%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
<book-title>Úžasná Zeměplocha 24 - Patý elefant</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>6e06a548-1526-4f28-be85-cae181e798ef</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2003</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p>V sérii <emphasis>Úžasná Zeměplocha</emphasis></p>
<p>(Akademií science fiction, fantasy a hororu oceněno jako nejlepší cyklus v letech 1995,1996,1997,1998, 1999) v nakladatelství Talpress dosud vyšlo:</p>
<p>BARVA KOUZEL (oceněno Ludvík ‘94)</p>
<p>LEHKÉ FANTASTICKO (oceněno Ludvík ‘94)</p>
<p>ČAROPRÁVNOST</p>
<p>MORT</p>
<p>MAGICKÝ PRAZDROJ</p>
<p>SOUDNÉ SESTRY</p>
<p>PYRAMIDY</p>
<p>STRÁŽE! STRÁŽE!</p>
<p>ERIK</p>
<p>POHYBLIVÉ OBRÁZKY</p>
<p>SEKÁČ</p>
<p>ČARODĚJKY NA CESTÁCH</p>
<p>MALÍ BOHOVÉ</p>
<p>DÁMY A PÁNOVÉ</p>
<p>MUŽI VE ZBRANI (nejlepší fantasy ‘97)</p>
<p>TĚŽKÉ MELODIČNO</p>
<p>ZAJÍMAVÉ ČASY</p>
<p>MAŠKARÁDA</p>
<p>OTEC PRASÁTEK</p>
<p>HRRR NA NĚ!</p>
<p>NOHY Z JÍLU</p>
<p>POSLEDNÍ KONTINENT</p>
<p>CARPE JUGULUM</p>
<p>Jan Kantůrek byl oceněn Akademií science fiction, fantasy a hororu jako nejlepší překladatel v letech 1995, 1996,1997,1999.<strong></strong></p><empty-line /><p><strong></strong><strong>Terry Pratchett</strong></p><empty-line /><p> <strong>PÁTÝ ELEFANT</strong></p><empty-line /><p><strong>TALPRESS</strong></p><empty-line /><p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p>Copyright © 1999 by Terry and Lyn Pratchett</p>
<p>Translation © 2001 by Jan Kantůrek</p>
<p>Cover © 1999 by Josh Kirby</p>
<p>Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není dovoleno použít nebo jakýmkoliv způsobem reprodukovat bez souhlasu nakladatele.</p>
<p>ISBN 80-7197-179-0</p><empty-line /><p><emphasis>Mnoho díků Peteru Bleackleyovi za pomoc</emphasis></p>
<p><emphasis>s trpasličí operou Čekan Krvezbroť a Železná Palice,</emphasis></p>
<p><emphasis>která nejenže byla v jeho verzi určitě mnohem lepší,</emphasis></p>
<p><emphasis>ale obsahovala mnohem více písní o zlatě.</emphasis></p><empty-line /><p>Říká se, že svět je plochý a podpírají ho svými mohutnými hřbety čtyři sloni, kteří sami stojí na zádech obrovské želvy.</p>
<p><emphasis>Říká se, </emphasis>že sloni, protože jsou tak obrovští, mají kosti z kamene a kovu a nervy ze zlata - pro lepší vodivost na velké vzdálenosti.[*]</p>
<p>Říká se, že tehdy, kdysi nesmírně dávno, se s troubením a řevem přiřítil ovzduším mladého světa póry slon a dopadl s takovým nárazem, že rozděloval kontinenty a pozvedal horské masivy.</p>
<p>Nikdo ho ve skutečnosti neviděl dopadnout, což vyvolalo zajímavou filozofickou otázku: Když odněkud z nebe spadnou miliony tun rozzuřeného slona a na zemi neexistuje nikdo, kdo by to slyšel, udělal - tedy filozoficky vzato - udělal nějaký hluk?</p>
<p>A jestliže tam nebyl nikdo, kdo by ho viděl, <emphasis>dopadl </emphasis>vůbec?</p>
<p>Jinými slovy řečeno, nebyla to jen taková pohádka pro děti, která měla vysvětlit některé zajímavé přírodní úkazy?</p>
<p>Co se týče trpaslíků, protože je to přece jen <emphasis>trpasličí legenda </emphasis>a jejich doly jsou o hodně hlubší než doly lidské, tak ti říkají, že nějaké to zrnko pravdy v ní je.</p>
<p>Za skutečně krásného jasného dne by mohl pozorovatel z některých míst v horách Beraní hlavy dohlédnout skutečně velmi daleko na pláně. Pokud by se takový den vyskytl v létě, mohl by pozorovatel počítat sloupce prachu zvedající se za vozovými kolonami s volskými potahy, které se rychlostí tří kilometrů v hodině hnaly prašnou cestou tam dole. Každý pár volů táhl dva vozy, každý vůz vážil čtyři tuny. Věcem trvá dlouho, než se někam doberou, ale když už se jim to podaří, pak jich je až až. Do měst kolem Kruhového moře vozy dopravují suroviny a občas i lidi, kteří se vydali do světa hledat své štěstí a nějakou tu hrst diamantů.</p>
<p>Do hor vozy přivážejí průmyslové zboží, vzácné věci, které přicestovaly až <emphasis>zpoza </emphasis>oceánu, a lidi, kteří získali životní moudrost a nějaké ty jizvy.</p>
<p>Mezi jednotlivými kolonami bývala obvykle mezera jednoho dne. Měnily krajinu před vámi na otevřený stroj času. Když jste se za jasného pondělka , dívali na pláně, viděli jste, jak se blíží úterý.</p>
<p>V dálce blýskaly heliografy, jak si karavany vyměňovaly zprávy, informace o přítomnosti banditů, o svých nákladech, o tom, kde je možno dostat nejlepší volská oka, nejchrápavější pomfritky a biftek, který vám na všech stranách leze přes okraj talíře.</p>
<p>Na vozech cestovala spousta lidí. Bylo to levné, pohodlnější než chůze a nakonec jste se dostali i na místo určení.</p>
<p>Někteří lidé cestovali zdarma.</p>
<p>Vozka jednoho spřežení měl potíže se svými zvířaty. Volové se plašili. Byl by to čekal v horách, kde žilo množství divokých tvorů, kteří mohli takového volka považovat za chutné kráčející jídlo, ale mezi zelím nic takového nehrozilo.</p>
<p>Za ním, v úzkém prostoru mezi kusy opracovaného dřeva, něco spalo.</p>
<p>Byl to další obyčejný ankh-morporský den.</p>
<p>Na konci Mosazného mostu, jedné z nejrušnějších městských tepen, se na roztřeseném žebříku kymácel seržant Tračník. Jednou rukou se křečovitě držel vysokého sloupu s hranatou schránkou na konci a druhou rukou přidržoval doma zhotovenou obrázkovou knihu ke štěrbině ve schránce.</p>
<p>„A tohle je zase jiný druh vozu,“ říkal právě. „Chápeš to?“</p>
<p>„No,“ odpovídal velmi nesmělý, skřehotavý hlásek ze schránky.</p>
<p>„Tak dobrá,“ přikývl Tračník očividně spokojen. Upustil knihu a ukázal přes most.</p>
<p>„Vidíš ty dvě značky namalovaný na dláždění?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„A ty znamenají…?“</p>
<p>„Dyž-mezi-nima-vůz-pojede-míň-než-minutu-tak-jede-moc-rychle,“ odříkával hlásek naučeným způsobem.</p>
<p>„Výborně. A pak uděláš co...?“</p>
<p>„Maluju-vobrázek.“</p>
<p>„A budeš dávat pozor, aby na něm bylo vidět co…?“</p>
<p>„Kočího-ksicht-nebo-numero-vozu.“</p>
<p>„A když to bude v noci, tak…?“</p>
<p>„Nakopnu-salamandra-aby-udělal-světlo-a-maluju.“</p>
<p>„Skvělá práce, Rufusi. Každý den se tady někdo z nás zastaví a vezme si ty obrázky. Máš všechno, co potřebuješ?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Copak se to děje, seržante?“</p>
<p>Tračník se podíval na velikou hnědou tvář, která k němu vzhlížela zdola, a usmál se.</p>
<p>„Hezký odpoledne, Tovše,“ řekl a neohrabaně sešplhal po žebříku. „Pane Baševe, tady se právě díváte na nejmodernější časoměr určený pro nové todlencto milié… mineli…, ale sakra, tisíciletí.“</p>
<p>„Je dost velký, Frede,“ komentoval Tovše Bašev, který si schránku měřil kritickým pohledem. „Už jsem viděl mnohem menší hodiny.“</p>
<p>„Časoměr, který tady nahradí Hlídku, Tovše, tak jsem to myslel.“</p>
<p>„No, když myslíš…“</p>
<p>„Stačí, aby tady někdo projel příliš rychle, a zítra ráno bude mít Vetinari jeho obrázek na stole. Ikonografy nelžou, Tovše.“</p>
<p>„To máš pravdu, Frede,“ přikývl Bašev, „na to nemají dost inteligence.“</p>
<p>„Jeho lordstvo už má dost těch vozů, co se ženou po mostě jako o závod, a požádal nás, bychom s tím něco udělali. A já jsem náčelník dopravního, jak víš.“</p>
<p>„A? Je to k něčemu, Frede?“</p>
<p>„To bych řekl!“ prohlásil seržant Tračník rozpínavě. „Je mým úkolem udržovat městské, é… tepny průchodné, dělat všechno pro to, aby se neucpaly, protože to by vedlo k naprostému kolapsu obchodu a zkáze nás všech. To je hrozně důležitá práce, to ti říkám rovnou.“</p>
<p>„A to všechno děláš sám?“</p>
<p>„No, většinou. Hlavně já. Desátník Nóblhóch a ostatní mládenci mi občas trochu pomůžou, to je jasný.“</p>
<p>Tovše Bašev se poškrabal na nose. „Chtěl jsem s tebou mluvit o něčem podobném, Frede,“ řekl.</p>
<p>„No tak povídej, Tovše.“</p>
<p>„Před mou hospodou se stalo něco hrozně divného, Frede.“</p>
<p>Seržant Tračník následoval mohutného muže za roh. Tračník měl rád Tovšeho společnost, protože vedle něj vypadal jako subtilní člověk. Hostinský Tovše Bašev byl muž, který by se dal zanést do atlasů a dokázal změnit oběžnou dráhu malých planet. Dlažební kostky mu praskaly pod nohama. V jednom těle spojoval - a to ještě mnoho místa zbývalo -nejlepšího ankh-morporského kuchaře a jeho nejoddanějšího konzumenta, což byla kombinace jako vymyšlená v ráji jedlíků. Seržant Tračník si nedokázal vzpomenout na jeho křestní jméno; ke své přezdívce přišel kuchař na základě všeobecného vyjádření, protože nikdo, kdo ho poprvé spatřil na ulici, nebyl ochoten uvěřit, že <emphasis>to vše </emphasis>je Bašev. Na Široké cestě stál velký vůz. Ostatní doprava se nesmírně zdržovala, protože všechny další vozy jej musely složitě objíždět.</p>
<p>„V poledne mi dovezli maso, Frede, a když pak můj vozka vylezl ven…“ Tovše Bašev ukázal na velkou trojúhelníkovou konstrukci připnutou s pomocí několika velkých zámků na zadní kolo vozu. Zařízení bylo vyrobeno z dubového dřeva a oceli a natřeno na žluto.</p>
<p>Tračník na ně opatrně poklepal. „Je mi okamžitě jasné, v čem je tvůj problém,“ prohlásil. „Jak dlouho byl vozka uvnitř?“</p>
<p>„No, dostal oběd…“</p>
<p>„Aha, a ty děláš fakticky skvělý obědy, Tovše, to já vždycky říkal. Copak byla dnešní specialitka?“</p>
<p>„Sekaný biftek ve smetanové omáčce s noky a jako moučník pusinky ala Černá smrt,“ odpověděl Tovše Bašev.</p>
<p>Na okamžik zavládlo uctivé ticho, když si oba uvedené jídlo představili. Fred Tračník si pak tiše povzdechl.</p>
<p>„A noky pěkně polité máslem?“</p>
<p>„Neurazil bys mě podezřením, že bych máslo vynechal, že ne, Frede?“</p>
<p>„U takového jídla může člověk strávit poměrně dlouhý čas,“ pokyvoval Tračník hlavou. „Potíž je v tom, Tovše, že Patricij je velkým nepřítelem toho, aby vozy stály u chodníků déle než deset minut, zvláště na frekventovaných ulicích. Považuje to za jistý druh zločinu.“</p>
<p>„Když se člověk posadí u <emphasis>mého </emphasis>jídla a sní ho za deset minut, <emphasis>to já </emphasis>za zločin nepovažuju, Frede, to považuju za <emphasis>tragédii,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zachmuřil se Tovše. „Tady stojí: ,Městská hlídka - odstranění 15 tolarů.’ Frede, to je zisk za několik dnů.“</p>
<p>„No jo, jenže potíž je v tom,“ odpověděl Tračník, „že už je to zaregistrovaný. Bude s tím papírování, chápeš? Nemůžu to jen tak shodit ze stolu. Přál bych si, aby to šlo. Bohužel, všechny ty kontrolní útržky jsou napíchnutý na hřebíku u šéfa v kanceláři. Kdybych Hlídce velel já… samozřejmě…, ale takhle mám svázané ruce, chápeš…“</p>
<p>Oba muži stáli kousek od sebe, ruce v kapsách, a navenek si jeden druhého nevšímali. Seržant Tračník si začal tiše pohvizdovat mezi zuby.</p>
<p>„Věděl bych jednu dvě zajímavé věcičky,“ ozval se po chvíli Tovše opatrně. „Někteří lidé si myslí, že je obsluhující personál hluchý.“</p>
<p>„Takovejch věciček já denně slyším, Tovše,“ usmál se Tračník a zachřestil v kapse drobnými.</p>
<p>Oba muži chvilku nepřítomně pozorovali oblohu.</p>
<p>„Možná že tam zbyla nějaká ta medová zmrzlina ze včerejška -“</p>
<p>Seržant Tračník upřel oči na vůz.</p>
<p>„Ale, ale, pane Baševe, vidím,, že vám nějaký pitomec dal na vůz tuhle hloupou zábranu! Dobrá, ale to nic, s tím si rychle poradíme.“</p>
<p>Tračník z opasku vytáhl pár kulatých bílých plácaček, zamířil jimi na signalizační věž strážnice, která vyčuhovala nad starou sodovkárnou, a počkal, až si ho všiml chrlič ve službě. Pak s velkou dávkou elánu a menší dávkou elegance chvíli provozoval plácačkami pohyby, kterými připomínal někoho, kdo se snaží se ztuhlýma rukama odehrát dvě partie ping-pongu současně.</p>
<p>„Skupina tady bude co by dup - aha, vidíš to…“</p>
<p>O kus dál na ulici bylo vidět párek trollů, kteří připevňovali na vůz se senem stejné zařízení, na jaké si stěžoval Bašev. Po nějaké chvíli se jeden z nich náhodou zadíval k signální věži, strčil loktem do svého kolegy, vytáhl z opasku svůj pár plácaček a s podstatně menší dávkou elánu mez Tračník vyslal řadu signálů.</p>
<p>Když přišla odpověď, rozhlédli se oba trollové kolem, spatřili Tračníka a pomalu se vydali směrem k němu.</p>
<p>„A-há!“ zvolal seržant pyšně.</p>
<p>„Úžasná věc, tahle nová technika, to ti řeknu,“ přikyvoval Tovše Bašev s obdivem. „A to muselo být nějakých čtyřicet padesát metrů, že?“</p>
<p>„No bodejť, Tovše. Za starejch časů bych byl musel zapískat na píšťalku. A to sem dorazí a už budou <emphasis>vědět, </emphasis>že jsem to byl já, kdo je tady potřebuje.“</p>
<p>„Místo aby se rozhlédli kolem a zjistili, že jsi to byl ty,“ přikyvoval Bašev.</p>
<p>„No, to je ono,“ zabručel Tračník, který si přece jen uvědomil, že to, co právě předvedl, není ten nejzářivější paprsek úsvitu komunikační revoluce. „Samozřejmě, že by to fungovalo i kdyby byli mnohem dál. Třeba na druhé straně města. A kdybych přikázal chrliči, aby to, jak my říkáme, hodil na ,velkou’ věž na Pahorku, dostali by tu zprávu během pár minut až ve Sto Latech, chápeš?“</p>
<p>„A to je odsud přes třicet kilometrů.“</p>
<p>„Míň rozhodně ne.“</p>
<p>„Úžasné, Frede.“</p>
<p>„Čas utíká, Tovše,“ řekl Tračník, když k nim trollové dorazili.</p>
<p>„Policisto Rohovce, kdo vám nařídil, abyste dal to zařízení na vůz mého přítele?“ dotazoval se rozhořčeně.</p>
<p>„No ale… seržo, dyť zrovna dneska ráno ste nám říkal, že máme zablokovat každou káru, kerá…“</p>
<p>„Ale ne tenhle vůz!“ řekl Tračník. „Okamžitě ho odemkněte a už o tom nebudeme mluvit, jo?“</p>
<p>Policista Rohovec, jak se zdálo, došel k závěru, že není placen za to, aby myslel, a to bylo dobře, protože seržant Tračník byl toho názoru, že trollové v jeho oddělení se o peníze nezajímají. „No dyž to říkáte, seržo…“</p>
<p>„Tak se do toho pusťte a my tuhle s Tovšem si promluvíme, co Tovše?“ obrátil se Tračník k hospodskému.</p>
<p>„Přesně tak, Frede.“</p>
<p>„Ha-ha, říkám ,promluvíme’, i když já budu hlavně poslouchat, protože budu mít plná ústa.“</p>
<p>Z borových větví se v kaskádách řinul sníh. Muž se ale prodral hustou stěnou nízkého porostu, pak se na chvilku zastavil, chvilku nabíral dech a nakonec vyrazil svižným klusem přes mýtinu.</p>
<p>Na druhé straně údolí zaslechl první zatroubení rohu.</p>
<p>Takže jestli jim může věřit, má hodinu. Možná že se mu nepodaří dostat se až k věži, ale byly tady ještě jiné cesty, jak se dostat ven.</p>
<p>Měl plán. Několik plánů. Byl si jist, že je nějak dokáže ošálit. Držet se co možná mimo sníh, vrátit se a zdvojit stopu, využívat potoků… Bylo to možné, už se to předtím <emphasis>podařilo.</emphasis><emphasis> </emphasis>Byl si tím jist.</p>
<p>O několik kilometrů dál klouzala hustým lesem štíhlá těla. Hon začal.</p>
<p>Zatím úplně někde jinde v Ankh-Morporku hořela budova Cechu šašků a kašparů.</p>
<p>To byl velký problém, protože požárnické družstvo cechu tvořili samí klauni.</p>
<p>A v tom právě byl ten zádrhel, protože zkuste ukázat klaunovi kbelík s vodou a žebřík - on na to umí zareagovat jen jediným způsobem. Převládnou dlouhá léta dřiny a výcviku. Je to něco, co k němu hovoří z jeho červeného nosu. Nedokáže si pomoci.</p>
<p>Samuel Elánius, velitel Městské hlídky, se opřel pohodlněji o zeď a pozoroval představení.</p>
<p>„Každopádně musíme Patriciji znovu předložit návrh na založení civilní hasičské služby,“ zabručel. Na druhé straně ulice uchopil klaun žebřík, otočil se, srazil k zemi klauna <emphasis>za sebou </emphasis>do kbelíku s vodou, pak se znovu otočil, aby zjistil, proč je za ním takový hluk, a tak srazil svou ubohou oběť do kbelíku podruhé, tentokrát s překvapivě drnčivým zvukem. Dav mlčky a vážně přihlížel. Každý věděl, že kdyby to byla legrace, klauni by to nedělali.</p>
<p>„Jenže cechy jsou zásadně proti tomu,“ ozval se kapitán Karotka Rudykopalsson, jeho zástupce, když klaunovi se žebříkem vylil jeho kolega celý kýbl vody do kalhot. „Říkají, že by to bylo nedovolené vstupování na cizí pozemky.“</p>
<p>Oheň se začal pomalu šířit do prvního poschodí.</p>
<p>„Když to necháme shořet, bude to velká rána pro zábavní průmysl v našem městě,“ upozorňoval Karotka vážně.</p>
<p>Elánius na něj vrhl pohled koutkem oka. To byla poznámka, jaké dokázal dělat právě jen Karotka. Byla to nevinnost sama, ale kdyby člověk <emphasis>chtěl, </emphasis>mohl si to vyložit různě.</p>
<p>„To máte pravdu,“ přikývl. „Takže bychom s tím měli asi něco dělat.“ Postoupil kupředu a přiložil ruce k ústům.</p>
<p>„Pozor, lidičky, tady je Městská hlídka! Vytvořte řetěz!“ zavolal.</p>
<p>„Hele, a to <emphasis>musíme?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vykřikl někdo ze zástupu. „Ano, to <emphasis>musíte,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>potvrdil kapitán Karotka. „No tak, všichni do toho, když utvoříme dvě řady, bude v okamžiku po všem! Co říkáte, hm? A ještě si při tom mužem užít trochu legrace!“</p>
<p>A jak si Elánius všiml, všichni se začali skutečně stavět do řad. Karotka s každým zacházel jako se skvělým parťákem a kamarádem a z jakéhosi nevyzpytatelného důvodu lidé nedokázali odolat nutkání, které jim našeptávalo, že ho nesmějí zklamat..</p>
<p>Jakmile byli klauni odzbrojeni a odvedeni laskavými lidmi pryč, byl oheň, ke zklamání davu, zakrátko zlikvidován.</p>
<p>Když si Elánius zapálil doutník, vynořil se ze zbytků kouře Karotka a otíral si čelo. „Jak se ukázalo, udělalo se tady špatně jednomu polykači ohně,“ ohlásil.</p>
<p>„Možná že nám to nikdy neodpustí,“ uvažoval nahlas Elánius, když vykročili dál po své trase. „No, dobrá… a co teď?“</p>
<p>Karotka pozvedl oči k nejbližší signalizační věži.</p>
<p>„Srocení lidu v ulici Kotevního řetězu,“ ohlásil. „Je to všeobecný poplach, pane.“</p>
<p>Dali se do běhu. Při všeobecném poplachu se dá do běhu <emphasis>každý. </emphasis>Ten člověk v nesnázích totiž můžete být klidně i vy.</p>
<p>Čím víc se blížili, tím častěji potkávali na ulici trpaslíky a Elánius poznal ta znamení. Všichni měli nepřítomné, soustředěné výrazy a šli jedním směrem.</p>
<p>„Už je po všem,“ řekl Elánius, když oběhli další roh. „To se pozná už podle toho, jak vzrostl počet podezřele nevinných přihlížejících.“</p>
<p>Ať už se poplach týkal čehokoliv, muselo to být něco velkého. Ulice byla poseta odpadky a také celou řadou trpaslíků.</p>
<p>Elánius zpomalil.</p>
<p>„To už je tenhle týden potřetí,“ zabručel. „Co to do nich vjelo?“</p>
<p>„Těžko říci, pane,“ potřásl hlavou Karotka. Velitel po něm vrhl kosý pohled. Karotka byl vychován mezi trpaslíky. Stejně jako oni, když se tomu mohl jen trochu vyhnout, nikdy neřekl přímou lež.</p>
<p>„To není totéž jako <emphasis>já nevím</emphasis><emphasis>, </emphasis>že ne?“ naklonil Elánius hlavu na stranu.</p>
<p>Kapitán se zatvářil rozpačitě.</p>
<p>„Myslím, že je to… svým způsobem politické,“ řekl pak.</p>
<p>Elánius si všiml těžké vrhací sekery trčící ze zdi.</p>
<p>„Ano, to vidím,“ přikývl.</p>
<p>Někdo přicházel ulicí a byl pravděpodobně příčinou, proč se srocení lidu rozpadlo. Svobodník Modrojíl byl největší troll, se kterým se velitel Elánius kdy setkal. <emphasis>Tyčil se a rozpínal. </emphasis>Byl tak obrovský, že v davu ani nevynikal, protože <emphasis>on sám </emphasis>byl dav, lidé si ho většinou nevšimli, protože jim stál v cestě jako hmota. A stejně jako mnoho velkých a silných lidí byl od přírody jemný a stydlivý a měl sklony nechat si od jiných lidí přikazovat, co má dělat. Kdyby ho byl osud zavedl do nějakého gangu, pracoval by pro něj jistě jako hlavní nátlaková skupina. V Hlídce pracoval jako štít proti demonstrantům. Zpoza něj vyhlíželi další policisté.</p>
<p>„Zdá se, že to začalo v Nebozezově lahůdkářství,“ řekl Elánius, když k němu dorazili ostatní členové Hlídky. „Zeptejte se Nebozeza, co o tom ví.“</p>
<p>„To není dobrý nápad, pane,“ řekl Karotka pevně. „Ten vůbec nic neviděl.“</p>
<p>„Jak víte, že nic neviděl? Vždyť jste se ho neptal.“</p>
<p>„Vím to, pane. Nic neviděl. A taky nic neslyšel.“</p>
<p>„Zatímco mu dav ničil podnik a vyhazoval všechno ven na ulici?“</p>
<p>„Přesně tak, pane.“</p>
<p>„Aha. Už chápu. Nikdo není tak hluchý jako ten, kdo nechce slyšet, to mi chcete naznačit?“</p>
<p>„Něco takového, pane. Podívejte, pane, už je po všem. Myslím, že nikomu se nic vážného nestalo. To bude to nejlepší. Prosím?“</p>
<p>„Je to snad zase jedna z těch soukromých trpasličích záležitostí, kapitáne?“</p>
<p>„Ano, pane -“</p>
<p>„Jenže tohle je Ankh-Morpork, kapitáne, a ne nějaký důl v horách a mou povinností je udržet tady klid a mír, a tohle tak rozhodně nevypadá. Copak asi lidé řeknou těmhle srocením, hm?“</p>
<p>„Řeknou, že to byl další den v životě velkoměsta, pane,“ odpověděl Karotka škrobeně.</p>
<p>„Ano, možná že to někteří řeknou. Ale přesto -“ Elánius zvedl ze země sténajícího trpaslíka. „Co jste zač?“ zavrčel popuzeně. Nemám náladu na žádné pitomé řečičky. No tak, vaše jméno?“</p>
<p>„Agi Ukradmlátek,“ zahuhlal trpaslík, který se snažil vyprostit z Elániova sevření.</p>
<p>„Dobrá,“ ušklíbl se Elánius. „Napište si to, Karotko.“</p>
<p>„Ne, pane,“ odpověděl Karotka.</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Ve městě žádný Agi Ukradmlátek nežije; pane.“</p>
<p>„Copak znáte všechny trpaslíky?“</p>
<p>„Většinu, pane. Ale Agiho Ukradmlátka najdete jen v dolech. Je to takový zlomyslný důlní duch. Tak například věta ,Strč si to tam, kam Agi sype uhlí“ znamená, pane, že -“</p>
<p>„Ano, v pořádku, dovedu si to domyslet,“ mávl Elánius rukou. „Vy se mi tady pokoušíte naznačit, že ten trpaslík mi řekl něco takového, jako že to srocení lidu tady má na svědomí svatý Utřinos?“ Trpaslík se mezitím hbitě ztratil za rohem.</p>
<p>„Tak nějak, pane. Promiňte na okamžik, pane.“ Karotka přešel ulici, vytáhl z opasku dvě na bílo natřené plácačky. „Musím se jen dostat na místo, odkud je vidět signální věž,“ dodával. „Raději jun pošlu zprávu.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Víte, čeká nás Patricij, takže si myslím, že by bylo dobré dát mu vědět, že přijdeme o něco později, a omluvit se.“</p>
<p>Elánius vytáhl hodinky a zadíval se na ně. Jak se zdálo, dnešek bude jedním z těch dní…, jaké jsou v poslední době každý den.</p>
<p>Je zakódováno v prapřirozenosti vesmíru, že osoba, která vás nechává nejen pravidelně, ale vždy minimálně deset minut čekat, bude v den, kdy se vy o deset minut opozdíte, připravena o deset minut dříve a dá vám ostentativně najevo, <emphasis>že o tom tedy nebude mluvit.</emphasis></p>
<p>„Omlouvám s za to zpoždění, pane,“ řekl Elánius, když vstoupili do Oválné kanceláře.</p>
<p>„Oh, máte <emphasis>zpoždění?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Lord Vetinari vzhlédl od papírů, které měl na stole, a pozvedl obočí. „Ani jsem si nevšiml. Doufám, že vás nezdrželo nic vážného.“</p>
<p>„Hořela budova Cechu kašparů a šašků, pane,“ odpověděl Karotka.</p>
<p>„Ztráty?“</p>
<p>„Žádné, pane.“</p>
<p>„Výborně, tak to je požehnání,“ odpověděl opatrně Vetinari. Pak odložil pero.</p>
<p>„Takže… co jsme to měli probrat?“ Přitáhl k sobě jeden z papírů a rychle ho přečetl.</p>
<p>„Aha… vidím, že nově vytvořené Dopravní oddělení začíná přinášet své výsledky.“ Ukázal bradou na vysoký stoh papírů na jedné straně stolu. „Dostávám spoustu stížností z Cechu kočích a povozníků. Skvělá práce. Tlumočte prosím mé poděkování seržantu Tračníkovi a jeho týmu.“</p>
<p>„Provedu, pane.“</p>
<p>„Jak tady vidím, tak v jeden den znehybnili sedmnáct vozů, deset koní, osmnáct volů a jednu kachnu.“</p>
<p>„To bylo za parkování na zakázaných místech, pane.“</p>
<p>„Jistě. Bohužel, objevuje s v tom jistá zákonitost, která je tak trochu záhadná.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Mnoho kočích a vozků říká, že oni ve skutečnosti vůbec neparkovali na nesprávném místě, ale že jen zastavili, když přes cestu velice pomalu přecházela jakási výjimečně stará a neobyčejně ošklivá stařenka.“</p>
<p>„To říkají oni, pane.“</p>
<p>„Vědí, že je to velmi stará paní, protože si neustále nahlas a zřetelně drmolí věci jako ,Já chudák a moje ubohý starý nohy, co si já nešťastná stará ženská počnu’ a podobně.“</p>
<p>„Ale to mi opravdu připadá jako obyčejná stará ženská, pane,“ řekl Elánius s kamennou tváří.</p>
<p>„Ale jistě. Divné je na tom ovšem to, že několik vozků nahlásilo, že vzápětí viděli, jak stařenka velmi svižným krokem zmizela ve vedlejších uličkách. Asi bych si toho nevšímal, kdyby nebylo skutečnosti, že tu dámu viděli belhat se krátce potom pomalu přes ulici o kus dále. Je to prostě tak trochu záhada, Elánie.“</p>
<p>Elánius si přetřel oči rukou. „Myslím, že tuhle záhadu velmi rychle vyřeším, pane.“</p>
<p>Patricij přikývl a udělal si na papír před sebou krátkou poznámku.</p>
<p>Když pak list odložil, objevil se pod ním mnohem špinavější, promaštěný a pomačkaný kus papíru. Patricij vzal do rukou dva nože na papír a se štítivým výrazem papír s jejich pomocí rozložil a posunul po stole k Elániovi.</p>
<p>„Víte něco o tomhle?“</p>
<p>Elánius četl nápis psaný tužkou velkými kulatými písmeny.</p>
<p><emphasis>DraChý náČleníKu SmeČky, KroutoSt páChnutá na bezdmovejCh pSůCh v tadytom měStě je vodStudou. Co aSi Kam ČumáKuje ChlídKa? PotpSaná líga oproti KroutostSti na pSách.</emphasis></p>
<p>„Vůbec nic,“ odpověděl velitel.</p>
<p>„Mí úředníci říkají, že minimálně obden někdo strčí takový lístek pod palácová vrata,“ vysvětloval Patricij. „A nikdy nikoho nezahlédnou.“</p>
<p>„Chcete, abych se tomu věnoval?“ zeptal se Elánius. „Nemělo by být těžké najít v tomhle městě někoho, kdo při psaní sliní a má ještě horší gramatiku než Karotka.“</p>
<p>„Díky, pane,“ zabručel Karotka.</p>
<p>„Nikoho nezahlédl ani žádný ze strážných,“ pokračoval Patricij. „Existuje snad v Ankh-Morporku nějaký spolek, který by se staral o dobro psů?“</p>
<p>„O tom pochybuji, pane.“</p>
<p>„Pak to budu ignorovat, prozatím,“<emphasis> </emphasis>zabručel Vetinari a odhodil promáčený a špinavý papír do koše.</p>
<p>„Nuže, teď k těm důležitějším věcem,“ řekl škrobeně. „Takže… Co víte o Bjonku?“</p>
<p>Elánius na něj poněkud nechápavě zíral.</p>
<p>Karotka tiše zakašlal. „Myslíte řeku, nebo město, pane?“ zeptal se.</p>
<p>Patricij se usmál. „Hmm, kapitáne, u vás už mě dávno nic nepřekvapí. Ano, mluvím o městě.“</p>
<p>„Je to jedno z největších měst v Überwaldu, pane,“ odpovídal Karotka. „Vývoz: vzácné kovy, kůže, dřevo, a samozřejmě tuk z hlubokotučných dolů v Schmaltzbergu -“</p>
<p>„Takže ono <emphasis>skutečně </emphasis>existuje místo, které se jmenuje Bjonk?“ ujišťoval se Elánius, který se stále ještě nedokázal vzpamatovat z rychlosti, s jakou se dostali od mokrého dopisu o psech k neznámému místu v Überwaldu.</p>
<p>„Abych mluvil přesně, tak ono se to správně vyslovuje Bžunk,“ upozorňoval Karotka.</p>
<p>„No dobrá, ale -“</p>
<p>„A v Bžunku, pane, slovo Morpork zní přesně jako název jednoho velmi důvěrného kousku dámského spodního prádla,“ pokračoval klidně Karotka. „Když se tak nad tím člověk zamyslí, tak je na světě příliš mnoho zbytečných slabik.“</p>
<p>„Jak tohle všechno víte, Karotko?“</p>
<p>„Jen tak, pane, víte, to tak člověk nasbírá, tu zaslechnete to a tam zase ono…“</p>
<p>„Vážně? A který že to tak důvěrný kousek…“</p>
<p>„Během několika týdnů se tam odehraje něco neobyčejně významného,“ vskočil Elániovi do řeči Patricij. „Něco, a to musím dodat, co je životně důležité pro budoucí prosperitu Ankh-Morporku.“</p>
<p>„Korunovace Dolního krále,“ řekl Karotka.</p>
<p>Elánius přeletěl očima z Karotky na Patricije a zpět.</p>
<p>„Existuje tady snad nějaký oběžník, který koluje po městě a mně se zatím vyhnul?“</p>
<p>„Trpasličí komunita už několik měsíců o ničem jiném nemluví, pane.“</p>
<p>„Skutečně?“ Elánius pozvedl obočí. „To mluvíte o těch sroceních? Ty rvačky, které se teď noc co noc odehrávají prakticky ve všech trpasličích barech a hospodách?“</p>
<p>„Kapitán Karotka má pravdu, Elánie. Bude to velká příležitost, událost, které se zúčastní zástupci mnoha vlád a zemí. A samozřejmě také různých überwaldských knížectví, protože Dolní král vládne jen v těch částech Überwaldu, které jsou pod zemí.</p>
<p>Jeho přízeň je velmi cenná. Budou tam z Borogravie i Genovy a pravděpodobně i z Klače.“</p>
<p>„Z Klače? Ale vždyť ti jsou od Überwaldu ještě dál než my! Proč by se unavovali tak dalekou cestou?“</p>
<p>Pak se Elánius na okamžik odmlčel a dodal: „Aha. To jsem ale hlupák. Kde jsou ty peníze?“</p>
<p>„Prosím, veliteli?“</p>
<p>„To říkal můj starý seržant, když něčemu nerozuměl, pane. Zjisti, kde jsou v celé té věci peníze, a máš záhadu napůl rozřešenou.“</p>
<p>Vetinari vstal, obrátil se k nim zády a přešel k velkému oknu.</p>
<p>„Überwald je obrovská země,“ oslovil sklo. „Temná. Tajemná. Prastará…“</p>
<p>„Obrovské neodhalené zásobárny uhlí a kovových rud,“ řekl Karotka. „A samozřejmě tuku. Nejlepší svíčky, lampový olej a mýdlo pocházejí ze schmalzbergských skladů.“</p>
<p>„A proč? Cožpak nemáme vlastní jatka?“</p>
<p>„Ankh-Morpork spotřebuje obrovské množství svíček, pane.“</p>
<p>„Ale v žádném případě už nespotřebuje takové množství mýdla,“ zabručel Elánius.</p>
<p>„Víte, pane, tuk má velmi mnohostranné využití. My v žádném případě nejsme soběstační.“</p>
<p>„Aha,“ pozvedl Elánius obočí.</p>
<p>Patricij si povzdechl. „Já samozřejmě doufám, že bychom mohli posílit obchodní spojení s různými národy v Überwaldu,“ řekl. „Celá situace je nesmírně choulostivá a nestálá. Kolik toho víte <emphasis>vy </emphasis>o Überwaldu, veliteli?“</p>
<p>Elánius, jehož zeměpisné znalosti města byly až mikroskopicky přesné do vzdálenosti několika kilometrů za hradby a jen mikroskopické odtamtud dále, nejistě naklonil hlavu ke straně.</p>
<p>„Tedy přesněji řečeno, ona to vlastně není země,“ pokračoval Vetinari. „Je to spíš něco -“</p>
<p>„Je to spíš něco, co existuje předtím, <emphasis>než </emphasis>vznikne nějaká země,“ doplnil ho Karotka. „Jsou tam hlavně opevněná města, hospodářská společenstva bez stálých hranic a mezi tím spousta pralesů. Neustále tam vládnou krevní a jiné msty. Neexistuje tam právo, s výjimkou toho, které prosadí místní pánové, a bují banditismus všeho druhu.“</p>
<p>„Jak jiný je život v našem drahém velkém městě,“ zabručel jízlivě Elánius a ani se nesnažil příliš tlumit hlas. Vetinari na něj lhostejně pohlédl.</p>
<p>„V Überwaldu trpaslíci a trollové stále ještě nezapomněli na staré křivdy a vzájemnou nenávist,“ pokračoval Karotka. „Existují tam velká území ovládaná místním upírským nebo vlkodlačím klanem a také oblasti, které mají podstatně vyšší magický náboj, než je běžné. Je to velmi chaotické a zvláštní místo a málokoho by tam napadlo, že jsme ve století Ovocného netopýra. Můžeme jen doufat, že se věci vylepší a Überwald že se šťastně připojí ke společenství ostatních států.“</p>
<p>Elánius s Vetinarim si vyměnili krátký pohled. Karotkova řeč někdy zněla jako oslavný esej napsaný omámeným sboristou.</p>
<p>„Dobře řečeno,“ prohlásil nakonec Patricij poněkud váhavě. „Jenže až do onoho šťastného dne pro nás Überwald zůstává hádankou zahalenou v tajemství plném záhad.“</p>
<p>„Dovolíte? Rád bych se ujistil, že jsem to správně pochopil,“ ozval se Elánius. „Überwald je jako obrovská játrová paštika, které si teď najednou všichni všimli, a když nám tahle korunovace poskytla záminku, společně se na ni sesypeme s nožem, vidličkou a lžící a nahrneme si na talíř tolik, kolik se nám podaří urvat?“</p>
<p>„Vaše chápání politické reality je mistrovské, Elánie. Chybí vám jen ten správný slovník. Ankh-Morpork tam musí vypravit svého zástupce, to je samozřejmé. Vyslance, jak se tomu říká,“ usmál se Vetinari.</p>
<p>„Nesnažíte se naznačit, že by se tahle záležitost měla týkat mě, že ne?“ podíval se na něj Elánius.</p>
<p>„Oh, samozřejmě že tam nemohu poslat velitele Městské hlídky,“ zavrtěl hlavou lord Vetinari. „Většina überwaldských zemí něco takového jako policejní jednotky nebo civilní pořádkové sbory vůbec nezná.“</p>
<p>Elánius se uvolnil. „Já tam pošlu vévodu z Ankhu.“ Elánius se napřímil jako prkno. „Oni tam mají vysloveně feudální systém,“ pokračoval Vetinari. „Hrozně si potrpí na tituly -“</p>
<p>„Nepřikazujete mi tím, abych jel do Überwaldu, nebo ano?“</p>
<p>„Přikazovat, vaše milosti?“ Vetinari se zatvářil šokovaně a zúčastněně. „Dobrotivé nebe, musel jsem nějak chybně pochopit lady Sibylu… Zrovna včera mi říkala, že delší dovolená někde hodně daleko od Ankh-Morporku by vám jistě udělala moc dobře…“</p>
<p>„Vy jste mluvil se Sibylou?“</p>
<p>„Ano, na recepci pořádané na počest nového představeného Cechu krejčích. Myslím, že vy jste odešel dost časně. Byl jste odvolán. Něco naléhavého. To samozřejmě chápu. Lady Sibyla se pak mimochodem zmínila o tom, že jak se zdá, jste neustále zaměstnán, ona tedy přesně řekla, že se neustále plně věnujete svému zaměstnání, a pak prostě jedno vyplynulo z druhého. Ale proboha, doufám, že tady nedošlo k nějakému tragickému nedorozumění…“</p>
<p>„Nemůžu opustit město <emphasis>právě teď!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zvolal Elánius a v hlase mu zazněl náznak zoufalství. „Je tady tolik práce!“</p>
<p>„No a to je právě ten důvod, který lady Sibyla uvádí pro to, abyste odjel z města,“ přikývl Vetinari.</p>
<p>„Právě jsme otevřeli nové výcvikové středisko -“</p>
<p>„To už klape jako hodinky, pane,“ ozval se Karotka.</p>
<p>„Celá komunikační síť - myslím tím systém poštovních holubů - je v naprostém zmatku -“</p>
<p>„To už jsme prakticky taky vyřídili, pane, všechno to vězelo v jejich potravě, takže když jsme doplnili krmnou směs a upravili západky v holubnících, všechno začalo fungovat.“</p>
<p>„Chystali jsme zahájit provoz Říční hlídky -“</p>
<p>„No, s tím nějaké dva tři týdny nic nenaděláme, pane, alespoň ne do té doby, než vykopeme loď.“</p>
<p>„Všechny rozvody ve Štebětalské ulici -“</p>
<p>„Už na tom pracujou instalatéři a žumponoři, pane.“</p>
<p>Elániovi bylo jasné, že prohrál. Prohrál už ve chvíli, kdy se do toho zapojila Sibyla, protože ona byla naprosto spolehlivý dobývací stroj, který vždycky dokázal zdolat hradby jeho obrany. Elánius však věřil, že každý voják by měl padnout v boji.</p>
<p>„Vy dobře víte, že já na tyhle <emphasis>diplomatické řečičky </emphasis>moc nejsem,“ bránil se ještě z posledních sil.</p>
<p>„Naopak, Elánie, jak se zdá, překvapil jste celý diplomatický sbor sídlící v Ankh-Morporku,“ zavrtěl hlavou lord Vetinari. „Nikdo z nich totiž není zvyklý na přímou řeč. To je plete. Co jste to řekl minulý měsíc tomu istancijskému velvyslanci?“ Zalistoval papíry na stolní desce. „Okamžik… tu stížnost tady někde mám… Aha, ano, týkalo se to jejich vojenských nájezdů přes řeku Kluznici… Myslím, že jste naznačil, že kdyby mělo dojít k dalšímu narušování hranic, dotklo by se to jeho, tedy velvyslance, osobně - mám-li citovat, řekl jste: ,že by ho pak museli posbírat a odnést domů v košíku’.“</p>
<p>„Omlouvám se, sire, ale byl to dlouhý a namáhavý den a ten chlap už mi začínal opravdu lézt -“</p>
<p>„A hned následujícího dne se jejich vojska stáhla tak daleko od hranic, že byla málem u hranic na protější straně jejich území,“ přerušil ho lord Vetinari a odsunul papír stranou. „Musím říci, že váš názor všeobecně souhlasil s tím, co jsem si o celé situaci myslel já, ale byl, jak bych to řekl, podstatně stručnější. Kromě toho mám zprávy, že jste se na velvyslance díval velmi výhružným pohledem.“</p>
<p>„Tak já se dívám vždycky.“</p>
<p>„No jistě. Naštěstí v Überwaldu nebudete potřebovat nic jiného než se dívat přátelsky.“</p>
<p>„Hm, takže nechcete, abych říkal takové ty věcičky jako ,Co kdybyste nám prodali všechen váš tuk za pár babek?’, ne?“ řekl Elánius zoufale.</p>
<p>„Ne, po vás se nechce, abyste vedl nějaká jednání, Elánie. To provedou mí úředníci, kteří tam vytvoří dočasné vyslanectví a proberou všechny potřebné záležitosti s místními obchodníky a odborníky od ůberwaldského dvora. Všichni úředníci mluví jedním jazykem. Budete prostě tak vévodský, jak to jen dokážete. Samozřejmě, že si s sebou vezmete doprovod. Poradní skupinu,“ dodával Vetinari, když viděl Elániův ztracený pohled. Povzdechl si. „Prostě pár lidí, kteří s vámi pojedou. Navrhuju seržantku Anguu, seržanta Navážku a desátnici Řiťku.“</p>
<p>„Hm,“ zabručel spokojeně Karotka a kývl na Elánia, jako by mu dodával odvahy.</p>
<p>„Pardon?“ pozvedl zmateně Elánius obočí. „Musel jsem teď nějak minout kus toho, co jste mi povídal, sire.“</p>
<p>„Vlkodlačici, trolla a trpaslíka,“ vysvětloval pohotově Karotka. „Zástupce etnických menšin, pane.“</p>
<p>„…jenže v Überwaldu jsou to zástupci etnických <emphasis>většin,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>doplnil lord Vetinari. „Všichni tři poddůstojníci původně pocházejí z Überwaldu, pokud se nemýlím. Jejich přítomnost bude tím nejpřesvědčivějším argumentem.“</p>
<p>„No to <emphasis>mně </emphasis>vůbec nevadí,“ ušklíbl se Elánius. „Ale raději bych si s sebou vzal -“</p>
<p>„Pane, to ukáže lidem v Überwaldu, že Ankh-Morpork je multinárodnostní společnost, chápete?“ vskočil mu do řeči Karotka.</p>
<p>„Aha, už je mi to jasné. ,Lidé jako my’. Lidé, se kterými můžeme obchodovat,“ přikyvoval Elánius zachmuřeně.</p>
<p>„Občas si říkám,“ ozval se Vetinari, „že cynismus Hlídky je…“</p>
<p>„Nedostatečný?“ přispěchal mu na pomoc Elánius. Zavládlo ticho. „No dobrá,“ řekl po chvíli Elánius. „Tak já abych si šel přeleštit kuličky[*] na své šlechtické korunce, co?“ zabručel.</p>
<p>„Pokud jsem nezapomněl své hodiny heraldiky, tak vévodská korunka žádné kuličky nemá. Je prostě a jednoduše taková… špičatá,“ řekl Patricij a posunul po stole štůsek papírků, na jehož vrcholu ležela zlatě lemovaná pozvánka. „Výborně. Dám hned poslat zprávu semafory. Podrobnější instrukce dostanete později. Vyřiďte mé upřímné pozdravení vévodkyni. A teď už vás nebudu dále zdržovat…“</p>
<p>„To říká vždycky,“ zavrčel nenaloženě Elánius, když s Karotkou scházeli po schodišti. „Dobře ví, jak se mi nelíbí, že jsem ženatý <emphasis>s </emphasis>vévodkyní, a jak mě popudí, když mi to připomene.“</p>
<p>„Ale já myslel, že vy a lady Sibyla -</p>
<p>Ale ne… manželství se Sibylou je fajn, o to nic,“ pospíšil si Elánius s odpovědí. „Já nenávidím jen ten hraběcí titul. Kde jsou všichni dnes v noci?“</p>
<p>„Desátnice Řiťka má službu v holubníku, Navážka s Cvočkem Cvrkalem jsou na noční a Angua má speciální poslání na Stínově, sire. Nevzpomínáte?</p>
<p>„S Nobym?“</p>
<p>„U všech bohů, máte pravdu. Dobrá. Jakmile se zítra vrátí, řekněte jim, ať se u mě hlásí. A zařiďte, aby se Nobymu nějakou náhodou ztratila ta příšerná paruka, a dobře ji ukryjte, ano?“ Elánius prolistoval štos papírů. „Nikdy jsem neslyšel o Dolním králi trpaslíků. Myslel jsem, že ,král’ je takový výraz trpaslíků, který označuje něco jako hlavního inženýra.“</p>
<p>„Hm, víte, pane, Dolní král je velmi speciální postava,“ odpověděl Karotka.</p>
<p>„A proč?“</p>
<p>„No, ono to všechno <emphasis>začíná </emphasis>u Mazance z křemence[*], pane.“</p>
<p>„Čím že to?“</p>
<p>„Vadilo by vám, pane, kdybychom se do Dvora vrátili malou oklikou? Myslím, že bych vám mohl dost věcí objasnit, pane.“</p>
<p>V jedné z nejproslulejších čtvrtí Ankh-Morporku, ve Stínově, na rohu jedné z desítek podezřelých uliček stála mladá žena. Stála tak, že už polohou těla naznačovala to, že je to, čemu by se v místním žargonu řeklo „dáma na čekané“. Tedy abychom celou věc upřesnili, byla to dáma na čekané, ale tím, koho čekala, musel být pan Správný neboli pan Naditý, Zazobaný či Prachatý. Bohužel, většina takových žila na druhé straně Ankhu, a proto se jim taky říkalo „ti za vodou“.</p>
<p>Znuděně zatočila kabelkou.</p>
<p>To byl velmi zřetelný signál, a to i pro člověka oplývajícího mozkem holuba. Člen Cechu zlodějů by ji velmi opatrně obešel po druhé straně ulice a kromě krátkého a přátelského pokynutí na pozdrav by si jí nevšímal. Dokonce i mnohem méně slušní nezávislí zloději, kteří se v této oblasti potulovali, by si to dvakrát rozmysleli, než by se odvážili zavadit pohledem o její kabelku. Cech švadlen a šiček uplatňoval velmi rychlou a hlavně nezvratnou spravedlnost.</p>
<p>V hubeném těle Játobyla Dluhoše se bohužel neukrýval ani mozek velikosti holubího. Malý mužík pozoroval celých pět minut kabelku jako kočka pohybující se klubíčko a pouhá představa jejího obsahu ho hypnotizovala. On ty peníze prakticky <emphasis>cítil. </emphasis>Pozvedl se na špičky, sklonil hlavu a vyrazil uličkou, uchopil kabelku a skutečně urazil ještě několik decimetrů, než svět vybuchl a Játobyl upadl jak dlouhý tak široký na rozblácenou zem.</p>
<p>Za pravým uchem ucítil hustou vlhkost, jako kdyby mu tam někdo slinil. A slyšel také velmi tiché a pomalé vrčení, spíš něco jako výhružné předení, které se neměnilo, jen vyjadřovalo nekompromisní slib, co všechno by se stalo, kdyby se pokusil pohnout.</p>
<p>Pak zaslechl kroky a koutkem oka zahlédl běl krajek.</p>
<p>„Ale, to je přece <emphasis>Játobyl,“ </emphasis>ozval se hlas.</p>
<p>„Krádež kabelky? To je ale ošklivé a nízké. Dokonce i na tebe, nezdá se ti? Mohl jsi skutečně přijít k úrazu. To je jenom Dluhoš, slečno. Ten nikdy nedělá potíže. Můžete ho pustit.“</p>
<p>Váha z Dluhošových zad zmizela. Pak slyšel, jak někdo velmi tiše odkráčel do temnoty za ústím uličky.</p>
<p>„Já to byl, já to byl, já to udělal!“ prohlašoval malý zloděj zoufale, když mu desátník Nóblhóch pomáhal na nohy.</p>
<p>„Jo, my víme, my jsme tě při tom viděli,“ přikývl Noby. „A víš, co by se ti stalo, kdyby na to přišli ti z Cechu zlodějů? Netrvalo by dlouho a ocitl by ses s podříznutým krkem v řece, to bez ohledu, jak moc by ses chtěl napravit.“</p>
<p>„Voni mě nenáviděj, páč sem tak dobrej,“ huhlal Játobyl slepenými vousy. „Heleďte, víte vo tý loupeži u Tovše Baševa? To jsem udělal já. Já to byl.“</p>
<p>„Jasně, Dluhoši, tos byl ty.“</p>
<p>„A ta loupež zlata z trezoru minulej tejden, to sem byl taky já. Ne Koksicht a jeho hoši.“</p>
<p>„Jasně že to nebyl Koksicht, ale ty, Dluhoši.“</p>
<p>„A ta prácička u zlatníka, co mu všichni řikaj Ruda Žeby, co k ní došlo -“</p>
<p>„Tos byl taky ty, že jo?“</p>
<p>„Jasně,“ přikývl Játobyl.</p>
<p>„A oheň bohům, náhodou, jsi neukradl?“ ušklíbl se ďábelsky Noby pod svou parukou.</p>
<p>„Jo, já to byl, máte pravdu,“ přiznal se okamžitě Dluhoš. Několikrát si smutně povzdechl. „Jenže jsem v tý době byl samozřejmě mnohem mladší.“ Pak krátkozrace zamžoural na desátníka Nóblhócha.</p>
<p>„Proč máš na sobě ženský šaty, Noby?“ užasl.</p>
<p>„To je přísně tajné, Dluhoši,“ odpověděl mu tajemným tónem desátník Nóblhóch.</p>
<p>„No jo, tak jo,“ přikývl rozpačitě Játobyl. „Hele, nemoh bys mi pučit pár šesťáků, Noby? Už sem dva dny nejed.“</p>
<p>Ve tmě zableskly malé mince.</p>
<p>„Tak a teď vodprejskni,“ prohlásil desátník Nóblhóch.</p>
<p>„Díky, Noby. Kdybys narazil na nějakej neřešitelnej zločin, víš, kde mě hledat.“</p>
<p>Dluhoš se tiše vytratil do tmy.</p>
<p>Za Nobym se objevila seržanta Angua a připínala si hrudní plát.</p>
<p>„Chudák,“ řekla.</p>
<p>„Kdysi to býval skvělý zloděj,“ řekl Noby, vytáhl ze své brašny zápisník a poznamenal si několik řádků.</p>
<p>„Je od tebe hezké, že mu vypomáháš,“ pokračovala Angua.</p>
<p>„No jo, já ty prachy zase seberu z vybranejch drobnejch,“ odpověděl klidně Noby. „Takže už víme, kdo udělal tu kasu s penězma, ne? To bude další pero za klobouk, až to povím panu Elániovi.“</p>
<p>„Za čepec, Noby.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Za tvůj čepec, Noby. Má kolem moc pěkné umělé květiny.“</p>
<p>„Jo to… no jo…“</p>
<p>„Ne že bych si stěžovala,“ pokračovala Angua, „ale když nám přidělili tuhle práci, myslela jsem si, že to<emphasis> já </emphasis>budu vystupovat jako návnada a ty mi budeš dělat krytí, Noby.“</p>
<p>„No jo, ale když ty jsi o…“ Nobyho obličej se stáhl námahou, když se snažil prodrat do neznámé jazykové oblasti, „…mor…phor… logicky obdarovaná…“</p>
<p>„Vlkodlačice, Noby. Já to slovo znám.“</p>
<p>„Dobrá… no, je to jasný, ty se dokážeš mnohem líp plížit ve stínech, a… vůbec, mně se to prostě nelíbí, když má ženská v policejní práci dělat návnadu…“</p>
<p>Angua zaváhala, jak se jí často stávalo, když se chystala promluvit s Nobym o komplikovaných věcech, a zamávala před sebou rukama, jako by se pokoušela uhníst a vytvarovat těsto svých myšlenek.</p>
<p>„Já jen, že… Chtěla jsem říct, že by si lidé mohli myslet…“ začala. „Myslela jsem… No, víš, jak lidé říkají mužům, kteří nosí paruky a dlouhé šaty, nebo ne?“</p>
<p>„Jistě, slečno.“</p>
<p>„Skutečně?“</p>
<p>„No jasně. Přece soudci, slečno.“</p>
<p>„Výborně. To je ono. Skvěle,“ přikyvovala Angua pomalu. „Tak, teď zkus hádat znovu…“</p>
<p>„Hm… herci, slečno?“</p>
<p>Angua se vzdala. „Ten taft ti opravdu sluší, Noby,“ řekla.</p>
<p>„Nemyslíte, že bych v něm vypadal moc tlustý, že ne?“</p>
<p>Angua nenápadně začichala. „Ale ne…“ řekla pak tiše.</p>
<p>„Myslel jsem, že pro přesvědčivost věci bych se měl trochu navonět,“ pospíšil si Noby.</p>
<p>„Cože? Aha…“ Angua zavrtěla hlavou a znovu zavětřila. „Jenže… já mám dojem…, že cítím… něco… jiného.“</p>
<p>„To mě udivuje, páč tahle věcička je přece jenom dost vostrá a abych se vám přiznal, slečno, fakticky si myslím, že konvalinky voněj trochu jinak…“</p>
<p>„To není voňavka.“</p>
<p>„…ale ten levandulovej přípravek na leštění mosazi, ale…“</p>
<p>„Myslíš, že by ses mohl vrátit na stanici sám, Noby?“ obrátila se k němu nepřítomně Angua. Navzdory tomu, že cítila, jak v ní narůstá panika, v duchu sama k sobě dodala: <emphasis>Konec konců, co by se mohlo stát? No vážně?</emphasis></p>
<p>„Jistě, slečno.“</p>
<p>„Já bych si… Potřebuju si něco… promyslet.“</p>
<p>Angua vyrazila do tmavých uliček a nozdry se jí plnily novým pachem. Musel to být silný pach, aby dokázal bojovat s mocnou Eau de Noby, a také byl. A <emphasis>jak </emphasis>mocný.</p>
<p>Ne tady, pomyslela si. Ne teď.</p>
<p>A ne on.</p>
<p>Běžící muž se zhoupl na silné větvi pokryté mokrým sněhem a konečně se mu podařilo spustit se na nižší větev vedlejšího stromu. Tím se dostal poměrně daleko od potoka. Jak dokonalý byl jejich čich? Po čertech dobrý, to věděl. Ale byl <emphasis>takhle </emphasis>dobrý? .</p>
<p>Z potoka se vyšvihl na jednu ze silných převislých větví. Jestliže sledovali břehy, a oni jsou dost chytří, aby právě tohle udělali, nepoznají, že potok opustil.</p>
<p>Kdesi nalevo se ozvalo zavytí.</p>
<p>Zamířil vpravo, přímo do temného srdce pralesa.</p>
<p>* * *</p>
<p>Elánius slyšel, jak se Karotka pohybuje ve tmě, a pak tichý skřípot klíče v zámku.</p>
<p>„Myslel jsem, že se o tohle místo stará Společnost pro rovnou výšku,“ řekl.</p>
<p>„Jenže najít dobrovolníky je dnes hrozně obtížné,“ odpověděl Karotka, protáhl Elánia nízkými dvířky a zapálil svíčku. „Denně sem zajdu, jen abych na to trochu dohlédl, ale nezdá se, že by to někoho příliš zajímalo.“</p>
<p>„To nechápu proč,“ zavrtěl hlavou Elánius a rozhlížel se Muzeem trpasličího chleba.</p>
<p>O pekařských produktech bylo možno říci jedinou pozitivní věc, a sice, že jsou pravděpodobně stejně jedlé jako v den, kdy byly vytvořeny.</p>
<p>Bylo by pravděpodobně lepší použít výraz „vykovány“. Trpasličí pečivo, a to hlavně chleba, bylo vyrobeno jako potrava pro poslední, nejzoufalejší situace a současně jako zbraň a platidlo. Jak Elánius věděl, trpaslíci neměli žádné náboženství, ale pokud by nějaké měli, byl by to jejich přístup k chlebu.</p>
<p>Odněkud ze šera se ozvalo zacinkání a škrabavý zvuk.</p>
<p>„Krysy,“ řekl znechuceně Karotka. „Nikdy si nedají pokoj. Jsou nepoučitelné a neustále se pokoušejí ohlodávat trpasličí chleba, chudinky. Aha. Tady to máme. Mazanec z křemence. Samozřejmě napodobenina, sire.“</p>
<p>Elánius upřel zvědavý pohled na beztvarou věc na zaprášené polici. Bylo to vzdáleně podobné mazanci, ale jen když vás na tu podobu někdo předem upozornil. Jinak byl přesný termín „nepravidelný kus kamene“... Bylo to velikosti a tvaru, dejme tomu, menšího polštáře a na povrchu bylo vidět několik zkamenělých hrozinek.</p>
<p>„Na něco takového si večer dává moje žena nohy, když má za sebou zvláště těžký den,“ zabručel Elánius.</p>
<p>„Je to patnáct set let staré,“ vysvětloval dál Karotka a v hlase mu zaznělo něco jako úcta.</p>
<p>„Já myslel, že je to napodobenina.“</p>
<p>„To ano…, ale napodobenina velmi důležité věci, pane,“ ujišťoval ho Karotka.</p>
<p>Elánius začichal. Ve vzduchu se vznášel slabý, ale dost čpavý zápach. „Je to tady dost cítit po kočkách, nezdá se vám?“</p>
<p>„Obávám se, že sem lezou za krysami, pane. Krysa, která předtím oždibovala trpasličí chleba, se nedokáže příliš rychle pohybovat.“</p>
<p>Elánius si zapálil doutník. Karotka na něj vrhl pohled nejistého nesouhlasu. „Děkujeme lidem, že nám tady nebudou kouřit, pane.“</p>
<p>„A proč? Jak víte, že nebudou?“ podivil se Elánius. Opřel se o jednu ze zasklených skříní. „Dobrá, kapitáne. Takže proč doopravdy jedu do… Bjonku. Nevím toho sice o diplomacii mnoho, ale jedno určitě - že se totiž nikdy nejedná o jednu jedinou jednoduchou záležitost. Co je to Dolní král? Proč se tady naši trpaslíci perou?“</p>
<p>„Tedy, jak bych… Už jste někdy slyšel o <emphasis>kruku, </emphasis>pane?“</p>
<p>„Myslíte trpasličí důlní právo?“ podíval se na něj Elánius.</p>
<p>„Výborně, pane. Ale ono to je mnohem více než jen to. Je to také o… o tom, jak žijete. Zákony vlastnictví, manželské zákony, dědictví, zákony o sporech všeho druhu a tak dál. Vlastně všechno. A Dolní král… počkejte, řekl bych to takhle. Dolní král je něco jako soud posledního odvolání. Má své poradce, to je jasné, ale má taky poslední slovo. Stačíte mě sledovat?“</p>
<p>„Zatím je to logické.“</p>
<p>„Dolní král je korunován na Mazanci z křemence a sedí na něm, když vynáší své soudy, protože Dolní král to tak dělá už od časů Čekana Krvezbrotě…, který vládl před patnácti sty lety. Je kamenem práva… autority.“</p>
<p>Elánius neochotně přikývl. I to mu dávalo smysl. Děláte něco, protože se to tak vždycky dělávalo a vaše vysvětlení zní: ,Tak jsme to dělávali <emphasis>vždycky.’ </emphasis>Miliony mrtvých lidí se přece nemohly mýlit, že?“</p>
<p>„A král? Volí ho, nebo se narodí králem, nebo jak?“ řekl Elánius.</p>
<p>„Dalo by se více méně říci, že je volen,“ odpověděl Karotka. „Ale je to tak, že to mezi sebou domluví velká skupina starších trpaslíků. A ti předtím samozřejmě vyslechnou obrovské množství jiných trpaslíků. Říká se tomu odhadování výsledků. Král tradičně bývá z některé z nejbohatších a největších rodin. Jenže… hm… víte…“</p>
<p>„No, copak?“</p>
<p>„Letos se věci odehrávají trochu jinak. Nálady jsou tak nějak… nedobré a vášně poněkud vyplouvají na povrch.“</p>
<p><emphasis>Ach, </emphasis>pomyslel si Elánius.</p>
<p>Pozvedl obočí. „Vyhrává ten nesprávný trpaslík?“</p>
<p>„Někteří trpaslíci by to tak možná řekli. Jenže potíž je v tom, že byl zpochybněn celý proces volby krále,“ pokračoval Karotka. „Trpaslíky v největším trpasličím městě za hranicemi Überwaldu.“</p>
<p>„No to mi neříkejte! To musí být to město na střed od-“</p>
<p>„Je to Ankh-Morpork, pane.“</p>
<p>„Cože? Ale my přece nejsme trpasličí město!“</p>
<p>„Při posledním sčítání padesát tisíc trpaslíků, pane!“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Přesně tak, pane.“</p>
<p>„Jste <emphasis>si jistý?</emphasis>“</p>
<p>„Naprosto, pane.“</p>
<p>Samozřejmě, že si je jistý, pomyslel si Elánius. A pravděpodobně je všechny zná jménem.</p>
<p>„Musíte pochopit, pane, že se rozpoutala obrovská debata,“ pokračoval Karotka. „Jedná se o to, jak byste definoval trpaslíka.“</p>
<p>„Já tedy nevím, ale většina lidí by řekla, že trpaslíci jsou trpaslíci, protože jsou -“</p>
<p>„Ne, pane. Velikost to není. Podívejte, Noby Nóblhóch je menší než spousta trpaslíků, a přece mu neříkáme trpaslík.“</p>
<p>„No možná, ale ani příliš nezdůrazňujeme, že by byl člověk.“</p>
<p>„Na druhé straně, <emphasis>já jsem </emphasis>taky trpaslík.“</p>
<p>„Víte, Karotko, už delší dobu jsem si říkal, že bych si o tom s vámi promluvil -“</p>
<p>„Adoptován trpaslíky, vychován trpaslíky. Pro trpaslíky jsem trpaslík, pane. Mohu se zúčastnit obřadu <emphasis>k’zakra, </emphasis>znám tajemství <emphasis>h’ragna</emphasis>, dokážu správně <emphasis>ha’lk </emphasis>svou <emphasis>g’rakha… </emphasis>Jsem prostě trpaslík.“</p>
<p>„Co všechny ty věci znamenají?“</p>
<p>„To netrpaslíkům nesmím prozradit.“ Karotka se pokoušel takticky ustoupit z cesty doutníkovému kouři. „Naneštěstí si někteří trpaslíci z hor myslí, že ti, kdož se odstěhovali, už nejsou praví trpaslíci. Jenže tentokrát byla volba krále změněna díky hlasování ankh-morporských trpaslíků, a to se mnoha trpaslíkům ve staré otčině nelíbí. Najednou na hladinu vyplulo množství ošklivých nálad a pocitů. Padají celé rodiny a tak dále. Hodně tahání za vousy.“</p>
<p>„Vážně?“ ujišťoval se Elánius a marně při tom skrýval úsměv.</p>
<p>„Když jste trpaslík, pak to není k smíchu.“</p>
<p>„Omlouvám se.“</p>
<p>„Obávám se, že tenhle nový Dolní král všechno ještě zhorší, i když mu samozřejmě přeju všechno nejlepší.“</p>
<p>„Je tvrdý, co?“</p>
<p>„Hm, předpokládám, že je vám jasné, pane, že kterýkoliv trpaslík, který se v trpasličí společnosti vypracuje tak vysoko, že se o něm alespoň <emphasis>uvažuje </emphasis>jako o kandidátovi na královský trůn, se na své místo nedostal proto, že by zpíval písničku hej hou, hej hou a ošetřoval zraněná zvířátka v lese. Ale podle trpasličích měřítek má současný král Rydzik Rydziksson velmi moderní myšlení, přestože jsem slyšel, že Ankh-Morpork nemá nijak v lásce.“</p>
<p>„Tak mi to připadá, že je i velmi jasnozřivý.“</p>
<p>„Každopádně to popudilo velké množství, hm, tradičněji uvažujících horských trpaslíků, kteří si myslí, že novým králem by měl být Albrecht Albrechtsson.“</p>
<p>„A ten <emphasis>nemá </emphasis>moderní myšlení.“</p>
<p>„Ten si myslí, že dokonce vylézt ze země je nebezpečně netrpasličí.“</p>
<p>Elánius si povzdechl. „No, Karotko, vidím, že tady máme problém, jenže potíž s tím problémem spočívá v tom, že to není problém můj. Ani váš, trpaslík netrpaslík.“ Poklepal na schránku s Mazancem.</p>
<p>„Tak napodobenina, ano?“ ujišťoval se. „Jste si jistý, že není pravý?“</p>
<p>„Pane! Existuje jen jediný pravý Mazanec! My mu říkáme ,věc a veškerenstvo té věci’.“</p>
<p>„Dobrá, ale jestli je to dobrá napodobenina, kdo to pozná?“</p>
<p>„Každý trpaslík, pane.“</p>
<p>„Já jen žertoval.“</p>
<p>Tam dole, na soutoku obou říček, ležela vesnička. Budou tam čluny.</p>
<p>Zatím to <emphasis>zabíralo. </emphasis>Svahy za ním byly bílé a neobjevovaly se na nich tmavé stíny. Mohou být sebelepší, ale ať zkusí dohonit člun…</p>
<p>Pod nohama mu vrzal tvrdý sníh. Propotácel se mezi několika hrubě sroubenými chatrčemi, uviděl přístavní můstek a několik loděk, chvíli zoufale zápolil se zmrzlým provazem té nejbližší, pak chytil veslo a odstrčil se do proudu.</p>
<p>Na svazích za ním se stále ještě nic nehýbalo.</p>
<p>Konečně se mohl rozhlédnout. Člun byl velký, větší, než jaký by jediný člověk dokázal ovládat, ale jemu stačilo, když se vždycky včas odstrčí od břehu. To pro dnešní noc stačí. Ráno ho někde nechá, možná někoho požádá, aby donesl zprávu do věže, pak si koupí koně a pak…</p>
<p>Pod plachtou hozenou v přídi člunu začalo něco výhružně vrčet.</p>
<p>Byli opravdu <emphasis>velmi </emphasis>chytří.</p>
<p>Zatím v nedalekém zámku seděla ve svém křesle tiše lady Margolotta, upírka, a listovala si v Krkatilově <emphasis>Knize šlechty.</emphasis></p>
<p>Nebyla to právě nejlepší příručka, zvláště co se týkalo zemí na téhle straně Hor beraní hlavy, kde byla mnohem přesnější kniha <emphasis>Almanach gotický, </emphasis>v němž měla ona sama vyhrazeny celé čtyři stránky[*], ale pokud jste chtěli vědět, kdo je kdo v Ankh-Morporku, byl almanach prakticky bezcenný.</p>
<p>Její výtisk byl teď plný záložek. Povzdechla si a odsunula knihu stranou.</p>
<p>U lokte jí stálá sklenice - flétna s tmavorudým obsahem. Usrkla a udělala obličej. Pak upřela pohled do plamenů a zkusila uvažovat jako lord Vetinari.</p>
<p>Kolik toho tuší? Kolik novinek se k němu dostalo? Signalizační věže stály teprve něco přes měsíc a v Bjonku byly všeobecně považovány za obtěžující a nepříliš žádoucí zařízení. Jak se však zdálo, odváděly dobrou, i když poněkud plíživou práci. Koho pošle?</p>
<p>Jeho volba jí řekne vše, tím si byla jistá. Někoho jako je lord Rzezacz nebo Žraloun…? No pak by jeho cena v jejích očích dost poklesla. Podle toho, co slyšela - a lady Margolotta slyšela spoustu věcí - by ankh-morporský diplomatický sbor jako celek nedokázal najít ani vlastní zadek, a to i kdyby jim k tomu někdo půjčil mapu. Samozřejmě, pro diplomata bylo velmi výhodné stavěti se hloupým, rozhodně až do chvíle, kdy se mu podařilo obrat vás o všechno, ale lady Margolotta se setkala s některými z ankh-morporských nejlepších a ani jeden z nich tak dobrý nebyl.</p>
<p>Sílící vytí venku jí začínalo lézt na nervy. Zazvonila na komorníka.</p>
<p>„Ano, bhaní?“ řekl Igor, který se zhmotnil z nejbližšího stínu.</p>
<p>„Běž a řekni dětem noci, aby si tu svou úžasnou hudbu provozovaly někde jinde, ano? Strašlivě mě bolí hlava.“</p>
<p>„Jasně, bhaní.“</p>
<p>Lady Margolotta zívla. Byla to dlouhá noc. Jistě se jí bude lépe přemýšlet, až se na to přes den pořádně vyspí. Ne nadarmo se říká večer moudřejší rána. Když přistoupila ke stolu, aby sfoukla svíčku, padl jí zrak naposledy na knihu. Jedna ze záložek byla u „V“.</p>
<p>Ale… <emphasis>tolik </emphasis>toho Patricij jistě vědět nemůže…</p>
<p>Zaváhala a pak zatáhla za šňůru nad rakví. Igor se znovu objevil způsobem Igorů - jako stín.</p>
<p>„Ti bystří mladí muži na signalizačních věžích budou vzhůru, že?“</p>
<p>„Jashná vhěc, bhaní.“</p>
<p>„Pošli zprávu našemu agentovi a požádej ho, aby pro nás zjistil <emphasis>všechno </emphasis>o veliteli Elániovi z Hlídky, ano?“</p>
<p>„On jhe dhiplomhat; bhaní?“</p>
<p>Lady Margolotta se pomalu uložila do rakve. „Ne, Igore. On je <emphasis>důvod </emphasis>pro diplomaty. A teď mi laskavě přiklop víko.“</p>
<p>Samuel Elánius dokázal uvažovat ve dvou rovinách současně. Většina manželů to dokáže. Naučí se sledovat tok svého myšlení a <emphasis>současně </emphasis>naslouchat řeči svých žen. A naslouchat je důležité, protože v kterémkoliv okamžiku může dojít ke kontrole a je třeba, aby manžel citoval minimálně poslední větu ženina monologu přesně a bez chyby. Nesmírně prospěšná a životně důležitá je schopnost zachycovat z rozhovoru ony výmluvné fráze jako: „a jsou schopni to doručit nejpozději během zítřka nebo „pozvala jsem je na večeři“ či „natřou to celé na modro a bude to stát jen pár šesťáků“.</p>
<p>Lady Sibyla si to uvědomovala, Sam dokázal logicky sledovat průběh celého rozhovoru a současně myslel na něco úplně jiného.</p>
<p>„Řeknu Jeefesovi, aby zabalil zimní věci,“ pokračovala a upírala při tom pohled na Elánia. „Jistě tam bude v téhle roční době pěkně zima.“</p>
<p>„Jistě. To je výborný nápad.“ Elánius upíral pohled do místa kousek nad krbem.</p>
<p>„Předpokládám, že tam budeme muset uspořádat nějakou slavnost s hostinou, takže bychom měli s sebou vzít alespoň nějaký vzorek typických ankh-morporských potravin. A vyvěsit pořádně prapory, abych tak řekla. Myslíš, že bych s sebou měla vzít kuchaře?“</p>
<p>„Určitě, drahá. To je skvělý nápad. Nikdo mimo město neumí připravit správný obložený chléb z vepřového kolínka.“</p>
<p>To na Sibylu udělalo dojem. Uši operující zcela automaticky i přesto dokázaly zapnut ústa, která přičinila krátkou, nicméně smysluplnou poznámku.</p>
<p>Pokračovala: „A poslyš, myslíš, že bychom s sebou měli vzít i toho aligátora?“</p>
<p>„Ano, myslím, že by se mohl hodit.“</p>
<p>Pozorovala jeho tvář. Na čele mu náhle naskočily drobné vrásky, to když uši znovu postrčily mozek. Zamrkal.</p>
<p>„Jakého aligátora?“</p>
<p>„Vždyť ty jsi v myšlenkách na míle odsud, Same. Předpokládám, že v Überwaldu.“</p>
<p>„Promiň.“</p>
<p>„Nějaký problém?“</p>
<p>„Proč posílá <emphasis>mě, </emphasis>Sibylo?“</p>
<p>„Jsem si jistá, že Havelock sdílí mé přesvědčení, že se ve tvém nitru ukrývají nezměrné hlubiny Same.“</p>
<p>Elánius zachmuřeně klesl do lenošky. Tohle, jak cítil, byla jediná velká chyba jeho jinak praktické a soudné ženy. Sibyla proti všem důkazům věřila, že on, Elánius, je mužem mnoha talentů. On <emphasis>věděl, </emphasis>že je mužem, v němž se ukrývají nezměrné hlubiny. Ukrývaly se v nich různé věci, ale nestál o to, aby se byť jediná z nich vynořila na hladinu. Chtěl, aby všechno, co v nich bylo potopeno, také potopeno zůstalo.</p>
<p>Cítil také neodbytnou starost, kterou bohužel nedokázal přesně definovat. Kdyby to dokázal, vyjádřil by se pravděpodobně zhruba takto: policajt nikdy neodjíždí na dovolenou. Kde máte policisty, jak vždy rád poznamenával lord Vetinari, tam se dějí zločiny. Takže jestliže se skutečně vypraví do Bjonku, nebo jak se jméno toho zatraceného místa vyslovuje, <emphasis>dojde </emphasis>tam ke zločinu. To bylo něco, co svět vždycky policajtovi nastrčil do cesty.</p>
<p>„Těším se, že zas uvidím Serafinu,“ pokračovala v hovoru.</p>
<p>„Jistě, jakpak by ne,“ přikyvoval Elánius.</p>
<p>„V Bjonku <emphasis>oficiálně </emphasis>nebude policistou. To se mu vůbec nelíbilo. Líbilo se mu to ještě méně než spousta ostatních věcí.</p>
<p>Při několika příležitostech byl za hranicemi Ankh-Morporku a v jeho přilehlých oblastech, byl dokonce v několika sousedních <emphasis>městech, </emphasis>kde měl odznak Ankh-Morporku svou váhu. Někdy samozřejmě sledoval horkou stopu a plnil tak jednu z prvních a nejčestnějších policejních povinností. Podle toho, jak mluvil Karotka, bude jeho, Elániova, placka v Bjonku působit na některé lidi spíše negativně než jinak…</p>
<p>Čelo se mu znovu nakrčilo. „Serafinu?“</p>
<p>„Lady Serafine von Überwald,“ odpověděla mu Sibyla. „Matku seržantky Anguy? Vzpomínáš si, jak jsem ti o ní vloni říkala? Chodily jsme spolu do závěrečného ročníku. Samozřejmě, že jsme všechny věděly, že je vlkodlačka, ale v těch dnech nikoho ani <emphasis>nenapadlo </emphasis>mluvit o něčem takovém. To se prostě <emphasis>nedělalo. </emphasis>Byly tam sice nějaké povídačky o lyžařském instruktorovi, ale já jsem si naprosto jistá, že se ten člověk zřítil do nějaké průrvy nebo rokle. Pak <emphasis>se </emphasis>vdala za barona a vystěhovali se z Ankh-Morporku. Je to velmi stará vlkodlačí rodina.“</p>
<p>„Skvělý rodokmen[*] a stříbrná miska,“ přikývl Elánius nepřítomně.</p>
<p>„Jsem si jistá, že by tě mrzelo, kdyby tě takhle slyšela mluvit Angua. Tak už <emphasis>si přestaň </emphasis>dělat starosti, Same! Budeš mít možnost se uvolnit. Jsem přesvědčená, že ti to prospěje.“</p>
<p>„Jistě, má drahá.“</p>
<p>„Bude to něco jako druhé líbánky,“ dodala Sibyla.</p>
<p>„Jistě,“ přikývl Elánius, který si vzpomněl, že mimo jiné ty první vlastně vůbec neměli.</p>
<p>„Když už tak mluvíme o všem možném,“ ozvala se po chvilce Sibyla poněkud váhavě, „vzpomínáš si, že jsem ti říkala, že zajdu na návštěvu k paní Obsáhlové?“</p>
<p>„Ano, jistě, jak se má?“ Elánius znovu upíral oči nad krb. Nebyly to jen staré spolužačky. Někdy měl dojem, že se Sibyla schází s každým, koho kdy v životě potkala. Seznam lidí, kterým na Vánoce posílala pohlednice, měl dva díly.</p>
<p>„Myslím, že velmi dobře. A každopádně souhlasí s tím, že -“</p>
<p>Ozvalo ze zaklepání na dveře.</p>
<p>„Jeefes má dneska volný večer,“ řekla lady Sibyla. „Buď tak hodný, Same, a skoč otevřít. Vím, že už se nemůžeš dočkat.“</p>
<p>„Říkal jsem jim už <emphasis>tolikrát, </emphasis>aby mě nerušili, když to není opravdu důležité,“ zabručel Elánius a vstal.</p>
<p>„Já vím, jenže ty si myslíš, že každý zločin je vážná věc, Same.“</p>
<p>Na schodech stál Karotka. „Je to.., tak trochu… politické, pane,“ řekl.</p>
<p>„A co může být tak politického ve čtvrt na deset v noci, kapitáne?“</p>
<p>„Někdo se vloupal do Muzea trpasličího chleba,“ vysvětloval Karotka.</p>
<p>Elánius upřel pohled do Karotkových nevinných modrých očí.</p>
<p>„Tak mě napadá jedna věc, kapitáne,“ řekl pomalu. „A to je, že z muzea zmizela jistá věc, že?“</p>
<p>„Přesně tak, pane.“</p>
<p>„A ta věc je napodobenina Mazance.“</p>
<p>„Ano, pane. Vloupali se tam těsně potom, co jsme tam byli my, pane, nebo -“ Karotka si nervózně olízl rty, „se tam v té době někde ukrývali.“</p>
<p>„Takže to nebyly krysy.“</p>
<p>„Nebyly, pane. Omlouvám se, pane.“</p>
<p>Elánius si zapnul přezku pláště a stáhl helmici z věšáku.</p>
<p>„Takže někdo ukradl napodobeninu Mazance z křemence jen několik týdnů předtím, než se má originál použít při velmi důležitém obřadu,“ řekl a nasadil si helmici. „To mi připadá přinejmenším pozoruhodné.“</p>
<p>„Já si myslím totéž, pane.“</p>
<p>Elánius si povzdechl. „Nenávidím <emphasis>tyhle politické </emphasis>případy.“</p>
<p>Když odešli, seděla lady Sibyla chvíli tiše s pohledem upřeným na vlastní ruce. Pak si přenesla lampu do knihovny a vytáhla z jedné police tenký svazek vázaný v bílé kůži, na jehož hřbetě byl zlacený nápis „Naše svatba“.</p>
<p>„Byla to zvláštní událost. Ankh-morporská smetánka - ta, která se usadila tak vysoko, že už nepáchne, jak s oblibou říkal Sam - se dostavila v hojném počtu, nejspíše ze zvědavosti. Byla nejproslulejší stará panna, o níž se myslelo, že se nikdy neprovdá, a on byl jen obyčejný kapitán Hlídky, který měl vzácný dar popouzet lidi.</p>
<p>A tady byly ikonografie celé události. Tady byla ona, a vypadala spíše přátelsky než rozzářeně, a tady se Sam s ulíznutými vlasy mračil na člověka s ikonografem. Tady stál seržant Tračník s hrudí tak nafouknutou, že se málem vznášel nad zemí, a Noby se širokým úsměvem, i když nebylo jisté, že nedělá jen jeden ze svých obličejů.</p>
<p>Sibyla opatrně obracela stránky. Mezi každé dva listy pečlivě vkládala list hedvábného papíru.</p>
<p>Pomyslela si, že v mnoha směrech byla opravdu <emphasis>velmi </emphasis>šťastná. Byla na Sama pyšná. Pracoval tvrdě a ve prospěch mnoha lidí. Staral se i o lidi, kteří nebyli důležití. Vždycky měl více práce a starostí, než pro něj bylo zdravé. Byl to <emphasis>nejcivilizovanější </emphasis>člověk, kterého kdy potkala. Ne gentleman, díky bohu, ale skutečně jemný člověk.</p>
<p>Ona vlastně nikdy přesně nevěděla, co Sam dělá. Samozřejmě věděla, co obnáší jeho <emphasis>povolání, </emphasis>ale podle všeho netrávil mnoho času za psacím stolem. Když se nakonec vrátil domů, míval ve zvyku házet oblečení přímo do koše na špinavé prádlo, takže o jejich poškození a skvrnách od bláta a od krve se dozvídala teprve později, od děvčat z prádelny. Zaslechla občas povídání o honičkách po střechách a o bojích muže proti muži a kolenem proti klínu, které její manžel tu a tam sváděl s individui pojmenovanými třeba Jindřich „Vloupačka“ Výmola…</p>
<p>Tady byl Sam Elánius, kterého znala, který odcházel z domu a zase se k ní vracel, a tam venku to byl jiný Sam Elánius, který jí vůbec nepatřil a žil ve světě mužů s těmi děsivými jmény.</p>
<p>Sibyla Berankinová byla vychována k šetrnosti, přemýšlivosti a tak.trochu venkovsky pojaté vznešenosti a laskavosti k lidem.</p>
<p>V tichu, které panovalo v domě, se znovu zadívala na obrázek. Pak se hlasitě vysmrkala a vstala, aby se pustila do balení a dalších praktických věcí.</p>
<p>Desátník Pleskot Řiťka teď vyslovovala své jméno Leskaut. Byla žena a v trpasličí komunitě Ankh-Morporku tedy vzácný květ.</p>
<p>Nedá se říci, že by se trpaslíci nezajímali o sex. Naopak věděli, že je nezbytně nutné přivádět na svět nové trpaslíky, kteří by zdědili jejich majetky a pokračovali v těžbě v dolech až oni, staří, odejdou. Bylo to jednoduše v tom, že neviděli nic důležitého v rozlišování pohlaví nikde jinde než v soukromí. V jazyce trpaslíků neexistovala ženská zájmena, nebo - jakmile se dítě jednou postavilo na nohy - ženská práce.</p>
<p>Pak do Ankh-Morporku přišla Pleskot Řiťka a zjistila, že tady existují lidé, kteří <emphasis>nenosí </emphasis>kroužkovou zbroj ani kožené prádlo,[*] ale zato <emphasis>nosí</emphasis><emphasis> </emphasis>věci pestrých barev a vzrušující make-up a těm že se říká „ženy“[**]. A v její malé kulaté hlavě se zrodila otázka: „Proč ne já?“</p>
<p>Teď byla známá ve všech trpasličích hospodách a barech v celém Ankh-Morporku jako první trpaslík ve městě, který si oblékl sukni. Byla to sice sukně z pevné pracovní kůže a objektivně řečeno erotická asi jako kus dřeva, ale - jak by řekli někteří starší trpaslíci - někde tam pod ní byla <emphasis>kolena</emphasis>[*]**.</p>
<p>A co bylo horší, začali teď postupně zjišťovat, že mezi syny mají také nějaké - při tom slově se většina z nich dusila - „dcery“. Leskaut byla jen tou zpěněnou čepičkou na vrcholku vlny. Někteří mladí trpaslíci teď poněkud stydlivě, ale přesto, začínali nosit oční stíny a prohlašovat, že vlastně nemají rádi pivo. Tichou hladinu trpasličího společenství začínal čeřit čím dál tím silnější proud.</p>
<p>Trpasličí společenství by zdaleka nebylo proti několika dobře mířeným kamenům hozeným po každém, kdo v onom proudu plul, ale kapitán Karotka vyslal do ulic zprávu, že by to musel pokládat za útok na důstojníka Hlídky. A o útoku na důstojníka že si Hlídka myslí opravdu <emphasis>svoje, </emphasis>jako ostatně policie kdekoliv, a i kdyby měli viníci nohy sebekratší, ocitli by se nakonec dost vysoko nad zemí.</p>
<p>Plnovous a kovovou helmici si však Řiťka samozřejmě ponechala. Jedna věc je prohlásit o sobě, že nejsem trpaslík, ale trpaslice, a úplně jiná věc by bylo prohlašovat o sobě, že nejsem <emphasis>trpaslík.</emphasis></p>
<p>„Případ otevření a zavření, pane,“ hlásila Řiťka, když viděla vcházet Elánia. „Otevřeli okno v zadní místnosti, dokonalá práce, a tím vnikli dovnitř a odešli předními dveřmi, které se za sebou ani nenamáhali zavřít. Skříňku s Mazancem jednoduše rozbili. Všude po zemi kolem leží střepy. Zanechali po sobě spoustu stop v prachu. Udělala jsem pár obrázků, ale stopy jsou rozmazané a obrázky nám moc nepomůžou. A to je zhruba všechno.“</p>
<p>„Žádné odhozené nedopalky, náprsní tašky nebo kousky papíru s adresou?“ ujišťoval se Elánius.</p>
<p>„Ne, pane. Byli to velmi netaktní zloději, pane.“</p>
<p>„To tedy každopádně,“ přikývl zachmuřeně Karotka.</p>
<p>„Nabízí se nám tady samozřejmě jedna otázka,“ pokračoval Elánius, „proč to tady těmi kočičími chcankami páchne mnohem silněji než předtím?“</p>
<p>„<emphasis>Je </emphasis>to trochu silné, že?“ souhlasila Pleskot. „A já v tom cítím příměs síry. Policista Ping říká, že už to tady takhle páchlo, když sem vešel, ale po kočkách prý tady nebylo ani stopy. Dokonce žádné otisky.“</p>
<p>Elánius si přidřepl na paty a prohlížel si rozbité sklo. „Jak jsme se o vloupání dozvěděli?“</p>
<p>„Policista Ping zaslechl cinkot skla. Obešel budovu zezadu a viděl, že je otevřené okno. A těsně potom zloději zmizeli předními dveřmi.“</p>
<p>„Omlouvám se, pane,“ řekl Ping, pokročil kupředu a zasalutoval. Byl to ostražitě vyhlížející mladík, který se zdál být neustále připraven zodpovědět položenou otázku.</p>
<p>„Všichni děláme chyby,“ mávl Elánius rukou. „Takže vy jste slyšel cinkat sklo?“</p>
<p>„Ano, pane. A pak někdo zaklel.“</p>
<p>„Vážně? A co řekl?“</p>
<p>„Řekl ,ksindl’, pane.“</p>
<p>„Takže pak jste to obešel zezadu, spatřil to vylomené okno a…?“</p>
<p>„Zavolal jsem dovnitř ,Je tam někdo?’, pane.“</p>
<p>„Opravdu? A co byste byl udělal, kdyby vám zevnitř odpověděl hlas ,nikdo’? Ne, na to mi nemusíte odpovídat. A co bylo dál?“</p>
<p>„Ehm… Slyšel jsem, jak se rozbíjí další sklo, a když jsem se vrátil k předním dveřím, byly otevřené a oni byli pryč. Tak jsem to natáhnul zpátky do Dvora a nahlásil to kapitánu Karotkovi, protože vím, že mu na tomhle místě hrozně záleží.“</p>
<p>„Tak vám děkuju… Pingu, že?“</p>
<p>„Ano, pane.“ Ping, netázaný, ale připravený odpovídat, dodal: „To je nářeční slovo, které znamená ,zavlažovaná louka’, pane.“</p>
<p>„Dobrá, a teď už běžte.“ Policista si očividně oddechl a odešel. Elánius povolil svému vědomí, aby se trochu rozostřilo. Miloval okamžiky, jako byl tenhle, ty malé misky času, kdy před ním ležel zločin a on věřil, že svět je něco, co se dá rozluštit. To byly ty časové úseky, kdy se člověk dokázal opravdu <emphasis>dívat, </emphasis>aby zjistil, co je schopen vidět, a občas zjišťoval, že věci, které tady nejsou, jsou právě ty nejzajímavější ze všech.</p>
<p>Mazanec byl položen na polici vysoké asi jeden metr a byl uzamčený ve skleněné skříňce přišroubované na polici.</p>
<p>„Co když rozbili to sklo náhodou?“ uvažoval.</p>
<p>„To si myslíte, pane?“</p>
<p>„Podívejte se sem, vidíte to?“ Elánius ukázal na tři šrouby, vyrovnané jeden vedle druhého. „Pokoušeli se skříňku rozebrat. Sklo jim muselo vyklouznout.“</p>
<p>„Ale jaký to má všechno <emphasis>smysl?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>podíval se na něj Karotka. „Vždyť je to jen napodobenina, pane! I kdyby na ni našli kupce, nemá žádnou cenu! Snad pár tolarů.“</p>
<p>„Jestli je to dobrá napodobenina, mohli by ji zaměnit za tu pravou věc.“</p>
<p>„Dobrá, přiznejme, že by to mohli zkusit,“ připustil Karotka. „Ale vznikl by tady jeden velký problém.“</p>
<p>„Jaký?“</p>
<p>„Trpaslíci nejsou hloupí, pane. Napodobenina má na spodní straně vyrytý velký kříž. A pro jistotu je vyrobena z papíru a sádry.“</p>
<p>„Hmm.“</p>
<p>„Ale stejně to byl dobrý nápad, pane,“ utěšoval ho Karotka. „Tohle jste nemohl vědět.“</p>
<p>„Zajímalo by mě, jestli to věděli ti zloději.“</p>
<p>„I kdyby to nakrásně nevěděli, nemohli si ani ve snu myslet, že by jim to prošlo.“</p>
<p>„Pravý Mazanec je velmi důkladně střežen,“ vmísila se do hovoru Pleskot. „Je tak vzácný, že je s podivem, že většina trpaslíků dostane možnost spatřit ho alespoň jednou v životě.“</p>
<p>„Každý člověk by si přece musel všimnout, kdybyste měl velký kus sádry schovaný za vestou,“ prohlásil Elánius více méně k sobě. „Takže tohle byl pěkně hloupý zločin. Jenže proč z něj <emphasis>nemám i </emphasis>takový pocit? Chápete mě? Proč by si tím někdo měl komplikovat život? Zámek na předních dveřích bych otevřel vlásenkou <emphasis>i já. </emphasis>Stačilo by kopnout a vypadl by z rámu i se dveřmi. Kdybych šel tu věcičku ukrást já, dokázal bych vlítnout dovnitř a zmizet dřív, než by to sklo začalo cinkat. Jaký smysl mělo být v tomhle nočním čase a v téhle čtvrti tak potichu?“</p>
<p>Trpaslice zatím cosi kutila pod nejbližší výstavní vitrínou. Pak vytáhla ruku. Na čepeli šroubováku se matně zablesklo několik zaschlých kapek krve.</p>
<p>„Vidíte?“ opakoval Elánius. „Šroubovák jim „sklouzl a někdo si poranil ruku. Ale jaký to má všechno <emphasis>smysl, </emphasis>Karotko? Kočičí moč a síra a šroubovák… Nenávidím případy, kdy se začíná s množstvím stop. Pak je tak strašně těžké něco vyřešit.“</p>
<p>Odhodil šroubovák. Čirou náhodou dopadl nástroj na zem čepelí napřed a s tichým drnčením se zabodl do prken.</p>
<p>„Já jdu domů,“ zamračil se Elánius. „Určitě zjistíme, o co se jedná, až to začne smrdět.“</p>
<p>Elánius strávil většinu dopoledne tím, že se snažil doplnit si vědomosti o dvou téměř neznámých místech. Jedno z nich, jak se ukázalo, se jmenovalo Ankh-Morpork.</p>
<p>Überwald - to bylo jednoduché. Byl pětkrát nebo šestkrát větší než Stoské pláně a táhl se prakticky až ke Středu. Byl tak porostlý pralesy, tak zvrásněn malými horskými útvary a tak hustě protkán sítí řek, že byl z větší části stále ještě nezmapován. Byl navíc také z větší části neprozkoumán[*]. Lidé, kteří tam žili, měli na práci jiné věci, a ti lidé zvenčí, kteří přišli do Überwaldu na výzkumy, vešli do pralesů a už z nich nikdy nevyšli. Celá staletí se o to místo nikdo nezajímal. Kdopak by prodával věci lidem tak dobře ukrytým mezi stromy?</p>
<p>Všechno pravděpodobně změnila první slušná vozová cesta, kterou postavili před několika lety. Vedla až do Genový. Cesty jsou stavěny proto, aby byly následovány. Lidi z hor to vždycky táhlo na pláně a v těch posledních letech se k nim připojili i Überwalďané. A zpátky se donesly různé novinky. Především jedna: v Ankh-Morporku se dají vydělat peníze, přijeďte i s dětmi. Česnek si s sebou ale vozit nemusíte, protože všichni upíři pracují u košer řezníků. A když do vás někdo v Ankh-Morporku strčí, máte právo mu to oplatit. Nikdo se o vás nestará natolik, abyste mu stál za zabití.</p>
<p>Elánius se právě naučil, jaké jsou základní rozdíly mezi überwaldskými trpaslíky a trpaslíky od Ploskolebčí hory. Ti druzí byli menší, hlučnější a mezi lidmi mnohem více doma. Überwaldští trpaslíci byli tiší, měli sklony vykukovat zpoza rohů a často neuměli ankh-morporsky. V některých uličkách za ulicí U Melasového dolu by občan města klidně uvěřil, že se ocitl v cizí zemi. Na druhé straně byli přesně takoví občané, jaké by si přáli policajti na celém světě. <emphasis>Nedělali potíže. </emphasis>Pracovali většinou jeden pro druhého a platili daně mnohem ochotněji a častěji, než to dělali lidé, i když je třeba říci, že mnoho ankh-morporských občanů vydělávalo míň než malá hromádka myšího trusu. Většinu problémů si vyřešili mezi sebou. Dá se říci, že takovým lidem musí policie věnovat pozornost, jen když se s nimi setká ve formě křídového obrysu na dláždění.</p>
<p>Nakonec se však ukázalo, že uvnitř jejich společenstva, za ubohými fasádami všech těch chatrčí, obchůdků a dílniček v ulici Kotevního řetězu a Velrybí kostice, planou krevní msty a spory, jejichž původ leží ve dvou sousedních dolech osm set kilometrů od města a tisíc let v minulosti. Byly tam hospody, kde jste mohli pít, jen když jste byli z konkrétní hory. Byly tam uličky, kudy jste si netroufli projít, když váš klan doloval v určité rudné žíle. Způsob, jakým jste nosili nasazenou helmici, jak jste si rozčesávali plnovous - to všechno bylo pro ostatní trpaslíky složitou otevřenou knihou. Elánius v tom neviděl ani kousek popsaného papíru.</p>
<p>„Pak je tady způsob, jak si <emphasis>krazak </emphasis>svůj <emphasis>G’ardrgh,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>nadhodila desátnice Řiťka.</p>
<p>„Nebudu se vás ani ptát, co to znamená,“ zabručel Elánius.</p>
<p>„Obávám se, že bych vám to stejně nedokázala vysvětlit,“ zavrtěla hlavou Řiťka.</p>
<p>„A mám já vůbec nějaký <emphasis>Gaadrerghuh?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zeptal se přece jen Elánius.</p>
<p>Řiťka při jeho chybné výslovnosti zamrkala. „Ano, pane. Každý má. Jenže jenom trpaslík si ten svůj může <emphasis>krazak </emphasis>správně,“ vysvětlovala. „Nebo její,“ dodala.</p>
<p>Elánius si povzdechl a zadíval se na stránky ve svém notesu, které zaplnil poznatky pod heslem Überwald. Přesně si to sice neuvědomoval, ale zacházel se zeměpisem, jako kdyby vyšetřoval nějaký zločin (Viděl jste, kdo tady udělal to údolí? Poznal byste . ten ledovec, kdybyste ho znovu potkal?) .</p>
<p>„Já ještě nadělám spoustu chyb, Pleskot,“ řekl zasmušile.</p>
<p>„S tím si nelamte hlavu, pane. To lidé vždycky dělají. Naštěstí většina trpaslíků pozná, že máte upřímnou snahu a že se je nesnažíte tahat za nos,“ snažila se ho povzbudit Řiťka.</p>
<p>„Jste si jistá, že vám nevadí vydat se se mnou na tu cestu?“</p>
<p>„Dřív nebo později by se to stejně stalo, pane.“</p>
<p>Elánius smutně zavrtěl, hlavou. „Já to stejně nechápu, Pleskot. Všechny ty zmatky a pozdvižení kolem trpaslice, která se snaží chovat jako -“</p>
<p>„Dáma, pane?“</p>
<p>„Tak, a přitom nepadne ani slovo o tom, že se Karotkovi říká trpaslík, a přitom je Karotka člověk-“</p>
<p>„Ne, pane. Jak on sám říká, Karotka je trpaslík. Byl adoptován trpaslíky, absolvoval <emphasis>Y’grad </emphasis>a dbá na to, aby <emphasis>j’kargra, </emphasis>pokud je to tedy ve městě možné. Je trpaslík.“</p>
<p>„Měří dva metry!“</p>
<p>„Je to vysoký trpaslík, pane. Nám nevadí, jestli chce být současně i člověkem. Dokonce ani <emphasis>drudak’ak</emphasis><emphasis> </emphasis>by s tím neměl žádné obtíže.“</p>
<p>„Tak tady už mi docházejí hrdelní hlásky, Pleskot. Co to bylo?“</p>
<p>„Podívejte, pane, většina trpaslíků tady ve městě je… takhle - vy byste je nazval liberálními. Pocházejí hlavně z míst za Ploskolebčí horou, rozumíte? Vycházejí s lidmi. Někteří z nich jsou dokonce ochotni přiznat, že mají… dcery, pane. Jenže mnoho z těch hodně konzervativních… überwaldských trpaslíků nepokročilo ani o kousek. Jednají, jako kdyby pořád ještě žili za dob Čekana Krvezbrotě. A právě takovým říkáme <emphasis>dr</emphasis><emphasis>udak‘ak.</emphasis>“</p>
<p>Elánius se o to pokoušel, ale věděl, že pokud chce někdo mluvit alespoň slušnou trpasličtinou, potřebuje k tomu celoživotní studium a vážnou krční infekci.</p>
<p>„,nad zem’… oni záporně,“ pokoušel se, ale neuspěl.</p>
<p>„Oni nechodí dostatečně na čerstvý vzduch,“ přeložila mu Řiťka.</p>
<p>„Dobrá. A všichni si myslí, že nový král bude jeden z nich?“</p>
<p>„Říkají, že Albrecht nikdy v životě neviděl slunce. Jeho klan nikdy nevychází na zemský povrch za dne. A všichni si byli jistí, že to bude právě on.“</p>
<p>A jak se ukázalo, pomyslel si Elánius, nebyl. Někteří z überwaldských trpaslíků ho nepodpořili. A svět šel dál. Teď už tady bylo poměrně velké množství trpaslíků, kteří se narodili v Ankh-Morporku. Jejich děti chodily s helmicemi nasazenými v prapodivných úhlech a trpasličtinou mluvily jen doma.</p>
<p>Mnohé z nich by nepoznalo válečnou sekeru, kdybyste je s ní udeřili[*].</p>
<p>A tihle noví trpaslíci už si jistě nedají přikazovat od nějakého konzervativního stařečka, sedícího na ztvrdlém Mazanci pod nějakou vzdálenou horou, jak mají žít.</p>
<p>Poklepal zamyšleně tužkou na svůj zápisník. A kvůli tomu se trpaslíci perou na <emphasis>mých ulicích.</emphasis></p>
<p>„V poslední době jsem viděl ve městě mnohem větší počet trpasličích nosítek,“ připomněl. „Víte, ty, co je nosívá pár trollů. Mají kožené záclonky a…“</p>
<p><emphasis>„Drudak‘ak,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>přikývla Pleskot. „Cestují v nic velmi <emphasis>tradiční </emphasis>trpaslíci. Když už musí cestovat na denním světle, tak se na něj alespoň nedívají.“</p>
<p>„Myslím, že ještě před rokem tady člověk neviděl téměř žádná.“</p>
<p>Řiťka pokrčila rameny. „Teď tady žije mnoho trpaslíků, pane. <emphasis>D</emphasis><emphasis>rudak’ak </emphasis>jim dodává pocit, že se pohybují jen mezi trpaslíky. Není nic, o čem by museli jednat <emphasis>s </emphasis>lidmi.“</p>
<p>„Nemají nás rádi?“</p>
<p>„Oni se s lidmi nechtějí vůbec setkat, natož hovořit. Jsou vybíraví už v tom, se kterým <emphasis>trpaslíkem </emphasis>budou či nebudou mluvit, abych vám řekla pravdu.“</p>
<p>„Ale to je přece nesmyslné!“ zavrtěl Elánius znechuceně hlavou. „Jak si obstarávají jídlo? Copak se živí jen houbami? Jak obchodují s rudou, přehrazují potoky a říčky, jak získávají dřevo na výdřevy a potřebné nářadí?“</p>
<p>„Buď platí jiným trpaslíkům, kteří to za ně vyřídí, nebo zaměstnají lidi,“ vysvětlovala Pleskot. „Můžou si to dovolit. Jsou to opravdu <emphasis>skvělí </emphasis>horníci. No, každopádně vlastní dobré a výnosné doly.“</p>
<p>„Tak se mi zdá, že je to smečka pěkně -“ začal Elánius, ale zarazil se. Uvědomoval si, že moudrý muž by měl vždycky respektovat zvyky jiných, aby použil Karotkovo oblíbené rčení, ale Elánius měl s jeho naplněním občas přece jen jisté potíže. Tak především, na světě existovali lidé, k jejichž zvykům patřilo párat lidem břicha, jako když otvírají ústřice, a to nebylo nic, co by podle Elánia mohlo v někom vyvolat respekt.</p>
<p>„Nemyslím příliš diplomaticky, že?“ zabručel. Řiťka ho pozorovala s dokonale neutrálním výrazem.</p>
<p>„Hm, to já nevím, sire. Vy jste tu větu nedokončil. A je pravda, že je dost trpaslíků respektuje. Víte…, cítí se tak nějak lépe, když je vidí.“</p>
<p>Zdálo se, že Elániovi něco leží v hlavě. Pak se mu obličej rozjasnil.</p>
<p>„Aha, už to mám,“ řekl. „Vsadil bych se, že říkají věci jako ,díky bohům za to, že někteří lidé zachovávají staré zvyky’, že?“</p>
<p>„Přesně tak, pane. Obávám se, že v každém trpaslíkovi nebo trpaslici v Ankh-Morporku je kousek, který jim říká, že správný trpaslík žije jen pod zemí.“</p>
<p>Elánius upíral zamyšlený pohled na svůj zápisník. Tam doma, pomyslel si. Karotka se o tom „tam doma“ zmiňoval zcela nevinně dost často. Bylo až komické, jak lidé byli lidmi, kamkoliv člověk přišel, dokonce i když uvažovaní lidé nebyli takoví, aby je lidé, kteří vymysleli frázi „lidé jsou všude lidé“, považovali za lidi. A i když jste nebyli počestní, v tom smyslu, jak jste byli vychováni tomuto termínu rozumět, rádi jste viděli počestnost u jiných. Samozřejmě za podmínky, že vás to nic nestálo.</p>
<p>„A proč tihle <emphasis>ďr… </emphasis>tradicionalističtí trpaslíci vůbec jezdí do Ankh-Morporku? Ankh-Morpork je plný lidí. Musí jim zabrat spoustu času už jen to, když se vyhýbají lidem.“</p>
<p>„Jejich tady… zapotřebí, pane. Trpasličí právo je velmi složité a ještě se o něm často vedou zapálené debaty. Oni v takových případech často pomáhají rozhodovat. A také úředně potvrzují manželství a podobné věci.“</p>
<p>„Podle toho, co povídáte, mi připadají spíš jako knězi.“</p>
<p>„Trpaslíci jsou bezvěrci, pane.“</p>
<p>„Samozřejmě. No dobrá. Tak vám děkuju, desátníku. Můžete odejít. Nějaké zvláštnosti z minulé noci? Nedostavily se žádné sírožravé kočky neschopné udržet moč, aby učinily doznání?“</p>
<p>„Ne, pane. Společnost pro stejnou výšku vydala pamflet, ve kterém se říká, že se jedná o další ukázku diskriminačního zacházení s trpaslíky v tomto městě. Byl to tentýž leták, který rozdávají vždycky. Ten s volnými místy, kam se doplní nové podrobnosti, víte, který myslím.“</p>
<p>„Nic se nemění, Pleskot. Takže se uvidíme zítra ráno. Pošlete mi Navážku.“</p>
<p>Proč právě on? Ankh-Morpork se hemžil diplomaty. Vždyť k tomu prakticky horní vrstvy <emphasis>byly a </emphasis>taky to pro ně bylo mnohem snazší, protože s polovinou těch cizozemských hlavounů hrávali „chodí pešek okolo“ ve škole. Většinou si říkali křestními jmény i s lidmi, jejichž křestní jména byla třeba Ahmed nebo Fong. Věděli, na co se používá která vidlička. Pohybovali se v kruzích, které se z větší části překrývaly s kruhy, v nichž se pohybovali jejich zahraniční přátelé a které byly velmi daleko od oněch nízkých a opovrženíhodných kruhů, v nichž se každého pracovního dne pohybovali lidé jako Elánius. Znali přesně všechna ta správná přikývnutí a zamrkání. Jakou měl šanci proti motýlku a šlechtické korunce?</p>
<p>Vetinari ho předhazuje vlkům. A trpaslíkům. A upírům. Elánius se otřásl. A Vetinari nikdy nic nedělá bezdůvodně.</p>
<p>„Pojď dál, Navážko.“</p>
<p>Seržant Navážka nikdy nedokázal pochopit, jak Elánius pozná, že stojí přede dveřmi. A Elánius se mu nikdy nezmínil o tom, že když obrovský troll prochází chodbou, stěna kanceláře praská a prohýbá se dovnitř.</p>
<p>„Chtěl jste mě vidět, pane.“</p>
<p>„Ano. Sedni si, člověče. Jde o tu überwaldskou záležitost.“</p>
<p>„Rozumím, pane.“</p>
<p>„Jaké máte z cesty do staré vlasti pocity <emphasis>vy?</emphasis>“</p>
<p>Navážkova tvář zůstala bez výrazu jako vždy, kdy trpělivě čekal, až mu věci začnou dávat smysl.</p>
<p>„Do Überwaldu, myslím,“ dodal Elánius.</p>
<p>„Já nevím, pane. Když jsme odtamtud odcházeli, byl jsem jen oblázek. Otec chtěl rodině zajistit lepší život ve velkém městě.“</p>
<p>„Bude tam spousta trpaslíků, Navážko.“ Elánius se neunavoval zmínkami o upírech a vlkodlacích. Kdyby některý z nich zaútočil na Navážku, každopádně by zjistil, že udělal poslední velkou chybu svého života. Navážka nosil jako osobní zbraň menší dobývací samostříl s tahem 900 kilogramů.</p>
<p>„To je v pořádku, pane. Co se týče trpaslíků, jsem velmi moderní.“</p>
<p>„Jenže oni mohou <emphasis>být </emphasis>velmi staromódní, co se týče tebe.“</p>
<p>„Myslíte ty hlubinný trpaslíky?“</p>
<p>„Přesně.“</p>
<p>„Tak o těch už jsem taky slyšel.“</p>
<p>„A já zase slyšel, že kolem Středu se stále ještě vedou trollskotrpasličí války. Bude třeba vrcholného taktu a diplomacie.“</p>
<p>„Tak to jste si vybral toho nejlepšího trolla, pane,“ odpověděl Navážka.</p>
<p>„A co ten muž, kterého jste minulý týden prostrčil tou zdí, Navážko?“</p>
<p>„To jsem provedl velmi taktně, pane. Vybral jsem k tomu měkkou stěnu z nepálených vepřovic. Moc pěkná zeď;“</p>
<p>Elánius už o věci dále nemluvil. Muž, o kterém byla řeč, předtím omráčil tři příslušníky Hlídky obuškem. Obušek mu vzápětí sebral Navážka, jednou rukou ho zlomil a při tom si stačil vyhlédnout diplomaticky vhodnou stěnu.</p>
<p>„Takže se uvidíme zítra. Nejlepší zbroj, nezapomeňte. A teď mi pošlete Anguu, prosím.“</p>
<p>„Není tady, pane.“</p>
<p>„Kruci. Tak jí dej na dveře nějaký lístek, ano?“</p>
<p>* * *</p>
<p>Igor se tiše kradl palácovými chodbami a dokonalým stylem za sebou táhl nohy.</p>
<p>Jmenoval se Igor a byl synem Igora a synovcem více Igorů, než si dokázal zapamatovat, aniž při tom konzultoval svůj zápisník. Igor neměl důvod měnit vítěznou formuli[*].</p>
<p>A Igorové, jako klan, rádi pracovali pro upíry. Upíři měli pravidelnou pracovní dobu, chovali se ke svým služebníkům v drtivé většině slušně a - a to je velmi vítaný přídavek - nevyžadovali téměř žádné služby, co se týkalo ložního prádla, stlaní a večerních služeb, právě tak jako nevyžadovali téměř žádnou práci v kuchyni. Místo ložnic upíři většinou používali chladná a prostorná sklepení, která se velmi snadno udržovala. Dokonce i v případech, že bylo třeba zamést jejich popel.</p>
<p>Vstoupil do krypty lady Margolotty a uctivé zaklepal na víko rakve. O kousek se odsunulo.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Omhlouvám she, bhaní, nehrad vhás bhudím uprosthřed odpohledne, ale řhekla jsthe -“</p>
<p>„V pořádku. A-?“</p>
<p>„Ashi tho bhude Elhánius, mhadam.“</p>
<p>Z částečně pootevřené rakve se vysunula křehká ruka a zatápala ve vzduchu.</p>
<p>„Ano!?“</p>
<p>„Ano, mhadam.“</p>
<p>„Ale, ale..Tak Samuel Elánius! Chudák. Už o tom vědí superpsíci?“</p>
<p>Igor přikývl. „Barhonet Ighor takhy shánhěl infhormace, bhaní.“</p>
<p>„A trpaslíci?“</p>
<p>„Je tho <emphasis>ofhiciální </emphasis>setkhání, mhadam. Vhí o thom khaždý. Bhude to jeho vzhnešenost, hrabhě ankh-mhorphorský, shir Shamuel Elhánius, vhelitehel ankh-mhorphorhské městhskhé hlídkhy.“</p>
<p>„V tom případě, abych se tak vyjádřila, nám všem spadla do větráku hromada hnoje, Igore.“</p>
<p>„Skvěhle vhyjádřeno, bhaní. Kdhopak bhy se rhád osphrchovhal mhpčůvkou, žhe?“</p>
<p>„Myslím, Igore, že <emphasis>tamty </emphasis>bude muset nechat doma.“</p>
<p>Dovolte, abychom <emphasis>tenhle </emphasis>zámek posoudili z hlediska jeho zařízení.</p>
<p>Tady jsou židle, to je pravda, ale nezdá se, že by v nich někdo příliš často sedával. Je tady i velký gauč nedaleko ohně a ten je velmi opotřebovaný, ale ostatní nábytek vypadá, jako by tady byl skutečně jen pro oči.</p>
<p>Je tady dlouhý dubový stůl, vyleštěný a na tak starý kus nábytku až zázračně zachovalý. Důvodem k tomu je možná to, že podlaha pod ním a všude kolem něj je pokryta množstvím mis a misek z bílého porcelánu.</p>
<p>Na jedné z nich je nápis OTEC.</p>
<p>Baronesa Serafina von Überwald s popuzeným klapnutím zavřela <emphasis>Krkatilovu knihu šlechty.</emphasis></p>
<p>„Ten muž je… nula,“ prohlásila. „Nějaký úředníček. Sláma mu čouhá z bot. Je to urážka.“</p>
<p>„Jméno Elániů najdeš už v dávné minulosti,“ řekl Wolfgang von Überwald, který dělal před ohněm vzpory ležmo najedná ruce.</p>
<p>„To jméno Novák taky,“ odsekla baronka. „A co?“</p>
<p>Wolf si ve vzduchu přehodil ruce. Byl nahý. Říkal, že se jeho svaly potřebují pořádně provětrat. Dokonale se mu leskly. Člověk s anatomickým atlasem by si na něm mohl ukazovat. Člověk s anatomickým atlasem by také mohl poukázat na to, jak netypickým způsobem mu rostou plavé vlasy - nejen na hlavě ale i na krku a ramenou.</p>
<p>„A je to vévoda, máti.“</p>
<p>„Pch! Vždyť Ankh-Morpork nemá ani krále!“</p>
<p>„…devatenáct, dvacet… o tom jsem slyšel tolik historek, máti, že…“</p>
<p>„Oh, tyhle <emphasis>historky! </emphasis>Sibyla mi každoročně píše ty své hloupé dopisy! Sam tohle a Sam támhleto. Samozřejmě musí být vděčná za to, co má, ale… ten chlap je obyčejný lapač zlodějů. Odmítám se s ním sejít!“</p>
<p>„To bys neměla, máti. To neuděláš. Mohlo by to být… dvacet devět, třicet… nebezpečné. Co o nás chceš říct lady Sibyle?“</p>
<p>„Nic! <emphasis>Já </emphasis>jí samozřejmě neodepisuji. Je to hrozně smutná a hloupá ženská.“</p>
<p>„A ona ti přesto každoročně píše? …třicet šest, třicet sedm…“</p>
<p>„Píše. Obvykle čtyři stránky. A v těch dopisech je všechno, co o ní potřebujeme vědět. Kdepak je tvůj otec?“</p>
<p>Pohyblivá záklopka v nejbližších dveřích se zvedla a dovnitř vklouzl obrovský, mocně stavěný vlk.</p>
<p>Rozhlédl se po místnosti a pak se vehementně otřásl. Baronka rozhořčeně zaprotestovala.</p>
<p>„Guyi! Víš dobře, co jsem řekla. Už je po šesté! <emphasis>Přeměň se, </emphasis>když se vracíš ze zahrady do domu!“</p>
<p>Vlk na ni vrhl nevrlý pohled a zaběhl za masivní paraván na vzdálenějším konci místnosti. Ozval se… zvuk… tichý a velmi podivný, a snad ani ne tak zvuk, jako přeměna ve kvalitě vzduchu.</p>
<p>Zpoza paravánu vyšel baron a zavazoval si tkaničku u kalhot potrhaného pyžama. Baronesa si povzdechla.</p>
<p>„Tvůj otec alespoň chodí v šatech,“ řekla.</p>
<p>„Šaty jsou nezdravé, mami,“ odpověděl jí Wolf nevzrušeně. „Nahota je čistá.“</p>
<p>Baron si sedl. Byl to velký a hřmotný muž se zarudlou tváří, zarudlou alespoň tam, kde byla vidět pod hustým porostem vousů, obočí a vlasů, které sváděly lítý boj o zbytky pokožky.</p>
<p>„No? Co se děje?“ zavrčel.</p>
<p>„Elánius, lovec zlodějů z Ankh-Morporku bude <emphasis>jmenován </emphasis>velvyslancem!“ usekla baronesa.</p>
<p>„Trpaslíci?“</p>
<p>„Těm to samozřejmě bude oznámeno.“</p>
<p>Baron seděl a upíral pohled do prázdna se stejným výrazem, jaký se objevoval na tváři Navážkovi ve chvílích, kdy mu někdo podsunul novou myšlenku.</p>
<p>„To je špatné?“ odvážil se po chvíli.</p>
<p>„Guyi, mluvila jsem o tom s tebou alespoň <emphasis>stokrát!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zamračila se baronesa. „Trávíš příliš mnoho času v přeměnění! Víš, jak to s tebou pak je. Co kdybychom měli nějakou oficiální návštěvu?“</p>
<p>„Pokousal bych je!“</p>
<p>„Vidíš? Běž si okamžitě lehnout a nevracej se dřív, než budeš ve stavu chovat se zase jako člověk!“</p>
<p>„Elánius by to mohl všechno zničit, otče,“ přidal se k ní Wolfgang. Teď stál na rukou a dělal vzpory střídavě na jedné a druhé ruce.</p>
<p>„Guyi! <emphasis>Lehni!</emphasis>“</p>
<p>Baron zanechal své dosti marné snahy poškrabat se nohou za uchem. „To že by mohl?“ podivil se.</p>
<p>Wolfgangovo tělo pokleslo a zase se zvedlo.</p>
<p>„Životem ve městě lidé choulostiví,“ upozorňoval. „Elánius bude legrace. Taky se o něm povídá, že rád běhá.“ Spokojeně se uchechtl. „Budeme se muset podívat na to, jak je rychlý.“</p>
<p>„Jeho žena říká, že má velmi měkké srdce a - <emphasis>Guyi! Neodvažuj se tady dělat něco takového! Jestli chceš dělat podobné věci, běž okamžitě nahoru!</emphasis>“</p>
<p>Baron se nezdál být příliš zahanben, ale přesto si upravil oděv.</p>
<p>„Bandité!“ zvolal.</p>
<p>„Ano, v téhle roční době by to mohl být skutečně problém,“ přikývl Wolfgang.</p>
<p>„Přinejmenším tucet,“ řekla baronka. „Ano, to by mohlo být to-“</p>
<p>Wolf, stále hlavou dolů, zabručel: „<emphasis>Ne, </emphasis>mami. To by od nás bylo hloupé. Jeho kočár se sem musí dostat naprosto bezpečně. Chápete to? Až bude tady - to pak bude jiná věc.“</p>
<p>Baronova hustá obočí se srazila u kořene nosu. „Plán! Král!“</p>
<p>„Přesně tak.“</p>
<p>Baronka si povzdechla. „Já tomu mrňavému trpaslíkovi nevěřím.“</p>
<p>Wolf se saltem vymrštil na nohy. „Já taky ne. Ale ať je nebo není důvěryhodný, jiného nemáme. Elánius se sem musí dostat i se svým měkkým srdcem. Mohl by nám být dokonce užitečný. Možná bychom mohli některým věcem prostě… napomoci.“</p>
<p>„Proč?“ vyštěkla baronka. „Ať se Ankh-Morpork stará o své věci!“</p>
<p>Zatímco Elánius snídal, ozvalo se zaklepání na dveře. Jeefes vpustil malého drobného muže v upraveném, ale silně obnošeném oblečení, jehož přerostlá hlava mu dodávala podobu lízátka, které se blíží poslednímu olíznutí. Na zmíněné hlavě mu seděla buřinka způsobem, jakým by seděla helmice na hlavě vojáka, a chodil jako člověk, který nemá v pořádku kolena.</p>
<p>„Omlouvám se, že vyrušuji, vaše vznešenosti…“ Elánius odložil nůž. Právě si loupal pomeranč. Sibyla trvala na tom, že musí jíst ovoce.</p>
<p>„Žádná vaše vznešenost,“ zamračil se. „Jen Elánius. Sir Elánius, když už to musí být. Vy jste Vetinariho člověk?“</p>
<p>„Hoptam Struska, jméno mé, pane. Chmm, chmm. Mám s vámi cestovat do Überwaldu.“</p>
<p>„Dal byste si něco ke snídani?“</p>
<p>„Už jsem jedl, sire, díky. Chmm, chmm.“ Elánius si úředníka prohlédl od hlavy k patě a od paty k hlavě. Ten zvláštní vzhled nebyl způsoben jen tou velkou hlavou, ale človíček vypadal, jako kdyby celou jeho dolní polovinu někdo zmáčkl a její obsah se přelil do té horní. Vlasy už měl hodně prořídlé a zbývající prameny si velmi pečlivě sčesával přes růžovou kupoli. Jeho věk bylo těžké odhadnout. Mohl být ustaraný pětadvacátník nebo velmi zachovalý čtyřicátník. Elánius se klonil k tomu prvnímu - ten muž vypadal jako někdo, kdo celý život pozoroval svět přes horní okraj knihy. A pak tady byl ten jeho… nervózní smích? Hihňání? Nešťastný způsob, jakým si odkašlával?</p>
<p>A ten zvláštní způsob, jakým chodil…</p>
<p>„Ani topinku? Kousek ovoce? Tyhle pomeranče jsou čerstvé, z Klače. Mohu vám je vřele doporučit.“</p>
<p>Elánius muži hodil jeden pomeranč. Ovoce se odrazilo od Struskovy ruky a ten o krok ustoupil, poněkud zaskočen způsobem, jakým horních deset tisíc nabízí ovoce.</p>
<p>„Jste v pořádku, sire? Chmm, chmm?“</p>
<p>„Promiňte,“ omlouval se Elánius. „Dal jsem se unést těmi vitamíny.“</p>
<p>Odložil ubrousek, vstal od stolu a vzal Strusku kolem ramen.</p>
<p>„Zavedu vás do Středně žlutého pokoje, kde můžete počkat,“ řekl, vedl úředníka ke dveřím a přátelsky ho poklepával po ramenou. „Vozkové už mají naloženo. Sibyla opravuje omítku v koupelně, doučuje se starou klačtinu a dělá všechny ty věci, které ženy dělávají na poslední chvíli těsně před odjezdem. Vy cestujete s námi ve velkém kočáře.“</p>
<p>Struska se vyděsil. „Oh, to přece nemohu, sire! Budu cestovat s vaším doprovodem. Chmm, chmm. Chmm, chmm.“</p>
<p>„Jestli myslíte Řiťku a Navážku, tak ti s námi jedou také,“ upozornil ho Elánius a všiml si, že hrůza v mladíkových očích se ještě prohloubila. „Na slušnou partičku karet je zapotřebí alespoň čtyř a cesta bude většinou pekelně nudná.“</p>
<p>„A, hm, vaši sloužící?“</p>
<p>„Jeefes a kuchař a Sibylina komorná cestují v dalším kočáře.“</p>
<p>„Oh.“</p>
<p>Elánius se v duchu usmál. Vzpomněl si na jedno rčení z mládí. Příliš chudý, než aby si dal vymalovat, a příliš pyšný, než aby vybílil vápnem.</p>
<p>„Těžký výběr, co?“ usmál se. „Víte co? Můžete jet v našem kočáře, ale dáme vám nepohodlné sedadlo a budeme se k vám chovat přehnaně blahosklonně, co vy na to?“</p>
<p>„Obávám se, že si ze mě tropíte šprýmy, sire Samueli. Chmm, chmm.“</p>
<p>„Ne, ale nemám do toho daleko. A teď, když mě omluvíte, zaskočím ještě na okamžik do Dvora, abych vyřídil poslední maličkosti…“</p>
<p>O čtvrt hodiny později už Elánius vcházel do služební místnosti v Pseudopolském dvoře, nebo - jak mu většina členů hlídky přezdívala - v pseudopolském „yardu“. Seržant Silnoruka pozvedl hlavu, vyskočil, zasalutoval a pak se rychle sehnul, aby se vyhnul pomeranči letícímu na jeho hlavu.</p>
<p>„Pane?“ nadhodil mírně zmateně.</p>
<p>„Jen, taková zkouška, Silnoruko.“</p>
<p>„A prošel jsem, pane?“</p>
<p>„Ale no. Ten pomeranč si nech. Je plný vitamínů.“</p>
<p>„Moje matka mi vždycky říkala, že tyhle věci by mohly člověka zabít, pane.“</p>
<p>Karotka trpělivě čekal ve velitelově kanceláři. Elánius potřásl hlavou. Znal přesně všechna místa, kterým bylo třeba se v chodbě vyhnout, a <emphasis>věděl, </emphasis>že nedělá absolutně žádný zvuk, a přece Karotku ani jednou nepřistihl při čtení svých úředních papírů a poznámek, dokonce ani vzhůru nohama. Byl by spokojený, kdyby se mu podařilo přistihnout Karotku aspoň jednou při něčem takovém. Kdyby byl ten chlap ještě přímější, mohl by ho použít do plotu místo plaňky.</p>
<p>Karotka vstal a zasalutoval.</p>
<p>„Ano, dobrá, na takovéhle věcičky teď nemáme čas,“ zabručel Elánius a usedl za svůj stůl. „Něco nového přes noc?“</p>
<p>„Nevysvětlitelná vražda. Obchodník jménem Vavřinec Primero. Našli ho s podříznutým krkem v jedné z jeho varných nádrží. Žádné cechovní potvrzení, žádná zpráva, nic. To je velmi podezřelé.“</p>
<p>„Ano, to se i mně zdá <emphasis>dost </emphasis>podezřelé,“ přikývl Elánius. „Pokud neměl pověst člověka, který se velmi neopatrně holí. V jaké nádrži?“</p>
<p>„Ehm… s kaučukem, pane.“</p>
<p>„Guma se vozí v nádržích? A nevyskočí z nich?“</p>
<p>„Ne, pane. Ona je v těch nádržích v tekutém stavu. On vyráběl… gumové věci.“</p>
<p>„Okamžik, pokud si vzpomínám, tak jsem kdysi viděl… Nevyrábějí se různé gumové věci tím, že se něco namočí do kaučuku? Uděláte, tak nějak, správně tvarovanou věc, takové kopyto, a pak je namočíte do kaučuku a máte rukavice nebo boty… a takové věcičky?“</p>
<p>„Hm… no… tedy ano, takové věcičky, pane.“</p>
<p>Něco na Karotkově nejistém chování upoutalo Elániovu pozornost. A ta slabá složka <emphasis>záznamů </emphasis>uložená v jeho paměti zamávala záznamním lístkem.</p>
<p>„Primero, Primero… Karotko, nemluvíme tady o Primerovi, co ho známe z těch balíčků ,Primeros’, nebo ano?“</p>
<p>Karotka studem zčervenal jako pivoňka. „Mluvíme, pane.“</p>
<p>„Můj bože a co si to opravdu máčel v té nádrži?“</p>
<p>„Hodili ho tam, pane. Celého.“</p>
<p>„Ale vždyť to byl prakticky národní hrdina!“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Kapitáne, bytová tíseň v Ankh-Morporku by byla mnohokrát horší, kdyby nebylo toho chlápka Primera a jeho balíčků prevence za pár pencí. Kdo by mu chtěl ublížit?“</p>
<p>„Lidé mají různé důvody, pane,“ odpověděl poněkud škrobeně Karotka.</p>
<p>No ano, mají. Máte, co? pomyslel si Elánius. Trpaslíci s takovými věcmi nesouhlasí a zásadně o nich nemluví.</p>
<p>„Dobrá, tak na to nasaďte nějaké lidi. Ještě něco?“</p>
<p>„Nějaký povozník napadl policistu Cvrkala, protože mu dal na vůz botičku.“</p>
<p>„Napadl?“</p>
<p>„Ano, pokusil se ho zašlápnout.“</p>
<p>Elánius si v duchu představil strážníka Cvrkala, skřítka vysokého nějakých patnáct centimetrů, ale vybaveného alespoň stometrovou agresivitou.</p>
<p>„Jak je na tom?“</p>
<p>„No, je pěkně potlučený, může mluvit, ale než znovu vyleze na kozlík - to bude nějakou dobu trvat. Jinak jsou to běžné záležitosti.“</p>
<p>„A ta krádež v muzeu? Nic nového?“</p>
<p>„Vlastně ani ne. V trpasličím společenství obviňuje skoro každý každého, ale nikdo doopravdy nic neví. Jak s oblibou říkáte, pane, dozvíme se víc, až bude ještě hůř.“</p>
<p>„A jinak? Nic se nešeptá? Zprávy mezi lidmi? Nějaké slovo?“</p>
<p>„Aha, to ano pane. Je to STOP, pane. Seržant Tračník ho napsal na horní konec dolní Broadwaye. Vozkové jsou teď mnohem opatrnější. Někdo tam sice musí odházet každou hodinu hnůj, ale jinak to hodně napomohlo bezpečnosti dopravy.“</p>
<p>„Naše dopravní oddělení a vůbec všechny ty věci kolem dopravy ve městě nám na popularitě nijak nepřidávají, kapitáne.“</p>
<p>„Ne, pane. Ale my už stejně nijak populární nebyli. Když nic jiného, tak to alespoň nese nějaké peníze do městské pokladny. Ehm… je tady ještě jedna věc, pane.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Neviděl jste seržantku Anguu, pane?“</p>
<p>„Já? Ne. Předpokládal jsem, že bude tady.“ Elánius si všiml v Karotkově hlase neklidného přízvuku. „Něco není v pořádku?“</p>
<p>„Včera večer nenastoupila do služby. Nebyl úplněk, takže to je trochu… divné. Noby říkal, že když s ní byl ve službě, něco ji výjimečně zaujalo.“</p>
<p>No jistě. Skoro všechny lidi, kteří museli sloužit s Nobym, něco zajímalo. Většina z nich se například velmi často dívala na hodinky. „A byl jste se podívat u ní?</p>
<p>„V posteli nespala,“ odpověděl jednoduše Karotka. „Ani ve svém košíku,“ dodal.</p>
<p>„Bohužel, v tom vám nepomohu, Karotko. Je to <emphasis>va</emphasis><emphasis>še </emphasis>přítelkyně. Myslím, že měla tak trochu obavy z budoucnosti,“ uvažoval Karotka nahlas.</p>
<p>„Hm, vy.“., ona… je to… to s tím vlkodlakem?“ Elánius umlkl, protože se cítil skutečně v rozpacích. „Hlodají to v hlavě,“ odpověděl Karotka. „Možná že se jen na chvíli stáhla do ústraní, aby si popřemýšlela o různých věcech. Třeba jak může, pro všechno na světě, chodit s mladíkem, který, ať už je jakkoliv úžasný, se červená při představě balíčku primerosů.“</p>
<p>„No, já jen doufám, že to tak nějak je,“ odpověděl Karotka. „Občas to dělává. Je to jistě hrozně stresující, být vlkodlakem ve velkém městě. <emphasis>Vím, </emphasis>že bychom se rychle dozvěděli, kdyby se dostala do nějakých nepříjemností -“</p>
<p>Zvenčí se ozval klapot podkov, cinkot postrojů a rachot kočárových kol. Elániovi se ulevilo. Vidět Karotku ustaraného bylo tak neobvyklé, že Elánius utrpěl šok z nečekaného.</p>
<p>„No, bohužel, takže budeme muset vyrazit bez ní,“ řekl. „Chci být informovaný o všem, kapitáne. Falešný Mazanec zmizí necelé dva týdny před velkou trpasličí korunovací - to vypadá, jako kdyby měl spadnout další malér, a obávám se, aby nepadl přímo na mě. A když už jsme u toho, dejte mužstvu vědět, že se zajímám o všechno, co nějak souvisí s vraždou Primera Vavřince, ano? Takovéhle záhady nemám rád. Provizorní signální věže máme až do Überwaldu, že?“</p>
<p>Karotka se poněkud rozveselil. „Není to úžasné, pane? Zdá se, že během měsíce budeme schopni poslat depeše z Ankh-Morporku do Genovy za necelý den!“</p>
<p>„Určitě. Hlavně doufám, že si v té době ještě budeme mít co důležitého říci.“</p>
<p>Lord Vetinari stál u okna a pozoroval signální věž na druhém břehu řeky. Všech osm velkých desek směřujících k jeho oknu zuřivě mrkalo - černá, bílá, bílá, černá, bílá…</p>
<p>Vzduchem létaly informace. Třicet kilometrů odsud, na věži ve Sto Latech, někdo tiskl oko k okuláru dalekohledu a vykřikoval čísla.</p>
<p>Jak rychle se na nás vrhá budoucnost, pomyslel si.</p>
<p>Nikdy nevnímal čas tak, jak ho většinou lidé popisovali - jako říční proud. Protože pohyb času se podle jeho zkušeností dal mnohem lépe popsat jako pohyb kamení… klouzal, tlačil, vytvářel vnitřní síly a pak, s jediným mohutným záchvěvem, který roztřese nádobí v příborníku, se celý záhon turínu záhadně přesune o dva metry stranou. Semafory byly známy celá staletí a každý věděl, že informace bývá někdy velmi cenná, jenže každý také věděl, že vývoz bohů je velmi výdělečný podnik. A pak si najednou někdo uvědomí, <emphasis>kolik </emphasis>peněz se dá <emphasis>zítra </emphasis>vydělat na věcech, které jsou v Ankh-Morporku známé <emphasis>dnes. </emphasis>A nějaký bystrý mladý muž na ulici Mazaných řemeslníků byl výjimečně mazaný.</p>
<p>Údaje, informace, moc, slova… letící vzduchem, neviditelné…</p>
<p>A najednou svět stepuje na pohyblivém písku.</p>
<p>V takovém případě ovšem cena připadá nejlepšímu tanečníkovi.</p>
<p>Lord Vetinari se odvrátil od okna, sebral z desky stolu nějaké papíry, přešel ke stěně a dotkl se jistého místa. Pak rychle prošel tajnými dveřmi, které se před ním nehlučně otevřely. Za nimi se táhla úzká chodba, osvětlená odněkud s výšky světlíky a dlážděná drobnými plochými kameny. Vykročil kupředu, pak ale zaváhal, řekl tiše „ne, dnes je úterý“ a pak přesunul pozvednutou nohu tak, že dopadla na jakýsi kámen, který se při sebepečlivější prohlídce nelišil od svých sousedů[*].</p>
<p>Každý, kdo by sledoval jeho postup chodbami a schodišti, by zachytil polohlasné mumlání jako například: „Měsíc <emphasis>ustupuje…</emphasis>“<emphasis> </emphasis>nebo „Ano, určitě je <emphasis>před </emphasis>polednem…“ Člověk s opravdu dokonalým sluchem by pak zachytil i tiché bzučení a tikot ve stěnách.</p>
<p><emphasis>Paranoik s </emphasis>opravdu dokonalým sluchem by mohl namítnout, že čemukoliv, co lord Vetinari říká nahlas, i když je sám, se nedá věřit. Rozhodně ne, pokud na tom závisí váš život.</p>
<p>Patricij nakonec dorazil ke dveřím a odemkl je.</p>
<p>Byl tam rozlehlý podkrovní pokoj, vzdušný, jasný a plný slunečního svitu, jenž sem pronikal okny ve stropě. Místnost vypadala jako kříženec mezi dílnou a skladištěm. Od stropu viselo několik ptačích koster a na pracovních stolech se povalovalo několik dalších kostí. Tyto ptačí pozůstatky ležely mezi kotouči drátu, kovovými pružinami, tubami barev a to vše doplňovalo větší množství dalšího nářadí, přičemž některé kusy byly skutečně unikátní, než kdy člověk viděl pohromadě. Úzká postel zaklíněná mezi věcí, která vypadala jako tkalcovský stav s křídly, a velkou bronzovou sochou naznačovala, že tady také někdo žije. Musel to být očividně někdo, kdo se posedle zajímal o <emphasis>všechno.</emphasis></p>
<p>To, co teď zajímalo lorda Vetinariho, bylo zařízení na stole uprostřed místnosti. Vypadalo jako sbírka měděných koulí vyvážených jedna na druhé. Kolem několika nýtů z nich se sykotem unikala pára a tu a tam přístroj udělal něco jako <emphasis>glub -</emphasis>“Vaše lordstvo!“</p>
<p>Vetinari se ohlédl. Zpoza převráceného pracovního stolu na něj zuřivě mávala ruka.</p>
<p>A pak ho něco přimělo zvednout hlavu. Strop nad ním byl pokryt jakousi nahnědlou látkou, která z něj visela jako stalaktity. <emphasis>Glub.</emphasis></p>
<p>Patricij se s až udivující rychlostí přesunul za převrácený stůl. Leonardo dá Quirm se na něj usmál zpod podomácku vyrobené ochranné helmice.</p>
<p>„Velmi se omlouvám,“ řekl. „Víte, nečekal jsem, že někdo přijde. Ale jsem si jistý, že tentokrát to bude fungovat.“ <emphasis>Glub. </emphasis>„Co je to?“ zajímal se Vetinari.</p>
<p><emphasis>Gl</emphasis><emphasis>ub.</emphasis></p>
<p>„Nejsem si tak <emphasis>docela </emphasis>jistý, ale <emphasis>doufám, </emphasis>že je to -“</p>
<p>A pak bylo najednou na rozhovor příliš hlučno.</p>
<p>Leonarda da Quirm nikdy ani nenapadlo, že by byl vězněm. Jestli si o svém postavení vůbec něco myslel, pak byl Patriciji vděčný za to, že mu poskytuje tenhle světlý vzdušný prostor, pravidelné jídlo, čisté prádlo a chrání ho před těmi lidmi, kteří se chtějí z nějakých důvodů zmocnit jeho dokonale nevinných vynálezů, jež vymyslel k dobru všeho lidstva, a využít je k nějakým příšerným účelům. Bylo až neuvěřitelné, kolik jich bylo - jak lidí, tak vynálezů. Bylo to, jako by se veškerý génius lidstva nacpal do jediné hlavy, která se tak ocitla ve stavu konstantní vynálezecké plodnosti. Vetinari často přemýšlel, kudy by se bral osud lidstva, kdyby Leonardo dokázal věnovat svou pozornost jediné věci déle než nějakou tu hodinu.</p>
<p>Hluk pomalu ustal. <emphasis>Glub.</emphasis></p>
<p>Leonardo opatrně vyhlédl zpoza stolu a široce se usmál. „Ach! Jak se zdá, tak se nám podařilo uvařit kávu!“ radoval se.</p>
<p>„Kávu?“</p>
<p>Leonardo přešel ke stolu a stiskl malou páku na zařízení. Do nastaveného šálku vypěnila se zvuky přiškrceného vlaku světle hnědá pěna.</p>
<p>„<emphasis>Jiná </emphasis>káva,“ řekl. „Hrozně <emphasis>rychlá. </emphasis>Myslím, že vám bude opravdu chutnat. Budu tomu říkat Stroj-na-velmi-rychlou-kávu.“</p>
<p>„A to je dnešní vynález, ano?“ ujišťoval se Patricij.</p>
<p>„Samozřejmě. Měl to být zmenšený model stroje určeného k dosažení měsíce a dalších nebeských těles, ale pak jsem dostal žízeň.“</p>
<p>„Jaké štěstí.“ Lord Vetinari opatrně sundal ze židle pokusný stroj na leštění obuvi, uváděný do chodu šlapacím pohonem, a sedl si. „Přinesl jsem vám několik dalších… zpráviček.“</p>
<p>Leonardo málem radostně zatleskal rukama. „Och, výborně! A já zase vyřídil ty, které jste mi donesl včera večer.“</p>
<p>Lord Vetinari si pečlivě odstranil knírek z hnědé pěny, který mu uvázl na horním rtu. „Prosím -? <emphasis>Všechny? </emphasis>Vy jste rozluštil <emphasis>všechny </emphasis>šifry v těch zprávách z Überwaldu?“</p>
<p>„Ale vždyť to bylo docela jednoduché, potom co jsem vymyslel ten nový přístroj,“ zabručel spokojeně Leonardo. Chvilku se přehrabával v nepořádku na stole a pak podal Patricijovi štůsek papírů popsaných drobným úhledným písmem. „Jenže jakmile si jednou uvědomíte, že u jedné osoby může existovat jen omezený počet dat narození a že většina lidí myslí stejným způsobem, nejsou šifry příliš těžká věc.“</p>
<p>„Zmiňoval ses o nějakém novém stroji?“ zeptal se Patricij, i</p>
<p>„No… ano. Taková… věcička. V tomhle okamžiku je to ještě dost primitivní, ale ty jednoduché kódy stačí.“</p>
<p>Leonardo vytáhl předmět tvaru nepříliš pravidelného hranolu. Vetinari zjistil, že se celá ta věc skládá z množství dřevěných koleček a dlouhých tenkých lišt, které byly, jak se ukázalo při pohledu zblízka, pokryty množstvím písmen a čísel. Množství koleček nebylo kulatých, ale oválných, některá měla dokonce tvar oblých srdíček nebo jejich obvod tvořily jiné zajímavé křivky. Když Leonardo zatočil klikou, celá věc se tiše, s hladkým klidem vzbuzujícím hrubý neklid svou technickou složitostí, rozeběhla[*].</p>
<p>„A jak tomu stroji říkáte?“</p>
<p>„Hm, víte dobře, jak je to se mnou a se jmény, můj pane. Sám pro sebe tomu říkám Stroj pro neutralizaci informace prostřednictvím převodu do miazmatické abecedy, ale uznávám, že to z úst nejde tak docela hladce. Ehm…“</p>
<p>„No copak, Leonardo?“</p>
<p>„Víte… Napadlo mě… Není to nic <emphasis>špatného, </emphasis>číst cizí zprávy, že ne?“</p>
<p>Vetinari si povzdechl. Ustaraný muž před ním, který si vážil života natolik, že když ometal pavučiny, dělal to opatrně <emphasis>kolem </emphasis>pavouků, kdysi vymyslel zařízení, které s děsivou silou a rychlostí vystřelovalo olověné kuličky. Myslel si, že to bude užitečná věc proti nebezpečným zvířatům. Navrhl věc, s jejíž pomocí se daly zničit celé hory najednou. Byl přesvědčený, že ji bude možno využít v dolním průmyslu. Tady stál muž, <emphasis>který b</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>hem přestávky na svačinu </emphasis>dokáže načrtnout na ubrousek překrásnou studii křehkého lidského úsměvu a do volného prostoru kolem nakreslit projekt nástroje masové zkázy doplněný detaily a čísly jednotlivých součástek. A když ho upozorníte na to, co právě udělal, řekne jen: „Hm, ale taková věc by přece naprosto znemožnila válku, nemyslíte? <emphasis>Nikdo by se ji přece neo</emphasis><emphasis>d</emphasis><emphasis>vážil použít!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Leonardo se obveselil, protože ho očividně něco napadlo. „Na druhé straně čím více toho víme jeden o druhém, tím lépe si budeme rozumět. Takže, požádal jste mě, abych pro vás vymyslel nějaké další šifry. Je mi velmi líto, ale asi jsem tak docela nepochopil, co ode mě chcete? Co bylo špatného na těch, které jsem vám už předal?“</p>
<p>Vetinari si povzdechl. „Bohužel, <emphasis>ty </emphasis>byly nerozluštitelné, Leonardo.“</p>
<p>„No, ale od toho přece -“</p>
<p>„Ono se to těžko vysvětluje,“ přerušil ho Vetinari, který si uvědomoval, že to, co jsou pro něj vlahé vody, bude pro Leonarda odporným bahnem. „A ty nové, co máte jsou jen <emphasis>ďábelsky </emphasis>obtížné?“</p>
<p>„Vy jste to v minulém hovoru definoval jako <emphasis>obludně </emphasis>obtížné, sire,“ podíval se na něj Leonardo ustaraně.</p>
<p>„Ach, ano.“</p>
<p>„Nezdá se, že by obludy a pekelníci měli nějaký standard, vaše lordstvo, ale prozkoumal jsem různé dostupné okultní texty a troufám si říci, že tyhle způsoby šifrování bude považovat za obtížné minimálně 98 procent všech známých oblud.“</p>
<p>„Skvěle.“</p>
<p>„Možná, že některé z nich se dostanou až na hranici ďábelsky obtížných, ale -“</p>
<p>„To už není žádný problém. Použiji je při nejbližší příležitosti.“</p>
<p>Jak se ale zdálo, měl Leonardo stále ještě něco na srdci. „Bylo by velmi snadné udělat je arcidémonicky obtíž-“</p>
<p>„Ne, ne, tyhle budou stačit, Leonardo,“ přerušil ho Patricij.</p>
<p>„Můj pane,“ Leonardo téměř kvílel. „Ale já vám takhle doopravdy nemohu zaručit, že některý chytrý člověk nebude schopen ty šifry rozluštit a přečíst si vaše zprávy!“</p>
<p>„Výborně!“</p>
<p>„Ale můj pane, pak budou vědět, co si myslíte!“</p>
<p>Vetinari ho poklepal po rameni. „Ne, Leonardo. Budou jen vědět, co je v mých depeších.“</p>
<p>„Já tomu vážně <emphasis>nerozumím, </emphasis>vaše lordstvo.“</p>
<p>„Asi ne, ale na druhé straně <emphasis>já</emphasis> zase nedokážu vyrobit vybuchující kávu. Jaký by byl svět, kdybychom byli stejní, Leonardo?“</p>
<p>Leonardova tvář se na okamžik zasmušila. „No, to si nejsem jistý,“ zavrtěl po chvilce hlavou, „ale jestli chcete, abych se tím problémem zabýval, mohl bych vymyslet -“</p>
<p>„To byl jen takový řečnický obrat, Leonardo.“</p>
<p>Vetinari posmutněle potřásl hlavou. Často se mu zdálo, že Leonardo, který pozvedl intelekt do zatím nepoznaných výšin, současně objevil i velké a často specializované kapsy hlouposti. Jaký smysl by mělo šifrovat zprávy tak, že by je velmi chytrý nepřítel nedokázal rozluštit? Nakonec by člověk skončil s tím, že byste nevěděl, co si nepřítel myslí, že si myslíte, že si myslí…</p>
<p>„Byla by tady jedna velmi zvláštní depeše z Überwaldu, vaše lordstvo,“ upozorňoval Leonardo. „Včera ráno.“</p>
<p>„Zvláštní?“</p>
<p>„Nebyla šifrovaná.“</p>
<p>„<emphasis>Vůbec </emphasis>ne? Myslel jsem, že nějakou tu šifru používá každý.“</p>
<p>„Víte, jména odesílatele a příjemce jsou šifrovaná, ale sama zpráva je normálně čitelná. Je to žádost o informace o veliteli Elániovi, o kterém jste tak často hovořil.“</p>
<p>Lord Vetinari jako by náhle znehybněl.</p>
<p>„Odpověď byla stejná. Prostě jistá dávka… drbů.“</p>
<p>„Všechno o Elániovi? Včera <emphasis>ráno? </emphasis>Dřív než jsem…“</p>
<p>„Můj pane?“</p>
<p>„Řekni mi, Leonardo, ohledně té überwaldské depeše, nenašel by se nějaký klíč, co se týká jejího odesílatele?“</p>
<p>Jako když se mezi mraky objeví osamocený sluneční paprsek, dokázal být i Leonardo občas téměř pronikavý. „Vy si myslíte, že byste odesílatele mohl znát, pane?“</p>
<p>„V mládí jsem strávil nějaký čas v Überwaldu,“ přikývl Patricij. „V těch dnech se bohatí mladíci z Ankh-Morporku vydávali na takzvanou pošklebnou. Byla to cesta, na níž jsme navštěvovali vzdálené země a cizí města, a to především proto, abychom viděli, o kolik jsou zaostalejší než my. Nebo tak nám to alespoň připadalo. Ó ano. A já tak strávil nějaký čas v Überwaldu.“</p>
<p>Leonardo dá Quirm si málokdy všímal lidí kolem sebe, ale teď ani jemu neunikl vzdálený výraz v pohledu lorda Vetinariho.</p>
<p>„Krásné vzpomínky, můj pane?“ odvážil se.</p>
<p>„Hmm? Oh, byla to velice, velice… velmi <emphasis>neobvyklá </emphasis>dáma, ale bohužel, o dost <emphasis>starší </emphasis>než já,“ odpověděl Vetinari. „Mnohem starší, musím říci. Ale to už je dávno. Život nám uděluje své malé lekce a my jdeme dál.“ Znovu ten vzdálený, zasněný pohled. „Byl to. zvláštní čas…“</p>
<p>„A dáma už je taky bezpochyby mrtvá,“ přikyvoval s pochopením Leonardo. V tomhle druhu rozhovoru se příliš nevyznal.</p>
<p>„Hm, tak o tom velmi pochybuji,“ zavrtěl hlavou Vetinari. „Naopak, myslím, že se má čím dál tím lépe.“ Usmál se. Svět začínal být mnohem… <emphasis>zajímavější. </emphasis>„Řekni mi, Leonardo,“ obrátil se ke svému společníkovi, „napadlo tě někdy, že nastane čas, kdy hlavní zbraní ve válkách budou mozky?“</p>
<p>Leonardo pozvedl šálek s kávou <emphasis>a </emphasis>zamyslel se. „No maucta. A nebude to pak hrozně špinavá záležitost?“</p>
<p>Vetinari si znovu povzdechl. „Rozhodně ne o tolik špinavější než ty ostatní války,“ řekl a ochutnal kávu. Byla skutečně skvělá.</p>
<p>Vévodský kočár minul poslední chatrné budovy a rozjel se po nekonečných, plochých Stoských pláních. Řiťka a<emphasis> </emphasis>Navážka se taktně rozhodli alespoň ráno cestovat na střeše kočáru a nechali vévodu s vévodkyní uvnitř o samotě. Hoptam Struska se dal omámit jakousi falešnou třídní solidaritou a rozhodl se, že zatím pojede se služebnictvem.</p>
<p>„Zdá se, že Angua se nám někam ukryla,“ řekl Elánius, který pozoroval, jak kolem míjejí zelné lány.</p>
<p>„Chudák děvče,“ řekla Sibyla. „To město pro ni ve skutečnosti není.“</p>
<p>„Možná, ale Karotku z něj nevyhrábneš ani železnými hráběmi,“ odpověděl Elánius. „A v tom je ta potíž, myslím.“</p>
<p>„Jen část těch potíží,“ opravila ho lady Berankinová.</p>
<p>Elánius přisvědčil. Ta další část, o které nikdo nemluvil, byly děti.</p>
<p>Občas se Elániovi zdálo, že každý ví, že je Karotka právoplatným dědicem městského trůnu. Bylo jen hříčkou osudu, že jím být nechtěl. Chtěl být policajtem a každý se s tou myšlenkou smířil. Jenže kralování, to bylo něco jako piano - mohli jste ho ukrýt pod potah, ale podle tvaru stejně každý poznal, co se pod tou látkou ukrývá.</p>
<p>Elánius si nebyl jistý, co by se narodilo, kdyby spolu měli člověk a vlkodlačice děti. Možná že by to byl jen někdo, kdo se musí dvakrát denně holit a občas má nutkání rozeběhnout se za vozem. A když jste si pak připomněli, <emphasis>ja</emphasis><emphasis>cí </emphasis>byli někteří z předchozích vládců, nevzbuzovala ve vás představa vlkodlaka na trůně žádné zvláštní obavy. Byli to spíše ti lumpové, kteří neustále vypadali jako lidé, jichž bylo třeba se opravdu bát. To ovšem byl Elániův osobní názor. Jiní lidé mohli věci vidět jinak. Žádný div, že Angua zmizela někam do soukromí, aby si věci pořádně rozmyslela.</p>
<p>Uvědomil si, že upírá pohled z okna kočáru, ale nevidí vůbec nic.</p>
<p>Aby přišel na jiné myšlenky, rozevřel štůsek papírů, které mu Hoptam Struska podal těsně předtím, než nastoupili do kočárů. Řekl o nich, že je to „informační materiál“. Jak se zdálo, byl onen mužík expertem na Überwald a Elánius se krátce zamyslel nad tím, kolik asi je v Patricijově paláci zahrabáno úředníků, kteří jsou podobnými <emphasis>experty. </emphasis>Se zachmuřeným výrazem se pohodlněji opřel na sedadle a pustil se do čtení.</p>
<p>První stránka ukazovala erb Nesvaté říše, která kdysi vládla prakticky celé zemi. Elánius si o říši mnoho nepamatoval, snad jen to, že jeden vládce dal nějakému muži pro legraci přitlouci na hlavu jeho vlastní klobouk. Zdálo se, že Überwald je velké, studené a pochmurné místo, takže lidé jsou ochotni udělat pro to, aby se zasmáli, téměř <emphasis>cokoliv.</emphasis></p>
<p>Erb říše byl pro Elániův vkus až příliš bohatý a hlavní místo na něm zabíral dvouhlavý netopýr.</p>
<p>První dokument byl nadepsán: Tukonosná vrstva schmaltzbergské oblasti (Země pátého elefanta) .</p>
<p>Tu legendu samozřejmě znal. Kdysi na zádech velké A’Tuin nestávali čtyři sloni, ale bylo jich pět. Pak ale jeden z nich spadl, nebo byl setřesen, a vylétl po nepravidelné dráze, takže se nakonec zřítil - miliony tun rozzuřeného býložravce - se silou, která otřásla celou Zeměplochou a roztrhla centrální kontinent na jednotlivé světadíly, a tak vznikl svět takový, jaký jej lidé znají dnes. Kamení, které se pak zřítilo zpět, pokrylo a zmáčklo tělo a jeho zbytek se po tisíciletích podzemního vaření a dušení změnil v historii tukových vrstev. Podle legendy byly součástmi mrtvého těla i zlato, železo a další kovy. Že slon tak velký, že dokáže podepírat svět, nebude mít kosti jen tak obyčejné, bylo samozřejmé.</p>
<p>Poznámky na Elániově klíně byly o trochu pravděpodobnější, hovořily o jakési neznámé katastrofě, která zabila miliony mamutů, bizonů a gigantických rejsků a pak je zasypala zemí, podobně jako Pátého elefanta v pověsti. V papírech byly záznamy o starých trollích legendách a trpasličích ságách. Možná s tím měl taky něco společného led. Nebo potopa. Co se týká trollů, o kterých se věřilo, že byli prvními živými tvory na světě…, no, možná že u toho skutečně byli a viděli, jak oblohou letí se vzteklým troubením rozzuřený slon.</p>
<p>Výsledek však byl tentýž. Každý - tedy každý s výjimkou Elánia - věděl, že nejlepší tuk pochází ze schmaltzbergských šachet a dolů. Vyráběly se z něj nejbělejší a nejjasnější svíce, nejpěnivější mýdlo, nejjemnější, nejčistší lampový olej. Nažloutlý ankh-morporský tuk se mu ani vzdáleně nepřibližoval.</p>
<p>Elánius pořád ještě nechápal smysl celé té věci. Zlato…, tak to je něco jiného, to je skutečně důležité. Lidé pro ně umírali. A železo - Ankh-Morpork potřeboval železo. I dřevo. Dokonce kámen. Stříbro, tak to zas bylo velmi…</p>
<p>Obrátil zpět na stranu nadepsanou Nerostné bohatství a přírodní zdroje a pod heslem „stříbro“ četl: „Stříbro nebylo v Überwaldu těženo od Hmyzí diety v r. 1880 a vlastnictví tohoto kovu je technicky ilegální.“</p>
<p>Žádné další vysvětlení. Udělal si poznámku, že se má zeptat Hoptama. Vždyť logicky vzato, když se někde vyskytují vlkodlaci, není jen logické, že tam budete potřebovat stříbro? A věci tam jistě občas dospěly daleko, když se tam všichni museli živit hmyzem.</p>
<p>Dobrá, takže stříbro bylo taky užitečné, ale tuk byl jen… tuk. Něco jako čaj nebo sušenky nebo cukr. Prostě věc, která se vyskytovala ve spíži. Neměla styl, nebylo na ní nic <emphasis>romantického. </emphasis>Byla to prostě mazlavá věcička ve škópících.</p>
<p>K další stránce byl přišpendlen papírek s poznámkou. Četl:</p>
<p>„Pátý slon jako metafora se vyskytuje také v überwaldských jazycích. Pole kontextu může znamenat ,věc, která neexistuje’ (u nás by se řeklo ,klačská mlha’), ,věc, která je něco jiného, než se zdá’ nebo ,něco nebo někdo, co (kdo) samo (sám) neviděn (a) kontroluje dění (ve stejném smyslu, v jakém my bychom použili termín <emphasis>eminence grise).</emphasis>“</p>
<p>Já ne, pomyslel si Elánius. Takové termíny já nepoužívám.</p>
<p>„Policista Půlbotka,“ ohlásil se policista Půlbotka, když se dveře výrobny obuvi otevřely. Pak se rozhlédl sem a tam. „Jedná se o tu nevysvětlenou vraždu.“</p>
<p>„Vy jste přišel kvůli panu Primerovi?“ naklonil se k němu troll, který otevřel dveře. Na ulici se vyvalil horký vlhký vzduch páchnoucí kočkami, které neudrží moč, a sírou.</p>
<p>„Chtěl jsem tím jen říci, že jsem zombie,“ opravil ho Reginald Půlbotka. „Zjistil jsem, že když to lidem řeknu hned, ušetřím si dost pozdějších nedorozumění. Ale na druhé straně, <emphasis>ano, </emphasis>přišli jsme kvůli údajnému zesnulému.“</p>
<p>„My?“ podivil se troll, ale Regovu šedou kůži a na ní tu a tam viditelnou řádku stehů nekomentoval.</p>
<p>„Sem tady, haboune!“</p>
<p>Troll sklopil oči, což nebyl v Ankh-Morporku obvyklý směr pohledu, protože lidé ve městě dávali přednost tomu nevědět, v čem právě stojí.</p>
<p>„Oh,“ řekl troll a ustoupil o několik kroků.</p>
<p>Někteří lidé říkají, že skřítci nejsou bojovnější než ostatní rasy, a to je také pravda. Jenže na druhé straně je jejich bojovnost vměstnána do těla patnáct centimetrů vysokého a jako mnoho věcí, které jsou stlačeny, má i ona sklony vybuchovat. Policista Cvrkal Cvoček sloužil v Hlídce teprve několik měsíců. Novinky se však šíří rychle a on už si stačil získat jistou pověst a respekt, nebo alespoň strach a hrůzu, která dovedla stisknout močový měchýř jako do kleští. U lidí a v situacích, kdy k tomu docházelo, to můžeme považovat za respekt.</p>
<p>„Tak tady tak nestůj a nesísej, kde máte toho tuhouše[*]?“ prohlásil Cvoček a vpochodoval do továrny.</p>
<p>„Zatím jsme ho uložili do sklepa,“ odpověděl troll. „A teď nám zbejvá půl tuny tekutý gumy, kterou musíme vyhodit. Kdyby byl šéf naživu, tak by ho z toho trefil šlak…“</p>
<p>„A proč se ta guma musí vyhodit?“ zajímal se Půlbotka.</p>
<p>„Protože nám začíná tvrdnout a ztrácí kvalitu. Později ji budu muset celou vybrat z kádí a vyhodit, a to nejni nic snadnýho. Dneska smě měli namáčet sérii Žebrovaný slasti, ale když sem ho, to jako šéfa, vytáh z ty kádě, všechny ženský vomdlely, takže sme je poslali domů.“</p>
<p>Reginald Půlbotka se zatvářil šokovaně. On sám z různých důvodů nebyl odběratelem páně Příměrová zboží. Milostné aféry nebyly v životě nemrtvých častými událostmi, ale Reginald měl své vzpomínky a představy a podle těch snad měl život živých nějaká základní pravidla, ne?</p>
<p>„Vy tady zaměstnáváte <emphasis>dámy?</emphasis>“</p>
<p>Troll se zatvářil překvapeně. „Jasný. No jo. Dobrá, klidná práce. A vony sou dobrý pracovníci. Pořád se smějou, dělaj žertíky, když namáčej a balej, zvlášť dyž děláme velký kluky. Troll si povzdechl. „Já osobně, ale těm jejich vtípkům nerozumím.“</p>
<p>„Tydle velký kluci jsou kus sakra dobrýho zboží, za peňoura,“ ozval se Cvrkal Cvoček.</p>
<p>Reginald Půlbotka sklopil pohled ke svému malému kolegovi. Nenapadal <emphasis>ho jediný </emphasis>způsob, jak by mu položil tu otázku, která se mu neodbytně točila v hlavě. Cvrkal si však musel povšimnout jeho výrazu.</p>
<p>„Dyž tomu chlap věnuje deset minut roboty s nožnicema, tak nenajdeš lepší pelerínu v celém městě,“ prohlásil pidimužík a ošklivě se zachechtal.</p>
<p>Policista Půlbotka si povzdechl. Věděl, že sir Elánius zastává neoficiální politiku přijímat do Hlídky zástupce etnických menšin[*], ale nebyl si tak docela jistý, že je to prozíravé v případě pidimužíků, i když na druhé straně byl ochoten připustit, že co se týče velikosti, byli pidimužíci ze všech etnických menšin nejmenší. Měli vrozený odpor k pravidlům. To neplatilo jen o zákonech, ale o všech nepsaných pravidlech, jimiž se ostatní lidé řídili zcela podvědomě, jako „nepokoušejte se kousnout tuhle žirafu“ nebo „netlučte lidi hlavou do kotníku jen proto, že vám nenabídli hranolek“. Nejlepší bylo považovat policistu Cvrkala za malou nezávislou zbraň.</p>
<p>„No, měl byste nám asi ukázat toho mrt-, tu osobu, která byla průběžně vyřazena ze života.“ Troll je vedl dolů. To, co tam na provazu viselo z trámu, by k smrti vyděsilo každého, kdo už nebyl zombií.</p>
<p>„Promiňte,“ omlouval se troll, stáhl to dolů a odhodil na zem do rohu, kde se to změnilo v gumovitou hromadu.</p>
<p>„Co to, u svině ohnívej, bylo?“ zajímal se Cvoček.</p>
<p>„Museli jsme z něj stáhnout tu gumu,“ odpověděl troll. „Jakmile to vytáhnete na vzduch, tak to hrozně rychle tuhne.“</p>
<p>„Hele, dyť to je největší primeros, jakej sem kdy viděl,“ pochechtával se Cvrkal. „Celotělní primeros! Myslíte, že takhle chtěl zemřít?“</p>
<p>Reg se podíval na tělo. Nevadilo mu, že ho posílali vyšetřovat vraždy, a někdy dost ošklivé. Jak on to viděl, tak zemřít znamenalo jen drobnou změnu v kariéře. Byl tam, udělal to, oblékl rubáš… A pak se s tím vyrovnáte a pokračujete v životě. Věděl, samozřejmě, že mnoho lidí to z nějakého důvodu nedokáže, ale na ty myslel jako na menšinu, která nebyla připravena učinit ten pokus.</p>
<p>Mrtvý měl na krku ošklivou ránu.</p>
<p>„Nějací příbuzní?“ zeptal se Reginald.</p>
<p>„Měl bratra. V Überwaldu. Už jsme mu poslali zprávu,“ dodával troll. „Semaforem. Stálo to dvacet tolarů! To je na zabití!“</p>
<p>„Napadá vás nějaký důvod, proč by ho mohl někdo chtít zabít?“</p>
<p>Troll se poškrabal na hlavě. „Protože ho chtěli vidět mrtvýho, řek bych,“ odpověděl po chvilce. „To je dobrej důvod, ne?“</p>
<p>„A proč by ho chtěl někdo vidět mrtvého, co myslíte?“ pokračoval Půlbotka, který dokázal být velmi, opravdu velmi trpělivý. „Měli jste snad nějaké potíže?“</p>
<p>„Kšefty byly mizerný, to ví každej.“</p>
<p>„Vážně? A já bych řekl, že sem se musely peníze jen hrnout.“</p>
<p>„No jo, to si myslíte <emphasis>vy, </emphasis>jenže ne všechno, čemu lidi řikaj primeros, se vyrábí u nás, chápete? To protože by smě…“ - trollovi se zkrabatilo čelo myšlenkovým úsilím - „…serilózní a …kradiční firma. Dneska vám na tu společnou káru naskakuje čím dál tím víc hošů, a ty máj kolikrát lepcí materiál a lepcí nápady, jako že je dělaj například s příchutí sejra a vosmažený cibulky a se zvonečkama na konci a bůhvíco. Pan Primero se k takovejm věcem nepropůjčí, a to nás stojí zákazníky.“</p>
<p>„No, věřím, že tohle mu mohlo dělat starosti,“ dodával Reginald Půlbotka hlasem, který vybízel k dalšímu hovoru.</p>
<p>„Poslední dobou se hodně zamykal do kanceláře.“</p>
<p>„Ale? A proč to dělal?“</p>
<p>„Von je šéf. Šéfa se neptáte. Ale řek mi, že budeme mít speciální za… zakázku a ta že přej nás zase postaví na nohy.“</p>
<p>„Vážně?“ podivoval se okatě Reginald a v duchu si udělal poznámku. „A jaká to měla být práce?“</p>
<p>„To nevim. Vo tom nic neřek. A -“</p>
<p>„- šéfa se neptáte,“ doplnil Reginald. „Správně. Předpokládám, že vraha nikdo neviděl?“</p>
<p>Trollovo čelo se znovu zvrásnilo nesmírným úsilím.</p>
<p>„No byli tam akorát vrah a asi pan Primero, ne?“</p>
<p>„Nebyl tam někdo třetí?“</p>
<p>„To nevím. K takovejm věcem mě šéf nikdy nezval.“</p>
<p>„Kromě vraha a pana Primera tady včera večer už nebyl vůbec nikdo?“ pokračoval Půlbotka, stále trpělivý jako otevřený hrob.</p>
<p>„To nevim,“ zavrtěl hlavou troll.</p>
<p>„Tak vám děkuji, velmi jste nám pomohl,“ přikývl Reginald. „Trochu bychom se tady s dovolením rozhlédli kolem.“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>Troll se vrátil ke své nádrži.</p>
<p>Reginald Půlbotka nepočítal s tím, že něco najde, a proto nebyl zklamán. Zato byl důkladný. To zombie obvykle bývají. Pan Elánius mu říkal, že se nemá dát stopami příliš vyvést z klidu, protože stopy dovedou člověku zahrát velmi smutný taneček. Mohou se stát návykem. Jednoho dne najdete na místě činu dřevěnou nohu, hedvábný střevíček a peříčko a vykonstruujete elegantní teorii zahrnující jednonohou baletku a představení <emphasis>Kuřecího jezera.</emphasis></p>
<p>Dveře do kanceláře byly otevřeny. Bylo těžké říci, jestli se něco ztratilo nebo bylo přehozeno; Reginald měl dojem, že ten nepořádek je zcela přirozený. Stůl přetékal papíry, bylo očividné, že páně Primerův zakládací systém byl založen na známém: někam to sem hoď. Pracovní stůl byl pokryt vzorky gumy, kousky obalů, většími lahvemi chemikálií a nějakými dřevěnými modely, které se Reginald rozhodl blíže nezkoumat.</p>
<p>„Slyšel jsi desátnici Řiťku mluvit o té krádeži v muzeu, Cvrkale?“ otevřel sklenici žlutého prášku a přičichl k ní.</p>
<p>„Ne „</p>
<p>„Já jo,“ řekl Reginald.</p>
<p>Našrouboval na sklenici se sírou znovu víčko a nasál vzduch v hale. Páchla tekutou gumou, která je cítit jako kočičí moč.</p>
<p>„A jisté věci člověku uváznou v hlavě,“ řekl. „Tak zvláštní úkol, jo?“</p>
<p>Tento týden sloužil jako spojovací důstojník policista Postihnout-hříšné-vysvětlující-brožurkou. To znamenalo, že musel dávat pozor na holuby a jedním okem sledovat semafor, a to samozřejmě za asistence policisty Dolutryska. Policista Dolutrysk byl chrlíc. Když přišlo na to upírat pohled na jedinou věc či na jediné místo, nikdo nedokázal překonat chrliče. Chrliči teď dostávali mnoho příležitostí jako pozorovatelé všeho druhu.</p>
<p>Policista Postihnout měl holuby rád. Zpíval jim různé chorály a hymny. Ochotně naslouchali jeho úmorným přednáškám a nakláněli při tom hlavičky ze strany na stranu. Konec konců, říkal Postihnout sám sobě, cožpak nekázal biskup Horná škeblím v moři? A taky nebylo nikde potvrzeno, že by ho poslouchaly, zatímco on si byl skoro jistý, že holubi z jeho kázání něco mají. Rozhodně se mu zdálo, že jeho bojovné projevy na obhajobu ctností omnijské víry je vysloveně zajímají, především ve psané formě. Sloužily jim jako stavební materiál, prozatím doslova, vystýlali si jimi holubníky, ale rozhodně to nebyl špatný začátek.</p>
<p>Zapleskala křídla a další holub se vrátil do holubníku.</p>
<p>„Ale to je přece Zebedinah,“ řekl, zvedl holubici a stáhl jí z nožky pouzdro se zprávou. „Výborně. To je od policisty Půlbotky. A ty dostaneš hezky zrní, a to zdánlivě díky dodavatelské firmě Pšenička a syn, velkosemenářství, ale ve skutečnosti díky dobrotivosti velkého Oma.“</p>
<p>Ozvalo se zatřepetání křídly a na bidýlko dosedl další holub. Policista Postihnout ho poznal jako Vilhelminu, jednu z holubic desátnice Anguy.</p>
<p>Stáhl jí z nohy pouzdro. Uvnitř byl namnohokrát složený jemný papír a na něj někdo napsal: „kpt. Karotka - osob.“</p>
<p>Zaváhal, ale pak vsunul zprávu od Půlbotky do pouzdra pneumatické pošty a pak už se ozývalo známé „vhuššš“, jak se pouzdro vydalo na cestu do hlavní kanceláře. Co se týkalo té druhé zprávy, rozhodl se, že tuje třeba doručit osobně.</p>
<p>Karotka pracoval v Elániově kanceláři, ale jak si Postihnout všiml, ne za velitelovým stolem. Místo toho si postavil do kouta skládací stolek. Obrovská hora papírů na velitelově stole se podobala Horám Beraní hlavy o něco méně než včera. Tu a tam byla dokonce vidět stolní deska.</p>
<p>„Tady je osobní zpráva pro vás, kapitáne.“</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>„A policista Půlbotka žádá, aby za ním do Primerovy továrny přišel nějaký seržant.“</p>
<p>„Poslal jste jeho zprávu do hlavní úřadovny?“</p>
<p>„Jistě, pane. Pneumatická pošta je velmi užitečná věc,“ dodal Postihnout horlivě.</p>
<p>„Velitel Elánius z ní není moc odvázaný, ale jsem si jistý, že nám ušetří hodně času,“ přikývl Karotka. Rozložil lístek.</p>
<p>Postihnout ho pozoroval. Karotka četl a pomalu pohyboval rty.</p>
<p>„Odkud přiletěl ten holub?“ zeptal se nakonec a zmačkal lístek.</p>
<p>„Vypadal hodně unavený, pane. Rozhodně to nebylo z obvodu města, ale odněkud z větší dálky.“</p>
<p>„Aha. Dobrá. Děkuju vám.“</p>
<p>„Špatné novinky, pane?“ odvážil se Postihnout.</p>
<p>„Jen novinky, policisto. Nebudu vás dále zdržovat.“</p>
<p>„Jistě, pane.“</p>
<p>Když zklamaný Postihnout odešel, přešel Karotka k oknu a zadíval se ven. Před očima se mu objevila typická ankh-morporská pouliční scéna, i když je pravda, že lidé už se ty dva pokoušeli oddělit.</p>
<p>Po několika minutách si Karotka sedl ke stolu, napsal krátkou zprávu, vložil ji do jedné z malých schránek a se zasyčením stlačeného vzduchu odeslal.</p>
<p>O několik minut později se přihnal chodbou udýchaný seržant Tračník. Karotka byl velmi pyšný na modernizaci Hlídky a jakýmsi podivným způsobem mu připadalo mnohem <emphasis>modernější </emphasis>poslat zprávu potrubní poštou než otevřít dveře a vykřiknout jméno toho, s kým chtěl mluvit, jako to dělal velitel Elánius.</p>
<p>Karotka se na Tračníka zářivě usmál. „Zdravím tě, Frede. Všechno klape?“</p>
<p>„Ano, pane?“ odpověděl Tračník poněkud nejistě.</p>
<p>„Výborně. Odcházím navštívit Patricije, Frede. Jako starší seržant přebíráte velení Hlídky, dokud se pan Elánius nevrátí.“</p>
<p>„Rozkaz, pane. Ehm… dokud se vy nevrátíte…, jste myslel… pane.“</p>
<p>„Já už se nevrátím, Frede. Odcházím ze služby.“</p>
<p>Patricij se díval na odznak, který se mu leskl na stole.</p>
<p>„…a skvěle vycvičených mužů,“ říkal právě Karotka někde před ním. „Konec konců, před několika lety jsme byli v Noční hlídce jen čtyři. Teď běhá jako dobře namazaný stroj.“</p>
<p>„Ano, i když některé jeho části čas od času zaskřípou,“ přikývl lord Vetinari s pohledem stále upřeným na odznak. „Mohl bych vás požádat, abyste si své rozhodnutí rozmyslel, kapitáne?“</p>
<p>„Rozmýšlel jsem si to několikrát, pane. A už nejsem kapitán, pane.“</p>
<p>„Hlídka vás potřebuje, pane Rudykopalssone.“</p>
<p>„Hlídka je víc než jeden muž, pane,“ řekl Karotka a upíral pohled přímo před sebe.</p>
<p>„No, v tom případě si nejsem jist, zda je větší než seržant Tračník.“</p>
<p>„Lidé se ve starém Fredovi mýlí, pane. Je to muž, jehož charakter má solidní pozadí.“</p>
<p>„Ten má tak akorát solidní pozadí pro své pozadí, kap- pane Rudykopalssone.“</p>
<p>„Tím jsem chtěl říci, že se v nebezpečí a nepředvídaných situacích zachová vždycky správně, pane.“</p>
<p>„To jistě, protože neudělá nikdy nic,“ zabručel Patricij. „Ještě se tak možná někam schová. Troufl bych si zajít dokonce tak daleko, že bych řekl, že se Tračník chová podle krizového kódu vlastního práva.“</p>
<p>„Já už jsem se rozhodl, pane.“</p>
<p>Lord Vetinari si povzdechl, opřel se v židli a na okamžik zvedl pohled ke stropu.</p>
<p>„Pak jediné, co mohu ještě udělat, <emphasis>kapitáne, </emphasis>je poděkovat vám za vaše služby a popřát vám hodně štěstí do vašeho budoucího podnikání. Máte dost peněz?“</p>
<p>„Našetřil jsem si docela pěknou sumu, sire.“</p>
<p>„Ale i tak, do Überwaldu je daleko.“</p>
<p>Zavládlo ticho.</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Jak to víte?“</p>
<p>„Hm, to lidé změřili už dávno. Zeměměřiči, vozkové a…“</p>
<p>„Pane!“</p>
<p>Vetinari si povzdechl. „Myslím, že ten správný výraz zní… dedukce. Takže za současné situace - kapitáne - to beru tak, jako že si berete prodloužené volno. Pokud vím, po celou dobu své služby jste si nevybral dovolenou. Jsem si jistý, že vám několik týdnů rozhodně dlužíme.“</p>
<p>Karotka mlčel.</p>
<p>„A kdybych byl vámi, začal bych s pátráním po seržantce Angui u Zmastěné brány,“ dodal Vetinari.</p>
<p>Po několika okamžicích napjatého ticha řekl tiše Karotka: „To říkáte v souvislostí s nějakou informací, kterou jste dostal?“</p>
<p>Vetinari se slabounce usmál. „Nikoliv. Ale Überwald teď bude procházet obtížnou dobou a desátnice pochází z přední aristokratické rodiny. Předpokládám, že byla odvolána. Kromě toho vám už asi mnoho nepomohu. Budete muset následovat, jak se říká, svůj nos.“</p>
<p>„Ne, myslím, že dokážu najít mnohem spolehlivější nos, než je ten můj,“ odpověděl Karotka.</p>
<p>„Výborně.“ Lord Vetinari se vrátil ke svému stolu a znovu si sedl. „Přeju vám ve vašem pátrání co nejvíce úspěchů. Jsem si každopádně jistý, že se nevidíme naposled. Tady ve městě na vás spoléhá hodně lidí.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„A teď vám přeji hezký den.“</p>
<p>Když Karotka odešel, Vetinari vstal, přešel k protější stěně pracovny, kde byla na dalším stole rozvinuta mapa Überwaldu. Byla hodně stará, ale v posledních letech se většinou stávalo, že muži, kteří se pokoušeli mapy doplnit a sešli z některé z vyznačených cest, strávili zbytek vyměřeného času tím, že se na ni pokoušeli znovu vrátit. Na mapě bylo vyznačeno několik řek, dráha jejich toků spíše odhadnuta než zaměřena, a tu a tam nějaké to město, přesněji řečeno <emphasis>jméno </emphasis>nějakého města, které se tam objevilo spíše proto, aby ušetřilo kartografiím rozpaky z toho, že musí své mapy vyplňovat neustále tím, čemu se v jejich profesi říká Ememzu[*].</p>
<p>Dveře se otevřely a dovnitř s tichostí peříčka poletujícího v katedrále vevanul Vetinariho sekretář Važuzel.</p>
<p>„Poněkud nečekaný vývoj, můj pane,“ řekl tiše. „Rozhodně velmi netypický,“ přikývl Vetinari. „Přejete si, abych poslal semafor Elániovi, pane? Mohl by se během dvou tří dnů vrátit.“</p>
<p>Vetinari soustředěně pozoroval prázdnou, napůl slepou mapu. Cítil, že ta mapa se velmi podobá budoucnosti. Několik věcí bylo jasně vyznačeno, několik zhruba odhadnuto, ale vše ostatní se bude muset teprve vytvořit… „Hmm?“ zabručel.</p>
<p>„Mám o tom uvědomit Elánia, pane?“</p>
<p>„Dobré nebe, samozřejmě, že ne! Elánius v Überwaldu bude zábavnější než zamilovaný pásovec v kuželníku. Kromě toho, koho jiného bych poslal místo něj? Do Überwaldu mohl cestovat jen Elánius.“</p>
<p>„Ale tohle je přece nouzový případ, pane!“</p>
<p>„Hmm?“</p>
<p>„Jak jinak byste to nazval, když tak slibný mladý muž zahodí celou kariéru a začne se honit za děvčetem.“</p>
<p>Patricij se pohladil po bradě a něčemu se zadumaně usmál.</p>
<p>Na mapě byla vyznačena linka - postup signálních věží. Byla zcela rovná, manifestace inteligence v tísnivé temnotě Ememzu.</p>
<p>„Možná… že to bude nakonec něco jako prémie,“ řekl. „Od Überwaldu bychom se toho mohli hodně naučit. Doneste mi všechno, co máme o vlkodlačích klanech, ano? Och, a přestože jsem přísahal, že něco takového nikdy neudělám, připravte i zprávu pro seržanta Tračníka. <emphasis>Začíná, </emphasis>bohužel, povyšování.“</p>
<p>Na chodníku ležela umaštěná látková čepice. Na chodník vedle čepice někdo neumělým písmem a evidentně mokrou křídou napsal: PrOusím, POmOŠte tOmuLe maLýmu PsejčkOvy.</p>
<p>Vedle nápisu seděl malý pejsek:</p>
<p>Už od přírody nebyl stvořen k tomu, aby se do něj lidé zamilovali kvůli tomu, jak je roztomilý a jak překrásně vrtí ocáskem, ale snažil se. Kdykoliv šel někdo kolem, zvedlo se ubohé zvíře na zadní nohy a srdcervoucně kňučelo.</p>
<p>Do čepice na zemi něco dopadlo. Byla to kovová podložka.</p>
<p>Milosrdný dobrodinec ušel po chodníku jen několik kroků, když zaslechl: „Doufám, že ti nohy uhnijou, mizero.“</p>
<p>Muž se rychle otočil. Ulice byla prázdná, jen pejsek ho upřeně pozoroval.</p>
<p>„Haf?“ vyštěkl.</p>
<p>Udivený muž se chvilku rozhlížel sem a tam, ale pak pokrčil rameny, obrátil se a odcházel.</p>
<p>„Jo, sakra, haf, haf, haf,“ ozval se znovu onen zvláštní hlas, právě když se muž chystal zahnout za roh.</p>
<p>Odněkud se natáhla ruka a zvedla psíka za volnou kůží na krku za hlavou. „Nazdar, Gaspodo. Tak si myslím, že jsem právě odhalil jedno malé tajemství.“</p>
<p>„Ale <emphasis>ne…</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zasténal psík.</p>
<p>„Takhle se nechovají hodní pejsci, Gaspodo,“ pokračoval Karotka a zvedl pejska tak, aby si viděli z očí do očí.</p>
<p>„No jo, no jo, nech toho a polož mě, jo? Ono to totiž bolí, jasný?“</p>
<p>„Potřebuju tvou pomoc, Gaspodo.“</p>
<p>„Se mnou nepočítej. <emphasis>Já </emphasis>Hlídce nepomáhám. Neber si to osobně, ale mohlo by mi to hrozně pokazit pouliční pověst.“</p>
<p>„Já nemluvím o pomoci Hlídce. Tohle je osobní. Potřebuju tvůj čenich.“ Karotka položil psíka zpět na dláždění a otřel si ruku do košile. „To bohužel znamená, že <emphasis>s </emphasis>tím musím vzít i celý tvůj zbytek, i když si samozřejmě uvědomuju, že někde pod oním zablešeným exteriérem bije srdce ze zlata.“</p>
<p>„No jo. Poslyš,“ podíval se na něj Gaspoda, „<emphasis>nic </emphasis>dobrého nezačíná slovy ,potřebuju tvou pomoc’.“</p>
<p>„Jde o Anguu.“</p>
<p>„No nazdar.“</p>
<p>„Potřebuju ji najít, vystopovat.“</p>
<p>„Hm, neexistuje moc psů, kteří by dokázali vystopovat vlkodlaka, panáčku. Ti jsou, pane, mazaní!“</p>
<p>„Moje heslo je obrať se na toho nejlepšího,“ odpověděl Karotka.</p>
<p>„Mám nejlepší čenich známej lidem i zvířatům,“ přikyvoval spokojeně Gaspoda. „A kterým směrem šla?“</p>
<p>„Myslím, že do Überwaldu.“ Karotka byl jako blesk. Gaspodův úprk překazila v zárodku ruka, která ho chytila za ocas.</p>
<p>„Ale to je stovky mil vocáď! A psí míle je sedmkrát delší! Ne! To teda ne!“</p>
<p>„Hm? Tak dobrá. Bylo ode mne hloupé, že jsem se o tom zmínil,“ řekl Karotka a pustil ho. „Máš pravdu, je to nesmyslné.“</p>
<p>Gaspoda se obrátil a bylo vidět, že je náhle plný podezření. „Ne, já neřek, že je to nesmyslný, já řek, že je to stovky mil daleko…“</p>
<p>„Ano, ale řekl jsi taky, že to pro tebe nepřipadá v úvahu.“</p>
<p>„Ne, já akorát řek, že nemáš šanci <emphasis>mě </emphasis>přinutit, abych něco takovýho udělal.“</p>
<p>„Dobrá, ale blíží se zima, a jak ty sám říkáš, je velmi těžké vystopovat vlkodlaky. Angua je ještě navíc polda. Myslím, zeji napadne, že tě asi využiju, a bude se snažit stopu skrývat.“</p>
<p>Gaspoda zakňučel. „Koukněte, šéfe, při vší úctě, v tomhle psím městě je hrozně těžký vybudovat si postavení a zasloužit a udržet si respekt. Jestli pár týdnů neucejtěj kolem luceren a rohů můj pach, všechno, co jsem a mám, je v kanále, jasný?“</p>
<p>„Ano, jistě, já ti rozumím. Zařídím si to nějak jinak. Potuluje se tady pořád ještě Nervózní Kníkal?“</p>
<p>„Cože? Ten kokršpaněl? Dyť ten by neucejtil ani vlastní zadek, i kdyby mu ho strčili rovnou pod nos!“</p>
<p>„No, říká se o něm, že co se týká čichu, je velmi dobrý.“</p>
<p>„Dyť ten učurává pokaždý, když se na něj nějakej člověk podívá!“ štěkl Gaspoda.</p>
<p>„Slyšel jsem, že dokáže ucítit mrtvou krysu na dva kilometry.“</p>
<p>„Tak já po čichu poznám, i jakou má <emphasis>barvu!</emphasis>“</p>
<p>Karotka si povzdechl. „No, jenže obávám se, že nemám na vybranou. Ty to nedokážeš, takže musím…“</p>
<p>„Já neřek, že to-“ začal rozčileně Gaspoda, zarazil se, ale pak pokračoval: „Já to dokážu! Tak já to, do psí nohy, udělám, ne? Ty mě stejně nakonec přinutíš, budeš mě vydírat, nebo jak se to dělá, že jo, znám tě, co říkáš?“</p>
<p>„Samozřejmě. Jak jsi dokázal napsat ten nápis?“</p>
<p>„Držím křídu v hubě, to je jednoduchý.“</p>
<p>„Ty jsi ale opravdu chytrý pes. Vždycky jsem to říkal. A jediný mluvící pes na světě.“</p>
<p>„Ne tak nahlas, jen ne tak nahlas!“ pospíšil si Gaspoda a rozhlížel se kolem. „Poslyš, ten Überwald, to je vlčí kraj, ne?“</p>
<p>„To ano.“</p>
<p>„Já moh bejt taky vlkem, abys věděl. Dybych měl jiný rodiče, se rozumí.“ Gaspoda začenichal a znovu se pátravě rozhlédl sem a tam ulicí.</p>
<p>„Biftek?“</p>
<p>„Každý večer.“</p>
<p>„Platí.“</p>
<p>Seržant Tračník byl dokonalým obrázkem zoufalství, nakresleným na hrbolatý chodník špatnou křídou a za deštivého dne. Seděl na své židli a čas od času pohlédl na vzkaz, který mu byl právě doručen, jako kdyby doufal, že se písmo ztratí nebo papír rozplyne.</p>
<p>„U všech podělanejch svatejch, Noby,“ zasténal.</p>
<p>„Ale no tak, Frede,“ zabručel bodře Noby, momentálně zjevení v organtýnu.</p>
<p>„Já přece nemůžu bejt povýšenej! Já <emphasis>nejsem </emphasis>důstojník! Jsem obyčejnej, prostej a populární!“</p>
<p>„To já o tobě říkal vždycky, Frede. Ty ses tak obyčejnej, až z tebe mají lidi strach. To von ti jen tak vyhrožuje.“</p>
<p>„Ale tady je to <emphasis>napsaný! </emphasis>Heleď se, Noby, tady to podepsal sám lord Vetinari!“</p>
<p>„Nóó… hele, jak <emphasis>já </emphasis>to vidim, tak máš tři možnosti, Frede,“ prohlásil Noby.</p>
<p>„Jo?“</p>
<p>„No… můžeš jít a říct mu rovnou, že to dělat nebudeš…“</p>
<p>Paniku, která se črtala v Tračníkově obličeji, vystřídala šedá koncentrovaná hrůza.</p>
<p>„Tak ti opravdu moc děkuju, Noby,“ prohlásil trpce. „Jestli máš ještě nějaký takový rady, tak mi dej vědět hned, protože už stejně budu muset jít a převlíct si spoďáry.“</p>
<p>„Nebo to můžeš vzít a mastit to tak, že tě vo tu frčku zasejc co nejrychleji připraví…“</p>
<p>„To mi děláš naschvál, Noby!“</p>
<p>„No počkej, to by fakt stálo za pokus!“</p>
<p>„Jo, jenže víš, to jako, že bych to zmastil… Podívej Noby, ty sám víš, že ne vždycky dokážeš bejt docela… <emphasis>precizní. </emphasis>Myslíš si, že děláš malej zmatek, a pak ti to najednou vybouchne do ksichtu a ukáže se, že je to obrovskej zmatek, a za těchhle okolností mám po čertech strach, o co všechno by mě mohl Vetinari připravit. Myslím, že ti to nemusím dál líčit…“</p>
<p>„No, to máš svatou pravdu, Frede.“</p>
<p>„Prostě tím chci říct, že když začneš dělat naschvály, justy, tak nikdy nevíš, jakejch rozměrů to může dosáhnout.“</p>
<p> „Dobrý, Frede, a třetí možnost je se s tím smířit.“</p>
<p>„No, tak to mi vopravdu pomůže, Noby.“</p>
<p>„Dyť je to jen na pár tejdnů, než se vrátí pan Elánius.“</p>
<p>„Jo? A co dyž se nevrátí? Tenhle Überwald je pěkně nebezpečný místo. Já slyšel, že nepříjemnosti ti tam servírujou jako klystýr. A to mi nezní moc dobře. Věci se ti můžou vymknout z rukou, a jeden je nahranej. Já přece nevim, jak pořádně velet.“</p>
<p>„To neví nikdo, Frede. Proto jsou z nich důstojníci. Kdyby vo tom něco věděli, tak by byli seržantama.“</p>
<p>Na Tračníkově tváři se teď objevil další zoufalý výraz. Jako muž, který strávil prakticky celý život v uniformě, trojprýmkovaný kolík, který velmi brzo ve své kariéře našel trojprýmkovanou dírku, bez váhání a rozmyšlení přijal všeobecně rozšířenou teorii, že důstojníci patří k lidem, kteří by si bez mapy nedokázali obléct ani vlastní kalhoty. Ze seznamu důstojníků podvědomě vyřadil Elánia a Karotku; ty řadil mezi čestné seržanty.</p>
<p>Noby ho pozoroval se smíšeným výrazem účasti, přátelství a dravčího napětí.</p>
<p>„Co mám dělat, Noby?“</p>
<p>„Tak tedy, kapitáne,“ začal nejistě Noby a pak si rozpačitě odkašlal. „Víme všichni, že hlavní práce ofícírů je podepisovat různé papíry -“</p>
<p>Někdo zaklepal na dveře a v tomtéž okamžiku je otevřel frustrovaný policista.</p>
<p>„Seržante, policista Půlbotka říká, že <emphasis>opravdu </emphasis>potřebuje nějakého důstojníka do Příměrový továrny.“</p>
<p>„Cože? Do fabriky toho gumového hokynáře?“ ujišťoval se Tračník. „No jo. Důstojníka. No jo. Dorazíme tam.“</p>
<p>„A je to <emphasis>kapitán </emphasis>Tračník,“ obrátil se Noby na policistu.</p>
<p>„Ehm… ehm… ano, a je to, <emphasis>kapitáne </emphasis>Tračníku, děkuju vám pěkně,“ pokračoval zmatený Tračník. Pak, když viděl, jak policista tuhne, se přece jen trochu vzpamatoval a dodal: „A budu rád, když na to příště nezapomenete!“</p>
<p>Policista na ně chvíli zíral a pak zanechal marných pokusů jim porozumět.</p>
<p>„A dole je nějaký troll, který trvá na tom, že musí hovořit s velitelem -“</p>
<p>„Nemůže to vyřídit Silnoruka?“</p>
<p>„No, když on… Je seržant Silnoruka pořád ještě seržant?“ zeptal se zmatený policista.</p>
<p>„Jo!“</p>
<p>„I bezvědomý?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Leží tam na podlaze v bezvědomí, serž- kapitáne.“</p>
<p>„A co vlastně ten troll chce?“</p>
<p>„Teď zrovna chce někoho zabít, ale myslím, že přišel především kvůli tomu, aby mu někdo sundal z nohy dopravní zábranu.“</p>
<p>* * *</p>
<p>Gaspoda běhal sem a tam, čenich sotva dva centimetry od země. Karotka čekal a držel koně. Byl to dobrý kůň. Karotka až dosud ze svých platů příliš neutratil.</p>
<p>Pes si nakonec sedl a vypadal zasmušile.</p>
<p>„Co kdybys mi řekl něco bližšího o tom fantastickém nose, co má Patricij?“ zabručel.</p>
<p>„Ani stopa?“</p>
<p>„Měl by sis sem vzít místo mě raději Vetinariho, když je tak dobrej,“ vrčel Gaspoda. „Jakej to má <emphasis>smysl, </emphasis>začínat akorát tady? Nejhorší místo v celým městě! Tady je kumšt <emphasis>necejtit </emphasis>žádnej pach, rozumíš, to ti chci říct. Tady je tím pachem zem <emphasis>prosáklá. </emphasis>Je to poslední místo, kde bych <emphasis>já </emphasis>začínal, kdybych měl hledat něčí stopu.“</p>
<p>„Dobrý postřeh,“ přikývl Karotka opatrně. „A jaký je nejsilnější pach mířící na Střed?“</p>
<p>„Vozy s hnojem, to je jasný. Včera. Ve všech stájích se přece každej pátek ráno pořádá velkej úklid.“</p>
<p>„Dokázal bys ten pach sledovat?“</p>
<p>Gaspoda zvedl oči k nebi. „I s hlavou ve kbelíku s vodou.“</p>
<p>„Výborně, tak jedem.“</p>
<p>„Takže,“ začal Gaspoda konverzačním tónem, když jim brána zůstala za zády, „my pronásledujem to děvče, jo?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A to jenom ty sám?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Takže to není jako u psů, kde by jich po její stopě šlo dvacet třicet?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Tudíž nám nehrozí, že by nám někdo vychrstl na záda kýbl studený vody?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Policista Půlbotka zasalutoval, ale jaksi opatrně. Čekal už velmi dlouho. „Dobré odpoledne, seržante-“</p>
<p>„Kapitáne,“ opravil ho kapitán Tračník. „Nevidíš tu další pecku, co mám na ramenou?“</p>
<p>Reginald se naklonil kupředu a prohlédl si Tračníkovy výložky. „Já myslel, že to ptáci, seržante.“</p>
<p>„Kapitáne,“ opravil ho Tračník automaticky. „Zatím je to tam jenom namalované křídou, protože jsem to ještě nestihl udělat,pořádně,“ dodával. „Takže se moc nenafukuj.“</p>
<p>„Copak je s Nobym?“ zajímal se Reginald. Desátník Nóblhóch si držel na jednom oku mokrý hadr.</p>
<p>„Měl jistou vzrušenější diskusi <emphasis>s </emphasis>nesprávně zaparkovaným trollem,“ vysvětloval kapitán.</p>
<p>„To jenom dokazuje, <emphasis>jakej </emphasis>to je troll, když klidně praštil dámu,“ zahuhlal Noby.</p>
<p>„Jenže ty nejsi dáma, Noby. Máš na sobě jen svůj převlek ke zpomalení dopravy.“</p>
<p>„Jenže to on nevěděl.“</p>
<p>„Máš pořád na hlavě helmu. Každopádně jsi mu neměl na nohu dát tu botičku.“</p>
<p>„<emphasis>Byl </emphasis>zaparkovanej, Frede. A blbě.“</p>
<p>„Houbeles, porazil ho vůz,“ zavrtěl hlavou kapitán Tračník. „A je to kapitáne“. dodal.</p>
<p>„No jo, znáš je. Maj vždycky hromadu výmluv,“ odporoval umíněně Noby.</p>
<p>„Měl bys nám ukázat tělo, Regu,“ obrátil se Tračník k Půlbotkovi.</p>
<p>Prohlédli zběžně mrtvého uloženého ve sklepě.</p>
<p>„...a já si vzpomínám, jak Pleskot říkala, že v Muzeu trpasličího chleba byla cítit kočičí moč a síra,“ dodával Reginald.</p>
<p>„No jo, fakt je tady něco takovýho cejtit,“ přikyvoval Tračník. „Taky bys měl potíže s tím, udržet moč, kdybys tady musel pracovat celej den.“</p>
<p>„A pak mě napadlo, co když se někdo pokusil udělat si tady formu na padělaný Mazanec, pane?“ pokračoval Reg.</p>
<p>„No tak to bylo opravdu <emphasis>chytrý</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zabručel pochvalně Fred Tračník. „To bys pak měl ten pravej, co?“</p>
<p>„Ehm, to ne, serž- kapitáne, ale měl byste kopii kopie.“</p>
<p>„A bylo by to legální?“</p>
<p>„To nevím, pane. Myslím, že ne. Ale trpaslíka by to každopádně neoklamalo ani na pět minut.“</p>
<p>„No jo, ale proč by ho pak chtěl někdo zabít?“</p>
<p>„Co třeba otec třinácti dětí?“ navrhl Noby. „Haha.“</p>
<p>„Noby, přestaň laskavě štípat do toho zboží jo?“ zavrčel Tračník. „A nehádej se se mnou, Viděl jsem, jak sis nacpal hrst těch věcí do kabelky.“</p>
<p>„Na tom nezáleží,“ zaduněl troll. „Pan Primero vždycky říkal, že pro Hlídku jsou zadarmo.“</p>
<p>„To od něj bylo velmi… uvědomělé,“ přikývl kapitán Tračník.</p>
<p>„Jasně, von vždycky říkal, že to poslední, co máme zapotřebí, je, aby se nám ve městě množili ti zasraný policajti.“</p>
<p>Přesně tento okamžik si diplomaticky vybral holub, který vletěl do tovární haly a s pleskotem křídel se snesl Tračníkovi na rameno. Vzápětí ho znovu povýšil. Tračník vzal holuba do ruky, stáhl mu z nožky pouzdro se zprávou a rozložil slabý papír.</p>
<p>„To je od Postihnouta,“ řekl. „Má stopu, nebo to alespoň tvrdí.“</p>
<p>„Čí?“ zajímal se Noby.</p>
<p>„Ne čí, Noby. Prostě stopu.“ Tračník si sundal helmu a otřel si čelo. <emphasis>Tohle </emphasis>bylo přesně to, čemu se chtěl vyhnout. Ve svém tolikrát pomačkaném srdci byl přesvědčen, že Elánius a Karotka umějí položit jednu stopu k druhé a zamyslet se nad nimi. To bylo jejich nadání, talent. On měl jiné talenty… Tak třeba to uměl s lidmi, měl dokonale vyleštěný pancíř a dokázal seržantovat, i když spal.</p>
<p>„Dobrá, napište mi hlášení,“ řekl. „Dobrá práce. Teď se vrátíme do Dvora.</p>
<p>Už teď vidím, že mě to umoří,“ stěžoval si Tračník, když se vydali na zpáteční cestu. „A k tomu ještě všechny ty papíry. A víš, jak je to se mnou a papírováním, Noby.“</p>
<p>„Ty to všechno akorát čteš hrozně pečlivé, v tom je to, Frede,“ zavrtěl hlavou Noby. „Kolikrát jsem si všim, že ti trvá celý <emphasis>věky, </emphasis>než přečteš jednu stránku. Teda, já myslel, jako než ji úředně vstřebáš.“</p>
<p>Tračník poněkud pookřál. „Jo, to je ono, to jinak nejde,“ přikývl.</p>
<p>„I když je to jen menu v té klačské hospodě, co dávaj jídlo přes ulici. Viděl jsem tě tam zírat na každou řádku dýl než minutu.“</p>
<p>„Jeden se nemůže chovat tak, aby si lidi mysleli, že bere věci na lehkou váhu, ne?“ Tračník nasadil přísný výraz a vypnul hruď, přesněji řečeno v rámci daných možností ještě více vyklenul přední Část těla.</p>
<p>„Ty prostě potřebuješ <emphasis>aide de camp,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>prohlásil Noby a přizvedl si šaty, aby si je nenamočil do louže.</p>
<p>„Myslíš?“</p>
<p>„No jasně. Protože ty teď budeš ta postava v čele a musíš být příkladem svým mužům.“</p>
<p>„Aha. Jo. Správně,“ přikyvoval Tračník, který se vděčně a s úlevou chytil Nobyho nápadu. „Nikdo nemůže od chlapa čekat, že by dělal tohle všechno a ještě k tomu četl dlouhá slova, mám pravdu?“</p>
<p>„Moje slova. A teď mě napadlo, že nám vlastně v Hlídce taky bude chybět jeden seržant,“ pokračoval Noby.</p>
<p>„Dobrej postřeh, Noby. Nastanou nám rušný časy.“</p>
<p>Chvilku kráčeli mlčky.</p>
<p>„Mohl bys někoho povýšit,“ navrhl Noby.</p>
<p>„To bych mohl?“</p>
<p>„No a k čemu by bylo dobrý, že ses stal lampasákem, kdybys nemoh?“</p>
<p>„To je pravda. A je to vlastně stav nouze. Hmm… napadá tě někdo, Noby?“</p>
<p>Noby si v duchu hluboce povzdechl. Drobná mince by propadla napůl zatuhlým betonem rychleji než jakýkoliv náznak do myšlenek Fredu Tračníkovi.</p>
<p>„No, jedno jméno mě napadá,“ přikývl.</p>
<p>„Aha, to je dobře. Počkej… Jo. Reg Půlbotka, žejo? Umí dobře psát, myslí mu to, a samozřejmě vždycky má chladnou hlavu,“ rozjasnila se Tračníkovi tvář. „Prakticky ledovou.“</p>
<p>„Ale občas je tak trochu jako mrtvěj,“ lavíroval opatrně Noby.</p>
<p>„No, to by se dalo uvést jako zápor.</p>
<p>A občas má člověk dojem, že by stačilo silněji vykřiknout a rozsype se,“ pokračoval Noby.</p>
<p>„Taky pravda,“ souhlasil Tračník. „Nikdo nestojí o to, aby někomu podal ruku a zůstalo mu víc prstů, než s kolika začal.“</p>
<p>„Takže by bylo možná lepší poohlídnout se po někom, kdo byl bezdůvodně přehlídnutej,“ rozhodl se Noby a nastoupil k frontálnímu útoku. „Po někom, jehož tvář do ty hodnosti na první pohled nezapadá. Aleje to někdo, jehož zkušenost v Hlídce a Dopravním zvlášť může neobyčejně prospět celýmu městu, kdyby lidi pořád nekecali o jedny nebo dvou chybičkách, který se navíc eště ani nestaly.“</p>
<p>Tračníkovu tvář zčeřila první vlnka pochopení.</p>
<p>„<emphasis>Aha,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl pomalu. „Už mi to začíná docházet. No tak proč jsi to neřek hned na začátku, Noby?“</p>
<p>„No, víš, přece jenom je to <emphasis>tvý </emphasis>rozhodnutí, Frede… teda pardon, <emphasis>kapitáne</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl Noby s výrazem nevinné prostoty.</p>
<p>„Ale co když s tím pan Elánius nebude souhlasit? Za pár týdnů ho tady máme zpátky.“</p>
<p>„To bude bohatě stačit.“</p>
<p>„A tobě by to nevadilo?“</p>
<p>„Mně? Vadit? Vždyť mě znáš, Frede. Já jsem vždycky připravenej splnit svou povinnost.“</p>
<p>„Noby?“</p>
<p>„Copak, Frede?“</p>
<p>„Ty šaty…“</p>
<p>„No, Frede?“</p>
<p>„Myslím, že bysme už neměli tímhle způsobem zpomalovat dopravu!“</p>
<p>„Máš pravdu, Frede. Ale myslel jsem si, že si ten převlek odložím pro případ, že bys rozhodl, že to znovu zkusíme.“</p>
<p>Přes zelná pole vál mrazivý vítr.</p>
<p>Ke Gaspodovi přinášel kromě všepřehlušujících výparů zelí a tmavorudého pachu vozů s hnojem i náznaky vůně borovic, hor, sněhu, potu a studeného doutníkového kouře. To poslední měli na svědomí vozkové hnojných vozů, kteří měli zvyk kouřit tlusté laciné doutníky. Jejich kouř odháněl mouchy.</p>
<p>Bylo to přesnější než pohled. Před Gaspodou se rozkládal svět pachů.</p>
<p>„Bolí mě pracky,“ zavrčel.</p>
<p>„Hodný pes,“ odpověděl Karotka.</p>
<p>Cesta se dělila. Gaspoda se zastavil a chvilku čenichal kolem. „No, tak tady máme něco zajímavýho,“ zavrčel. „Tady z jednoho vozu seskočil kus hnoje a namířil si to tímhle směrem přes pole. Měls pravdu.“</p>
<p>„Necítíš náhodou v okolí nějakou vodu?“ zeptal se Karotka a rozhlížel se po poli před sebou.</p>
<p>Gaspodův flekatý čenich se svraštil úsilím. „Jezírko,“ řekl nakonec. „Nic moc. Asi míli odsud.“</p>
<p>„Jasně, má namířeno k němu. Ona je Angua hrozně úzkostlivá, co se čistoty týče. To u vlkodlaků zdaleka není běžné.“</p>
<p>„No, já taky nikdy vodu zrovna moc nemiloval,“ zavrčel Gaspoda.</p>
<p>„To myslíš vážně?“</p>
<p>„Hele, vždyť je to docela zbytečný! Kdysi jsem se musel V-Y-K-O-U-P-A-T, rozumíš, takže teď vím přesně, o čem mluvím.“</p>
<p>Jezírko bylo v kruhu větrem rozevlátých stromů. Suchá tráva šustila. Když se Karotka s Gaspodou přiblížili, uviděli osamělou lysku, která rychle zmizela ve křoví.</p>
<p>„No, tak jsme tady,“ řekl Gaspoda. „Takže sem vlezla hromada hnoje a -“ zavětřil v místě, kde bylo pošlapané bahno, „- jo, tady vylezla vona. Hm.“</p>
<p>„Nějaký problém?“ podíval se na něj Karotka.</p>
<p>„Cože? Oh, ne. Jasná vůně. Míří k horám, přesně jak jsi řek. Hm.“ Gaspoda si sedl a poškrabal se zadní nohou.“</p>
<p>„Takže problém… co?“ opakoval Karotka.</p>
<p>„Dobrá, předpokládejme, že by se dělo něco opravdu moc ošklivého, co bys doopravdy nechtěl vědět a já věděl, co to je… Jak by ses díval na mě, kdybych ti to řekl? Někdo je raději, když se takový věci nedozví. Je to fakticky osobní věc!“</p>
<p>„Gaspodo!“</p>
<p>„Víš, ona není sama. Je s ní ještě jeden vlk.“</p>
<p>„Aha.“ Karotkův jemný, nic neříkající úsměv se nezměnil.</p>
<p>„Hm… mužského toho… původu,“ dodával Gaspoda. „Něco jako vlk mládenec. Jo, tak nějak.“</p>
<p>„Díky, Gaspodo.“</p>
<p>„Je výjimečně mužný. Hm. Vlčný. Naprosto přesvědčivě. O tom není pochyb.“</p>
<p>„Ano, myslím, že ti rozumím.“</p>
<p>„A to jsou jenom slova. Pach, víš, pach je mnohem… výmluvnější.“</p>
<p>„Děkuju ti za ty informace, Gaspodo. A míří…“</p>
<p>„Pořád rovnou k horám, šéfe,“ informoval Gaspoda tak laskavě, jak to uměl. Nebyl si tak docela jistý všemi podrobnostmi lidských sexuálních vztahů a těm, u nichž si jistý <emphasis>byl, </emphasis>stále ještě nemohl uvěřit, ale věděl, že jsou každopádně mnohem složitější než ty, podle nichž si užívala psí komunita.</p>
<p>„Ten pach…“</p>
<p>„Ten výjimečně mužný, o němž jsem mluvil?“</p>
<p>„Ano, ten,“ přikývl Karotka klidně. „Dokázal bys ho sledovat, i kdybys byl na koni?“</p>
<p>„Ten bych dokázal sledovat i s čumákem v pytli cibule.“</p>
<p>„Výborně. Protože já si myslím, že teď bychom si měli trochu pospíšit.“</p>
<p>„Jo, já počítal, že něco takovýho řekneš.“</p>
<p>Když Noby s Tračníkem vešli do Pseudopolského dvora, policista Postihnout zasalutoval.</p>
<p>„Myslel jsem si, že byste se o tom měl dozvědět okamžitě, pane,“ řekl a urovnával poskládaný čtvereček papíru. „Právě jsem to dostal od Rufuse.“</p>
<p>„Od koho?“</p>
<p>„To je ten skřítek na mostě, pane. Maluje obrázky vozů, které jezdí příliš rychle. Nikdo ho nebyl nakrmit,“ dodal Postihnout mírně vyčítavým tónem.</p>
<p>„Aha. Někdo překračuje rychlost,“ zabručel Tračník. „No?“ Pak se znovu zadíval na obrázek. „To jsou jedny z těch krytejch nosítek, který používají ti podzemní trpaslíci, že jo? No, ti trollové sebou museli pořádně mrskat!“</p>
<p>„Ten obrázek byl udělán těsně potom, co byl ukraden Mazanec z křemence,“ hlásil Postihnout. „Rufus tady do rohu napsal čas, vidíte? Myslím, že to je trochu zvláštní. Vypadá to tak trochu jako útěk, nemyslíte, pane?“</p>
<p>„Který trpaslík by chtěl ukrást kus bezcenného kamene?“ podivoval se Tračník. „A zvlášť některej z těch starotrpaslíků. Naháněj mi husí kůži už jenom tím, jak se oblíkaj.“</p>
<p>Nevraživé ticho zazvonilo místností jako traverza upuštěná v chrámu. V místnosti byli tři trpaslíci.</p>
<p>„Vy dva! Máte být na hlídce!“ vyštěkl seržant Silnoruka. „<emphasis>A já </emphasis>mám nějakou povinnost na ulici Vepřových drobů!“</p>
<p>A všichni tři trpaslíci vypochodovali ven, přičemž se jim dokonce podařilo i kráčet rozhořčeně.</p>
<p>„Hele, co se to tady vlastně stalo?“ nechápal Fred Tračník. „Nejsou nějaký hákliví? Pan Elánius takový věci říká pořád.a nikomu to nevadí.“</p>
<p>„No jo, jenže to je proto, že je to Elánius,“ upozornil ho Noby.</p>
<p>„Jo? To jako naznačuješ, že já ne?“ zachmuřil se kapitán Tračník.</p>
<p>„No, upřímně, je to tak, Frede. Ty jsi Fred Tračník,“ pokračoval Noby trpělivě.</p>
<p>„Aha, tak <emphasis>takhle </emphasis>je to, jo?“</p>
<p>„Jo, kapitáne Tračníku.“</p>
<p>„A oni by si to měli, k sakru, pamatovat!“ vyštěkl Tračník. „Já nejsem žádnej netýkavka! Ale takový porušení subordinace nebudu trpět! Vždycky jsem říkal, že je Elánius na ty trpaslíky moc měkkej! Dostávají stejnej plat jako my, a přitom jsou jenom poloviční!“</p>
<p>„No jo, no jo,“ přitakal Noby a mával zuřivě rukou v zoufalém pokusu věci trochu uklidnit. „Jenže na druhý straně, trollové jsou dvakrát tak velký jako my a taky dostávaj stejnej plat, takže -“</p>
<p>„Jenže ty máj zase jenom čtvrtku mozku, takže s nima je to stejný jak s těma -“</p>
<p>Zvuk, který zaslechli, byl táhlý, temný a výhružný. Byl to zvuk židle, kterou svobodník Modrojíl právě odstrčil.</p>
<p>Podlaha zapraskala, když předusal kolem Tračníka, stáhl jednou obrovskou rukou helmu z kolíku na stěně a vyrazil ke dveřím.</p>
<p>„Du na hlídku,“ zavrčel.</p>
<p>„Nemáš bejt na hlídce eště aspoň hodinu,“ upozornil ho policista Postihnout.</p>
<p>„Ale rači du už teď,“ prohlásil Modrojíl. Místnost se na okamžik zatemnila, když vyplnil dveře, a byl pryč.</p>
<p>„Proč jsou všichni najednou tak hákliví, jako kdyby jim stál člověk na kuřím oku?“ zamračil se Tračník. Zbývající policisté se mu vyhýbali pohledy.</p>
<p>„Slyšel jsem se někoho uchechtnout?“ zeptal se přísně.</p>
<p>„<emphasis>Já </emphasis>teda nikoho neslyšel, seržo,“ ozval se Noby.</p>
<p>„Oh? Oh! Takže vy si myslíte, že jsem seržant, ano, desátníku Nóblhóchu.“</p>
<p>„Ne, Frede, já - no přece…“</p>
<p>„Jak vidím, tak se <emphasis>tady pěkně </emphasis>uvolnila morálka,“ prohlásil kapitán Tračník a v očích mu nepěkně zablesklo. „Vsadím se, že jste si všichni mysleli ,to nic, to je jenom starej tlustej Fred Tračník, takže od teďka to bude Havaj’, co?“</p>
<p>„Ale Frede, nikdo si přeci nemyslí, že jsi starej - božíčku…“</p>
<p>„Jenom tlustej, je to tak, co?“ Tračník se zuřivě rozhlédl po místnosti. Najednou, a proti všem předchozím náznakům, se všichni začali soustředěně zajímat o své papírování.</p>
<p>„Tak! Nuže od nynějška se všechno <emphasis>změní!</emphasis>“ zahřmel<emphasis> </emphasis>kapitán Tračník. „Pamatujte, už dávno jsem prohlédl všechny ty vaše malé podvůdky a triky - kdo to řekl?“</p>
<p>„Co kdo řekl, kapitáne?“ ozval se Noby, přestože i on zaslechl tu tiše zašeptanou větu „Dyť smě se je všechny naučili vod vás, seržo“, ale v té chvíli by se raději posadil na žhavé uhlí, než by to připustil.</p>
<p>„Někdo něco řek <emphasis>sottva voce,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>trval na svém kapitán Tračník.</p>
<p>„Jsem si jistý, že by si to nikdo nedovolil, kapitáne.“</p>
<p>„A taky na mě nikdo z vás nebude takhle pitomě čumět!“</p>
<p>„Nikdo se na vás nedívá!“ zasténal Noby.</p>
<p>„Aha, tak vy si myslíte, že tuhle fintu neznám? Je moc způsobů, jak někoho očumovat a přitom se na něj <emphasis>jako </emphasis>nedívat, desátníků. Támhle ten chlap mě například určitě poslouchá!“</p>
<p>„Myslím, že policista Ping se skutečně jen soustředil na hlášení, které píše, Fre… serž… kapitáne.“</p>
<p>Rozčepýřený Tračník se poněkud uklidnil. „No, dobrá. A teď jdu do svý kanceláře, jasný? Tady dojde ke <emphasis>změ</emphasis><emphasis>nám, </emphasis>to vám povídám. A někdo mi přineste hrnek čaje.“</p>
<p>Pozorovali, jak stoupá do schodů, vchází do kanceláře a práská dveřmi.</p>
<p>„No to mě -“ začal policista Ping, ale Noby, který měl s Tračníkem mnohem více osobních zkušeností, ho rychle umlčel zuřivými posuňky jedné ruky, zatímco druhou si velmi divadelním gestem držel u ucha.</p>
<p>Pak všichni zaslechli, jak se dveře kanceláře s tichým cvaknutím otevřely.</p>
<p>„Změna je příjemná jako odpočinek, co myslíte?“ prohlásil policista Ping.</p>
<p>„Jak říká velký prorok Janerad, lepší volek v hrnčířském krámě Baiony než neštěstí v gašské lisovně vína,“ přidal se k němu policista Postihnout.</p>
<p>„Jo, taky jsem to slyšel,“ přikývl Noby. „Dobrá, tak mu udělejte jeho čaj. Po hrnku čaje se každej cejtí líp.“</p>
<p>O pár minut později slyšeli policisté Tračníkův křik i přes zavřené dveře.</p>
<p>„Tak co <emphasis>není v pořádku </emphasis>na tom hrnku čaje, desátníku?“</p>
<p>„Nic, ser- pane. Je to váš hrnek. Vždycky z něj pijete čaj.“</p>
<p>„Aha, ale podívejte se, tohle je přece hrnek pro <emphasis>seržanta, </emphasis>desátníku! A z čeho pijí čaj důstojníci?“</p>
<p>„No, Karotka <emphasis>a </emphasis>pan Elánius mají svý hrnky.“</p>
<p>„Ne, oni se mohou <emphasis>rozhodnout, </emphasis>že budou pít z hrnku, ale pravidla pro Hlídku stanoví, že důstojník má nárok na <emphasis>šálek s podšálkem! </emphasis>Říká se to přímo tady, paragraf 301, pododdíl c. Rozumíte mi?“</p>
<p>„Ale já myslím, že žádné -“</p>
<p>„Víte, kde jsou peníze na drobná vydání. Obvykle jste tou jedinou osobou, která to ví. Můžete odejít, desátníku.“</p>
<p>Noby sešel dolů s pobledlou tváří a v ruce svíral diskutovanou nádobu.</p>
<p>Dveře za ním se znovu otevřely.</p>
<p>„A ne aby mi do něj někdo plivnul!“ křičel Tračník. „To taky znám! A čaj budete míchat <emphasis>lžičkou, </emphasis>slyšíte? Tohle taky znám!“ Dveře se znovu zabouchly.</p>
<p>Policista Postihnout vzal z Nobyho roztřesené ruky hrnek a poklepal ho po rameni.</p>
<p>„Troll Křída prý dělá moc pěkné kameninové sady, co jsem slyšel.“</p>
<p>Dveře nahoře se otevřely. „A bude porcelánovej!“</p>
<p>Dveře se s třeskem zabouchly.</p>
<p>„Viděli jste někdo v poslední době peníze na drobné výdaje?“ zeptal se policista Ping.</p>
<p>Noby zachmuřeně sáhl do kapsy a vytáhl hrst tolarů. Podal je Postihnoutovi.</p>
<p>„Nejlíp uděláš, když pudeš do toho nóbl v obchodu na Královský cestě,“ řekl. „Kup jeden z těch hrnků a talířků, co je skrz ně vidět. Víš, takový, co máj kolem vokraje zlatej štráfek.“ Rozhlédl se po ostatních policistech. „A co vy tady všichni děláte? <emphasis>Tady </emphasis>těch kriminálníků moc nechytíte!“</p>
<p>„Mám ty drobné přepočítat, Noby?“ zeptal se Ping.</p>
<p>„Nech si toho Nobyho, jo? A vypadni. A vy, vostatní, taky!“</p>
<p>A dny se kutálely jeden za druhým. Přesněji řečeno skřípaly a chřestily. Byl to, na kočárové poměry, velmi pohodlný kočár, a jak kola poskakovala na výmolech kamení, houpal se jako dětská kolébka. Zpočátku ten pohyb uklidňoval. Po dvou dnech začal být únavný a stejně to bylo s krajinou.</p>
<p>Elánius upíral zachmuřený pohled z okna.</p>
<p>Na obzoru viděl další semafor. Stavěli je poblíž cesty, uvědomil si, i když to nebyl přímý směr. Jenom blázen by se snažil stavět je přes divočinu. Člověk si musel občas připomenout, že pár set mil od Ankh-Morporku stále ještě žijí trollové, kterým nezáleží na tom, že lidé nejsou k jídlu. Kromě toho většina usedlostí byla poblíž cest.</p>
<p>Nový cech musel vydělávat peníze. I odsud viděl lešení, na nichž se hemžili dělníci a horečnatě přidávali další táhla a ramena na hlavní věž. Celá ta věc se pravděpodobně po nejbližším hurikánu změní na hromadu třísek, ale mezitím její vlastníci vydělají dost peněz na to, aby jich postavili dalších pět. Nebo padesát.</p>
<p>Seběhlo se to tak rychle. Kdo by tomu uvěřil? Jenže všechny ty jednotlivé kousky tady byly už celé roky. Semafor byl prastaré zařízení - už před stoletím používala Hlídka několik věží, s jejichž pomocí doručovala rozkazy velícím důstojníkům. A chrliče neměly celé dlouhé dni nic na práci, jen seděly a pozorovaly věci kolem a jejich představivost byla většinou natolik omezená, že nedělaly chyby.</p>
<p>To, co se stalo, tedy změnilo, spočívalo v tom, že lidé dnes úplně jinak nahlíželi na novinky. Kdysi by něco takového používali k předávání informací o pohybu vojenských jednotek a úmrtí králů. Samozřejmě to <emphasis>byly </emphasis>věci, které se lidé potřebovali dozvědět, ale nepotřebovali je zase každý den. Ne ne. To, co lidé <emphasis>Nepotřebovali </emphasis>vědět, byly naopak věci jako: <emphasis>Za k</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>lik se dnes v Ankh-Morporku prodává dobytek? </emphasis>Protože když na tom neměli vydělat dost, bylo pravděpodobně lepší hnát zvířata třeba do Quirmu. Tohle byly ty drobnosti, které lidé potřebovali znát. Spoustu a spoustu malých věciček. Věcičky jako: <emphasis>Doplula moje loď v pořádku na místo? </emphasis>To byl taky důvod, proč se cech se svými věžemi hnal ozlomkrk až do Genový, šest a půl tisíce kilometrů vzdálené. Lodí to tam kolem mysu Hrůzy trvalo mnoho měsíců. Kolik, například, by byl ochoten za takovou informaci zaplatit obchodník, kdyby ji dostal během jediného dne? A za kolik se prodá náklad? Byl prodán? Je ten a ten kupec v Ankh-Morporku dostatečně solventní?</p>
<p>Vydělávat peníze? No jestli! A ve městě se to ujalo tak rychle, jako se ujímá každé podobné šílenství. Zdálo se, jako by každý, kdo dokázal sehnat kůl, pár chrličů a nějakou vysloužilou mechaniku z větrného mlýna, začal provozovat tohle výdělečné řemeslo. V těchto dnes jste si nemohli užít ani klidný večer v restauraci. Každou chvíli se od stolů zvedali lidé a vybíhali ven, aby zjistili, jestli nemají na nejbližší věži nějakou zprávu. A co se týkalo těch, kteří vynechali zprostředkovatele a k úžasu všech kolemsedících signalizovali svým přátelům malým semaforem přímo přes přeplněnou místnost…</p>
<p>Elánius potřásl hlavou. To byla bezvýznamná poselství, telepatie bez mozku.</p>
<p>Ale minulý týden to bylo skvělé, ne? Když Józa Jánevím štípl to stříbro ve Sto Latech a pak se uchýlil do ochrany Stínová v Ankh-Morporku? A seržant</p>
<p>Ostřák ze stolatské Hlídky, který prodělal léta výcviku pod Elániem, poslal okamžitě semaforem zprávu, která skončila na Elániově stole o hodinu dříve, než Józa Jánevím projel ankh-morporskou branou a skončil hned za ní v nedočkavém obětí seržanta Navážky. Legálně to bylo maličko ošemetné, protože Józa svůj zločin nespáchal na půdě Ankh-Morporku a semaforová zpráva nepřišla jako zpráva o pronásledování, jenže tohle Józa laskavě vyřešil sám tak, že se pokusil Navážku udeřit, a skončil tak ve vězení pro napadení poddůstojníka Hlídky. Kromě toho potřeboval ošetřit zlomené zápěstí.</p>
<p>Lady Sibyla tiše pochrupovala. Lidé v manželství jsou připravení <emphasis>odpřisáhnout, </emphasis>že u nich <emphasis>chrápe jen ten druhý.</emphasis></p>
<p>V koutě kočáru se krčil Hoptam Struska a četl knihu. Elánius ho chvilku pozoroval.</p>
<p>„Vylezu si nahoru nadýchat se trochu čerstvého vzduchu,“ prohlásil nakonec a otevřel dvířka. Stísněný horký prostor naplnilo skřípění kočárových.kol a dovnitř vevanuly kotouče prachu.</p>
<p>„Vaše vznešenosti -“ začal Hoptam a vstal. Elánius, který už se zachytil na boku kočáru, vstrčil hlavu do okénka. „S takovýmhle přístupem si moc přátel nenaděláte, člověče,“ řekl a nohou přirazil dvířka.</p>
<p>Řiťka a Navážka se na střeše rozložili velmi pohodlně. Bylo tam mnohem více místa a kromě toho i dokonalý výhled, pokud byla zelenina vaším oblíbeným panoramatem.</p>
<p>Elánius se zasunul do mezery mezi dvěma balíky a naklonil se k Pleskot.</p>
<p>„Máte zkušenosti se semafory, že?“</p>
<p>„No, tak trochu ano, pane…“</p>
<p>„Výborně.“ Elánius jí podal kousek papíru. „Nedaleko místa, kde se dnes zastavíme na noc, bude jistě věž. Zašifrujte tuhle zprávu a pošlete ji Hlídce, ano? Když se budou vyptávat těch správných lidí, mohli bychom odpověď dostat do hodiny. Řekněte jim, ať se ptají u Běluše Stolomejky, ta tam pere prádlo. Nebo Berta Bertíka, ten podle mě vždycky ví o všem, co se kde šustne.</p>
<p>Pleskot si přečetla zprávu a pak zvedla pohled k Elániovi.</p>
<p>„Jste si jistý, pane?“ potřásla hlavou.</p>
<p>„Možná. Nezapomeňte hlavně poslat <emphasis>popis. </emphasis>Jména dneska celkem nic neznamenají.“</p>
<p>„Mohla bych se vás zeptat, co vás přivedlo na myšlenku, že -“</p>
<p>„Jeho chůze. A taky nechtěl pomeranč,“ odpověděl Elánius. „Hmm. Hmm.“</p>
<p>Policista Postihnout čistil starý holubník, když dorazila semaforová zpráva.</p>
<p>V posledních dnech trávil stále více a více času s holuby. Nebyla to zrovna nejoblíbenější práce, takže se ho o ni nikdo nepokoušel připravit a tady nahoře alespoň nebyly slyšet ty neustálé výkřiky a bouchání dveřmi sem doléhalo jen tlumeně.</p>
<p>Bidýlka <emphasis>zářila.</emphasis></p>
<p>Policista Postihnout měl svou práci rád. Neměl ve městě mnoho’přátel. Abychom řekli pravdu, neměl mnoho přátel ani v Hlídce. Ale přece jen to byli lidé, s nimiž si mohl popovídat, a navíc měl dojem, že dělá jisté pokroky s náboženskými pokyny holubům.</p>
<p>Jenže teď přišlo tohle…</p>
<p>Bylo to adresováno kapitánu Karotkovi, což znamenalo, že teď by to měl dostat kapitán Tračník, a to <emphasis>osobně, </emphasis>protože kapitán Tračník byl přesvědčen, že mu zprávy posílané potrubní poštou policisté čtou…</p>
<p>Policista Postihnout byl až dosud v relativním bezpečí. Omnijci byli dobří v tom, že nezpochybňovali rozkazy, dokonce ani ty nesmyslné ne. Postihnout podvědomě respektoval autoritu, bez ohledu na to, jak bláznivou, protože byl správně vychován. A měl spoustu času na leštění zbroje. Dokonale vyleštěná zbroj se v Hlídce stala z nějakého důvodu velmi důležitou záležitostí.</p>
<p>Ale i tak, vstoupit do Tračníkovy kanceláře vyžadovalo veškerou odvahu. Přinejmenším stejnou, jakou prokázal legendární biskup Horná, když vstoupil do města Oolitských. Přitom i on, ostatně jako každý, věděl, co dělají cizincům.</p>
<p>Postihnout slezl z holubníku a nervózně vykročil k hlavní budově. Dával si při tom záležet, aby kráčel svižně a vojensky.</p>
<p>Hlavní úřadovna Hlídky v Pseudopolském dvoře byla více méně prázdná. Zdálo se, že v posledních dnech se tam pohybovalo čím dál tím méně policistů. Obvykle dávali muži přednost lelkování uvnitř, zvláště v ošklivém počasí, ale najednou se všichni snažili zmizet Tračníkovi z očí.</p>
<p>Postihnout došel ke kanceláři a zaklepal na dveře.</p>
<p>Zaklepal znovu.</p>
<p>Když se nedočkal odpovědi, otevřel dveře a opatrně přešel ke stolu, jehož dokonale vyleštěná deska byla bezchybně čistá, a právě se chystal vsunout zprávu pod láhev s inkoustem, aby náhodou neuletěla…</p>
<p>„Aha!“</p>
<p>Postihnout sebou trhl leknutím a inkoust vyšplíchl ven. Před očima se mu mihla sprška modročerných kapek a zaslechl hlasité <emphasis>šplouch, </emphasis>když dopadla na něco za ním.</p>
<p>Obrátil se jako automat jen proto, aby spatřil kapitána Tračníka, jehož tvář by byla křídově bílá, kdyby nebyla inkoustově modročerná.</p>
<p>„Takže už <emphasis>není pochyb,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zasyčel kapitán Tračník, „útok na nadřízeného důstojníka, co?“</p>
<p>„Byla to nehoda, kapitáne!“</p>
<p>„Aha, tak <emphasis>nehoda? A </emphasis>proč jste se, to mi vysvětlete, vkradl potají do mé kanceláře?“</p>
<p>„Myslel jsem si, že tady nejste, kapitáne!“ blábolil Postihnout.</p>
<p>„Aha!“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Vkradl jste se dovnitř, abyste prohlídl my soukromý dokumenty, co?“</p>
<p>„To ne, kapitáne!“ pokusil se ohradit Postihnout. „A proč jste stál za těmi dveřmi, kapitáne?“</p>
<p>„Cože? Takže já už ani nesmím stát za vlastními dveřmi, he?“</p>
<p>A v tom okamžiku udělal policista Postihnout další velkou chybu. Pokusil se o úsměv.</p>
<p>„No, víte, <emphasis>pane, je </emphasis>to trochu divné -“</p>
<p>„Tím chcete říct, že jsem nějakej <emphasis>divnej, </emphasis>Postihnout?“ zúžil kapitán Tračník oči. „Nebo se vám snad na mně zdá dokonce něco <emphasis>legrační?</emphasis>“</p>
<p>Postihnout upřel pohled do zarudlé tváře postříkané inkoustem. „Vůbec nic, pane.“</p>
<p>„Zatím jste pracoval uspokojivě, strážníku,“ zavrčel Tračník a přistoupil o něco blíž k Postihnoutovi, „a proto s vámi budu jednat slušně. Nikdo o mně nemůže říct, že jsem nespravedlivý. Jste degradován na podstrážníka, rozumíte? Bude vám podle toho upraven plat, a to se zpětnou platností od začátku tohoto měsíce.“</p>
<p>Postihnout zasalutoval. To byla pravděpodobně jediná možnost, jak odsud vyváznout živý. Tračníkovi pocukávalo jedno oční víčko.</p>
<p>„Mohl byste se ale rehabilitovat,“ pokračoval Tračník, „kdybyste mi řekl, kdo krade, a řekl jsem opravdu <emphasis>krade, </emphasis>kostkový cukr!“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„<emphasis>Vím, </emphasis>že jich včera večer bylo třiačtyřicet. Počítal jsem je velmi pečlivě. Dnes ráno je jich tam, strážníku, jen jedenačtyřicet. A to byl cukr <emphasis>zamč</emphasis><emphasis>en </emphasis>ve stole. Můžete mi to vysvětlit?“</p>
<p>Kdyby byl Postihnout sebevrah, a ještě k tomu zcela upřímný, byl by řekl: „Víte, kapitáne, přestože vím, že umíte spoustu věcí, <emphasis>vím také, </emphasis>že když si třikrát spočítáte prsty na rukou, pokaždé vám vyjde jiné číslo.“</p>
<p>„No…“zaváhal, „…myš?“</p>
<p>„Pch! Zmizte, podstrážníku, a dobře si rozmyslete, co jsem vám řekl.“</p>
<p>Když schlíplý Postihnout odešel, sedl si kapitán Tračník za svůj rozlehlý, čistý stůl.</p>
<p>Malá blikající částečka mozku stále ještě vysílala mlhou ochromujícího zoufalství, jež zaplavilo Tračníkovu hlavu, rozumnou myšlenku a hlásila mu, že už se dostal ze své úrovně tak hluboko, že ryby, které plavou kolem něj, mají na nosech světélka.</p>
<p><emphasis>Ano, </emphasis>měl čistý stůl. Ale to proto, že všechny papíry, které mu přišly, okamžitě vyhazoval.</p>
<p>Nebylo to tím, že by byl Tračník negramotný, ale potřeboval jistý čas na rozmyšlenou a taky na rozběh, aby se popasoval s listinou složitější než seznam mužstva, a měl sklony zabloudit v každém slově, které mělo více než tři slabiky. Byl ve skutečnosti jen <emphasis>funkčně </emphasis>gramotný - čtení a psaní pro něj znamenaly totéž jako třeba boty - tu věc potřebujete, ale nic víc, a každý, kdo tvrdí, že je to pro něj něco víc, třeba i zábava, je podezřelý.</p>
<p>Samozřejmě že stůl pana Elánia byl plný papírů, ale Tračník měl jakési podezření nebo snad tušení, že Elánius s Karotkou si dokázali udržet před tou hromadou neustále malý náskok, protože věděli, co je důležité a co ne. Pro Tračníka to byla stále záhada, z níž se mu dělalo těžko od žaludku. Přicházely stížnosti, upozornění a pozvánky; dopisy, které žádaly Jen o několik minut vašeho času“, formuláře k vyplnění, hlášení, která bylo třeba přečíst, a věty obsahující slova jako „neřestnosti“ nebo „okamžitý zásah“, a ty se zvedaly nad jeho hlavou jako obrovské vlny připravené ho už už zaplavit.</p>
<p>Příčetný zbytek Tračníkova mozku se ptal, jestli důvod pro existenci důstojníků náhodou nespočívá v tom, že mají stát mezi seržanty a všemi těmihle zas… zasílanými papíry, aby se seržanti mohli věnovat seržantování.</p>
<p>Kapitán Tračník se zhluboka nadechl. Na druhé straně, jestliže byli lidé schopni krást kostky cukru, pak není divu, že věci nefungují, jak by měly! Je třeba uvést na správnou míru krádeže cukru a všechno se zvládne!</p>
<p>To dávalo smysl. Otočil se a pohledem zavadil o obrovskou obviňující hromadu papírů v koutě kanceláře.</p>
<p>A pak o prázdný krb. Ale to přece bylo to, v čem spočívala funkce dobrého důstojníka, ne? V rychlém <emphasis>rozhodování!</emphasis></p>
<p>Podstrážník Postihnout se zasmušile vracel do hlavní kanceláře, která se mezitím díky střídání stráží naplnila.</p>
<p>Všichni se shlukli kolem jednoho stolu, na němž ležel, lehce zablácený, Mazanec z křemence.</p>
<p>„Policista Tvrdoskus to našel na Zefýrově ulici, jen tak to tam leželo,“ hlásil seržant Silnoruka. „Ten zloděj se zřejmě vylekal.“</p>
<p>„To to na něj přišlo dost daleko od muzea, nezdá se ti?“ ozval se pochybovačně Reg Půlbotka. „Proč by se s tím vlekl přes půl města a pak to nechal ležet v takové nóbl čtvrti, kde o to někdo musel zakopnout?“</p>
<p>„Ó, běda mi, se mnou je konec,“ prohlásil silným hlasem strážník Postihnout, který cítil, že hraje druhé housle něčemu, co by nazval, kdyby ovšem neměl strach o své nohy, pohanským artefaktem.</p>
<p>„No, tos to vzal zkrátka,“ zabručel desátník Nóblhóch, muž, který neoplýval ani soucitem, ani účastenstvím.</p>
<p>„Chtěl jsem tím říct, že jsem byl degradován na podstrážníka,“ vysvětloval mu Postihnout.</p>
<p>„Cože? A proč?“ zajímal se seržant Silnoruka.</p>
<p>„Já… já vlastně nevím,“ přiznával popravdě Postihnout.</p>
<p>„No tak to už je poslední kapka!“ vykřikl trpaslík. „Včera vyrazil u Dollyinejch sester tři poddůstojníky. <emphasis>Já </emphasis>teda nemínim čekat, až se mi stane taky něco takovýho. Stěhuju se do Sto Lat. Tam pořád hledají cvičené strážníky. A já jsem desátník, můžu si tam poroučet.“</p>
<p>„No jo, ale hele, starej Elán vobčas taky udělal něco podobnýho. Já u toho byl.“</p>
<p>„Jo, ale to <emphasis>by pan </emphasis>Elánius,“ zamračil se Silnoruka. „Vzpomínáte si na to srocení davů v Jednoduchý uličce? Srazili mě tam na zem a jeden chlápek se na mě vrhl s obuškem a pan Elánius toho chlapa chytil za ruku a fláknul mu jednu přes hlavu.“</p>
<p>„Jo, pravda, pravda,“ přikyvoval, strážník Nakopholeň, další trpaslík. „Když jednoho zaženou zádama ke zdi, pořád eště má za sebou pana Elánia.“</p>
<p>„Ale starej Fred… všichni znáte starýho Freda Tračníka, hoši.“ Noby se otočil, vzal z úředních kamen konvici s vařící vodou a zalil čaj. „Jo, ten zná poldování vod A do Z.“</p>
<p>„Jenže to <emphasis>je jeho </emphasis>druh poldování,“ zavrtěl hlavou Nakopholeň.</p>
<p>„No, já tim myslel, jako že je v Hlídce mnohem dýl než kdokoliv jinej,“ pokračoval Noby.</p>
<p>Jeden z trpaslíků řekl něco v trpasličtině. Většina menších policistů se usmála.</p>
<p>„Co říkal?“ rozhlédl se po nich Noby.</p>
<p>„No, hrubě přeloženo to znamená,“ podíval se na něj Silnoruka, ,“můj zadek už je dlouho zadkem, ale stejně neposlouchám, co říká’.“</p>
<p>„Mně strhnul půl tolaru za to, že jsem na něj prý ,dělal ksichty’,“ stěžoval si Nakopholeň. „Fred Tračník! Chodí na hlídky s nákupní taškou! A jediný, co jsem měl gratis já, byla pinta piva U Hroznové party a pak jsem ještě zjistil, že Posťa Hogofogo má v poslední době nějak podezřele moc peněz. To je dobře vědět. Vzpomínám si, že když jsem u Hlídky začínal a chodil na patroly s Fredem Tračníkem, tak si serža prakticky zastrkoval ubrousek pod bradu pokaždé, když jsme se blížili k nějaké kavárně. ,Ale ne, seržante Tračníku, to vás nesmí ani ve snu napadnout, abyste tady u nás platil!’ Většina hospodskejch začala prostírat, když viděli, jak se objevil v jejich ulici.“</p>
<p>„To dělá každej,“ upozornil Silnoruka.</p>
<p>„Tak například kapitán Karotka to <emphasis>nikdy </emphasis>nedělal,“ ozval se Noby.</p>
<p>„Kapitán Karotka byl… zvláštní.“</p>
<p>„No jo, ale co tedy mám dělat?“ díval se Postihnout z jednoho na druhého a mával inkoustem postříkanou zprávou. „Pan Elánius chce nějaké informace a píše, že je to <emphasis>naléhavé!</emphasis>“</p>
<p>Silnoruka si od něj vzal papír a přečetl jej.</p>
<p>„No, to by nemylo být příliš těžké,“ zabručel. „Starý Vsevold Starobyl tam roky dělal domovníka a vrátného a dluží mi nějakou tu službičku.“</p>
<p>„Jestli budem posílat semafor panu Elániovi, pak bysme mu měli dát vědět taky o Mazanci a Primerovi,“ řekl Reg Půlbotka. „Víte, že o tom nechal pokyny. Připravil jsem zprávu.“</p>
<p>„A proč? Je na míle daleko?“</p>
<p>„No, byl bych prostě Šťastnější, kdyby to věděl,“ pokrčil Reg rameny, protože mi to dělá starosti.“</p>
<p>„A k čemu to bude dobré, když mu o tom dáme vědět?“</p>
<p>„Protože pak to bude dělat starosti <emphasis>jemu, </emphasis>a já budu mít klid,“ odpověděl Reginald.</p>
<p>„<emphasis>Desátníku Nóblhóchu!</emphasis>“</p>
<p>„A poslouchá za dveřma, přísahám, že jo!“ stěžoval si Silnoruka. „Já to tady balím.“</p>
<p>„Už jdu, kapitáne!“ zavolal Noby. Otevřel spodní zásuvku svého odřeného psacího stolu, vytáhl odtamtud balíček čokoládových sušenek a několik z nich elegantně naaranžoval na talířek.</p>
<p>„Tedy když vidím tohle, dělá se mi z toho dost šoufl,“ prohlásil Silnoruka a po straně mrkl na ostatní trpaslíky. „Byls na nejlepší cestě stát se fakticky mizerným policajtem. Může mi srdce utrhnout, když vidím, žes to všechno zahodil jen proto, aby ses stal mizernou servírkou.“</p>
<p>„Ha, ha, ha,“ odpověděl suše Noby. „Jen počkejte, víc vám neřeknu.“ Pak zesílil hlas. „Už běžím, kapitáne!“</p>
<p>Z kapitánovy kanceláře táhl štiplavý pach spáleného papíru, a když Noby vstoupil, vznášel se uvnitř našedlý opar.</p>
<p>„Nic tak nezpříjemní den jako trocha živého ohně, to je moje řeč,“ zahlaholil a položil tác na stůl.</p>
<p>Kapitán Tračník mu ale nevěnoval pozornost. Ze zamčené zásuvky svého stolu vytáhl cukřenku, vyklopil ji a vyrovnal kostky na stůl do pravidelných řad.</p>
<p>„Zdá se vám na těch kostkách něco zvláštního, desátníku?“</p>
<p>„No, sou trochu umolousaný, když je každej den-“</p>
<p>„Je jich třicet sedm, desátníku!“</p>
<p>„To je mi líto, kapitáne.“</p>
<p>„Musel mi je votočit Postihnout, když tady byl. Určitě použil nějaký cizozemský trik. Víš, co voni všecko dovedou. Vyhoděj provaz do vzduchu, vylezou po něm nahoru a zmizej. A takový věci.“</p>
<p>„A Postihnout s sebou měl provaz?“ zeptal se Noby s upřímným zájmem.</p>
<p>„To si ze mě děláte srandu, desátníku?“</p>
<p>Noby zasalutoval. „Ne, pane! Možná že to byl <emphasis>neviditelný provaz, </emphasis>pane! No a proč ne, když dovedou vylízt po provaze a zmizet, proč by nemohli nechat zmizet i ten špagát. To je jasný.“</p>
<p>„Dokonalá úvaha, desátníku.“</p>
<p>„Když už mluvíme o tom myšlení, pane,“ začal Noby, který se rozhodl vrhnout se do věcí po hlavě, „nenašel jste náhodou ve svém nabitém programu chvilku na to, abyste se zamyslel nad povýšením nového seržanta?“</p>
<p>„A víte, že jsem tomu skutečně věnoval dost času, desátníku?“</p>
<p>„Výborně, pane.“</p>
<p>„Měl jsem na mysli všechno, co jste mi o tom řekl, a kandidát se vyloupl prakticky sám.“</p>
<p>„Rozumím, pane!“ rozzářil se Noby, vypjal hruď a zasalutoval.</p>
<p>„Já jen doufám, že to nezpůsobí pokles morálky. To se někdy při povyšování může stát. Takže kdyby došlo k nějakým takovým potížím, tak mi toho zloděje cukru okamžitě oznámíte, pochopil?“</p>
<p>„Jistě, pane!“ Noby se téměř vznášel.</p>
<p>„A spoléhám na vás, desátníku, že mě budete okamžitě informovat, kdyby měl seržant Pazourek nějaké potíže.“</p>
<p>„Seržant Pazourek,“ opakoval Noby mdlým hlasem.</p>
<p>„Já vím, že je to troll, ale nechci, aby o mně někdo říkal, že jsem nespravedlivý člověk.“</p>
<p>„Seržant <emphasis>Pazourek.</emphasis>“</p>
<p>„Věděl jsem, že se na vás mohu spolehnout, desátníku.“</p>
<p>„<emphasis>Seržant Pazourek.</emphasis>“</p>
<p>„To je všechno. Já teď mám za hodinu navštívit jeho lordstvo a rád bych si předtím promyslel několik věcí. To je teď moje práce, přemýšlení.“ ,</p>
<p>„<emphasis>Seržant Pazourek.</emphasis>“</p>
<p>„Tak. Na vašem místě bych se mu šel nahlásit.“</p>
<p>Bílá kuřecí peříčka byla roztroušena po celém poli. Farmář stál ve dveřích kurníku a potřásal hlavou. Když se jezdec přiblížil, vzhlédl.</p>
<p>„Dobrý den, pane. Copak, čekáte nepříjemnosti?“</p>
<p>Farmář otevřel ústa, aby oplatil vtipnou nebo alespoň ráznou odpovědí, ale něco mu v tom zabránilo. Možná že to byl meč, který měl jezdec zavěšený na zádech. Možná že to byl jezdcův úsměv. Ten připadal farmáři mnohem nebezpečnější.</p>
<p>„Ale něco mi vlítlo do kurníku na slepice,“ odpověděl nakonec. „Liška, řekl bych.“</p>
<p>„A já myslím, že to byl spíš vlk,“ odpověděl jezdec.</p>
<p>Farmář otevřel ústa, aby řekl „nebuďte blázen, člověče, v tomhle ročním období tady vlci nikdy nejsou“, ale znovu mu v tom zabránil ten zvláštní úsměv.</p>
<p>„Dostali těch slepic hodně?“</p>
<p>„Šest,“ odpověděl farmář.</p>
<p>„A dovnitř se dostali…“</p>
<p>„No, právě to je ta divná vě… Poslyšte, zavolejte si toho psa!“</p>
<p>Malý voříšek seskočil ze sedla a čichal kolem kurníku.</p>
<p>„Nemějte strach, s tím žádné potíže nebudou,“ odpověděl jezdec.</p>
<p>„No, já bych nepokoušel štěstí, kámo, je v legrační náladě,“ ozval se hlas za farmářem. Ten se rychle otočil.</p>
<p>Voříšek na něj upíral nevinný pohled. Každý ví, že psi neumějí mluvit.</p>
<p>„Haf? Štěk? Kní?“ řekl pejsek.</p>
<p>„Je dokonale cvičený,“ pokračoval jezdec.</p>
<p>„No bodejť,“ potvrdil hlas za farmářem. Farmář pocítil všepřehlušující touhu vidět co nejdřív jezdcova záda. Ten úsměv mu začal jít na nervy, a teď má ještě ke všemu sluchové přeludy.</p>
<p>„Nemám představu, jak se dostali dovnitř,“ snažil se jezdci vyhovět. „Dveře byly zastrčené na petlici.“</p>
<p>„A navíc vlci většinou nenechávají peníze za to, co vzali, že?“</p>
<p>„<emphasis>Jak to, u všech čertů, víte!?</emphasis>“</p>
<p>„No, mám několik důvodů, proč si to myslím, pane, ale mimo jiné jsem si nemohl nevšimnout, že jste pevně sevřel pěst ve chvíli, kdy jste mě spatřil, předpokládám tedy, že jste v kurníku našel - tak asi, Jun - tři tolary. Za tři tolary byste v Ankh-Morporku dostal šest pěkných kuřat.“</p>
<p>Muž beze slova otevřel ruku. Na slunci se zableskly mince.</p>
<p>„Jenže…jenže já je prodávám u brány za šest pencí jedno!“ zasténal. „Vždyť stačilo jen mi říct!“</p>
<p>„Pravděpodobně vás nechtěli obtěžovat,“ řekl jezdec. „A když už jsem tady, pane, byl bych vám vděčný, kdybyste mi mohl <emphasis>prodat </emphasis>jedno kuře -“</p>
<p>Pejsek za farmářem štěkl: „Haf, haf!“</p>
<p>„- <emphasis>dvě </emphasis>kuřata, a už vás nebudu zdržovat.“</p>
<p>„Haf, haf, haf!“</p>
<p>„Raději tři,“ řekl jezdec poněkud unaveně. „A kdybyste je dokázal oškubat a upéct nebo uvařit, než ošetřím svého koně, rád zaplatím tolar zajedno.“</p>
<p>„Haf, haf.“</p>
<p>„Dvě kuřata bez česneku a koření, jestli mohu prosit,“ dodával jezdec.</p>
<p>Farmář mlčky přikyvoval. Tolar za kuře, to už bylo panečku něco! Nad takovou nabídkou se nos neohrnuje. Ale co bylo nejdůležitější, nikdo nevzdoruje muži s <emphasis>ta</emphasis><emphasis>kovým </emphasis>úsměvem na tváři. Nezdálo se, že by se úsměv měnil nebo pohnul. Jak k tomu v podobných případech dochází, farmář si přál, aby ten úsměv odešel co nejrychleji a co nejdále.</p>
<p>Pospíšil si na dvůr, kde měl svá nejlepší kuřata, sehnul se k zemi, aby vybral ta nejtlustší…, a zarazil se. Muž, který byl dost bláznivý na to, aby zaplatil tolar <emphasis>za dobré </emphasis>kuře, by se mohl, konec konců, spokojit i <emphasis>s průměrným </emphasis>kuřetem. Farmář vstal.</p>
<p>„Jen ta nejlepší, pane.“</p>
<p>Rychle se otočil. Nikdo tam nebyl, jen ten malý voříšek, který šel za ním a teď se škrabal, až se mu z kožichu zvedalo mračno prachu. „Haf?“ řekl pes.</p>
<p>Farmář po něm hodil kamenem a pejsek odběhl. Muž chvilku přemýšlel, ale pak přece jen vybral tři kuřata jako buchtičky.</p>
<p>Karotka ležel pod stromem a pokoušel se umístit hlavu nějak pohodlně na sedlových brašnách.</p>
<p>„Všiml sis toho místa, kde setřela své otisky v prachu?“ zeptal se Gaspoda.</p>
<p>„Ano,“ přikývl Karotka a zavřel oči.</p>
<p>„A to vona <emphasis>vždycky </emphasis>platí za kuřata?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A proč?“</p>
<p>Karotka se obrátil na bok. „Protože zvířata za ni neplatí.“</p>
<p>Gaspoda se zadíval na Karotkův zátylek. Všeobecně vzato, těšil se z onoho výjimečného daru, jakým byla řeč, ale něco v rudosti Karotkových uší mu napovídalo, že nastal čas užít ještě vzácnějšího daru mlčet.</p>
<p>Uložil se do polohy, kterou téměř podvědomě pojmenoval Věrný Druh Hlídá Svého Pána, pak ho to ale přestalo bavit, nepřítomně se poškrabal a stočil se do polohy Věrný Druh Se Stočil S Čenichem Přitisknutým Na Zadek[*] a usnul.</p>
<p>Krátce nato ho vzbudil zvuk hlasů. Kromě toho ucítil, že se od domu nese slabá vůně pečených kuřat.</p>
<p>Gaspoda se převalil a viděl, že farmář rozmlouvá <emphasis>s </emphasis>dalším mužem na voze. Chvilku poslouchal, pak si sedl. Bylo vidět, že je zmítán jakýmsi dilematem.</p>
<p>Nakonec probudil Karotku tím, že mu olízl ucho.</p>
<p>„Bvz…co?“</p>
<p>„Musíš mi slíbit, že nejdřív vyzvedneš ty pečený kuřata, jo?“ řekl Gaspoda naléhavě.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Vezmeš ty kuřata a hned potom vyrazíme, ano? Slib mi to.“</p>
<p>„Dobrá, dobrá, slibuju. Co se děje?“</p>
<p>„Slyšel jsi někdy o městečku nazvaném Sans Cullot?“</p>
<p>„Myslím, že je asi šestnáct kilometrů odsud.“</p>
<p>„Zastavil se tady jeden ze sousedů našeho farmáře a vyprávěl mu, že tam chytili vlka.“</p>
<p>„<emphasis>Zabili ho?</emphasis>“</p>
<p>„Ne, ne, to ne, ale lovci vlků… Tady jsou totiž profesionální lovci vlků, abys věděl, to jako kvůli ovcím, co pasou v horách… Oni mají psy cvičené na lov vlků a ti nejdřív… <emphasis>Vzpomeň si, co jsi mi slíbil o těch kuřatech!!</emphasis>“</p>
<p>Přesně v jedenáct hodin někdo velmi decentně zaklepal na dveře lorda Vetinariho. Patricij vrhl na onu skvělou truhlářskou práci poněkud zmatený pohled. Nakonec řekl: „Dále!“</p>
<p>Do místnosti s jistými obtížemi vstoupil Alfréd Tračník. Vetinari ho chvíli mlčky pozoroval, ale pak se dokonce i jemu ubohého kapitána zželelo.</p>
<p>„Zastupující kapitáne, není třeba, abyste <emphasis>neustále</emphasis> stál v pozoru,“ řekl laskavě. „Dovoluji vám ohnout se natolik, abyste mohl uspokojivě manipulovat s klikou u dveří.“</p>
<p>„Rozumím, pane!“</p>
<p>Lord Vetinari rychle pozvedl ruku k uchu, aby ho chránil před nadměrným hlukem. „Můžete si sednout.“</p>
<p>„Rozumím, pane!“</p>
<p>„Taky byste mohl mluvit o něco tišeji.“</p>
<p>„Rozumím, pane!“</p>
<p>Lord Vetinari se stáhl do bezpečí za svůj psací stůl. „Musím vám pochválit dokonale vyleštěnou zbroj, zastupující kapitáne -“</p>
<p>„Leštěnka a flusanec, pane! To ničím nenahradíte!“ Po Tračníkové tváři stékaly praménky potu.</p>
<p>„Aha, výborně. Je jasné, že jste si musel někde objednat doplňující zásoby slin. Tak, a teď bychom měli…“ Lord Vetinari vytáhl z jedné z několika hromádek, které měl před sebou, list papíru. „Takže, zastupující kapi-“</p>
<p>„Pane!“</p>
<p>„Okamžik. Aby bylo jasno. Mám tady další stížnost na příliš horlivé zadržování vozidel na ulicích.“</p>
<p>„Vždycky to byly jen případy, kdy se jednalo o naprosto zásadní omezování provozu na komunikaci, pane!“</p>
<p>„Jistě. Víme, o co se jedná. Ale tady, abych tak řekl, jde o budovu Opery.“</p>
<p>„Pane!“</p>
<p>„Majitel má dojem, že velká žlutá zarážka v každém rohu budovy ruší…, jak bych to řekl…, celkový účinek z architektonického <emphasis>dojmu </emphasis>budovy. A pochopitelně, brání mu v tom, aby ji přemístil jinam.“</p>
<p>„Pane!“</p>
<p>„Jistě. Já to chápu. Ale myslím si, že to je jeden z těch případů, kdy by trochu ohledů a diskrétnosti neškodilo, zastupující kapitáne!“</p>
<p>„Veřejnost musí mít před očima nějaký pořádný příklad, pane!“</p>
<p>„Hra. Dobrá.“ Patricij opatrně pozvedl palcem a ukazováčkem kousek papíru a tvářil se, jako kdyby to bylo nějaké podivné a delikátní stvoření. „Další takto opatřené jsou… Okamžik, snad si to vybavím, některé věci člověku utkví v paměti… Aha, ano… Tři další budovy, šest fontán, tři sochy a pranýř v Unikátní ulici. Ach ano, a ještě také můj vlastní palác!“</p>
<p>„Plně chápu, že tady parkujete úředně, sire!“</p>
<p>Lord Vetinari se odmlčel. S Fredem Tračníkem se mu mluvilo opravdu velmi těžce. Denně se stýkal s lidmi, kteří považovali rozhovor za složitou hru, a s Tračníkem musel neustále hlídat své myšlenky, aby mluvil co nejjednodušeji.</p>
<p>„V posledním čase jsem vaši činnost sledoval a musím připustit, že se stále rostoucím úžasem. Nemohu si pomoci, musím se vás zeptat, proč je najednou ve stavu Hlídky jen dvacet mužů?“</p>
<p>„Sire?“</p>
<p>„Ještě před nedávném bylo ve stavu šedesát mužů, to vím naprosto jistě.“</p>
<p>Tračník si nervózně osušil tvář. „Odřezáváme staré dřevo, pane. Hlídka tak zeštíhlí a bude schopnější a pružnější.“</p>
<p>„Aha. Počet žádostí o interní disciplinární řízení, které jste vznesl proti svým mužům…“ teď Patricij zvedl mnohem silnější svazeček papírů, „…je jaksi dosti rozsáhlý. Ať jsem počítal jak jsem počítal, vždycky mi vyšlo celých sto sedmdesát tři obvinění, a to například takového druhu, jako je zlomyslné kulení očí, potutelné natahování uší nebo posměšné rozšiřování nozder.“</p>
<p>„Sire!“</p>
<p>„Posměšné rozšiřování nozder, zastupující kapitáne?“</p>
<p>„Sire!</p>
<p>„Hm. A tady… tady například vidím obvinění z kázeňského přestupku v podobě disciplíně odporujícího upadnutí ruky proti policistovi Reginaldu Půlbotkovi. Velitel Elánius mi naopak podával o tomto policistovi jen ty nejlepší reference.“</p>
<p>„Něco na něm smrdí, pane! Mrtvým se nedá věřit!“</p>
<p>„A jak vidím ani většině živých.“</p>
<p>„Sire!“ Tračník se naklonil kupředu a tvář se mu pokřivila přehnanou grimasou tajnůstkáře, který ví víc než ostatní. „Tedy mezi námi, sire, velitel Elánius na ně byl příliš měkký! Dovolil, aby si dovolovali. Kostka cukru si před nimi není jistá, sire!“</p>
<p>Patricijovy oči se zúžily, ale dalekohledy na planetě Tračník byly příliš nedokonalé, takže nedokázaly rozlišit jeho náladu.</p>
<p>„Vzpomínám, že se několikrát zmínil o nějakých policistech, kteří nejenže ho připravují o množství času, ale jejich chování, lenost a naprostá neužitečnost jsou odpuzujícím příkladem pro zbytek mužů,“ podíval se na něj zpod obočí Patricij.</p>
<p>„Přesně to je můj názor, pane,“ rozzářil se Tračník triumfálně. „Jedno špatné jablko dokáže zkazit celý sud.“</p>
<p>„To, co zbývá, už je sotva košík,“ opravoval ho Patricij.</p>
<p>„Nelamte si s tím hlavu, sire! Já už to pěkně rozhýbám! Všechno bude tip top!“</p>
<p>„Věřím, že mě stále ještě dokážete překvapit, zastupující kapitáne,“ přikývl Patricij a opřel se v křesle. „Takže já si vás tak trochu pohlídám, kapitáne, především jako muže, který hlídá Hlídku. A teď mi řekněte, jestli jste mi chtěl oznámit ještě něco jiného.“</p>
<p>„Všechno v klidu a pořádku, sire!“</p>
<p>„No, to bych byl opravdu rád,“ přikývl Vetinari. „Tak mě napadlo… Neděje se náhodou něco s osobou, které se v tomhle městě říká -“ Patricij nahlédl do dalšího papíru, „- Primero?“</p>
<p>Kapitán Tračník málem spolkl vlastní jazyk. „To je jen taková prkotina, sire!“</p>
<p>„Dobrá, takže ten Primero je naživu?</p>
<p>„Ehm, tedy… našli jsme ho mrtvého, sire!</p>
<p>„Zavražděného?“</p>
<p>„Sire!“</p>
<p>„Ale to jsou věci. Jenže je hodně lidí, kteří to vůbec nebudou považovat za prkotinu, zastupující kapitáne. Tak především sám Primero.“</p>
<p>„No, pane, víte, ne každý souhlasil s tím, co dělal.“</p>
<p>„Nemluvíme čirou náhodou o <emphasis>Vavřinci </emphasis>Primerovi, o tom výrobci gumového zboží?</p>
<p>„Sire!“</p>
<p>„Boty a rukavice mi nepřipadají jako věci, které by se mohly nějakým způsobem lidí dotknout.“</p>
<p>„To, é… to další… hm, zboží, sire!“ odkašlal si Tračník nervózně. „Dělá tyhlety gumové ochrany, sire, reservatýry.“</p>
<p>„Aha. Preservativy.“</p>
<p>„Spousta lidí s takovými věcmi nesouhlasí, sire.“</p>
<p>„Ano, já vím.“</p>
<p>Tračník se zase narovnal do pozoru. „Co se mě týká, nepovažuju to za normální. Je to proti přirozenému běhu věcí.“</p>
<p>Vetinari vypadal užasle. „Takže vy svou potravu konzumujete syrovou a spíte na stromě?“</p>
<p>„Sire?“</p>
<p>„Ale nic, to nic. V poslední době se o něj začal zajímat někdo z Überwaldu. A najednou je mrtev. Ale abyste chápal, ani v duchu by mě nenapadlo mluvit Hlídce do jejích povinností.“</p>
<p>Upřeně Tračníka pozoroval, aby zjistil, zda mu celá věc došla.</p>
<p>„Tím myslím, že je jen na vás, abyste rozhodli, co a jak bude v tomhle rušném městě vyšetřovat,“ dodával.</p>
<p>Tračník bloudil v cizí krajině bez mapy a kompasu. „Děkuju vám, sire!“ vyštěkl.</p>
<p>Vetinari si povzdechl. „A teď, zastupující kapitáne, předpokládám, že je mnoho věcí, které si vyžadují vaší pozornosti.“</p>
<p>„Sire! Mám v plánu -“</p>
<p>„Tím jsem chtěl říci, že vás už nechci zdržovat.“</p>
<p>„Ale, to je v pořádku, sire, já mám spoustu času -“</p>
<p>„<emphasis>Sbohem, </emphasis>zastupující kapitáne Tračníku.“ Venku v předpokoji se Tračník zastavil, dlouhou chvíli tam nehybně stál a čekal, až jeho srdce zpomalí ze sprintu alespoň do poklusu.</p>
<p>Vzato kol a kolem to dopadlo docela dobře. <emphasis>Velmi </emphasis>dobře. <emphasis>Úžasně </emphasis>dobře, vážně. Jeho lordstvo si z něj prakticky udělalo důvěrníka.</p>
<p>„Muž, který hlídá Hlídku“, tak mu řekl! Fred zapřemýšlel o tom, proč se vlastně celé ty roky tak hrozně obával důstojnické funkce a velení. Vždyť na tom vůbec nic není, fakticky že ne, jak člověk jednou chytí ten grif… Kdyby tak byl začal už před lety! Samozřejmě by nedal dopustit na pana Elánia, ten by na sebe měl opravdu v těch cizích končinách dávat pozor…, aleje taky pravda, že Fred Tračník byl seržantem, když byl pan Elánius ještě bažant nebo holub, jak se říká dneska, no ne? Byla to jen jeho vrozená skromnost, co ho celé ty roky drželo v pozadí. Až se Sam Elánius vrátí, je jisté, že Patricij za Tračníka ztratí nejedno slovo, a tak se Fred Tračník definitivně ocitne na žebříčku povyšovaných.</p>
<p>No vezme to jako kapitán, to je samozřejmé, pomyslel si, zatímco se nafukoval jako páv a opatrně sestupoval ze schodů. Když se totiž opravdu nafukujete, je chůze se schodů velmi obtížná věc. Nevezme vyšší hodnost, aby nepředeběhl kapitána Karotku…, to by nebylo správné.</p>
<p>To jasně dokazuje, že ať už někomu moc zachutná sebevíc, většinou mu jeho pud sebezáchovy řekne, kdy přestat, aby mu náhodou nebylo špatně od žaludku.</p>
<p>* * *</p>
<p><emphasis>On skutečně nejdřív vzal ta kuřata, </emphasis>pomyslel si Gaspoda, který se proplétal mezi nohama davu.</p>
<p>Ale aby zastavili a snědli je, na to už nebyl čas. Gaspodu nacpal Karotka do druhé sedlové brašny, a ten už by si v životě nepřál absolvovat takovým způsobem podobných šestnáct kilometrů, Zvláště ne tak hladový a zahalen v oblaku vůně pečených kuřat, jak tomu bylo v tomto případě.</p>
<p>Zdálo se, že je tady trh a týrání vlků bylo ponecháno jako zlatý hřeb nakonec. Silné proutěné rohože byly uspořádány do kruhu. Muži drželi obojky psů - velkých, těžkých, zle vypadajících zvířat, která byla už teď zdivočelá vzrušením a zuřivostí omezených násilníků.</p>
<p>Vedle proutěné ohrady stál velký, řídce pletený koš. Gaspoda se propletl pod nohama lidí až k němu a nahlédl mezi pruty dovnitř, kde ve stínu leželo něco jako hromada zcuchané šedé srsti.</p>
<p>„Zdá se, že si v tom až po krk, kámo,“ řekl.</p>
<p>Oproti všem pověstem - a že je jich o vlcích až až, i když jsou to většinou jen pověsti, které jsou založeny na tom, jak si lidé vlky <emphasis>představují - </emphasis>má vlk v zajetí sklony spíše se plazit a kňučet než zuřit.</p>
<p>Tenhle ale musel cítit, že už nemá co ztratit. Pěnou potřísněná tlama chňapla po stěně koše.</p>
<p>„Kde máš zbytek smečky, co?“ zeptal se Gaspoda.</p>
<p>„Žádná smečka, trpaslíku!“</p>
<p>„Aha, takže vlk-samotář, co?“ To jsou ti nejhorší, pomyslel si Gaspoda.</p>
<p>„Za tohle ani pečený kuře nestojí,“ zabručel pro sebe. Pak dodal nahlas: „Neviděls tady eště nějaký jiný vlky?“</p>
<p>„Viděl!“</p>
<p>„Výborně. Chceš se odsud dostat živej?“</p>
<p>„Všechny je pozabíjím!“</p>
<p>„Dobrá, jasně, ale jak vidíš, je jich celej tucet. Nemáš nejmenší naději. Roztrhají tě na kusy. Psi jsou mnohem horší než vlci.“</p>
<p>Oči ve stínu se zúžily.</p>
<p>„Proč mi to povídáš, pse?“</p>
<p>„Páč sem tady, abych ti pomoh, jasný? Udělej, co ti řeknu, a můžeš vocáď bejt do půl hodiny. Jinak ses zejtra ráno něčí předložka u postele. Můžeš si vybrat. Ale bacha, taky je možný, že z tebe nezbude ani na ten kobereček.“</p>
<p>Vlk se chvilku zaposlouchal do vzteklého kničení a funění psů. O jejich úmyslech nebylo pochyb,</p>
<p>„Co tím myslíš?“ zeptal se.</p>
<p>Dav se neochotně rozestoupil, když se Karotka na koni opatrně protlačil až k ohradě z rohoží. Lidé umlkli. Meč na koni vždycky vzbuzuje respekt, jezdec už často bývá jen nepříliš podstatný detail, ale v tomto případě tomu tak nebylo. Posledních pár let v Hlídce dodalo Karotkovu svalstvu těch několik chybějících detailů a konečný lesk.</p>
<p>A pak tady byl ten vzdálený úsměv. Úsměv toho druhu, před kterým většina lidí nejistě ucouvla.</p>
<p>„Dobrý den! Kdo tady rozhoduje?“</p>
<p>Lidé se chvilku dohadovali o významu a pravomoci funkcí a jeden z mužů nakonec váhavě zvedl ruku. „Já jsem zástupce starosty, vznešenosti,“ řekl.</p>
<p>„A co se to tady děje?“</p>
<p>„Chceme si užít s vlkem, vznešenosti.“</p>
<p>„Opravdu? Já sám mám neobyčejně silného a bojovného vlkodava. Mohl bych ho vyzkoušet v boji proti tomu zvířeti?“</p>
<p>Kolemstojící začali mezi sebou mumlat a všeobecný názor byl: proč ne? Mimo jiné tady byl ten úsměv…</p>
<p>„Jistě, vaše vznešenosti,“ přikývl zástupce starosty.</p>
<p>Karotka vstrčil prsty do úst a zapískal. Všichni přítomní s úžasem pozorovali, jak se jim mezi nohama proplétá Gaspoda a usedá svému pánu k noze. Pak se první z nich začali smát.</p>
<p>Smích však po chvíli odumřel, protože ten náznak úsměvu nikoliv.</p>
<p>„Nějaká potíž?“ zeptal se Karotka.</p>
<p>„Roztrhá ho na kusy!“</p>
<p>„A co? To vám na tom vlkovi tak záleží?“</p>
<p>Kolemstojící se začali znovu smát. Zástupce starosty měl dojem, že si z něj cizinec tropí šprýmy.</p>
<p>„Mluvíme o vašem psu, pane,“ řekl.</p>
<p>Psík zaštěkal.</p>
<p>„Dvě libry stejků,“ opravil se Karotka.</p>
<p>„Poslyšte, mám dojem, že to bude moc zajímavé už tak, jak to je,“ řekl zástupce starosty. Ten náznak úsměvu už ho začínal silně znervózňovat. „Dobrá, mládenci, vypusťte vlka!“</p>
<p>Kňučící vlk, který se oháněl zuby sem a tam, byl vytažen z klece a vhozen do kruhu z rohoží. Ne, neuvazujte ho, zavrtěl hlavou Karotka, když se jeden z mužů chystal omotat provaz od provizorního obojku, který měl vlk na krku, kolem kůlu na okraji kruhu.</p>
<p>„Když ho neuvážeme, uteče.“</p>
<p>„Nebude mít šanci, věřte mi.“</p>
<p>Podívali se na ten úsměv, stáhli vlkovi náhubek a uskočili do bezpečí.</p>
<p>„A teď, jen pro případ, že by tě napadlo nedodržet naši úmluvu,“ obrátil se Gaspoda k vlkovi, „byl bych <emphasis>ráče, </emphasis>aby ses podíval do obličeje tomu chlápkovi na koni, ano?“</p>
<p>Vlk zvedl hlavu. Nemohl si nevšimnout rosomáčího úsměvu na jezdcově tváři.</p>
<p>Gaspoda prudce vyštěkl. Vlk zavyl a klesl k zemi. Dav čekal. A pak… „To je všechno?“</p>
<p>„Ano, tak to obvykle bývá,“ přisvědčil Karotka. „Je to speciální zaštěkání, víte. Oběti se při něm okamžitě srazí krev v žilách čiročirou hrůzou.</p>
<p>Vždyť se ho ani nedotkl!</p>
<p>A k čemu by to bylo dobré?“ opáčil Karotka. Slezl z koně, protlačil se kruhem čumilů, zvedl vlčí tělo a přehodil ho přes koně za sedlem.</p>
<p>„Teď zavrčel! Já to slyšel -“ začal jeden z přihlížejících.</p>
<p>„To byl pravděpodobně jen vzduch, který byl nárazem vytlačen z těla,“ odpověděl Karotka. Úsměv stále zůstával na svém místě a v tomto okamžiku velmi jemně naznačoval, že Karotka v duchu slyší poslední vzdech <emphasis>stovek </emphasis>mrtvých těl.</p>
<p>„No jo, bodejť,“ ozval se spěšně nějaký hlas z davu. „To přece ví každej. A co uděláte <emphasis>s </emphasis>tím stejkem pro toho malýho odvážnýho pejska?“</p>
<p>Lidé se začali rozhlížet, aby zjistili, kdo z nich to řekl. Ani jednoho z nich nenapadlo podívat se pod nohy, protože psi přece nemluví.</p>
<p>„Na ten stejk můžeme zapomenout,“ odpověděl Karotka a vyšvihl se do sedla.</p>
<p>„No to teda nemůžem - nemůžete,“ namítal tentýž hlas. „Dohoda je dohoda. Kdopak tady riskoval vlastní život, no? To bych chtěl vědět!“</p>
<p>„Pojď, Gaspodo,“ řekl Karotka.</p>
<p>Ze zástupu se vynořil malý pejsek a s kňučením a vzteklým odfrkáváním se dal do klusu za koněm.</p>
<p>Teprve když se ocitli na okraji náměstíčka, ozval se jeden z lidí: „U všech všudy, co se to tady, k sakru, vlastně stalo?“ a kouzlo povolilo. Ale to už se jak kůň, tak pes vzdalovali opravdu velmi rychle.</p>
<p>Elánius nenáviděl privilegia hodností a funkcí, ale jedno se jim muselo přiznat; znamenala přinejmenším to, že jste je mohli nenávidět a zavrhovat je v klidu a pohodlí.</p>
<p>Jeefes dorazil do hostince hodinu před Elániovým kočárem as nadutostí, jakou by si Elánius nikdy nedovolil použít, zabral několik pokojů <emphasis>a. </emphasis>usadil do kuchyně Elániova vlastního kuchaře. Elánius si na to stěžoval Hoptamovi.</p>
<p>„Ale chápejte, vaše vznešenosti, vždyť tady nejste jako jednotlivec, ale jako zástupce celého Ankh-Morporku! Když se lidé dívají na vás, dívají se na celé město, chmm, chmm.“</p>
<p>„Ano? A neměl bych se přestat mýt?</p>
<p>„To je vážně legrace. Ale vážně, sire, vy a město jedno jste. Chmm, chmm. Když vás někdo urazí, urazil Ankh-Morpork. Když někomu projevíte své přátelství, jako kdyby ho projevoval Ankh-Morpork.“</p>
<p>„Vážně? A co se stane, když půjdu na záchod?“</p>
<p>„To pak záleží na vás, sire, chmm, chmm.“</p>
<p>Příštího rána při snídani ukrojil Elánius špičku vajíčka na tvrdo a pomyslel si: to Ankh-Morpork odřezává špičku vejce na tvrdo. A kdybych si chleba nakrájel na vojáčky, začala by nejspíš válka!</p>
<p>Do pokoje vešla desátnice Řiťka a zasalutovala.</p>
<p>„Dostali jsme odpověď na vaši zprávu, pane,“ řekla a podala mu útržek papíru. „Od seržanta Silnoruky. Už jsem vám ji dešifrovala… Ten Mazanec z muzea už se našel.“</p>
<p>„Aha, tak to mi spadl kámen ze srdce,“ usmál se Elánius. „Tohle mi dělalo docela starosti.“</p>
<p>„Víte, pane, on si ale seržant Silnoruka kvůli tomu dělá starosti dál,“ pokračovala Řiťka. „Já dost dobře nerozumím všemu, co píše, ale zdá se, že si myslí, že podle toho někdo udělal kopii.“</p>
<p>„Cože? Napodobeninu napodobeniny? K čemu by to bylo dobré?“</p>
<p>„To opravdu nevím, pane. Ta vaše druhá domněnka byla správná, pane.“</p>
<p>Elánius se podíval na papír. „Aha! Díky, Pleskot. Za chvilku jsme dole.“</p>
<p>„Ty si prozpěvuješ, Same,“ ozvala se po chvilce lady Sibyla. „To znamená, že se někomu už brzo něco ošklivého stane.“</p>
<p>„Technika je úžasná věc,“ odpověděl Elánius a s potěšením si mazal topinku máslem. „Teď vidím, že má skutečně svůj význam a široké uplatnění.“</p>
<p>„A když se takhle zářivě uculuješ, tak to znamená, že s tebou někdo hraje levou a netuší, že máš v ruce čtyři esa.“</p>
<p>„Nevím, o čem to mluvíš, má drahá. To bude pravděpodobně tím venkovským vzduchem, ten mi dělá moc dobře.“</p>
<p>Lady Sibyla odložila šálek s čajem. „Same?“</p>
<p>„Ano, drahoušku?“</p>
<p>„Možná že není nejvhodnější čas, abych se o tom zmiňovala, ale vzpomínáš, jak jsem ti říkala o návštěvě u staré paní Obsáhlové? No, a ona mi řekla, že -“</p>
<p>Ozvalo se další zaklepání na dveře. Lady Sibyla si povzdechla.</p>
<p>Tentokrát vstoupil Hoptam Struska.</p>
<p>„Měli bychom se vydat na cestu, vaše vznešenosti, pokud vám to nevadí. Byl bych rád, kdybychom se dostali na oběd do Hasvápnic a průsmyk u Triklesti měli za sebou před setměním, chmm, chmm.“</p>
<p>„Cožpak opravdu musíme tolik spěchat?“ povzdechla si znovu lady Sibyla.</p>
<p>„Průsmyk je… trošičku nebezpečný,“ vymáčkl ze sebe váhavě Hoptam. „On tak trochu leží mimo dosah zákona, chmm, chmm.“</p>
<p>„Jen trochu?“ zajímal se Elánius.</p>
<p>„Prostě se budu cítit šťastnější, až ho budeme mít za sebou, to je všechno,“ vyhnul se odpovědi Hoptam, „Myslím, že by nebylo špatné, kdyby se nás druhý kočár držel na dohled a jeho muži se měli na pozoru, sire.“</p>
<p>„Že oni vás vyučují v úřadu lorda Vetinariho i taktice, Strusko?“ řekl Elánius.</p>
<p>„Jen takovým těm základním věcičkám, chmm, chmm, sire.“</p>
<p>„Proč tedy nepočkáme do zítřka a neprojedem průsmyk v klidu za denního světla?“</p>
<p>„Se vší úctou, vaše vznešenosti, navrhoval bych, abychom něco takového nedělali. Tak především, počasí se zhoršuje. Kromě toho jsem si jist, že jsme pozorováni. Musíme dokázat, že na znaku Ankh-Morporku není nic žlutého, chmm, chmm.“[*]</p>
<p>„Ale je, přece na sově a na obojcích hrochů,“ ušklíbl se Elánius.</p>
<p>„Já jsem tím chtěl říci,“ začal se potit Hoptam Struska, „že barvy Ankh-Morporku jsou pevné.“</p>
<p>„No, to platí až od té doby, co jsme koupili ty nové barvy, jinak byly znaky olezlé na to tata,“ ušklíbl se Elánius. „Dobrá, dobrá, je mi jasné, o čem to mluvíte. Ale jednu věc, životy služebnictva, riskovat nebudu. A žádné vytáčky ani argumenty, jasné? Mohou tady počkat a jet za námi o den později poštovním kočárem. Poštu už dnes nikdo nepřepadá.“</p>
<p>„Myslím, že by tady měla lady Sibyla zůstat s nimi, sire. Chmm, chmm.“</p>
<p>„<emphasis>V žádném případě!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zavrtěla Sibyla hlavou. „Jestli to není příliš nebezpečné pro Sama, není to nebezpečné ani pro mě.“</p>
<p>„Já bych se s ní na vašem místě nepřel,“ radil Elánius Struskovi. „Vážně ne.“</p>
<p>Vlk nebyl příliš šťastný, že ho uvázali ke stromu, ale jak řekl Gaspoda - nikdy nikomu nevěř.</p>
<p>V lesích, asi osm kilometrů za městečkem, se na chvíli zastavili. Bude to opravdu jen krátká zastávka, jak zase řekl Karotka. Někteří lidé v městečku vypadali, jako když patří k těm, kteří si hýčkají svůj nedostatek smyslu pro humor.</p>
<p>Po chvilce štěkám a vrčení Gaspoda řekl: „Musíš vědět jednu věc, že tuhle fešák <emphasis>jepersoun negrotis </emphasis>ve zdejší vlčí společnosti, protože je to tak trochu, ha, ha, osamělej vlk…“</p>
<p>„Ano?“ Karotka vytáhl z pytle pečená kuřata. Gaspoda na nich ulpěl očima.</p>
<p>„Ale v noci slýchává vytí.“</p>
<p>„Hm, takže vlci mezi sebou komunikují?“</p>
<p>„V zásadě je vlčí vytí něco jako jiný způsob pomočení stromu, čímž říkáte, že ten strom je váš, ale je v tom vždycky i nějaká novinka. V Überwaldu se děje něco moc ošklivého. Ale on neví co.“ Gaspoda ztlumil hlas. „Jo, a ještě jednu věc, pane. Mezi námi, když se rozdával rozum, musel bejt tudle náš kamarád až někde na konci fronty. Kdyby byli vlci lidma, byl by to takovej Starej Smrďa Rum.“</p>
<p>„Jak se jmenuje?“ zajímal se Karotka.</p>
<p>Gaspoda vrhl na Karotku Pohled. Koho zajímalo, jak se nějaký vlk jmenuje?</p>
<p>„Vlčí jména jsou složitá,“ odpověděl, Jsou spíš jako popisy, chápeš? Neříkaj si Přítula nebo Monoklíček, rozumíš…“</p>
<p>„Ale ano, vím. <emphasis>Takže jak </emphasis>se jmenuje?“</p>
<p>„Takže ty chceš fakticky vědět, jak se jmenuje?“</p>
<p>„Chci, Gaspodo.“</p>
<p>„Takže, abych tak řekl, ty chceš znát jméno tohodle vlka, jo?“</p>
<p>„Správně!“</p>
<p>Gaspoda nejistě přešlápl. „Voližkulka,“ zabručel.</p>
<p>„Ne!“ Ke Gaspodovu upřímnému překvapení se Karotka začervenal.</p>
<p>„To je něco jako <emphasis>sumarizace </emphasis>toho ména, ale je to docela dobrej překlad,“ pokračoval Gaspoda. „<emphasis>Já </emphasis>bych vo tom nemluvil, ale <emphasis>ty </emphasis>ses mě ptal…“</p>
<p>Gaspoda se zastavil a chvíli jen kňučel. Pokoušel se tak vyslat poselství, že ztrácí hlas v důsledku nedostatku kuřat. „Takže abys věděl,“ pokračoval po chvíli, když bylo jasné, že Karotka není s to jeho narážky pochopit. „Všichni si myslej, že je moc špatná zpráva.“</p>
<p>„Proč? Vždyť cestuje jako vlk?“</p>
<p>„Vlci nenáviděj vlkodlaky.“</p>
<p>„Cože? To přece není možné! Když je ve vlčí podobě, je to přece jenom další vlk!“</p>
<p>„Jo? Když je v lidské podobě, vypadá jako člověk. Ale co to s tím má společného? Lidi nemají rádi vlkodlaky. <emphasis>Vlci </emphasis>taky nemají rádi vlkodlaky. Lidé nemají rádi vlky, kteří myslí jako lidé, a lidé nemají rádi lidi, kteří jednají jako vlci. Což jenom dokazuje, že vy lidé jste všude stejní,“ vrčel Gaspoda. Zamyslel se nad tím, co řekl, a dodal: „Dokonce i když jste vlci.“</p>
<p>„Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel.“</p>
<p>„A má taky jiný pach. Na to jsou vlci velmi citliví.“</p>
<p>„Řekni mi ještě něco o tom jejich vytí.“</p>
<p>„Funguje to tak trochu jako ty vaše semafory. Novinky se můžou rozšířit až do vzdálenosti stovek mil.“</p>
<p>„Zmiňovalo se to… vytí o jejím… společníkovi?“</p>
<p>„Ne, ale jestli chceš, zeptám se Voliž-“</p>
<p>„Dal bych přednost nějakému jinému jménu, kdyby ti to nevadilo,“ přerušil ho Karotka. „Taková slova jsou hloupá.“</p>
<p>Gaspoda zvedl oči k nebi. „Mezi námi, nohama bohatěji obdařenými druhy, to slovo není nijak špatné,“ poznamenal. „Jsme velmi čichově zaměření.“ Povzdechl si. „Co tak ,Volíz’, ve smyslu jako ,ukradl’? On je jinak takovej potulnej pracovník, něco jako podomní dávič kuřat, chápeš to?“</p>
<p>Obrátil se k vlkovi a promluvil s ním ve psí řeči. „Takže hele, Volízi, tenhle člověk je blázen a věř mi, že dobře poznám bláznivýho člověka, když nějakýho potkám. Vevnitř má pěnu u huby a stáh by ti kůži a přibil ji na strom, kdybys nás chtěl vošidit, rozumíš?“</p>
<p>„Co mu to všechno povídáš?“ zajímal se Karotka.</p>
<p>„Jenom mu vysvětluju, jak pro něj bude výhodný, když budem kamarádi.“ Ke krčícímu se vlku poznamenal: „Von to pravděpodobně udělá stejně, ale já na něj dokážu mluvit jejich řečí, takže tvoje jediná možnost je vyklopil mi všechno -“</p>
<p>„Já nic nevím,“ vyštěkl rychle vlk. „Byla s nějakým obrovským vlkem z Überwaldu. Z klanu ,Ti, kteří čenichají právě takhle’!“</p>
<p>Gaspoda si odfrknul. „To je panáček daleko od domova.“ ,</p>
<p>„Je to vlk se špatnými zprávami!“ Gaspoda si povzdechl. Být překladatelem, to je vážně těžký život.</p>
<p>„Dobrá,“ zavrčel. „Přesvědčím ho, aby tě rozvázal. Dá mi to dost práce, na to nezapomeň. A jestli ti nabídne kuře, tak si ho neber, protože bude votrávený, jasný? Lidi, znáš tu pakáž, ne?“</p>
<p>Karotka pozoroval, jak se dal vlk na útěk. „Zvláštní,“ vrtěl při tom hlavou. „Byl bych se vsadil, že má hlad, tobě se nezdálo?“</p>
<p>Gaspoda zvedl hlavu od pečeného kuřete. „No jo, znáš přece vlky, sou divný, pakáž jedna.“</p>
<p>Tu noc, když slyšeli v dáli v horách vytí vlků, zaslechl Gaspoda jedno velmi opuštěné, které se poněkud opožďovalo za ostatními.</p>
<p>Věže semaforů je následovaly i do hor, přestože, jak si Elánius všiml, byly poněkud jinak konstruovány. Dole v rovinách prostě vypadaly jako velký portálový jeřáb, který měl v základně boudu, ale tady, i když byly konstrukce stejné, bylo jasné, že jsou jen provizorní. Hned vedle bylo vidět pracovní skupiny, které budovaly na těžkých kamenných základech -Elánius si uvědomil, že to byly prakticky menší pevnůstky, což znamenalo, že se skutečně ocitají mimo dosah spravedlnosti. Technicky vzato byl samozřejmě mimo dosah svého práva v okamžiku, kdy opustil hranice Ankh-Morporku, ale právo je všude, kde ho lidé uznávají, a v těchto dnech by odznak Městské hlídky vzbudil respekt všude na Pláních, třebaže by už ne všude zajistil spolupráci. Tady nahoře nebyl zákon nic víc než ošklivý odznak.</p>
<p>Jak se ukázalo, Hosvápnice byly prakticky jeden kamenný zájezdní hostinec a pár kolem roztroušených chalup. Jak si Elánius všiml, budova měla na oknech velmi těžké okenice. Uvnitř pak byla z neznámého důvodu nad krbem pověšena ošklivá masivní mříž, až si Elánius uvědomil, že je to něco jako padací brána, kterou se dá v případě potřeby krb uzavřít. Tohle místo bylo stavěno tak, aby odolalo občasnému krátkodobému obležení, v němž by hostinec napadli nepřátelé, z nichž by podle místních obyvatel někteří uměli létat.</p>
<p>Když znovu vyšli ven ke kočárům, hustě mrholilo.</p>
<p>„Zdá se, že se stahuje k bouřce, chmm, chmm,“ rozhlížel se Hoptam Struska starostlivě po nebi. „Musíme si pospíšit.“</p>
<p>„Proč?“ zajímala se lady Sibyla.</p>
<p>„Pokud bude bouřka, mohl by být průsmyk několik dní neprůchodný a my bychom mohli dokonce zmeškat korunovaci. Kromě toho se obávám, že by se tam mohl vyskytnout nějaký ten drobnější případ banditismu.“</p>
<p>„<emphasis>Drobnější </emphasis>případ banditismu?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„To máte na mysli něco takového, jako že bandité vstanou a pak se rozhodnou, že si ještě přispí? Nebo že nás oberou jen o tolik, aby měli na kafe a na rohlík?“</p>
<p>„Vaše vznešenost je vzácně vtipná, sire. Místní bandité jsou proslulí tím, že berou rukojmí-“</p>
<p>„Z banditů strach nemám,“ prohlásila lady Sibyla.</p>
<p>„Kdybych ale mohl -“ začal Struska.</p>
<p>„Pane Strusko,“ zarazila ho gestem ruky lady Sibyla a narovnala se v celé své impozantní výši a šíři, „už jsme vám řekli, jak to uděláme. Tak na to, prosím, dohlédněte. Na vyslanectví je nějaké služebnictvo, že?“</p>
<p>„Myslím, že je tam jeden člověk – “</p>
<p>„Pak se rádi obejdeme, jak to půjde, že, Same?</p>
<p>„Jistě, má drahá.“</p>
<p>Ve chvíli, kdy odjížděli, začalo hustě sněžit. Snášely se velké kusy mokrého sněhu, které dopadaly s tichým sykotem a dusily tak veškeré jiné zvuky. Elánius by nevěděl, že vozy dorazily k průsmyku, kdyby byly nezastavily.</p>
<p>„Kočár s vašimi… lidmi by měl jet jako první,“ ozval se Hoptam, když stanuli ne sněhu vedle koní, z nichž stoupala pára. „My bychom je měli následovat v těsném závěsu. Já si pro jistotu sednu k vozkovi na kozlík.“</p>
<p>„Takže kdyby na nás někdo zaútočil, mohl byste mu z první ruky poskytnout vyčerpávající rozbor politické situace? Tak to ne,“ zavrtěl Elánius hlavou. „Ne, <emphasis>vy </emphasis>pojedete ve voze s lady Sibylou <emphasis>a já </emphasis>pojedu na kozlíku. Musím přece chránit civilisty, ne?“</p>
<p>„Vaše vznešenosti, já -“</p>
<p>„Nicméně váš názor na mě skutečně zapůsobil,“ pokračoval Elánius. „Takže dovnitř, pane Strusko.“ Hoptam otevřel ústa a Elánius významně pozvedl obočí.</p>
<p>„Dobrá, vaše vznešenosti, ale je to opravdu nezvyklá -“</p>
<p>„Hodný chlapec.“</p>
<p>„Mohl bych si vzít do vozu svůj kožený kufřík, který je na střeše, pane?“</p>
<p>„Samozřejmě. Když se budete chvíli probírat v papírech, rozptýlí vás to.“</p>
<p>Elánius došel k druhému vozu, vsunul hlavu do okénka a řekl: „Asi nás přepadnou, děti.“</p>
<p>„To je zajímavý,“ přikývl Navážka. Pak tiše zafuněl, když natáhl tětivu svého dobývacího samostřílu.</p>
<p>„Ale?“ naklonila hlavu ke straně Řiťka.</p>
<p>„Myslím, že se nás <emphasis>nepokusí </emphasis>zabít,“ pokračoval Elánius.</p>
<p>„A to jako znamená, že my nemáme zabíjet je?“</p>
<p>„Řiďte se vlastním úsudkem.“</p>
<p>Navážka zamířil zálibným pohledem podél silného svazku střel a posmutněle si povzdechl. To byl jeho nápad. Protože obrovský samostříl dokázal poslat železnou střelu skrz brány dobývaného města, považoval Navážka použití takové střely na jednoho člověka za plýtvání. Upravil proto samostříl tak, že z něj vystřeloval celý svazek střel najednou. Slabý motouz, který je držel pohromadě, při výstřelu třením praskl a střely se rozletěly v rostoucím kruhu. Někdy při enormním zrychlení popraskaly samy střely a vzduchem letěl mrak ostrých dlouhých třísek.</p>
<p>Navážka svému vynálezu říkal mírotvůrce. Zkusil ho zatím jen jednou, na střelnici. Elánius tam byl a viděl, jak celý terč, jako když někdo sfoukne svíčku, zmizel. Současně ovšem zmizely i terče po obou stranách, dvoumetrový násyp zeminy za ním a ve vzduchu se vznášel obláček peří tam, kde ještě před chvílí byli v nesprávný čas a na nesprávném místě dva rackové. V tomto případě bylo ono nesprávné místo prakticky nad Navážkovou hlavou.</p>
<p>Ostatní strážníci od toho dne odmítali chodit s trollem na hlídky, pokud neměli záruku, že se budou moci zdržovat alespoň deset metrů přímo za jeho zády. Zkouška však měla zamýšlený efekt, protože v Ankh-Morporku se vědělo všechno a někdo zprávu o experimentu roznesl po městě. Teď stačilo, aby se vědělo, že je na obchůzce Navážka, a ulice města se jakoby zázračně vyčistily ode všech zločinců.</p>
<p>„Mám spoustu vlastního úsudku,“ přikývl Navážka.</p>
<p>„A s tou věcí buď opatrný,“ upozorňoval ho Elánius. „Mohl bys někomu ublížit.“</p>
<p>Oba vozy znovu vyrazily padajícím sněhem. Elánius si udělal pohodlí mezi zavazadly, zapálil si doutník a pak, když si byl jistý, že zvuky jedoucího kočáru zamaskují ostatní zvuky, hrábl pod nepromokavou plachtu a vytáhl Hoptamův levný, odřený kožený kufřík.</p>
<p>Z kapsy vyjmul malou roličku černého plátna a na jednom koleně jí rozbalil. Ve světle kočárové lucerny se na okamžik zableskla řada složitých drobných šperháků.</p>
<p>Dobrý policista musí umět myslet jako zločinec. Elánius byl <emphasis>velmi </emphasis>dobrý policista.</p>
<p>Byl také velmi <emphasis>živý </emphasis>policista a měl v úmyslu jím ještě dlouho zůstat. Proto také, když oba zámky tichým <emphasis>klik </emphasis>povolily, položil kufřík na střechu tak, aby se otevíral od něj, zaklonil se a velmi opatrně zvedl okrajem podrážky víko.</p>
<p>Zpod víka vyletěla dlouhá čepel, jež by byla navždy vyléčila špatné trávení každého zloděje, který by neopatrně otevřel kufřík tak, jak se to obyčejně dělává. Bylo vidět, že někdo předpokládal, že v ubytovacích zařízeních na cestě budou velmi neschopní hoteloví detektivové.</p>
<p>Elánius čepel opatrně ohnul zpět do pochvy opatřené silným perem, prohlédl obsah kufříku, usmál se ne právě šťastně a pak pozvedl něco, co se zablesklo stříbřitým leskem pečlivě navrženého, překrásně technicky realizovaného a velmi soustředěného zla.</p>
<p>Pomyslel si: bylo by hezké, kdyby se v některých případech člověk v lidech mýlil.</p>
<p>Gaspoda věděl, že už jsou na úpatí vysokých hor. Místa, kde si mohli koupit potravu, byla čím dál tím vzácnější. Přestože Karotka klepal na dveře osamělých farem a usedlostí co nejopatrněji, nakonec většinou musel mluvit k lidem, kteří se ukrývali pod postelí. Obyvatelé tady nebyli zvyklí na představu, že velcí a svalnatí muži s meči by si chtěli <emphasis>koupit </emphasis>něco k jídlu.</p>
<p>Karotka zjistil, že je mnohem jednodušší prostě vejít přímo dovnitř, probrat obsah spíže, vybrat si, co potřebuje, a nechat peníze na stole, kde je obyvatelé domu později, tedy až vylezou ze sklepa, najdou.</p>
<p>Na poslední domek narazili přede dvěma dny a našli tak málo zásob, že tam Karotka ke Gaspodovu znechucení nechal jen ty peníze.</p>
<p>Les houstl. Olše se změnily v borovice. Noc co noc byly sněhové přeháňky. Hvězdy vypadaly jako zmrzlé špendlíkové hlavičky. A vytí, které se začalo ozývat vždy po západů slunce, bylo stále tvrdší a mrazivější.</p>
<p>Znělo z obou stran. Silné, teskné a pomalé kolísání zvuku letícího nad špičkami mrznoucího pralesa.</p>
<p>„Jsou tak blízko, že je cítím,“ hlásil Gaspoda. Sledujou nás už kolik dnů.“</p>
<p>„Nikdy jsem neslyšel o tom, že by vlci napadli dospělého člověka, aniž jim k tomu zadal příčinu,“ odpověděl mu Karotka. Oba se choulili pod jeho pláštěm. Po chvilce se ozval Gaspoda: „A to je dobře, jo?“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Nó-ó, <emphasis>my, </emphasis>psi, máme jen malý mozky, ale tak se mi zdá, že to, cos řek, bylo zrovna tak dobrý, jako kdybys řek, že žádný dospělý člověk, kterého vlci napadli, aniž jim k tomu zadal příčinu, to nepřežil, takže o tom nemohl vyprávět, nemám pravdu? Teda ten tvůj vlk, když chce napadnout někoho, kdo ho neprovokuje, si prostě počká, až oběť dojde na nějaký klidný osamělý místečko, kde je nikdo nevidí – a chramst!“</p>
<p>Na plášť se snášel další sníh. Byl to těžký služební plášť, veterán mnoha dlouhých nocí strávených na ulicích v ankh-morporském dešti. Těsně před schoulenou dvojicí poblikával a syčel malý oheň.</p>
<p>„Přál bych si, abys to byl neřekl, Gaspodo.“ Padaly velké, těžké sněhové vločky. Z hor rychle sestupovala zima.</p>
<p>„<emphasis>Ty </emphasis>by sis přál, abych to neřek?“</p>
<p>„Ale… ne. Jsem si skoro jistý, že se není čeho bát.“ Plášť pomalu mizel pod sněhem. „Neměls na tom posledním místě, kde jsme byli, vyměnit koně za ty sněžnice,“ ozval se Gaspoda.</p>
<p>„Vždyť to zvíře mlelo z posledního. A nebyl to vlastně ani obchod. Ti lidé přece za celou dobu ani nevylezli z krbového komína. Jen <emphasis>řekli, </emphasis>ať si vezmeme, co chceme.“</p>
<p>„Oni <emphasis>řekli, </emphasis>ať si vezmeme, co chceme, jen když ušetříme jejich životy.“</p>
<p>„To je pravda. Ale proč, to nevím. Vždyť jsem se na ně pořád usmíval.“</p>
<p>Ozval se psí povzdech.</p>
<p>„Problém je v tom, že na koni jsi mě mohl vézt, ale teď všude leží hlubokej sníh a já jsem jenom malej psík. Moje potíže se pohybujou mnohem blíž při zemi. Doufám, že ti to nemusím kreslit.“</p>
<p>„Mám v brašně nějaké rezervní oblečení. Mohl bych ti z něj udělat něco jako… kabát -“</p>
<p><emphasis>„Kabát </emphasis>by to asi moc nespravil.“ Ozvalo se další protáhlé zavytí, tentokrát docela blízko.</p>
<p>Sněžení ještě zhoustlo. Občasné zasyčení ohně se změnilo v téměř jednolitý sykot. Nakonec plameny zhasly.</p>
<p>Gaspoda se na sněhu necítil dobře. Nebyla to překážka, které by musel normálně čelit. Ve městě se vždycky našlo nějaké to teplé místečko, když jeden věděl, kde hledat. A sníh tam byl většinou sněhem jen nějakou tu hodinu nebo dvě, pak se změnil v hnědou břečku a zanedlouho zmizel pod nohama lidí docela.</p>
<p>Ulice. Gaspoda skutečně postrádal ulice. Na ulicích se vyznal. Tady byl ztracen ve sněhu. „Zhasnul oheň,“ upozornil. Karotka neodpovídal. „<emphasis>Zhasnul oheň, </emphasis>povídám…“ Místo odpovědi se teď ozvalo tiché zachrápání. „Hej, teďka nemůžeš spát!“ zakňučel Gaspoda. „<emphasis>Teď </emphasis>ne! <emphasis>Umrzneme </emphasis>k smrti.“</p>
<p>Další hlas, který zavyl ve tmě, byl za některým z vedlejších stromů. Gaspoda měl dojem, že nekonečnou zástěnou sněhu vidí temné stíny.</p>
<p>„Jestli budeme mít <emphasis>štěstí,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>dodal polohlasem. Olízl Karotkovi tvář, výkon, po němž většinou oblažený pronásledoval Gaspodu ulicí s koštětem a vražednými úmysly. Odpovědí mu bylo jen další tiché zachrápání.</p>
<p>Gaspodovy myšlenky pádily jako o závod.</p>
<p>Samozřejmě, on byl pes a psi a vlci…, no byli skoro to samé, ne? To ví každý. Takže… říkal mu zrádcovský vnitřní hlásek, možná, že to není Karotka a <emphasis>Gaspoda </emphasis>v nebezpečí. Možná je to jen Karotka. <emphasis>Jo, jen do toho, bratři! Spojme se k divokým honům za měsíčního svitu! Ale nejdříve ze všeho roztrhejme a sežerme tuhle nahou opici!</emphasis>“</p>
<p>Na druhé straně…</p>
<p>Měl svrab a pak něco velmi podivného za krkem, kam si nedosáhl. Gaspoda si prostě nedokázal představit, jak ho vlci obklopí a zvolají jako jeden vlk: <emphasis>Hó, toť jeden z nás!</emphasis></p>
<p>Kromě toho, přestože žebral, rval se, podváděl i kradl, nikdy doopravdy nebyl Zlý pes.</p>
<p>Aby někdo přijal tohle tvrzení, měl by být alespoň průměrně dobrým teologickým disputantem, už proto, že ze špalků řeznických krámů se během Gaspodova života poztrácela pěkná řádka uzenek, salámů a chutných kousků masa, které vždy mizely, když krámem proletěla šedivá čmouha, po níž v místnosti zůstal jen ostrý a neodbytný zápach záchodové předložky. Gaspoda však měl svědomí čisté, protože on, co se jeho týkalo, nikdy nepřekročil tu pomyslnou linii, která dělila zlobivé štěně od zlého psa. Nikdy v životě nekousl ruku, která ho krmila.[*] Nikdy To neudělal na koberec. Nikdy se nevyhnul povinnosti. Byl podvraťák, ale co s tím naděláte. Tak už to mezi psy bývá.</p>
<p>Když se kruh temných stínů ještě více zúžil, Gaspoda zakňučel.</p>
<p>Zasvítily oči.</p>
<p>Znovu zakňučel, a když cítil, jak se kolem něj stahuje zubatá smrt, tiše zavrčel.</p>
<p>Ale nezdálo se, že by to na někoho udělalo dojem, dokonce ani na Gaspodu ne.</p>
<p>Nervózně zavrtěl ocasem. „My jenom procházíme,“ řekl rádoby optimistickým, ale silně přiškrceným hlasem. „Nikomu nechceme komplikovat život!“</p>
<p>Byl přesvědčený, že stíny za slabou oponou sněhových vloček ještě zhoustly.</p>
<p>„Poslyšte, už jste měli dovolenou?“ vykřikl rozechvělým hlasem.</p>
<p>Nezdálo se, že by to věci nějak pomohlo.</p>
<p>Takže to je konec. Proslulý Poslední boj. Statečný pes brání svého pána. Jaký Skvělý pes. Jaká škoda, že nezbude nikdo, kdo by o tom mohl vyprávět…</p>
<p>Zaštěkal: „Můj! Můj!“ a vrhl se proti nejbližšímu stínu.</p>
<p>Obrovská tlapa ho zachytila ve skoku a přitiskla ho se všema čtyřma nohama roztaženýma jako hvězdice k zemi.</p>
<p>Minul pohledem silné bílé tesáky a dlouhý ušlechtilý čenich a zarazil se u očí, které mu připadaly známé.</p>
<p><emphasis>„Je, můj,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zavrčel vlk. Byla to Angua.</p>
<p>Vozy zpomalily do kroku na cestě poseté hlubokými výmoly, z nichž každý byl doslova pastí.</p>
<p>Elánius přikývl, když uviděl kus před nimi několik blikajících světélek podél cesty. Na obou stranách zformovaly staré sesuvy půdy vysoké břehy úvozu, které zarůstaly řídkým porostem.</p>
<p>Tiše seskočil ze zadku kočáru a zmizel ve stínech.</p>
<p>Přední kočár zastavil u klády hozené napříč přes cestu. Kolem cesty ve tmě se něco začalo hýbat a pak se vozka svezl z kozlíku a rozběhl se jako zajíc průsmykem zpět.</p>
<p>Mezi stromy se vynořily postavy. Jedna se zastavila u dveří prvního kočáru a vzala za kliku.</p>
<p>Svět na okamžik zatajil dech. Postavy to musely vycítit, protože ten muž uskočil a byl ještě ve vzduchu, když se ozvalo kovové cvaknutí a dveře a stěny kočáru kolem nich vybuchly v oblaku třísek.</p>
<p>Ohně měly jednu velkou nevýhodu, a sice tu, že jen hlupák se postavil mezi ně a trolla, který v rukou držel dobývací samostříl o tahu 2000 liber. Nerozpoutalo se peklo. To byl jen Navážka. Ale pro člověka, který od něj stál jen na několik kroků, v tom nebyl žádný rozdíl.</p>
<p>Ke dveřím druhého kočáru dorazila další postava, a když se natáhla po klice, Elánius vystřelil ze tmy a zasáhl její rameno se zvukem, který se běžně ozývá v řeznických jatkách. Pak z okna kočáru vyletěl Hoptam Struska, dopadl na zem, překulil se s neuvěřitelně neúřednickou elegancí, vztyčil se před další postavou, napřáhl ruku a švihl dlaní s napnutými prsty po mužově krku.</p>
<p>Elánius podobný trik několikrát viděl. Obvykle to lidi jen rozzuřilo. Občas to příjemce položilo.</p>
<p>Elánius však nikdy neviděl, aby tak někdo někomu uťal hlavu.</p>
<p>„Tak a teď všichni dost!“</p>
<p>Někdo vystrčil Sibylu ze dvířek kočáru. Za ní vystoupil muž a v ruce držel kuši.</p>
<p>„Vaše vznešenosti Elánie!“ zvolal. Zvolání se ozvěnou odrazilo mezi kamennými stěnami.</p>
<p>„Vím, že tady někde jste, vaše vznešenosti Elánie! A tady mám vaši ženu! A je nás kolem mnoho! Vyjděte <emphasis>na světlo, </emphasis>vaše vznešenosti!“</p>
<p>Chvilku se ozýval jen sykot vloček dopadajících do ohňů.</p>
<p>Vzduchem se nesl tichý šepot, který vzápětí následoval další úder oceli do masa. Jedna z maskovaných postav se svezla do sněhu a svírala si nohu.</p>
<p>Hoptam se pomalu zvedl na nohy. Muž se samostřílem si toho zdánlivě nevšímal.</p>
<p>„Je to jako v šachu, vaše vznešenosti. Odzbrojili jsme vašeho trpaslíka a trolla! Zajali jsme královnu! A když po mně vystřelíte, jakou máte jistotu, že nestačím stisknout spoušť?“</p>
<p>Mezi pokřivenými stromy podél cesty zablikala světla.</p>
<p>Uběhlo několik dalších vteřin.</p>
<p>Zvuk Elániovy kuše, která dopadla na zem do kruhu světla, byl podivně hlasitý.</p>
<p>„Výborně, vaše vznešenosti Elánie! A teď vy sám, prosím!“</p>
<p>Hoptam zachytil mohutný velitelův stín, který se objevil se zvednutýma rukama na okraji světla. „Jak je ti, Sibylo?“ zeptal se Elánius. „Trochu chladno, Same.“</p>
<p>„Neublížil ti?“</p>
<p>„Ne, Same.“</p>
<p>„Ruce držte tak, abych na ně viděl, vaše vznešenosti Elánie!“</p>
<p>„A slíbíte mi, že ji pustíte?“ zeptal se Elánius. Před Elániovou tváří zablikal plamínek, malý ostrůvek světla v temnotě. Velitel si zapaloval doutník.</p>
<p>„Poslyšte, vaše vznešenosti Elánie, proč bych měl dělat něco takového? Jsem si jistý, že za vás Ankh-Morpork zaplatí pěknou sumičku.“</p>
<p>„Hm. Myslel jsem si to,“ odpověděl Elánius. Mávl hořící sirkou a konec jeho doutníku na okamžik zažhnul. „Sibylo?“</p>
<p>„Ano, Same?“</p>
<p>„Dřepni!“</p>
<p>Nastala vteřina plná rychlých nadechnutí, a když se lady Sibyla svezla do dřepu, zvedl Elánius ruku rychlým obloukem kupředu, ozval se tichý, hedvábný sykot a mužova hlava se zvrátila dozadu. Hoptam se naklonil kupředu, chytil samostříl, který muži vypadl z ruky, rychle se převalil přes jedno rameno a vypálil. Další postava v kápi se zapotácela.</p>
<p>Elánius si uvědomoval, že okolí se rozhýbalo. Vzal Sibylu za loket a rychleji pomohl nastoupit zpět do kočáru. Hoptam zmizel, ale hlas, který zazněl ve smrtelném výkřiku někde v temnotách, Elánius nikdy předtím neslyšel.</p>
<p>A pak… jen sykot sněhových vloček v plamenech.</p>
<p>„Myslím… Řekla bych, že jsou pryč, sire,“ ozvala se Pleskot Řiťka.</p>
<p>„No, my bychom sebou měli taky mrsknout! Navážko?“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Jste v pořádku?“</p>
<p>„Cítím se velmi takticky, pane.“</p>
<p>„Vy dva, postarejte se o kočár. Já pojedu s tímhle a vypadneme odsud, rozumíte?“</p>
<p>„Kde je pan Struska?“ Z hlubin temného lesa se ozval další výkřik.</p>
<p>„Na toho zapomeňte!“</p>
<p>„Ale on-“</p>
<p>„Říkám, zapomeňte na něj.“</p>
<p>Když začali stoupat průsmykem, sníh znovu zhoustl. Kola se zadrhávala v hlubokém sněhu a jediné, co Elánius viděl, byly tmavší obrysy koní proti bílému sněhu. Pak se mračna na okamžik roztrhla ,a Elánius by si byl přál, aby se tak nestalo, protože stín po jejich levici nebyl stoupající svah, ale klesající kolmá stěna.</p>
<p>Na vrcholku průsmyku se objevila světla zájezdního hostince. Elánius s kočárem zajel do dvora.</p>
<p>„Navážko?“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Budu nás krýt. Zkontrolujte, že je tady všechno v pořádku, ano?“</p>
<p>„Rozkaz, pane.“ Troll seskočil z kočáru a založil do mírotvůrce nový svazek střel. Elánius si jeho úmysl uvědomil právě včas.</p>
<p>„Jen <emphasis>zaklepejte, </emphasis>seržante.“</p>
<p>„Rozkaz, pane!“</p>
<p>Troll zaklepal na dveře a vešel do budovy. Hluk uvnitř náhle utichl. Elánius slyšel hlas tlumený dveřmi. „Vzápětí sem vejde vévoda ankh-morporský. Vadí na tom někomu něco? Stačí jediné slovo.“ A jako podtón k Navážkově řeči se ozýval hluboký, zpěvný bzukot napjaté tětivy mírotvůrce.</p>
<p>Elánius pomohl Sibyle sestoupit z vozu. „Jak se teď cítíš?“ zeptal se.</p>
<p>Slabě se usmála. „Tak mám dojem, že tyhle šaty budou už dobré jen na prachovky,“ odpověděla. Když viděla jeho výraz, úsměv se jí rozlil po celé tváři.</p>
<p>„Věděla jsem, že něco vymyslíš, Same. Vyšel jsi z té tmy tak pomalu a klidně, a mně bylo jasné, že se stane něco ošklivého. Neměla jsem strach.“</p>
<p>„Vážně? Já měl takový strach, že jsem se málem po… položil,“ zavrtěl hlavu Elánius.</p>
<p>„Copak se stalo s panem Struskou? Pamatuju si, jak se přebíral ve svém kufříku a nadával a -“</p>
<p>„Jsem si skoro jistý, že pan Struska je naživu a v pořádku,“ odpověděl Elánius zachmuřeně. „Což je víc, než mohu říct o lidech, na které narazil.“</p>
<p>V hlavní místnosti hostince bylo ticho. Muž a žena, očividně hospodský a jeho manželka, stáli zády přitisknuti k baru. Zhruba tucet hostí stálo kolem stěn, ruce ve vzduchu. Z několika převržených korbelů vytékaly poslední zbytky piva.</p>
<p>„Všechno v pořádku a klidu,“ hlásil Navážka.</p>
<p>Elánius si uvědomil, že se pohledy všech přítomných upírají na něj. Sklopil oči. Košili měl roztrženou. Šaty potřísněné blátem a krví. Na mokrém oděvu mu tály poslední zbytky sněhu. Aniž si to uvědomoval, stále ještě svíral v pravé ruce samostříl.</p>
<p>„Měli jsme nějaké nepříjemnosti na cestě,“ oznámil přítomným. „Víte, jak to chodí.“</p>
<p>Nikdo se nepohnul.</p>
<p>„Ale u všech všudy! Navážko, dej už konečně tu věc pryč!“</p>
<p>„Rozkaz, pane!“</p>
<p>Troll sklonil samostříl. Dva tucty lidí se konečně odvážily znovu nadechnout.</p>
<p>Pak zpoza baru vystoupila hubená žena, kývla na Elánia, opatrně vytáhla ruku lady Sibyly z jeho a ukázala k širokým dřevěným schodům. Káravý pohled, který při tom vrhla na Elánia, pro něj byl záhadou.</p>
<p>Teprve v tom, okamžiku si uvědomil, že se Sibyla celá třese a že jí po tvářích stékají slzy.</p>
<p>„A… víte, moje žena je z toho trochu otřesená,“ dodával mdle. „Desátníku Řiťko!“ zvolal, aby zakryl vlastní zmatek.</p>
<p>Ve dveřích se objevila Pleskot.</p>
<p>„Běžte s lady Sibylou a -“</p>
<p>Zarazil se, protože v místnosti najednou zahlučely hlasy. Jeden nebo dva lidé ukazovali prsty. Někdo se zasmál. Pleskot se zastavila a sklopila oči.</p>
<p>„Co se děje?“ nechápal Elánius.</p>
<p>„Hm, to asi já, pane. Móda ankh-morporských trpaslíků se sem zatím asi nedostala, pane,“ odpověděla Pleskot.</p>
<p>„To ta sukně?“ pochopil Elánius.</p>
<p>„Nejspíš, pane.“</p>
<p>Elánius se rozhlédl po okolních tvářích. Zdálo se, že jsou spíš šokované než rozzlobené, i když si všiml skupinky trpaslíků v jednom rohu místnosti, kteří byli nepochybně nešťastní.</p>
<p>„Běžte s lady Sibylou,“ opakoval.</p>
<p>„Myslím, že to není právě nejlepší-“ začala Pleskot.</p>
<p>„K čertu!“ vykřikl Elánius, který už se neudržel. Zástup utichl. Potrhaný, krví zbrocený šílenec s kuší v ruce si k sobě přivolá pozornost lidí celkem snadno. Pak se otřásl. Nejvíce ze všeho si teď přál postel a jediné, co si přál <emphasis>víc než </emphasis>tu postel, byl tuplovaný panák. A přitom si ho nemohl dát, jak už zjistil dávno. Pro Elánia byl i jeden panák jedním panákem přes míru.</p>
<p>„Dobrá, vysvětlete mi to!“</p>
<p>„Všichni trpaslíci jsou muži, pane,“ odpovídala Pleskot, „tedy, víte, jak to myslím…, jako tradicí. Tak o tom alespoň všichni tady v horách přemýšlejí.“</p>
<p>„Dobrá, tak zůstaňte stát přede dveřmi, nebo… zavřete oči, nebo co já vím… rozumíte?“</p>
<p>Elánius pozvedl lady Sibyle bradu. „Jsi v pořádku, má drahá?“</p>
<p>„Promiň, že jsem tě zklamala, Same,“ zašeptala., „Ale bylo to opravdu <emphasis>hrozné.</emphasis>“</p>
<p>Elánius, jeden z těch. mužů, které Příroda vybavila pojistkou, jež jim neumožňuje políbit vlastní ženu na veřejnosti, ji neohrabaně poklepal po rameni. Tak ona si myslí, že ho <emphasis>zklamala. </emphasis>To bylo nesnesitelné.</p>
<p>„Bylas prostě… Chtěl jsem říci, že Pleskot… a já… dáme věci do pořádku a pak zase vyrazíme na cestu,“ hovořil k ní poněkud zmateně. „Jistě dostaneme pěkný pokoj… určitě.“</p>
<p>Přikývla s pohledem stále upřeným k zemi. „A já… jen si trochu vyjdu loknout čerstvého vzduchu.“</p>
<p>Elánius vyšel z domu. Sníh přestal padat. Měsíc byl napůl ukryt za mraky a vzduch byl ostrý nárazem. Postava, která jako duch seskočila ze střechy od okapu, užasla nad rychlostí, s jakou se Elánius obrátil a přitiskl ji ke stěně domu.</p>
<p>Elánius se díval rudou mlhou do tváře Hoptama Strusky.</p>
<p>„Já tě asi za-“ začal.</p>
<p>„Podívejte se dolů, vaše vznešenosti,“ upozornil ho Struska. „Chmm, chmm.“</p>
<p>Elánius si uvědomil, že cítí někde na břiše hrot nože. „A vy se podívejte ještě níž,“ ušklíbl se.</p>
<p>Hoptam sklopil pohled a zděšeně polkl. I Elánius měl nůž. „Vy tedy <emphasis>opravdu </emphasis>nejste gentleman,“ vypravil ze sebe Struska.</p>
<p>„Jeden neopatrný pohyb a vy taky ne,“ upozornil ho Elánius. „Dostali jsme se do situace, které seržant Tračník, jenž má jakési základní šachové vzdělání, s oblibou říká ,prt’.“</p>
<p>„Ujišťuji vás, že vás nezabiju,“ ozval se po chvilce Hoptam.</p>
<p>„<emphasis>To </emphasis>vím,“ přikývl Elánius, „ale mě by zajímalo, jestli to <emphasis>zkusíte.</emphasis>“</p>
<p>„Ani to ne. Jsem tady proto, abych vás chránil, chmm, chmm.“</p>
<p>„Poslal vás Vetinari, co?“</p>
<p>„Víte dobře, že nikdy neprozrazujeme jméno našeho-“</p>
<p>„To je pravda. Vy, chlapi, jste až přehnaně <emphasis>čestní,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Elánius to slovo doslova vyplivl, „tedy v tomhle směru.“</p>
<p>Oba muži se poněkud uvolnili.</p>
<p>„Nechali jste mě tam obklíčeného nepřáteli,“ řekl Hoptam, ale výčitka v jeho hlase nebyla více než formální.</p>
<p>„Proč bych si měl dělat starosti s tím, co se stane nějaké bandě lupičů?“ pokrčil Elánius rameny. „Vy jste vrah.“</p>
<p>„Jak jste to zjistil? Chmm, chmm.“</p>
<p>„Policajti si všímají různých věcí, taky třeba toho, jak lidé chodí. Klačané říkají, že chůze člověka je jeho druhá tvář, víte to? Ta vaše chůze typu já malý neškodný úředníček’ byla příliš okatá, než aby se tomu dalo jen tak uvěřit.“</p>
<p>„To chcete říct, že jenom podle toho jak -“</p>
<p>„Ne. Taky jste nechytil pomeranč,“ vysvětloval Elánius.</p>
<p>„No tak moment…“</p>
<p>„Počkejte, obyčejný člověk hozenou věc buď chytí, nebo před ní uhne. <emphasis>Vy jste </emphasis>okamžitě poznal, že není nebezpečná, a neudělal jste nic. A když jsem vás vzal za předloktí, cítil jsem pod vašimi šaty kov. Takže jsem pak poslal zpět váš popis s dotazem.“</p>
<p>Pustil Strusku a přešel ke kočáru, přičemž se k vrahovi otočil nekrytými zády. Vzal něco z kufru za vozem a zamával tím na muže, který se za tu dobu nehnul z místa.</p>
<p>„Vím, že je tohle vaše,“ řekl Elánius. „Štípnul jsem vám to z kufříku. Kdybych někdy chytil s něčím podobným někoho v Ankh-Morporku, znepříjemnil bych mu život tak, jak to dokáže jenom namíchnutý policajt. Rozumíme si?“</p>
<p>„Kdybyste s něčím takovým chytil někoho v Ankh-Morporku, vaše vznešenosti, tak by to byl pořád ještě <emphasis>šťastný </emphasis>člověk, protože se k němu před vámi nedostal někdo z Cechu vrahů. Tyhle věcičky jsou ve městě na seznamu přísně zakázaných pomůcek. Jenže tady jsme daleko od Ankh-Morporku. Chmm, chmm.“</p>
<p>Elánius tu věc několikrát obrátil v rukou. Vzdáleně připomínala kladivo s delší rukojetí, možná podivně tvarovaný teleskop. V podstatě to ale byla pružina. Konec konců, každý samostříl je především pružina.</p>
<p>„Pekelně těžce se to natahuje,“ prohlásil. „Když jsem to opřel o kámen a natahoval, málem jsem si udělal kýlu. A můžete z toho vypálit jednu ránu, pak už nemáte šanci.“</p>
<p>„Jenže je to výstřel, který nikdo nečeká, chmm, chmm.“</p>
<p>Elánius přikývl. Tuhle věc by člověk mohl dokonce ukrýt v nohavici kalhot, i když pouhé pomyšlení na všechnu tu stlačenou, koncentrovanou sílu tak blízko by vyžadovalo nervy z ocele, a když na to přijde, tak i jiné věci, nejen nervy.“</p>
<p>„Tohle není zbraň,“ řekl Elánius. „Je to na zabíjení lidí,“ řekl. ‘</p>
<p>„Hm, to snad většina zbraní,“ poznamenal Hoptam.</p>
<p>„Tak to tedy ne! Jsou udělány tak, že s nimi <emphasis>nemusíte </emphasis>zabíjet lidi. Jsou proto, abyste je… měl. Abyste se na ně mohl <emphasis>dívat. </emphasis>Slouží jako <emphasis>varování. </emphasis>Ale tahle, ta k nim nepatří. Taje na to, abyste šiji někam ukryl a vytáhl ji, až budete chtít někoho zabít v temnotě. A kde máte tu druhou věcičku?“</p>
<p>„Vaše vznešenosti?“</p>
<p>„Tu dýku do dlaně. Nepokoušejte se mi lhát!“</p>
<p>Hoptam pokrčil rameny. Při tom pohybu mu z rukávu vyskočilo něco lesklého. Byla to velmi pečlivě tvarovaná čepel, na jedné straně vypodložená, která vyjela z rukávu přesně podél hrany Struskovy ruky. Odněkud z hlubin kabátu se ozvalo kovové cvaknutí.</p>
<p>„Dobří bohové,“ vydechl Elánius. „Víte, kolikrát se mě už lidi pokusili zabít, člověče?“</p>
<p>„Jistě, vaše vznešenosti. Devětkrát. Cech stanovil cenu za váš život na 600 000 tolarů. Při poslední žádosti se nenašel jediný člen cechu, který by se přihlásil dobrovolně. Chmm, chmm.“</p>
<p>„Pch!“</p>
<p>„Rád bych řekl…, tedy zeptal se… velmi neoficiálně… Velmi bychom ocenili nějaké informace o těle ctihodného Eustacha Basovala-Cvikla, chmm. Chmm.“</p>
<p>Elánius se poškrabal na nose. „To byl ten, který se mi pokusil otrávil krém po holení?“</p>
<p>„Ten, vaše vznešenosti.“</p>
<p>„No, pokud není výjimečně dobrý plavec, je stále ještě na palubě lodi, která míří do Vodvchodu kolem mysu Hrůza,“ odpověděl Elánius. „Zaplatil jsem kapitánovi tisíc tolarů, aby ho nechal v železech až do Zabinga. To mu poskytne možnost udělat si krásnou dlouhou procházku domů přes klačské džungle a věřím, že jeho bohaté znalosti otrav a jedů mu tam přijdou velmi vhod, i když… myslím, že zdaleka ne tak vhod jako znalost protijedů a sér.“</p>
<p>„Tisíc tolarů!“</p>
<p>„Proč ne? Měl v kapse dvanáct set tolarů. Zbytek jsem daroval Útulku chorých draků. Mám na to ostatně potvrzení. Myslím, že vy, mládenci, si na tahle potvrzení dost potrpíte.“</p>
<p>„Vy jste mu ukradl jeho peníze? Chmm, chmm.“</p>
<p>Elánius se zhluboka nadechl. Jeho hlas, když se pak ozval, byl plochý a nevýrazný. „Neměl jsem v úmyslu utrácet své vlastní. A pokud si vzpomínáte, tak se mě právě pokusil <emphasis>zavraždit.</emphasis> Berte to jako investici pro dobro jeho zdraví. Samozřejmě, že jestli se někdy v budoucnosti odváží mi vstoupit do cesty, dám si pozor, aby pak dostal, o co si koleduje.“</p>
<p>„Já… žasnu, vaše vznešenosti. Chmm, chmm. Basoval-Cvikl byl výjimečně schopný šermíř.“</p>
<p>„Skutečně? No, já nikdy nečekal tak dlouho, abych takové věci zjišťoval.“</p>
<p>Hoptamovi přeběhl po rtech slabý úsměv. „A dva měsíce předtím jsme našli dalšího našeho člena - byl to sir Richard Malédrn - připoutaného ke kašně na náměstí Polámaných měsíců. Nahého. Někdo ho natřel na růžovo, připoutal ke kašně a ozdobil malou vlaječkou, kterou mu zastrčil do…“</p>
<p>„Tenkrát jsem byl velkomyslný,“ pokýval hlavou Elánius. „Lituji, ale já prostě na ty vaše hrátky nejsem.“</p>
<p>„Vražda - to není žádná hra, vaše vznešenosti.“</p>
<p>„Ale ten způsob, jak to děláte, ten připomíná hru.“</p>
<p>„Musíme dodržovat nějaká pravidla. Jinak by to nebylo nic jiného než anarchie. Chmm, chmm. Vy máte svůj kód cti a my zase svůj.“</p>
<p>„A vás sem tedy poslali, abyste mě chránil?“</p>
<p>„Umím i jiné věci, ale ano, proto.“</p>
<p>„A co vás přivedlo na myšlenku, že vás budu potřebovat?“</p>
<p>„Pochopte, vaše vznešenosti, že <emphasis>tady </emphasis>nemají <emphasis>žádná </emphasis>pravidla… Chmm, chmm.“</p>
<p>„Já strávil většinu života mezi lidmi, kteří nemají pravidla!“</p>
<p>„Jistě, to je pravda. Jenže když je <emphasis>zabijete, </emphasis>tak za chvíli znovu nevstanou.“</p>
<p>„Již nikdy nikoho nezabil!“ ohradil se Elánius. „Toho banditu jste střelil do krku.“</p>
<p>„Ano, ale <emphasis>mířil jsem </emphasis>na rameno.“</p>
<p>„Pravda, ta věc zanáší doleva,“ přikývl Hoptam. „Vy máte na mysli, že jste nikdy nikoho <emphasis>nechtěl </emphasis>opravdu zabít. <emphasis>To já </emphasis>zase ano. Ale myslím si, že tady nemáme příliš na výběr. Váhání by se mohlo ošklivě nevyplatit, chmm.</p>
<p>„Já neváhal!“</p>
<p>Hoptam si povzdechl. „Víte, vaše vznešenosti, u nás v cechu… my se nepředvádíme.“</p>
<p>„Nepředvádíte?“</p>
<p>„Myslím tu chvilku s doutníkem..,“</p>
<p>„To máte na mysli tu chvilku, kdy jsem zavřel oči a oni se museli dívat do plamene?“</p>
<p>„Aha…“ Hoptam zaváhal. „Ale mohli vás v tom okamžiku na místě zastřelit.“</p>
<p>„Ne, já je nijak neohrožoval. A kromě toho - slyšel jste jeho hlas. Já takových v životě slyšel. Ten nikoho nezastřelí příliš brzo, to by se připravil o celou legraci. Mohu tedy předpokládat, že vy jste na mě neměl smlouvu?“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„A stále ještě byste na to přísahal?“</p>
<p>„Na svou čest vraha.“</p>
<p>„Ano,“ přikývl pomalu Elánius. „Tady jsem, samozřejmě, narazil na jisté obtíže. A nevím, jak bych to řekl, Strusko, ale vy nejednáte jako typický vrah. Lord ten a sir onen… Cech je přece <emphasis>škola </emphasis>pro gentlemany, ale vy - a bohové vědí, že se vás nechci dotknout - vy nejste tak docela -“</p>
<p>Hoptam klepl klouby pravice o loknu nad čelem. „Student na stipendium, pane,“ řekl.</p>
<p>U všech bohů, <emphasis>ano, </emphasis>pomyslel si Elánius. Obyčejného, průměrného vraha amatéra najdete v každé ulici. Bude to nějaký duševně vyšinutý chudák, opilec nebo chudák ženská, která měla těžký den a jejíž manžel na ni zvedl ruku o jednou víc, než byla ochotná snášet, a v níž se prodralo na povrch těch dvacet protrpěných let. Ale zabít <emphasis>cizího člověka </emphasis>beze zloby, bez uspokojení, prostě <emphasis>bez emocí, </emphasis>jen s pocitem dobrého řemeslníka, který odvedl dokonalou práci, k tomu je zapotřebí tak výjimečné nadání, že armády na celém světě tráví mnohé měsíce, během nichž se pokoušejí naučit to své nováčky; Většina lidí by nikdy nezabila někoho, komu nebyli představeni. Cech musel mít jednoho nebo dva lidi, jako byl Hoptam Struska. Neřekl kdysi jakýsi podělaný filozof, že vláda potřebuje právě tak řezníka jako pasáka ovcí? Ukázal na malý samostříl. „Dobrá, vezměte si to. Ale můžete se tam u vás zmínit, že jestli to někdy jen zahlédnu na ulici, půjde majitel okamžitě tam, kam slunce nesvítí.“</p>
<p>„Ano,“ přikývl Hoptam, „to je to zábavně pojmenované místo někde v Lancre, že? Myslím, že je to odsud jen nějakých osmdesát kilometrů vzdušnou čarou. Chmm. Chmm.“</p>
<p>„Buďte si jistý, že bych našel nějakou zkratku.“</p>
<p>Gaspoda se znovu pokusil fouknout Karotkovi do ucha.</p>
<p>„Je čas <emphasis>vstávat,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zavrčel.</p>
<p>Karotka otevřel oči, několikrát zamrkal, aby z řas a obočí sklepal sníh, a pak se pokusil pohnout.</p>
<p>„Nehýbej se, ano?“ řekl Gaspoda. „Jestli ti to pomůže, tak si představ, že je to zbytečně těžká prošívaná přikrývka.“</p>
<p>Karotka se pokusil pohnout. Vlci, kteří na něm leželi, mírně změnili polohu.</p>
<p>„Oni tě zahřívají,“ ušklíbl se nervózně Gaspoda. „Vlčí deka, jasný? Nějakou dobu budeš sice dost zapáchat, ale je to lepší než být mrtvý, no ne?“ Podrbal se poněkud rozpačitě zadní nohou za uchem. Jeden z vlků na něj zavrčel. „Jo. Jídlo bude za chvilku.“</p>
<p>„<emphasis>Jídlo?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zamumlal Karotka.</p>
<p>V Karotkově zorném poli se objevila Angua, oblečená v kožené bundě a kožených kalhotách. Stála s rukama založenýma v bok a se skloněnou hlavou k němu upírala pohled. Ke Gaspodovu úžasu se Karotkovi podařilo pozvednout na loktech a setřást několik vlků.</p>
<p>„To <emphasis>ty </emphasis>jsi nás stopovala?“ zeptal se.</p>
<p>„Ne, to oni,“ odpověděla Angua. „Mysleli si, že jsi úplný pitomec. Slyšela jsem to v jejich vytí. A měli pravdu! Vždyť už jsi nejedl tři dny! A tady v horách zima netrousí delší čas náznaky o tom, že se chystá přijít, ta sem skočí během jediné noci! Proč jsi byl tak <emphasis>hloupý?</emphasis>“</p>
<p>Gaspoda se rozhlédl po mýtině. Angua znovu rozdělala oheň. Asi by tomu byl nevěřil, kdyby to neviděl na vlastní oči, ale skuteční divocí vlci jí tahali na mýtinu dřevo, aby měla z čeho udělat oheň. Pak přiběhl jeden a donesl malého srnce, ještě dobře živeného po mírném podzimu. Zavětřil, a když zachytil vůni pečené divočiny, začal slinit.</p>
<p>Mezi Karotkou a Anguou se odehrávalo něco lidského a strašlivě složitého. Znělo to jako hádka, ale <emphasis>nepáchlo to </emphasis>jako hádka. To, co se dělo v posledním čase, dávalo Gaspodovi zatím naprosto jasný smysl. Samička utekla a sameček ji pronásledoval. Tak to bývá. Přesně řečeno, obvykle to je celá smečka samečků různých tvarů a velikostí, ale, uvažoval Gaspoda, zdá se, že u lidí je to trochu jinak.</p>
<p>Pak si pomyslel, že si Karotka už brzo všimne toho obrovského vlka, který seděl u ohně. A <emphasis>pak </emphasis>budou lítat chlupy. Lidi? No, uvidíme.</p>
<p>Gaspoda si nebyl jist svým vlastním původem. Kdesi v minulosti byl jakýsi teriér, dotek kokršpaněla a pravděpodobně ještě něčí noha a velký kus voříška. Byl prostě taková pouliční směs. Považoval za naprosto jisté, že v každém psovi je kousek vlka, a ten jeho kousek k němu teď vysílal naléhavé signály, že ten vlk u ohně patří k druhu, na který nikdo ani přímo, ani upřeně nezírá.</p>
<p>Ne že by ten vlk na první pohled vypadal nějak zle. Nepotřeboval to. I když jen tak nedbale seděl, vyzařoval jistotu a sebevědomí dokonale ovládané síly. Gaspoda byl, přestože ne vítězem, tedy alespoň tím, kdo přežil stovky pouličních bojů a jako takový by se nepostavil tomuhle zvířeti, ani kdyby za sebou měl párek lvů a chlapa se sekerou.</p>
<p>Místo toho se přesunul k vlčici, která s mírně nafoukaným výrazem pozorovala oheň.</p>
<p>„Čau, čubino!“ řekl.</p>
<p>„<emphasis>Cože?</emphasis>“</p>
<p>Gaspoda poněkud zkorigoval svou strategii. „Háj, lištičko… ehm… vlčí dámo!“</p>
<p>Jisté ochlazení vzduchu svědčilo o tom, že ani tímhle pokusem příliš neuspěl.</p>
<p>„Nazdárek, slečinko,“ zkusil to s nadějí potřetí.</p>
<p>Otočila se a její čenich ukazoval přímo na něj. Oči se jí zúžily. „Co ty jsi zač?“ Co slabika, to kousek ledu.</p>
<p>„Gaspoda jméno mé!“ vyštěkl Gaspoda s až nepřirozenou veselostí. „<emphasis>A jsem pes</emphasis><emphasis>. </emphasis>To je takový druh <emphasis>vlka, </emphasis>svým způsobem. A jak se jmenuješ ty?“</p>
<p>„Zmiz.“</p>
<p>„No, já se nechtěl nikoho dotknout. Slyšel jsem vyprávět, že vlci si vybíraj partnera na celej život, je to pravda?“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„Přál bych si taky něco takovýho.“</p>
<p>Gaspoda ztuhl, když mu dva centimetry od obličeje zacvakla vlčí morda plná tesáků.</p>
<p>„Tam, odkud pocházím, takové jako ty <emphasis>jíme,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekla vlčice.</p>
<p>„No dobrá, dobrá,“ zabručel Gaspoda a ustoupil. „Já teda nevim, jeden se snaží bejt přátelskej a tohle je vděk za všecko…“</p>
<p>Oba lidé stojící u ohně se začali složitě zaplétat. Gaspoda se stáhl a lehl si na zem.</p>
<p>„Mohlas mi něco říct,“ ozval se Karotka.</p>
<p>„Trvalo by to příliš dlouho. Ty jsi vždycky chtěl všemu <emphasis>rozumět. </emphasis>Jenže do tohohle ti nic není. Je to <emphasis>rodinná </emphasis>záležitost.“</p>
<p>Karotka mávl rukou směrem k vlkovi. „To je příbuzný?“zeptal se.</p>
<p>„Ne. Je to… přítel.“</p>
<p>Gaspoda nastražil uši a pomyslel si: A prásk ho!</p>
<p>„Je to opravdu neobvykle velký vlk,“ řekl Karotka pomalu, jako kdyby vyplňoval novou kolonku v něčím osobním dotazníku.</p>
<p>„Je to velký vlk,“ přikývla Angua s pokrčením ramen.</p>
<p>„Další vlkodlak?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Jen vlk?“</p>
<p>„Ano,“ přikývla Angua poněkud jízlivě, „<emphasis>Jen </emphasis>vlk.“</p>
<p>„A on se jmenuje?“</p>
<p>„Myslím, že by mu nevadilo, kdyby se mu říkalo Gavin.“</p>
<p>„Gavin?“</p>
<p>„Kdysi sežral někoho jménem Gavin.“</p>
<p>„Co? Celého?“</p>
<p>„Jistěže ne, jen tolik, aby se ujistil, že ten člověk už nebude dál klást vlčí pasti,“ usmála se Angua. „Gavin je… dost zvláštní…“</p>
<p>Karotka se podíval na vlka a usmál se. Zvedl kus dřeva a opatrně je hodil směrem vlkovi. Vlk ho chytil, jak to dělají psi, přímo ze vzduchu.</p>
<p>„Jsem si jistý, že budeme přátelé,“ řekl.</p>
<p>Angua si povzdechla. „Počkej.“</p>
<p>Gaspoda, neskrytý, ale pozorný nepozorovaný pozorovatel, sledoval, jak Gavin, aniž spustil oči z Karotky, velmi pomalu překousl dřevo vedví.</p>
<p>„Karotko?“ ozvala se pak Angua velmi sladkým hlasem. „Tohle už nedělej. Gavin není dokonce ani ze stejného rodu jako tihle vlci a velení smečky převzal tak snadno, že se nikdo ani neodvážil zakňučet. On <emphasis>není </emphasis>pes. Je to zabiják, Karotko. Počkej, takhle se tvářit nemusíš. Tím jsem nechtěla říct, že se vrhá na zbloudilé děti nebo požírá stařenky, které si vyšly do lesa na dřevo. Tím jsem myslela, že když dojde k názoru, že by měl nějaký člověk zemřít, tak se o to taky postará. Bude vždycky, rozumíš, vždycky bojovat. Je v tomto směru prostě velmi jednoduchý.“</p>
<p>„A je to <emphasis>starý </emphasis>přítel.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Skutečně… přítel.“</p>
<p>„Ano.“ Angua obrátila oči k nebi a pronesla hlasem, v němž zpíval sarkasmus: „Jednoho dne jsem byla v lese a spadla jsem do staré vykopané pasti, ukryté pod sněhem. Tam mě našli nějací vlci a byli by mě zabili, jenže se objevil Gavin a zahnal je. Neptej se mě proč. I lidé občas dělají podivné věci. Vlci taky. Konec příběhu.“</p>
<p>„Gaspoda mi říkal, že vlci a vlkodlaci spolu nevycházejí,“ pokračoval Karotka trpělivě.</p>
<p>„Má pravdu. Kdyby tady nebyl Gavin, byli by mě roztrhali na kusy. Mohu vypadat jako vlk, ale nejsem vlk. Jsem vlkodlak! Chápeš to? Víš, jaké dělají občas lidé poznámky? No tak, vlci žádné poznámky nedělají. Jdou ti rovnou po krku. Vlci mají skvělý čich. Ten neošidíš, Mezi lidmi můžu být člověkem. Mezi vlky ale nikdy nejsem vlkem.“</p>
<p>„Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Víš, člověk by prostě tak nějak čekal, že vlci a vlkodlaci mezi sebou -“</p>
<p>„Je to, jak říkám,“ povzdechla si Angua.</p>
<p>„Řeklas, že je to rodinné,“ řekl Karotka, jako by své otázky četl z nějakého seznamu.</p>
<p>„Chtěla jsem tím říct, že je to osobní. Gavin prošel celou cestu až do Ankh-Morporku, aby mě varoval. Přes den dokonce spal ukrytý ve vozech s dřívím, aby ušetřil čas a byl ve městě co nejdříve. Dovedeš si představit, jakou odvahu a nervy něco takového vyžaduje? S Hlídkou to nemá nic společného. Nemá to nic společného ani s tebou.“</p>
<p>Karotka se rozhlédl. Znovu začal padat sníh a nad ohněm se měnil v déšť.</p>
<p>„Ale teď jsem tady.“</p>
<p>„Tak zase odejdi, prosím. Dokážu to vyřídit sama.“</p>
<p>„A pak se vrátíš zpět do Ankh-Morporku? Až bude po všem?“</p>
<p>„Já…“ Angua zaváhala.</p>
<p>„Myslím, že bych měl zůstat s tebou.“</p>
<p>„Podívej, město tě potřebuje,“ snažila se Angua. „Víš, že Elánius na tebe spoléhá -“</p>
<p>„Odešel jsem ze služby.“</p>
<p>Gaspoda by byl odpřisáhl, že v nastalém tichu bylo slyšet zvuk dopadu každé sněhové vločky.</p>
<p>„To nemyslíš vážně?“</p>
<p>„Ale ano.“</p>
<p>„A co ti řekl Kamenná tvář?“</p>
<p>„Hm, nic. Ten už byl na cestě do Überwaldu.“</p>
<p>„<emphasis>Elánius </emphasis>cestuje do Überwaldu?“</p>
<p>„Přesně tak. Na korunovaci.“</p>
<p>„Nějak se do toho zamíchal?“ zamračila se Angua.</p>
<p>„Do čeho se měl zamíchat?“</p>
<p>„Oh, moje rodina… byla… hloupá Nejsem si jistá, zda mi řekli opravdu všechno, ale vlci mají strach. Když dělají vlkodlaci potíže, jsou to vždycky obyčejní vlci, kdo jsou na tom biti. Lidé pak zabijí všechno, co má srst.“ Angua chvilku upírala pohled do plamenů a pak prohlásila s vynucenou veselostí: „Takže kdo teď velí?“</p>
<p>„Nevím. Nejstarší byl Fred Tračník.“</p>
<p>„Cha, no ano. To byla jeho noční můra.“ Angua zaváhala. „Tys vážně odešel ze služby?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Páni.“</p>
<p>Gaspoda naslouchal, jak padají další sněhové vločky.</p>
<p>„Poslyš, pravda je, že sám se moc nikam nedostaneš,“ řekla Angua a vstala. „Dej si ještě hodinku pohov. Pak musíme projít tím nejhlubším pralesem. Zatím tam není moc sněhu. Musíme urazit velký kus cesty. Doufám, že dokážeš udržet tempo.“</p>
<p>Časně ráno při snídani si Elánius všiml, že ostatní hosté se od něj drží tak daleko, že se prakticky plíží kolem stěn.</p>
<p>„Ti muži, kteří vyšli ven, se vrátili kolem půlnoci, sire,“ hlásila Pleskot tiše.</p>
<p>„Chytili někoho?“</p>
<p>„No, svým způsobem, sire. Našli sedm mrtvých těl.“</p>
<p>„Sedm?“</p>
<p>„Myslí si, že několik dalších mohlo uniknout po stezce, kterou objevili. Vede nahoru do skal.“</p>
<p>„Ale sedm? Navážka dostal jednoho a… já dostal jednoho, pár jich bylo poraněno a Hoptam dostal… taky… jedno…“ Elániův hlas se vytratil.</p>
<p>Podíval se na Hoptama Strusku, který seděl na druhé straně místnosti u přeplněného veřejného stolu. Místa kolem Elánia a lady Sibyly byla opuštěná. Lady Sibyla to připisovala úctě k autoritám. Drobný mužík pojídal polévku v malém, do sebe uzavřeném světě mávajících rukou a bezohledných loktů. Zastrčil si dokonce pod bradu ubrousek.</p>
<p>„A prý byli… opravdu <emphasis>velmi </emphasis>mrtví,“ pokračovala Pleskot.</p>
<p>„No, tak to bylo opravdu… zajímavé,“ prohlásila lady Sibyla a delikátními pohyby si osušila, ústa. „Ještě nikdy jsem neměla ke snídani polévku s párkem. Jak se to jmenuje, Pleskot?“</p>
<p>„Tlustá biřtlovka, madam,“ odpověděla Pleskot. „To znamená tučná s párkem. Jsme nedaleko Schmaltzbergu, u tukových slojí, a kromě toho je to polévka nejen neobyčejně výživná, ale především zahřeje v místní zimě.“</p>
<p>„To je opravdu hrozně zajímavé.“ Lady Sibyla se podívala na svého manžela. Ten nespouštěl oči z Hoptama.</p>
<p>Otevřely se dveře a dovnitř vešel sehnutý Navážka a oklepával si sníh z kloubů na rukou. „Není to tak hrozné, pane,“ hlásil. „Oni říkají, že by bylo dobře, kdybychom vyrazili na cestu co nejdříve.“</p>
<p>„Vsadil bych se, že něco takového říkají,“ přikývl Elánius a pomyslel si: Nechtějí, aby tady někdo jako <emphasis>já </emphasis>pobýval déle, než je nezbytně nutné. Pak se neví, kdo zemře jako další.</p>
<p>Několik tváří, které si vzdáleně pamatoval ze včerejšího večera, kolem stolů chybělo. Pravděpodobně někteří z poutníků vyrazili na <emphasis>cestu, ještě časněji</emphasis>, což<emphasis> </emphasis>znamenalo, že novinky se šíří před ním. Vpotácel se dovnitř, rozumíte, v ruce samostříl, byl samé bláto a celý od krve, představte si to, a když se pak vrátili na místo, kde se to stalo, bylo tam <emphasis>sedm </emphasis>mrtvých, věřili byste? Než tahle historka urazí patnáct kilometrů, bude mít v druhé ruce sekeru a za sebou dvacet mrtvých a psa.</p>
<p>Takže jeho diplomatická kariéra má skutečně skvělý začátek, no ne?</p>
<p>Došli ke kočáru a on si všiml, že ve dveřním rámu trčí malá šipka. Byla kovová, s kovovými stabilizátory, a celkově budila dojem rychlosti, jako kdyby vám měla, když se jí dotknete, spálit prsty.</p>
<p>Obešel kočár a přistoupil k jeho zadní části. Vysoko ve stěně trčela další, mnohem větší střela.</p>
<p>„Pokusili se vás dohonit, když jste stoupali k vrcholu,“ ozval se mu za zády hlas Hoptama Strusky.</p>
<p>„Vy jste je zabil.“</p>
<p>„Někteří utekli.“</p>
<p>„To mě překvapuje.“</p>
<p>„Mám jen jedny ruce, vaše vznešenosti.“</p>
<p>Elánius obrátil pohled k vývěsnímu štítu hostince. Na prkenné desce byla hrubá kresba velké červené hlavy s chobotem a kly.</p>
<p>„Jmenuje se to tady hostinec U Pátého slona,“ řekl Hoptam. „V okamžiku, kdy jste minul Lancre, vám zůstal zákon za zády. Tady vládne něco jako zvykové právo. Tady je vaše to, co jste schopen si ubránit. Za to, co je vaše, musíte bojovat. Nejschopnější přežívá.“</p>
<p>„V Ankh-Morporku je taky v zákonech džungle, pane Strusko.“</p>
<p>„Ankh-Morpork má mnoho zákonů. Háček je v tom, že se jimi lidé neřídí. A to je, vaše vznešenosti, úplně jiná mísa sádla, chmm, chmm.“</p>
<p>Vyjeli v konvoji. Navážka seděl na střeše prvního kočáru, kterému chyběla dvířka a větší část jedné stěny. Okolní krajina byla rovná, bezvýrazná a pokrytá sněhem.</p>
<p>Zanedlouho minuli semaforovou věž. Stopy po ohni na jedné stěně dávaly tušit, že někdo došel k názoru, že žádné novinky jsou dobré novinky, ale v denním světle bylo vidět, jak se semafor pohybuje.</p>
<p>„Celý svět se dívá,“ zabručel Elánius.</p>
<p>„Ale nestará se,“ ušklíbl se Struska. „Až dosud. A teď chce roztrhnout tuhle zem napůl a vzít si to, co leží tam dole, chmm, chmm.“</p>
<p>Ale, pomyslel si Elánius, takže náš úředník-vrah má víc než jednu emoci.</p>
<p>„Ankh-Morpork se vždycky snažil vycházet se všemi ostatními zeměmi v dobrém,“ řekla lady Sibyla. „No, alespoň v těchto dnech.“</p>
<p>„Víš, já si myslím, že to doopravdy zas tak moc <emphasis>nezkoušíme, </emphasis>drahá,“ zasmušil se Elánius. „Je to spíš tím, že jsme zjistili, že… Proč zastavujeme?“ Stáhl okénko. „Co se děje, seržante?</p>
<p>Čekáme na ty trpaslíky, pane,“ hlásil Navážka. Plání k nim klusalo několik set trpaslíků ve čtyřstupu, rameno na rameni. Elánius měl dojem, že je v nich něco velmi odhodlaného. „Navážko?“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Pokus se nevypadat příliš jako troll, ano?“</p>
<p>Zkouším to, až hicuju, pane.“ Zástup trpaslíků byl před nimi dříve, než někdo vydal rozkaz k zastavení. Od zástupu se oddělil jeden trpaslík a došel ke kočáru. „<emphasis>Ta‘grdzk?!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zaduněl.</p>
<p>„Nepřejete si, vaše vznešenosti, abych se o to postaral?“ obrátil se k Elániovi Hoptam.</p>
<p>„<emphasis>Já</emphasis> jsem ten zatracený velvyslanec,“ potřásl hlavou Elánius. Vystoupil z kočáru.</p>
<p>„<emphasis>Dobrý den, trpaslíku </emphasis>(ve významu pohane) , <emphasis>já jsem dohlížitel Elánius z Vyhlídky.</emphasis>“</p>
<p>Lady Sibyla slyšela, jak Hoptam tiše zasténal.</p>
<p>„<emphasis>Krz? Gr‘dazak yad?</emphasis>“</p>
<p>„Moment, okamžik. Tohle si pamatuju… <emphasis>Jsem si jistý, že ty jsi trpaslík bez pobočních výmyslů. Tak protřeseme náš obchod, trpaslíku </emphasis>(ve významu pohane) .“</p>
<p>„Jo, tak tohle je přesně to, co nám ještě chybělo, řekl bych,“ zamrkal Hoptam. „Chmm, chmm.“</p>
<p>Starší trpaslík zrudl na všech viditelných částech tváře, které neměl ukryty pod vousem a vlasy. Zbytek skupiny začal projevovat obnovený zájem o kočár.</p>
<p>Jejich náčelník se zhluboka nadechl. „<emphasis>D’kraha?</emphasis>“</p>
<p><emphasis>Z </emphasis>kočáru seskočila Pleskot. Ve větru se zatřepetala její kožená suknice.</p>
<p>Celý zástup se jako jeden trpaslík obrátil a upřel na ni pohled. Náčelníkovy oči vyletěly z důlků jako míčky na gumičkách.</p>
<p>„<emphasis>B’dan? K’raa! D’kraga ha’ak!</emphasis>“</p>
<p>Elánius viděl výraz, který se objevil na Pleskotině malé okrouhlé tváři.</p>
<p>Nad hlavou se mu ozvalo tlumené zadunění, když Navážka opřel nataženého mírotvůrce o okraj kočárové střechy.</p>
<p>„Znám to slovo, které jí řekl,“ prohlásil jen tak všeobecně. „To není hezký slovo. Už ho nechci slyšet podruhý.“</p>
<p>„Jak vidím, je to všechno takové veselí, chmm, chmm,“ ozval se Hoptam a seskočil na zem. „A teď, kdyby se všichni laskavé na okamžik uklidnili, mohli bychom se odsud všichni dostat živí, chmm.“</p>
<p>Elánius zvedl ruku a přesunul konec Navážkova samostřílu poněkud méně nebezpečným směrem.</p>
<p>Hoptam ze sebe vychrlil velmi rychle proud něčeho, co Elániovi znělo jako dokonalá trpasličtina, i když si byl jistý, že tu a tam zaslechl nezaměnitelné „chmm, chmm“. Otevřel svůj kožený kufřík a vytáhl několik dokumentů opatřených velkými voskovými pečetěmi. Trpaslíci je prozkoumali s nezastíranou nedůvěrou. Trpaslík ukázal na Pleskot a na Navážku, ale Hoptam jen netrpělivě zamával rukou, všeobecný posuněk užívaný pro odbytí věcí, které nejsou důležité. Byly prozkoumány další papíry.</p>
<p>Nakonec, s dalšími výrazy univerzální mluvy těla, které říkaly zhruba „<emphasis>mohl </emphasis>bych vám udělat něco pěkně ošklivého, ale zrovna teď nemám dost času, abych se vámi unavoval“ trpaslík Hoptama mávnutím ruky propustil, pak vrhl na Elánia pohled, který naznačoval, že přes veškerá fyzická fakta stojí Elánius hluboko pod ním, a vyrazil zpět ke svým lidem.</p>
<p>Vyštěkl rozkaz. Trpaslíci se dali na pochod, i když teď opustili cestu a vyrazili k lesu.</p>
<p>„Dobrá, takže tohle je, jak se zdá, vyřízeno,“ řekl Hoptam Struska a nastoupil zpět do vozu. „Slečna Řiťka byla tak trochu třecí plochou, ale trpaslíci respektují složité dokumenty. Něco se děje. Nechtěl mi říci co. Zato chtěl prohledat kočár.“</p>
<p>„No tohle! A proč?“</p>
<p>„Kdo ví? Přesvědčil jsem ho, že máme diplomatickou imunitu.“</p>
<p>„A co jste mu řekl o mně?“</p>
<p>„Pokusil jsem se ho přesvědčit, že jste tak trochu padlý na hlavu, vaše vznešenosti, chmm, chmm.“</p>
<p>„Ale, vážně?“ Elánius slyšel, jak lady Sibyla potlačuje smích.</p>
<p>„Jinak to nešlo, věřte mi. Pouliční trpasličtina, to nebyl právě nejlepší nápad, vaše vznešenosti. Ale když jsem mu řekl, že jste šlechtic, tak -“</p>
<p>„Já ale přece <emphasis>nejsem - </emphasis>no, já nejsem <emphasis>skutečný </emphasis>-“</p>
<p>„Ano, jistě, vaše vznešenosti. Ale pokud byste si ode mě dal poradit, velká část diplomatického umu spočívá v tom vypadat mnohem hloupější, než ve skutečnosti jste. Váš začátek byl skvělý, vznešenosti. Ale teď bychom měli podle mě vyrazit na další cestu, chmm, chmm.“</p>
<p>„Rád vidím, že už nejste tak poníženě uctivý, Hoptame,“ ušklíbl se Elánius, když se kočár zase rozjel.</p>
<p>„To bude tím, vaše vznešenosti, že vás začínám poznávat.“</p>
<p>Na zbytek noci měl Gaspoda jen velmi zmatené vzpomínky. Smečka se pohybovala rychle a on si uvědomil, že většina vlků běží před Karotkou, aby mu ušlapávali sníh.</p>
<p>Pro Gaspodu ale nebyl stále ještě ušlapaný dost. Nakonec ho jeden vlk chytil za volnou kůži za krkem a nesl ho, zatímco zaťatými zuby cedil neuctivé poznámky o odporné chuti.</p>
<p>Po nějaké chvíli přestal padat sníh a mezi mračny tu a tam prorážel měsíc.</p>
<p>A všude kolem, zblízka i zdaleka, se ozývalo vytí. Občas se smečka zastavila na nějaké mýtině nebo holém temeni některého z pahorků a připojila se.</p>
<p>Zatímco se všude kolem ozývaly ony pochmuře zvuky, dobelhal se Gaspoda k Angui. „K čemu to je?“ zeptal se.</p>
<p>„Politika,“ vysvětlila mu krátce Angua. „Jednání. Procházíme cizím územím.“</p>
<p>Gaspoda se podíval na Gavina. I on se připojil k ostatním, ale seděl kousek opodál a rozděloval svou pozornost rovným dílem mezi smečku a Karotku.</p>
<p>„<emphasis>On </emphasis>se musí ptát, jestli může projít?“</p>
<p>„Musí se ujistit, že nechají projít <emphasis>mě.</emphasis>“</p>
<p>„Aha. A má s tím nějaké potíže?“</p>
<p>„Nic, čím by se nedokázal prokousat.“</p>
<p>„Hm. A když tak vyjou, říkají taky něco o mně?“</p>
<p>„Ano. Malý, odporný, smrdutý pes.“</p>
<p>„Aha, tak jo.“</p>
<p>O několik minut později už byli zase na cestě, pádili dolů po měsícem osvětleném, zasněženém úbočí kopce a Gaspoda viděl, jak se k nim z několika stran po bílé pláni stahují stíny. Na okamžik byl obklopen dvěmi smečkami, tou původní a tou novou, a pak jejich původní eskorta zůstala vzadu.</p>
<p>Takže máme nový čestný doprovod, pomyslel si, když pádil obklopen lesem kmitajících šedých nohou. Vlci, které jsme nikdy předtím ani okem nezahlédli. Doufám jenom, že někdo zavyl taky „má hnusnou chuť“.</p>
<p>Pak Karotka padl do sněhu. Chvilku trvalo, než se zvedl na lokty. Vlci kolem utvořili kruh a vrhali nejisté pohledy na Gavina. Gaspoda Karotku dohonil několika neohrabanými skoky v hlubokém sněhu.</p>
<p>„Seš v pořádku?“ ,</p>
<p>„Je to… hrozně… dlouhý… běh…“</p>
<p>„Víš, ne že bych ti… chtěl přidělávat nějaký… starosti, ani náhodou,“ zasípal Gaspoda, „ale tady tak nějak nejsme mezi kámošema, víš, co tím myslím? Náš Gavin by asi nikde na světě nevyhrál soutěž o vlka, který přátelsky vrtí ocasem.“</p>
<p>„Kdy spal naposled?“ zeptala se Angua, která se protlačila kruhem vlků.</p>
<p>„To vážně nevím,“ odpověděl jí Gaspoda. „Posledních pár dnů jsme cestovali fakticky pěkným fofrem.“</p>
<p>„Žádný spánek, žádné jídlo, žádné pořádné oblečení,“ zavrčela Angua. „Troubo!“</p>
<p>Někteří z vlků kolem Gavina začali vrčet a kňučet. Gaspoda si sedl vedle Karotkovy hlavy a pozoroval, jak Angua… argumentuje.</p>
<p>Neuměl mluvit čistou vlčtinou a kromě toho v ní hrála mnohem větší roli gesta a řeč těla. Jenže jeden nemusel být příliš chytrý na to, aby poznal, že se věci zdaleka nedaří tak, jak by měly. Nebylo pochyb o tom, že v atmosféře je silná dávka Zvláštní atmosféry. A Gaspoda měl pocit, že kdyby se všechna nelaskavá slova poletující vzduchem změnila na něco ostrého, měl by mezi nimi malý pejsek stejnou naději na přežití jako čokoládová konvice na rozpálených kamnech.</p>
<p>Všude kolem se ozývalo kňučení a vrčení. Jeden z vlků - Gaspoda si ho v duchu sám pro sebe pojmenoval Neruda - byl velmi nešťastný. Zdálo se, že se s ním několik vlků dohaduje, nebo spíše hádá. Jeden z nich vycenil zuby na Anguu.</p>
<p>V tom okamžiku se Gavin postavil. Setřásl z kožichu sníh, ledabyle se rozhlédl po okolních vlcích a tiše došel k Nerudovi.</p>
<p>Gaspoda cítil, jak se mu ježí všechny chlupy po těle.</p>
<p>Ostatní vlci ucouvli. Gavin si jich nevšímal. Když byl několik kroků od Nerudy, naklonil hlavu ke straně a řekl: „Hrurrrm?“</p>
<p>Ten zvuk byl skoro příjemný. Jenže kdesi hluboko v morku Gaspodových kostí vyvolal rezonanci, která jako by říkala: v tomto okamžiku to můžeme řešit dvěma způsoby. Jeden je poměrně snadný a ten druhý - velmi snadný.</p>
<p>Na ten <emphasis>těžký </emphasis>způsob bys neměl čas ani pomyslet.</p>
<p>Neruda chvilku Gavinovi vzdoroval pohledem, ale pak sklopil oči.</p>
<p>Gavin něco zavrčel. Půl tuctu vlků vedených Anguou se dlouhými skoky rozeběhlo k lesu.</p>
<p>Vrátili se o dvacet minut později. Angua byla tentokrát člověkem - tedy byla ve své lidské <emphasis>podobě, </emphasis>opravil se Gaspoda, a vlci byli zapraženi do velkých psích saní.</p>
<p>„Půjčil mi je jeden člověk, který bydlí za hřebenem,“ řekla, když saně zastavily vedle Karotky.</p>
<p>„To je od něj hezké,“ podotkl Gaspoda, ale rozhodl se, že raději nebude toto téma hovoru příliš rozvádět. „Překvapuje mě to, že se dali vlci zapřáhnout do postrojů.“</p>
<p>„Víš, to byla ta <emphasis>snadná </emphasis>cesta,“ odpověděla mu Angua.</p>
<p>Je zvláštní, pomyslel si Gaspoda, ležící na saních vedle klimbajícího Karotky. Velmi ho zajímalo, když mu Volíz vyprávěl o vytí a o tom, jak zavytí dokáže rozeslat zprávu do celých hor. Kdybych byl podezřívavej pes, tak bych uvažoval o tom, jestli si von byl tak jistej tím, že se pro něj vona vrátí, když se von dostane do faktickýho nebezpečí, a jestli si to <emphasis>myslel, </emphasis>jestli se rozhod, že na to vsadí všecko…</p>
<p>Vystrčil hlavu zpod deky. Sníh ho štípal do očí. Vedle saní, velmi blízko Karotky, běžel Gavin a jeho srst se leskla v měsíčním světle.</p>
<p>To jsem celý já, pomyslel si Gaspoda, zaseklý mezi světem lidí a vlků. Je to ale psí život!</p>
<p>Tak tomuhle říkám život, pomyslel si zastupující kapitán Tračník. Teď už mu na stůl nechodily skoro žádné papíry a s vynaložením veškerých sil se mu podařilo dát do pořádku se zpětnou platností i služební deník. A bylo tady všeobecně větší ticho a větší klid.</p>
<p>Když tady byl Elánius - a Fred Tračník se najednou přistihl, že v duchu říká Elánius bez přídomku pan -, byla hlavní kancelář plná hluku a pohybu, že člověk skoro neslyšel vlastního slova. Byl naprosto neschopný, tím to bylo. Jak v tom zmatku mohl chtít někdo po někom vůbec nějakou práci?</p>
<p>Znovu přepočítal kostky cukru. Dvacet devět. Ale dvě si dal do čaje, takže je zatím všechno v pořádku. Tvrdost se přece jen vyplácí.</p>
<p>Tračník popošel ke dveřím a opatrně je pootevřel tak, aby vznikla uzoučká skulina, kterou viděl do velké kanceláře. Bylo úžasné, jak často je díky tomuhle opatření nachytal.</p>
<p>Ve vedlejší místnosti bylo ticho. A taky pořádek. Všechny stoly do jednoho byly prázdné. To bylo jiné kafe než za minulých časů.</p>
<p>Vrátil se ke svému stolu a jen tak ze zvyku znovu přepočítal kostky cukru. Bylo jich jen sedmadvacet!</p>
<p>Aháá! Někdo se ho pokoušel dohnat k šílenství! Dobrá, tuhle hru mohou hrát dva.</p>
<p>Znovu kostky přepočítal. Bylo jich šestadvacet a někdo klepal na dveře.</p>
<p>Zaklepání způsobilo, že se dveře otevřely dovnitř a Tračník vyskočil s gestem ďábelského triumfu.</p>
<p>„Aháá, takže tys mi násilně vrazil do kanceláře, co? Ehm…“</p>
<p>To „ehm“ z něj vylétlo, protože ten, kdo klepal, byl policista Dorfl, golem. Byl mnohem vyšší než dveře a dost silný na to, aby roztrhl vedví trolla. Nikdy nic takového neudělal, protože golemové byli výjimečně morální bytosti, ale ani Tračník nepatřil k lidem, kteří by chtěli vyvolat hádku s tvorem, jenž má místo očí dva rudě žhnoucí otvory. Obyčejní golemové by neublížili člověku, protože měli ve své hlavě vloženo magické slovo, které jim to zapovídalo. Dorfl žádné magické slovo v hlavě neměl, ale neublížil by člověku, jelikož dospěl k názoru, že by to bylo nemorální. Byla tady ovšem stále ještě znepokojující možnost, že kdyby ho někdo dostatečně provokoval, mohl by svůj názor korigovat.</p>
<p>Za golemem vykukoval policista Půlbotka, který předpisově salutoval. „Přišli jsme si pro výplatní archy, pane,“ řekl. „Cože to?“</p>
<p>„Výplatní listiny, pane. Rozpis platů, pane. Odneseme je do paláce a přineseme peníze, pane.“</p>
<p>„O tom vůbec nic nevím!“</p>
<p>„Položil jsem vám je včera na stůl, pane. Byly podepsány lordem Vetinarim.“</p>
<p>Tračník se neubránil tomu, aby se jeho oči o své vlastní vůli nestočily ke krbu. Ten už teď černým popelem skoro přetékal.</p>
<p>Půlbotka sledoval směr Tračníkova pohledu. „Nic takového jsem neviděl,“ zavrtěl Tračník rezolutně hlavou, zatímco krev se mu odlila z hlavy a tvář mu zbledla jako z čokolády oloupané eskymo.</p>
<p>„Jsem si jistý, že jsem vám je dával, pane,“ trval na svém Reginald Půlbotka. „Něco takového bych nezapomněl. Abych se přiznal, přesně si pamatuji, jak jsem řekl policistovi Postihnoutovi: Hele, ty páko, du odnést tady ty -“</p>
<p>„Podívejte, mám plné ruce práce!“ osopil se na ně Tračník. „Řekněte některému seržantovi, ať to s vámi vyřídí.“</p>
<p>„On už nám žádný seržant nezůstal, pane, kromě seržanta Pazourka, a ten tráví veškerý svůj čas tím, že chodí od jednoho k druhému a vyptává se, co má dělat,“ odpověděl policista Půlbotka. „Ale i tak, pane, výplatní listinu musí stejně podepsat služebně nejvyšší důstojník -“</p>
<p>Tračník vstal, opřel se klouby rukou o stůl a zařval: „Tak já ,musím’, ano? Tak to je tedy nebetyčná drzost! Takže musím? Většina z vás by měla být vděčná za to, že vás vůbec někdo zaměstnal! Banda zombií, vylízanců, zahradních ozdob a štěrkožroutů! Už toho mám vážně až po krk!“</p>
<p>Půlbotka poněkud ustoupil, aby se ocitl z vlhkého dostřelu prskajícího nadřízeného. „Obávám se, pane, že se v tom případě musím obrátit na Cech policistů.“</p>
<p>„Cech policistů? Pch! Odkdy máme něco jako Cech policistů?“</p>
<p>„Nevím. Kolik teď máme hodin?“ ozval se desátník Nóblhóch, který se v tom okamžiku vkolébal do místnosti. „Už je to rozhodně přinejmenším několik hodin. Brý ráno, kapitáne.“</p>
<p>„Co tady děláš, Noby?“</p>
<p>„Pro vás <emphasis>pan </emphasis>Nóblhóch, kapitáne. A jsem prezidentem Cechu policistů, když už se ptáte.“</p>
<p>„Žádná taková pitomost neexistuje!“</p>
<p>„Ale jo, šéfe, a všechno tip top legitimní, přihlášený v Paláci a tak dále. Je zajímavý, jak se tam lidi hrnuli.“ Vytáhl svůj ohmataný poznámkový blok. „Potřeboval bych s vámi projednat několik důležitých věcí, kdybyste měl pár minut… Víte, já sice říkám pár, ale…“</p>
<p>„Tak tohle já trpět nebudu!“ zařval Tračník s tváří rudou jako holandská kráva. „To je spiknutí na nejvyšší úrovni! Máte všichni padáka! Všechny vás -“</p>
<p>„Všichni jsme nastoupili do stávky.“</p>
<p>„Nemůžete vstoupit do stávky, když vás vyhazuju!“</p>
<p>„Naše stávkové ústředí je v zadní místnosti Kbelíku na Třpytné ulici,“ sděloval mu Noby.</p>
<p>„Tak to teda bacha! To je moje restauračka! Zakazuju vám stávkovat v my vlastní hospodě!“</p>
<p>„Až se budete chtít dohodnout na nějakých podmínkách, přijďte tam. Pojďte, bratři. Oficiálně tady nejsme proto, abychom s ním diskutovali o situaci.“</p>
<p>Vypochodovali ven.</p>
<p>„A nemusíte se unavovat návratem!“ ječel za nimi Tračník.</p>
<p>Bjonk (vyslov Bžunk) zdaleka nebyl to, co Elánius očekával. Faktem je, že i když by byl velmi těžko vysvětloval, <emphasis>co </emphasis>očekával, věděl prostě, že <emphasis>tohle </emphasis>to nebylo.</p>
<p>Město se rozkládalo v úzkém údolí, kterým se klikatila horská říčka, jejíž hladina bíle pěnila v četných peřejích. Bylo obehnáno zdí. Nebyla to zeď jako ty v Ankh-Morporku, které byly zprvu překážkou bránící barbarské rozpínavosti a pak se změnily v zásobárnu stavebního materiálu právě pro ty městem pohlcené barbary. Tyhle zdi měly své uvnitř a vně. Na kopcích byly hrady. Na většině kopců a skal tady y okolí byly hrady. A byly tady vysoké a mohutné brány na cestách.</p>
<p>Navážka zabušil do boku kočáru. Elánius vystrčil hlavu z okénka.</p>
<p>„Támhle před náma sou na cestě nějaký chasníci,“ hlásil troll. „Maj bradavice.“</p>
<p>Elánius se podíval naznačeným směrem. Stálo tam půl tuctu vojáků a skutečně měli velké těžké sekery - bradatice.</p>
<p>„Co zase chtějí <emphasis>tihle?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zatvářil se Elánius znechuceně.</p>
<p>„Předpokládám, že budou chtít vidět naše papíry a prohledat nám vozy.“</p>
<p>„Papíry, to je jedna věc,“ zavrčel Elánius, když vystupoval z kočáru, „ale v našich věcech se nám nikdo hrabat nebude. Tyhle finty znám. Oni nic nehledají, chtějí nám jen ukázat, kdo tady šéfuje. Pojďte se mnou, budete tlumočit.“ Chvilku mlčel a pak dodal: „Nebojte se, pokusím se být diplomatický.“</p>
<p>Dvojice mužů blokujících cestu měla helmy a oba drželi zbraně, ale jejich uniformy nebyly nijak uniformní. <emphasis>Žádná </emphasis>uniforma, pomyslel si, by neměla být v rudé, modré a žluté. Lidé je přece musí vidět už na dálku. Elánius měl rád uniformy, v nichž se voják mohl maskovat, plížit a zakrádat tmou.</p>
<p>Vytáhl svou placku a s co nejpříjemnějším úsměvem ji pozvedl do výše ramene.</p>
<p>„Opakujte jen po mně, pane Strusko.“ Elánius pozvedl hlas. „Zdravím tě, kolego důstojníku, jak vidíš, jsem velitel Samuel E1-“</p>
<p>Vzduchem zableskla tasená čepel. Kdyby se Elánius okamžitě nezastavil, byl by se na ni nabodl.</p>
<p>Hoptam postoupil kupředu, kožený kufřík už otevřený, v jedné ruce svíral svazek důležitých listin a z úst se mu současně řinuly různé vhodné věty. Jeden z vojáků si vzal podávanou listinu a upřeně na ni zíral.</p>
<p>„Tohle je předem připravená urážka,“ podařilo se Struskovi sdělit Elániovi koutkem úst a ještě se při tom usmívat. „Někdo si přál vidět, jak na to zareagujete, chmm, chmm.“</p>
<p>„Někdo z tady těch?“</p>
<p>„Ne, ale už nějakou dobou nás někdo pozoruje.“</p>
<p>Pak jim vojáci listinu vrátili. Proběhla poněkud napjatá konverzace.</p>
<p>„Kapitán hlídky říká, že v kraji bohužel vládne zvláštní situace a že nám prohledají vozy,“ oznámil Hoptam.</p>
<p>„Nepřichází v úvahu,“ zavrtěl hlavou Elánius, který si prohlédl výraz na pobledlé tváři velitele hlídky. „Poznám, kdy ze sebe lidé dělají pitomce, protože jsem to už mockrát dělal sám.“</p>
<p>Ukázal na dveře svého kočáru. „Vidíte tohle?“ zeptal se. „Řekněte jim, že to je <emphasis>erb Ankh-Morporku. A tohle </emphasis>je ankh-morporský kočár, majetek Ankh-Morporku. Jestliže se ho jen dotknou, je to totéž, jako kdyby Ankh-Morporku vyhlásili <emphasis>válku. </emphasis>Řekněte mu to.“</p>
<p>Viděl, jak si při Hoptamovu překladu velitel nervózně olízl rty. Chudák, pomyslel si Elánius. O tohle se jistě neprosil. Pravděpodobně čekal tichý den u brány nebo tak něco. Jenže pak mu dal někdo rozkazy.</p>
<p>Hoptam se obrátil k Elániovi: „On říká, že velmi lituje, ale takové že jsou jeho rozkazy, a že samozřejmě chápe, že si pak vaše vznešenost jistě bude chtít stěžovat na nejvyšší úrovni, chmm, chmm.“</p>
<p>Jeden z vojáků vzal za kliku u dvířek, ale Elánius dvířka znovu přibouchl.</p>
<p>„Řekněte mu, že ta válka začne okamžitě,“ zamračil se. „Dál se pak už povalí sama.“</p>
<p>Pohledy vojáků se obrátily k Navážkovi. Bylo poměrně těžké držet mírotvůrce nonšalantně a on se o to už ani nepokoušel.</p>
<p>Elánius navázal oční kontakt s velitelem vojáků. Jestliže má ten člověk špetku zdravého rozumu, pak si jistě uvědomuje, že kdyby Navážka vystřelil, pobije to celou hlídku, a navíc to odešle kočár poměrně slušnou rychlostí dozadu.</p>
<p>Prosím, bohové, dejte, aby měl alespoň trochu smyslu pro realitu a poznal, kdy má sklapnout, modlil se Elánius.</p>
<p>Jen na půl ucha zachytil vojáky, kteří si šeptali mezi sebou. Zaslechl slovo Triklest.</p>
<p>Kapitán ustoupil a zasalutoval. „Omlouvá se za nepříjemnosti, které vám způsobil, a doufá, že si užijete pobyt v jeho krásném městě,“ překládal Hoptam. „Říká, že vám rozhodně doporučuje návštěvu Muzea čokolády na náměstí prince Vodorného, kde je zaměstnána jeho sestra.“</p>
<p>Elánius zasalutoval. „Řekněte mu, že jsem přesvědčen, že jako důstojník před sebou má skvělou kariéru a ještě skvělejší budoucnost. A ta budoucnost, že v nejbližší době zahrnuje především otevření té zatracené brány.“</p>
<p>Kapitán kývl na své muže dříve, než byl Hoptam v polovině tlumočení. <emphasis>Ale, ale…</emphasis></p>
<p>„Zeptejte se ho, jak se jmenuje.“ Ten muž byl alespoň natolik chytrý, že počkal s odpovědí, až Hoptam dokončil překlad.</p>
<p>„Kapitán Tetínek,“ odpověděl Hoptam. „Budu si to pamatovat,“ přikývl Elánius. „Jo, a řekněte mu, že mu na nose sedí moucha.“</p>
<p>Tetínek měl nárok na hlavní výhru. Oči se mu skoro nepohnuly. Elánius se vesele ušklíbl.</p>
<p>Co se týkalo města…, bylo to prostě město. Střechy byly příkřejší než v Ankh-Morporku, nějaký šílenec s lupenkovou pilkou dostal zřejmě povolení vyřádit se na dřevěných stavbách a kolem bylo použito mnohem víc barvy, než kolik jí člověk viděl doma. Ne že by to něco dokazovalo, mnoho bohatých lidí zbohatlo právě jen díky tomu, metaforicky, že si nedali nově omítnout dům.</p>
<p>Kočáry se rozkolébaly na dláždění. Nebylo to správné dláždění, to poznal Elánius snadno.</p>
<p>Kočár znovu zastavil. Elánius znovu vystrčil hlavu z okénka. Tentokrát jim v cestě stáli dva mnohem sešlejší vojáci.</p>
<p>„Aha, tak tyhle <emphasis>dva poznávám,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>prohlásil Elánius zachmuřeně. „Řekl bych, že tentokrát jsme narazili na Tračnikova a Nobskiho.“</p>
<p>Vystoupil z kočáru a popošel k nim. „No?“ Tlustší z obou mužů zaváhal a pak natáhl ruku. „Faše listí! Odkudmenty. Sestóvny pásek!“</p>
<p>„Pane Hoptame?“ řekl tiše Elánius, aniž otočil hlavu.</p>
<p>„Hmm,“ odpověděl Hoptam po kratší výměně vět. „Podívejte, potíž, jak se zdá, spočívá v seržantu Navážkovi. Trollové mají do této části města ve dne, zakázaný přístup, alespoň jak tomu rozumím, pokud nemají doklady podepsané jejich… pánem. Ehm… v Bjonku, tedy v Bjonku… se mohou pohybovat jediní trollové, a to jsou váleční zajatci. Ti u sebe musí mít průkazy totožnosti.“</p>
<p>„Navážka je občan Ankh-Morporku a taky můj seržant,“ prohlásil Elánius.</p>
<p>„Ale přesto je i troll. Možná že byste mohl, v zájmu diplomacie, napsat krátký -“</p>
<p>„Potřebující ten jejich pásek?“</p>
<p>„Pas… Ne, vaše vznešenosti.“</p>
<p>„Pak ho nepotřebuje ani on.“</p>
<p>„Ale přesto, vaše vznešenosti -“</p>
<p>„Neexistuje žádné <emphasis>přesto!</emphasis>“</p>
<p>„Ale bylo by vhodnější -“</p>
<p>„A vhodnější už vůbec ne.“</p>
<p>Mezitím se kolem sešlo pár dalších vojáků. Elánius na sobě cítil upřené pohledy.</p>
<p>„Mohli by ho vrátit násilím,“ upozorňoval Hoptam.</p>
<p>„No, tak to by byl pokus, který bych velmi nerad minul,“ usmál se Elánius.</p>
<p>Ze střechy vozu zaduněl Navážkův hlas: „Já se klidně vrátím, jestli by to -“</p>
<p>„Mlčte, seržante. Vy jste svobodný troll. A to je rozkaz.“</p>
<p>Elánius vrhl další pohled po tichém zástupu, který se stále zvětšoval.</p>
<p>A v očích mužů s halapartnami zahlédl strach. Tohle dělat nechtěli, stejně jako to předtím nechtěl dělat kapitán.</p>
<p>„Já vám něco řeknu, Hoptame,“ prohlásil Elánius. „Řekněte jim, že ankh-morporský velvyslanec obdivuje jejich horlivost, obdivuje jejich smysl pro sladění uniforem a dohlédne na to, aby jejich instrukce byly propříště dodrženy. To by mělo stačit, ne?“</p>
<p>„Jistě, vaše vznešenosti.</p>
<p>Tak, Navážko, a teď obrať kočár. Jedete s námi, Strusko?“</p>
<p>Struskův výraz se bleskově změnil. „Asi patnáct kilometrů odsud jsme minuli hostinec,“ pokračoval Elánius. „Tam bychom mohli dojet do tmy, ne?“</p>
<p>„A vy <emphasis>nesmíte </emphasis>odjet, vaše vznešenosti!</p>
<p>Elánius se k němu velmi pomalu otočil. „Mohl byste mi to zopakovat, pane Strusko?</p>
<p>Já jen… chtěl jsem říci…</p>
<p><emphasis>Odjíždíme, </emphasis>pane Strusko. Co ovšem uděláte vy, je jen a jen vaše věc.“</p>
<p>Pak se pohodlně opřel v kočáře. Sibyla proti němu pozvedla palec v pochvalném gestu. „Skvělá práce, Same.“</p>
<p>„Omlouvám se, drahá,“ usmál se na ni Elánius, když kočár obrátil a rozjel se. „Nezdálo se, že je to právě dobrý hostinec.“</p>
<p>„Dobře jim tak, těm nevychovaným hrubiánům,“ odpověděla mu Sibyla. „Dals jim co proto.“</p>
<p>Elánius opatrně vyhlédl z okénka a na okraji zástupu spatřil černý kočár se zatemněnými okny.</p>
<p>V šeru uvnitř byl vidět obrys postavy. Nešťastní vojáci se ohlíželi ke kočáru, jako by od postavy očekávali nějaké pokyny. Z okénka se vynořila ruka v rukavičce a pomalu zamávala.</p>
<p>V duchu začal pomalu počítat. Uběhlo jedenáct vteřin, Hoptam doběhl kočár a naskočil na stupátko. „Vaše vznešenosti, jak se zdá, strážní jednali na svou vlastní pěst a budou potrestáni -“</p>
<p>„Ne, nejednali. Pozoroval jsem je. Dostali k tomu <emphasis>příkaz</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zavrtěl hlavou Elánius.</p>
<p>„Nicméně, diplomaticky by bylo vhodné přijmout tohle vysvětlení -“</p>
<p>„Takže ty ubohé chudáky by pověsili za palce?“ zavrčel Elánius. „Ne. Jen se vraťte a vyřiďte tomu, kdo vydává ty příkazy, že naši lidé mohou jít v tomhle městě, kamkoliv budou chtít, rozumíte, a to bez ohledu na svou podobu nebo velikost!“</p>
<p>„To přece nemůžete myslet vážně, nechcete, abych doopravdy šel, pane, a -“</p>
<p>„Ti mládenci jsou vyzbrojeni zbraněmi Burleihg-Silnoruka, pane Strusko, vyrobenými v Ankh-Morporku. Stejně tak i ti muži u brány. Kšeft, pane Strusko. Není to velkou částí toho, čemu se říká diplomacie? Vraťte se a promluvte s tou osobou v černém kočáře, ať už je to kdokoliv, a měli by vám raději půjčit koně, protože my už v té době budeme dost daleko.“</p>
<p>„Mohl byste možná chvilku počkat -“</p>
<p>„O tom se vám nesmí ani zdát.“</p>
<p>Pravdou je, že když Struska dohonil Elánia podruhé, jely už kočáry polní cestou za branami města.</p>
<p>„Oběma z vašich žádostí bude bezpodmínečně vyhověno, sire,“ vyřizoval udýchaný Hoptam a zdálo se, že je v jeho hlase náznak obdivu.</p>
<p>„Výborně. Řekněte Navážkovi, ať zase obrátí, ano?“</p>
<p>„Ty se spokojeně šklebíš, Same,“ obvinila lady Sibyla s úsměvem manžela.</p>
<p>„Tak jsem právě přemýšlel, že bych si možná na ten diplomatický život zvykl,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„Je tady ještě jedna věc, sire,“ pokračoval Hoptam, když se vsoukal do kočáru. „Existuje jistý… historický artefakt, který patří trpaslíkům, a rozšířily se takové pověsti, že -“</p>
<p>„Jak je to dlouho, co byl Mazanec z křemence ukraden?“ přerušil ho Elánius.</p>
<p>Hoptamovi doslova spadla dolní čelist. Pak ústa zavřel a oči se mu zúžily.</p>
<p>„Jak, pro <emphasis>všechno na světě, </emphasis>víte tohle, vaše vznešenosti? Chmm, chmm?“</p>
<p>„Protože mě svědil palec,“ odpověděl Elánius s nehnutou tváří. „Mám velmi zvláštní palce, když přijde na svědění.“</p>
<p>„Skutečně?“</p>
<p>„Věřte mi.“</p>
<p>Gaspoda došel k názoru, že sexuální život psů je mnohem jednodušší než sexuální život lidí. Takže v jeho případě to bylo něco, na co se mohl těšit, pokud se mu podaří jednou nějaký takový život mít.</p>
<p>Tady však rozhodně nezačne, to bylo jisté. Vlčice na něj štěkaly a oháněly se tesáky, jen se k nim přiblížil, a nebyla to rozhodně planá varování. Musel být velmi opatrný a dávat si dobrý pozor, kam šlape.</p>
<p>Ta skutečně <emphasis>podivná </emphasis>věc na lidském sexu spočívala v tom, jakým způsobem pokračoval, dokonce i když byli lidský sameček a samička oblečení a seděli každý na protější straně ohně. Bylo to v těch věcech, které říkali a taky neříkali, ve způsobu, jak se jeden dívali na druhého a pak zase na druhou stranu.</p>
<p>Během noci se znovu vyměnily smečky. Hory byly vyšší, sníh sušší a ostřejší. Většina vlků seděla v určité vzdálenosti od ohně, který Karotka rozdělal, právě tak daleko, aby dali najevo, že jsou pyšná divoká stvoření a na něčem takovém nejsou <emphasis>absolutně </emphasis>závislí, ale dost blízko, aby si teplo vychutnali.</p>
<p>A pak tady byl Gavin, který seděl ještě o kousek dál a pomalu otáčel hlavou, aby na všechny viděl.</p>
<p>„Gavinova rodina naši rodinu <emphasis>nenávidí,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>sdělovala právě Angua Karotkovi. „Říkala jsem ti, že jsou to vždycky vlci, kdo strádá, když se vlkodlaci dostanou k moci. Vlkodlaci jsou mnohem chytřejší, když je třeba obelstít lovce a uprchnout. Proto mají vlci mnohem raději upíry. Ti je nechávají na pokoji. Vlkodlaci dokonce někdy vlky <emphasis>loví!</emphasis>“</p>
<p>„To mě překvapuje,“ řekl Karotka.</p>
<p>Angua pokrčila rameny. „Proč? Lidi taky loví, ne? My nejsme příjemný národ, Karotko. Všichni jsme dost hrozní. A můj bratr Wolfgang je něco <emphasis>extra. </emphasis>Otec se ho bojí a matka, kdyby si to odvážila připustit, by se ho bála taky, jenže ona si současně myslí, že díky němu je klan nejsilnější, a tak se s tím vyrovnává. Mého druhého bratra vyhnal a sestru zabil.“</p>
<p>„Jak se to -?“</p>
<p>„<emphasis>On </emphasis>řekl, že to byla nešťastná náhoda. Chudinka malá Elsa. Byla yennork, stejně jako Andrej. To je vlkodlak, který se nemění, ale to ty víš. Jsem si jistá, že jsem se o nich už zmínila. V našich rodinných vrzích se občas vyskytují. My dva s Wolfgangem jsme byli jediní bimorfové v našem vrhu. Elsa byla stále člověkem, dokonce i za úplňku. Andrej byl zase pořád vlkem.“</p>
<p>„To mi chceš říci, že jsi měla sestru člověka a bratra vlka?“</p>
<p>„Ne, Karotko. Oni oba byli <emphasis>vlkodlaci. </emphasis>Ale to… ten malý vypínač…, který mám v sobě například já, ten nefungoval. Chápeš? Zůstávali prostě v téže podobě. V minulosti by byl klan yennorka okamžitě zabil. Wolfgang je tradicionalista, zvláště když jde o ty nejhorší zvyky. Tvrdil, že ti dva nám kazí krev. Pochop, yennork může být buď člověkem, nebo vlkem, ale pořád má v žilách vlkodlačí krev. Když se pak ožení nebo vdají a mají děti… nebo štěňata… a… Prostě tady někdy vznikají ta bájná monstra, o kterých se mluví v některých pohádkách. Lidé, kteří v sobě mají kus vlka, a vlci, kteří jsou tak lidští, když jde o to, jak páchat zlo a násilí.“ Povzdechla si a vrhla pohled ke Gavinovi. „Jenže Elsa byla neškodná. A Andrej pak už nečekal, až se mu stane něco podobného. Stal se ovčáckým psem někde v Borogravii. Má se dobře, pokud vím. Vyhrál tam dokonce nějaké mistrovství,“ dodala nakysle.</p>
<p>Bezcílně máchla rukou do vzduchu. „Wolfganga musí někdo zastavit. Myslím, že připravuje něco, k čemu se spojil s trpaslíky. Gavin říká, že se s nimi Wolfgang schází v pralese.“</p>
<p>„Zdá se, že je na vlka velmi dobře informován,“ řekl Karotka. Angua na něj téměř zavrčela.</p>
<p>„Není hloupý, rozumíš? Rozumí více než osmi stům slov. Spousta lidí vystačí s menším počtem. A má <emphasis>čich, </emphasis>který je skoro tak dobrý jako ten můj. Vlci vidí <emphasis>všechno. </emphasis>Vlkodlaci jsou většinu času mimo. Honí lidi. Říkáme tomu Hra. A svede se to na vlky. Vypadá to, jako když oni porušují vžité dohody a zvyky. A jsou tady ty schůzky v hlubokých lesích, kde si myslí, že je nikdo nevidí. Podle toho, co jsem tu a tam zaslechla, vymyslela skupina trpaslíků nějaký hodně ošklivý plán. Požádali Wolfganga, aby jim pomohl! To je, jako kdybys požádal supa, aby ti vybral zbytky mezi zuby!“</p>
<p>„A co můžeš dělat?“ zeptal se Karotka. „Když ho nedokážou kontrolovat už ani rodiče…“</p>
<p>„Rádi jsme se prali, když jsme byli mladší. Je legrační, že jsme tomu říkali ,kočkovat se’. Ale já mu vždycky dokázala napráskat. Wolfgang ovšem nenávidí pomyšlení na to, že existuje někdo, kdo ho dokáže přemoci, takže myšlenka, že se vracím domů, ho jistě nepotěší. Určitě má své plány. Tahle část Überwaldu vždycky fungovala především proto, že nikdo nebyl dost mocný, ale když se pak začali trpaslíci hádat mezi sebou, tak byl Wolfgang ten první, kdo toho využil, on se svými hloupými uniformami a vlajkou.“</p>
<p>„Myslím, že bych nestál o to bojovat s ním.“</p>
<p>„Tak se prostě otočíš na druhou stranu! Já se tě neprosila, abys šel za mnou! Myslíš, že já jsem na to pyšná? Mám bratra, který je <emphasis>ovčáck</emphasis><emphasis>ým psem!</emphasis>“</p>
<p>„Je to ale <emphasis>champion!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>upozorňoval Karotka.</p>
<p>Gaspoda pozoroval Anguin výraz. Takový u psa nikdy neviděl.</p>
<p>„Ty to myslíš vážně,“ řekla po chvíli. „Ty to fakticky myslíš vážně, že? Doopravdy. A kdyby ses s ním setkal, jistě by tě to nepřivedlo do rozpaků. Pro tebe má každý svou osobnost. Musela jsem sedm dní každý měsíc spát ve psím koši a tobě nedělalo starosti ani to, že ne?“</p>
<p>„Ne, dobře víš, že ne.“</p>
<p>„Ale mělo by! Neptej se mě proč, ale mělo by! Ty jsi v takových věcech… tak nepředstavitelně <emphasis>hodný! </emphasis>A může se stát, že dříve nebo později má děvče té dobroty dost!“</p>
<p>„Já se ale <emphasis>nesnažil </emphasis>být hodný.“</p>
<p>„Já vím. To dobře vím. Přála bych si, abys… Já prostě nevím co… Aby sis třeba trochu <emphasis>stěžoval. </emphasis>Povzdechl si nebo něco takového.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože… protože bych se pak cítila líp! Když to se tak strašně těžko vysvětluje! Možná že je to tím, že jsem vlkodlak.“</p>
<p>„Promiň…“</p>
<p>„A neomlouvej se mi taky pořád, to je další věc!“ Gaspoda se stočil do klubíčka tak blízko ohně, že z něj stoupaly obláčky páry. Psi jsou na tom mnohem líp, pomyslel si.</p>
<p>Budova, která byla vybrána jako vyslanectví, ležela mimo hlavní třídu, v tiché vedlejší ulici. Kočáry zarachotily pod klenbou brány a vjely na dvůr, kde stála řada stájí. Elániovi to připomínalo velký <emphasis>zájezdní </emphasis>hostinec.</p>
<p>„V tomto okamžiku je to celé skutečně jen budova konzulátu,“ vysvětloval Hoptam a probíral se při tom v papírech. „Tady bychom se měli setkat s nějakým… aha, Jednoděl Spáč se jmenuje. Je tady už několik let, chmm, chmm.“</p>
<p>Brána se za kočáry zavřela. Ozval se zvuk těžkých závor zasouvaných na svá místa. Elánius zíral na zjev, který kulhavým krokem přistoupil ke kočárovým dvířkům.</p>
<p>„Taky na to vypadá,“ prohlásil.</p>
<p>„Poslyšte, já si nemyslím, že by <emphasis>tohle </emphasis>byl…“</p>
<p>„Dhobhrý vhečer, bháne, bhaní…“ huhlala postava. „Vhítejthe dho Ankh-Mhorporku. Jhá jshem Ighor.“</p>
<p>„Igor jak?“ zajímal se Hoptam.</p>
<p>„Akhorát Ighor, shíre. <emphasis>Vžhdyckhy… </emphasis>jehnom Ighor,“ odpověděl Igor klidně a vyklopil schůdky. „Jhá jshem thady ďhevečka bhro vhšeckho.“</p>
<p>„Ale jděte?“ podivil se fascinovaný Elánius.</p>
<p>„Neměl jste nějakou strašlivou nehodu?“ zeptala se lady Sibyla.</p>
<p>„Jho, bholil jshem si dhneska rháno celhej bhředek khošile horkhym čhajem,“ přikývl Igor. „Něčheho takovýho si všhimnete!“</p>
<p>„Kde je pan Spáč?“ zajímal se Hoptam.</p>
<p>„Obávhám se, že bhán Spháč nejhni k nahlezení. Jhá si mhyslel, že vy bhudete vědhet, so se s nhím sthalo.“</p>
<p>„My?“ podivil s Hoptam. „Chmm, chmm. My jsme předpokládali, že je tady!“</p>
<p>„On odjhel vhelmi narhychlo asi přhed dvěmha thýdny,“ odpověděl Igor. „Nesvěhřil se mi s thím, kham má namhířeno. Pojďhte dovnhitř, jhá dohlídhnu na vhaše zhavazhadla.“</p>
<p>Elánius zvedl hlavu. Sníh už padal jen řídce, ale pořád ještě bylo dost světla na to, aby zjistil, že celý dvůr nad jejich hlavami je pokryt silnou kovovou sítí. Pokud byly dveře zajištěny závorami a všude kolem zdi budov, byli prakticky v kleci.</p>
<p>„Tho jshou jen thakovhé phozůsthatky ze stharých čhasů,“ ozval se Igor vesele. „S thím si nemhusíte dělhat stharosti, shíre.“</p>
<p>„Jaký zvláštní muž,“ poznamenala lady Sibyla mdle, když vstoupili dovnitř.</p>
<p>„Podle toho, jak vypadá, to snad ani není jeden muž.“</p>
<p>„Same!“</p>
<p>„Promiň. Myslím, že jeho srdce je na správném místě.“</p>
<p>„Výborně.“</p>
<p>„Nebo alespoň něčí srdce.“</p>
<p>„Ale teď už toho bylo, Same, vážně dost!“</p>
<p>„Dobrá, dobrá, ale musíš připustit, že vypadá tak trochu… podivně.“</p>
<p>„Žádný z nás nemůže za to, jak vypadá, Same.</p>
<p>Ale on vypadá, jako kdyby se pokusil… dobří bohové…“</p>
<p>„Ne, to snad…“ vydechla lady Sibyla.</p>
<p>Elánius nebyl proti honům, když už kvůli ničemu jinému, tak proto, že Ankh-Morpork málokdy nabízel lepší zvěřinu než tučné krysy ulovené kolem nábřeží a doků. Ale pohled na stěny nového velvyslanectví by jistě stačil k tomu, aby i ten nejnadšenější lovec o několik kroků ustoupil a vykřikl: Tak moment, počkejte, to snad…</p>
<p>Jak se zdálo, byl bývalý obyvatel domu velmi nadšený příznivec střelby, honů, rybaření a k tomu, aby pokryl každý kousek stěn získanými trofejemi, musel pravděpodobně provádět všechny tři činnosti najednou.</p>
<p>Teď na Elánia shlížely ze stěn stovky skleněných očí, až obscénně živých v záři ohně.</p>
<p>„Vypadá to tady skoro stejně jako v pracovně mého dědečka,“ ozvala se po chvíli tiše lady Sibyla. „Míval tam jelení hlavu, kterou mě vždycky děsil k smrti.“</p>
<p>„Je tady skoro <emphasis>všechno. </emphasis>Ale… to snad ne…“</p>
<p>„Drazí bohové,“ zašeptala lady Sibyla.</p>
<p>Elánius se zoufale rozhlédl. Dveřmi právě vcházel Navážka a nesl několik zavazadel.</p>
<p>„Postav se před to,“ sykl Elánius naléhavě.</p>
<p>„Ale tak vysoká já nejsem, Same! Ani tak široká!“</p>
<p>Troll se podíval z jednoho na druhého, pak obrátil pohled na trofeje a usmál se. Je tady chladněji, pomyslel si Elánius. Bere mu to rychleji.[*] Dokonce ani Noby s Navážkou nehrál poker v zimě.</p>
<p>„Něco v nepořádku?“ zaduněl troll.</p>
<p>Elánius si povzdechl. Proč to natahovat? Dříve nebo později si toho stejně všimne.</p>
<p>„Je mi to moc líto, Navážko,“ řekl a ustoupil stranou. Navážka vrhl na příšernou trofej lhostejný pohled a přikývl.</p>
<p>„Nojo, dřív takovejch věcí bejvalo…“ prohlásil nevzrušeně a opatrně položil zavazadla. „Ale ty zuby, to už samozřejmě nebudou pravý diamanty. Většinou je vytrhávali a místo nich tam dávali mnohem větší, skleněný.“</p>
<p>„Tobě to <emphasis>nevadí?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>užasla lady Sibyla. „Vždyť je to trollí hlava! Někdo si dal vycpat trollí hlavu a pověsil ji na stěnu!“</p>
<p>„No, moje nejni,“ pokrčil rameny Navážka.</p>
<p>„Ale vždyť je to tak <emphasis>strašné!</emphasis>“</p>
<p>Navážka chvilku stál v tichém zamyšlení a pak otevřel odřenou dřevěnou truhlu, v níž bylo všechno, co považoval za nutné si s sebou přivézt. „Konec konců, tohle je stará země, stará vlast,“ bručel. „Takže jestli vám to pomůže cítit se líp…“</p>
<p>Vytáhl z truhly menší truhličku a chvilku se v ní přehraboval. Byla plná věcí, které vypadaly jako úlomky kamení a útržky látek, a Navážka po chvíli vytáhl něco nažloutle hnědého a kulatého jako mělký čajový šálek.</p>
<p>„Už jsem to měl dávno rozbít,“ komentoval svou činnost, „ale je to jediná věc, která mi zbyla jako vzpomínka na mou babičku. Mívala v tom uložené různé drobnosti.“</p>
<p>„To je kus lidské lebky, že?“ zorientoval se nakonec Elánius.</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„A čí?“</p>
<p>„Ptal se někdo <emphasis>támhle toho, </emphasis>jak se menuje?“ odpověděl Navážka a v jeho hlase na okamžik zazněl ostrý tón. Pak misku opatrně odložil. „To byla jiná doba. Vy už nám dneska neusekáváte hlavy a my si z vaší kůže neděláme potahy na bubny. Všecko je v pohodě. A to je jediný, co je potřeba vědět.“</p>
<p>Posbíral znovu zavazadla a následoval lady Sibylu ke schodišti. Elánius znovu vrhl pohled na zavěšenou hlavu. Zuby <emphasis>byly </emphasis>delší, mnohem delší, než trollové mívali. Lovec musel být skutečně velmi odvážný a zkušený, aby si troufl na trolla v plné síle a přežil. Bylo mnohem jednodušší zabít nějakého starého, napůl zesláblého, a pak dát nahradit obroušené pahýly v dásních jiskřivými tesáky. Můj bože, my lidé, ale děláme věci… „Igore?“ zvolal, když se kolem prokolébal sloužící se dvěma obrovskými vaky. „Anho, vhaše excelhence?“</p>
<p>„Jsem já excelence?“ obrátil se Elánius s pozdviženým obočím k Hoptamovi. „Ano, vaše vznešenosti.“</p>
<p>„A vznešenost taky?“</p>
<p>„Ano, vaše vznešenosti. Jste vaše vznešenost, excelence hrabě Ankhský, velitel sir Samuel Elánius, vaše vznešenosti.“</p>
<p>„Zadržte, jen zadržte! Jeho vznešenost ruší sira, to vím. Je to, jako když máte v pokru eso.“</p>
<p>„Přesně definováno je to pravda, vaše vznešenosti, ale oni tady na tituly hrozně dají a je lepší hrát s plným nasazením, chmm, chmm.“</p>
<p>„Kdysi, ve škole, jsem měl funkci umývače tabule,“ ušklíbl se na něj Elánius vyzývavě. „Celý rok. To by nám nepomohlo? Představená Větralová říkala, že nikdo neumí tabuli umýt tak dokonale jako já.“</p>
<p>„To je užitečná informace, vaše vznešenosti, která by se nám pravděpodobně hodila v případě, že by nám chybělo několik bodíků, chmm, chmm,“ odpovídal s dokonale vážnou tváří Hoptam.</p>
<p>„My, Ighorové, jshme vhždycky nejrhaději řhíkali bhánovi bhán,“ řekl Igor. „A cophak jsthe si tho přhál?“</p>
<p>Elánius ukázal na hlavy, které pokrývaly stěny.</p>
<p>„Chtěl bych, aby tyhle trofeje co nejdříve zmizely. Mohu něco takového nařídit, že pane Strusko?“</p>
<p>„Vy jste velvyslanec, sire, chmm, chmm.“</p>
<p>„Dobrá, takže dolů s nimi,“ přikývl Elánius.</p>
<p>Igor vrhl na mnohočetné trofeje páchnoucí kafrem ustaraný pohled. „A tho jhako i mečhouna?“</p>
<p>„Ano, i mečouna,“ trval na svém Elánius pevně.</p>
<p>„A so shněžhného lheopharda? Thaky?“</p>
<p>„Ano. Oba dva.“</p>
<p>„Ale throlla ne?“</p>
<p>„<emphasis>Zvláště </emphasis>toho trolla. Na to dohlédněte!“</p>
<p>Dalo by se říci, že Igor najednou vypadal, jako kdyby se mu rozpadl svět, nebýt toho, že už tak vypadal předtím.</p>
<p>„A so s nimha mám udhělat, bháne?“</p>
<p>„To je vaše věc. Můžete je třeba hodit do řeky. Na trolla se zeptejte Navážky… Možná by se ta hlava měla pohřbít, nebo něco takového. Bylo by tady něco k večeři?“</p>
<p>„Bhyly by tham čherstvé zahtřaphačky[*], khule.[**], zelenej brot[***], vepřho na rhůznej zphůsob a třhípalcovhá párka v phravém sthřívku[****],“ odpověděl Igor, viditelně stále ještě rozrušen kvůli trofejím. „Zíthra nakhoupím, kdhyž mi dá bhaní pokhyny.“</p>
<p>„Je ,vepřo’ totéž co vepřové maso?“ ujišťoval se Elánius. Lidé v suchých krajích by jistě zaplatili slušnou sumičku, kdyby Igor nad jejich políčky vyslovil ona kouzelná slova jako „zatřapačky“ nebo „třípalcová párka ve střívku“.</p>
<p>„Je,“ přikývl Hoptam.</p>
<p>„A… co je v tom párku?“ .</p>
<p>„No… mhaso?“ nakrčil Igor čelo a vypadal, jako když je připraven dát se na útěk.</p>
<p>„Dobrá. Zkusíme je.“</p>
<p>Elánius se vydal nahoru a řídil se zvukem rozmlouvajících hlasů. Poměrně rychle našel ložnici, kde si Sibyla rozkládala oblečení na postel o velikosti menšího městského státu. Pleskot jí při tom pomáhala. Stěny byly obloženy umně vyřezávaným dřevěným ostěním. Postel byla z umně vyřezávaného dřeva. Všechno bylo vyrobeno z umně vyřezávaného dřeva. Z umně vyřezávaného dřeva nebyla jediná věc. Podlahy. Ty byly kamenné a šel z nich chlad.</p>
<p>„Je to tak trochu, jako kdybychom byli uvnitř hodin s kukačkou, co říkáš?“ zeptala se Sibyla. „Pleskot se nabídla, že mi bude dělat společnici a pokojskou.“</p>
<p>Pleskot zasalutovala.</p>
<p>„Proč ne?“ přikývl Elánius. Po takovém dni, jako byl tenhle, mu dámská komorná s dlouhým vlajícím plnovousem připadala docela normální.</p>
<p>„Ty podlahy jsou ale opravdu studené. Hned zítra je změříme na koberce,“ prohlásila lady Sibyla pevně. „Vím, že tady nebudeme dlouho, ale něco by tady mělo zůstat pro ty, kdo sem přijdou po nás.“</p>
<p>„Ano, drahá. To je skvělý nápad.“</p>
<p>„A támhle za těmi dveřmi je koupelna,“ ukazovala lady Sibyla hlavou. „Jak se zdá, jsou tady někde nablízku teplé prameny. A oni se na ně napojili. Dej si horkou koupel, uvidíš, že se budeš cítit mnohem líp.“</p>
<p>O deset minut později s ní Elánius v duchu šťastně souhlasil. Voda měla sice zvláštní barvu a páchla něčím, co by ve slušné společnosti nazval zkaženými vejci, ale byla příjemně horká a on cítil, jak mu odplavuje napětí ze svalů a únavu z celého těla.</p>
<p>Když se ve vaně pohodlně opřel, zavanul kolem něj poněkud stísňující pach fazolí připravovaných v druhořadé restauraci. Na druhé straně velké vany se u stěny pohupoval kus pemzy, který obvykle používal na obrušování ztvrdlé kůže na nohou. Elánius pozoroval, jak se pemza lehce pohupuje na vodě, a zíral na ni, aniž ji viděl, a doplňoval si při tom v duchu události dne.</p>
<p>Věci skutečně <emphasis>začínaly zapáchat, </emphasis>stejně jako voda v jeho lázni. Mazanec z křemence byl ukraden, že? Ale to je mi <emphasis>opravdu </emphasis>náhodička!</p>
<p>Byl to skutečně výstřel do tmy. Ale v posledních dnech měl, co se týkalo nočních cílů, poměrně šťastnou ruku. Někdo odcizil repliku Mazance a teď ještě navíc chybí i ten <emphasis>pravý </emphasis>a v Ankh-Morporku našli mrtvolu člověka, který dělal nejlepší formy na gumové odlitky. Nepotřebovali jste Navážkův mozek ochlazený ledovou vánicí, abyste pojali podezření, že je v tom nějaká souvislost.</p>
<p>Nedala mu spát jakási zasutá vzpomínka. Někdo něco řekl a on si v té chvíli pomyslel, že je to divné, ale pak se stalo něco jiného a původní myšlenka mu vypadla z hlavy. Bylo to něco o… vítejte do Bjonku. Jenže…</p>
<p>Dobrá, takže tady byl. O tom nebylo pochyb.</p>
<p>K dokonalému potvrzení této skutečnosti došlo zhruba o půl hodiny později, při večeři.</p>
<p>Elánius se zakousl do párku a užasle se na něj podíval. „Copak je to tady uvnitř? Co je tady to všechno… to růžové?“ zkoumal pochutinu.</p>
<p>„Ehm, to je maso, vaše vznešenosti,“ prohlásil Hoptam, sedící na druhé straně stolu.</p>
<p>„A kde je všechno to ostatní? Kde jsou všechny ty bílé kousky a žluté kousky a ty zelené kousky, u nichž člověk vždycky doufá, že jsou to bylinky?“ . „Víte, místní znalec by ankh-morporské párky nepovažoval za párky, sire, chmm, chmm.“</p>
<p>„No ne, vážně? A jak by je tedy nazval?“</p>
<p>„Nejspíš moučná buchta, vaše vznešenosti. Nebo možná ještě nevyvedena nádivka. Tady totiž platí zákony, které umožňují pověsit řezníka, jehož párky nejsou čisté maso. Mohli by ho pověsit dokonce i tehdy, kdyby nebyl schopen přesvědčit komisi, odkud maso pochází, tedy pojmenovat domácí zvíře, kterého k výrobě uzenek použil. A tím nemyslím, že by měl čuníka pojmenovaného Pašík nebo kozla jménem Bobeš, tím hůře, nedej bože, kdyby ty uzenky byly z kocoura Mikeše, chmm, chmm. Jsem si ovšem jistý, že kdyby vaše vznešenost dávala přednost té trochu ostřejší ankh-morporské chuti, mohl by Igor připravit nějaký ten talíř ze starého chleba a pilin.</p>
<p>Děkuji vám za tu vlasteneckou poznámku,“ zabručel Elánius. „No, ale jak se zdá, jsou ty párky opravdu… v pořádku. Já jen, že na první pohled to pro mě byl tak trochu šok. Ne!“</p>
<p>Položil ruku přes korbel, aby zastavil Igora, který se mu chystal nalít pivo. „Nhěco se stáhlo, bháne?“</p>
<p>„Jen vodu, prosím,“ odpověděl Elánius. „Pivo ne.“</p>
<p>„Bhán nebhije… bhivo?“</p>
<p>„Ne. A nebyl by nějaký korbel, který by neměl tuhle přihlouplou tvář?“ zeptal se Elánius, který si prohlížel nádobu. „A mimochodem, nevíte někdo, proč má ten korbel poklici? To tady mají strach, aby jim dovnitř nenapršelo?“</p>
<p>„Tak tohle jsem nikdy přesně nezjistil,“ obrátil se k Elániovi Hoptam, když se Igor vyšoural z místnosti. „Ale podle mých pozorování slouží ta poklice k tomu, aby zabránila vylévání piva, když se korbelem při zpěvu mává do taktu, chmm, chmm.“</p>
<p>„Aha, takže starý problém s lemtáním piva,“ pochopil Elánius. „To je chytrý nápad!“</p>
<p>Sibyla mu poklepala na koleno. „Tady nejsi v Ankh-Morporku, drahý,“ upozorňovala.</p>
<p>„Tak, teď jsme sami, vaše vznešenosti,“ řekl Hoptam a naklonil se blíž. „Máni opravdu starosti o pana Spáče. Byl tady prozatímním vyslancem, vzpomínáte? Jak se zdá, tak zmizel, chmm, chmm. A zmizely i některé jeho osobní věci.“</p>
<p>„Co dovolená?“</p>
<p>„V tomhle pohnutém čase rozhodně ne, sire! A kromě toho -“</p>
<p>Ozval se náraz dřeva o dřevo. Vstoupil Igor, který s neskrývaně nesouhlasným výrazem přinášel žebřík. Hoptam se opřel v židli.</p>
<p>Elánius se přistihl, že zívá. „Myslím, že lépe uděláme, když si o tom promluvíme až ráno,“ řekl, zatímco Igor vlekl žebřík k příšerným loveckým trofejím. „Byl to přece jen dlouhý a namáhavý den, když to všechno spočítáte.“</p>
<p>„Samozřejmě, vaše vznešenosti.“</p>
<p>Matrace na posteli byly tak měkké, že si na ně Elánius lehal opatrně a s maximální nedůvěrou, protože měl strach, aby se mu náhodou nezavřely nad hlavou. A polštář byl… Každý jednoduše ví, že polštář je pytel plný peří, že? A ne aby to byla tahle velká plochá hladká věc, kterou vůbec necítil pod hlavou.</p>
<p>„Přelož si to napůl nebo nadvakrát, Same,“ ozval se hlas lady Sibyly odněkud z hlubin postele. „Dobrou noc.“</p>
<p>„Dobrou.“</p>
<p>„Same?“</p>
<p>Jedinou odpovědí jí bylo Elániovo chrápání. Sibyla si povzdechla a obrátila se na bok.</p>
<p>Elánius se několikrát probudil, když do ložnice dolehly nárazy zdola.</p>
<p>„Sněžný leopard,“ zabručel a ponořil se znovu do spánku.</p>
<p>Pak se ozval silnější úder.</p>
<p>„Los,“ broukla lady Sibyla.</p>
<p>„Sob?“ zahučel ze spánku Elánius.</p>
<p>„Ne, rozhodně los.“</p>
<p>O chvíli později se zdola ozval výkřik, náraz a pak podivný zvuk, který zněl, jako kdybyste na stole přidrželi obrovské dřevěné pravítko a brnkli na ně.</p>
<p>„Mečoun,“ ozvali se Sam i Sibyla jako jeden muž a spali dál.</p>
<p>„Měl byste předat své pověřovací listiny vládcům Bjonku,“ oznámil ráno Struska Elániovi.</p>
<p>Elánius vyhlížel z okna. Před vyslanectvím stáli v naškrobeném pozoru dva strážní v duhově zabarvených uniformách.</p>
<p>„Co <emphasis>ti </emphasis>tam dělají?“ zamračil se Elánius.</p>
<p>„Hlídají,“ odpověděl Hoptam.</p>
<p>„Hlídají koho před kým?“</p>
<p>„Jen tak všeobecně hlídají, chmm, chmm. Myslím, že většina lidí si myslí, že takové stráže dodávají každé důležité budově ten konečný lesk a úpravnost.“</p>
<p>„Co jste to říkal o těch pověřovacích listinách?“</p>
<p>„Jsou to jen formální dopisy od lorda Vetinariho, které potvrzují vaše poslání. Chmm, chmm… zvykové právo je trochu složitá věc, ale v tomto okamžiku je pořadí důležitosti budoucí Dolní král, lady Margolotta a baron z Überwaldu. Každý z nich ovšem bude předstírat, že o vaší návštěvě u těch ostatních dvou nic neví. Tomu se říká uspořádání. Je to hrozně neohrabaný systém, ale pomáhá zachovat rovnováhu a mír.“</p>
<p>„Pokud dobře rozumím vašemu poučení,“ začal Elánius pomalu a stále pozoroval stráže, „tak za dnů královského Überwaldu řídili celé to zatracené představení vlkodlaci a upíři a všichni ostatní byli jen obídek.“</p>
<p>„Poněkud zjednodušené, ale v zásadě pravdivé, chmm,“ přikývl Hoptam a oprášil Elániovi z ramene nějaké smítko.</p>
<p>„A pak se to najednou pokazilo a nejmocnějšími se stali trpaslíci, protože trpaslíci žijí od jednoho konce Überwaldu k druhému a všichni jsou ve spojení…“</p>
<p>„Jejich systém každopádně odolává politickým změnám, to je třeba přiznat.“</p>
<p>„A pak… co že to bylo? Pojídání chroustů?“</p>
<p>„Pozření v Chroušti, chmm, chmm. ,Pozření je überwaldské slovo pro ,setkání’ a Chroušť je důležité město proti proudu řeky, proslulé těstovinami vyráběnými ze lnu. Všichni tam cestují aby… byli u uspořádání. Nikdo v té době nebude válčit s ostatními a všude zavládne mír. Nebude se pěstovat žádný česnek, nebude se tavit žádné stříbro. A vlkodlaci a upíři slíbili, že tyhle věci nebudou zapotřebí. Chmm, chmm.“</p>
<p>„Tak to vypadá, že jsou všichni nějací důvěřiví,“ zabručel Elánius.</p>
<p>„Ale zatím se zdá, že to funguje, chmm, chmm.“</p>
<p>„A co si o tom všem myslí lidé?“</p>
<p>„Víte, lidé byli v historii Überwaldu vždycky jen takový šum v pozadí, vaše vznešenosti.“</p>
<p>„A pro nemrtvé to musí být dost nudná záležitost.“</p>
<p>„Hmm, ti bystřejší vědí, že sláva starých časů už je ta tam a nikdy se nevrátí.“</p>
<p>„No ano, v tom je ten trik, že? Najít vždycky ty chytré?“ Elánius si nasadil helmu. „A jací jsou tady trpaslíci?“</p>
<p>„Všeobecně se říká, že budoucí Dolní král je velmi chytrý, sire. Chmm, chmm.“</p>
<p>„Jak si na tom stojí v Ankh-Morporku?“</p>
<p>„Může Ankh-Morpork vzít na vědomí nebo si ho ani nevšimnout, vaše vznešenosti. Je to tak půl na půl, myslím, že nás nemá nijak zvlášť v lásce.“</p>
<p>„A já myslel, že je to Albrecht Albrechtsson, kdo nás nemá rád?“</p>
<p>„Ne, vaše vznešenosti. Albrecht je ten, který by nejraději viděl Ankh-Morpork vypálený a srovnaný <emphasis>se zemí. </emphasis>Rydzik si jen přeje, abychom neexistovali.“</p>
<p>„A já myslel, že ten patří k hodným hochům!“</p>
<p>„Vaše vznešenosti, slyšel jsem vás cestou sem několikrát vyjádřit se nesouhlasně o jistých dějích v Ankh-Morporku, chmm, chmm.“</p>
<p>„Ano, jenže já tam <emphasis>žiju! Jsem odtamtud! </emphasis>„Já můžu! <emphasis>To je patriotismus!</emphasis>“</p>
<p>„Na celém světě, vaše vznešenosti, kamkoliv přijdete, se můžete setkat s definicí chmm, chmm… ,hodný hoch’, což ovšem automaticky neznamená ,má rád Ankh-Morpork’. Troufám si tvrdit, že to konec konců sám zjistíte. S těmi dalšími dvěma už bude rozhovor a jednání mnohem snazší. Ten malý trik se strážemi mohla včera večer nastražit lady Margolotta. Rozhodně to byla ona, kdo mě přiměl, abych vás přivedl zpět. Taky vás zve na drink.“</p>
<p>„Oh.“</p>
<p>„Je to upírka, chmm, chmm.“</p>
<p>„<emphasis>Cože?</emphasis>“</p>
<p>Hoptam si povzdechl. „Vaše vznešenosti, myslel jsem, že už jste to pochopil. Upíři jsou prostě součástí Überwaldu. Oni sem patří. Obávám se, že to je něco, s čím se budete muset smířit. Pokud jsem byl dobře informován, tak v poslední době získávají krev… chmm, chmm, dohodou. Na některé lidi dělá titul velký dojem, vaše vznešenosti.“</p>
<p>„Dobří bohové!“</p>
<p>„Tak tak. Vy ale budete každopádně v bezpečí. Pamatujte na svou diplomatickou imunitu, chmm, chmm.“</p>
<p>„Nezdálo se mi, že by to včera tak docela fungovalo v Triklestském průsmyku.“</p>
<p>„Ach to, to byli jen obyčejní bandité.“</p>
<p>„Vážně? A už se objevil ten váš člověk, ten Spáč? Ohlásil jste jeho zmizení zdejší Hlídce?“</p>
<p>„Tady žádná Hlídka, v tom smyslu, jak mu rozumíme my, není, sire. Viděl jste je. Jsou to… hlídači bran, pohůnkové vládců města, chmm, chmm, ne zástupci práva. Ale pátrání probíhá.“</p>
<p>„Musí se téhle návštěvy Sibyla účastnit se mnou?“ zeptal se Elánius a pomyslel si trpce: není to dlouho, co byla naše Hlídka úplně stejná…</p>
<p>„Obvykle ji vykoná jen nový velvyslanec a jeho ochrana.“</p>
<p>„Dobrá, Navážka tady zůstane a dohlédne na ni, v pořádku? Dnes ráno prohlásila, že si opravdu myslí, že by to tady vypadalo mnohem lépe, kdyby sem přišlo pár slušných koberců, a když vyrazí s metrem do terénu, tak ji nic nezastaví. Vezmu s sebou Pleskot a jednoho z mládenců z venku, jen pro formu, předpokládám, že vyjedete také?“</p>
<p>„Mě tam nebude zapotřebí, sire. Chmm, chmm. Nový vozka zná cestu. Morporština je diplomatický jazyk, takže se dohodnete a já… já provedu jistá další pátrání.“</p>
<p>„Jistě delikátní pátrání?“</p>
<p>„Jistěže, vaše vznešenosti.“</p>
<p>„Jestli byl zabit, nebude to vlastně vypovězení války?“</p>
<p>„Ano a ne, vaše vznešenosti.“</p>
<p>„Cože? Spáč <emphasis>byl… je </emphasis>náš člověk!“</p>
<p>Hoptam se zatvářil rozpačitě. „To by ovšem všechno záviselo na tom, kde právě byl a co dělal…“</p>
<p>Elánius na něj na okamžik upřel nechápavý pohled, pak ale mince dopadla a jeho mozek se rozeběhl. „Špionáž?“</p>
<p>„Sbíral informace. To dělá každý, chmm, chmm.“</p>
<p>„Dobrá, ale když najdete diplomata, který už zašel daleko, tak ho prostě sbalíte a s ostrou notou pošlete domů, ne?“</p>
<p>„Kolem Kruhového moře, sire, to by se stalo kolem Kruhového moře. Ale je možné, že tady k tomu mají poněkud… chmm, chmm… ostřejší přístup.“</p>
<p>„Myslíte tím něco <emphasis>ostřejšího </emphasis>než notu?“</p>
<p>„Přesně tak, vaše vznešenosti. Chmm.“ Jeden ze strážných byl kapitán Tetínek. Nastaly nějaké drobné potíže, ale nakonec došli k dohodě. Argument, že když má kapitán Tetínek Elánia hlídat, pak může být klidně tam, kde <emphasis>je</emphasis> Elánius, přece jen nakonec přinesl své ovoce. Tetínek vypadal jako až bolestivě logicky uvažující muž.</p>
<p>Když kočár drkotal městem, vrhal na Elánia neustále zvědavé pohledy. Vedle něj seděla Pleskot a mlčky kývala nohama. Elánius si také všiml, i když to nebyla jedna z těch věcí, kterých by si byl za obvyklých okolností zvyklý všímat, že tvar jejího hrudního plátu byl poněkud pozměněn, pravděpodobně tímtéž zbrojířem, k němuž chodila Angua. Teď plát naznačoval, že hruď, která se pod ním ukrývá, nemá tak docela stejný tvar jako hruď, kterou byste našli, například, pod pancířem desátníka Nóblhócha, i když na druhé straně je pravděpodobné, že nikdo na světě neměl hrudník stejného tvaru jako desátník Nóblhóch,</p>
<p>A na nohou měla své železné boty se železnými podpatky.</p>
<p>„Poslyšte, nemusíte s námi jezdit,“ řekl Elánius nahlas.</p>
<p>„Ale ano, musím.“</p>
<p>„Tím jsem myslel, že se ještě můžeme vrátit a vzít s sebou místo vás Navážku. I když si myslím, že by došlo ještě k většímu pozdvižení, kdybych vzal do trpasličího lomu trolla… Tedy, myslel jsem ještě větší, než… vlastně… kdybych tam vzal.!.“</p>
<p>„Děvče,“ napomáhala mu klidně Pleskot.</p>
<p>„No… hm, ano.“ Elánius cítil, jak kočár zpomalil, přestože ještě neopustili obvod města, a vyhlédl ven.</p>
<p>Před nimi, napříč přes malé náměstí, byla jakási pevnůstka, která však měla mnohem mohutnější a větší bránu, než by člověk při její velikosti čekal. Elánius se na ni se zájmem díval, když se náhle otevřela, ovládaná zevnitř někým, kdo nebyl vidět.</p>
<p>Za branou byl svah. Celá pevnost byla prakticky jediným celistvým prostorem, uzavřeným třemi stěnami, stropem a branou, které obklopovaly klesající tunel.</p>
<p>„Trpaslíci žijí pod městem?“ zeptal se, když slábnoucí světlo shora nahradila blikavá zář loučí. Ale i tak bylo jasně vidět, že kočár projíždí kolem dlouhé, opravdu velmi dlouhé řady stojících vozíků. Ostrůvky světla odhalovaly koně a kočí, kteří postávali v hloučcích a rozmlouvali mezi sebou.</p>
<p>„Pod větší částí celého Überwaldu,“ odpověděla Pleskot. „Tohle je jen nejbližší vchod, pane. Pravděpodobně budeme muset už brzo na chvíli zastavit, protože koně nemají rádi - no ano.“</p>
<p>Kočár znovu zastavil a vozka zabušil na střechu, aby dal cestujícím vědět, že tady je konečná. Dlouhá řada vozíků se klikatila dolů dalším tunelem, ale kočár zastavil v malé jeskyni s mohutnými dveřmi. Tam čekali dva trpaslíci. Na zádech měli pověšeny sekery, i když podle trpasličích měřítek to znamenalo spíše „být slušně oblečen“ než „těžce ozbrojen“. Jejich chování však mluvilo mezinárodním jazykem lidí hlídajících brány kdekoliv na světě. „Velitel Samuel Elánius, ankh-morporská měst… ankh-morporský velvyslanec,“ řekl Elánius a podal jednomu z nich své doklady. Mělo to jednu výhodu - nebylo příliš těžké jednat s trpaslíky s jistým nadhledem.</p>
<p>K Elániovu úžasu trpaslík doklady pečlivě prolistoval a pročetl, přičemž mu druhý nahlížel přes rameno a poukazoval na zajímavé články a doplňky. Stejně pečlivě oba trpaslíci prozkoumali i úřední pečeť.</p>
<p>Jeden z nich pak ukázal na Pleskot. „<emphasis>Kra‘k?</emphasis>“</p>
<p>„Můj osobní doprovod,“ odpověděl Elánius. „Je třeba ji zahrnout pod hlavičku ,společní členové doprovodu’, viz strana dvě,“ dodal ochotně.</p>
<p>„Musíš přehlídat tvoje kočvár.“</p>
<p>„Ne. Mám diplomatickou imunitu,“ zavrtěl Elánius hlavou. „Řekněte jun to, Pleskot.“</p>
<p>Naslouchali Řiťčině naléhavé trpasličtině. Pak druhý trpaslík, jehož tvář dávala najevo, že ho něco napadlo, a který už chvilku poskakoval nahoru a dolů jako opička na gumičce, strčil do svého společníka a odvedl ho stranou.</p>
<p>Spustil se proud šepotu. Elánius nerozuměl, ale zachytil slovo Triklest. A vzápětí slovo <emphasis>,hr’grag’ -</emphasis>trpasličí číslovku třicet.</p>
<p>„A sakra,“ zavrčel. „A psa, psa taky?“</p>
<p>„Uhodl jste, pane.“</p>
<p>Trpaslíci mu najednou až s podezřelým spěchem vrátili dokumenty. Elánius mohl číst v jazyce těl, i když písmo bylo tentokrát menší než obvykle: vznikl tady nějaký menší problém, ale vzhledem k okolnostem bude lepší ponechat jeho řešení na někom, kdo má mnohem vyšší plat než my.</p>
<p>Jeden z nich zatáhl za šňůru zvonku u dveří. Po nějaké době se dveře odsunuly a odhalily malý pokojík.</p>
<p>„Musíme dovnitř, pane,“ pobídla ho Pleskot.</p>
<p>„Ale uvnitř už nejsou žádné další dveře!“</p>
<p>„To je v pořádku, pane.“</p>
<p>Elánius vešel. Trpaslíci za nimi dveře zasunuli a ponechali je o samotě v pokojíku osvětleném jedinou svící.</p>
<p>„To je nějaká čekárna?“ odhadoval Elánius.</p>
<p>Někde hodně daleko cosi udělalo <emphasis>klonng. Zem </emphasis>místnosti se zatřásla a pak měl Elánius nejistý pocit pohybu.</p>
<p>„Ta místnost se <emphasis>hýbe?</emphasis>“</p>
<p>„Ano, pane. Spouští se pravděpodobně o několik set metrů dolů. Myslím si, že to všechno funguje na principu protizávaží.“</p>
<p>Stáli tiše, protože nevěděli, co by měli říci, a stěny kolem nich praskaly a sténaly. Pak se ozvalo zachřestění, chvilkový pocit zvýšené váhy a místnost se zastavila.</p>
<p>„Ať nás povedou kam nás povedou, mějte oči a uši otevřené,“ ozval se Elánius. „Cítím, že se něco děje.“</p>
<p>Dveře se odsunuly stranou. Elánius vyhlédl ven, na noční nebe podzemí. Všude kolem něj byly hvězdy… Byly i pod ním…</p>
<p>„Myslím, že jsme zajeli příliš hluboko,“ prohlásil. Pak mu ale mozek logicky vysvětlil, co kolem sebe vidí. Pohyblivá místnost je dovezla někam na boční stěnu obrovské jeskyně. Díval se na tisíce blikajících svíček nebo kahanů, hořících na dně i na bočních římsách podzemního prostoru. Teď, když si jeho zrak přivykl na temnotu, viděl, že se mnohá světla pohybují.</p>
<p>Vzduch duněl zvukem mnoha hlasů, které se ozvěnou odrážely od stěn jeskyně a proplétaly se v mnohohlasém chóru. Občas z něj vynikl nějaký výkřik nebo smích, ale jinak to bylo nekonečné moře zvuku, narážející na pobřeží ušních bubínků.</p>
<p>„Já myslel, že vaši lidé žijí v malých dolech,“ obrátil se Elánius k Pleskot.</p>
<p>„Víte, pane, já si taky původně myslela, že lidé žijí v malých dřevěných domcích,“ odpověděla mu, vytáhla z výklenku ve skalní stěně vedle dveří svíci a zapálila ji. „A pak jsem uviděla Ankh-Morpork.“</p>
<p>Na způsobu, jakým se světla pohybovala, bylo něco povědomého. Celé jedno souhvězdí směřovalo k neviditelné stěně, kde odražené světlo velmi slabě vykreslilo ústí mohutného tunelu. Před ním bylo vidět řadu světel.</p>
<p>Napadlo ho, že to vypadá jako zástup lidí, kteří postupují k něčemu, co ta nehybná řada… hlídá.</p>
<p>„Ti lidé tam dole nejsou právě šťastní,“ ozval se Elánius. „Připadá mi to jako dav. Podívejte, dá se to odhadnout podle způsobu, jak se pohybují.“</p>
<p>„Velitel Elánius?“</p>
<p>Otočil se. V šeru rozeznal několik trpaslíků, z nich každý měl na helmici připevněnou svíčku. Před nimi stál, alespoň se zdálo, další trpaslík.</p>
<p>Viděl podobné trpaslíky v Ankh-Morporku, ale každý z nich rychle cupital pryč. Tohle byl <emphasis>dolní </emphasis>trpaslík.</p>
<p>Oblek, který měl na sobě, byl vytvořen z překrývajících se kovových plátů. Místo malé kulaté helmy, o níž si Elánius myslel, že se s ní trpaslíci už rodí, měl na hlavě špičatý kožený klobouk, který měl po obvodu větší počet kožených klapek. Ta přední byla zvednuta a uvázána k dýnku, aby nositel oné zvláštní pokrývky viděl do světa, nebo alespoň na jeho část ukrytou pod zemí. Celkově vypadal jako kovový jehlan s koženou špičkou.</p>
<p>„Ehm, ano, to jsem já,“ přikývl Elánius.</p>
<p>„Vítejte do Smaltzbergu, vaše výsosti. Jsem král <emphasis>jar’ahk‘haga, </emphasis>což byste do vašeho jazyka převedli asi jako-“</p>
<p>Ale Elániovy rty se už rychle pohybovaly, jak se v duchu snažil slova přeložit.</p>
<p>„Ten…, který zkouší… myšlenky?“</p>
<p>„Aha! Tak by se to dalo říci, máte pravdu. Jmenuji se Cákryš. Byl byste tak laskav a následoval mě? Nebude to trvat dlouho.“</p>
<p>Postava vykročila. Jeden z trpaslíků se velmi jemně opřel Elániovi do zad, aby mu tak naznačil, že má krále následovat.</p>
<p>Zvuky zdola se znásobily. Někdo křičel.</p>
<p>„Máte nějaké potíže?“ zeptal se Elánius, který mezitím dohonil rychle kráčejícího Cákryše.</p>
<p>„My nikdy nemáme potíže.“</p>
<p>Aha, a už mi lže, pomyslel si Elánius. Tak budeme diplomatičtí.</p>
<p>Elánius následoval trpaslíka několika dalšími jeskyněmi. Nebo tunely… Bylo těžké to určit, neboť Elánius se mohl v temnotě spolehnout jen na vlastní odhad okolního prostoru. Občas minuli osvětlený vchod do další jeskyně nebo tunelu. U každého stály stráže se svíčkami na helmicích.</p>
<p>Neustále v něm pípal dokonale vyladěný citlivý radar zkušeného policajta. Cítil to napětí, atmosféru tiché paniky. Vzduch jí doslova houstl. Občas se kolem mihli jiní trpaslíci, nevšímaví, mířící za svými povinnostmi. Dělo se něco <emphasis>velmi </emphasis>špatného.</p>
<p>Ti lidé tady nevěděli, co by měli dělat, a proto se pokoušeli dělat <emphasis>všechno. </emphasis>A uprostřed toho všeho museli důležití důstojníci přestat dělat to, co bylo potřeba, protože nějaký pitomec z bůhví kterého města musel někomu předat kus papíru.</p>
<p>Nakonec se v temnotě otevřely dveře. Vedly do velké, zhruba oválné jeskyně, která díky stěnám lemovaným knihovnami plnými knih a velkému psacímu stolu posetému papíry vypadala jako kancelář.</p>
<p>„Sedněte si, veliteli.“</p>
<p>S praskáním se rozhořela zápalka. Někdo zapálil jedinou svíci ztracenou v temnotě.</p>
<p>„Snažíme se, aby se tady naši hosté cítili vítáni,“ promluvil ze tmy Cákryš a vsunul se za svůj stůl. Sundal si špičatý klobouk a k Elániovu nesmírnému úžasu si nasadil brýle s tmavými skly.</p>
<p>„Máte své papíry?“ pokračoval. Elánius mu je podal.</p>
<p>„Tady se píše ,jeho milost’,“ řekl trpaslík, když si v nich chvíli četl.</p>
<p>„Ano, to jsem já.“</p>
<p>„Taky je tady napsáno ,sir’.“</p>
<p>„To jsem taky já.“</p>
<p>„A excelence.“</p>
<p>„Obávám se, že to taky.“ Elánius popuzeně zúžil oči. „Nějakou dobu jsem byl taky služba na tabuli.“</p>
<p>Za dveřmi na vzdálenějším konci místnosti se ozval tlumený zvuk rozčilených hlasů.</p>
<p>„Co dělá služba na tabuli, veliteli?“</p>
<p>„Cože? No, musel jsem vždycky ve škole po hodině umýt tabuli.“</p>
<p>Trpaslík vážně pokýval hlavou. Hlasy zesílily, bylo jich mnohem více. Trpasličíma byla skvělá řeč, když byl člověk dotčený, a ještě lepší, když byl rozzlobený.</p>
<p>„Stírání moudra, když bylo sděleno!“ prohlásil Cákryš a křičel při tom, aby ho všichni slyšeli.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Úkol, který může být svěřen jen důvěryhodným!“</p>
<p>„No, dalo by se to tak…“</p>
<p>Cákryš složil papíry, podal je zpět Elániovi <emphasis>& </emphasis>vrhl krátký pohled na Pleskot.</p>
<p>„No, zdají se být v pořádku,“ pokýval hlavou. „Měl byste chuť na skleničku, než odejdete?“</p>
<p>„Prosím? Myslel jsem, že se mám ohlásit vašemu králi?“ Nadávky na druhé straně dveří začaly být tak ohnivé, že hrozilo nebezpečí, že dveře od nich vzplanou.</p>
<p>„Víte, to není zapotřebí,“ zavrtěl hlavou Cákryš. „V současné chvíli by neměl být obtěžován -“</p>
<p>„- nepodstatnými maličkostmi?“ doplnil Elánius. „Myslel jsem si, že tak tomu mělo být. A taky jsem si vždycky myslel, že trpaslíci dělají věci tak, jak by měly být udělány.“</p>
<p>„V tomto okamžiku by to nebylo… moudré,“ řekl Cákryš, který musel v nastalém hluku zesílit hlas. „Jsem si jist, že mi rozumíte.“</p>
<p>„Předpokládejme, že jsem velmi hloupý člověk,“ odpověděl Elánius. „Ujišťuji vás, vaše excelence, že to, co vidím já, vidí i král, co slyším já, slyší i král.“</p>
<p>„A vy tomu snad v téhle chvíli i věříte, co?“</p>
<p>Cákryš zabubnoval prsty na desku stolu. „Vaše excelence, nestrávil jsem ve vašem městě nijak dlouhý čas, ale stačil k tomu, abych… poznal vaše způsoby natolik, že poznám, když si ze mě děláte legraci.“</p>
<p>„Mohu mluvit bez zábran?“</p>
<p>„Podle toho, co jsem o vás slyšel, vaše tabulová služebnosti, to obvykle děláte.“</p>
<p>„Už jste našli Mazanec z křemence?“</p>
<p>Výraz na Cákryšově tváři naznačoval, že Elánius zasáhl. A taky to, že další věc, kterou trpaslík řekne, bude zase lež.</p>
<p>„Jaké to povídáte podivné a nepravdivé věci! Neexistuje možnost, že by byl Mazanec ukraden! To jsme prohlásili jednou provždy! Tohle je lež, kterou bychom neradi slyšeli znovu!“</p>
<p>„Řekl jste mi -“ pokusil se Elánius. Podle zvuků za dveřmi už se tam trpaslíci prali.</p>
<p>„Při příležitosti korunovace všichni Mazanec uvidí! To je věc, do které není nic ani Ankh-Morporku, ani nikomu jinému. Protestuji proti tomuto zasahování do našich vnitřních záležitostí!“</p>
<p>„Já pouze -“</p>
<p>„Kromě toho není naší povinností ukazovat Mazanec kdejakému učmuchanému potížistovi! Je to svatá relikvie a velmi dobře střežená!“</p>
<p>Elánius mlčel. Cákryš byl lepší než Duncan Dokážuto. „Mazancem se nedá pohnout! Je v dokonalém bezpečí!“ Teď už Cákryš křičel.</p>
<p>„Hmm, chápu,“ přikývl Elánius tiše.</p>
<p>„Výborně.“</p>
<p>„Takže jste ho zatím <emphasis>nenašli.</emphasis>“</p>
<p>Cákryš otevřel ústa, pak je zavřel a nakonec ztěžka dosedl do svého křesla. „Myslím si, vaše vznešenosti, že byste raději měl…“</p>
<p>Dveře na vzdálenějším konci místnosti zapraskaly a rozletěly se dokořán. Dovnitř vdusal další trpaslík, kuželovitý ve svém plechovém obleku a koženém klobouku, zastavil se, rozhlédl, vrátil se zpět ke dveřím, vykřikl nějaké dodatečné poznámky na někoho, kdo zůstal venku, a pak rázným krokem zamířil ke dveřím za Elániovými zády, očividně s úmyslem vyjít ven z místnosti. Zastavil se, když málem narazil do Elánia.</p>
<p>Trpaslík zaklonil hlavu, aby se mu podíval do obličeje. On sám neměl ani tak tvář, jako pár zlostně planoucích očí ve stínu kožených chlopní.</p>
<p>„Arnak-Morporák?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Elánius nerozuměl slovům, která následovala, ale ošklivý tón z nich jen jen odkapával. Důležité bylo zachovat si neutrální úsměv. To bylo diplomatické.</p>
<p>„Nuže, děkuji vám,“ prohlásil. „A pokud mohu něco -“</p>
<p>Trpaslík najednou popuzeně zabručel. Zahlédl totiž Pleskot.</p>
<p>„<emphasis>Ha’ak!</emphasis>“<emphasis> zvolal.</emphasis></p>
<p>Elánius zaslechl, jak někdo prudce zalapal po dechu. Kolem dveří se mezitím shromáždil větší počet dalších trpaslíků. Pak se podíval dolů na Pleskot. Měla_zavřené oči a třásla se po celém těle.</p>
<p>„Co je to zač?“ obrátil se přes hlavu rozčíleného trpaslíka k Cákryšovi. ‘</p>
<p>„To je Albrecht Albrechtsson,“ odpověděl Ten, který zkouší myšlenky.</p>
<p>„Ten druhý v pořadí?“ ujišťoval se Elánius.</p>
<p>„Ano,“ odpověděl Cákryš ochraptěle.</p>
<p>„Pak řekněte tomu <emphasis>tvorovi, </emphasis>že jestliže ještě jednou použije tento výraz v přítomnosti mé nebo kohokoliv z mých lidí, dojde <emphasis>okamžitě </emphasis>k - jak se v řeči diplomatů říká - represáliím. Zabalte to do těch diplomatických blábolů a dejte mu to sežrat, ano?“</p>
<p>Okrajové oblasti Elániova sluchu zachytily zvláštní napětí v ovzduší, které dávalo tušit, že někteří naslouchající trpaslíci rozumějí, o čem je řeč. Dva z trpaslíků dokonce s odhodlanými výrazy vykročili směrem k nim.</p>
<p>Cákryš ze sebe vychrlil záplavu napůl hysterické trpasličtiny právě ve chvíli, kdy oba trpaslíci uchopili Albrechta Albrechtssona za paže a odváděli ho rázně pryč, ale i tak jeden z nich stačil Tomu, který kontroluje myšlenky něco zašeptat.</p>
<p>Ten se obrátil k Elániovi. „Náš… ehm… král si vás přeje vidět,“zamumlal.</p>
<p>Elánius se zadíval ke dveřím. Teď jimi pospíchaly celé skupinky trpaslíků. Někteří z nich byli oblečeni v tom, co Elánius považoval za „normální“ trpasličí šaty, jiní v uhlově černých kůžích podzemních klanů. Ale všichni, bez výjimky, se na něj podívali, když procházeli kolem.</p>
<p>Nakonec se prostor až ke dveřím vylidnil.</p>
<p>„Vyjdete se mnou?“ obrátil se k prvnímu trpaslíkovi.</p>
<p>„Nepožádal mě o to, takže ne,“ zavrtěl hlavou Cákryš. „Přeju vám hodně štěstí, vaše tabulová služebnosti!“</p>
<p>Za dveřmi byla další místnost plná knih, která se ztrácela jak vzhůru, tak někam daleko do stran. Tu a tam hořící svíce slabě měnily kvalitu neprůhlednosti temnoty. Nicméně jich bylo mnoho, těch bodů, které dávaly alespoň orientační rozměr prostoru. Elánia napadlo, jak <emphasis>obrovská </emphasis>musí tahle místnost být.</p>
<p>„Tady je záznam o každém manželství, narození, o každém úmrtí, o každém stěhování trpaslíka z dolu do dolu, úspěchy krále každého dolu, postup každého trpaslíka <emphasis>k‘zakra, </emphasis>důlní práva, historie proslulých seker… a všechny jiné zaznamenání hodné věci,“ ozval se hlas za jeho zády. „A co je nejdůležitější, každé rozhodnutí, k němuž došlo v rámci trpasličích zákonů v posledních patnácti stech letech, je tady zapsáno.“</p>
<p>Elánius se otočil. Za ním stál trpaslík, malý, dokonce i na trpasličí měřítka. Zdálo se, že očekává odpověď.</p>
<p>„Hm, každé rozhodnutí?“</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>„Poslyšte a byla všechna ta rozhodnutí dobrá?“ zeptal se Elánius.</p>
<p>„Důležitá věc je, že byla všechna učiněna,“ řekl král. „Děkuji vám, mladý… trpaslíku, můžete se narovnat.“</p>
<p>Pleskot se hluboce ukláněla.</p>
<p>Promiňte, měl jsem se také uklonit?“ zajímal se Elánius. „Vy… nejste král, že ne?“</p>
<p>„Ještě ne.“</p>
<p>„Já… víte…, omlouvám se, čekal jsem někoho… někoho mnohem, hm…“</p>
<p>„Jen pokračujte.“</p>
<p>„… někoho více… královského.“</p>
<p>Dolní král si povzdechl.</p>
<p>„Chtěl jsem tím říci… tedy, vypadáte jako každý jiný trpaslík,“ vypravil ze sebe Elánius chabě.</p>
<p>Tentokrát se král usmál. Byl o něco menší než obyčejný trpaslík a na sobě měl běžnou téměř uniformu z kůže a doma kované kroužkové zbroje. Vypadal starý, ale trpaslíci začnou vypadat staří, když je jim zhruba pět let, a o tři sta let později pořád ještě vypadají staří. V jeho řeči zazníval hudebními tóny přízvuk, který Elánius spojoval s čalamádosem. Kdyby ho v Nebozezově lahůdkářství požádal, aby mu podal láhev s kečupem, byl by to Elánius udělal a ani by si ho nevšiml.</p>
<p>„Poslyšte, co se týče diplomacie,“ zeptal se král, „máte dojem, že už si začínáte zvykat?“</p>
<p>„No, ne že by to bylo nějak snadné, připouštím… ehm, Vaše Veličenstvo.“</p>
<p>„Pokud jsem informován, tak jste dosud byl v Ankh-Morporku policistou.“</p>
<p>„To je pravda.“</p>
<p>„A jestli se nemýlím, máte velmi proslulého předka, který byl královrahem.“</p>
<p>A, už je to tady, pomyslel si Elánius. „Ano, byl to Elánius-Kamenná tvář,“ odpověděl tak klidně, jak to jen dokázal. „Musím ale říct, že já to vždycky považoval za trochu nefér. Vždyť to byl jej jeden jediný král. Nedá se říct, že by si z toho můj předek udělal <emphasis>koníčka.</emphasis>“</p>
<p>„Ale vy sám taky nemáte krále zrovna v lásce,“ podíval se a něj trpaslík.</p>
<p>„Moc jsem jich nepotkal, Vaše Veličenstvo,“ odpověděl Elánius a doufal, že to projde jako diplomatická odpověď. Zdálo se, že jeho slova krále uspokojila.</p>
<p>„Kdysi, když jsem byl ještě mladý trpaslík, vypravil jsem se do Ankh-Morporku,“ pokračoval král a přešel k dlouhému stolu, na němž se kupily pergamenové svitky.</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Pokřikovali na mě ,zahradní ozdobo!’ A ještě… hmm, jak to… ano, ,nízký sraní’. Některé děti po mně házely kamení.“</p>
<p>„To je mi líto.“</p>
<p>„Předpokládám, že mi řeknete, že podobné věci už se u vás nedějí.“</p>
<p>„Už se nestávají tak často. Jenže vždycky se najde nějaký pitomec, který nedrží krok s dobou.“</p>
<p>Král vrhl na Elánia pronikavý pohled. „Jistě. Doba… Ale dnes je to jen ankh-morporská doba, že?“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Když lidé říkají ,musíme se přizpůsobit době’, myslí tím ve skutečnosti ,musíte to dělat po mém’. A existují mezi námi i takoví, kteří řeknou, že Ankh-Morpork je něco… jako upír. Kouše a do čeho zatne zuby, to mění ve více méně zdařilou kopii sebe sama. A taky vysává. Zdá se, že ti nejlepší z nás odcházejí do Ankh-Morporku a tam žijí v zanedbanosti a sprostotě. Vysáváte nás dosucha.“</p>
<p>Elánius byl zmatený. Bylo jasné, že ta malá postavička, která teď seděla proti němu, je mnohem chytřejší než on, i když právě v této chvíli nezářila o moc víc než šestáková svíčka. Bylo taky na první pohled jasné, že král už delší dobu nespal. Elánius se rozhodl mluvit zcela upřímně.</p>
<p>„Na to vám nedokážu odpovědět, Vaše Veličenstvo,“ řekl a podvědomě začal mluvit tak, jak mluvíval s Vetinarim. „Ale…“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Přemýšlel bych o tom… Tedy, pochopte, v případě, že bych byl králem…, tak bych přemýšlel, proč mí lidé raději žijí v zanedbanosti v Ankh-Morporku, než aby zůstali doma…, Sire.“</p>
<p>„Hm. Takže mi říkáte, jak bych měl přemýšlet, je to tak?“</p>
<p>„Ne, Sire. Jen jak přemýšlím já. Po celém Ankh-Morporku jsou trpasličí bary a tam mají na stěnách pověšeny důlní nástroje a kahany a každou denní či noční dobu jsou plné trpaslíků, kteří se nalévají pivem a zpívají smutné písně o tom, jak by si přáli vrátit se zpět domů, do hor, a kopat tam zlato. Ale když jim řeknete fajn, brány jsou otevřené, klidně vyrazte a můžete nám poslat pohlednici, oni vám odpoví: No, dobře, jasně, to bych rád, ale nejdřív musíme dokončit tu novou dílnu…, pak vyrazíme do Überwaldu… nebo možná <emphasis>příští </emphasis>rok…“</p>
<p>„Všichni se vracejí do hor zemřít,“ upozornil ho král.</p>
<p>„Jenže do Ankh-Morporku chodí <emphasis>žít.</emphasis>“</p>
<p>„A co myslíte, proč to tak je?“</p>
<p>„Já nevím. Asi proto, že jim nikdo neporadí, jak to udělat jinak.“</p>
<p>„A teď ještě chcete naše zlato a železo,“ prohlásil král. „Cožpak není nic, co bychom si mohli <emphasis>ponechat?</emphasis>“</p>
<p>„Ani o tom nic nevím, Sire. Na takové jednání nejsem připravený.“</p>
<p>Král si něco tiše zamumlal sám pro sebe. Pak, mnohem hlasitěji, prohlásil: „Nemohu vám nabídnout žádné výhody, vaše excelence. Víte, jsou to velmi těžké časy.“</p>
<p>„Můj skutečný úkol je zjistit, jak se věci mají,“ řekl Elánius. „Pokud existuje něco, co bych mohl udělat-“</p>
<p>Král postrčil po stole k Elániovi jeho papíry. „Tady jsou vaše pověřovací listiny, vaše excelence. S jejich obsahem jsem se seznámil.“ s</p>
<p>A tím <emphasis>mě </emphasis>ze všeho elegantně vyšoupl, pomyslel si Elánius.</p>
<p>„Ale přece jen bych měl ještě jednu otázku,“ pokračoval král.</p>
<p>„Prosím, Sire?“</p>
<p>„<emphasis>Skutečně </emphasis>to bylo třicet mužů a pes?“</p>
<p>„Ne, Sire. Bylo jich jen sedm. Z těch jsem já zabil jediného, ale jen proto, že jsem musel.“</p>
<p>„Jak zemřeli ti ostatní?“</p>
<p>„Ehm… stali se oběťmi okolností, Sire.“</p>
<p>„Dobrá… vaše tajemství je u mě v bezpečí. Přeji vám dobré ráno, slečno Řiťková.“</p>
<p>Pleskot vypadala ohromeně.</p>
<p>Král ji obdařil krátkým úsměvem. „Ach, práva jedince, ten úžasný ankh-morporský vynález, nebo to se alespoň říká. Děkuji vám Cákryši, jeho excelence právě odchází. Můžete uvést delegaci z Ploskolebčí hory.“</p>
<p>Když Elánia vyprovázeli ven, zahlédl v předpokoji skupinku dalších trpaslíků. Když procházel kolem, jeden nebo dva z nich mu kývli na pozdrav.</p>
<p>Cákryš se obrátil k Elániovi: „Doufám, že jste Jeho Výsost příliš neunavoval.“</p>
<p>„Podle toho, jak král vypadal, tak už to dělá někdo jiný.“</p>
<p>„V téhle době není čas na spánek,“ odpověděl Ten, který zkoumá myšlenky.</p>
<p>„Už se objevil Mazanec?“ nadhodil Elánius nevinně.</p>
<p>„Vaše excelence, pokud trváte na tomhle přístupu k věcem, budeme muset předat stížnost lordu Vetinarimu.“</p>
<p>„Ten už se na to jistě těší. Tudy ven?“</p>
<p>To byla poslední slova, která zazněla do okamžiku, než se Elánius a jeho doprovod ocitli v kočáře a otevřela se před nimi vrata, kterými vyjeli do denního světla.</p>
<p>Elánius zahlédl koutkem oka, že se Pleskot třese.</p>
<p>„To jednoho roztřese zima, když vyjede z toho vedra tam dole do té zimy tady nahoře, co?“ zkusil to opatrně.</p>
<p>Pleskot se s úlevou usmála. „Máte pravdu, pane,“ přikývla.</p>
<p>„Vypadal jako slušný člověk,“ pokračoval Elánius. „Co to mumlal, když jsem řekl, že na něco takového nejsem připravený?“</p>
<p>„Řekl ,a kdo je?’.“</p>
<p>„Tak nějak to znělo. Všechno to dohadování… Takže to není jen tak, sedět na trůně a říkat ,udělejte to nebo udělejte tamto’.“</p>
<p>„Trpaslíci uvažují velmi logicky a z toho vyplývá ta jejich hašteřivost. Samozřejmě, mnoho jich nebude souhlasit. Jenže ani jeden z velkých trpasličích klanů z toho není nijak šťastný. Víte, jak to chodí… ti od Ploskolebčí hory nechtějí Albrechta, a Schmaltzbergští odmítají podpořit kohokoliv, kdo se jmenuje Zlotasson. Ankh-morporští trpaslíci jsou rozděleni zhruba na poloviny a Rydzik pochází z malého klanu uhelných trpaslíků žijících v Čalamadosu, který je tak nedůležitý, že není na žádné straně…“</p>
<p>„Tím mi naznačujete, že má šanci stát se králem ne proto, že by ho všichni milovali, ale proto, že neexistuje nikdo, kdo by ho nějak zvlášť neměl v lásce?“</p>
<p>„Přesně tak, pane.“</p>
<p>Elánius se zadíval na pomačkané papíry, které mu král vrátil. V denním světle objevil na růžku jednoho z nich slaboučký nápis. Byla tam jen dvě slova.</p>
<p><strong>PŮLNOC, CHÁPETE?</strong></p>
<p>S tichým pobroukáváním růžek papíru utrhl a zmačkal do kuličky.</p>
<p>„Tak a teď k těm zatraceným upírům,“ prohlásil.</p>
<p>„Buďte bez obav, pane,“ ozvala se Pleskot. „Co by nám tak asi mohli udělat? Ukousnout nám hlavu?“</p>
<p>„Díky za tu útěchu, desátnice. Řekněte mi… To oblečení, které na sobě měli někteří z trpaslíků. Vím, že je nosí na povrchu země, aby nebyli znečištěni tím ošklivým sluncem, ale proč je nosí tak hluboko pod zemí?“</p>
<p>„To je tradice, pane. Podobné šaty už nosili… hm, vy byste řekli něco jako rozbuchlové, nebo možná odprásklové, pane.“</p>
<p>„A co dělali?“</p>
<p>„Podívejte, pane, jistě jste slyšel o důlním plynu? Občas se v dolech vyskytuje a je třaskavý. Vybuchuje.“</p>
<p>Zatímco mu Pleskot vysvětlovala co a jak, Elánius si to v duchu představoval.</p>
<p>Horníci vyklidí celou oblast, tedy pokud měli štěstí a zůstali naživu. A pak se tam vydá rozbuchl, oblečený do tradičního oděvu z několika vrstev kovu a kůže, a s sebou si nese jen pytel proutěných koulí nacpaných hadry nasáklými olejem. A dlouhou hůl. A prak.</p>
<p>Hluboko v dolech, úplně sám, bude naslouchat pozemním šramotům. Těm, jež dělá Agi Ukradmlátek a všechny ty ostatní věci, které hluboko pod zemí šustí, praskají a klepou. Nesmí s sebou mít světlo, protože světlo by znamenalo okamžitou řvoucí smrt. Rozbuchl si bude hledat svou cestu v hlubinách země naprostou temnotou jen po hmatu a po paměti.</p>
<p>Existuje jistý druh cvrčka, který žije jen v dolech. V přítomnosti třaskavého plynu začne zuřivě a hlasitě cvrkat. Rozbuchl si ho nese s sebou v malé klícce, kterou má připevněnu na klobouku.</p>
<p>Když začne cvrček zpívat, rozbuchl, který je buď výjimečně sebevědomý, nebo sebevražedný typ, ustoupí o něco zpět, zapálí pochodeň na konci své dlouhé hole a tu pak napřáhne co nejdále před sebe. Opatrnější rozbuchlové ustoupí o větší kus a vystřelí z praku do tunelu před sebou hořící proutěnou kouli. V prvním i v druhém případě spoléhají na to, že je jejich několikavrstevný oblek uchrání před prvotními účinky výbuchu.</p>
<p>Původně tohle nebezpečné zaměstnání nebylo dědičné, protože kdo by si vzal rozbuchla? Byli to chodící mrtví trpaslíci. Ale občas se stalo, že se některý z mladých .trpaslíků rozhodl rozbuchlem se stát. Jeho rodina je pyšná, zamává mu na rozloučenou a začne o něm hovořit jako o mrtvém, protože tím je to pro všechny snazší.</p>
<p>Jenže občas se rozbuchl vrátí. A ti, kteří přežili jednou, často přežijí i podruhé a pak čím dál tím častěji, protože otázka přežití je otázka zkušeností.</p>
<p>A občas něco řeknou o tom, co slyší, když jsou sami v temných hlubinách země… O ťukání kladívek mrtvých trpaslíků, kteří se chtějí prokopat zpět na zem, o vzdáleném smíchu Agiho Ukradmlátka, o pomalých úderech srdce želvy, která nese svět. A rozbuchlové se stávají králi. Elánius naslouchal s otevřenými ústy a přemýšlel, v čem to k čertu je, že trpaslíci trvají na tom, že nemají žádné náboženství ani kněze. Být trpaslíkem, už <emphasis>to </emphasis>byla víra. Lidé odcházeli do temnot pro dobro klanu a slyšeli věci a měnili se, a někdy se dokonce i vraceli, aby o tom mohli podat zprávu…</p>
<p>Zhruba před padesáti lety zjistil jeden trpaslík, který se v Ankh-Morporku živil jako dráteník, že když se kolem plamene umístí jemná kovová síťka, plamen v přítomnosti důlního plynu zmodrá, ale plyn nevybuchne. Byl to objev, který měl nesmírný význam pro dobro veškerého trpaslictva, a jak už to často u podobných objevů bývá, okamžitě vedl k válce.</p>
<p>„Pak už se tady objevily dva druhy trpaslíků,“ pokračovala Pleskot smutně. „Ti od Ploskolebčí hory, Ploskolebci, kteří používají lampu s protivýbušnou punčoškou, a Schmaltzberští, kteří se stále ještě drží původního způsobu. Samozřejmě, všichni jsme <emphasis>trpaslíci,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>končila, „ale vztah mezi oběma těmi skupinami je velmi… napjatý.“</p>
<p>„To bych se vsadil, že ano.“</p>
<p>„Okamžik, všichni trpaslíci uznávají, že je tady třeba zvolit Dolního krále, jenže…“</p>
<p>„… jenže nechápou, proč mají rozbuchlové stále ještě takový vliv?“</p>
<p>„Je to hrozně smutné,“ přikývla Pleskot. „Řekla jsem vám, že můj bratr Chrupoš se rozhodl být rozbuchlem?“</p>
<p>„Myslím, že ne.“</p>
<p>„Zemřel při výbuchu někde pod Borogravií. Ale dělal to, co dělat chtěl.“ Po chvilce dodala svědomitě: „Tedy až do chvíle, než plyn vybuchl. Pak už si to jistě nemyslel.“</p>
<p>Kočár rachotil po hrubé cestě vzhůru horským úbočím a město zůstávalo cestujícím po pravé straně. Elánius se zadíval na malou kulatou helmu vedle sebe. Je směšné, jak si občas člověk namlouvá, že někoho opravdu zná, pomyslel si.</p>
<p>Kola zarachotila na mohutném padacím mostě. Jak už to u mnoha hradů bývá, i tenhle vypadal jako kdyby ho mohla dobýt hrstka nepříliš schopných vojáků. Jeho stavitel se opevněním nijak zvlášť neunavoval. Byl spíše ovlivněn ilustracemi z pohádkových knih a možná také trochu uměleckými dorty. Byl to prostě hrad pro oko. Co se však týkalo obrany - bylo by možná bezpečnější v případě útoku si hodit přes hlavu deku.</p>
<p>Kočár zastavil na nádvoří. K Elániovu úžasu se přišourala otevřít dveře známá postava v omšelém černém kabátě.</p>
<p>„Igore?“</p>
<p>„Phrosím, bháne?“</p>
<p>„Co tady, u všech čertů, děláš?“</p>
<p>„No bhřeci, otevhírám vhám thuhle bhránu, bháne!“ odpověděl Igor.</p>
<p>„Ale proč nejsi -“</p>
<p>Pak si ale Elánius uvědomil, že tenhle Igor je trochu jiný. <emphasis>Tenhle </emphasis>Igor měl obě oči stejné a některé z jizev měl na jiných místech.</p>
<p>„Omlouvám se,“ zabručel Elánius. „Myslel jsem si, že jste Igor.“</p>
<p>„Aha, vy mhzyslíte, mhého bhratrance Ighora,“ přikyvoval Igor. „Then pracujhe na vyshlanectví, A jhak se mhá?“</p>
<p>„No, vypadá… vypadá dobře,“ řekl Elánius. „Opravdu… moc dobře. Rozhodně.“</p>
<p>„A nezmhínil se Ighor o thom, jhak se mhá Ighor, bháne?“ zeptal se Igor a šoural se tak rychle, že Elánius musel tu a tam popoběhnout, aby mu stačil. „Phrotože anhi jedhen z nhás o nhěm neshlyšel, dhokonce anhi Ighor, se ktehrým si vžhdycky bylhi hodhně bhlízcí.“</p>
<p>Promiňte, ale copak se každý ve vaší rodině jmenuje Igor?“</p>
<p>„Jishtě, bháne. Nikhoho, khdo v Überwhaldu nhěco zhnamenhá, by nenaphadlo zaměsthnat jakho shluhu čhlověka, ktherý by se nejhmenoval Ihgor. Aha, už jshme thady, bháne. Bhaní vhás očhekávhá.“</p>
<p>Prošli obloukovým vchodem a Igor otevřel mohutné dvojdílné dveře, pobité mnohem větším množstvím kovových hřebů, než bylo slušné. Ty vedly do klenuté domovní chodby.</p>
<p>„Jste si jistá, že chcete jít se mnou?“ obrátil se Elánius k Pleskot. „Přece jen je to upír.“</p>
<p>„Z upírů strach nemám, pane.“</p>
<p>„Tak to máte štěstí,“ usmál se Elánius. Podíval se na mlčícího Tetínka. Ten vypadal nervózně a v jeho chování bylo cítit napětí.</p>
<p>„Řekněte tuhle našemu příteli, že ho s sebou nebudeme potřebovat a že na nás má počkat v kočáře. Ten má ale kliku, mizera,“ dodával Elánius. „Poslední kousek překládat nemusíte.“</p>
<p>Šťastný Tetínek odešel skoro klusem a Igor otevřel vnitřní dveře.</p>
<p>„Jheho vhznešhenost, jheho exhcelhence –„</p>
<p>„Á, sir Samuel,“ zvolala lady Margolotta. „Pojďte dál. Vím, že nestojíte o všechny ty tituly a vznešenosti. Že je to ale únavné, co? Když ono to ale jinak nejde.“</p>
<p>To bylo úplně něco jiného, než očekával. Od upírů se nečekalo, že budou nosit perly ani růžové šaty. V Elániově světě nenosili rozumné domácí střevíce s nízkým podpatkem. Ani neměli obývací pokoje, v nichž byla každá možná plocha potažena barevným kartounem.</p>
<p>Lady Margolotta vypadala jako něčí matka, i když možná tak trochu jako matka někoho, kdo měl drahé školy a poníka jménem Neposeda.</p>
<p>Pohybovala se jako někdo, kdo si už dávno zvykl na své tělo, a vypadala jako to, co Elánius slyšel popisovat výrazem „žena jistého věku“. Nikdy si nebyl tak docela jistý, o jaký věk se to jedná.</p>
<p>Ale… na druhé straně tady byly různé drobnosti, které zase nebyly tak docela v pořádku. Na růžových šatech byli vyšití netopýři a vzor na nábytku <emphasis>měl </emphasis>tak trochu netopýří charakter. Malý pejsek s obojkem na krku, který klidně ležel na svém polštářku, vypadal spíš jako krysa než jako pes. Co je to doopravdy, Elánius nevěděl, protože psi podobného typu měli sklony vypadat často jako krysa. Výsledek byl podobný tomu, jako kdyby někdo četl hudbu, ale nikdy ji neslyšel hrát.</p>
<p>Elánius si uvědomil, že na něj lady podle společenských pravidel čeká, a prkenně se uklonil.</p>
<p>„S takovými věcmi se, prosím, neunavujte,“ řekla lady Margolotta. „Sedněte si,“ přešla ke skleníku a otevřela jej. „Mohu vám nalít trochu Býčí krve?“</p>
<p>„To je ten nápoj s vodkou? Protože já -</p>
<p>Ne,“ odpověděla tiše lady Margolotta. „Tohle je ta pravá značka. Ale pořád máme něco společného -ani vy, ani já nepijeme… alkohol. Pokud vím, tak jste byl alkoholik, sire Samueli?“</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou zaskočený Elánius. „Byl jsem opilec. Na to, aby se člověk mohl stát alkoholikem, musí být dost bohatý.“</p>
<p>„Hm, to bylo pěkně řečeno. Mám limonádu, pokud byste měl chuť. A vy, slečno Řiťková? Jistě ráda uslyšíte, že pivo tady nemáme.“</p>
<p>Pleskot vrhla na Elánia užaslý pohled. „Ehm, tak tedy třeba trochu cherry?“ řekla.</p>
<p>„Samozřejmě. A teď nás můžeš, Igore, nechat. Není ten muž pravý poklad?“ dodala, když Igor odešel.</p>
<p>„Každopádně vypadá, jako kdyby ho odněkud vykopali,“ přikývl Elánius. Věci se zatím ani v nejmenším neodehrávaly podle scénáře, který si předem v duchu vytvořil.</p>
<p>„No ano, Igor tak vážně vypadá. Máme ho v rodině už skoro dvě stě let. Tedy alespoň jeho podstatné části.“</p>
<p>„Skutečně?“</p>
<p>„Z nějakého důvodu je velmi populární mezi místními děvčaty. To jsou všichni Igorové. Došla jsem k názoru, že bude lepší, když nebudu uvažovat o tom, proč.“ Lady Margolotta vrhla na Elánia zářivý úsměv. „Takže na váš pobyt, sire Samueli!“</p>
<p>„Zdá se, že toho o mě dost víte,“ řekl Elánius poněkud mdle.</p>
<p>„Ale většinu z toho jen v dobrém, to vás mohu ujistit,“ potřásla hlavou. „I když máte sklony zapomínat na své administrativní povinnosti, jste poněkud popudlivý, dost sentimentální, litujete toho, že nemáte lepší vzdělání, a nedůvěřujete těm, kdo vzdělání mají, jste výjimečně pyšný na své město a trápíte se myšlenkami, zda nejste třídní zrádce. Mí… přátelé v Ankh-Morporku nedokázali najít něco doopravdy špatného a věřte mi, v tom oni jsou skutečně <emphasis>velmi </emphasis>dobří. A taky si ošklivíte upíry.“</p>
<p>„Já-“</p>
<p>„To je pochopitelné. My jsme hrozní tvorové, všeobecně.“</p>
<p>„Ale vy-“</p>
<p>„Já se snažím přizpůsobit,“ usmála se lady Margolotta. „Ale povídejte, jak se vám líbil král?“</p>
<p>„Je… velmi tichý a nemluvný,“ odpověděl Elánius diplomat.</p>
<p>„Je velmi mazaný. Určitě si toho o vás zjistil mnohem více než vy o něm, to bych se vsadila. Neměl byste chuť na sušenku? Já sama je samozřejmě nejím, ale dole ve městě je nějaký človíček a peče skvělé čokoládové keksy. Igore?“</p>
<p>„Ano, bhaní,“ ozval se Igor. Elániovi málem vypadla z ruky sklenice s limonádou.</p>
<p>„Vždyť vyšel z místnosti!“ zvolal. „Viděl jsem, jak odchází! Slyšel jsem, jak za sebou zavírá dveře!“</p>
<p>„Igor chodí zvláštními cestičkami. Podej siru Samuelovi ubrousek, Igore!“</p>
<p>„Říkala jste, že je král mazaný,“ nadhodil Elánius, zatímco si utíral limonádu z kalhot.</p>
<p>„To že jsem řekla? Myslím, že něco takového bych neřekla. To by nebyla příliš diplomatická řeč,“ odpověděla lady Margolotta uhlazeně „Jsem si jistá, že budeme všichni nového Dolního krále podporovat, je to nakonec obecná volba většiny trpaslictva, přestože si původně mysleli, že na trůn dosedne tradicionalista, a teď to má být neprozkoumaná veličina.“</p>
<p>„Řekla jste tu poslední větu, nebo ne?“ zeptal se Elánius, který se cítil velmi nepříjemně jak v moři diplomacie, tak ve vlhkých kalhotách.</p>
<p>„Samozřejmě, že neřekla. Víte, že ten jejich Mazanec křemence byl ukraden?“</p>
<p>„Oni tvrdí, že ne.“</p>
<p>„A vy jim věříte?“</p>
<p>„Nevěřím.“</p>
<p>„Bez něj se nemůže uskutečnit korunovace, víte to?“</p>
<p>„To budeme muset počkat, než upečou nový?“ usmál se Elánius.</p>
<p>„Ne. Žádní další Dolní králové už nebudou,“ zavrtěla hlavou lady Margolotta. „Jde o legitimitu, chápete? Mazanec představuje nepřetržité spojení až k Čekanu Krvezbroťovi. Říkají, že na něm seděl ve chvíli, kdy byl Mazanec ještě měkký, a nechal na něm svůj otisk.“</p>
<p>„Tím chcete říct, že jejich královské dědictví přecházelo z pr… z pozadí na pozadí?“</p>
<p>„Lidé věn na dědičné koruny, že?“</p>
<p>„Pravda, ale ty jsou alespoň na tom druhém konci!“</p>
<p>„Tak si vezměte trůn,“ povzdechla si lady Margolotta. „Lidé lpí na takovém množství podivných věcí: Koruny. Památky. Česnek. Víte, každopádně dojde k občanské válce o vůdcovství a Albrecht ji jistě nakonec vyhraje. Pak docela určitě zastaví veškerý obchod s Ankh-Morporkem. Věděl jste o tom? On totiž tvrdí, že je to místo zla.“</p>
<p>„Ano, vím o tom,“ přikývl Elánius. „A <emphasis>já </emphasis>tam žiji.“</p>
<p>„Slyšela jsem, že má v plánu prohlásit všechny trpaslíky, kteří tam žijí, <emphasis>d’hrarak,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>pokračovala upírka. Elánius slyšel, jak Pleskot vyděšeně polkla. „To znamená za ,netrpaslíky’.“</p>
<p>„No tak to mě vyděsilo k smrti,“ ušklíbl se Elánius. „Nemyslím si, že by to našim mládencům dělalo starosti.“</p>
<p>„Ehm,“ odkašlala si Pleskot.</p>
<p>„Tak, tak. Ta mladá dáma vypadá ustaraně a udělal byste dobře, kdybyste ji vyslechl, sire Samueli.“</p>
<p>„Odpusťte,“ řekl Elánius, „ale mohla byste mi říci, co s tím vším máte společného vy?“</p>
<p>„Vy opravdu nepijete, sire Elánie?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ani skleničku?“</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl Elánius hlavou. „Věděla byste to, kdybyste věděla něco o -“</p>
<p>„A přesto máte v dolní zásuvce svého stolu neustále půl láhve jako takový permanentní test, že?“ pokračovala lady Margolotta. „To, sire Elánie, dává tušit muže, který má zevnitř oblečenou žíněnou košili[*].“</p>
<p>„Chci vědět, kdo vám tohle všechno napovídal!“ Lady Margolotta si povzdechla. Elánius měl dojem, že neuspěl v dalším testu. „Jsem bohatá, sire Samueli. Upíři většinou bývají. To jste nevěděl? Lord Vetinari, pokud si pamatuji, věří, že informace jsou peníze. Ale každý ví, že <emphasis>peníze </emphasis>vždycky znamenaly <emphasis>informace. </emphasis>Peníze nepotřebují mluvit, těm prostě stačí poslouchat.“</p>
<p>Zmlkla, seděla a pozorovala Elánia, jako kdyby se najednou rozhodla naslouchat. Elánius si pod jejím upřeným pohledem nervózně poposedl.</p>
<p>„A jak se má Havelock Vetinari?“ zeptala se po chvilce.</p>
<p>„Patricij? Hm… skvěle.“</p>
<p>„Teď už musí být dost starý, ne?“</p>
<p>„Nikdy jsem si nebyl tak docela jistý tím, jak je starý,“ řekl Elánius. „Myslím, že je zhruba tak starý jako já.“</p>
<p>Lady Margolotta pak najednou vstala. „Bylo to opravdu zajímavé setkání, sire Samueli. Doufám, že se má lady Sibyla dobře?“</p>
<p>„Eh, myslím, že ano.“</p>
<p>„Výborně. To jsem ráda. Jsem si jistá, že se brzo znovu uvidíme. Igor vás doprovodí ven. A vyřiďte mé pozdravy baronovi, až se s ním sejdete. Podrbejte ho za mě za ušima.“</p>
<p>„O co to v tom rozhovoru, k čertu, šlo, Pleskot?“ řekl Elánius, když začal kočár sjíždět dolů po svahu.</p>
<p>„Kterou část máte na mysli, pane?</p>
<p>Myslím vlastně celý, abych řekl pravdu. Proč by mělo ankh-morporským trpaslíkům vadit, kdyby o nich někdo prohlásil, že nejsou trpaslíci? Vždyť dobře vědí, <emphasis>že jsou </emphasis>trpaslíci.“</p>
<p>„Jenže pak by nebyli osobami podléhajícími trpasličímu právu, pane.“</p>
<p>„Nevěděl jsem, že takhle jsou takovými osobami.“</p>
<p>„Víte, je to… Jak bych vám to řekla… Jde o celkový způsob života. Sňatky, pohřby a takové věci. Sňatky by byly nelegální. Staří trpaslíci by nesměli být po smrti pohřbeni v rodné hlíně. A to by bylo hrozné. Každý trpaslík sní o tom, že se na stará kolena vrátí domů a založí si když ne důl, tak alespoň nějaký malý důlek.“</p>
<p>„Každý trpaslík? Dokonce i ti, kteří se narodili v Ankh-Morporku?“</p>
<p>„Domov - to znamená různé věci, pane,“ pokračovala Pleskot. „Jsou tady i další důvody. Smlouvy by byly neplatné. Trpaslíci mají rádi jasná, přesná a solidní pravidla.“</p>
<p>„V Ankh-Morporku přece taky máme zákony nebo pravidla. Více méně.“</p>
<p>„Jenže trpaslíci mezi sebou dávají přednost svým vlastním právům.“</p>
<p>„Vsadil bych se, že té parte od Ploskolebčí hory by se moc nelíbilo, kdyby se to stalo, co?“</p>
<p>„To tedy ne, pane. Rozdělili by se. A došlo by k další válce.“ Povzdechla si.</p>
<p>„Ale proč pak pokračovala o tom pití?“</p>
<p>„To nevím, pane.“</p>
<p>„Nemám je rád. Nikdy jsem je rád neměl a nikdy je rád mít nebudu.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Viděla jste tu krysu?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Myslím si, že se mi vysmívala.“</p>
<p>Kola vozu znovu zachřestila na dláždění Bjonku.</p>
<p>„Jak velká válka?“</p>
<p>„Horší než ta, co se rozpoutala před padesáti lety,“ odpověděla Pleskot.</p>
<p>„Nevybavuji si nějak, že by se o ní mluvilo,“ potřásl hlavou Elánius.</p>
<p>„Většina lidí o ní vlastně ani nevěděla,“ odpověděla Pleskot. „Odehrávala se prakticky celá pod zemí. Podminované chodby, kopání útočných tunelů a tak podobně. Je možné, že se několik domů propadlo do tajemných děr a lidé nedostali včas své uhlí, ale to bylo asi všechno.“</p>
<p>„To jako myslíte, že se trpaslíci pokoušeli zbortit doly na jiné trpaslíky?“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„A já myslel, že jste všichni dbalí zákonů.“</p>
<p>„To samozřejmě jsme, pane. Velmi dbalí. Ale málo milosrdní.“</p>
<p>Bohové, pomyslel si Elánius, když vůz rachotil přes most do středu města. Takže oni mě neposlali na korunovaci. Oni mě poslali do války, která ještě nezačala.</p>
<p>Lady Margolotta pozorovala kočár, dokud nezmizel za městskými hradbami. Stála kousek od okna, aby ji nikdo neviděl. Venku sice bylo zataženo, ale pud sebezáchovy a obranné reflexy přetrvávají dlouho.</p>
<p>„To je ale <emphasis>rozhořčený </emphasis>muž, Igore.“</p>
<p>„Phravda, bhaní.“</p>
<p>„Jeden až vidí, jak se ten vztek hromadí za přehradou jeho trpělivosti. Zajímalo by mě, jak dlouho by byl ochoten snášet takové postrkování?“</p>
<p>„Přhistavil jsem phohřební khočár, bhaní!“</p>
<p>„Ale? To už je tolik hodin? Tak to abychom vyrazili. Všichni by propadli malomyslnosti, kdybych na tu schůzku nepřišla.“</p>
<p>Hrad na druhé straně údolí byl mnohem zanedbanější než příjemná nemovitost lady Margolotty. Brány však byly dokořán a nevypadaly, že by bývaly často zavřeny.</p>
<p>Hlavní brána byla mohutná a těžká. Jen malá úzká dvířka, která do ní byla zasazena, naznačovala, že nebyla objednána z katalogu standardních hradních bran.</p>
<p>„Na co to asi je?“ zajímal se Elánius. „Tady by si přece narazil hlavu i trpaslík.“</p>
<p>„Myslím, že to záleží na tom, v jaké podobě jste, když se vracíte domů,“ odpověděla Pleskot temně.</p>
<p>Brána se otevřela v okamžiku, kdy Elánius položil ruku na klepadlo ve tvaru vlčí hlavy. Tentokrát však byl připraven.</p>
<p>„Dobré ráno, Igore,“ řekl.</p>
<p>„Dobhrý den, vašhe exhcelhence,“ odpověděl Igor <emphasis>s </emphasis>úklonou.</p>
<p>„Igor a Igor ti zasílají své pozdravy, Igore.“</p>
<p>„Dhíky, vhaše exhcelhence. Kdhyž už o thom mhluvíme, mohl bhych do vhašeho vozhu dhát bhalíček prho Ighora?“</p>
<p>„Myslíš Igora na velvyslanectví?“</p>
<p>„Jo, toho mhám na mhysli, bháne,“ přikyvoval Igor trpělivě. „Phrosil mě, jesthli bhych mhu mhohl nabhídnout vhýpomocnou rhuku.“</p>
<p>„Samozřejmě, jen si posluž.“</p>
<p>„Výbhorně. Pořhádně tho zabhalím a dhám tho dho lehdu thakže zhůstane pěkhně čherstvá. Rháčil bhyste thímhle směrhem? Bhán se prhávě přheměňuje.“</p>
<p>Igor se všoural do rozlehlé haly, jejíž jednu stranu povětšinou tvořil krb, a uklonil se.</p>
<p>„Řekl vážně to, co si myslím, že jsem slyšel, že řekl?“ podíval se Elánius na Pleskot. „To o té ruce a ledu?“</p>
<p>„No, ono to jistě nebude tak, jak to vypadalo, pane,“ uklidňovala ho Řiťka.</p>
<p>„To doufám! Můj bože, podívejte se na tu zatracenou věc!“</p>
<p>Ze stropních trámů visela obrovská rudá vlajka. V jejím středu byla černá vlčí hlava s tlamou plnou stylizovaných blesků.</p>
<p>„To je, myslím, jejich nová vlajka,“ řekla Pleskot.</p>
<p>„A já myslel, že je to horský vrchol, nad kterým je dvouhlavý netopýr.“</p>
<p>„Možná si mysleli, že nadešel čas ke změnám, pane -“</p>
<p>„Vítám vás, vaše excelence! Lady Sibyla s vámi není?“</p>
<p>To do salonu vešla osoba, která vypadala jako Angua, ovšem lety poněkud vyčalouněná. Na sobě měla dlouhou volnou zelenou róbu, podle ankh-morporských měřítek velmi staromódní, i když jsou určité módní styly, které na dobré postavě nikdy nevyjdou z módy. Procházela místností a letmými pohyby ruky si upravovala vlasy.</p>
<p>„Ta ještě dnes zůstala na velvyslanectví. Měli jsme dost namáhavou cestu. Vy budete baronesa Serafina von Überwald?“</p>
<p>„A vy jste Sam Elánius. Sibyliny dopisy jsou z větší části o vás. Baron tady bude vzápětí. Byli jsme na lovu a ztratili pojem o čase.“</p>
<p>„Předpokládám, že to dá hodně práce, postarat se o koně a tak…“ vedl Elánius konverzaci.</p>
<p>Serafinin úsměv se na okamžik podivně proměnil. „Já… aha. Ano,“ přikývla, „Mohu zavolat Igora, aby vám připravil něco k pití?“</p>
<p>„Ne, díky.“</p>
<p>Usedla na jedno z přecpaných křesílek a vrhla na něj zářivý úsměv. „Setkal jste se s novým králem, vaše excelence?“</p>
<p>„Dnes ráno.“</p>
<p>„Myslím, že má nějaké potíže.“</p>
<p>„A proč si to myslíte?“ nadhodil Elánius.</p>
<p>Serafina vypadala zaraženě. „Já si myslela, že to ví každý?“</p>
<p>„Jsem tady velmi krátce, takže mě nemůžete počítat jako každého,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>S potěšením si všiml, že teď baronesa očividně znejistěla.</p>
<p>„No, my jsme… Doslechli jsme se, že má nějaké obtíže…“</p>
<p>„No jistě… nový král, organizace korunovace… To se vždycky něco objeví,“ přikyvoval Elánius. Aha, pomyslel si, takže <emphasis>tohle </emphasis>je diplomacie. Je to prostě lhaní, akorát že člověk lže v mnohem vyšších společenských kruzích.</p>
<p>„Jistě. Chápu.“</p>
<p>„Angua se má dobře,“ dodal Elánius.</p>
<p>„Určitě si nedáte trochu něčeho k pití?“ zeptala se rychle Serafina a vstala. „Á, tady je můj manžel -“</p>
<p>Baron se vřítil do místnosti jako vír, který smetl několik psů. Poskakovali a tancovali před a kolem něj.</p>
<p>„Zdravím! Zdravím!“ duněl jeho hlas.</p>
<p>Elánius se podíval na toho obrovského muže - ne tlustého, ne vysokého vyzáblého, jednoduše vyrostlého o deset procent nad míru. Neměl ani tak tvář zarostlou plnovousem, jako plnovous, v němž se v úzkém proužku mezi knírem a obočím pracně draly ven zbytky tváře. Dorazil k Elániovi ve směsici poskakujících těl, vířících chlupů a zápachu starého koberce.</p>
<p>Elánius byl připraven na mocné potřesení ruky, ale i tak, když na ně došlo, neubránil se bolestivé grimase, když cítil, jak mu skřípou kosti.</p>
<p>„Moc hezké od vás, že jste zaskočil, co? Už jsme toho o vás tolik slyšeli!“</p>
<p><emphasis>Ale asi ne dost, </emphasis>pomyslel si Elánius. Přemýšlel, zda bude ještě někdy v životě moci použít pravou ruku. Baron mu ji stále ještě svíral ve své. Psi přenesli svou pozornost na Elánia a začali ho očichávat.</p>
<p>„Mám velkou úctu k Ankh-Morporku, co?“ hlaholil baron.</p>
<p>„Ehm… to je milé,“ přikývl Elánius. Krev v pravé ruce se mu nedokázala dobýt dál než k zápěstí.</p>
<p>„Sedněte si!“ vyštěkl baron. Elánius se snažil tomu výrazu vyhnout, ale ten člověk tak skutečně mluvil - v krátkých ostrých větách, co věta, to výkřik.</p>
<p>Baron ho dostrkal k židli, pustil jeho ruku a vrhl se na koberec, kde ho okamžitě obsypali vzrušení psi.</p>
<p>Serafina ze sebe vydala něco mezi zavrčením a pohrdavým „pch!“, jaké používají nespokojené manželky. Baron poslušně setřásl psy a sesul se do nejbližšího křesílka.</p>
<p>„Budete nás muset brát takové, jací jsme,“ obrátila se Serafina k Elániovi a jediné, co se na ní usmívalo, byla ústa. „Tohle byla vždycky taková <emphasis>neformální domácnosti</emphasis>“</p>
<p>„Je to moc hezké místo,“ přikyvoval Elánius bezmocně a rozhlížel se po obrovské místnosti. Stěny byly posety hlavami trofejí, i když mezi nimi nebyli naštěstí žádní trollové. A žádné zbraně. Žádné oštěpy, žádné rezavé staré meče, dokonce ani jediný zlomený luk či vzácná kuše, což bylo prakticky proti pravidlům o zařizování hradů a zámků. Znovu se rozhlédl po stěnách a pak se zadíval na ozdobné řezby nad krbem. Nakonec sklouzl pohledem k zemi. Jeden ze psů - a Elánius si ujasnil sám se sebou to, že používá termín psi jen proto, že byli uvnitř a to bylo místo, kam se slovo <emphasis>vlci </emphasis>nehodí - ho upřeně pozoroval. Ještě nikdy neviděl tak nezastíraně odhadující pohled na tváři zvířete. Ten tvor ho jednoduše odhadoval.</p>
<p>Na té světle zlaté srsti, která na hlavě přecházela téměř ve hřívu, bylo něco známého.</p>
<p>Vlk vypadal skoro jako Angua, ale byl mohutnější A pak tady byl ještě jeden rozdíl, sice malý, ale děsivě význačný. Stejně jako Angua se dokázal pohybovat naprosto nehlučně, ale zatímco Angua budila vždy dojem, že je neustále ve střehu, aby mohla <emphasis>uskočit, </emphasis>tenhle vlk se zdál být neustále ve střehu jen proto, aby mohl <emphasis>skočit.</emphasis></p>
<p>„Budova vyslanectví se vám líbí? Víte, byla dříve naše, než jsme ji prodali lordu V… Vité…“</p>
<p>„Vetinarimu,“ doplnil Elánius a neochotně odtrhl oči od velkého vlka.</p>
<p>„Vaši lidé tam samozřejmě udělali spoustu různých změn,“ pokračovala baronka.</p>
<p>„My jsme udělali ještě nějaké další,“ přikývl Elánius a vybavil si ta lesklá místa na dřevěném obložení, odkud byly sňaty lovecké trofeje. A musím říci, že na mě velký dojem udělala koupel - prosím?“</p>
<p>Baron málem zaječel. Serafina na něj vrhala zuřivé pohledy.</p>
<p>„Ano,“ souhlasila ostře, „věřím, že tam bylo uděláno mnoho zajímavých věcí.“</p>
<p>„Máte velké štěstí, že tady máte teplé prameny,“ pokračoval Elánius. Tohle je také diplomacie, pomyslel si, nechat ústa žvanit a dívat se těm druhým do očí. Je to přesně, jako když je člověk policajtem. „Sibyla chce zajet na koupele do Bad Heisses Bad -“</p>
<p>Za sebou zaslechl tiché baronovo zavrčení a všiml si dotčené grimasy na barončině tváři.</p>
<p>„Řekl jsem něco špatného?“ zeptal se nevinně.</p>
<p>„Manželovi se právě udělal trochu nevolno,“ řekla Serafina tím zvláštním tónem hlasu, jaký používají manželky ve chvíli, kdy chtějí říci: „On si sice myslí, že přímo teď je mu ještě dobře, ale počkejte, až s ním zůstanu chvíli o samotě…!“</p>
<p>„Myslím, že bych vám měl především ukázat pověřovací listiny,“ řekl Elánius a vytáhl své dokumenty.</p>
<p>Serafina se rychle nahnula přes stůl a vzala mu je z ruky. „Přečtu si je,“ řekla se sladkým úsměvem. „Samozřejmě, je to pouhá formalita. O veliteli Elániovi slyšel každý. Nechci se vás ani v nejmenším dotknout, ale přece jen jsme byli tak trochu překvapeni, když jsme se dozvěděli, že Patricij -“</p>
<p>„Lord Vetinari,“ pomáhal jí Elánius a dal jistý důraz na první slabiku, takže zaslechl očekávané zavrčení.</p>
<p>„No ano, ten, když nám oznámil, že přijedete vy. Očekávali jsme některého z mnohem… zkušenějších… diplomatů.“</p>
<p>„To nic,“ uklidňoval ji Elánius „já dokážu nabízet obložené chlebíčky s okurkou stejně dobře jako každý jiný. A jestli chcete malé čokoládové kouličky balené ve zlatém staniolu, servírované na tácu ve špičaté hromádce, pak jsem váš člověk.“</p>
<p>Vrhla na něj pomalý, nechápavý pohled. „Promiňte, vaše excelence,“ řekla, „morporština není moje rodná řeč a obávám se, že jsme teď jeden druhého nepochopili. Pokud tomu dobře rozumím, tak jste v obyčejném životě policista.“</p>
<p>„V obyčejném životě ano,“ souhlasil Elánius.</p>
<p>„Vždycky jsme byli proti tomu, aby se v Bjonku založil policejní sbor,“ řekla baronka. „Máme dojem, že by to zasahovalo do svobod jednotlivce.“</p>
<p>„Víte, podobný argument už jsem mnohokrát slyšel,“ přikývl Elánius. „Samozřejmě, všechno záleží na tom, kterého jednotlivce při tom mátě na mysli, zda sebe, nebo toho, který právě prchá oknem koupelny -“ všiml si znovu jejich obličejů, „s pytlem vašeho rodinného stříbra.“</p>
<p>„Naštěstí, zajištění rodinné bezpečnosti nám nikdy nedělalo potíže,“ odpověděla Serafina.</p>
<p>„To mě nepřekvapuje,“ souhlasil Elánius, „myslím samozřejmě díky těm hradbám a bránám a podobným věcem.“</p>
<p>„Doufám, že přivedete dnes večer lady Sibylu na recepci. Ale vidím, že už vás zdržujeme, a vím, že máte množství povinností. Igor vás doprovodí ke kočáru.“</p>
<p>„Jisthě, bhaní,“ ozval se Igor za Elániem.</p>
<p>Elánius cítil, jak se za hrázemi jeho myšlenek vzdouvá řeka zuřivosti. „Vyřídím seržantce Angui, že jste se po ní ptali,“ řekl a vstal.</p>
<p>„Jistě,“ přikývla Serafina.</p>
<p>„Ale teď se ze všeho nejvíc těším na skutečně uklidňující <emphasis>koupel,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>prohlásil Elánius a s uspokojením pozoroval, jak sebou baron i baronka trhli. „Přeji vám hezký den.“</p>
<p>S Pleskot bok po boku prošli dlouhou vstupní chodbou.</p>
<p>„Neříkejte ani slovo, dokud odsud nebudeme venku,“ sykl Elánius koutkem úst.</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Protože <emphasis>já </emphasis>se odsud <emphasis>chci </emphasis>dostat,“ dodával.</p>
<p>Několik psů je následovalo na nádvoří. Nevrčeli, necenili zuby, ale jak si Elánius nemohl nevšimnout, nesli se s mnohem větší dávkou sebevědomí, než byl ochoten spojovat s jakýmkoliv zvířetem.</p>
<p>„Then bahlíček jshem vhám dhal dho khočáru, vhaše exhcelence,“ řekl Igor, když otvíral dvířka kočáru a odzdravil klepnutím kloubů pravačky do čela.</p>
<p>„Rozhodně to nezapomenu Igorovi dát,“ sliboval Elánius.</p>
<p>„Oh, ne Ighorovi, bháne, ale <emphasis>Ighorovi, </emphasis>ano?“</p>
<p>„Jistě, spolehni se.“</p>
<p>Když se dali koně do klusu, vyhlédl Elánius z okna. Vlk se zlatou hřívou vyšel na schody a pozoroval, jak kočár odjíždí.</p>
<p>Když povoz vyjel z hradu, Elánius se opřel o sedadlo a zavřel oči. Pleskot byla dost chytrá a věděla, kdy má mlčet.</p>
<p>„Žádné zbraně na stěnách, všimla jste si?“ řekl po nějaké chvíli. Oči měl stále zavřené, jako kdyby si v duchu promítal obrazy vzpomínek. „Většina podobných hradů má ty pitomosti rozvěšené, kam se jen podíváte.“</p>
<p>„Tohle jsou ale <emphasis>vlkodlaci, </emphasis>pane.“</p>
<p>„Mluvila někdy Angua o svých rodičích?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Oni o ní rozhodně hovořit nechtějí, to je jasné.“</p>
<p>Elánius otevřel oči. „Trpaslíci?“ řekl. „Vždycky jsem s trpaslíky vycházel. A vlkodlaci? Ani s těmi jsem nikdy neměl potíže. Tak mi řekněte, proč jediná osoba, která se mě dnes ráno nepokusila odpravit, je mizernej krvavej upír?“</p>
<p>„To nevím, pane.“</p>
<p>„Mají po čertech velký krb.“</p>
<p>Vlkodlaci rádi spávají za chladných nocí na podlaze před krbem, pane,“ odpovídala Pleskot.</p>
<p>„No, pravda je, že baronovi se v té židli nesedělo zrovna pohodlně, toho jsem si všiml. A co to bylo za heslo, co měli vytesáno v té obrovské římse nad krbem? <emphasis>Homini</emphasis>…“</p>
<p>„<emphasis>Homo Homini Lupus, </emphasis>pane“ upřesnila Pleskot. „To znamená ,člověk člověku vlkem’.“</p>
<p>„No ne! Proč už jsem vás nepovýšil, Pleskot?“</p>
<p>„Protože se stydím křičet na jiné lidi, pane. Pane, nevšiml jste si té zvláštní věci na trofejích, které tam měli na zdech?“</p>
<p>Elánius znovu zavřel oči. „Jeleni, medvědi, nějaký druh horského lva… Co se mi to snažíte připomenou, desátnice?“</p>
<p>„A nevšiml jste si něčeho hned pod nimi?“</p>
<p>„Počkejte… Mám dojem, že pod nimi byl volný prostor.“</p>
<p>„Přesně tak, pane. A v něm tři volné háčky. Těch jste si možná všiml.“</p>
<p>Elánius zaváhal. „To jako myslíte,“ začal velmi opatrně, „háky, na kterých možná byly pověšeny trofeje, dokud je někdo nesundal?“</p>
<p>„Přesně takové háky, pane. Jenže zatím tam ty hlavy nikdo nepověsil zpět.“</p>
<p>„Trollí hlavy?“</p>
<p>„Kdo ví, pane?“</p>
<p>Kočár vjel do města.</p>
<p>„Pleskot, máte pořád tu stříbrnou kroužkovou zbroj, kterou jste mívala, když jste přišla do města?“</p>
<p>„Ehm, už ne, pane! Přestala jsem ji nosit, protože mi to připadalo tak trochu neloajální k Angui, pane. Proč?“</p>
<p>„Jen tak mě to napadlo. No nazdar, okamžik, to je ten balíček, co posílá Igor Igorovi?“</p>
<p>„Asi ano, pane. Jenže podívejte, já Igory znám. Jestli je to skutečná ruka, pak už ji její vlastník opravdu nepotřebuje, to mi věřte.“</p>
<p>„Cože? On rozřezává mrtvé lidi?“</p>
<p>„Pořád lepší, než kdyby řezal živé, pane.“</p>
<p>„Víte dobře, co myslím!“</p>
<p>„Pane, tady patří k dobrým mravům, když vám některý z Igorů pomohl dát do poslední vůle klauzuli, že si mohou posloužit… jakoukoliv vaší částí, která by mohla někomu pomoci. Oni nikdy nechtějí peníze. Lidé jen nosí takové malé kartičky. V Überwaldu je všichni respektují. Se skalpelem a jehlou patří k těm nejlepším. Je to svým způsobem opravdové poslání!“</p>
<p>„Ale vždyť jsou samá jizva a samý šev!“</p>
<p>„Nikdy by neudělali nikomu něco, co si předtím nevyzkoušeli sami na sobě.“</p>
<p>Elánius se rozhodl, že tuhle hrůzu prozkoumá v celém jejím rozsahu. To odvedlo jeho mysl od chybějících trofejí. „Existují nějaké… Igoríny? Igoretty?“</p>
<p>„Každý Igor je považován za skvělou partii…“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„A jejich dcery bývají velmi přitažlivé.“</p>
<p>„Oči v té samé výšce a nos tam, kde má být, a tak?“</p>
<p>„Přesně tak, pane.“</p>
<p>Ale když se dveře nakonec v odpověď na netrpělivé klepání otevřely, neobjevil se v nich sešívaný Igorův obličej, ale přední konec Navážkova samostřílu, což bylo ještě o něco horší.</p>
<p>„To jsme my, seržante,“ ohlásil se Elánius.</p>
<p>Samostříl zmizel a dveře se otevřely.</p>
<p>„Promiňte, pane, ale řekl jste, abych byl na stráži!“ duněl Navážka.</p>
<p>„No, snad není potřeba hnát to až…“</p>
<p>„Igor je zraněný, pane.“</p>
<p>Igor seděl v rozlehlé kuchyni a hlavu měl ovázanou. Kolem něj pobíhala lady Sibyla.</p>
<p>„Šla jsem se na něj před nějakou tou hodinou podívat a on tam ležel rozpláclý ve sněhu,“ obrátila se k Elániovi. Pak se k němu naklonila blíž. „Moc si toho nepamatuje.“</p>
<p>„Dokázal by sis vzpomenout, cos dělal, kamaráde?“ řekl Elánius a sedl si.</p>
<p>Igor na něj vrhl nepřítomný pohled. „Asi thakhle, bháne. Vyšhel jshem vhen, abhych vhybalil pothraviny z druhého khočháru a akhorát jsem za nhěco vzhal a phak najhednou zhashly shvětla, bháne. Tak si říkhám, že jsem mhusel ukhlouznout.“</p>
<p>„Nebo vás někdo uhodil?“</p>
<p>Igor pokrčil rameny. Na jeden krátký okamžik se jeho ramena ocitla ve stejné výšce.</p>
<p>„Ale vždyť v kočáru není nic, co by stálo za krádež,“ vrtěla hlavou lady Sibyla.</p>
<p>„Ne, pokud někdo neumíral touhou po chlebíčku z vepřových nožiček,“ zabručel Elánius. „Ztratilo se něco?“</p>
<p>„Zkontroloval jsem všechno podle seznamu, který mi dala lady Sibyla, pane,“ oznamoval Navážka. „Podle něj nic nechybí.“</p>
<p>„Půjdu a pro jistotu se přesvědčím sám,“ řekl Elánius.</p>
<p>Když vyšli ven, obešel kočár a pečlivě prohlédl sníh kolem něj. Tu a tam byly vidět dlažební kameny. Pak se podíval nahoru, na mřížoví.</p>
<p>„Dobrá, Navážko,“ obrátil se k seržantovi. „Tak co víš.“</p>
<p>„Je to jen takovej pocit, pane,“ zaduněl troll. „Já vím, že ,hloupý’ by mohla bejt moje přezdívka, ale…“</p>
<p>„Já ani nevím, že byste měl nějaké křestní jméno, seržante.“</p>
<p>„Víte, já si myslím, že tohle nebyla taková ta obyčejná náhoda, co se stávají náhodou.“</p>
<p>„Mohl ale spadnout z kočáru, když ho vykládal,“ uvažoval nahlas Elánius.</p>
<p>„Jo, nebo to mohl bejt Zinkycink, alias troll zubnička.“</p>
<p>To na Elánia udělalo dojem. Tohle bylo u Navážky nízkoteplotní uvažování.</p>
<p>„Brána na ulici je otevřená,“ upozorňoval Navážka. „Já si myslím, že Igor vyrušil někoho, kdo tady chtěl něco štípnout.“</p>
<p>„Říkal jsi ale, že nic nechybí.“</p>
<p>„Možná že se zloděj polekal, pane.“</p>
<p>„To jako myslíš, když uviděl Igora? Že by byl tak…“</p>
<p>Elánius prohlédl vaky a truhlice. Pak zavazadla obešel ještě jednou. Věci byly poshazovány bez ladu a skladu na zem. Tak se přece nevykládá kočár ani vůz, pokud ovšem něco ve velkém spěchu nehledáte. Kdo by si dal takovou práci jen proto, aby ukradl trochu jídla?</p>
<p>„Nic nechybělo…“ poškrabal se na bradě. „Kdo <emphasis>nakládal </emphasis>ten kočár, Navážko?“</p>
<p>„To nevím, pane. Myslím si, že lady přikázala, aby se naložila spousta věcí.“</p>
<p>„A odjeli jsme taky dost naspěch…“ Elánius se zarazil. Bude lepší, když tady raději přestane. Měl jistý nápad, dobrá, ale kde vzít nějaký důkaz? Dalo by se říci: nic, co tam mělo být, nechybí, to znamená, že někdo odnesl něco, co tam být <emphasis>nemělo. </emphasis>Ale ne. Prozatím je to třeba jen vést v patrnosti.</p>
<p>Vrátili se zpět do haly a Elániovy oči spočinuly na hromádce navštívenek ležících na stole u dveří.</p>
<p>„Bylo tady několik návštěv,“ oznámil Navážka.</p>
<p>Elánius vzal do rukou několik bílých obdélníčků. Některé z nich měly zlatou ořízku.</p>
<p>„Většina těch diplomatů vás sem přišla pozvat na nějakej drink a kus řeči o kuřatech,“ dodával troll spokojeně.</p>
<p>„Aha, tak to byly určitě koktajly,“ zabručel Elánius a pročítal další navštívenky. „Hmm. Klač… Muntab… Genua… Lancre… <emphasis>Lancre? </emphasis>Vždyť to je království, které by člověk přeplivnul! Oni tady mají vyslanectví?“</p>
<p>„Ne, pane, většinou tady mají jen poštovní schránku.“</p>
<p>„A vejdeme se všichni dovnitř?</p>
<p>Oni si na korunovaci najali dům, pane.“ Elánius odložil navštívenky zpětná stůl. „Nevím, jestli bych tyhle návštěvy přežil,“ zamračil se. „Do jednoho člověka se vejde jen určitá dávka ovocné šťávy a dokáže vyslechnout jen jistý počet špatných vtipů. Kde je nejbližší semaforová věž, Navážko?“</p>
<p>„Asi dvacet kilometrů na střed, pane.</p>
<p>Rád bych zjistil, co se děje doma. Myslím, že dnes odpoledne si s lady Sibylou uděláme pěknou klidnou vyjížďku do přírody. Alespoň ji to trochu rozptýlí.“ Pak si pomyslel - počkám do půlnoci, jasné? A to máme teprve oběd.</p>
<p>Nakonec si vzal Elánius Igora jako kočího a průvodce a ze stráží kapitána Tetínka a ještě jednoho vojáka, na nějž bude navždy vzpomínat jako na Tračnikova. Hoptam se stále ještě nevrátil z oné podezřelé výpravy, na niž se vydal, a Elánius by se raději upsal čertu, než by nechal budovu bez ochrany.</p>
<p>Jiný výraz pro diplomata je ale „špion“. Jediný rozdíl spočívá v tom, že místní vláda ví, kdo jste. Hra tedy spočívala v umění být chytřejší než oni a ošidit je.</p>
<p>Slunce poměrně hřálo, ale vál chladný vítr a v horském vzduchu byl vidět každý horský štít tak jasně, až měl Elánius pocit, že by stačilo natáhnout ruku a mohl se jich dotknout. Za městem bylo vidět sněhem pokryté vinice a hospodářství, tulící se k horským úbočím, kterým by se v Ankh-Morporku říkalo stěny, ale o kousek dál už se nad nimi zavřely borové lesy. Jen tu a tam bylo z výšky vidět kus silnice nebo záhyb řeky.</p>
<p>Igor na kozlíku si vesele notoval nějaké pohřební zpěvy.</p>
<p>„Řekl mi, že se Igorové hojí velmi rychle,“ ozvala <emphasis>se </emphasis>lady Sibyla.</p>
<p>„To by měli.“</p>
<p>„Pan Struska říkal, že jsou to velmi schopní chirurgové, Same.“</p>
<p>„Snad až na kosmetickou chirurgii.“</p>
<p>Kočár zpomalil.</p>
<p>„Jezdíš sem často, Igore?“ zeptal se Elánius.</p>
<p>„Bhán Spháč mě shem phosílal vyzhvednout každhý thýden zprhávy, bháne.“</p>
<p>„Člověk by řekl, že by bylo skoro jednodušší, kdyby se postavila jedna sběrná věž v Bjonku.“</p>
<p>„Jhenže rhada je zhásadně prothi thomu, bháne.“</p>
<p>„A ty?“.</p>
<p>„Já mhám vhelmi modherní názhory na vhěc, bháne.“</p>
<p>Věž už se tyčila nedaleko. Prvních několik metrů bylo vybudováno z kamene s úzkými zamřížovanými okny. Na tomto základě pak byla vybudována vlastní dřevěná věž. Byla to celkem promyšlená záležitost. Nepřítel by rychle zjistil, že je velmi těžké kamennou dolní část dobýt nebo podpálit, a uvnitř byl dost velký prostor na zásoby všeho druhu, aby umožnil přečkat i delší čas obléhání. Navíc každý útočník si musel být vědom toho, že posádka nahoře mohla třicet vteřin po začátku útoku signalizovat o pomoc. Společnost byla bohatá. V tomto ohledu byla stejná jako přepravní kočárové společnosti. Když náhodou některá z věží přerušila provoz, netrvalo dlouho a objevil se někdo, kdo kladl mnoho nepříjemných, ale především v konečném důsledku velmi drahých otázek. Tady neplatily žádné zákony a ti lidé, kteří přijeli potíže s věžemi vyšetřovat, měli obvykle ve zvyku nechat po sobě dosti důrazné poselství okolnímu světu, že na věže je lepší nesahat.</p>
<p>To už věděl každý, a proto bylo dost zvláštní vidět, že velké signální paže semaforu jsou nehybné.</p>
<p>Elániovi se zježily vlasy v zátylku. „Zůstaň ve voze, Sibylo,“ řekl.</p>
<p>„Něco není v pořádku?“</p>
<p>„To si zatím nejsem jist,“ odpověděl Elánius, který si jist byl. Vyskočil z kočáru a mávl na Igora.</p>
<p>„Jdu se podívat dovnitř,“ oznámil. „Kdyby došlo k nějakým… nepříjemnostem, dostaneš lady Sibylu v pořádku na vyslanectví, ano?“</p>
<p>Elánius se natáhl zpět do kočáru, a zatímco se pokoušel nedívat se na svou ženu, zvedl polstrování jednoho ze sedadel a vytáhl meč, který tam ukryl.</p>
<p>„Same!“ zvolala vyčítavě.</p>
<p>„Promiň, miláčku, myslel jsem si, že bych měl mít jeden zásobní.“</p>
<p>Vedle dveří bylo táhlo se šňůrou ke zvonku. Elánius za ni zatáhl a odněkud shora zaslechl zazvonění.</p>
<p>Když se chvíli nic nedělo, zkusil dveře. Otevřely se dokořán.</p>
<p>Uvnitř vládlo ticho.</p>
<p>„Tady je Hlíd-“ Elánius se zarazil. Vždyť to není Hlídka, že ne? Ne tady. Tady placka nefunguje. On je přece jen nevhodně zvědavý čmuchal, který do všeho strká nos. „Je tady někdo?“</p>
<p>Místnost byla plná pytlů, beden a sudů. Bytelné dřevěné schodiště vedlo do vyššího patra. Elánius vylezl do místnosti, která byla kombinací ložnice a mužstva pro posádku. Byly tam jen dva kavalce, přikrývky byly odhozené.</p>
<p>Na podlaze ležela židle. Na stole bylo jídlo, vedle něj pečlivě položený nůž a vidlička. Na sporáku se něco v kovovém hrnci zcela vyvařilo. Elánius otevřel dvířka malého sporáčku a ozvalo se hlasité <emphasis>hú</emphasis><emphasis>úúmp, </emphasis>když náhlý přívod vzduchu znovu rozdmýchal plameny na začernalém dřevě.</p>
<p>A shora se ozvalo tiché <emphasis>cink </emphasis>kovu o kov. Podíval se na žebřík’ a na padací dveře vedoucí do dalšího patra. Každý, kdo se pokusí jimi prolézt, nastaví hlavu v příhodné výšce pro čepel nebo botu…</p>
<p>„Trošku ošemetné, že vaše vznešenosti?“ ozval se mu hlas nad hlavou. „Měl byste vylézt sem, nahoru. Chmmm, chmmm.“</p>
<p>„<emphasis>Hoptame?</emphasis>“</p>
<p>„Je to prakticky bezpečné, vaše vznešenosti. Jsem tady jen já. Chmm. Chmm.“</p>
<p>„A to mám považovat za bezpečné, ano?“</p>
<p>Elánius vylezl po žebříku. Hoptam seděl u stolu a probíral se štůskem papírů.</p>
<p>„Kde je posádka?“</p>
<p>„To je, vaše vznešenosti,“ odpověděl Struska, „právě jedna z těch záhad.“</p>
<p>„A ti druzí?“</p>
<p>Hoptam kývl k dalšímu žebříku, který vedl výš. „Podívejte se sám.“</p>
<p>Ovládací prvky paží semaforu byly důkladně zničeny. Ze složitého pohyblivého rámu ztraceně trčely polámané latě a kusy drátů.</p>
<p>„Pro šikovné a zkušené lidi několik hodin práce, řekl bych,“ zabručel Hoptam, když se Elánius vrátil.</p>
<p>„Co se to tady stalo, Strusko?“</p>
<p>„Myslím, že muži, kteří tady žili, byli přinuceni odejít, chmm, chmm. A to v jistém spěchu.“</p>
<p>„Ale vždyť je to opevněná věž!“</p>
<p>„Ano? Ale občas museli na dřevo. To víte, společnost má sice svá pravidla, jenž pak nacpe tři mladíky do nějaké opuštěné věže, kde mají žít bůhví kolik týdnů. Čeká se od nich, že se budou chovat jako nějaké figurky na klíček. Vidíte ty dveře nahoru ke kontrolnímu mechanismu? Tak ty mají být neustále zamčeny. Jenže vy, vaše vznešenosti, právě tak jako já, protože jsme… jsme -“</p>
<p>„Mizerové?“ navrhl Elánius.</p>
<p>„No, tedy… chmm… dejme tomu, my bychom vymysleli nějaký systém, který by zaručoval, že věž nemůže vysílat, pokud nejsou dveře zavřeny, je to tak?“</p>
<p>„Něco takového, určitě.“</p>
<p>„A také bychom dali do pravidel, že přítomnost <emphasis>každého </emphasis>návštěvníka ve věži má být… musí být automaticky ohlášena sousedním věžím.“</p>
<p>„Pravděpodobně ano. Pro začátek.“</p>
<p>„Ale jak se současná situace má, pak bych řekl, že každý trochu slušně vyhlížející bezbranný návštěvník s jablečným koláčem pro mládence by tady byl vítán,“ povzdechl si Hoptam. „Mají dvouměsíční služby. Celou tu dobu nevidí nic než stromy a zase stromy, chmm, chmm.“</p>
<p>„Žádná krev, žádné stopy zápasu,“ uvažoval Elánius. „Prohlédl jste to venku?“</p>
<p>„Ve stáji by měl být kůň. Je pryč. Jsme tady více méně na skalnaté půdě. Našel jsem vlčí stopy, ale vlčí stopy jsou všude kolem. A vítr s sebou nese sníh. Jsou prostě a jednoduše… pryč, vaše vznešenosti.</p>
<p>Jste si jistý, že útočníky někdo vpustil dveřmi?“ zamračil se Elánius. „Každý, kdo by dokázal přistát na horní plošině, by mohl v jediném okamžiku proskočit oknem dovnitř.“</p>
<p>„Myslíte upír?“</p>
<p>„Je to jen taková myšlenka, chápete?“</p>
<p>„Ale nikde není jediná kapka krve…“</p>
<p>„Bylo by škoda plýtvat drahocennou potravou,“ prohlásil jízlivě Elánius. „Jen si vzpomeňte na všechny ty hladovějící děti v Muntabu. A co je zase <emphasis>tohle?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Zpod dolního kavalce vytáhl středně velkou bedýnku. Uvnitř bylo několik kovových trubek, asi pětatřicet centimetrů dlouhých, otevřených na jednom konci.</p>
<p>„Jezevec & Normál, Ankh-Morpork,“ přečetl nahlas. „,Hmoždířová světlice (červená). Lehký typ. Nepatří do úst.’ To je raketa, pane Strusko. Viděl jsem je na lodích.“</p>
<p>„Okamžik, tady jsem četl něco…“ Hoptam začal listovat v knize ležící na stole. „Mohli vystřelit poplachovou světlici v případě, že by měli opravdu těžký problém. Ano, nejbližší věž směrem k Ankh-Morporku by pak poslala dvojici mužů a ze střediska dole na pláních by vyrazila větší skupina mužů. Berou zničenou věž velmi vážně.“</p>
<p>„To věřím, protože by je to mohlo stát pěkné peníze,“ přikyvoval Elánius a nahlížel do ústí světlice. „Potřebujeme, aby tahle věž fungovala, Strusko. Nestojím o to být tady odříznut od světa.“</p>
<p>„Cesty zatím ještě nejsou tak špatné, sire. Mohli by tady být zítra večer.“</p>
<p>Elánius vytáhl střelu z pouzdra. Pak se se zvláštním výrazem zadíval na Hoptama Strusku.</p>
<p>„Neudělají nic, dokud se neodpálí rozbuška v základně,“ řekl. „Jsou velmi bezpečné. A jako zbraň nejsou k ničemu, protože se s nimi nedá zamířit a kromě toho jsou stejně jen z tvrzené lepenky. Tak pojďte, vyneseme to na střechu.“</p>
<p>„To nemá cenu, dokud se nesetmí, vaše vznešenosti, chmm, chmm. Pak ji uvidí několik věží na obě strany, nejen ty dvě nejbližší.“</p>
<p>„Ale jestli dávají posádky v nejbližších věžích pozor, pak nemůžou minout -“</p>
<p>„Jenže my nevíme, jestli tam je někdo, kdo by dával pozor, sire. Co když se tam stalo totéž, co se stalo tady? Chmm?“</p>
<p>„Dobří bohové! Snad si nemyslíte, že -“</p>
<p>„Ne, pane, já nemyslím, pane. Jsem jen občanský zaměstnanec. Radím ostatním lidem, chmm, chmm. A oni pak začnou <emphasis>přemýšlet. </emphasis>Moje rada je počkat hodinu či dvě, to už věci neublíží. Moje rada je, abyste se s lady Sibylou vrátili zpět do města. Jen co se trochu setmí, odpálím tu světlici a pak se vrátím i já.“</p>
<p>„Tak moment, <emphasis>já </emphasis>jsem velící -“</p>
<p>„Tady ne, vaše vznešenosti. Vzpomínáte? Tady <emphasis>jste </emphasis>civilista, který překáží, chmm, chmm. Nebojte se, budu tady v bezpečí -“</p>
<p>„To posádka… očividně… nebyla.“</p>
<p>„Jenže já nejsem oni, chmm, chmm. Už pro bezpečí lady Sibyly, vaše vznešenosti, vám <emphasis>radím, </emphasis>abyste odjeli <emphasis>hned.</emphasis>“</p>
<p>Elánius zaváhal, protože nenáviděl skutečnost, že Hoptam má nejen pravdu, ale bez ohledu na popírání té skutečnosti myslí způsobem, jakým měl myslet Elánius sám. Vždyť byl pro všechny jen na odpolední vyjížďce se svou ženou.</p>
<p>„Tak dobrá. Ještě jednu věc. Proč jste <emphasis>tady?</emphasis></p>
<p>Pana Spáče naposled viděli, když sem vezl nějaké zprávy k odeslání.“</p>
<p>„Hm. A mohu oprávněně předpokládat, že váš pan Spáč nebyl ten druh diplomata, který by se nejlépe hodil k rozdávání obložených chlebíčků?“</p>
<p>Hoptam se slabě usmál. „Tak nějak… sire. On patřil k tomu… opačnému druhu. Chmm, chmm.“</p>
<p>„Myslíte tomu vašemu.“</p>
<p>„Chmm. A teď už jeďte, vaše vznešenosti. Zanedlouho zapadne slunce. Chmm, chmm.“</p>
<p>Desátník Nóblhóch, prezident a zakladatel Cechu policistů, přehlédl své věrné.</p>
<p>„Dobrá, takže ještě jednou,“ řekl. „Co chceme?“</p>
<p>Stávková schůze už probíhala nějakou dobu, a to v baru. Policisté už začínali být mírně roztržití.</p>
<p>Policista Ping zvedl ruku. „Právo na podání stížnosti, oddělení pro řešení stížností, reorganizace pravidel pro povýšení… a… a…“</p>
<p>„- lepší nádobí v kantýně,“ ozval se někdo.</p>
<p>„- osvobození od neoprávněných obvinění z loupeží sacharózy -“ dodával další.</p>
<p>„- ne víc než sedm nočních šichet za sebou -“</p>
<p>„- zvýšený příděl bot -“</p>
<p>„- ročně alespoň tři volná odpoledne na pohřeb babičky -“</p>
<p>„- zrušení povinnosti platit krmení za poštovní holuby -“</p>
<p>„- dalšího panáka.“</p>
<p>Poslední požadavek se setkal se všeobecným souhlasem.</p>
<p>Policista Půlbotka vstal. Stále ještě ve volném čase organizoval kampaň pro Oživení práv nemrtvých a věděl, jak podobné věci fungují.</p>
<p>„Ne, ne, ne, ne, <emphasis>ne,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl. „Musí to být mnohem jednodušší. Musí to mít <emphasis>důraz. </emphasis>A rytmus. Jako .Řekneme, co chceme: <emphasis>Dum-dý-dum-dý. </emphasis>Kdy to chceme? Teď!’ Je vám to jasné? Musí to být jeden jasný požadavek. Zkusme to znova. Co chceme?“</p>
<p>Policisté se nejistě rozhlédli jeden po druhém a nikdo nechtěl být první.</p>
<p>„Dalšího panáka?“ odvážil se nakonec někdo.</p>
<p>„Jo!“ přidal se někdo v pozadí. „A kdy ho chceme? Teď!“</p>
<p>„Zdá se, že tohle tedy fungovalo,“ zabručel Noby, když policisté oblehli bar. „Co budeme ještě potřebovat, Regu?“ .</p>
<p>„Označení hlídek,“ informoval policista Půlbotka.</p>
<p>„Musíme mít hlídky?“</p>
<p>„Samozřejmě!“</p>
<p>„V tom případě,“ prohlásil Noby, „potřebujeme velký plechový barel, abychom v něm mohli pálit staré dřevo, zatímco budeme hlídkovat.“</p>
<p>„Proč to?“ zajímal se Reg.</p>
<p>„<emphasis>Musíme </emphasis>stát kolkolem toho barelu a hřát si nad ním ruce,“ trval na svém Noby. „Tak lidi poznaj, že jsi úřední hlídka, a ne skupinka darmošlapů.“</p>
<p>„Jenže my <emphasis>jsme </emphasis>skupinka darmošlapů, Noby. Rozhodně si to o nás lidé myslí.“</p>
<p>„Dobrá, tak aspoň budem skupinka zahřátejch darmošlapů.“</p>
<p>Slunce už bylo sotva na šíři prstu nad obzorem, když Elániův kočár vyrazil od věže. Igor popoháněl koně bičem. Elánius vyhlédl z okna na ubíhající okraj cesty, který byl jen několik desítek centimetrů od kol a několik desítek metrů nad hladinou řeky tam dole.</p>
<p>„Proč tak rychle?“ zvolal.</p>
<p>„Mhusíme bhýt dhoma do shlunce zhápadu!“ odpověděl mu Igor také výkřikem. „Tho je <emphasis>thradice!</emphasis>“</p>
<p>Velké rudé slunce klesalo mřížovím mraků.</p>
<p>„No, tak ho nech, když to tomu chudákovi dělá radost,“ řekla lady Sibyla a zavřela okénko. „Poslyš, Same, co se stalo v té věži?“</p>
<p>„Víš, nechtěl bych ti přidělávat zbytečné starosti.“</p>
<p>„Poslyš, takže když jsi mi teď skutečně ty starosti přidělal, tak už bys mi klidně mohl říci, o co jde. Co tomu říkáš?“</p>
<p>Elánius se vzdal a podělil se s ní o to málo, co věděl.</p>
<p>„Někdo je zabil?“</p>
<p>„Je to možné.“</p>
<p>„Mohli to být ti samí lidé, kteří na nás nastražili léčku v průsmyku?“</p>
<p>„Myslím, že ne.“</p>
<p>„Jak se zdá, nebude to ta pravá dovolená, Same.“</p>
<p>„Víš, dělá se mi špatně z toho, že nejsem schopen cokoliv s tím udělat,“ vysvětloval jí Elánius. „Kdyby to bylo v Ankh-Morporku… prosím, tam bych měl stopy, styky, nějakou mapu. A tady? Podle mě každý něco ukrývá či tají. Nový král si myslí, že jsem blázen, vlkodlaci se mnou zacházeli, jako kdybych byl něco, co přitáhla kočka z ulice, a jediná osoba, která se ke mně chovala trochu slušně, byla upírka.“</p>
<p>„Kočka ne,“ řekla lady Sibyla.</p>
<p>„Cože?“ nechápal Elánius.</p>
<p>„Vlkodlaci nenávidí kočky,“ vysvětlovala Sibyla „To si vzdáleně vybavuji. Ne, rozhodně nemají pro kočky slabost.“</p>
<p>„Hm. No dobrá. Tak mají slabost pro psy. Taky nemají rádi slova jako <emphasis>koupel </emphasis>nebo <emphasis>vlhký. </emphasis>Kromě toho mám dojem, že kdybys po baronovi hodila hůl a netrefila, vyskočí a bude ti ji aportovat -“</p>
<p>„Myslím, že bych ti měla říct o těch kobercích,“ obrátila se k němu Sibyla, když se kočár řítil další zatáčkou.</p>
<p>„Cože, ty myslíš, že nemá to správné domácí vychování a -“</p>
<p>„Já myslela koberce na vyslanectví. Víš, že jsem řekla, že musím místnosti změřit? Poslyš, ty míry v prvním patře nejsou v pořádku…“</p>
<p>„Nechci vypadat netrpělivě, drahoušku, aleje teď správná chvíle na to probírat koberce?“</p>
<p>„Same?“</p>
<p>„Ano, drahá?“</p>
<p>„Přestaň laskavě myslet jako manžel a začni mě poslouchat jako… policajt, ano?“</p>
<p>Elánius vešel do budovy vyslanectví a zavolal Navážku a Pleskot. „Vy dva s námi dnes večer půjdete na ples,“ řekl. „Bude to každopádně noblesa. Máte na sebe ještě něco jiného než svou uniformu, seržante?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Dobrá, skočte si za Igorem. Pokud znám někoho, kdo se dokáže ohánět jehlou a nití, je to on. Co vy, Pleskot?“</p>
<p>„Já mám, ehm, vzala jsem si… šaty,“ řekla Pleskot a stydlivě sklopila oči.</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Výborně. Skvěle. Musím vás dva začlenit do personálu vyslanectví. Pleskot, vy budete… vojenský atašé.“</p>
<p>„Hm,“ zabručel Navážka zklamaně. „A vy, Navážko, vy jste kulturní atašé.“ Troll se viditelně obveselil. „Nebudete toho litovat, pane!“</p>
<p>„Jsem si jistý, že nebudu,“ přikývl Elánius. „Ale teď bych tě poprosil, abys šel se mnou.“</p>
<p>„Je to kulturní záležitost, pane?“</p>
<p>„V širším slova smyslu. Pravděpodobně.“ Elánius vedl Sibylu a trolla nahoru po schodech a do kanceláře, kde se zastavil před jednou stěnou. „Myslíš tuhle?“ obrátil se k ženě.</p>
<p>„Ano,“ přikývla lady Sibyla. Je velmi těžké si toho všimnout, dokud nezměříš všechny místnosti, ale ta zeď je opravdu velmi silná -“</p>
<p>Elánius přejel prsty po dřevěném obložení a hledal něco, co by mu pod prsty najednou udělalo <emphasis>cvak. </emphasis>Pak ale ustoupil. „Dejte mi svůj samostříl, seržante.“</p>
<p>„Prosím, pane.“</p>
<p>Elánius se pod vahou zbraně zapotácel, ale podařilo se mu ji udržet zaměřenou na stěnu.</p>
<p>„Poslyš, je to moudré, Same?“ ozvala se Sibyla.</p>
<p>Elánius o krok ustoupil, aby lépe zamířil, a pod patou mu kleslo jedno prkno podlahy. Ve stěně se nehlučně odsunul kus dřevěného obložení.</p>
<p>„Vyděsil jste tu pitomou zeď k smrti,“ zabručel loajální Navážka.</p>
<p>Elánius mu podal samostříl zpět a snažil se vypadat, jako že přesně tak mělo všechno proběhnout.</p>
<p>Čekal tajnou chodbu. Jenže tohle byla malá dílna.</p>
<p>Na policích byly větší sklenice se štítky, na nichž stálo například: Vrstva Nový svět, Area 21, Tuk prvotřídní kvality, Velká díra. Byly tam kusy rozpadajícího se kamene, ke kterým byly připevněny lepenkové visačky s nápisy jako Úroveň c. 3, Šachta 9, Důl Dvojitý nosák.</p>
<p>Byla tam řada zásuvek. Jedna z nich byla plná různého make-upu, a to včetně mnoha sad falešných vousů a vlásenek všeho druhu.</p>
<p>Elánius mlčky otevřel jeden ze zápisníků, které byly srovnány do úhledných hromádek. Na několika prvních stranách byla tužkou načrtnuta mapa ulic Bjonku, propletená rudými liniemi.</p>
<p>„Dobří bohové,“ vydechl a horečnatě listoval zápisníkem. „Podívejte se na tohle. Mapy. Kresby. Náčrtky. Celé stránky o zkouškách a kvantitativních rozborech tukových ložisek! Páni, tady <emphasis>se </emphasis>říká ,Jak <emphasis>se zdá, </emphasis>mají nová tuková ložiska, přestože zatím vypadala slibně, vysoký obsah těkavých kyselin a pravděpodobně budou velmi rychle vyčerpána.’ A <emphasis>tady </emphasis>se říká ,Vlkodlaci očividně plánují převrat na období těsně po ztrátě Mazance, kdy nastane celkový chaos… K. hlásí, že mnoho mladých vlkodlaků teď následuje W., který změnil způsob Hry…’ Tyhle věci, ty informace… to je <emphasis>v</emphasis><emphasis>y</emphasis><emphasis>zvědačství. </emphasis>A já si říkal, jak je možné, že Vetinari toho vždycky tolik ví.“</p>
<p>„A to sis myslel, že se mu ty věci zdají, drahý?“</p>
<p>„Ale tady je tak neuvěřitelné množství podrobností… Poznámky o lidech, stránky čísel o trpasličí produkci, politická šeptanda… Nevěděl jsem, že děláme takovéhle… že se zajímáme o takové věci.“</p>
<p>„Ty přece taky neustále používáš špiony, drahý.“</p>
<p>„To tedy ne!“</p>
<p>„A co ti lidé, jako je Starý Smrďa Rum, Nejdeto José nebo Usmolený Michal?“</p>
<p>„To <emphasis>není </emphasis>špionáž! To <emphasis>není stejné! </emphasis>To jsou jen ,získané informace’. Nemohli bychom dělat to, co děláme, kdybychom nevěděli, co se děje na ulici!“</p>
<p>„Dobrá, a Vetinari možná myslí v termínech trochu větší… ulice.“</p>
<p>„Je tady spousta takových informací. Podívej. Nákresy, další vzorky rudy… a co je, k čertu, tohle?“</p>
<p>Bylo to oválné a velké asi jako balíček cigaret. Na jedné straně byl skleněný kroužek a na boku několik páček.</p>
<p>Elánius stiskl jednu z nich. Otevřela se malá dvířka, vykoukla nejmenší hlavička, jakou kdy viděl mluvit, a řekla: „Co je?“</p>
<p>„To znám!“ zahlaholil Navážka. „To je nanomužík! Stojej přes sto tolarů. A jsou fakticky <emphasis>mrňaví!“</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Čtrnáct dnů už mě nikdo nenakrmil, do hajzlu!</emphasis>“ ječel skřítek.</p>
<p>„To je ikonograf tak velký, aby se dal ukrýt v kapse,“ vrtěl hlavou Elánius. „To je něco pro špiony… stejné svinstvo, jako Navážkův samostříl. A podívejte…“</p>
<p>Z místnosti vedlo několik schůdků dolů. Opatrně po nich sestoupil a otevřel dvířka, na něž narazil dole.</p>
<p>Do tváře ho udeřila horká vlna.</p>
<p>„Podala bys mi sem svíčku, drahoušku?“ řekl. Ve světle svíčky pak nahlédl do dlouhého temného tunelu. Stěny byly lemovány rezavými trubkami, z nichž v každém spoji unikala horká pára.</p>
<p>„Tudy se mohl pohodlně dostat ven i dovnitř, aniž ho kdo zahlédl,“ konstatoval. „V jakém špinavém světě to žijeme…“</p>
<p>Oblohu zatáhla mračna, a když Hoptam připravil rudou světlici na plošinu pod signální křídla, vířil už vítr kolem věže hustá oblaka sněhu.</p>
<p>Zapálil několik sirek, ale vítr je uhasil dříve, než kolem nich stačil spojit ruce.</p>
<p>„K sakru, chmm, chmm.“</p>
<p>Sklouzl po žebříku do tepla uvnitř věže. Bylo by lepší strávit noc tady, pomyslel si, když se přehraboval v zásuvkách. Noc pro něj neskrývala příliš mnoho hrůz, ale tahle bouře dávala tušit další příval sněhu a pak budou horské cesty zrádné.</p>
<p>Nakonec ho něco napadlo. Otevřel sporák a velkými kleštěmi z něj vytáhl žhavé poleno.</p>
<p>Když ho vynesl na vrcholek věže, vítr ho rozdmýchal do plamene. Přiložil ho k otvoru v základně válce.</p>
<p>Hmoždíř vybuchl s nepříliš hlasitým „<emphasis>phut</emphasis>“<emphasis>, </emphasis>které se téměř ztratilo ve větru. Trubice se překlopila do sněhu a o několik vteřin později vybuchla padesát metrů nad vrcholkem věže rudá raketa a zaplavila jasným rudým svitem okolní prales.</p>
<p>Hoptam právě stačil sestoupit do místnosti, když se ozvalo zabušení na vstupní dveře.</p>
<p><emphasis>Zarazil </emphasis>se. V tomhle patře bylo okno s okenicí. Jak se zdálo, ti kdo věž navrhovali, došli k užitečnému rozhodnutí, že bude dobré dát posádce možnost podívat se dolů, kdo to klepe.</p>
<p>Před dveřmi nikdo nebyl.</p>
<p>Když vylezl zpět do místnosti, ozvalo se zaklepání znovu.</p>
<p>Hoptam si uvědomil, že po Elániově odchodu nezamkl dveře. Teď už ovšem bylo pozdě litovat. Jenže Hoptam Struska absolvoval ústav, proti němuž by byla škola Tvrdých ran školou Měkké cesty.</p>
<p>Zapálil svíčku a nehlučně sestoupil po žebříku do temnoty, zatímco po hromadách zásob a materiálu tančily a poskakovaly stíny.</p>
<p>Svíčku postavil na jednu z beden, zpod kabátu vytáhl svůj speciální samostříl a s jistou námahou jej natáhl o stěnu místnosti. Pak zatočil pravou dlaní, a do ruky mu vskočila dýka.</p>
<p>Poté klepl jistým způsobem podpatky a cítil, jak z podrážek vyjely krátké čepele.</p>
<p>Nakonec se usadil a čekal.</p>
<p>A za zády mu něco sfouklo svíčku. Když se otočil a střela z kuše vyletěla do tmy, máchl pravou rukou s čepelí - do prázdna. V tom okamžiku ho napadlo, že na dveře se dá klepat z <emphasis>obou </emphasis>stran.</p>
<p>Byli opravdu <emphasis>velmi </emphasis>chytří…</p>
<p>„Chmm, ch-“</p>
<p>Pleskot se zatočila kolem dokola, lépe řečeno se o to pokusila. Pro trpaslíky to nebyl přirozený pohyb.</p>
<p>„Vypadáte velmi… hezky,“ prohlásila lady Sibyla. „A navíc jsou až na zem, takže si nikdo nemůže stěžovat.“</p>
<p>Pokud by se ovšem alespoň částečně nevyznal v dámských módních trendech. Potíž byla v tom, že dnešní - nemohla jinak, musela na ně myslet jako na <emphasis>nové </emphasis>trpasličí ženy - se ještě tak docela nerozhodly co a jak.</p>
<p>Lady Sibyla obvykle nosila plesové šaty ve světle modré, což byla barva, již často volily dámy jistého věku a původu, aby spojily maximum klidného tichého stylu s maximální nenápadností. Jenže trpaslická děvčata slyšela o cekýnech. Zdálo se, že došla k pevnému a neochvějnému rozhodnutí, že když mají bořit tisíce let podzemních tradic, udělají to pro víc, než jsou nějaké směšné dvoudílné kostýmky nebo decentní perly.</p>
<p>„A červenaje opravdu pěkná barva,“ pokračovala upřímně lady Sibyla. „Červená je moc pěkná barva.“</p>
<p>„Jsou to moc hezké červené šaty. Ehm. A ta péra! Hm. Ale ten pytel, v němž si neseš sekeru, víš -“</p>
<p>„Není dost zdobný?“ posmutněla Pleskot.</p>
<p>„Ne, ne, to ne! Kdybych/ó nesla na zádech velkou sekeru v pouzdře a šla na diplomatický ples, taky bych si přála, aby byla co nejzdobnější. Aleje to přece jen hodně <emphasis>velká </emphasis>sekera,“ dodala neobratně.</p>
<p>„Myslíte si, madam, že nějaká menší by byla vhodnější? Jako večerní model?“</p>
<p>„Pro začátek by to možná nebylo špatné.“</p>
<p>„Jen pár rubínů zasazených do topůrka?“</p>
<p>„Ano,“ přikývla lady Sibyla s odevzdaným výrazem. „Konec konců, proč ne?“</p>
<p>„A co já, vaše vznešenosti?“ zaduněl Navážkův hlas.</p>
<p>Igor se rozhodně při téhle příležitosti vytáhl. Použil několik obleků, které našel ve skříních vyslanectví, a uplatnil na nich stejně průkopnický chirurgický styl, jejž používal při záchraně dřevorubců a jiných lidí, kteří omylem zabloudili do nezdravé blízkosti pásové pily. Trvalo mu pouhých devadesát minut, než kolem Navážky vytvořil smělou konstrukci. Nedalo se pochybovat o tom, že je to večerní oblek. Ve dne by to možná neprošlo tak hladce. Troll vypadal jako stěna uhelné sloje ozdobená motýlkem.</p>
<p>„A jak se v tom cítíš?“ hrála lady Sibyla na jistotu.</p>
<p>„No, je mi to nějaký těsný tady kolem toho… Jak se ten kousek jmenuje?“</p>
<p>„To opravdu nemám nejmenší ponětí,“ odpověděla pevně lady Sibyla.</p>
<p>„Nutí mě to tak trochu se šourat,“ stěžoval si Navážka. „Ale cítím se velmi diplomaticky.“</p>
<p>„Ale samostříl ne,“ řekla lady Sibyla.</p>
<p>„Jenže <emphasis>ona </emphasis>svoji sekeru má,“ poukazoval Navážka ublíženě.</p>
<p>„Trpasličí sekery jsou přijímány jako tradiční kulturní artefakt,“ odpověděla mu lady Sibyla. „Nevím, jaká je tady uznávána etiketa, ale myslím, že by ti prošel kyj, Navážko.“ Konec konců, dodala v duchu, pochybuju, že by se ti ho někdo pokusil vzít.</p>
<p>„Samostříl není kulturní… tento?“</p>
<p>„Obávám se, že ne.“</p>
<p>„Mohl bych si ho nějak pěkně ozdobit, třeba…“</p>
<p>„Ne, to by nestačilo, obávám se, že… Oh Same!“</p>
<p>„Ano, drahá?“ usmíval se na ni Elánius, který právě scházel po schodech.</p>
<p>„Ale to je jen tvá uniforma Hlídky! Co tvé vévodské znaky?“</p>
<p>„Já je nemůžu najít,“ odpověděl Elánius s výrazem nevinnosti. „Obávám se, že v průsmyku spadl z kočáru nějaký vak. Ale mám helmu s pery a Igor mi vyleštil hrudní plát tak, že se v něm mohl zhlížet, i když nevím, proč to dělal.“ Když viděl její výraz, o něco ustoupil. „Vévoda je přece vojenský výraz. Žádný voják by nešel do války v punčocháčích. Rozhodně ne, kdyby se obával, že by mohl padnout do zajetí.“</p>
<p>„To mi připadá <emphasis>velmi </emphasis>podezřelé, Samueli.“</p>
<p>„V tomhle mě Navážka jistě podpoří,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>„To je jasný, pane,“ zaduněl troll. „Když mi jemně naznačujete, že mám říct, že -“</p>
<p>„No dobrá, ale raději už bychom měli - dobrý bože, to je Pleskot?“</p>
<p>„Ano, pane,“ odpověděla Pleskot nervózně.</p>
<p>No… pomyslel si Elánius, konec konců pochází z rodiny, jejíž členové v podivných oděvech odcházejí čelit explozím daleko od slunce.</p>
<p>„Překrásné,“ přikývl.</p>
<p>Podél tunelu vedoucího do míst, kterým Elánius sám pro sebe začal říkat Dolní Bjonk, byly zapáleny lampy. Trpasličí stráže mávnutím posílaly kočár na další cestu při pouhém spatření ankh-morporského znaku. Ti kolem obrovského výtahu už tak jistí nebyli, ale Sam Elánius se toho pozorováním lady Sibyly dost naučil. Ona se tak sice chovat nechtěla, ale jednou se tak narodila jako zástupkyně třídy, která se tak chovala vždycky: procházeli jste pak světem, jako kdyby absolutně <emphasis>neexistovala </emphasis>možnost, že býváš někdo zastavil, nebo se vás dokonce na něco vyptával, a většinou se skutečně nic takového nestalo.</p>
<p>Když se výtah s hlasitým hřmotem rozjel dolů, všiml si Elánius, že v něm zdaleka nejsou sami. Většinou tam byli diplomaté, které Elánius neznal, ale byl tady také v jednom rohu kvartet trpasličích hudebníků, kteří vyluzovali příjemnou, i když mírně znepokojující hudbu, jež se prokousávala Elániovi do myšlenek tím více, čím déle nekonečný sestup trval.</p>
<p>Když se dveře otevřely, slyšel, jak se Sibyla užasle nadechla.</p>
<p>„Měla jsem dojem, že jsi říkal, že to tady dole vypadá jako nebe za hvězdné noci, Same?“</p>
<p>„No, jak vidím, tak opravdu povytáhli knot…“</p>
<p>Všude po stěnách plály tisíce svic zastrčených v držácích, ale hlavní, co přitahovalo oči, byly lustry.</p>
<p>Byly jich celé tucty, každý alespoň čtyřpatrový. Elánius, který byl vždycky připraven hledat za každým zázrakem nitky, jež ho způsobily, si všiml množství trpaslíků, kteří pracovali u jeřábů a otvory ve stropě spouštěli koše plné nových svíček. Jestliže pověst o Pátém slonu nebyla pouhý mýtus, tak dnes večer spálili jistě celou sloní nohu.</p>
<p>„Vaše vznešenosti!“ Davem se k nim proplétal Cákryš.</p>
<p>„Aha, ,Ten, který zkoumá myšlenky’,“ řekl Elánius, když se trpaslík přiblížil. „Dovolte, abych vás představil vévodkyni Ankhské… lady Sibyle.“</p>
<p>„Ehm… chm… no ano… samozřejmě… jsem nevýslovně potěšen, že vás poznávám,“ zamumlal Cákryš, kterého onen nenápadný útok uvedl do rozpaků. „Jenže, já chtěl…“</p>
<p>Sibyla ale pochopila Elániovu narážku. Elánius nenáviděl slovo vévodkyně, takže jestliže jej teď použil, chtěl, aby předvedla vévodkyni, na kterou nemá nikdo na světě. Měla prostě převévodit <emphasis>každou </emphasis>vévodkyni. Zahalila Cákryšův klobouk užasle potěšeným vévodkyňovstvím.</p>
<p>„Pane Cákryši, Sam mi o vás <emphasis>tolik </emphasis>vyprávěl!“ zatrylkovala. „Jestli tomu rozumím, pak jste člověk na svém místě -“</p>
<p>„- trpaslík -“ sykl Elánius.</p>
<p>„- trpaslík na svém místě, pravá ruka Jeho Veličenstva! Prosím prosím, vy mi prostě <emphasis>musíte </emphasis>prozradit, jak jste dosáhli tak <emphasis>úžasného </emphasis>světelného efektu v téhle obrovské místnosti!“</p>
<p>„Ehm… spousta svíček,“ zamumlal Cákryš s pohledem upřeným na Elánia.</p>
<p>„Myslím, že Cákryš by se mnou rád probral nějaké drobné politické záležitosti, drahá,“ prohlásil Elánius a položil ruku trpaslíkovi na rameno. „Když budeš tak hodná a doprovodíš ostatní dolů, já se k vám za chvilku přidám.“ A věděl, že žádná síla na světě nedokáže Sibyle zabránit v tom, aby doplula dolů k recepci. Ta žena dokázala <emphasis>plout. </emphasis>Většina lidí se kývala ještě chvíli poté, co je Sibyla minula.</p>
<p>„Přivedl jste s sebou trolla, vy jste s sebou přivedl <emphasis>trolla!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>mumlal Cákryš.</p>
<p>„Nezapomínejte, že je to občan Ankh-Morporku,“ upozornil Elánius. „Chráněný diplomatickou imunitou a velmi špatným oblekem.“</p>
<p>„Ale přesto -“</p>
<p>„Není tady žádné ,ale přesto’ –„</p>
<p>„My s trolly vedeme <emphasis>válku!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zamumlal Cákryš.</p>
<p>„Ale to je přece to, čemu se říká diplomacie, nebo ne?“ usmál se Elánius. „Způsob, jak <emphasis>nebýt </emphasis>ve válce? No, pokud vím, tak ta vaše válka trvá už pět set let, takže se nezdá, že by se jedna či druhá strana nějak zvlášť snažila.“</p>
<p>„Budou tady stížnosti na té nejvyšší úrovni!“ pokračoval ustaraný trpaslík.</p>
<p>„Ještě další stížnosti?“ povzdechl si Elánius.</p>
<p>„Našli se takoví, kteří tvrdí, že Ankh-Morpork úmyslně dráždí krále svou zkažeností.“</p>
<p>„Krále? řekl Elánius příjemně. „Vždyť on zatím ještě není král, nebo ano? Rozhodně ne do korunovace, která zahrnuje jistý předmět…“</p>
<p>„To je pravda, ale jedná se o pouhou formalitu.“</p>
<p>Elánius k němu popošel blíž. „Jenže ona to není jen formalita, že?“ řekl tiše. „Je to ta jediná a nejdůležitější věc se vším všudy! Bez ní, bez toho kouzla, nebude krále. Jen někdo jako vy, kdo vydává příkazy a vlastně k tomu nemá ani oprávnění.“</p>
<p>„Někdo jménem Elánius mě bude poučovat o statutu krále,“ prohlásil bez valného přesvědčení Cákryš.</p>
<p>„A když se ta věc nenajde, je po všem,“ pokračoval Elánius. „Začne válka. Podzemní exploze.“</p>
<p>Zazněl slabounký zvuk, když vytáhl hodinky a otevřel je. „No na mou duši, to už je půlnoc,“ zkonstatoval.</p>
<p>„Pojďte za mnou,“ zabručel Cákryš.</p>
<p>„Chcete mi snad něco ukázat?“</p>
<p>„Ne, vaše vznešenosti. Chci vám naopak ukázat jedno místo, kde něco chybí.“</p>
<p>„Aha. V tom případě bych s sebou rád vzal desátníka Řiťku, pane.“</p>
<p>„<emphasis>Tu? </emphasis>Nepřipadá v úvahu! To by bylo znesvěcení-“</p>
<p>„Ne, to by tedy nebylo,“ přerušil ho Elánius rázně. „A důvodem je, že ona s námi vlastně <emphasis>nepůjde, </emphasis>protože ani my nikam <emphasis>nejdeme, že! </emphasis>Vy byste přece <emphasis>nikdy </emphasis>nevěnoval svou důvěru zástupci potenciálně nepřátelské mocnosti a neodhalil byste mu, že vám do hry, v níž jde prakticky o všechno, chybí nějaké to eso, že? Samozřejmě, že ne. My vlastně ani nevedeme tenhle rozhovor. V následující hodince budeme sedět tady v té místnosti a probírat různé nedůležité drobnosti. Já dokonce ani tohle všechno neřekl, a vy jste mě tedy ani neslyšel. Jenže desátnice Řiťka je nejlepší odborník na ohledání místa činu, jakého znám, a proto bych chtěl, aby šla s námi.“</p>
<p>„Dobrá, vaše excelence, vysvětlil jste mi to. Velmi názorně, jako vždy. Vyhrál jste. Doveďte ji.“</p>
<p>Elánius našel Pleskot stát záda k zádům, přesněji záda k podkolení, s Navážkou. Dvojice byla obklopena kruhem zvědavců. Kdykoliv Navážka pozvedl ruku, aby se napil, nejblíže stojící trpaslíci zděšeně uskočili.</p>
<p>„Kam jdeme, pane?“</p>
<p>„Nikam.“</p>
<p>„Aha. Takže tam.“</p>
<p>„Ale věci se nám začínají vylupovat,“ vysvětloval, Elánius. „Cákryš objevil nové zájmeno, i když ho tak tak vyplivl.“</p>
<p>„Same!“ volala lady Sibyla, která brázdila dav směrem k Elániovi. „Budou tady hrát <emphasis>Čekana Krvezbrotě a Železnou Palici! </emphasis>Není to úžasné?“</p>
<p>„No…“</p>
<p>„To je opera, pane,“ zašeptala Pleskot. „Část Koboldího kruhu. Je to <emphasis>historie. </emphasis>Každý trpaslík ji zná nazpaměť. Je to o tom, jak jsme si vytvořili první zákony, zvolili krále… a o Mazanci, pane.“</p>
<p>„Zpívala jsem part Železné Palice, když jsme operu uváděli u nás ve škole,“ vzpomínala nadšeně lady Sibyla. „Samozřejmě to nebyla kompletní týdenní verze. Bude úžasné podívat se na to tady. Je to skutečně jeden z největších romantických příběhů historie.“</p>
<p>„Romantických příběhů?“ podivil se Elánius. „To myslíš… milostný?“</p>
<p>„Jistě. Samozřejmě.“</p>
<p>„Čekan Krvezbroť a Železná Palice přece byli oba… ehm… Nebyli oni oba…“ začal Elánius.</p>
<p>„Byli oba <emphasis>trpaslíci, </emphasis>pane,“ řekla Pleskot.</p>
<p>„Aha. Jistě.“ Elánius se vzdal. Všichni trpaslíci byli trpaslíci. Když jste se pokusili pochopit jejich svět z lidského hlediska, všechno bylo jinak. „No, tak ti přeju, drahoušku, hezkou zábavu. Já musím… Král si přeje, abych… Budu teď chvilku někde jinde. Politika, vždyť to znáš…“</p>
<p>Pak s Pleskot v patách odspěchal.</p>
<p>Cákryš je vedl temnými tunely. Když opera začala, nesla se k nim jako velmi vzdálený šepot, jako šum moře v prastaré mušli.</p>
<p>Nakonec zůstali stát na konci podzemního kanálu, jehož vlny tiše šplouchaly v temnotách. U břehu byl přivázán malý člun, který hlídal strážný. Cákryš je pobídl, aby nastoupili.</p>
<p>„Je moc důležité, abyste přesně porozuměl tomu, co vidíte, vaše vznešenosti,“ řekl Cákryš.</p>
<p>„Nevidím prakticky nic,“ zavrtěl Elánius hlavou. „A to jsem si vždycky myslel, že mám celkem dobré noční vidění.“</p>
<p>V temnotě se ozvalo zacinkání a někdo zapálil lampu. Strážný odstrkoval člun pod klenutým obloukem do malého jezera. Kromě vstupního otvoru se všude kolem zvedaly jen kolmé stěny.</p>
<p>„To jsme na dně studny?“ zeptal se Elánius.</p>
<p>„To je celkem výstižný popis.“ Cákryš zalovil pod sedačkou. Vytáhl zahnutý kovový roh a vyloudil z něj zatroubení, které se odráželo ozvěnou od kamenných stěn.</p>
<p>Po několika vteřinách se shora ozvala odpověď. Pak zaslechli chřestění prastarých těžkých řetězů.</p>
<p>„Tohle je poměrně krátký výtah v porovnání s některými tam v horách,“ vysvětloval Cákryš, když se přes vstupní otvor svezl silný železný plát a uzavřel ho. „Je tam například jeden, který zvedá celou skupinu lodí do výše osmi set metrů.“</p>
<p>Kolem loďky zabublala voda. Elánius viděl, jak se stěny kolem nich začaly propadat dolů.</p>
<p>„Tohle je <emphasis>jediná </emphasis>cesta k Mazanci,“ komentoval za ním Cákryšův hlas.</p>
<p>Loďka se teď divoce zmítala na vlnách a povrch stěn se rozmazával.</p>
<p>„Voda je zachycována a přečerpávána do velkých nádrží poblíž horských vrcholků. Pak už je to jednoduše jen otázka otevírání a zavírání kohoutů, chápete?“</p>
<p>„<emphasis>Jistě,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zamumlal Elánius, který si teď užíval <emphasis>závrat</emphasis> a silnou žaludeční nevolnost, doručené v jediném kompaktním zeleném balíčku.</p>
<p>Stěny zpomalily. Člun se přestal kývat. Voda je hladce zvedla přes ústí šachty a do úzkého kanálu, kde byl přístav.</p>
<p>„Dole bývají nějaké stráže?“ zeptal se Elánius a vystoupil na požehnaně pevnou zem.</p>
<p>„Obvykle tam bývají čtyři,“ přikývl Cákryš. „Pro dnešní večer… jsem to zařídil jinak. Strážní to pochopili. Na to, co se tady stalo, není nikdo pyšný. Musím vám říci, že já <emphasis>velmi silně </emphasis>nesouhlasím s tímhle divadlem.“</p>
<p>Elánius se rozhlédl po jeskyni. Na okraji plošiny, ze které bylo možno přehlédnout celou hladinu teď klidného jezírka, stáli dva trpaslíci. Podle toho, jak vypadali, se dalo soudit, že oni dva ovládají mechanismus zdviže.</p>
<p>„Můžeme jít dál?“ zeptal se Cákryš.</p>
<p>Z jeskyně vedla chodba, která se rychle zužovala. V jednom místě se Elánius musel téměř předklonit, aby prošel. Po chvíli jim pod nohama nakrátko zaduněla železná podlaha a bylo cítit, že se mírně pohupuje. Pak se strop zvýšil, Elánius se narovnal, jen aby se vzápětí znovu sklonil pod klenutým obloukem, a pak…</p>
<p>Buď se trpaslíci prokopali do nitra obrovské geody[*], nebo s nesmírnou péčí olemovali stěny této malé jeskyně krystaly křemene, takže každá ploška odrážela světlo dvou malých svící, stojících na pilířích uprostřed písečného dna jeskyně. Po temnotách tunelů světlo oslňovalo dokonce i Elánia.</p>
<p>„Hleďte,“ pronesl Cákryš zachmuřeně, „toť místo, kde by měl spočívat Mazanec.“</p>
<p>Mezi oběma pilíři stál kulatý plochý kámen, vysoký jen několik decimetrů, na němž očividně něco chybělo.</p>
<p>Za kamenem bublala v přírodní nádrži voda a dělila se do dvou praménků, které obtékaly kámen z obou stran a mizely znovu v podzemí.</p>
<p>„Dobrá,“ přikývl Elánius. „Řekněte mi všechno.“</p>
<p>„Jeho ztráta byla ohlášena před třemi dny,“ začal Cákryš. „Dřímal Dlouhoprst přišel vyměnit svíce a zjistil, že je Mazanec pryč.“</p>
<p>„A jeho práce je…“</p>
<p>„Kapitán svící.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Je to velmi zodpovědné postavení.“</p>
<p>„Viděl jsem lustry. A jak často sem chodil?“</p>
<p>„Chodil sem každý den.“</p>
<p>„Chodil?“</p>
<p>„Už to místo nezastává.“</p>
<p>„Protože je hlavní podezřelý?“</p>
<p>„Protože je mrtvý.“</p>
<p>„A jak se to stalo?“ zeptal se Elánius pomalu a důrazně.</p>
<p>„On… vzal si život. Tím jsme si zcela jistí, protože jsme museli vylomit dveře. Byl kapitánem svící šedesát let. Myslím, že nedokázal snést myšlenku na to, že na něj padne podepření.“</p>
<p>„Ale <emphasis>mně připadá </emphasis>podezřelý.“</p>
<p>„On Mazanec neukradl. To víme.“</p>
<p>„Jenže pod obleky, které většina z vás nosí, by se skrylo prakticky cokoliv. Prohledali jste ho?“</p>
<p>„Samozřejmě, že ne! Ale… já vám něco ukážu,“ řekl Cákryš. Vykročil úzkou chodbou s kovovou podlahou, kterou sem přišli. „Vidíte mě, vaše excelence?“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>Podlaha tlumeně duněla, když se trpaslík vracel zpět. „A tentokrát něco ponesu… vaši helmu, například? Dovolíte? Jen jako ukázku.“</p>
<p>Elánius mu ji podal. Ten, který zkoumá myšlenky znovu vešel do chodby. Když byl téměř v půli, zaduněl gong a ze stropu spadly dvě kovové mříže, které ho v tunelu uzavřely. Několik vteřin na to se objevily u vzdálenější mříže strážní a podezřívavě nahlíželi dovnitř.</p>
<p>Cákryš k nim prohodil několik slov. Tváře zmizely a po chvíli se obě mříže zvedly.</p>
<p>„To zařízení je velmi staré a složité, ale udržujeme je neustále v dokonalém stavu a v chodu,“ řekl Cákryš a vracel Elániovi helmu. „Jakmile vážíte víc, když jdete ven, než kolik jste vážil při vstupu do místnosti, budou chtít strážní vědět proč. Tomu se nedá vyhnout, je to přesné na několik dekagramů, a přitom to nikterak nezasahuje do vašeho soukromí. Jediný způsob, jak zařízení ošidit, by bylo létat. Umějí zloději létat, vaše excelence?“</p>
<p>„To záleží na tom, kteří,“ odpověděl Elánius nepřítomně. „Kdo sem ještě chodí?“</p>
<p>„Každých šest dnů jeskyni kontroluji já v doprovodu dvou strážných. Poslední kontrola byla před pěti dny.“</p>
<p>„Chodí sem ještě někdo jiný?“ zajímal se Elánius. Všiml si, že Pleskot sebrala hrst špinavě bílého písku, kterým bylo vyplněno dno jeskyně Mazance, a teď si ho nechala klouzat mezi prsty.</p>
<p>„V poslední době nikdo. Když se ovšem schyluje ke korunovaci nového krále, vynáší se Mazanec ven k ceremoniálním účelům.“</p>
<p>„Tenhle bílý písek, máte ho tu ještě někde jinde?“</p>
<p>„Ano. Je to důležité?“</p>
<p>Elánius viděl, jak Pleskot krátce přikývla.</p>
<p>„Nejsem si tak docela… jistý,“ řekl. „Mohl byste odhadnout, jakou faktickou hodnotu Mazanec má?“</p>
<p>„Faktickou? Je neocenitelný!“</p>
<p>„Chápu, že je nedocenitelný jako symbol, ale jaká je jeho <emphasis>vlastní </emphasis>hodnota?“</p>
<p>„Je bezcenný.“</p>
<p>„Pokouším se zjistit, proč by ho někdo chtěl ukrást,“ odpovídal Elánius tak trpělivě, jak to jen dokázal.</p>
<p>Pleskot zvedla plochý kulatý kámen a nahlížela pod něj. Elánius našpulil rty.</p>
<p>„Co to… <emphasis>ona </emphasis>dělá?“ zamračil se Cákryš. Zájmeno vyslovil s krajní nechutí.</p>
<p>„Desátnice Řiťka hledá zvláštní znamení,“ odpověděl Elánius. „Říkáme jim stopy a mohly by nám velmi pomoci. Je to velmi vzácné umění.“</p>
<p>„Urychlil by snad tenhle dopis vaše pátrání?“ zeptal se Cákryš. „Je popsaný. Tomu říkáme značky… znamení, která by vám mohla pomoci.“</p>
<p>Elánius se podíval na podávaný papír. Byl hnědý, dost tvrdý a pokrytý runami.</p>
<p>„Já, ehm, tyhle věci číst neumím,“ odpověděl.</p>
<p>„Je to považováno za umění,“ odpověděl Cákryš vážně.</p>
<p>„Já to umím,“ řekla Pleskot. „Dovolíte?“</p>
<p>Vzala mu z rukou papír a přečetla si ho. „Jak se zdá, je to požadavek výkupného, pane. Od… Synů Agiho Ukradmlátka. Říkají, že mají Mazanec a že… že ho zničí, pane.“</p>
<p>„A kde se mluví o výkupném?“ nakrčil Elánius obočí.</p>
<p>„Říkají, že se Rydzik musí vzdát všech nároků na to stát se Dolním králem,“ odpověděl Cákryš. „Jiné podmínky v dopise nejsou. Ten papír se mi objevil na stole. Jenže v posledních dnech mi nosí papíry na stůl <emphasis>každý.</emphasis>“</p>
<p>„Kdo jsou ti Synové Ukradmlátkovi?“ zeptal se Elánius s pohledem upřeným na Cákryše. „A proč jste mi o tom neřekl dřív?“</p>
<p>„To nevíme. Je to prostě vymyšlené jméno. Předpokládáme, že je to skupina nějakých politických nespokojenců. A řekli mi, že <emphasis>vy </emphasis>budete klást otázky <emphasis>mně.</emphasis>“</p>
<p>„Takže teď už to není obyčejný zločin, že? Teď to začíná být politika. Proč se nemůže král vzdát všech nároků na trůn, získat zpět Mazanec a pak říci, že je prostě převezl? Vždyť to, co by udělal, by udělal pod nátlakem a -“</p>
<p>„My bereme své obřady velmi vážně, vaše excelence. Jestliže Rydzik odmítne trůn, nemůže příští den změnit své rozhodnutí. Jestliže dovolí, aby byl Mazanec zničen, pak už nemůže být zvolen další legitimní král a pak -“</p>
<p>„- nastanou obtíže.“ A ty se rozšíří až do Ankh-Morporku, dodal v duchu. Zatím jsou to jen demonstrace.</p>
<p>„Kdo bude králem, pokud se Rydzik zřekne trůnu?“</p>
<p>„Albrecht Albrechtsson, to ví každý.“</p>
<p>„A to by taky znamenalo obtíže,“ přikývl Elánius. „Podle toho, co vím, tak by z toho mohla být občanská válka.“</p>
<p>„Král říká;“ ozval se Cákryš tiše, že je přesto ochoten ustoupit. Lepší nějaký král než chaos. Trpaslíci nemají chaos rádi.“</p>
<p>„Jenže chaos vznikne tak nebo tak,“ uvažoval Elánius.</p>
<p>„Povstání proti králi už jsme několikrát zažili dříve. Trpaslictvo přežije. Koruna bude předávána dál. Tradice a umění budou žít. Mazanec zůstane. V tom je… jistota a příčetnost, k’níž je možno se vracet.“</p>
<p>Oh, bohové, pomyslel si Elánius. Takže tisíce trpaslíků zahynou, ale to je v pořádku, hlavně když se nic nestane tomu kusu kamene. „Víte, tady nejsem policista. Co můžu dělat?“</p>
<p>„Tohle se nestalo!“ zaječel najednou Cákryš, kterému konečně povolily nervy. „Ale každý ví, že cizinci z Ankh-Morporku se nestarají jen o své věci!“</p>
<p>„Aha, takže vy máte na mysli, že - protože nechcete, aby se o tomhle všem někdo dozvěděl - že by vypadalo špatně, kdybyste se nějak viditelně vzrušoval, ale nikdo vám nemůže mít za zlé, když do toho začne strkat nos nějaký pitomý policajt, a k tomu ještě cizinec?“</p>
<p>Cákryš zamával rukama ve vzduchu. „To nebyl <emphasis>máj </emphasis>nápad!“</p>
<p>„Podívejte, zajištění, které tady máte, by nestačilo ochránit ani dětské prasátko. Mě samotného už napadly přinejmenším dva způsoby, jak odsud Mazanec odnést. Co takhle nějaká tajná chodba - nevede sem?“</p>
<p>„Nevím o žádné tajné chodbě, která by do této jeskyně vedla.“</p>
<p>„No <emphasis>výborně! </emphasis>Tak alespoň <emphasis>něco </emphasis>jsme vyloučili. Běžte a počkejte u člunu. Potřebujeme si s desátnicí Řiťkou probrat pár věcí.“</p>
<p>Cákryš neochotně odešel. Elánius počkal, dokud trpaslík neprošel tunelem s kovovou podlahou a neobjevil se ve svitu svící na druhé straně.</p>
<p>„To je ale zmatek,“ řekl. „Záhady zamčeného pokoje jsou vždycky o pěkný kus horší, když někdo ten pokoj zapomene zamknout.“ • „Vy si myslíte, že když sem Dřímal šel, mohl nést pod pláštěm několik sáčků s pískem, že, pane?“ řekla Pleskot.</p>
<p>Ne, pomyslel si Elánius, to mě kupodivu nenapadlo. Ale alespoň vím, jak by to provedl trpaslík.</p>
<p>„Možná,“ řekl nahlas. „Špinavě bílý písek není tak neobvyklý. Každý den přidáte trošku, že? Právě tolik, aby to nespustilo váhu. A nakonec už budete mít… Kolik Mazanec váží?“</p>
<p>„Asi sedm kilo, pane.“</p>
<p>„Dobrá, Vysypete písek na zem, šoupnete Mazanec pod kabát a… mohlo by to vyjít.“</p>
<p>„Dost riskantní, pane.“</p>
<p>„Jenže ono vůbec nikoho asi ani nenapadlo, že by se někdo mohl <emphasis>pokusit </emphasis>Mazanec ukrást. Nebo mi snad chcete tvrdit, že ti čtyři strážní, kteří sedí v té malé strážnici a střídají se po dvanácti hodinách, jsou celou tu dobu ve střehu? To je parta akorát tak do karet!“</p>
<p>„Předpokládám, že spoléhají na to, že každý člun, který se zvedá nahoru, je slyšet.“</p>
<p>„Správně. A to je velká chyba. A víte co? Vsadil bych se, že ve chvíli, kdy se člun spustí dolů, jsou nejméně pozorní. Pleskot, kdyby se lidé dostali do dolů, klidně by se mohli dostat i do jeskyně Mazance. Musel by to být mrštný a skvělý plavec, ale dokázat by se to dalo.“</p>
<p>„Stráže u brány byly pěkně ostré, pane.“</p>
<p>„To je samozřejmé. To jsou stráže vždycky - po krádeži. Bystří jako lišky a ostří jako břitvy pro případ, že by někoho napadlo, zda to nebyli právě <emphasis>oni, </emphasis>kdo v kritickou chvíli spal. <emphasis>Já jsem policajt, </emphasis>Pleskot. Vím, jak nudná taková stráž může být. Zvlášť když víte, že nikdo nemá zájem ukrást to, co hlídáte.“ Přehrábl písek špičkou boty.</p>
<p>„Velmi ošklivě se dívali na každý vůz, který dnes ráno vjížděl dovnitř nebo vyjížděl ven. Jenže to proto, že někdo Mazanec <emphasis>ukradl. </emphasis>Právě v takových časech člověk naráží na velmi úřední, velmi výkonnou a neobyčejně přísnou činnost. Nepokoušejte se mi tvrdit, že minulý týden otvírali každý sud a prozkoumali každou hromadu sena. Říkáte, že prohledávají i to, co putuje z dolů ven? Vidíte na Cákryše? Dívá se na mě?“</p>
<p>Pleskot nahlédla Elániovi pod paží. „Ne, pane.“</p>
<p>„Výborně.“</p>
<p>Elánius přešel k ústí tunelu, přitiskl záda ke stěně, zhluboka se nadechl a opřel se nohama o protější zeď. Pak začal postupovat tunelem, aniž se nohama dotýkal kovových plátů. Postupoval malými krůčky chodidel a přesouváním váhy z lopatky na lopatku. Mrkal při každém protestu svých kloubů, ale nakonec se přece jen svezl na zem na druhé straně tunelu. Pak došel k Cákryšovi, který si tiše povídal s oběma strážci.</p>
<p>„Jak jste-“</p>
<p>„Na tom nezáleží,“ zavrtěl Elánius hlavou. „Řekněme jen, že jsem delší než trpaslík, ano?“</p>
<p>„Vyřešil jste to?“</p>
<p>„Ne, ale mám už jistou představu.“</p>
<p>„Skutečně? Už?“ pozvedl Cákryš obočí. „A jakou?“</p>
<p>„Stále ještě na tom pracuju,“ odpověděl Elánius. „Ale je štěstí, že vám král řekl, abyste požádal mě, Cákryši. Jedna věc, kterou jsem <emphasis>opravdu </emphasis>zjistil, je, že správnou odpověď by vám nedal žádný trpaslík.“</p>
<p>Když Elánius vklouzl na sedadlo vedle Sibyly, chýlila se opera ke konci. Přišel jsem o něco? zeptal se šeptem.</p>
<p>„Je to skvělé. A kde jsi byl?“</p>
<p>„To bys mi nevěřila.“</p>
<p>Upíral nevidoucí oči na jeviště. Dvojice trpaslíků tam sváděla jakoby zuřivý, nicméně o to opatrnější divadelní boj.</p>
<p>Takže dobrá. Jestli to byla politika, tak to byla… politika. Jenže s politikou on nic nenadělá. Takže je třeba, přemýšlet o tom jako o zločinu…</p>
<p>Jaké by bylo <emphasis>jednoduché </emphasis>řešení? Nejlepší by bylo začít s prvním pravidlem policejní práce podezřívat oběť. Elánius si však nebyl tak docela jistý, kdo je tady vlastně oběť. Takže je třeba podezírat svědky. To bylo další skvělé pravidlo. To znamenalo nebožtíka Dřímala. Ten <emphasis>mohl </emphasis>vyjít s Mazancem ven předtím, než <emphasis>odhalil </emphasis>ztrátu. Mohl udělat cokoliv. Způsob, jakým tu věc hlídali, to byl špatný vtip. Noby a Tračník by to dokázali líp. <emphasis>Mnohem </emphasis>líp, opravil se, protože ti měli zločinecké myšlení a to z nich dělalo policajty. Hlídky u Mazance drželi počestní trpaslíci, to znamená ti <emphasis>posledn</emphasis><emphasis>í, </emphasis>kterým se dalo něco svěřit. Na takovouhle práci to chtělo lidi přinejmenším mazané.</p>
<p>Jenže to nedávalo <emphasis>smysl. </emphasis>Dřímal by byl první podezřelý. Elánius se sice v trpasličím právu příliš nevyznal, ale snadno došel k závěru, že osud by neměl v šuplíku zářnou a přátelskou budoucnost pro prvního podezřelého, zvláště pokud by se nenaskytlo nějaké jiné řešení.</p>
<p>Třeba se po šedesáti letech měnění svíček zhroutil? Ale to bylo nepravděpodobné. Každý, kdo v takovém zaměstnání vydržel deset let, už by ve svých kolejích pravděpodobně vydržel navěky. Každopádně Dřímal už se teď odebral do toho velkého zlatého dolu tam nahoře nebo tam dole nebo kde to trpaslíci věří, že ho mají. A už na žádné otázky neodpoví.</p>
<p>Asi bych to <emphasis>mohl </emphasis>rozřešit, pomyslel si Elánius. Všechno, co k tomu potřeboval, tady bylo, jen kdyby dokázal klást ty správné otázky a pak si odpovědi vhodně zkombinoval.</p>
<p>Jenže jeho elániovský instinkt mu říkal něco jiného.</p>
<p>Tohle byl <emphasis>zločin </emphasis>pokud ovšem bylo držení cizího majetku za účelem získání výkupného zločinem, ale to nebyl ten hlavní <emphasis>zločin.</emphasis></p>
<p>Tady došlo k jinému zločinu. Elánius to poznal stejně, jako rybář pozná mělčinu podle zčeřené vodní hladiny.</p>
<p>Boj na jevišti pokračoval. Byl poněkud zpomalen tím, že po každé nešikovně umístěné ráně sekerou vždy jeden z bojovníků zazpíval píseň, pravděpodobně o zlatě.</p>
<p>„Hmm, o čem to vlastně je?“ zeptal se.</p>
<p>„Už to skoro končí,“ zašeptala mu Sibyla. „Uvedli jen ten kousek, který pojednává o upečení Mazance, ale alespoň k tomu přidali árii Výkupného. Železná Palice uprchne z vězení se Skaltinou pomocí, ukradne pravdu, kterou Agi ukryl, zamaskuje ji tak, že ji zapeče do Mazance, a přesvědčí stráže na hranicích tábora Čekana Krvezbrotě, aby ho nechali projít. Trpaslíci věří, že pravda bývala… <emphasis>předmětem… </emphasis>jistým druhem nesmírně vzácného kovu, tedy alespoň ten kus zapečený v Mazanci. A stráže nedokázaly odolat, protože taková byla síla Mazance. Ta píseň je o tom, jak pravda, stejně jako láska, se nedá utajit, protože právě jako to zrnko v Mazanci dodá věcem pravdivosti. Je to jedna z nejkrásnějších árií na světě. O zlatě tam nepadne skoro ani slovo.“</p>
<p>Elánius zíral. Dokázal se ztratit v každé písni složitější než ty s tituly jako Kde ty všechny dorty jsou (ty s tou pravou šlehačkou)?</p>
<p>Čekan Krvezbroť a Železná Palice, zamumlal a uvědomil si, že trpaslíci kolem nich po něm vrhají dotčené pohledy. „Který z nich byl -“</p>
<p>„Pleskot už ti to řekla. Byli oba trpaslíci,“ přerušila ho lady Sibyla ostře.</p>
<p>„Aha,“ řekl Elánius nevrle.</p>
<p>V takových věcech byl vždycky trochu mimo. Existovali muži a existovaly ženy. V tom měl jasno. Když přišlo na to, čemu básníci s oblibou říkali milostná touha, byl Sam Elánius jednoduchý muž[*]. Věděl také, že v některých částech Stínová to lidé brali trochu jinak, spíš ve stylu volného zápasu, každý s každým. Na to se ovšem Elánius díval jako na vzdálenou zemi, jiný svět, kde nikdy nebyl, a proto to nepovažoval za svůj problém. Udivovalo ho, co všechno lidé dokázali vymyslet, když měli chvíli volného času.</p>
<p>Pro Elánia bylo těžké představit si svět bez mapy. Nebylo to tím, že by trpaslíci ignorovali sex, spíše to vypadalo, že pro ně není <emphasis>důležitý. </emphasis>Kdyby lidé mysleli stejně bylo by jeho povolání mnohem jednodušší.</p>
<p>Jak se zdálo, na jevišti se odehrávala jakási scéna u smrtelného lože. Pro Elánia, s jeho nepříliš dokonalou znalostí pouliční ankh-morporské trpasličtiny, bylo poněkud obtížné sledovat děj. Někdo umíral a někdo jiný toho velmi litoval. Oba hlavní zpěváci měli plnovousy, v nichž by se klidně zaběhlo kuře. Neunavovali se nějakým hraním, kromě toho, že tu a tam mávli rukou směrem k druhému zpěvákovi.</p>
<p>Všude kolem něj se však ozývaly vzlyky a popotahování a občas zatroubení vyprazdňovaného nosu. Všiml si, že dokonce i Sibyle se chvěl dolní ret.</p>
<p>Chtěl říci -vždyť je to jenom nějaká píseň. Není <emphasis>to doopravdy. </emphasis>Zločin a ulice a pronásledování…, <emphasis>to </emphasis>je skutečné. Píseň ti nepomůže, když jsi v úzkých. Zkus zamávat velkým bochánkem na ozbrojenou stráž v Ankh-Morporku a uvidíš, jak daleko se s tím dostaneš…</p>
<p>Když představení skončilo, dostalo se mu obvyklého vřelého aplausu přítomných. To se v podobných případech stává pravidelně, protože většina lidí sice nechápe, o co tady jde, ale cítí, že by tomu rozumět měla. Elánius se protlačil davem.</p>
<p>Cákryš hovořil s mladým mužem atletické postavy, oblečeným v černém, který Elániovi připadal vzdáleně povědomý. Jak se zdálo, Elánius musel současně připadat známým mladému muži, protože ten mu kývl na pozdrav tak krátce, že to skoro vypadalo pohrdavě.</p>
<p>„Hmmm, jeho vznešenost Elánius,“ řekl mladík. „Opera se vám líbila?“</p>
<p>„Zvláště ten kousek o zlatě,“ odpověděl Elánius diplomaticky. „A vy jste?“</p>
<p>Muž srazil podpatky. „Wolf von Überwald!“</p>
<p>V Elániově hlavě něco udělalo „cvak“. Pak jeho oči začaly vnímat podrobnosti - slabé, ale viditelné prodloužení špičáků, způsob, jak se mu husté světlé vlasy vlnily i kolem límce…</p>
<p>„Anguin bratr?“</p>
<p>„Ano, vaše vznešenosti.“</p>
<p>„Takže Wolf, alias Vlk, hmm?“</p>
<p>„Díky, vaše vznešenosti,“ prohlásil Wolf odměřeně. „To je ale legrace. Jakpak by ne! Už je to nějakou dobu, co jsem tenhle vtípek slyšel naposled. Vy, z Ankh-Morporku, máte opravdu skvělý smysl pro humor!“</p>
<p>„Ale máte na své… uniformě stříbrné ozdoby. Myslím… insignie, vlčí hlavu, která svírá v tlamě svazek blesků…“</p>
<p>Wolf pokrčil rameny. „Aha, to jsou ty drobnosti, kterých si policista všimne. Ale ty jsou jen niklované.“</p>
<p>„Nepoznávám z nich, ke které jednotce patříte.“</p>
<p>„My jsme spíše takové… hnutí,“ odpověděl Wolf.</p>
<p>I jeho postoj připomínal Anguu. Bylo to ono poněkud napjaté držení těla, jako kdyby byl připraven k okamžitému boji nebo útěku, jako kdyby celá postava byla jediným stlačeným perem dychtícím se vymrštit, ale zdálo se, že útěk by nebyla prvotní volba. Když občas bývala Angua ve špatné náladě, mívali lidé v její přítomnosti sklony zvedat si límce, i když málokdo z nich by dokázal říci proč. Oči však byly jiné. Nebyly jako ty Anguiny. Nebyly dokonce ani jako vlčí.</p>
<p>Žádné zvíře nemělo takové oči, ale Elánius je několikrát viděl v těch horších ankh-morporských nálevnách, z nichž jste se při slušné dávce štěstí dostali dřív, než jste z podávané kořalky oslepli.</p>
<p>Tračník říkal takovým mužům „násosky“, Noby dával přednost výrazu „echt spiťaři“. Bez ohledu na jméno však Elánius vždycky poznal nebezpečného, zlého a zákeřného muže, kterému je v boji každý i sebešpinavější trik dobrý. V boji nemáte jinou volbu než ho co nejrychleji omráčit, ale raději zabít, protože on jinak udělá všechno pro to, aby zabil vás. Většina hospodských rváčů by tak daleko nezašla, protože zabití policajta je pro vraha velmi zlou zprávou, stejně jako pro všechny jeho známé. Bohužel typ, o kterém je řeč, si s tím nebude lámat hlavu, protože zatímco bojuje, potuluje se jeho mozek bůhví kde.</p>
<p>Wolf se usmál. „Nějaký problém, vaše vznešenosti?“</p>
<p>„Prosím? Ne. Jen… přemýšlím. Mám pocit, že už jsem se s vámi setkal…?“</p>
<p>„Dnes ráno jste byl na návštěvě u otce.“</p>
<p>„Ano, to byl.“</p>
<p>„My se kvůli návštěvám pokaždé neměníme, vaše vznešenosti,“ řekl Wolf. Teď mu v očích zaplálo oranžové světlo. Až dosud si Elánius myslel, že výraz planoucí oči je jen řečnický obrat.</p>
<p>„Pokud mě omluvíte, potřeboval bych si promluvit s Tím kdo kontroluje myšlenky,“ prohlásil Elánius. „Politika, znáte to.“</p>
<p>Cákryš ho následoval na tiché místo. „Ano?“</p>
<p>„Chodil Dřímal do jeskyně Mazance každý den ve stejnou dobu?“</p>
<p>„Myslím, že ano. Ale záleželo na jeho povinnostech.“</p>
<p>„Takže tam <emphasis>nechodil </emphasis>pravidelně. Dobrá. Kdy se mění stráže?“</p>
<p>„Každé tři hodiny. Chodil tam předtím, než se stráže měnily, nebo až potom?“</p>
<p>„To záleželo na jeho -“</p>
<p>„Tak okamžik! Copak si strážní nevedou deník?“</p>
<p>Cákryš upřel na Elánia pohled. „To mi chcete naznačit, že tam byl v jednom dni dvakrát?“</p>
<p>„Výborně. Ale ne, já jen říkám, že tam <emphasis>někdo </emphasis>mohl být. Trpaslík, sám, připluje člunem a nese dvě svíčky. Myslíte, že by se o něj strážní nějak zvlášť zajímali? A kdyby se o hodinu později objevil <emphasis>jiný</emphasis> trpaslík se dvěma svíčkami, když už tam byly nové stráže… no? Jaké by v tom bylo riziko? I kdyby si našeho falešného nositele svící všimli, stačilo mu něco zamumlat, třeba o… hm, špatných svíčkách nebo podobně. Vlhké knoty. Cokoliv.“</p>
<p>Cákryš se zatvářil nepřítomně. „Pořád je to dost velký risk,“ zabručel nakonec.</p>
<p>„Jestliže náš zloděj věděl, jak se střídají stráže, a věděl, kde se pohybuje skutečný Dřímal, stálo by to za pokus, nemyslíte? Když šlo o Mazanec?“</p>
<p>Cákryš se otřásl a pak pomalu přikývl. „Hned ráno stráže podrobně vyslechneme.“</p>
<p><emphasis>„Já </emphasis>je vyslechnu.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože vím, jaké mám položit otázky, abych dostal ty správné odpovědi. Tady si zařídíme kancelář. Zjistíme, kde se kdo pohyboval, a vyslechneme stráže, ano? I ty u brány. Zjistíme, kdo všechno šel jak dovnitř, tak ven.“</p>
<p>„Mám pocit, že vy už máte dojem, že něco víte.“</p>
<p>„Řekněme, že začínám mít jistou představu, ano?“</p>
<p>„Já… na to všechno dohlédnu.“ Elánius se narovnal a vrátil se k lady Sibyle, která se. tyčila jako ostrůvek v moři trpaslíků. Živě rozmlouvala s několika z nich a Elánius v nich poznal některé herce.</p>
<p>„Copak jsi to vyřizoval, Same?“</p>
<p>„Politika, bohužel,“ odpověděl jí. „A navíc věřím na své instinkty. Mohla bys mi říct, kdo nás hlídá?“</p>
<p>„Oh, tak o <emphasis>tuhle </emphasis>hru tady jde?“ Šťastně se usmála a tónem, kterým by žvatlala o nezávazných hloupostech, odpověděla: „Prakticky každý. Ale kdybych měla rozdávat ceny, první bych dala té nesmírně smutné dámě v té malé skupince po tvé levici. Má dlouhé špičáky, Same. A spoustu perel. Vůbec se to k sobě nehodí.“</p>
<p>„Vidíš Wolfganga?“</p>
<p>„Hmm, ne, teď, když o tom mluvíš, tak vlastně nevím, kde je. Rozčiloval jsi lidi?“</p>
<p>„Víš, myslím, že stačí vždycky chvilku počkat a oni se rozčilí sami.“</p>
<p>„Výborně. Zdá se, že to dokážeš skvěle.“</p>
<p>Elánius se napůl pootočil, jako někdo, kdo se rozhlíží kolem. Mezi lidskými hosty se hemžili a shlukovali trpaslíci. Jakmile se jich sešlo víc než čtyři pět, dávali se do živého rozhovoru. Pak se některý z nich utrhl a připojil k jiné skupince. Někdy se za něj k původní skupince přitočil jiný. V jiných případech se celý hlouček rozeběhl jako smetí rozfoukané větrem, trosky po výbuchu, a každý z trpaslíků zamířil k jiné skupině.</p>
<p>Elánius měl čím dál tím silnější dojem, že za tím vším je nějaký promyšlený systém, nějaký pomalý, ale dokonale promyšlený tanec informací. <emphasis>Důlní setkání pomyslel si. Malé skupinky, protože pro větší by ve slojích a chodbách nebylo místo. A nemluví se příliš nahlas. A pak, když skupinka dojde k dohodě a rozhodnutí, každý její člen je poslem nesoucím zprávu. Slova se šíří v kruzích. Je to, jako když se společnost řídí úředně uznáv</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>nou šeptandou.</emphasis></p>
<p>Napadlo ho, že je to také dobrý způsob, jak prodiskutovat dvě a dvě a zvažovat je a převracet, dokud z nich nebudou čtyři a kousek, nebo dokonce ještě něco úplně jiného[*].</p>
<p>Občas se před Elániem zastavil trpaslík, vypoulil na něj oči a pak odspěchal po svých.</p>
<p>„Čeká se od nás, že zajdeme na večeři, drahý,“ oznamovala lady Sibyla a ukázala směrem k osvětlenému vchodu do vedlejší jeskyně, ke kterému se začala pomalu přesouvat většina zástupu.</p>
<p>„No nazdar. Myslíš pitku? Krysy na špejli? Kde je Navážka?“</p>
<p>„Támhle, hovoří s kulturním atašé z Genový. To je ten muž s tím skelným výrazem.“</p>
<p>Když se k hovořící dvojici přiblížili, zaslechl Elánius Navážkův hlas, který poskytoval nezkreslované vysvětlení.</p>
<p>„- a pak je tam ten velkej pokoj, co je v něm plno sedadel, červený stěny a po sloupech tam lezou takový zlatý nemluvňata s křídlama, ale nemusíte si dělat starosti, protože to nejsou vopravdický děti, ale sou udělaný z malty, nebo vomítky, nebo tak…“ Nastala odmlka, během níž Navážka zvažoval svá další slova. „A taky si nejsem jistej, estli je to pravý zlato, páč kdyby bylo, byl by to už dávno nějakej grázl ukrad, teda kdyby bylo… a před tím jevištěm je taková veliká ďoura, kde sedej muzikanti. A to je tak celej ten pokoj. A ve <emphasis>vedlejším </emphasis>pokoji sou různý mramorový sloupy a na podlaze sou červený koberce a...“</p>
<p>„Navážko?“ ozvala se taktně lady Sibyla. „Doufám, že si na toho gentlemana neděláte monopol?“</p>
<p>„Jasně že ne, já mu jen vykládal o kultuře, co máme v Ankh-Morporku,“ odpověděl Navážka konverzačním tónem. „Já totiž znám každej centimetr operní budovy!“</p>
<p>„Ano,“ prohlásil kulturní atašé omámeným hlasem. „A musím říci, že jsem nesmírně zatoužil, navštívit vaši uměleckou galerii a prohlédnout si -“ otřásl se, „,obraz ty ženský, u který umělec nevěděl, jak jí namalovat na ksicht správně úsměv, ale ten rám vokolo by moh stát nějakej ten šesták nebo dva’.“ Řekl to jako by to pro něj byl životní zážitek. „Přeji vám dobrý večer.“</p>
<p>„Heleďte, myslím, že ten toho o kultuře moc neví,“ komentoval Navážka, když muž odešel.</p>
<p>„Myslíš, že by nás tady moc postrádali, kdybychom vyklouzli?“ zeptal se Elánius lady Sibyly a rozhlédl se kolem. „Byl to dlouhý den a rád bych si promyslel spoustu věcí -“</p>
<p>„Same, jsi jednou <emphasis>velvyslanec </emphasis>a Ankh-Morpork je světová mocnost,“ odpověděla mu Sibyla. „Nemůžeme jen tak zmizet! Toho by si lidé všimli!“</p>
<p>Elánius zasténal. Takže Hoptam měl pravdu, když Elánius kýchne, Ankh-Morpork si musí utřít nos.</p>
<p>„Vaše excelence?“</p>
<p>Sklopil pohled a uviděl dva trpaslíky.</p>
<p>„Dolní král vás chce okamžitě vidět,“ řekl jeden z nich.</p>
<p>„Ehm…“</p>
<p>„Musíme být oficiálně představeni,“ sykla lady Sibyla.</p>
<p>„Cože? I Navážka?“</p>
<p>„Jistě!“</p>
<p>„Ale on je přece troll!“ Tentokrát mu to připadalo zábavné.</p>
<p>Elánius stále po očku sledoval proudy lidí, pohybující se v obrovském prostoru. Pohybovaly se neustále a hlavní proud směřoval ke konci jeskyně. Nezbývalo opravdu nic jiného než se k němu připojit. Dolní král seděl na nízkém trůnu pod jedním z obrovských svícnů. Těsně pod svícnem byla kovová nebesa, pokrytá fantastickými voskovými stalaktity.</p>
<p>Kolem něj stáli čtyři trpaslíci, na trpaslíky dost vysocí, kteří pozorně sledovali dav a ve svých tmavých brýlích vypadali skoro hrozivě. Nedělali nic jiného, než že vrhali na lidi nepřátelské pohledy.</p>
<p>Král hovořil s genovským vyslancem. Elánius koutkem oka pohlédl na Navážku a Pleskot. Najednou ho napadlo, že přivést je sem nebyl zase tak skvělý nápad. Ve svém úředním rouchu vypadal král mnohem… vzdálenější a jako někdo, koho člověk zdaleka ne snadno potěší.</p>
<p>Drž se, pomyslel si. Oni <emphasis>přece jsou </emphasis>občany Ankh-Morporku. Nedělají nic špatného. Ale pak opáčil sám sobě: nedělají nic špatného v <emphasis>Ankh-Morporku.</emphasis></p>
<p>Dav postupoval kupředu. Jejich skupinka už se dostala téměř ke králi. Ozbrojení trpaslíci teď pozorovali Navážku a bylo vidět, že drží sekery mnohem pevněji. Zdálo se,, že si toho Navážka nevšímá.</p>
<p>„Tohle místo je mnohem kulturnější než Opera,“ prohlásil a obdivně se rozhlédl kolem. „Ty svícny musej vážit aspoň tunu, každej.“</p>
<p>Zvedl ruku, promnul si temeno hlavy a podíval se na prsty.</p>
<p>Elánius zvedl hlavu. Na tvář mu dopadlo něco teplého, něco jako kapka roztopeného másla. Když ji setřel, viděl, jak se pohnul jakýsi stín…</p>
<p>Pak se věci začaly odehrával jako něco, co se děje v husté melase. Viděl to tak, jako kdyby sám sebe pozoroval odjinud. Viděl se, jak prudce odstrkuje Sibylu a Pleskot, slyšel sám sebe, jak něco vykřikuje, a pozoroval vlastní tělo, které se vrhlo ke králi a zvedlo ho, zatímco mu do zádového plátu zbroje naráží sekera.</p>
<p>Pak už se kutálel po zemi s rozzuřeným trpaslíkem v náručí a svícen byl v polovině pádu. Plameny svíček se v letu protáhly a pak se objevil Navážka, který s dokonale klidným a odhodlaným výrazem na <emphasis>j </emphasis>tváři zvedl ruce…</p>
<p>Nastal okamžik ticha a nehybnosti, když troll zachytil padající horu světla. Pak se fyzikální zákony vrátily a scéna se změnila v jedinou explozi rozhazující na všechny strany trpaslíky, trosky, roztopený vosk a desítky svíček.</p>
<p>Elánius se probudil do tmy. Zamrkal a dotkl se očí, aby se ujistil, že je má otevřené.</p>
<p>Pak si sedl, narazil hlavou do kamene a v hlavě se mu najednou rozsvítilo - byla to ošklivá žlutá a červená světýlka, která náhle vyplnila celý jeho život. Rychle si lehl nazpět na záda a čekal, až barevná záře zmizí.</p>
<p>Pak si udělal osobní inventuru. Jeho plášť, helma, meč a zbroj byly ty tam. Byl v košili a spodkách, a přestože kolem nebylo zima, byl prostor plný vlhkosti, která už mu začala pronikat až do kostí.</p>
<p>Dobrá…</p>
<p>Nevěděl, jak dlouho mu trvalo, než získal představu o své cele, ale nakonec ji měl. Pohyboval se centimetr po centimetru a jednou rukou při tom pomalu pohyboval před sebou, jako muž, který předvádí velmi zpomalené pohyby tajného bojového umění.</p>
<p>Ale i tak se jeho smysly stávaly v té uhlové temnotě nespolehlivými. Opatrně sledoval stěnu, pak jinou stěnu, pak nahmátl část stěny, která mu jako by ustupovala pod rukou, a zjistil, že ve výklenku je mříž a za ní malé dveře s podlouhlým madlem, a našel znovu i tu zeď, o niž byla našikmo opřena kamenná deska, na které se probudil. Veškerou činnost mu ale ztěžovala skutečnost, že ji musel provozovat s hlavou přitisknutou na prsa. Elánius nebyl zvláště vysoký muž. Kdyby byl, byl by si pravděpodobně, když se vzbudil, rozbil hlavu.</p>
<p>Protože neměl nic jiného k dispozici, prošel se podél svého vězení obvyklým policejním krokem. Věděl přesně, jak dlouho mu to trvá, než přejde pravidelnou, klidnou chůzí Mosazný most, když se večer vrací domů ze služby. Byla k tomu zapotřebí trocha nezáživné duševní aritmetiky, ale nakonec došel k názoru, že jeho vězení měří zhruba půldruhého čtverečního metru.</p>
<p>Jednu věc Elánius samozřejmě neudělal. Nezačal křičet: „Pomoc! Pomoc!“ Byl v cele. Někdo ho prostě vstrčil do cely. Bylo proto jen logické předpokládat, že ten, kdo to udělal, se o Elániovy názory příliš nezajímá.</p>
<p>Opatrně dotápal ke kamenné desce a lehl si. Když to. udělal, cosi zachrastilo.</p>
<p>Poklepal si na kapsy a vytáhl něco, co se na omak velmi podobalo krabičce sirek. Zbývaly v ní tři.</p>
<p>Takže vybavení: oděv a krabička se třemi zápalkami. Tak a teď zapřemýšlet o tom, co se to, k sakru, děje.</p>
<p>Pamatoval si, jak zahlédl svícen. <emphasis>Myslel si, </emphasis>že si pamatuje, jak Navážka tu zatracenou věc chytil. Pak se ozývala spousta výkřiků a jekotu a kdekdo pobíhal zmateně kolem, zatímco král v Elániově náručí klel, jak jen dokáže klít trpaslík. Pak Elánia někdo . udeřil.</p>
<p>Cítil také tupou bolest v zádech, v místech, kde se od jeho zbroje odrazila čepel sekery. Při té myšlence pocítil záchvěv vlastenecké pýchy. Ten úder zastavila zbroj vyrobená v Ankh-Morporku! Musel připustit, že byla pravděpodobně vyrobena v Ankh-Morporku trpaslíky z Überwaldu, kteří k tomu použili ocel z überwaldské rudy, ale co má, u všech čertů, být? Stejně to byla ankh-morporská zbroj!</p>
<p>Na kamenné desce byl polštář vyrobený v Überwaldu. Když Elánius v jednom okamžiku pohnul hlavou, ozvalo se tiché <emphasis>cink. </emphasis>To byl zvuk, který se v žádném případě nedal spojovat s peřím.</p>
<p>V naprosté tmě polštář zvedl a zuby se mu podařilo natrhnout silný materiál.</p>
<p>Jestliže to, co vytáhl, bývalo kdysi v minulosti součástí ptáka, pak by se s ním Elánius opravdu nechtěl setkat. Na omak to <emphasis>velmi </emphasis>připomínalo Hoptamův samostříl na jednu ránu. Elánius opatrně ohmatal oba konce prstem a zjistil, že ta věc je dokonce i nabita a natažena.</p>
<p>Jediný výstřel, uvědomil si. Ale je to ta rána, se kterou nikdo okolo nepočítá… Na druhé straně, do polštáře si ji patrně neuložila víla Zubnička, pokud se ovšem nedomnívala, že tady bude mít někdy později jednání s nějakým skutečně velmi problematickým dítětem.</p>
<p>Vsunul zbraň zpět do polštáře, když si uvědomil, že vidí světlo. Byla to velmi slaboučká záře, která ukázala, že ve dvířkách je malé okénko a že na druhé straně se pohybují stíny nějakých postav.</p>
<p>„Jste vzhůru, vaše vznešenosti? To všechno je velmi nešťastné!“</p>
<p>„Cákryš?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A přišel jste mi říci, že to všechno byl nějaký strašlivý omyl?“</p>
<p>„Bůh chraň. Jsem přesvědčen o vaší nevině, vaše excelence.“</p>
<p>„Vážně? Já taky,“ zavrčel Elánius. „Abych vám řekl pravdu, jsem <emphasis>tak </emphasis>přesvědčený o své nevinné, že ani nevím, v čem jsem to nevinný! Pusťte mě ven, nebo-“</p>
<p>„- tam budete muset zůstat, jak se obávám,“ odpověděl Cákryš. „Jsou to velmi silné dveře. Nejste v Ankh-Morporku, vaše vznešenosti. Samozřejmě, že vaši nepříjemnou situaci co nejdříve oznámím lordu Vetinarimu, ale pokud jsou zprávy, které jsem dostal, pravdivé, pak byla signální věž těžce poškozena -“</p>
<p>„Moje <emphasis>situace </emphasis>spočívá v tom, že jste mě tady zavřel! Proč? Zachránil jsem přece vašeho krále, nebo ne?!“</p>
<p>„Víte, došlo… ke sporu.“</p>
<p>„Někdo na něj chtěl shodit svícen!“</p>
<p>„To je pravda. Zdá se, že to byl člen vašeho doprovodu.“</p>
<p>„Víte, že to nemůže být pravda! Navážka a Řiťka byli se mnou, když ten -“</p>
<p>„Patří k vašemu doprovodu i pan Struska?“</p>
<p>„On… ano, ale… já… on by nikdy…“</p>
<p>„Je pravda, jak jsem slyšel, že u vás v Ankh-Morporku máte něco jako Cech vrahů?“ zeptal se Cákryš odměřeně. „Opravte mě, pokud se mýlím.“</p>
<p>„Vždyť on byl ve věži!“</p>
<p>„<emphasis>V té poškozené věži?</emphasis>“</p>
<p>„Ta už byla poškozená předtím než -“ Elánius se odmlčel. „Proč by ničil nějakou věž?“</p>
<p>„Já jsem neřekl, že ji zničil,“ odpověděl Cákryš. V hlase mu stále zněla ona chladná odmítavost.“ A kromě toho, vaše vznešenosti, bylo nám <emphasis>naznačeno, že </emphasis>vám někdo dal těsně předtím, než ta věc spadla, signál…“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Posuněk. Dlaň položená na tvář. Bylo nám naznačeno, že jste o tom, co se má stát, věděl.“</p>
<p>„Ta věc se kývala! Podívejte, nechte mě promluvit se Struskou.“</p>
<p>„Vy vládnete nadpřirozenými silami, vaše vznešenosti?“</p>
<p>Elánius zaváhal. „Je mrtvý?“</p>
<p>„Došli jsme k názoru, že ho vtáhly převody závěsu, když svícen uvolňoval. Kolem něj leželi tři mrtví trpaslíci.“</p>
<p>„On by nikdy -“ začal Elánius a znovu se zarazil.</p>
<p>„Samozřejmě, že ne. Bohužel je členem onoho cechu, který máme, a vy to určitě víte, takže -“</p>
<p>Cákryš si musel všimnout jeho výrazu. „Přesně tak, přesně tak. Všechno bude podrobně prozkoumáno a ověřeno. Nevinní se nemají čeho bát.“</p>
<p>Výrok, že se nemají čeho bát, zaručeně vnese hrůzu do srdce nevinných kdekoliv na světě.</p>
<p>„Co jste udělali se Sibylou?“</p>
<p>„Udělali, vaše vznešenosti? Vůbec nic. Nejsme divoši. O vaší ženě jsme slyšeli jen to dobré. Samozřejmě je rozrušená.“</p>
<p>Elánius zasténal. „A co Navážka a Pleskot?“</p>
<p>„No, to víte, ti jsou pod vaším velením, vaše vznešenosti. Jeden je troll a ten druhý… nebezpečně odlišný. A proto, a je to také jediný důvod, jsou v domácím vězení v budově vašeho velvyslanectví. Respektujeme diplomatické tradice a nestojíme o to, aby o nás někdo potom říkal, že jsme jednali unáhleně a ve zlé vůli.“ Cákryš si povzdechl. „A pak je tady ještě ta <emphasis>další </emphasis>věc -“</p>
<p>„Chcete mě snad obvinit i z toho, že jsem ukradl Mazanec, nebo co?“</p>
<p>„Položil jste ruce na krále!“</p>
<p>Elánius užasl. „Cože? Vždyť na něj padala tuna svíček!“</p>
<p>„Na to bylo pochopitelně poukázáno, ale -“</p>
<p>„Ale přesto jsem zavřený za to, že jsem ho zachránil před atentátem, který jsem sám naplánoval?“</p>
<p>„A jste <emphasis>kvůli tomu </emphasis>zavřený?“</p>
<p>„Ne! Podívejte, ta věc padala dolů, tak co jiného jsem měl dělat? Podtrhnout pod ním koberec a pokusit se ho odtáhnout pryč?“</p>
<p>„Jistě, jistě, já chápu. Jenže precedent v tomto směru je naprosto jasný. V roce 1345, kdy tehdejší král spadl do jezera, neodvážil se mu ani jeden člen jeho družiny kvůli tomuto nařízení podat ruku. Následné řízení došlo k závěru, že se zachovali správně. Je zakázáno dotknout se krále. Pokoušel jsem se pochopitelně sněmu vysvětlit, že způsoby, zvyky a nařízení v Ankh-Morporku jsou jiné, ale tady bohužel nejsme v Ankh-Morporku.“</p>
<p>„Tak to mi nikdo nemusí připomínat!“</p>
<p>„Po dobu vyšetřování proto zůstanete naším… hostem. Potravu a nápoje vám budou nosit.“</p>
<p>„A světlo?“</p>
<p>„Samozřejmě. Promiňte, že jsem si to okamžitě neuvědomil. Odstupte prosím ode dveří. Stráže se mnou mají zbraně a jsou to takoví… jednoduší tvorové.“</p>
<p>Dveře se otevřely, mříž byla odklopena a na práh někdo postavil světélkující klícku.</p>
<p>„Co je to? Nemocná světluška?“</p>
<p>„Je to jistý druh brouka, máte pravdu. Zjistíte, že se vám jeho záře brzo bude zdát docela silná. My jsme na temnotu opravdu velmi přivykli.“</p>
<p>„Podívejte,“ ozval se Elánius, když se mříž zase zavřela. „Vy víte, že je to nesmyslné! Nevím, jak je to s panem Struskou, ale jsem rozhodnut to zjistit, o tom nepochybujte. A pak je tady loupež Mazance, jsem si dost jistý, že už mám řešení na dosah ruky! Kdybyste mě nechali vrátit se alespoň do budovy velvyslanectví, kam bych vám mohl utéct?“</p>
<p>„To si právě nepřejeme zjišťovat. Mohlo by vás napadnout, že život v Ankh-Morporku je mnohem příjemnější.“</p>
<p>„Vážně? A jak bych se tam asi dostal?“</p>
<p>„Mohl byste mít přátele na těch nejneočekávanějších místech.“</p>
<p>Elánius si vzpomněl na onu ošklivou zbraň v polštáři.</p>
<p>„Budou s vámi nakládat co nejlépe. Tak to zase děláme my tady u nás,“ pokračoval Cákryš. „Vrátím se, až budu mít nějaké novinky.“</p>
<p>„Hej -“</p>
<p>Ale Cákryš už se změnil ve zmenšující se stín v prchavém, téměř neexistujícím světle.</p>
<p>Svítící brouk v Elániově cele se snažil, seč byl. Docílil však jen toho, že se černá tma změnila v jakousi hustou spletici zelenavých stínů. Mohli jste chodit po cele, aniž jste narazili do stěn, ale to bylo prakticky všechno.</p>
<p>Jediný výstřel, o němž nikdo neví.</p>
<p>Ten by ho <emphasis>pravděpodobně </emphasis>dostal ze dveří. Do chodby. Do podzemí. Plného trpaslíků.</p>
<p>Na druhé straně, bylo úžasné, jak se proti vám mohly nahromadit důkazy, když si to ostatní lidé přáli.</p>
<p>Mimo to byl Elánius velvyslanec! Kam se poděla diplomatická imunita? Ale o tom se těžko diskutovalo, když jste stáli tváří v tvář zbraním jednoduchých lidí. Co kdyby je napadlo ověřit si, <emphasis>jak </emphasis>imunní skutečně jste?</p>
<p>Jeden výstřel, který nikdo nečeká…</p>
<p>O něco později se ozvalo chřestění klíčů a dveře se otevřely. Elánius rozeznal postavy dvou trpaslíků, jednoho se sekerou, druhého s podnosem v ruce.</p>
<p>Trpaslík se sekerou pokynul Elániovi, aby ustoupil do pozadí cely.</p>
<p>Ta sekera nebyl dobrý nápad, pomyslel si Elánius. Byl to mezi trpaslíky vždycky oblíbený nástroj i zbraň, ale to v omezeném prostoru nedávalo smysl.</p>
<p>Zvedl ruce, a jak se oba trpaslíci blížili ke kamenné desce, nechal prsty sklouznout do týla.</p>
<p>Ti trpaslíci z něj byli nervózní. Třeba se s lidmi setkávali jen velmi zřídka. Tohohle si ale Elánius pamatoval.</p>
<p>„Chcete vidět kouzlo?“ zeptal se.</p>
<p>„<emphasis>Grzdak?</emphasis>“</p>
<p>„Tak se <emphasis>dívejte!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zvolal Elánius, napřáhl ruce před sebe a zavřel oči těsně předtím, než vzplanulá zápalka.</p>
<p>Slyšel, jak sekera vypadla trpaslíkovi z rukou, protože si její majitel pokoušel oběma rukama zakrýt oči. To byla nečekaná prémie, ale nebyl čas poděkovat bohu zoufalců. Elánius se vrhl kupředu, vykopl tak tvrdě, jak to jen dokázal, a odměnou mu bylo hlasité <emphasis>humpff </emphasis>vyraženého dechu. Pak se vrhl do temného kouta, který ukrýval druhého trpaslíka, nahmátl jeho hlavu, otočil se kolem vlastní osy a udeřil trpasličí hlavou do neviditelní stěny.</p>
<p>První trpaslík se pokoušel vstát. Elánius po něm v temnotě zatápal rukama, zvedl ho za klopy koženého oděvu a drsným šeptem mu sdělil: „<emphasis>N</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>kdo </emphasis>mně tady nechal zbraň. Někdo chtěl, abych vás zabil. To si pamatujte. <emphasis>Mohl jsem vás zabít!</emphasis>“</p>
<p>Pak trpaslíka udeřil do žaludku. Teď nebyl čas na to hrát podle pravidel markýze Pavo de Chvosta[*].</p>
<p>Pak se obrátil, zvedl malou klícku se svítícím broukem a vyšel do tmy.</p>
<p>Měl pocit, že se ocitl v chodbě, která se táhne vpravo a vlevo. Zastavil se jen na tak dlouho, než na tváři ucítil slabý průvan, a vykročil oním směrem.</p>
<p>O kus dál visel ve své klícce další světelný brouk. Osvětloval - lze-li ovšem takové osvícené slovo použít pro světlo, které tak tak stačí změnit tmu temnotemnou v temnotu o něco méně černou - velký kruhový otvor, v němž se velmi pomalu otáčel obrovský větrník.</p>
<p>Jeho lopatky se pohybovaly tak pomalu, že mezi nimi Elánius bez obtíží proklouzl do sametové černi v další části podzemí.</p>
<p>Někdo stál o to, abych byl mrtev, pomyslel si, když se pomalu sunul podél další neviditelné stěny s tváří obrácenou ke zdroji proudícího vzduchu. Jeden výstřel, který nikdo nečekal… Jenže někdo ho právě <emphasis>čekal, </emphasis>že ano?</p>
<p>Když chcete dostat vězně z díry, dáte mu pilník, pilku nebo klíč. Nedáte mu zbraň. Klíč ho mohl dostat z cely, zbraň mohla způsobit jeho smrt.</p>
<p>Zastavil se s jednou nohou nad hlubinou. Světelný brouk odhalil díru v podlaze chodby. Bylo z ní cítit ono neurčité sání velkých hloubek.</p>
<p>Pak uchopil klícku s broukem do zubů, ustoupil o několik kroků a dokonale špatně odhadl vzdálenost. Narazil na zem protější chodby, která byla o kus níže, celým tělem a rukama na plocho.</p>
<p>Mezi zuby mu se sykotem unikla část ankh-morporského smyslu pro humor.</p>
<p>Vyhrabal se pracně na nohy a po chvíli chytil znovu dech. Pak z nohavice vytáhl samostříl, střelu vypálil do země a zbraň odhodil do temné díry. Chvilku poslouchal, jak chřestí a odráží se od kamenných stěn, a s tváří obrácenou k čerstvému vzduchu pokračoval v cestě.</p>
<p>Tohle už nebyl tunel. Bylo to dno svislé šachty. Zelené světlo však ozařovalo něco, co bylo navršeno uprostřed.</p>
<p>Elánius sebral hrst sněhu, a když zvedl tvář vzhůru, ucítil, jak mu na ni dopadla vločka. Usmál se do tmy. Světlo z klícky mu odhalilo úpatí točitého schodiště zapuštěného do kamene, které se vinulo po obvodu šachty nahoru.</p>
<p>Jak se ukázalo, bylo slovo schodiště k onomu útvaru velmi laskavé. Když byla šachta vyhloubena, vysekali trpaslíci do kamenných stěn díry a natloukli do nich silnou dřevěnou kulatinu.</p>
<p>Zkusil jeden dva stupně. Zdálo se, že jsou dost pevné. S velkou dávkou opatrnosti by se mu mohlo podařit pomalu vylézt nahoru…</p>
<p>Byl vysoko ve stěně, když praskl první dřevěný stupeň. Bleskově zvedl ruce a stačil se zachytit následujícího, ale prsty mu klouzaly po vlhkém dřevě. Světelný brouk v klícce mu vypadl a Elánius, který se pomalu houpal na rukou, pozoroval, jak se světelný kroužek pod ním mění v bod a pak mizí docela.</p>
<p>Rychle pochopil, že neexistuje způsob, jakým by se dokázal vytáhnout vzhůru. Prsty měl bez citu a zbytek <emphasis>celého jeho </emphasis>života se skládal z onoho množství času, po nějž se dokáže držet kluzkého dřeva nad hlavou.</p>
<p>Minuta, řekněme.</p>
<p>Je mnoho věcí, které se dají udělat během minuty, ale většina z nich se nedá udělat bez pomoci rukou, za něž visíte nad temnou propastí.</p>
<p>Déle se neudržel. Vzápětí narazil do stupňů o jednu otáčku níže, a ty se s praskotem vylomily ze stěny.</p>
<p>Muž a dřevo se snesli o další otáčku níže. Elánius dopadl s nárazem, při němž se mu prohnula všechna žebra, na další stupeň, zatímco okolní schody povolily. Naslouchal tupým nárazům, s nimiž těžké špalky dopadaly na dno šachty.</p>
<p>„-!“ chtěl zaklít, ale náraz mu vyrazil dech. Visel na dřevěném kůlu jako staré obnošené kalhoty.</p>
<p>Bylo to už dlouho, co naposled spal. To, co provozoval na kamenné desce, bylo všechno jiné, jen ne spánek. Při normálním spánku se nebudíte s pocitem, že vám někdo do úst nalil lahvičku lepidla.</p>
<p>A bylo to teprve dnes ráno, kdy velvyslanec Ankh-Morporku vykročil městem, aby předal své pověřovací listiny. Teprve dnes večer se velitel ankh-morporské policie vydal rozluštit případ jednoduché krádeže. A teď visí zhruba v polovině hluboké, ledově studené šachty a mezi ním a krátkou cestou na onen svět je jen nějaká ta desítka centimetrů nepříliš spolehlivého dřeva.</p>
<p>Doufal jen, že mu před očima neproběhne celý jeho život. Bylo v něm několik kousků, které by si nerad připomínal.</p>
<p>„Ale… to je sir Samuel. Smůla. Zatím jste si vedl skvěle.“</p>
<p>Otevřel oči. Slabé narudlé světlo někde nad jeho hlavou osvětlovalo postavu lady Margolotty. Ta seděla v prostoru.</p>
<p>„Vidím, že byste potřeboval trochu pozvednout, a to asi ve všech směrech, co říkáte?“ ozvala se.</p>
<p>Elánius omámeně potřásl hlavou.</p>
<p>„Jestli vás to potěší, tak vám musím říct, že tohle zdaleka nedělám ráda,“ pokračovala upírka. „Je to takové… obrané. Ale božíčku. Ta stará nahnilá kláda opravdu nevypadá příliš -“</p>
<p>Kulatina praskla. Elánius s rozpraženýma rukama a nohama dopadl o další patro níž, ale tam se zachytil opravdu jen na okamžik. Prasklo několik dalších stupňů a on začal znovu padat. I tentokrát se mu však podařilo zachytit jednoho schodu a zůstal do třetice viset.</p>
<p>Lady Margolotta majestátně sestoupila za ním.</p>
<p>Hluboko zdola se ozval hluk dopadajícího dřeva.</p>
<p>„Poslyšte, teoreticky vzato je to způsob, jímž byste při jisté dávce štěstí mohl sestoupit až dolů,“ řekla upírka. „Naneštěstí se obávám, že ty padající klády zničily na své cestě spoustu dalších.“</p>
<p>Elánius přehmátl. Zdálo se, že pro jednou se drží celkem bezpečně. Možná že by se mu tentokrát podařilo vytáhnout se nahoru…</p>
<p>„Věděl jsem, že v tom máte prsty,“ zamumlal a pokusil se vůlí vnutit alespoň trochu další síly do svých ramenních svalů.</p>
<p>„Ne, nevěděl. Ale věděl jste, že byl Mazanec ukraden.“</p>
<p>Elánius pozoroval poklidně se vznášející postavu. „Trpaslíci si něco takového nemysleli-“ začal. Kulatina pod ním se slabě a ošklivě pohnula způsobem, který většinou hlásí všem nešťastným cestujícím, že v nejbližší době se jde na přistání.</p>
<p>Lady Margolotta popolétla blíž. „Vím, že nenávidíte upíry,“ řekla. „Je to zcela přirozené, při vašem typu osobnosti. To je jedno z… pronikavých, hluboce zakořeněných hledisek. Ale kdybych teď já byla <emphasis>vámi, </emphasis>ptala bych se sama sebe… nenávidím je celým svým životem?“</p>
<p>Natáhla k Elániovi ruku.</p>
<p>„Stačí jedno jediné kousnutí a všechny mé potíže budou ty tam, že?“ zavrčel Elánius.</p>
<p>„Jediné kousnutí by bylo o jedno kousnutí příliš, Same Elánie.“</p>
<p>Dřevo prasklo. Sevřela mu ruku v zápěstí.</p>
<p>Kdyby o tom všem Elánius přemýšlel, byl by teď visel pod upírem. Místo toho jednoduše plul vzduchem.</p>
<p>„Ne aby vás napadlo pustit se,“ upozorňovala lady Margolotta, když se pomalu vznášeli šachtou.</p>
<p>„<emphasis>Jediné kousnutí by bylo o jedno kousnutí příliš mnoho?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl Elánius. Poznal tu upravenou mantru. „Vy… vy jste… <emphasis>vy nepijete?</emphasis>“</p>
<p>„Už skoro čtyři roky.“</p>
<p>„Vůbec žádnou krev?“</p>
<p>„Ale ano, zvířecí. Je to k nim mnohem milosrdnější než jatka, nemyslíte? Samozřejmě jsou pak netečná a nemyslí jim to, ale i za normálních okolností byste těžko udělil krávě titul myslitel roku, že? Já to prostě odstíňuju, pane Elánie, jak vy říkáte.“</p>
<p>„Abstinuju. My tomu říkáme, že <emphasis>a</emphasis><emphasis>bstinujeme,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>opravoval ji Elánius mdle. „A to… nahradí lidskou krev?“</p>
<p>„Asi jako limonáda nahradí whisky. Věřte mi. Nicméně, inteligentní mysl si dokáže najít… náhradu.“ Stěny šachty ubíhaly dolů a zanedlouho se ocitli v čistém, mrazivém vzduchu a lady Margolotta spustila Elánia do sněhu, který mu byl po kolena.</p>
<p>„Jedna z těch dobrých věcí na našich trpaslících je to, že málokdy zkoušejí něco nového a nikdy neopouštějí nic starého,“ řekla upírka, která se vznášela ,nad sněhem. „Nebylo těžké vás najít.“</p>
<p>„Kde to jsem?“ zeptal se Elánius a rozhlédl se po skalách a hustém stromoví zasypaném sněhem.</p>
<p>„V horách, kus cesty na střed od města, pane Elánie. Sbohem.“</p>
<p>„To mě tady chcete jen tak nechat?“</p>
<p>„Prosím? <emphasis>Vy </emphasis>jste přece uprchl. Já, upírka, že bych se vměšovala do trpasličích věcí? To je <emphasis>nemyslitelné! </emphasis>Ale řekněme, že… jsem ráda, když mají lidé stejnou šanci.“</p>
<p>„Vždyť mrzne! Nemám ani kabát! Co tedy vlastně <emphasis>chcete?</emphasis>“</p>
<p>„Máte svou svobodu, pane Elánie. Není to to, po čem všichni touží? Není to to, co má každého hřát?“</p>
<p>Lady Margolotta zmizela ve sněhu.</p>
<p>Elánius se otřásl. Neuvědomil si, jak bylo pod zemí teplo. Ani kolik je hodin. Teď bylo tady nahoře šero, husté šero. Je po západu slunce? Nebo chvilka před úsvitem?</p>
<p>Na jeho vlhkém oblečení houstly sněhové vločky, které hnal vzduchem vítr.</p>
<p>Svoboda vás může i zabít.</p>
<p>Přístřeší…, to teď byla životně důležitá věc. Údaje o denní době a přesném místě, kde se nacházejí, neměly pro mrtvé ani tu nejmenší cenu. Ti vždycky věděli, kolik je hodin a kde leží.</p>
<p>Poodešel od otevřené šachty a kolébavým krokem zamířil mezi stromy, kde sníh nebyl tak hluboký. Tady sníh jako by vyzařoval slabý svit, jemnější než záře chorého světelného brouka, jako kdyby ho nějakým způsobem nasál ze vzduchu, když se snášel k zemi.</p>
<p>Elánius se v pralesích nevyznal. Byly to věci, které byl zvyklý vídat jen na obzoru. Kdyby o nich vůbec někdy přemýšlel, byl by si představil spoustu stromů nastavěných jako kůly jeden vedle druhého, hnědé holé dole a husté a zelené nahoře.</p>
<p>Tu a táni byly zmoly a pahrbky a temné větve se prohýbaly a sténaly pod vrstvami sněhu. Ten s tichým sykotem padal všude kolem. Občas se kus sněhu svezl odněkud shora a vzápětí se vždy rozzářil celý vodopád ledových krystalů, když se větev vymrštila zpět.</p>
<p>I tady byly jisté <emphasis>stopy, </emphasis>nebo alespoň širší, hladší plochy sněhu. Elánius je sledoval na základě jednoduché úvahy, že nemá nic lepšího, čeho by se chytil. Teplá záře svobody mu příliš dlouho nevydržela. Elánius měl městské oči. On sám dohlížel na to, aby si je policajti co nejrychleji vypěstovali. Cvičený policista, který se dokázal pozorně dívat na ulici, se učil, a pokud se neučil rychle, stal se rychle expertem na umírání. Ten, který byl ochoten dávat pozor, vnímal podrobnosti, pozoroval jak pozadí, tak popředí ulic, si často všiml i lidí, kteří nechtěli být viděni ani na jednom, ani na druhém. Tak se na ulice dívala Angua. Pracovala na tom.</p>
<p>Když měli policisté, kteří už sloužili dlouho, jako například Nóblhóch, dobrý den, podívali se na ulici jednou a stačilo jim to, protože už viděli všechno.</p>
<p>Možná že existuje něco jako… venkovské oči. Pralesní oči. Elánius viděl stromy, pahorky, sníh a nic jiného.</p>
<p>Vítr sílil. Začínal sténat mezi stromy. Sněhové vločky začaly <emphasis>bodat.</emphasis></p>
<p>Stromy. Větve. Sníh. Elánius kopl do pahorku obklopujícího úpatí husté borovice. Sníh sklouzl z tmavého borového jehličí. Elánius klesl na ruce a na kolena a prodral se kupředu.</p>
<p>Ach…</p>
<p>I tady bylo dost chladno a na suchém jehličí tu a tam návějka sněhu, ale jinak vytvářely zatížené větve kolem kmene něco jako stan. Vtáhl se dovnitř a poblahopřál si. Tady nefičel ostrý vítr, a i když to bylo zdánlivě proti zdravému rozumu, zdálo se mu, že vrstva sněhu, kterou má nad hlavou, způsobila, že je tady <emphasis>tepleji. </emphasis>Dokonce to teple <emphasis>i páchlo… </emphasis>trochu jako… zvíře…</p>
<p>Tři vlci, stočení líně kolem kmene stromu, ho se zájmem pozorovali.</p>
<p>Elánius v duchu zařadil smrt mrazem k horšímu druhu. Nezdálo se, že by se ho zvířata bála.</p>
<p>Vlci!</p>
<p>A bylo to. Se stejným výsledkem mohl říci: Sníh! Nebo: Vítr! V daném okamžiku byli oba posledně jmenované fenomény nebezpečnější než ten první.</p>
<p>Slyšel někde, že vlci si netroufnou zaútočit na člověka, pokud se jim dívá upřeně do očí.</p>
<p>Potíž byla v tom, že on už každou chvíli <emphasis>usne. </emphasis>Cítil, jak na něj spaní doléhá. Velmi těžce se mu přemýšlelo a bolel ho každý sval.</p>
<p>Venku hučel vítr. A jeho excelence vévoda Ankhský usnul.</p>
<p>Probudil se s náhlým trhnutím a k jeho překvapení se stejně s ním probraly i jeho nohy a ruce. Několik kapek studené vody ze sněhu, který rozehřál vlastním tělesným teplem, mu spadlo za límec a stékalo mu po zádech. Svaly už ho nebolely. Teď je totiž vůbec <emphasis>necítil.</emphasis></p>
<p>A vlci byli pryč. Na opačné straně prozatímního doupěte byl ušlapaný sníh a světlo bylo tak jasné, že až zasténal.</p>
<p>Jak se ukázalo, byl jasný den, nebe modřejší, než jak ho kdy Elánius viděl, tak modré, že na obzoru jako by až přecházelo do fialová. Vylezl do cukrového světa, kde mu praskalo pod nohama a všude kolem se jiskřilo.</p>
<p>Vlčí stopy vedly mezi stromy. Elánia napadlo, že kdyby je sledoval, pravděpodobně by to jeho naděje na přežití příliš nezvýšilo. Možná, že tuhle noc bylo vyhlášeno něco jako příměří, ale dnes byl nový den a mnozí tvorové už shánějí něco ke snídani.</p>
<p>Slunce začínalo hřát, vzduch byl ale chladný, takže se mu dech srážel u úst.</p>
<p>Tady kolem by měli být lidé, nebo ne? Elánius neměl o venkovském životě příliš mnoho znalostí, ale neměli by tady být uhlíři, dřevorubci… a, pokusil se zamyslet,… malé holčičky, které nesou mlsky své babičce? Pohádky, jež Elánius vyslechl jako dítě, naznačovaly, že prales je plný pohybu, činnosti a příležitostného volání o pomoc. Ale tady bylo kolem ticho jako v hrobě.</p>
<p>Vydal se směrem, kterým, jak měl dojem, zem klesala. Důležitá teď byla potrava. Pořád ještě má dvě zápalky, a pokud by tady měl přežít další noc, je velmi pravděpodobné, že by se mu podařilo rozdělat oheň, ale zdálo se mu to přece jen hodně daleko od pohodlí pohovky v recepci.</p>
<p>Tak tady máme Ankh-Morpork… dusající sněhem…</p>
<p>Po půl druhé hodině dorazil na dno mělkého údolí, kde mezi dvěma ledem pokrytými břehy šplouchal horský potok. Z vody se pařilo.</p>
<p>Voda byla na dotek horká.</p>
<p>Šel kus po břehu, kde bylo vidět množství zvířecích stop. Tu a tam voda vytvářela hlubší jezírka, páchnoucí zkaženými vejci. Větve holých keřů v místech, kde potok překryl led, těžkly ledovou krustou.</p>
<p>Jídlo mohlo počkat. Elánius se rychle svlékl a ponořil se do jedné z tůněk. Když se potápěl do horké vody, neubránil se výkřiku, ale pak se pohodlně natáhl.</p>
<p>Nedělají to nějak podobně v Nappenndreckfjordu? Slyšel různé historky. Dávají si horké parní lázně a pak pobíhají ve sněhu a tlučou se březovými poleny, že? Nebo něčím takovým.</p>
<p>Neexistovala žádná pitomost, kterou by někde na světě nějaký hloupý cizinec neprovozoval.</p>
<p>Bohové, to ale bylo <emphasis>příjemné! </emphasis>Horká voda, to je civilizace. Elánius cítil, jak se mu ztuhlost ze svalů a kostí vytrácí.</p>
<p>Po chvilce se s cákáním dobrodil zpět ke břehu a prohraboval se ve svých šatech, dokud nenašel plochou schránku na doutníky. Obsahovala několik smotků, které se po událostech minulých čtyřiadvaceti hodin změnily v něco jako zkamenělé větvičky.</p>
<p>Měl jen dvě sirky.</p>
<p>Ale k čertu s tím. Každý dokáže zapálit <emphasis>oheň jednou </emphasis>zápalkou.</p>
<p>Ulehl zpět do vody. Bylo to dobré rozhodnutí. Cítil, jak znovu přichází k sobě a díky teplu zvenčí i zevnitř se vrací do své duševní i tělesné podoby</p>
<p>„Ale. Vaše vznešenosti…“</p>
<p>Na protějším břehu seděl Wolf von Überwald. Byl nahý jako novorozeně. Stoupala z něj slabá pára, jako když právě absolvoval větší tělesnou námahu. Svaly se mu leskly, jako kdyby byly naolejované. To pravděpodobně byly.</p>
<p>„Běh sněhem je úžasný zážitek, že vaše vznešenosti?“ řekl Wolf příjemně. „Vidím, že si zvykáte na überwaldské způsoby, vaše vznešenosti. Lady Sibyla je v pořádku a může se kdykoliv vrátit zpět do Ankh-Morporku, jen co se uvolní průsmyky. Vím, že to je něco, co byste rád slyšel.“</p>
<p>Mezi stromy přicházely další postavy, muži i ženy, všichni nazí jako Wolf.</p>
<p>Elánius si uvědomil, že je mrtvým mužem v koupeli. Viděl to ve Wolfových očích. „Není nad teplou koupel před snídaní,“ prohlásil.</p>
<p>„To máte pravdu. Ani my jsme ještě nesnídali,“ přikývl Wolf. Vstal, protáhl se a z místa přeskočil tůňku. Zvedl Elániovy kalhoty a prohlédl je.</p>
<p>„Tu zatracenou Hoptamovu věcičku jsem zahodil,“ sdělil mu Elánius. „Nemyslím, že mi ji tam dal nějaký přítel.“</p>
<p>„To všechno je jen taková velká hra, vaše vznešenosti,“ pokračoval Wolf. „Ale nic si nevyčítejte! Přežijí jen ti nejsilnější a tak to má být!“</p>
<p>„Tohle všechno naplánoval Cákryš, že?“</p>
<p>Wolf se rozesmál. „Starý dobrý Cákryš? Ten měl jistě nějaký svůj plán. Byl to skvělý malý pláneček, i když trochu šílený. Teď ho už naštěstí nebude zapotřebí.“</p>
<p>„Vy chcete, aby začala válka trpaslíků?“</p>
<p>„Síla je <emphasis>dobrá</emphasis>“<emphasis> </emphasis>pokračoval Wolf a pečlivě při tom skládal Elániovy šaty. „Ale jako většina těch dobrých věcí zůstává dobrá, jen když nepatří příliš mnoha lidem.“ Odhodil složené šaty tak daleko, jak to jen dokázal.</p>
<p>„Co byste si ode mě přál slyšet, vaše vznešenosti? Něco jako ,Protože stejně musíte zemřít, tak už vám můžu všechno vyklopit’?“</p>
<p>„No, každopádně by to bylo zajímavé,“ přikývl Elánius.</p>
<p>„Vy ale <emphasis>skutečně </emphasis>zemřete,“ usmál se Wolf. „Proč něco nepovídáte mně?“</p>
<p>Povídáním mohu jen získat čas. Možná se už každou minutu objeví dřevorubci nebo uhlíři. Ale jestli si s sebou nepřinesou své sekery, všichni budou ve velikém maléru.</p>
<p>„Já… jsem si skoro jistý tím, proč byla ukradena napodobenina Mazance v Ankh-Morporku,“ začal Elánius. „Nemůžu se zbavit dojmu, že z něj byla zhotovena kopie a ta sem byla propašována v jednom z našich kočárů. Diplomaty nikdo neprohledává.“</p>
<p>„Skvělá práce!“</p>
<p>„Pech, že Igor začal vykládat zavazadla v okamžiku, kdy vozy prohledával jeden z vašich hochů, co?“</p>
<p>„Igorovi nikdo jen tak snadno neublíží,“</p>
<p>„Ale i kdyby, vám by to bylo stejně jedno, že?“ ušklíbl se Elánius. „Parta trpaslíků chce Albrechta na trů… na Mazanci, protože se nechtějí vzdát všech těch prastarých tradic, zvyků a jistot, a <emphasis>vy </emphasis>chcete, aby se trpaslíci pustili do sebe. A starý Albrecht nakonec nedostane nazpátek ani ten svůj pravý Mazanec!“</p>
<p>„Řekněme, že právě teď jsou naše zájmy dočasně totožné, co?“ ušklíbl se Wolf.</p>
<p>Koutkem oka zachytil Elánius ostatní vlkodlaky, kteří se stáhli k jezírku.</p>
<p>„A teď jste mě dostali,“ uvažoval nahlas Elánius. „I když to bylo hodně amatérské, to musím říct. Ale efektní, protože Cákryš neměl moc času od chvíle, kdy nabyl dojmu, že se blížím k rozluštění. A bylo by to fungovalo. Lidé jsou velmi špatní očití svědkové. To vím <emphasis>já </emphasis>nejlíp. Byla to překrásná doplňková finta, dát mi ten samostříl. Musel doufat, že na útěku někoho zabiju -“</p>
<p>„Není čas, abyste vylezl z toho… jezírka?“</p>
<p>„Myslíte z té <emphasis>koupele?</emphasis>“ prohlásil Elánius. Ano, viděl to zamrkání. Elánius si ho dobře všiml. Ano, ano, chodíš po dvou, mládenče, a mluvíš a vypadáš silný jako býk - tam někde mezi tím člověkem a vlkem je stejně ještě kus psa, co?</p>
<p>„Máme tady takovou starou tradici,“ začal Wolf a odvrátil hlavu. „Moc dobrou. Může nás vyzvat kdokoliv. Je to něco jako… na honěnou. Tak trochu hon. Lov. Velká hra! Nebo soutěž, jestli chcete. Ten, kdo je rychlejší než my, vyhraje čtyři sta korun. To už je pěkná sumička! S tím už se dá začít malý podnik. Samozřejmě, vidím, že si uvědomujete, že ten, kdo <emphasis>neběží </emphasis>rychleji než my, už svůj nárok na peníze neuplatní.“</p>
<p>„Už někdy někdo vyhrál?“ zeptal se Elánius. No tak, kde jste, dřevorubci, lidi potřebujou dřevo!</p>
<p>„Občas. Když hodně trénují a znají krajinu. Mnoho úspěšných lidí v Bjonku vděčí za svůj životní start tomuhle prastarému zvyku. Ve vašem případě od nás dostanete… hmm… hodinový náskok. Abychom si opravdu zasportovali!“ Ukázal prstem. „Bjonk je devět kilometrů tímhle směrem. Tradice praví, že dokud se nedostanete k cíli, nesmíte vstoupit do lidského příbytku.“</p>
<p>„A když nepoběžím?“</p>
<p>„Pak to bude velmi krátká záležitost! Nemáme rádi Ankh-Morpork. Nechceme vás tady!“</p>
<p>„To je zvláštní,“ potřásl Elánius hlavou.</p>
<p>Na Wolfově širokém čele naskočily vrásky. „Co tím chcete říct?“</p>
<p>„No, já jen že kamkoliv v Ankh-Morporku přijdu, narážím na lidi, kteří se tam přistěhovali z Überwaldu, chápete. Trpaslíci, trollové, lidi. Všichni se tam šťastně živí a píší domů dopisy, ve kterých se říká: přijeďte taky, je to fantastické a nikdo vás tady za pár korun nesežere.“</p>
<p>Wolf povytáhl horní ret a pod ním se zableskly špičáky. Elánius už viděl podobný pohled na Anguině tváři. To znamenalo, že na něčem našla chlup. A vlkodlak mohl najít chlup prakticky na čemkoliv.</p>
<p>Pokusil se postrčit štěstí, protože věděl, že je tak slabé, že samo už neudělá ani krok. „Angua se má dobře a -“</p>
<p>„Elánius! Pan Civilizovaný! Ankh-Morpork! Poběžíte!“</p>
<p>Elánius, který jen doufal, že ho nohy unesou, vstal a tak pomalu, jak jen se odvážil, vylezl na zasněžený břeh. Vlkodlaci se rozesmáli.</p>
<p>„Vy lezete do vody v <emphasis>šatech?</emphasis>“</p>
<p>Elánius sklopil pohled ke svým nohám, z nichž se pařilo. „To jste ještě nikdy v životě neviděli spodky?“</p>
<p>Wolf znovu ohrnul ret. Pak se triumfálně rozhlédl po svých společnících. „Hleďte… civilizace!“ zvolal teatrálně.</p>
<p>Elánius pomalu rozdmýchal svůj doutník a rozhlédl se po zmrzlém kraji s dokonale předstíranou spokojeností.</p>
<p>„Takže říkáte čtyři sta korun?“ řekl jakoby mimochodem.</p>
<p>„Ano!“</p>
<p>Elánius se zamračil na prales. „Kolik je to tak asi v ankh-morporských tolarech? Koruna je asi tolar a půl?“</p>
<p>„Tahle otázka je zcela zbytečná,“ zařval Wolf.</p>
<p>„Víte, nerad bych to všechno utratil tady a -“</p>
<p>„<emphasis>Běžte!</emphasis>“</p>
<p>„Jak vidím, tak za těchto okolností by bylo zbytečné se vás ptát, jestli máte ty peníze u sebe, že?“</p>
<p>Elánius vykročil směrem k městu a byl jednak rád, že mu nevidí do obličeje, a jednak měl pocit, že se mu kůže ze zad snaží přestěhovat na břicho.</p>
<p>Pohyboval se klidně, mokré spodky začaly v ledovém vzduchu mrznout a praskat, ale on kráčel tak důstojně, jak to jen dokázal, dokud si nebyl jistý, že zmizel smečce z dohledu.</p>
<p>Tak, a teď se podívejme… Jsou silnější a vytrvalejší než ty, kraj znají taky líp než ty, a jestli jsou tak dobří jako Angua, dokázali by vyčenichat prd ve skunkově doupěti. A tebe už teď začínají bolet nohy.</p>
<p>Tak, a kde máš nějaké plus? No, dokázal jsi Wolfa doopravdy namíchnout.</p>
<p>Elánius se rozeběhl.</p>
<p>Když to proberu kol a kolem, žádné další plus tady nevidím.</p>
<p>Elánius se rozeběhl <emphasis>rychleji.</emphasis></p>
<p>Někde v dálce začali výt vlci.</p>
<p>Existuje rčení, v němž se praví: Neškrab si to, nebo to bude ještě horší.</p>
<p>Přesně na toto rčení myslel desátník Nóblhóch neboli přesněji Sv. J. de Nobbleshoche, prezident Cechu policistů. Řídké vločky časné sněhové přeháňky syčely v teplém vzduchu nad kovovým bubnem, který přesně podle poslední stávkové módy stál před budovou Hlídky a byl dočervena rozpálen.</p>
<p>Jak on to viděl, hlavní problém spočíval v tom, že bylo filozoficky velmi pochybené uzavřít vchod do budovy, kam stejně nikdo kromě hlídkujících nechtěl vejít. Je nemožné bránit lidem v tom, aby neudělali něco, co vůbec udělat nechtějí. To prostě nejde.</p>
<p>Skandování nepomohlo. Nějaká stará paní mu dala penny.</p>
<p>„Tračník! Tračník! Tračník! Ven! Ven! Ven!“ křičel Reginald Půlbotka šťastně a mával transparentem.</p>
<p>„To nemá ten správný zvuk, Regu,“ vrtěl hlavou Noby. „Zní to jako chirurgie.“</p>
<p>Rozhlédl se po ostatních transparentech. Dorfl držel tabuli s velkým, natěsnaným textem, kde se podrobně popisovaly důvody ke stížnostem, s odvoláním na zvyklosti a nařízení Hlídky, a to vše bylo doplněno citáty z filozofických prací. Transparent policisty Postihnouta na druhé straně nesl nápis: Jaký profit přinese státu, budou-li poraženi voli? <emphasis>Hádanky II, verš 3.</emphasis></p>
<p>Zdálo se však, že tyto pádné argumenty ani zdaleka nedostaly město na kolena.</p>
<p>Když zaslechl, že se přibližuje kočár, obrátil se a upřel pohled na dveře ozdobené erbem, který byl prakticky tvořen černým štítem. A nad ním vyhlížela z okénka kočáru tvář lorda Vetinariho.</p>
<p>„Á, kohopak to tady máme! To není nikdo jiný než desátník Nóblhóch!“ prohlásil lord Vetinari.</p>
<p>V tomto okamžiku by byl Noby dal hodně za to, kdyby byl <emphasis>někým jiný</emphasis><emphasis>m </emphasis>než desátníkem Nóblhóchem.</p>
<p>Nebyl si jist, zda je jako stávkující povinen zasalutovat. Nakonec však zasalutoval na základě úvahy, že pořádné zasalutování ještě nikdy ničemu neuškodilo.</p>
<p>„Pokud tomu rozumím, tak jste odvolal všechny své síly z města,“ pokračoval lord Vetinari. „Předpokládám, že to ve vašem případě nebylo… příliš složité.“</p>
<p>Noby si nebyl smyslem té věty tak docela jistý, ale Patricij vypadal celkem přátelsky.</p>
<p>„Nemůžeme stát opodál, když je v sázce bezpečnost města, sire,“ odpověděl a z každého neucpaného póru mu prýštila vstřícná loajalita.</p>
<p>Lord Vetinari se odmlčel na dost dlouho, aby k Nobyho sluchu pronikly každodenní zvuky města, které se očividně kolébalo na okraji katastrofy.</p>
<p>„Pochopitelně by mě ani ve snu nenapadlo se do něčeho míchat,“ prohlásil nakonec. „To je výhradně záležitost cechu. Jsem si jistý, že jeho vznešenost, sir Elánius, to po svém návratu v plném rozsahu pochopí.“ Zaklepal na dvířka kočáru. „Jedeme!“</p>
<p>A kočár byl ten tam.</p>
<p>Myšlenka, která už Nobyho nějakou dobu pronásledovala, se teď přihlásila znovu, a to s dvojnásobnou umíněností.</p>
<p><emphasis>Pan Elánius se z toho zvencne. Šlehne to s ním. Trefí ho šlak.</emphasis></p>
<p>Lord Vetinari se pohodlně opřel na sedadle a spokojeně se usmál sám pro sebe.</p>
<p>„Ehm, to jste myslel <emphasis>vážně</emphasis>, pane?“ zeptal se úředník Važuzel, který seděl na protějším sedadle.</p>
<p>„Jistě. Udělejte si poznámku, aby jim kuchyně tak kolem třetí poslala kakao a koláče. Samozřejmě anonymně. Dnešní den se odbyl bez jediného zločinu, Važuzle. To je velmi neobvyklé. Dokonce i Cech zlodějů se drží hodně při zemi.“</p>
<p>„Ano, můj pane. Ale nedokážu si představit proč. Když není kocour doma…“</p>
<p>„To je pravda, Važuzle, jenže myši jsou šťastní tvorové, kteří se nezatěžují otázkami budoucnosti. To lidé, na druhé stráně, ano. A oni všichni vědí, že Elánius se během jednoho dvou týdnů vrátí, Važuzle. A ten z toho moc šťastný nebude. <emphasis>Vůbec</emphasis> z toho šťastný nebude. A když je nešťastný velitel Hlídky, tak má sklony rozhazovat to kolem sebe velkou lopatou.“</p>
<p>Znovu se usmál. „Tohle je čas, kdy bude každý jen trochu rozumný muž sekat dobrotu, Važuzle. Já jen doufám, že Tračník je dost hloupý a bude v tom pokračovat.“</p>
<p>Sníh zhoustl a padal rychleji.</p>
<p>„Jak krásný je ten sníh, sestřičky…“</p>
<p>U okna opuštěného domu seděly tři ženy a vyhlížely ven do bílé überwaldské zimy.</p>
<p>„A jak studený je tam vítr,“ řekla druhá sestra.</p>
<p>Třetí a nejmladší sestra si povzdechla. „Proč vždycky mluvíme o počasí?“</p>
<p>„A o čem jiném?“</p>
<p>„Vždyť je tam buď mrazivá zima, nebo pekelné vedro. No, víte, jak to myslím.“</p>
<p>„Tak už věci chodí v matičce Überwaldu,“ odpověděla nejstarší sestra pomalu a důstojně. „Vítr a sníh a palčivé horko léta…“</p>
<p>„Víte, myslela jsem si, že kdybychom vykácely ten višňový sad, mohly bychom si tam snadno udělat kluziště -“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„A co skleník? Mohly bychom pěstovat ananas.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Kdybychom se přestěhovaly do Bjonku, mohly bychom za ty peníze, které dáváme do údržby tohohle místa, bydlet v pohodlném apartmá -“</p>
<p>„Je to náš dům, Irino,“ zavrtěla hlavou nejstarší sestra. „Ach, dům ztracených iluzí a zmařených nadějí…“</p>
<p>„Mohly bychom chodit tančit a tak…“</p>
<p>„Vzpomínám si, jak jsme žily v Bjonku,“ zasnila se prostřední sestra. „Tehdy bylo všechno lepší.“</p>
<p>„Všechno bylo vždycky lepší <emphasis>tehdy,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekla nejstarší sestra.</p>
<p>Nejmladší sestra si povzdechla a vyhlédla z okna. Zalapala po dechu. „Přes náš višňový sad běží muž!“</p>
<p>„<emphasis>Muž? </emphasis>Co by tady mohl chtít?“</p>
<p>Nejmladší sestra napjala zrak. „Zdá se, že bude chtít… kalhoty…“</p>
<p>„Ach,“ ozvala se zasněně prostřední sestra, „kalhoty tehdy byly taky lepší.“</p>
<p>Když vzduch naplnilo vytí, zastavila spěchající smečka v mrazivém modravém údolí. Angua skočila k saním, čelistmi z nich strhla uzel, v němž měla oblečení, vrhla pohled na Karotku a zmizela mezi závějemi. O několik okamžiků později se vracela a upravovala si košili.</p>
<p>„Wolfgang zase dostal nějakého chudáka a hraje s ním Hru,“ řekla. „Musím to zastavit. Bylo dost špatné, že otec tu tradici zachovával, ale ten alespoň hrával fér. Wolfgang podvádí: Proti němu <emphasis>nikdo </emphasis>nevyhraje.“</p>
<p>„To je ta Hra, o níž jsi mi vyprávěla?“</p>
<p>„Přesně tak. Ale otec hrál podle pravidel. Když byl běžec chytrý a schopný, dostal čtyři sta korun a otec ho pozval do zámku na večeři.“</p>
<p>„A když prohrál, dal si ho otec k večeři v lese.“</p>
<p>„Díky, žes mi to připomněl.“</p>
<p>„Chtěl jsem být jen milý.“</p>
<p>„Možná že v tobě dřímá neobjevený talent,“ odsekla Angua. „Ale já tím chci říct, že nikdo <emphasis>nemusel </emphasis>běžet. Nebudu se omlouvat. Nezapomínej, že jsem byla policajtem v Ankh-Morporku. Městské motto je: Nemusíš se dát zabít.“</p>
<p>„No, ve skutečnosti je to-„</p>
<p>„Karotko! Já <emphasis>vím. </emphasis>Heslo naší rodiny je <emphasis>Homo homini lupus. Člověk člověku vlkem! </emphasis>Jak hloupé! Myslíš, že to znamená, že lidé jsou hodní, ústupní, oddaní a zabíjejí jen pro potravu? Samozřejmě, že ne. To znamená, že člověk se chová k ostatním lidem jako <emphasis>člověk! A </emphasis>čím je jeden ke druhému horší, tím víc touží po tom, aby se mohl stát vlkem! Lidé nenávidí vlkodlaky, protože v nás vidí vlky, ale vlci nás nenávidí, protože v nás vidí lidi - a to jim nemůžu mít za zlé!“</p>
<p>Elánius se vyhnul obytnému domu a pádil k blízké stodole. Něco tam přece musí být. Stačily by dva pytle. Síla, s jakou je schopno dřít zmrzlé spodní prádlo, se dá strašlivě podcenit.</p>
<p>Už běžel půl hodiny. Dobrá, přesně pětadvacet minut. Těch zbývajících pět minut strávil kulháním, šípáním a tím, že si tiskl ruce k hrudníku a přemýšlel o tom, jak se pozná, že člověku hrozí srdeční kolaps.</p>
<p>Uvnitř ve stodole to vypadalo jako… uvnitř ve stodole. Byly tam hromady sena a slámy, zaprášené zemědělské nářadí… a několik starých pytlů, pověšených na skobě zatlučené do silného trámu. Rychle a vděčně jeden <emphasis>z </emphasis>nich strhl.</p>
<p>Dveře za ním se se zaskřípěním otevřely. S pytlem přitisknutým na přední část těla se rychle otočil a uviděl tři velmi pochmurně oblečené ženy, které ho upřeně pozorovaly. Jedna z nich držela v roztřesené ruce kuchyňský nůž.</p>
<p>„Přišel jste nás sem snad zmrhat?“ řekla.</p>
<p>„Madam! Pronásledují mě vlkodlaci!“</p>
<p>Ženy se podívaly jedna po druhé. Elániovi najednou začal pytel připadat čím dál tím menší.</p>
<p>„Ehm… a zabere vám to celý den?“ zeptala se druhá z žen.</p>
<p>Elánius si přitiskl pytel pevněji k tělu. „Dámy! Prosím! Potřebuji kalhoty!“</p>
<p>„Něco vám najdeme.“</p>
<p>„A zbraň a boty, jestli nějaké máte! Prosím?“</p>
<p>Shlukly se k sobě. „Máme jedny pochmurné a nepotřebné kalhoty po strýčku Váňovi,“ řekla jedna váhavě.</p>
<p>„Skoro je nenosil,“ přidala další.</p>
<p>„A já mám v prádelníku sekerku,“ ozvala se ta nejmladší. Pak se provinile rozhlédla po obou sestrách. „Hleďte, jen pro případ, že bych ji kdy potřebovala, chápete? Nechtěla jsem nic <emphasis>useknout.</emphasis>“</p>
<p>„Budu vám velmi vděčný.“ Představil si kvalitní, ale staré šaty, zašlou slávu a vynesl jedinou kartu, kterou měl v ruce. „Jsem jeho vznešenost vévoda Ankhský, i když je mi jasné, že tato skutečnost na mně v současné situaci není -“</p>
<p>Ozval se tříhlasý vzdech.</p>
<p>„Ankh-Morpork!“</p>
<p>„Máte úžasnou operu a spoustu uměleckých galerií!“</p>
<p>„Tak nádherné ulice!“</p>
<p>„Skutečný ráj kultury a moudrosti a kvalitních nezadaných mužů!“</p>
<p>„Ehm… říkal jsem <emphasis>Ankh-Morpork,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>přerušil je Elánius. „A a M na začátku.“</p>
<p>„Vždycky jsme snily o tom, že se tam jednoho dne podíváme!“</p>
<p>„Okamžitě jak se dostanu domů, zašlu vám tři dostavníkové jízdenky,“ prohlásil Elánius a jeho duševní ucho už už slyšelo skřípot vlčích tlap ve sněhu. „Ale drahé dámy, kdybyste mi ty věci mohly donést -“</p>
<p>Dvě starší odspěchaly, ale ta nejmladší postávala u dveří.</p>
<p>„Máte v Ankh-Morporku dlouhé mrazivé zimy?“ zeptala se.</p>
<p>„Obvykle jen břečku a svinstvo,“ odpověděl.</p>
<p>„A višňové sady?“</p>
<p>„Myslím, že višňový sad u nás nemáme.“</p>
<p>Naznačila úder pěstí do vzduchu. „Bingo!“</p>
<p>O několik minut později už stál Elánius ve stodole sám, na sobě prastaré černé kalhoty, v pase podvázané provazem, a v ruce sekerku, která byla až překvapivě ostrá.</p>
<p>Zbývalo mu nějakých pět minut. Vlci se pravděpodobně nezastavují, aby zjistili, zda jim nehrozí srdeční záchvat.</p>
<p>Dát se jen tak na útěk nemělo smysl. Oni běželi rychleji. On potřeboval zůstat poblíž civilizace a jejich charakteristických znaků… jako byly kalhoty.</p>
<p>Možná, že je na Elániově straně čas. Angua toho o svém světě nikdy mnoho nenapovídala, ale o jednom mluvila. Vlkodlak v jedné podobě pomalu, ale jistě ztrácí výhody podoby druhé. Po několika hodinách na dvou nohou zeslábne čich z dokonalého do obyčejného. A po delší době ve vlčí podobě… Bylo to prý jako být opilý, pokud tomu Elánius rozuměl, malá vnitřní část vašeho já se vám pořád ještě snažila dávat pokyny, ale zbytek vašeho těla se choval hloupě. Lidská část začínala ztrácet kontrolu.</p>
<p>Znovu se rozhlédl stodolou. Všiml si žebříku, který vedl na patro. Vylezl nahoru a malým zaskleným okénkem vyhlédl na zasněženou louku. V dálce zahlédl řeku a něco, co se velmi podobalo domku, kde se ukládaly čluny a loďky.</p>
<p>Tak a teď: Jak by v tomto okamžiku uvažoval vlkodlak?</p>
<p>Když vlkodlaci doběhli k budově, zpomalili. Vůdce se podíval na svého zástupce a kývl. Ten se rozeběhl k malé loděnici u řeky. Ostatní následovali Wolfa dovnitř. Poslední se na okamžik změnil v člověka, aby za sebou mohl zavřít dveře a zasunout závoru.</p>
<p>Wolf se zastavil uprostřed stodoly. Všude po zemi se válely velké načechrané kupky sena.</p>
<p>Opatrně zahrabal tlapou a chomáče sena spadaly z pevně nataženého provazu.</p>
<p>Wolf se zhluboka nadechl. Ostatní vlkodlaci, kteří vycítili, co přijde, se odvrátili. Nastal okamžik zápasící beztvarosti a pak se Wolf začal pomalu zvedat na dvou nohou a v prvním návalu lidství zmateně mrkal očima.</p>
<p>To je zajímavé, pomyslel si Elánius, který klečel na patře. Vteřinu nebo dvě po proměně jsou tak trochu mimo sebe i mimo situaci…</p>
<p>„Ale, ale, vaše vznešenosti,“ zavrčel Wolf a rozhlížel se při tom po stodole. „<emphasis>Past? </emphasis>Jak hrozně… civilizované.“</p>
<p>Pak zahlédl Elánia, který stál o patro výš u okénka.</p>
<p>„Copak se mělo stát, vaše vznešenosti?“</p>
<p>Elánius pozvedl olejovou lampu. „Byla to právě jen taková vějička,“ odpověděl.</p>
<p>Hodil lampu dolů do sena a za ní svůj hořící doutník. Pak sebral ze země sekeru a prolezl okénkem ven přesně ve chvíli, kdy rozlitý olej udělal <emphasis>húúúmpf.</emphasis></p>
<p>Elánius seskočil do hlubokého sněhu a rozeběhl se k loděnici.</p>
<p>Vedly k ní ještě jedny stopy, ale nebyly to stopy lidské. Když doběhl k domku, zuřivě máchl sekerou do temnoty uvnitř a odměnou mu bylo zavytí, které v půli zmlklo jako přeťaté.</p>
<p>Loďka, která byla ukotvena v chatrném domku, měla dno zčásti pokryté vodou, ale Elánius se neodvážil zdržovat se vyléváním. Uchopil zaprášená vesla a vyplul s velkou dávkou námahy a poměrně malou dávkou rychlosti ven na řeku.</p>
<p>Zasténal. Po sněhu k loděnici klusal Wolf a za ním ostatní vlkodlaci. Jak se zdálo, žádný nechyběl.</p>
<p>Wolf spojil ruce a přiložil je k ústům. „Velmi civilizované, vaše vznešenosti! Ale víte, když zapálíte stodolu plnou vlků, tak vznikne panika! Ale když je to stodola plná vlkodlaků, jeden z nich prostě otevře dveře. Vlkodlaky <emphasis>nezabijete, </emphasis>vaše vznešenosti.“</p>
<p>„Řekněte to tomu v loděnici!“ křikl na něj Elánius, když se loďky zmocnil proud.</p>
<p>Wolf nahlédl do temnoty v domku a pak znovu přiložil ruce k ústům. „My se <emphasis>vzpamatujeme, </emphasis>pane Elánie!“</p>
<p>Elánius tiše zaklel, protože oproti všem jeho nadějím několik vlkodlaků vskočilo výš proti proudu do řeky a plavalo na druhý břeh. Elánius doufal, že k tomu nedojde. To přece dělají psi, ne? Šťastně skočí do vody venku, ale brání se zuby drápy, když je chce doma někdo vykoupat?</p>
<p>Wolfgang se rozeběhl klusem podél vody. Ti, kteří přepluli řeku, běželi po druhém břehu, takže udržovali krok s loďkou po obou stranách.</p>
<p>Jenže proud ji teď unášel rychleji. Elánius začal oběma rukama vybírat vodu ze dna.</p>
<p>„Nedokážete předeběhnout řeku, Wolfe!“ vykřikl.</p>
<p>„To ani nemusíme, pane Elánie! O to tady vůbec nejde. Otázka je, jestli vy dokážete proplout vodopádem? Uvidíme se později, vy… civilizovaný!“</p>
<p>Elánius se ohlédl. V dáli po proudu se řeka jakoby náhle ztrácela. Když se soustředil, měl dojem, že jeho vnitřní vystrašené ucho slyší vzdálený hukot.</p>
<p>Znovu se chopil vesel a pokoušel se veslovat proti proudu, a ano, ono to šlo. Jenže nedokázal veslovat rychleji, než vlci dokázali běžet, a přirazit ke břehu a vzít s sebou jednoho nebo dva, když byli připravení a čekali na něj, nebyla volba, která by se mu líbila.</p>
<p>Kdyby vplul do vodopádu, měl šanci dostat se dolů mnohem rychleji než oni.</p>
<p>Ale ani tahle věta mu nezněla příliš optimisticky.</p>
<p>Pustil vesla a vtáhl do člunu kotevní lano. Kdybych na něm udělal několik smyček, pomyslel si, mohl bych si pověsit sekeru na záda…</p>
<p>V duchu se mu objevil obrázek toho, co všechno by se mohlo stát člověku, který by padl do vroucího kotle pod vodopádem s ostrým kusem železa připevněným k tělu.</p>
<p>DOBRÝ DEN.</p>
<p>Elánius zamrkal. Ve člunu s ním teď najednou seděla vysoká postava v černém rouchu s kápí.</p>
<p>„Vy jste Smrť?“</p>
<p>vidíte snad kosu, ne? lidé si vždycky nejdříve VŠIMNOU TÉ KOSY.</p>
<p>„Zemřu?“</p>
<p>možná.</p>
<p>„<emphasis>Možná? </emphasis>Vy se zjevujete, i když mají zemřít jen <emphasis>možná?</emphasis>“</p>
<p>ale jistě. je to zcela nová služba. založená na principu nejistoty.</p>
<p>„Co to má být?“</p>
<p>nejsem si jistý.</p>
<p>„Tak to mi hodně pomůže.“</p>
<p>TO ZNAMENÁ, ŽE LIDI MOHOU, ALE NEMUSÍ ZEMŘÍT. MUSÍM ŘÍCT, ŽE MI TO DĚLÁ PĚKNÝ ZMATEK V ČASOVÉM ROZVRHU, ALE POKOUŠÍM SE DRŽET KROK S MODERNÍM MYŠLENÍM.</p>
<p>Řev vody se přiblížil. Elánius si lehl na dno loďky a chytil se bortů.</p>
<p>Tak já mluvím se Smrtěm, pomyslel si. Asi abych přišel na jiné myšlenky.</p>
<p>„Neviděl jsem vás minulý měsíc? Když jsem honil Davida Většího než Malý David po ulici Broskvové bublaniny a spadl jsem z té římsy?“</p>
<p>SPRÁVNĚ.</p>
<p>„Ale tam jsem přece spadl do toho vozu. Nezemřel jsem!“</p>
<p>ale <emphasis>mohl</emphasis> jste.</p>
<p>„Vždycky jsem si myslel, že máme nějakou takovou věcičku jako přesýpací hodiny, která dá vědět, <emphasis>kdy </emphasis>máme zemřít?“</p>
<p>Řev mohutněl tak, že se chvěla loďka. Elánius zesílil sevření rukou, kterými se držel boků.</p>
<p>ALE ANO, TAK TO SKUTEČNĚ JE, přikývl Smrt</p>
<p>„Ale někdy přece jen zemřít nemusíme?“</p>
<p>MUSÍTE. A ZEMŘETE. O TOM NENÍ POCHYB.</p>
<p>„Ale vždyť jste teď řekl -“</p>
<p>ANO, NENÍ TAK SNADNÉ TOMU POROZUMĚT, ŽE? VÍTE, EXISTUJE TADY TAKOVÁ VĚC, KTERÉ SE ŘÍKÁ KALHOTY ČASU, COŽ JE DOSTI ZVLÁŠTNÍ, PROTOŽE ČAS SAMOZŘEJMĚ ŽÁDNÉ-</p>
<p>Člun se zřítil do vodopádu.</p>
<p>Elánius se na několik zlomků vteřiny ponořil do bušení a hukotu vody, které následovala tříštivá, ohlušující ozvěna, když dopadl do tůně pod ním. Probojoval si cestu do místa, které se zčásti tvářilo jako hladina, a cítil, jak se ho zmocnil proud, udeřil s ním o kámen a znovu jej odvalil do zpěněné bílé vody.</p>
<p>Naslepo zatápal rukama a zachytil se dalšího kamene, zatímco jeho tělo se vznášelo v relativním klidu tůně. Jak pracně lapal po dechu, zahlédl koutkem oka šedivý stín, přeskakující z kamene na kámen, a pak se rozpoutala další dávka pekla, když se vrčící a prskající zvíře sneslo na kámen u jeho hlavy.</p>
<p>Hledalo nejlepší polohu, v níž by ho mohlo kousnout, a Elánius se ho v zoufalství zachytil oběma rukama. Tlapy nenacházely oporu na kluzkém kameni a pak, v neřešitelných nesnázích, začalo automaticky odpovídat podvědomí… a tvor se začal <emphasis>měnit…</emphasis></p>
<p>Když obě podoby procházely jedna druhou, bylo to, jako kdyby se vlčí podoba začala zmenšovat a lidská zvětšovat, v témže čase, v témže prostoru, a to během jediného děsivého pokřivení.</p>
<p>A pak nastal ten okamžik, kterého si všiml už předtím, ta vteřina zmatku…</p>
<p>Ta chvilička stačila k tomu, aby Elánius uchopil muže za krk a udeřil ze všech sil, které v sobě ještě našel, jeho hlavou o kámen. Měl dojem, že slyšel, jak lebka praskla.</p>
<p>Pak se nohama odrazil do proudu a nechal se unášet a při tom jednoduše bojoval jen o to udržet obličej nad vodou. Ve vodě bylo vidět krev. Ještě nikdy nikoho nezabil holýma rukama. Abychom řekli pravdu, ještě nikdy nikoho nezabil, pokud to nebylo výjimečně nutné, a to ještě většinou nebylo tak docela z jeho vůle. Byla tady samozřejmě úmrtí, protože když se dva lidé kutálejí z příkré střechy a pokoušejí se jeden druhého uškrtit, je jen otázka štěstí, kdo z nich o dvě patra níže dopadne na zem jako ten spodní. Ale to bylo něco <emphasis>jiného. </emphasis>Elánius alespoň s tímto přesvědčením klidně uléhal.</p>
<p>Zuby mu cvakaly a jasné slunce ho bolestivě oslňovalo, ale cítil se… výborně.</p>
<p>Přesněji řečeno měl chuť zabušit se do hrudi a vyrazit hrdelní výkřik.</p>
<p>Oni se pokoušeli <emphasis>zabít!</emphasis></p>
<p>Přinuť je, aby zůstali vlky, pravil mu slabý vnitřní hlas. Čím déle stráví na čtyřech nohou, tím hloupější budou.</p>
<p>A z mnohem větší hloubky se najednou ozval mnohem silnější vnitřní hlas, syrový a rudý, a ječel: Zab je všechny!</p>
<p>Teď se v něm rozhořela nenávist a začínala bojovat s chladem.</p>
<p>Nohama se dotkl dna.</p>
<p>V těchto místech se řeka rozšiřovala do prostoru, jemuž by se i při celkem špatné vůli dalo říkat jezero. Ode břehů, tu a tam pokrytých sněhem, se na volnou vodu plížily široké ledové okraje. Nad jezerem se vznášely cáry mlhy páchnoucí sírou.</p>
<p>Vzdálenější břeh řeky stále ještě lemovaly útesy. Osamělý vlkodlak, pravděpodobně druh toho, jehož nehybné tělo teď unášel proud, ho pozoroval z břehu bližšího. Slunce občas zakrývala řídká mračna a znovu začal ve velkých mokrých vločkách padat sníh.</p>
<p>Elánius se šploucháním doplaval k okraji ledové krusty a pokusil se vytáhnout z vody, ale led pod jeho vahou výhružně zapraskal a po jeho povrchu se rozeběhly výmluvné praskliny.</p>
<p>Vlk se přiblížil, ale pohyboval se velmi opatrně. Elánius podnikl další zoufalý pokus, z okraje ledu se odlomila kra, převrátila se a Elánius znovu zmizel pod vodou. Tvor chvilku čekal a pak postoupil ještě dál, k okraji ledového pole.. Když se pod jeho tlapami rozeběhly slabé praskliny, neklidně zavrčel.</p>
<p>V mělké vodě pod okrajem ledu se pohnul stín. Pak došlo k výbuchu ledu, jehož praskot byl promísen sípotem a lapáním po dechu. Elánius prorazil led pod vlkodlakem, chytil ho kolem pasu a padl zpět do vody.</p>
<p>Drápy mu roztrhly kůži na boku, ale on na to nedbal a sevřel zvíře rukama a nohama a váleli se pod ledem. Elánius cítil, že je to zoufalý test kapacity plic. Ale naštěstí to nebyl on, z koho právě někdo vymáčkl vzduch. Svíral dál tělo svého nepřítele, v uších mu zvonila voda a něco ho škrabalo a trhalo. Když už nezbývalo nic jiného než ho pustit nebo se utopit, vyrazil vzhůru ke hladině.</p>
<p>Nikdo na něj nezaútočil. Produpal praskajícím ledem ke břehu, dopadl na všechny čtyři a zvracel. V okolních kopcích se ozvalo mnohonásobné vytí.</p>
<p>Elánius zvedl hlavu. Po pažích“ mu stékala krev. Vzduch páchl zkaženými vejci. A tam někde, vysoko na kopci, půl druhého či dva kilometry daleko, byla signální věž.</p>
<p>… s kamennými stěnami a silnými dveřmi, které se daly uzavřít na závoru…</p>
<p>Zapotácel se kupředu. Sníh pod nohama mu ustoupil a změnil se v nahnědlou trávu a mech. Vzduch byl teplejší, ale bylo to klamné teplo vyvolané horečkou. Rozhlédl se kolem a uvědomil si, kde je.</p>
<p>Před ním byla jen holá zem posetá balvany, ale tu a tam se některé místo pohnulo a udělalo <emphasis>žblop.</emphasis></p>
<p>Kamkoliv se podíval, viděl kolem sebe tukové gejzíry. Malá syčící jezírka lemovaly kruhy prastarého, zaschlého žlutého tuku, tak starého a páchnoucího, že by si do něj ani Samuel Elánius nenamočil topinku, pokud by neumíral hladem. V jezírcích dokonce plavaly podivné černé kousky, které se ukázaly být, jak zjistil druhým pohledem, hmyzem, který se zřejmě v této horké tučné atmosféře učil velmi pomalu.</p>
<p>Elánius si vzpomněl na něco, co řekl Igor. Občas se stávalo, že trpaslíci, těžící v nižších vrstvách, kde se tuk už před miliony let srazil do hutného loje, nacházeli podivná prastará zvířata, dokonale zachovalá, ale upečená do křupava.</p>
<p>Pravděpodobně… Elánius zjistil, že se z čirého vyčerpání rozesmál… pravděpodobně byli unaveni k smrti.</p>
<p>Hahahahááá!</p>
<p>Sníh teď padal velmi hustě a tuková jezírka syčela.</p>
<p>Klesl na kolena. Bolelo ho celé tělo. Nebylo to jen v tom, že jeho mozek vypisoval šeky, které tělo nedokázalo vybrat. Bylo to horší. Teď si jeho chodidla půjčovala peníze, které nohy neměly, a zádové svalstvo už hledalo zaběhlé drobné pod kredencem.</p>
<p>Ale pořád ještě za svými zády neviděl pronásledovatele. Jistě už teď znovu přeplavali řeku.</p>
<p>Pak jednoho zahlédl. Byl by přísahal, že ještě před okamžikem tam nebyl. Další se vynořil za nedalekou závějí.</p>
<p>Sedli si a pozorovali ho.</p>
<p>„Tak pojďte!“ zaječel na ně Elánius. „Na co čekáte?“</p>
<p>Všude kolem něj syčela a bublala jezírka tuku. Je tady teplo, pomyslel si. Jestli se nepohnou oni, nepohne se ani on.</p>
<p>Zaostřil pohled na strom stojící na okraji oblasti tukových vřídel. Zdál se být živý, na konci delších větví na něm visely tukové krápníky, ale vypadal, že by se na něj dalo vylézt. Soustředil se na něj, pokusil se odhadnout vzdálenost a rychlost, jaké by byl ještě schopen.</p>
<p>Vlkodlaci se na něj chvilku dívali a pak obrátili hlavy ke stromu.</p>
<p>Další vlkodlak se objevil na volném prostranství v jiném místě. Teď už Elánia pozorovali tři.</p>
<p>Uvědomil si, že se nerozeběhnou, dokud se nedá do běhu on. Jinak by to nebyla <emphasis>legrace.</emphasis></p>
<p>Pokrčil rameny a odvrátil se od stromu… Pak se ale obrátil a dal se do běhu. Ve chvíli, kdy byl na půli cesty, měl pocit, že mu srdce šplhá krkem do úst, aby ho co nejrychleji opustilo. Běžel však neohrabaně dál, zachytil se nejnižší větve, uklouzl a padl na zem, pak se pracně zvedl na nohy, zachytil se znovu a podařilo se mu vytáhnout nahoru. Celou tu dobu očekával, že ucítí to první slabé píchnutí, až se mu zuby vlkodlaků začnou zakusovat do nohou.</p>
<p>Na mastném dřevě se nejistě kymácel. Vlkodlaci se ani nepohnuli, ale s netajeným zájmem ho pozorovali.</p>
<p>„Vy <emphasis>hnusáci hnusní!</emphasis>“ ucedil Elánius mezi zuby.</p>
<p>Vstali a pomalu, s hranou lhostejností se vydali ke stromu. Elánius vylezl ještě o kousek výš.</p>
<p>„Ankh-Morporku! Pane Civilizovaný! Kde ty všechny zbraně jsou, kde jste je všechny nechal, Ankh-Morporku?“</p>
<p>To byl Wolfgangův hlas. Elánius se rozhlédl po okolních návějích, které se začaly pomalu plnit fialovými stíny, protože den už se ukládal ke spánku.</p>
<p>„Dostal jsem dva z vás!“ vykřikl.</p>
<p>„Ano. Zítra je bude strašlivě bolet hlava! My jsme <emphasis>vlkodlaci, </emphasis>Ankh-Morporku! My se dáme jen těžko zastavit.“</p>
<p>„Říkal jsi, že-“</p>
<p>„Ten váš pan Spáč běžel mnohem rychleji než ty, Ankh-Morporku!“</p>
<p>„Dost rychle?“</p>
<p>„Ne! A ten mužík v kulatém černém klobouku <emphasis>bojoval </emphasis>líp než ty!“</p>
<p>„Dost dobře?“</p>
<p>„Ne!“ odpověděl Wolf pobaveně.</p>
<p>Elánius vztekle zavrčel. Ani vrah si nezasloužil takovou smrt. „Už brzo zapadne slunce!“ vykřikl.</p>
<p>„Ano! Já jsem o tom západu slunce lhal!“</p>
<p>„Dobrá, tak mě vzbuďte ráno za úsvitu. Chvilka spánku mi jistě neuškodí!“</p>
<p>„Umrzneš k smrti, civilizovaný člověče!“</p>
<p>„Výborně!“ Elánius se rozhlédl po ostatních stromech. I kdyby byl dokázal přeskočit na některý z nich, byly to všechno jehličnany, na kterých se velmi bolestivě přistává, ale z nichž se velmi snadno padá.</p>
<p>„Aha, tak tohle musí být ten pověstný ankh-morporský smysl pro humor.“</p>
<p>„Ne, to byla čistá ironie!“ vykřikl Elánius a stále se rozhlížel po nějaké vzdušné únikové cestě. „Až se dostaneme k pověstnému ankh-morporskému humoru, tak to poznáš, ty nafoukaný pitomče!“</p>
<p>Takže jaké měl možnosti? Mohl zůstat na stromě a zemřít, nebo běžet a zemřít. Z obou možností mu možnost zemřít v klidu a nevysílen během připadala lepší.</p>
<p>NA MUŽE TVÉHO VĚKU SI VEDEŠ SKVĚLE.</p>
<p>Smrť seděl na nejvyšší větvi stromu.</p>
<p>„To mě sleduješ, nebo co?“</p>
<p>slyšel jsi někdy slova: smrť byl jeho každodenním SPOLEČNÍKEM?</p>
<p>„Jenže obvykle tě nevidím!“</p>
<p>pravděpodobně jsi ve stavu zvýšené vnímavosti ZPŮSOBENÉ NEDOSTATKEM SPÁNKU, POTRAVY A KRVE.</p>
<p>„Pomůžeš mi?“</p>
<p>No… ano.</p>
<p>„Kdy?“</p>
<p>ehm… nejspíše až bude tvá bolest taková, že JI NEBUDEŠ S TO DÁLE SNÁŠET. Smrť zaváhal a pak pokračoval<strong>. </strong>UŽ KDYŽ TO ŘÍKÁM, SI OVŠEM UVĚDOMUJI, ŽE TO NENÍ PŘESNĚ TA ODPOVĚĎ, KTEROU JSI ČEKAL.</p>
<p>Slunce už se sklonilo k obzoru, bylo obrovské a rudé. Závod se sluncem - to přece byla další überwaldská hra „Být doma dřív, než zapadne slunce.“</p>
<p>Ještě nějakých osm set metrů, možná o kousek víc, hlubokým sněhem a do kopce.</p>
<p>Někdo lezl na strom. Elánius cítil, jak se kmen zachvívá. Podíval se dolů. V namodralém svitu viděl nahého muže, který se tiše vytahoval z větve na větev.</p>
<p>Elánius se rozzuřil. Nečekalo se od nich, že udělají něco takového!</p>
<p>Zdola se ozvalo zabručení, protože šplhající uklouzl a jen dík štěstí nespadl ze stromu, ale udržel se na větvi.</p>
<p>JAK SE CÍTÍŠ - UVNITŘ MYSLÍM?</p>
<p>„Teď drž zobák! I kdybys byl jen halucinace!“</p>
<p>Musí existovat věc, nějaká slabina, kterou by mohl na vlkodlaky použít.</p>
<p>Máte vteřinovou šanci, když se promění, ale oni vědí, že tohle on ví…</p>
<p>Žádné zbraně. Toho si v hradu všiml. Ale v hradech jsou <emphasis>vždycky </emphasis>zbraně. Kopí, válečné sekery, směšné kovové zbroje, těžké staré meče… Dokonce i u upírů viděl na stěně pár rapírů. To proto, že i upíři občas museli použít zbraň.</p>
<p>Vlkodlaci ne. Dokonce i Angua váhala, než sáhla po meči. Pro vlkodlaka bude fyzická zbraň vždycky až<emphasis> ta druhá </emphasis>volba.</p>
<p>Elánius si pevně zaklesl nohy, a když vlkodlak vystoupil o další větev výše, zhoupl se a podařilo se mu nepřítele zasáhnout za ucho, a když ten hned nato zvedl tvář, udeřil ho Elánius do nosu. Rozlehlo se hlasité plesknutí a tím by to bylo pravděpodobně i skončilo, nebýt toho, že se vlkodlak vytáhl ve větvích ještě výš. Tím se ovšem dostal na dosah Elániova Lokte.</p>
<p>Jeho účinek ospravedlňoval velké písmeno v jeho názvu. S jeho pomocí triumfoval v bezpočtu pouličních bojů. Elánius se naštěstí naučil hned na začátku své kariéry, že hřbitovy jsou plné lidí, kteří četli markýze Pavo de Chvosta. Celý vtip úspěšného boje spočíval v tom zabránit tomu druhému co nejrychleji, aby vás udeřil. Nebylo to <emphasis>na známky. </emphasis>Elánius velmi často bojoval za podmínek, kdy možnost volného používání rukou byla neuvěřitelným luxusem, ale bylo úžasné, jak dobře umístěný loket napomáhal běhu událostí, zvlášť když se mu ještě trochu pomohlo kolenem.</p>
<p>Vrazil ho tedy vlkodlakovi do ohryzku a byl odměněn děsivým zvukem. Pak uchopil hrst vlasů, trhnul a hned zase pustil a udeřil vlkodlaka v lidské podobě do obličeje, aby mu neposkytl dost času k přemýšlení. Nemohl si to dovolit, protože si všiml velikostí protivníkových svalů.</p>
<p>Vlkodlak zareagoval téměř okamžitě.</p>
<p>Nastal okamžik morfologické nestability. Když se Elániova ruka vydala znovu na cestu, tentokrát v podobě pěsti, obličej se změnil ve vlčí čenich, ale když vlk otevřel tlamu, aby na Elánia zaútočil, začaly být důležité dvě věci.</p>
<p>Jedna z nich byla, že se to odehrávalo vysoko na stromě, což nebylo právě nejlepší místo pro čtyřnohého savce uzpůsobeného k rychlému pobíhání na zemi. Ta druhá věc byla přitažlivost.</p>
<p>„Tam dole čeká zkušenost,“ vyrazil ze sebe Elánius udýchaně, když vlčí pařáty se škrabáním marně hledaly, čeho se na mastné větvi zachytit. „Ale tady nahoře <emphasis>čekám já!</emphasis>“</p>
<p>Natáhl ruku, zachytil se větve nad hlavou a kopl pod sebe. Ozvalo se zaječení a ještě jedno, vlk sklouzl a narazil na další nižší větev.</p>
<p>Zhruba v polovině cesty na zem se znovu pokusil změnit podobu a v jediném padajícím tvaru se mu podařilo zkombinovat všechny kvality tvora, který není uzpůsoben k pobytu na stromech, s kvalitami tvora, který není dobrý v padání na zem.</p>
<p>„Mám tě!“ zaječel nadšeně Elánius..</p>
<p>Všude v okolním pralese se rozlehlo vytí.</p>
<p>Větev, na niž se právě vytahoval, praskla. Na okamžik visel na zlomeném pahýlu jen za usmolené kalhoty strýčka Váni, pak ovšem praskla jejich starodávná látka a on padal dál.</p>
<p>Elániův pád byl o něco rychlejší, protože vlkodlak na své cestě polámal většinu větví, ale dopad byl relativně měkký, protože vlkodlak se právě zvedal na nohy.</p>
<p>Elániova tápající ruka nahmátla ulomenou větev.</p>
<p><emphasis>Zbraň.</emphasis></p>
<p>Když se Elániovy prsty sevřely, myšlenky se mu téměř zastavily. Ať už je na cestách jeho mysli nahradilo cokoliv, prýštilo to odněkud z dob před tisíci let.</p>
<p>Vlkodlak se omámeně zvedl na nohy a obrátil se k němu. Ze sira Samuela Elánia se zvedaly obláčky páry. Vrhl se kupředu a neartikulovaně při tom ječel. Udeřil provizorním kyjem. Zařval. V tom řevu nebyla slova. Byl to zvuk mimo všechna slova. Pokud měl nějaký význam, pak v něm zněla jen lítost nad tím, že Elánius nedokáže svému protivníkovi více ublížit…</p>
<p>Vlk zakňučel, zapotácel se, překulil… a změnil se.</p>
<p>Člověk natáhl k Elániovi krvácející ruku v prosebném gestu. „Prosím…“</p>
<p>Elánius s pozvednutým kyjem zaváhal.</p>
<p>Jeho rudá zuřivost se pomalu vytrácela. Stál na mrazivém pahorku a za zády měl červený západní obzor. Zatím ho nechávali být a možná, že se mu přece jen podaří dostat se k věži…</p>
<p>Muž se náhle změnil zpět ve vlka a okamžitě se vrhl na Elánia. Ten padl pozpátku do sněhu. Cítil páchnoucí dech a krev, ale ne bolest.</p>
<p>Žádné drápy se mu nezaťaly do kůže, žádné tesáky se mu nesevřely na hrdle.</p>
<p>A najednou se z něj zvedla i váha zvířete. Něčí ruce z něj stáhly mrtvé tělo.</p>
<p>„No, tak to bylo fakticky o chlup, pane,“ ozval se veselý hlas. „Je lepší jim nedávat ani tu nejmenší možnost, vážně.“ Vlkodlak byl napříč tělem probodnut těžkým oštěpem.</p>
<p>„<emphasis>Karotko?</emphasis>“</p>
<p>„Hned rozděláme oheň, pane. Je to jednoduché, zvlášť když předtím namočíte dřevo do tukových pramenů.“</p>
<p>„<emphasis>Karotko?</emphasis>“</p>
<p>„A taky mám dojem, že jste nějakou chvíli nejedl. Takhle blízko není v lese příliš mnoho zvěře, ale něco jsme přece jen ulovili…“</p>
<p>„<emphasis>Karotko?</emphasis>“</p>
<p>„Ehm… prosím, pane?“</p>
<p>„<emphasis>Co tady, u všech čertů, děláte?</emphasis>“</p>
<p>„Víte, je to všechno tak trochu složité, pane. Ale dovolíte, pomůžu vám…“</p>
<p>Když se pokusil pomoci Elániovi na nohy, velitel ho setřásl.</p>
<p>„Došel jsem až sem a myslím, že se pořád ještě dokážu udržet na nohou,“ řekl a přinutil nohy, aby ho pozvedly.</p>
<p>„Zdá se, že jste přišel o kalhoty, pane.“</p>
<p>„Ano, to je ten pověstný ankh-morporský smysl pro humor,“ zavrčel Elánius.</p>
<p>„Já jen… že se každou chvilku vrátí Angua a…“</p>
<p>„Rodina seržantky Anguy, kapitáne, má ve zvyku pobíhat po lese s nahými zad… úplně nahá!“</p>
<p>„Ano, pane, ale… chtěl jsem říct, že… no, vždyť víte…, nejde tady ani tak o…“</p>
<p>„Dám vám pět minut na to, abyste našel nějaký krám s oblečením, stačí? Jinak - heleďte a kde vlastně jsou ti zatracení vlkodlaci, co? čekal jsem, že zmizím pod hromadou chňapajících čelistí, a teď jste tady vy, mnohokrát vám za to děkuji, ale kde jsou ti zatracení vlkodlaci?“</p>
<p>„Zahnali je Gavinovi hoši, pane. Musel jste přece slyšet to vytí?“</p>
<p>„Tak Gavinovi hoši? No to je skvělé! Výborně! To mě opravdu potěšilo! Skvělá práce, Gavine! <emphasis>Ale teď mi, k sakru, řekněte, kdo je Gavin?</emphasis>“</p>
<p>Od vzdáleného pahorku se ozvalo zavytí.</p>
<p>„To je Gavin,“ vysvětloval Karotka.</p>
<p>„Vlk? Gavin je vlk? Takže mě před vlkodlaky zachránili <emphasis>vlci?</emphasis>“</p>
<p>„To je v pořádku, pane. Když o tom budete chvilku přemýšlet, není to vlastně jiné, než kdyby vás před vlkodlaky zachránili lidé.“</p>
<p>„Když o tom tak přemýšlím, tak mám dojem, že mi bylo líp, když jsem ležel,“ řekl Elánius mdle.</p>
<p>„Pojďte, zkusíme se přesunout k saním, pane. Pokoušel jsem se vám jen říci, že máme vaše šaty. Podle nich vás pak Angua vystopovala.“</p>
<p>O deset minut později seděl Elánius, zabalený v přikrývce, před ohněm a měl dojem, že svět dává trochu větší smysl. Plátek divočiny pozřel s velkou chutí a Elánius měl příliš velký hlad, než aby mu vadilo, že řezník při porážce použil místo nože zuby.</p>
<p>„Vlci hlídají vlkodlaky?“ zeptal se.</p>
<p>„Svým způsobem, pane. Gavin tady pro Anguu tak trochu hlídá situaci. Jsou to… staří kamarádi.“</p>
<p>Okamžik ticha byl přece jen poněkud dlouhý.</p>
<p>„No, zdá se, že je to velmi chytrý vlk,“ řekl Elánius, kterého v tom okamžiku nenapadlo nic jiného.</p>
<p>„Více než to. Angua si myslí, že by mohl mít někde v prapředcích nějakého vlkodlaka.“</p>
<p>„To je možné?“</p>
<p>„Ona říká, že ano. Už jsem vám řekl, že odsud běžel až do Ankh-Morporku? Aby našel Anguu. Ve velkoměstě? Dokážete si představit, jaké to pro něj muselo být?“</p>
<p>Elánius se obrátil, když za zády zaslechl tichý zvuk.</p>
<p>Na okraji světelného kruhu ozařovaného plameny stál obrovský vlk a upřeně na něj zíral. Nebyl to obyčejný pohled zvířete, které by ho zvažovalo na úrovni tvor/potrava/nebezpečí. Za tímhle pohledem se otáčela kolečka. A po jeho boku stál malý, ale očividně povznesený voříšek, který se zuřivě škrabal.</p>
<p>„To je Gaspoda?“ zeptal se Elánius. „Ten pes, co se vždycky potuluje kolem budovy Hlídky?“</p>
<p>„Ano, on… pomohl mi se sem dostat,“ odpověděl Karotka.</p>
<p>„No, dál se raději ani neptám,“ zabručel Elánius, „aby se náhodou v některém stromě neotevřela dvířka a nevešli Fred s Nobym, hmm?“</p>
<p>„Doufám, že něco takového se nestane.“</p>
<p>Gavin si lehl kousek od ohně a začal teď sledovat Karotku.</p>
<p>„Kapitáne?“ ozval se Elánius</p>
<p>„Prosím, pane?“</p>
<p>„Všiml jste si, že jsem nijak nenaléhal na vysvětlení, proč jste tady jak vy, tak Angua, že?“</p>
<p>„Jistě pane.“</p>
<p>„Takže?“ Elánius významně pozvedl obočí. Měl dojem, že teď rozeznal ten pohled na Gavinově tváři, i když byl na tváři poněkud nezvyklého tvaru. Byl to pohled, jaký můžete vidět u gentlemana, který postává na rohu u banky a dívá se, co vozí dovnitř a ven, aby zjistil, jak celé to místo funguje.</p>
<p>„Obdivoval jsem vaši diplomacii, pane.“</p>
<p>„Hm? Cože?“ zeptal se Elánius s pohledem stále ještě upřeným na vlka.</p>
<p>„Obdivoval jsem ten způsob, jakým jste se vyhýbal kladení otázek, pane.“</p>
<p>Do světla ohně vešla Angua. Elánius viděl, jak se rozhlédla po kruhu a pak si sedla na paty přesně uprostřed mezi Gavinem a Karotkou.</p>
<p>„Už jsou na míle daleko. Ach, zdravím vás, pane Elánie!“</p>
<p>Zavládlo další ticho.</p>
<p>„Řekne mi někdo něco?“ zeptal se Elánius.</p>
<p>„Moje rodina se pokouší zvrátit korunovaci,“ odpověděla Angua. „Spolupracuje s jistou skupinou trpaslíků, kteří nechtějí - tedy kteří chtějí udržet Überwald v izolaci.“</p>
<p>„Myslím, že tohle už jsem zjistil taky. Běh o život mrazivě ledovým lesem vám dodá jistý vnitřní pohled.“</p>
<p>„Musím vám říci, pane, že můj bratr zabil posádku signální věže. Ve věži je všude cítit jeho pach.“</p>
<p>Gavin vydal slabý hrdelní zvuk.</p>
<p>„A dalšího muže, kterého Gavin nepoznal. Ví o něm jen, že strávil mnoho času tím, že se ukrýval v lese a pozoroval zámek.“</p>
<p>„Myslím, že by to mohl být muž jménem Spáč. Jeden z našich… agentů,“ přikývl Elánius.</p>
<p>„Ten si vedl skvěle, dostal se až k loďce, ne tady, ale o několik kilometrů níž po proudu. Naneštěstí tam na něj čekal vlkodlak schovaný v domku na čluny.“</p>
<p>„Mě zase dostal vodopád,“ povzdech si Elánius.</p>
<p>„Můžu mluvit upřímně, pane?“ ozvala se Angua.</p>
<p>„Vy snad mluvíte někdy jinak?“</p>
<p>„Mohli vás dostat, kdykoliv by si zamanuli, pane. Vážně. Chtěli, abyste se dostal až ke věži <emphasis>dříve, </emphasis>než opravdu zaútočí. Předpokládám, že si Wolfgang myslel, že to bude symbolické, nebo tak něco.“</p>
<p>„Dostal jsem tři z nich!“</p>
<p>„Ano, pane. Ale rozhodně byste nebyl schopný dostat tři z nich najednou. Wolfgang si užil zábavu. On tak tuhle Hru hraje vždycky. Je skvělý v plánování věcí příštích., Miluje pasti. Miluje ty chvíle, kdy se nějaká nešťastná oběť dostane na dosah svého cíle a on na ni odněkud vyskočí.“ Angua si povzdechla. „Podívejte, pane, nechci, aby tady došlo k potížím -“</p>
<p>„Ale on zabíjí lidi!“</p>
<p>„To je pravda, pane. Má matka je velmi lhostejný snob a otec je napůl mimo sebe. Strávil tolik času ve vlčí podobě, že už se skoro ani neumí chovat jako člověk. Nežijí ve skutečném světě. Oni věří na to, že Überwald může zůstat stejný. Není to tady nahoře nic moc, ale je to naše. Wolfgang je vraždící šílenec, který si myslí, že vlkodlaci byli zrozeni k tomu, aby vládli. Potíž je v tom, pane, že neporušil tradice.“</p>
<p>„Proboha!“</p>
<p>„Vsadila bych se, že by našel spoustu svědků, kteří by mu dosvědčili, že dal každému ten náskok, který tradice požadují. To je pravidlo Hry.“</p>
<p>„A to, že se plete do věcí trpaslíků? To on ukradl Mazanec nebo ho vyměnil… nebo něco. Ještě jsem si to všechno nedal dohromady, ale už kvůli tomu zemřel jeden ubohý trpaslík! Pleskot a Navážka jsou pod zámkem! Hoptam je mrtev! Sibylu taky někam zamkli. A vy říkáte, že je všechno v pořádku?“</p>
<p>„Tady jsou věci jiné, pane,“ odpověděl Karotka. „Je to teprve deset let, kdy tady nahradili boží soud soudem civilním, a to jen potom, kdy zjistili, že civilní soudce dokáže být mnohem krutější.“</p>
<p>„Musím se dostat do Bjonku. Jestli něco udělali Sibyle, nezajímá mě, co praví ta zatracená <emphasis>tradice!</emphasis>“</p>
<p>„Pane Elánie! Už teď vypadáte skoro vyřízený!“ uklidňoval ho Karotka.</p>
<p>„Já to nějak přežiju. Pojďme. Poručte pár vlkům, aby táhli sáně, a -“</p>
<p>„Vlkům <emphasis>neporoučíte, </emphasis>pane. Musíme se zeptat Gavina, jestli jsou to pro nás ochotni udělat,“ řekl Karotka.</p>
<p>„Aha. Můžete mu vysvětlit, o co jde?“</p>
<p>Stojím v mrazu uprostřed hlubokého lesa, pomyslil si Elánius o chviličku později, když pozoroval půvabnou mladou ženu v štěkané a vrčené konverzaci s vlkem, který ji soustředěně pozoroval. Něco takového se často nestává. Rozhodně ne v Ankh-Morporku. Tady je to ale asi na denním pořádku.</p>
<p>Nakonec dovolilo šest vlků, aby jim připjali postroje, a Elánia vynesli na vrchol kopce, kudy vedla cesta.</p>
<p>„Stát!“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Chci nějakou zbraň! Ve věži musí být něco, co by se dalo použít jako zbraň!“</p>
<p>„Můžete použít můj meč, pane! A pak tady máme… lovecké oštěpy.“</p>
<p>„Vy dobře víte, co se dá dělat s loveckými oštěpy!“</p>
<p>Elánius kopl do dveří v základně věže. Dovnitř navál čerstvý sníh a zaoblil okraje vlčích i lidských stop.</p>
<p>Cítil se jako opilý. Kousky mozku se mu zapínaly a zase vypínaly. Nohy ho poslouchaly velmi pomalu a se zpožděním, jako by je měl na dálkové ovládání.</p>
<p>Signalisté tady přece <emphasis>museli </emphasis>něco mít!</p>
<p>Zmizely dokonce i pytle a bedny. Dobrá, v okolí žilo dost chudých rolníků a blížila se zima, a ti, kteří předtím žili ve věži, už jídlo potřebovat nebudou. Tomu by neříkal krádež ani Elánius.</p>
<p>Vylezl po žebříku do prvního patra. I tady byli šetrní lidé z okolních kopců. Nevzali však ani krvavé skvrny ž podlahy, ani Hoptamovu buřinku, která byla z jakéhosi nevysvětlitelného důvodu zaražena do dřevěné stěny.</p>
<p>Vytrhl klobouk ze dřeva a zjistil, že tenká plsť, kterou byla potažena krempa klobouku, byla shrnuta od okraje zpět a odhalila ocelový okraj ostrý jako břitva.</p>
<p>Klobouk profesionálního vraha, pomyslel si. A vzápětí - ne, to <emphasis>není </emphasis>klobouk vraha. Vzpomněl si na pouliční rvačky, které viděl, když byl ještě malý kluk, pranice mezi opilci, kteří si mysleli, že i box holými pěstmi je příliš vznešený způsob boje. Někteří z nich si zašívali do štítků svých čepic břitvové čepele, aby si pak ve skrumáži trochu vypomohli. Tohle byl klobouk muže, který měl vždycky v zásobě nějaký malý trik pro případ nouze.</p>
<p>Tady to bohužel nezabralo.</p>
<p>Odhodil klobouk na zem a jeho oko zachytilo v šeru krabici signálních raket. I v té se někdo přehraboval, ale světlice byly pouze vyházeny na zem. Snad jen bohové věděli, co si venkované mysleli, že ony podivné předměty jsou.</p>
<p>Naskládal světlice zpět do bedýnky. Jak se ukázalo, měl Hoptam pravdu. Zbraň tak nepřesná, že s ní člověk nemohl zasáhnout stěnu stodoly, ani kdyby střílel zevnitř, nebyla dobrá jako zbraň. Ale kolem se válely ještě další věci. Ti muži, kteří tady žili v drsných podmínkách, po sobě přece jen zanechali nějaké osobní drobnosti. Na stěně byly napínáčky připevněny fotografie. Ležel tady deník, dýmka, něčí holení… Krabice byly převráceny, obsah vysypán na podlahu.</p>
<p>„Měli bychom pokračovat v cestě, pane,“ ozval se Karotka, který vylezl po žebříku za Elániem.</p>
<p>Byli zabiti. Poslali je na děsivý závod o život, po sněhových pláních, s obludami v patách, a pak sem přišli nějací venkované s prázdnými tvářemi, kteří pro ty ubožáky nehnuli ani prstem, a prohrabávali se soukromým majetkem obětí.</p>
<p>K čertu! Elánius vztekle zabručel, shrnul všechny drobnosti do jedné krabice a tu pak posunul k žebříku.</p>
<p>„Tohle vezmeme na vyslanectví,“ prohlásil. „Už tady pro ty hyeny nic nenechám. A nezkoušejte se se mnou přít!“</p>
<p>„To by mě ani nenapadlo, pane. Ani <emphasis>ve snu </emphasis>nenapadlo.“</p>
<p>Elánius se na okamžik odmlčel. „Karotko? Ten vlk a Angua…“ zarazil se. Jak měl, k čertu, takovou větu dokončit?</p>
<p>„Jsou staří přátelé, pane.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>V Karotkově výrazu nebylo nic jiného než ona klasická otevřená počestnost.</p>
<p>„Aha… my… tak to je v pořádku,“ dokončil kulhavě Elánius.</p>
<p>O minutu později už byli na cestě. Angua ve vlčí podobě běžela kus před saněmi, vedle Gavina. Gaspoda se stočil do klubíčka pod pokrývkou Elániovi u boku.</p>
<p>A už je to tady zas, pomyslel si Elánius, zas už závodím se západem slunce. Jenom nebesa vědí proč. Jsem ve společnosti vlkodlaka a vlka, který vypadá ještě hůř, a sedím na saních vlečených vlky, které nedokážu ovládat. Tak, ať se někdo pokusí najít si tohle v základní příručce.</p>
<p>Podřimoval mezi pokrývkami a pootevřenýma očima pozoroval sluneční kotouč, který probleskoval mezi černými kmeny stromů.</p>
<p>Jak by člověk mohl odcizit Mazanec z jeskyně?</p>
<p>On sám řekl, že existuje tucet způsobů, jak to provést, a to byla pravda, ale většina z nich byla velmi riskantních. Všechny totiž závisely na štěstí a na tom, jak budou stráže nepozorné nebo ospalé.</p>
<p>A tohle nevypadalo jako zločin, který by se spoléhal jen na štěstí. Byl vymyšlen tak, aby se podařil.</p>
<p>Důležitý byl Mazanec. <emphasis>Důležité </emphasis>bylo, aby trpaslíci upadli do zmatku, hádek a nesvornosti - žádný král, zuřivé hádky a boje v temných chodbách. A temno by zahalilo i celý Überwald. A jak se zdálo, bylo také důležité, aby vina padla na krále. Konec konců byl to on kdo si nechal ukrást Mazanec.</p>
<p>Ať už byl ten plán jakýkoliv, musel být proveden rychle. Hm, semafory na signalizačních věžích by byly užitečné. Jak to řekl Wolfgang? „Ti chytří muži v Ankh-Morporku“? Ne trpaslíci, ale <emphasis>muži.</emphasis></p>
<p>Primero Vavřinec plující v jedné ze svých kádí…</p>
<p>Namočíte do ní dřevěnou ruku a z vany vytáhnete rukavici. Ruku v rukavici…</p>
<p>Ta věc není vlastně tam, kam jste ji dali, ale tam, kde si lidé myslí, že je. Na tom záleží. To je to kouzlo.</p>
<p>Vzpomněl si na úplně první myšlenku, která ho napadla, když spatřil Pleskot na dně jeskyně Mazance, a malý policajtík v jeho hlavě začal řinčet na poplach.</p>
<p>„Co se stalo, pane?“ zeptal se Karotka.</p>
<p>„Hmmm?“ přinutil se Elánius otevřít oči.</p>
<p>„Právě jste vykřikl, pane.“</p>
<p>„A co jsem vykřikl?“</p>
<p>„Vykřikl jste ,Tu zatracenou věc nikdo neukradl!’, pane.“</p>
<p>„Ti odporní mizerové! Já <emphasis>věděl, </emphasis>že už to skoro mám! Když nepřemýšlíte jako trpaslík, tak to do sebe všechno přesně zapadá! Nejdříve se přesvědčíme, že je Sibyla v pořádku, kapitáne, a pak půjdeme -“</p>
<p>„Nakopnout nějaké ty půlky, pane?“</p>
<p>„Správně!“</p>
<p>„Jenom jednu věc, pane, jestli mohu…“</p>
<p>„Copak?“</p>
<p>„Vy jste uprchlý zločinec, nebo ne?“</p>
<p>Na okamžik bylo slyšet jen tichý sykot sanic ve sněhu.</p>
<p>„No-ó,“ zabručel Elánius nakonec, „tady nejsme v Ankh-Morporku, já vím. Neustále mi to všichni opakují. Jenže, kapitáne, ať jste kdekoliv, ať se vypravíte kamkoliv, policajt je vždycky policajtem.“</p>
<p>V okně hořelo jediné osamělé světlo. U svíčky seděl kapitán Tračník a zíral do prázdna.</p>
<p>Nařízení pravila, že v budově Hlídky musí být neustále muž v® službě, a to právě dělal.</p>
<p>Podlahová prkna v přízemí zapraskala a zkroutila se do nové polohy. Mnoho a mnoho měsíců po nich neustále někdo chodil, a to sem a tam, ve dne i v noci, protože v hlavní úřadovně nebylo nikdy míň než tucet mužů.</p>
<p>Židle, zvyklé na to, že je zahřívají zadky, které se v nich střídaly celých čtyřiadvacet hodin, chladly a při tom tise sténaly.</p>
<p>V hlavě Freda Tračníka neodbytně bzučela jediná myšlenka.</p>
<p><emphasis>Až se pan Elánius vrátí, tak proti němu bude kvestor logicky uvažující člověk. Pan Elánius dostane záchvat vzteku, že mu ho bude závidět i Knihovník.</emphasis></p>
<p>Spustil ruku na desku stolu a zvedl ji zpět, zatímco se díval upřeně kupředu.</p>
<p>Ozval se chroupavý zvuk pojídané kostky cukru.</p>
<p>Začalo znovu sněžit. Strážný, kterému Elánius přezdíval Tračnikov, se opíral o stěnu v budce u Středové brány Bjonku. To umění přivedl k naprosté dokonalosti a skutečně to <emphasis>byla </emphasis>umělecká forma. Jen zkuste spát ve stoje a s otevřenýma očima. A to byla jen jedna z těch věcí, které se během nekonečných nocí naučil. 7</p>
<p>Najednou se mu u ucha ozval ženský hlas, který řekl: „Podívej, jsou dvě možnosti, jak to teď může pokračovat.“</p>
<p>Nezměnil polohu. Pohled upíral stále přímo před sebe.</p>
<p>„Nic jsi neviděl. To je pravda, ne? Jen kývni!“</p>
<p>Jednou krátce přikývl.</p>
<p>„Výborně, příteli. Neslyšel jsi mě přicházet. Kývni.“</p>
<p>„Takže nemáš ani nejmenší představu, kam jsem odešla, mám pravdu? Kývni!“</p>
<p>Přikývl.</p>
<p>„Nestojíš o žádné nepříjemnosti. Kývni.“</p>
<p>Přikývl.</p>
<p>„Za takovouhle práci tě neplatí dost. Kývni.“</p>
<p>Přikývl, tentokrát, jak se zdálo, velmi energicky.</p>
<p>„A dostáváš větší počet nočních služeb, než bys podle rozpisu měl.“</p>
<p>Tračnikovovi poklesla dolní čelist. Ať už stál ve stínech kdokoliv, četl mu myšlenky.</p>
<p>„Takže si rozumíme, příteli. Tak a teď tady klidně stůj a dávej pozor, aby někdo neukradl bránu.“</p>
<p>Tračnikov si dával velký pozor, aby zrak upíral neustále kupředu. Zaslechl zaskřípění a pak zadunění otevírané a zavírané brány.</p>
<p>Pak ho napadlo, že se mluvčí nezmínila o tom, jaký by byl <emphasis>ten druhý </emphasis>způsob, a docela se mu kvůli tomu ulevilo.</p>
<p>„A jaký byl ten druhý způsob?“ zeptal se Elánius, když pospíchali dál sněhem.</p>
<p>„Museli bychom najít nějakou jinou cestu,“ odpověděla mu Angua.</p>
<p>Na ulicích bylo lidí opravdu jen pomalu. Ulice a uličky se začínaly bělat ležícím sněhem, temné zůstávaly jen čtverce a obdélníky železných mříží, z nichž unikala horká pára. Jak se zdálo, západ slunce v Überwaldu byl něco jako zákaz vycházení. A asi to bylo dobře, protože Gavin neustále tiše vrčel.</p>
<p>Od protějšího rohu se odloupl Karotka.</p>
<p>„Kolem celé budovy vyslanectví stojí trpasličí stráže,“ oznamoval. „Nezdá se, že by se s nimi dalo vyjednávat, pane.“</p>
<p>Elánius sklopil oči. Stáli na jedné z mříží.</p>
<p>Kapitán Tetínek z bjonské Hlídky nebyl ze své služby nijak zvlášť’šťastný. Včera večer byl na opeře a později večer měl dojem, že viděl stát se věci, o nichž mu pak purkmistr řekl, že se vůbec nestaly. Samozřejmě, jedinou správnou věcí bylo poslechnout příkazy. Když jste poslouchali příkazy, byli jste v bezpečí. To věděl v Hlídce každý. Ale tohle nevypadalo jako bezpečné rozkazy.</p>
<p>Slyšel, že v Ankh-Morporku dělají věci jinak. My-lord Elánius by zatkl kohokoliv, říkali.</p>
<p>Tetínek si postavil stůl do vstupní haly vyslanectví, aby mohl hlídat hlavní dveře. Dal si velkou práci, aby rozestavil své muže kolem budovy uvnitř, nedůvěřoval totiž trpaslíkům. Ti říkali, že dostali příkaz, pokud by se Elánius objevil, okamžitě ho zabít, a to mu nedávalo smysl. Musí být přece alespoň <emphasis>nějaký </emphasis>soudní proces, ne?</p>
<p>Seshora se ozval tichý zvuk. Kapitán opatrně vstal a sáhl po svém samostřílu. „Desátníku Schuple?“</p>
<p>Další tichý, nenápadný zvuk. Tetínek popošel k úpatí schodiště.</p>
<p>Na jeho vrcholu se objevil Elánius. Na košili měl čerstvou krev a koláč zaschlé krve na jedné tváři. Ke kapitánově hrůze začal sestupovat po schodišti dolů.</p>
<p>„Budu <emphasis>střílet!</emphasis>“</p>
<p>„Takový máte rozkaz, že?“ prohodil celkem klidně Elánius.</p>
<p>„Ano! Zůstaňte stát!“</p>
<p>„Jestli mě máte zastřelit, tak proč bych měl vlastně zůstat stát?“ ušklíbl se na něj Elánius. „Ale já si nemyslím, že byste byl ten typ, který by to udělal, kapitáne. Vy máte mozek.“ Elánius se zachytil zábradlí na schodišti. „A jen tak mimochodem, neměl už jste dávno zavolat zbytek stráže?“</p>
<p>„Říkám vám: <emphasis>stůjte!</emphasis>“</p>
<p>„Víte dobře, kdo jsem. Jestli chcete z té zatracené věci skutečně vystřelit, tak to udělejte hned. Ale jestli vám mohu navrhnout něco, co by bylo jedním z nejlepších kroků ve vaší kariéře, tak zatáhněte támhle za ten provaz od zvonku. Co horšího se ještě může stát? Míříte na mě samostřílem. Ale je tady něco, co byste se měl rozhodně dozvědět.“</p>
<p>Tetínek na něj vrhl podezřívavý pohled, ale nakonec udělal několik kroků stranou a zatáhl za šňůru.</p>
<p><emphasis>Zpoza </emphasis>nedalekého sloupu vystoupil Igor. „Ano, bháne?“</p>
<p>„Řekni tomuhle mladému muži, kde je, budeš tak hodný?“</p>
<p>„On jhe v Ankh-Mhorphorku, bháne,“ odpověděl Igor nevzrušeně.</p>
<p>„Slyšel jste?“ obrátil se k Tetínkovi Elánius. „A nedívejte se na Igora tak ošklivě. Když mě tady vítal, tak jsem si to tak docela neuvědomil, ale je to pravda. Tohle je <emphasis>vyslanectví, </emphasis>synu,“ pokračoval a vykročil dál, „a to znamená, že je to úředně půda mé vlasti. Nuže, vítejte do Ankh-Morporku. V našem městě žijí <emphasis>tisíce </emphasis>Überwalďanů. Nechcete snad rozpoutat <emphasis>válku, </emphasis>že ne?“</p>
<p>„Ale… ale… oni říkali… mé rozkazy… vy jste zločinec!“</p>
<p>„Správné slovo je ,obviněný’, kapitáne. My, v Ankh-Morporku, nezabíjíme lidi jen proto, že jsou podezřelí!“</p>
<p>Elánius vzal Tetínkovi samostříl z neodporujících prstů a vypálil střelu do stropu.</p>
<p>„Tak a.teď pošlete své muže pryč,“ řekl.</p>
<p>„Já jsem <emphasis>v Ankh-Morporku?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vypravil ze sebe užasle kapitán.</p>
<p>I ve svém současném stavu si byl Elánius skoro jistý, že poznal ten přízvuk.</p>
<p>„<emphasis>Správně,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>přikývl a vzal kapitána kolem ramen. „Ve městě, které shodou okolností má v řadách své Hlídky vždycky místo pro schopné mladé muže-“</p>
<p>Tetínek ztuhl. Odstrčil Elániovu ruku. „Urážíte mě, mylorde. Tohle je moje vlast!“</p>
<p>„Hm.“ Elánius si uvědomoval, že ho Karotka s Anguou pozorují z odpočívadla.</p>
<p>„Ale nechci také, aby ztratila svou <emphasis>čest!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>pokračoval kapitán.. „To není správné. <emphasis>Viděl </emphasis>jsem, co se stalo včera večer. Vy jste odstrčil krále a váš troll <emphasis>chytil </emphasis>ten svícen. A oni tvrdí, že jste se pokusil krále zabít a když jste utíkal, že jste zabil nějaké trpaslíky…“</p>
<p>„Vy tady velíte hlídce?“</p>
<p>„Ne. To je právo purkmistra.“</p>
<p>„A kdo dává <emphasis>příkazy jemu?</emphasis>“</p>
<p>„Kdekdo,“ odpověděl Tetínek trpce. Elánius přikývl. Je třeba zajít tam, je třeba udělat to, je třeba koupit si nový kabátec…</p>
<p>„Pokusíte se mě zastavit, když odsud budu chtít odvést svoje lidi?“</p>
<p>„Jak byste to chtěl udělat? Jsme obklíčeni trpaslíky!“</p>
<p>„My použijeme… diplomatické kanály. Jen mi ukažte, kde všichni jsou, a my zmizíme. Pokud by vám to pomohlo, praštím vás přes hlavu a spoutám vás…“</p>
<p>„To asi nebude zapotřebí. Trpaslík a troll jsou ve sklepě. Její vznešenost je… předpokládám tam, kam ji odvezl baron.“</p>
<p>Elánius měl dojem, že mu po zádech stéká stružka ledové tříště. „Odvezl ji?“ opakoval ochraptěle.</p>
<p>„No ano.“ Když si Tetínek všiml Elániova výrazu, vyděšeně o krok ustoupil. „Ona se zná s baronkou, sire! Ona říkala, že jsou staré přítelkyně! Říkala, že to všechno vyřeší. A pak…“ Tetínkův hlas se změnil v tiché mumlání a pod Elániovým pohledem nakonec utichl docela.</p>
<p>Když Elánius promluvil, byla jednotvárnost jeho hlasu stejně výhružná jako napřažené kopí.</p>
<p>„Takže <emphasis>vy </emphasis>tady stojíte ve svém vyleštěném hrudním plátu, směšné helmici, mečem, na jehož ostří není jediný zub, a hloupých kalhotách a povídáte <emphasis>mně, </emphasis>že jste dovolil, aby mou ženu odvlekli <emphasis>vlkodlaci?</emphasis>“</p>
<p>Tetínek ustoupil o další krok. „Ale vždyť to byl baron -“</p>
<p>„A vy se s barony nehádáte, že? Dobrá. Vy se nehádáte s nikým. Víte co? Já se stydím, stydím se při pouhém pomyšlení, že něčemu takovému, jako jste vy, se říká <emphasis>policajt! </emphasis>Tak a teď mi dejte ty klíče.“</p>
<p>Muž zrudl.</p>
<p>„Vždycky jste uposlechl každý rozkaz,“ procedil Elánius mezi zuby. „Vůbec… neuvažujte… o tom, že… byste... neuposlechl… tenhle.“</p>
<p>Karotka sestoupil na úpatí schodiště a položil Elániovi ruku na rameno.</p>
<p>„Klid, pane Elánie.“</p>
<p>Tetínek se podíval z jednoho na druhého a udělal rozhodnutí svého života.</p>
<p>„Doufám, že… najdete svou ženu, mylorde.“ Vytáhl svazek klíčů a podal je Elániovi. „Opravdu bych vám to přál.“</p>
<p>Elánius, který stále ještě lapal po dechu, mlčky podal klíče Karotkovi. „Pusťte je ven,“ řekl.</p>
<p>„Vy se chcete vypravit do vlkodlačího zámku?“ vydechl Tetínek.</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>„Nemáte šanci, mylorde. Dělají si, co chtějí.“</p>
<p>„Pak je na čase, aby je někdo zastavil.“</p>
<p>„To nejde. Ti staří se drželi pravidel a zvyků, ale Wolfgang… ten se nedá omezovat ničím!“</p>
<p>„O to důležitější je ho tedy zastavit. Aha, Navážka.“ Troll zasalutoval. „Vidím, že máte svůj samostříl. Zacházeli s vámi slušně doufám?“</p>
<p>„Nadávali mi do pocvaklejch trollů,“ zavrčel Navážka temně. „A jeden z nich mě kopnul do toho… do sedáku.“</p>
<p>„Byl to tenhle?“</p>
<p>„Nebyl.“</p>
<p>„Ale je to jejich kapitán,“ pokračoval Elánius a ustoupil o kus od Tetínka. „Seržante, přikazuji vám: zastřelte ho!“</p>
<p>Jediným plynulým pohybem troll vyvážil těžký dobývací samostříl na rameni a zaměřil podle silného svazku střel. Tetínek zbledl.</p>
<p>„No tak,“ řekl Elánius. „Byl to rozkaz, seržante.“</p>
<p>Navážka sklonil samostříl. „Tak pocvaklej zase nejsem, sire.“</p>
<p>„Dal jsem vám <emphasis>rozkaz!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Elánius se vrátil na původní místo a poplácal roztřeseného Tetínka po zádech. „To já jen abyste věděl,“ ušklíbl se na něj.</p>
<p>„Ale na druhý straně,“ ozval se Navážka, „dybyste našli toho chlapa, co mě kopl do sedáku, rád mu fláknu jednu za ucho. Já poznám, kterej to byl. Byl to ten, co kulhá.“</p>
<p>Lady Sibyla upíjela své víno opatrně. Nebylo příliš dobré. Popravdě řečeno, mnoho věcí nebylo dobrých.</p>
<p>Ona nebyla dobrá kuchařka. Nikdy ji nenaučili pořádně vařit. Ve škole, kam chodila, se předpokládalo, že vaření v rodinách žáků obstará někdo jiný, ostatně že ,to bude stejně vaření pro přinejmenším padesát lidí, kteří pak při jídle budou potřebovat alespoň čtyři různé vidličky. Jídla, která uměla uvařit ona, byly ty pochoutky, které se daly servírovat na ubrousku a jíst rukou.</p>
<p>Pro Sama ale vařila, protože podvědomě cítila, že manželka by něco takového dělat měla, a kromě toho on byl ten typ jedlíka, který přesně vyhovoval jejímu kuchařskému umění. <emphasis>Měl rád </emphasis>připečené párky a smažená vejce, která udělala <emphasis>dummp, </emphasis>když jste se do nich pokusili zapíchnout vidličku. Kdybyste mu dali kaviár, chtěl by ho rozmačkaný. Nakrmili jste ho snadno, stačilo jen mít v domě hrnek domácího sádla.</p>
<p>Jenže tady jídlo chutnalo, jako kdyby ho vařil někdo, kdo to <emphasis>nikdy</emphasis> předtím nezkoušel. Viděla kuchyň, když ji Serafina vzala na krátkou prohlídku domu, a odhadla, že. by stačila tak venkovské chaloupce. Na druhé straně úložné prostory na zvěřinu byly jako stodoly. V životě neviděla viset tolik mrtvých tvorů pohromadě.</p>
<p>Byla si ale jistá, že zvěřina by se neměla podávat vařená s křupavými brambory. Pokud to vůbec byly brambory. Brambory obvykle nebývaly šedé. Dokonce ani Sam, který měl rád ty tmavé tvrdší kousky v mačkaných bramborech, by si byl jistě stěžoval. Jenže Sibyla měla dokonalé vychování. Pokud nemůžete říci něco dobrého o jídle, najděte si něco jiného, o čem to říci můžete.</p>
<p>„Máte… opravdu velice zajímavé talíře,“ řekla svědomitě. „Ehm, a opravdu už si nevzpomeneš na žádné další novinky?“ Pokoušela se nepozorovat barona. Ten ignoroval jak Sibylu, tak svou ženu a honil maso na talíři rukama a ústy, jako kdyby dávno zapomněl, k čemu jsou nůž a vidlička.</p>
<p>„Wolfgang a jeho přátelé jsou stále ještě venku a hledají,“ říkala Serafina. „Ale pro muže na útěku je to příšerné počasí.“</p>
<p>„On <emphasis>není </emphasis>na útěku!“ odsekla jí Sibyla. „Sam není <emphasis>ničím </emphasis>vinen.“</p>
<p>„Jistě, jistě. Všechny důkazy jsou jen vedlejší. To víš, že ano,“ hovořila baronka uklidňujícím tónem. „Podívej se, já bych ti navrhla, abyste se hned jak protáhnou průsmyky, ty i ti vaši… ten váš diplomatický sbor, vrátili do bezpečí Ankh-Morporku, než udeří skutečná zima. My zdejší kraj známe, má drahá. Jestli je tvůj manžel naživu, něco s tím brzo provedeme.“</p>
<p>„Nedovolím, aby ho takhle zostouzeli! Vždyť i ty jsi viděla, jak zachránil krále!“</p>
<p>„Samozřejmě, Sibylo. Obávám se, že jsem v té chvíli právě hovořila se svým manželem, ale ani na <emphasis>minutu </emphasis>mě nenapadlo pochybovat o tom, co říkáš. Je pravda, že zabil všechny ty muže v Triklesťském průsmyku?“</p>
<p>„Cože? Ale to přece byli bandité!“</p>
<p>Na druhém konci stolu zatím baron zvedl kus masa a teď se z něj pokoušel utrhnout zuby sousto.</p>
<p>„No jistě, samozřejmě. Ano. Pochopitelně.“</p>
<p>Sibyla si prsty sevřela můstek nosu. Větší část jejího já by nedokázala uznat Samuela vinného z vraždy, tedy ze <emphasis>skutečné </emphasis>vraždy, ani kdyby to odsvědčili bohové a napsali to ohnivým písmem na oblohu. Jenže historky se k ní dostávaly oklikou z druhé strany. Elánius měl schopnost nabírat do sebe ošklivé věci, jako kdyby se v něm stlačovalo pero. Někdy se ale stalo, zřejmě když už toho bylo příliš i na něj, že se najednou to pero uvolnilo a vymrštilo. Byly tady ošklivé případy, jako ten s tou malou holčičkou a těmi muži u Dollyiných sester. Když Sam vrazil do jejich bytu, zjistil, že jeden z nich má její střevíček. Slyšela pak, jak Navážka říkal, že kdyby tam nebyl on, byl by Sam jediný, kdo by z té místnosti vyšel živý.</p>
<p>Potřásla hlavou. „Vážně bych si hrozně ráda dala koupel,“ řekla. Z druhého konce stolu sem dolehlo zacvakání zubů.</p>
<p>„Drahý, budeš si muset dojíst večeři v oblékárně,“ řekla baronka, aniž se ohlédla. Vrhla na lady Sibylu krátký chladný úsměv. „My totiž… jaksi v zámku… tohle zařízení… nemáme.“ Dodatečně ji něco napadlo. „Používáme horké prameny. Jsou mnohem hygieničtější.“</p>
<p>„Venku v lese?“</p>
<p>„Jsou docela blízko. Rychlý krátký běh ve sněhu dokonale naladí tělo.“</p>
<p>„No, myslím tedy, že si místo toho půjdu raději lehnout,“ odpověděla lady Sibyla rozhodně. „Ale i tak ti mnohokrát děkuji.“</p>
<p>Došla do své zatuchlé ložnice a snažila se neustále tvářit jako dáma.</p>
<p>Nedokázala se přinutit k tomu, aby si baronku Serafinu oblíbila, což bylo šokující, protože lady Sibyla měla ráda dokonce i Nobyho Nóblhócha, a to už vyžadovalo skutečně skvělý původ. Ale tahle vlkodlačice se jí zadírala do myšlenek jako pilník. Teď si uvědomovala, že se jí vlastně moc nelíbila už ve škole.</p>
<p>Mezi ostatními nechtěnými zavazadly, která byla naložena na záda mladé Sibyly, aby jí komplikovala cestu životem, bylo nutkání být příjemná k lidem a říkat utěšující slova. Lidé to většinou pokládali za jakýsi důkaz toho, že jí to příliš nemyslí.</p>
<p>Hrozně ji pobouřilo, jak Serafina hovořila o trpaslících. Nazývala je „podlidmi“. Dobrá, je pravda, že většina z nich žila dole, <emphasis>pod zemí, </emphasis>ale Sibyla měla trpaslíky opravdu ráda. A o trollech mluvila Serafina, jako kdyby to byly <emphasis>věci. </emphasis>Sibyla sice nepotkala mnoho trollů, ale ti, které znalá, vychovávali své děti a pachtili se za každým tolarem jako každý jiný.</p>
<p>A co bylo ze všeho nejhorší, Serafina považovala zajisté, že Sibyla bude automaticky souhlasit s jejími hloupými názory, protože je lady. Sibyle Berankinové se v tomto směru nedostalo nijak zvláštního vzdělání. Úvahy o morální filozofu se totiž málokdy objeví ,v přednáškách specializovaných především na aranžování květin, ale měla jistou věšteckou představů, že v jakékoliv hádce je správná ta strana, na níž nestojí baronka Serafina.</p>
<p>Všechny ty dopisy jí vždycky psala proto, že se to prostě dělává. Vždycky se přece píšou dopisy starým přátelům, i když jste se s nimi vlastně ani tak moc nepřátelili.</p>
<p>Seděla na posteli, upírala oči do prázdna a přemýšlela, dokud nezačal ten křik. A když začal, věděla, že je Sam naživu a v pořádku, protože jedině Sam dokázal lidi tak strašlivě rozzuřit.</p>
<p>Slyšela, jak se ve dveřích otočil klíč.</p>
<p>Sibyla se vzbouřila.</p>
<p>Byla mohutná a laskavá. Ve škole se jí moc nelíbilo. Společnost dívek nebývá milá k těm, které jsou mohutné a laskavé, protože lidé mají sklony překládat si něco takového jako „hloupý“ nebo dokonce „blbý“.</p>
<p>Lady Sibyla vyhlédla z okna. Byla v druhém patře.</p>
<p>Přes okno byly kovové mříže, ale ty byly navrženy tak, aby případného vetřelce udržely venku, zevnitř se daly vytáhnout ze svých lůžek. A na posteli byla zatuchlá, ale silná prostěradla. Ani jedno z toho by možná průměrné osobě nic neříkalo, ale život v přísné škole pro dokonale vychované mladé dámy dokáže zúčastněným často poskytnout až překvapivě široký pohled do techniky úniků.</p>
<p>Pět minut po tom, co se otočil zvenčí klíč v zámku dveří, byl v okně už jen jediný železný prut a ten skřípal a sténal ve svých lůžcích. Dával tušit, že na svázaných prostěradlech, jejichž konec byl úpravně zauzlován zhruba v jeho středu, spočívá poměrně velká váha.</p>
<p>Podél hradních stěn hořely louče. Neskutečně rudá a žlutá vlajka pleskala ve větru. Elánius nahlédl přes okraj padacího mostu. Voda byla hluboko dole a bílá už tady, kus předtím, než se dostala ke skutečnému vodopádu. Tady byly jen dva směry. Kupředu a nazpět.</p>
<p>Přehlédl své oddíly. Naneštěstí to netrvalo dlouho. Dokonce i policista dokázal napočítat do pěti. Pak tady byl Gavin a jeho vlci, ale ti se zatím ukrývali mezi stromy. A nakonec, ale opravdu docela nakonec, tady byl Gaspoda, desátník Nóblhóch psího světa, který se ke skupině připojil bez pozvání.</p>
<p>Co ještě bylo na jeho straně? Dobrá, tak tedy nepřítel nerad používal zbraně. Tahle výhoda už nevypadala tak skvěle, když si člověk připomněl, že místo zbraní mají dokonalé tesáky a drápy.</p>
<p>Povzdechl si a obrátil se k Angui. „Vím, že je to vaše rodina,“ řekl. „Nebudu vám mít za zlé, když se toho nezúčastníte.“</p>
<p>„No, pane, uvidíme, že?“</p>
<p>„Jak se dostaneme dovnitř, pane?“ zajímal se Karotka.</p>
<p>„Jak byste to udělal <emphasis>vy, </emphasis>Karotko?“</p>
<p>„Já bych začal tím, že bych zaklepal.“</p>
<p>„Ano? Seržante Navážko. Prosím, kupředu!“</p>
<p>„Pane!“</p>
<p>„Rozstřílejte ta zatracená vrata!“</p>
<p>,,’skaz, pane!“</p>
<p>Elánius se obrátil zpět ke Karotkovi, zatímco troll si zamyšleně změřil dveře a začal přidávat další otáčky na navijáku zbraně. Při každé otáčce tiše zamručel, protože pera vzdorovala, i když byl jejich boj marný.</p>
<p>„Tohle není Ankh-Morpork, víte?“ řekl Elánius.</p>
<p>Navážka si nadhodil samostříl na rameno a postoupil o krok kupředu.</p>
<p>Ozvalo se kovově ostré <emphasis>tunnnk </emphasis>Elánius neviděl, jak tětiva vymrštila kupředu svazek šípů. Ty se pravděpodobně hned po tom, co opustily zbraň, rozpadly na mrak silných třísek. Na polovině cesty k vratům rozšiřující se oblak třísek díky tření vybuchl a změnil se v ohnivou kouli.</p>
<p>Na vrata pak narazila ohnivá koule, rozzuřená a stejně málo ovladatelná jako Pátý elefant a cestující pravděpodobně jen zlomkem rychlosti místního světla..</p>
<p>„Můj bože, Navážko, to není samostříl, to je prostředek pro případ nouzového stavu státu.“</p>
<p>Na dláždění dopadlo několik kusů ohořelého dřeva.</p>
<p>„Vlci dovnitř nepůjdou, pan Elánie,“ ozvala se Angua. „Gavin půjde za mnou, ale jeho vlci ne, ani za ním ne.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Protože jsou to vlci, pane. Necítí se v domech dobře.“</p>
<p>Nastalé ticho rušil jediný zvuk - tlumené <emphasis>kvík, kvík. </emphasis>To Navážka znovu natahoval samostříl.</p>
<p>„K čertu s tím,“ zavrčel Elánius, vytasil meč a vykročil kupředu.</p>
<p>Lady Sibyla si vytáhla sukni zastrčenou do spodního prádla a opatrně se vydala přes malé nádvoří. Podle toho, co si dokázala vybavit, byla někde v zadní části hradu.</p>
<p>Když zaslechla jakýsi zvuk, přitiskla se ke kamenné stěně, jak nejlépe to šlo, a pevněji sevřela v ruce kovový prut, který ještě před chvílí zdobil okno její ložnice. ‘</p>
<p>Zpoza rohu vyšel obrovský vlkodlak, který si v tlamě nesl kost. Nezdálo se, že by ji tady čekal, a už vůbec nečekal železnou tyč.</p>
<p>„Oh, já se velmi omlouvám,“ prohlásila Sibyla automaticky, když se zvíře bez hlesu svezlo na dlažbu.</p>
<p>Kdesi na opačné straně hradu se ozval výbuch. To vypadalo jako Sam.</p>
<p>„Myslíte, že nás slyšeli, pane?“ zeptal se Karotka.</p>
<p>„Kapitáne, pravděpodobně nás slyšeli i lidé v <emphasis>Ankh-Morporku. </emphasis>Tak kde jsou všichni ti vlkodlaci.“</p>
<p>Kupředu se protlačila Angua. „Tudy,“ řekla.</p>
<p>Vedla je nahoru po dlouhém úzkém schodišti s nízkými stupni a zkusila jedny dveře hlavní budovy. Pomalu se otevřely.</p>
<p>I v hale byly zapálené pochodně.</p>
<p>„Nechají nějaké místo, kam bychom mohli utéci,“ řekla. „<emphasis>Vždy</emphasis><emphasis>cky </emphasis>necháváme lidem nějaké místo, kam mohou utéci.“</p>
<p>Na konci dlouhé haly byla ve stěně další malá dvířka, která se náhle otevřela. Žádné kliky, pomyslel si Elánius. Tlapy a kliky, to nejde příliš dohromady.</p>
<p>Dovnitř vstoupil Wolfgang. Doprovázely ho dva tucty vlkodlaků, kteří se rozsadili do půlkruhu na podlaze místnosti… <emphasis>Rozvalili se </emphasis>do půlkruhu na podlaze a teď s upřímným zájmem a neskrývanou chutí pozorovali vetřelce.</p>
<p>„Ale, to je pan Civilizovaný!“ zvolal Wolfgang vesele. „Vy jste vyhrál! Nechtěl byste si dát ještě jedno kolo? Když si lidé dávají druhé kolo, musíme je ovšem znevýhodnit. Většinou jim ukousneme jednu nohu! Dobrý vtip, co říkáte?“</p>
<p>„Myslím, že dávám přednost ankh-morporskému smyslu pro humor,“ odpověděl Elánius. „Kde je moje žena, ty mizero?“ Za sebou stále ještě slyšel navíjejícího Navážku. To byla ta jediná potíž s obrovskou zbraní. Jako o rychlopalné zbrani se o ní dalo uvažovat jen v rámci geologických časových měřítek.</p>
<p>„A podívejme se, co nám to sem pes přitáhl!“ pokračoval Wolfgang, aniž si dál všímal Elánia. Pokročil kupředu. Elánius zaslechl, jak se z Anguina hrdla začíná drát ošklivé vrčení, což byl zvuk, který si vynutil okamžitou poslušnost u většiny příslušníků ankh-morporské kriminální populace, zvláště když ho zaslechli v některé z temných uliček. Gavinovo vrčení bylo mnohem hlubší.</p>
<p>Wolfgang se zastavil.</p>
<p>„Tak na tohle nemáš dost odvahy, Wolfíku,“ řekla Angua. „A co se týká těch tvých pletich, už jako štěně jsi nedokázal vymyslet, ani kudy ven z mokrého papírového sáčku. Kde je matka?“ Pohledem přelétla civící vlkodlaky. „Zdravím, strýčku Ulfe… teto Hildo… Magweri… Nancy… Unity… Takže celá smečka pohromadě? Až na otce, který se asi někde v něčem válí, že? To je rodinka -“</p>
<p>„Chci, aby odsud tihle nechutní lidé okamžitě zmizeli,“ prohlásila baronka, která vstoupila do haly. Podívala se na Navážku. „Jak se odvažuješ přivést do tohoto domu trolla!“</p>
<p>„Tak dobrý, je nataženej,“ oznámil Navážka spokojeně a nasadil si bzučící samostříl na rameno. „Kam to mám napálit, veliteli?“</p>
<p>„Pro svaté rány! Tady ne! Vždyť je to uzavřená budova!“</p>
<p>„Jenom než zmáčknu spoušť, pane.“</p>
<p>„Jak nesmírně <emphasis>civilizované,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>odfrkla si baronka. „Jak velmi ankh-morporské. Vy si myslíte, že nám prostě můžete vyhrožovat a ty nižší rasy že vám pomohou?“</p>
<p>„Viděla jste teď někdy svou bránu?“ zajímal se Elánius.</p>
<p>„My jsme <emphasis>vlkodlaci!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>vyštěkla baronka - a vyštěkla doslova - byl to krátký, ostrý a zuřivý zvuk. „Takové pitomé hračky nás nemohou zastrašit!“</p>
<p>„Ale každopádně vás na nějakou chvíli zpomalí. Tak a teď přiveďte lady Sibylu!“</p>
<p>„Lady Sibyla odpočívá. Nejste v situaci, kdybyste si mohl klást požadavky, pane Elánie. My nejsme zločinci.“ Když viděla, jak Elánius údivem pootevřel ústa, pokračovala: „Ta Hra neodporuje tradici. Hrajeme ji celá staletí. A co jsme podle vás udělali jiného? Ukradli zamilovaný kámen trpaslíků? My -“</p>
<p>„Vy <emphasis>víte, </emphasis>že nebyl ukraden,“ přerušil ji Elánius. „A teď-“</p>
<p>„Ale vy nevíte <emphasis>nic! </emphasis>Jen každého a všechno podezíráte! Vy už prostě máte takové myšlení.“</p>
<p>„Váš syn řekl -“</p>
<p>„Můj syn si naneštěstí dokonale vyladil všechny svaly svého těla s výjimkou toho, kterým se myslí,“ odpověděla baronka. „Možná, že v civilizovaném Ankh-Morporku můžete násilím vniknout do cizího domu a dupat, kam se vám zlíbí, ale tady u nás, v primitivních a divošských kra-jích, žádá tradice něco víc, než jsou pouhé domněnky.“</p>
<p>„Cítím ten strach,“ ozvala se Angua. „Doslova z tebe čiší, matko.“</p>
<p>„Same?“</p>
<p>Všichni se obrátili po hlase. Na vrcholku jakýchsi kamenných schodů vedoucích dolů do zahrady stála lady Sibyla a vypadala napůl užasle a napůl rozzlobeně. V ruce držela ohnutou železnou tyč.</p>
<p>„Sibylo!“</p>
<p>„<emphasis>Ona </emphasis>mi řekla, že jsi na útěku a tihle všichni že se tě snaží najít a pomoci ti, ale to není pravda, že ne?“</p>
<p>Je hrozné, když si to musí člověk připustit, ale když už tiskne lopatky na kamennou stěnu a nemá kam ustoupit, je každá zbraň dobrá, a právě v této chvíli viděl Elánius lady Sibylu jako nabitou a připravenou k výstřelu.</p>
<p>Vždycky vycházela s lidmi. Prakticky od chvíle, kdy se naučila mluvit, ji začali učit umění poslouchat. Když Sibyla naslouchala lidem, cítili se dobře. Mělo to snad něco společného s tím, že byla… prostě velká holka. Pokoušela udělat se co nejmenší a následkem toho se ti koleni ní cítili větší. Vycházela <emphasis>s </emphasis>lidmi skoro tak skvěle jako Karotka. Není divu, že ji měli rádi i trpaslíci.</p>
<p>V <emphasis>Krkatilově Šlechtě </emphasis>měla sama pro sebe několik stran, obrovské dědičné kotvy zaťaté pevně do minulosti, a kromě toho trpaslíci respektovali člověka, který nejenže znal celé jméno prapraprapradědečka svého, ale i jejich. A Sibyla nedovedla lhát, pokaždé když to zkusila, zrudla jako pivoňka. Sibyla byla skála. Navážka proti ní vypadal jako houba.</p>
<p>„Dali jsme si skvělý běh napříč lesy,“ řekl Elánius. „Ale teď prosím, pojď sem, protože si myslím, že půjdeme navštívit krále. Rád bych mu to všechno řekl. Přišel jsem na to dnes v noci.“</p>
<p>„Trpaslíci vás zabijí,“ zavrčela baronka.</p>
<p>„Trpaslíkovi bych pravděpodobně dokázal utéct,“ odpověděl jí klidně Elánius. „A teď odcházíme. Anguo?“</p>
<p>Angua se nehýbala. Oči upírala na matku a neustále tiše vrčela.</p>
<p>Elánius ty příznaky poznal. Mohli jste podobné zahlédnout v ankh-morporských barech každou sobotní noc. Štětiny se naježily, čela nakrabatila, oči sjely ke koutkům a pak stačilo, aby někdo rozbil láhev. Nebo mrknul.</p>
<p>„<emphasis>Odcházíme, </emphasis>Anguo,“ opakoval. Ostatní vlkodlaci vstávali a protahovali se.</p>
<p>Karotka se natáhl a vzal ji za ruku. Bleskově se otočila a zavrčela. Bylo to okamžitě pryč, ve skutečnosti se její hlava sotva pohnula, a už se stačila ovládnout.</p>
<p>„Tak tohle je ten mládenec?“ ucedila baronka ošklivým hlasem. „Tak ty jsi zrrradila svou rrrodinu kvůli <emphasis>tomuhle?</emphasis>“</p>
<p>Uši se jí začaly prodlužovat. Tím si byl Elánius skoro jist. A svaly v obličeji se jí taky pohybovaly podivným způsobem.</p>
<p>„A co jiného tě ještě Ankh-Morpork naučil?“</p>
<p>Angua pokrčila rameny. „Sebeovládání,“ zabručela. „Pojďme, pane Elánie.“</p>
<p>Když skupinka začala ustupovat ke schodišti, vlkodlaci vykročili za nimi.</p>
<p>„Neobracejte se k nim zády,“ ozvala se Angua tichým hlasem. „Neutíkejte.“</p>
<p>„To nám nemusíte povídat,“ přikývl Elánius. Pozoroval Wolfganga, který se elegantně přesouval po podlaze a ani na okamžik nespouštěl z očí ustupující skupinu.</p>
<p>Budou se muset hodně stěsnat, když budou procházet dveřmi, pomyslel si. Podíval se na Navážku.</p>
<p>Obrovský samostříl se pomalu přesouval sem a tam, jak se troll snažil udržet celou skupinu nepřátel v palebném poli.</p>
<p>„Vystřel,“ řekla Angua.</p>
<p>„Ale vždyť je to vaše rodina!“ zvolala lady Sibyla.</p>
<p>„Ti se brzo uzdraví, věřte mi!“</p>
<p>„Navážko, nestřílej, dokud to nebude nezbytně nutné,“ přikazoval Elánius, když se blížili k padacímu mostu.</p>
<p>„Měl by to udělat <emphasis>hned,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>trvala na svém Angua. „Dříve nebo později se Wolfgang vrhne kupředu a ostatní zatím -“</p>
<p>„Myslím, že je tady něco, co byste měl vědět, pane,“ ozvala se Pleskot. „Opravdu byste to měl vědět, pane. Je to opravdu velmi <emphasis>důležité.</emphasis>“</p>
<p>Elánius vrhl pohled přes padací most. Tam se ve tmě rýsoval zástup temných postav. Světlo pochodní se odráželo od pancéřů a zbraní, které blokovaly cestu.</p>
<p>„No, horší už to být nemůže,“ prohlásil.</p>
<p>„Ale mohlo by,“ otřásla se lady Sibyla, „kdyby tady s námi ještě byli hadi.“</p>
<p>Když Karotka uslyšel, že Elánius propadl záchvatu smíchu, otočil se.</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Ale to nic, kapitáne. Hlídejte tu pakáž, ano? S vojáky to vyřídíme potom.“</p>
<p>„Stačí jediný slovo, šéfe,“ duněl Navážkův hlas.</p>
<p>„Tak a jste v pasti,“ vrčela spokojeně baronka. „Hlídko! Konejte svou povinnost!“</p>
<p>Přes most přicházela postava s pochodní v ruce. Kapitán Tetínek došel k Elániovi a podíval se na něj.</p>
<p>„Ustupte, sire,“ řekl. „Ustupte, pane, nebo při všech bozích, velvyslanec či nikoliv, budu vás muset zatknout!“</p>
<p>Jejich oči se setkaly. Nakonec to byl Elánius, kdo uhnul očima.</p>
<p>„Nechme ho projít,“ řekl. „Ten muž došel k názoru, že musí splnit svou povinnost.“</p>
<p>Tetínek krátce přikývl a pak přešel úředním krokem padací most a zastavil se kousek před baronkou. Zasalutoval.</p>
<p>„Okamžitě odveďte ty lidi!“ řekla panovačným tónem.</p>
<p>„Lady Serafina von Überwald?“ prohlásil Tetínek škrobeně.</p>
<p>„Vy <emphasis>dobře </emphasis>víte, kdo jsem!“</p>
<p>„Přál by si s vámi prohovořit některá obvinění, která proti vám byla v mé přítomnosti vznesena.“</p>
<p>Elánius zavřel oči. Ach bože, ty nešťastný, potrhlý pitomče… já přece nemyslel, abys doopravdy…</p>
<p>„<emphasis>Cože </emphasis>jste to řekl?“ zúžila oči baronka.</p>
<p>„Dostali jsme oznámení, madam, že jeden či více členů vaší rodiny je zapleteno do spiknutí proti -“</p>
<p>„Ta trrroufalá drrrzost!“ vykřikla lady Serafina. Wolfgang se vrhl kupředu a svět se změnil v řadu rozmazaných scén.</p>
<p>V polovině skoku se změnil na vlka.</p>
<p>Elánius chytil Navážkův samostříl a zvedl ho ke stropu v okamžiku, kdy troll stiskl spoušť.</p>
<p>Karotka se rozeběhl dříve, než Wolfgang dopadl na hruď kapitána Tetínka.</p>
<p>Zvuk samostřílu zaduněl ozvěnou ve stěnách hradu, ale ani ta nestačila přehlušit vzteklý bzukot stovek dřevěných úlomků, které jim brázdily nebe nad hlavou.</p>
<p>Karotka dostihl Wolfganga nízkým skokem plavmo. Narazil do vlkodlaka ramenem a oba se zřítili na podlahu v jediném klubku. Pak, jako v nějakém zpomaleném představení laterny magiky, které se náhle rozeběhlo normální rychlostí, scéna jako by vybuchla.</p>
<p>Karotka se zvedl na nohy a -</p>
<p>To je tím, že jsme v cizozemsku, pomyslel si Elánius. Pokouší se všechno dělat <emphasis>správně.</emphasis></p>
<p>Karotka se postavil čelem proti vlkodlakovi, vypnul hruď, sevřel pěsti a zaujal postavení znázorněné na obr. 1. <emphasis>Vznešeného umění rakovnického, </emphasis>které vypadá skvěle, ale jen do chvíle, dokud vám protivník nepřerazí nosní chrupavku tuplákem.</p>
<p>Karotkovy pěsti byly jako železné palice a podařilo se mu zasadit Wolfgangovi několik úderů, když vstával.</p>
<p>Zdálo se, že je vlkodlak víc překvapen než zraněn. Pak změnil tvar, chytil Karotkovu pěst do obou rukou a pevněji sevřel. K Elániově hrůze udělal bez zjevné námahy krok kupředu a přinutil Karotku ustoupit.</p>
<p>„Ne aby ses o něco pokoušela,“ varoval Wolfgang Anguu se spokojeným úsměvem. „Nebo mu zlomím ruku. Ale víš co? Já mu ji zlomím stejně! Ano!“</p>
<p>Elánius měl dojem, že zaslechl prasknutí. Karotka zbledl. Každý, kdo v rukou svírá zlomenou ruku, kontroluje svého protivníka. Takže další idiot, pomyslel si Elánius. Když je jednou porazíte na zem, nedovolte jim znovu vstát! Čert vzal nějakého markýze Pavochvosta! Konat policejní řemeslo na základě jisté dohody, to byla dobrá teorie, ale bylo třeba svého protivníka nejprve položit na zem.</p>
<p>„Aha! A to má ještě spoustu dalších kostí!“ prohlásil Wolfgang a Karotku odstrčil. Pak se podíval na Anguu. „Ustup! Ustup! Nebo mu provedu ještě něco horšího. Ale víš co? Já mu <emphasis>stejně </emphasis>provedu něco ošklivého.“</p>
<p>Pak ho Karotka kopl do žaludku.</p>
<p>Wolfgang padl dozadu, ale v pádu přešel do salta nazad. Dopadl jako kočka, vrhl se zpět k užaslému Karotkovi a udeřil ho dvakrát do hrudi.</p>
<p>Údery zněly, jak když lopata dopadne do vlhké malty. Wolfgang zachytil padajícího muže, jednou rukou ho zvedl nad hlavu a odhodil ho na padací most před Anguu. „Civilizovaný člověk!“ vykřikl. „Tady ho máš, sestřičko!“</p>
<p>Elánius vedle sebe zaslechl nějaký pohyb. Gavin je upřeně pozoroval a z hrdla se mu draly tiché, vzteklé zvuky. Maličká Elániova část, ta slaboučká kůrka cynismu, si myslela: tím hůř pro tebe.</p>
<p>Z Wolfganga stoupala pára. Ve svitu pochodní se leskl. Světlé vlasy, které se mu vlnily až na ramena, vypadaly jako nesprávně umístěná svatozář.</p>
<p>Angua si klekla vedle těla. Elánius očekával zuřivý výkřik.</p>
<p>Ale zaslechl tichý pláč.</p>
<p>Gavin vedle Elánia zakňučel. Elánius sklopil pohled k vlkovi. Podíval se na Anguu, která se pokoušela zvednout Karotku, a pak na Wolfganga. Pak se pohledem vrátil zpět.</p>
<p>„Ještě někdo?“ řekl Wolfgang, který poskakoval po prknech podlahy sem a tam. „A co <emphasis>ty, </emphasis>Civilizovaný?“</p>
<p>„Same!“ sykla Sibyla. „Nemůžeš přece…“</p>
<p>Elánius tasil meč. Teď už na tom nezáleží. Wolfgang už si přestal hrát, udeřil a odskočil. Tyhle pěsti by dokázaly proletět Elániovým hrudním košem a ještě na druhé straně pokračovat v cestě -</p>
<p>Ve výši Elániova ramene se mihla čmouha. Gavin zasáhl Wolfganga do krku a porazil ho na zem. Váleli se po padacím mostě, Wolfgang se měnil do vlčí podoby, aby mohl bojovat čelistmi proti čelistem. Oddělili se, oběhli se v těsném kruhu a znovu se na sebe vrhli.</p>
<p>Jako ve snu slyšel Elánius slabý hlásek, který říkal: „Doma by nevydržel ani pět minut, kdyby bojoval tímhle způsobem. Ten chudák by dostal pěknou nakládačku! Vždyť je to něco jako z příručky toho blbýho Vocasa!“</p>
<p>Gaspoda seděl napřímený jako struna a pahýl jeho ocasu se zmítal ze strany na stranu.</p>
<p>„To nemehlo! <emphasis>Takhle </emphasis>se bojuje ve psích zápasech!“</p>
<p>Jak se vlci převalovali sem a tam, zatímco se Wolfgang pokoušel zakousnout Gavinovi do břicha, vyskočil Gaspoda a s vrčením a kvičením se vrhl zhruba směrem k vlkodlačímu zadku.</p>
<p>Ozvalo se bolestivé vykviknutí. Gaspodovo vrčení bylo tlumenější a Wolfgang se najednou vymrštil kolmo do vzduchu. Gavin skočil kupředu. Trojice narazila na kraj mostu, staré kameny pod bojujícími povolily, všichni na okamžik jako by zůstali viset v jediné rozzuřené kouli ve vzduchu a pak se zřítili do rvoucí, bíle zpěněné řeky.</p>
<p>To všechno od okamžiku, kdy Tetínek přešel padací most, netrvalo déle než minutu.</p>
<p>Baronka zírala do rokliny. Elánius, který ji sledoval jedním okem, se obrátil k Navážkovi.</p>
<p>„Jste si jistý, že jste vlkodlakovzdorný, seržante?“ zeptal se. .</p>
<p>„Skoro jo, pane. Každopádně mám znovu nataženej samostříl.“</p>
<p>„Běžte dovnitř a přiveďte sluhu Igora,“ přikázal Elánius. „Pokud se vás někdo pokusí zastavit, zastřelte ho. A zastřelte každého, kdo by se mu pokoušel pomoci.“</p>
<p>„Tak to nejni žádnej problém, pane.“</p>
<p>„Nejsme v domě pana Rozumného, chápete, Navážko?“</p>
<p>„Ano, pane. O někom takovém jsem neslyšel.“</p>
<p>„Tak se do toho pusťte. Seržantko Anguo?“</p>
<p>Ani se nepohnula.</p>
<p>„Seržantko Anguo!“</p>
<p><emphasis>Teď</emphasis> k němu obrátila oči.</p>
<p>„Jak můžete být tak… <emphasis>lhostejný?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>zavrčela. „Je <emphasis>raněný.</emphasis>“</p>
<p>„Já vím. Běžte a promluvte se strážemi na druhém konci mostu. Zdá se, že jsou vyděšení. Nechci žádné nehody. Budeme je potřebovat. Pleskot, hoďte na Karotku a toho mládence nějakou deku. Udržujte je v teple.“ Přál bych si, aby tady bylo něco, co by je udrželo v teple, pomyslel si. Myšlenky se mu pohybovaly pomalu, jako kapky mrznoucí vody. Měl pocit, že jakmile se pohne, led z něj opadá, že bude jiskřit v jeho stopách a že jeho mozek je plný jasného ostrého sněhu.</p>
<p>„A teď, madam,“ řekl, když se znovu obrátil k baronce, „mi vraťte Mazanec z křemence.“</p>
<p>„On se vrátí!“ zasyčela baronka. „Ten pád - to nic nebylo! A on si tě najde!“</p>
<p>„Tak naposled… ten trpasličí kámen. Venku čekají vlci. Ve městě čekají trpaslíci. Dejte mi ten kámen a můžeme ještě všichni přežít. To je diplomacie. Nechtějte, abych zkoušel něco jiného.“</p>
<p>„Stačí, abych řekla jediné slovo -“</p>
<p>Angua začala vrčet.</p>
<p>Sibyla vykročila kupředu, došla k baronce a chytila ji za šaty na prsou. „Nikdy jsi mi neodpověděla na jediný dopis! Za celé ty roky, kdy jsem ti psala!“</p>
<p>Baronka na ni upřela užaslý pohled, jak to lidé většinou dělali, když si Sibyla najednou přestala výjimečně brát servítky.</p>
<p>„Jestliže víte, že máme Mazanec, pak jistě víte i to, že to není ten pravý. A k čemu může být nepravý Mazanec trpaslíkům dobrý?“</p>
<p>„Ano, nechali jste ho udělat v Ankh-Morporku. Made in Ankh-Morpork! Na spodní straně jste ho měli nechat označit. Jenže někdo zabil toho muže, který odlitek vyrobil. A to je vražda. To je proti zákonům.“ Elánius kývl na baronku. „To je něco, co na vás máme.“</p>
<p>Gaspoda se těžce vyvlekl z vody a celý roztřesený se zastavil na břehu posetém oblázky. Měl pocit, že na těle nemá místo, které by nebylo poraněno. V uchu slyšel ošklivý, zvonivý zvuk. Z jedné nohy mu tekla krev.</p>
<p>Posledních několik minut viděl jakoby v mlze, ale pamatoval si na obrovské množství vody, která do něj bušila jako kovářská kladiva.</p>
<p>Podíval se na sebe. V místech, kde voda už stačila zmrznout, mu srst začínala cinkat.</p>
<p>Z čiročirého zvyku došel k nejbližšímu stromu a s pomrkáváním zvedl nohu.</p>
<p>nazdar.</p>
<p>Následovala chvilka zaměstnaného, odmítavého ticha.</p>
<p>„To, cos teď udělal, od tebe bylo velmi ošklivé,“ prohlásil nakonec Gaspoda.</p>
<p>omlouvám se. pravděpodobně to nebyla ta nejlepší chvilka.</p>
<p>„Pro mě rozhodně ne, abys věděl. Vždyť jsi mi mohl klidně způsobit nějakou újmu na zdraví!“</p>
<p>JE TĚŽKÉ VYMYSLET, ČÍM ZAHÁJIT KONVERZACI.</p>
<p>„Já tím chtěl jen říct, že stromy na tebe normálně nemluvěj.“</p>
<p>prosím?</p>
<p>„Sem mrtvej, žejo?“</p>
<p>ne. nikdo není víc překvapený než já, to mi VĚŘ, ALE NEZDÁ SE, ŽE BY UŽ NADEŠEL TVŮJ ČAS.</p>
<p>Smrť vytáhl z kapsy přesýpací hodiny, podržel je na okamžik proti chladné záři hvězd a pak se dlouhými plíživými kroky vydal podél říčního břehu.</p>
<p>„Promiň, ale ty bys mě asi nemoh vzít kousek s sebou, že ne?“</p>
<p>ANI NÁPAD.</p>
<p>„Já jenom, že dyž je jeden malej pejsek v hlubokým sněhu, tak je to hrozně nezdravý pro jeho malýho tentononc, takže dybys mě kousek -“</p>
<p>Smrť se zastavil v malé zátoce. V několika centimetrech vody tam ležela nezřetelná silueta.</p>
<p>„No jo,“ zabručel Gaspoda.</p>
<p>Smrť se sklonil dolů. Modře se zablesklo a byl ten tam.</p>
<p>Gaspoda se otřásl. Tiše vťapkal do mělké vody a strčil do Gavinovy vodou nasáklé srsti čenichem.</p>
<p>„Takhle to bejt nemělo,“ zakňučel. „Kdybys byl člověk, položili by tě do velký lodě za odlivu a tu by zapálili, aby to všichni viděli. Neměli bysme tady bejt jen ty a já, sami a v zimě.“</p>
<p>Teď bylo potřeba něco udělat. Cítil to v kostech. Těžce se vyvlekl zpátky na břeh a vylezl na kmen padlé vrby.</p>
<p>Odkašlal si. A zavyl.</p>
<p>Začal špatně, váhavě, ale pak zvuk nabral na síle a stal se bohatším… a když se odmlčel, aby se znovu nadechl, pokračovalo vytí dál a letělo pralesem od hrdla k hrdlu.</p>
<p>Když sklouzl z padlého kmene a začal unaveně vystupovat po břehu nahoru, halil ho ten zvuk od paty k hlavě. Přenesl ho přes hluboký sníh. Ovíjel se kolem stromů a splétal se do mnohohlasého sboru, jako kdyby žil svým vlastním životem. Později si Gaspoda vzpomněl, že si pomyslel: Třeba doletí až do Ankh-Morporku.</p>
<p>Ale možná se dostane ještě mnohem dál než jen tam.</p>
<p>Baronka udělala na Elánia dojem. Byla zahnána do kouta a bojovala.</p>
<p>„O žádných smrtích nic nevím -“</p>
<p>Z lesa se ozvalo vytí. Kolik tam asi bylo vlků? Nikdy se neukázali, ale pak, když se ozvali, se zdálo, jako kdyby byl za každým stromem jeden. Tohle zavytí však pokračovalo dál a dál, znělo jako zvuk vhozený do vzdušného jezera, na němž se rozebíhají kola až daleko za hory.</p>
<p>Angua zaklonila hlavu a vykřikla. Dech jí syčivě unikal mezi zuby, když přistoupila k baronce a nevědomky pohybovala prsty, jako by si je rozcvičovala.</p>
<p>„Dej mu… ten zatracený kámen,“ syčela. „Troufne si někdo z vás postavit se mně? <emphasis>Okamžitě? </emphasis>Tak mu dejte ten kámen!“</p>
<p>„Mháme thady snhad nějhaký bhotíže?“</p>
<p>Igor s dusajícím Navážkou v patách se neslyšně vplížil branou. Zahlédl obě těla a vrhl se trhavým pohybem kupředu, podobný velkému pavouku.</p>
<p>„Dones ten kámen,“ vrčela Angua. „Pak… odejdeme. Cítím ho. Nebo snad chceš, abych si ho vzala <emphasis>sama?</emphasis>“</p>
<p>Serafina se na ni chvilku dívala, pak se ale otočila na podpatku a rozeběhla se do zřícenin hradu. Ostatní vlkodlaci couvali před Anguou, jako kdyby se její pohled změnil v karabáč.</p>
<p>„Pokud nedokážete pomoci těm dvěma mužům,“ řekl Elánius přes rameno klečícímu Igorovi, „nevypadá vaše budoucnost nijak růžově.“</p>
<p>Igor přikývl. „Thenhle,“ prohlásil a ukázal na Tetínka, „zhranění do mhasa, thoho zhalátám natho šhvec, žhádný brobhlém. <emphasis>Thenhle,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>poklepal Karotku po rameni, „mhá oškhlivě polhámanou rhuku.“ Zvedl hlavu. „Mhladý bhán Whofghang si už zhase hrál?“</p>
<p>„Můžeš ho dát do pořádku?“ vyštěkl Elánius.</p>
<p>„Ne, dnheska mhá šťhastnej dhen. Mhůžu ho udhělat <emphasis>lhepšího. </emphasis>Phrávě jsem dhostal úplhně čherstvý lhedviny, khrásnej kvahlitní pháreček, bhyly mhladýho bhána Sherepethičky, těch se nedhotkla khapka tvhrdého alkoholu, a našthěstí ani ta lhavina…“</p>
<p>„Potřebuje je?“ zamračila se Angua.</p>
<p>„Ne, ahle jedhen by nikdhy nheměl mhinout příležhitost k sebhevylepšenhí, tho je mhoje řeč.“</p>
<p>Igor se usmál. Byl to zvláštní pohled. Jizvy se mu po tvářích rozeběhly všemi směry jako housenky.</p>
<p>„Ošetři mu jenom tu ruku,“ prohlásil Elánius pevně.</p>
<p>Objevila se baronka, které po boku klusalo několik vlkodlaků. I ti však zůstali pozadu, když se Angua obrátila.</p>
<p>„Vezměte si ho,“ její hlas skřípal jako štěrk. „Vezměte si tu prokletou věc. Je to padělek. Nikdo žádný zločin nespáchal.“</p>
<p>„Já jsem policajt,“ prohlásil Elánius. „Já <emphasis>vždycky </emphasis>nějaký zločin najdu.“</p>
<p>Saně ujížděly díky jeho vlastní váze po mírném svahu dolů k Bjonku, zatímco městští strážní klusali kolem a občas je popostrčili. Teď, když byl jejich kapitán raněný a v bezvědomí, byli bezradní a ztracení. Nebyli v náladě poslouchat Elániovy rozkazy, ale poslouchali rozkazy Anguiny, protože ta patřila ke třídě, od níž tradičně rozkazy dostávali.</p>
<p>Oba ranění byli uloženi v pokrývkách.</p>
<p>„Anguo?“ ozval se Elánius.</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Všude kolem nás se drží vlci. Vidím jejich stíny mezi stromy.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>„Jsou na naší straně?“</p>
<p>„Víte, pane, řekněme raději, že zatím nejsou na ničí straně, ano? Nemají mě příliš v lásce, ale vědí, že… Gavin měl, a právě teď je to důležité. Část z nich hledá po lesích mého bratra.“</p>
<p>„Myslíte, že to přežil? Byl to hluboký pád.“</p>
<p>„Nebyl to ani oheň, ani stříbro. V řece není „nic jiného než peřeje, táhnou se celé míle. Pravděpodobně to strašlivě bolelo, ale my se hojíme neuvěřitelně rychle, pane.“</p>
<p>„Podívejte, je mi hrozně líto, že se to -“</p>
<p>„Ne, pane, není vám to líto. A ani by vám to nemělo být líto. Karotka prostě nepochopil, co je Wolfgang zač. Něco takového nemůžete porazit v poctivém boji. Vím, je z rodiny, ale… osobní není totéž co důležité. Tak to alespoň Karotka vždycky říkal.“</p>
<p>„<emphasis>Říká</emphasis>“<emphasis> </emphasis>opravila ji ostře lady Sibyla.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Karotka otevřel oči. „Co… co se to tam stalo?“ vypravil ze sebe.</p>
<p>„Wolfgang tě praštil,“ odpověděla mu Angua. Otřela mu čelo.</p>
<p>„Čím?“ Karotka se pokusil zvednout, zamrkal a klesl zpět.</p>
<p>„Co jsem vám vždycky říkal o markýzi de Chvostovi?“ ozval se Elánius.</p>
<p>„Omlouvám se, pane.“</p>
<p>Odkudsi z lesů vyletěla jasná čára, která zmizela, a pak se nad krajinou rozhořelo zelené světlo. O chvilku později skupina zaslechla vzdálené <emphasis>pop </emphasis>světlice.</p>
<p>„Do signální věže dorazila nová posádka,“ řekl Elánius.</p>
<p>„Nemohly by ty zatracené saně jet alespoň o něco rychleji?“ zajímala se Angua.</p>
<p>„To znamená, že se můžeme spojit s Ankh-Morporkem,“ pokračoval Elánius. Po všem, co se odehrálo, ho světlice neobyčejně potěšila. Bylo to, jako by se nad lesy zvedlo speciální lidské vytí. Teď už se nezmítal jen tak volně. Teď už se zmítal na konci velmi dlouhého lana. A v tom byl velký rozdíl.</p>
<p>Byl to malý nájemní pokoj nad jakýmsi obchodem v Bjonku, a protože ho mohl najmout každý, vypadal, jako kdyby nepatřil nikomu. V koutech byl prach a židle, které byly více méně nastálo postaveny do nepravidelného kruhu, byly vybrány spíš proto, aby se dobře skládaly, než aby se v nich dobře sedělo.</p>
<p>Lady Margolotta se usmála na shromážděné upíry. Měla tyhle schůzky ráda.</p>
<p>Zbytek skupinky byla dost míchaná společnost a Margolottu často napadlo, že by bylo zajímavé vědět, jaké jsou motivy jednotlivých osob. Faktem bylo, že oni všichni sdíleli jedno společné přesvědčení že to, jak jste <emphasis>byl </emphasis>stvořen, nebylo to, čím jste <emphasis>měl </emphasis>být stvořen nebo čím jste <emphasis>mohl </emphasis>být…</p>
<p>A celý ten trik spočíval v tom, začít s málem. Upíjet, ale nezakusovat. A pak člověk zjistil, že to, po čem vlastně doopravdy touží, je moc, a existovalo mnoho jemných způsobů, jak ji získat. Nakonec si člověk uvědomil, že moc je jen bublina. Moc měl každý lump. Skutečným cílem a odměnou byla <emphasis>kontrola. </emphasis>To věděl třeba lord Vetinari. Když se na vahách vyrovnávaly obrovské hmoty, celý vtip spočíval v tom vědět, kam nenápadně přisunout palec.</p>
<p>A veškerá kontrola začínala u vlastního já.</p>
<p>Vstala. Pozorovali ji s lehce ustaranými, i když přátelskými výrazy.</p>
<p>„Jmenuji se, tedy mé zkrácené jméno zní lady Margolotta Amaya Katherina Assumpta Crassina von Überwald!“</p>
<p>Odpověděli sborem: „Zdravíme tě, lady Margolotto Amayo Katherino Assumpto Crassino von Überwald!“</p>
<p>„Je už to celé čtyři roky,“ prohlásila lady Margolotta, „a já si stále ještě vybírám čas od času jednu noc, kdy za vámi zajdu. Jeden krk už pro mě vždycky bude jeden krk navíc. Ale… jsou tady… jisté… kompenzace… odškodnění…“</p>
<p>U bran Bjonku nebyly žádné stráže, ale když tam zastavily saně, byl před budovou vyslanectví zástup trpaslíků. Vlci, kteří byli ve skupině doprovázejících, znervózněli a začali kňučet na Anguu.</p>
<p>„Buduje muset nechat jít,“ řekla a vystoupila ze saní. „Došli až sem jenom proto, že ze mě měli strach…“</p>
<p>To Elánia nepřekvapilo. V tom okamžiku by měl z Anguy strach kdokoliv a cokoliv.</p>
<p>Ale přesto se k saním hnal celý oddíl trpaslíků.</p>
<p>Bude jim to chvilku trvat, než pochopí, co a jak. Měli před sebou skupinu Tetínkových strážných z Horního města, a k tomu ještě vlkodlačici. To v nich vyvolá překvapení stejně jako podezření. A Elániovi by právě tenhle jejich stav mohl poskytnout skulinu, do které by nasadil páčidlo. A navíc, i když se to styděl říct i v duchu, bezohledný nadutec měl vždycky tak trochu navrch.</p>
<p>Podíval se na trpaslíka v čele skupiny. „Vaše jméno?“ odsekl.</p>
<p>„Jste zat-“</p>
<p>„Víte, že by Mazanec odcizen?“</p>
<p>„Musím vás… cože?“</p>
<p>Elánius se natáhl za sebe a vytáhl ze saní pytel.</p>
<p>„Vy s těmi pochodněmi,“ přikazoval, „pojďte blíž!“ A protože vydal rozkaz tónem, který dával okázale najevo, že nepochybuje o tom, že bude uposlechnut, <emphasis>byl </emphasis>uposlechnut. Mám takových dvacet vteřin, pomyslel si, a pak kouzlo vyprchá.</p>
<p>„Podívejte se na tohle,“ řekl a vytáhl tu věc z pytle.</p>
<p>Několik trpaslíků padlo na kolena. Kolem se začalo šířit tiché mumlání. Další zavytí, další šeptanda… v současném stavu viděl krví podlitým vnitřním zrakem signalizační věže, jejichž ramena se s klapotem pohybují nahoru a dolů a doručují do Genovy <emphasis>přesně </emphasis>tu zprávu, která byla odeslána z Ankh-Morporku.</p>
<p>„Chci to odnést ke králi,“ prohlásil do užaslého ticha.</p>
<p>„My to odneseme ke -“ začal trpaslík a popošel k Elániovi.</p>
<p>Elánius ustoupil.</p>
<p>„Dobrý večer, hoši,“ ozval se Navážka, který v saních vstal.</p>
<p>Zmučené zvuky, jež vydávala do krajnosti napjatá tětiva, zněly jako sténání strašlivě trpící železné obludy. Trpaslík byl jen několik kroků od několika tuctů šípových hrotů.</p>
<p>„Na druhé straně,“ řekl Elánius, „můžeme pokračovat v rozhovoru. Vy vypadáte jako trpaslík, který si rád popovídá.“</p>
<p>Trpaslík přisvědčil.</p>
<p>„Mohu je poslat dovnitř, aby je ošetřili?“ zeptal se Elánius.</p>
<p>Trpaslík znovu přikývl a zdálo se, že nedokáže odtrhnout oči od svazku šípů, který měl v průměru víc než jeho hlava.</p>
<p>„To je skvělé. Vidíte, jak snadno se domluvíme, když vedeme jednoduchou řeč? A <emphasis>teď </emphasis>vám navrhuji, abyste mě zatknul.“</p>
<p>„Vy <emphasis>chcete, </emphasis>abych vás zatknul?“</p>
<p>„Ano. A taky lady Sibylu. Svěřujeme se do vaší místní jurisdikce.</p>
<p>„Správně,“ přikývla Sibyla. „Žádám, abych byla zatčena.“ Narovnala se a vypjala, skutečné zosobnění oprávněného rozhořčení. Zapálený protest z ní vyzařoval jako ze žhnoucího ohniště a většina trpaslíků rychle ustupovala v hrůze před tím, co bylo evidentně nevybuchlé poprsí,</p>
<p>„A protože zatčení velvyslance vyvolá jisté reakce… spíše potíže s Ankh-Morporkem,“ pokračoval Elánius, Jsem opravdově přesvědčen, že pro všechny .bude nejlepší, když nás co nejrychleji doprovodíte ke králi.“</p>
<p>Jistou požehnanou náhodou vzplála nad lesem další zelená světlice. Sníh se na okamžik zbarvil do zelena.</p>
<p>„Co to znamená?“ zeptal se kapitán trpaslíků. „To znamená, že v Ankh-Morporku vědí, co se tady děje,“ odpověděl Elánius a v duchu se vroucné modlil, aby to byla pravda. „Myslím, že byste si nepřál být tím trpaslíkem, který rozpoutal válku?“ Trpaslík se obrátil k trpaslíkovi, který stál za ním. Pak se k nim přidal třetí trpaslík. Elánius nestačil sledovat uspěchaný rozhovor, ale Pleskot mu šeptala za zády: „Vymknulo se mu to tak trochu z rukou. Nechce, samozřejmě, aby se něco stalo Mazanci.“</p>
<p>„Výborně.“</p>
<p>Trpaslík se obrátil zpět k Elániovi. „A co ten troll?“</p>
<p>„Hm, Navážka zůstane na vyslanectví.“ Jak se zdálo, tohle přece jen tón rozhovoru poněkud vylehčilo, ale stále ještě se kupředu odvíjel dost těžce.</p>
<p>„Tak co bude teď?“ zašeptal Elánius. „Ještě nikdy v historii se nic takového nestalo,“ mumlala mu Pleskot za zády. „Vy jste teoretický atentátník, ale teď jste se vrátil, chcete vidět krále a máte Mazanec -“</p>
<p>„Že se nikdy nic takového nestalo?“ vmísila se najednou do hovoru lady Sibyla. „Ale u psího piskoře, promiňte mi mou klačtinu, samozřejmě, že ano!“ Zhluboka se nadechla a začala zpívat.</p>
<p>„Oh,“ vyrazila ze sebe šokovaná Pleskot. „Cože?“ nechápal zmatený Elánius. Trpaslíci užasle zírali na lady Sibylu, která zatím překonala počáteční nejistotu a teď přeřadila na vyšší rychlostní stupeň, takže se její hlas dostal do plného záběru. Na amatérský soprán měla úctyhodný přednes a rozsah, trošku nejistý pro profesionální kariéru, ale rozhodně natolik dobrý v koloraturách, aby udělala dojem na většinu trpaslíků.</p>
<p>Sníh klouzal z balvanů. Rampouchy se zachvívaly. Dobří bohové, pomyslel si Elánius, na kterého to udělalo nesmírný dojem. V šupinatém korzetu a okřídlené helmici by mohla klidně sbírat umírající hrdiny na válečném poli…</p>
<p>„To je árie ,Výkupného’ z partu Železné Palice,“ řekla Pleskot. „Tu zná každý trpaslík! Víte, nepřekládá se snadno, ale… ,teď přicházím se vykoupit, má lásko, přináším dar ceny nezměrné, teď už moc nade mnou má jen král, kdo stál by v cestě mně, ten proti zákonům by světa stál, neb cena pravdy větší ceny zlata je…’ ehm, kolem té poslední řádky se vždycky vedly poměrně ostré spory, ale všeobecně je to považováno za přijatelné, pokud se jedná o skutečně velkou pravdu -“</p>
<p>Elánius se rozhlédl po trpaslících. Zdálo se, že jsou fascinováni, a jeden nebo dva pohybovali ústy spolu se Sibylou.</p>
<p>„Zabere to?“ zeptal se koutkem úst.</p>
<p>„Těžko bychom hledali větší precedent, než je tenhle, pane! Je to píseň písní! Nejvyšší výzva! Je to zakotveno do trpasličího práva a zákonů! To <emphasis>nemohou </emphasis>odmítnout. To by znamenalo…, že nejsou trpaslíci, pane!“</p>
<p>Zatímco je Elánius pozoroval, vytáhl jeden z trpaslíků z kapsy kapesník z jemně pletené kovové kroužkoviny a s vlhkým, tichým cinkáním smrkal a utíral si nos. Několik dalších plakalo.</p>
<p>Když utichl poslední tón, zavládlo na chvíli ticho, ale pak se rozlehlo hromové hřmění, když všichni trpaslíci jako jeden trpaslík začali bušit sekerami do svých štítů.</p>
<p>„Je to v pořádku!“ ozvala se Pleskot. „Buší!“</p>
<p>Sibyla, udýchaná přestálou námahou, se obrátila ke svému manželovi. V záři pochodní jen zářila. „Myslíš, že to bylo v pořádku?“ zeptala se.</p>
<p>„Podle toho, co dělají, musíš být přinejmenším čestný trpaslík!“ usmál se na ni Elánius. Pak jí nastavil rámě. „Půjdeme?“</p>
<p>Novinky je rychle předeběhly. Když tam vévoda s vévodkyní dorazili, řinuli se vchodem z Dolního města trpaslíci.</p>
<p>I za nimi byl zástup trpaslíků. Elánia i Sibylu doslova unášel dav. A celou dobu se k nim ze všech stran natahovaly ruce, které se chtěly dotknout Mazance.</p>
<p>Trpaslíci se s nimi namačkali i do výtahu. Když však výtah dole zastavil a Elánius vyšel ven a zvedl Mazanec nad hlavu, rozhostilo se bezdeché ticho. Pak se ale celé podzemí rozdunělo pokřikem bezpočtu hrdel.</p>
<p>Vždyť ho ti vzadu ani nevidí, pomyslel si Elánius. Pro většinu z nich je to jen malá bílá tečka. A to jistě věděli i spiklenci, že? Nemusíte něco doopravdy odcizit, a přesto vám to může sloužit jako zástava.</p>
<p>„Musí být okamžitě zatčeni!“ Kupředu se prodíral Cákryš následovaný několika strážnými.</p>
<p>„Už zase?“ zeptal se Elánius a neustále držel kámen nad hlavou.</p>
<p>„Pokusil jste se zabít krále! Uprchl jste z vězení!</p>
<p>To jsou věci, o kterých bych se i já rád dozvěděl něco víc,“ přikývl Elánius tak klidně, jak to jen dokázal. Mazanec byl těžký. „Nemůžete držet své trpaslíky v nevědomosti donekonečna, Cákryši.</p>
<p>Vy se ke králi v žádném případě nedostanete!</p>
<p>V tom případě Mazanec upustím!</p>
<p>Klidně to udělejte! Na tom vůbec -“ Elánius slyšel, jak trpaslíci za ním zalapali po dechu.</p>
<p>„Na tom vůbec co?“ řekl tiše. „Na tom vůbec nezáleží? Ale tohle je Mazanec!“</p>
<p>Jeden z trpaslíků, kteří je doprovázeli už od vyslanectví, něco vykřikl a několik dalších to po něm opakovalo.</p>
<p>„Precedent je na vaší straně, pane,“ překládala mu Pleskot. „Oni říkají, že vás mohou vždycky ještě zabít <emphasis>potom, </emphasis>co uvidíte krále.“</p>
<p>„No, není to přesně to, v co jsem doufal, ale bude to muset stačit.“ Elánius se znovu zadíval na Cákryše. <emphasis>„řekl </emphasis>jste, že chcete, abych tu zatracenou věc našel, není to pravda? A já teď přicházím, abych ji vrátil jejímu právoplatnému majiteli…“</p>
<p>„Vy… Král je… Můžete ji dát mně,“ řekl Cákryš a narovnal se tak, že temenem hlavy dosahoval Elániovi skoro až k hrudníku.</p>
<p>„Absolutně nepřipadá v úvahu!“ zvolala lady Sibyla. „Když Železná Palice vracel Mazanec Čekanu Krvezbroťovi, byl by ho dal Lopoťovi?“</p>
<p>Ozval se sbor rozhořčeného nesouhlasu.</p>
<p>„Samozřejmě, že ne,“ zamračil se Cákryš. „Lopoť byl zrád-“</p>
<p>A v tom okamžiku se zarazil.</p>
<p>„Myslím,“ pokračoval klidně Elánius, „že bude přece jen lepší, když půjdeme za králem, co říkáte?“</p>
<p>„Nemáte právo něco takového žádat!“</p>
<p>Elánius ukázal na nepřehledný dav trpaslíků za svými zády. „Myslím, že byste byl <emphasis>překvapen, </emphasis>jak těžké by pro vás bylo vysvětlit to <emphasis>jim,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>řekl.</p>
<p>Trvalo půlhodiny, než se dostali ke králi. Museli ho vzbudit. Musel se obléct. Král nespěchá.</p>
<p>A mezitím seděli Elánius s lady Sibylou v přijímacím šálku na židlích, jež pro ně byly příliš malé, obklopeni skupinou trpaslíků, kteří si stále ještě nebyli jisti, zda jsou vězeňskou eskortou, nebo čestnou gardou. Ostatní trpaslíci dovnitř nahlíželi pootevřenými dveřmi. Elánius slyšel bzukot nervózního hovoru.</p>
<p>Ti, kteří nahlíželi dovnitř, nemařili čas tím, že by si prohlíželi Elánia. Jejich pohledy padaly na Mazanec, jenž držel na klíně. Bylo jasné, že většina z nich ho nikdy předtím neviděla.</p>
<p>Vy malí chudáci, pomyslel si. Tohle je ta věc, v niž všichni věříte, a přitom ještě než skončí den, dozvíte se, že je to jen špatná napodobenina. Uvidíte, že je to padělek. A tím se to pro ten váš malý svět skončí, že? Vypravil jsem se rozluštit zločin a nakonec skončím tím, že spáchám ještě větší.</p>
<p>Budu mít štěstí, když odsud vyjdu živý, je to tak?</p>
<p>Dveře se se zaduněním otevřely. Prošlo jimi několik <emphasis>těžkých </emphasis>trpaslíků, jak jim v duchu Elánius říkal, a rozhlédli se předpokojem. Vrhali kolem sebe ony úřední profesionální pohledy, které říkaly, že pro vaše pohodlí a pro dobrou vůli se rozhodli, že <emphasis>ves </emphasis>nezabijí okamžitě a na místě.</p>
<p>Pak vstoupil král a mnul si ruce.</p>
<p>„Á, vaše excelence,“ prohlásil a jeho slova zněla spíše jako konstatování skutečnosti než slova na uvítanou. „Vidím, že máte něco, co patří nám.“</p>
<p>Z davu u dveří vystoupil Cákryš.</p>
<p>„Musím tady vznést vážné obvinění, Sire!“ prohlásil.</p>
<p>„Skutečně? Zaveďte ty lidi do soudního sálu. Samozřejmě pod stráží.“</p>
<p>Pak odplul. Elánius se podíval na lady Sibylu a pokrčil rameny. Následovali krále a hukot hlasů v hlavní jeskyni jim slábl za zády.</p>
<p>Znovu se Elánius ocitl v obrovské jeskyni, kde bylo příliš mnoho polic s knihami a příliš málo svíček. Král usedl za stůl.</p>
<p>„Je Mazanec těžký, vaše excelence?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„On… je zatížen historií, víte? Položte jej s <emphasis>maxim</emphasis><emphasis>ální </emphasis>opatrností sem, na stůl, prosím. A… Cákryši?“</p>
<p>„Ta… věc…,“ prohlásil Cákryš, „ta <emphasis>věc, </emphasis>to je padělek, napodobenina. Kopie vyrobená v Ankh-Morporku! Je to součást spiknutí, kterého se účastní, a jsem si jist, že se to dá dokázat, i sir Elánius! Tohle <emphasis>nen</emphasis><emphasis>í </emphasis>Mazanec!“</p>
<p>Král pozvedl svíčku, posvítil si na Mazanec zblízka a kritickým pohledem obhlédl sporný předmět ze všech stran.</p>
<p>„Viděl jsem Mazanec mnohokrát předtím,“ řekl nakonec, „a myslím, že mohu potvrdit, že tohle je pravý a nefalšovaný Mazanec.“</p>
<p>„Sire, já žádám - tedy, radím vám, abyste požádal o bližší prozkoumání, Sire.“</p>
<p>„Ano?“ odpověděl král přátelsky. „No, já samozřejmě nejsem odborník, víte? Ale máme to štěstí, že Albrecht Albrechtsson je tady kvůli korunovaci. A celé trpaslictvo ví, že on <emphasis>je </emphasis>odborník na Mazanec a jeho historii. Zavolejte ho. Myslím, že nebude daleko. Řekl bych, že na druhé straně těch dveří je teď skoro každý“</p>
<p>„Jistě, Sire.“ Výraz triumfu, který se objevil na Cákryšově tváři, když procházel kolem Elánia, byl skoro obhroublý.</p>
<p>„Tak se obávám, že na to, abychom se dostali z téhle šlamastiky, budeme potřebovat nějakou další árii,“ zabručel Elánius.</p>
<p>„A <emphasis>já </emphasis>se obávám, Same, že si pamatuju jen tuhle jedinou. Ty ostatní byly hlavně o zlatě.“</p>
<p>Cákryš se vrátil s Albrechtem a skupinkou dalších starších a pyšných trpaslíků.</p>
<p>„Tak tady máme Albrechta,“ oznámil král. „Vidíte tu věc na stole? Je tady udání, že je nepravá a falšovaná. Proto teď potřebujeme váš soud.“ Král pokynul Elániovi. „Můj přítel rozumí ankh-morporštině, vaše excelence. Jen se rozhodl neznečišťovat vzduch tím, že by jí hovořil. To je prostě jeho způsob, chápete?“</p>
<p>Albrecht se podíval na Elánia a pak přistoupil ke stolu.</p>
<p>Prohlédl Mazanec z několika stran. Přesunul svíčky a sklonil se až ke kameni, aby mohl zblízka prohlédnout kůrku.</p>
<p>Vytáhl z opasku nůž, poklepal jím na Mazanec a napjatě poslouchal tón, který vydal, a jeho odezvu. Poté obrátil Mazanec vzhůru nohama. Přičichl k němu. Načež se narovnal, na tváři úšklebek, a řekl: „<emphasis>H’gradz?</emphasis>“</p>
<p>Trpaslíci si šeptali mezi sebou a pak jeden po druhém přikývli.</p>
<p>K Elániově hrůze Albrecht odštípl z Mazance maličký kousek a vložil si ho do úst.</p>
<p>Sádra, pomyslel si Elánius. Čerstvá sádra z Ankh-Morporku. A Cákryš se z toho pochopitelně už nějak vymluví…</p>
<p>Albrecht si vyplivl ochutnávaný kousek do dlaně a na okamžik se zahleděl ke stropu. Chvilku převaloval sliny v ústech.</p>
<p>Pak si s králem vyměnil dlouhý, zamyšlený pohled.</p>
<p>„<emphasis>P’akga,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>prohlásil Albrecht nakonec. „<emphasis>A’p’akaga-ad…</emphasis>“</p>
<p>Přes hladinu hovořících hlasů Elánius vnímal Pleskotin hlas. Překládala: „Je to pravý a nefalšovaný -“</p>
<p>„Ano, jistě,“ přikyvoval Elánius. A v duchu mu letělo hlavou: u všech bohů, že <emphasis>my jsme </emphasis>ale dobří. Ankh-Morporku, jsem na tebe pyšný. Když <emphasis>my </emphasis>vyrobíme padělek, je lepší než ten zatracený originál.</p>
<p>Pokud… pokud jsem ovšem něco neminul…</p>
<p>„Děkuji vám, gentlemani,“ řekl král. Mávl rukou. Trpaslíci se začali trousit ven, odcházeli neochotně a vrhali přes ramena mnohé pohledy na Elánia.</p>
<p>„Cákryši? Donesl byste mi laskavě z pokoje mou sekeru?“ řekl král. „Vy osobně, prosím. Nechci, aby se jí dotýkal někdo jiný. Vy, vaše excelence, a vaše paní zůstaňte tady. Váš… trpaslík ale bohužel musí odejít. Ke dveřím postavte stráže. Cákryši?“</p>
<p>Ten, který zkoumá myšlenky, se nehýbal.</p>
<p>„<emphasis>Cákryši?</emphasis>“</p>
<p>„Co… prosím, Sire?“</p>
<p>„Udělejte, o co jsem vás požádal!“</p>
<p>„Sire, prapředek tohoto muže kdysi zabil krále!“</p>
<p>„Troufl bych si skoro říci, že už se jejich rodina podobných choutek zbavila. Kromě toho pochybuji, že by to bylo dědičné.“</p>
<p>Trpaslík odspěchal. Ve dveřích se na okamžik zastavil a vrhl pohled na Elánia.</p>
<p>Král se opřel. „Sedněte si, vaše mazanosti. Prosím, madam, vy také.“ Opřel se jednou rukou o opěradlo křesla a podepřel si bradu. „A teď, pane Elánie, mi řekněte pravdu. Řekněte mi všechno. Řekněte mi tu pravdu, která je cennější než malý kousek zlata.“</p>
<p>„Nejsem si už tak jistý, že ji znám,“ zavrtěl Elánius hlavou.</p>
<p>„Hm, to je dobrý začátek,“ přikývl král. „Takže mi povídejte o svém podezření.“</p>
<p>„Sire, přísahám, že tahle věc je padělek, falešný jako cínový šilink.“</p>
<p>„Ale? Skutečně?“</p>
<p>„<emphasis>Pravý </emphasis>Mazanec nebyl ukraden, byl zničen. Myslím, že byl rozbit, rozdrcen a smíchán s pískem v jeskyni Mazance. Víte, Sire, když lidé zjistí, že něco zmizelo, a pak se objeví někdo s předmětem, který se tomu podobá, všichni si pomyslí ,to musí být ono, prostě <emphasis>musí, </emphasis>protože to není tam, kde jsme si mysleli, že to být má. Lidé už jsou takoví. Něco zmizí a pak se něco hodně podobného objeví jinde a oni si myslí, že se to nějakým způsobem dostalo z jednoho místa na druhé…“ Elánius si stiskl prsty kořen nosu. „Promiňte, nějakou dobu už jsem se pořádně nevyspal…“</p>
<p>„Na náměsíčníka si vedete skvěle.“</p>
<p>„Myslím, že ten… zloděj spolupracoval s vlkodlaky. To oni jsou za záležitostí se ,Syny Ukradmlátkovými’. Chtěli vydírat a na základě toho vydírání vás připravit o trůn. No ale to vy jistě víte. Chtěli udržet Überwald v temnu a nevědomosti. Kdybyste neustoupil, začala by válka, a kdybyste ustoupil, Albrecht by dostal padělaný Mazanec.“</p>
<p>„A myslíte si ještě něco podobného?“</p>
<p>„Ten padělek byl vyroben v Ankh-Morporku. Tam u nás umíme udělat skvělé věci. <emphasis>Myslím si, </emphasis>že někdo dal výrobce padělku zabít, ale o tom nemohu víc říci, dokud se nevrátím domů. Pak to ale zjistím.“</p>
<p>„Když se vám podařilo oklamat i Albrechta, pak děláte ve vašem městě opravdu dokonalé věci. Jak si myslíte, že byla ta věc vyrobena?“</p>
<p>„Chcete slyšet pravdu, Sire?“</p>
<p>„Každopádně.“</p>
<p>„Je možné, že do toho byl Albrecht zapletený? Můj starý seržant vždycky říkal: Zjistěte, kde jsou v tom peníze.“</p>
<p>„A-ha. A kdo řekl: Kde jsou policisté, najde se vždycky i zločin?“</p>
<p>„Ehm, to jsem byl já, Sire, ale -“</p>
<p>„No, to <emphasis>zjistím</emphasis><emphasis>e. </emphasis>Cákryš měl svůj čas na rozmyšlenou. Aha…“</p>
<p>Dveře se otevřely. Dovnitř vešel Ten, který zkoumá myšlenky a nesl trpasličí sekeru. Byla to hornická sekera, s ostrým špičákem na jedné straně, abyste s ní mohli odlamovat či kopat vzorky, a se skutečnou čepelí na druhé straně pro případ že by vám v tom chtěl někdo bránit.</p>
<p>„Zavolejte dovnitř stráže, Cákryši,“ přikázal král. „A toho mladého trpaslíka z doprovodu jeho excelence. Tyhle věci chtějí mít svědky, chápete.“</p>
<p>„Oh, u všech svatých, pomyslel si Elánius, který pozoroval Cákryšovu tvář, když do místnosti proudili další. Na to musí být někde příručka. Tohle zná každý policajt. Naznačíte jim, že víte, že udělali něco špatného, ale neřeknete jim, <emphasis>co </emphasis>to bylo, a už vůbec jim neřeknete, <emphasis>kolik </emphasis>toho víte, vyvedete je z rovnováhy a pak na ně jen hezky klidně mluvíte a -</p>
<p>„Položte ruce na Mazanec, Cákryši.“</p>
<p>Cákryš se otočil, jako když ho píchne. „Sire?“</p>
<p>„Položte ruce na Mazanec. Udělejte, co říkám. Okamžitě.“</p>
<p>- nedáte jim na to nebezpečí zapomenout, ale nesmíte o něm přímo mluvit, to se ví. Neexistuje totiž nic horšího, co byste jim mohli udělat, než to, co už jim dělá jejich vlastní obrazotvornost. A tak to pomalu udržujete, dokud se nezlomí, nebo, jako v případě naší školy, dokud nezjistí, že už mají plné kalhoty. A nenechává to po sobě žádné stopy.</p>
<p>„Řekněte mi, co víte o smrti Dřímala Dlouhoprsta, kapitána svící,“ prohlásil král, když se Cákryš s výrazem nezastírané úzkosti dotkl Mazance.</p>
<p>Slova se mu řinula z úst. „No, jak už jsem vám řekl, Sire, on -“</p>
<p>„Jestli nebudete držet ruce přitisknuté na Mazanec, Cákryši, dohlédnu na to, aby vám je tam nějakým způsobem připevnili. A teď mi to řekněte znovu.“</p>
<p>Král zvedl svou sekeru a obrátil ji tak, že špičatý konec směřoval od něj.</p>
<p>„Tak ještě jednou.“</p>
<p>Elánius slyšel Cákryšův dech, krátký a zrychlený.</p>
<p>„On si vzal život sám, Sire!“</p>
<p>Král se usmál na Elánia. „My tady máme takovou velmi starou pověru, že Mazanec obsahuje zrno pravdy a rozpálí se do ruda, když se ho bude dotýkat někdo, kdo vypouští z úst lži. Samozřejmě, v těch dnešních, moderních časech už na to nikdo nevěří, myslím.“ Obrátil se znovu k Cákryšovi.</p>
<p>„Tak a teď mi to řekněte ještě jednou,“ zašeptal.</p>
<p>Jak se sekera lehce kývala sem a tam, zablesklo se světlo svící odrazem na její čepeli.</p>
<p>„On si vzal život sám! Udělal to!“</p>
<p>„Tak dobrá. Vy jste to řekl. Díky,“ přikývl král. „A vzpomínáte si, Cákryši, na ten okamžik, kdy Lopoť posílá Železné Palici falešnou zprávu o Krvezbroťově smrti a zapříčiní tak to, že si Železná Palice v zoufalství vezme život? Kdo byl vinen?“</p>
<p>„Samozřejmě Lopoť, Sire,“ odpověděl Cákryš okamžitě. Elánius měl podezření, že ta odpověď pocházela z nějakého hluboce zakořeněného, nazpaměť nabiflovaného textu.</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>Král se na okamžik odmlčel a nechal to jediné slovo viset ve vzduchu. Pak pokračoval: „A kdo vydal příkaz zabít toho řemeslníka v Ankh-Morporku?“</p>
<p>„Sire?“ zamračil se Cákryš.</p>
<p>Králův tón se nezměnil. Byl to tentýž příjemný, zpěvavý hlas. Zněl, jako by byl schopen klást tu jednu jedinou otázku znovu a znovu. Třeba celou věčnost.</p>
<p>„Já nevím nic o -“</p>
<p>„Stráže, přitiskněte mu ruce pevně na Mazanec.“</p>
<p>Dva trpaslíci pokročili kupředu. Každý vzal Cákryše za jednu ruku.</p>
<p>„Tak znovu, Cákryši. Kdo dal ten příkaz?“</p>
<p>Cákryš se Zmítal, jako kdyby měl ruce v ohni. „Já… já…“</p>
<p>Elánius viděl, jak trpaslíkovi bělá kůže na rukou úsilím odtrhnout je od kamene.</p>
<p>Ale to je přece <emphasis>padělek. </emphasis>Přísahal bych, že ten původní zničil, takže přece <emphasis>musí </emphasis>vědět, že tohle je jen padělek! Původní Mazanec byl přece v jeskyni, že? Nebo ne? Když nebyl tam, kde tedy byl? Vlkodlaci si mysleli, že uloupili padělek, a od chvíle, kdy mu ho dali, ho Elánius nespustil z očí. Pokusil se myšlenkami prorazit hustou mlhu, která tu záhadu zastírala.</p>
<p>Před časem ho dokonce napadlo, jestli <emphasis>ten pravý </emphasis>Mazanec nakonec nebyl v Trpasličím muzeu. To by byl jistý způsob, jak ho udržet v bezpečí. Nikdo by se přece nepokoušel ukrást něco, o čem se ví, že je to nezastíraná napodobenina. Celá ta věc byla jako Pátý slon, nic nebylo tím, čím se zdálo být, všude samá mlha.</p>
<p>Tak <emphasis>který </emphasis>byl vlastně pravý?</p>
<p>„Kdo dal ten příkaz, Cákryši?“ opakoval svou otázku král.</p>
<p>„Já ne! Já jen řekl, že musí podniknout všechny nezbytné kroky, aby se celá věc zachovala v tajnosti!“</p>
<p>„Komu jste to řekl?“</p>
<p>„Mohu vám říci hned několik jmen!“</p>
<p>„To budeš moci udělat později, pak na to bude čas, přítelíčku,“ usmál se král. „A vlkodlaci?“</p>
<p>„To vymyslela baronka. S tím přišla baronka! To je pravda!“</p>
<p>„Überwald vlkodlakům. Ano… ,radost ze síly’. Předpokládám, že ti naslibovali všechno možné. Můžeš sundat ruce z Mazance. Už tě nechci dále trápit. Ale proč jsi to udělal? Mí předchůdci o tobě mluvili s nesmírným uznáním, jsi trpaslík, který má moc a vliv… a pak se dobrovolně staneš pěšákem ve hře vlkodlaků… Proč?“</p>
<p>„Proč by jim to mělo projít?“ vyštěkl Cákryš a hlas se mu lámal emocemi.</p>
<p>Král se podíval na Elánia. „Počkejte, já si myslím, že vlkodlaci budou ještě trpce litovat, že -“ začal.</p>
<p>„Ne <emphasis>ti! </emphasis>Ti… druzí, v Ankh-Morporku! Ti, kteří nosí make-up a šaty a … to je <emphasis>odporné!</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Cákryš ukázal prstem na Pleskot. „<emphasis>Ha‘ak! </emphasis>Jak se na to vůbec můžete <emphasis>dívat! </emphasis>Dovolíte <emphasis>jí,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>a Elánius snad v životě neslyšel vyslovit slovo s takovou dávkou jedu, „dovolíte <emphasis>jí</emphasis>, aby se tady <emphasis>producírovala. </emphasis>A začíná se to dít všude, protože naši nejsou dost pevní, neposlouchají, scházejí ze starých, vyšlapaných cest! Odevšad chodí zprávy. Ničí všechno, co bylo trpasličí, oni, se svými měkkými šaty a malůvkami a odporným chováním! Jak byste mohl být králem, když vám to nevadí? Vy byste to dovolil! Vždyť se to děje všude kolem a vy proti tomu <emphasis>nic </emphasis>neděláte! Jakým právem je jim to dovoleno?“ Teď Cákryš vzlykal. „Já už nemohu!“</p>
<p>Elánius si ke svému úžasu všiml, že Pleskot polyká slzy.</p>
<p>„Chápu,“ přikývl král. „Dobrá, řekl bych, že <emphasis>to je </emphasis>vysvětlení.“ Pokynul strážným. „Odveďte… <emphasis>ji. </emphasis>některé věci musí den dva počkat.“</p>
<p>Pleskot se najednou postavila do pozoru a zasalutovala. „Dovolíte, Sire, abych ji doprovodila?“</p>
<p>„Proč, pro všechno na světě, mladý… trpaslíku?“</p>
<p>„Předpokládám, že si bude chtít s někým promluvit, Pane. Vím, že <emphasis>já </emphasis>bych na jejím místě chtěla.“</p>
<p>„Opravdu? Vidím, že váš velitel nemá námitky. Tak běžte.“</p>
<p>Když stráže se svou zajatkyní a její novou poradkyní odešly, opřel se král pohodlněji v křesle.</p>
<p><emphasis>„Nuže, </emphasis>vaše excelence?“</p>
<p>„Tohle je <emphasis>opravdu </emphasis>pravý Mazanec?“</p>
<p>„Vy si nejste jistý?“</p>
<p>„Cákryš si byl!“</p>
<p>„Cákryš… je ve velmi složitém duševním stavu.“ Král zvedl pohled ke stropu. „Myslím, že si mou odpověď zasloužíte, protože bych opravdu nerad, vaše excelence, abyste zbytek svého pobytu tady strávil tím, že budete lidem klást hloupé otázky. Ano, to <emphasis>je</emphasis> pravý Mazanec.“</p>
<p>„Ale jak mohl-“</p>
<p>„Okamžik! To byl i ten, který… ano… rozdrtila Cákryš a který teď leží smíšen s prachem na dně jeskyně Mazance. „Stejně tak, jako bylo těch… okamžik… pět předtím. Stále nedotčen časem? Po pěti tisíci letech? Jak romantičtí my trpaslíci jsme! I ten nejkvalitnější trpasličí chléb se začne po několika stech let rozpadat.“</p>
<p>„Padělky?“ potřásl nedůvěřivě hlavou Elánius. „<emphasis>Všechno </emphasis>to byly padělky?“</p>
<p>Najednou král v rukou znovu svíral svou hornickou sekeru. „Tohle, mylorde, je dědičná sekera naší rodiny. Dědí se u nás z pokolení na pokolení přes devět set let. Je pochopitelné, že během toho času několikrát potřebovala novou hlavici. A mezitím také novou rukojeť, drobné úpravy tvaru a obnovu některých ornamentů…, ale není to snad stále devět set let stará sekera naší rodiny? A protože se měnila během času jen pomalu, je to pořád ještě skvělá sekera, abyste věděl. <emphasis>Velmi </emphasis>skvělá. Chcete mi snad říci, že i tohle je <emphasis>padělek?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>Pak se zase opřel v křesle.</p>
<p>Elánius si vzpomněl na výraz na Albrechtově tváři. „On to <emphasis>věděl!</emphasis>“</p>
<p>„Jistě. Dost ze… několik… starých trpaslíků to ví. Ta vědomost se předává v rodinách. První Mazanec se rozpadl po třech stech letech, když se ho dotkl Král čas. Můj praprapředek byl strážcem Mazance ve chvíli, kdy se to stalo, chápete. Udělal velmi rychlou kariéru, jak se říká. Jistě mi rozumíte. Pak už jsme na to byli přece jen připravenější. Už po padesáti šedesáti letech jsme začali hledat nový Mazanec, pro všechny případy. Jsem rád, že ten poslední vyrobili v největším trpasličím městě - v Ankh-Morporku - a vůbec bych nebyl překvapen, kdyby vydržel déle než ty předchozí. Podívejte, umístili do něj správně dokonce i rozinky!“</p>
<p>„Ale Albrecht to mohl všechno odhalit!“</p>
<p>„Odhalit <emphasis>co? </emphasis>On sice není král, ale byl bych překvapen, kdyby se nestal králem někdo z jeho rodiny, až se čas naplní. Co se dokola opakuje, to je kolotoč, jak říká Igor.“ Král se naklonil kupředu.</p>
<p>„Myslím, že jste pracoval pod vlivem mnoha nedorozumění. Myslel jste si, že když Albrecht nemá rád Ankh-Morpork a má… staromódní názory, že je to špatný trpaslík. Ale já ho znám déle než dvě stě let. Je poctivý a čestný… Jsem si jist, že víc než já. Před pěti sty lety by byl skvělým králem. Dnes nejspíše nikoliv. Možná… hmm… že… ta sekera mých předků potřebuje jinou rukojeť. Ale teď jsem králem já a on to přijímá celým svým srdcem, protože kdyby to tak nebral, myslel by si, že není trpaslíkem, chápete? Samozřejmě, že mi bude odporovat při každé příležitosti. Být Dolním králem nikdy nebylo snadné. Ale abych použil jednu z <emphasis>vašich </emphasis>metafor, jsme na jedné lodi, on i já. Je samozřejmé, že se pokusíme hodit navzájem přes palubu, ale jen šílenec, jako je Cákryš, se pokusí prosekat díru do dna.“</p>
<p>„Desátník Řiťka si myslela, že by došlo k válce -“ ozval se Elánius mdle.</p>
<p>„Víte, vždycky se objeví nějaké ty horké hlavy. Ale zatímco se dohadujeme, kdo ten člun kormidluje, nikdo nepopírá, že je na důležité plavbě. Vidím, že jste unaven. Ať vás vaše skvělá žena odveze domů. Ale jako kalíšek před spaním… Co by to bylo, copak by si přál Ankh-Morpork?“</p>
<p>„Ankh-Morpork si přeje jména vrahů,“ zabručel Elánius.</p>
<p>„Ne, to jsou slova velitele Elánia. Ale co chce <emphasis>Ankh-Morpork? </emphasis>Zlato? Tak častokrát to bývá zlato. Nebo snad železnou rudu? Čisté železo? Vy přece spotřebujete obrovské množství železa.“</p>
<p>Elánius zamrkal. Jeho mozek to konečně vzdal. Už nic nezbývalo. Nebyl si jistý, zda se mu vůbec podaří zvednout na nohy.</p>
<p>Pak si ale na to slovo vzpomněl.</p>
<p>„Tuk,“ řekl lhostejně.</p>
<p>„Aha. Takže Pátý slon. Jste si tím jist? Máme teď skvělé železo. <emphasis>Železo </emphasis>vás činí silnými. Ale tuk… s tukem budete kluzcí.“</p>
<p>„Tuk,“ opakoval Elánius jako papoušek a cítil, jak se kolem něj zavírá temnota. „Spoustu tuku.“</p>
<p>„No jistě. Cena je deset ankh-morporských centů za barel, ale vaše excelence, protože jsem vás přece jen trochu poznal, cítím…, řekl bych skoro, že bychom mohli…“</p>
<p>„Pět centů za barel za prvotřídní bezchybně vytopený, tři centy za dvojku, deset centů za barel za hutný lůj, v bezpečí doručený do Ankh-Morporku,“ ozvala se najednou lady Sibyla. „A všechno z vrstev Schmalbergského zlomu, váženo na Ocelkůrkových vahách. O kvalitě a trvanlivosti tuku z oblasti Velkého klu mám své pochybnosti.“</p>
<p>Elánius se pokusil zaostřit na svou ženu. Zdála se mu být z jakéhosi nepochopitelného důvodu hrozně daleko. „Cože?“</p>
<p>„Víš, když jsme byli zavření na vyslanectví, tak jsem si něco číst musela, Same. Tak jsem se dala do těch poznámkových bloků. Promiň.“</p>
<p>„To nás chcete ožebračit, madam?“ zvolal král a rozhodil ruce.</p>
<p>„Rozhodně se dohodneme o termínech dodávek,“ odpověděla mu lady Sibyla.</p>
<p>„Klač by zaplatil přinejmenším devět za prvotřídní vytopený,“ zavrtěl král hlavou.</p>
<p>„Jenže klačský vyslanec tady nesedí,“ odpověděla mu Sibyla.</p>
<p>Král se usmál. „A taky se neoženil s vámi, má drahá, ke své veliké škodě. Šest, pět a patnáct.“</p>
<p>„Šest, sníženo na pět po odebrání prvních dvaceti tisíc barelů, tři a půl s dopravou až na místo za dvojku. Za lůj vám mohu dát třináct.“</p>
<p>„To by bylo přijatelné, ale dejte mi čtrnáct za bílý lůj a já půjdu na sedm u těch nových bílých lojů, na které jsme právě narazili. Podívejte, dají se z nich vyrábět přijatelné svíce.“</p>
<p>„Obávám se, že nemohu jít výš než jen na šest. Zatím jste ještě nezjistili plný rozsah ložisek a obávám se, že by tam mohlo být, zvláště v nižších vrstvách, vysoké procento mechanických nečistot a čéeskáček. Kromě toho se obávám, že vaše předběžné odhady těch ložisek se pohybují mírně na optimistické straně.“</p>
<p>„Co je čéeskáčko?“ huhlal nešťastně Elánius.</p>
<p>„ČSK - černé spálené kousky,“ odpověděla mu Sibyla. „Většinou více než propečená, neuvěřitelně velká a prastará zvířata.“</p>
<p>„Vy mě udivujete, lady Sibylo. Nevěděl jsem, že máte vzdělání ve vysokotučné těžbě.“</p>
<p>„Vařit Samovi snídaně - to samo už patří k podobnému vzdělání, Vaše Veličenstvo.“</p>
<p>„No - jsem král a je pod úroveň krále se handrkovat jako na trhu. Tak tedy šest. Ceny zůstanou neměnné dva roky -“ Král viděl, jak lady Sibyla otevírá ústa. „Dobrá, dobrá, tři roky. Já jsem král, s nímž se dá hovořit.“</p>
<p>„Cena za dopravu do přístavu?“</p>
<p>„Mohu odmítnout?“</p>
<p>„Takže jsme dohodnuti.“</p>
<p>„Potřebné dokumenty dostanete ráno. A teď se už opravdu musíme vydat každý po svém,“ řekl král. „Vidím, že jeho excelence měla dlouhý den. Ankh-Morpork se bude koupat v tuku. Nedokážu si představit, k čemu budete všechen ten tuk potřebovat.“</p>
<p>„Uděláme světlo a bude jasno,“ zabručel Elánius, protože právě v tom okamžiku se temnota kolem něj uzavřela a on se propadl do laskavé náruče spánku.</p>
<p>Sam Elánius se probudil zápachem horkého tuku.</p>
<p>Obklopovala ho měkkost. Prakticky ho věznila.</p>
<p>Na okamžik si pomyslel, že je to sníh, až na to, že sníh obvykle nebyl tak teplý. Nakonec věc identifikoval jako prachově hebkou a oblačně načechranou matraci a peřinu velvyslanecké postele.</p>
<p>Pak nechal své myšlenky sklouznout zpět k oné tučné vůni. Měla své… odstíny. Byl v ní nepochybně závan přepálenosti. Protože škála Elániových gastronomických potěšení sahala od „dobře propečené“ po „zkaramelizováno“, bylo to skutečně slibné.</p>
<p>Změnil poněkud polohu a okamžitě toho zalitoval. Všechny svaly v těle mu zaječely na protest. Zůstal nehybně ležet a čekal, až oheň, který mu vzplál v zádech, uhasne.</p>
<p>V hlavě se mu začaly skládat zlomky a střípky předchozích dnů. Jednou a pak ještě nebo několikrát zamrkal. Skutečně prošel tím ledem? Byl to skutečně Samuel Elánius, kdo se postavil v boji vlkodlakovi navzdory skutečnosti, že ten tvor dokázal stočit meč do kruhu? A že Sibyla usmlouvala na králi obrovské množství tuku? A…</p>
<p>No, teď ale ležel ve skvělé teplé postel a podle toho, co cítil, byla na cestě snídaně.</p>
<p>Pak mu hlavou proplula další vzpomínka. Elánius zasténal a přinutil se spustit nohy z postele. Ne, Wolfgang to v žádném případě nemohl přežít.</p>
<p>Nahý se dopotácel do koupelny a roztočil veliké kohoutky. Vytryskla z nich horká čpící voda.</p>
<p>O minutu později už zase ležel pohodlně natažen. Voda byla opravdu velmi horká, ale on měl stále ještě v živé paměti sníh a led a možná, že od toho dne už mu nikdy v životě nebude dost teplo.</p>
<p>Část bolesti odplavila voda.</p>
<p>Někdo zaklepal na dveře. „To jsem já, Same?“</p>
<p>„Sibylo?“</p>
<p>Vešla dovnitř, nesla pár rozměrných osušek a čisté oblečení.</p>
<p>„Jsem ráda, že tě zase vidím. Igor opéká párky. Dělá to nerad. Tvrdí, že by se měly ohřívat v páře. A taky dělá lojový koláč a dušenou tresku a mačkaný pudink. Nechci, aby se to jídlo zkazilo, víš. A myslím, že ani nemám chuť zůstat tady na zbytek oslav.“</p>
<p>„Já ti rozumím. Co Karotka?“</p>
<p>„Tak ten prohlásil, že nechce párky.“</p>
<p>„Cože? On už je - je vzhůru?“</p>
<p>„Každopádně alespoň sedí. Igor je <emphasis>zázrak. </emphasis>Angua říkala, že to byla opravdu velmi ošklivá zlomenina, ale Igor sehnal nějaké takové zařízení… Představ si, Karotka nemá tu ruku dokonce ani v závěsu!“</p>
<p>„Zdá se, že Igor je chlápek, kterého je dobré mít při ruce,“ zabručel Elánius a natáhl si své oblíbené kalhoty.</p>
<p>„Angua říká, že má Igor ve sklepě něco jako ledovou komoru a tam že má mísy a džbány toho… no… no prostě zmínil se, že kdybys chtěl ke snídani játra na cibulce, ale já jsem řekla, že ne.“</p>
<p>„Mám rád játra na cibulce,“ řekl Elánius. Na chvilku se zamyslel. „Tedy měl jsem až do dneška,“ dodal.</p>
<p>„Myslím, že král bude také rád, když odjedeme. Ale je velmi slušný. Už od rána se tady netrhnou dveře s různými nóbl trpaslíky, kteří sem nosí doklady a potvrzení.“</p>
<p>Elánius zamračeně přikývl. To dávalo smysl. Kdyby <emphasis>on </emphasis>byl králem, byl by si taky přál mít Elánia z cesty. Tady máte přehršli poděkování, tady výhodnou obchodní smlouvu, je nám to hrozně líto, že už odjíždíte, ozvěte se. Přijeďte zas, ale ne moc brzo…</p>
<p>Snídaně byla skutečně jako sen. Pak se šel podívat na raněné.</p>
<p>Karotka byl bledý, pod očima měl tmavé kruhy, ale usmíval se. Seděl v posteli a upíjel z hrnku tlustou biřtlovku.</p>
<p>„Zdravím vás, pane Elánie! Takže jsme vyhráli!“</p>
<p>„Angua vám řekla co a jak?“</p>
<p>„Vyrazila s vlky ven, když jsem spal. Vyprávěla mi to lady Sibyla.“</p>
<p>Elánius zopakoval události poslední noci, jak nejlépe si pamatoval.</p>
<p>Když skončil, řekl Karotka: „Gavin byl velmi vznešený tvor. Lituji, že zahynul. Jsem si jistý, že bychom výborně vycházeli.“</p>
<p>A každé slovo myslí upřímně, pomyslel si Elánius. Vím to. Ale nakonec to dopadlo přece jen ve tvůj prospěch, že? Vždycky to tak dopadne. Být to naopak, kdyby to byl Gavin, kdo by napadl Wolfa jako první, pak je jasné, že bys to byl <emphasis>ty, </emphasis>kdo byl přepadl přes okraj mostu do peřejí. Jenže jsi to ty nebyl, ne? Kdybys byl kostka, vždycky bys padal šestkou nahoru.</p>
<p>A kostky se nekoulejí samy od sebe. Kdyby to nebylo proti všem jeho životním zásadám, mohl by Elánius v té chvíli jednoduše uvěřit na osud, který ovládá lidi. A bohové nechť jsou milostivi těm obyčejným lidem, kteří se připletou do událostí, když kolem kráčí Velký osud a ohýbá podle své vůle každého chudáka, na nějž narazí…</p>
<p>Nahlas ale řekl: „Chudák starý Gaspoda, ten už to má taky za sebou, spadl s nimi.“</p>
<p>„Jak to? Co dělal?“</p>
<p>„Hm, dalo by se to říci tak, že v pravý čas odlákal pozornost zlého muže. Pravý pouliční bojovník.“</p>
<p>„Chudák. Byl to pes se skvělým srdcem.“</p>
<p>A bylo to tady znovu. Ta slova, která by na rtech každého jiného člověka zněla jako pokřivená parodie, platila beze zbytku, když je vyslovil Karotka.</p>
<p>„A co Tetínek?“ zajímal se Elánius.</p>
<p>„Lady Sibyla řekla, že odjel dnes ráno.“</p>
<p>„Bohové! A to si Wolfgang hrál na jeho hrudi piškvorky!“</p>
<p>„Igor je mistr s jehlou, pane!“</p>
<p>Chvíli potom vyšel zamyšlený Elánius na nádvoří. Igor už pomalu nakládal zavazadla.</p>
<p>„Ehm, který vy jste?“ nadhodil Elánius.</p>
<p>„Ighor, bháne!“</p>
<p>„Aha. Správně. A… jsi tady šťastný, Igore? Muž s takovými zkušenostmi by se nám… tedy v Hlídce… moc hodil, o tom nemůže být pochyb.“</p>
<p>Igor na něj vrhl pohled ze střechy kočáru. „V Ankh-Mhorporku, bháne? No tohle. <emphasis>Khaždý </emphasis>by chthěl do Ankh-Morphorku, bháne. Je to vehlmi svůdhná nabhídka. Ale já vhím, kdhe jest mhoje povinnhost, vašhe exhcelence. Mhusím tohle mhísto udržhovat phro novhou exhcelenci.“</p>
<p>„To jistě-“</p>
<p>„Ale bháne, shodnou okholností hledhá mhísto mhůj shynovec Ighor. Měl by si v Ankh-Mhorporku vhést dobhře. On jhe thotiž thak throchu mhoc mhoderní na Übherwald, o thom nenhí phochyb.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Mhá shrdce na správhném mhístě. Tho vhím naphrosto jhistě, bháne.“</p>
<p>„No dobrá. Dobrá, tak mu pošli vzkaz. Odjíždíme, jen co bude sbaleno a naloženo. Vlastně hned po korunovaci.“</p>
<p>„Then bhude ale vzhrušen! Then bhude nadšehný! Je tho phravda, že v Ankh-Mhorporku se vhálejí thěla po ulhicích a mhůže si je vzhít, kdho chce?“</p>
<p>„Tak strašné to s námi není, Igore.“</p>
<p>„Ne? No, dobhrá, čhlověk nemhůže mhít všechnho. Hned mu řheknu.“ Igor se odkradl rychlou kývavou chůzí.</p>
<p>Zajímalo by mě, proč všichni chodí tím podivným krokem, pomyslel si Elánius. Musí mít jednu nohu kratší. Buď, a nebo si neumí vybrat pořádné boty.</p>
<p>Sedl si na schody před domem a z kapsy vylovil doutník. Takže… je to. A je to zase stejné. Zase ta mizerná politika. Všechno je to ta mizerná politika nebo diplomacie. Odporné lži v módních šatech. Jakmile jednou odejde člověk z ulice, začnou vám zločinci utíkat mezi prsty. Král a lady Margolotta a Vetinari… Ti vždycky vypadali jako nějaký druh <emphasis>velkého obrazu. </emphasis>A Elánius sám o sobě věděl, že on je člověk z <emphasis>malého obrazu. </emphasis>Cákryš byla užitečná, takže pravděpodobně dostane několik dnů o suchém chlebu a vodě, nebo co vám to tady dávají ve vězení, když neděláte dobrotu. Vždyť když se to tak vezme, ona nakonec zničila jen padělek, ne?</p>
<p>A byl to padělek?</p>
<p>Jenže ona si myslela, že páchá mnohem větší zločin. To by v galerii malých obrázků Samuela Elánia mělo něco znamenat.</p>
<p>A baronka byla vinna až až. Zemřeli lidé. Co se týče Wolfganga… bohužel někteří lidé prostě byli stvořeni k tomu, aby byli vinni… Bylo to jednoduché. Cokoliv udělali, byl zločin, prostě jen proto, že to dělali právě oni.</p>
<p>Vyfoukl tenký proužek dýmu.</p>
<p>Takovým lidem by ale nemělo být dovoleno vyvléknout se ze všeho jednoduše tím, že si umřou. <emphasis>Vyumřít </emphasis>se ze zodpovědnosti.</p>
<p><emphasis>Ale to Wolfgang ne, že ne?</emphasis></p>
<p>Sibyla mu řekla, že vlci prozkoumali velký kus řeky dolů po proudu a po obou březích, ale nenašli po něm ani stopu. Ještě níže byl velký vodopád a další divoké peřeje. Pokud ho to nezabilo, jistě ho to alespoň přinutilo přát si, aby ho to bylo zabilo.</p>
<p>Pokud se ovšem pustil <emphasis>po </emphasis>proudu. Jenže proti proudu nebylo nic jiného než divoká voda, a to až k městu.</p>
<p>Ale ne, to nebylo možné, nikdo přece nedokáže <emphasis>vyplavat </emphasis>nahoru vodopádem…</p>
<p>Elánius náhle pocítil, jak se mu po páteři rozlévá chlad. Jenže každý rozumný člověk, který by se za takových okolností zachránil, by okamžitě opustil zemi, ne? Vlci ho hledali, Tetínek na něj neměl nijak vlídné vzpomínky, a jestli Elánius správně odhadl krále, pak i trpaslíci budou připraveni vytáhnout v pravou chvíli ze šuplíku nějakou tu temnou pomstu.</p>
<p>Potíž byla v tom, že když jste si v mysli vytvořili obraz rozumného člověka a pokusili se ho ztotožnit s postavou Wolfganga, zjistili jste, že to prostě nejde, protože <emphasis>nemají jediný </emphasis>styčný bod.</p>
<p>Existuje jedno staré přísloví, které říká: Pes se vrací ke svým zvratkům, hlupák ke své hlouposti. Tak a to bylo přesně to, co popisovalo Wolfganga.</p>
<p>Elánius vstal a opatrně se rozhlédl kolem dokola. Nikde nikdo. Hlavní branou z ulice sem doléhaly zvuky - smích, cinkot postrojů, cinkot lopaty odebírající v noci napadlý sníh.</p>
<p>Pomalu se přesunul do budovy. Se zády obrácenými ke stěně došel opatrně ke schodišti. Cestou nahlížel do každých dveří. Přeběhl rozlehlou halu, cestou se vrhl kotoulem vpřed, překulil se přes jedno rameno a přikrčený se zastavil u protější stěny.</p>
<p>„Stalo se něco, pane?“ zeptala se Pleskot, která ho pozorovala z ochozu nad schody.</p>
<p>„Ehm… neviděla jste něco neobvyklého?“ zeptal se Elánius a nesoustředěně se oprašoval. „A uvědomuji si, že mluvíme o domě, v němž žije Igor.“</p>
<p>„Mohl byste mi nějak napovědět, pane?“</p>
<p>„Wolfgang, k sakru!“</p>
<p>„Ale ten je přece mrtev, pane. Nebo ne?“</p>
<p>„Není mrtvý dost!“</p>
<p>„Hm, co byste chtěl, abych udělala?“</p>
<p>„Kde je Navážka?“</p>
<p>„Leští si helmu, pane,“ odpověděla Pleskot na pokraji paniky.</p>
<p>„Proč na to plýtvá časem právě teď?“</p>
<p>„No… přece.. protože máme během deseti minut vyrazit na korunovaci, pane!“</p>
<p>„Aha… ano…“</p>
<p>„Lady Sibyla mi řekla, abych vás našla. Velmi <emphasis>distinguovaným </emphasis>tónem hlasu, pane.“</p>
<p>V tom okamžiku zaduněl chodbami hlas lady Sibyly. „Same Elánie! Pojď sem!“</p>
<p>„Tímhle,“ informovala Elánia snaživě Pleskot.</p>
<p>Elánius se přesunul do ložnice. Sibyla na sobě měla jiné modré šaty, na hlavě čelenku a na tváři rozhodný výraz.</p>
<p>„To bude nějaká sláva, co?“ řekl Elánius. „Myslel jsem si, že kdybych si vzal čistou košili -“</p>
<p>„Tvoje úřední uniforma je v oblékárně,“ prohlásila Sibyla.</p>
<p>„Včera to byl hrozně dlouhý a těžký den, Sibylo, a tak-“</p>
<p>„Jdeme na <emphasis>korunovaci, </emphasis>Samueli Elánie! To není ,oblek neformální’. Běž a rychle se obleč. A to včetně - a nerada bych ti to připomínala podruhé - helmice s pery.“</p>
<p>„Ale ty rudé přiléhavé podvlékačky ne!“</p>
<p>„Ty rudé přiléhavé <emphasis>spodky </emphasis>bez diskuse.“</p>
<p>„Vždyť jsou jen ke kolenům,“ bránil se dunivým hlasem Elánius, ale to už bylo jen hřmění ustupující bouře.</p>
<p>„Zazvoním na Igora, aby ti pomohl s oblékáním.“</p>
<p>„To už na tom budu muset být hodně špatně, až si nedokážu natáhnout vlastní kalhoty, má drahá. Ne, díky.“</p>
<p>Elánius se spěšně oblékal a přitom napínal sluch, aby zaslechl jakýkoliv nesprávný zvuk. Třeba zaskřípění.</p>
<p>Konec konců, tohle byla alespoň uniforma Hlídky, i když k ní patřily střevíce se sponami. Ale také meč. Vévodská uniforma meč nedovolovala, což Elániovi vždycky připadalo neobyčejně hloupé. Vévodou se stal člověk za to, že byl dokonalým válečníkem, a pak vám nedali nic, čím byste mohli bojovat.</p>
<p>Z ložnice se ozvalo zazvonění skla a lady Sibyla byla překvapena, když viděla, jak tam vzápětí vrazil její manžel s taseným mečem.</p>
<p>„Upustila jsem zátku skleničky s voňavkou, Same! Co je to s tebou? Dokonce i Angua říká, že je pravděpodobně na celé kilometry odsud a rozhodně ne ve stavu, kdy by mohl dělat potíže. Proč jsi tak nervózní?“</p>
<p>Elánius vrátil meč do pochvy a pokusil se uvolnit.</p>
<p>„Protože náš Wolfgang je prostě šílený, má drahá. Já podobné týpky znám. Každý normální člověk, který by dostal takový výprask, by se tiše odplížil pryč. Nebo by měl dost rozumu na to, aby zůstal aspoň ležet. Ale občas se najde takový, který se nevzdá. Šedesátikiloví trpaslíci, kteří se pokoušejí hlavou porazit Navážku. Malí grázlíci bantamové váhy, kteří rozbijou láhev o bar a pokusí se zaútočit na pět policajtů najednou. Víš, co myslím? Hlupáci, kteří budou bojovat ještě dlouho po tom, co už toho měli dávno nechat. Jediný způsob, jak je vyřadit z boje, je, vyřadit je nadobro.“</p>
<p>„Myslím, že ten typ znám,“ přikývla lady Sibyla s ironií, která Samu Elániovi většinou docházela až o nějaký ten den později. Pak mu sebrala nějaké smítko z pláště.</p>
<p>„On se vrátí, cítím to v kostech.“</p>
<p>„Same?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Mohl bys mi věnovat alespoň několik minut pozornost? Wolfgang je Anguin problém, ne tvůj. Opravdu bych si s tebou potřebovala několik minut v klidu promluvit, aniž bys mi při tom odbíhal honit vlkodlaky.“ Řekla to, jako kdyby to byla drobná vada charakteru, jako třeba vyzouvat si boty na místě, kde o ně ostatní zakopávají.</p>
<p>„No, poslyš, to <emphasis>oni </emphasis>honí mě,“ bránil se.</p>
<p>„Ale vždycky se najde nějaký mrtvý nebo někdo, kdo tě chce zabít -“</p>
<p>„Ale<emphasis> já </emphasis>je o to přece nežádám, drahá.“</p>
<p>„Same, budu mít děťátko!“</p>
<p>Elánius měl hlavu plnou vlkodlaků a jeho běžný manželský okruh už se chystal použít klasickou odpověď , jistě, drahá“ nebo něco jako „když se ti ta barva líbí“ nebo „seženu někoho, kdo to dá do pořádku“. Naštěstí měl jeho mozek vlastní pud sebezáchovy, a protože si nepřál být uložen v hlavě, kterou její majitel odkládá vedle lampičky na noční stolek, přepsal mu Sibylina slova do bělá rozpáleným drátem na vnitřní stranu víček a tiše se vytratil.</p>
<p>Proto se jako odpověď ozvalo zmatené: „Cože? Jak?“</p>
<p>„No, docela obyčejně, alespoň doufám.“ Elánius si sedl na pelest postele.</p>
<p>„Ale… ne teď hned?“</p>
<p>„Tak o tom velmi pochybuju. Ale paní Obsáhlová říká, že je to naprosto jisté, a ta dělá porodní bábu už třicet let.“</p>
<p>„Aha.“ Některé z mozkových funkcí se začaly dostávat do normálu. „Dobře. To je… skvělé!“</p>
<p>„Asi to bude chvilku trvat, než si na to zvykneš.“</p>
<p>„Asi ano.“ Rozzářila se další mozková dráha. „Ale všechno bude v pořádku, že?“</p>
<p>„Co myslíš?“</p>
<p>„No, už jsi přece jen trochu…, totiž nejsi…, ale jsi…“</p>
<p>„Same, naše rodina rodila děti proto, aby mohly rodit děti. Je to aristokratická tradice. Samozřejmě, že všechno bude v pořádku!“</p>
<p>„Aha. Výborně.“</p>
<p>Elánius seděl a upíral nevidoucí zrak před sebe. Měl pocit, že jeho hlava je obrovské nekonečné moře, které náhle rozdělil prorok. Tam, kde měla být rozbouřená, spěchající hladina, byl jen holý písek a nějaká ta zmítající se rybka. Zato na každé straně se tyčily obrovské příkré vlny, které hrozily tím, že se každou chvilku zřítí a zaplaví města na stovky kilometrů kolem.</p>
<p>Někde dole zacinkalo další sklo.</p>
<p>„Same, Igor pravděpodobně něco upustil,“ uklidňovala ho Sibyla, když viděla jeho výraz. „To je všechno. Rozbil asi láhev.“</p>
<p>Ozvalo se ošklivé zavrčení a náhle přerušený výkřik.</p>
<p>Elánius vyskočil z postele. „Zamkni za mnou dveře a přistrč k nim postel!“ vykřikl. Pak se na okamžik zastavil na prahu. „A nenamáhej se při tom!“ dodal a vyrazil ke schodišti.</p>
<p>Napříč halou klusal Wolfgang.</p>
<p>Tentokrát byl jiný. Z hlavy, která byla stále ještě lidská, mu trčely vlčí uši. Vlasy se mu rozrostly do skutečné hřívy. Na kůži mu vyrážely ostrůvky srsti a většina z nich byla postříkána krví.</p>
<p>Zbytek těla… Bylo těžké rozhodnut, co to je. Jedna ruka se pokoušela být tlapou.</p>
<p>Elánius sáhl po meči a vzpomněl si, že ho odložil na postel. Prohrabával horečně kapsy. Věděl, že je tam ta druhá věc, vzpomněl si, jak ji sebral z toaletního stolku.</p>
<p>Prsty se mu sevřely na policejním odznaku. Pozvedl jej před sebe.</p>
<p>„Stůj. Jménem zákona!“</p>
<p>Wolfgang na něj upřel oči, z nichž jedno žlutě plálo. Druhé bylo ošklivě zhmožděné.</p>
<p>„Nazdar, Civilizovaný,“ zavrčel. „Počkej na mě, ano?“</p>
<p>Vrhl se do chodby vedoucí k pokoji, kde ležel Karotka. Elánius se ho pokusil dohonit a stačil zahlédnout, jak prsty ukončené drápy uchopily kliku dveří a vytrhly je z rámu.</p>
<p>Karotka se natahoval pro svůj meč -</p>
<p>A pak najednou Wolfgang odletěl zpět, když do něj plnou silou narazila Angua. Proletěli dveřmi zpět do chodby. Změnili se v pohybující se kouli srsti, zubů a drápů.</p>
<p>Když vlkodlak bojuje s vlkodlakem, snaží se těžit ze své proměnlivosti. Je to věčný boj o to dostat se do situace, kdy ruce zvítězí nad tlapami. Tělesné podoby žijí vlastním životem a v některých okamžicích může být jejich nezávislost velmi nebezpečná. Podmíněný reflex například vlkodlaka nutí skočit po všem, co se hýbe, ale to není ta nejsprávnější akce, když je to kulatý váleček s hořícím doutnákem. Mozek musí bojovat o kontrolu s vlastním tělem a to zase o přežití. Smíchejte to všechno dohromady a dostanete hluk, jako kdyby bojovala čtyři zvířata, propletená v chlupaté kouli nenávisti. A jako když si každé z nich ještě přivedlo několik přátel. A ti se navzájem nenávidí.</p>
<p>Na Elánia padl stín, který ho přinutil se otočit. Navážka v zářící zbroji právě zvedal mírotvůrce k rameni.</p>
<p>„Seržante! Ne! Vždyť zasáhnete i Anguu!“</p>
<p>„Žádnej problém, sire,“ odpověděl klidně Navážka. „Dyť všichni říkaj, že je to nezabije, takže jediný, co potom musíme udělat, je vybrat ty správný kousky, co patřej Wolfgangovi, počkat, až se začnou dávat dohromady, a pak ho pořádně vzít přes hlavu nebo…“</p>
<p>„Jestli vystřelíte tady vevnitř, budou jeho kousky pomíchané s <emphasis>našimi </emphasis>kousky a všechno to bude hodně na drobno! Dej tu zatracenou věc pryč!“</p>
<p>Jak si Elánius všiml, nedokázal Wolfgang svou podobu dobře kontrolovat. Nedokázal se změnit v celého vlka ani v celého člověka a Angua se snažila toho co nejvíce využít. Uhýbala, uskakovala… kousala.</p>
<p>Ale i kdyby ho dokázala přemoci na okamžik, nedokázala se ho zbavit nadobro.</p>
<p>„Pane Elánie!“ To byla Pleskot Řiťka, která na něj naléhavě mávala z chodby vedoucí ke kuchyni. „Měl byste sem raději hned zajít!“</p>
<p>Tvář měla bílou jako křída. Elánius strčil do Navážky. „Kdyby se náhodou oddělili, prostě ho chytni a drž. A snaž se ho udržet v klidu!“</p>
<p>Na podlaze v kuchyni ležel Igor a kolem něj střepy skla. Wolfgang se na něj musel vrhnout ze zálohy a vylil si svou neustálou zuřivost na bezmocné oběti. Sešívaný muž těžce krvácel a s rozhozenými končetinami vypadal jako hadrový panák, kterým někdo udeřil o stěnu. „Bháne!“ zasténal.</p>
<p>„Nemůžete pro něj něco udělat, Pleskot?“</p>
<p>„Nevěděla bych, kde začít, pane!“</p>
<p>„Bháne, bhudete si pamhatovat, co vhám theď řheknu?“ zasténal Igor.</p>
<p>„No, jistě… copak?“</p>
<p>„Mushíte mě ulhožit dohlů do mrazháku a vzkhažte Ighorovi.“</p>
<p>„Kterému Igorovi?“ zapátral Elánius zmateně.</p>
<p>„Kterhémukoliv Ighorovi!“ Igor sevřel Elániovi rukáv. „Mhoje shrdce už tho mhá za shebou, ale mhoje játhra jshou jakho čersthvě vyrhažená mhince, tho mhu řhekněte! A mhému mozkhu nhení nhic, co bhy nesphravil jedhen nebho dva bhlesky. Ighor ať si vhezme mhou phravou rukhu, mhá už na ni zhákazníka. Mhoje sthřeva bhy takhy mělha ješthě nějhaký then čhas vydhržet. Lhevé okho už nhení nhic mhoc, ale nějhakému chudhákovi bhy se ješthě mohlo hodhit. Phravé kholeno je skhoro novhé a stharý bhán Bhrocházka bhy jhistě ocenhil mhůj khyčelní khloub, tho mhu řhekněte, Ighorovi. Budhete si tho phamatovat?“</p>
<p>„Ano, ano, doufám.“</p>
<p>„Dhobrá. Nezhapomeňte. Co jhe dhoma, tho se phočítá…“</p>
<p>Igorova hlava klesla na zem.</p>
<p>„Je mrtvý, pane,“ oznámila Pleskot.</p>
<p>Ale bude zase brzy při životě a postaví se na něčí nohy, pomyslel si Elánius. Neřekl to nahlas, protože Pleskot byla poněkud citlivé povahy. Místo toho řekl; „Mohla byste ho nějak dostat do toho jeho mrazáku? Podle zvuků bych řekl, že Angua vyhrává -“</p>
<p>Rozeběhl se zpět do haly. Byla zničená. Právě když tam dorazil, podařilo se Angui sevřít Wolfgangovi krk do ohbí ruky a pak mu hlavou udeřit o dřevem obložený pilíř. Wolfgang se zapotácel a Angua se otočila a jediným kopancem mu podrazila nohy.</p>
<p>To jsem ji naučil já, pomyslel si Elánius, když její bratr těžce dopadl na podlahu. Některé z těch ošklivých triků - to jsou pouliční triky, jaké se užívají v Ankh-Morporku.</p>
<p>Jenže Wolfgang se vymrštil jako gumová koule a saltem se jí přemetl přes hlavu. Ten skok ho přenesl k hlavnímu vchodu. Vyrazil vstupní dveře jediným úderem a vyskočil na ulici.</p>
<p>A… bylo po všem. Místnost plná trosek, zvenčí sem zalétal sníh a na podlaze vzlykající Angua.</p>
<p>Zvedl ji. Krvácela na několika místech. To byla Elániova prozatímní diagnóza, protože v těchto dnech nebylo zvykem prohlížet podrobně a zblízka nahé mladé ženy.</p>
<p>„No tak, už je to v pořádku,“ těšil ji. „Je pryč.“ dodával, protože něco říci musel.</p>
<p>„To <emphasis>není v </emphasis>pořádku! Na nějakou dobu se někam ukryje a pak se vrátí! <emphasis>Znám </emphasis>ho! Nezáleží na tom, kam odjedeme. <emphasis>Viděl </emphasis>jste ho. Půjde v našich stopách, bude nás sledovat a nakonec Karotku zabije!“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože Karotka je můj!“</p>
<p>Po schodech dolů spěchala Sibyla a nesla Elániův samostříl.</p>
<p>„Oh, vy moje malá chudinko,“ zvolala. „Pojďte rychle, najdeme něco, co byste si hodila přes sebe. Same, nemůžeš s tím něco dělat?“</p>
<p>Elánius na ni mlčky zíral. V Sibylině výrazu bylo zabudováno nezvratné přesvědčení, že s tím něco udělat <emphasis>může.</emphasis></p>
<p>Před hodinou snídal. Před deseti minutami si oblékal tuhle pitomou uniformu. Ve skutečném pokoji a v přítomnosti své ženy. To bylo ještě ve skutečném světě, se skutečnou budoucností. A najednou se vrátila temnota postříkaná rudou nenávistí. A jestli se jí vzdá, pak prohrál. To řvalo to zvíře v jeho nitru, ale on věděl, že Wolfgang je <emphasis>horší </emphasis>zvíře. Elánius věděl, že nemá tu praxi, tu bezmyšlenkovitou, nutkavou zlobu a špatnost, dříve či později že mu začne normálně fungovat mozek, a ten ho nakonec zabije. Poslyš, ozval se najednou jeho mozek, co kdybys to zkusil tak, že bys <emphasis>nejdřív </emphasis>začal používat mě…?</p>
<p>Obrátil se k Sibyle. „Ano…“ přikývl pomalu. „Ano, myslím, že bych s tím <emphasis>mohl </emphasis>něco udělat…“</p>
<p>Oheň a stříbro, říkal si v duchu. Tedy stříbro je v Überwaldu nedostatkové zboží.</p>
<p>„Mám jít s vámi?“ zajímal se Navážka, který v podobných případech velmi rychle chápal, o co jde.</p>
<p>„Ne, myslím… myslím, že bych ho chtěl zatknout. Nechci začít válku. Každopádně bude lepší, když zůstanete tady pro případ, že by se vrátil. Ale mohl byste mi půjčit svůj kapesní nůž.“</p>
<p>Elánius našel v jedné z otevřených beden prostěradla a utrhl si dlouhý kus látky. Pak si vzal z rukou své ženy samostříl.</p>
<p>„Podívej, <emphasis>teď </emphasis>spáchal zločin v Ankh-Morporku,“ řekl. „To znamená, že patří <emphasis>mě!</emphasis>“</p>
<p>„Same, nejsme ale -“</p>
<p>„Víš, každý mi připomínal, že nejsme v Ankh-Morporku, slyšel jsem to tak často, že jsem tomu sám uvěřil. Jenže tahle budova, to <emphasis>je </emphasis>Ankh-Morpork a právě teď,“ potěžkal samostříl, <emphasis>„jsem já </emphasis>spravedlnost.“</p>
<p>„Same?“</p>
<p>„Ano, drahá?“</p>
<p>„Znám tenhle tvůj pohled. Dej pozor, abys nikomu neublížil, ano?“</p>
<p>„Neměj strach, drahá. V tomto případě jsem Civilizovaný.“</p>
<p>Venku na ulici narazil na chomáč trpaslíků. Obklopovali dalšího trpaslíka, který ležel na sněhu v kaluži krve.</p>
<p>„Kudy?“ zeptal se Elánius, a pokud nerozuměli jeho slovům, rozhodně rozuměli otázce. Několik z nich ukázalo jedním směrem ulicí.</p>
<p>Elánius vykročil. Samostříl založil do ohybu levé ruky a zapálil si tenký doutník.</p>
<p>Tak <emphasis>tomuhle </emphasis>rozuměl. Nikdy se příliš nesmířil s politikou, kde dobré a špatné byly očividně jen dva způsoby, jak se dívat na jednu a tutéž věc. Tak to alespoň popisovali lidé, kteří pro Elánia stáli na té „špatné“ straně.</p>
<p>Bylo to všechno dost složité, a když to bylo složité, znamenalo to, že se vás někdo pokouší oklamat. Jenže na ulici, když člověk sledoval horkou stopu, bylo všechno jasné. Na konci pronásledování musí někdo zůstat stát na vlastních nohou a jediné, co bylo třeba udělat, bylo soustředit se, abyste to byli vy.</p>
<p>Na rohu ulice ležel převrácený vůz a na zemi klečel kočí a choval na klíně hlavu koně, kterému někdo rozpáral břicho.</p>
<p>„Kudy?“</p>
<p>Muž ukázal rukou.</p>
<p>Další ulice byla širší, byl v ní hustší provoz a mezi lidmi tam projížděla celá řada elegantních kočárů. No samozřejmě… korunovace.</p>
<p>Jenže ta náležela do světa vévody Ankhského a ten tady momentálně nebyl. Teď tady byl jen Samuel Elánius, který neměl korunovace právě v lásce.</p>
<p>Odněkud zepředu se ozvaly výkřiky a většina lidí najednou směřovala proti Elániovi, takže vypadal jako losos táhnoucí proti proudu.</p>
<p>Ulice ústila do velkého náměstí. Lidé se dávali do běhu, což signalizovalo Elániovi, že stále míří správným směrem. Bylo jasné, že Wolfganga najde na místě, kde se nikdo jiný nebude chtít zdržovat.</p>
<p>Koutkem oka zahlédl na jedné straně nějaký pohyb a kolem proběhl oddíl městské stráže. Vojáci najednou zastavili. Jeden z nich se vrátil. Byl to Tetínek.</p>
<p>Prohlédl si Elánia od hlavy k patě. „Mám vám poděkovat za včerejší noc?“ řekl. Na tváři měl několik čerstvých jizev, ale ty už se hojily.</p>
<p>Musíme dostat toho Igora, musí jet s námi, připomněl si Elánius.</p>
<p>„Ano,“ přikývl. „Špatné kousky a dobré kousky.“</p>
<p>„Takže už víte, co se stane, když se člověk postaví vlkodlakovi?“</p>
<p>Elánius otevřel ústa, aby řekl „to je uniforma, kapitáne, nebo divadelní kostým?“, ale zarazil se včas. „Ne, to je to, co se stane hlupákovi, který se postaví vlkodlakovi bez krytých zad a dostatečné palebné síly,“ prohlásil. „Je mi to líto, ale to je lekce, kterou si musí odbýt každý z nás. Čest a bezúhonnost jsou velmi chatrnou zbrojí.“</p>
<p>Tetínek zrudl. „Co tady děláte?“ zeptal se.</p>
<p>„Náš chlupatý přítel právě zavraždil někoho na vyslanectví, což znamená -“</p>
<p>„Ano, ano, území Ankh-Morporku. Ale <emphasis>tady </emphasis>už není Ankh-Morpork. Tady jsem policista já!“</p>
<p>„Jsem právě na horké stopě, kapitáne. Vidím, že ten výraz znáte?“</p>
<p>„Já… já… To není ten případ!“</p>
<p>„Není? Každý policajt zná pravidla horké stopy. Když jste na horké stopě, můžete překročit i cizí hranici. Jistě pak, až bude pachatel dopaden, dojde třeba k výměně oficiálních protestů nebo námitek, ale to můžeme vyřídit později.“</p>
<p>„Mám v úmyslu zatknout ho sám pro zločin, který spáchal dnes!“</p>
<p>„Jste příliš mladý na to, abyste zemřel. Kromě toho, já ho viděl první. Něco vám řeknu… Až zabije mě, můžete si to zkusit vy. Není to fér?“ Podíval se Tetínkovi do očí. „A teď mi ustupte z cesty.“</p>
<p>„Víte, že vás mohu dát uvěznit.“</p>
<p>„Asi ano, ale až dosud jsem vás považoval za inteligentního muže.“</p>
<p>Tetínek přikývl a dokázal, že se Elánius nemýlil. „Dobrá. Jak vám můžeme pomoci?“</p>
<p>„Tím, že se mi nebudete plést do cesty. A kdyby to náhodou nevyšlo, seškrabte mé ostatky.“</p>
<p>Když Elánius vykročil, cítil Tetínkův pohled v týle.</p>
<p>Uprostřed náměstí stála socha. Znázorňovala Pátého elefanta. Jakýsi prastarý umělec se pokusil zachytit v bronzu a kameni onen okamžik, kdy ono alegorické zvíře přihřmělo z výšin nebes a přineslo tak celé zemi její neslýchané minerální bohatství. Okolo stály idealizované a podsadité postavy trpaslíků a lidí, svírajících kladiva a meče a zaujímajících vznešené pózy. Pravděpodobně představovaly Pravdu, Průmysl, Spravedlnost a Matčiny doma pečené koláče a kdoví co ještě, ale je pravda, že Elánius se náhle cítil velmi daleko od domova, v té zemi, kde, jak se zdálo, si nikdo netroufl vytvořit jediné graffiti na veřejné sochy.</p>
<p>Na dláždění tam ležel muž a vedle něj klečela žena. Zvedla k Elániovi oči plné slz a řekla něco v überwaldštině. Jediné, co mohl udělat, bylo kývnout.</p>
<p>Z úkrytu mezi sochami se najednou vynořil Wolfgang, vrhl se velkým skokem dolů a přistál několik metrů od Elánia.</p>
<p>„Pan Civilizovaný! Přišel jste na další kolo?“</p>
<p>„Vidíte tuhle placku?“ řekl Elánius.</p>
<p>„Je opravdu docela maličká!“</p>
<p>„Ale vidíte ji?“</p>
<p>„Jasně, vidím ten váš malý odznáček!“ Wolfgang začal pomalu postupovat šikmo kupředu. Ruce měl volně svěšené podél boků.</p>
<p>„A jsem ozbrojen. Slyšel jste mě, když jsem říkal, že jsem ozbrojen?“</p>
<p>„Tím pitomým samostřílem?“</p>
<p>„Ale slyšel jste, jak říkám, že jsem ozbrojen, ano?“ opakoval Elánius nahlas a obrátil se tváří k pohybujícímu se vlkodlakovi. Zadýmal ze svého doutníku až konec pod popelem rudě zažhnul.</p>
<p>„Ano! To je to, čemu říkáte ,Civilizovaně’?“</p>
<p>Elánius se usmál. „Ano, tak to děláme my.“</p>
<p>„Způsob, jakým to dělám já, je lepší!“</p>
<p>„Takže tímto vás zatýkám,“ řekl Elánius. „Pojďte se mnou, nedělejte obtíže a já vás svážu a předám do rukou toho, čemu vy tady říkáte spravedlnost. Uvědomuju si, že by to jinak mohlo být složité.“</p>
<p>„Hahá! Ten váš ankh-morporský smysl pro humor!“</p>
<p>„Jistě, teď už si každou chvilku spustím kalhoty. Takže vy se odmítáte vzdát? Bráníte se zatčení?“</p>
<p>„K čemu ty pitomé otázky?“ Wolfgang teď skoro tančil.</p>
<p>„<emphasis>Bráníte se zatčení?</emphasis>“</p>
<p>„Ale samozřejmě! Jistěže! Skvělý vtip!“</p>
<p>„Tak se na mě naposled usmějte.“</p>
<p>Elánius odhodil samostříl stranou a zpod pláště vytáhl štíhlý válec. Byl vyroben z lepenky a na jednom konci ukončen ostrým kuželem.</p>
<p>„Hloupý ohňostroj!“ vykřikl Wolfgang a zaútočil.</p>
<p>„Možná,“ odpověděl Elánius.</p>
<p>Neunavoval se mířením. Tyhle věci nikdy nebyly ani přesné, ani příliš rychlé. Elánius prostě vytáhl z úst doutník, a když se k němu Wolfgang rozeběhl, přitiskl rozpálený konec ke kratičkému doutnáku.</p>
<p>Trubka sebou trhla, když z ní vyletěla vlastní světlice, která pomalým letem putovala kupředu a nechávala za sebou kouřovou spirálu. Zdálo se, že je to ta nejhloupější zbraň hned po oštěpu z čokolády.</p>
<p>Wolfgang před letící střelou poskakoval sem a tam, posmíval se, a když mu prolétala kousek nad hlavou, elegantně vyskočil a zachytil ji do zubů.</p>
<p>Vtom světlice vybuchla.</p>
<p>Světlice jsou vyrobeny tak, aby je bylo vidět na třicet kilometrů. I se zavřenýma očima viděl Elánius rudý záblesk.</p>
<p>Když se tělo přestalo koulet, rozhlédl se Elánius po náměstí. Lidé vyhlíželi z kočárů. V davu se rozhostilo hrobové ticho.</p>
<p>Byla to chvíle, kdy mohl říci spoustu věcí. „A máš to, ty zkurvysynu,“ mohla být jedna z nich. Nebo mohl prohlásit: „Vítej do civilizace!“ Nebylo by ani od věci, kdyby řekl: „A teď se tomu zasměj!“ Někdo by použil třeba jen krátké: „Chytej!“</p>
<p>On však neřekl nic, protože kdyby byl něco takového řekl, věděl by, že právě spáchal vraždu.</p>
<p>Obrátil se, hodil si prázdnou lepenkovou rouru přes rameno a zamumlal: „Čert aby to vzal.“</p>
<p>V takových chvílích svůj abstinentismus snášel velmi těžce.</p>
<p>Tetínek ho očekával.</p>
<p>„Neříkejte raději nic, než byste řekl něco nesprávného,“ prohlásil Elánius, aniž zmírnil krok. „Raději ne.“</p>
<p>„Já myslel, že tyhle věci létají strašně rychle…“</p>
<p>„Vybral jsem z toho větší část prachové nálože,“ vysvětloval Elánius, vyhodil při tom do výšky Navážkův kapesní nůž a zase ho chytil. „Nechtěl jsem nikomu ublížit.“</p>
<p>„Slyšel jsem, jak jste ho varoval, že jste ozbrojený. Slyšel jsem, jak se dvakrát odmítl dát zatknout. Slyšel jsem všechno, co jste chtěl, abych slyšel.“</p>
<p>„Dobrá.“</p>
<p>„Samozřejmě, možná že ten zákon neznal.“</p>
<p>„Ale jděte? No, já taky nevěděl, že je v místních krajích legální pronásledovat nějakého chudáka napříč krajem a pak ho prostě roztrhat, víte, ale to stejně nikoho nezastavilo.“ Elánius potřásl hlavou. „A nevrhejte na mě tenhle ublížený pohled. Ano, teď klidně můžete říci, že jsem to udělal špatně, že jsem to měl celé provést jinak. Takové věci se <emphasis>potom </emphasis>snadno říkají. Možná že bych sám řekl něco takového.“ Sám pro sebe si pomyslel: skoro každou noc, když se vzbudím a v duchu si připomenu ty šílené oči. „Jenže i vy jste ho chtěl zastavit, stejně jako já. Ale ano, chtěl jste. Ale nedokázal jste to, protože jste k tomu neměl prostředky, a já to dokázal, protože jsem je měl. A vy si teď můžete dopřát ten přepych mě soudit, protože jste stále naživu. A to je celá pravda. Nezdá se vám, že jste měl štěstí?“</p>
<p>Dav před Elániem se rozděloval. Slyšel kolem sebe šepot.</p>
<p>„Na druhé straně,“ řekl Tetínek nepřítomně, jako kdyby neslyšel, co Elánius právě řekl, „vždyť vy jste tu věc vystřelil vlastně jen proto, abyste ho varoval…“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Nemohl jste přece vědět, že se automaticky pokusí tu výbušninu chytit,“ řekl Tetínek a Elánius měl dojem, že se provaz prodlužuje. „To, že má vlkodlak jisté psí vlastnosti, nemohlo napadnout člověka z velkého města.“</p>
<p>Elánius mu pohlížel chvíli do očí a pak ho poklepal po rameni. „Té myšlenky se držte,“ řekl.</p>
<p>Vykročil na další cestu, ale v té chvíli vedle něj zastavil kočár. Zastavil bez jediného zvuku, neklepla ani podkova, necinkaly postroje, přiblížil se tak tiše, že Elánius vyděšeně uskočil stranou.</p>
<p>Koně byli černí a v hlavách měli černé chocholy. Kočár byl vlastně pohřební vůz, jehož tradiční dlouhá okna byla zasklena tmavým kouřovým sklem. Na kozlíku nikdo neseděl, opratě byly jednoduše přivázány k mosaznému opěradlu kozlíku.</p>
<p>Dvířka se otevřela. Z vozu se vyklonila postava v závoji. „Vaše excelence? Dovolíte, abych vás odvezla zpět na vyslanectví? Vypadáte velmi unaveně.“</p>
<p>„Ne, děkuji vám,“ odpověděl Elánius zachmuřeně.</p>
<p>„Omlouvám se za to, že jsem musela zase volit tu fádní černou,“ řekla lady Margolotta. „Ale při takovéto příležitosti se to od člověka čeká -“</p>
<p>Elánius vyskočil na stupátko a nastoupil do vozu s rychlostí diktovanou vztekem.</p>
<p>„Vysvětlete mi,“ zavrčel a zamával jí pod nosem prstem, „jak může někdo plavat vzhůru proti vodopádu? Byl jsem ochoten uvěřit o tom mizerovi čemukoliv, ale něco takového nemohl dokázat ani on.“</p>
<p>„To je rozhodně hádanka,“ odpověděla upírka chladně, když se vůz bez kočího znovu rozjel kupředu. „Co takhle nadlidské síly?“</p>
<p>„A teď je vyřízen a totéž vlastně platí o upírech, co?“</p>
<p>„Ráda bych si myslela, že to bude požehnání pro celou zem.“ Lady Margolotta se pohodlně opřela. Její krysa s mašličkou kolem krku pozorovala Elánia ze svého růžového polštářku pohledem plným podezření. „Wolfgang byl sadistický vrah, nevydařené dítě, které děsilo dokonce svou vlastní rodinu. Delfína… omlouvám se, Angua… se teď konečně uklidní. Je to velmi chytrá mladá dáma, ostatně to jsem si o ní myslela vždycky. To, že odsud odešla, bylo to nejlepší, co v životě udělala. Okolní temnota teď nebude tak hrůzostrašná. Svět bude mnohem lepší místo.“</p>
<p>„A já vám naservíroval Überwald?“ řekl Elánius.</p>
<p>„Nebuďte hloupý. Überwald je obrovský. Tohle je jen jedna jeho malá část a ta se teď bude měnit. Byl jste jako závan svěžího vzduchu.“</p>
<p>Lady Margolotta vytáhla z kabelky dlouhou špičku, nasadila do ní černou cigaretu a zapálila si.</p>
<p>„Stejně jako vy jsem našla určitou útěchu v jiném hříchu,“ prohlásila. „To je černé Skopání. Tenhle tabák se pěstuje v naprosté samotě, ochutnejte. V případě potřeby tím můžete impregnovat střechy. Myslím, že Igor si vyrábí doutníky tak, že si roluje listy na stehnech.“ Vyfoukla dlouhý tenký proud kouře. „No, každopádně na něčích stehnech. Samozřejmě je mi baronky líto. Pro vlkodlaka musí být velmi těžké, když si uvědomí, že vychovala obludu. Co se týče barona, tomu stačí dát kost a on si s ní vyhraje celé hodiny a bude šťastný jako štěně.“ Další proužek kouře. „Dejte na Anguu pozor. Šťastná rodinka nepatří u nemrtvých k nejoblíbenějším hrám.“</p>
<p>„To vy jste mu pomohla se vrátit! Stejně jako jste pomohla mně!“</p>
<p>„On by se byl stejně vrátil, i když asi později. Vrátil by se tehdy, když už byste ho třeba nečekali. Stohoval by Anguu jako rosomák. Myslím si, že je moc dobře, že ta věc skončila.“ Závojem kouře na Elánia vrhla obdivný pohled. „Když se rozzlobíte, jste skutečně dobrý, vaše vznešenosti. A dokážete si svůj hněv uschovat pro tu správnou chvíli.“</p>
<p>„Nemohla jste přece vědět, že ho porazím. Nechala jste mě tam venku ve sněhu. Neměl jsem jedinou zbraň!“</p>
<p>„Havelock Vetinari by do Überwaldu neposlal žádného hlupáka.“ Další kouř, v němž se roztetelil vzduch. „Musím říci, že rozhodně nejste hloupý.“</p>
<p>Elániovy oči se zúžily. „Potkala jste ho, že?“</p>
<p>„Ano“.</p>
<p>„A naučila ho všechno, co zná, že?“</p>
<p>Vyfoukla kouř nosními dírkami a vrhla na něj zářivý úsměv. „Promiňte, vy si vážně myslíte, že já učila jeho? Můj drahý pane… Pokud jde o to, co z tohohle všeho mám já…, přiznám, že se mi bude o něco lépe dýchat. Budu mít o něco větší vliv. Politika je mnohem zajímavější než krev, vaše vznešenosti. A taky mnohem zábavnější. Varujte se reformovaných upírů, pane - touha po krvi je pouze touha, a při troše péče a opatrnosti se dá odvést někam jinam. Überwald bude potřebovat politiky. Aha, už jsme tady,“ dodala, i když Elánius by byl přísahal, že ani nestočila pohled k oknu.</p>
<p>Dvířka se otevřela.</p>
<p>„Jestli je tady ještě můj Igor, řekněte mu, že ho čekám v Dolním městě. Bylo to velké potěšení se s vámi znovu sejít. Jsem si jista, že se opět setkáme. A vyřiďte mé nejupřímnější pozdravy lordu Vetinarimu.“</p>
<p>Dvířka za Elániem se zavřela. Kočár se rozjel.</p>
<p>Tiše sám pro sebe zaklel.</p>
<p>Vstupní hala vyslanectví byla plná Igorů. Několik z nich se při pohledu na něj dotklo na pozdrav svých ofin, nebo přesněji řečeno švů na čele. Nosili těžké kovové schránky různých velikostí, na nichž se tvořily ledové krystalky.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptal se. „To je Igorův pohřeb?“ Pak mu to došlo. „Oh bohové… to je dělení? Každý kousek na památku?“</p>
<p>„Thak nějhak bhy se tho dhalo říct, bháne, thak nějhak,“ řekl Igor. „Ale mhy si mhyslíme, že ukhládat těhla do zhemě je hrozhné phlýtvání. A vezhměte si ty čhervy a bůhví co.“ Poklepal na cínovou krabici, kterou nesl pod paží. „Thakhle bhude za chvihlku phrakticky celhý na žhivu,“ dodal vesele.</p>
<p>„Reinkarnace podle předem určeného plánu, co?“ usmál se Elánius mdle.</p>
<p>„Velmhi zhábavné, bháne,“ odpověděl Igor vážně. „Ale jhe fakthicky úžhasné, co všechnho lidhé bhotřebují. Shrdce, játhra, rhuce… Vedheme si sheznam akhutních bhřípadů. Už zhítra rháno bhude na světhě zhase o nhěkolik šťasthných lhidí vhíc, bháne.“</p>
<p>„A tyhle části na těch velmi šťastných lidech?“</p>
<p>„Sphrávně, bháne. Vidhím, že mháte hlavhu na sphrávném mhístě. A jedhnoho dne bhude mhít nějhaká ubhohá dhuše ošklivhý úrhaz hlavhy a -“ znovu poklepal na ojíněnou zinkovou krabici, „a co jhe dhoma, to se phočítá!“</p>
<p>Zamával Elániovi a Pleskot. „Ale theď už mhusím jhít, bháne. Sthrašně mhoc phráce, znháte tho.“</p>
<p>„To si dovedu představit,“ zabručel Elánius. Pomyslel si - sekera mých prapředků. Ty kousky se neustále obměňují, aleje to pořád Igor.</p>
<p>„Jsou to opravdu velmi nesobečtí lidé, pane,“ řekla Pleskot, když se poslední Igor odšoural. „Vykonají mnoho užitečné práce. Podívejte, vzali si dokonce jeho oblečení a boty, protože se mohou někomu hodit.“</p>
<p>„Já vím, já vím. Jenže -“</p>
<p>„Vím, co myslíte, pane. Všichni jsou v salonu. Lady Sibyla říkala, že se vrátíte. Říkala, že každý, kdo má v očích takový pohled, se musí vrátit.“</p>
<p>„Pojedeme všichni na korunovaci. Takže se s tím musíme smířit. Tohle jsou šaty, které budete mít na sobě, Pleskot?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Ale jsou to jen… obyčejné trpasličí šaty. Kalhoty… a tak dál.“</p>
<p>„To je pravda, pane.“</p>
<p>„Ale Sibyla říkala, že máte nějaké nádherné zelené šaty a přilbu s pery.“</p>
<p>„Mám, pane.“</p>
<p>„Můžete si obléci, co chcete, víte to, že?“</p>
<p>„Ano, pane. Ale já si pak vzpomněla na Cákryš. Taky jsem pozorovala krále, když s vámi hovořil a… Vím, že si mohu obléci, co budu chtíti pane. V tom je to. Ale nemusím si vzít ani ty šaty a neměla bych si je brát, protože ostatní si <emphasis>nepřejí, </emphasis>abych si je brala. A kromě toho, vypadám v nich jako nějaký pitomý salát.“</p>
<p>„Tak to už je na mě trochu příliš složité, Pleskot.“</p>
<p>„<emphasis>To </emphasis>bude asi tím, že je to spíš trpasličí věc, pane.“</p>
<p>Elánius otevřel dveře do salonu. „Je konec,“ oznámil.</p>
<p>„Ublížil jsi někomu jinému?“ podívala se na něj lady Sibyla.</p>
<p>„Jen Wolfgangovi.“</p>
<p>„Vrátí se,“ zavrtěla hlavou Angua.</p>
<p>„Nevrátí.“</p>
<p>„Zabil jste ho?“</p>
<p>„Ne, vyřídil. Vidím, že už jste na nohou, kapitáne.“</p>
<p>Karotka poněkud neohrabaně vstal a zasalutoval. „Promiňte, že jsem vám moc nepomohl, pane.“</p>
<p>„Vybral jste si prostě na poctivý boj nevhodnou chvíli. Je vám dobře natolik, abyste mohl jít s námi?“</p>
<p>„Ehm, mysleli jsme s Anguou, že bychom zůstali tady, pokud by vám to nevadilo, pane. Rádi bychom si několik věcí promysleli. A… hm… taky udělali.“</p>
<p>Byla to první korunovace, které se Elánius zúčastnil. Očekával, že to bude mnohem… podivnější, obklopené slávou.</p>
<p>Místo toho to bylo nudné, ale byla to alespoň nuda obrovská, nuda destilovaná a zušlechtěná během tisíců let, až se rozvinula do úctyhodné záře, stejně jakoby zářila i obyčejná hlína, kdybyste ji leštili dost dlouho. Byla to jednoduše řečeno nuda vykovaná do tvaru a lesku velkého obřadu.</p>
<p>Byl to také čas, který kladl velké nároky na kapacitu průměrného močového měchýře.</p>
<p>Množství trpaslíků předčítalo kusy z pradávných svitků. Bylo to něco, co znělo jako výňatky ze ságy Koboldů, a Elánius zoufale přemýšlel, jestli to náhodou není další opera. Naštěstí to za pouhou hodinu skončilo. Pak četli jiní trpaslíci z jiných svitků. V jednom okamžiku dostal král, který stál osamocen uprostřed sálu ve světle svíček, kožený sáček, malou hornickou sekerku a velký rubín. Elánius nepochopil, co to má znamenat, ale podle zvuků, které vydávali trpaslíci, bylo jasné, že každý z těchto předmětů měl pro tisícihlavý zástup v jeskyni veliký a uspokojivý význam. Tisícihlavý dav? Ne, v té jeskyni musely být desetitisíce trpaslíků, pomyslel si. Obrovské stěny jeskyně, každá římsa, každý výklenek, to všechno bylo plné trpaslíků. Možná, že jich bylo sto tisíc…</p>
<p>… A on, Elánius, stál v první řadě. Nikdo neřekl ani slovo. Jejich čtveřici sem prostě a jednoduše doprovodili a nechali je tady stát, i když mumlání kolemstojících dávalo tušit, že Navážkova přítomnost budí více než průměrnou pozornost. Všude okolo nich stáli starší, bohatě odění trpaslíci s dlouhými plnovousy.</p>
<p>Zdálo se, že tady někdo někoho něco učí. Elánius přemýšlel, komu je tahle lekce určena.</p>
<p>Nakonec byl přinesen Mazanec, malý a nevýrazný, ale přesto nesený čtyřiadvaceti trpaslíky na rozměrných nosítkách. Se zbožnou úctou byl pak položen na královský stolec.</p>
<p>Elánius cítil změnu v ovzduší obrovské jeskyně a znovu si pomyslel: neexistují kouzla, vy chudáci, neexistuje ani historie. Vsadil bych svůj plat, že ta zatracená věc byla odlita z gumové formy a vznikla ve stejné nádrži jako trvanlivé ochranné prostředky značky Primeros. Tady máte tu svoji proslulou svatou relikvii…</p>
<p>Další čtení, tentokrát mnohem kratší.</p>
<p>Pak se část trpaslíků stáhla od středu jeskyně ke stěnám, jak to jen šlo, a zanechala krále osamělého a drobného skoro jako Mazanec sám. Rozhlížel se kolem, a přestože bylo pochopitelně nemožné, aby v šeru a v mnohohlavém zástupu zahlédl Elánia, zdálo se, že jeho pohled na vteřinu spočinul na ankh-morporské skupince.</p>
<p>Pak král usedl.</p>
<p>Jeskyní se začal šířit vzdech. Byl hlasitější a hlasitější, stával se hurikánem, vytvořeným dechem národa. Odrážel se ozvěnou sem a tam mezi kamennými stěnami a nakonec pohltil všechny ostatní zvuky.</p>
<p>Elánius čekal, že Mazanec vybuchne, rozpadne se nebo se rozpálí do ruda. To je ale pěkná hloupost, říkala mu jedna část jeho myšlenek, vždyť je to padělek, nesmysl, něco, co bylo vyrobeno v Ankh-Morporku za peníze, něco, co už teď stálo několik životů, není to, <emphasis>nemůže </emphasis>to být pravé.</p>
<p>V hučícím vzduchu si však uvědomoval, že to pravé je, rozhodně pro všechny, kdož v to chtějí věřit, a to vírou tak silnou, že pravda už nebyla totéž co skutečnost… Věděl, že od této chvíle pro zítřek a mnoho dalších dnů je to pravý a nefalšovaný Mazanec.</p>
<p>Angua si všimla, že Karotka jde mnohem lépe, už když dorazili k lesu pod vodopádem, a že rýč, který nese přes rameno, pravděpodobně ani necítí. Všude ve sněhu byly vlčí stopy.</p>
<p>„Nezůstali tady,“ řekla, když procházeli mezi stromy. „Cítili všechno velmi ostře ve chvíli, kdy zemře?, ale… vlci upírají svůj zrak do budoucna. Nezkoušejí si věci pamatovat. Vlci se prostě neohlížejí.“</p>
<p>„Tak to jsou šťastní,“ řekl Karotka.</p>
<p>„Jsou spíš realističtí. Je to tím, že budoucnost zahrnuje příští jídlo a příští nebezpečí. Co ta tvoje ruka?“</p>
<p>„Mám pocit, jako kdyby byla nová.“ Na okraji říčky zanedlouho našli mrznoucí hromádku srsti. Karotka ji vytáhl z vody, výš na břehu z ní oklepal sníh a začal kopat jámu.</p>
<p>Po chvíli si sundal košili. Jizvy a škrábance pomalu bledly.</p>
<p>Angua si sedla, oči upírala přes vodu a poslouchala údery rýče a občasné Karotkovo zavrčení ve chvíli, kdy narazil na kořen stromu. Pak slyšela, jak Karotka něco tiše táhne po sněhu, nastala chvilka ticha a zazněl zvuk písku a kamení sypaných zpět do jámy.</p>
<p>„Chceš říct několik slov?“ řekl Karotka.</p>
<p>„Slyšel jsi včera v noci to vytí. Tak to dělají vlci,“ řekla Angua s pohledem stále ještě upřeným přes vodu. „Žádná jiná slova tady neexistují.“</p>
<p>„No, v tom případě možná chvilka ticha – “</p>
<p>Prudce se otočila. „Karotko! Cožpak si opravdu <emphasis>nepamatuješ </emphasis>minulou noc? Cožpak jsi nepřemýšlel, co všecko by se ze mne mohlo stát? Nedělal sis starosti o budoucnost?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„A k čertu proč ne?“</p>
<p>„Zatím se nic nestalo. Neměli bychom se vrátit? Brzo bude tma.“</p>
<p>„A co zítra?“</p>
<p>„Byl bych rád, kdyby ses vrátila do Ankh-Morporku.“</p>
<p>„A proč? Nic mě tam nečeká.“</p>
<p>Karotka upravoval zem na hrobě. „A tady tě snad něco čeká?“ zeptal se. „A kromě toho, já -“</p>
<p>Neodvažuj se ta slova říci, pomyslela si Angua. Ne v této chvíli.</p>
<p>A v té chvíli si oba uvědomili přítomnost vlků. Zvířata se plížila mezi stromy, tmavé stíny v podvečerním šeru.</p>
<p>„Jsou na lovu,“ řekla Angua a uchopila Karotku ,za ruku.</p>
<p>„Nelam si s tím hlavu. Nikdy na člověka neútočí bezdůvodně.“</p>
<p>„Karotko?“</p>
<p>„Ano?“ Vlci se přibližovali.</p>
<p><emphasis>„Já nejsem člověk!</emphasis>“</p>
<p>„Ale včera večer -“</p>
<p>„To bylo jiné. Pamatovali si Gavina. Teď jsem pro ně jenom obyčejný vlkodlak…“</p>
<p>Pozorovala, jak se obrátil k přibližujícím se vlkům. Srst se jim ježila v zátylcích. Tiše vrčeli. Přibližovali se podivným šikmým krokem, jako každý, jehož nenávist tak tak překonává strach. Dalo se čekat, že každým okamžikem rovnováha mezi nenávistí a strachem povolí a nenávist nabyde vrchu. Pak dostanou věci rychlý spád a zakrátko bude po všem.</p>
<p>Najednou se vzduchem mihlo tělo, a byl to Karotka, kdo skočil. Chytil vůdčího vlka za krk a za ocas a držel ho bez ohledu na to, že se zvíře bránilo a prskalo. Vlkovy zoufalé pokusy uniknout měly jediný výsledek, a to ten, že zvíře běhalo v kruhu, v jehož středu stál Karotka, zatímco ostatní vlci stáli okolo. Když pak vlk zakopl, Karotka se mu zakousl do týla. Zvíře zaječelo.</p>
<p>Karotka ho pustil a vstal. Rozhlédl se po kruhu vlků. Pomalu před jeho pohledem ustupovali.</p>
<p>„No?“ řekl.</p>
<p>Vlk stáhl ocas mezi nohy a dal se na spěšný ústup, i když se pořád ještě zdálo, jako by byl s Karotkou spojen neviditelným vláknem.</p>
<p>„Anguo?“ řekl Karotka, který vlka neustále pozorně sledoval.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Umíš mluvit vlčí řečí? Myslím v téhle své podobně?“</p>
<p>„Trochu ano. Podívej, jak si věděl, co máš udělat?“</p>
<p>„Ale, tak trochu jsem pozoroval zvířata,“ řekl Karotka, jako kdyby to bylo dostatečné vysvětlení. „Prosím, řekni jim…, že jestli teď odejdou, tak že jim nic neudělám.“</p>
<p>Podařilo se jí vyštěkat těch několik slov. Všechno se to změnilo za pouhých pár vteřin. Teď psal scénář Karotka.</p>
<p>„A teď jim řekni, že i když teď odcházím, mohl bych se vrátit. Jak se jmenuje tenhle?“ ukázal na sklíčeného vlka.</p>
<p>„Jmenuje se Požírá zkažené maso,“ zašeptala Angua. „Byl… je vůdce smečky, teď, když tady není Gavin.“</p>
<p>„Tak mu řekni, že jsem docela spokojen s tím, že je vůdcem, právě on. Jen jim to řekni.“</p>
<p>Napjatě ji pozorovali. Věděla, že dokážou myslet. On porazil jejich vůdce. Tím bylo všechno vyřízeno. Vlci nemají příliš velkou myšlenkovou kapacitu a také se nezatěžují nejistotou. Pochybnosti pro ně byly zbytečným luxusem, určeným pouze pro takové tvory, které nedělilo od hladu pouhé jedno jediné jídlo.</p>
<p>V jejich vědomích stále ještě zůstávalo prázdné místo ve tvaru Gavina a Karotka ho klidně vyplnil. Samozřejmě, nebude to trvat dlouho. Ale ani nemusí. On vždycky, ale opravdu vždycky, najde nějaký způsob, jak to udělat, pomyslela si Angua. On o tom nepřemýšlí, nekombinuje, prostě a jednoduše vklouzne do situace. Zachránila jsem ho, protože se nedokázal zachránit sám. A Gavin ho zachránil…, protože… k tomu měl nějaký důvod… a já jsem si téměř jistá, že Karotka neví, jak by si kolem sebe ovinul svět. Tím jsem si téměř jistá. Je hodný a laskavý a narodil se proto, aby byl králem nějakého prastarého druhu, který má ve znaku dubové listy a vládne ze svého stolce pod velikým stromem, a přestože se o to pokouší, nikdy se mu v hlavě neobjeví jediná zlá myšlenka.</p>
<p>Jsem si skoro jistá.</p>
<p>„Pojďme,“ řekl Karotka. „Korunovace už brzo skončí a.já bych nechtěl, aby si o nás pan Elánius dělal starosti.“</p>
<p>„Karotko! Musím se tě na něco zeptat.“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Mohlo se to stát mně! Napadlo tě vůbec něco takového, vždyť to byl konec konců můj bratr. Jsme vlastně dvě věci v jednom a tomtéž světě a nikdy nedokážeme být tak docela jednou jedinou… Víš, nepatříme právě k těm nejstabilnějším tvorům.“</p>
<p>„Zlato i bláto pocházejí z téže šachty,“ řekl Karotka.</p>
<p>„To je jen takové trpasličí přísloví!“</p>
<p>„Aleje pravdivé. Ty přece nejsi on.“</p>
<p>„No, kdyby se to stalo… kdyby… Udělal bys to, co udělal Elánius? Karotko? Byl bys to ty, kdo by pozvedl svou zbraň a vydal se po mé stopě? Vím, že mi nebudeš lhát. Musím to vědět. Byl bys to ty?“</p>
<p>Z okolních stromů sklouzlo trochu sněhu. Vlci z povzdálí přihlíželi. Karotka zvedl na okamžik oči k šedé obloze a pak přikývl.</p>
<p>„Ano, byl bych to já.“</p>
<p>S úlevou si povzdechla. „Slibuješ?“</p>
<p>Elánius až užasl nad tím, jak rychle se korunovace změnila v pracovní den. Ozývaly se hlasy troubících rohů, všeobecný šum zástupu a nenápadně, ale velmi rychle se vytvořila fronta před králem.</p>
<p>„Vždyť mu nedali čas, ani aby si odskočil!“ prohlásila lady Sibyla, když se vydali směrem k východu.</p>
<p>„Naši králové jsou… pracující králové,“ odvětila Pleskot a Elánius v jejím hlase zaslechl pýchu. „Ale dnes je den, kdy je král ochoten vyslechnout prosby a odměňuje zásluhy.“</p>
<p>Odcházející hlouček dohonil jakýsi trpaslík a velmi uctivě zatahal Elánia za kabát.</p>
<p>„Přeje si vás vidět král, vaše excelence,“ prohlásil.</p>
<p>„Ale podívejte se na tu strašlivou frontu!“</p>
<p>„Nicméně,“ trpaslík si zdvořile odkašlal, „král si vás přeje vidět hned. Všechny.“</p>
<p>Vedl je do čela fronty. Elánius cítil, jak se mu do zátylku zavrtávají desítky očí.</p>
<p>Když se ankh-morporská společnost přiblížila k trůnu, propustil král posledního prosebníka vladařským kývnutím a čekal, až byla skupinka přivedena do čela fronty, kde nahradila, trpaslíka s plnovousem po kolena, který odcházel s hlubokými poklonami.</p>
<p>Král na ně chvíli upíral pohled, ale pak se vzpamatoval jeho vnitřní registrační systém a vyplivl děrný štítek.</p>
<p>„Ach, to jste tedy vy, a jako noví,“ usmál se. „Poslyšte, co jsem to vlastně…? Aha, už vím! Lady Sibylo?“</p>
<p>Lady Sibyla vysekla velkou dvorskou poklonu.</p>
<p>„V podobných případech dáváme klasické prsteny,“ prohlásil král. „Mezi námi, mnoho trpaslíků je považuje za něco jako… sůl do koupele, chápete? Ale já si myslím, že je to stále ještě docela vítaný dárek, takže tohle, lady Sibylo, je, abychom tak řekli, záruka věcí příštích.“</p>
<p>Byl to tenký stříbrný kroužek. Elánius užasl nad takovou lakomostí, ale Sibyla by dokázala přijmout vznešeně i svazek chcíplých krys.</p>
<p>„Och, to je ale opravdu úžas-“</p>
<p>„Normálně dáváme prsteny zlaté,“ pokračoval král „Jsou velmi populární, a co víc, můžete o nich samozřejmě i zpívat. Ale tenhle má… velmi zvláštní cenu. Je to první stříbro, které bylo v Überwaldu vydolováno po mnoha stech letech.“</p>
<p>„Myslel jsem, že u vás máte zákon, který zakazuje -“ začal Elánius.</p>
<p>„Přikázal jsem včera v noci, aby byly doly znovu otevřeny,“ oznámil jim král s příjemným úsměvem. „Zdá se, že je na to právě vhodný čas. Již brzo budeme mít rudu na prodej, vaše vznešenosti, ale mám jednu podmínku. Byl bych vám velmi vděčný, kdyby se lady Sibyla neúčastnila jednání o prodeji, protože ta by byla schopná přivést nás na buben. Jak vidím, slečna Pleskot nás dnes neobdařila žádným z posledních výkřiků módy.“</p>
<p>Pleskot na něj nechápavě zírala.</p>
<p>„Dnes na sobě nemáte šaty,“ upřesnil král.</p>
<p>„Ne, Sire.“</p>
<p>„Ale i tak, pokud si dobře všímám, vidím tu a tam nenápadný dotek líčidel a rtěnky.“</p>
<p>„Ano, Sire,“ zasípala Pleskot, která zažila takový šok, že jí málem způsobil smrt.</p>
<p>„To je velmi milé. Bylo by od vás laskavé, kdybyste mi mohla poskytnout jméno své módní firmy,“ pokračoval král. „Možná že bych pro ni měl během času také nějakou práci. Přemýšlel jsem dlouho a těžce -“</p>
<p>Elánius zamrkal. Pleskot zbledla jako stěna. Slyšel to ještě někdo jiný? A slyšel to vlastně on?</p>
<p>Sibyla ho nenápadně strčila loktem do žeber. „Máš pusu dokořán, Same,“ zašeptala.</p>
<p>Takže to opravdu slyšel…</p>
<p>Pak slyšel králův hlas, jak pokračuje: „- a váček zlata je vždycky příjemná věc.“ Pleskot od něj stále ještě nedokázala odtrhnout pohled.</p>
<p>Elánius jí jemně zatřásl ramenem.</p>
<p>„Dí- díky, Sire.“</p>
<p>Král natáhl ruku. Elánius znovu nenápadně zatřásl Pleskot. Naprosto hypnotizována natáhla i ona ruku. Král ji uchopil a krátce s ní potřásl.</p>
<p>Kolem Elánia zašuměl šokovaný šepot. Král potřásl rukou trpaslíkovi, který o sobě nezastřeně prohlásil, že je <emphasis>ženou…</emphasis></p>
<p>„Takže nám zbývá… Navážka,“ řekl král. „Co by měl dát trpaslík trollovi, je samozřejmě velká hádanka, ale pak mě napadlo, že vám dám to, co bych dal trpaslíkovi. To znamená váček zlata, ať už se rozhodnete využít ho jakkoliv a -“</p>
<p>Král vstal a natáhl k Navážkovi ruku.</p>
<p>Trollové a trpaslíci ve vzdálenějších oblastech Überwaldu spolu stále ještě bojovali, to Elánius věděl. Jinde vládlo přinejmenším podivné příměří nebo onen druh chatrného míru, který zažijete, když obě strany horečně přezbrojují.</p>
<p>Šepot utichl. Hrobové ticho se začalo šířit jeskyní ve stále se rozšiřujících kruzích.</p>
<p>Navážka zamrkal. Pak velice opatrně uchopil královu ruku a pokoušel seji nerozmačkat.</p>
<p>Šepot znovu začal. A jak Elánius věděl, tentokrát se bude šířit celé míle. Napadlo ho, že tím dvojím potřesením rukou vykonal tenhle postarší bělovousý trpaslík mnohem víc, než by dosáhl tucet důmyslných spiknutí. V době kdy tyhle vlnky dorazí k okrajům Überwaldu, budou z nich příbojové vlny. V porovnání s tím není třicet mužů a pes vůbec ničím.</p>
<p>„Hmm?“ zabručel zamyšlený Elánius.</p>
<p>„Ptal jsem se, co by mohl král dát Elániovi?“ opakoval král.</p>
<p>„Ehm, myslím, že nic,“ odpověděl Elánius nepřítomně. Dvojí potřesení rukou! Tiše a nenápadně, se skromným úsměvem, obrátil král všechny trpasličí zvyky vzhůru nohama. A zároveň to udělal tak jemně a šikovně, že se o tom budou ještě celé dlouhé roky dohadovat…</p>
<p>„Same!“ vyštěkla na něj Sibyla.</p>
<p>„Dobrá, v tom případě věnuji něco vašim potomkům,“ řekl král, očividně nevyveden z míry. Sloužící mu přinesli dlouhou plochou krabici. Otevřel ji a objevila se trpasličí sekyra, jejíž zbrusu nový kov se jasně leskl na černém vyložení.</p>
<p>„Tahle zbraň se časem stane sekyrou něčího dědečka,“ řekl král. „A bezpochyby po mnoha letech bude potřebovat novou rukojeť a novou čepel a po několika staletích se její tvar změní podle módy, ale vždycky to bude, co do každé podrobnosti a významu, ta sekyra, kterou jsem vám dal dnes. A protože se bude s časem měnit, bude vždycky ostrá. I v ní je totiž zrno pravdy, abyste věděl. Setkání s vámi pro mě bylo nesmírným potěšením. Přeji vám šťastnou cestu domů, vaše excelence.“</p>
<p>Celou cestu kočárem zpět na velvyslanectví čtveřice mlčela. Pak se ozvala Pleskot: „Král řekl -“</p>
<p>„Já jsem to slyšel,“ řekl Elánius.</p>
<p>„To bylo totéž, jako kdyby on řekl, že je ona.“</p>
<p>„Věci se začnou měnit,“ přidala se lady Sibyla. „To je to, co chtěl král říct.“</p>
<p>„V životě jsem si nepotřásl rukou s žádným králem,“ hlaholil Navážka. „Jo, a když o tom tak mluvim, tak ani s žádným trpaslíkem.“</p>
<p>„Pamatuju si, že sis několikrát potřásl rukou se mnou,“ prohlásila Pleskot.</p>
<p>„Policajti se nepočítaj,“ odvětil Navážka pevně. „Policajt je policajt.“</p>
<p>„Přemýšlím, jestli se kvůli tomu něco změní?“ řekla lady Sibyla.</p>
<p>Elánius se díval z okna. Lidé se díky tomu budou pravděpodobně cítit mnohem líp, ale trollové a trpaslíci mezi sebou válčí celá staletí. Na to, aby se jejich spor skončil, bude zapotřebí mnohem víc než obyčejného potřesení rukou. To byl jen takový symbol. .</p>
<p>Na druhé straně… svět se nedal dojmout ani hrdiny, ani zlosyny, dokonce ani policisty ne. Ale možná, že se dá pohnout symboly. Elánius věděl jednu věc, a sice to, že se nemůžete pokoušet vytvořit velké věci jako mír a štěstí na světě, ale můžete se pokusit dosáhnout nějakého malého cíle, který ten svět alespoň trošičku vylepší.</p>
<p>Jako třeba někoho zastřelit.</p>
<p>„Chtěla jsem ti říci, Pleskot, že to od tebe bylo velmi laskavé, když ses rozhodla dělat společnost té nešťastné Cákryš.“</p>
<p>„Ta by mě klidně nechala napospas vlkodlakům,“ řekl Elánius. Cítil, že tohle říci musí.</p>
<p>„Ano, samozřejmě. Ale… bylo to stejně laskavé,“ řekla Sibyla.</p>
<p>Pleskot sklopila oči a pozorovala vlastní nohy, zatímco se vyhýbala pohledu lady Sibyly. Pak si nervózně odkašlala a vytáhla z rukávu malý kousek papíru, který bez jediného slova podala Elániovi.</p>
<p>Rozbalil jej.</p>
<p>„Dala vám tahle jména?“ řekl. „Někteří z nich jsou velmi vážení ankh-morporští trpaslíci…“</p>
<p>„Je to tak, pane,“ přikývla Pleskot. Znovu si odkašlala. „Věděla jsem, že si bude chtít s někým popovídat a, ehm, navrhla jsem několik věcí, o kterých by povídat mohla. Omlouvám se, lady Sibylo. Je velmi těžké přestat být policajtem.“</p>
<p>„Na to už jsem přišla dávno,“ přikývla chápavě Sibyla.</p>
<p>„A víte co,“ řekl Elánius, aby přerušil hluboké ticho, „když vyrazíme hned zítra ráno za úsvitu, budeme mít průsmyky do slunce západu za zády.“</p>
<p>A byla to pohodlná noc, kdesi v hloubi mezi péřovou matrací a mohutnou peřinou. Elánius se několikrát probudil, protože měl dojem, že slyší hlasy. Pak se opět ponořil do té úžasné hebkosti a snil o teplém sněhu.</p>
<p>Probudil ho Navážka. „Svítá, pane.“</p>
<p>„Hmmmm?“</p>
<p>„A je tady Igor a… nějaký mladík a čekají v hale,“ hlásil Navážka. „Má džbán plný nosů a králíka porostlého ušima.“</p>
<p>Elánius se pokusil znovu usnout. Pak se ale náhle vztyčil.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Je celý pokrytý ušima, pane. Měl byste raději jít a podívat se na toho králíka sám,“ popotáhl troll.</p>
<p>Elánius nechal Sibylu tiše oddechovat v hlubokém spánku, sám si natáhl župan a bosý vyšel do mrznoucí haly.</p>
<p>Uprostřed podlahy stál a čekal Igor. Elánius si konečně vytvořil systém, podle něhož dokázal Igory rozeznávat od sebe[*], a zjistil, že tohle je nějaký nový. S ním byl druhý, mnohem mladší…, snad muž, snad chlapec, pravděpodobně ve věku kolem dvacítky, alespoň v některých svých částech, ale i u něj už jizvy a švy naznačovaly, že má sklony k vlastnímu vylepšování, což byla firemní značka každého dobrého Igora. Zdálo se, že jediné, co nedokážou, je podívat se oběma očima jedním směrem.</p>
<p>„Vhaše excelhence?“</p>
<p>„Vy jste Igor, mám pravdu?“</p>
<p>„Skhvělá dhedukce, bháne. My jshme se jehště nesehtkali, ale já phracuji pro doktora Thaumika na dhruhé sthraně horhy a thohle je můj shyn Ighor.“ Pak pleskl mladíka po týlu hlavy. „Řhekni dhobrý dhen jheho exhcelhenci, Igore!“</p>
<p>„Jhá na šhlechtu nevěřím,“ prohlásil mladý Igor zasmušile. „A taky nebhudu žádnému čhlověku říkhat bháne.“</p>
<p>„Vidhíte?“ zamračil se jeho otec. „Je mi to lítho, vaše vzhnešhenosti, ale to je ta mhladá genherace. Dhoufám, že pro něj najdete v thom vašem velkhém městě nějhakou phráci, phrotože v celém Ůberhwaldu ho nikhdo nezhaměstná. Ale jhe to vhelmi schopný chirurg, i khdyž má jhisté legrační náphady. Rhuce má thotiž po svém dědečkovi, abhyste vhěděl.“</p>
<p>„Ano, vidím ty jizvy!“ přikývl Elánius.</p>
<p>„Měl ten mhizera ale šthěstí, měl jshem je bhůvodně zdhědit já, ale on už byl dhost stharý na to, aby se přihláshil do thomboly.“</p>
<p>„Chtěl by ses přidat k hlídce, Igore?“ zeptal se Elánius.</p>
<p>„Ano, pane. Věřím, že bhudoucnost leží v Ankh-Morporku.“</p>
<p>Jeho otec se naklonil blíže k Elániovi. „Nechthěl jshem mhluvit o tom, že si čhástečně vyhlepšil řeč, bháne,“ zašeptal. „Samhozřejmě thady mu to mhají za zlé, něktheří Ighorové mu nehmohou přijhít na jmhéno, ale jshem si jhistý, že lhidé v Ankh-Mhorkporku na něj bhudou hodhní.“</p>
<p>„Ale jistě, to je samozřejmé,“ přikyvoval Elánius, zatímco vytáhl kapesník a s nepřítomným výrazem si osušoval ucho. „A, hm, ten králík?“</p>
<p>„To je Tajemník, shýre,“ odpověděl mladý Igor.</p>
<p>„Skvělé jméno. Skvělé. A proto má lidské uši po celých zádech?“</p>
<p>„Takový mladický expheriment, shýre.“</p>
<p>„A co ty nosy?“ Bylo jich přinejmenším tucet a Igor si je nesl v zavařovací sklenici se šroubovacím víčkem. Byly to… prostě obyčejné nosy. Nezdálo se, že by je někomu uřízli, alespoň tak to Elániovi nepřipadalo. Měly malé nožičky a poskakovaly rozpustile nahoru a dolů ve sklenici jako štěňata ve výkladní skříni obchodu se zvířaty. Měl dojem, že slyší slaboučké pískání a odfrkování.</p>
<p>„To je hudba budoucnosti, shýre,“ prohlásil mladý Igor. „Pěstuju je ve speciálních kádích. Už umím i oči a prsty!“</p>
<p>„Ale vždyť mají malé nožičky!“</p>
<p>„O to nic, pane, ty několik hodin po tom, co jsou přišity, uschnou a upadnou. A kdybyste viděl, jak moc chtějí <emphasis>být </emphasis>ty moje nosy užitečné! Bioumění pro příští století, shýre. Žádné řezání ze starých těl, která už dávno vyšla z módy-“</p>
<p>Jeho otec ho znovu popleskal po týle. „Vhidíte ho? Vhidíte? Kde to má jakhý shmysl? Je to uhličník! Dhoufám, že už si s ním nějhak bhoradíte, bháne, brhotože já už jhsem to vzdhal! Nesthojí ani za zhlámanou grhešli, jak my říkháme!“</p>
<p>Elánius si povzdechl. Bylo však pravda, že ztráta malých kousků byla při práci Hlídky na denním pořádku a ten hoch byl, dělej co dělej, přece jen Igor. Bylo by něco jiného, kdyby i v Hlídce sloužili samí normální lidé. Mohl si klidně dovolit přivést do jejich řad chovatele nosů, když tak získal jistotu, že chirurgie při nápravě drobných zranění už nebude zahrnovat spoustu křiku a kbelíky roztopeného dehtu.</p>
<p>Ukázal na krabici vedle mladíka. Ta vrčela a kývala se ze strany na stranu.</p>
<p>„Nemáte s sebou ještě psa, nebo ano?“ prohlásil a pokusil se, aby to znělo jako vtip.</p>
<p>„To jsou moje rajčata,“ odpověděl klidně mladý Igor. „Je to triumf moderní ighorie. Úžasně rostou.“</p>
<p>„Ale jhenom bhrotože zhuřivě úthočí na khaždou jinhou zheleninu!“ žaloval jeho otec. „Ale jhednu věc thomu mládhenci mhusím přizhnat, bháne. V živhotě jshem nephoznal nikhoho, kdo umí tak drhobně a úprhavně šít.“</p>
<p>„Výborně, výborně, zdá se, že je to přesně takový člověk, jakého jsem hledal,“ usmál se.Elánius. „Nebo se mu přinejmenším hodně blíží. Sedněte si, mladíku. Teď jen doufám, že v kočárech bude nějaké volné místo…“</p>
<p>Otevřely se dveře do dvora a dovnitř vlétl obláček sněhových vloček a Karotka, který zadupal nohama.</p>
<p>Přes noc napadl nějaký sníh, ale zdá se, že cesty jsou sjízdné,“ hlásil. „Ale všude se říká, že dnes v noci přijde opravdová sněhová vánice, takže bychom přece jen měli… Dobré ráno, pane.“</p>
<p>„Cítíte se natolik v pořádku, abyste mohl cestovat?“ podíval se na něj Elánius.</p>
<p>„Cítíme se na to oba,“ hlásila Angua. Přešla halu a postavila se vedle Karotky.</p>
<p>A znovu si Elánius uvědomil množství slov, která neslyší. Moudrý muž se však v podobných situacích nevyptává. Kromě toho Elánius cítil, jak ho začínají studit nohy.</p>
<p>Rozhodl se. „Půjčte mi svůj poznámkový blok, kapitáne,“ požádal.</p>
<p>Pozorovali, jak píše několik řádků. „Zastavte se u signalizační věže a pošlete zprávu do Dvora,“ řekl a podal papír Karotkovi. „Oznamte jim, že jste na cestě. Vezměte s sebou tuhle mladého Igora a ukažte mu, jak se má zabydlet, ano? A podejte hlášení jeho lordstvu.“</p>
<p>„Promiňte… promiňte, pane, ale vy s námi nepojedete?“ podíval se na něj Karotka.</p>
<p>„Její excelence a já si najmeme nějaký jiný kočár,“ odpověděl Elánius. „Nebo si koupíme saně. To je velmi pohodlná věc, saně. A pojedeme… prostě pojedeme trošku pomaleji. Budeme se kochat krajinou. Užijeme si cestu. Chápete?“</p>
<p>Viděl Anguin chápavý úsměv a přemýšlel, zda se jí Sibyla svěřila.</p>
<p>„Naprosto, pane,“ odpověděl Karotka.</p>
<p>„Ach, a ještě jednu věc, zajděte do firmy Burleigh a Silnoruka a objednejte pár tuctů toho nejlepšího, co mají v katalogu z malých ručních zbraní, a pošlete je nejbližším poštovním dostavníkem do Bjonku k rukám a osobní potřebě kapitána Tetínka.“</p>
<p>„Účet za poštovní kočár ale bude velmi drahý, pane…“ začal Karotka.</p>
<p>„Tohle jsem od vás slyšet nechtěl, kapitáne. Chtěl jsem slyšet ,provedu, pane’.“</p>
<p>„Provedu, pane.“</p>
<p>„A poptejte se u brány na tři… staré panny, tři sestry, které žijí ve velkém domě nedaleko odsud. Mají višňový sad a snad nějakého strýčka Váňu. Zjistěte jejich adresu, a až budete doma, zašlete jim tři lístky na dostavník Bjonk-Ankh-Morpork.“</p>
<p>„Rozumím, pane.“</p>
<p>„Skvěle. Přeji vám bezpečnou a příjemnou cestu. Uvidíme se během týdne. Nebo dvou. Maximálně tří. Jasné?“</p>
<p>O pět minut později stál celý roztřesený na schodech a pozoroval, jak dostavník mizí v chladném a jiskrném ránu.</p>
<p>Ucítil sice něco jako výčitky svědomí, ale pokud něco věděl o výčitkách, tak tyhle byly více než krotké. Skoro celý život věnoval každý svůj den Hlídce, a teď přišel čas, aby sám sobě věnoval alespoň týden. Nebo dva. Maximálně tři. Právě teď před sebou viděl budoucnost, což bylo víc, než měl kdykoliv předtím.</p>
<p>Zamkl dveře a vrátil se zpět do postele.</p>
<p>Za bezmračného, jasného dne by mohl pozorovatel se správného místa v horách Beraní hlavy vidět velmi daleko do Plání.</p>
<p>Trpaslíci spoutali horské potoky a vytvořili systém plavebních komor a zdymadel, vodní výtah, který se zvedal z travnatých plání mnoho kilometrů vzhůru, za jehož použití neúčtovali jen tučný penny, ale dokonce více než tučný tolar. Loďky neustále stoupaly a klesaly, začínaly a končily svou pouť na řece Smarlu, u větších měst plání. Jejich nákladem bylo uhlí, železná ruda, šamot, surová melasa[*] a tuk, ty nevýrazné ingredience pudinku civilizace.</p>
<p>V ostrém čistém vzduchu to trvalo několik dnů, než jste je ztratili z dohledu. Za jasného dne jste mohli vidět příští úterý.</p>
<p>Kapitán jedné z bárek, který čekal v horní propusti na další cestu, šel vyhodit starý obsah své čajové konvice přes lodní zábradlí a uviděl na zasněženém břehu sedět malého pejska. Zvířátko sedělo a zoufale prosilo předními tlapkami.</p>
<p>Už už se obrátil, aby se vrátil do kajuty, když si najednou pomyslel: jaký roztomilý malý pejsek.</p>
<p>Byla to <emphasis>tak jasná </emphasis>myšlenka, že nebýt široko daleko sám, byl by skoro řekl, zeji slyšel. A psi samozřejmě nemluví.</p>
<p>Pak sám sebe slyšel, jak si myslí: Ten malý pejsek by mohl být velmi užitečný, protože by mohl hubit krysy, které by jinak jistě poškodily lodní náklad.</p>
<p>Došel k názoru, že to <emphasis>musela </emphasis>být jeho myšlenka. Nikde nebylo živé duše a psi přece nemluví.</p>
<p>Nahlas řekl: „Ale krysy přece uhlí nežerou, co?“</p>
<p>Další jeho myšlenka, jasná jako den, byla: „No jo, ale nikdy nevíš, kdy se jim to zachce zkusit, ne?</p>
<p>A stejně, podívej, jaký je to roztomilý malý pejsek, už celé dny tady živoří v tom hlubokém sněhu, brr, vidíš, a nikdo se o něj nestará.“</p>
<p>Kapitán bárky se vzdal. Žádný člověk se nevydrží dlouho přít sám se sebou.</p>
<p>O deset minut později už bárka začala svůj dlouhý sestup k Pláním. Malý pejsek seděl na přídi a užíval si svěžího větru.</p>
<p>Celkem vzato, pomyslel si Gaspoda, vždycky bylo lepší dívat se spíše do budoucnosti.</p>
<p>Noby Nóblhóch se opřel v závětří budovy Hlídky a právě se zachmuřeným výrazem nastavil ruce nad barel, když se nad ním vztyčil mohutný stín.</p>
<p>„Co to děláš, Noby?“ ozval se Karotkův hlas.</p>
<p>„He? <emphasis>Kapitáne?</emphasis>“</p>
<p>„U brány nikdo není, nezahlédl jsem jedinou hlídku. Copak jste nedostali mou zprávu? Co se to tady děje?“</p>
<p>Noby si olízl rty. „No-ó,“ začal zeširoka. „Ona totiž… totiž v tohle okamžiku Hlídka… neexistuje.</p>
<p>Rozhodně ne taková, co by stála za řeč.“ Zamrkal. Pak uviděl za Karotkou i Anguu. „Ehm, pan Elánius přijel s vámi?“</p>
<p>„Co se to <emphasis>děje, </emphasis>Noby?“</p>
<p>„No, vidíte… Fred tak jako… a pak ho vzaly všechny možný ty… a najednou začal dělat…, takže my jsme… a nevylezl a nevylezl…, takže my zase… á on zatloukl dveře… a paní Tračníková přišla a řvala na něj štěrbinou na dopisy… a tak se většina mládenců rozešla a našla si jiný zaměstnání…, takže teď smě tady akorát já, Dorfl, Reginald, Myčák, to jako Postihnout, a my se tady střídáme a strkáme mu tam nějaký jídlo tou škvírou na dopisy… a to je… asi všechno, fakticky…“</p>
<p>„Mohl bys nám to povědět ještě jednou a doplnit všechny ty pauzy?“ zavrtěl hlavou Karotka.</p>
<p>To trvalo podstatně déle. Pořád ještě v tom byly pauzy. Karotka Nobyho přinutil, aby je vyplnil.</p>
<p>„Aha,“ protáhl nakonec.</p>
<p>„Pan Elánius se z toho zcvokne, co?“ zeptal se Noby se zkroušeným výrazem.</p>
<p>„O pana Elánia bych si na tvém místě nedělala starosti,“ vmísila se do řeči Angua. „Rozhodně ne v téhle chvíli.“</p>
<p>Karotka se podíval na hlavní dveře. Byly z masivního dubu. V oknech byly bytelné mříže.</p>
<p>„Běž a přiveď policistu Dorfla, Noby,“ řekl.</p>
<p>O deset minut později měla budova Hlídky zbrusu nový vchod. Karotka překročil trosky a vydal se po schodech vzhůru.</p>
<p>Ve své kanceláři seděl Fred Tračník schoulený na židli a upřeně zíral na jedinou osamělou kostku cukru.</p>
<p>„Buď opatrný,“ varovala Karotku Angua. „Může být ve velmi křehkém nervovém stavu.“</p>
<p>„To je velmi pravděpodobné,“ přikývl Karotka. Naklonil se k nehybné postavě a zašeptal: „Frede?“</p>
<p>„Hmm?“ zabručel Tračník.</p>
<p>„<emphasis>Tak, seržante vztýýk! Ubližuju vám? To se ani nedivím, protože vám stojím na vousech! Máte pět minut na to, abyste se umyl a oholil a byl zpět se zářícím ranním ksichtem! Vztýýk! Do umývárny! Če-léé-m vzad! Poklus-éém klus! Á raz-dva, raz-dva, raz-dva…</emphasis>“</p>
<p>Angua měla dojem, že na tom, co následovalo, neměl Alfréd Tračník snad s výjimkou uší ten nejmenší podíl. Alfréd Tračník se skutečně postavil <emphasis>do pozoru, </emphasis>provedl dokonalé čelem vzad a vyrazil ze dveří.</p>
<p>Karotka se obrátil k Nobymu. „To platí i pro vás, desátníku!“</p>
<p>Noby, který se ještě šokem celý třásl, zasalutoval oběma rukama současně a rozeběhl se za Tračníkem.</p>
<p>Karotka přešel ke krbu a prohrábl pohrabáčem hromadu popela. „No nazdar,“ prohlásil.</p>
<p>„Všechno spálené?“ zeptala se Angua.</p>
<p>„Obávám se, že ano.“</p>
<p>„Na to, jestli nám chybí něco důležitého, přijdeme, až to začne smrdět,“ ušklíbl se Karotka.</p>
<p>Objevili se Tračník s Nóblhóchem, zadýchání a růžoví. Tračník měl na několika místech obličeje, kde se holil příliš horlivě, nalepeny malé kousky ubrousku, ale rozhodně vypadal mnohem lépe. Byl z něj znovu seržant. Někdo mu opět dával rozkazy.</p>
<p>Mozek se mu dal do pohybu. Svět se obrátil tou správnou stranou nahoru.</p>
<p>„Frede?“ řekl Karotka.</p>
<p>„Pane!“</p>
<p>„Na rameni máš asi kus ptačího trusu.“</p>
<p>„O to se postarám, pane!“ prohlásil Noby a ukročil stranou. Pak vytáhl z kapsy kapesník, plivl na něj a spěšně setřel Tračníkovi z ramen jeho dočasné značení. „Už je to pryč, pane.“</p>
<p>„Dobrá práce!“ přikývl Karotka.</p>
<p>Vstal a došel k oknu. Nenabízelo mu nijak zvláštní výhled. On z něj však vyhlížel, jako kdyby dokázal dohlédnout až na konec světa.</p>
<p>Tračník s Nobym začali nervózně přešlapovat. Právě teď se jim ticho nezamlouvalo. Když pak Karotka promluvil, zamrkali oba, jako kdyby je někdo udeřil do tváře vlhkým studeným flanelem.</p>
<p>„Došel jsem k názoru,“ řekl, „že tady vzniklo to, čemu se říká <emphasis>nepřehledná </emphasis>neboli <emphasis>zmatená </emphasis>situace.“</p>
<p>„Jo, to je pravda, svatá pravda,“ přikyvoval rychle Noby. „Byli jsme hrozně zmatený. Žejo, Frede?“</p>
<p>„Co? No. Jo. Správně. Jasně! Zmatení,“ mumlal Tračník.</p>
<p>„A já už vím i to, kde leží vina,“ pokračoval Karotka, stále ještě pohlcen pohledem na muže zametajícího schodiště Opery.</p>
<p>V dalším, ještě těžším tichu se Nobyho rty pohybovaly v bezhlasé modlitbě. Fred Tračník měl pohled natolik upřený k nebi, že mu byla z očí vidět jen bělma.</p>
<p>„Byla to <emphasis>moje </emphasis>vina,“ dokončil Karotka. „Obviňuji sám sebe. Pan Elánius musel odcestovat a svěřil mi velení. Já jsem opustil město, aniž jsem pomyslel na svou povinnost, a dostal tak všechny zúčastněné do nemožné situace.“</p>
<p>Tračník i Noby měli na tvářích stejný výraz. Byl to výraz mužů, kteří už už spatřili světlo na konci tunelu, a pak najednou zjistili, že je to světlo Víly naděje.</p>
<p>„Cítím se velmi trapně a skoro si netroufám požádat vás dva, abyste mi pomohli dostat se z téhle mizerné jámy, do níž jsem vlastní vinou zapadl,“ řekl Karotka. „Nedokážu si představit, co tomu řekne pan Elánius.“</p>
<p>Na Freda a Nobyho znovu zamrkalo světlo na konci tunelu. Oni si <emphasis>dokázali </emphasis>představit, co tomu řekne pan Elánius.</p>
<p>„Jenže na druhé straně,“ začal Karotka. Posadil se ke stolu a vytáhl spodní zásuvku a z ní několik umaštěných papírů sepnutých kancelářskou sponkou.</p>
<p>„Jenže na druhé straně všichni ti muži přijali Královský šilink a přísahali, že budou bránit Královský mír,“ řekl Karotka a poklepával při tom na dokumenty. Je to tedy přísaha.“</p>
<p>„Jo, jenže to bylo jenom - auvej!“ řekl Fred Tračník.</p>
<p>„Promiňte, pane,“ ozval se Noby. „Omlouvám se. Zatímco jsem stál v pozoru, šlápl jsem omylem Fredovi na nohu.“</p>
<p>Ozval se táhlý hedvábný zvuk. To Karotka tasil z pochvy svůj meč. Položil ho na stůl. Tračník s Nobym se opatrně odtahovali od jeho obviňujícího hrotu.</p>
<p>„Všechno jsou to hodní mládenci,“ řekl Karotka dobrácky. „Jsem si jistý, že když je vy dva jednoho po druhém obejdete a vysvětlíte jim situaci, jistě si uvědomí, jaká je jejich povinnost. Řekněte jim… řekněte jim, že se vždycky najde nějaká ta snadná cestička, když ovšem víte, kde hledat. A pak se zase společně pustíme do práce, a až se pan Elánius vrátí ze své těžce zasloužené dovolené, ty poněkud zmatené události nedávné minulosti budou prostě jen -“</p>
<p>„Zmatené?“, navrhl Noby hlasem plným naděje.</p>
<p>„Přesně tak,“ přikývl Karotka. „Ale moc mě potěšilo, jaký jsi udělal pokrok s papíry, Frede.“</p>
<p>Tračník jako by zkameněl na místě, dokud ho Noby, který zoufale salutoval nesprávnou rukou, neodtáhl z kanceláře.</p>
<p>Angua slyšela, jak se celou cestu do hlavní úřadovny hádají.</p>
<p>Karotka vstal, pečlivě oprášil židli a zasunul ji pod stůl.</p>
<p>„No, tak jsme zase doma,“ řekl.</p>
<p>„Ano,“ přikývla Angua a pomyslela si: ty ale <emphasis>víš, </emphasis>jak být ošklivý, co? Ale používáš to jako drápy, když to potřebuješ, vyjede to ven a ukáže se to, a když to nepotřebuješ, není po tom ani známky.</p>
<p>Natáhl se a vzal ji za ruku.</p>
<p>„Vlci se nikdy neohlížejí,“ zašeptal.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>Terry Pratchett</strong></p>
<p><strong>PÁTÝ ELEFANT</strong></p>
<p>Z amerického originálu The Fifth Elephant,</p>
<p>vydaného nakladatelstvím</p>
<p>Doubleday a division of Transworld Publishers Ltd.</p>
<p>v Londýně 1999,</p>
<p>přeložil Jan Kantůrek.</p>
<p>Technický redaktor: Tomáš Kropáček.</p>
<p>Vydalo nakladatelství TALPRESS, spol. s r. o.,</p>
<p>Příčná 8,110 00 Praha l,</p>
<p>jako svou 296. publikaci.</p>
<p>Sazba: SF SOFT.</p>
<p>Tisk Ueberreuter Print, s. r. o., Pohořelice</p>
<p>První vydání, Praha 2001.</p>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>[*] Pozn. autora: <emphasis>To není kámen a kov ve své mrtvé formě, tak jak existují dnes, ale </emphasis>živý <emphasis>kámen a kov. Trpaslíci mají velmi nápaditou mytologii, co se nerosta týče.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Ale to víte, ze nejde o ledajaké kuličky, přátelé. Jedná se o perly, kterými jsou ukončeny špičky na heraldických korunkách. Podle počtu špiček a tvaru a výzdoby korunky se dá přesně určit, jaké je její nositel zvíře, tedy stav, hodnost nebo důstojnost jejího majitele. Tak například hraběcí korunka má devět viditelných hrotů ukončených perlami, baronská jich má sedm, šlechtická pět, královská nemá hroty, ale oblouky atd. atd.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Křemence jsou takzvané dinasové (žáruvzdorné) rudy, které slouží k výrobě ohnivzdorných materiálu. I mé by zajímalo, jak z něčeho takového trpaslíci pekli.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Upíři si rádi vymýšlejí dlouhá jména. Je to jedna z těch mála věcí, které vám pomohou ukrátit si ta dlouhá staletí.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Elánius doslova říká </emphasis>„<emphasis>good pedigree</emphasis>“<emphasis>. Zatímco pro Angličany znamená slovo pedigree v první řadě </emphasis>„<emphasis>rodokmen</emphasis>“<emphasis> a pak teprve </emphasis>„<emphasis>vyvážené žrád</emphasis><emphasis>lo pro psy</emphasis>“<emphasis>, pro nás především to druhé. Dal bych však ruku do ohně za to, že tentokrát to Elánius chápal stejně jako my. Misku už samozřejmě nemusím komentovat, že?</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>A když už, tak rozhodně ne ten druh, který obvykle nosila </emphasis>ona</p>
<p>[**] Pozn. autora: <emphasis>A v poslední době ještě desátníku Nóblhóchovi.</emphasis></p>
<p>[*]** Pozn. autora: <emphasis>Nedokázali se přimět vypustit z úst slovo „její</emphasis>“<emphasis>.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Alespoň skutečnými cestovateli a výzkumníky. Když tam někdo žije od nepaměti, tak se nepočítá.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Rozhodně ne, pokud je praštíte dostatečně silně.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Autor pochopitelně myslí tu, podle níž připravíte onu zelenou bublající břečku, po jejímž požiti jeden vydrží naživu o nějaký ten čásek déle než ostatní.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Až na to, že pokud bylo skutečně úterý, nebyly ty ostatní kameny tím pravým místem, na které by mohl šlápnout.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Pro mě takové </emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>i- a dešifrovací stroje vždycky představovaly děsivou záhadu neboli, jak říkají Britové, enigma.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Je fakt, že u Hlídky byl Cvrkal Cvoček poměrně krátce, ale ve městě už žil delší dobu, což se poznalo především na jeho civilizovaném, i.e. téměř srozumitelném vyjadřování.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Jako člen komunity mrtvých o sobě Reginald Půlbotka pochopitelně uvažoval jako o členu etnické vět</emphasis><emphasis>šiny.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Míle a míle zasranýho Überwaldu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Což je poloha, jakou by nezaujalo žádné jiné zvíře na světě.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Symbolika barev není u všech národů stejná, jistě víte, že například Japonci truchlí v bílé, takže to u nich o pohřbu vypadá jako u nás o svatbě. Anglosasové zase považují žlutou barvu za barvu označující zbabělce. Snad v tom hraje roli jistá barevná podobnost s produktem, který může být výsledkem intenzivního strachu…</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Vždyť, vzato kol a kolem, by ta ruka měla zítra ráno potíže s tím vás znovu nakrmit.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Navážkův křemíkový mozek byl, jako ostatně mozek všech trollů, vysoce citlivý na změny teploty. Čím víc klesal teploměr pod bod mrazu, tím byl Navážka chytřejší, a jakmile klesla rtuť poněkud hlouběji, stával se nebezpečně intelektuálním.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Něco jako těstoviny vyrobené z posekaných záclon.</emphasis></p>
<p>[**] <emphasis>Knedlíky z pohankové mouky nadité nadívadlem.</emphasis></p>
<p>[***] <emphasis>Chléb, jehož základní složkou je pastiňák. V těch krajích se o něm říká, že je mnohem chutnější než ten nevýrazný chléb z obilí.</emphasis></p>
<p>[****] Pozn. překl.: <emphasis>Při veškeré úctě, kterou k autorovi chovám, myslím, že stačilo projít si nějakou slušnou východoevropskou kuchařku a našel by tam mnohem úžasnější recepty a jídla, než si v tomto případě d</emphasis><emphasis>okázal vymyslet.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Žíněná košile byla jedním ze středověkých způsobů pokání. Jednalo se skutečně o košili, v níž byly vpletené žíně, které velmi bolestivě píchaly. Nosily se na holém těle, aby hřích současně připomínaly i trestaly. Žíněná košile ale v přeneseném slova smyslu označuje i asketu nebo flagelanta.</emphasis></p>
<p><emphasis>Na druhé straně vzhledem k tomu, že je nosili i někteří rytíři, a to proto, aby jim připomínaly úkol, ke kterému se podujali, ať už ve službách své vlasti, panovníka či dámy, řekl bych, že svým způsobem označují i sklerotiky.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Je to výplň dutiny v hornině. Podzemní dutiny, většinou kulovité, jsou občas buď úplně, nebo částečně vyplněny krystaly některého nerostu (kalcitu, křemene, chalcedonu, achátu a pod.) , což je případ, na který Elánius naráží. Jsou-li vyplněny částečně, je vnitřek dutiny prázdný a stěny jsou pokryty krystaly zmíněných nerostů, které ze všech stran směřují ke středu. Prostě a jednoduše si to představte jako ježka obráceného naruby.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Už dávno si uvědomil, ze láska se dost podobá vaření: fascinuje lidi, mnoho z nich si kupuje knihy plné složitých receptů a zajímavých obrázků a občas, když jsou opravdu hladoví, vytváří si za pomoci své představivosti v mysli úžasné hostiny - ale když pak večer přijdou domů, spokojí se šťastně s míchanými vejci nebo pomfrity s tatarkou, zvlášť když jim je ještě někdo ozdobí kouskem rajčete (nebo třeba kouskem černé kraje</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>ky).</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Elánius kdysi probíral s Karotkou efebskou ideu demokracie a velmi ho zaujala představa, že volební právo má každý</emphasis>†<emphasis>, dokud nezjistil, že zatímco on, Elánius, by měl volební právo, neexistuje žádné pravidlo, které by ho odebralo Nobymu. To byl hned první do očí bijící nedostatek, který Elánius viděl. </emphasis></p>
<p>† <emphasis>Kromě žen, dětí, otroků, bláznů, cizinců naturalizovaných méně než deset let a lidí, kteří jsou jiní než vy.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Za svého mládí se markýz Pavo de Chvost dostal do mnoha bojů, z nichž k většině dalo záminku jeho jméno. Napsal pak sbírku pravidel pro to, co nazval vznešené umění rakovnické, což byl prakticky seznam míst, kam ho podle jeho představ nesměl nikdo uhodit. Na mnoho lidí jeho spisek udělal velký dojem a skoro na stejném počtu zanechal těžké následky. Často se totiž stávalo, že tito muži později stanuli s pyšně vyklenutou hrudí, zaťatými pěstmi a impozantní agresivitou proti nepříteli, který sice nečetl markýz</emphasis><emphasis>o</emphasis><emphasis>vu knihu, zato věděl, jak srazit protivníka k zemi třínohou šamrlí. Poslední slova překv</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>pivě velkého počtu těch nešťastníků zněla podobně. Bývalo to něco jako poslední prosba: Nacpěte tomu zatracenému Pavo de Chvostovi tu jeho knihu…</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Byla to otázka tvaru jizev v obličeji.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Melasová naleziště pod Ankh-Morporkem už byla dávno vyčerpána a jako připomínka po nich zůstal jen název ulice. Při srážce s Pátým elefantem však bylo kolem hranic Überwaldu pohřbeno tisíce akrů prehistorické cukrové třtiny a vzniklý cukr - matný krystal - byl základem rozsáhlého těžebního, cukrářského a zubařského průmyslu.</emphasis></p>
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKiAeQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwC5ruvSTak9vbKEjjIy5HLm
q5iS5h81GG76VSu0829uDFyd/IPrU1ml5HLn7vHTrmvRrxozoqMJWaOONSrCrzy1GSRsZSw
ASUDkAffq7akSx4mUMp4dNvFXlHnQmXyyp78VlvFNG5Klmj718vCrOlI990oYmGgl1ZNanM
AHlfT7tVUkO/cuePatmOSMwKrkH2zmqd5YkfvYAXj9q+qy7Mub3Kp8xi8FKlLmiEN8SNrYz
9Kn81vvfKc9qyEUoSG6npVlJTGu6vfnShP3jyOeUDSMmwAs20H0FQymNk3ZDAdTio45/MGK
csJZsRthT1rmlGdL4dSuaE9zNmtnLGSF+D6Cq/lyFcNge+2uoTTd0O6P5n74qm9mfM2kbSO
3rTpY2lUfI9JEVKLiuYw2GGA3D8quQSMqtnH5VZNmGbcY+QakFsxHA2iu12aOfmG5jlCksA
R7VcjkRUwAG/DNZ32aQOQv40rAx7WBKn1rya2XRk+anKx6dHMXGPJU1RoyQxybWjQo3fjiq
klvNbvnYpHXp1pUvGjIIIY+9WoryC5fZKdrLwK5oVMThnarrEc/YV9aejMwSSCTAAUHqMVc
hnjkGyXHHtS3FsAx9OuaoOjRnJBPpiuycKOMheJjCpUw8tTUYRcZIK/SoXihmAVwCc/LxVT
7Uu4I25ff0rTiCSRAghh7V83isBOhrE+gw+NhW91kDs0WI5Ig3pxUEsO/94v5Yq8WXyzFOB
g9MdagljNu3nKQ0B6sO1GDzX2FoVthYnK3W9+luZ0qYUbsZ+lJ8+BjGB7VrPbJPGHA49RVV
oWTAxkfSvr6GIp1o80JHzdXD1KUuWpEhjYbucZ+lSyu7MACMfSqzJ83pUitxt/Wuk53HUaU
ZjuBBx2xUgbK7cDP0qNc5IqZVBPzigZG48z5WAB9cUmx0GAAR64qyIcjjpSGTHylcihag9C
swwBgDP0ob5h8wAB9qmkSN8MrbWFICrRnu3rXJi6XtqLideFruhWU+hNZ+ZjyWVc9QfarrR
ryoCl/cVjaZcF52DffUnB9a6EKspEi/fHWvzqu5wdz9FsnZrqrmKC6OwYDGcYxzTJYRG4fA
y3tWzLbxz7mXiQdKpvGJIisgKyLXZg8ZKlJPoedjcLCvHzKKqQ4IAKnrxU0KkyMq7cEdxUW
JI2DMPl6VPEo85W7A17+MnGvh3Ndj5bDp4bEpeZP5JMWflzGc8CrdsFMZRwCjDJ4qFtyOSv
3T1+lSw/Jhl6da/NZOcJ80ejP0qFq1Gz6lGWJ1kaNwAF+7x2qt8wcjAwPatu+iMtuZk+8or
IIV4x6kc1+oZVjY42h57H5rmOFlhqziX4AJrcMB869OKuwXW0hZwpHTkc1l2riEhsdBirsk
bhRKi5B5zXzuZUJYetzfZe3qfR5XXhioezluiO4sVWYvabdo7Cqzfe2yKBjjGKt+VIiLPG+
5SeVFSokF04WT5s8Z7itcLm7o2jLY58Zk125QM/ylYgBRtNKkUbAwzgY7NjpUs9rLZzFSPk
7GjcjEDrnvX0dSjSx9PmTPnKFWpg6voV2sDFMGdQ8fZu9aMFpYyg5bn6U1MkYBGPQ07CqQz
W24eq18hisprUpO6uj7TDZ1SqwSm7MlbToMZjm59MVLb2ZLZYow+lRpdQE4ETIKdNMMgqMA
D7wHIryv7Mbd2joqY+nJWUy08EOzCoiHPJx1qpLaqI8qFUA/dAqB2uwplinEg7oepqaK4W4
tlJ+Ug4PtQoulLU3UFKF4sgMDKd6ttB7inW8jKTBdEuG6GnxzoZDbSjHPBpXQB8H8DXqqPt
ocr3Wx43NHCz02e49Y2iLKGymQV4qcpJNcqgYAEcnFVUlVSqydQa07Mp9vOTgFa+PzGm6cn
3Po4zjKnzRLTW0axxqI2+7/U0VpNEpSMh+Nv8AU0V4HPM43M8vuVkj1GWSMrjdyKvW01uV3
4YEnnn7tZ16SL+X5hjdTUePjDbT3r9mxeWzUeekfNYfGwvyTNcu5O2CViPRqmBW4bD4jcdf
esfzynL8jsRV+G+heM74+R3r5is5U5cson0dGnzR5oag8TZ3Im3B6f3qrRM8THbJwe1X0uk
ddvBHoajlg48xBtHcHvWcKziXUoXjaQxraK8T90BHMO3ZqzmjeNijjBFXdkkbeYgK/wCzVs
iK6iUStt7bh1WvpcBmzp2jU1X5HzOMy1v3oGMVLHMfSrSZbGefSnz2cluc44PQ9mpbWJnJ2
o2a+ujXpzhzqWh81VpyhLlZu6ZIWkVHToKv3GkrMfMQdearaXp0m4MdxXqT6e1dTBFtXHrX
xuYVE6vNR3PWwtJ8nvnNLpcoUg8j6VD/AGeYwfMjPsK6yfEURcBeBWKT5khkaQOzcbR2op4
+tTjaUipYWDZgTQRwtnG3PrWfPjn5c+9bV/ZySscCsWaKdCUJ+UV9XhMRCpFOLueJWpSpy5
XEz5EBJPpUaHDDjvUzIxJ7fhUe0p16jmu92ejM4mpFdxXCeTJhGAwCat4CoAyxuvfFYIUMQ
w61LHJIh+Rz9D3rwsTl15c9KVj18PjUlyVY3RpPbWMq/wCrIJ7imR6YqTblupEP0qJbhHAE
8e09mB6VcimZ1AZ8qOjnv7V4VepjaHuyeh7lClgq+sNGWBYRSKPNK5HQjv8AWmrbSIxEa7k
PVexqdfKKguPm/vCtC3MTjaHyf1r52tKc3zNHr0qfsfgZgmwcnzLFvL/vRmofMkjk23NqUP
qOhrqZoIpQNylSOhqnNE2Ng/eD0Nc1DGVaEtJHXUVHER5akbmKbWCVC8ZyfSqklpKrcpxV+
e0MSn5Wh9+1QwzSRjZKxkXH3h2r6PC8Q1YaVdUeLishhJc9J2KmwouNtNBxyBn2q60Rcbkk
H0Ipn2dsHox9q+rw+a4au1yysz5mtl1ei37tyNXXHPB9KR4j94DIpJE8vAfOR2xTTI3A7V6
ykmrxPOlFx0kRSRgHK8URhEUuTzT3cEev0qHCsCTkfWq06k+pUmdrXUkmjX92/wB410qTgo
k0Z474rGMSTQ/MMgVa0sRgNFnA7YNfDZvh1TqOS6n3OVYp16XJL4l+RrMoYrImA57DoahmV
Xj8wLlu49KeA0S7ccE5zUMx6yREcD5l9a+VcnTlfoezycxTkGUwT14xUAfjAPPSrixrLHuj
XjqfaqRgxeHjBNezTx8adCUPI8LFYJyqxZqujyW0bDuOaIoW+VT9alVSbfbnHFNjWYyfK3T
ivmmk6cUj6jDqSjbsTxsFk8t+h4rLurY28zhB8pOa1WQiXJ4OOtRyr50ZDdexr08pxssLW5
2/dZ5WbYSOKppw+JGPG8h+Vgce1W7e4eI7Gcsh6g1DcRPAvzdar7icV+kzVHG0U7XPgYTqY
Wr7nQ1ZFeH9/F/qzU8Ucd7H5kXyzDv61Vs7sxqYZBmM1fjt442822JAPNfnuOwFXC1XD7J+
kYDMKVeil1ESRyDbXaHBGM1m31hPafvIhvgHf0rpkSK5RRKB5o6GpXhD2MkDDcxFVl+YVMN
NRvoeRmeDp1bzgjjhICylm+UjipmckARuR9DUTxGMsGG0jjFQ4IYESfnX6T7uJp83c+I/h1
DThSF8MsxR+6E9PenbJHZlecooPBK1QWWNnG/APqKuR3Pln5W3D0IrwMTg8RB3pu57eHxOG
krVFqTGG2Mfy3iCUfxEYq0lkgs2IZWONx2VWVo5SZGSMd+KsNKsKR3dswCZ2uvqK+Yx0akd
Jp3PoMJKl/zDv5GVcQlk85DgjipIJw8YhuBkj7p9K1HtkaZl2gCQAqTWbNYSwzEOBt7YowO
JXIqNV2aLxuD51zQ37ETsCTC5yPX0NW7C4kS8SN/mI43/AN6qrJgsCOfX1qSBj9uh9BSzih
TnS50vmY5biJpujJHdb4xFF/u/1NFVlmAhiGP4f6mivhfdPTaPLr12/tKXdtHzelIinjdgj
1FXtRh23UmSGHrVILt5Qgj6V/QsJe4j88nuWWgaRcKKIraRP4sYqe2k4JU4471cjVJVxtTP
1r5jMpU4y5akL+Z7uXxqtc1Odn2M/E27ds/IVILry22sx+hrVhs1YYx+tVrnS2Zc7q+cqUc
PNe43E+kpYqsvdqJMmt5YwhJxKPSoTbHcbqzbI7xNUVvbXUbYT5vaiRtUSQNaxYfuCODXmz
pTg/3budMkqi0EuNctdO0+W51BD9mjHzIeqn1Fc8vxG8LxHzIJp8H/AKZHmp/HNzHN4Nu1u
bVra62jgDhqq6JaRv4f0mNIYUMiZZzGCTXTDHzw0Ob8CKWT08dOz0Zci+Luhwjh7gAdvJNa
Nt8afDLL+/W5U56iI1GdITA+aL/vwtA0iLu0Wf8ArgtYvOYv4oHfHhRr7ZNL8ZfC0mQy3e3
/AK5Gsp/in4aSUtEboxnt5RrRGkR56xf9+FpRpEW7rH/35WqjndNaKI3wpfeZnj4seG24YX
n/AH5NRN8T/DEhZXhuQOxER5rW/smMfxJ/35WkGkxFs+Yn/flaz/tZRnekuX5lrhVOPLOd/
kc43xB8LsxPl3YOeP3RqpP8QPD+75I7r/v0a7D+yY/78f8A35Wk/siM/wAcf/fha7qXE1Wm
7PU5p8GUZfCziv8AhPNCb5gtyMdf3RoXx/oW77t3x/0yNdr/AGRF13J/34Wg6RF/eT/vwtd
H+tU/5CP9S4fzHEf8J9oZ+8t2Rn/nkadF8RdKt3DRJdFQeVMRrtP7IixndH/35WgaTH2aP/
vytRV4mVRWlAqHBsYPmjMw4/if4aCK6xXiSfxIYjip0+KPhrn91dhs9RCa1v7Ij/vx/wDfl
ab/AGVGGzvT/vyteLPMacnzKJ6keHpqNucqxfF7w/8AceK6ZR6xGlm+KvhaUfKLtW9PKNW/
7KjPdP8AvytL/ZCf3k/78LWcsZRa+EqORVI/a/AzP+FpeHmXY8Fy6+8RqnN8QfCjsDEl1Hg
c4hNdD/ZEfHzx/wDfhaRdJj7PGf8AtitYqvSTuonSsoqfzfgcu3xH0VDhVuJV9DCc0g+JGg
FvmivEPtEa6o6PH13J/wB+Vo/siP8AvJ/35WuiONproZzyWU9XL8Dlm+JmhFseXcsp/vQk0
1viJ4afB8q8Vh2EJxXVHSI8ffjH/bFab/ZEf/PSM/8AbBa6qGdSov3E/vOOrwxCrpLXzscQ
3jrQd5ZEuhn/AKZGgePNA4yt0T/1yNdwNIjz96PH/XFaVtJiH8Uf/fla9X/Wqo1Zo858F0r
/ABnGL8Q/DwBUx3XP/TI0y3+IGiQ3BYRXRX/rka7M6RH13x/9+Fpy6RH/AH0/78rXJieIPr
CtKJ14bhT6vO8JmDb/ABN8OgkTLd4YcDyjVZ/iJ4eEp2rdbCf+eRrqm0iMH/WR/wDflab/A
GTHnl0/78rXkfXKc3rE9OGSTi/jOat/iN4fhLqUusMf+eRqJ/H/AIfeZZNtztH/AEyNdWNI
i5BaPP8A1xWk/siLPLJ/35WpWJpxTSjuKpksptXl+Bzp+JXh0Dbsu8Af88jSxfEvw8pVtt0
uD/zyNdC2jxH+KP8A78rTRo0YHDR5/wCuC1LxNJws0aRympFWUjM/4Wb4YY5Iuh7eUae3xM
8J7ORdZ/65GtJdITPJj/78rR/Y8ZPDRj/titZe3pdEyJZPUf2vwMW4+IvhW4j2v9qP0iPFY
7eO/D0UmENyU/65Guy/sdAR+8i/78LQ2kQH+KI/9sFr1sFnUsLpBM8zE8KRr6ylr6HJf8LC
8Ngdbn6+UatW3xR8OxsFP2ooeuIjxXRjR4AesP4wLS/2PCOcwf8Afha9DE8QLEx5ZwMaPCD
oPmhJmOPid4ZEoZJLtk7/ALo8VoQ/FjwwDiV7gr2PlGrB0mIdDCPpAtA0iJj96Lj/AKYLXh
vF029j15ZHJxtKX4GVqHxH8H3IMifaQ3r5R5qnpvi3R9YvhY2ZlMpGcOmK27nTY4IHl/cnb
jgwrzWDpltan4thHjCobbJCAAdK97Lc7lR9xbHyub8NwpQVRO7N1o24c04yOoBFdFdaEDAJ
bJtw/uHvWDLbTwyETW8sZz6ZFfZ4fOMPXV+b5HwVTBVqT95EkE+35XJORj6Vp2XlrCbeRcx
N3HY1kIityhyfarNrLJBOEfCBuhrDNqNLEUNXsa4CpOlWtE6S3iLQ/ZJc7RzHKO3tViNQ6m
3uRiQcZPemxnybdXB3j1FOWVLggEjrx6ivy1+0Uua599GpzfEjMvLERj8eKy3HlsrlsFTXT
NDIyPFOQw/hrBubduVI6GvUhio1aThUZzSwsVL2lM6BJPNtoXwOU/qaKx0uTHBEmei/1NFf
KvDSu7Hoqg7GTNbsL6UGVZEP8OMEUNpkkifu1AqxO6XFweAjjPIppknjQcmQd/Va/YJSxdC
Puan59H2VSfv6GW1pNbvj5lPcYqeO3lb5kJUj0FWLdxcAgMXP9w9avwIduFBB9M1xYnMnUh
7OrDU9TD4WNKpzwmR294xiAcgHuCMVdEsckWDgH3qvszKTLES3rTWRT8z7lx6V85KfY+gUY
S1RYMZ2/LIFPY1UEt3C5aWPfHn76cj8qfulVvkcOKl8oy2+QGQ+xrOUux0Qjy/Ecl49njn8
G3gxk8c1BoGV0bRh/sH+VP8AHYKeELxZIQCAMMvf60nh/H9kaLx/yzP8q4cW704+p9DlEEp
y5ey/Ms6hHcza0kEMzxRGMkkdKy31LUPtSpFK2xmALbfu4ODXR39/a2Chpjh+uB1xUb6lp6
wNIGUgKW8v+96/jXmQm7bH0c4Xes7EGm3Fzc38ySMT5Xyk9vbFU7m/v5o7pSBDsJATB3deo
q9Df6bBp5ngJ2k7sfxZqZtTsUjMgZXKrvwBQ7qXNylW9y3OY8moanLaXHIhZQQIyCW+oNNf
Vb63fybdNyqmCWU/exXQ2l3aXib4Srcc8cinTXVpBKsc0iI7dsU1NX+ESpNrm5zn/t+pvex
JJJsXcSSq46rmtALcN4d+eR1lwRuHUHtVtdQ091YidGC8n6VHNrVhBa+YJRLz91eabbb0iN
RjDVzMJn1exnLSXBkCwbgD0Iz/ADpWu78O+5pCpCOkfOefet6CS21W1L+XhQ5AJ6nHapxNb
+cYQymReMEUSl3QRot/b0MG5vL6SwjkV8z+aP3IGMfWlXUb66vYk5gCYJ3DAJzyK6CWSKFf
Ml2KB3Iqi+rWEc8URdTvBO8DofekmmvhE6bi9Ziapd3ELwR2rqryHBJXIArOl1C/eBlYEGG
UIxAxu9MVqDVbLMpkdUVG27sdfell1exRSVnSUqQDjnk0o3X2RyjGW0zHtr7VI2iVmAWUFt
zg8c9DXQG482ylMZO4KeR647Uy0uo7uJnCcISvTnNQzagY7maKKIHyMFyeuDRq3sXGKpq8n
dGTavqVtbW07zOVmGDuBOzGTn+n41HNqOpzwYkBgKsu3Ypy3NbltrFjcRuW2xMpwVfiiTVN
PVctcx/Sqi7P3omaipfDMybDUNQ3rA+VQZO+QEluavard3lteQGCTahRjjbkE1e+3WexX8x
CnXOelQ/2zpzTIgkVgQTuPRcUrtu6RXLaGsjLOragjFXkWRwivsCcnPUVCdd1R5WEaDaRvX
cvvyK1LbUNNnuJpY8I4OwkjG7HPFaUfkyRB0ClG5Bx1puol9kUaUpbTOU+36hJciYRy7mOd
h4A4q/ZzXIu7OMztKrks/GMHHStC81K3sLlYJIizMMjbTotU051VlkQMe2OQalzutIkKKUr
SmZd3eX9rqs6QoxjZlBZhkJx1qCbW9SiLBim8MFC7fvjHWtpNVsJTIolX5TtJxncfapUt7K
5IuUUPzwc8ZFXGWmqLdNy+CZjjUtUaKJsx5dsY2coMd6ry6lqdxalWYwuuzaQhy/NdEb2wE
jxmVAydRjpUkMlvdxFoirjpnFDkk/hD2Las5lHTLu5upJhcAKImKE4+8ayBquo27XMflMyl
zsZhnjNbcV3YWsk9qrGMwnLkj1px1XTAoJnjwfunrmpTtryhy7LnMOLUr+2mkG8zJLKVGV+
6ccY9utOXUdRku4ra4XpKMso4x9a3Yksroi6hwxXhSOmaiutTs7SdIZCC7ttO0dD703NPTl
FGm0k3Mjvbq6gvoY41zFMMA4zg5o1S8mtZbaJJFQSBtxxnnGeKnGpae4crcR4Tk8803z9Mu
bmAmVJJV+4O496nVa8pcrNWUjI/tfUtkkkqiJQVUAR8nNVJNX1K5tW84/ZypH3VPzc11ssk
cSb5mUKDzkVC95Y72VpkJQZI9vWrU01sRKnLrM54axfi8llhUvGqhirL6HBAqxLqeqLIxRV
CFVcArk8npWi+raaojwyssjbdw7U+fU9Oit3kkdcLwRjmjm/ukpW05zHj1PUDOwPyYkEcjk
ZUDrTvtl/FqcjJJ5sLSIp47HvWpDc6dDAfKdcN8xU9c0+LUrGQRr5iB3OADSb02KS1+K5Jq
YX7BMAeK4u2u/snxdEu3d/o4BH4V2epEDT5RjJ9hXI2Nv5/wAXtrLuBtx/KvQy6nGdRqTse
DxDU9nhm/NHqiXYeNZIHHlEc49abLfLtCyRFgT19aox6fNbBjASFPVDVgXBCbLlAp7HrXoV
cJOk+67nw1DFUan8RDxpul3gLIwhlz24pkmibE4nMuD3XNVXTgskikj0ODVi31G4tgFlVmj
+mazjWrU4uEalvI6Z4GhN88C9Z2P2dNsUpJbk7ugrQS1jCEkAuepFMhubaeMPFINx7U9bpo
pB5iEJnr61xKLS01uJRa0XQiCAttPWsu5RvNKkY9K3TCJVaeJ9vOQKzb5A8ayAguh+auOom
neOx10KibszMlgi+TcOdv8AU0VPIRIEcYwV/qaK5+c7eZHOGRVvZQ3949KsjLc8fnWbPHJ9
tlxxzV62kxw4zX7nOHPTVj8jnL96xCUE2FQhx/d6mneROB56uwPvU7QRSuCh2uO9WP3qjhF
dR1rxasvZ/wASFzqjeXwSIYLtkOGJepJps48tcexqtc28qyl1TCdeDTYZwy4c9KyngKOIXP
S3Omhj6uHnaYSqS/G6N/73Y1NFNdIBvIbb6d6kaRdmCu5fU9qRP3bbl+YN3r5nFYSdKWp9d
hMxp4hcpzfjudJPBd/vXDkDGPrVfQP+QPo//XM/yqz8QIw3gu8kVwOBx+NVtC/5BOi/9cj/
ACrxcSmqcfU+uyhr2srdl+ZpX+li7maQXHlF02MCM8VVbw9GYvK+0koMlPUE8Uuo3t5BdOk
PCpGGUlc7z6Vmx3+pwJOyFpJC7HymU/LxnOa81KclofRy9nz6o0ToAZRuvWztCfKOMYp8Oh
LBbSQQ3OEkGGDDJPGKpf2lqyjGcyDbtGzhs9ac+p6qbVnRQJEbYysvXHpVpVHpcSdKKvY1r
DTksJJXRy+9VBGPQYqLUdKW/uFnDkOg4x39qxI9U1OKaebyJXjOMBgeWx0+laemS3T2VwXk
JZgWUYIKH0pOMoyuy4zhOPKkQw+H5mtkE9yYpEyBtHUE5pY/DMUYdEuyPM4cke+aqRapqFt
aqp3yP5YIyhzuzyKbBqWp26S/unKljsYqTjnnNX+87mV6S3R0VjZixtXjWQtuJbPpzR9hjG
pm+DdVxt9T61jnUdU84ARGWAuIwwUjJx1qewuL+bUme5wuMpsIP5ip5Zbs6Izi0kad7Zi8g
SMsybHDq/vWc2hp5rSC6Ks4bcCB3pjaleHW4rcA+RvKvlD6etV9TnuE1VkgywUJnHOKUbxI
nKEk2+hM3hpNrqLyRI26ggc05PDaLhluCNuOg647mqZ1LWBGRt8wSLk/Kfl5rRN1dWvh95t
+XQZDEdeacpTT0IiqclaxesrP7FFIgm3F23cD1qKbTt93NcLMUWcBXU+1ZP8Aa2omZoukO0
lZgh+Y46VE9/qk4ha4325WRcoFPIx1pKnJO7ZbqU7cti+3h6KVNktyxQFmXA5BPrVgaNF5q
SSur7FYbdvXIxWauqaq2MONkjsNxQ/KB0p76hrDTFFlTaJAmdh6betPll0kR+7/AJSWPw0k
Qk8u8kBZcYPY0weGYgDm7chsk/KOvrUK6tqsiFgfuhc/IeSTg1aaS5k8NzuC6y5PTr1p2kt
+o4qlK+g5tALu7m8YMWJJ24BBGK1bO3NtCsBuPMVVAGRiufTU9SEnkEnygOJ9h+Y4zioodQ
1aOZ7mQMqsy7otpOR6iplTlLS5anCnrFHRTWEU2oR3juMxoV2kVRXRIwQY7ja43nO3qGrJb
VtVlv03M8cAYNu2HkelPjvtVmuoY3ZkIkJLKvykY4BqlTkluZynTb1RoReHooCvk3RUAhhk
dDitWxtFsrVIlbcMltx9TWGl7fXD28k4ZVEmx1C+netS/nf+zma33BpDsTtiokpaJm1LlSb
iVp/D8VxcvO9wU3c/KMbvrWna2v2WAw5U89hisqwu7uPRblZh/pNruGXOQ1Z76hqdysESEv
HIVYyBSMZHSjllLRk88IPmtqat3opuLmWZLtollIJGOuKrx+G4ooyn2jdkgcjpg5qvHqWqi
As2M7thTYcqM9ahgvdUjlkhWQ7WkJEjqT6cVrFTtZGTdOTu0dJZ2i2Vu8Kvvy5fpjrVC50S
OeaRxcMqu4c5GcECqU93qr208JC+Yh+8ARuB9KqxahqRmjMaspIVTuUnA70owktblSnF2TR
oN4ct2APnN8igDA689TVj+xF+0QzGUAxtxtXBNQ6Ze6hLdpHdYZSjHG3GCDiqx1DULWWUO7
EGZsfITgYyKTcpaAlTvpE6G4giureSBwQHyM1jvo2Z7SJW+WNSGlz98ehqla6nqB1FZZUcQ
ShQ+FPymrmqXs1vfobYBj5fI645o5XHYqU4SXOyP/hGoHb95cEIGztHQHsaF0FpJpRO5CiP
YD/ePrVv7TdDRprnIe4UZXC1nf2pq3meUQNrEEzFT8vy0XmyJwpxs7E8+hyCTzYpzIww2wD
GTjFPsdD+zSLMzASEDerDOMelUrrUdSYqwJDRuCEVT84x1zWhZahfTXKq8HnI6hmONuw+lV
71hQ9nzaI0NS/5B0p9ulc1o7t/wuAFVDEW46/Suj1EhtPkI/L8a5rSBKPjCWjGdtuCR7Yrf
C/FK6PIz1J0bea/U9hEluwHmDY5qq9lHc7jD/Dxg07KSR5JDqeQc9KiSZY1ZlJUA8t6VtRx
FSj8DfofAVsFGeqVjPn05JJGieNgR/d4JrPbTb+OT/QLnKj/AJZymuhaeR/mZQ/oy9fxqsx
lkctFau+Bk4BGPrX0GHxOGxELYiPI+5wOliqDvTd0YS3M1vLsu4Wtpx/Ev3TXSWeotNbbJE
3kf3elJBAL2z3Misv91hyKqtaXOmt50YLQHqAOlceNw0IRU6Uro9DDY51fcqxszTt7oK21A
yjPINOmjXzCcAhutVFkS6hNxbnEg6r6VJDJ50PlufnFeNN30PTdN25kZ9xpzl1Mcu1SOB+J
orUaPckZJ/h/qaK4eUj20jmZYE+1SYXP1phiVWwq7fetz+zpZbkkKAMdamk0+2iA81t7egr
9e+vJpWPzuWGbbkYscOB1x/d75+tWSpQKAwI78VckhiJwBtHoKrSRlV4pqoqnxEcjgVCRIc
LIF5+6e9UHtijFGHHUetWHQ78inpIS3zNlT0JFOdHl9+noyI1b+7IrxG4jGNm9ferUTTBcw
wqynqD2qbLqoCqpAOamtlSafcuIyv31PBNeXisRTnFxrKzO/DUql+ekcl8QCw8DXpaMDO3P
51S0RwNM0bj/AJZH+VbXxI8hvAt86pgjHH41i6IVOl6Lx/yyP8q+Kx06c6ceTufpvDftOeX
tOxrXN/aWrGOaQBwu7aRk4qIaxp32dZvMCiT171HfaRDfXKzPKVYccdapv4eDeXG97IUQgA
bRjivIh7O2591P2il7qLsOs2ctxGq8b13KWGMjOOKnbU7BSQ0ygd81nDw/DtiMlwQ8abVIH
TnNPTQrdY1jklaVYwwHqCfWqtHoxqVX+UuvqdqswiBV5OMj29aubkC+Z8qr1JArGXRttzaK
BlYD80hPLn0rVkQSwNHu2bhjI7Vm+VPc1g5taoqHV9MAYPMm4HpjmoDr9osAlSMsh5Pbvio
Y/DsKXAna5LkNk5HoMUN4dRotj3BKj5cAds5rZKn3MGqr2RpRahBNdrbxAnKbw2OPSpria3
toxNMQB69z7VRsdJSzvDKtwxUAooI6CrN7ZLdrGvmbWjbep96xnyp6M1jzcjTRBDrNhPAJG
YIT1BHI+tJaX2mFpZowqMpO7cc8VWXQI1Rx9pciUbZMjqM5o/4Ru2AKpM6Enn3HatLQ7mVq
nY0G1bT1GWuVHOMEd6bJe6dNEYWkVkxljjiqn9hRPc+c1wWdgc5HBOMU5NCSKGW3S4Jil4f
I5/Ci0O4/3i0saFrPaTxjyCrInah7lFvYrZlDM4JGajs7RbOEoJN/4Y6U97RX1GK738xqVA
x1zWbtfc2hzW2Jp5oIEDSEKuR1FKkkMi7kxjPXFRXdsl3aPbucbx1Hb3p1tGsFvHCCzBRjJ
6n60lbuNJ3Kt5qdnZ3sFrIMNMeoHFNl1qxhSQrKspjHIA96ZeaRBe+ZJK5EnBUj+DHNVm8O
wmPY9wW4O44xnNap0+rMZOaeiLT61YLJGpYbZASGxwMU681i1smgMgLLLyGUDAqmvh6JQQt
wxTaVVSOmaujSbcGMEb1RMYPOeOtH7tPcI+0fQjttXsbi3SZj5YJI2kcjB6n0FSrq2mhtnn
KTnHHc1UXQIkSRVuGxICCMdic4pj6IYWtorRwUEpLs3UAjFNKm7u4m6iexpPqenjkToV7le
QKgOtWJuUhEow3Kt2NVV8OQJC0S3DeW7BmBHeg+HrdoY90hURKdpHqT1pWp9x81XpE0/tdl
cZt/MDl/lK+pqeONY4lijQIo6VlxaL5N0JVu3ZlYlePXrmtYAgDLZwfzNRK2yZrTTeslqZp
1TEksvk/u43KNxyTUsGradPbb8rEP7rcGov7KQyTBZyscr+Yy+/tVZvDsDACS4YmPATA6YO
a0tC2rMZe0T0RoNq+mggG5XDfjxUsl/YomfNVuMjAzWeNEicyNIwzJHs4UDAz1qOPw3HDFJ
HHeOASDk84x1qbU+45Sq2tylpNXsZJXAYbAoOR3J7VEniCxl2nyyNxOcjkY74qGLw5BAy4u
mJUgjK/jQ3hqKQYe4bcD95Rg/SqSp33M/wB92NK1v7a9kAjXIZdx4xUc0ljYXaSyKN8x2hs
Z96ZY6YLKfzRMXxGI+fQVPe2QuxFh9jRNuU469qXuqW5raajdrUauraYTsE67Sc4xx9ac+p
6ZGfKaZFbG4Z4BFZh0Um4hiRwIBG4c45JJzTT4Zi81CbppNmVVWGQc9qvkpt3uZc1W3wl19
bslmEZGcqCr/jUzanZ/IIyCHcLkVnDw3ADgXD4xjGOBznirQ0cJHDF542QvvUY71D5FomXD
2l7tFrUcCwl2/wCea5bTbiSD4vmRRkCAbh6jFdPqB/0CbJGeD+tcvpoB+LcoOc/ZxjH0rej
Jx5mjxs4ipU0n5fqes3CJbMjxgmCYZA9Kq3CzoPPhxLEeGUVfQi+0pIFys8f3c1TgWWKYhW
w69Vas3K8bwPlMPNRvGfyGJBvYXFrKwAHIB5FT+ZeR7XW4z/s4xkVag+yySsXTypD1xwDUz
QheOGHbFRGso/EOo7u3KUWhjdd8ckkZP8K+tWIBMi83BdcY2uODUv7uHDGNqmeCKSHeg6+l
T9YqTfuy0MOSnfVGRbW8ttdPKdpjY/dXtVm5jEbeegwDTmjeNdyjK+1SJsuICpINOEmn7xd
RWldbFJ522x/7v9TRUM0EsZVeTgf1NFdyUTK6Nx2PlDY4B2+lY8rOkhV25PRqszytHbx+X1
96rG4SeHy54yD2YCvt6Calex8XX97REPmEvknAqSaMgZXn6VBE6K5XGQPWrW7C8mvQlK3vI
44xvozImVwcgYpNhdQQuBW49osqZUCoRabmCEEfStoYyDWpnPDu5RgVg+wj5fetFYIpExIM
OPuuvf61PHYYJbAX8ajlfyYtjMC2ewrysZCGK2O2hz0tUcZ8SLZ4PAt86zBlOBg/WsfRVK6
Zo+D/AMsf6Vf+Is+fBF8HJ5YYzVLRv+QZo/8A1x/pXzGZYT6skn1/yP0fhiv7acn5D9V1G7
gukjtkbqM4UnI70+/vbyC7t/ITdGQNw7kmrcmo28V8LaUAMVypPemvq2moxWS4UFfUHP4V4
Hb3T71tNv3ivqN1fRTrHbNtTyyx+XPI7Vli+1RTKIgV3BmyVJ5ran1qwS2aYSeYVzwAc1EN
atPIeUj5hlgnU1onK2xnNwv8ZThu9Rlv4UuMsPMBJCkAZFLfXN/HqlwkMjYZkVAFyAM8mrs
2u2UBBdSMpu6VKNVtGmRSMBsAkjoT2ovJO/KOLT+2ZK6rfL5hEjTbZGVgqfdGOtRJqurnOU
yqv0KnLD2rdmubXT7M3KIhSRhuYe9I2pWUaK7SgZG7p0HrRzf3Rcv98wYLnUo5TtWTBzlmB
O0buta9m8suqTK0jOnljDYIGfarUWqWEj7I5tx5zgZzjrTU1jTjtKzAA8YANKT5l8JUUo7y
My4u9VFvMoiOEk2Fsfw+oqs0uoqZIxMWHlgIdp2k59fWt1dUsXmKCcFjx04NMn1ixt0bcxZ
gM7QvWmrroZzinvMw4LzU/MVo1dHO1SWGe9XLW/1R7uGGTkOWBOOnNaMeq2ksjxuwQjoCPx
qM6lpaztKGBlA6BeOKTd9LCiraqZW1RzJqcccZlVEwzMvQ+351AL/Vmh3KQj7gPL2Eleeta
FvrdnLI6PiJwcEEcdM9avW93bXW4RPnaM8jnFNtpWaNVG7upGA9/rUasNolOXG0Ieg6Ui3t
7b+TF9pLFtxxt5yB0rfhvbaado45A0iDJGMHFVDqGlyTLMZEVo8gEgjnvihS8hSp33mZFpe
6mLhvMV4lk53FScHHSpY7zUJ7Wf7VvhfZ8ihT85xWnJrdjHJEjMB5hIJP8PFSPq+nhmTzQX
HGNpzn0+tJ7/CJRW3OYkd9qtnCquTJgJkFeST/AIVq3lxfwxW3knDNwx25wKaNT024vVhbB
2gMjevqKsNq1hk5nAz0+Xr9KT32Kgo6++ZA1HVYlVXJYunGEPBzVZb6+mkiD580gbwAf73W
t2XVrSKRIwwctxnHT61DZ6lpDF5FCQynOc85APb8au+nwkNRb+Mkv7i/gu4Et1LRyqRjGcH
3rLurzUntthV2LZDoqn5MEV0dvcxXEbPCxbacHI5U1nT67DBfyWrwMSuNzcfnUQdnsaTimv
jKWlveNqgExkEWxsZHXmk1C4v2usBXQxy/Kijhhjua1m1awx/rfmHAXHJz6Cq1vr9lOCZFM
IUbgW784pq972ItBQtz6mZc3epTLFtVivys3BGw88UG+1SSNElyQwU/KhyPmren1K2gslvV
XdGxAGFzkmmS6xp8MLNvDFMkfLwcdqrn/ukOnp8ZiWt7qsEKIA0iEElmU5T5sZrVE11Lpl4
rkkKCI3Awz8VPHq9hJErCQKW/g28+tXopIpoPMjkDIf7oqJPrymsI2Vuc5m3v9VCw275R84
clc8Yqt9t1FrnMaytlw4JBH1Fbq69Zi3abGHV9hUDOOcVYbVrCNiBOoxyeOlXzbe6ZuKltM
qafe3D/ADXm0biMKFPy/WodYO+/gt1eVMfO7L0x6D3NaEGpWdxOI4CHBOCSOQaQ6paNPNC5
IkibbyvU+1ZqWvwmi1jbmKmm3d9czstxiNMkBCvzKO3NVLm41GW/QJK0bJKwC7eCuODWtNq
VvFp5v1xIgOMj605NSsHfLTKGxnBXlfWr5uyCUVblcjLOo6jJHDI6GFWBBOw5BHt70yHVdR
aWOOaEoxdQQEPQ960pdasUmijVxKJGxnHC8Vatbu1uy/kMJCp64zQ5eQRT2UxuoY+wSZHpX
LaUQfi7LxjEP9K6jUgDYyZ9v51zOjxo3xcn56Qj+VXCyUmzzM0doq/kenRs8bK6HawPeteH
7FqMoZ12ToOo71kJg4ifk9jU4j8iSKSNju3YOPSvOpyUJJX3PlcTRTjzLcffWzwXJCtkN0J
70y3mdkO4k7eMV0dxBFdWxR1HTIJ6iuektp7WfLDYD36g12YilePMjkwuJTfJIljmZZAsg3
Kw4JpGS5hIktpM/wDTM96cY2+8RkH0qSEH1zivI5nD3qfU75uD1sRpdl22T2/kM3vwaWSIx
nenB9B3qzIILqHymG1x0NVBcNA4gnXI7NXZGveykee0neSYryoUj3Kc7efzNFWmjjdI2A4K
/wBTRXUqtPucnvGSWaRCrcFMYpHUFfm4+lSSwrIwZCRx+dLtLKOK/RaVem/hZ8nVhJP3its
XaRt5p0fzNhQSPepSmW4GaeqgLk/pWlTEQjEyjTfMSwPtk8s8ir6QoXDGqURCEYXHua0Ymz
2FeG5uUvdZ6kIKMdSC5DOcRnFYcsbxTMZlOT3HIrbuJxEQNuartcq/yyKDn2rtpV3S+NGFS
k5/Cec/EhVPge7I5+ZaraJ/yDtHH/TH+laHxPgtx4GvJI3Ody8Cs/Rf+PDSOP8Alj/SvMzy
qqihKP8AWh9twlTcJO/9aly+0eC9nW4d2VwoCkdqqr4cgMod7h2Ix1Hoc0upXGpwXyi1Xeh
H3Md/rU+mS3kkbfanLYH+rK42n2r5dOShe5+gSVOU+VrUjOgWxMjLMyl8hvxoHh23UOY53B
YFST6GqTy6lDqF19n8xiZDhSuRtx1BpFv9XYqpEiREKHbZyPWripvdkr2admiy3hy1kA3XD
tt4BzU7aHH9oE32mTqGA7ZAxWbYvqkZjik8yOLJ2ttyWGe/pWvfS3SSQNEWWMn94QuSKG3/
ADGkIx5W1ElutPjubFbOVyUQjOPaqaaBAiyBJZBHICrL1yueBVBm1aC6luLZ5JA8gAV16jF
P+16uFLReY8aorOCmDnPIFNc3RkuUJbovDQbdIwsUrry2CPehNCgikSRJ2Lou0Ejgis69ud
Z3rDCJBxhiF4we9aaeafDezLmTyyOR82aclKK1YRcJNpLYUaNAbZIi7fJJ5m8dTntUcnh+z
lmMhuXz1Xn1p2ivefZpIr1CJF6E9CMVkxnU4J2MUcmCTliCcDd2qY819xVXFRT5TYOi2558
9mbzPMLD1xjFI+hW7h90jLuYtwPWsy3k1SOd1VpRCzsfMZMn8qebjW3clZWUEsCPLxkAcU0
pdwUo2V4l46BZNH5bTNtL7s9DnGOat2umR27vIZGZ2URlunHaobh520JGIfzmVSwA5zkVJe
PdLbw/Z9yIWAkZRlgMelRzSbsaRjFO6G2ejx2d21ysrl2XbyfeqMXh9Z4VW8mJIdmQL2yc/
jTZJtTknli8x1g2kJhCfMH+NQ6edRNxAty7xpGBsDKTuGKpKSV7kuSlJKxek8PW0x82SV3c
5OcfhTk0KBCD9okMiyCQOevTFM1V7yG7iktmkVRG/wB0ZBPaqQvtUjmaESvLKqI2zy+560R
55bEzcIPWJe/4Rux3+bvcMR97OMc5NOXQrNoFjkmaQKhRD/dyf1rJN9rkjuV8yNWG4bo+hz
0pqSasbjzlhlEnH3s46dqrlkt2Spw2UTdTRbcTpLG5DqgUkjqB3qL+wbVtgaVsqMKQO+c1V
Zr6Wa3YSzfcbd8vAb0p5udWdY3bfErAqxC5II6fnSXNe1ynKn1iadppy28rOJXyxyw/vGmy
aZA891Kxz9oGxvb6U6wnuJbRRdRFJgBu46//AF6ybpNRiv7lLaJ3iJEyse3tWKu5M1lyxir
rQtnQ7cTRzvM/mIoCkdgO1MXw3ahg3mszKAR7Hk/1rNvH1OeXjzWiUEK20jnHSp4bnU4IoQ
oleIBN25DkdcitfetuYOVO+iNibT0msPszOQchsrxnFVX0CGWMxtO5QsSPYmrFvNdvojSyK
Vn2txjBHPFZpvdRF9bpEshiyofK8EY5NKKl3NJ8itoXToVsJxNFcOrjGDjpxg1cs7NbSMR+
ZuhAO0emetUNVvbiDUIIbd2UOjMFVc5NZlxe6zNlBHIqsCrgJ044IqnGU92Q6kIbI0v+Ect
gCYpmVmO5h685qT+wYAksHmvslYscjnPWnaXcXhtmiu0KyIOuOoxWY9/q6PLG6yMd2EZV4A
9xR78tLjbprVrc1bfTvL1N7xkCYQIoU9T6ketNk0aNruS685wd/mA+hxisyO712SMMXaMgq
CPL5PPNKt5rH7wSb1ZQTGQn3jnofanyS7kKpFR0RrtpUJ0w2CsVUncW985qufD8G5pPPYOw
YluxyKzZrjVLlpF3yohKrsKEHJ6n6U9ri+jguIrmUqqqQilT83pzTjGSTdwlOElsXR4ctdo
j85zFndjHU4x1q5baabVFRJiFU+gHHpWOlxrTCMrKyoTtxsz8u3/Gn2cupzahDLdbkKKAPl
4Ye/vSbYoyjdWRsal/x4sABzjn8awfD1qlx8XrqNn2nyMj34re1E/6C/oCP51z3h65eD4wX
LpHvxCMj8K1oJNyTPKzy7o3j3PVRpF6oUp5bKR361cg0mYMrXLABTkKKnsdVgnAjY7H9G4r
RUbskkHPvUPD02+ZI+GqYmq9GZV5qlvpzbZGBPYGs+XxLbGPE9sxQ9Tn+VXNb0j7YvmRLll
HT1rkxBLC3lvGwx2YU1USVkrnXhMPQqq85WZr/wBq2sZBt5GaI9nGCK1Le7gkX5Vzx6VzkS
5yZLcgD0FbVlOsSr8mV9cV5+JdG/uqzOidDl0i7ovgRSIdmA/aqMzRP8knDVoeWJcPERkc1
XvYVZRIBgiuJ2b0OKM9eVlV0KrGFJxt9fc0VHJKwWMAH7v9TRQompT/ALSCzLF5Ij44yOtT
C8RuSMZ61EHSdBDcIp44I6iqssbWcm0nfb/wt6fWv0bDVKOJ9yL5WfM1qNSjO9ro11CumFI
5oUBEPesuO5RB+5IGfXoan3PLFlGz7CufHUa0IG+EVOpLYlmlbk5xirdndBlCnIPvWO87jJ
cNx7daI7xVYYGfTHavBjUlSnzNs9meG5oWsbF9uKbvSsseY/RsGtOKUXMTAtl8dKz5XEXJT
JHHFd1aqp2kmc1CDTcGjiPiO5Hgm7BJJLLUOjE/2fpHT/U/0qx8SXSbwRcumAQwBFQaKo+w
6R3/AHP9K5sTUlOlFS6N/kfW5HTUZyt2X5mlc6naWszRyswdQC2BnaD6+lUYNetm8x5z5O1
iASDhsVbn0u3up3mdmzIoV1HQiqz6FYY/eO+zOVUnhSfSvNg4W1Pr2pp+6h0+uwQ3ESSROI
3Utkg5470865p6De0pWPpvxxn0+tPbS4ZXBmmkYhCmD2BqE6Jp4hw4ZYs52k9/Wr/d9w/fd
kRjxBafaJI3idI+Np2nLE9Kt2mowXlx5UAyuwHkVENDtVfzS8hKFSMn06VNa6Zb2dwZotxY
jBB9KUlTezFD2t9R0+p2dvcNDKxBUAnjgD1qvNrtlHa7kBbPKcEBx7UT6QLrUpZp2zC6Kmw
d8djQ2gWTRBDv2qCEG7pz2pL2aWrFP2rd4orrr8bBwIjuVc7s++MVNba5bTed5vytETuUDO
B600aPp/zKJm2sCCN457mlOgWDKWiLjfkEg/eq70+5nF1U9C2uo28kyxpn72wnHQ+lSXN9b
2QQSk/P0wuc1Xh022tZFkLnO7d8x6npVi4tIrtozJndGSRjtUNQ7nRabjqVBrdm64jZixGV
BUgNTW1qFBC5QsHYqx/u460+TRrNEBdnAUAbt3oaQaJYx7HaWUoNxHzZBzVR9n0Zg/a7Fq0
1G3u3aOA5KjIOODST6tbQOyOzbk5chchc+tOtdPisgUhZtp6KfT1qOTS7ae4eYhgHI3KDw2
Omahct9WdFp8qtuQXGuW6wxvCPNy2McjFPt9ZtpId7thgPmXrx7Ur6LZBGAUgM/mEA/wAqV
dHtEKhUbKqVznrmnan3MrVdSCTXrHywYgzcg4YHkH0q1ZTQ3Nul+sewyDnI5wOlVf7DsW4L
N8gCkA9Mcirttax2luLeNmKLxye1P3Vsx0/aO/OiuNb088GVunGV6nPalXWbEsYw7BhwQwI
wR2qL+w7FlTdu+QfLg9DnNPOi2ZZGcMzht+4/xfWhuHcFGqnZIktNTiurxreMfL1VsdT3p9
3qMNjcJHOAqkEk96W30+C0Z3jzGjksVzkCoLrTXvb0PNIPJRCF29eaLR5tRp1OTbUF17T2b
aZHXJwdykc07+27AAZkfLHAAXrStodk4KvvZSxJyeOlCaRaFYlErGOPlQOgGMUrU+5mnVEO
t2AG4SFkGMkLnbn1py6vZND5qszJyeFqNNEsYiqBzhsEoT94g5pX0TT/AC5AS6Bm3fe4H+c
0WgU3UEGv6dhcOxDdtpqe0v4rtiI1+RRnNVV0OwhUxROQW5AY9SDmrOm2KafFI0jKHlfc4B
+XPtTajbcmMp395EF7qVta6rBC8QLycB/7lJN4hsY4ZJE3MU5IKkAgHBOanudMs7kO9xnc7
ghv7pFRf2BZtEqEuVVSOvHXNHuKykwlz3fKhja/aiWNSrGKVS4ZRnGKfe61HaSQYQyxyDLM
mMr9aaug2AZwGcgrtxnoDVoWNlBMjghCoKgHvmneC2Yl7S2xVttdtp7YSTK0LDJZcZwM9TR
Jr9ijx7TujZtpcggDinDQbIA4Z13ghufvDrTv7BsTGse1yisXC/UYp+73E1V7Ev8AbFhEW3
OV2kZYg4GemagudU0t9onO/OGXcpO7PpUUHh2PzJkuJmkgcrtXPtUx0Ox3LuZmMWMHP3QOQ
KPd7heq1ZxGvr9jFFvhzhCFYFcbasHVrZ51ij+YkAg4xke1VpdI02aYzSSbixHAPB9KfBpE
cOpRy5zHCCFXvzQ1HdME53syzqKj7FJjGMj+dczoxZPi1dMOnkjP5V02pDbYPg5yR/OuY0e
YxfFi5fGU8kbvpitqX2rHlZp8CueqosV2g3qCexWn263ts5ENyWT+6w6VDEjRkS2jhk6kel
aMZd4/M2YauONacdD5atQvrYsJd3O0mVGZfVeaiF/bNIVKjPowoP2kbXhPTqMdaVriGbMV1
CQT1JGK55KU72ZwuHK9jSiaGRABt57betUbqwCkyRLtB6iq4U2UituY27cf7taxxJGDntXi
1oVKM/edy4ya2MmGZ4STg471LLLHNCQOtSyRjpt4NUJAYm3A8eld1GSauyWru/UqSqBsBbH
H9TRT5SGCNjqv9TRW6H7xGYgwVwoBxQwj8vZIAV96g3MCDE7DjvUsrmRQskY57ivr6+VV6T
9pF39NDxqeOhKXJUK1wIIovlhUp6iokljKjy/k+lOkhliBUj5ahSFGYhBtl/u9q9LBVcNUj
7LEL3vVmGJw9Sn++o7FwXCkHz4s5/iFN8iJuUAz6CkADR4I6UxkMQ3Rkk+ldeIyqlUV6bMa
OY1IP3yeE+Qw25T2NOuVEoLA8dabFMrrtfLe4FNYkcqcrXzGKwdTDO8j3sPiIVnzR0ZwnxI
Bj8HXHyjl1wR0o0UkWmk/9cf6VL8SCp8E3GSAd64/OotHP+h6Sf8Apj/SuWtJunF+b/I+uy
j45ei/MtXseoLfKbXPlunfoDWW1tqk8UayNMziQbv7q+4rZvNZt7SYwvHIxAB3AcDPrVWDX
oWD+cpBUk8DsK5IOXLsfSv2d7cxTlOqwWavJIwmEmxYz/y0HTNRXFtrLGVcSzRnlSeCOe1b
NrqVnqFwUWP5k5+YdKku9QW0kjR43k8w4XbWqk+wezhL7RhOuuNKfLEyRtgdemDU6prRm2P
LKIt7YYHJx2NaVtqsN1cTQRK6tGu7BHUVE2u2u1XZWwW2E44U+9F32BU4L7Y7To7pJXW7Mz
OScEn5cetOsI70XM63LFokY+Wc/ezUE2vIGQxQs48wRuT0FN/4SKI3McMUDMxPPt70mp9g5
6a05mZTWt3a+ZcNCysWfJboFPTFWUXWTbq0YkD4+XHTbirr6/YPGWkhfcVygI4btVwalHHp
wu5IyuMDbjmm5NLVEwjT5m1Iw5LXWpEjjBkLAIdzdAe9T7tZyB5Uo4XJ7cHmr41y1LtH5cg
kQbmXHIFRDxFaMR5cM8gJ28DvjOKbcuwl7O/xEup3AbSJflaN24RH6k1mtDq0ltKshlDsuF
CDC44q8ddsZIfNMLtEmNzEfcPvUp1fzI4pIomWOSQKrkcEVCco9CpxjJrUz1h1mNvLbzmth
nBBBOccfhmrl0uq/YLQKz7x/rtvXHarVzq9va3jWroxfGfrVaXXbdETyVaR5Pujr9aTcnrY
cVTjo5FaZNYFwGgM3lMpG1jyGx1pHTVFggEZuBzicnkk47VpX1+1tZJcpGSXI4NV1163KMT
FJhPvkDofSnd9hNQvZyZnm21dJZChlETuCWA+b7v+NPaLWBIzxyysRJhdw4xt61eGv2zEK0
cqc4+Yd8ZFa0UgMSyFtqtzg0Oo+xcacZaKZz8iamIYVTzv+mxxyTjt7VqwmSW1eH5w6rgM3
HNUl8QxrcSwSxHzFlKgIMkj1ps2vRrKhSBmhJO52GOQOlTaUtkTGUI+85FaaHV5beJZC+3c
VkA5J9DUpi1geakTkoE3KW4IP9361YHiC28l5DDIm3GR61al1SKPT4bxYneKTG0DrVtTja6
GoU3dqRkmLWGkIHnfZCBuU8Nux29qjt01mJraNIZlijI3Enquec1tz6ksCQN5LkzgkKByuO
tVv+EgtZIGkRHZFO0sBwG7A0Nt6WItTi7uRX1i1vbm7S5t1INqwKL/AHqpvb6w8DK/m/vQ2
VPQHIxVmPxBK0kQaAM7kAAduvJq3a6ybiJhHCZJIwS5HQGqvJLYm9OTdpGX9l1dpEEqyCSJ
Xw69Gz0ps8OtSxyRlZZEdR97jYcitKLxHbvZrMyEMCFJ7A9qe2tN9innhgZzEPmbtmjml2J
Uaf8AMZ4/tIXNrBKxLZIZSeMf3h+VbN41xPpLvarJHLnHA5qO21KK5tZ7kW+2aJcsCOemeK
httdDxbriF/N2hyVHygHpWcnKTWhouSKd2UY4tYadCySJuK7mHHHerOsWMslxHLbNP5yL8v
G5WPofSlTxLbyXixAERsp5PXdmrMurg24lijbYzbQzDgnNU1NNXQL2clZSMh28ReaGVJY+C
GUEbc+oqfy9aSR9s0zncQBxjG3j9a2LjVILe4MEgbzCu8cdfpVG38QQvHLLLESFYgAdarml
2JcYx05ioTr0o4R0i+Xdx83TnFXbK3ulnu5JBI++ParScZOPSn2WvQXV79nCkFwPLxVm41R
YzcRRxNK8KkuQOBTk5NWsOKhfm5jnks7iO0jijtJ/PVgzFs1oab/agv5CYykLgEiTsamt9e
glEYMLrO4G1APvZ9KnXVoDdm1jVzIDh+Pun0NKTdrNBBRc7pk+pH/QiM/xLn865fRiw+Kt7
gAsIOhrptTB+wkAZJI5/GuY0QFvi3eY6+SP5VVP7R5+aR92J6jbMc/abXoD8yHvWu0qpGsi
L8jfzrCtWe0uFA5jcnNa+AYmIBx6V5sj53Fx5Za7FnzggVx060lxLDIFHAdhxRAVltyGXkD
FJsMYGQDjvWdOdrnn2jfQkt08y2eGTD445qDTHP7y3IbCNgE9amt5VWXIGV6mjT4i1zPcgY
SRjis8S4ypKT3MW1GTQx5fKvDEXyG6Z7VWuB19DTpEMmos2eBxTbogDBNc8INNGs7K1ilIr
gIM/w/1NFPf5ljP+z/U0V2Im7KCyc7e46inecy9RkVCwPmbhxgD8aOScE1+1xgnHU/PZN3L
0Lh1w3zrioZISGDL0H3SO31qMtswRkCp45Qg+U4Poa8LFZXGT5qejPRw2PlSfLU1QwNvIfI
SQdc9HpGUl+QQTU58luD+7bt6UoLxHY6gr3U9/pXnxxtbCfu6q0O2eHo4n3qTsyv5Z3fKMZ
6UYMfDjg8HNTeXE4MsBOP4oz2qKRmYbcZU1616ONpcsNTz4+1wtQ4z4lQlfBc7LjbuHWoNI
A+x6UD2g/pTviUCngi4XcSm9eD9aTSP+PTS8/wDPD+lfIY/Cyw8VF93+R+l8O4hV3KXkjRu
dOtbhmeSMkuAOD2qo+kaZvELoQzA/LnkjvUWpRan9rc2auyOq4IbAHNZkmm6rJIkojkadVY
M+/g+mK8yMWo6s+ynL3tIm7HptjHKMFlmHTnnHpU1zY2txMjTBjKoKqAcDFYcunagbl2tkk
iZIwFdnzuPerFrp92uoW88yzlFDAln6E9/pUuK+K4lNr3eUtQQ6Vp99iMMJSACcmnS6Xa3E
LxwbRFI+6TuWPtUEtnP9rvtkW5bnbtf+7jrVBdP1aOEpbBojli2W6/SiyetxOb2UTYk0mxk
bLwtk8gA4HpTU0PTUYOImDrg5z6cVROm3s0iKzTpGY2PL/wAR6UyO117yX+0kvtACAPz6Vd
v7w1JdYmn/AGXpbSrA8f7wLgDPOM5zTrixhubF7OCXaA3JzkisOPTNZD7nBDKCM57Z6VpWl
rd2+m3ipA3mO+5FZufzqZ2/mFBtyfulsaRYD/lid+OWzy31oTS7JD8kPR9wwfbFUrG21BNO
vYrkyCSRsoQ2T07Vnrp+tNHiSSXCqwUh8ZPbNO8n1HzRX2DdXSdPVQfKOz+LJ4NIljYNs8p
shTuQBuKx/s+sm5WVopGXaVZd/BGKt6bp91bXCO8TbPLIO5u+aHF9w57uyiaklha3MwnlQu
y9OeBTBo9kI40SIqyEsrA4IzWI9lrW99krmItk7jhsegrUe3uTo+yJnEo+ZQx+Y+xrOSeiT
KTU3bl1LNzY28yxLcZKxHKZfv70xtKs9jsEbbIeRu71VvbS6l0yONQWnV1cgNz1qk9nrLx/
IZFkyQxD8MvbFaKPdhOXvaxNGTR4GkBQYj3qzA9SR0x+NW3t7cW0kbbgpOWJbGPpWNDp+pR
3kcrSTbRIDy+RjHNP1G01Oe8ke3LGJ0xtJ4HHala7tcXMoK6RoR6XYkoY4+eWDg8nPvTJtK
05VMkqlU56vxk1mpYapFD5gEhkSRQqiTquBVieyvp/DjW0yM0xfJXdzjOaLSvZMSkpL4Sf+
ytJmkO0q2VwQH9OKn/s6ynt4LcKxiiwU2tWRJp96JVa0sSkaoV2lueT1qGHTNZ8t1bzFCgl
AH754qnG/wBolScdom3c2UN9LAwlPl27FSq9Tx0pTpOmRozeUEjIBcbuM9qyEstY+fer4YH
ZsbGHPc1KbLVPInikLSKFDK27O48ZpWfcaknvE0/7D01VDLGQRgj5u9A0vTrdCwVo8jDfNj
dUOowXcy20cEbkcFyrY49KybjT9YnaXfC/lEAGMSdcMMUoKTvdhKSjtE15NBtJMJCqohwHz
zkCrDaZZTCQID8x2sFPFZAsdVFwSyyeSAxRQ/fsDVeHTtYEpDCSKJ23Ha/TinZ9yLtfYOgj
tLJHlij6yDDKT04qOXS9OWBhIhVNoGd3pWJBp+pLdwTzxyOEK5G7271uajA17p/lPby/N1S
NsNUvR7mifMtYkMWi6OQUjAYkdjk+tSPpmnxhEZmVc71XdwTWGmnavHKWQOR5ZSNs4KjI4P
vS3Ed/9oWIb13OCkbHJHy8nNXJJrcxTcdonRy2tndSwzvyyj5DnrVZ9B013aV4WLk5+9Va4
srxrGwCITLFjcM4wcVVSy1baPMMzSFx5gLfKwz2os7bm03r8JqQ6PpkeGt1J2MCCD6VYk0+
1mlkl2spf5W2n7wNc/Z2t5FdxW6F40dmMiM2Sq5yDVrUBdS6xNFbGTcsQKbTgA5oak5bkxk
lH4TROjWA+YRMGVQoOeRjvQLGxiuhMrbZWOD83U1jx2OqqoM3nSMQwIV+/aks9O1OOdWuI2
d/ODs5PG3FNxa3Yr+8rRN7UObMg/31/nXOeH4t/wAW77bnIgrpNQA+ynP99elc/wCFSB8YL
7GRmLrRHaR5WbSaSZ6M/wB5UAxgd62bDy5PlPDY71E1uhJBJ35qSygdLoHJOPWvMhLm0Z87
iKqnC5JaptuJF75qvcki4aNCdtX7uFg/mKuKpvukkTIAOe3etHQbeh58an2u4uAqxwDiR+T
9K1I1VIwqjAA6VRtwk11JNkELgCrk77U44OK5a0FOaitonOndmUvN2+PWq142Nw25qaBt0z
u3GaS8jABI5zXbTinKxvJ2auZjSjbHzj5f6miopV+5n0/qaK39jEfOiIADJwTSd6hEjxyFX
BCe4p5KcY/Sv12lJSSsz89qXUmmSZyMHt0pynH3uajCAnAPNS4FVJrqRYl3IV2uNwPf0qaO
QqArHzIvfqv0qpkdM81KjhV4OcVx18PCvG0kb0as4O6LJhKjzo3+UdMf1ppn353oAfUUqtu
jmK/cKjj1PtUcKnZl1r4LEwnhK3IpWPrcI1iKfPNHD/E/y38ETlOu9ai0v/j20vH/AD71d+
J8cP8Awgs7FP8AlovNVNMIFvpX/XtWOKrzq04up0b/ACPrcgpwhOXIixd6zFZztBJFIxUAs
w6AE9aqR68qtLI8LPAGAVlHer89tYyzl7lRvkwgBbGcc01dLsNnliFhGWyV3d686PI1qfZT
9qpaFVfEMLMRJbyIAWGT6jrV221CK485QjHyRkg980raVpxBLREgsx4PqKdBZW1oWEKEbx8
2eaH7McPaJ6mZH4h/chntXLsGbjsoqRvEFtEhZ7dlYDcVJ5xU8mj2YjkSOMpI6tHuz0zzUa
6TpjBIpYxLIigMzHGRTtAyvVUrIqyeJYTCxgjKvjK7u9S2utPPK0IiLyjJwOwFWF0nSnzGI
g+z3zinCy0uNyq4V16kNzz2o/divVTux9lfLPZG5kO0ByCafd36WloLkoXX271JDawW8Qhi
X5Mk8nNNurS2uIFE6gKhyOelQ4pvQ6uZuNk9SiuuQ8+dbyIA2w5PQ+lUYNfcag8M37wNJkY
GNq4q7DpVg01yzuZt7htpP3eOKsJoulhg62+COnPetP3cdGc3LWvoVX1yN4FaGFy0rbYiej
U+TWhC5hltnEq4Dt2GRxVpdLsgpQRkp1AJ+6fakfT9PaYxtGTI+GPzZ+lH7sr94VYNaNxFK
YoS5jUszdhWjZSi5soJ35Mi9qjXSbFUYIhUYwcHrUttawWYcoSBt5yeFGKmXL0RVN1Oplza
4sWrSwPGPISMlSOuR1oHiOAuyLbyebjIX1GM1dlsNOntl3gNGuWDZxwfWobnSLOdQ9vtUtg
Bh3GMVX7u2pEvbXuiNvENu8HmLG4JIAz9Kgj8QRmNd8LFuBuA4q3BoenJGivGZJFA+Yng9h
ipF0vTcFBGCBgkBqr930C1XqCagF0hL91Lg9QOD1xVK414h0ighcyYO5T24q/cadHLpf2GP
93Hxg5/GgabYwIJWQZCkFj+VSuS+tzSXtJKy0M+38QNvdrmImABAGXsTVga/AIi6xORs8zH
tnFWI9K03zN6w7xx/Fxx7Uz+w9NCYMJyRgnd15zipk4EpVkiAeIYlI3WsoPB56DPSr1pfeb
p63EjBFYkdKhax01DtkABJGQWzkjpV2GCGGAQomEUZx+NElCxdJzv7xFeahFZCEzKXWTgN2
z2rIbxE8V6yyRqkW/Hv0Fb1xbW92qpOm5UO4Adqpy6ZpqlppogM53Z9x/+qqg4WszOp7Vyv
EryeIbWIea8biANtMg6Zx0qo/iC4+27DCqQkqQT1IINaQ0jTBECIBtxkAtx05NRLpekXDHY
okORuw/txQlTW5P77uMj8QW0lwbVIHaUsFCjvVu0vmuJbtXTaYiBj0qKPRNOhfKREMRndux
g/WprWKxUyxwMG3j5/nzUNQ3RpBVOo201WK7vpLSNWVkXcD2Iqq+u2qTFPssrOpZA4A6jrV
61020s5Gkt0IJG0knrQdLsN7P5RPLN17kc1ScBN1HGxnf8JJCjbmRihwMgcj60ieI0Klnt3
JZiFx3xzVx9H06NHYxbVwN3zelLFpGm8NFEdmSVGfUU04GTjX6MLG/W+lmMa4VAO3OMZqA6
9aIA4jZiwJ4HOAcVbht7GwDMp8sOBnJqjeaRpoidQRC7DO4t0GcmqXJfQuXNbsxlx4gSMlY
4yrpncrDpV3Tb6W7EqzKFZCBt6dRTI9N0q4j3LHv7Ft3JNWEtrEXDtE3zhgWAPTjvRLl6Ew
UuZNsXUM/Y/wDga/zrnvDWf+FtaiQekOcV0Oof8en/AANf51geGEZ/i3qO0c+TgVUPhkzxs
5fufM9iTEsW6M/OD07mpbaYRy7GQhj60zymiAkDbWxUkDEy7ZBuPUGuKlG87nxlSV4Et3IT
GB0qmSFj5UZAzk1au+YxxwKoXH+rk5xhRXVa8kjGL5adx+nSBrVU4DAnPvVibc0eSeKydMl
GSh+8prUlkwpBOR2xXnytGck+5dON7SXUpxOEYqR1PFLcHcnApkigsGHFP3bkA9K76TTbsa
VotNGZNECUOe39TRVmdRuTn+H+pore5z3InZyCHjSQYH3hUH2a0ZsmBoz6oamEpUANt6d6U
bCMglB9aFjKtKbUZMiWHpy+KJXbTwpzHMfxqExXqnaICffNXPk/56n86kDTAZVsn3r0qGd4
iGm/qcFXLaU/h0KKWF3nlVGfU1aTTWVSZ5sD0QVKZ5kxu2ipI3UgGSXdW9XPa9Vcrlb0Qqe
WU4u7KyxuzhIhsjHrVryxFjcA30pzOv8AAuKcF4FeJUqe2ne9z042hHkgeffFMH/hB5nLAZ
kHy/jVTTcmDTBn/l2/pVr4rc+CZD8o/eLxVTTM+Rpp/wCnb+ldmLpQpUoqm73/AMj6Hh5yc
5uQ3VrC8vJRLCSGgw0fuc81RlstVSMXG91yzFwH7VqXOsiz1hrWQDYUBBqaz1FL6UhIWCH+
M9DXmxlKKV0fZShTqTdpMwbaPVJjObdJCPmUZb24q5a2urDVIZZsiJCQ3z9RirMOuIl9dW0
qhfLY4xxnAqB/EG+PdBFhhIEIJrT3nsjNckNHJi3VhfTX7upkCecCBvxlcVU/s/VQGDKzMy
hNwfkAE1al8Q7JY3EJEBDHJ5JIrSsbx7mzaeSEhl5A9RRecY7FclOb0kyvptteWlxJuiISR
gdxbJxiqt7pd22pz30KfOAhjGeGx1Bqw3iC3SOPbE7M/wAqgdCR2pRq5eWSRImSGBf3ufvA
1Mee97FTdPl5WzNaw1mW4aQ7o1bgqr9OaW50zU5ITCjNu3MWcvw6noKtS67K0UZhtZA0jYX
d3q5pmoPdlVdcF03g/Q4rRuSWxmoU3opMyhp+qR3LXMEWBtUeXuxuwKuaVa6hE901wCFdfk
G7OD3q22rQrqSWZTLM20HPen3GppBcm28pmfblQD96ocpPoaQhTjf3jHSx1aMApufcmGy/Q
5qCK31GWWOHc5ZPvHOP4umfpWn/AMJBE8a+TAxkYEAE9CKjg1/zGtUliUGU7X24zurT3kr2
MnGk3pJlX+zdXTH2eZ1PzjLPnAJ4rRiDWmlTCcSZZcfMc81Lf6vDYTrFNG24jJftTtP1OPU
HYCFxFjIYjg1nJyau0aqFNNrmZhLZ6xcJEwjKqFKkbsbhjipoNP1eFY4XzJChycPg5x0+ma
0Ztdt7d5FlhYJG2zdnoatWeo/apzCYzGVUSDvkUObtsJQpt25mUpLPUG0SOBpW84Nncp5FU
YdM1VZTJIpO91L4bG4DtV19dEVw9rJG0km8gAD0qJ9fKXJV0/dq2CAOemcURc+iFNU5e85M
qLa6p9ta2/es3l5T5+E570TafrcpYvuIIw+1+G5q/c61PbSxE2pEbIXIBBIAq9c6ilrYpdN
G7I4Bx6Zquaa3Q+SnL7TKlnYXcN8WmeVkVvkIb5duOhpLi31J9aSdE2wo4PDcEYpIdfWSZx
5ROWCx8gZyKcPEcLlsQthPv8jjnFLknroNTorqyC+0u8l1CWaKHcHkVgd2MAdag/s/WJQqf
MoACkh+fvZq1/wkcQvGQqWU/wCrAPNSS61LbX/lSWrbAgJwRxmnedrWJtSbupMpvpurof3M
rqSz9X7cYp/9n6g10JpUZ7UEEwb+Scda6QsjRiTPy4yTnpXOReI28+7W4hO2MgRAcFgf50k
5S6FShTja8mMk03VPNd4gwy5IXfwFxUcGnaxbytOkYcEBfLLY7datN4kAuoVMbIrZBB7HOO
amtddL3JiuV2gyMocHjin7/VGf7puybG6fZX4truO4YxtKPky2QpxVdrPVY47dIrcAxRlXI
bG8nvTZtf1CKSULAjRrIAkuONucfnV1/EdvHCJXgdlbOwg9cGlyz3sNulLRNozBYa4rFi0g
ZXyFL5Uikt7fV7m2V7YvGQzB9zn5hnoK1D4iiRXa4gkjjjYI3Q8nmkfxDDEyRm2k3SYMYGO
QadpdiLU/5ii+n6o0spcSNauCFiL8g4qa2s9TgeKIq3lhkOd/GMcin3HiREgcrC8bxsAyt1
xnFSTeIkUW5RPllIzk9M9KHz22KXsl9pi6tazXDzBI2cMq7QDjoeaz5dN1KVmBRvKKkKhbO
38a2NR1N7C4gCQ+YjgsQOowKonxB/pB3qPKJyPXpmkucJKi56tkKabfo8iRiRIzISdrYJGO
341PBYajDqrXC5eAkAoSORjrUcviOaK6JeEJDuGB1JGPatH+2rU3EEAQ/vzgEEHBpvntqCV
O6aZZ1HAtQM5w68/jWP4P/wCSu6gcZxEK19SGLUf76/zrJ8GuE+Lmok9PKFKKbhJI8jO/4f
zPYZ1WVlUnAp0CAZkcjA4FMuPkwfenNgWuT1zWdKUW3FLU+IcWorzH3Q/0VyvasPUrjyo4m
B4cYNbEbiWPYeARgmsPWbbYqggsgPBqcGm8RyTZlU5o0mVrWcJOs38L9frW3ERLCwHUVyyO
Izt2Eoa17O6ERCs2OOK7c2wXLJVqezMcvrNR9lPfoWWGI8luaYHzinn5gW/Oq74X5s4xXk4
apyydz2pLmWpPLyEIXPy/1NFVXuTtjwM/L/U0V3+1icTpMabgFQklvkKByO9KJ7RvlZCv1p
hYYK5HSkAAGGH9a+urZNRqaxPm446a3JV+yN06fSpwF25QiqoVEUc0+KNpDha4v7DgnzXNl
jpPYveUlyiswyfUUn9njPygE+lXLeNEhAK1YKZA2cnFVPLaE5a6GqrztuZUpS2AGCXPYGox
IGOePpTXys7rInzZ700q248KK6Y5Zh7HNPEVG9DhviqYz4HcfxeYtU9L/wBVpoP/AD71P8V
XT/hCmGV5lXpUGm/6rT/+vf8ApXj5jQjQhGMHc+94XqOTnzd0aE1jZTMzTRK7NtJJ6nFLBZ
29qxaFdg+vGKx7+3vLrVriO3DKdilZCcBeartpeqtGgE+GTPmNvP73n9K8dR93Vn3Tm03aO
psNp2l3YlLRox3/ADkHndTl0jTQ4dYVUjnk96r2FhJHb3kMiiLz2ypBz261SbS9RaKEySlm
XIdVbGR2Oalcr0TJbe7iacllpcbqGiVWclQCeueauQRwwjZEwC+hPFc7No+oySAg/OH3K7S
ZKjGKcNHvnWEMzqQQXJk61fKmrcwJyTuomv8AY9PZTCka5B34zyM9DThp9mzMTCC5HOGzu+
tYa6PqO5fMfgbQSHPIGeKuaZpt3Z3EcjuSChDfNnJzxVNR7iTb3iaKadYqVIjHy9BnOO1Oi
tbe0JkUbQBge1YlxpWqNNM9vPtVmyQzdeegqU6XdCVpAjMoi2qjScbvWl7rW4ueUXdRNKO0
06WX7ZGiFw2Q4PeppreGWYTFVEqghW9K5+4sby00pEUtneMxKfvc+tE2l6u4dVYKhIZPn5T
npT5U+oudrTl3NZNOsYrRvOwTkyM/TnvTotM035JYYEGMMrA1kjQr0Qr5h80tvDL5nc9DQm
j6mlv5DOC3BWQMflAHSk2lpzCUpXuom9NZ2ty+6aIOQcYPIpkENpbSiODCO6lgme1UNPs72
zuBI48wNGqspbODnml1XTb25vYZ7ZhH5akex56Ut9Lmrk0ubl1LMelWayzSTDzjI5fB5xxU
qJYWTFImWF2HUnORXO3lnqy7rpuONuxHPPIp8mjX9wWkJwjDPll/u1bikr3MlKSd+U1odOs
wzLJKsk8jGRWzyKW30i1QF7nE7uxJJ4wMYrIuNI1WWXeqqoAKAB+cY4/WpH0vU1SSKE5V8c
l+Qcf40lZ9RO+/KbVxbaXboHn2oGBXLHsaXyrK5t0QENCowBnpVWaxnm0IWz4e4KBSzfWq8
2m3hmeSEDiJI1XdgZHWpiotWbNeZ30iXG0/S0wrRqhdhjnv0pr6TYRzm5kUCIR7Sh6detUL
LSr+GbdeKLhfmKLu5T0qI6NqOxdrk5XDBpP9rNVp/MZa/wAprQ2GjyJ5sEKMMkZB6c1ZGn2
bBt0OSwCk59DWDHperWxcwbZVlJJG7GzntV62sL9NEltZnYSMxIIbnGaTUX9ouM3b4TXEMC
QtCqgIw5UtVeTTLKVkeWBd0a4XPYZrDg0rU4pUa4lMsQ4VQ2COe/rWlqGn3V1PG8RKKkZGd
54btUJRT0ZfNKW8S0+l6eFfNuuGJ3En1INOj0+xiKCKBAUYlQeetYkul6lIjKo4cKrKX6+p
qJLLUJJp47ZCjxOCHdzjGMYp8sf5jB1OV/CdDJaWb27q6gx5DsM8ZHNVvsWkugwq7ZM7eex
OayItH1bzGaXBiPWLf1ODSDSNUH2dQiKsWMbW7dxVJJbSHKbf2TXg0uwlmluifPjmYMFPQA
cVYXStPBXMGcEEc9KXT4mt7GKBxgqMdc1bOVqHOV9GdMKaa2KTaXZO3mS24Z8ggnmo/wCxN
NEhcW/JOcfStHJ9aOc4JBpc8u5fso9UQyWltOytPEHKqVHsDVf+yNOJJNuPz9qvevscUds0
+aS2CVKD6FI6RYBg/lAnPekh0XTYJFlit9pB3A571f68UoYbaXNLqL2MOhU1Ef6KMn+Nf51
jeD0V/ivq3PIgzWvqYDWqf76/zrK8Ff8AJV9XIX/ljXRSekvQ+Xz2T9nZdz2G4UvZj+8Oak
QrLaLjrjmmRsHLROOOlVpSbAiQZMefmFcNOXLV5u6Pj0uaHI90SAIEZA2GHNPWNbuEpMucc
U4i2nUSIMdxSrJ5Rxj5TUYq6neLsyWm1ZnLajZfYpvlP7s9z2pkflyxjJwccGulu4Le7hZJ
MFW7+lYY0t4pCEuAy9q9rDY+nWoqFXdHmVMPKMuaIy3uJFGwncPWnzSx+WdzgZ6D1p0VtI2
QhOwcFqGsraFdxYsx/vdq8LEulGpamerh5zcPeKbTSBIwoGNv9TRUsvl/JjJ+X29TRUqqjp
uKVY9euKdtYN605mLOW6cU3c2RzX7BHY+Ce49YyBg8mp0YxnPC1EvzMMnFK2R71hNMuLsaK
XZeNscFepqnHdXBIYS1EJDHh/4SOaZC+4EdKiNNJ6m0qja0LFxP5qh2XEi/rULMZoguQAKU
H5cYzQuzP3QKp07Ec19zgPipIw8E7Qqj98vao9NBKaeO/wBnH8ql+K+P+EK69ZlqPTvlGnA
c/wCjD+VfMZzDkUT9D4UfM5+qI9Sv9Str2VLaAPAIv++W9azxr19hNxHQbvl6fKTXTS/Z03
vJgZHzc9qrraadKoKxIQRkf5+lfPRlFLVH3c6U7vlZmp4iUWgkeAyIDtPODn6VdsNU+2u6v
bmIKu8c9RU0tvpcI8x44lGQMDnk1ZjtrdG3xRqpIx+FKU4PoaRjVutTBbXnS5hYx5hcMAM/
NnPGfSny65P9rEaRD5SS656gD1rX/s6yJLG3TJGD9KX+z7QsM26fL39aP3YeyqN6MyY/EXn
OPLtSAzBQWIxn3qKTxBI0UotYNkkP3yx46449a3DY2hUqYEwxyQB6dKRrCyKjNshx29aFKm
L2VTuZia82VBthsYsudw6qOtRPrk7zRtHBvjMZdlzyK2DY2bRhDbJtDEgUg02wUjbbqOMcc
YFXePYOStYxY/EDSzMY7cPGse9hnkGpJtamcA2y7FKF1J71rLYWiFStsoIUinGztdqgQLhR
gfT0pc0ewKnVKd/c3qR2zWbJ5rfeVu/FUk8RGG2VriEeYT8yg8qOlbrxxuUZoxlentUD6ZZ
SZLW6lyMFqScNmglTqLWLMuTxFHHAshgZWkB8sqc8+9MbXb4bg8QGyMEknuTjNatppNpDbe
UYVkHqw/lUx0y0zlrdDt4BxV80FpYUYVnuyjb3dxJp93cOV3RFgvHoMiqC61exyRmeEEPEr
7V7knH9a6E28CxsiRgK5ywqNrKzYKTApxgD6VKa3ZTpTS0ZlDWnW5w8QQbjGUJ6HGc0xvEK
x23nNb8E8ANyR61rNp1lJKZJLZGdjknFNOl2O1QbZPl4H0ovAThW2TK1rf3FxYXlyxUeXyn
HbFQT619n0eCcFXmkGTjsO9bEdrAkLRrGNrdR2qudM0/PNqvp9BUqUb7DcajjZbmNJ4kzau
Y4ijhNwzzu+lWH8QxpaRy+Xlj95QeR9RWmum2BUAWqZHT2+lOfTLBpDIbVCzdeOtVeBKp1r
aspW+oTy6beXXC+WTs49qzo9W1by4GdFbzxlegyAOa6FLeAQvEIQEbqvrTvsduRFmJSIhhB
6CpU4p7FOlO2jMKPX5Gt9xgyVAy2ehNOPiPyIgssO8g7TJ1Fa402z2FBAoVgAwxnpSf2bYg
YFrGB1xjqafPDsT7Ov3MqDxC7xwRm33Svk4U9BnrUmlaw13dzWrrh0c4JHUVojTbNQNsCDH
QjtUiWdqkiSRwKrocqR2obhYcYVFJORj3PiB4rhNseIA7K5PXI9qv2mp/aZJYTHsZEDjngi
p2sLOSQvJbK7ZJJPcmnRW0EOVjhUZGDjv6UNxaHGnVTbMqPX94Z/smAEMh5HKg4qtN4gmlS
Oa0jMcLEg7uvAzW2dOs2VFaFSFXAI7U59PsJG3tarnpTjKC6CcK3RmRH4hf5Va1LH7pORyc
ZqWDV2u7m28lAsch2sT7Cr5062KMI4wjHkN/dPTNOtrKC3iSNYwfLOQfU9zTco22CMayepS
1TVPsLRFCCjMRIOuOKhGuMyKqW2HlBKZPBGOtan2O080zG3Bfnk80z+zbPZt+zrjr16GhNd
QnGs5NpmNa+IJSqmWLzGYABVOMGrdvrJuruKFIShb5hu7ir406wQ7o7RAQeKZFp0MN55w5V
RhF/uiqbi1ZExjWursdqX/HsmcD516fWue8IXZg+LOq5+6YwK6DUs/ZFz/z0X+dcr4ZKn4p
ayCcfuuvpXoZbh/rE3DyPluJp+zoKS7nvBTcN69RzTt8cyeVKKyLDU0J8lmCyDgZP3qtSTA
k7lKn+deXicJPDzs0fH0ZqolNDAfsdwQ43RnoR2qwJUJ/durA0QzwMu1wDikeK1Y5Vdv0rn
nyy3PQ5lomhylN2GUEnpzVaeOKWYW0Y/eMNzEH7oqK/lhhiQooM8jiNOeme9aFvHDaxkKMs
Rgueprnq1YUY8vVmDXM9BrrHb2wjRRgDiufu5CDxg5rUu5DtIx1rEddzndXHh4XvKZ1U4pI
Y5bamVH3f6mipmYBIwRzt/qaK6uWJpoTsCX+XkYoVV/u09XOOmFx0pu/d2xX7BBvlR+ezXv
MVjt4pwPpzSKOc9aUZHGKbaZnFi4VjsHApqReUSW+bNGdvNG4kZqbGlxc8Gk6GjoN3enK2R
yKoOa5wHxXGPBIPbzlqPTeunf8AXsP5VJ8V+fBWB/z2Wk01MNpw/wCnYfyr5XPPsn6NwntP
1RX1LSby4vHlgfajKVwTwarrol+IFhLruyG3hjxx0r0O28M6jeWIvIfLaI+jc/lSHw3fLB5
zOgTcVz7183FVVG/Kfcuph5Sa5jgodEuYsKx3gBOCe4OTXRBMBcDtWlZ6PcX961pCyl0BOc
8cU+80O6sbeG4lK7JCQpBzmp5aklzW0NY16MJcnNqZZ460DmtqTw5exW0dzKyBJV3rz1FN/
sK7jto55zHF5v3FY8kVPs5PoWsVRe0jH74pM/jW9beHb26t2miKAB/L57n0qD+xLsap/Z5C
efnHByPzp+znFXaF9boN2UjKK5ANDLxitiPQb99WewMYMkfLYOAo+tTN4fM10tvbTrIxOCC
3Q1apye6D65RXUwVHAX2pSo25roB4V1BLpYHCAscDnr9DVXVNJNg+A+QOCPeonSnHVoUMZR
nLli7mSy9ODR2OOtb1v4Yv5Ht/kDLONwIPQVInhwTap9mjmyu0n34oVCb1sRLG0I9TnVUgZ
OaXJzg+tTyQlLloIwSQ23nvVzUNCvdOt4p7hAFl5GDmocJPXsdHt4e7d2b2Mw7eRkZpMDb9
K1tL0W61XzBbbNydmOKsp4W1FzJlkVo13MD2FaQpzktERUxlKnJxk9UYAAHNL8vSr76dJHc
pbsys7kACtE+FdQPmklFWIgNz60vZzlqkTLFUIayla5gjgcUnDcEVuv4b1CHeZPLSJPvSE8
CkXwxqT3AhCphk8xXzwRT9jU/lF9cw/wDMYYAByKOc5rZ/4Ru+3QrGUZJztVweM0knh6/ig
nmJRlt22OM8g0exqb8oLF0HtIxADmn9q2B4fvGtZ7nKeXCAX56Ult4evru2a4h2siLuP0qf
Zzb0RbxdJJtyWhknig/rW2/hrUka3yinz13L7D1pv/CPXjKrxFJY2bZuBzhvSq9lPsSsZh9
1IxOopVB6VszeH76EyDajtF98A8rU8nhbUkt45yEZHGcg5x9fSl7Go3pFkzx1GO8kc90znt
S4G0HnNdBdeHJLazEkjgOV34J4xVO10e6vLOS6jCssRwefWqVOd+W2pUcZRkue+hlUpB49D
XQXWgPbW6K8oSc4LKT61S1XTf7OuEhOdxUMabpSWrQU8XSqytFmYOuKMEE5pT97ikJ71mdg
3sKd7UDgDNOxzkUCGd8UGlP3qKBop6lzapj/AJ6L/OuX8Mqh+KOsDOCY8Cun1HP2ZP8Arov
865Pw9GZfidqwGR8g5HavZyqv9XqObPi+JaPtsPyeZ6Y0C9cZIPBFTwX9zCAjv5qDuw5FZm
29hx8+9efWpoblpD5Upx9TX2E54XFR99H5dCniMN8JtG5tid6y7c9ttSxXakkRyK2PWspo9
yDyycemM0LCAuSuD37V4dbhqjO84Vb3PQjm9Ze7OBrTAXMYV8KQdysB0NRFtRh2SDFxFjBC
jmqSxOzlVZlH1zUguZoFOyTYy/3gea8DF5RKg7Sd0evhsR9ZXMlYdc3dykPmtZMsXqev5VX
SRJ1EiYwe1X4r1ni/fbWyOcd6yIYWaeaaMbIyeBmvKqUKcI3izpjKcfdkWpACE/3f6miqMr
uCo3dv6miuXlZpdmmPnUH2FAXDc08ADA9qcF3fer9gg/dPgpr3ho4ozyD2pSpHWlCrnBNWR
yINvy803JJ6YFPI+XvSqB3oHYDjbiolIzjmpdvoaZyG+7SiybW2OA+K5x4NHb98tLp/Laef
+nYUfFMgeDlyu7My9aNPH7ywHb7MBXy2dfFD0Z+jcJvSb80dpZa49h9j8hmAi4kXsQa0rzx
HZXOnfZFlmhPnFiQOoNVrfQrB9Bh1GSVhI5IYE4AxViy8L299pFzdBm81FLovqBXjRniLcq
PqZvByl7Sd1Z6kGm6rpGn3DXcfnbwhUrt4b3pb3WNMv9NtbaYyK0JLYHvUum+HdNvLCMtcP
HdOMhSeoB5pYNB0p7e+kd5QbM4YZ61a+scvIrWJk8IqnM5O68hNQ12xvbGzgV5o/ITYUA4a
g+IbC5lsJryN0ktPlKYyrijTvDVvfabcXMe9WALRgnrik0zw7Beaf5yuZrjcR5IYAgClH6w
1dWIf1KKa10f5l1fF9nbxTJDERvuPMA2/w1nTa5YxX9xqFnE/mykEBxwPWpLTw7a3dneEPJ
HcWrfOjnA21z8kdubrarEw7sZHp3qJ1q8bc1jehhsI5PkT03Oqn8WWR1dL6OBx5sPlzDHU+
orGS8061unubeaV9+flI6cVb1DQLSyIuFd2tTCJFY9z6VmaTaWl7qMdtcFwJG2rt7UTq1nJ
KdrsKNHDqnzQvZLX/I2tP8UrFFbR3jvIbd9wIHJFUrrUNOvLyV55J5A7EgFcba1Lbw5pR1K
7iEkh+xjkMeDVS103Tb/XFtAXUy8fKeK1qOvZRlYwg8MpOcU1ZE8niG13WkdrLNB9mTYsoH
JP0qyviyxFzFJLExdIyGlC/eJ9qoLoOn4vZ2kk8qzO0qDyTVbV9HtrXTrbULZ2aK4HRuoNN
yxEV0HGhg5zVNXu/wDhyhBcwLqn2iYExhy2MZ+lat54ht9Q0Q2lyp85XzGVHGPeq1zpVtD4
cttRVm8yV8MD0qLQtKg1LUfs0uVQqWBrmi60W4O2p11Pq84+1193b5EFpqX2S2kEZZJWYFW
B6YNdHF4rgKytceYJJYfLJReh9ar6T4btdQuLpZHdFRisZ9SKTTPDMV9bXXmSNHJDJsAJxn
muim8RBWjYwrzwdRty3VijHd6YLlJnlnd0YEuR1x2rVuPFUM1vfpEskck5Hlke1Ns9AtTqF
5DOjRi1XcATw1Ja6JY6tf3HlHZsTdw3ANEfrEVyq2phOeCck3d2KdlrkZ0i606/ZmWY8SDk
1q23iyyhe3h2SNBbwmIPjJbNVT4XX+11sy7Koj8x3Bzu+lZ8+n6fPCPsjyq6SFZEPTApxeJ
vZmdeWC5XUlf5eZesvEVnZi2gSJ3hSXzGcjB654p1r4ktE1XUZZone2uzkL6HsayLGzi1DW
IrX7sbts47VHqlmlnqs9rEWKxtsqHWqqN/M3w9HDV0t05Rv8jQ0/X7YW2oWt0rhLk4BUZx6
VZtPEFpa2lzaoJMSRhFIpdM8O2V5plncs7755PLYDjFWY/DelSSvbfaWjuNxVcng4pR+sWj
JWJq1MHKUkk/P5CJ4stU+xpsd1jiMbk9s1BB4isrC2FtbrJIjTiVmYYOPQVZXQbCytZrmTD
FJDGd5wK5qOzS61NbeEgK74BPaqnVxFO17Co0cJVvvyo35PEdklzf3MKSM90MBWXAWq1v4l
aG5mUuzW0y4K9cHFLc6HbLdTWduksssSbmfPFGj+G49QtJXkZxIQTGB3xS58TzKxcI4ONNt
6jtV1qyv/sw3zKkcYRo8cNSRa1ptlpt1b24l/0gr2xsxVR9HhTQHvnZhIjlMVL4f0GHVJmF
y7J2GPWnzVVV21K5MGqVm3yovr4mthZvDcg3ZyChZcFfxrH1/U4dT1EXVsrBAoXDVb07Q7W
61e5026Z0kUkRsOntU9t4ctJby8tZGkzbRkn3Iokq9SPKxwng6E+dXvb8zlScjpUbdcCt/W
dKh0+K2aIsTKm457VhFe9efODg7M9yhWjVjzQ2AdKAxJ5pOcUYpHQFCnmg0Ac0hFTUj/oyD
H/LVf51zfhG5W2+KGsO0O8eWO/Suj1PiCMf9NVrn/B0Zl+JutAAEeXyCOvNejg+W75tj4/i
DWjp3/Q9MN7Zy43Kbds4wRkfnUNzYJNHsIyDykqc1e/sqKZnUPJGT0DcirdroxhYf6QzY6g
dK2qxp0/ews3fzPh4VWvdqRujnUtZoiA8Eu4dHibOatR2t3LykUgH96R8ZrYksmSQkRNj1B
61IlmwQMQ/PSj+061rci063F9Uo782/Qyv7Pu3Rh5Pzf3vM5FQSwGCI+c0ikd2GQa13SdGz
vJX34xUUsYliaOVGljPP3sVos1i3apBBHBOPvU5GVGVeHaH+cjjjGaZZSlreSM/eQ4q0qWk
bbUgIPQAtnFZrym11IpgCOX+deNiqcLtw2O+CmkuYgnE+9cL29fc0ValLEqV6Y/qaK4kkdf
MaP8ADy3OKkDUhPUHrxTRkc1+rQl7qPgp7kindyRRxg/LzSK5bqMU/Gc8GquSNbO3rQr+1K
SAMfeoG3FPUBeCM0bj/EKQ9MClzgAdhS5gPPfiuVPg5Np/5brRp5AexB/59xSfFtkHgtDgD
9+v86pQajbRw2U0dzbttgClWkAINfOZvFya5T9B4XqQhGV/I7SXV7mTSk07YgiRtw4qe28Q
31nc+dDgAp5ZTtiuP/t2HP3rf/v+KBrsPQNbn/tuK+dXt7p9j7m+CacX1OqfWJ3nilXCNEc
jb3p6a3crHdRALi5JL8VyX9ux5+9b/wDf9aP7cj677b/v+KV6yfUvmwvWx2Nt4gvbW4SaFg
u1Nm3+Ej6U631+e3uBPHBEsqnKuoIOa4r+34s4323/AH/FL/bsf9+1/wC/4qv9otZESjgm3
fqdjBr97BLdSYVjdAh8+9ZJds57cnA9axDr8RB+e2/7/io310NA3lS2qv0UmcHmparzdmge
JwtPmlHqvyOwu9eup9Kh06Z1WKLoSefpVWwvmtLqK6gZWkQ5HeuAtNWvZdV+w2ikM6kl5CG
3H1yegrQ0uDW5pnuJPJgVGIGOrn6d6ucKid5vVHz8M5pR/duno73PQk8R3kc91cCNCbjIcM
OtQQazcW19FeW8caSR5wAOK5KW61O3JPmQyjOACvOfSh9YuYQvm2ikt3VsYqHUrO2tztpY/
AVGk1a+h18OvXkU1yyBWS5OZEYcE1He6tcXscMMhCRRDCoo4FcoddVG+Y26sezTAGga9EWy
ZLbPtOKqTxElqenGpg2/aR6f8MdXLqtzNpUWnPtEUZJBA5qbT9auLGJRFHHvVSBIRyK5A6/
CRgPb/wDf8ULrsYBO62/8CBWbVdNSZKnhXFwvo2dfHrl7FPFLGQrRktxwGNTt4lvhHMgWNR
MwdsDoQc1xX9vRn+K2P/bcU5dciJ5NsP8At4FONXEJkOGEkk+53DeK752aRoYtzpsbjqKrx
eILm2Mgt4I4xImxgB1rjzrkfQNbf9/xQdcjOTutun/PwKfPXvcm2DStY7VPEmpB7YIY/Mi+
UNjkj0NLdXDCfyo1VZJm3yEetZejoZ4o7t1GG+6VbcDU4lU3F1eMwCqpGScAYr3MJSnTpup
Uep8Bm+MpVsVHDUPhW77jrfVJbGUNDFGGjcnf61BJqEs2pNfMFLsdxHY1zr67C2SDbNz188
c1GNdi6D7OMf8ATcV4tR1JNxW17n3+GeGp0opPVafI7VfEl7H5CxJHFHC28ADqarT6zdXNz
HMQquj7wRXKf27GOS1sP+24pRriHo1uf+24pOeIatsaJ4O+iO0k8SXklqYJoonRm3NkdTWW
97I10LiP904II29BiufOuoOC1v8A9/xSf29EP47f/v8ArUTlWaTfQuCwkb8vU7VfE96JHmK
RmZ12M2OtR2/iC9trqKaHaDGu0KOhrjv7dj6Ztz/23FA16HnJt/wnFNTrp3M+XCbNL7jtP+
EhumtzA0EZjZ95UjvUUet3cckbxgR7H34X1rkv7eg/vQD/ALeBSjXYm4DQf+BAqvaVXqw5M
Jbl0Oum126e4e4VFWViCWHWrH/CUXzSvKY4w0ibGIHauI/tyEj70H4zij+24gPvQfhOKaqV
E7pjdPCSd2dRf6rcX6QrMAPLXaMVQzz0rG/tyI87oD/23FB1uLqfI/7/AIqJKpPWRvTrYeC
5Y6Gzj5eeKaTjmsk65EB1g/7/AIpP7bixgmAH3mFRyM1WJpdGbIGVPvTeQcd6yP7bjJAzB/
3/ABSHWoc8NBn/AK7in7Nj+tQ7ouagR5EW7/nqtc/4MnWP4oa0PMVcptwxxnmtCfUY7gRx7
7dR5isT5wPArM8ExW958Sdacqk6lQVIPv612UoaSuj5bO6kJ00k+p7DNHI5823kwzdA1V5L
jXLePe+No69806CGSLASVyMZAbtV0TM2BIo9qdKr7N25brzPi6tNSWjKH9uXnlYMUWfU5qa
HWyE2zoCT3Q9KtCQBwuyJ1PfbTytvINslkjdvu4rtnXwqV5Qs/JnF7CrfRlY6vp7rtM5Hru
WmCW2c5imVwewNXktYEhaMWYCH2zVSXRoJFLxJsYd14xXmz9hKXNG/3ndTnUgrSKU0cbksi
7W96xNQjPnwyMOEbmt1ovKTDklh3PeoG+z3KNHIBmslHmTO5z927BViaGNsgZXPT3NFZ02k
XIK+VcuExwPxNFcv1cy9pA0sl2yR2FAOeO9JjvntSBgOa/T4r3T5Ce4/cR0FOBGcYI/Got1
KMlqpIzuTYUdDRgYxUYYml3Behq7lD8GgKW4xUZcHoahiu4JJGWKdHK/eCsMispILMh1XRt
N1qxNnqduJrfdnbWGvw28Gt/zCg3OM7zXVgq6lCcZ4rBh0e9S4nih1B4bdpN+T8zGs5Rv8S
ubQfLs2il/wrTwepx/ZX/j5pw+G3g0DnR//AB811MEVzDGqyTebt7kdasl8qARg0W/qxftK
nf8AE4xvhr4LB/5BA/77NKPhx4MUYGjqf+BGux27gCO1BH+cU+Un2lbv+JyI+G/gzvoyf99
Gnf8ACtPBZBxo6/8AfRrq9vOakHQ1Em07XKVWo9bnH/8ACsvBagn+yF5/2jWL4k8E+DtG0a
aeDSQJc7EJYnBPevSSCRiuF8e3qfY4NMbiWVhIT3UCsatRxhc1oyqSn/wTzOxaSyeO9jBZQ
/ltxnYvqK3LS/ke9nCzb44TtgIz39aht4rhCpbeU3AeWiZGPWui08mU4NuY9rbt20DI96+S
xFWLex7sYyerZlXXiVdMb7NZWZvL/OS+3IT/ABNQnW9UmlMdxYxzHGWSWPZtq9p9nJqOs3F
9bXKQjf12dK2rqwtba7WXU4pb8FNvmIMAj0NTTVK2m5coz6HOaDoXhbWtQEt3YmX7TkBSxz
Gw6j6V2CfDXwirELpS593Nc/oeoWMXiqd7SydlVfLjAOPL57+teq26Kyq4BJIyQe1fV4GtF
wsnf5HgYlVFO36nGr8MPB5OG0lST6OamHwx8GA7BpAY/wC+a7coAvyjDdjT4k8pc4yT3qq+
K5dI7hB1O/4nIJ8L/BSp82jK2f8AaNSJ8MPA5GToqgf75rs8Hhh+VOAyDmvNc5Td5s3U5Lq
cb/wq/wAEDgaKn/fRqjqHw28F21uzpo6EngDee9egbsH2rOvo1lXg5aPnFaRgpPlbInUkld
M52K3isNKMNtGI4YItqKO1RwafDdacLOddyXJAYHuO9XnVjYsrr/rGwB7Zq7ptuWuBKRxEu
B9a2qtU4WRyRV52RkL8L/BG0BtHBYcZ3mkf4WeCCPl0ZR/wM12q5YknilPFc0W/iuzsc52s
n+J53N8LvBqHH9kKPfeaiT4Z+EEOP7JG3/eNeiTgPgFc1UeMhtnevSoVoVFySf4HNUdZe8n
+J5/L8OPB3mYOlD/vo1LH8OPBucPoqkeoc12EsBLZI+tRgPkheK7ZYenKNv0ORYutGV7/AI
nLS/DPwayfJpar/wADNZNz8L/DZmBg09NvT7x613dxKpQR5+Y+lV0unt964DITxmvlq+Gks
RajN3Pehipez5po8+n+FehwhnMAKgbiAxpkfw78LXFqpXTpELD7wkP8q72+uma1YFBlxjjt
UMvmWlpEISNueeO1bU4Yilf29w+tKavTscFL4G8KwWU0ElgY7hBhWMh+cetU4vh9pEwDpps
hXHXeQK9IvdJjvrdJi6xqmHVm7e1ZkkE19ceQLr5F4Aj4BrGcZQvLmZvTxDW6OWTwd4TsY1
S/0gvI/wB1llJx+tUtS8M+EbOziX7CY5Z87T5hO1fWulNpY6XfxHUyzxsSBtGTimeMdLgut
PtL6wUskfGf9g10U7uN7swdduZy2neFPDd1cLHDpzSIeAfMOP8AeNab+APB0c5haG4mk77Z
CAKu6ZZObcIjbIQRypwSK6qw0Jp3MzzYGOCBRH1NXXtaxwg8AeFHmaOFZGmAysbk8+2c1Ql
8H+H3cY0/ySpww3nr7112u2MtnepIsmCvzBhxWVdahLqOoiYKIlChWK9WPrXPWjPfobUcSu
blaMi48AaZIiyW1mSc5XEhANdH4d0jStFkkksrE2l24w439fepbAajMWjtbfzRj78uSBUl5
DqdjCLrUtPHkoOJ7fnH1FaYCtVpO1SN4mWMhGt8MrP1OiFz8nyyOpPvT47yVT+7mYN6nmue
0vUIrlVibliMq46N7VcnneO3d4U3OnRfWvtaeCwleCmopnyE62JpTcWzeh1cF9l3CAv99O1
bEdzCyB4G81fZulcZbXZuIQzW7xHHO4YqxHt37sEEdwcGvFxnDlOV/q8reTO+hms46VNTt4
ZPMG6OQq4/gbvVjz9q4ki2k9SO9cjb6hcxZUyLIh6Bhz+datvqKuNpJjbHAbofpXyWLy7E4
PWSvE9qji6NZaPUvzNCy4IBz7VjXVuhYFcL7ir0svmqBu2sPyNZszkFkcFTXNTqKS2O9Rku
o1opgkeLg42/1NFBWTy48EY2/wBTRWtkVaQ0OxGNuOKTtipNx6svakIGOK+8hsfJT3DikOc
gik3DIB4qG6uorO2aeVWKr2UZJqrE2Jz0BHSgDpnvXOJ4utlnCXdrLbI33XYZ/Oro16zlvL
a2tJRO0p5AHQe9JtIfKzWIUDnAFcf4o06OzSPUNMgIkz8/lZGfciuuLiQn5ePSlOxl2FOCP
TrUfENOxxGn+IdfntmlNuhiU8SSfL9a7OxvftdklwuFDDn61Fc6dbz2otsYhJ5A4qe2t4rW
1S3jX5EGB7+9VGFtxynfYtxznPzVMWVuap47elODgDnNLlJ5i4pUL3pWIxVUS4OBUyuDgdT
WbRXMKOaR5UVck4qjc31vaRvJcSrFGDyzHArznX/E2sai8lppUZits8ygElhWFSpCmryZvT
pOrsj0mbU7SD79xEB05Yc15341t7r+0f7QsZYrppFG0ZyU/CuEub27in2XLuuTjEiHGPWtn
QNVksJsXEKG1k4EjdPz7V5WJxXPSaij0qGGUZp3GRNqTNGLi5w4OcPkA+3FW4J7+WWeGG88
tl/hXoRW5q8FtdWZlskIlQbtg/i+lZ8Giq0cWo+cYGl4+hrwpVItXe57qjFLQ19E09LSykK
y7pJASVPHNWpo7y6kXMLuEUBUBwKzrGy1m5lcWOy5ji4Y7sGttLPxPt8lbSKNQBl2einQqS
96KMp1qS0bKGgaDeW3iBvtNqtuknzgg53CvToFAQnGMcVzuiaTdpdC6v5FMiLtVFJIFdNt+
TAPWvpsJT9nC73PAxM4ynoxEBIJJ+lS8gcGoidu0bScUjFjzGuPrXBVrWmwhFWLKM38R4pW
bHAOTUabtvz9fahvXNZutoUkhCfmyzdOcVnoWExlOfnbGPaproSHATjJ61UvNQjs0B6kcCu
jBqUk5yMK0ktDQuLSF4lAJDdRgVJaWgig2rIQScmqLPcXVzavG2EZMmtYBlxgH61WLnC1pb
hTjbUjMbI2DIT7U4sQM5yKkz3Iz+FNwrN0zXktt/CzpVnuRGTLDigorjfjBFPlXGMcUIrYw
e9FGc4Vk7jnFONirJ1yehqnc7UTcSAo6mtBhksAM47VUn8lYiJioU8fNX2UZOVNankOCU7s
yXu7aSMtDGX2/wAQPFUfMhuLeffLt3fdHpVm3snKP5aBI8nle4qteRW6EEDBU4PvXkcsKVT
ne56fOpw5UKqeZbRhiSCR+NaEyKuEKg7OmfWo3eOSzR1XaFYDnipL3lCY+c12Y+SdNNHJho
2ujPv55bqMQu3GcfLxWek8NprL2qrjAGCO5q4kZmfC5O3kketY1/A6XYnziUHqa8WVVKNme
1TppxG6+EnuIZbfdIYwdwUZ60y91S3j8Pi2c7JPL27D1rpNNvrZbTKxIrkfMSOSa4/xTo51
O9Sexcm4PGwdDXZCrB01FHK6TjNtm3p0UMVvbhXBDxgsPetOzuTb3wTzcRuCOegrIs7Sa00
+MXtxEkiKAVHJq+tgt3aK5vxHkfLxXO4uDvIiSvsL4gjg1CxFuZOQ4+ZfrXNS2sUF80UagF
W2geox1rZjsrry5lgJuAOMqO4rLltrsXvnyQsxHfHetueDW5klJO51ujXkVlaLasgdTySPv
D/61WZJIXsLgLiRZcrtzkflWLFfwTWgS4s2jlUcSAVFJfiGz2dWOdoHenDR6FtN6sr6FoNv
bxMryZnEjNknAANbUlg4PGGHqajtoo1s4nmieN2GTuq7Bc+XEbd1Esechh1FepReIoq8Hc4
ZSo1Zcs1YoNbXCf8ALM7RRsAXllBPbNbSzWjrsZiAexpradayEmAeUx6tW/8AbFSK5aqOf+
z4Sd4sxQ+3gYJ9qlaQMoD5AXn3q1Jp0i9YllA/jU4I/CpodLM8Rk844H8NTLN6FanyziVDL
505Xiyzb+QbJXjZpBjv2NRGVTlHIJ9adHbfY4gkbE56g1FKp3Y2j6ivg8RC1Vypq6PqKPwW
bB0famJeNvp7mio5A4WMbl+76+5opJz7GvzHnO4jPaggAUrEBwO2KOtfodJOx8nLcYoUMdw
3UYIBAIxmncHml2j1rUgyNb0yPULCQb1hdPnD46gdq4KK6ns2F9YiMSKCORkY716lIsbLtc
bwR0IrkJPDUxvGm8xER5M+Wi8bPSueZpTlbQitPEGu38ai1sk3N/F1UVsabbeIFuGuLt0uV
b+EAjb9K1tNsYYY41twI4oz9wCtwSDBX7tc7bRtFLqZ6Ws00Q6IRSSw3EOCdsg74rREiYwp
z6+1PB4xxSdSS1Y+WJjLKhPXH1qQ4OAOtP1BXBBCqI89QOaq78GuyD5onJO0C2OQAwGfaq1
5dLZ2kszEKEUnn6UomAGec1zHjedk8POwBCtKob6VNRckXIKfvNI5Fr671adLq5LP85Hlk8
e2BUk0epJOJ0lCqnGwvtU+1FvOq6fFBbxKJpyC8v8Ad9AKH05Lq9uCgkkCgKvU5avjq0p1Z
uTeh9pRw/LSU9ChqUGoXMQKwJMq/f2cmsSCGe3k3rBtVTuMEn3SPpXcyWB0yysw6GGd8lsN
zj3FWrqym8uaK8gS8iiAbfjDAHuPXFZRlKC5WrlzoNx50zl9M1sQuvyNLGzfNG/BT6V041K
yvI0jlljKHlFlXZt/Edax59Ihs5BeW0ZkTOTkZZfYr6VcKwz+Sr20YAGDjlfrXNV5G9EcyT
XU6KC4tYJXurS4hafAxHbHIYDrmumsLyK/sI7yFjsk6ZGCMda4PyrS2lWXT7aOAr1kwcfjW
noV/cWm0WYF1bPIVkQ8EN6ivWwOMjFWmtDz8Th5T96O53kJ7gZOM/SrBIADN2rnrXxBbPdm
2eCaDJwHkHBPpW67hoyCDmvY541FeDPPdOUPiRIZvmIAoEmOMdaEVWVSRzT8A9AeK+bxHOp
to6oWsMeUj7oJNNEnOWOMUhZQ3JIqrdzpBaPIeTjA+teZGvKpNROnlio3ImumuJpSjfu1O0
euaxL+4im1MW6gMEALVqR7LSwyww7DexPrWDbQjy5LpwTJNJkY+tfY0v3dG55E3zTsdZYni
LHC7MZFagIx9+smzV7eNd4z8vT0NX0cSLlhivCxeJT0R6FOloWA5B4JNORmzwT+VRiRQveg
zSJyiZX1rz1UluW4FoqjEb159aRkIPC/LUSXRbnbz6GlaV2yc8eldNGpzPUzcWVSp858cCo
bghWR9qkAgHIzmpFYmZiTxUVyR5eSMjIr6+km6aOFpc4l7Ooi8lF2E+nSufaJS53jOT1rSv
pWeRTHt/Gsi4luUPzqAvYg159anK7cjrhbYeNsk0duhyNwJBqS/u45ZBZ2zKJAcNj+D61BZ
wSmcXbKyqnI561QvbdZrmS43+SznLBeAawq1m4JSNadOMXzGol3a2Vo6xyxNKRjOcjNYd7d
29w6qzx5PXbmrAs7aSEGzAygywHOay5IVE7bkGMdPeoWG9pazOqNSzuiJpY7eKR8GRB2Q/r
UkWo+fGvkIIGU/eXkkViTfbpbl4reFo1UfvGHcUW00ltICMlQOCBzWsMPUp/EYzmpu1zTu7
iSQNIS5bPTHJ96v6ekE1k0v2ooy5+Q9RVRJVmjD7izD7wNLaW0M4lcA88ZXsamtJSQowS3N
a1u7xbMRWWMtkgtTbLVrx7krdQjYhw+3nBqmhaJFjTOUGCR3oiuHtpC8RALEkg85rFR5lZE
yszR1rWLa3tt8SK8h+XaRWLZa/YQo73FvmXoCFAAqtfPLeSEthmzknpiqDwF3xgFQeQOtdd
OGnvEOLO+stTtNStBEJtxbsfvCpj+4UIQNv8AeIrkrTRbhG85H8pl6HuK6XTzKqlL1zInuO
tduElWpPRXRxYiNOot7MsBCTyfce1Txy3kb7kkDL3GKgAVWIQnbnIzUpJ29cV7k8NTrq7R5
Ea06TaTJGnYHdho3/Q045dN3mEHGcrVYu2Dn5hQjttJBwvpXjVcji3zQdj0aWaS5bSRJa3s
qsUuZN4P3SR0qd0dhuDAg+lUXKOMYCjvUZZlQqkrY9jWFfJ27cjOinmOuqJp45SUIxjb/U0
VSkZyEzORx6+5orl/ser3N/7Qh2NZvv5x2FIPrS9TuxzgUMuU+WvoYOyPMluJ2xRkdMGlXk
Hb8xHUDtURlAJ4PBxyKOYizBwwlQE4DHAJq5JYsMFmz7LVJ3AZGbkA8A1pmQ5HzZP51jN9j
aFrXIIMQo+W2jOWJ7Vyuq+NIIpClrOsaAleBud/pXWSKkkckEnJbIOOteVa54Ts9M1eFoby
VgctIG52A15uLm4xumd2GScrM6TS/HVt9mma9DFlOEVQNzfWte08Y6dMvmSJLApO3LAHB98
E15xp6QXUzWkMSiMk/O/Bkq8NQ0eOc2UQaVk4Yx/cU/TvXkxzCcfdgrnoPDRlqj02S+gvLM
i0nSYZ5KnpVYTxKArkBjxjvXF2t3pNtcB2tb1zj76PsH5VbtL/AE7U7+F4nulkjYgmRhgD0
r0qWaRjG7OCrgHOR0El0YrsQsoAK5HNY/jNreTwrdCeQR7AHXkDJ7CtO5tYFuIlJIUjc0jH
OSOgFcV4otpptRlgZUu0kIKDOce3Feg8UnSc+5zwwv71a7FDRLe1m0qKVHuGnbkxn7nTk5r
prfVbqxhS3hgt4ivWVVy361i+GzjSWhZCkkDEFDxj8Kty7iSxU8V8jicRNScbH1WFoqS30J
UvbWUFNTlJfJ2XHpk/xVqW+qjTtMea5SLU7eMiMNEw3bT61zy2DX+5B1rXsPC9oIwXDq3GQ
TgGlTxUYqz1ZtXgrcsWIdVsb/UFns0ntLmMYKTkbXH9ajnhsI547lI2VZ+SY2wc+lWta0jc
Ed4y5UYWRONnvXMRanBG8Ol+cXmhYvyOhrGrL2iukclkup2tvpNkwFzPNNdKhBCyN8o/KoQ
UtUupLZQEW4BVRxtqJNethbsEwWOAVzWL/azS6JqkkbbXWX5SemRXBhozcm3sN0mtTpV1EX
+rCN4cBV5bGBXQaVq9ndWxhe7jEkZ2ncwGa8888rpMd28zJKwxIOzfSp7We3v3tEtYwhVv3
jsgxivdwHNSk7u9zmxFJSjc9VgeOSFWicOPVTkVbCgpx1rI06zTT7KKCFyyjk9s561qROCO
ORXRiaLi79zyotbEbQg5zwaxtS+aaK23ZVf3jj2FbsjqkTMwwAM5rkZJ5JbiW4jOWlbYo/2
a5sLhU581iqtVxjYivbpprdIs/NM236DNWbSLdcRQrg7Bu/KqcmyTV5AFAW3QDPYtWpoieZ
LNcgEgHaP617uJkoUbHDSvKRtxoWXL9BzU67SMZppG1Acdabghuhya+TlHnkeqpWRNlVHWl
2ejGkGAMsM+1KXOcj7vpXTSw19yHMUqEA9TTXcCPAPNG5mPtUJAMm7qB2r0cPhk5aIwqVLI
VRtWo2IdGU/SnyvjAxVWR+u3j619NTglFI86U7O5UfdBKUkaPy/Umos2UjlC4ct0GKsNHG5
zJGGPbPNUblf3mAqr/tDiieG5kONez1LExUKEX5VXgiszyVui4iIGDjJFOkQAiVJSGXhgT1
rOkd4rnCuQrcgA4rx8VQlSab1R2YatGo2upqabpEcc5Iky/c9qW/0+0SQy+X+8z96qunTiC
5cySNhhg98VbuZWMeUfzFPQHrXPKWnunWrpmRZQIdTuyR2Cn0NO1LSraexeNI1jYAsu3rmi
yIN1cy5HJA2n1pl9qKC2mUoQ6r1Fe9QxFL2XLPc8itSq+25o7HOaWtwJDGIw7s20KfWupsd
Et7eMiWUpJIeQjZANU7JbfbBID3DGtl1fy3MSgNzt56187iJJPRHsQMbUbBbFRLDOX3NtIN
Zyxu06qxwuSMitm/W4bSoHvEVZvMwVB7etV8JgM4CgE1NKVlsatGZND5LlVb5SO/WmadDjU
YmYblDbiPXHatX7K967fZoTIFHPtWc3m2k6yJEwkiYbkx1Fejh5Rckmc1eT5XY6hN2Gkk4L
nIX0pzzCNNzsFjHXjNJGVlQSgllbmqLw3qXpa3dJLdhhlk6Cvr1GK+FHy0pTcndmjDcW9xj
yXD+4qyVBUhgfwqshRcKY1jI7KMVI0rDjsavlkZuV9BRF2BwKdBbSTllgBIXqx6UkMm+5jQ
ttwc5reW5REJwAO4HFefiK8ovliduHoxauzHk0a48ousylvQDiq7aZcFBudQSK2pb6EHKHI
74qlPebwREn4muP2tRvU7VRh0Rgz2t4jKvlhsDr+Jop897dKyjyHPHUfU0U/ayK9ijYPLYH
oKjdgkYG4D3qXgNjPYUjqDGQFB+orNNuOgpL3h1o8bJth4GeW7mobqaZJGXychuASKs23lx
whY1x61cI3JgBSR61hzvmOiKRhGMsg3c47elORWjAKOU/WpJkmgmPmjhhnIpwIdetdCd9Wc
zTUvIfBn5nOS3fNed+MJ54PFMreU0sIhXof516EmQdoPBry/xZqpuNZZEjEItz5TOnJce9e
ZjklFpnoYRe9co6Pdn7ZJc3JUmHLE4+VR6D61X0/T5Z5bmWPbbJLIZFDHAwa0reHT4rXySS
6XGNwUjKmtmC6itXt4TLDdB/lCsmCAPWvl3X5ZPQ9twbVhlno+pXOmyxwrmVe+fvD2rKtYr
rR/EUSPaOIZ16E5O6u7mlBtElQkMONsfFcPrN1cLqsKNbyLIeEK559xWkWnB2FKLbTR2R1U
FFhIMzOPlj2c0+CCV737VNFHBGq4WIKAfqah0+eFbKIXEJ87btZ1PNbED2W1WUGRv9o5rbC
16NGPM5Ny/A8+vCrPRaHKa3ol0b46xpJbzSP3kO3hxWZbPdy7jcWcsbZwVKmu7vdTigjLPN
tx91I+9Y1/rjWMkYltWAmQsu48mit/tX7xRsjow1V0fcvqQ2cqQbd9uyp/eKkVfkvpMJjyj
Gxxhc5rnotfuNSkcxstsBxszk/rV0O0wASbMijPHevNXs6btbU63Gc3dnQW1ztURygFH6Z7
VyXizRjbXcWuaRao55WaMdCPWtlJJWVfMjPy9fenperCrJKCYm6qw4q44iMNGP2DWpyJaV4
A/2JId4+91NRyWLR+H5dOtlLzOSxz1LGtq7t44Jknt5N0L/AHQTnaafGfsdodQlhJRchGJ5
J7msvacj907YwUabm3qcnDDrNzYCCZhshYJjHWuxstOvYtNYra46HK0nh5YZ0ErKpDkv9TX
XW13ArbAcDOMGu2E+ad5nBXfu2S1NCxnB01Hc4CryTU8Fwjwia2IkRuwrLvsm3kFqAd4xsJ
wDWHpmsvpjvZ3EDKN2VVuCD6D1r6WNSNSF5bHgTi1KyOl1e/X7KLSPHny8BQeQO9Yc9wmnR
qxUtL0RB1zVXXdRsL+CGe3lWK9R9u0/K2PpWf58jKl7IcSI3lu7cjHqKmNKMI+69zCq5PRl
q1nkWyM0i4lkcsc/3jXcaTAINPgV87ioY/U9a4qwiF5JBFbrK6CTfJI4xnmu+XAzyPl4FY1
uafu2NKK5VckckdqVWPGRmmMwIzkU4TIBya51h9djXnJCA3JBFQhtpIbpQ07E4VfxpoU4LS
V1wwz7GUqi6EpY446VG3CkKcE01pRj5QcCoZJAZCM9BXqUqUYqxzSm5DCVj6sWY8k1BI6kd
etK5HQg9OtZ0Pm3Vw8Uf3FPzN2FdSnGmtTkac3ZFkzEfdDOB6Co5ZEljYbTnvkc1rqQkASE
Davf1rPuLeNpmme4MS4ycVnDFrmsbzwr5U09TPjNpNEFuW8qVTzgfeFR31lbXK/u3AwPlbP
NPdmcOeJEwcMR1FUrTT570p5SEgc5J4FcmLi7J73OnCzfM12NWx0+3tdPMEj+Y7fxEc1h3E
M1ndLtYlTnBJrrodImRcyT/NjoorP1LS3SLeWaVs9MV5KoTb5jtc0ZCqkMAMZAMv3zjJzWb
qcCqrTLvBI24/vVbmeEAgFyAegHQ1XLC5ZULE7RnDDBq5qcVewQnBu1zn9CvmS6lsrokrnA
Ldq7Czv4yjRuys0fBx3FZS6XYB5pLi2dnJ3B16ipdO0yIXDXH2lhEB9wjmueXLOO5esZWLO
qTw/2SEcESl96Z7gVStUOot5MZ8vIySan1URvYRrFuLQhirE9c9qZpM0n9kxvJgSLLjpzil
CPY0bsrnSWxg0LTklu5QFJALAdSatsbSRizQoxI3E46g1n6tp0uraSlvDKsbq+4M3TFX4oT
b2ccUuD8u0keuK0dkuZPUxcr9DOb7PGZ2jOyAHPPb1rOsZLa8mluradmAO1k7CqeuyFbdrK
KTYJHyxJxxUfh4GG/u4Wwu5VbAORX0OGx7lNU31Vzyq2FXI6pvsgxjknqDSEHaAetWdqDDM
vtUkNrNcMWB2J7ivZnX5FqzyY03N2RnlSrAk7SO9PHn3alVfaq9WNbcOlwq++ZzM3oegq6b
eAKQkYHHTHFeXicSquiR30KEo63MpUghgVFwxxyfWm4PZQFrSa3iCAhBmqsgA4Irnizs5GZ
8wHycdv6mip5YgQh3D7v9TRVC5WRNkN+ApWLrGcUuRxkc4pQwIAIGKIP3RTd3oJBIgXCnr1
q0JgpwvX0zWfPJbxnJADfqayrt764j2WANtGfvyv1/CuDEYinQ+J6m9KDmad/rVlasfO/et
/dHNYs3iVGDNb2AVR6ydaqJb2lmTvla7m7k8gf41VupNPlkx5EzOeMLwPyrwK+a1H/CVkel
Tw0VuNvvEN3NDgP5a/3Yxg/nXFaqt9JOs1syxO38I5Le5rqLmxkCCVk8tBwMnmqsFtbl3ku
JMxxDdJJjhfavPWOnKfNJ3O+NJR2RjPBeafpyXEs3+kuwUELWsdMuRpwufOeKRPmaZxxVy2
vLbU7tZFtGAg/wBUrrxj+8ad4h1QwWcUaOWZeXQr8pzxiiNWU5Wloa3cdUP0g6pMYkgu92V
3MX6da6T+x7lpFvLuSO5lQYVV6CsPRpRDbMvlASOoJHoK7DSrkPGEIAx1rWEqc58kjCq5Nc
yMJr23STyzbeW+cfP0zUsK3d0hMM8O0nH7s5xWhrWlxXdpKqjczgjB4rmNGS1WSKyEjWrxo
Q2w9TmqVPD0JfvY3OWbqVF+7djfg02FHDyZlkHJ38YPtXFeKkvrjWZiJxHJb4MaSHCsvsa6
631FotcOnTSGTepMbuOeO1VfFGo+HrS0MGtbJNy4VAMtmvqIxp1MNejoeXGUo10qmrPOBfN
HKku5WuR1WMZXFdRYXsN0ofBtp+2R1NY1rr+jziO3ttL2qvyqzDGfrVq4ur2Mb0hsRGOfKL
kMPcV8tXjzO1rH01Cemp1GmXczmRbyfBQ9OhIrchuLFo1VwJCexFeTSeImDbLxBtz95XG5f
8a6i3ugtpDd212sqMOhPIrmqUpx3Lv7R2TOzOm6PcnMtsVY9NhwBWJ4h0FjDFA1zL9gc4OO
u70+lRwatOzBHbFbVrewpC1tev5u/pGw4I+tdNGdJtKaOetCrHZmRDpV7ZWsSQxKyoPlKN1
pr6p5CsXQ+YD8y471Zv549LhEmn3GwucC2k+YMc9vSs02V1HePJDtu3Zg8o6bD6CtMTCha9
LRk0Ks1P8AfK50On3Bu7Ez3SvAAflNO1DyrtViLJIp/ikHK+4rPutRxDFHNDJCG6DGelZN3
fkTIkH7zJH1rD6xUpr2cNjR0I1H7Q35bTSkhQT2/wBpkTjeTzj61R1rTpYEhns0ZtPJDPEO
dvNX1tUmjCxXDNMy5wen0qO2utStWNpJApAONjc5rbDYmpCXvao562HhNabnSafdQPZxmHa
0e0Yx2+tXVkjYE7eT0wa4H+07iPVZXmX7PtO0KoxH9M10VlqM8siRGOIhx95G3EV9ZQr0qi
UXufO1ac4N9joleMD3oLjHAFUycYO7HtS7jjIOa9BU4vZHG6j7loOQOlMect8pJFRZYoPmw
aNgPJBOKrlSJcmx5kKgY6H1qBmyBuGGzTm5O3FSxW+5sOciok1EpJsgYrx15FQ2kkVvcsp+
VX61dngOR5Q6VQnTfhQAG71MbVEO/s2asxCgGOUOuKzZ0+0R7SCOc8VAIkPByQPel8uNV2o
SCeMg9Kj6pK90zb61G2qIktrhcpw4weO9a+lgW1osRUAjrWVHJdKjQxyNIM/e25P51tW9ui
Qp5rnzGFZVee/LJlw5N49S1HdLuIYEVXvZGnVkt5fLfHDDtUv2XLfKcioLjT0EbEOwY9CDy
Kxjoa6nKlTFM8JcSSZyWHr71XnjRhuZCZf4cVr/ANj3is2ySJfzy/1qpGrLcIksRR+pUDj8
69inVpuk4yR5sqVT2nMmU4JIzbliTuHBGelMZLbYZpQwJ7Z4p1yLa5E2NoYNjCnH51TEdxJ
iOG3j4GAzsa+IqU5RqNRPp4xTS5guLmD7qfxcDFErbADFgc5K0j6HfRldpaV2OThTgVsReF
JJLMSNcPHcN7cV006ElZsipKC0iTW+rRARJIdpxyTT59ViaWLyzvw2CBUaeE7hzH590CF9O
pqLW7OLw9pJuYpmaVmwgIGNxrT6q9ZMx5jD161m1HU2soEQsEJQs3XNHhS1eEXUkqkOW8vD
HkEdaxNJ1q7m1hZL5EeVZBuYdMV6HYWcF9b3c23aZJSysvGK9HDNRmpW6HPiIv2fLcNy7ck
8k8ZNOOuKpEQiKY45qxHolxwzoJVHZj1pW0iNpgWsh+J6V11aiqPQ86FPk2JYL6ctlkG327
1bN0fK3YPvxSpYiIYyF46KKl8oNFxExwOSa5XozpjcgW5jMfynJ71SuLlFJyavOiKoyoFZl
5CjAnFaRkXZ7kUlwSEwpxt/qaKibhIwOm3+poquYLsnKkH8BUUsyoNiAFuv0FVr66a1thg7
nchRzWctyiFYt5LHkk15GY4/6tBRhuzpw+G9rO72LqIol3M3myHqT/D9KWaKWcjzJGI7KDx
+NQi5t4HC/wAT9PU0XF6tsQXyznog6/8A1q+Nc6lWXvs9hQjDZEN3bWcQxJu9kTg1nJNbgs
lnZAzg9Tzj8asJe3N3eEm0BUfpViWJfLYTsqFukcXBP1olU5EUo+8YD21zPO0RmEkjdwcrF
7VFr/2LRfCU9uTmS4+VQert6mt4CC0j3y7Yl7YrznxDevrmovKoxFbNtiXPXFPDKdarfojS
Sdiz4duriSHYZSQg2gOf6VW1y5kub0RySMu6QR5HbFWEgSeCPUbEMrAYmQcbT9Kr/upoIby
XODcckivUgl7RzLpaLU6ixaRvJjmkEd0i4BbpIO341qW+p+S5iZ/LkHZuKSXTk1TS0SE4ni
XcpHXiuXuzqUCmK5tvPA7/AMVclP35c2w+ZJcrPQG1WWdYoIMGWQ/e67R61ia5pM9rrEOoo
zs2PmAHH14ridK8TNpetHz4naFjgB+Ntd7a61NrLKllKEA6uwyMeldFWNZVEpbHMmnsYMGq
W8PiGfUb6fclnCzbfUntXNiyl164uNbvfMVJydi5ydvtXoE/hzm4lEQuI7hdsoC/N9RXPT2
GoWVoLa2YHbwob5ePTBrt+szjSVKOhEKdPm53uclcWem2kZaOSRmTt0K+9XdJ1S+vrZrQWi
XC5wJ3ABx6VnRW9xc63Lb3mEkH3iSMEenFd9plnbyrFEAsIXA+VeGrHEVFCKU9WdNJXd+hy
ep6I8UQe7t44HlPySZBUfX0rPsrWa1uSi3qb4vnAySjfSu41dUnv0gmKiBGwxY/Kw9Ky106
ye+8yFJ4rKVTtWABjER357VpSre0hyyM5pxfMjZ0e+stSi2NIILkDBjk4z9K1p7K5MSOkm5
V+43XFeY3NlcpIJor37RExyJNvP0+tdt4Vk+2xSRXd3JHcAgCBGwAvrShl/tZfunZlyxvs4
3khbmKY6hZT3Z+WOQYJFWY5bp3unEmxVJB55IzxWvfaM13AYhdODGcrkZOaxntbnzHCQySN
jJO3HOKWKy+tSavqYwxdKs30NdLzZcLHJt2rGAAearS/ZprrMNuiuvJdRTVtLudYJlTa2zD
hxjGKqG+srh3SG+ijYHY65wQa4pUq0FeaOulOnNWjLY6DTo5vJYqmATyQOcVeaK3usQyRyR
TdUbpj3rO06WW0sQgmE6bvlI7n3ouTcajqKwH90IfmYq3JrXDxlOahFXZy1pqF5PY0dPtYz
ZS29yBKwch94zmrFnZW9kxW2jEadwB1p0EKRIFjye5yeTU24jII4r7zD0FGKfU+Rq1eeTJH
x1zzQrfhUZII4qRI8rzXZaxzsfjOADT0XkDPNR7SzYxgVYjDKQOMe9RLUqI/C8FlwR3qXzI
gBzTHc4G4j6UjRJKAAdtcsotvU6VZbEct1GWKgnI74qg5OScDmrM9u4XbHIGI6A1l4k3lZO
CPQ1rRprcwqMsGREGBnJpNy/wj64qBsqpzjAp/kTrEJwMLjNeiktDl5upLDem1lW2Y7d5yv
oaum5IbOA2OcA5rDmZZpRHjLgb8H+lRW14tvCzgZjBywzyK8bEQ992PUpy91HWi+G0MExkU
v2weg5rBt9WtJosx7/m9V6VOl3G2fnC7ecmvOcnex2pJmr50DR5kIU+tUZbqIXRiQtgjhh2
qn9vgYhS24E9ewpxnt85LqfcVqudGbcW7Ir3dnZSzlxZeY+OWDYzUFvp2y4SV4SqqcjnNXT
qFrGcPJj0z3ouL7y4SBGxOOOKx0TbZpJyklZmkt/JHgHBT06Uj6uv3VVeOevSuJudReJybi
Qrnn5jgCpre7WaEngr/eFQsR0sV7K6umdUL3eBKTtz05ri/HF69xpltbxTFjJLuP4Vq6YLe
9kaJXYhTggnr71zesyJqHic2r/urazGzCLnJ9abrxlFpIulT99XZhWIW2v8SEkPyCfWvTPC
00y2s0e7+PIFcrc6do5SPZJdQTKdwkZOK3bG8s7S0jvLR2MoISdP4X96nCzezNcVZrQ7VJW
JHJP4Yp7zFecAVlf2ygA/csR6+1Ma+W4n8tIHY9eteu6btdni86bsjSN0oJY8Vbhu08lhkH
NYy5yN1puHu9PO5FYxRIPbNZWNU2ty5cbCuayrjOCCODSySXrR42qg9aoSPsH724H4mmoXL
5tBHSTCYOBj+popHmj2x4cH5eufc0Vp7Fkc6MLWp1F1ZW5z3c+1Z5l2XrSSH5R0HrV/UGW4
vo1u4SiKf3RHVj61AIY7jU/3K+Yqevc18Nmk37drsj6DDJKndD4UmeQSIDvfqzdvpWpaWYj
JlmcsT1Z+pqW7nh0rTxPJFvkA4X1rlbrW7y8LOp8pP7q9q8lUZWuzqhJPU6e7v7O0zmRYvd
eSa55tZeWYiwhGT/G4zmsGRpXxJKHYnha09NVw6xwRiSR+ox0NVLC/bSuxKslItT211LbyX
M7ggIWGelcfp2i3d1YvcbzCGcsxC9BXpV1ZCLRbuS+5bymOAeBxXDWL3Vrpi+TcvjGBnkV6
McPUw9NN6ORMKqrSfL0Me5/tPQy9zA3mxj5SW4DA+tO1B2k8O24g5MjhwB3NaWpSyXem+Te
NHIXO4MowQB1BFJodtBeLaWsmfLDFhjrXpUNY3tqazi1Tcn6kmi67OiRwXG61uVGMuCARWz
eaiZ49kixyn+9VDxNjS7KBFK3c0rkIGXnbWIfJ2iQztBMoz5Lnbz2+tcNXCSjPmtYxp1LxX
mac+kWd5CYzFD5j9SrfdHua56x1GTRb9rKS9EkCNgFDyPai81W6RRDmKNCf3gTlm/GlujBe
6d9pihhiZBgkrjd/jXTRp1Ix5KjvF/gZyfvaHp+ma208EL2s25Mc571tTwW+rWpjuYAcjk4
rw3w7r91o+ovDNGxt25dAM7K9c0nWY5rZLi3y8R7+lZz56M/e2LaVRe7ucDqGiz+HtdCyQi
a3uGyJDwMeldPZXbR7GeNNijO5ThQK6HUI7HWrKS0lGwsMjP8ACfUV5r9gltL2WzvZ5ZFjJ
+4flx/jSqqNVKTexUG4ouX96J9RUeU5gALoOoJzVWXW1srm80uzX9/ccPIT91T2Aq0JIY5H
t3Bx5Q8uQj7pPrWHcEP4pGQkTpCFLMM5962pJJ3R0r3rXL0Ont5SRz3BSA4Bxx5fuRWhqGi
R6Fcwappt20h3KD82cirL2kK6eux/MBGSWPP41m2khhnW0vLliu7zIA3KsPQ1UZz9qpReiN
sRhU4XSPSbnUbeyskuZ2OZAuAOSxI6Cnfa59iNcW5ijYZyCD+fpXK6lILryJrm/AaI7k8sY
A9OKdb6ffRZvHupJJZ+AueHH07V7Ucz55qNP8j5apgVGLlM39W1AwiKyifY02cv/dWqdn4Z
sktWltZI5dxyVmXOSe+abrVoZrSDyriMTwkKNxwGJHQntWRBq8yXf2I2jkxAxyqHA+b615+
Z0685pw+Fm2FlGMOXqaGiaPcJqt/bXzPEqsHjhV+NvrXUwWMFsxaMfiTk1zfhW8mutRvBdI
fNTAXJyQvpXWNnb0xXvYDDwVNScdTysTXnKbV9B2ORt4p2WPzfpUStjnNL84bJ6V6aVtjgc
rkwOSFxyamRWJ68CokKkg98VYXCoxHNRK5UUOCgc5p7MMDacEVVEh64p4IYdeazdzVNEu7J
HHNS7sjnge1VgDjO4ZFHmYwAc0tSiXAHO7FQywBz5i4yevFZr3d0JmxDJjdjO3itqE4C7hz
j6VjGqouyNZ0WrcxRl04TKOcetW9kUkIgUnaoxmpZG42Kdu7jNLHEsER4DGtJ1m9TONKOpg
XERNyBHHh4+VbtWdJDYzygSfuiTllPQmurnZDAzsAtcpOquzHaGXPGa2jRjir20M5TeHkra
3LSWoWDzYnAQHAUHNObYFKnqVrPsp2ieS2ZSMtkCtGZSX2KPm29TXztZOnUcH0PapSVSFyr
axtJYk4wCSKckbKojTAJNN0jUtPA/s2S5Q3QY4Xsafr91/Z1opiXE8h2rtFe9RxNONL3keR
Uw9SVTlT3MzVz5t39njmAeJRlsZ+atax1GO8sE3MPPiGx1Pr61gWsbMMMh3McsSeaWeExSC
W2ZllXsO4r4+ti5zrPTQ+pjh4RoRi37yI/EYe4BTaEyB8xHAqK1k8vTGyyuVXACjk/hWm8t
vqFl5jZZfukehrHGmz6Xr1lcfaFNs7FQPQ4rohJVXbZnH8DNa2khhNvcQsYnRMsrcbqqavM
ltrf2mKJNs8YkRv73rXUJZ2moKDMUZsfKSK4/W9OI1iIJOHSMECL+6O+K6oQUItVHoSuacl
yIunUNVktBK0cUkTrwmwZxVe1zFpc4mhMUcnIbPQ1chlti8axttULtIY9PwqfYlxZTWD7Rv
Hy59amhKPNoaYmMox1RetD5tjFhvmKjmrUbSQTCVCQ+MexrL0y522iwMuHgG1h3rUWeJ8D1
r7OEYyppHyM3KM3cuw3js37xB7kVbWWCViqMd+OmKycHdnBx7GlWRopPMTgiuWphNOaJtSx
F9GW9StGubXbG5VwOxrlpdJukJMgY/U11K6jC4xKNnv61FJcxyZVGDCueNSdLSx3csZ63OR
ktXGz5yOP6miunkSHCZjGcf1NFdH12XYx+rxMjW7SWWyjmgG5oDuOD0FZ/h5vMuGBU5J3Vd
1DUjJbm2gZo5XO1lI7dz9KZYI1nC1xOSpOAAB2r88zdRnKLjv1Pp8LeEWmO8SuHghtx/rGP
5CueliEUIghAJHWta4Ju7/zmcGQjCr6Co7hbeBwWPzg5I7mvP57yskb7RKKwJI8aMu0Q859
a1fC1uvnXt9kne2xM+3cVUhSfUbhYrYBYP8AlpIRVp9VAuBpGjRh5UXDN2T3r3cvw8oy9pM
4Knvpwi9jU1e9sbfTLj7fcxxiRGUA8nJHpXn2mfZ7rTTGrE7D0zjA9a6v/hFre6uBPqk73T
nkjoBVbUfCemxie7heW3BTGyNsDNd+MoVMRBdLFYetRovkXU429t1SzYQAlpW8vJPOPaodM
ujo81vKZNojkMbFhnHFayafeXlzFBYsha1XdhvWsa9tJH1K4sLtgkglDsF57c1xQp1Y2k9k
e26tObdJPoa8VzaeINahuLqJ1aJ8h93ygD2o8Q3FvL4vjNgsVyzosOGHBzxXPPKxvc2JbZH
hQQeOPWpRZ3VxKl35gQxHPruraVZxXvanC6UE7R6GfqFnc217cW4VXAdl3j+D1FWdNtblrq
FnLyw8Yd1+X8quR+aNRYXEUCw3MhOA2WzjrW/ZyxpFknzXj4VMYCivPr13ayRMael2R3vha
e5vlvHljSLZ+92sAD+NZVvFr2mwvdaNaBbRCQ29iS/0re1KY3GoxWBIMVsiyNGOAzmugnSe
5t7dkRYgqgPjhfbisJVrWi1c0jC3vHNad4tS7dba4jFvcnjf6n2FdNZJZmx+yO4aRyTvZOo
PvXE6x4dYztNuDXTPgAcbRTNH1eXTna3ObgRn+I/c/wAaiUI8vNR37D9/rsdRqnh5be2aew
T7QXP73LfdHtXmXiWaa21Szu4huJjw+OenqK9Vs9UivJVt4LgYUbnPZj6Yq8tnpu955LGAy
twWKDFXh63I71PuH79vdPI7LxA8k/lzORG69SDx7Vqz3X9oJFbW6G4ugflEYyRXp8OmaeYJ
PK023lkXkIygBvavNvFcd9Z6or22kmxdhyI3wHHtivSpRhN3grGksbUiuWepteISsNtptna
ohu1iCyxp/CfUmtm31uJZhK1pI/yqG9EAHavMLK5juZ54SJrLUfQknzB+NdTptxfK0EN5+7
jDYaQHKmtpqdD34q556dOquSbsb+nzTXWsXFhOgm066JKMwwQas2mgwaoouGlkS8gYwu8bY
3Bemah066mgup5TH5lvbDej4+97Cuh0aEwWbPIQJZ3Mr47Z7V15dKWJk3NHn46EaCtBktjp
Vtpe54QzzP8AedjkmtQP8uD1qNSCuQacccA8GvpVTUY2R4Mnd3Ak0oUnBPWk470eY23HUU0
tSSXcVx0qVXO3ae9Z7XkfnCMBmPfjgVZVvlDHpUyiaRetiUqeD2pw4Py8g1UubhIoGlkc+W
vZepqjDfXF0wjtYFJ7AnOPxriqYiMHys9Cjg51PeiazSqjbW5qhdX6xuVUAnsg61AIrudys
0xj28FU/wAat21hFBzjJPUnkn8awl7WorQ0R0xpUKOtR3fZGPJcXb3RDK6oMN1wK6tHDxqC
TnrWLqENsbndKp4i3AA+hq/C4CqR0Iz9KMNh5RbUmY4uup2cFZF1pcKR1qaFwIhnms5WMkn
XaKtxoq5G4E1vWioqxyUW2wuXSbMRXCkYrEOnTxSOoTcp+6a2ymckjGemTjNUbvV0tEKLOk
ZXqzkfLUYTEyptpGtekpq8jPFjLHdLcyRkY46daj1ucWunSzbSGcFEJ4yadZ+Jzc6j9kt3a
dtpLHbhcVnaxeHU9RhgBLQ2vJOOGY15OYyUpOpzHZgqTUVCxz8lvJaRW04jBkhw4YDmrfib
UnlsLPVIUEkSghlJ5Vq1WG1d2xDjnBFY2oXFtbaLdQNABDcjIIOShzXmYDF+0bpzeh62Kw3
JFVEjP0W2m1rEjkht2OpqXVNJvdLum3Luix98E8V13hTQYbOyj2TlpJVD89qTVtVsla50+Y
tLMgKkBemRXo+0fLa2iOBxtLmTMLREa20ya9uW8qzk5XeeWHrWFd6td6xqscqIsVpbtiJeh
b3NEsFxJZxDUbhvs8ICpBD8wA9TU0McIiZ7eJVK9PM5J+leZOUFJuCu31O6lSvrI3rbULsR
CIztCCMfIP60xYEdWkldnf8Av55qpb3wki8uS2kAXq64OPfFMusNIws389AAcqcV59VVZbs
9PDunB3Q65W3mbEmHbHDKcYqGQtZxi6imkCoRlX5oguHiJjnt8d/nGOPaqN3508m6JyIHON
mfSii5w3ZvXVGrF3VzYv72O1ZNUtLstI65ZWUj/wDXW/YTm7s4LgAKZF3YHTNc3dSExaf5k
TbATGx28c9Km0y6l0jNpd5NtvysmPu57V9blmapP2dVnyONy6U4c9P5o66GYAcg/jU7Kjxs
QcGsKwuzeK8gO7DkZHetRJMIwZSOOtfVXUldHzXI4txY1kZAeMg1WfcnzoeavGZCNuc8VUl
wTwOKxlbqjqhJpEMlxcgJyOn9TRUU+Ny89v6mip5V2NbsryyWGnvK5k864kIOc5P09qw9Q1
45WJWd3Y8Kgzj61rSaBczTu7zpCjHlUGT+damn6PYadF5cEWGJyWbkmvhKGWSnK8z36uLUV
aJy9tHrF7IDY2jRxkcyycVq2vhhvNEl/cGQ/wBwHiul4QYxj6U/d8uQeBXr0cvp09WjgniZ
yM+6MWnaPK6IqBFOMCsnwnbiGxkvJY/31wxYt3xSeKb3dZCwj+Z5WG7H8IrcsIVhsoY1AG2
MD610w5XNQSN5KUMOr/aJmKleQB9K5rxFrNsiCzST587mJOAMVr3d9EjCCJTPcN0iQ5P/AN
aubl0TU5WuFuli8qXsVDFR/vGliKiSsjGgrO8ih4Y1O1Swv7qS4jF0zNgMcHHasue5h1C9k
uo7Z1nIw0j8DP071di0W2tX2QQLM4OCVGQPerUun3XlfO6RJjGV/wAa5KlSLUU+n4nZd+0c
7mPpltY2F4ZDGJrWQ/vVz91vWtGfSrCTVY3jJjRuVVW4NVobKKB5BCxnZ8qSflXGPWuN8Q6
9caYgtIr+3uWD7l8k8p7E15U8LKpUUqTsb0a9k7mpq8dp/aa30D5MZKShf4D61eW4nBjYx+
ehxkocGuLtPiFqNlEIvsNpLGc7g0eWfPqaLbxi8Vwf9H8mFzuwD93/AOtWtXBz5NNWbwrRb
95HbW92Ztdnnk3xmTGA/bAxXRw30iyKGbMa9FJ6mvL38RW8j+elyA4OcHinnx0sSbAvmt7C
uGWBqVGnFHTHEQUeU9CYu84lnnHmlt3B4xXM61dabp8pl80GY5wi9SfeuLuvGWoTu4gQIp/
Eis83ktwfMB3yn7zt1FdtDLqkXzVGc9bEX0iaa6/qFrrCXluxXnJToGr1TRfFtlqGkNdXVz
HAw+Xy2b5s15daJDDFu/czSHndJ8xz6AVWvPPa43zou0/7OABXXVwcKqtsYQrSgeyS+MrK0
iEd9ZPLB/BLEf8ACuWvtZi1m7ZLuCVbQH904b5o/c1w9tqV7bsI42SaD+KM88V02lRBpHm0
+RXjkHzxSc8+lOnhlSRFWo56nSp4ftJvIZ3LzR8xzHv9TW9brNDH5GoWwK9nHesjTpl2qAh
jKdY2PH4VsXN84tt0UiZx0k5FX7RS0ZyuL3RbWCEW5Nnd+SDlSpGVOfUdqqWusT+H5zDqsf
8AoUjFlkU7tp/wrDuNYZfnki8onktE25T9RTbmdb7TY5JZVlifI255/AVrTn7N3giGnNWkd
9YeINN1CVYLK4EzHJIXnH1rZVgyckbq8Q05dQ0a9a90V9yvkEEdc9iK6nRdf1Sezk07zkj1
JzmJn5zz/hXqwxPMrHnzoJPQ9GJ44OT6U1gSO6msbSrm9nYieYSGP5WZRgFu9bhJKcdRXZB
31ZySVmMAVei4z1NKJGY+XAOP4mboKgaMNhmcgdxTrdxFIWRmKemM5qKraWhpSgua8iK5ew
iJjm3zMOTk4U/41nefPNerLZ2v2ZF4LKMA1pfZEeZppowzN0ycgfhUyRqi4OWHv2ry44SpU
lzTZ7EsdTp0+WCJfPM3lYQAgfOwH3jUyn59oqJFHRfrin7gj5JxivSjBU4nk+055XaKWqyL
ABMzAZjKc+tPEj+TFnoyg8Vz/iHUIby5SzgBlWIEuUPG7titXT5hPpVu+xlKqAQ3tWOGrRl
XlE3xNCcKMZPqXS52gDr61YjZUxISSRVbzBwdtVdVvvsFm06jczfKo967a6jFc0jhoqUnyx
ZF4kubW6to7djIt2Dui8psH8a5uSwjZN8heeXGWGen1qa1ja4na7upGeZ+w4x7VdeW3hifN
ykWf4AMk18DjcZ7WpyU0z7PB0eSClNmLpd22kX7XEEe/wAwbXR+fyq/56WyNNO5yzbhH0Jr
KmcMrlJ9rZyrEc5rM0eWe910Q3EjTu+QM8CtaOFnXgo1NEaVJwpz5oas6mTVPNQD7G2CP4X
5qldXNhNbCApKm4YO5K39A0V72K7TUrYwvFIRGw+XI/rXO6nDJZ6vcWrMWWEg5PpXTLA0Ia
wVmjkjiqklyy1On0y+ka0iER2CFcM4Hb6Vz3i8MdRTULRifMQeYV6mr1nfY0l7mKVEKjBQj
71MIW8tPMMYMmOCKIpRWrIlfdHL2kridkDOO5Df1q/El82twwx2pe0kXLMozVAKYdXuBLGW
jJBxivTNLija1j+zWjAFQQc4zTlRi9Eae3cYnGagiWcJXYVYNj5Tzj3qpcQhZY2ePG5chlO
OK77ULbTbUR3FxZb0ZsOTziuU197S5nWWxU+Vt4T+7im8Mox5gp1XMoW11bXEix3rtmM7Q5
U7fYGrD3NnLqf2I+X8oyJAML9KpQzzMkctsATnEkZPB96l1CASvHcAoi4wRnpXBKjCetzWF
aUGbE8kFxpDwrKC6jcm3nBFQedDcWkcvns7sMMHGAT6VVspHhmW0gudsWNzNgcCrq2UM8TJ
Y3U/llssZMbM1zrC21udE8WpNXRb0eSOC4dBwsp4H9010JjYKdoDDHXNcbLDPbsSBKQvDMC
CprcstRuFhHnIWiI4kX+tfS5bjJRj7ObPAx+FjKXtKZdkUAZxg1XLGrpKSIGXkEVWlj4+U4
r3nO0eZnjxhd2K0wyU+X+H+popk1vKSh87t6e5orL26/lOxU/7xtKQVAHcUAADLjBpVUgDk
CkkVsDcQR9a5I/CEm3IRGDDIBX/AHqq6lFeTwbbK5EPOTkdavqAflY4qG4lSKJnc/KOgxya
c7NXY4StLmOatNLlut013mOBThi3V/p7VrjzrgbYiYLdQB5h/i+lTPc26RLcajKkMX/LOJz
gt9RUba1BMQtrbSXK9tq4UV5z00gehUqyqaz0sWLawihtpBZIqZ6ux+Zz7mqps5lj3azdok
ZPyxK2MD+tNRNRkU7pktVY8LGNx/OnCxtwQZd0zA8NI2eaFh5Sd5GDqx6FCZVkJTTUYRjqW
GF+ua5a91ywsruRbueK6MfRA2Nx9MVo+J9QtV82JtYeFEXiG3TLE+5zXlzTx2e6XzIiXJbd
Iu40pU0jSDbNLxH4jv8AUGxb27wWnVVAxiuZtNEk1CYS+Sy5PfpWgb66uV3Nl4j0K9PyrY0
0PvVy7LtxnPYe1S58ivY3hEoy6Hb6fblvsqSSKM+tcne753KpbuhBzwtexxiGSMvHAJWYY+
cVk6hMbEb2sFJ6/IgI/Oso4pLRGkqUkuZbHkn2CUHEqOjHpuXAq9pnhm/1WcJbxk9vlr0tb
Cx1pUE9o0Y68mt6wtrTRcLYwgMepFdftny6GbueeSfDyeCEKisZ8Zb0rJuPDzWcDebut2H8
TnGfpXtE1+Gk2LwVG4jPzVVvLSLUUDRwxv8A9d1/lR7ToxJPqeL20d5DcLHDLG5ByJGX7td
BaeHNW1WMyTfvEzhT0B+vtXRX1pptrfmGTT0a4RcsFPA961NMvnuIUhGbWIH7wGARUyqW2K
SVtTgZfB2sJduLeNdqfeJGAf8AGnmyvdPeNtk0Mw5ZlQ7W9sV6w15FauFTMwA+8ozXMa8jX
DG4N5dQg8gZAUUlVT3I0Ktjq6XEYW5R4zjG8ocVTv7m9QMpIlgYcFD2+vauVvL/AFa1k+W6
klh7YYHNFpqkxGI3likb7wLAr+VPkTd0F7qyLsTX17cpFauxZz8q54HufarEOo3+ntLZXsL
O6tkSKvA/wqbw4r3Ul+JLhVlC8cYOPauksZrG0tmE8nnM3D7wDSb6IjrYoW2qWaLEZM73b5
sfKMev1qS5lmklZbMGORD8spGCR9ameytA6SwraLD1G8nJ/wAKvyR6dLpodCxLNlkc/Mvuv
tURqtaC9kt2dP4Q1JLnT3g8gw/Zx88jNnce5rfs9Rt7/wA1rWXzEjbaWHQn2ryi2sr1nuRY
XW2RgUYA43jHQitvwpfSaJdQ6POu1JX+ZCMEE9x616lGskkrnDWoo9KjQMMnJ+lWQFRQuCP
wpsZA4XqDipiQG68V1znc40rEUkCsuS5/Kq0hkjYIBuU96vtIMABdwps06eUv7rk0KdkPl5
timGcL2H1rA1bUd2dPtpcySf611/hHpTNcvpReLp8DMu4Zdl7e1VYbVbePAwg6sz8s1eDmW
awpx5YLU9rA5dKfvSZQsomDyRqSoQ8c5rotC3GCeAuWZHzyOcVlxS20lwypwR6d6lgurnT9
V+0SHEVxiM+gPY15WWYrlxXM/tHpZhQcsNbsdEI3wcqcfSsnxDaXd3YJ9mgaQxuG2jvW2l2
5VlJzg4qUXI27c19vVi5x5ZLc+QhaEro8/k0TVYY3nnM2Qm7CnAX2qtYulxbLJ/y0PBJ5Ne
jO5miaJl+XpzXndooW/uLID95DKdyj3PFeHXwyo+9TVj2KFeU1aTNGw0r7bcklvlXnmsSOO
K08RQSpxtmxjPFdNFFcNIFtUd3A6JWJeaJfoJ5JNoYSBwpbDCuf2rd7noxjBLU9L0/UI2jb
zH5I281wvi9RH4jMiSL5c6Dcc8Aiop714rCFXPlOWCtIPStG3j8PXNh5d/FJLMfvS55x7Vk
pNqzM1FRd2LY2cQ0pYSqNFLxvHOCelY0d7JpU0tk8Ks4bHPpXRQ/Z47UwWm9oEPyl+prP1r
TxqVv9rtwv2mP/AFisdu4DvW8qMeREwk3JmHcTrc31rhDGAxLH1Fd3pMsS2YihuJMKeuM4r
A0zQHuUj1CSPzMdEzjith9Pa2JubGVxGeWjPauJa1PdRpUsx2rzPMwtrYuY2Pzlq5q4h2yT
CPomBgV0haUbJg2Y3IBGM1SltyL2cIAFOO3Wuus/c0MqTsznf7Oe3uQgXazLuOKuQxqbWPI
UlyQQV71paiEjv41QlQygBiOPektrZZdNdAVYifIZfSsIwi6fmVKTTOeuotmVjOA/B9sVoa
ZPbkOX3PHb4UR54z6mtTWtIhsm/dgmOWIn6MO9Ydjp90upNiJx5kIlwRgMB1qORMpyW7Ogg
t7zUwwFxHa2/QrGOasxeHbaI5a4uJQOzNxTLZri3vXg0+NW85A4HpjqK2baQTQHJIccMp7G
vYwkKPIlbU8zEOcXfoQiEJHhQABxiq75xyKvSRuV44qs8Lbck16DcbWscKWpWkPCcD7v9TR
TZiwKDYen9TRUe6dJpMW3fcA4FBBbGf5Uis2Pm56UpOOnNZR+CwnuxwGTk9aydV0f+0pkaS
8njRP4Y2xmtUkgZxQWUryKOS6sSjKg0eyhO5ojO46PMd5H51dACqNqgY7YqQv8o+U1BJMsZ
XPJZtoFPlXRA7vqTg4j9KjuGRYGLHGB27Vm3eq/ZNRS3lHyMM59KnluLq7tSdNeFTg5kl+6
tQ9C4wctkeZeN2t7S3SSzgYR85ZlxvY9815tbLDf3YtJXKqf7pzmuq8XS3FxdSf2tfJdsmQ
piYhQfYd64+2n+weabaHc5HDN1Fc0rtnfTVtzopbe2tYltrUtkflWxounPEhvLlzJ7FuK5X
SbkXVwXuCVxySa7VIl+yoo+ZX5FcVbaxvFmsmrRW4zIyY7cVzviCZ5pg1vKwQ/NtB4NQa1b
yvbRxwxbCp5Gax0vdR81YHhI7ZIyK5qWFjGXOjaVWUla51+jsbqxBEpEq8Y71dt9Ytra5MF
5cBXHALVxSX7JdEwXHluOGUjGadqsb6hZiZJl8wDsOtdKpu+uxzyeh11xrNumoFYGEsbDJx
1/OqV9d3tysbQTqMfwk4FcbotxJbXflTShCp+84rZbWodPDrPaSSKOS2ODVSpuLuibhdSXF
u3mykxk8OCd278fSq51W7vHjt0vEjhzwQcAfjVO5uLS+bdYytATy8RbKt/9epLRFhkVZY1K
kdMcGra01JuztdPubT7MEacSyYwcNwao6rcwsrQMhAb3zisSeya323FiXVTy+OcVM0pP78z
kHGMMgrmsm7mq8zGmsthkAZWABIV+9Zthpkl/INhjiSM5JY4FdKtzZ32+OYbURCTJ0wa5rT
oZLjUDbrucFuOeK66T0bZFrPQ7C00F7YreW91ukI4Zfuj/Gp7i0jjlD314Q8nRE4JrVsXJ0
y4SEebJbphYz6/SuDUanqF19qvJV35JCg/pWd3LToLlS1Orh06a8RZ7e58yBTtXnlT+NMud
Ou9NBCzpPG/zY3DetUbPTrrU7WaG1vTBMvLQScA496zbq2TyBBbNcJqCMd6gbs/jWcVeVmz
p3WhZuL2S3uobqzvGkEjYK9GU10h1S8ubW2ncb54zuR2wSmPfvXEvpupxyQXFxaGKM4yxHH
1NWdRW+uJkNg6G3iXBMXAH410R5HpEzlSly3bPYtF8aSyTpb6gyCVlwjKOZD7+lddHMZED7
iSeM+leB2bImnxxz3IMqHcGB+YV674fnaTSomdw5IADLnkf416eHne6fQ8ivBQd0dL5jAbS
c/SqOoajHbRiFBvuWHygHp7mie5EFs0oOCoJrF+1JDCLy+dYPN5w/3iK4cxxLw0Uo6tnRga
Ear55PQjhTyNyvIJJXO5m681LHEDmR0aY9snFZv9uWilvs2nSzpn74O3P50+PXrAlg0Fxbs
OxG7+VfGTp1ZfvHHc+np1aUPcTIJrktq0QZFhCg52+lM1TW9IYCBDLOxHJToDWNqt9LcX3k
2ODJLkKzDHHek0LS/7QkeOaFo7u0+YEnIevWpYbapsccq104HYaLq8V9bru3xSqNuJBgt7i
t+MKy5Zcj3rBh8l5UivIdsi9CoxV6dpbSNXP7yAH5vVR619RRxqnaE9D5yvhHGTlAkhulmv
ru3mnliVWA2oeo+tJc2VkZVENu29vmZycMx9zTtLvdMtri4lnuYoy3zAv1Ye1VNY8UWs9zE
2nwltnDNjGR7V5tZzndp6HoUILlRtaeUsLmP5SB7f1NZus3FuNX+1KoZXXkHnmsa88Q3dxh
YoViRhgtnk1lDUtxSKTczIcE1hTTWrNZ0+Z6M71LY3ujSGSKORB83l7ByPrWVY2sMzBdoRR
naCPes2K9uok3212QMZAJ4FbGl6jb/ZvsdwY4r6MZIdgNwPemnzbCkmtC8trcLMsihJFXna
o7fSsHV5tkJ+XaWk5A6gVpnUHikBjkRZUPUHIIrG1WYTzsMq00nIC8gVnKrKzRtTSvc1tM1
qMNFZpEwTgKSOlaWpXMttm5ESlWG1sNjj6Vg2UcEZjFxNvZP4Ihkj61uXegtexebbSOisM7
S/BqKcpwdmVUhHe4yxktZ9MnJbDg/KC1Ula4lnkkSFwm3BZugNUr+CXRUVLyBgkpwCr960N
O1KMWghbUElY88tjaP61s63SRlOyacRrwfapofLcO6feAXI+hrQs9L2NI6xf6wg7ScAflVM
XltvjjkvWwWxiNTg/Wrp1XSrebyn1SZXBxyvApRafUzbk+g/VbePUY47Z7eUtGefLPas7UX
a1v8AT5lZ1ghBiYOMEAj9a2YdQshOJRepMpGcjINS3cVvfxo4KSDJOGrpjFWMnJpnF2+pXk
M1xJZTi3YsSMru4ArU0bUJ72KW4nlWSViM7Riq99on2KSS6gI8sAgxdxms/TnawlR1BWOQ4
YVlSq+yqqMup0Tw7rUOaPQ68zELz0qEuW5Ipjtk88LjNYMOpt/bEsDyYjzxXuya0ueLTi3e
xtzTgFAAOnp7mion2FULHnH9TRT5Y9x3ZoHgY9qcBjqKQgNypHTvTJd6jrn6VxxbcTWSsxx
b5eBxjNVLe8gu0JhPCnBz2qLUp7iPTne3j3nZ26iuR0TUGYS+XMsMwPzwynG/6VqpFwo88T
usnGP5VzmoXaWmpImyRlB3H2NWP7S3wyCQ7WI+VVOTWDcXi2Vzb/aVzHcNsMhbO09qOZG1H
D6+9sOv7xrmZ52BAHC5FWLS5mutHAv2McYYqEj43j3q4kMW/Dr8rDqelVtTltbO1Rnill54
jiFTOSaO6Vow5Ujzfx/bC7RJ7ZILS3tRtCKw3sfU153GkzyEBXJI6161r8WiXGmts0G5gnJ
y0rqeB9a89uLSNZmW3LbCOOTz7Vhc5osr6Zc2xuvs8wZQOre9dkshtLeN5LgMzdF7Adq41I
J4Z0khgVmToCOtb6afr13aLezaXMtqPvNjnHsPSspU+fYHKw+bWA0kmQGXpjNVY2WaUtGrh
yMAA5qFzZtA11GpLJldhXHPvUMV07x5iiaIk4B7n6VHs7BzMlk0m4jilnnIDsDtP+NM0GbZ
KYZ3ZSTw3bNTZuJVaCe5ZcDhDxu9qVdkbxq6ogXng9KtrSyBu5U123ls9Rhu4Bktyc8jNNk
1C4Di4aPJK4ZG5B/CugKXOvwCz0qyNwyHLTEYVcVjT2F7ZnzLu1dolbaWPAz6VpGLUbtBdN
2uUP7QZ2ysCxKDklF61oz3oniiRU8uZBkE96iNrY3ERuITICDzGBVe8ihaKG8tpiWUcqe1P
R6CvY0m1rUbe1CPamIdNxHBrOe7uAjSNJvDHoDmtmwnuLzSrq2vosr5ZKkj+VT+GfCH9raf
PfJMYWQnYrDilClrohuokrnG395I8+QNqjjA4B+tdBpMkdjI5GPOZQVp0Hhue9vZbKG2+0T
A/LJngV3Np8NgLWNru7ZLkDso/KtXSk1ZIX1iKeph6bqk8GoLJIjNHKAswA5qhqWmQDXzLp
YcIzbgp/hrQu9K8QWMs1m0QwgMiEDqB71YsdN1C+hjnWZIJ8ZVnzkn6VzxpyXQJVIS1uU47
u2sma5milN3/GZHAH5Vr6L/AGTOJr+C6LSOMyAfKR7Csm98OkXD3Oq2KhZAU8/JI3+p9Kgs
PLsFa181UjRNzPjO4Z6D3rLEQ548r0N6T6o7IyWV5ZBopTOqkrh14GRzzXLX1mdMkntItog
wJBhuopBpSzqx07UrpHlYGOAfdLEdKxNasdY0u7Ftqay/aVXbgnqD61jQoOlsxVKjqDraOJ
pPNkjBcuApJyhB9fSvYPC+pO9kthPGsU8AwNpyGXsRXi1kyTExMpi3HDjBAIr0Pwobqzu3g
sVE0BABWRgCPoa9GlNU5XZxV48ysj0K6i+1Whi3+W2chutcZquiaz5n224v45VT7qEdvSus
86SKRY542hL/AHc4IP4in3EQnt2iMhw4wD6V6dXDU6651qeZTq1KL5WV7G00tBBHfRl5XUE
J61pxaZbxsy2x8lWBbbWdbQ/bPKnLbZLOTY59cVqSX0RuBMAAc4PpXx06s6dR0mfSU4xced
nP6vbwTSxXMNrukgU5cLjFZuiSJJrhkwIt6kMR3rqrq6m8m4t1CBZEIGB1rgrQtHfIjHDo+
G5rqnW0tcz9kk9D0CSK3vITb3AKsD8kgqO1M1taFWKTLuKEGkt74IUhZRICfyqSV4kuXiVl
HmfMAexpQqXWgODiYl7Z2j3yRSwfunBzk52/Ss9NDuhfz21numjjXdg9cegrqbvRLu7EciF
Y5P4WzUmmaRe6fPLe3syxyHCpsJNbOajTsCjre5x9xZSW0ghljaMnqrioxEI5GXCsVOAcV1
Xiy7lGl5nhDLkESgcg1zaODESXHADEn6VnComtC9YvU6fR2tDYoiWURkHJLjNZPikzrqCzr
ZwCN0CmXy+Qa0vDcv2oSTQugROCHOM1r6nam9spLcbCGUnhh2q+XTQxm7uxxVvczwRoAVIP
Zl6/SoryQtcrNsKqxCsF4rZ0+EPYRrMgLrlT3xTNT09VjjKMigkHk9DXl+3canKdtOCULs0
NMtDBauIYhE5/iPJrotPuNlntml5B7ViRTxRxqj3EbSEDjPWqiazgzxpZll3bcng1qm4VOZ
7MzcHIg8SznUnZHfdHEQV+tM0fRrK4VLiYsGQ42J60M0VwJB9mkyBngdKpw3MtjGzoXJboo
7/WumtKNRWiWvdR10uh2hMTo5UB92Aec1cm0ixRmaUKu/qTzzXB/wBvarAi3LWrCIsOCeQa
1l126LK8tnJubknPBpwgoLVGElKT3Ohbw9bskYt7ry8DngYNYuoLqOjX3nrJutzwABkGrUH
iBTFiWMjJ6Ec1o2+qWt7AY5YlJHAD9DWsXC5i1LZnPXWtW01jIWcBjwVHrWR/aKrZus6Ej+
Erzj3rq5dPtZYrloYYgoU7lwCQfWsbQrULFN9ps2nVjwQuQBXLiaEZtO+p2UazhHl6BpmqC
7tWhL73jHX2rCZPOneeMkYbrWwLSKzurpIEMJb5l3DB+lZVvcxJauGT5gx6124ipP2Ee6MM
LTi60uxqLq9usMSysd4XB/M0VzE6mWQOBgEdPxNFcCxVU9H6rSO8sL+Wa4lR8AJ0B70axqA
tbMqhxI3QVhavDJYTrfWcmYz1561laxqlvfGBY2YygfMegFfRwj7p5Cw/NK/Q2o9cLaFPli
k0a7Q/Zq4SZZDOGI+Z+/cVpCOdgqiXMSc47VPb2zy3SL5BYf32+7WqagdcIwo3sQxag1kAC
hfA4PSsjU/Esdxay6deWyDe2RJES2xuxNd7/wAI9PLbCWc27DtvbbXIeMPCU5gl1S1v7WUo
uJYY3XJHtXJVnfYTmpbEOieLZI7U6fdtvkQgRv616TDpURWGa6kaZ2AcFm4Ga+clkICqpcE
dNy4I/GvV/D/xI06LS4LPWDOksK7N6x5DAd6xjN31Oaqm1ZHbeIr+w0zw/dSXrx4aMoiHBJ
JBxxXicdubnTojIBE5f5WPAz2BrY8Q6rY+Ib8NpjTNEh3SeeNo/Cuan1F47yS1aMSROOUJx
z2IqJO790iELDvssy3cazloXDgADkNzXuNpKEsI7cIQfLAxjg8V4db3UstmxkkVdjYRm6iv
dvDGhXUmlw3Gt3C3TsgMQU4wuP1rSnU5ehlUpc3U5y58I6LcyOVAiaTO8BhznrxXmt7p7Q6
hItvJmOF9o3DGK9C8XahqceptpWk6abRF/wCWyLkv+NYukeFtduLvf9mZgxy3md6upO4Rg4
7swbmwzZrcJItzKSAB712/hn4aWs9it5rEXmTyDd5bthVrRt/h9eQatDqLrCIkIZot3Jrph
qV/byeWsW1RwMjpV0YN7bkuTH2XhxbK38q0it4E6YUYqHUPCdvqUSxXyQtEpzjOB9amOoap
K2xSFPsKeLW8uBuuLgt7E4rstK1pmfLG9zDHw+8MwszxbYpGBG5TwM96878QeCTpOoCeCMX
GnltqhDlifUgV7ILFlwNwx7VKbW1UfOR0weOtYOEFK5fPY8ksNEu7iBk+yv5ZG0AjbxXR+D
9IsNKhnsdauAjbt0YWTPHvXbG0tmy0YH4VTl0y0mU77WMMOrKOa3916xdhQcbNSHW+haBI/
mWFz5RPUrjNXl0F1H7m9LD/AGwDWENOkt5MW7EKT37Vp297qUOAAJgOxpv2is4SuEqdNlr+
wp5CPMuI+Bt4XJx+NWLfw5psSjfEGYdD6VCmt3CnElic/wCzVj+152jzFZsT/tVjUnNsmNK
ERmoeHrS+024smRRHMpXp0J6GvIrXQ4dO1meC9W3le1Ux72+77MOxIr1sa7LE4S4tmUt6DN
Nnj0a/REvtPjADbxuXqa5KlOT1ZvCryPQ898L2LxXzw6Wn2tpHB8+WM4jGecV3Gq+B9H1eR
pLiI+exG6XOTxXQWr2ywf6OqrHjaBGABirI2uRtIBxis0rF813c8k8T/DSC2shc6NFJJICA
Vzkn3rz4x6zpMgjubdhHv2nepUgV9OlCq8MMCsfX/D1j4gs1gu8o6NlZFAzTtfRiumeOW+r
3WnN9kZXeCYZBc5x7ius8LXJ1rTWRJla7iY5iPDY7GuZ8X6Fe6BrNvafaRPDIAYXJ5+hFT6
KbmzdbuLEN0pxIV7j1qoVp0dVshTpRrK0jf1a31bTZ3ns7dts4/eBuADWdYTX2oXn2adEt1
I5YtxXeaL4qsNSQWV4yx3WMfOPlf6GtSXRNLukbfYwsx6MowR+NYVqcaz9p1NIp01ynCS6d
fqPssT+YOgkB6CnLZWFoBDJaAzSnaJTzk+ua25tE1TTmd7CUTRA5EcnXHoKrCWO4TE0ZgdW
y0T8c15daE4Tu1odkZJopQQCC/Ecpwq/xAcU/WZUtbm3njCEMRg9iM1bW2l+0ArteJzgoay
PEVnewRxRPE3kg5U44FawSlsQ9dzvrWRWjVN6lgoO0n+VVrm6I/dSKMg8/SvM59U1KztDex
SSybMAtnAX/ABrqLK+hubATSXm2VlBJPQn0raW2hklbUg8W6harpcke3GV7+ua46GRpLZuM
5XpWt4wR10VXMkZYygA+uax7TZsG8HfjGR0rGMNzR3aTLumTEWzwxjbKeT9K17K4uYnTzAH
U8MM9qz9F0i4uNUMoBEbDDH2zXoR0bS4rUR+SEkxxIp5zWlKD1uLnS0OG1SO+0u3kvrCQta
M4MkZ6r9Kb9olubfzJAFU9FIzVrWmuZ9Bu4vs7kwt94DrioNFmt5rMqTlmUHrx9K5cXS9nq
lc1pT59GYd3dbbmN0iwdwAYZHNd1KF1HTobyy2mQDEiAjdmsS6g02eMwOrRg9Tj+VNtNOtL
aQmK7lRQP3YB6n3rl+spx5XGxso2d0y/FFcrKxUPubg+1L/Zl2LdhcOixg5GDyKsy3tpbaU
YHLtO3O4c81TBZ7UM91Civ1DNzXXSi7cxMprYntLKV5Y4rh0eNf73T2rpHtoGhVJYI3B4+S
uY0x2tmPnFbtUOcpyAK2otZt9m5rSTy88k44qqkG9UQ1ZE39i2M8wG54m6DJ4rmNQWaxnls
5EBKt8rDj8a61b60eGS6glQBBuIY9K5S5vbfX797vY62yHb/v4rSm76ERajqyOO8mniW2t1
kN0/y5TkY963bS6uNL09La7t5AE/5bL0qzZ2ltHDFJYxCNW4bHWkke9WwuPtUXm23I/2gPp
WjhfcU3fUtt9l1C1WVhHOD3BwRXK6pokNvL9pt0/dn7yk9KnSGzXZJbSunHTOCPwqw9yCDD
ctkEcEd6PbRtySJUWm5I59mhCoBAnTv9TRV+ezsCyny3PHY+5ootEfM+5kX8jzCVJZcRxtg
L2NRWGiXd8SY0EUWPvyDk/QV2Fp4diF21zeSeYWbO3HC1tMsEMOFXO3ptHSvUjU0sialWzt
E5SDw/Db7TeyiXsFAwK2o9NgZQQq4HZatQ2zTHzZweei0+W4t7RdoYbv7o5NLVmEry3GSWV
vPF5c0QdcYwwzXmHi/wAOWlqxezlRpWOBEpJOPoK9Qi+03QLsTEvb1rP1Dw2bwhoL57Rjwz
IBl/rU1FaPmELp6nzxqFhPabzM8aYPAYGs2DzvMbcGnlb7oQHGK9z1b4cbot1jK9zcZ5Mzc
VxuqeGda0+4MQsGV+7qAR+GK5ouWyRqmupyV3I8NitvgecR8x/uiqEsL3KZX5pFXhhxxXRr
4a1S7uTH5EvvleCa7HRvAYS4in1KVZVUcRqMc1tGEhuVjN8G+AftaW+pXshaLGRCB19zXsE
OlXDQpGrFUUAAZxgVd02zggtY1jAQKMAAVqLwcA1opcuhhJ2OduI47KcbrfznC/ePNVzq1y
vEUSR/hXRT6dDcyb3LbsY4NVpNGjK/Ix/EVrCVP7SIbMZNVnbd9p+b0IGMVAbyNgzEEkdAa
1ZdDkVNyMrk9qzpdPljyHjbPrXXGUL3TIaIYbwM5ydh7VMZ2ZhiTPvVKS3bcM8fWkCMh4Y1
soqWpJeM8oX5ZmFPWWUDBcMT6is9nkHTmpllyo4waHTTZJoR3G1QpjH1FTrcREkkBcVliRi
PlbjvTS5571LpLoKxs7VYbiq89DUOwK/DYzWet00QwGJ9jVpL/puQMO9S6bDlZOQ3USClxP
t4YH6VpWUEd1AJtu3PQVOdNTsNv0NYuaWnUqzMUpK20Odx7ZFP8mcocoHX0rYXTFVsB2P1N
PNttGATmsnUK5Ec+hMBIRjEey+tTLq8iAZh3Edwa07iyjnTDryO9Z82iKozFIaqLg17xSVi
1DqiOAXUpn16VeVy4yjrj1FcrLDPbEJJkj17UJPLGd0chB9BT9hGWsWMTxp4T/4SG3S6tZB
FfWwzGT0PqK87W7vDPDb3Nv8AZplPlyM4wpx3B716N9tnL7mmb6ZqO9t11SwktJvKKvj52X
7vuPeonh5JalRlY8+srqGC+bc677aQHnkNXsujakNR02K8RSgbgr2rjJvA0FnZrcaK/wBou
WAUhxkN6mux0KxfTtGgs3BEiD5/TPtXDTpKLepc6nMawKN94AiobjT7K6BDwI3oMVKFxTgS
vSt2uj1MzIl0SCNSkeY9w/hOCK5fVP7S061drV3u4kPzw3PzAj2Nd+yCQe9QSWHnoVkUYPr
UxpwejVilNo8zu9LGteHmntUaEOM+QTwG9jWWkM8NnDbzAJMvBB713M+g32lySS6Z88DHLw
Hp9RXP3jWt3Jhs286n/VycHPtXNGjKO5t7VONjP1WJbjQJVmQO6YYD0NZ1lG0xgj2L82Dzx
VnVNRkgWSzNsQ8gwGHQilt/LltoSEYFRwfenThJttoUp6WR2tjAAiiJAAo5Aq/LatNbkZ2/
jXK2Hie6ivoNP8lFD8bq6xbsnKNFuycMKV90TyNamTY2Uwt7hLhGMfIJJ61yWp6LNozNJbM
Hs3bIZeqmvRbhIU+VFIPqG6Vj6hbQyQvDKw2uOQTjNS9VZlWORDFrZGkY56Ee1VZZ2EgWCb
jOT3qJrO7W4nto8l4z948gjtis6SKSK4O9gHA55qnhoysy+eyskabXG52dZPmbrnpRHCsy4
nnQbiACOoqOBJnjGEz3zjrQLm3DbZ4toTuKHGK0ihwk1qzUmvNM0TFsl/5krD/VR8/maqCf
VHt1uprKX7K54KnANYl1uur5ERVKsflY9a7jU9QuIvBr6ebb96kWVbPUiqcdNUJSlNlOy0r
+1IZVuhJaQYx8nJY9qlTS7+wG7yxJaAYBQ+nqKw9Fv/MVJLa6njuQMEM3APuK6+2v5DBuv/
kwcF1I2t9a5o8qehcqcralS31mGKCMMHyj/dHatqPXrW5ciOXYpHKyDFYl5aRpef2jAIpLc
j5lQ/lVBII51nnLYI5XjFdKta5k9DpNTtrW4ga6gAWQLxt6GudgvHeIxSRFsdx2qtLd39hE
QGzGw6GjRtSQXDrI33/WuarRU3eLNqb93UdJdSDaBG5GP6mit1lBVCqoQR1/E0UfV3/MVzI
1pJ7qWb9yu1MDPFWBJHENijzJD/CKRbaZ0AE23OOlXbeCOJcKnPqetd10tjnkrSZRe31GbA
DrFn0NWoNLhj5K73/vN1q6qknGafs4xmk5voSQhAGwBTiBjFThCeRXRWXg+7vrVLhLiFFcA
gNmmlfRAtTkmUohKk5PrXP3CFG33EmJc8EnrXq7eAr9hj7XB+v+FZd98MNRupUdLu2Xb1yT
/hXTRvB6omVN9DzI4cEdM9xU9rD5kqorj5a71fhVqo/5f7b9f8KD8KtV3ApqFsvqRu/wrrk
4OPmQlPqYsDbAEYZ96uoo6itu0+HOswoUm1C2cdiM5/lWhH4E1FFwbuA/n/hXnum73K9nJ7
nL8E47U4j5TiupHgi/BybqH9acfBN4f+XuHP41HKw9nI5E8gfLijygw5rrv+EKvf8An7i/W
l/4Qq8xj7XD+tJRa6B7ORwV7pkd1EUOFYdGHY1ytzZXljIVmiLp2delezr4JvB/y9w5/GmP
4GvXG3z7fb6HP+FdlGtOnoVyM8WVg6E5BPp6Uem2vU7v4WzzEtDcW8TnuM/4VQX4T6yv/MR
tOg/vde/au1V4tambpNnne47gGBX3FSDJ6HivQh8KNYzk6ha+/wB7/Cl/4VTq4YH7fa4/4F
/hR7WIvYM8/IHBxUsSgEE9Peu8f4YarEu83ts3IGBn/CuP1SxfTdSlsZHDNGcEjpTjNSdkZ
yhKOrNzTpI/syqvQVoBuM9RXJ2VyYp8bjtbjFdTbkPGPUV59WLUxxaZOOecAUEJn3qNjjpQ
TwKzKGYyxOOlMfBBHJ9qkJG7FJlR2pNgV/KR0Kugb61k3mmRtG8sA2uo4A6Vu7SeQBSGIe3
NVCo46oDjVtZ2iZ9mdvWo45NnCc54INdkbcIDsUYPUVialpYTNxbrj1Arup4rmdpICtZ6i1
pJjLNH6en0rdt9VsrqQJFLhv8AaGK4svIjHOcmnrMHIz8rDoRWtXDKS5kB6EQQMnr6UL8w9
6w9M1ZpALe6PzAfKx71thcAEd68yas7APUhRinhyeaZxt560u4AAVDdgEc54PNUrvSdNvXD
3NtGzjo2Oav7cnJ6UFQOeBTTA5O98G6PPl3Ryex3Hise58IXMMRGn3mQOVjkH6A16EVODg5
/Cq7qCckc00xHl1ram21SJL+Ex3Cno38x610rzvDHJKFBaMbga3r3TLe6UNNGGbs3cVzM2m
32m+dPFI15DtOUPUVk4a3RqpaEeh6n/wAJFYSXUlk0MsblHKtwcelbdwsbQxJ5Csf9oc1zP
gt5fJvZJYHjR5SUJGARXVzRmSEOpHy8isZR6Fps5jX9Oc2wnt7dlkU7TtOMg9K4jU9NvrC4
Au1G5hnOe1eliedpTG2dvqRkVyvjGJ50jl3iMqe/8VTGVnYpttGDbXUyxNGHwMcVoJpd7eQ
lYIQ+VyWIrHgjm81cREDd1z1r1LSlX7Gg2eX8gBA7mp5tSnoeUQrJDdssqMHiP3SOnvXVrP
DeWyNOdinHJOc1JrugeVM96Ls5PBVh1FctaGSMyo7ZEbYXJ7UTUnszfCayLV5ostletf6d8
6nlox/FWbJrkkrtFJM9uO8DjFasE7pKDHI4QcnJ6VPqaQz6WZ47cXcv8TMACo9q5qdt+p11
0krogg1SxitWheMjcOWD/wBKks75WBiTcVzjn0rk5bXYzSxAqG5we1XrSR/IJCsWXnK810K
KZ5Mpu51moyJKiqoyAMVnG3DdCFwOSKpCLVJIRcx7ihHPFVxqUikxNkt39arka1NY1VsX3u
LhdqpM20Dj8zRUax3MkSOsZwR/U0UWkaXR7KFbYCRt4Henq5ycHiq21mChj2FTR8cHmumK7
mNT4h4Yh8e1ThuM1EseTk1KBzjHFHMQPjZ8H5Nv1r1fQM/2LBk/wivJwQHO3vXrOgndo0H+
6KcNzSC0uamKWiiukoMUUUUAFGB6UUUAGB6UUUUAFFFFABRgUUUAJgUuKKKQBQaKQ9KYENz
/AKr8RXg3i/nxRd9chq94ueIc+4rwPxexPii8APU1vh17xjWXumGH2Puro9IvXlBQjBWuYJ
bbjbn3q7ply8F2NzfK/HNdVemnG6OOOj1OyCOfvdD6U8qVI9KhSZWTaTyPSpckrz0ryfI1D
YC2R1ppU5xilwc8U4HjmpAQZHbilx3xQenBoycYpW7ABNQOqFSGGQalJ6jvTSuBzzTTAy5t
BtZmLKSueayrnRPKBMZJx2xXVAYHFRyR7j+FdEcROIHFx7kkCt2/SuhsNSCYimJIPQms/Ub
c28+5RlWpklvKbRLiNd2PvY7V2z5akV3Jd7nXDa4DbuDTFGXb0HSsvSL3z7cxN99P1FawOQ
AAa82S5XZjuOJPak3GjcwboCKa3PQVm9BjwxxknrSfL0xRg7AMVE7lOSABVICQjA6DHSoDG
CTwPypyzqRyaUyIB1xmmBy97o2qw3TvpU0SwTndJE3GD6iq0N+/9lzRSKRdQkh0J6V1cymb
lXx24rjdY8O6nPqT3dhMu1l2lDxWMqd9TaFToZdvr9xE+2RFMfcCqXiOZNSsY5Y+Crd+1U5
oJrObyr2FonDchh/WluBts3fjaSMAVHs0lc0ck9CTR4YsvuToRzXf2cEjRoflxt4NcNp8ZV
VdXwTziutspndMDdu9q5Iu8glHS5JqGnQyj51Lc8jNeb3tu1rqlzCwXBbcuBxXqm2RxsAIb
HJNefaxEZfFK2yR72fCgD9TXZJpIMPKzuUoLYujM6N0wNopEm+zWc0Z67SoPf8AKvVrSwtt
PtoYhCGKry+3PNYOrLY6fqiaiLaOSNwVkBHArlVDS6NvrHM+U47StFt7y0Qzo2WB3DNX7Gx
trCKW2aJcr0B6sKmsrsxiWWJAsDyEoD2FWNSjS4gFwANw6MDVRSTMpOzJbNY5IDGqhU/u1T
XQrFbpnMa7mOeaoWk8yylYX3HPPNbVt5kkwWbAP1rblM5WB7CNQgVlAx0/E0VdmtcFMHjb/
U0VOhdkdKgztOAeBUnlHdnpTYAwQbsZwKl3gDJNa3M73kSKABmjpzTBIMcGnrycGkMI1XIJ
HWvWdC/5A8HGPlFeWKnT2r1XRP8AkEwf7orSG5pD4TSooorpKCiiigAooooAKKKKACiiigA
ooooAKKKKACg9KKD0oAr3P+pP1FeCeLFJ8T3ZYYy3Ujg173df6nj1FeW6/bJNqlyJEVxu6E
U41XB6GdX4TzoDk9x7GlRCxyuMg5rbuNDj3Zgk2Z/hqtDoNyJd5k4B6etdDxN1qcjRc026Y
vskjbjua3AOQQePeq6ReWuAB05p6Eh+elcU5Jsa0J8npjNIevSjI7Gjkk5NRy3HcG46UvAG
aGxim5zU2AkXae1KyqVpg64p4wRUJJMZGAfwpSoan4AHSmqQGq1YRSu7YTfLjJqraWrwF0k
JKMelapBY5WmNGx5rXndrAZ4sEhulmgBXscVpqTihVZVweaCcc1IWHseOKbtfGcimM3GRUT
XCr1fFLlbAnP8AtVE9qJCWyeajNyCMA8+4phvJUXCoSPUVcYtAIbJgQFOTUcsUm3btx7k1K
bskcqxPuKhaRnP3wParsBAryRHDNj39asJdBuGGarTFgMujMPYZqnI5PMJKn0cUOOhad9C7
ewWN7GY7yBZU9SMkVxGu6RFptm8ltL5luzfcbqK6X7Y0Qb7ShUgZyOQa5LW719RuoraLKxH
k47mueTsnoVyi6YsSRpNdSGO225JXtXWaXc6bcpINOm84qAWOMEVzltbrJZrYyR4jJxlj1r
fsbS00uCTyEjVyAMJnmvOjOLk9DXlNgJuh3lm3Y71yjqmmeMYr141mjkXZz1UnuK6SG5Mts
D0ODwa5fXNwu7KUS9JVDD8a75q6RzuXK9DufObYFwMVyviNEt7CeZ4muA38I/h966QFcuN3
0zXLeKGnGnskD/eOCPUVMk7aFUneRy9lODpyKnAJPA5rEa71G91YrDI620R2sP4TTlZ7TSp
mDHIbaB6Zqne3Vxa2qCx3xxL0Uc7mPXNedUctondBxT942ZbcW8q3UZOM/MFq5NrUUMWYpc
yHoO4qnpeqzXVsIrvy4pF4IPGaiubGJL37RldvseK4oYqpTvCZ3yo06lnEvHXdR2JmfHH9T
RULS2W1My9vT3NFV7eYvZUu564MmJfoM0/y1xjrVWOSUoCgzx0NOW4YjlcH0Ne8otnjNWkW
lhUtxUwGDxVMTnIO009bgHrmlYRaG4NgV6tooI0mD/dFeRpIGbgmvW9DOdIg/wB0VcNzWHw
mnRRRXSUFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFB6UUHpQBXuv9T+IrzPWONYm9zmvTLr
/UfiK8x1gltXmFZPczq/CZ5xninbz3PFNRdx+lLtNBzB8vriqF7q2lacwF/qNvakjOJXANT
ajMbXTLq4VctHEzj6gV8/8Ag/wLqXxS8QX2p6u93c2kTHd5L/MDngDNTytmsI8x7WfF/hcd
dfsv+/wo/wCEw8K548QWX/f4VzA/Zz8Nk82Gt9f+ei07/hnLwz/z4a3/AN9pVxpvuX7OJ03
/AAmPhb/oP2J/7bCnR+LfDUjhE1yyJPA/eiuY/wCGcvC/aw1v/v4lWrL9nfwFPMLd7zVLS4
6hJiFP4Y60On1uUqKZ3EMqSoJYnVlboQcg/SnbirZPSsXS/CEngfUzokGpT3thJF5sPnnJj
55Ga3tmTjHNZO1zCUUmNySOnHrTdvOamxtwPWkbjGKqxAwkjinDJpGK96TdtBOCcd6AH8+l
M2FickAVH9oUvsEilh1A5xS7wDkmgBXjxHgNzVbyAOvJqc8nOc0nIOcValoBCYHbsMUC2cj
CnJ96lLuF4BpFbJ+Zh9KfMwIDBcBsNgik+zOT90GrQZckA0u4jvQ5MCn5U6HjgelRXEayrs
lQflWnvUjGTmoJEBPPNOLaYFBY4Vi8pkBX3FYd/o2mXkquqtGyH/lmcE10pjTpiqU1iysZI
Vw3tV2T3GrXMOWyS1j3x75IR94N95Peq6EPJ50GoKyDkYGR+Nakpk3HzMow7mse+090je70
/EU45khXpIPXHrXn1cNreJ0puKLlnqJ+2SQ3EikdVI4rl/Ec0X2Y3azPvSUFVVupz6VMsxu
VLooB7+oqJrZLbUbW6uVSSHzACCOBnvQoSS1Zz86vax2djcO9qjyMcsgPPUcVkeIpk8ry2D
7T/EtW3nMcbsMbccHHSuY1C8uHl80zHZ7RnAq2/dsbUU5bGQkcM1nKm4lQ3U9am0S3geaaK
ceaCeAx+7UVqheSRwdyOepqubqbTdWkIiV144ziuZRvI2krbmne6PdQ3fmWqK3cEjIrJupd
SMghuYVUZxnGK2U8USSHy5bFkU8ZU1BdRSajLG8ET4U8lqdSir3sCqPa5XEQWNAUJ4/qaK3
Ps6JFGryqGC8jPuaKOWPYm77nfxhyinkHApzKZCQ/T1FWA0bImDgECneWmcbq6VJoylfmZS
aG4XDAh09R1/KpI8kEjBqUq45Xg+tOKDbn7re1NyuIaqsW4NewaGMaPAP9kV5FEAG5Jr1/R
edJg/3BVwbuaQj7ppUUUVuWFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFB6UUUAV7niIcZ5F
eZ6xn+1rg4HDYr025/1OfQivKdYilbWLnDkDf60rGVV+7YhU4PpTgM5qJBsGGOacHHPNZnO
UNfYr4b1Elelu/P4V5F8GfGuq+HtM1tNP8PyatIsiuY4j82D7V63r8p/4RvUQDx9nf+Veef
szc+JNbP8A0yH86a2Oiie5eAvGV94uhvH1DQpdHmtio8qbqQRW3d6xex6s2n2OnC5ZYxIz7
9uATUWnt/xVOrDA6Jx+FEJb/hNbrA626fzNR6HUX7G51KWQi905bZOobzQ2axPHt3Fpng+8
1iRlSez/AHkLn1Hb8a5j4s/Eu9+H0NibPTors3BOfMYgCvMpLL4qfGI2jX8KaXoDMHIQ4DD
P61SQ9EeiDXD4ibSNYVQhubLcyjsc81eLgrWP4i0tfD9xpmlWJKW8FoIi6jnGeTVDSri7N1
GjO0m7O9TyMdjQ49TlnHdnTFgQBnpTWfsvWmjHGeDVe9uI7O3aYA5PCgnqaRzEV9qMdoCWU
vJjiNeprlrrUr+6O6e48qP/AJ5Rf1NXLiby4mkY75f42z+lcpqurxxhTa4K5+diOp9AK5Jz
k3ZAdh4aQHTmudxLzMT9BW76HrXAeHPFVjZ2ktvdyCOMZdHPf2q1B4yjuxvW4hg54U85rfn
SSuO3U7YnLZBxVd9Qt01BbFpgJ2XcI88kVmW3iG1uNPluJdsIiOGYng+9chJctq2ty66gaK
ONfLts9Xx1P0rTmUVcR6QzOOPQ800kMuccdOKqaZcx6jp8Vwp2tjD59e9JqOr2GlqonJaZx
8kS9WolKMVzMcVzOyLoGVHBp4JHBrgL74gX8BJh02NYlbkMSW/StAeOofs0U01i6qxAJDDj
PesFjKT6mvspHXZOfrRtce9ZFv4l0q5YRm7ijkz90nmteK5imUGOVHUHnac1uqqlszNxkt0
RMSO2TUZnCkbgc1bM0fbBqvJ5LHrtNWnckqXN7bbSksTMD6DmsnzUEmEOQOQTwRW38oOC4P
1FQyW9q7gyQBj61spJqzNIzstTjNX06S0kbVLJS8bf65B298VjC4n1gxW9pEWjRwXftgV6D
No0DTeZFeyRKRhkByCKItG02FdsP7rAJO07R9a5qkEnoS0pamXOivajJCE8AZ61A6zyYiDD
aB0PQ1z974y0aG5aC1la6ljcoyBfu++aYnjLTWIabzEYttAC9awZUeaOxYgsJftTxkKE3Ej
AqnrtjGtxDvAVScb66O0njuWEkTISw4AIz+NVtYgtTEpvJ0BB4jDc1PL1NXUbVmY8Wl4AIY
HHOKkbUobOXyFTc5HQdq0Y4FSAPGrqpHVjnNcXfXTprL4AwO9FaUowughZuxJez30lyXVcA
9Bn3NFJJqD/AC4hB47j3NFeZ9YkdXske0KQFXPYDpTi4zwap5ZQvzZ4FPViOte2o31POlO0
i4JCExR5nzVV3MRxQBKe9DjYnnL27kYr2DRONJg5/gX+VeKATAAk5r2rQ1I0i3J7op/SiO5
vTldGpRRRW5sFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFB6UUHpQBBc8wfUivLNZDLrFyN/
G6vUrofuD9RXk2s7zrNzg/x1m73uY1VoVRz/FQBjq1NVWztYYPvTiMnGam9zBlHXhjwzqPP
/Lu/wDKuB/ZmwPEGtkn/lkP513GvXEb+H76FXBkeBgqLyScVxfwH0zX/DV/ql9qGhXSRzx/
IXGwYznnPaqOigex+LLnxN4da71vw/pkerNcbV+zjIYY7151/wALA+Kkeqy6l/wrp/3kQTa
WI6V6HfeK72Lw1deIY7m1hsLcElo281+O3pmvMtS+Kxn07UJRaahcTQQrPGZ2CxOCfRf5U0
jqOE+JuvePPG62cWoeEnsmtySFhbeTmvdPB/iP+x/h3psFxZOktrAqzmdxGsZ9814nqfjnx
TPpWq29vKtsfLikjEdsY5AGIyB3I96u6fpV/qvgy5SWzu5X86N3mebyenPWTrVK2w7Hf+Jf
GOmutv4gk1WGRZgYIoLTDlj6EtXN6x4pOkr4d1HTYpCNWkMckc0gITnqMVzFy+h6X4bjsNd
8ZWckqTNKtskAuCin0I4zWJPqNjrlz4Y0jwro+oNZabc+ZJczIfnJPJx2FJx0MaiSR9Bh8o
jHkkZJ7VzmrXZk1pbdSQsCEgnoWNbyklQGGAB+fFcHqUpe9nlDtukkPHpisnscaIrzUUtpS
kjhvM6j1rgvEmvQQKkkKjzATnJ4X6Vqayr/AG+NQTzGSSMmuF8Rae0hgw7FiwULjk57msbK
4o76lixurjUi0cjGWK4O0pjBOe4rfl8DawFSWzvvKjwBtlXpV/wX4flTUYWeMlI/m3MOmK9
D1i6VIXOOFBJz7Chqy1I5tbHBWQWC0+z3CmeSNsNlsqT9K2NJmkm05XdjkNgD0Gay9MI8pp
51AMhMhOO3auu0zT4ItKhmkOCQZMeo61DV1cu5q+G3ePT5i64XzW2+9ed/EG4mfxzZR217i
TYAyA/c5ruvt0ek+G5tRfLKoaQKentXjtzNBezrqN1Mw1CaTzDxwo7UsRNqnys1op81zsjc
+ZIAV3XER2jnlql+xwTB41tJHMh3P6A/WuZ0u5u47iS+u5lLA/Ko7j1qvqfizX9YZtP8Pw7
woJcj+IV4dOjzuyR6CvudZcNbwRrFNJaQlTwzMCw/GmWWoJptz9p03WbVnPLRl+Grza2a7u
ZhY3tu5vy3Q9AK0ZvAOrnF1cpDHZbsmUP9we9dVOm1KzY5wTWp7To3i201ef7JJH9musZA3
ZVvoa3i27npXzPpV6+k61JHDcGQxuDDhshue1e2ad4puLjWo7C8sUtkmQGJlfcSe+a9WnVv
7rZxSprodWWxjdyKq3F3HaxPNcTJDGP4mOMVJJJs+9z9K5/xLpkev6S9qzMki8oRxzXZG6V
zmvG9myrqviTTWtGNjqeJTwPkJDN6V55qk/ih9Pke+mmTPKkTYwPpVXS7DULCeYXEdxIEl8
tQBwGrVvb3X5ENmmliRfuFp+W/OsHdvU2Vnsc9pOtiOGSCOwt32DLOVyWI9Sa6CyW7Fktz9
hhjNx8yRtg/zrmrnS5I97tbG2aIgSAH19BU2qnWItPjmPmbIVBRR/D71zvmbujZuMFZm63m
S3SKLuO0kYZk8vjms+bUpLWdLpbVpIoW+8xyZPesTw74nhhuni1eNLgYJWQ9foa131W3vJp
Z7O3U2gT5gM8Gmm4uzI5bnSJ44trmAGO2fOOUArmtSninujeRs6buqEdKrQOpZriFxGvdal
S6kmuAnlCXPFXNOUWpEqSTLsc7NBGcj7vf60VYOlSsqMQqZGcZ9zRXl8sDvUmezEgYAx0FJ
5kfc1BtYnk9qYyHdjGa+hjFSWp40/iLgmUDKjNH2nB+7VdU7c4p+znNXyxIJ1u3BwEFe2aE
zNpEDHA+ReB9K8MGFYZ5r1/R9d0q30u3jlvY1fYOAelRJJM6aDVjqaKyB4k0bnN/Hxycmg+
JNFAz9uj/ADoOjmXc16KyB4j0f/n/AIh7kij/AISPSDz9sTH1H+NA7o16Kyf+Ei0jP/H4mP
XNH/CRaRgkXqGgLo1qKyT4i0gLu+2pj60f8JBpX/P4nTPWi4cy7mtRWX/b+k8D7agLdBR/b
+lf8/ifnSuF0alFZP8AwkOk/wDP2v5iqt14x8OWRQXWqww7+m44p3C6OgormofHPhe4z5Gr
wS4POxgamXxh4eYAjU4sE4+8KnmRVjfoPSuXfx/4SQ4Ot22703jj9aVPHvhOX7mt2zD1Dji
jmQWZv3WTb8dcivnTx545i07Wrux02IzXofBJHCmvaZvGvhma1LR6vbsucZ3cV8w+KmtW8X
6vqiSJMoclDE3T3zWM5dgcU1qdh4I1K+vtA+36jdC4mkdgQBjbg1v3czfZJWQlTtODXK+E7
nTtO0C0gN7HNPKS7RxvubJrq5kM1tIiEDevy5HSqp7anG/jOd8RQa1pviDw9Z22pQ2FhqS7
ma3izKABk8n1xWBp9940k8ZT60kF/c6XdeZZg3LBU2YIVsHoas+ItS+Jd/qUNlpdnp0MNpH
shvZFy445xnpXNr4U8SXGrMfHWualc6UE377BsqCOSCK2SudinG2hs22ttpPga58I+Itc0q
0s5A7AQy+dOxLZ5A4oj8YeG5fDg8O+FPAl5qwYIJJzEyCRl5zkc44rS0eb4G6A8RfS7q5nK
5VrqAuWPrg16JF8VPAej2sZtrO4toccNFa4A/KocrGi1Vzz+DQvi/4muBcQ6Tp3h6JkEfms
g8zaBwMmt21+At1qciy+L/GN/qDnkxRthB7V1Efxu8HzsQhvCOoJgIz+dPt/jL4TuroW8P2
xps48tYTkfhQ5OwuupyV38MvBfhrxHDbWGjROot9+6b5yWz15rahghtlxbRJCo7IoFTalqo
1nXv7SS3eGBYvLQSjDHn0qvJLg7s8elTqcdTfcVmkBPzDHXNcBeRzSeLJ9IjBE8rCQbhwE7
mu3a5ToRTGe1S4Fz5SGbG3fjnH1ptMxckhbPRLG2iVRAjuowXcZJrzf4gz6LbeJrFfJXMY/
ebBjB7Zr05b4BTkEjrXg/iHWdAPxNu5tVD3FgpAG3oCOtZuF9wTvsd9p2q26x/6Ngo4+8tc
/r2uwRI9qtz5kspw2PmCL3z6VQu7rQ9Wmjh8KxykuvzCFiu38K7/w/wCG9N0rSTHJbJLPcD
M28bifbmseSUpWeyHZdThrWdLmWBYj/osI3SP/ACFdSl7Jc6f9jQfPOdkYHYVhanpkejeIp
rGxUta3I85YwM7T3Fdfo2k/Zo0urgf6Rjhf7g9PrURpS5xtroU/GVuYvAklsjFU+SJm9s8m
vLpNMlEMhtpTcKHEY3jBxXsusQx3mj3VpNGXjMZIA6gjkEfjXk8TXDaarW2HuYyQA3BJ9DW
WYXhBM2w8r6FdrWC5mMDiQQ7fKMiOcofTFUfD+nS2U8xjvJIjnZuQ4JGaWOf7HcwXHnMZJZ
cXEB6o3+FLLd29j4jlgaUFXO9cdia86m5QvGO56UeU17p0sb1AIHmmI3bz1b8avWD6tdxnz
7pY7WXrGg3Aex9awNRNxFeI8j71kj4YnOKraZb6ndQyo95Kiq2VgjYqG9xit4QTV2zSpa2h
s67a6ZY6ZE+nwoSjBmby8HOeavWd215e2Fxp1uXZGVgmeuOtYlrp2r2FpNFeAmOdjtD8n9a
u+EZRbam0FzE8S2+fnH949BSqxjGV4vVHM02jqZvH92+rPpi6bFHOn33djhR9BU7eLbuMJG
+mrcM5wr27ZGO5I6g1yuvskOtDW9PLRXYwJosff9DU+mJeyXhmt8GeY7nYdB9a6ZY1wimif
q1OfQ0te1uJI4prVtsUjFZhsPBI6n6Vxuq634j1F1ttPMk+nREKHtwVLn1Jr0drd5rd7ZJY
gSp3jAIPFcne2V/4ftQLVo1z8wZeAPqKmjmEZv3kJ4ZRXunOS6d4ii0yUS6W6rI25pnbcR6
Zo0+5vpJVhe5Yr0dXHX/61dHFr+rurRsLW53LghATx71b03wlpl9H9qlvZra5Y5AQAop9K7
JYmgklexzSpVZO8zibeK1t9ZljWOIOx43Dj61ox2j6d5tubmN7e4PzOi42/hVTXYZdC8QRt
dRh0VsGReQw9adPq1pf3kdvaTO6FdxLALiuGq5TnzU3dHTTtGPvbmxF4MWXDJqyJA4yGPeq
81hHo0y7JxcEcB+1PS9gWGHMwVBwctUWpz2jYEd3E/1asHiKzly20LVKC94V7md8N5g5Hr7
0VnLOgjUDYRj+970Uve/lNOY+gQyEjbyMUoIByOlQ4A4GRwKQ5AxnIr6SMbrQ8icVzE+Qrd
c0YqNdgJ5NJu5PNVZkciJ1Xd0FBRB3Bqv5pzg5oDAdzRYOUsfIACB+VLmIgHJ+hqt5h9KM7
h94ilYOUmYgEhRvT+VLv+YLniq4LA9akC55BxmnYdmWUIxyeKXgnrVUllGBzTFEhP3iKnkF
qW3JTBzn3oF2VzlutVmDDqSaQxnHHIP51cYR6k8pObz5uG6U/wC1Fxyw4qiyRxJ5ksgjX1Y
4rObWNM84xLdx56DDU+WmtELU3BdkN941g+J9Pk1mxSBRGZYn3rv6H2Nc9rfjOKwnS205Eu
ZW+9uPC1sG8Laet0G8wbN5CnjPpVKFOTsiXNx2ONtl1iyWdYLe1CWb7ZMZDDd0qO68S3cMk
MV3aiFmJzjsPX3roF1mxbUxCVQQ3MfzOe59DVHWNQ0K9EltdKJYRHhZIvvIw6AHrXPOiujN
6dZpe8c29xpV9rC3FpcLEXOGicY3H2zTnGoW8xsJ7pjbqd2xVAwp9fWuOuJhPa/Z8gXCP+6
UDn8TWjdXl9FcW0bXBZ2hBkYn9K4lFu/kd1VKFnF7mwdWmsPMW3lkWLoeM7TVGOeee2uY2l
fzJhnGeSKzL7UWhiG3LsynIJBFP8OSr56G6mBBTbnHKikk0ZczZsaFLJYXMcscjwSL8pHQN
9DXoWleML6LURBd3sK2zDG+RTke2RXDXU1lbRAea1zz8qInSkt5tSktGDJ5dt0/eMMkfSrh
Ua3E4aHuMOpWl0m6KZZAB95e1Nu7jdZyxxLkshAz64ryTR/E9xaXwtXGy3HB9F969Ej1C1l
thOt3HsxnfvFdsJRmck+eL0PO76C/vIi2p39urxy/KgOHRR2xWcmpyWOm+XHdifYzRnb1Cn
uR7V2+pnwzqat5s1tHcZOJBwQfrXE6rodrbXBNhcxTRBBuYyjJP0rOcU9EaqrNLYz2lZpYp
p7m4dl5TK53Vq2OoXyXUt/Z3jwtx5m/5d3oKzFuryO1RIUL7Dx8uT+Bqh518xJZvLjY5bdW
HsZLUpVW0e36J4iW9ghimhlSfHJIyG/4FW48+R0I+teS6DdRWcaSz6l/o/UAXAwP+A9a7aD
WrW5hSRLpCMZxuB49a64yVtTkle+hvGYDnHPeojMzyBVUkk/hUCSRSqrxsMHnJ5BrlfG2vy
6VDDZ28wj884kYdVFTKpFRuSqbk7G74r1o6N4akntyGuJT5UYDA8mvC77TJkshqFyFd2yZB
3BNdNOVu7WNbSV53RurMcE1BLomoSJGbqeP7OXBl287V715ksXzSVj04UfZo6X4T6Q1rpl1
qlwmzzm2x5HJFdNq/i3TrBpIIlkuJh1KHgH61yGqeJ5hYx6dpMH2WwjGwMT88gHp6ViwmaU
H7NHNu/3d2a9GE215HFNrmdzoo/GTyXQuIdOjdx8u+Q5K1p2njxWu/IuLWZnJwBGM5NcxZa
Be3bgRK6DPztINuK7O00u00exDuqfaMcuT94/j0pxim9ydjZGp4tvtFyFt0PTccY+teT+Ib
hU1ie6sf3do78EHgsOpo17xHqupXmBZCK3gBUq/IJHf3q7YBb7Q4pDbxGHOJMda8zG4hRgo
2udtChJe8zhb3UY7J5r7zPOnlP1x71n2iSXd/Dc3hKrIdwk65Fd3qnh7RjbNcGCXLcYjJ+U
etcwulTQRGCzdb23ByuxwGU+4NZUatJx9xa9Trs1udG9zvjTywFMS4GT1FbGl3mo3G37Lbe
ag6yEY2mvOV1TUrZmintSSvAyOa09O8ZS2MR80SwbeQF6E/Ss3Rna50e0jy2PQrsNb2Et5e
SeY45KjJP05p2mRs9jFNeWnktdTeYBnkqOleexeNLrUrpY5YWKt0Qclq9At9M1rUdI+3eb5
U+AsUZ/hX0rGrTaevUxc+hD4gie31147UJJHdBV2k/OPep4tZstNtgsC5uAuxkVSeR71yOq
TXUF5K2ogpcW4+V1Y5qTS9asrmCNXkzO7YZTxn3zWUqcuVW6GkGludhpFvcX87Xkk5t++wH
FVNa1MW13OtyxnCoFVfqa0LeyS2lRvtYMLjkk9D6Vx/jN3tbkOk8TeYQAFIyRXJRg5SZrK6
OgeGK1lFzZQbGIDSbBgMPT9a6KzmhazaYxGI9QCe1efT+IIUsI4oJ23sv7zP8Jq/ZavLLbo
HGExjfmnWpSt7y0FCWty/wCJhp13pUqSwnzcblcDnNeXyR2l1CCoaORPlJHFeswyQyoBPtd
CCOgNeZpbef4huLKB0SHzCdx7CvRyyWjTObFpW5kV00qRtNluRN+6TpurFZB945I7Gu+1Ky
C6b9hsvmhHLyN3+lcc9q804t4VxzjntXuS5eiOCEm9WxYAfITDf5zRXU2/hWBLSISXADlcn
5veipNOY+gwEJ5Hag+WAMU+/gewkTzFJRwNrjvVUEE5DZ+tb03eNznqRkpWZLlOlNJQHIFR
s4ByBTPN3Vok2RqT5UjOBmjaKr+Z8tKJTtzmnysluw8tjtSZB9KZvJ7Um7J4p8rGtSVevNO
YgdDVbcwkGPu96fuFLlY9difeARzmpBg84x71XUqBnFPSVwp4H41LTQrMS5uI4IvMk4FeX6
h49v4tfe4RFjt8GNY3U9u9SePvtp1dY9MvpXkcAtCjZAPrntXD6vp17aaOklzdNLdBtyRj5
ip9655PsXGJrajrutapFLcXnmSxLyqg7FArEt5be1DXUhkkGMrluM+9Z9lbajqAeS5uxHbR
8ybjg/rWjYNaX16sMCD7KnGWB5NYts0cUhElC3X2u5uFDAZ4HHtXWaR43ggso4L6EtCqHmN
c/jVK6FpZ2ktnHDbTb+u+NgcexNYyXMISO2jsUtgflZk5/n0rR80HddTNqL0Z09n5ZeaSzu
UnhkJZHVAdue2D0pE0q+mmcyfZ4CTwWkAz+Ark1iMUrG1dgT1UPjNWo4b25kGyYeWOoHX8a
pNvUUnpoX9b0K40fRZb8XFsxBGfLGSc+9chZ6gzTu80Bc47clqv647EC2aY+WOWUdKy9Nj/
AHkaK33cnPeibu7mkU2rvcvXGnQTwC5G5M9CoyKs+HRPbXabIN7Z6PjkelRf2o0ci20UpiR
TkptyPrWulxZwkXKbbp5eflOCtYpq5aWhoPqCQXTvNbsinqBg4/Cq0V5b6pelIEk4PVhtUf
h1qquoRT3L+ZbNCychlOSaupf+em5rePaBzIMhuPXFZuceZpGsYWV2Whb29uzW7XvmqeSuM
AfjUNqYoLlvs8bOM8ohOB9c8GgXH2wLLZGEgcFW5P61fhgnVQZCQhGRtGKIppiv1RK2tQLb
yLIsVowGFZkyTXNzo9zC8818QmeFj7/nVrVXiij2yyLk9s5Jrmrl/MOyOQgE8ZPFDbTuWp8
3Q1rS6vLa3ZbO+y/8KzKAayr0apIw+1MC552ZwKYY5YVDg+aB1GOai1GeS+gV/M2mIYCmrj
Uls2R7OMXdGpEba1ghWe1+frudOPwrVtXtLm2njkjMc0KhwIOrD1615+6XctupMkrgcgHJx
UtjFqSXIvLJ3VkYLz2/Cr82TJJHoUOu6pp115lrI80YUYE77sD+lVpNYXXrm4k1Fd8zMF2r
2HtWZcyard24nuUj9HdOCBTbMI86rEQhc5ST1rjrtqGhrRjFvU66xnfTNHMc+mSzc/uXjA5
HvVK38Rlr2KCG0cgt+8D9qS/1u/trY2jsqSAAIR/FUNpp6WumS3+oTlSTyQOea85XlFKXXY
6k7Sv0N2K+skvZoYJYkdvvFkDAVPBrOtWzEwG1lhGSdq7eBXF6VNHmUJEVicnDsMlq3bR2t
IJ3bBBBA+pq41qlB8t7kVKUKmqR0UnjHzbctFE0RUZfeO/tWMni99WjnspZrcc8Fxgn6VLo
JW6mMN2YDFLkDP3hxXEX1rBZanOsK5CSHAbsM12U8U5XT3IeGirM6ptGmdGuLm7iiDcktKC
CPXArnY9SWyuZbWC4kFuh3L23fT2pfPsxJHIAoDcMBzj8Kfrsmgzw2xg81LoEIpVcDn1rNR
VSPvHVUm3FJdC7beJ45M2rvt38KxqT/hHLS88uX97HPnLSRPhSKx5PDXk63C6XCyW4wW3cH
p2rUuDJpwgeO82rI5UqvO38K4J01Ta9l1Mb3dpGVeeH7eOR8alcOwbBUk81Vk8PWcFwA8sk
jDB+c4roA9wbhInzv27gxUYIo8iQzlnbceykgGtlWqRVrkOJBaadbRSRtBsjYMMknkj0z2r
tY9YmtdJkhtUbGciRzlU+nc1l6fo321lZZYoWHJBO41t6XbQfbVSZTMUYht4PA9R2rnlV5n
eTNVFWOfbS31W0nnvWCvsLKp6yH1/+tXn7RWohPlmRLmN8g/SvT/FU2m6UWvGu5D842QJjB
NeT3kr3FxLLDGUErZ57Zr0MM21rsRqjXHjG6QRxSwK4A25yfmrRh0+yur2DUZN09uRmWJ22
tGfauLME8NwI5MeYh3DHNb9ndz3DM95H8ka8nGM+n1radKNPWAe0lLRlubR7SfVpVN5LbW4
IKFuQfSul0nSV8phbILqROp83j2OKw7oajFHCtrhzMm9YyB8g9K2vDdzJosTm+sn82V/mfH
3RRCMZ6TM6k5wV4GpcaXPFok8rN+/CkhYjwtecaddxWN8st0pcZJJPVjXpuu6m8GhE26l2u
RsQfWvOrnT3huvLCOXRQzBhwfWvSnRp01aCPOp1JT1mat5qdvrCxCCU27hsbB0rpotM0+C1
jkmEfmAffPeuAm0h2g/tCzLCPPQdRWhcyz3WmRQRtI8q+hqUlFXZSXNLQ6SRFZgVQEY4IPu
aKzLZ7yOziSS3l3Bf7p9aK5nzHoKnE+n9cJPhGMknIxj24rjLR3K8ux/Giiu6l8Bni/jHO7
/32/OiJ3x94/nRRXRE4BN7bfvH86bvfb94/nRRVmchEd8ffb86mVmwfmP50UUmXEid33D5j
19advb+8fzoopje5JvfZ94/nVDxBLImi3BWRlIjbkHHaiispFHmPhyWR9H1F3kZmyfmJyar
WDsz3LMxJCtgk9OKKK89/EXE5+cB5LveN3HfmoUZo9TCxsUXA4U4ooplSPR0JeDTt53Z9ea
46+JGuagufl8wcdqKK6a3wox6mPdErdEqSp9RxW3au63TbWIzH2NFFZR2FLY5/UGZmkLEk5
6msm0ZhfwgMR170UVMjePwnSaQA3ieZWGR5fQ/Sl08AJfkDBUnGO1FFZFLYZaO/wBnDb2zn
rn3rs4f9bCOxXkevFFFcS/iHR9g5nVSY9ckEZ2D0Xiti1kkNpy7dB3oors6mPQo+IQP7Njb
A3eveucuOLBSODxz+NFFKQQ2NC7JHkAEj93WTN9w/WiipLex0vg0B7E7wG/eHrzXTvDEk1x
tiRfooFFFaLczqbGHJxBdgdNp4rl7cnyrPk/eH86KKVb4RUdzoIQH8Rx7huww6810Pib/AJ
AzDt5v9KKK8iW8Duj8LOW0Ykz7SeB2q7CzHThlifnPU0UUsT8Q4bGvoar9utztH3/Ss3xGq
/8ACQ3Y2jGPSiiow/8AEZtLY4piRO2OMen1qIySPcIHkZsEdTnvRRXpR+ExlsdVrbN9hQ7j
kIvOfeotOAef5xu4zzzRRXBPeBP2jTyfOXk9hW3qSqNWjwo/1K9qKKymNmlH8nllflJ7jil
Msv24jzGxg96KK4HuaL4TC8VKG0pCwBO4cmvMyT5zDJ+9RRXvYL4CUVLRmbWG3MT83c11p5
1C1U8qSOPxFFFddXYXRnXkAazcYGMBce1aWp82wJ5I70UV5r+NFP4GYmsu/wBg0352+/6+9
Vte+YWxbk7+poor6NbHhrc3NJjjFiyiNQD2xWjpkMQm/wBUn3v7ooop1PhiVR3OlnRMp8i/
d9Pc0UUVgemf/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKiAeQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD0j7EPJO4DoO1RD/RbuMx4
2ycEYrbWPfGVb0FZN7auoWRG+VWr81dpRsz6nDzu+WbLcDzxXQ8s7fwqDxCk9xYGRpdzId3
SrcHLLJ/s1YuYo54iNvDLhq8+vHlknEwfuTMGaCK60uOQAMQuelULCzZrg4jG0/7NadgGgl
ksJG5Xlf8AdrRtY/KlZMcnkV308TNYdwM5Q15ijf2qRWIDRjk46VFHaBYzswBj0q7rDsbiG
DrgbqQfNED3qsJdxHThpzMoGyTdt2jn2qQ2SIBhVxj0q2fvr8tSy8w49q4pTaqHTzFH7OCg
wBt+lUrwww3EAZR+VayLtiFYmrBWvE4+6M1zU1zTZvCPtHYu3ECyQEoowRnpWNJGI5MHGfp
W5auJLdT6DFUr62IO9V3VtS0lynVQqckuQitoljmiMZC7jhlxWy8CjD5H5VhxTeSyuOSD0r
o4GW6tw6cjoR710uLOTHU+WXOQPYx3cHluBjr0rBvtPa1kEEgBVxlWxXRozRyEFTxTb+zW+
tNqt868hveqpzu7M5qVR0pqT2OGlsG8z73y9+K0bWwM0iRiPCfeZsUkm+IESjDg4PuK3tKk
WbTCpX5k4rqq1puGvQ9KrGNGm5Q+0VprITQPHsBDdDisu5BNlHbTLmaBtvTqPWuqt4y8gUD
AzWLqii51GRtoVE+X608PJ+ybOOi+aqkzH8necFR07iug0+0t4rTMNuiuOGbFZojAHHQVet
bgxt5hBIbhgPSnSquEjqx9L2sPIteXlCNqSfkKg8qXfxaR7fXcKvRJtUvCS0fXaakUJKoH3
T3r26ea14Llb0PlpZfRcr2MsxjduCLvHReoFULizf8A1hXd+HAraNuUc7cntRIgSDkYNc1T
ESqPmmzro0o0tIHPx22JBtjHJ9K20hVLMJIgIY+lQ2cWJSduR1zU09zI8hCj90BRTrS6CrU
OdjPsZigJhQEDkjFUmEchJGM9+OlXrKRxdfOxw3Y1Pd2qxSieIZVzhq+iy/MHfkZ87jsDbV
mIIdm8nAXqeKekMcsG4EFO3FX51wjAjOe/pUAtJLe2M8Z3KeWWvfnjeWaR5FLC3iyAxBEGA
CPpUI2EEkAIO+K0CAy7kHDDpVf7p5Hy9812OfNG6MORRlaRCqxsMxkY7cdakMCSKUkUFSOm
KWACR3eEDzF+8ueoqwkglbBXa3930rzYYyE26UztlQcEpwIoFdNtqxAX+A46e1DFkdk4POC
SKnlt2dd6nDJyKWQpJYpcbQT0Y+9fP4+jyyvDqe/ga7ceWRRt0FrfPDIilJeY3x0q3nbKYX
KnPqOtQ3qeZbK4GWjIIIqSUebCk67SwAzXgzqOevU9uEI7MrvCsc7ABcPyMDvRj5sDG3vxV
khJoMjCsBziqqfMCD1WvtcjzFVoeyk9UfJ5tgXTl7aK0ZUuoWLHYAccjis2SLHzbQvPIx3r
eeMshPes54+SGGfSvr4M+eKqKSmAgPfOKlRdqbgoyPaljJwykYxxUoORx06U+pLdtSSNi5B
KgHPpVhm5GQOPUVHbo5bkZFXTEuQQfwrCtO0GyoLmaRYt/mtI8Z6ntVK+G6XYAcj2rWSPy4
FGcE9KqGASs8inIzXxOTOMsVUn2Pocx0oxRkhSHLDsO4phWYsxwDn2q5JCSWA6jNCRPtGMb
gO9fdc6tc+fRDaqyfvNoyvOMVtSstxZo6jAI6AVRjVWJTjJHardt+7t5ox0Vq+D4opX5ax9
LlU7rk7Fa3TLBfc9RS6gzG6SIY+QZ6VYtgPtKsar3AaW9eTGVFeLw9S58U59juzSXJAgcMU
28evStSw1JLTTA7lVWM4Y47VmPERuEZLMw4FUnkcowUbdvymv0GtGnXk4dTwcPVnQfN0OyF
8zQxNblTEy5U+2TRXKRtqK28QglxHt4/M0V4rwDue8sWmjuEfDbdvy4FZU87JePEy7katNN
rFdrdhUV5Yi4Ofuv/er8zp3h8R7tFwi9RkG1kVh92rkL/wt0rMsHZleFvvRtV1Syks1aOCl
oxVU4sz9Ut/JdLxDyhyauRvHJAl2D8pWpLoq9q6n5gy1U0Rt9o9u38DV58oezYSu6fMVtUV
Wvlk7bKLd90QPpxWlfWDXCqyfK6dKzYkeGRkKfWujC1VFm1KSlTsTorFzT3TKinxdKY7/AD
7VrHE25+YmPvOwSgLGM1gSL5kU1w7DJOBWzdykWzDbzjisy5g2acAOn3jXLS3ud2Gkosn05
WFkvqen0qyF6qe/FR2hX7NGR6VbjKtwSKHL3mZVpvmZj3WnmFzNHyh6ilsbwW0nzZ2P19q2
fKzkbdyms+ayCSFkTcD19q6ozajqWq8asfZ1DR+WfDxHdmhMqxDHBFZgtyhDQSlH9D3rQgm
SRNlwAHHesZ1eV3RhOjFLRkNzZ219kOuJh0PrTNOs3tBKr8qTxV1rZGcMsnTkVMMg7dwY4r
ojioSVmzB1JJct9CCGTZIMj7wzXPzs4vbjKkZbjNbskbDjb0OagvbIXQWaI/vQMEetaU6vK
/ZvZmlKpGEkzGGWcg9KeuV4P4VOttKhxJE2B3AqTy1cHymyQehFOpKx6bqwktCSwneCZT/C
Ttb6Vouqx3DBayF+8DjJyMit4xKxCqQSeoNOhO6aPKxTUalxsKBsk4qjdRlpig5Bq6vmJlW
HSokUtNn3rq5tLI5o73RXlKW1rs2/MwqABDZCNeHPJFWblFe7O/otMliBXahwCK6aT5UbwU
WtSArm1EqqHkHBAqzaEXloyqpyOCDUUMZjjxGBwepq+iGMebCoy3WtYVeSXOjkxMFOPKZs8
LhTvOOMAVatYcWnlMeWHNWnuUIUvHknrmhHTfuBGe3tXqzxyqySR4v1d0o36HP2xULNCd3y
NioplUMMZK+9W7yEQanvQny5VzgetVpCS5AYc9q+wwU1Kmrnh42HLU5l1JIFCXMZUDDDBxW
w+nQXHMgOR0YHBrHgzvTOeD2rqov9SDxXy2bQdPEOS7HpYWd6SRjyaVKsZCXLY9xTk04wWT
IwU8d6vXUzwyKVwc9j3qKW7BtmGwljx9K+feNqSlyzeh6caEtJIzLWBGjKHAB4NVbeJEmms
ZOo5TFaMC4Ckkg1WvkVbu1lU7W34J9R6V59So1X0PZpq6fcgjBichs9e9QXqhLhZlGQeK0r
yMLPkj71RCMzRFcd8V1YPFuhXVXpcnE0FWp8rKSrv5x1qvLAvmZGc1JbPKHkt34KHA+lWVU
eZgnNfseHrqrTU0fm2IoypTakY7xbZN+CPanhSOEHX1rTmhQ8jpVUQtuPpXWpo57PqSW6HZ
yBkc8VZiUOU3f3qZEmFwtX7ZGM4GMgcmvFzXEqjQk/I9DA0vaVEkTS/KuAOnIqPTU84OCvz
HJqS7XCHB+92qXTY3Ro169zXy2R2VGU11Z7OYxvNRKM9tskKkAE1CkLZ2uQ3riuouLBZxgf
KT3qp/Z0cC/OQffOK+nhitDyJYeUTISJN4Hl4FLbQ/6PdODkbzV/dDkqo5HtVazbFpcZ6eY
a+c4gqudBW7nsZVStNtlCNWWUyLn5Rmkt4mmJJ+vFXIWVZSxGR9KmWXEhRVAGOwr5bAZssE
pWjq+p7WMwixDV9itLGLW0cDAkYcmufCjbgkYJyD61qazKViwSRkdaycZiC5OAOpr77I+et
GWIqdTwMalTSplgXCpGi7ugP8zRVcLuijOAeOv4mivbbORRR0v2nUQ5/wBHU8DoadHrE6EC
6tmSP++P4atpPE54IZcD7tSPEjxnADA/wmvw91j9GdJfaiVEmjW7W5t2DxP98CtJTuUDP3q
xWtFTLQKYj6HpQt42CkreVMn3T/C1VGrcdSjzGhM7QgL95c1XsZVTXjHG3yyJkiplmW5tEl
HO04K+9V4ZR/aaP5WwshXOK6qseek5mCjaLgzoZ2VCoPU81UmRZFz39aRyGjR2bnGKhE2CM
/dNfOynJvmiY06biiFrm2s1PnzpED03tiqUuqaerlm1C3/7+iuC+McW/T9IXzCI5bjaSrY4
rn38D6GZRBFaXEreWGY/aCK92jQjVpRnNndh8NOtfkPWZ9V0t4f+Qjb5x/z1FM/tTS5IAr3
9vyMf61a8n/4QHSP+gdP/AOBVJ/wgWk9P7NuP/AqiOBoR+2d0crxC96x6fb6tplvKIzqNuY
z0PmjirC6rYRuXGo2+P+uorygeANIZMf2bOMf9PVA+H+lZ/wCQdcf+BVX9Uo3vzmk8vxEuh
6nc+IrO1Ikivrd1PUbxVi28XaQcGe7gBP8AtrXkZ+H+kMcHTZs/9fVJ/wAK+0hf+YZN/wCB
VWsPQS5eYyllNZrVHs7a1oUxDJqlqc9jIBilTUtHz/yErUe/mivF/wDhANJP/MNn/wDAqn/
8IDpQXnTrj/wKqZYTDvqR/ZOIWx7O2paOOf7Ttz9JRTP7U0c8pqFsjDofMFeNnwDpGP8AkH
XH/gVTR4C0rP8AyD5//Aqs5YGg18YLKcSe0f2zp4AWXULXB7+aKY+qaWCGi1K1/wC/orxv/
hAtKP8AzD7j/wACjQPAelBT/wAS+f8A8CjWf1Gl/wA/PwD+ycR2PZxq2mlcvqdqP+2oqrPe
6PJkrf26N/eEq15EPAWkHn+z7n/wKpf+EC0j/oH3P/gTXbGjRtbmIjlGKTuj1E6lp0PD6hb
sv/PRZR+tSnWNPjIli1GBnHPMoryn/hAdIPH9n3P/AIFUn/CA6T0/s+5/8Cay+q0VLmjOxr
LKcRLdHs39uabNAJYr+3O7rmUcVGmsaasmf7Rt/ceaK8cPgDShwtjcgHr/AKVSjwBpOObG5
z/19VoqFJO6kZrJ8QlsexT3+mfaSTqNuVdef3i1Hb6jp5yDqNuMcDMoryL/AIQHST/y43XH
/T1SHwDpOP8Ajxu//AquqMqSVrh/Y+Itseyy3unmEmO+t9w/uyrUMeuafHGANQgLjrmQV4+
vw/0pTxY3f/gXSnwDpBORYXWf+vqm5UXrcX9jYi2p7TJqOl3ESsNQtg/f96tVzq2mrMv+n2
+OnEorx8eAtJAx9iu/p9ppP+Ff6Sx/48bv/wACqFKipKVzOWSYhq1j0zUNVsV1iGM38IUpn
PmLTG1HT2cn7fB16+YK8yPw70dmybO7Y+v2qnD4e6OW/wCPK6/8Ca+hw2c0aMeVnkYjhPEV
dj02O/sllV/7Qt8D/pqK6e11XS2jB/tC35H/AD1WvDP+Fd6Qf+XS7H/b1Sr4A0lRj7Lef+B
NceMzKjip85vQ4YxNJWPcb3UNNeLct/bkjniRaqfa9PPzJfQfMM8yCvGh4A0s9be8x/180f
8ACA6X0EF7/wCBVeLKNFu6Z3RyPEx0PYhf6U7lRfQbwOfnFV764sDYsv22EkkbfnHXNeSf8
K/0kncbW947/aqU+A9LIx9nvsf9fVYewpOXNzm8cmxK6Hrd3f2WxVN5CWUc/OKrQ6lZJIXa
7hxn++K8sHgHTM8wXuP+vqkPgDSy3Fve/wDgVQsPRvfnNlleItax6TqU1rDci+jvIQh4Khx
09aVLyzf5Vu4eTn74rzV/AWmYw0N8y+n2mkHw/wBKC58i+B9Bc9q+qwOcRw1P2cn8zwcZwv
XrTU2emvd2aylBcxbfXeOtK13Zow/0mL/vsV5g3w/0xlx5F/8A+BNNPw90wkAw6hkf9PVdd
HiKMY2qq7OKpwfXctHY9WF7ZiNn+0xZ7fOK1rW5sIbXP2mHcRnlxXig+H+mj/llqP8A4FVL
/wAILYY/1Wo/+BVeTmWYwxuilZHdhOGsRQ7M9em1CzaSMPcxEH0cVqWWoWRkWGFkb3Ug14Y
PA2lebEky6igZsBvtOcVo/CuI2mrazbpM8iQTBVLtk45rtyeUHB0k9jys4y+rhWqsj2i91H
7PMiJlieoqCS6iuYikxKN29qz9RdnuVfGabktFyOtfR0sMlC58vUrNyLCoyIWYq4HcVFbA/
ZpAB8pkPNIpYR4HGOasQpssRx1Ymvnc+XLSSPYyrWTKqKRkdsnFLEv7+mxjLt9amhXDFq/O
LXnY+nqO0TH1370EI6781msXwBsA45zVm7lFzqMj5wi8CoTkgHqc81+3ZNS9jg4LufEY6fN
WZCkkYiQEgHB/maKlMIkRGK9Qf5miu13uSnoSiWa3uFkt5D05StiDUy0Yydr5+7XNxSSGTz
TgtjpUst0PMGziQ9RX4pOmpn7I6MZ6SOvjnSZfm4PqKimt0eNldAw9fT6Vzmn6pIrtFy3p7
V0tvcIyKrjNcFSDpSPNrUXTleOxm2kr6Ve7Lhs2kv3XP8B96vagFWFZYD5zA5Ur6U66t0ki
KsmVbseaxit1pZ/dy+ZAegb+Guilim4tI53DndzftrlLiABW5P8AD/dNOZfl9Kw45EmUzeW
6k9GTjNX7PUQH+zyHn/arilSnDVC5LbHnHxXec22ixyfMguhgj61qwcak4/6ZLWb8WjD5ej
BGIkNyDj8a0rf/AJCb55/dL/KvapP/AGePzPYyq156dUXsbeaQnmpUglmP7qNm+lPGn3hOP
s8n5VnzrY+lc4rcgz/APrTj92pvsV2p/wCPaT8qiZJI2/eIVPpii6BTg9hihep60EbuRVi3
gE0wHIA5JAyQKLnxLa21pNbaT4dv7y4IKhzDtUH15rKVXldoq7OXEYuFGyZWUckdKdgd+oq
tp5u5NPhfUEVbkj94noc1fFrcyqGjhd19QK2bS3OhTi4c7IjytM21d+wXm3/j3k/KmGyvMZ
+zvx7VCnDuHtYdyupytAUjJ7Gpo7a4lyY42ZR6DNTpaOhZ7uGVIFG4lVz+lKVSMRTqQgrlL
AUfKM5oHAPvUOoeLrWXT5LDw9oN3PcN8iO8e1QfXmrCWt6lnG13AUfaN3HQ96cZSeslZGNH
FRqu2w1Rx1pc03Z7U4KSOKs6wPI5NJtK8Z4NWksrp1DLA7D6UjWN2QcW8nHtUe0i3Yhzh3K
ZOKT3qd7W5iQvJGyqO5GKZHDJN8qIWb0FVdFRnFrQN3FJvHpU5sbsf8u0n5VBtwTxjHUU1J
PYE09hxBxk9aQt2FPRWY7VBJ9BU32K6/ht3z/u0m0twbS3KvI4z1pPuvVg2N51MD8+1MeCW
EqJkKbuhPepU4t2TEpxeiYzOWFO7CpEtZnG5IXYeq80ps7sc+RJj6U3NLqHMu5Cfak2kc1M
1tcg8wvx7VXJbngj2ojJS2GmnsKW7UgzjAqdLe4fDLEzLjqozRLbzomXidB6kYpc8eayFzr
YrnOeaTr0NOALfeqYWtwwBSFiPUCnKajuNtLVkWCQCaOrZNWDaXQUEwuAPakW3mfJSJm+lS
qkRc6ISGByOlNZgRnvUxgmMmzy23f3e9OazuOvkPz7UnVjcOddysCexpd3PH41Y+w3G05gf
8qhkhkiYLIhUn1qlUi9ECnFvQp3RBuLT/rp/SsH4bELrXiIk8faB/M1vXmFmtB/01/pXPfD
nadX8Q8dZ/6mvruH/wCLI/PeL/4K9T0ydjJOF7beKYufly2O1MIYsu09ulOiUltrfX6V96o
cqPynmuy1GCIzn0NWidtnGv41CAzBYwwO89hU9xlP3ZP3RivgOJK6k4xPqMpjZXKCffY+9L
dTfZLEleWPAFKo/Wqt5J512IdoKxjJNfM5RhVicWr7Hr42ryU2zOii2W+CMlju5pkiYJwCO
KvTFPL3AgAdfas951kYrtJx0NftEGklCPQ+Jk5TbkSZYRR8H7v9TRUUgfCY6bf6mirNVczj
KA+FGKsiFGIYElm9aggglZdzj5sVfitZjsLEALX4k5H7UokcEYik5GB3I71o2FzIVO84ZG7
1AAVfpUazMsrBRxWFT3kTOPOrHVQyiVcdar3MIYMhX71Z1peFG21rCUSpj+KuKUHHVHj1IO
nIwYhNpc21232zHkn+GtYQQXAEjqMkZVlps6LNC0M2Pm4ziqFtetZyLY3CkhfuMO4roUnNA
/e1jucH8VUlVdF3sHAuBj161u2n/ISk/wCuS/yrH+KrIyaG3IH2n+orVtmH9pTcf8s1/lXp
pWw8fmerlLbc+bujp9AZv7VVQTsIPFX/ABtqN5pnhSeewkEM7MsaPjJXJxWf4fO7U0+laPj
K9tLDwzJc3tj9ujV1AhzjLZ4r5uv/AL3G5tjv4yIvCP8Aa32Rv7Rv2uwygh5FwQayfGutQW
2q6Zp1o6vdyy7pEXqqY71hza14z1KEQwm00S2YdIRvcDtTdL0W2sJnuS73d7L9+4mOXPsPQ
V3wwvLWdebt5BRoVZS5krHWaXJFYW11q1ycQ26FjXSRTRatoyzQ5EdzESCOCCeK5bW49GGg
RaDqmqGxa7OflHLAdvpXS6MkEGkwQW063EMShUdT/OvLxUk/3vZnNiJc9Vz7HnWmobeF7GU
nzbaR43LHJJ61Y1TX9ZguLfQ/D4ihfZvnumGdnsB61d8Q2/8AZ/iszAbYr5Ny/wC+vB/Sq4
WMSFwo3MfvdzXsRcalOM2ro9anBYiik3sd5pXnnSbcXU/nzbfnkIxk1w+n+ItYfX9UiurlH
s47hoRGVwVHqDXc6dxp8J/2a8xsQP7Y1zdx/pZrzMDCM6k1JaHm0acZ1nTlsX/DGoPY3M8T
yF1iuHQknqpPBr0WQLdWToGAWVSMjqMivO1CKD8gG4/MQOprqvDl3JJbtA/ITkE1pj6LUVV
p9DrxeG5aan23Ob0TSXsLyeymd/8ARmMkksjdV61z97qd14v8RyTQXE0Gi2TbECEj7Qw7/S
um+It3eR2Vppdhtim1J/Kkn7hB1rKsrSHT7GO0gXaiDaCP4vc124b95FVpfL9ScJGWImnLa
JYG0cDgjjFPyccVCTzkc1IM4ya6z3krHbaGS+lK7ZY9q5DXpfFF74xlsdOvJrOxgjUq0ced
5PXmuv0I40lT6HNcRrOp65/wnF3a2mqS21vbxoQiqCGzzzXgYdOWImkj5aabrNLuO1S+v5d
H1LSL6++0XNsgkSULtPrzVrw7N5t1aTqf9Zgn34/xrGuHmn8TPM8Zf7TbhXIGFLA45ra0dV
h1OCFQFCHBUfw16U6fs6TjazsejTp8lKV3Y2/GU8tt4P1CaBzG4iOGHBHNcVpkIt9LgTzGk
JRWLucliRk12Pjo58E6gP8Apn/WuVsgBYQZGcRj+VY5dL9y35mWWv32W4mKzBhnPHSu/gOb
RHbB+XPNef42PFuwPMOVBrvrc4sUIIBCcfXFcuaX0NMy2TR53p8njPU9Su7l9TmsoRK4jh8
obVUHrzUWq6q9/b6ZfNMrNDOYHZeA4PGcdulR6HrGuzXU93Pq8jwLO6GAoNu0GmadbM7X1u
8JKpOzqGHBHXNeiqdneSS223MMPSk7Stbz7nZeG3PmSLuyOwqp45vNZtYLC20WQwvcS+W8o
TcVAq14ZwZ5SpzxwRVHx1qmqWMml2+nXX2ZrmUqzlAxHFeZJOeNSj+JjibqtZK5Vs77WdKM
CaxqbXcN0TGPMjCsOKxNLlc/a7aRiz287LknJI7U/XLvULmz043sq3M1tcg+aq4LKRg8Vra
ZaRz6gFSNRuIZz6/WvUjajB1HZPyO/DwlC82rG9Z31npSWFncsRNfNhB+FQ+N7SS48OefE7
obaRZG2HqAeapXsGh6l4vtLj+3Y1u9P+RLbIwDXXXFvHd2UsEx3JMhBHtXz82qdSFSJ5Mqj
5ufzPPI2DxxuPusuf8ACugsNRXTdAvNQuAXS3BcgegrmLJZIVlspeXtnKE+o7fpWnfnHw/1
nH/PI17WK5akVfq0ezinz4dSR2UUtvqulCSJiIp4+MdRkf8A16wdE0ybR7x7GSR5FVWKs5z
uzWX4c1U2djbq5LQlBn2967ffHPD56lXUqSD36V49WnUwkpU903ueZUhOgvU8s0LU5NNs9X
1+5kku5xM6xxu3BwcACun8Iah4j1O4mutbkgSJl3JbxL/q/TmuR0NI5NPnWQBl+0yHaemd1
d14aI8+bB7dBXrYyMFScuXW2/3G8qC9iql9bFfxlq+paS2lpp8qxvcTFXLrkEAZxWBrV9LN
qulXMzje6NFMq8KSOQa0vH7ZvdC6H/SW/lWc8aO8ZdQ+05Ge1GApQVGM+uo8FQ9p719UVb3
Hn2eDnEnP5Vznw7cjWPEH/Xx/jXR3ZH2m0JAHzn+VYHw3U/2n4gYAH9//AFNfoHDn8RnzPG
F/Yxv3/RHoQfa+e9XIRnr3qii5kz1zWgiYt2IPKqTX3eInyQ5j8qgrysWbMK8jTk4WMYFMu
JBJJ8vIpI28mwjHdxuNIijbur8bzSvKtVlqfe4Oh7OFytNJ5ERkwDgE4NQ2Vo1zbGaVtqsc
kmrxjiYl5gGUfwmqDyTXE/lxLti9BXXlVd4aDlBe8znxVP22+xK2n2pQs0hbJrFOxbmd0+6
WwK1dQlW1tPIj5mf5QD296zo4hDCin5sHk+9ff5YqtRqpM+fxPLBcsSXgRR8fw/1NFNdpAE
wABj+por2GzBXIlAxuPDY6CpA7AYzTcAHj0o71+Ks/bRSys+3k1XuSRwnBPU1YjY7tqL8zV
BcoI1ZEbc5Hze1UkA6xGYA3JbPOTWzbTEMFPJ9aw7LC7lJOGHWrsEhW4MbnHvWVWFzlq01N
M2JQM7hzWbqsDSWfmRD95Gdykda1Y0+TJOTTJkyOPyrhhK0jzIu0jyH4h6iLyDQYznzFuRu
/Ourt/wDkIy4/55pXIfEi0MGqaRJG2Y5LkcY+6c111v8A8hGf18ta+glZ0Y28z3st5eefL3
R0ugssd8LiR1jiXIJY4FS+OBBqHhmSC2u4ZJFdH2iQcgHJrnbm3iuofInUPHnO3JFUB4f0f
JJskzXlywinVVW+x04nBzq1OeLNRCDEoGOBjK8itLSbeN7lZ7mSOOFSOWIGayYYIreIRQIq
ovRcf1pl1aW17F5d1EJUB+7/AJNdE4OeiO+cXKnyx3ItWjbUfiBPcT+XJb20AS3wwYEnkmu
p8OTx2krq8qQ25H8TADNcrb6Tp1rL5tvarHJjGQP8TUtxZ292nl3EfmJ/dPFZ1aMZ0vYnLH
BpUnS6s6rxYtrqOmRS217btcW0nmL+8XkdMdawoV+0Ovl7SWPBByBWN/wj+jD/AJcUq7BaW
1pbCCCMJHjBUelZ0sPGjDkUriwuHqUVJPY9Ctb2yhtIo3vIQwXB/eCvPI7d7bVtULshWe5L
qysG3DFVG0DR2YlrJGbrk5qW30fTrWYTW1oI3U4BBzRh8JGi3K+5lQwU6dV1JM0eAOTiui0
Fo7YSS3E8cSvjaGYD+dc2WOT2xVS806yvW3XcCykcDOa0rUvbQcNkdmIpucLI2fGnlXl7o9
xbzxSR28rbyHBwMVRznPtWWPD+jZDCyUY7gkVoxoqKEUYCjAxTpU1ShyJ3IwlCVGLi+ooOM
mpAxJA7n1qMd6UHBz6VodrO00m5t7awSKa4hVvRnAxXO3uirceJ7rVYb+28u4jVSpkGQRWB
c6Rpt3MZ57YSO3ck1D/wj2j/APPkPzNcVPBqnUdRTevkeT9Uqxqe0gzqrlNP0bSbrVLm6hl
eFC6org5PasfwYs0yRX9248ydzM7M2Aueg/Kss+HdFIKtYqQexJ/xrQkghmtmtnjzCQAEzg
ADgV0ewTg05XuXHD1pczm1qdl4iS21bw7eafBfW6SyrgEyCsmx0mJUgS61C3wigELIDkiuU
bw/pBI/0NTgY6n/ABoXw9o+4EWSgjkHJNc9PCKnB01N29DKnhK9K/LJak8d3/a/jq9kgP8A
olniCEA5XI6mvSobmy+ypG13Cpxg5cV5zaWFpp8DQ2kIjjckkD+I1WfQdKdyWtsk8nLH/Gn
iMHGu1HmtYqrg5SgoX1NzTvDpslnibULXY8zyBvMHIJ+tQeKrmDRvD4hsLqOa+v5BCjIwJU
HqayP+Ee0jtZgnt8x/xp0WhaXFcRTxWah4zlDz8p/E1sqHvKTm3byKWHrtKPMrI7DwuqWNp
+9mVBsCguwBOPrVLxtGt7LpNxbzRyLbzkvhwSBjrWLeWNrf7RdR+YqngEkc/Sqg8P6QORaD
/vo/41lHCRdf292vkRUwM3UU09jWKqSoOGHUA1vaaqWNlcXbyRiYodiFgDnHFc6qKihUQqo
GABjAqnd6TY3sxmuIfMY8Z3EVrUp+0jZs7sRSlUpqMCn4f08izlub1A15PM0sjN1BzxzXp+
lXYXTI1upkR8cbnGcVwVpZ21lEYrWMop5x1/nUV3pdjezma5h3vjGQSP61licLHEWi3axzV
MInSUY7m1rkCQeITewSxvb3KASbXHysOlSXcDS+B9TgVkWaZD5algCa5ldB0kSArbYIOQSx
/wAanutMsLxw1xDuIGMbiP5Gm8N+7iuZu3kJYSo6XsuxPZgx2FuCBkIoI/Cuq0G4ZIZoppl
8rGF3NjmuVtrWC0iWC3XZGp4BOf1pt3ZW99GsdyhZRyBuI5/CtMRRjVg4vudNXDupS9m9yv
pNvJawTwz4DidzweoJ4Ndp4fIgLyyuiK2MbiBXH2unWdgHNqjIX65bNLdada3xBulZ9vAw5
FTWoKpH2fNoRLDzlRVM3/GsQvJtIntSkiwTEyBWHAx1rMJ5PfJrJGg6QDgQPn1Ejf41oxIk
SiOMBVXpVU6Hsqapp3sGEoSo3uQXg/0q0P8Atn+VYPw2XOo6+R/z8dvqa3rz/j4tf94/yrE
+GI/4mHiDOR/pNfZcPS5akj4rjBfuU33PRfK2BcjOfSrIhu3i2QxA7xjJPSq5Zo1IU/vG+6
DUsZuUiBZsN1r38ZUr1U40tkfnWHpU4Jc+5LcKUjjj3A+WNpp28LECBUjxrMiSRj7/AFx60
2WIooX0r8xrwvN33ufZwlFwSiytOSYj83J7VJCotLKS4Y844BFRsu+VFBwaNWkAtUt1Y7mP
PpXs5ZSVSokzzcVL2cDIBaac3EvLHp7VHI7E4AFSy8Nx2GKrNkAse9fqtGlyR5I9D5KpJzk
2x8sauEZpGBK9B9TRTyuY4yf7v9TRWbi7nStiBX/lUq1WHByvIx3qVG3t8xxX4u1qftZKrg
OXAwQKrIdxOc7mqXy2TkNuNQ+ctsdxG5z0FKxN7IScvHIsafeAyfatbTbYNC0sh3EjvWXGr
EGWXHmsc/h6VcgmltZPLxuLDpnpUzTtoZVbuNkb6uoQH0HFMllDDIGDUcLOq4lxz0psjDpg
k+1edb3jzOXU8w+KC4udCA6G5B/Wt+3/AOQnOf8Apmv8q574nFmudCHUi5GcfWuit/8Aj/u
Mf3F/lXur/d4/M9jLFyyn6otjrQCM0pyVHSm7eKxufRJC0Uo4XmkPTijmQWFowfSgZHU05e
VIz1o0DcsLp140SzeQ6xn+MqcVdvtOjjSKSxMk6kYZivAPpmuxmJHwwiK9c4J79a5+0mlg0
CNx8zrPkD3xXe8Oo2T6ngwxs53l2bVu/mQQeH/OtTLIZo5AMlDGcmsh7WVZzCIz5gOApGD+
VenwXc+h+GpdQ1GUy3c/3EPQDtXIaNHJe6295ck/uv3hLcDPYVdXCxTjFdTHC4+rLnnJXS2
Oemsbm3AM8DxhuAWUiiGxu7jPkQtIF64GcV6f4otjqXhaK9MamWL5iE6Yql4eu9HfQDpU1x
9iuX/5aYwfzpvAWqciYRzafsHV5db2a7Hn50+7WVY3tXDt0XaeaVtNvoiA9rIpY4GVNd/e6
Re6fqWnTPeC6gD4V+9XtO1Kx8QF9Pu1EV1byZR174NCwCbtKTRM82ny80Y3XWx5Z9lkEvlm
NvNzjbjnNaWpaXFY21u+6RpZOX3KQK3baz87xhcSOQqQMWJPAz2rpPFNodT8LR3RRBLCcts
5B7UQwd4Sk+hpVzKSrU49HueVlARjBqeLTryaMSQ2sjoejBSajO4ZBr0Hwetzdhbq4k8qxt
lwFHAY+9c2Goe2m4M78dinh6anA4P+y9Q3gfY5c+mw0Npd+q/NaSqPdTXoOnawdT8cDYNts
mUCjoaqeINRig1i8jhnlM33fLbGz8K6JYKEY81zghmVd1FTcd1c4hdNvWi8xbSRk/vBSRQm
n3kke9LaTZ/eCkivRfD+oxQaVaWt2uxbncpyOlaFnJaDQ9VtrVf3cG4K3cmtFgIyjdMxnm9
Wm+Vw6nnOn6E93G/nebBjkExkgj61VuNNniuTbQxyyY6fIQT+FejyTpF4BgaeSQZIyyfePN
Yul3v2vxTZKrNLCpwrsOSMdDUywUU1G+rKo4+s3ObWiv8AgcedJ1Dr9km/75NMGnXjIZEtp
Cg4JCkgV6VrOs2ukeJLieSZ5iUwluB8oNJo96b7wtrF0VCMSxC4Hy0vqNO/KpajWa4j2Sqy
hZO34nlpRt20jpVldOvJE3x20pX/AHTW14asor/xDDDcAtHuyxPQ1v69e3dh4ugtrb93AhC
7ABg/WsqWE5lzyeh3V8e4VVSgtbXPP2gKttZGBzjFT/2bfModLSUqe+0163caLps/iSzuGh
RZGj3lB0Jridd1fUIPEVwscpjjhfCpgBce9XPBKnG7ZyYfNZYlqNKOtrs5lbG7kQlLV2A4J
Ck0i2F2yFltpGUdwpIFek+FbhJ9I1W4lUgEnj8O1LoMltJ4Y1AwRuoXI+c7qFgFO1mE82qQ
lKLjs0jy9IJZH8uOMu3oo5pJba4gfZNE8Z/2hiuv8L2zR3k2ojaWj+VBIQATWv8AEDTd1ra
apGuFxhsetZrCP2Uql9jp/tS2JjQa0fX9DzYAg045zzTiCc+/6UztgnNcB7F76jSvekPIxm
njvSbaC4saCOmKQhsk44pSOlP/AIcUMGUbv/j6tf8AeP8AKsr4ZsBe68AetzWveL/pNsQf4
j/KsP4aPi617HX7TX1PD+tWR+ecXy/cr1PS0RftPnO27HA9quFl2ZxkVl+ZyCTjBqz5oKHr
wDX2s4KEW2flMZOUrIvaad8Eo/5ZqcqT3pJX+Ys1S2zCPSoVxhnFVbjd5wTJFfk+LlzVHNd
z7zCxtFXCGNnuVZeAay5T595KzklVJAFdDAixRFyc4U/hXNYO6Ur3JPFfS8NwjOTbPJzSpp
yoglwWbHHtUDH92F75qaY/LnoR1qrHuMpJ5Br9Fhex8y+5aKt5cf8Au/1NFTgfuo+R93+po
rnb1OhbGesVxIcJE7dOtPezvY2G6BvwrqtoRhtGOBUmWPU4/Wvwv6y+x+uRxz7HIHzF/wBb
Gy+9RLEJTv3AgetdJeKjochTiuVa4EcjKOB6V0Unz6ndSkpxuiw+1FKk/Sm2+5T5hO4j1FR
sykKw5B7GnRTrnaOQK16F8pqWlxcTShpsbB0A61enJWIlQeTwayVlaN1KYwe1a3mB41x96u
KaSZyVIqLPLfiTvW+0Tn71wP5101t/yE7n/rmv8q534mgf2joI7/aB/Ouig41W5/3Fr1F/A
j8zuy/WcvkXTgYFFDZyG444ppNYHuj+SBxSECnDlc01utIdmNpwwOvSkpR0OaAsdDaeJprf
SDplzax3UH8O7jFQrrapNA0dkiwRMWWIngn1NYmSRigEscZziun6zU0fY4VgaN27bnV33i3
7e8cl1p8bbBhVDHA/Cs6TWS9pcQLAkZmOWZTWQaXBHOKHiKjd2EMFRgkorY6Ox8VXFpor6a
YFliYEZc81V/tm1kghiuNOSXyQAG3EZrE3ZpATzR9Zq2sxfUKF3Zas6W58V3c88BEAEFv92
MHqay4dUeDVhqEafOHLbQcdaoA8YppYKcAUSxM5blwwlGmmlHc2ZtcaSO6QWyo9y25mB5FW
9P8AFNxZaS+nGESo4IJY1zmQccUtCxFVbMl4Gi1Zx0RKzqzbgAozwK6ODxc8GlDTRZJ5O3B
wxBY1y5460E45qadedN3iaVcLTrJKeyOhtvEn2O8iuLawjjWIYCbj1plz4hiudQa+k02Pzn
77jgVgA9s0oyQSacq83Hl+Zn9SoqXPby6mlPq8lxZwwCPyzGxcODyT9Ku6d4ll07Tp7JYFk
E2S7knJzWBkE4FFOOIqRldDlhKMockl5nTN4sZ9HTSZbFHt06Hcc1Bb+IFtbm2ltrKOMQnI
UMeawOR9KDxih4mpJ6kRy+hGPIlo/U09Z1Z9XvzePGI3K8gE1e0zxK+m6bLYLaiSOUneSeo
rnATjI55oD880liJ8/tFuaPCU3TVFrRGw2t+Ssf2G3W2ZG3ZBJJrQl8WrezxXV9psc11F92
QHGa5hxxmmqfmpRxNVLluS8DRk7ta9/wBDeuvFGq3GrR6gJNjR8Ko6AelWLzxLbajIJ7/So
5Jx1cNjNc4ScU0c1X1ip1D6jRVrRtZdNDfsfHD20F3bJpZWGdsBt2RipdM8UNp+nXFjFbKy
zE5JPTNcqyyWscssbF4z8xQ9q2rCGx1e3SZA0TEdUbGaxq42rBXT0PCqQhh5ONSF09Qm1Qy
aYljHF5QjbcGDHJrRm8VzT6F/ZUsAkXGA5PNZ0mgzwkGCYy/7L1myJtlKH5XHVaijjnO6g9
zsoVMJiGlaz3EyOnTNJtUHAPIpwwB0puQW460a7s97S9kAHB9aTGF+tOIPNMyeMjigA7UDg
9KUkdqQ0MaKt7zc2uRj5m/lWH8NEJute4/5eK270k3doPdv5Vh/C+QfadcDZB+1HHvX1HD7
SqyufnfF6bpRseglP51JtJdFHBYgU9vmf3qa3h3X9upbI5JH0r6/MaqhhpNH5hhleqkaTjM
qx4AEYxxVaUBp93pVlm/0t9o4qrMSrZIr8lqu6PvKb5UWHLC2cr/dNc8ozFn3PStV5SmnS5
OTjHWsoMI4lXpxX2vDNN6y6Hz2ZuySKlwpbOzp3pkStkDHAqZ03rwcZ70+OIovXP8AWvvub
lR4FyZgypGAhPy9h7mipjDI0cZH93+poridRX3OpJ22LPnyvJg4UY7VKssrNsRePU01UjjO
T1wKeZ0U8cV+EtI/UYJN6EFzCrBsn8hWPPp0UisQMNV+e4bJI5BqiJn3Y6mummmloerTjKC
0OduLe9iZsqQi993FMheSJh5gIDcjPeukkRZcecMjuDXPas8huB8o2KMA9K76U3LSxvc0Yp
1MeAcOe57VqQsiwqyyB375rn7PJjUsavAGM7h92sKkOhU4xaOM+JLs2p6ASD/x8jH5109uc
6ncZ/urXL/EeQPqnhxQeDOD+tdTbD/iZ3R/2VrqStQj8x5f8c/VE880VtA80z7I05Zj0ArJ
/wCEw8NrwdWh9OprR1CzW+sZLRj8kgG73GeRXBeNdNsbO50GG1tIo088KVC9RkdaKEISdpM
9HE1KtNXgrnaW/iPRrkyfZ9Qjk8tdz4z8o9ar/wDCXeHSxxqsJx6E02XQrC2mlv7aBIXMLR
yBRhXGK4LwxdpZaNfEeH3v90rfOFBA5962jRpyTsznniKkGo2Wp6Xbazpt5aSXdvdJLDEfn
deQtUv+Et8PbjjVIiB1wTxUWlaXZ2dncXFnEsVvdxb2jHQHHpXKeDZtHsNG1O71DyVVbhhu
kAJPPTFKNKDTa6FSrzTSlbU7611XTr+3aazvElROWK84qn/wlnh3cwOpxbl+UgE5FYfgvTS
l1qWriD7PbXzboou2PXFZfhL+zLbVfEFxeiCNEmOGlA4HOeKFh4XnG+1ifrVRqD2vc7u21v
SrqKSW1vo5ViGWwc7aWy1rTNSlaOwu0ndfvBOcVynhqwiu/E99r1lb+Tp0imOJR0f1OKp2o
Xwh49mjmASw1AEox6KalUoSbSYfWaijGTW7O5k1Sxh1BbGS4VbluVj7mr24FPTPpXMaHGNT
1a68QTIDuPlW4I/gH8X410pI3Zbp7VlJKL1O2lOUk2zMm8S6HbTtbz6jHFMpwVbqDS22vaN
eM4ttQjkZOSAefyrjvJs2+K1z9qij2LBuO/GAfWlFrb6t45t7rRoRHb2qn7ROqYWT2rodCC
S16XOCOJq81/Ox1H/CVeHg5RtUi3KcEAmr9lrGm6iSLK7jm29QpyRXAeFV0uLXNfub5IFjS
YjMmMAfjV7wxZJeeKb7X7KAQ2DrsjwMeYfXFFTDxipeVvxKpYmcuVd2ztry7trCEz3cwiiH
V26CmWOoWepw+dZ3CzRg43LyKwfFifb0tNGTpdP847hRyT+lZ3gJjax6jo7Ha1rMwj9dvbN
ZKn+652byxElV9mkdHN4o0K0mkgm1GJJEPzKT92ki8U6DPMkMGpwu7nCqG61h6/oOn2XhTU
52tY3uZFMjykZOfam+HtA0+/8AB9hM9ugnQBxKBhuKt06bhdMh1qiq+zfqddd6jZWEImvbp
IF7MxxWdD4s0G5mWGLUU3sdoXnLH2rlNKh/4STxlfS348+2sQEjQn5d3riuuvtC0+9RCYEj
ljIMbqoBU/h2rKcIU9HqyqVWrUjzJE13rOnaZKsV9dpCz/dDcZqabULSG1+1SyhYcZ3kcVx
HxFTbFpDNF5jiccDq3tV3VdZvptAuIn8PXSK0JXJIwBjrVuimk+5LxD52nukdFDrelXFq91
Deo8KfedeQPyqqPFfhwAk6tDgdwa53wjCg+Gs5KDa6P2rE8MXNraeFSj+H5LvdKczGMMvX1
q3QheV2Y/WptQslqekf25pL2BvxfRi1U7TKDwD9ap/8Jb4cDY/teHP+9VODwtYm1FtHGo0+
aQTtCccn0+lYGrabYJ8R9GtY7OJIPL5jC8fQ1MKVKTeprUrVope6jsV8S6H9ma4/tKFoQdp
fdxmmr4o8Pdf7WgH/AAIVQfwbpR1cXK26rbH53t8fKWrAj03T/wDhaUlqLWL7P5GPL28ZxT
jSpNNp3sKpUxEXFJLU7601Cy1GAzWs6zw8gsnIq54YYRROrMRGHO36VkWWlW2lLOloixwXD
BlRT0OK2rGEpbiJeMVwV0nDlRw45+1aUtzrkmikcAHg9MVz3iO0jSL7ah2yR8kDuKsWt7bW
SlZZwW6YXrWFqF09zDJaFiHlPA9FrycPQnGpdbHgKlP29qYscizRJIhG0jI96XIznpTIo0j
QRDOxeBTyo3YHTtXsI+8h8KXUC1IrcUcg4FKM5xxTKEY5HSkGOc0EMDk0hoY2VLxgbu0HT7
38qzPhcIjFr7MoLC5OM1o3gzdW3tu/lWZ8L1LRa6o6tcGuulUdKm2j5DPKam4pnfwtvh3tw
RU0EmzU7bB6gjmordQEMTUSIYru3mXOA2DX2VWr7fLr31sfmKp+yxri1ojXJbzmJOOaiuGD
cA5NOn/1pOflNVSA0x+b5V5Jr8+aajY+kuuW5Xu3xaGMdXNUZFIVRjOeKs3MqSyKyj5FPX1
qA7S3Ofav03IcO6GHTZ8pmFVTqadBqKNhU8mpo4z8oxnJ4p8cJySav2UHzeaw+VemfWvTxm
KjQpSqS6HFSpe1kkiRvLhjijI3ELyfxNFJchg6/Ln5f6mivy2Wc13JtM+tjhI2RUMkjOEQZ
YDlu1DJvUqp4H3mNV1uwQB90Gp1eAYMr5A6KDya8jlsz61aEQQfcC+aPWqzuY5CNgA9qW9v
XkYRQ5VdvYVRjMm0Dkk9Sa2SZ3U7uN2TyPGq+ZJ0rB1KQy4k27QOg9a2iY8Yl5I/KsS/Zpb
pioxGBgV0UVqa3C0H7veDk960FlXy8Gsq1lw2wfdPerjqoGWJ49K1nHU6I6nH+P2EmreHtv
a4/qK6+3+XULogc4WuF8byr/bvh8ICB54xn613Nsf+Jjd5/urWs1alH5l4SHLUn6ou7ie1c
H48/wCQjoX/AF8D+dd0eK5zxD4cuNbv7KdbtYVtZA6qRnPeooOKkmz0MVGU6dkbl1zYTHqC
h/lXH/D1A2iXYPK/aHGCOvNdfcwyzafJbo6pM6bdxHA4rldI8L65okM0FjrEBjkYuQ8ROCf
SqhK8JJmc4yVWDS6HSTz29v8A6CuPMKNhQegx1rgPCWgWGsaJqv2mLdM8zqHPVfpXUaZ4e1
Kzlvrq71MXV1cJsSQr/q8+1S+GfD8+gQzwy3a3CSyeZ8oIINaxnGEGk9TGVKVapHmjpqZXg
a8lit7rQrxibixbaueCVrI8LaPp+rax4h+2wCUmYqOcbc55rpz4YvE8VTa9bX0aNImxoyvD
Cjw54cudDvb2d7tJ1u33lcH5TVyqRSk4vV2M1Rn7sZq6V/uMnwVNPpOqX3ha6cnyGLwk/wB
01P8AEqCJ/D9tI6gutwoBHUDPStC98OXFx4tg162ukh8pNhjI+8Pep/E+gXGv2EFpHcrAiO
JGyOpFZc8faxqx26mvs5qjKk16GrpscUWk2yINqrGMAdBxVnHQ4qO0gaCyihlkDuihSw4Bx
UuN3y4rlbvJtnbSi1BI86l0611L4o3MN3GXjEIOAcZ+td9DbW9pB5NnCkMYGMKMfnWBF4bv
IvF76817GVkGwxhTnH1ro3DNGypgP2J6VtWmnZJnLh6Uo8zaPN/Dej2Gp654g+2QrJ+8Kjd
nr61d8GSz6RrN74YvGyIz5kGem0+lbXh/w5d6NqF9dS3aTrdtvZcEEH2pmp+G7y78Twa3Z3
iQPCuNpXO761vKrFycZPSxzRozjFVIrW5UutPfXvFNy6Xc1utgoSNozjD1jaWuoaL8SXiv3
VxepgSqMeZ9a7TQdHudKS5FzcpcNPKZCygjrVHX/Dt3q2r2V9BeJAbTlRt5PPrUKoruL2sa
zoy5VUjvcm8YADwlqBB/gIo8HjHg+wHrGD+FWtb02fVdGlsUmSN5VwzkU/QNOm0nRYNPuJh
KYRtDLnkVkpL2XL5m3JN1+drocj4ZZdM8bavplwdrTN5sZPG4e1d/8oBY5rF1vw1b6w8d2k
xtb2HlJo+tVZ9N8WTWn2Y6tagEYMnlnewpzcalpCg50U4tXMrxzIsh0dl5AuhzXUaqN3hy6
IH/ACwP8qyNa8LXOppp8EN2kSWZD/MCS7dzW1f2Fxd6O9okiLK8exnPT8qG4+4r7E8snKo7
bnL+E1B+G7DJHySD+dWfACKfCCK4DL5jjke9WdM8OXuneFpdF+1xSO4KiQqflzVXRvC/iHR
dOawstYtvLJyGeI5U1dSUXzakJODi5LZHUCeMXi2S4Lqu7jsK4nWUb/haGksc4CEH2rqfDf
hu/t7i5nu737VcXDbmlxgKPQV1p0PTTIkskKzTL0lYcivPeLhQm1uzzcVmKklGK2MdE37tp
5B7Vy8fh/Uh8Q5tWES/ZTFtDZ5Jr05IY0QIEX5fQdaiYAMQAPyrmhjZK9luYyxtWqlfoYse
mtIwknbJUfKo6CnXMVykf7hfm9Qa1CAehqGdGlgaNTgtxmsvaycjK8pas4a/uL6G6K28rM4
5YoucVZ08ahdpu8lbfPBkYZZv8K6iDTre1ViFz3YkcmoJJ7SMAg7SOgNdf1jmVooUKbTuJB
ZqqgPOzYHJz3qOURoxKMSfSq/m7nIhVmz1NXVt/wB0jZLN6Vk5NO7NFKVJ86bK28Njb+NGB
1XOe9Pmt5ywEUQGfzpolVm8sn514IrdT5tj3cLjI11Z7ic7smg8nOOKceRTAfmxV3PQZSvT
/pVvj/a/lWb8K2wNabqBcmtG94vLX0+b+VZ3wr4h1kjkfajXRH+DI+Szt2cWd8SDeDb0J5q
xPhUUcEl+KhuvLgAuOmSKUkyX0AxwFLEV7mX4pPATg+h8HjKD+sRqdzQnY4wCCQOlZ1yxRF
gj5LffNTzyHdk9jmqjOHLOQfY1x5ThfrNdJ7IrH1fY0rIhkXYBH/D2xTQQrAYyPWhsO2STx
TkXc4UKea/U1FQjyrofHuTcrl+zg+0yhTkAda1GOAkMQGBVG3keFDGjY/vH1qa3d/nnfATG
AO5r5DO6U6lOVaq7RS27nq4OSUlGK1G3kyrKoJydvb6miq87rlOn3e/1NFfnMU7bH2Kg7bn
OlR5aqCScVIPMSL5mU+gxzUMbeWisxzxT5ZEWNW6+1dbR9WqaJgGCAnCnFMyCeWNVZGCv5k
0mM/w0hYy7Qh47mjlLjEnZcgnPNRSw+bHgd+pxSNIIxtGWPrUZuZDL5cX+sNNJrY0cbFSay
FtF5oJAJqSCG5nj+WP/AIG3StSG05825PmP2z0/KrYVpBsRAB7UOrbcxcnE8p8b2rRa9oDM
25vP/rXb2q5vrwnsFrk/iLClrr3h53f5TLyScY5rc/tO2hu5pYruzlSQDrMBXXrOjF+ppg6
0Yzk5vqjcONx54oOM1i/27Fn/AF1n/wCBApP7dhBJ8+z/APAgVj7GR7H1qj/MbeMDg0lYv9
vRf89rP/wIFH9vwd57P/wIFP2UhfWaP8xtUnesU+ILYDP2mz/7/CgeILYjP2mzP/bYUvYT7
C+s0v5jbzjiheGzWOdehA/4+bLHvOKZ/b9t/wA/Fl/3/FP2Mg+tUv5jdxls9BTmwF61g/8A
CQWwU5uLL/v+KB4jt/8AnvZgf9dxS9hPsP6zS/mNsdRzThuGTkVhnxBAxGJ7Tjt9oFKdfh4
zNZ4/6+BR7GXYPrNH+Y2Tgnk80vGRzWJ/wkMGMCez/wDAgUi+IIC2BPZ/+BApexkH1mj3N4
46ZoUDBrGGux9BJZn/ALeBTRr6A8yWmP8Ar4FP2MhfW6X8y+82z04PNIOnOKxv7fhzjzbP/
wACBS/27HziS0OPS4FHsZ9ivrNL+ZGwAOlAUce9ZUeqXMxCwWyTZP8ABJmtiO1v5cKxWD2I
zWE3yPUwnj6MOtxCNvXge9M3p/ez9K04tGhOGmLTn/aOB+VaUNnAse1I1UDtiuaWKijz6mb
S/wCXcTnVUN0p4iY9Aa6AwwsxHl00R26uPlxWTxXkZf2pX6RMNYJWOEGTVhNOkbO/IzWx8h
ztAx/Ok3ngbec1jLEVJK5zVMdWqaPQjggMUARcDH61YVTt5FKc4HGBTS+FIzXHZt3Zw8jYp
KgZzUDKCetPJRUwPyqBpMn5fzrVKxtGLQOnbvSDb0IpuXYZJqMuSDjt3rTc0C5DeUwU544F
ZMFiuGecbnJ79q0FYzNjcCAe1Izwxvt3rgdcmuiHuo0i7akCw4+VFH0FSASRKH/IVZjkt1j
aTzE2jqc1XEqys0o4jXhff3ok3LcmVW+iLkR3IA5GTySKp39nHIPNgUJKvQjvSQuZSXbIHY
1dyix5Z+BzWPvRd4mMk4NSi9TDjcNHkjkHB+tJkE1TvL6KHU5/KMTI3IBkC4qudVAJysX/A
H/FepCnNxTPpKGNhUppt6kl8f8AS7b6N/KqHwq4t9XyP+Xk1NJeLNNFI7wxrGGz+9BzkVW+
FTAWOsOTlftJINdTjKNFrqeBnNSM3Gx3ksP9oanHA7lUjIYqO9WoYy15cTHHyjYMVW09MvN
d54c4q5buIrRnLABn6mvUnD6pgYwa+I+K9p9Yr+USrct98hu+B71WZ9qBSCcCpZmLzbVIwD
k4qrK43nJxzX0fDmF5abqy3Z42aVrz9n2HIfbGatwocj1qtFFvxyTWlbxhT0JzX1dSSSPEj
cniTewULyeM1YvQILdYl5PU57VJapjMm3hahkJubgsenQV+bcR47mthabPpsqovWpIz5omO
w7eq/wBTRVy5lgjZELDIXH6mivno4Gu0tH9x7DxUDiLmcLIsQBxgc1PCokYSyOBGvRfWsyV
9zBifSrlso2MSvHatZI+4jIR9lzclt2Y17UskyoDHCu1PehwsX3FJ3HFTwWYjfzJjub0pPQ
anbYjWOeeNY4E2DuxNaVpYiKPC4eTuzd6sRrtj4wKsRYGOeTXLOpfREylKQJa5T5+TViOFx
yqfjTUd2cjPAqWS6EY2jNcc3J6HHNyehR1TwzpOtiIapZLc7Pusf4azP+Fc+D4+TpUbfVjW
618WwUJQDgj1qB7x3YRinCWIWiloZLCyk7soL8N/BkqfLpEeT/tGmL8MPCKEk6XGf+BGt+C
Voxu3Z9qak0ryt5hO3sBQ69a9uYz9i07XMIfDfwb0OjxZ/wB41nXHw78ICUhdKQAejGuvZg
pzUbAscgDmnCvVv8QRhyvU88u/AHhxA2zS0HcZJp2m+CfC8ylZdHQEd8nmu2u1+TJIDDpWV
Y7vOOTjJrtjiJuOrPQ5YyhsQxfD/wAIhCW0WMk9smh/h54QOMaLGD9TXVo37peMcdaZJjqW
LfSuFYirf4jz1H3jgb7wB4WjT5dJjyf9o8ViDwb4chumjk0tcHoCTXodywlbbsIIPWsu+tD
cBT1ZTnIr1KFedtZHp0qcWjm08IeFg3OlRj6k1OvhDwtt+bR49p77jVweYcq55HAqJppYxj
JPtXQ3KX2jp9jTZUu/A3heRMw6cqt6BjSaT4N8Lyzsk+mJvU4KkmtGC7AfLcA9c1L5hjvFv
IVzt4ZR3HrUynUimrnPUoxs7Dn8E+D47iPbo0bg8EbjUk/gnwbHFsGkRtM33VVs4rWup1ud
PiNmQHc4znvVmKCDTLUSyKN7cbhySfatqEp8vNJ7HgSpKD1Zy1x4K8G6dZAy6WrvjpuPLel
V7D4faLNMLufTkiX+CBSSFrol0u4vNQW8vJPlT7kfv710UMKoq59K48bmFly09wira3Kljp
NpZQrHBAsaAcKBV5Y4wTgBfrSNLjO3qKreZtfD5Bboa8JudR8zZvFSZcLonA6+tMMrBeOc0
wHrUUsuxR6npT5TeMRzSYjLMcFeajg+dDI+fm6VBcTFvLixgN1NWA22MKBwOBVSjoauPKiZ
kwqgcNTwVUYYVFlggJ61FI5JVe5rGz2MrXLBdQOuahMgLEZzjrVG+uzb7VQZY8AetNhlW00
8STtlsk/j6VsqRv7OyLzOucZ5qC6vYbNMvyT0A71WtLkvBLcyLtXBIDVlhpNQuuV+UVtGl1
ZUabbLb6jcTwO0UQQngZqjNLcyNtN1lAMkqa1o7N2jfy1xtGBn1p0GhZVJHYKx+8PWrVSED
RckL8xkW1pNKS6l1h/3uTVqPTZC7bkyxHyknpXQpaRRAeg6CpMKpxgZNZSxN9kc1StHojAO
l28KZcOT1ODxU0MfnDAUKg6VrsFBwwBqtI2TsRQrHoT0qPa33M4TTKkxEaeVFnd2x2piaXL
cLuu7lyjDBUccVoxQRQpubDN1J9arT3EzEiPIX2qfa3dkc9SpZmBD4L8OX+vXVvqVs0yxIH
iPmEfLVp/hr4OYErprAdh5jVcVpbXUE1BoP3KIVlJ64rpt0bhCnKlQQfavoMPWbikzyal07
pnEn4Z+EQdxsGUDnPmNVnTtA0zTEey0a3+z2jtufBJJNbmoTnzls1PLcnHpTcbEXyxgenrX
0mVYD2/v1HdHi4/GOl7q39ST5Vg8tVwqjHFRtGn2RI3XcrHJBppchQCCCzYqxKFEqKGyBis
s8mvaRpx6E5Yn7Jzl1KOwiZwOnoOgqIw7pfm4FWhhpJXHTOKeiBhkjNfV5XeGGieFiveqts
bbxHgZrVtbbOGkOFFR20S4GFA+tPnuwF8mHle5rys7zT6tDkg9WdOBwbqu72J5pgWMMYO32
qJhHbwEngihHjtod7jMrcgHtWNeTvM7fN970r5/K8kq4uSr4h6HqYvGQoR9lSK8kwYgsck5
/maKesCCGPcCTt/qaK/QFh6UVY8bnk9Tnp7GWCRUmh54+bFSPtVMAgCusOyY4kAK4FZ95od
tcfOhKN/s1+N08Sm7SR+nUsTJfEYtpuCNKcnIwoPb3q1AhPzscsOtVZ4NRsRhUFxEO3RqLT
UUlB7MPvKRgj8K3lqtGepSrQmjTZwq7v0qMyuF4PX9KassbJuJH0pkjwsvBH51jy+Rvyk0d
3IEZFGWPSnM5xiZvn9KqiZI2Hy84pnmjeWJ+919qfKh8qWpeE0gwgVSexPYUqyc7nxkelRS
XEAwFkU8dRUDTq3O4BfX1ojEVnLY0X1ZI02ooBHc1GmpJJlsjd3NYd1NGFO1uTVaxdvtZVm
G081r9Wja43h0o3Z16Th0znNDu5GAcA1UjkXy1EXIxTw6nO9wMVxclnsYeyXYiuQQhG4kkc
Gqunh3uRGV4XqakkdZJNiMXJ4GOau2mm3G7eSUFW5xjGzCdWEI26mnlI4MuQMDuaoyXZORB
EWPsMA1eSxiUZm+Y+5q2iRBQqYx7CuB1Yx6Hjynroc8YbmRC3kBT656UwabeSZPmhR9K6Um
NDg9KjluLaPADgH0q1iZ291DjXmupzo0eVjvM34YpjaHk7nYn6Cto3akHYMj2qGW84wqkkV
qq9U0Vd9zEl0mLPDEY9RVRraS2BYLuGOcVrPO874UhcetV2S5Rs53A10Rqu3vMuNbzMy2eJ
J4ZY5GMR5Kf3TWxcXwfWbW0YLtWMyKfU1zmsqYV+2RRskyHLBBw4+lZ1/4hgm1XS5bV1DHK
MO44717dKHtaM0jCu+aoj0SafdtwQPcetJ9okYbOB71gpfSMrRyAKMAq6ng/Wr0M6bBFMdj
jkE968CeH5dzodCyuaYLLwX5pG/eJhhlh0NQRuXJUnd6GpUkXO3PIrBxa2JSaBZWeF1bHmI
OSO9RypJOEYDgDNNnjJmLxkAN1qcAxxgE5GKHpY1S0VhuxXCljgrUqOudvXFVfO3SBQmFPG
aWO6jihK4y2SBVSi5I05G9y4ZVAJLYxWbd6pbWzHe3zexqlfakttEwbl26KOTWDbq88zzTg
MzdAR0renh7q8jaNNXNaK5+3ah5rKRBEM5Pc08TfbLolhiGM5APQmqkspgQIoAHp61DLfND
GFVcdzXT7NPY25U9C9fXUsoMQbAPAA6VpWNp5VsuD+8OOaxNN/0q5LygkKfu+9dOpEQHPLc
D2rnru2kTmnJp2RcXYiKvU4qXzUXAHHFc9e6nsfyYT9W9KrQXE28SvIxA7Hoa5FhZNczMPq
856nVFsEE85prMvTqaowXSMo5zmrIdNucZHrWHLyaM5PZyi7SJAAynHWopkDxkOOlKu0nd2
qvdSj7onVR35oW4J2eg2KbbIsEmD6fSrPyJu2gLWKWUSh933f4gaknuz1jy/HarlSd1YwnH
W5du/LkspInPDDGKg8M3csthLbzSK7W8nlg56rVWHTprti1zM2GH8JximWWnT6FLKbV/tCy
HeVk6k13YapCn7re5jUjdaHR3sQDLeQgs6cHHcVH58bJlDuJ5weMVNpt99uhWZRtGNrJ6Gr
Vxa2sihmRSemR2r6XAZrUwUeRq8TwsVglWlczQolvIV7A7jT3X94zHoAcGporWO1ZmTc/oT
Ucr5gkIXnFedicX9cxN9jppUVQpcnYr28bYPzfeOauxopwSeFqtbAtAoIwTUzycBEOR0z61
9licfDA4ZJb2Pm6eGlXqvsWBK0gEMXAJ+Y+1Ot4olLyPyqnCj1pgIgiKj/WN+lRzOyRBQBx
ya+Qy+nPM8T7Srqke3iJxwtLlhoyK9kLzliwJI4HpVQxhBuYcGpmQOPMk4/GmStiIgNnNfq
tGChHlj0PlJtyldkfIjQL8wwefxNFIqu0MZBJ4/qaKybOxR0HjKnjJ4FWA7InNQoCxxntUp
5OD0r8RP02KTI5golDkbgw6VnajaWlxES0Rjuh92VeD/wDXrUQAKVHQdCainAkZY25wc1am
1ojTkvsc8NE1YQedBJFcN2VsgmpJdK1yGNWeK2kzyQjncK3FkkgSSRiME8AUwzu7Bs1r7eo
VF1Vo2cwY9RZXdrCQBR6ioha6xcW+VEcKf3SCWrpLiSVGMm4/SkiuFaAu2Qc9a3jWl2G2+5
y39na2DuzbkjpnIxVn7Dq5h3vJG/qgGBW48vzHnIqs16xkIGARxitPat7I1j7R7M5S9uHtp
RHeQtFu6NnINLayFbgkHp/KtPXUFzpFwmwO5B2565xWBpCSzW0axv8AMBhj6V2Rd6dzpp1p
RdpnRrduAArEn0WtK2srm6HmTt5SeneqlnHBbFAiGSZ+M4rpbSyeQB5SdvcV5mIqqBhXrta
xGWohgAjhTzH9QOfzq9Et3I2TiJfXvUoWC3TKjbTY5rmabEcYSP8AvE9a8mU+Z3Z405tu7J
RCI+ZGLk9zSmVVG0OoHp3FO+zgjEhZ8+vSmi3iTlVA/WsH5EXZUdTMxwjY/vE8VEbRtwJkA
HsM1pAApgkCmM0S8E/lWinJdBpMo/ZUUfdLU/7MgOVXBNK7qsuVLMPalSSZnAjiIXuTV+0s
XdAkCHIMIz6kUx7VWTG0rjuKtnz1wV6013mA+Zc1PPruXFozHsQYypAbPr1rAufCunTXHnr
Ascy9HAxXVs8btgghqgmCZwX3V2Ua04bM6IpNnIyaXc4KYzjj5TiltYr2EeRPFJLBj5Seq1
18KRkkHDVY8tFAGMfTmtHi7aSRpKry7nJLem2IVmIQeoxRLdl5BKr49DniuludPt50YMiOC
OQRXLXmlzWrN9nG6Ec7D2+laUqsJlRrRl0L8eoFcGeIn1FXQ4lQMr4U+tYcFwHhCud6Dpnq
KqXcjxxsY5mCPxx2rZUYyZvpLVGk+tWcU/kyOfkJ5ArH/tO7ZZBEQAWJUkdqxobSSS4bzmy
BznPWtTbtxtX5QMV1xoxijphBtXY63hd3Mszb3PetSJEjGSRn0rPibdgDtVogtj5unNRNdi
+VDLk7pgewqjd7BAzHduY8Z6VbbMkuO1Zt00ksyxfwoenrVU1YzZqaHLseVhywbpWreXuFI
V8ytx9KwbO3nYsYz5SnrjrWlFbiMj+I9yawqQTlcUaN3dkccOeWbjPerIP8I6VIsfB4o2FW
6dalu+x06bElvuBPXHate3DEAYPNZsSfPyelbMIxGMda8zEvseTipK9kSgYOCOKgns7V8l4
c57g1YUnqxpkis3GdvvXEpO558XqZM2jWxcMHkA/ug1OluiKqxKq/XrUk0c4OYp1PHesuK/
nhupFuVOR0I6V2pyktzdJTV2bIKrHxwap3F0EbcecVTbU45Cdrc+lULiaaSNljjZ2b9K1p0
erBxSizpfDiA6YWT/lo7H8KvFyGMYXIHeoND2w6Pbxou4leSOxq4yEHAzk+legpaWPEt7zu
QLdHPl7Tn3ph/eROo/KmxxETMxOTnv2oBKyMwxiuWpP2clJG1k42EWdFgEYwhHBJNWVVVQS
5BGODUASByGaIM3fNStEr42HavpWuJxEa7UqstjlhSVONkh6ywR5lMoL/AEzVGW7LS4RWck
46Yq8I41/gX8qJ/LtoGl4LHgCvSyrM/Yp06EN+pxYrDe0fNJ6GQFlupCkjbEDcgU6UiOTbH
yMY+lTRIYbY9mJyapyZOdpwe9fpWAhNw5qj1Z8vXlFytFbF+2kdbSIBgeD/ADNFQWsWbOIl
ucH+Zoq3a53RcbDgW3dMcCpd1V/MV26noKfvCx9cmvxjlP0mmmIzspY9qbExkTzDUbsWtXz
wc8VKESG1CCnodHQiZJbhgSdqjp70k6lYlRW5JwKuBk2lVIzVN8Nckk/LEMipTCGr1CSMy4
izkAcmq0mYn2ADaeKs2L7oCzcl2qrJie6eXd8qHA9zXRBe9Y00vYjQlncHGQKq7CoV3AyxN
OjkAu7gFvurk1UNx+6RWOS2duK6IrUu9tEZeq6nHa2sspG5s7VB7ntUGmlrSzWHYDPL80pX
+VJc6NdX/kQ45V93Peuw0Tw9HZ/vpT5spOTntWtSpTp02rnNUnaeo7QbCeQieePy4x90dzX
UEhY8dAKfGFVQRwB2qjfSlx5avgmvDqSdWV3sedKo6ktBFY3VxyP3Snr61eDiPjHA6VTXbb
WwwMr1I96Yk/2hwcFVrKcObYHBP3i79peR9sakn1PSni3mmOGbH0pyqiRjouanilGMDkDuK
wtbYhuxEmm8fOSfxp4sYwORiraO/VcYHqKe6lhlR1qGpI5XV1KP2OMHIxUiRxrnJxVjYMck
flTfKjJOV/Gs22tzSMyMmMEbQDTJvL2E459qVxGM4AppVQOvXtSUlfQ0TKE9orqWHH86x7p
JYVDDDDue4roJd20kc+2azrjaVKlce5ruozaep1UpamQkzLKrLlQeta8E6Ooxz61z1xN9ln
GTmNuM1LHd+UMoNy9TXbOkpK6Ox0+dG/LIqMexxWXJIrfeJDVXN4HG8NkHt3prHf8AMxz6U
oUeQI0uUp3sELr50W2KZeo6Bq5K81Bp7r7PbNljw4HRa7C4AeycMBnHUDkVyclpNpmoNeG3
DQXIDFlH3TXq4a1veLVoMntrdoIh5jbs9PapzkgAHipEKXFurAgg88U5VA4zxWjkegpe7oM
gBwRippJljG3INVS7ozA9KrKFkuBvY9egqbXVzO5emlWGEzY4HNVbFJLidnI6nJ9qr3kzS3
H2cZULW5pkJ8rK8E9ac/cjcdPVltQsa7R+lWIYN3zEnPpUi267eODTo1ZZCzcntXDOdzVsa
Y9pxk0ioSST+FPYsx6d6kXCnBrO5m5EkCZLE1qRrlAM1mxBiCAMVczsiyx6CvOrXk7I8bE3
lU0J2G0Hmqc90SDt/h9azL7U5Wk8qD7vciqglumG1uFPGSK0hhtLyZEaWmpeSeeeXj5EB6+
tT3EQa3kCoNxWnRoAFQdAOtWfujgZx3qpNRasaSStZHL29qjWybR+9LYPtWmbUwAvbsxkH5
GlmsXWfzYHEfOdvrSrOwSQcJIFyoY9a64XlJRM6lRQg+Y6LR0iGkwJvG8ruYDtzT5b2xt2I
MhZvbnFZos1ktFTmP5R8yEg1JCI7aIpHnpjJ6k19jRyBytJvc+MqZjFNpFi3u7SeRvKmQk9
AeDTpAUJO3NZ1w1vHYusgX7Rj5cckGrlpM6WsZlyWCDOeTXiZnlkKU1BO7PQw2IclzSVgMc
hBLKEX1piXMMC/e8xx0Apt1A0kJmu5mjU/diU1HDDHBEHb5U9O5rkjlvL7r1Z3KtFxcpExm
d8TMfLXPQ0xne7uELDEaevenGPzZFkfhAPlWpHYovGOe9fX5ZksaVpyPm8fmCleEBk3LEgn
FUJiAQAcVM+SSSxqJlGOetfbU4qOiPn276smtpMWkQLc4P8zRUCRt5KewP8zRXE46noR2RR
aXEioXAIHDZ60NqdpHw1wmV681mNHtbD4PpVWW0jiYvHCjk+or8p9lFvU/WoUzpILu3ubJ2
hYOF647VMk0cqJtkDbuTg9K423N3ZzSSQSCAN1Qjg/hT4dXmDLHIETccEoOtS8NfYtQtozr
EnRTLck4XoKqm4YxzyIMBuBmoPKSexQNIVReTzU+yFYVcHCDuT1rKMUtGLlUNx7Sta6bkdc
VmxSSDnPyL85b1NPnnF6RHErFc4LdqjvisVsLeMfe4FXCOvmSt2R2ysLW6nfkuDVaDYsjTs
cqi8U+7nFtpzRA8tVC4cWunrg7nYce+a6Ywu7lSS5rnUaK0f2fz5fmklbAz2Fbcdyol2Hr6
VztmxFrDGRyqgnHHNXYZiZWcjp3rzatO7ZzuPMrs6PzgQMDFUUiBleR+TnjNUkvWL+1TrOA
uS4IJ6VzezaWhgsO1qhb652QuufyqOzdVw0jHpms+4ulluvJHReTUsasYiAeK2ULQszanRv
ozbS4WZuOgq5CNg3B/wrn4J/LlA7VqxTK6g5xXJOFtjnr0bG0t0NoGBgdamNyjKMYBFZEU0
QPLbvYVILlckAED3qeZvdHmOg7miZee1Rs/Xcapm6UZbAxQt2M/OAR2rGdK60GqMiywjPIF
QyHjGKrzXo6AhfpVR7rglZS3tWcaLOmFF9Sy/3fvHIrOup25G0n6017wngng1Ukl3Nw/4V2
0qXLuddOnbcpTxJMrJIhGeh9KyhPJa3DRSHKjo3rW2XMhwaxdQt3DmQDep6ivTptPRnfBob
Oxx58LEN3A71HHqe/Cu2GB71XjmWMbA2U9TxUmyA5+UHI4rr5EjZJPU1Bc++Qw59qvwNbvA
YXw3semK5V5J7cna2UYYGe1OGpusC8jehxkdxWcqLbujKVK7JbiKLTdQRITi1nchVP8AC3+
FTMRvOBx61z+sXTvbOSSRG4kX1raEokgDxchgD+ldEqfLFNlxXK+UimG6TaWzu79qiWJIJ1
LMOOlWoowygtzVa9hIcNnI9Khdhzdhm1JL92GDu5rorJgibSMVkWNv5jhto/CtyOIr1Xisa
8rqxrCyRaYjHHIoQHg54pOOOMUZGcCuITZIQOW6UmT1B5pm4lttOBQcqelJmE5WLcBKrvf8
qr3lxvying1C96G+UsABVWW7jU4QBn7YrONFt3OP2d3cmjWC2XMhAzzUb3nnSeVEu1O7EVR
84NLvlTf7Z6VYgkFw/wC7j2KK3lBpXLkuXSxsQlcZJJPapt5Az0NQKqrD8p/OmFwQMmuWUb
vUlRvqP3FpS3fsKo6yYo7/AE9WOGaQZx0x3zV2J0Mg52j19Kzrny9V12CW0ty9tbH55j90n
+tdWHUo1VUtojy8dZrlN2XVLNBtWRmA42qpNU1mu70lYohBET99/wDCrIkUfMsajPbbUtvB
JM2Wk2j0r6F57iKnuU1qeFHKaSXPJjIbaC2wkcfmTsPvNyfrV3K2tuGkbe/UUya1ZXMod1b
btyvaq0ksrBUuAWCDCuB1/CsKWIpxT9tfnfcp0ZKSUPhAHzM3V0emdqHvU1sUlhFxIu5+w9
BVWUvIkR27iG59hWguwR/IygYr38npKq5VahwZlVatCBHuPemOGdfpTuB1YU7Ixgcn2r6hV
YR0ufPyhJ6lVlcggCoWHPWr2QzEAcr1FRNGM5xnNdKrRexlytboZGh8penfv7minqgEa8EZ
z/M0VyuTuejHZHKu+6Xa64IGajjfcrncOKspD5s8wz8wXiqSx+UZFIPJr8ujZ6M/ZKUk42I
LiTMm7GQBjmsq9K5/dYG01qMvDDrVGS1DyfKMA1vBo0aTLmnXyzIsM8oWKIbiD/FWlE76kx
3fJbrwqjjNcy9qFlKE/e64rfUyLbrDbFFJUDLdqirBXujz6l72LvnQwr5UaZPRQp7077CBm
7upS0v8CDoKp2VuyXhluGUBRkEVauLnpMx3IvQetcrTvZA/7pm3en3E0wLMFjxnFUJLee8u
4d25ShGE9QDXQxzxmJrmYE8ZA9KZYpkyXko+eThfYVqqjiZyTuWQnlx7iMcVPG4FqQeD1ql
eXUcaopJOTinGbcOOmKx5brmNox1sT7yFOBTDJhNzHaKheUKpyeAKbbW015maX/Vj7o6Zoc
UjRqwy2QvcySlTyeDWymRFjpTI4cEbuFAwOKtBQo3MMccCsZyVjKUrLQijQFvmGSatjaigb
Bk9KgUMzYVSc+lSrFMz4cbQPU81zSMZu6JI5ij7SyqfSnm6VM7j+NV5bFWfeJtpFZ8qxwyE
tIzH9KUIKYo04s0Jrncd28Mx6AdqrG7kyQxxUUW1zlCCau+QjAFxzVu0CW1HcpyXpIIHWmf
aJ3G1InbP5Vqx2sS8+WtTFCi5EYA9qSlfZGMq8U9DD+zThd0oP+FMYFRW4xQqSV6Vl3EPQo
etaqctmiqdW7KcMrq/zDipJk3qSMAUYUnDjGO9W4okZQdwxRfqbRe5x19bvFcgxwl0P3gO1
Vix2boyT7DtXbPZjJAwc1g6jpuGJiXYR2HeuylXUrJmkaljKEwkh2sDkDvVPZmMnvQzvDN+
8XDA8g1GHcOzKhw1eilZXNZT00G38ZaMKp4ZCDV3R7vzNGiAHz8o31FVlkiK5cbfY1HoTDy
5No481gBU1NaY5O8kzpIgdqgjpUkke/nA/GlUZUZGKlVAcZNcex0NJKzK0DG3kyoJFakFxH
KMgnPoapOoWTAxTQi+YG5UD0NZSVzK/Y2WbucD2qNnwM9KjQrJGHQkgcc0eW7HlsD0Nc+iD
msIJSTj+VISAG+baPWl+zup5P5VG9qrHl2+lNNE3UitNNH5ZVFz6k1ns7DCgYBNbP2dAOV3
cUpsY5VBI24rVVIopTjHoZsTwlhGTyfvZNX4bmEDbGMD+dOTSYSuG+Y56jg1m3dvJb3mUjY
RAYFK8JM51JVHroab6hGDsLjioxerIcbsD9TWJLIOZH5TqQo5rT0qJ5rdbiMCFW6YXLEV6G
Hy6eIko00cOPxkcJDmkTJcpfb7G2bJHDsB0Fa0cItLWOGNdsQ4KpwCKSzto7dcomzPJ45Jq
0SOFBz7193hMno0aLpyV77n5ziMznWq88XsPNxDtAjifjoMUfbIVYEiRPwqaGBlIJcc9qfd
WzNGQswjOMk8Y/GvJr5Jh6ULxbv6nVhszq1JKL2L0EyTWu5DuB70v2XzAJAu0fzqjpCF1+Y
ZVT271vIqlsHOwfpXhxpJwamtj151WkuXqUhbmPO0I2eCpFSwoirt+ypVrYvBGTSFGJ44xU
XdNWhKxErS3RE6qFx5SjPoKZsRW3bR09KsxxhuSSfwps0YRScZ9Kwc6m7kwUafVFCRYHf54
8Me6mopYVGFilUnPANEzAg7VOahjaQyBkTLDHUUUs0xNCag3dBPB05q9iGQHIDxsGGQcfU0
VdlikZgxbBOcj8TRX06x02rnN9Xgjkyv2XVFaQZVxj8ajv4MMHHHPNatzbLKjbuSRwfeqyI
7x+TKN2PWviIz1ufeUaupzlwpUsRULSFVBA61q3Nu0bNleKotbhgQOR2rtjNHoRd9jKlkPz
N37UhupEZJQ2VIAqeSEoSCPxqrIP3DxMuA3Q11q0jnqwZZa/8ANmZA2AMc5qWS+E95DaEcE
ZyOBXNSPPDebhjZIAmPSty1hImjBwWAzmlKmkc1Ju9maaSCS4S23ZXOSK1C4C57Z4x2rmbG
WT+12LIQRk81om6ZCea5KkNdDo0k7jrtlmuI415Yc4qyAQgzVGzfzGaYr8xOAfWrwZpZRFG
CzZ5x2pSXKrM0T5VdiwRNdTrD1Qck10qRqkSqq/KowKrWdqtsocrgHqD3q8SSCQNorzKtXm
ehx1ajlLQhO7OByT0FWYbcRgTXTbmPROwot4zvLlST2qZo3kOWHHvXO227HNKfmMYEyBoxs
X2pJMAgs+c8ZzRLcWyRbIw0z98dBVBXmGT5I56DrVOLSsxRnFl8CIKTvH41nXyxsRuIGfSl
Hmo5DDKH9KWTahDsQw68jgVcFZm0Ja3IYrYJmSJyCR0xVyM3iD5GBHuKZbmafkLhB7VqqNs
YUqfeiVRImbT2M8+e5y79OoAp0hfaMyrgdgaurEpJ+U5pv2VTkiLHvUqpNmacOpkpI3mZ5K
0ySVc7SOtazwwZ+7jHSqM0EZywziiM7spJXuZ0kY3BhnBq5Fb5H3sCoHUo4Qkmpw7rgjpVS
bLcuiJI4irYLZFNniEgIdQD2qdH3AcUTBUHzn6VEWyYvWxx+saUZ2UKQsgPDYrGm06a2OXI
YAckV3c8Ynj6cjvWbPaZT5jnPrXpUq7tZnRF30Zx1wFe1JxkY7VF4aaPzriFjyjb1z3Fbl1
ZIgwiEH2pBpqCNZIFVJQM5A616HtYuNi1F35uxfWcMCelCyAyDmoIMTQlsYkU4YDtVe4kKY
RercCuW1zeU+aOhoI6ySt7VZ24UjgZrm7q9NjbAr80xOxB7+taWkQB7b/Sp55Z+pYNgLntS
lDlV2cyqtPlNa3ma2PlsoKHnPpWhvSRQygMPUVj/Z7gZAuVZfR1zUscUisDLOxX0TgCuWcV
uhOo30NIvtUE4we1AQtjavJqpPDczRqkVwqRD7x2/MRUUlnAI/kllSQDg7qxtfQxddrQ0AC
OcYpy9c4yKzNNu5boyWs/+tg43dmFXy+35Qe9Di1obwfPG5OWBI2jA7mmSzwR7t5DKB6Ujr
EEAMmM1UmEaLh/mP8ADGOSTVQpyk9CKjhTjzTdjJvlXchiTLTfKqj+ddBY2YtNOiiY52iob
GxZZvtdzHmd/ur2jHpWkys+FHQHvX6fkmCeHpKc92fnGdZisVV9nDZCIxI2qv1NXIkxgKoJ
+lEUYUABee9XEiIAbGB3NexUqrVHgwjJ6Ir3DvHasyJlgOBis2zeNnD3LM7E9H4FbytAAcy
Dntmqty1u4MKqpkIyvHSvlsxj7VXjK1j3cJU9n7sol60ELZ8jG0dSoq6G2rhR+FVtPRxZAM
ojA7DqTV6FVUFyMivn3VtFRPRVupAJGQ7jxntULuzkl8j6U6c5JbO0CmxbG+YNkdya86rUb
dkdUY6E8c6pGqkGmzTIVIDVVdx9o2E/L60yaaz3ckHHoauFGvUV4RbMpTpp+8xgOWIAJ59K
r3lxIkj28JAbAJb0qwt7CgJVGwvTIqjeKkcnmrnbJjJ9K9zLcA4TU66OTE4hNWpshh3vCpe
RmbnJz7minxriJcEY5/maK+nvT/lORKpbciSdWcKQORT9imTd3HSqKllkB3DAAq8pG3KsCa
/KpRaeh9+o2ehWu4VkJ3elYV3bSxn5Vz+ldBJksMt17VnXZbnjpW1KbW53Uebuc3NaOxLu/
HYVXVM5WRcr6GtqeMm3+UZPWsq5Zo1zEuABzxXowmdS8zHkt1FzJt+6oyM1YWUxIH3YPQmo
oXd3Ykcmor6QxRiBh99xg10tNnPJW9404JM3rORgAAAnvWlDpcl22XyqfzqLTbJri4VmQ7B
jArs4oQkagDp2rzq9dR2FKoorQwf7CAcHe6oOABW3YaYkABxnjqetWMGVwAcKvWrigEAA/d
rzqlaUlY4513axUnUiRO+eAKkZCAFIxuxUoAadAeo5pXb99zzjoK53sc/tB4BRVVSCfaszU
7iZp0tY3wp+8RV7eYkaU8HsK5/zXutYAJwseWYitoQ05i4QctWbNvCsMAIAJPrSlgnz8Zpg
lLoAOgqCeXy49znArNpyZMd7DLifDFiQCx4FVoImvJVE5IjTk471UkuBJcDB3OTjHp71uWc
WIwG6Dk1tNOKNZXijQt4gYwgAUAdB3qzHGiEvL0HqageeOOME8L+tZN5fmRsq2McdamFNbs
5FTqVJaaI3HktkHydT71H5oCsC45HGDXKmWdnz5v4Zp5aXP3quUOx1Rw3Lrc1Jbx0XaGBIP
PFUmmdzjjNVSe5z+dKCOWB/OhUktTrVNWHyzDK561LvOBVRxvT6U6GT5ApPNVymLVmadvtb
qcGpdSC+QhABwOSKzhKUORzUn2gzRmI8Z4rJLXUiULPmRXim3OUVug6UsigqCSahlX7LMMD
j1qYyqy7hyT1rbbVG8NdSrLCrjgCs6OYRzFJEz6VrF1yM4rOvUTb5q8MDnHtW8JX0OlRdhl
+okiMkQ8uVRncv8fsayo282XbKpD4yFP8AStNpAYVOc5GaoapeRC0WdY8TwjOR3FdCTtZCd
NpXRj+IQ9rLZXmAEjfnPSp9I1jcfIuSsbMScg9fSqutLPrD2VjZsN7ATNnov1re03w/aWEI
Esazzn78jd/pXTKcVS5ZbnBGTdR6Dpb6IDeZNijgc9as2k88qrsRpA3NWLW0tI1Yi3XrkZ5
rRtpY2fYmB7AdK4JSVtEbqL3ZEVnCY+761DPZJJCQkjiQjhgelXpcKxGQcnFWI7UEKuM5HO
a5JTUdRSUVueb/ANp3mmayq3HmCVXCAkcSKTXcqiswd2J9EHWoNb0ZLmDynIx6nqPTBqno0
93pd/5eoqbq2wBHOp5T6ivUowpYqaTdjhrVqmGg5Ulc2Jbe8uZVSGIW6Dq7jJ/Kr1vYQWi5
X5n7sRk59anhu4LlGmgkWRBxkVLFG0jHdwtfeZfluHoRU0rnwWMzLEV3yzdiFEd87QSamLQ
xRh2YEipCQpMcfCjvVSZd1xGGwsYHI9TXoYqv7Gk5Pp2POoUvaTs+on9oTlWEcOzB+8aljl
uLiPLFtjcFs4BqvKpHyFT8w4Jrc0eG2e3RmyZEGCD0zXw8MdUxLbrOyR9FPDQor3UV4NJjd
N0/+rPp1NaHlWNvtaO3AYDGT1qzLLHCMt8xNQSnzx8se33PGK82U5zk1TbNo2SuyQycBuCO
wFSh5vLG1PyrFmvmguBFbFWVfvMRSf23fBR+4SRAee2RXq08qr1Ic1zCeLpxdi/dRSzkjBA
9BVcxvFFsYlF7mqJurmR2kMjxKx4QHOKY8TyDc8zkHsTXfQyKPMnN6mEsx0skWQqSSukTZK
DPXOahUoWKOVQg85FRWTGK7JI6jArTaMXBKNGvPOcV6TcaPuJHLd1dSiNjOIw2VzyatXEay
QmPHGMVILGJU2qPxpGt2wSjEZrFzu7myjZWMqIZhUNuyMjge5oqwkV1HGASOST+popc7OxR
MBLjPGNwxViKUsu4cHOMVkwSfLye1EF5sZkZuh618M6etj9ASSeqNkOXYhuPSoJXIRgRuHv
VM3w6q3SpGu/MiO0A571Dg0bRt0IcxtuPRsYxmqdwirA7ZyAKtbgwbCj6iq16C9mwUAMR2r
pgVP3Uc3FOi3xQkDeMjPetG508TLayOcDzQeR1rntOt5NV8TwxRAtHbZ3kdM16DqKb57LTI
EG5Pnb2FdOInyNJfM4PrKkmjTsIFT94RnA4Aq+hwrO569KqSubWxRQPmbio7rU4oI4Y+rMd
v414LTnLQy5JPVGqroeBjA61L5sSR5BUD1JridUvduqYSVtoXkKeD7U2O41C5bLOsERHetv
qtleRM6F1ds6RrtXvy0b/ACgcYpz3GEDs+GPSsm1s3mRf9OjDt0qHVdNa2spJ31FjIo+VU6
UlCPNyspRpp2sXRcSXwbEvyA4ODUdnAluJwmSWOcnqao6JYXTWgDThcndkjJrRW3vI5PMik
E2OCGGK0kop8iZ0XWyLCzvHCdpAx3NY19eTXJKozOOm1RV/cZZ1t5Ycq/3sHpWitvb4AWPa
OnFRGSpvVBFKLvY57SoJIrgy3JzIw4B7CulS4XA+nNULyIqSYk2nsap/NLKI3k2Koz161o/
3upr7NTVzVnu0I2HLY/u81TbJ5ERwfWiK5treLarA/XqTTWv3ZsLHkfSs1BxMuXl2IWMiuD
sAH1qSJbicHyUUke9PijDzeZMq7T0UVcUxwkmFQmfSiTYXZTexumG4kL+FNa38ofPnd61ea
6b7vXPrUTMGUhzuzU88gSZU2uPutmowpWUswx6VbMCBN24qe1Vnd0PHzL6073FZgZ1DqDkg
9xQbmNbgorgNjOKoyHn5D9az7258ueOWMhnAwQK2jS5kXGHMdHPKs0IBx04rI/tSCNvKLfM
Dg1mvq5EQBJEh4C1hTzmK7Mk5B3HJUdq6KeGutSopQep2T3SmMt2xkYNZFzrEbbwFIGMZNZ
z6kkkWxVPTjHeqUvmPbB9vy963p0LPU0dTTQ0pryVQij+IcYqvqE7LpkyyYBK4P50WkcjEO
ke444Zj0qHWFVpYLESCRs75cdfaumMVzWRE5ycbLqaXheMNd3N24xwEU+wFa9zdRw7gX5+t
c74fuXVr2INtCSE4boBioreSe8vZLiVgVBIQDpXPOlzVG3sc9GOtjoItXjJWMKQR1B4zVu0
v/MvTHlYyRwuetYctuzSKSAGxwelU2sZDIJ1lZZAcgg9Kl0o9zolFrVHdA/vQX654rfttpQ
fN16nvXHabePcWKNJy6HGT1Nb9pckKBXkYinpocdROa0NK7jSTCMBgcg1jzWihtyIQw7gVs
xFCN0h3HsKWZAU3Y2+1clOpKDMIS+yzm9stlcpewLgA/vYwMBh9PWunWVZIkeHDIwyGz1rH
lI5BOB/Oq+kXPk6nNprMWh2mWMenPIr7vI8e7+xm/Q+eznAq3tYI6FRjqOM9aWQebnYo24w
Saa0yYAXO3vTVZm+VeEJr7CS50fHr3WRCyzMr+aXdR36fhVyyaWHUETGA/PHNJFGJDsjfHr
7VqWdvaxOXjy7+rV8zjoYaLStqexh5VprXYsSQCUh3/hpkzRSL5QGT6ipZZFVTubrWaWjVm
2Bjmvm51eWX7s9OEOdalS6tsPut1wB95fWq4E7sAsIUe5rS2hY8twT61HsfazKOexFetg8y
rP3InFWw8U7lEIxcq6gEehqZIzMfKjXcc9ewqstvefaHZ2wrVtaciRQFMgnOc19M8RJxV9z
zfZK9yKPSpEkLFweOBU0MbK5DjkVfUnbnpTHHQnrXDUberOuCshmwbTmmPGuzn9KdIwD9cC
qc15GpK5qUWU5I4/l/eP0P8zRSoFMMZYjJB6/U0UHYnoeepOu0gHqKDGJOcnNO2xg4CipEG
Pu18nLR3P0iye4yOFRkNls+tMk8yKXCnC+lWSvy7gcGqEs6Z2qC7etQveJkkkSC7+zu2WwP
eqp1MhmbadjcVVnHn3CxscKKW4tigQ5O0NkiuiMEYNuSubfh3TksIp74oA8hLH3rW00B55r
yRsyS9+4FRRuDYAA8Fc/Wq8V0II1zwDXFUUp37nIqSZavrqRr6KMEbAO9Yl1cvMwjBy4k4O
KknumN4JAcheaI7uxtGRp4N7OdxJPStIQ5VotTsuoQsiS/to9MvbK7fEm4YkQn9a2Jby1kg
GbSMjHQ81z99NHqdy1wJh1wFB7VXivBaxCKaXOW4Of0odNTil1OeMf5maWo/ZIIFuIoHEjH
A2NgL701rsS2r2d5gTAAqSeoqFtVsdmyRhgdc02GbTdVuS8NxyBtIb0oUUlZoEop3NrR7+K
72ojbWHBH0rVlEfmFASD3K1xd5bjTp1uLScxMT83cfWpI9WuYLsC6nDQuOGUdaxlh+aXMil
FXNRjJBrMhL/u9vBzVqK7B+SOXJJ71nPf27JuIBcD5GNVkmVgZQdozjd2zVeyvHY0atudWz
MbcbhkngVkXdtNIcEFWqO3uy8ohed/l5wBnj1q3vikAj+0OXBzlhjNY8vIyotorw2RVcnBw
f4u9WgFU/MBgDtVa5keOIkN3qh9qfO5269Ktx5tTRQubRkUkbD0p7MNmSeayoZZHGWXaB6V
L9riPAcnHftUODIcNS6NpP3qRpEU81SN5GAdpBPtURu1c8nkdu9L2ZVoltrjavL/nVGXUoy
dhIUjue9RzTKWLOjBD3x0rNuYI7jLIcgdCK3hTQ7RWsSyZHkcsh49B3qnblTcvuU/L3NV4b
mS1BAO4ZxzUEV+dkjyA4LHJFdUabtoZOaWxLdOrM/lAeZnqe1UUXzF+cbiTySKpzamEugVU
kMcUj3oRRhOc5x611RpySuc0qqvqagiATcB8o4HFSCPy7AAj91u5JrJOpXfmfu49ygcqBwK
mOqG7slijULMH2gAdPek4yM41Yt6GvcTpZWnmEAfL8i56msm1hcRvcSAtNKcknt7VbttKO/
zLiVp5iOWbp+VbFhYrJcPubIHbHFR7RUtWejCPKuaRg6Um251CVRuAP3T9KiF8LGENdosCM
xIx2rqbjwpaNNJcQ3M9u0hyfLbj8qp3Hhqwtx9q1Cea9EfzASMNoqFWpSev3HnSm1scjd+J
Jp2RLW2kmaM5+RT0p9nr06+Y91bXEaA8kxnC/jXbaZZ3OqPm2hS1tB0faMsPb2rqBo9ommP
ZzJuicfPn+KvoMNlzqRvKFkz5vFZv7CpaLv3OC0fVBDmOQHyXO5HPvXSC4CATK25PUciud1
zQotOVZYdzWbkKwJ+6e2KpWt9LpZMTM0lq3Ck84rx8dl7pT5We1hcZHEU+eJ6RBcK0QYNk4
zVpLssoEpBJ6CuZikEUschJKOox6c1sgrKiSmTb5fYdxXzdakkzslCNros3AiAJIBz6VlS2
sU1wk0cjQzqMB1rRV4pYyVGQ3OTVXKKzDoPatKE50veiS6aqrllqT6TqDXhltbltl1bffz/
EvYitZUTd98v6CuXVoYtft2EvzTRsjMT949hXQ2twx+UJubOMivpJZtVlBQifI1cBTpVHJ7
GgCEPTGewqzGz8BSBnp6mqLTLC2WHmSHoo6Cgy38o4kjhH+yvIqqeX1cT782czxMKfuxNUI
jANO2MdjTTPaPKIoF3yeg7VjvCxBZrhnHqWqCRckNHIyP3K5r1KeT0YrV6nG8XO+huTS2sL
FrhlXHVSaoS6lbf8sWLr6AdKzzbo5DSuzse781ZjiKsDDCWOMdOBXXTwVClszKVapJ7Ggkq
MikENn36VdgOEwFGazLWzNvxISSxzx0FakRAX5aXoWtCyc4qB2POe3en7yRioZoxImwsw9c
d6mcralxZWnuY1JBcfWse+u4kTbFh3Y4yO1Xzp9usu4hm9ic1FdxxKMhVUDngVhGXvFPUqx
St9mi2Orjb1J9zRUUSwtAhKnnP3enU0VrzI6ktDlBFh8A1ZjiBjwBzWgNNkL529q0INPjjR
S4HPavh5YhI/RvrETCaBtgwpOazprEGUFDtY11N9dWtlESQM9h3rmUmkuJ2lx8vbFXSm5K9
io1FN2sMi08mYFmH5UlzHuhaMj6GtKNgGDHpVC5SRZSYyCD2NdEW7nRGmrWLWlzLLYoknVD
trOvn+zvLGx5U5FQ6bdeTeTW78BuRVvVLU3Vv50bbZEGPYihLlqXZx8pnxS+YXOc/LUF7Jt
tEkK7iOKz0uprKXy5kI3cfWmX2oxG0kVCcqM4IrqjB8yaOetNRTZS05tSuJpI4H2IX5OOld
Pa22m2jJ55Msp+8ZD3rn7eee0slMKrh/mZqtWtul3Gbq9lIQ9waqtFN9jlpTjy3Z0V2NMKH
5I+e2aypLWCzmS7t1Ma9OOlYF5fWEFwI7a5+0EHATqaI/E0kMcsD2MxiIwNycA1MaLS90ud
aDV0zdmuJpcxyNuQ8hu9FvIJAYJecdM96ydMuxfRYBG9D0zVwHF0GPDjjFU6fJozWE1ON0W
yv74qC+32rQtGRRNbsN8bEcHtWXMZGGI3PzDBAqKKaS2dI5Aw55bNZSjzLQ15tbM6aNzZxe
bFIXZegPUCrQ8QIQvmwKw7sBzWKZsgODnIxxWZ9pWHzELFdp+XNY+w5tzoaVjs47uyud5TL
DuCelQyPYRRtIV3EcgVy1q8iRtIHO5zyQe1K1xLKRaocvJxn0o+r2e4bbG3bzzatM0cR8uF
erDvWpDYxxoIuMdyaqadbG0t0gQDeOc+taeyVl6fN6VyVXrZENu12RrYWySb1PzDnpSSLbo
xkwNxpkkpU4OVIqjNLJjjDY9KmMW92RGUOo+efcpUkY9Kx5Fa2k8xfuMeQO1WJJ41Qs+QfT
FZ0l2juBjp612QjctO70JZolI3oQQ36VDDbxraSLgFgc0scwVyH5jbtULqomJVyobpitkmg
nZamRf2oULL0IPSoDuuLqNEwBjk+nrWheRsqFS+5e+e1cpdXUulwzEAt5hwpJ7d69Cj76se
ViJcuqOka8kji8nTbITKG2tMwO3NU9EnuH1y6L6fskB5weBVzT/G5i01NNS2jjtdu5PlG52
x3rb06CWHRjdTbRcTnzXOOme1TWbpJxa3FRXtJpp7GpHEyoHP8AEM80+C5WzuVV+BJnk1Xj
vA8aDOeO9NuYTPBtJ5HIPpXlyV9z25O8bHRi4Vz9/Has/VPKMWwHzdwPyjms7Sbi4kZ7GRQ
XTo2cbhW/HpLNcI0joi9dq/41phsFOc00tD5vF46FC6b1E8NRz2mmCOUHYCSgx0HpWsHmlc
71+XsBU6LJsGIxtHCgCn/vd4BT5cfw9q/RqVelShGEmfnleM603NI5zxLpst5oEqoTmIh9o
74rh5bmN9OZIiGUrjHoa9dZWjXMu3aeMHk14/qVu0fiq90vTl85VkDDjpnk14OZ1aVf34PV
H02TVJU4ulJaM6iJZTo0AxuZFGa0rGeSaBSEO5ePrVK0faGjmBUkAbasReZDew28I/d4yxH
UV8TUs00z7XmtFKxejeRG2k4Hp6VWvpvKt2kz16VHcGWSVTbTbVBIYnnNZmrRNJbNi9bg5w
BWNOCb3LVlsW0Vbi3xJgN1Vu6mtvQtRN9bPCSsckB2yDufrXE209w0A3MSAce+Ktabemx8T
285O2G7IhkHqexr6HLoQhW5Zq6PCzmhzUeaG6PQQUgUunyr6k1oWEUc0YlkYyEnp2rJuBgp
GDhdwznoRW4lzDGm1CvHAAFfX10opKCPhKWt3ItPaWzJxEo/CqF5EsagKCATg4qeS78sfM6
g+lNjmS7jbByB3Fcdn1N9FqRILRAeRx1JHJqdZoVXK5K1mMQJ9p5AqeJR5eCOp4qVZsHKyL
S3tu4xkq5OMGrCZVM5781nXIRI9zBQwxg1cVj5S/TNTNOARkpIslzsyKQudu4kAVEG/d800
kuuFH51nuWtyKW6jjjMshwo7msS6unuAxijLIDgmtObTXuH3TSMVByFHSopLUQqVVeGOcVK
Vnc0exSt2jFpEF2gYPDdepoqaO2iaFDgjg/zNFPnR1KLsQfbFL7VGTioLm8Mal2OAKzYpyb
vy24OO3ap7uAzQlSeK+GlSSlqfeqioswLy686bcWzmrunQtIqjhVrHnhZJGUsQR0ro9K+aF
BjOfSuut7sPdOhNR1RakgtoU3TMF9M1Uv4oJYQFQqP7y96L8tcXPkEZx0qxcoEsRGkfzAYF
c6bWo6c29GcdqEHkMJYjmQdq1dKvhfWG1xhxwR6GoxbXEs8spjxhcKKzdMkMWozRScHr6V3
tKUbhNWd0WtRso7m3kjZfnAyp75rkI4pNVgMT4SZSULE4K16FMnnFZIuQOprz68V9H8XPEy
5hujuH1rfDz5k11RxYy1uZddxIYru2tfsFxKAA33vaq11fTWsRsLeRMOeHJrpr60juN7nAO
0YxWQ2hxXWmu7KGYEjHeuiFSN7TOGpRlye6Yuk3ccGrSWWkWEVxckHdLJztPciuxubHxZFp
S3Fza2sti3MrAfNXEaPbtoms/aISWlDHMWOq+1dRrvjOZNO2W8si7vlaM+tbyUVVjFLRnHC
L5Hzbmc8FtZzw6lpcmYnYJMP7prbgZo9RXzArs65U9jXnsd5eRFmWEiO6OWQNnn1roLLVLi
4tIYjG26A8SD+VFbDtHTh6l3yo6cbhcSx4xn5lzUElxvjBIIcHgYpHnkms452GH6cdaVP+P
berYccGuJQtuerZt6FuKTeoY9QKztRnjM0ceBuI5pWF6sROOvQnvTLeygdxLOzPMeMDpVpJ
G7u9izblpFVIfmkPGB2rpNL0RLci5uJBvI79qqWMNpajagUHGSx6043n7xirsfQYzXFXk5e
6iHdG3LcWsTYRiz9BjmhbiZlVZXMSdueTWRF/aDAvb2gXP8AExxmkbTNYucmaRIQfQ5NcvJ
Fbszd5KyNCW9tEbYzhj3yc0w6jYwEEOmfUVTTw2mP392WJ64qVPDumhgXV2x3JppUluyfZS
Im1+xklKfL/wACAqhdXdjNIdwUe4rWm0bSujWwwO4qODS9OiOY7beR3OTVxlSjqjRcyMCeE
wrvt5N6Hqp60QMZYw0ShgOobgiunZbQDDW2wjphagZLSXK+UpPbjFbKvfoNqcupy06wFjMh
Y54ZT2rHv7KO9sTGeqHcpx0rrbvS4trzQyEMB909K5xY7kO+B8g657120J31REqaacWjnbX
T7aa/gijDB3YB5CemPavT2jkNr5OSQFxk1xv2Ieakg/dbjwRXZ6bN9qtjGxxNF8pz3HrU4q
d9exz4WHLJ3Rjwb45TFI2NvTPetZJ1wFxuOKbc6eWfIJZqjto3t7yMXKmJSf8AWMOFrL3aq
ST1PTqzVOHN2NzQrBZ9VjWUfLGCzCu+htrJV5VWx0rn7G2t4LbFvPv3ctIDy1WdoxgSMD1z
mvosNltXkXM9D8yx2PjUqvQ2JL21jJVBGg7bqzJb9S7CFTIT12jgVVZFaQF03/7RpQwLbUV
VA44r0I5VTfxNnkyxlvhRIzu+ZJSAEGa8k0iSe78Y3uopA3kmU4ZenHFdr4lv550XRLI4mm
/1zJ/Av19abpenQ6bYiNVwCOh6k+teDmtTD0E6NHdn1GUYarJe1qbCBo55mDDaR0+lLd3Md
lbF0+aZhhR3NTGyVI3uXJBI+UVy1/fpJOjEMUj4JH86+Zpx9o7o+v5eaJtWUgt7UPclRyS3
Pc1Ff39l5LFGBbsMVSubaO705ZYpPLlx3PDVkm2ux/r8BfbvXXToRve5rBRXQtxzeaRjC57
Co7xBKryJkGBRMMeqmmQlYxhecdzWhHb7tPu7wkqGjKium7pyVjHGxUqbT7Ho8CrdWcEqfM
GRW59xmn7P3m1RyOpqDRMroFiuc/uV61bdA3/LQq3tX2sa6jFX3PyudLVpdyusbGViFJfP1
q5Ev2e2kG4q784xSRx+SxlTlsc89aZM73I/udywPIrnqTczSEVEjLMHCRjzHIyfaiJrhl+a
QR4PINMUOWJRwijstTm/lgQk2ay9ic4zThSe6ByT3ZJMweLYmJWPHHNWEPlW4Vhlsd6qHUZ
yN1vZpCpHVjmrdtHI8YLrlm5PtUVFfcqFlsAkYj7uBV2Day+9N+zHHOKcEKcYrHlNCViNpH
UD0rPunj4w2dvOelSXMuxG524Gc1z22W5UvNKxQk4UdK0hTlJ+6hSmo7l+Ke38hPmJ68j6m
imWyRrZxAJgAHgfU0Vm6VS56SqKxy1ht2LIxyXGSxrQluEhhLSNxWBot5FcwCNSC0Ywwqzd
iVmJyGGM4r4udK0tT79S5loULuQ3EjOcDPTHar+jz7LZtoYspxntVCWJlXleSMir2nIYrFV
Zdru2aqprGxUFeVmXp5CLqOc4ByAcd6vT3AEWCAcDNY15MBJHGDk7gcVYnlJjPrisHG9i1B
OWhm6hqyhTDAhMp4HtXOb2hvEnZy7/AMQNaZB+1PlsselUkjUXE7SDovU1304wirFTRuadO
HbhgVfnFUvEukRahbsIxtlj5jbuDWJpd5JbX3lSMfKl5Q+ldEbpZJMAg8dKjldOfMYpKomm
YGky+ZD9mYFp0yr5q7FL5dy9qyhf5VSuR9h8R7xCGhlXPJwCavXVqbiEzviM44weldE0pO/
czit0+hDqekm38u+igyyjk9+a5+RkuXc/ZQ791Zcit3T7/Ubm1ltmIkMZKujHnHbFWoNHs7
m3V4bh7e5B5welVTqOHxM4alLn1Rx62k7EGHTI45AeGArd0qxMFvJ9sQKSCeK1CbOyJQs95
KOue1VpryRp1RkVEcYCr1qp151NBU4KLMyOK7ncpHkRDkNWslusFsXYFsnGT61dihjjRVIw
NtbERtzpjI6KynpmuepWex7MKSirmJdRpJpqGNv3nXFZaS7WWPdhz2UZNTXGY5ZBFkoAeAa
vaLbRxgXUgBdvXtWnNyxFJ8rJbbTpXUPcnYOvPpXQ2dhaRxBol3huMmqUGNTucsdkCHGB/F
WyZYoIsY2oBjA715laTk7LcxbuWhFHHGOAfY0whAfmY/SufudZmNyYLRd7Dt2H1qL/AInEx
DySrEPbmsPZS3kw5uU3mMHUuP8ACoTd2qqS0qcetVYdLmuBm4vnKnqqjGamTRtPRiXTf/vN
R7q6j5yKTWbNSR5i4+marnXrTdjcB9BWmttZxfKLWID1IqKSy0+Q/voIcfSri4dhO72KJ1u
1cYbDA+q0wfZZlMgdVPoDzU8+kaPKAsZEb+q1Tbwwyq0lrqJx6E1ouRkqTRBeRMLZ9jA5HA
zWDHLC2FK7SODmr14LmzZY52ZlPG7HFZyBxcBQgkB52nvXbTSSNVLqbMAgltvs89uuxvuuK
RrN4AhiYl16N3I9DUYLRLviOE/ijPVasfaFZVxghuM9xUttPTYlxT1NXT7iGeJnlwkqffVu
1LIr6rci3tovMBGNwHyj8axbtIorqC7eEv5RHmKCQHX1r0ey+zpbRvaqojYBlC8Ag16WX5d
GrPn5vkfN5tjquGXIlv1ILGySztEtlUNs7n1qwwIHIGPTFTDbgsRjvSffJY9q+5hGMEkj89
m5Td5bsriNpQS4xj0qle30NtC8VnG1xcbThUH8zRqt3I0kem2jFZ5f9ZjrGvrU0a29na7I+
MD5iOrn3r5/Ns6+q+5T1Z7eX5Z7V80zk9JnjhgZbldt27FnLDn6VNNeqLiONiMMcZ9KdrC2
8ybiAknZx2rFRIAzXF02/Z93B/WvjG3Wk6knqz72hR5IKKRp+I9XitLdFjHzkYA7VzdrYPd
QebLMYkPUDqaz9d1JbqAqQVcH5D61o2tz5WmwtKdr7eSeNtdMKXs4adTsjZaXLN99nW0Fu0
wiTGFJODVKKKxRQrXjSkDgbutY99fR3N4sUf74L952HU+1ItuocyIoBPTFdKpJIpq+xs/uh
Idi8EY61sOVXQ1thndJhfqSaxLC1eSYZyRXV2NsLvXLG0CZWL96/tjp+tCpe0qxgefmFdU6
LkzsLeNYbGCLOxEjAz+FRBS82Q5CjvVyW28xl3Z29cUnllTjZha+oqR5Wkj84Uriq4+73xx
UbLlCqA46cVbis5JYS7sI/SqDyyLFJwMpnkd6EmD1FV4ARGpZyODtGeamKysgKW7MB03VZ0
oJ9jVkABbliO5q1LMsURY5JHTNaKrKOjY1ST3KEWnzS7TcMQuclBWwiqgCqMAdB7VjPq7oy
oYss/RaWSe7nAA/dgcnB61Os9UP3Ym15kYU/PnPvVK6u4YjuaUBV681RvJpJbfZbIyv04/n
WcLNc5mleV++7oKqNKUtkEppInubhr8Fc7YM8nufpULuu3avygDAFLtP3SMqOgFMfO3JXmv
VoUVSicVSbky1amP7HFuJzg/zNFSWuwWUW5CTg/zNFcL3PTi3ZHkLW728/wBotJjHJjnHQ1
J/wkdzGpjktG3gYynNVGuFdj+9H4UGRUBwpZj3r4+UVe7P0lvm2Ly+IopAXmVo5FGAGXiun
EyjT4blmBBXORXIRRwyIS4Ueq9RWtbW+si0CRGGS3x8gkOCornqwi9So1JQ1uadsEnuBOxz
k5q7dJtUuox2rGiW90yaMX0KRxzY8t4jlSfStaSYSQdc55rklFp36HRSmpaozbiBVXzlTJr
Pm2yNHFt+8ctWnJKWHlr3rNv7qCzkQP8A61yFXAz+Nb07p2N52SuypfW6IYpQoXy2FT3Op6
VpskQln3SyDIRBuP5VM0IuIHR/mDDpXJz6I+n3DXLRs8bN9/qV9q6KajPSTOGu5Q1ii9r17
aajZ7bd5I7iHDqGXHHetPRpoLvSklEhdyNpU81XjFlcwAKoLFcEt1xWDaao3h55reaNkG4l
DtyCK05OeNo7o5nPlmpPY6DUUls5UuoXAnIx05I9/ao/7WZgkskPlyHgleQaboOoG9me7uo
zIzcKD0WtZ7ezS7MiwiQt/B2BrKo1F2nqyZNz96OxVbe8Ycp5W4ZDKODWZa2s0mvBnyFA79
66eW2vLq2ERfyYBzgLz+dZMcZhu5D5m8pwDUxqXVghBykrmxeKuYlU9sGiJ4xavGTkjtVZC
TbI7HLE5zUgSPOSD84rNR01Pdpq0NTJdJd8jL9w8VfEoisoYd3zycLj+dQgnc8CLlAepqSB
PN1eKPjEScVctVY56kddTatpDBBtI2oorOvLq/vZBFbsYoe8h/pT7i58y/hsBj5jlx6CpnK
NfbOqpjA9K57cutjHQfY2It8orHnqx6sa2QbW0h3yPlvc9KoT3KxRBhEC78IvrWpp2mAKJr
oiWducHoB9K46knuzknN3sVheT3GfskBI/vsMAUx4b/ktdIvsFzW2LaXOCQB6DtUUwtYCVl
kBY9QDnFc/tYvY0hKPUwTazyH57pifZQKim0x2GXv5h7LitSW9sY1JBP5VUN3PcnFpaFx6t
wK2jJ9je9NLUpnTo48Fb+bPvinfY5E+5fP64IqWS3vySZFhjx2NQssi/624TH+ya2u2iPcf
VlG+mdf3F4oeI/dcViTlYJCqMcDlGroZre3uY2RLhRntmsHULS4tmTahkQd+tdlGSasDmkN
XUC+1n5deCT3pz3CNOmDsBI+lUXVWfcqOAewWoZP3ZDPuAHqK6eRNaF+2hsdakglQ28ncYB
9RWr4KvHjku9DuJS0kDb4d3Uoa4+1uVkCkvgdmJxirIv4dO8QaZqguVJ3eTJhuqmuvAVHQr
X6M8POaCrUOZbo9cQKQc8jGaz9U1ay0qJjM+6QqdsSjcWrHk8QXN5qX9m6QgMg5eYj5UHqP
U1pWOk29mrXUw864c5aSTkt/hXo5hndLC+7DVnx+Gy+dWS5jBsbhkimkuQ63kp3lm6kdhVi
e7OAWb5SOtJrtrLJCLi2I8+M5wf4hVEBns1aQbfr29a+MnJVp+1l1PuMLSjD3LbEVxJ5qMS
oPpnvWJcOIreZmwA3A5rUuJcR4fGwd81zt3MbuXepAjThfc120I+R6q2sjKWKISLNcZcBsh
Byamubqe/Q28UAjDdS5q5BHERgHcTyTU8cKb8+WD712c+uoKmjNttNaMDzCAo7DuavrbLwE
UnPQVe8oEADj2q/p9gJJA5J+XnFYzrW1ZT92LsM0+2NtZG4uFKAcr9e1dv4f05rK3a8uADc
XHzN7DsKyNKs49QvftE7f6FbHAA6O3+FdRJcDj5cA85r2svw6jD2s92fA5tjXVl7KOyJJGe
d8Q5wAOfSr3mxQW6tLzj071VjmSNMoAExkk1Vaa4vm8u3X92DyxFeq5png2sOuZzLL5rny4
x0GaqXMxEG2C3admIwq+h7mtVLNImMlwd7Y6HpT45IQuThB0yePyp3sthlOAppVn+/mxu52
en0qo13LcEkAjPIBp2uRQeUJsZlH3CDTrMSS2qMxDNjr3opwU9WFSVloPhg3SCWVsyD9KuQ
gL170Rr0BHNTKoUEYzXauWCsjmu2GwYPHHtVaVFdCFQLj0qcD5+4pskgBwBn6VUbLYUm2ZI
Ro5CQfwNPUFgWdetWmjdsYHWhwFG3FdDloTbUZEyC3jHsf5mimpDmFDkdD/ADNFeU3qezFa
I8WFvIGyFPPtU+1Vxzwa03tLjaWuiIlUd+M1nXZRYiqIcdmzXyzlzysfeuTSuivM+2JgpwK
6HwvLPIswkclVXKg9hXLqruqhq6LQpvJby848w4Y+1Y1o+7YmneVRNnbjTYNW8OfY5X+Ygu
j/AN1x0rlpLfXbXNrNps0rrx5ka5Vh6iu10hI/ts0CDMRUNn+6e9biwOy7o5AR3BGDisIqc
YXa0PNli1QrSUHY84tdF1m7YBLZrOA8s833vwFL4m0mO18JSG2jG5ZE3sfvMc16QBuX5gFx
7ZzVW6062uYpEuIt0MgwVI/WrpSjUag3axhWxtXn5pao86gsytlG7sAdvTvUMksA5kOVHUd
q6CTwbqIlKWWrRm1PRJRkr7A1nL4T1FPNhnv7bk/3T/jV1KDp3lUkevRzKlUVpLUqRwWs6M
YVUn6VkahZQyfuJgGVuACM4q1Gt7p9xJGbGeVAdoeIBg2K5++8QRSah5RRoCnOJBg0qUJe0
93Y6pVabVyHT4LnTb0WMU37liSCeq1rQG9Wdme4+TOFJHWuXu9SZ9Ut0tn3sOWbP3frXYBH
aGFcZOAcmt6y5feaMKclrFGgxAhCNemabHCKe/vWNbJIl3PHKcuTxg1PcXS6YGaKMMzDhgO
9VtLDs5Y8yEl2Nc8YWVzqhK80XFeRB5bchTU+WkUYOAFpCNyM2zBJqNvMRFK85GMUHqR0Q2
CQwyleCKks5lGqs55BXrVdGdXzLHtz3xV21giWXeMEbc05JclyZWZSuHd9c+0xt91dpxV2z
JN08jHO6mLGscU0gUBnPP0p3+rtw6cHrWbd7HPyo0dK33OoTXMmGWM7EB6CumtJHabgjYK5
HQ5SLF2J4Zs1pzap9hssw43ngD3rhqwu7HPWgrXRv3d6VkESMDKzYOOwpv8AZdzKMbYkB5J
6tVLR4UtIGuriQtcSDJJ5qWG7l1C6dWkKW8ZwdpwTXC4tN8mhwuDirlqOy06LcGAeQdVPOa
lEk8g2QWpiUd3GKtQz28KDdGEx0IHWoLvVrSIYRizt/D1rN8zZmnJ7lCfTkuHLTTE+y8CoR
pemQAI2PqTk1ZgWa7O+4/cR9lB5NTtNptooPys3vyxrRyqWtFjdV7IoC100NtW13n1C1KbK
2IAFuAO4YU2bVJ1IENuqs/3R3pjPeSy+WXAkxlj2WhRmtWZOTZItra4x5KqF6YFUr3T7WSI
l7dXDcYI5NaVt5ETGMu0soGST0qBrpZNVdW6RDoKcask9B8z2Rh2nhGzCvLLGVQ8hSeBWpY
6Fp8khLWULRR9GKDmrOp6gq2arjbvO3NSvOsdtFCpwFGOKcqleXU09nOorEZns7SeZIUVCF
BHH6VJ/aTzIqnGB2FYuoO/28MqdU202JnSMKAVPdjVukpvmlqdNDCWNSZnIZpB/u+1Zt80Y
tkG7oegpl3qCQQffycd+9ctdX8l0S7khRxwa6qWHbOz2SUrofqF6JT5EIHlj77H+VUQDKoV
QFQdMCnJD54zjYn161chjRV2qDtHtXo6QVkaRVnqNgt1ROFx6+9WYoiWwMAdeaWBsybSOP5
VcwYw0oXCqMk+1YuTvYqTSV2xyWgbAkIUEdTWpp1lcalG0FjC0UI4eVuCR6CtHQtJj1G1TU
L1S6PzGjdCPWuvSGKCDYiiOP27V6GGwnN71Q+QzLN3K9Kmc/AZbKH7OlksccXA561ajv7Uo
TkY9MZxVm52SLhSSh4JFSW1vEY/lC4A9Ote32SPk5Sbd2QIpvuVjZYh/FjANXZ7iOztx0QA
YAqV5oYI8N8gA7Vzl/cfaLpip3gcAVvC19TKXkX0nkvZDHCRkjO4mp49PAk3yylyO3asuzS
ZL1ZfK2Dbjk1uK7EjjAbtVzkk9BxT6kaWEQdmAzn15pZ7V0RZbcBXXqMcN7YrQjAHQdKbLG
XUjeU9CO1ZOXY0cEzMtrpJ0JxsYHBU9qt4BOAc1lm2awuNzzmRJW+8R0NacJ+XJPNdUXdHP
JJMXapHPWovICtu7VP5R69acpHIYVXNYnluV2AI44qtImSTmrrqA31qtIAQwzitIzYuUZHb
obeM5PIP8zRUqDMEXOPlP8zRXnuTuexG1keLSSTyz7pnaYgZIJ4qvMZJmPy4jHQVd8oW9uH
Y8tyc1WLNLtUDA9fWvmtmfoLjpaxCEZV5HSrtrmIhj2ORURVlwAM1PFC5kBc5B6ChvuKMLO
52/hO6u5LuS3I3ow3ux7e1dogKkh85rzTSr2TS7v7TG2Qww6diK9DguhPClxGd6OAQa+gwT
jVpKO9j4fO6VShX5+jL+6IEGQEVOXjaLpvHtVaOeOQhWABPODT2jiYFgg4rgr5XGcm4uxyU
8W0lzEJG4HGBnsR0rM1W2jGlXUuF8zHBrWJiQrgEk9zWdrE8dtpswmYt5o2xhRkufasHlXJ
FylK510sdzVEox3ONkZbZFgjT+HI+tcS+mLqHnm5iEiIxySOn411etme2FrMyFARhvUVS0/
wAuS2ulQna/NeXTk4K6PuacVKF7HONpdnZwSLDaqnmD5ioySPrVG21O80kGG4VriyB/dTdT
H7H2rqo7ffBJM7HCHjFY87xpIybTzyDjrXXGpzaSCVFT1WhFcXsNxa28QkV5ZpAMqeMVsRK
qK7JxtArjzZQx+I7FoU2yPISdvT6mu2MJjuOCGVsZHpU1Y8tl3Iw941GpELSZCkNj1FNLOF
QuML61E8yRXWxhuXpxVi5yYYQOmaztY9VO60JSPMgIc8bTio9Oik8pWbueM04sRL5JHam25
mBcbsBTwKl3cWhxV9C5extHaZ2jnjNV7hSloyZ6L1qwJpr3CyDESnj3qO6t3mQogPzcYrFP
WzM5LWxBp7iHSePvHNVbid5r6zhJ6ncw9cVYcCMLaoc7Ryaz2O7V4No3Mq4Y+laxjq2ROGh
0818VRmL4CCpNOvWgtt+0FpDu59awbtisezPDMBVo3ixoI/QYFYSprlt3FyprUvahq90Zkh
ibdM/CoK0bCNLS3Mty3mXDdSa522iWPUldnJfbkk1PqF0oYQ7yWzzWUqSkuSxzzgm9DVuNS
nmQx25w54BqxZWMVnAJbpzJcnklj0+lUtKZWsjIY1DA4Dd6fdyl4T8xUgdax5WnyRM1h76s
1YJYUSS7YAueAT2qsLlorCWcf61iSM+lY1vcldL2yHOG61JeXarDGobBYAYq3BmLwyTvc2L
R0t4l3kh3+Yk+tYtzdz2+tSTIhkRxggVNJexuwRz8yLnish73Exfd6iqp01e9jaNKMUW5JJ
dQtw5GzDZGe2KvSXJeGEh+f4jnpXP293+6ePoQePekW7kjtyGXkHpWvsebc6IWjqbN7ernd
5owMde9Zd5rEioEiO9m7AVlSGfUJQ3Kxjt61IwSBCB8uByTXRToxjuXFt3fQSQzzES3UmB2
XNRxqkrh/wCDPSnQwSX7AnIiHf1q+mjqm0pMUA7AVo5xjoTqndDliVwOAcdBV+GAsowAT0x
SQwNEQdjSAVqExWti91IhUY+UY5b6VyTm27IUqsYLmmQQ2Y2mSQKiL1NLHFLrE/2K2Gy3BA
lf29KntrDUr9FmvofJi/55DqR2zW3DAYV220WxT1AHWu/DYObanNHyuPzNSbhTLwu4rONLO
0UyFFACDoAKX+0r0MFktyinjPWs5raUMJQkgcdwKl86QITMSw9MHNe/TSasfMSbWpszyM0S
DjDDqBUUcsiR7QwHNZMa6ht/0QHY397mrZt5GjBfKy07K5ly31JL64dosI/7zPVecVRWzk3
5W5ZQeScc1L5d4qlUSPP95hVn7BJJEA0p3EcgcZrqp1aUVqjGVOTdkQWQLan5XmM4C8knNd
HCgVFDjJ7Gs6xshbuMcEd8f1rTYMSAtYSnGTvY6FdKzZMSqLkAmqtzeQQECZtin+I9KJBIC
FV+e4qvPElxbyQSnII/WlfqMrXjLevBHD86K28sOntUrXMUciRBgztnoayobKSGNle4cIOo
BwMU6OG2kXyrG2LE8GU5rWNR7Gcopm+jHbnPFGRnOKjhhWKJUQ/KBg59alJC4xzWy1MnZMY
z84xVeb7ue9Tvyc1G6llrWLsibXZTSSQQxjHY/wAzRUy4WGMbc8H+ZorkctT04wdjxe4LSy
B5W49KWHdI44GB0p0MYnV5XG2OMc570622BQXzk1847H6VYlClAWbtUlrvkn82XgDpSNHvz
jOD2qeJHyEx8orCTLRahjEk7n+BRk13OgB/7EhBU5GcfT1rl9EtIr29NruO2Mbpee3pXcvL
b2UUYPC4wqr3r2MvTpRdWWiPjc+xCrTjQirtEUUgbUpkZSrKo2j29avo7JJtbkN6dqwRJMu
qJfOSEztYdSFroVVZACWAB6Gu6ji4Veax83iMNKk43FuAvltISFCDJribrVJby6NwWAWMlY
V7D1NdTPqWlXKTWDX0IcgpjeAQeleZapdDTdRk0/eLhVxtkiOR9D6Vx5jKU6fJA9zJqCVRy
mtS9qczX0TqcF1HANYFnM0UrRE7QeD7VFDqlwLwtLgqO3pTNQ2TP9ogcc8n2NeFTg4ppn3E
drFtJGiWWBj8rcjmsuQ4kWNyN46HPUVbiuI7iMRuAJQPzqtc2/74PweK0hHWwRTKSzLY6rB
fyoZI4wVfAzt966z7Xp97a+bA/bhlOc1zbchsDJx0FZ89rJHm4t3NoQCW29G+orSdNVLXeq
MKycPfR0EFu8144Qgoo3HPY1NJI64Ugnaelc1ba5Lpl9CJJPOWVFEmB9011onsrmMmK5id5
CNoDAGonCUGlYqljaU0JkSTRS7hkjBHemCTZcvv4VuhrLn1XT7HUjEZ1VlHOTkZqxLcLdRE
WzqzbdwqeSXY6PbxavFm9Zlvsyq2MDsO9WBgSHA6jisTStTWa2VHGJRww9DWyrK7Aq1cc4t
S1KUlKPOjKjKGSRs85OaijhXeJlTBbqalaMQXkyuQqsCwq9bNGbOMEAqR1rVycUaR97Qx7w
DzohngHpTZyhmQA8561oX9tHtMo6CsY2skh82SYKOgGK0jZozkmtiyl0VvHbgkDg1SuLmR9
S3M/UdqZLb3C58uUc9Miq6WN2JFlnuI1PYKM1rGMepztyvsdbp90i2mzdyOaLi7JXDduhxW
BEssDfu5wc+oqZwTnzLov7KKwnTje6NXUdrWLUMoIkgdgSTkYpkj5dWk42cVHHlQDDEQf7z
DmnPYKw3XErc8nnFJRRk4uRXgmnuZJNuFUdWJzmlkit4MSSMzP6ev4VNjP7mzQL6saf8AY0
TBKNM3qarmjEWi0uRl7hgPs8CrxwTTdk+7M8gyey1oQQSyAkAIvTA61ZiskMnGSfU1Dqo0i
0zOjt5JBgfu1FT/AGCHbl1L+9bcNgwk+cDbVw6ajJ8rYFc0q9mU5KJy2PLOEwAD0ArThQiN
XkPB9KsSaXbI25i7H2qsbgSXK2Vkj3Mo/gTkD6mqipVnaBy18XCnG9yW7uYbIb5G2qOg7t9
Km02Ga8lj1K8iMUKH9zE/f3NauneHYYGF5qK+fcHkI/Ij9q22gSZCJEUr2z2+lfUYPKVTip
z3Ph8xzmVZ8kNist7CHALZx6Vdju7bIZ2Cg9zTBDEEKAKoHQAVEbWDG5o1P+8K9mOG03PBe
ItujYW5tuCZUCeuaSSWBvuMrg9OlYXlweYQsJJ6BB3q5aWCxBpZiVY9EHQVlUgoLc2p1Odb
F15FUemPToKrm5jB525+tUL6YPtt1fBdsU5YIBCQEBY/pWMKLmromc+V6lxpIpCFXBbrirl
v5ZOSMEcYNZKWcRUF8q3qpxTVzHqEaRSMQPvbj1pSoyitRwndnQHgYHIprOFHXmmgkHb60j
uAdoBLVh1sdGlhruEXzCRn1NZoM9+xKyGOLOOByakn/wBMuBasfkX5mxV2KJVxhcYrtpwTV
znlLUrx6bAB+8Z5SP7xq2qYTYq7FHZe1ScckjpUbNhhyQD6VsoK2hk5ajiy7eOKiU5J9KQ2
kMhz8x/GgRiM4UED60W0Fe7H4x3zTJGwuAKftJqKUNtIFLlKV7lUbzGhx2P8zRVlAywRAgH
g9/c0VyPc9dbHiUkw4tk+ZRycd6mUEqpjX8KIYomkwcBh0Ip+WjJ5xmvnW+h+jKDW437TKk
gV+h74q3ukkbZG4GBkn0quITOm8KSBT7u6EFvGFTEjNtY/0rPR7Dub/g91ttWurUncJU3gn
rmuyngkNwl0gD7BjaTXC6FItv4ltGb5RJGw+tehYJVsdgeRX0VCMa+HtM/Pc1To4zmh1K7E
z28ca4Qy8e/FGp6gNM0kbDmZyI0/xrP3t/ZwkDEPGxYH3qt4jMo0m1umUnynG/HbPevFwMo
whOMVdm8qbnWh7SWhhXmmQzKTIN0rHcz9yfXNYk2mtBG3l469fWt1LnzScHCY4zVe6mBi2R
4Pqa4I1al7TPs4QUdIo5hfMiknWaPk4xTUOG5GYyeR6VqXVtEymRT+8UZzVaCIOoY/dPWul
TT1R1RskVbmExus0POB2qcTo0AMnytjnipYIxsdC2OflBqK4h5wg+b1pqRndp6EUc0AOUDM
R3AqlqVwHtCqAqHkCk1bMBRMk8mqVyqtJaW5TG9tx/CtoWbucuIm1Sdy7pHhyDVL2SedT5f
WsrxP4bi067Q2vmCHrhGPH1r0Hw/bmLTGYcbv0qpr1hJeWU5DEmNDj3qIYiSn72x82432PM
beC1eQQLACGOTv+atw6M0cQu7K5ktnVeVzlTVWxss3oI9Oa6udUjs5W7LGePwrorVtUonRT
TijjNMvb6Gf+0LmXdG7lHVR6d69DsruG4tkmgkV1I6g1wMm86PEyja0jE/TNUoBf6ezSWsr
L32fw/lWdWgqq8z0KWIlRfdM9QeCO4kWUjJHHJqJN8I8vbhQeK5W38VXEduPtFhINo5ZORW
rY6umowCaOYBT/D3H1Fee6E0tT2KOIhUaXU0r1XnsnC5J3ZxVWEqqbZonBHTC5qZbxUba6t
JnoFqytyf4oHUdqXw6G0nZ3Ke4Mp6ADs1RF1BOxFx34zWmW3LzaZPuKI5AGAFuq/71T7QXt
rbmYkyMCGAQ+60QSbWJSFmB/wBmrt20sr7PIQjPUDFBe6KrGgjXHUGnz3MPrEr6jWSZ1BUC
Nf7z1WkW33fvbjzGHZavNp88p/eFip7L0qzb6cqfKYgD6tUOokROq2ULS1Zsvt2KTxWkIiP
kQZ47UspWxHmTOroPQ4xTre/nuYvMs9JuZ0PRlTg/jSVKrU1grnJUxVKnHWQkVtMnzEcHti
p1eNHww2k+tPW18TXYxHp6Wi+sxwaguvDPiaSEv9tttyj7qjk1vHLsRPeJ57zakupcS4t0y
z3CAAd2xiqR12xkn8i3aS4f+7EuR+dYGoeHrpoFlS4Mr4+demD6EU7Q7n7HtV1CYOCuO9Q8
Alfm3MPrUqt3E27iy1a+gYyN9niI+4p+Y/jUemAWE4+yoVki6kjlvqa6q2aGe2U4JPXis+5
s1U7lOGznIqqNVUJWsc1SPtdGblndR3kZYZDj7y+9XQURP3hwO9c4N8BSe3bLj7w/vVqfbb
e6gK7WeRh9xeoPvX19DFKpTTufMVsM4SsWjLag8soPao3nQthUMrnoAKsaXAq6fH5yDzOeW
HNaOFUEhQcelW8Q+hmqK6lCxsnTdPOMOx6egqS+mjijJLBQO5qG91WGAeWcu56BeTVBIp7u
UT3A2oOVjP8AWseSVWWpXPGmistu1zOJFUqhOdzcE/StS3t2eQDsOATUsUPcnOOme1WtoID
DIxXoRtTjY5XJ1HdkT25I+bjmoJbeNjhMbvXoavOgf5GOAe9VXjXzO5K9DUw1d2U9FoQxPd
x/INrqP73apWa+kG1DHH7gVYhQAc05vlOav2MZB7VpWGWtqluGJIZ26mrJAOCO1VizMRk4q
QMeAB0603FRWhDk2DHsO9IASMU8qMhgfwpAOSelJSsNJvcUAgemKco3ZzQWwvrSZyB2rGWu
prHQRvl71A2eeetPfIfA6UzBLAUkUVn+6nXp/U0Usg4T6H+Zorle56q2PCFa7glV3yUHUVf
Wf7SQYjuprmRZTk7sjnIp2lW7LvEK8qc14NR6XZ+iRu5eRo21uWUiR2HsDUhtYZleJwcdQ2
eh9av2m1Y2lliAAXPIqibuWYjciIrc4A7etcfNroOc6VN2YywuH/tKxt5I2E8Eo5xwy5616
dIks9vthcLg9K4iwtxb6/p+oXEyuhUxqccKSOAa9AiCsjMpC8Zr6jBKLo2ufn2dTarxaM+a
3udio6q0X+zUZG+3a2lG9GG0o/XFamWxyRg96q3SK6fLzIDkY61x18vVCLq0ZW7nLQx0pyU
KkU+x5rfBtMvZbNwditvRc9RVVbu5llIhiJXqMDNega3oMOpWoWRAtztLRt0IOK5Cz3aZat
FJhpEb5x3rwlLnp+06n2tLG3j7NGe03mFlkUbscjoarxziGMo0Zxmr13JHcxvJtCMDkY6n6
1QOZZI8YBPbFXTd1qejSqOaswlQXOJYjh1GAM1FG0qylX3bvT1ocLESAcvnoKDdyCPOzLDv
W6aCbSdribpN48xCAaYLZJNVtAW6KxpWklmVd5BH0p1sp/ty14JUxsKqOjOPFzXsj0G0tgu
kDyxyeBVCcH7LdBz0U1v2qKNKUhegrn9SkEVlOfXOa4al00l3PJpa3OG0mESXLbRkDJNaOu
fu9JnVFw2wmmaDH8zyAcc/jU/iYN/Yk7IPm2EV1y1qIcWc1bws1hFGwOQoA/xq3HprpkTYJ
I4AFaOiwfaPs3CujKB+ldO9iIhyAB9cVnVruE7HuU6CnFdzgLSzNw7W0S7nDdPSq2qaHLpk
sd0snkFm2sYziuwu9ttcRyx7EYNksByauX9pZ39spO2SJ+eD91vWqWI5Wr7GvsE42e5xUd3
rdon+jOt0Mfxr2ra0nxBNNEBeWZSQH+HkGrsWjwxRMWuMIOCD6VDp4tluXWI/Ih4PrTqThU
jojKUakdFIvX2vwTRxwW1lPJMePlTqaYmrwiRBPYTQTpxteM81qxqRbysmQyruB9COa7fTy
bnS7eWSNJJGQEl1BNaYHC08TFxktjwsxzCthmkjzhdVaZj5GnXUhJ42xnFXYNK8RagQyact
oh/inPP5CvRZWjtrcysAigfwrVaPUfkBNuyq3cnGa9eGV0I7niTzjEzdoOxzUPh7xFEvltc
WpA74NWU8M6lIT9q1FEB7RJ/U1utquG2pbk+7NxUbatJnH2ZQPZs1r9Rw0XflOWeOxUlrMp
WXhjTbdt0iNdS9d0zbv06VtqvlbQqBVHG0DAH0FZp1ScKSIEHuSTVY31zJOjmTIB6ZwK7IO
nTXuqxwT56ms2a1xciEDhmZ+ig81El2u4LcwvDnoTzVVZjNdI0pVQOAAOa1JoI5IgAeT/Ea
HWbKhBNamBqlmiSNdW5AnI5j/wCeg/xrm5NIgvCtzAdspPzLjkH0xXoKW9vbyq+d7gYBJzi
oZbm1hlY20Eckx/urzmuKtSjW8jtw+InS0RgadpWsJEo+zsF9WOK0n029cYdol9+tUm1u+u
Jim4JtP3WHIq9FLPPxK+M/3eK86eHoLdnYq1WWqZXGiX4P/H1CFJ9Dmr9vZQabul35kbl29
aljtM/MHdSO+6p20+Fz5nzNIBwWP9K1puEFaBjUUpO8mZtxqxeVI7RTM5PboKeZNSuEZS6x
R9N3c1FKjWVyHIxFn5wOg961YmDRqyou3HA9q9XDKM9ep51fmgVLXToocOFJPUs3JNXRCoB
Kjj1JqTeW+ntTwoPU8eldt7HE9XdgiRgDJzTzIijpx2FNCktlVwKflQQGwazerLUkRESTN8
o2ipY4FRSG+Y+tKSc5HSgnjJPPpT8ht6CEAEcdKiYBm+907U8tgZH41ESSSR0q1oZigKDnr
TiwAyBUQPOM08AEEZpNFJD1GRmnkAY560xcAYNOwO1Zs16Bxnimnrin8DmmM2ORzWd2NAwV
hzxUYADgUZJ5pM4NMpMjdVKpz2P8zRTG37U4HQ/zNFcrR6q2PDJftJk+VAxx61oae7wyrIe
Fb7wqG+gaG7Y7CAfSrEIdxFHBE8zt1VRXg8rmtD6+niuV+9sayh725WOIEwfxCpbzTZd4Cp
nsAPSnaT/air9ng0eYv/ebgV2Nr4euJkRtSnXJ6pFwPzrKngK053tocWKzGlB3OUsNOuLiP
7DFueRmy3ov413PkSxWvlwn5wm0E1oW9hBbJ5cESKgGOnJ/GpDCAAcZwc19JQw6pQ5bnyeM
xbxE+ZrYxP8AT4o0QIrue57U8LLEoe4UiVuhxxWqhHQDGeuaoS21/c3LfLtiHQseK48fQk6
Nk7seGqRU1JkcSrcTAzzkyqeFzjFZ+v6BDexm4tFSO8AIHo+a0X0e8kGDNEAPQY/Ws6aO6t
2aOVJWdPulCcNXn0b04OM6Z6EpqUuZTOCm0XVYJPJNg25+CQMiqV/pupaf5ck0DIn9/tXp8
UV+Y0kkRtuM4zkimX8Au9NmgK5dxgKy96TUesT1qOOcVypnn0EUa2vmlFMjDOTVSZFmTCqA
3erkyFIWtZV8udDyDxgVRV0QlGfcfWuZQlc6pVetzPYNG5jzyKsWTE61aEHJCsNtJDpuo6r
qqrp8DOpGGOOBW9d+GrrRb3T7m5dS77lKr2rsVKT1sefXxMWuVs7S1ybABlAwK53V9n2V1P
fNdJZfNZ43dq5vXI/9HcLycE15s/4kR05aOxg6CBsYKvHNW9Xg32bwkZD46/Wo9CQR2qMx5
Jya0dWA8tmU/dANdidqtmXJ2puSIta8N3GhiLVtL2tafKGhJxtOO3tVsXryRiOaMCQgHB5F
d3EkV1p0McyLLG8SghhkEEVw3iDQorXUYI7KSRYZRkKTkA+grpxuEjOHtEVlWZSlP2NXV9C
hc2cLIXDAZ6jrmqgs4UGYWZMc4zkVox6cu0FpD9Ccn8aZNbyQkFPmQ8A14SkkfVprqY2o+d
KiwoMSvzu9RVjStPVIzjqOW4qzKifaEMowwOOPStGyeINIqRu5BxgDrV1KvLHQ5a0lBXC3g
NzeQ2mTHHMfm9SBXoMcawosSAKiAAVymm28k+twTsNoiU/IOldiqbj05r6XKqfJS5n1Pgc2
re1rW7ETqZOCuVPGKzbWxaK/lLqTEPuA84rcER9aTBydxxXtOSPFV1uQ7MjO0flUqKAPuj8
qeNi8nml3ZPyKT+FZOoluaKLZGEz1Az7gVHLZwOp3RRnPtVsLKeQmPrQUnxnatYOpHqP2bO
futNZJRJZoWUjBjLYx+NMaK8EBQQOr44LOCK6LZJgFkGTUUiKw+ZCR7U1OD6F2kjmVF7apI
s+52xxirunQvBZhvL2yE5yetaPlDkqR9DTdpIyeorZRizKTdzmNXs/ss/8AaMUZMLEeao5I
PrUd7qRt9LElswMjMFXHv3rqnjSRXV13Kwwy+orzvxHaT6TPBAh32ksm6Nv7vtXnYqgviR6
GHrN+6zqNK1WQyx2t4R5h4Djo1daiK0fLAt7dq80tdt3ZrGXxKp+8OCK3LTXby02w3aNKij
aGHX8a86nJLU7KlN2udBe2qSQsGAIPXPeqGly/vJLOYHcn3T6irCatbzJkMhBHTdWReXQt7
lLyLlVOWUHnFdlGs4S02OarT5onRrGAeCPwqQDjnpVK1mN5brdb/LhY5VRwT9ae/wBpVDL9
oUIOmRz9K9NV0zg9kW8kGmkZO4jisuTULiMBvNjf0QjBarlrerdJuMDxsOoYVammZuFtydz
hcrUWWYgk4qXKt7UwqK0MWncQ5J9qTa34U4DA4pcnGaFcQwBc1IAATimhs9sUo3SHPTFNsu
I8AHrTlKnPGKbjB560p5QqTistXsWNJJ6HAphA6A0mcHrQ2OtUkNB04pjHHI5NGcDPamZIO
4HirtZA2RFpNicdj/M0U8yvsTC9j/M0VyHrR2PPm8O6nfnMkCQHH8b5roNA8Lppk63c8/n3
GMAAYC1uJIocADsKtBgTg1rDCwjscFbG1at76Eqk5xkYqYZxgdD1qsu3Oc1ZicFcda3cLbH
Lz9yQDC4pUO7jNKGDdBRkAZA59qixDdxhRd3zU4D+7QCueaUFCcBwKqUb6DT5RMEHvS8gkg
ZJ9aXc68YP4VIG4zioKU11IgnGcYJqM2+TweO9TDlutKcAcVlyp7o0Un0M6TSbKeQvcWcUx
6ZZeaqSeHdBMgJ0mJTnsK3AcrytNKj61PJHsV7aqvtFaO2s7dPLtbWOFfRBiub8b26vpFpd
D/llcDn2NdSQc5A5FZXiCzF54euY+6YcD6c1M0lDRFU5Ny1Zh6YCYyMcY4rM1UYQjuwI+hr
V0hwWVxyAOlS6zYkR5C579K+ZnC8rnv059GcFphEURU84PNal9h4WxzuWsy2AgvJkPBJxg9
xV52EkRUHnFNv31I3i0oOB23hq7e68OWkhXDBSjfh0q1qGnpqNt5Mvy4O5XHVT61zvgqdo4
7rT3fdsfevsD1rtB0yK+mptTpWPmpSlSrOUXqclJZzW8fkXUCpJniYDh/rVV4Hi/dModTz8
vI/Ou3aNXVo2AII6EZrKvdH3QsLWTyu+z+E/4V8/i8pabnTPpcJnktIVvvOQubES3S7R8zD
H0rVtbF4nFnbj5yPnY9qLNGF0yLbubj7oQj9a6LTtPe3d5rhg0z9QOgFcWEwk6tX31ojpzD
MUqfuvcfYafHZLgfO55Zj1NaKgA520xcbsAYp7ZxtAya+ujanDlR8a26krsRiMcA5pPs7yE
FuFqaKEKMsM1MhBOD0rnlUeyNYxS3GJBHHgkZqwsa9VULTMru6U/nORWNmzTToJsOcmnbFP
vTRIBkMRge9R/abdZAj3CKzHCgnBNUo9wsSMFAx6dqjZSRgcCpAVPftRtHUPmk422C2pTNq
pydvNQNFtBGOM1psAoB3fnVYyQA8zR/QsKUajTsmU4JlB1wMjmud8W2yz+Hml2/NbsHH07/
zrpLmW25Mc0Zx2DCqsq2t7YS20kibJVKnJrp9pGUWpMxjBwldHmenXBWYFMEe/eupt8XAy+
FNcbBFPp1/LZzgFoH2/UdjXUWk6OASPzNfOTcqcrH0UFGpT13JrixRG3FOW4+UVatGSNPKj
sxM5+9JL/hVmOVNo3DI9qbM8aKWThu1axqs5pU9R8T6hchki8qNIzjZ6VKLHUXG2S5jRevA
zVbw/KZJ7rfz89b4C5Ne7RjeF2eRVbjJ2KlvYpFIHcmWQdGI6VeAYHmmhwOAajaUeYEH3jX
XGNkcrdyXZk4J49aa+xRwc0byEODURORg1tFX3MmxpkyMClUsQQSRTG/dDcR+FSQWrzhnnZ
ghPyqOM1M5qKsawpuY3zEjBLOCR/D3oWfIBEb/981eS2giXCRqPc9aaZNo/1n6159TGqK2O
uOGRUF0pb5mIx6ipC27kc+4pHkUscgMD3x0qtI/2cb0O6MnlfSpo4yM5Weg54blV0TkgdTQ
GzkU35WG7HX0pwAzivSucjVhKbg8+gp24BsUOflJH5UNiI1YGJMjsf5mimx8wRnAHB/maK5
T11sZSTyLLhkKtgdavR3AaQKRgn0pZbVLllLyYIA5FQmFrWYAncSeK9GFRSPEqU2tTQjjka
rMKuCQowRVWK65ww21cVjk4bGaUm0SuVkwDjgEZp/OeOKZtP3hnNIdw5FQlcQ9kI7VGPv5Y
DH61IJP71OPlPyowfWndjaEXDA8kUFiMDORTCCMqMn1qu0/lyrG2QT04p2T0EXFBwW7UhOe
age4ZR5QBy3OR0pI3l3BHK+uRUcjRSkWQWI5NPI6c0wn06UAgms2i00O24GaikjEqOjDIcE
EVIWPQ9KRevWspLSxcdHc4fTnFtdPbkEeXIyketdM0YurNkPXsTWDrUf2bxEHX5VuF3+2e9
a1tLmPfuyOBXh1VyzaZ6tJ3jdHDa7pM9tc/bI1LKDtcDt71nrvChh3r1Ge1iuoCCo5GD71w
+oaLNZzkxxsyueKwnDTQ6oVObfcz7G6fStQhvFOUVsSj+8pr0yCZJ40lhO6NxuVq8/TT5Dk
yphT2rZ0jUf7O22d2xW3b7j/3frXdg63L7rOHFU+Z8yOu+bdnoaG3H71M8weWGDBh7d/enF
wUyen1r2lJPc81roDKmdwUA+velDHNM3KT94Y+tJuG0YYZPvUSlGDFq1ZjzIF+YnpVm3HBd
uS36VUwrygbhtHWrQmQYIYcdq87EVltE7acNLlkjnPalTbnkVW+07ujVCbvB715zxSjpY3V
Fy1L5ZQ44yKgu7yC0gaaeQLGvr3+lZV3rMVovUvIeiDk1i3Pm3Z+1am42jmOL0+tdEMRpcX
stbC3mrX1+u+1drO155HDtWVb232nxDYJFvkkVvMdnYlgvrTbm83I0hBWJflSMdXbsK6Xw5
p8lnE15eAC8nwWU/8ALNey1HtH8TNXFRVkdErDGR0qtciZgfKmMfsKsAjG0VFIGGMDNZvEM
hRMCaUysYpjOSD6EA0gZI1wbbPuVNb2GY5IoUE8Pgj6VhPErsP2dzEiVZR8umrn1HFE0F0i
5NiNntW2wC/dFN3MQUYnae9YqpGbsUoNLVnnHiPSbuS4j1S3hY7F/eKOciobGUXEStHwD1H
cH0NeikDcyHoe1czf+FY3umutLuTZyk5ZDyrV7H1SMoJx1MIYjllZ7FK3lnVduDtqU+YVZp
AQAM046fr9rGM20U/HVGxR/Zmt30yxzrHa2/8AGd2WI9K5oYSXNsdn1mKje5e8OQtFZyTSj
mZ9w+lboZcnNMjhSKFIY1wqDaPentwAMGvdpLljY8ao+aVxMFmxjApVjQOSQc+pqIzJESXc
D2603zLqcbobZ2T+83y/pVOpGL1JUWyZ8bsDHP607aAMk/X2ql5xUgTx7GB4Oc1ZZ0bowJI
9aaqJ7MlwdxYwJZfOYfKpwB61M95GnBqovmxJgDcgqJ2jkfHp615mIlVTuj0aCjYmkutxwp
zUAzyWzz61HI0CuBu+YnAprsYpckkp0ye1ee8PVqQ5r7G3tYp8paBXA/zmjKurgDjFRR5C/
dJ9D61IqkIVOTn9K4qUrO5tJaCRPiAZ49AKkVt3NJHaMQfnO3+VBtmGfLlyR2NfUQxNOyse
ZOjK9xpPz0pOOe9M3lH2SoRnoaU8dT1rrvdXRztNOzFRVMMZPXB/maKamPJj+cdD/M0Vy3P
WjsUlvkjk2nk4HSleUyziTdgAYCnrThaRi683HYcdqsSqDEcxhsV0wkoysjy6keZakSHBGD
z3q2k23qazYhlyRJx6HrVtK9K1zzXKxoJcbj96rCtu4B4rMA54OKkV2TJ3fSs+TsX7Q0SUz
g1GRhgAarLKScmpfOXOdtTKBSmnsTBmVeGpd75BZVPvjmoDMgAFPV1bvWShZlcyJGMTnC/K
aYYzg7G4prjpjGaYHZcg5q1BrZkXRKu9R0zTlfnmmpKccjNBdWzxip1GiQuW4ApygDnPNQr
uTqQQaM4Oc/hWMom6kZniGwe808SQAGe3bePUj0rN065DxqOhJwR710vQ5OD9a5bUbVtNv/
tMKkW0xzgfwNXlYzD3XMjuw9VX5Wbauyng8VcjeOeMRygZHTNYtrc713MSQRxjvVyOQbQMn
OcgntXnxa2kdjWl0OubBUBwm4HpWVcaesibWjyuOhrooLhWG1znHepTFFICcA5qnh7e9Tdh
89tJHIQT6hpyeXCDc2q9IyfmStS21KzvYwpdYpum2Q7T+HrV+SzgZsEbT61RudDglUnAPuR
z+dbU6zi/fVzGVKM9jTWFDEMnA9cVEVCv90GsEaRe23/HpfTRg9t24frUwk1mMANch8d2Wu
h1actzB0ZR2Zrxx+cDIowM461N9nx8xkxntisRJtWVNn2hcZz8qVJ5V/OArTysO46V59Rty
9zRHRGCsX7i9s7Rf3kw3dx1NZzXd7e5W1hMUf8AfY81Iun29qTLLjPfPNQzX52kQAKo74rB
U4x1nqb2dtCIxW9gCz/vZ2/iPPNZt1cL5TXV3ISi9F7sewFOubuG0gN1cuCO3qfoKfpOmz3
s66rqsYVfvQW7dVHZjU1akaUeeTLir6IsaPpxmWPU75f3zcxR44jHuPWukEjAc8/WmArnJH
XqfWplaI/eGfavFq47ne5qqS6i+fyBtx70v2hWOAaCYT0/Km+XEfapjVl3Hyok8049qaJNz
ZBGKVYoz3oMaBcCtLyFyhuy3SlYccdaETaOpp4+9WtJTuZyaKd0g2Bxwy0zJyMnPFTXi4t3
P41ViyVBz2r7HAycoWZ49dJSuTZwTilj25LHGajz83NVbq7Fqqs2fm7AZrubsYx10NAsgDM
XG0ck9hUMJlukMjN5UBPB7sKoJcw3W9ZJhHH/AHM8ke9XluYkh2xqCoHHPauKrW5dDrp0kx
4aytHBCAn1606W8Mg2g4DdKy5ZI8nzG5PQGpLYDyzkZJ6Zrw6teTud8IJbonLNkDaGA9qgu
1CSRyR8EkAirG5UwCOaqMZZpySrMq/dAH86eFqNy95kVY3T0LgkJXg8Gg/MPmAqoxmiClkw
vQ4PNTFznBPAr6OElKOmp5couLGMqhshMtUUiqymQhuOfxqw0kZTng9vWqEzTTzx29shAbq
T0rOrNctu5rCMmye0u1lcKSd+Ola6iFU3N1NULWxjtZGctuY9c1K7DaQW6V4Cgou56V7pDL
u88s7QeOwA5NUjcOXxEpBI6twDVhlydx+8vQimbUmiAkGec1z+1cnoUlYkw0liRKoWQc4Bz
RHho1wc560gjSKOUx5BZcZPNRQfLEilgT1Jr3sHWbhqcVeF5KxN5SiNAR2P8zRUmYmjQ+YT
wen1NFauep1JaFUSc8+gqZmmMTGNAx7VmW0kuP3ygNgdDWlHJ2UEfSulNLU8l3ZmqtxHI7S
REE+1WY5Fx8zEfhWojYJytWRJCcBkBz7Cu5YvyOV4a5ktKCNoYfgaeJtygBuR2NaIt7fORC
m36VFcWNmyhxHtz1INWsTF9CZUH0Kykknd09qWNlZvlHHvWfdeTbSYTzV9+opou1YA53Z9D
XRFc6ujlb5dDTIG4/Nk0q7xVRbpQgG7J78UC6I6HPtUSpsLovh227iB+dISSeTVYXeFO8qK
Q3SPyGUfjUJWNFqXckEANkUGUhc9DVFb1TkhuB1zTWuo8DdIME9hU3WxpZl9LgA4LZp7Shl
yKoRfO2YY2k/CnSTNAwWSCQFj6VD5W7BaRa35GCajlVLiCSCVfMRuoPembgcc9e1JkCplG+
g4za1RgGC40okbjLb5+Vh29jWla3cUsY+YZPUVcZRKrBlBBGCD3rFutOmhczWJJHVkP9K8f
EYO+sT06OJurM1RIY2yj4OatxXT4G4qT9a5eHVRv2XO6FxxtcYrQWdXQFJAT+lefadPQ7U4
yN/zBKoOB780hQZGCxPpmspJQuFDc1Mblwh5wexo50/iGo9jQBVAN3AFI1xbxkE8isV7iQo
AzH60GVWHJzU+1S2RfK+prvq9qgwkOT9Kpvqs8wIULGPQVmyTwg7RyfrUT3CqQCwAqHVfYa
hFF2R3fLM28/yqhfXFvaW4klfnsPX2qtLrKs5s9Og+03BHIHRfxq9pvh6eSZbzViJZRysfV
VrmnVVN80zRy0sinpekTalcDU79cRqcwwt/D7kV1HlktkDPrVny2JGBjAxR5LHkdB1rxcTX
eIduUuFokOx8420pVweKkOI8NIwXPqetMkuYkYKrByegHWuSMJPRRL9oJtJ4709Y3IIqM3D
L8xiI9u9Sw3CvyvHqD1FdVPC1Jboh1UOWN1bANSBTkZNAbLZ5p+4d+B6muyODbMpVSQDIxQ
qkLk9ahM8YmCblDHnBPOPWqV7renWNxb29zcrHJccIDXdQw0oPUycr7Fu+IFs2e47VQThRk
4xSatqtlZW6m6lwX4CLy35Vyl342t4pBFa2zEuSqyudor3cPUjHRs46tKU9kdkrDPIGfSmM
o/iAPauP03xE819DD532kyttJUcD3HtXXB96Z9DjrXoRkpK5xum4aEM1tDLEyFAMjqBzVWG
K5hUxiZNvQDbzVuWRY42dvugc1DFA1ztllOyM/wAOeTWFfkS943pcz0RWa3jLkEl5D3Parc
BCjaTkjjNK6RRArGoAPHBqNRjp0r5vFVVJ2itD1qUGldslLFmJ7U+PCHqSKSMfwnGKseWqq
OBXGl1NJdiG7TfBwMk1nXl41tagj75+Vc881sMC0eB3OOKhFpatdFpY0LxjIz2r06GM9lGz
ZyVKKk7j9OsgkCyTOJZnXLMf5Urssc+1QMgY4pxnRYslgjevQGqUU2bti2CPetHWlON2Cg0
tC4Y5ZApJAUUhULLgqCKc8odPlPBqAMd2Sc/WuSpUurI2imiQxZJx3qohWPcDnINPedYiZH
faorKuNUt7jMUUoAzyAeTWNGk+Y1euhZnu2m/c2xBY9cdqFV5R5aA7l6mmQIyr5pKLEfQda
sw3tsqKFznOAK9anFx0RnNJFxYkSGJV2gbe49zRUvmO8UbIgA29/qaK15ZGyaOfjuF37QjE
47CtOFhjftYD3Fc1HPcRtk3H5VaS8uVG/wC0Z9jX0MqCsfLqs+x0YcnlTxWYmqs2vPprKBt
A2HP3j6VAmpg4HlPn1A4rO1uGaOX7ah2ybBsI7MK5JRaOqDUtzqn1CGCdLeSRVkcnaCcbuO
lS+cJE2+p6E15NrniQ3lrHcB0ivbI7mgkOCQe6+tdfoHiWC40izl1K4SC6ZMlZOC49R61le
2pcom7c6b5ykJctG3oehqlBpLxufMdQB0281rRTF03htysMioJdVt4y0bqdw9K7IV52tE4p
06d7srtYSHISdefUVcgsLUYEiZOOSTVRNYtA4JV8H/ZqydWsiOBIf+A1TnWCPsrlxLSzRwR
Ev41a8qDGBEpB9qyf7Wg7W8hxUqazHjiBgfrWMqNV6s09pBOxcMNuhH+jxj/gNSAADhFwe2
0VmjVt2S9uMf71Sw3xuMmCJmHvxXHOnUi7s2jKMtEV9Uvbq2kEaRsqHoUXOfbiskSXkkhby
LmRuo3DgV00V0j7i4CMONjY60lxdxooV32k9NvNb05uK0RlOHdmRDbaiw3kJFn/AJ6HmpTa
3ufmnhP0zUzXsfTy5JCPwpovoyD+6cfjmiUq7d0hJU11EFpKF5nTJ7dqcIJ+jPG2O+TSfaG
OP3DEjkjpSfaskkW0mfTd1qOau1axdqfcrX2lJeri4ijbHRwcEVjTeHdTt/8Ajwu0kQ/wuc
Ef410xnZl4Qr7ZpTcxoBuDZ9hXPNV3vA1i4R2kcVJNr9hlbjTpJP8Aaj+YUx/ENxGoEllKh
HYqc12R1DaSY7WVvcEClt76G6kMLwnIHJIBFc86TirzibRnf4ZHESeIZTtH2WUenympRf6n
JHuisJip7lcCu6KKAGES49do4phYFHjm+dGGMDjFcTqwvaxuud9TjI7LWJ4xI0CQq3Tc9a1
t4TWVVfUbx5M/wR8L+Jq9HZpEgSO4fZ6EZxVoPOo2rPuA6blqpVYWtEmKkr8xPZabp+nQlL
a3SIeoHP51dRwDnnFZouLg3S27Lu43FwMACszX/ECaFarNPMpLHAQDoPU+1c6pwk7vUtcyO
oMo7D8hUUkjEfKMeuK4q08bQTTpGJBKrD5njBwnua4Dx94/1qLXWsNPupLW3jX5fL6yH1+l
VTwym3Ybutz1a9uzDqDPIFYYGzccAVVW8MlyBBtJ671PSvn671zXrm38/Urm7kj4xuOMmqN
p4n1CyulkgupbeYfwFjgj8a3jgXa6kPmsfS7SXDzgSL/wPOBUaG9SZxBKcZz0+9+NcV4M8c
3Grt9j1ONI5uiSL91vbFehrAnLkbvYHFc04OlKw+ZMsRXsRQi4l8h1Hzb+PyrLvvGWhacr+
beGUp1CLmsaXTorq5mvb/UHfafliZgAntVldO0dtM86WCBZHViBkHdgdvWuqDTV7ha5xl74
tfVfETarpN49jDAoTfKuQw+lQaldjWdupajcXMksR/dSRRnb+HFY9tPplkstvIu+RnYkMD8
nPHHpXRw6sX0hZrnVY9kfyrEpAz+HWuCvWnGV4M66cItHOTaj4mW7jkF0Z3DbleRfmIPao5
o9Qa/trfU3S4eUeYBC2THk9DWjLJDqF613d3rWKDhIgPmcetXdH0nRra7kkgvpIpgu8PL0P
NOVeMYXa1Bwd7dDtPDl9Gxa2uoI4rmBeJioXctdJGVdA8bKynupyDXl090Y7uVruR5pCQqO
flQDOcmuy8GlJLCaFrpXuBIWIIwCD/dHpXp4TGuUEpdDgr4Z3ujbnQyIUHB9+lVZBdJGHk1
B0IGeEG0Ctj7AZCWafHYBRUcmi2Z2tM7OR2ycVVbHU7dzKFNxMfTp57q5ljclo1wVcrtLVt
CHYcbRjsTUiQwx/LBF074oYTlxhDj3rx6k1N3tZHYpWQ1EVSSwpzGJV3GQfSo5njQfNKufa
uN1rV5bi8fTLCTysD95Kf4R7VK5WtSoptm/qPiPTtMjLS3KIAPqf0rnpPH2gRAN5887Sn7y
RH+tZI0ezjVjIy3LMMhnG4/jXKX9rp6XyW0mYRvBOxiOvf2pUalKUnFK7NnTaV2dJc6+3iO
58qAvBaRt8uDhmPvWnZatcWUvmTyyXSIMMJBtKj1B7150mrhLwos7GdJvKDgdV7GukniuLr
SDcjWGkmtRuNtIu0+5z3rapGakrPTsVFJLU9G0fV01axNzBBJHFuIRnGN49atrcxMrHPI7A
1zPgPUm1PQpISGCW7mPfjG6q15qK6J4u8uUk27gZH171Th77TMTqpNskbySnZEi5L+lc3Nq
+kCaS1QMssmVWYJxn1OKt+KLgN4XlaOXy1JBB9RXIxXVpBoklzI27yvmJPH4CtlJwWiHG0h
ml+Jrqyubi1vWlmiQnrnOPUZrpNL1q11FftFlJ5piOSnRse4rzO41a41GRzbxRSSBeFkb5g
PwqPRtaudP1632wxRtIwSQxtkY/wBqunD1ZX95FyjpY+g7W6SSyhkMfLKT+poqOyETafAyT
BwVzlMEdT3ort9oVyIyIr2wHBiz0/hq0Liz+8sQbB6bazopkU4a1A/Cn3d7ELSXYpRih5Ar
6B0mfKe0T3NKO8tVDfLtB6YFVLy4tbmBoyX56cdK53w9qFusraVfTfvMb4pHPDA9K17TVdD
vopAkyI0RKsGOOnesEobSNXzWvE4DxJpqmZpioV8/fIwCah0aOOPV7P8AteUv9mIVkJyu0/
dx7V6dc6Na3Vv/AASxn+9yDXIeJfDyS2Sy2isk1odwVRyVHarlQpuN4slVp3Smtz0eJVXKI
cLxtx2qKezjuIyMbW7tisDw/qt5faahUAyR8MfpVua4vsN57Mg9hxU0cPJ+8nYzq1Yp2sWx
Z2caAy3B+XvnAp629hLHmK6+YdgwNcdPK2q6fdWo3283O3J5yOh+lZvh7VvNt0tbzatxEDz
nBcCuhqX8xk+Vq7iehPY4w8d0pXvuFR7A7eXDOskp6BBkD61y0Gt21zqE1lbSPKIxlnU5XP
pXV6EBH9omdBuYDBHasK8pwg530RVKMZStY1LWwigQGciVyOT2Bq8vlgAIiqB0AFVkYNyeh
PSrAwCAK8OdWVR3bPShCMVoh5EDDEsat7kDisXU7drJVkiYvHI3APOKsandtaaXcXip5hiQ
sFB61yTeM9O1a2s1jlNq4bJEo/iHbNdWGnKMia0OaJqtcOHG4lR9KZHctNfpbLJ5eV3lj6e
wqwdQ2wGSYRMijJc8AfjVC/ntvIW5MkUDrzFJkcn0r2alT3dDy6VK8upvpZwNEWaeZm67h2
/CoriOezjEpmWWMH5gVwQKsafu+yRyTZDFc81k6/fm6k/s2Cby8czEenpmvHo1pzq8p6dSE
YwvYulrdjxJkHuKRwu3KyKwHbNY8UqxRkFyoAzzVa4v28pmgPPqVr1ubl05jzFFy6G3slJ4
YKD37VXiGyUpaq5kY5YIfl/Oo4reOa1Qm6dZnTPB6H6Vjp4ttrG5+zLESkR2M3v3NePXx8H
eK1Z6VDCNK7Z0Vw93byo0rSICcAqcrTxqEu7DujEDsuM1E91bXUHkmYIsoDAmoJrUKNgvYu
nDYrHD1sPV0mtR1aVaL91ll55JRn7SFUdQoxTI59Ou1NvFfiSVfvKH5rltbmkgtbmzMhDmI
ktEcgDHX/61eeeHrzUbdhIqEJF85nIPzfWuicaENohCFWXxM9sW4tdPiIvLlY0HKsz8tXju
s+K5Z9QukmtpbhZyRHIrdVB6c1c8R3U8mim5jleTUUbeWHOQe2PpXNadc393dJ9tt/JAjKR
E4HPrmvLlKE7uK0PRpwaXvMv2evHTS9xaWEhwuDG7YVx649q6fTFsdS1S01q7t0uI2h8ryS
vIP1qnqInktbV7hbVY4ECkKpBcd+elY+n6zeafBPE0SJbSTeasYyWA7Y9qmCauomk0j0rUr
/w7bafMt/o6CGFc/MAcen414p4z16w1y9VtL04WcAwqHABfHer/AIju9WufDa3Eqvs8zLDH
VT05rl7CxfUr23t4uZZT8ozjn0rtw1BU43vqYSepq+FJLqPUIxFJtZXAA9PevpEXJjsI5Z2
w4jBzjGTXnvgr4czWF9HfantJC7winOc+v0r0HXr1NP0eS5kjUhBtTcPu15uMqfvfdRcVc5
HX7eGBbfUt6Rzt87QZJZh2yO1c7aLqupzSGzlDheXJUbY89hV7+0jcyODdoImBEj7c8+lbO
l2Ol6FpxiivnEV0RhmPOT3+mayU5JbHRCCvqctE0thflLi3gt5unmhQwkHuKi1LU9PEDSBY
Y5hwSsIGD61X1C5uU1B0DmSFiwSUfdYDqfzrMu1dtNiZrWT7RkFlkH+tXPUH0ohDmjeS1Nr
JbHQ6ZfWkdvJNGiSyIDuebGT7DNVVvF1AkFZGjB6rjINZzSQ6jp0kMCIvOZGHHl+gpXs9MS
wXydSEVzxlNpG78a540YKTbLtoVn1C6GofYpCXlc4Ds3QduK7PwmwsfEtjL9pM63Q8l1P8J
6/0rz+5sL2eaK9Z28sHZHKnzGul8Lafqd14gt5Zbl5Et5AxKjA//XXVKEYxujGT0aZ78s8U
KZkGAO/86ljmilJAIYgZ6+teX+NPEptYLOCGba5nUOoPJHemW3iHUbiFru0UQBTtw55PpxW
Cw91exz9Lnq++OPGcA+lQzMShVQct0PpXnsfjG789FLxSMoxIjjaxPtVbWPiLfaXbSE2DNK
wxGFGcZq1R1s0Jana31nDHC8xYjaCxz6Yrgre5tzbyXLRmRpskE849Kv8AhPXb7xB4Vle93
STOXQsOxx0rl9EuPLN3HdsySxyGPBP3QO+K5sXTbjddDpoTs7Mnv9cFoIraZFiV1++x6H61
wWtXbaxqbxRTqvloTvU9a7bWJrKXS5lSFXiQZLNySa8midlluRFIY0wTgmry+jH3pLdHRWl
0N20ubPTdWRry2m2yKGjbg8jvXYSa5oN9YNIt6WlKkFJCM5/DrXnWoGMW9srTFnRB87np7U
xtJu5ZIpbEGXfg/KOhrvnho1ZJttHNzu1jtfBviPULDU4raBy8E0gzEenJwTivRfGlkl7YC
7jHzwMCSo6j0/SvN/C+nW/h2/a/vp1nuVjJWEAkg1tTeJZtQRUubx4nkyPJiO0D61M7c2i2
I5XI67Usaj4H82DkIgOO/Fed6hO95pQiJG2NwzKeARVuy1vV7C5JtTLNbSKVMDtkEe1Yc9l
eBJZIpHhmnyZI36EH09MUpRSaaeppDTQ3NJtrd4Y2jgiaOPkhwIyx9Ce4rP1XRpdUv1i0i0
ihuGPzQxNnj1zVi3ltrHSobWeWOWMd1OWU+4q5DqkUWrQXOmSebKn8WzbHjHIJ9amMpRep0
z5WlY9Z8JWj6L4S0+wnA81EJbHOCSaKl8Pai19oFtcC3i+bd1P+0aK6k5kWRkxXMFyojJKM
R1oksg4xvLDnPFRrZJBGHnnEYA6mmW97FJIyWl8sxXkivrOdR0jI+R5HL4onM6zoEgQqrt5
8OZI2HG5PQe4rim32yTWcpH7/ADJFJ3Y+ma9guZlubZkkUrIoyrjsf/r1xN3o6TamY5o5IT
KvyMBlUb1HoK5XSnN3sbxqwStcveEb+6isxs+0GMLjEjZG72rpjqUm/wCeNWDjk47VyfhS9
mspZtF1HmeFyUY/xg11xaE4xGMV6NCEFG1jzsRKfNzJ+hhaPeHStcmtpAFimOQPX0xXUy3k
MmN8RYZya5fX7YGxju4F3SwNyB1wa1dGuor6CIykhNnzFT1P1rklFQlJI6FJzUX95zuumWx
vDNDCWP30dTyFJ6e/0rkZktpdR8/cbWS4U4lPCg+gHvXr2p6NDf2R+x/JOmSM8ivMtV065t
YglxCIMNjcykqD6rXLbn2Or4VZlrwfH51zfSOyjy2ERC9CR3xXf2lxNaAsqGRW6rjkj2rh/
CdtJpF9dyXEsdylwFYN0JH96vQojJqCSC3aO2SLgMRksa6HWj7H2c1oc/spurzxe5btdThe
URmN03dN/r6Vp+YSjZ4IHaudtZmg1RRexLGyDDLnPXoRXS+WhCyx85HBFeDV5YT93Y9GF2r
Pc5l7ua5WRZ5D5YONoGM/WvJvEBgXWb5rR/IjYBSmMbG9celdPrXjO7t9Ru7AaZEksRI8zB
B9j715jqGrTXWpSTCTDkqpdh7966ZVE1aK1LpUpKXvPQ05vEGr3VhBpzXBMcanPbd9amSd9
XlhEkkrRQLjZngH1rJuG1DUJUt4tPWZ0XmWJshqlsbjyJri6t7eYBFAeMnGw9yaycpSVmzr
jSSlojov+Ex1+xh+xLqbmKM4Uk5OPStu28Y2t8qnWbIgLhRNFnJ+o9K8zvtdt5k8z+yiHZs
blfj61q6fDJqGjmSOJ423EOwb7w9KUYyp+8mROMZaM9a0XWtG1Oa7isPMVYSCzv3+ldDJKH
TEQjZCMYIHNfPDQi1dZrRZoQx+YxOTux6123hjxkt1frpzWNwJAuQ4k3YA7nNc86bk+dSFG
EbbHda3qUekaUJ3QeYxCKQPue9cJa65q1zZXMsWkW8loWIMjx8+xzWjrerzXyGyODauxwOP
MYj+VZa3sCWYtXhkAUAKV4B+vvXF7NLZXOiFtmdHoGurPYrFfqiKPlG4/dPpmlk1RL1Ghsm
8tUwWlfjHPRfWuJOow2jSTXEZ8hPmYjpn6UaX4q0+OVrvzHhDgKd0W7jPWtaNGVOftHEyqr
mfKma2q6zp9qh0xwJpJG3hgCxLemaxBqFxMVeRxnGx4kUAMAc8/StaGKO+vjqdhaJfPncJY
mAUfge9VrrRVaeW4a9XT5WJaWJx0Hcg/wBK6ajlJ81rXHTcYrlvexWN/capplxBaaaN0Cnz
ZS2AB9a5m3jkklXzc5UcDf8Ae9xXc6VJZ6XYSxW4muIJxvG5ceYSOR9K5SeD7NcsyYt8vuC
j5guexrpoUKaVovVmUqsk7stfaBsWN7B5HPygPMSv5VVu7q7sCY7ZVnu3H7xmHES+gq7c3s
lnp0lzcGE4X5GA5zXEPd3DSyl5GLPkkg5P6Vsocr2J5ubVi3F7qN8htTeTCItgru+U4pdPO
o2mopcaexEkPRgu7B+lW9PsJ4xBKyMEJzzV+TSNWWKaW1jcMzhsL3WspVLOxSPU9B+JsLww
W2r20kUoKq86AbPTp2qD4grrQLyC6nn0qTa0Xl/cOfU15MYr2x1c2t/KU6Fjjj1r6R0iez1
rwjbR3kKyxtAoZD1X3Fcdblhq+o72eh5NZ2crPDa21xGxaMNLubIzV+wshPq8WnNfSpBMSh
w2drdcDNem6JbeEJbaW3sLWLfGxEikDepqtqMOh2l7DDaxQWl9Nny2Ke3864pThzct9TdTl
bY8x1+zltbo6N5jCGJ9wYJzyOgpNJdbSCZLyRriJ0KJvPKf/Xq3q1neL4gIvm3G4QtGHfDs
B7DpVW2MMU6TTW+6MjAQjp+NTUm0rHRT94qWth5DNcWGCsp5ikOC2Ks3ltdXx8mSOK1hyAS
2Nw+mKsnWILa5W1ljQW7HKgjditK604NAk/nJGQN6HZ8p+vtXJ7Rw36mqjJbnGIXh1EW5u4
RHGxSJckYPr9a9HL2nh/RIre1uo47+4G55Gbc2ccmuWtYtMhspNU1IIQ7thABywPGPase61
CC9le8nJjCElEUdfavS5HNI5ptM2tW1HTtR0yYs6tNCwZT/AHm9zWBZ69lWSEywBcDK/MAf
UVgX0zuHdITB5vYDk/hUmi6hFaNLEsCPK3yxucjd/ga7ZR5Ye6RTim7M7G/8QXMBtzcPb3K
FgryMm1yMVUXxF9pVoDgqOeBkH2FclJdape33kOhcRHlCNzfp1rPhj1KJpYoHaAhssXypx6
YqnCLtcuSS0R6loeoXmiO5hlVLF1Z8k8Kcd/euQ8/VJtXN4lyfLuZQGYjjk0zwxaaxrN3JF
DveNV3y7WPyj0INS6tYXFvcS2tizoIpsgYzk+x9qzlGOsQjod3JBbWmm77iE3MBQsdueMVx
fiLTNDjit9Vt2aaKXrHGcYPoa1bSHxE2mi2aVJH3B1nVsso7gj+lWrrw1fPpksUDx3SSfvC
2NrA+leZQpSpT957m8vfWhwZndndfLDIzAqrc8elattNdPMMyOkI4McXyrV2x01bfW7OO8g
jjgZwGLDcT/jXc+MdP0+z02zFjbxRmSfaSFx2716FSeyRhys4eSdmhdLZhahWG592Xx9a1N
H8PPdLJqskX+jICSWJzIKsNdQ2yRST2dpg4Ib7u72/OunttfsrrQri4uIo7SGBvKIU5U/Ss
VO2yJkpIypoo9PtYJJ7gQLdHIIjzsX0B7Vi3kehapeMLa/lU4wyNn5j7Ual4ltpbJLAWkss
HmBlZyM4/wrNe5t4Lky2MZVtvHXI/OkqXU053axBLYabFdCGNbyKVTn53Xn8K3tKsYdSQNc
SPGkbE5wMtj6cVgNHbHTpbq5uHe5JyY9uOPrTILl9QmTSodQ+w2O0yM33Wc+ma6lTdiJavQ
+hfDNpbxeG7RI5Mrg43fMfvHvRVLwZEln4PsYLV1uYgpxIW6/MaKLo6kjz/AFrXpYz/AKUj
hWHyZ71maNq91Z64gDRT/aOGVjyoqIx290fNuJ2uE+6iscZPrThollFD8k+Zc5JRwxH4V6r
nFNM8B0panqMEtjcdRsHv3qQ2EWcI4dfQ9q5i1vba0skRJYyiL3Pzfj7+1Taf4t05ftEl9v
tFjYKnmAgye4Fd8sVCmtzi+quXQk1zRTbyrqMa7GHyuR1Hoan0+4FzZiU5DIdjr6N/9etnR
9asNdjuisTC2hIjLzDAYmuIubhdC8ZNBFi6tHG503cEdiD6iuOOLam5R6nQ8KpxSe53LaXC
1u7yyNgod6gZBGK8nsbyfSNTupFnk/s+Kb5AxGCCemO1a3irxVaXe3+xtRu7a+GFEDfKh78
1xEmualqymGYW6yo+DtXHme5x1rjdWrZtvr+B0U6UdrHoN54tuNWiktI/+JZCGH7wON7Cma
bq1pBJML+6aeA42uPmCn3rnYNMkurYTLeCOccCJovkH41YuvDrG1iuoiJvLx5pT5X6c/UVw
vEyp1OZSOyWGjOHKza1fWNGNkyWjFXUZjkRcAf7NP0LXdUjijhnEJUnK/NjP1NeZ38VxDkR
XBNpIcKG5P8A9an3OpSR6SLaKdnjVgQQMFf8a3qznVtJGFKlGKcWe0Xes2qzwx3VrMtymSM
dCPr3q7ZeJ4SySASxxn5cSYx+leT2N/PqkdtNqBmW4hGI3VSY2X396lS8tlmmeO5KRyOBwC
SfYdhWavL3JFSpRWp0fxDtr3Ul+3QSxqkKkkIMbvqa8da8iZ2iuIzEwHTGdxr0+8u/7Qv4t
G+zFVnUs5aX5lAHFeZ67p5guWZSxMT7SDzx+Femqaik0YU2+azO50jWbFba3gski37AGjSM
7gT3Y9qq6lDYo9w8rfbCW2zLBJjaccH3IrNs9H1pLfyLQ7Y7jEu8tghV7E9xTbjUbaweeG1
t0lkP+tf+EN/siuVxV9Dr1j1Kd7ptjEGe3uTiIf6hwck1oafrT6fBC0cEeJPvxt0+tcve6t
evLuI3bjwDziqlxfXF0VWZ1RhxyMDFWqfNoxPa6OudLue5nksbb9wTmRS+An0NP04arp13/
amm+TOYsq6Btxx3ziqWifap7IwxbpFUYbceCP61afTrm2d57KGS0nHXyG4I9fc1z25ZNFJW
Vwk8Tat9raRLG22D5vK2Hj1xW1p+srrNuEgaNJP+WkMg5HuDVHTvD2q6hbTXV3cmOMR/KXA
yxrkfsr2V3JI8siOhKhkJB696dGpBtpLYhxtqzo/GcklvpUMOAhZ+f9qse1WJrOAmYt8uSo
yao3xuJ8LNdPcorZUMcla7Lwhp9zp0X9svB5ttHEwBYA4NdNSbjG6IskZPh/Vrux1oJb3DR
QysFJPC4/2hXskn9ltp/mX9rbyPEuVkcfePavO73SLbxFOCTHY37fPHKg2o/fBrpYYL8aL9
m17yQIV+WZDnp0rjqp1bczFZJ3RDf3F1qcqvZ3FvGqoE8ryyu3HoelZw0rUHlDvLbqm7DSy
HIFYlrqmo2eovbPau0Ur/ALsyjBYHpirvifVHSSPS4WURgB5QG5DDnFTGk0rwY3JvcveLbB
LfQbS3JgnF621JYgVHvWJFa2ukwBYIkfAwzqATn3rOgi1i7gkma7mltLcmRFzkL9KqYcXO5
5mbzfvsQQv1JrrpqUY2k7sz5b7G8k0d45YtgJggD17Vf/t25FwijbFMV2ZA4x61hW0c9uFk
jChJTtVlPyn8a3r/AEiOC2hlinWfI+d1Bzu9AfauapZvVm0ab7FK+zf2KQSqJJIzlZgOcg5
5PcV3WieII5NMMrWwFxbDa8YbYOO/0rzqdbtyymORYIx90Kfmqa1na4SSKOGWGR0MY+bgE9
CT2FbOnGpHzE9Ga7Os2pSTC5ezkdyyvG2M/Wlmvbqa8+03Wo+fNFxGzt+WKh0tRqklzYxBb
me1QFpweZB3+uK1rqwsb8Wy2Vq1uYFxK7KQM+tZvkTs7XLTb6mL9rF3qNnqSXEhv5mKurKW
PHQKPSuk/sme7jVtYnmg2g4it0Jz9T2qG8mh07RIdXtSpuoMMm7jaM4496p6XqfiDUcrb30
i3Nwd5EY4Ue9cklD4pG0b/ZKOp6XpEiq2mXcy3K9El5WQ/XtWjHql7NYw2yW5YxjaSxwFP1
9KtavpumrZNcajfyTXUcZxPEoUKfoOvNcVDPP51xLamSUhQvznAHHJrCdOFaKfY1g6i0kbz
6dBDIVllKwS/MEY8M3cj2qtcwwyA+UVeRR91BwKj1t0lt7UCTEiwrgKehxzVC1u2XZGgKuW
GSoyCK6oxW9zKSSYtxpt5hL2Vd0Kcbl/h/Csu4htlBeHcqy8EL0JruBpOq3GneY8BSOR9oK
jGR715/qz32jXM+m31oQRISHPGR7V0QqRlpFiaaVz0PwHY6fFDcFXP2xTgytgKOOmTVHxtF
NDbHVI72JmjGwhcHP1rDtZWXRWfTbmcwXCgXCgcwkd6pHT77VoJoopJZY1OzZjG4f3veuKG
Gaquq5fI1UvdsWfCWqXujal58T489d0g3cOvpW7qWswXMs4T91cK+fIwRvB9D61jw2dlZQx
fZopftkQ2SIei/Wr1ndP9vjOxJmByVbp9K6WoSldGTlJaIk09rezummvpD/1yZjnP4VZl1G
7S88/T38qPpsVjg/UVx13dNJrEt9OmH3HEfOAKjsrOXUrgkzywh5AoCk8D61UqcV70gvLdM
3tW1G4iaDUBqSu0LYEQj5U+vvWv4XaLWINQTxFqRR58PbvMTww7j2rntV8IXulXXmSTq0Lf
KJQ24EH2rW0kX83hkFrRZ9kxjhG0gkeufSmqcJq6ZTk1ubUnhbTfJjjHiCG5KyZ8tzhcfWo
9Vh0+CJLDTWeRlBaSWP7ufYVkJeXHMFxaGJ4uCo5Umqs2sPbHYEDyngf7IrmlS5WkmCba1J
FhRLV5WiIlY4QEcmnQuLS7ge+ChsHg/pSPrcd1bR2zfLcKwJYVlanOLq7kZj8rcKSeldKi2
ib32GXMlxO80VxMFRgWU+/pUUGrXM8MdlIsSEfKC0YJP41Q1PzNsFrAd5Yghs9T6V1ul+E5
AHXWZ/JdVV0MZHeqnONON2bpc7XKe7eEraXT/COnW5liB8vdheByTRTvDdqI/DFgsbtKoj+
85GTyaK5fbROjlZ4zciK4ihV2jSKEY8yqt1Clna/2jp1wbrZ94x9D9cU8WTx3JtXKOCPuis
+8h1ewuC+l2qwRgfPGvO76ivWnQcUnE8j2i1uQ3F1dmcT3yNAzkeUMYA96uw67fR3uye3E0
DrjKjzOfXnvUwsNa1bSWW4SID7/wC9+8D6D0qqbK6s7y2EGnu7wx75PLXgD1+tYum7ai9qu
hFdX6wK0JupkRjvMauQCfpVWPU42aGOZNjAZjkBPPufQ1nX0d5PO015btmUmQEKeB6VatEj
EiYiLDA+8KcY2QnMuXmbxrddgku7hCvlSD5gc8MP/r1Yk0DVbGNNSSKNBH95Yzkg/TvWvaS
N9km22qLcDJMhHOB6GpdR1ae90Iy2ckiXKKEYDP3e+K4pVJupypaHQoR5eZso2ep6fNbyXU
1xLDI5wylsLj2rWsddtZw+nwQzz24b7zAgkY7GsGyGny2qrJ9ohI+7sAYH1ya63T3tXtRBb
R3LsBgYHDVx4qUYztY3i21c4y+SLSo5IvLDmUl9rn7ua5SK7i+07HRdh+UuW5A9AK9B8TQ3
BKme1iVkj+VQwBI96861CygjmSa1lVpG/wCWa9UP1r0cPJSijkacXqdno1zdzzR6ZBdpbwn
J3sPmI9ARVu9fW9IEVml5azRvny7gAMT7H0rndIulGmxpJbMXDttnII2nHQU97qTyltzC0I
DYBbo7dScnpTdJORrdqFzd0a6zrE3nXaSTEAM3Q/gKq+JNEmlu57qGNpEbBBXBrMvXWJnuP
JLyEDa6Pim6TrN61yiGQkZ+6Otd0XaPI9jklrqVI59QttNIbUH+zFsrzyPWs+8eN5GjKYV8
bWY9eK7e90yPUr11VRDBgBto5JPoKnk8BaTFbxtqU8p3jKKp5Hv0rmlWhCVtyoqT3PMUVY9
rLIVXowPVTQESSQDheeGY5zXW6j4Y06zKx2lyJZs52nnI9zWTJpPlXSmWMbfQA81amn7yKc
nH3STTro2+F3vnplRxV4aoYZzarcSSlx83YAVAsKQzKUQg5HHIpuom1k1CAyIxZThhFw7D1
9Kza5tLDTdjodQ1nUZLG1s9K2tsGd5OBn8etcnPNezah5k8arIpGV6KfWrF1pPiK6YStbZg
UZjxxtH09a0bvTbyKxtLu7cGOVcdc4x6+hqYUVTWi3G5NrUwbjdJKZLUZI5bbyBXV+DNdME
n9izobq2uSR1+ZSevFZ9rb6fZk3Fu5a5kBAx0A9cVY0vS7IamJJZPmmXbI6nDIfWrfYzvfQ
6G6VYLzy7fdNHbSZDE5A9uKk1m/lTRI3RmKtMC4zkKKSHw1qelaoJLe082xdCFkhJbzOP4h
WpaeHpZk82/s5UXOVQtwfrW65JQszFpxdxbaa11XS4rm4BZrcjY4HI+leaaqzv9ouyzzNJM
0ZyM49DXp0WrafbytbbVhRDj5Vyp/GsXxX4Z+225v9LJWR/3jwL0ceorip0Z0W1LZmzqKaO
L0vVr7S7GzuoIJZoYpGWZQMAqRjBrZF9c61CU0uzkNnHkuDHhlz29xXOWLjTZJJHmuo2Q48
gDPzehBrStLjUtTubg2V3LbJHGZmGfLYj+7xW1V2V0XCN9jfgNza6WiXCmGDO1Y5ABtpYL/
UbfZbu8TWbMZDGn8J7Ee1Y9teS3umpfXd8sxgbDIwLHFQQwyaha3N3ZXjQLGd2JRhQPT8ax
jyy1Zo1UWiOqeeS4cz/bW2gYMK9FH0rn723S3lmu9NvHRHHzwsflP9aki1CWLRPtUbxQTr3
yHL1xn2qae/LTOxMjjeeBnP6VpTWrFODsj2z4dW2mDRrjWJJkN8y7TFuxsUfzrp7u8svsyz
TXEZt3fY4XouR3ryvwo/2WY28EcN08/wAublgCnuMGu2nsg3hpQ0DzL5h3NEfzrnr0U3zBG
LWhizWyaqdU0oXqLHAwIaP+JTzxT9FguNG0K7njzMJn2KxI3BR9K5iWa70/UHm06MxmQlcS
EfMvuKu2mrXFkhS70yRy53KFn+Qn6VjOlKStHY2i+Xc3ptA1TV/Dk98w2RFcpGv8dc9DpU0
VtGtkryO5+c7c896TUPFviGeQWaTiOGYbRb24wEX61Zl1wLpi2elvJHtT55M/Mx7isYUKkF
ytGiqXepFqtv8AZrxIPL3gIAyqeRx61hXF/JYXMdzZK8LwEYRx9+o7e8linw5DSOeTI2TVj
UALuGJfNRgPlWQkCvQp01a7OacnzXR02j/EsPfCLUoWjjHGByPyq14kuLPXGWKSwMsaLkTn
qM9815ZfaXNBJ5iyb1U/eU5HsK7bw032qzaWWY7iREYyx+XiuOrhYUpe0g2bxqXVmZumPd6
XeXC2scMsYO2SKc4Vx25rahvZ/t4kMaQmIb2RD8qD61m+IoG065+1cucgOgPBA6VXs7qSTR
71Lnm4ZcgoN3BPQ+nFbxSlG5LbC/1eG5maVRhpH3MU6AVXgZ21EzW8rCBRku3NZEqTMy7Qv
vVy2ARAjHKtwQK3jFJXRje7LcjQ3Fq8ssojBJQE8cnpU1jet4fil8/e7gAbSB8+e6GvX/CH
w50i30tb7VYftLspcK65UAjrivPfE+mWXlRWd/FLZTQs628naSMHI47UPlmrMcHbcq3t9dT
OZIZnSHyN5j+8v/6+avaTr0kGmW9rKvyxjaGB657mudtoZltY4CxiCHcw/vD3NV7u/ihtpY
1Ds+75dozUL3UlFFydzrtR82SBBaQ5UH5yeuPXPeua1K1lQLMSqNJ0z/OlhvNUkiinLqERR
kA8fjVmGc3ju92gDbdqeg+lJrqTqc2kFxDfq7E+UuSWB6mh7pXuiJBhFIAHtRrDvDqCqUCo
AMVRnmZpA0YDKBk5FbxvYTWuhrGON7edkILbf3YPY+1dLLFqmoi3ayid54rdWlXpnFcnHBc
XVl8pUZ5BH3vwroNK8XXdlZtp1/b+cVTYk0ZwwHvUTpKVmy6c7Hvfg6aabwZpkkrmNzGcr6
HcaKj+H4RvAOltMo3sjH5uv3jRWfJHsdfMeKPOklz58RYHH3geBUt5rFrZ2xH2gy3Ui8H0P
vWRK8UM8YW6EQ7KehpsunXd9dR2sphhMnKsB9+vTjWurM8WdN812RjV7mU/NPNnOSw7mtQa
pKieQJnRnHL7qxLrTdUs1PkxxzRx/e2nkVq6dokt/pIureWKVyPmXaQY/wA6UryC0Yq5I2o
XssQRNSIVRjLY6VJp9xaGfdfQM8mMRtEQyv8AUdq568iubJttxbEMTgnGBXQ+GNGNxKLma2
kSMfdfO0Vmk00u5TStc7CzhjeBEdRzzhhyvtT9avbfR9OR2CJcycJGqAkj3zViP7NB8005R
Ix8zYyBXMatd6Rc3U1/cv8AaJCMJGq7tijvV16kKUbdSKcJ1JeRzEmqX8VyQsXlyOSQq/dI
Psa67SJylir3Oqy21wOqYC4z/SuclurfULd0xGH+6o8kBs9sGtnSdCM9sW1QNJKcBVbsK4F
QeIdmd0pxprUNQBuLGS68sajLhkMrPt2j6d689lZ3dHjwTGchQOBz+teqpon2aaVIPL+zTR
kOj/eh46qfSvMbhII5nSN3YoxUYHDc9a1p0pUW1JGbqRmtC/pHim40eWWIWUV9HJ82yTorf
hUd3qN/cXLXd5GuJDlUT7qCqqaZetYQapFGTEcg7R0PvWhHbxSwJO8rAd1fpmrnFRakt2KL
ctCBLMMgMc5cHkqp6V0mheHPNX7W03lGPms2xtHubhWgVYIg/wB/o0n4Vu3988cf9kxkRtM
u4Y+82O1clWpKT5Il04xTvILout7/AGfprGaZuWZedoqHUILtANPmu7lJtw+cSfdBrqLEW0
JinS2WOR0AZuAa5e4cT63cRyTONs3/AC0HzY9q6quFjRpc6+IiM71NRltoKzXaQzahctnO4
hgOK038JRBCYb+4XjPzENn86fpkqya5IkKvJGI8bj0DeldGFYgKXA9u9dmCpRlRvLdmeJb5
ro8vlsriNpHFy7TK2FG3v71kGw1GZmnlBjYdthxj19q9buxY2G24liyWJxtQZNYV9rjXRa2
ggWJZPl+bGacqUIS3IjNmFpOrX8IVLlnudvyoABn/AOvXT3WkG9sVkYC2MnLow3Kff61c0X
wVfedFeud/GVRQMAV0TaNdSS+WI3IB6YrSlTjvNlyqcqPPB4Yt0RVF0xIPPyAfka0bXTrGD
zFgTzXZccjJNde2l6bbM32y7ggOeQPmP5Vd0+x0W6dktLtWZOo+7W0nSS0Rytybueb6V4hu
dMu3sJbqWBVbAHUD25rsV1W5vdMNy1z/AKOg5KYyecVT8c+EYbmCG505VFyDhirgbvwqHwz
4N1ZbcpLBHGX4Z2OT+A6V52kLuKNU1JahPpE08KzxoTCfnBTpj1NbNxYXXh2xt5EdPMuyN7
MMiMY4ArYtrBYIbXTLRZbmKOcGSQL8pHp+ddVfQ2rJtnjVosfdYAhaxrYhzspbIrl6o+ePG
UUB1Yamy7YbtPmCkfeHGa5mC6uIMtbebGwOUBYEv7cdq9D+J0dv/aFlbWlt5caxkuQu1ST3
FefzaXdRRROilTJIFBLY+nWq5Yzj5GtOUkWVuI1mhmb7PNu5kVEwqsexr0PQtM0i40iOXyY
pWGTNHuwCe3FUb3wzaR+Cf7SkshbalAVEiK2RMv09a4+LXI0MyvbPFNByNrbct2GB3rjrYZ
z+F2OhVnsSeI5bE66FsdNFuIhzGq43fUVSTQBq02YBbWcg+YrJJtDf/Xqvrt9O3kzNazQ3T
gMZJOpWqNhA1xIZp7jL9gT1rppw5IpX1Ic76nXeFb/TfD+pXA1K1Mlww2RsCGC16VHczRPH
bgCOzvkyHPSJ8f1ryXTdLutQ1GOT7I0tvGR5jhuvsK9i0CYXJudJkUcIHTeoPTtTq6wdzVc
yjzNHnmq3VlbXB07WNJMsqrtEsQw2exz3FU9P0LXNUWUWSlLaNGcSXC8gDsD617hBZac0bX
GpW0KlBw0qD5cehNclrXjnSBoV9BZxNDcEmKKMABW/2uO1ccK/2Iows5O55LiW2s2uTJidg
ck9R9KhicJbtJgnd6nt61GuWKxytksSQWOck9q1bfRJ75ltoEwfvOMZ2KOtdMm1bmNIi6R4
f1XVQ8sEUUMbjCyyc8e3vRpXgHXbm/YTSNawox+d+Q30Fe36H4QhuNGsyb3yoVj48nHNWB4
Z1O3mKxXsE0K/daRTvA/CqdWmo7j5os8H8RaZqGhSC2viklvKpeKSJev1Hasez1AWiWyWiS
GZnDykjAHPSu18f6HrUerf8TGUNlcxbR8uPSofBfh2LUtXieVE2WxWR1xktWfPCauJMz7m7
nvI7mJ9NmnLHcHRc7aZ9kBvHuLOURGSIHyxwHwOcV7++nWUFx51vaokMo+cKuAR3x7V4/rX
hx4/FE8UcjRIT5kAAwCp7CufmUUNO7ObbTYXlhKSDypSCxYcqM4IHvU17pdrpniG4tUuC0c
GGj4y3IzziulXyV0OLToI4rbWYCRHJMmfOz0x71FoHw/8STXUsl3H9kMn+ukn5yfatVJON7
itZlzVPFWszeA7Dy714pbiZk3L8rsi+9eez3l1eaiDf3U0sv3cuST9PavR9W0S5bXrDQLRR
LHbRBImI6k8s30rpo/hPYFDJd3cjyMuXaMAc+gHp704tJCbSPJ7K2+2tLaRalb2kC/PJJNL
jJHYDvVfyX8wCPDFjtVtuOPWt/WfC0Vjrc2mwqpWAhVKcls9M+9dVpfgHUJ7WM39ytqrcBY
xlz9SaznXhF2uFm0cVYaNeizur2G1e6tYm2yBDzn1A71iymS31bBSS2jYZQTDH419A6V4YT
Q9Ma0tpy+WJZ5ACTU0nhrTLyVbu7tIp5QMAyLkD8K85Y+PNY25HY+eru0S9RpWikYY5dDnn
2Fc/JbrE2UmLxqwDIQQxHpXv/iLwCtxIbnRyls68+WvygmvN9V8Kaja6gsV3bvcCNPNdoBk
r+NelRrwlrczs4lWCw0vVNPlk04ypceVhYgcbT6ms+38JaxJOxlkUKmPmU9TWpY3lnFK+2E
2zkYBI6/iK2LXVFVTHcjaOocfdNd9OtTl7rOqlGEl7x6x4Otfs3g3ToLhx5iIQef9o0Va8P
RxP4dsmUIwKHkc9zRWDjG+5v7JHzTeoix4mYZI+RmqjH9rVEuoZpvNiPyg8gity38M6hqiC
N45CgHDHgCmNYDS7ltPumQOv3Tjg1u4tao8XmV7DY715YfMjcrJ0dSe/rXpHhq5h1PTwIxH
G8ZCuq/L+NcEIYYn825G8PwhUYx+VUEuriK4d4rkxx9NqkgmlTq62ZEqd9T1K6v9P+1mC4s
4LiJTjBwXJ9RU08qi0kmt7BiqDKoBwa8oj1CS2dwcv5vHmE4KivQ9Fv5brwy0cU2bmFCMdS
R2NbU6iu1ITjp7pwl7qep2c2b/AM9Yp2LrGp6f59DVC61ovAYprdZYyeHK4YV6rGfD81qLe
7iVGYYbzeufqa4nUNIF94hi06z2iArkynoK4YzVWpyuJ2OPs481zX8C6PpM9qNVLtcXQb5k
ccRt616ItrazqTuWM55Y1zehaZbeHrCSFHdzKQZHJ4/KtA3cO7fHA7kcgE8GvYhQcNTy6lT
nZbuLWKFRiSN1PYng1wmoHStH1aZ4dPW4W4G1FJyNx6gVp6zqd5eXNqy2eIYyWdYwT8tVvs
qa1e2nlWjReRJvk3LgbPavPrt1JcjN6cVGNyxawrD4fKyRCJNp8xAP0rJ0vRbf+yBqTSRyR
pJkRkZLc12klqtvBIJG/dnJJ9sV5tbm4ieOKV3SyacMqjjI3VWJjdRhHYdCejZbnjntdQnL
wuI1l3FwPlQY+Vau6ZY3Oq69A9jsuGCZZnGAg78V180Ntd289o0JMcyYYL344P1rD1LUn8O
RWcMcSTaiIuMDBRc8Zx1qeVJ6BGblsdHd2Ftp0TT3yBYF/iHcgdBXACKSX7XqLJjzSX56qO
wq7eahqF9YC/1mVpo4n3CEEqvPTgVbRGu9Jt5bgxafaEk4ZgXfPTArOq51LJGikr3kb3hPQ
pV0WBUAKyL5hlJz1ropdO0bSbZbrUJMknv3P0rm9G1qTS9IGm6dCbkq7FZn+UAHpxUFxNJd
XAkupTK+eAegNdtOE+W0tDllU10LX9oaTqGrQz3OltFHAeM8o49xUrp4ctbyW5stIQmRg22
UDAPqKqQ2pd9pxuPfOBirRttPteZHMz/3OuKtU4Sldk+0kkW28R6gFEdvFDEoHHy5xWVPqu
qTkia9YA8/uwBWjb6Vd6sMovkQDqx6kfSuqs9F0yzRNlnHkDAJGefxrd1IQ91K5koTm7s83
tdPub26b7JZyzyE8uykAe+TSSRm01GSKRAZk4YxMcZ9M+tevw7BlVQIo7AYrHPhuwOoPdEk
Iz+Z5YHBb1rklVu7WNVTfc5zSvC9xfOl3fSeRD1EZyXNdept7G3EUXzKp6tRc3SWxyQ2McD
1rGudVLx+XHFjPc0QpuZvGn1Za07UorSVrCRNiuxaNwOGq3dXtnawPLcyYRF3Ekdu9cY884
k3HIZTlTnpVu41K31DS5rO7fE0kZVQFzuOK4MThKikmlobtR2RwPjrxVbeIRDaWNsfIiJ2y
MMFz7VxTLdmMRT3LPLEcAg52+hrtLXwnc3P2S7l4htsvLA3yttB6A96xbzRL2FIr8IiQzyt
HFzktzxkVtGLtYnnikdH4X1q48U2Fx4Z1STEphISdRzkHg0l98Pb5NySWUb3IUbZQch/9o+
9dn4M8Jw6NBFeXBD3bLtbAwADzWz4l1Wy0/SpJWlCSBSEPYHtUT5tkSqt9jxLxPZTNPaaXc
TRyzxRBCU6KPSjQ/DM17qMekWzrEPKMksrryB7UpKvJJqEpeZt25pGGASenWuo8GTXd54pa
XyVEMaeXIwPdq4ZVZJHa4pQV9zpNG8Hx/2fHbW87W8EXAk25Mh9avaf4fXTNUlM12ZG2YX0
wf6118USxARJlE6ALxUFyLPO2T5Swxu7nFcsq05pxEm+5z+u6d/bGlGxWfy5AQQzd8e1eXe
JNEvrSfy5oFEMYyrRodpHrXtrabaXCb4HckDBYGqbWM9soiuHS6t2+Ublxj2qITlS0Bvsc1
4f8CaEvhL7Vexm4e5jDln42f7tWrHR7HQ7ULYAyJL95nOW+nNakkU19btY2cbMqH5ecKPb6
UtvoN9JKI5o9gxy27gfSsK0qtZdbGlHlTvIp2s2qaWn+iNFJa5LCJhyB3xXTpqkMrxjJw8e
7J/Ws5tNvrORUiVLmJeuDyBUM8EW/wA1bZpFx1DYI/KuRKatGoaTjGTvEz/GUUGq6U8MUeZ
ocMrAdB3rzKyTU9D1lL20gaSNGw2w8Ee9eq21tcPq6xRMIfMTjfzx9DVx/B4LNLHfbd64dP
KBDflXu4aC5EjklKz0K2k65a6kxtX3W0igMiswZXHsfT2rlviVJcQRWN5AmBExYOq5wcdPp
W2fA0Viv+i3sgl8zzFIGAvtVvzVu1ltLtIy0WA0Z5HHesaz9nNStdF0o8ybR5Xpl1NrNsZL
uPy5VJKsvBU10Fr4k8QWEtvHJqC3aPhFinHLH0yOa0te0SOaJNQ0hPJvomDFUA2uPTHSorP
wjf3zSXd9st5CC8aq2cNjj6UU6sJxutC5RaXvHbaNawalE15cWclrfodrEZDD6e1Wnm1CCF
orxiu1sLIp++Kt6JHcw6RaRXcm+4VcO/cmp7/ynzGVBXH61VWpHl0MY3uYEOk2txfCchGY8
5bkk1rzLjCSbgoOcjvWQUS2s3m8xvNU/IwNbtvOtxboxwcAZHvXjVKEpe+2dU5JOyM27vmj
iMkEeEXqG4zWfDqdhqyzLPO1rLA+0HzNoPvXRtAkgwQCvpUZs7MkAwJx6KKinTVP3mV7TSx
xmoX18Fe2t9WU5+6QRnNNgutbjto4pI7eVsYZ2Jyw966a80yynRka1jYdflGGFYOo2N9ZWz
PZTeaqc+U684+te7hq1KaSsLmT0ZweteEbErNcR3xtb6TMiQEgIx9BXENqRkje2mg8l0yrM
DkEivSfEOm2et6aZ5riWC5hXOEXJHqAK890zRX1HV4LKBZC0j7eRjI9SO1enKEaiukc/WyP
dfBkyQ+C9NR9wby89Pc0Vr2untpunWljGNywxBc/iaK5dDvUNDhEJCooJA9K5TxiqmAOVG7
1xzRRXsS+E+dXxHLlm+y2/wAx+8e9UiT9rTmiivOh8Z6EvhFwGil3AN9ea3vDUkialaBHZQ
Tg4OM8UUVs/iMvsnWePUQeFEkCgP5w+bHP51zHhRmbxE25icRN1NFFVH+Oiqv8I7CVm2/eP
J55qjNJINSiUOwXHQHiiivar7RPJpGtpbMLyIBiMxnPPXmtZCfMm5/gooryV/EZ0S+AwdZk
k+x3o8xv9We/tWdcKp1HQVIBUgZHY0UUV/jiPD/CzUd3TWAqOyjzgMA4rN+JnyR6dInyu0H
LDgnmiipe5VHqcm80raGEMrlTEMgscGuh0kBlh3AHEK4z2ooq8P8AEFfY3rBmKsSSTwM1q6
mAs1htGMxHOKKK7qxx09zW0tEa6O5A3y9xWf4lAj1P92Nnyj7vHeiiuaO50PY660JFlDgkf
IKlZ2wfmP50UVK3NqWxIrtn7x/Okmdx0dunrRRWPUa3MG+kcocux59a52d38wfO3X1oor0q
JpL4RWJK8kmq6swkQhiDuHeiit63wEUtyfUpZQ9yBIwAK4welVL3mK0U8qoyAex9aKK8tHJ
L4vmFvdXPm26/aJcEdN59aq+OGYtZKWOCMkZoorGextS+I871GST7BMPMbH1r0T4Z8eGRIP
vm6GW7n8aKK8eezPUq7o9AuZZRJa4kYfOe9JfsxtEJJJ30UVyU/iEhukO+ycb2496vs7vpc
pd2Yj1OaKK3qfEJ7kWlsRYrgkZk5/Wta2d8Ab2796KKI/CjLqIzsJlwxGW9axppJEe/2Oy4
6YOMUUVw1d0b0yp4flllvYHlkaRgDyxya6wySAcO3Q96KK9fDfCc8viM2d32E7j90964PTH
dri+ZnJOOpPvRRUYr4GdeF6m0vNup9hW3asxtFyx796KK8WlsdFf4TQjd/LT5j931qtdO/w
Bnf5z19aKK6J7HFD4kYerM25RuOMetaFg7BEwxHzetFFEv4SNJfGbTO+37x6etUZJJA/Dt+
dFFcdT4WOJDLI4tLkh2BC9c1TMkh0bcZGJ29c0UVrg9hM8/vZJPt048xsbPWtr4eqp8RSsV
BIUYOOnFFFfWUP4Rl9pHo90SZFyc8f1NFFFcL3PWWx//2Q==
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0