%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
<book-title>Úžasná Zeměplocha 25 - Pravda</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>1f0405f4-85ab-44c7-ba17-9a2bcee5b56a</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2003</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p>
<p>V sérii <emphasis>Úžasná Zeměplocha</emphasis></p>
<p>(Akademií science fiction, fantasy a hororu oceněno jako nejlepší cyklus v letech 1995,1996,1997,1998, 1999) v nakladatelství Talpress dosud vyšlo:</p>
<p>BARVA KOUZEL (oceněno Ludvík ‘94)</p>
<p>LEHKÉ FANTASTIČNO (oceněno Ludvík ‘94)</p>
<p>ČAROPRÁVNOST</p>
<p>MORT</p>
<p>MAGICKÝ PRAZDROJ</p>
<p>SOUDNÉ SESTRY</p>
<p>PYRAMIDY</p>
<p>STRÁŽE! STRÁŽE!</p>
<p>ERIK</p>
<p>POHYBLIVÉ OBRÁZKY</p>
<p>SEKÁČ</p>
<p>ČARODĚJKY NA CESTÁCH</p>
<p>MALÍ BOHOVÉ</p>
<p>DÁMY A PÁNOVÉ</p>
<p>MUŽI VE ZBRANI</p>
<p>TĚŽKÉ MELODIČNO</p>
<p>ZAJÍMAVÉ ČASY</p>
<p>MAŠKARÁDA</p>
<p>OTEC PRASÁTEK</p>
<p>HRRR NA NĚ!</p>
<p>NOHY Z JÍLU</p>
<p>POSLEDNÍ KONTINENT</p>
<p>CARPE JUGULUM</p>
<p>PÁTÝ ELEFANT</p>
<p>Jan Kantůrek byl oceněn Akademií science fiction, fantasy a hororu jako nejlepší překladatel v letech 1995,1996,1997,1999.</p><empty-line /><p><strong>Terry Pratchett</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong><strong>PRAVDA</strong></p><empty-line /><p>TALPRESS</p><empty-line /><empty-line /><p>Copyright © 2000 by Terry and Lyn Pratchett</p>
<p>Translation © 2002 by Jan Kantůrek</p>
<p>Cover © 2000 by Josh Kirby</p>
<p>First published in Great Britain 2000 by Doubleday.</p>
<p>Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není dovoleno použít nebo jakýmkoliv způsobem reprodukovat bez souhlasu nakladatele.</p>
<p>ISBN 80-7197-191-X</p><empty-line /><p><strong>Autorova poznámka</strong></p>
<p>Občas musí i autor fantastických románů poukázat na neuvěřitelné skutečnosti. Způsob, jakým se Ankh-Morpork vypořádal s problémy záplav (viz str. 237 a dále), je až neuvěřitelně podobný tomu, jak se se stejnými potížemi vypořádalo město Seattle ve státě Washington, a to na konci devatenáctého století. Skutečně. Zajeďte se tam podívat. A když už tam budete, ochutnejte tamní specialitu - směsku ze škeblí.</p><empty-line /><p>Ta zpráva se rozletěla městem jako lesní požár (který v posledních letech Ankh-Morporkem poletoval skutečně velmi často, přesněji řečeno od chvíle, kdy se jeho obyvatelé seznámili s výrazem „pojištění proti ohni“).</p>
<p><emphasis>Trpaslíci umějí změnit olovo ve zlato...</emphasis></p>
<p>Bzučela zatuchlým vzduchem čtvrti alchymistů, kteří se pokoušeli o tutéž věc už celá staletí a stále bez úspěchu, ale byli si jisti, že to dokáží už zítra, například, a když ne, tak příští úterý, ale v nejhorším každopádně do konce tohohle měsíce.</p>
<p>Vyvolala pochopitelně různé dohady mezi mágy Neviditelné univerzity, protože ti <emphasis>uměli </emphasis>proměnit jeden prvek ve druhý, což bylo skvělé za předpokladu, že vám nevadilo, že se nazítří vrátily do svého původního stavu. Ale k čemu potom byla taková hříčka dobrá? Kromě toho většina prvků byla šťastná, že jsou tím, čím jsou.</p>
<p>Zpráva se dokázala vmezeřit i v uši členů Cechu zlodějů, které byly většinou tak napuchlé a zjizvené, že <emphasis>se </emphasis>podobaly květáku, a někdy dokonce chyběly docela. Příslušníci cechu si začali brousit páčidla. Koho zajímá, <emphasis>odkud </emphasis>zlato pochází?</p>
<p><emphasis>Trpaslíci umějí změnit olovo ve zlato...</emphasis></p>
<p>Zpráva se samozřejmě donesla i k chladným, ale nadmíru bystrým uším Patricije. Nedonesla se k nim jen tiše, ale především neuvěřitelně rychle, protože kdyby se k vám důležité zprávy donesly až jako k druhému, nezůstali byste vládcem Ankh-Morporku dlouho. Povzdechl si, udělal si písemnou poznámku a tu pak přidal k celé řadě dalších poznámek.</p>
<p><emphasis>Trpaslíci umějí změnit olovo ve zlato...</emphasis></p>
<p>Zpráva se donesla až ke špičatým uším trpaslíků.</p>
<p>„To že umíme?“</p>
<p>„Jak to mám, k sakru, vědět? <emphasis>Já </emphasis>to neumím!“</p>
<p>„No jo, jenže kdybys to uměl, stejně bys to neřek. Teda<emphasis> já </emphasis>bych to rozhodně neřek, kdybych to uměl.“</p>
<p>„A umíš to?“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>Ta zpráva se donesla i ke členům Noční hlídky Městské stráže, a to ve chvíli, kdy sloužili u městské brány, asi kolem desáté hodiny té ledové noci. Služba u ankh-morporské brány nebyla nijak namáhavá, žádné vybírání poplatků nebo něco podobného, šlo především o to, odmávnout všechno, co chtělo dovnitř, i když téhle temné noci, plné mrazivé mlhy, byl provoz minimální.</p>
<p>Posádka se choulila v závětří jednoho pilíře brány a dělila se o jednu navlhlou cigaretu.</p>
<p>„Nemůžeš proměnit něco v něco jinýho,“ prohlásil desátník Nóblhóch s přesvědčením. „Alchymisti už to zkoušejí celý roky.“</p>
<p>„Všeobecně dokážou proměnit dům v černou díru do země,“ odporoval mu seržant Tračník.</p>
<p>„No dyť právě o tom mluvím,“ trval na svém desátník Nóblhóch. „Prostě to nejde. Má to co společného s tím... s elementama. Teda to jako s prvkama. Řek mi to jeden alchymista. Všechno je udělaný z prvků, chápeš? Země. Voda. Vzduch. Oheň. Dokonce i... všechno. Známá věc. Všechno je má v sobě namíchaný tak, aby to bylo akorát.“</p>
<p>Po tomto prohlášení zadupal nohama, aby si je trochu zahřál.</p>
<p>„Kdyby bylo možný proměnit olovo na zlato, dělal by to každej,“ dodal.</p>
<p>„Mágové to dokážou,“ odporoval mu seržant Tračník.</p>
<p>„No jó, <emphasis>kouzla,</emphasis>” zabručel Noby s despektem.</p>
<p>Z kotoučů nažloutlé mlhy vydrkotal velký dvoukolák a vjel pod oblouk. Jeho kola rozstříkla vodu jedné z početných louží, tak charakteristických pro ankh-morporské silnice, a voda zbrotila seržanta Tračníka od hlavy k patě.</p>
<p>„Zasraný trpaslíci,“ ucedil postižený mezi zuby, zatímco vůz pokračoval dál do města. Bylo ale vidět, že se snaží, aby nebručel příliš nahlas.</p>
<p>„Že jich ten vůz ale tlačila pěkná smečka,“ zamyslel se nahlas desátník Nóblhóch. Skřípající dvoukolák se vzdaloval a zanedlouho zmizel v ohybu ulice.</p>
<p>„Asi si vezli všechno to zlato,“ ušklíbl se Tračník.</p>
<p>„Haha. Jo. To bude vono.“</p>
<p>Ta zpráva dorazila i k uším Mikuláše ze Slova a tam se, v jistém smyslu, zastavila, protože si ji poctivě zapsal.</p>
<p>Bylo to jeho zaměstnání. Lady Margolotta Überwaldská mu za jeho zprávy posílala pět tolarů měsíčně. Ovdovělá vévodkyně z Quirmu mu také posílala pět tolarů. Stejně tak král Verence z Lancre a několik dalších vznešených a vládnoucích hlav z hor Beraní hlavy. Právě tak jako šerif z Al-Kali, i když v jeho případě činil plat půl vozu fíků dvakrát do roka.</p>
<p>Konec konců, přemítal, má se docela dobře. Jediné, co musí udělat, je šikovně napsat jeden dopis, pak ho pečlivě a obráceně překopírovat na kus zimostrázového dřeva, které mu dal pan Rezámek, rytec z ulice Mazaných řemeslníků, a nakonec zaplatit panu Rezámkovi dvacet tolarů za to, aby opatrně odstranil dřevo, na němž nejsou písmena, a udělal deset otisků na archy papíru.</p>
<p>Samozřejmě se to musí provést nejen chytře, ale především promyšleně. Je třeba vynechat tam na různých místech mezery, třeba za slovy „Mému vzácnému klientu...“, jež podle potřeby později doplní. Navzdory poměrně vysokým výrobním nákladům mu stále ještě zůstávalo o něco více než třicet tolarů měsíčně za práci, kterou zvládl během jednoho dne.</p>
<p>Mladý muž, který neměl celkem žádné závazky, mohl v Ankh-Morporku s třiceti nebo čtyřiceti tolary měsíčně docela slušně vyjít. Fíky vždycky prodal, protože ač bylo teoreticky možné živit se jen fíky, každý z vás by si velmi brzo přál, aby to nezkoušel.</p>
<p>Kromě toho se vždycky tady či tam našla nějaká doplňková sumička. Svět dopisů byl pro mnoho obyvatel Ankh-Morporku něco nepatřičného, uzavřená a tajemná papírová krajina, ale i když se objevila nutnost <emphasis>spáchat </emphasis>některé z činů na papíře, jen málokterý z nich našel cestu po praskajících dřevěných schodech kolem cedulky s nápisem „Mikuláš ze Slova: Psané věci“.</p>
<p>Tak například trpaslíci. Přicházeli do města neustále, aby tam hledali práci a obživu. První, co po příchodu do města udělali, bylo, že poslali domů dopis a v něm vypsali, jak dobře si vedou a jak skvěle se jim daří. Tohle byla situace a dokument, jejichž obsah se dal z větší části předvídat, protože i kdyby byl diskutovaný trpaslík v takové nouzi, že by byl přinucen povečeřet vlastní helmu, nebyl by to domů napsal. Proto nakonec Mikuláš vymámil z pana Rezámka se slevou několik tuctů otisků různých obchodních dopisů, mezi nimiž se vždy našel nějaký, který stačilo doplnit na vynechaných místech, aby dokonale vyhovoval požadavkům.</p>
<p>Všude v horách si pyšní trpasličí rodiče dodnes schovávají mezi rodinnými památkami dopisy, které znějí nějak takto:</p>
<p><emphasis>Vážení </emphasis><strong><emphasis>[tatínku a maminko!]</emphasis></strong></p>
<p><emphasis>Oznamuji vám, že jsem do města dorazil v pořádku a ubytoval jsem se v </emphasis><strong><emphasis>[čísle 109, v ulici U kotvy a ráhna]. </emphasis></strong><emphasis>Všechno je zatím v pořádku. Sehnal jsem si zaměstnání a pracuju u </emphasis><strong><emphasis>[pana Kolíka </emphasis></strong><strong>A.S.P., </strong><strong><emphasis>obchodního podnikatele,] </emphasis></strong><emphasis>a věřím, že už brzo začnu vydělávat obrovské sumy peněz. Mám na paměti všechny vaše a dobré rady, nepiju, nechodím do barů, ani se nemíchám mezi trolly. No tak to už bude skoro všecko, protože už musím jít a těším se na to, až znovu uvidím vás a </emphasis><strong><emphasis>[Amálii]</emphasis></strong><emphasis>, váš milující syn</emphasis></p>
<p><strong><emphasis>[Tomáš Vrcholzlom]</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis> </emphasis></strong></p>
<p>... který se při diktování většinou už trochu potácel. Bylo to snadno vydělaných dvacet pencí a jako dodatečnou službu Mikuláš přistřihl výrazivo charakteru klienta a dovolil mu zvolit si vlastní interpunkci.</p>
<p>Tohoto konkrétního večera, zatímco venku řádila plískanice a v okapu pod jeho oknem bublala voda, seděl Mikuláš ve své malé kancelářičce nad Cechem kejklířů a zaklínačů a soustředěně psal a napůl ucha naslouchal onomu beznadějnému, ale horlivému katechismu studentů zaklínačů, kteří si v přízemí odbývali večerní hodinu.</p>
<p>„...dávejte pozor! Připraveni? Dobrá. Vejce. Sklenka...“</p>
<p>„<emphasis>Vejce. Sklenka</emphasis>,“ opakovala třída polohlasně.</p>
<p>„...Sklenka. Vejce...“</p>
<p>„<emphasis>Sklenka. Vejce</emphasis>...“</p>
<p>„...Kouzelné slovo...“</p>
<p>„<emphasis>Kouzelné slovo</emphasis>...“</p>
<p>„Fazammm. Jak slyšíte. Ahahahaha...“</p>
<p>„<emphasis>Fazammm. Jak slyšíte. Ahahahaha</emphasis>...“</p>
<p>Mikuláš si přitáhl další aršík papíru, přiřízl si nový brk, na okamžik upřel pohled na protější stěnu a pak se dal do psaní:</p>
<p><emphasis>A nakonec, spíše jako zajímavost; ve městě se začalo říkat, že trpaslíci přišli na způsob, jak proměnit olovo ve zlato, i když nikdo neví, kde se ta fáma vzala. Trpaslíci, kteří se se pohybují městem na cestě za svými každodenními povinnostmi, musí poslouchat různé uštěpačné poznámky jako například: </emphasis>„<emphasis>Nazdar, pidižvíci, co kdybyste předvedli, jak děláte nějaký to zlato?</emphasis>“<emphasis> Ovšem to většinou dělají jenom nováčkové ve městě, protože všichni starousedlíci už vědí, co se stane, když trpaslíka nazvete </emphasis>„<emphasis>kraťas</emphasis>“<emphasis>, </emphasis>„<emphasis>mrňava</emphasis>“<emphasis> nebo </emphasis>„<emphasis>pidižvík</emphasis>“<emphasis>, tj. jste prakticky nebožtík. Váš uctivý služebník</emphasis></p>
<p><emphasis>Mikuláš ze Slova</emphasis></p>
<p>Vždycky rád končil své dopisy na trochu veselejší notu.</p>
<p>Pak si na stůl položil destičku zimostrázového dřeva. Zapálil ještě jednu svíčku a položil dopis lícem na dřevo. Poté ho začal přejíždět rychlými pohyby vypuklou částí lžíce a tak přenesl inkoust na dřevo. V tom okamžiku bylo třicet tolarů a taková dávka fíků, že by vám z nich bylo rozhodně špatně, stejně jistých, jako kdyby ležely v bance.</p>
<p>Večer to odnese panu Rezámkovi, zítra po příjemném obědě si vyzvedne obtahy a s trochou štěstí je do poloviny týdne všechny odešle.</p>
<p>Mikuláš si oblékl plášť, dřevěnou destičku pečlivě zabalil do kusu voskovaného papíru a vyšel do mrazivé noci.</p>
<p>Svět vznikl ze čtyř základních elementů: je to země, vzduch, oheň a voda.</p>
<p>To je skutečnost, kterou zná i desátník Nóblhóch. Jenže není tak docela přesná. Existuje i pátý element. Všeobecně se mu říká překvapení.</p>
<p>Tak například trpaslíci přišli na to, jak proměnit olovo ve zlato tou složitější cestou. Rozdíl mezi <emphasis>jejich </emphasis>způsobem a tou snazší cestou spočívá v tom, že ta složitější funguje.</p>
<p>* * *</p>
<p>Trpaslíci postrkovali svou přetíženou dvoukolovou káru ulicí a napínali oči kupředu do mlhy. Na voze se tvořila jinovatka a trpaslíkům visely z vousů rampouchy.</p>
<p>Teď už chyběla jenom jedna větší zamrzlá kaluž.</p>
<p>Staré dobré Štěstí. Na to se můžete <emphasis>spolehnout.</emphasis></p>
<p>Mlha houstla a tlumila nejen každé světlo, ale i zvuk. Seržantu Tračníkovi i desátníku Nóblhóchovi bylo jasné, že žádná tlupa barbarů dnes v noci do svého cestovního plánu přepadení Ankh-Morporku nezahrne. Členové hlídky jim to ani neměli za zlé.</p>
<p>Zavřeli bránu. Nebyla to zdaleka tak významná činnost, jak se mohlo na první pohled zdát, protože klíče od městských bran už se dávno poztrácely a ti, kdo dorazili k bránám později, obvykle házeli malé kamínky na okna domků postavených na vrcholu hradeb a dělali to tak dlouho, dokud nenarazili na spřízněnou duši nebo kamaráda, který jim doběhl zvednout závoru.</p>
<p>Pak se oba strážní vydali rozbahněnými ulicemi, padajícím sněhem a deštěm k Vodní bráně, jíž měla řeka Ankh tu čest vstupovat do města. Ve tmě nebylo vodu vidět, ale občas pod mostem proplul duchu podobný nepravidelný bílý tvar. Byly to ledové kry.</p>
<p>„Moment,“ ozval se Noby, když se chopili rukojetí navijáku, kterým se spouštěly mříže. „Tam dóle něco je.“</p>
<p>„V řece?“ podivil se Tračník.</p>
<p>Napnul sluch. Hluboko dole zaslechl zaskřípění vesel.</p>
<p>Seržant Tračník přiložil dlaně k ústům a vyrazil ze sebe tradiční varovný pokřik hlídky.</p>
<p>„Hej! Vy tam!“</p>
<p>Na okamžik se rozhostilo ticho, přerušované jen svistem větru a bubláním vody. Pak se ozval hlas: „Co je?“</p>
<p>„To jako útočíte na město, nebo co?“</p>
<p>Další odmlka. Pak od vody:</p>
<p>„Nebo co?“</p>
<p>„Co nebo co?“</p>
<p>„Jaké byly ty další možnosti?“</p>
<p>„Nepokoušej se mě zmást... Ptám se, jestli <emphasis>vy, </emphasis>tam dole v tom člunu, se pokoušíte <emphasis>obsadit </emphasis>tohle <emphasis>město!</emphasis>“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Tak dobrá,“ přikývl Tračník, který za noci, jako byla tahle, ochotně uvěřil danému slovu onoho člověka. „V tom případě si pospěšte, protože právě spouštíme mříže.“</p>
<p>Po chvilce se začal znovu ozývat rytmický skřípot vesel a ten se zanedlouho ztratil někde po proudu.</p>
<p>„Myslíš, že to stačilo, jen tak se jich <emphasis>zeptat?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>nadhodil nejistě Noby.</p>
<p>„No, oni by to snad měli vědět nejlíp, nemyslíš?“ odpověděl mu Tračník.</p>
<p>„To jo, jenže -“</p>
<p>„Byla to jen malá loďka, Noby. Samozřejmě, pokud se ti ale chce jít celou tu cestu dolů, až k těm schodům na molu, krásně pokrytým ledem...“</p>
<p>„Nechce, seržo.“</p>
<p>„Tak co kdybychom se vrátili na strážnici, hm?“</p>
<p>* * *</p>
<p>Mikuláš si už na počátku cesty k rytci Rezámkovi musel ohrnout límec kabátu. Obvykle živé ulice teď byly opuštěné a prázdné. Dnes se venku pohybovali jen lidé s neodkladnými povinnostmi. Jak se zdálo, blížila se opravdu velmi ošklivá zima, směska mrznoucí mlhy, sněhu a vlezlého, všudypřítomného ankh-morporského smogu.</p>
<p>Jeho pohled zachytil malé osvětlené místo u budovy Cechu hodinářů. V záři se črtala temná silueta malé nahrbené postavy.</p>
<p>Mlčky procházel kolem.</p>
<p>Ozval se hlas plný beznaděje: „Horký páreček? V rohlíku?“</p>
<p>„Pan Kolík?“ zkusil to v chůzi Mikuláš.</p>
<p>Kolík Aťsepicnu, nejneúspěšnější ankh-morporský podnikatel v malém, se zadíval na Mikuláše přes svůj přenosný krámek - velký tác s příslušenstvím, který měl pověšený na krku. Sněhové vločky se syčením mizely v tuhnoucím tuku.</p>
<p>„Jste venku hodně pozdě, pane Kolíku,“ vedl společenskou konverzaci Mikuláš.</p>
<p>„Aha, to je pan ze Slova. Obchodu s uzenkama nastaly zlý časy,“ odpovídal Kolík.</p>
<p>„Chápu,“ přikývl Mikuláš. „Z tenkejch holt tlustý neuděláte, co?“ Tuhle poznámku by si nedokázal odpustit ani za sto tolarů a lodní náklad fíků.</p>
<p>„Naprosté období propadu v oblasti potravinářské výroby a trhů,“ oznamoval Kolík, který byl natolik ponořen do vlastních chmur, že si toho nevšiml. „V posledních dnech jsem neobjevil jediného člověka, který by byl ochoten koupit si uzenku v rohlíku.“</p>
<p>Mikuláš se podíval na podnos. Pokud Kolík Aťsepicnu prodával teplé uzenky, bylo to jisté znamení, že některý z jeho mnohem ambicióznějších podniků odplul nenávratně po vodě. Prodej horkých uzenek z podnosu byl základní Kolíkův podnik, jakási životní jistota, z níž se ovšem neustále snažil vyšvihnout výše a do níž se zase vždy vracel, když mu nevyšel další nejnovější podnik. Byla to škoda, protože Kolík byl výjimečně schopný prodejce horkých párků. Když vezmeme v úvahu kvalitu a původ jeho uzenek, nic jiného mu ani nezbývalo.</p>
<p>„Přál bych si, abych měl tak dobré vzdělání jako vy,“ rozvíjel sklíčeně Kolík Aťsepicnu dál své úvahy. „Hezká klidná práce doma, člověk nemusí zvedat nic těžkého. Našel bych si svou nicku, jen kdybych měl slušný vzdělání.“</p>
<p>„Jakou nicku?“</p>
<p>„Vyprávěl o nich jeden z mágů,“ podíval se na něj Kolík. „Všechno má svou nicku. Chápete? Místo, kde by věc nebo člověk měl bejt. Místo, který pro něj bylo připravený jako díra ve zdi.“</p>
<p>Mikuláš přikývl. Se slovy mu to opravdu šlo. „Niku?“ nadhodil.</p>
<p>„Jo, to je vona,“ povzdechl si Kolík. „Zaspal jsem na semaforu. Nevšiml jsem si, že se to blíží. Pak už víte jen, že každej svolává schůze. Obrovský prachy. Až příliš velký na mou krevní skupinu. Mohlo se mi s Fu’Shooyem dařit docela dobře. Akorát že jsem měl zatracenou smůlu.“</p>
<p>„Musím říci, že jsem se doopravdy cítil mnohem bezpečněji, když jsem si tu židli postavil jinam.“</p>
<p>Ta rada ho stála dva tolary a k tomu ještě dostal příkaz nezvedat deklík na záchodě, aby do něj spodem nevlétl Drak neštěstí.</p>
<p>„Vy jste byl můj první zákazník a já vám za to děkuji,“ pokračoval Kolík. „Byl jsem na to kompletně připravený. Měl jsem Kolíkový zvonečky, Kolíková zrcátka, všechno vypadalo eňo ňůňo - tedy, chtěl jsem říct, bylo učiněno všechno k maximálnímu souladu věcí a pak najednou... prásk ho! Zase ta moje nešťastná špatná karma, jako vždycky.“</p>
<p>„No, každopádně to trvalo skoro týden, než byl pan Podejvic zase schopen chůze,“ upozorňoval ho Mikuláš. Případ Kolíkova <emphasis>druhého </emphasis>zákazníka se mu velmi hodil do posledního zpravodajského dopisu, takže se mu ty dva tolary vlastně vyplatily.</p>
<p>„Jak jsem měl vědět, že Drak neštěstí <emphasis>skutečně </emphasis>existuje?“ zachmuřil se Kolík.</p>
<p>„Já si myslím, že žádný neexistoval, dokud jste ho nepřesvědčil, že nějaký skutečně existuje,“ ušklíbl se Mikuláš.</p>
<p>Kolík Aťsepicnu se poněkud obveselil. „Hm, říkejte si co chcete, ale já byl vždycky dobrej v prodávání nápadů. Nedokázal bych vás přesvědčit, že právě v tomhle okamžiku je to jediné, po čem toužíte, párek v rohlíku?“</p>
<p>„Víte, já spěchám, protože musím donést tenhle balíček k -“ začal Mikuláš. Pak dodal: „Neslyšel jste někoho vykřiknout?“</p>
<p>„Taky tady někde mám nějaký studený pirohy s vepřovou náplní,“ bručel Kolík a horlivě se přehraboval ve věcech na tácu. „Mohu vám je nabídnout za nepřekonatelnou cenu, tři za -“</p>
<p>„Jsem si naprosto jistý, že jsem něco zaslechl,“ neposlouchal ho Mikuláš.</p>
<p>Kolík naklonil hlavu ke straně. „Něco jako dunění?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Mlčky upírali pohledy do kotoučů pomalu se převalující mlhy, které zaplňovaly celou Broad Way neboli Širokou cestu.</p>
<p>Kotouče mlhy se pak v jednom kratičkém okamžiku změnily v dvoukolovou káru, pokrytou plachtou, která se nezadržitelně a velmi rychle pohybovala kupředu...</p>
<p>Poslední, co si Mikuláš pamatoval předtím, než z noční temnoty něco vyletělo a udeřilo ho přímo mezi oči, byl výkřik: „Zastavte lis!“</p>
<p>Ta šeptanda, kterou Mikuláš svým perem přišpendlil na list papíru jako motýla na korkovou podložku, se nedostala k uším několika lidí, kteří měli na mysli jiné, daleko temnější věci.</p>
<p>Malá veslice klouzala po syčících vodách řeky Ankh, které se za ní pomalu zavíraly.</p>
<p>Nad vesly se skláněli dva muži. Třetí seděl na špičaté zádi. Občas promluvil.</p>
<p>Říkal věci jako například: „Lechtá mě v nose.“</p>
<p>„No, budete muset počkat, dokud tam nedorazíme,“ odpověděl mu jeden z veslujících.</p>
<p>„Mohli byste mě pustit protáhnout. Fakticky to strašně lechtá. Jsem celej ulechtanej.“</p>
<p>„Pustili jsme vás na břeh, když jsme se stavovali na obědě.“</p>
<p>„Jenže to mě to ještě nelechtalo.“</p>
<p>Teď se ozval druhý veslující: „Nemám ho praštit do tý jeho -aný hlavy a -anýho nosu tady tím -aným veslem, pane Zichrhajc?“</p>
<p>„Skvělý nápad, pane Tulipáne.“</p>
<p>Ze tmy se ozval tupý úder.</p>
<p>„Au.“</p>
<p>„Tak a teď už ticho, příteli, nebo pustím pana Tulipána ze řetězu!“</p>
<p>„A to je -aně pravda.“ Pak se ozval zvuk, jako když se rozeběhla velká pumpa, nebo snad čerpadlo.</p>
<p>„Moment! Jen pomalu s tím pitím, ano?“</p>
<p>„No, zatím mě to ještě - nezabilo, pane Zichrhajc.“</p>
<p>Člun pomalu doklouzal po hladině k malému, málo používanému přístavišti. Vysoká postava, která byla v posledních chvíli středem zájmu pozornosti páně Zichrhajcovy, byla vytažena jako balík na pobřeží a vlečena dál uličkou.</p>
<p>O chvilku později zazněl zvuk vozu, který rychle slábl ve tmě.</p>
<p>Zdálo se zcela nemožné, aby právě v tuhle hodinu a v tomhle počasí celou operaci zahlédla byť jediná lidská duše.</p>
<p>A přesto tomu tak bylo. Vesmír žádá, aby bylo pozorováno <emphasis>všechno.</emphasis></p>
<p>Ze stínů nedaleké uličky se vyšourala přihrbená postava. Po jejím boku dost nejistě klopýtalo mnohem menší „cosi“ na čtyřech nohách.</p>
<p>Obě postavy pozorovaly odjíždějící kočár, který se rychle ztrácel v houstnoucím sněhu.</p>
<p>Menší stín pak řekl: „Ale, ale, ale! To je ale věc! Člověk, svázaný a s kápí na hlavě. Zajímavý, co?“</p>
<p>Postava jen přikyvovala. Měla na sobě obrovský, těžký zimník, o několik čísel větší, než jaký by jí padl, a plstěný klobouk, který čas a počasí přemodelovaly do měkkého kužele, jenž dokonale přilnul k hlavě.</p>
<p>„Zapaprč,“ řekla menší postava. „Došky a gatě, vyrazit toho velkýho chlapa. Řikal jsem jim to. Řikal. Tisíciletá ruka a krevety. Vyprdnoutsenato.“</p>
<p>Po krátké odmlce sáhla postava do kapsy a vytáhla uzenku, kterou přelomila na dva kusy. Jeden kousek zmizel pod převisem klobouku a druhý postava hodila malé postavičce, která obstarávala větší část hovoru, nebo přesněji řečeno většinu <emphasis>rozumného </emphasis>hovoru.</p>
<p>„Připadá mi to jako nějaká pěkně špinavá záležitost,“ prohlásila menší postava, která měla čtyři nohy.</p>
<p>Oba společníci mlčky konzumovali uzenku. Pak <emphasis>se </emphasis>vydali do noci.</p>
<p>Zdálo se, že stejně jako nedokáže holub kráčet, aniž by kýval hlavou, nedokázala větší postava jít, aniž by si k tomu tiše a nepřítomně nepobrukovala.</p>
<p>„Já jim to <emphasis>řikal. Řikal </emphasis>jsem jim to. Tisíciletá ruka a kreveta, řek jsem: Řek jsem. Řek. Oh, ne. Jenže voni akorát utekli. <emphasis>Řikal </emphasis>jsem jim to. Vysrat se na ně. Dveřní schod. Řikal jsem to, řikal, řikal. Zuby. Jakse menuje ten čas, řek jsem, <emphasis>řikal </emphasis>jsem jim, já za to nemůžu, abychřekpravdu, řeksempravdu, to dá rozum...“</p>
<p>Ta zpráva se mu donesla k uším až později, ale to už byl její součástí.</p>
<p>Co se týče pana Zichrhajce a pana Tulipána, jediné, co o nich potřebujete vědět v tomto okamžiku, je, že patří k těm lidem, kteří vás oslovují „příteli“. Takoví lidé obvykle vůbec nebývají přátelští.</p>
<p>Mikuláš otevřel oči. Oslepl jsem, napadlo ho.</p>
<p>Pak pohnul přikrývkou.</p>
<p>A hned potom ho udeřila bolest.</p>
<p>Byla to ostrá a neodbytná bolest, která měla centrum přímo nad očima. Opatrně zvedl ruku. Zdálo se, že má na čele šrám a něco, co mu na omak připadalo jako prohlubeň v mase, pokud ne přímo v kosti.</p>
<p>Posadil se. Byl v malém pokojíku se zkosenou střechou. Spodní okraj malého okna lemovala návěj špinavého sněhu. S výjimkou lůžka, které se skládalo z matrací a pokrývky, byl pokojík prázdný. Pak domem otřásl jakýsi náraz. Ze stropu spadla prská prachu. Mikuláš vstal, tiskl si při tom ruku na čelo a nejistým krokem se vydal ke dveřím. Ty ho přivedly do většího pokoje, nebo přesněji do jakési dílny.</p>
<p>Při dalším úderu mu zachřestily zuby.</p>
<p>Mikuláš se pokusil zaostřit pohled.</p>
<p>Místnost byla plná trpaslíků, kteří se hemžili kolem dlouhých pracovních stolů. Na vzdálenějším konci místnosti se jich celá skupina tlačila kolem něčeho, co vypadalo jako složitý tkalcovský stav.</p>
<p>Jeho rameno se pohnulo a domem znovu otřáslo zadunění.</p>
<p>Mikuláš si opatrně ohmatával čelo. „Co se stalo?“</p>
<p>Nejbližší trpaslík se na něj podíval a s naléhavým výrazem strčil loktem do svého kolegy. Ten zase strčil loktem do <emphasis>svého </emphasis>souseda, a tak strkání loktem rychle oběhlo celou místnost, která se vzápětí naplnila opatrným tichem. Na Mikuláše vrhalo tvrdé pohledy přinejmenším tucet zasmušilých trpaslíků.</p>
<p>Nikdo se nedokáže dívat tvrději než trpaslík. Možná je to tím, že je mezi tradiční ocelovou helmicí a plnovousem vidět jen opravdu malý kousek obličeje. Trpasličí výrazy jsou díky tomu mnohem <emphasis>koncentrovanější.</emphasis></p>
<p>„Ehm,“ pokračoval. „Nazdar.“</p>
<p>První rozmrzl jeden z trpaslíků u velkého stroje.</p>
<p>„Tak zpátky do práce, mládenci,“ zvolal, přešel k Mikuláši a upřel mu pohled přímo do rozkroku.</p>
<p>„Jste v pořádku, vaše lordstvo?“ zeptal se.</p>
<p>Mikuláš zamrkal. „Ehm... co se stalo?“ řekl. „Já... pamatuji si, že jsem zahlédl káru a pak mě něco udeřilo...“</p>
<p>„Ona nám ujela,“ vskočil mu do řeči trpaslík. „A pak z ní vypadl i náklad. Omlouvám se.“</p>
<p>„Co se stalo panu Kolíkovi?“</p>
<p>Trpaslík naklonil hlavu ke straně. „Myslíte toho hubeného muže s uzenkami?“</p>
<p>„Ano. Stalo se mu něco?“</p>
<p>„Myslím, že nestalo,“ odpověděl trpaslík poněkud zdráhavě. „Vím, že prodal mladému Hromsekerovi uzenku v rohlíku.“</p>
<p>Mikuláš se nad tím na okamžik zamyslel. Na neopatrného nováčka číhal v Ankh-Morporku bezpočet pastí.</p>
<p>„Dobrá, a stalo se něco panu <emphasis>Hromsekerovi?</emphasis>“</p>
<p>„Asi ano. Právě před chviličkou na nás křičel pode dveřmi, že už se cítí mnohem lépe, ale že prozatím přece jen raději zůstane tam, kde právě je,“ odpověděl trpaslík. Sáhl pod regál a s vážným výrazem podal Mikulášovi obdélník zabalený v umaštěném papíře.</p>
<p>„To je vaše, myslím.“</p>
<p>Mikuláš vybalil dřevěnou destičku. Přesně uprostřed, kde ji přejelo kolo ujíždějící káry, byla prasklá a otisk písma byl beznadějně rozmazaný. Smutně si povzdechl.</p>
<p>„Promiňte,“ ozval se trpaslík, „ale k čemu to mělo být dobré?“</p>
<p>„Je to dřevěná deska připravená pro rytce,“ odpověděl mu Mikuláš. Zapřemýšlel, jak by mohl vysvětlit tuhle věcičku trpaslíkovi, který byl ve městě nováčkem. „Víte, o čem mluvím? Rytí? Je to... jistý, skoro magický způsob, jak získat větší množství kopií psaného písma. Bohužel, teď budu muset jít a vyrobit novou předlohu.“</p>
<p>Trpaslík na něj vrhl podivný pohled, pak mu vzal destičku z ruky a dlouho ji obracel v prstech.</p>
<p>„Víte,“ snažil se dál Mikuláš, „rytec odřeže všechny ty kousky, které -“</p>
<p>„Máte pořád ještě originál?“ zeptal se trpaslík.</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Originál,“ opakoval trpělivě trpaslík.</p>
<p>„Ale jistě,“ sáhl Mikuláš do kapsy kabátu a vytáhl dopis.</p>
<p>„Mohl bych si ho na okamžik půjčit?“</p>
<p>„Proč ne, ale budu ho potřebovat, abych podle něj -“</p>
<p>Trpaslík dopis chvilku pozorně prohlížel, pak se obrátil a udeřil nejbližšího trpaslíka do helmy. Ozvalo se zvučné <emphasis>dzinn!</emphasis></p>
<p>„Deset bodů s dvoubodovým prokladem,“ řekl a podal mu papír. Udeřený trpaslík přikývl a jeho ruce začaly poletovat nad šikmo ležící policí plnou malých přihrádek, z nichž vytahoval nějaké drobné předměty.</p>
<p>„Měl bych se vrátit domů, abych -“ začal Mikuláš.</p>
<p>„Bude to trvat jen chvilku,“ řekl trpaslík, který tady byl, jak se zdálo, náčelníkem. „Jen pojďte tudy, prosím, ano? Tohle by mohlo člověka, jako jste vy, který pracuje s písmem, zajímat.“</p>
<p>Mikuláš ho následoval kolem řady zaměstnaných trpaslíků k mohutnému stroji, který duněl v pravidelných intervalech.</p>
<p>„Aha. To je rytecký obtahovací lis,“ řekl bez zájmu, když se přiblížil.</p>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>„Tenhle je trochu jiný,“ upozornil ho trpaslík. „My... my jsme ho poněkud upravili.“ Ze stohu vedle lisu vzal velký arch papíru a podal ho Mikulášovi, který četl:</p>
<p>„Co si o tom myslíte?“ zeptal se trpaslík rozpačitě.</p>
<p>„Vy jste Gunilla Dobrohor?“</p>
<p>„Ano. Co si o tom myslíte?“</p>
<p>„Nó-ó... máte hezké a pravidelné litery, to musím říci,“ přikývl Mikuláš. „Ale pořád nechápu, co je na tom nového. A tady máte chybu ve slově Melasového, chybí vám tam e. Budete to muset celé vyřezat znovu, jestli nechcete, aby se vám lidé smáli.“</p>
<p>„Ukažte?“ řekl Dobrohor. Pak strčil do jednoho ze svých kolegů.</p>
<p>„Dej mi třícicerovou mínusku e, Caslone[*], ano? Díky.“</p>
<p>Dobrohor vzal do ruky klíč a nástroj vzdáleně podobný ševcovskému sídlu, vylezl na rám lisu, naklonil se dovnitř a chvilku něco kutil v šeru uvnitř stroje.</p>
<p>„Musíte mít ale skutečně skvělé rytce, když dokážou vyřezat písmo tak pravidelné a rovné,“ promlouval zatím Mikuláš k jeho zádům. Teď skoro litoval, že trpaslíka na chybu upozornil. On by si jí pravděpodobně stejně málokdo všiml. Lidé v Ankh-Morporku považovali přesný přepis slov za něco, co je vlastně jakási nástavba navíc. Brali ho stejně jako interpunkci, je jedno, <emphasis>jak a kam </emphasis>to napíšete, hlavně, že to tam je.</p>
<p>Trpaslík ukončil svou tajuplnou činnost, ať už to bylo cokoliv, poklepal polštářkem natřeným barvou na něco ve stroji a slezl na zem.</p>
<p>„Víte... ono na tom přesném přepisu - <emphasis>dummp</emphasis> - ani tak moc nezáleží,“ řekl Mikuláš.</p>
<p>Dobrohor znovu otevřel lis a podal mu beze slova vlhký arch papíru.</p>
<p>Mikuláš si ho přečetl.</p>
<p>Chybějící „e“ bylo na svém místě.</p>
<p>„Jak jste-?“ začal.</p>
<p>„Tohle je... jistý, skoro magický způsob, jak <emphasis>rychle </emphasis>získat větší množství kopií nějakého textu,“ sdělil mu Dobrohor. U lokte se mu zjevil další trpaslík a v rukou držel větší kovový obdélník. Rám byl plný droboučkých kovových písmenek, která byla zrcadlově obrácena. Dobrohor vzal obdélník do rukou a obdařil Mikuláše širokým úsměvem.</p>
<p>„Chtěl byste v tom udělat nějaké opravy, než to začneme tisknout? Stačí říct. Budou vám stačit dva tři tucty?“</p>
<p>„Páni...“ vydechl Mikuláš. „Tak tohle je <emphasis>tisk, </emphasis>nebo se mýlím?“</p>
<p>Dům U kbelíku byla svým způsobem taverna. Ne že by se tam obchod nějak zvlášť hýbal. Co se týče obchodu, pokud nechceme říci přímo, že to byla ulice slepá, rozhodně měla alespoň tmavošedý zákal. Málokterý obchod se k ní mohl postavit čelem, protože ulička i celá okolní oblast se skládaly prakticky jen ze zadních dvorků a napůl opuštěných skladišť. Nikdy nikdo nezjistil, proč se ulici říká právě Třpytná. Nic zářivého na ní nebylo. Ani zdaleka.</p>
<p>Kromě toho nazvat Kbelík tavernou nebylo rozhodnutí, jež by ho odsoudilo k zápisu do knihy Velkých obchodních rozhodnutí století. Jejím majitelem byl pan Gouda, hubený a vyschlý človíček, který se usmál, jen když slyšel o nějaké opravdu děsivé vraždě. Už tradičně čepoval malé míry, a aby to hostům vynahradil, zaokrouhloval všechny ceny nahoru a vracel jen to, čeho se návštěvníci dožadovali. Stalo se však, že jeho tavernu si zvolila Městská hlídka jako neúřední policejní hospodu, protože policisté musí pít na místech, kam nikdo jiný nechodí a kde si nemusí připomínat, že jsou policisté.</p>
<p>To byla v jistém směru výhoda. Dokonce ani úředně licencovaní zloději se teď Kbelík neodvážili vyloupit. Policisté viděli neradi, když je někdo rušil v pití. To pak bývali velmi nevrlí. Na druhé straně pan Gouda v životě neviděl větší spolek malých kriminálníčků, než byli ti, kteří nosili uniformu hlídky. Už během prvního měsíce, od chvíle, co se k němu hlídka nastěhovala, se na jeho pultě objevilo mnohem víc padělaných peněz a podivných mincí cizích měn než předtím za deset let. Z toho na člověka vážně padala deprese. Jenže popisy některých vražd byly na druhou stranu zase velmi zábavné.</p>
<p>Část peněz na živobytí získával pan Gouda z pronájmu shluku kůlen a sklepů, které přisedaly k taverně v zadní části. Kdysi je krátkou dobu obýval jistý nadšený člověk, který pevně věřil, že jediná věc, již svět skutečně, ale <emphasis>skutečně </emphasis>potřebuje, je nehořlavý terč na šipky.</p>
<p>Teď však se před Kbelíkem shromáždil dav a četl si jeden z oněch plakátů s<emphasis> </emphasis>drobnou chybou, které Dobrohor přitloukl na vrata. Dobrohor následoval Mikuláše, strhl starou vývěsku a na její místo přibil opravenou verzi.</p>
<p>„Ještě jednou se omlouvám za vaši hlavu. Zdá se, že jsme se vám tam tak trochu otiskli. Takže tohle je pozornost podniku.“</p>
<p>Mikuláš se odplížil domů a snažil se držet ve stínech pro případ, že by potkal pana Rezámka. Pak ale poskládal tištěné verze svého dopisu do obálek a odnesl je ke Středové bráně, kde je rozdal příslušným poslům. Uvědomil si při tom, že se mu to tentokrát podařilo o několik dní dříve, než počítal.</p>
<p>Poslové na něj vrhali velmi podivné pohledy.</p>
<p>Vrátil se do svého bytu a podíval se na svůj odraz v zrcadle nad umývadlem. Větší část čela mu zabíralo velké písmeno R, které hrálo všemi barvami dokonalé podlitiny.</p>
<p>Omotal si hlavu obvazem.</p>
<p>A to mu pořád ještě zbývalo osmnáct dalších kopií. Najednou ho něco napadlo, a přestože se cítil poněkud troufale, prohlédl si svůj speciální zápisník a vyhledal v něm jména s adresami osmnácti prominentních obyvatel města, kteří by si to pravděpodobně mohli dovolit. Pak ke každé kopii napsal krátký vysvětlující dopis a nabídl tuhle „pravidelnou službu za...“, pak delší dobu přemýšlel a vepsal pečlivě číslici „...částku 5 tol.“ a kopie s dopisy vložil do osmnácti obálek. Samozřejmě, mohl požádat pana Rezámka, aby mu i on udělal další kopie, ale to se mu prostě nezdálo <emphasis>v pořádku</emphasis>. Zeptat se starého pána potom, co strávil celý den namáhavým rytím komplikovaných předloh, zda by mu nevyryl ještě jednu předlohu pro zhotovení dalších kopií, Mikulášovi připadalo neuctivé. Na druhé straně ke kouskům kovu a nějakému stroji nebylo třeba chovat žádnou úctu. Stroje nebyly živé.</p>
<p>A tohle byla přesně ta věc, kvůli níž už brzo začnou potíže. A jisté bylo, že nějaké potíže <emphasis>začnou. </emphasis>Když vysvětloval trpaslíkům, <emphasis>kolik </emphasis>potíží bude, zdálo se, že je jim to zcela lhostejné.</p>
<p>Kočár dorazil k velkému domu ve městě. Otevřely se nějaké dveře a pak se zase zavřely. Vzápětí někdo zaklepal na další dveře. Ty se také otevřely. A zavřely. Kočár se rozjel.</p>
<p>Jeden z pokojů v přízemí byl ověšen těžkými závěsy a záclonami, takže ven pronikal jen ten nejmenší náznak světla. Ze zvuků pronikalo ven sotva rozeznatelné mumlání rozhovoru, ale i ten okamžitě umlkl. Pak někdo převrhl židli a vykřiklo několik hlasů současně.</p>
<p>„To je <emphasis>on!</emphasis>“</p>
<p>„Ne, je to jen nějaký trik... že?“</p>
<p>„Ať jsem prokletý!“</p>
<p>„Jestli je to <emphasis>on, </emphasis>budeme prokletí všichni!“</p>
<p>Rozruch utichl. A pak začal někdo mluvit velmi chladným a odměřeným hlasem.</p>
<p>„Dobrá. V pořádku. Odveďte ho, gentlemani. Dohlédněte, aby měl ve sklepě pohodlí.“</p>
<p>Ozvaly se kroky. Dveře se otevřely a zavřely.</p>
<p>Ozval se jakýsi hádavý hlas: „Mohli bychom jednoduše nahradit -“</p>
<p>„<emphasis>Ne, </emphasis>to bychom tedy nemohli. Pokud věci chápu, je náš host <emphasis>naštěstí </emphasis>mužem s výjimečně nízkou úrovní inteligence.“ V hlase prvního mluvčího bylo něco, co se mu nedalo upřít. Mluvil, jako kdyby odmítnutí nebo nesouhlas byly nejen nemyslitelné, ale přímo nemožné. Byl zvyklý hovořit ve společnosti těch, kdo poslouchají.</p>
<p>„Ale on vypadá přesně tak jako ho -“</p>
<p>„Jistě. Překvapující, že? Nesmíme však věci zbytečně komplikovat. Jsme ochránci lží, pánové. My jsme všechno, co stojí mezi městem a zapomněním, a proto musíme tuhle šanci opravdu využít! Možná, že je Vetinari ochoten připustit, aby se lidé stali v největším lidském městě menšinou, ale řekněme si to upřímně, kdyby padl rukou nájemného vraha, bylo by to poněkud.... hm... nešťastné. Jeho smrt by způsobila bouřlivý zmatek a něco takového se jen velmi špatně ovládá. Všichni víme, že existuje celá řada lidí, kteří by se o jeho smrt výjimečně zajímali. Ne. Existuje ještě třetí cesta. Nenápadné sklouznutí z jednoho stavu do druhého.“</p>
<p>„A co se stane našemu novému příteli?“</p>
<p>„Hm, je známo, že naši zaměstnavatelé jsou lidé vládnoucí neobyčejnými možnostmi a prostředky, pánové. Jsem si jistý, že si dokáží poradit s mužem, jemuž už nesedí jeho vlastní tvář, co myslíte?“ Místností zazněl smích.</p>
<p>Na Neviditelné univerzitě se věci mírně zadrhly. Mágové bloudili z budovy do budovy a zvedali obličeje a pohledy k nebi.</p>
<p>Potíž, samozřejmě, byla v žábách. Ne v dešti žab, který už teď ve městě nebýval tak běžný, ale ve speciálních, exotických žabkách stromových, původem z neprostupných džunglí Klače. Byla to malá, pestře zbarvená a šťastná stvoření, která vylučovala jedny <emphasis>z </emphasis>nejošklivějších jedů na světě. To byl také důvod k tomu, aby byl dozor nad teráriem, v němž si šťastně žily, svěřen studentům prvního ročníku, což vycházelo z neochvějné logiky starších mágů, že pokud by se někomu ze studentů přihodilo něco nepříjemného, nepřišlo by nazmar zbytečně mnoho vzdělání.</p>
<p>Čas od času byla z terária vyjmuta některá vybraná žabka, vložena do malé sklenice, kde se z ní na poměrně krátký okamžik stala skutečně jedna z nejšťastnějších žabek na světě, pak usnula a vzbudila se až v té velké, husté a krásné džungli vysoko na nebesích.</p>
<p>A tak univerzita získala aktivní ingredienci, která se zapracovala do pilulek a těmi se nakrmil kvestor, který si tak zachoval příčetnost, Tedy, přesněji řečeno, <emphasis>zdánlivou </emphasis>příčetnost, protože na staré NU nebylo nic tak docela jednoduché. Ve skutečnosti byl nevyléčitelně šílený a více méně neustále podléhal různým druhům halucinací. Naštěstí jeho mágští kolegové došli díky vzácně propracovanému systému vedlejšího myšlení k závěru, že celá tahle záležitost se dá velmi snadno vyřešit a jednou provždy zlikvidovat, pokud se jim podaří objevit recept na takové pilule, po nichž by kvestor upadl do halucinačního stavu, v němž by propadl <emphasis>stihomamu</emphasis>, že je dokonale <emphasis>příčetný</emphasis>[*].</p>
<p>To celkem fungovalo. Dobrá, možná, že několikrát nezačali právě nejlépe. Jednou si několik hodin myslel, že je knihovnou. Zato teď už měl utkvělou představu, že je kvestorem, a to téměř vyrovnávalo nedůležitý vedlejší efekt, díky němuž trpěl halucinací, že umí létat.</p>
<p>Ano, máte pravdu, samozřejmě že mnoho lidí ve vesmíru trpělo oním nesmyslným přesvědčením, že mohou klidně ignorovat přitažlivost, většinou potom, co pozřeli nějaký místní ekvivalent žabích pilulek. To téměř pravidelně přidělalo nějakou tu práci místním felčarům nebo ohledačům mrtvol a ve městech samozřejmě způsobilo dopravní kolaps dole na ulici.</p>
<p>„Kvestore! Okamžitě, ale opravdu okamžitě nasvištěte ke mně!“ pořvával arcikancléř Vzoromil Výsměšek do megafonu. „Víte, co jsem vám řekl, že vám udělám, když budete létat výš, než jsou hradby!“</p>
<p>Kvestor se lehce snesl na trávník. „Chtěl jste se mnou mluvit, arcikancléři?“</p>
<p>Výsměšek na něj zamával kusem papíru. „Vy mi chcete namluvit, že jsme včera utratili bůhvíkolik peněz u rytců, ano?“ vyštěkl.</p>
<p>Kvestor přeřadil v duchu své myšlenky na to, čemu se říká přibližně normální rychlost. „To že jsem udělal?“</p>
<p>„Ne, vy jste řekl že ,překračujeme rozpočet‘. To si náhodou vybavuju naprosto přesně.“</p>
<p>Ve zmatené převodovce kvestorovy hlavy se do záběru připojilo několik dalších koleček. „Aha. To ano. Tak tak. Je to tak,“ přikyvoval horlivě. Další stupeň se zachřestěním zapadl na své místo. „Obávám se, že to bylo celé bohatství. Cech rytců nám -“</p>
<p>„Tady nějaký chlápek říká,“ pokračoval Výměšek, s očima upřenýma na arch papíru, „že nám může dodat deset kopií po tisíci slovech a každou z nich za tolar. Není to levné?“</p>
<p>„Já se obávám, hmm, arcikancléři, že tam muselo při rytí dojít k nějaké chybě,“ zavrtěl kvestor hlavou. Hlas se mu konečně podařilo dostat do onoho hladkého a uklidňujícího tónu, který byl pro jednání s Výsměškem nejvhodnější. „Ta suma by mu nestačila ani na pokrytí ceny zimostrázového dřeva.“</p>
<p>„Tady dál píše,“ šusty, šusty, „ve velikosti deseti bodů.“</p>
<p>Kvestor na okamžik ztratil kontrolu. „Tak to bude nějaký hloupý žert, nějaký výsměšek!“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Promiňte, arcikancléři. Chtěl jsem říci, že to není možné. I kdyby někdo vůbec dokázal vyrýt písmo v tak drobném provedení, dřevo by se po několika obtazích zbortilo.“</p>
<p>„Vy toho o těchhle věcech najednou nějak moc víte, nezdá se vám?“</p>
<p>„No, můj prastrýc byl rytcem, arcikancléři. Účet za tisk je hlavní položka, jak víte. Myslím, že jsem schopen celkem přesně posoudit, co a jak, a že jsem dokázal udržet požadavky Cechu rytců na velmi solidní -“</p>
<p>„Nezvou vás na jejich každoroční výroční merendu?“</p>
<p>„Tedy, univerzita, jako jeden z hlavních zákazníků, je zvána na jejich oficiální večeři a já, jako určený zástupce, přirozeně považuji za součást svých povinností -“</p>
<p>„Patnáct chodů, slyšel jsem.“</p>
<p>„- a pochopitelně, mám-li na mysli hladký chod našich přátelských vztahů s ostatními cechy a -“</p>
<p>„A to <emphasis>nepočítám </emphasis>ořechy a kávu.“</p>
<p>Kvestor zaváhal. Arcikancléř měl sklony kombinovat dutohlavou hloupost se znepokojivou jasnozřivostí.</p>
<p>„Celý problém je v tom, arcikancléři,“ zkoušel to znovu, „že jsme vždycky byli zásadně proti používání pohyblivých liter k magickým účelům, protože -“</p>
<p>„Ano, jistě, o tom já vím,“ přikyvoval arcikancléř. „Ale jak víte, každý den se objevuje něco nového... formuláře a mapy a tabulky a bůhví co ještě. Vy sám víte nejlépe, že <emphasis>já </emphasis>jsem si vždycky představoval kancelář bez papírů -“</p>
<p>„Ano, arcikancléři, proto je také všechny schováváte do zásuvek a v noci je vyhazujete z okna.“</p>
<p>„Čistý stůl - čistá hlava,“ odpověděl arcikancléř. Pak vstrčil letáček kvestorovi do ruky.</p>
<p>„Co kdybyste tam zaběhl a zjistil, co je na tom pravdy? Možná že je to všechno jen nějaká nafouknutá bublina. Jo, a kvestore, po zemi, prosím, po svých!“</p>
<p>Mikuláše to následujícího dne neodolatelně přitahovalo k boudám a kůlnám za Kbelíkem. Když už v tom nebylo nic jiného, tak alespoň to, že neměl co dělat a nesnášel, když nemohl být nějakým způsobem užitečný.</p>
<p>Jak už bylo mnohokrát řečeno, na světě existují dva druhy lidí. Jsou tady ti, kteří, když před ně postavíte sklenici naplněnou přesně do poloviny vodou, řeknou: Ta sklenice je z poloviny plná. A pak jsou tady ti, kteří řeknou: Ta sklenice je z poloviny prázdná. Jenže svět <emphasis>patří </emphasis>těm, kdo se na takovou sklenici podívají a řeknou: Co je s tou sklenicí? Haló! Pojďte sem. Promiňte, ale <emphasis>tohle </emphasis>má být moje sklenice? To tedy ne! <emphasis>Moje </emphasis>sklenice byla <emphasis>plná! </emphasis>A <emphasis>kromě toho </emphasis>byla taky mnohem větší!</p>
<p>A na druhém konci baru je svět plný těch lidí, kteří svou sklenici rozbili, kterým ji někdo převrátil (obvykle ten, kdo se dovolával <emphasis>větší </emphasis>sklenice), nebo těch, kdo dokonce vůbec žádnou sklenici nemají, protože se mačkali někde vzadu a barman si jich vůbec nevšiml.</p>
<p>Mikuláš patřil k těm bez sklenice. A to bylo dost zvláštní, protože se narodil v rodině, která nejenže měla hodně velkou sklenici, ale ještě si mohla dovolit lidi, kteří postávali všude kolem s láhvemi a dávali pozor, aby nikdy nebyla prázdná.</p>
<p>Byla to dobrovolná bezsklenicovitost a začalo to už v letech, kdy byl Mikuláš ještě dosti mladý.</p>
<p>Mikulášův bratr Ruprecht, protože byl starší, nastoupil do školy Cechu vrahů v Ankh-Morporku, která se všeobecně považovala za nejlepší školu pro děti ze společenské třídy plných sklenic. Mikuláš, jako méně důležitý syn, byl poslán do soukromé internátní školy zvané Mlýnské kameny. Byla to škola tak bezútěšná a spartánská, že si sem mohly dovolit posílat své syny jen ty nejlepší rodiny.</p>
<p>Škola Mlýnské kameny byla velká žulová budova na deštěm nasáklých blatech a jejím účelem bylo udělat z hochů muže. Vžitá praxe předpokládala jisté vetší procento ztrát, a pokud si Mikuláš pamatoval, provozovaly se tam především velmi jednoduché a divoké hry, které se pravidelně odbývaly na zdravém, chladném dešti pod širým nebem. Malí, tlustí, pomalí nebo neoblíbení byli převálcováni, přesně jak to měla matka Příroda původně v úmyslu, ale přirozený výběr působí mnoha způsoby a Mikuláš přišel na to, že má jisté vlohy k přežití. Jeden z dobrých způsobů, jak přežít na hřištích Mlýnských kamenů, byl rychle běhat a křičet co nejhlasitěji a přitom být pokud možno co nejdále od míče. To mu vysloužilo, ať je to jakkoliv podivné, pověst ostrého hocha a ostrost se v Mlýnských kamenech cenila nade vše, i když mimo jiné také proto, že skutečné výkony byly poměrně vzácné. Profesorský sbor v Mlýnských kamenech věřil, že „ostrost“ v dostatečném množství může nahradit méně ceněné vlastnosti, jako byla inteligence, předvídavost nebo pravidelný trénink.</p>
<p>Byl opravdu <emphasis>ostrý </emphasis>ve všem, co se týkalo slov. To se ovšem v Mlýnských kamenech nepovažovalo za nic pozoruhodného, dokonce ani žádoucího, protože většina Mikulášových spolužáků počítala s tím, že nebude pero potřebovat k úkonům těžším, než je zhotovení vlastního podpisu (a většina z nich se během dvou tří let skutečně podepisovat naučila). To mu však poskytovalo možnost číst si celá dlouhá rána cokoliv, co se mu právě zalíbilo, zatímco všude kolem něj se rozložití útočníci a rvavá křídla, z nichž jednoho dne budou přinejmenším první ministři jejich zemí, učili uchopit do ruky brk tak, aby ho nezlomili.</p>
<p>Mikuláš ukončil školu s dobrým výsledkem, což bývá dost často případ oněch studentů, které si profesorský sbor vybavuje buď jen matně, nebo vůbec ne. Pak se ovšem jeho otec ocitl před problémem, kam s ním.</p>
<p>Mikuláš byl mladší syn a rodinná tradice spočívala v tom, že se mladší syn včlenil do lůna některé z církví, kde nemohl napáchat celkem žádné fyzické škody. Jenže nepřiměřená dávka přečtených knih si vyžádala svou daň. Mikuláš si uvědomil, že teď považuje modlitby za stejně smysluplnou činnost, jako když někdo o něco žádá bouře.</p>
<p>Téměř přijatelná by byla i správa pozemků, jenže Mikuláš měl dojem, že země se všeobecně nejlépe spravuje sama. Fandil půdě a venkovu za předpokladu, že je viděl oknem.</p>
<p>Vojenská kariéra - to už se mu vůbec nelíbilo. Měl zakořeněný odpor k zabíjení lidí, a ještě větší k zabíjení těch, které neznal.</p>
<p>Miloval čtení a psaní. <emphasis>Líbila </emphasis>se mu slova. Slova nekřičí ani se nehádají, což se nedalo říct o ostatních členech Mikulášovy rodiny. Slova se nikdy nesnažila najít za mrazu blátivou louži, v níž by se mohla zamazat. Nikdy neuhodila neškodná zvířata. Dělala, co jim řekl, aby dělala, a on tedy řekl, že chce psát. Otec vybuchl. V jeho světě byl písař jen jediný stupínek nad učitelem. U všech bohů, člověče, vždyť oni ani nejezdí na koni! A následovala další Slova.</p>
<p>Výsledkem bylo, že Mikuláš odešel do Ankh-Morporku, který byl cílem všech ztracených lidí bez cíle. Tam si tiše a nenápadně udělal živnost ze psaní slov a byl si jist, že ze všeho vyvázl velmi dobře, a to především v porovnání s Ruprechtem, který byl mohutný, hřmotný a veselý - jednoduše přirozený, nikoliv narozený - typ pro Mlýnské kameny.</p>
<p>A pak začala válka s Klačí...</p>
<p>Byla to nedůležitá válka, která vlastně skončila dříve, než začala, ten druh války, o níž obě strany předstíraly, že se nikdy neodehrála a že se vlastně nic nestalo. Co se však stalo v těch několika dnech ošklivého zmatku, byla smrt Ruprechta ze Slova. Zemřel pro svou víru, v níž kromě jiných převládalo klasické mlýnskokamenovské přesvědčení, že odvaha dokáže nahradit zbroj a že Klačané se dají na útěk, když bude křičet dosti hlasitě.</p>
<p>Mikulášův otec, jak se ukázalo při jejich posledním setkání, přece jen o něco slevil z pyšného a vznešeného názoru šlechticů ze Slova. Ty původní počítaly s různými ošklivými úmrtími, ovšem především s úmrtími cizinců, ale jak Mikuláš pochopil, považovali šlechtici ze Slova stále ještě za slušnou druhou cenu, když zemřeli jako druzí po svém protivníkovi. A Slovovští byli vždycky v čele, když je povinnosti a město zavolaly. Proto přece <emphasis>existovali. </emphasis>Cožpak nebylo rodinným heslem <emphasis>Le Mot Juste? </emphasis>Správný Slovo na správném místě, říkal Mikulášův otec. Nedokázal pochopit, proč Mikuláš není ochoten vrhnout se do objetí téhle skvělé tradice a vyřešil celou situaci způsobem, který byl lidem jeho druhu vlastní. Neřešil ji.</p>
<p>Díky tomu sestoupilo na rodinu Slovovských velké a frigidní ticho, proti němuž byla mrazivá zima rozpálenou saunou.</p>
<p>A v tomhle pochmurném stavu mysli bylo rozhodně velmi obveselující vejít do tiskárenské místnosti a najít tam kvestora, který se s Dobrohorem dohadoval o teorii a praxi slov.</p>
<p>„Počkejte, počkejte,“ volal právě kvestor, „<emphasis>obrazně řečeno </emphasis>je samozřejmě slovo tvořeno jednotlivými písmeny, ale ta existují jen -“ několikrát půvabně zamával dlouhými prsty, „<emphasis>teoreticky, </emphasis>abych tak řekl. Jsou, jak by se to tak řeklo, samozřejmě, <emphasis>partis in potentia, </emphasis>a obávám se, že by bylo velmi nesofistikované představovat si, že <emphasis>skutečně </emphasis>existují - <emphasis>unis et separate. </emphasis>Samozřejmě, onen projekt, dát literám jejich vlastní fyzickou existenci, filozoficky vzato, ve mně budí nesmírné obavy. Vždyť by to samozřejmě bylo jako nechat po světě pobíhat třeba samotné nosy nebo prsty -“</p>
<p>Tak to už byla čtyři „samozřejmě“ po sobě, pomyslil si Mikuláš, který si takových věcí všímal. Čtyři „samozřejmě“ použitá jednou osobou v krátké řeči signalizovala, že už každou chvíli dojde k prasknutí jejího vnitřního pera.</p>
<p>„Máme celé zásuvky plné písmen,“ sdělil kvestorovi klidně Dobrohor. „Dokážeme vytvořit každé slovo, které si budete přát.“</p>
<p>„No a v tom je právě ta potíž,“ odpovídal kvestor. „Co když si ten kov bude pamatovat slova, která z něj byla vytištěna? Víte přeci, že rytci ničí své formy a očistný efekt ohně působí, že -“</p>
<p>„Promiňte, vaše uctivosti,“ přerušil ho Dobrohor. Jeden z trpaslíků ho opatrně poklepal po rameni a podal mu čtverec papíru. Dobrohor ho podal kvestorovi.</p>
<p>„Tuhle mladý Caslon si myslel, že by se vám tohle mohlo zalíbit jako suvenýr,“ řekl. „Vysázel to podle toho, jak jste mluvil, a pak to obtáhl v ručním presu. V tomhle je velmi rychlý.“</p>
<p>Kvestor se pokusil změřit si mladého trpaslíka přísným pohledem od hlavy k patě, i když to nebyla vůči trpaslíkům ta nejlepší taktika, protože na nich bylo od hlavy jen velmi málo co měřit.</p>
<p>„Ano?“ usmál se poněkud povýšeně. „No, to je...” Očima přeletěl papír.</p>
<p>Pak mu zaskočilo.</p>
<p>„Ale vždyť to je... to jsou... když jsem řekl, že... jen před chvilkou jsem řekl... jak jste věděli, že řeknu právě... tedy, to jsou moje vlastní slova...“ zakoktal se a umlkl.</p>
<p>„Samozřejmě nejsou přesně rozpálena,“ poznamenal Dobrohor.</p>
<p>„No tak počkejte, okamžik -“ začal kvestor.</p>
<p>Mikuláš si jich přestal všímat. Ten velký plochý kámen... to chápal, i rytci používali jako pracovní plochu velký plochý kámen. A viděl trpaslíky, jak zvedají papírové archy z rámů s kovovým písmem, ale i to svým způsobem dávalo smysl. A to, co řekl kvestor, bylo nesprávné. Vždyť kov neměl duši.</p>
<p>Nahlédl přes hlavu trpaslíka, který shromažďoval drobná písmenka do malého kovového úhelníku. Jeho krátké špalíkovité prsty hbitě vybíraly jednotlivé litery z velké zásuvky, rozdělené na samostatná malá oddělení. Velká písmena byla umístěna nahoře, malá dole, velká s čárkou či háčkem vlevo uprostřed, malá, stejně vybavená, vpravo uprostřed. Bylo dokonce možné udělat si základní představu o tom, co vlastně skládá, když člověk pozorně sledoval, do které přihrádky na velké zásuvce trpaslík sahá.</p>
<p>„Z-a-b-a-v-í v-á-s v-e v-o-l-n-é-m č-a-s-e -“ zamumlal potichu.</p>
<p>Přesně a nenapadnutelně formulováno. Podíval se na na štůsek mastných papírů vedle zásuvky.</p>
<p>Byly pokryty ostrým hustým písmem, které prozrazovalo na svého tvůrce, že trpí zácpou a špatně drží pero.</p>
<p>Na ASP Kolíka ani jeho rukopis si nesedaly žádné mouchy. Byl by jim účtoval pronájem.</p>
<p>Téměř podvědomě si Mikuláš vytáhl zápisník, olízl tužku a velmi pečlivě si svým soukromým těsnopisem zapsal:</p>
<p>„Úžas. záž. v díl. při zaháj. prov. tisk. maš. u znam. Kbel. Díl. prov. p. G. Dobrohor, trpsl. který způs. mn. rozruch. ve všch obl. městs. obch.“</p>
<p>Přestal psát. Rozhovor na druhém konci dílny na sebe vzal mnohem smířlivější tón.</p>
<p>„<emphasis>Kolik </emphasis>za tisíc?“ ptal se kvestor.</p>
<p>„Čím víc výtisků, tím je to levnější,“ odpovídal mu Dobrohor. „Ale ani malé počty nám nedělají potíže.“</p>
<p>Na kvestorově tváři se usadil onen vřelý výraz někoho, kdo jedná o velkých počtech a ve velkých číslech a teď najednou vidí, jak se jedno z těch velkých, odpudivých čísel v nejbližší budoucnosti podstatně zmenšuje. V takových případech většinou filozofie nemá velkou šanci. A na Dobrohorově tváři bylo zase vidět úsměv někoho, kdo přišel na to, jak proměnit olovo na další zlato.</p>
<p>„Výborně, ale chápejte, že smlouvu takového rozsahu bude muset podepsat sám arcikancléř,“ pokračoval kvestor, „a mohu vás ujistit, že ten naslouchá <emphasis>velmi pozorně </emphasis>všemu, co mu doporučím.“</p>
<p>„To jsem si jist, vaše lordstvo,“ přikyvoval Dobrohor spokojeně.</p>
<p>„Hm, a mimochodem,“ ozval se znovu kvestor, „pořádáte vy, lidičky, nějakou výroční večeři?“</p>
<p>„Ale jistě, to je samozřejmé,“ přikývl trpaslík.</p>
<p>„A kdy?“</p>
<p>„Kdypak by se vám to hodilo?“</p>
<p>Mikuláš si zapsal: „ J. s. zd. bl. prv. uzvřn vlkobch. s jed. vlk. org. měst.“ A pak si připsal, protože byl opravdu velmi poctivé povahy: „Slyšeli jsme.“</p>
<p>No prosím, věci se začaly odvíjet více než příjemně. Teprve dnes ráno odeslal jeden dopis a už měl důležitou zprávu do dalšího -</p>
<p>- až na to, že jeho zákazníci neočekávali další dopis dříve než za měsíc. Napadlo ho, že v té době už tahle věc asi nebude skoro nikoho zajímat. Na <emphasis>druhé </emphasis>straně, když jim o tom nedá vědět, mohl by si někdo stěžovat. Byly tady všechny ty nepříjemnosti s deštěm psů v ulici U melasového dolu, které ho potkaly minulý rok, a to se ještě žádný takový déšť nekonal.</p>
<p>Ale i kdyby přesvědčil trpaslíky, aby použili hodně velké písmo, s jednou zvěstí se daleko nedostane.</p>
<p>Sakra.</p>
<p>Bude se muset poohlédnout a najít ještě něco.</p>
<p>V náhlém popudu přistoupil k odcházejícímu kvestorovi.</p>
<p>„Promiňte, pane,“ řekl.</p>
<p>Kvestor, který se cítil být ve skvělé náladě, vesele pozvedl obočí.</p>
<p>„Hmm? To je pan ze Slova, že?“</p>
<p>„Ano, pane, já bych -“</p>
<p>„Obávám se, že všechno, co potřebujeme napsat, si na univerzitě napíšeme sami,“ zavrtěl hlavou kvestor.</p>
<p>„Víte, napadlo mě, pane, zda bych se vás mohl zeptat, co si myslíte o tom novém tisknoucím stroji pana Dobrohora,“ řekl Mikuláš.</p>
<p>„Proč to?“</p>
<p>„Ehm... třeba proto, že mě to opravdu zajímá? A taky bych váš názor rád uvedl ve svém novinkovém dopise. Chápete? Názor jednoho z čelných představitelů nejproslulejšího ankh-morporského thaumaturgického podniku!“</p>
<p>„Nóóó -“ kvestor zaváhal. „To máte na mysli ty věcičky, které zasíláte hraběnce z Quirmu a hraběti ze Sta Helit a dalším takovým lidem?“</p>
<p>„Ano, pane,“ přikývl Mikuláš. Mágové byli strašliví snobové.</p>
<p>„Ehm. Tedy, v tom případě... můžete říci, že je to první krok správným směrem, který přinese... hm... bude jistě vítán všemi pokrokově uvažujícími lidmi a vtáhne kopající a odporem ječící město Ankh-Morpork do století Ovocného netopýra.“ Ostřížím zrakem sledoval, jak si Mikuláš jeho slova zapisuje. „A <emphasis>já </emphasis>se jmenuji Dr. A. A. Hřmotvůkol. Dr. Mag. (7st.), Dr. Thaum. Bac. Okult. abs. Mag. kol. Bac. Manip. To Hřmotvůkol s ,v‘.“</p>
<p>„Jistě, pane Hřmotvůkole. Ehm... co se týče století Ovocného netopýra... to právě končí, pane. Vy byste si přál, aby bylo kopající a odporem ječící město vyvlečeno <emphasis>ze </emphasis>století Ovocného netopýra, že?“</p>
<p>„Pochopitelně.“</p>
<p>Mikuláš si to zapsal. Bylo pro něj záhadou, proč by se věci měly někam tahat, zatímco kopají a ječí odporem. Jak se zdá, zatím ještě nikdy nikdo nezkusil odvést je tam někam za ručičku a s dobrým slovem na rtech.</p>
<p>„A předpokládám, že mi pošlete jednu kopii, až to vyjde, mladíku,“ řekl kvestor.</p>
<p>„Jistě, pane Hřmotvůkole.“</p>
<p>„A kdybyste ode mě v budoucnosti ještě něco potřeboval, neváhejte se zeptat.“</p>
<p>„Díky, pane. Nezlobte se, ale já měl vždycky dojem, že je univerzita proti používání pohyblivých liter.“</p>
<p>„Oh, <emphasis>já </emphasis>si myslím, že už je načase vykročit vstříc vzrušujícím výzvám, které před nás staví století Ovocného netopýra,“ odpověděl kvestor.</p>
<p>„Ale to... to je právě to století, které se chystáme opustit, pane.“</p>
<p>„No, právě proto už je nejvyšší čas, abychom se těm výzvám konečně postavili, nemyslíte?“</p>
<p>„To jste udeřil hřebík na hlavičku, pane.“</p>
<p>„Ale teď už musím letět,“ loučil se kvestor. „I když to, bohužel, nesmím.“</p>
<p>Lord Vetinari, Patricij města Ankh-Morporku, se ještě jednou opatrně pokusil zasunout brk do kalamáře. Kalamář byl zamrzlý.</p>
<p>„To tady ani nemáte pořádný oheň?“ zeptal se Hugolín Výsměšek, nejvyšší kněz Slepého Io a neoficiální mluvčí městských církví a kultů. „Tedy, ne že bych byl ten, kdo miluje přetopené místnosti, ale tady <emphasis>mrzne!</emphasis>“</p>
<p>„Je tady frišno,“ připustil lord Vetinari. „Je to zvláštní, ale ten led je mnohem světlejší než zbytek inkoustu. Nevíte, co by to mohlo působit?“</p>
<p>„Asi věda,“ odpověděl nepřítomně Hugolín. Stejně jako jeho mágský bratr, arcikancléř Dobromil, ani Hugolín nemínil plýtvat časem na nějaké přihlouplé otázky. Jak bohové, tak magie vyžadovali tvrdé, logicky uvažující muže a bratři Výsměškové byli tvrdí jako skála. A v jistém smyslu stejně logičtí.</p>
<p>„Aha. A mimochodem... kde jsme to skončili?“</p>
<p>„Tohle musíte zastavit, Havelocku. Vždyť znáte... význam.“</p>
<p>Jak se zdálo, nedokázal Vetinari odtrhnout pohled od inkoustu. „<emphasis>Musím, </emphasis>Vaše Svatosti?“ odpověděl chladně, aniž zvedl pohled.</p>
<p>„Vy přece <emphasis>víte, </emphasis>proč jsme proti tomuhle pohyblivému nesmyslu!“</p>
<p>„Mohl byste mi to připomenout... Podívejte, ten led se kývá nahoru a dolů.“</p>
<p>Hugolín si povzdechl. „Slova jsou příliš důležitá, než abychom je mohli ponechat strojům. Proti rytí nemáme nic, to dobře víte. Nemáme nic proti tomu, když jsou slova dobře upevněna... Ale slova, která se dají rozebrat, aby se z nich vytvořila jiná slova... Tak to by mohlo být po čertech nebezpečné. A já mám dojem, že ani vám se to moc nelíbí, že?“</p>
<p>„Všeobecně řečeno, nelíbí,“ přikývl Patricij. „Jenomže ty mnohé roky, po něž vládnu tomuhle městu, Vaše Svatosti, mě už naučily, že nemůžete zabrzdit vulkán. Někdy je lepší nechat věci, aby se braly svou vlastní cestou. Ve většině případů na té cestě dříve či později zahynou.“</p>
<p>„Ne ke všem věcem jste zaujímal takhle benevolentní postoj, Havelocku,“ zamračil se Hugolín.</p>
<p>Patricij na něj vrhl chladný pohled, který trval dost dlouho na to, aby naleptal bariéry klidu a pohody.</p>
<p>„Mým heslem vždycky bylo ,přizpůsobivost a pochopení‘,“ řekl.</p>
<p>„Můj bože, vážně?“</p>
<p>„Samozřejmě. A byl bych rád, abyste teď vy i váš bratr pochopili, Svatosti, s přizpůsobivostí vám vlastní, že tenhle podnik si založili a provozují trpaslíci. A víte, kde je největší trpasličí město na světě, Vaše Svatosti?“</p>
<p>„Cože? Hm... tak okamžik... Vím o jednom místě v -“</p>
<p>„Ano. Tím začíná každý. Ale ve skutečnosti je to Ankh-Morpork. V současnosti tady žije přes padesát tisíc trpaslíků.“</p>
<p>„To není možné!“</p>
<p>„Ujišťuji vás, že to je pravda. Máme už tradičně velmi dobré vztahy s trpasličími společenstvy v Überwaldu a kolem Ploskolebčí hory. Při jednáních s<emphasis> </emphasis>trpaslíky jsem dbal na to, aby přátelská a otevřená ruka města vždy mířila mírně dolů. Předpokládám, že v tomhle dlouhodobém období chladného počasí jsme všichni velmi rádi, že do města denně připlouvá celá řada lodí naložených uhlím a olejem na svícení z trpasličích dolů. Chápete mě, že?“</p>
<p>Hugolín vrhl rychlý pohled ke krbu. Mezi temnými zbytky tam zahlédl jeden uhel, který si navzdory vší pravděpodobnosti sám tiše kouřil.</p>
<p>„A kromě toho,“ pokračoval Patricij, „Je velmi těžké ignorovat tenhle nový způsob... hm... tisku, když už v současné době existují tiskaři v Agateánské říši, a jak jistě víte, dokonce i v Omnii. A z Omnie, což si jistě také uvědomujete, exportují Omniánci obrovské množství jejich Svaté knihy Omovy a dalších náboženských brožurek, na něž jsou tak pyšní.“</p>
<p>„Ty jejich evangelické nesmysly,“ zamračil se Hugolín. „To už jste měl dávno zakázat.“</p>
<p>A znovu Patricijův pohled zaletěl o hodný kus dál, než bylo příjemné.</p>
<p>„<emphasis>Zakázat víru, </emphasis>Vaše Svatosti?“</p>
<p>„No, když jsem řekl <emphasis>zakázat, </emphasis>myslel jsem tím -“</p>
<p>„<emphasis>Jsem si jist, </emphasis>že mě nikdo nemůže nazvat despotou, Vaše Svatosti,“ přerušil ho Vetinari odměřeně.</p>
<p>Způsob, jímž se Hugolín Výsměšek pokusil vylehčit situaci, byl velmi nešťastný. „Rozhodně už ne podruhé, hahaha.“</p>
<p>„Promiňte?“</p>
<p>„Řekl jsem..., že rozhodně už ne podruhé... ha-ha.“</p>
<p>„Omlouvám se, ale nějak vám v tomto okamžiku nerozumím.“</p>
<p>„Byl to takový malý vtípek, Hav - můj pane.“</p>
<p>„Oh. Ano. Aha,“ řekl Vetinari a slova zvadla ve vzduchu. „Ne, bohužel, brzo zjistíte, že Omniánci mohou zcela svobodně distribuovat své radostné zprávy o Omovi. Neklesejte však na mysli! Vždyť <emphasis>vy jistě </emphasis>máte nějaké dobré zprávy a novinky o životě svatého Io?“</p>
<p>„Cože? Aha, no, jistě. Minulý měsíc se trochu nastydl, ale už je zdráv a v pořádku.“</p>
<p>„Skvělé. To <emphasis>je</emphasis> dobrá zpráva. Nepochybuji o tom, že tahle vaše slova tiskaři rádi rozšíří. A jsem si jistý, že budou pracovat přesně podle vašich požadavků.“</p>
<p>„A to jsou všechny vaše důvody, můj pane?“</p>
<p>„Myslíte snad, že mám ještě nějaké jiné?“ podíval se na něj Vetinari. „Moje pohnutky jsou, jako ostatně vždycky, zcela průhledné.“</p>
<p>Hugolín si pomyslel, že „zcela průhledné“ může znamenat, že je můžete jasně prohlédnout, ale také že je nemusíte spatřit vůbec.</p>
<p>Lord Vetinari zalistoval ve složce, v níž bylo založeno několik listů papíru. „Je <emphasis>však pravda, </emphasis>že Cech rytců v loňském roce zvedl ceny třikrát,“</p>
<p>„Aha. Chápu,“ přikývl Hugolín.</p>
<p>„Civilizace je poháněna slovy, Vaše Svatosti. Civilizace - <emphasis>to jsou </emphasis>slova. To by konec konců nemělo být nijak zvlášť drahé. Svět se otáčí, Vaše Svatosti, a nám nezbývá nic jiného než se otáčet s ním.“ Usmál se. „Kdysi dávno spolu národy bojovaly jako velké vrčící šelmy v močále. Velkou část toho močálu ovládal Ankh-Morpork, protože měl nejdokonalejší tesáky a drápy. Jenže v dnešních dnech nahradilo zuby a drápy zlato, a u všech bohů, jak se zdá, je ankh-morporský tolar jednou z nejvyhledávanějších měn našeho světa. Už zítra... možná jedinou zbraní budou slova. Vážená slova, nejrychlejší slova, poslední slova. Podívejte se z okna a řekněte mi, co vidíte.“</p>
<p>„Mlhu,“ odpověděl velekněz.</p>
<p>Vetinari si povzdechl. Počasí občas nemělo smysl pro dramatický spád vyprávění.</p>
<p>„<emphasis>Kdyby byl jasný den,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>pokračoval pak ostrým tónem, „viděl byste na druhé straně řeky velkou věž semaforu. Jejím prostřednictvím slova odcházejí do všech koutů světa a jiná se k nám vracejí. Není to tak dávno, kdy mi trvalo skoro měsíc vyměnit si dopis s naším velvyslancem v Genově. Když mu <emphasis>teď </emphasis>pošlu zprávu, mohu mít odpověď zítra. Některé věci se zjednodušují a stávají se snazšími, ale to je naopak někdy komplikuje. Musíme se měnit podle toho, jak se mění naše myšlení. Slyšel jste někdy o s-obchodě?“</p>
<p>„Jistě. Obchodní lodě jsou neustále -“</p>
<p>„Ne, já měl na mysli to, že můžete poslat semafor do Klače a objednat si třeba... kilo krevet. Není to úžasná věc?“</p>
<p>„No, ty by byly po čertech uleželé, než by je dovezli sem do města, vaše lordstvo.“</p>
<p>„Jistě. To byl jen takový příklad. Ale teď si představte ty krevety jen jako souhrn informací!“ řekl Vetinari a v očích mu zablesklo.</p>
<p>„To jako máte na mysli, že by se krevety daly posílat semaforem?“ svraštil čelo velekněz. „No, možná by se daly přehazovat z -“</p>
<p>„Já se jen snažil zdůraznit to, že informace se <emphasis>také </emphasis>kupují a prodávají,“ přerušil ho lord Vetinari. „A současně, že to, co se kdysi považovalo za nemožné, je dnes celkem jednoduché. Králové a vládci odcházejí a nezanechávají po sobě většinou nic než nějakou tu sochu v poušti, zatímco hrstka mladíků, s nadšením pracujících v dílně, ovlivňuje způsob, jakým funguje svět.“</p>
<p>Přešel ke stolku, na němž rozprostřel mapu světa. Byla to mapa, která signalizovala, že s ní její majitel pracuje. Byla pokryta poznámkami a různými značkami.</p>
<p>„Vždycky jsme vyhlíželi přes hradby v obavách před útočníky,“ řekl. „Byli jsme přesvědčeni, že změny přijdou zvenčí, s největší pravděpodobností na hrotech mečů. A pak se pořádně rozhlédneme a zjistíme, že ty změny přicházejí zevnitř, z hlavy někoho, koho byste si na ulici ani nevšimli. Za jistých okolností by bylo vhodným řešením odstranit tu hlavu, jenže takových lidí je den ode dne víc a víc.“</p>
<p>Ukázal k opotřebované mapě.</p>
<p>„Před tisíci lety jsme si mysleli, že je svět podobný míse,“ řekl. „Ještě před pěti sty lety jsme byli přesvědčeni, že je svět koule. Dnes už víme, že je svět naopak plochý a kulatý a že ho vesmírem nese na svém krunýři obrovská želva.“ Obrátil se a vrhl na nejvyššího velekněze krátký úsměv. „Nenapadlo vás někdy, jaký tvar asi bude náš svět mít zítra?“</p>
<p>Jenže jedním z rodinných znaků rodiny Výsměšků bylo nikdy neopouštět jednou zachycenou nit, dokud nerozpárali celý svetr.</p>
<p>„Kromě toho mají takové ty malé věcičky, jako kleštičky, víte, co myslím, a budou se pravděpodobně držet jako -“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„No, krevety přece. Vždycky se strašně pevně drží -“</p>
<p>„Vy mě berete příliš doslova, Vaše Svatosti,“ přerušil ho Patricij ostře.</p>
<p>„Snažil jsem se vám jen vysvětlit, že když někdy nechytíme věci ve správnou chvíli za límec, mohly by nás zakrátko držet pěkně pod krkem. Z toho budou nepříjemnosti, vaše lordstvo,“ zasmušil se Výsměšek. Tahle slova považoval za skvělou nezávaznou poznámku, která se dala uplatnit prakticky v každém rozhovoru. Kromě toho to bývala až příliš často pravda.</p>
<p>Lord Vetinari si povzdechl. „Podle mých zkušeností jsou nepříjemnosti prakticky ze všeho. Taková už je podstata věcí. No, to už budeme muset řešit za pochodu.“</p>
<p>Vstal. „Přesto osobně navštívím trpasličí dílnu, o níž je řeč.“ Natáhl ruku ke šňůře od zvonku, zarazil se a s úsměvem určeným veleknězi se chopil jakési trubice z mosazi a kůže, která visela na dvou mosazných háčcích. Mluvítko bylo tvarováno do podoby draka.</p>
<p>Vetinari do trubice pískl a pak řekl: „Pan Važuzel? Můj kočár, prosím.“</p>
<p>„Jsem to já,“ ozval se Výsměšek, zatímco vrhal po nově zaváděné mluvicí trubici nervózní pohledy, „nebo tady něco příšerně páchne?“</p>
<p>Lord Vetinari na něj vrhl nevyzpytatelný pohled a podíval se na zem.</p>
<p>Pod stolem stál košík. V něm leželo něco, co na první pohled vypadalo jako pravděpodobně a na první začichání jako nepochybně mrtvý pes. Spočíval na hřbetě, se všema čtyřma nohama obrácenýma vzhůru. Jen to, že tu a tam vypustil téměř neslyšně větry, signalizovalo, že v něm ještě probíhají jisté životní procesy.</p>
<p>„To ty jeho zuby,“ řekl Vetinari odměřeně. Pes Hafal se obrátil na břicho a upřel na velekněze jedno zlé oko.</p>
<p>„Na psa jeho věku si vede velmi dobře,“ prohlásil Hugolín v zoufalém pokusu zachytit se na naklánějící se ploše. „Kolik už mu to bude?“</p>
<p>„Šestnáct,“ odpověděl Patricij. „To je na psí roky přes stovku.“</p>
<p>Hafal se pracně vyškrabal do sedu a zavrčel, přičemž kolem sebe rozšířil vlnu rozličných intenzivních zápachů, jejichž původ byl v jeho košíku.</p>
<p>„Vypadá velmi zdravě,“ vypravil ze sebe Hugolín a současně se pokoušel nedýchat. „Tedy na svůj věk. Předpokládám, že na ten zápach si člověk zvykne.“</p>
<p>„Na jaký zápach?“ pozvedl lord Vetinari obočí.</p>
<p>„Cože? Aha. Samozřejmě.“</p>
<p>Kočár lorda Vetinariho drkotal hustým deštěm po nepravidelném dláždění směrem ke Třpytné ulici a jeho cestujícího by bylo jistě dost překvapilo, kdyby věděl, že ve sklepě nedaleko od něj je ke stěně připoután muž, který jako by mu z oka vypadl.</p>
<p>Byl připoután na dost dlouhém řetězu, který mu umožňoval dosáhnout ke stolu, k židli za stolem, k provizornímu lůžku a k otvoru v podlaze.</p>
<p>Momentálně seděl u stolu. Proti němu seděl pan Zichrhajc. Pan Tulipán se výhružně opíral o stěnu opodál. Každé alespoň trochu sečtělé osobě by bylo jasné, že se tady hraje prastará hra na „hodného“ a „zlého“ policajta, až na tu podivnou skutečnost, že tady nebyli žádní policajti. Na druhé straně tady ovšem bylo nevyčerpatelné množství pana Tulipána.</p>
<p>„Tak... Karle,“ říkal právě pan Zichrhajc, „co nám k tomu řekneš?“</p>
<p>„Není to přece nic ilegálního, že ne?“ odpověděl muž oslovený jako Karel.</p>
<p>Pan Zichrhajc rozhodil ruce. „A co je legalita, Karle? Jen slova na papíře! Ale ty přece nebudeš dělat nic <emphasis>špatného!</emphasis>“</p>
<p>Karel nejistě přisvědčil. „Jenže deset tisíc tolarů mi zase připadá jako strašně moc peněz za to, že člověk udělá něco <emphasis>dobrého,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl. „Rozhodně moc za to, že řekne několik slov.“</p>
<p>„Tuhle pan Tulipán jednou dostal ještě mnohem víc peněz za to, že řekl jen několik slov, Karle,“ konejšil ho pan Zichrhajc.</p>
<p>„Bodejť. Sem řek ,navalte sem všechny ty -aný prachy, nebo to ta holka schytá‘,“ usmál se při té vzpomínce pan Tulipán.</p>
<p>„A to bylo <emphasis>správné?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl Karel a pan Zichrhajc nabyl dojmu, že jejich vězeň nějak nezvykle touží po smrti.</p>
<p>„V téhle situaci to bylo absolutně správné,“ přisvědčil.</p>
<p>„Jistě, ale lidé takhle velké peníze obvykle nevydělávají,“ oponoval mu sebevražedný Karel. Jeho oči neustále odbíhaly k obrovské hmotě pana Tulipána, který v jedné ruce držel papírový sáček a v druhé polévkovou lžíci. Tou si střídavě cpal jemný bílý prášek do nosu a úst a Karel by byl přísahal, že občas i do ucha.</p>
<p>„Podívej, ty jsi zvláštní člověk, Karle,“ řekl pan Zichrhajc. „Potom ovšem budeš muset zůstat delší čas někde z dohledu.“</p>
<p>„To jo,“ ozval se pan Tulipán z mračna bílého prášku. Vzduchem se najednou rozšířil silný zápach kuliček proti molům.</p>
<p>„Dobrá, ale proč jste mě potom museli unášet? V jednom okamžiku zamykám na noc a v následujícím - prásk! A taky jste mě připoutali na řetěz.“</p>
<p>Pan Zichrhajc se rozhodl, že změní taktiku. Karel se přel příliš mnoho na člověka, v jehož blízkosti se pohyboval pan Tulipán, a zvláště byl-li to pan Tulipán, který už se prošňupal polovinou sáčku drcených kuliček proti molům. Vrhl na Karla široký úsměv.</p>
<p>„Je zbytečné šťourat se v tom, co už se stalo, příteli,“ řekl. „To je prostě kšeft. Chceme od tebe jen pár dní tvého času a pak budeš bohatý - a co je na tom opravdu <emphasis>důležité</emphasis> - zbude ti <emphasis>celý život, </emphasis>aby sis to mohl užívat.“</p>
<p>Jak se ukazovalo, byl Karel opravdu velmi hloupý.</p>
<p>„Ale jak můžete vědět, že o tom nikomu neřeknu?“ naléhal.</p>
<p>Pan Zichrhajc si povzdechl. „My ti věříme, Karle.“</p>
<p>Ten muž vedl v Pseudopolisu obchod s oděvy. Malí obchodníčci musí být chytří, nebo ne? Obvykle byli ostří jako břitvy, když přišlo na to, udělat to přesně správné množství nesprávných věcí. Takže fyziognomie v tom nehraje žádnou roli, pomyslel si pan Tulipán. Tohohle muže by si lidé spletli s Patricijem i na jasném denním světle, ale zatímco lord Vetinari by už dávno odhadl a představil si všechny ty ošklivé cestičky, kterými se pravděpodobně bude budoucnost ubírat, Karel očividně pořád ještě nepochyboval o tom, že z celého dobrodružství vyvázne živý. Dokonce snad uvažoval i o tom, že se mu podaří pana Zichrhajce nějak oklamat. Vždyť on se pokoušel být <emphasis>mazaný! </emphasis>Seděl jen několik kroků od pana Tulipána, muže, který se pokoušel nasát ještě větší množství drceného repelentu, a pokoušel se být <emphasis>lstivý. </emphasis>Jeden by toho chlapa skoro obdivoval.</p>
<p>„Do pátku musím být nazpět,“ řekl Karel. „Doufám, že do pátku bude po všem, že?“</p>
<p>* * *</p>
<p>Kůlna, kterou si teď pronajali trpaslíci, už byla během své požehnané existence kovárnou i prádelnou a celou řadou dalších podniků a dílen a naposled byla používána jako továrna na výrobu houpacích koní. Její majitel si myslel, že teď kápl na to pravé, a netušil, že chybí jediný den do okamžiku, kdy jeho podnik zkrachuje. Jednu stěnu až k plechové střeše zakrývali houpací koně v různých stadiích dokončení, které se panu Goudovi nepodařilo prodat na úhradu nezaplaceného nájemného. Byla tu police plechovek zasychající barvy. Štětce už ve svých sklenicích dávno zatvrdly.</p>
<p>Střed místnosti zabíral lis, kolem nějž pracovalo několik trpaslíků. Mikuláš viděl různé lisy, nebo spíš presy, jak jim říkali ti lidé, kteří na nich pracovali. Tenhle se podobá živé bytosti, pomyslel si. Trpaslíci věnovali stejný čas úpravám svého presu jako práci na něm. Objevily se nějaké válečky navíc, do práce se zapojily nekonečné pásy, které unášely archy papíru. Pres den ode dne rostl.</p>
<p>Dobrohor pracoval před několika šikmo skloněnými dřevěnými zásobníky, z nichž každý byl rozdělen na mnoho různě velkých přihrádek. Mikuláš pozoroval, jak trpaslíkovy ruce poletují sem a tam nad malými přihrádkami plnými kovových liter.</p>
<p>„Proč jsou tady ty přihrádky největší?“</p>
<p>„Protože jsou v nich litery, které používáme nejčastěji.“</p>
<p>„A proto jsou taky ve středu té krabice?“</p>
<p>„Správně. Jak vidíte, je tam ,t‘ a ,r‘, ,m‘, ,n‘ a několik dalších...“</p>
<p>„Poslyšte, člověk by čekal, že ve středu bude ,A‘.“</p>
<p>„Vidíte a my tam máme ,u‘ a ,i‘.“</p>
<p>„Ale tady například vidím, že máte víc ,n‘ než ,u‘, a ,u‘ je přitom samohláska.“</p>
<p>„Jenže lidé používají mnohem více ,n‘, než se zdá.“</p>
<p>Na druhé straně místnosti tančily Caslonovy špalíkovité prsty nad jinou schránkou s písmem, neboli kasou,[*] jak jí trpaslíci říkali.</p>
<p>„Člověk by skoro mohl číst to, na čem pracuje -“ začal Mikuláš.</p>
<p>Dobrohor zvedl hlavu. Oči se mu na okamžik zúžily. „Vy-dělejte... si... snadno... peníze... ve... svém... volném... čase...‘“ řekl. „To vypadá, jako když se pan Kolík vrátil.“</p>
<p>Mikuláš se znovu zadíval na rám dělený malými přihrádkami plnými kovových písmenek. Psací brk <emphasis>potenciálně </emphasis>obsahoval všechno, co jste jím napsali. To chápal. Ale bylo to tak čistě teoretickým, tedy <emphasis>bezpečným, </emphasis>způsobem... Tyhle malé šedé kovové hranolky však vypadaly výhružně. Chápal, proč lidem dělaly starosti. Jen nás seřaď tím správným způsobem, jako by říkaly, a bude z nás, cokoliv si budeš přát. Napíšeme cokoliv. Rozhodně umíme zapsat hodně nepříjemností.</p>
<p>Zákaz rozebíratelného písma nebyl <emphasis>oficiální. </emphasis>Mikuláš však věděl, že rytcům se tenhle nápad moc nelíbí, protože co <emphasis>se jich </emphasis>týkalo, běžel svět tak, jak běžet měl, respektive jak jim to vyhovovalo, děkujeme pěkně. Říkalo se, že tenhle vynález neměl rád ani lord Vetinari, protože podle něj příliš mnoho slov lidi rozrušuje a připravuje o klid. A neměli jej rádi ani mágové a knězi, protože slova jsou důležitá.</p>
<p>Vyrytá stránka byla vyrytá stránka, byla celá a originální, jenže když jste vzali hrst kovových liter, z nichž bylo předtím vysazeno slovo Boží, a pak jste je použili k vysázení Kuchařské knihy, co všechno to mohlo způsobit svaté moudrosti? A když už se o tom mluví, jak to ovlivní kvalitu buchet? A co takhle, když se vysadí kniha zaklínadel a pak se stejné litery použijí k výrobě navigační příručky? No, plavba podle takové knihy by pak mohla skončit kdekoliv.</p>
<p>Přesně v tom okamžiku, protože historie má ráda pořádek, zaslechl, jak venku před dílnou zastavuje povoz. Vzápětí vstoupil dovnitř lord Vetinari, opřel se o svou hůlku a s nezastíraným, nicméně jen vlažným zájmem se rozhlížel kolem sebe.</p>
<p>„Ale... lord ze Slova,“ řekl překvapeně. „Netušil jsem, že máte s tímhle podnikem něco společného...“</p>
<p>Mikuláš rychle vykročil k nejvyššímu vládci města a cítil, jak rudne. „Jen <emphasis>pan </emphasis>ze Slova, vaše lordstvo.“</p>
<p>„Ach ano. Jistě. Prosím.“ Patricijův pohled putoval po špinavé dílně, na okamžik se zastavil na hromadě houpacích koní s jejich šílenými úsměvy a pak se začal zabývat pracujícími trpaslíky. „Ano. Samozřejmě. A vy tomu tady... velíte?“</p>
<p>„Tady tomu neporoučí nikdo, vaše lordstvo,“ odpověděl Mikuláš, „ale jak se zdá, většinou za ně mluví támhle pan Dobrohor.“</p>
<p>„A co tady tedy <emphasis>přesně </emphasis>děláte vy?“</p>
<p>„Ehm...“ Mikuláš se odmlčel, přestože věděl, že to je ta nejhorší taktika, jakou může člověk v jednání s Patricijem použít. „Abych byl upřímný, je tady teplo a v mém pokojíku nahoře je skoro pod nulou a kromě toho... víte, je to fascinující. Podívejte, vím, že to není tak docela -“</p>
<p>Lord Vetinari přikývl a pozvedl ruku. „Byl byste tak laskav a požádal pana Dobrohora, aby sem zašel?“</p>
<p>Mikuláš se pokusil zašeptat Dobrohoru Gunillovi do ucha několik nezbytných rad, zatímco ho postrkoval k vysoké Patricijově postavě.</p>
<p>„Výborně,“ řekl Patricij. „Rád bych vám teď položil jednu dvě otázky, pokud dovolíte?“</p>
<p>Dobrohor mlčky přikývl.</p>
<p>„Tak za prvé - je s tímhle podnikem v nějakém spojení pan Kolík Aťsepicnu - tím myslím, zda v něm má vedoucí nebo jinou důležitou funkci?“</p>
<p>„Prosím?“ vypravil ze sebe Mikuláš. Tak <emphasis>tohle </emphasis>nečekal.</p>
<p>„Takový chlapík s uhýbavým pohledem, prodává uzenky -“</p>
<p>„Ach, ten. Ne, pane. Jen trpaslíci.“</p>
<p>„Dobrá. A teď - je tahle budova postavena na nějaké prasklině v časoprostoru?“</p>
<p>„Prosím?“ užasl tentokrát Gunilla.</p>
<p>Patricij si povzdechl. „Když někdo vládne městu tak dlouho jako já,“ řekl, „nabude časem smutnou jistotu, že kdykoliv nějaká poctivá duše s těmi nejlepšími úmysly začne nový podnik, umístí ho sice nevědomky, ale zcela pravidelně na místo, kde ta věc pak způsobí největší škodu matérii reality. Před několika lety jsme tady měli to fiasko se Svatým lesem, Holy Woodem, jak mu pak začali pyšně říkat, vzpomínáte? A pak tady byla ta hudba, v níž, jak říkali, znělo kamení, tenhle... rock, jehož podstatu se nikdy nepodařilo přesně určit. A to nemluvím o tom, že mágové se už tolikrát probourali do Podzemních rozměrů, že by si tam mohli dát namontovat otáčivé dveře. Jsem si také jistý, že vám nemusím připomínat, co se stalo, když se pan Hong rozhodl otevřít si Rybí jídelnu s donáškou přes ulici U tří veselých štěstí na Močůvkové ulici, a to přesně na zatmění Měsíce. Jak? Vidíte, pánové, bylo by hrozně hezké věřit, že <emphasis>někdo </emphasis>někde ve městě začíná s jednoduchým podnikem, který <emphasis>neskončí </emphasis>tím, že by vyvolal obludy s mnoha chapadly a odporná zjevení, jejichž smečky by se potulovaly ulicemi a požíraly lidi. Takže...?“</p>
<p>„Prosím?“ bylo jediné, na co se nic nechápající Dobrohor zmohl.</p>
<p>„Nevšimli jsme si žádných takových trhlin,“ odpověděl Mikuláš.</p>
<p>„Hm, dobrá, ale nebyl tady kdysi stánek nějakého zlého kultu, jehož koncentrovaná esence by prosytila tohle místo i celé okolí a jehož duch čeká jen na nějakou vhodnou příležitost, aby znovu vstal z mrtvých a vydal se do ulic požírat lidi?“</p>
<p>„Prosím?“ řekl Gunilla zoufale. Vrhl bezmocný pohled na Mikuláše, který se zmohl jen na jedinou odpověď.</p>
<p>„Vyráběli tady houpací koně, pane.“</p>
<p>„Skutečně? No, já si <emphasis>vždycky </emphasis>myslel, že na houpacích koních je něco poněkud strašidelného,“ odpověděl lord Vetinari, ale bylo vidět, že je poněkud zklamán. Pak se ale jeho tvář rozjasnila. Ukázal na veliký kámen, na němž byly rozloženy litery.</p>
<p>„Tady to máme,“ řekl. „Zcela nevědomky byl vzat ze zarostlých trosek megalitického kamenného kruhu. Ten kámen je bezpochyby napojen krví tisíců a jejich neklidné duše se tady zjeví, aby našly svou pomstu, na to se můžete spolehnout.“</p>
<p>„Ten speciálně pro mě vysekal můj bratr,“ zavrtěl hlavou Gunilla. „A kromě toho, mně se ty vaše řeči vůbec nelíbí. Něco takového si nemusím dát líbit. Kdo si, sakra, myslíte, že jste, že si vlezete do mého podniku a vedete tady tak hloupé řeči?“</p>
<p>Mikuláš vyrazil kupředu rychlostí jen o trošku menší, než je rychlost hrůzy.</p>
<p>„Tak mě napadlo, kdybyste dovolil, že bych vzal pana Dobrohora stranou a jednu nebo dvě věcičky mu vysvětlil?“</p>
<p>Patricijův jasný, tázavý úsměv se téměř nezachvěl.</p>
<p>„To je výborný nápad,“ přikývl, zatímco Mikuláš odstrkal vzpouzejícího se Dobrohora do vzdáleného kouta dílny.</p>
<p>Lord Vetinari stál, opíral se o svou hůlku a prohlížel si tiskařský, teď už příklopový[*] lis s výrazem milostivého zájmu. Mikuláš ze slova se zatím za jeho zády pokoušel co nejrychleji a nejjasněji popsat Dobrohoru Gunillovi politické reálie Ankh-Morporku, zvláště ty, které souvisely s rychlou smrtí. To vše doprovázel názornými gesty.</p>
<p>Po třiceti vteřinách rozhovoru se Gunilla vrátil a postavil se proti Patricijovi, čelem proti čelu, palce za opaskem.</p>
<p>„Nazývám věci jejich pravým jménem. Mluvím, jak mi zobák narostl,“ prohlásil. „Dělal jsem to vždycky a budu to dělat i dál -“</p>
<p>„A jak nazýváte to, co mají vaše sošky na zahradách lidí - rýč?“ podíval se na něj s upřímnou zvědavostí lord Vetinari.</p>
<p>„Co? <emphasis>My</emphasis> nikdy nepoužíváme rýče!“ odpověděl zachmuřeně trpaslík. „Rýče používají farmáři a zahradníci. Ale <emphasis>lopatě </emphasis>říkám <emphasis>lopata.</emphasis>”</p>
<p>„Ano, já si hned myslel, že to bude něco takového,“ přikývl lord Vetinari.</p>
<p>„Tuhle mladý Mikuláš říká, že jste bezohledný despota, který nenávidí tisk. Ale <emphasis>já </emphasis>říkám, že jste poctivý muž, který by jistě nechtěl klást překážky počestnému trpaslíkovi, který si chce vydělat na prosté živobytí, nemám pravdu?“</p>
<p>A úsměv lorda Vetinariho znovu zůstal na svém místě.</p>
<p>„Pane ze Slova, na slovíčko, prosím...“</p>
<p>Patricij položil Mikulášovi přátelsky paži kolem ramen a jemně ho odváděl od čekajících trpaslíků.</p>
<p>„Já jen řekl, že <emphasis>někteří lidé </emphasis>o vás říkají, že -“ začal Mikuláš.</p>
<p>„Ale no tak, pane,“ přerušil ho Patricij a mávnutím ruky naznačil, že nemíní o takové hlouposti mluvit. „Myslím, že se proti všem zkušenostem cítím ochoten dát se přesvědčit, že tady máme jistý malý podnik, který by mohl fungovat, aniž by zaplnil ulice mého města nevhodným okultním svinstvem. Je sice poněkud obtížné představit si něco takového v Ankh-Morporku, ale jsem ochoten připustit, že i něco takového je možné. Prostě a jednoduše nastala situace, kdy cítím, že otázku ,tisku‘ bychom měli znovu pečlivě uvážit.“</p>
<p>„<emphasis>Vážně?</emphasis>“</p>
<p>„Jistě. Jsem silně nakloněn povolit vašim přátelům, aby v té své pošetilosti pokračovali.“</p>
<p>„Ehm, oni nejsou tak docela mí -“ začal Mikuláš.</p>
<p>„Jistě, <emphasis>já</emphasis><emphasis> vím. </emphasis>Rád bych dodal, že pokud by došlo k nějakým potížím, které by hrozily eskalací, budu vás činit <emphasis>osobně </emphasis>zodpovědným.“</p>
<p>„Mě? Ale já -“</p>
<p>„Hm. Máte dojem, že je to ode mě nefér? Co takhle bezohledně despotické, hm?“</p>
<p>„No, tedy, jaksi, totiž -“</p>
<p>„Kromě jiného, trpaslíci ve městě představují velmi tvrdé pracující a cennou etnickou skupinu,“ pokračoval Patricij. „Všeobecně řečeno, jedná se mi o to, abychom se teď, když je v Überwaldu situace nejistá a navíc je tady ten problém s Muntabem, vyhnuli všem malým a zbytečným obtížím a nepříjemnostem.“</p>
<p>„Kde je Muntab?“ zeptal se Mikuláš.</p>
<p>„To je ono. Ostatně, jak se má lord ze Slova? Víte, občas si říkám, že byste mu měl psát častěji.“</p>
<p>Mikuláš mlčel.</p>
<p>„Vždycky je to smutná věc, když se rodiny takhle rozhádají a napůl rozpadnou,“ pokračoval Vetinari. „Na světě je příliš mnoho zlé krve a lidí, kteří si tvrdohlavě a zbytečně pěstují své pocity ublíženosti a uražené pýchy,“ Přátelsky klepl Mikuláše po rameni. „Jsem si jistý, že dohlédnete na to, že se tenhle tiskařský podnik bude držet v říšských hranicích víry, pravdy a poctivosti. Vyjádřil jsem se dost jasně?“</p>
<p>„Ale já nemám ani nejmenší kontrolu nad tím, co -“</p>
<p>„Hmmm?“</p>
<p>„Ano lorde Vetinari,“ řekl Mikuláš.</p>
<p>„To je ono. Výborně!“ Patricij se narovnal, obrátil a vyslal k trpaslíkům zářivý úsměv.</p>
<p>„Výborně,“ opakoval. „Poslyšte, to jsou ale věci! Spousta malých písmenek a pospojovaná jedno k druhému! Možná že je to nápad, jehož čas právě nadešel. Možná že pro vás budu mít občas sám nějakou tu prácičku.“</p>
<p>Mikuláš za Patricijovými zády na Gunillu zuřivě mával.</p>
<p>„Na vládní zakázky účtujeme zvláštní sazby,“ zabručel trpaslík.</p>
<p>„Oh, ale mě ani nenapadlo, že bych měl platit méně než ostatní zákazníci,“ naklonil Patricij hlavu ke straně.</p>
<p>„Já neřekl, že vám budu účtovat míň než -“</p>
<p>„Dobrá, jsme všichni neobyčejně šťastní, že jste nás poctil svou návštěvou, vaše lordstvo,“ přerušil jeho slova Mikuláš a jemně manévroval Patricije ke dveřím. „Všichni se budeme těšit na vaše zakázky.“</p>
<p>„Jste si <emphasis>opravdu </emphasis>naprosto jistý, že na tomhle podniku <emphasis>nemá </emphasis>pan Kolík žádný podíl?“</p>
<p>„Vím, že si tady objednal tisk nějakých věcí, ale to je všechno,“ odpověděl mu Mikuláš.</p>
<p>„Neuvěřitelné. <emphasis>Neuvěřitelné!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>brumlal Patricij, když nastupoval do kočáru. „Doufám, že není nemocný.“</p>
<p>Z protější střechy pozorovaly odjezd jeho kočáru dvě postavy.</p>
<p>Jedna z nich řekla velmi tiše: „-ně!“</p>
<p>„Ta druhá se zeptala: „Tak co si o tom myslíte, pane Tulipáne?“</p>
<p>„A <emphasis>tohle </emphasis>je<emphasis> </emphasis>muž, který vládne městu?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„A kde teda má ty svý -aný bodygárdy?“</p>
<p>„Kdybysme ho chtěli teď a tady sejmout my, jak by mu byli platní tělesní strážci?“</p>
<p>„Jako -aná čokoládová konvice na čaj, pane Zichrhajc.“</p>
<p>„No vidíte, to je ono.“</p>
<p>„Ale vždyť jsem ho mohl trefit přímo odsud, třeba -anou cihlou!“</p>
<p>„Pokud tomu rozumím, tak je tady celá řada organizací, které mají na takové věci svůj Názor. Lidi mi tvrdí, že tahle díra jen vzkvétá. Chlápek, kterej je momentálně nahoře, má spoustu přátel, zvlášť když všechno hladce funguje. Obávám se, že by vám cihly brzo došly.“</p>
<p>Pan Tulipán se znovu podíval za vzdalujícím se kočárem. „A podle toho, co jsem slyšel <emphasis>já, </emphasis>tak většinou dělá -aný<emphasis> </emphasis>houbeles!” postěžoval si.</p>
<p>„Jo,“ přisvědčil pan Zichrhajc, „<emphasis>to, </emphasis>když se má dělat dobře, tak je to v politice jedna z nejtěžších věcí.“</p>
<p>Pan Tulipán a pan Zichrhajc přinesli do společného partnerství každý něco jiného a mezi věci, které s sebou přinesl pan Zichrhajc, patřila mimo jiné orientace ve věcech politických. To pan Tulipán respektoval, i když on tomu nerozuměl. Spokojil se se zamumláním „bylo by -aně jednodušší ho jed-noduše oddělat“.</p>
<p>„Hm, se -aně snadno říká,“ prohlásil pan Zichrhajc. „Podívejte, a dejte pryč ten kvak, ano? Vždyť to je zboží pro <emphasis>trolly! </emphasis>Je to horší než břidlák. Kromě toho jsem slyšel, že to nastavujou mletým sklem.“</p>
<p>„Je to chemická sloučenina,“ odpověděl pan Tulipán své-hlavě.</p>
<p>Pan Zichrhajc si povzdechl. „To to mám zkoušet znovu?“ zabručel. „Tak poslouchejte <emphasis>dobře. </emphasis>Každá droga je chemikálie, <emphasis>ale, </emphasis>a prosím, tuhle část <emphasis>pozorně </emphasis>vyposlechněte, <emphasis>ne </emphasis>každá chemikálie je droga! Vzpomínáte na ty potíže, co jste měl s tím uhličitanem vápenatým? Co jste za něj tomu chlápkovi zaplatil pět tolarů?“</p>
<p>„Dyž se po tom cejtim skvěle,“ huhlal pan Tulipán.</p>
<p>„Po vápenci?“ zavrtěl smutně hlavou pan Zichrhajc. „Dokonce i pro vás je... Už jste si do nosu nacpal tolik mleté křídy, že kdyby vám teď někdo usekl hlavu, mohl by vaším krkem pravděpodobně psát na tabuli.“</p>
<p>To byla ta hlavní potíž s panem Tulipánem, pomyslel si, když slézali ze střechy na zem. Nepramenila z toho, že by měl drogové návyky, ale z toho, že <emphasis>chtěl </emphasis>mít drogové návyky. Co měl, byl <emphasis>hloupý </emphasis>návyk, který ho ovládl, kdykoliv narazil na někoho, kdo prodával něco v malých sáčcích. Výsledkem toho bylo, že pan Tulipán už hledal svůj ráj v soli, mouce, kyselině citrónové i buchtách v prášku. Na ulici, kde nenápadní lidé prodávali kvak, břidlák, kroupy, vytržení, skunk, prak, zunk, dvojitý zunk, poletuchu, duňák a marcipán, pan Tulipán s neomylnou jistotou přistoupil k muži, který doprodával zbytky koření karí s prošlou záruční lhůtou, a nakoupil si zásobu za cenu odpovídající částce šest set tolarů za čtyřicet deka. Bylo to tak... <emphasis>trapné.</emphasis></p>
<p>Průběžně pak pan Tulipán experimentoval s celou řadou oddechových chemikálií, které se sehnaly mezi trollí populací Ankh-Morporku, protože když jednal s trolly, měl pan Tulipán reálnou šanci předvést, že i on dokáže někoho převézt. Břidlák a kroupy by teoreticky neměly mít na lidský mozek žádný vliv, až na to, že ho rozpouštěly. Pan Tulipán se držel právě jich. Zkusil jednou něco pro lidi a vůbec <emphasis>se </emphasis>mu to nelíbilo.</p>
<p>Pan Zichrhajc si znovu povzdechl. „Tak pojďme,“ prohlásil. „Pojďme nakrmit trhovce.“</p>
<p>V Ankh-Morporku je velmi obtížné pozorovat někoho a nebýt při tom sám pozorován a oba skrytí pozorovatelé, aniž si toho všimli, byli sami pod pečlivým dohledem.</p>
<p>Pozoroval je malý pejsek neurčité barvy, i když by se dalo říci, že byl především rezavě šedý. Tu a tam se podrbal se zvukem, který zněl, jako když se někdo pokouší oholit drátěným kartáčem.</p>
<p>Kolem krku měl kousek provázku. Ten byl přivázán ke kousku jiného provázku, nebo přesněji k dlouhému provázku složenému <emphasis>z </emphasis>malých kousků, které někdo velmi neodborně svázal dohromady.</p>
<p>Konec tohoto uměleckého díla držel v rukou muž. To se dalo odvodit ze skutečnosti, že provázek mizel ve stejné kapse špinavého kabátu jako rukáv téhož kabátu na oné straně. Bylo nutno připustit, že ukrývá-li kabát muže, obsahuje pak rukáv nejspíše paži a ta, teoreticky, na konci ruku.</p>
<p>Byl to podivný kabát. Sahal od dláždění téměř k okraji klobouku nad sebou. Klobouk byl tvarován jako zaoblená homole. Ve spojení kabát-klobouk bylo možno zahlédnout náznak chomáče špinavých šedých vlasů. Pak se druhá paže ponořila do hlubin pravé kapsy a vynořila se se studenou uzenkou.</p>
<p>„Dva muži špiclujou Patricije,“ prohlásil pejsek. „Tak to je fakticky zajímavá věcička.“</p>
<p>„Vyprdnoutsenaně,“ řekl muž a přelomil uzenku na dvě demokratické poloviny.</p>
<p>Mikuláš napsal krátký odstavec o tom, jak Patricij navštívil dům U kbelíku, a znovu probral svůj poznámkový blok.</p>
<p>Opravdu úžasné! Jen během dneška našel přinejmenším tucet nových zpráv pro svůj další dopis! Je až neuvěřitelné, co všechno vám lidé řeknou, když se jich jednoduše zeptáte. A co teprve, když se jich zeptáte jen trochu šikovně!</p>
<p>Někdo ukradl jeden ze zlatých zubů ze sochy krokodýlího boha Offlera; za tuhle zprávu slíbil seržantu Tračníkovi panáka, ale na druhé straně už část dluhu splatil tím, že ke své zprávičce připojil větu: „Hlídka sleduje horkou stopu padouchů a věří, že k jejich zatčení dojde v nejbližších hodinách!“</p>
<p>On sám si tím nebyl nijak zvlášť jistý, přestože se seržant Tračník, když mu tuhle zprávu poskytoval, tvářil velmi upřímně.</p>
<p>Mikuláše vždycky trápil prapůvod pravdy. Byl vychován k tomu, aby mluvil pravdu, přesněji řečeno byl k ní v pravdě vychován a některé zvyky, pokud do vás byly opravdu pořádně vtlučeny, jsou horší než železná košile. A starý pán, lord ze Slova, se důsledně držel dvou starých přísloví - stromky se mají ohýbat, dokud jsou mladé, a škoda rány, která padne vedle. A Mikuláš nebyl zvlášť ohebný stromek. Lord ze Slova sám nebyl zlý ani násilnický člověk. On je jen zaměstnával. Pokud si Mikuláš pamatoval, neprojevoval lord ze Slova žádné nadšení při jakékoliv činnosti, která zahrnovala nutnost dotknout se jiného člověka.</p>
<p>Mikuláš si sám o sobě vždycky myslel, že si neumí vymýšlet. Cokoliv, co nebylo čistá pravda, se mu vzápětí vymklo z rukou. Dokonce i ty malé a nevinné lži jako „ty peníze určitě dostanu nejpozději do konce týdne“ vždycky končily nějakým malérem. To totiž bylo „vyprávění historek“, v seznamu pánů ze Slova ještě horší prohřešek než samo lhaní, protože se snažil učinit lži <emphasis>zajímavými. </emphasis>Mikuláš ze Slova říkal vždy pravdu, ale bylo to jen z čiré sebeobrany. Shledal, že alespoň k němu je nemilosrdná pravda mnohem milosrdnější než milosrdná lež.</p>
<p>U Zašitého bubnu došlo k pořádné rvačce. Mikuláš byl pyšný na to, jak odstavec o ní zformoval: „Poté co barbar Zhorynahor zvedl ze země dubový stůl a udeřil jím do hlavy Pelichara Kapsáře, který, když se zvedl na nohy, zhoupl se na ústředním svícnu k Zhorynahorovi s výkřikem ,Tohle si teď sežer, ty h*j*l*!!!‘, vypukla všeobecná šarvátka, při níž bylo zraněno asi pět nebo šest lidí.“</p>
<p>Všechno to odnesl ke Kbelíku. Gunilla si zprávy se zájmem přečetl a Mikulášovi to připadalo jako chvilička, než je trpaslíci vysadili.</p>
<p>A bylo to zvláštní, ale...</p>
<p>...jakmile to <emphasis>bylo </emphasis>vysazeno, všechna ta písmenka úpravná a jedno jako druhé...</p>
<p>...vypadalo to mnohem <emphasis>skutečněji.</emphasis></p>
<p>Bodoni, který, jak se zdálo, byl v tiskárně Gunillovým zástupcem, zašilhal přes Dobrohorovo rameno na sloupec písmen.</p>
<p>„Hmm,“ zabručel nenaloženě.</p>
<p>„Co si o tom myslíte?“ obrátil se k němu Mikuláš.</p>
<p>„Vypadá to trochu... je to takové šedivé,“ prohlásil trpaslík. „Všechno je to takové napresované. Vypadá to jako knížka.“</p>
<p>„Dobrá, ale tak to má být, ne?“ nechápal Mikuláš. To, že něco vypadá jako kniha, mu připadalo jako pochvala.</p>
<p>„Třeba byste to chtěl trochu víc proložit a rozpálit, hmm?“ ozval se Gunilla.</p>
<p>Mikuláš se díval na vytištěnou stránku. Najednou se mu do myšlenek vplížil nápad. Bylo to, jako by se vylíhl ze samotné stránky.</p>
<p>„A co kdybysme,“ řekl, „ke každému tomu odstavci dali takový malý nadpis?“</p>
<p>Sebral s regálu odřezek papíru a naškrabal si „5/6 zraněných u Kbelíku“.</p>
<p>Bodoni to s vážným výrazem přečetl. „Jo,“ řekl nakonec. „To by mohlo... vyhovovat.“ Poslal rukopis podél regálu.</p>
<p>„A jak vlastně říkáš těm svým novinkovým papírům?“ zeptal se.</p>
<p>„Nijak,“ zavrtěl Mikuláš zaskočeně hlavou.</p>
<p>„No ale nějak jim přece říkat musíš!“ zamračil se Bodoni. „Co píšeš nahoru jako první řádek?“</p>
<p>„Většinou něco jako ,panu tomu a tomu, lordu z...‘“ začal Mikuláš. Bodoni zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Tak se to fakt jmenovat nemůže. Potřebuješ něco obecnějšího, něco, co bude mít trochu <emphasis>říz.</emphasis>“</p>
<p>„A co třeba ,Ankh-morporské ometky‘?“ navrhl Mikuláš.</p>
<p>Gunilla najednou vytáhl ze své zástěry háček (neboli sázítko) a vybral několik liter z písmovky na regále. Stáhl je dohromady, naválel barvou, položil na ně pás papíru a přejel ručním válečkem. Mikuláš četl: „Ankh-morporské kOmety.“</p>
<p>„Trochu jsem to přeházel. Nedával jsem pozor,“ omlouval se Gunilla a natáhl se pro nové písmeno. Mikuláš ho zarazil.</p>
<p>„Počkejte, tak si myslím...“ řekl. „Nechtě to tak, jen na konec obou slov dejte ,a‘,<emphasis> </emphasis>dlouhé a krátké, a v druhém dejte velké ,k‘ a malé ,o‘.“</p>
<p>„Tak by to bylo takhle,“ řekl vzápětí Gunilla. „Hotovo. V pořádku, mládenče? A kolik chcete kopií?“</p>
<p>„Ehm... dvacet? Třicet?“</p>
<p>„A co takhle dvě stovky?“ kývl Gunilla na trpaslíky, kteří se pustili do práce. „Když se toho dělá míň, nestojí ani za to rozjíždět pres.“</p>
<p>„Dobrý bože! Nedokážu si představit, že by se v Ankh-Morporku našlo dvě stě lidí, kteří by byli ochotní zaplatit pět tolarů!“</p>
<p>„Dobrá, tak jim účtujte půltolar. Pak to pořád ještě hodí padesát tolarů pro vás a padesát pro nás!“</p>
<p>„No tohle! Vážně?“ Mikuláš zíral na rozzářeného trpaslíka. „Jenže to je musím nejdřív všechny prodat,“ uvědomil si. „To není jako housky na krámě. To není jako když -“</p>
<p>Začichal. Do očí mu vyhrkly slzy.</p>
<p>Mikuláš zavětřil. Oči mu začaly slzet.</p>
<p>„Ale ne,“ zasténal. „Tak tady máme dalšího návštěvníka. Ten zápach znám.“</p>
<p>„Jaký zápach?“ obrátil se k němu trpaslík.</p>
<p>Dveře se se zaskřípěním otevřely.</p>
<p>Jednu věc je třeba Zápachu Starého Smrdi Ruma přiznat. Byl to odér tak mocný, že si vytvořil svou vlastní osobnost a plně si zasloužil to velké písmeno na začátku. Po prvotním šoku se čichové orgány prostě vzdaly a vypnuly, protože nebyly s to tu věc pochopit o nic víc, než jsou ústřice schopné pochopit oceán. Po několika minutách v přítomnosti Zápachu lidem začal z uší vytékat ušní maz a vlasy se začaly pomalu odbarvovat.</p>
<p>Zápach se vyvinul do takové dokonalosti, že si žil vlastním, napůl nezávislým životem a často sám chodil do divadla nebo si četl útlé svazečky poezie. Zápach Smrdi Ruma žil o třídu výš než jeho pán.</p>
<p>Starý Smrďa Rum měl ruce pevně zaklíněny v kapsách, ale z jedné kapsy vybíhal kus provázku, přesněji řečeno několik kusů silnější nitě sešmodrchané v jeden kus provázku. Na druhém konci provázku cupital malý pejsek neurčitě šedivého zjevu. Možná to byl teriér. Při chůzi mírně pokulhával a kromě toho chodil jaksi nepravidelně našikmo, jako kdyby se chtěl jen tak nenápadně protřít světem. Pohyboval se jako pes, který už dávno zjistil, že svět obsahuje mnohem více hozených bot než neokousaných kostí. Pohyboval se jako pes, který byl připraven dát se v kterémkoliv okamžiku na útěk.</p>
<p>Podíval se na Mikuláše očima plnýma ospalek a řekl: „Haf.“</p>
<p>Mikuláš cítil, že by se měl zastat lidstva.</p>
<p>„Omlouvám se za ten zápach,“ řekl. Pak se znovu zadíval na psa.</p>
<p>„O jakém smradu se to tady pořád mluví?“ zeptal se trpaslík. Nýty na jeho helmici začaly černat.</p>
<p>„On... to... patří... panu Rumovi,“ vysvětloval Mikuláš, který neustále s mírným podezřením pozoroval psa. „Lidé říkají, že je to od žláz.“</p>
<p>Byl si jistý, že toho psa už předtím někde viděl. Vždycky byl někde v koutku obrazu, jako kdyby se jen tak nenápadně loudal ulicemi, nebo prostě seděl na rohu a pozoroval, jak kolem prochází svět.</p>
<p>„Co chce?“ zajímal se trpaslík. „Myslíš, že chce, abychom mu něco vytiskli?“</p>
<p>„Ani bych neřekl,“ zavrtěl hlavou Mikuláš. „Je to vlastně žebrák. Jenže oni už ho v Cechu žebráků nechtějí.“</p>
<p>„Vždyť nic neříká.“</p>
<p>„No, on obvykle prostě jen stojí a čeká, až mu lidé něco dají, aby šel pryč. Ehm... slyšel jste někdy o takových těch oslavách na uvítanou, kde sousedi a místní obchodníci vítají nově příchozí?“</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>„Tak tohle je odvrácená strana takových podniků.“</p>
<p>„Starý Smrďa Rum přikývl a natáhl ruku. „Všecko dobrý, pane Tlačko. Jen žádnej med kolevá huby, na mé, jo? Blbečkové, sem jim to řikal, já nepeču s žádnou šlechtou, horní ani dolní, vyprdnoutsenaně! Tisíc let a krevety. Bong!“</p>
<p>„Haf.“</p>
<p>Mikuláš se znovu zadíval na psa.</p>
<p>„Vrr,“ oznámil mu pejsek.</p>
<p>Trpaslík se poškrabal někde v hlubinách svého plnovousu.</p>
<p>„Jedné věci už jsem si v tomhle městě stačil všimnout,“ řekl. „A sice toho, že od pouličního prodavače koupí lidé prakticky <emphasis>cokoliv.</emphasis>“</p>
<p>Zvedl hrst vytištěných novinových stránek, ještě vlhkých z lisu.</p>
<p>„Poslyšte, pane, rozumíte mně?“</p>
<p>„Vyprdnousenato.“</p>
<p>Trpaslík šťouchl Mikuláše do žeber. „Znamená to ano, nebo ne, co myslíš?“</p>
<p>„Spíš ano.“</p>
<p>„Výborně. Dobrá, tak se koukněte, jestli prodáte tyhle věcičky za... hm... dvacet pencí za jednu, můžete si nechat -“</p>
<p>„Moment, nemůžete to prodávat takhle <emphasis>levně!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>přerušil ho Mikuláš.</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Proč? Protože... protože... protože to by si to potom mohl přečíst každý, proto!“</p>
<p>„Výborně, protože to by pak znamenalo, že každý zaplatí dvacet pencí,“ odpověděl trpaslík klidně. „Ve městě je mnohem víc <emphasis>chudých </emphasis>lidí než bohatých a věř mi, že z těch chudých dostaneš peníze mnohem snáz.“ Udělal obličej na Starého Smrďu Ruma. „Možná že se vám ta otázka bude zdát divná, ale máte nějaké přátele?“</p>
<p>„Řikal sem jim to! <emphasis>Řikal! </emphasis>Vyprdnoutsenaně!“</p>
<p>„Asi ano,“ tlumočil Mikuláš. „Táhne to s partou... hm... nešťastníků, kteří žijí pod jedním z mostů, žebrají a páchají drobné krádeže a tak. Tedy... on s nimi spíše... páchne, než...“</p>
<p>„Tak dobře,“ přikývl trpaslík a zamával na Ruma výtiskem Ankh-morporské Komety. „Řekněte jim, že když prodají tyhle věcičky lidem za dvacet pencí, můžou si jednu krásnou lesklou penci nechat.“</p>
<p>„Jo? A víte vy, co si můžete? Můžete si tu vaši lesklou penci strčit tam, kam slunce nesvítí,“ odpověděl Smrďa Rum.</p>
<p>„Aha, takže vy -“ začal trpaslík.</p>
<p>Mikuláš mu položil ruku na paži. „Promiňte, jen okamžik - Co jsi to říkal, Rume?“</p>
<p>„Vyprdnoutsenato,“ odpověděl Starý Smrďa Rum.</p>
<p><emphasis>Znělo </emphasis>to jako Smrďův hlas a přicházelo to zhruba z oblasti Smrďova obličeje, ale bylo v tom zcela jasné pochopení situace, jakého se vám u lidí Smrďova druhu málokdy dostalo.</p>
<p>„Chcete víc než jednu penci?“ zeptal se Mikuláš opatrně.</p>
<p>„No, stálo by to tak za pět pencí,“ odpověděl Starý Smrďa. „Více méně.“</p>
<p>Z jakéhosi neznámého důvodu byl Mikulášův pohled přitahován k šedému pejskovi. Ten mu pohled zcela přátelsky oplatil a řekl: „Haf?“</p>
<p>Mikuláš se znovu podíval na starého žebráka. „Poslyš, Smrďo, není ti nic?“</p>
<p>„Blááhev bliva, bláhev bliva!“ odpověděl Starý Smrďa Rum tajemně.</p>
<p>„Dobrá... dvě pence,“ řekl trpaslík.</p>
<p>„čtyři,“ jako by odpověděl Rum. „Ale co se s tím budem párat, ne? Co takhle tolar za třicet?“</p>
<p>„Platí!“ přikývl Dobrohor, plivl si na dlaň, natáhl ruku před sebe, a byl by stvrdil úmluvu plácnutím, kdyby mu v tom Mikuláš naléhavým gestem nezabránil.</p>
<p>„To bych nedělal.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>Mikuláš si povzdechl. „Máte nějakou hroznou, zohavující chorobu?“</p>
<p>„To ne!“</p>
<p>„A <emphasis>chtěl </emphasis>byste nějakou?“</p>
<p>„Hm.“ Trpaslík spustil ruku. „Řekněte svým přátelům, ať se tady hned zastaví, ano?“ Pak se obrátil k Mikulášovi.</p>
<p>„Jsou důvěryhodní?“</p>
<p>„No... svým způsobem,“ pokýval hlavou Mikuláš. „Ale asi by nebylo dobré nechávat v jejich dosahu ředidla na barvu a tak.“</p>
<p>Starý Smrďa Rum a jeho pes pomalu kulhali ulicí. Zvláštní na tom bylo, že mezi nimi probíhal rozhovor, přestože tady, technicky vzato, šel jen jeden člověk.</p>
<p>„Vidíš?Já ti to <emphasis>řík</emphasis><emphasis>al</emphasis>.“</p>
<p>„Vyprdnoutsenato.“</p>
<p>„Správně. Jen se mě drž a nikdy to s tebou nedopadne příliš špatně.“</p>
<p>„Vyprdnoutsenato.”</p>
<p>„Myslíš? No, já si myslím, že nám to zatím bude muset stačit. Haf. haf.“</p>
<p>Pod Nedomyšleným mostem žilo dvanáct osob. Žily si v luxusu, i když není těžké dosáhnout luxusu, když ho definujete jako situaci, kdy se alespoň jednou denně něčeho najíte, a zvláště pak jste-li tolerantní k výrazu „<emphasis>něčeho</emphasis>“<emphasis>. </emphasis>Technicky vzato byli žebráci, i když žebrat museli jen výjimečně. Příležitostně se chovali jako malí zlodějíčkové, i když většinou sebrali jen to, co někdo vyhodil - obvykle lidé, kteří pospíchali z jejich společnosti.</p>
<p>Ti, kteří je trochu znali, byli přesvědčeni, že vůdcem skupinky je Jindra Rakvář, který by jistě byl mistrem města ve vykašlávání hlenů, samozřejmě za předpokladu, že by se chtěl o tento titul ucházet ještě někdo jiný. Jenže skupinka žila v pravé demokracii, v níž má každý svůj hlas. Patřil sem dále Podříznutý Arnold, jehož chybějící nohy mu poskytovaly nezanedbatelnou výhodu v každé hospodské rvačce, kde mohl muž s dobrými zuby ve výši klína ostatních bojovat svým speciálním způsobem. Následoval Kachní muž. Kdyby nebylo kachny, kterou nosil na hlavě a jejíž existenci nonšalantně popíral, mohl být Kachní muž považován za přívětivého, vzdělaného a příčetného člověka, stejného jako je jeho soused. Naneštěstí byl jeho sousedem právě Starý Smrďa Rum.</p>
<p>Dalších osm lidí představoval Ondro Dokopy.</p>
<p>Ondro Dokopy byl jeden muž, v jehož hlavě se ovšem vyskytovala více než jedna mysl. V období klidu, když se právě nepotýkal s žádným problémem, se to nepoznalo, s výjimkou drobných tiků v obličeji a změny výrazů, kdy se mu mysli těch ostatních poněkud vymkly z kontroly. Jinak v jeho hlavě žili Jožo Dokopy - jeho bratr, lady Hermiona, malý Sidney, pan Vidlák, Kudrnáč, Soudce a Myslitel. Patřil k nim ještě Burke, ale společnost Burkeho viděla jen jednou a nikdy víc už o to nestála, takže ostatních sedm osobností ho prakticky vytěsnilo. Na oslovení Ondro v jeho těle nikdo nereagoval. Podle mínění Kachního muže, který byl ve společnosti pod mostem pravděpodobně nejlepší expert na přímé myšlení, byl Ondro nejspíš jakási nevinná a pohostinná osoba, obdařená psychickým darem, jež byla jednoduše zatlačena do pozadí přesilou osobností okupujících.</p>
<p>Člověk jako Ondro si mohl své místo ve světě najít právě jen ve společnosti pod mostem. Přivítali ho, nebo přesněji řečeno <emphasis>je</emphasis>, a přijali do svého bratrstva kolem kouřícího ohně. Vzato kol a kolem, mohl mezi ně zapadnout každý, jehož osobnost se alespoň pět minut neměnila.</p>
<p>Celou společnost spojovala ještě další věc - přestože Ondru Dokopyho nedokázalo spojit vůbec nic -, totiž víra, že pes může mluvit. Skupina kolem kouřícího ohně věřila, že slyší mluvit mnoho věcí, například stěny. V porovnání s tím byl mluvící pes maličkostí. Kromě toho respektovali skutečnost, že Gaspoda má nejdokonalejší mozek z celé skupiny a nikdy se nenapije ničeho, co by leptalo nádobu.</p>
<p>„Tak to zkusíme znovu, ano?“ řekl Gaspoda. „Když prodáte třicet těch věcí, dostanete tolar. Celý tolar. Chápete to?“</p>
<p>„Vyprdnoutsenato.“</p>
<p>„Kvák.“</p>
<p>„Agrogro... bum!”</p>
<p>„Kolik je za to starých bot?“</p>
<p>Gaspoda si povzdechl. „Ne, Arnolde. Za ty peníze si můžeš koupit tolik starých -“ Z hrdla Ondry Dokopyho se vydralo jakési zadunění a zbytek společnosti utichl. Když Ondra Dokopy nějakou chvíli mlčel, nikdy nebylo jisté, kým pak bude.</p>
<p>Vždycky tady hrozilo nebezpečí, že by mohl být Burkem.</p>
<p>„Mohu se na něco zeptat?“ řekl Ondra Dokopy poněkud rozechvělým, vyšším hlasem.</p>
<p>Spolek se uvolnil. To vypadalo jako lady Hermiona. S tou nebývaly problémy.</p>
<p>„Ano... vaše vznešenosti?“ řekl Gaspoda.</p>
<p>„To ale není... <emphasis>práce, </emphasis>že ne?“</p>
<p>Zmínka o práci přivedla zbytek skupiny do stavu stresu a užaslého zmatku.</p>
<p>„Háruk...bum!“</p>
<p>„Vyprdnoutsenato!“</p>
<p>„Kvák!“</p>
<p>„Ne, ne, ne,“ pospíšil si Gaspoda. „To přece není žádná práce! Jen tak budeme podávat ty věci a brát za to peníze! To <emphasis>mně </emphasis>jako práce nepřipadá.“</p>
<p>„Já teda nepracuju!“ vykřikl Jindra Rakvář. „Jsem sociálně absolutně nezpůsobilý v celé oblasti pracovních možností!“</p>
<p>„My <emphasis>nikdy </emphasis>nepracujeme,“ opakoval Podříznutý Arnold. „Jsme gentlemani.“</p>
<p>„Ehm,“ odkašlala si lady Hermiona.</p>
<p>„Gentlemani a <emphasis>dámy,</emphasis>”<emphasis> </emphasis>dodal galantně Arnold.</p>
<p>„Jenže to vypadá na velmi ošklivou zimu,“ poznamenal Kachní muž. „Nějaké peníze navíc by se hodily.“</p>
<p>„Na co?“ zajímal se Arnold.</p>
<p>„Za tolar na den bychom si mohli žít jako králové, Arnolde.“</p>
<p>„No počkej, to jako myslíš, že by nám někdo mohl useknout hlavu?“</p>
<p>„Ne, já -“</p>
<p>„Nebo že by mi někdo mohl vlízt do latríny s rozžhaveným pohrabáčem a -“</p>
<p>„Ne! Já myslel -“</p>
<p>„Že by mě mohl někdo utopit v putýnce vína?“</p>
<p>„Ne, to je <emphasis>umírat </emphasis>jako králové, Arnolde.“</p>
<p>„Já bych neřek, že existuje tak velká putýnka s vínem, ze které by ses nepropil ven,“ zabručel Gaspoda. „Tak co, pánové? Ah pardon, a dámo. Mám teď... má tedy Rum říct tomu mládenci, že to berem?“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>„Tak jo.“</p>
<p>„Gavvark... bum!”</p>
<p>„Vyprdnoutsenato.”</p>
<p>Pak se všichni podívali na Ondru Dokopyho. Tomu se chvilku pohybovaly rty a tvář několikrát změnila výraz. Pak pozvedl pět demokratických prstů.</p>
<p>„Takže to berem,“ přikývl Gaspoda.</p>
<p>Pan Zichrhajc si zapálil doutník. Kouření bylo jeho jedinou slabostí. Přesněji řečeno, kouření bylo jeho jediným zlozvykem, u nějž byl ochoten připustit, <emphasis>že je to </emphasis>zlozvyk. Všechny ty ostatní řadil do oblasti pracovních dovedností.</p>
<p>Nectnosti pana Tulipána byly také mnohé, ale dobrovolně přiznával levnou vodu po holení, protože člověk, konec konců, musí něco pít. Drogy nepočítal, už třeba jen proto, že se k opravdovým drogám dostal jen jedinkrát, a to tehdy, když oloupili zvěrolékaře a pan Tulipán zhltnul několik velkých pilulí, po jejichž požití mu všechny žíly na těle zduřely jako rudé hadice.</p>
<p>Tihle dva nebyli mordýři. Rozhodně <emphasis>oni </emphasis>se za mordýře nepovažovali. Nebyli ani lupiči. Nikdy by je nenapadlo přemýšlet o sobě jako o lupičích. Nepovažovali se ani za vrahy. Vrazi byli noblesa a měli svá pravidla. Zichrhajc a Tulipán - Nová firma - jak je pan Tulipán rád nazýval - žádná pravidla neměli.</p>
<p>Považovali se za <emphasis>zařizovatele. </emphasis>Zařizovali, aby se jisté věci staly, a v souvislosti s tím navštěvovali různá místa.</p>
<p>Je třeba podotknout, že když se říká „mysleli“ nebo „uvažovali“ a podobně, znamenalo to „pan Zichrhajc myslel, pan Zichrhajc uvažoval“. Pan Tulipán sice používal svou hlavu neustále, ale spíše jako předmět, ale až na výjimku dvou překvapivých oblastí nebyl zvyklý používat i její obsah. Jednoduše řečeno, pochopení veškeré víceslabičné konverzace nechával na panu Zichrhajcovi.</p>
<p>Pan Zichrhajc na druhé straně nebyl nijak zvlášť dobrý v užívání klidného, lhostejného násilí a obdivoval skutečnost, že něčeho takového měl pan Tulipán naprosto neomezenou zásobu. Když se poprvé sešli, každý v tom druhém okamžitě odhalil kvality, které měly jejich partnerství dodat mnohem větší rozměr, než jaký by mu dal součet jejich kusů. Pan Zichrhajc velmi rychle pochopil, že pan Tulipán není šílený maniak, jak se jevil zbytku světa. Některé negativní vlastnosti se mohou dobrat až na vrchol dokonalosti, která pak změní samu jejich podstatu, a pan Tulipán proměnil vztek v umění.</p>
<p>Nebyl to obyčejný vztek za každou cenu. Byl to čirý, destilovaný vztek, vztek, který pramenil z nějakých tajemných, jedovatých zákoutí, zasutých v hlubinách lidské duše, fontána nekonečné rudé zášti. Pan Tulipán žil celý život na oné slaboučké lince, na niž většina obyčejných lidí vstoupí teprve ve chvíli, kdy jim přeskočí v hlavě, uchopí francouzák a rozbijí někomu ze svých bližních mnoha údery hlavu. Pro pana Tulipána byl vztek běžným stavem. Zichrhajc občas přemýšlel, co se tomu muži stalo, že se tak strašlivě rozzlobil, ale pro Tulipána byla minulost úplně jiná země, jejíž hranice byly dokonale střeženy. Občas ho pan Zichrhajc v noci slyšel křičet ze spaní.</p>
<p>Najmout pana Zichrhajce a Tulipána bylo velmi těžké. Museli jste znát ty správné lidi. Abychom byli přesnější, museli jste znát <emphasis>ty špatné</emphasis><emphasis> </emphasis>lidi, ale na to, abyste se s nimi seznámili, jste museli nějakou dobu strávit v jistém baru a přežít, což byl první test. Ti špatní lidé samozřejmě pány Tulipána a Zichrhajce neznají. Ale znají jistého muže. A ten muž by po jisté době mohl připustit, jen tak všeobecně, že je tady určitá možnost, jak vstoupit v kontakt s někým zichrhajcoidního či tulipánoidního charakteru. Pak už si na nic nevzpomene, což je způsobeno momentální ztrátou paměti zaviněnou nedostatkem peněz. Jakmile byla paměť příslušným způsobem vyléčena, mohl vám onen muž poskytnout jistou adresu, kde jste se pak setkali v temném koutě s dalším člověkem, který vám do očí zapřel, že by kdy v životě slyšel jméno Tulipán <emphasis>nebo </emphasis>Zichrhajc. Pak se vás jen pro pořádek zeptal, kde by vás našel například dnes v devět hodin večer.</p>
<p>A tak se setkáte s panem Zichrhajcem a Tulipánem. Oni budou vědět, že máte peníze, budou vědět, že něco potřebujete, a pro případ, že byste byli opravdu velmi hloupí, budou vědět, jaká je vaše adresa.</p>
<p>A proto Novou firmu velmi překvapilo, že její poslední klient přišel rovnou za nimi. To bylo na pováženou. Na pováženou bylo i to, že byl mrtev. Nové firmě obvykle mrtvá těla potíže nedělala, ale Tulipán a Zichrhajc neměli rádi, když na mě mrtvoly mluvily.</p>
<p>Pan Kosopád si odkašlal. Pan Zichrhajc si všiml, že při tom vykašlal malý obláček prachu. Pan Kosopád byl totiž zombie. „Musím opakovaně zdůraznit,“ říkal právě pan Kosopád, „že v tomhle případě celou tu věc spíše tak nějak <emphasis>zařizuju...</emphasis>“</p>
<p>„Přesně jako my,“ ušklíbl se pan Tulipán.</p>
<p>Pan Kosopád jediným pohledem naznačil, že i kdyby to trvalo tisíc let, on nikdy nebude jako pan Tulipán, ale <emphasis>řekl: </emphasis>„Přesně tak. Mí klienti si přáli, abych našel nějaké... experty. Našel jsem vás. Dal jsem vám jisté zapečetěné instrukce. Vy jste objednávku přijali. A pokud tomu dobře rozumím, vy jste na základě toho provedli jisté... přípravy. Nevím jaké. Moje spojení s vámi má, jak se říká, hodně dlouhé otěže. Rozumíte mi?“</p>
<p>„Co je to ta -aná otěž?“ zamračil se pan Tulipán. V přítomnosti mrtvého právníka se necítil dobře a začínal být popudlivý.</p>
<p>„Budeme se scházet jen v nejnutnějších případech a říkat jen to nejpotřebnější.“</p>
<p>„Já nenávidím tyhle -aný zombie,“ prohlásil pan Tulipán. Dnes ráno zkusil něco, co našel v bedýnce pod dřezem. Odvozoval logicky, že když to mohlo čistit dřezy a odpady, musela to být nějaká <emphasis>chemikálie. </emphasis>Teď mu jeho rozlehlé vnitřnosti posílaly podivná poselství.</p>
<p>„Buďte si jistý, že ten vztah je oboustranný,“ prohlásil pan Kosopád.</p>
<p>„Já vím, co se nám tady snažíte říci,“ přikyvoval pan Zichrhajc. „Vy se nám tady snažíte říct, že kdyby něco, tak jste nás v životě neviděl a -“</p>
<p>„Ehm...“ odkašlal si pan Kosopád.</p>
<p>„Ve svém životě po životě,“ opravil se pan Zichrhajc. „Dobrá. A jak to bude s penězi?“</p>
<p>„Jak bylo dohodnuto, k sumě, na níž jsme se dohodli, bude navíc připočítáno ještě třicet tisíc tolarů na zvláštní výdaje.“</p>
<p>„V drahých kamenech, ne v penězích.“</p>
<p>„Jistě. Mí klienti by vám stejně těžko psali šek. Odměna bude doručena dnes v noci. A pravděpodobně bych se měl zmínit ještě o jedné věci.“ Jeho vysušené ruce zašustily štůskem vyšisovaných papírů v kufříku a podaly panu Zichrhajcovi složku.</p>
<p>Pan Zichrhajc do ní nahlédl. Pak rychle zalistoval vloženými listy.“</p>
<p>„Můžete to ukázat i té svojí opičce,“ podotkl pan Kosopád.</p>
<p>Panu Zichrhajcovi se podařilo zachytit ruku pana Tulipána dříve, než stačil dosáhnout zombii do obličeje. Pan Kosopád při tom ani nemrkl.</p>
<p>„Má celou historii našeho života, pane Tulipáne!“</p>
<p>„Tak? Ale to neznamená, že bych mu nemohl utrhnout tu jeho... -anou přišitou hlavu!“</p>
<p>„Právě to nemůžete,“ ušklíbl se na něj pan Kosopád. „A váš kolega vám řekne proč.“</p>
<p>„Protože tuhle náš přítel jistě udělal spoustu kopií, že je to tak, pane Kosopáde? A pravděpodobně je uložil na spoustu různých míst pro případ, že by náhodou zem... tedy pro případ, že by -“</p>
<p>„- došlo k nějaké nehodě,“ doplnil hladce pan Kosopád. „Skvělá práce. Zatím jste měli velmi zajímavou kariéru, pánové. Jste ještě velmi mladí. Vaše talenty vás vkrátku zavedly daleko a v profesi, již jste si zvolili, vám vynesly skvělou reputaci. Zatímco <emphasis>já</emphasis> samozřejmě nevím, jakého úkolu se máte zhostit - a to zdůrazňuji, nevím o tom skutečně ani to nejmenší -, nepochybuji, že na nás všechny uděláte velký dojem.“</p>
<p>„Ví o našem kontaktu v Quirmu?“ ozval se pan Tul ipán.</p>
<p>„Jo,“ přikývl lakonicky pan Zichrhajc.</p>
<p>„A co ta věcička s drátěným pletivem, kraby a tím bankéřem?“</p>
<p>„Taky.“</p>
<p>„A co štěňata a to děcko?“</p>
<p>„Ví to,“ řekl pan Zichrhajc. „Ví skoro všechno. Je velmi chytrý. A myslíte, že víte, kde jsou pohřbena jednotlivá těla, pane Kosopáde?“</p>
<p>„S jedním nebo dvěma jsem i mluvil,“ přikývl pan Kosopád, „ale jak se zdá, zatím jste nespáchali žádný zločin v oblasti Ankh-Morporku, jinak bych s vámi, <emphasis>pochopitelně, </emphasis>nemohl jednat.“</p>
<p>„A kdo řek, že jsme nespáchali žádnej -anej zločin v Ankh-Morporku?“ dotazoval se pan Tulipán ublíženým tónem.</p>
<p>„Pokud mám své informace, ještě nikdy jste v našem městě nebyli.“</p>
<p>„No a? Už jsme na to měli celej -anej den!“</p>
<p>„Chytili vás?“ zajímal se pan Kosopád.</p>
<p>„To ne!“</p>
<p>„Pak jste žádný zločin nespáchali. Mohu vyjádřit svou naději, že vaše činnost v našem městě nebude zahrnovat žádnou kriminální aktivitu?“</p>
<p>„To ať vás ani nenapadá.“</p>
<p>„Místní hlídka si vysloužila jistou pověst a různé cechy si velmi žárlivě střeží svá teritoria.“</p>
<p>„Policii chováme ve velké úctě,“ řekl pan Zichrhajc. „Neobyčejně si ceníme práce, kterou odvádí.“</p>
<p>„My ty -aný policajty <emphasis>milujeme!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>přidal se pan Tulipán.</p>
<p>„Kdyby tady byla policejní merenda, byli bychom první, kdo by si koupil lístky,“ doplňoval pan Zichrhajc.</p>
<p>„Zvlášť kdyby ji vystavili na nějakým malým pódiu nebo stánku, kam by se člověk snadno dostal,“ připojil pan Tulipán, který se zřejmě pohyboval v poněkud jiné rovině. „Máme rádi krásný věci,“ dodával.</p>
<p>„Chtěl jsem se jen ujistit, že si navzájem rozumíme,“ uzavřel hovor pan Kosopád a s cvaknutím zavřel kufřík. Pak vstal, kývl hlavou a prkenně vyšel z místnosti.</p>
<p>„Co je to za -“ začal pan Tulipán. Pan Zichrhajc pozvedl prst k ústům. Pak tiše přešel ke dveřím a otevřel je. Právník byl pryč.</p>
<p>„On <emphasis>ví, </emphasis>proč tady jsme,“ zašeptal zapáleně pan Tulipán. „Tak co se to na nás -aně pokouší hrát?“</p>
<p>„To je tím, že je to právník,“ vysvětloval pan Zichrhajc. „Je to tady docela hezké!“ dodal pak nápadně zvýšeným hlasem.</p>
<p>Pan Tulipán se rozhlédl kolem. „Houbeles,“ zavrčel. „Na začátku jsem si toho nevšiml, ale teď vidím, že je to -aná napodobenina baroka, postavená v devatenáctém století. Všechny poměry jsou použitý chybně. Viděl jste ty sloupy v hale? Jo? -aný šestý století Efebe smíchaný s druhým stoletím Mžilibaby - to ty -aný křížový kytky! Měl jsem co dělat, abych se nesmál.“</p>
<p>„Ano,“ přikývl pan Zichrhajc. „Jak už jsem poznamenal dříve, jste muž nečekaných znalostí, pane Tulipáne.“</p>
<p>Pan Tulipán zatím přešel k zahalenému obrazu visícímu na zdi a shrnul měkkou látku stranou.</p>
<p>„No teda- to snad... vždyť to je -anej da Quirm!” prohlásil. „Viděl jsem ho vytištěněj. <emphasis>Dáma chovající fretku. </emphasis>Namaloval to v tý době, kdy se stěhoval z Genovy a byl ovlivněn tím -aným Cravattim. Podívejte se na tu -anou práci štětcem, hele! Vidíte, jak ta linie rukou přitahuje voko do vobrazu? Koukněte na božskou dokonalost toho nasvícení krajiny v pozadí, co je vidět tůn -aným voknem! A všiml jste si, jak vás čumák tý fretky sleduje, ať se hneš kam se hneš? To dokáže jen vopravdickej -anej génius. Klidně vám řeknu jednu věc... kdybych tady byl sám, tak bych -aně <emphasis>brečel </emphasis>jak malej kluk.“</p>
<p>„Je to opravdu velmi hezké.“</p>
<p>„<emphasis>Hezké?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>odpověděl pan Tulipán, který si zoufal nad vkusem svého kolegy. Přešel k soše u dveří, zamračeně se na ni zadíval a pak lehce přejel prsty po mramoru.</p>
<p>„A <emphasis>tohle! </emphasis>To je - Schtchukin![*] Vsadim se o jakejkoliv obnos! Ale v katalogu jsem tudle sochu nikdy neviděl. A někdo ji nechá jen tak stát v prázdným baráku, kam může vlézt kdokoliv z ulice a šlohnout ji!“</p>
<p>„Tohle místo je skvěle chráněné. Viděl jste pečeti na dveřích.“</p>
<p>„Cechy? Partičky -anejch amatérů! <emphasis>My</emphasis> bysme se sem dostali stejně snadno, jak prochází horkej nůž tenkým ledem, a vybrali tohle hnízdo do posledka, a vy to víte. Městem si choděj amatéři, štěrkožrouti, zahradní ozdoby a mrtvoly... Kdybysme chtěli, mohli bysme tohle město obrátit naruby.“</p>
<p>Pan Zichrhajc neřekl nic. I jeho napadlo skoro totéž, ale oproti svému kolegovi on nikdy automaticky nejednal podle prvního záchvěvu mysli, který se tvářil jako myšlenka.</p>
<p>Byla pravda, že Firma ještě nikdy v Ankh-Morporku neoperovala. Mistr Zichrhajc se mu zatím vyhýbal. A proč vlastně? No, především proto, že existovalo množství jiných měst a pud sebezáchovy mu říkal, že Velká Wahoonie[*]* by ještě mohla chvíli počkat. Od okamžiku, kdy potkal pana Tulipána, měl Plán a zjistil, že jeho vlastní vynalézavost kombinovaná s neutuchající zuřivostí pana Tulipána jim slibuje velmi úspěšnou kariéru. Rozvinul jejich obchodní činnost v Genově, Pseudopolisu a Quirmu - tedy ve městech menších, kde byla snazší orientace, i když v posledním čase Ankh-Morpork čím dál tím více připomínala.</p>
<p>Důvod, proč se jim tak dobře dařilo, spočíval v tom, a to si pan Zichrhajc uvědomoval, že lidé dříve či později změkli. Vezměte si například trollí Brekcii. Jakmile se jednou podařilo vytvořit spolehlivou přepravní stezku pro břidlák a kvak až do Überwaldu a konkurenční klany byly eliminovány, trollové změkli. Náčelníci klanů se začali chovat jako společenská smetánka. Všude to bylo stejné - staré kriminální gangy a zločinecké rodiny se dostaly ve společnosti do jistého rovnovážného stavu a usadily se, aby se z nich stal zvláštní druh specializovaných obchodníků. Zmenšily počet svých pohůnků a zvýšily počet butlerů a majordomů. A pak, když došlo k nějakým obtížím a tihle obchodníci najednou potřebovali nátlakové prostředky, muže, kteří kromě násilí uměli i myslet... nuže, byla tady Nová firma. Připravená a ochotná. A čekající.</p>
<p>Jednoho dne přijde čas pro novou generaci, říkal si pan Zichrhajc. Pro generaci, která bude dělat věci po svém, novým způsobem, nezatížená okovy tradice, která dokáže tolik spoutávat. Budou to lidé, kteří se budou <emphasis>dít! </emphasis>Pan Tulipán, například, se děl neustále.</p>
<p>„Hele, hele a čumte na <emphasis>tohle!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vyjekl dějící se pan Tulipán, který odkryl další obraz. „Podepsáno Vypulokem, ale je to jen -anej padělek. Hele, podívej,“ unesen rozhořčením panu Zichrhajcovi zatykal, „Jak to světlo padá semdle, vidíte to? A to listí tůdle na tom stromě? Teda jestli <emphasis>todle </emphasis>maloval Vypuloko, tak to musel malovat -anou nohou... Pravděpodobně to byl někdo z jeho -anejch žáků...“ Zatímco trávili čas ve městě, sledoval pan Zichrhajc pana Tulipána, trousícího za sebou čisticí prášek a psí tablety proti červíkům, z jedné městské umělecké galerie do druhé. Ten muž na tom trval. Bylo to <emphasis>poučení. </emphasis>I když hlavně pro ředitele.</p>
<p>Pro umění měl pan Tulipán <emphasis>instinkt, </emphasis>který postrádal pro chemii. Zatímco nasával polevový cukr a prášek proti pocení nohou, vnikal do soukromých galerií a krví podlitýma očima prohlížel nervózně vystavovaná plata miniatur řezaných ze slonoviny.</p>
<p>Pan Zichrhajc přihlížel v němém obdivu a jeho kolega zatím dlouze a květnatě hovořil o padělcích miniatur, o slonovině napodobované postaru, kostí, a o tom novém -aném způsobu, který vymysleli ti -aní trpaslíci, co k tomu používají chemicky čištěný olej, křídu a -anej líh z Nacles.</p>
<p>Prohlížel goblény, v dlouhých monolozích rozebíral hrubou a hustou osnovu, rozplakal se před obrazem svěže zelené venkovské krajiny a pak dokázal, že chlouba galerie, stolatský goblén ze třináctého století, nemůže být starší než sto let, protože – „hele, koukněte - vidíte tuhle tu rudou barvu? Ten vodstín? Tak v <emphasis>tý </emphasis>době žádná taková -aná barva neexistovala. A... co je todle?</p>
<p>Agateánská pohřební popelnice z dynastie Č‘un Iš‘un Ka? Tak to vás někdo pěkně tahá za -anou fusekli, hochu, protože ta poleva je dokonalý <emphasis>amatérismus!</emphasis>“</p>
<p>Bylo to skutečně úžasné a pana Zichrhajce to fascinovalo tak, že málem tu a tam zapomenul strčit do kapsy nějakou tu drahou a zajímavou maličkost. Je však třeba přiznat, že byl s kvalitami a rozsahem uměleckých znalostí pana Tulipána obeznámen. Když občas museli spálit místo činu, pan Tulipán se vždycky důkladně ujistil, že uvnitř nezůstal žádný opravdu nenahraditelný umělecký předmět, i když to znamenalo obětovat nějaký ten čas navíc a přivázat zbývající živé obyvatele domu na jejich lůžka. Někde pod tou sítí jizev po zraněních, která si sám zasadil, a v srdci, jež se chvěje chronickou zuřivostí, se ukrývala duše skutečného znalce s neomylným citem pro krásu. Bylo podivné najít tyto vlastnosti v těle muže, který si byl ochoten kdykoliv do některé hlavní žíly vstříknout roztok koupelové soli.</p>
<p>Obrovské dveře na opačném konci místnosti se otevřely a odhalily temný prostor za sebou.</p>
<p>„Pane Tulipáne?“ zvolal pan Zichrhajc.</p>
<p>Tulipán se pomalu zvedl od bolestivě pomalého a dlouhého zkoumání stolku, který mohl být pravým stolkem Tapasi, s pověstnou intarzií zhotovenou s použitím přinejmenším dvanácti -aných vzácných dýh.</p>
<p>„Hmm?“</p>
<p>„Nastal čas se znovu sejít se šéfy.“</p>
<p>Mikuláš se toho dne právě chystal opustit svou kancelář, když na dveře někdo zaklepal.</p>
<p>Opatrně je pootevřel, ale pak už byl odstrčen dveřmi dovnitř, až narazil zády na stěnu.</p>
<p>„Vy dokonale a příšerně nevděčná osobo!“</p>
<p>Kdo by rád slyšel taková slova pronesená na svou adresu, zvláště z úst mladé a půvabné dívky? Slovo „nevděčná“ použila se stejným přízvukem, který by si v ústech pana Tulipána vysloužil jednu z pomlček s příponou. Mikuláš už viděl Sacharózu Rezámkovou několikrát předtím, když pomáhala svému dědečkovi v jeho malé rytecké dílně. Nikdy si jí zvlášť nevšímal. Nebyla nijak výjimečně přitažlivá, ale nedá se ani zdaleka říci, že by byla ošklivá. Pro Mikuláše to dosud byla jen nějaká dívka v zástěře, která v pozadí vykonávala nějaké drobné domácí práce, jako třeba že utírala prach nebo aranžovala květiny. Pokud si o ní vůbec vytvořil nějaké mínění, pak snad jen to, že trpí stihomamem urozenosti, který vyjadřuje přehrávanou vznešeností a ošidným přesvědčením, že mít dobrou etiketu znamená totéž jako být z dobrého rodu. Shrnul to vyjádřením, že jednoduše zaměňuje manýrismus za manýry.</p>
<p>Teď si ji mohl prohlédnout mnohem jasněji, protože za ním postupovala místností, a s náhlou úlevou lidí, kteří si myslí, že už v nejbližším okamžiku pravděpodobně zemřou, si uvědomil, že kdyby vzal v potaz módu v běhu století, je Sacharóza velmi hezká. Požadavky na krásu a její měřítka se během času mění a před dvěma sty lety by Sacharóziny oči přinutily velkého Cravattiho překousnout štětec vedví, před třemi sty lety by sochař Lila Mauvaise zvaný Fialetti vrhl jediný pohled na křivku její brady a upustil si dláto na nohu, před tisícem let by efebští básníci psali o tom, že už jen její nos stojí za to, aby na moře vyplulo přinejmenším čtyřicet lodí. A měla velmi dobré středověké uši.</p>
<p>Její ruce však byly naprosto moderní a jedna z nich zasadila Mikulášovi dlaní úder do tváře, který pálil, až mu do očí vytryskly slzy.</p>
<p>„Těch dvacet tolarů měsíčně bylo skoro všechno, co jsme měli!“</p>
<p>„Pardon? Já vám nerozumím!“</p>
<p>„Jasně, není už právě nejrychlejší, ale kdysi býval jedním z nejlepších rytců ve městě!“</p>
<p>„Aha... ehm, ano. Tedy...“ Mikuláš náhle pocítil záchvat viny v souvislosti s panem Rezámkem.</p>
<p>„A vy jste nás o to připravil... jen tak!“</p>
<p>„Já jsem <emphasis>nechtěl! </emphasis>Jenže trpaslíci do mě... Prostě se to stalo!“</p>
<p>„Pracujete pro ně?“</p>
<p>„Tak trochu... spíš <emphasis>jako </emphasis>s nimi...“ odpověděl Mikuláš.</p>
<p>„A my zatím můžeme umřít <emphasis>hladem, </emphasis>jo?“</p>
<p>Sacharóza, celá udýchaná, stála přímo před ním. Měla přehršel dalších velmi pěkně vyvedených fyzických rysů, které, pokud nevymřou muži, z módy nevyjdou nikdy a cítí se doma a na svém místě v kterémkoliv století. Jak se zdálo, Sacharóza doufala, že strohé, z módy vyšlé šaty to zmírní. Mýlila se.</p>
<p>„Podívejte, <emphasis>musím </emphasis>se jich držet, musím s nimi pracovat,“ vysvětloval zajíkavě Mikuláš a snažil se <emphasis>nezírat. </emphasis>„Teda, myslím <emphasis>trpaslíky. </emphasis>Lord Vetinari byl v téhle věci velmi... <emphasis>neoblomný. </emphasis>A najednou se to všechno hrozně zkomplikovalo -“</p>
<p>„Cech rytců bude zuřit a nedá si to líbit, je vám to jasné?“ dotírala na něj.</p>
<p>„Ehm... jistě.“ Zoufalá myšlenka zasáhla Mikuláše tvrději než Sacharózina ruka. „To jsem čekal. Můžu se zeptat... Vy byste asi nechtěla tahle slova prohlásit za oficiální, že? Víte, jak to myslím: ,Jsme pobouřeni a rozzuřeni,‘ prohlásil mluv... prohlásila mluvčí Cechu rytců?“</p>
<p>„A proč?“ zeptala se s podezřením.</p>
<p>„Mám strašný nedostatek novinek do dalšího vydání,“ odpověděl jí Mikuláš. „Podívejte, nemohla byste mi pomoci? Mohl bych vám platit... ehm... dvacet pencí za zprávu a hodilo by se mi jich tak... alespoň pět denně.“</p>
<p>Už už otvírala ústa, aby mu něco odsekla, když jí v tom zabránila ta část mysli, která prováděla průběžné výpočty. „Tolar denně?“ naklonila hlavu ke straně.</p>
<p>„I víc, když to budou zajímavé a dlouhé články,“ sliboval v zoufalství Mikuláš.</p>
<p>„Pro tu dopisovou věcičku, co děláte?“</p>
<p>„No.“</p>
<p>„Tolar?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Nedůvěřivě se a něj dívala. „Ale to si přece nemůžete dovolit, že ne? Jestli jsem si to dobře zapamatovala, tak si sám vyděláváte právě třicet tolarů. Alespoň jste to říkal dědečkovi.“</p>
<p>„Věci se poněkud změnily. Sám jsem se s tím ještě nestačil vyrovnat, abych řekl pravdu.“</p>
<p>Pořád ho nedůvěřivě pozorovala, ale přirozená zvědavost vlastní Ankh-morporčanům a naděje na nějaký ten tolar nabíraly vrch.</p>
<p>„No, slýchávám různé věci,“ začala. „A... že bych je měla psát? To snad je docela vhodná práce pro dámu, že? Vždyť je to prakticky <emphasis>kulturní.</emphasis>“</p>
<p>„Hm... skoro, řekl bych.“</p>
<p>„Nerada bych dělala něco, co by nebylo správné, víte? Konec konců, vy už to děláte několik let...“</p>
<p>„Podívejte, já jsem já,“ zamračil se Mikuláš. „Pokud se proti tomu ohradí cech, budou si to muset vyřídit s Patricijem.“</p>
<p>„No... dobrá... jestli si jste jistý, že je to vhodné zaměstnání pro mladou dámu...“</p>
<p>„Takže zítra ráno přijďte rovnou do tiskárny,“ rozhodl se Mikuláš. „Já myslím, že bychom mohli v nejbližších dnech dát dohromady další novinkový dopis.“</p>
<p>Byl to plesový sál, celý vyzdobený v rudé a zlaté, ale přitom v šeru jakoby zašlý a zatuchlý, a svícny bez svíček mu dodávaly poněkud strašidelný vzhled. Kruh svíček, hořících kolem středu, se jen matně odrážel od zrcadel na stěnách. V minulosti by pravděpodobně stačil velkou místnost dokonale osvětlit, ale během let celé místo i všechny předměty podivně zašly a zmatněly, takže záře svící vypadala jako vzdálený pod-vodní svit, který se stěží prodírá pralesem mořských rostlin.</p>
<p>Pan Zichrhajc byl na poloviční cestě ke kruhu, když si uvědomil, že jediný zvuk, který slyší, je zvuk jeho vlastních kroků. Pan Tulipán se tiše odkradl do šera a teď stahoval povlak z něčeho, co stálo u jedné stěny.</p>
<p>„No tohle! To se z toho poskvrním!“ vypravil ze sebe zajíkavě. „Tak tohle je fakticky -anej <emphasis>poklad! </emphasis>U mrtvý krtonožky! Pravej -anej Kamejo Ernesto. Vidíte tady tu prácičku s perletí?“</p>
<p>„Pane Tulipáne, teď není čas na -“</p>
<p>„Udělal jich prý jenom šest. Ale ne, vždyť oni to dokonce nechali -aně <emphasis>rozladěný!</emphasis>“</p>
<p>„Ke všem ďáblům, čeká se od nás, že se budeme chovat jako <emphasis>profesionálové!</emphasis>“</p>
<p>„Třeba by se ten nástroj líbil vašemu příteli jako dárek?“ ozval se hlas uprostřed komnaty.</p>
<p>V kruhu svíček stál polokruh šesti židlí. Byly starodávného slohu a tvarů. Zadní opěradla, čalouněná kůží, vytvářela plochou polokouli, něco jako skořepinu ořechu, která měla původně chránit člověka před průvanem, ale teď navíc v chabém světle poskytovala lidem sedícím v křeslech jejich soukromá jezírka hlubokého stínu.</p>
<p>Pan Zichrhajc už tady jednou byl. Obdivoval to uspořádání. Ten, kdo stál v osvětleném kruhu, nedokázal nahlédnout do stínů v křeslech, a tedy rozeznat podobu lidí, kteří v nich seděli, zatímco sám byl dokonale osvětlen ze všech stran.</p>
<p>Teď ho napadlo, že tohle uspořádání vlastně znamenalo, že ani ten, kdo seděl v některém z křesel, neviděl, kdo sedí v křeslech ostatních.</p>
<p>Pan Zichrhajc byl krysa. Ten název mu vyhovoval. Krysy mají mnoho vlastností a schopností, které hovoří v jejich prospěch. A tohle uspořádání bylo naplánováno někým, kdo myslel jako on.</p>
<p>Z jednoho křesla se ozval hlas: „Váš přítel Narcis -“</p>
<p>„Tulipán,“ opravil hlas pan Zichrhajc.</p>
<p>„Váš přítel, pan Tulipán, by si možná přál jako součást svého honoráře to cembalo?“ pokračovalo křeslo.</p>
<p>„To není žádný -aný cembalo, to je virginal, což je jistej druh spinetu,“ zavrčel pan Tulipán. „Jedna -aná struna na notu, ne dvě! Menuje se tak proto, že to byl takovej zvláštní nástroj, určenej pro -aný mladý dámy.“</p>
<p>„No ne, vážně?“ ozval se hlas z dalšího křesla. „A já si myslel, že je to jen takový nějaký druh jednoduchého nástroje!“</p>
<p>„Je to nástroj, na nějž mladé dámy <emphasis>hrály,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vplul pan Zichrhajc hladce do hovoru. „A pan Tulipán umění nesbírá... on ho jen <emphasis>obdivuje. </emphasis>Náš honorář bude vyplacen v drahých kamenech, jak bylo dohodnuto.“</p>
<p>„Jak si přejete. Prosím, vstupte do kruhu...“</p>
<p>„-aný čembalo,“ mumlal nenaloženě pan Tulipán.</p>
<p>Nová firma tedy zaujala své postavení v kruhu a stala se tak centrem palby pohledů skrytě vycházejících z křesel.</p>
<p>Pan Zichrhajc byl štíhlý a dvě hubené nožičky dělaly čest jeho jménu. Snad jen hlava byla o něco větší, než bylo třeba, a na místo jednoho očka měla oči dvě. Pokud by se měl nazvat jiným jménem než krysa, hodilo by se snad „rtuťovitý elegán“. Pil velmi málo, dával si pozor na to, co jedl, a považoval své tělo, i když bylo mírně deformované, za chrám. Je ale také pravda, že na vlasy používal více oleje, než bylo třeba, a dělil si je uprostřed hlavy pěšinkou a stylem, který byl moderní před dvaceti lety. Málokdo by si také nevšiml, že jeho černý oblek je dosti oblýskaný a umaštěný a malá očka neustále těkají sem a tam, díky čemuž jim nic neuniklo.</p>
<p>Nahlédnout do očí panu Tulipánovi bylo mnohem těžší, a to díky jisté opuchlosti, která byla nepochybně následkem jeho vřelého vztahu k sypkým hmotám v sáčcích[*]. Ty sáčky pravděpodobně zavinily i všeobecnou trudovitost a to, že mu po obličeji vyvstávaly žíly jako provazy. V každém případě však byl pan Tulipán onen druh mohutného chlapa, na němž téměř praskaly šaty ve švech, a navzdory svým uměleckým sklonům působil dojmem bývalého zápasníka ve volném stylu, který nezvládl testy inteligence. Pokud <emphasis>on </emphasis>považoval své tělo za chrám, pak to byl jistě jeden z těch chrámů, v jejichž podzemí prováděli lidé strašné věci zvířatům, a když si on kontroloval stravu, tak jen proto, aby se ujistil, že se ještě hýbá.</p>
<p><emphasis>Několik křesel se zamyslelo, ne nad tím, zda dělají správnou věc, o tom nebylo pochyb, ale zda se</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ji rozhodla provést za pomoci těch správných lidi. Každopádně byl pan Tulipán člověk, kterého by málokdo rád viděl stát tak blízko otevřeného plamene.</emphasis></p>
<p>„Kdy budete připraveni?“ zeptalo se jedno z křesel. „Jak se daří vašemu... chráněnci dnes?“</p>
<p>„Myslíme si, že úterý by bylo vhodným dnem,“ odpověděl pan Zichrhajc. „To bude připraven tak jako už nikdy.“</p>
<p>„A nebudou v tom žádní mrtví,“ pokračovalo křeslo. „To je velmi důležité.“</p>
<p>„Pan Tulipán bude jako ovečka,“ přikyvoval pan Zichrhajc.</p>
<p>Neviditelné pohledy se odvracely v touze nevidět pana Tulipána, který si právě tuhle chvíli zvolil k tomu, aby nosem nasál větší množství práškového břidláku.</p>
<p>„Ehm, dobrá,“ pokračovalo křeslo. „Jeho lordstvo nesmí utrpět větší úhony, než bude nezbytně nutné. Mrtvý Vetinari by mohl být mnohem nebezpečnější než Vetinari živý.“</p>
<p>„A za žádnou cenu nesmí dojít k potížím s hlídkou!“</p>
<p>„Jo, my víme o hlídce svoje,“ přikývl pan Zichrhajc. „To už nám vysvětlil pan Kosopád.“</p>
<p>„Velitel Elánius vede velmi... výkonný sbor.“</p>
<p>„To není žádný problém,“ zavrtěl hlavou pan Zichrhajc.</p>
<p>„Členem hlídky je například i vlkodlak.“</p>
<p>Do vzduchu vyletěla fontána bílého prášku. Pan Zichrhajc musel svého kolegu několikrát udeřit do zad.</p>
<p>„-anej <emphasis>vlkodlak ? </emphasis>To jste se všichni -aně <emphasis>zbláznili ?</emphasis>“</p>
<p>„Ehm... proč váš kolega pořád vydává ten podivný zvuk -aně, -anej a podobně, pane Zichrhajci?“ zajímalo se křeslo.</p>
<p>„Vy všichni musíte bejt -aně na hlavu!“ zavrčel pan Tulipán.</p>
<p>„To je taková vada řeči, nebo spíš špatný řečnický návyk,“ uklidňoval situaci pan Zichrhajc. „Vlkodlaka? Díky, že jste nás upozornili. Mnohokrát děkujeme. Ti, když se vám pustí po stopě, jsou horší než upíři! Ale to jistě víte, že?“</p>
<p>„Byli jste nám doporučeni jako velmi vynalézaví muži.“</p>
<p>„Jako velmi <emphasis>drazí </emphasis>vynalézaví muži,“ poopravil pan Zichrhajc mírně hlas.</p>
<p>Křeslo si povzdechlo. „U mužů vašeho druhu je tomu málokdy jinak. Dobrá. To už s vámi probere pan Kosopád.“</p>
<p>„No jo, jenže oni maj -anej čich, že byste tomu nevěřili,“ reptal dál pan Tulipán. „K čemu jsou mrtvýmu -aný peníze...“</p>
<p>„Jsou v tom ještě nějaká další překvapení?“ dotazoval se pan Zichrhajc. „Máte velmi schopné policajty a jeden z nich je vlkodlak. Ještě <emphasis>něco</emphasis><emphasis>? </emphasis>Nemají tam náhodou i trolly?“</p>
<p>„Ale ano, několik. A trpaslíky. A zombie.”</p>
<p>„V <emphasis>hlídce? </emphasis>Co to tady vedete za město?“</p>
<p>„<emphasis>My</emphasis> to město <emphasis>nevedeme,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>odpovědělo poněkud škrobeně křeslo.</p>
<p>„Ale záleží nám na <emphasis>tom, jak </emphasis>je vedeno,“ doplnilo jiné křeslo.</p>
<p>„Aha,“ přikývl pan Zichrhajc. „Jasně. Už si vzpomínám. Vy jste zúčastněná veřejnost.“ Znal zúčastněnou veřejnost, nebo také zainteresované občany. Kdekoliv se objevili, mluvili týmž vlastním jazykem, kde „tradiční hodnoty“ znamenaly „je třeba někoho pověsit“. Všeobecně řečeno, to mu žádné obtíže nedělalo, ale nikdy neuškodí, když člověk pochopí svého zaměstnavatele.</p>
<p>„Mohli jste si sehnat někoho jiného,“ řekl. „Máte tady přece Cech vrahů.“</p>
<p>Křeslo nervózně syklo mezi zuby.</p>
<p>„Naše potíže spočívají v tom, že mnoho jinak inteligentních lidí shledává současný status quo města... nejen přijatelný, ale velmi vyhovující, přestože bezpochyby město ničí.“</p>
<p>„Aha,“ přikyvoval s pochopením pan Zichrhajc. „To jsou nezúčastnění občané.“</p>
<p>„Přesně tak, gentlemani.“</p>
<p>„A je jich mnoho?“</p>
<p>Tuhle otázku křeslo ignorovalo.</p>
<p>„Těšíme se na naše další setkání, pánové. Zítra v noci. Tam, jak doufám, nám potvrdíte, že jste připraveni. Dobrou noc.“</p>
<p>Půlkruh křesel zachoval mlčení ještě chvíli poté, co Nová firma opustila místnost. Pak velkými dveřmi vešla vysoká postava oblečená v černém, vstoupila na okamžik do kruhu světla, kývla a zmizela ve tmě.</p>
<p>„Jak <emphasis>příšerní </emphasis>lidé.“</p>
<p>„Asi jsme stejně měli použít Cech vrahů.“</p>
<p>„Hah! Těm se pod Vetinariho vládou daří přímo <emphasis>skvěle! </emphasis>Každopádně, my ho přece nechceme <emphasis>zabít. </emphasis>Na druhé straně mě tak napadlo, že bychom možná měli nějakou tu zakázku pro cech. Potom.“</p>
<p>„Přesně tak. Až budou naši přátelé bezpečně mimo obvod města... V tomhle ročním období bývají cesty dosti nebezpečné...“</p>
<p>„<emphasis>Ne</emphasis>, pánové. Budeme se držet našeho plánu. Ten muž jménem Karel zůstane naživu a po ruce tak dlouho, dokud nebude <emphasis>všechno </emphasis>vyřízeno nebo dokud by nám mohl být jakkoliv k užitku, a pak ho naši dva gentlemani odvezou někam hodně, hodně daleko, hahaha, a tam ho po zásluze odmění. Možná <emphasis>pak </emphasis>bychom se mohli obrátit na vrahy, jen pro jistotu, pro případ, že by měl pan Zichrhajc nějaké chytré nápady.“</p>
<p>„Výborně vymyšleno. I když mi to tak trochu připadá jako velké plýtvání. Co všechno by mohl našinec s tím Karlem podniknout...“</p>
<p>„Už jsem vám vysvětlil, proč by to nefungovalo. Ten muž je šašek!“</p>
<p>„Asi máte pravdu. Lepší jednou a pořádně než vícekrát a k ničemu.“</p>
<p>„Takže si rozumíme, že ano? A teď... prohlašuji, že tato schůze Výboru pro odvolání Patricije končí. A nikdy se nekonala.”</p>
<p>* * *</p>
<p>Lord Vetinari vstával tak časně, že spánek pro něj byl prakticky jen záminkou, proč se převléci z jedněch šatů do jiných.</p>
<p>Miloval ten čas těsně před zimním svítáním. Bylo většinou mlhavo, takže město nebylo skoro vidět, a několik hodin bývalo téměř naprosté ticho, přerušované jen tu a tam nějakým tím krátkým výkřikem.</p>
<p>Celá ta pohoda však byla dnes ráno přerušena křikem, který se ozýval přímo před branami paláce.</p>
<p>„Hojnarylup!“</p>
<p>Přešel k oknu.</p>
<p>„Skvidaped-<emphasis>ojt!</emphasis>“</p>
<p>Patricij se vrátil ke stolu a zazvonil na svého úředníka Važuzla, kterého pak vyslal na výzkumy.</p>
<p>„Je to ten žebrák, kterému říkají Starý Smrďa Rum, pane,“ informoval po pěti minutách Patricije Važuzel. „Prodává tuhle věc... ten papír plný... psaných věcí.“ Arch papíru držel opatrně mezi dvěma prsty, jako kdyby čekal, že každou chvíli vybuchne.</p>
<p>Lord Vetinari si od něj papír vzal a pročetl si ho. Pak si ho přečetl ještě jednou.</p>
<p>„Ale, ale,“ zabroukal si skoro spokojeně. „Takže <emphasis>Ankh-morporská Kometa. </emphasis>Kupuje to ještě někdo?“</p>
<p>„Dost lidí, můj pane. Lidé, kteří chodí z noční směny, trhovci, lidé, co u nich nakupují, a další.“</p>
<p>„Nevidím tady nikde nic, co by připomínalo ,hojnarylup‘ ani ,skvidaped-<emphasis>ojt</emphasis>‘?“</p>
<p>„Ne, můj pane, ani já ne,“</p>
<p>„Zvláštní.“ Lord Vetinari ještě chvilku četl a pak řekl: „<emphasis>Hm-hmm. </emphasis>Zrušte všechny mé schůzky dohodnuté na dnešní dopoledne. V devět hodin přijdou zástupci Cechu městských vyvolávačů a v devět deset Cechu rytců.“</p>
<p>„Nevím o tom, že mají dohodnuté slyšení, sire.“</p>
<p>„Dohodnou si je,“ řekl lord Vetinari. „Až uvidí tohle, tak si je dohodnou. Ale, ale... jak vidím, v hospodské pranici bylo zraněno šestapadesát lidí.“</p>
<p>„To se mi zdá nějak moc, vaše lordstvo.“</p>
<p>„Ale musí to být pravda, Važuzle,“ zabručel Patricij, „vždyť je to tady napsáno černé na bílém! V novinkách! Ach ano, a pošlete vzkaz i tomu příjemnému Mikulášovi ze Slova. Toho přijmu v devět třicet.“</p>
<p>Pak znovu přeběhl očima po potištěném listu papíru. „A prosím, dejte na vědomí, všeobecně, a zvláště pokud by se někdo blíže vyptával, že můj postoj v této věci je jasný: ,nebyl bych rád, kdyby se mělo panu ze Slova přihodit něco ošklivého‘, jasné?“</p>
<p>Važuzel, obvykle tak sebejistý ve výkladu požadavků svého pána, na okamžik zaváhal.</p>
<p>„Můj pane, chcete tím říci: ,<emphasis>nebyl </emphasis>bych rád, kdyby se mu stalo něco ošklivého‘, nebo: <emphasis>,ne, byl </emphasis>bych rád, kdyby se mu stalo něco ošklivého‘?“</p>
<p>„Zdálo se mi to, nebo jste na mě opravdu mrkl, Važuzle?“</p>
<p>„Ani náhodou, sire!“</p>
<p>„Važuzle, já věřím, že je právem každého občana Ankh-Morporku procházet ulicemi bez nebezpečí a neobtěžován.“</p>
<p>„Dobří bohové, sire! Vážně?“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„Ale já myslel, že jste vyloženě proti tomuhle pohyblivému písmu, pane. Říkal jste přece, že by to neúnosně zlevnilo tisk a že by lidé pak -“</p>
<p>„Jste připraven na nové, vzrušující tisíciletí, které už před námi leží na dosah, Važuzle? Jste připraven sevřít budoucnost pohotovou rukou?“</p>
<p>„To nevím, můj pane. Je k tomu třeba nějaký speciální společenský úbor?“</p>
<p>Když Mikuláš ze Slova spěchal dolů po schodech, seděli už ostatní obyvatelé penzionu kolem stolu.</p>
<p>Spěchal, protože bytná, paní Arkánová, měla na lidi, kteří chodí pozdě k jídlu, svůj Názor.</p>
<p>Paní Arkánová, majitelka Penzionu pro svobodné pány paní Ekrasity Arkánové, byla přesně to, čím se Sacharóza, aniž si to uvědomovala, snažila stát. Nebyla jen úctyhodná žena, byla přímo Úctyhodná. Byla to kombinace víry, životního stylu a koníčka. Měla v oblibě ctihodné lidi, kteří byli Čistí a Slušní. Používala tu frázi tak, jako kdyby bylo zhola nemožné být jedno a nebýt druhé. Pronajímala slušná lůžka a vařila levná, ale slušná jídla pro své slušné a čisté nájemníky, což byli, na rozdíl od Mikuláše, většinou muži středního věku, svobodní a neobyčejně střízliví. Byli to hlavně provozovatelé jednoduchých řemesel, do posledního mohutní, zavalití lidé, vydrhnutí kartáčky do červena, na nohou nosili těžké pracovní boty a u stolu se chovali s neohrabanou slušností.</p>
<p><emphasis>Co </emphasis>bylo zvláštní - tedy co připadalo zvláštní Mikulášovi, který celkem dobře znal lidi typu paní Arkánové, bylo to, že neměla nic proti trpaslíkům ani trollům. Alespoň ne proti těm čistým a slušným. Paní Arkánová povznesla slušnost a čistotu nad rasy.</p>
<p>„Tady se říká, že tam bylo ve rvačce zraněno padesát šest lidí,“ říkal právě pan Šmicnutý, který na základě toho, že v penzionu paní Arkánové bydlel nejdéle, jednal u jídla tak trochu jako předsedající. Koupil si cestou domů z pekárny, kde pracoval jako předák noční směny, výtisk <emphasis>Komety.</emphasis></p>
<p>„Úžasné,“ vydechla paní Arkánová.</p>
<p>„Myslím, že tam mělo být pět <emphasis>nebo </emphasis>šest,“ zamračil se Mikuláš.</p>
<p>„Tady se píše, že padesát šest,“ odbyl ho pan Šmicnutý neochvějně. „Černé na bílém.“</p>
<p>„Tak to musí být pravda,“ přikyvovala paní Arkánová za všeobecného souhlasu všech strávníků, „Jinak by jim to tam nedovolili napsat.“</p>
<p>„Tak by mě zajímalo, kdo to vyrábí?“ ozval se pan Náchylka, který obchodoval jako obchodní cestující s botami a dámskými střevíci ve velkém.</p>
<p>„Tohle budou dělat nějací extra machři, to jako odborníci, myslím,“ odpověděl mu pan Šmicnutý.</p>
<p>„Opravdu?“ zajímal se Mikuláš.</p>
<p>„Samozřejmě,“ podíval se na něj pohrdavě pan Šmicnutý. Patřil k oněm hřmotným mužům, kteří mají patent na rozum a v okamžiku se stávají odborníky na cokoliv. „Nikdy by přece nedovolili jen tak ledaskomu, aby si psal, co ho napadne. To dá zdravý rozum.“</p>
<p>To byl jeden z důvodů, proč Mikuláš dorazil do dílny za Kbelíkem v zamyšlené náladě.</p>
<p>Dobrohor zvedl hlavu od kamene, kde opatrně skládal písmo plakátu.</p>
<p>„Támhle jsou tvoje peníze,“ řekl a hodil bradou k regálu.</p>
<p>Byly to většinou měďáky, ale dohromady skoro třicet tolarů.</p>
<p>Mikuláš na hromádku mincí němě zíral. „To není možné,“ zašeptal.</p>
<p>„Pan Rum a jeho přátelé se neustále vraceli pro další výtisky,“ vysvětloval Dobrohor.</p>
<p>„Ale... vždyť to byly jen takové obyčejné věci,“ uvažoval nahlas Mikuláš. „Nebylo to ani nic důležitého... jen tak věci, které se vlastně dějí denně.“</p>
<p>„Aha, to je ono, lidé se vždycky rádi dozvědí, kde se co stalo,“ pobroukával trpaslík s náznakem úsměvu. „A když snížíme cenu na polovinu, prodáme zítra třikrát tolik.“</p>
<p>„<emphasis>Na polovinu?</emphasis>“</p>
<p>„Lidi jsou rádi informovaní. Jen tak mě to napadlo.“ Pak se trpaslík skutečně usmál. „Vzadu na tebe čeká nějaká mladá dáma.“</p>
<p>V těch dnech, kdy byla místnost ještě prádelnou, tedy v dobách předhoupacokoňských, byla jedna její část oddělena lacinou a tenkou přepážkou, zvedající se do výše pasu, aby oddělila úředníky a osobu, jejímž úkolem bylo vysvětlovat nespokojeným zákazníkům kam se, u všech čertů, poděly jejich ponožky. Sacharóza se prkenně choulila na židli, rukama s lokty u těla si tiskla na hruď kabelku a snažila se přijít co nejméně do styku s prachem a špínou, které celé to místo pokrývaly.</p>
<p>Kývla mu na pozdrav.</p>
<p>Okamžik, proč jí vlastně řekl, aby přišla? Aha, ano... byla chytrá a inteligentní, více méně, starala se o dědečkovy knihy, a upřímně řečeno, Mikuláš se málokdy setkal se vzdělanými lidmi. Většinou za ním chodili ti, pro něž bylo pero kusem složité techniky, kterou nedokázali ovládnout. Jestliže věděla, co je to středník, pak byl ochoten se smířit s tím, že se chovala, jako by žila v minulém století.</p>
<p>„Tohle je teď vaše kancelář?“ špitla nesměle.</p>
<p>„Řekl bych, že ano.“</p>
<p>„Neřekl jste mi o těch trpaslících!“</p>
<p>„Vadí vám?“</p>
<p>„Ale ne. Trpaslíci jsou podle mých zkušeností velmi slušní a dbají na zákony.“</p>
<p>Teprve teď si Mikuláš uvědomil, že mluví s dívkou, která <emphasis>nikdy </emphasis>nebyla na jistých ulicích, když začaly bary zavírat.</p>
<p>„Mám pro vás dvě pěkné zprávy,“ pokračovala Sacharóza polohlasem, jako kdyby mu prozrazovala státní tajemství.</p>
<p>„Ehm... ano?“</p>
<p>„Můj dědeček říká, že je to nejdelší a nejchladnější zima, jakou si pamatuje.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Podívejte, je mu osmdesát. To je přece hodně dlouhý čas, ne?“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„A výroční setkání Cukrářského a květinového kroužku Dollyiných sester, které se mělo odehrát včera večer v čítárně domu Dollyiných sester na ulici Parlamentní prachovky, muselo být předčasně ukončeno, protože se převrhl stolek s dortem. Dozvěděla jsem se to od sekretářky a všechno jsem to hezky sepsala.“</p>
<p>„Oh. Hm. A myslíte, že je to <emphasis>opravdu </emphasis>zajímavé?“</p>
<p>Podala mu list papíru, vytržený z laciného školního sešitu.</p>
<p>Stálo na něm: Společenský večer spojený s Výroční soutěží Cukrářského a květinového kroužku Dollyiných sester proběhl včera večer v domě Dollyiných sester na ulici Parlamentní prachovky. Předsedkyní poroty byla paní Říčníková. Přivítala všechny členky a poděkovala za hojné dary a příspěvky. Byly uděleny tyto ceny...”</p>
<p>Mikuláš přelétl pohledem dlouhý seznam cen a jmen.</p>
<p>„,Exemplář v nádobě‘?“ pozvedl tázavý pohled k Sacharóze.</p>
<p>„Byla to soutěž o nejhezčí jiřinu,“ vysvětlovala.</p>
<p>Mikuláš pečlivě vepsal za slovo „exemplář“ slovo Jiřina“ a četl dál.</p>
<p>„,Překrásné ukázky vyšívaných polštářků na stolici daných rozměrů‘?“</p>
<p>„No? Co má být?“</p>
<p>„Hm... vlastně nic.“ Mikuláš opatrně změnil text na „překrásné ukázky vyšívaných polštářků na stoličku o daném rozměru“, což věci příliš nepomohlo, a pokračoval ve čtení s výrazem cestovatele procházejícího neznámou džunglí, na nějž může ze zdánlivě mírumilovného podrostu kdykoliv vyskočit exotické zvíře. Popis pokračoval:</p>
<p>„Bohužel, skvělý duch slavnosti byl narušen, když oknem do sálu vskočil nahý muž, zuřivě pronásledován členy Městské hlídky, proběhl místností, zničil připravené sladké bifé a nakonec uklouzl po troskách ovocných a šlehačkových pohárů a zákusků. Slavnost byla předčasně ukončena v jedenadvacet hodin. Paní Říčníková děkuje všem členům a zúčastněným.“</p>
<p>„Tak co myslíte?“ zeptala se Sacharóza se slabým náznakem nervozity.</p>
<p>„Víte,“ začal opatrně Mikuláš poněkud nepřítomným hlasem, „myslím si, že <emphasis>tohle </emphasis>se prakticky nedá vylepšit. Ehm... co byste řekla, že bylo na celé té události <emphasis>nejdůležitější?</emphasis>“</p>
<p>Ruka jí vyletěla k ústům. „No ano! Máte pravdu! To jsem tam zapomněla napsat! Paní Pochlebníková obdržela první cenu za svůj sněhový nákyp! Po šest let byla vždycky druhá!“</p>
<p>Mikuláš se zadíval na stěnu. „Skvělá práce,“ přikývl. „Tak to bych tam ještě na vašem místě přidal. Mohla byste se ale taky zastavit na strážnici vedle Dollyiných sester a poptat se na toho nahého muže -“</p>
<p>„Nic takového neudělám! Slušná žena nemá s hlídkou nic společného!“</p>
<p>„Myslel jsem, že byste mohla zjistit, proč ho pronásledovali, samozřejmě.“</p>
<p>„Proč bych to měla dělat?“</p>
<p>Mikuláš se pokusil zformulovat svou nejasnou myšlenku. „Lidé to budou chtít vědět.“</p>
<p>„Ale nebude to těm lidem z hlídky <emphasis>vadit, </emphasis>když se jich budu vyptávat?“</p>
<p>„No, je to přece <emphasis>naše </emphasis>hlídka. Nevím, proč by jí mělo něco takového vadit. A co kdybyste se pokusila najít nějaké další hodně staré lidi a poptala se jich na počasí? Kdo je nejstarším občanem města?“</p>
<p>„To nevím. Nejspíš některý z mágů.“</p>
<p>„Mohla byste zajít na univerzitu a zeptat se ho, jestli si nepamatuje horší zimu, než je tahle?“</p>
<p>„Je to tady, co se dávají ty věci na papír?“ ozval se jakýsi hlas ve dveřích.</p>
<p>Hlas patřil malému človíčkovi s rozzářenou tváří, jednomu z oněch lidí, kteří neustále vypadají, jako že si právě vyslechli pěkně šťavnatý vtip.</p>
<p>„Víte, já totiž vypěstoval tuhle mrkev,“ pokračoval mužík, „a řek bych, že narostla do moc zajímavé podoby. He? Co myslíte, he? Mně vykládejte o směšných věcech! Vzal jsem ji k nám do hospody a všichni se mohli po... (vrhl rychlý pohled na Sacharózu) trhat smíchem! Všichni říkali, že by se to mělo dát do těchhle... novinek.“</p>
<p>Pozvedl zmíněnou zeleninu v ruce. Měla opravdu pozoruhodný tvar. Mikulášova tvář nabrala zvláštní odstín.</p>
<p>„To je ale opravdu velmi zajímavá mrkev,“ ozvala se Sacharóza a kritickým pohledem si měřila předmět doličný.</p>
<p>„Ehm... ehm... vy raději běžte na univerzitu. Co kdybyste už vyrazila? A já to vyřídím s tímhle... pánem,“ prohlásil Mikuláš, když cítil, že je znovu schopen řeči.</p>
<p>„Moje žena se smála jako blázen!“</p>
<p>„Jste opravdu velmi šťastný muž, pane,“ konstatoval Mikuláš smutně.</p>
<p>„Je škoda, že v těch svých... novinkách nemáte obrázky, co?“</p>
<p>„To je pravda, ale myslím si, že i tak jsme si nadrobili až až,“ odpověděl mu Mikuláš a otevřel si poznámkový blok.</p>
<p>Když se postaral o mužíka a jeho šprýmovnou zeleninu, přešel Mikuláš do tiskařské dílny. Trpaslíci stáli v hloučku kolem padacích dveří v podlaze a hovořili mezi sebou tlumenými hlasy.</p>
<p>„Už zase nám zamrzly pumpy,“ hlásil Dobrohor. „Nemůžeme rozmíchat další barvu. Starý pan Gouda říká, že tady někde byla kdysi studna...“</p>
<p>Zdola se ozval výkřik. Dva trpaslíci sestoupili po žebříku pod podlahu.</p>
<p>„Pane Dobrohore, napadá vás nějaký důvod, proč bych měl dát <emphasis>tohle </emphasis>do novin?“ nadhodil Mikuláš a podal Dobrohorovi Sacharózin elaborát o cukrářském a květinovém shromáždění. „Připadá mi to trochu... nudné.“</p>
<p>Trpaslík si článek přečetl. „Napadá mě třiasedmdesát důvodů,“ zabučel nakonec. „Protože je tam sedmdesát tři jmen. Předpokládám a vsadil bych se, že lidé rádi uvidí své jméno vytištěné na papíře.“</p>
<p>„A co ten nahatý chlap?“</p>
<p>„No jo... škoda, že nezjistila jeho jméno.“</p>
<p>Zdola se ozval další výkřik.</p>
<p>„Tak se na to podíváme,“ prohlásil Dobrohor.</p>
<p>Mikuláše už ani nepřekvapilo, že malý sklípek pod kůlnou byl vystavěn mnohem lépe než sama kůlna. Jenže tak už to prostě v Ankh-Morporku bylo, většina sklepů, které měli obyvatelé k dispozici, byla kdysi v dávné minulosti prvními, nebo dokonce druhými patry původně obytných budov, postavených v časech, kdy si lidé ještě mysleli, že jejich budoucnost bude trvat navěky. Pak ale vystoupila z břehů řeka a nesla s sebou záplavu bahna a stěny se zvyšovaly a dnešní, nový Ankh-Morpork stál na tom, co kdysi bývalo starým Ankh-Morporkem. Lidé říkali, že každý člověk s dobrým orientačním smyslem a krumpáčem by mohl projít napříč podzemím města. Stačilo by prý k tomu jen prokopávat se stěnou za stěnou.</p>
<p>U jedné stěny byly navrstveny rezavé plechovky a dřevěné trámy shnilé tak, že jejich stěny měly tloušťku papíru. A uprostřed sousední stěny byl vyzděn dveřní oblouk a ty mnohem mladší cihly najednou vypadaly ve srovnání s původní kamenickou prací, která je obklopovala, nesmírně zvetšele a staře.</p>
<p>„Co je tam za tím?“ zajímal se Bodoni.</p>
<p>„Nejspíš nějaká stará ulice,“ odpověděl Mikuláš.</p>
<p>„K té <emphasis>ulici </emphasis>patřil sklep? A na čem stála ta ulice?“</p>
<p>„Víte, když některé části města zasáhla potopa, lidé prostě stavěli dál,“ pokoušel se jim celou věc vysvětlit Mikuláš. „Tohle byl kdysi nejspíš přízemní pokoj, chápete? Lidé prostě zazdili dveře a okna a přistavěli si nahoru další patro. Říká se, že v některých částech města je pod zemí třeba šest, nebo dokonce sedm pater. Většinou naplněných bahnem. A to se snažím opravdu nepřehánět, abyste si -“</p>
<p>„Hledám pana Mikuláše ze Slova,“ zaduněl hlas kdesi nad jejich hlavami.</p>
<p>Světlo, které dolů padalo otevřeným poklopem, zastínila hlava obrovského trolla.</p>
<p>„To jsem já,“ připustil Mikuláš.</p>
<p>„Patricij vás okamžitě přijme,“ oznámil mu troll.</p>
<p>„Ale já <emphasis>nemám s </emphasis>lordem Vetinarim dohodnutou schůzku!“</p>
<p>„Hm, to nic,“ odpověděl troll. „Byl byste překvapenej, kdybyste věděl, <emphasis>kolik </emphasis>lidí má schůzku s Patricijem a vůbec o tom nevědí! Takže byste si měl raději pospíšit. Teda alespoň <emphasis>já </emphasis>na <emphasis>vašem místě </emphasis>bych si pospíšil.“</p>
<p>* * *</p>
<p>S výjimkou jemného tikání hodin vládlo v místnosti dokonalé ticho. Mikuláš s jistými obavami pozoroval lorda Vetinariho, který zatím dokonale zapomněl na jeho přítomnost a znovu pročítal <emphasis>Ankh-morporskou Kometu.</emphasis></p>
<p>„Jaký to... opravdu... zajímavý dokument,“ prohlásil náhle Patricij a odložil noviny stranou. „Ale jsem nucen zeptat se... <emphasis>proč?</emphasis>“</p>
<p>„Je to jen můj soupis novinek,“ odpověděl mu Mikuláš, „Jen trochu větší a obsažnější. Ehm... lidé rádi vědí, co se kde děje.“</p>
<p>„Kteří lidé?“</p>
<p>„No... vlastně každý, vážně.“</p>
<p>„Opravdu? Už vám to někdo řekl?“</p>
<p>Mikuláš polkl naprázdno. „No... to zrovna ne. Jenže... já už nějaký čas píšu své novinkové dopisy, jak jistě víte -“</p>
<p>„Pro různé zahraniční osobnosti, vládnoucí osoby a podobně,“ přikývl Vetinari. „Lidem, <emphasis>kteří</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>potřebují </emphasis>znát. Vědět věci je součástí jejich profese. Jenže vy to prodáváte na ulici kdekomu, nemám pravdu?“</p>
<p>„Tak nějak, pane.“</p>
<p>„Zajímavé. Pak by se vám pravděpodobně nelíbilo přirovnání, že podobná situace se podobá, řekněme, situaci na jedné z těch starých galejí? Víte, které myslím, ty, co měly dole řady veslařů, mezi nimiž vedl zvýšený dřevěný chodník, kudy procházel dozorce, a kormidelník byl vysoko vzadu na zádi. Je samozřejmě v zájmu všech na lodi, aby loď neuvázla, ale prosím, sledujte mě pozorně: jistě není v zájmu veslařů, aby věděli o každé překonané mělčině, objetém skalisku nebo odvrácené srážce, protože to by je jen rozrušilo a vyvedlo z rytmu. Jediné, co veslaři opravdu potřebují vědět, je, jak nejlépe veslovat.“</p>
<p>„A že mají dobrého kormidelníka,“ řekl Mikuláš. Nedokázal tu větu spolknout. Vyslovila se sama. A teď byla venku a visela ve vzduchu.</p>
<p>Lord Vetinari mu věnoval pohled, který trval o několik vteřin déle, než bylo zapotřebí. Pak se najednou jeho ústa <emphasis>v okamžiku </emphasis>roztáhla do širokého úsměvu.</p>
<p>„To jistě. To by tedy vědět měli, rozhodně. Konec konců, tohle je věk slov. Padesát šest lidí zraněno v hospodské rvačce, co? Úžasné. A jaké další novinky pro nás máte, pane?“</p>
<p>„Tedy, ehm... bylo velmi chladno...“</p>
<p>„Bylo chladno! Vážně? No tohle! To jsou mi ale věci!“ Na jeho psacím stole právě malý ledovec narazil do Vetinariho kalamáře.</p>
<p>„Ano, a taky došlo k nějaké... půtce na srazu cukrářek a... zahradnic... včera večer...“</p>
<p>„Půtka? Hmm.“</p>
<p>„No, možná, že to byla spíše jen taková rozmíška[*]. A jeden člověk vypěstoval zeleninu legračního tvaru.“</p>
<p>„No to je něco! A jakého tvaru?“</p>
<p>„Ehm... zábavného tvaru, sire.“</p>
<p>„Mohl bych vám dát malou radu, pane ze Slova?“</p>
<p>„Budu vám velmi vděčný, pane.“</p>
<p>„Buďte opatrný. Lidé rádi slyší to, co už vědí. Na to nezapomínejte. Cítí se ovšem nesví, když jim začnete říkat <emphasis>nové </emphasis>věci. Nové věci... nové věci nejsou to, co čekají. Oni se například rádi dozvědí, řekněme, že pes může člověka pokousat. To psi dělají. Nechtějí už slyšet, že člověk může pokousat psa, protože se a priori nečeká, že by tak mohl svět fungovat. Krátce řečeno, lidé si <emphasis>myslí, </emphasis>že chtějí slyšet novinky, ale ve skutečnosti touží po věcech, <emphasis>které už vědí. </emphasis>Ale vidím, že to už jste svým způsobem pochopil.“</p>
<p>„Ano, pane,“ přikývl Mikuláš, který si nebyl jist, zda lordu Vetinarimu rozumí, ale byl si jistý tím, že ta část, které nerozumí, se mu ani trochu nelíbí.</p>
<p>„Myslím, že zástupci Cechu rytců chtějí s panem Dobrohorem probrat nějaké věci, Mikuláši, ale já si vždycky myslel, že bychom měli postupně vstoupit do budoucnosti.“</p>
<p>„Ano, pane. Ono by bylo dost těžké chtít vstoupit jinam.“</p>
<p>A znovu následoval onen dlouhý pohled a pak to rychlé roztátí tváře do úsměvu.</p>
<p>„Jistě. Tak tedy hezký den, pane ze Slova. Ach ano... a našlapujte opatrně. Jsem si jistý, že byste se nechtěl stát novinkou..., co říkáte?“</p>
<p>Když se Mikuláš vracel ke Třpytné ulici, velmi pečlivě si v duchu obracel Patricijova slova, a být hluboce zamyšlen, když člověk kráčí ulicemi Ankh-Morporku, se nevyplácí.</p>
<p>Kolem Kolíka Aťsepicnu prošel se slabým kývnutím na pozdrav, ale na tom nezáleželo, protože pan Kolík byl stejně zaměstnán něčím jiným. Obsluhoval právě dva zákazníky. Dva zákazníci najednou, pokud jeden z nich právě nedodával tomu druhému odvahu, to byla skutečně rarita. Tihle dva mu ale dělali starosti. Oni si totiž jeho <emphasis>zboží prohlíželi.</emphasis></p>
<p>Kolík A.S.P. prodával své uzenky v rohlíku a masové pirohy po celém městě, dokonce i před budovou Cechu vrahů. Uměl velmi dobře odhadnout lidi, zvláště když měl odhadnout, zda je třeba nenápadným a klidným krokem zahnout za roh a <emphasis>pak </emphasis>vyrazit jako ďábel, nebo vyrazit jako ďábel ihned. Teď došel k názoru, že měl velkou smůlu, když se postavil právě sem, a navíc, že je na každou akci pozdě.</p>
<p>Se zabijáky se nepotkával často. S vrahy ano, ale vrahové obvykle měli ke svým činům nějaký, byť by podivný důvod a každopádně většinou vraždili jen přátele nebo příbuzné. Mnohem častěji tedy potkával vrahy, jenže činnost vrahů měla určitý styl a velmi přesná pravidla.</p>
<p>Tihle muži byli zabijáci. Ten velký, který páchl po kuličkách proti molům a měl po celé přední části šatů bílé šmouhy, nebyl nic jiného než sprostý mordýř, to Kolíkovi starosti nedělalo. Horší to bylo s tím druhým. Byl hubený jako špendlík, měl řídké, špinavé a zplihlé vlasy a vznášelo se kolem něj ovzduší násilné a škodolibé smrti. Člověk má málokdy možnost pohlédnout do očí někomu, kdo klidně zabije jen proto, že mu to v tom okamžiku připadá jako dobrý nápad.</p>
<p>Kolík pomalu a opatrně přesunul ruce tak, aby mohl otevřít <emphasis>zvláštní </emphasis>oddělení svého podnosu. Bylo to oddělení nejvyšší třídy, v němž byly uloženy uzenky vyrobené 1) z masa, 2) známých čtyřnohých tvorů, 3) pravděpodobně suchozemských.</p>
<p>„Nebo bych vám mohl doporučit tyhle, gentlemani,“ řekl, a protože zvyk je železná košile, nedokázal nedodat, a tak dodal, „nejjemnější vepřové.“</p>
<p>„Jsou dobré?“</p>
<p>„Nikdy nezatoužíte okusit jiné, pane.“</p>
<p>„A co ty druhé?“ ozval se ten velký.</p>
<p>„Promiňte, pane?“</p>
<p>„Paznehty a prasečí sopel a krysy a další podobné věcičky, které padnou do -anýho mlejnku!“</p>
<p>„Pan Tulipán tuhle,“ vysvětloval hubený muž, „má na mysli takové ty více... <emphasis>živočišně přirozené </emphasis>Uzenky.“</p>
<p>„Jo,“ přikyvoval pan Tulipán. „Já jsem prostě -aně ekologickej!“</p>
<p>„Jste si jistý? Ne, ne, počkejte, tak dobrá!“ Kolík pozvedl ruku. Způsoby obou mužů se změnily. Oba si očividně byli vším jistí. „Dobrá, takže... vy si přejete špat- méně kvalitní uzenky, ano?“</p>
<p>„Aby v nich byly namletý -aný nehty,“ přikyvoval pan Tulipán.</p>
<p>„Tak tedy, ehm... já... mohl bych vám...“ Kolík se vzdal. Byl přece jen obchodník tělem i duší. Prodáváte, co prodáváte. „Dovolte, abych vám něco řekl o <emphasis>těchto </emphasis>uzenkách,“ pokračoval a hladce přehodil svůj vlastní vnitřní motor na obrácený chod. „Když si na jatkách někdo usekne palec, tak se tam ani neunavujou tím, aby vypnuli mlejnek. Krysu tam ale asi nenajdete, protože krysy se tomu místu obloukem vyhýbají. Jsou tam totiž zvířata, že... No, víte, jak se říká, že veškerej život začal v nějaký zvláštní polívce? A stejný je to s těma uzenkama. Jestli chcete míň kvalitní uzenky, tak kvalitnější míň kvalitní uzenky nenajdete široko daleko.“</p>
<p>„Ty si jistě schováváte pro speciální zákazníky, nemám pravdu?“ naklonil se ke Kolíkovi pan Zichrhajc.</p>
<p>„Pane! Pro mě je <emphasis>každý </emphasis>zákazník speciální.“</p>
<p>„A co hořčici, máte?“</p>
<p>„No, lidi tomu <emphasis>říkají </emphasis>hořčice,“ začal Kolík, který se nechal poněkud unést, „ale <emphasis>já </emphasis>tomu říkám -“</p>
<p>„Já <emphasis>miluju </emphasis>-anou hořčici,“ zavrčel pan Tulipán.</p>
<p>„- opravdu <emphasis>lahůdková </emphasis>hořčice,“ dokončil Kolík větu, aniž změnil rytmus.</p>
<p>„Vezmeme si dva kousky,“ řekl pan Zichrhajc. Nezdálo se, že by měl v úmyslu sáhnout pro peněženku.</p>
<p>„Bude to pozornost podniku!“ zahlaholil Kolík. Pak omráčil dvě uzenky, zarohlíkoval je a nabídl zákazníkům. Pan Tulipán vzal oba rohlíky a k nim přidal plechovku s hořčicí.</p>
<p>„Víte, jak se říká uzence v rohlíku v Quirmu?“ zeptal se pan Zichrhajc, když oba muži vykročili na další cestu.</p>
<p>„Ne?“ podíval se na něj pan Tulipán.</p>
<p>„Říká se jí tam ,la izenka dans l rochlik‘.“</p>
<p>„Co? V cizí řeči? To si děláte -anou srandu!“</p>
<p>„Ne, já si nedělám žádnou -anou srandu, pane Tulipáne.“</p>
<p>„Víte, co myslím, měli by jim říkat nějak jako... třeba... l párek dans l crouton,“ rozváděl svou myšlenku pan Tulipán. Pak si ukousl sousto páně Kolíková potěšení. „A to je přesně to, po čem tahle zatracená věc chutná,“ dodal plnými ústy.</p>
<p>„V rochlik, pane Tulipáne.“</p>
<p>„Já vím, co jsem řekl. Tohle je opravdu... hrozná uzenka.“</p>
<p>Kolík pozoroval, jak odcházejí. V Ankh-Morporku nebylo často slyšet lidi mluvit podobným způsobem, jakým hovořili ti dva. Většina lidí nenechávala mezi slovy tak dlouhé přestávky a Kolíka by bylo každopádně zajímalo, co znamená ten zvuk -ané, -aný, které ten velký tak často používal.</p>
<p>Před velkým domem v Lichotnické ulici se shromáždil zástup lidí, vozová doprava uvízla a vozy a káry už stály skoro k Široké cestě. A jakmile se někde shromáždí takový dav lidí, pomyslel si Mikuláš, měl by někdo napsat <emphasis>pro</emphasis><emphasis>č</emphasis>.</p>
<p>V tomto případě byla příčina jasná. Na širokém rovném parapetu vedle okna ve čtvrtém patře stál zády do místnosti muž s kamenným výrazem.</p>
<p>Hluboko dole se hemžil dav a snažil se být užitečný. Nebylo v robustní povaze Ankh-morporčanů vymlouvat někomu jeho rozhodnutí. Ankh-Morpork bylo konec konců svobodné město. Podle toho vypadaly i rady, které se k muži nesly zdola.</p>
<p>„Měls raději zkusit Cech zlodějů!“ ječel nějaký muž. „Tam je šest pater a dole solidní kočičí hlavy! Musíš skočit po hlavě, jinak se ti to nemusí podařit! Dělej!“</p>
<p>„Kolem paláce je taky moc hezký dláždění,“ přidal se další muž.</p>
<p>„To jo,” souhlasil jeho soused, „Jenže kdyby se pokusil skočit v těch místech, tak by ho Patricij zabil, na to vemte jed!“</p>
<p>„Takže?“</p>
<p>„No, <emphasis>já </emphasis>bych řekl, že je to otázka <emphasis>stylu, </emphasis>nemyslíte?“</p>
<p>„Já bych navrhovala Věž umění,“ ozvala se sebevědomě nějaká žena. „Skoro tři sta metrů. A ten výhled!“</p>
<p>„To máte každopádně pravdu. Ale taky dost dlouhý čas na to, aby se člověk zamyslel nad různými věcmi. Tedy cestou dolů, samozřejmě. Podle mě to ale není dobrý čas na životní bilanci.“</p>
<p>„Koukněte, mám káru plnou krevet, a jestli tady budu stát ještě dýl, tak se mi vydají domů <emphasis>pěšky!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zasténal majitel jednoho vozu. „Proč už konečně neskočí?“</p>
<p>„Asi o tom ještě přemýšlí. Přece jen je to velký krok do prázdna.“</p>
<p>Muž na římse zaslechl šoupavý zvuk a pootočil hlavu. Po římse se k němu šinul Mikuláš a ze všech sil se pokoušel nedívat se dolů.</p>
<p>„Dobré ráno. Přišel jste, abyste mi to rozmluvil, že jo?“</p>
<p>„Já... já...“ Mikuláš se opravdu pokoušel nepodívat se dolů. Zespoda vypadala římsa mnohem širší. Už teď litoval toho, co udělal. „Ani ve snu mě nenapadlo, že je to tak...“</p>
<p>„Já si to dám vždycky rád rozmluvit,“ sdělil mu muž.</p>
<p>„Ano, jistě... jenže... mohl byste mi dát své jméno a adresu?“ vypravil ze sebe Mikuláš. Taky si uvědomil, že tady nahoře vane velmi nezdravý větřík, který ve zrádných závanech smetal okolní střechy. Teď proletěl i listy Mikulášova zápisníku.</p>
<p>„A proč to?“</p>
<p>„No, jak bych vám to... Protože zjistit tyhle věci, když člověk sestoupí z výšin na pevnou zem, bývá někdy velmi obtížné,“ odpověděl mu Mikuláš a pokoušel se příliš nedýchat. „A pokud to mám hodit na papír, pak to vždycky vypadá mnohem lépe, když mohu uvést, o kom konkrétně je řeč.“</p>
<p>„Na jaký papír?“</p>
<p>Mikuláš vytáhl z kapsy výtisk Komety. Když ho beze slova podával muži, papír ve větru suše zachřestil.</p>
<p>Muž si sedl na římsu a pustil se do čtení. Pomalu pohyboval rty a nohama kýval nad hlubinou.</p>
<p>„Takže tady se píše o věcech, které se staly?“ zvedl nakonec hlavu. „To je něco jako městský vyvolávač, když se napíše, že jo?“</p>
<p>„Ano, to je ono,“ přikývl Mikuláš. „Takže, jaké že bylo vaše jméno?“</p>
<p>„Co myslíte tím ,bylo‘?“</p>
<p>„No, vždyť víte... totiž...“ snažil se nešťastně vykroutit Mikuláš. Zamával rukou k hlubině, zakymácel se a málem ztratil rovnováhu. „Kdybyste náhodou...“</p>
<p>„Artuš Zalomhřídl.“</p>
<p>„A kde jsi bydlel, Artuši?“</p>
<p>„V Užvaněné uličce.“</p>
<p>„A co jsi dělal?“</p>
<p>„Vidíte, už zase začínáte s tím minulým časem! Hlídka mi obvykle pak dá hrnek čaje, abyste věděl.“</p>
<p>V Mikulášově hlavě se rozezněl varovný zvonek. „Ty... asi skáčeš často, že, Artuši?“</p>
<p>„Tak poslední tři roky, ale dělám z toho jen ty nejtěžší kousky.“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„No, to šplhaní. Já samozřejmé doopravdy <emphasis>neskáču. </emphasis>Na to nepotřebujete nic umět. Bylo by to hrozně laciný. Já jsem spíše pro závěr typu ,volání o pomoc‘.“</p>
<p>Mikuláš se pokusil zachytit hladké stěny. „A ta pomoc, po které voláš, je...?”</p>
<p>„<emphasis>Co </emphasis>takhle dvacet tolarů?“</p>
<p>„Jinak skočíš?“</p>
<p>„No, víte, samozřejmě, že prakticky <emphasis>neskočím. </emphasis>Ne až dolů. Ne doopravdy. Ale budu tím neustále vyhrožovat, jestli chápete můj přístup.“</p>
<p>Budova se teď Mikulášovi zdála mnohem vyšší, než když nahoru stoupal po schodech. Lidé dole mu naopak připadali mnohem menší, než když mezi nimi stál na ulici. Viděl bílé ovály zvednutých tváří. Byl tam i Starý Smrďa Rum se svým prašivým psíkem a zbytkem přátel zpod mostu, protože ti měli až neuvěřitelný nos na každé podobné pouliční představení, kde si mohli užít zábavy zadarmo. Dokázal dokonce přečíst transparent Jindry Rakváře, na němž stálo: „Páchneme za stravu!“ Taky viděl dlouhé řady vozů, které už ochromily velkou část města. Ucítil, jak se mu podlamují kolena...</p>
<p>Artuš ho zachytil. „No <emphasis>moment! </emphasis>Tohle je můj plac!“ sděloval mu do ucha. „Běžte si najít svý místo.“</p>
<p>„Říkal jsi, že skákání z výšek je nekvalifikované zaměstnání,“ pokračoval v řeči Mikuláš a svět kolem něj se pomalu otáčel. „A co jste dělal vy, pane Zalomhřídle?“</p>
<p>„Pokrejvač.“</p>
<p>„<emphasis>Artuši Zalomhřídle, okamžitě slez dolů!</emphasis>“</p>
<p>Artuš se zadíval dolů.</p>
<p>„No nazdar, nějakej dobrodinec nelenil a přived mou ženu,“ zasténal.</p>
<p>„<emphasis>Tady</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>policista Cvikl říká, že...</emphasis>“<emphasis> </emphasis>malá růžová tvář paní Zalomhřídlové se odvrátila, aby si poslechla policistu, který stál vedle ní, „<emphasis>narušuješ plynulý chod provozu města a tím se dopouštíš přestupku proti občanskému soužití podle paragrafu 20b, ty velbloudí hlav</emphasis><emphasis>o!</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>S </emphasis>ženou se hádat nemůžu,“ zabručel Artuš a vrhl na Mikuláše mírně přihlouplý pohled.</p>
<p>„<emphasis>Příště ti schovám kalhoty, ty infantilní dědku! Okamžitě slez dolů, nebo ti ukážu, zač je toho loket!</emphasis>“</p>
<p>„Tři šťastný roky manželství,“ ušklíbl se Artuš vesele a zamával na vzdálenou postavičku dole. „Těch předchozích dvaatřicet taky nebylo tak docela špatnejch, ale řeknu vám jednu věc, zelí vaří hrozně mizerný.“</p>
<p>„Vážně?“ opáčil nepřítomně Mikuláš a pomalu se sesul kupředu.</p>
<p>Probudil se v leže na zemi, což samozřejmě čekal, ale byl stále ještě v trojrozměrné podobě, což naopak nečekal. Pak si uvědomil, že je pořád ještě naživu. Jeden z důvodů, proč si to uvědomil tak rychle, byl obličej desátníka Nóblhócha, který se nad ním skláněl. Mikuláš byl přesvědčený, že žil celkem slušný život, bez větších hříchů, a proto věřil, že kdyby zemřel, jistě by se v místech, kam by přišel po smrtí, nesetkal s ničím, co by mělo obličej jako desátník Nóblhóch. Mikuláš občas říkal, že desátník Nóblhóch je to nejhorší, co mohlo postihnout policejní uniformu, když ovšem pomine racky a holuby.</p>
<p>„Asi máte pravdu,“ přikývl právě Nóblhóch a zatvářil se poněkud zklamaně.</p>
<p>„Je mi... děsně slabo,“ zamumlal Mikuláš.</p>
<p>„Mohl bych vám dát dýchání z úst do úst,“ nabídl se desátník pohotově. Na tuto nabídku zareagovala bez jeho sebemenšího přičinění naprosto samovolně celá řada Mikulášových svalů a zvedla ho do stoje tak rychle, že na okamžik opustil pevnou zemi.</p>
<p>„Už je mi mnohem líp!“ zvolal.</p>
<p>„Počkejte, my se to akorát učili na strážnici a já eště neměl možnost si to vyzkoušet...!“</p>
<p>„Jsem už zase zdravý jako řípa!“ sténal Mikuláš.</p>
<p>„...zkoušel jsem to takhle na ruce a tak dále, ale to zdaleka není...“</p>
<p>„V životě jsem se necítil lépe!“</p>
<p>„No jo, tohleto dělá starej Artuš Zalomhřídl každou chvíli,“ bručel policista. „Potřebuje si jen vydělat nějaký peníze na tabák. Ale i tak všichni tleskali, když vás snášel dolů. Nikdo by nevěřil, že ten chlap umí pořád ještě takhle šplhat po okapovejch rourách.“</p>
<p>„Vážně...?“ Mikuláš pocítil něco jako velkou prázdnotu.</p>
<p>„Bylo to fantastický, když se vám tam nahoře udělalo špatně. Teda, chtěl jsem říct, že vocáď zespoda to vypadalo bezvadně. Škoda, že někdo neudělal vobrázek -“</p>
<p>„Já už musím jít!“ zvolal Mikuláš. „Hrozně spěchám!“</p>
<p>Já jsem se snad zbláznil, uvažoval, když pospíchal zpět do Třpytné ulice. Proč jsem to, k sakru, udělal? Vždyť to nebyla <emphasis>moje </emphasis>věc.</p>
<p>Jenže, když tak o tom přemýšlím, tak teď už ano.</p>
<p>Pan Tulipán si hlasitě říhl. „Tak co budeme dělat teď?“ zajímal se.</p>
<p>Pan Zichrhajc někde sehnal mapu města a teď ji pečlivě studoval.</p>
<p>„Podívejte, pane Tulipáne, my přece nejsme potížisti starýho druhu. My umíme myslet! <emphasis>Učíme se. </emphasis>Učíme se <emphasis>rychle.</emphasis>“</p>
<p>„A co teda budeme dělat teď?“ opakoval pan Tulipán. Chytí se tématu hovoru, ale bude mu to chvilku trvat.</p>
<p>„Teď si pořídíme malou pojistku, to teď uděláme. Vůbec se mi nelíbí, že na nás nějakej advokát ví všechny ty věcičky. No... už jsme tady. Tohle je zadní trakt univerzity.“</p>
<p>„Jdeme koupit nějakou magii?“ zamračil se pan Tulipán.</p>
<p>„No, o <emphasis>magii </emphasis>tak docela nejde.“</p>
<p>„Co vim, tak jste říkal, že tohle město je -aná jednoduchá vesnice?“</p>
<p>„No, má svá příjemná místa, nebo ne?“</p>
<p>Pan Tulipán se usmál. „To je -aná pravda!“ přikyvoval. „Chtěl bych se znovu podívat do Muzea starožitností!“</p>
<p>„Teď ne, pane Tulipáne. Nejdřív práce a pak zábava,“ zavrtěl hlavou pan Zichrhajc.</p>
<p>„Chci se tam jít znovu podívat na všechny ty -aný věci!“</p>
<p>„Později. Později. Cožpak nemůžete počkat dvacet minut, aniž byste vybuchl?“</p>
<p>Mapa je dovedla až k Thaumatologickému parku, který ležel na střed od Neviditelné univerzity. Jeho vybavení bylo pořád ještě tak nové, že moderní budovy s plochými střechami, odměněné několika cenami Cechu architektů, teprve <emphasis>začínaly </emphasis>propouštět vodu a z oken zatím ve větru vypadlo jen <emphasis>několik </emphasis>skleněných tabulí.</p>
<p>Bylo podniknuto několik pokusů, jak ozdobit celé místo vysázenou zelení, stromy, keři a travou, ale díky tomu, že park byl zčásti postaven v místech, kterým se říkalo Neskutečné pozemky, máloco tam fungovalo tak, jak bylo původně zamýšleno. Ty pozemky sloužily jako skládka odpadu pro Neviditelnou univerzitu. Asi tisíc let. Pod tím řídkým drnem se skrývalo víc než staré skopové kosti, ukrýval místa, kde do země unikla přebytečná divoká magie. Na každé mapě zachycující dlouhodobé magické znečištění by byly Neskutečné pozemky tou tečkou uprostřed hustě a výjimečně soustředných kruhů.</p>
<p>Momentálně tady rostla tráva v celé škále různých barev a několik stromů jednoduše odešlo.</p>
<p>Pravdou však bylo, že tady přece jen některé činnosti prospívaly, dalo by se říci, že přímo kvetly. Byly to produkty toho, čemu arcikancléř, nebo alespoň člověk, který mu psal projevy, říkal „manželství mezi magií a moderním obchodem“. Je jasné, že moderní svět ani tak nepotřebuje kouzelné prsteny a meče; rozhodně však potřebuje něco, co by mu umožnilo dodržet všechno, co nasliboval. Jenže všeobecný přístup světa k takovým místům obvykle bývá: „Spousta odpadu a svinstva, to je pravda, ale když to všem vyhovuje... Ostatně není už čas skočit si na oběd?“</p>
<p>Jeden z produktů onoho sporně šťastného spojení teď ležel na pultě před panem Zichrhajcem.</p>
<p>„Je to Mk II,“ sděloval mág, který byl <emphasis>rád, </emphasis>že je mezi ním a panem Tulipánem pult. „Tedy... s minimálním zkreslením a výjimečnou ostrostí.“</p>
<p>„To je fajn,“ zabručel pan Tulipán, „my máme děsně rádi -aně ostrý věci!“</p>
<p>„Jak to funguje?“ zeptal se pan Zichrhajc.</p>
<p>„Má to kontextovou nápovědu,“ odpověděl mág. „Stačí otevřít kryt.“</p>
<p>K mágově hrůze se v zákazníkově ruce jakoby kouzlem objevil tenký nůž a jeho špička nadzvedla západku víčka.</p>
<p>Víčko odskočilo dozadu. Zevnitř pouzdra vyskočil malý zelený skřet.</p>
<p>„Pink-ponk-pííí-“</p>
<p>A zkameněl. Dokonce i stvoření biomagického původu zaváhá, když mu někdo na jeho kožovitý krček přitiskne nůž.</p>
<p>„Co to má, u všech ďáblů, být?“ zamračil se pan Zichrhajc. „Chtěl jsem něco, co<emphasis> poslouchá!</emphasis>“</p>
<p>„Ale ono to poslouchá, vážně, poslouchal“ pospíšil si mág s vysvětlením. „Ale umí to také říkat celou řadu slov!“</p>
<p>„Jakých? Jako třeba ,pink-ponk‘?“</p>
<p>Zelený potvůrek si nervózně odkašlal. „Blahopřejeme vám!“ zaskřehotal optimistickým hlasem. „Moudře jste se rozhodli zakoupit si náš dezorganizátor typu Rozvratník MK II, nejnovějšího biomagického designu, s množstvím užitečných funkcí, který v žádném případě nemá nic společného s původním typem MK I, který jste možná nechtěně zničili tím, že jste na něj dupli!“ odkvákal a pokračoval:</p>
<p>„Toto zařízení je dodáváno bez jakýchkoliv záruk, co se spolehlivosti, přesnosti, trvanlivosti a dalších biomagických funkcí týče, a rádi bychom vás upozornili, že firma Biomagické produkty zvláště neodpovídá, nezaručuje, ani nedoporučuje nějaké, respektive jakékoliv použití svých produktů a odmítá nést zodpovědnost za jejich použití jak nakupujícím, tak jakoukoliv jinou osobou, entitou či božstvem, což se týká následků a škod způsobených jak na osobě momentálního uživatele, tak na předmětech a hodnotách v blízkém i širokém okolí přístroje, jakož škod a katastrof vzniklých v důsledku pokusu o zničení tohoto zařízení násilným způsobem, např. úderem o stěnu, vhozením do hluboké studny a podobnými způsoby, a vyhrazuje si právo kdykoliv doplnit toto upozornění o další články, a to libovolným způsobem, přičemž za váš souhlas budeme považovat skutečnost, že jste se přiblížili k produktu na vzdálenost menší než pět kilometrů nebo si produkt prohlédli silným dalekohledem nebo oba tyto způsoby, a dobře vám tak, když jste tak naivní a snadno manipulovatelný pitomec, který klidně a bez námitek přijme a podepíše na kus předraženého elektronického šrotu tak nesmyslnou, arogantní a pro výrobce jednostranně výhodnou smlouvu, jakou byste jinak odmítli podepsat, i kdyby se vztahovala na nákup krabice psích sucharů, a je tedy jasné, že zařízení používáte kompletně na své vlastní riziko.“</p>
<p>Skřet se zhluboka nadechl. „Mohl bych vám předvést další z širokého výběru zajímavých a zábavných zvuků, jimiž disponuji, (uveďte své jméno)?“</p>
<p>Pan Zichrhajc se s tázavým výrazem obrátil k panu Tulipá-novi. „Tak jo.“</p>
<p>„Tak například můžu zazpívat tra-la-la-lí!“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Zatroubit jako polnice?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Bing-bong?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Taky mi můžete nařídit, abych se ohlašoval komickými nebo kratochvilnými poznámkami, které se u různých úkonů obměňují.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Ehm... no, někteří lidé si přejí, abychom říkali věci jako ,já se vrátím..., až zase zvednete víčko‘, nebo něco takového...“</p>
<p>„A proč děláš ty zvuky?“ zajímal se pan Zichrhajc.</p>
<p>„Lidi mají rádi zvuky.“</p>
<p>„My ne,“ sdělil mu pan Zichrhajc.</p>
<p>„My ty -aný zvuky nenávidíme.“</p>
<p>„Tak to vám chválím! Umím taky spoustu <emphasis>ticha,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>sdělil jim zelený skřet. Jenže sebevražedné naprogramování ho nutilo pokračovat. „A jaké byste si přáli barevné schéma?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Jakou byste si přáli, abych měl barvu?“ Už když skřet mluvil, jedno z jeho dlouhých uší se pomalu zbarvilo do ruda a jeho nos na sebe vzal poněkud znepokojivý odstín modré.</p>
<p>„Nechceme žádné barvy,“ zavrtěl hlavou pan Zichrhajc. „Nechceme zvuky. Nechceme žádné veselosti. Chceme jen, abys dělal, co se ti řekne.“</p>
<p>„Možná byste si udělali chvilku a vyplnili svou registrační kartu?“</p>
<p>Nůž, který s rychlostí útočícího úhoře vyletěl zdánlivě odnikud, mu vytrhl z ruky kartičku a přibodl ji na pult.</p>
<p>„No, možná bychom to <emphasis>mohli </emphasis>nechat na později...”</p>
<p>„A kam se poděl ten tvůj chlápek,“ zamračil se pan Zichrhajc, „co stál za pultem?“</p>
<p>Pan Tulipán se nahnul přes pult a vytáhl mága ven.</p>
<p>„Tenhle chlápek říká, že jsi jeden z těch fujtajblů, co dokážou opakovat všechno, co slyší,“ pokračoval pan Zichrhajc.</p>
<p>„Jo, uveďte své jméno, pane.”</p>
<p>„A nevymejšlíš si?“</p>
<p>„To oni neumějí,“ zajíkal se mág. „Nemají totiž žádnou představivost.“</p>
<p>„Takže když někdo uslyší, co ten prevít říká, bude vědět, že je to pravda?“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„No, tak to vypadá přesně jako to, co hledáme,“ přikývl pan Zichrhajc.</p>
<p>„A jakým způsobem si přejete platit?“ zeptal se mág.</p>
<p>Pan Zichrhajc luskl prsty. Pan Tulipán se narovnal, vydul hruď, narovnal ramena a s prasknutím si srovnal klouby prstů na rukou, které vypadaly jako dva objemné sáčky růžových ořechů. „Než se dáme do řeči o tom <emphasis>-</emphasis>aným <emphasis>placení,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>naklonil se k mágovi pan Zichrhajc, „chtěli bysme si promluvit s tím chlápkem, kterej napsal tuhle -anou smlouvu.“</p>
<p>* * *</p>
<p>Místnost, na kterou teď Mikuláš myslel jako na svou kancelář, se skutečně velmi změnila. Staré pomůcky k praní, napůl zničené houpací koně a ostatní krámy kdosi odvezl a uprostřed stály čelem k sobě dva psací stoly.</p>
<p>Byly prastaré a otlučené, a aby se přestaly kývat, bylo třeba je proti vší logice podložit složenými papírky pod všemi čtyřmi nohami.</p>
<p>„Sehnala jsem je z bazaru kousek odsaď,“ řekla Sacharóza nervózně. „Byly docela laciné.“</p>
<p>„Ano, to je na nich vidět. Ehm..., slečno Rezámková... Tak mě napadlo..., váš dědeček by dokázal vyrýt obrázek nebo ne?“</p>
<p>„Ano, jistě. Proč jste celý od bláta?“</p>
<p>„A kdybychom sehnali nějaký ikonograf a naučili se ho používat, mohli bychom udělat nějaké obrázky,“ pokračoval Mikuláš, aniž si všímal její otázky. „Dokázal by dědeček vyrýt ten obrázek, který skřítek namaluje?“</p>
<p>„Asi ano.“</p>
<p>„A znáte ve městě nějakého dobrého ikonografa?“</p>
<p>„Můžu se poptat. Co se vám to stalo?“</p>
<p>„Ale někdo vyhrožoval sebevraždou v Lichotnické uličce.“</p>
<p>„A povedlo se?“ Jak se zdálo, Sacharózu její vlastní otázka poněkud zarazila. „Víte, ne že bych si přála, aby někdo zemřel, ale, hm, máme ještě spoustu volného místa...“</p>
<p>„Možná, že se mi z toho podaří něco udělat. On, tedy jak bych to řekl, zachránil život toho muže, který vylezl nahoru, aby mu to rozmluvil.“</p>
<p>„Jak odvážné! Zjistil jste jméno toho muže, který tam nahoru za ním vylezl?“</p>
<p>„Hm, ne. Víte, byl to Tajemný muž,“ odpověděl Mikuláš.</p>
<p>„No, tak to je opravdu něco. Venku čekají nějací lidé, kteří by s vámi chtěli mluvit,“ hlásila Sacharóza. Pak nahlédla do svého notesu. „Je tam člověk, který ztratil hodinky, pak zombie, která... Víte, z toho jsem nedostala, co vlastně chce. Potom je tam troll, který hledá zaměstnání, a pak někdo, kdo si přišel stěžovat na článek o potyčce u Zašitého bubnu a chce vám useknout hlavu.“</p>
<p>„No nazdar. Dobrá. Tak jedno po druhém...“</p>
<p>Muž, který ztratil hodinky, byl jednoduchý případ.</p>
<p>„Byly to jedny z těch nových hodinek a dostal jsem je od tatínka,“ stěžoval si muž. „Hledám je už celý týden!“</p>
<p>„Ale to není přesně to, o čem -“</p>
<p>„Kdybyste dal do novin, že jsem je ztratil, možná, že by je ten, kdo je našel, vrátil?“ řekl muž s nebývalým optimismem. „A já bych vám za to dal šest pencí.“</p>
<p>Šest pencí je šest pencí. Mikuláš si udělal několik poznámek.</p>
<p>Se zombií to bylo horší. Tak především, byla ošklivě šedivá, místy přecházela do zelených odstínů a silně páchla vodou po holení s umělou vůní hyacintu. Některé z novějších zombií si totiž uvědomily, že jejich naděje na to, udělat si přátele v novém životě, se podstatně vylepší, když budou páchnout po květinách, než když budou jednoduše páchnout.</p>
<p>„Lidé si rádi přečtou o lidech, kteří jsou mrtví,“ tvrdil muž zombie. Jmenoval se pan Ohybný a vyslovoval to tak, aby bylo jasné, že slovo pan je organickou součástí jeho jména.</p>
<p>„Myslíte, že ano?“</p>
<p>„Jistě,“ přikývl pan Ohybný důrazně. „Mrtví lidé mohou být velmi zajímaví. Jsem přesvědčen, že si živí lidé velmi rádi přečtou o mrtvých lidech.“</p>
<p>„To myslíte nekrology?“</p>
<p>„Třeba. Předpokládám, že to bude něco takového. Dokážu je psát velmi zajímavým způsobem.“</p>
<p>„Výborně, dvacet pencí za jeden, platí?“</p>
<p>Pan Ohybný přikývl. Bylo jasné, že by to ovšem dělal i zadarmo. Podal Mikulášovi štůsek žlutého, na troud vyschlého papíru.</p>
<p>„Tak tady je jeden velmi zajímavý pro začátek,“ řekl.</p>
<p>„Ale, a čípak je to?“</p>
<p>„Můj, je velmi zajímavý. Zvláště ta pasáž o tom, jak jsem zemřel.“</p>
<p>Další člověk, který vešel, byl troll. Oproti všem zvyklostem trollů, kteří si obvykle oblékali jen to nejnutnější minimum, které mělo uspokojit pro ně nepochopitelné lidské požadavky na slušnost, tenhle měl na sobě oblek. Tedy přesněji řečeno, byly to obrovské látkové roury, které zakrývaly většinu jeho těla a těžko bychom pro ně hledali jiný název než oblek.</p>
<p>„Sem Rocky,“ zahuhlal se sklopeným pohledem. „Sem vochotnej dělat cokoliv, guvernére.“</p>
<p>„A co jsi dělal naposled?“ zeptal se Mikuláš.</p>
<p>„Boxera, šéfe. Ale moc se mi to nepáčilo. Furt mě mlátili do hlavy a každou chvíli sem ležel.“</p>
<p>„A umíš psát nebo dělat obrázky?“ zeptal se Mikuláš a rozpačitě zamrkal.</p>
<p>„To teda ne, guvernére. Umim zvedat těžký věci a pískat písničky, sáhibe.“</p>
<p>„To je... skvělé nadání, ale obávám se, že my, tady -“</p>
<p>Dveře se rozletěly dokořán a dovnitř vstoupil mohutný muž s širokými rameny, oblečený v kůži pobité mosaznými nýty, který v ruce svíral těžkou sekeru.</p>
<p>„Nemáte právo něco takového o mně psát v novinách!“ zaduněl chraplavým hlasem. A zamával čepelí sekery Mikulášovi pod nosem.</p>
<p>„Kdo jste?“</p>
<p>„Jmenuju se Zhorynahor, barbar, a přišel jsem -“</p>
<p>Mozek, který se obává, že bude v nejbližší chvíli rozseknut ve dví, myslí přinejmenším dvakrát rychleji.</p>
<p>„Aha, jestliže je to tedy <emphasis>stížnost, </emphasis>co mi tady chcete přednést, musíte se obrátit na referenta pro stížnosti, stínání hlav a užívání karabáče,“ oznámil mu Mikuláš. „Dovolte, abych vám představil pana Rockyho.“</p>
<p>„Jo, to sem já,“ zaduněl šťastně Rocky a položil muži ruku na rameno. Vešly se mu tam právě jen tři prsty. Zhorynahor mírně poklesl v kolenou.</p>
<p>„Já... jen jsem chtěl... říct,“ řekl Zhorynahor pomalu, „že jste do toho článku napsal, že jsem někoho udeřil stolem. Nic takovýho jsem neudělal. Co by si o mně lidé pomysleli, kdyby se doslechli, že se potuluju po hospodách a tluču lidi stolama? Vždyť by mi to zničilo pověst!“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Probodl jsem ho. Stůl je taková zbraň pro hračičky.“</p>
<p>„Vytiskneme tam tedy opravu,“ řekl Mikuláš a přitáhl si blok a tužku.</p>
<p>„Když už to budete psát, mohl byste tam přidat, že jsem Dranžírákovi Dlátomějovi utrh zubama ucho? To na lidi udělá dojem. Uši se netrhaj snadno.“</p>
<p>Když všichni odešli, Rocky si sedl na židli před dveřmi a Mikuláš se Sacharózou se podívali jeden na druhého.</p>
<p>„Bylo to opravdu velice zvláštní ráno,“ řekl.</p>
<p>„Taky jsem zjistila ty věci o počasí,“ navázala plynule Sacharóza. „Taky došlo k nelicencovanému vloupání do klenotnického obchodu na ulici Mazaných řemeslníků. Ukradli velké množství stříbra.“</p>
<p>„Jak jste se dozvěděla tohle?“</p>
<p>„Řekl mi to jeden z učedníků.“ Sacharóza si rozpačitě odkašlala. „On totiž... no, za mnou vyběhne na kousek řeči, když mě vidí jít kolem.“</p>
<p>„Opravdu? Skvělá práce!“</p>
<p>„Poslyšte, zatímco jsem na vás čekala, napadla mě jedna věc. Poprosila jsem Gunillu, aby nám to vysadil.“ Pak stydlivě posunula po stole k Mikulášovi kus papíru.</p>
<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p><strong>Pravda vítězí!</strong>[*]<strong> Vychází nepravidelně.</strong></p>
<p>„Na vrcholku strany, teda jak trpaslíci říkají <emphasis>v záhlaví, </emphasis>to vypadá mnohem líp,“ komentovala svůj výtvor nervózně. „Co myslíte?“</p>
<p>„A proč je všude to listí a rozházený míchaný kompot?“ zeptal se Mikuláš.</p>
<p>Sacharóza zčervenala. „To jsem tam přidala já. Trocha nelicencovaného rytí. Myslela jsem si, že by to tomu nápisu mohlo dodat... že by to pak vypadalo jako lepší zboží... že by to prostě udělalo dojem. Ehm... vám se to nelíbí?“</p>
<p>„Je to moc pěkné,“ odpověděl spěšně Mikuláš. „Moc... pěkné... ehm ty... třešně...“</p>
<p>„- hrozny -“</p>
<p>„No jistě, myslel jsem hrozny. A z čeho je ten citát? Je velmi výmluvný přestože... hm... celkem nic neříká.“</p>
<p>„Myslím, že je to prostě jen citát,“ odpověděla Sacharóza.</p>
<p>Pan Zichrhajc si zapálil cigaretu a vyfoukl do stále vlhkého vzduchu vinného sklípku proužek kouře.</p>
<p>„Poslyšte, tak mám dojem, že nám tady nějak selhává schopnost komunikace,“ prohlásil. „Vždyť to není, jako kdybychom po tobě chtěli, aby ses naučil nazpaměť celou knihu nebo co. Stačí jen to, aby ses <emphasis>podíval </emphasis>tuhle na pana Tulipána. Je to tak těžké? Spousta lidí to dokáže bez jakéhokoliv zvláštního tréninku.“</p>
<p>„Já... nějak jsem z-ztratil svou flašku,“ zamumlal Karel a pod nohama mu zacinkalo několik prázdných lahví.</p>
<p>„Pan Tulipán přece vůbec není zlý člověk,“ řekl a i on musel v duchu připustit, že to je překrucování skutečnosti tváří v tvář nepopiratelným faktům. Jeho partner si koupil sáček něčeho, o čem dealer tvrdil, že je to ďábelský prášek, ale co panu Zichrhajcovi připadalo jako mletá modrá skalice. Celkem o nic nešlo, až na to, že tahle chemikálie zřejmě nějakým způsobem zareagovala se složkami břidláku, který si pan Tulipán dopřál k odpolední svačince, a změnila jednu z jeho nosních dutin v elektrický akumulátor. Pravé oko se mu pomalu protáčelo a mezi chloupky v nose mu přeskakovaly drobné jiskřičky.</p>
<p>„Podívej se, cožpak <emphasis>vypadá </emphasis>nějak strašně?“ pokračoval pan Zichrhajc. „Takže si pamatuj, jsi lord Vetinari, jasné? Nedáš si od nějakého strážného <emphasis>nic </emphasis>líbit. Když na tebe bude mluvit, jen se na něj mlčky <emphasis>podívej.</emphasis>“</p>
<p>„Takhle,“ zahučel pan Tulipán a polovina obličeje mu při tom střídavě rudla a bledla.</p>
<p>Karel uskočil.</p>
<p>„No, zrovna takhle možná ne,“ řekl pan Zichrhajc, „ale nějak podobně.“</p>
<p>„Já už to dál dělat <emphasis>nechci!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zakvílel Karel.</p>
<p>„Deset tisíc tolarů, Karle,“ upozorňoval pan Zichrhajc. „To je opravdu spousta peněz.“</p>
<p>„Slyšel jsem o Vetinarim,“ bránil se Karel. „Když to špatně dopadne, dá mě hodit do jámy plné škorpionů!“</p>
<p>Pan Zichrhajc velkopansky rozhodil ruce. „No, ona taková jáma plná škorpionů není zase tak hrozná, jak se povídá, myslím.“</p>
<p>„V porovnání se mnou je to jenom -anej piknik,“ přidal si svůj kousek konverzace pan Tulipán, kterému mezitím začal světélkovat nos.</p>
<p>Karlovy oči hledaly nějakou cestu k úniku. Naneštěstí byla jedna z nich chytrost. Pan Zichrhajc nenáviděl pohled na pana Karla, který se pokouší být <emphasis>vychytralý, </emphasis>natož být chytrý. Bylo to jako pozorovat psa, který se pokouší hrát ha trombon.</p>
<p>„Neudělám to za deset tisíc tolarů,“ řekl Karel. „Je to jasné... vy mě <emphasis>potřebujete.</emphasis><emphasis>..</emphasis>”</p>
<p>Nechal větu viset ve vzduchu, což byla přesně ta věc, kterou by byl v tom okamžiku pan Zichrhajc nejraději udělal s Karlem.</p>
<p>„Udělali jsme nějakou dohodu, Karle,“ upozornil ho jemně.</p>
<p>„Jo, to jo, jenže bych řekl, že teď už půjde o mnohem víc peněz,“ přikyvoval Karel.</p>
<p>„Co si o tom myslíte <emphasis>vy, </emphasis>pane Tulipáne?“</p>
<p>Tulipán otevřel ústa k odpovědi, ale místo ní mocně kýchl. Do řetízku, jímž měl Karel spoutána zápěstí, udeřil malý blesk, který vyletěl panu Tulipánovi z nosu.</p>
<p>„No, možná bysme mohli jít na patnáct táců,“ pokyvoval pan Zichrhajc hlavou, „ale to už půjde z <emphasis>našich </emphasis>podílů, Karle.“</p>
<p>„No, dobrá...“ přikývl Karel. Teď byl tak daleko od pana Tulipána, jak jen to bylo možné, protože velkému muži stály vlasy na hlavě jako hřebíky.</p>
<p>„Ale chceme vidět nějakou opravdovou snahu, chápeš?“ dodával pan Zichrhajc. „A začneme okamžitě. Jediné, co musíš říct, je... no? Co musíš říct?“</p>
<p>„Jste ze svého místa propuštěn, pane. Odejděte,“ řekl Karel.</p>
<p>„Až na to, že to nebudeš říkat takhle, že Karle?“ upozornil ho pan Zichrhajc. „Je to <emphasis>rozkaz. </emphasis>Ty jsi jeho <emphasis>šéf! </emphasis>A k tomu musíš přidat nadutý pohled. Koukni, jak bych ti to... Ty máš obchod. Tak si představ, že tě někdo požádá, abys mu dal věci na dluh.“</p>
<p>Bylo šest hodin ráno. Město svírala ve svém bezdechém obětí mrazivá mlha.</p>
<p>Z mlhy se vynořili, vplížili se do dílny za Kbelíkem a na nohou různých čísel, berlích různých tvarů a několika kolečkách v mlze znovu zmizeli.</p>
<p>„Mrpikýrachtis!“</p>
<p>Lord Vetinari zaslechl křik a poslal úředníka, který měl noční směnu, k bráně.</p>
<p>Všiml si záhlaví. Nad mottem se pousmál.</p>
<p>Pak se dal do čtení slov:</p>
<p><strong>LETOŠNÍ ZIMA JE NEJCHLADNĚJŠÍ, </strong></p>
<p><strong>JAKOU LIDÉ PAMATUJÍ</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Mg. Cídirád Klikoskok (132), člen prof. sboru Neviditelné univerzity, Kometě řekl: „Je to nejchladnější zima, jakou pamatuji. A řeknu vám jednu věc, v posledních letech už dávno nemáme takové zimy, jaké bývaly v době, když mně bylo polovic. Na mnoha okapech narostly rampouchy silné a dlouhé jako ruka dospělého muže a větší část studen zamrzla.“</p>
<p>Mg. Klikoskok (132) říká, že letošní zima je horší než zima v r. 1902, kdy se v ulicích města objevily smečky vlků. „Byli jsme velmi rádi,“ dodává Mg. Klikoskok, „protože to bylo v době, kdy už jsme čtrnáct dní neokusili čerstvé maso.“</p>
<p>Panu Josifu Zimovalovi (45) z Myrtylburské ulice č. 12 se podařilo vypěstovat zeleninu velmi humorného tvaru, již rád ukáže všem zájemcům po zaplacení symbolické sumy. Je opravdu velmi komická.</p>
<p>Pan Klarín Hrkoš (39) oznamuje, že ztratil drahé hodinky pravděpodobně v okolí domu Dollyiných sester. Odměna nálezci. Nález prosím oznamte v kanc. <emphasis>Komety.</emphasis></p>
<p>Přijme se dobrý ikonograf s vlastním vybavením pro tyto novinky. Zájemci, hlaste se v kanceláři <emphasis>Komety, </emphasis>v domě U kbelíku, zadní trakt.</p>
<p><strong>Úchylný ukradl stříbro za 200 tolarů!</strong></p>
<p>Včera večer vyloupil klenotnictví fy. H. Van DeBill a syn na Unikátní ulici neznámý muž. Pan DeBill (32), kterého muž ohrožoval nožem, řekl <emphasis>Kometě: </emphasis>„Toho muže bych poznal ihned, kdybych ho znovu uviděl, protože jen málokdo chodí po městě s dámskou punčochou přetaženou přes hlavu.“</p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" />A lord Vetinari se usmál.</p>
<p>A někdo tiše zaklepal na dveře.</p>
<p>Lord Vetinari se podíval na hodiny.</p>
<p>„Vstupte,“ řekl.</p>
<p>Nic se nestalo. Po několika vteřinách se tiché zaklepání ozvalo znovu.</p>
<p>„Pojďte <emphasis>dovnitř.</emphasis>“</p>
<p>Znovu nastalo pregnantní ticho.</p>
<p>A lord Vetinari se dotkl jednoho zcela nenápadného místa na desce svého psacího stolu.</p>
<p>Z toho, co vypadalo jako masivní, kvalitní a dokonale vyleštěná ořechová deska, vyrobená z jednoho kusu, se vysunula dlouhá plochá zásuvka, která vyjela tak tiše, jako kdyby plula na oleji. Obsahovala několik štíhlých nástrojů, uložených na černém sametu, a pokud bychom kterýkoliv z nich chtěli popsat, neobešli bychom se beze slova „ostrý“.</p>
<p>Jeden z nich si vybral, uchopil jej do ruky nedbale svěšené podél boku, nehlučně přešel ke dveřím a otočil klikou. Pak rychle ustoupil stranou pro případ náhlého útoku.</p>
<p>Nic se nestalo.</p>
<p>Pak se dveře díky nerovnoměrnému postavení závěsů pomalu otevřely dovnitř.</p>
<p>Pan Šmicnutý uhladil papír s novinkami. Osazenstvo, které se pravidelně sesedalo kolem jídelního stolu, už vzalo na vědomí, že muž, který noviny kupuje, není pouhým vlastníkem listu, ale současně i knězem osvětlujícím jeho obsah vděčným masám.</p>
<p>„Tak tady se říká, že na Myrtylburské ulici vypěstoval nějaký člověk zeleninu legračního tvaru,“ prohlásil.</p>
<p>„To bych hrozně chtěla vidět,“ zašvitořila paní Arkánová. O kousek dál u stolu se ozval tichý dávivý zvuk. „Cítíte se dobře, pane ze Slova?“ dodala, když pan Náchylka udeřil Mikuláše do zad.</p>
<p>„Skvěle, vážně, moc dobře,“ vyrážel ze sebe Mikuláš. „Omlouvám se, trocha čaje mi zatekla do té nesprávné dírky!“</p>
<p>„V té části města je vážně moc dobrá, úrodná zem,“ vyslovil svůj názor pan Kolář, cestující obchodník se semeny a osivem.</p>
<p>Mikuláš se zoufale soustředil na svůj chléb, zatímco obsah každého článku novin poletoval nad jeho hlavou a byl diskutován jako článek víry svaté.</p>
<p>„Někdo podržel klenotníkovi nůž pod krkem,“ pokračoval pan Šmicnutý.</p>
<p>„Nebude to dlouho trvat a člověk nebude v bezpečí ani ve své vlastní posteli,“ děsila se paní Arkánová.</p>
<p>„No, ale <emphasis>já </emphasis>bych zrovna neřekl, že je to nejchladnější zima v posledních více než sto letech,“ prohlásil pan Kolář. „Vsadil bych se, že ta před deseti lety byla mnohem horší. Pamatuju si, jak mi strašně poklesl prodej.“</p>
<p>„Je to v <emphasis>novinách!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl pan.Šmicnutý tichým hlasem člověka, který klade na stůl eso.</p>
<p>„A ten podivný nekrolog, co jste nám četl,“ vrtěla paní Arkánová hlavou. Mikuláš se tiše sklonil nad svým vejcem na hniličku. „Jsem si skoro jistá, že je dost nevhodné hovořit o věcech, které někdo udělal po své smrti.“</p>
<p>Pan Luftpumpl, trpaslík, který se zabýval něčím kolem klenotnického řemesla, se natáhl pro další krajíc opečeného chleba.</p>
<p>„Řekl bych, že takoví podivíni se najdou všude,“ poznamenal chladně.</p>
<p>„A město taky začíná být přelidněné,“ přidal se pan Větroměj, který pracoval na jakémsi blíže nespecifikovaném úřednickém místě. „Ale i tak, zombie jsou vlastně pořád ještě lidské. Tedy bez urážky.“</p>
<p>Pan Luftpumpl se tiše usmál a začal si mazat další chléb a Mikuláš se zamyslel nad tím, proč nikdy neměl rád lidi, kteří vždycky říkali „bez urážky“. Možná to bylo tím, že považovali za snazší říci „bez urážky“ než přemýšlet, jak žádné urážky nepáchat.</p>
<p>„No, předpokládám, že bychom měli jít s dobou,“ řekla nepříliš vesele paní Arkánová. „Doufám, že ten chudák ty svoje hodinky najde.“</p>
<p>Pravdou bylo, že pan Klarín Hrkoš na Mikuláše čekal před kanceláří a zářil na všechny strany. Vrhl se k Mikulášovi a mocně mu zalomcoval rukou.</p>
<p>„Úžasné, pane, fantastické!“ hlaholil. „Jak jste to <emphasis>dokázal? </emphasis>V tom musí být magie! Vy jste dal ten článeček do novin, a když jsem přišel domů, no ať mě čert vezme, jestli jsem ty hodinky nenašel v druhém saku? Bohové ať požehnají vašim novinám, to vám řeknu!“</p>
<p>Když Mikuláš vešel dovnitř, sdělil mu Dobrohor poslední novinky. <emphasis>Zatím </emphasis>se dnes prodalo osm set výtisků <emphasis>Komety. </emphasis>Při ceně pět pencí za výtisk činil Mikulášův podíl skoro šestnáct tolarů. Když tak ležely na stole v drobných mincích, byla to pěkná hromádka peněz.</p>
<p>„To je šílené,“ vrtěl hlavou Mikuláš. „Vždyť jsme neudělali nic jiného, než že jsme napsali věci!“</p>
<p>„Je tady jistý problém, mládenče,“ obrátil se k němu Dobrohor. „Chceš, abychom ti připravili další vydání na zítřek?“</p>
<p>„Bohové! Samozřejmě, že ne!“</p>
<p>„No, mám pro tebe totiž skvělou historku,“ sdělil mu trpaslík zachmuřeně. „Slyšel jsem, že Cech rytců si začal montoval svůj vlastní tiskařský lis. A taky prý za sebou mají spoustu peněz. Prý nás mohou téměř okamžitě vyřadit ze hry, co se týče běžného tisku.“</p>
<p>„A myslíte, že to skutečně dokážou?“</p>
<p>„Samozřejmě. Používat lisy umí skvěle. Vyrobit písmo není nijak těžké, zvláště když máš dobré rytce. Ti dokáží odvést skutečně skvělou práci. Abych ti řekl pravdu, nevěřili jsme, že se toho chytí tak brzo!“</p>
<p>„Mě to taky strašně překvapilo!“</p>
<p>„Na druhé straně, mladí členové cechu viděli podobnou práci přicházet do Ankh-Morporku z Omnie i Achátové říše. Teď je nad slunce jasné, že čekali jen na nějakou takovouhle příležitost, aby měli současně jak záminku, tak omluvu. Jak jsem slyšel, svolali včera večer mimořádnou schůzi. A došlo k několika výměnám ve funkcích.“</p>
<p>„To muselo být něco, co by stálo za to vidět.“</p>
<p>„Takže pokud chceme udržet naše noviny v chodu...“ řekl trpaslík.</p>
<p>„Já <emphasis>nechci </emphasis>všechny ty peníze!“ zasténal Mikuláš. „Peníze jen kazí lidi a působí problémy.“</p>
<p>„Můžeme prodávat <emphasis>Kometu </emphasis>levněji,“ ozvala se Sacharóza a vrhla na něj zvláštní pohled.</p>
<p>„Jo, vždyť bysme zase akorát vydělali víc peněz,“ odpověděl Mikuláš zasmušile.</p>
<p>„Mohli bychom víc platit pouličním prodavačům,“ navrhla Sacharóza.</p>
<p>„To bych nedoporučoval,“ nakrčil čelo Gunilla. „Lidské tělo snese jen určité množství petroleje.“</p>
<p>„Tak bychom jim třeba mohli ráno dávat najíst,“ pokračovala Sacharóza ve svých úvahách. „Pořádné jídlo s masem, které bude známého původu, a tedy i jména.“</p>
<p>„Ale já si nejsem jistý, že je vůbec možné sehnat tolik novinek, aby naplnily -“ začal Mikuláš, ale vzápětí se zarazil. Vždyť <emphasis>tak </emphasis>to přece vůbec nebylo! Když to bylo v novinách, <emphasis>byla </emphasis>to novinka. Když to byla novinka, dalo se to do novin, a jak se to objevilo v novinách, byla to <emphasis>novinka. </emphasis>A taky pravda.</p>
<p>Vzpomněl si na rozhovor, který se vedl v jejich penzionu dnes ráno při snídani. „,Oni‘ by ,jim‘ nedovolili dát to do novin, kdyby to nebyla pravda!“</p>
<p>Mikuláš nebyl nijak zvlášť politicky založený. Teď se však přistihl při tom, že když myslí na ty „ony“, používá duševní svaly, o nichž dosud ani nevěděl. Některé z nich měly dost co do činění s pamětí.</p>
<p>„Mohli bychom zaměstnat víc lidí, aby nám pomáhali shromažďovat další zprávy a novinky,“ napadlo Sacharózu. „A co novinky z jiných míst? Třeba z Pseudopolisu anebo Quirmu? Stačí nám, zajít k dostavníku, který přijede, a promluvit si s pasažéry, kteří odněkud přijeli -“</p>
<p>„Trpaslíci by byli každopádně rádi, kdyby se doslechli, co se děje v horách Beraní hlavy, v Überwaldu nebo kolem Ploskolebčí hory,“ prohlásil Dobrohor a pohladil si bradu.</p>
<p>„Vždyť to dostavníku trvá skoro týden, než sem dojede!“ protestoval Mikuláš.</p>
<p>„Ano? Ale to nevadí, <emphasis>pořád</emphasis> ještě jsou to <emphasis>novinky.</emphasis>“</p>
<p>„A co k tomu použít semafor, to by nešlo?“ napadlo Sacharózu.</p>
<p>„To jako myslíte vážně semaforové věže? Vy jste se zbláznila! Víte, jak je to drahé?“</p>
<p>„No a? To <emphasis>vy </emphasis>jste měl obavy z toho, že máme příliš mnoho peněz!“</p>
<p>Zablesklo se. Mikuláš se rychle otočil.</p>
<p>Ve dveřích stálo... něco. Byla tam trojnožka, za ní pár hubených nohou oblečených v černé a nahoře velká černá bedýnka. Zpoza bedýnky se natahovala jedna hubená černá ruka, která svírala něco jako malou misku, z níž stoupal obláček dýmu.</p>
<p>„Tak ten pute moc pěkný,“ ozval se hlas za bedýnkou. „Sfětlo se tak skfěle otrášelo od trpasličích chelmic, še já jsem netokázal otolat. Chledáte ikonografa? Jmenuji se Otto Schrecklich.“</p>
<p>„Ah. Hm. A jste opravdu dobrý?“ zeptala se Sacharóza.</p>
<p>„Já jsem mistr temných komor. Neustále tělám pokusy,“ odpovídal Otto Schrecklich. „A mám samosžejmě flástní zašizení a taky pystrý a positifhí pšistup!“</p>
<p>„Sacharózo!“ sykl Mikuláš naléhavě.</p>
<p>„No, pravděpodobně bychom vám zpočátku mohli dát tak tolar denně a -“</p>
<p>„<emphasis>Sacharózo!</emphasis>“</p>
<p>„No? Co je?“</p>
<p>„Je to <emphasis>upír!</emphasis>“</p>
<p>„Já protestuji co nejsilnějš,“ ozval se Otto, ukrytý pod černou rouškou. „Je to ták jetnotuché, pržedpoklátat, še kažtý, kto má überfaldiš pšisfuk, je upír, nestá se fám? Je pšeci tolik tisíc lidi z Überfald, kterží<emphasis> nejsou </emphasis>upírové!“</p>
<p>Mikuláš zmateně zamával rukou a pokusil se setřást ze sebe rozpaky. „Máte pravdu, omlouvám se, ale víte -“</p>
<p>„Já tety, jak se fjeci shodou okolností mají, <emphasis>jsem </emphasis>upír,“ pokračoval Otto. „Ale dybych pyl pržišel a šek: ,Helou, oldboy, helou, sfít little Annie Fannie! Já fás pozdrafuju, já frajer na tadle ajkonograf, tak bych rád tejkofal tydle pikčrs, pro fás!‘, co pyste asi ržekli potom, no?“</p>
<p>„No, tak to by nás dokonale zaskočilo,“ připouštěl Mikuláš.</p>
<p>„No, f té faší noticce se prafí ,pržijme se‘, takže jsem to pofašofal za chotofou věc,“ pokračoval Otto. „A taky mám tochle...“ Hubená ruka s vystouplými modrými žilami se pozvedla a svírala kus lesklé černé stuhy.</p>
<p>„Oh? Vy jste podepsal Slib?“ pozvedla Sacharóza obočí.</p>
<p>„V Klupofním domě f ulici Na pitúnku,“ oznámil jim Otto triumfálně, „a tam taky chodím každý týten na společné setkání se spěfáním a čajem a koláčkami a srtečnou konfersací o pozitifním posílení našecho pefnécho roschodnutí, že už se budeme držet co nejdále od tělních tekutin. Absolut abstinenc. Už táfno nejsem nějaký chloupý násoska!“</p>
<p>„Tak co myslíte, pane Dobrohore?“ obrátil se Mikuláš na trpaslíka.</p>
<p>Dobrohor se poškrabal na nose. „No, je to na vás,“ odpověděl. „Jestli zkusí něco na mý mládence, tak bude mít co dělat, aby si našel vlastní nohy. Co je to za slib?“</p>
<p>„Jedná se o Überwaldské hnutí umírněných,“ vysvětlovala mu Sacharóza. „Upír podepíše smlouvu a odpřisáhne, že se odříká lidské krve -“</p>
<p>„My dáfáme přednost tomu, když se ržíká ,slofo s k‘,“ ozval se Otto.</p>
<p>„Dobrá... odříkají se... ,slova s k‘,“ opravila se Sacharóza. „To hnutí se stává nesmírně populární. Vědí, že to je jediná možnost, kterou mají.“</p>
<p>„Dobrá... tak tedy platí,“ přikývl Mikuláš. Sám nevěděl, co si má o upírech myslet, ale odmítnout teď tohohle nově příchozího bylo jako odkopnout zbloudilé štěně. „Vadilo by vám, kdybyste si své věci uložil do sklepa?“</p>
<p>„Do sklepa?“ rozzářil se Otto. „To bude tip-ťop!“</p>
<p>Nejdříve přišli trpaslíci, přemýšlel Mikuláš, když se vracel zpátky ke svému stolu. Uráželi je kvůli jejich pracovitosti a jejich výšce, ale drželi se při zemi[*] a prosperovali. Pak přišli trollové a jejich nástup byl o něco snazší, protože lidé většinou neházejí urážkami ani kamením po tvorech přes dva metry vysokých, kteří k tomu, aby vám to mohli oplatit, nepotřebují kamení, protože jim stačí vlastní pěst. Pak ze skříně vylezly zombie. Pode dveřmi se vplížil jeden nebo dva vlkodlaci. Skřítci se integrovali velmi rychle navzdory špatnému začátku, protože byli tvrdí, silní a podvést je bylo ještě nebezpečnější než podvést trolla - troll vám alespoň nedokáže vyběhnout nahoru nohavicí. Tolik lidí zase nezbývalo.</p>
<p>Upíři to prostě nedokázali. Nebyli společenští, dokonce ani mezi sebou ne, nemysleli dohromady jako rasa, byli nepříjemně strašidelní a nikde neměli obchody se svými specializovanými potravinami.</p>
<p>Teď konečně některým z těch bystřejších začalo docházet, že jediná možnost, jak docílit, aby lidé akceptovali upíry, je <emphasis>přestat </emphasis>být upíry. To byla sice obrovská cena, kterou bylo třeba zaplatit za společenskou přijatelnost, ale možná ne zase tak velká, jako když vám někdo vrazil do srdce dubový kolík, usekl vám hlavu, nacpal do úst hlínu, tělo spálil, popel nasypal do nejbližší řeky a hlavu zahrabal na křižovatce. Život na biftecích <emphasis>la tartar </emphasis>zase nebyl tak špatný, když jste ho porovnali se smrtí kolíkem <emphasis>au naturelle</emphasis>[*].</p>
<p>„Ehm, myslím, že bychom se konečně všichni rádi podívali, koho to vlastně zaměstnáváme,“ řekl Mikuláš nahlas.</p>
<p>Otto se velmi pomalu vynořil zpod černé plachetky. Byl hubený, bledý a na očích měl oválné tmavé brýle ve slabých drátěných obroučkách. V ruce stále svíral kus černé stuhy, jako kdyby to byl nějaký talisman, a on to, svým způsobem, skutečně talisman byl.</p>
<p>„No tak, nebojte se, my vás nekousneme,“ povzbuzovala ho Sacharóza.</p>
<p>„Takový dobrý skutek si zaslouží oplátku, he?“ ušklíbl se Dobrohor.</p>
<p>„To bylo trochu nechutné, pane Dobrohore,“ ohradila se Sacharóza.</p>
<p>„To já jsem taky,“ přikývl trpaslík a obrátil se zpět ke své práci. „Důležité je, aby každý věděl, kde je čí místo.“</p>
<p>„Neputete litofat,“ ozval se Otto. „Já jsem kompletně reformovaný, ujišťuju fás. A čecho fy chcete, abych fám tělal tychlecty oprázky?“</p>
<p>„Novinek,“ shrnul věc lakonicky Mikuláš.</p>
<p>„A co sou to ty nofinky?“</p>
<p>„Novinky jsou...“ začal Mikuláš, „novinky jsou to, co tiskneme na papír -“</p>
<p>„A co si myslíte o <emphasis>tomhle?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>ozval se ode dveří rozesmátý hlas.</p>
<p>Mikuláš se otočil. Přes vršek lepenkové krabice na něj zíral děsivě známý obličej.</p>
<p>„Dobrý den, pane Zimovale,“ řekl. „Ehm, Sacharózo, myslíš, že by ses mohla ujmout pana -“</p>
<p>Byl příliš pomalý. Pan Zimoval, muž toho druhu, který <emphasis>si</emphasis> myslí, že chechtací pytlík je posledním výkřikem zábavního průmyslu, nepatřil k lidem, kteří by dovolili, aby jim chladné přijetí stálo v cestě. „Dneska ráno jsem kopal na zahrádce a našel jsem tam tenhle pastinák. Hned jsem si pomyslel: „Ten mladý muž v těch novinách se umlátí k smrti, až ho uvidí,“ tedy moje stará se směje asi ještě teďka a -“</p>
<p>K Mikulášově hrůze sáhl do krabice. „Pane Zimovale, já si vážně myslím, že -“</p>
<p>Jenže ruka se stále zvedala a o lepenku zevnitř něco zaškrábalo. „Vsadím se, že tuhle slečinka se taky ráda drobet zasměje, že jo?“</p>
<p>Mikuláš zavřel oči.</p>
<p>Slyšel, jak se Sacharóza prudce nadechla. Pak řekla: „No tohle, je vážně jako živý!“</p>
<p>Mikuláš otevřel oči. „Aha, on je to <emphasis>nos,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>oddechl si s úlevou. „Pastinák s takovou pokřivenou tváří a obrovským <emphasis>nosem!</emphasis>“</p>
<p>„Fy chcete, apych utělal oprásek?“ ozval se Otto.</p>
<p>„Jasně!“ přikyvoval Mikuláš opilý úlevou. „Udělejte nám velký obrázek pana Zimovala a jeho úžasného nosatého pastináku, Otto. Vaše první zakázka. Ano, jen do toho.“</p>
<p>Pan Zimoval se rozzářil. „A neměl bych ještě zaběhnout domů pro tu mrkev?“</p>
<p>„Ne!“ zvolali Mikuláš a Dobrohor jedním zděšeným hlasem.</p>
<p>„Chcete ten oprázek ichnet?“ zeptal se Otto.</p>
<p>„No jistě! Čím dříve pana Zimovala propustíme, tím dříve se bude moci na své zahradě porozhlédnout po další úžasně veselé zelenině, že, pane Zimovale? Co to bude příště? Fazol s ušima? Řepa, která vypadá jako brambor? Růžičková kapusta s velkým chlupatým jazykem?“</p>
<p>„Chcete ten oprázek chnet taty a teď?“ ujišťoval se Otto a z každého jeho slova čišela nezastíraná úzkost.</p>
<p>„Hned teď, jasně!“</p>
<p>„Fakt je, že tam mám jeden zajímavý turín, do kterého vkládám velké naděje -“ začal pan Zimoval.</p>
<p>„No toprá... kdybyste se láskafě dífal tímchle směrem, pane Zimofale,“ řekl Otto. Stoupl si za ikonograf a odkryl čočku. Mikuláš pohledem zachytil skřeta, který s napřaženým štětcem krátce vykoukl ven. Pak Otto pozvedl jednu ruku do výše ramene. Držel v ní klícku na delší hůlce. V Micce podřimoval vykrmený salamandr. Otto položil jeden prst na spoušť, po jejímž stisknutí dopadne salamandrovi na hlavu malé kladívko, které ho udeří právě tak, aby se rozzuřil.</p>
<p>„A teď úsměf, prosím!“</p>
<p>„Počkejte,“ ozvala se v tom okamžiku Sacharóza. „Může upír doopravdy -“</p>
<p><emphasis>Cvak!</emphasis></p>
<p>Salamandr vzplál a zaplavil místnost ostrým bílým světlem a temnými stíny.</p>
<p>Otto vykřikl. Padl na podlahu a rukama si svíral krk. Pak vyskočil na nohy. Dusil se, sípal, oči mu lezly z důlků, kolena se podlamovala. Na nejistých nohou se potácel místností sem a tam. Pak klesl na židli za stolem a bezcílně tápajícíma rukama smetl většinu papírů z desky na podlahu.</p>
<p>„Ahhahhaháá...“</p>
<p>Pak zavládlo vyděšené ticho.</p>
<p>Otto vstal, upravil si kravatu a oprášil se. Teprve pak zvedl oči a rozhlédl se po polokruhu vyděšených obličejů.</p>
<p>„No co?“ zeptal se chladně. „Na co tak síráte? To je prostě normál reakce, to je fšechno. Já na tom pracuju. Sfětlo fe fšech potopách je můj fášeň. Sfětlo, to je můj plátno a stín, to je můj štětec.“</p>
<p>„Ale silné světlo vám přece ubližuje!“ nedala se odbýt Sacharóza. „Všem upírům ubližuje silné světlo!“</p>
<p>„Jo. Je to trochu... nepržíjemné, ale co natěláte?“</p>
<p>„A tohle se vám stane pokaždé, když děláte obrázek?“ zajímal se Mikuláš.</p>
<p>„To ne, fobčas je to mnochem chorší.“</p>
<p>„<emphasis>Horší?</emphasis>“</p>
<p>„No, ja. Někty se rospatnu na prach. Jenše co nás nesabije, to nás posílí, še?“</p>
<p>„Posílí?“</p>
<p>„Samošejmě!“</p>
<p>Mikuláš zachytil Sacharózin pohled. Ten pohled říkal vše: Najali jsme ho. Máme snad to srdce ho teď vyhodit? A ne aby tě napadlo dělat si legraci z jeho přízvuku, dokud tvoje überwaldština nebude opravdu <emphasis>velmi </emphasis>kvalitní, rozumíme si?</p>
<p>Otto upravil ikonograf a založil do něj nový přířez papíru.</p>
<p>„A teďka, skusíme to ještě jetenkrát!“ oznámil rozjařeně. „A pši tento pokus se putou smát <emphasis>fš</emphasis><emphasis>ichni!</emphasis>“</p>
<p>Přicházela pošta. Mikuláš byl zvyklý na to, že dostává jisté množství dopisů - obvykle od příjemců jeho novinkových dopisů, kteří si stěžovali, že jim zapřel dvouhlavého obra, smrtelnou epidemii a déšť domácích zvířat, tedy zajímavosti, které podle toho, co slyšeli, byly v nedávných dnech k vidění v Ankh-Morporku. Mikulášův otec měl rozhodně pravdu alespoň v jednom, a to když tvrdil, že lež oběhne svět dřív, než si pravda stačí obout boty. A bylo úžasné, jak lidé chtěli těm lžím věřit.</p>
<p>Tahle pošta byla, jako... jako když zatřesete stromem a všechny ořechy se najednou sesypou na zem. Několik dopisů poukazovalo na to, že v minulých letech už byly chladnějších zimy, než je ta letošní, ale ani dva z nich se neshodly na tom, v kterém to bylo roce. Jeden z nich si stěžoval, že zelenina už zdaleka není tak legrační jako dřív, zvláště pórky ne. Pisatel dalšího dopisu se dotazoval, co má Cech zlodějů úmyslu udělat s nelicencovaným zločinem ve městě. Další dopis tvrdil, že za všechny zlodějny ve městě mohou trpaslíci, že by bylo třeba je vyhnat z města a už nikdy je tam nepouštět, aby nemohli okrádat poctivé lidi o výsledky jejich práce.</p>
<p>„Dejte tam titulek ,dopisy‘ a otiskněte je,“ řekl Mikuláš. „Dejte je tam všechny s výjimkou toho o trpaslících. Ten zní, jako kdyby ho napsal pan Větroměj. Nebo můj otec, ale ten by alespoň nenapsal ,otkrádat‘ a ,poctivejch lidůch‘ a taky by to nepsal inkoustovou tužkou.“</p>
<p>„A proč <emphasis>ten </emphasis>dopis ne?“</p>
<p>„Protože je útočný a pomlouvačný.“</p>
<p>„Jenže někteří lidé tomu doopravdy věří,“ nedala se odbýt Sacharóza. „S trpaslíky bývá opravdu dost potíží.“</p>
<p>„To je možné, ale stejně ho neotiskneme.“</p>
<p>Mikuláš přivolal Dobrohora a podal mu dopis. Trpaslík si ho mlčky přečetl.</p>
<p>„Jen ho tam dejte,“ zabručel nakonec. „Naženete místo. Udělá vám pěkných pár cicer[*].“</p>
<p>„Lidé proti němu budou protestovat,“ vrtěl hlavou Mikuláš.</p>
<p>„Výborně. Dejte tam i ty jejich protesty.“</p>
<p>Sacharóza si povzdechla. „No, asi je budeme potřebovat. Mikuláši, dědeček říká, že ani jeden z příslušníků Cechu rytců nám nevyryje jedinou ikonografii.“</p>
<p>„Proč ne? Můžeme si dovolit zaplatit jim požadované ceny.“</p>
<p>„Nejsme členy cechu. Všechno se to začíná komplikovat. Řekneš to Ottovi?“</p>
<p>Mikuláš si povzdechl a přešel k žebříku do sklepa.</p>
<p>Trpaslíci používali sklep jako ložnici, protože byli všeobecně spokojenější, když měli nějakou tu zem nad hlavou. Ottovi dovolili používat jeden vlhký kout, který si oddělil starým prostěradlem, přehozeným přes šňůru na prádlo.</p>
<p>„Strafim tě, Mikuláš,“ zahlaholil upír, který právě přeléval jakousi na první pohled velmi škodlivou kapalinu z jedné láhve do druhé.</p>
<p>„Musím ti říct jednu věc,“ začal Mikuláš. „Jak se zdá, tak bohužel neseženeme nikoho, kdo by nám vyryl tvoje obrázky na desku.“</p>
<p>Nezdálo se, že by to upíra nějak vyvedlo z míry. „Ja. Já o tom taky pržemýšlel.“</p>
<p>„Říkám to moc nerad, ale jinak to za téhle situace asi nepůjde -“</p>
<p>„Šádný proplém, Mikuláš. Fštycky se najde nějaká cestička.“</p>
<p>„Jo? Ale jaká? <emphasis>Já </emphasis>rýt neumím, ty ano?“</p>
<p>„Né... ale my fšechno tiskneme jenom f černé a pílé parfě, že jo? A papír je pílej, takže my flastně fšecko tiskneme černě, né? Já se tífal, jak trpaslíci dělají ty písmena a fšude leší zpytky tocho jejich kofu, a tak jsem skusil... ty fíš, jak rytci leptají fětší plochy kyselinou?“</p>
<p>„No, to vím,“ přikývl Mikuláš.</p>
<p>„No, takže jediná fěc, co já teď potřebuju, je naučit skržety <emphasis>malofat </emphasis>kyselinou. Pak konec proplému. Jak tostat šedifou - to chtělo trochu myslet, ale ržekl pych, že i na to mám -“</p>
<p>„To chceš říct, že bys dokázal přinutit skřety malovat obrázky přímo na tiskovou desku?“</p>
<p>„No jo. Je to jeten z těch nápadů, které jsou naprosto jasné, ktyž o tom začneš poržádně pržemýšlet.“ Otto vypadal téměř roztouženě. „Já o sfětle ufažuju pořžád. Fážně... poržád.“</p>
<p>Mikuláš si matně vybavil, jak kdysi slyšel někoho říkat, že jediný tvor nebezpečnější než upír posedlý touhou po krvi je upír posedlý touhou po něčem jiném. Všechno to pedantické, přímočaré a jednostranně zaměřené úsilí, které mělo obvykle posloužit k tomu, aby upír našel osamělou mladou ženu, jež si na noc otevírá okno v ložnici, se soustředilo na jiný zájem, a to s nemilosrdnou a horlivou výkonností.</p>
<p>„Ehm, a proč potom potřebuješ pracovat v temné komoře? Skřeti tmu přece nepotřebují, ne?“</p>
<p>„Fíš, to je kfůli mojím pokusům,“ odpověděl mu Otto pyšně. „Fíš ty, že nofé jméno pro ikonograf pute fottograf? To se starécho slofa v latátštině, <emphasis>photus, </emphasis>které snamená -“</p>
<p>„,Poskakovati sem a tam a poroučeti všem okolo, jako kdyby vám to místo patřilo,‘“ vskočil mu do řeči Mikuláš.</p>
<p>„Á, fidím, že to snáš!“</p>
<p>Mikuláš přikývl. Vždycky o významu toho slova přemýšlel.</p>
<p>„Apys fěděl, tak já teď prácuju na obskurográfu!“</p>
<p>Mikuláš nakrabatil čelo. Jak se zdálo, bude to dneska pěkně dlouhý den. „Vyrábět obrázky s pomocí tmy?“ pokusil se.</p>
<p>„S <emphasis>prafou </emphasis>temnotou, apychom pyli přesní,“ vysvětloval Otto a do hlasu se mu pomalu vkrádalo vzrušení. „To není jen nepržítomnost sfětla! To je to sfětlo na té <emphasis>druché </emphasis>straně sfětla. Mošná pys tomu mochl ržíkat... šifá tma. Nefitíme ji, ale skržeti to tokášou. Fětěl jsi, že überwaldische pozemní ten... úhorž, ta rypa, co žije na suchu fe chlupokých jeskyních, fžtycky fytá felikej blesk sfětla, ktyž ho někto fystráší?“</p>
<p>Mikuláš vrhl pohled k veliké skleněné nádobě na polici. Na dně byli stočeni dva velmi odpudiví, nezdravě bílí a článkovaní tvorové.</p>
<p>„A ty myslíš, že to bude fungovat?“</p>
<p>„No, ja myslím, že py mělo. Potrž tochle minutku.“</p>
<p>„Víš, už bych se měl vrátit -“</p>
<p>„Nepute to trfat ani fteržinku...“</p>
<p>Otto opatrně z nádoby vytáhl jednoho z úhořů, položil ho do klícky, na níž obvykle sedával salamandr. Pak opatrně namířil jeden ze svých ikonografů na Mikuláše a kývl.</p>
<p>„Jedna... dfa... trši... HÚÚÚ!“</p>
<p>A pak nastala -</p>
<p>- pak nastala hebká a tichá imploze, kratičký okamžik, během nějž se zdálo, že byl celý svět stlačen do malého prostoru, zmrazen, rozdrcen na množství malých ostrých střepů a vtlučen Mikulášovi do těla[*]. Pak se sklepní temnota vplížila zpět.</p>
<p>„To bylo... to bylo velmi podivné,“ řekl Mikuláš a zamrkal. „Bylo to, jako kdyby mi tělem prošel někdo velmi studený.“</p>
<p>„No, o temném sfětle bychom se mochli naučit mnochem fíc, teť, ktyž jsme sa sepou nechali naši nechutnou minulost a napůl se fnořili do naší jasné putoucnosti, kte nebudeme myslet celý ten tokola a poržád na kslofo, furt pryč,“ prohlásil Otto, zatímco se zabýval ikonografem. Velmi pozorně si prohlédl obrázek, který skřet namaloval, a pak obrátil pohled k Mikulášovi. „No nic, takše spátky k rýsofacímu prknu, apychom se tak alekoricky fyjátřili.“</p>
<p>„Mohl bych se podívat?“</p>
<p>„To py mě pržifedlo do felkých rozpaků,“ odpověděl Otto a položil si na provizorní pracovní stůl kus lepenky. „Poržát tělám ty fěci špátně.“</p>
<p>„Hm, ale já bych -“</p>
<p>„Pane ze Slova, něco se děje!“</p>
<p>To vykřikl Rocky, jehož hlava se objevila nad okrajem otvoru.</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Něco v paláci. Někoho zabili!“</p>
<p>Mikuláš rychle vyšplhal po žebříku. U stolu seděla silně pobledlá Sacharóza.</p>
<p>„Někdo spáchal atentát na Vetinariho?“ pokusil se zažertovat Mikuláš.</p>
<p>„Ne, to ne,“ odpověděla rozpačitě Sacharóza. „Ne tak docela...“</p>
<p>Otto Schrecklich zatím dole ve sklepě zvedl ikonografii vykreslenou za temného světla a znovu si ji pečlivě prohlédl. Pak po ní několikrát opatrně přejel dlouhým nehtem, jako kdyby se pokoušel odstranit nějakou nečistotu.</p>
<p>„To <emphasis>je</emphasis> ale potifné,“ zašeptal.</p>
<p>Skřet si to nevymyslel. Nemohl si ani <emphasis>představovat, </emphasis>že to vidí. Skřeti neměli představivost a nevěděli, co je to lhát.</p>
<p>Podezřívavým pohledem se rozhlédl po temném sklepě.</p>
<p>„Je taty někto?“ řekl. „Chráje si taty někdo s náma na schofáfačku?“</p>
<p>Sám byl rád, že mu nikdo neodpověděl.</p>
<p>Temné světlo. Oh bože! O temném světle existovalo mnoho různých teorií...</p>
<p>„Otto!“</p>
<p>Zvedl hlavu a obrázek spěšně zasunul do kapsy.</p>
<p>„Ano, Mikuláš?“</p>
<p>„Seber si své nádobíčko a pojď se mnou! Lord Vetinari někoho zabil, alespoň se to říká,“ dodával Mikuláš. „Ale podle mě to nemůže být pravda.“</p>
<p>Mikulášovi se občas zdálo, že celá populace Ankh-Morporku je vlastně jen jediný dav, který čeká na příležitost ke srocení. Obvykle byl slabě a stejnoměrně rozprostřen přes celé město jako nějaká obrovská améba. Jakmile se však někde něco stalo, stáhl se kolem onoho místa jako buňka kolem potravy a ulice se naplnily lidmi.</p>
<p>Teď dav narůstal kolem hlavní brány paláce. Bylo vidět, že se srotil zcela náhodně. Hlouček lidí přitáhl pozornost dalších lidí a začal se zvětšovat. Změnil se v mnohem větší a propletenější skupinu. Začaly zastavovat vozy a káry, aby vozkové zjistili, co se děje. Neviditelné zvíře začalo růst.</p>
<p>U brány stáli na stráži členové hlídky, a ne palácová garda, jak bylo obvyklé.</p>
<p>To byl problém. „Pusťte mě dovnitř, jsem hrozně zvědavý,“ nebyla pravděpodobně ta pravá žádost, která by zaručila úspěch. A postrádala sebemenší špetku autority.</p>
<p>„Proč nejteme tofnitř?“ ptal se Otto.</p>
<p>„Protože to, co stojí u brány, je seržant Navážka,“ vysvětloval mu poněkud nelogicky Mikuláš.</p>
<p>„Acha. Troll. Móc chloupý,“ přikývl Otto.</p>
<p>„Ale nedá se jen tak ošidit. Obávám se, že mu budeme muset říci pravdu.“</p>
<p>„A myslíš, še nám to pomůže?“</p>
<p>„Je to policista. Pravda je obvykle zmate. Málokdy ji slyší.“</p>
<p>Když se Mikuláš přibližoval, pozoroval ho obrovský trollí seržant zcela lhostejně. To byl správný policejní pohled. Nic neprozrazoval. Říkal: já tě vidím a teď jenom čekám, abych zjistil, jakou špatnost se chystáš udělat.</p>
<p>„Dobré ráno, seržante,“ začal Mikuláš.</p>
<p>Troll krátce kývl hlavou a tím naznačil, že je ochoten připustit, na základě všeobecně známých údajů, že je ráno, které by mohlo být za jistých okolností některými lidmi dokonce považováno za dobré.</p>
<p>„Potřebuji nutně mluvit s velitelem Elániem.“</p>
<p>„Ale, skutečně?“</p>
<p>„Skutečně.“</p>
<p>„A potřebuje on naléhavě hovořit s vámi?“ Troll se naklonil blíže. „Vy jste pan ze Slova, že?“</p>
<p>„Ano. Pracuji pro <emphasis>Kometu.</emphasis>”</p>
<p>„Tak to nečtu,“ zaduněl troll.</p>
<p>„Vážně ne? Přineseme vám vydání s výjimečně velkým písmem,“ prohlásil Mikuláš.</p>
<p>„To byl opravdu vtípek k popukání!“ ušklíbl se Navážka. „Háček je v tom, že si sice můžete myslet, že jsem přihlouplý, ale pořád jsem ten, kdo řekne, že zůstanete venku. Takže... Co to ten upír dělá?“</p>
<p>„Fydržte fteřinku,“ zvolal Otto.</p>
<p>VHÚÚÚÚŠŠ!</p>
<p>„- hergotkrucifixtyrknundnochainmal!“</p>
<p>Navážka pozoroval, jak se Otto koulí po dláždění z kočičích hlav a ječí.</p>
<p>„A co mělo bejt tohle?“</p>
<p>„On právě udělal obrázek, na němž budete vy, jak mě nechcete pustit do paláce,“ vysvětloval mu Mikuláš.</p>
<p>Navážka, přestože se narodil vysoko nad linií věčného sněhu a ledu, kdesi na neznámé hoře, troll, který do svých pěti let neviděl jediného člověka, však teď byl policistou do morku svých kamenných kostí a do špiček drsných popukaných prstů a podle toho také zareagoval.</p>
<p>„To nesmí!“ prohlásil.</p>
<p>Mikuláš vytáhl svůj zápisník a připravil si pero. „A mohl byste laskavě sdělit našim čtenářům, ale přesně, prosím, proč ne?“ zeptal se konverzačním tónem.</p>
<p>Navážka se rozhlédl kolem. Bylo vidět, že mírně znervózněl. „Kde jsou?“</p>
<p>„Ne, víte, chtěl jsem říci, že si to, co řeknete, zapíšu.“</p>
<p>V Navážkovi se znovu ozvaly základní instinkty policisty. „To nesmíte,“ zabručel.</p>
<p>„Pak si jistě budu moci zapsat, proč si nesmím nic zapsat?“ usmál se na něj zářivě Mikuláš.</p>
<p>Navážka zvedl ruku a pohnul malou páčkou na boku své helmy. Sotva slyšitelný bzukot znatelně zesílil. Troll nosil helmici, v níž byl vmontován větrák poháněný hodinovým perem. Ten měl a také ochlazoval jeho silikonový mozek pokaždé, když se začal přehřívat, což ohrožovalo jeho výkonnost. Jak se zdálo, právě teď potřeboval chladnější hlavu.</p>
<p>„Aha. To bude nějaká politika, co?“ prohlásil.</p>
<p>„No, možná. Omlouvám se.“</p>
<p>Otto se namáhavě zvedl na nohy a začal se znovu zabývat ikonografem.</p>
<p>Navážka se konečně rozhodl. Kývl na dalšího policistu. „Cvikle, odveďte tyhle... dva k panu Elániovi. A dejte pozor, aby nespadli z nějakých schodů, nebo aby se jim nestalo něco takového.“</p>
<p><emphasis>Pan</emphasis> Elánius, pomyslel si Mikuláš, když rychlým krokem následovali policistu. Všichni muži hlídky mu tak říkali. Ten muž nebyl jen velitelem hlídky, ale byl i rytířem, později povýšeným do šlechtického stavu s titulem vévody, přiženil se do jedné z nejbohatších rodin města, dá-li se jedna žena nazývat rodinou, ale oni mu říkali <emphasis>pan</emphasis>. A bylo to skutečné <emphasis>pan</emphasis>, slovo plné významu, ne takové to lhostejné „pan“, jaké užíváte, když chcete říct obyčejné věci jako: „Teď, pane, opatrně odložte ten samostříl a s rukama nad hlavou se pomalu otočte.“ Mikuláš přemýšlel o tom, proč.</p>
<p>Mikuláše nevychovali v úctě k hlídce. Členové hlídky nebyli lidé jeho druhu. Všeobecně se připouštělo, že jsou užiteční - jako pastevečtí psi, protože bylo jasné, že někdo <emphasis>musí </emphasis>držet lidi v pořádku a na uzdě, nebesa vědí, že ano, ale jen blázen by byl nechal svého hlídacího psa spát v obývacím pokoji. Hlídka, řečeno jinými slovy, byla naneštěstí nezbytná podskupina drobných kriminálníčků, navíc patřící do té části populace, již lord ze Slova neformálně definoval jako „všechny, kdo mají míň než tisíc tolarů ročně“.</p>
<p>Mikulášova rodina a každý, s kým se stýkala, také nosili v hlavě mentální mapu města, na níž byly vyznačeny části, kde žili výjimeční a zasloužilí občané, a jiné, kde žili kriminálníci. Dopadlo to na ně jako šok... ne, opravil se, jako <emphasis>urážka, </emphasis>když zjistili, že Elánius pracuje s <emphasis>jinou </emphasis>mapou města. Očividně dal svým mužům <emphasis>pokyn, </emphasis>aby užívali hlavní vchod, kdykoliv vcházeli do některé budovy, a to i za denního světla, kdy selský rozum podobným lidem radil, aby šli vchodem zadním jako všechen <emphasis>obslužný </emphasis>personál[*]. Ten člověk prostě neměl ani představu, co a jak.</p>
<p>To, že ho lord Vetinari povýšil do šlechtického stavu a udělil mu titul vévody, jen dokazovalo, že Patricij zdaleka není muž na svém místě.</p>
<p>Proto měl Mikuláš poměrně silné sklony s Elániem sympatizovat, už jen kvůli lidem, z nichž si udělal nepřátele, ale všechno, co o něm zatím zjistil, by se nějakým způsobem dalo spojit se slovem „špatný“. Muž, o němž se <emphasis>špatně </emphasis>mluví, <emphasis>špatně </emphasis>vzdělaný muž, muž, který <emphasis>špatně </emphasis>ovládá svou žízeň.</p>
<p>Cvikl se zastavil ve velké vstupní síni paláce.</p>
<p>„Nikam nechoďte a nic nedělejte,“ řekl. „Půjdu a -“</p>
<p>Jenže Elánius už scházel dolů po širokém schodišti, sledován obrovským mužem, v němž Mikuláš poznal kapitána Karotku.</p>
<p>A taky <emphasis>špatně </emphasis>oblečený, přidal v duchu na seznam Mikuláš. Ne že by měl nějaké nekvalitní šaty. Jen to vypadalo, jako kdyby kolem sebe vytvářel stálé pole „pomačkanosti“. Ten muž by dokázal pomačkat i helmu.</p>
<p>Cvikl je potkal na půli cesty. Chvilku se tlumeně dohadovali a z jejich rozhovoru vyletěla jen jediná srozumitelná slova vyslovená Elániovým hlasem. „<emphasis>Co že je?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Pak velitel obrátil nelaskavý pohled k Mikulášovi. Jeho výraz říkal jasně: byl to mizerný den a teď jsi ještě přišel <emphasis>ty.</emphasis></p>
<p>Elánius sešel zbytek schodiště, došel k Mikulášovi a prohlédl si ho od hlavy k patě.</p>
<p>„Co si to vlastně přejete?“ zeptal se.</p>
<p>„Rád bych se dozvěděl, co se to tady stalo, prosím,“ odpověděl Mikuláš.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože to budou chtít vědět lidé.“</p>
<p>„Pch! Však oni si to rychle zjistí.“</p>
<p>„Ale od koho, pane?“</p>
<p>Elánius obešel Mikuláše, jako kdyby <emphasis>si </emphasis>prohlížel nějakou podivnou novou věc.</p>
<p>„Vy jste kluk lorda ze Slova, že?“</p>
<p>„To je pravda, vaše milosti.“</p>
<p>„,Veliteli‘, to bude stačit,“ opravil ho Elánius ostře. „To vy píšete tu malou papírovou drbárnu, je to tak?“</p>
<p>„Dalo by se to tak vyjádřit, sire.“</p>
<p>„Copak jste to provedl seržantu Navážkovi?“</p>
<p>„Jen jsem si zapsal, co mi řekl, pane.“</p>
<p>„Aha, vy jste na něj vytáhl pero, je to tak?“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Takže vy si zapisujete, co vám kdo řekl? C... c... něco takového může způsobit jenom nepříjemnosti.“</p>
<p>Elánius přestal Mikuláše obcházet, ale to, že mu teď zíral do obličeje ze vzdálenosti několika centimetrů, situaci nijak nevylepšilo.</p>
<p>„Dnes jsme měli ošklivý den,“ řekl Elánius. „A bude ještě mnohem horší. Proč bych s vámi měl mluvit a plýtvat tak svým časem?“</p>
<p>„No, jeden dobrý důvod bych vám říci mohl,“ podíval se Mikuláš Elániovi do očí.</p>
<p>„Tak do toho.“</p>
<p>„Měl byste se mnou promluvit, pane, abych si to mohl napsat. Přesně ta slova, která řeknete, pane, tady na papír. Znáte mě, takže kdybych tam napsal něco jiného, víte, kde mě hledat.“</p>
<p>„No a? Vy mi říkáte, že když udělám, co po mně chcete, můžete si dělat, co chcete?“</p>
<p>„Já říkám, pane, že lež dokáže oběhnou svět dříve, než si pravda stačí obout boty.“</p>
<p>„Ha! To jste si právě vymyslel?“</p>
<p>„Ne, pane. Ale víte, že je to pravda.“</p>
<p>Elánius natáhl kouř ze svého doutníku. „A ukážete mi, co jste napsal?“</p>
<p>„Jistě. Zajistím, abyste dostal první z výtisků zítřejšího vydání.“</p>
<p>„Já myslel <emphasis>předtím</emphasis>, než to vytisknete, a vy to víte.“</p>
<p>„Abych vám řekl pravdu, pane, tak si myslím, že bych to dělat neměl.“</p>
<p>„Já jsem velitel Elánius z hlídky, mládenče.“</p>
<p>„Jistě, pane. Ale <emphasis>já </emphasis>z hlídky nejsem. A myslím si, že to mluví v můj prospěch, i když na tom míním ještě dál pracovat.“</p>
<p>Elánius na něj upřel pohled, který byl o něco delší, než bývá zvykem. Pak, poněkud odlišným tónem hlasu, řekl:</p>
<p>„Dnes ráno, zhruba v sedm hodin, přilákal pozornost tří uklízeček z palácového personálu, spolehlivých a poctivých žen, štěkot psa jeho lordstva. Pak zahlédly lorda Vetinariho. Ten jim řekl:“ - tady Elánius nahlédl do svého zápisníku - „,Zabil jsem ho, zabil jsem ho. Lituju toho.‘ Na podlaze zahlédly něco, co vypadalo jako lidské tělo. Lord Vetinari držel v ruce nůž. Rozeběhly se dolů, aby někoho zavolaly. Když se vrátily, zjistily, že jeho lordstvo zmizelo. Tělo patřilo panu Rufusi Važuzlovi, Vetinariho osobnímu sekretáři. Byl bodnut a je teď ve vážném stavu. Když byly prohledány všechny budovy, byl lord Vetinari nalezen ve stájích. Ležel v bezvědomí na zemi. Vedle stál osedlaný kůň. V sedlových brašnách bylo... sedmdesát tisíc tolarů... Kapitáne, to celé je nějaká strašná <emphasis>hloupost.</emphasis>“</p>
<p>„Já vím, pane,“ přikývl Karotka. „Jenže taková jsou fakta.“</p>
<p>„Jenže to nejsou ta <emphasis>spr</emphasis><emphasis>ávná </emphasis>fakta! Jsou to <emphasis>hloupá </emphasis>fakta!“</p>
<p>„Já vím, pane. Nedokážu si představit jeho lordstvo, jak se pokouší někoho zabít.“</p>
<p>„Zbláznil jste se?“ zamračil se Elánius. „Já si ho nedokážu představit, jak říká ,promiňte‘!“</p>
<p>Elánius se otočil a podíval se na Mikuláše, jako kdyby ho zaskočilo, že ho tady ještě vidí. „No, co je?“</p>
<p>„Proč bylo jeho lordstvo v bezvědomí, pane?“</p>
<p>Elánius pokrčil rameny. „Vypadalo to, jako kdyby se pokoušel nasednout na koně. Měl pochroumanou nohu. Možná mu vyklouzla noha ze třmenu - já nevěřím svým uším? Co to tady povídám? No každopádně, víc už vám neřeknu, rozumíte?“</p>
<p>„Prosím, pane, byl bych rád, kdybyste dovolil, abychom si udělali vaši ikonografii,“ naléhal Mikuláš.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Mikulášovy myšlenky se teď pohybovaly jako blesk. „Ujistím občany, že na případu pracujete osobně, veliteli. Náš ikonograf je tady dole. Otto!“</p>
<p>„Dobří bohové, zatracenej upír -“ začal Elánius.</p>
<p>„Je nositelem černé stuhy, pane,“ zašeptal mu Karotka. Elánius obrátil oči v sloup.</p>
<p>„Topré ráno,“ pozdravil Otto. „Nechýpejte se, prosím, jste teď krásně nasfícený a sfětlo a stín jsou skfěle rostěleny.“ Zkušeným kopnutím rozhodil nohy trojnožky, nahlédl do ikonografii a pozvedl klícku se salamandrem.</p>
<p>„Potífejte se na mě, prosím -“</p>
<p><emphasis>Cvak.</emphasis></p>
<p>VHÚÚÚŠŠ!</p>
<p>„- oh to prtellll!“</p>
<p>Prach se snesl k zemi. V šedém obláčku se k zemi spirálou snášel i kus černé stuhy.</p>
<p>Nastal okamžik šokovaného ticha. Pak se ozval Elánius: „Co se to tady, k čertu, vlastně stalo?“</p>
<p>„Příliš silná dávka světla,“ uvažoval nahlas Mikuláš. Sehnul se k zemi a roztřesenou rukou zvedl malý obdélník tuhého papíru, jenž vyčníval z šedého kužele popele, který byl vším, co zbylo po tak náhle a tragicky zesnulém Ottu Schrecklichovi.</p>
<p>„,NEDĚSTE SE,‘“ četl, „,nositele této karty potkala menší nehoda. Budete potřebovat kapku krve jakéhokoliv druhu, lopatku na smetí a smetáček.‘“</p>
<p>„No, kuchyň je tím směrem,“ řekl Elánius. „Smeťte si ho. Nestojím o to, aby ho mí muži roznesli na podrážkách po celém tom zatraceném paláci.“</p>
<p>„Ještě jednu věc, pane. Mám tam napsat, aby každý, kdo viděl něco podezřelého, přišel za vámi?“ zeptal se Mikuláš.</p>
<p>„V tomhle městě? To bysme potřebovali celou hlídku k tomu, aby udržovala pořádek ve frontě. Jen si dobře rozmyslete, co do těch novin napíšete.“</p>
<p>Oba policisté odešli. Když kolem Mikuláše procházel Karotka, usmál se.</p>
<p>Mikuláš se v následujících chvílích zaměstnával tím, že opatrně shrnul s pomocí dvou listů ze svého zápisníku Ottův popel a uložil ho do sáčku, v němž měl upír uloženy drobné pomůcky.</p>
<p>Pak mu najednou došlo, že je sám - Ottu samozřejmě v tom okamžiku nemohl počítat - v paláci a má k tomu od kapitána Elánia <emphasis>povolení, </emphasis>pokud si samozřejmě větu „Kuchyň je tím směrem“ chcete tímto způsobem vysvětlovat. A Mikuláš byl se slovy moc dobrý. Mluvil vždycky pravdu. Jenže nelhat a být poctivý - to někdy není totéž.</p>
<p>Zvedl sáček a došel k zadním schodům, našel kuchyň, odkud se ozýval zvuk hlasů.</p>
<p>Služebnictvo se bezcílně pohybovalo sem a tam se zmatenými výrazy lidí, kteří nemají co na práci, ale pořád ještě jsou placeni za to, aby to dělali. Mikuláš se opatrně přesunul k panské, která vzlykala do nepříliš čistého kapesníku.</p>
<p>„Promiňte, slečno, ale nemohla byste mi opatřit kapku krve - no jo, asi na to zrovna <emphasis>není </emphasis>ta nejvhodnější chvíle,“ dodal nervózně, když se dívka dala s jekotem na útěk.</p>
<p>„No, tak copak jste to řekl naší René?“ zeptal se zavalitý muž a položil na stůl před Mikuláše plato plné horkých placek.</p>
<p>„Vy jste pekař?“ zeptal se Mikuláš.</p>
<p>Muž se na něj podíval. „Jak to vypadá?“</p>
<p>„Já vidím, jak to vypadá,“ zamračil se Mikuláš. Muž se na něj podíval znovu, ale tentokrát byla v jeho pohledu jistá dávka respektu. „Ale pořád ještě jsem nedostal odpověď na svou otázku.“</p>
<p>„No, shodou okolností jsem řezník,“ odpověděl muž. „Dobrá práce. Pekař leží, je nemocný. A kdo jste vlastně vy?“</p>
<p>„Poslal mě sem velitel Elánius,“ řekl Mikuláš. Byl až překvapen, jak snadno se pravda změnila v něco, co nemělo daleko ke lži, a to jen díky správně voleným slovům. Otevřel svůj zápisník. „Jsem z <emphasis>Komety. </emphasis>Viděl jste -“</p>
<p>„Co, z těch novin?“ ožil řezník.</p>
<p>„Přesně tak Viděl jste -“</p>
<p>„Ha! Tak teda abyste věděl, s tou zimou jste dokonale mimo mísu! Měl jste říct, že to bylo v roce Mravence, to byla ta nejhorší. Proč se člověka nezeptáte? Byl bych vám to všecko vysvětlil.“</p>
<p>„A vy jste -?“</p>
<p>„Sidon Klenovník a syn, stár 39 let, Ovarová 11, dodavatelé nejlepšího kočičího a psího masa. Urozeným zákazníkům na objednávku až do domu... Proč si to nepíšete?“</p>
<p>„Lord Vetinari jí psí a kočičí maso?“</p>
<p>„Podle toho, co slýchám, tak jeho lordstvo jí vůbec velmi málo. Ne, já dodávám jeho psu. Nejjemnější zboží. Prvotřídní. U nás, v Ovarové 11, prodáváme opravdu jen to nejlepší, otevřeno denně od šesti ráno do půln -“</p>
<p>„Takže pro jeho psa. Tak to je něco jiného,“ přikyvoval Mikuláš. „Ehm.“ Rozhlédl se po okolních přítomných. Někteří z těch lidí by mu mohli povědět <emphasis>věci, </emphasis>a on se zatím baví s obchodníkem, který prodává žrádlo pro psy. Nicméně...</p>
<p>„Mohl byste mi dát malý kousek masa?“ zeptal se.</p>
<p>„A to taky napíšete na ten papír?“</p>
<p>„Jistě. Tak trochu. Jistým způsobem.“</p>
<p>Mikuláš si našel v jedné z vedlejších místností, mimo všeobecný zmatek a vzrušení, tichý výklenek a neohrabaně vymáčkl z masa kapku krve, již nechal skanout na malou šedou hromádku.</p>
<p>Prach se zvedl do vzduchu v podobě hřibovitého mraku, pak se změnil na neprůsvitný shluk barevných skvrn a stal se Ottou Schrecklichem.</p>
<p>„Co se to stalo?“ začal Otto. „Aha...“</p>
<p>„Myslím, že se ti obrázek podařil,“ bručel Mikuláš. „Ehm... poslyš, tvůj kabát...“</p>
<p>Část rukávu upírova kabátu měla teď barvu a strukturu koberce, kterým byla pokryta podlaha v hale, a dosti nenápaditý červenomodrý vzorek.</p>
<p>„Asi se mi tam pržimíchal prach z koberce,“ zamračil se Otto. „Jen se neplaš. To se mi stáfá furt.“ Očichal si rukáv. „Nejjemnější stejk? Těkuji ti!“</p>
<p>„Bylo to krmení pro psy,“ odpověděl Mikuláš Pravdomluvný.</p>
<p>„Psí šrádlo?“</p>
<p>„Jo. Sbal si svoje nádobíčko a pojď za mnou.“</p>
<p>„<emphasis>Psí </emphasis>šrádlo?“</p>
<p>„Sám jsi řekl, že je to nejjemnější biftek. Lord Vetinari je ke svému psu opravdu velmi laskavý. Podívej, <emphasis>mně </emphasis>si nestěžuj. Jestli se ti tyhle věci stávají častěji, pak bys u sebe měl nosit lahvičku poslední záchrany s nějakou krví! Jinak lidé mohou udělat jen to, co v té chvíli mohou.“</p>
<p>„No jo, tak jo, príma, těkuju ti,“ mumlal upír, který Mikulášovi poklusával v patách. „Psí šrátlo, <emphasis>psí </emphasis>šrádlo, och ješišku... a kam to flástně teť jdeme?“</p>
<p>„Do Oválné kanceláře, abychom se podívali na místo, kde k útoku došlo,“ odpověděl mu Mikuláš. „Doufám jenom, že Oválnou kancelář nehlídá někdo chytrý.“</p>
<p>„Natrobíme si tím cheský traple!“</p>
<p>„Proč myslíš?“ vrtěl hlavou Mikuláš. On sám si sice myslel totéž, ale proč vlastně? Palác více méně patřil městu. Hlídce by se asi nelíbilo, kdyby ho tam viděla chodit sem a tam, ale Mikuláš cítil v kostech, že město by nemohlo žít za podmínek, za nichž by se to hlídce líbilo. <emphasis>Hlídka </emphasis>by si byla nejspíš přála, aby všichni trávili život doma, s rukama na stolní desce, kde by je každý snadno viděl.</p>
<p>Dveře Oválné kanceláře byly otevřené. A hlídal ji - pokud se dá něco takového říci o činnosti, při níž se policista opírá zády o jednu stěnu a nepřítomně zírá na stěnu druhou - desátník Nóblhóch. Kouřil neobyčejně páchnoucí cigaretu.</p>
<p>„Aha, tak to je přesně ten muž, kterého jsem hledal!“ zvolal Mikuláš ze Slova. Nelhal. Noby, to bylo lepší, než doufal.</p>
<p>Cigareta zmizela jako kouzlem.</p>
<p>„Jo?“ zasípal podezřívavě Noby a z uší se mu kudrnatily obláčky dýmu.</p>
<p>„Jistě! Mluvil jsem s velitelem Elániem a teď bych rád viděl místo, kde byl ten zločin spáchán.“ Mikuláš do té věty vkládal velké naděje. <emphasis>Zdálo se, </emphasis>že obsahuje slova „a dovolil mi“, aniž by tomu tak ve skutečnosti bylo.</p>
<p>Desátník Nóblhóch se zatvářil nejistě, ale pak si všiml zápisníku. A Otty. Mezi rty se mu znovu objevila cigareta.</p>
<p>„Hele, nejste vy náhodou z těch novin?“</p>
<p>„Uhodl jste!“ přikývl Mikuláš. „Myslel jsem si, že by lidi mohlo zajímat, jak naše šťastná hlídka vstupuje do akce v takové době, jako je tahle.“</p>
<p>Kožnatý hrudník desátníka Nóblhócha se očividně nadmul.</p>
<p>„Desátník Nóblhóch, pane, pravděpodobně 34 let, v uniformě pravděpodobně od věku deseti let, policista tělem i duší.“</p>
<p>Mikuláš si pomyslel, že by udělalo dobrý dojem, kdyby si něco zapsal. „<emphasis>Pravděpodobně </emphasis>34?“</p>
<p>„Naše máma nikdá neměla hlavu na čísla, pane. Takovejch drobností si nikdy moc nevšímala.“</p>
<p>„Hmm...“ Mikuláš si desátníka pozorněji prohlédl. Musel předpokládat, že se jedná o člověka, protože tvor před ním měl zhruba ten správný tvar, uměl mluvit a nebyl porostlý srstí. „Takže tělem i duší a...?“ slyšel sám sebe.</p>
<p>„Jen tělem a duší, pane,“ odpověděl desátník Nóblhóch žoviálně. „Jen tělem a duší.“</p>
<p>„A vy jste byl na místě zločinu první, desátníku?“</p>
<p>„Ne, pane, já tam byl poslední.“</p>
<p>„A vaše důležitá povinnost je...?“</p>
<p>„Zastavit každého, kdo by chtěl projít tůdle těma dveřma, pane,“ odpověděl desátník Nóblhóch a pokoušel se přečíst Mikulášovy zápisky vzhůru nohama. „Je to ,Nóblhóch‘ s ,N‘ na začátku pane, ne s ,H‘. Je neuvěřitelné, jak často si to lidi pletou. Co to dělá s tou bedýnkou?“</p>
<p>„Musí udělat obrázek ankh-morporského nejstatečnějšího policisty,“ odpověděl Mikuláš a takticky se posunul o další kus ke dveřím. To byla samozřejmě lež, ale Mikuláš si pomyslel, že je to lež tak očividná, že se to jistě nepočítá. Bylo to, jako kdyby někdo tvrdil, že je nebe zelené.</p>
<p>Ale to už se desátník Nóblhóch díky nadlehčovací síle pýchy a sebeuspokojení téměř vznášel ve vzduchu.</p>
<p>„Mohl bych pak dostat jeden výtisk pro naši mámu?“ vyzvídal.</p>
<p>„Úsměf, prosím!“ řekl Otto.</p>
<p>„Ale vždyť já se <emphasis>usmívám!</emphasis>“</p>
<p>„V tom případě přestaňte, prosím.“</p>
<p><emphasis>Cvak.</emphasis></p>
<p>VHÚÚÚŠŠ!</p>
<p>„Ajejšmardidoprseztohpose...!“</p>
<p>Ječící upír je vždycky středem pozornosti. Mikuláš vklouzl do Oválné kanceláře.</p>
<p>Hned za dveřmi byl na zemi křídový obrys. Vybarvený barevnými křídami. Musel ho vytvořit desátník Nóblhóch, protože koho jiného by napadlo doplnit kresbu dýmkou a přidat obrysu do ruky nějaké květiny a nad hlavu pár bílých obláčků?</p>
<p>Ve vzduchu se vznášela vůně máty.</p>
<p>Ležela tam převrácená židle.</p>
<p>V rohu místnosti byl převrácený košík.</p>
<p>Šikmo z podlahy trčel ošklivý kovový šíp a na něm byla přivázána cedulka s nápisem Městská hlídka.</p>
<p>Taky tam byl trpaslík. Ten právě - ne, Mikuláš se opravil, protože zahlédl těžkou koženou sukni a mírně zvýšené podpatky na okovaných služebních botách - <emphasis>ta</emphasis> právě ležela na břiše a něco sbírala kleštičkami z podlahy. Vypadalo to jako rozbitá váza nebo džbán.</p>
<p>Trpaslice náhle zvedla hlavu. „Vy jste nováček? A kde máte uniformu?“</p>
<p>„No, víte... tedy, jak bych vám to...”</p>
<p>Oči se jí zúžily. „Vy nejste policista, že ne? Ví pan Elánius, že jste tady?“</p>
<p>Potíže pravdomluvných se podobají trablům cyklisty, který se rozhodl závodit ve spodkách ze skelného papíru, ale Mikuláš se zuby nehty držel daných faktů.</p>
<p>„Právě před chvilkou jsem s ním mluvil,“ odpověděl.</p>
<p>Jenže trpaslice nebyla desátník Navážka, a už vůbec ne desátník Nóblhóch.</p>
<p>„A on vám <emphasis>řekl, </emphasis>že sem smíte?“ pokračovala.</p>
<p>„No, on to tak <emphasis>přesně </emphasis>neřekl, ale -“</p>
<p>Trpaslice přešla ke dveřím a rychlým pohybem je otevřela. „V tom případě koukejte -“</p>
<p>„Ach, ten rám! Ta úšasná komposic!“ zvolal Otto, který stál pochopitelně venku.</p>
<p><emphasis>Cvak!</emphasis></p>
<p>Mikuláš pevně zavřel oči.</p>
<p>VHÚÚÚŠŠ!</p>
<p>„...urfaozluranejhlrdelífiněrfená...!</p>
<p>Tentokrát se Mikulášovi podařilo zachytit malou kartičku dříve, než dopadla na zem.</p>
<p>Trpaslice stála s otevřenými ústy. Pak je zavřela. Pak je znovu otevřela, aby řekla: „Co se to, k sakru, stalo?“</p>
<p>„Myslím, že byste to mohla nazvat pracovním úrazem,“ vysvětlil jí Mikuláš. „vydržte chvilku, myslím, že tady někde mám ještě kousek toho psího žrádla... Víte, osobně si myslím, že musí existovat nějaký lepší způsob, než je tohle...“</p>
<p>Vybalil maso z umaštěného kusu novin a opatrně ho upustil na hromádku popela.</p>
<p>Popel se zvedl fontánou, Otto se otřepal jako mokrý pes a zamrkal.</p>
<p>„Tak co? Ještě jeten? Tentokrát s obskurografem?“ A už se natahoval po svém vaku.</p>
<p>„Okamžitě odsud vypadněte!“ prohlásila trpaslice.</p>
<p>„Počkejte, prosím -“ Mikuláš se podíval trpaslici na rameno, „desátníku. Nechte ho dělat jeho práci. Dejte mu příležitost. Vždyť je to, konec konců, nositel Černé stuhy.“ Za policistčinými zády zatím Otto vytáhl z láhve ošklivého, mloku podobného tvora.</p>
<p>„Chcete, abych vás dva zatkla? Narušujete vyšetřování na místě zločinu!“</p>
<p>„Mohla byste nám laskavě říci, o jaký zločin se tady jedná?“ usmál se na ni Mikuláš a pomalu už navyklým gestem otevřel zápisník.</p>
<p>„Ven! Okamžitě vy -“</p>
<p>„Húú!“ řekl Otto tiše.</p>
<p>Pozemní úhoř už musel být velmi nenaložený. Jako odpověď na tisíciletý vývoj ve vysoce magickém prostředí teď vybil celonoční dávku temnoty v jediném okamžiku. Na okamžik naplnila celou místnost solidní černá hmota, protkaná trasírkami modré a fialové barvy. Mikuláš měl znovu pocit, že ho tma na okamžik prolnula jako vatu. Pak se světlo vrátilo a uklidnilo jako chladná voda v jezeře, kam někdo vhodil oblázek.</p>
<p>Desátnice vrhla pohled na Ottu. „To bylo temné světlo, že?“</p>
<p>„Acha, takže fy jste taky z Überwaldu -“ začal Otto se šťastným výrazem.</p>
<p>„Ano a nečekala jsem, že tady uvidím právě <emphasis>tohle! </emphasis>Vypadněte!“</p>
<p>Spěšně prošli kolem mírně vyděšeného desátníka Nóblhócha, načež sešli po širokých schodech ven do mrazivého vzduchu nádvoří.</p>
<p>„Poslyš, není tady něco, co bys mi měl říct, Otto?“ nadhodil Mikuláš. „Když jsi dělal ten <emphasis>druhý </emphasis>obrázek, zdálo se, že se strašlivě rozzuřila.“</p>
<p>„No, ono se to felmi těžko fysfětluje,“ odpovídal neochotně upír.</p>
<p>„Je to, doufám, <emphasis>neškodné, </emphasis>že ano?“</p>
<p>„No jistě, nepůsopí to žátné tělesné násletky -“</p>
<p>„Ani duševní následky?“ přerušil ho Mikuláš, který sám splétal slova tak dlouho, že nemohl minout tohle jasně zavádějící prohlášení, zaměřené na odlákání pozornosti.</p>
<p>„Nó, myslím, še teď není srofna fchodný čas na nějaké -“</p>
<p>„To je pravda. Řekneš mi o tom později. <emphasis>Dřív, </emphasis>než to znovu zkusíš, rozumíme si?“</p>
<p>Když Mikuláš procházel Filigránskou uličkou, v hlavě mu bzučelo. Není to ani hodinu, co zoufale přemýšlel o tom, jaké hloupé články by dal do novin a svět byl více méně normální. Teď se všechno obrátilo vzhůru nohama. Všeobecně se předpokládalo, že lord Vetinari někoho zabil, a <emphasis>to </emphasis>nedávalo smysl, třeba jen proto, že osoba, kterou se pokusil zabít, je naživu. Pokusil se odjet s obrovskou sumou peněz, a ani to nedávalo smysl. Jistě, nebylo těžké představit si někoho, kdo sebral balík peněz a na někoho zaútočil, ale jakmile jste se pokusili dosadit si do takového obrázku člověka, jako je Patricij, celý ten obraz se okamžitě rozpadl. A co ta máta? Ta místnost jí přímo <emphasis>čpěla.</emphasis></p>
<p>Ale byla tady celá řada dalších otázek. Pohled v očích trpasličí desátnice ve chvíli, kdy je vyprovázela z Oválné kanceláře, Mikulášovi jasně sděloval, že už žádné další informace od členů hlídky nedostane.</p>
<p>A za tím vším se v jeho myšlenkách tyčil pochmurný stín tiskařského lisu. Teď z toho všeho bude muset vytvořit nějaký souvislý příběh, a navíc jej bude muset vytvořit <emphasis>hned...</emphasis></p>
<p>Když vešel do tiskárny, přivítal ho šťastný obličej pana Zimovala.</p>
<p>„Co si myslíte o téhle legrační tykvi, pane ze Slova?“</p>
<p>„Navrhuju, abyste si ji dal vycpat, pane Zimovale,“ prohlásil Mikuláš a protlačil se kolem něj.</p>
<p>„No to jste trefil hřebík na hlavičku, pane, přesně to samé říká moje žena.“</p>
<p>„Omlouvám se, ale trval na tom, že na tebe počká,“ zašeptala Sacharóza, když usedl za stůl. „Co se děje?“</p>
<p>„To je právě to, co přesně nevím,“ zamračil se Mikuláš a zadíval se do svých poznámek.</p>
<p>„Kdo byl zabit?“</p>
<p>„No právě, nikdo... alespoň myslím...”</p>
<p>„No, tak to se mi vážně ulevilo.“ Sacharóza sklopila pohled k papírům, které pokrývaly její stůl.</p>
<p>„Máme tady dalších pět lidí s legrační zeleninou.“</p>
<p>„Oh.“</p>
<p>„No. Ale myslím, že většina není příliš legrační.“</p>
<p>„Hm.“</p>
<p>„Jo. Většina vypadá jako to..., no vždyť víš.“</p>
<p>„Co? Jako co?“</p>
<p>„Ale... vždyť víš.“ Sacharóza zrudla. „Mužský ten... to..., ale vždyť víš.“</p>
<p>„<emphasis>Aha</emphasis>.“</p>
<p>„Ale abys věděl, nejsou si zase tak moc podobné. Samozřejmě, když to <emphasis>chceš </emphasis>vidět, tak to vidíš..., ale jinak... rozumíš mi.“</p>
<p>Mikuláš jen doufal, že tenhle jejich hovor si nikdo nezapisuje. „Och,“ poznamenal duchaplně.</p>
<p>„Pro všechny případy jsem si ale zapsala jejich jména a adresy,“ pokračovala Sacharóza. „Myslela jsem si, že by se nám to třeba mohlo hodit, až budeme mít málo materiálu.“</p>
<p>„<emphasis>Tak </emphasis>málo ho zase nebudeme mít nikdy,“ pospíšil si Mikuláš s odpovědí.</p>
<p>„To myslíš vážně.“</p>
<p>„Naprosto.“</p>
<p>„Možná máš pravdu,“ přikývla a podívala se na záplavu papírů na svém stole. „Měla jsem se tady co otáčet, zatímco jsi byl pryč. Lidi tady stáli ve frontě a všichni nám chtěli říct nějakou novinku. Události, které se připravují, ztracení psi, věci, které chtějí lidé prodat -“</p>
<p>„To je inzerce,“ zabručel Mikuláš a pokoušel se soustředit na své poznámky. „Pokud to chtějí dostat do novin, ať zaplatí.“</p>
<p>„Poslyš, nevím, jestli je to naše věc, rozhodovat, jestli -“</p>
<p>Ke svému vlastnímu úžasu udeřil Mikuláš rukou do stolu, takže Sacharóza se vyděšeně zajíkla.</p>
<p>„Něco se <emphasis>děje, </emphasis>chápeš? Děje se něco opravdu <emphasis>velkého! </emphasis>A tahle věc vůbec nemá zábavný tvar! Je to doopravdy <emphasis>vážné! </emphasis>A já to musím napsat tak rychle, jak to jen půjde. Co kdybys mě to nechala udělat?“</p>
<p>Uvědomil si, že se Sacharóza nedívá na něj, ale na jeho pěst. Sledoval její pohled.</p>
<p>„No ne... co má, <emphasis>k čertu, </emphasis>být tohle?“</p>
<p>Z desky, necelé dva centimetry od jeho ruky, trčel přímo vzhůru dlouhý ocelový hřeb. Měřil alespoň deset centimetrů a byl na něm nabodnutý list papíru. Když ho Mikuláš zvedl, zjistil, že zůstává trčet vzhůru, protože je zatlučený do kousku fošny.</p>
<p>„To je jehla,“ oznámila mu Sacharóza tichým hlasem. „Pořídila jsem ji, abychom na ni napichovali jednotlivé listy s poznámkami. M-můj dědeček ji používá taky. To dělají všichni... všichni rytci. Je to něco jako... kříženec mezi kartotékou a košem na papír. Myslela jsem, že by nám to mohlo být užitečné. Každopádně budeme mít alespoň čistší podlahu.“</p>
<p>„Ehm, dobrá, to byl skvělý nápad,“ spěšně přikývl Mikuláš, když viděl, jak Sacharóza znovu začíná rudnout. „Hmm...“</p>
<p>Nedokázal pořádně myslet. „Pane Dobrohore?“ křikl.</p>
<p>Trpaslík vyhlédl zpoza plakátu, který sázel.</p>
<p>„Dokázal byste vysadit zprávu přímo podle toho, jak bych vám ji diktoval?“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>„Sacharózo, <emphasis>prosím, </emphasis>běž a najdi Ruma a jeho... přátele. Chtěl bych vydat jedny malé noviny tak rychle, jak to jen půjde. Ne zítra ráno. Hned teď, rozumíš? Prosím?“</p>
<p>Právě se chystala začít protestovat, když zahlédla jeho pohled. „A jseš si jistý, že by ti to dovolili?“ zeptala se.</p>
<p>„Ne! To si právě nejsem jistý! A nebudu si jistý, dokud to neudělám! Proto to udělat musím. Pak uvidím. A promiň, že křičím.“</p>
<p>Odstrčil židli a přešel k Dobrohorovi, který trpělivě stál u písmovky a čekal.</p>
<p>„Tak dobrá.... nejdřív potřebujeme titulek...“ Mikuláš zavřel oči, a zatímco přemýšlel, ukazovákem a palcem si svíral můstek nosu. „Hmm... ,Úžasné události v Ankh-Morporku‘, máte to? Nějakým hodně velkým typem. Pak menším, pod to... ,Patricij zaútočil na úředníka s nožem‘... hm...” To zní divně, cítil to. Bylo to gramaticky nesprávné. Byl to Patricij, kdo měl nůž, ne ten úředník. „No, to srovnáme potom... takže... ještě menším písmem pod to... ,Tajemné události ve stáji‘... ještě o něco menší písmo... ,Hlídka stojí před záhadou‘ máte? Tak a teď začneme s článkem...“</p>
<p>„Začneme s článkem?“ pozvedl Dobrohor obočí, zatímco mu ruce poletovaly nad jednotlivými přihrádkami. „Copak jsme to už neřekli skoro všechno?“</p>
<p>Mikuláš zalistoval tam a zpět svými poznámkami. Jak začít, jak jen začít... Něco zajímavého... ne, něco úžasného... nějaké úžasné věci... ne... ne... To nejdůležitější na tom bylo <emphasis>tajemno </emphasis>celé té události...</p>
<p>„,Útok provázejí podezřelé okolnosti‘... ne dejte tam ,údajný útok‘...“</p>
<p>„Měla jsem dojem, že to Patricij <emphasis>připustil</emphasis>,“ ozvala se Sacharóza a osušovala si oči kapesníkem.</p>
<p>„Já vím, já vím, jenže já si prostě myslím, že kdyby chtěl lord Vetinari někoho zabít, tak už bychom měli o mrtvolu víc... Najděte mi někdo lorda Vetinariho v <emphasis>Krkatilově knize šlechty, </emphasis>budeš tak hodná, jsem si skoro jistý, že vystudoval v koleji vrahů -“</p>
<p>„Tak údajný, nebo ne?“ zeptal se Dobrohor, jehož ruka se vznášela nad přihrádkou s dlouhým ,Ú‘.</p>
<p>„Řekni slovo.“</p>
<p>„Tak tam dejte <emphasis>zdánlivý </emphasis>útok,“ rozhodl se nakonec Mikuláš, „lorda Vetinariho na sekretáře Važuzla, který se odehrál dnes ráno v paláci. Hm... ehm... Služebnictvo v paláci slyšelo -“</p>
<p>„Mám hledat dál, nebo chceš, abych šla hledat ty žebráky?“ přerušila ho Sacharóza. „Oboje najednou dělat nemůžu.“</p>
<p>Mikuláš na ni vrhl nepřítomný pohled. Pak přikývl.</p>
<p>„Rocky?“</p>
<p>Troll klimbající na židli u dveří se s hlasitým zafuněním probudil. „Jo, šéfe?“</p>
<p>„Běž a najdi Starého Smrďu a ostatní a přiveď je sem tak rychle, jak to jenom půjde. Řekni jim, že dostanou prémii. Tak... kde jsem to skončil?“</p>
<p>„,Služebnictvo v paláci slyšelo‘,“ napovídal mu Dobrohor.</p>
<p>„- slyšelo, že jeho lordstvo, Havelock Vetinari -“</p>
<p>„,který v roce 1986 s vyznamenáním absolvoval kolej Cechu vrahů‘,“ volala od otevřené knihy Sacharóza.</p>
<p>„Dejte to tam,“ přikývl energicky Mikuláš, „a pak pokračujte ,prohlásil: zabil jsem ho, zabil, je mi to líto‘ ...Dobrý bože, ten Elánius má pravdu, všechno je to dokonale šílené, to se musel zbláznit, když mluvil tímhle způsobem...“</p>
<p>„Pan ze Slova, pokud se nemýlím?“ ozval se neznámý hlas.</p>
<p>„No, sakra, co to zase bude <emphasis>tentokrát?</emphasis>“</p>
<p>Mikuláš se otočil. Nejdříve uviděl trolly, protože i když trollové stojí někde v pozadí, hlouček čtyř obrovských trollů je metaforicky popředím každé skupiny. Ti dva lidé před nimi byli pouhou maličkostí a kromě toho jeden z nich byl člověk vlastně jen díky tradici. Měl šedivý odstín zombie a výraz někoho, kdo zatímco sám o sobě nechce být ošklivý, je příčinou ošklivosti, již pocítí mnoho jiných lidí.</p>
<p>„Pan ze Slova? Myslím, že mě znáte. Jmenuji se Kosopád a jsem z Cechu právníků,“ prohlásil pan Kosopád a škrobeně se uklonil. „Tohle,“ ukázal na drobného mladíka vedle sebe, „je pan Roland Balamuťa, nový předseda Cechu rytců a tiskařů. Ti čtyři gentlemani za námi nepatří, pokud já vím, do žádného cechu -“</p>
<p>„Rytců a <emphasis>tiskařů?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>ozval se Dobrohor.</p>
<p>„Přesně tak,“ přikývl Balamuťa. „Doplnili jsme zakládací listinu a stanovy. Členský cechovní poplatek je dvě stě tolarů ročně a -“</p>
<p>„Nejsem ochot -“ začal Mikuláš, ale Dobrohor mu konejšivě položil ruku na paži.</p>
<p>„Tohle je jen takové oťukávání, ale zdaleka to není tak zlé, jak to mohlo být,“ zašeptal. „Nemáme čas se s nimi dohadovat a při tom, jaké máme výdělky, tu částku dostaneme zpět za několik dnů. A je po ptákách!“</p>
<p>„Shodou <emphasis>okolností </emphasis>však,“ pokračoval pan Kosopád svým speciálním právnickým hlasem, který nasával peníze každým pórem, „v případě této organizace, vzhledem ke zvláštním okolnostem, cech požaduje ještě jednorázovou platbu ve výši řekněme... dva tisíce tolarů.“</p>
<p>Trpaslíci náhle utichli. Pak zaznělo zvláštní kovové zachrastění. Trpaslíci jako jeden muž odložili kovová písmena, která drželi v rukou, sáhli do svých regálů a vytáhli válečné sekery.</p>
<p>„Takže dohodnuto?“ dokončil pan Kosopád a ustoupil stranou. Trollové se začali narovnávat. K tomu, aby se začali prát, nepotřebují trollové a trpaslíci zvlášť velkou záminku, většinou jim stačí, že žijí v témže světě.</p>
<p>Tentokrát to byl Mikuláš, kdo uklidňoval Dobrohora. „Počkejte, neukvapujte se, určitě existuje nějaký zákon proti zabíjení právníků!“</p>
<p>„Jseš si <emphasis>jistý?</emphasis>“</p>
<p>„No, vždyť je pořád ještě ve městě potkáváte, ne? Kromě toho je to zombie, když ho přeseknete napůl, budou vás žalovat obě půlky.“ Mikuláš se obrátil ke Kosopádovi a zesílil hlas. „Nemůžeme zaplatit, pane Kosopáde.“</p>
<p>„V tom případě mi zákon a vžité zvyklosti umožňují -“</p>
<p>„Já chci vidět vaše stanovy!“ vyštěkla najednou Sacharóza. „Znám tě od doby, co jsme ještě byli malé děti, Rolande Balamuťo, a ty jsi jel vždycky v nějaké křivárně!“</p>
<p>„Dobré odpoledne, slečno Rezámková,“ podíval se na ni Kosopád. „Víte, abych řekl pravdu, napadlo mě, že by se mohl někdo ptát, a proto jsem přinesl nové stanovy s sebou. Doufám, že jsme tady všichni cti a <emphasis>zákona</emphasis> dbalí občané.“</p>
<p>Sacharóza mu impozantně vyhlížející svitek s velkou pečetí z ruky téměř vytrhla a zadívala se na něj, jako by se pokoušela vypálit slova z papíru pouhým třením čtení.</p>
<p>„No...“ řekla po chvíli, „zdá se, že je to v pořádku.“</p>
<p>„Přesně tak.“</p>
<p>„Až na to, že tam chybí Patricijův podpis,“ dodala Sacharóza a vrátila mu svitek zpět.</p>
<p>„To je pouhá formalita, má drahá.“</p>
<p>„Já nejsem vaše drahá a ten podpis tam chybí, formalita neformalita. Takže je to neplatné, že?“</p>
<p>Pan Kosopád se nervózně pohnul. „Je <emphasis>očividné, </emphasis>že nemůžeme požadovat podpis od muže, který je uvězněn pro obvinění z <emphasis>velmi </emphasis>vážného zločinu,“ odpověděl.</p>
<p>Aha, tak tady máme jedno z klasických tapetových slov, pomyslel si Mikuláš. Když člověk řekne <emphasis>očividně </emphasis>něco, znamená to, že má ve svých argumentech velkou trhlinu, kterou potřebuje zamaskovat, a že věci vůbec očividné nejsou.</p>
<p>„A kdo tedy vládne městu?“ zeptal se.</p>
<p>„To nevím,“ zasmušil se pan Kosopád. „Ale to, konec konců, není má věc. Já -“</p>
<p>„Pane Dobrohore?“ obrátil se Mikuláš ke Gunillovi. „Nějaké titulkové písmo.“</p>
<p>„Rozumím,“ přikývl trpaslík. Ruka už se mu zase vznášela nad písmovkou.</p>
<p>„Ve verzálkách[*] vhodné velikosti: ,KDO VLÁDNE ANKH-MORPORKU?‘“ diktoval Mikuláš. „Tak a teď běžná sazba, stejný typ, na dva sloupce: ,Kdo vládne ve městě, když je lord Vetinari ve vězení? Když jsem se dnes zeptal na názor jedné ze známých osobností města, odpověděl mi onen muž, že to neví, ale že to ani není jeho věc. Pan Kosopád z Cechu právníků a soudců dále řekl -“</p>
<p>„To do těch svých novin dát nemůžete!“ vykřikl pan Kosopád.</p>
<p>„Vysaďte doslova, pane Dobrohore.“</p>
<p>„Už na tom pracuju,“ odpověděl trpaslík a kovová písmenka jako zázrakem plnila sázítko.</p>
<p>Mikuláš koutkem oka zahlédl Ottu, který vylezl ze sklepa a teď, přilákán hlukem, se rozpačitě rozhlížel. „,Dále pan Kosopád řekl,‘“ pokračoval Mikuláš s pohledem upřeným na právníka.</p>
<p>„Myslím, že budete mít velké obtíže, když to budete chtít vytisknout,“ rozkřikl se pan Balamuťa, nedbaje na zuřivé signály rukou, které na něj vysílal pan Kosopád, „protože nebudete mít na čem!“</p>
<p>„- ,sdělil nám místo něj své stanovisko pan Balamuťa z Cechu rytců‘, s háčkovaným ,t‘ na konci,“ dodával Mikuláš, „,který se dnes o něco dříve pokusil vyřadit <emphasis>Kometu </emphasis>z provozu s pomocí nelegální listiny.‘“ Mikuláš si uvědomil, že přestože má ústa strachem plná kyselosti, bezmezně si tuhle chvíli užívá. „,Když jsme se zeptali pana Kosopáda, co si myslí o podobném, do očí bijícím znásilňování zákonů města, odpověděl pan Kosopád...‘?“</p>
<p>„PŘESTAŇTE SI UŽ KONEČNĚ ZAPISOVAT VŠECHNO, CO ŘEKNEME!“ zaječel Kosopád.</p>
<p>„Verzály na celou větu, prosím, pane Dobrohore.“</p>
<p>Trollové i trpaslíci zírali na Mikuláše a Kosopáda. Chápali, že se tady odehrává boj, ale neviděli žádnou krev.</p>
<p>„A co ty, Otto, jsi připravený?“ obrátil se Mikuláš k ikonografovi.</p>
<p>„Kdypy se mi ti trpaslíci trochu srazili,“ požádal Otto, šilhající do ikonografii. „Jo, to je ono, fýporně, sfětlo, jak se otráží na těch felikejch sekerách... Trollofé, já prosím, sfedněte fíc ty pěstě, jo, to je fono... Fšichni usmífají... teť!“</p>
<p>Je až neuvěřitelné, jak lidé poslouchají člověka, který na ně zamíří fotoaparát. Ve zlomku vteřiny se většinou vzpamatují, ale to mu docela stačí.</p>
<p><emphasis>Cvak!</emphasis></p>
<p>VHÚÚÚŠŠ!</p>
<p>„...proktapánužzasenatofyšlu...“</p>
<p>Mikulášovi se podařilo zachytit padající ikonograf o mrknutí oka před panem Kosopádem, který se na muže, jemuž očividně chyběla páteř, pohyboval až neuvěřitelně rychle.</p>
<p>„Je náš,“ prohlásil Mikuláš, zatímco se kolem pomalu snášel k zemi prach Otty Schrecklicha.</p>
<p>„Co chcete dělat s tím obrázkem?“</p>
<p>„To vám nemám v úmyslu vysvětlovat. Je to naše dílna. Nikdo vás sem nezval.“</p>
<p>„Ale já jsem tady za účelem úředního jednání!“</p>
<p>„Pak vám jistě nevadí, že jsme si udělali váš obrázek, že?“ odpověděl Mikuláš. „Pokud si o tom ovšem myslíte něco jiného, budu vás rád citovat!“</p>
<p>Kosopád na něj chvilku upíral pohled a pak se vrátil ke skupině u dveří. Mikuláš slyšel, jak říká: „Můj oficiální názor je, že bychom teď měli odejít.“</p>
<p>„Ale říkal jste přece, že dokážete -“ začal Ronald Balamuťa.</p>
<p>„Na základě zvážení všech skutečností znovu <emphasis>doporučuji</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>přerušil ho opět pan Kosopád, „abychom teď odešli, a to <emphasis>mlčky</emphasis>.“</p>
<p>„Ale říkal jste -“</p>
<p>„Naposled doporučuji - <emphasis>mlčky!</emphasis>“</p>
<p>Odešli. Místností se rozlehl sborový vzdech úlevy a zacinkaly odkládané sekery.</p>
<p>„Chceš, abych to vysadil pořádně?“ zajímal se Dobrohor.</p>
<p>„S tím ještě budou potíže,“ ozvala se Sacharóza.</p>
<p>„Určitě, ale copak jich už nemáme dost?“ přikývl Mikuláš.</p>
<p>Dobrohor se otočil ke svým zaměstnancům. „Nechte si sekery hezky při ruce, mládenci.“</p>
<p>„Podívejte, nechci, aby se dostal do maléru ještě někdo jiný,“ obrátil se k němu Mikuláš. „Mohl bych si ten zbytek dosadit sám a sám si to taky vytiskout.“</p>
<p>„Na práci s tím lisem je potřeba tří a kromě toho jsi dost pomalý,“ ušklíbl se Dobrohor. Když si všiml Mikulášova výrazu, usmál se a poplácal ho po zádech tak vysoko, jak jen dosáhl. „Jen žádné starosti, mladíku. Chceme si jen chránit naše investice.“</p>
<p>„Já taky nejdu,“ přidala se Sacharóza. „Já ten tolar potřebuju.“</p>
<p>„Dva tolary,“ odpověděl jí Mikuláš nepřítomně. „Je čas zvýšit platy. A co ty, Ot-, mohli byste někdo smést Ottu, prosím?“</p>
<p>O několik minut později se znovu vzkříšený upír opřel o svou trojnožku a roztřesenými prsty vytáhl z aparátu měděnou desku.</p>
<p>„A co se pute dít teť?“ zajímal se.</p>
<p>„Zůstaneš s námi? Mohlo by to být nebezpečné,“ vysvětloval mu Mikuláš, a už když to říkal, uvědomil si, že to říká ikonografovi-upírovi, který vstává z mrtvých pokaždé, kdy udělá obrázek.</p>
<p>„Jaké nepespečí?“ zajímal se Otto a nakláněl při tom destičku sem a tam, aby si ji mohl lépe prohlédnout.</p>
<p>„Tak pro začátek úřední.“</p>
<p>„Už se někto smínil o česneku?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Mochl bych tostat jetno sto a osmtesát tolarů na tfojskržetý ikonograf Akina TR-10 s teleskopickou setačkou a felkou lesklou pákou?“</p>
<p>„Ehm... zatím ne.“</p>
<p>„Toprá,“ přikývl Otto filozoficky. „Potom potřebuji pět tolarů na oprafy a fylepšení. Jak fitím, tochle bude prácička trochu jinécho druchu.“</p>
<p>„Dobrá. Dobrá, máš je mít.“ Mikuláš se rozhlédl tiskárnou. Všichni mlčeli a dívali se na něj.</p>
<p>Ještě před několika dny by byl očekával, že dnešní den, stejně jako všechny ostatní, bude... no ano, nudný. Obvykle takové bývaly, zvlášť potom, co odeslal své dopisy. Většinou trávil čas tím, že se toulal městem nebo si četl ve své malé kanceláři a čekal na dalšího klienta, který bude potřebovat napsat, či dokonce přečíst dopis.</p>
<p>Někdy to bývalo dost těžké oboje. Lidé, kteří byli připraveni důvěřovat poštovnímu systému, jenž většinou spočíval v tom, že jste svěřili své psaní nějaké důvěryhodné osobě mířící potřebným směrem, občas sdělovali něco důležitého. Podstatné na tom bylo, že nešlo o <emphasis>jeho </emphasis>problémy. Nebyl to <emphasis>on, </emphasis>kdo posílal zoufalé prosby Patricijovi nebo komu byly určeny děsivé podrobnosti o závalu v šachtě č. 3, i když se vždycky snažil věci svým zákazníkům ulehčit. Fungovalo to velmi dobře. Kdyby se měl život přirovnat k jídlu, pak se Mikulášovi podařilo svůj život proměnit v ovesnou kaši.</p>
<p>Tiskařský lis čekal. Teď vypadal jako velké zvíře. Už za chvilku je nakrmí spoustou slov. A během několika hodin bude to zvíře znovu hladové, jako kdyby se ta slova nikdy nestala. Můžete je krmit, ale nikdy je nenasytíte.</p>
<p>Otřásl se. Do čeho je to všechny dostal?</p>
<p>Cítil však vnitřní žár. Tam někde venku byla pravda a on ji ještě nenašel. Ale najde ji, protože věděl, <emphasis>věděl, </emphasis>že jakmile se jeho noviny dostanou do ulic -</p>
<p>„Vyprdnoutsenato!”</p>
<p>„Havrak-pvit!“</p>
<p>„Kvák!“</p>
<p>Obrátil se ke skupince, která právě vcházela dovnitř. Ano, tak to je, pravda se někdy skrývá na velmi nepravděpodobných místech a mívá občas prapodivné služebníky.</p>
<p>Bylo o hodinu později. Pouliční prodavači se vraceli pro další noviny. Dunění presu bylo tak silné, že plechová střecha kůlny chřestila. Hromádky měďáků, které postupně rostly před Gunillou na stole, při každém dopadu ramene nadskočily.</p>
<p>Mikuláš si prohlédl svůj odraz ve vyleštěné mosazné desce. Nevěděl jak, ale podařilo se mu umazat se barvou od hlavy k patě. Vytáhl kapesník a snažil se ze všech sil něco udělat.</p>
<p>Poslal Ondru Dokopyho prodávat noviny k Pseudopolskému dvoru, protože ho považoval za nejpříčetnějšího z celého podmostního bratrstva. Rozhodně alespoň pět osob žijících v jeho mysli bylo schopno inteligentní konverzace.</p>
<p>Touhle dobou už měla hlídka čas přečíst si noviny, a to i za předpokladu, že by si musela poslat pro někoho, kdo by jí přeslabikoval a vysvětlil delší slova.</p>
<p>Najednou měl Mikuláš neodbytný pocit, že ho někdo pozoruje. Otočil se a viděl, že Sacharóza sklání hlavu nad prací.</p>
<p>Za ním se někdo uchichtl.</p>
<p>V celé dílně nebyl nikdo, kdo by mu věnoval nějakou pozornost. Je pravda, že tam probíhal třístranný spor o jednu šestipenci. Hádal se Gunilla Dobrohor se Starým Smrďou Rumem a Starým Smrďou Rumem, a je třeba říci, že Starý Smrďa dokázal skvělým způsobem udržovat spor v chodu tím, že se chvílemi zuřivě hádal sám se sebou. Trpaslíci byli zaměstnáni kolem lisu. Otto se vrátil do temné komory, přesněji řečeno vlhkého sklepa, kde se znovu pustil do tajemné a tvrdé práce.</p>
<p>Jediný, kdo Mikuláše pozoroval, byl Rumův pes. Mikuláše napadlo, že na psa má opravdu velmi urážlivý a vědoucí pohled.</p>
<p>Před několika týdny se někdo pokusil Mikulášovi vnutit starou známou historku o tom, že ve městě žije pes, který umí mluvit. To už bylo tenhle rok potřetí. Mikuláš mu vysvětlil, že je to takzvaný městský mýtus. Psa vždycky slyšel mluvit kamarád kamaráda. Pes, kterého měl teď Mikuláš před sebou, sice moc nevypadal na to, že by uměl mluvit, ale rozhodně vypadal na to, že by mohl umět nadávat.</p>
<p>Jak se zdálo, historky tohoto typu se nedaly zastavit. Lidé přísahali, že ve městě žije inkognito dávno ztracený právoplatný dědic ankh-morporského trůnu, který má, pochopitelně, charakteristické znamení, kouzelný meč a královskou krev. Mikuláš to vyprávění poslouchal a bylo mu jasné, že tady je v mnoha případech podvědomé přání otcem konkrétní myšlenky. Pak tady byla další podobná otřepaná historka o tom, že v hlídce slouží vlkodlak. Až donedávna odmítal i tuhle pověst, ale v poslední době ho různé věci přece jen trochu zviklaly. Konec konců, vždyť <emphasis>Kometa </emphasis>zaměstnávala upíra...</p>
<p>Zíral na stěnu a poklepával si tužkou na zuby.</p>
<p>„Půjdu se podívat na velitele Elánia,“ prohlásil nakonec. „Je to lepší než se před ním schovávat.“</p>
<p>„Pozvali nás na různé podniky a k různým událostem,“ sdělila mu Sacharóza, která zvedla hlavu od papírů. „Tedy, když říkám, že jsme byli pozváni..., tak abych se vyjádřila přesně..., lady Žralounová nám <emphasis>přikazuje, </emphasis>abychom navštívili ples, který se bude konat příští úterý, napsali o něm alespoň pět set slov a samozřejmě jí článek před uveřejněním dali přečíst.“</p>
<p>„Skvělý nápad,“ křikl přes rameno Dobrohor. „Na takovéhle bály chodí spousta lidí a -“</p>
<p>„- noviny předávají především jména,“ doplnil ho Mikuláš. „Jasně. To už vím. Chceš se tam jít podívat?“ obrátil se k Sacharóze.</p>
<p>„Já? Já nemám co na sebe!“ odmítla okamžitě Sacharóza. „Šaty, co se nosí <emphasis>tam, </emphasis>by stály alespoň čtyřicet tolarů. A takové peníze si nemůžeme dovolit.“</p>
<p>Mikuláš zaváhal. Pak řekl: „Postav se a otoč se mi, ano?“</p>
<p>Tentokrát zčervenala jako pivoňka. „A proč?“</p>
<p>„Rád bych se podíval, jakou máš asi velikost... chápeš, jako všude.“</p>
<p>Vstala a nervózně se otočila kolem dokola. Z hloučku trpaslíků se ozval pochvalný pískot a celá řada šťavnatých nepřeložitelných poznámek v trpasličtině.</p>
<p>„Ano, jsi skoro stejná,“ přikývl Mikuláš. „Kdybych ti sehnal opravdu kvalitní šaty, našla by sis někoho, kdo by ti na nich udělal drobné úpravy? Asi by bylo nutné je trochu popustit na tom... no, vždyť víš... v horní části.“</p>
<p>„A co by to bylo za šaty?“ zeptala se podezřívavě.</p>
<p>„Moje <emphasis>sestra </emphasis>má stovky večerních šatů a stejně tráví celý rok v našem rodinném sídle na venkově,“ odpověděl Mikuláš. „Rodina už v posledních letech do města téměř vůbec nejezdí. Dám ti klíč od našeho domu tady ve městě a můžeš si tam zajít a vybrat si sama.“</p>
<p>„A nebude jí to vadit?“</p>
<p>„Ta si toho nejspíš vůbec nevšimne. Každopádně si myslím, že by byla šokovaná, kdyby zjistila, že se za pouhých čtyřicet tolarů dají koupit šaty, a ještě víc, kdyby jí řekli, že je v nich někdo ochoten chodit. Vůbec si s tím nelam hlavu.“</p>
<p>„Městský dům? Venkovské sídlo?“ opakovala Sacharóza a potvrdila tak své neobyčejné žurnalistické nadání vyhmátnout ta slova, o nichž hovořící doufal, že si jich nikdo nevšimne.</p>
<p>„Naše rodina je bohatá,“ vysvětlil lakonicky, „Já nejsem.“</p>
<p>Když vyšel ven, zadíval se na obrys protější střechy, protože na její linii se něco změnilo. Proti obloze se tam črtala nestvůrná hlava, plná výrůstků a s velkýma kornoutovýma ušima.</p>
<p>Byl to chrlič. Mikuláš už si zvykl, že se chrliče pohybují po budovách po celém městě. Někdy zůstávaly celé měsíce na jednom místě. Jen výjimečně jste je mohli zahlédnout, jak se stěhují z jedné střechy na druhou. Ale právě tak jste je jen velmi zřídka zahlédli v takových částech města, jako byla tahle. Chrliče měly rády vysoké kamenné budovy se spoustou okapů a ozdobnou architekturou, které přitahovaly holuby. I chrliče musí něco jíst.</p>
<p>Navíc se něco dělo šikmo přes ulici. Před jedním ze starých skladišť stálo několik vozů a lidé z nich vykládali bedny a nosili je dovnitř.</p>
<p>Cestou přes most do Pseudopolského dvora zahlédl ještě několik dalších chrličů. Jeden po druhém za ním otáčely hlavy.</p>
<p>Seržant Navážka měl službu v kanceláři, a tak seděl za svým stolem. Užasle se na Mikuláše podíval.</p>
<p>„A sakra, to je ale rychlost. To jste celou cestu běžel?“ zeptal se.</p>
<p>„O čem to mluvíte?“</p>
<p>„Pan Elánius pro vás poslal sotva před pár minutama,“ vysvětloval Navážka. „No, tak běžte nahoru. Nebude to tak zlý, už přestal křičet.“ Pak vrhl na Mikuláše pohled typu „raději ať to schytáš ty než já“. „Kromě toho nesnáší papírování, jak se říká.“</p>
<p>„On asi není zrovna kancelářský typ, co?“</p>
<p>„To tedy ne,“ odpověděl Navážka s ďábelským úšklebkem.</p>
<p>Mikuláš vyšel po schodech a zaklepal na dveře, které se otevřely.</p>
<p>Velitel Elánius zvedl hlavu od stolu. Oči se mu zúžily.</p>
<p>„Ale ale, to je sakra rychlost. To jste celou cestu běžel, ne?“</p>
<p>„Ne, pane. Vypravil jsem se sem sám a doufal jsem, že byste mi mohl ještě odpovědět na pár otázek.“</p>
<p>„Ale? Tak to je od vás opravdu hezké.“</p>
<p>Ve vzduchu bylo zřetelně cítit, že i když je vesnička v tomto okamžiku klidná a tichá - ženy věší vyprané prádlo a kočky se vyhřívají na slunci -, v nejbližší chvíli vybuchne sopka a stovky lidí budou pohřbeny v popelu.</p>
<p>„Takže -“ začal Mikuláš.</p>
<p>„Proč jste to udělal?“ zeptal se ho Elánius. Mikuláš viděl před velitelem na stole <emphasis>Kometu. </emphasis>I ze svého místa dokázal přečíst titulky.</p>
<p>„Tak já stojím před záhadou, co?“ zavrčel Elánius.</p>
<p>„No, pokud mi chcete říct, veliteli, že to tak není, rád si poznamenám nějaká ta fakt -“</p>
<p>„Okamžitě zastrčte ten zápisník‘“</p>
<p>Mikuláš vypadal překvapeně. Jeho zápisník byl toho nejlevnějšího druhu, vyrobený z papíru recyklovaného tolikrát, že už by se dal použít místo ručníku, a přece na něj už zase někdo zíral jako na zbraň.</p>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
<p><strong>Pravda vyděsí</strong></p>
<p><strong>Patricij napadl úředníka s nožem</strong></p>
<p><strong>(Nůž měl Patricij, ne muž)</strong></p>
<p><strong>Tajemné události ve stájích</strong></p>
<p><strong>Překvapivý zápach máty</strong></p>
<p><strong>Hlídka stojí před záhadou</strong></p>
<p>„Nepřipustím, abyste mi provedl to, co jste udělal Kosopádovi,“ varoval Mikuláše Elánius.</p>
<p>„Každé slovo toho příběhu je pravda, pane.“</p>
<p>„Vsadím se, že ano. Je to přesně v jeho stylu.“</p>
<p>„Podívejte, veliteli, jestli je na tom mém příběhu něco špatně, tak mi řekněte co.“</p>
<p>Elánius se opřel o opěradlo a mávl rukou. „To chcete vytiskout <emphasis>všechno, </emphasis>co slyšíte?“ řekl. „To chcete pobíhat mým městem jako nějaký... nějaký dobývací stroj, který se utrhl ze řetězu? Sedíte tady a stavíte na odiv svou vzácnou čest a bezúhonnost, podobný plyšovému medvědovi, a nemáte ani nejmenší představu, jak strašlivě mi můžete ztížit mou práci?“</p>
<p>„Ale není přece proti zákonu, když se snažím -“</p>
<p>„Ne? Tak ono <emphasis>není? </emphasis>Víte, co by to mohlo natropit v Ankh-Morporku? Takové povídání, jako je tohle?“</p>
<p>„Možná, že to lidi trochu poplaší, ale je <emphasis>důležité!</emphasis>“</p>
<p>„Jenže já přemýšlím, co tam asi napíšete příště!“</p>
<p>„No, zatím jsem neuveřejnil, že v hlídce zaměstnáváte vlkodlaka,“ odpověděl Mikuláš a okamžitě toho zalitoval, jenže Elánius už mu začal poněkud lézt na nervy.</p>
<p>„A kdepak jste to slyšel?“ ozval se tichý hlas za ním. Obrátil se v židli. Kousek za ním se opírala o stěnu světlovlasá mladá žena v uniformě hlídky. Musela tam stát celý ten čas.</p>
<p>„Tohle je seržantka Angua,“ představil ji Elánius. „Před ní můžete klidně mluvit.“</p>
<p>„Já... slyšel jsem takové historky,“ vytáčel se Mikuláš. Seržantku už několikrát potkal na ulici. Napadlo ho, že má dívka zvyk dívat se po okolních lidech trochu příliš ostře.</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„Podívejte,“ vyhnul se Mikuláš přímé odpovědi, „vidím, že vám to dělá starosti. Prosím, dovolte, abych vás ujistil, že tajemství desátníka Nóblhócha je u mě naprosto v bezpečí.“</p>
<p>Nikdo nepromluvil. Mikuláš si poblahopřál. Byl to výstřel na slepo, ale na obličeji seržantky Anguy viděl, že se trefil do černého. Její obličej jako kdyby se náhle změnil ve slepou zeď a vytěsnil jakýkoliv výraz. „O druhu tvorů, jakým je desátník Nóblhóch, se často nemluví,“ odpověděl mu velitel Elánius po chvilce. „Považoval bych to za malou laskavost, kdybyste k tomu zaujal stejný přístup.“</p>
<p>„Jistě, pane! Aha, ano, taky jsem se chtěl zeptat, proč mě necháváte sledovat?“</p>
<p>„Já vás sleduju?“</p>
<p>„Ne vy, chrliče. Každý ví, že jich v současné době celá řada pracuje pro hlídku.“</p>
<p>„My vás nehlídáme. My se snažíme zjistit, co se s vámi <emphasis>stane</emphasis>,” odpověděla mu seržantka Angua.</p>
<p>„Kvůli <emphasis>tomuhle</emphasis>,“ dodal Elánius a udeřil dlaní do novin.</p>
<p>„Ale <emphasis>já </emphasis>přece nedělám nic <emphasis>špatného</emphasis>,“ bránil se Mikuláš.</p>
<p>„Ne, vy pravděpodobně skutečně neděláte nic <emphasis>protizákonného,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>přikývl Elánius. „I když k tomu máte zatraceně blízko. Jenže ostatní lidé nemají mou laskavou povahu, plnou pochopení. Jediné, co po vás chci, abyste nám na konci nezakrvácel celou ulici.“</p>
<p>„Já to zkusím.“</p>
<p>„A to si tam nepište.“</p>
<p>„Dobrá.“</p>
<p>„A nepište si, že jsem vám řekl, abyste si to nepsal.“</p>
<p>„Já rozumím. Mohl bych si zapsat, že jste řekl, že bych si neměl napsat, že jste řekl, že bych si neměl zapsat -“ Mikuláš se zarazil<emphasis>. </emphasis>Hora začala dunět. „Jen jsem žertoval...“</p>
<p>„Ha, ha. A nebudete mačkat mé důstojníky, abyste z nich dostal nějaké informace.“</p>
<p>„A nebudete dávat desátníku Nóblhóchovi psí suchary,“ doplnila seržantka Angua. Přešla za Elánia a nahlédla mu přes rameno. „Pravda vyděsí?“</p>
<p>„Vítězí. To je jen tiskařská chyba,“ odpověděl jí Mikuláš krátce. „Ještě něco, co bych neměl dělat, veliteli?“</p>
<p>„Prostě se nám nepleťte do cesty.“</p>
<p>„Pokusím se udělat - dobrá, budu si to pamatovat,“ přikývl Mikuláš. „Ale pokud dovolíte ještě jednu otázku? Co z toho budu mít já?“</p>
<p>„Jsem velitel hlídky a slušně a po dobrém vás o to prosím.“</p>
<p>„To je všechno?“</p>
<p>„Mohl bych vás požádat po zlém, pane ze Slova,“ povzdechl si Elánius. „Podívejte, nechtěl byste se na chvíli podívat na celou tu věc mýma očima? Byl spáchán zločin. Cechy se bouří. Slyšel jste, že je příliš mnoho představených? Tak teď je o dalších sto představených víc. Kapitán Karotka a hrstka mužů, které si vlastně nemohu dovolit postrádat, hlídají Oválnou kancelář a zbytek palácového personálu, takže mí lidé chybějí všude jinde. Musím si s tímhle vším poradit a... aktivně se při tom snažit, abych <emphasis>nestál </emphasis>před záhadou. Vetinariho mám v cele a Važuzla taky -“</p>
<p>„Nezlobte se, pane, ale není snad Važuzel ta oběť?“</p>
<p>„Stará se o něj jeden z mých mužů.“</p>
<p>„Ne jeden z městských doktorů?“</p>
<p>Elánius upřeně pozoroval Mikulášův zápisník. „Lékaři tohoto města jsou veskrze schopní a příjemní lidé,“ odpověděl po chvilce vyrovnaným hlasem, „a nikdo proti nim nemůže napsat ani slovo. Jeden z mých mužů ale naštěstí ovládá... zvláštní dovednosti.“</p>
<p>„Tím chcete říci, že pozná cizí zadek od vlastního lokte?“</p>
<p>Elánius se učil velmi rychle. Seděl s rukama založenýma na prsou a jeho tvář měla nic neříkající výraz.</p>
<p>„Mohl bych položit další otázku?“ zeptal se Mikuláš.</p>
<p>„Vás opravdu nic nezastaví, že?“</p>
<p>„Našli jste psa lorda Vetinariho?“</p>
<p>Znovu ten absolutně prázdný výraz. Jenže tentokrát měl Mikuláš dojem, že se za hladkou fasádou Elániova čela dalo do pohybu několik tuctů koleček.</p>
<p>„Psa?“ řekl Elánius.</p>
<p>„Myslím, že se jmenoval Hafal,“ přikyvoval Mikuláš.</p>
<p>Elánius seděl mlčky a díval se Mikulášovi do očí.</p>
<p>„Pokud se nepletu, byl to teriér.“</p>
<p>Elánius nepohnul ani brvou.</p>
<p>„Proč trčela z podlahy střela z kuše?“ pokračoval</p>
<p>Mikuláš. „To mi nedává žádný smysl, pokud ovšem v místnosti nebyla ještě další osoba. A podle toho, jak je střela zaražená do podlahy, musela uletět poměrně dlouhý kus. Není to odražená střela. Někdo střílel na něco, co bylo na podlaze. Co takhle na tvora velikosti psa, hm?“</p>
<p>V Elániově tváři se nepohnul ani sval.</p>
<p>„A pak je tady ta máta,“ pokračoval Mikuláš. „To je hádanka. Víte, co myslím, proč zrovna <emphasis>máta</emphasis><emphasis>? </emphasis>A pak mě napadlo, třeba někdo nechtěl, aby ho hlídka našla podle pachu. Třeba i pachatel slyšel o tom vašem vlkodlakovi? Pár lahviček mátového oleje rozlitých na místě činu by pachové stopy pěkně zmátlo, že?“</p>
<p>A bylo to tady, krátký záblesk v očích, které Elánius rychle sklopil k papírům před sebou na stole. Loto![*] pomyslel si Mikuláš.</p>
<p>Nakonec, podobný orákulu, které promluví jednou za rok, Elánius řekl: „Já vám, pane ze Slova, nevěřím. Řešit problémy je moje zaměstnání, jsem za to placený, a taky dostávám příplatky na zbroj. Ale komu se zodpovídáte vy? Já se z toho, co udělám, musím zodpovídat, i když přiznám, ať mě čert vezme, jestli zrovna teď vím, co bych <emphasis>měl </emphasis>dělat. Ale vy? Jak se zdá, vy si můžete dělat, co se vám zlíbí.“</p>
<p>„Myslím, pane, že já se musím zodpovídat pravdě.“</p>
<p>„Ale, opravdu? A mohl byste mi říci, jak přesně? Jakým způsobem?“</p>
<p>„Promiňte, ale nerozumím.“</p>
<p>„Když budete psát lži, přijde za vámi pravda a nafackuje vám? Tak to na mě udělalo velký dojem. Obyčejní lidé jako já jsou většinou zodpovědní nějakým jiným lidem. Dokonce i Vetinari vždycky - i když jen poočku - pozoroval cechy. Ale vy... <emphasis>vy </emphasis>jste zodpovědný pravdě. Úžasné. Jakou má adresu? A... čte to stvoření noviny?“</p>
<p>„Je to ona, pane,“ upozornila ho seržantka Angua. „Myslím, že existuje bohyně pravdy.“</p>
<p>„Tak potom asi nemá příliš mnoho přívrženců,“ ušklíbl se Elánius, „snad až tady na našeho přítele.“ Znovu se podíval na Mikuláše oním neurčitým pohledem a znovu bylo cítit, jak se kolečka v jeho hlavě roztáčejí.</p>
<p>„Předpokládejme... čistě teoreticky předpokládejme, že byste přišel k malému obrázku psa,“ řekl. „Mohl byste ho otisknout ve svých novinách?“</p>
<p>„Mluvíme o Hafalovi, že?“</p>
<p>„Mohl byste?“</p>
<p>„Jsem si jistý, že ano.“</p>
<p>„Moc by nás zajímalo, proč štěkal těsně před tím, než... před těmi událostmi.“</p>
<p>„A kdybyste ho našli, desátník Nóblhóch by s ním mohl promluvit ve psím jazyce, že je to tak?“</p>
<p>Elánius znovu nasadil svůj neproniknutelný výraz. „Ten obrázek bychom vám mohli dodat do hodiny,“ řekl.</p>
<p>„Díky. A kdo v tomto okamžiku vládne městu, veliteli?“</p>
<p>„Já jsem jen obyčejný policajt,“ odpověděl Elánius. „Takové věci mi neříkají. Předpokládám však, že bude zvolen nový Patricij. Je to všechno předepsáno v městských řádech.“</p>
<p>„A kdo by mi o nich mohl říci něco víc?“ zeptal se Mikuláš a v duchu dodal: „<emphasis>Jen obyčejný policajt, no maucta!</emphasis>“</p>
<p>„Co se toho týče, myslím, že vaším mužem by byl pan Kosopád,“ sdělil mu Elánius a tentokrát se usmál. „Je velmi vstřícný, zvláště k lidem, které zná. Přeji vám hezké odpoledne, pane ze Slova. Seržantko, doprovodila byste pana ze Slova ven, prosím?“</p>
<p>„Chtěl bych vidět lorda Vetinariho.“</p>
<p>„Chtěl byste <emphasis>co?</emphasis>“</p>
<p>„To je logický požadavek, pane.“</p>
<p>„Ne. Tak za prvé je v bezvědomí a za druhé je mým vězněm.“</p>
<p>„To ani nedovolíte, aby ho navštívil právník?“</p>
<p>„Poslyšte, mládenče, já si myslím, že na obtíže nám stačí lord Vetinari.“</p>
<p>„A co takhle Važuzel? <emphasis>Toho </emphasis>snad nevězníte?“</p>
<p>Elánius vrhl rychlý pohled na Anguu, která pokrčila rameny.</p>
<p>„Dobrá. To žádný zákon nezakazuje a nemůžeme dovolit, aby si lidé začali povídat, že je mrtvý,“ přikývl nakonec. Sňal z háčku konec mluvicí trubice a zaváhal.</p>
<p>„Už ten problém vyřešili, seržantko?“ zeptal se, aniž si všímal Mikuláše.</p>
<p>„Ano, pane. Pneumatická pošta a mluvicí systém jsou už konečně a navždy odděleny, pane.“</p>
<p>„Jste si jistá? Víte, že to policistovi Ostrobokovi včera vyrazilo všechny zuby?“</p>
<p>„Říkají, že se už nic takového nemůže stát, pane.“</p>
<p>„To je jasné, že ne. Už žádné zuby nemá. No, dobrá...“ Elánius zvedl mluvítko, chvilku si ho držel od těla, ale pak ho přiložil k ústům a promluvil do něj.</p>
<p>„Přepojte mě k celám, ano?“</p>
<p>„Oolá? Ojeamadruémoi?“</p>
<p>„Co jste říkal? Opakujte!“</p>
<p>„Vzíbzí, guiliguili?“</p>
<p>„Tady je Elánius!“</p>
<p>„Škríhuhlyhuhlyhrc?“</p>
<p>Elánius zavěsil mluvítko zpět na háček a upřel pohled na Anguu.</p>
<p>„Pořád na tom pracují, pane,“ odpověděla na nevyslovenou otázku. „Říkají, že nám ty trubky ohlodávají krysy, pane.“</p>
<p>„Krysy?“</p>
<p>„Bohužel, přesně tak, pane.“</p>
<p>Elánius tiše zasténal a obrátil se k Mikulášovi. „Seržantka Angua vás odvede k celám,“ řekl.</p>
<p>Vzápětí stál Mikuláš na druhé straně dveří.</p>
<p>„Tak jak jsem si vedl?“ zeptal se seržantky.</p>
<p>„Už jsem viděla horší případy.“</p>
<p>„Omlouvám se, že jsem začal mluvit o desátníku Nóblhóchovi, ale -“</p>
<p>„Ale s tím si vůbec nedělejte starosti,“ konejšila ho seržantka Angua. „O vašem dokonalém pozorovacím talentu se jistě bude na stanici mluvit dlouho. Podívejte, byl na vás laskavý, protože ještě nezjistil, co jste doopravdy zač. Takže buďte opatrný, to je všechno.“</p>
<p>„A <emphasis>vy </emphasis>už jste si v tom jasno udělala, že?“ podíval se na ni Mikuláš.</p>
<p>„Řekněme, že já se nespoléhám jen na první dojem. Pozor na to, kam šlapete.“</p>
<p>Vedla ho dolů k celám. Mikuláš si všiml a byl natolik chytrý, aby si to nezapsal, že u vchodu k celám, na úpatí schodiště, stojí dva strážní.</p>
<p>„Ty stráže tady stojí vždycky? Cely se přec zamykají, že?“ zajímal se.</p>
<p>„Slyšela jsem, že pro vás pracuje nějaký upír?“ odpověděla mu seržantka Angua.</p>
<p>„Otto? No ano. My v těchhle věcech netrpíme žádnými předsudky...“</p>
<p>Seržantka neodpověděla. Místo toho otevřela dveře do hlavní chodby mezi celami a zvolala: „Návštěvník k nemocným, Igore!“</p>
<p>„Hned jsem u vás, sheržo!“</p>
<p>Místnost uvnitř byla jasně osvětlena neskutečným, blikajícím modrým světlem. Police na stěně byly lemovány různými lahvemi. V některých se pohybovaly divné věci - opravdu <emphasis>velmi </emphasis>podivné věci. V jiných ty věci jen tak plavaly. Z jakéhosi složitého stroje, který stál v rohu a skládal se převážně z měděných polokoulí a skleněných tyčí, vyletovaly modré jiskřičky. Co však skutečně přitáhlo Mikulášovu pozornost, bylo obrovské oko.</p>
<p>Než ale stačil vykřiknout, natáhla se z boku nějaká ruka a to, o čem si myslel, že je obrovský oční důlek s okem, se změnilo v největší lupu, jakou v životě viděl, která byla připevněna na kloubovém závěsu na hlavě jejího majitele. Jenže tvář, kterou odsunutá lupa odhalila, byla - když už mluvíme o hrůzách, při nichž vysychá v ústech - sotva vylepšením.</p>
<p>Oči byly v různé výšce. Jedno ucho větší než druhé. Obličej doslova změť jizev. Ale to všechno nebylo nic proti vlasům a účesu. Igorovy mastné černé vlasy byly sčesány kupředu do mohutné převislé patky, po vzoru některých hlučnějších muzikantů, kteří v poslední době přišli v městě do módy, ale ta Igorova se skládala z vlasů tak dlouhých, že stačilo, aby pohodil hlavou, a jistě by ohrozil oko každého kolemjdoucího. Podle toho, jak vypadalo jeho... pracoviště, byl by však pravděpodobně schopen vrátit to oko zpět, kam patří.</p>
<p>Na jedné polici stálo velké akvárium a z jeho dna stoupal řetízek bublinek. V akváriu plavalo líně sem a tam několik brambor.</p>
<p>„Tuhle mladý Igor je pracovníkem našeho oddělení soudního lékařství,“ vysvětlovala Mikulášovi Angua. „Tohle je pan ze Slova. Chce se podívat na pacienty.“</p>
<p>Mikuláši neunikl pohled, jejž Igor vrhl na seržantku, která dodala: „Pan Elánius s tím souhlasil.“</p>
<p>„No tak tudy,“ ukázal Igor a protlačil se kolem Mikuláše do chodby. „Člověka vždycky potěší, když přijde nějaká návštěva, pane ze Slova. Zjistíte, že tady dole máme celkem pohodlné cely. Skočím a donesu khlíče.“</p>
<p>„Proč mu občas ujede to ,h‘?“ zeptal se Mikuláš, když Igor odkulhal k velké skříni.</p>
<p>„Pokouší se být moderní. Vy jste ještě nikdy nepotkal Igora?“</p>
<p>„Takového, jako je tenhle, ne! Vždyť má na pravé ruce dva palce!“</p>
<p>„Je z Überwaldu,“ odpověděla seržantka. „Igorové razí politiku sebevylepšování. Jsou to skvělí chirurgové. Jen si dávejte pozor, abyste žádnému z nich nepodal ruku za bouře.“</p>
<p>„Tady to máme,“ ozval se Igor, který se přikradl nazpět. „Tak koho dřív?“</p>
<p>„Lorda Vetinariho?“ nadhodil Mikuláš.</p>
<p>„Ten pořád ještě spí,“ odpověděl Igor.</p>
<p>„Cože, celou tu dobu?“</p>
<p>„Na tom není nic divného. Byla to moc ošklivá rána, co -“</p>
<p>Seržantka hlasitě zakašlala.</p>
<p>„Já myslel, že spadl z koně,“ podivil se Mikuláš.</p>
<p>„Ale samozřejmě, ovšem ošklivě se narazil, když padl na zem, o tom není pochyb,“ ozval se pohotově Igor s pohledem upřeným na Anguu.</p>
<p>Otočil klíčem.</p>
<p>Lord Vetinari ležel na úzké posteli. Tvář měl bledou, ale zdálo se, že spí klidným a pravidelným spánkem.</p>
<p>„A to se celou tu dobu <emphasis>neprobudil?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>divil se Mikuláš.</p>
<p>„Ne. Kontroluji ho zhruba každých patnáct minut nebo thak. Není to zase nijak zvláštní. Občas prostě tělo řekne: spi.“</p>
<p>„Slyšel jsem, že Patricij skoro vůbec nespí,“ vzpomněl si Mikuláš.</p>
<p>„Možná, že využívá příležitosti,“ zahučel Igor a tiše zavřel dveře.</p>
<p>Pak odemkl vedlejší celu.</p>
<p>Važuzel s ovázanou hlavou seděl na posteli. Upíjel nějakou polévku. Když je uviděl, zatvářil se překvapeně a málem misku rozlil.</p>
<p>„Tak jak se máme?“ zeptal se Igor tak vesele, jak mu to tvář plná stehů dovolila.</p>
<p>„Ehm, cítím se <emphasis>mnohem</emphasis> lépe...“ Mladík se nejistě rozhlížel z jednoho na druhého.</p>
<p>„Tady pan ze Slova by si s vámi rád popovídal,“ sdělila mu seržantka Angua. „No, já půjdu s Igorem a pomůžu mu počítat jeho bulvy nebo tak něco.“ Mikuláše zanechali v rozpačitém mlčení. Važuzel patřil k lidem, jejichž charakter se dal jen velmi těžko odhadnout.</p>
<p>„Vy jste syn lorda ze Slova, že?“ ozval se. „Vy píšete ty dopisy s novinkami, že?“</p>
<p>„Ano,“ přikývl Mikuláš. Jak se zdálo, pro všechny vždycky bude jen synem svého otce. „Hm. Říká se, že vás lord Vetinari bodl.“</p>
<p>„Ano, říkají to,“ přikývl úředník.</p>
<p>„Ale byl jste tam.“</p>
<p>„Zaklepal jsem na dveře, abych mu předal kopii jedné listiny, jak mě žádal, lord Vetinari dveře otevřel, já vešel do místnosti... a pak už si vybavuju jen, jak jsem se probudil tady a prohlížel mě pan Igor.“</p>
<p>„To musel být pěkný šok,“ ušklíbl se Mikuláš s kratičkým zábleskem pýchy nad tím, že na těch událostech má <emphasis>Kometa </emphasis>svůj, byť by nevelký podíl.</p>
<p>„Říkají, že kdyby nebyl Igor tak šikovný s jehlou a nití, byl bych ochrnul na pravou ruku,“ přiznal Važuzel upřímně.</p>
<p>„Ale máte zavázanou i hlavu,“ neubránil se Mikuláš.</p>
<p>„Myslím, že když jsem... když se... no ať už se stalo cokoliv... Musel jsem se o něco uhodit,“ odpověděl Važuzel.</p>
<p>Bohové, pomyslel si Mikuláš, on je v <emphasis>rozpacích!</emphasis></p>
<p>„Mám všechny důvody se domnívat, že tady došlo k nějakému omylu,“ pokračoval Važuzel.</p>
<p>„Bylo jeho lordstvo v poslední době hodně zaměstnáno?“</p>
<p>„Jeho lordstvo je vždy hodně zaměstnáno. Je to jeho práce,“ odpověděl úředník.</p>
<p>„Víte, že ho tři lidé slyšeli prohlásit, že vás zabil?“</p>
<p>„To nedokážu vysvětlit. Museli se splést.“</p>
<p>Najednou slova ostře odsekával. Teď už musím být velmi blízko, pomyslel si Mikuláš... „A proč myslíte, že -“ začal a jeho dojem se potvrdil.</p>
<p>„Myslím, že s vámi <emphasis>nemusím </emphasis>mluvit,“ zamračil se Važuzel. „Nebo ano?“</p>
<p>„Ne, ale -“</p>
<p>„<emphasis>Seržantko!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vykřikl Važuzel.</p>
<p>Ozvaly se rychlé kroky a dveře cely se otevřely.</p>
<p>„Prosím?“ zeptala se Angua.</p>
<p>„Rozhovor mezi mnou a tímhle gentlemanem skončil,“ sdělil jí Važuzel. „A navíc jsem hrozně unavený.“</p>
<p>Mikuláš si povzdechl a zavřel zápisník. „Díky,“ zabručel, „opravdu jste mi... pomohl.“</p>
<p>Když pak procházel zpět chodbou, řekl Angue: „On očividně nechce uvěřit tomu, že by na něj zaútočilo jeho lordstvo.“</p>
<p>„A podívejte se na něj,“ poznamenala seržantka.</p>
<p>„Zdá se, že ta rána do hlavy musela být hodně silná, „pokračoval Mikuláš.</p>
<p>„Myslíte?“</p>
<p>„Podívejte, dokonce i já cítím, že tady něco smrdí!“</p>
<p>„Jste dobrý.“</p>
<p>„<emphasis>Aha</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>ušklíbl se Mikuláš. „Vy jste navštěvovala Komunikační školu pana Elánia, co?“</p>
<p>„Že by?“ odpověděla seržantka Angua.</p>
<p>„Loajalita je úžasná věc.“</p>
<p>„Skutečně? Ven se jde tudy.“</p>
<p>Jen co Angua vyprovodila Mikuláše na ulici, vrátila se nahoru do Elániovy kanceláře a tiše za sebou zavřela dveře.</p>
<p>„Takže si všiml jen chrličů?“ řekl Elánius, který z okna pozoroval Mikuláše odcházejícího ulicí.</p>
<p>„Očividně. Ale nepodceňovala bych ho, pane. On si umí všímat. Tu mátovou bombu trefil naprosto přesně. A kolik policistů by si všimlo, jak hluboko se ta střela zarazila do podlahy?“</p>
<p>„To je naneštěstí pravda.“</p>
<p>„Všiml si i Igorova druhého palce a nevěřím, že by si někdo jiný všiml plovoucích brambor.“</p>
<p>„Igor se jich ještě nezbavil?“</p>
<p>„Ne, pane. Pořád věří, že instantní filé s pomfrity a tatarkou už jsou na dosah ruky.“</p>
<p>Elánius si povzdechl. „Tak dobrá, seržantko. Zapomeňte na brambory. Jaká je pravděpodobnost?“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Vím, co se děje dole na strážnici. Nebyli by to ani policajti, kdyby někdo nevedl zápis.“</p>
<p>„Na pana ze Slova?“</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>„No... šest ku deseti, že bude příští pondělí po smrti, pane.“</p>
<p>„Můžete neoficiálně rozšířit, že se mi tyhle věci nelíbí.“</p>
<p>„Rozumím, pane.“</p>
<p>„Zjistěte, kdo vede zápis, a jestli je to Noby, tak mu ho seberte.“</p>
<p>„Dobrá, pane. A co pan ze Slova?“</p>
<p>Elánius na okamžik upřel oči ke stropu. „Kolik mužů ho hlídá?“</p>
<p>„Dva.“</p>
<p>„Noby má obvykle v těchto věcech velmi dobrý odhad. Myslíte, že to stačí?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ani já ne. Jenže jsme v tísni. Bude se muset poučit tím těžším způsobem. Potíž je v tom, že když se má člověk poučit tím těžším způsobem, dostane jen jedinou lekci.“</p>
<p>Pan Tulipán se vynořil z temné uličky, kde právě vyjednal zakoupení velmi malého balíčku něčeho, co se vkrátku ukáže být práškovým jedem na krysy, říznutým namletými krystaly prostředku na praní.</p>
<p>Pan Zichrhajc si mezitím četl nějaký velký kus papíru. „Co je to?“ zeptal se pan Tulipán.</p>
<p>„Řekl bych, že potíže,“ odpověděl pan Zichrhajc. Složil papír a zasunul ho do kapsy. „Určitě.“</p>
<p>„Tohle město už mi začíná lézt na mý -aný nervy,“ prohlásil pan Tulipán popuzeně, když vykročili dál po ulici. „Mám -aný bolení hlavy. A bolí mě ta noha.“</p>
<p>„Ano? Mě taky pokousal. S tím psem jste udělal velkou chybu.“</p>
<p>„To chcete říct, že jsem na něj neměl střílet?“</p>
<p>„Ne. Já říkám, že jste ho neměl minout. Utekl.“</p>
<p>„Je to jenom pes,“ zavrčel pan Tulipán. „Proč tolik naděláte se -aným psem? Je to něco úplně jinýho, než kdyby to byl nějakej -aně věrohodnej svědek. Nikdo nám nic neřekl o nějakým -aným psovi!“ Cítil, jak ho začíná pálit kotník, temný náznak toho, že si někdo v poslední době nečistil zuby. „Jen si to zkuste, nést člověka, když vám při tom na kotníku visí zakousnutý -aný pes! A jak je <emphasis>možné, </emphasis>že nám ta -aná zombie neřekla, že je ten chlápek tak -aně <emphasis>rychlej? </emphasis>Kdyby se nedíval na toho tatrmana, byl by mě -aně <emphasis>dostal!</emphasis>“</p>
<p>Pan Zichrhajc pokrčil rameny. Ale v duchu si to samozřejmě poznamenal. Pan Kosopád zapomněl Nové firmě sdělit celou řadu věcí a jedna z nich byla, že se Vetinari pohybuje jako had.</p>
<p>Tohle bude toho právníka stát hodně peněz. Vždyť Patricij pana Zichrhajce málem <emphasis>pořezal!</emphasis></p>
<p>Byl ale pyšný na to, jak bodl úředníka a vystrčil Karla ven na odpočívadlo schodiště, aby něco zablábolil těm hloupým sloužícím. To ve scénáři nebylo. A to byl přesně ten druh služeb, jaké jste mohli od Nové firmy očekávat. V chůzi spokojeně luskl prsty. Ano! Dokázali bleskově reagovat, improvizovat, dokázali být <emphasis>kreativní...</emphasis></p>
<p>„Promiňte, gentlemani, měli byste okamžik?“</p>
<p>Z uličky před nimi vystoupila postava a v každé ruce třímala nůž.</p>
<p>„Cech zlodějů,“ představila se. „Když dovolíte, tohle je úřední přepadení.“</p>
<p>Ke zlodějovu úžasu se zdálo, že ani pan Tulipán, ani pan Zichrhajc nejsou nijak překvapeni, natož vystrašeni, a to navzdory velikosti nožů. Tvářili se jako pár lepidopteristů, kteří narazili na zcela nový druh motýla a zjistili, že na ně mává malou síťkou na motýly.</p>
<p>„Úřední přepadení?“ opakoval pan Tulipán pomalu.</p>
<p>„Aha, vidím, že jste v našem krásném městě na návštěvě?“ usmál se zloděj. „Pak tohle považujte za svůj šťastný den, pane a... pane. Budete oloupeni o pětadvacet tolarů, což vám zaručí imunitu před další pouliční loupeží na dobu celých šesti měsíců. K tomu si můžete libovolně zvolit prémii v podobě sady vkusně zabalených křišťálových vinných sklenek nebo soupravy grilovacího nářadí, které vám budou závidět všichni vaši přátelé. Tato nabídka platí jen do konce následujícího týdne.“</p>
<p>„To chcete říct, že jste tady jako... úředně?“ ujišťoval se pán Zichrhajc.</p>
<p>„To jako... -aná loupež po dobrým?“ řekl pan Tulipán.</p>
<p>„Jistě, pane. Lord Vetinari si myslí, že protože ve městě bude <emphasis>vždycky </emphasis>nějaký zločin, může už být rovnou organizován.“</p>
<p>Pan Tulipán s panem Zichrhajcem se na sebe podívali.</p>
<p>„No... ,oficiální‘ je moje přezdívka,“ pokrčil pan Zichrhajc rameny. „Je to na vás, pane Tulipáne.“</p>
<p>„A protože jste ve městě noví, mohu vám nabídnout velmi výhodnou, vstupní stotolarovou loupež, která vám následně zaručí imunitu na celých dvacet šest měsíců, a k tomu dostanete brožurku, v níž jsou zmíněny všechny restaurace, námezdní stáje, módní obchody a poukázky v hodnotě celých pětadvaceti tolarů, které platí ve většině zábavních podniků města. Vaši sousedé a známí budou obdivovat -“</p>
<p>Ruka pana Tulipána vyletěla jako blesk. Podobná trsu banánů, chytila zloděje pod krkem a udeřila jeho hlavou o zeď.</p>
<p>„Bohužel, přezdívka pana Tulipána je ,hnusák‘,“ dodával pan Zichrhajc a zapaloval si při tom cigaretu. Masitě znějící projevy zuřivosti jeho kolegy se mu ozývaly za zády, když zvedl vinnou sklenku a kriticky si ji prohlížel.</p>
<p>„Fuj... taková laciná napodobenina, vždyť to nemá s křišťálem nic společného,“ prohlásil znechuceně. „Komu už se dneska dá věřit? To člověk propadá beznaději.“</p>
<p>Zlodějovo tělo se svezlo k zemi.</p>
<p>„Myslím, že si vemu tu sadu grilovacího nářadí,“ uvažoval nahlas pan Tulipán a překročil ležící tělo. „Tady vidím, že ta sada obsahuje ,tolik užitečné a nepostradatelné špikovačky, dokonale anatomicky tvarované obracečky a několik speciálních kleští na maso, které přidají vaší radosti z opékání masa na čerstvém vzduchu čtvrtou dimenzi‘.“</p>
<p>Roztrhl krabici a vytáhl z ní modrobílou zástěru, kterou s kritickým výrazem prohlédl.</p>
<p>„,Smrt kuchaři!‘“ zasmál se a natáhl si ji přes hlavu. „Poslyšte, tohle je klasická věcička. Já si pořídím nějaký -aný přátele, aby mi mohli závidět všechna ta jídla opékaná na čerstvém vzduchu. A co ty -aný poukázky?“</p>
<p>„Takové věci nejsou většinou k ničemu,“ zavrtěl hlavou pan Zichrhajc. „Je to jen způsob, jak lidem prodat něco, co nikdo nechce. Podívejte se sem... ,25% sleva, šťastný nákup ve Furbyho paláci zelí‘.“ Odhodil brožurku stranou.</p>
<p>„No, nebylo to tak docela špatný,“ bručel pan Tulipán. „A měl u sebe akorát pětadvacet tolarů, takže jsme vlastně udělali -anej regulérní kšeft.“</p>
<p>„Budu rád, až odsud budeme pryč,“ mračil se pan Zichrhajc. „Tohle místo je hrozně divné. Pojďte, ještě trochu vyděsíme tu mrtvolu a vypadneme.“</p>
<p>„Íink... fajn!“</p>
<p>Pokřik divokého kamelota se rozléhal zšeřelým náměstím. Mikuláš, který se vracel do Třpytné ulice, si pomyslel, že se dnešní noviny pořád ještě slušně prodávají.</p>
<p>Jen náhodou, když kolem něj procházel jeden z občanů, zahlédl hlavní titulek.</p>
<p><strong>ŽENA PORODILA KOBRU!</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Že by Sacharóza vydala další vydání sama? To není možné! Rozběhl se k prodavači.</p>
<p>Nebyla to <emphasis>Kometa. </emphasis>Titul, ve velkém provedení, v půltučném písmu, které bylo mnohem kvalitnější než to, co produkovali trpaslíci, zněl:</p>
<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p>
<p>Novinky, o nichž jinak jen slyšíte - 2 pence</p>
<p>„Co to má všechno znamenat?“ zeptal se prodavače, který byl nad skupinou Rumových přátel alespoň o tři vrstvy povrchové špíny.</p>
<p>„Co všechno?“</p>
<p>„<emphasis>Tohle </emphasis>všechno!“ Interview s Važuzlem Mikuláše velmi podráždilo.</p>
<p>„Jó, to se <emphasis>mě </emphasis>neptejte, šéfe. Jediný, co o tom vim, je, že za každej prodanej papír dostanu peňáka.“</p>
<p>„,Polévkový déšť v Genově? Slepice během hurikánu snesla tři vejce?‘ Kde to všechno sebrali?“</p>
<p>„Helejte, šéfe, kdybych uměl číst, tak bych tady asi neprodával nějaký blbý papíry, ne?“</p>
<p>Někdo jiný začal vydávat noviny! došlo Mikulášovi. Sjel očima k drobnému tisku dole, na patě stránky, a je třeba říci, že v těchhle novinách ani malé písmo nebylo moc malé. Na <emphasis>Třpytné </emphasis>ulici?</p>
<p>Vzpomněl si na dělníky s bednami a balíky před starým skladištěm. Jak někdo mohl... Ale Cech rytců by <emphasis>mohl, že? </emphasis>Lisy už měli a taky měli peníze. Jenže dvě pence, to bylo neslýchané dokonce i za jediný list těch jejich... nesmyslů. A když prodavač dostane penci, jak může vydělat nějaké peníze tiskař?</p>
<p>Pak si to ale uvědomil: v tom to vůbec nebude.... je to v tom, že někdo chce <emphasis>Kometu </emphasis>vyřadit z provozu.</p>
<p>Na protější straně ulice, téměř proti Kbelíku, už byl vyvěšen obrovský červenobílý štít <emphasis>Informátora. </emphasis>Venku stála řada vozů.</p>
<p>Zpoza pootevřených dveří tiskárny opatrně vyhlížel jeden z Dobrohorových trpaslíků.</p>
<p>„Už tam mají tři lisy,“ oznámil Mikulášovi. „Viděl jste, co udělali? Dostali to vydání ven za půlhodinu!“</p>
<p>„Dobrá, ale je to jen jeden list. A všechno je to vymyšlené.“</p>
<p>„Myslíte? I to o tom hadovi?“</p>
<p>„Vsadím tisíc tolarů, že ano,“ Mikuláš si vzpomněl na menší tisk, v němž se pravilo, že se ta věc odehrála v Lancre. Poněkud přibrzdil. „No, sto tolarů rozhodně.“</p>
<p>„Ale to není to nejhorší,“ pokračoval trpaslík. „Pojďte raději dovnitř.“</p>
<p>Uvnitř sice duněl lis, ale většina trpaslíků jen tak posedávala kolem.</p>
<p>„Chceš slyšet hlavní titulky?“ přivítala ho Sacharóza, když vstoupil.</p>
<p>„No, sem s tím,“ povzdechl si Mikuláš a usedl za svůj přeplněný stůl.</p>
<p>„Cech rytců nabízí trpaslíkům tisíc tolarů za jejich tiskařský lis.“</p>
<p>„No to snad...!“</p>
<p>„Upír-ikonograf a těžce pracující redaktorka přetahováni nabídkou platu ve výši 500 tolarů měsíčně!“</p>
<p>„No ale...“</p>
<p>„Trpaslíci jsou... <emphasis>fpíči</emphasis> s papírem.“</p>
<p>„<emphasis>Cože?!</emphasis>“</p>
<p>„To je citát pana Dobrohora,“ vysvětlovala Sacharóza. „Nechci předstírat, že vím <emphasis>přesně</emphasis>, co to znamená, ale chápu to tak, že už mají papír jen na jediné vydání.“</p>
<p>„A když budeme chtít další, budou nám ho účtovat pětkrát dráž než předtím,“ doplnil přicházející Dobrohor. „Rytci ho kupují. Chtějí všechny zásoby a ještě si přiobjednávají, říká Král.“</p>
<p>„Král?“ Mikuláš nakrčil čelo. „Myslíte pana Krále?“</p>
<p>„Jo, Krále Zlatý řeky,“ přikývl trpaslík, „na druhé straně bychom tu cenu ještě <emphasis>mohli </emphasis>zaplatit, ale kdybychom to měli prodávat za dvě pence jako ti naproti, pracovali bychom prakticky zadarmo.“</p>
<p>„Otto řekl tomu chlapíkovi z cechu, že jestli sem ještě jednou vleze, on, Otto, poruší svou přísahu,“ vyprávěla Sacharóza. „Děsně se rozzuřil, protože ten chlap se z něj snažil vymáčknout, jak dělá ty obrázky, co se dají rovnou tisknout.“</p>
<p>„A co ty?“</p>
<p>„Zůstávám. Nevěřím jim, jsou zákeřní jak hadi. Připadají mi jako lidé z... <emphasis>velmi nízkých </emphasis>vrstev. Ale co budeme dělat?“</p>
<p>Mikuláš se zakousl do nehtu na palci a nepřítomně zíral na desku stolu. Když pak pohnul nohou, narazil špičkou boty do bedýnky s penězi, která vydala uklidňující, plný zvuk.</p>
<p>„Mohli bychom o něco zmenšit rozsah,“ navrhl Dobrohor.</p>
<p>„Ano, jenže pak by lidé naše noviny asi nekupovali,“ odporovala Sacharóza, „a oni by je kupovat měli, protože v nich jsou <emphasis>skutečné </emphasis>novinky.“</p>
<p>„Jenže ty v <emphasis>Informátorovi </emphasis>vypadají zajímavěji, to musím připustit,“ zabručel Dobrohor.</p>
<p>„To proto, že v nich ve skutečnosti nemají žádná opravdová fakta!“ vyštěkla Sacharóza. „Koukněte, mně nevadí, když budu zase brát jen jeden tolar, a Otto říká, že bude pracovat za půl tolaru, když bude moct bydlet dole ve sklepě.“</p>
<p>Mikuláš pořád ještě upíral pohled do prázdna. „Máme kromě pravdy něco,“ pronesl najednou podivně nepřítomným hlasem, „co by neměl i cech? Dokážeme tisknout rychleji?“</p>
<p>„Jeden lis proti třem? To ne,“ zavrtěl hlavou Dobrohor. „Vsadil bych se ale, že dokážeme rychleji sázet.“</p>
<p>„A to znamená...?”</p>
<p>„Pravděpodobně dokážeme dostat noviny na ulici jako první.“</p>
<p>„Dobrá. To by nám mohlo pomoct. Sacharózo, znáš někoho, kdo hledá zaměstnání?“</p>
<p>„Jestli někoho znám? To sis nečetl dopisy?“</p>
<p>„No, abych se přiznal...“</p>
<p>„Spousta lidí shání zaměstnání! Tohle je Ankh-Morpork!“</p>
<p>„Dobrá, najdi tři dopisy, v nichž je nejméně gramatických chyb, a pošli Rockyho, aby najal jejich autory.“</p>
<p>„Jeden z nich byl pan Ohybný,“ varovala Sacharóza. „Chtěl by ještě další práci. V poslední době moc zajímavých lidí neumírá. Věděl jsi, že navštěvuje všechny možné schůze a společnosti a zapisuje si pro vlastní potěšení všechno, co se tam řekne?“</p>
<p>„A myslíš, že to zapisuje přesně?“</p>
<p>„To bych se skoro vsadila. Je to jasně ten typ. Ale nevím, jestli máme tolik místa, abychom -“</p>
<p>„Od zítřka půjdeme na čtyři strany. No, co se na mě tak díváte? Mám další údaje o aféře Vetinari a máme... hm... dvanáct hodin na to, abychom sehnali nějaký papír.“</p>
<p>„Už jsem ti řekl, že nám Král další papír za slušnou cenu neprodá,“ ozval se Dobrohor.</p>
<p>„Takže to máme další článek do našich novin,“ prohlásil Mikuláš.</p>
<p>„Já jen řekl, že -“</p>
<p>„Ano, já vím. Musím napsat nějaké věci a pak za ním zajdeme. Spolu. Jo, a pošlete někoho na semaforovou věž, ano? Chtěl bych poslat zprávu králi Lancre. Myslím, že jsem se s ním jednou potkal.“</p>
<p>„Semafory stojí peníze. Spoustu peněz.“</p>
<p>„Stejně to udělejte. Nějaké peníze ještě dohromady dáme.“ Mikuláš se naklonil nad žebřík do sklepa. „Otto?“</p>
<p>Z otvoru se vynořil upír a zastavil se, když byl horní polovinou těla nad zemí. V ruce svíral ikonograf.</p>
<p>„Co pro tepe mužu utělat?“</p>
<p>„Nenapadá tě něco, co by nám pomohlo prodat víc novin?“</p>
<p>„A co pys chtěl ote mě <emphasis>teť? </emphasis>Oprázky, co fyskočí se stránky? Oprázky, co foní? Nepo chrají? Oprázky, co fás sledují očima sem a tam?“</p>
<p>„No, nemusíš si to hned brát osobně,“ uklidňoval ho Mikuláš. „Kdybych po tobě chtěl barevné obrázky nebo něco takového, ale já se jen ptám, jestli...“</p>
<p>„Parefné oprásky?“ pozvedl upír obočí. „A to je fšecko? Parefný fobrásky, to je prnkačka. A kdy pys si to přál?“</p>
<p>„To se udělat nedá,“ odfrkl si pohrdavě Dobrohor s nezlomným přesvědčením.</p>
<p>„Ale? To ržíkáte fý? A máte taty někte místo, co tělají bárefný sklo?“</p>
<p>„Jistě, znám trpaslíka, který má dílnu na barevné sklo v Zapudrované ulici,“ přikývl Dobrohor. „Dokáží ho zatónovat do sta odstínů, ale -“</p>
<p>„Já pych potržepoval fsorky, chned. A taky páref. Můšete sechnat i fsorky páref, še?“</p>
<p>„To je jednoduché,“ přikývl trpaslík. „Jenže budete potřebovat stovky různých barev... že?“</p>
<p>„Ne ne, tak to neni. Já fám utělám sesnam, co já putu potržebovat. Já fám nemůšu slípit kfalitu Burleigh a Silnoruka chnet napoprfé, co kočka fyskočí s pytle, samoržejmě. Tety, nemůžete po mě chtít tu jemnou chru sfětel na potzimním listí nepo tak něco. Ale tam, kte putou fýrazné parfy, to pute fajn! Myslíte, že py to stačilo?“</p>
<p>„To by bylo úžasné!“</p>
<p>„Těkuji fám.“</p>
<p>Mikuláš vstal. „A teď,“ řekl, „navštívíme Krále Zlaté řeky.“</p>
<p>„Vždycky jsem přemýšlela, proč mu tak lidé říkají,“ ozvala se Sacharóza. „Vždyť městem žádná zlatonosná řeka neteče, že ne?“</p>
<p>„Gentlemani.“</p>
<p>Pan Kosopád čekal ve vstupní hale prázdného domu. Když vešla Nová firma, vstal a sevřel svůj kufřík. Vypadal, jako kdyby byl ve výjimečně špatné náladě.</p>
<p>„Kde jste byli?“</p>
<p>„Byli jsme něco zakousnout, pane Kosopáde. Dnes ráno jste se neukázal a pan Tulipán dostal hlad.“</p>
<p>„<emphasis>Říkal</emphasis><emphasis> </emphasis>jsem vám, že se máte držet hodně při zemi, nikde se neukazovat!“</p>
<p>„Pan Tulipán se umí skvěle držet při zemi. Ale všechno se dokonale podařilo. To už jste musel slyšet. A poslyšte, téměř jsme přišli o život, protože jste nám neřekl spoustu věcí. To vás ovšem bude hodně stát, ale jinak? Kdo by se o nás zajímal? Takže v čem je problém?“</p>
<p>Pan Kosopád na ně upřel ošklivý pohled. „Můj čas je drahý, pane Zichrhajci. Nechci to protahovat. Co jste udělali se psem?“</p>
<p>„O tom psu nám nikdo nic neřek,“ odpověděl pan Tulipán a pan Zichrhajc cítil, že použitý tón byl špatný.</p>
<p>„Aha, takže jste se se psem setkali,“ zkonstatoval pan Kosopád. „Kde je?“</p>
<p>„Pryč. Utekl Pokousal nás oba na nohou... a utekl.“</p>
<p>Pan Kosopád si povzdechl. Znělo a páchlo to jako vánek <emphasis>z </emphasis>prastaré hrobky.</p>
<p>„<emphasis>Řekl </emphasis>jsem vám, že členem hlídky je i vlkodlak,“ pokračoval.</p>
<p>„No? A co?“ zabručel nechápavě pan Zichrhajc.</p>
<p>„Pro vlkodlaka nebude těžké se se psem domluvit.“</p>
<p>„Cože? To nám chcete říct, že <emphasis>my</emphasis>, lidi, budeme poslouchat nějakého <emphasis>psa</emphasis>?“ vrtěl hlavou pan Zichrhajc.</p>
<p>„Naneštěstí ano,“ přikývl pan Kosopád. „Pes musí mít osobnost. Osobnost se hodně počítá. A úřední precedenty jsou naprosto jasné. V dějinách města, gentlemani, proběhly v různých dobách soudní procesy se sedmi prasaty, skupinou krys, čtyřmi koňmi, jednou blechou a rojem včel. V loňském roce byl připuštěn jako svědek obžaloby v případu úkladné vraždy papoušek a já pak organizoval jeho zařazení do programu na ochranu svědků. Myslím, že dnes žije hodně daleko odsud jako přerostlá andulka.“ Pan Kosopád potřásl smutně hlavou. „Zvířata tedy, bohužel, mají u našich soudů své místo. Existuje sice celá řada námitek, které by se daly vznést, ale podstatné je, pane Zichrhajci, že velitel Elánius na tom svědectví postaví celý případ. Začne se vyptávat... lidí. Už teď ví, že něco není v pořádku, ale musí pracovat v prostoru daném důkazy a stopami a nemá ani jedno, ani druhé. Jsem přesvědčen o tom, že jakmile najde toho psa, snadno celý případ rozuzlí.“</p>
<p>„Tak mu šoupněte pár tisíc a je to,“ navrhl pan Zichrhajc. „To zabere na každého policajta!“</p>
<p>„Pokud se nepletu, tak poslední člověk, který se pokusil podplatit velitele Elánia, není ještě dnes schopen používat jeden z prstů,“ odpověděl pan Kosopád.</p>
<p>„Udělali jsme všechno, co jste nám, -aně, řek!“ vykřikl pan Tulipán a ukázal na pana Kosopáda prstem podobným tučné klobáse.</p>
<p>Pan Kosopád si je prohlížel, jako kdyby je viděl poprvé.</p>
<p>„Zabte kuchaře!“ prohlásil. „Jak zábavné. Jenže já měl na začátku dojem, že najímám <emphasis>profesionály!</emphasis>“</p>
<p>Pak Zichrhajc přesně věděl, co bude následovat, a podařilo se mu zachytit pěst pana Tulipána, ještě než dopadla, i když ho síla úderu zvedla ze země.</p>
<p>„Ty <emphasis>obálky,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>pane Tulipáne,“ zatrylkoval. „Ten muž zná <emphasis>věci...</emphasis>“</p>
<p>„Těžko si bude něco pamatovat, když bude -aně <emphasis>mrtvej</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>zavrčel pan Tulipán.</p>
<p>„A víte, že naopak právě potom máte myšlenky najednou křišťálově čisté?“ řekl pan Kosopád a vstal. Pan Zichrhajc si všiml, jak se zombie zvedá - zapojuje nikoliv všechny svaly najednou, ale postupně jednotlivé skupiny, takže ani tak nevstává, jako se <emphasis>rozklá</emphasis><emphasis>dá </emphasis>směrem vzhůru.</p>
<p>„Váš <emphasis>další </emphasis>pomocník je v pořádku?“ zajímal se Kosopád.</p>
<p>„Máme ho zpátky ve sklepě. Dali jsme mu nějaké pití a už si ji zas umotal jak povříslo,“ odpověděl pan Zichrhajc. „Jenom nechápu, proč se ho nemůžeme zbavit rovnou. Vždyť se dal málem na útěk, když Patricije uviděl. Kdo by si v takovémhle městě všiml jedné mrtvoly navíc?“</p>
<p>„Hlídka, pane Zichrhajci. Kolikrát vám to mám vysvětlovat? Jsou výjimečně dobří v tom, čeho všeho si dokážou všimnout!“</p>
<p>„Tuhle pan Tulipán jim toho moc ke všímání nenechá -“ pan Zichrhajc se zarazil. „Takže vy máte z hlídky skutečně <emphasis>strach</emphasis> co?“</p>
<p>„Tohle je Ankh-Morpork,“ odsekl mu právník, „jsme velmi kosmopolitní město. Být mrtvým je v Ankh-Morporku někdy jen drobná nepříjemnost, chápete? Máme mágy, tvory různých velikostí. A těla mají zvyk se najednou objevit. Nechceme, aby <emphasis>cokoliv </emphasis>poskytlo hlídce nějaký klíč či stopu, rozumíte?“</p>
<p>„Oni by byli ochotni poslouchat nějakou -anou mrtvolu?“ zatvářil se znechuceně pan Tulipán.</p>
<p>„Nevidím důvod, proč by neměli. <emphasis>Vy </emphasis>to například právě děláte,“ odpověděla mu zombie. Pak se pan Kosopád přece jen trochu uvolnil. „No, každopádně je tady jistá možnost, že budeme mít ještě nějaké využití pro vašeho... pomocníka. Ještě jedno malé představení, abychom přesvědčili ty nepřesvědčené. Je příliš důležitý, než abychom se ho... <emphasis>zbavili </emphasis>už teď.“</p>
<p>„Jo, tak dobrá. Budeme ho držet na flašce. Ale za toho čokla chceme příplatek,“ odpověděl pan Zichrhajc.</p>
<p>„Je to jen <emphasis>pes</emphasis>, pane Zichrhajci,“ řekl pan Kosopád a pozvedl obočí. „Předpokládám, že dokonce i pan Tulipán by dokázal uvažovat bystřeji než pes.“</p>
<p>„Jo, ale to budeme muset toho psa nejdříve <emphasis>najít!</emphasis>“ odpověděl nenaloženě pan Zichrhajc a takticky se postavil před svého kolegu. „V tomhle městě je spousta psů.“</p>
<p>Zombie si znovu povzdechla. „Mohl bych k vašemu honoráři přidat dalších pět tisíc tolarů v kamenech,“ dodal Kosopád. Pozvedl ruku. „A prosím, neurážejte mě ani sebe tím, že oba jednohlasně řeknete ,deset‘. Ten úkol není těžký. Psi ztracení ve městě skončí buď tak, že jsou na neustálém útěku před smečkami toulavých psů, nebo začnou nový život stejně snadno, jako si někdo natáhne nové rukavice.“</p>
<p>„Chci vědět, kdo mi dává tyhle příkazy,“ ozval se najednou pan Zichrhajc. Cítil ve své kapse váhu dezorganizéru.</p>
<p>Pan Kosopád se zatvářil udiveně. „Já, pane Zichrhajci.“</p>
<p>„Tedy jméno vašich klientů.“</p>
<p>„Ale, no tak!“</p>
<p>„Tohle je velmi politická záležitost,“ trval na svém pan Zichrhajc. „S politiky se bojovat nedá. Potřebuju vědět, jak daleko budeme muset utíkat, až se lidé dozvědí, co se stalo. A taky kdo nás bude chránit, když nás chytí.“</p>
<p>„V tomto městě, pánové,“ řekl pan Kosopád, „fakta nikdy nejsou tím, čím se zdají být. Postarejte se o toho psa a... ostatní se postarají o vás. Plány jsou připraveny. Kdo může říci, co se doopravdy stane? Lidé se dají snadno zmást, a tady mluvím jako osoba, která strávila u soudních dvorů několik staletí. Všeobecně se říká, že lež oběhne svět dřív, než si pravda stačí natáhnout boty. Jaká odsouzeníhodná nemorální fráze, co? Takže... jen žádnou paniku a všechno bude v pořádku. A nebuďte také hloupí! Mí... klienti mají dlouhou paměť a hluboké kapsy. Dají se najmout jiní zabijáci. Rozumíte mi, že?“ Pak <emphasis>s </emphasis>klapnutím zámků uzavřel svůj kufřík. „Přeji vám hezký den.“</p>
<p>A dveře se za ním zavřely.</p>
<p>Za panem Zichrhajcem se ozvalo zachřestění. To pan Tulipán vytáhl z obalu svou sadu grilovacího nářadí.</p>
<p>„Co to děláte?“</p>
<p>„Ta -aná zombie už brzo skončí na konci několika těch -anejch dokonalejch grilovacích jehel,“ syčel pan Tulipán. „Pak si nabrousím několik těch -anejch anatomicky tvarovanejch obraceček. A pak... pak si na jeho -aný prdeli udělám novej <emphasis>středověk!</emphasis>“</p>
<p>Bylo tady několik naléhavějších problémů, ale slova páně Tulipánova pana Zichrhajce zaujala.</p>
<p>„A to jak, přesně?“</p>
<p>„No, myslím, že začnu májkou,“ odpověděl pan Tulipán se soustředěným výrazem, „pak rozličné lidové tance a tanečky, kultivace prostoru pro potřeby trojpolního systému, několik morových ran, a jestli ještě potom ta moje -aná ruka nebude příliš unavená, bude následovat vynález koňského chomoutu.“</p>
<p>„To zní zajímavě,“ připustil pan Zichrhajc. „Tak a teď pojďme najít toho zatraceného psa.“</p>
<p>„A jak to provedem?“</p>
<p>„Inteligentně,“ odpověděl pan Zichrhajc.</p>
<p>„Tak tenhle -anej způsob děsně nenávidím.“</p>
<p>„Říkalo se mu Král Zlaté řeky. To bylo ohodnocení jeho bohatství, úspěchů a zdroje jeho blahobytu, nikoliv skutečný popis klasické Zlaté řeky. Je třeba říci, že co se týká přezdívky, udělal od své minulé, která zněla Jindra Močka, skutečný pokrok.</p>
<p>Jindřich Král vytvořil své bohatství důslednou a postupnou aplikací starého rčení, které někde četl a upravil pro vlastní potřebu: Dobrý hospodář i pro prd přes plot skočí. Na věcech, které se vyhazují, se dají vydělat peníze. Zvláště na těch opravdu <emphasis>lidských </emphasis>věcech, které lidé vyhazovat musí.</p>
<p>Skutečný počátek jeho bohatství byl v oněch dnech, kdy začal nechávat vlastní prázdné kbelíky u různých hostinců, jídelen a ubytoven, a to zvláště u takových, které nebyly připojeny na kanalizaci, a bral jen minimální poplatek za to, že je odvážel, když byly plné. Stal se součástí života každého hospodského a majitele realit. Ti slyšeli uprostřed noci známé <emphasis>kling </emphasis>a obrátili se ve spánku se spokojenou jistotou, že jeden z mužů Jindřicha Močky právě přispěl svým malým podílem k tomu, aby byl svět voňavějším místem.</p>
<p>Nikdo z nich už nepřemýšlel o tom, kam se podějí plné kbelíky a soudky, ale Jindřich Král přišel na něco, co mohlo být klíčem k obrovskému bohatství. Prakticky každý odpadní produkt či látka, jakkoliv nechutná, se v <emphasis>nějakém </emphasis>průmyslu <emphasis>nějakým </emphasis>způsobem využívá. Existují lidé, kteří <emphasis>chtějí </emphasis>velké množství amoniaku a ledku. Pokud to neprodáte alchymistům, budou to nejspíš potřebovat zahradníci nebo farmáři. A když to nebudou chtít ani farmáři, není nic, doslova nic, co byste neprodali koželuhům.</p>
<p>Jindřich se cítil jako jediný člověk v táboře prospektorů, jenž ví, jak vypadá drahý kov, který všichni hledají.</p>
<p>Začal vyvážet celé ulice najednou a stále svou činnost rozšiřoval. V bohatých čtvrtích ho platili, a platili dost slušně, aby si odvezl lidské noční produkty, odpady, koňský trus, zbytky od stolu a z kuchyní, a dokonce i psí výkaly. Psí výkaly? Měli ti lidé vůbec <emphasis>představu, </emphasis>kolik dávají koželuhové za nejjemnější bílý psí trus? Bylo to, jako kdyby vás někdo platil za to, že budete vyvážet tekuté diamanty.</p>
<p>Jindra si nedokázal pomoci. Svět spěchal, až zakopával, aby mu mohl nacpat peníze. Někdo mu někde slušně zaplatí za zdechlého koně nebo dvě tuny krevet, jejichž záruční lhůta už prošla tak dávno, že by ji člověk nenašel ani v loňském kalendáři, a nejúžasnější na tom všem bylo, že už mu <emphasis>někdo předtím zaplatil za to, aby si je odve</emphasis><emphasis>zl. </emphasis>A když už nějakou věc opravdu nechtěl nikdo, ani výrobci psího a kočičího žrádla, ani koželuhové, dokonce ani sám Kolík Aťsepicnu, pak tady byly Jindřichovy obrovské kompostové haldy po proudu řeky pod městem, kde pekelná výheň rozkladu vytvářela úrodnou zem (10 p. za pytel, přineste si vlastní pytel) ze všeho, co zbylo, a to včetně, jak pravila šeptanda, různých polo- a nelegálních podnikatelů, kteří skončili v konkurenčním boji jako druzí (myslete na své pokojové květiny přineste jim dárek).</p>
<p>Průmysl zpracování starého papíru a hadrů si vybudoval o něco blíže k domovu, spolu s obrovskými nádržemi, které obsahovaly zlatý základ jeho bohatství, protože to byla jediná část rodinných obchodů, o nichž byla jeho žena Efekta ochotná mluvit. Šeptanda pravila, že to byla ona, kdo dal odstranit původní, nesmírně obdivovanou pamětní desku nad vjezdem do Králova dvora, na níž stálo: „J. Král - Odvoz chcanek od r. 1961.“ Teď tam byla cedule s nápisem: „J. Král - Recyklace přírodních darů.“</p>
<p>Malou branku v obrovské bráně jim otevřel troll. Jindřich byl velmi pokrokový a prozíravý, pokud šlo o zaměstnávání ostatních ras, a patřil k prvním městským podnikatelům, kteří zaměstnali trolly. Co se týče organických substancí, trollové neměli ani chuť ani čich.</p>
<p>„Co chcete?“</p>
<p>„Rád bych mluvil <emphasis>s </emphasis>panem Králem, prosím.“</p>
<p>„Vo čhom?“</p>
<p>„Chtěl bych od něj koupit větší množství papíru. Řekněte mu, že je tady pan ze Slova.“</p>
<p>„Nomrá.“</p>
<p>Dveře se zavřely. Čekali. Po několika minutách se dveře znovu otevřely.</p>
<p>„Masa Král, von vás vidět teďkom.“</p>
<p>A tak byli Mikuláš s Dobrohorem uvedeni na dvůr muže, který, jak říkala šeptanda, sbíral a ve velkém skladoval použité papírové kapesníky, protože věřil, že přijde den, kdy někdo odhalí způsob, jak vytěžit stříbro ze suchého z nosu.</p>
<p>Po obou stranách dveří se proti mřížím svých denních klecí vzpírali dva obrovští rotvajleři. Každý věděl, že je Jindřich na noc vypouští na dvůr. A on se ze všech sil <emphasis>snažil</emphasis>, aby to každý věděl. A případný noční vetřelec by musel být <emphasis>velmi </emphasis>dobrý se psy, pokud nechtěl skončit jako několik kilogramů Královy speciality Koželuhův sen, exportní kvalita (bílé).</p>
<p>Král Zlaté řeky měl kancelář v dvoupatrové kůlně s výhledem na dvůr, odkud mohl přehlížet a kontrolovat kouřící haldy a nádrže svého království.</p>
<p>Dokonce i když z něj byla větší část ukryta za stolem, byl Jindřich Král obrovský muž s růžovou, mastně lesklou tváří a několika prameny řídkých vlasů, sčesaných napříč přes hlavu. Bylo těžké představit si ho jinak než v košili s krátkým rukávem a kalhotách na šlích, nebo bez obrovského doutníku, bez kterého prakticky nevycházel z domu. Možná to byl jakýsi způsob obrany proti pachům, které byly jistým způsobem sou-částí jeho zboží, a tedy znakem jeho obchodu.</p>
<p>,,‘brej večír, hoši,“ pozdravil je přátelsky. „Co pro vás můžu udělat? Jako kdybych to nevěděl.“</p>
<p>„Vzpomínáte si na mě, pane Králi?“ začal Mikuláš.</p>
<p>Jindřich přikývl. „Vy jste syn lorda ze Slova, že jo? Vy jste vloni napsal do jednoho z těch vašich dopisů o svatbě naší Dafné, že jo? Na moji Efi to udělalo velký dojem, že všechna ta noblesa bude číst o naší Dafné.“</p>
<p>„Teď už je to mnohem větší dopis, pane Králi.“</p>
<p>„Jo, něco jsem o tom slyšel,“ přikývl tlusťoch. „Některé výtisky už se nám objevily v odpadu. Je to užitečná věcička, takže jsem mládencům nařídil, ať je tříděj zvlášť.“</p>
<p>Přehodil si doutník z jednoho koutku úst do druhého. Jindřich neuměl ani číst, ani psát, což mu ovšem nikdy nebránilo být lepší než mnoho z těch, kdo to uměli. Jestliže mohl zaměstnávat stovky dělníků, kteří třídili odpad, pak zaměstnat několik těch, kteří by mu třídili slova, bylo to nejmenší.</p>
<p>„Pane Králi -“ začal Mikuláš.</p>
<p>„Helejte, já nejsem žádnej pitomec, mládenci,“ přerušil ho Jindřich. „Vím, proč jste tady. Jenže kšeft je kšeft. Víte, jak to chodí.“</p>
<p>„Jenže my nemůžeme dělat <emphasis>obchod </emphasis>bez papíru!“ vybuchl Dobrohor.</p>
<p>Doutník znovu přeskočil z koutku do koutku. „A vy jste- ?“</p>
<p>„To je pan Dobrohor,“ odpověděl mu Mikuláš. „Můj tiskař.“</p>
<p>„Trpaslík, hm?“ zabručel Jindřich a prohlížel si Dobrohora od hlavy k patě. „Já teda proti trpaslíkům nemám to nejmenší, ale tříděj mizerně. Skřepaslíci jsou laciní, ale ti umaštění prevíti sežerou půlku odpadků. Trollové, to je něco jinýho. Ti se u mě drží, protože je dobře platím. Nejlepší jsou golemové, ti dokážou třídit celý dni a noci. Ti mají cenu svý váhy ve zlatě a je to taky, k sakru, skoro tolik, kolik chtějí v dnešních dnech na vejplatě.“ Doutník začal další pouť na protější stranu úst. „Pro-miňte, hoši, dohoda je dohoda. Rád bych vám pomohl, ale prodal jsem veškerej papír. Takže nemůžu.“</p>
<p>„To nás prostě takhle jednoduše zklamete?“ ozval se Dobrohor.</p>
<p>Jindřich na něj vrhl obláčkem doutníkového kouře pohled zúžených očí.</p>
<p>„Vy mně říkáte něco o zklamaní? Vy asi nevíte, co je to zlatoblát, co?“ řekl. Trpaslík pokrčil rameny.</p>
<p>„Ale ano, já to vím,“ přikývl Mikuláš. „To slovo má několik významů, ale myslím, že mluvíte o velké kouli bláta a mincí, jakou občas můžete najít v nějaké puklině starých kanalizačních trubek, kde voda tvořila vír. Některé z nich mívají velmi slušnou hodnotu.“</p>
<p>„Cože? Vždyť máte ručičky jako slečinka,“ vykulil Jindřich oči tak překvapen, že mu doutník v ústech hrozivě poklesl. „Jak je možný, že to víte?“</p>
<p>„Mám rád slova, pane Králi.“</p>
<p>„Začínal jsem jako blátoškrab, když mi byly tři,“ řekl Jindřich a odstrčil židli od stolu. „A jednoho krásnýho dne jsem našel zlatoblát. Jasný, že mi ho hned na místě sebral jeden z velkejch kluků. A vy mně budete říkat něco o zklamání? Ale už tenkrát jsem měl nos na kšeft. Pak jsem -“</p>
<p>Seděli a poslouchali. Mikuláš mnohem trpělivěji než Dobrohor. Byl to <emphasis>opravdu </emphasis>fascinující příběh, a on ho dovedl správně vnímat, i když část příběhu už znal. Jindřich Král jej vyprávěl při každé příležitosti.</p>
<p>Mladý Jindřich Král byl dítě odpadů, ale měl vlastní vizi. Prohledával břehy řeky, a často dokonce i samu hladinu hustého proudu Ankhu a hledal ztracené mince, kousky kovu, užitečné kusy uhlí, jedním slovem <emphasis>všechno, </emphasis>co mohlo mít <emphasis>někde nějakou </emphasis>cenu. Když mu bylo osm, zaměstnával už další chlapce. Patřily mu celé kusy řeky. Ostatní gangy se od něj držely dál, nebo byly zlikvidovány. Sám Jindřich byl dobrý rváč a mohl si dovolit zaměstnat další, kteří byli ještě lepší.</p>
<p>A tak to pokračovalo. Vzestup Krále díky hromadám koňského hnoje prodávaného na kbelíky (pevně udusané), díky kostem, peří, kůži, kovovému odpadu, prachu a proslulým domácím kbelíkům, v nichž ležela doslova zlatá budoucnost. Byla to svým způsobem historie civilizace nahlížená ode dna.</p>
<p>„Vy nejste členem žádného cechu, že ne, pane Králi?“ řekl Mikuláš během jedné krátké přestávky, kdy Král nabíral dech.</p>
<p>Doutník se přemístil z jednoho koutku do druhého výrazně rychleji. Byla to známka toho, že Mikuláš narazil na citlivé místo.</p>
<p>„Zatracený cechy,“ prohlásil majitel doutníku. „Říkají, že bych měl vstoupit k žebrákům! Já! V životě jsem nikoho o nic neprosil a o nic nežebral! Ti mají ale <emphasis>nervy! </emphasis>Ale já s nima vyběhl! Se všema. Nebudu jednat s žádným cechem. Já svý lidi skvěle platím a oni vždycky stojí při mně.“</p>
<p>„A nás se taky pokoušejí zlikvidovat cechy, pane Králi. Ale to vy víte. K vám se přece donese všechno. Jestli nám opravdu nemůžete prodat papír, tak jsme vyřízení.“</p>
<p>„Co bych to byl za chlapa, kdybych porušil dohodu?“</p>
<p>„Tohle je můj zlatoblát, pane Králi,“ pokračoval Mikuláš. „A ti hoši, co mi ho chtějí vzít, jsou opravdu hodně <emphasis>velcí.</emphasis>“</p>
<p>Jindřich chvíli mlčel, pak se pracně zvedl na nohy a přešel k velkému oknu.</p>
<p>„Pojďte se na něco podívat, hoši.“</p>
<p>Na jednom konci rozlehlého dvora byl obrovský šlapací mlýn, ve kterém dupali dva golemové. Kolo pohánělo nekonečný pás, procházející napříč prakticky celým dvorem. Na jeho druhém konci, nebo přesněji řečeno začátku, se pohybovala skupina trollů s velkými lopatami, jimiž nakládali na pás odpadky z obrovské hromady, a ta zase byla doplňována vozy, které na dvůr v krátkých intervalech přijížděly.</p>
<p>Podél pásu pak stáli golemové, trollové a občas dokonce nějaký člověk. V blikavém světle pochodní pozorně sledovali odpadky, které před nimi pás unášel. Tu a tam se některý z nich rychle natáhl a sebral z pásu něco, co pak vhodil do velké nádoby za svými zády.</p>
<p>„Rybí hlavy, kosti, hadry, papír... Mám zatím sedmadvacet různých nádob, přičemž je jedna dokonce i na stříbro a jedna na zlato... Víte, asi by vás překvapilo, kdybyste zjistili, kolik se takových věciček omylem vyhodí. ,Cinky, linky, lžička malá zvoní a svatební prsten přijde brzo po ní...‘ To jsem zpíval svým malým holčičkám. Věci, jako jsou třeba vaše noviny, jdou do nádoby číslo šest - nekvalitní papírový odpad. Většinu z toho prodávám Robertu Dobrlohovi v Pátém a Sedmém dvoře.“</p>
<p>„A on s tím dělá co?“ zajímal se Mikuláš, který zaregistroval i slova „nekvalitní odpad“.</p>
<p>„Drtí všechny zbytky a recykluje je na toaletní papír,“ odpověděl Jindřich. „Žena se při něm zaklíná. Osobně jsem zlikvidoval překupníka.“ Povzdechl si, očividně nevšímavý k náhlému poklesu Mikulášova sebevědomí. „Víte, když tady tak někdy stojím, je podvečer, dole rachotí ten nekonečný pás a rudé slunce ozařuje plnící se nádoby..., nestydím se k tomu přiznat, hoši, že mi občas vytryskne nějaká ta slza dojetí.“</p>
<p>„Abych se vám přiznal, tak já cítím slzy v očích i teď, pane,“ sdělil mu Mikuláš.</p>
<p>„Jo, tak abych se vrátil na začátek, hoši, když mi tenkrát ten kluk sebral můj zlatoblát, nechodil jsem kolem a nestěžoval jsem si, chápete? Věděl jsem, že na to mám oko, a tak jsem makal dál a našel jsem řadu dalších. A když jsem měl osmé narozeniny, zaplatil jsem dvěma trollům, aby toho mládence našli a vytloukli z něj sopel na sedmero způsobů. Věděli jste to?“</p>
<p>„Ne, pane Králi.“</p>
<p>Jindřich Král upíral obláčky kouře pohled na Mikuláše. Mikuláš cítil, že je obracen na všechny strany a odhadován jako něco, co se najde v odpadcích.</p>
<p>„Moje mladší holka, Hermiona, se bude koncem příštího týdne vdávat,“ ozval se najednou Jindřich. „Velká událost. Offlerův chrám. Sbor a bůhvíco. Zvu všechny noblesy. Moje Efi na tom trvala. Samozřejmě z nich nikdo nepřijde. Ne na svatbu Jindřicha Močky.“</p>
<p>„<emphasis>K</emphasis><emphasis>ometa</emphasis> by samozřejmě byla u toho,“ přikývl Mikuláš. „Přinesli bychom dokonce barevné obrázky. Jenže zítřkem končíme.“</p>
<p>„Barevný? Máte někoho, kdo vám je namaluje?“</p>
<p>„To ne. My na to máme... takový zvláštní způsob,“ odpověděl Mikuláš a doufal při tom, proti vší logice, že to Otto myslel vážně. Mikuláš cítil, že tady už nechodí po tenkém ledě, ale pokouší se chodit po vodní hladině.</p>
<p>„Tak to by asi stálo za to vidět,“ zabručel Jindřich. Vytáhl z úst doutník, nepřítomně se zadíval na jeho konec a znovu si smotek zasunul do koutku. Pak se kouřem znovu zadíval na Mikuláše.</p>
<p>Mikuláš začal cítit onu podivnou nejistotu dobře vzdělaného člověka, který stojí tváří v tvář skutečnosti, že tomu negramotnému chlapíkovi, který ho právě pozoruje, to pravděpodobně myslí třikrát rychleji a lépe než jemu.</p>
<p>„Pane Králi, my ten papír <emphasis>opravdu </emphasis>potřebujeme,“ řekl, aby přerušil zamyšlené ticho.</p>
<p>„Víte, na vás něco je, pane ze Slova,“ řekl Král. „Podle potřeby kupuju a prodávám úředníky a vy mi nepřipadáte jako úředník. Vy budíte dojem člověka, kterej by byl ochotnej prohrabat se hromadou sraček, aby našel důležitej prd, a zajímalo by mě, proč to tak je.“</p>
<p>„Podívejte, pane Králi, prodal byste nám, <emphasis>prosím</emphasis>, nějaký papír za původní cenu?“ řekl Mikuláš.</p>
<p>„To udělat nemůžu. Už jsem vám to <emphasis>řekl. </emphasis>Dohoda je dohoda. Rytci už mi zaplatili,“ odmítl Jindřich krátce.</p>
<p>Mikuláš otevřel ústa, ale Dobrohor mu položil ruku na paži. Král se očividně blížil ke konci delší linie myšlenek.</p>
<p>Jindřich znovu přešel k oknu a upřel pohled na dvůr s jeho kouřícími hromadami. Pak...</p>
<p>„No, ale tohle... Sakra pojďte se podívat,“ řekl a ustoupil od okna v nesmírném rozhořčení. „Vidíte ten vůz támhle za druhou bránou?“</p>
<p>Oba viděli vůz, který stál za druhou bránou.</p>
<p>„Snad stokrát jsem mládencům říkal, nenechávejte naložený vozy stát takhle za branou, dyť by stačilo, aby někdo jenom potichu votevřel a šlohne vám vůz rovnou pod nosem, ani si toho nevšimnete...“</p>
<p>Mikuláše napadlo, kdo by si troufl ukrást něco Králi Zlaté řeky, vlastníkovi všech kouřících hromad vznikajícího kompostu.</p>
<p>„Je to poslední čtvrtina celkové objednávky Cechu rytců,“ oznámil popuzený Jindřich jen tak mimochodem. „Musel bych jim vrátit peníze, kdyby mi někdo ten papír ukrad z mýho vlastního dvora. Asi bych měl upozornit předáka. Je v posledních dnech nějakej zapomnětlivej.“</p>
<p>„Myslím, že bychom měli jít, Mikuláši,“ prohlásil Dobrohor a znovu chytil Mikuláše za paži.</p>
<p>„A proč? Vždyť jsme se ještě ani -“</p>
<p>„Jak bychom vám to mohli oplatit, pane Králi?“ řekl trpaslík a vlekl Mikuláše ke dveřím.</p>
<p>„Družička na sobě bude mít oh-de-nill, ať je to co je to,“ odpověděl mu Král Zlaté řeky. „Jo a jestli od vás do konce měsíce nedostanu osmdesát tolarů, zjistíte, že jste se dostali rovnou doprostřed -“ doutník se přesunul z jednoho koutku do druhého, „ošklivejch trablí. A hlavou dolů.“</p>
<p>O dvě minuty později už vyjížděl vůz se skřípěním ze dvora, sledován neuvěřitelně lhostejným pohledem trollího předáka.</p>
<p>„Ne, to <emphasis>není </emphasis>krádež,“ zdůrazňoval už poněkolikáté Dobrohor a potřásl opratěmi. „Král vrátí těm smradům jejich peníze a my mu zaplatíme starou cenu. Takže budem všichni šťastní, s výjimkou <emphasis>Informátora, </emphasis>a kdo se o <emphasis>něj </emphasis>stará?“</p>
<p>„Mně se hrozně nelíbil ten kousek o tom, jak hluboko bysme byli v maléru,“ zabručel Mikuláš.</p>
<p>„Já jsem mnohem menší než ty, mládenče, takže bych se ztratil i cestou nahoru,“ ušklíbl se trpaslík.</p>
<p>Král pozoroval vůz, dokud nezmizel z dohledu, a pak křikl dolů na jednoho ze svých úředníků. Tomu pak nařídil, aby přinesl jeden výtisk <emphasis>Komety </emphasis>z nádoby číslo šest. Zatímco doutník v pravidelných intervalech putoval z koutku do koutku, Jindřich tiše seděl a poslouchal, dokud mu úředník nepřečetl celé noviny.</p>
<p>Po chvíli se mu po tváři rozlil široký úsměv a požádal úředníka, aby mu některé kousky přečetl znovu.</p>
<p>„Aha,“ přikývl spokojeně, když muž skončil. „Myslel jsem si, že v tom bude něco takového. Ten kluk je rozený blátoškrab. Škoda jen, že se narodil daleko od počestného bahna.“</p>
<p>„Mám vystavit kreditní potvrzenku pro Cech rytců, pane Král?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Myslíte, že své peníze dostanete zpět, pane Králi?“</p>
<p>Král obvykle o takových věcech se svými úředníky nemluvil. Byli tady od toho, aby sčítali a odčítali, a ne aby vedli nějaké diskuse. Na druhé straně Jindřich vydělal bohatství tím, že si dokázal všimnout záblesku v moři špíny, a někdy musíte poznat, že před sebou máte expertizu, která neuškodí.</p>
<p>„Co je to za barvu oh-de-nill?“ zeptal se.</p>
<p>„Ach, to je jedna z těch obtížných barev, pane Králi. Je to taková světle modrá s nádechem do zelena.“</p>
<p>„Mohl byste sehnat takovou barvu v pixle?“</p>
<p>„Zjistím to. Ale asi to nebude levné.“</p>
<p>Doutník se přehoupl z jednoho koutku do druhého. Bylo známo, že na svých dcerách nikdy nešetřil, už jen proto, že podle něj dokázaly snášet otce, který se musel vykoupat dvakrát, aby byl <emphasis>jen </emphasis>špinavý.</p>
<p>„Budeme muset toho našeho malého pisálka trochu pohlídat, aby se mu nic nestalo,“ řekl Jindřich. „Dejte instrukce mládencům, jo? Nerad bych zklamal naši Efi.“</p>
<p>Sacharóza si všimla, že trpaslíci se už zase hemží kolem lisu. Stroj málokdy zůstal déle než několik hodina ve stejné podobě. Trpaslíci lis vyvíjeli za výroby.</p>
<p>Sacharóze se zdálo, že jediné nářadí, které trpaslík potřebuje k práci, je sekera a nějaký prostředek k rozděláni ohně. To mu totiž poskytovalo výheň s kovadlinou, kde si mohl vyrobit jednoduché nářadí, s jehož pomocí si dokázal vyrobit nářadí složitější, a se <emphasis>složitějším</emphasis><emphasis> </emphasis>nářadím dokázal trpaslík vyrobit prakticky cokoliv.</p>
<p>Pár z nich se probíralo různým průmyslovým haraburdím, které bylo narovnáno kolem stěn. Trpaslíci už roztavili jeden kovový mandl a houpací koně byli používáni k tavení písmoviny. Jeden nebo dva trpaslíci opustili dílnu na cestě za tajemnými posláními a vrátili se s malými balíčky a tajnůstkářskými výrazy. I trpaslík dokáže využít spoustu věcí, které lidé zahodí, někdy dokonce i dřív, <emphasis>než </emphasis>je zahodí.</p>
<p>Právě se chystala věnovat pozornost zprávě o každoročním setkání Veselých kamarádů ze Spacího vršku, když ji hlasitý náraz a několik šťavnatých nadávek v überwaldštině, která je pro nadávky jazykem skvělým, přilákaly ke vchodu do sklepa.</p>
<p>„Jste v pořádku, pane Schrecklichu? Nemám vám donést lopatku a smetáček?“</p>
<p>„<emphasis>Bodrozvachski zhaltziet!</emphasis>[*]<emphasis> </emphasis>...Oh, promiňte slečno Sacharózo. Na cestě k pokroku jsem narasil na malou tíru v silnici.“</p>
<p>Sacharóza slezla dolu po žebříku.</p>
<p>Otto stál u svého provizorního pracovního pultu. Po stěnách visely skříňky se skřety. V několika klíckách podřimovali salamandři. Ve velké sklenici se líně protahovali pozemní úhoři. Jenže vedlejší stejná sklenice byla rozbitá.</p>
<p>„Já pyl nemechlo a pržefrchl jsem ji,“ vysvětloval Otto se zahanbeným výrazem. „A teť ten satracený posemní uchorž, on sálesl tady sa stůl.“</p>
<p>„Koušou?“ zeptala se Sacharóza.</p>
<p>„Ne, jsou to felmi liné tforži -“</p>
<p>„A na čem to vlastně pracujete, Otto?“ konverzovala Sacharóza, zatímco si prohlížela jakýsi rozměrný předmět na pracovním pultě.</p>
<p>Pokusil se postavit před ni a zakrýt jí výhled. „Fíte, to je felmi zkušební, ještě -“</p>
<p>„Je to ten způsob, jak udělat barevné obrázky?“</p>
<p>„Jo, jenše je to zatim jen takofy chrubý zkouška...“</p>
<p>Sacharóza zahlédla koutkem oka pohyb. Uprchlý pozemní úhoř, který se pravděpodobně začal za stolem nudit, se rozhodl podniknout velmi pomalý pokus odhalit nové obzory, kde by se mohl plazit pyšně a horizontálně.</p>
<p>„Prosím, ne apyste -“ začal Otto.</p>
<p>„To nic, já se hned tak něčeho neštítím...“</p>
<p>Sacharózina ruka se sevřela kolem hadovitého těla.</p>
<p>Probrala se tím, že jí Ottův černý kapesník prudce ovíval tvář.</p>
<p>„Oh, můj bože, co se to...“ začala a pokusila se posadit.</p>
<p>Ottova tvář vyzařovala takovou hrůzu, že na okamžik zapomněla na vlastní strašlivou bolest hlavy.</p>
<p>„Co se vám to stalo?“ zeptala se. „Vypadáte <emphasis>příšerně!</emphasis>“</p>
<p>Otto před ní uskočil, pokusil se narovnat a napůl se zhroutil na pracovní stůl, zatímco si rukama svíral hruď.</p>
<p>„Sýr!“ zasténal. „Prosím, sešeňte mi kus sýra! Nebo felké japlko! Něco, to čecho bych se mohl <emphasis>zakousnout! Prosím!</emphasis>“</p>
<p>„Nic takového tady dole není -!”</p>
<p>„Běžte od mě tál! A netýchejte takchle!“ sténal Otto.</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„Ta chruťa, co se takchle sfedá a patá a sfetá! Já jsem <emphasis>upír!</emphasis> Prosím, pochápejte, omtléfající mlatá táma, to týchání, to sfedání chruti... fyfoláfá to něco strašnécho s mécho nitra...“ S trhnutím se narovnal a sevřel rukou kus černé stuhy, kterou měl připevněnou na klopě. „<emphasis>Ale já putu silný!</emphasis>“ zvolal. „Nemochu fšechny sratit!“</p>
<p>Postavil se do škrobeného pozoru, i když se od hlavy k patě třásl tak, že se Sacharóze zdál mírně rozmazaný, a rozechvělým hlasem začal zpívat: „<emphasis>Oh, naplníš své poslání, poslání, to poslání, máš čaj a koláč k snídaní, k snídani, máš k snídani -</emphasis>“</p>
<p>Žebřík náhle ožil trpaslíky, kteří se jeden přes druhého spouštěli dolů.</p>
<p>„Jste v pořádku, slečno?“ ptal se Bodoni, který se k Ottovi rozeběhl s pozdviženou sekerou. „Zkoušel na vás něco?“</p>
<p>„Ne! Ne! On je -“</p>
<p>„- <emphasis>ten nápoj, co v žilách pění, ten nápoj už pro mě není -</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Po tváři se Ottovi řinul pot. Stál a zpíval s jednou rukou přitisknutou na srdce.</p>
<p>„To je ono, Otto!“ volala na něj Sacharóza. „Bojuj proti tomu. Bojuj!“ Obrátila se k trpaslíkům. „Nemá někdo z vás kousek syrového masa?“</p>
<p>„...<emphasis>život nový, zdrženlivý, čistá voda, klidu óda...</emphasis>“ na Ottově bledé hlavě pulzovaly žíly.</p>
<p>„Mám nahoře skoro čerstvý krysí plátky,“ zahuhlal neochotně jeden z trpaslíků. „Stály mě celý dvě pence...”</p>
<p>„Tak pro ně skoč, Goudy,“ zamračil se na něj Bodoni, „tohle přestává bejt sranda!“</p>
<p>„- <emphasis>smíme pít brady a gin, i výběr rudých vín, whisky si dát i rum nalévat, jediný nápoj však nesmíme pít,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pomyslet na něj ani o něm snít...</emphasis>“</p>
<p>„Dyť nic neříkám, já jen, že dva peňáky jsou dva peňáky!“</p>
<p>„Podívejte, začíná se <emphasis>kroutit!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zvolala Sacharóza.</p>
<p>„A taky už skoro nemůže zpívat,“ dodával se zájmem Goudy. „Tak jo, teda, už du, už du...“</p>
<p>Sacharóza popleskala Ottu po studené ruce.</p>
<p>„Dokážeš to překonat!“ naléhala. „My všichni jsme tady proto, abychom ti pomohli! Že je to pravda? <emphasis>Že? </emphasis>Pod jejím výhružným pohledem odpověděl sbor trpasličích hlasů nepříliš nadšeným „jóóó“, i když Bodoniho výraz dával jasně najevo, že <emphasis>on </emphasis>si není jistý, <emphasis>proč</emphasis> je tady Otto.</p>
<p>Goudy se vrátil s malým balíčkem. Sacharóza mu ho vytrhla z ruky a podávala ho Ottovi, který se prudce odtáhl.</p>
<p>„Ne, je to jen krysí maso!“ vysvětlovala mu Sacharóza. „Naprosto neškodné! Krysu můžeš, ne?“</p>
<p>Otto na okamžik ztuhl a pak jí balíček doslova vyrval z ruky.</p>
<p>Zakousl se do něj.</p>
<p>V náhlém tichu napadlo Sacharózu, jestli se jí to zdá, nebo zda skutečně slyší zvuk podobný tomu, jaký vydává slámka na dně skleničky s koktejlem.</p>
<p>Po několika vteřinách otevřel Otto oči a vrhl koutkem oka pohled na trpaslíky. Pak upustil balíček.</p>
<p>„Och, jaká ostuta! Kam schofám sfůj opličej? Ach, co jen si o mně musíte myslet...“</p>
<p>Sacharóza zatleskala v hraném nadšení. „Ne, ne! Udělalo to na nás všechny velký dojem! No řekněte, <emphasis>všichni!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Za Ottovými zády dělala na trpaslíky vybízivá gesta rukama. Zazněl další, nepříliš nadšený sbor pochvalných hlasů.</p>
<p>„Chtěl jsem ržíct, še uš jsem kolik měsíců fytržel bez... nepotřepoval...“ mumlal Otto. „Je to takofá nechutná fěc, selchat srofna teť a -“</p>
<p>„Ale vždyť kousek syrového masa nic neznamená,“ utěšovala ho Sacharóza, „vždyť to je povoleno, ne?“</p>
<p>„Ano, ale f jedné fteřině jsem skoro...“</p>
<p>„Ano, ale neudělal jsi to,“ znovu zdůraznila Sacharóza. „A to jediné je důležité. Chtěl jsi, ale neudělal jsi to.“ Pak se obrátila k trpaslíkům. „Můžete se vrátit ke své práci,“ řekla. „Otto už je <emphasis>v naprostém </emphasis>pořádku.“</p>
<p>„Jste si jistá, že -“ začal Bodoni, ale pak přikývl. V tom okamžiku by se byl raději hádal s upírem než se Sacharózou. „Jak myslíte, slečno.“</p>
<p>Když trpaslíci vylezli nahoru, sedl si Otto na stoličku a otřel si zpocené čelo.</p>
<p>Sacharóza ho popleskala po ruce. „Chceš se napít -“</p>
<p>„Oh!“</p>
<p>„- vody, Otto?“ dokončila</p>
<p>„Ne, ne, myslím, že už je fšechno naprosto v pořátku. No to byla chrůza. Můj bože. Je mi to tak líto. Myslíte si, že už to fšechno tokonale sfládáte, a pak se fám to najetnou fšechno frátí. To je ale den...“</p>
<p>„Otto?“</p>
<p>„Prosím, slečno?“</p>
<p>„Co se to vlastně stalo, když jsem chytila toho pozemního úhoře?“</p>
<p>Upír zamrkal. „Myslím, še teď neni fchotný čas na -“</p>
<p>„Otto, <emphasis>viděla </emphasis>jsem věci. Byly tam... plameny. A lidé. A hluk. Jen na okamžik. Bylo to, jako kdyby mi celý den proběhl před očima ve zlomku vteřiny. Co se to <emphasis>stalo</emphasis>?“</p>
<p>„No,“ začal Otto neochotně, „fy fíte, še salamantři pochlcují sfětlo?“</p>
<p>„Jistěže to vím.“</p>
<p>„Tobrá, a úchorži pochlcují temné sfětlo. Ne <emphasis>tmu, </emphasis>apy pylo jasno, ale to sfětlo, co se ukrýfá v temnotě. Temné sfětlo... chápete... temné sfětlo... satím ještě nepylo pořátně prostutofaný. Je těžší neš normální sfětlo, chápete, takže fětšina se cho trží na tně f morži nepo chlupoko v jeskyních pot chorama f Überwaldu. Jenže cho fždycky trocha spýfá v <emphasis>opyčejné </emphasis>temnotě. Je tooprafty felmi fascinující -“</p>
<p>„Prostě je to určitý druh kouzelného světla. Dobrá. Mohli bychom trochu pokročit k jádru věci?“</p>
<p>„Slyšel jsem ržíkat, že černé sfětlo je to <emphasis>original </emphasis>sfětlo, co z něj pocházejí fšechny ostatní druchy světla -“</p>
<p>„Otto!”</p>
<p>Pozvedl bledou ruku. „Já musím fám ržíct tychle fěci. Slyšela fy jste tu teorie, še není takofá fěc jako pržítomnost? Protože jestli je dělitelná, tak to nemůše pýt <emphasis>pržítomnost</emphasis>,<emphasis> </emphasis>a ktyš není, tak nemůže mít sačátek f minulost a konec f putoucnost. Filosof Heidehollen nás učí, še fesmír je jen stutená poléfka času, fšechen čas smíchaný tochromaty, a to, čemu pychom mochli ržíkat <emphasis>pěch času</emphasis>, je jen kfantofá fluktuace f materii časoprostoru.“</p>
<p>„V Überwaldu musíte mít opravdu velmi dlouhé zimní večery, že?“</p>
<p>„Fidíte, a to se pofašuje sa tůkaz tocho, co jsem fám ržíkal,“ pokračoval Otto, aniž si všímal její poznámky. „Je to sfětlo bes času. To, co ono osfětlí, nemusí pýt... fždycky <emphasis>teť.</emphasis>”</p>
<p>Odmlčel se, jako kdyby na něco čekal.</p>
<p>„To chceš říct, že to třeba dělá záběry z <emphasis>minulosti?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zarazila se Sacharóza.</p>
<p>„Nepo putoucnosti. Nepo nějakýcho jinýcho času. Samosržejmě, f realitě tam nejni rostíl.“</p>
<p>„A to všechno ty klidně namíříš lidem na <emphasis>hlavu?</emphasis>“</p>
<p>Otto se zatvářil ustaraně. „No, já nachásím nějaký tifný fěci. Trpaslíci ržíkají, že temný sfětlo má sfláštní... efekt, jenže oni jsou taky moc pofěrčifá lidé, takže se to tak netá prát. Ale je tržeba ržíct, še...“</p>
<p>Chviličku se přehraboval v nepořádku na svém pracovním stole a vytáhl z něj ikonografii.</p>
<p>„Ach póže, ono je to tak slošité. Hele, filosof Kling ržíká, že mosek má sfou temnou stranu a sfětlou stranu, chápete, a tmafé sfětlo... je fnímáno temným zrakem fětomí...“</p>
<p>Znovu se odmlčel.</p>
<p>„A dál?“ pobídla ho Sacharóza opatrně.</p>
<p>„Já jsem čekal na zahržmění chromu,“ odpověděl upír. „Ale tochle bochušel není Überwald.“</p>
<p>„Tak teď už ti vůbec nerozumím.“</p>
<p>„No, fíte, ktybych toma, v Überwaldu, ržekl něco tak chrozivého jako ,temné sraky fětomí‘, tak by sachržmělo,“ vysvětloval Otto. „A ktybych ukásal na pochmurný sámek na fysokém útesu a ržekl ,tamchle je... <emphasis>ten sámek</emphasis>‘,<emphasis> </emphasis>tak by felmi děsivě zafýl flk.“ Povzdech si. „Ja, fe starý faterland je scenérie psychotropisch a fí, co se ot ní očekáfá. Taty? Taty ržeknete něco takofécho a jetiné, co se stane, je, še se na fás liti tifně tívají.“</p>
<p>„Dobrá, v pořádku, je to tedy magické světlo, které dokáže vykreslit tajemné obrázky,“ řekla Sacharóza.</p>
<p>„No, to je felmi... <emphasis>nofinový </emphasis>spůsob, jak to popsat,“ přikývl Otto taktně. Ukázal jí ikonografii. „Potífejte na tuchle. Já tělal oprázek policejní trpaslice, co pracuje v Patricijofě kanceleraj, a tostal jsem <emphasis>tochle.</emphasis>“</p>
<p>Obrázek byl směsicí rozmazaných světel a stínů a byl na něm <emphasis>nezřetelný </emphasis>obrys trpaslíka, který leží na zemi a něco zkoumá. Jenže tam byla také poměrně čistě zachycená podoba lorda Vetinariho. Byly tam <emphasis>dvě </emphasis>podoby lorda Vetinariho, jak stojí a dívají se jedna na druhou.</p>
<p>„No dobrá, je to jeho kancelář a on se tam pohybuje skoro neustále,“ řekla Sacharóza. „Takže to magické světlo ho... zachytilo dvakrát?“</p>
<p>„Mošná,“ řekl Otto. „My fíme, že co je tam fysicky sachyceno, nemuselo tam pýt f tom čase skutečně. A potífejte na tenchle.“</p>
<p>Podal jí další obrázek.</p>
<p>„No, tohle je moc pěkný Mikulášův obrázek, Otto,“ usmála se Sacharóza. „A je to tady ve sklepě. Ten muž, co stojí hned za ním, to je lord ze Slova, že?“</p>
<p>„Fážně? Já tocho muže nesnám. Já jen fim, že ktyž jsem ten oprázek tělal, tak on fe sklepě nepyl. Jenše... ono stačí s panem Mikulášem chfilku mlufit a zjistíte, že se mu, <emphasis>jistým spůsobem</emphasis>, jecho otec neustále tífá pržes rameno -“</p>
<p>„To je <emphasis>strašidelné!</emphasis>“</p>
<p>Sacharóza se rozhlédla po sklepem. Kamenné stěny byly staré a zašlé, ale v žádném případě nebyly začernalé.</p>
<p>„Já tady viděla... lidi. Bojující muže. A... stříbrný déšť. Jak může pršet pod zemí?“</p>
<p>„To já nefím. A proto já stutuji temné sfětlo.“</p>
<p>Zvuky shora naznačily, že se Mikuláš a Dobrohor vrátili.</p>
<p>„Víš, <emphasis>já </emphasis>bych o tomhle zatím s nikým jiným nemluvila,“ řekla Sacharóza, když vykročila k žebříku. „Zatím máme starostí až nad hlavu. Je to <emphasis>strašidelné!</emphasis>“</p>
<p>Nad barem nebylo žádné jméno, protože ti, kteří věděli, že jde o bar, žádné jméno nepotřebovali. Ti, kdož to nevěděli, neměli uvnitř co dělat. Ankh-morporští nemrtví, vzato všeobecně, byli zákona dbalá komunita, třeba už jen proto, že věděli, že jim zákon věnuje jistou dávku výjimečné pozornosti, ale kdybyste vešli za temné noci do hospody Na márách, a neměli tam co na práci, kdo ví?</p>
<p><emphasis>Každý z </emphasis>nich si tady našel něco. Pro upíry[*] to bylo místo, kde se mohli v klidu zavěsit, a vlkodlaci si tady nechávali narůstat nebo slézat chlupy. Bubáci považovali podnik Na márách za jedno z mála bezpečných míst, kde mohli vylézt ze skříně, a pro ghůly představovalo slušné maso, těstoviny a pomfrity.</p>
<p>Když zaskřípaly dveře, obrátily se všechny oči, a to číslo zdaleka nepředstavovalo dvojnásobek počtu hlav, oním směrem. Nově příchozí byli studováni pohledy ze všech temných koutů. Byli oblečeni v černém, ale to nic neznamenalo, černou dneska nosí kdekdo.</p>
<p>Došli k baru a pan Zichrhajc zabušil na potřísněnou leštěnou desku.</p>
<p>Barman přikývl. Už dávno zjistil, že je důležité zkasírovat obyčejné lidi hned při nákupu toho či onoho zboží. Založit jim účtenku byla špatná politika. Hovořilo to o přehnané důvěře v budoucnost.</p>
<p>„Co pro vás mohu -“ začal, ale dál se nedostal. Pan Tulipán ho chytil rukou za zátylek a udeřil mu tvrdě hlavou o bar.</p>
<p>„Mám dnes ošklivý den,“ řekl pan Zichrhajc a oslovil tak všeobecně přítomné, „a tuhle pan Tulipán trpí nevyřešenými konflikty osobnosti. Nějaké otázky?“</p>
<p>V šeru se zvedla nezřetelná paže.</p>
<p>„Kterýho kuchaře?“ řekl hlas.</p>
<p>Pan Zichrhajc už otvíral ústa k odpovědi, ale pak se obrátil ke svému společníkovi, který zkoumal výběr poměrně zvláštních nápojů v polici za pultem. Většina nápojů, které v barech dostanete, je ulepená, ale tyhle, jak se zdálo, byly ještě ulepenější.</p>
<p>„Má tam napsaný ,Zabte kuchaře!‘,“ vysvětloval hlas.</p>
<p>Pan Tulipán zarazil do baru dvě dlouhé grilovací jehlice, které se tam chvěly s tichým bzukotem. „Jaký kuchaře tady máte?“ zavrčel.</p>
<p>„To je <emphasis>dobrá </emphasis>zástěra,“ ozval se ze šera jiný hlas.</p>
<p>„Taky mi ji všichni mí -aní kámoši záviděj,“ chrčel dál pan Tulipán.</p>
<p>V nastalém tichu pan Zichrhajc doslova <emphasis>slyšel, </emphasis>jak neviditelní pijáci odhadují pravděpodobný počet páně Tulipánových přátel. Byl to výpočet, při němž by si ani ten nejprostší počtář nepotřeboval zouvat boty.</p>
<p>„Hm. No bodejť,“ přisvědčil někdo.</p>
<p>„Aby bylo jasno, nechceme tady vyvolávat spory ani nepříjemnosti,“ ozval se pan Zichrhajc. „Vůbec ne. Potřebovali bychom si promluvit s vlkodlakem.“</p>
<p>Ze šera se ozval další hlas. „Důfot?“</p>
<p>„Měli bychom pro něj práci,“ vysvětlil pan Zichrhajc.</p>
<p>Ve tmě se ozval tlumený smích a kupředu se vyšourala postava. Byla velká asi jako pan Zichrhajc, měla špičaté uši a účes, který jí pod rozedranými hadry evidentně pokračoval až na lýtka. Z děravé košile jí vyčuhovaly chomáče chlupů a chlupy jí také hustě pokrývaly hřbety rukou.</p>
<p>„‘sem sčásti flkodlak,“ řekl tvor.</p>
<p>„Z který části?“</p>
<p>„To pyl jenom takofej ftip.”</p>
<p>„Umíte mluvit se psy?“</p>
<p>Tvor, který sám o sobě prohlásil, že je částečný vlkodlak, se rozhlédl po neviditelném publiku, a pan Zichrhajc poprvé pocítil záchvěv neklidu. Pohled na oko pana Tulipána, které se pomalu protáčelo kolem, ani na pulzující, krví nalité žíly na čele tady neměl obvyklý efekt. Ze tmy se ozývalo tiché šelestění. Zichrhajc si byl jistý, že zaslechl potlačovaný smích.</p>
<p>„Jo,“ přikývl vlkodlak.</p>
<p>K čertu se vším, pomyslel si pan Zichrhajc. Plynulým a přirozeně rychlým pohybem vytáhl z pláště pistolový samostříl a podržel ho jen několik „centimetrů od vlkodlakova obličeje.</p>
<p>„Hrot té střely je ze stříbra,“ upozornil.</p>
<p>Užasl nad rychlostí, s jakou se odehrálo následující. Najednou cítil na krku tvrdou dlaň a na kůži se mu tisklo pět ostrých drápů.</p>
<p>„Tychle ne,“ řekl vlkodlak. „Ale co ktybysme skusili, kto smáčkne rychleji, hm?“</p>
<p>„No jo, zkusme,“ zasmál pan Tulipán, který také něco držel.</p>
<p>„To je jenom grilovací vidlice,“ ušklíbl se vlkodlak a dál si pana Tulipána nevšímal.</p>
<p>„Chceš vidět, jak rychle s tím dokážu hodit?“ zamračil se na něj pan Tulipán.</p>
<p>Pan Zichrhajc se pokusil polknout, ale dostal se jen na půl cesty. Mrtví lidé, to věděl, se tak snadno zastrašit nedají, ke dveřím to bylo přinejmenším deset kroků, a ta vzdálenost jako by se s každým úderem srdce zvětšovala.</p>
<p>„Počkejte,“ zvolal. „Tohle je snad zbytečné, co říkáte? Proč se všichni neuvolníme? A poslyšte, rozhodně by se mi s vámi líp jednalo, kdybyste se převtělil do své normální podoby...“</p>
<p>„Žátný proplém, bžíteli.“</p>
<p>Vlkodlak zamrkal a otřásl se, ale jeho drápy ani na okamžik neopustily krk pana Zichrhajce. Chlupatý obličej se tak pokroutil, rysy natolik slévaly, že dokonce i pan Zichrhajc, kterého za jiných okolností podobné věci velmi bavily, opatrně odvrátil hlavu.</p>
<p>To mu umožnilo sledovat stín na stěně. Ten se proti všemu očekávání zvětšoval. A jeho uši právě tak.</p>
<p>„Nejakv odazkv?“ zavrčel vlkodlak. Teď už mu zuby vážně překážely v řeči. Jeho dech páchl hůř než oblek pana Tulipána.</p>
<p>„Hm...“ ozval se přiškrceným hlasem pan Zichrhajc, který stál na špičkách. „Myslím, že jsme nepřišli na to správné místo.“</p>
<p>„Dak to jsmv tv.“</p>
<p>U baru ukousl pan Tulipán velmi slyšitelně vršek lahve od piva.</p>
<p>Místnost se znovu naplnila rušným tichem kalkulujících myslí a osobních výpočtů možných zisků a ztrát.</p>
<p>Pan Tulipán si další láhev rozbil o čelo. Nezdálo se, že by v tomhle okamžiku věnoval přítomným nějakou zvláštní pozornost. Prostě se stalo, že měl náhodou v ruce láhev, kterou už víc nepotřeboval. Odložit ji na bar by vyžadovalo zbytečnou a komplikovanou koordinaci ruka - oko.</p>
<p>Přítomní zkorigovali své výpočty.</p>
<p>„<emphasis>Je to fůbec tl‘ov</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>k?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zamračil se vlkodlak.</p>
<p>„No, abychom si to tak vysvětlili, ,lidský‘ a ,člověk‘, to jsou jen slova,“ odpověděl pan Zichrhajc.</p>
<p>Cítil, jak se jeho chodidla pomalu opírají o zem, protože byl pozvolna spouštěn na podlahu.</p>
<p>„Myslím, že zas půjdeme,“ sondoval opatrně situaci.</p>
<p>„Tpvávň,“ souhlasil vlkodlak. Pan Tulipán zatím rozbil o pult sklenici s nakládanou zeleninou... přesněji řečeno s něčím, co bylo podlouhlé, buclaté a zelené, a pokoušel se nacpat si jednu z těch věciček do nosu.“</p>
<p>„Kdybysme chtěli zůstat, tak bychom klidně zůstali,“ oznámil opatrně pan Zichrhajc přítomným.</p>
<p>„Jasň. Ale vy chset otejít. A váč... kchamaát taky,“ přikývl krátce vlkodlak.</p>
<p>Pan Zichrhajc pomalu vycouval ke dveřím. „Pane Tulipáne, máme teď práci jinde,“ řekl. „Fuj, a vyndal byste si laskavě tu zatracenou okurku z nosu? Čeká se od nás, že se budeme chovat jako <emphasis>profesionálové!</emphasis>“</p>
<p>„To nejni vokurka!“ ozval se hlas ze stínů.</p>
<p>Pan Zichrhajc byl až atypicky šťastný, když se za nimi zavřely venkovní dveře. Ke svému překvapení ale uslyšel, jak se zevnitř zasunuje závora.</p>
<p>„No, tak tohle jsme mohli zvládnout líp,“ prohlásil a oprášil si z oblečení chlupy a prach.</p>
<p>„A co teď?“ podíval se na něj pan Tulipán.</p>
<p>„Je čas na plán ,B‘.“</p>
<p>„A proč -aně netlučem někoho tak dlouho, dokud nám neřekne, kde ten -anej pes je?“ chmuřil se pan Tulipán.</p>
<p>„To je lákavé,“ přikývl pan Zichrhajc. „Ale to necháme až na plán ,C‘,“</p>
<p>„Vyprdnoutsenaně.“</p>
<p>Oba se otočili.</p>
<p>„Zahnutý vokraje z melasy, sem jim řikal,“ pokračoval Starý Smrďa Rum, který se šoural přes ulici se štůskem <emphasis>Komety </emphasis>v jedné a koncem provázku, na němž si vodil svého nepopsatelného voříška, v druhé ruce. Pak si všiml Nové firmy.</p>
<p>„Harglegarlyup?“ obrátil se k pánům. „<emphasis>Layarrr</emphasis>-<emphasis>Bnip! </emphasis>Dáme panům noviny?“</p>
<p>Panu Zichrhajcovi se zdálo, že poslední věta, přestože byla vyslovena téměř stejným hlasem, měla poněkud neodbytnou kvalitu. A kromě toho ostatního dávala smysl.</p>
<p>„Máte nějaký drobný?“ obrátil se na pana Tulipána a popleskal se po kapse.</p>
<p>„Vy si snad chcete jedny -aně koupit?“ užasl jeho partner.</p>
<p>„Musíme vždycky brát v potaz místo a čas, pane Tulipáne. Místo a čas. Tady je to, pane.“</p>
<p>„Tisíciletá ruka a krevety, vysratsenaně,“ odpověděl Rum a dodal: „Mnohé díky, gentlemani.“</p>
<p>Pan Zichrhajc otevřel <emphasis>Kometu. </emphasis>„Tahle věc má -“ zarazil se a zvedl noviny blíž k očím.</p>
<p>„,Viděli jste tohoto psa?‘“ četl. „Psst...“ podíval se na Ruma.</p>
<p>„Prodáte těch věcí hodně?“ zeptal se.</p>
<p>„Skvedlejte stráňku, sem jim řikal. Jo, stovky.“</p>
<p>A bylo to tady znovu, ten nejistý pocit, že jsou to dva hlasy.</p>
<p>„Stovky,“ opakoval pan Zichrhajc. Sklopil oči k psu provázejícímu prodavače novin. Vypadal tak trochu jako ten v novinách, ale většina teriérů se podobá jeden druhému. Každopádně tenhle byl na provázku. „Stovky,“ opakoval znovu a znovu si přečetl krátký článek.</p>
<p>Potřásl hlavou. „Myslím, že máme plán ,B‘,“ řekl.</p>
<p>Kamelotův pes je od země upřeně pozoroval, dokud nevykročili ulicí.</p>
<p>„To bylo příliš blízko, než aby se mi to líbilo,“ řekl, když zahnuli za roh.</p>
<p>Starý Smrďa Rum odložil štůsek novin do louže vedle chodníku a vytáhl z kapsy svého bezedného kabátu studenou uzenku.</p>
<p>Roztrhl ji na tři stejné díly.</p>
<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>
<p><strong>Odměna za informaci o tomto psu — 25 tolarů</strong></p>
<p>Mikulášovi se tohle moc nelíbilo, ale nakonec hlídka dodala docela dobrou kresbu psa a Mikuláš cítil, že udělat v tomto směru malé přátelské gesto není špatný nápad. Kdyby se náhodou ocitl v nějakých potížích, a k tomu ještě hlavou dolů, jistě by mu přišel vhod někdo, kdo by ho z nich vytáhl.</p>
<p>Přepsal trochu Patricijův příběh a dodal všechno, čím si byl opravdu jist, ale tolik toho zase nebylo. Sám sobě přiznával, že je v koncích.</p>
<p>Sacharóza dodala článek o zahájení provozu <emphasis>Informátora. </emphasis>Nad tím Mikuláš poněkud váhal, ale konec konců, <emphasis>novina </emphasis>to byla. Nemohli to jen tak ignorovat a zaplnilo to slušný kousek místa.</p>
<p>Kromě toho se mu velmi líbily úvodní řádky, v nichž se pravilo: Rádobyrival dávno zavedeného ankh-morporského listu, <emphasis>Komety, </emphasis>zahájil svou činnost na Třpytné ulici...“</p>
<p>„Začínáš v tom být vážně dobrá,“ prohlásil a podíval se k druhému stolu.</p>
<p>„Já vím,“ souhlasila. „Už vím, že když uvidím nahého muže, musím za každou cenu získat jeho jméno a adresu, protože -“</p>
<p>Mikuláš se k ní připojil jako druhý hlas a společně dokončili: „- jména prodávají noviny.“</p>
<p>Opřel se a napil se onoho hrozného čaje, který vařili trpaslíci. Jen na okamžik měl velmi neobvyklý pocit štěstí. Podivné slovo, pomyslel si. Je to jedno z těch slov, která popisují něco, co nevydává zvuky, ale kdyby to zvuk <emphasis>vydávalo, </emphasis>znělo by to přesně takhle. Šštěssstííí. Jako když se měkoučká pěnová pusinka pomalu rozpouští na horkém talíři.</p>
<p>Tady a teď byl volný. Noviny byly uloženy ke spánku, poskládány a jejich modlitby odříkány. Byly prostě <emphasis>hotovy. </emphasis>Mohl si chvilku odpočinout. Prodavači se začínali vracet pro další výtisky, nadávali, plivali na všechny strany a tlačili se dovnitř s celou škálou různých vozíků a kárek, na nichž dopravovali odebranou dávku novin na své prodejní místo. Je jasné, že za hodinu či dvě se bude nenasytný chřtán lisu dožadovat další potravy a on se bude muset znovu opřít do toho obrovského kamene a tlačit jej vzhůru do kopce jako ten hrdina z mytologie... Jak on se to vlastně jmenoval?</p>
<p>„Jak se jmenoval ten hrdina, který musel za trest valit obrovský kámen nahoru do kopce a pokaždé, když se mu ho podařilo dostat až nahoru, kámen se mu skulil zpět a on začínal znovu?“ zeptal se.</p>
<p>Sacharóza ani nezvedla obličej od práce. „Chlap, co potřebuje kolečko?“ odsekla a zbytečně energicky čmárala do papíru před sebou.</p>
<p>Mikuláš by musel být hluchý, aby nezachytil v jejím hlase tón člověka, který dělá něco velmi nepříjemného.</p>
<p>„Na čem pracuješ?“ zajímal se.</p>
<p>„Zpráva z obnovující schůze Spolku ankh-morporských akordeonistů,“ odpověděla a dala se do rychlého psaní.</p>
<p>„A je na tom snad něco v nepořádku?“</p>
<p>„Ano. Interpunkce. Žádnou to nemá. Myslím, že bychom si měli objednat bedýnku čárek navíc.“</p>
<p>„Tak proč se tím unavuješ?“</p>
<p>„Šestadvacet lidí je tam zmíněno jménem.“</p>
<p>„Harmonikářů?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Nebudou si stěžovat?“</p>
<p>„Nikdo je ke hraní na harmoniku nenutil. Jo, a taky byla velká bouračka na Broad Wayi. Převrátil se tam vůz a na ulici se vysypalo několik tun mouky. To zavinilo, že se začali vzpínat koně a převrátili tak dvoukolák čerstvých vajec a díky tomu se zvrhnul třetí vůz, který vylil třicet konvic mléka... Co by sis myslel o takovémhle titulku?“</p>
<p>Pozvedla kus papíru, na němž byl nápis:</p>
<p><strong>VE MĚSTĚ ZADĚLÁNO</strong></p>
<p><strong>NA NEJVĚTŠÍ KOLÁČ!!</strong></p>
<p>Mikuláš se na okamžik zamyslel. Ano, bylo v tom tak nějak všechno. Smutný pokus o humor měl přesně tu správnou míru. Byla to přesně ta věc. Přesně ta věc, která vyvolá kolem stolu paní Arkánové spoustu veselí.</p>
<p>„Vypusť ten druhý vykřičník a bude to skvělé,“ přikývl. „Jak ses o tom doslechla?“</p>
<p>„No, zastavil se tady policista Cvikl a řekl mi o tom,“ sklopila Sacharóza oči. Začala nejistě přehazovat papíry na svém stole. „Myslím, že pro mě má tak trochu slabost, abych řekla pravdu.“</p>
<p>Malý, a proto nehlídaný kousek Mikulášova ega najednou doslova zmrzl. Jak se zdálo, celá přehršle mladých mužů s potěšením vyprávěla Sacharóze různé věci. Slyšel sám sebe, jak říká: „Elánius si nepřeje, aby s námi kterýkoliv z jeho mužů mluvil.“</p>
<p>„No dobře, já vím, ale to, že mi vyprávěl o spoustě rozbitých vajec, se snad nepočítá, ne?“</p>
<p>„Snad ne, ale -“</p>
<p>„A navíc, copak <emphasis>já </emphasis>s tím můžu něco dělat, když mi mladí muži chtějí vyprávět různé věci?“</p>
<p>„Asi ne, ale -“</p>
<p>„No, myslím, že je to pro dnešek všechno,“ zazívala Sacharóza. „Půjdu domů.“</p>
<p>Mikuláš vstal tak rychle, že si o hranu stolu odřel obě kolena. „Já tě doprovodím,“ nabídl se.</p>
<p>„Dobrý bože, vždyť už bude skoro čtvrt na devět,“ podivila se Sacharóza a oblékla si kabát. „Proč vlastně ještě pracujeme?“</p>
<p>„Protože tiskařský lis nikdy nespí,“ odpověděl jí Mikuláš.</p>
<p>Když vyšli na tichou ulici, zapřemýšlel Mikuláš, zda měl lord Vetinari pravdu, když o tiskařském lisu mluvil. Na tom stroji bylo něco... <emphasis>neodolatelného. </emphasis>Byl jako pes, který na vás zíral, dokud jste ho nenakrmili. Mírně nebezpečný pes. Pes pokouše člověka, pomyslel si. Jenže to není žádná novinka. To je <emphasis>stará </emphasis>věc.</p>
<p>Sacharóza mu dovolila, aby ji doprovodil na konec ulice, kde ho zastavila.</p>
<p>„Dědeček by měl jistě potíže, kdyby tě se mnou někdo viděl,“ vysvětlovala. „Já vím, že je to hloupé, ale... to ti sousedé, víš? A ta záležitost s cechem...“</p>
<p>„Já vím. Hm.“</p>
<p>Chvilku se dívali jeden na druhého a vzduch na okamžik ztěžkl.</p>
<p>„Tedy, podívej, nevím, jak bych to řekl,“ ozval se po chvilce Mikuláš, protože věděl, že to musí být dříve či později řečeno, „ale musím ti říct, že přestože jsi velmi krásná a přitažlivá dívka, nejsi můj typ.“</p>
<p>Vrhla na něj ten <emphasis>nejstarší </emphasis>pohled, jaký kdy viděl, a řekla: „No, tak to je jasná a rozumná řeč a já bych ti za ni ráda poděkovala.“</p>
<p>„Víš, prostě mě napadlo, že když my dva celé dni pracujeme spolu -“</p>
<p>„Ne, já jsem vážně ráda, že to jeden z nás konečně řekl,“ zavrtěla hlavou. „A s tím, jak to se slovíčky umíš... Vsadila bych se, že na tebe děvčata stojí ve frontě, že mám pravdu? Tak se uvidíme zítra.“</p>
<p>Díval se, jak odchází ulicí k jejich domu. Po několika vteřinách se v horním okně rozsvítila lampa.</p>
<p>Díky tomu, že běžel, jak nejrychleji dokázal, dorazil do penzionu dost pozdě na to, aby si vysloužil Pohled paní Arkánové, ale ne tak pozdě, aby nebyl připuštěn ke stolu; ti kteří přišli opravdu pozdě, museli sníst svou večeři u stolu v kuchyni.</p>
<p>Dnes večer bylo k jídlu karí. Jednou z velmi zvláštních věcí v kuchyni paní Arkánové bylo, že jste dostávali mnohem víc zbytků než původních jídel. Tedy přesněji řečeno, u stolu paní Arkánové se servírovalo mnohem víc jídel, která jsou v povědomí jedlíků zakotvena jako jídla vyráběná ze zbytků včerejšího masa[*], než jídel, z nichž mohly tyto zbytky pocházet. Byly to různé husté omáčky se zbytky masa, zapečená zelenina nebo bramborová kaše s masem, karbanátky, rizota, fáše, karí, kebaby a mnoho dalších.</p>
<p>Karí bylo dosti zvláštní, protože paní Arkánová považovala cizí a zvláště orientální země za něco stejně neslušného jako intimní části těla, a proto přidávala koření do karí velmi malou lžičkou v obavě, aby si lidé po jeho požití nezačali trhat oděv z těla a provádět něco velmi... orientálního. Zdálo se, že hlavními složkami jsou turín, rozmočené hrozinky, chutnající po dešťové vodě, a zbytky jakéhosi studeného skopového, i když si Mikuláš nedokázal vzpomenout, kdy měli to původní skopové.</p>
<p>Ostatní nájemníky ovšem ani nenapadlo o tom přemýšlet. Paní Arkánová dávala velké přídavky a většina nájemníků patřila k lidem, kteří posuzovali kulinářskou dokonalost podle množství, jež našli na talíři. Možná, že to nechutnalo nijak úžasně, ale do postele jste šli s plným žaludkem a to bylo ze všeho nejdůležitější.</p>
<p>V tu chvíli se právě kolem stolu probíraly události dnešního dne. Pan Šmicnutý, jako strážce komunikačního ohně, přinesl <emphasis>Informátora </emphasis>i obě vydání <emphasis>Komety.</emphasis></p>
<p>Všeobecně se odsouhlasilo, že <emphasis>Informátor</emphasis> je mnohem zajímavější, i když paní Arkánová je upozornila, že článek o hadech se nehodí k jídelnímu stolu a novinám že by se nemělo dovolit lidi takhle děsit. Nicméně déšť brouků a podobné historky plně potvrzovaly představy přítomných o vzdálených krajích.</p>
<p>Staré zprávy, pomyslel si Mikuláš, zatímco obratně pitval jednu z hrozinek. Jeho lordstvo mělo pravdu. Lidé nechtějí novinky, ale staré zprávy, a proto je jun třeba říkat to, co už si ověřili, o čem vědí, že je to pravda...</p>
<p>Nájemníci paní Arkánové všeobecně usoudili, že je Patricij velmi rafinovaný. Společnost kolem stolu se shodla, že „oni“ jsou všichni stejní. Pan Větroměj řekl, že ve městě zavládl zmatek a že by se měly udělat nějaké změny. Pan Luftpumpl prohlásil, že on sice nemůže mluvit za město, ale podle toho, co slyšel, tak v poslední době nějak podezřele ožil obchod s drahými kameny. Pan Větroměj se ozval, že takové věci jsou obyčejným lidem fuk. Pan Náchylka projevil názor, že hlídka by nedokázala najít ani vlastní zadek, natož zločince, a mnoho nechybělo a byl by si za to prohlášení vysloužil na zbytek večera místo u kuchyňského stolu. Dále bylo odsouhlaseno, že to Vetinari zkrátka udělal a že by se s ním měl udělat krátký proces. Hlavní chod byl dojeden ve 20.45 a byl následován švestkami v ostudně řídkém pudinku. Pan Náchylka dostal za trest o nějakou tu švestku méně.</p>
<p>Mikuláš odešel do svého pokojíku brzo. Už si na kuchyni paní Arkánové zvykl, ale nic, snad s výjimkou chirurgického zákroku, by ho nedokázalo přinutit, aby přišel na chuť její kávě.</p>
<p>Ležel ve tmě na úzkém lůžku (paní Arkánová dávala nájemníkům jednu svíčku týdně a on si pro spoustu ostatních starostí zapomněl další koupit) a pokoušel se <emphasis>přemýšlet.</emphasis></p>
<p>Pan Kosopád přešel po podlaze prázdné plesové síně a jeho kroky suše klapaly na prastaré parketové podlaze.</p>
<p>S mírně napjatými nervy zaujal své postavení v kruhu svíček. Jako zombie byl vždycky v přítomnosti ohně poněkud nedůtklivý.</p>
<p>Odkašlal si.</p>
<p>„Nuže?“ ozvalo se jedno křeslo.</p>
<p>„Toho psa nenašli,“ odpověděl pan Kosopád. „Ve všech ostatních směrech, a to musím zdůraznit, odvedli výtečnou práci.“</p>
<p>„Jak zlé by to mohlo být, kdyby ho našla hlídka?“</p>
<p>„Pokud tomu rozumím, ten pes už je opravdu velmi starý,“ odpověděl pan Kosopád křeslu poněkud oklikou. „Dal jsem panu Zichrhajcovi příkaz, aby ho hledal, ale obávám se, že se jim nepodaří tak snadno proniknout do městského psího podsvětí.“</p>
<p>„Vždyť tam žijí další vlkodlaci, nebo ne?“</p>
<p>„To jistě,“ přikývl pan Kosopád. „Jenže ti jim nepomohou. Je jich jen pár a seržantka Angua z hlídky je <emphasis>velmi </emphasis>důležitou osobností vlkodlačí komunity. Nepomohou cizincům, protože <emphasis>ona </emphasis>by na to přišla.“</p>
<p>„A poštvala by na ně hlídku?“</p>
<p>„Myslím, že ta by se hlídkou vůbec nezdržovala,“ odpověděl Kosopád.</p>
<p>„Ten pes už je asi v nějakém trpasličím hrnci s gulášem,“ ozvalo se další křeslo. Zazněl všeobecný smích.</p>
<p>„Kdyby se náhodou něco zvrtlo...“ pokračovalo prostřední křeslo, „koho ti dva znají?“</p>
<p>„Znají jen mě,“ odpověděl pan Kosopád. „Ale na vašem místě bych si nedělal žádné starosti. Elánius pracuje přesně podle předpisů.“</p>
<p>„Já jsem měl vždycky dojem, že je to násilnický a vzteklý chlap,“ podivilo se jiné křeslo.</p>
<p>„To je pravda. A protože to o sobě moc dobře ví, vždycky se přísně drží předpisů. Každopádně setkání cechů proběhne zítra.“</p>
<p>„Kdo bude nový Patricij?“ zajímalo se několik křesel najednou.</p>
<p>„To by pravděpodobně mělo vyplynout z opatrné diskuse a uvážlivého posouzení všech jednotlivých názorů,“ odpověděl pan Kosopád. Jeho hlas se pohyboval po namazaných kolejničkách.</p>
<p>„Pane Kosopáde?“ ozvalo se náhle střední křeslo.</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Tohle na nás nezkoušejte. <emphasis>Bude </emphasis>to Skřuska, že?“</p>
<p>„Pan Skřuska je v očích mnoha vedoucích osobností města velmi přijatelnou možností,“ odpověděl právník.</p>
<p>„Výborně.“</p>
<p>Zatuchlý vzduch se naplnil nevyřčenými slovy a větami.</p>
<p>Absolutně nikdo nemusel říkat: Většina mocných tohoto města vděčí za své postavení Patricijovi.</p>
<p>A nikdo neodpověděl: Jistě, jenže ti muži, kteří touží po moci, považují vděčnost za vadu na vlastní kráse. Muži, kteří touží po moci, mají sklony brát věci především tak, jak jsou. Nikdy by se Vetinariho nepokusili sesadit, ale když už je jednou pryč, budou <emphasis>praktičtí.</emphasis></p>
<p>Nikdo neřekl: Je tady někdo, kdo by za Vetinariho ztratil slovo?</p>
<p>Ticho odpovědělo: Ale jistě, <emphasis>každý přece. </emphasis>Říkali by věci jako: „Chudák, ale to to neustálé napětí v jeho funkci, že... znáte to.“ Nebo by říkali: „Jo, tichá voda břehy mele...“ A další: „To je ono... měli bychom ho zavřít někam, kde by nemohl ublížit ani sobě, ani jiným, nemyslíte?“ A tamten vzadu: „Možná, že by to spravila nějaká malá socha někde na okraji města...?“ A ten první zase: „To poslední, co pro něj můžeme udělat, je, že odvoláme hlídku, aby mu dali pokoj, to mu asi dlužíme.“ A: „Musíme myslet na budoucnost.“ A tak se věci tiše a klidně změní. Žádný rozruch a velmi málo zmatků.</p>
<p>Nikdo neřekl: Vražda osobnosti. Jaký skvělý nápad! Obyčejná vražda se jednou provede a je vyřízená, ale tahle se opakuje den za dnem.</p>
<p>Pak se ozvalo jedno z křesel: „Napadlo mě, jestli lord Odkraglli nebo snad pan Tichošlap -“</p>
<p>Jiné křeslo mu skočilo do řeči: „Ale <emphasis>to snad ne! </emphasis>Proč by měli? Takhle je to mnohem lepší.“</p>
<p>„To je pravda. Pan Skřuska je muž vzácných vlastností.“</p>
<p>„A potrpí si na rodinu.“</p>
<p>„A naslouchá prostým lidem.“</p>
<p>„No, snad ne <emphasis>jen </emphasis>prostým lidem, doufám.“</p>
<p>„Ne, to jistě ne. Je velmi otevřen i jiným názorům. Samozřejmě, pokud pocházejí od dobře informovaných... skupin.“</p>
<p>„No, <emphasis>ten </emphasis>bude potřebovat rad spoustu.“</p>
<p>A nikdo neřekl: Je to prostě užitečný idiot.</p>
<p>„Každopádně... Hlídka se musí pořádně usměrnit.“‘</p>
<p>„Elánius bude dělat, co se mu řekne. <emphasis>Musí </emphasis>to udělat. Skřuska bude stejně legální volba, jako byl Vetinari. Elánius je ten typ člověka, který potřebuje nadřízeného, protože to mu poskytuje legitimitu.“</p>
<p>Kosopád si odkašlal. „Je to všechno, gentlemani?“</p>
<p>„A co tahle <emphasis>Ankh-morporská Kometa?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>ozvalo se třetí křeslo. „Nenarůstá nám tady tak trochu problém?“</p>
<p>„Lidi to považují za zábavné,“ odpověděl pan Kosopád. „A nikdo to nebere vážně. <emphasis>Informátor </emphasis>už prodá dvakrát víc výtisků než <emphasis>Kometa, </emphasis>a to je na trhu první den. Navíc <emphasis>Kometa </emphasis>je téměř bez prostředků. Ach ano, a mají potíže s papírem.“</p>
<p>„V <emphasis>Informátorovi </emphasis>byl skvělý článek o té ženě a hadovi,“ ozvalo se krajní křeslo.</p>
<p>„Opravdu?“ pozvedl obočí pan Kosopád.</p>
<p>Křeslo, které se poprvé zmínilo o <emphasis>Kometě, </emphasis>však mělo evidentně něco na mysli.</p>
<p>„Byl bych šťastnější, kdyby se tam zastavilo pár šikovných mládenců a ten jejich lis rozbili.“</p>
<p>„To by přilákalo pozornost,“ odporovalo křeslo. „A <emphasis>Kometa </emphasis>chce přitahovat pozornost. Ten..., co to píše, touží po tom, aby si ho všimli.“</p>
<p>„No dobrá, když na tom trváte.“</p>
<p>„Trvat na něčem..., to by mě ani nenapadlo, ale <emphasis>Kometa </emphasis>zanikne,“ řeklo křeslo a bylo to to křeslo, kterému ostatní křesla naslouchala. „Ten mladík je navíc idealista. Musí jednou poznat, že to, co bývá ve veřejném zájmu, většinou nebývá totéž, o co se veřejnost zajímá.“</p>
<p>„Řekněte to ještě jednou?“</p>
<p>„Tím jsem měl na mysli, pánové, že lidé si o tom mladíkovi pravděpodobně myslí, že dělá skvělou práci, ale stejně si kupují <emphasis>Informátora. </emphasis>Tam mají mnohem zajímavější novinky. Řekl jsem vám už někdy, pane Kosopáde, že lež oběhne svět dříve, než si pravda stačí natáhnout boty?“</p>
<p>„Mnohokrát, pane,“ přikývl Kosopád a klasická diplomatická tónina se pro tentokrát z jeho hlasu jaksi vytratila. Uvědomil si to a dodal: „Velmi cenný vhled do tak složité záležitosti.“</p>
<p>„Dobrá.“ Nejdůležitější křeslo si mírně popotáhlo. „Nespouštějte oči z našich... zaměstnanců, pane Kosopáde.“</p>
<p>Půlnoc. Omův chrám na ulici Malých bohů. V sakristii hoří jediná svíce. Byla to velká svíce v těžkém, ozdobném svícnu a svým způsobem vysílala modlitbu k nebesům. Ta modlitba z Evangelia podle Lotra zněla: Nechť nás nikdo nepřistihne při krádeži těchto předmětů.</p>
<p>Pan Zichrhajc se přehraboval ve skříni.</p>
<p>„Nemůžu najít nic ve vaší velikosti,“ oznamoval přes rameno. „Vypadá to, jako kdyby... Ale ne, to je přece kadidlo na vykuřování, to <emphasis>se pálí!</emphasis>“</p>
<p>Tulipán kýchl a ohodil protější stěnu úlomky santalové pryskyřice.</p>
<p>„Taky jste mi to moh -aně říct dřív,“ zamumlal.</p>
<p>„To už jste zase na tom svinstvu? Na tom čističi na sporáky a trouby?“ řekl pan Zichrhajc hlasem plným výčitky. „Chci, abyste byl soustředěný, rozumíte? Takže: jediná věc, která tady je a mohla by vám trochu pasovat, je -“</p>
<p>Dveře se se zaskřípěním otevřely a do místnosti vešel postarší drobný kněz. Pan Zichrhajc instinktivně popadl velký svícen.</p>
<p>„Dobrý den? Přišli jste sem na půlnoční bohoslužbu?“ řekl kněz a zamrkal v silném světle.</p>
<p>Tentokrát to byl pan Tulipán, kdo chytil pana Zichrhajce za paži, v níž zvedal těžký svícen.</p>
<p>„Zbláznil jste se? Co <emphasis>vy </emphasis>jste to za člověka?“ zabručel nechápavě.</p>
<p>„Co? Ale my ho přeci nemůžeme...“</p>
<p>Pan Tulipán vytrhl stříbrný svícen z ruky svého partnera.</p>
<p>„Ale no tak... podívejte na tu -anou věcičku pořádně, jo?“ chrchlal bez ohledu na užaslého kněze.</p>
<p>„Vždyť je to pravej Gešeftto! Pět set let starej! Podívejte se na tu dokonalou rytinu tady na tom zhasínáčku, no? Pch, ale pro vás to není nic jinýho než -anejch pět liber stříbra, co!“</p>
<p>„To tedy ne,“ ozval se poněkud roztřeseným hlasem starý kněz, jehož mozek stále ještě nedokázal chytit krok s ostatními, „abyste věděl, je to Žebrospor.“</p>
<p>„Co, ten jeho žák?“ ozval se pan Tulipán a oči se mu údivem přestaly protáčet. Obrátil svícen vzhůru nohama a podíval se na jeho základnu. „No jo, má pravdu! Tady je Gešefttova značka, ale je přeražená malým ,ž‘. Tak to je poprvé, co vidím nějaký jeho -aný časný dílo. Ve zpracování stříbra byl lepší než ten jeho -anej učitel. Je hloupý, že měl tak pitomý jméno. Víte, jakou má ta věcička cenu, reverende?“</p>
<p>„No, mysleli jsme, že takových nějakých sedmdesát tolarů,“ odpověděl kněz s výrazem nejisté naděje. „Dostali jsme ji s dvoukolákem starého nábytku, který chrámu odkázala jedna stará paní. Nenechali jsme si ho kvůli ceně, ale spíš ze sentimentálních důvodů...“</p>
<p>„A tu krabici, do níž se ukládal, už náhodou nemáte?“ zajímal se pan Tulipán, který stále ještě obracel svícen v rukou. „On na ně dělal neuvěřitelná pouzdra, něco jako -aný dárkový balení. Z třešňovýho dřeva.“</p>
<p>„Hm... ne, myslím, že ten už u toho ani nebyl...“</p>
<p>„-aná škoda!“</p>
<p>„A... má pořád ještě nějakou cenu? Myslím, že někde máme ještě jeden.“</p>
<p>„Kdybyste našli opravdového sběratele, tak by za něj mohly být nějaké čtyři tisíce tolarů,“ odpověděl bez zaváhání pan Tulipán. „Ale jestli máte fakticky pár, tak by to mohlo udělat až dvanáct tisíc. V současný době je Žebrospor hodně v módě.“</p>
<p>„Dvanáct tisíc!“ vyjekl starý kněz. V očích mu zahořel smrtelný hřích.</p>
<p>„Možná i víc,“ přikývl pan Tulipán. „Je to... překrásný kousek. Cítím se velmi poctěn, že jsem ho viděl.“ Pak se s kyselým obličejem obrátil k panu Zichrhajcovi. „A vy jste ho chtěl použít jako obyčejnej -anej tupej předmět.“</p>
<p>Odložil svícen uctivě na stůl sakristie a ještě ho pečlivě přeleštil rukávem. Pak se otočil a udeřil kněze pěstí přes hlavu. Stařík se s tichým povzdechem složil jako domek z karet.</p>
<p>„A oni to tady mají uložené v nějaké -ané skříni,“ zavrtěl hlavou pan Tulipán. „Z toho by se jeden -aně vzteknul!“</p>
<p>„Chcete si to vzít s sebou?“ zeptal se pan Zichrhajc a cpal oblečení do pytle.</p>
<p>„Houby, většina překupníků v širým okolí by ty svícny okamžitě roztavila na stříbro,“ zavrtěl hlavou pan Tulipán. „Něco takového bych si nikdy nevzal na svědomí. Pojďme najít toho -anýho psa a vypadnem z tohohle -anýho smetiště, co říkáte? To město mé vyloženě skličuje.“</p>
<p>Mikuláš se obrátil na bok, probudil se a rozšířenýma očima se zadíval na strop.</p>
<p>O dvě minuty později sešla dolů do kuchyně paní Arkánová vyzbrojená lampou, pohrabáčem a svými kulmovacími kleštěmi. Tahle kombinace, jak byla přesvědčena, by jí zajistila převahu nad každým vetřelcem, s výjimkou člověka se železným žaludkem.</p>
<p>„Pane ze Slova! Co to <emphasis>děláte? </emphasis>Vždyť je <emphasis>půlnoc!</emphasis>“</p>
<p>Mikuláš zvedl hlavu, ale pak pokračoval v otevírání skříněk. „Omlouvám se, že jsem převrátil tu pánev, paní Arkánová. Zaplatím vám všechny škody. Ale teď mi řekněte, kde máte <emphasis>váhy?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Váhy?</emphasis>“</p>
<p>„Váhy! Kuchyňské váhy!“</p>
<p>„Pane ze Slova, já -“</p>
<p>„Tak kde jsou ty <emphasis>zatracené </emphasis>váhy, paní Arkánová!“ zvýšil Mikuláš v zoufalství hlas.</p>
<p>„Pane ze Slova! Styďte se!“</p>
<p>„Osud celého města visí na vážkách, paní Arkánová!“</p>
<p>Odmítavě pohoršený výraz ve tváři paní Arkánové nahradil nezastřený úžas. „Co, na těch <emphasis>mých?</emphasis>“</p>
<p>„Ano! Ano! To je docela dobře možné!“</p>
<p>„No tedy... ve spíži vedle pytle s moukou. A celého města, říkáte?“</p>
<p>„To je skutečně možné!“ Mikuláš cítil, jak mu kabát na jedné straně poklesl, když si do kapsy nacpal velké mosazné váhy.</p>
<p>„Použijte na ně ten starý pytel na brambory,“ nabádala ho paní Arkánová, teď zcela ovládána událostmi.</p>
<p>Mikuláš popadl pytel, nacpal do něj váhy a rozeběhl se ke dveřím.</p>
<p>„I univerzita a řeka a všechno?“ zeptala se domácí nervózně.</p>
<p>„Jistě! Samozřejmě!“</p>
<p>Paní Arkánová bojovně vysunula čelist. „Dobrá. Ale pak je opravdu <emphasis>pečlivě </emphasis>vypláchněte, ano?“ zavolala za jeho vzdalujícími se zády.</p>
<p>Mikulášův krok se zpomalil už na konci první ulice. Velké kovové kuchyňské váhy a celá sada závaží se nenosí snadno.</p>
<p>Ale v tom byl ten vtip, nebo ne? Váha! Kousky cesty běžel a kousky šel a táhl svůj náklad mrazivou mlhavou nocí, až dorazil na Třpytnou ulici.</p>
<p>Na budově <emphasis>Informátora </emphasis>pořád ještě svítila světla. Jak dlouho potřebujete zůstat vzhůru, když si můžete novinky vymýšlet? pomyslel si Mikuláš. Ale tohle je <emphasis>skutečné. </emphasis>Dokonce těžké.</p>
<p>„Prosím, vzbuďte pana Dobrohora. Musíme připravit další vydání! A mohli byste mi někdo půjčit deset tolarů?“</p>
<p>Dobrohorovi, který ze sklepa vylezl sice v noční košili, ale s helmicí na hlavě, nějakou chvíli trvalo, než zjistil, co a jak.</p>
<p>„Ne, <emphasis>deset </emphasis>tolarů,“ zavrtěl hlavu Mikuláš a vysvětlil svůj plán nevěřícím trpaslíkům. „Deset tolarových mincí. Ne deset tolarů v penězích.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Abych zjistil, kolik váží sedmdesát tisíc tolarů!“</p>
<p>„Ale my nemáme sedmdesát tisíc!“</p>
<p>„Podívejte, stačila by nám i jediná tolarová mince,“ vysvětloval Mikuláš trpělivě. „Deset tolarů nám jen umožní být přesnější, to je všechno. Dokážu to z toho vypočítat.“</p>
<p>Nakonec našli deset tolarových mincí v trpasličí pokladničce a zvážili je. Pak si Mikuláš nalistoval nepopsanou stránku ve svém zápisníku a sklonil hlavu nad horečnatými výpočty. Trpaslíci ho slavnostně pozorovali, jako by prováděl nějaký složitý alchymistický experiment. Nakonec zvedl hlavu od čísel a v očích mu zadoutnala objevná záře.</p>
<p>„Je to skoro jedna třetina tuny,“ prohlásil. „Tolik by vážilo sedmdesát tisíc tolarových mincí. Předpokládám, že skutečně dobrý kůň by to unesl a k tomu ještě jezdce, jenže... Vetinari chodí s hůlkou, viděli jste ho sami. Jemu by to trvalo věčně, než by toho koně naložil, a i kdyby se mu podařilo utéct, cestoval by hrozně pomalu. Na to už Elánius musel taky přijít. Řekl přece, že všechna ta fakta jsou <emphasis>hloupá </emphasis>fakta!“</p>
<p>Dobrohor se postavil před řadu písmovek. „Až budeš připravenej, šéfe, tak můžem!“</p>
<p>„Tak dobrá...“ začal Mikuláš. Znal fakta, ale co z těch faktů vyplývalo.</p>
<p>„Takže... vysaďte titulek: ,Kdo zasklil lorda Vetinariho?‘ a pak začneme článek... é...“ Mikuláš pozoroval Dobrohorovy ruce, které poletovaly mezi přihrádkami písmovky. „Tedy... ehm... ,Ankh-morporská hlídka teď předpokládá, že na celém... na palácovém‘... tom... no...“</p>
<p>„Zmatku?“ nadhodil Dobrohor.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Incidentu?“</p>
<p>„,...útoku, ke kterému došlo v úterý ráno, se podílela přinejmenším ještě jedna osoba‘.“ Mikuláš čekal, dokud ho trpaslík v kovu nedostihl. Mikuláš zjišťoval, že dokáže čím dál tím snáze číst slova, která Dobrohorovi vznikala pod rukama, jak prsty přeskakovaly z oddílu do oddílu: p-ř-i-n-e-j-t-e-n...</p>
<p>„Máte tam ,t‘ místo ,m‘,“ upozornil.</p>
<p>„Aha ano. Omlouvám se. Tak dál.“</p>
<p>„Ano... ,všechno ukazuje na to, že nejenže lord Vetinari nespáchal útok na svého úředníka, ale pravděpodobně odhalil nějaký podivný zločin‘.“</p>
<p>Ruka poletovala nad přihrádkami... p-o-d-i-v-n-ý mezera z-l-o...</p>
<p>Ruka se zastavila.</p>
<p>„A jsi si tím <emphasis>jistý?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>podíval se na Mikuláše Dobrohor.</p>
<p>„Nejsem, ale je to stejně dobrá teorie jako každá jiná,“ pokrčil Mikuláš rameny. „Toho koně nenaložil člověk, který by na něm chtěl utéct, ale ten, kdo <emphasis>chtěl, </emphasis>aby ho našli. Někdo měl nějaký plán, a ten se zvrtnul. To je jedna z těch věcí, jimiž si <emphasis>jsem jistý. </emphasis>Dobrá... tak nový odstavec. ,Kůň ve stáji byl naložen třetinou tuny v mincích, ale Patricij ve svém současném zdravotním stavu -“</p>
<p>Jeden z trpaslíků zapálil pod kotlíkem s písmovinou. Další rozmítal sazbu včerejšího vydání. Místnost znovu ožívala.</p>
<p>„To je půl stránky a hlavní titul,“ zabručel Dobrohor, když Mikuláš skončil. „To by mělo s lidmi otřást. Chceš k tomu přidat ještě nějaké další články? Slečna Sacharóza napsala nějaký článek o plese lady Žralounové a máme několik krátkých zajímavostí.“</p>
<p>Mikuláš zazíval. Jak se zdá, v posledních dnech mu není souzeno pořádně se vyspat.</p>
<p>„Dejte to tam,“ přikývl.</p>
<p>„A pak je tady ta semaforová zpráva z Lancre, která přišla potom, co jsi odešel domů,“ pokračoval trpaslík. „To nás stálo dalších padesát pencí za rychlého posla. Pamatuješ si, že jste dnes odpoledne odeslal semaforovou zprávu? O hadech?“ dodal, když spatřil nechápavý výraz na Mikulášově tváři.</p>
<p>Lancreský král už také pochopil, že semaforové správy se účtují od slova, a ovládl potřebnou řeč.</p>
<p>ZENY Z LNCR NERODI HADY STOP DETI ROZENE TENTO MESIC VILEM TKADLEC KONSTANTA DOSKAR KATASTROFA POVOZNIK STOP KOMPLET RUCE NOHY VSECKO STOP ZADNE SUPINY TESAKY</p>
<p>„Ahá! A máme je!“ vykřikl Mikuláš. „Dejte mi pět minut a dám o tom dohromady článek. Brzo uvidíme, zda dokáže meč pravdy porazit draka lži!“</p>
<p>Bodoni na něj vrhl laskavý pohled. „Neříkal jste, že lež oběhne svět dřív, než si pravda stačí obout boty?“</p>
<p>„Ale tohle je <emphasis>pravda!</emphasis>“</p>
<p>„Vážně? A kde má ty boty?“</p>
<p>Dobrohor kývl na ostatní trpaslíky, kteří posedávali v dílně a zívali. „Vraťte se do postelí, mládenci. Já to tady nějak zvládnu.“</p>
<p>Díval se, jak mizí po žebříku ve sklepě. Pak si sedl na stoličku, vytáhl z kapsy malou stříbrnou krabičku a otevřel ji.</p>
<p>„Šňupeček?“ řekl a nabídl krabičku Mikulášovi. „Nejlepší věcička, jakou jste vy, lidi, kdy vymysleli. Watsonův Červený Přismahlý. Pěkně vyčistí hlavu. Ne?“</p>
<p>Mikuláš zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Proč to všechno děláš, pane ze Slova?“ zeptal se Dobrohor, když každou nosní dírkou nasál obrovské množství tabáku.</p>
<p>„Co jako myslíte?“</p>
<p>„Abys pochopil, tím neříkám, že to neobdivujeme, rozumíš,“ pokračoval Dobrohor. „Zaručuje nám to pořád ještě slušné peníze. Příjmy z ostatních prací rychle vysychají. Vypadá to, že kdejaká rytecká dílna dostala povolení k tisku. Jediné, čeho jsme dosáhli, bylo, že jsme dali těm mladým budižkničemům šanci, odrazový můstek. A oni nás nakonec dostanou. Mají totiž za sebou peníze. Víš, proč bych ti to nakonec neřekl, ale někteří mládenci už mluví o tom, že prodají své podíly a vrátí se do olověných dolů.“</p>
<p>„To nesmíte udělat!“</p>
<p>„Já tě chápu,“ přikývl Dobrohor, „ty tím chceš <emphasis>říct, </emphasis>že by tě velmi mrzelo, kdybychom to udělali. Jenže my jsme si odkládali peníze, a tak by se nám mělo dařit docela dobře. Kromě toho by se nám jistě snadno podařilo střelit lis a vybavení dílny. Takže bychom si ještě pořád mohli domů odvézt slušnou částku peněz. A o to tady přece šlo. O peníze. Proč to ale děláš ty?“</p>
<p>„Já? Protože -“ Mikuláš se zarazil. <emphasis>Pravda </emphasis>byla, že on nikdy nic dělat <emphasis>nechtěl. </emphasis>Za celý život neudělal tak vážné rozhodnutí. Jedna věc prostě a jednoduše vedla k druhé a pak už musel krmit tiskový lis. I teď stroj čekal. Člověk tvrdě pracoval, aby naplnil tu nenasytnou obludu, a stačila hodinka dvě, a ta nejen že byla znovu hladová, ale v okolním světě mířila všechna vaše slova do sudu číslo dva na dvoře Jindry Močky. A to byl jen <emphasis>začátek </emphasis>všech obtíží. Najednou měl pevné zaměstnání s pravidelnou pracovní dobou, a přece cokoliv udělal, bylo asi tak skutečné a trvanlivé jako pískový hrad na pláži v místech, které denně zaplavuje příliv.</p>
<p>„Já nevím,“ připustil. „Hlavní důvod je asi v tom, že nejsem dobrý v ničem jiném. A teď už si ani nedokážu <emphasis>představit, </emphasis>že bych dělal něco jiného.“</p>
<p>„Slyšel jsem, že vaše rodina sedí na hrnci peněz.“</p>
<p>„Pane Dobrohor, já jsem zbytečný. Byl jsem vychován a vzdělán k tomu, abych byl neužitečný. Od nás se vždycky čekalo, že se budeme poflakovat kolem, dokud se někde v okolí nerozpoutá válka, v níž bychom se mohli dát hrdinsky zabít. Jediné, v čem jsme byli vždycky dobří, byla naše tvrdohlavost. Když už jsme se něčeho chytili, tak jsme se toho drželi. Hlavně nápadů.“</p>
<p>„Jenže ty ses s tím moc daleko nedostal.“</p>
<p>„Podívejte, já nepotřebuju, abyste se mnou vedl srdečný rozhovor, chápete? Můj otec není příjemný člověk. Mám vám načrtnout obrázek? On nemá nijak v lásce mě a já nemám zvlášť v lásce jeho. Když už ale o tom mluvíme, on nemá rád nikoho. Zvláště ne trpaslíky a trolly.“</p>
<p>„Neexistuje zákon, který by říkal, že <emphasis>musíš </emphasis>mít rád trpaslíky nebo trolly,“ zavrtěl hlavou pan Dobrohor.</p>
<p>„To je pravda, ale na to, jak je nemá rád <emphasis>on, </emphasis>by zákon být měl.“</p>
<p>„Aha. Tak teď jsi mi konečně ten obrázek načrtl.“</p>
<p>„Možná jste slyšel výraz ,nižší rasa‘?“</p>
<p>„A teď jsi mi ho i vybarvil.“</p>
<p>„Kvůli tomu dokonce už ani nežije v Ankh-Morporku. Říká, že je znečištěný.“</p>
<p>„Je to bystrý pozorovatel.“</p>
<p>„Ne, já tím myslel -“</p>
<p>„Ale jdi, já přece vidím, co jsi tím myslel,“ přerušil ho Dobrohor. „Už jsem se s lidmi, jako je on, taky potkal.“</p>
<p>„Říkal jste, že jste to všechno dělali kvůli penězům?“ zeptal se Mikuláš. „Je to pravda?“</p>
<p>Trpaslík kývl hlavou ke slitkům olovnaté písmoviny, uloženým v úpravných hromádkách vedle lisu. „Chtěli jsme proměnit olovo ve zlato,“ odpověděl. „Olova máme dost, ale potřebovali bychom to zlato.“</p>
<p>Mikuláš si povzdechl. „Můj otec vždycky říkal, že zlato je to jediné, na co dokážou trpaslíci myslet.“</p>
<p>„No a to je hodně blízko pravdě.“ Trpaslík si dal další šňupec. „Jenže v jednom se lidé mýlí... Podívej, když bude nějaký člověk myslet jen na své zlato, tak to bude skrblík a lakomec. Když na zlato myslí trpaslík, tak je to jenom trpaslík. To je prostě něco <emphasis>jiného. </emphasis>Jak říkáte těm černým lidem, kteří žijí v Jakazačistánu?“</p>
<p>„Já nevím, jak jim říká můj otec, ale já jim říkám ,ti lidé z Jakazačistánu‘.“</p>
<p>„Vážně? Dobrá, tak já slyšel, že tam existuje nějaký kmen, kde než se muž ožení, musí zabít leoparda a dát jeho kůži své nastávající. U nás je to něco podobného. Trpaslík potřebuje zlato k tomu, aby se mohl oženit.“</p>
<p>„Co... to jako věno? Ale já myslel, že trpaslíci nerozlišují mezi...“</p>
<p>„Ne ne, když se dva trpaslíci berou, kupují navzájem svého partnera od jeho rodičů.“</p>
<p>„<emphasis>Kupují</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ho? </emphasis>Jak můžete kupovat lidi?“</p>
<p>„Vidíš, chlapče? Zase to kulturní nedorozumění. Vychovat trpaslíka do věku dospělosti, kdy se může ženit či vdávat, stojí spoustu peněz. Jídlo, oblečení, kroužková zbroj... To všechno se za roky sčítá. Zaslouží si to nějakou náhradu. Vždyť konec konců dostává ten druhý trpaslík velmi cenné zboží. A to se musí zaplatit <emphasis>ve zlatě. </emphasis>To je prostě <emphasis>tra</emphasis><emphasis>dice. </emphasis>Nebo v drahém kamení. I to je přijatelné. Určitě už jsi slyšel to rčení ,měl cenu své váhy ve zlatě‘? Samozřejmě, že když trpaslík pracoval pro své rodiče, tak se to také ukáže na váze celkového ohodnocení. A trpaslík, který manželství odkládá příliš dlouho..., tak tomu jistě dluží spousta přátel peníze a - ale ty se na mě pořád tak legračně díváš, mladíku!“</p>
<p>„To jen proto, že my to takhle neděláme...“ zamumlal Mikuláš.</p>
<p>Dobrohor na něj vrhl ostrý pohled. „Že ne? Vážně ne? A co používáte vy místo zlata?“</p>
<p>„Hmmm... asi vděčnost, myslím,“ odpověděl Mikuláš. Byl by rád tenhle rozhovor ukončil. Hned teď. Měl dojem, že kráčí po ošidné půdě.</p>
<p>„A jak se dá vděčnost spočítat?“</p>
<p>„No, to není... jako takoví se vlastně...“</p>
<p>„Nezpůsobuje to potíže?“</p>
<p>„Občas.“</p>
<p>„Aha. No, my taky známe vděčnost. Ale díky tomu našemu způsobu nový pár začíná nový život ve stavu... <emphasis>g‘draka</emphasis>...<emphasis> </emphasis>é... jsou svobodní, nezatížení závazky, ničím, jsou to <emphasis>noví </emphasis>trpaslíci. Pak jim mohou jejich rodiče dát velký svatební dar, třeba mnohem větší, než bylo věno. Ale to už je jen záležitost mezi trpaslíkem a trpaslíkem, věc lásky a úcty, a ne záležitost mezi dlužníkem a věřitelem..., i když musím říct, že lidská slova nejsou k popisu těchhle věcí zrovna nejlepší. U nás to ale funguje. A funguje to už celá tisíciletí.“</p>
<p>„Víte, člověku to zní tak trochu... chladně a neosobně,“ odpověděl Mikuláš.</p>
<p>Dobrohor na něj vrhl další odhadující pohled.</p>
<p>„To jako myslíš v porovnání s tím, jak vřelým a úžasným způsobem řeší podobné záležitosti lidé?“ řekl. „Ne, na tohle mi odpovídat nemusíš. Každopádně Bodoni a já si chceme společně otevřít důl a my jsme drazí trpaslíci. Umíme pracovat s olovem, a tak jsme si mysleli, že stačí rok či dva tady a budeme mít peníze pohromadě.“</p>
<p>„Chcete se brát?“</p>
<p>„Rádi bychom,“ připustil Dobrohor.</p>
<p>„No... pak vám gratuluji,“ řekl Mikuláš. Věděl toho dost, než aby ho napadlo komentovat skutečnost, že oba trpaslíci vypadají jako zmenšeniny barbarských válečníků s dlouhými plnovousy. Tak tradičně vypadá většina trpaslíků[*].</p>
<p>Dobrohor se usmál. „Tak s tím tvým otcem si moc nelam hlavu, chlapče. Lidé se mění. Moje babička si myslela, že lidé jsou něco jako holí medvědi. Dnes už si to nemyslí.“</p>
<p>„A kdy si to přestala myslet?“</p>
<p>„Já bych řekl, že když umřela.“</p>
<p>Dobrohor vstal a poklepal Mikuláše po rameni. „Tak pojď, mladíku, dorazíme ty noviny. Rozjet to můžeme, až se mládenci trochu dospí.“</p>
<p>Když se Mikuláš vrátil domů, připravovala se snídaně a paní Arkánová čekala. Ústa byla sevřena v odmítavé lince spravedlivého člověka, který je na horké stopě něčího zlého činu.</p>
<p>„Ráda bych si poslechla vysvětlení vašeho nepřístojného chování z dnešní noci,“ oznámila Mikulášovi, když ho potkala v chodbičce pod schody, „a týdenní výpověď, když dovolíte.“</p>
<p>Mikuláš byl příliš unaven, než aby lhal. „Potřeboval jsem zjistit, kolik váží sedmdesát tisíc tolarů,“ odpověděl.</p>
<p>Na tváři domácí se rozhýbalo několik skupin obličejových svalů. Věděla základní věci o Mikulášově rodině, protože patřila k oněm ženám, které si podobné věci zjistí velmi rychle, a tiky v obličeji byly známkou vnitřního zápasu, založeného na nepopiratelné skutečnosti, že sedmdesát tisíc tolarů je velmi <emphasis>úctyhodná </emphasis>suma.</p>
<p>„No, možná jsem se poněkud ukvapila,“ prohlásila. „A zjistil jste, <emphasis>kolik </emphasis>ta suma váží?“</p>
<p>„Ano, zjistil, děkuji.“</p>
<p>„Nechcete si ty váhy ještě na nějaký den půjčit pro případ, že byste potřeboval vážit další takové sumy?“</p>
<p>„Myslím, že už jsme s vážením skončili, paní Arkánová, ale stejně i tak vám mnohokrát děkuji.“</p>
<p>„Už jsme začali snídat, pane ze Slova, ale tentokrát bych asi mohla udělat výjimku.“</p>
<p>Dostal druhé vařené vajíčko jako přídavek. To bylo znamení výjimečné oblíbenosti.</p>
<p>Současně probíhala zapálená diskuse o posledních novinkách.</p>
<p>„Já nad tím opravdu žasnu,“ prohlašoval pan Kolář. „Nedokážu pochopit, jak na takové věci přijdou.“</p>
<p>„Každopádně to nutí člověka přemýšlet o tom,“ přikyvoval pan Větroměj, „co všechno se stane, o čem my se nedozvíme.“</p>
<p>Mikuláš chvíli poslouchal, ale pak už to nevydržel.</p>
<p>„Je v novinách něco zajímavého?“ zeptal se nevinně.</p>
<p>„Jedna žena ze Zakopané ulice říká, že její muž byl unesen elfy,“ sděloval mu pan Šmicnutý a pozvedl <emphasis>Informátora.</emphasis></p>
<p>Titulky opravdu nic neskrývaly:</p>
<p>ELFOVÉ Ml UKRADLI MANŽELA!</p>
<p>„To je vymyšlené!“ zvolal Mikuláš.</p>
<p>„To není možné,“ zavrtěl hlavou pan Šmicnutý. „Je tady jméno i adresa té paní. Copak by to dali do novin, kdyby to byla lež, co myslíte?“</p>
<p>Mikuláš se podíval na jméno a adresu. „Já tu paní <emphasis>znám</emphasis>,“ řekl.</p>
<p>„No tak vidíte!“</p>
<p>„To je přece ta, co minulý měsíc vykládala, že jejího muže odnesl obrovský kovový talíř, který se snesl z nebe,“ pokračoval Mikuláš, který měl na tyhle historky skvělou paměť. Málem ji uvedl ve svých novinkových dopisech v rubrice „Na lehkou notu“, ale pak si to rozmyslel. „A vy, pane Náchylko, jste řekl, že <emphasis>všichni </emphasis>vědí, že její manžel se unesl sám, a to s dámou jménem Flo, která předtím pracovala jako servírka v Hargově žebírkovém domě.“</p>
<p>Paní Arkánová vrhla na Mikuláše ostrý pohled, který naznačoval, že záležitost noční kuchyňské krádeže by mohla být znovu uvedena na pořad jednání, vejce nevejce.</p>
<p>„Nejsem příznivcem podobných řečí u stolu,“ upozornila přítomné chladně.</p>
<p>„No takže je to jasné,“ přikývl pan Kolář. „Ten muž se musel vrátit domů.“</p>
<p>„Z toho stříbrného talíře, nebo od té servírky?“ neudržel se Mikuláš.</p>
<p>„Pane ze Slova!“</p>
<p>„Jen jsem se ptal,“ omlouval se Mikuláš. „Aha, a jak vidím, uvádějí tady jméno chlapíka, co včera vykradl to klenotnictví. Je to hanba, protože píšou, že to udělal Duncan Dokážuto, chudák.“</p>
<p>„Podle té přezdívky to musí být notorický kriminálník,“ zamračil se pan Větroměj. „Je šokující, že ho hlídka ještě nesebrala.“</p>
<p>„Zvlášť když je navštěvuje denně,“ ušklíbl se Mikuláš.</p>
<p>„A proč?“</p>
<p>„Protože tam dostane kus teplého žvance a postel na noc,“ odpověděl Mikuláš. „Duncan Dokážuto se přizná <emphasis>ke všemu </emphasis>a vždycky tvrdí, že to může dokázat. Prvotní hřích, vraždy, malé zlodějny... všechno. Když už opravdu neví kudy kam, pokouší se polapit sám sebe za odměnu.“</p>
<p>„Pak už by s tím měli něco dělat,“ prohlásila paní Arkánová.</p>
<p>„Pokud já vím, tak mu většinou dají hrnek čaje,“ přikývl Mikuláš. Na chvíli se odmlčel a pak se pokusil znovu. „A co v těch druhých novinách, tam není nic?“</p>
<p>„Skoro nic, ty se pořád snaží tvrdit, že to Vetinari neudělal,“ zavrtěl hlavou pan Šmicnutý. „A král Lancre tam říká, že ženy v Lancre nikdy nerodily hady.“</p>
<p>„No, to prostě říct musí, že?“ pozvedla obočí paní Arkánová.</p>
<p>„Vetinari jednoduše něco udělat <emphasis>musel,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>udržoval rozhovor pan Větroměj. „Proč by jinak pomáhal hlídce s pátráním? To, podle mého skromného mínění, není jednání nevinného člověka[*].</p>
<p>„No, já bych řekl, že existuje mnoho důkazů, které vrhají na jeho vinu vážné pochybnosti,“ řekl Mikuláš.</p>
<p>„Vážně?“ zabručel pan Větroměj tónem, kterým to jediné slovo oznamovalo světu, že Mikulášův názor je ještě mnohem skromnější než ten jeho. „Každopádně jsem slyšel, že představení cechů se dnes mají sejít ke společnému jednání.“ Popotáhl. „Už je čas na změnu. Řeknu vám, že bychom potřebovali vládce, který by více dbal na přání a potřeby obyčejných lidí.“</p>
<p>Mikuláš se podíval na pana Luftpumpla, trpaslíka, který si klidně a mírumilovně krájel chléb s máslem na své vojáčky. Možná si nevšiml toho, co se povídá. A možná, že si ani nebylo čeho všimnout a Mikuláš začínal být přecitlivělý. Jenže všechna ta léta, kdy poslouchal názory lorda ze Slova, mu přece jen vytříbila sluch. Tak například už věděl, že když se v politice použije fráze „přání a potřeby obyčejných lidí“, která je sama o sobě nevinná a v pořádku, znamená to, že jistá skupina lidí touží po tom, aby byl někdo zbičován.</p>
<p>„Co tím myslíte?“ řekl.</p>
<p>„Město... začíná být příliš velké,“ odpověděl mu pan Větroměj. „Za starých časů byly brány zavírány, ne otevřeny pro každého. A lidi si nemuseli ani zamykat.“</p>
<p>„Taky jsme neměli nic, co by stálo za to ukrást,“ ozval se pan Kolář.</p>
<p>„To je pravda. Teď je mezi lidmi mnohem více peněz,“ souhlasil pan Náchylka.</p>
<p>„Jenže tady zdaleka všechny nezůstávají,“ odporoval dál pan Větroměj. No, to byla konec konců pravda. „Posílat peníze domů“ bylo hlavní exportní činností větší části obyvatel města a v čele tohoto podnikání byli trpaslíci. Mikuláš ale také věděl, že většina peněz se dříve či později do města zase vrátí, protože trpaslíci nakupovali jen u těch nejlepších trpasličích řemeslníků a nejlepší trpasličí řemeslníci pracovali v Ankh-Morporku. A ti posílali peníze zpět domů. Vlna zlatých mincí se převalovala sem a zpět a zřídkakdy měla možnost se zastavit. Jenže to Větroměje města prostě dráždilo.</p>
<p>Pan Luftpumpl mlčky zvedl vejce na tvrdo a vsadil je do kalíšku.</p>
<p>„Ve městě je příliš mnoho lidí,“ opakoval pan Větroměj. „Nemám nic proti... přistěhovalcům a cizincům..., ale Vetinari to nechal zajít příliš daleko. Každý ví, že bychom potřebovali někoho, kdo by vzal věci pevněji do rukou.“</p>
<p>Ozvalo se tiché kovové zacinknutí. Pan Luftpumpl, s pohledem stále pevně upřeným na vejce v kalíšku, natáhl jednu ruku a z vaku, který měl vedle židle, vytáhl poněkud zmenšený, ale stále ještě velmi působivý exemplář válečné sekery. Oči nespouštěl z vejce na tvrdo, které stálo v kalíšku před ním. Pomalu a opatrně se zaklonil, jako kdyby měl strach, že se před ním dá vejce na útěk, napřáhl ruku se sekerou dozadu, na okamžik znehybněl a pak švihl dvojitou čepelí ve velkém třpytném oblouku.</p>
<p>Vršek vejce se se sotva slyšitelným chrupnutím oddělil, vyletěl vzhůru, skoro metr nad vejcem se ve vzduchu obrátil a dopadl uťatou stranou vzhůru vedle kalíšku.</p>
<p>Pan Luftpumpl sám pro sebe spokojeně přikývl a pak se rozhlédl po zatuhlých obličejích kolem stolu.</p>
<p>„Promiňte, chvilku jsem neposlouchal, co jste říkali?“ A v tom okamžiku, jak by to vyjádřila Sacharóza, se společnost spěšně rozešla.</p>
<p>Cestou do Třpytné ulice si Mikuláš koupil svůj výtisk <emphasis>Informátora</emphasis><emphasis> </emphasis>a napadlo ho, zdaleka ne poprvé, kdo asi ty příšernosti píše. Byli v tom lepší, než by byl on, to bylo jasné. Kdysi ho napadlo, v době, kdy se ve městě vůbec nic nedělo, že si vymyslí několik nevinných zpráv, a zjistil, že je to mnohem těžší, než si myslel. Ať se snažil jak se snažil, vždycky v něm převážil zdravý rozum a smysl pro realitu. Kromě toho říkat lži bylo ŠPATNÉ.</p>
<p>Se zachmuřeným výrazem si všiml, že použili historku o mluvícím psu. Aha, a další, kterou slyšel ještě mnohem dříve. Nad střechami Neviditelné univerzity byla několikrát zahlédnuta podivná létající postava. NAPŮL ČLOVĚK, NAPŮL MŮRA? Nejspíš napůl vyslechnuto, napůl vymyšleno.</p>
<p>Zvláštní na tom bylo, že pokud se dalo soudit podle večeřové poroty, pak popírání takových věcí jen dokazovalo, že jsou pravdivé. Konec konců, nikdo by se neunavoval tím, aby popíral něco, co není pravda, to dá rozum!</p>
<p>Pustil se zkratkou přes Potoční uličku. Stejně jako Třpytná ulice vedla i Potoční prakticky za zadními trakty a dvorky. Tahle část města snad existovala jen proto, abyste měli čím projít na cestě za něčím zajímavějším. Zasedlá ulice byla plná vysokých, slepých oken skladišť, napůl rozpadlých ohrad a - což nebylo zanedbatelné - Hobsonových stájí[*].</p>
<p>Byly obrovské, zvláště od chvíle, kdy si Hobson uvědomil, že budova nemusí mít jen jedno patro.</p>
<p>Vilém Hobson byl další podnikatel a obchodník podobného druhu, jako byl Král Zlaté řeky. Našel si svou mezeru v obchodě, obsadil ji a pak roztáhl tak, že do ní začala padat spousta peněz. Mnoho lidí ve městě občas potřebovalo koně a málokdo měl dost místa na to, koně ustájit. Potřebovali jste k tomu stáj, podkoního, seno, seník, odvoz hnoje..., ale najmout si koně od Viléma stálo jen pár tolarů.</p>
<p>A kromě toho u něj mělo mnoho lidí ustájeno koně vlastní. Lidé sem neustále přijížděli a zase odjížděli. Křivonozí, skřetům podobní malí mužíci, kteří se o celé to místo starali, se neunavovali kohokoliv z nich zastavit, pokud to nevypadalo, že se dotyčný pokouší vynést ze stájí pod kabátem koně.</p>
<p>Když se ze šera mezi prázdnými bednami ozvalo „Hej, kámo!“, Mikuláš se ohlédl.</p>
<p>Nahlédl do stínů. Několik koní k němu obrátilo hlavy. V jeho okolí lidé ošetřovali koně, křičeli na sebe, ozýval se cinkot vidlí a chřestění řetězů, jednoduše řečeno běžný hluk, jaký se ozývá v každé větší stáji. Jenže tenhle hlas vycházel z malého jezírka významného ticha.</p>
<p>„Z posledního platu musím vydržet ještě dva měsíce,“ sdělil temnotě. „A taky bych rád řekl, že v tom pouzdře se stolním náčiním, které jsem minule dostal <emphasis>téměř </emphasis>zadarmo, bylo něco, co muselo být vyrobeno ze slitiny olova a koňského hnoje.“</p>
<p>„Já nejsem zloděj, příteli,“ odpověděly stíny, „ani podomní obchodník.“</p>
<p>„A kdo tedy?“</p>
<p>„Jestlipak víš, co je pro tebe dobré, chceš-li se dožít dlouhého života, příteli?“</p>
<p>„No... vím. Cvičení na zdravém vzduchu, pravidelné jídlo a pořádný spánek.“</p>
<p>Mikuláš upíral pohled na dlouhou řadu prázdných beden. „Myslím, ale, že jste se chtěl spíše zeptat, jestli vím, co by pro mě mohlo být špatné v souvislosti s tupými a nabroušenými předměty. Je to tak?“</p>
<p>„Ano, tak by se to dalo všeobecně říct. Ne, příteli, nehýbejte se. Zůstaňte stát na místě, kde na vás vidím, a nic se vám nestane.“</p>
<p>Mikuláš si větu rozebral. „Hm, jenže nevidím, jak byste mi mohl ublížit, kdybych stál na místě, kam na mě nevidíte.“</p>
<p>Ve stínech si něco povzdechlo. „Podívejte, co kdybyste mi trochu vyšel vstříc? Ne, počkejte, zůstaňte stát na svém místě!“</p>
<p>„Ale vždyť jste řekl...“</p>
<p>„Prostě a jednoduše zůstaňte stát, <emphasis>držte hubu </emphasis>a poslouchejte, ano?“</p>
<p>„Dobrá.“</p>
<p>„Tak jsem se doslechl, že existuje jistý pes, kterého lidé hledají,“ pokračoval tajemný hlas.</p>
<p>„Ach. Ano. Toho shání hlídka. A...?“ Mikuláš měl dojem, že rozeznává poněkud tmavší místo. Ale co bylo důležitější, cítil Zápach, dokonce i na všeobecném pozadí pachu koní.</p>
<p>„Rum?“</p>
<p>„Copak <emphasis>mluvím </emphasis>jako Rum?“ zavrčel popuzeně hlas.</p>
<p>„No... to ne. Takže s kým mluvím?“</p>
<p>„Můžete mi říkat... Záludný Femur[*].“</p>
<p>„<emphasis>Záludný Femur?</emphasis>“</p>
<p>„Jo. Je na tom něco špatného?“</p>
<p>„Ani ne. Takže co pro vás můžu udělat, pane Femur?”</p>
<p>„Předpokládejme, že někdo ví, kde ten pejsek je, ale nechtěl by se při tom zaplést s hlídkou?“ zněl ze stínů hlas Záludného Femura.</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„No, řekněme třeba, že hlídka by mohla udělat potíže jistým osobám, hm? To je jeden důvod.“</p>
<p>„Dobrá.“</p>
<p>„A řekněme, že se kolem potulují lidé, kteří by byli raději, kdyby ten malej pejsek neřekl, co ví, víme? Hlídka by tomu nemusela věnovat dostatečnou pozornost. Ti se o malé pejsky zrovna moc nestarají, to vám teda řeknu.“</p>
<p>„Ne?“</p>
<p>„No jistě, hlídka si myslí, že takový pes nemá žádná lidská práva. To máte druhý důvod.“</p>
<p>„Je tady ještě třetí důvod?“</p>
<p>„Jo. Četl jsem ty noviny, kde se nabízí odměna.“</p>
<p>„Ale? Vážně?“</p>
<p>„Jenomže tam byla tisková chyba, protože je tam napsaný pětadvacet tolarů místo sto tolarů.“</p>
<p>„Aha. Už je mi to jasné. Ale sto tolarů je spousta peněz za malého pejska, pane Kost.“</p>
<p>„Ale ne za tohodle psa, jestli víte, co tím myslím,“ řekly stíny. „Tendle pes by vám mohl <emphasis>vyprávět.</emphasis>”</p>
<p>„Vážně? Takže to je ten proslulý ankh-morporský mluvící pes, co?“</p>
<p>Záludný Femur zavrčel. „Psi mluvit neumí, to přece ví každý. Ale jsou mezi námi takoví, kteří rozumí psí řeči, pokud chápete, kam mířím.“</p>
<p>„Myslíte vlkodlaky?“</p>
<p>„Ano, mohli by to být tvorové téhle povahy.“</p>
<p>„Jenže jediný vlkodlak, kterého já znám, je v hlídce,“ odpověděl Mikuláš. „Takže vy mi tady říkáte, abych vám zaplatil sto tolarů za to, abych mohl předat Hafala hlídce?“</p>
<p>„To by bylo něco, čím byste si udělal u starýho Elánia opravdu oko, ne?“ nadhodil Záludný Femur.</p>
<p>„Jenže <emphasis>vy jste </emphasis>přece řekl, že hlídce nevěříte, pane Kosti. Já náhodou <emphasis>poslouchám</emphasis>,<emphasis> </emphasis>co lidé říkají.“</p>
<p>Záludný Femur chvíli mlčel. Pak řekl:</p>
<p>„Dobrá, tak toho psa a <emphasis>překladatele </emphasis>za sto padesát tolarů.“</p>
<p>„A historka, kterou ten pes zná, souvisí s událostmi v paláci onoho inkriminovaného rána?“</p>
<p>„To je možné. Mohlo by to tak být. No, jistě. Mohla by to být přesně ta věc, o níž mluvím.“</p>
<p>„Chci vidět, s kým to mluvím,“ prohlásil umíněně Mikuláš.</p>
<p>„To nejde.“</p>
<p>„No dobrá,“ přikývl Mikuláš. „To je skvělé. Já teď prostě půjdu zpátky, seženu někde sto padesát tolarů, přinesu je sem a tady vám je prostě nějak předám, ano?“</p>
<p>„Skvělý plán.“</p>
<p>„Ani <emphasis>náhodou!</emphasis>“</p>
<p>„Aha, takže vy mně nevěříte?“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„Ehm... předpokládejme, že bych vám dodal část zbrusu nové informace jen tak, gratis? Abysme tak řekli, že bych vám dal okoštovat lízátka?“</p>
<p>„Pokračujte...“</p>
<p>„Nebyl to Vetinari, kdo pobodal toho druhého chlápka. Byl to někdo jiný.“</p>
<p>Mikuláš si to zapsal a pak se na těch pár řádků zadíval. „No a co je mi to prakticky platné?“ zajímal se.</p>
<p>„Je to zbrusu nová informace, ne? Tohle skoro nikdo neví.“</p>
<p>„Ale <emphasis>prakticky </emphasis>to nemá žádnou cenu! Co takhle popis?“</p>
<p>„Na kotníku je pokousaný od psa,“ prohlásil Záludný Femur.</p>
<p>„Tak to nám pomůže! Podle toho ho na ulici snadno poznáme. Co čekáte, že s tím budu dělat? Že budu chodit po městě a nenápadně zvedat chlapům nohavice?“</p>
<p>Zdálo se, že se jeho slova Záludného Femura dotkla. „To jsou košér novinky, to musí uznat každej. Jistejm lidem by to nadělalo kolik starostí, kdybyste to otisknul ve svejch novinách!“</p>
<p>„Jasně. Dělali by si starosti, jestli jsem se nezbláznil. To mi musíte říct něco lepšího než tohle. Nemůžete mi dát jeho popis?“</p>
<p>Záludný Femur chvíli mlčel, a když se pak znovu ozval, zněl jeho hlas poněkud nejistě. „To jako myslíte, jak vypadal?“</p>
<p>„No ano!“</p>
<p>„Jenže... u psů to takhle nefunguje, chápete? To co já... kýkoliv průměrný pes udělá, aby na člověka viděl, je, že se podívá vzhůru. A co vidí? Něco jako stěnu s párem nosních dírek nahoře, tomu věřte.“</p>
<p>„Takže to mi opravdu moc nepomůže,“ zabručel Mikuláš. „Je mi líto, ale ten obchod neu -“</p>
<p>„Jak ale <emphasis>páchne, </emphasis>to je něco jiného,“ ozval se spěšně Záludný Femur.</p>
<p>„Dobrá, tak mi řekněte, <emphasis>jak</emphasis> páchne.“</p>
<p>„Vidím před sebou hromadu oběživa? Starou belu vidím.“</p>
<p>„Dobrá, pane Femure. Mě ani nenapadne shánět takovou částku peněz, dokud nebudu mít alespoň nějaký <emphasis>důkaz</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že opravdu něco víte.“</p>
<p>„Tak dobře,“ zazněl po krátké odmlce hlas ze stínů. „Víte, že existuje Výbor pro sesazení Patricije? Aha! Tomu <emphasis>já </emphasis>říkám novinka!“</p>
<p>„A co je na tom nového? Vždyť se ho různí lidé pokoušejí zbavit už celé <emphasis>roky.</emphasis>“</p>
<p>Další delší odmlka.</p>
<p>„Víte,“ ozval se pak Záludný Femur, „ušetřilo by nám to spoustu času, kdybyste mi dal jednoduše ty peníze a já vám vyklopil všechno, co vím.“</p>
<p>„Zatím jste mi celkem nic neřekl. Řekněte mi všechno a já vám <emphasis>pak </emphasis>zaplatím, pokud to ovšem bude pravda.“</p>
<p>„Za nohu si tahejte toho z lidí, co má na hlavě rolničky!“</p>
<p>„Pak to vypadá, že ten obchod udělat nemůžeme,“ zavrtěl hlavou Mikuláš a vsunul blok do kapsy.</p>
<p>„Počkejte, počkejte... Tohle bude stačit. Zeptejte se Elánia, co udělal Vetinari těsně před útokem.“</p>
<p>„Proč? A co udělal?“</p>
<p>„No zkuste, jestli se vám to podaří zjistit.“</p>
<p>„To do začátku není příliš mnoho.“</p>
<p>Odpověď nedostal, ale měl dojem, že zaslechl šouravý zvuk.</p>
<p>„Hej?“</p>
<p>Chvilku čekal a pak velmi opatrně vykročil kupředu.</p>
<p>V šeru se otočilo několik koní a pozorovalo ho zvědavýma očima. Po jeho neviditelném informátorovi nebylo ani vidu, ani slechu.</p>
<p>Když se vracel zpět na sluneční světlo, vířila mu hlavou celá plejáda myšlenek, ale kupodivu do jejich středu neustále prosakovala jedna naprosto nedůležitá. Co je to za výraz „za nohu si tahejte toho z lidí, co má na hlavě rolničky“? „Za nohu si tahejte toho, co má na hlavě rolničky“, to znal. Původně to znělo „Natahujte si toho, kdo má na hlavě rolničky“ a pocházelo z dob, kdy v Ankh-Morporku vládl ještě krutější vládce než obvykle a ten dával rituálně mučit všechny Morrisovy tanečníky. Ale „jednoho z lidí...“ Co to dává za smysl?</p>
<p>Pak mu to došlo!</p>
<p>Tajemný Femur musí být cizinec! Pak by to smysl dávalo. Bylo to stejné jako s některými cizinci, kteří mluvili dokonalou ankh-morporštinou, ale neovládli hovorové výrazy a fráze.</p>
<p>Udělal si v tom smyslu poznámku.</p>
<p>Kouř ucítil ve stejné chvíli, kdy zaslechl zvláštní dunivý skřípot keramických nohou několika přicházejících golemů. Proběhli kolem něj čtyři muži z jílu a nesli dlouhý žebřík. Aniž přemýšlel, zařadil se za ně, vyrovnal krok a nalistoval čistou stranu ve svém zápisníku.</p>
<p>V těchto částech města, kde jako stavební materiál převažovalo na troud vyschlé dřevo a ještě sušší, někdy dehtem napouštěný došek, byl oheň vždycky hrůznou událostí. To byl důvod, proč se většina lidí tak zuřivě bránila založení protipožární jednotky v jakékoliv podobě. Lidé s neochvějnou ankh-morporskou logikou tvrdili, že každá skupina mužů, která bude placena za to, aby hasila ohně, bude přirozeně dbát především na to, aby byla dostatečná zásoba ohňů, které bude moci hasit.</p>
<p>Golemové byli jiní. Byli trpěliví, tvrdě pracující, nesmírně logičtí, prakticky nezničitelní a byli to <emphasis>dobrovolníci. </emphasis>Každý věděl, že golem nedokáže ublížit člověku.</p>
<p>Jak se zformovala protipožární brigáda golemů, bylo zahaleno rouškou tajemství. Někteří lidé tvrdili, že ten nápad vyšel z hlídky, ale všeobecně vládl názor, že golemové prostě a jednoduše nechtějí dovolit, aby lidé a jejich majetek doznali úhony. S až děsivou kázní a bez nějakého viditelného domlouvání se vždy seběhli k ohni ze všech stran, zachraňovali lidi uvězněné v budovách, vynášeli, shromažďovali a hlídali všechen dostupný majetek, vytvářeli řetězy, kde si podávali kbelíky s vodou takovou rychlostí, že na oheň dopadal téměř nepřerušený proud vody, a důsledně hasili i ty nejmenší doutnající zbytky... A pak se zas spěšně vraceli ke svým povinnostem, které předtím jako na povel opustili.</p>
<p>Tihle čtyři spěchali k požáru v ulici U melasového dolu. Jazyky plamenů se už zvedaly až k oknům obytných místností v prvním poschodí.</p>
<p>„Vy jste z novin?“ zeptal se jeden muž z přihlížejícího zástupu.</p>
<p>„Ano,“ přikývl Mikuláš.</p>
<p>„Tak v tom případě vám musím říct, že se tady podle mého mínění jedná o tajemné samovolné vznícení, jak jste o tom psali včera,“ sdělil mu muž a natáhl krk, aby viděl, jestli si to Mikuláš píše.</p>
<p>Mikuláš zasténal. Sacharóza psala o ohni v ulici Parlamentní prachovky, při němž jedna ubohá duše zahynula, ale to bylo všechno. Jenže <emphasis>Informátor </emphasis>to nazval Tajemným ohněm.</p>
<p>„Nejsem si jistý, že ten oheň byl nějak zvlášť tajemný,“ zabručel. „Starý pan Zatvrdlý si chtěl zapálil cigáro a zapomněl, že si máčí nohy v terpentýnu.“ Někdo mu totiž řekl, že tak si ošetřují nohy atleti, a svým způsobem to byla pravda.</p>
<p>„No jo, to říkají <emphasis>voni</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>ušklíbl se muž a poklepal si na nos. „Jenže je tady spousta věcí, který nám nikdo neřekne!“</p>
<p>„To je pravda,“ přikývl Mikuláš. „Zrovna tuhle jsem slyšel, že na venkově pravidelně padají z nebe obrovské kameny stovky kilometrů v průměru, ale Patricij prý to tutlá!“</p>
<p>„No tak to vidíte!“ přikývl muž. „Je urážející, když s námi zacházejí, jako kdybychom byli úplní pitomci!“</p>
<p>„Ano, ani já to nechápu,“ přitakal mu Mikuláš.</p>
<p>„Místo! Uličku, utělejte uličku, prosím!“</p>
<p>Přihlížejícími se protlačil Otto, který se potácel pod vahou přístroje o velikosti a přibližném tvaru tahací harmoniky. Probojoval se lokty až do přední řady diváků, vybalancoval přístroj na trojnožce a zamířil ho na golema, který právě vylézal s malým děckem v náručí z okna, odkud se valily husté chomáče dýmu.</p>
<p>„Fýporně choši, tochle pute eso!“ zvolal a pozvedl svou bleskovou klícku. „Jetna, tvě, trži – ajšišušsasšesenatojafů-ououou...“</p>
<p>Upír se změnil v obláček prachu, který se pomalu snášel k zemi. Na jeho místě se něco na okamžik vznášelo ve vzduchu. Vypadalo to jako malá sklenička na náhrdelníku spleteném z provázků.</p>
<p>Pak věcička spadla a rozbila se na dláždění.</p>
<p>Prach se v houbovitém útvaru zvedl z dláždění rychle se formoval... a vzápětí stál na témže místě Otto a ohmatával se rukama, aby zjistil, zda je celý. Pak zahlédl Mikuláše a obdařil ho oním nesmírně širokým úsměvem, jaký svedou jen upíři.</p>
<p>„Pane Mikuláši! Funkofalo to! Fáš nápat!“</p>
<p>„Ehm... a který to?“ ujišťoval se Mikuláš. Odněkud z míst pod víkem velkého ikonografu se linul proužek žlutého dýmu.</p>
<p>„Fy jste ržíkal, apych u sepe nosil malou táfku k slofo pro naléchavé pržípaty,“ napomáhal jeho paměti Otto. „Tak já jsem si pomyslel, ktyž to pute f malé slapé skleničce na mým krku, tak se to rozpije na prach a choplá... unt ich... a já taty jsem!“</p>
<p>Pozvedl víko ikonografii a rukou rozvál kouř. Zevnitř se ozval slabý zvuk namáhavého kašle. „A pokut se nemýlím, tak máme nádcherně fyleptaný oprázek! A to fšecko jenom tokasuje, co můšeme tokázat, ktyž naše chlafy nejsou sataženy mračny planých úfach a myšlenek na otefřená okna a naché krky, což f posledních tnech mě ani na mysl nepřišlo, protože já jsem absolutkrfoabstinent!“</p>
<p>Otto také změnil oblečení. Ten tam byl onen tradiční černý společenský oblek, kterému holdovali ostatní jeho druhu. Byl nahrazen volnými černými kalhotami na dolní polovině těla a na horní měl přes košili nataženu úžasnou vestu, jakou Mikuláš ještě nikdy neviděl. Byla to vesta, samozřejmě bez rukávů, na níž bylo víc kapes a kapsiček, než kdy Mikuláš viděl pohromadě na nějakém oblečení. Většina z nich byla nacpána balíčky skřetí stravy, zásobní barvou, tajemnými nástroji a dalšími nezbytnostmi ikonografické profese.</p>
<p>Z oddanosti k tradici si Otto vestu pořídil v černé barvě s červenou podšívkou a vzadu jí přidal dva šosy.</p>
<p>Opatrnými dotazy, kterými se obrátil na rodinu pozorující se zoufalými výrazy, jak se dým vystupující z ohně mění v páru, Mikuláš zjistil, že oheň byl zcela tajemně zapříčiněn záhadným samovolným vznícením velké pánve na smažení hranolků, z níž nevysvětlitelným způsobem vystříkl rozpálený tuk.</p>
<p>Mikuláš je opustil, když se začali probírat začernalými zbytky svého domova.</p>
<p>„A je to jen takový příběh,“ zabručel, když odkládal poznámkový blok. „Skoro si sám připadám tak trochu jako upír - oh, promiň.“</p>
<p>„To je f poržadku. Já rosumim. A chtěl pych ti potěkovat, že jsi mi tal tuchle práci. Pro mě to mnocho snamená, sfláště ktyš fidím, jak jsi ty nerfósní. Což je samozržejmě pochopitelné.“</p>
<p>„Já nejsem nervózní! Já se všemi druhy velmi dobře vycházím!“ odpověděl zapáleně Mikuláš.</p>
<p>Ottův výraz byl velmi přátelský, ale jeho pohled byl tak pronikavý, jak to jen upíří pohled dokáže.</p>
<p>„Ale jistě, nemochl jsem si nefšimnout, jak pečlifě pržátelský jsi k trpaslíkům a jak laskafý jsi ke mně. Je to oprofské úsilí, které je skutečně úctyhotné -“</p>
<p>Mikuláš otevřel ústa k protestu, ale vzdal se. „Tak dobrá. Ale abys to pochopil - to všechno je výchovou. Můj otec byl zásadně proti... Tedy fandil lidské stránce věci. Moment, to jsem řekl špatně, on, abys rozuměl, nefandil <emphasis>lidské </emphasis>stránce života, ale spíš byl proti ostatním -“</p>
<p>„Ano, já ti rosumím!“</p>
<p>„A nic víc v tom není, je to jasné? Každý z nás se může rozhodnout, <emphasis>ký</emphasis><emphasis>m </emphasis>chce v životě být.“</p>
<p>„Jistě, samozržejmě. A jestli chceš nějakou ratu o ženských, tak stačí mi ržíct.“</p>
<p>„Proč bych měl chtít nějakou radu o ženských?“</p>
<p>„Nic, to já jen tak. Tocho si nefšímej,“ odpověděl Otto s naprosto nevinným výrazem.</p>
<p>„Kromě toho, ty jsi přece upír a jakou radu by mi asi mohl dát upír o ženách?“</p>
<p>„Oh, pržísahám, jen se trochu proper a natechni se! Cítíš tu fůni česneku? Oh a fšechny ty pržípěhy! Co fšechno pych ti mochl vyprávět!“ Otto se odmlčel. „Ale neputu, protože už takofé fěci netělám, pržišla topa a já spatržil tenní sfětlo.“ Pak loktem strčil do Mikuláše, který byl rozpaky rudý, jako když ho krví polije. „No, ale...“ dodal a poněkud významně zamrkal, „...ržekněme, še ony fždycky nekržičí...“</p>
<p>„To je trochu nechutné, nemyslíš?“</p>
<p>„No to pylo v těch starých špatných tnech,“ odpovídal Otto spěšně. „Teť nemám nic ratěji než felký chrnek chustécho kakaa a pěknou písničku u charmonia. Fážně. Na mou čest.“</p>
<p>Ukázalo se, že dostat se do kanceláře a napsat článek je problém. Stejně jako dostat se do Třpytné ulice.</p>
<p>Otto dohonil Mikuláše, který stál a mlčky zíral.</p>
<p>„No, opávám se, že jsme si o to ržekli,“ vykřikl. „Pětatfacet tolarů je spousta peněz.“</p>
<p>„Cože?“ křikl na něj Mikuláš.</p>
<p>„JÁ RŽEK, ŠE PĚTATFACET TOLARŮ JE CHODNĚ PENĚS, MIKULÁŠ!“</p>
<p>„COŽE?“</p>
<p>Protlačilo se kolem nich několik lidí. Každý z nich nesl psa. <emphasis>Každý </emphasis>ve Třpytné ulici nesl psa, vedl psa, vlekl psa nebo byl psem vlečen. Mnoho lidí bylo právě v témže okamžiku, navzdory snahám majitelů, napadáno psy, kteří patřili někomu jinému. Štěkot už přesáhl intenzitu běžného štěkotu a změnil se v hmatatelnou sílu, která bušila do ušních bubínků jako hurikán stvořený z kovového odpadu. Mikuláš zatáhl upíra do výklenku domovních dveří, kde byl hluk jen nesnesitelný.</p>
<p>„Nemůžeš <emphasis>něco </emphasis>udělat?“ křičel. „Jinak se do dílny nikdy nedostaneme!“</p>
<p>„Jako tržepa co?“</p>
<p>„No něco jako... <emphasis>děti noci</emphasis> a takové ty věci?“</p>
<p>„Jo tochle,“ zasmušil se Otto. Vypadal znechuceně. „Ktyž ono je to tak chrozně stereotypiš! Proč nechceš, apych se proměnil f netopýra, ktyž už jsme u tocho? Ržíkal jsem ti, že už tychle fěci netělám!“</p>
<p>„A máš nějaký lepší nápad?“</p>
<p>O kousek dál se zavalitý rotvajler pokoušel sežrat španěla.</p>
<p>„No jo, tak tobrá!“ Otto ledabyle zamával rukama.</p>
<p>Štěkot okamžitě utichl. Pak si všichni psi sedli na zadky, zvedli čenichy k nebi a začali výt.</p>
<p>„Tak tím se to moc nevylepšilo, ale aspoň se nervou,“ komentoval Mikuláš a vyrazil kupředu.</p>
<p>„No tak promiň. Až puteš kolem, tak to mě fraš kolík,“ zabručel Otto. „Na příštím setkání mě čeká alespoň pět minut pernécho fysfětlování, rosumíš? Já fím, že to neni otáska sání..., ale jeten py měl tpát na to, jak fěci kolem něj fypatají...“</p>
<p>Přelezli jakousi zpuchřelou ohradu a do dílny vstoupili zadními dveřmi.</p>
<p>Předními dveřmi se dovnitř mačkali lidé a psi a v tom, aby celou dílnu smetli, jim bránila jen barikáda stolů a také Sacharóza, která se ovšem tváří v tvář všem těm obličejům a čenichům tvářila poněkud vyděšeně. Mikuláš jen tak tak v panujícím hluku zaslechl její hlas.</p>
<p>„- ne, to je pudl. Ten vůbec nevypadá jako pes, kterého hledáme -“</p>
<p>„- ne, to není on. Jak to vím? Protože je to <emphasis>kočka. </emphasis>Dobrá, proč se tedy tak pečlivě <emphasis>myje? </emphasis>Ne, je mi líto, ale tohle psi nedělají -“</p>
<p>„- ne, madam, to je buldok -“</p>
<p>„Ne, tenhle to není. Ne, pane, já <emphasis>vím</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že ne. Protože je to papoušek, proto. Naučil jste ho říkat ,haf‘ a napsal jste mu na bok barvou ,PeS‘, ale stejně je to pořád papoušek -“</p>
<p>Sacharóza si odhrnula z čela kadeř zpocených vlasů a zahlédla Mikuláše.</p>
<p>„No, a teď by mě zajímalo, kdo tady byl ten chytrák!“</p>
<p>,,‘o ‚e ytrrrák?“ zaskřehotal PeS.</p>
<p>„Kolik je jich ještě venku?“</p>
<p>„Obávám se, že stovky.“</p>
<p>„Tedy řeknu vám, že jsem právě zažila nejstrašnější půlhodinu svého - To je slepice! Je to <emphasis>slepice, </emphasis>vy slep - pitomá ženská. Vždyť právě snesla vejce! - života a ráda bych vám za to co nejupřímněji <emphasis>poděkovala. </emphasis>Nechcete hádat, co se stalo? Ne, to je pražský krysařík! A víš ty co, Mikuláši?“</p>
<p>„Co?“ odpověděl mírně zmatený Mikuláš.</p>
<p>„Nějaký dokonalý <emphasis>vypatlanec </emphasis>nabídl cenu! V Ankh-Morporku! Věřil bys tomu? Už když jsem sem přišla, stála tady fronta trojstupem! Tak si říkám, kterého pitomce mohlo napadnout něco takového? Představte si, že jeden muž sem přišel s krávou. S <emphasis>krávou! </emphasis>Svedla jsem s ním strašlivou hádku o zvířecí fyziognomii a stejně ho pak musel Rocky vzít přes hlavu. Ten ubohý troll je teď někde tam venku a pokouší se udržet pořádek. Ti lidi tam mají dokonce <emphasis>fretky!</emphasis>“</p>
<p>„Podívej, je mi to vážně líto, ale koho -“</p>
<p>„Napadlo mě, jestli bychom vám nemohli být nějak užiteční?“</p>
<p>Otočili se.</p>
<p>Mluvčí byl kněz oblečený v černém, nezdobeném rouchu, což byl rádobyprostý, ale lidem velmi protivný zvyk Omnijců. Na hlavě měl plochý klobouk se širokou krempou, kolem krku symbol omnijské želvy a na tváři výraz téměř omezené dobrotivosti.</p>
<p>„Hm, jsem bratr Špička-zichrhajcky-na-níž-tančí-andělé,“ sdělil jim kněz a ustoupil stranou, aby uvolnil místo hoře v černém, „a tohle je sestra Jenovéfa, která se zavázala slibem <emphasis>mlčení.</emphasis>“</p>
<p>Zírali vzhůru na zjevení sestry Jenovéfy, zatímco bratr Zichrhajc pokračoval: „To znamená, že vůbec hmmm... to. Nemluví. <emphasis>Vůbec. Za žádných </emphasis>okolností.“</p>
<p>„Ach bože,“ povzdechla si Sacharóza omámeně. Jedno oko sestry Jenovéfy se ve tváři, podobné cihlové zdi, pomalu protáčelo.</p>
<p>„Ano, hm, tedy... ano, shodou okolností jsme v Ankh-Morporku jako členové mise biskupa Horný Služba zvířatům a slyšeli jsme, že hledáte malého pejska, který se ocitl v nesnázích,“ pokračoval bratr Zichrhajc. „Jak vidím, jste tak trochu přetíženi, takže nemohli bychom vám nějak pomoci? Je to naše povinnost.“</p>
<p>„Ten pejsek, kterého hledáme, je malý teriér,“ vysvětlovala mu Sacharóza, „ale nevěřil byste, co <emphasis>všechno </emphasis>sem lidé přinesou, a snaží se nám namluvit, že je to -“</p>
<p>„No tohle,“ pohoršil se upřímně bratr Zichrhajc. „Víte, sestra Jenovéfa je v podobných situacích velmi zkušená...“</p>
<p>Sestra Jenovéfa přešla k přednímu stolu. Tam k němu jakýsi muž s nadějí natáhl ruce, v nichž svíral jezevce.</p>
<p>„Byl trochu nemocný, takže není ve své -“</p>
<p>Sestra Jenovéfa muže udeřila pěstí do hlavy.</p>
<p>Mikuláš zamrkal.</p>
<p>„Řád sestry Jenovéfy vyznává tvrdou lásku,“ komentoval bratr Zichrhajc. „Malá připomínka ve vhodný čas může zabránit zbloudilé duši, aby sešla na špatnou cestu.“</p>
<p>„A ke kterému še to patrží ržátu?“ zajímal se Otto, když se ztracená duše se svým jezevcem pod paží nejistě odpotácela pryč, zatímco se každá její noha pokoušela jít jinudy.</p>
<p>Bratr Zichrhajc ho obdařil vlhkým úsměvem. „Květinky opakovaného dotčení,“ odpověděl.</p>
<p>„Skutečně? Tak o tom jsem nikty neslyšel. Je jistě felmi... fýjimečný. No, já teď musím jít a potífat se, jestli skržeti utělali poržádně sfou práci...“</p>
<p>Pravdou bylo, že se dav pod dojmem přístupu, který k celé věci zaujala sestra Jenovéfa, začal zmenšovat. Odešla ta část lidí, jejichž psíci předli nebo zobali slunečnicová semena. Na druhé straně je pravda, že silně znervózněli i ti, kteří přinesli <emphasis>skutečné</emphasis> psy.</p>
<p>Mikuláše se zmocnil pocit silné nejistoty. Věděl, že některé řády omnijského náboženství stále ještě věří, že na to, aby bylo možné poslat duši do nebe, musí se tělu připravit peklo na zemi. Co se týče vzhledu, sestra Jenovéfa nemohla za svou podobu, natož za velikost svých rukou. A že měla hřbety rukou porostlé hustými chlupy? No ano, ale i to se někdy ve venkovských oblastech stává. Přesto měl Mikuláš dojem, že něco není v pořádku.</p>
<p>„A co vlastně sestra přesně dělá?“ zeptal se. Z fronty se ozýval jek, výkřiky i štěkot, jak byli psi postupně vytrháváni z náručí svých pánů, prohlíženi a pak, se silou rozhodně větší než minimální, vraceni.</p>
<p>„Jak už jsem říkal, pokoušíme se najít toho pejska,“ odpověděl bratr Zichrhajc. „Jsme přesvědčeni, že mu budeme moci nějak posloužit.“</p>
<p>„Ale... támhleten ostrosrstý teriér se velmi podobá psíku na obrázku a sestra si ho ani nevšimla,“ upozornila Sacharóza.</p>
<p>„Sestra Jenovéfa má pro podobné věci velmi vyvinutý cit,“ vysvětloval bratr Zichrhajc.</p>
<p>„No jo, jenže to nám další vydání nenaplní,“ zabručela Sacharóza a vrátila se ke svému stolu.</p>
<p>„Já bych řekl, že pomůže, kdybychom to mohli vytisknout v barvě,“ řekl Mikuláš, když s panem Zichrhajcem osaměli.</p>
<p>„Asi ano,“ přikývl ctihodný bratr. „Byl takový špinavě šedohnědý.“</p>
<p>V tom okamžiku Mikuláš pochopil, že je mrtev. Byla to jen otázka času.</p>
<p>„Vy <emphasis>víte, </emphasis>jakou měl ten psík barvu,“ řekl tiše.</p>
<p>„A ty si dál rovnej svý slovíčka, pisálku,“ ucedil pan Zichrhajc tak tiše, že to slyšeli jen oni dva. Pak pootevřel jednu stranu svého černého fraku jen natolik, aby Mikuláš zahlédl široký sortiment železářského zboží, který tam měl uložen hezky při ruce. Pak frak zase zavřel. „Tohle s tebou nemá nic společného, jasný? Stačí hlasitější slovo, a někdo tady pude pod kytky. Zkus si hrát na hrdinu, a někdo stáhne paraple. Udělej nějakej rychlej pohyb, a někdo de do pytle. Abych řek pravdu, možná <emphasis>stejně </emphasis>někoho zabijeme a ušetříme si tak dost času, hm? Znáš to rčení o tom, že je pero mocnější meče?“</p>
<p>„Jistě,“ přikývl Mikuláš ochraptěle.</p>
<p>„Chceš to zkusit?“</p>
<p>„Nechci,“</p>
<p>Mikuláš si všiml, že ho Dobrohor pozoruje.</p>
<p>„Co to ten trpaslík dělá?“ hodil bratr Zichrhajc okem.</p>
<p>„Sází texty.... Skládá písmeno k písmenu a tvoří další článek. Připravuje další noviny, pane.“ Mikuláš vždycky považoval za moudré chovat se k ostrým nástrojům slušně.</p>
<p>„Tak ať nečumí a pokračuje,“ zavrčel pan Zichrhajc.</p>
<p>„Hm... tedy... buďte tak laskav, pane Dobrohore, a pokračujte,“ řekl Mikuláš a musel zvýšit hlas, aby ho bylo ve všeobecném hluku slyšet. „Všechno je v pořádku.“</p>
<p>Dobrohor přikývl a otočil se ke dvojici zády. Pak v divadelním gestu pozvedl pravou ruku a začal sázet.</p>
<p>Mikuláš ho pozoroval. Jak Dobrohorova ruka přeskakovala z přihrádky do přihrádky, bylo to lepší než semafor.</p>
<p><emphasis>Je[mezera]kalešný?</emphasis></p>
<p>Písmeno „k“ bylo hned vedle písmene „f“.</p>
<p>„Ano, jistě,“ řekl Mikuláš.</p>
<p>Zichrhajc se k němu obrátil. „Ano, jistě co?“ zamračil se.</p>
<p>„Já, víte, to jsou jen nervy,“ omlouval se Mikuláš. „Já jsem v přítomnosti zbraní vždycky nervózní.“</p>
<p>Zichrhajc se podíval směrem k trpaslíkům. Všichni k nim stáli zády.</p>
<p>Dobrohorova ruka se znovu pohnula a začala vybírat písmena jedno za druhým jako vejce z hnízda.</p>
<p><emphasis>Ozbrojený?[mezera]kašel[mezera]4[mezera]x</emphasis></p>
<p>„Máte něco s krkem?“ podivil se Zichrhajc, když si Mikuláš odkašlal.</p>
<p>„To zase ty moje nervy... pane.“</p>
<p><emphasis>OK[mezera]volám[mezera]Ottu</emphasis></p>
<p>„Ach ne,“ zamumlal si Mikuláš.</p>
<p>„Kam jde ten trpaslík?“ řekl Zichrhajc a sáhl si pod kabát.</p>
<p>„Jen do sklepa, pane. Pro... nějakou barvu.“</p>
<p>„Proč? Řek bych, že máte dost barvy tady nahoře.“</p>
<p>„Ale tohle je bílá barva, pane, na mezery. A na vyplňování ,óček‘.“ Mikuláš se naklonil k panu Zichrhajcovi a naskočila mu husí kůže, když „bratrova“ ruka znovu zajela pod kabát. „Heleďte, ti trpaslíci jsou všichni ozbrojení. Sekerama. A jak je znám, dokážou se pěkně rychle namíchnout. Já jsem jediná osoba v celém okolí, která u sebe nemá zbraň. Prosím. Nechci ještě zemřít. Vyřiďte si to, proč jste sem přišli, a běžte, ano?“</p>
<p>Vytvořil tak docela přijatelnou podobu odporného zbabělce, jak si jej pamatoval z knižních předloh.</p>
<p>Zichrhajc pootočil hlavu. „Tak jak si vedeme, sestro Jenovéfo?“ zavolal.</p>
<p>Sestra Jenovéfa vlekla velký zmítající se vak. „Mám všechny ty -aný teriéry,“ řekla.</p>
<p>Bratr Zichrhajc zavrtěl hlavou.</p>
<p>„<emphasis>Mám všechny ty -aný teriéry!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zatrylkovala sestra Jenovéfa poněkud popraskanou fistulí. „<emphasis>A támhle na konci ulice se objevil -anej policajt!</emphasis>“</p>
<p>Koutkem oka zahlédl Mikuláš, že se Sacharóza najednou napřímila. Jak se zdálo, každou chvilku už byla na programu smrt.</p>
<p>Po žebříku lhostejně vylézal Otto a na rameni se mu na popruhu houpal jeden z jeho ikonografů.</p>
<p>Kývl na Mikuláše. Sacharóza, která seděla kousek za otvorem do sklepa, začala pomalu odsouvat židli.</p>
<p>Zatím Dobrohor před písmovkou horečnatě skládal: <emphasis>Zakryj[mezera]si[mezera]oči</emphasis></p>
<p>Pan Zichrhajc se obrátil k Mikulášovi. „Co myslíte tou ,bílou barvou na mezery‘?“ zeptal se.</p>
<p>Sacharóza se tvářila rozzlobeně a odhodlaně, asi jako paní Arkánová po nežádoucí poznámce.</p>
<p>Upír pozvedl svou skříňku.</p>
<p>Mikuláš viděl, že skříňka nad ní obsahuje überwaldské pozemní úhoře.</p>
<p>Pan Zichrhajc odhrnul kabát.</p>
<p>Mikuláš skočil vstříc postupující dívce a měl pocit, že se vzduchem pohybuje asi tak rychle jako žába melasou.</p>
<p>Trpaslíci se sekerami v rukou začali přeskakovat nízkou přepážku oddělující dílnu od kanceláře. A...</p>
<p>„Húúú!“ zvolal Otto.</p>
<p>Čas se zastavil. Mikuláš cítil, jak se vesmír rozkládá, ten malý svět stěn a stropu se loupe jako pomerančová kůra a zanechává za sebou mrazivou proudící temnotu, naplněnou ledovými jehličkami. Zněly tam hlasy, rozsekané, náhodné slabiky a útržky zvuku, a on měl znovu onen pocit, který už zažil předtím, že jeho tělo je tenké a nehmotné jako stín.</p>
<p>Pak už dopadl na Sacharózu, objal ji pažemi a zakutálel se s ní za vítanou hradbu stolů.</p>
<p>Psi vyli. Lidé nadávali. Trpaslíci ječeli. Nábytek praskal. Mikuláš ležel tiše, dokud hřmot neumlkl.</p>
<p>Byl nahrazen sténáním a záplavou nadávek.</p>
<p>Nadávky, to byl jev pozitivní. Byly to trpasličí nadávky a ty signalizovaly, že jejich autor je nejen živ, ale taky vzteklý.</p>
<p>Opatrně zvedl hlavu.</p>
<p>Vzdálenější dveře byly otevřené. Nebyla tam ani fronta lidí, ani žádní psi. Z ulice dovnitř doléhal dusot běžících nohou a zuřivý psí štěkot.</p>
<p>Zadní dveře se ještě kývaly v závěsech.</p>
<p>Mikuláš si uvědomoval, že má náruč plnou Sacharóziny pružné oblosti. Tohle byla jedna ze zkušeností, o nichž se ve svém životě člověka oddaného skládání slov v uspokojujícím pořadí ani neodvážil snít, správně, podotkl jeho vnitřní vydavatel, neodvážil snít je mnohem lepší, než nečekal, že zažije.</p>
<p>„Já se <emphasis>strašlivě </emphasis>omlouvám,“ řekl. Technicky vzato je to bohapustá lež, podotkl jeho vnitřní vydavatel. Jako když děkujete své tetě za sadu dámských krajkových kapesníčků. No dobrá.</p>
<p>Opatrně se odtáhl a nejistě se zvedl na nohy. I trpaslíci pomalu vstávali. Jeden nebo dva hlasitě zvraceli.</p>
<p>Tělo Otto Schrecklicha leželo zhroucené na zemi. Mizející bratr Zichrhajc stačil provést jeden zkušený řez ve výši hrdla dříve, než opustil dílnu.</p>
<p>„Oh, bohové!“ řekl Mikuláš. „To je příšerné...“</p>
<p>„Co, nechat si useknout hlavu?“ zeptal se Bodoni, který neměl upíra nikdy v lásce. „No jo, vlastně by se to tak dalo říct.“</p>
<p>„Nemyslíte... neměli bychom pro něj něco udělat?“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Jasně! Byli by mě zabili, kdyby Otto nepoužil ty své úhoře.“</p>
<p>„Chaló! Promiňte, prosím!“</p>
<p>Zpěvavý hlas se ozýval odněkud zpod tiskařského regálu. Dobrohor si klekl.</p>
<p>„No tohle... to snad ne...“ řekl.</p>
<p>„Co je to?“ zeptal se Mikuláš.</p>
<p>„No... je to... tedy, je to Otto.“</p>
<p>„Promiňte prosím, mochl by mě otsut hěkto fytáchnout?“ Dobrohor, kterému se na tváři střídala celá škála výrazů, zašmátral rukou v temnotě pod regálem, zatímco hlas pokračoval: „Ale jejta fuj! Taty, tole, je chcíplá krysa a někomu sem upatl obět, to je ale špína! Ne sa ucho, prosím, <emphasis>ne sa t</emphasis><emphasis>o ucho... </emphasis>sa flasy, jestli mochu prosit...”</p>
<p>Ruka se vynořila a přesně podle žádosti držela Ottovu hlavu za vlasy asi ve výši pasu. Oči se pohybovaly sem a tam.</p>
<p>„Fšichni f poržátku?“ zeptal se upír. „To pylo o flas, co?“</p>
<p>„Jsi v pořádku, Otto?“ řekl Mikuláš a okamžitě si uvědomil, že s takovou větou by mohl klidně vyhrát soutěž O nejpitomější otázku roku.</p>
<p>„Co? Och ja. Ano, myslím, še ano. Člofěk py si neměl poršád stěžofat. Flastně se mám skfěle. Akorát se mně stá, že mám useknutou chlafu, a to py mochl pýt, jak ty ržíkáš, tak trochu chantikap -“</p>
<p>„To není Otto,“ přerušila jeho řeč Sacharóza. Viditelně se třásla.</p>
<p>„Samozřejmě, že ano,“ odporoval jí Mikuláš. „Prosím tě, kdo jiný by to mohl -“</p>
<p>„Otto je mnohem vyšší,“ prohlásila Sacharóza a vybuchla smíchem. Rozesmáli se i trpaslíci, protože ti by se v tom okamžiku smáli skoro čemukoliv. Nezdálo se, že by to Ottu pobavilo stejně.</p>
<p>„No ano. Cho, cho, cho,“ řekl. „Ten proslulý ankh-morporský smysl pro chumor. Jaká lekrace! K puknoutí! Jen se pafte! Mě si nefšímejte!“</p>
<p>Sacharóza lapala po dechu. Mikuláš ji objal tak jemně a opatrně, jak to jen šlo, protože její smích byl toho druhu, z jakého se dá umřít. A současně se rozplakala silnými, křečovitými vzlyky, které prorážely smíchem.</p>
<p>„Přála bych si být mrtvá!“ vzlykala.</p>
<p>„No, měla pyste to někty zkusit,“ bručel Otto. „Pane Toprohore, pyl pyste tak laskaf a otnesl mě k mojemu tělu, prosím. Musí taty někte pýt.“</p>
<p>„Máme... budete potřebovat... musí se vaše hlava přiš -“ začal Dobrohor.</p>
<p>„Ne. My se moc tobrže chojíme,“ odpověděl mu Otto. „Ach, tam je. Ktypyste mě mochl jen pološit fetle mě? A oprátit se? Tochle je tak trochu trapné, chápete?“ Trpaslíci, kteří stále ještě mrkali následkem účinků temného světla, poslechli.</p>
<p>Za chvilku uslyšeli: „Okej, můžete se otočit.“</p>
<p>Otto, teď už v jednom kuse, seděl na židli a tupoval si krk kapesníkem.</p>
<p>„Mochl to být i kolík to srtce,“ zabručel, když viděl, jak si ho prohlížejí. „Tak a teť... o co to taty vlastně pěší? Ten trpaslík mi ržekl, abych nějak otlákal jejich posornost -“</p>
<p>„Jenže nikdo nevěděl, že použijete temné světlo!“ vykřikl Dobrohor.</p>
<p>„No promiňte? Jediné, co jsem měl pržiprafené, byli úhorži a fy jste ržíkal, še je to urgent! Co jste čekal še utělám? Já jsem <emphasis>reformofanej!</emphasis>“</p>
<p>„Temné světlo je ale hodně ošklivá věc!“ ozval se jeden z trpaslíků, o němž Mikuláš věděl, že se jmenuje Bold.</p>
<p>„Jo? Myslíte? No, ale putu to já, kto si pute muset tát fyprat límeček!“ odsekl mu Otto.</p>
<p>Mikuláš se snažil, seč mohl, aby uklidnil Sacharózu, která se stále ještě třásla.</p>
<p>„Co to bylo za chlapy?“ zeptala se.</p>
<p>„Tím si nejsem jistý..., ale čím si jsem jistý, je to, že chtěli psa lorda Vetinariho...“</p>
<p>„Jsem si naprosto jistá, že to nebyla pravá nevěsta Omova, abys věděl!“</p>
<p>„Sestra Jenovéfa opravdu vypadala poněkud zvláštně,“ bylo všechno, co byl Mikuláš ochoten připustit.</p>
<p>Sacharóza si pohrdavě odfrkla. „Ale ne! To ve škole mě učily sestry, které vypadaly mnohem hůř. Například sestra Kredencia dokázala prokousnout dveře... Mluvím o tom, jak <emphasis>mluvila! </emphasis>Jsem si jistá, že -ané je sprosté slovo - tedy ona ho tak rozhodně užívala. Rozumíš, bylo <emphasis>jasné, </emphasis>že je to sprosté slovo. A ten kněz, on měl <emphasis>nůž!</emphasis>“</p>
<p>Zatím Otto, který stál za nimi, měl nějaké potíže.</p>
<p>„Vy to používáte ke zhotovování <emphasis>obrázků ?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zeptal se právě Dobrohor.</p>
<p>„No, ano.“</p>
<p>Několik trpaslíků se začalo plácat do stehen, napůl se odvraceli a vůbec předváděli většinu pantomimických prvků, které předvádějí lidé, aby dali najevo, jak <emphasis>nepochopitelné </emphasis>se jim zdá, že někdo může být tak strašlivě hloupý.</p>
<p>„Víte přece, že je to nebezpečné!“</p>
<p>„To jsou jen pofěry!“ odsekl Otto. „Fšechno, co se prafděpodobně stane je, že se charakteristické snaky sabíraného pržetmětu tostanou do resonance s pržíčinami, nepoli do fásoprostoru otpofítajícího teorii časofé relefance, a fyfolají efekt folně směrofaných oken, která se protínají s otrazy pržítom-nosti a fytfáržejí metaforické oprasy souchlasné s tiktátem kfasihistorické extrapolace. Fidíte? Na tom neni fůbec nic sáchatnécho!“</p>
<p>„No všechny ty lidi to ale každopádně vyděsilo,“ upozornil ho Mikuláš.</p>
<p>„Ne, <emphasis>ty </emphasis>vyděsily naše sekery,“ zarazil ho Dobrohor rezolutně.</p>
<p>„Ne, byl to ten pocit, že vám někdo odklopil vrcholek hlavy a někdo jiný vám do mozku nasypal kbelík ledových kostek,“ zavrtěl hlavou Mikuláš.</p>
<p>Dobrohor zamrkal. „No dobrá, ten taky,“ souhlasil a otřel si zpocené čelo. „Je fakt, že ve slovech se vyznáš, chlapče...“</p>
<p>Ve dveřích se objevil stín. Dobrohor se chopil sekery.</p>
<p>Mikuláš v duchu zasténal. Byl to Elánius. A co bylo horší, usmíval se oním neveselým úsměvem dravce.</p>
<p>„Á, to je pan ze Slova,“ prohlásil a vstoupil dovnitř. „V tomto okamžiku pádí městem stovky splašených psů! To je zajímavá informace, nezdá se vám?“</p>
<p>Opřel se o zeď a odněkud vytáhl cigaretu. „Tedy, řekl jsem psů,“ opakoval a rozškrtl si zápalku o Dobrohorovu helmici. „Měl bych patrně doplnit, že <emphasis>hlavně </emphasis>psů. Taky nějaké kočky. Teď už spíš více koček, protože, víte, co se týká plašení koček, není nad přílivovou vlnu psů, kteří se rvou, koušou a vyjí. A tihle psi taky..., jak bych to tak řekl, způsobili městu jisté potíže, a město si musí dávat pozor. Zvláště kam šlape, protože mnoho psů - nezmiňoval jsem se o tom? - bylo <emphasis>nervózních... </emphasis>Ach ano, a mluvil jsem o dobytku?“ pokračoval konverzačním tónem. „Znáte to, normální den, tržiště, lidé ženou své krávy a najednou... můj bože, celá záplava vyjících psů... A zapomněl jsem na ovce. A na kuřata, i když je mi jasné, že z těch už toho touhle dobou moc nezbylo...“</p>
<p>Upíral pohled na Mikuláše. „Je tady snad něco, o čem si myslíte, že byste mi měl říci?“ řekl po chvíli.</p>
<p>„Víte... Měli jsme tady nějaké potíže...“</p>
<p>„Ale to snad ne? Vážně? Povídejte!“</p>
<p>„Ti psi se vyděsili, když pan Schrecklich udělal jejich ikonografii,“ začal poněkud zmateně Mikuláš. To byla naprostá pravda. Temné světlo dokázalo opravdu vyděsit, i když člověk věděl, co se děje.</p>
<p>Elánius vrhl kosý pohled na Ottu, který v rozpacích klopil oči k zemi.</p>
<p>„Takže poslyšte,“ ozval se znovu Elánius, „mohl bych vás na něco upozornit? Dnes se bude volit nový Patricij -“</p>
<p>„Kdo to bude?“ zeptal se Mikuláš.</p>
<p>„To <emphasis>já </emphasis>nevím,“ zavrtěl Elánius hlavou.</p>
<p>Sacharóza se vysmrkala a řekla: „Bude to pan Skřuska z Cechu obuvníků a kožešníků.“</p>
<p>Elánius přesunul svůj podezřívavý pohled od Mikuláše k Sacharóze. „Jak to víte?“ řekl.</p>
<p>„To ví každý,“ usmála se Sacharóza. „Alespoň to říkal dnes ráno ten mládenec v pekárně.“</p>
<p>„Hm, kde bychom byli bez šeptandy?“ ušklíbl se Elánius. „Takže tohle není den, pane ze Slova... vhodný k tomu, aby se něco vážného zvrtlo. Moji lidé hovoří s některými z těch, kdo sem přinesli ty psy.</p>
<p>Není jich moc, to musím připustit. Většina z nich s<emphasis> </emphasis>hlídkou mluvit nechce. Nechápu proč, my umíme opravdu skvěle naslouchat. Věřte mi. <emphasis>Takže, </emphasis>je tady snad něco, co byste mi chtěl říci?“ Elánius se rozhlédl po místnosti a pak se pohledem vrátil k Mikulášovi. „Pokud dobře vidím, tak se všichni dívají na vás.“</p>
<p>„<emphasis>Kometa </emphasis>nepotřebuje pomoc hlídky,“ zavrtěl hlavou Mikuláš.</p>
<p>„Pomoc nebylo přesně to, co jsem měl na mysli.“</p>
<p>„Nic špatného jsme neudělali.“</p>
<p>„To rozhodnu já.“</p>
<p>„Skutečně? Zajímavý pohled na věc.“</p>
<p>Elánius sklopil oči. Mikuláš vytáhl z kapsy poznámkový blok. „Aha, chápu,“ zabručel Elánius. Sáhl ke svému opasku a vytáhl dlouhý, kulatý, na koncích zaoblený kus dřeva.</p>
<p>„Víte, co je tohle?“</p>
<p>„To je obušek,“ přikývl Mikuláš. „Velký klacek.“</p>
<p>„Vždycky poslední argument, co?“ přikývl Elánius klidně. „Růžové dřevo a stříbro z Chalamadosu, nádherná práce. A tady, na tom malém štítku tady, je vyryto, že jsem povinen udržovat klid a pořádek, a vy, pane ze Slova, momentálně nevypadáte jako součást ani jednoho, ani druhého.“</p>
<p>Jejich pohledy se srazily.</p>
<p>„Co byla ta podivná věc, kterou lord Vetinari udělal těsně před tou... nehodou?“ zeptal se Mikuláš tak tiše, že to slyšel pravděpodobně jen Elánius.</p>
<p>Elánius ani nemrkl. Po chvilce však položil obušek na stůl a ten klepnul tak, že se to v nastalém tichu zdálo až neuvěřitelně hlasité.</p>
<p>„Podívej, mladíku, ty teď hezky odlož ten svůj zápisník,“ navrhl klidným tónem. „Pak to bude jen mezi námi a nepůjde o spor symbolů.“</p>
<p>Tentokrát nemusel Mikuláš dlouho přemýšlet o tom, kudy vede cesta moudrosti. Odložil zápisník.</p>
<p>„Výborně,“ přikývl Elánius. „A teď si my dva odskočíme na kousek řeči támhle do koutka a vaši přátelé to tady zatím mohou poklidit. Úžasné, kolik nábytku může přijít k úhoně, zatímco se udělá jediný obrázek, co?“</p>
<p>Popošel do rohu a sedl si na dno obrácené rozeschlé díže. Mikuláš se spokojil s houpacím koněm.</p>
<p>„Dobrá, pane ze Slova, tak to zkusíme po vašem.“</p>
<p>„Já ani nevím, že je nějaké <emphasis>po mém.</emphasis>“</p>
<p>„Vy mi nechcete říci, co víte, že ne?“</p>
<p>„Já si nejsem jistý, co všechno vlastně vím,“ uvažoval nahlas Mikuláš. „Ale ... myslím si..., že lord Vetinari musel udělat něco velmi důležitého jen chvíli před zločinem.“</p>
<p>Elánius vytáhl z kapsy zápisník a prolistoval ho.</p>
<p>„Vstoupil do paláce stájemi někdy před sedmou hodinou ráno a propustil strážného,“ řekl.</p>
<p>„To byl venku celou noc?“</p>
<p>Elánius pokrčil rameny. „Jeho lordstvo přichází a odchází. Strážní se ho neptají, kam jde a proč. Mluvili s vámi?“</p>
<p>Tuhle otázku Mikuláš čekal. Bohužel na ni neměl odpověď. Jenže členové palácové gardy, alespoň pokud se s nimi setkal on, na něj nepůsobili jako muži nadaní představivostí a logickým myšlením, ale spíše jako muži obdaření tvrdohlavou věrností. Ani jeden z nich Mikulášovi nepřipadal jako potenciální Záludný Femur.</p>
<p>„Myslím, že ne,“ odpověděl.</p>
<p>„Jo tak vy si <emphasis>myslíte</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že ne?“</p>
<p>„Moment, okamžik...“ Záludný Femur tvrdil, že zná psa Hafala, a pes by měl poznat, když se jejich pán začne chovat divně, protože psi mají rádi rutinu a pravidelnost...</p>
<p>„Já si myslím, že je absolutně neobvyklé, aby se jeho lordstvo v této době pohybovalo mimo palác,“ odpověděl Mikuláš velmi opatrně. „Není to součástí jeho zvyklostí.“</p>
<p>„K těm ovšem nepatří ani bodnout vlastního úředníka a uprchnout s velmi těžkým pytlem peněz,“ zavrčel Elánius. „Ale ano, my jsme si toho taky všimli. Nejsme tak hloupí. My hloupí jen <emphasis>vypadáme. </emphasis>Okamžik... a strážný tvrdil, že z dechu jeho lordstva byl cítit alkohol.“</p>
<p>„A lord Vetinari pil?“</p>
<p>„Ne tak, aby to stálo za řeč.“</p>
<p>„V pracovně měl bar.“</p>
<p>Elánius se usmál. „Všiml jste si toho? Rád nabídne ostatním skleničku.“</p>
<p>„Jenže to všechno by pořád ještě mohlo znamenat, že sbíral odvahu k -“ začal Mikuláš a umlkl. „Ne, to na Vetinariho nevypadá. Takový on není.“</p>
<p>„Ne, to opravdu není,“ přikývl Elánius. Mírně se zaklonil. „Možná byste to měl všechno promyslet ještě jednou, pane ze Slova. Možná... snad... byste mohl najít někoho, kdo by vám pomohl přemýšlet lépe.“</p>
<p>Něco v jeho chovám naznačovalo, že neformální část rozhovoru je opravdu u konce.</p>
<p>„Kolik toho víte o panu Skřuskovi?“ zeptal se Mikuláš.</p>
<p>„Pomlaskles Skřuska, syn starého Klektáka Skřusky, minulých sedm let představený Cechu příštipkářů a kůžičkářů,“ odpověděl Elánius. „Otec rodiny. Dlouho a dobře vedený obchod na Liščí ulici.“</p>
<p>„To je všechno?“</p>
<p>„Pane ze Slova, to je všechno, co hlídka ví o panu Skřuskovi. Rozumíte? O lidech, o nichž toho víme opravdu <emphasis>hodně</emphasis>,<emphasis> </emphasis>byste pravděpodobně ani slyšet nechtěl.“</p>
<p>„Hm.“ Mikuláš nakrabatil čelo. „Ale v Liščí ulici přece žádný obuvnický obchod není.“</p>
<p>„Já nemluvil o botách.“</p>
<p>„Pokud si vzpomínám, pak jediný obchod, který má... velmi vzdáleně... něco společného s kůží, je -“</p>
<p>„To je on,“ přikývl Elánius.</p>
<p>„Ale tam prodávají -“</p>
<p>„Spadá to pod hlavičku kožedělné zakázky,“ přerušil ho Elánius a zvedl svůj obušek.</p>
<p>„No ano... a gumové věci a... pera... a biče... a takové ty věcičky, co se třesou,“ pomalu doplňoval Mikuláš a tváře mu začínaly rudnout. „Ale -“</p>
<p>„Nikdy jsem tam nebyl, i když jsem si skoro jistý, že desátník Nóblhóch má jejich katalog,“ řekl Elánius. „Nevím o tom, že by existoval Cech výrobců malých roztřesených věcí, přestože je to zajímavý nápad. Každopádně, pan Skřuska všechno provozuje úředně a legálně, pane ze Slova. Skvělá rodinná atmosféra, pokud vím. A to znamená, že je nákup toho a onoho... a malých roztřesených věciček tak příjemný jako nákup cukrové vaty na pouti. O tom nepochybuju. A podle toho, co se šíří šeptandou, tak první věc, kterou pan Skřuska ve své funkci udělá, bude, že dá milost lordu Vetinarimu.“</p>
<p>„Cože? Bez soudního procesu?“</p>
<p>„No, nebylo by to krásné?“ podíval se na něj Elánius s děsivou veselostí. „Skvělý nástup do úřadu, co? Čistý stůl, nový začátek, jaký by to mělo smysl, rozmazávat nějakou nepříjemnost? Chudák. Přepracovaný. Jednou to muselo přijít. Chodil málo na čerstvý vzduch a nepil dost mléka. A tak dále. Takže ho hezky ubytujeme na nějakém tichém místě a celou tuhle nepříjemnost můžeme hodit za hlavu. To bude nějaká úleva, co?“</p>
<p>„Ale vy přece <emphasis>víte</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že on to -“</p>
<p>„Myslíte?“ opáčil Elánius. „Tohle je úřední obušek a oficiální symbol mého úřadu, pane ze Slova. Kdyby to byl kyj se zapuštěnými hřeby, bylo by tohle město úplně jiné. Teď půjdu. Říkáte, že jste přemýšlel. Možná byste měl přemýšlet víc.“</p>
<p>Mikuláš se díval, jak Elánius odchází.</p>
<p>Sacharóza se mezitím sebrala, nejspíš i proto, že už se ji nikdo nepokoušel utěšovat.</p>
<p>„Co uděláme teď?“ zeptala se.</p>
<p>„Nevím. Pokusíme se dostat ven další noviny. To je naše práce.“</p>
<p>„Ale co když se ti muži vrátí?“</p>
<p>„To se asi nestane. Teď naši dílnu jistě někdo hlídá.“</p>
<p>Sacharóza začala sbírat papíry rozházené po zemi. „Musím přiznat, že se budu cítit mnohem líp, když se zabavím nějakou prací.“</p>
<p>„Tak to je přesně ten správný přístup.“</p>
<p>„Kdybys mi řekl něco o tom ohni...“</p>
<p>„Otto má slušný obrázek,“ vzpomněl si Mikuláš. „Je to tak, Otto?“</p>
<p>„Jo. Tenchle pute fajn. Jenše...“</p>
<p>Upír zíral na svůj ikonograf. Skříňka byla rozmáčknutá.</p>
<p>„To je mi líto,“ řekl Mikuláš.</p>
<p>„To nic, mám ještě talší,“ povzdechl si Otto. „Fíte, myslel jsem si, že to pute taty, fe felkém městě snatné,“ podotkl. „Myslel jsem si, že město je cifilisofané. Ržíkali mi, še taty jetnoho nepronásletuje zástup lití s fildlema, jak to pěšně tělají u nás v Schüshundu. Potífejte se, já to skouším, fášně <emphasis>skouším! </emphasis>Jen pochofé fědí, jak moc! Trži měsíce, štyrži tny a sedtum chotin fe foze. Já se tocho fsecho fstáfám! Tokonce i té pleté támy f sametofých šifůtkách a černých krajkofých šatech a f těch maličkých botičkách na potpatkách... to bylo felmi polestivé. Já fám to ržíkám otevrženě...“ Potřásl zoufale hlavou a podíval se na svou zničenou košili. „A moje nejlepší košile je pokrytá. .. je pokrytá... krfí... rutou, rutou <emphasis>krfí... </emphasis>chustou skfělou <emphasis>krfí... </emphasis>tou krfí... tmafočerfenou krfí... krfí... <emphasis>krfí...!</emphasis>“</p>
<p>„Rychle!“ zvolala Sacharóza a protlačila se kolem Mikuláše. „Pane Dobrohore, podržte mu ruce!“ Pak zamávala na trpaslíky. „Tohle jsem čekala! Dva mu podržte nohy! Bolde, v šuplíku stolu mám kus krvavé tlačenky!“</p>
<p>„...<emphasis>nechtě mě kráčet po slunci, nepudu žít ve světě, kde pych dožil se žil do</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>žil...</emphasis>“<emphasis> </emphasis>krákoral Otto.</p>
<p>„Oh, bohové, podívejte, oči mu začaly rudě světélkovat!“ upozorňoval Mikuláš. „Co budeme dělat?“</p>
<p>„Co kdybysme mu zase tu hlavu uřízli?“ navrhoval pohotově Bodoni.</p>
<p>„To byl ubohý vtip, Bodoni,“ pokárala ho vzápětí Sacharóza.</p>
<p>„Vtip? Smál jsem se snad?“</p>
<p>Otto vstal a jeho hubená postava byla ověšena nadávajícími trpaslíky a zanotoval další píseň.</p>
<p>„<emphasis>Ať už f</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pourži nepo f temnou noc, my musíme pojovat...</emphasis>“[*]</p>
<p>„Má sílu jako býk!“ funěl Dobrohor.</p>
<p>„Vydržte, možná že pomůže, když se k němu připojíme!“ volala Sacharóza. Spěšně zašmátrala ve své tašce a vytáhla útlou modrou brožurku. „Vyzvedla jsem si ji dnes ráno na misijní stanici v ulici Na Bitúnku. Je to jejich zpěvník! A,“ a začala znovu tiše popotahovat, Je to tak <emphasis>smutné! </emphasis>Jmenuje se to ,Kráčime ve slunci‘ a je to -“</p>
<p>„Cože? Vy chcete, abychom si s ním <emphasis>teď </emphasis>zazpívali?“ podíval se na ni poněkud zmateně Dobrohor, zatímco zápasící Otto ho stačil pozvednout ze země.</p>
<p>„Jen proto, abychom mu poskytli morální podporu!“ Sacharóza si osušila oči kapesníčkem. „Vidíte přece, jak se s tím pokouší bojovat! A nezapomínejte, že za nás položil hlavu na špalek!“</p>
<p>„No jo, ale pak si ji zase sebral!“</p>
<p>Mikuláš se sehnul a vytáhl něco z trosek Ottova ikonografu. Skřítek samozřejmě uprchl, ale v troskách zůstal obrázek, který namaloval. Třeba na něm bude...</p>
<p>Byl to špatný obrázek muže, který si říká bratr Zichrhajc - jeho tvář se změnila díky ostrému světlu, které lidský zrak nevnímal, v nezřetelnou skvrnu. Ale stíny za ním...</p>
<p>Podíval se zblízka.</p>
<p>„Oh, bože...“</p>
<p>Ty stíny za ní byly živé.</p>
<p>Byla ošklivá plískanice. Bratr Zichrhajc a sestra Tulipán nenaloženě poklusávali a klouzali mrznoucím deštěm. V šeru za zády jim zněly píšťaly.</p>
<p>„Pospěšte si!“ zaječel pan Zichrhajc.</p>
<p>„Ty -aný pytle jsou těžký!“</p>
<p>Teď už bylo slyšet pískání i po jedné straně. Na tohle nebyl pan Zichrhajc zvyklý. Hlídka by neměla být ani tak aktivní, ani tak organizovaná. Nebylo to poprvé, co je pronásledovala nějaká hlídka, když se zvrtly plány. Podle pana Zichrhajce se měli zadýchaní pronásledovatelé vzdát nejpozději na druhém rohu. Tohle ho doslova rozzuřilo. Místní hlídka to dělala <emphasis>špatně!</emphasis></p>
<p>Najednou si uvědomil, že po jedné straně se jim otevřel volný prostor, plný vířících vlhkých vloček. Hluboko pod nimi se ozýval pomalý savý zvuk, podobný těm, které slýcháme při špatném zažívání.</p>
<p>„To je most! Hoďte je do vody!“ nařizoval.</p>
<p>„Ale já myslel, že jsme chtěli zjistit -“</p>
<p>„Na tom nezáleží! Zbavte se jich! Okamžitě! Konec potíží!“</p>
<p>Sestra Tulipán zachrchlala nějakou odpověď a smykem zastavila u zábradlí. Dva zmítající se, kničící pytle letěly do tmy.</p>
<p>„Měl jste pocit, že to bylo -aný šplouchnutí?“ naklonila hlavu ke straně sestra Tulipán a napínala sluch do tmy.</p>
<p>„Koho to zajímá? Teď <emphasis>utíkejme!</emphasis>“</p>
<p>Pan Zichrhajc se otřásl a zrychlil. Nebyl si jist, co se to tam v tiskařské dílně vlastně stalo, ale nemohl se zbavit dojmu, že si šlape po vlastním hrobě.</p>
<p>Cítil, že má v patách víc než jednoho strážného. Pokusil se ještě zrychlit.</p>
<p>Nikdo nedokáže zpívat jako skupina trpaslíků, byť by zpívali píseň s názvem „Kéž mohu sáti vodu čistou“[*]. Neskrývaně váhavé, ale přesto dokonale sladěné hlasy, jak se zdálo, Ottu uklidňovaly.</p>
<p>Kromě toho, v té chvíli už se na scéně objevil zmíněný kus krvavé tlačenky, určený k použití za výjimečných situací. Pro upíra to sice bylo totéž jako zdravotní cigareta pro dlouholetého nikotinového závisláka, ale bylo to alespoň něco, do čeho mohl zatnout zuby. Když se Mikulášovi nakonec přece jen podařilo odtrhnout oči od hrůzy stínů, otírala už Sacharóza Ottovi čelo kapesníkem.</p>
<p>„Oh, a sase se tak strášlifě stytím, jak já sem tak rychle stratil chláfu, je to tak...“</p>
<p>Mikuláš pozvedl obrázek. „Otto, co je to tady?“</p>
<p>Ve stínech byla křičící ústa. Byly tam i rozšířené oči. Nehýbaly se, ale když jste od obrázku na chvíli odvrátili zrak a pak se k němu zase vrátili, měli jste dojem, že nejsou na témže místě.</p>
<p>Otto se otřásl. „Já... použil jsem fšechny úchoře, co jsem měl!“ odpověděl.</p>
<p>„A -?“</p>
<p>„Je to <emphasis>děsivé</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>vydechla Sacharóza a odvrátila pohled od zmučených stínů.</p>
<p>„Cítím se tak špatný,“ chmuřil se Otto. „Jak je fitět, pyli pržíliš silní -“</p>
<p>„No tak, Otto, mluv!“</p>
<p>„Fíte... ikonograf nelše, to jste slyšeli?“</p>
<p>„Samozřejmé.“</p>
<p>„Ano? Toprá... f silném tmafém sfětle ten oprásek <emphasis>oprafdu </emphasis>nelše. Temné sfětlo otchalí praftu temným očím litskécho fědomí...“ Odmlčel se a povzdechl si. „A sase... šádné tunifé sahřmění, jaká škota! Ale konečně se můšete na stíny tífat nejen s opafami, ale i s pochopením.“</p>
<p>Všechny oči se obrátily ke stínům v rohu místnosti a pod střechou. Byly to obyčejné stíny a jediné, co v nich strašilo, byl prach a pavouci.</p>
<p>„Jenže tam není prach a -“ začala Sacharóza.</p>
<p>Otto pozvedl ruku. „Trachá támo... fštyť jsem fám to práfě fysfětlil. Filosoficky může pýt prafta to, co tam <emphasis>metaforicky </emphasis>fidíme...”</p>
<p>Mikuláš se znovu zadíval na obrázek.</p>
<p>„Já toufal, še poušiju nějaké filtry a tak se mi podarží otstranit ty, hm, <emphasis>nežátouc</emphasis><emphasis>í </emphasis>efekty,“ sděloval mu Otto přes rameno. „Ale, pochušel -“</p>
<p>„Je to čím dál tím horší,“ řekla Sacharóza. „Mám z toho husí kůži jako komickou zeleninu.“</p>
<p>Dobrohor potřásl hlavou. „Tohle je hříšná záležitost,“ zamračil se. „Nechci, abyste to dál pokoušel!“</p>
<p>„Nevěděl jsem, že jsou trpaslíci věřící?“ podivil se Mikuláš.</p>
<p>„Taky že nejsme,“ řekl Dobrohor. „Jenže poznáme odpornost, když ji vidíme, a právě teď se na ni dívám, to <emphasis>vám povídám! </emphasis>Zásadně už si <emphasis>nepřeji </emphasis>žádné další tyhle... tyhle... temné tisky!“</p>
<p>Mikuláš udělal obličej. <emphasis>Ukazují pravdu</emphasis>,<emphasis> </emphasis>pomyslel si. Ale <emphasis>jak </emphasis>poznáme pravdu, když ji vidíme? Efebští filozofové si mysleli, že zajíc nikdy nedokáže předeběhnout želvu, a mohli to <emphasis>dokázat. </emphasis>Je to pravda? Slyšel jsem jednoho mága povídat, že všechno se skládá z malých čísel, která poletují sem a tam tak rychle, že se mění v <emphasis>hmotu. </emphasis>Je to pravda? Myslím si, že mnoho věcí, které se odehrály v posledních dnech, proběhlo jinak, než se zdá, a nevím sice proč, ale myslím si, že pravda je někde jinde...</p>
<p>„Má pravdu, Otto, dost už těch pokusů,“ řekl.</p>
<p>„To si myslím, zatraceně,“ přikývl Dobrohor.</p>
<p>„Co kdybychom se pokusili vrátit k normální činnosti a dostat noviny ven, hm?“</p>
<p>„A to jako, synku, myslíš normální činnost, jako když šílení knězi začnou sbírat foxteriéry, nebo tu normální, když si šílení upíři hrají se zlými stíny?“ zajímal se Dobrohor.</p>
<p>„Myslel jsem normální jako předtím,“ odpověděl mu Mikuláš.</p>
<p>„Aha, už chápu. Myslíš jako za starých dobrých časů,“ rozzářil se Dobrohor.</p>
<p>Po nějaké době se v dílně rozhostilo ticho, i když od protějšího stolu se tu a tam ještě ozval vzlyk.</p>
<p>Mikuláš napsal článek o požáru. To bylo snadné. Pak se pokusil napsat aspoň trochu srozumitelný výčet posledních událostí, ale zjistil, že není s to dostat se za první slovo. Napsal „V“. Bylo to spolehlivé slovo; jistá věc. Potíž byla v tom, že cokoliv, čím si byl jist, bylo špatné.</p>
<p>Čekal od toho, že... co vlastně? Že informuje lidi? Ano. Nebo že je popudí? No, snad alespoň některé. Co však rozhodně nečekal, bylo, že by tím dosáhl nějaké <emphasis>změny. </emphasis>Noviny vyšly a <emphasis>vůbec na tom nezáleželo.</emphasis></p>
<p>Lidé prostě věci <emphasis>brali na vědomí. </emphasis>Jaký smysl by mělo psát další článek o té záležitosti s Vetinarim? Dobrá, ale na druhé straně bylo v té záležitosti i mnoho psů a příběhy o zvířatech lidi vždycky zajímaly.</p>
<p>„Co jsi čekal?“ zeptala se Sacharóza, jako kdyby mu četla myšlenky. „Myslel sis, že lidé vytáhnou do ulic? Vetinari, podle toho, co jsem slyšela, není zvlášť příjemný člověk. Někteří lidé dokonce říkají, že si vězení zaslouží.“</p>
<p>„Tím mi chceš říct, že lidi pravda nezajímá?“</p>
<p>„Poslyš, pro mnoho lidí je pravda, že každý měsíc potřebují peníze na nájem. A podívej se na pana Ruma a jeho přátele. Co pro ně znamená pravda? Žijí pod mostem!“</p>
<p>Pozvedla osmerku linkovaného papíru, vyplněného od kraje do kraje opatrně vytáčeným rukopisem člověka, pro nějž práce s perem není právě každodenní zábava.</p>
<p>„Tohle je hlášení o výročním setkání ankh-morporské Společnosti chovatelů klecního ptactva,“ oznámila mu. „Jsou to obyčejní lidé, jejichž koníčkem je pěstování kanárků, andulek a podobných ptáků. Jejich předseda bydlí hned vedle nás, a proto mi tohle dal. Je to pro něj hrozně důležité! Můj bože, víš ale, jak je to nudné? Je to všechno o nejlepších exemplářích toho či onoho druhu a o změnách v pravidlech soutěžních výstav papoušků. A o tom se dokázali dohadovat celé dvě hodiny. Jenže tihle lidé, kteří se tam přeli, tráví obyčejné dni tím, že melou maso nebo řežou a zpracovávají dřevo a v zásadě vedou své obyčejné malé životy, kontrolované jinými lidmi, chápeš? Necítí se povolaní vyjadřovat k tomu, kdo a jak vládne městu, ale dají si po čertech pozor, aby se papoušci kakadu nezaměňovali s papoušky ara! Není to jejich vina. Tak se věci prostě mají. Proč tam tak sedíš s otevřenou pusou?“</p>
<p>Mikuláš pusu zavřel. „Dobrá, chápu -“</p>
<p>„Ne, obávám se, že nechápeš,“ odsekla mu. „Našla jsem si tě v <emphasis>Krkatilově knize šlechty. </emphasis>Vaše rodina si nikdy nemusela dělat starosti s maličkostmi, že? Patří k těm rodinám, které řídí ty velké věci, je to tak? Tyhle... noviny, to je pro tebe jen takový... koníček, je to tak? No ano, asi na ně věříš, to jsem si skoro jistá, ale i kdyby to všechno vzala voda, budeš mít pořád peněz dost. Já ne. Takže jestli jediná možnost, jak udržet noviny v chodu, je naplnit je tun, nad čím se ošklíbáš, protože jsou to podle tebe ,staré zprávy‘, tak to udělám.“</p>
<p>„Já nemám peníze! Vydělávám si na živobytí sám!“</p>
<p>„Ano, ale mohl sis vybrat. A kromě toho, aristokrati neradi vidí hejsky svého druhu, rodu a úrovně umírat hladem. Vždycky jim najdou nějakou tu lehkou práci za těžké peníze -“</p>
<p>Celá zadýchaná umlkla a odhrnula si z obličeje kadeře, které jí spadly do očí. Pak se na něj podívala jako někdo, kdo zapálil krátkou zápalnou šňůru a teď přemýšlí, zda sud s prachem na jejím druhém konci není větší, než si myslel.</p>
<p>Mikuláš otevřel ústa a chtěl zformovat slovo, ale zarazil se. Pak to zkusil znovu. Nakonec, poněkud ochraptěle, ze sebe vypravil: „Máš více méně pravdu -“</p>
<p>„Další slovo teď bude ,ale‘, je mi to jasné,“ přerušila ho Sacharóza. Mikuláš si uvědomoval, že je všichni trpaslíci pozorují. „Ano, to je pravda -“</p>
<p>„Aha!“</p>
<p>„Ale je to velké ,ale‘. Nevadí ti to? Je to důležité. <emphasis>Někdo </emphasis>se musí starat o ty... velké pravdy. Co Vetinari ve skutečnosti nedělá, je, že <emphasis>nikomu a ničemu </emphasis>vlastně neškodí. Měli jsme vladaře, kteří byli skutečně šílení a velmi, opravdu velmi zlí. A není to ani tak dlouho. Vetinari možná není ,zvlášť příjemný člověk‘, ale dnes ráno jsem snídal s někým, kdo by byl mnohem horším vládcem města než on, a takových je kolem víc než dost. To, co se teď děje, je <emphasis>špatné! </emphasis>A co se týká těch tvých zatracených milovníků okrasného ptactva, pokud se nezačnou starat o víc než jen o to, co jim skřehotá v klecích, pak tomuhle městu jednoho dne bude vládnout někdo, kdo jim nacpe jejich vlastní andulky do chřtánů. To by sis přála? Pokud se nebudeme snažit, tak jediné, co v novinách najdou, budou hloupé... <emphasis>historky </emphasis>o mluvících psech a o tom, Jak mi elfové snědli mýho drahouška Žmoulíka, tak se mi tady nesnaž kázat o tom, co je a co není důležité, rozumíš?!“</p>
<p>Chvíli zuřivě zírali jeden na druhého.</p>
<p>„Takhle se mnou nemluv!“</p>
<p>„Takhle nemluv <emphasis>ty se mnou!</emphasis>“</p>
<p>„Nemáme dost inzerátů. <emphasis>Informátor </emphasis>dostává spoustu reklam od velkých cechů,“ změnila Sacharóza téma hovoru. „To by bylo něco, co by nás udrželo v chodu, ne historky o tom, kolik váží zlato!“</p>
<p>„A co s tím mám dělat?“</p>
<p>„Vymysli způsob, jak sehnat víc inzerátů!“</p>
<p>„To není moje práce!“ vykřikl Mikuláš.</p>
<p>„Je to součást toho, jak tvou práci zachránit! Dostáváme samé šestákové inzeráty na chirurgické pomůcky a pilulky na bolení zad!“</p>
<p>„No a co? Každá penny dobrá!“</p>
<p>„Takže ty chceš, aby se nám říkalo Noviny, kde můžete inzerovat svůj kýlní pás?“</p>
<p>„Ehm... promiňte, ale budeme dělat <emphasis>ty </emphasis>noviny?“ ozval se Dobrohor. „Ne že bychom se nebavili, moc se nám to líbí, ale ta barva bude chtít nějaký čas navíc.“</p>
<p>Mikuláš a Sacharóza se ohlédli. Byli středem pozornosti.</p>
<p>„Podívej, já vím, že to pro tebe hodně znamená,“ pokračovala Sacharóza mnohem tišším hlasem, „ale chtěla jsem jenom říct, že všechny tyhle... politické záležitosti, to je záležitost hlídky, ne naše.“</p>
<p>„Nevědí kudy dal. To se mi snažil Elánius naznačit.“</p>
<p>Sacharóza překvapeně pozorovala jeho ztuhlý výraz. Pak se naklonila kupředu a popleskala ho po ruce.</p>
<p>„Ale možná jsi přece jen něco dokázal!“</p>
<p>„Pch!“</p>
<p>„Víš, jestli chtějí dát Vetinarimu milost, možná je to proto, že mají strach z tebe.“</p>
<p>„To určitě! A vůbec, kdo jsou to <emphasis>oni </emphasis><emphasis>?</emphasis>”</p>
<p>„No... vždyť víš... <emphasis>oni. </emphasis>Ti lidé, co řídí věci. <emphasis>Oni </emphasis>si věcí všímají. A <emphasis>oni </emphasis>pravděpodobně taky čtou noviny.”</p>
<p>Mikuláš na ni vrhl kratičký unavený úsměv. „Zítra najdeme někoho, kdo se bude starat o to, abychom měli víc inzerátů,“ řekl. „A určitě budeme potřebovat nějaké ty lidi navíc. Ehm... teď jdu na malou procházku,“ dodával, „a seženu ti ten klíč.“</p>
<p>„Klíč?“</p>
<p>„Chceš šaty na ten ples?“</p>
<p>„Aha. Ano. Díky.“</p>
<p>„Nemyslím, že by se ti muži vrátili,“ vzpomněl si Mikuláš. „Mám pocit, že v celém městě momentálně neexistuje kůlna tak dokonale střežená, jako je tahle.“</p>
<p>Protože Elánius chce vědět, kdo se nás pokouší dostat teď, uvědomil si Mikuláš. Rozhodl se však, že tohle už pro jistotu neřekne.</p>
<p>„Co teď chceš přesně udělat?“ zeptala se Sacharóza.</p>
<p>„Tak nejdřív zajdu do nejbližší lékárny,“ odpověděl, „pak se stavím u sebe v bytě pro ten klíč a pak... jdu za jedním... mužem kvůli psovi.“</p>
<p>Nová firma se rychle protlačila škvírou ve dveřích prázdného domu, zavřela je za sebou a zasunula závoru.</p>
<p>Pan Tulipán ze sebe serval roucho řádové sestry a vztekle je odhodil na zem.</p>
<p>„Říkal jsem vám to! Ty -aný složitý plány nikdy nefungujou!“</p>
<p>„<emphasis>Upír</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>vrtěl hlavou pan Zichrhajc. „Tohle je nemocné město, pane Tulipáne.“</p>
<p>„Co to bylo? Co nám to -aně udělal?“</p>
<p>„Udělal nějaký obrázek,“ odpověděl pan Zichrhajc. Na chvilku zavřel oči. Hlava ho bolela.</p>
<p>„No, <emphasis>já </emphasis>byl v převleku,“ zaliboval si pan Tulipán.</p>
<p>Pan Zichrhajc pokrčil rameny. I kdyby si byl pan Tulipán nasadil na hlavu plechový kbelík (který by pravděpodobně po několika minutách zkorodoval), stejně by byl pořád ještě k poznání.</p>
<p>„Nemyslím, že to nám nějak pomůže.“</p>
<p>„Já -aně nenávidím obrázky,“ vrčel pan Tulipán. „Vzpomínáte na ten čas v Moldavině? Všechny ty plakáty? Řekl bych, že to jednomu škodí na zdraví, když vidí svůj vlastní... ksicht na kdejaký zdi a pod tím nápis ,Mrtvého nebo živého‘. Dycky mně to připadá, jako když se -aně nedokážou rozhodnout!“</p>
<p>Pan Tulipán z kapsy vytáhl balíček něčeho, o čem si myslel, že je to čistý práškový šmouhák, ale co taky mohl klidně být práškový cukr a drcené holubí guano.</p>
<p>„Každopádně - toho -anýho psa jsme dostali!“</p>
<p>„To není jisté,“ zavrtěl hlavou pan Zichrhajc. Znovu zamrkal. Bolest hlavy začínala být nesnesitelná.</p>
<p>„Hele, řek bych, že jsme udělali, co po nás chtěli. Byl to pěkně -anej kšeft. Nepamatuju si, že by nám někdo řek něco o vlkodlakách a upírech. Takže je to jejich -anej problém! Já říkám - seberme toho tatrmana, prachy a zmizme do Pseudopolisu nebo někam jinam!“</p>
<p>„Tím navrhujete, abychom vycouvali ze smlouvy?“</p>
<p>„Jasně, když je z ní kus vytištěnej tak malejma písmenama, že se -aně nedá přečíst...?“</p>
<p>„Někdo by Karla poznal. Jak se zdá, tak je tady, ve městě, pro mrtvé dost těžké mrtvými zůstat.“</p>
<p>„No, řek bych, že v tomhle -aným směru bych tomu mohl pomoct!“ nabízel se pan Tulipán.</p>
<p>Pan Zichrhajc se zakousl do rtu. Věděl líp než pan Tulipán, že lidé v jejich zaměstnání potřebují určitou... reputaci. Nikam se to samozřejmě nezapisuje. Ale nakonec se to stejně <emphasis>roznese. </emphasis>Nová firma občas hrála s dost tvrdými protihráči a bývali to lidé, kteří hodně dali na slova...</p>
<p>Ale na tom, co říkal Tulipán, bylo hodně pravdy. Tohle místo už začínalo panu Zichrhajcovi lézt na nervy. Otřáslo oním zvláštním smyslem, na který se spoléhal. Upíři a vlkodlaci... působili na tělo způsobem, který nebyl podle pravidel. To byla <emphasis>svévole, dovolenost! </emphasis>Ano...</p>
<p>...existovalo však víc způsobů, jak si udržet reputaci!</p>
<p>„Myslím, že bychom měli zajít za naším právnickým přítelíčkem a vysvětlit mu, jak se má situace,“ řekl pomalu.</p>
<p>„Správně!“ zajásal pan Tulipán. „A pak mu utrhneme hlavu!“</p>
<p>„Tím zombii nezabijete!“</p>
<p>„To je skvělý, protože se alespoň bude moct podívat, kam mu ji potom nacpu.“</p>
<p>„A potom... znovu navštívíme ty noviny. Až se setmí.“</p>
<p>A najdeme ten obrázek, pomyslel si. To je dobrý důvod. Důvod, který můžete říct celému světu. Jenže on tady je ještě jeden důvod. Ten... výbuch temného světla vyděsil pana Zichrhajce až do hloubi jeho seschlé duše. Najednou se mu v hlavě rozeběhl celý proud dávno zasutých vzpomínek.</p>
<p>Pan Zichrhajc si nadělal spoustu nepřátel, ale to mu až dosud starosti nedělalo, protože všichni jeho nepřátelé byli mrtví. Jenže temné světlo mu vypálilo ranky do mozku a teď měl dojem, že ti nepřátelé nezmizeli z vesmíru, ale odešli na dlouhou, nesmírně dlouhou cestu a odněkud z té hrozné dálky ho teď pozorují. A přestože to místo bylo z jeho strany hrozně vzdálené, tam od nich to bylo kousek, tak blízko, že jim stačilo se natáhnout a mohli by se ho dotknout.</p>
<p>Neřekl by ani panu Tulipánovi, co už dobře <emphasis>věděl, </emphasis>a sice že budou potřebovat každý tolar slíbený za tuhle práci, protože v tom záblesku temného světla zahlédl a pochopil jednu věc. Je čas odejít na odpočinek.</p>
<p>Teologie nebyl obor, v němž by se pan Zichrhajc příliš vyznal, navzdory tomu, že pana Tulipána už doprovázel do mnoha chrámů, kaplí a svatostánků - aby zakroutili krk Nejvyššímu knězi, který se pokusil podrazit Franka „Pomátlo“ Priccapliho -, ale i ta troška, kterou díky tomu vstřebal, ho teď nabádala, že nastal ten nejvhodnější čas začít se o tyhle věci zajímat podstatně hlouběji. Mohl by někomu poslat nějaké peníze a možná, že by mohl vrátit některé z těch věcí, které ukradl. U všech ďáblů, mohl by začít tím, že by držel každé úterý půst, nebo co se to dělá.</p>
<p>Třeba by tak odstranil ten pocit, že mu právě někdo odšrouboval zadní část lebky.</p>
<p>Jenže věděl, že to všechno musí počkat na později. V tomto okamžiku však si mohli vybrat jen ze dvou věcí. Buď mohli dál postupovat přesně podle pokynů a požadavků páně Kosopádových a vysloužit si tak pověst skutečně výkonného týmu, nebo mohli sejmout pana Kosopáda spolu s několika přihlížejícími a zmizet z města. Cestou by mohli ještě zapálit pár domů nebo tak něco. Tyhle věci se taky rychle roznesou. Lidé by alespoň pochopili, jak byla Nová firma rozrušená.</p>
<p>„Ale ze všeho nejdřív...“ pan Zichrhajc se zarazil a přiškrceným hlasem řekl: „Stojí za mnou někdo?“</p>
<p>„Nestojí,“ zavrtěl hlavou pan Tulipán.</p>
<p>„Měl jsem dojem..., že slyším kroky.“</p>
<p>„Kromě nás tady nikdo není.“</p>
<p>„Dobrá. Dobrá.“ Pan Zichrhajc se otřásl, srovnal si kabát a změřil si pana Tulipána od hlavy k patě.</p>
<p>„Oprašte se trochu, ano? Ale fuj, padá z vás prach!“</p>
<p>„Já to zvládnu!“ řekl pan Tulipán. „Drží mě ve formě! Udržují mé smysly v pozoru!“</p>
<p>Pan Zichrhajc si povzdechl. Pan Tulipán měl úžasnou důvěru v obsah následujícího sáčku, ať už v něm bylo cokoliv. A obvykle to bylo něco jako směs prášku proti blechám a lupů.</p>
<p>„Násilí nám u Kosopáda nepomůže,“ řekl.</p>
<p>Pan Tulipán si s praskotem srovnal klouby na rukou. „To zabere na každého.“</p>
<p>„To ne. Muž jako on bude mít jistě v záloze dost lidí, které by si mohl zavolat na pomoc,“ vrtěl hlavou pan Zichrhajc. Poklepal si na kapsu kabátu. „Je čas, aby se pan Kosopád seznámil s naším malým kamarádíčkem...“</p>
<p>Na hustý povrch řeky Ankh dopadlo s plesknutím prkno. Podříznutý Arnold, lano pevně sevřené mezi zuby, opatrně přenesl váhu a přehoupl se na ně. O něco se sice potopilo do hustého podkladu, ale pak přece jen zůstalo - pro nedostatek jiných možností použijme výraz - plout na hladině.</p>
<p>O kousek dál se pomalu - opět pro nedostatek vhodných výrazů řekněme - vodou zaplňovala prohlubeň vymáčknutá prvním pytlem.</p>
<p>Dosoukal se až na konec prkna, pořádně se usadil a podařilo se mu do smyčky zachytit druhý pytel. Pohyboval se.</p>
<p>„Má ho,“ zajásal Kachní muž, který akci Podříznutého Arnolda sledoval ze břehu. „Tak - všichni zaberte!“</p>
<p>Pytel se z husté nečistoty uvolnil s hlasitým mlasknutím a Arnold se ho zachytil. Byl i s pytlem vytažen na břeh.</p>
<p>„Skvělá práce, Arnolde,“ řekl Kachní muž a pomohl mu z mokrého pytle zpět na vozíček. „Vážně jsem pochyboval o tom, že tě povrch řeky při tomhle přílivu vůbec unese!“</p>
<p>„No, měl jsem štěstí, že mi ten vůz před lety ujel nohy!“ liboval si Podříznutý Arnold. „Jinak bych se teď byl určitě utopil.“</p>
<p>Jindra Rakvář rozřízl nožem pytel a vysypal na zem druhou dávku teriérů. Ubohá zvířata se třásla, kašlala a prskala.</p>
<p>„Jeden nebo dva z těch chudáků vypadají, jako když to mají za sebou,“ řekl, „Neměl bych jim dát dýchání z úst do úst, hm?“</p>
<p>„V žádném případě, Jindro,“ obracel oči k nebi Kachní muž. „Copak nemáš žádnou představu o hygieně?“</p>
<p>„Já myslel, že hyeny žijou jenom v Jakazačistánu?“</p>
<p>„Nemůžeš líbat psa!“ pokračoval Kachní muž v osvětě. „Mohl by od tebe chytit něco ošklivého!“</p>
<p>Skupinka se dívala na psy, kteří se tísnili kolem společného ohně. Jak se stalo, že psi v pytli spadli z mostu do vody, to bylo něco, o čem ani nepřemýšleli. Do řeky padaly ty nejpodivnější věci. A stávalo se to neustále. Skupinka našich přátel, žijících pod mostem, věci padající do řeky nebo plující na hladině velmi pozorně sledovala. Bylo však dost nezvyklé, aby těch věcí bylo tolik najednou.</p>
<p>„Možná, že pršeli psi?“ napadlo Ondru Dokopyho, který momentálně mluvil jako osoba zvaná Kudrnáč. Kudrnáče měla společnost ráda. Byl příjemný a vyšel s každým. „Tuhle jsem slyšel, že se to v poslední době stává.“</p>
<p>„Víte co,“ napadlo Podříznutého Arnolda. „Víte, co bysme měli udělat? Měli bysme si sehnat nějaký věci... jako dřevo a udělat si člun. Kdybysme měli člun, tak bysme sebrali mnohem víc věcí.“</p>
<p>„To je pravda,“ přikyvoval Kachní muž. „Když jsem byl chlapcem, tak jsem se kolem člunů rád potuloval.“</p>
<p>„No a my bysme se teď mohli ve člunu potulovat kolem,“ pobzukoval spokojeně Arnold. „To je totéž.“</p>
<p>„Ne tak docela,“ zavrtěl hlavou Kachní muž. Rozhlédl se po kruhu zvracejících psů, kterým stoupala z chlupů pára.</p>
<p>„Přál bych si, aby tady byl Gaspoda,“ povzdechl si. „Ten ví, co si o takových věcech myslet.“</p>
<p>„Takže sklenici,“ řekl lékárník opatrně.</p>
<p>„S hrdlem zalitým voskem,“ opakoval Mikuláš.</p>
<p>„A chcete unci od všech těch...”</p>
<p>„Ano. Unci anýzového oleje, unci řepkového a unci skalatinového oleje,“ opakoval Mikuláš.</p>
<p>„Ty první dva vám můžu prodat,“ vrtěl hlavou lékárník a díval se při tom na lístek, který měl v ruce. „Ale v <emphasis>celém městě </emphasis>dohromady není unce skalatinového oleje, uvědomujete si to? Za kapku, která by se vešla na špendlíkovou hlavičku, byste dal patnáct tolarů. Dostali jsme ho sotva čajovou lžičku a tu jsme museli uložit v olověné truhlici pod vodou.“</p>
<p>„Tak si ho vezmu, co by se vešlo na špendlíkovou hlavičku.“</p>
<p>„Nikdy ho nedostanete z rukou, chápejte! Ten olej není na obyčejné -“</p>
<p>„V láhvi,“ opakoval Mikuláš trpělivě. „Zapečetěné voskem.“</p>
<p>„Ty ostatní oleje ani neucítíte! Na co je vlastně <emphasis>potřebujete?</emphasis>“</p>
<p>„Jako pojistku,“ řekl Mikuláš. „A až ty lahvičky zapečetíte, umyjte je éterem a éter pak umyjte vodou.“</p>
<p>„Máte v úmyslu použít je k nějakým nelegálním účelům?“ zamračil se lékárník. Pak si všiml Mikulášova výrazu. „No nic, já se jen tak ptám,“ dodal rychle.</p>
<p>Když se pak odebral připravit požadované oleje, vydal se Mikuláš do města, navštívil několik dalších obchodů a v jednom z nich koupil i pár silných rukavic.</p>
<p>Když se vrátil, nesl právě lékárník oleje na pult. Držel v ruce malou lahvičku a v té byla ještě menší fióla.</p>
<p>„To okolo je voda,“ oznamoval a vytahoval si při tom z nosu ucpávky. „Jestli můžu prosit, tak si to opatrně převezměte. Upusťte to a oba se můžeme rozloučit s čichem.“</p>
<p>„Po čem je to cítit?“ zajímal se Mikuláš.</p>
<p>„Víte, kdybych řekl ,vařené zelí‘,“ odpověděl lékárník, „neříkal bych toho ani polovinu.“</p>
<p>Pak Mikuláš navštívil svůj byt. Paní Arkánová sice nechovala přílišné sympatie k nájemníkům, kteří se do domu vraceli během dne, ale jak se zdálo, v tomto okamžiku ji zajímalo něco mnohem důležitějšího, takže když spěchal nahoru po schodech, kývla mu jen lhostejně na pozdrav.</p>
<p>Klíče byly ve starém vaku na konci postele. Byl to tentýž vak, který měl v Mlýnských kamenech. Od té doby ho vozil všude s sebou; hlavně proto, aby si do něj mohl čas od času kopnout.</p>
<p>Byla tam i šeková knížka. Tu si vzal také.</p>
<p>Když se otřel o svůj meč, zbraň tiše zacinkala.</p>
<p>V době, kdy byl v Mlýnských kamenech, měl šerm, jako jednu z mála věcí, opravdu rád. Cvičilo se v suchu, člověk na sobě měl ochranný oděv, nikdo se mu nepokoušel zamáčknout obličej do bláta. Pravda je, že byl školním šampiónem. Nebylo to ale proto, že by byl tak dobrý. Bylo to spíš tím, že většina ostatních spolužáků byla tak špatná. Přistupovali i k tomuto sportu jako ke všem ostatním, vrhli se s divokým křikem přímo kupředu a meč používali jako hůl. To znamenalo, že jakmile se Mikulášovi podařilo vyhnout prvnímu divokému útoku, vyhrál.</p>
<p>Meč nechal ve vaku.</p>
<p>Po chvilce uvažování ale odtamtud vytáhl jednu starou ponožku a natáhl ji přes lahvičku z lékárny. Ublížit někomu střepy rozbitého skla nebylo v plánu.</p>
<p>Máta! To nebylo špatně vymyšleno, ale to jistě nevěděli, co všechno je ještě k mání, co?</p>
<p>Paní Arkánová byla velkým příznivcem hustých háčkovaných záclon, protože chtěla vidět, co se děje venku, ale nestála o to, aby jí do bytu nahlížel kdejaký venkovan. Mikuláš vyhlížel za jednou z oněch hustých záclon tak dlouho opatrně ven, až se ujistil, že ten neurčitý obrys na protější střeše je chrlič.</p>
<p>Tohle, stejně jako Třpytná ulička, zdaleka nebylo místo, kde by se chrliče pohybovaly.</p>
<p>Na chrličích je nejdůležitější, pomyslel si, když kráčel dolů po schodech, že se neumějí nudit. Byly šťastné, když se někde mohly usadit a <emphasis>pozorovat </emphasis>cokoliv, nejlépe celé dny. Je třeba ještě dodat, že přestože se pohybovaly mnohem rychleji, než si lidé mysleli, nepohybovaly se rozhodně tak rychle jako lidé.</p>
<p>Proběhl kuchyní tak rychle, že paní Arkánovou ani neviděl, jen zaslechl její zalapání po dechu a už byl venku za zadními dveřmi, pak na zdi a vzápětí už v zadní uličce za domem.</p>
<p>Uličku někdo zametal. Mikuláše na okamžik napadlo, zda to není člen hlídky v přestrojení, nebo dokonce sestra Jenovéfa v přestrojení, ale pak si uvědomil, že v celém městě pravděpodobně není nikdo, kdo by se bylo ochotný přestrojit za skřepaslíka. Tak pro začátek byste si museli na záda do popruhů naložit hromadu kompostu. Skřepaslíci pojídají téměř všechno. To, co nepojídají, velmi vášnivě sbírají a shromažďují. Nikdo je ještě nestudoval natolik, aby mohl říci proč. Možná je velká sbírka nahnilých zelných košťálů v skřepaslické společnosti města známkou vysokého postavení.</p>
<p>„‘vim ás, ae z soa,“ zaskřehotalo stvoření a opřelo se o svou lopatu.</p>
<p>„Hm... nazdar... hm...“</p>
<p>„Sn’g’k.”</p>
<p>„Cože? Aha, Ano. Na shledanou.“</p>
<p>Odspěchal uličkou, přeběhl širší ulici a zmizel v uličce na druhé straně. Nebyl si jistý, kolik chrličů kolem hlídá..., ale každopádně jim bude nějakou chvilku trvat, než se dostanou přes širokou ulici...</p>
<p>Jak bylo možné, že ten skřepaslík znal jeho jméno? Nezdálo se, že by se předtím už setkali v nějaké společnosti. A kromě toho, prakticky všichni skřepaslíci ve městě jsou zaměstnaní u... Krále... Zlaté řeky...</p>
<p>No, říká se přece, že Král Jindřich nikdy nezapomene na svého dlužníka.</p>
<p>Mikuláš klusal a kličkoval na délku několika bloků a co možná nejvíc využíval a vyhledával průchody, zadní uličky i tiché dvorky. Byl si jistý, že by ho obyčejný člověk nedokázal sledovat, jenže na druhé straně by ho překvapilo, kdyby ho sledovala normální osoba. Pan Elánius o sobě rád mluvil jako o prostém policajtovi, stejně jako se Jindřich Král považoval za nebroušený diamant. Mikuláš měl silné podezření, že je svět poset zbytky těch, kdo jim uvěřili.</p>
<p>Zpomalil a vystoupal po vnějších schodech na ochoz kolem jednoho z domů. Pak zůstal stát a čekal.</p>
<p>Jsi blázen, oznámil mu jeho vnitřní hlásek. Někdo se tě pokusil zabít. Zatajuješ informace hlídce. Zaplétáš se s cizími lidmi. Chystáš se udělat něco, co nadzvedne pana Elánia tak, že vypadne z bot. A proč?</p>
<p>Protože se mi při tom rozpaluje krev, rozeběhne se mi mnohem rychleji - a protože se nechci dát využívat. Nikým.</p>
<p>Na konci uličky se ozval slabý zvuk, který by nezaslechl nikdo, kdo by ho nečekal. Někdo tam čenichal.</p>
<p>Mikuláš se opatrně naklonil nad zábradlí a v temnu uličky spatřil jakýsi čtyřnohý stín, který poklusával kupředu s čenichem skloněným k zemi.</p>
<p>Mikuláš si očima opatrně přeměřil vzdálenost. Hovořit o své nezávislosti byla jedna věc. Napadnout člena hlídky, to bylo něco <emphasis>jiného.</emphasis></p>
<p>Hodil křehkou lahvičku tak, aby dopadla na zem asi dvacet kroků před vlkodlakem. Pak seskočil z ochozu na hřeben zdi a z něj na střechu záchodku přesně ve chvíli, kdy sklenička v ponožce s tichým „křup“ praskla.</p>
<p>Ozval se krátký výkřik a zvuk škrabajících drápů.</p>
<p>Ze střechy záchodku se Mikuláš vytáhl na vrcholek další zdi, přešel po ní kus a spustil se z ní do další uličky. Pak se dal do běhu.</p>
<p>Když připočteme čas, který věnoval opatrnému ukrývání, a odečteme zkratky, o nichž věděl, trvalo mu zhruba pět minut, než se dostal do městských stájí. Ve všeobecném shonu si ho nikdo nevšímal. Byl prostě jen další muž, který si přišel vyzvednout svého koně.</p>
<p>Ve stání, kde se mohl, ale nemusel ukrývat Lstivý Femur, teď stál kůň. Ten se na něj zadíval nenaloženě.</p>
<p>„Neotáčejte se, pane Novino,“ ozval se za ním hlas.</p>
<p>Mikuláš si pokusil vybavit, co za ním bylo. No ano... výtah na seno. A velké balíky se senem. Spousta místa a skvělých úkrytů.</p>
<p>„Dobrá,“ přikývl.</p>
<p>„Baf, baf, baf, psi dělají haf,“ ozýval se mu za zády Záludný Femur. „Vy musíte být <emphasis>na hlavu!</emphasis>“</p>
<p>„Jenže jsem na správné stopě,“ odpověděl mu Mikuláš. „Myslím, že jsem -“</p>
<p>„Hele, jste si jistý, že vás nikdo nesledoval?“</p>
<p>„Sledoval mě desátník Nóblhóch,“ odpověděl Mikuláš. „Ale já ho setřásl.“</p>
<p>„Pch! Na to stačí zahnout za roh!“</p>
<p>„Ale ne, on se mě držel jako klíště. <emphasis>Věděl</emphasis> jsem, že za mnou Elánius někoho pošle,“ vysvětloval Mikuláš pyšně.</p>
<p>„Jako Nobyho?“</p>
<p>„Jistě. To bylo jasné... Byl ve své vlkodlačí podobě...“ prásk. Už je to venku. Jenže dneska byl den jako stvořený pro stíny a tajemství.</p>
<p>„Ve vlkodlačí podobě,“ opakoval Záludný Femur poněkud nevýrazně.</p>
<p>„Jo. Byl bych vám vděčný, kdybyste o tom nikde nemluvil.“</p>
<p>„Desátník Nóblhóch,“ opakoval stejně prázdným tónem Záludný Femur.</p>
<p>„Jo. Podívejte, Elánius mi řekl, abych to nikde...“</p>
<p>„<emphasis>Elánius </emphasis>vám řekl, že je Noby vlkodlak?“</p>
<p>„Tedy... ne tak <emphasis>docela. </emphasis>Je to logický závěr, ke kterému jsem došel sám, a Elánius mi řekl, abych to nikomu -“</p>
<p>„O tom, že je desátník Nóblhóch vlkodlak...“</p>
<p>„No.“</p>
<p>„Desátník Nóblhóch není vlkodlak, pane. Ani podobou, ani duchem. Jestli je člověkem, to je jiná otázka, ale rozhodně není lykro- lynkor- lykrant- zatracenej vlkodlak, na to můžete vzít jed!“</p>
<p>„Tak komu jsem to před chviličkou hodil před čenich pachovou bombu?“ prohlásil Mikuláš triumfálně.</p>
<p>Nastalo ticho. Pak se ozval zvuk, jako když odněkud proudí tenký pramínek vody.</p>
<p>„Pane Femure?“ zavolal Mikuláš.</p>
<p>„Jaký druh pachové bomby?“ zeptal se hlas. Mikuláš měl dojem, že v něm zaznívá úzkost.</p>
<p>„Nejaktivnější složkou asi byl skalatinový olej.“</p>
<p>„Přímo vlkodlakovi pod nos?“</p>
<p>„Více méně.“</p>
<p>„Tak z toho pan Elánius vyleze ze svý vlastní kůže!“ sdělil mu Záludný Femur. „Ten bude řádit hůř než knihovník, kterýmu někdo řekl opice. Ten vymyslí nový způsoby, jak zuřit, jen aby si je na vás mohl vyzkoušet -“</p>
<p>„Potom by bylo dobře, kdybych se co nejrychleji dostal k tomu Vetinariho psovi,“ odpověděl mu Mikuláš. Vytáhl svou šekovou knížku. „Nabízím vám šek na padesát tolarů, víc si nemůžu dovolit.“</p>
<p>„Šek? Co to má být?“</p>
<p>„To je něco jako dlužní úpis.“</p>
<p>„No to je <emphasis>fantastický</emphasis>,”<emphasis> </emphasis>zabručel Záludný Femur. „A k čemu mi asi bude, když budete v lapáku, pane?“</p>
<p>„Právě v těchto chvílích, pane Femure, pročesávají město dva velmi zlí muži a honí každého teriéra ve městě. Podle toho, jak to vypadá, tak -“</p>
<p>„Honí teriéry?“ zeptal se Záludný Femur. „<emphasis>V</emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>ech</emphasis><emphasis>ny </emphasis>teriéry?“</p>
<p>„Ano, ale i když nepředpokládám, že byste -“</p>
<p>„Jako všechny čistokrevné teriéry, nebo i normální lidi, co tak trochu jako teriéři vypadají?“</p>
<p>„Nezdá se, že by je zajímaly nějaké papíry. Mimochodem, co jste myslel tím ,lidi, co vypadají jako teriéři‘?“</p>
<p>Záludný Femur se znovu odmlčel.</p>
<p>Mikuláš se ozval znovu. „Padesát tolarů, pane.“</p>
<p>Po nějaké době se odněkud od pytlů za Mikulášovými zády ozvalo: „Dobrá. Dnes v noci. Na Nedomyšleném mostě. Jen vy sám. Ehm... já tam nebudu..., ale bude tam čekat... posel.“</p>
<p>„A na koho mám ten šek vystavit?“ zeptal se Mikuláš.</p>
<p>Žádná odpověď. Chvíli čekal a pak si přidřepl tak, aby viděl mezi pytle. Zaslechl slabé zašustění. Pravděpodobně krysy, pomyslel si, protože bylo jasné, že pro člověka tam není místo.</p>
<p>Femur byl opravdu velmi záludný protivník.</p>
<p>Chvíli potom, co Mikuláš odešel, když předtím delší dobu pátravě nahlížel do stínů, se objevil jeden z pacholků s vozíkem a začal nakládat pytle.</p>
<p>Jeden z nich řekl: „Sundejte mě dolů, člověče!“</p>
<p>Muž upustil pytel a opatrně jej otevřel. Z pytle se namáhavě vyhrabal malý foxteriér a otřepal ze sebe seno.</p>
<p>Pan Hobson nepodporoval nezávislé myšlení, natož myšlení konstruktivní, a za padesát pencí na den plus oves, který se podaří ukrást, mu je taky nikdo nenabízel. Pacholek se vypoulenýma očima zadíval na psa.</p>
<p>„To jsi teď mluvil ty?“ zeptal se.</p>
<p>„Jasně, že ne,“ odpověděl mu pejsek. „Psi přece mluvit neumí. Jsi padlej na hlavu, nebo co? Někdo si z tebe dělá srandičky. ‚laška iva, laška iva, el-ý iáno‘!“</p>
<p>„To jako myslíš břichomluvce? Jednou jsem to viděl v music hallu.“</p>
<p>„To je ono. Tyhle myšlenky se drž.“</p>
<p>Pacholek se rozhlédl kolem. „To děláš ty, Tome?” řekl.</p>
<p>„Bodejť, to jsem já, Tom,“ pokračoval pejsek. „Naučil jsem se tenhle trik z jedny knížky. Vložím svůj hlas do toho malého nevinného pejska, který samozřejmě vůbec mluvit neumí.“</p>
<p>„No tohle! Nikdy jsi mi neřek, že se učíš číst!“</p>
<p>„Byly tam vobrázky!“ pospíšil si psík. „Jazyky a zuby a tak. Strašně snadný učení. Oh. Tak ten malej pejsek teď odejde...“</p>
<p>Pejsek se pomalu odšoural k vratům.</p>
<p>Zdálo se, že říká: „No ne, stačilo by jim přidat pár palců a byli by to pánové vesmíru...“</p>
<p>Pak se dal na útěk.</p>
<p>„A jak to má pracovat?“ zeptala se Sacharóza a pokoušela se tvářit inteligentně. Bylo mnohem jednodušší soustředit se na něco takového než myslet na to, že se ti podivní chlapi možná chystají k další návštěvě.</p>
<p>„Pomalu,“ mumlal Dobrohor a upravoval něco v lisu. „Uvědomuješ si ale, že to znamená, že nám každé noviny zaberou víc času?“</p>
<p>„Tys chtěl parfu, já ti tal parfu,“ odpověděl Otto rozmrzele. „Ale nikty jsi neržíkal ,rychle‘.“</p>
<p>Sacharóza se dívala na experimentální ikonograf. Většina obrázků už byla v poslední době malována barevně. Jen opravdu velmi laciní skřeti ještě malovali černobíle, i když Otto trval na tom, že černobílá ilustrace je „umění samo o sobě“. Jenže zatímco černobílý tisk byl jednoduchý, tisk v <emphasis>barvě...</emphasis></p>
<p>Na okraji ikonografu seděli čtyři mrňaví skřeti, podávali si z pracičky do pracičky miniaturní cigaretu a s neskrývaným zájmem pozorovali činnost kolem presu. Tři z nich měli brýle z barevného skla - jeden červené, druhý modré a třetí žluté.</p>
<p>„Ale zelené nemají... „řekla. „Takže když je něco zelené - rozumím tomu dobře? - tak tuhle Gejza vidí tu... modrou v zelené a namaluje ji na desku v modré -“ jeden ze skřetů jí zamával párátkem, „a Arpád tak vidí žlutou a namaluje <emphasis>tu</emphasis>, a když to projde presem -“[*]</p>
<p>„Hodně, opravdu <emphasis>hodně </emphasis>pomalu,“ huhlal zamračený Dobrohor, „tak pomalu, že by bylo asi jednodušší obejít všechny domy a ty novinky lidem povyprávět.“</p>
<p>Sacharóza se podívala na zkušební tisky, které byly udělány z obrázků nedávného požáru. Byl na nich každopádně oheň s rudými, oranžovými a žlutými plameny a pak tam bylo... aha, modré nebe a golemové měli svou keramicky vypečenou barvu, ale tělové tóny... no, tělová barva byla v Ankh-Morporku dosti ošemetná záležitost, protože tam jste si mohli vybrat objekt téměř libovolné barvy pleti, snad s výjimkou bleděmodré, ale tváře mnoha kolemstojících přímo vnucovaly myšlenku, zda se městem v poslední době neprohnala nějaká obzvláště strašlivá epidemie. Možná Mnohobarevná smrt, nebo tak něco.</p>
<p>„To je jenom sačátek,“ bránil se Otto, „my puteme lepší,“</p>
<p>„Lepší možná ano, ale rychlejší už být nedokážem,“ stěžoval si Dobrohor. „Vždyť děláme nějakých dvě stě kousků za hodinu, možná dvě stě padesát, ale než dnešní den skončí, bude jim muset někdo ošetřit ruce! Lituji, ale děláme, co můžeme. Kdybychom měli den, abychom mohli pořádně upravit a přestavět lis, pak možná -“</p>
<p>„Tak vytiskněte pár stovek a zbytek udělejte černobíle,“ řekla Sacharóza a povzdechla si. „Myslím, že to přiláká pozornost i tak.“</p>
<p>„Jakmile to ufidí, pute <emphasis>Informátor </emphasis>pátrat po tom, jak se to tělá,“ upozorňoval Otto.</p>
<p>„Padneme, dobrá, ale nikdo nám alespoň nebude moci vyčítat, že jsme nepřiznali barvu!“ prohlásila Sacharóza a povzdechla si. Potřásla hlavou, když se ze stropu snesl slabý pramínek jemného prachu.</p>
<p>„Hrom aby do toho,“ ozval se Bodoni. „Cítíte, jak se třese zem? To jsou ty jejich obrovské lisy.“</p>
<p>„Tlačí se na nás ze všech stran, podkopávají nám půdu pod nohama,“ stěžovala si Sacharóza. „A my se tak dřeli. Je to <emphasis>nespravedlivé!</emphasis>“</p>
<p>„Poslyšte, ale to je mi divné, že se ta zem tak třese,“ prohlásil Dobrohor. „Vždyť tady nikde není skála, ale samé dutiny.“</p>
<p>„Že by nás podkopávali?“ ušklíbl se Bodoni.</p>
<p>Sotva to řekl, pozvedli dva nebo tři trpaslíci hlavy. Pak Bodoni dodal něco v trpasličtině. Dobrohor mu něco prudce odpověděl. Další trpaslíci se k němu přidali.</p>
<p>„Promiňte?“ přerušila je poněkud kysele Sacharóza.</p>
<p>„No, mládence napadlo, že by se tam možná měli zaskočit podívat,“ řekl Dobrohor.</p>
<p>„O to jsem se pokoušela včera,“ přikývla Sacharóza. „Jenže ten troll u vrat byl <emphasis>velmi </emphasis>nevychovaný.“</p>
<p>„Trpaslíci... dělají některé věci trochu jinak,“ uklidňoval ji Dobrohor.</p>
<p>Sacharóza zachytila jakýsi pohyb. Bodoni vytáhl odněkud z hloubi regálu sekeru. Byla to tradiční trpasličí sekera. Na jedné straně měla hrot jako krumpáč, kterým se daly ze země vypáčit vzácné minerály, a na druhé straně byla široká čepel válečné sekery, protože lidé, kteří vlastní zem se vzácnými minerály, se někdy chovají zcela nepochopitelně.</p>
<p>„Nemáte v úmyslu na někoho <emphasis>zaútočit, že </emphasis>ne?“ vydechla šokovaně.</p>
<p>„Poslyšte, kdysi kdosi řekl, že když chcete zajímavou historku, musíte hrabat a hrabat,“ sdělil jí Bodoni. „My jen půjdem na procházku.“</p>
<p>„Do sklepa?“ užasla Sacharóza, když vykročili ke schůdkům do podzemí.</p>
<p>„Jo, procházka v temnotách,“ přikývl Bodoni.</p>
<p>Dobrohor si povzdechl. „Zbytek bude pokračovat na novinách, ano?“ rozhodl.</p>
<p>Netrvalo to ani dvě minuty a ozvalo se jim pod nohama několik úderů sekerou a pak někdo v trpasličtině velmi nahlas zaklel.</p>
<p>„Jdu se podívat, co se tam děje,“ prohlásila Sacharóza, která už to nedokázala vydržet a odspěchala ke schůdkům.</p>
<p>Když slezla dolů, byly už cihly, které kdysi vyplňovaly staré dveře, skoro pryč. Protože kameny v ankh-morporském stavebnictví se používaly neustále kolem dokola, nikdo se neunavoval tím, aby dělal příliš pevnou maltu, a zvláště už ne, když šlo jen o takovou maličkost jako zazdít staré dveře. Písek, prach, voda a trocha vápenné vody stačily. Konec konců, vždycky mysleli na zítřek.</p>
<p>Trpaslíci nahlíželi do temnoty za dveřmi. Každý měl na helmici přilepenou svíčku.</p>
<p>„Já měl dojem, že ten tvůj říkal, že vedou na starou ulici,“ zabručel Bodoni směrem k Sacharóze.</p>
<p>„To není žádný můj,“ ohradila se Sacharóza. „A kam to vede?“</p>
<p>Jeden z trpaslíků si vzal lucernu a vstoupil do otvoru. „Je tady něco jako... tunel,“ oznámil.</p>
<p>„To je starý chodník,“ řekla Sacharóza. „Myslím, že takhle to tady kolem vypadá všude. Po velkých záplavách ohradili strany silnice dřevem a silnici zasypali hlínou, ale chodníky po stranách ponechali, protože některé domy ještě nepřistavěly patra a lidi proti zasypání a zvýšení chodníků protestovali.“</p>
<p>„Cože?“ podíval se na ni Bodoni. „To chcete říct, že byly silnice výš než chodníky?“</p>
<p>„No jistě,“ přikývla Sacharóza a protahovala se za ním do temného prostoru.</p>
<p>„A co se stalo, například když se kůň potřeboval vych- potřeboval vypustit vodu na ulici?“</p>
<p>„Tak to rozhodně nevím,“ odfrkla Sacharóza.</p>
<p>„A jak lidi přecházeli ulici?“</p>
<p>„Lítali!“</p>
<p>„Ale no tak, slečno!“</p>
<p>„Používali žebříky a pár tunelů. Stejně to nemělo být na dlouho. A pak už bylo jednodušší položit přes staré chodníky silné desky a ty zasypat než je vyplňovat obrovským množstvím zeminy. A tohle jsou ty chodníky... zapomenuté prostory.“</p>
<p>„Jsou tam krysy,“ hlásil Bold, který byl o kus vepředu.</p>
<p>„Ale sakra!“ rozzářil se Bodoni. „Máte s sebou nějaký nádobí? Ne, to byl jen takový žert, slečno. Okamžik, a co to máme tady?“</p>
<p>Odtrhl několik výztužných planěk, které se pod jeho rukama lámaly jako papír.</p>
<p>„Někdo byl líný používat žebřík,“ řekl, když nahlédl do dalšího temného otvoru.</p>
<p>„Prochází přímo pod ulicí?“ ptala se Sacharóza.</p>
<p>„Vypadá to tak. Ten člověk musel být alergický na koně.“</p>
<p>„A... odvážíte se... tam projít a... nezabloudit?“</p>
<p>„Já jsem trpaslík. Jsme pod zemí. <emphasis>Trpaslík. Pod zemí. </emphasis>Jakže to zněla ta vaše otázka?“</p>
<p>„Nemáte snad v úmyslu probourat se do sklepů <emphasis>Informátora</emphasis>,<emphasis> </emphasis>že ne?“ napadlo najednou Sacharózu.</p>
<p>„Kdo, my?“</p>
<p>„Chcete, co?“</p>
<p>„Něco takového bychom neudělali!“</p>
<p>„Jasně, ale uděláte to, že?“</p>
<p>„Ale to by bylo docela obyčejné vloupání, že?“</p>
<p>„Ano, a přesně to je to, co máte v plánu, že?“</p>
<p>Bodoni se lišácky ušklíbl. „No... trochu ano. Jen tak, abychom se rozhlédli kolem. Chápete?“</p>
<p>„Výborně.“</p>
<p>„Cože? Vám to nevadí?“</p>
<p>„Nemáte v úmyslu nikoho zabít, že?“</p>
<p>„Slečno, takové věci my <emphasis>neděláme!</emphasis>“</p>
<p>„Zdálo se, že je Sacharóza poněkud zklamaná. Poměrně dlouhý čas žila jako slušná, poctivá a zodpovědná mladá žena. U některých lidí taková definice znamená, že se v nich nashromáždila pěkná dávka špatnosti, která čeká na příležitost vybuchnout.</p>
<p>„A co takhle... trochu něčeho, čeho by litovali?“</p>
<p>„Možná bychom mohli udělat i něco takového.“</p>
<p>Trpaslíci už se plížili tunelem na druhou stranu zasypané ulice. Ve světle svých pochodní viděli stará průčelí, cihlami zazděné dveře, okna zasypaná troskami.</p>
<p>„Tohle by mělo být to správné místo,“ řekl Bodoni a ukázal na světlý obdélník vyplněný nekvalitními cihlami.</p>
<p>„Chcete to jen tak prorazit?“ zeptala se Sacharóza.</p>
<p>„V nejhorším řekneme, že jsme zabloudili,“ poučoval skupinu Bodoni.</p>
<p>„Zabloudili? Pod zemí? Trpaslíci?“</p>
<p>„No jo, tak budem tvrdit, že jsme opilí. <emphasis>Tomu </emphasis>by lidi uvěřit mohli. Dobrá, hoši, takže...“</p>
<p>Chatrné cihly se zhroutily. Z otvoru zazářilo světlo. Ve sklepě, který se před nimi otevřel, zvedl od svého stolu hlavu muž s otevřenými ústy.</p>
<p>Sacharóza mžourala prachem. „<emphasis>Vy?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekla.</p>
<p>„Ach, to jste vy, slečno,“ řekl Kolík Aťsepicnu. „Nazdar, mládenci. Rád vás vidím...“</p>
<p>Partička se právě chystala k odchodu, když přiklusal Gaspoda. Vrhl jediný pohled na ostatní psy, kteří se mačkali kolem ohně, pak se vrhl pod zplihlé záhyby pláště Starého Smrdi a začal kničet.</p>
<p>Chvíli trvalo, než členové skupiny pochopili, co se děje. Konec konců byli to lidé, kteří se dovedli přít, odkašlávat si a tvořivě nechápat jeden druhého a všechny ostatní v tříhodinové hádce, která se rozpoutala po tom, co někdo řekl „dobré ráno“.</p>
<p>Byl to nakonec Kachní muž, kdo první pochopil co a jak. „Takže ti muži chytají teriéry?“ opakoval.</p>
<p>„To ty zatracený noviny! Nikdy nesmíte věřit lidem, co píšou noviny!“</p>
<p>„A to oni hodili ty psy do řeky?“</p>
<p>„Jistě!“ potvrdil Gaspoda. „Zatím to naštěstí dobře dopadlo.“</p>
<p>„Poslyš, dokážeme tě ochránit!“</p>
<p>„Já vím, jenže já musím vyrazit do ulic! Jsem v tomhle městě známá osobnost! Nemůžu se někde schovat! Potřebuju nějaké přestrojení! Heleďte, tady máme šanci přijít k padesáti tolarům, chápete? Ale abysme je dostali, tak se beze mě neobejdeme!“</p>
<p>To na skupinu udělalo dojem. V jejich bezhotovostní ekonomii bylo padesát tolarů skutečné bohatství.</p>
<p>„Dopovětřístím,“ okomentoval situaci Starý Rum.</p>
<p>„Pes je pes,“ zamračil se Podříznutý Arnold. „Protože je to prostě pes.“</p>
<p>„To je pravda,“ přikyvoval Kachní muž. „Tady nám falešný vousy nepomůžou.“</p>
<p>„No, ty vaše větší mozky by měly stejně co nejrychleji <emphasis>něco </emphasis>vymyslet, protože dokud to nevymyslíte, nemůžu odsud vytáhnout paty,“ pokračoval Gaspoda. „Já ty chlapy <emphasis>viděl. </emphasis>Nevypadají zrovna příjemně.“</p>
<p>Směrem od Ondry Dokopyho se ozvalo zvláštní zaharašení. Jeho tvář se měnila podle toho, jak se měnila vedoucí úloha osobností sídlících v jeho mysli, a pak se ustálila v mírně povadlých, voskově matných oblinách lady Hermiony.</p>
<p>„<emphasis>Můžeme </emphasis>ho přestrojit,“ řekla.</p>
<p>„Za co chcete přestrojit psa?“ podíval se na Ondru Kachní muž a<emphasis> </emphasis>zavrtěl hlavou. „Za kočku?“</p>
<p>„Pes není jen pes,“ začala pomalu lady Hermiona. „Myslím, že mám nápad...“</p>
<p>* * *</p>
<p>Když se Mikuláš vrátil, stáli trpaslíci v chumlu. Středobodem chumlu, tedy jeho ústředním žmolkem, jak se ukázalo, byl pan Kolík, který vypadal jako každý, kdo je právě peskován. Mikuláš už dlouho neviděl nikoho, na nějž by se slovo „peskován“ hodilo tak dokonale. Dalo by se říci, že popisovalo někoho, ke komu Sacharóza už dvacet minut nepřetržitě hovořila.</p>
<p>„Děje se něco?“ řekl. „Dobrý den, pane Kolíku...“</p>
<p>„Řekni mi, Mikuláši,“ začala Sacharóza nasládle a pomalu při tom obcházela Kolíkovu židli, „kdyby byly pohádky jídlo, jaké jídlo by asi bylo ,Zlatá rybka sežrala kočku‘?“</p>
<p>„Cože?“ Mikuláš se díval na Kolíka. Pomalu začínal chápat. „Myslím, že by to bylo něco podlouhlého a tenkého,“ odpověděl.</p>
<p>„Naplněné odpadky podezřelého původu?“</p>
<p>„Podívejte, nemyslím, že by někdo vůči mě musel používat tenhle tón -“ začal Kolík, ale pak na něj Sacharóza vrhla dlouhý pohled a on rychle umlkl.</p>
<p>„Ano, ale odpadky, které jsou jistým způsobem přitažlivé. Budeš je jíst, i když si současně budeš přát, abys to nedělal,“ pokračoval Mikuláš. „Co se to tady děje?“</p>
<p>„Heleďte, já to <emphasis>nechtěl </emphasis>dělat,“ protestoval Kolík.</p>
<p>„Dělat co?“</p>
<p>„Pan Kolík píše ty historky pro <emphasis>Informátora.</emphasis>”</p>
<p>„Vždyť víte... Nikdo přece <emphasis>nevěří </emphasis>tomu, co se v těch novinách píše, nemám pravdu?“ bránil se Kolík.</p>
<p>Mikuláš si přitáhl židli, obkročmo se na ni posadil a ruce si položil na opěradlo.</p>
<p>„Tak, pane Kolíku, kdypak jste začal čurat do fontány Pravdy?“</p>
<p>„Mikuláši!“ vyštěkla Sacharóza.</p>
<p>„Koukněte, časy jsou špatný, chápete? A napadlo mě, že tenhle novinkovej kšeft... no, lidi prostě hrozně rádi slyšej různý zprávy hodně z daleka, něco napínavýho, rozumíte, jako ve starejch kalendářích -“</p>
<p>„,Záplava přerostlých lasiček v Baioně‘?“ nadhodil Mikuláš.</p>
<p>„No, tak nějak v tom stylu. Takže jsem si řek... dyť na tom vlastně <emphasis>doopravdy </emphasis>nezáleží, jestli je to pravda... Jak bych vám to...“ při pohledu na Mikulášův ztuhlý výraz se začal Kolík cítit nepohodlně. „Teda... jsou <emphasis>skoro </emphasis>pravda, že jo? Každej ví, že se podobný věci stávají...“</p>
<p>„Za <emphasis>mnou </emphasis>jste nepřišel,“ usekl Mikuláš.</p>
<p>„No, jasně že ne. Každej ví, že jste... že nemáte... špetku představivosti, co se těchhle věcí týče.“</p>
<p>„Tím chcete říct, že si většinou <emphasis>ověřuju</emphasis>,<emphasis> </emphasis>co se opravdu stalo?“</p>
<p>„Jo, to je ono. Pan Balamuťa říká, že lidi stejně ten rozdíl nepoznaj. A taky vás nemá zrovna v lásce, pane ze Slova!“</p>
<p>„Má neklidné ruce,“ upozornila Sacharóza. „Takovému člověku se nedá věřit.“</p>
<p>Mikuláš si přitáhl poslední výtisk <emphasis>Informátora </emphasis>a namátkou si vybral jeden článek.</p>
<p>„,Muž unesen démony‘,“ řekl. „Píše se tady, že pan Roland ,Věřtemi‘ Stálepros, který údajně dluží trollovi Chrysoprasovi víc než dva tisíce tolarů, byl naposled viděn, jak si na koňském trhu kupuje velmi rychlého koně.“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„Kde jsou v tom ti démoni?“</p>
<p>„No, voni tam nejsou, ale <emphasis>mohli </emphasis>ho unést démoni,“ odpověděl Kolík. „To se může stát každýmu.“</p>
<p>„Takže to, co tím chcete říct, je, že neexistuje jediný důkaz o tom, že ho <emphasis>neunesli </emphasis>démoni?“</p>
<p>„Takhle si o tom lidi můžou udělat vlastní mínění,“ odpověděl Kolík. „Alespoň tak to říká pan Balamuťa. Lidé by měli mít možnost si vybrat, říká.“</p>
<p>„Vybrat si, co je pravda?“</p>
<p>„Taky si nečistí zuby,“ ozvala se zase Sacharóza. „Já teda nepatřím k lidem, kteří by si mysleli, že čistota jde ruku v ruce se svatostí, ale všechno má své <emphasis>meze</emphasis>.“[*]</p>
<p>Kolík posmutněle potřásl hlavou. „Už nějak ztrácím nátisk,“ řekl. „Představte si - já, a pracuju <emphasis>pro </emphasis>někoho. Musel jsem se zbláznit. Ale je to ta zima, z čeho jsem tak pryč, tím to bude. Dokonce i... <emphasis>mzda</emphasis>,“ při vyslovení toho slova se otřásl, „vypadala zajímavě. A víte,“ dodával zhrozeným hlasem, „že mi říkal, co mám dělat? Příště si budu muset hezky klidně lehnout a vyležet to, než abych něco takového udělal.“</p>
<p>„Vy jste nemorální oportunista, pane Kolíku,“ prohlásil popuzeně Mikuláš.</p>
<p>„Zatím to ale fungovalo.“</p>
<p>„Nemohl byste nám prodat nějaké inzeráty?“ zeptala se Sacharóza.</p>
<p>„Já už v <emphasis>životě </emphasis>pro nikoho ne -“</p>
<p>„Na volné noze. Na smlouvu!“</p>
<p>„Cože? Ty ho chceš <emphasis>zaměstnat </emphasis><emphasis>? </emphasis>“<emphasis> </emphasis>Mikuláš se poněkud vyděsil.</p>
<p>„A proč ne? Když se jedná o <emphasis>reklamu, </emphasis>můžeš lhát dle libosti. To je povoleno,“ odpověděla Sacharóza. „Prosím? Ty peníze bychom vážně potřebovali.“</p>
<p>„Tak na smlouvu?“ opakoval Kolík a mnul si neholenou bradu. „To jako... že bysme jeli na třetiny? Podělili bysme se stejným dílem? Vy dva polovinu a já taky polovinu?“</p>
<p>„No, to bychom probrali <emphasis>později</emphasis>,“ zabručel Dobrohor a popleskal Kolíka po rameni. Kolík Aťsepicnu zamrkal. Když šlo o tvrdé smlouvání, byli trpaslíci diamantoví.</p>
<p>„Mám na výběr?“ zajímal se skromně.</p>
<p>Dobrohor se naklonil kupředu. Plnovous se mu naježil. Momentálně sice nedržel zbraň, ale byl tak přirozený, že Kolík zřetelně viděl tu válečnou sekeru, která tam nebyla.</p>
<p>„<emphasis>Nepřeberně!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zavrčel Dobrohor.</p>
<p>„Aha,“ přikývl Kolík. „A... že se tak ptám, co to budu, ale přesně, prodávat?“</p>
<p>„Místo,“ sdělila mu Sacharóza.</p>
<p>Kolík se znovu rozzářil. „Jenom místo? <emphasis>Nic</emphasis><emphasis>?</emphasis> No, tak to <emphasis>můžu! </emphasis>Nikdo nedokáže prodávat nic jako <emphasis>něco </emphasis>tak skvěle jako já!“ Pak smutně potřásl hlavou. „To jen když se pokouším prodat <emphasis>něco, </emphasis>tak z toho nic není. Akorát tak malér.“</p>
<p>„A jak jste se sem vlastně dostal, pane Kolíku?“ zajímal se Mikuláš.</p>
<p>Odpověď ho příliš nepotěšila.</p>
<p>„Takové cesty vedou oběma směry,“ řekl. „Nemůžete se jen tak prokopat na cizí majetek.“ Pak se rozhlédl po trpaslících. „Pane Bodoni, byl bych rád, kdybyste tu díru pořádně zabednili, ano?“</p>
<p>„My jenom -“</p>
<p>„Ano, chápu, udělali jste to v nejlepším úmyslu. Ale teď bych byl rád, kdybyste to pořádně zazdili. Chci, aby to vypadalo, jako kdyby tam ta díra nikdy nebyla. Nestojím o to, aby nám ze sklepa lezli lidi, kteří tam neslezli po našem žebříku. Udělejte to hned, prosím, hned!“</p>
<p>„Myslím, že mám na dosah skvělou historii,“ řekl Mikuláš, když se brumlající trpaslíci rozešli po práci. „Věřím, že se setkám s Hafalem. Dostal jsem -“</p>
<p>Když vytahoval notes, vypadlo mu z kapsy něco, co <emphasis>s </emphasis>cinknutím dopadlo na podlahu.</p>
<p>„Aha... a taky jsem donesl klíč k našemu domu ve městě,“ řekl. „Chtěla jsi ty šaty...“</p>
<p>„Je trochu pozdě,“ řekla Sacharóza. „Abych ti řekla pravdu, já na to tak trochu zapomněla.“</p>
<p>„A proč tam neskočíš a neporozhlídneš se, dokud jsou všichni zaměstnaní? Můžeš si s sebou vzít Rockyho. Víš... pro jistotu. Ale to místo je prázdné. Otec, když už přijede do města, bydlí ve svém klubu. Posluž si dle libosti. Život, to je mnohem víc než korigování článků.“</p>
<p>Sacharóza se nejistě dívala na klíč, který svírala v ruce.</p>
<p>„Moje sestra má <emphasis>spoustu </emphasis>šatů,“ řekl Mikuláš. „Chceš jít na ten ples, nebo ne?“</p>
<p>„No <emphasis>snad </emphasis>by mi je paní Hupodeková dokázala upravit, když jí je ráno donesu,“ přikývla Sacharóza, čímž naznačila mírně nenaloženou váhavost, zatímco tělesnou mimikou dávala očividně najevo, že chce být přemlouvána.</p>
<p>„No výborně,“ usmál se Mikuláš, „a věřím, že snadno najdeš i někoho, kdo by ti správně učesal vlasy.“</p>
<p>Sacharóze se zúžily oči. „Tedy je pravda, že se slovíčky to umíš úžasně,“ pozvedla obočí. „A co budeš dělat <emphasis>ty?</emphasis>“</p>
<p>Seržantka Angua na Elánia zamžourala párou stoupající z misky, kterou měla před sebou.</p>
<p>„Já se vám omlouvám, pane,“ zachraptěla.</p>
<p>„No, já už mu to spočítám,“ řekl Elánius.</p>
<p>„Zatknout ho ale nemůžete, pane,“ upozornil ho kapitán Karotka a ovinul Angui hlavu čerstvě namočeným ručníkem.</p>
<p>„Ne? Za napadení důstojníka hlídky?“</p>
<p>„No, právě v tomhle okamžiku se to začíná komplikovat,“ zabručela Angua.</p>
<p>„Vy jste jednou důstojník, seržantko, bez ohledu na to, v jaké jste právě podobě.“</p>
<p>„Ano, jenže... vždycky bylo v našem zájmu, ponechat všechny ty dohady o vlkodlakovi v oblasti nepotvrzené šeptandy, pane,“ ozval se Karotka. „Co říkáte, pane? Pan ze Slova píše ty své noviny. O to s Anguou nestojíme. Ti, kdo to vědět mají, to vědí.“</p>
<p>„Tak mu to zakážu!“</p>
<p>„Jak, pane?“</p>
<p>Elánius vypadal poněkud bezradně. „Nechcete mně přece tvrdit, že jako velitel policie nedokážu zastavit nějakého malého sr- idiota a zabránit mu, aby psal, co se mu <emphasis>zlíbí?</emphasis>“</p>
<p>„Ne, to ne, pane. To byste samozřejmě dokázal. Ale už si nejsem jistý, zda byste dokázal zabránit tomu, aby napsal, že jste mu zabránil v tom, aby to napsal,“ vysvětloval Karotka.</p>
<p>„To žasnu! Já opravdu žasnu! Ona je vaše... vaše...“</p>
<p>„Přítelkyně,“ napověděla mu Angua a znovu se zhluboka nadechla horké páry. „Ale Karotka má pravdu, pane Elánie. Nepřála bych si, aby se tahle záležitost nějak dál pitvala. Byla moje chyba, že jsem ho podcenila. Vlezla jsem přímo do toho. Během dvou tří hodin budu v pořádku.“</p>
<p>„Viděl jsem, jak jste vypadala, když jste sem přišli,“ vrtěl hlavou Elánius. „Byla jste úplná troska.“</p>
<p>„Taky to byl šok. Jako kdyby mi někdo usekl nos. Jako kdybyste zahnul za roh a narazil na Starého Smrďu Ruma.“</p>
<p>„Bohové! Tak <emphasis>strašné?</emphasis>“</p>
<p>„Možná, že tak hrozné ne, ale stejně, nechme to být, pane. Prosím!“</p>
<p>„Ten náš pan ze Slova se učí rychle,“ zabručel Elánius a sedl si za stůl. „Má pero a tiskařský lis a každý se chová, jako kdyby to byl nějaký hlavní hráč. Dobrá, tak se bude muset naučit ještě něco. Nechce, abychom ho měli pod dohledem? Dobrá, tak už na něj dohlížet nebudeme. Ať chvíli sklízí, co zasel. Nebesa vědí, že máme na práci spoustu jiných věcí.“</p>
<p>„Ale on je technicky -“</p>
<p>„Vidíte tu cedulku na mém psacím stole, kapitáne? Vidíte ji, seržantko? Je na ní napsáno ,velitel Elánius‘. To znamená, že největší hvězdy září tady. To, co jste právě dostali, byl <emphasis>rozkaz. </emphasis>Tak jaké máme další novinky?“</p>
<p>Karotka přikývl. „Nic příjemného, pane. Toho psa nikdo ani nezahlédl. Cechy se začínají houfovat. Pan Skřuska je v poslední době samá návštěva. Aha, a nejvyšší kněz Výsměšek každému vypráví, že on něco takového tušil, protože se lord Vetinari zbláznil. Prý mu den předtím vyprávěl o svém plánu, jak zařídit, aby humři létali.“</p>
<p>„Aby humři létali,“ opakoval Elánius nevýrazně.</p>
<p>„A taky něco o posílání lodí prostřednictvím semaforu.“</p>
<p>„No nazdar. A co říká pan Skřuska?“</p>
<p>„Zcela jasně říká, že hledí s nadějí vstříc nové éře naší historie a že přivede Ankh-Morpork zpět na cestu zodpovědného občanství, pane.“</p>
<p>„Je to totéž co létající humři?“</p>
<p>„To je spíš politická věc, pane. Jak se zdá, mluví o tom, že by se chtěl vrátit k hodnotám a tradicím, které pozvedly město k jeho velikosti.“</p>
<p>„A <emphasis>ví, jaké </emphasis>hodnoty a tradice to byly?“ podíval se na něj užasle Elánius.</p>
<p>„Předpokládám, že ano, pane,“ přikývl Karotka a na tváři se mu nepohnul ani sval.</p>
<p>„Och bohové. To bych raději dal přednost tomu létajícímu humrovi.“</p>
<p>A znovu z temného nebe padal ošklivý mrznoucí déšť. Nedomyšlený most byl více méně prázdný. Mikuláš, s kloboukem staženým do očí, postával ve stínech.</p>
<p>Pak se ozval hlas odnikud. „Tak... máte ten svůj kousek papíru?“</p>
<p>„Záludný Femur?“ řekl Mikuláš vytržený z úvah.</p>
<p>„Posílám vám... průvodce, kterého budete sledovat,“ sdělil mu tajemný informátor. „Říkejte mu... jmenuje se... Koniklec. Prostě půjdete za ním a všechno bude v pořádku. Připravený?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Záludný Femur mě pozoruje, pomyslel si Mikuláš. Musí být někde opravdu blízko.</p>
<p>Ze stínů vyběhl Koniklec.</p>
<p>Byl to pudl. Více méně.</p>
<p>Osazenstvo salonu Le Poil du Chien, salonu <emphasis>psí </emphasis>krásy, udělalo, co mohlo, a věřte, že i ten nejpyšnější umělec by ze sebe vydal to nejlepší proto, aby Starý Smrďa Rum opustil jeho ateliér co nejdříve. Stříhali, sestřihovali, umývali, sušili, kulmovali, ondulovali, dávali studené vlny, kadeřili, čechrali, pročesávali, splétali a dodávali lesk a manikérka se zamkla na záchod a odmítla vylézt.</p>
<p>Výsledek byl... růžový. Růžová barva, to byl jen jeden aspekt celé věci, ale byla... <emphasis>tak </emphasis>růžová, že zastiňovala všechno ostatní, dokonce i umělecky tvarovanou oháňku zdobenou bambulkou. Přední část psa vypadala, jako kdyby byla vystřelena do velké růžové koule a zčásti v ní uvízla. Pak tady byl ten mohutný, blýskavý obojek. Blýskal se až přespříliš - někdy se musí sklo třpytit víc než diamanty, protože toho chce mnohem víc dokazovat.</p>
<p>Vzato kol a kolem, celkovým výsledkem nebyl pudl, ale jakási neforemná pudlobludnost. Přesněji řečeno, každý kousek onoho tvora naznačoval: „Pudl, pudl“, až na celé zvíře, které naznačovalo „pojďme.“</p>
<p>„Kňouk,“ podíval se pudlopes na Mikuláše, a ani to nebylo tak nějak v pořádku. Mikuláš si byl vědom toho, že podobní psi kničí, ale byl si skoro jistý, že tenhle ono „kňouk“ <emphasis>řekl.</emphasis></p>
<p>„No... hodný...“ začal Mikuláš, „...pejsek?“</p>
<p>„Kňouk, kňoukňouk, -žíš, kňouk!“ řekl pes a vykročil.</p>
<p>Mikuláš se zamyslel nad tím ,,-žíš“, ale pak si řekl, že pes musel kýchnout.</p>
<p>Pejsek mezitím odklusal padajícím mokrým sněhem a zmizel v uličce.</p>
<p>Vzápětí se jeho čenich vynořil zpoza rohu.</p>
<p>„Kňouk? Kník?“</p>
<p>„Ano, ano, omlouvám se,“ zvolal Mikuláš.</p>
<p>Koniklec ho vedl dolů po umaštěných schodech ke staré pěšině, vyšlapané po neplavce řeky. Ta byla poseta smetím a naplavenými, nebo snad nanesenými odpadky, a to, co se jednou odhodí do řeky Ankh, jsou skutečně <emphasis>odpadky. </emphasis>Sem dolů se slunce dostalo velmi zřídka dokonce i za hezkých dní. Vypadalo to skoro, jako by stíny vědomě tuhly nebo se hýbaly spolu s vodou.</p>
<p>Bez ohledu na cokoliv hořel v temnotě pod pilíři mostu malý oheň. V okamžiku, kdy se mu automaticky uzavřely nozdry, si Mikuláš uvědomil, že jde na návštěvu k Pokrytecké partě.</p>
<p>Stará pěšina už byla dlouho opuštěná, ale je třeba říci, že Starý Smrďa Rum a jeho společníci byli hlavním důvodem, proč opuštěná i zůstávala. Neměli nic, co by se jim dalo ukrást. Vlastnili toho ještě méně. Čas od času Cech žebráků uvažoval o tom, že Pokryteckou partu vyžene z města, ale neměl k tomu ani příliš chuti, ani nadšení. Dokonce i žebráci občas potřebují někoho, na koho by mohli shlížet shora a podmostní spolek byl tak hluboko, že se za jistého světla zdálo, jako by stál až úplně nahoře. Kromě toho, cechy přece jen poznaly umění ve svém oboru, když se s ním náhodou setkaly, a nikdo neuměl tak chrchlat a mokvat jako Jindra Rakvář, nikdo nedokázal být tak beznohý jako Podříznutý Arnold a <emphasis>nic na světě </emphasis>nebylo s to páchnout jako Starý Smrďa Rum. Ten mohl používat skalatinový olej jako deodorant.</p>
<p>A ve chvíli, kdy Mikulášovy myšlenky dospěly až sem, uvědomil si najednou, kde se ukrývá Hafal.</p>
<p>Koniklecova oháňka s bambulkou zmizela v hromadě starých beden, krabic a plechů, které společnost střídavě říkala „Co?“, „Vyprdnousenaně!“, „Fuj,“ a „Doma“.</p>
<p>Mikulášovy oči už začínaly slzet. Tady dole vzduch příliš neproudil. Pomalu si mezi harampádím hledal cestu k ohni.</p>
<p>„Hm... dobrý večer, gentlemani,“ vypravil ze sebe a kývl na postavy sedící kolem ohně, jehož plameny hrály do zelena.</p>
<p>„Tak nejdříve chcem vidět barvu toho vašeho papíru na peníze,“ nařizoval ze stínu hlas Záludného Femura.</p>
<p>„Je takový... é... zasedlý,“ řekl Mikuláš a rozevřel šek. Ten převzal Kachní muž, pečlivě ho prohlédl a nezanedbatelně přispěl k jeho zašedlosti.</p>
<p>„Zdá se, že je v pořádku. Padesát tolarů, signováno,“ řekl. „Vysvětlil jsem tuhle transakci svým kolegům, pane ze Slova. Ujišťuji vás, že to nebylo jednoduché.“</p>
<p>„Bodejť, a estli to neklapne, tak přijdeme k všemu domu!“ oznámil Mikulášovi Jindra Rakvář.</p>
<p>„Ehm... a uděláte co?“ zeptal se Mikuláš.</p>
<p>„Budem tam stát furt a furt a furt!“ zamračil se výhružně Podříznutý Arnold.</p>
<p>„Dívat se na lidi <emphasis>zvláštním </emphasis>způsobem,“ přidal se Kachní muž.</p>
<p>„A flusat jim na boty,“ doplnil temnou hrozbu Jindra Rakvář.</p>
<p>Mikuláš se pokoušel nemyslet na paní Arkánovou. Raději se zeptal: „A teď, mohl bych vidět toho psa?“</p>
<p>„Ukaž mu ho, Rone,“ zazněl hlas Záludného Femura.</p>
<p>Starý Smrďa roztáhl přednice těžkého kabátu a pod ním se objevil mžourající Hafal.</p>
<p>„Takže ho máte <emphasis>vy?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>užasl Mikuláš. „A to je celé to tajemství?“</p>
<p>„Vyprdnoutsenato!“</p>
<p>„Koho by napadlo prohledávat Starého Smrďu Ruma?“ nadhodil Záludný Femur.</p>
<p>„Skvělý nápad,“ přikývl Mikuláš, „tady ho opravdu nemohl nikdo najít. Ani vyčmuchat.“</p>
<p>„A pamatujte si, že je hodně starý,“ upozorňoval Záludný Femur. „A ani v nejlepší formě a letech to nebyl žádný Mistr myslitel. A pozor, rád bych upozornil, že tady mluvím jako ten pes, tedy <emphasis>ne že bych byl pes, </emphasis>chtěl jsem říct, že mluvím <emphasis>za </emphasis>toho psa a ten pes taky nemluví, tedy on mluví, ale psím jazykem - tedy chci jednoduše říct, abyste nečekal žádný filozofický výlevy.“</p>
<p>Když Hafal viděl, že se na něj Mikuláš dívá, pracně se zvedl na zadní a stařecky zapanáčkoval.</p>
<p>„Jak se k vám dostal?“ zajímal se Mikuláš, když mu začal Hafal očichávat ruku.</p>
<p>„Přiběhl z paláce a rovnou se schoval pod Rumův kabát,“ odpověděl Záludný Femur.</p>
<p>„Což je, jak jste správně podotkl, to poslední místo, kde by ho kdo hledal,“ podotkl Mikuláš.</p>
<p>„Myslím, že byste tomu měl věřit.“</p>
<p>„Tady by ho nenašel ani vlkodlak.“ Mikuláš si vytáhl blok, obrátil na čistou stranu a napsal si: Hafal (16), původní bydliště Patricijův palác, Ankh-Morpork.</p>
<p>Tak já dělám interview se psem, pomyslel si. Muž rozpráví se psem. To je skoro <emphasis>novinka.</emphasis></p>
<p>„Takže... ehm, Hafale, co se stalo, než jsi utekl z paláce?“</p>
<p>Záludný Femur ze svého místa několikrát zakňučel, zafuněl a krátce zaštěkal. Hafal zvedl jedno ucho a pak podobným způsobem odpověděl.</p>
<p>„Probudil se a zažil okamžik strašlivé filozofické nejistoty,“ odpověděl Záludný Femur.</p>
<p>„Já myslel, že jste říkal, že nemám -“</p>
<p>„Podívejte, já <emphasis>tlumočím</emphasis>, je to jasný? A to proto, že v místnosti byli dva bohové. To znamená dva lordi Vetinariové. Hafal je ještě poněkud staromódní pes. Ale on věděl, že jeden z nich je špatný, protože nesprávně páchl. A pak tam byli další dva muži. Ti -“</p>
<p>Mikuláš zuřivě psal.</p>
<p>O dvacet vteřin později ho Hafal kousl do nohy nad kotníkem.</p>
<p>Úředník v kanceláři pana Kosopáda zvedl hlavu od psacího stolu, nenápadně začichal a pokračoval v psaní svým ozdobným starodávným kurentem. Neměl čas věnovat se nezvaným stranám. Zákon se nedá uspěchat Vzápětí narazil obličejem na stolní desku, kam mu ji tiskla jakási strašlivá síla. V jeho omezeném zorném poli se objevila tvář pana Zichrhajce.</p>
<p>„<emphasis>Říkal jsem vám,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl pan Zichrhajc, „že si nás pan Kosopád přeje vidět...“</p>
<p>„Ghnh,“ odpověděl úředník. Pan Zichrhajc kývl a tlak poněkud povolil.</p>
<p>„Promiňte, nerozuměl jsem vám. Co jste říkal?“ zeptal se znovu pan Zichrhajc a klidně pozoroval, jak se úředníkova ruka posouvá podél hrany stolu.</p>
<p>„On... nikoho... nepřijímá...“ slova skončila tlumeným vyjeknutím.</p>
<p>Pan Zichrhajc se naklonil k tváři přimáčklé na stole. „Za ty prsty se omlouvám, ale nemohli jsme přece dovolit, aby se ty ošklivé prstíky dostaly až tady k té malé páčce, že ne? Kdo ví, co všechno by se mohlo stát, kdybyste za ni zatáhl. Tak a teď... Které dveře vedou do kanceláře pana Kosopáda?“</p>
<p>„Druhé... dveře... doleva...“ zasténal muž.</p>
<p>„Vidíte? Oč je to jednodušší, když se k sobě chováme slušně? A během týdne, maximálně dvou, už zase udržíte pero.“ Pan Zichrhajc kývl na pana Tulipána a ten úředníka pustil. Muž se svezl k zemi.</p>
<p>„Chcete, abych ho -aně odkrouhnul?“</p>
<p>„Nechte ho,“ zavrtěl hlavou pan Zichrhajc. „Myslím, že dnes budu na lidi hodný.“</p>
<p>Jednu věc musel panu Kosopádovi přiznat. Když Nová firma vstoupila do jeho kanceláře, zvedl hlavu a výraz jeho tváře se téměř nezměnil.</p>
<p>„Pánové?“ řekl.</p>
<p>„Ne aby vás napadlo mačkat nějakou -anou věc!“ upozornil ho pan Tulipán.</p>
<p>„Je tady něco, co byste měl vědět,“ řekl pan Zichrhajc a vytáhl z kapsy kabátu krabičku.</p>
<p>„Co to má být?“ pozvedl pan Kosopád mírně obočí.</p>
<p>Pan Zichrhajc rozepnul západku na straně skříňky.</p>
<p>„Tak si poslechněme ten včerejšek,“ řekl.</p>
<p>Skřet zamrkal.</p>
<p>„...úúó... óóéé... pipéé... <emphasis>čas</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>je</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>drahý,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pane</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Zichrhajci. Nechci to protahovat. Co jste udělali se</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>psem?</emphasis>“ Prst pana Kosopáda se dotkl jiné páčky na boku skříňky, „...piťpiťpiťpiť pop... <emphasis>Mí... klienti mají dlouhou paměť a hluboké kapsy. Dají se najmout jiní zabijáci. Rozumíte mi, že?</emphasis>“</p>
<p>Když pak páčka „vypnout“ udeřila skřeta do hlavičky, ozvalo se ještě slabé, ale zřetelné „Au!“.</p>
<p>Pan Kosopád vstal a přešel ke starodávnému likérníku.</p>
<p>„Nemáte chuť se něčeho napít, pane Zichrhajci? Obávám se, že mám jen balzamovací směs...“</p>
<p>„Zatím ne, pane Kosopáde.“</p>
<p>„...myslím, že bych tady ještě našel nějaký banán pro vaši...“</p>
<p>Při zvuku plesknutí, které zaznělo ve chvíli, kdy pan Zichrhajc zachytil ruku pana Tulipána, se pan Kosopád se šťastným výrazem obrátil.</p>
<p>„Já vám to <emphasis>říkal</emphasis>,<emphasis> </emphasis>já toho -anýho chlapa musím -aně <emphasis>zabít!</emphasis>“</p>
<p>„To jste si vzpomněl trochu pozdě, obávám se,“ upozornil ho právník a klidně si sedl. „Dobrá, pane Zichrhajci, myslím, že tady jde o peníze, že?“</p>
<p>„Všechno, co nám dlužíte, plus dalších padesát tisíc.“</p>
<p>„Ale toho psa jste nenašli.“</p>
<p>„Hlídka taky ne. A <emphasis>oni </emphasis>mají vlkodlaka. Toho psa hledá <emphasis>každý. </emphasis>Ten pes zmizel. Ale na tom nezáleží. Zato hodně záleží na téhle malé krabičce.“</p>
<p>„Něco takového má jako důkaz velmi malou platnost...“</p>
<p>„Skutečně? Záznam toho, jak se nás ptáte na psa? Jak mluvíte o zabijácích? Myslím si, že ten chlápek Elánius by se rozhodně v něčem takovém začal přehrabovat. Nevypadá jako někdo, kdo by si dal ujít podobnou příležitost.“ Pan Zichrhajc se nevesele usmál. „Vy máte něco na nás, dobrá, ale mezi námi,“ naklonil se blíže k panu Kosopádovi, „přestože některé z těch věcí, o nichž víte, by se <emphasis>daly </emphasis>posuzovat jako zločiny -“</p>
<p>„Všechny ty -aný vraždy, to pro začátek,“ přizvukoval spokojeně pan Tulipán.</p>
<p>„- protože jsme <emphasis>zločinci</emphasis>, je možno to považovat za naše typické chování. Zatímco vy jste,“ pokračoval pan Zichrhajc klidně, „úctyhodný občan. A to nevypadá moc dobře, když se úctyhodný občan zaplete do takových ošklivých věcí. Lidé o tom mluví.“</p>
<p>„Abychom si ušetřili... nedorozumění,“ řekl pan Kosopád, „učiním vám jistou nabídku -“</p>
<p>„V drahých kamenech,“ přerušil ho pan Zichrhajc.</p>
<p>„<emphasis>Milujeme </emphasis>drahý kamení,“ přikyvoval pan Tulipán.</p>
<p>„Udělali jste si kopii z téhle... věcičky?“ zeptal se pan Kosopád.</p>
<p>„Nic neříkám,“ odpověděl pan Zichrhajc, který si kopii neudělal a ani nevěděl jak. Jenže došel k názoru, že panu Kosopádovi nezbývá nic jiného než být maximálně opatrný, a zdálo se, že si pan Kosopád myslí totéž.</p>
<p>„Přemýšlím o tom, jestli vám mohu věřit,“ řekl pan Kosopád napůl pro sebe.</p>
<p>„Na vašem místě bych to bral takhle,“ začal pan Zichrhajc tak trpělivě, jak to jen dokázal. Hlava ho bolela čím dál tím víc. „Kdyby se rozneslo, že jsme podrazili klienta, to by bylo moc špatné. Lidé by začali říkat, že někomu takovému se nedá věřit. To je přece špatné chování. Ale kdyby se ti lidé, s nimiž jednáme, doslechli, že jsme odkrouhli klienta, který s námi nehrál fér, pak by si řekli ,ano, tak se zachovají dobří obchodníci. Vědí, jak se dělá obchod...‘“</p>
<p>Umlkl a zadíval se do stínů v rohu místnosti.</p>
<p>„A?“ nadhodil pan Kosopád.</p>
<p>„A... a... k čertu s tím,“ odsekl pan Zichrhajc a potřásl hlavou. „Dejte nám to kamení, Kosopáde, nebo se vás začne vyptávat pan Tulipán, jasný? Chceme vypadnout z toho vašeho zatracenýho města, plnýho těch mizernejch trpaslíků, trollů a chodících mrtvol! Tohle místo mně nahání husí kůži! Takže navalte ty diamanty! Hned teď!“</p>
<p>„Dobrá,“ přikývl krátce pan Kosopád. „A ten skřítek?“</p>
<p>„Toho si beru s sebou. Když chytí nás, chytí i jeho. Jestli náhodou zemřeme za záhadných okolností..., pak se někdo dozví co a jak. Jakmile se dostaneme do bezpečí... Nejste v situaci, kdy byste se s námi mohl přít, Kosopáde.“ Pan Zichrhajc pokrčil rameny. „Mám dneska mizerný den.“</p>
<p>Pan Kosopád otevřel zásuvku stolu, vytáhl odtamtud tři malé sametové sáčky a položil je na kůží potaženou stolní desku. Pan Zichrhajc si otřel čelo kapesníkem.</p>
<p>„Podívejte se na ně, pane Tulipáne.“</p>
<p>Pak nastalo ticho, během nějž oba pozorovali pana Tulipána, který si nasypal kameny do obrovské dlaně. Několik jich namátkou zkontroloval hodinářským sklem, které si nasadil. Očichal je. Pak jeden nebo dva dokonce olízl.</p>
<p>Nakonec z hromádky vybral čtyři a hodil je právníkovi zpět.</p>
<p>„Co si myslíte? Že jsem nějakej -anej blbec?“</p>
<p>„Klenotník se pravděpodobně spletl,“ odpověděl pan Kosopád.</p>
<p>„Jo?“ ušklíbl se pan Zichrhajc. Ruka mu vjela pod kabát a tentokrát se vynořila se zbraní.</p>
<p>Pan Kosopád zíral do ústí pérové pistole. Byl to technicky samostříl, v němž byla pružina stlačovaná lidskou silou, který však byl dík dokonalé a trpělivé technologii zredukován na jakousi trubici s rukojetí a kohoutkem. Říkalo se, že každý, koho s touhle věcičkou chytí Cech vrahů, zakusí na vlastním těle, a to do extrémů, kde všude se dá táhle miniaturizovaná kuše ukrýt, a každý, kdo by ji použil proti některému z členů hlídky, vzápětí zjistí, že se jeho nohy přestaly dotýkat země a pohybují se jen pomalu sem tam, podle toho, jak se do jejich majitele právě opírá vítr.</p>
<p>I na tomhle stole muselo být tlačítko nebo páčka. Dveře se rozlétly a do místnosti vpadli dva muži. Jeden byl vyzbrojen dvěma dlouhými noži, druhý kuší.</p>
<p>To, co jim pan Tulipán udělal, bylo velmi ošklivé.</p>
<p>Byla to více méně otázka zkušeností a praxe. Když nějaký ozbrojený muž vběhne do místnosti s vědomím, že tam došlo k potížím, potřebuje alespoň zlomek vteřiny na to, aby se rozhlédl, zhodnotil situaci a rozhodl, jak bude jednat. Musí alespoň zlomek vteřiny <emphasis>myslet. </emphasis>Pan Tulipán nepotřeboval zlomek vteřiny. On nemyslel. Jeho ruce se pohybovaly samy od sebe.</p>
<p>I pro zkušené a vypočítavé oči pana Kosopáda to bylo tak rychlé, že si musel scénu v duchu znovu přehrát. A dokonce i v onom pomalém hororovém pohybu bylo těžké zaregistrovat, jak pan Tulipán uchopil nejbližší židli a švihl jí vzduchem. Na konci rozmazané čmouhy pak zůstali ležet oba muži v bezvědomí, jeden s paží zkroucenou v nepřirozeném úhlu a ve stropě tiše bzučel zaražený nůž.</p>
<p>Pan Zichrhajc se otočil. Ručnicí pořád mířil na zombii. Z kapsy vytáhl malý kapesní zapalovač v podobě draka a <emphasis>pak </emphasis>spatřil pan Kosopád - ten pan Kosopád, který při chůzi tiše praskal a páchl prachem -, že kolem toho kousku ošklivé šipky vyčnívající z hlavně pistole je omotán kus měkkého hadříku.</p>
<p>Aniž spustil oči z právníka, přiložil pan Zichrhajc plamen zapalovače k jemné pletenině. Látka vzplanula. A pan Kosopád byl opravdu <emphasis>velmi... </emphasis>proschlý.</p>
<p>„Ta věc, k níž se chystám, je velmi ošklivá,“ řekl pan Zichrhajc jako hypnotizován. „Ale já v životě udělal tolik zlých věcí, že se něco takového už ani nepočítá. Totiž... <emphasis>zabít někoho</emphasis>,<emphasis> </emphasis>to je obrovská věc, ale když zabíjíte podruhé, tak už je to jenom poloviční. Chápete? Takže většinou, když zabijete dvacet lidí, tak si toho v průměru ani nevšimnete. Ale... dnes je krásný den, ptáčci zpívají, jsou tady takové ty věci jako kuřátka, koťátka a tak a slunce září, třpytně se odráží od sněhu a s sebou přináší příslib nadcházejícího jara, květin, svěže zelené trávy a dalších kuřátek a horkých letních dnů, něžných polibků deště a dalších úžasně voňavých a čistých věcí, <emphasis>které vy nikdy neuvidíte, jestli okamžitě nevytáhnete to, co máte v tom šuplíku, protože shoříte jako slaměnej vích, vy</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>zatracenej, slizkej, křivej, hnusnej a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>prošvindlovanej zkurvysynu!</emphasis>“</p>
<p>Pan Kosopád spěšně sáhl do zásuvky a vytáhl další sametový váček. Náhle nervózní pan Tulipán, který svého kolegu neslyšel použít slovo „koťátko“ v jiné souvislosti než s výrazem „sud s vodou“, prozkoumal jeho obsah.</p>
<p>„Rubíny,“ přikývl, „-aně dobrý rubíny.“</p>
<p>„Tak a teď odsud zmizte,“ sípal pan Kosopád. „Okamžitě. Už nikdy se nevracejte. Já o vás nikdy neslyšel. Nikdy jsem vás neviděl.“</p>
<p>Oči upíral na prskající plamen.</p>
<p>V několika minulých staletích stál pan Kosopád tváří v tvář mnoha ošklivým věcem, ale v tomto okamžiku mu nic nepřipadalo tak výhružné jako pan Zichrhajc. Nebo vyšinuté. Ten muž se kýval sem a tam, každou chvilku sebou jakoby vyděšeně trhnul a očima těkal po stínech v temných koutech místnosti.</p>
<p>Pan Tulipán chytil svého partnera za rameno. „No tak, tak už ho -aně vodkrouhnem a deme, ne?“ navrhl.</p>
<p>Zichrhajc zamrkal. „Jdeme,“ přikývl a zdálo se, že se pomalu vrací do své hlavy. „Dobrá.“ Pak se podíval na zombii. „Myslím, že vás dneska ještě nechám naživu,“ řekl a sfoukl plamen. „Ale zítra... kdo ví?“</p>
<p>Nebyla to zvlášť zlá výhrůžka, ale ani ta mu dnes nějak nešla od srdce.</p>
<p>Pak Nová firma zmizela.</p>
<p>Pan Kosopád chvilku seděl nehybně a díval se na zavřené dveře. Bylo mu jasné, a mrtví mají v těchto věcech velké zkušenosti, že jeho dvěma ozbrojeným úředníkům, veteránům mnoha nebezpečných bojů, už není pomoci. Pan Tulipán byl odborník.</p>
<p>Vytáhl ze zásuvky arch psacího papíru, napsal na něj tiskacími písmeny několik řádků a zazvonil na dalšího úředníka.</p>
<p>„Nejdřív zařiďte tohle,“ řekl, když viděl, jak muž zírá na obě těla na podlaze, „a pak tohle odneste pánovi ze Slova.“</p>
<p>„Kterému, pane?“</p>
<p>Pan Kosopád na okamžik zapomněl.</p>
<p>„Lordu ze Slova,“ doplnil. „V žádném případě tomu druhému.“</p>
<p>Mikuláš ze Slova obrátil stranu ve svém poznámkovém bloku a pokračoval v psaní. Pokrytecká parta si ho užívala jako veřejné vystoupení.</p>
<p>„To máte velkej dar, šéfe,“ ozval se Podříznutý Arnold. „To jednomu až srdce zahřeje, když vidí, jak vám ta tužka skáče po papíře sem a tam. Taky bych si to přál umět, jenže já nikdy nebyl mamulárně zručnej.“</p>
<p>„Nedal byste si hrnek čaje?“ zeptal se Kachní muž.</p>
<p>„Vy tady dole pijete čaj?“ nedokázal se Mikuláš ubránit údivu.</p>
<p>„Samozřejmě. A proč ne? Co si o nás myslíte, že jsme to za lidi?“ Kachní muž nabídl Mikulášovi s úsměvem začernalou konvici a narezlý plecháček.</p>
<p>Tohle je pravděpodobně dobrá chvíle na to, být slušný a společenský, pomyslel si Mikuláš. Kromě toho, ta voda je provařená, že?</p>
<p>„...a bez mléka, prosím,“ pospíšil si, protože si dovedl představit, jak by to mléko vypadalo.</p>
<p>„No ano, já říkal, že jste gentleman,“ přikývl Kachní muž a nalil do plecháčku dehtově černý odvar. „Mlíko v čaji, to je odpornost.“ Pak se vznešeným gestem pozvedl talířek a kleštičky. „Plátek citronu?“</p>
<p>„Citron? Vy máte citron?“</p>
<p>„Podívejte, dokonce i tady pan Rum by se raději umyl v podpaždí, než by si dal do čaje něco jiného než citron,“ řekl Kachní muž a s plesknutím vhodil Mikulášovi do hrnku plátek citronu.</p>
<p>„A čtyři kostky,“ přidal Podříznutý Arnold.</p>
<p>Mikuláš se zhluboka napil. Čaj byl tmavý, maličko přelouhovaný a současně horký a sladký. Měl slabou, příjemnou příchuť citronu. Konec konců, pomyslel si, mohlo to být mnohem horší.</p>
<p>„Ano, s těmi plátky citronu máme skutečně neuvěřitelné štěstí,“ obrátil se k Mikulášovi Kachní muž, který se zaměstnával další činností kolem čaje. „Řeknu vám, že to už musí být zatraceně smolný den, když nenajdeme v řece plavat alespoň dva tři plátky.“</p>
<p>Mikulášův pohled ztuhl upřený na náplavku.</p>
<p>Polknout, nebo vyplivnout, pomyslel si. To věčné dilema.</p>
<p>„Není vám něco, pane ze Slova?“</p>
<p>„Mhumf.“</p>
<p>„Moc cukru?“</p>
<p>„Mhumf.“</p>
<p>„Nebo je moc horký?“</p>
<p>Mikuláš vděčně vyprskl čaj směrem k řece.</p>
<p>„Au!“ zvolal. „To je ono! Je moc horký! Tím to bylo! Moc horký! Skvělý čaj, ale moc horký! Postavím si zbytek tady k noze, aby se trochu ochladil, hm?“</p>
<p>Pak se znovu chopil zápisníku a tužky.</p>
<p>„Takže... kde jsme to... aha... takže, Hafale, <emphasis>kterého </emphasis>muže jsi to kousl do nohy?“</p>
<p>Hafal zaštěkal.</p>
<p>„On je pokousal všechny,“ tlumočil hlas Záludného Femura. „Když už jednou začnete kousat, tak proč nepokračovat?“</p>
<p>„A poznal bys je, kdybys je kousl znovu?“</p>
<p>„On říká, že ano. Říká, že ten velký muž chutnal... Víte...“ Záludný Femur zaváhal, Jako jakseto to... no, víte... velká, hodně velká nádoba s horkou vodou a v ní mýdlo.“</p>
<p>„Vana? Koupel?“</p>
<p>„Jo... to asi bude to slovo,“ souhlasil opatrně Záludný Femur. „A ten druhý páchl laciným olejem na vlasy. A ten třetí, co vypadal jako Bů- lord Vetinari, ten byl cítit vínem.“</p>
<p>„Vínem?“</p>
<p>„Jo. Hafal také říká, že by <emphasis>se </emphasis>rád omluvil za to, že vás právě kousl, ale nechal se unést tou vzpomínkou. My, tedy, abychom tak řekli - oni, psi, mají velmi <emphasis>fyzickou </emphasis>paměť. Jestli mi rozumíte.“</p>
<p>Mikuláš přikývl a pohladil si nohu. Popis invaze do Oválné kanceláře proběhl za použití celé škály štěkotů, kvikotů a vrčení, přičemž Hafal běhal v kruzích kolem dokola a honil se za vlastní oháňkou, až narazil do Mikulášova kotníku, který to tedy odnesl.</p>
<p>„A Rum ho od té doby ukrývá pod pláštěm?“</p>
<p>„Starého Smrďu nikdo neobtěžuje,“ odpověděl Záludný Femur.</p>
<p>„To věřím,“ souhlasil Mikuláš. Pak kývl na Hafala.</p>
<p>„Rád bych si pořídil jeho ikonografii,“ řekl. „Tohle jsou... úžasné zprávy. Ale musím mít obrázek, abych mohl dokázat, že jsem opravdu mluvil s Hafalem. No... tedy prostřednictvím tlumočníka, pochopitelně. Byl bych nerad, kdyby si lidé mysleli, že je to jedna z těch pitomých historek o ,mluvících psech‘, které s takovou oblibou uveřejňuje <emphasis>Informátor</emphasis>.“</p>
<p>Mezi mužstvem se ozvalo tiché mumlání. Jeho žádost se očividně nesetkala <emphasis>s </emphasis>kladným přijetím.</p>
<p>„Abyste tomu rozuměl,“ ozval se Kachní muž, „tohle je vybrané sousedství. My sem nepouštíme kdekoho.“</p>
<p>„Ale přímo pod mostem vede pěšina!“ upozornil je Mikuláš. „Může po ní projít kdokoliv.“</p>
<p>„Nó, chrchly, chrchly,“ začal rozšafně Jindra Rakvář. „<emphasis>Mohl</emphasis>.“ Znovu si odkašlal a mistrovským způsobem si odplivl do ohně. „Akorát, že už to nikdo nedělá.“</p>
<p>„Vyprdlisenato,“ vysvětloval Starý Smrďa Rum. „Uškrtila dráteníka? Áledi! Já jim to <emphasis>řikal! </emphasis>Tisíc let a krevety!“</p>
<p>„No, potom by možná bylo lepší, kdybyste se se mnou vrátili do kanceláře,“ navrhl Mikuláš. „Vždyť když jste prodávali noviny, tak jste ho měli taky vždycky s sebou, je to tak?“</p>
<p>„Jenže to je teď příliš nebezpečné,“ odmítl Záludný Femur.</p>
<p>„Bylo by to míň nebezpečné za dalších padesát tolarů?“</p>
<p>„<emphasis>Dalších </emphasis>padesát tolarů?“ zvýšil hlas Podříznutý Arnold. „To už by bylo <emphasis>patnáct </emphasis>tolarů!“</p>
<p>„Sto tolarů,“ opravil ho Mikuláš unaveně. „Jistě si uvědomujete, že tohle je věc obecného zájmu, že?“</p>
<p>Parta natáhla krky a všichni se začali rozhlížet.</p>
<p>„Nevidím nikoho, kdo by nás pozoroval,“ podivil se Jindřich Rakvář.</p>
<p>Mikuláš udělal krok kupředu a zcela náhodou zakopl o svůj čaj. „To je mi ale líto,“ řekl.</p>
<p>Pan Tulipán si teď už začínal dělat starosti. Tohle bylo neobvyklé. V oblasti starostí měl sklony být spíše jejich zdrojem než obětí. Jenže pan Zichrhajc nejednal normálně, a protože pan Zichrhajc byl ten, kdo tady myslel, byla to dost důležitá věc. Pan Tulipán byl dobrý, když bylo třeba myslet ve zlomcích vteřiny, a když se jednalo o umění, dokázal skvěle myslet i ve staletích, ale jeho handicapem byly střední vzdálenosti. Na ty potřeboval pana Zichrhajce.</p>
<p>Jenže pan Zichrhajc pořád hovořil sám k sobě a neustále se rozhlížel po stínech.</p>
<p>„Teď už konečně vypadneme?“ zajímal se pan Tulipán v naději, že se věci srovnají. „Máme ten -anej honorář a k tomu sakra velkou prémii, takže nemá cenu, abysme se v tomhle -aným městě ještě dále zdržovali.“</p>
<p>Starosti mu dělalo i to, jak pan Kosopád jednal s tím -aným právníkem. To mu vůbec nebylo podobné, namířit takhle na někoho zbraň a pak ji nepoužít. Nová firma nechodila sem a tam a nevyhrožovala lidem. Ona sama byla hrozbou. Celé to „nechám vás naživu, alespoň dnes“, to byly bláboly dobré pro amatéry.</p>
<p>„Ptal jsem se, jestli už konečně -“</p>
<p>„Co myslíte, že se stane s lidmi, když zemřou, pane Tulipáne?“</p>
<p>To pana Tulipána zaskočilo. „Co za -anou otázku to má -aně bejt? Vždyť to víte, co se stane!“</p>
<p>„Myslíte?“</p>
<p>„No jistě. Vzpomínáte, jak jsme museli nechat ležet toho chlápka v tý -aný kůlně a trvalo to tejden, než jsme se tam znovu dostali, abysme ho zahrabali? Vzpomínáte, jak se mu už -“</p>
<p>„Já nemyslím tělo!“</p>
<p>„Aha. Tak teda ty náboženský věcičky?“</p>
<p>„Ano!“</p>
<p>„Tak o tyhle -aný věci jsem se nikdy nestaral.“</p>
<p>„Nikdy?“</p>
<p>„Nikdy jsem tomu nevěnoval ani jedinou -anou myšlenku. Mám svou ertepli.“</p>
<p>Pak pan Tulipán zjistil, že ušel několik kroků sám, protože pan Zichrhajc zůstal stát jako ochromený.</p>
<p>„Ertepli?“</p>
<p>„No jo. Nosím ji na provázku kolem krku.“ Pan Tulipán si popleskal po své ohromné hrudi.</p>
<p>„A to je nějaká víra?“</p>
<p>„Jasně. Jak máš svou ertepli, když umřeš, všechno bude dobrý.“</p>
<p>„A co je to za víru?“</p>
<p>„Nevim. Nenarazil jsem na ni nikde jinde než v naší vesnici. Byl jsem tehdy malej kluk. Je to jako s bohama, že jo. Řeknou ti ,to je Bůh‘. Pak člověk vyroste a zjistí, že těch -anej bohů jsou <emphasis>milion</emphasis><emphasis>y. </emphasis>A s vírama je to to samý.“</p>
<p>„A všechno je v pořádku, když u sebe máte ve chvíli smrti brambor?“</p>
<p>„Jo. Dovolej vám vrátit se a prožít další život.“</p>
<p>„Bez ohledu na to,“ a pan Zichrhajc namáhavě polkl, protože se pohyboval v místech, která v jeho vnitřním atlase nikdy předtím neexistovala, „...bez ohledu na to, že člověk dělal věci, o nichž si mohou lidé myslet, že byly špatné?“</p>
<p>„Jako když jsme rozsekali někoho na kusy nebo jsme ho -aně shodili ze skály?“</p>
<p>„Ano, přesně tyhle věci myslím.“</p>
<p>Pan Tulipán popotáhl a nos mu zablýskal. „Nóó... je to dobrý, pokud toho doopravdy -aně litujete.“</p>
<p>Pan Zichrhajc užasl a byl poněkud podezřívavý. Ale cítil, jak se některé věci... blíží. Ve tmě se mu zjevovaly tváře a zaznívaly hlasy, které se pohybovaly na hranici slyšitelnosti. Neměl odvahu se ohlédnout ze strachu, že za sebou uvidí někoho stát.</p>
<p>Za tolar si mohl <emphasis>koupit pytel </emphasis>brambor.</p>
<p>„A<emphasis> </emphasis><emphasis>funguje to?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>ujišťoval se.</p>
<p>„Samo. Tam u nás, doma, to lidi dělaj kolik -nejch set let. Myslíte, že by to dělali celý ty -aný léta, kdyby to nefungovalo?“</p>
<p>„Kde to <emphasis>bylo?</emphasis>“</p>
<p>Pan Tulipán se pokusil soustředit na otázku, ale v jeho paměti bohužel bylo mnoho prasklin.</p>
<p>„No.... byly tam... hustý lesy...“ řekl. „A taky... svíčky, co jasně zářily,“ zabručel. „A... tajemství,“ dodal a upíral pohled do prázdna.</p>
<p>„A brambory?“</p>
<p>Pan Tulipán se vrátil sem a do současnosti.</p>
<p>„Jo, ty taky,“ přikývl. „Všude spousta –anejch brambor. Ale jestli máš svou ertepli, tak je to dobrý -“</p>
<p>„Jenže... já myslel, že to se člověk musí modlit v poušti, chodit každý den do chrámů, zpívat zpěvy a dávat různé věci chudým...?“</p>
<p>„Ale jo, to všechno klidně můžete dělat, dokud u sebe máte ten svůj -anej kartofel.“</p>
<p>„A vrátíte se zpět živý?“ dotíral pan Zichrhajc, který se stále ještě pokoušel najít ty řádky tištěné nejmenším písmem.</p>
<p>„No estli. Jakej by to mělo význam, vracet se mrtvěj? Copak by v tom potom byl nějakej -anej rozdíl?“</p>
<p>Pan Zichrhajc otevřel ústa k odpovědi, ale pan Tulipán viděl, jak se jeho výraz náhle mění.</p>
<p>„Někdo mi položil ruku na rameno!“ sykl.</p>
<p>„Cítíte se normálně, pane Zichrhajc?“</p>
<p>„Vy nikoho nevidíte?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Pan Zichrhajc zaťal pěsti a pomalu se otočil. Na ulici byla spousta lidí, ale zvláštní dvojice si nikdo nevšímal.</p>
<p>Pokusil se zpřehlednit hádanku, v niž se začala měnit jeho mysl.</p>
<p>„Dobrá, dobrá,“ přikyvoval. „Co uděláme... Vrátíme se zpátky do toho domu, jasně, a... sebereme zbytek diamantů, odkrouhneme Karla a... a... najdeme nějaké zelinářství... Má to být nějaký <emphasis>speciální </emphasis>druh brambor?“</p>
<p>„Dobrá..., ale nejdříve...” Pan Zichrhajc se zastavil a jeho duševní ucho slyšelo, jak se kroky, které mu jdou neustále v patách, také zastavily. Ten <emphasis>zatracený </emphasis>upír mu něco udělal, teď už o tom byl skoro přesvědčený. Temnota byla jako tunel a v něm byly <emphasis>věci...</emphasis></p>
<p>Pan Zichrhajc věřil na výhrůžky a násilí a v čase, jako byl tenhle, věřil i na pomstu. Vnitřní hlas, který běžně vystupoval jako příčetnost, se sice bránil, ale byl přehlasován mnohem starším a mnohem zmechanizovanějším reflexem.</p>
<p>„To udělal ten prokletý upír,“ řekl. „A zabít upíra... <emphasis>moment</emphasis>…<emphasis> </emphasis>to je vlastně v praxi <emphasis>dobro</emphasis>,<emphasis> </emphasis>není?“ Tvář se mu rozjasnila. Spása přichází prostřednictvím prací ve prospěch boží. „Každý ví, že vládnou zlými okultními silami. To by se člověku vlastně mohlo počítat k dobrému!“</p>
<p>„To jo. Ale... koho to zajímá?“</p>
<p>„Mě.“</p>
<p>„Tak dobrá.“ Ani pan Tulipán si netroufl odporovat tomuhle tónu hlasu. Pan Zichrhajc dokázal být vynalézavě nepříjemný. Kromě toho součástí provozních pravidel, jejich soukromého kódu, bylo nenechat urážku nepomstěnou. To věděl každý.</p>
<p>Bohužel, šlo o to, že i do nervových spojnic pana Tulipána, zanesených a nahlodaných koupelnovou solí, práškem proti hmyzu, zásypem na červy a jinými práškovými pochoutkami, začínala pronikat nejistota. Vždycky obdivoval to, jak se pan Zichrhajc nebojí složitých věcí, jako byly například dlouhé věty.</p>
<p>„Co použijeme?“ řekl. „Kolík?“</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl pan Zichrhajc hlavou. „V tomhle případě si chci být naprosto jistý.“</p>
<p>Rukou, která se skoro netřásla, si zapálil cigaretu a sirku nechal dohořet až k prstům.</p>
<p>„Aha. Dobrá,“ přikývl pan Tulipán.</p>
<p>„Tak to udělejme,“ řekl pan Zichrhajc.</p>
<p>* * *</p>
<p>Rockyho obočí se nakrabatilo, když se podíval na pečeti přibité kolem dveří městského bytu rodiny pánů ze Slova.</p>
<p>„Co je to za věci?“ zeptal se.</p>
<p>„To jsou věci, které říkají, že cechy se budou podrobně zajímat o každého, kdo by se do toho domu vloupal,“ odpověděla mu Sacharóza, která se mezitím zabývala klíčem. „Je to něco jako kletba. Jenže tahle funguje.“</p>
<p>„Tahle je vrahů?“ zeptal se troll a ukázal na hrubý štít, na němž byly plášť, dýka a dvojitý kříž[*].</p>
<p>„Nestojím o to, aby se zajímaly o <emphasis>mě. </emphasis>Jsem rád, že máte klíče...“</p>
<p>Zámek klapl. Když se opřeli do dveří, jedna polovina se otevřela.</p>
<p>Sacharóza byla v mnoha velkých ankh-morporských domech, když jejich majitelé alespoň část budovy otevřeli veřejnosti, třeba za malé vstupné ve prospěch nějaké charity. Nikdy si neuvědomila, jak se může dům změnit, když už v něm lidé nechtějí bydlet. Měla z něj dojem nejisté hrozby a nesprávných rozměrů. Vnitřní dveře byly příliš velké, stropy příliš vysoko. Zatuchlá atmosféra prázdného prostoru na ni najednou padla jako bolest hlavy.</p>
<p>Za ní zatím Rocky zapálil několik luceren. Ale bez ohledu na jejich světlo zůstávala i tak obklopena stíny.</p>
<p>Pravda byla, že hlavní schodiště našli poměrně snadno a že Mikulášovy spěšné informace a vysvětlivky ji dovedly k řadě pokojů, z nichž každý byl větší než dům, v němž bydlela.</p>
<p>Skříň, jak se ukázalo, když ji našla, byl prostě jeden z pokojů, plný kolejniček, věšáků a prohýbajících se ramínek.</p>
<p>V šeru se matně blýskaly nějaké věci. Šaty byly silně cítit kuličkami proti molům.</p>
<p>„To je zajímavý,“ ozval se jí Rocky za zády.</p>
<p>„To je jen na to, aby to nežrali molové,“ poučila ho Sacharóza.</p>
<p>„Já mluvím o všech těch šlápotách,“ řekl troll. „A všim jsem si jich už dole v hale.“</p>
<p>Odtrhla oči od dlouhých řad rób i prostších šatů a sklopila je k zemi.</p>
<p>„Hm..., že by uklízečka?“ řekla, „<emphasis>Někdo </emphasis>sem přece musí občas zajít, aby na všechny ty věci dohlédl.“</p>
<p>„A co tady asi dělá? To jako ten prach chce <emphasis>ukopat </emphasis>k smrti?“</p>
<p>„Předpokládám, že tady musí být nějaký... správce nebo domovník... nebo někdo takový.“ Mluvila poněkud nejistě. Jedny z modrých šatů na ni doslova volaly: Vezmi si nás, jsme přesně tvůj typ. Podívej, jak se leskneme.</p>
<p>Rocky strčil do krabice kuliček proti molům, které se vysypaly na toaletní stolek a na zem pokrytou prachem.</p>
<p>„Tak to vypadá, že jsou po tom moli posedlí,“ řekl.</p>
<p>„Poslyš, nemyslíš si, že by takovéhle šaty byly poněkud...<emphasis> </emphasis>vyzývavé? Aby lidé neřekli, že v nich chci prorazit do popředí?“ nadhodila Sacharóza a podržela si šaty před sebou.</p>
<p>Rocky se zatvářil ustaraně. Nenajímali ho proto, že by byl oděvním specialistou, a už rozhodně ne pro jeho znalost jemných jazykových odstínů.</p>
<p>„Já myslím, že s vaším popředím můžete prorazit kamkoliv,“ vyslovil nakonec opatrně své mínění.</p>
<p>„Ale ne, já chtěla jen říct, jestli nevypadám tak trochu jako nějaká lepší ta... no, víte... moje babička říkala... běhnička.“</p>
<p>„Aha,“ přikývl Rocky s pochopením. „Tak to ne, rozhodně ne.“</p>
<p>„Opravdu ne?“</p>
<p>„Každý přeci vidí, že v takových šatech se nedá udělat pořádný krok, natož aby se v nich běhalo.“</p>
<p>Sacharóza se vzdala. „No, předpokládám, že je paní Hupodeková dokáže trochu povolit,“ přemýšlela nahlas. Měla na jedné straně velkou chuť se tady ještě zdržet, protože některé řady byly plné ženského šatstva, ale jednak se tady cítila jako vetřelec a jednak si byla skoro jistá, že žena, která má <emphasis>stovky </emphasis>šatů, bude některé z nich postrádat mnohem víc než žena, která jich má tucet. Každopádně ji prázdná temnota znervózňovala. Byla plná stínů cizích lidí. „Pojďme zpátky.“</p>
<p>Když byli v půli cesty přes halu, začal někdo zpívat. Slova byla nesrozumitelná a melodie ovlivněná alkoholem, ale byl to zpěv a ozýval se jim pod nohama.</p>
<p>Když se Sacharóza podívala na Rockyho, pokrčil troll rameny.</p>
<p>„Třeba maj místní moli dole mejdan?“ navrhl.</p>
<p>„Musí tady být přece nějaký správce, ne? Možná, že by bylo lepší, kdybychom za ním zaskočili a řekli mu, že jsme tady byli. Mně se nezdá slušné jen tak sem vlézt, něco sebrat a zase zmizet...“</p>
<p>Zamířila k zeleným dveřím umístěným vedle schodiště a otevřela je. Zpěv zesílil, ale utichl okamžitě ve chvíli, kdy zvolala do tmy: „Promiňte?“</p>
<p>Po chvilce ticha se ozval hlas: „Nazdar! Jak se máte? Já se mám prima!“</p>
<p>„To jsem... jenom já. Mikuláš řekl, že je to v pořádku?“ Prezentovala tu větu jako otázku, hlasem člověka, který narazil na zloděje a teď se mu omlouvá za to, že ho odhalil.</p>
<p>„To je pan Naftalínový nos? Jupí!“ ozýval se hlas odněkud ze stínů pod schody.</p>
<p>„Ehm... jste v pořádku?“</p>
<p>„Nemůžu se dostat... to je... haha... samý řetěz... hahaha...“</p>
<p>„Jste nemocný?“</p>
<p>„Nejsem, je mi bájo! Vůbec nejsem nemocný, heč! Akorát jsem měl o trochu víc...“</p>
<p>„O trochu víc čeho?“ zeptala se Sacharóza z odpočívadla nad schody.</p>
<p>„... jak se to to... ta věc, co tady máte v sudech...?”</p>
<p>„Vy jste <emphasis>opilý?</emphasis>“</p>
<p>„To je ono! To je to správný slovo! Opilej jako... ta věc... zvíře, co smrdí v chlívku... hahaha...“</p>
<p>Ozvalo se zacinkání skla.</p>
<p>Slabá záře lucerny odkryla místnost, která vypadala jako vinný sklep, ale muž, který se povaloval na kavalci u jedné stěny, měl okov na kotníku a ten byl řetězem spojen s kruhem v podlaze.</p>
<p>„Vy jste... <emphasis>vězeň?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zamračila se Sacharóza.</p>
<p>„Ahaha...“</p>
<p>„Jak dlouho už tady dole jste?“ začala pomalu sestupovat po schodech.</p>
<p>„Roky...“</p>
<p>„Roky?“</p>
<p>„Musí to bejt spousta let...” Muž zvedl láhev a podíval se na ni. „Takže... rok Polepšenýho velblouda..., to byl sakra dobrej rok..., a tenhlecten... rok Přeložený krysy..., další takovej prima rok... bezvadný leta, všechny. Ale bodly by slaný tyčinky.“</p>
<p>Sacharóziny znalosti vína a alkoholu nebyly příliš rozsáhlé, všechno, co z tohoto oboru věděla, bylo, že Chateau Maison je velmi populární víno. Jenže většina lidí nemusí být přikována na řetěz, aby pili, spíše naopak, dokonce i když se jedná o to víno z Efebe, které dokáže přilepit sklenici ke stolu.</p>
<p>Popošla o něco blíž a světlo ozářilo mužovu tvář. Byla sta-žena do křečovitého výrazu silně opilého člověka, ale i tak ji Sacharóza nemohla nepoznat. Viděla ji denně na mincích.</p>
<p>„Hej... Rocky,“ zavolala. „Ehm... mohl bys na minutku zaskočit sem dolů?“</p>
<p>Dveře se rozletěly a po schodech se nevídanou rychlostí spustil Rocky. Bylo to bohužel proto, že se kutálel.</p>
<p>Pak ve dveřích stanul pan Tulipán a masíroval si pěst.</p>
<p>„To je pan Šňupálek!“ zajásal Karel a pozvedl láhev. „Parta je pohromadě, jupí!“</p>
<p>Rocky vstal a mírně se kymácel. Pan Tulipán vykročil na schodiště a vylomil při tom ze zdi rám dveří. Troll pozvedl pěsti v klasickém boxerském postoji, ale jemnůstkami podobného stylu se pan Tulipán neunavoval a rovnou ho udeřil kusem dveřního rámu. Rocky padl k zemi jako strom.</p>
<p>Teprve pak si udělal obrovský muž s protáčejícím se okem čas zaostřit ho na Sacharózu.</p>
<p>„A kdo jste, u -anýho krucifixu, vy?“</p>
<p>„Neopovažujte se mi nadávat!“ odpověděla. „Jak si to <emphasis>vůbec </emphasis>dovolujete, klít v přítomnosti dámy?“</p>
<p>Jak se zdálo, její otázka ho přivedla do rozpaků. „Já přece -aně nekleju!“</p>
<p>„Poslyšte, já už vás někde viděla... Vy jste ta - <emphasis>věděla</emphasis> jsem, že nejste pravá řádová sestra!“ prohlásila Sacharóza triumfálně.</p>
<p>Ozvalo se skoro nehlučné cvaknutí natahovaného samostřílu. Jisté tiché zvuky se nesou daleko a mají pozoruhodnou zastavující sílu.</p>
<p>„Jsou některé myšlenky strašnější, než aby si je mohl člověk i jen myslet,“ řekl vyzáblý muž, který se na ni díval z vrcholku schodiště a přes střelu pistolové kuše. „Co tady děláte, <emphasis>dámo?</emphasis>“</p>
<p>„A vy jste bratr Zichrhajc! Vy tady nemáte co dělat a taky tady nemáte žádná práva. <emphasis>Já </emphasis>mám klíč od domu!“ Je pravda, že se v Sacharózině vědomí v této chvíli hlásily ke slovu oblasti, které se zabývaly hrůzou, smrtí a opatrností, ale protože byly dívčinou součástí, dělaly to jemně, jako dámy, a ona je klidně ignorovala.</p>
<p>„Tak klíč?“ opakoval bratr Zichrhajc a pomalu sestupoval po schodech. Hrot střely se ale ani na okamžik neodchýlil od dívčiny hrudi. I při současném stavu své mysli neztrácel pan Zichrhajc základní návyky. „A kdopak vám ten klíč dal?“</p>
<p>„Nepřibližujte se ke mně! <emphasis>Neodvažujte </emphasis>se ke mně přiblížit. Jestli uděláte ještě jediný krok, tak já... já... já to <emphasis>napíšu!</emphasis>“</p>
<p>„Ano? Tak jedna z věcí, které vím, je, že slova nebolí,“ odpověděl Zichrhajc. „Slyšel jsem už mnoho -“</p>
<p>Zarazil se, udělal podivný obličej a na okamžik se zdálo, že padne na kolena. Pak se ale narovnal a znovu na ni upřel pohled.</p>
<p>„Půjdete s námi,“ řekl. „A neříkejte, že budete křičet, protože jsme tady úplně sami a já už v životě... slyšel... spoustu... výkřiků...“</p>
<p>Znovu se zdálo, že se sesune k zemi, ale znovu se v poslední chvíli vzpamatoval. Sacharóza s hrůzou pozorovala rozkývaný samostříl. Konečně se však prosadily ty části její mysli, které obhajovaly mlčení jako součást pudu sebezáchovy.</p>
<p>„Tak co s nima?“ zeptal se pan Tulipán. „Mám je sejmout?“</p>
<p>„Připevněte je na řetěz a nechtě je tady.“</p>
<p>„<emphasis>Ale my přece vždycky </emphasis><emphasis>-</emphasis>“</p>
<p>„Nechtě je tady!“</p>
<p>„Jste si jistý, že vám nic není?“ podíval se pan Tulipán na pana Zichrhajce.</p>
<p>„Ne, nejsem! Cítím se mizerně! Prostě je tady nechte! Už nemáme čas!“</p>
<p>„Máme spoustu -“</p>
<p>„<emphasis>Já </emphasis>nemám!“ Pan Zichrhajc přistoupil k Sacharóze. „Kdo ti dal ten klíč?“</p>
<p>„Odmítám vám -“</p>
<p>„Chcete snad, aby tuhle pan Tulipán řekl sbohem našim opilým přátelům?“ Ve své bzučící hlavě choval názor, že podle toho, jak to ve slušném vesmíru chodí, by to tak bylo v pořádku. Stíny těch mrtvých budou následovat pana Tulipána, ne jeho...</p>
<p>„Tenhle dům náleží panu ze Slova a jeho syn mi dal tenhle klíč!“ oznámila mu Sacharóza vítězoslavné. „Takže už <emphasis>víte, </emphasis>do čeho jste se to namočili?“</p>
<p>Pan Zichrhajc stál a upíral na ni pohled.</p>
<p>Pak řekl: „To chci právě zjistit. Neutíkejte. A <emphasis>vážně </emphasis>nekřičte. Pohybujte se pomalu a choďte normálně a všechno bude -“ odmlčel se. „Právě jsem chtěl říci, že všechno bude v pořádku,“ zabručel. „Ale to by bylo hloupé, že...?”</p>
<p>Projít ulicemi s celou společností nebylo příliš rychlé. Pro ně byl svět stálým divadlem, uměleckou galerií, music hallem, restaurací a plivátkem a mimo to ani jednoho z členů společnosti by nenapadlo jít kamkoliv přímo.</p>
<p>Doprovázel je pudl Koniklec a držel se tak blízko ke středu společnosti, jak to jen šlo. Po Záludném Femurovi nebylo ani vidu, ani slechu. Mikuláš se nabídl, že Hafala ponese, protože v jistém směru cítil, že mu ten pes patří. Alespoň <emphasis>kus </emphasis>za sto tolarů. Bylo to sto tolarů, které neměl, ale no dobrá, zítřejší vydání je <emphasis>určitě </emphasis>vydělá. A ten, kdo jde po tom psovi, by se jistě neodvážil začít si něco tady, na ulici, za jasného denního světla, nemluvě o tom, že skoro žádné denní světlo stejně ne-bylo. Mračna zaplnila oblohu jako stará péřová deka, snášející se mlha se setkávala s ošklivou mlhou stoupající od hladiny řeky a odevšad se pomalu ztrácelo světlo.</p>
<p>Pokusil se vymyslet si titulek. Zatím si pořád ještě nedokázal přesně vybavit jeho znění. Bylo tady tolik co říci a on ještě nebyl příliš dobrý v tom, soustředit nemírné složitosti světa do pouhého tuctu slov. V tomhle byla lepší Sacharóza, protože ta se slovy zacházela jako se sraženinami písmen, která mohou být skována dohromady podle libosti. Její nejlepší titulek byl k článku o jakémsi nudném mezicechovém sporu, který zněl takto:</p>
<p><strong>SONDA </strong></p>
<p><strong>DO ŠOKUJÍCÍ</strong></p>
<p><strong>ŠARVÁTKY</strong></p>
<p><strong>CECHŮ</strong></p>
<p>Mikuláš si stále ještě nezvykl na myšlenku, že je někdy potřeba oceňovat slova jen podle jejich délky, zatímco Sacharóza si tuhle dovednost přisvojila během dvou dnů. Už jí dokonce ani nezakazoval, aby nazývala Patricije MĚSTSKÝ ŠÉF. Když o tom člověk nějakou chvíli přemýšlel, vlastně na tom ani nic špatného nebylo, ten popis prakticky odpovídal a krásně se to vyjímalo ve dvou řádcích. Na druhé straně pohled na ta dvě slova vyvolával v Mikulášovi pocit výjimečné zranitelnosti.</p>
<p>Jen díky těmto myšlenkám se stalo, že vešel do dílny, kde v hloučcích postávali trpaslíci, a neměl podezření, že se děje něco divného, dokud si nevšiml výrazů na jejich tvářích.</p>
<p>„Á, tady máme našeho spisovatele,“ řekl pan Zichrhajc a postoupil kupředu. „Pane Tulipáne, zavřete dveře.“</p>
<p>Pan Tulipán jednou rukou přibouchl těžké křídlo vrat kůlny. Druhou rukou zakrýval ústa Sacharóze. Ta obrátila zoufalé oči k Mikulášovi.</p>
<p>„A vy jste nám přivedl toho malého pejska,“ pokračoval pan Zichrhajc. Hafal začal nepřátelsky vrčet. Mikuláš ustoupil.</p>
<p>„Každou chvíli tady bude hlídka,“ oznámil dvojici Mikuláš. Hafal vrčel čím dál tím zuřivěji.</p>
<p>„To mi nedělá žádné starosti. Rozhodně ne s tím, co všechno teď vím. Ne s tím, o <emphasis>kom </emphasis>vím. A teď, kde je ten <emphasis>zatracený upír?</emphasis>“</p>
<p>„To nevím! On tady není pořád!“ odsekl Mikuláš.</p>
<p>„Vážně ne? Dobrá, tak já vám něco řeknu!“ zamračil se pan Zichrhajc s kapesním samostřílem namířeným do Mikulášovy tváře. „Jestli se tady neukáže do dvou minut, tak -“</p>
<p>Hafal vyskočil Mikulášovi z náruče. Jeho štěkot se slil do zuřivého <emphasis>hařhařhař </emphasis>malého pejska, který je bez sebe zuřivostí. Zichrhajc ukročil nazpět a pozvedl jednu ruku, aby si chránil obličej. Samostříl spustil. Střela narazila do jedné lampy nad lisem. Lampa vybuchla. Na zem se snesla prška hořícího petroleje. Zalila připravenou písmovinu, trpaslíky i staré houpací koně.</p>
<p>Pan Tulipán pustil Sacharózu, aby pomohl svému kolegovi, a v pomalém tanci pádících událostí se Sacharóza otočila a udeřila kolenem do míst, jejichž podoba způsobila, že byl pastinák tak legrační zelenina.</p>
<p>Mikuláš ji chytil, když probíhal kolem, a vytáhl ji ven do mrznoucího vzduchu. Když se pak prodíral zpět dovnitř prchajícím osazenstvem, trpaslíky, kteří podvědomě reagovali na oheň stejně jako na vodu a mýdlo, vracel se do místnosti plné hořícího harampádí. Trpaslíci se snažili uhasit odpadky v dílně a oheň ve svých plnovousech. Několik jich postupovalo k panu Tulipánovi, který klečel na všech čtyřech a zvracel. Pan Zichrhajc se otáčel kolem dokola a jednou rukou se snažil zbavit Hafala, který mu zaťal zuby do druhé ruky a sevřel je, až zaskřípěly na kosti.</p>
<p>Mikuláš přiložil ruce k ústům. „Všichni ven! Okamžitě!“ vykřikl. „Jsou tady plechovky!“</p>
<p>Jeden nebo dva trpaslíci ho zaslechli a ohlédli se k policím plným plechovek s barvami přesně v okamžiku, kdy z první <emphasis>z </emphasis>nich vyletělo víčko.</p>
<p>Plechovky byly staré, nic víc než vrstva rzi udržovaná pohromadě chemickou špínou. Už začínalo hořet několik ostatních.</p>
<p>Pan Zichrhajc poskakoval po podlaze a pokoušel se setřást z ruky zuřivého psa.</p>
<p>„Sundejte ze mě tu zatracenou věc!“</p>
<p>„Zapomeňte na toho -anýho psa, na mně hořej -aný hadry!“ křičel Tulipán a bušil do vlastního rukávu.</p>
<p>Z hořícího pekla vyletěla jedna plechovka s acetonovu barvou, s hlasitým <emphasis>zipzipzip </emphasis>prolétla vzduchem a vybuchla v lisu.</p>
<p>Mikuláš chytil Dobrohora za rameno. „Říkal jsem: <emphasis>pojďte!</emphasis>“</p>
<p>„Můj pres! Vždyť hoří!“</p>
<p>„Pořád líp, než kdybysme hořeli my! Pojďte!“</p>
<p>O trpaslících se vždycky říkalo, že většinou projevovali větší starost o věci, jako je zlato nebo železo, než o lidi, protože na světě je jen omezená zásoba zlata a železa, zatímco kam se podíváte, je víc lidí, než by se vám líbilo. Takové věci většinou říkali lidé, jako byl pan Větroměj.</p>
<p>Přitom se o <emphasis>věci </emphasis>zajímal každý. Bez věcí by byli lidé jen chytrá zvířata.</p>
<p>Tiskaři s připravenými sekerami se shlukli kolem dveří. Z budovy se valil dusivý, hnědý dým. Mezerami u okrajů střechy prorážely plameny. Několik kusů plechové střechy se zkroutilo a propadlo.</p>
<p>Přesně v té chvíli vyrazila ze dveří kouřící koule a tři trpaslíci, kteří po ní máchli sekerami, tak tak neporanili jeden druhého.</p>
<p>Byl to Hafal. Kusy srsti mu sice doutnaly, ale oči mu divoce blýskaly a stále ještě zuřivě štěkal a vrčel.</p>
<p>Dovolil Mikulášovi, aby ho zvedl do náruče, ale tvářil se triumfálně a s nastraženýma ušima obracel hlavu k hořícím dveřím.</p>
<p>„Takže je po všem,“ ozvala se Sacharóza.</p>
<p>„Ještě se mohli dostat ven zadními dveřmi,“ zchladli její optimismus Dobrohor. „Bodoni, skoč kolem dozadu a obhlídni to, ano?“</p>
<p>„To je ale statečný pejsek, tohle,“ řekl Mikuláš a pohladil Hafala.</p>
<p>„Pes rváč,“ opravila ho automaticky Sacharóza. „Jednak je to údernější, jednak je to kratší a hodilo by se to lépe do titulku. Ne, počkej, kdyby to mělo být na osu pod sebe, na jeden sloupec, tak by ,kurážný‘ možná nebylo tak špatné, protože bychom dostali</p>
<p><strong>STATEČNÝ PEJSEK</strong></p>
<p><strong>ÚTOČIL</strong></p>
<p><strong>NA ZLOČINCE</strong></p>
<p>...i když to ,statečný‘ je dost otřepané.“</p>
<p>„Přál bych si umět myslet v titulcích,“ povzdechl si Mikuláš a otřásl se.</p>
<p>Tady dole ve sklepě bylo krásně vlhko a chladno.</p>
<p>Pan Zichrhajc se odvlekl do kouta a rukou udusil hořící zbytky na svém oblečení.</p>
<p>„Jsme v -aný pasti,“ poznamenal pan Tulipán.</p>
<p>„Ano? Tohle je <emphasis>kámen</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>upozorňoval pan Zichrhajc. „Kamenná podlaha, kamenné stěny, kamenný strop. Kámen nehoří, chápete? Prostě a klidně zůstaneme tady dole a hezky v pohodě to přečkáme.“</p>
<p>Pan Tulipán naslouchal zvukům ohně, který jim zuřil nad hlavou. Kolem vchodu do sklepa tančily rudé a žluté plameny.</p>
<p>„Mně se to ale -aně nelíbí,“ vrtěl hlavou pan Tulipán.</p>
<p>„Už jsme byli v horších situacích.“</p>
<p>„Ale <emphasis>mně </emphasis>se to -aně <emphasis>vážně </emphasis>nelíbí!“</p>
<p>„Jen si zachovejte chladnou hlavu. My se z toho dostaneme. Nenarodil jsem se k tomu, abych se upekl.“</p>
<p>Kolem presu hučely plameny. Několik posledních plechovek s barvou se točilo v pekelné výhni a rozstřikovalo kolem sebe hořící kapky.</p>
<p>Oheň byl v centru žlutobílý a teď se s praskotem začal zmocňovat kovových rámů se sazbou.</p>
<p>Kolem olověných, barvou začernalých krůpějí se začaly objevovat stříbřité perličky. Písmo se začínalo měnit, bortilo se. Na hladině tajícího kovu chvíli plula osamocená slova, nevinná slova jako „pravda“ nebo „vítězí“, a pak zmizela. Z lisu rozpáleného do ruda, z dřevěných písmovek, z polic plných rezervních liter, a dokonce i z hromad pečlivě srovnaných slitků písmoviny začaly vytékat tenké pramínky stříbřitého kovu. Spojovaly se, slévaly a spleť se rozprostírala na všechny strany. Netrvalo dlouho a podlaha se změnila v pohyblivé, zvlněné zrcadlo, na kterém hlavou dolů tančily žlutěoranžové plameny.</p>
<p>Salamandři na Ottově polici ucítili teplo. <emphasis>Milovali </emphasis>teplo. Jejich předkové se vyvinuli v jícnech sopek. Probudili se a začali si příst.</p>
<p>Pan Tulipán, který chodil sklepem sem a tam jako lapené zvíře, zvedl jednu z klícek a zadíval se na ta zvláštní stvoření.</p>
<p>„Co je to za -aný zvířata?“ řekl a odložil klícku zpět na polici. Pak si všiml velké sklenice, která stála vedle. „A proč je na tyhle -aný sklenici nálepka ,Zacházejte opatrně‘?“</p>
<p>Úhoři už byli tak dost rozrušení. I oni cítili sílící teplo, ale byli zvyklí žít v hlubokých jeskyních a ledových vodních proudech.</p>
<p>Jejich rostoucí protest se vybil v záblesku temného světla.</p>
<p>Většina z něj prolétla přímo mozkem pana Tulipána. Na ten potrhaný zbytek, který panu Tulipánovi v hlavě ze zmíněného orgánu zůstal, nemělo příliš silný vliv, a i kdyby, pan Tulipán svůj mozek používal jen velmi zřídka, protože to bylo nesmírně bolestivé.</p>
<p>Přesto zakusil krátký okamžik, v němž ucítil vůni sněhu a borového dřeva, hořících budov a kostela. Ukryli se tam. Byl malý. Pamatoval si malby, na nichž bylo více barev, než kdy předtím viděl, vyzdobené třpytným zlatem...</p>
<p>Zamrkal a upustil sklenici.</p>
<p>Rozbila se na podlaze. Úhoři ze sebe vydali další vlnu temného světla. Poplašeně se vyvinili z hromádky střepů, plazili se u úpatí stěny a snažili se zmizet ve škvírách mezi kameny.</p>
<p>Při zvuku, který se mu ozval za zády, se pan Tulipán obrátil. Jeho kolega klesl na kolena a rukama si svíral hlavu.</p>
<p>„Je vám něco?“</p>
<p>„Jsou za mnou!“ zašeptal pan Zichrhajc.</p>
<p>„Houby, jsme tady jenom my dva, starej kámo.“</p>
<p>Pan Tulipán poklepal pana Zichrhajce po rameni. Na čele mu vyvstaly žíly jako provazy v úsilí vymyslet, co by měl udělat teď. Paměť ale byla ta tam. Mladý Tulipán se naučil, jak upravovat vlastní vzpomínky. Nakonec na to pan Tulipán ale přišel. Došel k názoru, že to, co pan Zichrhajc potřebuje, jsou vzpomínky na <emphasis>pěkné </emphasis>časy.</p>
<p>„Poslyšte, vzpomínáte si na to, jak nás Gerhart Peřonoha a jeho hoši zahnali do pasti, do toho -anýho sklepa v Quirmu? Vzpomínáte si na to, co jsme s nima pak udělali?“</p>
<p>„Ano,“ přikývl pan Zichrhajc a poněkud nepřítomně zíral na holou stěnu. „<emphasis>Vzpomínám</emphasis>.“</p>
<p>„Nebo na toho starýho dědka v tom baráku v Genově, co tam byl a my o něm -aně nevěděli. Jak jsme prostě zatloukli dveře hřebíkama a -“</p>
<p>„Mlčte! Mlčte!“</p>
<p>„Já se na to snažím jenom dívat z tý -aně světlejší stránky.“</p>
<p>„Neměli jsme všechny ty lidí zabíjet...“ zašeptal pan Zichrhajc téměř pro sebe.</p>
<p>„A proč ne?“ zajímal se pan Tulipán, ale nervozita pana Zichrhajce se znovu přenesla i na něj. Potřásl koženým řemínkem, který měl kolem krku, a pocítil uklidňující váhu na jeho konci. Brambor může být velká pomoc v čase soudu. Tiché pleskání za zády ho přinutilo se obrátit a tvář se mu rozzářila.</p>
<p>„No, každopádně už je teď všechno v -aným pořádku, vypadá to, že začalo -aně pršet.“</p>
<p>Otvorem po poklopu dolů kanuly velké stříbrné krůpěje.</p>
<p>„To není voda!“ zaječel pan Zichrhajc a vstal.</p>
<p>Kapky se začaly slévat a měnily se v souvislý proud. Ten podivně bublal a pod otvorem poklopu jako by se vzdouval, jenže shora přitékala další a další hustá kapalina a rozlévala se po podlaze. Pan Zichrhajc a pan Tulipán ustupovali k nejvzdálenější stěně.</p>
<p>„To je roztavené olovo,“ řekl Zichrhajc. „Tiskli s tím ty svoje noviny.“</p>
<p>„Kolik toho -anýho olova tam ještě může bejt?“</p>
<p>„Myslíte, kolik ho může ještě natéct sem dolů? No, odhaduji to na pět až deset centimetrů.“</p>
<p>Na druhé straně sklepa olovo doteklo k Ottovu pracovnímu stolu a dřevěné nohy začaly v obláčcích kouře černat.</p>
<p>„Potřebujeme si na něco stoupnout,“ řekl Zichrhajc. „Jen na tu chvílí, než to vystydne, a to při tomhle počasí nebude trvat dlouho.“</p>
<p>„Jo, jenže tady není nic, na co bysme mohli vylézt, akorát my! Jsme v pasti!“</p>
<p>Pan Zichrhajc si na okamžik zakryl oči rukou a několikrát se zhluboka nadechl vzduchu, který začínal být díky horkému olověnému dešti velmi teplý.</p>
<p>„Mám... plán,“ řekl.</p>
<p>„Výborně. Skvěle!“</p>
<p>„Moje plány jsou většinou velmi dobré, že?“</p>
<p>„Jo, párkrát jste přišel se skutečnejma -anejma zázrakama, to já říkám vždycky. Jako když jste tenkrát řekl, že máme tý ženský zakroutit -“</p>
<p>„A vždycky jsem myslel hlavně na dobro firmy, je to tak?“</p>
<p>„Jo, to je pravda, fakticky.“</p>
<p>„Takže... tenhle plán... víte, není to zrovna <emphasis>dokonalý </emphasis>plán..., ale... no co, k čertu s tím, dejte mi svůj brambor.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>Pan Zichrhajc náhle natáhl paži a hrot střely kapesního samostřílu se ocitl sotva na dva centimetry od krku pana Tulipána.</p>
<p>„Není čas na spory! Dejte mi <emphasis>okamžitě </emphasis>ten zatracený brambor! Teď není čas, abyste <emphasis>přemýšlel!</emphasis>“</p>
<p>Pan Tulipán, nejistý, ale jako vždy spoléhající na to, že si jeho kolega v ošemetných chvilkách pokaždé ví rady, stáhl koženou tkanici s bramborem přes hlavu a podal ji panu Zichrhajcovi.</p>
<p>„Výborně,“ přikývl pan Zichrhajc a jedna tvář mu začala pocukávat. „Podle toho, jak to vidím -“</p>
<p>„No, měl byste si pospíšit,“ přerušil ho pan Tulipán. „Už je to sotva pár decimetrů od nás!“</p>
<p>„- <emphasis>jak to vidím já</emphasis>,<emphasis> </emphasis>já nejsem příliš velký člověk, pan Tulipáne. Vy na mě stát nemůžete. Na druhé straně <emphasis>vy </emphasis>jste <emphasis>velký </emphasis>člověk, pane Tulipáne. Moc nerad bych vás viděl trpět.“</p>
<p>Pak stiskl spoušť. Byla to dobrá rána.</p>
<p>„Omlouvám se,“ zašeptal, když vyšplíchlo olovo. „Omlouvám se. Je mi to líto. Ale já se nenarodil, abych se upekl...“</p>
<p>Pan Tulipán otevřel oči.</p>
<p>Všude kolem něj byla tma, ale nad hlavou a kolem dokola svítily hvězdy, které spíše tušil než viděl. Vzduch byl nehybný, ale z dálky sem doléhal tichý hebký zvuk, jako když vítr šumí v korunách mrtvých stromů. Chvíli čekal, aby viděl, jestli se něco stane, a pak řekl: „Je tady -aně někdo?“</p>
<p>Jen já, pane tulipáne.</p>
<p>část temnoty otevřela oči a na pana Tulipána se zadívaly dva modré záblesky.</p>
<p>„Ten -anej hnusák mi ukradl moji ertepli! Vy jste -anej Smrť?“</p>
<p>Myslím, že smrť by stačilo. koho jsi čekal?</p>
<p>„Co? Na co?“</p>
<p>ABY SE O TEBE PŘIHLÁSIL.</p>
<p>„To fakt nevím. Já o tom nikdy -aně nepřemejšlel.“</p>
<p>Nikdy jsi o tom neuvažoval?</p>
<p>„Jediný, co vím, je, že musím mít svou ertepli a všechno bude v pořádku.“ Pan Tulipán tu větu odpapouškoval bez přemýšlení, ale ta se mu i teď, umírajícímu, vracela s absolutní přesností, jenže z pohledu někoho, kdo byl sedmdesát centimetrů vysoký a tři roky starý. Starci, kteří si mumlají pro sebe. Stařeny pláčí. Proudy světla sestupující barevnými okny. Svištění větru pode dveřmi a všechny uši napjaté, aby zaslechli přicházející vojáky. Naše nebo jejich, na tom nezáleží, když se válka táhne dostatečně dlouho...</p>
<p>Smrť vrhl na pana Tulipána dlouhý, chladný pohled.</p>
<p>A TO JE VŠECHNO?</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>MYSLÍŠ, ŽE TADY NEMOHLO BÝT NĚCO, NA CO JSI ZAPOMNĚL?</p>
<p>...zvuk větru pode dveřmi, pach olejových lamp, nakyslý pach čerstvě napadaného sněhu, který dovnitř vál rozbitým...</p>
<p>„A... když budu všeho litovat...“ zamumlal. Byl ztracen ve světě temnoty bez svého personálního bramboru.</p>
<p>...svícny... byly vyrobeny ze zlata, před stovkami let..., byly tam dokonce brambory k jídlu, které se jim podařilo vyhrabat zpod sněhu, ale svícny byly ze zlata a nějaká stařena... ona řekla..., všechno dobře dopadne, když budeš mít brambor...</p>
<p>zmínil se ti někdo někdy o nějakém bohovi?</p>
<p>„Ne...“</p>
<p>A SAKRA. PŘÁL BYCH SI, ABY TYHLE VĚCI NENECHÁVALI NA MNĚ. Smrť si povzdechl.<strong> </strong>TY <emphasis>VĚŘÍŠ</emphasis>,<emphasis> </emphasis>ALE NEVÍŠ V <emphasis>CO</emphasis>.</p>
<p>Pan Tulipán stál s hlavou skloněnou. Vracelo se mu stále víc vzpomínek, prosakovaly tam jako krev pod zavřenými dveřmi. A klika se hýbe a zámek je chatrný.</p>
<p>ALESPOŇ ŽE MÁŠ POŘÁD JEŠTĚ SVŮJ BRAMBOR.</p>
<p>Ruka pana Tulipána vyletěla ke krku. Na konci pokrouceného koženého řemínku tam viselo něco vyschlého a svrasklého, co slabě, téměř nezemsky světélkovalo.</p>
<p>„Já myslel, že mi ho vzal!“ řekl a tvář mu oživla nadějí.</p>
<p>COŽ to. nikdy nevíš, kde se takový brambor objeví.</p>
<p>„Takže všechno bude v pořádku?“</p>
<p>CO MYSLÍŠ <emphasis>TY?</emphasis></p>
<p>Pan Tulipán polkl. Tady lži dlouho nepřežijí. A pode dveřmi teď začaly prosakovat myšlenky o něco pozdější, tak krvavé a pomstychtivé.</p>
<p>„Myslím, že by k tomu bylo třeba víc než jen brambor,“ zabručel.</p>
<p><emphasis>LITUJEŠ</emphasis> TOHO VŠEHO?</p>
<p>Teď se do hry zapojily dlouho nebo nikdy neužívané části mozku pana Tulipána.</p>
<p>„Jak to poznám?“</p>
<p>Smrť mávl kostlivou rukou ve vzduchu. Na lince vymezené kůstkami prstů se objevila řada přesýpacích hodin.</p>
<p>POKUD TO DOBŘE CHÁPU, PAK JSI ZNALEC, PANE tulipáne. V jistém omezeném smyslu jsem znalcem I JÁ. Smrť vybral jedny z hodin. Kolem nich se objevily obrazy, jasné, ale mlhovité jako stín.</p>
<p>„Co je to?“</p>
<p>životy, pane tulipáne. jen životy. nejsou to všechno mistrovská díla, spíše naivní, ve svém užívání emocí a projevů. navzdory tomu však jsou plné zájmů a nečekaných událostí a každý je svým vlastním způsobem výtvorem nějakého neznámého génia. a jsou rozhodně... sběratelsky VELMI ZAJÍMAVÉ. Smrť pozvedl hodiny a pan Tulipán se pokusil ustoupit. ANO. SBĚRATELSKY ZAJÍMAVÉ.</p>
<p>protože kdybych měl zvolit způsob, jak <emphasis>tyhle </emphasis>ŽIVOTY SPOJIT A POPSAT, PANE TULIPÁNE, PAK BY NA TO STAČILO JEDNO SLOVO. KRATŠÍ.</p>
<p>Smrť vybral další hodiny. PODÍVEJ. NUGGA VELSKÝ. TY SI NA NĚJ SAMOZŘEJMĚ NEVZPOMENEŠ. BYL TO JEDNODUŠE MUŽ, KTERÝ VEŠEL DO SVÉ JEDNODUCHÉ CHALUPY V NEVHODNÝ ČAS, A TY JSI OPRAVDU ZAMĚSTNANÝ ČLOVĚK A NEDÁ SE ČEKAT, ŽE BY SIS PAMATOVAL <emphasis>KAŽDÉHO. </emphasis>VŠIMNI SI MOZKU, BRILANTNÍHO MOZKU, KTERÝ BY ZA JINÝCH PODMÍNEK ZMĚNIL SVĚT, KDYBY SE JEHO MAJITEL NENARODIL NA MÍSTĚ A V ČASE, KDE ŽIVOT NENÍ NIC JINÉHO NEŽ BEZNADĚJNÝ DENNÍ ZÁPAS O PŘEŽITÍ. PŘESTO SE AŽ DO DNE, KDY PŘIŠEL DOMŮ A ZJISTIL, ŽE MU KRADEŠ KABÁT, SNAŽIL V JEJICH MALÉ VESNIČCE UDĚLAT PRO SVÉ BLIŽNÍ, CO MOHL -</p>
<p>Pan Tulipán pozvedl roztřesenou ruku „Tohle je ten kousek, kdy mi před očima proběhne celý můj život?“ zeptal se.</p>
<p>NE, TO BYL TEN KOUSEK, KTERÝ PRÁVĚ BYL.</p>
<p>„A to byl který?“</p>
<p>TO BYL TEN, odpověděl Smrť, MEZI CHVÍLÍ, KDY SES NARODIL, A CHVÍLÍ, KDY JSI UMŘEL. NE, PANE TULIPÁNE... TOHLE JE CELÝ TVŮJ ŽIVOT, JAK PROBĚHL PŘED OČIMA <emphasis>TĚCH DRUHÝCH LIDÍ...</emphasis></p>
<p>Ve chvíli, kdy dorazili golemové, už bylo po všem. Oheň byl divoký, ale krátký. Přestal, protože už nezbývalo nic, co by hořelo. Zástup čumilů, který se seběhl, aby ho pozoroval, už se rozcházel a většina jeho příslušníků se shodla na tom, že tohle nebyl žádný pořádný oheň, protože při něm nikdo neuhořel.</p>
<p>Zdi zůstaly stát. Polovina plechové střechy se propadla. Znovu začal padat mokrý sníh, a jak teď Mikuláš procházel spáleniště, syčely mokré vločky na horkých kamenech.</p>
<p>Ve světle několika menších neuhašených ohňů bylo vidět tiskařský lis. Mikuláš slyšel, jak mu sníh syčí i pod nohama.</p>
<p>„Dá se opravit?“ zeptal se Dobrohora, který mu kráčel v patách.</p>
<p>„Ani náhodou. Kostra, možná. Pokusíme se zachránit, co půjde.“</p>
<p>„Podívejte, je mi to moc líto -“</p>
<p>„Ty za to nemůžeš, chlapče,“ odpověděl trpaslík a kopl do kouřící plechovky. „A podívej se na to z té lepší stránky... pořád ještě dlužíme Jindřichu Královi spoustu peněz.“</p>
<p>„To snad mi ani nepřipomínejte...“</p>
<p>„To je zbytečné. To ti brzo připomene <emphasis>on.</emphasis><emphasis> </emphasis>Tedy spíš <emphasis>nám</emphasis>.”</p>
<p>Mikuláš si obtočil vestu kolem ruky a odstrčil z cesty kus střechy.</p>
<p>„Stoly tady pořád ještě stojí!“</p>
<p>„Pravda, oheň se někdy chová takhle legračně,“ přikývl Dobrohor kysele. „A nejhoršímu zabránila ta propadlá střecha.“</p>
<p>„Myslím tím, že jsou trochu zčernalé, ale pořád ještě <emphasis>použitelné!</emphasis>“</p>
<p>„No, tak to jsme vlastně zase pod střechou!“ zabručel trpaslík, jehož výraz sklouzl od „kyselého“ k pouze „nenaloženému“. „A kdy by sis přál další vydání, mladíku?“</p>
<p>„Podívejte, dokonce i hřeb tady zůstal... a na něm několik poznámek, které jsou sotva zahnědlé!“</p>
<p>„Život je plný neočekávaných pokladů,“ vrčel Dobrohor. „Nemyslím, že byste sem měla chodit, slečno!“</p>
<p>To se obracel k Sacharóze, která si hledala cestu mezi kouřícími troskami.</p>
<p>„Tady je moje pracoviště,“ odpověděla mu. „Dokážete opravit lis?“</p>
<p>„Ne! S tím je konec! Je to staré železo! Nemáme žádný lis, žádné písmo a žádný kov! Slyšíte mě, <emphasis>vy dva?</emphasis>“</p>
<p>„Dobrá, tak si musíme obstarat jiný lis,“ řekla Sacharóza klidně.</p>
<p>„I ten nejstarší střep by stál tisíc tolarů!“ křičel Dobrohor. „Podívejte, je <emphasis>po všem! </emphasis>Nezbylo nám <emphasis>nic!</emphasis>“</p>
<p>„Mám nějaké úspory,“ přikývla Sacharóza a smetla nepořádek ze svého stolu. „Možná bychom za ně dostali jeden z těch malých ručních lisů, alespoň pro začátek.“</p>
<p>„Já jsem zadlužený,“ řekl Mikuláš, „ale řekl bych, že bych se mohl zadlužit ještě o nějakou stovku tolarů víc.“</p>
<p>„Myslíte, že bychom mohli pokračovat v práci, kdybychom přes střechu hodili nepromokavou plachtu, nebo se budeme muset přestěhovat jinam?“ zeptala se Sacharóza.</p>
<p>„Nechci se stěhovat. Pár dní práce by mělo tohle místo dát do pořádku,“ odpověděl jí Mikuláš.</p>
<p>Dobrohor si přiložil obě ruce k ústům a vykřikl: „<emphasis>Halóóó! Tady mluví zdravý rozum! Nemáme žádné peníze!</emphasis>“</p>
<p>„A mnoho prostoru k rozšíření činnosti taky nemáme,“ pokračovala v řeči Sacharóza.</p>
<p>„V jakém smyslu?“</p>
<p>„Časopisy,“ odpověděla Sacharóza a mokrý sníh se jí usazoval ve vlasech. Kolem se trpaslíci pustili do beznadějné záchranné operace. „Já vím, že je papír důležitý a není levný, ale lis má mnoho nevyužitých hodin, mrtvé časy, a podívejte, já si například myslím, že na trhu by byl ještě prostor pro něco, jako je třeba... dejme tomu, časopis pro ženy...“</p>
<p>„Mrtvé časy?“ málem zaječel Dobrohor. „Ten <emphasis>lis </emphasis>je mrtvej!“</p>
<p>„A o čem třeba?“</p>
<p>„Hm... třeba o módě. Obrázky žen v nových šatech. Pletení. Vzory. A takové věci. A neříkej mi, že je to příliš nudné. Lidé to budou kupovat.“</p>
<p>„Šaty? Pletení?“</p>
<p>„Lidé se o takové věci zajímají.“</p>
<p>„Ten nápad se mně moc nelíbí,“ zavrtěl hlavou Mikuláš. „To bys zrovna tak mohla říct, že bysme mohli dělat časopis jenom pro muže.“</p>
<p>„A proč ne? Články o různém pití. Obrázky žen, které <emphasis>nebudou </emphasis>oblečené do... No, ale každopádně budeme potřebovat víc lidí, aby pro nás psali články.“</p>
<p>„Promiňte,“ vskočil jim do řeči Dobrohor, „ale já vám asi nerozumím?“</p>
<p>„Psát dobře pro takový časopis dokáže dost lidí,“ řekla Sacharóza, „ale jestli to má být fundované, tak <emphasis>my </emphasis>to psát nemůžeme.“</p>
<p>„To je pravda.“</p>
<p>„A pak je tady ještě další časopis, který by se dobře prodával,“ pokračovala Sacharóza. Z chladnoucího lisu za ní upadl další kus.</p>
<p>„Hej! Hej? Vím, že se mi huba otvírá a zavírá, ale...“ ozval se Dobrohor „...ale vychází mi z ní nějaký zvuk?“</p>
<p>„Kočky,“ nedala se vyrušit Sacharóza. „Spousta lidí miluje kočky. Obrázky koček. Příběhy o kočkách. Už nějakou dobu o tom přemýšlím. Mohlo by se to jmenovat... <emphasis>Nefalšovaná kočka</emphasis>.“</p>
<p>„Stejně jako <emphasis>Nefalšovaná žena a Nefalšovaný muž? Nefalšované pletení? Nefalšované pečivo?</emphasis>“</p>
<p>„Myslela jsem, že by se to mohlo jmenovat nějak jako <emphasis>Ženin domácí rádce</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>řekla Sacharóza. „Ale ten tvůj název má jistý zvuk, to připouštím. Zvuk... To je ono. Ano, a teď je tady ještě jedna věc... Ve městě je spousta trpaslíků. Mohli bychom vydávat časopis pro trpaslíky. Víš, jak to myslím... Co nosí v této sezóně moderní trpaslík?“</p>
<p>„Kroužkovou zbroj a kůži,“ odpověděl náhle zaskočený Dobrohor. „Co to vlastně žvaníte? <emphasis>Vždycky </emphasis>je to kroužková zbroj a kůže!“</p>
<p>Sacharóza si ho nevšímala. Dobrohor si uvědomil, že se ti dva pohybují ve svém vlastním světě. A ten už neměl nic společného s tím skutečným.</p>
<p>„Na druhou stranu mi to zase připadá tak trochu jako plýtvání,“ řekl Mikuláš. „Plýtvání slovy.“</p>
<p>„Proč? Vždycky se najdou další.“ Sacharóza ho jemně poplácala po tváři. „Nebo si snad myslíš, že píšeš slova, která budou žít věčně? Ale kdepak. Tyhle novinové články..., to jsou slova, která vydrží právě tak den. Možná týden.“</p>
<p>„A pak je lidé vyhodí,“ řekl Mikuláš.</p>
<p>„No, možná, že jich pár zbyde. V lidských hlavách.“</p>
<p>„Tam ale papír obvykle nekončí,“ upozornil ji Mikuláš. „Spíš na té druhé straně.“</p>
<p>„Co jsi čekal? To nejsou knihy, ale slova, která přicházejí a odcházejí. Tak se trochu rozvesel!“</p>
<p>„Máme tady jeden problém,“ řekl Mikuláš.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Nemáme dost peněz na nový lis. Naše dílna shořela na prach. Vyřadili nás z práce. Je po všem. Rozumíš!“</p>
<p>Sacharóza sklopila oči. „Ano,“ přikývla pokorně. „Já jen doufala, že <emphasis>ty </emphasis>tomu nerozumíš.“</p>
<p>„A byli jsme tak blízko. <emphasis>Tak </emphasis>blízko.“ Mikuláš vytáhl z kapsy svůj notes. „Byli bychom to dokázali. Měl jsem celou tu věc skoro pohromadě. A teď s tím nemůžu udělat nic jiného než to předat Elániovi -“</p>
<p>„Kde je všechna písmovina?“</p>
<p>Mikuláš přeletěl pohledem trosky. Bodoni seděl na bobku u zničeného lisu a snažil se nahlédnut pod něj.</p>
<p>„Po nějakém olovu tady není ani stopy!“ řekl.</p>
<p>„<emphasis>Někde</emphasis> být musí,“ zavrtěl hlavou Dobrohor. „Podle mých zkušeností se přece skoro dvacet tun kovu nesebere a neodejde si jinam.“</p>
<p>„Ta písmovina se musela roztavit,“ napadlo Bodoniho. „Na podlaze je pár zbytků.“</p>
<p>„Sklep!“ prohlásil Dobrohor. „Pojďte mi pomoct, ano?“ Chopil se začernalého trámu, který vyčníval z otvoru do sklepa.</p>
<p>„Počkejte, já vám pomůžu,“ řekl Mikuláš a obešel začernalý stůl. „Ne že bych neměl nic lepšího na práci...“</p>
<p>Uchopil s Dobrohorem spálené dřevo a zatáhl...</p>
<p>Pan Zichrhajc se vynořil ze sklepa, podobný králi démonů. Stoupal z něj kouř a vydával ze sebe strašlivý nesrozumitelný řev. Zvedal se a zvedal, Dobrohora srazil k zemi prudkým úderem hřbetu jedné paže a pak oběma rukama sevřel Mikulášův krk a síla jeho skoku ho stále ještě poháněla vzhůru.</p>
<p>Mikuláš padl naznak. Dopadl na stůl a pocítil ostrou bolest, protože mu něco projelo paží. Jenže teď nebyl čas myslet na to, co už ho bolí. Byla to strašlivá bolest krku, která byla důležitá, protože sílila. Tvář toho odporného stvoření byla jen centimetry od jeho, oči, otevřené doširoka, zíraly přímo skrz něj na něco děsivého, ale ruce se svíraly na Mikulášově hrdle.</p>
<p>Mikuláše by nikdy nenapadlo použít tak ošoupané klišé, jako je „sevření jako v kleštích“, ale jak se jeho vědomí začalo propadat do rudého tunelu, jeho osobní redaktor řekl, ano, tak by se asi <emphasis>dal </emphasis>popsat ten strašlivý mechanický tlak, který...“</p>
<p>Oči se mu obrátily v sloup. Výkřik utichl. Jeho protivník, napůl shrbený, se potácel stranu.</p>
<p>Když Mikuláš zvedl hlavu, viděl, jak Sacharóza ustupuje o krok nazpět.</p>
<p>Redaktor v Mikulášově hlavě něco cvrlikal a pozoroval Mikuláše, jak pozoruje Sacharózu. Kopla toho chlapa do... ehm, no, vždyť víte. To musí být vlivem těch komických zelenin. Čím jiným?</p>
<p>A on potřebuje dát dohromady Příběh.</p>
<p>Mikuláš vstal a zuřivě mával na trpaslíky, kteří k nim postupovali s připravenými sekerami.</p>
<p>„Počkejte! Počkejte! Podívejte... ehm... bratře Zichrhajci...“ V ruce se mu ozvala taková bolest, že zamrkal. Podíval se na ruku a s hrůzou spatřil ošklivý hrot jehly, který mu prorazil vpředu na paži rukáv vesty.</p>
<p>Pán Zichrhajc se pokusil zaostřit na mladíka, který zápasil se svou paží, ale stíny mu to nedovolily.</p>
<p>Teď už si nebyl tak docela jistý, jestli je pořád ještě naživu. Ano! To je ono! Jistě je <emphasis>mrtvý! </emphasis>Všechen ten kouř, křičící lidé, ty hlasy, které mu šeptají do uší, to byl nějaký druh pekla, ale <emphasis>pozor</emphasis>, on jim přece vrátil lístek...</p>
<p>Podařilo se mu narovnat. Ze záňadří vylovil brambor nebohého pana Tulipána. Pak ho podržel tak, aby ho všichni viděli.</p>
<p>„Mám tu ertepli,“ sdělil přítomným pyšně. „Jsem v pohodě, ne?“</p>
<p>Mikuláš se díval na sazemi umazaný obličej s rudýma očima, na němž se usadil příšerný výraz triumfu, a pak na ten kousek scvrklé zeleniny na konci kožené tkanice. Jeho chápání reality začalo v tom okamžiku silně prokluzovat a na okamžik se podobalo myšlení pana Zichrhajce. Lidé, kteří mu ukazovali brambor na provázku, mohli znamenat jen jednu věc.</p>
<p>„Tedy... to není příliš velká legrace, co myslíte?“ řekl, zatáhl za bodák a zamrkal bolestí.</p>
<p>Myšlenkový vlak páně Zichrhajcův se na okamžik vrátil na koleje. Pan Zichrhajc pustil brambor a pohybem tak rychlým, že nezůstal nic dlužen myšlence, ale všechno instinktům, vytáhl z vnitřní kapsy kabátu dlouhou dýku. Postava před ním se mu začala ztrácet mezi ostatními stíny a on se na ni zuřivě vrhl.</p>
<p>Mikuláš mezitím stačil vytrhnou hřeb na konci desky z paže a teď jej podvědomě pozvedl v obranném gestu před sebe...</p>
<p>A to bylo to poslední, co pan Zichrhajc na tomto světě pamatoval.</p>
<p>Mokré vločky syčely na několika zbývajících uhlících.</p>
<p>Mikuláš zíral do nic nechápající tváře, viděl, jak oči vyhasínají, pak se útočník pomalu sesul k zemi a v jedné ruce křečovitě svíral brambor.</p>
<p>„Och...“ vydechla Sacharóza, „tys ho napíchl na ten bodec.“</p>
<p>Rukávem Mikulášovi stékala krev.</p>
<p>„Já... myslím..., že bych... potřeboval... obvaz,“ řekl. Led nepálí, to věděl, ale přesto mu šok naplnil žíly ledovým oh-něm. Potil led.</p>
<p>Sacharóza se k němu rozeběhla a cestou si trhala rukáv blůzy.</p>
<p>„Nemyslím, že je to tak hrozné,“ bránil se Mikuláš a pokoušel se ustoupit. „Myslím, že je to jedno z těch... zranění, které v nadšení utrpí každý hlupák.“</p>
<p>„Co se to taty těje?“</p>
<p>Mikuláš se podíval na svou zakrvácenou paži a pak na Ottu, který stál na hromadě zakouřených trosek s užaslým výrazem ve tváři a několika balíčky v rukou.</p>
<p>„Jeten si na pět minut otskočí, aby si koupil nějakou kyselinu, a než se frátí, je celé místo úplně... och póže... póže...“</p>
<p>Dobrohor vytáhl z kapsy ladičku a ťukl s ní o svou helmu.</p>
<p>„Rychle, mládenci!“ Zamával ladičkou ve vzduchu. „<emphasis>Jen přijď v náš kruh, tam každý je tvůj druh</emphasis>...“</p>
<p>Když začali trpaslíci zpívat, Otto zlehka zamával rukou.</p>
<p>„Ne, tíky, momentálně jsem pánem situace, ale pržesto fám těkuji,“ upozornil je. „My ale fíme, o čem tochle fšechno je, že? Byl to taf, že? Tříve nepo později se fžtycky opjefí taf. On jim sice ukázal sfou černou stuchu, ale oni se jen smáli a -“</p>
<p>„Myslím, že nás chtějí dostat všechny,“ řekl Mikuláš. „Škoda, že jsem neměl dost času položit mu pár otázek, ale i tak...“</p>
<p>„To jako myslíte třeba: ,To je poprvé, co jste někoho uškrtil?‘“ ušklíbl se Bodoni. „Nebo: ,Kolik je vám let, pane zabijáku?‘“</p>
<p>Někdo se rozkašlal.</p>
<p>Zdálo se, že kašel přichází z kapsy kabátu mrtvého pana Zichrhajce.</p>
<p>Mikuláš se rozhlédl po užaslých trpaslících, jako kdyby zjišťoval, zda někdo neví, co je třeba udělat teď. Pak začal opatrně prohledávat špinavé a mastné šaty mrtvého a nakonec vytáhl z jedné ošoupané kapsy plochou leštěnou krabičku.</p>
<p>Otevřel ji. Ze štěrbiny ve druhém víčku vyskočil malý zelený skřet.</p>
<p>„No?“ řekl.</p>
<p>„Cože? Osobní dezorganizátor?“ užasl Mikuláš. „<emphasis>Zabiják</emphasis> s osobním rozvratníkem?“</p>
<p>„Pak by možná byl zajímavý oddíl ,Dnes nezapomeň‘,“ navrhoval Bodoni.</p>
<p>Skřet na něj krátkozrace zamžoural. „Chcete odpověď, nebo ne?“ zaskřehotal. „,Napište sem své jméno‘ požadoval ticho, navzdory bohaté škále zvuků pro každou náladu i příležitost, které ovládám.“</p>
<p>„Hm... tvůj bývalý vlastník je... bývalý...“ Mikuláš vrhl pohled na chladnoucího pana Zichrhajce.</p>
<p>„Vy jste nový majitel?“ zajímal se zelený fujtajblík.</p>
<p>„No... asi ano.“</p>
<p>„Gratuluji!“ kvákl skřet. „Záruka není konzumovatelná, a to bez ohledu na to, zda byl řečený přístroj prodán, pronajat, převeden, darován nebo odcizen, pokud není v originálním balení a původních ochranných materiálech, které jste už dávno vyhodili, jestliže nezašlete bezchybně vyplněnou druhou část záručního listu, již už jste jistě dávno ztratili, na adresu Thttv ggj. thhtfjhssjk the Scorg, a pokud se neohlásíte kódovým číslem, kterého jste si pravděpodobně ani nevšimli.</p>
<p>Přejete si, abych vymazal obsah paměti?“ Pak skřet odněkud vytáhl velký vatový tampon a připravil se nacpat si ho do jednoho z plachtovitých uší. „Vymažte paměť A/N?“</p>
<p>„Tvoji... paměť...?“</p>
<p>„Jo. Vymazat paměť? A/N.“</p>
<p>„N!“ řekl Mikuláš. „A teď mi přesně řekni, co si pamatuješ!“ dodal. „Musíte stisknout tlačítko ,Přetočit‘,“ sděloval mu skřet netrpělivě.</p>
<p>„A co se stane pak?“</p>
<p>„Do hlavy mě udeří malé kladívko a já se podívám, který knoflík jste stiskl.“</p>
<p>„No, a proč tedy... prostě... rovnou nepřetočíš?“</p>
<p>„Heleďte, <emphasis>j</emphasis><emphasis>á</emphasis> pravidla nedělám. Musíte stisknout ten knoflík. V příručce najdete -“</p>
<p>Mikuláš opatrně odsunul krabičku k jedné straně. V kapse mrtvého bylo ještě několik sametových sáčků. I ty vytáhl a položil na stůl.</p>
<p>Několik trpaslíků slezlo po železném žebříku do sklepa. Po chvíli vylezl nahoru Bodoni a na kouscích tváře, viditelných mezi vousy, měl kousky zamyšleného výrazu.</p>
<p>„Je tam dole mužský,“ řekl. „Leží... v kaluži olova.“</p>
<p>„Mrtvý?“ zeptal se Mikuláš a díval se na sametové sáčky.</p>
<p>„Doufám. Opravdu doufám, že je mrtvý. Dalo by se říct, že po sobě zanechal stopu. Je tak trochu... jak bych to... naměkko. A v hlavě má střelu z kuše.“</p>
<p>„Mikuláši, uvědomuješ si, že olupuješ mrtvolu?“</p>
<p>„Výborně,“ přikývl Mikuláš nepřítomně. „Teď je na to nejvhodnější čas.“ Obrátil váček dnem vzhůru a po ohořelé stolní desce se rozsypaly diamanty.</p>
<p>Dobrohorovi se z hrdla vydal dávivý zvuk. Hned po zlatu jsou nejlepším přítelem trpaslíků drahokamy.</p>
<p>Mikuláš vysypal i další váčky.</p>
<p>„Jakou tak asi mají cenu?“ zeptal se, když se diamanty přestaly kutálet a chřestit jeden o druhý.</p>
<p>To už ale Dobrohor vytrhl z kapsy hodinářské sklo a prohlížel několik větších kamenů. „Co? Moment! No, deset tisíc. Mohlo by to být ale i sto tisíc. Dokonce i mnohem víc. Tak například tenhle by mohl mít sám cenu nějakých patnáct set, řekl bych, a to z nich zdaleka není nejlepší.“</p>
<p>„Museli je ukrást!“ zvolala Sacharóza.</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl Mikuláš klidně hlavou. „O tak velké krádeži bychom slyšeli. My se přece o většině takových věcí doslechneme. Nějaký mladík by ti o tom jistě přišel říct. Podívejte se, jestli měl nějakou náprsní tašku, ano?“</p>
<p>„No to <emphasis>je </emphasis>ale nápad! A co -“</p>
<p>„Podívej se po té zatracené peněžence, ano!“ zvýšil Mikuláš hlas. „Tohle je Příběh. Já mu zatím zkontroluju nohy a taky se na to zrovna netěším. Jenže je to Příběh. Hysteričtí můžeme být <emphasis>potom. </emphasis>Udělej to, prosím.“</p>
<p>Na noze mrtvého bylo napůl zahojené kousnutí. Mikuláš si pro srovnání vyhrnul svou nohavici, zatímco Sacharóza s odvrácenýma očima vytáhla z kapsy mrtvého náprsní tašku z hnědé kůže.</p>
<p>„Něco, co by nám řeklo, kdo to byl?“ zeptal se Mikuláš, který opatrně měřil otisky zubů svou tužkou. Mysl měl náhle neuvěřitelně klidnou. Zajímalo by ho, zda v těch chvílích <emphasis>vůbec </emphasis>přemýšlel. Všechno mu to připadalo jako podivný sen odehrávající se v jiném světě.</p>
<p>„Počkej... v té kůži je něco ozdobně vypáleno,“ řekla Sacharóza.</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„,Velmi nepříjemná osoba‘,“ četla. „No to mi řekni, co to musí být za osobu, aby si něco takového dala vypálit na náprsní tašku.“</p>
<p>„Nejspíš velmi nepříjemná osoba,“ vysvětlil jí Mikuláš. „Je tam ještě něco jiného?“</p>
<p>„Kousek papíru s adresou,“ přikývla Sacharóza. „Podívej, neměla jsem zatím čas všechno ti vyprávět, víš, Mikuláši... já...“</p>
<p>„Co je na něm?“</p>
<p>„Je tady Unikátní ulice 50. Hm. A tam mě taky ti muži chytili. Měli klíč a chovali se tam jako doma. Ehm... <emphasis>je </emphasis>to přece váš rodinný dům, nebo ne?“</p>
<p>„A co chceš, abych udělal s těmi kameny?“ zajímal se Dobrohor.</p>
<p>„Víš, co tím myslím, tys mi taky dal klíč a tak,“ řekla Sacharóza nervózně. „Jenže tam byl ten mužský ve sklepě a byl dost... no pod vlivem... a vypadal úplně stejně jako lord Vetinari a pak se objevili ti dva muži, omráčili Rockyho a pak -“</p>
<p>„Já tedy nechci nic tvrdit,“ vskočil jí do řeči Dobrohor, „ale jestli ty kameny nejsou ukradené, pak znám několik míst, kde by nám za ně vyplatili maximální cenu v penězích, a to dokonce i teď, v noci -“</p>
<p>„- a samozřejmě, chovali se <emphasis>strašně</emphasis>, ale já nemohla opravdu nic dělat -“</p>
<p>„- a nějaká suma hotových peněz by se nám zrovna teď strašlivě hodila, tedy abys pochopil, co se ti snažím říct, tak je to to, že -“</p>
<p>Pak ale jak dívka, tak trpaslík najednou pochopili, že je už Mikuláš neposlouchá. Zdálo se, že ohluchl nebo že sedí s prázdnou tváří v malé soukromé bublině dokonalého ticha.</p>
<p>Pomalu sáhl po rozvratníku a pak stiskl tlačítko označené „přetoč“.</p>
<p>Zevnitř se ozvalo tlumené „jauvajs!“.</p>
<p>„...<emphasis>štipštipštip nye vhídleorkchmrkusklam</emphasis>...“</p>
<p>„Co to je za zvuk?“ rozhlížela se Sacharóza.</p>
<p>„Tak skřeti vzpomínají,“ vysvětlil jí Mikuláš nepřítomně. „On si... jako... přehraje kus života pozpátku. Kdysi jsem míval jeden z prvních typů téhle věci,“ dodal.</p>
<p>Zvuk utichl. „A co se s ním stalo?“ zeptal se skřet, z jehož hlasu zaznívala směsice obav a zvědavosti.</p>
<p>„Odnesl jsem ho do obchodu, protože nepracoval, jak měl,“ odpověděl mu Mikuláš.</p>
<p>„Tak to se mi velmi ulevilo,“ tetelil se skřet. „Ani byste nevěřil, co všechno byli lidé schopni udělat se starým dobrým Mk I. Copak se mu stalo?“</p>
<p>„Byl vyhozen z okna ve třetím patře,“ odpověděl Mikuláš, „protože odmítal spolupracovat.“</p>
<p>Tenhle skřet byl o něco bystřejší než většina příslušníků jeho druhu. Předpisově zasalutoval.</p>
<p>„...<emphasis>štipštipštip nye vhídleorkchmrkusklam... testuji... testuji... všechno se zdá být v pořádku -</emphasis>“</p>
<p>„To je bratr Zichrhajc!“ zareagovala první Sacharóza.</p>
<p>„- <emphasis>řekněte něco, </emphasis><emphasis>pane Tulipáne</emphasis>.“<emphasis> </emphasis>Pak se hlas změnil v hutné chrchlání sestry Jenovéfy. „<emphasis>A co mám řikat? Není to normální, mluvit k nějaký -aný krabici. Tahle krabice, pane Tulipáne, může být vstupenkou do lepších časů. Myslím, že ty -ané</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>peníze přece jen dostaneme. Ano, a tohle nám pomůže si je udržet... štipštipštip</emphasis>...“</p>
<p>„Posuň to kousek dopředu,“ přikazoval Mikuláš.</p>
<p>„... <emphasis>vhííí štipštip štip pes musí mít osobnost. Osobnost se hodně počítá. A úřední precedenty </emphasis><emphasis>-</emphasis>“</p>
<p>„To je Kosopád!“ zvolal Bodoni. „Ten právník!“</p>
<p>„Tak co mám udělat s těmi kameny?“ naléhal Dobrohor.</p>
<p>„...<emphasis>štipštipštip... Mohl bych k vašemu honoráři přidat dalších pět tisíc tolarů v kamenech... štipštip... Chci vědět, kdo mi dává tyhle příkazy... štipštip. .. A nebuďte také hloupí! Mí... klienti mají dlouhou paměť a </emphasis><emphasis>hluboké kapsy...</emphasis>“</p>
<p>Skřet ve své hrůze začal přeskakovat.</p>
<p>Mikuláš stiskl tlačítko „pause“.</p>
<p>„Takže Kosopád jim dal peníze,“ řekl. „Platil je Kosopád. A slyšeli jste, jak vzpomínal nějakého klienta? Rozumíte tomu? Je to jeden z těch mužů, kteří zaútočili na Vetinariho! A ti mají klíč k <emphasis>našemu </emphasis>domu?“</p>
<p>„Ale ty peníze si přece nemůžeme jen tak nechat!“ řekla Sacharóza.</p>
<p>Mikuláš znovu stiskl tlačítko.</p>
<p>„...<emphasis>štip... říkají, že lež oběhne svět dřív, než si pravda stačí obout boty</emphasis>...“</p>
<p>„Je naprosto jasné, že -“ začala znovu Sacharóza.</p>
<p>Stiskl tlačítko.</p>
<p>„... <emphasis>štipštipštipštip lež oběhne svět dříve, než si pravda stačí obout boty</emphasis>.“</p>
<p>„...<emphasis> štipštipštipštip lež oběhne svět dříve, než si pravda stačí obout boty</emphasis>.“</p>
<p>„...<emphasis> štipštip... než si pravda stačí natáhnout boty</emphasis>.“</p>
<p>„Co je ti, Mikuláši?“ zeptala se Sacharóza, když si všimla, že stojí jak solný sloup.</p>
<p>„Opožděný šok,“ zašeptal Dobrohor. „To se některým lidem stává!“</p>
<p>„Pane Dobrohore,“ ozval se vtom ostře Mikuláš, který k nim stál pořád ještě zády. „Řekl jste, že byste dokázal sehnat jiný tiskový lis?“</p>
<p>„Řekl jsem, že by stál alespoň -“</p>
<p>„- alespoň hrst rubínů?“</p>
<p>Dobrohor otevřel ruku. „Takže jsou <emphasis>naše?</emphasis>“</p>
<p>„Ano!“</p>
<p>„Dobrá, ráno mohu koupit tucet lisů, ale to víš, to není jako koupit housku na krámě -“</p>
<p>„Chci začít tisknout během půlhodiny,“ přerušil ho Mikuláš. „Otto, chci obrázek nohy pana Zichrhajce. Chci výpověď od každého, kdo s tím má něco společného, včetně Starého Smrdi. A obrázek Hafala, Otto. A hlavně chci tiskařský <emphasis>lis!</emphasis>“</p>
<p>„Vždyť jsem ti říkal, že nevím, kde bychom takhle v noci dostali tiskařský -“</p>
<p>Zem se zachvěla. Tu a tam se začala sypat suť.</p>
<p>Všechny oči se obrátily k ozářeným oknům <emphasis>Informátora.</emphasis></p>
<p>Sacharóza, která pozorovala Mikuláše rozšířenýma očima, začala dýchat tak těžce a prudce, že Otto zasténal, odvrátil pohled a začal si horečnatě pobrukovat jakousi krvoabstinentskou píseň.</p>
<p>„Támhle máte svůj lis!“ vykřikla. „Jediné, co musíte - musíte ho dostat.“</p>
<p>„Jo, jenže jen tak ukrást -“ začal trpaslík.</p>
<p>„<emphasis>Půjčit si</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>opravil ho Mikuláš. „A půlka těch kamenů je vaše.“</p>
<p>Dobrohorovi se vzedmuly nozdry. „V tom případě ovšem -“ Nadechl se, aby vykřikl, pak se ale zarazil a obrátil k Mikulášovi. „Řekl jsi skutečně <emphasis>půlka?</emphasis>“ ujistil se.</p>
<p>„Ano!“</p>
<p>„Jak to, že tady ještě stojíte, mládenci?“</p>
<p>Na dveře pana Balamuti opatrně zabušil jeden z předáků <emphasis>Informátora.</emphasis></p>
<p>„Ano, Prachoni?[*] Už se objevil Kolík?“ zeptal se majitel <emphasis>Informátora.</emphasis></p>
<p>„Ne, pane, ale je tady jistá mladá dáma, která by s vámi chtěla mluvit. Je to slečna Rezámková,“ dodal předák a utíral si ruce do hadru.</p>
<p>Balamuťa se rozveselil. „Vážně?“</p>
<p>„Ano, pane. Je v nějakém divném stavu. A ten chlápek ze Slova, ten je s ní.“</p>
<p>Balamuťův úsměv poněkud pohasl. Pozoroval oheň přes ulici s nesmírným a zlomyslným potěšením, ale byl dost chytrý na to, aby vyšel na ulici. Podle toho, co slyšel, jsou tihle trpaslíci pěkně divocí a jistě by měli sklon obviňovat jeho. Ve skutečnosti neměl nejmenší představu, jak dům naproti chytil, ale tak neočekávané to zas nebylo.</p>
<p>„Takže přišla řada na oddané plazení, co?“ řekl si spíš pro sebe.</p>
<p>„Ano, pane?“</p>
<p>„Pošlete je nahoru.“</p>
<p>Opřel se pohodlně v křesle a po desce si rozložil několik papírů. Čert aby vzal toho Kolíka. Každopádně bylo zvláštní, že jeho výmysly fungovaly stejně jako ty mizerné párky, které prodával. Většina lidí poznala jeho zboží už z dálky, po čichu, ale stejně tam lidé občas zašli a nějaký ten párek si dali, a ať byl jakýkoliv, za čas se tam vrátili znovu. Navíc vymýšlet si podobné věci nebylo zdaleka tak snadné. Kolík měl ten správný nátisk. Vymyslel si nádhernou historku o tom, jak byla v jezeře v Hajdově parku spatřena strašlivá nestvůra, a netrvalo dlouho, přihlásilo se pět čtenářů, kteří přísahali, že ji tam viděli na vlastní oči. Obyčejní lidé, jaké potkáváte každý den, u kterých byste si mohli koupit třeba bochník chleba. Jak to ten chlap dělal? Balamuťův stůl byl pokryt jeho vlastními nevydařenými pokusy. Na něco takového potřebujete velmi zvláštní druh představy...</p>
<p>„Ale, to je Sacharóza,“ řekl, když vešla do místnosti, a vstal. „Posaďte se. Obávám se, že pro vašeho... přítele už tady židle není.“ Kývl na Mikuláše. „Mohu vám říci, jak mě mrzelo, když jsem se doslechl o tom ohni?“</p>
<p>„Je to vaše kancelář,“ ušklíbl se Mikuláš. „Můžete si tady říkat, co chcete.“ Za oknem viděl pochodně hlídky, jejíž členové dorazili ke spáleništi dílny. Ustoupil o krok.</p>
<p>„Nebuď takový, Mikuláši,“ pokárala ho Sacharóza. „Právě kvůli tomu ohni jsme za tebou přišli, Rolande.“</p>
<p>„Vážně?“ usmál se Balamuťa. „Bylas tak trochu hloupá, že...?“</p>
<p>„Totiž, no víš... Naše peníze byly...“ Sacharóza popotáhla. „Pravda je... No, teď už nemáme vůbec nic. Tak jsme se dřeli, tak jsme se snažili, a teď je to všechno pryč...“ začala vzlykat.</p>
<p>Ronald Balamuťa se naklonil přes stůl a poklepal ji po ruce.</p>
<p>„Mohl bych pro tebe něco udělat?“ zeptal se.</p>
<p>„Víš, doufala jsem... Napadlo mě... tedy, víš... Myslíš, že bys nám mohl na dnešní noc půjčit jeden ze svých Lisů?“</p>
<p>Balamuťa se prudce narovnal. „Cože? Zbláznili jste se?“</p>
<p>Sacharóza se vysmrkala. „Ano, myslela jsem si, že nejspíš řekneš tohle,“ řekla smutně.</p>
<p>Balamuťa, který přece jen trochu změkl, se naklonil kupředu a znovu ji popleskal po ruce. „Já vím, že jsme si jako děti spolu hrávali -“ začal.</p>
<p>„Myslím, že jsme si vlastně <emphasis>nehráli</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>namítla a začala se přehrabovat ve své kabelce. „Ty jsi mě většinou honil a já tě tloukla do hlavy dřevěnou kravičkou. Aha, tady je...“ Upustila kabelku a namířila na Balamuťu jeden z pistolových samostřílů zesnulého pana Zichrhajce.</p>
<p>„Takže ty nám dovolíš použít jeden z těch vašich ,-aných‘ lisů, nebo já ti ,-aně‘ ustřelím tu tvoji ,-anou‘ hlavu!“ zaječela. „Myslím, že tak nějak by se to mělo říkat, že?“</p>
<p>„Neodvážila by ses zmáčknout kohoutek!“ řekl Balamuťa a pokoušel se schoulit v křesle.</p>
<p>„Byla to moc pěkná kravička a jednoho dne jsem tě praštila tak silně, že se jí zlomila noha,“ řekla Sacharóza zasněně.</p>
<p>Balamuťa vrhl prosebný pohled na Mikuláše. „Nemohl byste ji nějak přivést k rozumu?“ zeptal se.</p>
<p>„Potřebujeme si jen na hodinu nebo dvě půjčit jeden z vašich tiskařských lisů, pane Balamuťo,“ odpověděl mu Mikuláš, zatímco Sacharóza mířila hlavní pistolového samostřílu na mužův nos a na tváři měla úsměv, o němž doufala, že je velmi záhadný. „Hned potom odejdeme.“</p>
<p>„Co chcete dělat?“ zeptal se Balamuťa ochraptěle.</p>
<p>„No, tak především vás svážeme,“ odpověděl Mikuláš.</p>
<p>„To tedy ne! Zavolám předáky!“</p>
<p>„Myslím, že jsou právě... zaměstnaní,“ zavrtěla hlavou Sacharóza.</p>
<p>Balamuťa se soustředěně zaposlouchal do zvuků v budově. Jak se zdálo, dole bylo nepřirozené ticho.</p>
<p>Vzdal to.</p>
<p>Tiskaři i pomocní dělníci <emphasis>Informátora </emphasis>stáli v kruhu kolem Dobrohora.</p>
<p>„Dobrá, mládenci,“ prohlásil trpaslík. „Uděláme to takhle. Každý muž, který dnes odejde domů dřív, protože ho bolí hlava, dostane sto tolarů, je to jasné? To je starý klačský zvyk.“</p>
<p>„A co se stane, když nepůjdeme?“ zeptal se jeden z předáků a zvedl těžkou palici.</p>
<p>„Potom,“ ozval se mu hlas těsně za hlavou, „vás <emphasis>začne </emphasis>bolet hlava.“</p>
<p>Venku se zablesklo a děsivě zahřmělo. Otto triumfálně zahrozil k nebi.</p>
<p>„Ano!“ zvolal, když se tiskaři zmateně rozeběhli ke dveřím. „Ktyž to opraftu, ale opraftu potržepujete, je to taty! Skusme to ještě jetnou... Chrat!“ Znovu zaduněl hrom. Upír poskakoval vzrušeně sem a tam a šosy jeho vesty za ním vlály. „Ohó! <emphasis>Teď </emphasis>se to rostáčí! Snofu a tentokrát s citem! Jaký felký <emphasis>chrat</emphasis>...“<emphasis> </emphasis>Zadunění hromu bylo tentokrát snad ještě hlasitější.</p>
<p>Otto, štěstím bez sebe, zatančil krátký vítězný taneček a po šedivé tváři mu stékaly slzy.</p>
<p>„Chutpa, co je f ní kamení - rock!“ vykřikl.</p>
<p>V tichu, které nastalo po dunění hromu, vytáhl Mikuláš z kapsy sametový sáček a vysypal jeho obsah na savou podložku na stolní desce.</p>
<p>Balamuťa zíral na kameny vytřeštěnýma očima.</p>
<p>„Mají cenu dvou tisíc tolarů,“ oznámil mu Mikuláš. „Přinejmenším. Tu cenu oznámíme i cechu. Nechám je tady, ano? Nepotřebuji na ně potvrzení. Věříme vám.“</p>
<p>Balamuťa neřekl nic, protože měl v ústech roubík. Byl připoután ke svému křeslu.</p>
<p>V tomto okamžiku Sacharóza stiskla spoušť. Nic se nestalo.</p>
<p>„Asi jsem do toho zapomněla vložit ten podlouhlý špičatý kousek,“ řekla, když Balamuťa omdlel. „To jsem ale hloupá holka. Aně. Cítím se mnohem líp, kdy jsem to dokázala říci, věříš? Aně. Aněanýaná. Jenom by mě moc zajímalo, co to vlastně znamená.“</p>
<p>Gunilla Dobrohor se vyčkávavě zadíval na Mikuláše, který se pomalu kýval sem a tam a pokoušel se přemýšlet.</p>
<p>„Dobrá,“ řekl Mikuláš nakonec a sevřel si prsty můstek nosu. „Třířádkový titulek na šíři stránky. První řádek: ,Odhalené spiknutí!‘ Máte to? Další řádek: ,Lord Vetinari je nevinný!‘“ Nad touto větou se chvilku zamyslel, ale pak ji ponechal. Lidé se budou přít o její všeobecné platnosti později. To v tomto okamžiku nebyla ta nejdůležitější věc.</p>
<p>„Dobrá,“ řekl Dobrohor. „A třetí řádek?“</p>
<p>„Tak ten jsem si napsal,“ řekl Mikuláš a podal mu stránku vytrženou ze zápisníku. „Verzálky, prosím. Velké verzálky. Tak velké, jaké jen máte. Tak velké, jaké používá <emphasis>Informátor </emphasis>pro svoje elfy a vybuchující lidi.“</p>
<p>„Něco takového?“ řekl trpaslík a natáhl se pro písmovku velkých černých písmen. „Jsou tohle <emphasis>novinky?</emphasis>“</p>
<p>„V této chvíli ano,“ řekl Mikuláš. Pak zalistoval listy svého zápisníku.</p>
<p>„Nechceš si nejdřív napsat celý ten článek?“ zeptal se trpaslík.</p>
<p>„Na to není čas. Připraven? ,Spiknutí k ilegálnímu převzetí moci v Ankh-Morporku bylo odhaleno včera večer. Hlídka v tomto směru už mnoho dnů prováděla trpělivé detektivní pátrání.‘ Následuje odstavec. ,<emphasis>Kometa </emphasis>získala informace, že osobou, která žije mimo město, byli najati dva zabijáci, oba v současnosti mrtví, aby očernili osobu lorda Vetinariho a odstranili ho z místa Patricije.‘ Odstavec. ,Použili k tomu nevinného muže, velmi podobného lordu Vetinarimu, a s jeho pomocí pronikli do paláce. Jakmile pronikli dovnitř’ -“</p>
<p>„Zadrž, zadrž, mladíku,“ řekl Dobrohor. „Na to nepřišla hlídka, na to jsi přece přišel ty!“</p>
<p>„Já jsem jenom řekl, že oni na tom celé dny pracovali,“ řekl Mikuláš. „To je pravda. Nemusím už přece říkat, že se nikam nedostali.“ Viděl pohled trpaslíkových očí. „Poslyšte, už velmi brzo budu mít celou řadu ošklivých nepřátel. Rozhodně víc, než by si kdo přál. Budu raději, když na mě bude mít Elánius vztek proto, že mou zásluhou vypadá dobře, než aby ho měl proto, že mou zásluhou vypadá jako pitomec. Jasný?“</p>
<p>„Ale i tak -“</p>
<p>„Nehádejte se se mnou!“</p>
<p>Dobrohor by se ani neodvážil. Viděl na Mikulášově tváři <emphasis>Výraz. </emphasis>Všiml si, že mládenec při poslouchání skříňky doslova ztuhl a teď rozmrznul do... někoho úplně jiného.</p>
<p>Byl teď mnohem citlivější a mnohem méně trpělivý. Vypadal, jako kdyby měl horečku.</p>
<p>„Takže... kde jsem skončil?“</p>
<p>„‘-“ řekl trpaslík.</p>
<p>„Výborně... ,Jakmile pronikli dovnitř‘... ne, změňte to na: ,<emphasis>Kometa </emphasis>zjistila, že lord Vetinari byl‘ - Sacharózo, říkalas, že ten muž ve sklepě vypadal jako Vetinari?“</p>
<p>„Ano. Vlasy, podoba <emphasis>všecko</emphasis>.“</p>
<p>„Výborně. ,<emphasis>Kometa </emphasis>zjistila, že lord Vetinari byl zaskočen šokem z toho, že vidí sám sebe vstupovat do své kanceláře.‘ -“</p>
<p>„Vážně jsme to zjistili?“ řekla Sacharóza.</p>
<p>„Ano. Dává to přece smysl. Kdo se ještě chce přít? Kde jsem to skončil... ,Jejich plán byl narušen psem lorda Vetinariho Hafalem (16), který na oba muže zaútočil.‘ Odstavec. ,Hluk zápasu přilákal jednoho z Vetinariho úředníků, Rufuse Važuzla‘ - k sakru, toho jsem se zapomněl zeptat, jak je starý - ,kterého pak pachatelé omráčili.‘ Odstavec. ,Útočníci se pokusili využít tohoto přerušení k podpoře svého‘ - jak je to slovo? Aha, už vím - ,svého podlého plánu a bodli Važuzla jednou z Vetinariho vlastních dýk v pokusu dokázat, že propadl šílenství nebo vražedné mánii.‘ Odstavec. ,Jednali s odpornou mazaností‘ -“</p>
<p>„Začínáš v tom být opravdu dobrý,“ řekla Sacharóza.</p>
<p>„Teď ho nerušte,“ zasyčel na ni Boddoni. „Rád bych se dozvěděl, co udělali ti dva hnusáci potom!“</p>
<p>„- ,s odpornou mazaností, protože přinutili falešného lorda Vetinariho‘ -“</p>
<p>„Dobrý slova, skvělý slova,“ bručel Dobrohor a zuřivě sázel.</p>
<p>„Jseš si jistý tím ,přinutili‘?“ pozvedla Sacharóza obočí.</p>
<p>„Ti dva nejsou... tedy nebyli ten typ lidí, kteří někoho prosí,“ odpověděl krátce Mikuláš. „Takže... ,přinutili nepravého lorda Vetinariho, aby udělal falešné prohlášení ke skupince sloužících, přilákaných hlukem. Pak všichni tři, nesouce bezvědomého lorda Vetinariho a pronásledováni psem Hafalem (16), sestoupili po zadním schodišti do stájí.‘ Odstavec. ,Tam vše naaranžovali tak, aby to vypadalo, že se Lord Vetinari chystal okrást město tak, jak už se o tom psalo v rubrice‘ -“</p>
<p>„,<emphasis>Výjimečně</emphasis>‘,“<emphasis> </emphasis>řekla Sacharóza.</p>
<p>„Díky... ,v rubrice <emphasis>Výjimečně </emphasis>v <emphasis>Kormetě</emphasis>.‘<emphasis> </emphasis>Odstavec. ,Shodou okolností pes Hafal unikl osudu, který mu zlosynové chystali, a zmizel ve městě. Jak hlídka, tak zločinci po něm intenzivně pátrali. Byl nalezen skupinou občanů zabývajících se očistou města, kteří‘ -“</p>
<p>Dobrohorovi vypadla z prstů litera. „To jako myslíš Starého Smrďu Ruma a tu jeho partu?“</p>
<p>„- ,zabývajících se očistou města‘,“ opakoval Mikuláš a přikyvoval k tomu zuřivě hlavou, „,kteří ho ukryli, dokud‘ -“</p>
<p>Chladné zimní bouře měly k dispozici celé nekonečné Stoské pláně, na nichž mohly nabírat rychlost. V době, kdy zaútočily na Ankh-Morpork, byly rychlé, mohutné a nabité vztekem. Tentokrát na sebe bouře vzala podobu ledových krup. Koule ledu o velikosti mužské pěsti narážely do tašek. Ucpávaly okapy a plnily ulice drceným ledem.</p>
<p>Bušily do střechy skladiště v Třpytné ulici. Rozbily tam dvě nebo tři okna.</p>
<p>Mikuláš chodil sem a tam, vykřikoval slova, aby přehlušil hukot bouře, a občas zalistoval stránkami svého zápisníku. Ze sklepa vylezl Otto a předal trpaslíkům několik ikonografických destiček připravených k tisku. Všichni posedávali a postávali kolem, připraveni vrhnout se do práce.</p>
<p>Mikuláš se zarazil. Poslední slova zapadla na místo.</p>
<p>„Tak se podívejme, jak to zatím vypadá,“ řekl Mikuláš.</p>
<p>Dobrohor naválel formu, položil na ni kus papíru a přejel ji ručním válečkem. Otisk pak beze slova podal Sacharóze.</p>
<p>„Jsi si tím vším <emphasis>jistý</emphasis>,<emphasis> </emphasis>Mikuláši?“ zeptala se.</p>
<p>„Ano,“ přikývl.</p>
<p>„Víš, některé ty kousky... Jsi si jistý, že je to všechno pravda?“</p>
<p>„Jsem si jistý, že je to všechno novinařina,“ řekl Mikuláš.</p>
<p>„A co to má vlastně všechno znamenat?“</p>
<p>„To znamená, že je to pro tuto chvíli dostatečná pravda.“</p>
<p>„A znáš jména těch lidí?“</p>
<p>Mikuláš zaváhal. Pak řekl:</p>
<p>„Pane Dobrohore, můžete někam do toho příběhu vložit zvláštní odstavec?“</p>
<p>„Žádný problém.“</p>
<p>„Dobrá. Pak vysaďte tohle: ,<emphasis>Kometa </emphasis>může dokázat, že oba zločinci byli najmuti skupinou předních občanů vedených‘... ,<emphasis>Kometa </emphasis>by se ráda zmínila o tom, že‘...“ Zhluboka se nadechl. „Začněte znova: ,Spiklenci, jak <emphasis>Kometa </emphasis>zjistila a může dokázat‘...“ Mikuláš potřásl hlavou. „,Všechny důkazy ukazují, že‘... Hm... ,Důkazy, které <emphasis>Kometa </emphasis>může předložit‘... ,Četné důkazy, které má <emphasis>Kometa k </emphasis>dispozici..., dokazují...‘“ Hlas se mu vytratil.</p>
<p>„Bude to dlouhý odstavec?“ zeptal se Dobrohor. Mikuláš byl očividně v nesnázích. S provinilým výrazem rozpačitě zíral na vlhký obtah.</p>
<p>„Ne,“ řekl pak zničeně. „Myslím, že to bude všechno. Nechme to tak. Přidejte tam řádek o tom, že <emphasis>Kometa </emphasis>ráda pomůže hlídce v dalším pátrání.“</p>
<p>„A proč? My jsme přece nic neudělali?“ řekl Dobrohor.</p>
<p>„Jen to tam přidejte, prosím.“ Mikuláš zmačkal korekturní obtah do kuličky, odhodil jej na ponk a přešel k lisu.</p>
<p>Tam ho našla o několik minut později Sacharóza. Tiskárna nabízí velké množství zákoutí a úkrytů, používaných hlavně těmi, kdo potřebují trochu soukromí na zaslouženou cigaretu. Mikuláš seděl na štosu papíru a zíral do prázdna.</p>
<p>„Není tady něco, o čem by sis chtěl popovídat?“ zeptala se ho.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Víš, kdo byli ti spiklenci?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„A bylo by pravda, kdybychom napsali, že máš <emphasis>podezření</emphasis>, kdo jsou ti spiklenci?“</p>
<p>Rozzlobeně se na ni podíval. „To na mě zkoušíš novinařinu?“</p>
<p>„Cekáš ode mě, že to budu zkoušet na každého a na všechny. Není to tak? Takže pro tebe to neplatí?“ řekla a sedla si vedle něj.</p>
<p>Mikuláš nepřítomně stiskl tlačítko na dezorganizátoru.</p>
<p>„<emphasis>Špiťšpiťšpiť</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>si pravda stačí natáhnout boty</emphasis>...“</p>
<p>„Ty jsi nikdy nevycházel moc dobře se svým otcem, že je to -“ začala Sacharóza.</p>
<p>„Co mám dělat?“ řekl Mikuláš. „To je jeho oblíbené rčení. Říká vždycky, že to dokazuje, jak jsou lidé lehkověrní. Ti muži měli k dispozici náš dům. On v tom musí být až po krk!“</p>
<p>„Ano, to je možné, ale třeba o tom ani nevěděl a udělal to jako službu nějakému -“</p>
<p>„Jestliže je můj otec do něčeho zapleten, tak jistě jako vůdce,“ řekl Mikuláš nevýrazně. „Tohle musíš pochopit, doslova, jinak neznáš pány ze Slova. My se nepřidáme k žádnému mužstvu, pokud v něm nemůžeme být kapitány.“</p>
<p>„Ale bylo by to od něj přece hloupé, nemyslíš, kdyby jim půjčil svůj vlastní dům -“</p>
<p>„Ne, jen velmi, velmi arogantní,“ odpověděl Mikuláš. „Vždycky jsme byli privilegovaní, chápeš? Privilegovaný prostě znamená, že pro tebe platí ‚privilegium‘, tedy ,zvláštní výsada‘. Přesně to to znamená. On jednoduše nevěří, že se na něj vztahuje jakýkoliv obyčejný zákon. Nevěří, že by se ho někdo odvážil dotknout, a pokud ano, pak že stačí, když na takové lidi bude dost silně křičet, a oni zase odejdou. To je tradice pánů ze Slova a věř, že jsme v ní skutečně dobří. Křičet na lidi, jednat si po svém, ignorovat pravidla. To je způsob pánů ze Slova. Až na mě, jak je vidět.“</p>
<p>Sacharóza si dávala veliký pozor, aby se její výraz nezměnil.</p>
<p>„A navíc jsem něco takového v žádném případě nečekal,“ dokončil Mikuláš a přitom neustále v prstech obracel nešťastnou skříňku.</p>
<p>„Řekl jsi ale, že se chceš dobrat pravdy, není to tak?“</p>
<p>„Ano, ale ne takovéhle! Já... musel jsem někde něco pochopit špatně. Musel. Prostě musel. Dokonce ani můj otec nemůže být takhle... takhle <emphasis>hloupý. </emphasis>Musím zjistit, co se tam doopravdy dělo.“</p>
<p>„Nemáš náhodou v úmyslu jet ho navštívit, že ne?“ podívala se na něj Sacharóza.</p>
<p>„Přesně to udělám. Teď už bude vědět, že je po všem.“</p>
<p>„Pak by sis měl s sebou někoho vzít!“</p>
<p>„To ne!“ odsekl Mikuláš. „Podívej, ty nevíš, jací jsou přátelé mého otce. Jsou vychováni k tomu, aby dávali příkazy, vědí, že jsou na té správné straně, protože když jsou na ní oni, <emphasis>musí</emphasis> to být správná strana, už ze zákona. Když se cítí ohroženi, jsou ochotni bojovat holou pěstí, ale nikdy si přitom nesundají rukavice. Jsou to lumpové. Lumpové a násilníci, a nejen násilníci, ale jejich nejhorší druh, protože nejsou zbabělí, a když se jim postavíte, udeří vás ještě mnohem tvrději. Vyrůstali ve světě, kde pokud bys představovala potíže, nechali by tě jednoduše zmizet. Myslíš si, že místa, jako je Stínov, jsou zlá? Pak nevíš, co se děje v ulici Zeleně. A můj otec je jeden z těch nejhorších. Jenže já jsem z rodiny. My... na rodinu hodně dáme. To znamená, že budu v bezpečí. Ty zůstaň tady a pomoz jim dostat noviny do ulic, ano? Poloviční pravda je lepší než nic,“ dodal zatrpkle.</p>
<p>„Co se to taty flastně fšecko tělo?“ zeptal se Otto, který vylezl ze sklepa ve chvíli, kdy Mikuláš vyšel z místnosti.</p>
<p>„Víš..., on se rozhodl, že navštíví svého otce,“ řekla Sacharóza, která se stále ještě nedokázala vzpamatovat. „Jak to vypadá, nebude to příjemný člověk. Mikuláš z něj byl velmi rozrušený.“</p>
<p>„Promiňte,“ ozval se hlas. Dívka se otočila, ale kolem neviděla nikoho.</p>
<p>Neviditelný mluvčí si ztěžka povzdechl. „Ne, musíte se podívat sem, dolů,“ pokračoval hlas. Sklopila oči a uviděla prapodivného růžového pudla.</p>
<p>„Nebudem to dlouho natahovat, jo?“ řekl pudl. „Jo, jo, je to tak, psi umějí mluvit. Pejsek to vyklopí, holka to pochopí. Skvělá práce. Je možné, že máte nějaký zvláštní duševní dar. Takže to jsme si vyřídili. Nemohl jsem si pomoci a vyslechl jsem, co jste si tady povídali. Ten mládenec se vrhá rovnou do maléru, jasný? Já <emphasis>cítím </emphasis>obtíže na sto honů -“</p>
<p>„Fy jste nějaký truch flkotlaka?“ řekl Otto.</p>
<p>„Jasně, při každým úplňku sem hrozně chlupatej,“ řekl pejsek pohrdavě. „Představte si, jak děsně to zasahuje do mýho společenskýho života. Tak a teď kouknět -“</p>
<p>„Ale psi přece nemluví -“ začala Sacharóza.</p>
<p>„Božíčku božíčku božíčku,“ zasténal Gaspoda „Řekl jsem snad, že mluvím?“</p>
<p>„No, ne snad tolika slovy, ale -“</p>
<p>„Dobrá. Fenomenologie je úžasná věc. Poslyšte, viděl jsem našich sto tolarů vyjít ze dveří a rád bych taky viděl, že se sem vrátěj, jasný? Lord ze Slova je to nejošklivější lidský stvoření, jaký v tomhle městě najdete.“</p>
<p>„Vy znáte šlechtu?“ podívala se na něj Sacharóza.</p>
<p>„Smí se kočka podívat na krále? To je legální, ne?“</p>
<p>„Předpokládám, že ano.“</p>
<p>„No vidíte, a to platí i pro psy. Musí to platit i pro psy, když to platí pro ty kočičí pytlíky na krysy. Já znám každýho, tomu věřte. Lord ze Slova kdysi posílal svýho osobního sluhu, aby kladl na ulici otrávené maso pro toulavé a zaběhnuté psy.“</p>
<p>„Ale Mikulášovi by on neublížil, že ne?“</p>
<p>„No, já se nerad sázím,“ odpověděl Gaspoda, „Ale kdyby se něco takového stalo, heleďte, tak máme těch sto tolarů u vás, jo?“</p>
<p>„My taty pržece nemůšeme stát a tofolit mu, aby utělal něco takofécho,“ zvolal Otto. „Já mám Mikuláše rát! Oni ho špatně fychovali, ale on se snaší pýt chotný člofěk, tokonce i pes písně a pes kaká, které py mu pomáchaly. Je chrosně těšké pojofat proti flastní pržirosenosti. My mu musíme pomoct.“</p>
<p>Smrť odložil do vzduchu poslední přesýpací hodiny, které se - stejně jako ty ostatní - pomalu rozplynuly.</p>
<p>„NO prosím, řekl. nebylo to zajímavé? A CO teď, pane tulipáne? JSI připraven jít?</p>
<p>Postava seděla na chladném písku a zírala do prázdna.</p>
<p>PANE TULIPÁNE? opakoval Smrť. Vítr tiše pleskal jeho rouchem, které se protahovalo v dlouhé pentle vlající temnoty.</p>
<p>„A... musím toho <emphasis>všeho... </emphasis>opravdu litovat?“</p>
<p>JISTĚ. JE TO TAKOVÉ JEDNODUCHÉ SLOVO. ALE TADY... MÁ SVŮJ VÝZNAM. SVŮJ... SMYSL.</p>
<p>„No jo. Já vím.“ Pan Tulipán zvedl hlavu, oči zarudlé, tvář opuchlou. „No ale... na to, aby člověk mohl <emphasis>takhle </emphasis>litovat, potřebuje -aně moc času.“</p>
<p>ano.</p>
<p>„Takže... kolik času na to mám?“</p>
<p>Smrť se rozhlédl po podivných hvězdách.</p>
<p>VŠECHEN ČAS NA SVĚTĚ.</p>
<p>„Aha... V tom případě... by to možná mohlo -aně stačit. Možná, že pak ani nebude žádný svět, kam by se mohl člověk -aně vrátit.“</p>
<p>PODÍVEJ, TADY TO CHODÍ JINAK. CO JÁ VÍM, PAK K REINKARNACI MŮŽE DOJÍT KDYKOLIV. KDO ŘÍKÁ, ŽE JSOU JEDNOTLIVÉ ŽIVOTY SERIÁL?</p>
<p>„To jako říkáte, že... že bych mohl žít i předtím, než jsem se narodil?“</p>
<p>ano.</p>
<p>„Třeba bych mohl najít sám sebe a zabít se,“ řekl pan Tulipán s očima upřenýma do písku.</p>
<p>TO NE, PROTOŽE SE O SOBĚ NIKDY NEDOZVÍŠ. A KROMĚ TOHO, TŘEBA POVEDEŠ ÚPLNĚ JINÝ ŽIVOT.</p>
<p>„To jsem rád...“</p>
<p>Smrť poklepal pana Tulipána po rameni a ten sebou při tom dotyku trhl.</p>
<p>TAK JÁ TĚ TEĎ NECHÁM O SAMOTĚ -</p>
<p>„Máte překrásnou kosu,“ řekl pan Tulipán pomalu a s námahou. „To stříbrné cizelování je nádherná umělecká práce, jestli jsem kdy nějakou viděl.“</p>
<p>DĚKUJI, řekl Smrť. A TEĎ UŽ OPRAVDU MUSÍM JÍT. ALE OBČAS TUDY PROJDU. MÉ DVEŘE, dodal, JSOU VŽDYCKY OTEVŘENY.</p>
<p>Pak vykročil. Shrbená postava sedící na písku zmizela v temnotě za jeho zády, ale objevila se nová, která jako šílená pádila po písku, který ovšem samozřejmě tak docela pískem nebyl.</p>
<p>Mávala bramborem na provázku. Když muž uviděl Smrtě, zastavil se a pak se k Smrťovu úžasu vyděšeně ohlédl přes rameno. Něco takového se ještě nikdy předtím nestalo. Většina lidí, kteří stanuli tváří v tvář Smrťovi, se přestala bát <emphasis>čehokoliv, </emphasis>co mohli mít za zády.</p>
<p>„Je za mnou někdo? Vidíte někoho?“</p>
<p>ehm... ne. někoho jsi snad čekal?</p>
<p>„Výborně! Tak nikdo, ano? Výborně!“ oddechl si pan Zichrhajc a narovnal ramena. „Ano! Hahá! Hej, podívejte, mám svůj brambor!“</p>
<p>Smrť zamrkal a pak vytáhl ze záhybů roucha přesýpací hodiny.</p>
<p>pan zichrhajc? aha. ten <emphasis>druhý. </emphasis>čekal jsem tě.</p>
<p>„To jsem já! A mám svůj brambor, podívejte! A taky všeho lituju!“ Pan Zichrhajc se teď už cítil zcela klidný. Hory šílenství mají mnoho různě širokých římsiček příčetnosti.</p>
<p>Smrť se díval do tváře přetékající šíleným úsměvem. JE TI TO VELMI LÍTO?</p>
<p>„Samozřejmě!“</p>
<p>VŠEHO?</p>
<p>„Jasně!“</p>
<p>V TOMTO ČASE? NA TOMTO MÍSTĚ? PROHLAŠUJEŠ, ŽE JE TI TO UPŘÍMNĚ LÍTO?</p>
<p>„Správně. Pochopil jste to. Jste chytrý. Takže teď kdybyste mi laskavě ukázal, jak se dostanu zpátky -“</p>
<p>nechceš si to pořádně rozmyslet?</p>
<p>„Nechci se dohadovat. Chci jen, co mi patří,“ řekl pan Zichrhajc. „Mám svůj brambor. Podívejte.“</p>
<p>JÁ TO VIDÍM. Smrť sáhl do záhybu svého roucha a vytáhl odtamtud něco, co panu Zichrhajcovi na první pohled připadalo jako miniaturní model Smrtě samotného. Pak si ale všiml, že z kápě vyčnívá krysí lebčička.</p>
<p>Smrť se usmál. POZDRAVTE SE S MÝM MALÝM PŘÍTELEM, řekl.</p>
<p>Krysí Smrť natáhl párátek a vytrhl panu Zichrhajcovi z ruky tkanici.</p>
<p>„Tak počkat -“</p>
<p>nikdy nevsázej všechno, co máš, na kořenovou ZELENINU. MNOHO VĚCÍ ZDALEKA NEMUSÍ BÝT TÍM, ČÍM SE ZDAJÍ, řekl Smrť. ALE ABY NIKDO NEMOHL ŘÍCI, ŽE NECTÍM ZÁKON. Pak luskl prsty. VRAŤ SE TEDY TAM, KAM PO PRÁVU PATŘÍŠ...</p>
<p>Kolem užaslého pana Zichrhajce na okamžik zablikalo modré světlo a on zmizel.</p>
<p>Smrť si povzdechl a potřásl hlavou.</p>
<p>TEN DRUHÝ... MĚL V SOBĚ NĚCO, DÍKY ČEMU MOHL BÝT LEPŠÍ, řekl. ALE TENHLE... zhluboka si povzdechl. KDO VÍ, JAKÉ ZLO SE UKRÝVÁ V SRDCI ČLOVĚKA.</p>
<p>Krysí Smrť pozvedl lebčičku od své bramborové hostiny.</p>
<p>KVÍK, řekl.</p>
<p>Smrť mávl odmítavě rukou. SAMOZŘEJMĚ MÁŠ PRAVDU, JSEM TO <emphasis>JÁ</emphasis>, řekl. JENOM MĚ TAK NAPADLO, JESTLI EXISTUJE JEŠTĚ NĚKDO JINÝ.</p>
<p>Mikuláš, který přebíhal od jednoho domovního vchodu k druhému, si uvědomil, že míří k cíli velkou oklikou. Otto by mu řekl, že je to tím, že se k němu podvědomě dostat nechce.</p>
<p>Bouře lehce polevila, i když se mu od klobouku stále ještě odrážela prská menších krup. Mnohem větší kroupy ze začátku bouře naplnily okapy a pokryly ulice. Vozy klouzaly a chodci se přidržovali zdí.</p>
<p>Navzdory žáru, který cítil v hlavě, vytáhl Mikuláš svůj zápisník a napsal si <emphasis>Krp. větš. než golf. míčk.? a </emphasis>udělal si v duchu poznámku, aby si pro jistotu jednu z krup s golfovým míčkem porovnal. Část jeho já začínala chápat, že jejich čtenáři mohou mít velmi uvolněný vztah k vině politiků, ale budou velmi přísní právě v takových otázkách, jako je velikost krup.</p>
<p>Zastavil se na Mosazném mostě a ukryl se v závětří pod jedním z obrovských hrochů. Padající kroupy zasypávaly hladinu řeky, na niž dopadaly s tisíci slabých mlaskavých zvuků. Zdálo se, že bouře pomalu slábne. Větší část Mikulášova života pro něj byl lord ze Slova vzdálenou postavou vyhlížející z okna své pracovny, z místnosti obložené knihami, které nikdy nečetl. Mikuláš zatím stál pokorně ve středu celých arů drahého, ale sešlapaného koberce a naslouchal..., teď by řekl, že zlým ošklivostem, názorům pana Větroměje zahaleným do drahých slov.</p>
<p>Ta nejhorší část, skutečně <emphasis>nejhorší </emphasis>část, byla v tom, že lord ze Slova se nikdy nemýlil. Mýlit se, to bylo něco, co neměl ve svém duševním zeměpise. Lidé, kteří měli opačný názor, byli buď nepříčetní, nebo nebezpeční, nebo to možná vůbec nebyli lidé. S lordem ze Slova jste se nemohli dohadovat. Nemohli jste vůči němu používat argumenty. Argument pochází ze slova arguer a znamená debatovat o něčem nebo něco probírat a docházet k logickým závěrům. Jediné, co jste mohli provozovat s Mikulášovým otcem, byla zuřivá hádka.</p>
<p>Z jedné ze soch steklo větší množství ledové vody a vlilo se Mikulášovi za krk.</p>
<p>Lord ze Slova používal slova takovým tónem a silou, že mu sloužila jako pěsti, přestože skutečnému fyzickému násilí se vyhýbal.</p>
<p>Na něco takového měl lidi.</p>
<p>Další dávka vody stekla Mikulášovi po zádech.</p>
<p>Ani jeho otec přece nemohl být takhle hloupý?</p>
<p>Napadlo ho, jestli by neměl jít a všechno, co věděl, sdělit hlídce. Ale ať se o Elániovi říkalo cokoliv, konec konců, měl ten člověk jen hrstku lidí a velké množství vlivných nepřátel, jejichž rodokmeny se táhly stovky let do minulosti a v jejichž rodinách bylo právě tolik cti, kolik byste jí našli v souboji zatoulaných psů.</p>
<p>Ne. On byl přece jen pán ze Slova. Hlídka tady byla pro jiné lidi, pro ty, kteří si nedokázali vyřešit své problémy sami. A co špatného se mu mohlo stát?</p>
<p>Bylo toho opravdu hodně, uvědomil si, když znovu vykročil, a dalo se jen stěží odhadnout, co z toho bylo nejhorší.</p>
<p>Ve středu podlahy hořela celá galaxie svící. V zahnědlých zrcadlech, zavěšených po obvodu pokoje, vypadaly svíčky jako hejno hlubokomořských světélkujících ryb.</p>
<p>Mikuláš prošel kolem převrácených křesel. Jedno z nich, tam vzadu za svíčkami, stálo na nohou.</p>
<p>Zastavil se.</p>
<p>„Ach... to je Mikuláš,“ řeklo křeslo. Pak lord ze Slova pomalu vymanil svou hubenou postavu z koženého objetí a vystoupil do světla.</p>
<p>„Otče,“ řekl Mikuláš.</p>
<p>„Myslel jsem si, že sem nakonec přijdeš. I tvoje matka měla tohle místo ráda. Samozřejmě, že v těch dnech vypadalo úplně jinak.“</p>
<p>Mikuláš mlčel. Pamatoval si, že dům skutečně vypadal jinak.</p>
<p>„Myslím, že je na čase, aby tenhle nesmysl skončil, co říkáš?“ řekl lord ze Slova.</p>
<p>„Já myslím, že už končí, otče.“</p>
<p>„Obávám se, že ty nemyslíš totéž, co myslím já,“ řekl lord ze Slova.</p>
<p>„Bohužel, já nevím, co si ty myslíš, že já si myslím, že si ty myslíš,“ řekl Mikuláš. „Já od tebe chci slyšet jen pravdu.“</p>
<p>Lord ze Slova si povzdechl. „Pravdu? Mně leží na srdci jen blaho města, to víš. Jednoho dne to pochopíš. Vetinari město ničí.“</p>
<p>„Ano... jenže... tady se to právě všechno začíná zaplétat, nezdá se ti?“ řekl Mikuláš a žasl nad tím, že se mu hlas zatím nezačal ani třást. „Podívej, <emphasis>každý </emphasis>říká stejné věci, nezdá se ti? ,Dělám to pro blaho města‘ nebo ,Účel světí prostředky‘ - pokaždé ta samá slova.“</p>
<p>„Takže ty nesouhlasíš s tím, že je čas, aby město vedl vládce, který naslouchá lidem?“</p>
<p>„Možná. Ale které lidi máš na mysli?“</p>
<p>Klidný výraz na tváři lorda ze Slova se změnil. Mikuláš byl stejně překvapen tím, že na ní vydržel tak dlouho.</p>
<p>„Chceš to snad dát do toho svého novinového plátku?“</p>
<p>Mikuláš mlčel.</p>
<p>„Nemůžeš nic dokázat. Dobře to víš.“</p>
<p>Mikuláš postoupil do světla a lord ze Slova spatřil zápisník.</p>
<p>„Mohu toho dokázat dost. To je vlastně všechno, na čem záleží. Zbytek bude záležitostí... vyšetřování. Slyšels někdy o tom, že se Elániovi říká Vetinariho teriér? Teriéři hrabou a hrabou a nikdy se nevzdají.“</p>
<p>Lord ze Slova položil ruku na rukojeť svého meče.</p>
<p>A Mikuláš slyšel sám sebe, jak si myslí: <emphasis>Díky. Díky, Až dote</emphasis><emphasis>ď</emphasis><emphasis> jsem tomu nebyl ochoten uvěřit.</emphasis></p>
<p>„Ty v sobě nemáš ani kousek cti?“ prohlásil jeho otec tím děsivě chladným hlasem. „Dobrá, otiskni to, a buď proklet. A hlídka budiž stejně prokleta. Nedali jsme žádný příkaz k -“</p>
<p>„Napadlo mě, že ne,“ přikývl Mikuláš. „Předpokládám, že jsi řekl ,zařiďte to‘ a podrobnosti nechal na lidech, jako byli Tulipán a Zichrhajc. Krvavé ruce na vzdálenost paže.“</p>
<p>„Jako tvůj otec ti <emphasis>přikazuji, </emphasis>abys okamžitě nechal toho... toho...“</p>
<p>„Kdysi jsi mně přikazoval, abych mluvil pravdu,“ přerušil ho Mikuláš.</p>
<p>Lord ze Slova se narovnal. „Oh Mikuláši, <emphasis>Mikuláši! </emphasis>Nebuď tak naivní!“</p>
<p>Mikuláš sklapl svůj blok. Slova mu teď vycházela z úst mnohem snáz. Vrhl se ze střechy a zjistil, že dokáže létat.</p>
<p>„A která pravda je tohle?“ pokračoval. „Ta pravda, která je tak vzácná, že musí být obklopena tělesnou stráží, lží? Pravda, která je neuvěřitelnější než výmysl? Nebo ta, která si stále ještě natahuje boty, zatímco lež už běží kolem světa?“ postoupil kupředu. „To je <emphasis>tvá </emphasis>oblíbená fráze, ne? Ale na tom už nezáleží. Já si myslím, že pan Zichrhajc to zkusil s vydíráním, a aby ti bylo jasno, totéž teď dělám já bez ohledu na to, jak jsem naivní. Ty teď okamžitě opustíš město. To pro tebe nebude nic těžkého. A na tvém místě bych doufal, že se nic nestane mně, nikomu, s kým spolupracuji, ani nikomu, koho znám.“</p>
<p>„Skutečně?“</p>
<p>„Okamžitě!“ vykřikl Mikuláš tak hlasitě, že lord ze Slova ustoupil o krok. „To jsi právě tak hluchý jako šílený? Hned teď, a nezkoušej se vrátit, protože jestli to zkusíš, uveřejním všechno, co jsi tady řekl. Do <emphasis>posledního </emphasis>slova!“ Mikuláš vytáhl z kapsy dezorganizátor. „Každé zatracené slovo! Slyšíš! A ani pan Kosopád nedokáže namazat cestičku, po které bys z toho mohl vyklouznout! Byl jsi dokonce tak nadutý, tak plný pohrdání, že jsi k tomu použil náš dům! Jak ses <emphasis>odvážil! Zmiz z </emphasis>města! A teď už buď vytáhni ten svůj meč, nebo... z něj... sundej... ruku!“</p>
<p>Umlkl. Tvář měl rudou a byl celý zadýchaný. „Pravda si konečně obula boty,“ dodal. „A teď začne kopat.“ Oči se mu zúžily. „<emphasis>A řekl jsem ti, abys sundal ruku z toho meče!</emphasis>“</p>
<p>„Takové hlouposti. Samé hlouposti. A já věřil, že jsi můj syn...“</p>
<p>„Aha, vidíš. Na to jsem málem zapomněl,“ pokračoval Mikuláš, teď poháněný zuřivostí. „Víš, jaký zvyk mají trpaslíci? Ne, to ty samozřejmě nevíš, protože to pro tebe nejsou pochopitelně lidé, co? Ale já jich pár znám, abys věděl, takže...“ Vytáhl z kapsy sametový sáček a hodil ho na zem před svého otce.</p>
<p>„Co to má...?“ začal lord ze Slova.</p>
<p>„V tom sáčku jsou diamanty za víc než dvacet tisíc tolarů, alespoň podle odhadu několika znalců,“ odpověděl Mikuláš. „Neměl jsem dost času to přesně zjišťovat a nechtěl jsem, aby sis myslel, že jsem nevděčný, a tak jsem obsah raději poněkud podcenil. Je to dost, aby to pokrylo všechny výdaje, které jsi se mnou za ty roky měl. Školné, oblečení, všechno. Musím ovšem podotknout, že jsi odvedl velmi mizernou práci, když vezmu v úvahu, že jsem finální produkt. Kupuju se od tebe, chápeš?“</p>
<p>„Hm, chápu. Jak dramatické gesto. To si vážně myslíš, že rodina je záležitostí <emphasis>peněz?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl lord ze Slova.</p>
<p>„Mám-li to brát podle historie, pak ano. Majetek, pozemky a tituly,“ přikývl Mikuláš. „Je až neuvěřitelné, jak často se nám nepodařilo oženit se s někým, kdo neměl alespoň dva z těchto tří darů.“</p>
<p>„To je laciný žertík. Víš dobře, co myslím.“</p>
<p>„No, tím si nejsem právě jistý,“ potřásl Mikuláš hlavou. „Ale vím, že jsem ty peníze získal před několika hodinami od muže, který se mě pokusil zabít.“</p>
<p>„Pokusil se tě zabít?“ Poprvé v hlase lorda ze Slova zazněla nejistota.</p>
<p>„Jistě. Překvapilo tě to?“ přikývl Mikuláš. „Když něco vyhodíš do vzduchu, neměl by ses trochu starat o to, kam to dopadne?“</p>
<p>„Samozřejmě, že ano,“ přikývl lord ze Slova. Povzdechl si a udělal malý posunek rukou. Mikuláš viděl, jak se ze stínů oddělily menší stíny. A vzpomněl si také, že majetek pánů ze Slova se nedá udržovat bez množství najatých pomocníků, a to ve všech oblastech života. Tvrdí muži v měkkých kloboucích, kteří umí lidi honit, týrat a připravovat jim pasti...</p>
<p>„Jak vidím, je jasné, že to přeháníš,“ řekl jeho otec, když se stíny začaly přibližovat. „Myslím, že by ti prospěla... ano, prospěla by ti dlouhá cesta po moři. Země mlhy? Mlžné ostrovy? Sumatří? Čtyřix? Nebo možná Brmbrmduc. Pokud jsem slyšel, dá se tam získat pohádkové bohatství, pokud se mladý člověk neštítí umazat si ruce. Tady tě nic nečeká..., rozhodně nic dobrého.“</p>
<p>Mikuláš teď napočítal čtyři postavy. Vzpomněl si, že je příležitostně zahlédl na panství. Většinou měly jen jedno jméno, jako Karlíček nebo Břitva, a žádnou minulost.</p>
<p>Jedna z nich řekla: „Poslyšte, pane Mikuláši, jestli máte špetku zdravého rozumu, tak nám nebudete dělat potíže a vyřídíme to tiše a hladce...“</p>
<p>„Budou ti pravidelně zasílány malé finanční částky,“ dodával lord ze Slova. „Můžeš žít stylem, který ti bude -“</p>
<p>Z temnoty od stropu se sneslo několik slaboučkých pramínků prachu. Ševelily v naprostém tichu jako padající sykamorové listí.</p>
<p>Dopadly nedaleko sáčku s drahokamy.</p>
<p>Pak nahoře tiše zacinkaly přívěsky v obrovském křišťálovém svícnu.</p>
<p>Mikuláš zvedl hlavu. „Ale ne,“ zvolal, „Jen nikoho nezabíjej!“</p>
<p>„Cože?“ nechápal lord ze Slova.</p>
<p>Otto Schrecklich, ruce napřažené před sebou jako spáry, seskočil měkce na podlahu.</p>
<p>„Toprý fečer!“ ušklíbl se na nejbližšího vyděšeného sloužícího. Pak se podíval na své ruce. „Ale no tak, na co já to myslím?“ Zaťal ruce v pěst a poskočil z nohy na nohu. „Tak je sfedni, táme si klasiš ankh-morporský pox!“</p>
<p>„Boxovat?“ odpověděl muž a pozvedl těžký obušek. „K čertu s tím!“</p>
<p>Rána, kterou mu Otto zasadil, ho zvedla z podlahy. Dopadl na zem a odjel po vyleštěných parketách. Otto se otočil tak rychle, že se přihlížejícím rozmazával. Ozvalo se ošklivé plesknutí a další muž padl k zemi.</p>
<p>„Co to má pýt? Co to má snamenat? Já použífám cifilisofaný pox a fy nechcete pojovat?“ volal a poskakoval sem a tam jako amatérský rohovník. „Ach, pane, tak fy chcete pojofat -“ jeho pěst vyletěla tak rychle, že ji oči nestačily sledovat, a zasáhla muže jako boxerský pytel. Když muž odletěl stranou, Otto se narovnal a téměř znuděně udeřil stranou. Zasáhl čtvrtého muže, který se k němu hnal z boku, přímo do brady. Ubožák ve vzduchu udělal doslova přemet.</p>
<p>To všechno se odehrálo během několika vteřin. Pak se stačil Mikuláš vzpamatovat natolik, že ze sebe vyrazil varovný výkřik. Bohužel už bylo pozdě.</p>
<p>Otto se podíval na kus meče, který mu vyčníval z hrudníku.</p>
<p>„Tak se na to potífejte,“ povzdechl si. „Tety ržeknu fám, še co jsem u tepe f saměstnání, tak mi košile nefytrší ani tfa tny!“</p>
<p>Pak se obrátil k lordu ze Slova, který začal ustupovat, a se zapraskáním si srovnal klouby na rukou.</p>
<p>„Drž to ode mě!“ vykřiklo jeho lordstvo.</p>
<p>Mikuláš zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ale ne?“ řekl Otto a pomalu postupoval kupředu. „Tak fy si myslíte, še já jsem ,to‘? Toprá. Tak já se jako ,to‘ pudu chofat.“</p>
<p>Uchopil lorda ze Slova za šaty pod krkem a jednou nataženou rukou ho zvedl do vzduchu.</p>
<p>„My u nás máme taky lidi, jako jste fy,“ řekl. „To jsou ti, co ržíkají tafu, co má tělat! Ktyž jsem pržišel sem, to Ankh-Morporku, ržíkali mi, že taty jsou fěci jinak, ale fe skutečnosti je to stejné. Fštycky se najtou takofí satracení lité, jako jste fy! A teť, co mám s fámi tělat?“</p>
<p>Zatápal rukou po své vestě, utrhl z ní černou stuhu a odhodil ji stranou.</p>
<p>„Stejně mi to satracený kakao nikty nechutnalo.“</p>
<p>„Otto!“</p>
<p>Upír se otočil. „Ano, Mikuláš? Copak si ty pržeješ?“</p>
<p>„Tohle už zachází trochu daleko.“</p>
<p>Lord ze Slova zbledl. Mikuláš ho nikdy neviděl tak vyděšeného.</p>
<p>„Ale co ržíkáš? Ty si myslíš, že já ho <emphasis>kousnu? </emphasis>Mám fás kousnout, fáše lortstfo? No, mošná, še to neutělám, protože taty Mikuláš si myslí, že jsem chotný osopa.“ Přitáhl si lorda ze Slova k sobě, až jejich tváře byly sotva několik centimetrů od sebe. „A já pych se teť měl šeptat sám sepe: <emphasis>jak</emphasis> chotná jsem osopa? Nepo mošná... jsem lepší neš fy?“ Vteřinu dvě váhal a pak prudkým pohybem strhl lorda k sobě.</p>
<p>Pak ho s neobyčejným citem políbil na čelo. Nakonec postavil roztřeseného muže na podlahu a pohladil ho po hlavě.</p>
<p>„Apych se fám přisnal, to kakao <emphasis>není </emphasis>sas tak špatné a ta mlatá táma, co chraje na farchany..., ona na mě tu a tam <emphasis>mrkne</emphasis>,“ prohlásil a ustoupil stranou.</p>
<p>Lord ze Slova otevřel oči a upřel je na Mikuláše.</p>
<p>„Jak se odvažuješ -“</p>
<p>„Buď zticha,“ zarazil ho Mikuláš. „Tak, a teď ti povím, jak to bude dál. Já neřeknu žádná jména. Už jsem se rozhodl. Nechci, aby se říkalo, že manžel mé matky byl zrádce, chápeš? Pak je tady Ruprecht. A mé sestry. Chráním naše jméno. Dělám pravděpodobně velkou chybu, ale já to stejně udělám. Abych se přiznal, chystám se tě ještě jednou neposlechnout. Nechci říci pravdu. Rozhodně ne celou pravdu. Mimo to jsem si jistý, že ti, kdož chtějí vědět co a jak, si všechno snadno zjistí. A troufl bych si říci, že si to velmi rychle a tiše přeberou. Víš... právě tak jako ty.“</p>
<p>„Zrádce?“ zašeptal lord ze Slova.</p>
<p>„Přesně to lidé řeknou.“</p>
<p>Lord ze Slova přikývl jako muž chycený v nepříjemném snu.</p>
<p>„Ty peníze si v žádném případě nemůžu vzít,“ řekl. „Přeju ti, aby sis je hezky užil, <emphasis>můj synu. </emphasis>Protože... ty jsi <emphasis>naprosto jistě</emphasis> ze Slova. Přeju ti hezký den.“ Otočil se a odcházel. Za několik vteřin bylo slyšet, jak se se slabým skřípotem otvírají a zavírají těžké dveře.</p>
<p>Mikuláš se odpotácel k nejbližšímu pilíři. Třásl se. Postupně si v hlavě přehrál setkání s otcem. Za celou tu dobu se jeho myšlenky nedotkly země.</p>
<p>„Jseš v poržátku, Mikuláš?“ zeptal se Otto.</p>
<p>„Je mi špatně..., ale ano, jsem v pořádku. Ze všech tvrdohlavých, umíněných, sebestředných, nafoukaných -“</p>
<p>„Ale na truché straně máš sase mnocho toprých flastností,“ zarazil ho Otto.</p>
<p>„Já mluvil o <emphasis>svém otci</emphasis>.”</p>
<p>„Oh.“</p>
<p>„Je si neustále tak jistý, že má pravdu...“</p>
<p>„Poslyš, je to <emphasis>tfůj otec</emphasis>, o kom mlufíme, ano?“</p>
<p>„To snad naznačuješ, že jsem jako on?“</p>
<p>„To ne. Jsi <emphasis>úplně </emphasis>jiný. Apsolutně a úplně jinačí. Ani jetiná potopnost, ktepak.“</p>
<p>„No, přehánět to zase nemusíš!“ Pak se Mikuláš zarazil. „Poděkoval jsem ti vůbec?“</p>
<p>„Ne, nepoděkoval.“</p>
<p>„Ach bože!“</p>
<p>„To nic, ale <emphasis>ufětomil </emphasis>sis, že jsi nepotěkofal, a to je v poržádku,“ řekl Otto. „Kaštý ten a fe fšech směrech jsme lepší a lepší. Mimochodem, nefatilo py ti, ktypys se mě mochl fytáchnout ten meč? Jenom chlupáka napatne frasit meč to upíra. Jetiné, co se stane, je, še se sničí textilie.“</p>
<p>„Tak dovol -“ Mikuláš neohrabaně vytáhl Ottovi z těla čepel.</p>
<p>„Můšu si tu košili pržipsat to fýtajů?“</p>
<p>„Myslím, že ano.“</p>
<p>„Fýporně, teť je po fšem a je čas na otměny a fysnamenání,“ prohlásil upír vesele a upravil si vestu. „Takše kam se potěly fšechny naše starosti?“</p>
<p>„Tak ty teprve začnou,“ zasmušil se Mikuláš. „Obávám se, že do hodiny si budu prohlížet budovu hlídky v Pseudopolském dvoře zevnitř.“</p>
<p>Přesně řečeno, trvalo čtyřicet tři minuty, než začal Mikuláš ze Slova pomáhat hlídce ve vyšetřování, jak se říkalo.</p>
<p>Velitel Elánius, který seděl na protější straně stolu, si pozorně pročítal <emphasis>Kometu. </emphasis>Mikuláš věděl, že to velitel úmyslně protahuje, aby jeho, Mikuláše, znervóznil.</p>
<p>„Pokud byste nevěděl, co znamenají některá dlouhá slova, rád vám pomohu,“ nabídl se po chvíli.</p>
<p>„Je to opravdu dobré,“ řekl Elánius, aniž dal najevo, že by jeho slova zaslechl. „Ale potřeboval bych vědět víc. Potřebuju znát <emphasis>jména. </emphasis>A myslím si, že vy ta jména <emphasis>znáte. </emphasis>Kdo to byl? Kde se to sešli? Takové věci. Potřebuju je vědět.“</p>
<p>„Některé věci jsou záhadou i pro mě,“ odpověděl Mikuláš. „Ale máte více než dost důkazů k tomu, abyste mohl propustit lorda Vetinariho.“</p>
<p>„Potřebuju se dozvědět <emphasis>víc.</emphasis>“</p>
<p>„Ode mě ne.“</p>
<p>„Ale <emphasis>no tak</emphasis>,<emphasis> </emphasis>pane ze Slova. Jsme přece na stejné straně!“</p>
<p>„Ne. My jsme bohužel každý na jiné straně, které se shodou okolností ocitly vedle sebe.“</p>
<p>„Pane ze Slova, dnes, o něco dříve, než došlo k těmto událostem, jste napadl jednoho z mých důstojníků. Víte, do jakých nepříjemností jste se díky tomu dostal?“</p>
<p>„Tak to jsem si myslel, že jste chytřejší, veliteli,“ odpověděl Mikuláš. „Chcete tvrdit, že jsem napadl důstojníka v uniformě? Důstojníka, který se mi představil?“</p>
<p>„Dejte si pozor, pane ze Slova.“</p>
<p>„Sledoval mě vlkodlak, veliteli. Podnikl jsem jisté kroky, které by ho od toho... odradily. To mi umožnilo mu uniknout. Chtěl byste něco takového probírat na veřejnosti?“</p>
<p>Jsem nadutý, prolhaný a povýšený hajzl, pomyslel si Mikuláš. A jsem v tom <emphasis>dobrý.</emphasis></p>
<p>„Pak mi nedáváte jinou možnost, než abych vás zatkl pro zatajování -“</p>
<p>„Žádám právníka,“ přerušil ho Mikuláš.</p>
<p>„Opravdu? A koho máte na mysli v tuhle noční hodinu?“</p>
<p>„Pana Kosopáda.“</p>
<p>„<emphasis>Kosopáda</emphasis><emphasis>? </emphasis>A vy si myslíte, že <emphasis>kvůli vám </emphasis>přijde?“</p>
<p>„Ne, nemyslím, že kvůli mně. Ale přijde, věřte mi.“</p>
<p>„Tak on <emphasis>přijde, </emphasis>říkáte?“</p>
<p>„Určitě.“</p>
<p>„Ale no tak,“ řekl Elánius s úsměvem. „Máme tohle zapotřebí? Je přece povinností každého občana napomáhat hlídce, nebo ne?“</p>
<p>„To nevím. Vím jen, že hlídka si to myslí. Ale napsané jsem to nikde neviděl,“ odpověděl Mikuláš. „Ale právě tak nevím, jestli má hlídka právo špehovat bezúhonné občany.“</p>
<p>Viděl, jak Elániovi ztuhl úsměv na tváři.</p>
<p>„To bylo pro vaše vlastní dobro,“ zavrčel Elánius.</p>
<p>„Nevím, jestli je vaší věcí rozhodovat o tom, co je a co není pro moje dobro.“</p>
<p>Tentokrát si Elánius zasloužil menší odměnu. „Ani já nemám rád, když se mnou někdo manipuluje,“ připustil. „Ale i tak mám důvod se domnívat, že zatajujete informace o těžkém zločinu, a to je přečin. Jednáte protizákonně.“</p>
<p>„Pan Kosopád už něco vymyslí. Vsadil bych se, že existují precedenty. Pan Kosopád bude hrabat a hrabat. Pokud to bude třeba, tak celé <emphasis>rok</emphasis><emphasis>y. </emphasis>Na místě, kde dnes je, je <emphasis>jen </emphasis>díky hrabání.“</p>
<p>Elánius se naklonil kupředu. „Jen mezi námi a bez toho vašeho zatraceného zápisníku,“ zamumlal, „pan Kosopád je hnusný křivák, tchoř, který dokáže všechny platné zákony splést do jediného rébusu.“</p>
<p>„Souhlasím,“ přikývl Mikuláš. „A je to můj právník, to vám zaručuji.“</p>
<p>„Proč by měl pan Kosopád jednat ve <emphasis>vašem </emphasis>zájmu?“ potřásal hlavou Elánius a upíral pohled na Mikuláše.</p>
<p>Mikuláš se mu díval přímo do očí. Je to pravda, pomyslel si v tom okamžiku, jsem syn svého otce. A stačí, když toho jen <emphasis>využiju.</emphasis></p>
<p>„Protože je to starý poctivec?“ odpověděl. „Tak a teď budete tak laskav a pošlete pro něj posla? Protože jestli ne, musíte mě pustit.“</p>
<p>Elánius, aniž spustil z Mikuláše oči, natáhl ruku a uchopil mluvítko komunikační trubky, které viselo vedle stolu. Pískl do ní a přiložil ji k uchu. Ze sluchátka se ozvaly zvuky připomínající pláč myši, která prosí o milost.</p>
<p>„Jata uipsi tipoiti svup?“</p>
<p>Elánius přiložil mluvítko k ústům. „Seržante, pošlete sem někoho, kdo by odvedl pana ze Slova dolů do cely, ano?“</p>
<p>„Svydle jumyjum vipvipjumvip?“</p>
<p>Elánius si povzdechl a pověsil náústek. Vstal a otevřel dveře.</p>
<p>„Frede, pošli sem někoho, kdo by odvedl pana ze Slova dolů do cely!“ zaječel. „Prozatím to nazveme ochranná vazba,“ dodal a obrátil se k Mikulášovi.</p>
<p>„A to mě jako chráníte před kým?“</p>
<p>„Tak například já sám jsem první, kdo má nepřekonatelnou touhu ubalit vám jednu přes ucho,“ sdělil mu bez emocí Elánius. „A předpokládám, že je tady celá řada dalších s podobnými choutkami, ale bez mého sebeovládání.“</p>
<p>V celách vládla téměř mírumilovná atmosféra. Kavalec byl pohodlný. Stěny byly pokryty vyškrabanými obrázky a nápisy a Mikuláš si krátil čas tím, že v nich opravoval pravopisné chyby.</p>
<p>Pak se dveře znovu otevřely. Policista s kamennou tváří doprovodil Mikuláše zpět do Elániovy kanceláře.</p>
<p>Tam už čekal pan Kosopád. Pozdravil Mikuláše nevýrazným kývnutím hlavy. Velitel Elánius seděl před malou, ale zřejmě velmi důležitou hromádkou papírů a vypadal jako poražený muž.</p>
<p>„Domnívám se tedy, že pan ze Slova může svobodně odejít,“ řekl pan Kosopád.</p>
<p>Elánius pokrčil rameny. „Divím se jen, že po mně nechcete, abych mu dal zlatou medaili a ručně kolorovaný děkovací diplom. Ale stanovuji kauci na jeden tis -“</p>
<p>„Jak?“ řekl pan Kosopád a pozvedl šedozelený prst.</p>
<p>Elánius se zamračil. „Jedno sto -“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>Elánius vztekle zavrčel a sáhl do kapsy. Pak hodil Mikulášovi tolarovou minci. „Tady máte,“ ušklíbl se s neskrývaným sarkasmem. „A jestli nebudete zítra ráno v deset hodin stát před Patricijem, pak ten tolar musíte navalit nazpět. Spokojený?“ šlehl pohledem po Kosopádovi.</p>
<p>„Před kterým Patricijem?“ ujišťoval se Mikuláš.</p>
<p>„Dík za chytrou otázku,“ odsekl mu Elánius. „Jen tam buďte.“</p>
<p>Když vyšli do noci, pan Kosopád, který kráčel po boku svého nového klienta, mlčel. Po chvíli ale řekl:</p>
<p>„Uplatnil jsem výnos <emphasis>exeo carco cum nihil pretii </emphasis>na základě <emphasis>olfacere violarum a sini plenis piscis.</emphasis> Zítra se přesuneme k tomu, že jste <emphasis>ab hamo </emphasis>a na základě toho jsem -“</p>
<p>„Vůně fialek?“ řekl Mikuláš, který si právníkovu latinu v duchu překládal, „a kapsa plná ryb?“</p>
<p>„Je to založeno na případě starém asi šest set let, kde se obviněný velmi úspěšně bránil tím, že ačkoliv shodil oběť do jezera, vylezl z něj pak onen muž s kapsami plnými ryb, z nichž měl užitek,“ sdělil mu pan Kosopád odměřeně. „Každopádně jsem argumentoval tím, že jestli je zločinem zatajovat před hlídkou nějaké informace, je vinna každá osoba ve městě.“</p>
<p>„Pane Kosopáde, velmi nerad bych odhalil, kde a jak jsem získal své informace,“ obrátil se k němu Mikuláš. „Kdyby na to totiž došlo, musel bych jim říci <emphasis>všechno</emphasis>.”</p>
<p>Právníkovu tvář ozářilo světlo s modrým cylindrem, které svítilo nade dveřmi budovy hlídky. Vypadal nemocný.</p>
<p>„Vy skutečně věříte, že ti dva... muži měli... společníky?“ řekl.</p>
<p>„Jsem si tím jistý,“ přikývl Mikuláš. „Řekl bych, že je to otázka..., která by se dala zodpovědět vyvoláním z jisté paměti...“</p>
<p>V tomto okamžiku mu právníka přišlo téměř líto. Ale <emphasis>jen </emphasis>téměř.</p>
<p>„To by pravděpodobně veřejnému zájmu příliš neposloužilo,“ odpověděl pan Kosopád pomalu. „Teď by podle mě byl nejvhodnější čas na... smírné řešení.“</p>
<p>„Svatá pravda. Proto jsem si jistý, že uděláte všechno pro to, abych nemusel veliteli Elániovi vyklopit všechno, co vím.“</p>
<p>„Je to zvláštní, ale v r. 1497 došlo k precedensu, když kočka úspěšně -“</p>
<p>„Výborně. A pak si hezky v klidu a tiše, podle svého zvyku, promluvíte s Cechem rytců a tiskařů. Na tyhle tiché rozhovory jste skvělý.“</p>
<p>„Dobrá, udělám, co bude v mých silách. Ale účet, abych tak řekl -“</p>
<p>„- vůbec nepředložíte,“ přikývl Mikuláš.</p>
<p>Teprve tehdy se pergamenové rysy tváře pana Kosopáda stáhly bolestí.</p>
<p>„<emphasis>Pro bono publico?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zakrákoral.</p>
<p>„Přesně tak. Budete skutečně pracovat pro veřejné blaho,“ řekl Mikuláš. „A co je dobré pro veřejnost, samozřejmě, je dobré pro vás. Není to krásné?“</p>
<p>„<emphasis>Na druhé straně</emphasis>,“<emphasis> </emphasis>řekl pan Kosopád, „Je téměř jisté, že by bylo pro všechny nejlepší, abychom tuhle nepříjemnou aféru uzavřeli, a já budu... hm... šťastný, když k tomu budu moci přispět svými službami.“</p>
<p>„Děkuji vám. Pan Skřuska je teď novým lor - je novým Patricijem?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Volbou cechů?“</p>
<p>„Ano. Samozřejmě.“</p>
<p>„Jednomyslně?“</p>
<p>„Myslím, že vám nemusím -“</p>
<p>„Mikuláš varovně pozvedl prst. „Jak?“</p>
<p>Pan Kosopád se zamračil. „Cech žebráků a Cech švadlen a šiček žádaly, aby se volba odložila,“ řekl pan Kosopád. „Stejně tak žádaly odložení Cechy pradlen a exotických tanečnic.“</p>
<p>„Takže to je královna Molly, paní Dlaňová, paní Lanolínová a slečna Va Va Vúm,“ vypočítával Mikuláš. „Lord Vetinari musel vést neobyčejně zajímavý život.“</p>
<p>„Bez komentáře.“</p>
<p>„A myslíte, že se pan Skřuska opravdu chystá pustit do boje s mnohonásobnými obtížemi, které s sebou nese řízení velkého města?“</p>
<p>Pan Kosopád jeho otázku chvilku zvažoval. „Řekl bych, že by to tak být mohlo,“ přikývl nakonec.</p>
<p>„A uvědomuje si, že jednou z těch největších obtíží bude vyrovnat se se skutečností, že je lord Vetinari naprosto nevinný? A z toho důvodu že nad celým tím setkáním cechů visí obrovský otazník? Poradil byste mu také, aby si při nástupu do svého úřadu vzal několikerý náhradní spodky? Na tu poslední otázku mi nemusíte odpovídat.“</p>
<p>„Není mou povinností dát Cechovní radě pokyn, aby změnila své právoplatné rozhodnutí, i když se ukázalo, že bylo založeno na... poněkud nepřesných informacích. A už vůbec bych nepovažoval za vhodné radit panu Skřuskovi ve výběru jeho spodního prádla.“</p>
<p>„Takže se uvidíme zítra ráno, pane Kosopáde,“ rozloučil se Mikuláš.</p>
<p>Mikuláš měl sotva čas se odstrojit a lehnout si a už byl zase čas vstávat. Umyl se nejlépe, jak to šlo, převlékl si košili a opatrně sešel dolů ke snídani. Shodou okolností dorazil ke stolu první.</p>
<p>Zatímco se scházeli další nájemníci, panovalo jako vždy lhostejné ticho. Většina nájemníků paní Arkánové se neunavovala mluvením, pokud neměli co říci. Zato když si ke stolu sedl pan Šmicnutý, vytáhl z kapsy výtisk <emphasis>Komety.</emphasis></p>
<p>„Nemohl jsem nějak sehnat noviny,“ stěžoval si a roztřásal stránky, „tak jsem koupil ty druhé.“</p>
<p>Mikuláš se rozkašlal. „A je v nich něco?“ zajímal se. Až z místa na druhém konci stolu viděl svůj titulek, který velkými tučnými verzálami hlásal:</p>
<p><strong>PES POKOUSAL</strong></p>
<p><strong>MUŽE!</strong></p>
<p><emphasis>Udělal </emphasis>z toho novinku!</p>
<p>„Ale, celkem nic...“ odpověděl pan Šmicnutý. „Lordu Vetinarimu to prošlo,“ zabručel místo odpovědi pan Šmicnutý.</p>
<p>„To bylo jasné hned od začátku, že mu to projde,“ přitakal pan Náchylka. „Je to moc chytrý chlap, ať si kdo chce říká co chce.“</p>
<p>„A jeho pes je v pořádku,“ pokračoval pan Šmicnutý. Mikuláš toužil zatřást s tím chlapem, protože čte tak pomalu.</p>
<p>„To je hezké,“ ozvala se paní Arkánová, která nalévala čaj.</p>
<p>„A to je <emphasis>všechno?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zeptal se Mikuláš.</p>
<p>„No, pak je tam ještě spousta politických řečí,“ ušklíbl se pan Šmicnutý. „Ale všechno je to za vlasy přitažené.“</p>
<p>„Nějaká zajímavá zelenina?“ zajímala se paní Arkánová.</p>
<p>Pan Šmicnutý pečlivě prohlédl další stránky.</p>
<p>„Nic,“ zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Naše firma uvažuje o tom, že by se spojila s tím člověkem a zjistila, zda bychom od něj nemohli získat nějaká semena,“ oznámil společnosti pan Náchylka. „Je to přesně to, co mají lidé rádi.“ Pak zachytil pohled paní Arkánové. „Je jasné, že se nám jedná jen o ta semena, která se hodí pro rodinné použití,“ dodal rychle.</p>
<p>„No bodejť,“ souhlasil pan Šmicnutý zasmušile, „člověku vždycky udělá dobře, když se drobet zasměje.“</p>
<p>Mikuláše v tom okamžiku napadlo, jestli by pan Zimoval dokázal vypěstovat obscénní hrášek. Ale asi ano.</p>
<p>„Já bych řekl, že je to dost důležité,“ poznamenal, „Jestli je lord Vetinari vinen, nebo ne.“</p>
<p>„No, možná pro ty, kdo se takovými věcmi zabývají,“ zabručel zase pan Šmicnutý, „ale nevím, proč bychom se tím měli zabývat my?“</p>
<p>„Ale každopádně -“ začal Mikuláš.</p>
<p>Paní Arkánová si rukou upravila vlasy. „Vždycky jsem si myslela, že je lord Vetinari velmi hezký člověk,“ řekla, a když se k ní obrátily všechny pohledy, zatvářila se velmi rozpačitě. „Chtěla jsem jen říci, že mě vždycky překvapovalo, že neexistuje žádná lady Vetinariová. Nic víc. Ehm.“</p>
<p>„No co, vždyť víte, co o něm říkají,“ ozval se pan Větroměj.</p>
<p>Přes stůl vyletěl pár paží, uchopil užaslého pana Větroměje za klopy a přitáhl ho přes stůl tak, že byl jeho obličej sotva pár centimetrů od Mikulášova.</p>
<p>„Tak tedy <emphasis>já</emphasis> to nevím, pane Větroměji!“ vykřikl. „Ale <emphasis>vy </emphasis>to víte, <emphasis>vy </emphasis>víte, co říkají, pane Větroměji! Proč nám to <emphasis>neřeknete? </emphasis>Proč nám neřeknete, <emphasis>kdo </emphasis>to řekl <emphasis>vám</emphasis>, pane Větroměji?“</p>
<p>„Pane ze Slova! No tohle?“ zvolala paní Arkánová. Pan Náchylka rychle odtáhl z cesty talířek s tousty.</p>
<p>„Je mi to velmi líto, paní Arkánová, a omlouvám se,“ hovořil Mikuláš přes rameno, zatímco stále ještě držel zmítajícího se muže, „ale rád bych se dozvěděl to, co už všichni vědí, a taky bych rád zjistil, jak se to dozvěděli. Pane Větroměji?“</p>
<p>„Říkají, že má nějakou přítelkyni, dámu, která je vysoce postavená, moc důležitá osoba v Überwaldu,“ odpovídal pan Větroměj. „A byl bych vám vděčný, kdybyste mě pustil.“</p>
<p>„A to je <emphasis>všechno? </emphasis>A co je na tom tak hrozného? Je to spřátelená země!“</p>
<p>„No ano, ale říkají -“</p>
<p>Mikuláš ho pustil. Větroměj se zřítil zpět do svého křesla, ale Mikuláš zůstal stát a těžce dýchal.</p>
<p>„To <emphasis>já </emphasis>napsal ten článek do <emphasis>Komety!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vyštěkl. „A to, co v něm je, je to, co říkám <emphasis>já! Já osobně! </emphasis>Protože já sám jsem ty věci vypátral a ověřil a lidé, kteří říkají samé -aně, se mě pokusili zabít! Já nejsem ten chlápek, který je bratrem toho chlapa, kterého jste potkali v hospodě! A tohle si laskavě pamatujte, než na mě zase začnete zkoušet ty svoje pitomosti typu ,to přece každý ví‘! A během hodiny mám být v paláci, kde se mám sejít s velitelem Elániem a s tím, kdo je právě Patricijem, a k tomu ještě se spoustou dalších lidí, abychom celou tuhle věc dořešili! Nebude to nic příjemného, ale já to udělat musím, protože chci, abyste se dozvěděli věci, které jsou <emphasis>důležité! </emphasis>Omlouvám se za tu čajovou konvici, paní Arkánová, ale určitě se dá opravit.“</p>
<p>V následujícím tichu zvedl pan Náchylka noviny a řekl: „Tohle píšete <emphasis>vy?</emphasis>“</p>
<p>„Ano!“</p>
<p>„Já... ehm... myslel jsem, že na to mají speciální lidi...“</p>
<p>Všechny hlavy se obrátily k Mikulášovi.</p>
<p>„Neexistují žádní oni. Dělám to jen já a jedna mladá dáma. To všechno píšeme my dva!“</p>
<p>Všechny hlavy se obrátily k panu Náchylkovi.</p>
<p>„Ale... kdo vám říká, co tam dát máte a co ne?“</p>
<p>Všechny hlavy se znovu obrátily k Mikulášovi.</p>
<p>„My... prostě se rozhodneme.“</p>
<p>„Hm... a je to pravda o těch velkých stříbrných talířích, co unášejí lidi?“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>K Mikulášovu úžasu se pan Kolář přihlásil jako ve škole.</p>
<p>„Ano, pane Koláři?“</p>
<p>„Měl bych jednu velmi důležitou otázku, pane ze Slova. Když tak znáte všechny tyhle věci, tak bych se chtěl zeptat...“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Nemáte náhodou adresu toho chlapíka, co pěstuje tu legrační zeleninu?“</p>
<p>Mikuláš a Otto dorazili do paláce pět minut před desátou. Kolem brány se mačkal malý dav.</p>
<p>Velitel Elánius stál na nádvoří a hovořil s Kosopádem a s několika představenými cechů. Když uviděl Mikuláše, nevesele se usmál.</p>
<p>„Jdete dost pozdě, pane ze Slova,“ řekl.</p>
<p>„Jdu ještě brzo!“</p>
<p>„Tím jsem chtěl říct, že se zatím odehrály různé věci.“</p>
<p>Pan Kosopád si odkašlal. „Pan Skřuska zaslal vzkaz,“ řekl. „Zdá se, že onemocněl.“</p>
<p>Mikuláš vytáhl svůj poznámkový blok.</p>
<p>Na ten se vzápětí zaostřily nejisté pohledy občanských vůdců. Mikuláš zaváhal. Ale pak jeho nejistota vyprchala. <emphasis>Patřím k rodině pánů ze Slova, </emphasis>pomyslel si, <emphasis>neodvažujte se na mě dívat spatra! Musíte se řídit podle </emphasis>Komety. Ach... k čertu s nejistotou...</p>
<p>„Podepsala mu tu omluvenku matka?“ nadhodil.</p>
<p>„Nechápu, co tím chcete říci,“ řekl právník, ale několik hlav cechů se rychle odvrátilo.</p>
<p>„A co se bude dít teď?“ zajímal se Mikuláš. „Nemáme snad vládce?“</p>
<p>„<emphasis>Šťastnou shodou okolností</emphasis>,“ řekl pan Kosopád, který vypadal jako muž, který se škvaří ve svém vlastním pekle, „se lord Vetinari cítí mnohem lépe a předpokládá, že se již zítra ujme svých povinností.“</p>
<p>„Promiňte, ale je dovoleno tohle všechno si zapisovat?“ řekl lord Odkraglli, představený Cechu vrahů, když Mikuláš vytáhl tužku a začal si dělat poznámky.</p>
<p>„Povoleno od koho?“ podíval se na něj Elánius.</p>
<p>„Dovoleno kým,“ řekl sám pro sebe tiše Mikuláš.</p>
<p>„Podívejte, nemůže si přece zapisovat všechno, nebo ano?“ rozhlížel se lord Odkraglli. „Co kdyby si náhodou zapsal něco, co bychom si <emphasis>nepřáli, </emphasis>aby si zapsal?“</p>
<p>Elánius se podíval Mikulášovi pevně do očí.</p>
<p>„Není zákon, který by to zakazoval,“ řekl.</p>
<p>„Takže lord Vetinari se nebude účastnit žádného soudního řízení, lorde Odkraglli?“ řekl Mikuláš, který Elániovi jeho pohled kratičkou chvilku oplácel.</p>
<p>Odkraglli, poněkud zaskočen, se obrátil ke Kosopádovi.</p>
<p>„Může se mě takhle ptát?“ řekl. „Prostě a jednoduše takhle na mě přijít s otázkou?“</p>
<p>„Může, můj pane.“</p>
<p>„A musím já mu na ni odpovědět?“</p>
<p>„Za těchto okolností je to zcela logická otázka, můj pane, ale odpovídat mu nemusíte.“</p>
<p>„Chtěli byste něco vzkázat lidem Ankh-Morporku?“ rozhlédl se po přítomných sladce Mikuláš.</p>
<p>„Chceme, pane Kosopáde?“ zeptal se lord Odkraglli.</p>
<p>Pan Kosopád se ztěžka nadechl. „Myslím si, že by to bylo velmi vhodné, můj pane, rozhodně.“</p>
<p>„Nuže dobrá, takže žádný soudní proces nebude. To je jasné.“</p>
<p>„A nebude mu udělena milost?“ vyptával se dál Mikuláš.</p>
<p>Lord Odkraglli se znovu obrátil k panu Kosopádovi, který si tiše povzdechl.</p>
<p>„Znovu, i tady si myslím, můj pane, že byste -“</p>
<p>„Dobrá, tak dobrá... Ne, nebude ani omilostněn, protože je naprosto jasné, že je absolutně nevinný,“ řekl Odkraglli opatrně.</p>
<p>„Řekl byste, že se to vše vyjasnilo díky skvělé práci, kterou odvedl velitel Elánius a jeho schopní důstojníci a muži, jimž jistým malým dílem přispěla <emphasis>Kometa</emphasis><emphasis>?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl Mikuláš.</p>
<p>Lord Odkraglli se zatvářil poněkud zmateně. „Řekl bych to?“</p>
<p>„Myslím si, že pravděpodobně ano, můj pane,“ řekl Kosopád a bylo vidět, jak se ještě více zachmuřil.</p>
<p>„Hm. V tom případě bych to řekl,“ přikývl Odkraglli. „Ano, řekl bych to.“ Pak natáhl krk, aby viděl, co si to Mikuláš píše. Ten koutkem oka zahlédl Elániův výraz - byla to podivná směsice pobavení a zlosti.</p>
<p>„A mohl byste říct, jako mluvčí Cechovní rady, že byste veliteli Elániovi mohli dát plné doporučení a návrh na pochvalu?“ pokračoval Mikuláš.</p>
<p>„Tak poslyšte -“ začal Elánius.</p>
<p>„Já si myslím, že bychom to udělat měli.“</p>
<p>„Předpokládám, že má hlídka nějakou svou medaili za zásluhy, nebo alespoň pochvalu před nastoupenou jednotkou?“</p>
<p>„To snad... poslyšte, vy -“ začal znovu Elánius.</p>
<p>„Asi ano, pravděpodobně ano. Myslím si, že jistě,“ přikyvoval lord Odkraglli, teď už zplna ovládán větry přeměny.</p>
<p>I tohle si Mikuláš velmi pečlivě zapsal a pak zavřel notes. Bylo vidět, jak se všem přítomným okamžitě ulevilo.</p>
<p>„Děkuji vám mnohokrát, dámy, pánové, gentlemani,“ řekl žertovným tónem. „Ach, veliteli Elánie... chtěl jste snad se mnou ještě něco probrat?“</p>
<p>„Ne v této chvíli,“ zavrčel Elánius.</p>
<p>„To jsem rád. Nezlobte se, ale teď musím jít, abych to stihl napsat, takže vám ještě jednou děkuji -“</p>
<p>„Předpokládám, že nám tuhle vaši... váš článek ukážete, než ho vydáte v novinách,“ řekl lord Odkraglli, který se trošičku vzpamatoval.</p>
<p>Mikuláš si znovu navlékl jako kabát svoji povýšenost. „Hm, ne, to asi neudělám, můj pane. Jsou to totiž moje noviny, víte?“</p>
<p>„Může si něco takového -?”</p>
<p>„Ano, můj pane, může,“ přikývl pan Kosopád. „Obávám se, že může. Svoboda projevu je jedna z pěkných starých ankh-morporských tradic.“</p>
<p>„Můj bože, to myslíte vážně?“</p>
<p>„Jistě, můj pane.“</p>
<p>„A jak to tak dlouho mohlo vydržet?“</p>
<p>„To opravdu nevím, můj pane,“ řekl Kosopád. „Ale tady pan ze Slova,“ dodával s pohledem upřeným na Mikuláše, „Je podle mě mladý muž, který by jistě takovou věc nezneužil k tomu, aby narušil hladký chod města.“</p>
<p>Mikuláš na něj vrhl nezávazný úsměv, kývl na pozdrav zbytku společnosti, přešel nádvoří a vyšel na ulici. Ušel ještě kousek cesty, než vybuchl v pobavený smích.</p>
<p>Uběhl týden. Byl významný díky věcem, které se <emphasis>nestaly. </emphasis>Pan Balamuťa z Cechu rytců a tiskařů nepodal žádný protest. Mikuláš přemýšlel, jestli jeho, tedy Mikulášovu složku už nezaložili do police s nápisem „nechat na pokoji“. Konec konců, dost lidí si mohlo myslet, že Vetinari dluží <emphasis>Kometě </emphasis>laskavost, a kdo by stál o to, <emphasis>stát </emphasis>se tou laskavostí, že? Také ho nenavštívil nikdo z hlídky. Faktem je, že se kolem Třpytné ulice pohybovalo větší množství počišťovačů, ale potom, co Mikuláš poslal Jindřichu Královi sto tolarů a paní Králové nádhernou kytici, přestala se Třpytná ulice rychle třpytit.</p>
<p>Přestěhovali se do nové kůlny, zatímco ta stará se přestavovala. Jednání s panem Goudou bylo snadné. Chtěl jen peníze. S lidmi tak jednoduchými víte, jak si stojíte - s jednou rukou v peněžence.</p>
<p>Dovnitř byl dopraven nový lis a i tenhle těžký úkol byl díky penězům zdolán naprosto hladce. Kromě toho už byl lis při výrobě trpaslíky zásadně upraven.</p>
<p>Tahle kůlna byla menší než ta původní, ale Sacharóza dokázala i tady oddělit malý prostor na redakční kancelář. Na rohovou poličku postavila květinu v květináči a vzrušeně mluvila o tom, kolik budou mít místa, až bude dostavěna nová budova. Mikuláš si ale pomyslel, že i kdyby byla seberozlehlejší, uklizená nebude nikdy, protože většina lidí od tisku považuje podlahu za jednu jedinou velkou kartotéku.</p>
<p>Dostal také nový stůl. Přesněji řečeno, byl lepší než nový stůl, byla to původní starožitnost, vyrobená z pravého ořechového dřeva, vykládaná kůží a se dvěma kalamáři, spoustou malých šuplíčků a nefalšovaným živým červotočem. Na takovém stole může člověk opravdu <emphasis>psát.</emphasis></p>
<p>Bodec do nové kanceláře nepřestěhovali.</p>
<p>Mikuláš právě uvažoval nad dopisem ankh-morporské Ligy pro mravnost, když ho pocit, že někdo stojí nedaleko, přinutil zvednout hlavu.</p>
<p>Sacharóza přivedla dovnitř malou skupinku neznámých lidí, i když v jednom z nich Mikuláš vzápětí poznal zesnulého pana Ohybného, o němž nemohl říci, že ho nezná, ale jen, že ho zná málo.</p>
<p>„Pamatuješ, jak jsme se dohodli, že bychom potřebovali víc lidí, kteří by psali?“ řekla. „Pana Ohybného znáš a tohle je paní Sedimentová,“ - malá bělovlasá žena udělala úpravné ,pukrlátko‘ - „která miluje kočky a hodně ošklivé vraždy, a tady pan Mc‘Ownick, schopný mladý muž - až z Čtyřixu, který hledá nějaké zaměstnání, než se zase vrátí domů.“</p>
<p>„Vážně? A co jste dělal v Čtyřixu, pane Mc‘Ownicku?“</p>
<p>„Byl jsem na Gumagongské univerzitě, kámo.“</p>
<p>„Vy jste mág?“</p>
<p>„Ne, kámo. Vyhodili mě, protože jsem psal do studentského časopisu.“</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Všechno, fakticky.“</p>
<p>„Aha. A... paní Sedimentová, mám dojem, že jste to byla vy, kdo nám poslal ten dopis, psaný tím krásným jazykem a bez jediné gramatické chyby, v němž navrhujete, že by měl být každý člověk mladší osmnácti let jednou týdně bičován, aby si uvědomil, že nemá být tak hlučný?“</p>
<p>„Jednou denně, pane ze Slova,“ opravila ho paní Sedimentová, „Jednou denně, to by je naučilo být mladí!“</p>
<p>Mikuláš zaváhal. Jenže pres se dožadoval potravy a on a Sacharóza si potřebovali odpočinout. Rocky dodával nějaké sportovní novinky, a i když jim Mikuláš vůbec nerozuměl, tiskl je stejně, protože vycházel z předpokladu, že ten, kdo se opravdu věnuje sportu, pravděpodobně neumí číst. Potřebovali víc redaktorů. Stálo to za pokus.</p>
<p>„Tak dobrá,“ přikývl. „Vyzkoušíme si vás a začneme hned - ale!“</p>
<p>Vstal. Všichni se otočili, aby zjistili proč.</p>
<p>„Prosím, nedejte se vyrušovat,“ řekl lord Vetinari ode dveří. „Tohle je naprosto neformální návštěva. Přibíráte nové síly?“</p>
<p>Patricij, následován Važuzlem, přešel dílnu.</p>
<p>„No, ano,“ přikývl Mikuláš. „Jste v pořádku, sire?“</p>
<p>„Ale ano. Spousta práce, samozřejmě, jako vždycky. Takové množství papírů, které musím rychle přečíst, abych to dohonil. Řekl jsem si ale, že si musím udělat chvilku a zajít se podívat na ten náš ,nezávislý tisk‘, o kterém mi velitel Elánius tak dlouho povídal.“ Poklepal hůlkou na jeden z kovových sloupků lisu. „Ale jak vidím, váš tisk závisí tady na tom kovovém zařízení, které je velmi důkladně snýtováno.“</p>
<p>„Ehm, sire, tak to není. To ,nezávislý‘ se týká toho, co je tištěno,“ odpověděl Mikuláš.</p>
<p>„Ale to, co tisknete, je závislé na informacích, které dostanete, a také na vašich finančních prostředcích, nebo se mýlím?“</p>
<p>„Ano, ale ani to není ten -“</p>
<p>„Ach. Už chápu. Vy tím myslíte, že <emphasis>vy </emphasis>nejste na nikom závislí a můžete si tisknout, co chcete?“</p>
<p>Nebylo úniku. „Tedy... všeobecně vzato, sire... ano.“</p>
<p>„Protože je to v tom... Jak zní ten druhý zajímavý termín? Aha, už vím... veřejný zájem?“ Lord Vetinari zvedl jednu kovovou literu a se zájmem si ji prohlížel.</p>
<p>„Myslím si, že ano, vaše lordstvo.“</p>
<p>„Ty historky o lidožravých zlatých rybičkách a o tom, jak něčího manžela odnesl velký stříbřitý talíř?“</p>
<p>„Ne, pane. To jsou jen ty věci, o které se veřejnost zajímá. My se zabýváme jinými věcmi.“</p>
<p>„Zábavně tvarovanou zeleninou?“</p>
<p>„Tedy... trochu i tím. Sacharóza to nazývá lidsky zajímavými příběhy.“</p>
<p>„O zelenině a zvířatech?“</p>
<p>„Ano, pane. Ale je to alespoň skutečná zelenina a jsou to skutečná zvířata.“</p>
<p>„Takže... pokud tomu rozumím..., máme tady různé věci a činnosti, o které se zajímá <emphasis>člověk </emphasis>jako takový, veřejně zajímavé příběhy, které obsahují to, co zajímá <emphasis>lidi, a </emphasis>věci veřejného zájmu, které nezajímají <emphasis>nikoho</emphasis>.“</p>
<p>„S výjimkou veřejnosti, sire,“ řekl Mikuláš, který se snažil držet s Patricijem krok.</p>
<p>„Což není totéž jako lidé a člověk?“</p>
<p>„Myslím, že je to mnohem složitější, pane.“</p>
<p>„Očividně. Vy si myslíte, že veřejnost je něco jiného než ti lidé, kteří chodí všude kolem? Že <emphasis>veřejnost </emphasis>napadají velké, moudré a dokonalé myšlenky, zatímco <emphasis>lidé </emphasis>pobíhají kolem a dělají hlouposti?“</p>
<p>„Něco takového si myslím. Ale připouštím, že bych na té myšlence mohl ještě pracovat.“</p>
<p>„Hmm. Zajímavé. Víte, <emphasis>já </emphasis>jsem zase zjistil, že skupinky velmi chytrých a inteligentních lidí jsou schopny naprosto hloupých nápadů,“ řekl lord Vetinari. Pak vrhl na Mikuláše pohled, který říkal: Dokážu přečíst všechny tvé myšlenky, dokonce i ty psané tím drobným písmem. Pak se znovu rozhlédl po dílně. „Dobrá, jak vidím, máte před sebou plodnou budoucnost a já osobně bych vám ji nerad komplikoval víc, než je třeba, protože už i tak bude komplikovaná víc než dost. Všiml jsem si také, že tady přistavujete nějaký...“</p>
<p>„Stavíme tady semaforovou stanici, pane,“ vysvětlovala Sacharóza pyšně. „Budeme moci přijímat zprávy přímo z hlavní věže. A taky otevíráme pobočky ve Sto Latech a v Pseudopolisu!“</p>
<p>Lord Vetinari pozvedl obočí. „No tohle,“ usmál se. „Takže teď bude k vidění mnohem více další deformované zeleniny. Budu se těšit a se zájmem si ji pak ve vašem listě prohlédnu.“</p>
<p>Tohle se Mikuláš rozhodl nekomentovat.</p>
<p>„Vždycky žasnu nad tím, jak vám ty novinky, jež chcete uveřejnit, přesně vyplní místo, které máte k dispozici,“ pokračoval lord Vetinari a pozoroval, jak se plní stránka, na níž pracoval Bodoni. „Nikde žádná prázdná místa. A každý den se stane něco tak důležitého, že máte co dát s hodně velkým nadpisem nahoru na titulní stránku. Zvláštní... pardón, ale ve slově ,zapomnětlivý‘ po ,m‘ následuje ,n‘...“</p>
<p>Bodoni zvedl hlavu. Hůlka lorda Vetinariho zasvištěla vzduchem a její dolní okovaný konec se pak zastavil těsně nad jedním místem uprostřed hustě řádkovaného sloupce. Trpaslík se naklonil nad text, přikývl a chopil se jakéhosi malého špičatého nástroje.</p>
<p>Má to před sebou vzhůru nohama a text jde odspoda nahoru, pomyslel si Mikuláš. To slovo je uprostřed sloupce. A on si toho okamžitě všiml.</p>
<p>„Věci, které jsou vzhůru nohama, někdy člověk snáz pochopí, když jsou k tomu ještě i obráceně,“ řekl lord Vetinari a poklepával si nepřítomně na bradu stříbrnou hlavičkou své hole. „V životě stejně jako v politice.“</p>
<p>„Co jste udělal s Karlem?“ zajímal se Mikuláš.</p>
<p>Pohled, který k němu lord Vetinari obrátil, neobsahoval opravdu nic jiného než nevinné překvapení. „Co bych s ním měl dělat? Nic. Měl jsem s ním něco udělat?“</p>
<p>„Nedal jste ho uvěznit do nějakých vlhkých katakomb?“ začala podezřívavě Sacharóza. „Nedal jste mu hlavu zakovat do železné masky, pod níž by nebylo vidět, jak vypadá, a nepřikázal jste, aby mu jídlo nosil jen hluchoněmý žalářník?“</p>
<p>„Hm... tedy... ne, nic z toho jsem neudělal,“ odpověděl lord Vetinari a obdařil Sacharózu úsměvem. „I když nepochybuji o tom, že by z toho byl skvělý příběh. Ne, pokud jsem to pochopil, přihlásil se do Cechu herců a dramatických umělců, i když věřím, že je tady několik lidí, kteří by pro něj dali přednost vlhkým katakombám a železné masce. Ale i přesto bych řekl, že má ten člověk před sebou velmi příjemnou kariéru. Dětské slavnosti a tak podobně.“</p>
<p>„Cože? To jako... za... jako za <emphasis>vás?</emphasis>“</p>
<p>„Jistě. Velmi komické.“</p>
<p>„Třeba by se pro něj taky našlo nějaké kratší zaměstnání ve chvílích, kdy vás bude čekat nějaká nudná povinnost nebo kdybyste měl sedět malíři modelem a podobně, že?“ nadhodil Mikuláš.</p>
<p>„Hmm?“ obrátil se k němu Vetinari. Mikuláš si vždycky myslel, že Elániův výraz je lhostejně prázdný, ale v porovnání s tím, jak se tvářil lord Vetinari, když chtěl vypadat lhostejně, byla Elániova tvář jeden široký a vřelý úsměv. „Máte nějaké další otázky, pane ze Slova?“</p>
<p>„Budu jich mít ještě spoustu,“ odpověděl Mikuláš, který se sebral. „<emphasis>Kometa </emphasis>bude věnovat neobyčejnou pozornost veřejným občanským záležitostem.“</p>
<p>„Jak chvalitebné,“ přikývl Patricij. „Jestli se spojíte tady s Važuzlem, jsem si jist, že najdeme chvilku, kdy bych vám mohl poskytnout rozhovor.“</p>
<p><emphasis>Správný slovo na správném místě, </emphasis>pomyslel si Mikuláš. To vědomí sice mohlo být nepříjemné, ale bylo rozhodně pravdivé. Jeho předci byli vždycky v čele těch, kdo šli do nějaké půtky, šarvátky či boje. V každém obléhání, pasti, v každém výpadu proti opevněnému nepříteli cválal v čele vojáků nějaký člen rodu ze Slova vstříc smrti nebo slávě a někdy oběma současně. Žádný nepřítel nebyl dost silný, žádné zranění dost hluboké, žádný meč příliš těžký pro někoho ze Slova. A žádný hrob příliš hluboký. Zatímco jeho instinkty zápasily s jeho jazykem, cítil za sebou všechny předky, kteří ho postrkovali do boje. Vetinari si s ním očividně hrál. <emphasis>No dobrá, tak ať alespoň padneme pro něco, co za to stoji... Kupředu ke smrti, slávě či obojímu!</emphasis></p>
<p>„Jsem si jist, můj pane, že kdykoliv si budete přát poskytnout rozhovor, bude <emphasis>Kometa </emphasis>připravena s vámi rozmlouvat,“ řekl, „pokud nám to místo dovolí.“</p>
<p>Neuvědomil si, v jak hlučném se nachází prostředí, dokud všechny zvuky náhle neutichly. Važuzel zavřel oči. Sacharóza upírala nehybný pohled přímo kupředu. Trpaslíci ztuhli jako sochy.</p>
<p>Nakonec ticho přerušil lord Vetinari.</p>
<p>„<emphasis>Kometa</emphasis><emphasis>? </emphasis>To máte na mysli sebe a tady tu mladou dámu?“ řekl a pozvedl obočí. „Aha, už chápu. To je jako Veřejnost. No, pokud bych mohl <emphasis>Kometě </emphasis>být něčím ze svých chabých sil nápomocen -“</p>
<p>„Nedáme se ani podplatit,“ odpověděl Mikuláš. Věděl, že kličkuje mezi zaostřenými kůly, ale to ať ho raději vezme čert, než aby se k němu někdo choval blahosklonně.</p>
<p>„Podplácení?“ Patricij pozvedl obočí. „Drahý pane, když jsem viděl, co všechno dokážete udělat pro nic za nic, měl bych strach vám vtisknout do ruky byť jediný penny. Ne, nemám nic, co bych vám mohl nabídnout, kromě svých díků, které jsou pochopitelně proslulé tím, že jsou velmi prchavé povahy. Aha, teď mě napadla jedna maličkost. V sobotu pořádám takovou malou večeři. Pár cechovních představených, nějaký ten velvyslanec... Bude to jistě nuda, ale možná byste měli, tedy vy a ta mladá odvážná dáma... ach, pardon, omlouvám se, myslel jsem samozřejmě <emphasis>Kometu... </emphasis>chuť se zúčastnit?“</p>
<p>„Já nev -“ začal Mikuláš, ale uprostřed slova se zarazil. Něco takového dokáže jen hrana podrážky, která vám pod stolem hobluje holeň.</p>
<p>„<emphasis>Kometě </emphasis>bude potěšením,“ rozzářila se Sacharóza.</p>
<p>„Skvělé. V tom případě -“</p>
<p>„Abych se přiznal, <emphasis>je</emphasis> tady jedna maličkost, o niž bych vás chtěl požádat,“ řekl Mikuláš.</p>
<p>Vetinari se usmál. „Jistě. Pokud bych <emphasis>cokoliv </emphasis>mohl pro <emphasis>Kom -</emphasis>“</p>
<p>„Zúčastníte se tuhle sobotu svatby dcery Jindřicha Krále?“</p>
<p>K jeho tajnému potěšení byl pohled lorda Vetinariho opět zcela prázdný, ale tentokrát proto, že Patricij ve své paměti nenašel osobu, kterou by jej vyplnil. Okamžitě se k němu naklonil Važuzel a zaznělo několik šeptaných slov.</p>
<p>„Ten?“ pozvedl obočí Patricij. „Jindřich Král. Ano. Dokonalé ztělesnění ducha, který z našeho města udělal to, čím je. Neříkal jsem to vždycky, Važuzle?“</p>
<p>„Samozřejmě, pane.“</p>
<p>„Jistě, že se tam zajdu podívat. Předpokládám, že tam bude celá řada známých občanů a předních osobností cechů, že?“</p>
<p>Otázka se vznášela ve vzduchu tiše a nenápadně, ale neodbytně.</p>
<p>„Tolik, kolik jen bude možné,“ odpověděl Mikuláš.</p>
<p>„Nádherné kočáry, čelenky, velkolepé róby?“ promluvil Vetinari k hlavici své hůlky.</p>
<p>„Spousta.“</p>
<p>„Ano, jsem si jistý, že to bude velmi vznešená svatba, na níž bude na co se dívat,“ řekl lord Vetinari a Mikuláš věděl, že Jindřich Král povede svou dceru zástupem, v němž bude mnohem víc šlechty a vznešených osobností, než by dokázal spočítat, a je třeba říci, že zatímco v životě Jindřicha Krále nebylo mnoho místa pro písmena, počítat uměl dokonale. A paní Králová? Ta dostane hysterický záchvat štěstí z čiročirého pasivního snobismu.</p>
<p>„Na oplátku chci zase požádat já vás,“ podíval se na Mikuláše Patricij, „abyste nedráždil velitele Elánia.“ Pak si slabě odkašlal. „Alespoň ne víc, než je nutné.“</p>
<p>„Jsem si jistý, že dokážeme táhnout za jeden provaz.“</p>
<p>Lord Vetinari pozvedl obočí. „Okamžik, já doufám, že ne. Táhnout za jeden provaz, to bývá většinou cílem despotismu a tyranie. Svobodní lidé většinou táhnou každý jinam.“ Usmál se. „To je jediný způsob, jak dosáhnout nějakého pokroku. To, a samozřejmě držet krok s dobou. Přeji vám hezký den.“</p>
<p>Kývl jim na pozdrav a vyšel z budovy.</p>
<p>„Proč jsou všichni stále ještě tady?“ zeptal se Mikuláš přítomných, když kouzlo pominulo.</p>
<p>„No... my totiž pořád nevíme, co bychom měli dělat,“ odpověděla mu paní Sedimentová v rozpacích.</p>
<p>„Běžte do ulic a zjistěte, co by si lidé přáli, aby se objevilo v novinách,“ řekla Sacharóza.</p>
<p>„A taky zjistěte, co by si lidé <emphasis>nepřáli, </emphasis>aby se objevilo v novinách,“ dodal Mikuláš.</p>
<p>„Zajímavé věci,“ doplňovala Sacharóza.</p>
<p>„Jako byl ten déšť psů, co spadl před pár měsícema?“ zeptal se Mc‘Ownick.</p>
<p>„Před pár měsíci nebyl <emphasis>žádný </emphasis>déšť psů!“ utrhl se na něj Mikuláš.</p>
<p>„Ale -“</p>
<p>„Jedno štěně <emphasis>není </emphasis>déšť. Kromě toho vypadlo z okna. Podívejte, nezajímají nás zvířecí srážky, samovolná vzplanutí ani lidé, kteří byli uneseni podivnými létajícími předměty -“</p>
<p>„Pokud se to nestane,“ podotkla Sacharóza.</p>
<p>„Samozřejmě nás to <emphasis>zajímá, </emphasis>když se to <emphasis>stane</emphasis>,” přikyvoval Mikuláš. „Ale když ne, tak ne, jasné? Novinky jsou neobvyklé věci, které se přihodí -“</p>
<p>„A obvyklé věci, které se přihodí,“ doplňovala ho Sacharóza a zmačkala hlášení ankh-morporské Společnosti přátel legrační zeleniny.</p>
<p>„A obyčejné věci taky, to je pravda,“ přikyvoval Mikuláš. „Novinky jsou ale hlavně to, na čem někomu záleží, aby se do novin <emphasis>nedostalo </emphasis><emphasis>-</emphasis>“</p>
<p>„Až na to, že takové věci už někdy vůbec nejsou žádná novinka -“ přidala si zase Sacharóza.</p>
<p>„Novinky jsou jednoduše to -“ řekl Mikuláš a zarazil se. Všichni ho uctivě poslouchali a dívali se, jak tam stojí s otevřenými ústy a pozdviženým prstem.</p>
<p>„Novinky,“ dokončil poněkud kulhavě, „<emphasis>to je dost ošemetná věc. </emphasis>Ale až nějaké uvidíte, tak je poznáte. Jasné? Výborně. Tak, teď běžte a nějaké najděte.“</p>
<p>„To byl dost náhlý závěr,“ poznamenala Sacharóza, když ostatní odešli.</p>
<p>„Víš, řekl jsem si,“ podíval se na ni Mikuláš, „že... bylo... měli jsme v posledních dnech tolik... stalo se tolik věcí, jedno s druhým -“</p>
<p>„- pokoušeli se nás zabít, ty jsi byl uvězněn, pak ta záplava psů, shořela nám dílna, byl jsi drzý na lorda Vetinariho -“ přikývla Sacharóza.</p>
<p>„No, právě... Takže myslíš, že by na tom nějak moc záleželo... Co bys řekla, kdybysme si... ty a já... udělali volné odpoledne? Myslím tím,“ zaplétal se zoufale, „nikde se přece nepíše, že musíme vydávat noviny každý den, nebo ano?“</p>
<p>„Jenom v hlavičce novin,“ upozornila ho Sacharóza.</p>
<p>„Dobře, ale sama přece víš, že nemůžeš věřit <emphasis>všemu</emphasis>, co čteš v novinách.“</p>
<p>„No... tak dobrá. Já jen dokončím tuhle zprávu a -“</p>
<p>„Zprávy pro vás, pane Mikuláši,“ řekl jeden z trpaslíků a upustil na desku stolu hromádku papírů. Mikuláš zabručel a prolistoval je. Našel v nich několik zkušebních textů z Lancre a ze Sto Lat a už v této chvíli mu bylo jasné, že se bude muset v nejbližší době vypravit na venkov a vycvičit několik skutečných ohlasovačů novinek, lidí, kteří mu budou podávat reporty. Bude jim tedy říkat reportéři. Zprávy, které mu došly, byly totiž odesílány vesnickými kupci a hospodskými, jimž platil penny za řádku. Mezi papíry bylo i několik zpráv, které přinesli poštovní holubi. Ty pocházely od lidí, kteří se stále ještě nedokázali smířit s novou technologií.</p>
<p>„A sakra,“ zaklel tiše. „Starostu Quirmu zasáhl meteorit... už zas!“</p>
<p>„Je to možné?“ podivila se Sacharóza.</p>
<p>„Jak vidíš. Zpráva pochází od pana Kalambura z tamního obecního úřadu. Je to celkem rozumný člověk a nemá ani příliš velkou představivost. Říká, že tentokrát čekal meteor na starostu v uličce.“</p>
<p>„Vážně? Ta žena, od které kupujeme plátno, má syna a ten přednáší na univerzitě předmět Pomstychtivou astronomii.“</p>
<p>„Mohl by nám k tomu něco říci?“</p>
<p>„Vždycky, když přijde k nám do obchodu, tak se na mě usmívá,“ řekla Sacharóza pevně. „Takže nám k tomu něco řekne.“</p>
<p>„Výborně. Kdybys ještě mohla -“</p>
<p>„Pěkné odpoledne, lidičky!“</p>
<p>U přepážky stál pan Zimoval a v náručí choval lepenkovou krabici.</p>
<p>„No nazdar...“ zamumlal Mikuláš.</p>
<p>„Jen se podívejte na <emphasis>tohle,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl pan Zimoval, muž, který by nepochopil narážku, ani kdyby byla obtočena kolem olověné trubky.</p>
<p>„Myslím, že prozatím máme legrační ze -“ začal Mikuláš. Zarazil se v půli slova.</p>
<p>To, co vytahoval zardělý chlapík ze své krabice, byl obrovský brambor. Brambor byl samý výrůstek.</p>
<p>Mikuláš už viděl různě bambulaté brambory předtím. Mnohé vypadaly jako tváře, pokud jste to tak chtěli vidět a trochu se pobavit. U tohohle bramboru jste si ale nemuseli nic představovat. Měl tvář. Byla tvořena ďolíky a výčnělky, stejně jako bramborovými očky, ale velmi se podobala té tváři, která velmi nedávno upírala oči do Mikulášova obličeje a pokoušela se ho zabít. Pamatoval si ji velmi dobře, protože i teď, po nějaké době, se mu občas stávalo, že se zpocený probouzel ve tři hodiny ráno a viděl tu příšernou tvář před sebou.</p>
<p>„Nevypadá... tak docela... <emphasis>legračně</emphasis>,“ vypravila ze sebe stísněně Sacharóza a podívala se úkosem na Mikuláše.</p>
<p>„Je úžasný, že ano?“ liboval si pan Zimoval. „Nebyl bych ho sem nosil, ale vím, že vás tyhle věcičky vždycky velmi zajímaly.“</p>
<p>„Jeden den bez samorostlého pastináku,“ řekla Sacharóza sladce, „Je pro nás jako den, kdy nevysvitlo slunce, pane Zimovale. Mikuláši?“</p>
<p>„Cože?“ řekl Mikuláš a násilím odtrhl oči od bramborové hlavy. „Zdá se mi to, nebo vypadá překvapeně?“</p>
<p>„Myslím, že vypadá,“ přikývla Sacharóza.</p>
<p>„A to jste právě vykopal?“ zeptal se Mikuláš.</p>
<p>„Ale ne. Byl v jednom z pytlů, které jsem si uskladnil na zimu už před několika měsíci,“ zavrtěl hlavou Zimoval.</p>
<p>Jeho odpověď vykolejila vlak okultních myšlenek, který se začal v Mikulášově hlavě rozjíždět. Protože... vesmír je zvláštní místo. Příčina a následek, následek a příčina... Ale i přesto by si raději utrhl pravou ruku, než by napsal o svých pocitech.</p>
<p>„A co s tou bramborou uděláte?“ zeptal se. „Uvaříte ji?“</p>
<p>„Proboha ne! Tenhle druh je příliš moučnatý. Kdepak, z téhle brambory budou hranolky.“</p>
<p>„Takže hranolky, říkáte?“ usmál se Mikuláš. A kupodivu mu to připadalo jako ta nejsprávnější věc, která by se právě s touhle bramborou měla udělat. „Ano, to je výborný nápad. Usmažte ji, pane Zimovale. <emphasis>Ať se smaží</emphasis>.“</p>
<p>A hodiny šly dál.</p>
<p>Ohlásil se jeden z reportérů a přinesl zprávu, že vybuchla budova Cechu alchymistů, a zajímal se, jestli se to počítá jako novinka. Vyvolali tedy Ottu z jeho krypty a poslali ho na místo, aby udělal obrázek. Mikuláš dokončil svůj článek o včerejších událostech a předal ho trpaslíkům k sazbě. Pak přišel někdo jiný a ohlásil, že na náměstí Náhlého osvícení se shromáždil velký dav, protože na střeše jednoho z tamních sedmipatrových domů sedí kvestor (71) a vypadá velmi překvapeně. Sacharóza, přestože se svou tužkou zacházela velmi opatrně, vyškrtala všechna přídavná jména z hlášení Ankh-morporské společnosti pro aranžování květin a zkrátila ji tak na polovinu.</p>
<p>Mikuláš vyrazil do ulic, aby zjistil, jak to bylo s kvestorem (71), a pak o tom napsal několik řádků. Mágové, kteří dělali podivné věci, to nebyla žádná novinka. Mágové, kteří dělali podivné věci, to byli prostě mágové.</p>
<p>Dokončenou zprávu vložil do krabice „hotovo“ a podíval se na lis.</p>
<p>Stroj byl černý, velký a složitý. Neměl oči, neměl obličej, nebyl živý, ale přesto Mikulášův pohled opětoval. Ten si pomyslel: My nepotřebujeme staré obětní kameny. V tom se lord Vetinari mýlil. Pak zvedl ruku a sáhl si na čelo. Jizva už se mu dávno ztratila.</p>
<p>Ty sis mě označkoval. Dobrá. Ale já jsem chytřejší než ty.</p>
<p>„Jdeme,“ řekl.</p>
<p>Sacharóza zvedla hlavu od práce. „Cože?“</p>
<p>„Jdeme. Ven. Hned. Na procházku, na čaj nebo na nákupy,“ řekl Mikuláš. „Zmizme odsud. Nehádej se, prosím. Vezmi si kabát. Hned. Dřív než si to uvědomí. Dřív než si najde způsob, jak nám v tom zabránit.“</p>
<p>„O čem to mluvíš?“</p>
<p>Stáhl její kabát z věšáku a chytil ji za ruku. „Na vysvětlování teď není čas!“</p>
<p>Dovolila mu, aby ji vytáhl na ulici, a teprve tam se Mikuláš zhluboka nadechl a uvolnil se.</p>
<p>„A mohl bys mi teď už konečně říct, o co se tady jedná?“ řekla Sacharóza. „Jak víš, mám tam hromadu práce.“</p>
<p>„Já vím. Pojď, jdeme. Pravděpodobně ještě nejsme dost daleko. V Jilmové ulici prý otevřeli novou těstovinovou restauraci. Všichni říkají, že je skvělá. Co ty na to?“</p>
<p>„Ale v redakci je všechna ta práce, kterou je třeba udělat!“</p>
<p>„Vážně? Ale ta tam zítra bude taky, nemyslíš?“</p>
<p>Zaváhala. „No dobře, hodina nebo dvě nám snad chybět nebudou,“ připustila.</p>
<p>„Výborně, tak pojďme.“</p>
<p>Dorazili do místa, kde se napojuje ulice U Melasového dolu na Jilmovou, když je to dohonilo.</p>
<p>Kus dál na ulici se ozvaly výkřiky. Mikuláš otočil hlavu na jednu stranu a zahlédl těžký pivovarský vůz, jehož koně se vymkli kontrole. Viděl, jak lidé uskakují a prchají <emphasis>z </emphasis>cesty. Viděl, jak podkovy o velikostí polévkových talířů rozhazují na všechny strany bláto a ledovou tříšť. Viděl, jak se koním leskne mosaz na postrojích, pot na srsti a bělá pára u nozder...</p>
<p>Pak se podíval na druhou stranu. Tam spatřil stařenku, která se o dvou holích belhala na protější stranu ulice a o pádící smrti neměla ani nejmenší tušení. Viděl šátek a pod ním bílé vlasy...</p>
<p>Najednou se kolem něj něco mihlo. Muž udělal ve vzduchu přemet, dopadl do kotoulu ve středu cesty, překulil se jediným pohybem na nohy, chytil stařenu a uskočil...</p>
<p>Neovladatelný vůz proletěl kolem a nechával za sebou prstence páry a oblaka rozstříknuté ledové břečky. Splašené spřežení se rozhodlo na další křižovatce zahnout. Vůz to odmítl. Spleť podkov a koní, kol, sněhu a výkřiků se valila dál, cestou vyrazila několik výkladních skříní a pak se zastavila, když vůz narazil do kamenného pilíře a odmítl se dál pohnout.</p>
<p>Poslušen zákonů fyziky a zákonitosti podobných příběhů, se ovšem nezastavil jeho náklad. Sudy přetrhly provazy, kterými byly přivázány, s duněním napadaly na ulici a valily se dál. Několik se jich rozbilo a naplnilo pěnou příkop u silnice. Další, které skřípěly a duněly a narážely jeden do druhého, se stávaly centrem pozornosti každého poctivého občana, jenž před sebou viděl pětihektolitrový sud piva, který najednou nikomu nepatřil a valil se o své vůli do neznáma.</p>
<p>Mikuláš se Sacharózou se na sebe podívali.</p>
<p>„Dobrá - já se rozhlédnu kolem a ty utíkej pro Ottu!“</p>
<p>To řekli oba současně a pak se zaraženě podívali jeden na druhého.</p>
<p>„Dobrá, dobrá,“ řekl Mikuláš. „Najdi nějaké dítě, dej mu šesťák, aby skočilo pro Ottu, já si pohovořím s tím <strong>statečným policistou, </strong>který zachránil stařenku v <strong>poslední vteřině, </strong>a ty si zapiš něco o <strong>ohlušujícím dunění, </strong>jasné?“</p>
<p>„Jdu hledat to dítě,“ přikývla Sacharóza a vytáhla si zápisník, „ale ty si udělej poznámky o <strong>dni pivní zkázy </strong>a já si půjdu promluvit s <strong>bělovlasou matičkou. </strong>Co lidi zajímá, správně?“</p>
<p>„Výborně!“ souhlasil Mikuláš. „Ten zachránce, to byl kapitán Karotka. Ať Otto nezapomene udělat obrázek a zjistí jeho věk!“</p>
<p>„Samozřejmě“</p>
<p>Mikuláš zamířil směrem k zástupu, který se tísnil kolem rozbitého vozu. Mnoho lidí se ovšem již stačilo vzdálit při pronásledování sudů a občasný výkřik oznamoval, že žízniví lidé si málokdy uvědomují, jak těžké je zastavit pět hektolitrů piva v těžkém dubovém sudu, když se jednou dají do pohybu.</p>
<p>Poctivě si zaznamenal jméno, které bylo na boku vozu. Několik mužů pomáhalo koním na nohy, ale bylo vidět, že z nákladu piva už toho moc nezbývá. Zdálo se, že jsou to muži, kteří chtějí pomoci ztraceným koním, odvést je domů a zařídit, aby se měli lépe. Jestliže tato snaha zahrnovala přebarvení koňské srsti, hřívy a ocasů a přísahy, že toho koníčka vlastní už dva roky, byli to ti dobří lidé ochotni pro blaho zvířat podstoupit.</p>
<p>Mikuláš přistoupil k muži stojícímu na chodníku, který se očividně nechystal k žádné činnosti.</p>
<p>„Promiň -“ začal. Občanovy oči už mezitím odhalily zápisník v jeho ruce.</p>
<p>„Celý sem to viděl,“ řekl občan.</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Byla to strašli-vá scéna,“ řekl muž tak pomalu, aby Mikuláš stačil psát. „Ten muž z hlíd-ky se ovšem ne-oh-ro-že-ně vrhl do boje se smr-tí, aby zach-rá-nil tu stařenu, a za-slou-ží si vyz-na-me-ná-ní.“</p>
<p>„Opravdu?“ udržoval Mikuláš řeč a rychle si dělal poznámky. „A vy jste -“</p>
<p>„Samuel Alabastr (43), kameník z ulice Koňské běhavky,“ diktoval pomalu muž.</p>
<p>„Já to taky viděla,“ řekla žena, která stála vedle, naléhavým tónem. „Paní Pěnuše Burčáková, blondýna, matka tří dětí, bydliště Dolyiny sestry. Byla to scéna naprosté zkázy.“</p>
<p>Mikuláš to riskl a vrhl pohled na konec své tužky. Připadala mu jako magická hůlka.</p>
<p>„A kde je ikonograf?“ řekla paní Burčáková a nedočkavě se rozhlížela.</p>
<p>„Ehm... zatím ještě nedorazil,“ sdělil jí Mikuláš.</p>
<p>„Och.“ Žena vypadala zklamaně. „To byla ale ostuda, s tou ubohou ženou a tím hadem, že? Předpokládám, že jel udělat její obrázek.“</p>
<p>„Hm... já doufám, že ne,“ odpověděl Mikuláš.</p>
<p>Bylo to dlouhé odpoledne. Jeden sud vletěl do holičství a vybuchl. Objevilo se několik mužů z pivovaru, kteří se poprali s několika novými vlastníky sudů. Ti na ně totiž uplatňovali právo nálezců. Jeden podnikavý muž narazil sud přímo u cesty a otevřel si dočasnou hospodu. Pak dorazil na místo Otto. Udělal obrázek pivních zachránců. Udělal obrázek boje o pivo. Udělal obrázek mužů hlídky, kteří dorazili na místo události a zatkli každého, kdo se ještě držel na nohou. Udělal obrázek bělovlasé stařenky, pyšného kapitána Karotky a v celkovém rozrušení i kusu svého palce.</p>
<p>Byla to výborná historka. A Mikuláš, který seděl za svým stolem v <emphasis>Kometě, </emphasis>jí už měl skoro polovinu napsanou, když si vzpomněl.</p>
<p>Viděl, jak to začíná. A okamžitě sáhl pro svůj zápisník. To byla věc, která mu dělala starosti. Řekl to Sacharóze.</p>
<p>„Tak?“ zněla odpověď z její strany stolu. „Kolik es se píše ve slově nasávali?“</p>
<p>„Jedno,“ odpověděl Mikuláš. „Víš, co tím chci říct, nechtěl jsem nic dělat. A v té chvíli jsem si pomyslel: tohle je příběh a já ho musím vyprávět.“</p>
<p>„Jasně,“ přikývla Sacharóza, stále ještě skloněná nad svou prací. „Někdo nás k tomu nutí násilím.“</p>
<p>„Ale to není žádná -“</p>
<p>„Podívej se na to takhle,“ řekla Sacharóza a vzala si nový arch papíru. „Někteří lidé jsou hrdiny. Jiní si ovšem dělají poznámky.“</p>
<p>„Ano, ale to není příliš -“</p>
<p>Sacharóza zvedla hlavu a blýskla po něm úsměvem. „Občas jsou to titíž lidé,“ řekla.</p>
<p>Tentokrát to byl Mikuláš, kdo skromně sklonil hlavu.</p>
<p>„Myslíš si, že to je skutečně pravda?“ zeptal se.</p>
<p>Pokrčila rameny. „Skutečná pravda? Kdo ví? Tohle jsou přece noviny, že? Do zítřka to prostě <emphasis>musí </emphasis>být pravda.“</p>
<p>Mikuláš cítil, jak se oteplilo. Její úsměv byl opravdu přitažlivý. „Jseš si jistá?“</p>
<p>„Naprosto. Pravda alespoň do zítřka je pro mě dost dobrá.“</p>
<p>Za ní se tyčil obrovský, černý a upíru podobný tiskařský lis, který čekal, až bude nakrmen, až ho přivedou za temné noci k životu, aby osvětlil zítřejší ráno. Trhal složitosti světa na krátké příběhy a byl neustále hladový.</p>
<p>A potřebuje dvousloupcový článek na stranu dvě, vzpomněl si Mikuláš.</p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><emphasis>Zatím si několik centimetrů pod jeho rukou prohlodával starým dřevem cestičku spokojený červotoč. Reinkarnace má stejně ráda žertíky jako každá jiná filozofická hypotéza. Červotoč hlodal, a jak hlodal, myslel si: </emphasis>„<emphasis>Tohle je opravdu -aně skvělý dřevo!</emphasis>“</p>
<p><emphasis>Protože nic nemusí být pravda navěky. Abychom řekli pravdu, stačí, když to bude pravdou dost dlouho.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p>
<p>Terry Pratchett</p>
<p><strong>PRAVDA</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Z anglického originálu The Thruth,</p>
<p>vydaného nakladatelstvím Doubleday</p>
<p>v Londýně v roce 2000,</p>
<p>přeložil Jan Kantůrek.</p>
<p>Technický redaktor: Tomáš Kropáček.</p>
<p>Vydalo nakladatelství TALPRESS, spol. s r. o.,</p>
<p>Příčná 8, 110 00 Praha l,</p>
<p>jako svou 313. publikaci.</p>
<p>Sazba: SF SOFT.</p>
<p>Tisk: Ueberreuter Print, s. r. o., Pohořelice.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_8.jpg" /></p><empty-line /><p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Vězte, že tady pan Pratchett dal svým tiskařským šotkům křestní jména odvozená od jmen známých tiskových písem. Ta ovšem byla v historii většinou naopak pojmenována po svých tvůrcích.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>To je zcela běžná halucinace, kterou trpí většina lidí.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Česky se</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jí</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>říká</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>písmovka. Jak víte, existují takzvané řemeslnické slangy a typografická výroba nebyla výjimkou. Většina lidí od fochu ještě dlouho používala původní trpasličí názvy jako </emphasis>„<emphasis>háček</emphasis>“<emphasis> místo </emphasis>„<emphasis>sázítko</emphasis>“<emphasis>, </emphasis>„<emphasis>kasa</emphasis>“<emphasis> </emphasis><emphasis>místo </emphasis>„<emphasis>písmovka</emphasis>“<emphasis>, </emphasis>„<emphasis>regál</emphasis>“<emphasis> </emphasis><emphasis>místo </emphasis>„<emphasis>pracovní pult</emphasis>“<emphasis>, </emphasis>„<emphasis>pres</emphasis>“<emphasis> místo </emphasis>„<emphasis>lis</emphasis>“<emphasis>, </emphasis>„<emphasis>šifle</emphasis>“<emphasis> místo </emphasis>„<emphasis>loďka</emphasis>“<emphasis> atd. Uvádím to s</emphasis><emphasis>píše proto, aby technickým pasážím rozuměli i laici.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Příklopový lis patří k velkým vynalézám jak trpaslictva, tak lidstva. Oproti klasickému knihařskému lisu, kde forma leží na podložce, na ni se umístí papír a tlakem spouštěné horní desky se udělá otisk, tady je papír s podložkou vkládán na pevnou část zařízení, forma je pohyblivá a na masivním rameni se přiblíží k papíru a otiskne se na něj. To umožňuje snadnější nakládání papíru, jednodušší práci ve formě a s ní, ale především zrychlení tisku. Zjednodušeně si to představte tak, že opřete obě ruce na stole o lokty, a zatímco jedna zůstává nehybná a někdo vám na ni pokládá kousky papíru, druhou, v níž držíte razítko, na každý vložený papír přitisknete. Když nebudete malicherní a odmyslíte se od rázných technických podrobností, máte před sebou princip příklopového lisu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Čti Ščikén</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jako např. Rodén </emphasis>(Rodin) <emphasis>nebo Miša </emphasis>(Mucha).</p>
<p>[*]* Pozn. autora: <emphasis>Velká Wahoonie je nejproslulejší zeměplošská zelenina a podle toho si</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jí také patřičně cení všichni znalci a gourmeti (kteří si málokdy považují něčeho laciného a obyčejného). Používá se také jako přezdívka pro Ankh-Morpork, i když zdaleka tak zle nepáchne.</emphasis></p>
<p>[*] Poz. autora: <emphasis>Váš mozek prosycený drogou je na pohled hrozná věc. Pan Tulipán však byl živoucím důkazem toho, že stejně hrozný pohled je i na váš mozek prosycený koktejlem z koňského mazání, šerbetu a pilulek na zadržování vody v organismu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Slova připomínají tak trochu ryby už tím, že někteří vzácnější jedinci přežijí jen v určitém prostředí, na speciálním útesu, kde je jejich zvláštní tvar nebo zabarvení přirozeně chrání před nebezpečím otevřeného moře. Slova jako </emphasis>„<emphasis>půtka</emphasis>“<emphasis> a </emphasis>„<emphasis>rozmíška</emphasis>“<emphasis> najdete jen v některých literárních útvarech (stejně</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jako slovo </emphasis>„<emphasis>archivní</emphasis>“<emphasis> nebo </emphasis>„<emphasis>rum tuzem</emphasis><emphasis>ský</emphasis>“<emphasis> najdete jen na některých nápojových lístcích). V běžné konverzaci se prakticky nevyskytují.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Citát je to opravdu pěkný, ale mějte na paměti, že vždycky záleží především na praktické aplikaci podobných citátů. Za druhé světové války, například, býval nad branami koncentračních tábora nápis </emphasis>„<emphasis>Práce</emphasis> <emphasis>osvobozuje</emphasis>“<emphasis>.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Což pro ně nebylo nic těžkého, jak říkali někteří nelaskaví lidé.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Je třeba upozornit, že každý, kdo se začal živit syrovými steaky </emphasis>z <emphasis>ankh-morporských </emphasis><emphasis>jatek, se vrhl do života plného nebezpečí a vzrušení, který musel uspokojit i náročného dobrodruha.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Dobrohor tady myslí na výšku sloupce. Cicero je základní typografická míra, která se skládá z dvanácti typografických bodů, což odpovídá velikosti zhruba 4,513 milimetru. Dříve se v typografii počítalo v podstatě jen v tomto systému. Existovala (a jistě ještě existují) kovová měřítka - cicerátka, s jejichž pomocí se měřilo. Někteří starší typografové byli na ten systém tak zvyklí, že měli potíže s odhadem v centimetrech. Moje přítelkyně typografka mi kdysi vyprávěla, jak šokovala prodavačku v obchodě s textilem, když chtěla </emphasis>„<emphasis>padesát cicer toho hedvábí na šálu…“</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>V mnoha směrech měl Mikuláš ze Slova skvělou grafickou představivost.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Lidé té třídy, z níž Mikuláš pocházel, považovali spravedlnost za stejné zboží jako uhlí nebo brambory. Objednali jste si ji, když jste ji potřebovali.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Jen tak pro jistotu a netechnické typy: každé běžné písmo má velká písmena, tzv. verzálky či verzály, malá písmena neboli minusky a většinou ještě kapitálky, což jsou velká písmena zmenšená na velikost malých. Například:</emphasis><emphasis>ANKH-MORPORK</emphasis><emphasis>,Ankh-Morpork, </emphasis><emphasis>Ankh-Morpork</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Byly to ony blahé doby, kdy se </emphasis><emphasis>Bingo do </emphasis><emphasis>Ankh-Morp</emphasis><emphasis>orku ještě nedostalo.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Takhle je to v anglickém originále. Nedokázal jsem vás o to připravit.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Tedy alespoň, ti, kteří nebyli shromážděni kolem harmonia v misii Odříkání a nezpívali nervózními hlasy o tom, jak hrozně miluji kakao.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>To mluvíme o domácí kuchyni. Co se týče podniků veřejného stravování, radil bych vám u podobných mlsků k maximální opatrnosti. Je samozřejmé, že se tato jídla doma vaří především, když něco zbyde, a proto, aby se spotřebovaly ty zbytky. Nesmí to však být zbytky ze zbytků, a už vůbec ne zbytky ze začátku minulého týdne. U paní Arkánové by to ale muselo fungovat jako ty moderní recepty, které často začínají: Vezmeme 30-40 dag zbylého kuřecího masa... nebo: nameleme 50 dag uzeného od oběda... a podobně. Co? Že tomu nerozumíte? Tak to buď proto, že nevaříte, takže nevíte, o čem je řeč, nebo naopak proto, že vaříte a víte, o čem je řeč.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>A o většině trpaslíků se také pořád ještě mluvilo jako </emphasis>„<emphasis>o něm</emphasis>“<emphasis>, dokonce i když se měl za někoho vdávat. Všeobecně se to bralo tak, že někde pod vší tou kroužkovou zbrojí je jeden z nich </emphasis>„<emphasis>ona</emphasis>“<emphasis> a že stačí, když příslušný pár ví který. Faktem je, že otázky sexu patří tradičně k těm, o nichž se mezi trpaslíky nehovoří - možná z jakési počestnosti, možná proto, že je nijak zvlásť nezajímají, ale nejspíše a téměř jistě proto, že jsou přesvědčeni, že ať</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>už se dva trpaslíci spolu rozhodnou dělat cokoliv, je to jen jejich vlastní věc.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Nejlepší způsob, jak popsat pana Větroměje, by asi byl tenhle: Představte si, že jste na schůzi. Rádi byste skončili co nejdříve. Všichni ostatní také. Už není ani o čem diskutovat. A právě ve chvíli, kdy už všichni vidí, jak se za časovým horizontem vynořují Jejich Soukromé Věci, a začínají skládat papíry a zapínat tašky, ozve se hlas </emphasis>„<emphasis>Mohl bych se zmínit ještě o jedné maličkosti, pane předsedo...?</emphasis>“<emphasis>,</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>vy</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>s pocitem nesnesitelné těžkosti v žaludku pochopíte, že teď bude večer dvakrát tak dlouhý a bude se mnohokrát vracet ke schůzím minulým. Muž, který právě pronesl tuto větu a teď sedí na svém místě s blazeovaným výrazem člověka oddaného předpisovým ceremoniálům, je tak podobný panu Větromějovi, že ani nemusíte hledat deset rozdílů. Jedna z věcí, které charakterizují pány Větroměje celého vesmíru, je výraz „podle mého</emphasis> <emphasis>skromného mínění</emphasis>“<emphasis>. Oni </emphasis><emphasis>si</emphasis> <emphasis>o něm myslí, že dodá váhu jejich prohlášení, ale ve skutečnosti jím signalizují, že to, co bude následovat, je zakyslé hledisko člověka se společenským půvabem žabince.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Tady se laskavému čtenáři omlouvám. Tak jako my známe Pyrrhovo vítězství, medvědí službu, danajský dar nebo Potěmkinovy vesnice, znají Angličané spojení Hobsonova volba, což je volba, kdy člověk nemá na výběr, tedy typu buď tohle, nebo nic. V češtině jsem na nic takového nenarazil. Obávám se, že jsem tady měl jen Hobsonovu volbu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Nebudu vás zdržovat. </emphasis><emphasis>Femur </emphasis><emphasis>je latinsky </emphasis>„<emphasis>stehenní kost</emphasis>“<emphasis>. Nedá se nic dělat, v té latině to má větší švih.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Taky vám to něco připomíná? Nebo se mi to jen zdá?</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Bylo to stejné</emphasis><emphasis>, jako kdyby skupinka žralok</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis> začala prozpěvovat reklamní songy na konzervovanou zeleninu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Hádanka: Proč neměl čtvrtý skřet žádné brýle? Odpověď: Protože kreslil černou barvou a na to brýle nepotřeboval. Dnes se v drtivé většině tiskne ofsetem neboli tiskem z plochy. Používají se čtyři základní barvy - žlutá, červená, modrá a černá - a jejich skládáním pak vznikají všechny barvy ostatní. Asi jako když přes sebe kladete barvy v akvarelu. Není to zdaleka tak jednoduché, jak to vypadá, takže myslím, že si</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ti čtyři fujtajblíci svoje cigáro zasloužili.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn.autora: <emphasis>Abychom</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>si</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>přiznali</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pravdu,</emphasis><emphasis> j</emphasis><emphasis>en</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>velmi</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>málo lidí si kdy myslelo, že k sobě mají čistota a svatost tak blízko, snad jen pokud v jejich výkladovém slovníku chyběla pěkná řádka stran. Zato čpící bederní rouška a vlasy v pokročilém stadiu absolutní nečesanosti bývaly všeobecným znakem proroka, jejichž pohrdání věcmi světskými, kterých se vzdávali, téměř vždycky začínalo u mýdla.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Tedy takzvaný doublecross, což v některých zemích Země-plochy není symbol náboženský, ale symbol lsti a podvodu. U poněkud svatouškovských vrahů je pak těžko rozhodnout.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Obávám se, že musím upozornit na správnou výslovnost tohoto jména. Píše se dohromady jako Prachoň a vyslovuje se taky dohromady, ale jako Prac-hoň. Nejen Angličané mají slova, která se jinak píší a jinak vyslovují!</emphasis></p>
</section>
</body><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKpAaIDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD2ycolzIwRd5PpSxSb2G76
dKjuQzXTnHOefypqExjLNtB5OTX59Uq8tZ8x7HKaWVXAJH5CgzEDb8uP90VnNfWo4aUZFKL
u3YgiRTx1zXq06tNpNGEoyL2/1A/ECmb1GCQuD7VX+0RNz5i4+tRvcQquXkUjtzWs3Bgolv
CZLDbg+1MKp1G0D6VSfULQLw5/Kohqlu+VDZI7YrKbp23HqaHlo3OB+AFI0a4+VgfwFZh1V
EbGwgd6Bq0QJO35R3zWPNHowLb2YLBl2q3rio2aWJwsqKyn+JRUttewXS5SQNkdBU698geg
qXCctYg5dyrHcI5IO0KO2BSCYlgqQgj1xVkW8RJOwbl9qfhdoAAFZclRPViUl0KRkkckCIL
9RTjBI+N5GPTFTS3MEGA7ruP51A97GRnJ49BSlBJ+/IpN9CWK2iU/N/KpXigx9wH8KzG1CX
cRGhb8Kga7uWkORzjpWbq0Vpyj5X1NcrCBjYv5VGFhUEgKPXiqqiQkGSTHHIFPbYFJGTWft
4rZDUSX5SwKsMemBSldy4DD6Yqos8fQdfWnpK3PzCsnXiUoXJvLdVJDhs9iKbtbHzYJ9MDi
ohNKr47GphOu05Xn3o9tBoHGw/y+OgPHpUckC5Tcg5PpT1fecgHj0qR3AT7pPvS9pG2g0NE
JUjDFRn60z7KxkLb29MYFNW7GQCw9uamN0QQNo59+tZOcW/eHyt7CnfGdok/SlWeUcHp9Kc
JomOJFwanEcTAFSCPeraT+Adrblc3S4Knrn0HNSJMX4VRj0xThao8m7HI6UghnibKDK96Tp
SbuyeYmCMVzgL7AYqPypt5KMu0+oFKDOw5Xj1p6rMwz0xxVOhB6EKdjOuYJEfzFxz1AFVF3
xkAYKnvit8wnZ82GPpVaW0TaeMGuaWGcTbnRVt7kj5eCDx0q9Htx0HPtWcbd4mOxTtNTQzc
7G7d655R5SuYul1Bwo/SmkMeNoI9gKYSrEY/OnKV6b81i3oMr3EaNkOit/wABFUoo2VyF5X
0I6VrYVzjrTJIPkBThhV88GrMRUTBOSAD9KimjKkyQ7VkHoOtLuZX2yDbUjoQuOpHIPrWEo
JO6NYvuLaXIddpADj7wx3q4HYndhSPpWS8UigXCcNnkCrlvKJYweQR1X0q4iduhZwCclV+u
KVo1YjcFP4CkC9uxpyqoOBkit4PXUkeo28bVx9BTtq9Sgx9BTgqlfl6UmxcAZJ9q6eaSdkz
PQb5Y3DagHuAKl89oCSArrjkAc0KMfxDmonZeeDmvRw2MnSdrmUoLoTy3yGaQ7h94/wA6Kp
yqnnP8o+8e1Fep/abJ5CjeyubqTBC5I5P0qlIUYqWck9wKl1MRNdSIXZW3DNUpWAj2xhh2y
BXh4nWozpjsNYI8rfugB2OOtNfAyoX8lpsMkYLLK2MetXY5rZodikZ9a54tpg2jJlZoT8x4
7YFRo5kYkS8VpXEQdSpIwaz47IxcFgefWrlzdyLof5QIyHJJ96qyO8UnCHnvV4DywearzSJ
g/MPyrNX6jdiukrA/PlieuakDEhgVz9Kjt5kdSrA+Yp4yaVZXMpyAAP1qr8uhBPbxssm+Cb
ypB69K3YdQnESrND8w7g8Gsa2ffK6naKvBkBAPNbwxM6ekROK3ZpfbZeSsWF9c1BNcbiBLK
QPaq5kVBlCAO5NVgWlbzXbgdKueLdtQUEXC0IH3AT6nmmLIrZVT/wDWqMupTjk9yKiDuzlQ
OT6Vy+0lUd2aqKRYMhB2gjng4qWNWwcck/nSw2xC5brVlQqDHaqUTNsaIgUy52n0prJuXCn
j3pwR2cjnFWY7ckEHim1HsBlTARYRDnuQKQSKeQcetXry24WReq/rWYBmVlBB/GuOcWmbws
0W/OCopxkVZg2yfN3PrVNCVAGPlHUVLG438EY7e1KLSdgkjUT5CQen0pNrfN0NJvzHTlZzg
ZFda1RiZ09mrEsnH0NVz5kbBGBIHY1ryFTwwFUrqMEDrk9O+K56sNdC4uzI45RI2CTxUxZw
MxsRj0NUhgEq33vXHWpElMYJA59PWuH2koOxs48xdS7kUcsSfpUwecjcsgC9yTWaJVWRWIG
1zj8atqwZShPy12QxcktTGUEi2JrkKQrK2fSrVvcpIPLLYcdQeKrI6quAOKhkjDsZVz74r0
KWMXVGTgbO1W5HGKDF8vOCKzI5JU+424ehqyuoIPkmiZT6nmvWpyoVDB80Sd7bK8AA1QaB4
mbKg59q1UlSRNySKfbNPcb1HA/CipgoT+EFNrcyRzwVINBVlTOBWk0SnsOKglt1YKYmwT1z
XnzwJaqalRQwbNLyOWJNW/spK4MnIqCSJkHPI9q4qmXt/CbKrqVZoDOmQQp9arozo+x1yvS
roYKcelNMXndCMjmuBUJxfLI050yJ0K4wPlPrVKWGRJPOhOD3Faa7imxuPembMccVsoOO4K
VyK1uDJn1HXNaEUkZGMCqJtlVg6Ng1JEmxsMcmrTaehLVy2Sqg8D86RSevT0phVSd3ehQew
rKTqORSVh+TnAwtDLujPv3pyICDkZb1p7AhPau/D0pN6mcmVJVbzn+Q/eNFWJSPOfj+I0V6
PsGTc5rUpFj1KVVJznoPpVNnlbjIAqfWEePU5pIyMng5+lZsd2rExOoV165PWuHEtKq7FxW
hI4jZM4471VeeKFRuJwTgEdBVkylgTs/Cq8kaMmCOD/Ca51UHJF2JWZQA2Vxkc9aqXk5gZX
K4XpmoY5ZrNlKktHnlT2q5M0N/aPGMBmHHtWl76EspLdb87icUSOrKAhAPfNZ1rcMJCki4Z
G2MD3xWkSpQjI59q5HdMvoVI123kgDDJGR71Um1extLwx3N9FC23IV2waln329zHMoUAkK3
0rkptIsNW+Jc8WpWyzRLabwhPUivUw2GWKny3FTg5y5VudhaeIdBWctLqtsMju4rQPirwxF
EZX1a1OOoEgya5i38D6JcW8c66FZhHGRmRqnHgLRj/wAwSx9su1evHIFe7kd/1GrYtP4x0S
7nAOqW0cY6fOOlXf8AhLvDeAg1m1GRyd4rKbwDpAwf7E0//vpqafAeknj+xNPAzxy1W8gi3
rIpYGqaR8Y+HC20atbBR/00HNXIPFvhZF3vrVrluwccVhDwJpAbJ0LTs4z1alPgXSskf2Hp
3HoWrSORwj1JeArM6NvG/hcKMa1a8f8ATQVJF4z8J4zLrtsxPT5xxXMDwNpA4Oh6b/49Sjw
LpYbjRdN/8eq1ksP5iHl9budb/wAJx4Q6/wBuWoI/26f/AMJ34RAB/t61/wC+65D/AIQjSV
J3aJpvPs9KPA+k5/5Amnfk9Wsmiuo/7PrdzqJPH/hILg63bE9vmqgvi/wa87SjXLZSw/vVj
HwVpfGdG044PHDf40L4L0puujaaPwaplktOW7Gsvrrqb/8AwmfhLHza/bYHo1Rt428G9Brt
rz33Vj/8IRpQB/4k+nf98tUZ8EaUWAGi6d/3y1R/YVK+5SwFd9ToB8QPCcY2nXbZgBx83NP
X4keD1GP7XgH/AAKufHgjSgf+QPpuen3WoPgrTQPl0jTf++G/xrRZLTS3JeXVr7nQD4j+DW
JLazB+dEvxB8FMuF1yAg9ea55fBWnd9J00D/rm3+NPHgzTecaTpn4RmpeS03e7H/Z1buX38
deFY8n+2oCp+7zTD488JEf8heHPrk1V/wCEP08AA6ZpmB6xGg+D7Dvpmlj/ALZGuWfDtOXU
0WArosHx34SZSraxDg+561Yg+IvhAIVk1eIEdPeqK+D7DP8AyC9N+vlGlPg7TjydM0w/9sT
SXDlO3xC+p1XuayfErwbtH/E6iB+hpI/iV4Q8xidchK9lGRWQfB+ndtM03/vyeaQeDrDdn+
zdNx/1xP8AjVx4epxXxD/s+sbP/CzfBx+U6vH+tOX4leDCnOtR/Qg1jjwhppH/ACDdOx6+S
aUeENPzj+zdN/78n/GqWQxj9pk/2fU+0aZ+JHgtOYtajRvYGp4/iz4SgUFtaifHsaxT4S0/
/oHab/34P+NJ/wAIhYk5Gn6Z/wB+DXTDK5Q2kT/ZtRnRf8Lf8DuP+Qsi56naf8Kefiv4FAH
/ABO4znp8p/wrmv8AhEbHAA07Tc/9cKcPCdiF/wCQfpo/7YV2RwVt2J5TU7nS/wDC2fAaD/
kNJn/dP+FRn4teBiCTrcf/AHyf8K5//hFLE8fYNO+v2emnwlZg/wDHhp3/AID0PARe7COV1
O5tSfFPwJINw1pQe+EP+FRL8U/BSE7dZTH+4f8ACsz/AIRK06/Y9OHt9npR4Tts/wDHlp3P
/TuK5p5RTk73L/syr3NEfFfwYXwdVQj12H/Clb4oeDW5Grrn/cP+FZv/AAi1njmz03/wGqt
daFYW8cqS6dYurwyEFIApBC9c1k8mptaMiWX1IrmbPQtG1Sy16wS+0+4823c4DYxk/jWuLZ
eCSSa4n4SqP+Fd2Z2/8tH/AJ136YLHIArxHguWbR5jlbQh8tVG2pPLzxgY9qmGMnIpTwT2y
OM1r9SjbUnnIgoVCdtNkZRHgnJPanPKEUk44HSoY0YqZZBlm6e1ethcHboYyqMZKG85+D94
0VNL/rn5/iNFep9UiZ+0ZzuprvuncoBz0P0rEnhVsrtAP8q6W+RWuJRsIA7H6VjXELEEovA
r4nF0PfbR3QlbczUJjO3O4e9OyrDAYZpCCgKnG+qzK5wynBB/OvPitbGjFmdR8sn6Vmz6jJ
ZqTAAT1x7VelIeNsriVeoPcVh3QUrjsa3jozGW1ysb3zNZLIdqXC7wvuOv8637Yl4htfcQO
9cjdKkU0M8ZI2SDOOwPBroIWMbYRshhxTxVJaNGtN3Ra1GQraqzDdhgT+dYFsc/FK544+wN
/Kta+ZpdPZMjODWFpLu3xHnduracePfFeplEbVUVh/4yO/00f8Sq34/gFUbzV57XUmj8lTb
QrulYclfSrFvb/adFt4mleMFQcocHio4dJ0x4pniZpUmBV/3mQc9fx4r7c+rlzdCtdeIkhe
4ZEDRxxBlJHUn+mKrr4nMlyqQweYpKqABg89evtV2bRtFn/eSqpAPlcPwDjAWibRtGgkQyg
I5wqsz8/T3oJvPuNi1+K6mjgton3yMoBdeoOf8ACp7nW7a0mnSSKQtCAXwOx7/SltNO03zY
7u1O8qcKVfcPlGKdeaZFd+YyBVknAjlLclk9KC7ztuZ9z4kUKBZwNIwkVGY/dUHrz9OaSPx
PADMHikO1iF2jPAGefzq7JoOmSEbocKowQGwMAYHH0pLfRdJMLPbxhkkXBIf7/TP8qDJynf
cjs9XkvdVWCNVMBDMTg5AGAP1qGTXLiLVJllWNrOMhHdByGJwBWla2enwSS/ZAAyAo/wA3T
viqlvp+jS+bBARKCdxUufXr9c0GtpW3Kl14l8g3OYxtjZUHqPU0yLxOz3TKkG+FS2eMMigZ
JIq/c6PouHuLmFcsdxYscZzx+tPGg6UxLeTuZhgtuOSCO9Bnapfcitdc+23MMEMLpuJJ8xe
2M/1p03iCCEyq0LkRSeWxHReRz9OatxWWnWUv2tVWNm4DlvXgD+VQ3un2z7y7JHFK4Nzxnf
jp9OaDRtpaspy+I90kQtrZ/L83ZI7cAYGTio4PFEUigyQSbtxBKjhfmwM1qTaLpkzGR7YMX
+b7xAz6j9Kaui6SilVtVCk5OGPrn+dBl77d7lfS9Tn1CeTIHkrH5gOMEZJx+lZq+IdRJEn2
ZDA7NtYLg4U8n8q344rC0At02x+cu0L/AHgBQLPT1MFuYRkIyRoc8A9aByUmldmcNfkuVWK
ytpPtD/Mu4cFcZJquPEcriMfZyZc73QDPyZODWwNJ08IoWIgRg7TuPAz0+nFA0bTVwyWowA
V+VjyPTOenJoC0l1Kena99qkggNq3nOAZNnIXPTP4Uuq68lpcS2aRsJUQEOehJPb1q7b6dp
8EiTQxqjqoGVbgjtmmtY6ZdzPMyJI4bGTng+3pQWua25RbVbmLQLu+kVfNjZljwv3sHAz+N
VovEE8CONQtslHVWKDG0MOMit1rG0a0WBo0MKncFzxnOc0yfT9OnuDNJDG7sNpOeuP8A9dB
MuZdTFtfErmNPtVo6uzBQy8A5GR+dRt4iu1t33Q+XI7nyT1BAYA59+taUllYpqUC+Yq8hhB
t++wGAc+1TjSdL28WyYPfdnPP+NA17R7syofEjJZytPbs8kaiRhjHyHvVqTVbiPSYblI1kk
nnCR5OARnqKS4XR2Roo7iODKhJDtyWQHG2rF5No8UVvbXTqqrgxKAfwxigNTJPioLDKGjJf
Y7qx4B9Meta0WseZoa6kYwcgAKDgsc4/nTfseiwtEphjXzGCx5PfqMVLd6ZaS2C2yusMHmC
RgP4uc0CjzO+pk3XiOffttYWjMX+tJAIX5tv86muvEF1HaW91DaExyPuU7h86AcnHbpWg9p
pNtHJJJDEqLgsfpyD+dMis9HlDKkadORk4UHsKBe/3M9/EoFyAkIMXkeYfmGc8cfrV6x1h7
iK6uLiAwxwIHKdTyM9aUaVosly8ItYmdcMyjPFWYzptvI9gpjV5ASyZ+92oLUai3kY48RzG
9nje2zhA8aBudoGSc1a1GXzrOOZEKh7eRgD1AKZq4NO0hSEFtCCDkDP5j9Kg1cgRqoGMQy8
AYx8ppPYzmpKDuzQ+EhH/AAruzyQDvfr0+9XbSTxQoSTnJ7c4rg/hNEh+H9qSxHzv/Ou5Mk
aMqgbz6CvBqVaam0z4up8THC9jEIf5sntjmiGWa7kKqjxxj1HJp8G4yl5ABnt6VcjIU5Ucd
etdFP2e9jGzGx2C7VY4VgOp5pr/ACfL6VcWQtnjNQyjK5wK7Yzj9km1inL/AK5/lP3jRU8q
r58nT7x/nRVcz7gYs6753z1B6/hVCaP5DwcCtBzmaQd800qCh3DJr5mrDmlI63ocvcqCQ+0
dcZqkjtHKUc8djW3PCux02nqWU1iXC70yDhx2rx6tKzuaxldaiXKq0RYffHc96w50GTlcZ6
gVpmSZOHXI96pSRSyMXKcH0NZWdweqMa6gQQsp5zzWhaPH5CeYGwV4IqOVofLwy5Y8fSoDf
JCRFEpk3LjAHC1q057kp2WhftivmspJK9QW71i6eQfiddbTwLBh+lSRz3TP5f2U/iapaOXH
xLug4wfsJ/lXrZWrV7G+FT9tG530Szy6DBHAPncBd3HyjuawYtE1iO2NupYLExCFXA3ZcHJ
/DNbkd79i0WzZYjK8m2NBnAyfWs3UfElxZ3f2ZbdfN2fdyDhuM5P0r7A+pny31ZWGkasytH
Om+OSQSkh8beScfnjmrraLe3dta2965dIE3AqfmRx0GatWmrvcSXQaEKLdTvUdQR/jVK78U
PFZhvs4SbKyFSwOVIzxQT7ncpw6HrEVt5KqUKkNGVkwFH8Q+pNH9m6k808diZUliCATyPwD
j5vrzxV61166uTZqbdY/tDHaQchgDjHse9LqmvXME5FtCnlxu0bu55JC54H9aCbQ3TKy6Nq
bSb5RIIfL/wBV53V9vX8TUcGk61bxLCg3bQ43GTHUDH5c/lWlBrM66cJpIxNNJceSoGAPbN
QX/iK5t1uI1twk1uVL4O4bTjBH1zigrlgle5o2unXC6TeQl9lxOGwe/TANUrmw1GaytIEtD
EkWFlCOMyADsfrzTI/Esn2ks0SmFlVl7bMqTyfwq1c6jNOLEI/kpdRM5AxnpkYNBXMmtzP/
ALDvHgkhmjaUvKv74y9EH8P6VdXSrtPDR09SwlLZY7+VXdk8/Sqh8Q3UEsjSxxzRpGh6gEu
e31pF8Yb8H7AQWVXQFvvZIB59iaCVKF9SAaNdTvugJktkud0YdiCBjr+dWpdL1L7LCscKh1
DiRjJ94kYzTx4lf7TZQ+QFEkvlSJkEqen5Zov9Yu7HU7h/OR7K3UBk2c7m6KDQK0OjL2o2V
9Jp9nDa4aSLG4Fsc7cCs1dG1OCGVY9sqkIVDOeu3DGpH8S3cUqxnTeflJzIBjJwKhXxLczz
jyLb5IUJmjyPfHP4UDbi3uV4vD+reQI5o1MsKERv5nViec/hxQ2nard3EixN5UkTFm5IBBI
4B+gq1L4nmguIVkhCkDcyqdwbcvynNWYtcuLm8nsUto1ltwS7F8qe3y+tAnydyw+nXK6ELW
2LLJkEhnzkZ5GfelTTbuPQbizBO+ZmIUNygPYH2rMj8TzwWH7+BTMqhgN33xgn8+K27y6kk
0V7u0mEbiLzM9ccZxQNNPZmMmhaksLKtwqv5IXIP8YJx+hpJfDVxIgQKUUgZBl6sWGT+lTQ
a9eRn7O8QuZEiEskhwmARnj1qGXxTdLKu+2RI1QyMobJIwCPx5oF+76mnBY3ltos9tEqvNI
7FVZuACeOfpWUvh66SAlUTzAYyoMh5wcsfzpJ/FNzHqEcbwgIOHK8p8wBDZ9s0tz4kuljSS
OOJRvPAbJZQdtAN0yF/Dmru4lSdY5SpBO/I6np6HnrVlvD1y+1UUIFAKhpc/NuyT+lXY9Zu
I9CtdQuY0bzGCyFTwuTgVR/t3UvJmTyYRKTIFIb7gVQRQJxprqaOl6ObclrpI3+UDGc9yT+
tW72ye4u7J4lTEEm47vTGMVg/wDCSXaSx/aVRCgIZQchyQCD+tWG8STpoceoiz3FpGR0Bzt
APWgtSp2sZ8nhvVZ5mYyJCHcMNjYwRkf1rc1GxurvRre1EUTS/KH+bAHrisiPxNcJNJIXRl
ZSI4z0JzV+bX5xZWFxHbx/6UjOwd8bdozgUEJ09TOHh7UzqC3T+UY16whvlcA9PyqWTw/ez
3EzkRrGxJjTf04AHSmXHiid7BbmC3WMSllQA5cFeuR71PH4mmcRlLeP5gu7LfcYnGD9O9AJ
UyzpelahaaxLd3LRBWQodhPrwap3Hh29kuJHBjDAO0cu7ksW3DP0qOPxNdHVDC0ICFShOfl
DAtjn3wK0rbXjc2N1diEEwRq+FbOSRnB+lBS5JblU6DqLanBcC4SJYv4o256c8H3rQ1ZNqK
pH3YZQT6/IayYfEd8lzcxyCKQpmQHdwF4+UeprU1WTfbpIBtDW8rY9PkpPYiXL7N8pJ8L5i
vgGzjBwCz5P416FbwLHEGByrdfevOPhMyv4Jt1Ycq7fiN1eoFfkBGMf3a+djTvUlJnx02m2
OjwenT2qaPC8YNQK+0gAYqbcCevIrdSWxAu9o2GRgdzUUzHGVNStv2ZGCPSoZBhM54q+fl2
FYrS3P75/949qKilP75/l/iPais/bMLFeRh9plwDkHpScHpxmmM5/tCVcfLnJNPZuc44HQ1
yyXvMuTK8ke7PygCsC9tzFclsY3GumIyCrHnGc1l6lGDbFgu5hXJXplRZztzDIwIZc9+Ky5
5RtwxKBD8wHU1tXcuLYMpwRWN5BupjLnC/+hV5dRcurNlqZUfnXl75bxbFUfeNasFii/KqY
A71LcW06lFtY9z4yzHoKSEyRKWublQT2HFcdScpLY0hBJ6jxZopOR8/riuYtIkX4oXaoST9
hP8q6f7VZspxLg9yDk1zdsIR8UrryW3J9gJz+Fetketdto6qTtVjY7K0ggn0e3iuFDLsBwf
UdDTZNJ0cBpGto3OCS27k/5xVeS0lvdCs4Y1BO5GIJIyAeayzo13ZAz3KtOigiNUkOYzlu3
fgivvD6KT12ubdtb2kVjcusoZbkEvIQM4xjp7Cqi2Xh6GzQSJFKsSruduuDwDVGPw/fyWT7
ZvLDIjIpY53cbh+IFNm8P3jLMkNusYcKVIlyUYZ/Mc9KCU2/smpbQ6WmqRrbyqrRgskXQBj
1IPrV6TT9OupzLJbxvJ0Y9T071zg8O6ix3OY2k52sCRgkjn9DWppGlXtrepLcMnyIyMQxJl
JOdx+lAJ9HE0jZWC2zWxijEbHcVJ7+tU0tNNjuXhdxJJKoKqwHCjkfh3qvqWiS3mqG5ABTK
YO8jgZzx+NUIvDt3GH+0Ks+UAUiQrs7YFA2mtOU2FtNEaR4vIg3Eh2H9fpVqWzsJLNfNgQw
RDcgH8I9sVzCeGtUjMoUwtvVVLMeQoPSujs7S7tdAS0BV7hIii5PGexzQVF6WcSrBb+Hr9p
ZoIYX+fDErj5vSrK6dpCYVba3UggBQRxz6ViroN9/o/mJGVizvj343sed5P1FRr4Yuwobcg
cD7wc8HeTn8qCGrfZNyOHRJJmkWKESxvhmIGd3WnNb6NPNMxhgaQPiQt3OP8K59tCu7b7HF
5AncynfIXJDcHk09fDWoozkzRzBkKbWbpkABh7jFArv+U3ZItHtSoljhXLBPXBzkZNPksNL
nhaNI41LArlSMjNZA0C4FrHZNHBKqzB2mY4aQe/0qbSNLlttU3tuEcUQVgc4Z/X8qAvfeJo
RaZpkESQmCJti456ntUj2WmxInmQQoAflyB1qO706SfVLe8RgI4wRIufvAHI/WodZgnmlsk
itxKBN8wb7oGDyaDRqy0iWXs9IdgrW9uSB0OMgUy3uNLlt5IYHiEO4xlcgAnuKwv8AhFrww
LC10hAYyCUZ3HI+79KB4bvRPM7SQIZAQVH3Uzj5h70ERbtpE2/M0ea3e4KxyJACrccqAcYx
U6W2nTRLcCCIqQCG29sY/lXPnwzeSAL50abGZsrnMmWzhvwFdHa2gh08WjxqicggEkAH3oK
Tvo4kf2fSUjKeTbBSCO3INVYZNDuZfJjiizHxhlx3/wAaoHw1MBblpEm8vcpViQCD938Rio
H8K3xkMy3KRv0UDOMEn9eaCHf+U2zNpcSR2iiIxyk4ReVyOeT2p4XSDMWIty0hPPHPr9a5+
bwveSrj7THH0B8snsuM/WmSaDdvdrbJFHFE0WGlXJ2/NnI96Bq/WJvSzaH5zRyRw7t4jOVH
Bx6/QVOYNOcLahISOXVBjn3rCi8MTCBIWaBtjEl2JJfg4z+dT6foN1Z3EDSTIywsHLKDu+7
jb9KBRUk/hNeW20yNV8+C3TPTKgZNUbj+xbgrMxUrYMy+Uo4Gcdql1XS5r2VXiePAiaJlfo
M9x71h3OgXtvGQD5pO5VMY5bOMbvpigHdP4ToQmlmXcVt/MbAI4yfwp6RabIzLEkBMhIYAD
5u9YcXhidLVoxJGJQQyTHJY/NnBq5a6JPbawLhZ4jArl9gzk5XFBSk7/CWrh9KsWEU0UQfa
GVAvJAP/ANel+06TbMsUYhQTErhVHp0NVtX0m41GQPC8YJiKEt1HzA5FZknhOd2wZ0jQsXC
KSQGwRuH40CvJa2N+OHSyyxxR2+7OVAA696rax/q8ekMw/wDHKpWuiajDepdfaoWZSxHB5z
j/AAq7rAOwhjz5M2cf7tJ7BU/hvSxW+GNwIPBVjIBlQ7q49OetelwTiQBg2cV5Z8MYDF4Kt
nlbKTu4x6YNdvAs9mS9tl4+8R6/hXyUMaoV50aztd6Hx1Wm94nSqWPJPBp5/h25rLt9Tt7g
YDbHHBQ9qvoWwTuyPrXdKPNrE5lfqW48gYPPOajnwRx0pN5Jzk02ZiU+UUkm9B3I5WXzn+U
feNFRSlvOf5l+8aKPZsDMIY6nKoHyk8+1WdrHtxTdo+1SyAYwcCpkIYAZANRHWTTKepG6Hb
wfmqjdpts5GdhnBPFabj3rPv1D2LqTyeKzrLS44nK6ng28aIpBY5qtYyxouwIZWzwBV3VYn
WJT1wMVi6Xve4kU5VkGeK8arHm1Nr2Ny4iu5I38p44DtzgnmuSja2lut17I7uhwqJ0NaWoe
erxEsylwQc+lVbe0jSBNmSwyS1YXUU7mijfQ0IbuxhfP2RlUD72BxXO280U3xUuzECF+wHt
jtWrIVRBuIOeMVg6WCPifdhs8WLdfpXo5PaVds7KS5asUdhPLdx+HLc2TIs3ygbiBuHcAnj
NZVv4luEuGSaP5fL6yYADDPceuK37VLaXRLdLsRmMqOJOme1Oa30cxMpW3KAAYyMfT+dfbn
0Li27pmQ3iaeOBpntVG0qGTf83IyCKjHiW7UM0ljGoHo/U7d3p71upBpU0u6MQylBtyAG4x
xUJGklC/7jYpAJBHBx/hQHLL+YzE1+9muYIDAIi03l5Q7gSMHH5HP4Va1PWZrC8MKxIyiMN
975jk44HepZP7NgkS+DqTG2AkeMFjxn61Mltp91f/AGsPHcSpHswCCBz1oBprqYUPimWKBY
54wMphJXP3mzjHHf2qO28S3qyKrQmZ32oA3Cq2Tkk9ulbiy6K11dW7QxI0GFk3KADnkdaPt
WiIskflwsoQSbQow45Ix696DN89/iKem6zcy61LY3CYBYlHB4JwCVB71Tv7/WYby6aKdTZr
Mi7u68jK/jmtoX2lppranHGhgiHmEoASpP8A9aoINX0W7aZVZCi7XcsuFYnp9TQaLbVmPb+
IruGRxMDKpj3qX6bsdPrU0viWb7YxQqiKrIB1Bb5cH9a22uNGjPll7ZemFOD9D+VEjaMjNH
J9nBC5IJGMUCcH/MZGj69d3upW8cuVikQrgHILAnrjpVi/1+4tL6eCKKOWOPapIb5gSRgY9
Kum/wBGtgJIfK3bgpMQHGTjml+0aU+oC3RI3mmBO7A+b6+tA7WVuYivLq7l0ASxPHb3D453
fKOcY3e/rWTba/eLNGjk8qEzM2VVgWycjrnAFbC6pprXsukCPLRcNHtAAGMk49KmN1o3l4a
S22k7OQMDHagU9epmx+JLnyWaW1WHaqyfNnlTwD+dWE1u5k8PtqC26ecrlNhbAODjrV37bp
bRjMsDK37vqCPpUcF/pVxEkavD5cjbQjD7xHqO/NA1dK3MUNM1661G9CfZVjjHDlztY8ZyB
6VW1nVb2K4eOBliWGQrt53P8hIP0rfaSyiu4Y28pbgrtQd/wps1zpaXDC4eESJy24dKCrNK
3Mc3aeIL6BLgyxGREYtufJLpkZx9M1v3eo3lvYW8sccZnlcKVfO1QQTmiWbSLiOFfNjCufk
2HGT3H6VNbahY31xNFDh/s6hmbtzQTG6VuY5W98Q3sqgIfLcxEELnhsZH8quDxFfxq8ckMX
mQqSTz+86fKPetr7fo/lNJ5sBVSFLYB5pr6jpGHIkhkePLbQM8+1BNpfzHNz67qUk4kUFFl
i2+UuQYTuxub8K3bm/u7XQI7tY0lm4BG/IPqRV6e40+3Km58tGl7MOTn1pg1TTJGSCGSOYF
wm1ei+lA4t7NnMHxFffZpGZh5hmLKgUghBjg1bvNevRZTrsEUqsYwQDycZ4/Ct6e60qC4MM
7wiYDO1gMjjrUMmq6Us6wPJG5fLZxkAAZz+VAryvbmK11rNxDpenTp5aNc4VvMz8p21Ti8Q
am6faWtY1tlkEbLg7skcH6Zq/e3uizpbySOsqpKNgU4w3v7c1Z1DUNP063Mk2zJG7Ygzu5x
QVrbcxLjW9TXzI2SNAWZBsJBBUj/Gnw69qTPEzQQiNsE4zuwX2n/GtYalpR3lpYspycjp7+
9QQ67pbJbuwEazA7Sy4xjPWgVmt5CX+p3lrqkdrbwrt2byz5G/noMd65671bUnufPWcqWRW
CICBGSGyDXW3GqaXEy+dOm4cqCM/lUlrNa31pFdworRyDdytAcrbsmYVtrd80sMfkrNl1Ro
1B3Ebc76vawxaFTjBMEpweo+WpINZ0xg+XWExyeWS3t6fnTNZI2A9jBKeO/wAlJ7Cn8D1uZ
fwxlR/CltEZctEXIjPuetegGRUiJLfd715R8Lgf7ORvMO0qw/HdwK9NeTbaSybPmjGSvY18
LmOFU6tz5ONRpuxK0cUbJIzbpJM8VahnaAYUHntmuY0+7ku7vy2YksS4HpW2sjtciNgQ6ty
B6V5taVahVXspaJDjyTWpuwX8TgKw257+tSySDbxyO1ZRgwcrwPemtPNCMlCUHpXs4XNYTV
qmjOedFp+6aUrDzn4/iNFZcupjzn+T+I0V6X16j/MjP2Uy83/HxKp5Oacu3HIGfrSMu6SUg
8BufagL8wJNOUGpsBzLnpWXeFvOSJT7mtJ5FjRm9OawUme4lM54BOMVzYuajE0hHW5BqUDv
Btc5BrJtIDAskgUEFO/Wte7nLMFYZycDFV2QeXs25yMV4qqq9jdwuc7cSPLKWfBC8D2pbX5
opDkAdBVaDzPtV5CwyElwM+mKsQR7UnHTvya5KzvNlw2I5E3yJGcYB61jwRCP4t3qAk4sTz
+Fbflkypz3B61jRKy/Fy83d7En9K9TJH+/Z1x/iROq+wfbtDsogwAUrIQ38QHaqR8MLgRiW
Mqs2/cwJJXOdpq211PbeH7R7bYXcqnz9AM1lw6xqLXqBmWIPhZHKkquM9B74FfdnvvlubGm
aO2miUI6sHjCcDuM8/rWcPDEkZRkuI9y8bCuVbgjn86t6tql7aNbi1ZGDxs7sy5zjHSsxtc
1RlMhkhtlMojw6/MuTjJHpigTcUWl8MeVHJGl1lGVPvDowIyfxxVvStEbTZfMEqt8hQ4U8n
cTmsVdb1CW5QygxuTtQBSAwOct+gqI6xqS29vJHuzEOIgCS42ZyT35oJ5o9DWn8MefP54uA
GkYGYOCQ5DZFQnwqyzebHebZFGEwPlwc54/H9KnlvbyfwtczvKvncbDFwQOMD65rO/te/hn
dpHJZVMYIQlSd3Bx9KCm49TVg8OrBBKguMBggCqMLkDByO+cVC/hlfthuLaVI1CgCPblehB
z9c/pWXLrWrzW0FwCY5UfIgCn5/lPP0zV/wDtS/FzbxR3MUkbrvaQrgHnlfr1oGuRkJ8NS2
phSCSOXfKCzsmdihMc1KfB6mzNr9syhO4ErzkjB59PatHVC93ZQLa3bxGSVQJI8gj8PSsrT
r/WReRWdzKhAY7pGBw53EcfpQNqMXYsy+FFmMoFz5cb7QyIuA2CP8Kfb+HJob+C4lvhKLdg
UGzkDBGP1qK/1O60/W7gASfZCqgMF3bWwcce5rPOr6lcPDmRlmSRiF2kBlHTP16UEvkNe68
NC5ubi4F0I5p33blXBC4wRmmS+GROxkluVLNGU4TgDGAcetZQvtSkvXc3DukzRq6hcbCQen
0PWtjWry8sr22+zLvdo8Of7vIy2PTFArxYn/CLoLz7QsyE55jKfLjjn68U1fDD+bblr0GOB
w6IqY7kmpru6vv7MsZRNucyje0Y+VxzxWa2o6rPPA0krRxsN0mIyNjYPy+/agmTimbV1ozX
Grw35uuImV1Tb0x/jVe+8OLeahJc+eI2kHzKB97nvUOiXE82pjzJ3VBAqlGU8Pjnr/Oqr6x
q0bu0hbaynYFi+4QxAz68UF3ja5bl8KeYRG16RGHLgBOnOeK0bHSfsQlBnD+ZGsQO3GAB+t
czJqWs3EcDzs9vKr8IEO1vlOST9e1TWGpawDFbSZhhVfvSKW8w98GgmLhujQ/4RaNHifzgz
RgYDJ8rYBByPxpW8NKzFlm2FiSdqdM4/wAKLG61O4069+1MTJ5CvGQm3BIPH6CsuK91dCwh
nfJjyXeMnkJn+fFA7xN7VdD/ALTljJvPLVFA2Bc5IOc1DB4dS3nhmW55i28BOpBJ/rWQ+o6
2t2pd3cojYCx/KSQp/TJrU+3X66Je3LSEGJ8RTFMbl45x+dBXuXuWr3Qory8kuHn2FyP4cn
AUj+tU18LlcsNQDOUMXKD7pXbVM6vrBaVV3si8wN5ePP5HB9OKZZ3usjZbkvGXlO1im4Fcn
qT0PSgzfK3dmknhiMXCziYMcfdZeCCADx68Vb1DRVv5CyziMlPJOVzkdfwNc5c3muyLbNCr
ySBlYgoV2tzlfcYqcatrbCWRCYwAPLR48swOOf50FuSStY0E8LxBoH+1sfs4Ji+Ucc5+b1p
h8KoZIvOvmkVT93aMAnPT86fpV3qkmpLFdys6ESA/u8Y2kbf0ptjqF/c396sgkWERlo9yYI
YEigLQdrCSeF451gRr9yIgMkgZJBzn+lbGn2M9nbJbmcSJGoVcAZGPWsXQriVbgJcSTO7xI
oaRcfNzkUy9utVtdZvHto3eB1G3AzhsfyoGrLVFpPDMYkSZ7vfMhZvmQENu65FTasP3QGc4
glH/AI4axI7rV4ZbkQvOUYlkYx/efjC47DrW1qhc28ZkXDm3kLfXZzSexLSVOXKeSeFrjUr
XS0msZpEO4jCtx19K6628c61bSGG+VZVIxl02/qKvfD/wzYX/AIJtpZJHWV5GyQM9/StDUP
AGrRlms5UuIz2B2t+tfK1JqpUlHsfITi02yvpfi2ybUYzNA0I6blG4V1FreK+qC4icSQuc7
vauATSJLO++z3Nuwl7qcKavrqN5Zyny4/kiI5UcY/2hXFW9m3ytChc9YR9xx1FQSg9CSRUF
hci5s7ecHAkQMa0CwK4x8xrwqtPlrckVc6UzOljTzn+T+I0VclQ+c/I+8aK6fq9X+QOdFox
gSysW+Zv8KZI6xrheWxTi2ZH5o2gksetfXzbucBmajIy2vlI37yX5R7VRiUxII1bgcc96bu
km1CZ2yViYoo9Ke5ww4rwsdWu+U6acSCVlJyQOD1puc/PwAeKcUU8kY/GnFVVcDoP1rx7a3
OjY5VAH1HUGA27ZsfpTkwd5JyRTY2H2y+z1MxIB78U63yt4YXUnzE3D2p1paXFBdBqHNwpH
GaxYnLfFKc5yf7PI/SugjjxqCNj+E8VzsAC/FO5Hf7C2R6da9rJI/vb/ADNqTbrRZ2NpcwW
mjW0l04jTAALDIzUsV/ZyRXEzBVijbazY4I65qn9hXUfD1vbyMAhUZyM06DRY7fTLmyW7Zl
m5LuORjA/pX259PzO+w+XXdKWMtHMszKD8o/L+tJcXuj3BiSWWN2ZlZeMHg/4iqj+G4pTkX
PG5uAPXB/pTf+EahZXD3Uh3DC8DK/Nu49+aCFz7tE8ep6dqd4+nMjZOcYHXGO/brVhdT0m2
Y2q3EatANpXH3cdgaht9GS31V7yG4O4lsocc5A/wqK48N2128rSzMN7tJ0HBOP8ACgq0rXS
Lo1jSsBfPQbhnoce1Qw63psyhi4ViTtDc55wD+NVH8PvNdOs1zi2aNVO1QNxBz+ApV0WOBR
JZzK8yRLEVfHzgHj6GgxbqX2NLT76O/DMq42ADnnGeaa+q6Wlw1s80e9GIYbcYIH0qHS9Lm
09VzMfmwZFAyCQMYBqG60ZJrjbuBSS4E8jE4K47D2oNVzLclm8QadEkTglkL7N2w4HGc0se
vaYzuruqBWAViOuQDke3NN/sOJ4khFyxtkdnRQAduc5GfxqGDw3bRSrNDds0qDbkqCMYA/o
KBc1RvVGpPf2Vu4WabBIDDuMHuTVNdes2t3kXCsj7SjccbsZzUt1pEF3MX88oxj8p1GDuUH
9KzLjw7xHHDNvVjtG842KW3ED16UBLnvoi+dR0ae4jYyK8iMdvXg/1pG1PS4pJL6HDT4Knq
MgEZ+nWoxoNsltHam5IjRw8YAAIwc4z3qC98PEuzwTkCVjlXOAobGcflQF522Na31S3nsxc
sNiO/lqDzyOBUR8QaUsgja4HPT5See39aE0iE6d9hjuH+SQTbhjIOciq8fh20gIIuJCFYNk
46jP+JoFL2iS0JP7e05LkIHBjMe7f/Tp6VNDq9pd3McFqxcsGOemMf/rqqnh62SCRYrmRY5
hhxgfN6c1LZ6RaW159rjuGkb5gFJHOcZ/lQNKo2rj9T1QaWYna2eZHJ3FOSgAznFOg1ezuT
FHu2ySDp2zjOM+uKaliftO+5vjKzFlVeOAR0psGh2tvcRypLIwR/M2N03YxmgpqV9h41MNc
XGIQtvbPskmLYAIGen6Uz/hINKizumZSATt2HI4zn8qSbSbZ55ka6KLdHdLHuADduPc0z/h
HLXcXe4lZihj3cdMYHagT572Q9/EOkKoJmYe2w57Z/mKJNa0e4jEMku5ZDt8sqex7jtzTH8
N2jO7maQFwQRxxkAH+VKvh63S8NxFM6yknLADoeSOlArVL2FPiCwd4o4d8hdtoG0jAwTn6c
Yqxp1+1+quLSSON03b2PGc9Kq/2BZwtDJ9qkRogFUkjnr/jWnZwx2lutpHIGCjIzjNA0pdS
xxtHYUh+YcH2yaAQxx3+tKQOcZxQjWyXQAAD93n1BpvfHQelIzZxyMUobPP60FJN7i7AW+6
Dg8e1OA/hHFM3E9OmacuQD9aBNeQvJINY+tEFQBjPlS/+gmtcsFVmZsADn6Vy+s3zTzrFCr
qhDJvEe4sCMcCsK9aFFJ1HY469SMINCfDLUlh8IWsLKTGrO2cd91emw3CXKb48DHDD0P0ry
PSYdR0PR/s9jGj2QYlTcHaw7446V1Wm+KbfVYZpI1ERX5JI0IBDe5r4+UqU3OpHa58rNNvl
ZD4iaANeW8sQmuW5hwOUP972rEt7OWTF5cyiGJISJCT/AKwkV0Dob9isFvx6IP5nvWhb+HI
3jD6kQVQ5VB0H1rkc515KMVouppyqmtXqWNAiYaBaBjztxnvWpKqtuiiypQfO/rTIJbWSHb
BKreXx8p6UQy/NJE7AknI5611VYxprmS1OdO7EliXzn5/iNFPlX98/T7x70VwfW6/cuyLJ8
szyBeRmiQAcL6frUSn/AImEqleOuakkXcpxxX1EpJts5mrOxzrs0V5OgHU5qKSUK+ST+FS3
qmC9DMeH4z6VWkjBfOc44r5rFpqpdnXTJlYP1H4elBBww64qBt6lSnI6HFIs24FSOPWuOxq
cvIQut3IDHb5mOPpVnLLqMT7iwWPvUU8caavMNuMkY9+KbJNGLuKMthiKmfvKyHGyLSyoLx
DuyTwBXPQlW+K95tOR9hatCfIlHlf6xSCPesPTJWk+KF2zAg/YWz+Ve5k2la3kbUre1R2Vx
HO/hWKW3BaaELIqg8sR2/EZrLLayRdRysyLIhdYwhbduHr2Irci1C30/Qra5uAdmAvTuaRv
ENgtu8nI2ZHIx83b8819sfQytezZz9tNrNqHiMc/ku/DKuSgzyee/pViC81wXUUUyylWkTB
CfwZOSffpV2LxNB9o2XCPGhVTvxwCexrQtdVt7lJWRGVkUMwIwSD0IoHFLZMwL6TWLfXLyW
zjeSJwoGBwTtpks+vu8i2804hCkozRjcx44P45rQbxTpzP5cYfzWYoAV7imjxVB5UaiEyTM
UDADH3sdPzoFKzfxFBr7WUumtvPnaUBjEuz7/I6+g61SFvq6upgikSUSBgSDjq3H8q6E+Id
MMxlWGVnU+WHVM59h+VEfia3eO4nMMgijxhscnIz+FBDjHuZZvNemuFkiiuY4cbXDDkYxkj
361pWzuH1CaZpRH5ICNMMHPNX7vWbW0s4buQM0MoDcdh603UtUsrcxwXUTyLKu44GQBkcn8
xQXFKK3M3RJNVe4iW7Z0h2DYqL8rLjufXNWW+3w6befZ0cSfaCwwOduRnHvjNR/wDCUWkU8
kEsZQIyomBgkep9KW18S27O0MqHzQ7A7BkKoJAJ/KgUZprcogaubv7QhuA+0pE2Oo3D7/4Z
pZo9aMSOxlMsUjKDjrgHDD8xV3/hJ0W7dZbaXyjtMW0ZL5BOfpxVuy1lL678mGPChcnI5Bx
nP0oF7vVmMYtblmjW5aV7eKXcJNmWB4I4/OpI01qSaH7Q0s0ZkDEFQAMOf6YrR/4SK03Kn2
eUPISIlI/1hBxx+VRR+KLZrmSNVLKI94BHPHUfpQFo73I76PUo9ZnltkmW3kRctF1JAO38M
4zVXy9de1kN9JcFWyrLHj+7xj2zWq3iGzS6S3KMWdguTwMkAj+dWLrWLe0uvs7q5ClQ7gcJ
npQU+W+5k6OdZGowx3Mc6WyxbCH5APGD/OoJrHVoZpVtt6wwzkxleWKN1x9K19S1kWM7KqB
jGRv/ANokHGPTpVJvEk2CY4cbYN7gjOx8ZwfaghuKVrmf9l1ZZpJEW4eXzN6SNjpsx+BzUl
wPEUeYoPtTAPuWQ45HGR/Ouk03UU1CzW4jUbeRgn04rGh8Sky3CXUIRYSVQAHMvzY4oCytu
UGsNXuJIJJmuGc43yHHyYbPH4Vat114yRCQzFg6gMcbSgJzu96tWniCSWSSC4tHW4DsFUYI
YAkfpU0GtMND/tK5tyPnK7AOuDjP0oHFRbumKovm8UZJmW0WPAHVGb1/CqcsOtNO8LSyrGk
+AyYy6Hn/AOtV6x122vrwQW8TvkYLjlVOM4qOXxBFFcSRyW7qquyI5xhmHagr3bbmK0GuXK
vFcx3Plu6MCDzHgncf5U67h1e3lN4XlS4jQhSzDa/zcKPqK1LDxLFe38VukeBMo2g9QckHJ
/Ct50jkX94gYA5APrQJU1PVMis0kFnF5z7nIyxPr/8ArzWFfeJokkkttPAmlQ4eU/cT/GpP
FeqTadpaRWwAluD5YY9geprgrWHFpDcmN2RCRKoON3PU15uNxfsVZbs48XiHF+zidil7qLq
ZX1YjPTMYx0pbDxaiwqusxNBNv2bgvD+h9q5+dLO6me3gYxuqbtobAPfFYWkNaa9JO+pybv
JXAt8kbzn734V5GHxlaLc5ao8/63UptXZ65cXsFsYcNu844TB68ZzVmC4jmiEw4VwCM1wB0
yeG2tNTsrcQQxyeWqyMWMmRjdz0Fa8ej332ERi2a5cDGfPBP6dK73mK5U+W/kdEc1bnLmWh
oeJ777JoEsqMBuZUzn1NcrpPiqI3rMD84+VTs3cDgiuV8TPq+m6lEZ4ZbW0Q5aIncuexpkG
tf8S9WOtxW8e/LLFHyfbHrWeNoLExTknY8vE45V53jsjtLptUvhK1x/ocTZG+RuXHYhe9ZN
lLpeg6payxzSspcCcynKOPce2c1nWusx37r9htJpecG4mJwPcgVRm0PU9SibUbt1NlBLl4w
Aq7M15lHCwpu17JGEm5rRan0Tp99ZXNuj2csbxdMx9BVbX7p47W3hR8CeUIzdwOv9KwNKca
PYRJBaRCwKBwYuvIp+u6xYXVt9mt5HklUhxJGPun0OaTacrU9jPkdtdxl+fsPiBHsAqME3P
GpxuH0rn9V8V6r/bCrb24t7bPyzSIfmP9Kz7nVWXU7N797edSGKyg4+71UjqDWFrd5fatde
R4eWSbLZMKAsF+prvpYSU3aSuQ6sErM9DfV/EpkY77Pqe5orzr+w/iEDg202R70V3f2UuyM
vbQPfjKq6jJG3U4qZyAnB+Y1RveL0yY+bcKsmddqhwSTXhuuoylCR1yjezK9xCk6NEwyCM9
aw8NA2yUEkHGeuRXSHAIYAVRv7YSDKjAI7CsK9qkAjdGaMEfLj6YqFlAPzcHPUelTGzdEIW
Q8d9tVQrQybppOMHrXmcjN07nKanO0eqTHd0kxz9KgZg86ydGUdTUEzy3urytbwmQGT7x6V
r/ANn3MoAdVGP7tU1GKFZvYzi4c7l3YORkc5rE8Psx+JV2HDZFm3X6V1w0S4kXH2po19FFc
5ptj9j+J91EXLH7CxyfpXq5TKPtrI0oX9qmzuYbSC90K3glLBNoJwetRf2HpTW7JFHujcKu
c5+6eD9aRobmTQLJbbccbS4Q4Yr3wayrTTtYgMcaiSLbIDGS/wAoTJLbh3OMV9qfTuWq0Ni
TQbKTcJd8gfG4l+uKW30/Tfs81vExkEqBHO7J29APYVn6pbalLqssttFO0Yj2qokwrk9See
wrLt9J1wICweNOFbawDFQTgDn0IpDbS+yax0PQYW2O33mBZWl6noPp2q4vh3SpFR8SHYBsY
Pnb05B/CsC40jULi8nlFvOCQiJuYfMB1J5p6afrMcKJCs0ToqBW8wHaBw2R39qCNH9k3W0n
TIOdxjVW80KXACnPXHamN4c0tuqSYGDw/XjvXPJo+sDd5iSSNtCo2/B4YHkZ9K09Uhu59ZM
doJS3kKVKttUHPOfXigLK13E05tK0u+s7cSZMMKbVYNwB/kVJc6XZX2xpQSFTYMH+Hg/0rm
zo+rG2lil8wq0ZWNY3AA65BrT0uw1G21HzrnzQmMIA4KhcdD6kGgqMuiiPi8P6MzMYgxA+Q
gOSOvSrceg6bA/mRIyHkNtPUdSD7c1itpOqG5kYM6pvJULJjOW6/lQ2lax5USvLI8aSEEI/
zMnO00Ce/wAJsf2LpMTq7IVGdo+fgDGOPwNO06xht5ZbmNlZZFCIVH8A4H41gPo+qm8SR0k
mhEgfa8nzDtj0IqgINVjuILZUeSYMVOHwACP6etBLdt0dJBpGnQR7LuTfNuyrbuVJJIx6Vb
GhaWefI29vvfX/ABNc3b6BqxlJnViX2jzPM+6Ax/oatS6Rq8kEYldxIgYfLLjOOEJ96BKzW
sTWGkaKgaRR8kbAsS2RxwM1bawsLuZLpo/MyBgg4Bx0rJ+wagPD93A0QeeaRmUFux75qn/Z
GrRQGCBHWLaAGMvP3MH9eaDRysvhOiu9K068uPPnj3yMAOuBxVOaw0SBxC7BGddpXefnHTk
fjWZLo2pRTrLb722bQA0vGNvzcfWqo0PWjh3iyVOR84JGWB/pQS5Ja8p1FtZ2FpcboMRvIM
4D8H8KbJo2myABoQcMzg5J5J9a5qLRdYhuPN8oSlFYJvk+YE9zXQ6JaXdnZvFd/eMhZctng
9qC4y5vsiLolqk+7H7oIygZO4FvvHPfNWk0y0WwFmqMsCj5VDHj8auAcUHHTNBpaPQpQaTY
2kiyW0ZiIxwp4PviqaeH7N5bh7tfPMshkU5Py59B61ryTxovmSYRRWINduLqWWPSrE3SRE7
3LbenoKyqVYU1eTMalSlT92Zci0TS4GDQwbWDBhySQQc5q90U45rM03WLfUXkgMflXEf3kz
n8RWmWUccgjH41cZKa5om0JQceaL0OD8V3qX+uQWUQylmSztnqxHaqWHkWVQ5ij2DGegPrS
3Ajg8UahFKMlpdy5PrU9jIWW4kOxEOVEjDIQ+tfIZhUlKtZo8CU/jbWpQuRa2ji9lmTei4O
PukHv71j+EtZWDxQkohtyt4fs8gwPvdQw9KztX07Vk0y7sZvLIVzNHMp+Ur3Ax0+lcZpl4b
LVLe/Cllt5FkcDvg16+Awi9m3fc8DE125JNWPdlutQm8UXsOqPHPHauCsRI24xxipJbWXUd
YSGxjFkOTmFimBj7xxxVHTrXS/EbS3dhriLBd4d1dQZVI7D0rojp8Gh6dJHayu6zACSZ33S
OPQelcv1ObrObL9rGMFFlObw9NqtksEVw9/cAMJWmIGf8a8p1vSdb8KzyxXFj5dhK+4hkBB
9wa95hviWsTpqxMFO1tvDYx0rQ1w2eqaJcWV/any3Gz94vIJ716UWqbtI5ZRU9YngOjeKoN
IuDDZWxvFkU/MEwVz6jvWPqN7qQZ7m8llSJyWMbTcMT/sjtRqOk6toupXMX2dgluc7x02k8
GnWHhHxN4jxPDYySwt913bav611RpUIfvDCVavbkT2Oi8Jy6jcaSFvNalgsy2VVW5AHYE9B
WvqEWmtC6WOpzm8GCJNxOSKm0X4Xa/a2qrdX1vAuM4HzEf0pninwsdDtheLqokRxgoVw7t/
s4rnji8DKfImr+RDjiN2Y51ebSLd7RDBPf3LHdI8Y35Pck9Kn0LU77SormOCTF05y7KM7/8
A61X9D+H+qeXbatfWsN0sn7xopG+YL2U16Fb6jZ6Six3Hhv7Lnq6JuFRXzCnSfLRXMVChOX
xaHnj+IfEHmNmU9T/eor0uXxPoZmf/AEb+I/8ALMf4UVw/2pV/59/ia/Vn/MbGpzmO4JIwN
4qx96MHsBWfq7gXTx5BOQf0p9jObi3TOcr8pr53ENe3kezGLcEzQVsHrnihmwu3P0pife5x
gUxizPkH7tT7QzasJK3Rc9etcl4oupbSKO1gX95cMV3eg711BJVwWyfwrkPELh9dsI3+4FY
n61k61tTVLQgtLJbOyQbsZHLeprStHWeAlNqqvDEtVF5BNKsSH5fQfSrdosRESFQA3Dcfzr
zFWbd5dTpjDlV0TF5kUnfHgdOetcZays/xSuGkILfYW6fSu0kjaRmVVGFPHHWuLtkC/FK53
Lg/YTn8q+gyaLWIHTkvaJI7CG5+zaNaSKCzPtQcetO03V49SWYqhjMT7WDdfy7UyEWraJai
5cIjBQCTjnPFSCHT7KNlO2LzxhnDcn8a+97n0hDf+IIbG5MDW8jJHtLyKRgZ6Vny+KAlxHG
1oyrs812LDhMZU1qDS9OEQzGHBwdztndjoarzWuhW8qxTRxK55UE8kdKCXGb1uVW8RTboJh
aOsDKzOrEZ2jB3D86eviq3l8gpbOUuGKQtx85Bwc+lX20nS3RN8akLkLljwP8AClGm6O3mB
IIflOGAP3W68ehoJSmupl/8JQi6o0EsGxMHK/3WBOee/Sl/4SRSkc6adKQ6syHIG9QM1rNo
+llSGt1/HuQc5po0vTAFAhTAyANxwAeCBQDc9rkVpqF5qBDQwpCiPiUSHJ6ZGKli1ISas9g
YjuUg5LfwkZz+dSqtlp8LuCkKu2Gwe54FSLFb/aftWFErLsDeq5z+VBqr23MeTxCUlmBsmE
cZkXfvHJUUn/CSYsxdfZG8tpBEgD8s3+Fab6bps2Ua3jKszPtz/EepqKSw0hEkMkMagckZw
Fx3xQRab1uTWWoNcNIssJhwiyBT1Ge1UbrWxZ6tJaGFppHKhAoxzjJ5q7DbaeypNG+QMMMt
x7VWNtYJesbucTT3BymeMYHbFBMuZq1yTUtWOnx27fZGkaZSxAONuBk1nzeK4o5GCWhk2qH
BVs47HP0rUuxYbIjdBSo/dLznrVHyNAQ8QRocsO46daBSv0ZGnihJHyLfMOCFk38NgZ/rVe
bxTPLb7ra2CGORRKWOeN2MD1rYXTtJkhUm1iMbfMoIx1FRzW+hwIjSQQ43fwjPPXnH0oJcZ
vqLo2pS6hC8sqbFJzEemQe1Vb3W7qx1eaIxebboqrhTyGY8VowQ6YqRz26omPmXa2B+X40l
xDpEbvNcJFulOGyep6UF+9bchn1WeGwhuTaHzJHCeWWx196zv+EknuEVRb/Z2kwVZmzgc5/
lW5DDZXNqqRxq0SN8o54PrTW0nTjtT7Inyjjj8qC2ptaMwW8TTrMspgD27RIcKeVdjxmukt
p5Lm2jlmiMUjZOwnNQJpOmoWAs4gGwD8varsUMcUGyNVQDtQEYyi9TC8VTS22gvPFuHlupb
b2Xua4/RLzzIricGSKJFZ/MTnDda7zXZxHo88S7RLKCihuevU15XNfReErcxSzJcGT5BHjg
g929K8nHQjOyjufOZp7ta9yK2/tOXVt1jPO1zcOEZ1O08n0+ld/remtZ2kS6ddXFtejo7SF
t319q4bwj4qjm8b3M5UKhhIjGOh45/IV2l/qC3832vzys0XzLG54K9OKUpzpQseBGpO+kjz
rxLq2pDxei3CQieJYxIYsgMeuea6OyH2iyvpxHtQHcQkm8HI5OO1YGpR2lx4m1R7/AQuqhi
cYyOK3/AAnBFBbStbzAM8hCOR6fzrix1WCXM1rodtFVJPmcjgfE14kca2du8yxsdxVicEVz
kaXcKCWOIosuV575rW8TeW+u3LQ5YROVYlslj3x6VSfzDDGy2zxoejHJzx617+Egowi11PL
rzcpu72F0iz1KV/OtDIiowBkRsbTXt9n4U1BdMhuLbxBLcyBFlVH5Vm9M+lcN4KjX+xyquu
4uSw6kV3uharb6XLcWl5drHbbPNXe3+r55FcixSnXdJo9vA4Wlyp1XuJetfQzHUrPRruCTG
blA4wcdStdDDriX2gpI5up1dQVSRByfqKuJeW0sUc6yxmKUZQlsBs1wg1WPRvF0lppAF7G2
55IsZ8o99proqRclsPG5dDDpSpyvcuavp87200bxZkmhI8s5Y57L9adp95p9vZ26R31zp1y
FxJbrGx2nv+FXvDd+dQuJNYvLaZoAxEIjBIz0JJ9auSvpM9688l0LZxnCv1I9K+fxGJSfJF
XOSOHTXM3qQJr/AIkiSSW2t47u2T7rTtsLf4Vg2Ru/FGqp4g1TT5pLG2fZHbRNuCsOp/Ou1
mNjc6C9xZ3EcsWNoJOOfSqPgKXbpd4kcXkwrdNsUnPpn9a8+nWhRjOpKmrl1qHwqDNK28T6
U4Ebl7IjkrIMYHvWhFq9jdQKqXEUufcGsrxT4g0vSLSQ3SxTXLDKW+0bnP8AhXi2s+Ir+/v
E2wQacg6rbcN+JrfB5bHFx9pG8fU5auIdH3Z6n0DK2mec/wC7h+8ewor5qeafe3+lSdf75/
xor1v9X3/Mzj/tGPY+jtTj8zUJmYFSW4H4VHaSfZJzkkI/GMd6t3oMuquDzyKglRZEMeAHU
nFfCYzEcmJn62PsIrmpJGkJOrYwDTkdRISRgGsuO7VF8u4Yg5AyRV+KRZCQGBGOMVCrtanB
KHcmkELjBzmuO8UaeZ4heRvslh5HuO9dZuQMSTkEVkaoyrZTHaGwpOG+layraqSBLQ5TSLp
I7ZmGS7HPHOK0raO6nmykJVmJIBOM1i2s0WkwxqsYkbbnB65PNXrG5vpfMedzbs4O3B5I/p
UxoxlUu9jaUmo2RsDQL7zPOnvWBJ+4rcCuPhtjb/FS6VmJP2A9fpVxrnU2YobiVwG/vmsbT
JJpPifc+czEiwPX6V9Hlns/b2iyaEbVFI7CS0lvPDlrFDF5rAoxQnGQDnrWU2i3VxJNbO2c
xFmQk4U5+UA/StSe7u7Pw7ZvZBWmZkQBuAcnpVVPEUscSAw+YxAErE4KMTjGPavsz6GVr3L
eoade3EdoIkULHEUaLfjDEYB/CsiTwzqTBULI7qrK05f5mzj+WKtWfiC5iJN0okhZgA5bBU
7Sf6VdTWnutAu7tIzE8LbRhs+nP5GgLxl1MmXSL6KOSS4I81QiW7IxOXByCR7jrTz4fvY5Z
RFHG8bMWIL43ErgH6g81raZrT37SSG3KRBSNxYZOOox61TbxJK7QhbVB9owyZk4UE4+b0Io
C0E73JrzSru4srS3Dea0MDI7FiNzEDBqg/h2+LOBgRgMUHmnqQAP1BpH8RXsqTTW0BRII8O
GYY3eo9RWveavLZpZ/u43aZWYkvgcDOBQHuN3bMp/D2oSqokKttPzsXJ84bgRn6ClXw/qCk
b2Ei7CqDzCPLOT/iKSLxPcAHFuJVZi43tgouQMY/GrmmaxLfXd8mTtWPfGVPQc/wCFAkoN7
kVrod1bX8U7BQqshY7yf4MH9aXUdIv7nULiaKCLa+1EJb+EdT9aqHW7+W2trfI+0OA3mK3G
MHIPoeKgt/EOorFHK5MoDgFAclhsySfYHmgG4rS5ctvD+pQ2xUPGzGPAVmyC+Tz+VQxeHtS
AVJY4ZEQOUO/nJzzn2qSXXr25huLi2wsaFVU7sZORzj0OasReJZXJDWiB4WCyLu5bLY+X1o
C0Lbld9BvYWD/LJDG24whzz8o5/MVXj0S/u99zFmHLuV3t1UnuK07/AFa8sdckRFEtvsQ7S
2NpJqOTxNKVRLe2jdmQNjf04JI/T9aBWhcn1DS7y4hsREwWS2HLbjjp6d6zrTQ9SuYYZ1VY
QmRtLY38nJPvzVkeJLkOUa0iSQp5gJfjG3OM+tPj8TTPCbiS1jji+cLub5iQM0DlyX3Ko8M
XqokTyRvGiMELMc5IHX2GKdJ4c1J5EJaBo42LhXJO47gefyrqLadLm2SYEEsoyAc4OOlT7R
jnnig1VGLRlWNtqNlaJBiEjJbr6kmtGHzvLAnVfM77emKfzuHTFOOenag1iuUQZ7YpTw3PS
qGqajHpWmy30qMyx44X3rzvWfFt7duY0uDDD1aO25OO+5+34VUYtnn4zMKOEXNN3NXxxqDJ
PFBYSiW6KMqopzgnHX0rxzU3c+ILhteYvJ0IhbIzjilmvtRnecxXDJHITjB5x9etY8sUiZL
hmI4Lt3NbrCqD52tT4LGY761Nyi9GS6dqj2GsxXkK7VjfoB1Xv+leqwatp+rJDtnUsq4jIO
Dj0NeMBfn6Hiu68G29gdLuZrsoSr9GbG2uLFUudM5k3Fbml4q0+S2ePXIgs20BZo36Njoa5
m38balbReXbwwqoB24XGzNXfEXiSC9sjp1gpEQb5mJ60zwZ4QbxNc3BYr5VuAShON+awp4e
Mo2qK51wlUb5ae5Bo9nJrLHCNNOzlpAO2e9dZ4weCPw1pVjFbrBJA7hlHU8dTV2HwjrnhO4
udStLeKW0CgyIr5YAdxXJeI9VbWJYn8tkCbmY9jXTC6qpLYyr0Z0otzVmyxGt54f0SLWopF
a0uWKcdQR6+lcffapc3ly8ryPy3AJJwK6GTRvEl7o1pusrltP+8gjBIPvVA6FIqFZ1nt3HT
zEIHvzW8MNHmc1uKVWpTpxi07FWLU75rdGa8n8qDGwFzgEegre8K+JEsNZd7oqUnjdHlbk8
qcfrWLLYy30QSxUMkPygZALH1xWZPaXFo22WMofQiumVO6sZ08VJSu3c+gfhN4otX0z+wJf
3UsQaUsxwMZ5611njDVbW3s4rXToYJ7674hIUHg/xA18rwS3PnDYz7mO35SQSMV3XhfxY9p
4g07zLhD5bJCXn5CpnkCvnq2WRpSdWnqdKxUpuzPatN8HJHpFvb3dxJJtBdlzj5zzWlcf2d
4a0CZo/LtoowW3MerHnPuTV5Ne0i4u47G2v4Zbgp5gjjYHK+vFebfF/WIIdLg0x43DzN5ok
/hAH8zXzdBVqmIUKq0bO6pNKFkzzqfV21C9l1TUNRSYknCS5J9hgdqxEkMzNNwru2QFHeoz
eacNLktktpZZ2585jhU/CtjRPssOlHUJ4iVi6Z/jfsBX6FTjGnFJHhyTqasm/4R3UW58xRn
nB7UVnyaxqLSuwnwCxOM9KKvnZHsUfUc+xdUlOMknp+FQGLDlujHkZpuoqzX8rpwwIxRazt
cgxzLtlj4NfiOZx5q05x7n3VGdkrkzWJulIaPIxziqFxpsluwkt5CoXoM9DW/Y5R2VzlT1O
anurdI2yo3Kw5zV0aEqlBVIbdTGdRc9rGHaTNPAxlwJUOPrVO+i8+2mQ5y4I4q66RwX5RBj
eu4qeg+lQ3jrBGXbJ5wAO9cFWq4VOQpU7q5xemWoTUpDLmV04GeenFabPv1Fk2gADvVKxJG
oyN/fLHHoM0Xc2y+hzwXkKn8jXpRk3VV+w5WjTG23+ukU9CTg1h2D5+KN0DjK2LA/lW5Irx
ssigYJPSuc01t/xRuyBj/Qm/lXu5Or4lsql8SO+tDAdJtTchNoAIL9AaFTR2Yn/AEZ2c7m5
BJPUf41WFgb/AEGyhyoAKsd3cDrWXP4bkhWMQKPMZgEaNfuEMTk+2Divveh7srp6I1zcaL5
pt/LibDhCFXIJI4/Slni0qay+zJdR28THkIwG72NZkvhaczSCK5WKJmDFcE8+v1pf+EWYwo
hMO5FZd2DliQMH68UCi5fymtaz6WWZ4DHG5Yxk8AkjimXFlpUqRFhEimQSDbjDkf0rHm8OX
EKyGOUySTtzgZ2NnII9K1NR0V7yG1ihmEXkDh+cj1oGnJ6cpcSLTpncLHA5QYbGOB/hVeeP
SLlreZp4CtuSEG4Y5GKbpOjtpiTqWSVnU/vB95/rWVa+HJZkt57kpFtADRheo55+vNA/e/l
Nee50aLaz+Qd7mNjgcd+fy/SltLnSzLNFbrDEY/lY4xuGM8eo5rK/4RZ3KSSTxEIoUrt4bA
IDH35o/wCEYulVsXcYZsr908DaB/SgVpLaJqWk+izeakQgQxOVZSOQf8mka40mG4WIQRszD
AKqPXGKzP8AhGbg5b7TEMMXVgh+Ykg8/lUcGhXf9pASY2wvvMjLgMS27AoC07/CdAY9LWdY
JEhWV+ApA3EdsVF5+ki4dGEUUsLYO9QME88fnVa40aefW4dQ+0qEiYMqleemMVDc+HWudQu
bsXIUTggrjOBgY/EECgu0+xpXF3palnleJmHOONxxVS01HRJ5dirHG4G8BlA49f1qndeGbm
4kRjeKdijkpzu5z/OmJ4YuopJHjukBkXa2U7cdPyoM2532N1jpf2YTkwG36hyAQMVCl5pLv
5ZaIxqN4cgbf/11Vj0OaLw8dKFwpLSEsWXjbnOKhk8NSSs6PNF5ZJITYccgDHt0oB8/8pfX
VdJt0nEUqBY/mYDjOatNqlktu0/2hGUehzyByKwf+EWuVgkgS+XbIRuymT34z6VIvhl0t5E
ivMZVRgpkZHU/jQNSqdjetrhbq3SePlHGQaz9W8Rafo/y3Mu6YjIiQZan6XYyaXYrbSXSvF
EuASMYrzTxbb2tx4nlniv1t4Ljapkkb5Sw6getaQjzSOLMsbPC0eeKTfYl8SeML/UdJujZ+
UsERUSx7NxCk9ST79q4qa7v9UiELbIo+pSFdgb61oanPYWdmNC0+5W4LuHuJ15U+ij8arxw
3KTRLaONx9BnNepTpw3sfnVfE1sTO9R3ZkRWz3M4itoWABxxXQf8Izdas8Wn6fH50gPz4P3
Pqa3NH0i81W4+yQbUUN+/nVcAf7I969S0rSbLSrUQWcQjXHzHqz+5PessRiFblR6WW5PPES
55u0O5w2h/CjS7RvO1ZvtcpH3F+6tc/wCO/AEOmWZ1DRA624P76LPA9xXtYHcHrVa7giuLa
WCdN0bqQQfSvO5m9z7GrlWHdPkgtT5MVcEDqp4PtXefDTWk0vX1gkOIbrEZP+12rN8TeHP7
E8SSWDsRDJ80TAcc8ioru1SNLTUrRfK3/L8pwEdf8a6Y07xufGxqzwlbVbM+kCqTIyOoZWG
Dnkc15N8RLO0t7qK3tIFhRbY4VBgcsK77wrrSa54ctrzpKBskX0YV578TZmj1YAE58lQPxa
sEnzn1eaVI1MH7WHWx3/hErB4M08H5VWIZz2rC1WKbxhqh022xFp0B/fy4+97Cs0+IZZdIs
NA00NvMSiaRRnaMV02latouj28VgXeF26tIuN7etYOsoy5XuZwq0sUo0V8Md33K938OfD88
IW3SS1kUAKyHGPrXC+I/B2paZhZAL+A5CkfeFe0JcwMQFlR2PQbutYPie8+zxRFccq4ORnA
Ix0raE5LWMtDPMMqwkqTqR0aPCI9Ont4ZDbQs91OCsceOUHdqyrrQtXsLb7XeafPbwFseY6
YBPpzXr1loaXMNxq9lNs1KxTMqScoUI4T2PFaq3OoeILO80fULaG43wbljHygHH868+rmUe
flSPmaWD9y6Z5R4J8YL4S1ea8msheebH5YBb5lHsfSt/wCIfiKTV4NG1KVYzb3EBkjgD58s
55zXnWpWk1hdzW06GOWNipUnJFQLK8m0OS+3hQeQOemK6vq8JTVbqYKVlym1p9tc63fR2dr
EsasdzYHCKOpJrR1i7imkjstPI+w2mURhxvPdqt3Un/CK+HFt4WUapqMeZWHPlxHt+NcpFc
CCM5GcnoK7opN6mDUl8JbZX3Hg9aKqtqHzH7vX0oq7RM/f7H2PdRGS7ckbTkZH4Vny27qQ8
LlXHp3rQnkLXcgwccc/hULsRxjB96/DsbeOKm13PsYbDInuSV3TAY9qnu9S8mMl9zjOAR2q
vyv3Tge9Q3BMlu6t1PYVyfWJwSjHY1pwi3dlUXEk8geRsMhwPcUmozllCRruZDvY+grCuL9
7RxGXXeTjn0qxJfmC3WKICV5AS59B9aHRlOoqjOqVlEp6eu+bzlyQQefxqO9h83U7ZgPuMz
YP0rR0yBl0xXxgt2FQbC2qQjGOGHNelQXNVdzmqWdNA8Ya3AGCw5xXKabE0XxTu1bvZMf0r
scKsjkj+DC1zEAx8VZiB1sG/lX0OUK2KsuxVGzkjttMJ/sq34Jwgq6Bh8Enrz71L4XljhsI
5riBZY1iGVP1rrnisFsJZoYBIhKGPC5ODX3Vz16uK9m+XlONOByAeRRk569+c10enWuwXT3
UKqSAV3L71Yjs0HiS4PlKbZVIAxwTjtTIeLUW0kcp82Rgc9KNrdeTXSqsbWt1Iluq3AxsVl
GdvrWja2lpE0wuCpz5Z3baCJY2y+E4rbnHHOKVIpHLeWjNt5OO3vXV2kFqmsXS3caATNsj4
4x7elVpIpLPTgtmqtIJGEoxk+1A/rjbtY5vk4BBz0PFPaGSPBdNoboSMV1UE1rKhtZrdFmR
A6EAYJ7ioNYiknuJIYIsImGBAGDx0FA44yTlyyjY5tIZHJVIyxHOBzSeU/lrLtO0Ejca7FF
tIZRG8ZV3jVTJGudre9ZusRJBpcSK6uRKQWUdaBwxcpVFGxz44Xjr9aQnnpmlPPek70HpPc
UEk5PHFJgA8emKcMd6CQCAKCb6i/IVOcflTSflODnHtRk4PSlA4b6UFWG5x/8AqqK4f7Pay
zk5CIz4HfAzipiwBA6Zrk/FPiSGz0+exsn8++lQqqpztz3NOKbZz4itGjTlOTtpocBqfj2/
ut6KAWJzgj5UH07mue1u5+2WNlJqDsdR3ngHhYyOOPrVTUIZ9IFvdX0eZLgF4Y89QD1b/Co
bdpbq5lvLxt0pGcY4x2r0aNNdT8vxOIqVJuU5XLUdo/lYjjMkh5z0NdToekX17PDaW4Al2h
p5P+eKn+tYml/b5IvOSHe8j+XAndz6/QV7V4b0caRpSRvg3Mn7yd/7zf8A1qrEVeRWiduUY
CWKq8z+Fbl+w062sLGK1tYgiJ19SfUn1q6VAHWgHA6dqQsMHNeZdvU/SYxUI8sdhATnApHy
y4/OgkgZAodtiFsZwMn3pFXsrnE/EHw8NX0I3US5urQFxxyVryTRbtHtrnSL4BoLr7jHrHI
Pun8ele66f4gstTmlsXjaKbbny5B99favEPGGjvoPia4twuyOQ+bCfbtXTSk1pI+NzmjCf+
0UttmbXw98QPpWvjTrs7Le5JU5PCv/AJFXPHsjXPiiZDGW8tVUAfxHrXnu64u7yOW3yJWYf
gR1NdALq5urk6jNcGUo4jDH+NgOtW6WtzwJY2csMsO+52egx2mlaH9pMyGdk824kxkqP7vt
Wdqd3qeqzR3gskist2N2Az+X/e9qWz+zC3twsbtDgTSAggO3Ye/0rev7+CbTIolgMeTyiLz
tBBOfavi37tVyerPcpUualHpYz08U6fa31paWXmJAsihpGHJGOa0ZvO8QzzXjnZZ4fyST94
qM/lxXI6i19cXctvDCgdhuXanEKepIr0LTkYeGNMWQxlhbyKuw4B+U17WGUadNpPc1oyliG
41NkQ6LDYa1pcr252yzKA+1ioYj19aLuzeygkmnjkimIxA4JBY+lZWj6Re+HLC2ub75FkG9
SpwQM8g+9dHoUF14l1v7ZeTPLZ2pBQdmY+v0xXzOJtQlKbei1IlPTlivI8R8UaHqdhqUn9o
owlmO/e3PH1qroOnpEs+rXifuLb7obozY4r6I+IGl2GoaGY5o1+0A4h28n6V89a+8iSDTYG
P2WA9OzN3NfUZbjI4ugppWPnq1OVOdmzFvbya9nkuJpSzP6+npVdeg546UbSHKMM+hFSlBt
2kYxjn+deltoQlcGgk3Hjv60UFPmPXr60VJXIfZt02b2Q9BxSbgV5IqLULhIbmRAjyOTxge
1Zji5dwZG2KP4RX5BjqX7+b8z6eGqJ5r6KIlSST6AZrLuXvLwqsMvlRZ5bvirREQIxkMf1p
oySy4wvcetcUYxh0uapGNd2YSf7TKoaHgBmqpYXCm/wBTsp5QUZAY1H8HHrW7qcQuNKmhPG
EJya81dpmgMu9w3RmHcCvSwkFWV5E1Z8tj1S2wLFNg6KP8KzzFsuYy3OQT9Kn0QvJodtIwx
uQHnt7VGWEl2g24AQ8j61jQ0qTSFPZEUymUKykgA1zFsB/wtKb1XTyK61EAjkGeOMfnXIwg
j4q3AOf+PFq9/KP98+RrSTU1Y7zRxJLp1tFEGLMgAA71oyLeWshgmZ43HG3+VVvDk0VvZQT
OMlI8qD3Na2q3sN9eR3MJIcoA6+hFfeHtzcue1roiOm6odqFHIbkDd1pj219HIscjOrk4AD
Z5rYtNajR3inbMQcMhxyPaq01zaXGom6e7PEm5dq8YznFM5FOrdpx0Kb6VqeSxibOQMhueK
YNP1UxFykmMZwW5wO9a17rsUlqy2xZJTMX5XoKcus23mwXjbg8cJiMeOpoD2tZx1gZD6dqS
qJCjkbQ2c5OPWlNhqEUcjsrDABbDdM9K2f7Zs1m88MzP5Bi8sDvUY1i1N7KWDG3khVDx0Ip
IXtKz1cDJksL1USRkYBm2bs9/SnnStU+VSrfMCwOegFXF1G3k00QzOY5Fm80Ejg1bGuW2IP
mbYkbKwx3NMUqlZ/ZMYafqe0zKrAEbjzzikk0rUYoSZEJAG71xnvWudatPPF5hxJ5HlGIL+
RpJNbtPNkmRmcvEsW0joR3oBVq19IGb/Y2oCRY2hA3dOetQTWEsNwsCneXwBn1rYttcjTEc
5JRJA6HHOPSqjXdnJei4e4dm8zcML0HpQbRq17++iIaRciJ3lHl7TtGe9Vr2yltPJ8w8uu7
FbY1y13SB2MkEmSYmXnPbFZuq38F40DQA4jTYQR0oHRnXlUSmtDMwQMEZpcHHtShuOaYWbO
3t3oPS0W5h+Kr2fT/D89zaqWZcA4OCBXiOoeJb+5QwxhbSLOSYh8zfU16n411e3+zjSYpla
aQ7n2c4HpXkd1pwsopr69OY42H7pG5ck9K7KGid0fA57WjPEKnF7dBdYhuZPDmkajdghmLo
mTyUByKq6fmWExgEtK4QUarrrawYPOVYIYFEcUCDIRe5+tXvDtnHLr6woxkRVLKSdoYgV1R
kfOW5lZno/gnSjLqb6g6qYbJRDAO27HzH+lekL06Vz/g9YV8J2QhIORlv94nn9a6IA46V5l
SXNI/Tstw8MPhko9Rgz29KfxtwaDjHSg4PTmoPTE7dq4mXxFdabeX0NzNFkSHYr5yg7cdxX
bkgDpWFrWhaNqCtcalGAUGDIGK5HpVRko6s87H0q06d6MrPqeeaZcnUPiFZTWyNsBIMmMA9
zXR/EjQV1Pw+19HgXFoSVJHUHtWF/Z95pU0l3otwjW8ExaNJhh+n8jS3Wv39xZJb3Mp8y9c
bY2Gdh7n6Co9tByvFnzVGoqOHnRrat7Hn8yR6Ta/ZfMH2yYfvD/zxBH3frTrIMNEgiY7X89
yfYY61T8TaTdaLrjw3TmQSqJEcj7wNacQW38M2ssh5fewJ+lehTmpRufK1VJSVu52WpO2g6
dZLqFqY2JjbbGP9YoX7yt+VT32uaJd2SvB5iSw/NkH7wPUE96saDqFp4p+GA03VNrXOntiG
RjlgeoB9j0rDGk6df6lJHITa2cJzMycbnx0FfOTo04u8uh70Kk5RXLsx2kXNtDFdS3F+qO7
bpEDYZsjgZ9K6fwrZTX3h241AXqyxwOwghI6Dv/OsTRvB9vqiapNb2rSwhNtrK3G4jPNdHo
Go2GhaVZ6cxKfLkFhhXz1GaiDjdt9diXWqQ0TNq9vba+0ZLC/j3b1yjLzjjr9RUnhG6WxsJ
tPfYY7b5jNnhge5965jWdTsIxJ9jl2sCTFGx5BPbiman4htrfRI9N0mFmmbCuwXG98dAP5m
uXE4Gdf93yuzMvrSiuaT2N6aSfxL4gaztWJt41w8oH3FPp7muX+KHg5bSODVdPgVbdV8uRU
HT3re0LV5tE0vZBpTCWTmWS4fG5voOau3TeKvFFm9lKlpa2EowzmMkke2a3pYPFYetDl0gv
xOf21KpF21bPmye0lhl2FcEcjjrXQ+FLMvqqLcW/mW8w2SFk3bQe4r2+w+HGg2EaNcBryUD
70h4rUkttJ0q2PkWkSbRx8vOa+hdmn3Mowmlqecv4B8KCRgLy74J/5Zmiugl1i8MzkSL94/
wiiuPlfc01O91CdYryQu2SSAMD2rPa4eUEKcD0q3rEbyX7beGDA7u3So44xHgKBnua/Lcwk
vbT9T6alsQ+XtTgcd6kSIBdxwPc1OyBuufpVURTtKS5Cp2ryuY6EUNfaZNHk8g9flYgZIWu
PW2SSOVYWxHgAA9zXeztGiFJjhSMEHvXK3jW8FzIYVHlMOB6V6ODrJ6IhpO9zqLICHTYYiM
FUA4qhHgXCjP3gwq6MxWMbk8bR/KsqLzMQsQMksRn0p4Ze/NsirsixAN4KDpvHNctajPxXu
Qc8WLV0W5o5Tt6FgeK522Y/8LUuD3+wMa9vJ/wDezpgrOLPSfDVil7YRRs7IRDu474rZttD
W5W4YSP8Aul+XpycZxXP6DeSWmmxPGATJFtOfStK31O5tjEYvlMeeB/Fn1r9A6I76kazb5C
/baLb3FmJxOQ4Xe6DsKjk0q2X7KqPIWn5XI7d6pHUJ2mMq7QdpQgdMUv8AaNyyxgqo2IUVv
QHrSM+SuupoHQY/7Ue0aXauzeuTgv7UkWjRubiItLFJEAwR8dO9VpNSvXgjaaFZFUbVdlwT
io21a8+0STMAzunlnHYUCSru92Ja2lvPqYtnkYRtwrUt3ZJZusZLbySWHoAeKpo7xyrKCQQ
dw46VJd3U97O00pBZvTig6VGfOm3oa8Wk2My2hM0o+0kj6YoNhYSX4ttxRiDgL0471nR6nd
Rm3ChMQZKYFC6ncLMsyRxqwyfu9SaDBUq17qWheTS7JlikdnVZn8tBj7v1rMurQ2t3NbswY
xsRuqxDqF9FAxVFeJX3Fiv3W9qpyyyzzGSQli3JPrQa0VUjO8mMxx/Sjbg4B/GmgNzS4bbj
GKDvvfcb/F6048AHil2ng4PHtQykngH8qBOS6jR9aw/FOozaV4Yu72BS0qLgEdRnvW4VYAZ
BrjfHOtxW2lXGjwAy31wm1Vxwq9yTTSbehy4qpCnRlOT0seIX3iC/nYrGFjJJLMOWaotNim
vrx2u3eWFV3yuxyFHbP41LLb2Vk5+1XSvKB9yPnHtVi81KP+y4rfTY/Is5OJQo5lcdiTXfT
unZs/Lak037uvmZNrbSSl5li3rGOM9MVqWscscfmW7MsisCGTqc9BVadg2nMUDRvuWL5TwB
iuk8HadcLK73DNFAwBEhwDkdP8a7YpHJZ82p0fhzxLd2NyY2ZMON0kR7N3JHbPqK9F0/xDY
Xw2CRY5f7jN/I968qvdPt0kkm1PzI5t/yXdv8w/TkVmPb6tDCZrOQalbDkSRH5x9RWFSjTq
bHv4HN6+F92XvR8z38HIDDpVO71Wzsow80qgE4wK8VsPHurWsBt5Lhnj+6Uf7y/jWgfEWn3
9m62/725bALSHlfwrwMdOph17sbn0f9uwqQvSVn5nqI16xkjH2aZZZXYKqE461j+KE1FLDe
k5k8o+bgLhR7VwFtfQCFzczBXtGXGeDg+n611ya2brwyGdi4IK7j1YD+lckMQ6rszzcXmVa
pHVmJb60FtLm6kwsk4Bd2OSRjoKhvUa0t9P1BpEimnDSJISOq9F9sVXk0uO+sJDPG8MMabo
kB5Pfd9K5C0ttV8S6pHZxO1zIAVQE7VRRxn2renR5rtSsjyPb9GjtPF1s3ifwtBrUSiSe2X
Lsvf+8OK4m/mDaRplsDtHlncD7mt63tdS0K8/syQyRRhGWZYm3qwIOG9qzItP8AOaBruDAR
Qqoxyzc8V6uGhKXwu6PPr1Eo3ehLoU8OiWrSPKyy3j+XGf7q/wB7Fdbpun6QL6UyNcX0Q/e
eQinlz6noa09M8NaZ5KXV7BFcXOOc8qvoAPatq5vdN0m0BdlhUcBEABJ9AK7KuWRqq8nY51
j5QVoEE+raxHCps3j021jUrsYAjb9B0rmobeK/to4p2a6ghJZGkG1Rz2X/ABq/O8l4/wBo1
T5YicxWgOFUeretUbq+EoEceFQcYA4xXdQy+jCKfLt1OGtjakpbiXVxBZDz7ZYxKBjfgZqD
SBfXupCdFaS4YbUUD7q+/vS6Vplzr2sra2ykwRnMkh6CvX9I0XT9EhC2sQ8xuWdutc+JxUK
UrQV2ddDDTqr3tjM0fw2IStzqbefcEZCHotb73CoDt6DgClmlJUlTWb828sxG3NeRyTqy56
r+R7UYQox5YFhpN6F3bAHOelcndzSapqSxIwWIHr/Wk8Sa5HEV02CUiV+WA7D/AOv0osE+y
6YplP8ApMvLe3tXZCmpaIylUsaL2enCRh5K8E96KzZDL5r8N1NFa/V4mX1g7W+QvqEg5AyK
YMK+cbvQVZuiFvJST0I61VlAwfnx9OtfheZu2In6n2NKXukYkj3nfIAc9M1G7zStsjQqv94
iqa20qymWGbJz/EKsG7voTumt1lTvsODXnRhB7svmJTpsMm1pDvPfNZOu6dCLX7TGAPJ5IA
6itWK/WY4XKn0YYxVbXGCaDds/XZXoYRRU0YTk7FK7n8vT7fGcMoIH4VjtdMJYVLYxuwDUt
86fY7YZ42j+VYjuXuI3H3dzYr0sPR3ZNSWisdD5okBx1rnbFg3xPmJ6/YG/lXQWyn7MrNjg
DiudsTj4pz8/8uJ4/CvSyeNsUz0YPRHqXhXyzpw8xFYC3ON3rV7SIC9/FK4HkbsNk8Diud0
uXGlW+3H3PWrQcZ+91681973PSdFyvZ2Outo7I291A5j8ybe6Ejp6c9qkkhs5NOSGMqt0sI
bIA+bnkfWuOMi55cjsOaPM55cZHQ5panO8FLbmOzuGRtQgjVEEClSxP3elN8vT3u4ZVKLCC
6bG/vdjXHGQdRL+ZphkHJLr+dCv1GsC7fEdxZrblYjd+X9o+cduV7ZrLSFIdCu/N2eYXBUd
8ZrnhKOfmH50nmr/AM9M/jVFRwbjf3jotIiSEXE85TYYvlz65rRlu7OG68uSGNoZCEyB04/
xrg5r1kvYbYRBo5MkyA42+xqffH1L/rUjnheeTk5HWapJH9gRYUVlIbcQQMc1n6cYhpM6xF
Vui4OT1C+1YfmLyPMBHQc0B0z94fnTKWGShy8x10CWdlqhlmYSI4VM4zz3plzBGNPuIIvLa
TzyVOedtcwJowP9aB+NNNxGGJ80H8aLh9U95S5jqrYWn9lTWJ2icpvBIzz25pyskumxxs0Y
u4Su446qTXJ+dDux5i59moM8QJ/fAfVhQZvB6v3jqdba3NjP5TIT5wwB6Yr56+LdqYb60u4
piGmQoyZ54716vLNGUIWRCxHA3da+efEevajNrlyb+PzLmNyoLnKqM8YFXDfU8zNFGhhXTe
rZy40+7nkykDDnhm4FTLBDC4j8xsgENuHG6oLrVL64lLNcHjpt4xU8zrNDBIWHmYzIAPTvX
THlvofFzcmtVY1NPtxNYwl1DJHKXYY64r2Dw94OsptKS81aAyTzDcF3ELEvYAZrzXw9b406
JXX5bmRVyTxywzXvyS26RqokjxjH3hSrTkrI+gyHB06rlUqK9jkL3wVKNzaVfFAekUuSB7Z
FcJq+g6zpbtMLSS3kznz4CcH8v617Ytxb5wZUH0YUPLbOpUzIQRggkVyqo4s9zEZNQre9D3
T5l1S6luZQ9/F+8Ax5yDDN7mshXwTskL59TtYV7Z408K2M8Z1CxgXcoJZYyOv97HevJrrSJ
FVngAmjHJMf8H+8K2WI5tJHx+IwMqFXkZa0fVdkz29zbfaluPkbPEi/Q13DS2sN8LaNfNji
Almj3gFVPRR+NcZpVrFpmntrl8+Qvy2qHrI3r9BWBc3Es95JdLO25juY5wRXLPDQcnKG5hz
aJHr95qt3ftHcRWMSwqmzZnbla4Y3kuja/NNoE2GkRkcOMCMn0PesKPxFfrF9kmuMQkbQ7D
LKPamPc2SeWtnLMCeJJZB/KssLhZc7VV+6KrOy5o7m3opv7h2urq4abzWyQx4bHep7q7la/
XZldh3bvX3NJpt3YzEW9tMRxwCOvtVloQZXYAZY8gV9rhsPTcEobI+RxNWpGbcupt2XiRo1
KTBhgZJB4qD+0kurz7ddPv8A+feNuij1+tYt8iiKOOOT5pmCHPYd6ivLuzseWPmP91UBrrn
7Pm97ZHNS9py2juzau7ya4kBZiFzzntUEd/8AbNUt9JswZHdguV/z+Nc2fEchimtzZ7mcbV
IPIqDRpbqz1a2ukikAhkDEgcgVwYvGxqLko7HqYXAyT5659O6Hp9rpFkIbWIRcDLf3j3q+0
67/ALxz79q86T4kBowY9HupG7ZGKztR8c68sTNBo0UQk4AZ9zfXFeNCl1Z9Cq0YqyOp1jxr
pljdS2SCS4khGZDH0X65rl9d8fMdJP8AZCN9ok4LddnvXnM81w32iK7iZHmk8w8YzWx4V8O
PrMVyyWN1IVOB5bBV+lPksYurKbsinpmszjxHDd37vcuWAYuep6Zr2uE2SeXLd3MKDGcF64
+D4c6guHj0It6F5hithPB2r2kRluLewtYol3FnYtxTdTlVio0k3dnRyal4f81/9Mh6nuKK8
3m1iATyYu7E/Mf+WR9aK5/aSOn2dM9Z1CaM6xPCS0UgxgryDxVN7ieJtssfnR9dyDBFXdQt
RJq0xCkscYx9KmGnLs3O53kdFr8dzCKniJp9z6GnLliZ0c0T8LLt74fg1bBLNtPPHUUS6Ss
nfPHcUkdpJbKVRTjvz0ryqmHuvdN4zJFHzjKcjuazfFDFfD87ccsq/ma00Dbl3VneJo93h6
dQe6n/AMeFdWCptSVzKrJNaHM6wpEFuhIGEB4+lU9LgfUVjXT4g6xlt7v0HP61PerNqGowa
dZuRLIo8xiP9Wveuz060tNNs0tLZAFXuO59TX3eWZd7SDcjysVieWXKmYL6Xf8Al4+1opxj
CxDFcdc6f4p03xfJrNhYwXgMPlEOdoIr1Ha00rAIVHrUrafGVKuxJxXqwy+NCXNBanLDHVe
kjySbWfFlnEXbwpbMo4OyRjiqieL9bkJVfD9kCOoMjZFerf2eqElGYsD1IrP1Lw/YashZrd
YblekiDBrWUqljq/tPEP7RwlrrPie9j3w+HrE/Nt5lP+NaI/4TAyKg8O6eWbp++P8AjTYo7
rQ9REF6D5RYbZOzc/zrtnk8iHz423yzMI4B7nqfwFeFjMfi6M0o2SPQoYyrUjrLU5OKy8az
gtH4e0/BOBmY8/rTjp/jhTsPh7Tcjj/Wn/GvTYT5FusZX5lHWk++A3OK8d8RYizbs7G3tqt
7cx5kbDxsgyfD+mD6zN/jUSReL5JjGuj6SHHYzHn9aseNfFVxZ366fbK0ig/wmsqxka+tg1
3byQfN8pTOGb3avRpZli3BVKj0ZlLF1L8sWbP9jeOyRt0HS+en7w/405tD8fKP+QFpY/7at
/jW3pWs3GkvBE88k0KD99HK2TH7g+legnZPBDLG+6NgGz6g161LHynScorUz+tYiLtc8k/s
Tx5tz/YulLj/AKaH/GhdG8fP8y6NpIH++f8AGvWnGcx4NS7NsPC4FTRxOInScmgeMrJ25jy
VdB+IG3nR9Ix7uaRtB8f8f8SjSP8Avs161yMFj8uKUOG6DA6Vy1MznBJW1K+s1nqpHkR0Lx
8GH/Eo0gZ/2jSjw949Zs/2VpH4sf8AGvW2iAClm5FPjQbCx4rOGPxEne2gPFVkviPH59A8e
RwPJJpmj7UBJwTxXk+rQR6jqFxf6vPDal8L5cHQ444r6zu2jS0dpGCptOSemO9fLfj6HTb/
AMZ3LaCkb2u1QzxnChsc17+BrzqvlaPMxuIqVIrnlocjeyaMyGK0gkR048zruqlCq+fEG5U
n5u1aY0u3jimaaddyqWVSR8x9Kz8gNx2PT0r3oqx47kraHaaJHdXQs7TThFJOboeUsoO3gd
DXpy+HPH8kfmix0bB7c81x/wAObdW1HSS67mN0zgd+FNfQ8l3FDZhp5Y7fBxlmA/nXh5niJ
Up2XY9TLatSnTfJLqeRNofjtDzZaNn6Gl/sTx0p5s9G+mDXpyNDMvmRTpMrdGRgRViWSzt7
dRcNEm89XYCvhaWaZlUqva3oe68U0r854Tqut6zod1JHq8OlqIx8whQsSfQZPWsM+PLGO5y
unoyvgPmFeB3+tdF8TPBt9d6nLrejr9ohkxvijbcUbGMgelebwaNrNtMlqdDeWeX7geM5r7
zDTjOCc3qeJWxWIlLch8SeIm1vUWeGBYLReIYlGNvrwPWsIwyyNujidvoK79/BPiqHaDoCF
jzuTnH1rJvdG8TQhv8AQJ41UchITXXTrYd6Ka+84W6jZzDWsigM8bAHvitC10G4uURklijV
+QGPJqtLc3DReVLPM467SMYNamlJFLA01wxlZDtAPQV6WGpKrKxyYmtKlTuWYdHazlRn1CF
GU8Y5qdkDEqL2eQnjCJ1qFtT8rAhto0bOMgVUl1i9GcSbeeQBXtKEKS1keQ5Tqu9iw1lbO+
wtcs55AJApYtGZbhJbblz8u2VtxJPoBVe2W8v50jhUyTycBVHJ5r2/wd4Kg0iziu79fNvnG
Tu/5Z/SuWq6bOujSqt+Rxfhz4das7PJfJb264x867nNdvbeB7KCNVknbPqqha6uQpGxO4c/
maga5QttkbH+z3Nc0Y2PUdNJa7mRb6BpcbFRHLK3q75FWBpunwuBHYQsO7FQcVbBLkBUKjs
B1rVsNJadt0hIUU20twjBdDGfw/Y6yyx3VnDIiH5QYx/Ouk0vRbDTYfLgt0hT+6oxWxDYLB
GojXke1OeHa+WPNc85o1jSs7laXciM8Y6jgV4p8S/HjSSN4d06T/ZuJF/kK7P4m+Ml8OaC0
NpKv264GEGfur618zpO9zetNM5eRySWPOSa5dHIubsaTN8x570VVZn3Hg9aK6bROfmPrpoV
N1KR8xOOT9KZ5J3AhiMdqmeeKKeWV2CqvJLHAHFYZ8U6PcXxtodSt2kzjAcV+Q4qhz1ZyS6
n0yaS1NxdoHDA02TZ0KndjnFUfOyFYEkd8VYR1LD5jk15bSi7GtiEoGkOSQRzWF4zmFr4Yl
mYk4dAcfWumO7LHaOmBXMeO0Mvhy2gDbWmuFX645Nell1DmrIwry5YaFHw1EJoH1B0xNcnc
fYdhXTKoB2KBgdcVjWYMNvGFGF2gcVro37tSDz3NfotL93CyPnJe9LUsFwIQAu2oiyH5d2S
feoS+cgP0prp/EWHvTlVZSikSrn7rHcCeKRlVTnv7VATtP3sipl243D86xdRBbsRX9jaX1o
0U6K24YwRWPpKNa62LK7YuFj/ANGkPT3H1rVeRhPgnINR3VqLqIBHxIpDxsP4WHSuLF0I1q
bjbc3pVHTdzbiBMmW4B7Uy8ZorSYqMFVJH5VBpl4t5bOT8tzGdsyHsfUexq4xDWzKx+8MEG
vy/E0pYebpSPoabU4854000DFb5grvvJbdzu9jWiNUu7+xmjWEOhGBgbcD6VzOqsdH8SXFu
UaV0Y+TEO+e/0qA3EssZNzqjRSEf6qL+H64r7GOEc6cZX0scUJK70NLUb+aC+g89HGRtfYc
kj3robDx7PY2+n+XerJBEGSSFzjp0B9DivNL1PNi3WWo3FxMoyRjjA96rac0t9q3ltKRuIw
Wwckfzr2aGEjCDa6GEqj57H0bpHjXS78M08ptWI3KJON309a37fV4brekAZSh53Dk+4rxm2
tbd7TyZ5Q+FwjdMH1rZ0W9SW3tWa+limiZojMD970BrkdedSnKFPRm1WCp2kz08O8p7keoq
5EoVM1h6RfzXQkhaIrPEwD+49a3+22vEw9CopudXU054uOgm4semanxlguB74qJAQ27FOV9
qkk8mvUdRUV73Uxtcr6jBHeWc1pIT5cqFG28EA18r+PPD/wDwjevS6fp128tvtDDuwz2PvX
1S0b7Gbb1Pevmfx/DqOleML43dqZnuW3xvnKlO1etk9eU5vm0Rx4tWiuVXPOYdPuLmQLsbJ
6FqvSeTDd7j85VNvIxg1Xe6vbmdY4WYMeAqipdRCx+Xn/WkZlz2avraaSVzy3zS0Z6V4Cm8
vWtAnYYV5nT2yRXd/E62upNMhuVLGJMhtpzjPQmvIfC+qi2OmyGUL9mvFcgehOK+kr/7Le2
7QyEPHMOhGQa+WzluOIhU6HoYPSnJHhng7xq3hyC/tnL3Es4HlR9g/t6VR17WNQub2OKS9b
7RcBnZ5WwFx2A6CmePvDT+HtSW6twRC7Zj7bDXGXy3kipcyLnC4yWycdc10UqVOq1WglqHP
KL5WdJp+p3VrBHJFdvHvcL5jN0x6D3rutM8bak0sIvLZFhYf61Tkj8O1eOW7xvEZbmcBRxj
+IfT0rpba9UKumaePPa4IRHY0YnBRqq73+4dOslLU+g7KczQpKzLhhnIOaj1i9ktNCvLiCA
zSJG2xMZycelZuiW82naPBDdMxdEHzHpmtQCWVAFjaRD1AFfB/VsTRxSsnY9Tnpyj0ueF6V
J4as0kOs4lknfc2zkp6g8e9cq0y29zdpbAiEuWTP8AdzxXQatBa2ut3ramIobhpnJiKklRn
sK5mWc3V9NJsCq/CYXGQK/XMLP3YSXY+Xrw5rpkElzIz/KduPbNSWNtPd3ccEKedJIwCqB1
NRpC0k4iVSzkgALzk17b4C8GDQ7X+2dVCm8cfu48f6sV1pylLUcKSsrGn4H8Hr4ctTe36xv
fydMc+WPQV1EtwfN3Lnjp6VF54f5nO1RVWSWWZxFGdqN3xyaq1zoVoLlQ+W4Xd/ecn8BVq1
s5LlsuM+9SafpTOQTGdvrXV2lkqD5cce1TOaRajfUo6do6QtvYEk9ic1vRxCKPCrxU8UW0L
nGac+1R83Fck53NkrAX+QHgZrnvEmv2eg6VPf3coVY1OP8AaPpWpd3UVvC00zqkaAkknpXy
18TvHB8R6u9paORY2xIUZ4kPrXM5X2Bs5TxNr934g1m41C6lZjI3yg/wr2ArNtJVibLjPpV
EvzgmpI2Xu1C01IlG5pNetuPyjrRVBnG48nrRV85l7M+gfiJqlzca6uhQMTbBfMl+bAJPY+
orhZLAPH5iy+YsZyfJAX8q6bx80w8ZXjJImDEBGMdPlFcFYzXscqKHEIzjB53Z718wqS95w
PSnUd7HpOieLbwxR2k22VYgASflcj8etd7p17FcxpcW7iROoxXh0cbQutzLcEsW2qwGcGuq
0nVr7S7u2leBlilI8wDkY9T6GvDxWCpzk5xR0Ua7asz2RQJVDKeCK4vxjcCTW9I0yM7iA87
D68Cutt5Ea2WaNwUI3A9jXAwudV8Z3upk5igAhi9MDr+taZXRarXsRiZpxNmVjFEqD0Aq2j
s0caDqetZ80m4BmPOaS4vksNPN3J94DgZxz2FfWTfLHU8amuaTsS6nqtrpVp59zLgE4CgZZ
j6CsBfHC7wo0u6dSe5A/TNcpLqF5f6u0s7+YRlfZR7UjuBls5x2NeTWxrT5YK56kMMnG7Ov
t/G+lS3y210ktmzcDzQMZ+orp1lCclgU7EV4BqN1v1mSFx8pQHBPSu/8Fa9LPZ/2ddSb2hO
wE+naurVxUjlsk7HohG4q6n8aIWUxlSNpVvzqNGUKq9qbKfIZWAzn9KuDUjOemo2eQ2F0NR
hQtxsmUfxL6/UVtLJBc2zSBiu8fIwPTis3CsuW5VuCPWsxA9ncfYJHJtJW3Lzj8K8nG5XDE
S5up10cS4Kx5F4ztLyDxLNJeT+ap+VZo2wR6c1S8OzW2lX08t1I0wkiz8q549813fiawWbT
9Ug8vJLKVZcfL6V5BIwjuCTuPzbSmcbvYmvTw0FOHsn9kUptS5r7nSyXkdjY3EtvbxxLcgh
cyA4/wrHtLDUDFNqFsyLHZDez7u3Xiqd3eRh0+z2vlZIAjzuyPxq5ZE2ktvbXNxsjumAmQd
MdcV0qlKEH+Ji615HR2l3Pq7W7RebBCibXVOrH2rt9CsjeqtnYwrgjO1m5QjqT715lbajc6
fePa2in5Jg8QI7/ANa958ALAmkyNPbldSdi8znB3A+noK8+cfZ6rY6E5VNJM6vR9Na1UyzN
vndQDjsBWyynb17VFbocAgY4xVotlcbenGa5VBNts320ITwNoPNNKkyACnnBGT1p0WAhdut
eJibValr6Lc1jpuKc8r0zx9a8B+M+618T2U06vJbCAhAnHOTmvfC275x/D0rzL4wWX2nw9b
Ax5RZQzyBclRg/oa9vLa1qqtscmKheD5j5wn1eSNv9Dt47b3A59qrsJp7aS7uGLyluST96r
961haEJAombuxrPudSkliSMrGEU5G1cGvs4Puzybfyou6aSzssfDPHxj1HIr6Z8H6mmueFb
G/fKvt2P/vDg18u6bMyX0Mqj7p5Fe2/DnWooLXU9JEigI3npk8BG6/rXlZul7JTtex0YWVp
8rI/ix5b6cJZJzlHGxf71eSOxaD7O6Ydx8pxx/jXo/jdG1ee2j3YaYkwof4lFeaSXclleQx
3ClWgbByORXLgYShSinvubVppzbRWtbK3kyk00qS7sHaua6SPTdNtLZW0y8nur0kFXddgQ9
8VWvZ4tTjS4t1VL4AqfKXAkX3x3pn9tTtAbY2xWbaEY7cEV2z53qjl6nS6H4n1d7/7AdRZV
AIy43En2rul8ZT6VZSvqOoDbD8q4A3PXjkS3WlX0c08YZmG4KDhh7+1RX1zJfTG4u5W2L+H
4Af1rZYSFWSl0FKrZcq3NPxB4g03xHqsupanFMDwsax4G4c/eNc/NLay3UX9m20kSKfus24
k0+LT59U3eREEROncV6b4F8CraxprGsQgsDmCIj/x416EKfJaMNjNRc0y74O8CR2Hl65rKY
mb544D/AA+hNd15xu24B2jge9PYtMAeT6+lT2dp83yjkntXalobpcsbDBbOwESpuJ647VrW
GjqSrzde1WbO22DhdxzWhGZNxBQIE6HNS5cpF9S3b2yogGNo6AetaAVY04AzXDP4ruLfW7m
0EUbJasAyg7mIIyTVbUfFVze21w9gz2trHjY7DDE/T0ry54qEXZs64ppHoSuN2G7VVlm3Of
SuX8J61qOpaTcTahh2hfy0kAxurjvif8QT4fs/7N06RTqMy8tn/VL/AI1Mp8yuhN2Mb4s/E
NYvM8O6U/z/APLeVT09q+fpJGLkEc96sXV1Nc3DzTu0jyHczHnNVxbySP8AKGYn0FTCLMnI
hPPPWnITnOMVp2ug387ALFjPqa6C08DTzKGuJhGPYV1xw9SWyIliacdzkifmPHeivQW8AWQ
dh9vfr/dorb6lVJ+tUjpviVcRQ+KLmRZjJcZUeWR0GB0rjrIHXdRKCZo2AAEaDnrzXS/ECN
JfibqLkMyxxpnBwQSKw9EtmtNSmvIWjDISQspILDHrXzcoqEG1uehLWoNfSJxLIIppYojkR
eY5wCOu6nadJ4mS1jnWOe9gycow3YH88VJc6nPNE08AdJiSJASAqZPTnrWjFrWr2cFrb2U8
U4PAjjU5z9e9ZPmcUpK7NGo30Z39lrEkfhOSG2jeCS/KrbwscmNdo3n6ZqawtxYWiwR9QPm
PrVDRrC4s4IpdScyXUi4AHRFznaK2ggRmHRR1JrWhRUHojz68+zIJmyVQDnvXDeM9Tll1az
0xJ8RwupkAPU+hrtLu8gsraW+uWAjjXPXv2FeQ2wudV1qaYuDJJcqxyecUq8tHfoXhoa+pv
2zKL25QqRtY4x3zT2V3lCbOgJNXb3TpY5Q0YG9scKK0rCx8kM0q7iEJOa+Rq4iMW5I9ynTk
/cPLNTZ49dZnwvyZOa0tH1D+z9YhmDDy3+WQ57etdPrXh23u5bS9UEuy4cAdRiuT1vRp7C4
DRoWjfmvo8Li6VaCgtzyq9GVOV2e26feLNBG27Occ1ryRtJHgkE15p4R1cT2UEbPl8Y69CO
1ek2U24gE5zzk1UG4zsznbuhls+Plf7ueR6VNe2cd1alR99eQR1FST27JLvQD5uo9aIH2fI
/Tsa7mk3cyWmjPMfEE89jqpXUrdpbGRMFouqkVxF5YwauS9jAI7SMnBI2sWr6A1LSbW9gZZ
4RMkgIYEdK8o1nw/qmjz/Z7W38+0kbCMDjb7H0rBrl1hudCfc4l4rTTZ42jmjkcEJukX54/
wpINIvdRui8cTNG54kce/LVo3vhTUJIp9RuJLeBYzsdN25l9M4rvfD1rFe2luqXCRsYsAEj
G4dvaufF46WHpXirvqaU6CnK5n6bo0c9wk19Bve0A+degPrXpugBYLy3jRQGZSTjuK5q00y
/h1eVYo24jy8bfdkA9KS28V2+la9bh4N9vICjtnmLJ/xrxVXlWkrM7YxUVdnrysflA4NTSk
ont1NUrZ1YK+4EEZX3FTGVmJ5GDXTVrxp022OC5nqNUl8EdOtPlmyAvAHTFQyTbFJBAI6e9
U1aQyeZIc98V8niMXy3S3Z2QhfcvRy4kOeEXr71T1i4hOnTfuVnCoWKEZDDB4rntZ8YaXpU
wtnn8+4c8RRcn8ayrb4iaDNfixuC1s7HAM2NpPpxXRQrYmKSjHS97mU1Bp3PnK/tC95NO+2
KN2Y7B/CM9KziLSNWV+QVOCOTXonxL8M2lj4hWexuw0N4jTeWDnZ+XavODZSE7QOPWv1LDV
XVoxqJbngVbQlZsit5vLJZc10mhapHp2qQXk26SFT+8UHqp6/wCNc9NbvboGdlYMdu1eoot
5WguQcDb3rpabg4yMt3eJ7D4kmjv9PhvF8whW3xtCPmWMjtXmWtXYmnI85bg4xv2EE/Wtqw
1+ZtEbS7dHa4UnyGH9w9fyqXUNEa406zitYIt23LSl8sT74rzXKEJ2aNIqVjnLC9kt4hHC4
RgMl/StKymMSS3BC3F1N9wN/AP7xrPvLO200m3kkzcA4IXoo96pNfrFEba3XbG5y7/xP9fa
upxjLW4M0Li5lnVpIt07j/Wzuep7D6VS3zO6T3DblyAQp/lTIHdomRBnDhiB1Neh6F4KjvN
NN3qMZQzriIdCi+v1rtprpExej1NbwHpmly2v9tXsq/Y7dsJbqeWf3Fd813dajLvjt/KhX7
qgYFeULoF74X1i2up1lfSzICzL0ce9e26Slvc2qz20ivE43BlNdSfdDjKyG2VpIPnkAXPbN
b9pbqg3EDP0qCOzK7QDkZ61bdliCqDlj2q9w57lhCkfPOPQeteffELxPJorxATSxQspI8rg
s3oTXZNLhWJXBHQ14p8UryTUJ2i8oxx2o4B6lj3rnqx0sxRlqczZa14mvL2S60WKV5CxLMF
z+BJ61v23j7UbOZrPxVp2xWG1pPL2n8u9ZfhzX4tN0CNE8twjeZIGcKyt7jvVzVtbufEHhu
SW7sIJYtrbZGGGj9CteDUoynK0oad+p1xlCC0ldm1cfESXw1prfYJY7yyuUbylxkxSdj9K8
evbm+1W/lu72Uyyytl2P+elUGmLfIztgHjnIFPgvHt5N2xZPY130KcaceUznKT2N2y0hXAz
yBySRwK6bTtDM5Vo08uHoXxy30rhZNRurh8ySmKJf4EOK2dI8RahY3Mal5J7YkDY/wDSvRp
VIJ2aOCVOo1qz0iCyhtYgkMQT1PU1IY/myd2PeqCa9Y+WAPOLHts6VT1DX8wGK3tZXf3Fej
KvTgrxOZUpOWpru1v5jfN3NFcS2oavvb/RpOtFYfXWdH1dnS/EbTb29+ItwLJd0yquFzjd8
vSuUUX9jet9os3gmHLeZ0P0r0n4hQz6Z4rbxBYjew2rMmeMY4qTSrjUfEG1DpltcI4GZnQ7
Ix3Az9418ZGbk9Foe7Vi4s8//sc6rGZbFmaTALQk53H1FejeGvDc1psvdTlZ51H7uM/diXH
at/SvDmk6JA/kqDMTlnxz9PpU5kEznptPbHQVvy8q12OV1Oi3KzA3FxvAOF4XFTTRyGEKEz
nrikXUdJspds19AsjfwmQcVyHjHx5HaRGz0iQF2+/MBwo9j3NdEUlHQwcW3qY/jbWo5I20u
3YNHC37xh/E/p9BXOeFlEeriR+P3oXHrxWdBI12zyjoDyznO4nrW/o1oof7QOf3q4I715eN
mlSkn1PUwetWMUbsmo3I8WLB5TeSowSe/FbaXMj38sYXKtFmmXEaNcwtgb8k1FGrfb3ZQQF
UrXxFScajSS2R7nvRnK/c0oljaK3yPlKgfpVHU9LS4iZAAT/DmtK1RjY2pbHIp93GhKAHnf
k1y0a8qVS6exnVpKa1PJLK8bSPEC2zEIjH8mr2DSdSW7t1KuBIADjua8c8cWbW2s+Yqlcnr
T9B8SS25iJlKzQ4I5+8PSv0KmlXpxrI+aqpwlY+g4L1HmSGVvnx8pJ4NOljZHxu/A965TTN
YsdbtI5C/kXSHOOlag1G7t28mVxKvbzB/WtLSSJ5k3qbdtcFSVkOQegpuoWVveWrxSKGVhj
HfFc6+twxybWRgfUcgUJ4ltwQXYketTytvVFOpGK3OI1bSrrQ2bTzAkllLIXFy5Pf+FvpWf
dWt5ploupRSJMQwLW8K4Vh/ez616RPrOnXgaK5ti8TDkuuQazp9EjaBp9EmVlIybZjwPoa4
8VQqK0oLTqduGxFGTtIf4U8XW2rwtC7t5yJgb/vL7GuO1y2mPiq5MKqsShd4J65FYOr3Fzp
euRXdjYz2k6/6xNpA+nvU1r4kivZLme9hk+03D42omQMDAArhpYKVCbqwjo+h0qtBvlkz33
wffNqHhOznJyyp5RJPdeK2JLkRKIx8znoK4PwbrmnQ+FrazhukW8G5pIZPlKkmuxiiJIZj8
xGc189mWIdK8VudNKKexMi7j85+Zuue1YXiTVTYQNAlykP7lnOfvN2AFbo+Rsscn1ryv4mT
wpqen3auJHQFJFU5AGQRn9a8/L8NKtPmkiqk1HY464EepXCWcaYumLSSXBb7qgZNc+kUslz
JDHDHPbuPvtGev19a3Tq1sb5VtYI3NzblZccbTmr7vpunadDZwlnl2lycnj1Ga+2pTdJKNj
mcFNbmRaadbT3S6bDqrT3Nwga3lPKxkZyhHoa5DWtN1HStRnsb1MTxtzs5BHqK60Mkd3De6
Y6Nc25DMEwqqB249ea2L2z1Lxnb3Wp6T5EbIP3sEnDoVH8J7g17+CxCa12PHxVOKldK5488
M7ZJRyPemM5VgDz2JxVi8lufMKSuVOeR6VUfJf7273r0pSuQo6amzbXa2cltcQSrFIvKMen
upq7fa5AZBPpcUsE7Ll+flU9yK5qNQze9bOlWf2l1i2l5GIVEH8RJ4FQ6MasrsTlyoqR2eo
X9xmON5ZZDnAGSxro7X4c+LbqMPHo83IyN2BmvYNA0rT/AAjpcUksML3rr80j9cgZP0qNfF
l3eRyX2nZuokOGhDYdD7VNSSh7sUUlzbnj+n+GNQbVza3MRs5V4ImUgMM4xmvWNC8MeIdNR
Ik1iNoZTgxPH5nl+m0msLV/GtzJZpFqDoJpWIMJUBrcA8En1NOg8fTWuhlEmSe7hfYhLZJ9
Grlr1K917I1p+zu+c6LUdd023sLvQtfLvcxOQipFhn9Gx2rJ0B9Zsd72N08Gny9BjeUH1ri
I7m81DUpLydxJKzbnkuG+8e4+ldtpF3DJ5dtLdW9vHuy5VvlX0wK5cXisVGKjB6ihGlKWqO
mk1bXNPEF3bXxvreTrHNHtJ/Guo0bX7TV42jhBjuYxl4m6r/iK4cXNxFM5luhLDkruQDa2O
hA7Vk2urLZ6lHfRTASwy4IzgyRng5rHCZnXVblqaourRgo3R6XrOpw6Zp73FyxKKQPl7k8A
fnXl1/o+peILuSe4SVWlbItYsZAHA3Ma1/HmtrJpFrJExIWQSsPoeBWn4cu9OnMDvdXNs8x
CEABlYn37V9HiZyatE4VZuxhxfDjTysM8umzKRgNFLz+INWPEvhK6h8PTw6fceXGiH5No/K
vVtaY2Gll7UBnVRlm5OK8x8Qa7qLa/Po9nAHmZNxEwwiqR97I/GvKliKvPGEVe50unCMeZo
8AVGhdgI8446ZxUeyXcXMWB644zXumjaVaWFgIWiikYn5m8sfMT9aS50yw1DUDZTQR/Zo0O
6NFx8x6Hj0r6P6nLlVzy44yPNojxKKCW7V44lDyg7to7j2rVkkLRWkH2MwzRkFz3I9cdq6i
9+Hd/BeiXSL1BGpypc4Kn3PemX2h6nFYSyX+p2jSAdAvLY/2qx9lOHQ19tGctDmY283W4xv
JjdgSua6Vor6aXNhNblCcbGAyK41bqKG6V2j2leMocipGcSSmaC6ZWbnCtil7SPXUrkknod
e2m+I97fJZ9aK5VrnUNx/4mVx1/vGip54djX3u59Gap4bOpeL7y71CcvYEKFg7MQO/tWqr2
trELS32xonG1RjFZev6deahrd39n1x7cIBiJMfLx3rhpNa17w/LOt/bm+gQFhIhwwHbNeLh
61ON4M68RCq9T0C5ljAyWwg5OTjNeaal4kk1rWG0m0uDbWW7bvXI8w98nsK5DVPFWsa1e+V
cXX2W3f5QEbCj0BptlZ6oYykTCR0XqnOP8aqu3JNp2Ip00l7xq3mkxwTvGFkuQ6nE4+VFP9
agRrqOxNtc2SXESMQuVP6Gp9Hv7uzVY7wPIkb8LIM4/wrsLi40mWxnuluQkjLkQkZwfpXg1
a8oSUJ+95nWqd02jzS/01Ip7eS3DQfaMgxMc4IrsNBhddKt5XBz5gAHpWBIqTXMwcYLqJIz
3Rv8ACu1hjAsLcKMEurdeDWOYV5OlGLPRy+mnV5uxdM6NqPkH/WIhYVZR1cIyYyeSK58SMP
GT8/8ALI8fhW1p9uGRWZtqbskk9q+brU1C3mdznzSk+ly9buTp0JP8JIH50ya6yeRtPX8az
ZdTke0ktdNtzcFHOZR91Rnt61RGm6lev5lxcGNCOC77f0FKnhFrKo7XOWrXd7RMn4iESWUM
ysCd20j1OM150jMibAg3lgBntXo2veG5n02Q3N0diHcSr7sH8ea80uYLiGUszeYu7AYZ596
+6ymcIUORM8bEXlLY6fStQkEnkOxSVTjg8g13Nj4ivY4xbXiieMcB+4FeXJcW4u4pYXfcRh
8jp711uiDVNQlWO3tjcD124H5mu2at7yPOlTa2OqnvbcyeZbtvRuvHSpIJIZkGwhsdh2qBf
C2vO+6CARFuW+atC38Ga2SGkkSM9yOKarNLRGDozb2JmZVAB6HuKakkaZdZmhcenetiHwPI
0X7/AFB2xzwasWfgOxVd8rOST3kPNHNOXQtULavQw5L+OaEwX7RXcbdpFyR9DWafD+gLeQ3
1pM8E6YfYG3oxHqDXoSeFdJikVFhU46luauR6Lp8YJS3hH/ABUOFR3T2N4rl1OOiDXlk9qt
hHIdhUOgGfrmuxsJ9WSxtbf7FGgjQKZJJOvFWFEducomB0+UACmtdHgbTg8cmuV5bh529qr
m/1qcfhFntnk+a8vGkGeEj+Uf41geKNEs9V8L3Vpb24Sb78QUfxD1+taUt3HGSZHA7ACs+T
VI1O1gwHrwK74UKFP4FYwlXqTep843pvdJvmAUxSIChBU5H1/wAa2rK/FnbRTzOxWePK3AG
7aehBHpXoPi6Hw7faZc3b2Zur2NDsKZJ/HHavI9PubpIZ7eGaJI5Rhg7fd/Os6lFVIrlR0U
ajjuaUms21vYvPaFFuZv3ZjVeOv3q3PDGv2PhjQ7m6eeea7uzsljZD5cfuW7muIttOe9vTb
wFHcNgsThaNXvJY1/shWUW8DZO05y3c5qY0oxfJFbmjk5blDVbiK4vpprdMRsxIz7mqYjON
2KmtrVriQsAdijmup0jw1LfkDaQp6ccmvZo4Z1FZHBWxEKbOdtrWRmUhM5r2P4beEoVsm8R
agiKgYrBuPp1aqsXhu10+yYyKDIqHnsK7DSIZp/DmlWMkLxwx2+/rw+W4xW+Joexh7u5hh6
7rTd9jM8RXMnlvePfQ29uAREky7mb6Ck8LeE9NsI4b66vJW1K4VpCd2FVeo471m6+sNwJQ6
ghGKRkc528bvzrdju7kxWzpEWU2ayKw7EKRXhwquTaW6O+V46nmHid/+Eg8V3lxpNgyRbtr
ZOQWHBb6GqEfhTVH+ZIQexwemK7jw9ZRsITIQWmk5Yj1Nek3Hg2Lyo5tJ4n5LoxyGrGeKqK
6iVTp82p4rYeCteaZE2+VuHBLZFdV/wAK28R2/l7/AN5G/JkB+79a9m8OeHrWGyD3MInnHz
E+ntRqOs3FhqSwRQLJFJhVj75pQq1Ja1EaujFLQ8rvPAd1p8kEcOt+ZclQTBGpJwaRvhvey
eZPcSrCWXBROSf8K9btLK30q1e8u5AHb5pJG6k+lZgupdZgluBO1haMjeQVxvkPYn0+lbSh
RpO8mChzKyPLLPwpt8QpD4ieS4tywCK7YX6GvTtG0vQYVEkNgsHknADDoR3rltOsUuILia8
vWmliYEK7EncO9aljqx1BXkZDBDtwM9XweTUVMWlFyTFCkk7Mt+J9YVNtsZUihfl5HOAAK8
rvfGVrqvi27urL/jyhtxAj95cHqayviN4vkvZZ9ES2RYwQfNJ5I9K4nSbswpKvGW6ZroymM
nUVapuzDG3dJxiek2viWCO4hjkfeWY/zpsesfZ4pLmJsyTSMw57dK4C2n3atCSeVNac10qa
fblT/Aa+unXcpOx88qXJFMt614lunASG8cDjO01heIdQvJnt4ZZidsILYPUn1rMkZ5Jd3XJ
HSrOsgvqzEDGQuPyrz6lSUkz0aVOMWmzJKMV6cVPbwKYpJSxUxjIxU32dngJGcKwBPpmphC
Y9NulXlgwU/SuGUD0Oa70KjX13uP789fQUVCY23H5T+VFZcpsfTPiS7m0vxfLqEcWcoC4B/
wBamOePaquowR3LwlUElvcxFUz2zzg1d8ZWjyX808YBkjXDD1Ujmuc0nVrm5tEs5vvWBDJg
dUJ4r5OMZOpJ3O6pUUVY8i1Szax1K4tWGPKcgj3rdmQ6HZWstveT/a5UEhwf3ePSmeLD5vi
W+UIpLSghlHr2rfsNKm1HTkinCLFD+7Z+rZPbPpXp16vJGEpbBh4KpdMybDWYtUkIZRHckf
Mp+7J9PetKfZLb/ZIiILiQ8CX/AB/xrlrvRorDUJYmu2jaM5j4+/z0B7UsmpXFnJGl5GJ5g
ob5sg47ZPesp4dVGnT1MrSjdMtX58u5G7/lkuG2969DsLZ3s9PDdRGGIx7V5xYas19eJapY
oHmOGcHJxXq9oRHIiqx2pFgZ+leJm/NCMYtHpZcvecnsZEsDL4rE+3K+VyfwpL2/iuLqz0Z
HKib5n2dR7VU1TWBAzugJmC4HoK5DSRqFzqF3clDceUA7gEhlGeCCK58Ng3Wh7SeyViK9ZR
k4Lq7nsry6TpmnG3BjM8KFmUDgccD88VjaLJc6zHLcwQlY/ubT/eA5/CuSsItTvtQSx2tAs
2Qzvx5nr1r1LRIE03SZdOQhJ1O914OfcVySw31am3N3bMVU9o9EYeqaSLvTp3EpSVdqunb0
rjL60tpN9lJbSTRWzsIvKj5c98n0Fd0dSN3dyyRqBa7tpOMea4PTHoOua4a61Yz6zd29rcx
RJaRyBQ//AC0Y/eb68115fGo5+6Z1YRTKHhzw7bS6jHqd3aO1qp3pChDBsepr2bTZ9MW0WW
NVjQjIVFAGK8gh+02GkW9rp12sovSsUjKclSeuPSuh0Yz3l0+lXmpRQ21qAoWL78p9/SvpV
Kcnq9DCcOW1keiv4isEfZEjOx4AFKNakf7lqQD0zWSZdE0yAHdHGi9Tn/JNYl94vtIoDJaW
kk43Y3P8i5/HtWkZ8pi9dLnbDUrnJCW2R9atRtdygExmMGvL7nxH4ldBJai3hCjJ8sbuPZj
WRca/rF/ErjVbkhjtxvxzVPFtJtGPsfeVz21Y5s4ZiPdiKbcvFHEc3kKMPWQV4zcJJBFDar
cTTyz8s7uSQB6elbugaJealOY4Y2mA6kk7V+prH662ryZtKiovlO8E6SqAtzCrdgZAc+9PF
qjEgXEkr/8ATKMtW1pOjaXpVqiCJJ7v+ORhkj2HoK2klAU7gFA6AcV51TOacXyo6I4NWuzh
38NXd42UgCf7U5/oKu2nw/slkM2o3El2cZ2H5UB+neutiZQcjAU1JPNiNihBrVYqVROVw9j
GPQ8v+JEseieCPsdisdqlzKIi6KBxjkcV83Xttaxyny23YPJ617B8YNeaXW7fRPJHl248wk
5O9iO/tXjl1AXlMaY3dSq9vbNezg2/Z3Zx1rKVjZ0e4sLPQ7+5KB55P3aBu1ck4TB6knmtW
aWBNN8lEKMWAZD/ADFZJb5B3OetbUKVm5Pe4Od4nU+HdPE8GMYGctmvQrK5tbS2CWy/Nnlq
423uFsNHtwiYeQZJ9qdBqaomMHJNfT0pKnHRHzlVOU2zovFGrNb6GxT/AFkjBcg1ZtfHEmo
jTtIsWxCtvGtwQMOm3qB6VwutajHc20EO4bt5LDPTAo8Nzpb6s2Vw0o2qfevPzKcnBygdmC
XKtep6/dRabqViTaxFXYBUjxgL2ra8DRo1gNNu4itzaExujD7y5yG+lc/pEqR/NLjbCu+TJ
6Z6CumvHdJYNZ0ob5oFxJF/z1jPUe5Ar4vB12qsufqe9OHNHQzr7wtDpPiVJYyx0+U+bGR/
yzfP3fpXa2F/Ckm+N1O0cVkTajbaxoLT2snnxEkqe6MOx+lc1aapIkhDKUKkAr/hXVi17O8
1sTCydj0ez1D7PZzM8ozktj69BVfT3TU9RbVJIwscPyRk927muEXU5r24MEUp3SvsXP8AOu
yj/c2ltpUDbHlbyww7f3jV4Gt7Rcz2NqkVflKWuXVxqe+4jk8i2tSfJ9ZHH8X+71rm7ye/t
rKCHzlMLRqylV455OPxrq/FTWlnp1vDbfI4+UKOoX3rz+6vyNEaIvuazk28/wBxuR+ua8zE
zlVlKLNFHkSsZ19HdO6TW1x5JGZCT0fHb61S+2T2PhtHs5Hu7i9kZdpH3CCeB6DFQ3lx52n
RxGbZOwd1BODjsPxrAPihvDvhtrONWfVbkMpklXKwxnqF9z611YLDqcbSOWo3zXOI1h5p9T
nmYEjdjcDx9BVG2dlkx15qT7VKqsmFZevzjNVlYeZuI5NfRUnySuYTXNFm3DL5epW82AQDg
ipZJS1kgz9xirCsrzSQAvBpYpXw8bHqd31r0faWbOB0rokZmHzBjwa0dSBGoIxbcCisPxFZ
bEbcZ+Y1ZupN1pBPnDAbGz6ioUkk2zWUb2Ret5gNMvbYcs4DD8DUNtKHsryI/eIDA+tVdMm
Rb9Vk4VwVOfepLbEV80cv3TlD9KwlPm1Rso8rICz7j83eitJray3t8jdfWilY09oj6c1u2k
m1GZg42kYGB7V5lOk3h/V5hIVlEsOVycDGe1eraldJHqkyK6L93r16Vz+raTp2rwmW/iZ2h
+5LGdpX8BXg/Uqr/eRWjLnXjzOMnseEajdfaNYnuGQxhpPnxWvcXN3a2McVrK0CTjcpZuSP
X61f1XwRqkH2iaF0lQygKgbczA9KoweG9cu9Risb2LYI0Khjgj/9dOq6dlGo9uh1YfnlrTR
k2OrTHUonlRb1mbaVbgjJqXxhm48RugtvswgURFevI+ldlb+FZfDKS3v2eK5DAAibB247j0
NZ++11nxDdzzW628bsJdp5yMev4VyRxUJ1PawXuo6a1KooJS6lHwtpXkN9qlAUKerDBNdNq
WrR2FsJFbD+WwHvRmEWMinCKCMA4wO9YOtaddarNb/ZIzIkeQTyBz7158o/W66lPYFP2NNp
PU5y61Nrp9gYgk8t1qx4V1f+y9XkNyMx3MZjOD37E1r2ngpfMEt7OSOpRD/WtK98MaTDYyp
axeVIw++WyR6V7VT6uqfsUeapy5uZi2+rRrJE9zKolhkZk+bllIrfvNatkhhmmmYSniKGFt
0j/X0X615vBBIZHG8RzQc7cZLe9XNN+0yoz2schvd3ZeNvfJ7V5FfAQVpXub08RJqx2o1G3
Ale+KwTyBVijQ/LbLnnPvWHfeHrCHSLnW1edXcNIrN91jnBwKsx25jX7bq80ChQN6IflyPV
vWub8R+JzrBe0hu/ItIsCNdpw/1rLDU5yqKNLbqac2l5Evh7Vra2jVbiUQBJN6SADhvcfjW
pqGpWQ0tBo9osd27bhMfvFs150ktw0y7BxnG7B/Ouz0C2tJJVlWf7TMOMSMF59smvcqYeMJ
XTOeVdtWR0ttal4UluGeV9uWLnPPsKnaBLmN4THvT0IrQh0TxHLCRHYW8atyu+TOfyqHUIN
R0fTmnvoLWJccETZLH2HU1nGtTc+VbnO6dRrmOa0qQ2uq3dkYibMHgdcEj1rd0rwtHauLve
zxkkorHgE1zllbTyxzahMzozSf6vGBitxbqdLaNY2dnB6ZPSvLxnNFuMOp7OGlCUVz7ovpD
b2vii3a8h3QBwNpP3ga9pT7PZWyQ2NqqJngKAvFeO6TpNzqOpxFy8m51I3dFAPNenX2safZ
MiXN0kWAOGPPtXi46tUo0UlqbKmpTckTSX9xFIStg3B67utRNrs3IfTpiPVecVkS+ItEubu
PGrIsQ5c5rbh13w6sZZboSLjgqCc/lXn0aHtUpyVhynbS5Nb6z5iAfZJVHqw5qcXksg/wBS
yAkcMOaryXVjfae1xY3AkSM8kdRVhm3RwSKchl4Y9cV01MR7FcqewKKmeLfFVI5/FigMV22
y54wWJJrzO3itTcSRmVVVQW5+U59K+j/FvhiDxPpsqQKkd/BhoZz97Ppn0ryjUvhTqUPhi7
1K4YyaijgiCI8bO5r7LBY2DppN2PHr0JOTkea6r5A3CKIkbs7i2ePaspx+7DFcKelaEtu6x
tD5pZY88EYNZ3kvs3dRju1e7Dsc9rRsdDcX5XyYXUfLEu0mqEt2uxgCBn0qndTtLbWknovl
sfpzVTewwc9RXc8RbQ5fYczuTyM27cegNadldCOWJi+CrBqxVfPBOc96mjlYD/d4rKU1JNd
y/ZvQ9wtllXTIrVSGMh86WQnk+gq9Z6rcwgRLIfl4UZ7elcf4e1dL/SYlaQ+bAoVufyrbF5
bhtu/5j1bHSvgsRCcJPyPUg11NJb1tJeS/0yP91Kf9JtCflY+o9DWla3ej6pCjjKwMdskbN
sltm9j0ZaykMBU/vSykdAOtULWC1/tW8Y3HlhYxsVf+Wjk4HHpXdgcdKpP2NXUmpT5VzI7T
TdJsNFvGCXv2kFd8Jk6gnt70469HDqS7HDOsYOT2Lcn9KkhtYJbn7K6Ltjt0L4HAOSAR6Yr
gdRguLPxBNDHO0m4l4zgjI6c16WJXLC0OpEZ63Z0niLXo5VYo/msgwMdyaqeHp9Lh0e4utX
eWW4mYKIohkyL1XA9ves7zoftIVLdb+YLsdukUTe3941futsWmOY8IUG92Xjp/OvOi40Xd6
tntYTATxa5m7RM7WbKHUYUntNPa0kU8m4fBI9OOlcVr9pHcI0U8USeUm7erMWxnsTXazXsN
1EXhbcvTJOOfSuZvY/tMskaMpIRg8ec7R61vh8TK+1jfEZbRjC8Xqee3mnT2i7pVwjcrnuK
z/ukjH416bceGLjWrO1njKrAIgAScnPvXD6xod5pFxsuV+Qn5WHQ16lPEQnpfU8mvhJ0le2
hQTrntTicNu7dKhRigIPSpC2MV3qWh56iluPAO7OM1KG3wPG3bkUwcn6CpERmBwpJqk76Gc
0lqyBfvk/xVv6Dp0uralFEFLAn5m9qu6H4PvtVkjd42hiPUkcmvUotN0zwhozXTKkZUcFur
msn7pzTxCa5Y7lX/AIQLTc/dNFYj+Ob1pGbPUk9KKXtDl5anc9U1eaP/AISGeNyqldv3xj+
Gop7qGIW6eehiZiXVfpxzWV41tNUGu3F3ZurxFR+7x0wPWuHm19re03yZWUH7h614NPMK0a
ihFK17H0VXL4STk2enSxwW9jZO4BMjlm9enFV/O0uPdcK6CUHkE81wLeO5bvSRG0eLmI5QE
ZDevPaqmjaxq+qX4EOl+aC/LDt+NcFbCYnFVJVWtTupV6WGpKnc7HVJ01BTG8AwBnDNzj3r
l7XQ7q8vWOmWrQKrFJHkP7sr/s12Nr4RmnuY7zV51wB/qoyRn6mt+We3sIBDAigL0CjoK9T
BZb7NXrbdjz8Zj+fSJyX/AAiX2QB55RO455PA/CplsGKFh9xe+K3AJ7xjPL+7iA4U96yroz
XLtFax7scADpW9XDwb91aHmxqt7sybieOFGyRtX+I1x2taw0iiC2cyMxwFU9a7OXwhrGouV
nuUtYv7qncanvfDWh+C/Dlxq11AktyRtQMclmNEKKpr3kUm5nkSXt7pF+JY5x9qxhkIBUJ1
watXeq65cuqSXQiibnbGBGhHXqKbYaNNqEsl+7w7i64ErYyWPp3ArqLPwt59/wCRrE8TWcY
LKIhtUE8Goq1qEPjOiMJdDlYLVL4FVkkmAyWUPnH5n0re0fwe+syyeXHmNQAu0hgPqR39q0
j4asLETJZBbmJQ+0lSQPSvUfDVnb6TpFhZxwKGEYeQ4xg4yST61yxxcXH91ojb2bvZnAavo
um+H9G8ySwVXjGI1Pc+vvXn8ukareXEVzIuAxyI/usgHtXpvieUa1f2d3fTbbUyM8EGCfkU
4z9SazYY7l7u4kE4JYcq/O4D09OOK1pVWld63MaitscTb6rrdjfI9tq07upwilm/Ig1tTaz
qnia4WS6UJFDwEHRT6mrV3aljHG1sZ7t8lUA2gD1JqO3stSt47m6ktQlqQvmFTypHXA71s6
cJe+lqjD2suVxuWbV2t5XhuMkjg49CK2dLgefU4NNtkSSYgy7m5G31qe3s7Z5pbxow6tGuT
2xjrW34VsI9Phk1+K1Cy3BKoWGQqegrxsbVjCLk2deFutzpNNS30iQzXc3mfu9u9VwFGfT+
tcr4iljvdfMtpcHCRBSRgjntV7W9f1KK1MzWsJXBUD1Fc9oUQvbITyMFO8lsfyr52cnKHt2
erBxcuQrjSFll8x3cuMtt+ldDpnnxW7YAA2noPamI0a6lEAfldio/GtR1WzMgAxHjjvzXPP
EVZWN1RgmT6Q/kyzrJwLiHK46EitrQblrnRI2lYllYqOeuK5aSfy/JMbZaNd4+mcf1q/ZSM
n2KJY/ljkOSuTjNcc6fM3KfUttR0R1VjcwwyXkk/wAiRLuJPYetcjcfFPwjHqb27SSzR5CN
IseVrfmBuhqFnbuEmnj2KWHqOteA6ppLaP4nsodVs2hCSqsuPuyAEZYGvrcspU509dzy8RK
SfkReLLSxg8Z6lJFEYbORvMjBXHBGelee3cRWZs/uwTkKR2r6K+LWh21zp+nalFb7VXAd0H
LLgYFeXeLLXTtR0e2vbCPbcWoEUqgdU7cetfQ0sVypJo5PZrV3OAUq8T2+7P8AEv171VJPT
H4VI4IfO8cn9anljF0PMiUK4HzKO/uK9ZWmrowfuyRV3HjFLuPYU0jDc0cgk44pWNNC5Zaj
cafcCaFiPUZ4IrsbDxPZ3rCKVTbzNwGzxmuD2nbuNIOTk8DPUVzVaEal7jb7M9Uj1h7K4CL
KpiIxknAzUeoaxNc2xlSxaSRSPLmhbdg+9cJbXd1PE1oHDgDILdaWO8ubdnjinaPB3Hacc1
zfUYRanFam0anuuEztrPxTrMxeF71LR3GyV3zuFXZNQa51C1UzTNp1qpRriThpAecDPPWuJ
g1m9Qu2/wCZzknAofUrqZQ8rF9p4b0q5YdyWxVOdGm027npaXqSyoCmyCIfIg4GfX3NZ2rX
73tqYIJlt4t3zux4rkbLUNavbpbe3/ePjowwKv3GnG3vkh1N57mdl3MkRwFFcaw6hPmmz3F
i+anaCsadqLhbaQwOjrKfkVDlmbpkCtS10Se1thbIVWeU77h2OTn0qxpCaXaRBtPt9gIyrk
5J/wDr06SIRTtIpZlkOXDHJNcc615uJ6VOhampS3JGmtNOh+yRzuJZGG2NBkA+lYOsW39vx
fY3TyZ1f5CT1pjA7nghZzciVWiH97n1ral0RLS9fUZmaaU/vEjVtu3vVRSg79RT5qkbNaHl
Oq6Le6U4W4j+TOA46VmqcEivYJhp3iiye1Dok2Pukcq1YH/Cvb+NwBLHP3+TrXr0MTGStPR
nz2LwM070feRx9jbNeXcUEXLuwAH86940nQfD2iWFvDPbpJKceZK4B5rzu30K30qdbxrlo7
qBgwhkQDdjrzXR6xq0trfQStMDDMo/dt0PvXa3bVPQ+ZxaqJqLVjt7q9tLWX7FpkKz3pTKg
fdQepNcZf6Tqd7eiTXJmuAPuov3RWbp2oSTeJbm4glLQJgGTPQAUHV7nUtRe8aaVLGFsAqe
DWE5WWpNCjKT5YGo3h223t/o8fX+7RVp/FUG9uZuv/PKis+Zdzs+rVu56dqklpHeSLcbR05
PTpXOanomn60hgh0wAkYaeQbQP93ua6u8tbVtTluJY1ZuOT06elQ/aCW2RrgdMmpwmVxTVa
XqdOJzCWsEclYfDvR7R90kjzkdm4UV0sFvZ2MQjtLZExxkKBU0iseTJTUaILgge5Nez7sE0
jynOUtytMJZDgA896Ytokb+ZMu9sdKsy3iKNqN/3zVc3fPHP1rGyb5pMhsk+zPM24jCdlp6
28caHykXJ746VXWdpCVJIUelakXkwW4csAoGeTTvBaocU3ohI/Ks4DcXMiqoUlmbsK8X8aa
zceLlurqDMdhZ/JCgP32z94+1TfEHxo188mk6fN+5U4kdTwT6ZrD8CTRXF9daVOAFnjOAea
8/ETm4uXY9GjZe6za8O6DpcGmq969x5zN96Ju3pXo+naPYWdvG0NuhLDhpuTXF6LeMqy6bd
KongfDZHPsa7O4vY5tHMLEbgv5Hsa/P8XWrSryhJ7nsQjFRuQazas0lpbC4VhPIAVCgcDk9
KXxVq0Gl6R9n2vvusRYjwHCnrisHw/c3F/ryfaZd5tgRj3NVtWafUfEsmql8Wliwtx3HPUi
vVwsfZUfeZyybbujF8R3/ANitrUmV1P2UKiBc8bu57cU3TryCK2Mjj5nQsELElvpnoKxfE4
Z3eDbtZeVVXyGA6/n1rN0K7kk1eK5kH2ry49jhzgA+mK9+jBSpps4KvxHoWnWV5I63t0zKA
CI4ic5yOprQVLeS3uYi5BUbXjI+8cVDFqTzpH90BSMhRjFOt50e81KcKNpYKD74reVlG5yr
WRj2+orHp6I4kj8oGM8dQDjn8K7OPxtbQ6cllBoV7NEoCrhAB0+tcReatYFZbJLdjeyP8w6
5OOo/CrQgkaGzs7OSdflxMznCqfevmsXFTlZq9z3sOmoFrXtZvNRtljttGuIY15/eFQT9K5
uKbV4rKK1traaBwSXYS8HPStDU4nA+xWu9rfP7ycOC7n29BWQ/2q4W20WyspGuckq27dkds
kVVKioRUbJoHHXmT1LcM3iaQpEmLhg2R8+SK6u3knTyo7228wyE7tjE4wM8+tLpumW+jRvp
9opkvSoMs+c5J6gewqW7R7DULOHJ3NvYkeu2vNxFaEqjhCK0OiFGSiptktx9jdQsMEsZK7h
8hGBXpMEljaWkLNJGgZRnp1xXndmTd/Z4Vb52UqzHqQWrure2gt7KVpFEoUGT5ugIHFeXWj
7WcaextpFORjeIfFFlomqAw2xvLoxfcjbgehPpXFaxaeK/iE8EhsLeGKEnYUPT2yetRaS9r
qVrqOp37gmaZjuPoDwBV2PxtLYwi0gKMI+FIOMV+k5dltPDQi7anzlbFynJrob/APwi3iy+
0Uabq/iFPsgQJ5fkgkYGPz965XUvBPhfRF8u88Q3U8xX/UQRLuP49qo3HxL1c3DQSXGIj6A
HFZkniCxnmaWeN2J5JyOa9j2EX0Od4howbzwno8kxaAzhSejkA0n/AAiNlFh0EgYDOd+KtX
HiCyhYyJaKvpkkk1z2oeJNQu9yRt5cR7d62cUtkZLmluTXWnaFZzFriF5G7or/AP1qqhvD2
7B0yUj0801jyNdyPkuTnvmoliuHY72IFZ/I3UXbc6eKHw9IgP8AZpiQnGWlpkx8MoWSHTfM
c/KrmQ4B9axI7ZpJlQZbA3H3q9Lp1yYyR0j68VjVqJaWOulRlJXKk8aWspMXB9RWedzSNlu
WHU1q3FvdPbC42HK8EVDZ2kV6XLv5bIMnHWsFLubSg72sXNG0ZL5wsl2QAeQvUV0p8MaSjj
drSxRD7ysBurJ0y0tLaXEtxLK7HhYjgbfet+eDw8tltEXlXeclT824fU1wVqsua0WethaEX
G7iizZnT9LuhDa2u1cbvOY7jKPrTrVYHupr6QE5JEe487T2rAvLyJY44lidFiH7sqcn8auQ
v50avJI3rheAK5ZU5WuejCcX7qWxp2slumo/Y7dmZHUyJj+AjqtNudVijXzGl+9xg9qw7y+
MF1FJbSFJVJK8/wA6z1uYkLT36rMzH93CD9360fVuZ8zM3ibXijY0zUjcaoLoJJ5QYqCE3f
rXSXKvdJ9r1G6iijByNp9K4KfUjcBEiYqAcKkY2Iv0oF3cIWD3ZdcdJOQaueFlNpkU8fCnF
qSubV5fW32p30i38mRh81w5zx7Cm6Lrt5p2qXBlu3mV06sc4Oa583sZi2pCyt/sdDSR3UaW
723kBfMYHf1J9q6VQjazRwPGS51OOh7ZomkL4ssJdR1a4VbJGKxqMAsQOpb0zXkvjSQw+Ip
rOLUPtsMHyRyAYwPSvV4nXTfCmlacsZAEAeQA7dpPOTXkWt29tctd3sMv+krKTKjnlgfSqp
Kz5FsefiJ+2n7Se5X0/XZLXR7nTlj+eYjEg6gd69P8Mpp0Ph9/tKiAsoPTO41wPhKz0zUZZ
7e7A83b8gzzmtK2vJrSRbO5YzbGIVG4HtzRXg5LQMPNQlex2b2Nr5jfvT1PcUVitqUhdj9j
PJ9RRXDyzPR9sux7jdxobuQk7gMVTLL8yqhXFa8kAe7kJUHkdPpUYghZ3h29BlmHGPavcg5
ulFXPArU7zdjJdHKhiGbPSqs2CNoUKR13GteWy2oDBctH9eRVGUTZOUSTHcHGaxcKj6HPKK
RQaz3YZDz6Cq4gKTY5BJ4FbO642EBBGMdd2aght4xKJJZcsfWqhDuZOFx9rZcebNgexrz74
i+Lzaq+iaU2+YpiRl/5Zj0+taPxD8WS6FZwWunSI00wIKZ5T3NebWekj93LfTP5lwd7SA8H
NW3fQ6IrlRiWlo0zEOUMigsV9f8A69O0u4Nt4jgeM+Ux4Gw966vXNNtbOwmNpaK7KgcSbyr
KP7w9a89jupIL+K+4LI44PoK55SVSEuXodMFZpnrF476hAmoWqiPU7biRenmr6GqkniKOSy
yJHhkjPzq3BB9DVdjHqVmL/T7gxShQSVPU+hrGgitdU8QD+1Zfs5C4k/hEhz3r5qFCniNZ7
o7JSlHY6Pw3qv2LSb/WJ3AaZiyFupA4AFbdg+7wpJBcE+bcgykd+a5u+0+3a+sNOs7sC3Y9
JV+Uf8C6VauGK6u+kajfLAIgDmB/v5HABNTiMPKrZQeiNKcuVNtHL314IfNgmZixXaGA+8u
ex7EVQtr+2sr9pC6yo2FLp0+tddqvhLSrnSmNtfXEFyh+RJiG3Z9CK47UvDk2kKJLy4iM7H
iIN0Hqa9rCzpuKipanFVi7c1jsbS9Jj8+NPNRhkBWpJbmXTrIRTXA3zMZAgPOT2rzibzII1
MMsgHcI/ANX9O1YWrq7RM846OzZb8K6p0uVPl1OenBX1O80Swm23LXlvEs9wN26UcxL2JPr
S3s+nlP7O0qf5AMTSDdmQ+/pWKmt3mq2409GeDPJRjjf/wAC71NFFc2ERfMw3D5mRwAce2K
+ddOcZSlPQ9fnTiox2Ed1gSOwhtkMzt94HO8/Wu48JaXFpsTQgBr2Ykyyj+EddorC0jSLdH
OquWkkZQY1bnbnvXW6W6R3k8oB3bAox2OOTXmY3FpRdOmdNGnd3kR3Mr2l5OseMFBk+nNZV
3NeX+qaeLJPMmy+AT14q7dXsdxqF0pBA8ggf7wNR+Hp449es7iVSVVXbjnHGK4KK5Yub3sd
NR8y5Tf0LR9YgnjmuoBGVbOGYdM1100lxFbSBbYMrDay7vXrWO3iW3V9gincD+MRkirVprL
XZ/d20zKfVCo/WvLnVruftUloOMIfDfc8Q1iPUdEN/pciskauZIgejKTxivP7u9u5JSxlZT
nOM19FeN7jS7y1fTbjTvtV3GnmDDhDD6Et/SvBr3R7wzMwktipP8Mgyv1r9Uy3E1MTh1OSs
7HzdWlCnN2Zh/aJGJzKcn3qzHdzRQkFs59euKjuLKaAk7VbB6g8VGrStj92X5wAPWvUjNrc
zlTT1RYjlcvuYkinyNleCF7896pSXEsErRvbtE68ENwRSG8kcAbFJreNaPUx9nItByRktgU
hnVehyfWoUYt9/aPqaTGWO0qAeuOaTrdhxpu92bOmPukeVRkBCo9zTbq/A+Ta8UnqD1qlbT
SwwgjO0NuwK1Wn0i6tlNxvEnoBXnTfvXaPYou9OykZ4uZbeUCY+YjjO3PWhJLeJ/NjtgpJP
UnNJcwq8aiGQvt6ZGCBTrRnnxbPb5ckKvuaGupHtGtLm3b6hN9nUGFCw6Epg4qyN00TyOmC
Om5cGtT/AIRHxpp9ugbRbh4XAIIAPH4VbsfCfjG7Iji0Gcc8NNwK86dWmm25JfM9KnVstTm
rhUgti0nUjg+lUYdZtjCYZXKOvG4CvRl+Dfiq/gZrq7t4GzwmSaqf8KN8RYBa7s1PruP+FZ
/XsIl71RGM61RP92jz6XUNMDZIaVxyMD+tVv7bSOcuLFCpGDnrivRj8C/Ebkj7ZaY9cmpE+
A/iJlBa9tQPXk0nmeBX/Lwwc6z3iearfWDrvZp4R/zzXkCoHvrfzR5MDFM4y55r1+D4A6iW
Am1aEZH8KGtBP2f0xh9bZSOuEoWa4Nf8vCH7Zq3KePLqNpaI3l/vZGHTHSn6Ex1PxHYWkhR
I5Lhck9hnmvZYvgNpkZzPrEr/AO6gHNYF78NNEsZZntdRmkSD787YwuP7oHUitoZjhZq0JX
IkqklZrY2dTnSfVdSlEZZbYbEVe4AArgdXX+0rNntdNKyJnLBO31q7a+IEt2bSdLFzqBZ/l
lkHzMO+a6KW+sb+KDSxbi3uFjw0bHYUOOT7mrnU5NYoyp0XUep5Hp1nfT3hazfZLHyGJxjF
a8818txBPqVsQyHlx/HW9awLpd+1kIczzORG7/xA10mr6Wg01bho1DQKFdccNWn1qN+WStc
caU9Wjnv+Ek0kHBt5fyoqs0EO4/6GvX1oq+aj3HzVex9MyFtzADOSOfwqExAS+YXKnoeeta
SRB2YYz7/hTJreDOCvJrspP92iK0G5sxbm5RWKKCzdh2rMnuOi5w/oOa1p7VWkIGUA7msu7
mjt9sFjCJZz1P8AiauMm+pwzi09RI3nkTChsHjJ6CszWdXt9CtVB/f3koIiiHUn1+lN1/VJ
dF0tri5dXunH7u3XjPufavKrbVmv76TUr+/Bu2OFjbog9FrhrVnGL5dzooUeaS5thkWl3Hi
DV72W+ndtRU+YoPKyD0/CtWCFLjTp7S4IVoAWRjwUIHT3rmtR14RYmtUkguVl3RyoRn6fSs
m+8S3LXEkslvsmk5wpwM9z+NKjOpUV5Kw8RRSdonWeIdQMXhi2uGUGR4vLLEdcjpXnptXW1
E7kLIWG1O5z1plxqV/dyJ9plZwv3Y88CmJJIbm3nmOUEgOD0HNWqckmOKSsd7Z6Y+n3cQ0+
UqXRVKM3BY8k1JqEd7pOrx3E/l3ksiDYhIwOepFObVF/tRZUH7lSh3L2zxWGl1Ne+KJ1eXd
Grbc5zkKa8GjCrUqOb0uj0arhFJHUXF9qDO1pdXptIgo3KI1KjPTPpTn8K3N5aefLarfTsv
y3Blxkdv0rmrPVrjVPF84lYGO5/dlccYHTj8K0jDq2l6jeLpmsNb+TICIZDuXYfrXR7Lltc
53NPYx7q71jRbgWd/Gdmfk8w5IA7q1U5tM1HVLgXrSvOJ2275DyD6E1r6vLqGuXMWmXVxHH
MqtKW28Pjpg+hp/hnUl02Ce31BPkB3Dd/CwrdzUYc9JK6Mm76SehgbV0n/Rr62SeHd/rEPK
n0Na9hqmiT6lbq+mYgV1BkPb61mXeoWb6teTyQGW3kX5gjdCe4ps729rZpa2hyZRudieQO1
dNpTipNWbOfminoe16h4e0r7JiKFFVwD8vb0Irz3VjPZytbSt8o6H+8OxrurFnOiwPuMkiw
pnn0FcZ4snjaz818Ky5C88n1FcCpuVS0tTqlP3Pd0NawuD/AGPZlH+9Hj8Qam0/VWbUdrSl
W3BdvY8GuQ0a8uLiC1sLaF57kb2VV7jFaV3bajokq3V3arvdRNtEgJUdOfevJnl79pLTc6o
YlqKNd5jHqN0GJKkMcj3NavhZZG1sGOEyFYW+UHmud8PDVvEN3dG3htxsTLF2xwTXb6Ho93
puoie9mg2JEYykJIJB5zmuDFRjQThN2lbY6acufVbHUFr8AbtPVUxkF5gP0pU+0lxhbcH0E
nSoYrC6SH7VYTPe2zDmOQjcpqeOVnUCPIk/uLGdwP5V4M5TW0dDs5U9bnnPjVNT0zxC+qS2
5msLuMBynIUj1rzC9js7iSWVLja7nLB48n8xX0wsM90GSS2YqeCHUYP51l3vgbwzfKGvNMg
Dnq0Mu019fgM+5Kap1oNW7Hk18DzScos+Zm0t5Yy0U8bgfwhsH8jVOCH975RdkORyOxzXv9
78ItFut/8AZuoS2kpPyiZt6/n1ryLWdBvPDniA2F+uyWFxuPYj1HtX0+FxlLGJypv5HDOlO
n8Rka9HcNeATymUj5ckc8cZpmk6Le61qkNhYRGSeY4Vc4q7rsiTajJKp+VnJX867D4TwbvH
MO5eBC7cHGPxrStNxg5paoVNc1rmpa/AfW5EU3mpWsLE8qMsRWzB8AIkZftGvggn5gkX8ua
9ktltTGCdrEfwlySaZewqcPm3QehyK+MnmWMc9NvQ9L2MOqPlzxF4WuNB8RXWjIslwkB+Rw
MFlNZI0bUhkixkAXqa+ldY0XRvEEi+YscV4i4juIzyMevqK81Ns9tdSwyFCyMVDjo+O9fR4
XGOrT21OGpBwlpseXFQrkNlW6EEYpvm/Z5UeF8upDDA7jpXqcUEUuWmtomZTyGUEEVp6ZpO
jy6hHLLplqRnkMvH5V1OvFqzQ1rsangL4sPqNxFpWvxKkrAJHMgwC3TBFettfRKu0btw7BC
a8R8aaVpwvLS60a1itpk6iL5QfQ13Gg+M7aXQreOeGe5u4h5cvkrkrjuTXy2Z4KD/AHtDQ7
aFR3tI7BLmV3yIH2joSuKVJJSds0IJ9UNcPJ400uCdo/MulkJ+7cRfLn61dh8Z2DSBIwgOO
cHPP0rwXg6+/IdPtI9zsQJGIKwN6DLDFTMJsAeWQRx1Brip/FFpcZRpZ1HbanSoJfF9tCPK
kee4GMYC7SKpYSs9PZilWgvtHdCTaSJWQEehqJ7qEI5yGA69eK4O38UbZeLW6ZDzuIHFYni
jxfK17a6enmwwSKXcOcEkdORVwwNa/wAFi4VYyaSZ2uv6zbWuiXMlpdRtcAABEOWIzzgV4x
r+tbFktyktvbPkcgqcnqc+pqtf+KpjqTWdhAJLgHkY4x357VT1PxDNe2Zt9Qg8p165XI/A1
7mFwlSHK3C5NXki3BT1IfCehyz6jPqWn6osH2c7Vyu7dnsa1Ptl54ivpbC6gsor2AZVzwXH
sa4CTVbjTp2fT52iR/vRg4De5osTqmr6oBp6f6QvzDDc/nX0joSk7tnmRm07JHQ+KbHVtNu
rW5eYyRgDynTnb7V6B4d1D+3tFEWoInK4btmsGw8ZW1ppostcsCbyMY8t05z6iksNVtmlaa
wgaMyH/VdhXl11OcfeWq6ndRUYuyd7nRyeGNP818HjJ70VTeW88xuR1PeivJ5q3c7OWn2Pd
Ig6o6jkEjH5VE2ArFySw9e1OEu2Rsfw44z7Uy4BcY4Ar7elH93E8Wr8RmTPcXOUhXK9Mmud
8TapF4Z0rzLZBJfTfJCuM5Y+v0rriFgQBRgHqa878bwmbVbT+8CGGPrWOIrexpuZnThzSse
ea4fElxb4u4DcTSn95Krbiw9B6Csh9CnktZLu/YwIilUiQ8r7k16YQoDfPt56EVg60iLpl0
HJPmDtXy1LMak5ctup3VaMUrnmt1awQxRsEO5wDuY9axr5mE8TYxxzmvRtW0+yk0Rc4Uoo2
sa4XUYBKilmyI+4r6XC1PaI86WjM2C5zdbyMBsitYaTqF9beZYp50UfYdQaxpVRbhdq7AB3
71taJrl5osyzRASw5yUJrqm5JXjuCIDc3EMLQ3STQydF3fLUmmv5V7mNvnZSMk13ZvtO8VW
hadIi+PuYwQa4nWtFfS5A6SboWPGOorio1FL3ZKzJlo7GzothFFqNtdzN5Mdu25nfjPH681
HrOqRy+IpJw3Doc4/SuSa4nYjdJI205HzdKsWkF3dMZI42k2nk5HNauir3mVfQ1GuvPv4rm
STmFeCTVi61K2hKXO4T7hu2+p96pWPh2+1OS5ETwwmCMyv5r4wBWQwAkIcAheMA0o04TdoM
T13LgdJbiS8nhBLchF4UfWqzXbea0pwS3y49BU0dtcagypBE7k8BVBAH1rqD4VtbTSN1y+b
ojJOeBWkpwg7N6ktHQ6X410y3sLe2LNJMyKu1RnnGMVymsSS6nqMxmjaKGFyNrDB3fSuh+H
fgw3usQ6xfx/8AEvgbdHn/AJauOmPao9XsWu/EmqxxdBcMTn0xXmPFU4Vmom3snJIqeB4dv
jayWGby5TuALHHauj8ZR3UcyLLMrmSJtw3Z6NmmWunwaPqGjzHYskcy7pTxnP8AStzxdJZX
+tWcUUyTKsZY+W2QOnWvHrYx1MVCUY3VjthTSpuLZB8PdFjtbyRbyU+XcQB0w+3nPQ12i2q
wXzJPpnkKD8sh3OpHrmuRsdRgS6ggSye9ZUZGROMZ6HNdCn9uXa+RLfSwWvT7NE3AHoT3rK
WX4nHVPaPRMn61SoQ5VudU19FZWwQ31tBGeflI/wD11ly+JQZAkLXN1j/nlGQD+NMttKtLY
qRBGX9SMmtJJkXARNw78V6tPhiG9STZyvNZPaJlvfak5ytm5hPO2Z8EH2xWdHqOvRMyAWgD
HK7lLEfjW7PPghfm69ugqsqlwHb5UB6npXpRyTDU1a1/U5pY6rOXYzTrPiGLfvu4IgOrCId
PxrkNa8H+J/GmsLf7TIhQI1xLhF49PXivStItbXVNblaYiS1tR5YQ/dZ+uT69q6O/1Ww0dN
1zKq7Rkex9h2rro4Slh9YqwXnNXkzz7TPg5pTQw/2zO9zIgBIjARfz6mu80vwL4Z0lFNppM
CNjG/GWP4muU1D4mwxK0VlCZeeSRwar2HxB1K9dIBEYzL91scVq69Lm1ZN2dzcaFpRYMbGL
C9DyD/OqM+j6WJN66dC7D+9k/wA6z5dZvXiJ+0MXA6Y4rEm8Q3ts5ZcSJn5kYcn8apypW0S
IlWktzU8QWIbwzeR6Zp0C3W3KbIwDXjn29mlaKYssifKyMMFD/SvRNV8fWmnRpELeWe9cbh
ADgIO2TXD+IfFdjdTMdT8HqXdfluYJcMD6n1rkqezvZ6GiUpq5PbSEJ5m7I7nPFXI5i8yGI
8g8gV5zbLrmRLbzgRsSQCcjHvWlbeMp9PkSC606N3j6vGfv1zSpX0izoheOrPSLoGa3k2qT
IsZwKv6HcNb+HrWOP9wZVXeVABPYmuWt/HOhMqzu0qs0eCnlHj3rotGkjvNFt50xJCclQeO
N1fK5op06Oump62ES5tTM1LRY77UXspNSlUKochjuzmqx8O6FbPsucs+MgrIU5rrNTWKPUD
Jjafs23p71y+qRSSX1qeSG3Kwxwe9ebhMZWqKMVLSxpVpQb2MbUm1KwDmwjuIoIgGaSKZn2
j1IParWl+LbYqYtWcRuORKM7WHr7V02io01lcQkAnYFII4IJxXJeIPCs1gpvbTEcJ/1gxuC
+xHofWvoMNjop8lQ4MRhm1zQOii8TaVJGfIvoD6gtXG6/q0Emq30iyCdQqhMdu/Fc/Lo802
6bTp44cqS0R45HpWNHdSreBPmkkbMbKxzk9hXt+yjNaHJTbg7noXhuyN5OLiZCz3J+dgOi9
hmu1vhp/lGyl0VDAgx5gjyT+NZGn3dtpPhuCLeBOqAFe5Natp4us7gCGSEq+MZBFYQTba6I
1unq9zh9e8AW1xH9r0NvLY8mJun4GuHWz1fQNSjnktpYHjbOcdR9a9+bULV13RpkHqcYqtc
rZXMDRsisD/Cw4r0IzXLysytrdM82ufGWn3Hku2n+fLGP9Y68j296ZaeIIrmXeEWF3P8PGK
i8UeGUgZrqwQqDyyKeK4uMNvwzFfUd6yWGg1ZGsa8k0ervcwb2/0lev8AeorzJkG4/M/X1o
rP6hA6vrUj7DnnETEKQxZgOlL5reYATx71lalK4vzt+VVx/KrkMoktw3BIHau2npBHFOXvN
C3p3RkgkbeevWuN8Wq0mnw6rAhd4SqSL6LnOa63zPMkMbLhD61mSwxmaeyuhugmUqfpWNaK
qxcCYycHc4CW5je4YtJhuuM1j6rM09qyo3JXBqzrukajpV5JAEMkf/LKYDhh6H3rmmlnDMs
x2EDkHpXh0svdOd7Gk6/MrFfWrl2sGjbogAxnvjrXGrJPckwoRhRkj1rodSuhLC8exm3cFg
OBXPQyxJdQMUIWMbJD6+9e3hYuEDBu5VcgsFcZxzuq69sIsKD8jruFMv7Y28m4KXhZsoR3H
pS7jFCC5MkRPBHJQ+ldl9BDEe4tJvtFs7I+e3pWhda99vsxDdRkSg8MvQ1Ue9WNALc72bhu
OlZzxuFWUnhumKhxTd2g3JJdqucMSK09GkKTylGwPLJOe5rJEblwvUn1rVt4jbwurLlmH3h
RJc2hL0Rs6eDqDX9tAjtNNbHy1X+JgQcfjzXO28Ba5IdDgdRirtjqd1pDC8tZQspUopHVc9
6TTZCbv95JvZzznuaiEPZtsbfum5pusJawNDb2jTTE4Hlr+n1rP1jUNSupPJvAsCjrEH5/G
rV7qxsLcW1iAszHJKjlfeqMMC3drN5jRm6b5sucux9PasVFc/NJAm+U9B+HxutSsrm0uLmV
La1RTG+/aAD29BWTctLY6xdEGOWKZ+CJcscVmWU+pf2OunwRuLFTufYmCT23HuK0dR0e1st
Na5s904dEcsR/q2PYV5sqEXWk3tI39pJR9Czdait79lhktz5ayAtlwcCuntPDFrqjpPpqyW
8UeQZ34Lg9gO/1rB8G+F31SRb3UWZLKM5RCMGUjufavXrZYo4ikSrGiDCIBxXpYbLVCyjsj
inim7pmTp2iWWlQCKHIXO4s33nPvV8zKg8u3Tj1PamXAklmXbxnqRzVh7QW9m9wXVSoz85x
X0NOjClG7PMlOU9Ioyrm/iso2uLmXag6Z6muSn+I2o3DXI8PaUk0NomXeVwKyvEmvGQzR2i
/aZD8vmHhF/3fWvMnkuLZplyWL8NnIzXJUrqex1UaVtzqtQ8beIZ5X1BdSigY8fZ0PT8KXR
7/AMX+KtSi0+3vpW3DJwcBR3JriYjmTLjOTX0B8L9Bi0/QBqrRAXN2Me4SsoK+50NJHeeF7
CPS7F7RWMhRAzO3Vmxya8X8W+Inv9SnMkzZRyNueOPavc7E7NW2twkowTXzj8QNEudB8UXs
EqtzKWVv76HkGoqw59DS/ulKO7nkVpkc+X3GeKmi16Wy1GEmR0iHQjoDXMpqM8UX2dAMZ5q
vNfzgBHBbBz7Vx/V1fUSVz27TPGVtcxiO7gc4A+ePvT7vX9N80NbxNIpODk4xXi1trmrxJ5
NueT22806S51yZSZvOCn0U4qFTne7aQOF9zrdQWKXVppo7tVuZjuCyPlZAegB7H2rpLbV9G
bS2s9QRftIG14myGX39685XQ72eMTxP55I5CtuI/CtC30DWcLIb2SI7ePMGSPasK1OnJ+9O
zOinOUVtoXLm5CzGC1tJEt8H50B71hNCz6isIA2scAseg/GpJIvEcTHzGuHQHGfat6yuNDd
kGoxhpVUDdIjZFVzRpK8Hdj1lvoaGmwrb6NOot0+Y/fYDPH8q7PwjLG2gLFEw+V2AH0Ncdc
6n4V+zFIYJ3H9xCQgrZ8BSrJo13JAhSNZ22gnoDzXzObQcqEpPuj1cLOPtFHyO21OA3F1Hl
T80eM1kajAgezbPJkKY/Ctu6lO619SmTVK/TK2blABHJuJ96+UpSs1foejJXkQaSjI0ydC0
bAL9MGtG7kKQZCiXojKeQwNR6YokvWfjAYjIPYitJYYnt2znAYEY9a9OrJunCbMftNHj3in
w1cQC7vdKbbYwnfsJwyk9R9K87SdoL1LjgEOGBr6JmsvNj1IugaJ1HyMM7sGvPvGHgBo459
W0lQIgNzQgdPXFfRZbmUUlTq/eediMNrzwMSyuJ9Y1GKyjmI8zl3HOF712cPhrT8bbeEhgO
XLHJ96848KagdO8RWssmBGx8tifevc7dUBDKuA2c4HWvUxU+V2hsc1OCktTmDoGuRQebpVy
0gAz5LjOfoa5qbWfEwvpbX+zpPMiwHXb0NezW11MlkLaMJGOoOOtc74nIsrZdTEW6VW2Sbf
4h2oVa1O6V2XGjFys2ecxa9PPN5F/CYGPHzDArG1jSpXk+0QRAf7vINdo+u6De3C22oW4QN
xmVMYP1qW70uCC382wkWSDGduc8etZQxrjrOLVy54az913PLGhutx/cv19KK9CZbLe2Ye9F
dH12PYj2cz3DUIgLtyQSMj+VNtXSNig71Pd585yxyMjj8KolSjkA8nkGvRp/DY4qjaqyJZZ
pAxbqB/DULMGUh1DE9DS5MibW49TUDIUPzDKjoRScexLkWFaE4Ei5XHCtyM02XTNKu0aO50
+3lQjH3QD+dVJd5+bG4e1NWZ0kAyQcdKpXW5HMc9qXw3s7qN0srs2inkRuuQPxrzvWfhzr2
kLJdG3W6tSuC8fzfjjrXuMd8ykrKo29iKkW5jdSgbaG4PHFCZSZ8kXKy28vlNKXC8D0Brd0
2wjZhbs6EOgk/H0r3DxN8P9E8SQM8EC2F/1WZBlX+oFeYat4F1bw3J5l5au8GcieEkof8Kc
1KS900OS1S0Mbkx2LxCPJY4xWcsiPaiF1GFORzyK9CtT4ektRcXSpNKOsckrY/KuNv57K51
mZkSO3hJwAq9KmE3ZpgylbRSiTaFbnp3rUWwv2iPlwyY9CpFMs78aVemVHWaI4BAHT3roP+
EnzG0kRLM3CgJmuavWrxaVON0Vyxa1OZl066U7JraXHXKrnHpWcVuLeUIwKuvbvXQNqmovI
0ygq+eV5/lUEcrS6qLi+td4cBSXUgcfTvW0KlSS99EabGtpXh6O5tftb6nCkzEfum4J9Rn6
VsXmj+EYJ1k+3yvIifcT+I/hzS2Oo+F7df3tgbiQHIVNxAqe+P8Awkdzb2/h3R5IAud7Rrt
yT0ye2K4+WpUqcr2NeaMYDLa9u9RnWz0ax+xw7cTSyD5SPUk11mi6V/a0ZsoomOlo3mTzsu
3z2HRV/wBnNaXhn4fPbRRya/fSXXcWwb5B9fWu8MUMRSGJVSNRtVQMAV3UsEue8umxzSrXj
YzLewC7VCBVUYVB0FX4LBC2DwSMH2q3HGvzLisrxHr9n4fsVdyGuJTtjTOMn/CvXc40lc51
ST1G6vfaV4csTdXrkZB2RjlpD6AV47rfibVvEEpngnUW4ODaLkKvpn1pus6jqGr6i9zdSNK
5OF9EH+zWK8dxa3H2i2UxTL1zyrj3FeDiMwc3aLN4UlHoRzJFNMI7i6eOdv4SMA/Q9KedFU
o6qrTP1ya05U0zU0EUyGyupF3eXJ91vdTWLc2GoaduMepyRwsduMnP51xwqVJtWdi5RithN
I8PwXfiC1spAxaaQfLjBA719E2FvDaxx2sK7Y40CgDtivGPhxbyP4vlefzHmjhLK0i49q9t
ttyzYYduvrX0NFNJa3ZzsklDLcx+UDuBB/CqHjbwra+NtAJtyE1CMYRz7fwmtY5eRTjBB60
61doLlhj5Qcj8aqa1NYnyLqmk3mkalLZ3sDRTIxBB4qxoi2qXjz3dt9o+XAVmAFfT/jDwVp
fjTTiMLBfoMxTAc59D6ivDtX8I3uhzpY6lYi2kJwkgHyyD1DVz1kuTbQpLUyrmWwnyV022h
A4DI5LH8q09L1WzsrTyX82cjpmPOPxqWDQ7SBFkKPn/AGjgfhU408KCFjjA65L/ANa+eqVI
Nct2dKhK9xGbRr5g7f6LN95Zdu3B9617Nry8CxxPp8mOhLcn8KyJbaJEZRJFz18sFjVYafu
fENtLLJ2bG3H41y2hN+8zVNo7mPwde3Me97qJSf8AnmnT86wJbLS9P1C4t0mkvpUbEu1Fwh
9OaTw/r2o6HfP/AGnqC/YyuBB53mMp9a27ubwFqkv2ieSJJ2OWZHKEn3qI88JcstvIt8rVz
mJrPeGNtGsUR6lnBP5AcVv+FYIrfT72KNy5RlcjGD0NRz+G0cf8SjXdsDcrHON4H41b8O28
9leX9peNEZTErB42yGxxxXHj1KVFq500FHnutzYmnaSwtpyuzkAgj3qO+md4GCpnay4/Gm3
7NJogkBAEbc0yWQvp2YzksFbNfMRhZJnp3V7MXRN8d65PCFxwT3robYjyyOR8/Q/WuW0+eV
dReOZQoEgZSO/NdFNMscj44+fI/OvSqK9BIwk1zEEsjQ6ntwdrBvp61KZFnZo2G6Nhls+9P
u9vmmQ4AXcPzFUrV1+2yRM3ytAjr7461jyuS0WxVzzrxb4KgizfaYpEuSzx9iM9R71f8JeJ
VvbZdPvJAt1HgKTxvFdlqFs91pM6Yy4jZkYda52/8OWV3o8SyD7PcxIpjnjGCpx39q9rD45
eyUK2/c5KlB814naBma3R1QDAxz61nyy29xHLaXoXMg4Geh9RXmV54r8U+F5P7NuytxHtys
hGQw9RVbTvE8t5eIXYsxbGwjnJr2I0anLzRd15HO5x+Fm1rGjX1qxkkiW9tRzvC5ZR71HBN
bWkKPbTHa3DoTwv0rq7PWI7RREyGQAYds5z+Fc74ntLJYJL/TFARxh0XjBqrRmrDUnDXoUp
GtPMb96vU/xUVxTaVqhcny360UvqsRfWl2PrC4Iadhgdun0qncZBB6H6VNdSBL1xnjjHtxT
HZWwN1e1SVkedWfvMpRsXkIPFTPDkYTktTGXaSP1FKsj5AHatGr6mJXe2kXO3r6VX3PvPmR
4IrVD9Rj5qiCGRm8xQRSuS49UUSdwwRihIyOn51ca2wcqSKPsxIwRk+oNKyBXK4mljHy8+1
a1neQzxGG7RXRhg7hkVl+W6/e3Ae9IA68qoApxunoUnbcx/E/wh0fXS93pUq2Uzc4TlD+Fc
HL8NdS0hGiOjfbGzgTRHd+ODXr9tfz22PnJHpV7+1XOMhTn14pVIKas9DVSiz56uvCt0h8u
bTpIfVmhIwadpOmf2dIZ1BmiVyJoCm3H+0pNfRCX8MgImT73tkU42WnXHAhgcHqDGOawlhX
KNky01c8PNxDMzLBoTO5HALj5fyzTl8M63fyYi8KRxqw5luJSQPwFe5RWFhbyr5EEURPQKo
FTyBSNmMgiqo4WNPfUU2meTaJ8NxbiRtQuYwsp5ithx/wB9Gu+03SrPToPItoVQIeFAxj6+
tbASNAcKARUYU4+UivTjDlWiOdkJA3cdSKgEILOoJIzn6VdaNd4GDn1oO2JGkkwAoyT2xVX
SI5bmRq+r2eh2D3d7IBn5UTu7dhXhniDWdc1fVZL6eKKQnhEByAPStrxvqc/iG7heGZobdW
Itol6t23H69qzNK8M3UoMt4ZjtONpkwT7ivHxmMjFaysbQpybtEyFvdX4AihtmA6Mmc1eT/
hILmMP5sC5HRYAcV0CeGrVD5oWTeDnLy5x+HpUd9bkAKVZD2SJsLKPr2NeDGvRqSSitTs9n
Ugry0Ofktd77r64+0yqPlzhQv0ArOun82PymA2A469PeuuTS9MuLF5bBPmGdysfmQ98g1z9
3apHgBGPoegNdNGvHm5Wjkq05JXJ/CWqTWHimzlnYOpJhZ8n7p4Ga93j+YK54GOvrXzqCyy
YjbyyOce9e2+FtUfUvD1tPLIGlA2vj1FfSYWpfQ527o6nGdrjgVJMh2qyDkVCjb4Plq3Btk
Crk+9d0lfUI6aE0AVsOp2uBSXkVpqNo9lqlqk8Tddw/UU5I9sh2+tSup79D1pON1Y1POde+
GTPb7tJu5ZrZBlLfcAyf7p7/AErkI9PTStRa0/seSW9UYY3bfqB/9avcgZ4huhfKZ+4aqah
Z6RroWDULbZcD7snRlPsa8jFYCNWPu6HTTq23PErp9RnJVEigx/DGlZ39nzzsUurqRh/dBx
XoXiDQtT0LdceUt7YKOZYx86D/AGhXI/bbRHW4jkVpD2Uf0r5apRxFCXLynd+7epBbaUFXb
FbbQP4glOl0DzYXd7diBzt8vk1bk1m/kiW3sLOSR36OBjH50T6drt9CBcTLFJjqZT/IVinW
3k7GiVO3unnl3qa6ZeyRWX2uCdWwQzcfl6Vt+Fddmu/EQaZcO1uysc9al1PwVLOrST6jD52
3JCryfqTXM6dDqGjarHdyRPNHHlGx1K+1e040a2GcI/FY4U3TqJvY9XknEvhq6bJUbgR+NJ
YB203ymbKvBlfqK5+DXrGXQponuFiJcYiY84roNMYNbW4BH3CuM18nVw0qceVo9ZVIud0yC
KbElvIT0wpx1rqNRQjyypG5iMiuGgcD5N3KSkYNdzJIjTQLIeqjH5VU42gkU9dR+oWzl4gr
cO4LH8P61nIiwXmnTE/eidGqzNe+demMNtCsuMn0qnqDLLDb+QcFMkH1weaIK2xLNKBtthG
WI5DJn1qqgV44l64wOabNOIdCkY4Owk5zWfDq1lDbwm7uY4dwDDca5nRnNNpdTd1Ix6kOoa
fZ3t5PDfwrNAiY919xXnGs2lp4Z1eNrDdcQzruG77yY6iu9n1zT21a4MDyXCtHhdiH5jn3r
Im0ZNZuAbyzlhTadjV72XOpSXLUXunn1nCS93c5VPEkbvtCMp9+tdbo9jqOtREQQDyj1LsA
DTLfwZpcVwSS8h9DWzaaKLFvNtpZoVHJGeterOtQv+7OaMJSXvFh/D2qCRh9hXqf4hRVmS8
m8xv3k/U0VHtkP2KOs1Ocpq8sZbJ45z7VEt0wPzHil1iEnVZHRWIKjk/Ss/ypc4IYV79ON4
I8mtK1SRrpcK3U/nU2QFDfez6VjNvXHyE/SnpOUbG8/iKvlJ5zcAQlcZ5/SpRGOTke1Yq3U
pz8w9jU8dyzZBO715rOUTRVEd94c8MWer2kk09xKmxtoCY/rW7/AMIFpZH/AB9XP5r/AIVX
+Hbs+kXe7tN/Su19qyR1pK1zjz8P9JPW7ufzX/CkPw90nOftVz+a/wCFdlikxTHyo47/AIV
5pOc/arn81/wpf+Fe6Rnm5ufplf8ACuwxRigOVHJL4B0hcfv7j8x/hUg8DaSDkS3H/fQ/wr
qsUnNAWRy58E6YLhZvtNyCoxjcMfyqU+D9OP8Ay2nH4j/Cuj5paLsdkc3/AMIfpx/5bz/mP
8KP+EP04YxNPx7j/Cuko4queQuVHNf8Ibpv/Pef/vof4VXvvAel31hPZvd3UazKVLIwBA9u
K62k5qW29x2R5fb/AAQ8KW8xmF1fvIRjczqSPpxVpvhL4fhjd0vb7IBPLqf6V6NUc3+okz0
2n+Vc1TD0p6ySZSbWx8mXcjtcmOPTztVj80kuM847CqN/aXU8BRbSOJW7hySPeuhvI0ilDS
hWjZyCw4xXP3mlSWt6Xu45JbdjlZASUwfUCvGhCnduHTsVJ1JPlZzlzb6lA6tLfqkqjAnBG
ce+Ov41lXcx3KkurvMcYwqjArt7jw4JIgbS1jljIyWDbqybjS3gJhCJsxnBXFXHEwk9Vqc8
6U47nI3G2OMMnmN7nvXY/DTWQdXl0iYlVlXzEBPQisO5tpDn5gAv8OayhM+marFf2z7XhYM
Mfyr2MLWjfQ5HC2h9K24YR4DZ4q7bo8eWIrntC1WDVtMgvLdwY5VB47Hv+tdPCSUDHkEda9
ty0HykqknnOKm+8o6D29ahK7cEc571JnGMDmp5ih6hW+QkU2WJHTlQcVICrY4wwpANmSMn3
NXzRYFVmltoyW/fQnqh61z9x4P8K6qTPawLaXJOS0J2kn0IPWulcsy8VQaximk8xlMbjoy8
VhUoXK5zhNU8J+JLAn7Bd+bb+yfMtZJ0y9VAb68lL45XGK9Zj+2wkIlz5iHtIOn41KyRSxl
L61jnHrtzivKqYCMvhVjqhVieN2dpaO7mQO4U4zKev0q+LPRNjmdIlI/vDrXaX3hXQ7ws1q
zWspzjB4zXF6t4e1bS7eQz6b9vt+peEkn8q8mtgasX7p0xqQsYN74f8OX4YQlYJD0aPp+VZ
sOja5prL/Z+qLeoAdqS9V+la8FpeOENrFa2wI6SPlh+Faa6HqeR9o1m3tY8ZJC9q45KpD3Z
MtcktbHJQR63ayPFdaUZVlfeZY3BxXQXOtzTeV9l0m5eSPC4f5AMe5rS/sbQ1Ctc65d3b+k
WQP0q5Da6SkY+z6bPMf8Apq5rkqOC3saqT2Ry76rrJWYJY2kErEcsxYj/ADisO8l8UjTwkU
scaKWIEa5bBPIr0ExTCQPHo9quDwSQTVhRrbxjYtsinsBmtadenHazIkmzirDw7qGoaVEdV
1C+V2/hZ8D8qux6G+mkvb2tvfZ6+aMMPpXWvY6i6KZb8gY5WNQKrSabdInmW9+6ydklG4Go
niL6L7tgUOrOde7hB8qaxks3zknbvX6+1a9uYhFiG5S5j7OD09sVOIdVRN0tnBKvfypMH8j
Td/h55PLv7aWzl/vSJx+YqqbUlr+ZOoj32nW5XzpYY3/2cE1Sl1eNpQkCyP6BUPNdLZaRoy
xLNbRW11KDlSOpqCe+njuCrxLaoDjhen411RUQvYx5Lm98xv8AiXS9T2orakv4PNf/AImB6
nvRWnLEVy3qV7ANbltxIjSKq7o88jinRXMTLjcM+9ee+OtJu7nxrPdW0kkTbEwyZ9KzbWfx
TaqR9qEmDyXjzxXuxxlOnHlkeVWoSlN2PVWNs5ycA+1RPHGF+U4NedDW/EkZy8FvIPX7tNl
8UeI0j4sYSR6NXRHF0ZbSMfZT7HpKwgsFDYHXIpyQBm4bB9h1rzuw8YeIbkFYdKhGz7znIF
TXOo6jKyyajqD2+77scR2g1lWx9Cn1uzWNCo90fSXw4jEekXYDE5m55zjiu4ryr4Jzeb4Zv
mE8sw88cyNuP3a9V70oVFUXNE61HlVmFFFFWMKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAqOb/USZ
6bT/ACqSo5sCByegUn9KmWzA+a5bnSZGljW6XIY8EZ/lT9PulDfZRDJPGe+w4UfjUj+J9Fd
mNrbTSMHPEcJwefWpW8VTRJtj0K5c+rFRivkIOrCpJWSR135kZ19ZNDcm80uNUI58sAqG9i
K5fV9Su2jyunTRSD74JDA11Ut5r1yzyGwhSNh8qtJ1/KuE8Vya6U8tfIjDj7y5z9K6oKU2o
ydzCd0r2OQ1K/nS4O63dd3aqHN6rltsJJx8x60s0Goq5SSdy3fnNVHSQuo815F/LmvoqNOK
StueY5XdzvPh/wCI10y8Gk3U223lb5PZj2r3q2kWW3ADYzxivkpoHiZZkdhjneDyp7V7j8P
vGsWqQppl6RHfxoFDE8Sj/GvQjO61HE9GNwI1w2euKspLHKuQcHtWfMQYwT17CoPN+YbTgi
s7tFG6MAgk8U4DdzniskzblBDHirUN0QMkAg9hVxkIuF1AwTjFMOD8oNBnjx83X1xxURkAY
Pxz6GtVV5RWJtrKBlDj1pH5cYHFOjmULtEi8etPUgnlQfpVRqoZQkUn78SsBUaRKi5jndGz
90nNXmjj9Sp65qAsNxLKM+tJ8kmF5LUhk06yu2BubS2lbHJKYJrOuPBOgXUnnqstvMowpDl
gPwNae8K+Q1WFYkggiolQpyWqLjVkjlF8KahbyMYtUhdD0zFg/pVd9C1xJWIeCZR2GVrtvM
I6gH3pN54OBivOq5PhauribLFzjscXPp+r+Uo+wudoP3cGqsDapblz/ZtyoHHzRnmvQfN5B
3YwOgpxm4+tccuHsOttDZYtvc8+k1KaHHmWEyMOv7s1A+vxu3ltZyk9v3R4r0gSbs8An6U7
y8gMqqfX5az/ALApL7RSxLZ5g80kyrJHYXeDxgRNWbdWlzcuVbTr9h6eWRXrrkKh7Vk32o2
lrG0skoG0EnHtWyyejBXcivrD6HkraVqMEyssctoD0EjBT/Op/t+sW8qwy3FvOjfwyyCs7W
PEGlX73V7eO9xKrnyl3YUL2rz691aO5laSE+Uem0Ems4YOEpWXQTqvqe0uJTIx+w23U/xii
vF21LV9xxI/X+8aK6vqUDP2p6P431W5svGk6YaS38tCUXg/drNs9d0ufma9kt37qwwB9a3f
GmiXF54lmuYZYxuVBtbqOK5ltC0+J2k1K6ViOSiEc14lSpQc7PcucZKd7li617TI90UDG8m
7BV4/Os9riWSPzblVRFOdg6f/AF6esmgKXh+zyKjcbg/NZ7X/AIfsnCwJLfSqeFY52/XtUx
jFu0YsnzubljqayzQRyxvb2SksQeGmbsPpWrK+gT3b3N/bu838LSHjHYfSuJbxlAsocWMaA
cD5txX/AAqQeKLeZhyxbPAxkH8KweXVZVedK3zNvbxSsz6p+DF3Hd+GbxoY1jiSYKqquB0r
1AV5J8B7ua88H3sssTxjzxtDjHG30r1sV9Hh4OnTUWYNqTuhaKKK6RBRRRQAUUUUAFFFFAB
RRRQAUUUUAFRzANBIp7qR+lSVHMf3Dn/ZP8qT2A+TZba78PahMjpLd6cHZlEZ+ePnv7Vs2O
taVqe2K0ug8oGQjjDfTBq7a29/cS3J1JR5Rc+WW+9jPtWPrHhpoSZ4Ihnqskfysh9jXzdaj
CrJpvU3jJw2OghUuvlltvPcdDWfq2jx3SDzYQwQfeFZmneIr2xZbTVI1uoOglVcSL7n1+tR
6z4vs9Ni3yX8QjbgLnJ/Kuf6vKPwu5r7ZNWZwms6ZHFfPHExVV5GeprmJ7OaOQnhccqD3Nd
Nq3ivw7f/ALxb3Eg6/IawLzxHpU8QUvvKjAbaa9XDSq07KSOGrTTd0ZS3OEaObAYHgVHFfT
206TW8xR423owPKn1qtd3+nmT93OxDdSVPFVBPCx2xygt6EYr36bTVzk5Wj3rwb8S4NZVNM
1o+VfDhJR92X6+hrvPOj2gtnHqOa+STIyuskbEODxjt9K7/AMK/EW90uRLbVma5tjwGY/Mg
obXQD3pZJEOYn3LT0uTuIwQRzkVj6Pq+lazardWVyrK3dG5B9xWmyENlJCc98ZpojU0Bcbs
buBS/aQoxuBxVII+NrsCPpTVQhxn8KTTFcui6PACg+uaQahJHIV2npxUQXGMAsfYU145JJf
kiZiB0PGKqMGDkX4r8yYGOcd6mLptGfvVXt9PuSAzFE+nNaKaXHI/715GYenArVQtuNN2K3
yNgtzQMDpn8K3rTS7fYNyHPbJqRbaCN8FEJzgUWXRlRg2jn4/nbOWI+lW1QupCqePatuJIM
nKLmmscZ2gDFCbKVMx1si6AsD7ihrfD8Z9q0DIWxjGemajLfNtOCRVq/UrkKaxybuCKmdyi
YIH0FSEY6Ac9qinCiJnwflGarRblpGdeajBAdsowTwM8AmvDviDrV+NekWKcxwBNpQcDNdp
8QdXks9JM8EhQMQDGw5z6+1eE6vrU+oXJNxIGwAAT6V505SnK3Qt6IzJ5JJrjy0LHccEDnN
el6P8LY9R0AX5uHWYpuXIxzSfD7wN/alwmr38OLYcop/ir3AWqrZ/Z4hsXbtGKtQ6IcVpqf
N8nhHUFldTP0JHWivcpvCURnkOG+8e/vRS9nIqyPPfiFfW1r4rl3eZ56onMec/drzbUNRlv
ZvIg3Jzz6sa7z4kWc8njG4ZJCkflofvf7NcvY6TFbM2oXDBEQZXd39zXkRVBe/bUqpJuVij
NGdO0aTGTdS9W/uiq9n4d1Ka3jd1MQk5CHrj1Namk2s2tawNSmQvaRNiMHgOa7tVaQsWVc4
xn0FE8R7FWVrmKi5HAL4bis2iSUefcyn93GOn1Nd9ovhSxs0W6vFEt0cckDCewFYWnq1xqk
98cDY2yL6DrXVW0ksmdz5NdUakpRSMJadT3v4U+WPD94sQwqzAfpXoQrzb4Q5Ph2995x/Kv
SRXQlY6ou6FoooplBRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFRykCByegU1JUc3FvJ/un+VJ7C6n
zDrHjSzhne2gTewYjnPrWZY6tq2rSEW6NLGSfmdiij9OapeJb/AE+CBj9l+aWXaXAwcE8j8
qxx4kEentdW7GNcEKBwI0Hb618rXnNfBG7bOqMYy+J6HSXOj6oiGZr6yRs/xEn9a5Dw54Nl
8Z/FWTT7vyLiO3Uu8Yfargdga5jUvGcl3cbQZXTjG1sf/qre+Fmu69D8SpJdCt45r64gkWO
Ob5skDPX8K78Dh8RB81Z3JqSoy0gj39Pgx4f6/wDCHadgDvcsf6U4/BnQDj/ij9OH/bw1dJ
4D1rxpqGoX1r4x0yCwliVXhWL+IE8559a6CS71mfWruz0/7IsVuF5mBJJIz2r2PUlJHnJ+D
fh1BuPgiwlHdY7ltx/Oobz4R/DjUfC2oS2WgrZXUEbcbiHicDOCPwr2G0+2C3/4mLQtIT/y
yBxj8a8m8R+K47f4t3Gg2UglS502T7UqnhXCkqfrimpNbBy30seBS+GBBGJ2sreJMcFm61m
XOgT3tqyJZQkA5DjKkV3EywxWf2uV2n3kJGWGDK391Aeg96ItHuNQCrfnyo15W2jJC5/2j1
Y1a5N2YVKHI9Tzqx0nWdKufO03UgkhOSsZJB+oFeh6B8QbuzAt/EGmz/LwJYkJBFdBa6Ta2
8SpHGEAHYYzUc8FlGo8+L5c47803XS2MfYnRWXjbwffKiLqIhlP8Mvyn9a6G3udPuLdZbe5
hdSMhgwNeF+KLrTNPixHbxPcycIhIJP4Vxz2F1bmKWa+nt1lbLhXIC/TnpTWIS+Ii1tkfWM
ckATB8vPY5BzTobOCRvOaaIOTyCeorwjRNB861WSXWLiWJumJTgiuji8LaW8bD7Vcsc9BKR
W/tRJp9D2WKC3jIIZG9NvNWjNHFgkqD6GvFn8L24i2wX13H6Ynb/Guf1K3n0vJk1+9YDoiy
k0e1T0G5KPQ+h3uw6ZB6dMVXc5cHJJ9a8p+Gev69q15OkryvpMa4WWfks2egP516huAGPTv
W8WmaJ3RKbgrlt21R1NMM5YZDHaR3qENhSGAOT9096eJFwOAB6Vegx65C9evNAxuPzZNNLo
BgEDNM3qvTH4UASuwQ8daztRnKWjnaz8EYTrVp5UZst2qleyL9lkJ39OidamWzGlqfPvxH1
C9wkEjzsoJK+eCpx6YPBrysMPMUM2QGFen/EhY/tJjt9RkvUzlY5lwU+hryeTfG+Sp5P8AF
XFBWHK1z6v8GXdsvhvTYopFYCMKQD0OK7AsvrXy94K8cTaNst7iPfArbvUivWl+KWjzQqba
KaZyeYwOlUp230NNOh6PLN++fg/eNFefSfEizMjH7DPyTRVe2j3AwPHF9pdv4lnW9mVJAiE
rjJxtrgzb3niO6ZFDW2nBgMsMeYK9G8Vx248ZSy3lrG0LKmJduSpx3rL1S0lCxXFkolhQZM
S/xe9fLuUKUr217mko8zuijDo7w2wht9TFvAOAoQYHvTjYGGBiNWcygEgqBU1nZWGoxidxh
h1ReMexq7HDp3lFI4Qkigrk9RWUaspzs3+BLVldGDoY/wBCV8l/mJOe9byuQFdAQfT2rG0Z
WS3KlSoVmXn1ya2IpQArZBK9vWvShVtOxwyV1qe8/B3nw1eMDkGYfyr0yvM/g5/yLN6T18/
+leme1einodUdEFFFFUUFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVHPxbSnvsP8qkqG5P+iTf7jf
ypMD4n8aX8EsFtbq+1xOxwPpXOwgS+FdShQDzIkz+Gay/El8s1/wCVA2THKzMx9emKXSro+
fJDK+EnhZGz9OK8+rQfJePR3CFTc5lIl8sE53Akj6V6Z8CgR8ZNMJzwH6/7prldD0qIGe/v
xvtbdtqIOsjZ4ruvhAk4+O9mbiMRSfP8g6L8tdnted8qJgnc+toWx4xuAf8An0QD3+anWBH
/AAkernPOI+v+7WJ4ysPFMED6v4QkR9SKrEYJVBVlznOa8vkuvjjY3M95NDpsJuAu8uVA4H
bmnY6law74g/EHxvb/ABNfwf4cu4IEmKRxMyDcCw65rY8K/C648N2ur+J/EWofb9ant5NxH
KoCOefWvL49P8b3fxNs/Fmu2sUnkyq80kbBIwFHqa9i1Tx6t3epos95DbC8TbstUM7qjDjJ
HA71PUp30cTx221rR7rSFlljKvEGQI4+ZjnClPQUf2/DZ2v2m8uETYMEk9antZfDM1prmn2
ulx4trSZ4JLmUtLuToduMCvBb7U7u+2mZy3+z2q/Zts5azbl7x6bqHxQjRjFYW7yoOPMJ25
rk7/x5rN1ny5xGM/w8kfjXKwxPLIBtLt2UVajtWkvY7dh5Rb/JrV04xVznlLWx12g2kd7G+
r305muwf4v4RXWeItOhawhtN+C8JEbH+I1xmmSTaVOIpYJJrSbpkclfWu3uNTln0gQ+TDcw
RgFT0dB618rjZVY14zjsdsOXl1Mfwtrd1a7tMvY8/Z22AjjFegJqbCFMDG4cEV45dXLQ619
qckqyjfngEnpk/StOLxOIIxEkkR9AWNe/78lFo816SPUG1eXyWcTFUUZbjjFeX6p4ja+8Qe
U8LS2iNmRFO0uPr2qnqHiNriIwoXdmHzMPlUfh3qrpr2ZsypxJLIfnyefwrpjzRjdonV6nq
unfF620y1isoPDXkW0ahUWOQA596ln+Ntwylbfw8QOmXl/wry97SRVWWwdZMDDRzc/lUP2h
FP7/AE5I/U7jjPtVQr3dkV7RpbHprfGvU4mUzaNbH28w5qwvxyUgA6Gxf2m4/lXkUlzFJki
3JPbiq6/bHVthRMdQeK2bbF7Rs9lf45S7CV8PH0B83iq4+MetzMvlaDbqM95TXkQW9ZFxKp
Ge9WooZ1bfPe4jHO0HFDbsL2rPYLn4u3EEQ87SIDJj7qz5rKuPi7rt1Eyw6RBAmPvMxNect
fWIlIhRN46u1VJbyV1ZVdXB5ytZ3k9hqoyx4h1i41F0vbiGPcX+9GcKfYisO4vIJEUYYEDo
eQPpUd9HcSKZHyB0OD1rPEbk7VUmq5bGt+Z3Ok0m0S5RZGYKp4wK6gT2WmWpACh8cADrXF2
c/kIiKcEjmp9MlN7qixXB3KOgrhrUXJ8zeiOmMklY32v7gsTz1oqR9PXzGxnqe9FctqXcqx
614rQS+IbgMwKlEDKT1GK5y0vHsbs202TbN9xgM7PY0z4h+IoNK8a3Ecm84jQhUHX5a5y38
a6VcyEXLvECMEOuAR+FclTDznqkNzUZM7K+05VT7dYKYpOpAOA34e9JZmG9Qyb/AC7hRiVD
1U1x0fje20+9S2ju/tduTlePue2ann1y1l1Jbi23QzsPmx0I9D61msLUW6KdWC1L1lcgXd2
gPAlJI9K1kCvECCN+eMVzNnMp1+6BbAmRXAP0wa6CzLCXaq9DV1lyNNHMnzNn0F8G8/8ACM
Xmf+e4/lXp3evMvg5/yLd7/wBd/wClemV69F3gmzT0Foo/KjNbXAKKTNGaAFopM0ZpgLRSZ
ozQAtFJmjdQAtFJuo5pXAWorgZtZh6of5VJmo7j/j1lP+wf5UN2VwPz/wBS8NXR1CfaEK72
wTx3qhJawaXE3n3KyXJGAoOVWrfiDxBO+o3EFt8o3HJB965DLNcgzMzEnJJNctOFWd3PREy
5V8J6ZpNio/sayYeYApuZVAyWb+Hiur8DeGvE+n/FlPEf9leXbbnEYuZBHvJXtnk1P4WtLu
b4e+IL7TbxrG5s4Y5FmSMM7AA/KD2zUl5pWuC+0jUdOeUR6VHFcSXN9dbd0rcvjd1GOKMPT
5Y3b1NlBXuetXviy9n8M6vrsmqr9n0xmSWCxTDFh2DGvLr3xxrN7prS2ml+VLJdRRx3Ib7Q
zhwcqC3yhhWU2vWOn2Wr6Pe+JVu7LUpnlaz06EyOSxzy544x2rpLbWvGHiLTLPS/CXgNbS0
tNrRXV3GAQwGN+DgZrZXNrWORu4fFWt3lh9rTUr1baWZHSWMER4IwD0WtHVk0Gy8QwahrWr
2OnRxiNnWylLXGVH3CF4rsIPg34319/O8XeL5I0floLfJH07CusT4P+CfD+gXs0elJd3SW7
t51x8xJx19qoFJHz5qfjjRtt9B4Y0i91G5vIntxeX5B8tG67QP61xkXgfXFggP2eOYyDhEk
BYZ7Yrrha2rIRYymzcZ/dTg7D9GFYltDqX2/ULUXSC5kgDRr5nDYP8LetZ+2lT1M68aU4Kz
94qHwV4iQbY9HuA397A/xqtc+F9b0p4dTvbUQ24bbgsNxzXRDVdZt7JBeWeoKUGARLw345r
Fk1CW7v1nvdzJHykO8sc1CxXtFqiKmGhShdT1OgaF2ksTIoUjG0L3XsKyLi7OneJLjMjCNW
2nPTHcU5vElrBdC5x5rRrhIgeh/pUWn6JqWuSNfSIYIZW3PcT/Kg9hnrXHhsNOU71VpYy5u
iMzUnv7u0CQx/uJZS4RV5bHT8K2/D7aZqNitqbaE3i8NG64LD1FdppNhZQQSQaRGLy7I2G6
nXEaDuFHeuI1nR7vw1riPLEJYJW85JFOM45IFdtWHtKfJB6rYKkUpJrYyPEWh/ZmaW1RlKn
DR5J2+9cx5cituSTDDkGvc9HlsdchN7DDGWaRY3R+wIxXm17o1ubm7SKXy/KlZFAXIYAmqw
tZ8vLUZzzjbXoVNP8RXVsypdwrPHjGQORTpNWhunLdAORx+lallotgLPbJbs8pHVuMUx/Dw
tnFzBCzheSnZqanQ5nbczMae+SVA8RCuvBAqgpe4m2SOqZP3jnFdvY6doeoS82qRTd4mOK0
ZvDFkFwsOPw4pyxVOLtsUoN7HNWnhaS5iDren/gINXo/BZOGa4LDuKvDTbiwBaynkjcdBni
rdvrU0carqdlLHjjzk5WuWpiKrXuM3hGD0Zkal4ags7fzIhIJscArnNZFyk1sisbMoQvzAp
3+tehR3trcKphnSX1Utz+Rq1KkNxGVl27MfdYVnDG1IfGrjlh09jyG6milYb4cnvzxTII49
kjjamRx3zXpEulaIj5WBN5PQcg1VutB0l23/AGfaT/drs+vU2ZKi09DzFl2sexFXNJV/7Qi
KZyTXaroWixZLwlz6k1z1wsenaoJLVWC56EYq/rEaqcYmkbp6nVvC29unX1orBbWxvPynr/
eorm+rs350dX8U7F7v4iSRL96WKMD/AL5ridS8OXWmqJSoeMj5mT+H616f4/8Am+J3AAZY1
IJ/3ajjsBe2gXhi4IOe9dcK0kkjjrNqbPHRbk4ZFV1HBI71u6bOJRFHMuChARj256GtbUfB
l5ZXDiHehJ3BSPlqmLHUgog/s9EbON4BJatpS5lYx32NHZHDr1sRODJ5ROM5zzXVxXEYZXX
OT1HqawdI8NaiXkvpbSd2QbNzLgD2x3rSFvLHgSIRzwCOleNiqbN6baPov4L3EUvh+/iRwz
pKpYDtkcfyNepDNfG1s18gHkSOvdtjlc/lV8XN8QT9quFP/XVv8a1hW5IJNHQpXPrqg59K+
SJmuZrbEl5PyP8Anq3H61zNwL2C68hr+6GCGVxO/H69K19urXsQ6iR9uZ9qOfQ18kW+vXV4
fIvL2VLuIAMgkOHHZhzTJ5riK4823vLn5vmKmZtp/WvPrZoqMuSUPxO/DYZYjaVj66wfSjn
0r5Khv5zGZBdzY7gytx+tW4b6UxK63U3I4JkY/wBaylnCir8n4/8AAPajkMntU/D/AIJ9U/
N6UZbOP6V8urfXOM/aJsj/AKaH/GrUGsXYYJ9omKnsXORW1HNadR25bfMKmQ1IrSf4f8E+m
Bn0FLj2FfN7TG5kx9om5H/PRh/Ws6aK7jkJF5Ljt+8b/GuyeJkleEb/ADMYZOn8VS3y/wCC
fUPvijk96+UZkvDG0smpXEUY6/vD/jXG654knjtJbSzu7jJBBczNkfrThXnJe/G3zOSvgYU
vhqX+X/BPuDNQ3ZK2NwfSNj+hr4eu9duRopaz1GZmuLXCfvm4YDp1rzsSamIIroareuB94G
4c/XvVUcR7Tm0tY8yaUepZuRCJpLi4kZfOZjGMY3jPWsqYmKVWX5s8Adc1teJEa7u7FreM+
W8QVVQdxT4PD80csTzjlVwsQ5P410UqjnG7OacrM6vwt4u8UWPh640zw/dQwXM4CkyKDuUe
hPeqVsmo6tqlte+JNRudVtlfFxAsmxlHcLnis+HT9Q0SKK4nHlwTMTHIf4T6GrsVz8rXKDb
J0kjz94eorjblCfkbKTa0PWtC8ffC/wALEix8HXCzIOXl2u35mvRrb4u2bwxmDw/dBXAKgM
o4NfJN/P8A6VHKrZSY4NeyaYYytlIThQyLXVZqNy41HKSTPT1+NFk12LVdAvDKWKAbl61yf
iL9obSm0W6tYdDu0muI2Rd7DC9smuPspAnitYQBuE78n8cVzl1pSz2rfKnnPDKp477s5rGj
PmupHdj6aocvJ1F0bxhY3AWOA2VlI3y5uSW3fpgVHrWhvqEqzxQJb3SAuCmCrA91I6/SsDR
ZtGhsZjfxoJCdoLgct6GorbxD9oDaYZmCK+62IbIQjtn0rWVJJ3ieVJpmRfprkTvFKZAq8Z
3YwPXFVbZLsIYvPCI/PAya70zRalbrfeQASdsi+jDgisKfT/JvpggKgEEYq4SitLGTfci02
B7KUNb2cc8wP+skXOPw6V1ii5up45r6Z5nH3VxhU/DpVbSbJTHubJU/NXU2tosT72U7cdCK
5qtaUtma0o3dyxpm6Irk9AareMrNNS8LSgYEkB81Cfp0FW5ZoUIXeFIH5fWuA8Wa9dXa/wB
m2UgMCMN7pzuJ7ZqKT5Xc7K1uWxY8LM9l4bvb9BjkMB7itKxtAmnRPOqmSYmR8jnJ5qOG0f
TvD1npUi/vZiHkHoOtX42cuV8tnZeAQOMV5qm5Tk76HO1okyNVUNlYz05JGRRJFlwqkDPYi
r5t7oLhoxHkcHHNNNsyKCc57sanm5dUxqN9LGBc6JDM/mBhFIpOGXqKkgXUrQeTJdLcR9iw
5FboEPksHJLnuAKqTLanClyhxgE9ar2zlowcbbGTLc6irs4hglHpuIyP8avWF5a3DeVHIFk
/iicc59xSNBCEyZFbHcHGaqvaRzIZsBJO0iHkfWq5k1oQ9HqW73w/pty/mtGYJuu+M4NZU8
mr6cw8hhqMHdSuHX8O9T/b9WskDyxJeQJ128MB61taVrui3TBxDGrdCJeCD+NdEVJb6lt6a
HPQa5A84insfs03/TVMVpy3hlQKqo/0re1Gx0zUIxvtImJ6EDp9DXM3Xh24ikY2E7oDyEJy
Pzq/ZwltuHPIYIssXlT5fTNYGsWEciO8cuNvO3FX5xrWny7bmB3T+8vIqO4lSeDAIGetOMH
TlcE7nFMkm4896K3G0tN5+fv60V1+3Y7HqfjuDd47urhh/wAskAP/AAGs+x8wBkX5zjOB2r
rfGNkkuvzShQG2rkfhXP2mLObc4+QjBNYOUk1LoYVVeci7Df79qXC7iOxHSr4uIIIy8cCM4
5GR0rMnmt5Wyg+ho3sSRgZx0NaufNsZKyZv22uefEEmTDDjiqdzHFNJkYBIz2rJZwmcOAO+
TWdda1ZWS/vrnGP4QeaSjN9BufY17mW105Gup5hGoGeelcJqHjfULln/ALOjjjiXoGXJYet
ZGraxP4h1T7GGKWikcd6dNaiBB5YIVuPrXTKEIrlmZc8jsPDfiNNXgFvPhLleCPWptRniS9
LsN5HCqP4/auA0uc2GtwSAYHmAN+NdjeSFfE1o7EfvI2Rc9N1c1akqa5kPmctGaUNlsAmkZ
WuplBeQdIk/uj3qe+vEtoQzDEQbCZ6se1OkkjitneRykUabZMry3piskC41B/tM0eIhxDF/
cH+NfLTUsTW5p7I+tyzC82qLELSKxMhOZOWHYZrdtnV41CjAAxWHGhUfMD1wPetG2Vkk3Kx
ye3asa6Wtj7SkmtDUJAGVPSjfkBgcOBTDkqCBn1owABkcelcEVbVHda5Mk5JDMxUCkhuszy
M7Y2jj3qJ3UJheK53U7yVR9ltiTNO21P617OCrVHK7ex4uYRhCDZX8R+IZb25eytGxGhxLI
eAo9/8ACuH1Fo2i3eW4jb7qD70h9T7Vu6ssNky2cjDyIss+Opf1PrWXJbzQaVcalKpNxMMI
D/yzj9PrXs06kqn7xnwOKq/ZRmzeZp0EFxHi4t5Rv8tSQY2qk1+l6N4gELZwQp4YVp+IopY
xBGFPlsgcOP4sgfyrMtLQmN5Y0OPNUJx1NdlPlkvaHDK+xuWMxtJ4hMhYwNyW/uHvXZ2LQt
cvu2OSAyt6j1FYc1qb61jubdlEqjBGOvsax7XVHtJmgnZwqnCH+JP/AK1KM1K/KyJK+p6Zq
Gq6WdJMGpQIYWIU8ZwPWvMdbtl0uYXmmzmezc4y3UVcu9YhuIEt4ZmZ5WCk47UTaHcf2aI7
mcLGzlkUHJJ+lJ1eRqM+o7c2xzd15hZZdxCNhx6e9esafqIPhy1lhYuU2uTn0rzLU4AjqgY
7Yl2/U96u+FdWWJ5NNuZwkEg+UucBW6da63Fyimgi7M725uVtvGySo37syLIp9Qcf41Q1a+
Gm3sMjthVuXQj2J/8A1VlS3xZrGfcGkhBgkPXlTx+YqPxDfx6hdLbkbS7CX65/+vWCg02j1
MdP2lKE100M/V9Cn1N5rnTIgZFYmW3U4IPqPWubgsrm2ulNxDNHIhyMoetemx6ZK6CW0kZJ
YxhSP4h6Y705otWSQLPbLK+Mhm4/LNdEayWx4uqMjQ98qTxM2xZ181RjG1u9aiactzqgkkk
2jaOPU1PZ24aQP5BV1znjk5rStrcm6w/GSB0rhqScpG9NK12bGn6HGyLlAofnjoKh1++03Q
oC80o3DgJnk/hT/EGuPoWktJbYeckRRIemT1NeS3xvbq7+33FyZ7kndluR9MVUaSe5u6qp6
IS81nUPEGpeW0jxWzNgovGR6k111lplhcvEkKoIklVgQOCqj/GuStL57wuZYobfadriJQrN
9K6S3vVsdIJ24upvkROmF9a5MZz25YKwoSv70jRkvDc6rPKMEJ8qj1z/APWFWEvvs6x+YxG
/ggdqo2UMCWiNO+Wc5O3qferezT2CtFG/yn+PvXC7QtFAm5PmLUeswSsFmZwB/EwyKme/tp
AQJo2j6ZKnmqM13ZImDAqn0UVXluFLp5aBISOeKiK5nsU5+Zbaa1YlYth/CowIScMi/Sq8t
1YxOpi28eopG1C3ZsBgGPoBWvI+xHMrlj/R+UZBkc5pkcMJkIjYevSotzEBhg7uKei7DheD
3oULLUrRs0Y4Idv77r7dKo3un2TrhLaN+OpXkVJvCgbmx9DUTSx7smTHoKlOS2ZqkrGOlzf
6Oxa1XzYmPMUmSPw9K2dN8TW0zpDdQtayueN33TUkYhmUqwXPXJqvNYxOQx8ojHpXT7VNWa
EoWdzqHYkBRhlPtkV554suba3naCOBI3xndtxWvZ6hdaVcCK4JltM9O6/jWX48t0v7aDU7J
d4XqR6e9b4dNy1dymopaHFNfybjw3WiqrSy7j+7br6UV61o9jI+ofFgNvrTNIjEMi/wnniu
KvLiKOKSW4QxQ4yMiux8ef8AId/4Av8AKvMfFf8AyCX/AN3+lc9FKa945K7tNmDqXie5aU2
+nL5aqf8AWMOT+FVv7c8QTWu5rtVK8EqvNc+f+P8Ai/3RU8P+ouf9+u/lilZITilG5ZfVtX
bh76Vj6AVTkMsjs8jvI7dCetV0+/S/8t0rS3LoiEbnhzTJri6mnMTEN91sGum1C1MdigdSH
U8HFV/Cv/IMi+pqzrv/AB5L/vV52Id6ooowHgi8xLkMhVX6YOSPWug1Le93pcyISGdcHHau
SP8Ax7D/AHP610sv/Hto/wDvJVvWDuQvjRsawlzFp9i+GEHn7JWx3I4q/BlkWJImOwYwBxV
LXP8AkUT/ANfcdT6b95/pXzFJXoJ+bP0jI5e4zWS0k8sZQ9OgU8U5LWVSMI5H0p8P+qH41I
f6VyzirH0TsKUkDDEbcD0qTY7Jl4mB+lV2++PpUn8ArlqRszogMnjkAC+WxB9q5S8lYarJc
LGcxL5cZA4BNdRL95a4uf7tz/11T+Rr0MKvdaPm84k+RlF7SbUdSht3USTDEs6gEhccAH37
1r6rplxLp1wpiOduQAD6Vn+H/wDkZ9U/4B/Kumvv9XL/ALh/lXtxik4wWx+cVZNyOEs9TtL
/AE6LTNUXZPbH93LnGV9M1DqCfbAltpqFliO/KA/Mfb1Ncre9/oP5113hr/j603/fb/0E1o
qSjVklsdkYpvU6i205rWztrpFP2e6GCSPuSj7yn69RVq68K2t+oM8TJKB95RTJ/wDkS1/7C
S/1rcT/AFw+g/lXPUk1K6NKlKK2POdX8NjSysqb32PnJGMVHHb3lxE9/G8gO/Yo649fpXQe
Lf8Aj1m+q/zrG0//AJAr/wDXw1da/eJOXQ45PldkQR+G7zUIHm84xybsY2kg/Wue1DRLy0k
ZWjdhnn5a9A0jv/vVmat/x8zf71XQrSnKzIjqrmDpSt5UkBWb7Qybm3cgkcgj8KvLGTrNpe
yRkxK2OemCMjNVNM/5CJ/4H/6Calf/AJAb/wDXSP8AlXdJJyOht+w+Z6HpjzXNuzxRORHIQ
SBnFdQ1pJdBNwc4H3mX7tct4P8A+QTef7/9K6z/AJYP9FrhcVF6Gdrkun6H9nmknlzI20rw
veqKWjLcsWiYBTkcVuRf6o/WseT/AFsv1NKoktTSKON8WM11qdrCFfaoZ+lc+1mzkFIcKp5
Nbetf8hWL/rk1ZS/8eEn+8Kmo3HVHLN6k9n4Nl1Y+ZDcC1vRzFxw57A1uQaNaaaiLq9vcLf
MMFrlcjP8AsHpipNC/4/bP6itb4g/8grRf98fzqYTdRe8XTXNHUoPYbFBjhbGM/c7VQm2ow
R5QijnBXmuk/wCXSL/rnXB6v/x8/jXNUpxNU7I0m+xnO5mcDqcGqgEtyWEMeQndugqi3+r/
ABFT2f8AqJv+uo/lWPIoq6M3K7sVH0y6lusSzOoPUIvStW30xYcfIXHqQc1H/wAtz9TV6Po
a1nJ2Q0hQGQZWE9MDK0x2kVRuRz9FNOHUUrdPxqFFPcpuy0IEeSTI+zyY9ShqRbB5fnW2l4
7kGrUX3PxrRT7jfhW3s42GptmPPZXqIPItXkJ644xVZbe8RWWddvH3fSt6P70/1rCvf9dJ/
uVLgjZMhRJJ5Rb20LTyN2AOFqXUrSay0l7R1wXHIxTvCf8AyEZPpR4l/wCPk/StaSSloUcM
1vIHIKHrRV9vvn60V6diD//Z
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABXAR8BAREA/8QAHA
AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAUEBgEDBwII/8QAORAAAQQBBAECBQMDAwMDBQAAAQIDBAURA
AYSITETQQcUIlFhFTJxQoGhFiORJDRSFzOCYrHB4fD/2gAIAQEAAD8A7LrOjRo0aNGjRo0a
NGjRqFY29fUBgz5SGPmHQ00FZytZ8AAajWu6aKkfLFnZMxnQ16xQvOQjOM9fnrWt3dlNEaS
5PlCDzkFhtMgcS4r2KfukjBB8d94PWnOs6NGjRo0aNGjRo0aNGjRo0aNGjRo0aNGjRo0awS
ACScAeSdVDdO8oEaoafqpsV2U6tHpvBHreg2pz01PBA+pQBBT17ka5i1uyVYVvDcDshLFgu
RHmvS20uAqSQQ2wnotKwpIOfpBwfI1Z6Fna97u5mP8Apj0qZVNoTIsDOSUurSkEFQCsrIUj
+kYyPtroG2tyRN01ZsoLMhEcuLQ2p5vj6gSSOSfuOtN9GjRo0aNGjRo0aNGjRo0aNGjRo0a
gW0uwixPUq69Fi+FgKZMgM4GM5yQfx1+dbK6aqdVx5r0Z2Gp1oOLZfGFNddhX8ai21w/Crl
S6+AZ/EFRBeSynAI/qV12D17HHkaUU3xAr9wv2LFVGckOwvT4Nh1sKf5DKuOTj6ewTnH2zn
TesvEyqNVnZMfpfpKcS+iQsYaKFFJPLoEdZB9wRrVf3DcWJFRHeSXprqAzxWoBacgqIUlKs
DB84xpPuf4kVe19zwKeZx9N9JVJfCs/Lj+nKRk9n/HenUTdu358RiTFtozrUh5LDZSvsuK8
Jx5B68HSiHfxJF9ftz65MeTRIUkT2m+Q9BQCwAojpWOynxkdalV8Ha1y0MNRbRUlv5gvPR0
EupX0VZCQCfpAOOxgZ0stIO0KC/Q6YklyzkyETRGgsrdXlCVICuKR0jtR/J++NMm97bYisw
vQeDcKY8ppt9DJQyh3PaVnA4KJ77AznOjcm9oFImTCin565ba5tQWkLUpRPjJSDjrvv20ti
b7sL/ZiLvbdU3LlIVwkxHHDlChjITgd5yCD112dWyRawIT0aPMmx48iUQllpx0JU4rxhIPn
s+2k9le2lZcS5EqOxG29Xxg4/IWFKdeUQT/tgdfSQAQf/AC0s298RHt1sSf0ikWHo4ClCS+
G0BKgShWcZOSFA4HWPPerDUTbUrMa9bgtSXCVMfJuLWlxACcn6gMYKgNLaK33JNsnHJ9WGo
D0l1lpPpqbcYSj9q1cj9SV/gDBx5Hi0aNGjRo0aNGjRo0aNGjUO2s49LUyrOXz9CK0XFhCc
qIH2Gub0u/1Ob3lTXttzYkCwih1Eo8+2W0k+qpP7T17jsDA71I2dviVuDcl+5ayYyaBtIbY
cUQlgHOAnkoAlSkkkg/bx40w3Zu3ZcaOy1ObctIjbZbUiAPVYZSocRzwQkHohI8jvGNIKWz
2JtWe7ct7nRNDLHoQo4QQplpRBKSEp+o5yckZ++dS7Xfr+6Ko/pm2Fv1DqihyVYy0xWnB4K
c578kefIB9tJafc4gTYsSTTWEo15JrRCfRIXHSE4Ugls5cbJIHfsE6QbgcsNz7sa3I7t79Q
jslDcquZKvVbxkcXEgBaSeyCQQfv7C9W8WqrJ1Vvvb0FHpMOFNoxESlRbQpH1KUASApHv/P
99Jd47St7F6qQ/u0yK61krLchSMMpUsFSeRSe+WEpSPA/HjVlpZlb8PXazbMxkLLafSFit1
oKJdXyOG88w3zIHLxkd+M6R71pZe4Jl7d1W5mI0GK2n5phuQFeoptOUjKD1nvAPg561ssIk
Sn+HV3YW9o7Mm2jCGiy88lzLqkgtK4YHFwIKc++EZ03a3gjaW1oMWdVWMy1WlLAZcAU9Jw2
la157JQCopB7/aR7HVc2Nu1natHMhRqlU61kSHZSocJfIMthP9ZxhGMYwMnxpZYb1nb2iJZ
TDr25D0pDrJfsW0rZCSDwTlKeIPHPZ7z/ABptM+Ie6qLcAib0q2W6aepafTCEucWz54qT0v
AUM586nI3xtaBtk0+1Kt29WI6kPMlpTZUykEqUpRT2Oz0Pv7abwPiLty1TAfgS1Isno5Yjw
HAAltZI6KjgZ6GPqHID7nXvaltuNusuEuUFit+Mpxxr56XyDznI/wC22VAEIwBg9+fPjUuP
bbiiXFRKsm0MxbtQZcr1KClw3QhSgUrAGQQnsHOD41ctGjRo0aNGjRo0sRPsRPbYfqVJZdf
cbS+28FhCEpylahgY5HIx3jr769zbP0lvRIKG5Vkhn1kxS5wynOAVKweIz/zg48aUUu8l38
0KgU0tVTlSDYkpCS4CBhKP3FOcjlj2/nEvcm4ntuwHJf6U9MSFoQhLTiQVZBJPfgDH+dIX/
iJtG9pJUaVJfYjSoqkFbrCwlzkg8kJI/codjA8nxnSFzejW3do00CwqHryjchhp2clCeKsA
BKOGein9pCsHI99I7C32fLrVV1HVuMwDNRPXMlH046F/1tlJH1fT9ISM9nrx20ft9sQqhdP
TUSHY0699ECUHPTUscVElKRyACilIQfOD0cHVA+JkByHv6zSplhgfQ4ltpPBHHikDiDjP5x
751tm7mqNybmiuXUdyHRMs8GoMRz/tvY4wnGSQVePcd6Xvbler2mYdNJ+XjIbWhxUUKZcfy
o4LivJOAn3x0PzqPM3Pe2LqXV2cl9cc+oiQvAeQOv6x9WM46zjPevcPdG5FXD82DKdMuWD6
6GGU8Xuu+TYHFWffI1MrrfeNa2uOmNNfhrQUKhyGFrZx7YT/AE4PYIxgjrUqRcXt05Ci3tR
MXWRlICmYsYpcUlJ8FxQKj0T0VecHUO0c3HeKQymrkRosVBLUdmKtCMJHSikDBXjAz+NLJv
8AqBba3p6bEo9X1lreC8c+hyJPv4GdR5VvZTpipkqfJekKSUF1bpKik9EZ+3Z61li5sovp/
KzHY3pft9BXp48fbGfA1Jk336jM+Zsq+LIX8uGSUJLRJHhw8cZV7EkdjU87nE3YrG1XGQlU
eSqSiW87kJGFfQlITkZz9/OrHsfc8usr5DUVcFK0NpkMqcDZLC1KDa0p5LQByASSM/bo6su
9ZlNEr6uEaluuRLfbuG23FpSiQ8DhxpzGQjkkjCs8f4Gi4+LNhZNPVdXt96LbOJIYdVJQQ0
hQA558Z/x750ic3Yip3nVrl3864roDIeUS+lxsyy0QUpX4Kfqxn25H21Pc+LN9cTVM1qmoc
htZU22038w04kKxxWSAU9HPIdHAGBnXRKe1u72jlyYDtflZAhyFLKxnP18kAAjj2AD30OWp
aX0sx3aCNuAOXKmnHG3HuK3EnPkp6GBkDH20t2xv6PbyVUs9hce9jJcTIYSnLaltnCghWcH
2OPzpzT7khXbzrMRuQFx1rbf5t4DS0kAoUc+ewRjORn7ab6NGjRrW++zGYcfkOoaZbSVLcW
oJSkDyST4GqXOtf9M0txuBe4G7M2biv00lwBhvCFFCEkHHsrJ/qwPfVJb31BrmtzT1ulE+1
r4jsNxWFl1QaCDkdpBSvke+/P21Krd2D4WzxUT1zrGkkRxIiSEtN/U4o5UUEKwpBz7nIPt3
qm723nJ3Pe/qhjvopiUstMPcTySDlRGcgKP3GcdAk6i7WtebVszMeU6BVKjRUvHKWkqcT3+
OPJSh+Rrxeyty1Vw7XKfWxKISp5yA6QmUMDitQQeJOPfGck571vRsXfF3LKX4E98IXwDz5P
HPtgrI6/I1fKvZW8HFSYM6prm4kmWuY25Kf9URXVD6lBCCOZ6ATnx/c6lz/g7YbiuV2e5Nz
fMuKSlP/TxQg4Ht5wOvxp5XfB7ZtfxK4DsxaQRykvFWc/cDA/xpo98O9oPvredoIqnFqKlH
B7J/vppG2/Sw3fWi08BhwDHNqMhJx/IGpqWGkK5IaQk/cJA165oCwjknmRnjnvGvWjWFJSt
JSpIUD5BGdalMRUIK1tNJSkZJKQABpLXL2/u+OuUipYlRmHVNMvyIyFIdx+5TZOcpyMZ6yR
rdI2dtiSwpl3b9aUK88YqEn/kDI0ls/hJs2yjBpFb8koHIdirKVf5yD/caWJ+DkKvZcbprq
XGS6QXUSWWpCHCnPHIKR4yf+dVS923Z7v3KIUPd1IuZDj/LIiRg4wlCBkLSAOQ8ecH7jACd
IpPwt3dQBmSmti2K3EqCmU8XeGCf6Se+gD199eWf1NVeiZIafm3UT12lVkmEPSYjBskucSk
AEKOR7nGqdFlhmHLiqTgSUp+sD6gUnIH8E+f4B9tWfZ+99zUldLqqVUTg9lwrkFKVNqPRUk
qUBnx5z48a3C2j7Sl1E9MliwvWJTr8x2O6VpU2sAcFOA4Wr9xyPGQO8agVE/cEmwi2UVMoO
Rpan/mGmVu5WsjmpZzk/SAMe4GNfRFJumqv18al5L6kH/qkEFtxno4KkKGeyMaeaNGjRpXu
a2j0e259nKbDrUdkqLZGQsnoJ/uSB/fXBN5wrJu+Yg3SG2W5hbUmycSv0EhQB/20g8UIT4I
xnAydVq7RWeur5d2N6qEhJTBQ56S1Y7IKznHt159utMaeBvS0aYp65ctyOtJLLSnuLZScci
nkcY77xq71/wADbiwcL24bxDZ7wlkF1XZz5OAOyTq77d+FO3KD1FFDk9TjRaWJXEpUgkHBS
AAex5OdS6ldNW70kUFLRRYpaiB+VJYQlviSfoRgDJyMnP8AGvW/Liyra2HDpiUWNnLRFZc4
Bfpg5KlYPXQB89asyAUoSFK5EDBP315deaYR6jzqG0ZA5LUAMk4A7/OoE3cdLXsynZVnGbT
Dx8x/uAlsnoAgd5OPGs21/W0sBMyZIwhzplCByW8rGQlCR2onWn/VNR/pxN+ZBEJScglJ5l
QJBRx88sgjH3GlNN8SqO9W+5DEhMOLFL8mW8jg2yc4CCT/AFEZPXWqvsvdMe83+5aTI0wv2
jbjddzbARGjN95zn+o5yfGQRk56sU34kRGpS/0+vfsIMeU3FkzWyAgLWcBLfu4QSM4wMe/j
PncfxNr6GwjMNRXJ8d1amlyGVApDgTkIQO+ZyQDjoZHeetSHt7vRYVa1IrEpt5zzba4SH+a
Y3NfEFxwD6fB6xkkEexOlfxB3TBfcO1GbNMZTiedm+lX/ALEYfuQPu4rISEgHz+dPancVNA
2kiYuLIp4MVXy6GJTBQ50cABAyST14yTpBU7olbn+IzbAlS6qNCZKk1rjSg5J5JB5uDHFKc
EYyc/xnVuudyVtFJgRpq1+tYPhlhDaCok/cgew67/Otl7Xy7WvEOLOVCDjiQ+4gfWWv6kpP
sT4z7ZOua7in7XlTYb+3pj9TcwlOQq9SG0ssuYOFclKSRwTk5zgnvrsaYwmTLnY2opy0sUA
sydx2K1Otsg45BkE4Ku/CRgYwSdWRraUqFZwJkG9nAtuKVP8AmHVO/OAjABBPFOPbAGAevG
p1ls/bdvkz6SE8op48y0AoDz0odjVIufgTQy0qXVTJFe53hK/91H/Bwf8AOqRbfBHdUEBUI
xrFOOw05wUPPsrH/wB/fVHsq6wrSmPZQJEV1KlJBfQpOQMdDPWAft99dL2c/BqHtnymrdL3
qSpEeQ+pCm0oSpCCGcqH1AKI78ZVruYIPgg6zo1rfkMxWVPSHUMtJ/ctxQSke3ZOqLZfGPb
UZvhWF60lqcU22wygp5Ee/I9YPsRn+Nc0ud+713Q8NqTY8WMucpLCmPRLZJUUlOSokj2/51
bnPhZa7quXpt7Nfrq4Pf7Nel71lABIBIOeKMkZ6B86u1H8PdrbecS9AqWvXSch54lxYP3BV
nHj2xqsVcgXvxoMxTryEQYb6Y7KgOPFKw0T/dZcP/xT7a6WSEjJIHt3qP8AqEL/AKnEpo/K
f9wAsEtdZ+r7dd651tfcqGZE22YgmbIvJipTvBxKEw4SD6aXHCSQOgTjonv7arW996WNjvI
WW2kh5ijR6Db6hyR6zuU8kDwSR0M5zxJxrozl9ueRXxDSU8awc9PEmU6/6LRcSSlYQk/URy
BwfGPvqvbwptw7nap6iybQJU3BdTGCixCSg8nHCrwVkcUpz1+7HnOkKvh/aWNQq1XUvLU9K
bZagPEJfbhJUSfqJ6cUTkk9+fvq2yNrbj/1BV3OIUuQ1CXH4uLIbguKXkLQMZWEpPH2UcZJ
+3uR8PhA2uIEK0AklRQuwmHJZaWSF+mPCVEE9+SVKye9JdzbSoGX6vaVe2WW1j5ye6XlBLM
ZsJC3CM8QpZQkcsex1PiM7Ugbhn36d117lclloKiNqQr00oASlOQSeGcHiB2rH949BVbKsH
1bcG4I9nCjOrkRq9vLaeRVyKlrB/3iM4HeAkeD51hNl8No+4ZcybdMvf7BhNQlxlJait5+p
CUhPknOSe+zqdM21WzLUGXudlFLGeZkMwWuLRQQlKW0lwEfTk9Ad/V5z3rVO+G0OLQGQqyZ
ZtGLD9SkWRjZKlgk8eIOQn6h0D7a32u13XrWktWLuFIkwHnnH12CyQ44tKcKSkHA4YGEDA8
d+52bA2/Y18qVOtLWK9NkOuOSBFWFmQScJUs+yQPCQB5yfsGm66y3/Ua7cFE2iRMrwtDkRx
fASGl45JB9lZSCM/bWGt1XcsFmPs2yak+My3G22Un3ysKJI89gHPX31Vd8bNh12yrq6so4t
LuQQtcptniGskAcUj9qUj3OT7k6mbgNnW7cqpdffPpuFtRWodezxSy+olPLLeCSMciTnoDW
6N8S5khyXJj0nztS3NRGZmNvemXeRSkJQhQy4rOTgEdatdjuijqpzMGbZMtSX1pQhnJUolR
wMgZxk/fTJmQzISVMPNugHBKFBWP+NbNRLGqr7eOY9jCYltd/S82FAfxnxrmm+fhRWtbdny
6X55KmAX2a9tzk0F5HMhJ77SPv7f21zXZNbuGaZk6kny4aoicuvtdoSnCj9eDy8A4wlXf21
1bZ3xNcmNtUllEckWyYqlsPMqCm53EE5Bx9JPE+esg+/Wr7TWJt6aJYGM7FMlpKyy6CFNk+
Qc4/599JfiK1Ae2VNasn3mIrhQlbrKgCjKwAoj+oA9lPkga5FtjbNLWX9e+LBd1OiPOrlQ6
9sOJShs/v5H9ycYPEAk5wNXNug2NZfEV2TEsJaLWNJbluAjDKVDB9MEgYJxnH848dWd74hV
QaclRIVlYQGc+rPiRubCMfu7JBIHklII1F3dd2M3a7djtiwaaiPMqc+eRxUSvKUtNAHxzUe
JOOsa57tZdnebmU3AnO1LsCjUzGksoCkyPTd7UoLySlSyokeetNNzztybrpNrutH5WTP9JU
dhs4KngcqeV/4oSEpKfP7znWazZO4lxtzVkRhcMTX1odkTXSoyE9cOKx2QeSlqOO+k/fDd7
Y+1NtSI8h69brovyqGZsVTiUpm8CDk957IHIAHIJHWdLrHdHw0rYE2vkrlW4sZJkyHG2iSt
WchSVfSAE/tHHxg/nURz46sNR2YVFtz0yB6bSXXQEI9k4Skf4yNLL74mfEFF27RKRCr5qBw
W3HSlWCRyyFKURnB++qpI3vve4nJaFxZKfUTwZiqUgn36SjGdQZdzcTYYXO3LJeW2rAjPPv
KWnvBPY4/wCdOJJ3E/QMVy7qR+iH60JmqTGS6CrPQUrKxkkjyOvxrMyhlzUy3pVpJbntRPU
C58hPGU2PKWlgn1PsAPuNLL7Z8ygfqI0xxLT9lHQ6pLo4BgqURhRP2wCft3q01/w0kLZlw4
TDNxLfQn5ezjSx8pG6ysKI7K+sAf8A1A9aUX22mUiU/OnR6yxiNJQ7CfeLz8p4Ac18hkDko
5GTqGnbVi5tFm6csPTjGw+UUlalFDJx+9RGcDJx0DqSuochRFzJc8sMOqcTHlGwUEyCDgKQ
gNlakjoZwAcHsaTvVMlcB6YiWmwhsKKnFx1kltaugpSVAKAJABVjHQ78a1VcO7/UWGaxiUi
XLbUGQhJSp1BBBx9xjPf41KrbLdqFOxaqbb5bJLrcVxw8T4yQn+NWOk3l8QlQJs2LdKeRUJ
SXo8gJW4UnKScEZUE47OeutO6f44zX5Ajbiq4j1fIX6by2kqHBCulZSc8hg+PfTyt+Inw0o
Q3JroTjT0kkOKbYKlsjrolRyE9+E9dHrUrb8b4cW8JqMLk2LMIKcjszny2IqOXsnCfcjs5J
671F3HtlW5rV6dXy6m24OpLFbEfS2ge3rPqB5LICQMDvwB0Dmtf6XtaLd4hrlWKGGeE6UmA
0W2nnO1YaAwhKU4I5KxjB68A2mt+J+47a6rkNUDUWDOkBtAkJcC1N4Ki4HDhH7ewBknB/Gn
dx8SoqZKq3bEJ3cFiEqymKCWmiB0VL8EZ+3/OrDtmwmW23Yk2xZQzKeRl1pDa0BBz4wvsaW
RG240i/hVEF+vlNPIlLcASoSuScjgVdDPApwek6o9DvFYaFyzs+vivSEuelYKeQ000wl0gl
SR2kAqxkfuUD51e9g353JtoWC1vKdL7iXPVTgJVyzxQcDKQCAD/Y9g61fEpxLeyZXqtFxhT
jSXwOgGy4nkScHAx7jXPnfh1cquKttEZcyOH1yXEx3/QgNtrOShog80+E+3f+dXPftBAr9g
20ivr2/m22kuetx5u5SOBWVHJJCCr6j2Ozqybfbrl7Wr24KWlQFREBtIGUlBT75/zn++k0R
MG7sIcClZQijpnip1TP0NrkJP0ITj9wSSVK9s8fPeke9J+yNvzY9fbUjyEw4pdjLiL9IHmo
goTxWknJGT5Az351Rrj4sbhuEprNvwP0uMviiKiKkl7CT4BH8YwB7ar9jvferDbtVMvJyeK
j6iVEpX2MEEkBWPx41sn7YrY8GNYpkz3E2ilIrIvppU9II6K1EdJHMgBPaiPtqTV/Dp+aH6
2WZEa9+VVLYjBKVpCB4Q4M5QtXkZ9iNWHYNHtOtbNm7uGHMsnGimLGKQ0+w/2BwDisFWfHI
Yzg617fc2o5auvriborJHqKEicl8OobUFYJU4E5HfZOOv8AOtno1tD8XWJqJVpZfKp5PqdW
lx9xxSCElIOCtBBBynPn2GqhcWjdHNuqmrVGmw5y/qekRj6zfnKRyAKVAk561i3vK3cFeCa
6W7fO+g0HPUy02htARhtA7yrGSDnvxq00e0362pqpG7W3mK6JKXLdadIBZRhISnBOfrUCSg
DOEk+Tp/uTclbvKRSSYjQkLblluJWSiEes4r9jjoycN4BI6yfHucTtsbJ3YzveLuC2ehQ2E
xzzjQPoSCRj0ykDB7+onJGRrxZbH3q9RpoWJtSutTJKlpcbUVSElZc5uE5Oc4GE9++dQKiz
q6urkUdtCkV9VeR1vqjLjqUmsWcpIWod8VFPJOccRj+RzO7KLT5JmC8ZTkFr5LglRPq8VLI
W2kjPFQOceQc/ca9vbldiUj9MiljQZD0duNJkIStDjiEq5jKc45HrJx2Bpxs/dMuBNq3blE
yTFqUrdgtjihI5gIyVrIwgdfjs6l0jtO1Ct5dpt9iVDRICkcXlokEuqPFtLgwXAUgnGAkgE
6bsWLe15NfYyvh3GqaxxQLMhYU/I7GeOc5Cjk4Csfb20mtaDbrVnEXKq9w0cGVK5OfPhKGE
IAJUEnBPLAwB+dQGdvLu4k6/oK+vNdBAW5AcccU4hP1AclHGTgFR4qx469tWsVtdF2Parro
Mdlu1qfm1NlRUqMtCkkoDmCeJ/cEqOc4Hv1U9i7Me3a64uCuRDMTj60wPJw0o8jkIwFHoex
67/jT3b2/dyUMyJWsyEblr7BQbih7klZOQCnJGQe8EHkPtnV7pdst3u3bWHLpo9FYocdhpd
jn1Q2khJy3k9JOcYGPfxqBaQrv4dbYaj1MxC1SnUsc2K4JZjfd5QHJalEDGSSPxrXtneG4n
7xqLXzXd3wVkCRJEEQ0R847Cz0rAzkED8a6pqn3NL87uuJCkQXX6l1guN+kwgNRZKFckrUo
YJzyV9JyCT4PeHe3qFrb8F2O3IekuPvrkPvPEZccWcqOB0n+AANTpkONYRHIkxhD8d1PFxt
xOUqH5GtqUpQgIQkJSkYAAwANC0IcQpC0hSVDCkqGQR9tVn/0726EqabamNRVKyqI1NdQwf
cjgFYwftqxRIkaBFbixGEMMNJCUNtpwEgfjSbcGz6/cq1fqEiZ6S20trYbew2oBRIOMHByf
IwfGoFB8Mtsbdsfn4kVx19CyplUhzmGPwkf/AJOT+dTpmxts2Fi/YTKpmRIkOJccU4M5KQA
P7dDI99QWvhrQtWEWQpyY6xBcLsOG49lmOokK+nrljIzgkj8a23vw/qb2ycnrlT4TshARJE
KQWkyUjoBYx311px+gVH6V+l/p0f5L0/S9H0xjj9v/AN+dYTt+pRRuUjUJtmA42W1MtDiCC
MHsd5/PnSat+Gm1a5h9pdamcZHS3Jp9ZYT4AST+0AdDHfQ1Hk/CzbcmdFlkTEmK5zQ2qQXG
8Z/ZxXyHHrGBjUiT8ONvv3ItGESK9wN+mW694xkKwcgkIwc/31srvhztOtd9ZFS2+7y5c5S
lPHP/AMidPV10ByY1MXCjqksp4tvFpJWgfYKxkDs6k6NYKUkEFIIV5686STNk7XnyUyZFHD
LyVcgtDfAk5zk8cZOfc6cqYYWoqWy2pR8kpBOo0inq5chqTJrYjzzOA244wlSkY7GCRkf21
7erK+Q6l16DGdcRx4rW0kkcTlOCR7EnH2zqQpKVDCgCPPY1GsqyDcQVwrGK3KjuY5NuDIOP
GtVTR1dFEVEq4LURhaitSGx0onrJ+/gazBo6msYkMQa+PHZkrK3m22wErJGDkePHtorKSsp
jINdCbjmS56jxQO3Ffck//wB3rWrbdIqxasTVRfmmSS276Qykk5JH5z7+dS4UGJXRxHhR24
7QOeLacDP3P3P51v0jrtmbeqbD5+HXIbkBaloVyUQ3y8hIJwkdnoD3OnmjRr//2Q==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCADRATsBAREA/8QAHA
ABAAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAQFAwYHAggB/8QAPxAAAQMDAgIHBQUHBAIDAAAAAQACAwQFE
QYSEyEUFyIxVaTSBxYyVpQVI0FRYTM2QnWBkbMkUmJxJjRTVHL/2gAIAQEAAD8A4yiIiIiI
iIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIi
IiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiI
iIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiLv/sF/
ces/mT/APHEumoiIiLW5dTV0Oq32OW3UkcbKY1jqp1cQGwB+0uI4fJ344zj/l+K9u1PNSUd
ddblQR0topWufHVcdzpJ2/wkRlgIz3cz34xkc1hl1ZWW+lo7hd7P0O31cjGcVtTxJKcv5NM
rNoDRkgHDnYysx1JVR61j07UW6KKOaB08NV0knitbyIDdnxA4yM93PJ7lLtl2q62qrxUUUN
PSUkro2VDakvEpHxHBYMAdx594I54yoOlL3FfLdcK2jE5qm1MjXU9ZOew4fAOQOxpbtPJvL
J+IjJhw6yu01su1wbYqUxWieaGoaLg7e4xAFxYOFgjB5ZIUi8auq6Cz2+7UNm6dTV0YkbH0
jhzNzG6U9naQcMYf4u/l+qyRanrbhV0bbRb6OrpK+mdU09RJXOjy1uwODmiN2CHPAwCf6dy
wUur66osl9uLrPC11mmkhdEKwkSmPnJz4YwAOY5HP6LZKN9TJSsfWQRwTkduOKUyNbz5dot
bnl+n9+9Z0VPqbUMWm7fDUyRCV9TUx00LHSCNpe88tzj8LQASTzUGq1Rc6WK677JG2a1U7K
iZr6shkrCJCTG4MOccP8QMknuxztbDcam7WenuFTSxUvSY2yxxxzGXsOaCMktbg8+7n/wBq
ph1bV3GkrLjZ7P0y30j3sErqjhyVGz4jEzaQ4ZBAy5ucLFddcdFs9rvNvoYqy23F8cfHkqT
FwC84BeNjuQPIkdx/BW89zrWaihtkFBFNC+HizTmoLTCM4GW7DnJzjnzwe7Cw02p6Wp1ZVa
e4bmTQQNlZISNsv+8N/wDzlv8Ac/krtEREREXxmiLv/sF/ces/mT/8cS6aiIiIucajtjr9r
5zmMutK1lvbT09bHRzhkdU2fc0ns4c38cnLfxz+KlVFRdNb6GrrNVWyqt93dHy41LIyGZzH
BwLXuaAA4gcjgjPdyWbUlRX6s05FY6W01lPV1skQqzUU7mR0rWuDnneRtf8ADgbSc5UzXlB
cHU9uvdnhfPcLTVNkZEwEmWN3ZkZy/MEf2S8xT2/TdLYYWVEs1biKoqoqSSZjA45le8NH8R
LhjIPazyxlVjBc9M+0CSrmgmrqO607RVut9tmDIJGcmPIBfnI5HBz+n50cljrbnZtSGmprt
FWPuk1dFTSx1EUNZT5aeGWnDCXDIx8X9FtUt7p5Pd90NnutNHSz75YBa58U7eBIwDkzBwXt
HZyvyy6ZqbBrqZ9Nk2WalmlgjDeVPK98Rez9AdoIH/f5KtiZV0Fo1faZ7ZcDU3Ktq30nDpX
yMlbK0Bh3tBaP13EYW+1YhNFOKmLjQGN3Ej4Zk3txzG0Al2R+GDlcu0ja6m2z6QnNqrqeWN
9bDXvNJKCN37MPOPh7QwfhHP8AIrPZKS5Qa1tNabHV22IzVcdUGRSvy0j7szSlzuKSTkO7h
+fLluOr4GVlupqKos5utJU1IjqYmsLnMj2PO9pyMEODef64HMhatbqe523Smpba8XWstr43
U1nE9JIZzuidlpaG7g0HADnAD/rK2DTd3fDbLDaBbLhxejMhqXy0csTKfZFzJc5oBy5obyP
4/wB4GnZ67SOm5bHPaq2pq6J8oozBTvfHVNc4uYd4G1nxYO4jGFnt+j5uq5ul65zRUvpnhx
achkrnF45/8XEf2XrTtVdKDSsl8vVBVS3OWNjXU0UTnSkRjY1uMZ5u3P8A03qhultvlvoLH
qCAmuq6GodKaantk0c8wlJMzXEuOM5J7TWjl+Hct6tl7gulVUU0dPVwSU7I5HCpgMW5rwSC
Aefe1wPLvBVkiIiIi+M0RX9h11qXTFC+is1y6LTySmVzOBG/LiACcuaT3NH9ladbuu/HfKQ
ehOt3XfjvlIPQnW7rvx3ykHoTrd13475SD0J1u678d8pB6E63dd+O+Ug9Cdbuu/HfKQehOt
3XfjvlIPQnW7rvx3ykHoTrd13475SD0J1u678d8pB6E63dd+O+Ug9Cdbuu/HfKQehOt3Xfj
vlIPQnW7rvx3ykHoTrd13475SD0J1u678d8pB6E63dd+O+Ug9Cdbuu/HfKQehOt3XfjvlIP
QnW7rvx3ykHoTrd13475SD0J1u678d8pB6E63dd+O+Ug9Cdbuu/HfKQehOt3XfjvlIPQnW7
rvx3ykHoWGL2p60hnmnjvIEs5Bkf0SEl2BgfwdwH4d3M/mVm63dd+O+Ug9Cdbuu/HfKQehO
t3XfjvlIPQnW7rvx3ykHoTrd13475SD0J1u678d8pB6E63dd+O+Ug9Cdbuu/HfKQehaYiIi
IiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiI
iIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIuv+yTQumtT6Vqa2823pVRHXPia/jyMw0MYQMN
cB3uP91vXVFoTwLzc/rTqi0J4F5uf1p1RaE8C83P606otCeBebn9adUWhPAvNz+tOqLQngX
m5/WnVFoTwLzc/rTqi0J4F5uf1p1RaE8C83P606otCeBebn9adUWhPAvNz+tOqLQngXm5/W
tSo7N7NKmqZDNo+40jHXI2szTVJLG1WM8M7J3O5924At596ua32eaEo5p4vc64zvgidL9w+
dzZGBm7LXcTBcXDYGZ3557dvaSi9nmhKyugpfc64wcehbWcWd87Y48nHCceJylGclv5fipt
X7LfZ7QwtmqbNsY6WOIHpVQe094Y0cn/i5wH9VhvHs00DZrPVXOXTc08VJEZZGQ1cu/aObi
N0gHIZPf8AhyyeS92z2Y+z+62qkuMFge2KrgZOxr6qYODXNDgDiQ88Fe+qvQnTuijTkxxFx
HS9InEbeeA3JfzccE4GcAc8ZbnP1RaE8C83P606otCeBebn9adUWhPAvNz+tOqLQngXm5/W
nVFoTwLzc/rTqi0J4F5uf1p1RaE8C83P606otCeBebn9adUWhPAvNz+tOqLQngXm5/WnVFo
TwLzc/rTqi0J4F5uf1p1RaE8C83P606otCeBebn9adUWhPAvNz+tOqLQngXm5/WnVFoTwLz
c/rXzMiLv/ALBf3HrP5k//ABxLpqIiIiIiItC0dpJ32jda+/WephldeZbjRNnqg+IB/wALu
GyRzOI3n2iMjIwTjlTUeg3v05qdlXpN4rJqupntELpYS2JsrCxga0SbGFucu7vhZjcWNxX0
trnnvRt1Pa4ZK/3NFPPSmqEYmminETg6SF3P9ntxuGQA1xbzxmZo2/zWenp63TXG6JqQV0c
GacMFE7JfFGwykMbuAzHux2hzdgkSrLom+2vT98bPSV1Tday31NJMelwcGrkfI7ZI0cnOID
nEvlcHAHADs4bUXfQGorpR/caemppotP0tE7NTCzpFRHLHuJ2SEObw2nG//YOWQ1bVprSl1
g1xV365QV0UstXPMyQ1MPCNPIxu2J+3dI9zCGjYSI27MtJ/ik6t0rPe9XRVNZaPtm0vtppm
QGpEYp6jitdxCSQWtLQAXM3Ow0jaRgGFbdHXCn1jdrtc6OsreJU1T2llRBwaqlkjAbC4O7b
3AhrQx5bG3bkH/dR6X9n9db5Kem1HbnxUNbZpLfUyuqoniCd9U50e0OccHHD27QRvcDjJJW
06Jo6+z6VttZT2uGvq7lLAyqmimbG1lKxgjjmBcNzm8NjH7D2syO5N7hvSIiIiIiIi+M0Rd
/8AYL+49Z/Mn/44l01ERERERERFFpbZb6Geono6Gmp5ap2+eSKJrHSuyTlxA7RyTzP5lSkR
ERYKyipbhSvpa2mhqqeTG+KaMPY7ByMg8jzAP9FnRERERERERfGaIu/+wX9x6z+ZP/xxLpq
IiIioqi73o3+qtlBaqGZtPBFPxZ698Rc2QvAG0QuwQY3fj3YP4kDxVanZJbxJbX0fS48yVF
NWVDY3wRseWSucM/C17S0vBLRguG/Aa+zN5tTeBuudGOkcPg5nb97xM8Pbz57trtuO/acdy
kwzRVMEc8ErJYpWh7JGODmvaRkEEd4I/Fa57zXX7A+0fsij432l0Hg9Pdt/b8Dfv4Wf2n4b
fh55z2Vb3m6OtNNTzNpH1Amq4KZ214aIxJI1m857wC4cgCSSO4ZIhT6ttkF5NFJUUzaWOCV
89c6qjEUUkckbDE7nydmVuc4xloGcnFtLW0sFVBSzVMMdRU7uDE+QB8u0ZdtHecDmcdy1yp
1nNDp+S6ssz3SQtrJJaV1VG17GU8hjce85OdpO3IA3cydrX3v2zavtT7L+06Pp/wD9Tjt4v
w7vgzn4efd3c1mo62luFKyqoqmGqp5M7JYZA9jsHBwRyPMEf0VZqW8XKyUMtbR2uGsp6amm
qKh8tXwdgYAQ1oDHFznDdjuA28zzCw1F+u1vpzJcrRRwEyvjY5tzZwziMPDy57WEMAEm7AL
miPIa4HIszebUJJYzc6MPhifNI0ztyxjHFr3EZ5Na4EE9wIIKr7hrXTdutz62S9UMjRA6eO
OKqjL52tyMRjd2iS0tH6jCsDebU3gbrnRjpHD4OZ2/e8TPD28+e7a7bjv2nHcktxY28QWyI
wvmfE6eVpna18cY5BwZ8TsuIHcG8nZIIAc+2bV4nR/+z0T9u39v/wDF3/H/AMe/9FFs18dd
oonvpmUjpHVLTBLODM0wzcL4W5BH+4g4aS0drOVnj1BZZbdJcY7vQvooXbJKltSwxMdy5F2
cA9ocv1H5qwRERERF8Zoi7/7Bf3HrP5k//HEumoiIiLX56a/0+pq240VDbqinqKaCBgmrpI
njhmRxJAhcOZlIxn+HP44Hhun7hb5aKpt89NNUxtqmTOqA5jA6olbK+RrRkkNc3lGSMg4Lw
Rk63T6BusdG6KpobFUyiht9OZNzm8fo8rXua8GN3ZcwBhOTnhNO0A7WbnYaGqt1HU09UIe1
XVM0Tonl25kkrpBuy0YcN+CBkcs558qz7Duuz7L20fQPtLp3SuO7i/8As9J2cLZj4uxnf3d
rH8Km6rttbd7MKKhZC55qYJH8WpfBhscjZDtexrnBx2AAjGM5zywa9lju8E9uqxSWupntLZ
6WlY6UwtMLyzZJlsRDJA2PaWtbtO52CB2Vhi0TJT1dqImZUxUdJR0z3PmliANM4va/hMdtk
Li7kHnDCAe3ktVZUaR1JNFVgUFlZLVUlwpXSiuk3baqbijJ4HMMJcAPx3E8lcw2S9QRUwZD
Qn7Oq+lUkbqp+Zd8UjZGSScPOQ6V5Em1zngDcA4lxz6ahvVrqZbVcIqaoic6orOmU7Xxta6
Sdzmx7XZySHOdkOO3G0j4XPn6loaq6aZuVuohCaispnwMMzyxg3gtJJDSeQJOMc8Y5d6h3m
z1V1uGnqx9ut0j7fU8eoM0pJjywtIjPDO7DnB+Tt5xt7u9uv6RpqV9KK2kntENmtt3rqwzU
zw3HOaMMeB2doje14fuHZDG7cdpZrbZvtjTt5jt9ZDUUklDNarTKTmNsQ4gyCMkNy5kRPMv
FM1+Xbhj3XaYvVbPf6o0FlbVXa1iibMyZ7XNcS8HceGSQGvaM57XBZybuwyVNp+8P1TRXgR
0Za2pbUTtFbIwMzTmFzAwM2yOGdwldtcRhnZaAvd20/eqietZbp6GOKsuFNXmWoD3OY6Iwj
ZsbjIxCHbt3PO3AzvFZHo+9VUtQysp7XTNq6S40stTBUPllDamUyt7JibuDCSMFwzuJ5dxt
rnYbjdaOGeaCjhrIq7pZgpauWASfcuhw6oY0P3YdncGDk0MxjtKwsQqKQPtBomRUltgghgq
GOeGzEM7QDX5IDcN57ng5xu3BwFuiIiIi+M0Rd/9gv7j1n8yf/jiXTURERERVFNqe1Vl1Fs
gkqXVJdK0Zo5gwmJ22TEhZsIa7kTnGSB3kL3WaitlB9odJlmZ9mxMmqsU0rtjH52uGGnc3s
uyW5A2nOMFQ6TUL5L3PbK2ajpphcn01NC3dI+ojbTMmznlhw3gk42j4eZIcZMOqLPUMqXx1
Ty2lax7nGCQB7XktjMeW/eh5aQ0s3bjjGchTYrjSz2418LnyQBrnHZE4vG3O5uwDduBBBbj
cCCMZ5LDSX23V09LDTTPe6spBWwEwva2SHLRuDiMZ7bctzkbhkc1WWm+3CbV10s1eKZ0ULn
GjfBG5rtrWQveJMuPPFREAR37Xkgcgqu26uvVdbprlwaE0zrpR08DNr2vZTT8Fwc7mQ6TbO
wYG0Ahxy4YB2dl+tb56mHpjGGla98r5AWM2sOHkPIDXBh5OLSdp5OwVgj1PapKSSpbJUgRT
9HdE6jmbMZNoftERZvcdhDuTTyye4FBqe1GeGBklTJJPBJOxsdHM/sxnDwcMOHNI2lhw4OI
bjJAOH3ooaxludb6pm2ucx4knglaGxOJDSQWjaZCNrC8tDict342uw2TV1LV00jbrPTUtXD
PUxzBhdwI+FI8beK4Bu4Rs3kHDtuXbQ3utrddqO6cQUxma+LG+Kop5IJADnB2SNDtpwQDjB
LSM8iqyq1RGNR2y00ToZBU1MsNQ54eD2IpHHhHG1+HM2vIcdhw0jLuXi7athjsFzrLOWT1V
HSSVMTamOSKKZjRkvY4t+9aBg5YSDub2huBU92orY3ibpZhw65tA/NNL2ZnbdoPZ5NO9uH/
AAncOfMK0REREREXxmiLv/sF/ces/mT/APHEumoiIiIioqezXeLUk10ku9M6CZwDoGURa8w
ta8RxbzIRgOkLy7bkkkZDcNHjUGmZ7x08U1z6ELlQ9DqTwBI7a3iFmzJAbzlcHZByMAFh7S
iw6Vu8V4jrX3ymmjZcBWlr6AiR5FP0fBc2QNyY+eQ0DdzxjsrP7puk02bFVVzKilibBHSsf
TAsayFwcwSNz94SWtD+bQ4DADOZNtaLcy02uGijEIEe44ggbDGC5xcQ1jeTW5JwOZx3lxyT
U2rS1VbrjbZ3Xh8lNa6R9FT0zKdrQ6I8Pbvccku+7GSNoJDcBo3B2Cu0ZLdPtJtbcmGOtqz
UMENOWGNrqc0z2kl53HhHkcDD+ZBHZXuq0zdZ/tHh3ejZ0y5QVzN1A53D4XD2sP3o3Z4MeT
y/j5dobcM+ip3Xisr4LhRs6XTVVO901vEszhNgje8vxI1jmtDWluAwbefepVPpaopaCBsNy
YKumqzVQEwvdTQkxmLhsiMm5sYY52Gh+A45GG9le6jSUFXYo7ZUT73CpkqJZAwgOMrnmdoa
Dya5ksrBzJaHA5Lmgr3cdL09fqOnvLujGSJsTXcakZK9oje57eE937MkuIccEkAY2kblWVO
irhXWqG3Vd5pjEKuqqJnRULmue2obI17W5lO0gTy4Jz/ByO07ry2Wyqp66puFwq4amrqIo4
SaeAwxhkZeW9kved2ZH5O7GMchgkwPdaqFxo5Y7w+KkorhLXRwMp27nul4hka97s5GZXAYD
cNJBy7D2xZdF1UtnfbftWEMitslso39EOY4H7A4yfefeP2xtAI2AHJ2nIAzV2lK+t4rW3vo
rampp6yoMFK3c6eLhDLS8uDWEQtIaQSHcy5zctOzoiIiIiL4zRF3/wBgv7j1n8yf/jiXTUR
ERERERUuqrwyz2fPTYaKarlbTQVEzmtZC52cyEu7PYaHPwSN23b3uCwx6xoPdiivssUz4qq
WOBzKNjqnZK5/DcAWDtND8jcOTsDbkuaDFuGqXRVVrlc99BALg+kuFJNCHzbzTPkjYCxzgS
ewQGbi4uaAQctPj3qrKK+XD7SoqyOjioYKrgiGPdRx7phLJI9ry137Npw0lxHwsJDirDWD7
jHY2utVyfb6p9XTQtmbEyQASTMjOWvByAH55YOQOfeqW8akuNwobKLZUPtstS6CSvMYZK+n
D544DA7e0hrt0knMjOadwx342CfUVPBcX0ppql0UU8dNNVtDOFFNJt2MILt5J4kfNrSBvGS
MOxXx67oJuBwbZd5Ok1MlLB/onN4krN+5vaxt+DvdgDdzxsk2TTqaF8NN0SgrKupqOL/pIu
G2RnCeGS7i97Wdl5DThxyTkZGSqm+a0bNZrm2wGp6VBaxcI6t9GTC2N0b3tdl+3JIZgd/Nw
5O2PDdjt1zZc+JJBBMKUY4NU7bw6gHPNmDuLeXeQA4EFpcDlTURERERERF8Zoi7f7FNQWW1
aOq4Ljd6GildcHvEdRUsjcW8OMZw4jlkHn+i6H756V+ZbR9dF6k989K/Mto+ui9Se+elfmW
0fXRepPfPSvzLaProvUnvnpX5ltH10XqT3z0r8y2j66L1J756V+ZbR9dF6k989K/Mto+ui9
Se+elfmW0fXRepPfPSvzLaProvUnvnpX5ltH10XqT3z0r8y2j66L1KvmvmlJr/TXf3yoWOp
oHwNp211PwnNeQXE5G7OWMPJw+Efmc19TNpSp6b/AOfwx9Nroq12yto+w+PbsDcsPZHDj78
n7sc+bt3iYaOqblJWT67ppY5as1b6V9XRuhe4xcEtILMlpi7GM93POea8bNKPpa2nn9o3SB
XULaGV8two3P4TS7Ha2ZLsPeC45J3k94BEmpm0PPRGGDVVroZ5J4qioq6WopGTVMkbt7XSH
aWk7+0eQ5/oSD4qToiZtR0fWNHRvqKmOoc+G4U5ILJXTNaN4cNvFe+Tuzl2M7QGiVPcNGz3
F9UdX0LYpZ46makbXwcKWaPbseSe2COHHya4A7BkHLs0tdX2ClFnoqTVTK2Nl0lrZqxtzo4
30xeyUF3IsDhxJd23a4EbgQRhptzW6PZDTdE1pR0lTT8X/VxV9M6R/FeHy7g8OZ2ngOOGjB
GBgZCizN0U+CspodbU1NS1dvjt3Ajr6YtigYCGhpc0uzhzxkkntn8m4s7XfNKWt9QWayoZ2
1DhIY5a6nDWPxh7mhoGC89pw7txJAGTmw989K/Mto+ui9Se+elfmW0fXRepPfPSvzLaProv
UnvnpX5ltH10XqT3z0r8y2j66L1J756V+ZbR9dF6k989K/Mto+ui9Se+elfmW0fXRepPfPS
vzLaProvUnvnpX5ltH10XqT3z0r8y2j66L1J756V+ZbR9dF6k989K/Mto+ui9S+TURERERE
RERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERERER
EREX//Z
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCABPAPUDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/YAYHA6DsK/Kb/gtx+2B
8Qf2D/8AgmN+05+018IPEen+E/i34H0rwJpvw11rUtE0HxHa2/ivxl8T/BnhCANoHiSOfSN
W/wCJdrWpSPb3NtdmKGOW8jtZ5LVUP6tL0H0H8q/kX/4PM/jCngj/AIJifDT4V28lsdR+Nv
7UPgewnglWF7g+HPAHhPxr4z1K5tN582F4dftfCUEtzCvEN29tI6rdbJAD+Si2/wCDrb/gt
tDqFheSftLeBb2CyF4LjSrn9nX4Dpp+q/alVYTqD2fgG11OM6ey+ZZHTNQ07cWIvvtqN5Ym
H/B15/wW0WUyn9o34fshjli+zn9nb4HeUrvI7rOCvghZzLCrLFEpnMLRohlhllLyyfjN+xN
8A7b9qj9sP9l39my/v7vS9K+Ovx9+FPwt1vVbFolvtK0Dxr410fQtf1OxMqvF9s0/Rry+vL
USJKrXEMYMbkhG/wBOYf8ABo1/wRkGoi+Pw0+N7WwimjOjn49+Mv7OZ5WjZJzKoGr+bbBGS
ELqiwss0huIZ3ETRAH8Zdv/AMHZ/wDwWmgjs43+NPwluTa3UlxK837PvwvRr+B5/NTT7tbX
RbZI7S3jxaRNYRWN+YPmmvJrkfaarzf8HY//AAWslWFY/jx8LrYxX9/eO0P7PXwjLXNvdjE
GlzC48NXCrYaWfmsJbdYNTkJ/4meo6iDgfk//AMFOPhH8DvgF/wAFBP2u/gZ+zdBrFp8Fvg
58cPGfwv8ABtpr+q6hrmr2i+BbweGfENrd6vqsFvqF+bfxZpuuww3FzG7tbpCFuLuNUuZtv
/gmX+xXpP7dn7U+kfCjx546uPhJ8B/BPgfx58cP2mPjTFHp72/wc+APws0OTWvG/jq8k1V1
062jS6l0bw7Z3V4l1FBqviHT5P7P1JlWwuAD9T2/4O0P+C0ps7i2/wCF1fCVJ5oDDHqC/s+
/DA3dnJ+5P2u3RtGawaf92wC3djc23+kS/wCjHbB5PRz/APB3Z/wWTmhsIo/HPwBtXs5Ldr
i4g+A/h5ptVW3jVJYb9bnULm3ijvWUy3J0uDTZVeRxZyWsQjiT8jf+Co37GXhD9gH9tv4t/
su/D/4rP8bPAvgyx+HHibwb8Sp9FXQrjxF4X+KPw18JfE7w/LPbQTXOnXctvpPi60tv7X0e
4l0nWVjTUbJbVLk2Vt+kvh7/AIIJeIPFP/BLL9in9uzTPihr8Xxb/bT/AGufhh+z14X+F0/
hOGbwT4R8IfF74l+LfhN4K8aa9rltcP4ga8v/ABHoGj6rGlrYTWc2meJNOsII21CWOVgD12
z/AODvj/gsVbXd5czeIv2cdQhuREIdPvPgZaR2en+VvDmzksPEdjfubgsPOGoX18FMSfZxC
DJ5lfUP+DvL/gsfevZvb+Lf2eNIW2v7K8mi0/4FaTImo29rdw3M2lXh1XWtTkSw1KGJ9PvZ
NPksdUjs7md9O1Kwv1t72D8Uv24/2R7f9kf9uH42/sZeDviLbfGqf4Q/E+H4T2vjy10NvCU
XibxSkGk2urWR0O61PVRpM+j+KL6/8NXcbarewfatKmnju5LeRHP7F/tqf8G/vhf9hcftd+
KPjX+1Tq/hv4U/sxfAH4NP4X8e6r8H9Qsk/aF/be+Mvh248SaP+zT8HrKXX4ofE/hXRdH06
513xn8Q9Kv7+48D6Tqekv4g0FI7LX77TADq9a/4O+v+CxWq+d9h8Qfs3+GvMsby0T+xfgZb
T/Z57iVHh1SL/hIvEmv5vrBI3gs47jztNeKWQ3+nXs4imit/8RgP/BYUSeZ/aH7MhXzFfyf
+FHyeXtWRXMWR4xEvluoMTHzfNEbMVkWYLKv5Pf8ABJH/AIJ9W/8AwUu/bK8Ofs2a5441z4
YeA4vAXxF+JfxK+JWgeHLbxTeeCPB3gHw3PqMurzaZe6jpVl9kuNfuNC0iae5vk2nVFjtIr
q+ktrWbQ8V/8E79G8J/8Exrz/gpLe/FnUv7D8aftk3/AOy5+z/8NT4LjS98e+GfD3hvxB4k
8RfFPxTr8mvxJ4bht10SbRrLQdM0rXWfWLe6jutRt4WjdAD9XdS/4PCv+Cv186tan9ljRgE
sVMem/BPVJUY2ilbiRjrHj/VZN+qEhr4K6xxsANMTTlypJP8Ag8L/AOCvztp5X/hliEWcbL
cLH8EtUI1VisSCXUPN8fytG6sjSAaWdNi3zShozGIki/lh69Mkjt0/rg4Oc4x6Z45/QD/gl
9+wxc/8FHP21fhP+yifHqfCrw/42tvG/iHxv8UJdLsdbh8A+Cfh94H8QeNte8QzaTqev+Gb
S9QQ6HDpoEutWUdvJqCXszSQW0qMAft9o3/B5J/wVo03TTZX/hP9kHxBe/a/tA1jVfhB42t
rsWxtLmD7E1vofxb0fTWhFxLBfLMtmtz5lqsLTPbyzRNb8Pf8Hlf/AAVg0fQ7fS9V8D/sd+
LNTt5EeXxLrXwl+IFnqt5CpkLxXdn4a+MGhaEruXQeZZaRZ7EhQbN7SO/n/wAIP+DcHT/jR
/wU++P/AOxB4a/bQ8Lxfs6/AjwB8DPHU37W7eCdFvLLxrfftJ+DPB3i74J/D/wn4Sj+JUGi
at4r8fJ4l1VfDr2Xjq4g1nSvC99qul211PeWWlSfhZ4t/ZM8ST/tzeJ/2HPgprDfFvxjH+0
/rf7MHw38QS6bB4Wj8feI7X4mXPwy0LW5tOi1fxFa6Dp2t6lDDfyE6zqlvp+nym4lvJY43Y
AH9Cdt/wAHlP8AwVfhvLO6l8EfsgXkKWUFteadP8J/HaWNzc2+o6ndtqMD2vxat9RtLi8s7
6y0q/ibULuyNro1lcadbabf3Op3V/pL/wAHm/8AwVVFjFbv8MP2L2vI7uW4OoH4WfFJZLi2
a3mhisbm2Hxu+zeVDNLFdedapaXMklvHGZhA80UvjP7U/wDwQA+Cnwk+C37bk3wC/btb48f
tW/8ABM3wf8PPGP7aHwbufgnrPg3wDb6d45sjq+pD4T/Eu61+8h1ybwTpdvrEmq2t7p09zd
3WhXljfR+G9TuYNNX8t/8AglZ/wTf8Rf8ABTf9onxP8G7T4m6T8E/Afw2+DXxB+O3xd+MOt
6BP4ssvh/8AD/wHa2VvJqp8K2uraHeeIZbrxDrOg6fLY2mq2dxBp91f6qjzNpws7kA/aTRv
+Dy//gq3pvhuXRtR+H37HHiDWfs0sEXi7UPhT8RbTV0ldCqXsun6P8Y9N8OS3EDsJFRNFgt
H2qslq6lt+rpH/B51/wAFSbHVru/1T4Tfsa61p8uhRadbaI/w3+KGn2tnq8cUat4i+2Wfxl
XUbi5mlSSSfTpLsaZtlMdvbW+1JK/IP/goP/wTI8GfsjfAf9mL9rr9n/8Aa18G/tdfsq/ta
al8SNE+F3jqH4eeIfgr8Q7LX/hbqw0bxZpvib4U+LNX13VLSDT9R8/T5tVtNXuY7XUbVrfU
7PTk1HQptV9f/Yn/AOCOfgf9ob9iS4/b3/ad/bb8KfsWfA7V/wBpbw7+y78NbrW/gr4v+Mu
qePvHWtR2Aub8WfhXxR4cn0PQ9NudQnSS/eHU4RZeGvGGo6jJpcGjWq6oAfqJon/B6h/wUm
sYbxdY/Z6/Yw124uNQnuraVvCXxj02KwsXgtIoNMggsvjOWmjgkhuLk3d3PcXM0l66M6Qww
RLl6T/wejf8FOrK71OfVPgh+xfrNtdajPc2Fk3gL4vWCaVYPBqCW+mRT2nxq868ENxc2E73
l28lxNHpqwfuTd3Ex/ne/wCCiH7D3j7/AIJyftf/ABa/Y9+JPi3wl478U/Cu68NsfFvgia5
bQte0fxh4V0Txp4cvRZX6R6jo2pSaH4g09dX0S+V5tL1Fbm3iu9Qs1tdSu/3c8Nf8GyUFx4
dT4LePP26/B3gn/gplqH7JOq/tl6f+xLF8Idd1/QdI+G2n/arW08M+MPjzZ+LoPCuj+MrvW
YE0bUYo9IuItIuXlvrC08SeHYotfuQD2+2/4PXf+CiMccS3f7MP7GNzKlkIpJItB+Ntuk1/
vt/9LaI/GScpCUSdRZJIpD3COborCI5KsH/B6z/wUdS8nluP2a/2K57NwohtF8MfG2BrfbK
7Oxuv+F2SNKXhZIhuiCq0Yl2kMyH+Zn9hL9kTxl+3p+138B/2RfAOuaV4W8S/HDxqnhmLxV
rcEl3pfhfR7HTNS8ReKPEl1p8U9pNqn9g+GNG1jVINIgu7S41i5tINMgurea8SVP0r/bu/4
Ihj9lH9l/x7+1z8D/21vgp+2N8KPgp+0Tqn7LHx/h8EeD/G3w88WfCr4y6ZqSabNoc2jeJ/
7UtPEGnW13Pp1vf6xbarY2rS6xpN14fXxJo9xPq1sAfqIf8Ag9V/4KEDWr2+X9mf9kSTRZ5
7Gew0W6074vtLpiwaatpfQJqdl8T9Pa9hv7oz6kg1GzuWspZI4omkS2jNP03/AIPWv+ChME
jS6p+zL+yFqI/srTLNLe30v4uadANUtryOTVdWcH4n3l051OyNxaQ6et1Hb6dMbO7VroW9z
a6h+KH/AAT4/wCCU8X7ZXwB/aR/a7+Mv7U3w4/Y0/ZQ/Zl1nwR4P8Z/GP4g+DPGPxFfU/H/
AMQNV0nTdC8MaJ4P8FeVqt1HCdb0c6rfw3M91Z3OvaFDDpF3Z3Opajo/yV+3n+xt4w/YG/a
h+In7MPjjx18PPibqngiLwzqunePvhbr8HiDwZ4t8M+NPDOleL/C+uafKrfbNNmvdE1qykv
NH1OGC9sp2Yp9s06Wx1K9AP6g9P/4PZf254n8ODVP2SP2Ur6OzlZvFS2Vz8WtNm162MTLHH
oss3jfU4vDU6yYkluLu38SRSMAiWsKEiukj/wCD3H9rsXWqtL+xT+ze9pNI50OGPxh8To7j
TojHEETVbtr6WLWZFlWZ2ks7PQleOSKIRI0Lyz/lD8Rf+De/41/B/XLuL4sftE/CH4feAvh
/+wH4B/bs/aH+KmvaH4yn8HfA5fih4l17wf8ADr4BX39h2Or6j4v+LPjfxH4e1Gw8K2Wj2l
rFry6bq0unQTm1sItW/OH/AIJ1/sF+Pv8AgpD+0Lcfs0/C3xx4N8E/EK6+GHxI+InhNPGo1
M2fjLUPh3oZ8QTeB9HXSLW9vG8Q63p0V7Np5FrJBFFYXk90EgieRQD+nG+/4Pbv2yZEA0z9
jL9mO0lzqOWvvEfxT1FCJTa/2SBHBrulsDYhb3+0iZcar9otTajRxZyi+/fH/g3s/wCC737
T3/BXz4o/tBeBPjb8AvhH8PPDvwY8A+GfFVv42+Elt8RIbKXXvFPiK40rS/DGtw+Ldc8Waf
bzX2maZrup2Ug1qxvbn+xroWunXcEN7NZf5837Xv8AwT7+MX7Kn7JP7GPx7+O118IPhr4l/
aQ0XxJffDf9n3SbfWYPj7d/CywuG1qz+OPxgt7i3ubLT4fE15rcGjaHp97qttqNrpSaPZWu
jWs9h4i0/RP71f8AgzU/Z9Hw2/4Jn/EP45X1kINX/aS/aH8V6jp94YrUPeeBvhTpWmeANEX
z4x9qeG28Yw/EYRwXTBYXlmmtokS7eSYA/rkfjGAO/Ye3tRRJ2/H+lFAD16D6D+Vf5x3/AA
e4/Gf+3P2mP2KfgDBfpJD8Nvgr8Q/ipf2MYsnNtqHxb8Z6d4Ztnnkiupb5JmsPhGHW1urS0
hWGWK4t5bz7U4tP9HFeg+g/lX+RJ/wdKfGYfGD/AILR/tN2lrqp1TRfg9onwl+DGikRWMce
nHwx8ONA1zxRpUM1kqy3f2Px/wCKfF3nTak8t9BdyXFiXSzs7OCIAp/8GvHwcPxg/wCC0v7
LM09tc3Gk/Caw+Knxk1h7dUZbQeEfhr4k0/w7c3JkVtlqPG2v+F4GZQJDLcRKhUsGH+uV4p
8SaR4M8MeI/GHiC6+xaD4U0HV/Emt3vlvL9k0jQtPuNU1K68qMGSX7PZWs0vloC77NqgsRX
+cD/wAGTXwZ1TxB+2T+1t8e/wCyIJ/D3ww/Z30L4ZvrE080cth4k+Lvj/TNf063sbcWkttd
Pc6N8JvEAvZXvbaayi8hY47lL6Qxf20f8Fm/i7/woz/glP8At+fEZLyKwvLP9mL4n+F9Jup
ZvI8rXviPoc3w48P+VJvQi6fWvFlglooJZ7lokCSFtjAH+MZ8afiTqnxl+MfxZ+L+uOZda+
KvxM8d/EjVpSGG/U/G/inVPEt8wDtI6g3OpyYR3ZgMKWbGa/qG/YN+Gn7HH7Hv/BEP4j/GH
9sv4lfE/wCGevf8Ff8A4xaB+zZ4S8b/AAI0DwL4/wDiL8OP2afgh8SdL1r4i3154c8Q+KdD
u7Dwv4113wz4w0b4lJZJqWpy+H/+FfSWWg399cWEF1/JZggDsR3A9SPw+vrjkjPL97siRsz
mNGZo0LMUUybfMZUJ2oZNihyo+bauSQowAfuN/wAHHWt/CLxL/wAFhP2oL/4G+KPDvjDwDH
o/wB8OWGs+FdWttY8OLfeDv2evhZ4Ku9K03UrR3sJYtDbw/Fo832OV7WO6srhVkLI9f27/A
LH1z+zt4Y/bU1H/AIJ2fEnxzL4m+E/7An/BNb/gmd8cfh94Y1nx6mm+GfDHxp/ZY8RfEP4m
eJviktlp2tx6Knim5HxM+HniTxY1xcmz1DTLGwh1WG98P6TpMll/lgZPAxx0AJPQkHGDkAZ
bkeu7HJzU32icStN583nyJJHJN5solkjuImgmR5Nxdklhd4ZUZiJImeNlKMQQD9jv+CfKn9
v3/gul8BvGPjiHwvp1v8eP27b/APaH8c6Z4ku7JPC66Pa+P9e+Pfi/w9M+rRGyvYLzSNG1L
Q9M067gWPWLmez0vYhvFC/0Bf8ABxl+118LP+CsP/BPHSv2q/gemo2Om/sI/wDBRb4sfss+
KtNfxJ9t0fxH4N8a+HTF4N+L1hENKsdP1mHx4fBHhjU/D0OmXl7deFtN13WtNv5b7fJfJ/D
VyMc4wRgg4btgjBGORn6gYGellL28js5LCO7ulsZpkuJbJbiYWctxEhWOeS2VxDLNGpZUla
MyKCQpAJoA/qn/AODeL4v6J+wd+yJ/wV7/AOCmhbwDc/FP4NfBL4b/AAN+A2iePoHuLLxH4
++K+u6zrL6LHYwa/o99runNrXhXwLqPiXQdKRNSudB027uotV02xtdRd+0/4OSf2wNW+Ln7
I/8AwRr+DHiPSPhN4a+IutfstQfti/F/wr8F9B0bw98PvDut/HvRvDUfgvTfD2h6RqeoJ4d
P2TTfGmo6rpBDRT3Gp2d/BeXMbqV/kbDHaVJIDMrFMkKxUMEJXO0lQ7hSRxuZc8kl8ksk7C
SaWSV1SKINLI7sI7eJILeMO7EhIIY44YkBKxxIkcYCIoAB+m3g3x//AMEk9M/YY1Lwl42/Z
/8A2v8AxV/wUJvdK8Zx2HxX0r4meCfDX7Pmia/eX2t/8IDfR+GDJq2v6roWhaZL4e/4STRL
vQLXU9e1C01U2XibR7a6t0g+2f8AgiFLoXwh/Zz/AOC1P7YOuXunaPe/CH/gnP4p+BPgDX9
QLLNpnxT/AGtdcbwF4Nj0RghYa7qc/hq70m1khYXEdvqN0w22pupoP57O556n6ngnPYkYIP
PT0weRcj1HUIrG60uK+vI9Mvrmzu73To7mdLC8urBLmKxurqzSQW1xc2Ud9epZzTRvLbR3l
ysLILiYMAf6WN/8Qv2fvg3+1R+z1qnhuWwv9J/Z+/YR8N/8Fif2+vEcXizT9X8Oan44+DP7
DPhL9jr9i34aaNfXWqNGkOlLf6t8RfDXhMX+u6nq/jXxP4d8VafNMuqW4tv5Iv8Ag3L8N6X
8Yv8AguD+x3qXxC8S2lrcQ/ED4lfFU3mv3NtLc+JvG/hn4bePfGWg6dHc380In1zVvFlvZX
MDr5t5PdRMbaB7toyv4Wx6lqMUN7BFqF9FBqVra2GowR3lwkV/ZWU9pcWdnexrJsu7S0uLC
xntra4WSG3nsrWWFFe3hdE07Ub/AEjULDVdJv7zS9U0y7ttQ0zUtOuZrHUNOv7SVLizvrG8
tXiuLS8tbiKOe2ubeSOaCZEkidXVWAB/Zt+2Ne/Gf/gn3/wS2/4KheIf2ofhpr/wm/ay/wC
Czn/BQTxxbeFfCXi2PR7vxNp37PHw/wDGlv8AEHWfEGrjS7uddPt9SvPE3jHw3oSLcXunXu
nazp+s6bshuLSSfwX/AIIKfFDw7+wR/wAE0/8Agr7/AMFM/EHw78DfFrVdF0f4Kfsm+B/hv
49Nlc+GvGjfFDxLbxeOvC/imxglh12fwpqtr4s8G6jrum2skFt4h0zw9qFsplfTZprH+Wrx
v8R/iH8S9RTWfiP498afEDWI2u2j1Xxv4p13xXqaPf3Ul9fMl9rt9qF0rXt7JJd3RWQG5uZ
JLiYySuzHn7fW9atdL1HQrXV9UttD1eewutX0e31C7i0rVLnSzcNpdxqGnRSrZ3s+nG8uzY
S3MMstobm4a3aIzyFwD+mL/g5317Sbj4r/APBOHQ/AOk6X8Lvg/qP/AATU+B/xe8A/s0+Bt
L0zRPhD8Cbr4wa94y1XxTZfDqx0iy02zvE8SX2i2ra3r89iup6xNolk93czRwW0Vt90fFr9
sr4S/wDBKb/gjj/wRb+B2t/sc/BT9rDx/wDF6y8Yft9zaP8AtG3HjJ/D3w48YX+t3F78PfG
0HgnSrrQ7jWZ9a0P4l6hpGhvqtyfCU2l+Fbi+g0zX5NSttWs/4v8AxF4s8VeMLu11Dxd4l8
QeKb+z0+10eyvfEms6jrl5Z6VYBksdMtrnVLm5mg06yV2W1sYXS2tlYiKNAxB/Sf8A4JZfs
8/s6/tR/tOW+s/t3/Hzw78I/wBkP9nzwLP8U/jbrPjPx7HoXijxx4N8Gva2fhr4FfCi3utQ
TxDrvi3x7q9zaaJY+H/Bkb+ILHwtD4ivfDcUetWulRTgGdo37RPj/wD4KR/8FXvg38cv2rr
/AMH614n/AGjP2r/2e9M+JaNosWjfD+Lww/jPwH4EtvDR0aPVbBrTwfpPgzTbDw/Ktxry6l
NpNtLdalrlzqkt1qUv9ln7Vd944/ZM/bF/4OE/+Cm37UvhPxf8IvCOofsu6f8AsH/sHah8Q
IL3TtK+NHiz4mfDbR9IsLT4MRS3E1z4j0i01fwHpHinVpvD1nc6FoVjrnie91G50ufQ/EEO
m/wxft4/Gv8AZ1+P/wC014++If7KH7NXh/8AZS+AlzLa6T8PfhPoer67rV0uj6RE1rF4p8U
3etazrENv4q8TYXUNW0zQJLXw9pJMGn2Ud/cwXuuar4t47+Pfx1+KXh3w34O+J3xr+LXxH8
I+Dth8JeFfHnxH8Y+LvDnhYx272cZ8N6H4g1jUdM0Ty7SWS1T+zLW12W7vApEbMhAP6HP+D
WDw54Y8HftkftM/tseOfD2sat4W/YG/Yi+PPx6g1O2s2k0LSfFR8PS6RFaaxqKTiWxvNY+H
v/CzYdGhhtL2S8e0vmWKM2ivX0h/wXN+M2j+K/8Agjv/AMEsfFvwc+D3h79i/wCHn7bnxM/
aK/ab+L37L/gBrXUtC8b/ABH0bVdL0rQPi7rvjS/isvGPiQXmka6Nd0bTtStpdJttL8Y+H7
WciXwj4a+z/wAkOgeN/GnhTTPE+i+F/GHinw1o3jfSk0LxnpOgeINW0bS/F2iRTrdx6P4os
NOu7W11/So7tFuo9P1WK6s1nVZ1iEiqQa9448a+J9I8K6B4m8YeKfEWg+BdNudE8EaJrviD
V9Y0nwbo15fz6reaR4U03ULuez8O6ZeancXGo3VhpENpaT30813LE880kpAP69/+DfD4Gft
b+Cfg94I1DUfgP4L/AG1v+CZ3/BUz42f8MrftW/AjQbXxP4x8YfAaDwnqV/4V0b9oj4gTeH
tLez+D2kaLea1q+py6td6ta6hqPhvQ9J1xbrwzrMfw58TWf4d6r+xl8P7v/gtNcfsGfBDVt
e8WfC6P/goSn7O3hDV7+I3OuL4E0743ReEL6bUJ1t7mLUZPC+g2uoR3uvmzSx1O30ibX3s7
WyuWt4fgz4aftIftCfBjwz438F/B/wCOXxd+FfhH4lx2MHxD8MfDv4i+LPBmh+OIdMW5j0+
LxXpnh3VtPs9dis0vrtLePU4rlYkuJdg2ttrivA3xH+IXwx8c6F8Tfhx468XeA/iN4Y1b+3
fDfj3wd4i1bw54y0HXAZM6tpHiXSLqz1jT9RImmD3lreR3DpNMruyyOCAf6B3/AAdBftG+A
/2zv+Cf3x6j/Z7/AOE90b/hgH/go74B/Z6/adsW0vT9G8MeN0j+F/iy08PeJpLvStQuJfEH
hDwj8QPE9n4V8JjWPIksdevNUv4tDhtL/RdVl/lv/wCDc7Q/GviD/gtJ+whbeBfFOm+DtXs
PiT4l13VNU1N3W3vfBuh/DTxtqnjzwtFHHcW7z6h418HW2t+ENLiEhT+0dbtpJIp4Y3if8i
r34pfE3Ubbx1ZX/wARvHV5ZfFHXIvE3xMsrrxbr89l8RPEkGo3mswa/wCObSS/aDxZrcGrX
19qkOqa9HfX0OoXt1exzrc3Esj4vhTxd4r8C67Y+KfBHibXvB/ifTUu107xH4Y1e/0LXdPF
/Y3Gm3psdV0ye1v7Nrqxurqzme3nid7aeaEnZI4IB+l3/BbH9q3xT+2R/wAFQ/2xPi14h1W
bUNI0b4w+LPhJ8OrQ3iXun6P8M/g9q978P/B9lo/lLHbQ2Wo2eiSeJroWsSrd634g1bU5TL
d6hc3E3+r3/wAEdvgJN+zL/wAEuv2F/g1faeul634f/Z28A674qsEdJBbeM/iFp/8Awsbxp
EZEjiEhTxT4s1dd7IHIADlmBY/45n7HHwRuv2of2u/2a/2fiL65b42/Hj4YfDvVp7a31HUr
yHSPF/jTSdM8Q6o0Onw3WozDT9GutQ1O7mgieSOG2muJGRI3kX/dI0XRtL8O6NpPh/RLKHT
dF0LTLDRtI062BW3sNL0u1isrCygVizCG1tIIoIgzMQkagknmgC/J2/H+lFEnb8f6UUAVdQ
1Gy0jTb7VtSnW107S7G51G/uXV3S3srK3e5up2WJXkZYYIpJGWNHdgpCKzEA/4VX7Y3xnb9
oz9rX9pz4+G5e6i+M3x9+LvxNtJ3Cgvp3jTx3rmv6b8qW9rGqx6ffW0Sxx2lrEiKEitraNV
hT/ay/bv+M+lfs6/sT/tY/HPWZmis/hX+zt8XvGiCO4mtJ7nUdF8Ca3c6Np9rdWzLcQXmp6
wLHTrOW3ZZ0urqFoSJApr/C9yT8xyWILklskkn5iT1JPXJycnrQB/pn/8GV3wcfwl/wAE/f
2i/jPd2sMN38Yv2nrvQLG4WKVbi78OfCnwB4WtbJ5JXxFJbxeIvGXi2GBYUIjlS63zO7mG3
+jv+Dv/AOMS/Dj/AIJC6t4ASXTftPx//aE+Dfw3e3vI5Jb19N8N3ms/GO7udJ8u5gEF1b33
wx0mK4uporuAWN3c2ht1nvILm3+yv+DbT4VN8JP+CLP7EWl3Gm3Gmaj4y8G+MvirfpdpEk9
4vxO+JvjPxhompHyooi9vf+FtU0GfT3lMsp01rMNKwCqv87P/AAfBfF6+js/2AfgJZ60g0u
8ufjf8XvEfhyKedJHv9Nh8CeDPBWtX1uJfs0iR2+q+PrHSp3hWeBpdZjjkeO5lRAD+XD/gh
v8AsCeA/wDgpR/wUe+DP7MnxZuPE9r8IL3SfHnj/wCKMng2+i0vX5/C3gHwnqOs22k2urTW
V+ulW3iLxSPDfhzUtQjgW8t9O1a6fTLi11Q2VxH+6f8Awc0f8EQf2GP+CZv7MvwE+OH7I3h
D4g+D9Y8c/H2f4Y+L7XxJ8QfEHjrQ5tH1L4d+JfFGmRWo8SXF3eadfWl94PuZbZ47mV7uG9
1Jbp2S2skgX/gyj+B2n+Lv22f2p/j7qMHnyfBX9nvRvBWhb4r0raa78ZvGtvK+ox3MTLYie
Hw/8Nde00213vmmh1mSe2QfZZ3T97v+DvfQLf4o/wDBJvwRqXhC58NeIY9K/bN+D6QatBfa
dexQXF5o3xX+H13DpmpQNcol5b+I9Xh0jV4LaVZrdYtShuwrWU8FAH5EP/wQM/4J1fCP/g3
0uf8AgoH8YPBPxH1b9qG8/Ylt/j/Z+JD8RvGum6Dp3xH+JnhyLU/hXpZ8DaW9ppn9j6dqXi
3wdp2rWt9aS/aWtry4u7+3tJpnj+Jf+DZb/giV+yx/wVI8E/ta/E39rvR/iPqfhX4Za/8AD
n4d/C8eBvGlx4LgHibXNJ8SeIfHOoXlxaWNxPqGoaHpqeCF021uWl0uOPXb2S9sLmU2rx/0
m/8ABzvr1j+y5/wQO8P/ALPugaja+H4PE2ufst/s46Xo1veRzS3/AId+HlpZ+LrjSrGV5rK
4urO0sfhRam6uobS4EluiRXFpDFeGaDq/+DQf4Pn4Xf8ABIPT/iBf6YdPuvjv+0B8Yfict5
LbSw3N/oPh9tB+FWmykuoae0in+HGrSWbxgxMtxI8ZbeSQDWf/AINCv+CN739neL4Q/aEit
7UgzaXH8ddXNjqGLYwf6ZJLo0mppmUi8P8AZ+o2J+0qFBFnutT/AA1fH3/gk14X8a/8F1fG
/wDwSp/Yo13xXN4HPxo0nwJpXi7x5A3ijVPh14bs/BGj+NPi3r3iB9KttHOu6R8L4j4tWyk
kOmXGvW2h6dZ3GoRX+pG7b5L+Mn7d/wDwUK1349/G34v+Ff2m/wBsfwuvi74m/ErxampeG/
ir8afBttYaN4o8Z6tqqW0FlpHiK1ttA0hFuoYIdHgePT9PSKGxiRUt41H9Mf8AwZjfAvW/j
L+2F+2X+3D8SdZ8S+MPFPw5+Hui+ALfxV4p1e/1zVvEXj74+eJNR8SeL/E2ta1qst1qut+I
otG+HMsF5f3t9cTzDxbdXF8Zrie3lUA/og+EX/BsP/wRM+Bvw88KfCr4kfBSD41fEHxBDc2
ifEP4y/GPx1oXxD8f63b2ls2pt4e0jwP4w8FaDpkFmTHNbaV4S8NibTLWeL+0LrU7iSW+uv
40v+Dkz/giH8M/+CVPxF+D/wAVv2ZtQ8STfsz/ALQT+ItBtPB/i7WZfEeufC34leE7ex1G9
8P23iS6iiv9a8J+JtB1CPU/DT6zNqOvWV5o3iSz1TVL23GlzP8AWH/BaH4n+Pv2qv8Ag6R/
Z0+BGh63rl7pXwS+O37E/wAFfA+n6ZfmCPw82ra78Pfij8QNY0oJqd3Y2uppq/jXWJNX1Xy
dNufs/h+wstTtiNFilf8AZr/g9e1vTbX/AIJ7fsx+H5pdKGrav+1/pWqWFtcW8cmsS2OhfB
74pwanPptwZlktrK3l1zTItV2W8yTSXWmJJJCVjWYA/JH/AIN6/wDg3s/ZL/4KQ/sc+IP2i
P2ttB+NlrJrPxO17R/hr4t+GXxY0TwxoN94e8JS22ja54c1LwjqfgTUdWg1m2163vrqbxHb
anrGh6vpWp2unWE2g69oGrw3X62/Hv8A4Ms/2CPFHg7xCP2dfj3+0h8J/iPJBqlz4XufH+u
eCfid8Pob97GcaTpesaJZ+BvCHik6MmpfZzdXtr4sm1SOx84Kt5PsJ+4f2Cp7r9gv/g2D8F
/EGSX+wNf8E/8ABPr4vftB6fdR2skFxD4o+Knh/wAe/GLwgWt7vcz6i2o+NtBtMSgQz3QUo
sdu6Kn5h/8ABk/rHxw1v4F/tz63478TeJ9a+DifE34PaV8PR4l1bWdSsLPx5ZeGPGNx8STo
cupzz2VsJNCv/hnHq8dkyO7x6X9pU+XBtAP4GPiH+y/8YPhV+1D4j/Y/8c+Gm0343eE/jLJ
8C9X8N21xFPDL45HimPwlbxaVfzC3tr3TNWv5re50TVsxWmoabeWWoRuLa4Vq/wBIDSv+DM
T/AIJcW/h/w9ba58Vv2x7/AF/T9ItYPEms2HxH+F2j2uv6rHpskN/qUGjTfCDWI9CiuNScX
1vp8Wq6hFZwQx2El7egzXs389Xjnwhon7S//B4uNA0w2OsaPpf7e/gvXdTWGzM9jJN+zX4F
8P8AifxPZXNuPt6vJBqvws1PT7+5YpGbyOa7caehItv7+LD9qHxPqv8AwVD+IP7HMWqaTP8
ADzwb+wV4C/aE1XTE0pG1nT/HvjH46+P/AAGksmtG3lheyuvCXhq2kbRL64tzDJ9mv7e1vI
b67lswD/Im/YV/YW1D9t//AIKNfCj9iPwjd6/F4f8AHHxr1Xwv4n8UaZ/Zt5rnhr4R+C9R1
XVfH/jFbrybjQhq2k+AdA1a+0+4nhl0i813+z7SKG5F5Bazf28/F/8A4M+f+CYPwF+Cnxr+
NPjz9p39sVfDnwo+E/xB+I+o6ndeIPhGmn6Dp/gfwlq3iW91i/sdL+C82o6vBZW+mSXVzp9
lLbT3kcb29sYpZEK/Ev8AwaJfs2eE7P8AaT/4KGf8FC/Gt1PoXw7/AGfdD8SfCbwjr2qafa
WvhyFPGOt6p8Q/iX4hkvNPt47C21DwJ4D8C+Gor2y0iFLW20n4gSukKQSWcZ/bL9rb9tz4v
+L/APg2U/ae/bN+MmpQTeLf2ofhN8U5vAWkWFnpmjJ4N+EP7VPxw1H4ZfArwaJfDunrHf3/
AIQ+Cvj3wkuq6jqazanq+rWt/HrepvczTXYAP8tL4b+APFfxZ+IfgP4W+A9JuNe8c/Erxl4
Y8BeDtEtVLXOs+KfF+t2Ph3QNLgUZJmv9V1C1t0A4DSLnIBNf6OWo/wDBlV+wfp/gK/u1/a
U/a+1Hx5ZeDbidFttc+C9voF54xtdHWXdb6fdfCQXcOj3erwyJDY3Oui4hsrhYpdX86L7Yf
5r/APg1K/Y/m/ae/wCCsXw8+IerWEF14D/ZD8J69+0Fr7XtstzZ3Hiyz8jwd8LtOjPnRm31
e18aeJbXxvpc4SVYx4Gu2K7ljz/e7+w1+0L4q/aU/bf/AOC2viVvFep618HPgj8Q/gj+yf8
ADDwhd65dSaT4d8RfBH4T+N7743apY6L/AGqdO0qbxV8RvHV3bXWtWltYXOs6d4b0eK9vpj
o0MOnAH+Xb/wAEnv2F7P8A4KI/8FA/gV+x/wCJtQ8baB4R+IOr+LX+IPib4e22h3fifwp4V
8H+D/EXiPUtZtG8Q+bolvDHeaRZafdXl5BfmCG/L2WnatfG0067/uJg/wCDJb9hhdd1Ka5/
a1/ayk8NSWdsukafAPg/BrtrqAmlN5LqWsSfDifT7+za3EK20FroWmzpM8ry3LpGscv+e18
Av2nfj5+yD8Zrf43fs0/FLxN8HPiroJ1/TNM8YeFLi0S/h0vWRLZ6tpdzb39vqGm6lpuoWx
Ed1YalaXtnOY4ZWiaSGORP9av/AIIg/Hb9oHxV/wAEcfhF+1b+2V8WPEnxN+Jfi/wp8afjf
4k8Z/EIaRp8th4D0vxf40m8KQGTQtL0+CDw7H4J8OadrtvNJZyTwW2qzCEmyisreIA/lr/4
K5f8Gwf7CP8AwTl/YB/aE/a68IftH/tL+I/Gvww03wRb+BfB/j/W/hU/h/XvEvjb4j+GvBN
jaaqPDfwr0zWLqE2OtX2o29rY3GmNJNpUpuNQgtFuJLfwn/ghJ/wbC+Hf2+fgV4c/bS/bP+
IfjHwL8C/G19qb/CX4U/Dt7fQvGnj7QvDmuX+h6x4w8YeKde0i+h8M+EdR1DS7+08NWug2N
zq+t2kL6+dX0nTTp8esfhr8YP8Agpn/AMFM/wDgpvqPg/8AZU+OH7UnxB+KHg34x/HLwanh
/wCHGr23hu08OR+OvFHiSHw94SUweG/DujXlzpujXuuxrpeimU6Vay7bq006K8WOVf8ARP8
A+C+XxPX/AIJtf8EFvFnwm+D/AIh1Twbq1x4C+CH7FXwv1rQ3istRg0i/stL8O+Ko47mEW0
tncat8HPBvj61kv7BY7+3urz7ZamCdRPEAfkh/wVJ/4NC/2cfBf7LvxD+MP/BPLW/jRF8av
hV4f1nxqvwe8b+JdI8faR8W9E0oi/1Tw14d1G6sfDWqeGPFWnaMuoahoMjXXiOLxLcaZZeF
/wCyoNS1dddg/jZ/4JQ/sTaf/wAFDv2/f2f/ANkjxDN4807wh8TdX8Tt451z4br4bTxd4Z8
J+E/BXiXxZq2u2U3jA/8ACOWkVk2iwRXk2pRXchhuHg0rTdW1qbT9LvP9H/8A4NWfEXxj1L
/gjP4O8Z/Hvxnr3jHRr34o/HC/+GOpeMvEOp6/f6V8HPDuo2vh0aNJe6qJryz0ew8aeHviB
Nplj9ovYLTTLmE2bQ2rwWNt/Ml/wZ0/Da18df8ABVH9pj4w6XbNpvhj4a/s6fEL+yrCx1C4
ltLa7+JfxX8FWGgadJNKY59Tsbfw/pXiAw/a4P3lxaWl9L5VzDErgH6x65/wZGfsg3DTf8I
z+2n+0npCtZGO3GueEvhh4haLUtswF3M2n6b4YE9kHNux09Ft5ysUyDUwZ0e2/k1/4LSf8E
PPjj/wR5+IXgs694xsvjV+z58WptVtvhf8atJ0CbwxMdc0dUudU8B+PvDEmo63H4a8YWmnS
w6ppxtda1TR/FGkfatQ0e8S70zX9G0P+kL/AIK3/wDBRD9rHQf+DmX9kf4Afsp/Hn4seHNC
8C61+yR8EvHnwl8OeMdVl+GPi/W/ir46Pi/x9beJvh0NRsfCOvvqnw6+IvhzTNWuNbgn1Gy
bRbS5tNU0270nT30/7v8A+D0qbQV/4JmfAuC/uNGTXpf2y/A8nh+2vRetrM8MPwk+Mo1mbR
Ft5ltVS3gltV1Sa/hmjSC4hhgaK5uI94B/Kd/wai/B21+K/wDwWb+CGuX5s2s/gh8OvjJ8Y
ntbtZC91dWngyf4eaOLKNbe4ja8sdd+IumaupuTbRxQadPPFcrdxWqSf62df58P/BkV+zo9
34t/bd/ay1Oztjb6Nofw6/Z/8H3kllaS3LXuu3l98QfH6W19LbPfWS2lronw9SaC0u4YL1d
TBvYLhrOze3/0HqAOM8XeD4vFn9n+b4i8X6D9g+17f+EU8RXugfa/tX2bP2/7GR9r8j7MPs
vmf6jzrnZ/rmorr5O34/0ooA/nZ/4OoPjZefBv/gjJ+0Dpun20M158bPFfwq+CSTy30lk9h
Z+IvGFp4p1m5t0hnt5r+aXQvBep6ebFGkjkgvppruCaxt7qNv8AI/tLK71G8tdPsLeW8vr+
6t7KytLeNpbi5u7qVYLe3hiUFpJZ5nSGJFyzu4VeoFf6Jf8Awe7/ABivNJ+BP7DHwDtNViS
z8dfFT4o/FfW9Hiv5lupm+GXhPQPCugXl5psTiGWy8z4pa4lpc3a7hdwTrZ7il2Y/4hv+Ca
3wdk/aC/4KEfsV/BpbHTdStfHv7TvwY0jWNO1i/uNM02+8Nw+O9F1HxRa3d/ZRyX1tHP4ds
tUjDWcb3ruyR2am4eMUAf7Un7L3wvh+CH7NH7PPwYt4pYIfhJ8DvhR8NI4riKGC5QeBfAeg
+GCLmG2kmgjuSdMJuEhmmjExk2Syrh2/zGv+Dv741al8S/8AgrlqPw8maxOj/s+fAH4S/Dz
SVsrpbh5J/FNrq3xb1i51FIpZVtdSF38QU054HjhnFjptjJIrI8LV/qpXVwtrby3DK0giQt
5aNEryN0WONp5IYRJIxCJ5ksaF2AZ1BzX+KH/wWW+M2pfH7/gql+3t8TNWt1s57n9pb4j+D
LS1Wa3uRb6L8KtWb4V+HomuLO4urOeVdC8F6aZ57O5ntZZzJLbzSQsjsAf2of8ABk38HpfC
f7JH7aX7RWpNYW+m/Er45+D/AIb2ly0ii7itPgl4Cn8S6pcXhziKyMvxiQW+8Ah7W9f7pBO
/+yn8LPiN/wAFBf8Ag3Y+Gvw9+GsR+LfibUf+Ckw8R30HhvdY33h7wb/w8rn+I3jvX1vtWu
JZtPj0bwP4q1v4g3Oo2ED3dn4X1Ax/2feXcd61z9V/8EZrM/sQf8Gxc3xq1Gex0HWz+zp+1
p+1DNqVjLZeZJf6q3xE1bwDcNNdQ6dDNrU/hzRPBdjDb3s8+L1bfTUvXgjgjizv+DOHXNN1
T/gklr+nWlws194f/a2+MVhrMYtDbNbXt74T+F2tQRvPsVb95NO1Oyn+1BpDGkqWRYfZAig
H5p/8Hv8A8ali0X9gr9nW1WRmvdU+Mfxr11vtDrDGul2fhPwL4UU2gj2TSTNrHjIi4aUPbL
AY0jK3UjL/AEh/8Ev/ABL8Kv2Bf+CGn7G3xE+Pviuy+Fnww+GP7IXw7+K/xI8T+IIdQmh8N
x/Eqxg+IeoLLY6Yms6rf3tzrvjldN03StJtbzUtU1G7s9O0vTPtdzb6ev8AEB/wdceLNT/a
L/4Lc+Dv2fLLXITB4F+GP7PHwQ02KNJp00PXPihq9144vZZ4YxK8t26/EnSbieO2Ri1vFaw
iM3KyBv6p/wDg6R8c6P8As4f8EMfGXwd0y6gSL4j+Kf2dP2dPDQurJWku7Twx4h0nx/MkMN
tAbOyuv+Ea+EOoTB8W9vAEdLZlmNtGwBB+3B/wcf8A/BJbxL+w9+19pPwD/a+8N+MPjFrHw
B+Lfgr4W+D7f4a/GHQdV8QfEHxZ4F1jQvCCaaPFHw50Sweyi1zV7O6ur+5u7awtYba6e5ub
fZurw7/gzG+El34J/wCCZHxY+KGo28lu/wAZv2qfGt9pEsjKYrvwz4C8EeAvCFvdxYPyIni
e28X2bh1DeZZs25o2QJ/mAduB0HAPByPr9cZ/U54/1aP+CCia94A/4NrfCfir9n/wTqfi74
vS/CL9sbxr4f8AB76mtjqHjf4wWnjv4v2/h3S9Pu7J7+TThrM2jeG9L0cLBBdmIWkzW0c9x
9okAP5Y/wDgk5r9x+2d/wAHVmo/HO1gXWfD13+0x+2L8bklvtSjjksPBujeGPitYeAZ7d43
xfPpct/4LtLWxt2nH2aMOzy21tLMfvr/AIPbfizdeJfjB/wT/wD2YtFtLq51PSPCHxV+K13
BCwf+0rv4l+JvCfw/8JWdvbpcgvd283w98TLm4tQD/akCWdz819HXm/8AwZUfsyeNNU/an/
a5/aq1bTrjTfCnws+E2n/ASN9X8PyebqXj74l+LdL8XaxZ6Xq128L6drHg7RfhtCniWxht5
rtLXxrpMV4bSK7iFz5//wAFVPFUX7dX/B11+z18ELFb/wAU+E/g18af2UPgdd6bFJaNGuif
D7WNP+MfxctrdbiRrSKz06+8Q+N01RpiSosL15YhIogUA/ux+Jw/Y+/Zn/YM+H/wh/bv8Z/
Bjw5+ztY/Cb4X/s7+MD8fr/wzonw+8YXOneC9N0C28NX9rrkkOk3d9qS+HbrUbbTbRWltV0
641C0EMWmtcwfHf/BQ3x437Ev/AASd8YeP/wDglr+x1+zl8c/hd4d8NN4/0fwb8Pm8GaZ8F
vBnw8FrdeN7j9oXw/4F8H6Nd6F8a7XwnrmnaJ4yvvDmi6lpNxrlml34ol127i0aeyv/AMU/
+D2/4zw6D+yn+xp8AYdQuIb/AOJfx58Y/FG606OO6Fve6P8ACLwIfDjPczKn2M+Rqnxd054
YJZBcs4aWBDFFOw/Sb4LC+/ZQ/wCDV+zvtc1dX1fw7/wSy+IHiqC7WW2vjZ6z8V/hZ4o8U+
HNGZNUltoJJtL1Hx1pegPpkrq8c1qdNto5JUhhcA/kq/4NJfAHi39ov/gsn4x/aJ8dPN4v1
r4afBr42/Gjxh401uL7VeXfxH+K2taV4GfVpbry1hTxD4gf4g+LtRMgCSTW8OsPDGFjkaL+
uj9lL4v6j4//AODh7/gr5oGlWdvqul/CT9kD9kT4dLcfaJbjxBFrWlaVeeOotE8MxtJDpEG
lXup/EnxGutW97P8AaF1/TtLkimt0m1WKL8SP+DH34R6nHZft+fHmeZo9Gvbn4IfCLS7c2r
FLvVNLh8c+MtemW9+1BFbTrTV/Dcb2pspHcamkwuoQhhm+nf8Ag3U+J138fv8Ags9/wXp+N
etyxyarqvxLstC0dbeGK/t4fCWl/GX4p+GtAtItds7SOyaOw8O+CPDFlEqzRPrSQ/b0jvTY
z3EIB45460z4j/8ABLz/AINVrn4VeMPCfib4fftaf8FCPiP4s+Heq+CfEOkN4d8Zw+Nv2pf
Huu2+vaR4n0fV7eG80/VW/Zo8Fy6DqBuLeznsNUubGJWtJBA49m/4Olr3S/2Rv+CG37IH7G
GmxMt3qPjH9nj4N262FtCulr4a/Z7+E99eatPJLtdYmfXNB8KfZYoCkt0Li5lMxhguI5uN/
wCCwfxSt/28/wDg4h/4JK/8E/8AwF4pfXPBf7OPjvw38a/inpVoznQYfGVjrcnxh8XWF3LZ
TvJdavpvwm+D+lWVvLd28UWi3Piu7tIJt1/qiL8v/wDB57468V/F79qD/gnd+xV8PoYvEfi
u88OeKvGemeD9MiFzr2peMfjX470H4X+BbMpFvnB1O58DanZ6bbBN00088m1x5dAH2h/wa0
/Cvw5+wP8A8Edf2p/+CkHxa062023+KMvxL+MQvzFbRanefAz9mPwz4i0nRLJJ7hoZftOr+
PLH4pnS7Fpo4r4XmjTQh3vI2PSf8GjvivX/AB1+xD/wUd/aT8TzprHxA+Lf7YPxL8a+K1i0
J7D7d4gb4WeGvGt9JF4gv5JrbVIdQ1nxpqbQ6XJNMvh92knu5ZDrZav3x8RaH+wL/wAE8v8
Agnj8HP2Wf2w/HvwS8Efsx6L8JPB37Md7a/HTUtC0/wAIfFG7sfBDW+u6Vc6ZrTGPxBrHip
NH1/xVqdpaW89z5pv9TCwiDzo+s/Yt0X9gU/sc+KV/4JyW/wAGvD/7M3iC9+LCRal8CotKP
gm48Z2Md14S8X6+ZbWf7Nf6mraFZBr29uc3el2ekyCYae1qwAP8SnUJWuL++lKMjz3t1IYm
Ks6tJO7+WWQFWZWbadvDN93iv9dv9sa9i/YD/wCDa3xz4aia+e9+GX/BN3wF8BLeZvPS/Xx
R8Rvhx4S+Byahj7XZXFq9r4i8anUmHnM1hDAxNterbmzuP8sL9jH4MR/tBftq/sv/AAElgt
tSs/i7+0p8I/hrqEV6JzZ3Wk+LPiRoWh6s179hlhuFtDpd1dvdG1uIHWDzGjuYNvnJ/pU/8
He3xSHwx/4I9zfD+wuYdOb40/tCfBb4YnTYpEY3GjeHYvEnxUuLeFZJYJpLW0uvhrpW+ZYJ
Sh+zrJHE0yyxgH8HX/Bvv8MJPi3/AMFlP2A/DCWUV/Fovxri+Jd3DPJEsUdv8IfC3iP4pNc
nzVkV2tpPCMc8cKoXlmSONWiLGWP+sv8A4Pe/irY6b8A/2FfgkoR9U8Y/F74qfFJyJrfzLb
Tvhv4N0PwqiyW5U3Zj1C6+KJaGaOSO2D6XMkySyeQYfwm/4NEPDkuu/wDBYXw9qVuNK+1+D
/2cvjr4hs31W2urkxXN1p2g+E0lsDaxN5N2v/CTlZ5J57COTSn1K2juhd3FtbXH2d/wd4WP
xT/aE/4K4/sgfsweGPDesXMup/Ab4ZeE/hdbfZbwW3ifxj8ZPjL420fU7zSnjjukmjW703w
/o1/PbWzyW0mkSC4idIY2YA/p2/ZB0ay/Yb/4NkPDniLSvDw0nVPCX/BNT4jfHfUtJe6n8M
3t543+Jnws8U/Fu/N1fNbpe2GrX2v+LBEsywNeR3BghtvMlWEt+SP/AAZB/CSPTPgN+3X8d
ZYQ0vjT4t/Cr4UWM8mnRq0EPw18Ha74u1NLXVivnTJey/FXSze6ejCK3bTrG4cM9whX9K/+
DnT4saX+yf8A8EN/Gfwf0LU4NC1D4p33wQ/Zd8GWbJHcTX+iaZf6d4h8R2FurJMqJN8Ofht
4ghluGMbW8U6hZkunhVk/4NlvCmnfssf8EJPA3xX16FJX8YSftFftQeINPsI7VL59J0fV9X
0OwSWZbhoZb2+8H/DbRLq1kvZbaRILy2tZEjW1ZgAfpn8KP2Ov+CV/i79u345/tefCjwP8D
/iL+3V4N1zQtP8AjX490nxxdfEPxh8LPFeseDoPDujJe+FLjxRrfhn4XeLdV8H+HnsVutK8
PaB4huLKDVkknBvtWFz/AJ6v/B1D/wAFB/2hP2rP23rL9mv4p/AvxZ+zf8PP2RG8SaZ4A8B
eN7jTr3xR4+v/AB5Jpc+pfGnUNS0GW68PXmgeMNC0Hw3B4FstD1XxDp2kaRaahONbk1bXNc
0+w+6/+DNKLxd8Tv8Agon+3N8cLzXfEttpk/wOvL7xXo1nqE7eHNe8V/FL4x6V4g0i58SQz
rcf2hqOlQ6B4rl0G5mmS/gN7rDJcPDcX0U3wZ/wdv8Aj6x+Jn/BZfxX4P8ADItNV1P4Y/A7
4GfC3ULbR7OB76XxLqmnap8Qo9Muns4/tGp6qLX4i6Vbx+e011DG9tpq7UtYoEAP7Kf+DUj
4FL8D/wDgjp8Ftb1BLS1139ov4hfFn47XUMU9vLLPa3/iCP4f+H5GeFmLyP4R+Heg3skLkz
WZuzBMsckbIv8ASVXzV+xp8FrX9nH9kf8AZi+AdpZw2C/Bz4B/Cb4b3MENt9kDal4R8DaHo
ur3UsBAdbq/1WzvL69aXM8t5cTy3DPM8jH6VoAjk7fj/SiiTt+P9KKAP8uT/g8k+OmnfEf/
AIKieC/hJpM946/s6/s1+AfC/iGCZZ4rW38YfEPWPEfxRuTZrLDHHMs3g3xP4Ea4vLaWeGS
ZPsbuk9hNEn4c/wDBKj9s/wAD/wDBPb9vT4DftffET4U3vxn8N/CDUvFV9N4I0vW7PQdUa8
8SeCPEfg6x8Q6TeajYahYS6r4Xn18a9ptnex20N1e2EEf9oae/l3kP+hh/wUZ/4Ng/2e/+C
i/7bnxm/au+If7YXxs8DeLPidofgXU7r4e6D4N8Ma5o3hLTfB/gfw/8ONO/sfWdaZpJNIvB
4On1OXRlhiuINRv72RJRFJG8nxUP+DJb9lLVbXR9S0D9un4+x6feWdteTSXvw08AXj38N0q
XEc1kBcaS+mLLbuu2G7t76WJ2DSZKmKgCHU/+D3L9my60J4bL9iD482muXVtcQux+I/w5ls
9LnkTZb3lndXGj3I1GS2dvtCw3ujW8DyRJHIskbvt/zstf1vU/E2u614j1m8ub/WPEGr6nr
erX97cPdXl7qWrXlxf313eXMg3z3NzdXEk088nzzSu8jfM2K/0QB/wZBfAIRzg/t9/GAzNc
zPbuPgr4LEcVo277PDNEfGRae5iyvn3Uc1tHcYbZZ224bKNr/wAGP3wVSIC+/wCCg/xRuJx
GAZLX4CeE7OEy+cWZxBN8R751Q25EQjM7MswM5laNhbKAflL8cP8Ag5S+EHxI/wCCLNx/wS
98B/sx/EX4cePrP9m74D/s6aZ8RZvF/hjXPBGpab4Dg8DWXxL1+/sdNtfC+t6PP4nsPDWtQ
6PYQWetw3M2v+drUsMUM9vdU/8Ag38/4OHv2ef+CTH7LvxX/Z2+PfwY+NXxFk8YfHW9+Lnh
bXPhDZeALqGzstd8D+DPCms6Zrg8YeMvCV0bu3n8GWl5p32Y3ttLFfTxvJZPETcfq4//AAY
9/CEx3axf8FDviQkrgfYnk/Z58MSx258xSxu41+KcTXoMW9AIprHEjLISVQxPkS/8GOnw+M
TC3/4KP+MY5tw2vN+zBos0QT+JWiT45QOzEAYYTKFwfkOeAD+Ve/8A+ClPhT4zf8Fn9F/4K
e/tLeB9b1vwLB+0/wCC/jdrXw88CWOn2viOTwh8Jv7FtPhl4X0+01TxJDpcurWGi+DPB1jq
xvvEwsr25tb+aW8kt5wjfqv/AMHEf/BfT9mr/grT8A/2ePg1+zh4G+OXglPh18Wdd+Jvj+P
4ueG/BejWd9Ong2fwx4Uj0K88J/ETxfJeS2v/AAkHiY38F/ptkmx7OaC53CSJ/wBOz/wY5+
G/Phx/wUl1s2+9xOT+yvYrOYt0fl+UB8fGQPs84OHZlLeUVIAYGe6/4Mc/CfkXQsf+CkfiF
bgo/wBiF1+yxprwCQn939q8n49I7IOd/lbGbOF27csAf58w4OD0zxnr65wRzk8cdOcdcn+x
P/g3O/4OJvg3/wAE2/g94x/ZC/bK0v4kXnwaufHF149+EHxC8A6Fpfis/Dq88TpAvjbwx4m
8NRz6T4huPDeo6pbp4p07VdHn8Sala6rfa1Z/2H9mu7eeH7r1P/gxytfs0n9j/wDBSac3nl
nyhqf7Ksa2zS7bfaJGtfj80ojD/agxVXZlNv8AKCJAcA/8GOfiDyMj/gpLo32r7Cjbf+GVr
3yBqeP3ieYPj6JDYg8JL5YuGH3oV6UAfof+2r/wdtf8E3vgN8F/EQ/YBsr39ob47eOo/Ed9
o1lb/C7xd8JPht4O8ZappoEHjz4q3njTwz4P1fxXONTktLm50PwpY6nqniUaZdWGq+J/C0c
tlqkn8S3/AAST/wCChfw4/ZM/4KrfDv8Ab7/bC0vx78U9PtfEPxg8WeN9Z8KW+m6x40Xx58
WvCXi7Qrnx1Hpes6jpFnrUtrqXi3ULy6sRq+nTLHcNc2c0s1pFZXP9LD/8GOfiPzLvZ/wUl
0Tyg9r9g3/srX3mNGZF+2/awPj5tjdYtzWvkmRXkCrN5a5erf8AxA5aptjI/wCClFhv81/N
H/DKdzsEJ8wr5Z/4aCy0pPk7gyqgzIRnCAgH4y/8HIX/AAWF+AX/AAVt+LX7M2sfs1aP8Xd
F+HPwO+HXjfTNRt/i34f0Dwxf3HjXx94k0q61S40jSfD3i7xjbSWaaH4W8ORTajcX1rPPOG
t1tPKs0nn/AFp/bO/4OZP2Bfjn/wAEdvFH7C/wu+EHx/0D4yeNf2Xvh58E00a68J+CtC+Fv
grXdE0vwrpWtC18UWvjvVNW1Pw9o50O7k0fyfClvca1YCyiu00i5uLlLO9qH/Bjv8QkEH9l
f8FGvBtyTeOtx/aH7NGuWQisCE2TQfZvjRfme7UmQNbP9nhYbCt0hyA/UP8Agx28erfsmk/
8FGvCEml/Ygy3Gofs0a1BftqAdh9naztvjTcW62ZTYwvBfPOrFo/sTKokYA8J/wCDfP8A4L
r/APBOv/glX+wh8QfhL8adO+PFz8e/H3xq8efEfWrfwL4NtfFPhm+sl8GeE9C8CmC/1PxVo
Wn6PJcx6HLpl3Fb2c84u1+26jKbJrb7P8of8G23/BX79kP/AIJl/Ev9t74hftfyfEG21D9o
DTvhSfBFz8PPASeM7hrnw94l+Jmr+NLK8k/tfTZdIink8WeH7u3jLS21+unXBmmjubKyiu/
0WuP+DHn4oi4hW1/4KJ+AZLU2G+4ln/Zy8RQzpqfkuTbRW0fxdmilsGnCJ9ukuYrhYmeX+z
2dBFJmRf8ABj98a2vJEn/4KDfC2PTwyCG6i+Avi2a8kQvKJGksX+IsEETJGIXRE1CYSPJLG
zxrCkkwB+c/7AP/AAWK/Zw8Lf8ABef9oz/gqZ+2BqXxC0f4eeOrT47zfC618M+E5/GHiLS4
vEg0jwV8K/DGqaUuqyy2UWk/CCzk0OaW2vZLK21eG1i82202SVo/d/i7/wAFjv8Agn7+03/
wcWfAH/gop8Trz4maF+x7+zv8OfCejeEbzW/hvJqPi/UPHHgrwr411vwpqd14N8PXeq6hY6
d4f+Lvj6TXLe6+1apqGPC9vdwwLDeW1ra/TU//AAY//HJEc2v/AAUB+E80gSZo0uPgb4wtk
eUIfIR3j8e3bJHJJhJZVjkaBCZEinYeW1aP/gyD/aAawtJJf2+fg7Hqbsv2+zj+DHjWWwtl
Od5tNRbxhDcXpXjas2l2AfJ3MmOQD8+v+Dmr/gsN+z3/AMFR/iP+zToP7Jvi74n698Hfgx4
X8b33iWLxjoN74K8Oap8RPFmsWFpaanpHhTUY49UuL3TPDOiLE+vasA32XXDp2n2Vg0OqNq
H6N/8ABEb/AIL7f8E7v+Cdv/BJh/2cPi/q/j2T9obT/EXxw8Tv4I8OfDjxL4j0nxTqHjXVr
3/hFBceJHis/DNksukw6RaanBJqccNvZW6yGWS+mubWGjc/8GQHx0W2ie0/4KAfCae7YJ58
Fx8DvGFrbR5kUSCK6i8d3ks4SIu6b7ODzJAsbCJWMyUbr/gyE/aHR4xZft6fBe5jZ3EzXfw
g8c2bxx+ZEsbRRw+J75ZXaFp5HjaSFY5YoYVkkSeSaAA/mZ/4JEftFfAP9lb/AIKT/sv/AL
TX7UP9vQ/Br4PeOPEXxD8RL4Q0GfxFra69pngfxZJ4AOl6Lb31hJP9k+Ic/he6dXu1ghtre
WS5WWBJUb9vP+DmL/gtn+zD/wAFSvhn+xl4B/ZI8UePrzwt4J1f4l/Ev4y+E/HXge/8HX3h
zxtfad4b8M/DuwuZ7l7rTNb1LTdGn+Ick9x4Z1bWNFgtdatQdQkvJpraz+mtZ/4MiP2nLdA
fD37dHwH1R/MwV1r4ZfEHQUEW5/nEljqXiNjIVEZMRQLuZ180hFaTMg/4Mjf2tGaIXP7bH7
OcSFU854fBHxMuJInLHzFhR7a2WZUXmNmkgLt8pSMDdQB/NT/wSe/byv8A/gmt+3l8Cv2uF
0bUfE/hjwNq+q6N8SfCejCx/tjxL8MfGmi33hfxnp2jf2nLbWP9u22l6k2s+HxdXljaya9p
Wmx3d/bWkk8y/wCmtH/wXr/4ICfE8/DH9oLxf+0t8B38feEdO1O4+H2ufEX4O+K7z41fCpt
dt3h8R6Xo/nfDnWPGPgu8v4rP7Hq48P3UNjrSLbLb3mqWtxaSTfy5P/wZJftjB4tn7Zv7Mz
IVfznfwx8U0eNgZBGsSLociyq6+Wzs0kBRmdQsgjVpJZP+DJD9r/zJhH+2l+zW8Sj/AEeR/
CXxRjklbcmFmjXS5VgXaXO6OW4OVRdvzlowD81v+Dif/gtF4V/4KqfGb4beAv2e7Pxlov7J
X7OdnrsHgSTxf5+n6x8UfHfiN7WDX/idqnh+4knv9J0+HStPstA8E6dr13d69Z6SdY1a+i0
O/wDFGo+H9O/e2X/guL/wSZ+E3/BA66/Yz+CPxy1eH9pe6/YBT4Dx+CNJ+EPxc8Ma/e/GbX
PhnL4W8UXGreNYfBll4SFo/jDWfEWtTapL4sm069026mRXnF9JZSfBUn/Bk/8A8FARNEsX7
VX7HLwEnz5ZL742RTRjzZgDFAvwllSYmFYJCHuIAJZZoQSkCTXFf/iCg/4KF+Y4/wCGpf2M
hCFn8uQav8cDKzLGhtw8Z+De1Fll3pMyzSGCNVlRbl3MMYBzv/BrD/wUy/4J6/8ABNfw3+2
l4j/bG+Msnwp8cfFTVvgppngi3T4dfEvx5ca/4S8G6b8Tr3WU09vh74N8TJpskGta/py3Y1
e6tFuzJp620DmKaaL5P8SXHwl/4Kzf8HOfhjXfgt4o1H4s/An4/ftcfCDxla+Irnw1rfga9
1j4VfC/wL4L8TeP9Pk0HW7DT9d0uPRPDPw88S+HoLvUbCxvdSg0yHVnW3e/WRPsAf8ABlL/
AMFIfMZT+0t+xCIQi7XHiv48l2Y7t6tEfgIFULhSH8xi245VcHd+vP8AwQv/AODZv9qb/gm
1+3xo/wC1r+0p8W/2cvGnhjwB8NviFofgTR/hBrfxJ8QeIrrxt45sF8JJqGpw+NPhn4D07S
dJsfB+oeJHmuLfUNVvX1G+sLOGx8k3WoWwB/a/vTeU3LvChym4bwjFgrFc5CsVYBiMEqwBy
DTqixCJDKEQSsixmTYPMMaszKhfG4orO7KpO0MzEAFjl+9fX9D/AIUANk7fj/SihiGxgjjP
UH29qKAP/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKpAaIDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD2y1tF8iNmCnCjtTvIhVzl
Rg89KsQndaIRgfKOKrzyAOCo4Awa/MKtbl95Hsx5jK1W3ijBnWQjdwR2NXrNI2gUKVOBg8D
isnVnaS38sfMd24+2KsWTO0S3ED5faCQejD/GpoYtV53l10+4udJxVzcWNUz8o+uBQEXZnA
HXtQkitGrIwPrmpHCvAQPlIHXNerGr7O9zm9CCJUV22hXGc/dFSyRJsLeWoJ9hVCxAELfN8
w+U5PpVrzgXw3Qiur20ZxCz6iiFfLU4UfgKURJgfd59hTlIkiC56GmFdsmB2ryMSpRd0bLz
EMMYYrsXn2qvc20bJsKLjr06e9W1dS2T1HSkk4y3UnrXD7SV1LsVZPY57LJc/Z2A3DlWx94
UlxEUBkQKSOWGOoq5fwCVQQ211OVYevpVGGYuSC3I+8vpWUpxbclszohroWYpA0anj8qtI+
7IAH0xWeoMEgK48pu3pV2FgZRnNa0JulNLoyKiXUnRgwIKj5TjoKnUIQDgZ+lZ0LtHqEqsc
I3TP6VoDngjp6V9PL3UppaHG0k9CR1UodqqCPamKWK4IU+2KarYbnIpxLKcjoaxnO8k7CMi
8ieOUyIo2n7+B196pbpLeTzlGQOeldHIoOAy5A4rGuoliuBGFPlvyv8AUVw1+WL50bw190v
QXCzRq64ORnp0p4B3Ht68Vl27i1kwcmBuntWruJCgHP8AUUShGtC/UlrldhGyc4H14prBSC
DjH0p5ZQcZxmmuVUYdlUe9eZ7Kal7hopLqUnsoXbdE3lMP4gKZuv7foUn/AA61ZLQhdwkB9
MVGzzsQqRcf3mr3MPPEQsmjCUYt3I11dN/lzq0RHqtXo51YK6srj1AHFUzDcPnzI42X3FQi
2EU25bd4vcNlT+HavYg3KL5jC1mbCsj8YUnvwKilsYpZMqNjEdV4qKDOcr34rQAJG88Yrl5
YTvGaNTGeG6tssP3y9OBhh9fWmR3Dy/dAA78DIrYm4IC8+tZ2oWTeV59uMSrycdx6V5eIy+
hZun8SNIza90gW8IB2xszA9wMUkr3UyHDLGPYZNQGfLKGG12HcYxTC7A9f1r56WJVL3eU7Y
0+YfHAiyhXYFu7N8xrYhhAVSFXH+6Oay42R2B/yDWpE+IPmJwK9XL6kJtykzGrGxPtJJ3dB
6ClwSOMZ9wKbktFuTjPrUTFdvUhu9e5GcErnK9yZWPTg/gKR9xBJAyO2KQFVUHGailmRRks
AfSrnVikHKxPnk4wAM9cVDLJtbjGAfQVDNeBUwpHPrVF7kE7g+4j06V5tfER2N4Qb3NFpQc
AdfoKqXV2sMbueQikngelUWuZCSzHb9Ko3smUjh+YiR9ze4Fd+XRUnKtLZIVaNrItHVHNtH
EP3YVcE8VnyXygcDec9cVC6ea+5+nXYO9WoLB2HChFJzk15lSDqTdSbtc3jUUVypXIVupHB
AQqPXAqCSKaaQYUuPU9q0mtoI8b23AevAqC41K2tzhY979gorJ1qMZWWrK9+XQYtq5ADJuI
79Km+zqg/eOEA7CqA1G7nYhYxEv0yakFvLJ88shYehrGeId9ClTtuWpGtvNf96epoqtJaw+
Y3zr1Peip9vIfJE9IhGyAA8HA4FRP1K1Yx+6BIwcCqruqZkflVGSajEUk37I5IPqZ086Wry
vPHksxUA+nrUukwtCHwCUzgZ7Vz80r3M0n27cYZW+VgM7R2rodIlLg5/g4yOMir+q8rio9B
+1urSNGeIogni+8OWXs1VjdGWP5CVx29/StJipjIznNcreXn2WXYhLvkkIvVsda6sXFyiki
Ke5pFXt5kkbBEmQcdKtK4xGD271h6feNf20rliyCTgEYK8dK1o2PkbVxgGvPVWVJtM6WlU2
LVrID5qjJIY1PgPhuh71lWdwQ8iqcHJPNX0mAUeveu6NeNSPvGDhZkwTacjvTyp2kNTBOuA
MAmpSysN3A4rnnRiveQtik0JLEYGPQ+tZFza+VcfaIk+cfeHZhW3NggODz0qCZQwBA6DmvM
rR5NjaEjLBWaD5eQ33c9jTbaQuPLYbZI+SKinYWVwzkfuJOCcfdNOw7spjYeYgyP9oVVCqm
+WW5q4potTkNtkCkhTg+4qzbu8MJEg3qDww64qpbziReF9mFWbR1ZjHJ/yzPy/SvusplDEU
/q9TdHmVk4aouA7huBBQ0oG7pmqzAwSGSIZjPLL6e4p/2jBB5FcmNws8JN82wU586JJMAnH
BqhcKZ4ShYK4OUb0NTySrIchsVWlddwAcZPoa8erLm96JvHcpCVZD8xAwcFatWt2mDG+SRw
pqrcWe1jMuSG++P61Wt5juKt8oHf1rmhVlTdjV2ehszzGJQyDLNwBTItvIYeZIxyT6VT372
WUHPGBVq1/dxbieeefSur6xyQfLuY2u7MthVfH7vAHSphEc5JFVre6kuAXjCBR8oJ7+9S+b
cKu10Vxnqtd2Hrpr3yHFpkvyjIb0oGMYIyPSqsl4IshonzVcajKZMJDtPvXaqkehDRf8ped
vBqWPIchwcAVlx6pNFPiVVPcAHrWkkyyqJEOQaltS1QxshLMdvHvTiCYwCe1M3D5jzmkDBk
PX61z89mW0Zl5a72Knhl5BFZytmRonG1x29a1pSS7EnrVO4tw+JQcOvI9/avl8TGM+Y7Kcu
UiQEOADjvWjG+fvHjHSs9dz4YHBFPEhQ5c5+tc2ElKKcWbVY8yNZJl24zwBURnQMX3Vly3B
XhTuJHfoKpNdScqzjp2r3frDUUkcagr6mzPqAU5B5rKmuXZtzPtFZ0+pwoMbwW+lUPtU11l
EPFJyqVLFN047PU03uYoxtUlnPcniqrXUpfbGu4/pVWKAtJwxlZeoB4rRWBigLKEHcA1XJC
DtIV5SWgtuWaQB2z3I9Ka5+0X7+WMRxrtJ9/Sn2kSqsswyQTwT0wKitiyWpdV+aVixr6rGp
Zflya+KRy0lKvVs+hbUW8XKgJjqTyarT6hAjcOMjsDmsy6s7qdzvuRGp9TSQ6MseHEmR6sc
Cvh2pTV5ybZ69ox0RcWaW5J3fdpwjto/vhd3fuaj82zhjIkl3FeoTmsWfX0ikkW3s32g8u4
/pW9DBznsjOeJhTWp0i4K5jwF9TWddXsSybDP5jDosY/rXPPqE2oTKscrhD1G0ha1obRI4w
cFWPUjk10ypQofEtTJVJVvhJnlk8xv8AQG6n+Kip3tk8xv3x6nvRS+sx/lL9jVPU12zQhkb
IAHIqvLEHtpUY9VIAx7V4AnjzWrcERXlwxb+EDA/lUUnj/wAVsM/vsA8ZY9Pyr33lvNLnPE
WLt0PUJpiI8EMCDjb6YFaOg6ksk7W7su4JwO9eOWnjPWncrJIY5DzlxuBHvUh8a6xbO72zx
udwYYjyR684rL6jUjN6l/WE9Wj6HikPlDPGeM1x2sp9m10SzBiBH8hDdCTXAWnxb1JNqSlG
YdfMix/KpZ/iLb39xm7iiyqdIyVB/OtZ4Opy6IUa0Xsdbc3h0+b7TaElpCvmJ2Y/41tw6vZ
qB513HHnoCwHWvNJPFGnXgjbe1u/BQTdGx71jT2Vn4i+I1la3BkFvLbFmWOTBBFef/Zvt5p
PQ9DD1G/diz2aW/wBLjVNl9CCB8x8wVJFrOmlQRfwbumDIK8vh+H+jTxrLHpty0Zzgm6PNS
j4d6UF40mX2zdmu1cPf3tD0VhK0tz04a3ppYk3tuAp6+aOam/t3ScDdfwEH/poK8u/4V3o/
fR3P/b2f8KU/DzSSOdGbH/X2aceH3F6SI+pVrnqb65pBU41K2HGf9YtQHXtH6f2nbZ9DKK8
z/wCFeaP1/sY/+BRp3/CutHxkaMP/AAKaqfD9/tWKWCrLU7+61fRJ45I31C2KsMH96KyINd
02H90dQt90XRvMHIrlf+Fd6PxnRl/8CWp3/CuNFHTRkyPW5asf9W1e/tPwNPqtVI7Nte0aJ
lnXUrbY/wB4eYODUzeIdEXEyapa7h/01HNcGPhzowOP7EjP1uGqRfhzo3T+xoj9bhq78NlE
qElNVLtGU8DUkegDxToEke7+17VSeoMoqk3ijQonIOrWzKTn/WjiuJb4caHz/wASOHPr9oa
kHw40U8HQrf8A8CGr6CvBYil7Kokc8crrQlzJnbS+IdDaQO2sWmwchVkHNQnxF4daXDajbq
Ox8wVyg+HOjDj+wrY/W4ag/DvR+p0G2/7/ALV8z/YEb6SOj6lVOvbxFoo+VNdtQvfMgNUpf
EXhiCQA6zbyFvRxxWAPh3opAP8AYdqD3zM1N/4V3ogP/ICteP8Aps1VHI4rRsX1Cszp4/Fv
h9lATU7ZAvADSAVLJ4q0V/lOsWaR45/eDmuSb4e6N/0ArUD/AK6tTl+Hui9BoVn+Mj05ZGp
K3PYpYCsdZF4r8NxR7V1m1XHTEgpJ/GegLAWXWbZnJ6eYK5T/AIV7o6tgaJZ8/wDTR6d/wr
7R++h2P4u9QshSVucv6jVN2bxfoxZGGu2zZ7bxik/4Sjw+7AvrsHPVfMFYQ+H+kdtDsR7b3
p4+H+jnn+xNPB92eqWRJfbYvqFVas238UeFyNp1e33Dod4qzaeM/DNuzRnW7bYeR+8HBrnf
+EA0rP8AyBdP/wC+npW8A6RjnQ9PJ/3mrehk8acm3K5EsBVex1v/AAnHhQLka5afTzBUTeN
/Cu47ddtMf9dBXLHwDpJAA0PTs/7z0f8ACAaRjH9h6b+b1U8nhLZhHLqx0b+NPCrMM67af9
91C/jTwrn5ddtfpvFYQ8AaQDn+xNN/Nqf/AMIDpGDjRNOH4vXLPh+lLqV9RrGh/wAJn4YVm
xrdtz/t1Tm8b+HWJY6tbuw4Hz8VD/wgOlE4/sTTf/HqP+ED0nOP7F0wD6NUx4cpR+2/uNFg
641vFugy8vrdsvp89UZ/E+hSSY/t2DHs1an/AAgGjn/mC6Yc+z0h8A6QvI0XTc/Rq6FklOO
0/wADKWBrS6mG3iHw2q/utTgkbP8AE+KuQ+JPDyAGbW7YEj7qGtAeBNI76Npv02tSt4E0ja
dui6aMdeGqpZPFr42THLqqd2QnxHodpbRXH9oRLbTEgSZ4JHUUq+JdF1CRLPT9RilnlOAqn
OauyeE9Nls4dPOmWBSLcwUq2wZ9KbbeGtN0q7juI9NsoZj91oVII/Oilw/SlXUpNuxhJVKd
BvtobDRiG1ZVONq4xVbZGIFXzDwOi9RVkx/aItj5IPvip0hijG2NcdsmuXiirSUoUn0OLAx
m7tGOLS6aXMUABH8cxz+lSf2RLcPm8vpJU/55xjaK1wgLcGrAgJ6OBxn618V9YqSVoKx6vI
lrJmbFY2sMexIERRxwKbJpdpOynyQR/OrUqsJcHoe1WLSZSGiYbSOlVTc1K8pNCmoONkkYE
nhSKI+fYSNbzAfdzuVvYjtWfteOb7NNE0Mufun7r+4Nd199V2nB75rNvbOG9iMc689mHUH1
Fd0q/NaM/vOeC5PhMFwPMb5e57UVZk0u9ErgSggEjqaKPZw7mv1ifYyk8EeKZE3ta249PnG
al/4QzxPAoIt1JPbzAa9L02XD+W56KMZqW9kYz/KSNoHSu+WY2p+1lGx5Kwy5rHk0nhbxYq
gCyQk54DjIqo/hTxf5eBp+V7qHFepy6tDYzRm4IZ5ZRGSf4adBLNNeNLkiJjlcVUcfFqLa3
G8NHa55GdA1mDnUNDeXA4XYCTVK806wMSLP4cMX97EZUj8hX0FOu6MOh2uvI561Uu57f7C0
vlqgAy+eea7ZTiveTYQi46Hz0+maZOBGs00ar0SQbttV/DNm1p8U7NBN5qGBsN+FeyGz0q9
kka806Jg8m1JIwBwRXB3GlW2lfGWygtSfLNsWAb6V6GBrOc+VPQ1oQtWTZ3GlL/xLoQD0B6
/WrZPHT8qq6ZgaZCT7/wA6tYyR1FfQ9D7WI4KMZz+lDHAG4/lQARxR8pHzHFAdRpx2J+lOX
oc0w5wDUF5eGzi8x4mdOhK9qmU+VXZai5aIsnpgDg0ZUAZyaw28S2qgl4XCqMknA4qKLxdp
lxxAPM9QrAmub63Ste50PCVdmjosL1AApCfmwD1rKg12zmfY2YjwPn45pLzWEs5ij27nuCO
9V9Zp8vNfQlYWpzcttTVOAowKVOhPeucn8W2NugNwvkgnGXbFPi8T20yCRImZD3U5zU/XKN
r3NPqtTa2p0Z9fambhgAnp6VUstTtrwlInBdRkoTyBVpjnpxXTGSkro5pQcXaQ5mGAQMk03
GQc4qjqOpix8vfEWDDjFZs3iq1t4GmltZCiDcdvJrGWJpxlyt6nTHDzcedLQ6H8MUoJGf51
XFyZbFbuNGIZA6oRgkGshvESoMNasp75OMGnUxEKes9CadGVR2grm6eRnNBPA7msDTvEcOp
arLp8VtMHiXLPtyo+pq9f6j9gEbNCXV/foabrxjHnewo03KXIlqaa8LS9RWDoviKLWRdi1t
5P9HO0sRhGI7A9zTX8ReXIY3tCGBwQTUzxEIJSlsOnRnVbUVex0GBnrSsOetcm3jOxjvPsz
7Fl7rv5Fadtr9rO4Rw0eehbp+dTHFU5dRvDztdI2MgnFIHwpzTA6nDBgQeQR3pccZ7V03Rh
boSdeg74pCcrgdazNR1M2Eifug4bnrWZP4oS2hM8loxRSMhTz1rnliacZcjepuqE3HnS0On
6c0hGcVHHJ50CyBSoYA4PUcd6eA2K6TDzFViAacGAOSaQHK8UnTFBDYE5560gPzdOKd0HXN
QSuyxHA5HerirysY1q0aNNzl2IlYG/MhbCFTwDVOWcXNyXA+VRtGaQThC/ZT3pkS8omBljn
6CvRhT5JczPh54tzoKj53ZeX77ohyIwN2OxNSxpvLkseOgrn/BeonVINamLZL3jBPoOBXQP
lVJGQy9RX5RnNT2mLlKR3YVWhZE6PtQEAEjtVq2Teu915B7VUVQkSsDndzVq2mLZArGlGD6
BNtPVkd5bEoXQEkVlMzLJ1ORjBre3FTg8k9KyrmARtux8p5rnrQS1RrTnrqXLcrPFuDYNK6
Anhs1QtZVjkC5wGrTJ+bjsKqCU4K6HNWd0QSRDzn4P3jRVmQHzn+Q/ePain7NEaliziMYBd
jyABmrDnEwPbvXlFx8TNQYjaLdSBziJuaZH8Qtdu24Rdg/uwkV018tlJ35tDiVfW53WpSRC
+lEgDBSDtOODVrRroT3DxIflVQfofSvMLzxJrd5LvZdknc+SOaihvvEHzC3uJl3YyEZVrph
hVGyb0RLqrdHtr3MUSnMoUe5Fc9qHiHSrW6ks7qZPJmjJLAgjPpXlNxFrlw7rM5998+f5U6
LRL+cHfNCo9VUkj8TW0oQT1YRnJ9DpU8TaVYbTFI8oU/dVeMZ9a5/+3DrfxgsbpLfyVFsVA
JznjrRaaVHb3ZM4W4x2wXJ/AVFapKnxasBLCYh9mO0FdvGK7sBKCrWj1Omhf2ibPSNMOdLh
z6H+dXRz3zVLS8f2ZD+P8zV3hQT1r6jsfYLRCk4PSkAUntQCQduOKTv05oNEu4EH5R71S1R
T/ZdwfQcVc75zVTVP+QVce61hX/hSNqX8SPqed6wrPpNyhySVxxXQ3MOk2elwwWttCsojXJ
RRkcdzWHqM7wadNPGFLouRu6Z960rbwbc30KSavrUjo4DGG3GwH2JrxcHCdSk4JaHrY2pCl
WjOWrS2MC9nl1OdNG0keddSMN5XkRrnkk12OvIyLbIxyVTBPritXS9E0zRrcw6daiFWyWI5
Zvqe9Z3iPiWE5zwa6q2HjRwzijnw1WVbEqo/uOYS3tp/FOlC7jWSFN7ESDIzjjNX9Yu9PjZ
5ogkFvGOSFwKz2+0y61YWNu0a+fv3FxnIAzxViaEcxTIGxwVIyOK8v2klRUGtO56UKUXXnO
L95FjwdFeX2rz600L29kIvJhDjBk5znFd30HJyO9Y2h6n9tt5Ldo1jmgwpUcAr2IrRubgW1
rJK3IUV9FBwhRTjtY+e5Zuq1PdnFeLdUnGoW9taDfcSyCKNPX1/Sop4SUeGQY42ke9VDfNN
4haaDT5rqezbeZUXcIyw/wAKuvOLh2m27S5yRjvXz+Ie02j38K7ScE9LfidX4cvPtegwbz+
8i/dOPQj/ACKytftvLvxKoAEgqv4ZuDb61cWZP7u4TzYx/tL96tzW4BLp5ZeWjOa9Wqo18N
dI87D3oYmze5geHZvs3iKWBjhLuPcD7r2/Kk8a6mbe2Kpy4G1V9WbgCs1pXt7u2vI1JMEoO
B3B4NBQa942tLVz+6gzdyZ7YPyg1yYeo6lONLrf8DfE0/ZTnUXyO08O6cNL8O2diRhkQNJx
/GeT+tc5f/8AITnyM/Oa7fIHA4rhtQz/AGlP3+c1rmKtBInLPjl6C+C7S2ln1iSWBJH+043
OuTgKOKua1Yx2tyGiXajjOPQ1F4G+9rHvdH+QrQ8RuuYUPXrTxEF9Ui2Y4OUliHFdytouqS
LqC6dO2VlUtF7EdRXVDOwjPNecQyH/AISrRoUJJaRmOO4CnP8ASu+u7gW9nLK3JCnp3rfBV
H9X55dCMXD/AGhwj1OL8SX88msW1nafNLNKI0B9By1RXEReKSBupBXj1qnb3c11rUtxaaZL
cPYtgzrj5SRnpV6SRppDIQVZvmwRivJrp29pY9TDNNumndHW+Hr46hosMjf6yNfKf2YcGtY
CuQ8LTfZ9VurBuEnUTL7H+L+ldeema+hoT56aZ4FSLhOUH8hQDyTQSGIPQUEk8dqABtrcwY
HGeDWffXAWNwCeeKuuwRS5GAKxLuUtKoP8Pb1rtwcOebkfNZ9i/ZUVS7lffsCxY3OxrVt0A
t5ZGQkhSqn3rKjR5r8HAXjIJPatC4lZHs7dCQCxLn14NdOKqRjGyZ83gabqzS+ZzPw0/d6N
qe3GVvXGfxru5UUp5yYJ9K4b4aKDpGqZHW9k6fWu9g4DJgFa/Kcfyzqzj1PcjHlbsUFc78Z
IU+varcCsmQW5/nUM8LJKUkGARzVmxbeNjjcU4Bz1rioy+zIqavqXV256cGobiIOmzrnpUw
Jf5VB44qVVAjAk6ivSVJTi0zncmmc1JEQ5OOelXbOcbljZvmFTXcIlBkQcj9Ky2IjlB5DKe
CO9eVKPs5WR2RalHU6CVl85/vfeNFZUl9L5r/KOp7UVp7byJ9mZieEdeZQ262HfpnH6Vbi8
HaoIwHmiDZ5wtei5+UfLngc9O1KJAQQF5Ar2nShLRHmcztc8zk8AXtxIHe8RQOMBKkh+GsM
Stvu3JPJPSu+n1C3t0KeZlm7KNxB+lU/7WNwwEds495cLWc+SmrMqMebc56DwTp0ahSXkI6
knrT30bSLTgWiSv/dH9a1Xa5nc+bNhemI+AaWKJEUqqYPcnkmvGrYmKlaJ1Qp2MyIwRMFW0
SAY4G0CvPtY5+NFicc/ZDx+demXNus0ZjZc+ntXmWpRPD8ZbBGcsfsp6/jXfk1ZzxKT7HTT
jaaOr0vP9mQge/8AM1cxlSMYqvphA02Egev8zVojk+9foHY+nbuIM007g2O1OwcilG5jjgd
6C7pDTwOB+FZ2sXEUOlS+c4j3YAzxmtLGcc5NV7qytb2EwXkCTxZ5V+hqKkeeLiXCai1K2x
5pqLRT6dPHHNGWYcfMK9JsZY5dNgeJ1YbAPlOe1UD4W8PZz/ZFv/3zWjZ2Npp8Hk2cCwRdS
q9K58Nh/Yq1zXE4h4iSlJWJ8nbk9a5fxJc24uI4zMqsB0Jx/OuoIzxVC70bSr6fzb3T4p5O
m51ya0r0vbQcLio1vZTU4q9jiLGSE+KdMuFmjKoXDfOOMitfX2tIL5GEqIXBJB4rZXwzoCu
HTSbdSCCCE71autH0q+Ktd2EMzIMKWXoK5Xg06PsW9DaOLkqrrJanFabqUVrrVtOLiII48q
T5x93/APXWzr+q2oVbVLhM/ePPWtP/AIRjw+Tn+x7XOf7lSz6Fo1xs87S7dyi7VJQcD0q1h
XGl7LmJeJ5qrqOOpj+BrdItGubkyIZ7id5JMN0GcAflSeI5bK3liBdI5Dz2Ga6C00+ysEZb
G0jt1Y5IQYzTbvS9P1B1e9sorhlGAZFBxW1Wip01TuZ0azpzdRLVnALfW8d/aXMNzGHhlB+
8OVPBFegs8F1ZGRHDxOv3geKq/wDCN6EF40e0Of8ApkK0ILaC2iENvCkMI6IowKihh3Rg4J
6F1cQ60+dqzPOpLuySVl+0x/KT/EK0/BVqrzapqTsjzzTBFwc7UHSulOg6MzMzaTasx5JMQ
q1aafZWO4WdrFAGPzCNduaihg40J86d7lV8VOulGSskSFgihmBAAJNef3upWMl9O32qIZY8
FhXojKpyM8dDmqB0PRXyTpdsWPJJjHNViMKq8VFsKOIdDWC1OK0HWtN0b7dm5ika5l83744
OKral4ntZ5jI0nnSEYWOIFj9OK7v+wdFP/MKten/PIVYh06wtWDW1lBC3qkYBrKWC5oqDld
CWJcW3CCTZyPhHR7yTUJPEGqQG3kKbLaFusad2PuaueI9YtElFk1ykbryyswBNdWMZ59qrX
Gl6ddSGa4sYJpCOWkQMT+dbyw8XDkjsZU6kqc/abswPA8EEfh8ukqSTyzNLMVbPJPA/Km+J
7vT4Jo0kljilPXOBmuntrK1s4ytrbRwKSCQihc/lTLmwsbpg9zaQzMOhdA386dWgqtL2UmK
jVdKp7Rbnnlvq1jDqtpdLexARNhvnHKnrXo8U0U9sk0EqyRsMhlOQaqDR9IxzplqSf+mS/w
CFXYoo4YVihjWONfuqowBRh6HsI8qdyq1Z1Zc0kP8AegdM0YOSMcUo4xk9a6djHTYrXDjBU
ckcmsEJLcXphAyxPX0Facb/ADXDMxIL4H4VHpkRN3POei9K9jDtUqbl1PzLH1J4/HqHfQkn
slW7hkRjwPLK+vvVaQPvtzuyPPYL9AtW9UnaC2jl5yX2DHXJHFQ3CGL7BGc/K2D9dvNeJKT
ctT7Glgo0J+6tEjnPhqT/AGXqYU/N9tk/nXdoxVwScCvOvh5Lt03Ufm2k3sn869DiJZcsO3
Wvy3MPaLGTcTlulcnuFE8RbOXxxVWH926sRgg81ICwbK96UkS52rtI71Lr8zV9zLlL8cgdP
MThs4NKrhjt4z3qlBP5TEMcLmrahSQR9c17dCq5JI5pKw2QrgqBgVQmiQjAUgg8VoOpYkgD
FRsm5OcZ7UVaSnISlYz5FbzX/d9zRV+VU85+V+8e9Fc/1V9jT2h17EtGMLxgfjxVO9fyrd1
DYlcYUCpJruOGNUBLyEDCr24rOkEzuZSR5voegFevi8RTw0elzjhByZNAI4YwQAHxg+pNV7
oJclUdNxQZBzULTFTiVdp7sO9WIVJw5AI7EV8jPEVa0+U6ox5VczI4by1kYBWlgJyvqKfFc
+Yxwfmzgg9RW8kYYgq2B6VWudPhnfejlJBzwOtaSwrlG/UtVSjvC5396801rA+NNh3BtD/W
vUDZ3JO0qOnUdK8v1uFl+NFgrHkWh/rXfkkKkcYuZdDem05xsdPpZzpkK9uf5mrmAwB5FU9
MXbpsH0P86tqRzyOeK/SOx9LayuLgjkdPejJPTpSkEDBq7pOmf2peG2EvlHbkEjINApzjCP
PJ6IoBT97r/Sl6cFuOvNbMVuFNzpodQEJZnK8nHatPTNIjmDW0dxHI+3ed0edn40PQ5auLj
Ba7HIHPGKcM+nFaQ09Z9ZNmswIL7S4GB7mpdW0WbS7lLfzPMMg4NBr9Yp3UW9XqZJGDnIxQ
RnvW9PoMNksAvrvypZ13KAmQPrTtN8OJqEbMt1sYMVC460EfXKVnK+hz5U46ikw+37pwOpF
al7pv2KJHZ2LsxGwr0xWpLpMsPhjz1lUoSHdQvI/GgPrcOWLT0bOXcpGhd3CBeSWOBVManZ
HAaQgf3tp2/nSatDPNZBbdQ8qsGAboaLaAQ6jDb73kWZW81H5X647V5uPxVXDU3UppNLc2q
TlF3RYnvLeCKOSaUIjnCsBkGoDqloi583jgfdPWqUglaG3hslDOLhjAG6YH9KddLroVGv1T
7NuBkKIOAPxrz6ubThUhBWXMk9fMh15c3KbKnPSgjjvTVbJXb0PpWnYWVveKDLO0bM+xUUZ
LV9Elexcqkaa5mzNBH94Eml5IPy4rp5PDFtDqFvZm8ZpJVJxtHFVL3Sba2eZEnkLxccpgNS
uYxxtKTSRgqM496dtOMDqa6eTwwP7OiuredpCxGQR0BqabwvDBf2dv9qctPk7gBxxTJePob
J6nJgMB0Pp0pTg+3FdNqNtFmW2MzloDjPlYDH60HQLRIbN5LiX/AErhQq/zoCOPp8qcupzG
ADxThz9MV0//AAjVv51yguWPkLu+UViWdjLe3q2luOWOMnsKC44qFRNroVB90D3oJBUHFdB
FoVjNfyadDeMblBkEr8pI61Ha6AfIuLm/mMMMB2nA5JoI+t0+r7fO5ghQDnFJ+fatyGw067
mgS3nlAkfY4dRlav8A/CLwnWvsIll8vZnzPeh6BLGU4/FfvscoCeaZPIsUBkftWwdMQ601g
rnYr7S3cD1qp4w06LRxbRxO0qzkFdw5b2p7ak4jFxhH3N2roxoFD2xJHfd+dTWaFNxAAVmJ
+tV0Z1tvnADZOQO1XoY8W0bnvXVVdo3R8JlUZPHKUt7sHRJFAdQQDkZHes/UeJ7LB/5aH/0
E1pkZbNZmo4FxZZHPmHA/A1wvQ/R6msGeOeHLu5tzqJimdQLuQ8HjOa6dPEuuQHMF6G/2XU
EVk+E9Kt7221FnkIc3kgwO/NdEvh2FXGWZh6E185iZ0KdVtpXPg5U6kpPUvWXje5UrHqem4
HeSH+eDXQ22vaXffLbXiiX+5J8p/WudGmr90LgDtTZdKtSP3sf056V4WJ+q1HfY6oOpBHaF
S6ZyG9cVaiYqFUHj3rz+KO4sk22t7dRj0Vww/I09tY1GFR/xMJAy93QMCPwxUUIpO0JGrk2
tUd/cSbY8L3qtJcNFbgtjc3yqPrXN6J4kOrXT6bMoS8jXf8vR0/vCtKZxLKTyEj4X3avZy7
B1K+KSeyOWrVUaV0OkI858ufvHtRUUj/vX+buaK/Qv7Pp9jxPrTO6t4EgjVV5JHJ9ac4PPz
AccVMsTbAOuAOR9KY8MjbRny/evxDknUldv7z6VytsVHCOuHx7Uy3sZ0nEkT+WhPKt0NaCw
wR8Ku5v75FVbm5ul/wBWcr0GR0rrp4aFN3bIlNtWLrT21sheaRI1HXc2MVRk1nSY3D/boue
ANwNcbrOqi31a2GoMPJkXanpnvmrMItLu2Y28e0gkBeM4/rXowwykriSudsLq3e1Ev2iPyj
0bdwa8j8TyWyfGvT3EiootDlsjGea0J49PtLoNOHmjXrAHbap/Doay9V0ezuBJqnhwu11IA
DHdPuzjsD1U+lehg406FTnbJblSfOjptMZW0uEghuDyPrVh3jjQs7BAOcnpXD+GdYMV79im
3xKys0vnHBRx1HtWedbm1W5m89hNDGzq6j7u3nHPSvp6ldQSkfQU8xpyoKfU7mbWLOJ0RHW
aR+QoPb1q/wCHfFcVnq7yy2pKopHDV4Ro+oS/8JKYb26wGXZGwPy8dAfavXvM07T4I7pLYN
CwVJVz3x1+leJjsfXpTSjsee8dLEJxtodPZ65YXWqXcsc4UuHwG4OfT611sMUul+GS0KF7u
667eSM15FrC28EDy2TRujASRhW5Q10lnqN3NYwzfapPnQN94115djni4vm3R1xp+3aSex0F
nF/Zv2q5uUMmwBMDjk9a2tb8vUtFsbyAkFGA5PI7c1xLTytHtMrEE5Iz3pwnm8ry/Nbb6ZO
K9c6Z4OTkqieqO406+ubu4/s3VLJJEUECYjoB0rGvZvsJV7FtoiuTtOfb+VYTXVyU2Gd2BH
PzGovNby9m5tvpnihEwwXvt9H0Ou1KYawdNk2gbzlgOMY61b028t9Str6yWMxbgfvHI9OK4
nz5AFVZXAUcYPSo1kkQ5jkZSe4OKTG8BePLfbYW6ZLfzPNO1UOD/wDWrIkTU5HFzFayYnG0
kMAUQdue59au3NrFfKiXG59rbh8xBzTDYxhsCSf0/wBa3+NeVj8PiMRH2dKSS63OycJWSRg
yTyyXlujwNbw2zGNwj5KoeMkj3rVgnjh+1JFKZbPySCCdw39ABVn+zbMwrEYz8ucMD83506
PT7WJlcbnIPBdidv0rHE5dKvHkla2mttdOxnGnPZlS3nu47WOZ44zbqwiJ3fMT0z+dd34Vt
FM7303Kwr8oPdq442EPn+cFY87tob5d3rirys4UgSOueoBr0MNSq0ouM5X7egVqEp03Tudb
ZtczeI47+6ATeSFXPOKr6ul3dancxO2LZG3gnp06A1zJkcEHzHyPemmSUnl2x7musyjgnGS
kmtjqpNXksEkt13fvoUCk9jW1K4OoaMWYHC/M2RwcV58xbILMWPqTQZJByXY/jTM5ZenZp6
6/kdJq0d5PqV0jv/o4beDkfpV3Vb2W20SwNs6hgByOSOK43zJCDudj9TTnLFRlyR6ZpGiwN
+W+yOs8NzF4dQMrbnkUcseSaraNjStQS6vcJ5rFAM9BXNh5F4ViB7Gkbeern880rMbwTvKz
0ludnbWZt/Fr3zyKLYFn37hgg1KL631nT76yWRYpN5KZP3q4kySFdpdiPTNNGfl2kg+opx0
M3gJSak5aq1vkbumWM1tqdvJcDylEijkjn3re88DxwW84eWI+u7g1whdyBuc5HTJpoLlgd5
z0zmk0y6mClUfNKWtrbHUvLHbX2pX5RXG7aoJ6jvUusfZdU8O22oEATW4+VC2cCuTLcnJP5
0E5UgsTx60PYiWBUbTvrEzZ4wqY3MN5JAHXmqOjancG4urK/Y5il2xORjKnoK0blkd44wTk
dfasDxLDLbyM1qf3kiBkHT5l/wDrVdafuo+SwLksXOtHZNnWZ4J6Y71z1zqMd1rENrENywv
lmz3Knilm1qO50aCeBwRKSsnOCMDkfWsjS0EVpb6jJ8ourhnGTjC7SBXO6mp9hUr3fLDtc4
/wnfRwx6ihk2j7XJjsc5rsIr8Z/wBYCR61z2iW13YvJpDtan7ZctMTsDlUJPrXWNoOj7FSB
WjP99ZDz+FfJ49UYVW6rtfY+eiqtRt01dEb3hKFgenYVC1yCuS3PpVptBHllYL1gR/fXIrm
dTsfEGmQSTG3W7jHO6LOQPcV5SwsKsv3buac7h8aNJ7pDlVPzd8VnXb/ACM7E5weM9a5yLW
TLMJWBiYnBGav3V3G+nyyh89q7IYGdOauiXXjKLsP0Ka5n1W3+yNsuYnwrjHC969Mk2xxiL
dk4x9a4XwAkTTXF+FPyDaPqa6W9vijNMqbnHCD1av0bA040aftXpofL1KjlLkRZljn858Zx
uNFYLajas7NJLdBycsOetFZ/wBs/wB1nR/Z/wDePd/MXbuXtjjNQM68mVguOlec6r4z1RL9
bPTbWFpwgZ1c5CD/AGsdDWFqGv6td3kcfiVHtoV+55GVQ/WvzhUHTXvM9lc0tj2PzIvLJUg
gfjVWQIxJDAk85FeW2+s2unarbSabqJa0lcLPE8hYY7kelegtq+nBRLDMJMgKiL95iegxSl
QdRe4Ek4bmN4rjtG0l7eRN8842wKoy2/sRXH/2k2lWr291GYbuNcjIwVbHUeteiQW0izSah
eqrXrr5cSdViHb8a828UeI9K0WR4GU32oMTuKnKoa9SOCq04xUkZ068E2VNBdtY3LNqTx73
OVjPMn19K1hp97YXEw0q5CKxyUlBkw2OuaxNIj0mzv0udO1qMwTBZTG5w2T94fnWhqPi21t
Lm7SJzJtXeF9+laVKfK+WJ0xkn8WxzMl3Fpl+15r1t59zGssjlzxIxPynHpiqugxXGuQMqs
tvFLLyDgBR1JAqz4ruG8RwafIll5MbqQr/AMRwPu/pWfpGh6hH9pinbZ9kcjbu2kGu2SdSj
z7M5YuMJKL2Ldz4XEKnVRfNJHGdhWNck+hq1oviG7t1ez1CCRrQDAdl3AexrNj1nT7XVfs1
3aXAbH7xFnO3PqMV1Xh/Wv7VsrrSodKR2KkRSPhdqkYyfU1lOjKvDkrK7Noq8rwMzUprdrf
ztNuisIO4ow3AH274r0PRg8Oi2cU7ASrEu7nvjmuUbwLb2+k3ECzSSXEwChuir7jvXM3/AI
Vjs/HGkaH/AGlfNDcxMZSZyGz6j0r0cHhHho8q2PawtKrRfPNb6HsG9ePnBpN6AcMufY15R
4p0S40LwS8D387LDeKYrgud2xuxNT22i6JdXVu/h3XLme+tAs8iNMzK4B5Br0Ej0liNbWPU
FmReGYZ+tKHU4AZfzrzPxLpUWpfErSbWaaeKG6hLSpFIVyRUllpraT8SoLHR7q4lsxAXuo5
JC4T2oaGqz5+W3U9HDxE8uPzqTfHgkFR2yTxXlNjoFpqfxK1y0vLi4+zxAOkSSlcE81Y8O6
U91qPiPSYL2a40jaI4ZGcna/8Asn2NFiY4lu+h6XvU/dYHHBINCurZKtkd+a8z8G6nHpfhv
WrDUiXutPdg4YkmQdF/Wur8IaW+l6HH5+77RcHzZNxzgnnb+ANM1hV53ojpGkRQNzqCfU0z
zI26Op9ga4f4nQK3hRJQ7RyJMoDKccE8iuf8R+H7LRNP0y80i/uU1SSSMRxmUnzc4zxS1FO
tKMuVI9XNxGp5kUf8CpwlDL8rhsnqDmvJ4tFtNU+KWo2d60vlJAsxjWUqN5xmtbwdarZ+NN
Zt9MuZZdLjQL87lgJO4BpkRruUloegSyIg+eVVPu2KQSIE3MwC+pNecfE2Ka+8mO2Yh7KFr
pyp7ZAArdexXxP4K062ileKC4WNpHU4IUDkZoNVVu3FLY6oXMGT+/jP/AhUm9WG/cChHUHj
868ii8I6W3xFn0TfcfZEtQ4HnHIbpnNampC90uy03wPZ3L+ZczMpnz8yw5659aDL6xLW6PR
fttoZGRbmLcp6bwTTnnijYCSVEPbLVx9x8O9D+yItmJIruIhknDnLMMH5vrisr4jJbRTeHr
u6yuLgLKVJO5eMjFTYt1ZRi5SR6M9xEgBaVFU8hmbGab9otwMtPGAeRlhzXlfj3xFoep+FR
BZSyNcRyJsOxlwOh5xR49tLSHw14aJBjjEiIxQkEoQM1QpYhRvZbHqourcsFE8bE9MODmmm
7tVba08akHkFwK850/Q/Dd/qsV94YkmFzp7JIylm2uPTB71R8XeELTTvC99rM7yyajNOJCx
c4UFumPpU2JeInytqJ6oLy2JJ+0RkBecOOKQX1mD/AMfUIH++K87l+HdtKls+myywQ3Uax3
Slyfl4bI9+MVmnwdoifEuHRRHMbNrPeVEhzu9c0aidaokny/ietRyxy/NHIroR1U5zSTzCC
FnbsKyPDmjf2FpcmnI7SQRykxM5ySp5x+FN1i7KSNApyVTJ9qznJQjeTJxNXloOT0bJbC4N
1cSXBX5BwPrUXiSDfp/2sKXe2O/g446H9Kj0As6mPB2Lyfc1f1Ka1js3tri4jjadSibzjJr
GlNVY3Z5WW4eMKE5y+0eZavcf2dNCYpC1lK3mbRyVJGD09ag0+LXJrIia5e3tACsTTjp/uj
+tdXbJp0tpDczWySPb/KSBwCO4rCkvn1vxZb6VMHjs2VvMI43HHSuam1J8q3OBRnKVk9NjJ
8Ma9Z6bLdW2os8sxmKpLtzuH1rv4nAUTqDsPIFef+EorSK1v7ia2L+XdOiybd20A8Vo6341
sdOt1S2mWeUj7o6D6183jsG6te1GN31PTozjSp3qM65tRWCOSaRwiKCST2HrXLXvjC9ubWW
SxuUhVeELDLP9PQVy0viw6vod5GzLFJt5A5DCucW5AMTXELyjGBkbVx7V3YPLJUvenozkx+
JjUcVS1THyXN1LdStcMFkdy67e579KuQ3rtayRO+7PY1Wu9Pbzo7i0jU71yFByVogjEsiYO
1g+0ivoIxjK3keFUUoux6x4QVbPwxuH35WyKq69qirqccKPzGOfr3rU00JFY20JwBGmW56Y
Ga811HUWn1mVywIaQ16WLnagoRdjycKueo5s7FtRJYnavWisTz4/7y/99Civn+V92enr3Nu
6unYWtzpchNyUD3SycNI4649/auotNes7+SOw1Cb95OB87pzn056VyEEUd6zXN+htVQDZKA
Qkv/163/7J1K18meKzS/THmI4cEivFr0NdVc9iGusdi8mlaXplxNNHOl4of96oHQ5rqdG/s
3U9KngaZVuraZlilUfMo6jn15rzOXXorm7fS7a1+wTzS7ZpGOfyH1zWPd3uraR4nuLUakIp
l27WTKhsDg4HUketdWEw1fnbvbyZz4icFDU7vxd4v1PRrGWxkVTesuEkTo46b/rXnFnBLcH
fd26zc5cOx3Nk9fzqPUr7Xr6WS+1G6Xy7ZgVk8nq393P0qE6ldG4EV2Ixlt6gA5XPY+gI/W
vcrRxFSEVomjyaMqUZN3Oh03wxp90bu8uriO306yZvmLYdiB6/U1Jb+EodRt01NdVmjBUsV
mAJIHT/ACa5k394C8yWkn2bduXch2v7kHvXUeGtej1KxurG4BDoA6ttIJz1FYUaU025tM2q
1nJbNEOhyG/mESsXe3JMZfjBz+gNM8UyarqN+2oQxm1LR+VMRja2O/1rRTwtc215HeRpcRC
UbleJtpP49DVe60x/Jm+1XF1KUO4LMQqA/QVwzVajVuleLOmM4ThzPSxQ8OaRc2FzLczyRS
yyQ7o+jAAHnOfwr0zRrvTJ4YmghjjnI27lTALdwDXluly3Go381tBcFIYLd8yt0Oe1a2i3M
ttbqsJ3hGRj82MHjPFejhlU55e2+RvhsZGlOKir3PVSuce3PBrgtcOfi7oHHSFufzrv8gqh
B5OK4XWbO/m+Jek6jFYyta2yFHlUcAmvR0R9lWlzKLJPiUoPhKM44a5j46559K3rPR7C1uI
r62t44JFiCOUXG8H6VifEG01C+8Npa6bZyXUxmR9qDoAarX2veJJtLitdO8NXUE8oWOSaTo
g6EigyUoqbbXYqeJIZ7z4laIllefZneBx5yjJxnt70/wAImXRPGGr+H79mmllP2iK4f78q+
5qS90/UovHei3EWnzTWlpbmKWYLxuPen+KrLUP+Ep0PWtKsZJ3t2InaMfwHsaCdebnt1Mdb
C61L4keI7e21CSzDRAM0XVjjgZ7VtfDm+3aVdaNPGsd3p0pikwMbvc+9M0Cz1JPiNq+pT6d
NDaXSBY5GHBxUsOn3+n/E6e/trKT+z7yILNIBxv8AWgmnFp8y7sz9d0WH/haGlqjNHHfKWu
Ix0kKcjNejgDeORgVxusW2pS/ELR7+GxlktbZWWSRV4BPf6V2Xfn+XWg6qUeWTOL+Jq7vBm
QcHz059OavaR4Xt0mt9W1KeS/v1jGx5OFiGBgKvaofiBZahqXh2Kz0yye5maVWIXsB610tj
vbTbfzY2hk8tQynqCBzQTFXqu+1jzeXTZ9T+K+sWsN/JZhrUbniHJ9B7Ve+G9xLaxaj4duo
gt1ZSn5gPvqe59atadZaqvxQ1DVZtOlSzuIvKWU9OPamalZavY+Phq2laa01vLamKYpgAt2
/pQYKLhqipef2xqF/ruoWMENzZFfsjwvw5CgklfxNX/hneG58HC2kBV7SVoiD1A6gGtnwla
XFp4ejjv7ZoLlnd5VbByxOSazPDNhqOneKdbL6c0GnXUnmQsQMAjrx70GkYuM1URUg4+M12
BzizFR+Iv9E+Kfh+9lyIJFaMf73NWo9O1RPifNqv2CT7C8AhEmR19a1/E/h9df01Y45fJu4
W82CYdUYUFSg3B+p0Hc964Xx5tN/4byQf9OAIxmp49a8Y21gbabw29xeKu1Zo3Gxj6mqfiD
SdduU8P+TYtcy2032i5YEAZPagdSfOnGxN8So418ETFY1UiaPooHes/wAcH/iReFy2P+PmI
YP0FbfjzTtQ1XwuLHTrQyzyyKxXIG0DmsnxZpWu6jougxWGmNJPaukkgJACkAcfpQZVF8Vl
0R28NlbQXTXsSJG7RbXwMZrnfiMyv4EnYfdaSMg/8CqrfXvjLUY4bKLQTYwSMonnMgYhQec
Cr/jjTr7U/CrabplsZ5WZMYOAoBoKnJSg1FHRWO1dPth/0zX+VcdKQPjPCf8ApwP867DThL
/Zlsk6GKVUAZDzggVykunamPihFq62RNgLfyC+4dT3xQvMqdlCLsdbd3UdnbPNI3AOAPU+l
ctcys7SXUxyzjkepq9dXLalMyRwnyYCdzk8DH9aoadEbzVIU2kwRAuc/wAR9K8nExlW91HF
jU6qUF1NWOW30PQ5L68BCqvmPjr9Ko614e/4TDwab22XbcOBNbZ4KgdvxrO+JWoC10O3tFc
b5pgxHsOad4C8c2k2k/2NczRpJaEhNx++hP8AOvWoUlGKTR5OaV3TksPDRJGXYXttaWMWnL
FNFcwjMkUo5U/XvUGgCO48QC58wfupWUD+8cHnNb+ua74f1C/MEltunQ4EpGzPtkdaz7ezt
7tYRYWMNvaSuU+0BcvIcclT2rijhoxqufc48NVm2opXsY/gieAWmpxGRVb7ZJ356+lTa14S
0nUt0rRiOYclkGCfwrx6Seez1K8EMjh0ndfM3HOAa2rfx5rlptilljuUUY3MPvfjWE8LVjU
56bM51U24yRq3PgLUV3GwnSUN/C3ynHpUF1pOp2lmLe5t5nkQ9GAKgegq/a/EiMkLd6eIXH
8SNn9K2E8Z6bqsPkqsgJ4J2Zrq5ppfvDlclF+6ch5cq2KR25kjmVshugX61Stg39uQxeZ5s
iuC2OB1rV1zVra2uvsml4klcYd8cJ7VQ0q1H/CSWcUYMp4aU+pNXS9BTUnFzPZGcRaXczkf
cgPHueK8cnyt424dT1r13V5/K8O3jIMCNQD9K8tu1V5RIFAz0NFSpedmcGCVoNvqNMgyfmN
FRsRuPA6+tFK8Ox6Fl3O7f4n6ZfaZDo+raY0UCAbmjwcnFQ2t+rWkd1o92LWLeCxeXOB6Yr
y6cMsvIyauaVJM12qwxNKuRuVRmlUwcV8O5MMVKWkj0b7eNU1XzpkM8gOV8tMH/ORWxqHgL
xFc6vLr011bwhlDBEbkgdM1Q0eDVY9Ttb6+0TZAjDeQdpZMYPH616Freov/AGNK9sQsJjJU
heVGOKrDRjT97dmGKm5LlseVeIJ47a3iEJV43fY8THneDz+uKm0zQ5LyCS/vxaRLOQQzscp
7CsVbC81S/i0+5YRCafIkYYPPJx+VdFfeEbCJvsf9oTu397ecD3xWeYSc4pJ2LwEYU3zTVz
f2HTTGFurX7Gyjcd/3fwrHna3/ALXR7dYUtrw7VmhOCD6kVVsfDmmQ3KC7u5btUbhXb5ak1
pH065QLYYjmb/R3TG0t1/Cvn4wqQ1jJtn0cK8Ky5ai0Ot0rxnqEVp/ZculNdJZDZK4xlj6g
Gklm03xak0trGbaSI7ZUZQD+Vc9e6m1lbx6zaMc3EYjkIPCMO9ZYvL8XktxJL9ghuIR58hc
YfHoR0Jr0sNjpysqsfd/U8fG4RU5uMXr+hTuLtYtWltrC2SS0tCRKgbBkHc1estT0nU2his
rGSNEbAc8Y9eR1rgru5m0zVZ4LNyYskBm5LBuea19C1CdbG4s7aMLczSBlK+nQ49K7KtGdS
00znozhRSi9z0zS/GksNuBexi5tU486A7mXBx8y12NjqllqVsJ7G4jmjPdT/TtXzrcPFY6g
Pss89rKP4iOGPvVi28SXVnqCzlzazf8APa3OVb3Za9B02kjvwefSpvlqao+kNwIGTVO9v4L
GFZJm+8dqqByTXAaf8TrZLdDq0HmKuAJ7c5DH3HaqfivX4NVlsJ7KQrbFXUPuBG4jjODxSU
W3Zn0NfNKTw7q0HqdhL4ysobgRyxOFBxlWDEH6Vc07XdKvrmSG2lIdzu2uNpz7V4TFc28lx
Bpk9s8Mp6zbzuZvWujtLfWbG9t5Yp/tUaNnD9QPQGtfYs+Zp59Wi17S1j2/IIBBApoPzcj6
VjWWrM+nxzGFpHYcoCMqffNSf2yM82p4/wBtP8azcHF6n2eHxlKtTUkzWJJzxScgdj71lHW
l5ItSPfzE/wAaY2uxgAeQxdu3mLgfjmoSb2N5VqceptKoGDnNKfunbyaxv7cXHMGO3+tT/G
ga2FA/cf8AkZP8aV+w1UprW5rgnAPAPegDIBzWQdbHUW+f+2yf403+3VPJt1/7/J/jTuUqs
O5sM2Gx1pVOQeMVhv4gRBvMAIzjAmQ/1qV9Zk2FntNijuZUAH60roXtafc2OMg0ryRxqS7b
QOpNYP8AbwPHkrj/AK7Jz+tUbfVludQvJJyCIuEjDAqMDjpxzWdSpyRuYVsTGnG8dTqYriC
fJglSUDg7TnFPZiGxk/nXJaPfW2nwybIollmYyyYmQZJPTrWl/wAJDH3SH6mdP8atO9i6Vd
OClJpG0WBB5xQBnv3rBbxBGOcQj/t4T/GnDxFEBwsIzz/x8p/jTuW68O5U8TeLrXw2FjeEz
zlN+wcYXPrXkWoeNNZ1XX7mbTbm5igYZWLdjaMV0+pTJ4u+I9vYxlVgjXZLtYNkDnqPrVPx
h4N0iykkms5WguHPyRCTG8jqFFZTrRhKzPmcZiq9VyVN2RQ8LfEi+0i5dNbuZbyDO0qxyyH
1Fd74m8X2n/CLxXGkXYaa7x5ZU5Kr3z6V8/X0E6XIWVJEfJAWQYYf41Np8dyZGjjMm3HKqa
0k1a/Q4qeZVoQdOWp9BG7gHhWxigkQyTKGcK2c+pzW3oVr5Vq14zBjIOPQAV5zoen3NloFt
HLcIrP/AM9JAgRc9MnvVfxt48nt2j0HTWSGIIBNJHIGJHoCK5aL9pNyR7bxcaUVUmtkU/ip
eF/FKRxvkJApXByMnrXmUjTQnzQSpPRlOCK1tQt54YJ55pi25hsBfccViyyGSYksQCeh7V6
L21PlK1b21V1C9Z6teJepK8xnP3dspz+te6+EdTg1LwzpaINklrM0MinqDg4/nXimm6T/AG
jNHa288LS4yWkYIkY9yeprtD4psvDNpFoujQCe6iffNcswZWbGO1Z2vojvwNRUXKpPZnnl6
R/aV8MjcbhxjH+0abBp0lxKqKFQnq0jbQKu3C2kcss5JaWRy7emTzWZPdn7sXyj19a0cdNz
zXPnm5I1TpWnWbCS/wBWhmPeKAEmrN5eta6QraXF9kilbaCTl5Px7CsTTLL7fefvH2Qr80r
E9F7/AI1euLkX18rwIRb2/wC7iT19D9TWXLaPNIte9sizpdoTMkEURnupuQT2969H8P6FFp
ksZnHmXTndI4PA4pnhTw22mWJ1C8T/AEqfnDdVX0rrlszBFGAhM056/wCPtXjTxN5Nr4Uer
UpqFHk+1IrSQRyWsy3JARxghjw1ef3unGzka3dWETnMT9gPSvS5NO3Sb5JPMbHzH/AVTubO
1u7V7aaFXBHAz0rzf7UU6qVNXub0cnUMPdvU84NvACRtH/fVFdg/hO2DsPNPB/vUV7nNLsz
w/ZvueTwwS3nmEjc0a7t54rU8K3q6fqqh0ZZJHwGY/IBU9rbK8rW9qu+NAMkj7x9TS6xJZa
XaCDyw87/N7g+tezWo81O3U8qniHCqeqQalaNb+Zc3lzsHDehPt7UxdcFnaCwnO+yuRttZ3
Hf+6f8APauK8N+J7a10lZr+VbtxgeSeQF+lM1LxTa39gLGwXG6ZWVW/hO7jFfPYeFalPkaP
dxLp1YKcS94svLZV0pdPLfbo2fdgcjJGP1rotKs7nVoILu8JikQgOrjaXFZmneFmj87U9Tk
aSQfPIVBBVe5U+3WovE9nqmj3EN5Hq1zPpcgwrDBZPYnvWtWVOvFx6owpUpw957M9CHhnTb
mTLRGNyPlKnGKPEui26+D2VmZpbUebFJ3BHb8q43SNd1LTLSPU47qTUdO3ASCT78YPfjtXZ
+ItQe78K3qQ7g7xFkweo6/yrhjCMIrl7npvljuee2Ns83hNvtcObfeJNh6kE9Kn1Xw8LOR5
luAdKVlk+zNkkknoT7dayNN1+4k05dPK7jINqgdST0xXsGhaTJdW39o3qxBfKKwQnlRxjc3
qa5Z+0oNyq6JsrEVKdRwcdzwzU49ObxFK9zJ5T+arIedoG3uKg/4Ri+1HX7e1DCyN2HeGZG
+U8ZGPrivVbqXSksmSfQ5J50fDuYcoSD2PpSXOn6TBpkN+NN2s/wBwFicN7elerDFeySh0P
LnhpTbn3PG5rXX7fTPPv7J7mwEhTzCvIZTjrVUGzu1wu7zCOM9fp717hoGtaZDbto2qny4P
MYojrlXBPQn2rn5/AXh3xBLqkljP9gktrhljMfIcEZHHarpZpBNxnsupxzwUk7Lc8plt4Uj
UK2xs4JTv9RVG4DW+EkfPVtyEj9K6jW/CfiLQlMl5aG7tD0mQZIH8xXMi3+07jBMzOBgRNy
T9PWvVp4mlWjem0zGVGrSvFqxPa6wECR3Kecqn5ZQfmFdlpmo3NxGotdQjmB/gk4auetPC0
QgM15Llz8vlIdpjJ/vZ61uWPhvQHlaNtSNvInKyBxkn6Vzyx1OLabKnhJS1iddpGrTiY2tz
GfJnUqwJ/rXPax4HeCaS5gurloHbJxIf3eex9q0NE08yXTWCapKtyv8AqvPGUl+h7V00Umq
WLeTqUXlrnZ5yHcOemR3Bralj8LP3Jys+hdOnXimtbHlk/h1ogStzcSY4IMhFbXg22ha+vd
NmeTZcRY2yOT+RrsdR0NLuIvbsIpTyHXlHPuO1chcaTrui6nb34tjOIzuPlnIx3/SvQhSs7
9DGUqsXaUmY2o2Fnpr3lpPa3bSKpWJ4pyQp7bgaxfDmnnUtettPu5540lJBIc+les6xoFvr
tpFfRSm3vCmVZgQrj0PvXm+u6fd6XcqL6B4Zgu5WQ8H6EVy1sFJRfI9zohjZppSeh02s+C7
KLSXFvLPHerymZSQ4HUD3rz2WG2jQh7u4EinBUsRt9q07fX7r7OYr64kul2lY1djhD61zs0
rmQs7bm7nBry8HQq0rxqO5218V7RrlbR1fg3TLTVNba3nkmCCMsG8w9R0r0+SfTzp0ekawh
jk5jMucrL6HPavMPCerafp6FblWWRpAfNQ4bZ3FehXGo+HNSgJtJ2jEY+ZpjyfoD1rhxMar
qNrY9ahWpexSb9452+8IabZySAJNPGU/dvFKTmuj8G+H0gsLmHDx/bI2UbzkjioYYdRsrKE
pbNJFICUZ2HI9T6V0eiaxDe6ciLAWCcFlHQ96xdWaj7yCUYz1R5Jf6Lp+haxJbXs1xcPGeY
wSB+dab+GNO1rSftnh+FzIhIkR5DuH0roPF2kQ36jUIYystuxWVm43DPB96paFro8O3htdS
sVi2jmRflYD+tegk6kFUp7nBKbp1PZye55/caBeQORNFLCB13k0y20qSa5WCNnRtuQTk5Ne
za5M9/YQ3eh2cGpwOP3idHB+lefJbeIl1HzbfR5I3jYsF2EhM+/pW1PESkrSSuKdNw1Um0b
/AIeWbw9JLcC0RwkPNwrfeIHT2NSWOpw63JJrepTsl7H8lvbBNyn1ya6rQdPQ+FprjU0WG8
eQtKG4Gew/rXOpq+gaFemOxmW83ZfaMkbvr2rmU1zaq7L9lLkjrocz4wtl1O8068jjaJZsq
+7jaR1wazLaO20q/wBPvo4pHSRmV4S2c4/lXd69O/iDSLVbKNEl8zeEQDgjsKz7PTNPvri9
vQjsYIRuEgx5chznFbUXzx5JGNWPs5c9zG8Y+I4dX0iyW1gkhhDH7xHJx04rhokI/fKpbae
R1OK7KbSzN4AlmCjda3JPTkAgVzlnCojVm+655z0rupUI01aKOOpWnUbcnuRXd+zyujndG0
e1faqFvbTXc4gt42dz2HJNOuTGbgpH/qwflzXd6ZHbaRYQiJQjSqGkkyAzH69q3jyyfvGMn
yq6Oci8L34wJpEikPSM8kVFe2kWmv5Tybn6/J2rq7rWtPtUcIFeVuAkfLH6muSuJ2mmMn2K
NSTyXyxq5OEdhQdST1WhmySSzsAik57DqaX7Ey/NdOETrtz8xq6FvZGZYDEo9VXFT2+nRyO
oldpZP61zymlqzshQnLTYggM11E1tCvkW3fjlq9B8CeG4r67W6ljAtLU8ZH33/wDrVz0Wms
08NlbIfPuCFRe49WP0r2rTdPh0XSrbT4BkouWb+81eDmeLcYcqerPUw+H5JqJI8P2q9Fsqk
RIAzn1A6AVP9oQyk8EfdBpl4zWFogTiadsux9P/AK1ZaXcckiCM5weea8jETcKCprV9Tqw9
P21R1pbLRF6adnmIQlA3BFRfZDDE8pY7j0HpVuBUZvMKbSDx71JOwSN2kXe7cKvau7LMDTp
U/b1dDhzLG1JP6tRMR7SUuxy/X1oq1JPqnmvzGPmP8NFe/wD2zhe6Pm/7HxX8zPI4L2LSo5
ZCwO4AA55PtXH3l9JfahJcSH5m4Az0Fdj4itYbt7o26KCmGQr0OOtcKq4ulAxjODXrVW3Ky
McMoyXP1NbSN8d4oK4D5GK2tHis4b+K5mT5oZweTwRuqmhWDUoQQAojyMetPiDNo99IQTtU
kN77qznTbi0XCraakfREM8N5HiJhz1wMgqev4YrAuIY5LO+0OULJHHuVdozwRlcV5f4a8dz
2oiguJDkDYxJ6iu7t9Wh/ti2nWQSJeRAAg5yw7V8hVhUoTbPqsPVjVtDuR6BGLTw2FniREQ
FJEbuvuKs6dqTHTZtPeQObPMO7P8BGUJ/CuZ8UawESPTpUe2eTcJCo7dj7iuQ0zVRZHUDI8
9wJojGMdD6E/SujC4eVSLnfQeOrRhZRWp9E+HdGsIvD2nyz6dA0yxD59gyPxq5fQXR0qSx0
+eFIJBgb8gx89vUV5n8LfHNxI8fh3UptzbT5Duc5A/hNepuQTvX9K+TzLE18JX5Zap7XNcJ
h6deF1ucUPE2vx3c2n3VxZQwwExhmGAcdxUNybi6MUE2qwzKcuz52iM/1pnxA0xYbVdU06M
LezSCJlxkSZHXB715Dqc2sRRQRXE7bH5UKOntmvo8FGpjKSqRODEVVhp+zluei6lBGbe4aR
oiodQXifhhkZJq7ZLpy3zxwSnTWLjiNj5coA4JPrXHLo8194agjtYUa4ktVkecuV2AE7vzq
1eOI7c2NtGUS1iEY3Hljjkn869nLqVPllGok9TxsbUkmpRZ6tNpmoWum/bIrt73jLQSkMGX
vtNeYePodEtXsLvS7dLaeQMTJGMHPYexrotK8YT2VvZaXMjNBDA3mEnJJA4IqKd/CfiwWtr
cTPYywkILlCMMfcfpRPK6arKrS93yNaWPc6bhPU4VINYttHh1YlmN1IULOuG9jk9BUs2m6r
HCmqXSLviO0pL90+46Zrv7mzdopYrbxUkrx/uEtbmMKhA6c/wBa5bUNI8TXrSw3sDNIY9qh
5V2n6YPSh4eb+GJu6lNbyscm+p3q3rcm1mg+YCIcgjvj0q5L451+S5j8+UPIxX5CuFwOlSw
6Td6cZ31ndasybRIRuDDH3c1gmS3nKQuNiyKNsh6q3an9Xg52nDYylX933ZHeaT41sFv86m
ktmpBOVG5QT/Su20vUdN1cf6NdwvN/Dtb734GvEFS5Bltb+5SFgpMbSKdr49DWVbvcxy+bb
zOjDnchIx78V04em6VTmjLTtuZOtzRsz6UWOM7oJIxGwOCvv61h63olvrFhJpd1jGSYpAOY
j7H0rkfD3j8fZ0svEMUhIG1bpckj/er0T+0YYtNe/VFurUwl0ZT94CvoozjUjZnl1lKMk4s
+ftZ8PX2jXTRXSkYbAbnDe9UE052YEW8jkn+LgV7rdDT9d0mKRwtxZPk/MfmT8e1ef694dv
tLjNxbs09qD95Tyg9xXBOlyvQccW2+V7nMLZGH/WbIj6J1Fa2nta22oxTzwtdRxjJBGcY6V
nkhbE3xjkmjztLgcA/WoYtRXG9nEQP8IXcxH8q5J2acWejR5udSbPTI9RE+h/2pfs/z7gse
DsCdhx3qOw8UadoXh9EN2r3AB+UZB56VxFlf6gRi0jYxQ5YNKCwX3AHFZE9w9/qvnSuZ5XY
fN0B+gFeR9V55O70PX+sckfM9K/4SSbWrm20tLlLp71kUhP4fmBJ9uK9Ln8EWOs7nnQGRS2
yQjLJ6V5N4auLDQTNeyxiS+LbOnES49fWvb/CmuW+pacJoSCFO0813U4QpLkOOdZ1ZXkeIw
Xw0TXZbRpyZEkKTc4IKntXqmnX9tLZRy+YkysPvL39Qa8N+I7CHx5qgjO0mbd8vHXmsbSPE
N9pwl8i6aGQLlW6g+2K5cbg1VXNS0Z04fFyorllqj6Ils7C5ui7yBrdjk25HBb1+ntXmV5Z
NZ+M7/wCzW6zwSuUXC5C5HIHuM1zk3jXV7i1EYvVhJXDNH99z/Stbwxr8cGnStqOu7J9xIj
Me5/8AvquPD4WtRftJO511K9Gs1Ti7HRi1tdAMEMqkQ2imRtxwWdqqavPcaZpcU9w6h9WYs
8SkZjTtn3xVvwxbQeKLm91bUYnaxgxHEJCdsjHufpiub8YQ6d9sibToWJBIMi5Kn8TXoUKD
XvyOLEVYy/dxO307Q47zwBcI0RQ3peQfT+H+Qryiztg1lIsoJWJihAr1fQNTktI5LK/nO2K
3j8oMMYUqc15/DbhbrUYudu8Sgex5r0Xq0jz5/Cc34gsYLZLWSGLywy4OO9YctxNKQXleTa
MAE12fjBVj0qxH3nJJ49K4lhzk4rCfus1pao29Is5Z12wr87DJPpXe6R4SsJ7ZJZl3v/Fk8
1h+Go4Wskkj27weTmuva4Vbbc1wUx6HFeLjK9RvkifcZdgqSp89WxnX/hvSEB4WEDjKnBrC
cWNtN9l0O0a7vTxvPOz39qdqtzNqAl+wSExRD97cMflX/wCvXH/bJ7QultcylZPlYqcFq3o
0KjjeTPMx+LoRnyUkj2fwbo9lYh7q7uorjVHXnbIGaMemK6+FnmuI0A2oOSPX0r5ngub3S9
QiuFDRSoQ4zxkZzz6173Y6yLjTU1KMjEsOcehxnH514GYYOrGqpt3Iw2IjUi6RkfETXXtLY
RW7lTIREGB6euK5LQ7Gaa2OsLPOJQ/3g5x+I71o+M4GvPD4uF+/FIHI9c9RTfCJaTR7i1mj
YlMPtPBzk8V2UtMK2tycXCVKqoJ6WO80DVVv7QSMAZUOyRQehrXZhJlkJKg7c+hrznw5diy
8Qr82xJ9ylT69RXawXPktMOgaQ4BrHHVZ/VvZxMsNSVbEKRpyRt5r89zRWdJqkXmt+8PU9q
K+S9hU7H031SR47cSvHMQ5w6kHHb3rm7iNYtRMi8JJ8ynFdfraW0t0Ly0ZBBMAdqnOw+lcx
cmAxPE/3lOUbPT2r9ola1z8ppXXujNRnBuFw2SqAHHapLfUCdNuLEISZF4496rWNul5fCKT
dg8ZXqa9PXwHoUigQPcRMuA0zSgcn0BrzsTjIUNJ9TvjQctjyBY5A/zoV9d1ej6Bpeo2+mR
3X2qN7dsSLtfJB7Y9Kfq3w6v4dz2F19rXqFcYP59K5i2utZ0Gd7YpJEo48t+Py7VxTnHEw/
cvU6acnSleS1Oy8baxaNoqSThGv2+Tp0AFeb2d6VIQgbGO1vpVvUp5NXnM04MbDjaOgxWWY
hA4A5J4+tdeFw8sPDlZNev7Zo24ZLjTdRiurZsSWzh1Ir37SvFMdxpUF7cFY1mQHdnjPf8A
WvA57S6t2ijl3SS7B8gHIFdV4S8cw6aqaRq9nHc6aGOVZfmiz3+lebneXRxVJTSu0a4HFSo
vlO78VeIbK4s7JoZVlWO5BYg8DII/rXmMqq97prt89uJgr8553fyrvvGuv+D7/wAEz2WlyW
sM6MsiLEuCTn/CvILZL+7uc2gZyBkkHhfc+lZ5HGNKg4RTXqTmUJzrKU7fI9niWKKz0ZLcB
kmintzgemSBXG+JZmfVC2mYK3DE7M/OAoGTj0rHj8T6hp1tDa/2iszW0pmTCBtj/XvWTfeJ
L++vTdfJDJvDkxjHPt/hXXh8PWoVJO109TGry1IpM7QXFvJ5MiyKZdm1hnBNCXEFjFNKtmk
ithfLIwOuc/Wq+iaro2oRfZtTi8wOAWkVdrxN6571d8U2q6ZZRi0uTdq6GTpjCjuPWun69T
qVvZT0ZzPA1IR9pTd0RahPMES9ty01s5yVVP8AV/WoV1sPGyCaX5sZGT/M1Ba6nbNbRgXOw
EANzwfrSyXtg4FrvSRGPKIMk/X0r0oLkV09Dz5OU76GqdWla1t7O4HnIW3bX+8B3z2I9qzb
rwVOd01h5c9tcZlCK2GQnqMGs5CItQbzWItk5UM+Qo9jXYaOlzJcJNOxhR2UxKDyFHqOwOa
8/HYxUabn1O7C4eVSSgeUXstwk4tppXkEOVw56H2pILpklXIRQowcZ+b616Zrnh2x1q1u0t
4RFqNvK22RRxKMbgp98ZxXn8ehXTbA6BHlB8vJ4YjqPY0sLiPbQUorU6atNU3yy2Ogi0/VN
SsxIumzyQMQFZU2Jz05PNdTbWes+HrK4GpG2t9MSLa0ayFjlh2PrVXRPFv2PT7bSrtmKQuq
EyfejOf5U74j6slxcQadbzB0fEjBTmvM+u4763GlyWjqdKw+FVF1E9Tl/Dmu3mnav5Szs9o
7/MjdMeteuwxfaIEZFEsEqEAHpg9vpXihEdrKvAXkICT69fyFd+PFx05bOKyRZLfYE8tuNw
HU17ssTODUWtDxqmGhVi5p2Zbfw9/Yl1PILX7Ro14Nk0ZP+qPYj2rlvEfgG6tEfUdPdZ7M/
MBn5kB/nXrmmatY61pwkt/k4w8TdvX6intFCITaPGvlEbQuOMV5uIxMYtuDuVR54NRmeCRa
hrumafPpsc0kMMyldpUZx0xmofDGlXWoa5bWdum6RmxyOgzya9I8UeBLi7RZdMnMix5IhkP
Iyc8etW/hroX9myXGpXcZ+0ZMUaY+Yeprkq4ymsO6kPiZ7FOE5yUXsjXuPh5aEM8NyImdf3
haMOGOOvPSuLudbfwZdC0tdchvYlOCir8y+1aHxN8c3UEzaBpUwjwuLiSM8g/3Qe1ePPHcS
RvOykKOpPc+n1rLLaeJlH2leWnY3rOlflhHUteItVbWddudSOR5rA8/lWPycgHj3q/Fpd/P
FvhtJHUdyKqSwSQ7lnjZCP7wxmvZTT0TOf2ckruLLNogGJOpx1rqvBGhLrHiuC3nXMSEyvj
uOwrmLfhYewOK9J+G8y23jeFzjEsvkn/vnI/lXWuWOrOfX4T1v+zGtriDTIYljsp5N52DAH
y815/NNpVt4wvdC1C33wI2ImxwCOpr1W61uytNT8q8yjJhU4yOe/0rzy2hgb4gOb5InWSRp
VfP3wadSSvcFG3UyPG91BHd6fLagL50XlkjuAcD+dYqbZvEd2CNqhY4zj6YrrvGXhqK/uFs
7eWO3uLZt8W7gMrc8H2rh/tC6TcX1zPIsjRvsJU9WA7etSoJ1VIVRXjZGL4yd5taS1BwkCf
d7CuVVYvs8jsxDDoPWte9lkmM11ckm4u+QD2WsNywOzIIHFOry3uFJNKxPb3NxaxhredlUH
sautq9xdWzx3U0zOeE2nj8azbaGSecQp1Jzz2ratNHWILeX8gWHJKJnlz2rn9mpu9jqWInT
XLzGjrd0IdMh0y3UpBGoJQcbmxkk+tc5p9yEu0ZkBZT8mRnFbWvoGtBc78M3G38K5qFghkc
jgLgH61rOyaSOaMuZNskmlnnk813LAkkbvSu08FeIfLP9iXT/JLnyWboDjpXIQhZbYA4zGC
T9KksCimQuuePlPpWVWipxsb06jhJPsema7OHsk09QDLvDuo7KO/59KY9+mm308+CBNCJEH
qCAf55q98M/D/9taVdajdT+a6PsGTk8dBSeI9An1AJBpxRJbUshLnHyseBz75rz4YNQg4S2
O2tjJV5+0Oa0u5N/wCIrfYQCrlyPSvTo8GKZ5TnLcGvM9EsP7N8RLEJ0lmRCZCnIHtXpBfN
useduRn614eZJwmoLY9PL/cgqhDI371+vU9qKmcWvmN856nvRXnWZ6v9pS7HlM2kalp0kyT
QyNbsoBZF6H1rl7gMs7ISWwfzr04XF0mBC8lygUERTrtkH+NUp4NA1qYicrZ3AGCpG35vev
0uVN8p+bxsnzI43QwG1aBSdqs6qfpmvd57m1sdWgsn2lclvmUEfd4ryuPwrc2d1Dd2585I2
D4XnIBzXbT3Ol65PLJcRtI7MGWNvlZfavm82w86k432S6HpUKkYpsl1TV5JdRR9KeQBDiRo
uFH4d6U3drqFqYNa05C0mR5mzt2PtT4Y7i3mhW0tykUeQY8ZOT3we1XZlSKOOCZWQTZD7mD
KwPuOh9q82NKMYqMXZ/j8zZSbu3seXeIvD0+jObuyy1sTwpGdv/1q5CS4kkvY55VBKsD8vA
IBr2yewWKe3t4pTIhAG1vmUgn3rxzV41h1i6hUBVSVlwOnBr3sFiJTjyS6HHOCTujoNV+1y
atJdQvt+0rmN17ZA4rm2EscmOQynNaWn6qtptgu4DPbMMBgfmT3FTTwWzwNcW9wZUYnaxGP
wNemndWOa5is0igYIAPPIqc6jepZjT4JiI3OXCgAnJ7mnNFvsn+XLxndx6UwWr+UboY8tME
n39KJNRWpcdtDVTSbGMwh4pbiaTgBWwfyretfD9kbf7UFit9rbWVuWB981iWt5cm9guLF4Q
6HcvmYGCRyDmtKW7tLeya5mlmmnmY7miHyKfQN61i2loZqMmx862+lyXRaEyvPAyxuB9xh3
rnJtY1S+t7e1knLC2UqpHBx6Z7ipL/UY7pYxawyxlep3ZyKzrWJlu0SQMu48GsXTjGfO90d
kJSa5VsXbaB4rRo52hQynP7zO4VsafpUZn89rudlgAJeGHcAe2c9avz6dbR2sYe4MryLwiR
5ajSbK6e6Fvc2WoywlPujKj8K5nXcouzNIYd9tDUsYLJpPtZYOgOQ9xgsrHrhOldPFaW0V5
aTNFcNNsJdnG1cdiawItOntHZYdGlS3PJJIZ0btg1sWur39/pkcOoSSCVOFRxggA18/jnUn
DVnp0aDh0MTUtSng8T3kenYbAjbl8cpzkfhxVbW7y1GsXcChJfuvhCMISATt+lV4XsT498y
dA2x8kN3AB4rEvtPvLC8TULi3eGyunZoW68Zr1cHOEVGnPTT8TzMRSdS7XQlu1W4AMwMj9Y
p06/Rqz7Vz9q8wlpMNsjB67qLmd4rZ2jbCvwCBg59aqNfL9nCRW4jlc4aX+o9K9qN1qcCU3
p0NvTZdOa8uvt6rI6fuo1blQxPLVJbwQRarcMrfugNkZ6gr3JqtZ6bpSWslpqDy296fninG
SknsR2rc0LTLd7sRXd5CsSYZyH+/wBwuDXHUrQpc05XOmFNzcYo6rw/bzgRvJH5Ubr58ig/
w9FWta61htJsllvXEqueYejKCeADVW3vY4lUrIh88lsKeFUdBXL69etf6sIzKn2eDLHccAt
Xy9GNTEYhvVI9/GRpU6Cs02dd/wAJEzTxGxUzW7EZhfhk9ce1HiPxammaRvs5f9KnH7sAfM
PciuY0nWtJ0jTrq7dlu9QnBjgt4/n2gdz6c1x15ey3d7JcXSG6vJD/AKvoq+2B1r0KGBjUr
XlpFfizj+sOnT13ZSiiF1cS3l87yAkkn+KVj2HvXW6RoiXAS4u0G4D5Y+yD/GodF0DWrmT7
TNpcshH3dw2oB9K6C4+16e3lvLbQTEZEY+Y/nXp4yVS3LDY7sq+qRnz1vel26FtbG1iYKEb
yyOApxiqepaRFJYSTW+JUQHKyIG6DParen3NxJHmWdJpG7KBhaszzsbGa2AALrhtowTXgRn
OEld3PuqtGNeheMLHjM0T2+GlQo33wuOx5rvfAhiPiCWDf5cs8YktpT0WQciuA1KSKW9ZFD
qkfyfMSTn39K1tK1m0iSGK5d4ZYTmK4T7yV9dZVKdup+WTjy1Hc99v5LHXLPF1KLHUowVc5
2/iM9RXC6vaX1rZm1sbqK4MZyGY5ZSOeG7VjTfEnULOLyVew1DONskkfzAe9ZN98RNcvSVt
1htkZSGEaA5Fcz9s3qQ/ZvY6LWPG8WsaH9k1BPs+q24xtxxJ2yCK831G/UTxQL80VueefvN
3NVUnkkv45Hky2Ty3TP/66pzwsrnkH5sYzmutNpCJpb6WWRyxyX6ewqoQxzntzxUgiO7a2A
TU9tEjF+v49xUtN7hY2PDEUBu3klAOcKufejWr/AMzVhEpxHE+FHYYrPguHspsJxtYOOPSq
9zN5moSSDnc24A1teysY8jbuXL+4aSyaNiWKykk1S03TZ9Uv47O3HzvnqewFT3Y/fTDBAcB
gPwrc8DWk03iePYm7CMcjsMVy4iXLFy7HRQin7rOaube7015ra4iKSsNvzccZqeNvLs5ZWX
BY7VBr0b4jaSbmGLU7aPPk/LJgdBXmd5O0tvGvoanDYmNaHMmXUpuD1Vj134P+IrW0gm0ud
fLLyh92famfEG8jF9FbQTFDcMZWYHGADgCvPvBlqLnV3LEjZH1B6Z6V0vifS9Z+121yQ11F
EoCsFycdeaxni4OXspOxtDDVHD2iI9BgjTxDDDHLlzkMR0PrXqAgH2VnK47LxXFeENCnF9L
qV7GybxiNfXPUn0r0VI2hCs7BgPuj0rwsSvrFb93stz06M/YUeWe76GO+nz+Y3y9z2oq5Ld
3XnyYAxuP86KfsKXcz+sVf5TM1bTIY7JDaXJuRGnmLKeSmOwauJ8RYXTxcvaI08knleYOGU
9QavDx7+6W0uLORrPHzRq+T+tV7yOx1myd9KvGJUhxFIOUPpjrX3Up86PjoL2bszG02fWLS
4ihWNVZhuCsf9YPQiuqWXTbwJFc2jafOfvMBujJ+nUVc/wCJffaU0q6dc/2jEoDFsBE2jkj
1rj7LxFd3M8kUtutxDE33ScEfQ9qzXmdEZW1O2SXUtHUOsaX1s3TDZOPZv6GlXXdO1SR7CS
drQkZVLgbDvB7HpXN/2hPb/vrGZ4cnmKb5Sf6Gopb2zvIMahaGJmzmUDIH+H4V5dbA06jco
qzOpV2ly30O6s9NlW/slJbarcMeVI6gV4frbeZr99wBm4fp/vGu4s/E2r+HxGun3cV9Yvkr
HNlgnbOeorgbqbzb25ndSWkkZjt9Sc/lWeDw1Sk3zsc5RasieZYJEDRPuEajj3q9p0j/ANn
6hayIF2p5ig9sVgJIBIDtY85I6ZrptOe7v9XlvTZ7bNIsTiMcKmMbvrXpc3Q53FIyykqxJN
yivznHX2FdR4buobeBorqBLjTpmCXMD/wk9HFZ9rejTbqNZoo5xaSFl/20YdaqQ3rm+ujBH
mOf5SPc9KxrLnpyRUG1JWNX/hFJH1W90yCD5o2byyfQfN/6DXUXGlR3Pw5vLIQiK5spxx2B
wMn6Vv6uP7IawuZ1xLcWscuemWVdrA++K4y88TS21rq2kNEGfUCpWQHiMDjn8K8tqdWEFHp
udUGoSlzGDpmkaolut3HpUkyjlmAyKluZYJ7Z454RGy9DjBU/zrtvB1lcCFpbeQSSgkMpY7
f/AK9Y/i/Qrya6aQ26QzP/AMtEyA3titXNSmlIqE+WGi3I/CrCK2NzPOpk3bFLHJAFdje+I
oZrQWsc8NtdtgJI4+XHevGoZLvTZmglyHjO7g1pWGtu/m+dYfaFk7j+GsZ4aTnzxeh3U8Vy
w5Vuei2+p6rHc+VPBNKCMBk+YE+oq62++xDc27w7ukmMEH61xGkeIhbLInmS27OfkZj9zHt
XUaV4slvYNl5HHkfMkrJhWHT5vSrjSoPWo2jqjiqklyp3MpvB1xH4kS6F550BOXbGG+ld/P
ZWOoad/Z01ujwFdoU9sd6SwvIZ8GW3i9vnyv1zXRWM9vd2W61hiXDMjEDOCDUYiplyanVb0
M40q0bqyszy5vhvaupU6gzIGJVViPH496kXwBo9uymW4mkx2VK9HunuIFJRE/BacIo7m2II
RpsdUr2MBmGBxb5KZ4+LwdWknJnBDRtDUrC9nNIyHKsxG6rEmi28dpNNa6NLPNjITIy31Na
8iyWszZhTcp6jrV6K6vZIztAhXGSzcV05lhX7NKjFP10PMwVaHtH7Vv5Hkkmna3NqL7dGeG
TcCEQYVa1rXwZeX10zX0MEEWME53NXYzatpxuGW41IFl5ZYufzrb0WK11Sx+3WkMyxklUeQ
ffx3+leViZYfBUuatNJnRD22IqWoQuvM5ew+HmjRuCxdgeuG6/lW7baP4d0hitna2kUxH+s
bBat06b8hFw4wey8DFZlwNKtiVs7WMyY5ZxkCvk1nnNLloJv8j2JZVUaTrO3oIwlmgMcU6M
WG3IxxnvWYnh67IZHW2ljz99sk/jVw3en2zq8zusrLgFY8VpTa3pFpDGWmeVyOIgME16sG6
0Elq+1zlUcRg5N0dF3sczceAri9YSQXS2jLzuhUgViX3gvWYX8u3vrmWVefMZcL+ldBd+PY
7S4CXNq0NsTt8xTuKfUVpxa5dXTo2m6xbSDAYIR94VtPDyo/wASNvxOvDYzEzldzuvI8Y1L
4e6+908u2MyP8zAnbmuYvtEvNNkKX1hcRe/UfnX09e3BkskvLzT0+1AYypyB+Fc2sMuo2cs
jhBEuQVZBVrFTpvXU3dOlVXNHT1PnVGtlJDRu3pUUl2z5jj+ROwFdP408PjRtV3QndDOC69
tvtXJiMk8CvShU9ouZHBVpezlZjvMXH3OafHcSRjGxSPfrWvpegXGqaXfXMEZdrXaeO471k
O5VSu3BHqKFVUnyp6idKcVzSWjGtMhD4JDY6GrE0bW1raTIOJY92fXnmqK7cvvB5HH1qVrm
Q28cB5VDke1VcgGlDsJfwIqKQkyb1zzSq3ze9beg+Hb7xBdm3stuUG5ixwAKmVRRi3JmkIN
uyKLNPeTx7EJbYqAKOpr2Pwb4cOiae19N/wAfc6bVT0z1qTw/4K07QVS7mf7XfLyGx8ifQd
66CWTyZF35yxwq96+axuPdZeypO66nrUcI6d5T3JpLK3lsZY5iCHGCMda8g1XwHqP28rYRC
WGR/lOfu/WvXXeR5cABfX2ohiaWQkN8vTOOtcmURqwk7PQ6Mw9moK+5yHh3w1b+H4XjfbJM
wBkft9BXQrZtJCW37Ub7vHQVcmtQNSQSj5Cp4qR3M0ghRsBfv4/lWeJpVa+J5Ib/AJGOHxC
hRu3oUrVVtQQx3AelTC4a4k5G0Y6Uy6CqDHENxXrn1psEckK7pHCnrk13To1bewodN2EK8H
+/rbvZFh2hEjAx9CexoqnJNa+a+b/+I9xRWn1fEdkV7eHY86W0s7jUzDAPMhZSSw5IwO1aF
ppEHKsJIpAfklAwfzrN0O2X7PPJuO7YWB/IVPaeMmt9ZksL9A+nkhMMMGP1Oa+rknsfG8vM
7I3kurrT7vypcLMFwMj5JF7j61zUsEFrqVy8D+TaXh+VhyI27A/jWtq/ifR7uaGK2R5njcC
KUHaM/wA6bPamZJJLxUS2uEJ2qeMjqwral2kVy20MWLU5bdDBe/P8+xlkXC59c9hWvb2kU2
XsysRxnYTkH6diPpTdMgF+8miakA1yY8RTEY81MZA+o4qpo1je6Pqdxp92mQgZ4ye4x1FaS
pPdHNJ2djmdaYLNmHCknnYOM102lQ6NFYwWK6ctzeTEZlc9yMnj0rE1CzluLFpVU8MTgfWn
6Hdf2ddQ3l64SBTk7vTpge9Tpszqj7yR2Vn4YtpJx51vbg44CCt6bTNJsLIxXd/FaIV2hCw
QH6+tefa74/mliNroKm2gUY89h+8f6egrip7y7uZvMu53lY85dt1Q5RRtGB65oXw8XxHctH
Y30TWcSk+a3z5PoMHOK9A0f4SaZp15Fc3lwLryiGWNU2qD6n1r5z0rW7/R7pLrS7+W1lXoU
OP06GvcPCPxqsXto7TxKrrcg7ftCLlWHqfSvIxkK7TcHp2OqioL1IPjBJJJqWlaYWiSEqX3
scHOcEewriHstJDx2F7arbl0/d3kUhZWNeufEfRrfW9Ag1ywUXBtgHDKcl4z1x/OvC7u+tv
ntuPsjtnBPI9/auahGUqPL1RtJpO5Nd6prth5el2k7WlruwGiPD+5NW7rUdY0i0R5tTa8SY
cpcfMp+h7ViHUTFAIZZUkUH93IOcfWqd1NujIWVZIXOTCxPyn1FdChO6utDJuIy/vP7QdZC
mxlGAoOf1ru/A/hzWb6FrqFltrYDgyLkSH0/wDr1W0XQfDV54HnuLt5bHWYyzJJIreW+OR7
cjitvT/iFptpotrbgsjwqFZVQ8kVTnzQ5YK4oU9bs6Gey06xaPTvEOmxzwTruWQLhkb61zm
r6BJoUZuNMuftOmXBwrsOYj6H2qOHxxpmo6mF1CNooWO39593Hr7VZ1C8nbT7zTlufNtWX5
fcdRXIlOOjR2RqqL0MKOc2xGyNir84Bwyn0I7j3r1/wND9p0OXzF2IsnHbJI5rx/wlb3Gt6
0kVtFJI+FDE8hB3Ne3ahquh+ENJihnuNqquFjAy7+pwP515mYq7UYq7O6NW8TbGnwJ/EW9m
5oks/wB1si2IO+wYJryY/GSVtRaOy0R5rboDu+c/4VeT416dFOI59HuoWHXzCOKxp08fR1g
lFnPJxnpK7/I74aXFDlvLBbrkjOa4zxlfiNfsUBPmsPnxW5pvxC0PVQFaT7O7D5d5yCfTcO
PzrzXWZb06zLPLuYsxCKDy3PArTDrG1a18XU0XToY4j2dKCp0YavqL4e8PnVNaSzG7k75mP
G1PT8a9utLOK1t0t4FCQxABFAxivObSKTwbZ2N9e3P+kXTmS9jHOI8cAfStm48VT3XlSaXN
ttkO8s64872HtXPmmGljWrP3UdmAo1IJqCu3udi9uHXbkE+hqt9kgjUjy1B9h1qfTdRt9Rs
1vLZxtYfMD1U9wfSvPvFHxP07TLuWx0eEX91GcO5OEQ/1rwaOU1qsuSkdrxcaes0a2uz2Gl
WM99dIirGMksOfoK8vi8WnU9fWUQrCiITHHn7vua5/XfE+t+J50jvpo1hjOREgwo9z61zkV
2ttfYUnCnlj1Nfd5NlH1K06usu/Y8rHZjLER9nDY9Nv4obtJdygluoPSsrwnqUCST6Hez+U
ASYZM45z0z2qzpd5Dc2/yPv4wT71iarbta6kt9Btx1YY4YdxX1GOwqxNM8rBYp4ardI9oXU
NVMcUStG0C4Bd0+UD3Peqj6qjyyafbWpMRJJbpnjr7iuL0rULuwgiuYppLvTiPMa2fkoO5U
/0rsriNLmzj1DTXGJIxsf2NfBYmGJwNVKtqn1PscM8JjIuVNWfY5rxpDaah4ebFv5kqRZWQ
fwkV5LpmmyX9wI4wFGcM7Dhfb3New3No0aNES0jMpypbgr34rmNNt7eEgwh7dFLfKkZbym9
Se5PQV3YLESkmjnzXDxhyNbm7oMdv4d0oWwgULIf3gLDzCPUjsKNU8JeHtZUTCHyTjIeHgH
6+9Zqx2N9Hvt7iaQod5EyMFyeTyBj86lF9LpcsCedvSTc0qKPljHqM9K58ThJqXtKL1OfC4
+LSpV43X5HNS6Bouh6rKZoH1CNFGxJDhcnucdhW1aaR4ZuZJ2XS7eQBcbo3JVmx/CD0qG8i
ubzUPtsxjQbQpjzkBc9z2NWo4YhpP8AZ8YmgD/eniyy4PY8ZAr0ozaio1ZannVKSnUl7JaH
Oa5Y+Go9Kn8p7eC9QbkSJ/0PrXP+HNfutA1IXdscxsQHU/xL3putaLc6dm4BL2kjlUlIxz6
GsXkyD24/Gt+RVIWbuiYRdOSZ9L2GoQX6x3MRDxyx+YvpUAk8yeSUDID4HHavPPAuq3B0eS
zLH90x2E8BFPWu5t7u3bCC4Uk9FVst+VfJ1cHPDylyLQ+ip1o1opyZoRq0krBG4zyamW4ID
GJgqxsF3Y6nuKrxyrDBIwKkDn8addpttooos5TDEDuaxwtbkdlsKrh/au17osarc/Z9sxUt
820elNiTZYYC/vpOT65NXflnjVXUMBzz64qvcziFS3G8j8fwr6XCcqUqy3Z8pVlLm9i1pci
hhWD90WzKPmY9cf8A16ZcWSTIJJyVhXnB9f61JpyOwMsqEg5IB/rRewXE0OTL93sK46+ZUI
P2dD+mevhcBUnJOro/0M94NO8xv3S9TRQ8CeY3Xqe1Fcn1+Z7v9lR/mMDR9GezvLmC4Gz7M
yIykdgSTXmdxD9t8R3TL8qNOSdx+6N2K+jdZs0h1V/kAW/iADf7Q/8ArGuEm+HbtJcPZhUm
kBwzk4Y9a+8lG5+dpuDdzik8OJBqUq3dwIVUZRiuQ3euka5S80EaejxNNEmIpiSp29ORisp
9T1jQ5V0zxBphmhjOMyD5tv8Ast3FdCul2sotrqyhGyZDJG47jsDWfvClcbpyyQmzS4Zp4x
tTeBkg4xkd629Qt42JGUlnt28piDkjPOf1rHk14eFoopRZC4uZCyo56REdsetY1t4otNNuj
qmp3DefdbmngXknn5fpV05uO5MqPMrk941loenzSXgHyMwCgcsc9K8vvruS/uWuJwETPyxg
8L7CtXXtbfxBqRmVWitV+6jfrmsOUh32oflXinUlznZH3YpCBTId3PoBV3TtG1DVb5LLT4G
mnk4CKP8AOKdaQupSQJubOFHqa908KeBLnw74cTxFPcIuo3BGI2HAU9vrWErRV2WtXY8X1P
wd4j0eRlv9JniwfvbCyn6EVk+VLEdrKynvkV9dWWr6sUKXFjFcRkZ2jr+IPFc7rvhTwnrz/
wCnWcmmXTfxhdvP8jSU4y1LlC2xhfD3xpaXPgSbQriXy7+yhfyw3/LRfb6V5fqPhXUY7eHV
bmFk064cgXCLuGR6+nNaniLwJq/hV21C2uUntY2G2aI4baeORW5ofi7Wo/DS6dcWkF5pVwx
iRT9+EnnFcrpuneUOo3LozyxbdmkeIAMq5wxGAeetX7eCOa/WSyVFEQy3msAmfbNerXukeE
dc8EbLZ0t9UtVPzgYdjnpjuK4vVvCF34Vls2mP2oXUe/hcbW7is/rEGrPcnke6NfTtY8QfZ
dskcN7ZQr80cTBsD3Fc1q9qLsi6tIFGW5A4rc05ZNPnjvYpQshAUovr6EVW1p7axvfNjysF
0dxT/nm/cVxp8lS8TqjO6XMia28M6bqumsouIrO9RPul8rKe2KXwv4S8Q3808UJxbRkoZJH
yqGo5rZbzSob60kUNGTnnnrXrngeyNn4QjluXLSXjec/HTPSuPEY6dClKcnft6m3s4Tash2
k6NpXgfw/Kbf8Ae3DDHmEYMjn0HYV5NPNJPcapf3t9Jdwo3zu3QnuoPt0ruPiRqj2VjEsRw
6xuy/XpmvLpnaH4fKMkvNcbnb16/wCFLBxq8ntZ/FI9GnGCTfVIoprN1bXJnto4lh3ZWNlH
T610MGv6X4gT7Hd2Ma3BGNx/oa5fTNIv9ZkEcOVhUjMjDgV3mmaPpHh+APORLcseC4+ZvoO
1eji/ZQSt8RvlyxFS8pWUOt/0MWz0K60/V1ltZG+yn7yMMBh3rpNB1m70nVpI4tPbV0BJSJ
jmSL0IPatBdPv9SMjmI2iRjlcjey+o5rZe1h8F+Hri9tnE8k6h5mZckj69utckq/NFqorkY
p4ZaUjhtc1nWvE2sSxzxLYKMLmQ7ViX0z3NdNplhokFoq6z4sm2qOAkZjXj0JGa4jUfEFsu
tpdQsNyEFW2569q7nT75/ENgtrKkc94nBgZNgYHvmlUlKMI+7ZHn0qs03GLsJqWsaBoAu7f
QdSur+7uIiNqPlASOprzi/tIItNttZtlO9fkuFP8A6FW3q2hqmpNZWu6K5fLOiEvtx6+lS6
La2eo+Hr/TNhFyilZCedxHSulTdGEakVpc6sNSjinKjN+81+Ry0kXKyxnarD86wr5VS63Lj
I61r2s5jjktJs74GKn6Cse83m+IIyWFfQNqUVJHzsoOE+Rnc2yw2HhO2ntj+/lXcfqTxirV
5Zm40U7Tulj5ZeueK56C5E9tpNtG+4R/Kw9CK6HQ3E91qULElQwGPwr1afvJROR7kOjah5W
leV57YX/V+oPcV0eia1FYXCQeYPsN9/qkbpHJ3X6GvNp5ZNP1OWEH5FbNWrqVzbJGJMGRw0
ZHZs9a8rF0YVqbpzO3DV50JqcTsW1pr37TcPaedMjYCMCIol7njqaS3YysLgJAgnUokRYoi
uDwdvc4qp9rl0bTEtFVpLxDvdi2VJP9715qO6aNPLvZ1nuJ1UNJ5Y2xwkj5frXhpRgrHTKr
Wqy52S2lzqOn6tHBdTKJSxjXYSAT15rImnlu9aKqzOZJVR1kbqR/StF3gutX069u5gvnqFD
npvB5P5U7xhpaaTqSixZbxZkLEp1yeuD60oxTd2bRnaNmNsGSHW44ruKSSzlOUB43HOASO4
rv4dVtPt8tiyKhVRtyMBv8+lcJo+q2si6euMzWqlGVhyR1/Orz6jHeXzXV5O1kjYCRld273
46GuDFYN152PSwmOhhqF93cr/EHzLnQ3Pl/u4HDAYx7V5KqAvtxu3HAx616zqJ+1ebEt5Pc
RTYTZLFgYPp9Kx7Lw9Y2L+YqF7lTlTOMgd+nrXZgoOhS5JnDjcTCtU5qcbFWw0uHTrKUhmn
1EEbY1ztTPXge1bcSak3zLCWEQ3J5anIPbrVG/wBTstKTzjNK9xO+ZApwzj0I7Cli1WC6ul
vtOlnBPzPBLITuAHIU9j7GumaUkckXK6Z6FC0V9Zw3NuSSSPOixghq0bmTbaM6KN/c1V020
tbbT91tDJH9pxI4kbcynFPuShtvkfkDBPbNfGYuUPa+5sfaYeDlTvLctNexwW4Lck4CqO/v
UICyS+ZOuWI/EVQjcRIZZ3VnCnGOMVzo8WvJM0SOIWHBXYzH61o5VZx5KWx59LD0sPJ1Ku7
O+adBGEXgfWoXcLGx8zj0NcZ/aV88WSLt19RGE/U1mfbJ7qVHjnZ4y20Dfuwe2cdvauWngt
b3OipjY3vFHZySjzX/AH3c96K4d01fe2b+1zn/AJ5miuv6qv5if7Rf8p7b4kt5L3Ri9vgXN
uRJGR6gcj8a8ZuvijqyXEiyWab0YjG4j2r3dsTxErGydM7v4q+eviD4c+w+J7gwwkpP+9XA
9e1fo2ttD4qrBRnqb+n+Ok8S2c+l6lp8ckBQjLfMU44wTyKf4I1COG+ufDV/tIj+eCQ/w+3
5Vw9nJbeHNH82UB76Y/KmegrAOqXM1+bueTcxPQcYH1rFSaZnynvHiTw5Hf6TNDEAsr/vYJ
B/Cwr5/u4ZYrqRbgkzKxDBuue9d/p/jDV9PtYoBN9ttt2Y0PzOtT6j4TufFDnWNPsvsLMC0
onYKp9xUVK8I6Nl0qcnseZg7lK/cXvSYBcbBkA1e1HSbvTr9re5hyU43JyD+NdZ4F0HTpxP
rOsEC0s2AEZP327A04zUtmXKLi9Tqvh34Fj2W/ibXSFtUO6GA9ZG7HFep32uaZNcW6ajqNt
aRKcrBu5z7+lZt1cvY+FP7US2V72QiKCLA2x56YHqK4mz8LzveRyareSxFpTKknGCx6g1xY
nEKHus7KFCU1zI9l0nUtFniKWN7bXDLx8jgmtZre0ukIkjR1bnBGa8Hu4X0nUPtejaQ7xwg
rKWG6OTJ6gjkVv2XiqXCTG7ex8z7kJJKg/U9qzhjVDdXRsqDkvM6HxLpltYwzK6B7K6heF0
bnaSOCPxrxDwtpP9pzGzt5n+1pP+7QnCnjGTXtb6/Za3pM2n6jLHBeSoQgLDbL7g15n8KLZ
B8QLuCYnMKMQD/eU1tLERUHOPQ45U7ysylqei6jDrUEV5aSWu0EGRARvIHGPU16daeH5Nf8
JxWHiBJPtCf6uduHX0P5V0OpK1x4gsFUfJArSkdcE8VfTK/N6+tfG5hmnNCFlZnZRw7jc8p
1P4Za4YfLs57aZAQQzEqSfpXD6z4b1mx1RNKu/IuZpQX2hiBGPc19JCVsBTXP6/4Y0/Xf3k
xMN2q4WVQCceh9a48NxFGElCsbPCaXieK3mlS6VZBrZkkiUbJHU5KHvz6V7bolslvoFjDuJ
2wrjPfgVyVh8Obhblkv8AUVNqcEhF5fB4zXfxxrHEsaDAUAD27VtmOPo1IJKSb3Ko059UeM
fE7zLvWprJF+aK2UIM9STzXO2elwT+FU0++mCNHMd6+w6V0PxJ+3W/i2C5t/mDwAAEZwM1r
+EvDVrcyRX1+000q8sswwobtx3r6HDzVXD05RdjooV4U221d7W6GXp9pfGxW30a1jtLeJcG
4nHOPYVSXSp9NvI9Qcrqizr88c3U/SvZG0m1mQQwhUL5LtjOMe1cTrlitnKXWVzAp6g4x+F
RXcsO+Za3HKrKsuRvRHJL4mSPVPsf2BLJVQgMzEke1Zs13e6lrEVh9pntLe+YQt5hypX1Ga
ra0YrvU1nmtykbfLG7EoCR3pWu7yG0hbVoZWFrLvtpgM5yOhNdEUlafc8yd78qKXiCy8P2F
3d2dk83mWhISVyP3xHUYrZ8P3+pIbeKx22y3Mf/AB8OMkevNVdYtobvwpNcT2awXNs4IkYE
M4bnBrotOnt7fwBZ3AjhuXjxhpFDD3H4VvKorRSV9SXF310Ok8KaRp0Op3AeU3N1NETJM/O
fpXMaFpkttr91dKyrDI7xNH7g9a7/AMH6rpNzalonZbqU4VnjwoPoK5ib7WPHurWZVI8ASl
VGAeOSK1xt3hnZWO3J3COKXPrc8t8T240vxbMY+EmbcF9jWJfzJgun3j8uT2Fdl8Q7Ui7s7
1RgNmPPv1rz+5JeTGc9+lbYGq5YeKkRmtBU8ZKPzOi0Dyo1heTHcg/pXZaNot/JcXN1C6Rr
J91mJGa8utLqVPJUNkISSPatN9b1/VJGFtLKkSDOyLgAe9d9WtVaUKO5wYWnh4t1MRr5LQv
+KdJvdM1PzLnayvyGQ8GqEEnnWih2z5TdCeoplzd6qgXStTdin3hvOcZ6EH0qlGWt7gxP8v
PJ7Gs6c6i/iDrRpN81Je6ej+EoV1GW/srcr5gCTR+d82T/AHT7Vq6vaX+nQ7Ly4t0a4Te9v
ECWkI4wPQVyHhW9+wa5FfsxELExSjpwe/4V3+uWE18y6tZMk1yke1RJ91x/jXzuOqOjiUpf
Cz18LT9tQvD4keZxTXl1bppiWx83eSHYbdnPrVq707X2uEs55yzBflcEgKPXJqK/17W7C5e
P7LHYy99kfX8TWHPrN/fn/Tb+d884zx+Vd0PaTaaSsebKKhJqW508+mWVtp7yi8Y3+3BdZA
VPsQKr6fq9xPLGpb98mEDOMrGD3Ark1laObcCWGec1fs70W5KqoJJ3Bh1Q1uqT5LNkOcW1d
HcQ2viCeVoV1AeZyPN3nBHXPHSte18PNqOhYnvSt7ggMG3EHoD1riv+Esv7iYWlyY/IIAHl
oF3fXHWtKzuprK5jkgcQXKHDAgLkH1HcYrlqUKj0i9TohWpw+zdGLB4S1S8vrlbmVYI4XMb
TzHCkj0qxcaTJoojudJvpLm4iOZY9g49wO4rq7fUYnbybzM8bBiIwvmHce/Hc1mTTLZ251X
S9NMlvESHQfKyMPXvit4y5o8hyWldzNvwv43i1ST7DdIIbrbwVPyyev0NWdf1aaCGK2sR+/
nOFPQivI5dX8zxB/aVvCts3mByo9e9d74kb7bpNrq0BADLgkHhW4NeLXwVKFaLtoe1SxlSd
Bpv3h9us76i9tPqTOzRFvMiPyZHVSDQn2u0vxfyrF5c0SrFsHGB6+hrgjfXqNiJig5UKpzj
PWt2LxJdR6fHbWqq5jGwt3wfWumrhakf4eqZwKs5fE9jpJdTu7rz9Ou1NoZUxFLnIY+tR+G
LOWDV4rKYq3llpM4+9hev61gX2syTpY2hOGgIXd36V2OguH1i5lOGEFphmHck1x1abo02nG
1zrpzVTfoV7ie1FzKDMQd5zz70VxN3qEhvpyM4MjfzorzPZMfPE+t9o8naoAGOn4V5z8TtH
kvdDF7agpc2vJZe645FeiRABRn2qvqNsl3by2sgBWRSCK/SZI8fER5j4+dJ7mdQu+SQ9upr
f0XwZqWq2D6iiKlujYDN1c5xxW8mk/wDCN/Em3guULQLMCvGPlbj9M16bbaM3h2ZLCWcT2Z
ciFgMEk8/MPXmvOxlSdKm5RReFpxnNRkL4Z8FWemaHtit0lv3XLOyg4/wFWf7PltJDLeshR
MgZHAH0711tjfW4220IEUcQ3O/Ut7Vga5eR3F95a27tCnzBeuc18vVrqfvXuz3KdK3upaHK
XscQm8+PTDHGT9+RBsce47VxXi2K/hT7Za6eLay3K0ywn5Sw6EivUbx1vLP7BLdrI8w2CGE
cj0zXDeML650jw3Nptz8xuB5aMRzgevuK68PWn7Rcpy4ilHlbZ01xdTa34P8AD9yJjEjT7p
GXoDtOP1pNQuri3K2Y1ERQv1aRckn2PYVz/wAPdTj1fwhe+GmfF1ErSRBu46gj6GrVjqdjq
djDFqcVzZ31u3leZF3IPcdxXbjKfvqctjLCVWk4o3dKj8R2WnSJbvb6jbqchSw3YPb0NX7+
68O3umJp2q6f5d1INo+XGCemK59oLKG4zb390rKvMsRCn3yv8VVtRv3W1CyTC+2ECExqFlH
1H+FeepRTvE6nDrIw9S0Vba7WC0i2tA4jZnYsRz94Vr+FNIbQfjItmWLiW3Zw397K/wCNS6
jqMWi6FcpeBDNIu+Mt9/JHT3rMt/FMM2reGfFBTEkJ+yXag9B0Bruw7delNW0ZxYqlGjOLT
3PYrIrJrV1KWLBAE+labYXJxxVPS4lENzcgAtM5b8O1WJ7iGMhXdU3AkbjjIHWvhMdB86gl
qlY6KL927BnQBRuAJ6UBgRggZ9a8z8R+JWXxJaHStSzEg54yof8AqKnOtTxRPJqV7O1y4+S
K2XOwepHasnkMq0VK+prHEJO1tD0ZsLyMA981GQWyR09q8obxrq9tq9uUa4a1LBXa4XaCOl
erxPH5HnZyu3cMd+M15+JymrhWtbpmkayuzmfEvha18Q26yMfKu4eYpB6jkZrO0q5kiQx3A
COh2MxPGe9dVp92b0TTZCBG4UHnFcRqkOtpNd3Nhah7bzSEQghj3zzXu5TUrUv3FWXpf8iJ
OKd0jpf7XisrGUsruzNtBTrz6VxniO41lma2sLc4bAadsFVJ6D61Vm03xTfWEMlzIsETSY2
ofmI9AexrVsNRuI4U0e9tt0FqwyMYaQjpk/Wvr4LmX73Vo45NrWJycOj3OsvAl7a4njJAJY
lSB1yKPEmm3g054JZF8uIhogoxXp8C6ZGS90yRsqnocKCe9cTqdpZ6oLwxTbgo+UdfyqXHk
alc7I0uaDuYljqWjP4baHxJI8k0WQIlBPmDHykGuS0R7mFJJ44pmt0kyIyMoVz6eteh2ul2
Z8OSmaJAhj3byMEY61Fa6ZFb6To+xlZbkGQgLg7QeAfWurByjNycUeVjOaKUWd5oVvaQ2cU
sEIijmUPgngZ9Kr+MrWC1vdN1iJP3pYwSFerLtJq4osLXTjczwKEX0Jwv4VyZ1ifXdSlt7V
gdNsARnOSzetehiZL2T9Csti3XionJ/ECHzfD6XKDhJVYfQ15VcYBDAdq9G8Ra7bzeHbzSm
tZTNE3MvBXrxXnMgLhV25PHSuHARkqWp6meyjLEJrfZjQFjjA/jfr7CvUvC+hrYaLNPGA5u
ojnd24rzm0tQL4Q3EZBZflzXregO0mgIN2dmV/CvfwaUnzHzdW6fKcr4htIH1ayknRSrIoO
fyrnruKwg1WWyvSQsb7Vdeflzmuo8aAKlvhcEDAI7VxZh+2NLcSzN5gYZyM5HQmnio3lZIV
GpyavY6OLUfC1sxhtbW+aNvlM5Ix054r0HwVcefDNp2/7VaRIJIpwOVHTY3vXP6VZWEnhxt
KlSOTI8yMgfeB7g1qeCJI9Gvn0u4ci2um7/AMEijj8xXiZjlkp4Zyi7npYbMeSopS930Ni6
0O31m6e2lhUBeTlcsR/SvLPEuiWdrrL2ulI8giX95xnBr3O41GDS4Li5ijGQhLMRzjHSuNt
YYLHw9qGq3Kh7y8zwR93d2/AV5FGsqMVFu/Q9CvVeJd7K3R7M8nnhii0mMKp8x2+X29ay3i
kVsg4z+teq2Xhiyv8ATUuZkLAgBQeNqjv+Nb0em+HksIbc6LC12jFY9gwJPds11rMaS06kr
LKjgp9DxnSrW7nu1QRNsY7WYrwB9a6l10nUbm5mv5zGsLBI1/iwK7TWYbRIktDGpunIAhhw
EU/1rJuvDumaeZ3vpkj8yMNwv3WFRDFe2krqxXsVSjZamJouprperiC2OYXmC5HIPI59aq+
OZLjRfFlwNPupIVukDSIh4565FGmXGl2niawuHjLRRuA4f7vJ61k+Izd6t4uvnYPITKVRVG
TgdABWqptVlK9lY4pSvBpHNgbmYgZP869A8E64nGgahEJIZ87Q47+lc+fDusAZi0mZQVLbn
GOBU2gaXPbeJ7Fr9hbp5m7e54OO2a1xPs6tBu4qE3CqkzofFOkaZaXVuLCEWzOGdivX6Vxz
ymCYqRtePjBGMe9d34qSG6vS0UoAVVUMDkcntTL3QdMvHV2IWUIA5rhwmJ9nBKpqzpq0PaT
bhscAsjG485uhyP8A69egeE9REGh6k8hyzJknuQBiuCu4VtrqSAnIQ4BrX04mDT7pxJ8v2Y
jj/aOK7cVBVKZyU3Km7Mx3bdIzepJopC43H6+tFT9ViTzH2REysBsfIwKmwep57VC1zDG4U
oUJwMYqQXKAOHTBUbq+gbTRUkmjy74q6OVsrfXLdSHhbaxHoT/Q1DoPiL/hLPDc9lPJ5Op2
yL+9/vAdG/xr0zWtOg1nQbuzcCSOeMhRjvjivl62vLvw/q0k8bmO4tnZCvrg4IPtXPOKneJ
w1E4apnselaw6yNaX8H2eUD7zMcSY7jFXdU1vTrDRbi7nkKyMpCHufYV5Dqfjua8RfsNp5D
oQ3mE52nvj2NdH4R0J/FyLqGuajNJEpOIxwBivD/sp1Kt76HoLHtU1G2pY0KTW9QuVv49LK
oE+U+btLH1rmvHcfiO5u0kv7WYW8Y+UnBwT9K9fur7Q9GijEl9bWqbdqblLEgd+KTz7eexN
0DBd2rfLvQZU/UHpXqQwlKlK8UcU8VWqRtI8E8N6pcaJr1hqEY4EgDc/eXOCK9r1QppRk1a
OyEtndNvLHH7tiOa8Z8U2sGn61dW0AKRo+5AB0B5xXpnw78ZW+oWK6Lqqoy42fvR8r+g571
OKo+0Q8PV5Xc27DVtMuLdxPawQy7fkD9GH1rH1l9Ntbc39rLHHKg4w2cnNdY/h3S3Ysj+SA
crEyiSMewrh/FdlpdvcW0ZnUOrl9gQIpC89PrXhQwUnUSb0PXeKjGF+pxPjTxDPrF1CzW7Q
JGP4+C5x1+lYun6qYbK70+XBinUEN/dYdDRq13LrutmT5Y1XhRjjFY00bwSmNz0/KvoY0VR
XLHY8WpUdR3k9T6a+F3jOLX9DTS7htl9ZgAkn/WL6034m3fkxWCQAvOCzyJnA8sjBJ/GvBf
CWvS6F4msdQQkiKQBhn7ynqK9s8WXyv4oLCISxtBG/z9ApzXh18JTjX53uzphNuFjAjudPf
ULaLT3VfKgEktwyH5PUAEVuP4it9O08uunXAim6TlcGVvr3rnNche41q0jdUjgkhj2CPgMA
fnrel8N3Wt6rHcNdMlrDgRQEFfLUDjAq3Gne7OyHNypxRDfSSyaFJqFxp07WpQkOy5A47+l
ZeheKvEOnwyGIfabOFgpSRg2FI4OewrqtX/tu38NXENnaDynG0xHJb/aJ9sVmaFZaNoV5DF
qrRS297GARzhMcjNczjBxtJXCqpSldHTeEbqS+uxLHkZVvNUHPHausuoFntniOF3DH0qhpW
q2V1dPbaNaoLSMfNMi7VY9gPWtY8g5xuFfH5jVTmpx0sb0lfRmPDbQX3h1beVQGhc/dOMEd
64rWbm1t7qKK3Z5ppGAeMHnvmuynt7+0vZjp8Xmw3QycnhH9fpXNXXhBrRZdViuAb1I2Znc
EnPXivqaePoSpwUnq0Y2akzlr6x1S7ZVmmke3U/Nn+H/Z9z/Kt2Gzt4rS12kAxFUmUHPB45
9SPWm6VqmkaTbf6VMLiR1LKpOcMegJ+tUV1BIra5vJ1CiQCNYB2Oc12YiyUYx6ipzUb3Y/x
Jb3UEcOg2e1muW8hffPvWzq2l2ltBplvaXQLWEQRueD6iuMvbvxHq2t6fepYlYiS1uqcmQD
jNdlpl8Pskq6ssdrLCpaRZgFYAc9D1r2MBTjCm+7POxNT2lRKOxd1GM3fhKS5T5EX7wPGeR
kVzmgWNvb6PcSwLta4Yufpniq2tfEGHWfDJWyiCJby7JYemV6K351o2P+j6IqJklEUAnvxW
GPqJQsj38io2qc7Wx5R49MMV+kEI2lyWcA9T2rH8NwRXviGyt5sYaTBz3pfFV6LrxHOwbIU
4rJsb1rLU7e7UHMbhqnDQlGgk30MMbVjPGylbS50njBI7TxankLtCqAF9K63wnctJp8yevO
BXKeOWQ69FcKcCaBZMemR/8AXre8GupiADfeGK9bK37qTPKzFr275Voyz4ztg2kpcHjZ+tc
Pp9sjWqXFyGa180rJtPI4zXoXiyMtojlVztAOD0rm/DtuJ/Cl+gI85juVW6HFepUjeqea3y
xIfD+p+RPHancsRk+QE5ba3QZrq9R8qVwI3MU4O4DPO5e9ci8yxMZ9NRY7h0RMBc7D3xV/T
45LTWZjfS+fcbNwctwB3/Gohr7kthWW52PiXUXk8P6Y0ZULdsC5c4HA6GsfUtTe50qOCGPA
jwo2tu3sT1zWhp1ta694fm0u9ywtpSqlfvJnkU3TfBEWnXaSyXstxtYOkQH3iOmRXwM1SpV
ZUvtJv5n1cMNOUITS91o6eytkttLhikz8iKDXIeJb5bPXbWQg+VEvmE56D6V0uo6hNZRt5s
IMY5Yq2cfWvPNd1cyam6wTQvb3CAOSMkAdq4cFhKnt3KotGezjK0Y4ZQi7Mgu59XkceIJIn
+yiXEasefrWhdyW+vWtxcyXhgeJQ5BbJY46AGti+1bTLvwQEaBkixjb/ECK8vnE6BgGIQnj
ntX0FKnGbTtax81Oo0rX3LQKJFDLdyLNCWIaNPvcdP1r1nwnZ6ZNYJq9pbqLmZMSOeSCOor
x6KKN9iPF5LkZwTnntXfeD9ZTTfCt5JckiOCUgZPc9h+Ncua0pzp+49TXAzjGpeSO5jBvtZ
igiVyts2+Rgm8LkYC1R8Q+GLe8SbzLRxEvOWXbg+3pVHwR420KG/uItSupYbi6k3GUAeWpP
QV3uvNazaY041KNolXccSBs10UcN7HDqO7OerU9pVckeFeKo4dHntobUEW8gDvFnOCvTmrT
6bqdwPtUbKA6hiBn047Vu6jol54tmgZYYItMjlwk44dx3/DNVNc8H+JFukGl6lNLaMNp3SY
2fh6VwTxVJSUE0mXCnVScjitU0W6tws0zAh/7gOaWaKSz8NzmVdvnuqpnglRVDVV1Ww1GWx
urpzLFwfmyD7iqst5NKioc7QMEM24E160YynBNvQ5nuyu2dx+tFB+8eForq5I9wPsy5luxb
4kiDtgEZHemefcKqeZCME/MMeo4rXlhlj2+ac4xgmqdyHVogoByc8+1dco22H7TQLCV41CT
KeW4wOgr56+Luif2V45upYkAt7wCdMdDnr+tfQ8YZZCzgKmM9a8t+MVvHeeHorxUy1vIMEd
lPUVEHZnLV1R4bqhgiuUFqQFMS7gvc4r0X4ba15CzWsj4hZQxx/Ca8/0zQrvV5ZhAyosC75
HY8Adqgtbm70y/3aZdNvHHHGf8a0Umnoc7jdWO++IOn3YuIrqzdp7UKd3l87eeM0zwP47g0
6Kex1tvNtWUgE8FsdK5K/8AG/iC9tvsUk6woBsYRptLfWua3EsM/rzUSd9UXGNtzpNWvm13
X5rmIfJK/wAoHZRWddSNb3Z+zOQo649asabttLKW6k5lYbVUVnSMy4XueTXRZW1Ijub8Pin
xH9mjt49auI4ydoGc4/E1mTzzytLNd3Msk4PyszE1Ukl/dxxqMbQeT60NIzrhm6Cs7R3Lk2
1YvrFJb7LteYWOSR/D65qjfR7Lxtr71fBX3zTrWe8VHt4FMiyDBTG7P4Vt6Z4L8V6osc2n6
NcSoWwrbMDP1PaplO6sKMGncwI1dJlQodysBj3r3LxO9xYnT5yo2XtnFHknOSpGR+Rrj7pJ
tG1xv+Er8MpBK0Y2eWuFJGPm9DVq9tL+C4ih1UTQrtMlsrtmMK3ofyrw8VHnrwcna1zuhon
Y6DTZmSUX90Fe0hmKgt0G8DAH5V2Om+IbRDi0kEmOMHnj615zbw3kHhB4L6HyY2jLhm9QTt
YVp+HJHltLZJLcwzhAQ/QSL61zVU370eh6WGlpytHSa5quo3L2lpb28solWQP5cmwKc8En0
qtoOmWd9q9nBq6DzYo3BVX+Vuflz68ZrVt9OMoMk91FBEOhJwSKoajDpenLDNp808127KEO
MknPGK56rqTpcsdGzSajdnpccUUEAjijSNE4VVGAPas2/uZ5JZLe0k8lokJd8d+wq/HueEM
ww2AWB+lchd6kLO61CN4mL5JznsR1/KvkMDB1K7dfaJbtY39HjnGmRvdXDTSyfMc9B7CtIh
ShDDIIOR61T02WKbSraWDmNowRke1W+WwMfWvCxOKk8RKS76GkaaUTxPUdE0qTxpL9kkmij
SXzJTsxtP8AdWrOvXcMuoWmnaQPOmkIDbOSRxkmuk8XeCTqly+o6bP5F633kzhZMduO9P8A
CfhSDR4vts6b70k5kcfMnqv/ANevtVmdOOF9re7tt1PO9jK7jYq+I7jVdG1LT9RtTDFaRII
VJGTGx6nFcR40nl12QKlyNQu0VZBLAvLJ3BA9K9R8TQteWgsI9oYjzDu9B0H5msnT/C8lj4
pcWksVtetbBo2YDZKQMOhHoa9/K8bKWFip7yvZHDXppVk09EeZX2ltBp+nXCurCRlUlBjeu
ehHtXfTXAtbN5mwsUa7jk9MCuW8VgWHiOGWKKWG3STMluy/LDJ3APQjuKr+NdckTwykEeA1
ywBYHouKnE06lSpBLZn2WCxNGNKVZLVJf8OebXKzahqEzQIXMkhfPoM9/QU9k06ydFmkaeU
dQnQVcuL+1sdGXT9OQtNMoNxP0/4CPasNLeaaN3jAITkivdhBtcqPkp1bPn6mrrmqrq14Ll
FIRFVEB7ADGK2vCWo+RcwIzgKXwfbNclFGxt5AVJKnPFW9NkKXMRJ/iz+NdVFezkrHFWlz+
89z2PxIgk8N3O3GMcGvN9M1CO2tIY2PVmUg/wBK9PkRbzw6yn+NRwfpXlckTR209rNDvRJc
RupwyOT0+leliE9JnNo3ZmjpmkzRa9HuuVaAL56bTnfjnH1pv9q/a9fnuHt/IjdGUDGM4/r
VK2sfJ1GOJL8goNxKZypxkinPIs8IuGYSTF9oHtXMptINNkd14KuilnfOELyzzkIo6tgCuw
uNQi0bT5ZZIpLmdEzP5Sk8/wBzPYVzltFZ+G9EtrwNhprXeM9pc8j68j8qnttRGooLSK4Md
lbZaaMZ8yd85JPtmvl3STxMptH0cswVLCqC3RkXmpeJdej3w2FwIpOBFEvlov1J61U0/R1j
1aKz1W5gYSn/AFUZBaMgdc102tiNbX7Ze3Bt4sfu4t5HX0A61xum2t39pDx2ah5sBJZGIZD
u49+a9DlUVoePSxNStUXtNj0K58O6Jeaa2nhzKJpd8nzfMD61x3ivQtL0ywIubkyGFCkQAA
yfwraj1+K0uJJJNWEcu7ZJasgZg35dK43xhqUurzCO3hMcMZ5z1J/pXHB1JSaTPYqxpJJ2M
m+02XzraGxUl0tleZjzg4zWZc6hJNplvo8SokZbfIxP3m9c1uXbTvo9tam5kF/MNskQj2bF
7ZbvxWmPAUE2jC9nneANjY0agg+mc11Qi7e+7nnVa8IP3DjDp8sERklureNFH8Lhmb8K1PC
tvJPqiXVyk8mnwkM+MkH2IzWbcWMNheyWclu5mRsBmI6diAK6Hwpq5sbzyWVjDdLtIwOGHp
Trtum1HqXhUpyVz2S0ltJ7SNrQgW+Pk2Ace3tXN+ONeGjaLi0mH2ibKpn+Ed6w9X12bRtIv
Tp7/NKMcdUz3ry+SS5vpnaad5Hz1kbPNfI4LJ263tJPRM9jGV1T/dxRG80k8zXErNJI5yST
nNavh2G2N8bi8thPFGQAh6bjVKygBljeSJHXOcE+nauvtp4LyyNx9hSDyx5paNSpZem1fbN
fWV5RirI8ValuXVdKEzj+y7ThiP8AUiis55NPeRn+yzjcScZorzbodj6mnL3En2d1dV2Bgy
MG4rOuT5U0MReVlOQCy81rS6bawSRSLcSowUqSw9aoapaFYY5ReNIFOQT1BxX0WvUxvoRSX
MagoTJjaQRsrl9agj1fQ7myfBEkbJ8wxj0NdIkpjt5PtF0q8cHNU30xruFJ7eaN3P3VB5ap
grvQwqNtaHzJame2j1LSQdkjrgnOMlT0rnX3RtvB2sp49iK9G+J3h9tE8Sx3kSlEvF8zA4w
3cV57JEJYiwlww4Knv71bIj5iyvbXU/mSOYWIG7jOTWlBZaAVQPqcys3UbBgVg+SxycEgU1
mI5BwRVKTXQ05b9TvYPC2nXlur2HiNAR2nTA/Oud1bRb3S2DzPHNCxIWaJwyn29qyIby5gk
DwyshHoasrqMrFtzblcfOp6NVSmpIlRcSK0O+9QEgZPORSOQHYZ5DHpU/2QO6vbzLhucE4K
+1JJZTR/MSjfRs1CiVE7L4baddT+Il1GNgtvaHdIx569sV69P8Q9MtZFsoLq3R42yf3gUZ7
ivCdJ1+50rQNR0gRSKt4QfNjO1kx2+lN0LwvqGvyH7O6pGp5kkPFcE4Xlds6IXk0oo+hm1j
S9ctgmoWsM9rKpCvw4BPoanvY7C50GW2uYY54VQpbTqoO0hc7fY964bw14N1zw8He6uor3T
pU/eQxsSy/7QHYj9avXM0T+bYvMTBcDYxXjJ7N7EV5uMoqq0pa2Oq86e63MDzvEXi3Rvsdj
pROcRvOXwCB047V1Fl4W8TpotpbW8MAu7NSrZlBQj0b0rDtNB12wvVGlXV59jQANsOFbI6i
ugsLK21C3nihuLy0nOUlw5G7HuP513Rp0lTUImSqTT5mcjq+u6jDO+k6pp6o9u4y8ZyEbsP
cGus0fWU1mVYE0BHuLNA7SJIMqOnA96xLlo7C2XULqx8+/RvIYzHcqqvR2B4OexrO0LVL23
8YxaisSWkc8ZjAUEIT75rGtSSpPl+LoJVpOoux6Vp97aX0UtxZ3D2U0blfLLEk+uQapXaSX
+uILxY0AhZZJVfiT+6cVgeKlNo0UjXarfOpcGEjDD3ApdJSO/trbUbeeQrCmXEvzbSOuK8f
6r73Okeiqsfhe52+k6kttYQ6YkTTXkIMbRL/Dg9Sewq7NfagHSIC1SVzgIZCT+lTWsOm29i
JrCX7RJMdzyKfnY98/4VXWF7G8a6dVeSR9sYYDFdVPIsEnzzhdnG61RuydhrzeIY5mVILOV
x1ClgfpUL+JTbHbqunSQIvBdfnVf8Kksr9pdbuJJ5pGhtl8tgo4LH6fzpZEt3mklELFc4xJ
jFa1spwMoWVO3oZ+0q3+Io32nyasst9p2oLJ5u1k28qNvIGavX1kmpWUbXIaG4QB1eM8xt6
iseTS5lud+htLYSvksM5Q/hVf/hMJtJk+z+ILJwAf9fCNy/iK+dzDL8dTcamHalybeXc3p1
KVnGotzk/Hz6haeF7q31NDcNPIjw3SDjjqGHYmvKdcuJ7i1sUkkJATIz9a948VXGleKfA9/
wD2VeRTsqebgHDKRz0614BqhDWVi4ORtIPsc19HluIq4mC9vG0kyWvZQlGm7pmcyELuY5Pr
V/TpEScqSB5o2jjrWezhlC8imrIY5UYNnacj2r34vlPPlFs2bSNFv7pWKhcetUYsJKSeiPm
obqSRZvNDcOd2Kar70Z26k9qptXVjPkuj3G1mWfQRKmApQAAfSvONetltvEUNwzEW8zCQ+n
HWuq8JagbjwfcW+dzQhsDv0rnfEGJ9Gs7wqW2sMofQ168mqlG5h1K1uYI9P1PUFyQx8tGJ7
n/61R6DZG+1uytWYbHkGfYUy9YQeFoYVTZ5jF9ue/SrulT2sd1bxRPtZI9zSKMnOOgrgrRt
TuiYu0j0rWrGG50O9sCxfYTLCxX7rLyfzGDXG2eu3dvcrYExjLlhNtycntgdc8Vow6/Fdzj
S555CJYiizNHgq/Y8dR2/GorFNKuvFMNgtqzfYrZnJIwWlx1P4140Vy37nZJ3tdaG1o+h3+
u6wNU1ZjcSxcbiPkjPZQvcit0aQLS7lnnJcRSEyMVGQrfLkfSs7w3rhgsFjGVKH74OTjPOR
69qvy+I7a/hndI9pkQ25RuMA9/f1rzqtWVzvpJWvFHK6x4YvrfXDNp032qSQ/KVGHP1/wAa
b/wjl1Zxk6nOI5T1ijG5jn1Pau7sms47aMm5EUELBGw2XlxxnPpUl5qGmQPucpjeCG3Anb7
1DqSlpJm3w7Hn+t6dfwBNRtioACxTsyZEQ6Bj+FbSPaX+h29n5zwywKUVgflZl68VY1bVbK
5ttQt7TbIrAKMkHKnt/n0rhYdYuZbq70zS7VVWfEas3HlPjBOa68PVunFs8zE0OZ8yKPiq3
jS506/EZYMDGzJ3IFX7yW0ig02zns0gaOQHci8lMcuG71Ld2Npp2nxC7uppryJTsjZflU55
+uabDYvY3Wj3c0huLWV9vlvyEyOKitU51eOljvwVB8l76o3o/C9nPY3R8/zYrqMBWPOB2ry
G8iFvqMtuZM+U5TcO+O9e+P5dvbk4CxRrnA6Y614jqTw3Opz3+wxRyuSoUZyPU152VV6tWp
JvY7swioqL6mNHNKkilPXNdnpMHiKW3R4Zo4obdS4D8hFPXPsfSuY03T/7U1eKzicpvONxH
T3roBB4g0/UpNJaWRFlASTaeHTPX6V7dWpBvlbPLUXa6OhYeJ9x/dWB5/vCiqz6TqSSMmT8
px9+ivK9rR7haXY+umO5MDngdvaqN9CLmzeJOGHQY61cjJK9eMCk5Dj3NfZSijz4yOP8l1D
xXcSkkHbuHX6V1NjBbf2dAY4UVggwcYwadeWK3tvtwAynKE9jVfTLK8gjmiuFIQ/MnNc6jY
uG+pxXxZ8NJrvgqa6hjButPJmGB1Xo1fNlr4dmvkeVMBUBPJ9K+1ljhuFkilUOCu2RD0xiv
mnxj4dm8N+KLmyhO2ynJmt3BwGQ9Vz61lWvy3iawim/ePMDpNwXLQ7gAM4JAzVZkuYZBHNb
o/fBHb611H2ZZrKSZGYXEcqxRIRzj0qLUtFvrC5ltLqPbcqAduc9fT1rKFRpe8XKinsYEdv
pt0f3ztZMe5UstPfRI/vQ3dvIvY7wP51vS+HZ49Jt5Qj75ZNvPRferWr6PaW8lpFa6dJGzr
sZpDuEjeoq1Wi3Zsz9lO1znl8PTBFaS8s4x/12B/lUcul2cRAbUoWPpECxFTT3CWVgYdyyT
+YeCoBXFQRaw1wP9KRF8sfKUGCfaulNGGpKkVhaYf7XPIM9o+D+dbOnX1sLkqnnWdqQNyI3
3j68dKwIZJdRmgtoFxJuwoHoa9YsPBlzHpn2dGgRCv7yXbl2P1NcGJrRXunr5bhq1SXPHZF
vwlNHNCkdpqM32li2XZicY6da6DS7Zr3xDdXMK27omInZBw7DqfavNW0XUtL121tNJvPOku
G2JtP3SepPtXqej3T+DbdNM8QKiyL92WJMrLnnr6ivKnTdk49T0KtXVU5LVHQahYWM23zZZ
pXVOY4ydo/KvPvE8c+nvHqemi8sXQZ5Q8j0rpNR8Y6ps+16bZI1oqkhsdfxFeZyeItb1rVy
l3dNDZbszNEuNq9wDU0k+bmi9jmqNKOqOttn0/xBp8l7IUllmiz8/wDC6dcj3FV4rnSL25u
dOv5EtVEamNpPlCfLkYNNtNP8NGeObSNc+yqylJI5eVb3+tLP4d0G5vorGyvjq2p3zAGVgN
sCjk8Dvjiu6VL28029ThVRQTsUPCXgW78SXEt5e3M32KN9u7JJnGf4T2Felax4eGiR219pF
sfs8IEdxbqMjb/eHv611ulWlvaafFDDGsaoAoAGMYGK88+Jmu6hb2Ulvp0724jwC6HHOeRX
fUpQVPlZhGbT5mXre8Edwuo6NGssbKBLbjjp3X/aqxd67aX9xbLbKySRbmkRuq57GvJfCHi
u8tdX8i5lwsvAkb7ob/69el3FjFNL9vgGGI+cKfvfT2ryKlapSi49D1KUY1GpG34YhR7S8Q
D95I7Av1OO1c74m8K39jtu9Pu7i4thjzYHbt35qkb7X7S6lvNEVISR80c3IbFdN4R8ZQ+J/
PtbmA22oW4PmxnoR6iuzD1oVocvU5a1KVKWpjW+lW8+ye1kntyowVEpIHuCf5Uy6hMUTQXB
+3wZ53riQDvzXUy6Q0dy8kBwrc7fSohpcrBhNCJfQg81ny1Iu6MtPtanmeqeDbWBxf6TKVh
n+YMjbWUdx/8AWry/W/Dmo6bI6TRvJaE7lmUZ/Ove7nT7/wAxLH7NIkO/eFkGfqAax9R0fV
IIWG3z7VH2upUMWB+nTFdMKjW6OaUZRd4s+dJ4XhlA3hw3IwaaSd2Old7rXhRbxJbrRoWV0
Yq8D8HPqvrXDTwTwStHKu1l4KkEGtLJ6jUr7kTMzkFu3Sp7dC29CRwMj3qBY2LAD1rYt4hF
EQANx65FbU48zFN2R0Xga4dDqEJ+6YD+dLLm58JzHn5cj6EGrHh+Hy7a5uYlwDGQ3HSq2h3
Hmafc2h+YEkFfavUoPl905rXdzn3vTc6TBE53PE20n1Fdl4A02w1bVrj7RsjaCIGIHocnr7
155KDFcOg4Ck4ra8N63/Y+oi4dSykFGAPTPQ/ga8jESnKLit0dlKKT1PomLRNNsrVmtLdZp
mGTKEBOfWvN/Fts9nq8OsWUvlajBhnAGN6+prBufGfiaNnZJZEQ8DaPlYeua1rO8TxHFC8t
+Ip0QqTMvfHIJPUGvFhGfMpN+p6NSpT9m4pElpqdnrTi4srSSKbOZY0Hybu5rd0oXF+srRW
gt1jbb5pf5fyPJqLRrHRdOsoreS7hWfG9jnPJ6YFPtvEdtYSSRSEXGOjQRgHPvRVW9tTjoU
1zX5rHQSWdx/ZzGR1ldOVKpgMfSsS+0q8ubc3NzeabbRZwc87R/Wta28ZaRPp7RzXqrK38L
4Vhim3X9i6hH51z5ZYDIG7qMfrXnxapTSlHRnp1KKnD3Jannep3VlAHttKvGuJSfvKoRF9y
euKk8EwyTeMLxbiISoqMWAIYI3Y/nXos1r4alW0d7K1glliwSYwMnOOlYaaNDbNqLaMEhuI
1EiGJuHzztI/D9a9BVoKbgonl1aM4wu2dVfWNilt5txAvKkD5e9eOamZYfEY0WOQmJLlXQ9
cL1rs77XNYlsHsLiwdZAokLZ4C9yPX3rzi61RNP8XyX13G0i7Rt2dOnUVpOPNF97GOAqunW
V3odv4k1U2fh+43EqXXy1P1ryWZZGALPnaMAZ7Vva94gTWIbeGDdhX3EHse1Yt15cZEfVwO
T7+lRgMO6NPXRtnrY2sqtSyeg6xv7rT5UltJBFIpPPU813uoahJ9j07XXt2YNCY5MDueh/O
qWleEtKvLSF2v99y4DOqMCAcdK602sc+gTaY4CSLGUC/hwRXHjcTS54pLVPU0pYafI2zm28
eTliW0hc55+eiuSaVI3ZHiG9Tg8nrRXo+zwv8AKc3I+59to5ChcDIA/lUww67WIz61U+6SC
eQBk/hSxOpOFfJr6hq589FtF2Pdwpc8d6tMrPH8kgU/TNUwwwuRk+oqzFKm3BwcDiudxsdU
JJsz7tJIbCaQyAsx5PTNcb4u8NL4p8MPax8XcGZIGPdsdK7TWXBsFA4RnXLelU4SFiLgZGe
celc0nZm+58z+FZLDS9amOu3DWpjOBvXIyD0Iq+viCyvvEC7rbz7cOVjYqAxGev0rqPil4Y
giu4tYtVC2VxLi4GMmN/X6Gsa18N2SXVm8TAx45fOMGvNxTUNXud2HbnojrUh0mXRrl3Qxo
q5AJBK4rlfD+jRajcjUJLuOUocxwyMNw56Y9astqENtcyQbBcPAdiQseJG9T7CuM8VanqOm
3tpcixjsrhm8wSxHlvWuWnD2iUkdtaairdC98QPA91P4sa70q3jjtryMOMsFAYDkVxdt4K1
26nkitrQzmNdxKHIH412dr4s1zxW1lptvB+8izlgM5J4yfwrXutNbQ500+wuZpLuYlmKPjn
OD0rrdacLRPN5Izu0c54C0mLSr681vWI9kVgCGjZeS1dtaaofF2ozWNhusdPRS7lfvOfQel
X00GbRYWvbmAT6ZMymZLg/Ox/vVAFsdD8TG90cIbO6TLLGcmE+pHpWc3GXxHu4PnhBRht1M
u2utN0C7j1WKzZ44QY5BnLj0cfjxXoMeqWus6H/pkayWt5DlGxkj3HoQa4HxB/pNslzYwqr
SBtzRkMjjuCO2a57TvFMmlWJ02Z3S0LZTJ3eX9KulJKPKc2NpNT50bFzqt1o2lXumwskdyA
ylG6BT3HNU7nTzceGrVbfEFtCAxLkK0mfvM2e3oK5++1Q6xeLavN5x8w5kKrgL/Dtbr9as6
l4gjNpFpVqDIi8PLjP5Vw8k6crRW+5yxq+0i+foZcv9oxAvZWtxDEOjqmQff0rrfhZLNe/E
GCWbDNDC5JUY7Y5rN0b7XaxRzNqD3McHzNbsMfIa7D4ZPaXnjvUryzt/syiE/Jj1avUwzvO
xxVYcque1g7Yyq4GOa8q8e2X2/TL4q21mHQe1eqEHyvmzyDXmviEl5Z4AhZQcZrpxaujmba
ieO+F9QudPvBbPYrdwl8bJMDDfU16YNXsHjMkjtbKnDIzjC1y7+Hyl5M+d8Mo6j+GvNtTjn
stSmt3Lbkbgknn0rgqUVWVjow2KdOWp7fp+vWt3A8lu+6MZUEuCzD1xUUV3BpevWmtR/L5T
4mC8bozwc149Y+L7uxURG1t5V75XB/Sr8XiPUdQj+yyyCKIn7qjpXHSwkoTvFnqyxMKseV7
n1c3lyxDa/Djhh6YrnFsNStpJSL9iu7ozgnH41F4J1Qal4Vs5nf5418p/qOK6OW3juMKDgn
qcDp+Ne/yKep5TdnZnOPNrqRiVJopRnBjkTBx9QajN5byITc2z2Uo/5axHKt9cf1qW6m06w
1F4JZJIHzgSsnyZPQZHPNTSyW95EESaNn6ZjYfToeayceXQh6nP3+gRahbu8Uiy7yG3xttK
EHrXPeJfAlvqdq7soWUj5LgAbieOCO9b9wG0yViBLDMM/Oo4f/eX+tW4tS+32LW97brFIeU
weCfp1BrGUrMSPmzVPD9/pF/La3MZEkY3DHceoqoLy4iYMJkYdxtr2bxDo82vLcBJ4zqFmu
6MH7xHdT6j0NeQ3lg+1pYoypVirqeqn0rohqrozbu7M6XQ/FS28yWt7GFhlBVgMYPuKqNay
6RrP2pR5lnIdysh7VyLZRQDEQ4/izWvZ+IZrS2EE0KzxDna56H2rohV25iHB9CPX4Y4tVLI
2UlAcfjWUGIzg4J4xW3rGq2ep2MDpZC3nQlWIOQwrCJ49qyrW5nZmsG0rM9G8L608FnBb6i
BeaW+EPmKGMHvn0pnjDSI9H1CO4inj+xzsGSNG+ZfpXM6dqS29mLfPyMMMR3HvTZpbrUIlD
TNN5QABbsvYVw1MKlV9rB+qOmFd8rhJHSW1xpN1pSwwSmKbO4GQZJPue9QyyzxsI5w5XIAK
jGM+1Gn21slii6rZNH5aZEi9V96tmdbTT5Lu1vbfUFjX5BLnKH1x6151/e0NY1Ut0Z1xc2U
MgkjniZwcfMvX2NUrm/OoTRS2du9u6jkxscMfUCsx4ZZLmOU4kac7j2GTXqemsLXTbS0tVj
iKrmaYRBmdj/AufT1rrfs6SvLVnJUrSb905a01XxOwWCeBryNeV8xMMPYEVr2b69BYE2Om3
IupG3yO4wDz90V2GjXJuUlNrGJkiJV5HICbh192pb9NRt41u73VWt4pDiOKFeW+gHNciqxm
721OapWnJKCMBr67iuYI9dt57eHeNk+R8hI5BPcV534wure51z7PZgGG3Ty1Kng85Nej3d1
YXzHRL5r4XgUsEuVXa49BjkVwcWm2+neLLVbxB9kkk5Ochc/4V0Yeac7E024vUwBpeprY/b
xbyLAOj4qiTPLNkhtzdu9fQupWVrDbW8dvGslq/yuOoYGvLL+OHwp4yS4SATQD5ljbnIPau
5y3YoYlu6kQ6PoOo/2eusWV3iSM58teoI7Gt0eNEmmWC90yWCRRy6HJHvWlZXlqNZgaBAlj
q6gp/0zlH+Jq9f21na30dxJbIZeUb5fTrXnVaVKsuacTalj6tF73Ry01l4cmnkmbVQGkYse
B3OaK3pNM8LNK7HTwCSTxRXH9XXmaf2m+x9MzRgASDowH8qzSQk5ZAqnNbEKs0ah23DA6jH
ase7/AHV4IWicA8g7q+yhPS5xTj2L8c4G1NxIPf0pzSuhaQBnXHQYFZrFkAPVfr0qe1nZTt
ZQy9MbSTVVE2rxIpSs9S7cRNNprEE84O0nOKq2bAxAe1XVaRJdu0FGHygLjH1qqIntZihHy
uMg9gfauWUdLnWn1Kd9YWl/az6dfQq9tOpRge3uPevnnxDLrnhbXbjQmX7QIWzC5U5ZOoIx
1r6WYxyuY2+8BnpXH+PfDk17og17TEzqumAsgAz5sfdTXPOjGoveRpGpKHws8R0XVdO1TUW
a7Y292c9W6n1FQePtLsI9PtL631Oe5lDmNop+MDGQR7VU1jULXWNOjYWENvfpJukeJNrMP/
rVHp/h+XV7ywzqDXcRkCSxsctH+HpXPLD+xfOnobLEc65XubPw2n+z20h2EM0mHYDnbjtXT
a3KuiaiXjVliuYcvIV3kMDkH/Z7Umk6SLbSZYgYYbmGdlU5wqLnvSa7q1vY6BK037+eUiBi
545HUe1ea6ntJ6HdGCp09TG1bxPqGqWgieOQtIFEJd+vPZR6/pUNnrMWn3M2yR7i5jIXK8R
v/eAPoOlZk8drqOsWei+HnJimCq8zLiQNj5ue1d0/gwnwe+m7QZ4ELQyIuPmHUH1rujh7q5
x/Wp7R0OeHifDNM+nRsA+VEIO36HmuN8ReIbfUpCIbKK1HcKpBahNJ1S8uDCx+zopwQeAPU
4rdXwn4cs4hJf30925/hUhB/jUKdKk/ed2aN1ZxtfQ4KO4MfETNHkfwmrMF3fQI01nM+MZc
hc8e9dpJN4V0uDMC26v3BXzHH4nNU9R8WWdx4bjsbVfJn35ciMASL6VX1j2j92Jj7PlVpMp
3N2NV0qC9S/ll1PPlTQiPbx2YEcEV6L8EWx4g1KNiWJgAB/GvHYJLlA0aStGrclQSM17L8E
LWb+1NQusfu0jEeR65z/SvQpRUVdHO5OUrM93dR5ZxngV53rcRGo3CEAE4NejEHAINcJ4qj
aHXIGA2rNER+INVV1jqFS9jBjhR7ZVbvkHAryz4gaQIpRfIrE42sfpXqdoxxIr/AMJrmPG1
v5ug3LqM8VybamCdjxC2iEt9DGxG1mwR+NdToum+bqE8ZyrRDIHrzXOWSBtUtkAIzIB+td1
Zuq+KLwR4w0RP5Gsa03FaH0mW4eNa0pd7HoHw51NbK6u9JkbiTE0efXoa9at5QQd3IHO6vn
Z9ROlG01eEbWglw+D1XuK9cTxfoVvo0F5PqcUMUyhl3N835Vtha3NTTe5hmeHWHrOK2YzUT
bSay889m00isDiFHfkHIJ7ZHtTP7PtLwEW04guWZmaOUFXYkg5Gf6VS/wCFmeFmkEf9pgDO
N201pW3i7wnqjCD+07WYZwBIR/XpXbyKR5PPbRlKaDUIbaGHUnj/AHQk+aZsZ7rz24rM0+e
TUrdpvLMZhfGFORjsyn+ldvPa2d1bFYLtZYWH+qdg6n6Z6fnXOwabaaXPv+yNAMkgRsTGD6
j0/GuapRb2NIyRUhskYLhyZojuR+jYPYHuPY15Z8RtAm0zUP7TtVYW9zzIFGArfSvQdQe9s
9Ue5gLPaygsF+8N2Pb/ADzWq62evaZJZXSpIduHXII6dQfWsIT5XZkyjfVHzHJcTMSXJb8K
iyH9hXTeLPDkugao8DIzW78xyHuK5k8DC8CuheYKzEeTeioAAq/rTkUMACcVe0qOymn8i8B
VZOFfsprZ1Pwhf2MC3dvGZrdhuDL0xWTmovU7KeFqTh7SKujLg0a8ntjPZx+aoOCo61Y0pJ
bS9K3MLxgNn5l6VNoesXGlXCsgDJn543716zps3h3XoFmjUBsfvIweV/CuWtVcVqro7cPg6
dbRO0jz3WPtFzpc+24SbCDBU4IA7Vx8MLs21FJLDoDwa93uvBmg36usLmKRhghuM1yV78ML
qOT/AEKbYVPAduv0NY4atSXup6lYjKsRTjdIreHPCGtxrBdJFa3VtMMbJTuEZ967hvDOt3k
Qjv7+FLdB/q7OHDN7Z61x8Oiyae6WA1S7WZjl40boaVb7VNJ1BEtrq5N1nEURkLH8RXROMZ
SPl5yqQk4yZ2txqmmeHY47GZNsij9zZRjr6Fv881PYwz3E0N1ds0tzKhkJYcRL1AA7Vz1r4
d8T2cEurGSO7vrg75Ulzu+gPaqg8ZX9ndLZ6niBJDs8xWJ2n0Oa53T5bqKM+Z/ZNvxdahrn
T9fG0ywyqjn+8rcV5l4z1qOa8GmW9mkS2rkmUffc9q9H167S68G3G4lnjAK49Qcg149qcsE
2vicOZFkAc/72Oayy9c0m30OtO7uejeFtRv7rwu4vnMnlkLEW9KwfGtpHN4jto3baojBZ/Q
Vp6DMp0q2jjH+skC49T6VzXi6cS6+7M52Kdh+gr1+Vps4oa1GRX+oSXOoWWn6ZG/k20i7Md
WIPX6V1virVhFrMcKSg5jBk9jVHX/OtdHs5tJjMKyIC8yJz9MisXSvC+uahcJJPC6QyNlpZ
ODiuR1KUYXk7HdSw7rvYnk1KPzXxI/U0V6X/AGDpUX7oWfCfL09KK83+1aHY9H+yJ9j3MzR
RSkR9gOrVP5cN0uSAXXse1M2KWaXyoiNo+79KmjYMqnbtPcCvqIJpnnte7YpNCi5Xgd8isp
tRnt53je25VsDnkirmp3/kXvlxxByF3EZxgdjVH7feSiSOBY0kYBomK5+Xvn9a2lV0sjFQ1
u0TDUdTZMwwhCeSSCce1TtPqUlpKoGXBDBtn8HcfWoItQNwitDc5P3G2r91h/jTY7u/A86O
GWYK52KvcY5zXG073udaaatYsLHqkaxyRqSEcb1kX/WKf8K1I3VJdmPlfIO7nrWLdPrMhPl
LKd5wRkDAI5pqWepB5E+ceZkHc/THQ1qp6WM5JXueSfEbwEdB1K412xtnl0u4OdsR5t2PXI
7rXktvqNzpWqR3dvPiZCGV1PH4j0r7A01XNtLY6opkjdSCHGRg9RXi3jr4OXFrcTal4XVrm
2OZGg/iQd8etDXMrSWguVXutzmdT+IVtdwCa2sWS5mGJ42HyFv7wNchNfX16uJ3/dk5+foP
pQqpatLaX9mQM/MMYZD7VA1iJZ40jummjJwARgp9fWuWNCFJPQv28m+VhBM+n3MN5bXbedG
QwZT0Oa+k9A1GHVtP03VoMCK8AR1/uSjqK+drjQY4Ii0VxvkAzjHBr074Q6mspm0JzmPi6R
CejqecVcJqS93YtwlF+8cb4xudRs/F2o6fYIyIk7BWQda5w6Tr10onmZ/ozf0r0HXEjm8R3
11NKQHnYkBsY561J9sEMW+3h3nHDMAq/wCNePiMUqc7QjqelRwynG82eay6FcQhWnJAbt3q
1baUjQ3J8g4jVSGY8n1x6VramLq8uFkOGbnATtWt4U0W/wBWvLjTraykImXa46hT6k9q9CE
6k4JnHKFOM7I5mHSbi+1BbLT7SaWVzhY8Z4/CvpnwD4V/4Rfw4lvKwNzKd8zereg+lS+D/A
1l4aiMu9bi/kUK82OFHoo7V14j2ggjivQirRRiormbQ2U+Wn3S3IHy1yXjW2ZtPt79eRDJh
jjoDxXYyMVG5sYrK1eBL3S7m3I+R0OBSmrqxcknGx5psAuH54YAis7XoFm0mZSMjbg5rQhY
skfGSvy/lxVHW54odKnLtg46VwSdkcCWp4vomnGXxXHG33YmZyB2A6V0mgw/aPFl3Jj5BE2
T9aq+EPn1HVLtsEiMgfTNaXg/5r/UZ2HA+X9a87EVG+byR95k+HVqK7yb+4JdPnZb2zdC8J
XcCPeuA1WGW3uvJeV2CcLuOcCvb7SMP9sbapPlDg9/mrzTxxYR20tvcoCu8lSKnB17SUH1O
7O8BzUnUjrymJD4enurNJ7a9gkcjmIvtasiaG5spzDOCjr7/wBakCuozG5Ujmq0zTP/AK19
31r6CXLa6Pz5XvZnTeH/ABfq2kToYb2R41PMTNkGvZPD/wAQdO1dRDO6w3GOVbkH6V83M4x
0qxbTyQsk8TEMp4OaUajWhMqd3dM+omgw5nsZFIblkJyrf4GsqeBhcK8ANq/mCRgeM1wHhP
4itAy2epgleAJR0H1r1hDaalZq3EkbjIK9vcGsa1NT1iKnNxfLIy7uwsfEmly297CpZgVw3
UEcBhXjT+FxpWt3NnrMMnlxRl4mX/lqAexr2i5ieyk3yyfvI1LxuFz5i+hHrWVfNbeKbAwO
ptbyH5oS3rjp9DWFCqoStM3qQtG8Twm4RRKxiXYuTge1et+A7xb3wetvcNvlt5jGueeCMgV
5vrunXOm3zW9xEY3BOc8V03w8u/KS8tT1BEoOe/Slj7Om2j2Mjk1iFF9dyt4j8MGHVp5rdd
sO3ztmeQO4FU9J8qS4VrOfybmE4cA4DjsRXofiCEyacL6LmS3+fHqP4hXk5nSPUnl00FxHI
XDYwSp5I/CuTDVFWocr6Hfj6SwOLU7aM9ct9SYxIZWIIHUnrT9b124tre2sbYET3eSXzzGn
9DXIw6vFJoFxqCOVeMYVfRjUtpe2tnDFNdQSl5V/eTs24+9cuHwbhUc2POs1UaKp092iSXx
QllcLBaWKRJ/HczKSW/8Armsi1vr65vrjWY1GyNwNzcECpdb17R4EMWm5upWIIyuFqr4Xln
1GW4tZIt4uJQ/m9AjehFere15WPhHGTi5yWp7Nb6gH06LUN4ZTECozwTXlnimMXi287puku
rgKqp1IzXbafbR6VHLpdwx8plbCnsT0x+NedzJd6v4it9PVmgS3zIMeueorkpzbm2yI26na
Np8drohtMkrswUc/MOOleQQaNd3etSWtuPuMRk8YFe03l4k+nRuitJdIwjdVXOW715pqz3N
n4lljtnNqk4y7FefoKdGcYTfL1NqSm+huRXmn6bJbQmdXWxTLbecuawvFNqtyBrFlLHLbSH
LBfvJ9R2rr9Dhil04/uYrWFhhkCfMT6k9643WJZbK4vo4YA0NwmDwPzxRDFxqTcL6nXHBte
+md3NDbt4L0m9QgxWpSRwO46fzNdHbSQtbZxlyK8x0m61BvBcUSSq1q9wsLhhzHkj8812n2
sRsYxPEMDptJr5/MKE+blbPayyqoJ3Nt528xvqaKwn1Ft7fvF6/3DRXn+yfY9z62j3y6W43
u3npGCBhAen406CVoVQuWfccfKMgVJO0iTsq2m7gDdjjGOtNa4kWJR8yyEfMAuQDX6Ymlrc
+KlEmksbWW6W4ePc4Urnsw9CKjmsSGXypYogo+X5OR7VUM94ssbpIgjzgiQ/e+mKmSeOWUg
fZ3xw2AWIo9qLkYeXJEpKzxgE87UAFTxMhBU3uCOuMVUe+so3a2YAN/1zxj35rnQ1tb3EzG
7nZWf5sDAFXKasHK0deViwWF07e+7/Cq8iWync0zsf8AeJrOgv7ZbZ0COV7g/MTTor+3gjJ
MDzE8YwBj61hz67D5bk80lkYuWkb/AGMHJqL7d5KqDBNFGOgKnFWBdTzo6NF5Dqu5QHGD+N
Uba9nebypgCeoLNnNX7aKJdN7ozNW8J+F/F1rvv7IW9wfu3MQ2vn3FeTeJfhBq+jP/AGhoz
nU7QHP7viQD/aHevcbj7Uqs0EcIXqQeM0un3LrbD94yuvDZGM/SqU4z0JV1q0fK95J9jt2t
5Y2juNxB3cYH0q18PNTGneLhcGQIgglyzcAfL/jX0hqfh7QdaP8AxMtKt7hyfv7NrfnXN3f
we8G3K+bCbmxJHOyQYx+IrNUVBO2xo5SlueFTavNcXEk8au7uxbc/QZNaWm6Z4m8Q3Ij062
eU9C4T5F+pPFelL4U8AeH2BRLjWrmIkiMtlc++OK2IvH9lZWyxQaQsUZGUhiYLx69K4XPDJ
6tXOmPtWtTN8P8Awj8sJc+INSe5lYZ8mE7VH1PevUtJ0nT9ItVt7C0SCLuFHX8a4VvihpT2
SfZ7WcyMfnRhtVPT5q6/w34jt/EOlfbLUbRGxR1JyQw7ZrppVqcnypkuNjeG0HIU+9LuU5w
DilVvk3dBimO2zBB6npW99LoZCWBDITyp/OoZNiqC3ans4M3I5K5NVrsjZV2urmTlqecajB
9k1i4iDDy9xdfoa4zxgAdKkkXAAHIzya73xYjxyQ3aKQCCjEeteQeKLuQ2LIXwec5PvXm1V
7ySOWWkrGX4SR/7M1Joj+8fKjNdX4c0ufTtNkadcySsSSOmK8th1a5s9Pms4G2CVvmb/Cun
8D6zqQ1hLOS5eS3lQ5R2zjivPxOFm4ylc+5yvMaVKpSg1qtPvPTtKj829uI8/L5BJ/DkVxP
j+AHSoWPGJcAn3rudAys9yw7RYP4muG+I91HHpiWytkyS8e2K4qKtUhY+lzFr6tWVzzGZlT
I3kt2x0qkX5IpxOTnGKaFG6vpJSuflzS6DAGZwq9TViT93ti7qMmiMYfCjk96dPF5bB92c1
SvykC20oEwBBOeteheDvHa6LILC/wB8tkWwjZ+aL/61eewhl/eMvAqSzilu71YYxud2wBQn
yon2bk9Nz6qgNvqunpNCyywMNyyIc49//rVmPpfk38JZUjOd3mDpJ9fSvItH8T3vgnUVtLa
7NxED+/hb7g9lr2rQvEmjeJ7VfssyGQjLRN1U1lKEayvEfvUZOE9zD1jS7PVIBb61pYIJO2
WJvmX0IP8ASuNHg06Nqcdzot/5sUo+5MpHHoSK9ml0+QRmKIB42GCknQ/Ru1FvpM0UsW/T1
WNBgFZchvrkUQpPl5Zalxqypz54OzPL2/tFIl87T5DA+Y2ZRlcfhXEaXBbael6Li3Dy73RG
HpX0j/Zzr8wWKNDnKgZrLu/B2kalK7XNvGzMeGUbSPyrJYOME+XQ7cVmFXFxSq9D5iv7qe2
gks4iViZxIQR3FR3Wv3l1b+QwUADBJFex+J/hB5kbXekXBLAf6qTofxryLVfDuo6W4ivrOW
BlOMleD+Nbqm4o85++05EdhbCO1e+mtnkjwVD44Vuxr1LwNpdrJofnkAzTEtuHYjmvO4blY
bCPT3mkWN/mkQjkN7fWvS9Gt4o9Nj/s2Uq0SDGVwG/wrza9dU17/UmpRlWi3T6FLxlDfDVY
ryGYpCwGDngEVxLa7Nb+Kre+XbHn5GU9Dn1r1HUo2nt7gT27mF48mPaSM98Yrxa5s5W1eRC
rfIxVQ3XA9auhUhUgctKlJP30exWNsdk9xLIpN2FZfLOQhHXFY3jOytZrWO7iVVubcb85yW
HcGuT8NavINUis7u4b7DG3EStgfn6V69cWenXNm32aNBDKv8I6+ua8mdGVKpzt6H0UOSdPl
itTyY+L47W0V4ozIcLtQH5QcYOax7jxTcsWL6datHICudp/Sqeo6W1r4huNPbKgOcE9wTRr
FskU5giG2O3AAHfPcmvahh6TtJI851JQbgdTbmez8Bw+agjM06Yx2BNbUkmoCcCONCB12kZ
IrJ1mWHUPhlZvbOPOhdBNHnlPc1T0bV7ywuDp+sOWj2/u5GPT2yO1cVehzrmSuzPC1LXUnY
65p77e37kdf7woqi97EXYh7XGfWivL+r1f5T0OZfzH1sU3Q7cjJXt9K4290rUZZ3KEjbICD
5mMj6VY8M+PND8VWw+xT7J1A3W8hwy/410rrE6MoJTzB2619i0+bU4W0zjU0NY5zLJqQZj8
yJ0G7PFWNO0+Sw1B7hPIhjkOWXOSw9fzrYk0TT2TY8AfnILnODUqafZwupjt0DqK15VYzv3
ILqxtLyeOeSJjLGMBgeo9DSyWVtKDmBBuGGyg5q+JkQ/eH09Kr/bbd2C7gWzjk9KmTSQXvu
UDYylwVhBx6uFH5CpfsgJBkVMk5/vVqogf0+tBhXarZrO8XuVr0M8WzNJueQkHjaoAGKWPT
LNXMgQlh3LcVcZDt3IDxTY1DD5iEYngE0rRLV7ajDbWuBuj3+uTmomS3HGwA5wM9KndNg+Z
uOnFUtTUjTbh4cmRYmKn3waL2WgWPNfGPjIW9vcR2UzoqMY0SE/vJn9fZRXMab4m1rVtLgs
9XuTFDubhMmRx2BxziuI1DxDPaatOAoaVF8ldwzjPUiu38P6hb6boiLY2UtzfucyO64Az6G
vAxdWrGDbdrm9JRbGa5rosoUhsvPgWRhEpKbOvepbiCzi0q3BtWN07hEYjDEn+765rM194d
YMNrJEYHjQvMdxOTnGf50hksNDiuL+2upr65t4AIHkctsZuBtHbHJryKVGMmtdep1NtM29T
t4XuI9Ps4UVxhXkcjamOoGeGNZ+iax4gsPEx0DSrqOESn7zQ/fPY8cZ61Xi0y31fT7e+mvG
WaOJTFEW6k9T9c85q5pluYoxLduZLyOTYjxvhn545HWvVptUHzbkxpuo7I9vsBJDZxRSzNP
Ko/eSMeSe5x2qeVjuUZ71wmlXwh121ggVwz/u5oy+7jGdx/Gu0MmT83FfQ4SqsRTvFWOSvH
2bsx5GLhSG/hqpenCkg49c1OCGcEnp3qrOwYlc7veuyWkTkT1uYWuwfatFlXALJ864r558W
uSrfuxycfrX0tcRloHUDjB/lXzf4zt3S+kG0lEc4FefON5Jkz3ucDt3tjGO9a2h3407XLWQ
8qW2t9DVCQhOCR71CpIu0fGVBHAPWqnFOLjLqdeHqunUjNdHc90g1S207R73UJ5NkRwqkHs
K8Z8R6/LrepNOeIlGEWu5vPDXizxHo0d1LBFpmmouY0lJG73rz9/Durb5fLsp50jJBkjjJX
868zD0oQbbkro+gzPM54hKEFo9WzI3E98Ubh0P51K8DxOVkQqw6g9RURXPtXonzjJFOG4NS
O/y4znHtVfbjBBqTcStUr2EOLlxhjx6V1ng3TC88moyAhIgSvHpXJ28RmuY4843sFr16D7P
pPhi5cgKIYdo9yRiuDFVXGMYrqe5lWFVSUqstonlNxO0t9NK5O5nLZqzp2p3emXcd1ZXTQy
ochl/kfWs53LEt600kjpXZHRWR41R3bbPqT4eePrHxJZpZXkyx6ki4KMceYPVa9ICq42ow+
lfDVreXFpcLNBM0cqHKspxt+lekaR8Z/E2mWQtZ1gvto+WSYHd+JHWt4TMuW59JSXAVcN09
azLrWtJtcJNe26SHkeZIFr5u1jxx4h8RM00186JksIYmKqB1xxTbi9tbjSY7hAA+NrjqVP4
0qs3FWXU2oUFVb12Pd7nxjpwkVItXtUUH5uSwNZt7qGjau7wz6lp8sJ6rI+MfTNeFW+rSRS
RLJIBCpzkdauz6u168FlPGFieTzvOIGT7fSuKdSalZ7A4RTO71Dwlo1+WWz8QWKEn5Y5X6H
thu1WNLt9U0W6+yanIrNIMJNHhlkHoD0NcJeSq4ijV1zJIF7Yr0eLS4JdBUGaSPONpRuAR3
wa4q84VKfLVNaMZc94vYh8Ta0llpco3Ljb8rKpUk+mK8Vk1UxxyeXCPPcnMrNng+1egapdp
qWqosriS2s1Makf8ALQ4wWrzC/jEV9NGpJVWwCRjNZ5fQjSXLe5VaTlLUv6MDLdkqu/AyyD
qf89a9R8JX0UkMemvcyi4B2g/eHsCK8k0+R45yiNtWQbWx6V6D4TS1mmdbe9SzunPlRSSZI
JP8j713V6fMYQk1LQueN/CV3c6iLy3eITBOQH+/iuLn0+8vtGN9GEkkL7HUNhwR147ivX08
MQ3WnxpcalL9pX5PNU5VuvX3964TUtEutEjd7ecT6cZAN7D543PUH2qac5JcsehU4+9d7nN
aVrgsby0ju4gYkUwzDH+sU+vripdVnhWXybeVbqJTvhkQdE9Dn0rIu4hJq7rGCyFuSeldRa
3Gm6isdlewGMEbUki6qB296uc/ZapXOdUFJjRqekkAl0B/3aKsv4S0ze2Lq56/3RRWX16n2
Nfq7LwSTRYbm9gd47hCDDJG2Ch9a9V+HfxSudRnh0nxKNssmEhuiNoc+jV45DqkbjypwJN4
HBP3h7+lew/8IfM/h2F0uI5LnYJEjChdvHQH196+mxM6ErO9jw8NLEwbTjc9ilY8gnqKyWg
uzKZBNEhHTe/Ncv4F8Wya3ZnS9TPk6raHbtc4aVRxn6iuxlt0uYyysI5P7+M4/OudJSWh6L
lcqqgWUyS3cZfphSead9jhkm8xHVF6napJNQSrLbTKjB5EI+8SFBq/bThoypXAB67qylG2o
6bbdmXFnjiRVAOF7kdacl7EQMLke/as+8uYre3Z2bywoyWbpXmt54mjmEsl1qbxnOUjjO0A
fWvLr4h090ejSp82h679oBUbiFz68U2VDKvJ/KvCLDxRNc6nKt1OriP7kc0pGV9q7iw8RTW
ckbQI1xazDiBm5B/2TXMswjzJSjZGzw76M7G4uEso1F1cRovYyNinowmQMCkkbD5dpyDXBe
KNdtbywhvkR4L20kGI5CAzq3Bx2POKsaZ4jOn6gtheRn/SovOQL0DjqB9a6lXUp2WzMXD3b
s4Px/8ADmw0qC78TWt2W8pxILdk9Tzk1yukXz3GnSSNZ3N3KgyZQxKp7DFen+JJJ9V03UGv
TsgeNgqE4GMcfrXHwX2n+H/CUTMmzZECUIwS39ea58e4StCSvqTQptttbGPoWsXskcao0Vx
NLOyxR3A42qOQx9M1nXey1uore5kGWkadtgyOuFH0zmqOj6xYTPI91GpYqVUDjaWPJrVbSL
weJIFili+zNEsPmPyV78j1zXmKmoVOxundJs27K60qOSJ5dN8yOQhFk3Hn2x2pNQ1Wz1GeK
2sw9rBbktJIvABX0rmU1nUmWeygs0keGUjgcjHGamtdbsrRH86yDXAYM6uhGR34+tNUpxdz
pdeCVjqfDlnrFrqU19aXUlpHcx4VmAZ2HXPPSvQfDXij+0LmfTL+TzLqI5WVVwHXv+NeRt4
/S8VLG0je0WQhPNJyT7H0xW5YtqGmTR3lu6xGAffCj5y3r9a7I4mph5qM1ZHPVjCpH3T2Jr
hFzsPPWowzMdwP51zOh64+thlFuyyQj98xGF3+g/CuiVmUgHj8a9v23Mro81RtoJIWMbKT2
4r5/wDFcNzqfiCaw0+2eaUZJCDPGMmve5rmKOGaSVgojjLZPr2ryfwe91dalqmpH5bdbglZ
x2OORWFar7OHPbYcaaqVFG54nd2s8Vy1u8TrNnBRl5rsPh94XGq67Jc6jGwtdPUTPGwwzHs
MVY8bSreeLLaS0XzZzjIi+8Tn+dek2Kabd+WTNJZSyKBIrLtOfc1wVcXL2XNs2dtPDrnsXb
W8XXL6Vrpymnx4VIjwH9vpWR4h+I+leHt+mWtorOpwFjA6e9SXmg3jW81vZamttAgO0g7sH
1rwXWba5staubW+laSaNiGbOd3vXnYOkq0mmztrycI6INb1QatrFxfiFYvObO1egrLzjII5
pWUJ0OadGNxAxX0cIpKy2PGJYQqx8BefUZqOWR2+Q4x9MUrZDe1IsckrNsQkIMn2FbJXVkC
0Lejxh9VhHYMDXa+NLww6Na2KuQ03zsPUVx+hyImpKWHcVe8XXv2jWkQMSsUQUflXnVqbnV
j2R7uHreywVRJ6t2OaPFTxQyTukUa5dugqJh146/pWhpMgivULHIBxXoUYqcrPY8Cq2otom
i0S68qWa5XyooxksT1rLY/OcHIBxXRazI8iDJIUDgA8GuefhsnFdGIpxpu0TGhOU43kWbGQ
CXaxJ3cCr7yGB2XcfKk5Psax4iysGXHXNbLhZLcTbPukEiso+/Gz6G2z0NPQhbG7lBgWebj
YWHbvxUUl7DFrVyNi4j/dxjsPU1p2P2X+3ERSEfILMOm3Ga5oolzqMueVMhAI69TivMUL1H
fY3butNzo/DmnHVdVJ1G4kihX+JAPlbtxXe6nY67Z+HZEtNQgmtADskI2uBjmsTwdJbw2g0
66KQXKykB5By+fuj866HxjqX9m6K1nPIrTTIY4xHxyeCaykuaVmrroHvUW79Tio1W0t1Jhc
4QHcOhzXL63aqbi2dVIeZiDnvV681e4NuIo97IgxuJ6gdqyLG5F9rEZvXbauQmex7UUqMoy
c2LnTRdlsrMeGhfRKUuIphG4HcV1nh3QIbiwbNyUkkQSRsp4PsT2NcnO4tdOms9kjyLLuZj
90Yrf0fXnsWaW3tTLbONzxA8A+oqantFG6NKbjFqTPQLbVdTsHghnt4rpIWGNoCv7c9DXN+
KtL8QS6HqGpb0SCWYyG3AyYwf8Aara0+8h1gLNYfLdIOIZeCRW0LpLm0msbpQiMpV426g+t
TCbXxHtwpUcTTc1o0eBRo9ywiVNxJA79/UV39jpjraWkktqBf2zMZV6b0xx9eKTw7oF3Y6/
qDK0awRxMfMbDZP8ACKx73xK0OqRXEhlM0THKEBQv+zgdqMRz1Xyw2PHS5Hqde/leY3L9T6
UVxT+NdXaRj5VsMkn/AFYorg+oVjf2sRNMSGTVXbZiOMK+G7nNfRulTb7RArfKFG0+gIrxO
w0mSK6aOOAyySArvA6mvU/Dk5Hh+1ebPmLmJh6EV7FWopy5YvY86EZJXZynxFsbrTL228V6
TK1vIr4kaPja/Y/j3rqvBnxX0/V40s9beOy1Dgb24Sb/AOvSeMLdbvwNqYCBise8fUd6+c7
8mMwuBjK114eo+R9zGovfSPtdZo5wjAhl6qeMfgamWVV67fpXyJ4a+JviTw2yxwXRubYceT
P8y/h6V6fpfx00mdVGqaXLZyZ5aA7lPvg11Kp3JtbY9pvLazv7bybuJZkBzgnGDXl+p+C9W
vL+WRdMjEYb90scgCADpnPWuk0rxxoOsIG0zV4JC3/LN2CuPwNb0ep7WAcYJHOea5q1KFVe
8bQrSgeU6n4csbi2MEsP9n6koxj7qsfb/wCtXJS6hr/h64WG4cz20TdM5Ar6EvrPTtXtGhv
ER4yPvEjcvpg9jXj/AIg0OfT551Vv7QsQeNvLj8O9eVVwc6WvxI9GnXhNWWjMXU9Vh1bT4J
4wWhWQFkDZx64rsVu7SefTb6xuo52g5EJ4JyK88E9nZqI4rTy9/DNJ8p6+ldNpaIhESxJMm
co8ROY/TdXl1IyoWktDsUI1I9zodYiu72+QasFgsmACqjfI56ndXnPxRuI7U2mm2r5V03uF
7DsPpXpd3q2ntaeVqCvHPjHqjjpmvDPG2oLdarEiYCRIVyDncM8V1YWTxFVSlqctVKlDlG6
JLpsWkXEk9sZLnpG24YU55+td3p7efLY3hkhdIpVjdFY78noxB69K8jtmCyJujlkAOQAQtd
ZpmrCHULZPseZWIdWknyq46ZrvxWElWTcdzzYVEt9iO/1KEahqcSKUmWZ2Eq53A7unHatex
nuNV022iu7VmcsVW4K4Lj39a5uJ9R0/Vbi6WS3d2kzIDhgQTyM11mq67bX1mlss0cK2h3Qt
G2CPbNZVaTVoJavqawcW7nQaN4b0SHZdSyxpsbhmGVLdcke9a+pzW87mC0j+0R5JZ1QkZ7Y
FeV/8JhepbeXPMJlLgo+BuHPP14qe117+0klk1LU5kt42AjjiQmRl79MYrj+p1ZyvN3sbOs
oqyR638O1uIrO5uZoJYIZHLB2Pyv2GK6q4v2ZylupOBknHSvIZ/ijaQ20NjpOjzyRQIFSOQ
7QB9OtcVrnj/wAUaoWga4eyg6eTB8v5nqa92C0UUcl7s9N8e+NYLax/sSyvElvJT+9dDkID
05q1YaH9h8Kw2FhIZDKPNmk3dWavnzdK74yc/wBa+jdCh1SHw7bGVFjlNuNwY9OOP0ryc1l
KMEkehg4pzuzjtV0KLw7YNqUGZr/duVgcsnOeK63S/E+iavYxtezuGKgMkijcG+vetOwsyw
mkuY1nlZNoRhkH3rIg8M6Vbwu73EIYvvVT0Q+gri9vF01GT1Or2fLNkWtto1rpVzeaddPBN
Au9WdsKx9Md/pXgOoXct7eS3cz75JGJY16F4/17TJIf7HsY97o4eR8/KuOorz9YUmjJQ4IH
516uXUHbmZwYyavyplYBygLJ1PB7UqLIOVjJFS2d2tq5WSPzIifmQ1ofbNPYkpGye1e5CC6
nnyk1sjMW2uJn2BCO/PFaM1zDZ6YbRFPmN98461YCT3Ef+ix4Uj77ngVi3XmLOVd1cqMEjp
W0rUo3RMJOT3GWkxiu1ceverOozGW8aUHOQKofMGDHgjoasSEOivkdOa89p7s6ebRxWw62j
E0hj6AjvU13ZSWKxyF8k9cVBZZFwPmrd1SMz6YHRs7a76FJVKbfVHDUqOM0ujKIuhd2Zjc/
vFHFZUgOSGGKSJ2WYHPfFWbpSWDnqR1rByc029zoUVHYhCERAg4rcslEukMCfmIZfrgVRgh
VtOJA+bOKs6fNizZAOUY5q4Q5Xp1C90X7/T762aOaFGxc26MrD0NPt4LaaG08sMtwjKki45
64/OrYurvULewtkn2bIdqnHHy9Aad4YuBdeMbN7hF3AkuOgZlHBry+5tFnoul2sa6VHLNpv
nXWn3Khl/iIHP8AhXHeMNXg1W//ALTS3dXtpDHLbS8bM9DXpGmWcq2V9azPvuGm81WPSQEZ
615Fq/hzXbq51fVXtGiht5MyFjgMPb1rOm76Hq46lFU4TTu2Yc13bPGV+yFGJ4w3A/Cs+B0
S53+WCFbP0pWlOPkiXHqaiTzF3AAYb2rsSR5B3Gk29pqekXZeH/SPMzGzH7wx0Nci+LeVo2
dkGeMHFXdJ1C+spQbeRWGc7GHeq93pl9POZJgq7ueuKwpxcZvm2LdrFrSddudJ1KK8ilZvL
65P3l7g17/Zy6Z4l0uLVdOvYEZ1xIr4yOOlfNMti8aMCeVHQNSQ3V5AWEEksYPURsRmnUpR
npexVKcoX5T36+l0XSdJuGubuHdKQWKt0we3vXktzqNjcXtxPLp0TiSUurMcMQTXPFLu6OX
89ieTuBNS/YLpVDtDMR3YoaxhShF35kwlJvdG22oadvb/AIlFv1/vN/jRWQUXcf3ff1NFb8
se6+8zsex+G2S40qO5gkfzLeXLFuByOa63QVlm0rUpih8tpt6n09cVxHhK4ig0iWBlLNKQA
rjOSfSvXbeyFp4fTS1PlO0RZ3B6Mf515tOk/azk9jpnPmppHm/iLxMYPDd5ZpMHE37oA9Tn
g15F4gthFBayRKfLKbdxPf0r1Tx34VWx0X+0mvo5JInUbEU9zg1wotnurdLaaOaWAnOGULz
7HrXpUlyRWp505PnOAywPXFKGOMZP1qzcWwiupYScbGK4znmo/szenXtXWr9CroI5pFcFXK
n1HWuo0Xxp4l0vatnqUhTP3HO4frTvDvgXX/EDg2Fg7RZwZWXCj8a9n8L/AAY0zSjFea7ci
/mQ7hAgxGD7mto0r6shzsYHhxviF4sulmYmzsH4kmK7Rj29a7pPBt4jKD4klO3kfuRXWTyi
CFbeBVjjXgKgxgegpsQQOfmxtHJJrT2UIq9jHmd9Dyrx3pdlp1rbi6v7m7vZnAjBCKoHfgV
Y8O2TfY4lDGK5VN0asuCw9M96f4yt5PEHi6LT55tlvbYKCPAPI5yTW9JaaPY6dbRh45XC4E
qTEyAjtmvncwwzxDtCVj2cHX9mtTgvHGtvCx0vyvJ1EqAF6de/oK4SLwpetvuTeWUshXOx5
0LMfTGas+PfIuvFkq2bzu2xFbzH3MzHsK5mRINPYR3Kl36lBxtrowlBYaKV7swxNaVeV9jo
pvB2svEiRab5Z6mQSAg+wI4/Wnva2+lac0dxpF4t4wwzP93GeuRVTRPFjadKPKllhyeMPuX
6FTxivRLHxRY6wgs9QtY4Gk4SVDlJP8K6/btHJ7N9TgpcarMvlRrPDEMthdrA4wBmqMmiTX
0IvLW3xajqDKDtI69a9CvvCVosryQSmEScEIcBvpVpfhjc2djFNaWkeoggOyNIyHntg1nKq
7aK7LhT11OA0vTorhDZW2j/AG64ZSBsOcH1rXTwe+l6LILlA+rGXMSRnd5Y9DXfafC9vpEk
P2O30XBKEEFJv/1e9NQ6b/Z0402ffqVs3zySy4VwfRq+erY2qpNWsel7KLWpzWi6CdVlRhG
tjqC52gniUr1x/hVvU/BVrrAeOaNrO/jXcR6/406Kxe5VdR877Pd27eY08RONw6AeprVudT
u/EGnm88kwatZ7YnWM/wCsB659M9RVKcsRDmpu0o/iZxSpuzWh55beGdG+1NZyiRZxyrZ64
613Fnql3HpRttQn3/wK4GDxwPwxXE3Opw2HiuK8vi6QtuDKvJRuhrprq60jXNMS30+9jWdF
wuDgyDsCKuonKK9vdp/gz1KUYShzUtGuncS88bPo0Rb7SLhFGz5RyD6e9cDrnjm81JnjhQp
G3qcH61j6zd3ocaZPiNYGJwO5Pc1jgEkg4PvXfh8vpwtJ6s8ytiakm4vQeTJNIZJDuJ61ci
BiG7t15qGBcKGIOKJJ1OVJ4r2FHk1PPk7sil2O5KcMeoPQ1Hh+nIphc7icHFSx3DI4DBXHv
UqSb1NG2kaFhNcxqxJPl+nrQLYGUsnzZ52kVVN9JgBVCj0FRtdzM/DbT7Vv7WHLZmHs5t3R
ZvUHlbiu0qeV9KpLnDKuCD1FTQ3BeTy5efc96ke2AlDQt06g9qzlHn1iaJ8ujIYBidQPWtS
yudk0lnOPkc/LmsxD/panODmpLl9t2shGMYq6M3BGdSPMRXduba7KdByRWzDpy3mlPcKfmV
MgVDrEAlhiugOwzitLQpN2mSR54xtFdaor2ji1ozKM7079jM07L6fKmOQe/aqtrI6TSIP4h
ya19MgAe6iPQZFY/Ed36A5zWNSPLFM1hK8mkbFtd3cdu1lbQGWVwfLKjnB61VtJLvTNSguT
bSB4XD7TwataTdtHLHJGwE0T5TP8q7g2pvrNL+3sEkM3BfOSrdwQa8bFVFRfNb3WdFOLltu
dDpfj/wAJixj/ALQW4E+M4KZC1zHjLx4uoxtYaTamO2bO6RxgEVE+jTSfK4gjkAyUhXcR/S
oV8MlmJI3lh1kOa4I4mjB81zeXPJWZw0FvLLMsSE/MewyBW/bWUlukiSwQzkd+/wCFasvhy
+gZplnZTjjyyKgWw1B9qpcy7j13L1rX61Cp8MiOSXYyZZooZF8nyY2U84Uls1YbT7/Uj5md
23nl1/lVk6K3mZuHMbdc561U/smITEQ3pDdTlOD+NUqsZaRepG3xGha6YltGPN0R7iXP35H
wPwrcsrlFiXPh5VcHjAGBXPBNRgGUuJAo4zFIc/kaX+19atlCJeNKFHIkh5/GuSrCdTdm0J
Jao6tdbRXCyabHH75FOl1mAoR9nXn+EiuMbxPezkRT2sMpHA/dEZq5b65anEc1lCjeruRXI
8BK17fcbqstjee+td7f6DF19KKpNqVlvb/Rouv/AD1P+FFR9Uf8r+8XtUM8O6mltrtvG0pf
BUjf0B717TqmphbeFw29n5JJ9K8Sh8J6pJKpSMnA7g5/MV3mjaF4iurdbS4lkuogeAASV/G
vbqSi/g19Dkgn9oZrd8dcu4rCCQeTCwdz1y1Y2rreWVutnp8Ju76U4jCRcqPXFey6T4NW3i
X7SiWqY+5GAXPuT2rbhstN0sF7S2QP0MpGWP41dHDTlJTqbdiKltkfPvh34M6/q0wm1j/iX
QN8xMnzO30Fep6R8LPB2hLmWBtQmzndcHIB9h0rqb/VI7a1nu5nPlwpvcgZ/KuB1vx5C2mx
S6NckzCQCRJE5VT6ivXbjTRznf8A2iCCMRW8aqEGFVRgAU3DsCX49B6Vwdt44S7gt/KjU3B
wsmVIG7px+n5121p9omt0muflfunpWsJe0RjO9yG7RlilkhidyF+Zz2rg/E2uyaXoxulO2Q
kIjHnDE4BNelag2zSp3LAArx6V4h49uz/ZsWmRurzPJuZByQo9aqc1GDWwRhJ1FbU2NB0iC
+Ms8+tzSTT4LvgE9PXsKvat4asILRpotYnUICR5ZDE/hXG6TomqpZW8gvvsySLukU/eA9qn
1E3kuhyzaVfrZ2cDeWruS7TN3xXyHtZym4qx9z9VpRpKThrY4ufz7HXV8QSRG5gDMgkYcB8
YGfQ0y1s9GJN3feffXUp3OVU7Ez/Otvw9YXE3hzxBdX8oez8vDE5278cYz3rE8M6lpsUkUd
zJIpHCnNdk4+7dXTR46iozu1v3LF5baLND5VlbrJI+AFReRVDSUMepx6dcM0UE7bcN/wAs2
7V0Y1hbi5uoYbi1sZYj+7ldQjOp6nfiq9/pZk0tbmCeOZkUkyxvvRmznGeua541HGHLPr1C
rTUp6HU6FcXuiXj6frlrJcW0bYEo52ejD1HtXsGhatYX1oPKvkukXuOSPY15bDqDX3g2x1f
7FHfSLCYJFlfaM9N2fUViaBBeLNP9mufs1/GhlV1J+Yg8g+oxUYXMXFyct4uxhVw1tUe36v
aaTewMtz5ThV6t1x7GvNbzw7bmUvpt8pDMd0MvJUf7J6H8avaJeprjSSXQkiu4QEeHPylv7
30rs4LGMqiPlCgyQoA316U1TrrnktzFOUdEzy0f2hFOhsdKvLuYMAGljOF+nauq8LeGNRim
vtU1OEQXl4qxxW+eQBnLECvULexgWFS6uW2924qfyoYiPJhVPlxvHJNVh8DSpy50ncUqkpa
NnzT8VfDkNnfxzW8ZBjUB/r3Nclo1iFmWcYUjkccmvcvibZLMgkKcMCG9+K8VVbS50K+h81
476EEr5ZwMCs6vNrA6cG1GfN1OV8SzQXOuSyQNvUYBI6E+1ZsMO48KfwqEMDKA3Q960AUjA
4YenFejh6asrnBiKjcmxk6hYcA4NZ7qf4sitjyxIwYDnvms24JaZsLkCuiqtLmUGrlYKBxn
k0EFSD2q/aW8cknly8CQYB9D2qO5tZbSdoJhgjjI6GudRur2NebWxUDEOOc0+RWyGHelYc+
mKckiDhxlTx9KS7MdiNSyMGA5rQGSoK/MSOaga1JUGNw6/qKfbgxgqxJHat6fuGdTUqtkOO
xFXri3uJ7JLtIi0a/xAcD61Xljyd5HI7V6B4KEb6SFuIlkhLFHDdwaulSdSXKRUlyLmRzuk
yW95pj2rkGZegJ603SB5H2uA5yhzXSaj4FuLPUBqWkzK1nu34H3k9RWDcK9vr0oIwJQO3Wu
6Tlyq/TQ5VG0muj1K1lcH+0JVbjcwxWXfjbdE9OTVhibfWuuNxFQam2bhuO+K46jvBo6IaT
TGRzGKcMD6GvQ9A1Ka2vYEWXFvfjY3GQr44OK816ugzj3rd0u4dDDIW3eTOhUE1xVIqrRlT
kjqTcZqSO+vp7S2ujI88Udz03RuVbPvjioU1i88oSRX6qM42XSAk/QjqKjt4o7i5aeZQ8eT
thjXCj6+tWbqzgmKKbcxD/ZwM18tKNKPuzVzsU29iIeIJ2c5toSw43LJgH8CKll1yR3VVtd
pHYMpqFdM3FTuUoDkgnPFXHtIFA8tNp7AKKzn7BbRFH2j3ZDLeQtbs11BMjDpgL/AErIlm0
Yq267MZPdxjFbSrbMzRzhHU84Vef0qGXSNJlw6WisO6lzz+dOnUpLTUUoSKAi0tLcSnU4s+
gfrWPea8kEuyyHm8cs3StmfQtPdsxH7ORzntWa3h9JCwMrOQeqKDmu2lKhe8rkNO1jHaWXU
V3SXMarnhGbaBVj+zrgJu84SjH/ACzINXJtCltVZknYHqAwwTVTZqj4Q+Wy+pXmu3ni/heh
jy20ZCyTbz+9m6+goqVrS93n5E6/3jRVcy7j0Pra28IqpU3twCMA+XENo/M1uxeRZRiK2iW
JV9BU1xKd+3PAUY/Ksq7lY/LESGPpXtUsPCC5YKxhOtYwPF3idtJaFE2lpcjJJ4ryKDxl4g
iuWtrfeI5slpXJboeWGelegeLreJ4IoXdhey58rbyenevBbnU9W068urIyK+4mNmYfeB9K5
a11UcVIhNtXPZvDd7fa14cvkv5XMMrNEkzjGRj71eWaxMLO+mt7kB4HTbHNF/Fg43V0tlrO
s2HhtNPuEJs0iBDqRmME9OK4/WJ4Xm85pI5ljYiOEk8CnU5ZRStcyV+ZnaaXqEMGlWupC3a
5s4GCRx52lpM/Ma7yf4iaIlmZIBcTSmIuq+Wdu7H3Sexry/wz5Nr4XefVr8JYzO5S1dvmPT
BXv1qja2l7d2Ei24mDCQssrthQvbI71fvwX7oHbqetN4yh1HwxJMFVZ4c+ZGGzhgOMfnWCd
JtdItLfVL63N1PcvmUk5+Y9B9K5i2sFs1tppriRpbiZEcLwh5z0/Cu+vprO8s7C1eTYTKCS
PWvOxtR6Rn1PfymlGUnPsc/fxyvZ3I3FZbmRYsr/AMs1xkgUX+krdWVrAl2kOlxKB5isM9O
cj1qK+up4PEZ08whQAZflbI24xn65NZ8VzparJBJeBVc/NHMpCg+x9a8NN32PqOeMrqTsiG
TUtP1bUbHwpYKyaUu4vtGDIw5ya5kab4e09Hg1FZ43890SaNd2zB7+orWXWPDnhu4lurQre
XrZC7Twlc/q2oWuo+H4pXm2TmdpHUdcmu6EqkpLT3TxKqgrtu8iWW0Or6ymk2uoRSxuflmZ
NoAxnP8A9auw0fS7ax0prCwLzWe7zZrh1x5hxjCj+tee+E2L+KLedmOyJWd2P8KgHrXbWur
NZ+EXaXguW2H/AGe1Y4+M3anHbQywUoTblLsX/DUEs3hy+tLeUR+Vf7omboD16elNtZJ7Xx
TZS3NwsjPcOJGX7uGGOKpaXqDWPhW1wT5k7SXTqOuOgrMTULW61+xe2mk8ounLjHzd8VwQo
zlKpPuZSqRbR2+n3i6X8QrR3H7q7Bt3z3z939a9e2CSEbThwvDe9eP+KDax/Z7uNgJLaRZR
69Qa9asrhLm3EikYI3fnXt5NV56CT6HFi4tSubtpM0tujnuACD61ZcqFwRyDXMaHrU11rOp
6aYkENsqsrjue9bi3Ubv5RkG8DP1r3uaxzLYwvEGnRarZNayMVOflY+teb6l8IrH+y5JrbV
nhvijEnA2seeDXp97L5dx5bEncPwFZt/p9zdx77WUAgYKHoa4uX3ik2tj44u7U217JBJ96J
9pweMir8ZjmAVhhjxWn420a+0TxTdwX3l+Y7mQbG3DBP865tJnUhwR/hXRRnyOzMpx5jWgC
xPsYZGain05vMaSNQyt1HpT4W+1BZIziQdR61oWbAyL5hOAfm+ld6ipLyOXYh020hhjaa5g
eXaflRRUmpeRqKErAIGUcEnI4rVu9U8qPyLABARgtjrWbqV9p0sKzCZYbojMkG3KsfY9s0S
jGMSU3zaHMtHhgCf061Wb5CQRn2q21wsrBsc+hqvKCZsgda86aT2O6N+pGsgzwStLvbfjcc
U9rd9ofjBxkelP8lFGMZPvUxiwuEUwVSkgJX1712emahDHp0EUDYweRnvXCtx8vUetPgnmg
cGNiBmt6ddwdiJUlI9x0rWlWLy5jlXGHU1y/jOzSO8tdQtlxESVJFYeja+Z2KTELKBx710E
8q6hpklnI25vvoR616ntYzicbTizhtQURX8Uzc8iq+osjzBlOdxzVvVlOyJiOcc/WsgyEkC
vMqSs2jqhqrkkYywzWnasY7XzWTcqygkeoFZsJJJrorO2E3hm4GPmzuqaMHK5pN2VzttO8O
R3unC/0K+WaJvmZEkIZT3GD0pg0TXIZy3mzLnrvjV+PqK4PQtb1PQ7sXNhNtORvjP3XHoRX
tnhvxPp3ii38u3zb6gg+e3c9f9096+ZxVHEU3eKujspqElqzkUs7mEE+ZKdp53wcfpUiXki
N80ULhjgj5oz+tdtqcPlx+XK6tKeAqj5j+XSuafSpGffPOtsnXHVq87mdr1DSyTsjCuFWBj
ItrcQk9GOGX8xUD3V2BuRPMxzjdiumis9QMTw2MSRox+aWY7iR7LUNz4UunO43EHzcfvI+v
5VdOrD7QuVvY5X7Nq927SQxjy+4ZuK0bbR74ru80wOf7o3LWj/wiOpQ4Nvc26epQsualh07
xFZsMTuyj+5Ju4+hFdPPCStcj3k9SeHQxNDGLi4y6/xEVJ/wj9orb2ffxyOgx6+1IZNdEpL
F7iMjA3w4x+VZ6xztcNHeXroHOTEyFQ3tk9axUGtbmnu9i89h4d8xv9Kt+p/5a0U19Ph8xv
nh6+goouHu/wAp75Lc+YwII5A/lULNtHy/jXLeHL91tGtbyQ+dAcHJyTWtLqUYBCAmv0Ckn
NXZ4M5KJ5b8Staks9X/AHLOrpCAjBuQSTXmOmyave35a2SIyhvvuAc8ZxzXpXxEksNWkhtI
G83UhgYTnatQ+Fvhrql5DGdSH2a3Db/l4dj7muCvTjCbZrSk5mdbQ3E2h6hFMo+2XASJbVe
WPOSQB0plh8ML2fdPqU32ZW5CKMsPr6V7dpnhKz0//j3h2ueWcjLH6mtZdIL8Op5rGM7aI0
VGV2zxu28NWGkYSC3ErJx5kvzEf4VBeXbxO8aKqoB+Zr2aXw1DJnC5PTpmsS88CQTBg0YGe
+MVqp3WpnKhI8S1bVBiGQOrNC6uEB9KvXGsjdbTbh5TYdT6Z4FdHrnwnmbzTp0qq5BKr/eP
pXl4hjtVaw1UyQSwEoAcjFediqCqpTb2PUy+rKg3DudnNeW1vdafqpRjEyG3nDn7pPOTTNU
8O+Gb0Pe/2q8DOMkeZ8pHbFcTHfRectpHfsFY4zIcr+vFLf6fLK6G7vYlhQYXyeM/hXmxwn
LPSdj3niPaJpQujP1DTtPiuSkV4rrnG/d2rPuvs6W/kROGI6MpqS5t7CL7s8jn0PWsyadW+
RBtQc+9e3Ti2rN3PAqSUbq1i/ZX/wBnjaBPkjkHz4PLe2fStWxuv7Rv4xdXBFhFzIRkKQOi
iuYVolwXUuw5A7Vp2uoWzMRerIUVf3ccWAAfeoqU01ZmUKjirI7A63YEX1xNP5LBAlvCqAg
oPrUXhln1DXYb+4jX7PEGAzwM4Nca0wuJMEEoO3c1v6XqbwMsUSh36LGvRRXDPCuEHyLVmi
rrmTl0O3165jm064eH5pXAX5jjBz2r0rwpqNwLCOO6b94F2uvYGvILPzlvI5r8+bsYOsCfc
Q+rHv8ASuuttcS1i3GXBByc9yf6UYGj9Whyyd2ZYuqqtS6PR/D08dtcas3BleUZPtisbxF4
lu9N1m1kgH7hg2fqDzXDN8QbLSpNRfm4uJyghVenA5JrLvtc1bUnt7u+094UxmMP8iH3JNe
hVqpROb3noj1l/Ey3tq7RlfPVQ4Dcbq85134m6tEs1pYMBsGGYHCqfrXP3H2y+lwl3LOcYY
WgIjQejPWBrcUAsLMBY1bDAiM8EZ4+tZKupNJGypSSvI5fVdSvNR1CW6vLgzSyHJYnNUVkP
K8HipLqJ45mV0KEetQ4IIzW+sWEbW0NDyrrTfLlYfu5BnPYV0FlMk0Jfjp2qjprre6e9ncs
SMfLnt71Dpsj2ty9lMCOoGa76cuT0OaWuhYvbnLFIzgZ5rEnO5yA26r0qkzOD97dzVKXcrk
KvOetRWfMOmrMgwVGCKeHU9QaRlJHIxTSU2DBINcvwnUTiQfdA4NMZsjb29KjQ4wR0pWIY5
HFO9yeUfFD5s2wHHf6V00XhgtAJY3JaRc4rEsSkZxkEnvXf6PcRXFsIydkqjhT/EK9DCUKU
/iOTETnD4TgGtHhmMTDyZkPHvW5p13KURi2ZF+8ua6HX9GjvoTNGNlwg/OuQtj9mnaM8N3B
FVOl7GfkKMlViT61GWDkjGfmXHoetczkqOOc+tdczrd2W9uCAR9PauVmQqzAjBzXFXV9Toh
2HKU8pWBIYnnniuk0TUFgje3mYEMOM965VW2yDdyPapzchZS0ZYDPRqmnU5NTWcOZHUy6OC
3m2rbd3OAMg1mtHe2tyZlZ4nU8Mnylap22r3VrJvgmwv8AdIyD+Fb9prFnfxtDfDy5Mfe96
6ZSp1NGc9pxNjT/AIhatBb/AGW/RLtMbRMRiRfcnvXoul3WiThLlL9JZJFGXkI9PTtXil5C
ILjDbWUj5WXuK0PDHiAaDrKSTRLPZSHbNG4BGPUe9eVisLB6o6IVH1PeQkSklfKkGMgg8Gm
/aIRnda9PXpVOJtKuYo7m3sJFjkGUkj9D9KkW2WVtlveyqw/hc/0NfMzUItxbseitrkn2y0
chTB+R6Urm2YjllH1qlqt1d6Nai6njhniXAZlgLMPc47VdgkkuIIplt7e4ilXeHhYgkfQ1U
aV1oxLciP2ffsVmI9RVW58rBClj65GQKsS7CRJDKseOCh4ZT6EVVlS8RGchXDDqDkVyyvGV
ma2uU3ij8xv3KdT/AMs6Kc6XfmN/o3c96KfMw5TY1PSrmW/bUra8W0BUBmY4FZ8Oga/rM4K
6nNFZj70xyof6VZjZ5rpbrUZVmZBlIgcQx/XP3j71LqHiOJVxI5lCLgANsjH4V9piMZC/7o
8SnQ933zd03TvCfh8r5s9uLgDLtKwZya0pPGOgQOFWSU5P3ljIGK8pgvZriJltbRlR2JHkx
8N+JqJ11zy5IYrMKD0LgPXnPEuRvFpHt9v408PyD/XNgd/LJ/lWvaa3pF/zBfxMOgBbBH51
83t/wkNqqsttDKyjJAQof0NT2ev3KYE8Elu4/hl/eIf6iqWJa3NOZH06mzHyOpHqDSuQVwB
uHrXhei+MZ7acKZ2tHJ+UMS8L/nyK9L0XxUl9Otle2/2O86iNjkSD1U966YYiMtB76m/PBH
w2wZPtXNa74S0TXHDX2nQyuvRiMGupDK/I7dqbIgY7wK0cb6oLXPK7n4W+G9p2WaD+lcrqf
wu0VASrSRE8ZD8V7dc25dSBxnvWBqGmzNGwQiTPr1rlTalqyJQdtD5/vfBukWbFfLkuAgPO
cVLpXgDStZtvtbiS3jK5Cx/1zXSeI7Ge11AW7SeQs8io7N/CGPWuo1CzEHgm80vw/j7ds2g
fxbf4iPU4rrpyim5SZwNS7nh2u6N4W0mZ7YTTSzqcYU5x9a5qe0txJmNni9mq1eWE63vlLm
aVyRhQc5z371fvvD+ozQfa5I4rZlAXyy3zH3xWt76lJ26nOTQXEEqrICA/Kn+9Vq3udQ0zz
HSLy/Pj2ksnUeorUg05r62Fpc7opYRlZOqkfStoWaXktjpEa5Ef8bDqO5xSlqVz9DkItSvE
hEQuZFUfwg077XI4+eaWTPUb69KHw/0ubCzl42buDVxfhLphj3f2lMHAyBsGKS5bhzHn/hs
xS+ILJFgD4fcd3OcDoa6rVNRm1q6tDNfRSlWIEEZJKD3B4qWDwuvhjW7a/MklxBG5DnZyox
jNZp0/UTrz3eiW7XDMTyI+BzXBWoupWVui09TppVVFXfc2dfSPS9OWCOSRWkXld2OvsKztG
s7e61+1E6LNDbRKoXqrMecGty38D6nfSC+8QSNKxORbxHaT9T2rYXTIfD8ct9dLHG5U+XFH
0UdqrC4aVKCc9y8TiI1Ph2OW1Lw7BrHivUI9iYXGSOAOB/KvOdc0W40XU2tZ0wMZQ/3lr2z
Sn2xCd4RvmBMinq2aTU/BOn+I4OTPFMM7GYfd9vcV0KTbOaN46nhFtM0RyCVPrV+NhdTLNk
krjJroPEPw48RaFvla3N1bDnzYeR+I7VzMZeCFiGG7OGFdUXZjlZ7Fy5UMWnTPH61luW5zn
nnFbNvtlslQvge1Y08DwOSPmUnjmrn3IjuU3MhznoTjGaDz90VIV3YwMHPSmng1yyOhAAw6
96fGoEo3DIPFNALN0PSrdtCvmq0jKApzg96IrUmTGSQtbPvHT1re03UMhSWxgdalS0t5ISH
Iww4x2FYs1pNp9yWXLxHow7V3Jezd0YfEtTt5dQl+zb3fIH3veuT1Y7rlbqHo3etCxvlkj2
bt6sO/aqF4CrLGf9XnI+taVZ86MoxsxtldCR5o8YDDIHvis+6IS5cEbh15q0ti4uEkiPBPa
odVjEd5tDE8c49a4539nZnVGVpWKMifKGUcGoG4HBq15gMeGycVDIqkgr0rmNCI5A708Ody
8kexpyxYG4tkUbdy56EHvVIpmnFP51h5J4I5HeltyHHzDnpioLYhYsNkHPWp42CbiD789q1
bStczSPWvhVqsk8lxo0jeYsQ82MHsOhFek3Ox1LzRoAB1Ned/BzRp/PvdckQrE8fkxsR19S
K9akiyASqyAdVI6V8jjcMp4hyR6VKfu6nNSQ282m3JWYxhY2JCPkYx0INZPhsT/wDCKafM1
6yIY+pwcDJql4/8V2Gl6dPpdjNFJe3HyOIxkRKRycjvXQ+BEhvPA+lF4gwERU5A7E1sqMqd
ATlFyElgZwWeeO6U/wAMkQ/mKbbxabGgSaCeBv7yZIz611BsomziNcemKqTacDIGH7vA6Dv
XCqlSC2ua8iezM6SOy818arN1P8P/ANairkmm3Xmv87dT3oo+sS/kD2fmcRLLPNKI4lLB1G
0EdfrTnt7aJdska3U5HQ8olWmUSSi2gfAC/O4/p6VM1my2REP7uMdccsfxr0Zy7HKo6alCa
ASoFbUniTH3Y8L+VMXTNMZV8s3iMvJZZD81TGxmUf6PagueruaZcaTqzoGMEUw9NxqPaXJc
UOLxxOWt764t36ZnG9GqG8F7gSvaQXKkY3QtUR02NBm48+yYYzklkP51YgtJBFttZi3PBRs
ofw7Uc6I5W9DMEtvOGhhxBMvWKYZH/wBat3Stbje2FrdIV+zsArZxJbn1U9xWZLbRXLv9qQ
xyg/I+OVPv6isCaO4gv83EgXZ8vmdiP6iumMufYyTcHY988O69Ncyiy1OQC5xmKUcLOvY/X
2rrEky+d3U49q+b7TxHcxWBs5f3kcZ/dsh+eNvY17D4O8SLrNisFzKGuYQCHz/rVHf6jvXd
SqPZmsZJnYS4Kg9+mKqSQh1yBgire7C7hjNRMO+RzzVSVy+ax554s8ILrkvnx3IimA2nePl
Pp9K8r1S/8TeFdRjtdRQygcxzKTkj619CX0IaF0b5g4xg15ddDV7iKaye3jvYYZWRHc8xDs
CO/Wilq9TmrJJXR5qmq3ep6pizskW5lPzTbAHrldZ1G7bUpLZJnYKSu8dXOcGvebuPQfBOh
ecqW82rMn7qMcyO56cdhzXimq2c0er2ixRiS7ZS0iehJya60cnKo+8yrptpqc05KPloxuwx
7Cu10/XdBtopLm2sjNrMwCohUkKx4P4d6ztLW4mg8myQG7LYZmHCDvmu60TRNL02Myna9wx
zJJt+83t6Cq0tdmV25aD9K8L3Age9udRf+0XXcuT+7U9eR3rXt9SEUq22r2rW0n3UmU7kb8
e1WIZIJ5o4nk27jgMe3pWgfCetXkT291JDDa9VI+YsKz/iOyOpJpXIP7NN3JlDE0Z5Dlhir
1ppENoX+13CKp5VYjzmuH1v4fX+nWrSWfiCTAJIij3A5/CsTT/CXiG9uUF1qWoGFucb2Dv9
BmrSa0Beh6TqOr6LpcLyu+5V6mVwD+A71wEc1x478QeTZKVsIWG9j0qrq3h7w5p93GL9LtG
Q/v4p33jb/eGK65Na8FeEfC88ml6rasfLYpFE2XdiOM0nK5TjdmBq+uQDXR4X0TEMkJ2z3q
gEs3ovoKpatb6lpzBz4guZFUZKCXhh3APrXn2jCS51YziY+ZKSWOc8nnPvXYpOTpEwuoUBj
OMY6n1+teLi6lSlVi4PQ9GjGDg7oyL298S2Vq2padrlzLalNxDvnAz0I9q4fVdTmv77z51i
81uGaNdob6gd69S8JWcVxZXME5H2WWd4lRvTHNeT6hbraapcWw6RSMoz7GvRoVnKTUjj5EW
LSG5u7qOG2OCBknsB3oZo7oi0hlClSQN4AB/GrunyJZ+HL+6BAuJMQo3oD1rnnXEaMo4Pr1
rfnnJtdjolCEIp9y8bCfdxE2emQeKguLSa3KeahUN0J71VDyZxvbjtmp2eQwqruWCt0Y5xR
zMzXI07DGY9uKRSznIO49MCm8sR159a1tK0i+vkaW2iDKvOWpqS+0yYwlJ2irk9jC+FErHJ
+Y4PIFbE9oVty8UouI8cqR8wrKtZjBcNDcKEcHB3joKv3BMA3RYwfQk/lXpU5RcLI4akZKd
mYzxPayfaLZsL/ElStIt5b7w3zDgg+tSygmNnU4DdRislZHs7njkdx6isqjUXY0ir6mlaTY
Qh8bl6ZrLuyHlckktnNXZMEiRO/NUrgck4zu61FR+6NLUS3iM4cAjCjd9ajaJwcjAJ6Cktp
jDcrgcZwasTyDzCCuB2NYxUXE11RWU/MBu78ih3K8A8Z6U2RQTvRhxUwWGaAZO11P51N7Fp
DPtDAetPt7qL7TH9pQtCGG8KcEjvVaSFk5KnFN25xxxUt3LSXU9p0/4w6bp2kpp2naDKiRK
FQNIMfjgVg6v8RvEmuxtE04sbf+5bfKW+prhYPJgA5yamtp0muvKxkUoUKd7tEym9kTyuxV
3bJLdSepr6U+HiCPwHpKNhSYi35k183TDenpg9BXuHw410Xvg62tnCs9qxixuGevHH0rDGw
91WRpRkmz0eRotxKzYaq8kvyAZ4796hOGUv5e3jp61myTSKMZ2+xr5+cnFbHoJXZrSSp5r/
ADnqe9FYskg81+H6nvRWHtH2K5WZFpbeTbeY/BP6mrtvhvnl+6pwq+pqWSJI9quflQAAep/
xqu0wtUZgC0jHCrnpXdWSWqOGD6F+S1ziWUp6hS2AtWBFaSW6+XcoJB1UdKy4dNv7uQPdHZ
EecnrVltDCA+XvOR1FYc7ZaSbuxt0lxHH/AMey3MJ6qDmufltYIpjdaUzwSZ3Nbtnn6VsFL
2zxJE3nRrwVbgii8SG8hSUfLN/A3qfSrjOOzRMou90Y9xd2l5atOzeTOvBJHWsW/t5kaMMw
KOMpJjIX/wCtWld2yxzSXAX5gMTQj9SKpR3Vu2NMd8JIN0MhGfwrWLaehg7MwWBsZnJj225
bYyZz5ZPY+x7HtW3oWszaaUuLZGjlt5QXCn/x4+voax2WZL94JkDocowz1H93+uarWN1PYX
pR1LHG3aejoa7YtW0OZNwep9NaLrEWsabHeRAKH4Zf7jDsa0lGJBnpXjPgHxJb2l22nXDlY
pyItzHgH+E/0/CvX4p8qUcfOOOa2ctLnVHVEtyoZCO3Y1x2qaNaXMnnlZI5hwZIXKMw9Djr
XWO+8BQOnWqV1Eht2+U5HpSjKzuhyirani97oltY6lJOke9pDnezFm/M1h2OnyXXjG5IjLM
yIqn+7XpGtaaEDvggDmuS0O7XTviFb+ZGDHeIYj7MM12Q13PNkrPUhsLRIry/nmeO2tomCs
5Xk4/nU0mp317c+VpFltgB+VpOS34Vm/Ee6j0rWikKkCRhIVBwCfpV3w63iSTTXvo7yC3KL
u2hAWFTiKkKa9/Y3w2HnVlaCPSPDGkakqJPqtnA0eM8/eH4V173UTR+XFgOB8ozXlXhn4iX
kmsHQfEMiCV/9RMo27j/AHSPWu3urqHqSB3yDW9Pl5Lw6m0ouDcZdB87uiuZpHiYtjJ5H61
JEIbC0e9nkEkx6H19ABXCeLvG9j4be1QxLdzSHOHY4X3ryDVfGGt3+s3OupeuhjlASMH5AP
TFJe7vuLSx6jPHFcX97qOpvEY3DRr5hwAK8Kuotl1O8SZhjkONvpmuh1jUdX8Rk3t68aJCo
HlxjauMZzj1qTw3pA1CG9h2h2MZUN0HTikmrO5js7EOgzaNbSgXjPDI5zFPG2QnsRXS3BRr
1bLIeK8+dCByCo6/jzXnunWY+0zQ3KbVh4L/AN0g16lbJbas+k3GmqUhhcRlj2HQ187j+Sn
UU31PTw65oOJk3tw3h/wtBd26/aPJmO9ScY3c5ry7Ubw6hqdxelAnnuX2+ma9rWwi1b+09B
lkQ+bGFUr/AH16V4tf2UunahLZ3CkNExVj6mvQwVRThruYVVyysJb3P+gXFmw4bDKfQiq5J
ZNoHORTfMJzjgewp8XyuGOGx0zXoPQzcm9GSvYXMU0avAWBwR6EVr6glt9kwulPazkAbwxw
R9K7vwvaaVq1gj2rILqPBe0kfGcd1J/lWvfTaRAksU2luc84kXIz9a4qmIlTlyqNz18PgaN
enzuok+x4gsZaUIeMmrU19cRyeTaXDxxpjhGIrtPEfg69hhXWmSK0F2d0FsGyzL647CuMuL
Ca1kKSoVYfe3V1KSkrS6nnOMqbfJ95oacrawzW87H7UR+7lP8AF7Go7lruxmNpcq8TrwVat
PwpqOjWV8U1mFjFIpUSKOUPrWx4g/se92rHfx6hCnKyZ2SKPQ0vayhK0TaKhWp+9ozjluR0
kJIHpUE0kTqRuOD0zWosXhxWKPc3HHHPaopbfRDIBBfHB67wa0eJv8SMvqTT0kjNtp1A8lz
nngmiclCePlrRvNFnt7YXO3dG33XXpWfHOkm1JgAB3rSnVU1Ywq0pU5LmRSZCWyBj3FSbxL
Hhm+YVPcQ7SWQ5WqknykMvAofu6EruMxjjPFADKchx+VP3Iwz0bvSBec4z9azZQoml6N0HU
GnBgQcEDPOKazDO7qe9MJUt0pblEhc7ycAirWnqou0Y9DVZFQD5QSTWjZBVcttOAK2hF3M2
XpE2xOV+ua1/BetWGka75V/EGs7shCxP+rbs1YryEoR7ZrJkc7iMYwKdeKasOFk7n1QILdQ
PLeWA7flkiclcdjzULLqca5N7FcL282PH6iuQ+HGoyazoBglunW8sdqgA/fQ9CfpXZXA1JE
3FIrpBy3Gxx/SvAqR5XZnbfuV5EvzK58y1HJ7GipJNTTzX/wBBn6nsP8aKwsx3iFwxZwrDO
MMT+FR2Sb5WuHQM6ttUN/Oo4phM8nAyEGcVqW0IltgYhgsevpxRX3sY09VcvKZJkyOMnFaM
cEbwffdXX0qGMp5iJCuSAASRSTFBcGNrpIpD7gVx3OlRtuV5uJDHdRAg8B6wbu1SC4NuxJg
lPyPn7prpEmKM1teqHhbjeByKJ9OjmtmtdwcDmOQd6BtHCXAlkleV2Xzo8xvn+Mds/WuUvr
IRBWgZtqZkjI6gDqB9DXc39q8bbycsuFfjr71i6hbv5KTxfMC2Rx0YdPwIrspytY4pR1Ziw
AX9t9vKBbiMbJ0Hb0YVn6tE0kLT2q5ngO7juvet3TQkGs7VQLbXYK4btnt+Bqhco1hqxhfm
MtyPUE4IrSnL3rkVFaCKGmXCy24kUjMg3rjqpHUf1r2/wtq9xqWkLJdEm4hIRz6jHB/EV4W
sT6dqlxZx7QhInhOPzFen+ELxUlQK3yzK0TZ6bhyv9a7JtaMypv3tT0gzkSgBScdxTpJTJl
Fx9KzYrjcUx93bV2FsyBsDlcVzxnrY7WroxdYh3QSZUEHuK8ruofN8Y6NFHlXFyTx6YNexa
hGptyuMZ7mvJ9Vc2vjbSZQOsjqD/wABr2KEk7I8vEKzuef/ABM1mbUfGlwNoWO1Iijx39c0
/RfE0FvFI8ivlxhsNxT7zQ21nxbPJIf9HMpeT/Cn3vgLy4nuLWfIfLxwFxuI9h3pYmhCt7s
jow2NlR1gZl5ew6rM405TbzKwZGLfMT65rYm8U+NIrKO2guYbkRjaXRQWX61xMtjNbCSRi2
6PjjqPaoYNRlgDiO4PNQqMqa5YPQ1VZVnzTOmmkktVOo67cfbb9l2RxMchAfWsWIC+kSCMC
ODdzjvWRLdzSEmaQyA925NS29xctGIVchc9FGM0owlrzMcqkVsj2jRNHsbzwlrF48IO5SkZ
HcIvWovA9n9n017h1+Vjx74rpPBdslr4ItknAUOhyrd81meIZ4dE8MXJtsIqqSv1Ncbkovl
vqzNxv71jyTU79Y7y9giULG9w7sf73PStCy1m4sfChtopPKdpcjB55rlFElxMCeWZufrXrX
hPSbW2tTcXcIluHXIinQYAx/Wox06dGl76uzqwlKVSTsZvhy/8rWdKG/55pQpYnqfU1qazo
dneeJdQgMK7yQxJ7ZrBlmeXxJaiCxa1EVwrEAe9dteyXH9r6leWlsk5Zwmxzg8Drmufn5YK
UFZvoRVpq9rnn9/4IRJAsEuwnt6fWsKfwhq0CsyRpKB02nmvVUvryYjztEkLAZ+UZFaVrca
fcN5VzA1q/U7+KSx9aOjiSqSa0Z4Za2+tWlwDBDMj+yHIrsvD9hrF3rVkmrCaK1kk+YuMbg
BkivVYoLVmTyXVhnpVXXoj9livNpP2V921eu08E1TzJ1LwcbMaoP4m7oreMNA1GdF1rSreO
6VYfKljkcqAo6EY9q83m0HVtamWV7e2tEU7Sq5yK9n8P6zaahpbWsrK8bjaQG6iqU2mtBeM
ptnVFj+WSMb1dQeCQOhrSEqvsOaL95HpYR0HVUcQ3ynn1j4JsIGUzZlcjk0aj4R0owMsUZj
mJxkrxXbSxS7T9jubZmAyVbK8flVabSdSukcSatZwkLuIRWcgevTFckI4yc7uR9PUxOUwh7
OMTgm8E6XDZO016wkI+XI4Fchc6faQeYjTBiOgX0rvfEEWkWWmukF/LeXKnDGaQKufZRXmU
zMWYLnH6V69GFSN3KVz5jGYjCz5Y4em0en6bbpceCbJbmMLvjbAPcDoa8puohHdSKv8LkCv
W9+7TrMr/qvsqlcdOn+NeVX4ZL6femAz5Fc+DbVSabPQzSCWHpSSIkm3IEao5UIG3Bx7Unl
M7Dyo3J68A1aCXAi/fW8o4+9sOBXpqcXo2fNOnJ7IzWVVb5c/jT45BysneppIlYblYA+hqI
QMVJABx1xT66CaH7UP3WGfekMbr2B9aZ5E55EZ4NSCO5XjYcU9ewrEoyVGAeOOKv2wbZtPT
vVOBXQ5YHA9elOmuSnRxg9lrWLsSia4lMeQpzu71n53uSD19ajkkeQ5wfqa3tE0X+0bmGBA
XLEGR/4UUVlVqpLmNqVKU5KMVc9N+F9tJb6m6sSu+zBJHru4r1Ywq6sN3ANcL4KEa3Wr3CY
EcRjt1P0FdV9vuFOy2szMuPvyNjFeDXm3K56NWCjKyJZYoxM/7xfvH+Giqkl1qxlc/Z7Tqe
xorDmMvkZVln7dIM4DoK3YZPLgCxjHzcj14rADGK7gIHBXbmtuDLRAEc78Z9BSqvXU5aWxd
FzJDo11cQH96FIT13V5JqJmt1jkvJZjJLyZGY5zn1r1q1jE+nXFmcNIDuUfSs680K21vTf3
SKy4K4I5Hr9MVrQ5Yu8hVlNrQzPAGvyXzTaDqknnSKN8LnqV9Ca7eIyRb7MdYz8h9K8x8N+
HLvSfG0C7jOpPykdq9bMe28Py8Yxn3qMRGMZc0OprQk3G0tzE1KHzFWRFG4gq/wBe9ZItvO
0yS2ZQxi6jvt//AF10d6EZ2EeB5gzj3HWsaFSuqZJASVCpP6VzqTRcoq5xk0TCFowh3pIWH
rkHn+VQeJ4n229/D/q5EDn1HrWtdRlbwPuwXTOO2QcGop1abQJ45VyYXyue6mtIys0ZyipK
xzGoKpt7O8YcoChINavhy8l+2Ku/MBjW4UDruU4b9KypkMmjzQE/Mg3AGpPBjSHxBbwbdwS
QqB7MpyK9SDTi2zgekrHsGmXIngDg5Qk7SOw7Vtwu0akkcdq5bQ43gs0iOcEYx+OK6oAtb7
cgVxT0lc9GKvuV7+dfIJ4ryDx1MbSS2vFG428qyHb6Z5r1W/LLadc9q858XWn2jTrjI5Cgn
P1rrw1SXOkcmKimjlf+Eq8MWjz3SySTGTLeSFIO6vOL7W7681ZtRNw6zFiVKnGweg9K3rzw
7qUkDXsNlJ9nx94CuWFs3mbSNpHB4r2t9ThpWsa0mqxX8Za7JgnYAM6jIf3PvWC4wxAYMCT
gjvWjcQCE7CQSACaoKhaX5Vyc5oZrDTYijUuVjUfMTXaeD/DVzda5GZ48QpyzEcVm2Gkrew
F7Vf8ATInDGNjjcK7u18QvBpiW2m2EsmoyDa0IT7rfWuCrWS0TNlCUnsdZfXscN/BZxzARQ
Q/MM9z7V574/wBajmtYdMtp/MBbdIo/h9AapXGieM7m5nu7wS2cjfwyNtP5VnnS5TaiOYAX
Cvw2clga46dOm6yqc2p0PmUbWKGmq0V7DcoQcHKgjIz716Bd6yGt0lurlFmK7fl7VyA8P6p
FK32eKTI5xjg1dsvCmv6lMFFrnnOe9aYmlSqv3noXh8S6UWorU39I+e8t/Nl4WT7RM7HP7s
dPzq9oz6lrGqXcdmjNCZiysBjIrT0/wfBp1ur61cl0brCvGfb14rqrTYlsLXSrcWluBw2MH
H864XKnFOK1E1KpLV2IWt4rSIQkM1xwMKeh96rvpd7cybhdBR0wEzityG1jCqNpLDk56tWg
AFX5Y8H0ArjUuXRG7V1ZnGDSdatJixWKdOzhtrCrL3ckMeL5JIj/AHnTcv4kV1ywGaEscKf
es6fTopEKTTbt38IHWi6lrNAk4qyPKNduZdE1OLV9NjBspuGMWSu7+la1t4+e5EflTGNox0
2kn3FdhL4bsJJG/cPbE45TjP1HQ1NDolxasFha3nixnDRBHP4iu6GJp8u2pzunK9zk28WXk
sGAXYKpUKickVTe78U69GbSzs5YYmXa0sikDbXosH9nwn99sglHVZUGPwIq7NeWYiVEuljz
1G0gVlVxij8MTSFPm3PNoPh1pFnZ/adSZ7l0UtIzEgfgKwdT8I6fJZ/bbTSXitT0XcSzeh9
hXsEm2YFGjE8MgwTnPFZraQsHz6ffywDoIpf3ifl2rgo4ypzuUnudcqaa0PFdH1gW9omj6g
pikgZghbj5SeBW1Fo1hM3m+SrFumea6TXPDD6mZHvdCSeQDiazkA/HBrJ07wLHcxslpr95a
TIMNBOuCDXqylGUeanKzPRwuP8AZpU68OZLYINMtLdwwjyR34GKv+SCPKGxg3YgGn2/w52X
WL7Xrp17r92t628DaLakSFWnPbzZiw/KuGpKK19o7nqLN6cVZUE0cxLolhdMftOmQS9s7AP
5Vl3Xgnw9J0gntWPeNsj8jXfHwfp8oZot9u3UNC5X9Ko3GhX1sv8Aouqu7dlnjDA/jWCxEl
8MzN4zA1tKtHl9DgZ/h9bFP9D1Mk+ki4/lWbJ4C1IZCXcOD2D16V9g1cRkubRnA4C7l3e2a
5y48RyWczw3mj3cbqedoDAfjXdSxmJatGVyPYZRPVto47/hBdTMm2SRCPXdmrEfw/bP765X
GegFdIviiyl+YWt5wcHEOTVqLXLaSPcmm6jIRzgQYqpYrFvRo6YYXJVrz3+ZkReC9DttpKy
ykdQW4b8KuzyrCYtK0e1T7TL8ixxr09z7VrJcXV3F+6sTYRvxuuOZG/3UFdBoul2ejo9yUB
u5F+8fvL6k+9Yc04e9XZz4jHYWnFwwUUn3F0DRF0OzSAzGWZz5s7Hn5zWlLcxoDgjJPJ71m
3+sRRRkDAA646ms5ri6mQu0iWykZAPJrhlUnVfNsfPSnrc1pb4ec/7v+I96K52Qx+a3/Ezl
6n+IUUrS7ke0RPYTG+06MklbiMkFCeQR2rXtbvD+Wx/1i5H1HUVyWmXZg1AO/BnAD+zjv+N
bsoYKskRCtnfGT69xXtVqep5tKfU2hNLbXi3KnIkPK+hFatrALmeS80y58qZvvxnox9SO31
rBtruC7sy+SFI5x1BqNb24tbn7TCCWx1Tg49feuaL1sztcludtpmkyWl2dTv50aUAhQg+Uf
/Xq0XLszEbc8j6etctZ69LK489nlyflUIf61ueY7I087eWGGAo7CoqTNYa6jJSDtYdQ1Upk
WNmYjJ+8PpVt51a4EaqdnGMior5wBKAeI0xmsUy5K5zd1Akdw5BPlht4HpuHNQLk291HgFW
XqfbpV2cMySNtzuCc56VQWRmjuUVQdowTmqTZi7JnL3pCXEgChQw2MPwzSeF5IbLxDArcO8
yMue45FNvpTPHv8vG2Ucjv8vNWdLsw/iHS5VJ3q44PoATXqUn7tmedP4z0TT5WUwMDw5bH/
fRrphLiFSx6dRXKW25ls2K4OC+B7mt5XLQEg5JFc9SSZ2xINRk3xbEbGDnNcxe2j30ph5Ab
AJI61svcFTtkHel3xkecB82OnpWlCfJJMyqx5kZl5GltpH2ZUIUKQfSvGYNL+13t1PsL75N
sSqMZNev6rdLNbyRkcEYOK5sQW+l2f2gBQVJKkjBya9aNVs8p+47I8v8AEVsbO9MJZS5ABA
7Gs3RWjXXLZZcCNn2tn+dWtduzcalLIXDEt1rH+YTBkBBHORXRJXjZbm8X1PSdd0u40jU7b
V9NjMltMg3MF+63ocVYi8T26TKzwFZV+YFPWszR/H99DafZtQ0/7UE48yP5SfwNaTa/eXq7
bDRJRI3/AD1iXA/GvIr4eL0qRv8AM64VnDVDtX8fXF4yo0RBRcZzuJ+tU/DFk+uasJ3Rmtb
Y5kZhgE9hVu38PXuoTebfzRW6vwyRKM11mLTw5p9tYWUYM9wcRp3Y/wB5qwvh6EeWktTaM5
zfNN6GrIunxxLLdSi3CAYPf6Ad6RNXllbydMtjaRngzSriQ/QVVsNPgE4nvrppbnOWJ5X8B
2ro4I42cFIvoAMCuN1YR03L5G9tEUbXRTPIZCzyy/3pecfhXQ2mlC2yeGbH3mOeadawcncf
Lz71oxx2u1VZzke9ZxnfQ1tYrCGUHhVJHfFSeRcBMoEDeprSieyXKgbj35p3m2o+6DQx2M6
KxlYEyEMfWpRp79ig98c1bEkTnarbTSiMFtxJ3emetUpJKwuUovYptO+f3NVXitWwFudrKf
u4rXMCnqAKZ9hixuZRuJ6ihu40rbFD7LDhUyGAPBI6Uk+kxXCAE5XpjrVySwR02r8p7HNZ7
QarbkhJg6HtiosO1jLPh1be4aW1uZIGPUK3B/CpTbX8KBVm8wD+8gNXJJL2OPfPCpUe1ZNz
4ksotqtExJ7DipUVfUQ17+7tXAudP3Y/ji9KsLb6PrUQMmDKvY8Mv41mSa/ZXCGJhcQH+8P
mxVSOK6aTz7W5guYz0dTtZfqKpxj0GpyXU2Bo99ay/uLn7VCOkU/JA9mqrKJIvnfRZvfZID
ViDXjblYtQG3Bx5mOPxrQvb+2gt1uZmUxngMvOfeokouLdjWM2YIv7OGUCaWawP92ZCR+dX
Dam7CmCWC7UjP7uXB/KppLzTbmEvJJHIncOM5rlNbvtKU79PQ2Vwv3ZoTj9KzpRpSupIqba
Vzd2W0R8ueORRnHEhxUbw6PgiWJWJ6lm5rzu68WXkJMdzOsyAcuvDflVKPXbK8ZRNNLEZOj
l63jg5wfNDY5JYpLSx399d2FpblbONUBOcg9DXMtqV00riNGdQMs2ay2dTclZL9HiA3Ak5B
9s1El1L5kkxyIlPlxIpz5h9a3hTlu7v5nNKvfobVtNJAv2h48XDfxMclR6VFPqsofE021W/
h6k1XYTvG7EnIX7tSaNHBLZ+dJiaUnkkfc9qiSju0TCUpPcsQ29xdSpPMp2A5jVj+tPnlYs
8aHnvg9KimuZY2Ks+FPT2qtFsZndpyvP4mskm1ojRz5dCV3/AHjfIevrRSOqeY370dTRVcr
D2jG3MLOSqZjLgFW/2gK2tLb7fp0cUhxL1Unsw7fjVK8R7adrO4wsbYMTEdPxplrPIrs8QK
vnDgeo6MPrXqc/NocduR6GurrbBplTartiaMj7pHerHnqAIZGAQ8xsP5VS+2NdvuChZsbWP
Z/qKYVeKIqyho1PCnqp9KzlC+pqp8qsbulyBHKyzu6n7rbhxWpJcqdqxIWJ43E5A965izur
KSb9zcLE5GGRxgGumtbOHyuZY9x6hWBzXFVhJdDspVYtFm2njjDMSXYfxHrmq93IRatlvmY
5OfSpZHgtIiZGBkHRRzxWK0s+q3OyNDHAv33bv7CsoJs0lNkk7ZtNwOGlYBRjms2YJaWMwZ
9pySxNbUEDGeS7fAhhXCZ9awtVt2v/AC7DOwyne5PZeprWK1IlscvGHezt2K8zOSF9ATx+g
rXsZSuqwgL9yGWQEfwnG1apSTK2qSyr8sFuuI0Hc9BW1o1mXgLyctcOsQI/ujk11uXIrnHa
8rHTQjyjFAxIKxgNntxVxLrCtgHAGARWZNdK9/NJjChtoqZHVIvv5PvWK1Z1PRA8hMil1Pt
xRcXSRQk7gGx3FZ91qCIHwxLfpmsK91iGL57l2kkH+rhj5Zj7+ldUKbb1OSdS2iJry4wrSy
uEjX5ic449K4DXvEEuouyW/wAyD5QqHOBVq/W91aRjqMxigJ4t4zx/wI0+10iKNWSFCqngn
bxXcqtOCOSNJydziobH5/Nu4JJA3I2dq37FdHgBSaJoww48wdPxroTpoBKtt6YFRy6VHKhU
sMjoOKzeLUtC/ZyRZ06KwSDdaCI55GMGt6B/PGSm0r36CuDm0K6gk3wsU9CvGK0dOvtRtZP
JusSr2O4iuPEUXNXhM1p1FGVpI761EcTIACWJycLkVRv472O+lvbZFuGcAqScMg/uiotO1W
1Vi0hkjY+mCKvSr9ofzYpldT0A7V58Iyi7tHZKakrdDnk8TXWnXbCSxkhlJ+Zpk4b8a6K08
UXU0i/6O0IbvjI+vFI1tLLGUkAxjkPyDUC6Knk5iR4GPeJ8fpWrjBrYlTmdKl3PPtzICO5U
81pRzqhx5w/HrXBS6drEIP2a5FxgdGG1vzrPuPEmsaTxe2snlgdWTcPzrH6s5P3GbKulpI9
bjvFA4w2e4q4k6OASCPevM9H8b6Vd7VlYRHp8tdRFqcUqhoZgyVjVpVYaNG0akJbM6kyRqu
Q2TUkdygTg5PvWHFdBlGGBNPWcA81wSdVM2XKbhuVxg4pu8MT5chBHPzVii5UE5kIpy3aE7
S4FUpVWL3TWE06j5sMP9mkFyu3DxtWa1wNpJYfhVV74ohPn8e9bQdTqQ7I33aKROoIxXF6v
o0e/zIrZmGcgp1q4dVxz5yn0GKY2rPnjkYrdt2FoYsMG8fuwpYdQwwaPJVZMvB5Z65Wr8l2
JV3SRp9R1/OqLTvEpG8EHoDyaxvc1glYYZURiu5mB/hIyDTbq4/0JzZIEZRzEx+Vv8KpSXD
nIAIYnqKpyiQkshbPcVUX3BpLVGVNqreYYy5gfp5Trgg+3qKx5XuLh2AkO4HrwBW3d2kl1F
5VyqMucjPWqKwW4uHtQfM2jO7OSK7oOC1SOSTk9Gcxd2lxcyPCq8H7z55HtViPRFFk32Qt9
pwFLEeveulSxR2wGVADirS2cHCNI4284U4z9a3eLsjndM5OPSJPtoiykccaYLlBlz6irU9r
dC+gjglnYQj5JcAL/ALW76Cunjs7GPhFVWPQ7elUrjT4ZA0l27BPurHuwH/xoWJuyOQp2lz
PJfyjO6CMkb1PDHsB9KjurPNw0tpPLaStyShyCfcGrkSzMhW0spdi8dMChQElCTr5ch6bh1
rJ1Fe6J5JFJF1EbXkaK7I7MNp/SrkSWDyqLmKS1P95uV/OrWz+6AQOpqKWGPBBcnPUdqlVV
LRmipk72Fh5jf6fH1/vUVmvp8HmN+5HU9zRVe4PlItB1UajbJo+oEtOB+6kbv9a10hmW4jt
5I2S4QYQEYEg9K4TTP+Rgs/wr0LVv+Q7Z/wC8v869PEQVOraJlTXPTuxIXdpgxibI+RlIwf
oavnzkixcLJ5RPyyhOVHoayJ/+QjqH/XRK3rn/AJBd7/uU0YrVFY6aLrbhUdT/ABbc/jxVm
10rySwWVhngAMRiqeh/cj/65j+dXv8Alu/+9WE5Nt3CCtIvRWS8l0lmYnAHJFasVhcLEDLE
0EPdQvJqppX+sT/erZ1Lo/8Au1wVXbY9GlqncyLq4ZpPJhgkS2i5LleGPYVzV69zunmG5pJ
OMY+6P7tb83/ILi/66n+VctP0P/Xf+gq6eth1nZaFAwSLPHEsTMyfO/HVj0Fdhp1vJbWSSo
j7Ik2Rkj7znljXKQ/8haX/AK6LXW/8wG3/AN9q6sQtjkofzEccmBho2znd061RvtTk2sVjK
KOrkcCkH3U/3KxNW/5A8v8Av1dOKsZ1pu9hhvLu6Dw2MbAN9+Zx29veoW02WMnajgt952GW
b8abY/6i2/3q1JvvL9azrVJRdkVSguS5RXTbkpiOLAHtzV1YJo4lTcd5PII4qSL+Kq0v/Hw
31rleu51RSS0Lgstzbj6elKLPDKQGP0WoB9w/7tS2/QfSs5qy0KSLKRsykPEcA8ErTTaCbI
8pR9RTm/1J+tVT/rhWaT3uDS7CjSiz4EeMdwKabS7hIFuzqw6Vat/9aPrUc/8Ax9j/AH61h
Nt2ZE0lsNa/1aOAxSQLIOhZR8361TTVr+Js/vYwDjEimprj75+tV77/AJBT/Su5U4tanHKb
jsbtrq90zEm2E0ZHBj6irMl0s3ymBueoZa5Pwv8Aek+lbS/ff61n7NJ2RUKsp6Mbf+FtKu3
aQ2ZhY/xRjac+tUI9B1vT0J028a4QciOQHNdHdf6lP90Ulh9+tIyb91mkopaoxdP8QajBdL
b6lavG54zyAK6Nb/zlLYdR23A8/lXJeMfvW/1rQsP+QDbf7gqalON9h0pykmmdFFLPnJMir
9DTZLiYE+W24f7QxVWP/j1H+6KoS9TWEoJF87NVJ9Rk4WNih781Wke8LCPbLkngAHBqSy/4
9lp1196ClJJFOTJYbSXYGe2cjqcmmzSyRsR9ifAPHep0/wCPZqpz/frJRUtyrsQy3DglLT5
R2yaiuGnYZKBOO461Ba/8vH0qvqnW2/3TTjTjdCdSQ6P7USdkOSehOao316baVYCWnuT0gh
XLf/Wq3Yf6y1/66f41g6T/AMlEvfo1VGnG7I9pJl1NF1HUZBNqEclrbr/ywQks3+8RWjFpM
Fkm2GzKFuowSfzrQg+5P/vCkuf9fH9a4JV5zfKzojqrmHcjbmMWsqHt8vU1As0SBfMOJDwE
7/lWre/8fkX+9XIS/wDI0Q/75rpppctzOTsdHHBfSyj7FYyyf7TfKB+dWotMuRIH1J/Nkz8
qgZVRW5/DH/uCs3UfvH8K45zk5cprCKeoKjqx2Iyj6U65sIb2Fo3j3MR1xyPpUK/fP4URf8
fhrGV4NNPc3STMQ2l7p7NHKjS2/RXCnOPenYaRAY4vpgZzWvf/AOpl/wBw1g6f/qo/rXp0o
p2ZxydnoTPHdCRgbU9T2orqn/1jfU0V3+ziTzM//9k=
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAgAAAQABAAD/4QDmRXhpZgAASUkqAAgAAAAFABIBAwABAAAAAQAAADE
BAgAcAAAASgAAADIBAgAUAAAAZgAAABMCAwABAAAAAQAAAGmHBAABAAAAegAAAAAAAABBQ0
QgU3lzdGVtcyBEaWdpdGFsIEltYWdpbmcAMjAwMzoxMDoxNyAxOTozOTowNwAFAACQBwAEA
AAAMDIxMJCSAgAEAAAANzcwAAKgBAABAAAAKAEAAAOgBAABAAAAhgAAAAWgBAABAAAAvAAA
AAAAAAACAAEAAgAEAAAAUjk4AAIABwAEAAAAMDEwMAAAAAAA9B9c/8AACwgAhgEoAQERAP/
bAEMABgQEBQQDBgUEBQYGBgcJDwkJCAgJEg0NCg8VExYWFRMVFBgbIh0YGSAZFBUeKB4gIy
QmJyYXHCotKiUtIiUmJf/EAFUAAQACAwEBAQAAAAAAAAAAAAAFBgMEBwgBAhAAAQMDBAEDA
wMEAAMHBQAAAQIDBAUGEQAHEiExEyJBCBRRFTJhFiNCcRckgSUzQ1KRoaJyc4Kxwv/aAAgB
AQAAPwD1TpppppppppppppppprXTUIa4jklEuOphrPN0OAoRjzk+BjWgbuoBML06vDeTOeT
HjrZdDiXHFILiU8k5A5IBIz56x5GpNqSw844hl5txbZ4rSlQJQfwfxrJppppppppppppppp
pppppppppppppoRkY0001ielxmFhEh9ptRSVhK1gEpGMn/AEMj/wBRrzTXd2YdJuQWVb0O3
aXbrxkx/tYsBVRkPONH0wiRHGCgL4eCFK4gZx5G3Q69bcWx5tz1wKtyn1mNE9SHSSXizJ/u
NtEOp7K/SCFFA7SRk4Pm/bex7J2qokCKanLam3K+VJVUY6mn5DjaUoPJASOAGBkq8leSolX
fUtNNNNNCcY/nTTTTTTTTTTTTTTTTTTX5cXwaUoJUspBPFPk/wNRFrXVDuylvSoTEyK5HfV
GkRZjXpvMOJAPFSe/hSVDBIIUDqWfeSwwpxYUQPhIySfgDVbpe49vVSpwKamS9FqU8uhqDL
ZU0+FNfvCkkdY8j4ODgnGtyk3fTqzcU2jx25jMuI2h4pkx1NB1tRUkLRy8jkhQ/6fgg6lpU
lmHDdky3m2GGUFxx1xQSlCQMkknoAD51U5e5MOj7WTbyrsCZEhw0FZbK2HFvDICeBbcUg5U
Qke7z51K2letCvaiR6jb1RiykutIdU028hbjHIZ4rCSeKh4I/IOq5udOtGI3BbvKmMOQK8V
UV2qc0I+2CgpSUlZIUEkpPaegRk62KzZlry7lbmyf0eGqnqE5x1pPozEPkcEOKeCgeJTyBS
oHlgd9Y1AVj6adtptIbjM0gQQ2+w+48h5wlxLflKsqx7k5Cj57z5A1LWs1YTjsFqHcVJrVQ
o8mS9EU1OS45ELxXybSkLJ4hKikJOekj8DFpoF20G6KEatQKrFmwUkhTza+kEeQrP7SPwdV
Gpb82ZTNzqfaC5in3p4QlE6MpDkVt1ZIS0tQVlKzjxj/JP56sFPvJyduHJtpyizYwZiqlJl
ulPFaQ4W/AORyIJTnyEk4GrA9IQzHdd7X6SSVJR2ehnH+9UMbwQKXZcSuXlT10VVQPKBC+4
beelt+mlzmkAgDAUQQrGCMZ7TmSkbhGXTIk2z7fqtxsyVEhyKENNhASFFQW6pKVZ5ADiTkh
Qz0db9WvBikbdzLmlRHmvtIhkOw3loQ62riFems5KUq7AJzgZz41isq6qncrL/6zb7lIW22
y80tL/rsSW3UkpUhzinJGCFJIBHXwQdWXTTTTTTTTTTTTTTTQkJSSTgDsnXE699RVjtbiUZ
NNqNYmshS4q3YQ/wCUdWtTaeCgoD1FIyF5R2Bkd8iNS6t5jN+oan2NQmmJEFxpa5Eltsula
k+oFYWFgICFN8TkKycjrGdW26J9Gs61pEuo3IaBHclB5cx50OKKisKUhIcCh7gCkJA6B6Ax
rklJ2updxbow7vte6o9VpciQmUKoupOuz2VII5RgeYHpLTyTgjkn5/Gr5Xd8rBpE1xhiorq
VWCC39vS4qpT6cH9p4ggHJ8EjvXMbfvlNHrFWafXfTNu11tb0xNQokgP0x9SCCttxPMBKlD
JTxIHWM4Oo3fvcCkbg7Rig2K47XnoC2XpMhDQDnphJ5L9MFKkkKA5f2+Iz8aybNbe2zemxn
6vY8qVTb3ppUkVNBLKm5ASFBshAAW0RxByFHs+dWFj9ZvPaugqsAUB6LbrZTLYehla2Kijg
FOIQ6kHKAt5wZwVHAIOdVWxbNudupPbkboVaTVaJWqKiIluEtcqVKTJAShnghAPJPLPQ6OM
ZwcdivKsIvvYea1Ychx2RPH2DDcpDqFKcSvi4w7nCkFQStBKiO1eewdcltWx9x6lejdAvJF
vU6XHhtzqc/DhMh+jnKwhaC2kBYSttKFIUoghQIJxnVunml0z6pqjS5LkT9GqVDZFYhNR/U
E6Ut4NI9VABwSHk9jGR5zg6r29tesG4JNH2+syIV1WlVptx5mkww2iGhBw6OXtQDjrzgFPZ
GMi7XH9SVrIMmm2auo1qpJPBD0CmLlsJII5HpSOYAP8AirHY71RqfuMrbq9LgrFB25vlmnV
JtpX279KdbbcfDi1PPKUtaiCrngYHQCQR1qWol+WXvzNpNTryGbfrNtyFLkw6hKb4OMKA9V
IChhScpRkqSkjHRHnVqO8G2do1uk2zBrkhiFDWWESGVKdg8yjptyQrPIjmFfu6OMnrUtdV4
xratW45VLqBqMvg9McdpjDbioKUoQkFYJKCpIwcOKTyCVY/bjWNO7bNM2wotd/Srhrn3ivs
w4xTi26+6lJHqFr/AAS4pJ4/HY1M2fdNZl3NVLZvCHDj1WA23JafhqPoTY7hUEuISolSSFI
KVJJODjs51b9NNNNNNNNNNQn9YU1FVagyW50Zx+aqAwuREcbQ86lBWeKinBSQlWFeFEHGdS
syY1BhuyHg4pLSFOFDTanHFADJ4oSCpR/gAk6qzO7NoP3CzRG6k6am4pLa46YjyjHWoZCXV
BJS2r4IURg6mLjuyj2lS5FQuCUuJEjMmQ68WXFISkKSnylJHIlQAT5PwDg6jaJujZNyOw2K
Pc9LfkTmvVjxy8EPOJ7/APDVhWej0RnrXJ6XetobR7eRXq9EarNNeuCYafU6awH22kKdUQ4
XP2pWByTxSckIOMgaip1R2ZtNqrV21rrqKapeEB2My7CLj0hLhJKl8ePJClr4j3Ad+Mdkfu
kWjYVpU2pVW6Z0hMl+2vuZdHLv3JpjiyG31trdKkhxThCEhXeUqHYyByneiwLYtO2bKl2TS
5sVNUjKUuVMmJK5ZVjHIpWW04BySkhOHB311tUK6nrJ2JYhWaKvSLhq8oN1ypPRnEoYYRyC
C0vHAe1XkHlnP5GIaTVY239dk1WDWo141R9uO5T6u/URiGr/AMUOMJdKlqHtA5Ep6zg62Lg
3qr1VqinqjWbbmPsqCmZ7MF2PLZPEZLbzSAU9k9ZIOOwR0YmNvXdb0mHJiNr/AKggAtR6pB
5NuOtlfItvNAFDqSo/+UHx561NRd7dzol0y7ht6gt06TVmm0zBGp7impi2+w7xVkBZTkEpx
kEnzgidjb11WnWzOpU+wa2IVTUpZp33q2owcVlSy1/a9ZCSolXBLmB3gjvMZbt4/wBMwl1J
uGu7K65MdqX28YSW2qG/yRkraKEhXJQAIJIBaQRnHcKrc7dKoVefJRCnvy5brL8pYiuFxSE
KKmmyU44NcskJTxB7znJ1C0fcrcG3Ga8qA9MbmXCpDkqoLZUqSfTUsZQ4f29lQJHYKeiMah
Jl1VCtfaIuBpqWiI16LangtOCs8itxSfetX+yegPgY1eYu6ESpW3T6RcsCi1GHGQ+y3EbQq
CI3qYUHG1toSAeSU55FWceB51r2pd8jbxyg1C1LsqSZReQapTVvtKiOp5kZSfUGfaEgpUlJ
HZ5Y8b25CLauTeKRPtykS41HrXFLL76OKEzFEAuNkZSUclJ5Akg5VjvGuvWh/wAPNwds6Ra
9VpFPpca5ec4enJLRjT+2D9u3xwAVNEhPLHZGCDgodb292+3rerlPS5HolHo66HLaiRlc4k
hp4jlIbSnKg4McXCCCodnOMSq/qJRdl00W2dp5M2pTqrJSZUqdTwpFMZz7iEJ4ciAckkkAD
ySdQu3e7rT+6143LfdTiyptFjJo0SPSWCRLaS8tS3UAk5BKeWSrABycAauNO3/mVS7Y8On0
aE9AcdDEj1JRZlQlKypClNkKDiSjgQWycknHxrpMe5JsykUmXCoU5apsgMvIeT9uqK33ydU
lzCuPt6GOR5J6HeM901qdb1qSqrBpaqs9ER6rsVlfFxaB2vgMHkoJyQnrkRjIzrXt6/rZuq
3VVihVmHLittJdf9N0KXHBGcOJHaFY+D30dTLM+JIkKYjyWXHUoCyhCwVBJJAJH4ylQ/2D+
NZ9NNNNNUmm1e4G7+ueVca2GrajBlukpSEKL7gQoukKHu5chx4keR18557aO50G6b+lXJcE
pEFn+lEy6e16qcNpLrv3CkE+Fj00JV8+z8AaiNqtyWbIYh03cldBiRL0ckVtp8SyosB/Cwi
QlSAAlQJAVyPjB/iM+o3f6OiowbesiqxalBU0t2pKhLS4HPhLfPCk4Ayo9HsJB6yDyzbq7n
Kvu9S6BNmiXb66lIluF8BK5JUnkFLPX9wFCeKhggnrzjX6/r+pWtQGbcepLjLTjSCxFegtT
Yc5BSChZaWAEu4KQpbZwojJBVkmGj1a4V1sNx7XhUZ1bRS2iKy3T3XCcdhxzK/GekKHnVqs
uHVYpRS51lXBPizKQafMMSkiUpmQmSt1DyPUBbUCkgcieipRH7Rm9X7tjuXuPY1s0WBaCqS
ihKX6MupVZhclaVBOMhpKUpAwPjPtH85/FF+jCoSXkvXRcUJnwpaY6XJK1q6zlSigfn/E+f
8Arq8j6QbBdhRWpciqKdYKytxhTTXr8j1yHA/tHQxj8+dTlP8Apf2tgxg0ugvySAAVuz3wV
Y/ISsA/+mrA1srt424pZtSnuqXjn64U7zx45cic4+M+NSLG2NixVZjWZbbR67RTWR4//HWc
WBZ6UqCbUoICv3AU9rv/AH7dfXLDtJ5sIetahLSPCVQGiB/8dY3NurMecSt20bfWpI4pKqc
ycD8ft1qObSbeurUtdj20VKBBP6ayP/58/wA6iKttbtVb1IfmVWh0akQiUpde9QxkZJwkFQ
I+T1rBI+nPbR9SVooTzCx5U1PkDl1jBysgjVeq30mWJUZfrxpNTgkjtLSY60k99nm0T8/nV
LqX0bzINwMVGz7qiNFkAtpmRCFIWB0vKVYKs9j2gAgdHVotuwLz20/Q3GaKqqRKPFMdTNFr
bqfuSTlSlRngloZJUo8Tknic9HPG69ZW7X9X1e6F2RKjqqU52WlLSVrfaSon2epHV6uMYHH
wfIGq3PuC7rOTJpVyRaohSB/zEUVIxW5AOelpSlLi0+cgL/k/z9uSHCoNkSX7kpcY1et06P
Jpf6UtSEUhlSzlp1s+OaTnJ5EknJJydVaJciYu3CIdPcSioGa598HEgmVHU22hlPI9lKClz
2/HJJ+BjulI+qufbu0Ua2pNuVUXVHhiDFkuDLbiwkJQ4oK9xUAQcYOT84PX2j7iVfaytxKl
clwzVzLjt52XPg1dfruQ5jaVegriOJSlzoBvIIyQT0CK1tNuT/TN3UqTRjTVzJiY1KqDD2U
fcerJffddByOJbSptHNWR1gAjx6/oFPodvUyNTrbitsQnlOPNJjIUprKiVqPIZAyVEjJ/1q
Y00001rVORFiUeXIqL3oRGmVuPO8inggAlRyOxgZ71443L3LqiY0C1zMrrMGalmfCgpc9WY
lKl8mFOSnSpYcOEq4oACQUpyTnHNbttCqU2jwFLVUo0SOy4QxWFMx1sH1FBaG0lwqVlaVHj
xBBJOO8n8C8KpVtvYtu1SlxKzApba1RJbiHEO0/nklIcBAKc98VAjIAGpm0tntxLrhuR6Fb
EmJCfTxelFoNpdSCMYcdUApOR4bJHWSDga7Rtp9I0y37opNduap09S4LyX1w0Bb6XSnBBCv
7fAg/kLHXzq/RdnNv7Mua2RVarWZj7UhbVEhTpanW23CnkoISlIwkBGezxGP510IwLesW2p
k+BS4FMhQo633RFYQ0AhCSo+APga+2TcMi7bFplel05VNXUGRITGU56hQhXaMnA7KeJ8dZx
qb001iZmRpLrrceQy6tlXFxKFhRQfwQPB1G1O8LdoyZhqtdpkQwUpXKS7JQlTAUQElYzlOS
RjPnOqRvRuMu2mKdbVCq8emVysr6mO8SinxknLj6gevAKUg+VHrsavBr9IpdnNVmdWGP0tM
dDv6g86kIcQUjC+XQPLIPXnPWvxSbxoFbt9+s0+qR1U+MVB99wloMcQFHnzwU4SQe8dEHwd
R1J3RtCu1WBTqTWESZdQU+hhlLTgUSzn1OQKfYBg9qwD8Z1JUW7KRcM+qxaTJL6qS/9tKWE
ENpcxkpCvCiM948Ho65gur07dDc+LVqpVYUex6FMEenokPJQisVMHHNBJHNKMgJxnKs4zrq
1fuCmWvQn6rW5SI0RgDks5JJJASAB2SSQAB2SdRlg16u3LbjlTuWhmiLekLMSK4ol37frgp
wf4rPeU/HX+hYESmHJK47b7SnmwCtsLBUkHwSPI8arNzxarXq8xRWnZVOoiWPuZ81lfprfy
ohMdCwco8FS1DBA4gH3Ejm1JoFxbXX5U6Dts9RKjDuV39Qhw5brv/ZaQMOurCQQpskpA9wJ
OAM4JG6K7WplfqtoUJ83xV3uP6jMqbCEUalDvLYQgZUrsf2+Siesq6OsFm7NfpFz1q2q5bV
LetybFakmqwOcNTkhJUA0EB1SgAFrOcj/AK5GNG5vo+s6pxz/AE9OlUp74DqEvt+MfHFf/w
A8fkE65vUfpp3asunPJsu5H5MfmpaWKZPXGUrPRJQpSQDx/ClE+Nceue1K7QA//W1InMzio
f8AMSXVNuqJx5S4D6g/lH8962KZdk+Fbym6HVqbTlshKExUQG2nZQ8EuLKT6g9xOFKPj9o1
6U2lRcW3N92nRK+iLDVdTE1MylxFoUxHkxwlxLqUoJQ2pbagFJT7c4OPx6I0001EV+7rfta
F91cdZp9OaIPFUl9LfPGMgZPZ7HQ/I1543J+q21rpsWr2zbdGrj8uqQ3Ija1oQlIUtOP8VK
J8nrHxj51Vrzo9+bxXDDo1tUWBJapEeGlVXbYDLkR9LCS4wZBPYQ4VZSMkEY8jVxtT6NYqZ
jFRvq5JEyQVeo9HiJxyPXRdXkq/2EpPfWOtTsy3aFae/lm29YdKhwW2pKjUJBHqvPZjvLS0
VryvASgqIzjLiD5Gu86a5DX7spDW/wDMq1xVFqJRLJpQC3VBR4S5avGACVH0kAAAE+46/H1
BXrATYtHtuK8p5d3SmY6fQyXDFKklxSAOySkhIHzz1PW1vLakjaWNd1UcFApfqLjIbfPMjg
tTY4hGeQPA4x+D+NY6ju3BrG29UrtorlMsw1cHZ82E403HRglbwSsAucUpOEjOVFIOAc64p
Rrt3MuSTbkJuu1NmYW36ur08FUemHlxU+AAl11ecIBGBxScZUSJSgV29XPphqUi3JE196Y+
JUmpJdXJXEQ84hKmms5WtSG/etX+JKgMqB49Bsmz6tBu92XaECNb1sIpqKe0/IZV97MKPUP
qqaIGCXHAeTnuIQfb78il21tFVZ9TnX3cso0OFCeWYsCrxvXJjthajIkDkOTxWfUHIkBQ8E
BIEYztbW9wrdqm4noVGZUbinJRDacdbTJjUkqweHIpQla0dD4CD15Oug3Lt3cj8qxZKqYzW
ItC9VTlGZlJZisOBCRGyV9rS3ggqwVHyE98dZaptzecazazKbqcatXFUZaZrcNttMeE2+Qh
AW5yJU4GkoSUgkA+mn2k5zp0rZmobaWjUJVrS6hX6tNZQic16zTL0lSln1lIeWMoGFqUEgg
8gDyzqIG2W5VQsCdQW1RaFDuCrl12LFcQFUqFgAoUtJw4opQhHFHXkqUcnEjam2NStu9qrR
GLfanUeKYyKHUqspMhqAwB6jvFGQS56oBACU9pBKuk5qN4026XGLklV236tW69U6k5Sos16
A47EokBailLrKEpJUpScnk2CRkciD0ruG1lDXbm3sSmfpz9PZYJDCJL3qSHEeebxHQWo5JS
CQkYGesCl2nXbZsbeK7IV4NsUSu1WaqTHqUt0paqUU9thK1HiCjPApGPA8nVgv257Vuu16h
acJTdzzZ7Ja/TKbIBXnylTjichlIUB71YH+/B5dK27G2F0WZTFVeoSpd2ThFrEWGsRIzrbb
f+CWkoKQgqT3n3e7P7iNdJpNx1Kzb2odqVG2qLSaPV/uG6emnPlS45ZRzPqp4BOFJycpzg+
SfOrHSdzbOr1xii0avxJk4qWhKGeSkrUgZUlK8cVEDvAOcAnVn01ilRI82KuPMYbfZWMKbc
SFJUP5B1zG5/pr29uEPORKV+kSHfJhHi1n4/tHKB89pAPZwRrjm4e1l67N2VT7ktusUoMWn
JfejzUNkSHEy1IbIU0sKSSk4TnkcpV8FPf428+pHdKQtt2q0yBc0ReFFEQNCXgHKsNtqByE
hRxwz4PjXoqyd0LcvS0jVYtSiNOxWPUqMYuEKgqAysLCglQCTn3EDONWiBPjVSmR59PeS/F
ktJeZdR4WhQBSR/sEaqe7syvw9uX1WdJhMVhbzSYqZT3ph9fMENJJIBUvHEJJwcka8r2Dsv
XZ9yWvMvJ6BFpU950qXOlNEpX6riCwy0vklalkBWQkg8gRgjvpVX+m+u/wDHmJdlFVSmKHT
psVUWFF4xnQ2gt8lYQ2EdKLiiPJAx89eiX58OG4huTJYYUv8Aalawkq/1nzqIu+7UWpAirb
p8qpS5rxYjRY6kJK1BC3FEqWpKUpCW1Ekn4158od/vXNvHbdStmjuzqy7+p1aRTpLwikFxC
GmWytSSMiO2g/zzB6B10a5d8wjZ1Vx27D+2qhTJDkae2VCEqPkOhwJIz7+DaexlTqCfkaq1
j7o3pN3WnSrr9RmI9SoqmaKwkKDLr6fUSsA4UeLTbq195GePkDUXY2324kYUO/gF1mVVqi/
UajRJgRHSypaHENPZWcjiCMj3FIPtCsavrmyj9Z3M/qe8am1KMSimBGdQpQUH1+oXHuJHFs
J9QhCQTgYJ7Gvln1TbraK32qTWbzokqotNNsrU2U8kobHFCUtpKlJGSpRySStxZ+cCHub6m
NpazSZNLmxp1dhKUAtn7QJadKTyAPqqQPKc4PnGqjN+su2YUt2TbdhuLfeSELefebjrWlIw
kEoSskAeBnUOPq3vipJLdmWLTktAkhpLD0gAeVHKCj5/jW5QfqX3TgvOvXRZ8aQ28kBhtZ+
wS3jOVZXkqHj5wP8ArqGuzdncTce3nLMDVuoTUZQKiitRXHnEFfIM/wBtY9oOB0nJAwcnJM
bc+4O79SlVB9Cl05mkxEypDNFfkxmYTX/dp9nMDyCoJOc8T8DGqlTbt3hvaSiTHuW6Ps35j
bDk8SnmocZa1BI5rRhDYyoaudz3HfNcYl2+q8I1QcttCWYMiFIkfcVVxRQ2UI4qBfUVZHLC
sFtX7Qe4Ki3bu7bV1SbVzUYMuuPoiiLLceX6KlDI4e4qRkLBKh3j561b6dvDvJAFRrL70FL
DDwgz/uoUx1iA4zkFKylKkIUeQCiD3lJJ+dY6xvbusqjuVJlVNBlRVIRLgiWgNp58+QQ6fR
5d8c8eWDjPjWpA+pbcsc3jKiSW1LWr00yofNPJQ4pSOPLCfHgk586lIv1YbktUqKwm1Y02Z
6iy465FcIdbwnjxCCByCuWTjHaehg5zv/WCzPbES8NuqfPLJHJt5/HFXyQhba//AHI1d7d+
qawqXC4zran27Hc98b0IqfTko7ytOAnrI/HyP5xNf1rt5vVLgVOg3C7TKzbLn3jEmTFKRHC
8NqSoLHBSVckjAOc8cEakLr2pcuq368ly5lVW6JMMwmZEgoabhNlQUtttDY/thYAClHkrGO
yOtfKVt5cVNrdCqAcolFolutr+2o8FhyUrtJStwrAQVOqQVJ/acc1eSc65HVbsvSPeEO6pU
+4KcVrfi0+FLSozau4pJThqEMNstoyCCsKwcFRcPWrtt3vDeP8AUcW3LzjwPTpaXTX6pIeC
fsu1FpC3EpS16mChJSnOcE9HOOjUDeOzborkenUSfKkGU4tiPJ+yfTGfcSkqUhDxQEFQSkn
GfjrUlem4tsbfwUSLqqjUMupJZZwVOv4IBCEDtRypPj8/jW7Ki0697Jciz4zyqfVohQ4zIb
U04EOJ8FJwUqAP+wdcxsTauytuLYuViGYdeaXKW1LWXGvVp7BbCVJcdJBThBUpWMH3dJ1Vd
uom2VKvWLeUS/m6q6Kb+mCI62fvJLi31IC3Ep9zisFLYHE5CQonHeu42I9THrEpy7ehCFSv
TxDaBP8A3OfYcHsZGDg9jOD3qD3niCp7c/piZzsB6dPiMMvtOlCkOF5BSQAlRURjPHHePjy
PPcF6s0i/aBCryY5/VfvoU5+thyfJfZW4XErcgBQVH5JSkAJOMKyTrr1z25N25tqu7hpqzx
qbERt1UZIDrSeDSUFlC1jn6S1obUrPuwk4IJJ1NWZthb06x48664EWv1irxUPz585tLzjq1
pyQknPBAzhKU4AA1rSLectPb2j7bx6tNrMupuriJkSCPWZhkkvLznoIaVwB/KkD5xrQmbRS
6JdVLuC265T11+LVJsxpqegttPRn0hCmPaSr+2gI4kDHXgA9Vu8b52steyZdn3LW/wBdmrk
uVWdFgEhMuSXi8WlKTlKQV9BOcgJGf5gj9W8OnLk1es7cyos51sNU1/AT67I74qdUkEDJzh
IUO9Vaq72b03TAcdpv20CM7E+9UIC2mhEYUfap5bmVN5HaTyQVDsZB1z+nv7gbmVVuFBqMa
qS3m3XG4kupJfWrBOUpD61d4HQHx3+TrLZOyd831Xkw5UOoQ4CZf20ioKT6jUcgkKwkH34U
MZScA5yR8dOufad2vXXRaJRXbMZpttIMFuK5VWEz5xBwpx0ek4kKURniUqxk/k4r+723FzW
VSYNQptBboLEmcmOsx60l0PuKGEgIQ0ylCTxOej/01tby2dSLJ3Lt6XeFDqIs9yn+m8mlPL
WXJRQsqw44ro8yk4Ku0o8arVj/ANMy4NbRaVbo1syl1NbiKhXuBkxqcE5bDOc5d5ZCuHuPW
OtaG3F2Vq761Jo11zJNVhswZM5E+QtS5VMWy0t1DzT3704WlI454nlgjxr0za1pPxtjqjC3
TfXWLluOKuXKiLcJkPJbQng0hKByPABGeIOFKJ7z3xmHczO3mz1Rtyn3FUa/XI5U5NozEFE
inRUqWlCkvOLZVzCRwSTyxk8Rg9669UKrNXYlgSa3b8uix5EdxcpqhQf77DxSgMsNYHJgOc
lHIwRx4lQz3zGhQqfXd8GK3DmXK2qkTEzP0WvJUZsr0QULLTy3FBZRgFQ5D2p8e3VuveixK
Tu1EvWhOMVO3bjiPS48YK9SK/VmmFmOSkHiVL/x/KgfnGvN9sVhV07rMydwbvqlJD6nFPVU
LWpxhYQSnx2ByCRgeB+Pi01e7LPkbr2+7/TzN5ehBTGqi4yVsirSikpLiU8ckjo8uIUtQJP
wdW+uW9SqZ9PddjogRaFNqtwGTSKZIYQ5VBB5IAShJPqA9FWCR0PPu1vJsG3VbbR11O+qHT
4yooSqZUIstmalR5AtqQmUEKUClXt4E4AJB863pG2lP3T2Vbo9v3nAuipW2EMUuZ+nuQQhG
QFsLcUopcTwwRjBBAyTnXHk7Q1hyu1T9Yk0S3I1GYEqoOtyVSG4gLnFKMoLh9QnHFBVkjGt
6PSoqbkahOXfXYE6Q6GY0u4LfDaHHUq48fV9VxaE/tB9vWcHGO+o3jX7v2q2EZmUy6q1HuJ
qvIiVCNPeTK+1JYWtLaOXJJbICVg/IUM4IIEXaG+m8zzgqSoNEvBplsrXHjqjrlNIyAVBDC
uafgZKSO/zqywrt2f3OsmtpquLWrFW9Vbqp7i30MPqIKltZPBJUfIHBSu+vnU0zbL9O2oTe
e171MnVB2OiLTHqZTnVoioUtKHHAl0vO+0BeUIAI7BSo61qZTbXsWPGrm4dBum8Loq7n2jC
qjEQ89LyklYYjKXlttPg8wlXu/B10629zKIirQrWrFOkWpUnGUmFT6k6yFPt54pCChau+gO
Jwr8A41aG7apTUmrSGoqUu1jH3qvPrYRwGQev2jHjXLl7c02gyKdZVnSV0+RBjofbkSEsLk
OxlPLU/wDbq6Ul/PBJcI4gFPzk6tGy9oyLLsWRTpNLXTAuoPvNMuyA+8psq9inVBSk+oQBk
JPHx851M39Zovm0TShPXTpKH2pMea00la47jawoKSD4PRGfPeppNLgJqf6gIUYTSj0zJDY9
Qp/HLGcdeNY67RYdx27Oo9Vb9SHOYXHeT+UqGDj8HvzqhWzbm5lm23HtynT7bq0KGn0YlQn
l9t9DQ/aFtpBCykddKT4GrTa9pLosqRU6zUnKxW5aQh6a42G0pQCSG2mxkNoBOcZJJ7JJ1T
96dr524MulyKV6Qfhx5TIUtxHtLiUccocQtJTlPZACh1g/jiVr/SLdbNxQWa67TI0aLJ9d+
pMSFul9rini0hvCSDkKyTjpQx4weh359LdEve62Ktbk+PQ4ceF6CY8djkFPpWo5UCfHYBHn
26r9d+na8W7Kd2+oK4L9IkVRuofrbkj03Q2lvgGXmsEr49ceJx0PGuiXhtdUac/a8zbunU0
xqHI+5fo7akQkTXQnDbhcSg9pJUSD5BPf5W5tNcanqpXKvdtUt+rVmWZUiFRHWzEZThKeID
jasuYHaxjJPg47jqT9MlCk3nULg3Bks3JJfWksJEf7VI4nPN0NkBxxXXI4APeQc61qzs7fd
arcCkIr8WnWzTXZPpPoeVIkPxnCC3HcacSULDeABzKusfOo24PpyuKdQ3KXHq9PkRSjCG40
iVTkBWCCS0FPMjOSCEtpGCfGeoGR9F8FqgtvxZ8uRU+vUhrnpbZH5w8I5Jx/9sZ/jVotHYu
57XgGFQ41k0JDxH3MssvVSS+AcgEuhCQMhKsAAZAPxqz/APAxxyruXHLvauvXb+1msYbAjt
4KVNoY4+nxIUc5BOcEEd5uNh2PTrBsynUKnqXJEFpTQkvJT6qwpZWrJAHXJRONWLA1XrqsO
hXk7Gdrcd5T8Rt5ph5l9bS2kvI4OYKSP3J6/wD1qhXh9NNsXDbTVHoVSq9vxWXhIbjRpKnY
yXACAv01k4PuPaSnOe86i6P9LFFeemncGexcqniFtSm4hhSUq+Stba8L8f5DOSSTrbZ+kba
1pxtS4FSeCc5SucvC/wDeMH/0xpTvpgt6Ol5EupyWmXGlMhmlNJhJ4qGPescnF484UsjrsH
vMxRtgbbh3PBqtaKayinU1inwoUllP28coThbgR4JWfd3nBJOT1jLO+nfb+p3Q7VqhTH32l
hRTTS+oQ2lqxyWhsY4qOO+8d5xnvVZvn6XaZXo5gWXW12rSZKmlzqezH9ZqQtrlwX2oEEcz
kZIOAcZAOrZUtmadU9r6La8iovuv0d1uSxUH20vLW8k5KlpXkKSok5TnxgZ61luzalu+NvV
0S5agX5shSJEqQ0laGnn0N8En0+R4JzxJSkjPHz2dalrbH0qg7HSLAnSvukS0uetMaaDSgt
S+SVJ8nKDxxyJ/aP8AWoG1vpzTbe5v9YO3D+oTmYaGIxkRlHL4aCC+6Q4C4SQTjrz2c+7XV
6DQYFtW/GpFGjoiw4wIbaRninJJOMk9ZJ1HXfY9OvBllcp2bDnxUOJiTYUp2O7HKwArCm1J
JB4pyknBwNUnbTY7+iKwzU6tJpFWmpGXZr0Jx2Y6v4X67jquH/0pQP8AZ866xrVcpVPeq7N
TdhRlz2G1NNSVNgutoV+5IVjIBwMjW1pppppr5wTz5cRyxjOO9fdfAAlRwPPZOvummmmtGd
XaVTJCWalU4UR1SeaUPvpQopzjOCfGdbqVJWkKQQUkZBHzr7r8PPNx2FvPuIbbQCpS1nCUg
eST8DXyNJYmRUSIbzb7Lg5IcbUFJUPyCOiNZNNYXZkZiU1HekNNvPZ9JtSwFOY84HzjX5jV
GFMWExJbDyij1MNuBR45Iz18ZBGf41+pc2LT45fnyWY7QIBcdWEJBPjs6zaaaaaaaaaaaaa
aaaaaaaaaaaaA5GcY015H+pq3aheH1O0qiUWjirTpFvcGIwkhn3cpJC+SiAOJ92CcHjj51v
2xW9z7HuhyzHrlpUCn2tbaahLblMhxtICAccwkrJC3AOjjCevjVNo2/e8UumV7hXC65Fpya
qha4LIUhsOtpUUjhgpKXCex4GRj5j7g313Luq0HIdYrEaNTK2iarj9q2AplCP8AugeOcZCk
g55ZPZ1IVPd+77Q2/tSn2RcgYjwKIw/LiMxEuFtanOi6tSfalQWnAB/GQOWddv3x3GvCy9o
7WvC35Lcd1b7H6lG9FCkOpcb5FOVAlI5Jx7Tn3edckf3p3jpQt6LLrqJEm7IbD8Bf2LI+3U
uSUgY4YVlAHn/zj5GdQrm4Fy1zd+i3fdNVYqDdNqVRRDgpSlH24YaSvGBg8VZSBnv2nWPbC
/L5orF31G2oNLjTqvC/VW3VsttFJEjgfSST7k9ugJx+4DHfmy29uXX79unbemXdU4VYBrsh
Mll2GG1goS2EB1vATyHNRBTnz8ka9gaaaaaaaaaaaaaaaAADA6001+FtqW62pLq0BBJKU4w
vrGDkZ/nrHjX7AA8fOmmmmmtCp3BR6IUis1WDAK0qWn7l9LfJKcciORHQyM/jI1vghQBSQQ
fBGoKTY1vTL+iXhJpyV12GwYzEv1F5Q2QoFPHPH/NXkZ71ilbeWvNuOp1qZSGXp9VhGnzHV
qUfWYISCgpzgD2p8AHrUJR9iduqAiYmk20ywJ0RyBI/vuq9RlZBUk5UfkDvyMDBGvzM2F23
qFCplJl2wwuFSvU+0b9d0FHM8l5UFZVk9+4nWCo/TxthVVMKnWpHUY8dMVsofeRhtP7QeKx
kgdcjk4+dWmu2Pb1y2aLZrlNRKpCUtoEcrUnARjjhQIUMYHzql1jZNuq7q2jW250eNQbUjJ
bhUxDGV80/ty4T+0YQe8n2/wA51JxNh9uoN2ruKNbbKakt5b5cLzpRyWCFf2+XHB5HrGO9Y
YP0+7aU+DUoka12PSqbfpSAt51Z4cgsJSSrKByAPtx2B+NbVH2P2/oLtKdpdvoZdpEhcqI5
67pUh1QSFLUSr3khCf3ZAwMY1etNNNNNNNNNNNNNNNNNNVC5t2bQtOqu0uqVNS6o2kH7CLH
cffUVDKUhKEnsjHn8jUM/vK9EW27MsC7moj2S0stMF9aR+5X2/q+oAB3+0nHxr7E38tCbAR
NjRrkXEWCoSE0SUpvAJBPIIIwMaucOqRbqtFFRtqoJWxPjlcWW2Mgch7VYI+D8EfGDrybbO
+F/3DUret1FyyI1WgrqK6q4qO2fWS0j1UZBTjoIWnoA/wDtr7E3U3QrlGsZinXi9FmVaHUH
3nlRWV+oWXHiMjj44tBPXjvzqu3xu3Vr8j2K5dNWhwG0RHH35RpbckJfQ86gL4KTn3BtvIB
45Ocdddz2svu5azv5W7fqdwrqtJhW9DlMqMVLXN1bEdRd4gcgVFxauOeuWPgamPpjvO4L62
jfqt3VFVQmCpOsoeUhCP7YQ2QMJAHkq+NUy9tztwKZudujS7cnKkt0WmRn4EVLCFfblYjlb
g9uVEJW4cEkfx1qpMbk7qv7FVe86VuNBkxqW8zkCCz90r1SlCm3EqRhHFSgUkZ5Aq78Yw3r
uRuVZTtpwqzuU4wisU0VJ6YimtL9ELyUJ4hGVeAMj867heUu6nvpmYrlrXclmpxKWiqO1T7
RP/OtoYK1ewjCOfR8deNcgiblbrSbAslDt5xjOvmpKYjzPsWgqA224lsj2pCSSpYJ6yMYB8
612/qBvWn2zbMmv1z00Q7meptWktREEy4zYZUSRx6IC3B7QPj51hib57h3TQ6bTqPcSWpdf
uh2nRpv2zIWxGCWeICMDr+9nJ76xnWObu7uzK2TVdbN1MxHaHVlUqUlERoqmHCClZykjI5E
EAAEYPnU3f24259Eq0a12b2iNTabb7tal1BMJpJqCgVuJbSkpwMNhKegM4UTroVf3Orkr6N
TfdNf+xrK4LS/VbSlQS56qW1qAIIwfccEdZ1yO2d/90ahZN2faVFqvPwKYxMbqDcFCDCUtb
YcSUhACikKX5BH9snsDU1B3qviJ9NtdryrogVWoKmxo1LmtMoElpS1ZcQ6yUcQQlJx5zknJ
AB1me3d3Lqf05Um7aZXKfTzB+5brFQkMNqddfSshlpDXHj7gUAkDrOegDnvO2FZrdf2oodX
u5lMeqSooefSE8B3kpVj4yniSPjPxqGkb+7eRobspVakuRmslUhmmynGsA4J9RLZSRn5zjW
tB34pFbZEi17Xu+tw1ZKJcSnhLbgGAoo9RaFKwTjoE6k6PvVYtXlNw1Vtum1BxxLQgVNCos
jmo4SOCwCc5GMZ86vGmmmmmgAAwBjTTTTXL/1yZtnfN0z7losw21VJyJqa5Hw8mP8A8s02U
OtJy4lILR94SR7hnHnXmJioHc66XZaqVGr1y1+a8qGhx1z1YrY6SAtqQnilCE5w42nx0SDr
1VRdhNv6XQ4MOVblOnPxo6GXJDrPb6gByWpOcZURkj+dXunQo9NpzUODEjw4zA9NpiOkJbQ
gdJAAAA6x0PGuP219OjVvbo3bdAqzTrddjymI8b7bH2pfVyUonl3jsADHR1WXfpRrCKFb0a
mXymHKpEaTGL4hKPMPLcKuI9T2+1wp/wDfW3J+lupU2RbUmzL2NMlUKEqMl92CHFOrW44ta
scsAH1SOJBwB5Ot+VsRfI3Lfu6j7iogzp0OLGnLFPCi+W2m0LOOWAFKb5YGMZxqybebMP2R
sjV7Gdr63nKiZBTOYZLSmPVbCAUjkexjPkapFt/S9W6fQroRWL4fdqtXjsxY85hKwppDSkq
TzJVk5DaE4z0AezrYpn0zVNra+8aPVLkiu1m6XY7jsluKQy0GXfUGEggkqOcn/XR7zIXvsJ
cNarNp1S1rsj0qbbtKRTUOuROfMpSUlYGSBkKIwQf966PUrXqVW2cmWtUao2/UpdIXT3p5Z
CUrcW0UFzgPAyc4GubVD6eKmvaezKPSLiYiXBaUhcmJNMfkytS3PUOUnPghPff7ex31HUv6
WnYEG1kv3E1IkUysrrFRWqNlMpSi17EjPQAaxk5/cTj41jf+l6rRqKh6jXVHbr0OvrrcKSu
LhpvkEexScn/JtJzjHWMa3D9M0lOwD9kt19lVTmVMVSVOWwShS8AcQM5xgDs/OTgZ6z7wfT
tU9wLmi1q3bjapcg09NNmNutqKHmwScjB/nwfwDnVsre0CZn04f8NKXUvR4xWmEzHW+WVIc
SsqKc/5EHrPWdY6rtC9J+n2NYtIrH6XUI8VhAqERv0g660E9qCcHCiOznPee/nl8X6RapJi
IRXbpikS6k3NqUeHGLbS0ICgA3jGFYcc7x/kOujmcb+mmrwtrKtZtLuaI1Ek11FVjKeieqW
20pxwVk9q6R34PE/BOu/BCQ3wwOOMY+MapEnZHb6Ul1C7bjttu5CmmHXGmyD5HBCgkDvwBr
zBeliQdv7hqlNmRkQZkP1X6RUFuyFLUzyCm1Nj1EtJ4lXA8leQfYSRnsNSvg7y7QwqRalGl
1aqz2Yn301ngGKYvmhS+bquOVp4k8UAnx4yM9200000000000KQpJCgCD0Qdakaj02E8l2H
T4jDiE8EqaZSkhOc4BA8Z+NbemmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmtGpUKk1ktGr0yFOLWS39ywlzh
no4yDjOs0Cnw6XCREpkRiJHR+xlhsIQn/AEB0NbGmmmmmv//Z
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABPAQ8BAREA/8QAHA
AAAgIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAYEBQECAwcI/8QAQBAAAQMDAwMDAwEFBAcJAAAAAQIDBAAFE
QYSIRMxQQciURQyYXEVI0KBkRdSkqEWJDM0VmLRQ1NVcoKUscHS/9oACAEBAAA/APZazRRR
RRRRRRRRRRVXf5lygwUPW1mGsh0ddyY9022WudyyfOOP60q331F6AedsT0GcllHDSt6VPK3
4UW1HCVpACvs3HOPFSGtSamTfodtaszkuPMkqeM9xO1tqKVK2D2j7toz7jntkZNO1FFFFFF
FFFFFFFaqSVJICikkYChjI/rWazRRRRRRRXPrNdbo9VHVxnZuG7H6V0rUKSokBQJScHB7Gj
enfs3DdjO3POKz2rg3cIT0T6xqWwuN/3yXAUf4u1dwcjI7UqXm1XfULcq1/tiD9OXF9VLbW
XGPtWwCCSFYI9wOMg0nxfTXUCSqTAu4LrMp9cd2YlxopCsBYS0BhG4hXvT4wR34nae0zrK3
6hui5stakzuqy1LbeUW44CAULDRJyMkJA7jaecd32wwZdtskWJPmLmSW0AOvLWVFSvPJ5I+
M81ImXGDbyyJstiOX3A211XAnes9kjPc1g3OALiLaZsf60p3iP1B1Cn5296kLWhptTjiglC
QSpROAAPNQmrnCudu69tucdaHstsyGlpWnfyOOcEg+Kyq722PObtr9zjJnKSCGVupS4vPAO
38mud31DaLCGTdZ7MTrq2t9Q/djv/IZGT2GeasUqCkhSSCCMgjzWaKKKKKKxWaKKKKKK5vv
sxmVPSHkMtpGVLcUEpA/JNIrF101c9Ns6tusmKqVaFfvJkBa94IOEpOQFe8Ee1X97H5pkt9
wd1JDt11t0gsW19JcWhbeHl4UNuCDgDg575B8Uha+g6tkzGZNrtrUZEtaESXICi68HG15a6
h4GPsOce3nJwOXKNCgxPpb/AHt6PCusdn/XltvBLZWpCQoKyeQMDAzjz5pYX6iJnzrhZVXG
3dK4MOC3TGHhhhXTJKXecg5xtIHJql9XJzFv0RbLBEewQ6kSG2zlPtRnBPGRkjGPj8VKjXX
Wlm0rbrknUMe72+e4225JbY3rhAq9ygT92BkHcODXHVOoJth1nc7nbbPclz5uILCCFBtYQn
KnQlIyo8jb+ij+KZ/T+83idDty7/c4zct2MpIhOKCX3QFZQ6U9wSN2eORg0u641jdYWqZsR
TN6RFjBCW1W95LLYSoDLilFCtxKiU4OANvfJNbzrvfLTZLfqxM2VKV9S3GZQpwpROYUCUlx
rBCHAeCR3xXX1Fslid01Pul01C5LmqSt23tuSwW2lFXKGkDGRxtyc9qukzdO2azWzUN9fgv
XyHADu5LiUPOqW2lPbPuJACQT+e1V8f1KtYul0jXa9xJdreYS4z00bVtlZKSyME78AZKuDz
8dtpVra11crbcLFdnP2O2wtLZYGz6SQnaQopIyVH2jBweO/wAsbMa0B64x7QxapEphCV7Gi
2XxISDgqyMAj24J7HNQrjPsidSWiNcjElzER3I770iUlBRuSAR0h7VlasAgcjI4xVg/qywW
iOuPGWl1m3KDMpuKAr6JAJTuWkchIIwcdu/amFKkrQFpIUlQyCOxFbUUUUUVis0UVERdLe5
LXERNYVIbcDa2g4NyVlJUEkfO0E4+BXSbNjW6IuVLeSyy3jctXYZOB/nXFu82x65LtrVwjL
moTuVHS6kuJHnKc5rWTfLTCUhMu4xo5cd6KA66Ebl8e0Z7nkf1pZ9Q7W3qK025yI3HuAhXR
lbjHUBDqc7VN5z39wJH4pXmaZ0bqJiXZtJXePDlpkKffY2Z6xx9o3EDYnKuADg0NOz5Bet2
ltYRotptjEVKFMoQhratRSve4QcOk5Vgf3h5qnv1gj6WhajuentQ3dp+LKbZDLClpQlRwV9
RZ+84ycjGDgc5pXs13iuRLnqG/wAlF3ucdKGosOerqBwq46hz9wSB2raVPQyVzrquHc2nWg
GBb4jSGw4Mfu1qU2FJCU/3fxg+aiP6mg5kJRYIkNS8+yM4pbKuDgKQsqB7j3JIIxxV3B9T2
4EJNtbtKF2l9otyrWo/ukZ7lpf3DdkkhWcHt+NIfqaoWmPZZjDy48F4OwJyVgyY5Sf3ZIPt
XgEpI4yDjiu951yjUcyC/BcTCuyZLbrkktNMMnYMBxRJK8gcY3YwMYNc7t6m9e2LsrLT8+B
IdDstyZsbdfOASn92AEp3DOeVH5FVtw9SLveZUBV2balRYcgyPpR7EKP8IyOQEjAHc98k5q
uuOrpt0liVIjx0uN7ERy0jb9M2kkhDY5AHuPJBP5qRD1HaVuOouNpJD6+oucFB+UFYIyeoC
lQJPIwnPzwK7WfWkiKuDHuSIF0g5CXmJkJCumndzheN3bBzz4rS5yoEDUV0Y09eZf7KcUHE
9Nzoh0DClI8duQnjwOKf4OjtIOvIkR7u/GVZm+rPeQ+gKlR1JUskhtRUCNwSo8ZAP4NddL3
PTtqiMMaouEVV1gylriOzG1OJDKtpSttYHuBSBtUokjGB8VrePUNx+z3282axwF25akwXZr
oLbslZSQFbce4AH7ScgEUxN+oVk03arfZEKcudxjRY7XQiJ3FwlAHsJwFdvFMNo1dBu6Wgl
iUw89HMlEd1v96UAlJJSM45GBnv4zVhCuDsyAuX9BIZHJaadG1xYxkZSftJORg1wsOo7fqG
3CbEWpvbkOsPDY4yoHBC0+CCDU9mXGkY6Mhp3cncNiwcjOM8eM8V2orFZoopYcly3dUzfrr
Ywmz21lLzMgp3OLkAHJSfBCSU47/1pRt2tkXOZqC+z3FQxEtDLkJlLnKErBKsZGFEr2DJHG
QK4en9/sVraas98iW+HeY7YeTKccRufKiVYW5j2rG4ZCiaT/UXX51HfJcVksuWyOlTUVYZQ
slXYrClDICvwfANVMS5Nz7ct4sqduZuDK24UPc2FNIbXuUEo4CgQk7iCe555qLfNQIukkT/
AKKOt5xWXHy2tDhIP8ZSraokdyAO/itLXJuL6HUxYkhewIcYajoWWgtK08qSn7icAZPnHNe
htWi8XXTt/g2nTlxeF3fDq/rUIioZVkL9u5W9ZB45OPPHY1Vq9DtUSilNwkxbewvBWOp1FD
B/up4JwT5ppY9BLUISGpV3kLfStRLzLYRuScYBBJ7YPP5qyjeh2kmekXlTnyjG7c+AF/OcA
EZ/Bqw/sf0P/wCDq/8AdO//AKqXF9MNFxGy2iwsLBOcuqU4f6qJrt/Zzo7/AIdhf4KP7OdH
f8Owv8FYV6b6NUUk6eh+054SR/8AfNQbh6X6D2uzZVpajttoKnFJfW2hKQMkkBQA4qtR6Q6
DvEZmbb0SER3UbkKjySUrHz7s1Al+gdjcLhiXWaxkexKwlYSceeATzVBM9BrzGU4qBdYUtO
MJS8hTZVnv8geat5lk1LabfdkHTrsk3C3iEwmJJbdbj5BCu6UrSngYSOPkknNedvaQ1vFLC
F2adthIWtobS4hIByogZKecjgd/zWkOZd9QoNpe6ZfbaW4h2WsobYaSklQSj7Uk8+7GfHFQ
25doTqRlxLL7FsOwqZkqLmDtzztwVJCjkecfmmf079SkaZuE43Rl52LKQDtipADak5528Dn
tmrlzXl9nKe1e5Net8KDOaRDt7uEty2l5C09vcoJ9xJyBnjsKondcdDXE6/2ws/UKmKUQol
CJEcJCAg8nlWN3PYjNe52SDZISRJtUdtRnLW4p5o9UZV7lDfzhOR2zjNXVFYrNFYUoISVKO
ABkmvn3X9/uciHFgxZUpNvuzv1UdmSpS3CkKKUL6qj7QojcEDhIwfNKV3tEu3ojNzZYbWGA
lSHJKXCkb8bQlJJABycHv3Gay9dLrqgMQ3YBuUxllLDDzbai6EA8A7fu74yQaY7R6RavvDb
SJcdFuZR9qpKgCEnk+1OSTz5x2xXpNg9HrTaYS2JU16SsuoeQ+0Og42oAjhaTnHuPGasdL6
c0c/HmN2+AJiI09fVcmJLh64wFEFfxxyKs4d+bXrB/TUOEhLEKGHnnkEAIWpXtQEj8ZOav6
K0DralLSlaSpHCwDynjPPxxUO23203hx9u23GPLVHUEuhlwK2k/pUJjWenJU8QI93Yekl/6
cNN5USvBOOB24PPbjvS2/reFO9TItnRdixEhq6RQ2r/epSgQEnH8CR891EDxTHeNY2axzUx
JjznUGwultsrTHClBKS4ocIBJ4zXC9a+07p+7N2yfMKX1JKlbEFQb9pICiOxOOB3OR811Gs
LeqVaIiWZP1V2G5uOpAS40jaVbnAT7RgH8nHGaWtc32BdJ/wCw3p5j2mC4ly8vIJ94P2Rxj
klRzkDkYptmaislm0+zdZMtqPb1NJUyTxvSU5SEp7k48VH0le5uoID9wlNRmWVvERmmnN7i
G8DHV8BR748AirWPc4MudKhR5TTsmHt67SVZU3uGU5+M4pW1LAgTpcp3V82LEtgSY9vZdfC
EqUU5U6rkblZ4CT22580tW+XLjWAwpOrAzp2ITFiS4LGJVwI/hbOVZCThOUjnn4zVnK03ft
V2cqmwo9uRHZULfEfbQ+6VJGG+u4sK4OTlKR+pqdI9MbJfrdHcv1vYaugZSh963qLacgYGB
2wOPHj4pPuvoI6lxxdkvYSgpwGpSDk/IKk+P/TSNffT/WlsTvn22VJZZASl1pXWSlOPGMkD
+QqgYmy7clTTbio7zbmcdIBYOMEFX3D9O1epenzsuxSrHMFyhPpu0pUWVHiOhZVlBWhTmOA
tJPOOcHB5r22isVmly96/0xp95TFwurSXkEBbTYK1pz5IFee3b11f6ymbfp7LC1KQhyQ6QX
E9gQAOD28mo7mhtb6mtcGxyFoh2+DHbQpUttI/eBPZvAKtoG0E5wSCeaZrB6JactZQ9clu3
R5PdLnsaz/5Ryf5k1x0m/8AXeqMo2ttESzxITjbbEdtKUE9QI3KwO6igqB74SB+K9Nqm1Rq
BnT2l514ylz6ds9NIIwpZ4SP6kUs6IvNr09p6RbnEuhu1s9ebP2gsreV7nEJUCdykk44z2/
FLeiNdLTqObKnQQym7uGU87ytzZkNsIQhI5yePJPJ7U+QtS3y4zXmm9KyoUZttREqc6lHu/
h9gySPnHavNE2rUup1Fzq3ApvkgFhbwWGmUNgZkqxgJJ5ShPHH8jU+0aQ1UjS2om4cd9ifc
XVJeMt0dV/DmNqFZxjYVErP3FWBgDJbrPpGY2t+bI2xmnLamC1ak4AS2nO3qOp5JOTnb2z3
OKV5WlFaUt6Lq/c3pOobt/qqY8Xaht1S8BLaFAbkIQAMlJTkDHArvbNAwLLeLchu/W9tq3w
1LlLDoTI6yj7nR8DbhIJ+0cjnmpELSrN0uFwgNathuQpk4z1phPhcp0hSSlKiSQEpxxgfHx
Uddr0TddWvol6igraCelBjMPFK2nuNzhcJO5eUgAknx8Cpn+hkpWoPrnNQQEiM+8IQbUoOu
PqSEpQ8oqJVgJGQDkjPya0T6eOWO9WGRa5luZlpbeEt+Tyt91Q5cQg/cU5UQOMefNc7xpPU
zN5ulxsgFycXHaahyZUpK1sAgB3YlXAWe+faADxnPDlo2xu6fsbcBTTLDSQOmw37lI49xWv
+NROSSAAOwqgtU+Roq6XSBcbLNdhyZqn40+HFL29LhKiHNgzlJPHBOP0FWE5h3XbP0i7Y/B
trbqVGVKQW33B3PST9yMjgqVg4JGPhZ0pYo8bWeq4tnQzam7cI7cdx9gPKYyk7lpKjxuAV+
uQTnGDPsfqFJS0mA+zIvU+TKdTbzHbS2qRGSrAeWeEpGQoZ4HtpptOrLbctLt6hfX+z4igr
cZSgnZtUUnnODyOMd6t48hmXHbkR3UOsuoC21oOQpJ5BB+K61TXjSOnr+Sq6WmNIcII6pRh
fP/MMH/OvNdZ+mP8Ao5piVO0/PldOG4mU2wGwXUK4StQdGFBO3kj/AJaUtL6q14wy5Mttyf
lQ4zZU8Z2VMpJIG0rVxnkeR3r2C3epVkl2p+Y+mRGdiOttS2FoytkrUEhRwcFGT3H/AEpvr
C+G1Hnse3evm1elbNLlPOuX2VJckONKhssRw48vetQW2sA7UrBGPuAJ5GQRTxedL6M1Ncrf
HYvsi3TAyEx4KmiA2UrVuKkqHtJVkckcjzkU9ydb2hiW/HZTMnfTHEh2FFW82yfIUpIwCMZ
I8VXavv8AcXtNtzdMzI6Y0hlSvr8BYBylKG0gkYUpSsZPbB4zXn2lrrdGXLpd7a+xEFts7D
nQUgPCY20FAkngp3bScgZ9wzV/qNd51dqKy29iVMtjU2P1yiM6oFEctBSyvHGVLVsGeBs/N
RNOaAvNx03ZbZc2zGtceZ1pUR/2rXjcVHjnBJCQOMYKhnIqTJ07pqx2ebZrrq+K1FSXvoWs
hTkVLihv4JJUrAKeAMZV5NRZ+v8A07sl2YudqhSJ82JGTFZ6QLbQQkYB92OQCRnBPisPetd
3m26dcLPplH0sJKOu8+/uDSlnCcgYyCfilK6er+tnyU/UswUuBK0hhhPCT2wVZPNU87Vmr3
22FT9QT20rAKElxaOE4KVYAGcnsee1dLLdNUpiXCVFvE5qItsIfklY2lR/g3LUMK5P2nPH8
662hq8TnrWzMurkSHGbcFtkJeS22lzGSgLOAFE8HPNVV30tOslltt0llOy4lZaSkE+1JGFb
u3Ocj8YPmmOD6a3dKnmoinJdxU02uK/bn0mO1kneHXMjaQBgAd8+QDVfeNKRYMZyUu5tW+W
wttlcGU6FPlzADjmEk7U7skdzitXLJcnLNYrs/fCzFuS3R1pDrmyO42ogEkA4yBxj81xmW6
5WxUd66376d4pC22S84t9KFAkEgA7MgDgkH3DIxUWa1e4TkYtSpLjcttPQcjvFaXQkbdoKf
KcYx3GKmtai1tAsammp1zjQo8g73QtaSlxQHtKu/YZA/JNTGPUbX8RtiQq6SjHBASt9hJQr
4yop5/rTPdfVfW2lbkbZdI9sluICXA8lpYS6hQBBSQQCPGceDUseomgtQIFy1DZii4pZJcb
QVkObCNqDjAXnJI3cDGM1NXqT081Dc3Jf7en2wyI6Ij0ZCS0l5AzhOQkkDnB2kCu140pbrl
DZsulp1vMSEl0PNCSXpXUxkoQlR2pJ2gbjgjJ7c5UZNl1NpaVCImSLO7cmzFZQh5b6m2k4P
uUAcr+3CUAduMU4M+qc/rtwoVlfkpjqRGL00Kadlu7gghICSlKs5+4jH+VMV+9QodtlNW20
xVXq7OH3Qoq8loY5KlAEDBwMfmruwyJty09Geu8dtuU83+/ZDSkpST3TtXz+D/0pbeRB07p
TUbcHT/ShxHn1SIjifbJSpsHcjkAIwofoEkDml+wawtFntsuS5po2RUlptbshbyXEKIaSWw
ATuJ2ncEd8HPmvTrbKROtcWW06XUPMpWlxSCgqBAOdp7fpUhe7pq2jKsHA/NeIt6MnXzTDk
2xNuJfmKDbjEV9LSWnm3CpSnio+8hSlBO3sEpNegSNHQmtLyVu25Mm6Jhr6ZdcMhaV8rSgL
UMrSF8gKrr6bC3L9PLWmEG1NljD4HOXf+03fnOe//wAVFjRbferzFs9phspsFjdLzqmkgNO
SedrafB27ipRHnA+aXtXXLROkbqzClWCeFRIoba+nJS0+2pRUWlZV7k55IOecilSR6j6z1j
cFQrFF+jXgrSITeXukBwkqJ5GTnjHelV3UmoLi6zaLvcp0lltYbMcv7SVAkJBJ/Jxk5/yqW
vQ1wcvj+n4Lv1cuMkLnObumxHUO5KlfcAD3wOc4z5lK0PbBbbLdF3dceBMkKiS5C0BaUOpz
ko28qQdpwcceav70NJQrRarLATIvUNS8Pi2SUtLde8LLZClrJHbnaPHeu+oINjl6CebbuN7
guxVtD6C4kJSwpQykrSE52kZwr574qqv8ttuzaeuFplSEXOyMoYCVsB9t0/duQ4ncg4yeDz
jxxysDUv7Qhy4t1hKnOyJDslpTbpaCX3EhJUUJGFYISQBjsR2NXulNKTXLNMRd3k22BOU0k
pkuIbUUoXuU4AvyANgPHLvfGab9Uapst+sKLXCihEOFKYTEjvKLYuCM7UlI7lsKGDjnAHIN
Wem9CagZ1vH1FPNrtjTTK0Kh2xGxJ+4JSRjB4Oc9+AP053X0+1IbAu3JudsfgNOuPKjKhkL
kDcXAVLHu3EkjCcceTVfPmR3dGSLHcLDdYdvQyl6FIXEU4mE7t3Bo4AJAP8Z77iD2rzWYqb
qbUztytrDk2U6PqnY6k71JUMbhj+IZHAHjFTrvetSyLnEaiWRyyrYeVIjxYcZaCHV43LAPJ
Jxx4A4FS5Vz+v0xMYurD8i7S5SZUl+Q4NyFNgpADSBu4RuB3bQP6VewGBPkfRW70/t9xniE
xIeP1S0sMhaQoewnaCUkEbT5Pfmt5TbOrbFHtb+irvHlWxSwU25oIbZKjnYepknjB4+aWoU
G1uS4NitkZn9rTHD13JbKnvpyVYSztIxlI5UrHceOaadPWY2rUk2NNh28XqyLQ5E+nb2iYh
X3fuwMqwOQoAbSOaUpNhXcvVG5WfpurkSJz3SLb3Sx7lKySUnxnxV25qTUfpvfX4zdykXKL
GdCHItwQoHBHCknnCSBwUnnHIp+05bk6gmXc3DTgtDq0NyI7qHluoSt1BytKVAIDiTycJBz
jPyYTOnNQen2llptMhh995xLTi40Eq6IUrl9fKluEAfaBgbjwcVjSmtL1cb+zFhSZGoYC8N
yJclhuGltffLQHKuMkpIzx4r05aEOIUhaQpChhSVDII+KS7vopzUE64tzgQEpP7OmuBC0MJ
WkJWgNDGcYOFK7ZBHamy2wUWy2RoDbjjqIzSWkrdVlSgkYyT81JrVppplO1ptDack4SnAzW
1Lk3QGmZ05cx23lC3CS6hl5bSHSe5UlJAJ/NX0WLHhRm40VlthlsbUNtpCUpH4AqqvukrRq
N1DlybecCQEqQl9aUOJBJAUkHB5J/PNa6f0bY9MrW5bYpS8tIQXXXFOLCB2SCrskfArsvSm
nnGVMrssJSFBQIUwknClblc4zyeajad0XZ9MuSnoaXnZEvh1+S4XFlPhOT4HA/kM5rS0aE0
9ZLn+0IMRaXklXSCnVKQzu77Ek4T3q3Xaba7PZnuQIypbCdrT5aSVtj4BxkDk1XXTRmnrze
GbtcLch+UzjClE7V47bk5wrHjNazND6XnPdZ6yRUu7irqMp6SySMHKkYJrd3RunHrazbl2p
n6ZggtpSVJUkjt7gd3H61Gh+nmj4D/WYsETqDBBcSXMEHORuJwavjDiqLRMZkln/AGRLY9n
6fH8q6JaaQ6t1KEhbmN6gOVY7ZraiogtNtEpuWLfGEhokodDKdySeDg4yM1LrgxAhRup0Ij
DXVJLmxsJ35OTnHfuf61s1FjMOLcZjtNrcCQtSEAFQSMJBI74HautRW7Xb2Zzs9qDHRLex1
H0tALVgYGVd+1dHIcV2S3JcjNLfa/2bqkAqR3HB7juf61qq3wlz0XBURgzEILaZBbHUSk+A
rvitZlst9wKDNhR5JbUFoLrQVtIzgjPxk/1rqxFjxS6WGW2us4XHNiQN6z3Ufk8DmutV0TT
tkgTjOiWiFHlKzl5thKV89+QM81Y0UV//2Q==
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCABOAEwBAREA/8QAHA
AAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAABgEDBAUHAAII/8QAPBAAAQMDAwIDBAgEBQUAAAAAAQIDBAAFE
QYSIQcxE0FRFCIyYRUXI1JxgZGhJDdC0kNTVZSyc3STscH/2gAIAQEAAD8A2WkWtDaFOOKS
hCQSpSjgAeprObn1w0xBnLjx2Zc5CAftmUgIJ9BuIJHzpmP140042tT0G4NKHwpCEq3fnu4
qT9eOkPu3D/bj+6u+vHSH3bh/tx/dTsbrXo2Q+lpb0uOFf4jsf3R+O0k/tR6y81IZQ8y4lx
pxIUhaDkKB7EGvdJS0CdZZEmP08lezubA662276lBPI/8AX5Vlmjend2uMVi9GyR7vBfSS0
2qf4IyFYO7Az3BGOKKD0/uSi4T07s43J2p23Rwbfn8XJqMrprKSVD6vkHAzkXw8/tXhXTqU
mJ7R9XeT/lC9nf3x2xVtpvQOgtQKfirtlwt9yi49ogyZBDiAeyh95J9RRLoFj6Bu990k1Ie
kRLYtl2Ot4gqSl1GSj8iD+tG9JS1n3W0uDp84EISpJktbyVYKRk8gefOBQzobqhZNLaHt9v
nxbgVo8b7RDI8NSt5VtSokZ4UM+lavYbzH1DZIt2iIcQzKRuSlwYUOSOf0oTl9YdMRJ0iIW
7g6uO4ppam42U7gcHHNX2l9YW3VzUhy3NS0JjqCVmQzsyT6cnPah7qZIZ07KsWrE5S/Empj
ulI5cYWFFaT6/Dx8zUjS0hmZ1I1TKjuBxl6NAcbWOyklokH9KN6SloB61fy6kf8AcNf8qHu
m2mbNqLpqF3eCiUqJIkFkqUobMpTnsR90fpRp0v8A5cWb/oq/5qqp6TJUlGpgoEH6ae4Ix6
UW3PU9isrxZud3hxHdnieG68EqKeeQO57Gsb6n64j63kQdO6cS7KbD+4rCCPFc5SkJBGcDJ
5+dHWiIRtuuNQQCreYsG3M7vXayRn9qPqSlrPetrzbfT5xC1hKnZLSUA/1EEnA/IE/lUToz
j6tpfx58d7vnHwjtV10lW+vpxbPHQUbd4RnzTvODTXTTxVr1M+4vxEu3p7a4AQFYAHnz5Yr
L+uK216/SlDm9SITYWM52HKjj5cEH861Hp90/smm4Ua6x0OPzpMZCi88Qdm4ZISAOO+PXim
7fPgWXqNqp+5XOMw2tiGoKedSkjCF8HOOcDOB5Yq8setLJqS5yIFpfckqjNhbjoaUG+TgAK
Pft+Bq+paznrjHU7oNLoIAZltqOQOcgj/7XdE0Jd6drbV8K5boP4EJqv1D0juCHog0fdFwG
Wknel+Y78WcgpwDihyToXWemWlvO62gW4KWXVZuLjW5Sj7yvhGSf3xQfd7LeZ0722XcPb2n
QB9JyFLQ0vA7BboSVYGOw8+KNLh1Gkt6cZQNSNoLSfZm4VpaKXDtTjcp5wZA7cpTz5diaHN
T3kMItcy32RMJ2UyJDsqZ/FuvLClDO9wEY4B4APIz5UQv3eQ7r3Q8+PNQtybGjpfdjteEl3
7ZaCCj5D3fTjjHFbtXEgDJOAPOsy6w3u2ztKu2aDcI8meX2yYzJ8ReAogjCexz61S6PvGod
GaECHbSxAYTIU45NubhQkbsAJS2nK1K4Jxjy/RddXu+WmxW+4XDUT9wRdMrYatv8IylACTk
qwVqzkEDjzoAk6yUpLS7dbWbfKCiXZwUp99zOP63CSD37Y7+VQrje5FyskeHLnSpjzElxTY
kKKtiClIABJPcjt8qt3dPXi6aOtEhu0ojx47jjSpshxLRVuXnzx9mM9+ed3PYV6mRtEwIMG
LJulxuMyOP4j2DHs5yoqISV89jjIGD39asbNJmar1zpx+16fdi2+1LYZSlvc4ENpXuKlrwB
nknPGa+iKDOpkWVOtdthsOq8OVODLrCXCgP5QopSVDkDcBmsdW/qSzzb1FXchY121rxlx7f
taStSigJRlGM43juScA1U266SpWlrpYwHZDsiS1LQlLZcUpSchfYEgkKBz8sedFNzRd73Z7
FD1M1Asdute1tJkvlt91sJSFfZ8rJO3uEjv6c07qLUXT+E7ZkWGNMkCyvKdbQ2kIaeWSDla
lgqPKE+XI44obka6km4rkWOzW60vPObt7EcOulRPkpecc+SQKkxtEa91g8iXJiTHQvtInuF
Ixgc+8c47dhRz020FCt2o79Z77Eg3J6G3GUFLaC0oKwpR27h+H6VryG0NNpbbQlCEjCUpGA
B8hS0H9S5q7XZrZc0trWmFdWHnNiNxCBuCjj8D+uKx6/amst7vVxuMDTcyZJmupUlUh9WxO
0AbS02PeHAPKqgr1vq++yxEgPlhx8BpLNuZSySnyTlIyQPLJ45qztXR7U90WFzXYkAKAIL7
4Ws+gwnP74o5tXQvT8IBy73N+aQr4U4ZR37Huf3FHFo0/pmxISm2QYMdSezgCSvy/qPPkPO
rYy4yUlSpDQAGSSscUHaKfRdtWak1AwtBhznGmIqgeXgynapY9U5UBmjekriApJBGQeCDTM
OFEt8dMeFGajMp7NtICUjy7CqGf080jcpa5UqxRlPL+JSNyM/PCSBmox6W6KIO2xtoPkpLr
gI+YO7g1H+qTSSgQ7HlvJIPuuS3CASMZ796ePSnRJLZ+g0Dwznh5z3uMc+9z617+q3RH+gM
/8Akc/uonjRI0NhpiMw202yjw20oSAEJ9B8uBTtdX//2Q==
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAACAAIBAREA/8QAFA
ABAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAB//EABQQAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD/2gAIAQEAAD8AGX//2
Q==
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0