+Gp1W+acjqfDni1LLwz/Zl1ZymRCG3xJuVh/TmtrR7+K88OXLeW0bvc
rhXPzY+navNtUhvtC0CPWrbWo5vOPmXNmpDKq46KV6Eenc1b8L3mqX5utVh0uddP2ARqTtY
kHO7J9eK8Grg205I+rpY2ilyt9T1/xTIotI044Vf5VzWmSoUUAg4VunbmsK58Q6pcSFtYtb
lrY4CmArkAevrRBqWmsjz6dDqW1eG2Rjbn3z/SuSOEmlZHVQxtGnT9m2aF86lhXJJ4F0bU2
kv7nUdTjllYnZaxqyr7HIpuo6/qIll8uyLxgld33SMf/WrXfXrLQtHSW31YC58sN5ODh884
IPHHtXXSpVaesSsbi8NWpqMjlz4CWG8dLnUNQt7AL1kt1LH8q9I8AWWnaAbqy0u8e6husOW
fHyuoA7ADoRXOXXim2vdOmmm8R2iREEyRpGFYY5IGevFcN4e8dXkXjm0muroixkP2eG3RgF
iVuhOOrcDmuidKvWg0+h4Xt8PSkklufSt9bx6lpMkDhdzA7SB0NeaarZEIWIKn7j/Ud89q6
+01dZV+V/lPT0rF1qZSJskc8hT6V5VOEoysevh6sYpxvozym68OQavrbIdRSxL5yDAZC2Tw
QB0qm/w6u4tTEcU8kkQXJm8ggr/wEVX8b6wNLuVWORWnYFRtPO0/SuFOv6tgNFdXhA7+eTm
vqaNKrOKaPkcdiMPCq0ldneS+GGRv9E1O1uWRtrjyJEaL6jnNZ/ifR1s9FkuPtNtclCAGjj
KN75Bril1zUhvRr+4jDHJG4nNLJq1xPA0MtzI2RjBHWuuNCondnlTxdKSsom/bmzltUnmuY
IWYD5HDHdx14HSrmkW9q3i3T50u7cIZFWQQgkHPTIPfpXDySSh1VHbIGAAOlSWN1Naahb3I
LGSKRXwfY5rWdK8Xbsc9HFRhUi2up9Kav4N0RLGzvI9KhguWkzIwTBrxjx/B/Zfi5Y0XfB5
YJHWvoHUdRN94V0+9UDbLEJFOeORxXzl45vbjUvFl6qSErDtjZep4HJ+ma8fL/aOo1J7H1e
b1KMsMpQSuL/a0MdmtmW+VJCxUH757Ek+3bFVLnWNMlZQ9qwZRgBWWsD5pkCtgumNxbvURC
bsbAPpXuKlFHyM8TOSt02PQ/BGoW/2m6tYwQxQuFzUniUqNOKlc52/KSOSTXG+GtRtdK13z
7osItpRigztz0OO9afi7W7PUDHDYzpJyrZQYxj1rmlS/eXR6ccWng2pPVGE1zIrD9wB7Gq0
k7Syq2xAV5OKRpMjPO7PHvTMhc7sZPWu6yPDci3plqt7fw2UjbFnkWPcOoycZFekeIfhCug
shn1OSRWG4/IOB+dea6bLHFqdvIxI2yKwPbqK+lPiFqBl8Lw3YOT9l+8OO1ebiqlSFWCjsz
3cto0atKftVqj5n/d27vHDl+SMtjsaYbrnDpn2zTZXy/wDCx9dtRO23OHC89hXo9LHgyaUn
YmN2pIITj0ra0FtLnuWjubaJZc5jZuQa5pWbrkj3xUnm7QpR/nUgqRxg0Si2rDhU5ZJs7HX
oAmnySLkmEhkb+7zWDe6k80T28KkRsMEkct3q/qWribQImADSTgowz93Fc4oc4wflx2rOnF
7s6cRV193qasERli4IRZG2qe+QPSt69lTTdLAwCEXr71yUc0tvOkkb7Wj5B71avb6W7t4km
O1txZ8dD0xRKF2FKsoRfcSGS3ctPNK7SrlgqkDOaui5s7e7hNzaZKgMHXjcevPqazZYoFVf
s7eY2Mnv9a2bqw+2vFcW88JWZFVC8gB+Xr9D7GqsjOFSSReuvE1sEU2sbPK2cseAoqjDrgh
UyZR5XOSQePasPLWt1uBG5DjDLwf8ake+WaIg20CFjhmjGM/hUeyTNli6idzvNM16e/tZUs
0BlcjzP9lfU1DrGjTahp0mreYJY0j2sQeYyOAT/s84rC0a4+xeHNQvYAZbjcAyjjYvqaonX
73yzbyTB0JGdhPODmuf2TU7xO54uEqaVXdjE0a8dDMvEKNjfjH1x7im6rN5iW8QZXMY+Zs5
L46H+Y/CpRcanLYlVnJgRucdQSSefzrJdAjlZcggZFdMU76nmVJKKtAiLAAEGneYAAeCaXf
2BBHqRTdpzuxn6Vsclx+5SMnAopu9SMeXRQBZLGMpLCzKyEEMB0NdLB4qje3C3qSCRcfPGc
qfr6GuU835dhXGRzg9agJI78elJxTRUK0oK0WaNzeJLqU1xGmY5G43U+AYkO5Fcdlzg/hWc
jHLHAOOeas/aDnnCg+gqraWIc7u7Oos49NJBFtIZccqw6fjWlDcpbMqLGVXd8yhxlh6f5xX
JRXcSx4VmDepOauR6qSFLzFSvYDGfxrJ0rnVCvyrQ7qK50/z9ypc57r5QOPbOavW2t2UF9J
He22IOkcdwTsfI6kHjjn17YrjbbW2tY9sMvyNzhiGH+NW31+7u4VIt7XcOhZc/p2rB4ZM3W
NktLjdcvLGHVLdNKnuZ440HnO/KSED5VCj09agj8da9Z4ezubiIDsMhR+XFTw390DudYZO2
NmOPQelOa9sGUq+m4c9Qr4FWqKtaxlLFS3TJB491u/Cm61SVwRgqJAB+VbWn+O7+ysPKh1R
vLGSEkwwB9cVybSWrXO/+z0GOihsVMbrT3UI1rJH9D1qXh4voVHF1FvI7+w121vPDZvJX+0
ajdSERxxADcx9uwFcN4jttWs5zcSTx4b/AJZRuWMZ7is8FLaUS6cjW1yCSkyyHI9eOlWotY
gtijSQy/aChVw+XDE9SD+FKNDlehpUxsqitIw5r69eB43kUowwcDt9amtTcX8OFtUWSJQRd
ElSMdMHoTSqLa5M00lmu4uSqlscYzzxUzTv5Ww3OyBuiqBgH+ldKprqjj9q+53vhj4iyW8D
2t+pkaJdnHOSBw2frx+NQ6x8QdW1O4W10+1dC+QN3B/D1rhW1KCK2FlbRuUJG99ud1WdNub
hJp5Eto3yAI2lPKgdx71zywlNS5kjrWYVErXJpPDus3c3n3Fs7yH7zuxbj8OlR3Hhe7s42u
Z7dvs4A/eK3C/geta41m2KCO6M8T98ksD9MU173SPMVhJch15BwTz+PFaKMlojmdWLfM9zN
XR7ZYDLMwRyM/u0bI9qtWPhiG6CyzanBGMYzuCMM+vvV5PEWo3St5dzboqkjdJGC7e5HrUS
6g8VwbqSeyuHCkbGiGMf40csxqrBdCmvhiCTUHtYb6HbG2fMd9pbPp7Ul94dgsYyZLjhsIX
J/wBXn+LPf/69XJb5LlVcaLCR1zu6n/Cs6VV+xSx3FgclWxJv3bAR6ZoUJdQ9rDqdRafEyP
T/AAhbeHXsnmvbJTE/7wBWUeh7/wD1q84lvptR1m6uUXa1yCSo5wOOPwrNDM12WzuyxbGeo
+v41e00Sw6l+6KsoDK248Aen404UYw2FUxM6iUW9EWI4IIUMgfccch0OM+1WY4CygNFbjeO
o+b/APVVn7QtxbFGuoYyMApgZ49SagkzDP5kcsTswGFCgg/hWlmRzIyLu3+yXHLA7gSCo71
Rj/vDj1I7Vf1O7+0X/JBEY2dMZPc4qgjqpYMMGmkZSeo/cmQQzKOxxS/LuDFxn05qMyccsc
fSkDqP4jn6VVhcxOLgoN42sw7V7B4w8SRN8N9OQktLcwKiKPpz1rxdpCUI+Xn0GK29f1MXF
npdqrKy29uF47Mev8hWM6XO030OijiXBSiupjFicMMZ7jFB6AbetR7iwA70jNgYI/WtrHPc
eQ27oce1MYLn+LNIGzyFOPTNPLBzkAg96Yrknmr9iMJByXDDimIVK4bcAO/XNNDKEYEZNIH
6gngmgG7knGQ0YwaUS4bdIN3tULTHg+vFAycDIpNDUrEwKeYChwpJ49KkaQZAWQjB6jioYv
kk56gUsYeeQKoBYn60uUFJp3H+YpdiWOcdSM1G+CMhST3wK1f7E1BRzEvPbrVaOxkldwSFK
9CO9MG29SXStR+wTbH5hk+SRD3U8E/lVmXSYWm8yxnVrd/mRmz8vPTis+W0eJCXjDL3INQm
SWJNiM0cZIJAbuOhqHE1VXTlkSSXFxb3coeTax6nsaimmeeQM7M5H41XeQszMykknJ75pjP
zlcimkkZOTLDFe6n6VEFBBIO3mo9xK/MxpN2OjZp2FcsZjAw0g/OioRICPmUUUWC5KZG3jI
DUxjuIJqMkhsKc0HIPNMmxIGI3UpckA1FnKe9GT+NAyYSEU8XDj7tVcn1p273ouKxN9oYdu
fU1Il7KpyrbfpVTcaTcaAsaAv7k9Lhh+NJ9uuB0uGFUCx7Cgtx0ouM0RqN1kgzHB71JHfSk
jfITjnrWWG4waUMQeKZLNkalKCD5hpTqMr/8tCOaxt7Z604OQDmncDRN0UyY5CMnJz3qMTh
sFs8HI5qjv5zigtnrx9KGxamot8Ii2zIDehxipF1OZsB5TgDAxxisXcB2pyt70roLG0t4Vl
3xzMG9Sc1P/aE7AYYc9TWAHGaeJcdAfzp6CsbTXTtJulUN24OKRp4myVixWM0pPc/nQsh7E
/nT0EbKz7d+7eFPQBuB+FN+1RKfm3n6ZrM81vX9aRpSp5ApXGkOnkV58rlQRjjtUtjOsYcG
NWI9TnNUWbJJ9aUOy8g9etK6H6G0LtEPESYPtTheBWLoyo2OeKwzM9NLuRyx/OmmgSLFyU8
5pEk3FiSahBJ5xUeST3qRJMH5qTGG7tSByOMilLg8Y+Wl3J2QUAMDMTgnFOZgE+7z600s2e
wFMJJPPSgBwfrnk0M+e1NCkipNnGcUAMAJ6cU/JC4HWgEJ2GaDLk5CigCQRDZuD800Rswxu
H50zdzkjmn+aMYwfwpk6kotsLu80Y9PWnwRW5bLkn9KriUDOVz9aUSDvzRoGpdZbYIccH86
jVolfduK7fukLiqzykcU3zWHOaNA1NddSlAAEmSOhzVaS4dnjMfyhFw3PU1RaZjz3o85sdj
Tuh6l0zb4yjsRn8KjJCg7Zsfjmq3mErgmoi/sKNAVyyxDA7nyO1QMuOjGm7hjpTCfSoLHMa
bmjPrSUASA8dKKZuooFqOJIfcpINBJOS3JPekJ+aigYv8ADR+NHRaTrQAuaTNJS0AITzRRi
loATNGc0lKo3HAoAWl603kHBpfwoAfsI5pSMjkUxWbcOeKCxyeaQhDnPFHNHPrR+NAwzSlv
akPFJQIcGJFKDTAeMUo4pgO3GlBJNNFFAh5JzwaVmJAyaZmgnikAE5p4ZdpBqLNOYHOMUAL
mkHJpKXpjFABk+tBJHvQeW9KaetMBc0ZpOKKAF3cUmaAM0pXFABk9qUu23GaTAz1obpQAhz
nrQTTTzRQULmlzTc0uaAFyaUMQc96bmg8UCFLEnNG45ptHagBSaXOabRQMdkYwaTPtSE0mT
QA7NJSZozQMM0nSlpD1xSAXPFFJ2opXAkP3qCOKQ/epc1Qhf4aSl/hpKACikNKR6HmgBKTN
Bz360UAFH6UUd6AFpRRkUmcUAOoI4pRgigj5c0AJgYPPIqeKzuZrSe5ht5JIoADLIq5WPPA
ye2a3fA2n6dq/jzQtJ1W2NxZX17FbSoshRtrsFJBHQjNJ4hX+wvE+v6Bp7yjS4r+SJrdpDi
VYnYLuI645/OmK5gW9tPc3CW9tE0s0jbUjRclj6AetJNDJC2yWNo2/uuCD712JfStJ8Uyx6
folxLeMbc6ci3Tq0UjAEnI5YkkAA1o/F7TrLTPHCWC3Ek+rpaxtq7NKZFW7YbnRfZcgH3zR
YLnnAHPNOxXb+JvBMeh+DNC163u/tTXLPBqCL/y53A+ZYj77CDn1+lWLPwPOPhzYeNV0i41
eznu5be6FszD7IEAxuxkgnJOTxjiiwrnAY4pQDjpzXp/hHwj4N8WaVrdiNQk0vWY7iJNKub
qTENwZCcRSjop+UgMOMkVzY0AaZL4h0jXtOmtdW0uIsBuI2urqpUr0IIYnIosK5y8Ubyttj
Qu2CcKCf5Uxhjg16B4A8OahqsGuahp2oCwvLawmW1i6vePty8S+4j3GuAYHPPXuPeiw7jOK
WvRfBHhXw34s1f7G41C3sbGwe81PUDKoSDapJIG3oTtUA8kmqmgeEtI1zwH4t8QCW7W58P8
AkyrEm3bNHI+zB4yGHHTigLnC4b0pMGu78MeG/DniHxtofh+5m1DSYr/KTSzbcwnGVk5ABQ
gdDzWZ/wAIdqf/AAsL/hC2VUvvtn2Tcxwo+bG/J/hA5z6UWC5zIUsehPsBQwweAR7dcV6ro
/w/0x/j1J8P49WvF+z3MkMF9HGu7zY1LBipzlSV6e4rl/Emo2WuXV3q17DcRXpn2v5UKRQy
84baFXhyAT6UWC5yGKMe1eq3nw58P2XjvRfC76tft/btnbXFnciJcRNOuUEi9SAeCRjrWG/
gdY/h/rfiVr8rcaLqaabcW2wFXLbsOrZ6ZU/pRYVzh+c8UrCt3w94bu/EVxeLalIbWwtmvL
y5kPyQRL1Y+pJwAO5OK1PD/hOw8Vi9sdGv5xrEED3NvazRDbeKg3MqEfdfaCQDnPTrSHc4s
H1FB5rpYPDMv/CK/wDCUajJ9l015zbQcbnuJAMsFHooxk+9TaT4b03WNR0q1t9aWM394lmy
PCS8DP0YjOCueM8fSmFzlAPWkrstP8Ffa/imPAVzqS207XzWH2nySwEgYqDtBzgkVzs+nSx
azLpcS+fKs5t1K/xsG28fU0DTM/mit7xZ4Y1Hwd4pu/D2q7PtVrt3MhyrZUHKnuOetYRoHc
KD1xS0h9aQCUUUpxjigBKKKXFADTSUtIKBhRRRUgFGcmikHWgBaKKKQEh+/wDhRQ33hRirE
L/DSUvbFJQAnrS0UUAFJQaSgBaKSloAKWgcGlznrQACnE4XtTRg04gY6ZoA0tA1WXQ/Eema
1AgaSwuY7lV/vFWBx+ldT4yfwdrvjXUte0jWZbfTtQme6+zT27GeAudzJx8rYJODkVwmfQU
ZNBNj07wD4g8JaV4w1XxbrsjR3NhbM2jWrRFw9zt2xs+OgXG4+9Y9uugw6hDreo+J49Q1Np
XvJIzA7JvGWVXJHzFnx7AZz1rh6Kq4WPUdG8aWWr+E/Fmg+MLq3givkF5aPDbYc3qtlTlR9
0gsDnpkVm+GvEeoeGLWC78M+Mn0q7ldo7+zbcYZU7NjBVgRkEEA5rgKD9M0XFY7K/u9HuNM
168s76O3mur+KS3sgjKSg3EvkcLyeBWvrXjy28W/D2203XLVP+El0opDb6qOJL216eVN6le
ME9q83DEc4p/AGAaLjaPSNO8XJ4Q8Q+HU0M6RqMWmFZftU8LENJIQZSTwQAPl6HgH1rA8fR
eGk8e6s/hK9F3oks5ltmClSqtzs5HYkj6AVyo6Yo57ZwKLiSPW/O0PTPhFpvhbw74jsTq3i
CT7Vrs8jmNYEQ/urfdt5HO5sZ5qLwxqGj6L8M/iJo4162F3qC2tvaLkj7QUk3uU44A9TXlG
c9RS5PAzSuDR6Fplp5XibTr/AFfxbp81ybWV2kM/mCJREyort3ckgY5rT17xjZ+IIvBup2x
jtPEkcP8AZmqzltolSN0EchY9MpwT/smvK9w5yM0m/wBv1p3FY+gbHWNAi/a6uvE8WuWCaK
s01yLwzARDMB4B7nccV5RfRanc+Hne81m0awjuHa1thcI0hdjjKoOVU9cniuV3cdKTdyOAK
LhY9h+JPiaXTPF3h/UvDOsWck9r4fs7R57R0lMEix4cKecEHuOlU9HuIJf2ePEdjJqVmNSv
tbtZYreW4VZZVVW3vgnOMsOTXlO7tilyBzSCx654JOk+HYvEXhPxBrFnat4n0k28dzDKJks
5VcPH5jpkYYjBx0yM1j/Di6j8HfES38TarcQRW+jrJMQsob7S+xlVEx1DEjOO1edk8dKTPt
Rcdj1y7ubDxt8GdJsLO5trbXvD9/dyyWMkixm5gnYOHj3YBKkbSPSuW8F6cbL4leGBdT28T
DUoGYGVSI1Dgksc4Xj15rjc5OCKQ4BouFj3Lw14hvP+GpGaC5sksbrXpZ5Z2SMqIt7ZYSMO
BjnIIrh7OCLTtZ8QeI7m3FzDaTyQ26pKF3SSMwVwepCgFuO+PWuEDYGKQsOARSQWPVPF0tl
4p+FHh3xNbW4tLzR3bR5opZxJJPCBvjlGeTtyymvLcZJPpSHkZP8A+qlziquUhpORmkpaKl
jEpAMnFLSg7c+9ACEYpKU9c0lABSGlpD1oGGKWjGBmjNAA1Np1NqQCiiikA8n5zTj0pnfNL
zViF5AoySaX+GkoAKKKKAA9KbSnpSYoAKXFGKM0ALSUo60uBQAAHrTufwpATjFOwAMUCHRR
mWeOFcBpGCDJxgk8c9hXU+O/h94k+HerW+meJLeGOa4hFxE0EgkRkI6g4rlCMnrX3Bb/AA+
i+P3we+G/iO41JLafSoxb37OuTJHGwDj/AMd/WmD2PkfxV4F17wdpuhXmuRwwjW7QXtvGj5
dYz0Lj+E98VynSvT/jl4uh8Y/FvVLmx40yxIsLOMfdSKMbRge+K8yYUCQ2iiikAope9Jnmj
vQA6NS8iqoyScD613XxC+FXiv4af2efEotE/tCPzIfIl3nGASDwMEZrn/B9m2oeOdB08KGN
zqFvFj6yAf1r2b9rLxKdZ+MzaLE+bfRbZLcAH+Mjc386APnz5j0oye9OHWmmgAooooAMnvR
RRQAYHeiiimAUUZoHt1oA6Twp4H8UeOLi9g8L6TJqMljD586owG1M4zyR37Vg3dtNaXcttc
J5c0LFHX0I6ivpj9m7U18J/Cf4p+NCFVra3hghJPJcq+B+bLXzLcXElzcS3EpzJM5dz6knN
AyKgdMUDmlFIB2VAGVzjrz1phPzHHApSMDJIphpjFzS02lpMBB1pT1peBTT1zQAUUUUAIaA
cdqWkNAx24kdhTcUoxjmigQUmKWkzSGFFBopWAdinYpB1xS1QgI+TNIRgU/GVApMUANHNGM
da9J+DXhvwN4r8fjQ/HuqSaZZXMDLbTJJ5YNxxtUsRgZ569a+mPEH7I3gzTvBOs3ek3mo3e
rQ2zSWwllAXcozjAHOcGgD4exS4OM1YuIwk8iiMxbWI2N1X2r0z4MaP8NPEGu6novxI1A6a
l5brHp13uKrFPvHUjgEj14oFc8rAznnpzSfhX1J8UvgN8PfhZ4Au9Yv/EF5f6rdDZptvuAV
n4JY+owa+X9vQdaAuMUbjxS7Sa9j+GXwg03W9Bfx34/1weHfBkMpiWb/AJa3rg8rF7di3r0
r2KP4D/Bj4k6BdT/CfxK/2+0X54pJWZs443BgCPqBigGfHQzTq2/FPhbWfB3ia78P67aNb3
1q21l7MOzD1BrFPrQIQ5PSvbPht8f9U+Hvwy1bwTHpIvo7xpHt5zKVNv5i4bjvzz+deVeHf
D2q+KfEVjoGi2rXOoX0giijHqe5PYDkn2FfSLfBH4I+FbJdA8c/EcReK3X948L4gt2/ulQD
x7kimD2PlqWR5ZGkcncxLEk9T3qI5zXo3xL+FOsfDu9t7h5otR0G9G+x1S2YPFOv1Hf2rof
hX8D2+Imr6zod/ryaHq1jbw3EFuyh/PEgJOec8DB49aAPF6UDPSvpb4g/srXngb4c6j4qi8
Qtqs1iA726Q7QI88tn2zXzayAGkBFSgV7V8IPg/ovxW8P6xD/wlCaZ4jtrhBa2shGJYiMlg
vU8+lWvid8AY/hZ4Ri1XWfFUN5qNzMIoLOGLaCMZLEk9BQFzy/wPrdr4a8f6B4ivoZJrXTr
6K6kjjxuYIwJAz3p3jrxAviz4ha74liDiLUbuSdBJ94KTwD9BXvMH7IniDUtN0rU9E8U2Nz
Z3tpFcM8qEbGZclRjqBnrXI/FD4DD4VeEYNT1rxVb3uq3MoSGxt48ZXuxJ54oC54f34FB57
U/H412Pw28A3PxJ8d2vhOz1O302a4jkkWa4BK/KuduBzk0AcVRivo6D9kH4lS3PlSXmmQID
jzGckfpXjvjzwkngjxjdeGxq8GrSWmFkuLdSqF8cqM+lAHJUoH1r6D8Lfszan458B6R4n8L
eKdPuXu4i11bScG2fcRt49h3rF+Iv7PniD4ZeEF8Q+INd0998ohjtoNxkcn0zxgd6AueLbT
QQR1r1bwr8CPHPjXwLb+LfDcNvewTXT2pgEmHQrj5jnsSa25/2ZPiJp/hvUdf119N0q0sYW
mYSzbmfA6AAdaBXPDce9KBz708oM967j4b/C/XvijrGoaV4elto7iytGumE74DgEAKPfJFM
Zrab410mw/Zp1vwRHctHrOpa1HcyRhDhrdUGPm/3h0ry09OK99tP2T/AIs3boslrp1sjHlp
bnhfXoK4C0+F2sal8W/+FaadfWdxqYmaDz9xEOVGWOeuMA0BdHAgUevFe3w/su/F6XUGsxo
1sm1sec9wAmPWukH7HvxBNsWOtaP56jLQLIxK/U0Bc+a/qT9KaQR1ruPHXwv8X/DvUFtvEm
mtEr/6udPmjf6GuMZcnJPAFA7kYHNLXok/wW+JMVppt1F4Znu4dStku4Ht8ONjDIBPY+1Gu
/Bvx94X8HP4q8R6ONK09XWNVuJVErsemFBoC552abXbfDz4da38SvE8vh7QJIEu47WS6zO2
0FVwCB75YV1d9+zn8TdK0vUNU1XTbexstPjaWaaWcAYA/hHcmkK549iipGXHSm49aLFDc0l
al/o11p2maXfXGAmpRtNEO4UNtz+YP5Vm5FAxB0oopcUCEpKdim4oGBopaKQhw60tGPmpcU
wFHSgigfdFKegoAcjFTkNt96/UX4K63N4k+BvhTU7yQzTPZCGVm5LmMlCT/wB81+XQAzX3/
wDs5eM9K074WeA/CF3Kw1DVo76W2HbEUrZH1OePpQTc+VPjz4IbwT8X9XsUj2Wd2/2u3OOC
jnJ/IkivLMY+U19x/theDP7Q8I6Z4ytoi0umyG3uCP8Ank/Q/gf518OuD1FCBnsfxc8QXXi
D4f8Awsvb6d5WXRXic5zlklMZb6nbXn/gfwpceOPH+jeFbLeDqFwsTvjlE6u3thc1u+NX3/
C/4bDdkpY3YHt/pLV65+yD4ehk8W+I/Gt0gaLRbIxxMw4DuDk/98o350wRyH7RPiO2l8bW/
gDQ/wBx4c8KQrZW1uhO0yADexHc54z/AI1w3ww8cXvw++I+leIrOUrDFKsd1Hn5ZIG4cH8O
fqKxPE+pSa14v1jVpXLvd3ks2T7saxhtwQw4PBoA+4v2r/Atn4g8CWPxE0tFaeyCCWRV5kg
flWP0JH518PsvHTHPSv0O+G86/Er9kWCwuj5kradLp8hY5JeLIU/oK/Pma2lS6NoFzMJDEB
33Zx/OgZ9FfBizj+HvwT8V/GS5iUalMh03RmcdGJwzj8eM/wCyfWvnS+vbrVdQn1C/uHuLm
dzJJJIclieec19UftDWsXgr4BfD3wDagqdgmmX+8wUFif8AgTtXyeODzSA+mv2YfGFrql/c
/CzxXFDqWl3iNc6bDdKHWG4QZKqD0BXJ+o968Ovdd1XRPibe69ZXcsGoWeoPKsqthgVkPH0
wMY9Ko+ENfuPC3jjRfEVs5Emn3cc/BxlQwyPxGa2PinZQ2PxV8Sw2xBt5rt7mE9tkoEg/Rh
TEfphbG08afD63a4jVrbWtPVnA5AEkYJ/Un8q/LvxboE/hfxlq2gzqRLY3LxZx1APB/Kv0X
+DviXTLv4e+FfDpvFbVk0KC8eA8EQklFb8xXzR+174MGmeO9P8AFtnb7bfVovLnYDjzU7/i
MflSGfNemale6Lq9pqumzvb3dpIssUkZwVZTkc161+0b4kuvEfxKsb2Sdmgm0ezuEi/hRpI
gzYH1NeOOPkI7kV3fxTcy+INDY/8AQBsB+UVMjqe+fsceLtVn1jXPBt3eSz2C2y3dtHIxYQ
sG2sFyeAQRx7Vwf7V+s3GofHGeweQmHTraOKNfQkbj+prS/Y6Yj4yagmOG0uQ5/wCBrXIft
JPu/aC8Rn0eNf8AxwUFHkGKmtbu7sbyK7sbiS2uYm3RyxMVZD6gjoaiFN7jBNAXP0i8NeM9
Q1D9k+Dxnc3DS6iNGkLzt955E3R7j75WvzinnlurqS5uHaSaVizs5yWJPUmvujwg+39gYsD
/AMwy5H/kd6+FPf1oEz6E/ZK1y8sPjSNHjmYWeqWcqyxZ4LINynHr71qftha7d3XxL0/QfN
JtLG0WUR54DuSSfrjFcr+y2Af2hdGz/wA+9wf/ACHVj9q2TzPj1fD+5awL/wCO0gsU/wBnP
x7rvhj4taJocOpSDRtWuRbXNo7ZjywwHA6Bs45Fe2/tk69fWXhzw/oNvctDDeySST7TjeFA
GD7cmvlv4VOU+MHhIj/oKQf+hV9B/tpPnW/CsXpBKf8Ax4UwPkngnOMH2rb8L+K9e8GeIIN
d8N6hLZX8B4ZG4kHdWHRlPoaw8ANjtT8YNAH6YeI/HUzfs33Pj20xDcXOjrcpt/hd1A4/E1
+bVrq2pWmsLq9rfz2+oq5kW4hkKyKx7hhzmvt7XpPL/YHsCnyhtGtlx7bhXwrwTxQB+k/wg
8e6h4n/AGfLXxbq8vnaha286Tyn/lq0ORvI9TjNfBt58TPHL+LbnxBb+KdSt7x5zKpiuGAB
zwNucYx2NfWvwGbb+yBrL9wL8/oa+GG5dj7n+dANH3/8O/Eel/tF/BO+0nxRbQtq1sPst2y
r92TGUmT0z39wa+EfE2hXfhnxVqXh+/UrcWE7wuGHXBwD+WDXuv7JPiV9H+MLaG8h+z61aP
GQTx5kfzqfrjcPxpv7W/h5NK+MMOrRRBItVs1kOB1dTtNAHov7KPxU1/Xb+f4f67crd29jZ
edYSMoDxohCshI6j5hiuG/a98Vahd/E228LLcuunWFqkhhBwrSNzk+uBisz9kchfjwgz97T
ZwPf7tZH7UMnmftA6wCc7YYl+nyigDzLwTe61YeOtFl8PXNxb6hJdxRxmFipYlx8vHUHjiv
oD9qj4r3+o+LZfAGj3jRadp+FvfLfiaUjJU+oHp615z8FLO20rU9Y+JuqRq2neErXz4Qw4l
vH+WBB+OW/CvL9T1C61bVrvVL2Vpbq7laaVzzlmJJ/nQIpEdqbsLDAHJ4p9dP8P9BfxL8SP
DuhKu4Xt9FGw/2dwLH8ADQVc9E+P3hr/hGLf4d6b5flLH4ehDcdHJLP+rGvD3Cg/KSR6mvt
T9tHRIzoPhbWkQAQSyWpI7KQCP5V8WMOMmkO4zFHNLjpS98UBcSkxTsUlAXEwKKWigLijlq
fjNMXrTh1oGL7Uo60UCgVxw4btXrs/iK88K+HfhDr9i7LNp0dzdKV7gXbbh+K5H415DnmvQ
/Gg2/Df4cL0xply3/k1Jigln6K6/Yad8SPhTdW0BSaz1rT/MgbqAWXchH0OK/LXVdPudK1S
60y7QpPayNFIp6gg4NfeP7JfjNtf+FEvh26mD3OgT+UmT8xgb5k/AHcPyrwD9qXwUfDXxcm
1i3i22etqLpSOgk6P+tA3rqef+MAq/Db4cpxk2N03X1unr6T/Z2tf7J/ZW8a66g2y3T3LBu
5CRBR+pavm3xuCvgL4dJ/1C5m/O5kr6v+Etqsf7D97tHM1rfyH/vth/SmxRPhZyS7OTkk5O
KjGM80589aYOOcUDPvL9jq++1/CDVtNcg/ZNTkAHs6Kf55r5Zt/D3239oiDw2F4l8QCHA9P
Or6F/Ypuc6N4ws+gSe3kC+mVYf+y1534Rsluv24hCAMRa3cTZ/3Qzf0pDN39s+7L+N/DdiD
hIrJ2x2+Z/8A61fK7DH0r6Z/bH3H4o6QD90acMD/AIEa+Z2FAiPG4FT0NbXiPXG8Q6nHqE0
flyLaw27995jQLn8gKxjS/wAB+lMD6R8LeNm8C/Gn4e6hPOEsptAs7C6VjwIpMjcfo21q+n
Pj/wCDF8Z/BzVYIUDXdiv223IHOVHI/Fc18JfE5iur+GwuQR4fsjkdjtNffXwY8XxfED4Ma
NqdwyyXAg+x3innMiDac/UYP40hR1PzJk4BHoMV2fxJGNc0dfTRLL/0XVv4weD28C/FXW9B
EZW2WUzWxI6xPyMe3OKrfEwEeIdLXHTRrH/0UKfQXU9Z/Y6XPxj1Bsfd0uT/ANDWuH/aKbf
+0F4n9p0/9AFd9+xuAfi1q7dxpjf+hrXn37Qrb/2gPFJz0nA/8cFBT2PKx0x3NJ3p1IOHzQ
I+5vCy7f2BGH/UNuP/AEc1fDAHIr9D/hB4fi8T/sh6R4eml8pb+xni34ztJlfB/OvHE/Yy8
QHcX8WWinPygQk5HqaAOE/ZZQN+0LpGMkrbXJ+n7uk/akOfj7qoznEEI/8AHBX0T8HP2cZP
hn40XxXqHiIahdxwSQRQRxYVd+AWJJ9K+dP2oSD8ftXAxxDCOP8AcFAzh/hSu74weEh66nB
/6FXvv7aPzeJPC49LaX/0KvBvhGufjL4QB/6CkP8AOvdP2z2/4q/wyu7/AJc5OP8AgdAj5S
IG6nDrntSE89KUHmgD7l8Tfu/2B9NB/wCgTaj/AMeFfDOMEHtX3J41PlfsG6WvrploPzIr4
aBywoA+4vgexj/Y1118npf4/KviA8E7hzX258Gz5f7Eutv0+S/P6mviMkFMljk9vWgo7n4P
6kdK+NXhC+DbVXUokfn+FjtP6GvpH9s/TQ2k+F9V2/OkssGe/TdXyZ4Una28Z6HOvVL6Aj/
vsV9k/tlhP+FfaAx6jUDj/vg0Cex41+yYh/4X1CSOmnXH/stYX7SZMn7QfiAAFiDEoA7naK
6T9kZC3x1dj/Dpk5/VK7y8+Gt34z/bWv5r+wk/sXT5I7+d3X5JQqjaufdsfgDTe4jyH4jhv
Avwt8NfDCNRDqN2i63rYH3jK/8Aqoz/ALqdvUmvGT0r6J/a40FtO+McWrhT5WqWaOD/ALSD
af6V87Hg4pBYbj/Ir1v4AXVlofxEu/Gmpxl7Pw1plxfsv958bEX6ktivJl65r0TQQ2lfA3x
ZqfIfV7620qMk4+Rd0z4/JaBN2PrT4+tB8QP2WbbxVaRbcpb6iqnnZuGGX8M4/CvgE4IzX3
h8Kpv+Ez/Yqv8ARyPMls7W6swvU5TLr/MV8JMpUshHKnFK40RgZNK1B4INLQMa1Np9NPWiw
AOlFFFAAvWn0wU8daCh3ag0UUEgvWvQvHJx4D+HC+mkzE/jdSV56Oteh+Pxt8H/AA7X/qCs
fzuZaBHU/szeNT4Q+NNhazybbDXB/Z84J4DE5jb/AL6A/Ovqb9qHwY3ij4RPqNrbma+0aUX
C4HzeWeHA/Q/hX56WtxPZ3cN3bSGO4hdZI3BwVZTkH8CK/VH4feJrbx/8L9G8QPGki6haL9
ojPIEg+WRT+INBXQ/Ozx8QPB/w+gz+8j0d9y91zcSdR2r7D+CcC3v7HUdqB9+zvkI9Tvkr5
Y/aLjit/jprlnbIsVtb7EiiQYVF2gkAducmvqr9lqVdR/ZxischjFc3duw9Mkn+TU7kxPz9
lG2VgeoJBqIHp9a1fENqbHxPqlkRjybqVMdCMMRWT3I9RQM+xv2Jv9V41btutP5SVxPwxuk
u/wBtk3R6Sale4/74cV3H7IJGm/D7x3r0p2xJIoyeAPLjZv8A2avFfg5qpH7SnhzUGbm61R
hkn/noSP8A2akB6P8Atl2xT4h+H7jtLp7KPwc18tt6Gvsr9tHTGaz8K6xt4Rpbdj9cED+df
G7AHnrQMjpDwh+lL3pDyjEYOAaYj0L4qALr+gqGHGgWP/ouvbv2OfGQs/Eus+CbqUqmoxC8
tQTx5iDDgfVSD+BrxT4uDb4s0dMYC6Dp/wD6JFYPgbxPceDvHujeJbZyrWFykrAdWTOHX8V
yPxoFE+qf2xPBpn03SfHNrGB5H+h3RxztPKE/jxXzZ8TCT4pshknbpFiP/IC1+l2oaZoPjb
wulvqFvFqWk38aTKr8q6kBlI/OvzQ+KaqnxW8RWsQ2w2t21tCo6JGmFVR9ABQFtT2P9jRc/
FLXGxyumf8AtQV5n8fyG+Pvisj/AJ+v/ZRXqX7Gan/hZPiE46aao/8AIleVfHdt/wAefFjf
9Ph/kKBvY81xxR3zS4OKTBoEj9APAOv3XhP9imw1+xwLqz02aSIt0Dea4FfLkP7R3xhhUrH
4ucqSSAbeM4/ErmvomHMX7AUQ6Z0xv1navhsHp7UDZ9f/ALPXxs+IXjX4rxeG/E+sJf2Mtp
NLt8hEYMoBByoFeT/tMuG+P2uDuFiB/wC+BWl+ygN37QFmQOBYXP8A6CKxv2lSD+0D4h56e
WP/ACGtAdDm/g6A/wAbfBy/9ROI/rXtX7Zp3eNfDi9xZP8A+hmvGPgmm/46+C1HP/Ezjz+t
ex/tmP8A8V94fUdRYE/+PmgR8tUvTNB60Hv646UAfcfxD/d/sK6Sp4zp9mP1FfDY6j619zf
FHCfsPaQOn+hWI/lXwzzuAHXNAz7e+E/yfsN6w3rFfn/x818REcYr7f8Ahiu39hTVD0zb3x
/8iNXxCc7eaQM0/DqM3ijSUU4JvIcf9/Fr7I/bNmA8F+G7fILPeu2PXCivkz4eWZ1D4m+GL
IA5m1KBOnXLivov9s7Vlk17wxoit80cMlww9MtgfypiOW/ZDGfjZct6aVN/6GlfR/jP41af
4S+NOheA4bCKd9SkijvbottMG9sL9cf1r51/Y+Un4yX5/u6TJn/v4lcR8db+5g/aJ8SXqyv
5tteq0Zzyu0AgD8qAPov9sPw2t78PdK8SImZtOuvJdsf8s3H+Ir4aIzyK/SzxbBB8Uf2brm
5iAkbUtKS8jxziQKG4/EEV+azoY3KMCGXg5/Wgb0IwOK9K8WAaZ8E/Aejbdkl/Jd6vJ7hnE
afohrzdVLHaOpOB+PFfdWo+BPglqOieFdF8ca/ZWWs6LpUFvJA10ImGVDENz/eJpkM5/wDY
2vvtXhXxj4flG5RNHMFJ6B0KkfpXyV4t006R411rTAu0W15LEB6AORX6PfCzwt8L/CVveQ/
D28sbmW6w1y0F2JnYDpkZOAM18R/tHaINF+PXiBFG1Lt0uUH++uT+tSx9Dx9utHalbnGKXB
xTGMxxTaeemKYetAwooopAC09fvCmLTwOaChc0v1FN5B60uT0oJHYzwM16T8ToDbaJ8PIRy
f8AhGoZP++pZG/rXndraz3l5DaWsTTTzuI40QEszE4AA96+hf2lvA2oeGY/A1w0J+yW2iQ6
a8gHCyR5JB+u6gD52Xpmvs79jbxuZtO1jwDdy/Nbn7fZqT/CcLIo/HB/E18YHIrvfg/40bw
H8WdC8Qs+21ScQ3XvC/yt+Wc/hTsM6D9ohs/H7xOT2mUf+Oive/2L9djk8MeJvDMjjzra6S
8RM9VddpP5qv514F+0OjR/H3xKTyssqSoRzuVlBUj2INO/Z68cp4E+MumXV5cCLTNRH2C8Y
nhVfGxj9GxQJFT48eHz4d+OHiOzVNsU1wbmMnur/NXmPRuf/wBdfZf7XPw+kuoNP+IOnW5k
MS/Zb3yxuwvVGOO3UZ96+RdH0m/1/XbHRdLgaa8vZlhhRBkkk8H+v4UA2fTng2+Pgj9hzWt
TJ8q58QXcsUQPVg2I8j8FNfOHhbVW0Txlomro217O+hmyewDg17B+0DrtnpVt4a+EmiXIks
fC1osd0yfde5I+b8j/ADrwRiSuCcDoKAP0R/aX8Or4r+BN5qFmPNk04x6hFt5yn8WP+AnNf
na/GeP/AK9fpD8D/Fdl8SvgTZW18FnuLaA6VqETcnKrt/VcGvkH4lfAnxj4U8a3FjpOjXGq
aZcS5tJrVC+VPIU+hFIGeR6dp11q+r2mlWUTSXN5KsMSjuzHFbPj230y18bajp2iqn2GxK2
aOnSQxqFZ/wAWDV65Y+Brr4I+C5/HPjGKKLxZqERttE00sC9qWGHuJOwZQeB2NeIaVYXGsa
/Yafbo89ze3KRhQMl2ZwPxz/jTFc7n40xNB8QLSBhhotF09f8AyAv+NebjqOM+3rXtf7Tmi
z6R8bJ43iYQPY2whfHDKqBePyrxUdcY5BoA/Qn9lbxmfE3wci0q5l33mgzGzIJ5MR+aM/kS
Pwr4p+KDZ+Lfio7t3/Eym5/4Ea9H/ZV8Ynwz8Y4dHuJdllr0RtGGePNHzRn88j/gVeafExW
i+LniuKT7yalOpwPRzzQM94/YwUnx94nfHC6dGM/WSvIPjqpX47+LF/6fD/IV7f8AsW2c39
seL9RCHyRb28O7/a3M2Pyryr9pPSZtM+Pmus64S7ZLlCf4gyj+ooBnj3OKAepFO7c03HBPb
n8KBI+6riNY/wBgeBT0/slT+JkNfC4yWxiv0GuNDubr9imDSYoi0/8Awj8coTHJ4DkV+fIB
B5OfpQNn0D+yXGT8dlcn7unT/j0rA/aYQD9oHX8/xCIj/v2K7P8AY80+S4+Kmr6iB+7tNNK
lu2WcD/GsL9qzTJbP453F06YjvbWKSM4+9hcH+VAdDjfgWm749+CwozjUUJ/I16v+2Qc/Eb
Qx/wBOH/s5rzn9neymvP2gfCgiXPkzPOwA5Cqhya9T/bK024/4Sjw5q2xvs72jQ7scbg2cZ
+hoEfKYX5uSK29T0GTTfC2j6xOxDar5zxof+eaNtDfmG/Kt/wCGnw11/wCJXiyDSNGgkFur
A3d5tPl20ecliem4joO9dF8fJrFficfDWjxbNN8O2kemW0aj+4MsfqWJP40E3Pov4woY/wB
izSIwMYtbHI/AV8Mchga/QX406VNN+ySLaOMmS0srSVlA6BQua/P4g54HNCLPt34dAr+wfq
HcmzvT/wCRGr4gZiQBjGK+9PhppdzcfsTNYqhMlzp126DHUF2I/Svg5oyjMjAgrwQfyoQme
t/s26G2ufHzw98v7vTy9659NinH/j2Kf+0l4kj8R/HXVjBIJINPCWaEHjKj5v1ruvgLFB8O
PhX4t+LusoYjcRHTtKDDDTN1JUe7Y/75NfNd5dz6hqE99cyGSedzJI5/iYnJNOwH0b+xzGT
8W9VkHIXSXB/GWP8Awrzj49E/8L78V7hj/Ss/oK9U/YyhY/EDxHOFJVNPVScdCZP/AK1ed/
tH2cll8f8AxDuQqJ2SVeOoKj/A0gPqj9lbX11z4GwaXK2+XSbmSzdT2Q/Mv6NXxZ8VPDx8L
/FfxFooQpHBduYx/sMdw/nXun7G/iT7J4y1/wAKyyHZqFst3EM8b4zhuPXDD/vmq/7YHhZr
Hx5pfimCDEGp2/kyuBwZU9ffBFAPY8A8D6Yus/EPQNLkGY7i9iWTjom4Fj+QJo8c6wfEXxC
1/WZG3m6vpnVuvy7iF/QCuu+CmmyT+NdT1wJui0HR7zUCfRhEVT8ct+leYMxd9x6tyfrTJP
Xf2btY/sX4/wDh7axSK+aSzk5wGDocZ/4EBXc/tkaK9r8SdH1hUOy9sRGT7o388GvEPh7dy
2HxO8MXcGfMi1O3Ix3/AHgGPxzX1z+2Voxuvh9outpFk2V75TP6K4/xFIo+GTwT9aTdQfu8
0mKAEamHrUjUwjvQMSigg0U7DBetSDHNRrTqkYpx2peKaOtKaCTuvhT410/4ffEex8VahpX
9qR2ccgSAEA+YVwrc+hr2/Vv2sLLxXol7oPir4d291ZXUbopS5y0bEHawyvUH6V8qg4p2eD
yeevPWhATOqsZJFbCbuATyMnpUXamk5NJkAYpgdd4z8VDxZPo99Ikn26206CyupG/5aPECq
t+K7fyrlw2MAfp1qKlHvQB9ZfCr9pzRrfwdD4K+KVjLeWUcX2dL9VM3mRDosidTgcbhWNrv
xd+F3gxb6T4NeG0j1i7Vk/ta6hw1uD/zzzyvtXzOG689evvS7vekDVy1dXdxeXct5dzPNPO
xd5JDkuxOSTUBPfPtTN2eT1NGRTC1j1L4M/FzUPhR4ta+jikvdJvFEd7ZhsGQD7rLnow5r6
/u/wBqX4Tp4bOp22pzXF3t3LYNAyyhvQ54HPevzuz27elKWyc55oCzO9+JvxG1X4l+L59a1
NysQyltbg5WJPStf4H+MPB3gTx5N4n8W2Ul6LK0drBIk3EXGVCnHbjcM9s5ryvcT1OfrSbu
/cdKBWPqv4lfHX4T/FXwZdafq3hzUdP1i3iLWF1IiuEk7KSpzg9Oa+WOQMHnHFRBiO/vQGw
MA4HpQFi7p+oXWl6na6lZTNDc2kqzRSL1VlOR/Kug+Ieu2nibx/qniKy4XUmS4ZcY2ylFLr
+D7q5LdmjI59+9A7M+yPhj8bvg/wDCv4YaTpFot5daldR/adRNvEWbzzwQxPoOBWL8YviV8
Evit4Xlv45b6w8UWsOLRprYjfz9xiMjFfKWRS7qGBLjj0/Gup+H6eFz8QtE/wCEznMXh8XC
teMASNgGQDjsTjNcjk0ZOf0oCx9/SftWfCKLdpawajJYhTBujtf3ezGMAZ6Yr5N+KqfDiTx
JFqvw31CSfTr1Wllt5ozG1tJnpz2rzTdznPNG/vnmgTTPrr4K/FP4U/Cf4VWst9dyXHiHVp
ZJb+K3j3yR7WIjVuwG3BH1qH4vfE74K/FzwpIwu72w8R2MZexe4tmUSHr5ZYZGDXyXv6+/N
G6gWp9Mfs4eIvhv4B0jWPHHizV4otY8wWdtbAbpViIBZlXvnOPwr2LV/j78AfGtqumeJmkn
tkcOv2uybap9c9q+Bww6HH40u8nknNAan6Pr8X/g34Y8DXNz4W13RzBbRExWNoQjyNjgbcZ
znvXx58Oj4d8cfHT+1viBqsVhpsksuozmdwiysvziPPpnH1xXkO75jS7/AP8AVQFj9INQ+N
/wS17Trrw9f+LbI2l3E0Dq6sEKkY64r4s8T+DfCNj8WbDw/ofi+21Dw7qE8YOoxuMQI5+bJ
7YrzMuvc803cO/I9KrQWp+itp8cvgn4Psrfwja+IUWz02JbWPyoWkj2qMYyBz0Oa8l1nR/2
VZ9ZuPFcniVZ4WYztpVvIyb264AwDye2a+RN+O9BkJ/iqR6nq3xa+K7+Pru00vSLJdJ8L6W
nlWOnxfKu3+8w6Zry0kFhmot3vRuphZn3F+z23w8+GfwqtvFGt+KLK21PxGokm86UBolUkL
GFHPHJz71zH7Rdp8OfH+hSePPCfi7TbzWNOjVLi2hmBaaLOM44OVz2HSvkXdlQCScZxntRk
ZzjmgLM9C+DniuPwd8YvDmuzy+Xax3IhuWJ+7FICjE+wzmvuv4jS/C/4gaFceDtd8VaVHcN
h4GNym6J8fKynNfmiGwcigkE5IB+tAan3l8OPh58PPhhoPiPSNd8c6TeXuvxG3kkM6L5cOC
AvU9zk18ifEfwSvgXxQ2nW2s2es2Uo822u7SUOrITwDg8GuIZ/MOXJc+rHNJuwMDgelILHt
H7OvhTR/EHxOTWNe1a20/TvDqrqUgncL5rBvkAJ4wCMmvsDx/qXw6+KHgDUfCi+ONHjku1B
hc3KfJIOVPJ/wA5r81/MZQQGIDDBGeo96jJGM4GfpQBq+INHuPD3iK+0S6dJJrOZomkjbcj
4PUH0PWsvI9aazsxyzEn3NNzQUSkkgnimdDSZFBINIB2RjrRTKKABacOtNB5p2c0FCU7tSD
oaKCRM0Aig0lACk80mRRSUAOyfWgEk0lFADhS00cGl3UALRSbqQnIoAdSUmcUbqAFJozRmm
0APz8tIKQHJoNADjSZpBS0AGcmlpKUHApgOzxRmm7qKAFzRmm9KA3NADs4oyKB8zYpnU0AP
yKXIHSm0hPNAD8+nH1oJBxhceuT1+lN3cUZzQA/dTC2KKYfvUAP3ZpcimClzjmgB26jdTc9
/WjdQA7dRupu6ms1ADi3NG6m7qN1ADt1G6mlqTOaAHFqQkUlIetIYuaKQdKXNAgooooAKKf
HHJLkRozkddozRQA1QfSlPSj+KhvumgoOlBzxSHvSj7tACZ+aimnqKWgBaSiigApKWigAHS
lpKKAJMZWmkYWnfwmm+lBIlLg+lN70tABR2pDS9qAEAOelLRRQAuM0baSlPQUAKFoxQvSkP
WgBcmjB9KbTz0oAaOtJzniigUABBoFBpKaAdg+lHak7CikAU6m0o7/SgBOhoPWkPb6UH71U
MUA56UGlXrSd6kQCkIOaDQetNAKOlJgjrRQ3UU7DsFFFFIQh5oHpR6Ug+8aTGhTSZwRQ3ak
7UDFyaKQ0o+7QA6gDLAAE57DvRU9n/wAf8H++KAPUvBGn6No2lyXeuqfPnIATds2Dk4JorJ
8R/wDHun/XT+lFakXP/9k=
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKpAZ4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5EaVQi7Sd/wDFkUkcrNJt
HJ6VW35bPSo95DE1ZFi55uBh8qf600zDZk96qFie+aaT70BylzzvmVmIb1FI87O7NgAE5xj
pVOlyfWlcfKWhKSCCaPNxknFVcn1o7daLhylgzH1o80+vNVx1paLhyljzyRgmkE+GyKrUUX
DlRbE+epz/ADFM8wjqetV6XJxjtRcOUseYfXmgyHHBFVz60UXDlJvM70CX3qH2pKLhyosCX
jk0eaetQfjRn3ouHKWPNPAp4l+TrzVTNGfei4uUt+bk+1KZvQ1UycdaM8Yp3DlLPnEClWVg
QxNVcnNKD8velcOUtGZuTnvQH3MASPwqqWJ6cU5WAOTTuLlLu4MGG7pTGcq/XdxUKSEMWPf
rxSyEZUpnGKCbDzLgnjrSeacVD16nFMIYZyKLjUSz5xA60edkcdcVWyR+NIG70XHyl8SqFy
cc45qLzMn0qDzTjBANN3En2pXDlLXmnGc8Unmc9aq5oJNO4chbEnGcZ46UvnMcdaqB2yKAx
J5ouHKXGkb+Km+b2zmqxPuaTJJ60XFyFrzc9Kb5mDUG4jA5FJuPrRcagT+bwR7UhlODVcnn
rSk8Ci4+RExlpvmcVF+NL8u05PPalcfKh4fII6U9G3MAOT7VXpQSpyDg0XDlRZEmGYYwfU0
0ScdaiViGz1PvSFiSTwKGxco8YHvTGHJ4xTvxpN2Rjtn0plIZS4pfrQOaBiYNGK6h/Cgj0X
w/qsmoKtvqoleRvLOLVY5NhJPfJBwK52aJBcSC3ZpYVYhZGXbkZ4JHaiwrkO07QexpKtrbk
RBJIpUkZwodgQo+vFOuNMvIA8vkO9sJWhW4VD5bsD2JFKzC5Soq3cafPBdy2yjz2jxuaIFh
z+H4VCYmRvnG3BwQeo/CizGR4NGK63X/AAxY6Fr1zo8moXE0kSwsjrb4VzIFbBOeMBvxxVT
xF4cXSPEmuabBcmSHTJTGryKd0vOB0796LCuc7igVM9rcpGZHt5UQYO4oQOenPvU91ps9vO
Y0V5kBVTIsbKNzDIXkA5/nQMpUVK9rcRs6yQyI0ZwwZSCp6YPpTo7G8mge4htJpIY/vyJGS
q/U9BQFyDoaD1qSO3mlz5UTyY67VJqX+z77yPtH2OfydnmCTyztK5xuz6Z70WAr7TjOKTBx
nFddq3hm3sdW0KC2Nw9tf2dpczucZjMpwcHGAPTNUPFWhNoHibU9PhjmaztrqS3ilkH39p7
npmjlFcwKKujSdTMKziwn8pkEgfyzgqTjdn0zxmo5bC9huWtprWWOZCAyMpBGemfrRYLlb2
NKcA8HPvV9NF1eW2luY9NuWhiYo7iM4Rh1B9DyKS60XVrIE3enXEG1/KO+MjD4ztPofamFy
j1OTzS46471cg0rUrqSOO2sZpnkDMiohJYLy2PoOtbfhjw1Je+NtJ0fWbS4itri8it5wPlZ
VdscH/PSiwrnL4PPFKo/CtSXSZE1XyHWSK1eVgspUt+7DlS3vjFPsNOh/wCEpttL1FbiKB7
lYJMLtkVWbGdp74OcUWC5l4wfTFOOM5rt7/wXFpHia8sbm4e90w2lxc2N9BwtwIwSDyOCCM
MOoNcgtjeNC8qWsrIm3cQpIGemfrTsQyuwwgwec9MdqD8y8D2+tb1z4dueG0yO4vYhB58rG
LZ5eCFbPPZiAT71EugX8cWpve2dzAbCJZJB5edu4gLuPYHsaLMLmIy5HA5pu0gV2GleHodS
8AapqENs8upwX9vbwkNj5XDZGOnUDmrdn4SS88JWLfYbhNYm1ttPkRQS4QR7iuw8bgc0WKu
cIARnGOlJjp+tdl4T0C11DWb+2vrSWWCLT7q4QtlCCina/HuPpTtd8Ku+paRbaBp7E3mn2c
pj353TSxgkDce57UrBzHFkY9KQDnnmr91p13ZxJJcwGIOzoMnnKnDD8DxWnN4O8RwBjNprR
qgiZyzKAglGYyeeA3Y0WDmOfKnt0NJggAV00Hhi8331le2N7FqMBZIokjBDSKMshz3AweM8
VP4u0a2tNY0ez0y2EP2rTrWYpu4Mjrycn1NPlBSOUwcdqF4OD0ro7XwtfRaldwara3EMVjI
0V15O1nhcDqQTyASMn3qmfDuqyPNJbWUrxIryg9S0attLDH3gDxkU+UXMjGIPBNIwAIrt/C
nh1J5daj1S0ikaPSrqSJWkG6GaPbgkfwkZ71kHwjrZe5Jt41S2to7x5GlUIYXICyA55BJHS
lZjUkc7il56Vr3fh3V7C5kt7u1MRjkSIuxGwswyuG6HI5+lULyyutPvprK9haC4hYpJG4wV
NJopMg2mkwa7/wADeDofEdjfxXFvK93eQSppjqcKJo1DnPqGxsHuapvoX2v4caVc2Wnhr77
ZdCeVV+by0RG+Y+g5pNMLo4uirmo6bd6XdC2vFVXKLIu1gwZWGQQR7VUxn61IwBwaOtABHa
jtTAfnawOAfrSLgPllyvUjOOKTr1pzqqqpDAkjJHoaoSEcqzEqu0E8DOcUEFSM8ZptPUgZB
UEkdT2oGeo2/izw5N8OPDnhDVyZbRftBuzFHiW0kMpaORCR8wwTleh+uKytO1Pw9pujahaS
X5umn066tUXyDhZDKGiYHHOQM5PIJxXCD60mR1q+Yz5T1vxZr0Wj/EDUIbqRZra5g09/L2Z
ELqkLFwPUAMOOu6q+r+L9F1WNbKPUbi1tU1u/vcrHnMU3MZC9OvB9M8V5rEl3qN35auZZSp
O6RxnCjJ5J7AVGkMjQSTgpsjIUguAeemB1NHMHIej3HjDRG0TUYLeV47q40K2sQwjILTxy7
mOe3ygc1ynjHU7HWfEP9o6fny5La3WViu0mZYVWQ/iwJrnvWjtnik5FKNj0Pxb4msNb1u6v
bbXZPsDJbBLUwEM7RooOTjgAg85q9e+LfDtx4n1bVEurmSDUDfL5MkeFUSxhY2x9c5z0wMV
5vFYXM9hPexKpgtyBIxcArnpx17VXZWT5XUqeuGGKfMLluehS+LtKmtby2mkmkjm8OwaaqM
uQLmMLhsemVODVvWvGmiar/aMcck6LNcafdRsyH5jBEUdT6HnIPtXmQBJ69KQZzhf0pXDlO
+8UeLdI1htbEVqZUu7mae1lZTHLCXkDYJHDKRnIPQ9KwdM1C3g8N31rJrV9bSy5AtokJjkX
Hc7gBkgZyDwKwNp5zipp7WS1kSORkLOiyYRg23IyAcd8dqLu4cuh1Pg3XtJ0Ga0u783LyQX
olaBADG0RjZScf3skdeMVr2HjbS7c6DDMLh7ex0u7sJ0C8OZGkKkDPIG9fyrkdA0Jtbl1GP
7T5H2KylvM7d2/y8fL7Zz1rHAbjqM9OOtJNg4noOpeLNB1HTNDgFvcW9zpUFohmQcXBj++r
jPIGMqfr607V/G+mXsfiTbaNdm/1ePUbVLpNyIoVwwYZ6ncOOhxXA/ZrgQLMYJBExKq+04J
HUZ7npTre0kubyK2UrG0hwDIdqgepJ7VV2JRR3ieOrD7BFA8U6kaBcaUyooCCR3ZlYDP3Rn
9Kh1/xjpeuaK2nrbTRTm3sR9pwNxkgjKMDzyp3ZB65FcKYwHwTldxG5ec49K2/FPh7/hHvF
N9o0E0l3HbFQJvLwWBQNkgdOv6UrsLI6LWvHcWt6FNYJFLa3E2pR3Z2nCMiwrEc8/eJXJ7c
1r654wh0D4k67JCi6nZXc8DyqxDA7EHzKeRu5OD2xXlYhlOCsbHjOQO1TW9nJcXQtjIsDAE
ky5UDAJwf5fWndisjrdC8YW+jQwWQhlktoZrqdZgAJAZYGiAHPA+YE/SpdA8b2umLosd9Zv
fLptzFcJIwAli2yFmVX6lWGPlPQ5NcJtPrzT2hmj+/E6c4yykc0KVh8qZ3z+MtBmu9Wll0m
S3XWLRra58jbiFg4ZJIwemcAMvTrg1yiaoG8T2+qXs1xdCOeOR5HI8xwpB/PiszypM48ts9
cAdae1tcJH5hhkVQM7ihxim230BRSOv07xyLG11vTbiy+3WF958lospw1nNICN6+xBww6Gr
Vn4+j03xTeeIbHSow97HEstrJzEpVkZtvsdnHpmuD8qRVDtG6q3AbHWuiv8Aw8lt4U0HVrU
XEtxqIuPNiK5CiN8ZXHOMcnNK7E0i0viDS7S+8QSWNtdfZ9WtZIFWVwTCXdX5I6gbce9Xbv
xvbXWj39l9hkV7vTLSw37hgGFs7voeOK5GKxkkv47OXNs8jAFplICg/wAR74qNbSeW5kggi
kmaPJIVDnA6tjqBihsSRt2HiCO18H3+hNbsz3V5BdCQNgL5eeMd85rqm+Jls2srqI0iTC62
2sbfOHO6PaU6evOa88l06/iWV5bSaNYsby0ZG3PTPpntViTR78XUkNtbXFyI9gLLCwwWAIG
COD/OlcLHUReNrKO9h1BtKb7Umnzae+yQKjowIV8Y4YA89jiodX8bLq2laTZjThBc6TDBHZ
3aOA6PGoBLccqdoIHUHvXLppt/L5XlWU7ebKYUwhO+QdVHv7Vq6pocFl4V0HUohL9qvzcCd
H6KY3CjA7cHmnzBYd4z1S31fxRdXVpGkcDY4j+6XIy7D2LFjWnqPjn7dbapCdNMf9oWNpZk
iTO3yCpDdOc7enauRFndlygtpdwG7G09MZz+Valz4Z1eyWX+0rC6tWjtVulBiLBkbG0kj7o
IbqfYUJsDe1/x+viC3uYrnTnt2a5N3byQTlWiZo1RlPHzKdgI6EVz/iDXv7eurCf7N9nNrZ
RWf3s7vLGN3tn0rNtLG71C7SzsbaS5nfO2OJdzNjngVJJpmoW7Qm4sZkEieYm9CNy+o9vej
mbGkkdFceOb+fWrXV0iNrfQWywtNA+GlkAC+a2eCSoCkEYNSan46l1MWNw2nR2l9pzsbeS1
YpHsMhkCMnQgMTjpwa5w6Rqfky3JsJxFFIkbvsICs/3Qfr2qaXw3r0EF3cTaRdRxWjmOd2j
IEbAgEE9jyPzoTYrI1x4vgj17V9XttKET6tazW80XmkqjS43MvGQM9Ac01/Gkz6XJYGxj2y
aUmlFtxztWTeH+ue1YI0y/Elun2OXdctshG0/vGzjA9Tkii40nULUTPcWcsIhmNvJvTGyQD
lD78dKfMwsjb1jxnca1YNY3VlEIP3DAISCrxR+WDn0K9RWVrWuSa7dyX15bJ9vmlMktwpOX
GAFXb0AGP1qe68OzLcQw2H2i8MqgkeQUKMTjYQT1yQPqaZL4W1yHSYNVewkFrPLJAjcZLoQ
GBHUYJpO5S5RIvEVza6ppN/YR/ZX00R+WqOcMynJY+7HrXQp8RruBpVt9ItI7aae6llt9zb
WS4ADxg5yAMZB6iuVXQ9Va5SBbKUPIqsm4YDBuVIPTnBx610Pijwu1raaXe6Tp8ot20i3vL
s7t+12JDN6gZA9hmo1Q7JnJXEySzs8UXlITwm4tj8TUOaXHFJg4zg4qdyxQCc1JD5Yz5hA+
oJqMHApUjkkJ2IzkdcDNAAqgkDI5NK5JY5OaaBQT9c1QhO3SlXOaTHFKPagZ6dp114YktvD
dndyWKQvo91HesUGRPukMRY4zu+5g1fhvPDkHiDQNXmjsYLPV4Dc3UEkI227pE0eAMdGcbh
65rzTUNHvdLs9Ou7kKItRg+0QFWzlNxXn0OQapTXM9xs86VpPLQRpuP3VHQD2q1IjlPR9Mv
vDb6ZpdxevZi9Okahb3W5B/rcMIMjGN2CMGqvghdBHhvUZfEMKm0XULNWkK5ZVPmbsHrjO0
kDsK8/XJ4HU1ZuHv7eP+zrlpY0ibf5D5AUkdcevSlfUOU2ruXyta061WXTYzZuEF3EN8bjf
kO/HzY+nSuyupmn8I+J9QS8027nt5bHy7iCFQAN7DGdgGT1PGPyrynJ7VoRJqo0mZohOunS
SKspGfLLjpu7ZGcinzCcTttY1XwvPYLquhWtlBfBp0vLS5Q4lDqu14xjGM7iBxg1V8U+KIZ
fiHZeIdOeG9t7eO2ZI3jG07Y1DIwxjqCK5LWtLu9D1q60m+KG4tX2OUbKk+x71n5Oc0OVxq
KPTJ77whI+t6fp11AiF0vNNnuIyoDM4eSJiASMDCjt8p9awtG1bS01zULzVra1aG6IBjhBj
MeXBLwnGFIxnB4IJFculvPJbyXCIzRR4Dt2XPSktrea6uo7aCMyTSsFRR3J6CjmYuVHosXi
DwmbvRL++DXHlMbC+h8kAy2qvuSbpjcVwCB6GuavtUOn6xp7Wc9leJpkpeGeGIjzV37hv3D
n6HoDiufuoLi1uHt7iNopYzhkYYKn0NRZ45z04o5mCij02LxD4btPEGtLY3TRaXeafctCGj
OVnmVT5fA5CkFQenFOGveGbXSlt/OtdSmhvpJR59uY1mheEDaCoynzDt0I715fk5oDH1oUw
5PM9XtvFvh+GXw9DDfzpY6drkt5LHcLvbyX8sg9PmwVamaJ4p8PQXOk3Go3AaSz1W8kdzET
i1kjwg6cjfnjtmvP00id/C82vrNH5EV0lo0eTu3MjMD9PlNQpp17LpsmpRwFrSJwjyhhhW7
Aj+VHM2PlRp6WdKfQNStri6FpqPmRTWsxQlXC7gyZHTOVPT+Gu38R+ONNu/+Eik0vUZFl1D
UbO4ik8sgmNISkmc+5HHcV5vo+nvq2t2elpMsL3kywiRxkKWOMnFR3tq9lqN1ZSMGe2laIk
dCVYg/wAqVxNHfzeKtCMery2qm0ubvTZbbEIbynmM6OrID9zKqSR0BPFTXvibw3d2jSQTra
6ssVnMl5Jb7g8sSESI31ODnnPOa4jW9HfR/wCzSblJ0vrKO8QoCNgbPynPcYqrLpl7FpsGp
yRKLWclY3DqckdRgHIP1p8zYuVFzUobeOOw1OO/Sae8LyzwrHs+zsH4H0I5GK7y48ceH5vE
Gs3t3HJf2M+o2l3b28icFUP7zAPCkj8D3ryog+v5U6JTLMsZYLvYDc3Qc9TSux8qaPQbfxR
pVjeTWslwuqaSWOyNrcxOI2fd8rg7ldT06jr2NOTxfpATT7eSW4a0j0S40+WN1z+8ZpGQkZ
5xuXntg1zlx4aEPhu616HU4J7SG5W0X5WUzORk7M9cAZP1HrUGl6GdS0DW9VW8EZ0mKKUwl
CTKHkCcHtgkdaq7J5Udpa+K/CsFmthdG8voWuhKZZIx5kYa3MbEDpuViCAOCBUOneL9I07S
9I083dzKdPttRt2lEeN3nqQhAJ6ZPPpXHropfwjL4gFyMRXi2hh2/wB5Gbdn/gOMVk88+wo
5h2PRI/FegXOhW2nXwnS8GmC0a+8oO0cqTb1PJBZSvGcgjisrQvE0On+LNS1bUJ55/tdldW
3mIgDM0kRRWIHHcE1Xv/CgsvGen+Hvt+9b1bY/aPLPy+aAentmsXVrE6Zrd/pvmeYbO4kgL
4xu2sVzjtnGaV9BW1udxJ4z0yWwkt2Ny5l8OJpT5XIM6y7g555GBjNN1rxrY39nr0VmbqOT
UJrGSJsYx5MYVs88EkZFefJy4HAyefau2vdB0yTwRLq1jPAFsrhbMXIidDfyNk4UE4G0ck+
mKNWJ6GtJ480R9civvs9ykVtrw1eNFUZkQgbkPPB4qi/jLR5NDXTZLSZ90d9GZcDMfnSB0Z
fcYwR71xF1ZXFqz713Rh2QSpkoxHXDdD1qDa4I4PTI+lF2Ox3dt42tYtIs9NutPS7tra1+y
yLIuTMMyMHDDlGXeAp54BFPvfGun3cuqXHk3G+/0WLTBHkYSRNnzZ7qdn61waq7jKIzfQZq
W3tmuLmGFnEIlO0PIDtHvx/Si7FyndeDP7G074w6SbHUZH01Dn7RMVQgmI7gT04JIzWfZeL
Ybbwte+Fbm2ee1mVxHcdJYWLq3A/u/LyO+a5EwzBSfLcqP4gpx1xnNHkz4B8mThd/3T93+9
9PencdjtZvG1vd+GG0G6tJFVIbWOKdCCzNCzn5h7hyB6YFTXnjPR7nxHe+IFtL4XM2oC9jg
Z1MOAwYI3qMg59eK57xVoUWg+ITpdrLJcxm3gnDOuG/eRK+Dj03YrHtrK5u544La3knllcI
iKpJZicAfnRzNC5VY2PEOsQahqrTaXJdx2rTPcxwzMP3Lscnbj6DnrwKf4k8Sp4h1OK9NoY
CwR7pVb/XTAAPIPTdjPsc1mXOnSWlo0k26OVZfJaKSMhlOMnnp/Wq72bLbW8yN5jTlvkCkE
YIHXvn2pXZSSOwl8b2V20Nxe6W0t9bMhjulYI0oWRXAlAADkKCN3XnNWV+IVn/AGhDcSaRI
8KXd5M0RlALR3Iwy5xww5wa4W00+9v9Qj0+ztZZ7uVtiQquWY+mKsf2POLO5mlkEU9s4R7Z
0bzOehAxjGeuSKLu4cqNmXxJYv4ZvPDtxBeTW7XCXFrO8o8yIqpXYeMFcHoOhq5/wnNuSmd
OlONA/sUgyDk5/wBZ0/Sq7eDha6brUl7NMbi0soruDZGyK+6ZEKsGAOcP27iuci06VluhJu
ie3TcY2jJLHIyPbjnn0pPmuNJDtZ/skam39iCYWflx4ExywfYN/Ppuzis7ccYzwaUnim1nc
0FpySSR52Oy5/unFNFFFwHcYOTSH3p/FMPWqEhKUGkFOHtQM9O1m2028+Hnhq4hurefULPT
Sslo55WP7Q5Lrg8uOPlPY5q34k0rw1d6trWo6dZ2btaXVs8VlbSCNJrUxZdl55+bg45HXHW
vMZ9PvrO1tby5tpIre7UvBIwwsoBwSPx4pl1a3dm0QuIniMkYlTd/Eh6EexrXmXYy5X3PSb
fTvCd3YeHrLyLKzkv7K6d5jLlxcKz+SjNnC5+UZI54riNTaJ9dgV7L7O6hEuFaXeJHB+Zyc
8Z9M1jIru4RFZmY4CgZJpTHLhm2NhcbjjpnpmpvoUo2Z69fWHg1NbvDFa6atvB4mit4wsny
tZODv78qOPm7Vz+s2Oi6XpjHSgmoWc5uIZl+04MEyysI3xnkbNpB6HJrz3NLzQpeQuVs7/X
fsmofHEEmG8tLrU4AeQySIzICOOoxmtrSIvCsfjB9L1zTrCJ7bVbhEJIEbW/lycOc44cR7T
15NeWW1xPZ3kN3buY5oXEkb4+6wOQfzourie7upbq4ffLM5d2xjcxOSaSkkNp7HoOljSbrR
7u/1YaYssunTvDDEdpFxG42BhngkZwB1B9TVh4fBtz4gdYJrW3ttUtGvLUA7fsdx5RCQs38
I8zP/jteZSRSxPtmjZGIDYdSDg9DTRnNPm8hchu3k8U/ia1aezgttrRLcKJPMV2BG5yenPU
44rtdRh8MX97rUNq+lQGHXCtizcRm2YP1xyVyFx6E159Po1/b6DZ61LGosryR4YnDAksmN2
R26is4jmlcq2ljqvE0Wjm60A6cbf8AeWEX2wqcKJw7Bt2OnyhelbOqweELjTL+XTZI7fUDC
HhtHwViYSfOquOGyvK55wCK4CKGWYsIYmkKqXYKM4A6n6U1FeSRY413MxwAByTRzeQrHpF3
qugp4Skg0U2y3YurG6mt5VBR5FhdZSoPBXcRke5xUGvS+GDatqXhy3s/s9wJ4riznch4XLk
o6r6BSuMdMHNefSRyQytHKpSRDhlPBBpAcc96fN2FynVafZf8Iz8RtMt9Qu7fba3cMkk8Um
6MJlWzn6Guh1aHwpqOuak9jqsC29zFO9n9oUBobnzdxEjAchhu2t05HSvNmdmJLZLepoXnp
STsDTPWkvdF1hLTSbqe0cLoEJ+0rGCbee3ZnZM443LkHHBJFcnrd6bvwzbyG80r99MZja28
SrNDknC8KDgd+e49K5eGaaHf5UjJ5ilGCnG5epB9uKsjSdReS2VLGctcjdCAhzKMdV9afMy
fU7XRbjwXJYaZDrIS3mjASR4hvjlDB8NIMZVkYqSQcMPpXJ6u6zX0FqTYj7Ogg8+1+5KMn5
2Pc4PXHQCs+W0uYrdppYWRBIYiTxhwMkVEiFmCkgZI5PalzeQ0luejazPo1zqek6Pp2uWEO
gaRGI4pGUv58rDMkzIR1ZvXoAPSp5Nd0GPw3f2tnexRX11otvblguN9xHc7jk467AMHvXAa
1pU+ia7eaRdMjTWkhjdkOVYj09qhjsLyWxkvorZ2toiFeUD5UOOAadxWPS9O8S+Erq1ij1x
Ilje+t5LmJI+HK2zxtNtHGN5BI71lW2q6NFbz6drJsbhFj8mO8sFIlXAba4JGJAc4KkDjHp
Xn3Q80pBNPmBxPWdY8Q+F7zWdCv7DUDDJZNZfbQykrcBFUFlOMgpggjv1FUdS13ws3irTtV
tFSS3ivrl9QiaPP2qN5WZWGRzlDjB6GvNcnNbNhok9/4c1bWkuI1j0swiSJs738wkAj6EUr
3CxVvbe1ilia2u1lSVN7qEI8gkn5DnrgY5Fdtq2qaOb/AEKz03WIf7D0PyjEmxt08pZWmlZ
cdSc9f4VArz5jnPI4FPuIJrZwk67GZFcDIPBGR09qVxbnbeLvElnqmjGy06/byY9VvLnyMF
VeOVkKED22ng9KoHxFZSeCrODdJHrVgZbSNlX5ZLaTk5Pqp3Aeze1cn6mt678J6np97oVvf
FIhrKRyQyA7goZ9uGx3B6jrRdlWRoeG9etNJ8N31o9y8NzJqFncR7F5KRlt/Pbhh9a6uDxh
4ag8QW15JcM0EHiFtQixD9y1ZMMAO3IHy15nq+nvo+u32lzSLK9nM8LOowGKnGRVBm5wOlF
wPUdO8X6Jbf8ACNQXNxK9naR30N9EIsh0ld2Tj+IfMOO1QQeKdE+yRSPPL5o8NvozR+Vn97
k7Wz3U569q82DYHXpS+Ycg96q4rM9E8TeKdA1e0IsGmhvo3s3S5MeCwjt1idD3GGXcOxzV0
eP9C/tqDUP7PMQgv4byE26eXLDtlDSK2DtdSASOMhjjpXlm7Lc8UEHPrSuHKdnrviOx1Dwv
c6ctxPcXL6zJfq8inHlMhUcnv04rZi1fRrLwHpGk6uCk09ldokqpva1Lyq0b7e4YKRx2NeZ
YPpVh7aVbKK7d0KyMyqu/LDbjt2HNFx2N/Q/Eo074h2HiXUJ5LkW9wskkiKFZwBjIH0q9d+
IdOfQbOKwu5rTUbU3EMsghDC7ilcsGJPRgDt57AYritrHopq3Hp9w+lSakrxeRHJ5bKXG8H
t8vUjnr7GhNjsjvrPxloem3l9JczXevQ3Filqsd2hAGJkc85JzhWOfUjisifxDpcehR2umX
N1b31pcXDJctErNdRSjBVz2Ycj0INczYadPqU8kEDwo6RmQ+bIEBA64J745xTJNOultEnRP
OR081hFljGu7aC+Pu5NDkwUUMvlsVuCNOkme32rgzqA2cDd07ZziqlJS4rI0FAptPUAA59O
OaTaTyKLASAEqD2zUZ6nIqYqCQuQpC8k96iwcfSqJQ2nKQDnGaTFKBz0oKO419xqPw18GCz
BnawS6guFT5jExmLqCO2VIIq9b6do2oeHr2+u0Nxc6XDptsq+aVA3swkBA64GPpXnqTSRg+
XMyE8HaSM0CRlRlDMN2Oh4NVdENNnrsPg3QLPxMEgaWMWXieLTg6z4Z4H5DZ7Ef3hxVbS7H
RdSvbu6vrbEY8Q2lpNHJOdssRdg5fn/8AV2ryzzpck+a+c56nrSGaTbgM3JyeTyabkhcr3L
WrrGmsXccdstsiSsojXOAAT61vatp+jQ+G9P1qyhXZe2wgMfmktFdI2JGx6FdpHb5vauUdn
kYuzFiepJyaMkDqeKm6KOm8C6Zpmq+K47PV0D2jW874MhT5liZl5HuBW8mheH5tLicWqRzT
+HpdQ3CY/JcRuwAAJ/iC/dOevFedgsDkEj3FL5jcDcwx79KFKwNHpWr6L4fs7DV7xLZLiS1
tdNkgR7hmyZF/ejr+n8NTX/hXw3bahdW1okcywa3bRsxmzttZIwxzzyu4kbuvFeYCRuhJPb
rRuZc4JGeDz2p3RNmev6npWiXXhePSUuoo4rTUtWNpCJR8zLjylznoQOD3x71zmn6N4Uu9H
017mc2t/cRETkkvHBIJCELjIYK69SM7cZ71xl/Y32m3TWmoQPbXChWMUgwwBAYH8QRVYFy+
Bli3HuaE0FmepT2Phu5vbdEtbSOBPC5mEkMhXfcqDnPzctnt3rzvQoYrjxFplvOm6KW5iR1
yRkFwCMjms/Py7fQ/lWnp1vqkFq/iCytybexlRXnKhljc/c4Pfj9KV03oVayOz8V6H4f0oX
F1p9sL2J5Lq3nQT4azmEpEfXkgIFPfOTXLeDbbT7rxvo1vqyxvYyXSLOJW2oUJ5yewqhbWe
p61q620EUl1fXRZgp+9IeSTz+NUQrbtu0kk4xTkxJHp9lonhTVrJTcSWtneC7v7WFVl2LKV
jDW+7J4BYld3fjNU4LbRbjQ7hW0y2s9Str6zEkbS7maLDCVhzjaTtyB0rgPLkCkmNsLwSVP
H+FKodgQEJ2jJwM4HrTuiWmemeIIvCCPqdzYw2McmlanNCIUOReW8n+qdfXYQfwx61NaW+g
2Pj7TrJ0t7nRvO821vZLrI8oxE7SM8fNzzjBrywMc+lX9N0fUdXvTZ2NqZJxC85RsKSiqWY
8+wJpqQuU9F8MXegOuk6pqUGmw3f9sTJMrKNvl/ZyFypyMb8c+prF1K30eHQrTULS1tLqW5
t3ivk80I1rc+YdrBR227cY4OTmuEz7de9Xn0q+j0SHWnhAsppmt0fIJLqASMdRwaOYGj0rW
rnQJNd1K9YafdmbxHBmRwH32rIQ5H+znHPY1l65Z+HNOsrh9B+zX9v511DcxPcYZPnPkyKO
424wR3BzXAwwyXFxHBCA0kjBFGcZJ6VbudF1W01xtDubCaLU1lEBtivz7ycBcfiKAsP0L7G
NdtmvoI7i2UkvFI/liQYPG7sfT3rtzN4WstOkawks7p/wC1bVl+0wIJBbmMiRWA4wCQCR35
rz6/sbvTNSudPvojFdW0hiljJyUYcEVXUM7KiqWZuAAOTntSvYGrnpcln4Qt77W0+1afNp8
kd6tmE5dWWUGLLHuV+7jtwadHNoWl6N4r0+11GyksryWxlsQCC0kayEsD3yAfmBrzKRHika
OVCjodrBhgg+hpM9M9KfMFmeuXFx4Dvda1hdQexSxi15WtGt02/wCivuDEY5KA7DjtzXCax
DFLvh83TI2sIyvmQSEm7BfjGOCQD7cVz5Jxj+VNzjoM0ubQEjU0KO0fV4WvpYo7eLMzeacB
9oyE/EgD8a7m08SaVrvhWJNWktdPv9J1eO+tRuYmaKRx5ygkn7u1W/OvMgTj2pBnjNJPSw7
HpnifUfDcsl3qWiy2F1cy3V4t4lxn96rtmKRPXCnjHQjPeuM8Mvo0XimwfX0LaYJP32BnAw
cEjuAcE/Ssbk8gUH3p3uCVj0rwlq/hrTvs8OsNayXcU12BdbNyeU0BVVPHOZOR6VzniO906
/8AD/huWCSN9Sjt5Ir7au1siQ+Xu9Tt71zGTj0o54zQ2CjY7Lw1rFjpvhTV4JLiKK+kvrOW
DcmSVRm8zBxwMEZHeuwh8UeErfX2nM8BtbbxG89sEh+5ZPGwOOPuhip2+1eY6Fot14g1+10
a0kjjuLpiiNKSFyATz+VZ5UiQqeWBwceuaEJo9FtNa8P2el6Tb3D2t69q10s6cqxR5EKskg
HysACR26jvWP4o1DR7zQNHtNKuDM9tNdl96bX2NIChbsSRn6Vy0FvNc3EVvAm6SUhVXOMk0
0qUZkcfMpIPPencVrO52nhhpo/hr4snguBbywzWbpIRyDvboe1bK+N/D7rE80AS3l1gT3tp
HHjzrcxIr+2GZSdteZCeeKCSCOZ0ilxvQMQGx0yO+KiXO7jHApJtFW6nf22uRWepzwWvim1
tbW3SQW1xHbPmUM+QrYGeMk4PAxirs3jDSF8Ly6daag6XM2gxWRcIVzMlxvIJ917/AIVwkG
iTXXhnUdejnjENhNDDJEc7m8zdgjtj5DWTgg0nN9hqBoazYW+nXqQWuoR38bQxymRFK7Syg
lSD3BOKzacT70mazNBVHXNIKUfmKUAkkgUxDj1zTlcb28wZD9famA9aOMn2piBwo+6xP1GK
F4J5puM0tAzubfwjpD2nhsz39xbya3ZTT+awXy4ZEd1GfVfkGecjNTav4I0+0tJmsrq5ea1
0mDVJVl2/OJdg2oBzwWyT6Cud1HxFdajoWjaS0Yjh0uF4UKsfnDOXJI7HLY4rNbU795lme7
maRUESsXJIQDG36Y4xWl1bUizZ31t4J0STwe9+108l5dSWKwN5gVbYTGQMJBjnBQHPHHpWf
pvhyC01bUHd7mSfSL9LcwRKu+4BLAFAQRwVyQQRg1xy3tyiSqs8gSUAOu44fHTP0p66hfJc
rcJeTJMnKyCQhgcYznr04pKUQcWdZrHh6yCrrkz3kVjeTzxKvlDfAyKCu9QAAGLcDj5ea5v
w7p8Gq+KdJ0q5d0hvLuK3dk+8quwUkZ+tV31XUXEyvf3DicgyhpCfMI6E+tVUkeKRZInZHU
5DKcEH29KJNPYaTW56XZeBNEvLvTYBPeJ9u1G803JZTsaFQyP05znBHtWRN4cKeAr+8leeC
Sxa2nWKQLiUTZUtxzj5RjnvXJC/vFZWF3MCrFxiQ8MerfU+tNe8upIvLe4lZMbdpckY6gY9
KLqwJM2/Cui2ev3l5pckjpqMlszWADALJMvOxs/3hkD3xWlf+HdHtdEs9YWa6ls7lZ4T5ID
tBNGMAN2wx55/hPFcbHK0cgkjdkcchlOCPxqRLu5SF4UnkWOQ5dFchW+o70k0DTPXPFGiaV
e6rrOq6jFLLJaDSIkWOTaGSWHD/iNowarReB9Gt/EEUMNxdKbXxL/ZDyiQBnjPKyDj5WGPp
XmUDajeytFAbi4kK7mRSzEhRnOPQD8qiN3chy32mXcW3E7zyfX60+ZC5WSLbLJqi2ryCFWm
8su/RRuxk/SvT9I0G1sNI1/w/qaMtuNbsIJJmfaJITIwLA+hU5yPWvJy5JJPJPepDczugR5
5GUDbguSMDtSTRTTPY9C02GLxRpl7cNJ9pttduLBDI/AgETFePqeveuTm8O6dpjadM8F3qT
X8EVxBJbMFXzi/zRE9sdPUHnpXIRpqNxbzXUS3EsVttaWQEkR5OASe3pUAuJwvl+c4TO7bu
OM+v1qrq5HKz1WbTbC8u7+81SxntjHf6fHJDNckrMrMyyE56jjg9qq3WlaIIvEF3p1mbNdK
vpoby3W4bE1oxIiK5PTeoBx6rXnt3Bf2hiF9FPF9ojWVPMyPMQ/dYZ6j0q5bS6hLoGoR21t
JLCGje7uACdqg4UMewLEceoFDkLlZP4OstN1Hxro9jrCg2FxcpHPufYNpOOo6fWvRPCmmWc
V7od7eTG3v5l1S0uZZn3FI0t2VAV9s9uteQBiCKQyMxyWYnuSeaV0htNnbal4YsbLS7+8Qx
TTWlxDHHHFKWWeBlJ+0DnOCRjHYmtnxBpFq3ge10Xw/KLxRrcpiBkXcAbdWIJ9jkZ74rzEF
8HaWwB1HarFjY3upTtb2FpJczLG0jJGMkIoyzfQDJo0YrMbBGZbyKFeruF/Emvb9c1Oyn8b
2HjVr23TWdPv00yWDcN8kiMoinHsI85PqvvXg+4545q2dPvhpI1b7K/2EzfZxPj5TJt3bc+
uOaE0VY9V13SdEvvGGoTyxwTSnxW8Vw/mdbVsEE8/dznmqOmaB4aOuWJ3xwGPUkSWOWTAli
MzANG6njC4yDgjGc15cMkZA4HfsKCfbFF0hOLNHVvLh8SX21fNjju5MBmzvUOcc98jvXdLp
/hH/AISm3sUtLZ7LX4w9o/mknTy6bUDf7svUHtXA6ZpmoaxqMWn6Zatc3UoYpEvU4GT+gNQ
WlxNZ3sN1bYE8bhkJGcN2/WkmFjvodP8ADSo6zrb2lzZPscyfPDc+WyB+Qcq2d2OCGFTeK7
HQG1W/1HT7azLrrckTWkRCx/ZM5R1Gejc/MOlcDqWm3+k6pPYapbtb3kRHmRvjIJAYfoQar
KhcgKNx7ADNVcm1j06907wrp8Oh3MNhBc6Pc3t9BNdOfneFWXY2c8MAeDWWLTwlpuvGRhFf
6R/Zq3MLyH5pJwoJRh2JbcpHpXHz6ne3Gl2umzyBrWzZ2hXaAVLkFuffA/KqeT34NLmsOzP
Qb/T9Aj1XUItMGm3FsVOowu7cpE23bCBnllBOVPT8KseLY/D9l4f1iw0SKxkVNZYxuoDusD
QqVKt127twFeadqUe2OO9HMFjZ0K3hlmumnW2PkxCQLOev7xM7R0JwTwe2ak8XW+nW/jLVI
tFMZ08Tk2/ltldh5GD6c1n32nXmnC0+2Q+Wt1AlxF8wO6Ns4P6d6dq2m3ukapJYahEsVwgV
mVWDDDKGGCOOhFFxnoegDR9D+Ivh64srmxbRZPJm+1Ow3xv5R8xWPVfnJBHpinaNa+GNX0v
TLG7i0+LUtT+2WLTAAG3ZSrwSkDp/Eu70PtXlmT7fUVPb3dxaTie3kaObaU3LwQCMEfiDRz
IVmemWOoaDdN4Xt7iHS0s4dXnW9Vo1G2L93sLZ52nDGsDxReWc/hXQ7Ww+yZgNwk/lqokDe
exTJ642kVxvGemMUEfKHzyeg70XCx1Hh6bRZfD+p2WpmC3urd47+1mdMmXYcPB77gcgeq+9
bF3e6Vf6FoNrbf2Pa3E1lcy3ZMS7llEkhjXPY7SoGeOma89OewFNIGefSi7Ha56pf6toFnp
GtLpdxZp9qfS5ViUAh2RX875fYnn61DIng+LVtbMd3ph064jvVto1GSj7N0Rye27hcV5tc2
d5aOFvLaSBmGQJFKkj1psUE00U0kUbukK73IHCLkDJ/EgUrj5X3LGsaTLo95Hay3EFwXhjm
DwPuXDruAPuM8is4VIzbkZnLFjjBqMZqDQcAecelT2+MtnH41CNzHCjNTwcF+hpksgA555p
SDjrml7U3PPHSgQ3kUvB78UcEGlAxzxQUdnp/gY6jY6G8GpAXOsW1zPDEY+FMLMCpOe+04N
M0jwQdWtredNQ2RveWtpJuiII88MVZc9cbDn17Vi23iXXLQWAt9QeP+z1dLXAH7oOSXA475
P505vE+uvF5Z1KULmE8YBzFnyz9VycfWrVupDTvob9t4FuX0oapaXCTmG7u4pIpE+XZboHL
e+RxirOh+H9O8SH7Ssy21lPqlnZyRRQAMnmkg7CScAY/GubXxb4hjlSSPU5Y2SZ7ldoAHmO
NrtjHO4cHsarw69q0KOltePCjzJcssYCjzE+63A4IzT02DUrapbWttqt1b2ckjwxSMgaQAM
cHHatm38Jy3Oi2+qxTmaGU7ZPIXe0DfNhXQfMM4GDjHPtWBNLNd3Ek8p3yOdzEDGSe/FXbT
XNXsZEktb6WF412KVODtGeD6jk8H1pK19Ru9jppvAlva2GoXt1qEnlW2mWmpoqRjcyzOqlD
2BGTz7VNqPw6SyfU4o9RlmfTb2C1l2wli6zIWVlUc5GMEe9ctLr+svbyW8l/KYpYEtnQ4w0
SncqfQHkVIvivxEtzNcjWLgTTSJLI4bl3QYQn3A4o0F7wuv6ANFh0qYTGRNRtBdKGGCnzFS
p9eVNTaB4YOvWdy9tdIbqHOLUsFdwFzuXPDYPUDkDmsi61G9v0hS7uGmW3UpErdEUknA9Bk
nimw313bReVDO0aEk4U4wSMHH1HFLS49bWPTfCXh+Hw78Rp9Mn1BjqVpHeQSwqh2uptHO5T
6Z4x34rmk8IWtz4UXxLa37tbRRg3ULD95G3mbMjHVe+e1YT+Idbe5hum1Kfz4U8tJQ2HC42
43dTxxz2qK11fU7OV5LW8khaRDG4TgMp6qR0IPpVXjcVpEN/DbQajPDZXJubZHIjmKbC69j
g9K7iy8C6bd6Rp9x9tuVuLvR7jVCNq7VMUjKU9cEL17GuBlaRpWM27eTk7utaEOsaxHFGsN
/cKkELQIFY4SNvvL7Kc8j3qVa5TvY9HsvDkOneG/EdpaSXE1tqmlabdINm6RRLcJ8uBwxBz
j14rn7rwIU0OPVraeU7be4mmgcAuPKlEZxj6gn0wa5lNf1pECJqlyqiNIQBIR8iHcq/QHkD
tThr2tCdJRqdwHUuVYOeC/3/AM+/rVaEO56bd6f/AGgmi29pPGs0ug2sccNwozNw5Ox2GFc
bRgHGRmhdOt9M8C6ujtJNBN4csbpk2qpUtcqWAIHPPc15fJqmqOESa+nYIAqhmPygZwB6Yy
cfWiTVdTMBga/nMbRCAoZDgxg5CY/ug84obiKzOs8Q+B4NEhmv1upLizW5giWMY8xVliEgL
dh1wPUg1z3iLQ30PWrmzV2uLaKUxx3O3CycA49MjIBHY1SbU9Ql3NJezvuVVbc5O4L90fh2
9KWXVL6fS4tLluGe1jma4VGOfnYAE5PsKTsCubfg3S01WTXIXlmjeLS5ZkEWPnIZBtIPUHP
buK7zwl4VtdL13T7yF5beS4XVbGaO4P8Aq/LgOGbHQ/Nz9OK8xsdUvNEtb2GK3aKbULbyTM
2QfKYgnA752jmqv9saqZPMOpXRYszE+a2ckYJ69x19aFZbjs+hY13TDpOqNYGBomiRQWLbh
KcA71P909R7V1emC0b4SwrfQST2x8QoJFifa20wkEg+v6Vws11cThFmmeXy12rvYnaPQZ6C
nQS3ZAtbeSUh24jQnDH6etCtcNbHpUvhrw9ZRWktnPLf6RLeixuf3oUvcLKAp46KY3zj1B9
K4jxTb2Nr4t1Sz060Nra29zJFHGXL8KxAOT7VCJtRezTQIrWQSLcNM0aq3mPIFxyv+yM/ma
oS3E8k5muJGll7mQlifrmlJgkelfD3RDY+LvCWq7DcRagk7b1OBG6q67SfXjJB9ax4/CmnJ
qlrZXF2wiutJOoJeKRtWQIzbcemV2euTXHx317CoSC7miTdv2o5Az6/WmGeZkEZlcoOiljj
8qd0Fmer+ItO0TVfiNq8GqRyJLmxaGVJcCYMsStHj3BJBH901Vh0PQ5fE3iTTNFtp7K80eV
mic3RJlt43ZZzz/FsIIx6HFec3K6hbTrHercQzIA4SXcrKDyCM9M9RVu2uNVsrSfUxBL5V8
r2v2qRSc5wWCt/exj8KOZCsdzb+F/DV5YWEsdlLGbvRru/ybgnbJFI4UfQqACK5PxZpdjpt
3pT6fGYor/ToLtoi+/Y7L8wB9MjjNYfnXAjXEzgKNo+Y8A9qjaR2xudmwMDcc4HpQ2COs0f
TdOfwRda1c6W17Nb6pbwN+8ZR5TpIWBx0OVHNbFx4U8LReItHitr9rnRtRmmjmud4BtQGIA
Puq4OT1rktOvtYn0mXwzptu06Xc63BjiQmRnRWAxjthm4rI3ttKgsAeSM8Gi4HpPiHRU1Dw
5p95bMLq4sNFtDHCvWSMu4d8dflwuR23VJ430uym1a41hESaQXFnBJbq/3IjaxkN68tuGe2
K82WR9m7e4ZRjOe1KS6tgMwJGO+cU7isz1S28JeFJPEGjW9oEvdObULy2uJjJ1RVzEGOePY
98V5lf6Ve6clrPdWzRQ3iGW3YnIkQMVyPxBFVN0i8Ake2alluLieOCOaZnSFSkak5CDOcD8
TUsaudZ4M0Kw1SW3k1O3ia0lumt5JWmwy/uXZQB2+YD5vwrkDtRykgJVCR6EVYg0++n0y51
GG3keztWRZpR92MscKD9TVN8hiQadwPTk0ew8q9/tPw9Y2TRaNcXEBjlz5kwClT945IH5km
p5vD/g2WW9jnSCzt/sWm3gnikJMbSOizgc8gBmOOox7V5tpul3+r3n2PTbdricRtIUBH3VG
WPPoBVBic8HIobGkemnTdKTWtU07VLFJWsbC9a1uZ7rzFnVVzblMHnHb16UHSfDY0u51Bbe
0EsuhW14IxJxHcfaFWQAZ7qCSvoa8vywPORT0DnO1WbAJ45x70uYfK1sdR8QDZ/8ACe6sdP
t7aGxMx+zi2XCMhAIIwa5ZQCw3DIpCc96aOv1qL3Ksx43AMAcZGKnhXlwCDg9qrZJqzbn7w
96YMr89qQdaUDmkz2oAAcUDk+opPpS8Z4oGdRD4OneTS2l1G2gtdStxPFcuDsBL7Chx/EG4
NWZPBV/OZYbeKNLiyLRTwJueRtjFWlC9SMjt0GKwjreoP4fg0F5x9hhna4RccozAA4PXHGc
evNbWs+M7698RvqtpIFdBCscpQK4MabQ3Hc859eM1fukPm6Gh4h8Pz3umaHqEKRQWtvo9mL
ibgANI8iqSO5O0/lVjwVoMukfEWwt76S3dZ7W6eIriRJkEMoDA+hKnH0rnR4x1g2Zs5Xhmt
mtEsnhkjyrxoxZM+4JOCOeaLTxjrFmtgIWh3acJFtpHiBaNHBDJnuvzHg9M8Ue6L3jb8LeG
rvS/Hehtfz28M6XljKbZ2BaSOV1IwO/ykEj3rA8V6VJpXiG8t7gGK4aaRzCUKmNSxK89DkY
PFKfFmrNdaXeu8L3mleWLa4aIFwEOUBP8QHbPbiqeq67qGteWdRkWZ4i21yvzAMxYjPoCTg
ds0e6C5rnZeONCkmvPD17L/osd9pthDCxiOJX8pA5yPTIJ9c1mXvgQW0+t2tprEV7d6M6rP
AkTKWBk2FlJ6hcqT9fas258Ya5d28UFzcrJDEsKxqYxhPKGIyPQgDGe461B/wAJNrC67e6y
lyEvb5ZEndVGGDjDcdOc0/dH7xq2nguO8a9eHXIDb2apJLP5ThQhmWIt74LA49M07/hCbyw
k1S4ujFIujTkXMTggPGHVVfr91iwrKTxPq66WdMFwv2ZrY2bDYMtEX8zaT/vc561KPGPiA3
7Xkl/5sklqLKQSIrJLCAAFZTweg98gGloL3iXSvDEet+PI/DkGp2wW4kYLdQqWjxtLcDr7U
+TwslrFZX7arFHZ3scs1pNKhTzfLIBGOxLZArI0/WL7StZi1fT5Fgu4mLRsqDCkjHA6dDT/
AO39T/sVdHeZZLOORpYkeNWMTN97aSMrnvj0o06j1PQ/FXhGTxZ8Stfi0y7jXUIpIGNvIu0
MjRoCyn1Hp+VZPh2wgs/Cniwx30Vy0uk5eNQd0DCdRhvr1GOxrlpfE+tzasNVa/db7cjm4T
5WYp90kj0wPypX8TatJNqEnnRodRjMVyI4lQSrkNyAMZyAcij3Re8dFr/gl7DVpZb3ULW2s
Tci0W4WPagfyhJkqOQOQPxrhyCjEgjg9R/MVtz+Ldeu0vEurwTrelHlWSNWBZV2qwBHDAcZ
HNUW1E313aHVmlmt4I1gAj2qwjHQDj370O1hq/U9E+IHh03fi+51e+vIrKwMltZmbGdrG3V
t2B2rlfDuhaXqll4jn1G5uFGlWJuYjbgHzCJFTnPb5s1HqXjPWNRvtQmMypDfbA8BUOmEXa
nBHUDv15NY9lqV7YNcfZZyn2mMwyggEOhOSCD1GQD+FDsLU6e/8G29mdUCX0r/AGLSYNSUl
AN/mMilD9N/X2qj4c8MrrzeX9olgeRJyh8vKZiiMmC3vtxgcjrWc+v6vJatatfO0ZtxasCB
logQQhPUgEDFNs9d1bToUhsr2SFI3aRAMfKzLtYj6rwfWjQWp3/ivw//AGlp+ja3dXQgsbP
StPgmcDcw8wyDdj0AB+tcr4e8N2Os65q1i+ov9nsrO4uo54Uz53ljI4PQGqKeKNejwF1KXb
9nW1Ktgq0SnKoQRggEnHpVnwv4lfw7qd5fiA3D3NnPacNgr5i43e+PSnox6m5B4L0GXQrrX
n1e7NnDp8d6Io4180FpvKZGycdeQe4NO07we2n+M7mxa9xeaQ9vdZxhJVLoSAfXDAj1rjV1
XUIbe5t47t0iuYxFMg+66A5CkemefrQ+ralKUZ72VmRVQMW52qcqM9wMDGelF0LWx6zpun2
T/GyfVILmRby3194ZIXAw6ushDKeuQVIIPqK5GTw3a2Udjpmp34jbU0t72ExQhjIJH2lA3b
aCT6ZGK5dda1dNSXVFv51vFfeLgNh9/wDez689aU67qzWkFq2oTGCB/MhQtkRtnPy+nPP1o
ug1O9Hw80RtWSzW+vQja9LoRYhchgAUl/XkVweq6ZHp0UAF00szmRZUMRQIVcrwx+9nGcjp
0oPiHWjN5p1O58z7R9rLeYc+d/z0/wB7361UutRvbxIo7u6knWHd5au2Qm45bHpk80m0NJn
qnjPwnPqnifSHBYvqlvZW8UqEFI2FshKuOoc/wjvUej6NYax8OtF0S+luLVptau4YySBify
B5anPQFgAfrXm7a7rDli+qXTFtmSZTzs+5/wB89vSp4/EOpPewXF7dz3qQ3AuvKllO1pB3+
vHWnoKzOoW2stK8P6vpj2N810qKkrBEZY7gLyoOMjHzZ9hWbpfh/TNQ8KHWzLMXsbrbqMak
DZAy/u3X6sCp9yKx5te1mX7YRqVykd7I0k8ayELIzHkkd6zo7ieKOSOKWRI5QFkVWIDgHIB
HfmhtMSTPW/Cvh3TdJ+IfhrUbFp3stSKTWMjOCSpifzVb/aVxtrD0jwfo2oW+j38rXSW97b
XzSRqwJD26lgQcdDxkVyMuu3zW+mQW8r2q6dGyRGNyCCzEs2exJPaq0eo6hCqJFezose7aF
kIC7vvY9M9/Wi6HZnVxeG7C50e/1OG3vLRI7IX1uJXDbx56RkDHUfMefUVreKfCOnaVfSaj
c3l5c2cly9s7RgSSQlYVZN/bJLfkK4K31K8gaFZJpJbdOPIMhCsucleOxq3e6zrWr32oXnm
3B+1fPcJDnbtAAGQOwAAyaehNiGDT511uysdRt5oRPJHlWUqxRiMEZ9QeDXoK/DzR9Q1fUd
PtJ57Q2OtyaYGkkD+amyRk9MMSgX33V5xfape6hcQT3U7u9vEkETZ5RF4UD6VGLy7kLZupi
zuHb5ydzdj9fekrdRtHoNjbWNp8OfFUENpdiRfsRuoJ8oQ4nYHb3xjHPY5qxH4J8M3M+jPY
m5uILvV4rWcGX5oopIkbYcDhgxYbu+K87uJ9SjupBdzXKXHSQSlg/wBDnmoFuZ4kYRTyIG5
O1iMkdKeglc9U8KeHV0Hx3Y3MKPc291ZXxSbPyq6rIuz3IAGQfWuR8ReHdN0G1Hy3Vy9xb2
9xa3iAeRJuXMgJ9icDHIIOa5cXd0EKrczBSS2A5AyepqMzzvEsLSu0SnKpuJA+gqboqzPQ9
D8KaDqWi+H3uLeY3GpW2oPLKsv3XgDNHgY74wR71PH4a0eHSbjUbZJ4VufD8N8YxNwrm4SO
Rc91IycV51dRX+nzG1u4prWVQD5cgKsoIz07ZBpsMeoXVvPJbrPLFbR7pWXJEaZA59Bkipu
irM6D4hWmnWHjvVLPSrFLKzikAiRGJDLgEEE9q5Pmnu7OQXdnwAMk5pC2VA4GKlliL39as2
45bmoF981Yt8Ev6ZpiZXJw3FN4Gc9aeBzk0jYoGIRgfrR+NJ/D05pV/CgDXt/D+pXFjJewx
xtFEsbvhxlFdgqsR2G4gfjWjN4M1uzvGtp4IZDDfR2M4SUfu5W+6pPYNzg+xplv4qlt9KfT
4bC2jSW3jt5GUEF9kolDn/aJUA1ck8eX8t7qd0bO3zqN9BqEi8/K8RJUDnodxzV6EanN6nZ
PY61e2EkXlPbzvCYy+7YVYjGe+Mda3tU8LNDBBPppjmi8gSXMiXCyrEcheSBwM9PXn0rB1P
UX1XWb3U50VZbud53VegLMWIHtzXQQ+MzDDdW0Oi2UdreW4t7mENIfMCkFSCWypBGePU0R5
dbg+boRx+BdcdoE22yyXF21jEhnGXmUA7R9cjHrmo7TwXrF7Lp0UXkq+oxTyxBnwQId28N6
H5TRY+Lr7T7fS4Le3g26ZqH9owlskmTj5W55X5RVu08ealaz2c62tq8tkbkQlgflWcHep55
HzHHcUWXQLs5AdjWvaaDfXmm3WoW7ROlpB9plXf8AMse8JnH1PT05qPUrywuo7BbSxS0aC2
WKYrn984JO8+hwQPwq1b+J7y00iTTILe3SOW1ezlYL8zo0m/J/2s9/QYqdEPVl2+8Earp1x
cxyy207WcsEdwsUmdglxsOfQ5x7Vj65YPpXiO/0ySNI2t5miMaOXAIPY9/rWvceNdTurnU5
mgt1Oo/Z/OVVOMwkFcc/7IzWLq+pzazrd3q10qLPdymVwgwoJ9KbsCudRomlPbaB4yt7+GJ
bqDT4nCSLl42M0eCp7cNz9an1D4fXMSXTwzwx3EN9Bp0dmCztNI8SuCGxjnP4VjXHjDULlb
5pYLYzX9rHaXMwQhpVRlKsecBvkXkdcVNcePNcnnmnLQxyPdxXylFx5c0ahVZefQDg09Cde
hQ1ywt7dbW6s7dLeGfchj8/zGV1wGz0wM9PbvWXaWxuZfLEscWFLFpDgYA6D39q1/7ftpr/
AFC9utEsXa8gkj2IhCxyMQfMUZ4IOelZ2mapNpV208KROzRPCwlXcCrDB+h96Ha49bG/N4G
vrSLUJb+/treGxNt5jtubKzjcjAAZxgjNN1XwnfaLoeoy30duJbHU0sZCrsXBMbMNvYqQM5
69Kr3vi/VtQsr21uTCyXqW6SkJgkQLtjx6cAZ9aNY8YatrlvfQX5hK3t0l5KUjwTIiFARzx
wTS0C7F8L6fpV9Pdpqc9vEohJjExkHzDnd8gPAA5z61bTwneXuiR3WnfZ7l47kQSyRux3b0
LrjPGAFbPvWNpesS6WtysdraXC3ChHFxEJMAHPGfetceOtfEgkilhifzYZ/kiABeJCinHT7
rEEdDmqVraku9zpLXw9/wkHgLwlpttcQRzzXWoMZmQ8BED4Jxk8DiuXm8IX8WlxazbzRXOn
PaNdmdQRtVZBGVIPfcQKkh8aaxaJZfYltoIrOWeWCNYhtRpV2uOexHQdqqR+LNZh0y30xJ0
+xwQS2wiKAh45GDMG9fmAI9CKWgalyfwXeQ+G5tfkuohbKlvLEFBPmJMzJn2KlDkVleIdGk
8PeI77RZZ1na0fYZEBAbjOcfjU8fibVo7CawFwJLOWGOBoJFBVVRiyY9CCSc+5qhq2qXmta
vcapqEgkurht0jBQuTjGcD6UtBo9A8T6Cmt6ppqQXcMN1F4fs7jymTHmgRjdg/wB7Bzz1rH
k+Hd6bjWLW0vEuJtN1BLDaFK+aWV23+2Ah4rAuvEGqXqwme4+eC2W0SRRtYRKMBcjtitBvH
PiMTyXCXyxzzXEV1JKkahnljBCuTjrgnPrmnp1Fqb0ejT6x8JNJjs5Ff7Nfahcyuy48uNIY
mb6+o+tY0PgyafwtP4hW9QW0dk10ihDlisyxMh9CCwOehqoPGeuxqiQXEdvGk0s4jihVV3S
KFkGAMEMAMjpVa38RapawtbRXG22aFrcwFQY/LZtzLtP+1g/UUWQamvrHgh9FAu7u+zp2YE
M6x5O+WLzMbc9hU48BCW2tPs+qCS6u9JfVYozFgFELbkJ9cKSKyZvF+u3EVxBc3azwXCRpJ
HJErKfLG1CARwQOARzUa+K9bRrZkvcG2tHsIvkHywvncn47j+dCsPU0YvA92+s6lo819Bb3
mmwpcXHmA7FQlNxz/s+YM+uDirN14Ji0vQNZvNVuLmK4sfs/krGiskokLDcGBwV+UYI/pXP
t4i1hrkXRv3NwESIy4G5lTG0Mf4gMDr6CkPiDVWspbRrvdayoqGFlBQBWLKAO2CSePWjQNT
Mx/wDXr0e3ubyw8DLLdzebq/iULY2ML4C29qrBWkx2LH5R7BjXn95e3OoXsl5eSebPKcs+A
Mnp24rTn8U63cpAs955hggFtEzRrujjAwFBxwBmhPzEzb0/wLb3XiSTQLnWkhvYZJ45Y0jL
FfLjLbh7EgrTl8EwvYW89vqLs91pLarErxADCMVZCc8dDg1hN4q19tTj1I6i322NDGJ9oDs
pXadx7nHGTUaeIdYEMcIv3EcVs9micYWFiSyfQ5NVp0Fr1O1j8H2t94ltPCN/qFtY6jaS+R
J9mtyXlXyi/mE55xgL2655qXwfo0Eei6pqVheNKt9o95byRSqFaJ1aP0PKnI561zmh+NtT0
zxNpmtXrvqD6eMIrsAzDaVALYycA8ZzWPHrWp2ksxtruSETRvC6rwGRjllIHY96NBanQ23g
tovEGrafc6lFbXGiPG07yxbo2XcAx98Eg9ORzVvU/B11c3uo3X7iO6gjE4tLXaqyRbc+bFz
h0yOcHIHOK5B9b1VpxO9/MZgFBfd8zBRgAnvgcc03+2NSKCL7bKEUYVQeFBGCF9BjihOINM
9J8Y+GILz4nrBqNzJAdZl/cTIFZAdgCqxzwxfAI7Ag1574hhe31QR3Efk3QjX7REIwgif+6
APbFOOvandXKPfXtxeKZ0uHjZzl2XAznscDGRVLV9QudV1i81K7bfPcytLIT6k0umg0jrl8
IaQ0GjwnUJ4bjVdKe/R5FHlo6s42HvghOvYmtjWNFsBr91awTutxZ6C92X+zxor/ALgOMgd
+TluvSuK1fxLcappGj6cYzDHplp9lXD58wb2Yn2+909qovrWqyXMl1NqM7TSQ/Z2dmOWjxj
YT6Y4xRddB2PSvEXhy08UfEWfTzfPaai1tYmKSTBjfcsaEHuD8wIPsap2EtrLp/i6SSR2uF
0d4rq3SAQhClzEBjjBJHJ44Oetee3Wo6lJKn2q4nMiBSrSE7gB93nrgcYpZta1eaWeSbULh
3uE8uZi5zIuc4Y9xnFLmQ7MueK9Dh0DV47W2meW3ntobuMuMMFkQNtPuORnvXPge2at3F5c
XpV7y4eZo0EaF2zgDgAewqqDniszRCgegqzb/AMePWq+7Ixx+FWLYjY2fWmJlfNJjilzz9a
SgA7UDrSDGMCnDIPSgZ1t14etP+FeaDrFjBK+o3tzdRzYYldkQQggdvvHJrLtNEvItZsIL6
xdYp5YsBztWRXIxhvceldbZeMLXw94a0LSTBHqDQ/bftaI/BiuEVNqt2YAZ9jWJH4lshpo0
+4s7m5jt7tLu0leYb48AAo3GCpCjgYwRVpKxm27lnxJ4J1GPxbq0Gi6aw09NTnsLUbx8zoc
+WMnJbBH1rmY9G1SZ0jSylMkgZkTbgvtzuwO+MH8q7K7+IaXN+l4NKKlNefW9plyPm2/u+n
+z1qrd+OpLjV9M1ZLFYrvS3lNud2QVd2dQw7lSx+tOyDmYnifwt9nTTbjR7EiL+xoL66Cvu
YFiQz4POM49hXLy6TqECXDy2joLbb5wI5i3dNw7Zrqz49JuluBp3I0T+xyPM98+Z09e1Z2q
eLri+vNau0tkgl1pFW728gkEMxUdskZ9s0mlYabMfTtG1DVzdmxhEgs7drqYlwuyNerc/Wt
Cfwf4htkmd7At5HlF1jdXYCXHltgHlWyMH3FRaHrp0Qaov2cTDULGSyPzbdgfHzfhiuhT4i
3MNxNc21gkcz2FnZKxfIU2zIyvjvnyxke5oSXUG2ZV74Wu0hW50+zujbKpWeScKBFIpVXUk
HoCy8n1qG98IarZadp17K9qyX8D3MapOpZURirFh2+6a0ZPGZTxDc6zptpNYz3LmVkW4LIj
lgzgA8bW5BBzwfao7rxhHfpZLfaPbyi0tri2jUHCqJWZgyjsyFzjtwKp8pKcjndT0u+0i/f
T7+DyrhArFcg8MAwII6ggg0trpd5e289xbxZhgKiWQnCoWzjJ7Zwa3tc8SWHiCC9vL3Tdmr
SfZkglRztRI49jgjpzhT9c1Q0LxFdaA0slov7yThiT8siYIKOvRlPvUWVy7uxY8C2VrqPxA
0OwvrdLm2nvI45IpOjgnBBqjdaHfRyXMohUQw5kf5hmJd5Vdw7EnoDyaboOsS6B4ksNchhS
WWynWdY24ViDkA+1bV141uL+K9W60+F31CAQ3UgJDTFW3Ryezr0z3HWhJbA2yrD4M1yWGSZ
4YoIo2gG6SUKG87/VsPUH17Vag+H/AIjnv4bJYIfPkvHsCDKP3c6KWKN6cAkeuKQeOdQbTH
06a3ikixapH1HlrAcqB9STn610fh34iRN4yhu9Zt4baxm1c6rcOu4lWMTJtAHVfm+tVZE3Z
Q8MeGCLDVr7ULW3vLWXR7yS2lUh9k0YH5OMj8xWfpfgLW9S1T7A5hsXRmSUzvjy2EZkwQOe
VB/GodO8XXejxXVnaQo1nNFcQrGxOF80BWcHrnCrj6VYl8c3TeJofEY062TUthS4dS224ym
wsVzhSR1x3p6E6kFt4L1e5t7GW2ltZl1FJ5LZEl+aXyid+B68HHrUp8GXsumWlxCIot2mPq
ksjzZDQiTZkDHBHp1pNP8AGt7p7aF9msoP+JIZ/s4YsdwlJLBue2Tilj8a36aclitnblI9L
k0r+LJid95PX7wOKnQdyvf+DNY0y0vrqVoJFskhllWN8nypRmOQeoOfqO9ZmlaLf60062MR
k+zoJJMAsVXOC2ByQO+OlbN3431G9tb+3ktbcLfWVvYyEA5CQ42sOevAzWRpGs3Oi3gvLIb
JwyskoJVkIOeCOx6EdxRpcDrNZ8O/2jpnhSPTIrSK8l0eSZkHytdMk0oJHHLbVHXriueh8I
6xNd3dmFjW4snjW5jZuYd7BQx9gWAOOmafe+LtUvWsZZBFHc2EbxQTxrtZVdmY9OOrt9M0s
njHVpNTuNS/dJdXfl/anVcefsYNk+mSozjrT0DUsXfgTVbPUns3uLRxHcmzkmVyI0mGSUJI
44Gc9ORQ3gfU1sY7prq0AewbUtm45EKuVbtjIIzjuOlMufGV9fLqkV9Z2tzBqN0b1onU4im
wRvQ5yODjFNXxjqYtYbYRwbItNfSx8nWF2LH/AIFk9aWgXZmazo1zompLZ3Txyl4knSSI5D
o65Ujj0rYg8D391DpLRX9p5+r2sl1awEsGfYSCmcYDHacdjWPq2s3es3VvcXYQPBbx2ylBj
5EGF/Gt3VPE8Enh/wAL2umbor7SrWWGWYrtKs7k/Ke/B69jSQ7sq2/gzVJdRvdLOxL6yVJJ
4SeY42KgnpzjeuQPWui8J+ELnT/HVjPdy208Nh4hi0qeMjcJGLHnBGCp2ng1ytz4r1me8nv
mudl5cwJBPcIMPKq4xu9/lXJ74FX18f66t412n2ZJXv01NysXDXCg4cj3ySR0qtBXZak8My
iGHWGsoZ7APd3FwFdkbyo5QpDeh+YYxUMPhCLVIodQstStoLO+1D+z7ZG3kiQqGUE46cgZ9
arxeNtbt444k+z+QFnjaFogUlSZg0isO4yAR6YqnD4m1K2srezt/Jigtr0ahCoQfLMAADn0
wOlLQNTUk8FaivhxblYYfMjnvBcPvbdCtuED5HTGW4x1rTsNGs7/AOHcVjFfwgz65HDHctE
Rhmh4U8ZAz+HesaLx54ghZTHNDsEtxMyNECshnAEqsO6sAOPas+LxHqUFollbiGGBLxb5EW
MfLKowD9MdqFYWpVudPlsdZm0y9cRS287W8rDkKVbax9wOa6aPwJL/AG3faXLqUDXNtve3j
CNi9VY/N+Q9ty9K5e+vrjUdQutQu2D3FzI00pAwCzHJOO3JrXsvFOoLr+ianfXcsh0ny0gZ
ANwRDkD39OaegGqngj+0rf7fbahBE9xfR2MNosTf66RA6pnsBnGfaqGm+C7zVkuGtr63X7N
c/ZJPNbZ85BK4J4+YqQORzVGTxPq32eWCO58uOS9/tHKABlmxwynqPpUTeJNVkkumaddt25
kuE2DbKxHLMOhPNF0Gp3fhfwrDo3ibwre3VxMt9Nq8lo9pLBgL5ZXrk999YcnhZ7XxBrEV9
8t1ptvNfzWsseVIDcJkHuGBzWUni7xAktrOb4vLa3H2qB3UM0UmAMgn2UcewqP/AISvWTOk
rXe91he3y6ht0T/ejb1X2PSnoxah4m0caTqFtGjKVvbOC+RUXaEEiBtmPbPWqNppNxd6Xf6
gn/HvYKrTN3G5gq/qavy+KdRubC7s7sx3C3FvDbK7oCYY4mBQKe3Ax9Caz7HWL7TTcCzm2J
cxGGaMgMkqHnDA8HkA/hU6XK1PQ/EfhseJ/HlhZQ3xjkuLGzijdoSRkwZBY9B93HrzWDD4E
hm0e1vf7WZZLjS5dVKeTwqRvtZM5645HFZf/CaeJkmSVdUdXRo3RgB8hjXahHuFJH0qmvib
WxDHEl+4jjtns0XAwIXOXT6Emh2Gri+JdCGgaqlotz9ojmt4rqJ9u0lJFDAEdiOlYYq/f6n
e6m8ct/ctO8USwIW/hRRhV+gFUhj0qC0CjrVqADyztbnPPFVwMqTip7cgKxPrQJlcUh6GnY
70nXNA7jR0p4HUgZ4pvalB5BNAy8mk6pLbR3EenXDwujOjrESGVfvEHuB3NV/s1x5Zk8iTY
ACW2nAB6H6V6G2tppPg3wFqME5e6svthMKsMYMx4PpkHp3FVE8c2lv4muNfh0xHa6so7WWz
kA8pWUICR/s/JkDsTV8pnzMyPDvhv+011NryK4jFvp811CVXAaRNvy89etZDaPqqKWfTbhQ
HWM5jPDNyq/U9q6hPE2kWuva/fWSXf2bVrW4jSF8ZgeUg/iByM+lalh4s065sZYZ7dlt7XR
Iom3MAWu4XJikX15fGPTNOwrnP+JPC502PSpdOtbqRbjSo7253Lu8py7q3ToBtFYdzourWc
bPd6bcwKm0MXjI27hlc+mQeK6S88YrJJpN3axSx3FjpZ0yRXOVlB35b6fvDx6gVpS+P7Q6v
qWoR2MkhubewjiSUghXtvL5Ydwdh/OiyHdnD3unvaQW0pMjCZDuLRFQrA8qCepHGfrUsmga
1bwGebSrlIxGkxYxnhG+630PY1oeItXtdUvpXsHuo7SWd7kW0xBWJ36gY6/X0Arqtd8QxaV
q+iahpkyXUqaDaWsqFw0eQg3KcemOR60WQcxwltomrXcrR2um3EzrnKpGSRgZOfwBP0FT6f
oM92UNx59vHMha3cQNIJmzgKMeuCB7iuht/HL6ZrGpahpNs0Y1C9jvXSRt2zaWLIPUHeR9O
KaPGGnvYanposZ7O1luUurBraQeZaFNwCEnqpDfUEZoshXZz+m+Gdb1fUI9PsdPle4kBIVv
l4Clj19lP5VBfaXc2OnWlzPBPH57SKC6YQlSAdp74zz6V2OmfEEWM1lJcWJvTakhJZSvnIr
I6OofqwJfOGzjHFZ0Ot6DfaHpOharb3KWunC8cTI43M8gzHx7MoB9c0NJDTZz2m6Hq2sGf+
zbGW6+zqGl2DhATgE/jW/4K8LnVPGGnWWsafcHT5ZDFLjKbSY2ZQT2zgH3rP0TXk0nRdf05
4GkOrWyW4ZWAEZVw+SO/TpW+vj6NPFtj4ljs5xcR7HubUTYgldYym5QBkcc89OaSSG2zlZ9
B1SEJMbKXyJQ7RyAZUqpwTkcDGRnPTNdPF4Mmm8HWDJps663LqstrIpPzGJYVk4U4GRlj71
X0fxqNO0i+0Geza40m+WUSKHCyIzlSGU9BgoOO9WdJ8fnS7awhNnLdvZ6hJeeZPLlpEeIRF
D74HB7U7IV2czqekvZwW19CJH0+8Um3nkAHmbThuPY8VJYeHdT1TR7/AFa0SNrawaNZi8iq
QXztwCeehrZXX9EvdJsNH1KynFnpltdrA6yfOZJGLxk4GOGwDWZpeupZeHtV0aW282HUHgk
LBsFGjYkfUHcQaVtQY+w8K6xcXltFLplyyXBlRPKKhiyLuZeeAQMEg9qjbwvryWyXf2BtjW
wvFw6ljCTjfjOduRye1dlofjnS47+1RrFdOsLCe6vUUSbifMg8vyhxzyAQevWsePxuYjaN/
ZwbyNFfRmy/3lbd+89iN3SnZCuZN94Y1KzVo3s5lu7dyLqM7SIsqGXHPI2nJPTkVrQ+FTde
A45ILSJtYfWFtVcTLiRGh3qoOcEk4x3q5P44WL+yVkt4b4tpRstQ2sVM4b5VyezqgQZ9hWJ
aeKI7DRrbTLaw/d22qpqaO0mSSi4CH/GloBkWOjanqWsHSLS2LXo35iYhSNgJbr6AGpJ/D+
rW9ml5Ja7rV4/NE6MGj27tv3gcDnjFdD4Z12xb4nnxBqZS1tp3uZZAWOF3xuAuRz1YDNULf
xZdW3hu48NtCsmlzoVMTH5kfeHDg+uVHHcCjQLl2y8NM/ha6S50/wD4mTanZQwtuCs0cqSH
CnphsLg1hz6Ffx3Msbw+Qod1RZpFVn2OVYL/AHiDkcd81sQ+ObtLSC2lso5Ut57OaI7iNot
wwRffO45qHV/FY1q2t1vNNjE1rPLJbzI5BRJJDIYyP4gGY4PvRoF2R6l4Q1az1aa2ezNrEk
4tg08ikB/l43Dgn5geO30q7ceB7nSr+/h1V0mitbtdPL2sqnE7fdBz2wD9OKdf/ELUbu91O
6itY7cai2+eHeXjYjbhtp43DaMHrUdx45nup9Tkn02Ei/vY9RZQx/dzrnkf7JyeKLoLs566
0i9tNcu9GnRVu7WWSGUFhgMmd3P4H60t5o2oWGoxafNb5uJ1jeJU+bzA4BQj1zkVcm8RG58
XXniG60+3la7mlme3bJQNIDnH0LZHuBS3vii9vNZ07VljSC50+KGOJl5/1WNhOe/Ao0C7Og
0/QBdfDOUjT47jUV1yO3BjP73Z5Ls6E9h8ufwqnN4Le407U9XsbmO206ygiuE+1yAvKrvs/
hGAQwI5/rT7b4hXdg0radpVpbCW/XUWXll37GRlwf4WDtxWUviNYbXV7Gz0yK3sdUjSOSAS
M2za4dSpPPUflRdWC8hmsaFNpuv2+j+Xsnkjh+9IGBaRQQcgcDnp2rQuvAut2epfYna1kdZ
vszPFLlEl5+QnscDP4is/VPEFxq+uxazNbxxzQrCoVOh8sAL+ijNaF34zur/+1or7T7Wa21
O6+2tGcjyZsY3IRz0OCOhpK1xO5G/gzWl1GPT0SGW4mtkuYgj5EqscYU45IPX0wfStXwLoJ
l1iK9u7aC802W2vYgx+ZVlS2dwD6EYDCsi08Z6zYQ6RFavEDpMrSW8mzLYYklD6rktx/tGl
03xjf6RJiwggjt980n2dgSm6WMxsf++SQPSnZALL4N1SJpFMkDtHpseqbVY5aJ2VQBx97LD
iq58L6iZbyMeUbiy3m7twTvtwuAS3HTJxxnmrB8a6o0AQxw+d9gGmmfb8xhVwy+2QVHPpT2
8cak2uXurtZ2Rn1CJob5TH8l0GxuLLngkgHjHPNP3Q1MXU7CXTLtrSdo2kVVbdGwZSCAQfy
NegeC7zw1rfiHwtoEnhq2EomC3MzrnzwInyD+O0/hXntxqKzWhtlsbaFTL5odEO8cY25J+7
7etT6Dr174b1+01zTkia7tGLR+cu5ckEcjvwTS0GlodYdF07xVpcSWMljp+q6ZBcXOoy4Kx
tArqI+FBBcAnOO2O9ZekeAdQ1qTFlqVjsE0UBdnO0NKG8vnHcoR7EjNYun6/e6Y+pm1EQGo
27204ZcjY5yQPTpV1/GWsSaY2nqYY4mSBWaOMKx8kkxtn+8MnJ796NA1IH8PXttZR6jM6LG
swilUg7oG3sAGGO+xj9BXV+MPDEuqfEfXbfTpbSF4w0iQKNoYR26yNgAcAgHHqa5m58Y6vc
z6pLc/Z5xqbI1xG0Q2Fk+6wA6EZPPufWrL/EHxBLfS3zfZRPI7uzCEDO+LyWH0KDGKLxGlI
peKbnT7q9sH02CKKNbCBJBEMAyBcMT7561gA47VauryS/mhLQwxMkawqIUCAgcAn1PqarvG
0UrI4+ZCQRmoLF/hIH6UsaswO0E/SkRCwY8YxQpwDtyPxoBhgc00+1SYBB9v1pp60CGY456
Uo+ho5x1pRyc9KCjebw81taWF1qN0bWHUITNBN5RePqRgkd8j8KxTFKEDNGyj1IOPauz0Lx
J/YenR2/9rNeaVOjC80iePchYjHy54GeCGGCK6PxLrK6RqNh50v2iG78OWsLW+OA5T5X9Mq
ec/hWlkzLmZ5UYpwRmNw3UAqaQRSjqjDjd07eten3njHR7vx/ea7LqVy9jHe2s1tAI/leNc
eYMdunTocnNQP410Tz9OvHgkmnsbt7Z1CALPp5l8wA/wC0OVx6GjlQ+ZnmxRxj5SM8gY612
+s+CrXTdIvr63vbiR7a0sLlUdANxuFBYHHpnimyapor22qaRNqJltpIy1hdi2w0Lb9xRh1w
wGD6Vr3/AI00W5tLlFnnMsltpcQJjPLW+PM/lx60WQXbPOZbaaEDzYpI8nA3KR+FNWOUsFC
OS3IAB5r0k+N9AfWtRvL2GW+t5daW/gidOkJSRW69DllOO+2szSPFWl6XpK6c9ul8UupZfN
nhyJInCgxHBDLnBbIPBxRyoTbMjQPC13q+safa34n0+0v9/l3TREqxUHOM9eRiquh+HrzXb
fUJ7RJJjYxLM8EK7pZFLBSVHfGcn0FdNqninSdSt9DtrS7v9OttNe54x5rKHkZ0I5wT82Dm
uV0a6hsppbkand6beIoa2uLbPDdw2CCAfUelKyTC7Ir2wCTIdPW5nt5CFV5ISp3909CR7VX
t7V2u4op45ViMipIQuCoJx36HrXcXPxAW/wBOvINSSW4uVENxa3QAVvtaAqZW/wB5SM9yUF
Vh4u0yLWrzVI7NpVvtOS0e1kHyxyAIC4PcZQsO+TRZbjTZjeKvDx0HxVqumQec9naXkltFK
6HL7T6jjNYrW8yhAUbLDIBUjI9vWvQm8f6eni3W9Q+zTXem6vd/aWhkA3QcOMjPG4buPoKo
6Z4n0SHwpL4YvraSWOQzmO/VQZIS+3aAp/hyvzD34osguzN8R+G00x9ETTYLqZr7TIbyRGU
syu5YEDA6ccVQv9JtrXwzpGpJcu9zevOssLDAi2MAPfnNdgvjXQvtehXjC+eXSreyiKjhJT
DKWfIzzlT8ueneuP1u9sr6Z5bSa4O+5nl8uQAIgZ8jbjvjrRJLoF2aGi+EjrHhPWNWS623d
lEbiC22/wCvjQjzjn/ZDA/gfSuegs7q6EhtreWcQoZJPLQtsQdWOOg967LRvHC6B4m0qWyk
uJNDtIxBNasqgzRsuJgR/tEtWRoWtWmheLTfW8csuluZIZLdiA0tu4KlD2ztP5iiyDUx/wC
ztQ4Isp/mTzB+7PK4znp0xzmrM2kXiX0drBbXEsjxpIFMJVvmGRgd/b17V0z+Lbe58Pw6db
rdWV9ZXErWlxAFO+J1C+WxPIIA6jjkitDxX4h0a7s20aTzhcW8dq8dzblTiRIQjxtzyM9CO
hzTshXZ589pdLbG4NvL5QOC+07RnOP5HFWYNC1i7tUu7bTbiaCTfskRCQ2z72PXHfFbXiTx
NbazDG9kLmzklt4ILq2G3yXMShQwxzzjOD0OauaD41tdIs/DFvJaTyHRtQmvJNrACVXCjaM
9/lPX1pWVx6nMW+jardiI2+nzyLM6RIwXgs5wvPueAelW77wp4i027W1vdJuI5Hma3QYyHk
XqoPc10lj4403S7adLPT7gyTfZnPmuHAeKfzeM9FI4AHSobnxxDMviCNLWV01C7+32TSMAb
Ockhm9wUJH5HtRZCuzmbrQNasrRLi6064hgkAKO64BBGc/lW14s8Pw6YdE/s+zliF1pNvdT
hmLYkfOTnsCcYFWm8YabcQx2d7Y3L2raNHpkhVxvR0IYSJ26jkHqKdqnjSz1Hw0uh/2dKqL
Y2tssxYFxJAWwR/skOcj1xRZDuyPRtB8OxaJPd+KTeWs8N6bdkQ7Sq+SzLxjqX2/hXM6yum
R63dR6M8j6eH/ctKcsVwOv45rT8Q+IYddi82W3miu18mNCJP3Zijj2jcOpckZz6cVzR+tSx
odkc5/SgHJzim89+lBOQRmkVYcRgZzSKc96Q5KiheOaAsOBPrS5wOCaUDjJzz6U3BzigkU/
55o7jNIQMc9RRg9aoY7IBpTgjnr6VHzQMgmlcVhzDtwTSD3P4U6MK0oDHg96jYEZzwaBpDu
Cew9qTjPPHHSmgfpSc5xSHYQkZ46UlO29PepPKUws/mIGTGVPBP0pFEYJzQT680g60vUe9A
hwyFOemKRe4oXoRTlHFAh3bJ5pCOaX8eKT1pkiY+Xim57U/AoA5p2HcBntT2mdwA7s+0YG4
5wKbt6UpXHWmIjJP0pQe3WkIpB9aRQuefWgtgkUhPPej1oAdn86QE+v4UHqMmjv6UALk8nJ
pCccUA4Jwaaf8igLD855zSE56dKTtmkwT0pAKCcdeaBuA60DA65P0pQcYI4oAQAkd6f05yB
UfJ5pevAHNADxjPJ4pWZR0BqMDPXPFKevJoCw7fz8pKn2oBGB7U0g4pPTmgLDice9Jv4xjn
OaTHtR1PJyfrQFhd1G7/8AXSf5HNHYAc96AsO3YBBFLu5zimD73+NKFNAhzHB46daaWI/h4
p4RpHVVHzHgCgqRkHgjqDQMjJz2oY5ORmlYcnrSAH0oAUcgkelIBSkYxjP1pR068+lAArEN
nmkYnNOXIz0oxuYbR17U7CDqc4p4xkbuQOxoUAZ3DtTSOhzTFcQ4z0pMc5pSPm6U4DByT0p
WGMApCCTlulSNlm3DpUZHOM0AgPGMUh5JNLt5OOlJt5wP1oKFOVAJ7jjmmnpTivPOBSYJBO
eBUsBtKvByOfrT0jZ/uqT/ACqUJGnDHcfYdKaQmyAZ5wDT484OKe7cYUGkiBIPFKwm9B235
eKVRwRjoakwpFCAZcEA8VSERSAA4ApuOQRVmeICQDHWoCMEcCmBJEuCO5yKay5OQMdjVyJD
9mDEDOQeKbLCVnZTwAfWgfKUHBLn0ppAH41NMuLhl9DimEdj2pARfSgeuacVIzkEUH60DA4
JpUXccd+1J1PcUufUfjSACOuAKZzjpUmM8AfjWjDol1JbGdmCIORkE0DWplnIxxkUhz1PPt
U8sRiJViGIOMg1AwOM4P1oEAGcGlAwAR2pVGBnPFJ16fhQADrzSjAzzTO9OwWPTmgAySSRm
jJBzTgMtzS4+uaAuM55oGPpUqQTS52RtgdSaVoWUkHB4oER9MHrTe54p2OBSY7UAJgHg0H6
UpGDQRQO4/Z8uTzj0NGOT0qRRiMkjDHoT0xTWQBF2n5jz7Y/xoENCnJxnip44S33VBJGcVH
Dnec1rWkIeQh1z8pCjHfFUhWZklMuQV5phBAIK9K1XiKuwZSp9MVSmQkn5ef0phZlXHepAo
GD+dKFAjBxnmnbccgGkJjcDd90e1DAh+o6U5EYt07VMyq2Mnk0AkVTkjHWlI5UY/Cp9m088
47UqDe2xB82eMmgLFYlS3TpQeDUro4ZlKYI9aQqMe+KBEWCaTacdBUyArjA+uaUqZD8pyWx
kCkNa7FcjC/Wk7+1XntkjYmeVYx0Cjlj+HaohLCh/cxY/wBpuT+VBVhgt5XXeQET+83ApAY
IuRmVgPoB/jSSNJIcyvuPYsaQIuMkjHqaBoUM0mA3T0HAFPm2Gdtp+TORSLGQUJQ45/GmYO
7p3oEx21cE5p0AzuwamCKqALkcc5PU0QLy3WgVhuG+tSQqTMFwBn5efemN70vU/KNxHPSkW
ixeclCOGGAw6YIFVAitKoxknt61fkR5LRnK5AwwJ64qlyrAg4x0NCY5LqaNtAx01mAUEkAc
8kjNRXAYyHd14z9afaMRC68kkg5/Op75V/csDncgJPvS6myV4mNIG+0Nx3pjD58ZqVxm4+X
ru704JmdQy5yc8VRz2KpBLHJ/OkAHStWPTBJE5DZlIJVRxis0RMCSwKn0xSuNxaE24I70+O
Fnk2NxSYOemRU1s6pMHb5h0xTEXIrG2RlaWYtgjj1ren1S2fTjaxxmF8csfX1H4Vp/D/SbD
VNVupL6XZHBFkDAJOT2B9q39T0+y1uS8ubPyY7e1O1I244Awcn1rinXSnyNHtUsFKdH2sXv
0PKXhUk4YnJ9MVHMj/ZSWJ4PQdverV8BbXsir90HoMVFLOqxncB8w6V1p3R5Mo8rszMwMc5
IpyKpHH5Uq43YAPPbFb+i+H7rVC4ttpbjCk4zz3PansRa+xz+zHBUj3xT1C/3ckV6FqXhuH
RdKlsL27sZ5ZwpP2afzWiOehI4yP5GuCkt2hlaN+oOAfX0pJp3KlBx3GYwRj5akjCmVd54J
puAAufxzR1P06EUyDstPsklt/O5JU42g1ha1afY7oo2Qr/Mv0ro/D8xntxCo/eEYNV/FWmz
GeML5jMkfTbnb+NZqWtjolC6TOMAG3Gf0pBjOOvFT+RIMAruGelOnhjWFZBKN5OPL7itDn5
Srg9xSqOgxzUrQ/uldGD5XJAGMUgUgLnpnJx3oEPKh32DgKM9O9SqsizIVYbh3YZX1pyKBM
4GTn3681oaZDFPO6XdylvGAd2QCcegFBVjKQqLgNICFbnjjFa1gAsrNg+xyafqVlbLCotZ/
OMYxvC4VuO2ec+/6VPHFNFA6KoLbFySO2OnvQmmVytFS4aNiFUH5eCe/WsqfGCoJG3rWlJE
UydpPHJrOlA3sOeKAlsRKoEYI59aAOpU08fKB6n0o3Ki5b8s/lTIJDEsbRMWDOw+ZBxs9M0
uNxzjJpgzI2+RiHb7xPJqURFQMgfQUXBIYRlue4qLHHPPNWDgn5eeOmOtKlo4O+Z1gjI/i5
J/AUXG0yq8rO25gM8DIGOlSJC7hW28bc5PFTmaCI4ghEjA48yQfyFV5ZZXZS0pJ5yO1FxWX
UcBBGRvYyN2VTgfnSi4JjZlQRIo4C9z9aYFwQQwI7/SlQ4ESYznLkH9KQ0VjkHdnPFISM55
B7mpGQjIYYI9aYVLkAdAM8UEjCRu56U4plgi5JIGPrS7crnoPpTc7iQwpjJFchEZmJxnFM2
k7WzwanRFaMMuWzwfQYqF9okwpPNIdiyJIxwOo9qdAM5IFVk5kJAOR3q9ApZmIoGkQtGOQO
T/ADq1aRzxo1zC0Y2g5BZehGOh60tvGbh0jAwNwBOK68eCja3Vq11dwW9vKMmVh93j3qJ1F
GyN6WHnVu47HLWDCWN7ByMMpKH0Pp+lZjxkPtAGVPNaN0r2V0rxurbHJDKODzzVe82ySfaR
gGQ52jtVLe6JmmlyvoSWXEUxBxjB/WppmBiXHIU5PNVrP5pGQNgYq8iRyMofkYIb3xzQOOx
jHJuQSPvNnntUqny50lBBIYnHaicDzuDjP8PpTCdu0kcfXrT6GVrGnO01vdAldjsNwA4AFF
/ZhWWZWUpJknb1X61NqhFysFztEYZQoA524AFMtrt7aSMpKrJ33Dd3zyDUGyXRmS8TElcEn
0Aqey0u/vt32OxnufL+8Ioi+33OOldXBqkE93FM0ccb24zHLGgVifRuxFdPoXivVPDGrDVf
CXkQyyuY5bRlDBWI6gd1Pv3FQ6kuiH7KPVmL4Z0PU9MupZNa0a+s7F4wRPLayBAeq84qpqM
6Qyzrb3Jljz8xBIUn1xXbX3j/AOI+otPcy6vMQw+eFXBXjttPGPauSnk0u4tm1K7tzBcMhL
W6ZCSNnAP+yPaueKbleaO6NTlp8iOHvJi8ruOfrVIsxAA7dK6W90mORUv7CA+R1kRWLBD/A
DH0rM+zjzBJGhHIB46Gu1NHl8rbKlnayS3KgRlsHJ+XPA5Neg+GvD2o+J9bttJgu4rMXiGb
HQELwBxXJeXOJAuGAcgA7jXaaFqzaD4gsdU2GSK1GxRn5h1Of1rCu5cj5NzswtJe0XPsdLq
Hw1l0zw7rN/fHT4LmwK+TCZN5mUNhsEn3rxnUEEd08fYHjn9K9d8Z+KbHVomuI9Q3Qs+8W7
LgxnHOOPXNeU6gPMkEhUr1yCORzmsMI6jhepuzrzGNFS5aOyMzjJH6U5ASdwOcdgKeiqWwQ
PSt3TdDl1N3WzjkKgDJUcn2HrXdzKKuzyIwc3aKKdjqEmnglic/eCo2Cfr7VddNRvIzNdSs
sZwcA4Az9anm8PtpMqfaSpkIO+353oPU/wCFe4aJpOhReB49Yh01NWmSLeU2jf8ATHtXFiM
QqSUrXuevgsFKvKUZu1jwO90z7MoTY/mEbgWHFY/kOwHzY9R6V3/irWbnV9YafyhCikhV8o
JgVxADFyEHc8mumnJyV5bnBXhGMmo7DVl8kqhGVY46Uk9uY+Qp2NyCRgfSmsCN0UjYQ9Pr7
VMmpTfYGtZDv7AHoPcelanMV0iYMS3T09a7Pwdp+mahrciXyMbdo8bt2PLOOtcrFGXiedCp
WMbmBPPpT7DUZbCRnhdk3dcDrz3FROLlFpGtKUYTTkrneaxJpdtoUmi2doZ7n7SWFwwGV7A
c9eK5+9lNvarCvDBNu78Kg/4SCbULmMXiR4U5yi4Jqjf3TzTnnI6Ais6VNwWp04muq0uZLQ
iBkkUk5wv8QqlOSWYcZz0qwtwyQlc/KeoqvIC8mVQ4PQdTmtzieoioPL3llznG3vjHX6UxQ
krEqDsXgf4mnzgrtiDfPt5x29qdD5KGNAA7ngtIcIPwoISJo4CykoC3PJzwKm2xhfncvj+G
P/Go5FY/M77gDx/dP0FMM+GGFIx6ZoL0RO8xWPEcawhh0Tr+dUTky5xk+9W3bgFs7v0FV2L
CUdyRQS2RyYDHPeoju2rjvninyEl/agEZXOCeaCWhYYmkkQ8A570u7M7EdDkDPpT0JSN2zy
TtUe5pm0h1AxjOMUDQkp3xKw542n+lRK2w5HB6dqlAXYVYYBH61AB8w3EnnpTAceQMg46Zp
m3qNtKQeoxT89OQD65oAalx5UbRKnXue1BfdKV3KeMA7cZqKQ/OSPve1NB54GaQXNCCJAhL
FlIPTFT2hALjI/OqsF00cIV1D5OMEfdFWraUuGdBhemABSY0+x0lxpcunurRR48uMlht4PO
M+/Wq93qs9yqxXEr7UG0c8CqUmoXDPu3SZPcuTRDLBc3AE6Asc9+v41lyc2skdsZ8q5Ysja
LzIMgk7nx64HrVK6iMT7GIOO69K7Lw3p9osc1zqDKuQRFGzgdBgn+lc1rMKQapLHGNkfBVc
54IFVGab5TKpTajzMpWh/fkYHKmrCOyuD3A6VVhxG2/kHOBkdqtM370hlAYcbhVmcXoU2yX
3H36ikHzjoMVMyOPujgZzSwOFfcwyD2qiLF6GaOWyFvOjEpkqeMYqqYgDwCSfbpQZlxvCkN
n5drcVe0bE91I9wQYok3sXwVUA/16e9Raxo5FQExnD8Yx0qzY3b2t0G+bDcH86zbybdcM4A
CMxIAxxQk5MikJn60NApnvvhrRNOvfC809xFCsoBALSFS2R1AGd2M1w7JDo89w62S6oFG1V
ZdyEgj7ynqM9cc1D4X1m4ETJ9olEwGyMlflGf4cjp+ldHdWV1FobXE+B5Sb0u5cRK2ey/3h
n0rgtyS1Z0p3VkjzKPUrrTLyb7MURHJ3w9Ub2xUdvdqbxppYkCl8tGo4x6YpLu3WOWVE3Nj
kybSBj/ZHp71ClrviM8TLsBwCThj6/LXckmjnV4y907fXtV0CW3isNJ0y6ab5JYrmQjOMYG
0Dr6Vg3F7LYPGk6SOzYZt3G0egH170y1uFtreK0vR5EsEgeCbGRg8lD7d/ar2stNqqpMUik
kI5mjb7+KzUIw0Ol1KlTUz9V1KHUZRPIkEbjAxFHsL+hPb8qwLm53PsHBzlj6nNWrqRraDy
2wHY4wRn6msoAk4z75rVRS2OapNvRk6klwU/Gu38K+Lf7DUJNEChXb5g+8vOQa4lQkTDew+
WkLmVyWk2j9BSlFTVmFOo6b5ken2trZ+KtQknmvZgUPmM+QWYenJ4rt/DDeDtRNzpWh6nqt
jcWpOd0qSBxjlwOMjI+tfPCTTRHdDM6NjHysRUsMkgdZLe4aOZechtuPpWE6CkuW5usXNS5
urO78QPHJrlxYm9W8jtHZDKFCbscn/CuPvLq3kgi+zxBJRw2OjfhVNjNHM3mNiQ/eGeSfem
yW00UUc7riN8gNnrj+Vbwhyqxz1Krm7yK7lnYknJ9aj5xkDH9KsSbTJvJPP0psgjwoXOcfN
7mrMhpLDK84PXFJ8x4zz0q1Hau8JwCrdOR1NRCBkJ80hD1x1oCwgUhlUqRkcADOTU/kSAdd
pyBgmmxSrDIGwSORu9KtSSI6buoPY96CkkVXMa4zJub0FIbllwFATj05qB0KkvjHPrTic+v
Yc0GdxoUnJz05NTxj+NqbtCrjmnKuABgn8KBkrSkjYvYVXCNJMp39e5qUELJwOajYDaex6/
WgbJ33AjPPFMdiE3YwaQOpX5uMcdetGf3fH1HNADAMFvz9qQg7gewNSs/mE4UkmlWNVO5wQ
Acn8KBBIx3qAOE5PHU04r+8ztPU0kYLSYKn5jnOO9aFxDCkIZizSd89DQWkZ7bWYLsHHpUT
xxo5BTjPY8j2NSkrj7q4xTXaN1B3KMe1AmVpFO3chGM9COarBWJ561eJJYL2+ucU+GKR5DH
HG7k9QvNDEdLonw41nWr+3hjxDBM/ltO4O1G27hn6jpWhrHwv1nSNXksBZvcFInmLR8/KvU
13fhG91GHwNbXl5qM0K2k4RkZBlVB4b1OM/lSeI/iVcQTypYwfaHTMcshOY3B4wD16V5Lr1
3UtFaH1MMFg1R55uzaueJG2gjdyRkhu/+Fdf4E8Pxa9dXkZtJpVjQMBE20DnHNYj6VczWsm
pS4jiJLDdwW+nrWn4O1/U9KiuYbG8W1Eu1nbaMkjOBk/WvQqczho9TxMOqaqrnWh6rrfgnS
oNBvtdvL+KZ5Swit7dQgVuMfhgjgV4hcWq26blbO5jtrdudevBaRxC7doFziAnIXPUin6No
F14mvooY1WPec7iwUD2ya56EJ0k/aO52YypRrNKlGxn6bM1xKsTZJP3s9x9f61n6k6y3juq
4x2yT7d+te5Xnwq8K+HPC8upXfiKyu78RELBFOrYbHoDzivFoIjPqkMcoIDYUkr6HrW8ZqW
qPPcJytEvaL4Xa9T7RfzG1tsD5tuWY/wBBV8aHp6Xb74piqHjc33hkjPH0rr4vs2m2CpNcx
FJUy24gbRzkAeuK43WPEEQD2lgQy7QomHBA9B61xxqVKknbY+gnQwtChFvf+tCSSPRYouIE
80E5QnnOOKx9VtomtY7qGJYVVgrIBgc96zhK7ZwdxPPPetNbqGfR7iC5J8wABOPeuxQcXue
LKpGpeysjMjjhlfZvc4XkqmcfX2rVvI47DwtBDHg3F5IzyNjnYpwo/PP5Vt+H7a1i0yKUzp
BMys7Px8wzjBz3rlNXuTc3JKhvKTCrkY/z6/jWpxGTKcv3ANPj+UcqCOnPrS7CB8w6d+tAA
61RKWp2Hg+GS4umYXPlfZgZUjIBDsB6fhXdaxpjavYo5vo7qbYSpdWDHH8JycZ54xivJtM1
B7C4Dru29wprsoPFjx2Ec7RJLuZ4njbgqCUJII71yVYNyUkdtGSWjOW1KC4SZPMBBxhdxK4
9QM/yqC2uHjVIY/kXIO4D8OvatjxLfJeERI2+ONiVz1we/wCVUFhgNqQBsDLuQit1drUykk
paEnmGWOSBYsJJxkncQfXFMsbnyLaSD5VA5BPB+v1p1vJAsMbyKyNnejnocGsySZikxCgby
ccc4NO1w5uV3RUu7l7idpJCWLHjnoKqhtpOOlSlAAQevbHGD71HtOeKtHM9XcXBIyRUsVvL
K+Io3Y+gGc1b0vT/ALdcEO+yNBuZv6V9K/C/wZpl34CN7Bbwy6hPO0aGZRgJ0H4ZrjxOJjQ
jd7npYHAvFSteyPmcWc6MfNtJWHToRVZl8pwp4IGTkYOa+x/HHgrQdM+G9i0k0KamLlEupI
T8uGBwPXAOK+WfE+ntbakySbBIvDbBwTU4bFKvrYvFYFUY80Hf5GXpcH2i/E02HSMh2D5IY
eldZqd1DcW4tbayjt4iNzgDduA4z7en0rkrWUxh1AAz19x6V0nhvQNS1aSSa0uFtooozIxJ
6heTgV0zlZXZxUKanJJK7Mm7tZCOIF2+wFMsdPinvkheI71HC5+9j096277Tr+CCS+ERmjX
lmCkKvtxxWCL2TzQ3lhHBGGHUUoyU1o7mtSl7OXvI2NQOm20HktJ83BGwDiuenha5nBgR2Z
/4FUk/hV7TdC1LXNZFhYW8lzO7ABFGTyf/AK9ff3w++G3h7wZ4At7dtJtm1Lys3VzJGGkZ+
/JHAHtXJisSsLG76ijH2u+iPzwfS7yIZktpYx2MiFc/nSpbMG8txyOgr6O+M2yz1r7Pbyss
c68x7vl+uDxWz4c+A+heLPCmiazZ+JbeymuYt88LJubdnacc8dOnvTo4xVIKo1a5riMC6M3
FanyrLAzHJ5HYDtTVjEYJI5/lX2JP+zP4LtJXGo+Kb85yw2QKoPPQE9TXzN430Cx8O+NNR0
bTbp7u1tJPLWRxz0GQccEg8V0U8RCpK0Wcs6Dgrs5Zx8mCOtIwURhQOSamaM7T0+oqMrxk4
IroMCBmUPwOQM0sbgyo02GQH5uvP5c0zcTIMDH9a7Dw14H1LWLJr6GxkuIg+zKqSM/WpnOM
FzSNaNGdaXLA491HmOVfK5wD60RKzSBScKTjJr0nxp4Gl8L30UEzIYZrcSRkL94/xL9Qa4n
T9IvdQuTDawF9p+Z24RB6segqY1IyjzJjq4epTnyNalORGUrDG2ABjimFZBHscfOxz+FdFe
+GmsWVZr2KWVgGAt1LDnvnj86W28Om8Jd9VtopTgqsmQWHbnp1xVc6sEqM4u9jHdvKt0LZO
/pVp7jfbLEtqSXXOZDtyfamST2P7mKQt8j5fAyR64rSa/8ADgiCLHduFj2gkBTuz65qW+xc
UrbnNszY3NF8ueSppmxh04UjIz3qWa8BdwIwqHJUVUMh4bOMVaOaXqa2lm1t9Ysnvow8Bdf
MU/3c85r3rTNL0j7VI+YQoPAQBcjtivm5mYyZ6k/rW3Y+KNUs4lhMpmjUDaH6/nUTi5LRlU
5KMrs93msrG51J7WSdbW0UYmYMAGyOV574rj/FPhrwnp8sM2k6rItoCBNA53lsd1PuM1wre
MtRaF0kVWO4sCpIxnt71k3VzcOhluZDvfnaScgVjClZ3udk8RzK1jT8Ra1/aF03kjy4UASN
F6Ko6CsrT5WhVwVDZ9RVDdk5z1PSrdhDNKjCKJnx6dq6LJI4uZt3R6F4y8F2vhu7lg0zVDr
UEQG66RNkZPfH94ds1z2l6dq+syNaafBeXk2wkQWyk4H0H8Nerwvp+u2UdrE6xQ3H3t/LyH
rtHoBX0B8IvC/hrwl4OaWA2/2+/ZjJPJgOE3YCD2GDwK82tjI0VZ6s9WOCqyp+2asr2Piq4
sdT0i7Nte2E9rcYz5UybW59jzVV724RSrSyoQOBXtXxL1pX8by3+m3azydFlZBujUcBQfTF
crY+Dm8ZeILmOG5AnSE3ErwoZN7cZ9AOuPwqqeJThz1FZG9TAyj7sHdnP+G/Cd/4isrq7gH
mmN1Rt77eozn+VSeIfDtlp+oy2FlGZUgKxvKASDIQCyj0AzXWa54d1/4aafaJbzBbfVF3mS
RcFXXqMdjgiuDGo3eb3zZ2LXJLSTBshs1NOUqsnUi/d6I2kqEKShKPv9Wc5dxm2u2QHheMe
lOidVbDuMNUt9Z3caLPJEoVgSCGyT9eazd2D83pXpI8Gbs9DohepLDFBLho4gVX1ArPJSaR
IPM2wIxbLDO3PU1Ut5Qv3ydvt1pJZsqRnJP8XtVEOzIC2MqDnLZznr2oI28dcd6k2M/IUY+
tN7bS3T0oEKhIYkdfpV4sp02GLcQVd3LE8EnAx+lUtoYY34qwLowylowuCjKVK5VcjGQD3x
SaKi7F7U3ikkikiXaJLdCMHgnGDVOCTDRpKpliUklAdvH1qNnDW6MSPk+Xr1FKu4wuUPbk5
xQinK4yZgRmOZyvTaTnFMaQsQBzimnKnBGR0NIGxnA+lMhi4ZmHGacEz1U5pUBJGOTXaeF/
Aut+JHzp2nz3SjkmKIuAD06dPxqXJLdjgm9jn9PKiBlDbGLZ/DFe6/DrxVFD4fkgkdYDbOS
FXgEdaXRf2ZvHWo2yXEK21lFJj5byTbIB64UHivSU/ZyOg+Erry9XFzqrDzV+TCK/ovfH1r
yMa6dWFj6DK8QsNUXNbY848aapda1pz6rJYxi3IG0mQq5OQAQvevFNdZJ74lWJ+Xc2T0PpX
vHjbwf488KaNLaaxYi6s5RshuLNS0YJ/hbuppPDv7MninW9Ki1a/wBRgsGuV3+S6lmU9tw/
p2qcHy0o+8dOaV4V2vZvSx81gHzCSc9jXq3w3udNsdJvb67nKzW6OEiLBVcMMH8a9VX9lRo
baafVPE1pCkPJkjBAA9TnpXjV54Uu9I8ZajomgXKX8FuhkWUuAJQuTuUd+RXXOcK8eRM8jC
t4ap7Tc6bXfF1vqPhSz0NrCSAiE+ZJt2h27cdxXkU1uzXYHlttAFdDNp2pyqt7fj7DE5yJ7
n5M+pA6n8q0tM8S+H9EuQ/9hrrO07hcXSEKGHAKjPA57+1OEPYxfIrtl18RHFTSm7WPaf2Z
PB01n4ln8TarAsY8hmhRxz04b6Yr6b1G+s49KlMtxGu8E8sBnNfIWj/G3W3g/sLRNGsC2oO
IjhXZzngL16dsCotZ8e/EmC1ktoGgsjbIQyx2ikoFOOScnrXk4ulVrNJ6HRToU2+aGyK/xe
e3vfFCmzkNyqrtYoMgH0rkre41u0tkubKS6hEXG5CV9653UvHXi28kZ7rVpT16fLnP0xWbH
4m1aWVVe5LZPc/1r0qOHlClGm7aGVXGRqVHLue0+G/jPrmnTLaa68uoWoBVo5HPAxj6kj1q
8PD3wF1K2v8AXtT1vUrYyIXFoGJCMe4bGT+NeF3GryIjSyyq1wPufxfnWXd6veX4EUsoCDj
ag2r+NaLDWlzR0OeriIuPK9Rt2YvNkWEsYwx2lhgkds+9U2wQGB9af9ojjICRAhepY9fpVm
OaznfEsOMNwY+Diu1XS0PP3Msr84K4z6V7J8OPFttHYNpW77PKimRdznBbPJHb04rzO4trL
pEHC/3ieap2NzcW04e2donPy5x1Hoayq01Wg4s6cNXnhainE9D8bNLdW8eq3usRT3Uvy+RH
1QDgGuM0C4g/tEwXtwyWz5cRE/I8mMLuHTA6/hVG4NwH2XDMrDse1Ujyw6kHv606dJRhyBX
xLqVPaHSNq8unxywQ3O8XAy4TGSOwJ/Lisye+tpIY2G4OM7lK8Y7YqpPI8kNuWwSi+WMDHA
NVmIDYIOOtWopGEq0pE6xvLE8iJuVD8xUfdqEg4PYU+GYRx7QpJJ78ir9hLaxAvcQJckk7Y
3OAfrVmSVzHY5570m3J6VqTHT2YGG2ZSTli7btvsPaqBYCTIGAKSCSS2GPGTgL1PShwyt5Q
6BuhGMGpUaNLiJnO1d2SQM0tw13bXsomQpMTvZWGSCec/rTJR6BpGiaRoWjfbNXWK4vbgZj
/AI0UY7Y659R0rgtTVPtTlXZk3HBP51ahvrmWyFu128sMZL7eyMeuKoThTOG3ZDdc9vesYw
s7yZ21qsZwjGCtYm0mxN7eM0hCW0I8yZyOFX/6/SrJu2llkeI+XHn5VT5QB7VYvfsmmwTWF
kWkEwR5JXI5GMhRj371qeH/AAzqOqQSvbWschBBYyOFAz2onJJXZlSpym+WB3HgrU4YfDTu
0aiVGBBxk88cflV5/iLFptxcNCsrXZH7qR3ysQxyAvZie9eV6Xqs9nG0aSFeQcDocf1pt1O
biZpSSzk5JOOa4fqcHUc5H0U82nLCQo09LHR21xJqgmdvmdiSNp5yfXPavVfgnq9hpOvS3c
14sW4fZpkfpt7Eg+9eH294I8BMoSecYxWro+rtYa6l/CofzFIkU/dcd8/zp4ig5wcVoRhMR
SU17XVP+vwPo34vWB1nwhNdIrLHaTZSWZcFWJwFTnnI4+mTXzLB4f1K9KPHkRuT87fdABwT
+dd3rni3Vr3TIdNg1Cf7DK5xDI28K33TjvjFcvLr+q6VZpptrNuRNxO3AKk9eaywcJ06fJ1
Fj4wlUu9UuvcydTsH0mKSOeQSMpKkL2YHGP0rmHI38d66CW+ubq4EtywfJzsxxn3rMv7IRQ
pcR/cckFc9DXqRb6niVYqXvR6FJZMdB+FOBPdajOR7EelOGSw44rQ5SYKSM44x0oVDwT+Wc
U5Y3cDC9eKkEDp8xQkDt60eRaTGMmAflqFRufHap3ZhHuHT2FJBHPJMkEKtI8hwqgZJ+lFx
eRPYWk1/f29jCFLzuI0z6k8VtXHh28spGgvDBGpUMrgEh89CPet620PR9Lt477UPO81fmSM
uFkLY7pnOAeQR1qHUNT0lLxU1S2e7iWFiYQ5DLKRwP93PNZ813oM5eO1iYyO17E77iFTBw4
/+vzVeDTbqe8FssTtIVL8dlAzk+2Klnjh+1o1uQyyHO3oFz2z/AFrY0TUW02+ubJbcTJexi
B2U7njQ4J2nt71TBXZjWlrNJOsSRMzA4wASa+5v2ftS0i1+H9to0ghs9S3fPHsAeUE8N6k4
79q+WdJ0efSr86rdRPE7uWSM9QvUZ9yK6iXV7u3v42064a0mjwY9nWM9c+9eRiqjqNRjsfS
YXL17FyqtqT2Pu2J1jVnHyxqCxz1Nc9rmuMkuk2EYUXOoXsUQUHqn33/JR+tfNXhz4t+OIB
Fp2pWi6hFH825iVefAwNzd63LT4pR3HjWw1fxWf7Ft9LimkjkkBfzZn+UYUdgM1w8/Lo/69
CP7PqRi6jWnofT16tq8DRX6RtAy5ZXGR+VeT+PPjJoXhWzlis75HuYX8pxjJJzzgV89fED4
/a7rjS6fYXifZRkJNErRgjpnB5rxY3F7rWqA3Er3E9w4yxbJJ9ee9dkMNKprJ2X4nAnTo6f
E/wAD0HxZ8YvFGt3d2lrfzQ2M/DRFs7xnv/hWHZ+KZZoo10nSok1Uria9nIkPoAgPCL+FcP
O21mUZAyQA3UfWoI55Y23RsV3DBwcZHpXpQpQgrQVjjq1ZVHeoz0RP7KiRtX1+6fWLzy2xb
uxKl84GfYda583ur6g5ht97hRxDAuEVc5xgds81Q0qB75Z2lmCxwjIyN2cnoKdMy2wIjaTv
v+YgcdBimo2Zo5JxWh1XgDXbfwv4sg16/sPtrwh9kTNsKSkYDEY5xX0VqPjXw/4s8Gy2kc1
pFqUsAWcEfMq9RjP3q+P11WV5PLdvlI25IztyeT9a9G8QeNdbvPD+nwR2lvBDbYtvNGDJOd
vH4AYrgxWHdSSaPUwGKhTT5umxxGvQxQ6vcwRMDGrEA9MisHbtG4jocV6PD4He78PN4h1zV
bfS7ZgfK85wXlPso5Ned3fySGBSWjQ4BK4J/Cu+lJNcqex5mJg1Lm2uMLKYgCnzetaWiRwX
mpW9tdofs5YLIUA3YzjI/EispVYqCUJHb3rY0KB5NRiGDbI0i/6QU3LFz94+oHpWjklG5zx
i5SUUdR8StK0jTdTFrY6ZPaXCELufgOg6MPwwK4hAIoE5O7BB9Rz0r0nxho9hapbyJd6peP
M7qklwm1WZSNxVeoHP4151d2LxOXids54U5yainUU46G1XDyovUnjjimt5I2LbiOG7A1SsZ
UUuG4JBIOM/h70ttJM2P3iqqtg5qW/WD7RJMuFRznaD0FaowbvYgmyu5WALAjBB4FVWI7Kd
2euamjjM0ipbpJIx42BcnNbth4cEjNJqk62sSnBC/M/0A9aexkznmUtaD+6HIzVfaCPwrsp
r/SdK067j0iyWYToYftE77pAG6sq9uK453wSB1xTBqwJgMOOnr3p7D5BKBuIzximR5eRc55
PXFaqQx3czW8K7Czfu80AiWLTLd9DkvIZmkuECsVA4XJ5B/DH61jFcMeQGU4xitWFpE1KS1
MnlxlTGxXkCsiUjzmVOQDgMOhoEWLe6SzadjAspeIxpuAIBPf64qk8jtIzupy3WkdyTtGMd
zUYZ89eeDQgLFqzRyGXZujHDjpkelMdssWxj0HoKkS4JbbsUkjjd0qB5MuSAFOeQKLDJFmY
4DNnAwCf5V2mkz79Gj+yySA7j5ixnB3f4Yrh0Y7uOTkYzWppl9LaROFUMGPQ9qznDmVjehW
9nK7GDjBz/APW961dORblpInJDmNmUgZ5Hb8qzETeuQau6ZJLaanbywr5rhx8h/i7YqpKyu
Oi0pq5GwIOzPA64qSORlkDJgMOQfStXVbKFbl2tMkY3FT0X6e1YxLBdg6evc1EZcyOirD2c
2uhpJqkscCyxRBW+4W/u/SoWnZlLsMEen9apwlVl2O2UkGD7GkO4SFSx4ODnvTUUifaya1Z
IA2WkJ5B4rRCvfaa9sVBYgbT6HsPx5rLZsSDBzzk5q/ayLDMgAbJK49OKJbDpO97mELeVmK
iNiQcHjpVy1tDLKFyAM8tmu20rQrXVLqSJgYwMyF+vH+Ofep28PwzgW+m5V8qBnqWNY/WIp
8rNll82lJdTU8I+GtLuHUS2LXkoX5VjbaP+Bk/0r1i6+E+o6losVxD4csCgUNhUb5z/AL2a
f8OtLsE1GK0WJZjBIizSL948fNg/WvdNX1fUrWznNnPYQafBAWjQ/fkb+7zjFfOV8XOVSTT
0R9IsLHDQhTUU3Le58BeL9C/s7VrtFtRZFHIe2DFghzjgnrXM2V3PYajDdwnEkLq4GepBr2
T4mxR6n4keeWIRXEke6RUOduR2ryXUdLuLRlkeEKjjKsGyCR1r6LDVHUpJyPmcfQ9jXlBdD
eg1y71zxdcXEsNrA93ufYseVXCk7VyeAcVna6kE4XULR94l/wBdsXCI2cDB75rLtIZDfQqj
GIghg4P3a7O38O6I99bwaZdTazI6F5gqmKFGz0yOePUda20icCvY4/7VIqxkgYQZHAGOeh9
6sWV7OuqJcwP5RXgsegHv7VveJNDi0WU6fbzrc3ssu9okwTApHQn1571z9yy2kC2inE4yJs
/w/jTvdFRurO53mgeI4LyR7O6JKPhAzNk5PTHr/wDXq1cpqGmXzJbGOS3aTA8wZSTHGM9QP
oa8sS4McqTQuyOh3KVPzKfUV0ml+Lri1gFvex/a488NI5JX2A6YrjqYez5ofce5QzPmgqdb
ps+qPT9O1jWfKe3l8Oh5VO4bZNvHbA71pXGrWF7aSWWq6dPCzL80cq7sD1zWf4Z8TaVqdms
cLmOQcCGU4K/7pP8AKtZw2ou8SQvLcRH5JYxyoPevBqXU7SjY/QKCUqKlTq8ya2ex59rvhH
T1g+12NwY1+ZmBOVGPWuY0ma109J725jV5o1zAkgJ3P/CQO49+le+6X8M9R8WyRW+pmPTbG
zYSXdyynMqDkKF65P6c16Wfhd4X8f6xqGoz28Ak0ZlsoYYcCMoE44wQevcV6NHFWiovU+Mz
LB01WbhaKX6nwzczyzzyXE3Lyks3HUmoc8DHSvXfiR4EtLLVbv8AsS0W2+xgLPF5vU+u08j
8OK8jZGVtpGCDzXqUaqqRTR85iKE6E+WQ+OeeJCochWHIzTGd3U5JzkUAfMBXqHwx+F9343
ukuWwbKCVBMmcEqTjr9aqpUjTjzSM6NKVWSgjziy0ua8lGcxxDrIRx/wDXNdBoGkXGveLNO
0aCKWQyzLCAcsWz14r6s8VfA2LVPC1homhRwWl3YRytEGUL5+SOGPbPr9K898EaXp/g/WmT
xRb3Nlqlq4jDSQ8KTxwR19M+lec8wjKDa3PRhglzqNz1r42+Bo774WabpenW1vHPY7STDGq
tgLg478mvjm98MXwcGW3eNgp5bgtivsObxa+tTvp2gWN7q82QvlqpC4zz064+op2n/BiXU7
+71PxhJDBYvtZLOFQZF2nP3ui57kZPvXPDGyXxKxpWoUYxte8j46tbEWEu2505r2Iop2HIZ
c/xDFd7pGm2Vx4fvbrdGbYwFkAHzxN/dPuK+nrP4ZeG7iG51FtMhgslVktoFwFRQCGf3J5G
T7+tfOMNn/YsNtcCQNbXgkWZFPXDsAfwrSWI9tHTQ7cEoUalt1b8TG8XajNqOh6DdmeaWaC
NojLt+Ukds+vArze8nDyP5aM0inec/wAIHWusm1qdtNv9LhSN4J5/NEWckFe49ByfrWYmgi
4jE91dbC5PCgYH5fyrvo2px1POxU3Xk+XochiWSTADBm+bp19DWtFYWscQa+lZmYH5OgUfW
o51a3klSCVmRWwHIA3dvyqgwlmY5yTjnJ6V1p3PKtZamm+qLaW5is02oeOBgt9TWfJf3EuA
8pyTgYOOKCgMQGMZGelUOQxAJIzkUyZPsXI5VSEoFALZz7+lVJGwoGAfqKQZL8E496a2c5z
2pkvUdG7eXlh3ABHarEchSAsWYMBkc1WGSpHUEinFBHAwY/MwzigETTSoIR5UpeSX74AwAA
en9arSooiTncxyevA5qLucHinjnC9hzigREN0bh1K5HTNRd+ueakfhj8vBpoB54oACADjH5
0hFXRYyPbQyQ7pHl/gVT+nrU40PUIpVW8tpbbchkXzEKlgO4zU8yvYvkdr2M1DhuVB9j0rU
0y03wu0scu3OAVXNblr4eW4txsjXaEOJB3bPVj2HIrZih0/Tw+dRhjd1jOOCOV55571Epdh
xik9TkraTyl5AyeegqxAn2rUVjiOAPmLjtVIuVj4/i6Vo6RHIyzlPkXp5o6fSqk/dsbUI3m
rmlrd1C0gitWBLAebtOef89qyJoHjRZGHBH5Vq2dlbfNNcMPLTqNwHNU9UnSaX92DtHHI5r
KD6HbXXNepL7jPVSYnbHJ4oLmWPzD1AwxHf3p3W3AzyKrxnZIQeUbg9a3OC5KrjePcD86uw
M8iLEhw+/IJ96oY+cqO3NWYgxnQZIz3zikyoPWx6b4Fv4IL4G/jVoZEZWBzxxwfzrp9J06K
6u2uIX2P8wt4mYYUnjca5/wCHun2N3dTR3s6Rr5BIaR9oBz29TXpPg7w3b29y5e4laJIpH8
5z8rOo4x+dfO4uVpScdz7jBNckebZHT+En0fwzewHUnkih2kPcKPkEn94+opvjjxNo1nG7S
3sshYgqIW+SbGcDjrXVWUOm6r4Lt9MMMUjzs8jsyjKnOB/+rHSvF/iJ4bTwvcwaTHqKXVv5
YY+acmJs5AXHTjj6V5lCEasrN6mlXE8lSU0vJf5nnl74ihm16a+1a2laCcMSkRG5ePlwT6H
FcbOjzI4JLfvBsHqP8eRWhrcfl37J5qsOq7R+n1rGWd4MFANxPTnj3r62lFRilE+OxU3Oo5
S3Zvf2NDCqW4aJGupliWSQ8KoGWOfxH5Vu+OobKws9NsPD14okw32loJAR8pG0cc+p/GuGu
dVu54be3lkXy4cleMcnk59TU5vz9mDBgWT5ST+hrTle5zrltYyrmaaBWh3gs53PIDkv9T61
QLjPOSc5yTU9yQ82WOGBxmqpGOAcgVojnk9RwbHAAp4fnAHp0qKMY6jjuM08YGaNRHb+Fp4
bXy2uJ1RGBOGXcGJOAD+XWvSLHVLix0mZbG6McgJYxLksPUq/t/dNeKySmIqiOSQFQdMEj8
eea0bTxRqVjezSbg6TYEkZGAeO3oa4a+HdR3R7+XZmsPHklselDxRrh3GLVZwufnIkJGfz4
rr/AAv4rv8AS9JubvTrtreU7RDIGyZJM/MeevpXDaJ8RbCLwdrui3unx3Ueqoq7igD27KRj
Bx6ZrlJ/ElzaWSW9rItzFD/qZMYMfPQj+RrkeFUkopWO+eYWvrdHSePfEDav4p1C+cRiebl
to43YAOPTnJ+teYzAtckD5mJ5xUtzfzXLEvksTkn1pY4gttuP+ukcBc/w+9enTp+zikj52t
V9tLyEtolNxiRSduPlxX0R8IvE1roenXkkbi0nKZVZVby3K8gZAwM8g59a+fpXnSdBMNpRd
qtgZYZzzXfeCte8Sbv7M0GRGaQ7QJRmOIEHLYPGfrXPi4c9M6MHLkqWtufYPg3xjYeJNXae
CTawt23RscmM7uR/9fvWfrNvBfa6jSSRyF5gRuwcBVJ4z9axfhNaXPh7Rm0+8RFvzO8szjD
NNnHzcjgY4AzXt0Nol9EkvkQxgesILV83HDKpUai7HsTxH1aXPKO6scx4QgSCVmiQohjJCj
HfH+FL451aXTdF/wBYIt8gQNnGciujk0yKzRpxcSxZ4PlxgZ/IV5B8SLwzWH2S9nuCA25WT
qjDpnK1NTCzg1Bu5z0ZxxFf2vRHqFqkV54blsrQ7olgNurHgk7cE183+IfD2oWHw4lXWrD7
FcxX0kiKcZ2s2eMdj/Svdfhfql7qnga3vtVmSae4kcmRV2hgDgHHrxWH8UNIk1bRLmJCFG3
P1xyK25nFKw8M7VZQ7nxNqenPBPdTtLGpL5j7n/6xrHN1cokaeZu3KSQfXJroPFFrjyZ0JD
KDHLznkdDj6VyqkvsBGdoI/rX01N80bnk4h8s2o6EFxISzIG3DOPSqyk7jluoweakbD84+Y
cHtmmqgAGQAMZzmt0cLdxxwYMOcMON3FZ4Qls4q1IwOOQRVdid3B/WrREncTB4A5INI0WVz
7kcUinknPINK2CSCcUEiKNoODRKTgd8DHNNx74x3pcljheeOeKAIwD0K0MACMYJxTnBHOMA
/hTAoz7D0oAaevPTpjFIB83yn8akfO3gCo+d3OBQB6N4Aks4mhZ0xnIJbBZmHJx/dHStT4k
atYz61Yzwypcr9maGSMnlD/k15npdzPa3aPBMY352t6HtUF1PNNcSNM5ZieSe9czo3nzM9H
61ah7K252Vt4olSNI4ouVLK8Sj5XVuSCPYis3UhpUqo1nNjJyQ424/D9fxrAhguZ3/dK2OB
u6frWz/ZQhgTz7lSzf3cmtbJM5IqUjNkcsxGSB1FXrNrsWLmOVljDAYHqe9VJF6Y4PXir1p
cCOxMP3Qy/rnvTlsXRfvXbGzNLAArsOeTg9ac7N5eWCtuHy45qGdxJhjjOahDFEPPNNDlK7
HtIojXvx1qJiGXaPzoDAx7S2D+lIi85DYyOR+NMybLtlH9pZYiAHOFyakhG24GVBwc4znFV
0zDIs6ZCkdR61ft4EkkUpMT9R0/Gplsb078yO/8MQy3WqRWUCAvcIELKMg98+gPvXumpeTp
Nnb2lvCYVK5d2XG1SuCnpjgZOa8I8PQaiVS4sd+Vb5dnVSOpyK7K50/xXqFnNe6nqc09kik
syDaS2PudPTk14WKjzTSkz6XDWUXJK500/j7StDIi02RbmUjIKZwG9a7XRpvBvi3wt/Z2pr
D/AGjKN0k7feJx1B9Mdq801TwXLqdwI9Kh+z+UimRgwIEmMhW9OCRWz4U0BNIvreXWk+z3M
b+ZCQwKSqRjtxwfxrza0afJzQdpI9CMak2ozWnc5n4k+AvCXhfww14Zp21O4JNnC7E5UNyc
dOnf1rwS8tXtJgjMrqwBDodwGRnbn1HcV6b8X9Uvr34g3sFzfNdRW2FgKt8sS4ztHasrwVq
+m6fYalJqzxyW0itE0LQiTerL1XPQ5A5HrXvYRThRUpas+axfLOs47WOKXS7x7E3q2ztbg4
Ljr+FWjpNxb2jPPIIpWUMYmU5GegJ6ZrovDF5HtutDbIglBlglP3l6Z+vr+FQ6hqaWCMtwi
Xd0ZZBMxbhvlAVip6cV3Rk27Hn1IJK6OGmI3EFDuzznjmofQYPtWnqmqS6hJb+Y6GKKMRos
cYQD16devU81nYBPOFx0NbWOZu43IB+lJn25pCAD60pwMcUWC5ZjaLdEsjFV3DccdBTroxm
7cwuZUzwxGCfwqoc0u7HWlYLliC4lgJeI7SQR61J9qJ5K845xxmqgIFLkGjYfMy15/wAhAH
WrFq+6ZN3IFZwPy4qeA/PnPIGRU2HGTTNq9ZWtkVT1fPTv/wDqrsPh5qlvpOu2zSBRzlWIz
hh0rhZZcosgUgqRz2q7pU8r6tbGOTYWlU5A6c1jUgpQaZ20ajjWUlufbvgPxVYXTmxa3a7u
iQ7O/wC7iiYn7pY9xz0Fe0peTJbBlsGf/ZidT/PFeSeF7S2bwPpkaBZY5l3NuAO7jPP51Jp
2lXtot8+n3pjg81Y44pZHdU+TcWBDZ6nGOlfM4fEezk422PYxWGVV8zZ2ev6zJDAd2n6iqd
SEtPNH6ZrxrxN4p0+782J3vLdwNpXDW7H8wAa9AtY/GN8skVrqkIZI8kSGTbnOCvWvPfEmm
fEt0Mc9xphSPIDAbifzWm68JSuaYejyv2atc7b4XajHe+FIobCXzEsIzEVLDO8uTz+GKXxl
OI9Kll1K8e3jijydoyDjPQ9zivIfh1qOuw+Jr/RL64jW3vod8ogG1yUYfdPrgkfSvX/Gtho
kvhcy68xt9OtlysRfBcgce5NZ1ElKy2NacXTqc0j5H8WXNpeJqE0MRSA8pnrwABXmryBeFO
PUV3Hiee3Ftf8A2aN0hkl/dK3UKD1rgGY9ufevpaCtA+fxr/eMZkqAe5NNkO9cZwe9ByCcH
FNBw3GOeMkV1HnjPmI9Pemycn0qVxn5kHXqKhc8duasliBSUJHakZCZMY7dqaGAU45pzHBU
gkEigQ1xjPIwTUY5OGzinAk/f/Wk4C4z+IoAQ8nB7dKbtwcdDUjOzffOfwppBJC5wKAGk/K
RTR93r1pT8uADn/GtTRNGl1O43MfKtU++/Ukeg9TUydi4Qc3ZD9B8P6jr92YNPhYsmDvI+R
B6se1dRN4RtLO0kuZnElyjlW3cKW9FHeuxtL+20vS47DS4kCKMttHGfViOp9vz9KzbpnlkF
zcEyvj5mbg9enHTFcLrSlLyPahhIRhfqedXMrqzBRsxxg8Gi3nJgxIc89c10Gp6bG5MoG1z
+tc81u0SlCDwe3NdUZKSOGrSnBkbg4+YZz+lMDFFA55HP51cv7NrXYCwbcOw496puuBuHXp
itUzmtZjdxZfrQ59+KTooH50yQFqZLHKRnJGacBk9Me4qJGwAKlVgMdCaARtW0Ek2n4RN6u
NrNj7hByDWposhFisciAkOR161SgvJLbSxMsYKN8rBe3GM/rUsReGyF5CC8MbASOBkRk/dH
vnBrCV3oz0ISjTkpHt/w4sNN0qwF/exzX/2uTb5EJ2kAcc/WvolbXwte+F4LttJe2jtJBK1
oo5DD+8B1HH414b+z6dG12S5truJnu7RxLEhbA2nvjvg/wA6+kpfLt7m9iit0CbFVgBjIx1
r5jE3VR8x7k6tOcIxprY4vwjZRy6LqUt4YwNXu5biME/MFPUc85FecfEXULPR9HaKdpbd45
8284QncfVew9xXcaRq9jd63f6RcI32TZ50TAYCyKSJGz2B4rxvxu+teMdKjs7KdZLe1mc+Q
SB5hPAcE+3FclKnespT2O+HtIxnGmtex4x4g1U6xrVzdso/enhsY3YGMke+Km0TQJtQsSYU
MgU75Nq7guflBJ6KPqe/SqN5o1/bXItpLORZWYoI9nJPpXofh+LUNC0f+y5V+zv/AMfN4oX
pgEpGx6E8Zr61yUYWifLqEpVG5rUr674DGk+FYNcs5JJL60CzGJAdiRD+93PUH86wdXj07V
dD+3W0J+1TqhEYUfIBknB7knP5Cuy1nVzpugBLeeSaC/BjaWVvmZEI+XHYgjHuK8sv5I7C/
u7WO8WS2XeYvlzgnGQPQ0qXM9WFfkSVjnrmGSJxG8TR7SflY81FuARww6jaD6USySSMS7lu
MDJqPJDEEjFdp5bIgRuNOY5OfwpABk+tGOeRQIXIB5xR9abgfpTuNucYOetAADgkGlz+XvS
+mP50Hgdc0ALngVNbsBJk8+ntUA2kZp0Z2yKSOBSHHc1p51FuyFeWUf45qXSFP21HBwUBNU
LzOY5FyEdePw4rpvCWi3eq3CJarud+meM4rGclGLbOulGU6iUT3HwJ8SV0DSEsL9pZI0P7o
g58sHGcV6b4Z+IWl69HLpGnCf7U9xNOXEfyqgACg59a+Z9d0rUtCukttQhkgdRkjoCDjBr0
r4U+KNOsNFu9GKLFqM9yXimkHDggAIT255xXg1qMFB1YdT6iE3OpGlNWsfR3hm/2CZpXTeU
DMF7H6dAfapLp4r+1vMgH5W6VyPh+dbZp4C4VgjZUEH07561qaNdGWK6YMVByOa+ck3pc6q
uGcKkqi8j5n13VotP8Xk216kVxb3GVYNgrz/KvonV9Tup/Ccd3a6dZ6lceUBvd8LkgHPNfM
/jTTFtfE95FbJH5Ekpnkhdgodhn+LqO/etaw+KxtNDTR7u1jvLWBAkVtdOyyxnpgsPlcdfT
gCvonQdSEZQOOrW5K0o1V1PPPFd67tcwS2wSWVySQflUegrhvlAZVORjJrtPELaPPMWkvlg
lbO6KAFwhIyMY6jt1rlL6a0uZovsFk1sFQK6mQvuI/i9q9yirRsfNYmXPUbRTYgMSO/BqI7
mcKmSPSpTGqj97J8w7UjXSquI0XH06elb6nKkKYnWEyfKAOozyaqHtg8elSTTMxUt1qHdzz
jBHPtVIhi8YJPXoBTnxsUjsetQt9aNxMRzmmSLneAeMUuDjBGB2qIH5QO1KZMDOSRigB5PP
IGR0pjl9x+UE+1KGAXOM0hcgkkZ4oAWOPzZkiYYBIFdnBOsVusEA8tYxhdp/zye9cPuIcMM
g9Riui0+4MlmrDG5eCO/1qJq6OmhKzOx065w4Rdu0jBxxg+n5VqIkJLwvkRt8yc5wew/pXL
WUp5TG08c+/rW/b757MlVy8Z3E9DjvXDOOp71Od1YzdRkABjDEgjBP8hWS8StAjJwTWpqUI
d94DEN3A6etZMwNvGoRNozjAJNaRRy1W2ylqrApHkcHnp04rLQBg24cg1evd+1VlG1gBxWe
jbd+T1GK61seTJ+9cCQDjk4pT9wyYwo4yfWmjOc1LIpSzZSOWYYYGmJK5WJyQePwqXHQ/lU
UYLP+pqZSCwBGcnimI0kLR6SzE7kJGR+dbmiW8raJeZu1WGWMr5TDjPZj7jt9axYwxsXjHA
UlgOvT/wCsa6DSI18n7IRuEyBeuP8APT9KybsjokudpCeCvF2o+CvFkGqWdw0bwttk8oj94
mfmAzx7819CeJvjtZ65Bb6VoDPiWDddXUyhXL4+6Mdh3NeC694NksfDFt4lt3zHNO0bxE8r
jow9v5VkaDetFexI3mHPypsIB3Hp1HIrhnTpV1z9jtj7SjJQmj37wlHN4i8Q6fpV086Cfe0
jRuVO09j7cdK9I17w7peiGGG0RVjhHmMAP9YB2J9Kr/DPw1a6dBBeX52aq4w5L5HIzgV0vj
K0VoVmTHy8NjkV8piqvNUdtD6zCScasabejPlT4g3p0/x1P5MTQ28I8yHLZJDc9e/1rm5fF
VzdW16C7R/aHMuQcdOAPwGa9I+LyaJ/wjdoLhWTVoZCkLIPvR8Ehvz4rwJmYqQD9cmvq8E1
VoptHzGYp0MTKKZ1Wu6jHqGmpdwXkjzlys0bEkBgPvD2IxxXKxuWYoTy3frg0xXYIVOcVHI
29SVBXkZPpXoJWVjx5SuMkBV9vDYPUVGTz0HBqxIN0YnTIA4NVmPPpVkMQZ3E04896ZkkHJ
5pNwzx0oIH/MO1AJ9KQnkYpc8nPH0oGP3cfKM038aQ9Bgc0AMT/WgB5XClsiljV3YYT8aVg
fJIzk5q3AoWBCW+XIFIqK1GTGUiGNjnYvA/GvTPBk0unatbLbMmOBtb1xzyehzXl0sheZmU
ken0rc8Oy6td61awWbebcs4CBhnFYVoKcGmd2Eq+zqqS1Z9B+P4JfFFhZXEERE8IIMs3yBw
eeK8z8I6Xc3cxuEmR41lKtGsmHjI6Nj0r0O80P4hrohmj0q0u1Ybd1tKRtOMZMZ7j1qSfR7
bwH4I0u6a2SLUCp+2Zba29un4gV4VOp7On7NO99j6ycI1KyqtWS3NrTfGKaTc3EdwfMS3i8
sv03D19zxg1reGviZYXXnRRWVyQ+QHyMD614bf6jcXGpLp1hHHe3FyRtEK+YWJ5HPr612/h
Ox0fTZEg8T6zFp2ozr8qMQkKoPWTGNx9B+dTLL4zjfqKeZwUuWXwnO/EGf7drVx5KmTeNuF
I+U571yV9p6NayB0iWW3ADeWPl6d+etdtrUXhZ765uofEUYa2HEC23z47MvOGGO+a8zTUIl
vLuKKSTyWVivnEAk5zk4r08PFxioLoeRjK8Kk3LdMypFjCjd1Pp/hVWW4WMGNBtyOTV8xHy
nuZlYEjeqgjgZ5NZl2mLoFj97rzmvQR4UtNivIzkHnP40xTg5YZ/rSsdzlRRj58D0rQwElb
Cg8Y61GeQCSBmnvgHGCeKiYEFfTt7UCYuSfl/WkAOGoU4yQOvepANx64JHGO9AiHBxg/XNI
OSPWlYFgMqBjvnmmggZ5OaAHYbGen0pRyp96C2V29xzzTQpJz0BFACFhgALnirul3LR3JUg
Ybk56VSYEMO/0oVvKlz3BoZUXZ3O0s5ATvByVHG3rW9YTsJAAw5HAPr/8Aq/lXH2MpIDK4x
3GcfStKO9it0y4Z2HygDIwT0P8AjXNOJ7FGqbV8kxlyI2kiC5ADY575FZzZe1RmQpk52+nt
Wot35sShiA+NpU+lZzzKsCRs2GHtmoWhrOz1OcvpZZApkBAbBHpWcCC52/nV65YyxqO+Mda
z9pVyM9K60eJPckTcp4HPrVu4lAsEgMR3HB3fSqSNtXqp/pUzxyFFZvmBGR+FA09CqjFeMc
HFTfxZHWmbedu3bn17UshCtgHcOzCmI0oCzRSru52jge1bnhkme9M+7CxLgD3PArlFmwuBn
nqTXTeF2VZpGLZJC/Ke/PNYVF7rOuhJOaPetBSymuLLTvIL2sSEgPhhIjAAkevPGK4D4qeF
dN0XXjqmgokGnTEKYUY/un9foe1bfhh0TT57+LU4hLbSg/Z2zuGR1Q5/MVt3D6Rres6dpup
lTa3Uqxzuw6qeCB6HPevAi50a11sfW1YwxOHbkveWxmfCP4qafoN0bTxTc3Ll2URXT/Osag
Ywc8j619LS6loPinSWuba8Sa3VM+cjghvavjXUfhprp8b6jomgWz30FrcGKOfICsCfl5PtX
rugfCJ/A+lp4i8V+IfsotB57WVo2QcZxuOcY9gKyxuHw83zwlZvoedh51lJKp02Zwnxqns/
9GiWNGnZjtc/eVBx+RJ/SvDS5yePyrpPGHiKbxD4iutQZvkdsRr/AHVHQVy5bLete7hKTp0
oxZ5WY14168px2Bjkf3aUplOnXrmpLS38+dEyQCecVsSaXI94tlbDdKwDHHO0e9d2x5ljIg
YJxICVJxg1XkTbJg5OK6v/AIRm5MeF4bPc5rK1PS5rGR0uWAfG5fRvpSuhtaGLkKMY70w+t
OdCvP3lJ6+ho6e1MzE/Gp4YGn3npsHJxxnsKhyfr+ldHaWjxaZuxjzMOoPepbsbU4c7OfJA
HQGmhiO4qWddty6gZ5zUfPA9OntVbmfWw4MSD1NWWJWz2nOCePaq+w4zwR6VI6kKN3T0z0p
DQzJ7dK7j4YyTx+PtN+zQiaQsVC47EcmuKAUIcj8a9E+D4K/ECxnLxpGgcFnOAPlrnxLtSk
/I7cD/AB4ep9b3VzFpvgue9NxHZhMmSSY4C/T1+lfNPi74iw6ndC30u3FzblSJJLtc+cTxk
L7dRXf/AB7h8U60mlW2kaZK+h28RdntxuV5W6hgPQAYJ9TXhMdm+lXC/boZUkA4AHX2rw8v
wtNQ9o3dnvYrGVneklaLerNrwxc6zpWuW0ulQobyRTDCr9VLDGRg8f8A1q57WbvV5mmOpzS
tuZlYMPlDg84HTNdDqut/8I/NAum3MS3gjjkDREM0bZDHJBPPT869cnm074u+CYbPTLuxsN
ZmCrdfaAE3NkFmGB7V6Uqvs3zzVl3PNlT9onTpu7PnSCV/sizq21oH25P91uCP0pLbbJOgf
5CzdSMgeteieL/hNqnhCHy57oX0PILW0Zwec815xK5iJTYVbI56EGuqlUhVV4HJVpVKLXOa
UQDT+WBlWhIB25HuawZ3DSAMnzj37VoqzqscgZtmMMc8GqF1DsnVghAPQGtYownJuKM8539
QAaeoy3mYzimEHJJ4BpyNgYBwDWhzCMMtljgYzTOufSpHADZBJ9RTNo64NAgHPOAMcYFNBY
MDk5z0p4Un0FJs+bjmgCMg8EHrzQoO3PSlOcjb24oVTt3E5pgMIxmlGc5zkCpGBC5O3rSEE
DdjOR0pAQv19PXIphxnCjA69akYkAnHUdTUS9eOPxoA09PuUSFt+93HAQdDW1FL50KgkhsZ
6d/WuatpvKbGRye9dBZItzKqCQAY+ZvSokjroyd7I6BEEytFDk46uBwtTC+0/TrUQTxpLNv
JZiu4n0+n0rMuNYaK1Fla4AQbcgdD6+596yRzEGc72J5JrBQbOudVLRblbcGK4yOeaglULI
CCW96Uhkjz6e9MLkxlARkHIrqPNbvuKvdc1PcSZiiXd0HrVYbkcc7RT5AxIAUgY70rBfSxG
SD6E+9G7f1AwT3FHluq8E5pVUhOT34piQ5EJbsB7V1Hhe1mjlmuDhV2bBvHByf8K5qPb5wx
wK7PS2hFtCTxIBjGTzzxWNb4bHZhYpzuzsrCyuJ5orLSLIqwOZjxgHuSfT+VWNc1S0leKyg
kVWgPltsIYAjr+o61ce/u7PRLeS0cRyzHZKFJUuPT0/KtTQvB2m3vkXs8iIXOSm7jPoa8Sc
1F88z6mnTlJezp9dzsdH1WDQ/CFtrWrNHYR7DI74wZGA46dzx9a8N+IHxa1rxkz2SyNa6YA
FEIOTIAeNx/pWz8a/EsU99Z+HLK5WWOyTM5Q8b+w44OBXipYnjnJrXA4SNvbTWrPNzTGuUv
Y03oiViCD0FQNwcgAmt/RPDt3rMU0sbCOCEZZypYn2AHJ45rTv8ARdIttFeOMP8Aa4vnMj9
W9j6CvW50nY8P2cmuY5JZHXDqcEelb+iawNNR5d6+bLwzOM7fTFYMi4YA9qZuAXBArV6mNz
u4vEcsoWNrkgA7gqj7o71V8R3ovbGCWRvMdWCjIxgEewrkUYqwZAQeowaW7uppioYkKBgjs
aXKgciqwMcjKcFc8imMq54yw96aST75pVO05FUZlmwt1ub6KGT7hPzDOMjuK7W4u47uBxFG
sIRQiqT0xWF4dshLJdXDOq+Uo4fIxk88/wCetaapDAzvdPswNwUdTnoR7VjN3dkdtD3G2cx
qMey5BXnIqGMAKTnmpL2US3AJI+XNVyVxitVsc0ndsmHGMc896e8pKjnkdahWQrwMY75pUc
MTkAnNMhMU/cwa6/wXFZNK8tzHIxEiqrKx4PJwMdzjFcgwznj2rc8N3YhvGjLIrFdyF+gYc
isqqvFo3oytNH1Rr1nqnh3wFbNBMYnmQs3lMxdM/MFbnoBx+NfOPiefVDfC5ubxLvcgbzEH
3d3bPcjGDXo/ibxhqOseALW0uSZpok8tNispPucDn868XubicqkdxI+2IbFUn7gyeMfnXBg
6XLdnrY6u5JRRQdtzFlAHbiu9+G3iSy0HV2ku2RVbB3Ohfbg9q88d8v14FX9K1qXSJnlggh
kLqy/vV3YypX+RNd1WmqkHF7HmUK8qNVVI9D3bxZ430C+0yaCye4luZF+SRJ2IJPXK8kV4X
cMWuTI2drHPfOPbNdDpGvSCx2Q3sdrcRpsUlBlwff1rAuJJZdizOHWJPLQDrgEn8etYYehG
guWJ14zFTxLUpFZLuTyViQLtXJyepqAyEyEu29uoyc81XLkdBgd8Uhdjg45Heuyx5bkKcEk
8GnL0wOTimADaRk8dKdCSG3E9D19qYhWb5yuOacrgMoJPH60hBEzHA+X9aQbTknH+FBJISp
PC4pCMNkZpFIClhg0MTksPyHSgY1ow54GPp3qPynU/KePepDklcHnrxT0Yg88/WgZEil2wW
GKlMSZOOSBikMgycDaDj8afE+XbpjHegElcrXSN8uCBkelV+wDAZ/GrtzteXG4Yx+VU2Ukn
pgUAxo4bgnite3mf7MgRsE9SP1rI2nJxipI5pIfoTnFFhxlys2VKhQSec+tMMoKDNZ4u5Dk
EEVNG5eBXzjNS9C+cm+U/LuwD3NNWKMZJfJ+tQs2aaWGcjHSqIuPbAkI4PPWtFPKaNXYjac
1kDJwM96sK+BjGKBpmqLaNo9xljBHJJPaqksa+WG35ZicACqvmHr+dIz8HOM0FOSHRviQev
vXUW64kjMM5B2gkHkHiuTDAOp461ajuHiORIc+maUlcqE+XU7yKbUJbdLdzCY0YlQWIIPr7
Vp6x4t1DSdOZIwilhtUebv3Ej73bpXm41CVYmOcnqBVCS4eeQszHPb2rB0It3kjq+t1I/Ay
WW4kurgu7NJIxyT1LGum0PwszX8b61Z3H2UDc0UOC7+gz261zlhI8F2s0ZIkjxj2rs7PWrt
JVYySSNnrgkfSrkmlZHNC0nqdrBqWtaZEqaFpX2byk8qMt5asF9SP4vxNcdqfh3WLuaSeTT
7l5ZTuOXGCT68+v4VoLrWpi5Hku0YIzjHQ+1asOs6gVzLebwo5UDIz6cVhFcmqN5OUtGcgP
hx4kaMM8canOCA2cH8KdF8N/ED8+SuPWu9t9bnaMMJm+Xq27FTRa3d798Vy2M9cZxQ6lQzU
IHEWvw011o9z2rOvrjiub8V+GL7QJrc3UREcynawHGR1GfWvZ28SatHHvW9eFEBJOBnArxn
xb4nvvEuoxyXTkxQrtjXGOPU06UqjlqTUULaHLlRjvSFcc461ZjC7Wz+Ax1qNxycgDFdZzH
oXgKfSbvSbvRb1mt7k7p4pwqkM2Bgc/Sud1qwvtLvxa3UciSsgYK2CcHp07VkWd3PbOrRNt
wc49a9E03xFHfMlzKyLcqoj3bAflHGPXpWXK4u5upe5Y88SyneBrkwyGInaHxxn61VdQkhX
tn0r0rVYhJog02CZBbIpMaBQOc5FecyAb8NwQatO+5ElbYj2+hqe1jVpipXJC596gJyflFS
RM6uGRjuXnI4qiCxPa7AGU8U/T4hPqltEwADSAE0ks7SLkkZXrV2z1JYL2G7WzVTG4YKrHH
BqZXtoawtc9tvdDtJvCNnabfnGSGjbBPtnNeKa9bfZLyS3wilD91MkKPqa9bT4leFtX0m3s
tV0qfT2gdmDWzfIQeoryjxJLYT6lK+ntI0T9C+Aevt7VxYdTTfMj0MU4uN07nPYySScU1xz
z2p7deR0qM4BHOa7zyieFgoJOfTAq55scsWyNSX9MYH51nKxDkA4BHarMUmAfmwPakXGXch
vF8vbtxjGCcd6rryM9AKsXEiuQvUVA52ELknimRIUuc43f1p5bAxk81CCScfyqRuMZ6YoEO
UnOcHgYp+Mx4xkn0pseOVP/AOunHcFUcAA8cUAIgAOCp9+alXbIrDdgdhgUzcpTJPJpisxb
hfXGKAHEAHKnn3pwG9T0B7Yphxt+bn6UsbBUJB5yOKAEICr84z6U0tjIXI9qkaSJ1AdsH1x
0qINgEkY980AIz4GCD70nynIIyB1oJPJGOfSkjPzHcB9TQDI/lDk4xjpSk/xBQD60oUljn/
8AXSsrAj0NADFJ3Hn1/lViBtsCr0quqPv+Ycc1ZiBES5447UmAEjFREHmpjjHtTSTg4PamF
xq/L1qTzVzxx9aj6A5bmmk84zmgLk24M2TmhmzzUIbHFBJI47UCuPMrbNhAI9cUqyjkcZqD
JK8Um4g4HNMLloyY4Kgj0qM8fnTd+D83NOB79cn1pBckjkKSb84INX4L5o1KnJ7g7iKzSRn
OOlKrhcGmVFm5HrEqHhmx3BY1KmuTLkK5UehNYPmEg00NkjP50uVF+0Z2Nv4gTd++JOTnk9
B+FXV12MAPHKT6fNXBbunJx9aXzSoAB/KpcECqM9BbXkODvJ28EE9ayriHSrxnZ4SsknVlO
0D3xXKfaGJ+Zz07mpPtLZAVscAHJoULbA53Luo29rbvGlq5ZApBYjluc1kv8rdePrUjuxAJ
6VC5zyOaszbHq2ACCfzq7DcPF9xyo9qpBhgLjHrT8naeOaLBc1U1acBczOdvOCeKzZgDIXz
kNzk0gPTg4xUUjndk4NFgbJ4XEYY4Bzx0zQTH8xHBPOBUCttGCfegEnpSFcnLrjGMfStDRz
bPfhJ8+XIOQOv4VlHJ7fd61Laz+TMkqgZQ5GT1pNaFQmoyTZ32u+HYbDTYLq3lkZJR91hjb
XETFg5TPTrXTap4pkutMS3uLZkOAQysGFcfJOTuGPvfpWVKLS946sRUhJ/uxr4JPUke9QZy
MU4vkcjoKRiONuM1ucVxQeQDjHrUyDOf51VOc9O1OR8c4z7UBclcpGxJ+Zu3bFQHLYJ6kda
dIQTleDTOchTz3BNITY7HI5+vNSkjovJHrUQ9en9akyNvtVAOOGUECm57569qbnqoJ4poY8
YoFclDLuPA/Kmu7bhjgVGzNnn9aUtk+nFILis2SKcGxF6c+tRg/L+PFOB/dnBA4pjTEJPG4
nBoSQg5zkDqKaz7yvAGB2p3yjByeaQ7kr7MAg7R7UxRljkjgdcUw8g9TTQcZ5x9e9Ark5IX
pj3wKQFR0A/EVCrKCDilUpnORSKuTKQA2Fz9KY7HykGccUK+T0H4UspQqvGKBXHg8jPHcU0
k4PGPelzwAefemNke4oC41uM9abuxySM0EErnBppGKAuOByw5xS5OP8KZwD1oZs49KYh2cY
I/KgmmZz7UmeeKBjzz92l3fNjpio8807OQBigCTfk4z0pQQOM5qIAkEmgEkYycCgCcuu3g5
pu/5ahz8pIoBLtjIHHc0AT+YCAMdKb5hqJwFbCtu96M8DFFwJRIc/0pQzdj7VDuwOnNIHO3
A70XCzJ2c7cVFvOR603mgEk0XCxeJBQAYye1PRyq8hc+9UhKRgDrSmQnrRcWpdMp9ADiqjn
Dk9c03exPWmk5oAduPbmpUkHlgVAMZHajPpmhAStLxihDlgcik2xi337/AN5uxswemOufrS
xyGPnj8RTAty3DPH5ZY8DGM1TZixyaWVgx35AY9RUYJ64pBcXdjPApOoGe1B9jxSdqBCgEn
HGad5hyeOKjozjPemA5umQKTeeOOlIORkjJ9KUAdOlSA/dnPyA56H0obIwPUUg9O9OZW4yO
1O4ho5OB+tPYjhWXBHpTCWKqMAbe4HJ+tNAJbr+dMY8YwST+Bpme2eKMZOM0oQn0zQAu84w
RkU0txjNBUhAxNMHXOKQ0hcnNOL4Qj16UwjHBNGCRmkMdvZcH+tNLgsWwBnrTSexNNAzxmk
yrDgec0u4Z6ZpgNHP0oCxMrEjtildsotRp0yKdKflX6ChitqWCpA5Ur7GmZxn1p7Oz4LuWO
OpNRnknPamSNySDilPBHajHy9KTtTEJjmjHHFOGMjkU0/SgY3oOKMfrSnsaPxpDGkClUfMC
aTHzfWlPpQBIQBnPSo+hxQxJIFNwetA0PGO4zTT2o/hpUGTyOKAEPqDSdqOeKCcHkUAHtTe
mPWlHTjrS470DFGce1Lnik5JoGQTjtQIM9v1pw9KTB696O/WgQ9DhwRj8aQ0nGPejI75zTE
PXgZPNJmm9OetKOnSgQ4AE5zgCmlgeopScj2pByAcc0XGgyDnAAApQcD3pAMHnApeg6fjQD
D60HpjNIc4pD6ZpCDjvTgRjHamY4z+lKO5PFMoXNIKUcgn0FNHTOaQrEinnk0b8ZHTNIB64
pSF2gjFMQ4Fcc80zsMUuCeetJkAgimA5SFbnmhmDNkfKR0pG5JNRtSGhxOQM5pAQTnmkBAp
+7IzjrQMRwufem5/hx36UufpQe1FgIzjJJzmk6DJobBNHOOallAOTycUn40AUUDJI+c9qWU
9KbGcZFOl6ihk9Sc44/lTd2Qad8pWm/LyMUyROM0Gj5cHIyT09qCMdqdxB9aaw54ORT+AaY
3X1pghMUhHOM0p6UZ5z+FIoFUscAZNDLsYqSM+3NJ0OaO5+tIBxAzxQV28dTSjG7mnbVACl
xye/agBmABjmmjOO2KecknOOOKYM9+lACkjA74pjc8gU/aduBQRjpxQFxoAAz1PvQOB9afj
jIpuAODQFxPfFL0PPekA9KO9Ax+RtGDz0pD1pq9aeQM9KBDRxxSk4oHXnp0o/GgA5pccU0n
rS5yRQIXjtzQWYjHQe1IetSFoxEUKZcchs/pQAzAByTSnoOaYDlueKdxQAoxxnpQMFuDScd
xmmnPHpQA4rgnJ/KgjDc9P50h6UZPQ9aBjsAH60gxnFJnPHSkAPagCQ4BPWhf7uOtIBxyaM
4NUSK2FPGRTQVz0p8u3gj5uOaYAM5FAxe1BGRjGKAOppM0CE+XIwM9zTsjBIH4elIBweppO
ikECkUJwR15FGSOlAKgH1pOM8DrRcYFSRmmcdcfhTmx7496ZnAqWNCg89KXb0zTaUHBoGSJ
gqexol6ikjPUUsvB5oZPUslTgcdfSo2HJ47VJ1AINR/wARNMkQZOPag/Snf0pMcimIbyeaX
tnI+lGMdOtIQaYCY96bin44pOtA7jRSkcdKXbilHNKwXFVsHoKYSd2OM0/bTQCTtAyaAQvz
cggE01uB6U/7p+bkim4JUtjgetIBCxwBmkyMCgg0pUDHOaYxQ/GMZpp4NOI44GDSc+nNIBv
bilzmkxxnFOVcnAx+JoGIMA8807r0o4BpAQCD2oJFwCKQgcc07acEjketNbBoADgjpQBzQB
gdaUg/iaYwbHvSZGPeggmjkdKADHJxQAacBluM5pDjt0pCEPP1pR0IIzS7cdfSm0ALxgj1p
CMnmlwSOB0pM0wDAweDSAmn5P6Uw9fakMd2o60uB+NIBzTJEwelO2kHGaXGORSfxDmmAucA
8U3Hyk9KUeo9aeVOAT0A7UARhhgDJo56gD6mlkVRjBOCM4NIvCj2oKGY5+lKMBckA5pXO7n
kfjTeD+VIaGk8c0mO+aVumPSm496llBxn1o70c5oHvQA+M9fpTpvv5pI+/wBKJvv0MXUtke
3FNwOT2qbZleRTAp54yKZAzb680FTmpVUH6U8JzVAQLGfTml8tuOAa+7P2b/hp4A8R/AzS9
X1/wdpOp6hJcXKvc3NsryMFmYKCSOwGK9f/AOFM/Cf/AKJ5oP8A4BJ/hU8w+U/LTyWJpWha
v1L/AOFNfCj/AKJ5oP8A4BJ/hS/8Kc+FX/RPdB/8Ak/wpcwch+WfknrT47ZzhgAM+pr9Sv8
AhTvwr/6J9oP/AIBJ/hTh8IPhaOngDQh/25J/hRzByH5aPbOucgAe1R7GByOK/VIfCX4YgY
HgPQx/25J/hSj4UfDMdPAmh/8AgEn+FFx8p+VrRZUtxmkC/KVGCelfqsPhZ8Nx08DaJ/4BJ
/hSj4XfDgdPA+ij/tyT/Ci4cp+UwiwKTyj261+rf/Cr/h0P+ZI0X/wCT/Cnf8Ky+Hg/5knR
f/AKP/CnzByn5SeSDgoeMc5Pem+SwOM8/Wv1e/4Vt8PhwPBejD/tzj/wpw+HXgEHI8G6N/4
Bx/4UcwuRn5PNF05GKTy+3H51+sv/AAr/AMCj/mT9H/8AAOP/AAp//CB+CR/zKWkf+Acf+F
F0HKz8lzGSeOaQoR1HSvtf9rjwxoOleDfDk2j6LZWEj3zq7W8Cxlhs6HA5r43eA4OBTvcT0
KGMDaenak2HHA/GrLJgZpmCpyKBEOMcGkYZIqYhTyRg+1N2Zphcjx70fw8U8rxRtO3GM0mB
H0PX8qUc/lTilKqjB4PTikA0jBz60mBnpSnJP0owRjFMBucZHSm/pUmMjOKMEduaY7jcYHr
QAcdKXoPpSD0qRAMg4PenAbW69KdktjPYYz6U7apYFt2Mfw0wIz65pKkYRFV27s9yaCVPbp
TAiPGfWl+bGacQMnFK2MAdKAuREZAB6ClPA70uD17d6TBIwKQ7kZJFAGeRxUrJTcZB6Uirj
McdMmlWNmHAzTjgdTzUqSbBgDtQJvsVSMGkqWQ7mxgcU3A9BSKuOi5B9aSb79S24yTwOlRz
/fzQxLc0sdMZzSBec9KkIJ6mgL3qiRoUcmpFXJFAGPxqZB8wpgfoR+yyMfs86R/19XX/AKO
avba8U/ZbGP2e9I/6+br/ANHNXtdZPc0QUUUUDCiiigAoxRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUA
fMn7Ygz4H8N/8AX+//AKLr4odK+2P2wv8AkRvDf/YQf/0XXxW461aM5blCROSKiZP0q045N
QEc+9MkgKn0pCp/KpsHr6frTCMDI60wGbeOaTGOg/OnkHuOtNxnI70ANEZLng5/nRvIBUin
Hcp4JpmMnGSaAE27j6fjSYHQ07GBxzQAMYyc/SgBVAO4+1IVYHJpTgHr19qTJxgGgQzB644
pAM04nPB/SlAHADD8aBiquQecUGM9TxTgCDzx70jEFuBn3oJG9OB19aRUJI4NP5HT9BTQWz
zmgAK4PSg/nRxnmlUZ6YzQA3t6Uzkd6lC5PWgj3oGMAySSaZtIGDxUhzgZ4NMycjFJjEIOO
nSm8sMDinsd3OMUmPl4zmkNMZ/Figjn1pQMd+aQdRQUT2+S3SorjO/kcVNbDEh57U25GSGP
LE9BSYluaRADelApzD5jg0zjn0pgSLUyY3c1CvSpV6iqEfoT+y7/AMm+aR/183X/AKOavaq
8U/Zc/wCTfNJ/6+rr/wBHNXtdZPc0WwUUUUDCiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAPmb
9sH/kRfDn/AGEH/wDRZr4rfFfav7YX/IheHT/1EW/9Fmvip+9WtjOW5Wcc54qA4PXpUsn3u
nSoSTnB5qiRp9BTevankd8U3kHgUANPTk/lSc05ugHFRnoDigAzzTckE47elBOQaOh6UAIT
kc80hPycHrQx9OfWjGenGKYgzkEZpCB6/hSkYHJGaZnPagBQB3pQMn2pOBjvSrjI5xmkIeC
Qev607JJ7VF1OMY96cT9c0wHBjtZRjDdTTQMEHOaQZ7mjrwaABvb8aARjOKMHpS9etADM5b
nvSnG3Pp0pzD5RkcUiEHgg4oYxuMn0z1o5wMdcUvY8ED6UinGRnqKQDG+7j9BSdh3qUIGjL
llG3oM8mo2IPapGJ1PQUZweOlJnqRQPmODmgZYt/vHPXFRTOVkODUsGd5x2qvP/AK2kxrc2
pWQlQq7cdcdTUYx+lOPJwRQqZBI59vSmAoPFSpjdzUa4I44qVfvA1Qj9B/2XMf8ADPmk4/5
+br/0c1e114p+y5/yb5pP/X1df+jmr2us3uaIKKKKQwooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACi
iigD5o/bC/5EDw7/2EW/8ARZr4pYZFfa/7YP8AyT/w8f8AqIn/ANFmvipqtbGcik4znNRnr
U755qPaehxVEkJHJ4puxulfXH7MPw2tNa8L6h4rM1n9rNwbRVu7FbkIqgHK5YYJzzX0Svw9
k/5+dF/DQ4v/AIqlexXKfmDtOMbT+VMMRI+6a/UT/hX0g/5e9IH/AHBYv/iqX/hCry0HnQ/
2Jf7efs82lpEH9g6k7fyNFw5T8t2iYH7p/KgxnJB4Ir9GfixofhfXfgF4mvj4etLa5srWR1
XyVWS2nQ88juP1Ffnm8R69aBNWM8rjFIVHerUkXB4qEjaaZJAQCeDS4bZwMgcGpWGQMDoMZ
qM8KQPzpiI+AOv4UoJoPTp9KQA59KQyTAxnOabjv2pw6e1JnjGaBCA4pQOhzQMnNA4I9KYD
t3GM4PajK+nNJyeMUY5wOTQAMcDAJGfWmgZBxninsMjjv1prFRjnt2oGhGXGO+ajwOtTFgR
heMUzacZ6ipYEeO+cUY5zinMcgcYxQfakMYeT0oH3hS96T3xzQUTwHk1BP/rKngHX6VXm/w
BYaTBbm1xwDSDHOGINIBwO9A5JFMZIvIzxn61Ko5HaolFSKPmGKok/Qj9l4Y/Z90kf9PV1/
wCjmr2qvFP2XDn9nzST/wBPN1/6Oava6ye5otgooooGFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAU
UUUAfNf7X4z8PNA/7CR/9FtXxS4NfbH7Xo/4t1oB/wCol/7Tavil/arWxnLcquKbjmpGznm
k6EVRJ9I/AOT4p3vgHWLD4c6naW0trfo7x3aJsKunJyRnOQK+tPh7ceJbjwVbHxfNDNrkUs
sVy8IAQsrkDGOOmK8A/Y3/AOQR4s/67wf+gmvpHw5xY3Q/6fZ//QzUM1WxQ0xdf1S0e8/t1
YFaeVFjW1U7VWQqOSeeBXRQCSO2RZ5vOdR80hULuPrjtWX4XIOiH/r5uB/5GavkvUfFvxb+
JnxT1z4baR4qjsbT7RcIoCiICJCcgso3HikDOm8S+MRrmr/HDTNNuPtGjxaOrBkO5BOihHK
npz+u2vjplBFfdVx8KNM+F/7OPjW1inN7ql5p0jXl2RgOQOFUdlGT+dfC0rAYFWjNlZ1GOD
zVZxwR1z+lWn6Z71A6kfSmSQHoR29KYy9MdalOQDmmEcdTzTAiKgduaUgAZxTsepyaaQtAh
Bjn3pKXI7DpSnOR6UAN7896QfeBNOIzRjBxj8aAFHGR696T14xSd+lL/FjvQAqkMMdDSYOM
Gk9TTgDtzjpQAwDAJNA6e1OxkYxjNAwGHqKGMYVJGB0ppGDzTm+9kcCkbkZqQGDIJ55oA5F
HXrSjg0iiaEZzz2qtN/rMVZg53Cq03+sNJjjubIxQM4PpSY9c0ikhjxTGSrnAxUik7hzUQ6
DBzUy9R61RLP0G/Zc/5N80n/r5uv8A0c1e114p+y5/yb5pH/Xzdf8Ao5q9rrN7miCiiikMK
KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA+b/2vRn4b6F/2E//AGm1fFDcDGK+2P2vB/xbXQz/
ANRQf+i3r4pfvVrYzkVW60ijmnNySKtWGmahqlwttpljc3twxwI4Ii5P5Z5qiT65/Y4/5BX
i3/rvB/6Ca9U8c2Pxc0qeH/hWUtleW9xLJLcR3yxr5JY5AUnBPOa8t/Z60bxh8OvDniS717
w+unxzhLgyX1wsIhjRTuZ15YD8Oa9G8deObvRPBukeIX1F7+DWZUhtINMYWqSbxlWaZ8sox
34qbamnQ4U3v7Svh7T3W5l8OWkQd5T5skWcsxY4GfUmuS+F2heMfCvxZuPHniixtY7a4Sbz
Lma5S3jeSTuu7kjJ7A1Z1f4i+Ir+y0mLw7oc+jT3kV88sliq3txKYMYkjlk6JycsPQkVzOn
p4s8U+LNJ12ez1LxC32C0ZruS0VlDggvl5PkTHQtgk1WgHu3iXxzpfiW61fwRq+oSm2a3lW
8i0i1eUYVNzRmdhjdjA4A69a8KF14G1P4P+NItF8KaRpk1vZxXFuVeSW9VTIAfMZwPbO31r
Y1WLwb4f+IN9r3iTxXYaH++mlEHhy8lnnuGdcDcudkeO/rXnOu/Evw5H4Y1vQPD2mX+oXGr
RJbz6zq8q+f5SNlUVEGFH480hM8j2hiELBM9z2qqw9Oealdu3pUJJyfSmQRtjnioifUcVK2
QKh6/SmAnU8ijGeqinKAAcjNB+Y44GP1ouSM6deaQt2ODTwQNwIzkcUzHfNABlccnFNJy3F
BIIP6UnpQAvrmjr+FNyck0e+aAJONvqc0D60mSB6UHheaAAnHvRwOo+lIcAUmTwKQCtz7Dt
TD145p2ccMMig4zgHNICPBLZowRzTzjcNpppyaCiWDo1VZf9YasxE5IPpVWX/WGpZUTbJx1
HOaTPJNGAOhoxg5Jzn0pgPViT6VKPvCoVIAFSggYOKoR+hH7Lv8Ayb5pP/Xzdf8Ao5q9rrw
b9lrVtLb4GWGnLqVs17b3Fw01uJl8yINMxUsucgEdM9a9z+02/wDz8R/99is2nc0TRNRUH2
u1/wCfmL/vsUfbLQdbqEf9tBS1C5PRVY31kOt7APrItB1CxHW9tx/21X/GgLlmiqn9paf/A
M/9v/39X/GkOqaaOuo23/f5f8aAuXKKpf2vpf8A0ErT/v8AL/jTTrOkDrqtmP8Atuv+NAXL
9FZ51vRh11eyH/bwn+NNOvaEOus2I/7eU/xoC5pUVlHxF4fHXXdPH1uk/wAaafE3hwdfEGm
j63cf+NFgujXorGPirwwOviPTB9byP/Gmnxd4UHXxNpQP/X5H/jRYLo8N/a6Gfhnon/YUH/
op6+KHGBX2N+1X4g0LUvhvpEGm6zY3sy6krNHb3CSFR5b8kA9K+OWaMxsQ2HHQY4NWtjOWr
K7ADJ5zX1pDZ61pHg/4Ww6Rry6DoviFY7a8TTrdIrhyFLPIZepyOMdq+SSck/0r1lvj74tj
8H6J4b02z0+yTR4RFBdCESzA9Nyls7Tj0FUCPSNNtPHmoa74g8SxabdroPiWwu9O+1ahcok
YiVdtu53EEcLySOSc0l1408Mp4U8PeHPiD4o03VotAlgeDTNDtjcCURpt2SSNhTnjOOleVe
GPEXh/xV4lkb4veKtek08KGj8ly6ls8gj+Ee4FfQHhv4i/sveE40/sjTVWVR/r5rFpZD75b
PP0pMq5Tfxx4/8AHOr2d/8ADb4SRaeLOB7O01G/jwIYX+8FB2oAcDjBrStvgP8AEzxesZ+I
vxCktrMcf2dpp+RR6ADCgfga68ftQfCJFCpqd4AOAFs2pD+1H8Jf+ghfn6Wh/wAaV2O5ieL
fgJ8N/Bvwh8T3+n6O11qMGnyvHeXchd0YDqvYV8NsoHSvs34m/tJ+ANZ+HGtaFoX267vtRt
2tkEkHlom4YLEk9vSvjJiOx4polshkyDgAYqu2e/arLtlevSqrHnrTIGswwAccd8cmomBx6
08nk8VG3TqOlMA6YIHNHTmjIxijjHJosIQe/wCdN6GnHpSdQaAGY5xScjFOwKbwCOaAAUvu
RQOuO9A4+tAAQaXqvWmhiRntS546cUAJjI/pSd6OvOeKQ9R1zSHYXtSbiB0pD7dKG646YpM
AByeaU+1NGM8UuffikMfGBhvUCqsn+sNWoQV3H26VWcZc4GaTKjua+fekpu4EZ/lTQxHzHv
TC5MDx0p+/pxVcPn6Uu/60xGjbXlxbFmt55IS3UoxXP1xVsa1qQ6X9z0/56tz+tYofJ60u/
rTuKxsjV74g5vJ/+/rf40v9qXeMfa5j/wBtDWOJAOtL5mTRcLGodSuScm4lP/AzR/aFxnme
U/VzWX5nGM5pfNB+tO4zUN/LnPmyf99mkN/NggyuRn+8azPMz3wR+tBlOM44zipuBqfbZfK
b94//AH0ajF4/TzG/76NUBN8jVGJfU0wNM3cn99s/7xoN2+OWP/fVZvm96DKCKBGj9qf+8x
/GkN0+MbiPxrO87FJ5gPvQBo/aWzjcfzpDcnPf86z/ADaPMA5xQIum5OaYZ+MZqoZVPOMU0
yDPGaB3LXmZIpN+O3FVvNApRLj0+lAE5fnNAkqvv4yKTzOQM0AWjKaPOIwR+lVS47HHrmk3
8f55oAtNMxPJxTTIcdeKrF/wo3Z4zQBMXJB5NRM5HOaZvwcg0SHgHGM84oEBPJNM5LAZxn1
pM5HFN3HpTEPHyt1BxSFgTwKaTzz2pue9FwJCcjHtSdutMzg0Fs8UrgOz7U0deaM0mefSgY
/1pOp5oyD3pN2D0zQIBnpnpS4B6t+NN3UdRigYuccCgnPP60mTQTgYNIYh69aOD/8AXpG69
aQ0DsOIGRQ3XBpv8VKTxSESRkkMTzxVZj8x5qzF0P0qq/3zSZUTT3bT07U0txjmhutMaqSE
PBwM98UhPFNHSkb7tBNyXdxxSbsHPQ00U1+q/WmO5LupSwBzUa9/rSN0P0pBckLHqBxS5OA
RxUY/1f40fwrQBIXOaQyHGCTgGmD734VHJ/Wgon35Q4pm/tTE/wBV+NNH3jQIn8zjGKaZMc
ZqPsKafvUCJgxI46Ub8UxPuD60096AJd2eaC+Oai/hP1o/ioAeWyBilLYHOaiHT8Kc33Pxo
AeXGBwc4p/mLtUYwR3AqA9F+lO7mgBxelDg8+lRd6X+E/hTAezc+tAPFRN98049KAsPbKtg
gjjI96Xd83IzT7rpH/uD+VRHr+VIQMRyDQTmIH0OM0xuppR/x6H60wEzSZ5PtSDrSdz9KVw
FJ56UnWikoGKCSelLyDTR94fUUr/ff60XAUkZwDxSZpo+8aU9KY7ByTS4pB0NKetIQcjtSd
D0pT0FFMAzQelJ/HRRuAh4oz37UP0NJ/BSKAEluBTs4OByfWkTqaaPv0gJo84bHpVU9TVqP
ofpVU9aTHE//9k=
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0