%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
<book-title>Užasná Zeměplocha 06 - Soudné sestry</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Terry</first-name><last-name>Pratchett</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>843d3858-0562-442a-8ac4-97ad7cc54c66</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>Cleverlance s.r.o.</publisher>
<year>2003</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line /><p><emphasis> </emphasis></p>
<p>V sérii Úžasná Zeměplocha v nakladatelství Talpress dosud vyšlo:</p>
<p>BARVA KOUZEL (oceněno Ludvík ‘94)</p>
<p>LEHKÉ FANTASTIČNO (oceněno Ludvík ‘94)</p>
<p>ČAROPRÁVNOST</p>
<p>MORT</p>
<p>MAGICKÝ PRAZDROJ</p>
<p>SOUDNÉ SESTRY</p>
<p>PYRAMIDY</p>
<p>STRÁŽE! STRÁŽE!</p>
<p>ERIK</p>
<p>POHYBLIVÉ OBRÁZKY</p>
<p>SEKÁČ</p>
<p>ČARODĚJKY NA CESTÁCH</p>
<p>MALÍ BOHOVÉ</p>
<p>MAPA ZEMĚPLOCHY</p><empty-line /><p><strong> </strong></p>
<p><strong>Terry Pratchett</strong></p>
<p> <strong>SOUDNÉ SESTRY</strong></p><empty-line /><p><strong>TALPRESS</strong></p><empty-line /><empty-line /><p>Copyright © 1988 by Terry Pratchett and Lyn Pratchett</p>
<p>Translation © 1995 by Jan Kantůrek</p>
<p>Cover art copyright © 1988 by Josh Kirby</p>
<p>First published 1988 by Victor Gollancz Ltd., London</p>
<p>Všechna práva vyhrazena.</p>
<p>Žádnou část této knihy není dovoleno použít nebo jakýmkoliv způsobem reprodukovat bez souhlasu nakladatele.</p>
<p>ISBN 80-85609-68-1</p><empty-line /><p><strong>SOUDNÉ SESTRY</strong></p>
<p><emphasis>(Vystupují tři čarodě</emphasis><emphasis>jnice, také králové,</emphasis></p>
<p><emphasis>dýky, královské koruny, bouře, trpaslíci,</emphasis></p>
<p><emphasis>kočky, duchové, zjevení, opice, bandité</emphasis></p>
<p><emphasis>démoni, pralesy, dědicové, šašci, kati,</emphasis></p>
<p><emphasis>skřeti, divadelní technika,</emphasis></p>
<p><emphasis>všeobecné odpuštění</emphasis></p>
<p><emphasis>a přemnozí jiní</emphasis></p>
<p><emphasis>efektové.)</emphasis></p>
<p>Vítr skučel. Blesk bil do země jako šílený vrah. Nad pahorky bičovanými větrem se s temným duněním převaloval hrom.</p>
<p>Noc byla temná jako útroby černé kočky. Člověk by byl ochoten uvěřit, že v takové noci pohybují bohové lidmi, jako by byli pouhými figurkami na šachovnici osudu. A uprostřed té strašlivé bouře plál na vřesovišti, v nitru hustých hlodášových křovin oheň, jehož plameny se v dešti leskly jako šílenství v oku lasičky. Oheň osvětloval tři nahrbené postavy. Do bublání kole zaskřípal tajemný hlas: „Kdy my tři se zas sejdem v vichřici, v hromobití a plískanici?“[1]</p>
<p>Zavládlo ticho.</p>
<p>Po chvíli se ozval jiný hlas, který pojal roli mnohem civilněji: „No, mně by se to docela hodilo příští úterý.“</p>
<p>Nezměrnými hloubkami vesmíru pluje kosmická želva, Velká A’Tuin, která na svých zádech nese čtyři gigantické slony a ti vlastními rameny podpírají celou hmotu Zeměplochy. V komplikovaných oběžných drahách kolem nich obíhají maličké slunce a maličký měsíc, a tak vytvářejí noc, den a roční období. Nikde jinde ve vesmíru pravděpodobně neexistuje podobný systém, kde by musel slon uhýbat nohou, aby mohlo slunce proletět.</p>
<p>Proč to tak je, nikdo neví. Možná že už Stvořitele okolního vesmíru nudilo to věčné vymýšlení nelogických sklonů planetárních os, albeda a rotačních rychlostí a že se rozhodl, že si udělá něco jen tak, pro vlastní potěšení.</p>
<p>Člověk by pravděpodobně příliš neriskoval, kdyby se vsadil, že bohové podobné planety, jako je Zeměplocha, nehrají šachy, naopak, byl by vyhrál. Ve skutečnosti nehrají šachy žádní bohové. Nemají na to dost představivosti. Bohové dávají přednost jednodušším a svižnějším zábavám, kde nezískáte život věčný, ale vypaříte se přímo do Zapomnění. Z toho jasně vyplývá, že nejoblíbenější hra bohů je „Člověče, nezlob se“, kde se sice vyhazuje, ale už se nedá znovu nasadit.</p>
<p>Zeměplocha drží pohromadě jen díky magii - magii stvořené otáčením toho podivného světa, magii spřádané jako hedvábí ze základní matérie bytí, kterého má být použito k vyspravení občas poškozené skutečnosti.</p>
<p>Velké množství jí končí nahoře v horách Beraní hlavy, které se táhnou od věčně zmrzlých krajin kolem Středu, přes Rozvleklý archipel až do teplých moří, jejichž vody padají a navěky budou padat přes Okraj do vesmíru.</p>
<p>Syrová magie přeskakuje v neviditelných výbojích od vrcholku k vrcholku a uzemňuje se v horách. Jsou to také hory Beraní hlavy, které dodávají světu většinu jeho mágů a čarodějek. V horách Beraní hlavy se hýbe listí i tehdy, když je úplné bezvětří. Kameny tam večer chodí na procházku.</p>
<p>Jsou chvíle, kdy se zdá, že ožila sama zem...</p>
<p>A někdy i samo nebe.</p>
<p>Bouře do toho vkládala skutečně všechno. Byla to její životní příležitost. Strávila roky na nebi nad provinciemi a dělala húlavy všeho druhu, sbírala zkušenosti, navazovala známosti, občas se vrhla na nic netušícího pasáka nebo vyvrátila nějaký ten menší doubek. Teď objevila malou skulinu v počasí, uvědomila si, že udeřila její hodina, a bouře začala rychle růst a sílit v naději, že si jí všimne některá z velkých klimatických poruch.</p>
<p>Byla to opravdu skvělá bouře. Dokázal se do své role cele promítnout, vložit do ní skutečnou vášeň, na tom se shodli všichni kritikové, a kdyby dokázala lépe kontrolovat hrom, bylo by se o ní mluvilo ještě celá dlouhá léta.</p>
<p>Lesy řvaly v nadšeném obdivu a plnily se mlhou a poletujícím listím.</p>
<p>Jak už bylo řečeno, v noci, jako je tato, nehrají bohové šachy, hrají hry s osudy smrtelníků a s trůny králů. Je důležité si ovšem navíc pamatovat, že vždycky švindlují od začátku až do konce...</p><empty-line /><p>Po nerovné lesní cestě uháněl kočár, kola narážela do kamenů a vystouplých kořenů a jeho tělo se nebezpečně kývalo a naklánělo. Kočí nešetřil ranami a třaskavé rány biče vytvářely podivný kontrast k dunivým úderům hromu, které se valily nebem.</p>
<p>Cestou za kočárem, ale jen malý kousek za ním, se hnali tři jezdci zahalení v kápích, kteří se mu pomalu přibližovali.</p>
<p>Noci, jako je tato, jsou stvořeny k páchání zlých skutků. Občas i dobrých. Ale staticky vzato především zlých.</p>
<p>Za nocí, jako je tahle, se vydávají na cesty i čarodějnice.</p>
<p>Je třeba upřesnit, že ne na cesty, jaké by si mohl běžný čtenář představit. Žádné zahraničí, žádná cizina. Tak především nemají rády cizí kuchyni,a čert věř vodě, že ano? a cizí šamané pokaždé nějakým způsobem očarují opalovací lehátka. Ale potrhanými mraky prorážel úplněk a proudící vzduch byl plný tajemného šepotu a magického chvění.</p>
<p>A na pasece ukryté v hloubi lesů vedly čarodějky následující rozhovor:</p>
<p>„Já musím v úterý hlídat malý,“ řekla ta bez klobouku, jejíž bílé vlasy byly srolovány do drdůlku tak pevného, že by jí mohl posloužit místo helmy. „Jasonovo nejmladší. Mohla bych v pátek. Pospěš si s tím čajem, milunko. Jsem celá vyprahlá!“</p>
<p>Nejmladší z celého tria si povzdechla a nalila z kotle několik sběraček vařící vody do čajové konvice.</p>
<p>Třetí čarodějka ji přátelsky popleskala po ruce.</p>
<p>„Bylo to opravdu moc dobré,“ prohlásila. „jen si musíš dát trochu víc záležet na tom ječení. Nemám pravdu, Stařenko Oggová?“</p>
<p>„Jo, jo, to je moc užitečná věc, tenhlecten jekot, řekla bych,“ pospíšila si Stařenka Oggová. „A jak vidím, naučila tě Dobračka Sejkonopná, budižjízemělehká, skvěle šilhat a vrhat kradmé pohledy.“</p>
<p>„Šilhá dokonale,“ přikývla Bábi Zlopočasná.</p>
<p>Nejmladší čarodějka, která se jmenovala Magráta Česneková, se viditelně uvolnila. Bábi Zlopočasná v ní vzbuzovala zbožný strach. Téměř ve celých horách Beraní hlavy bylo známo, že pí Zlopočasná se hned tak s něčím nespokojí. Když ona řekla, že to šilhání bylo dokonalé, pak si musela Magráta nahlížet přinejmenším do nosních dírek.</p><empty-line /><p>Oproti mágům, kteří nemají nic raději než složitou organizační hierarchii, čarodějky nijak zvlášť nestojí o systemizované zařazení do nějaké hodnostní struktury. Je na každé čarodějce, zda chce přijmout do učení nějakou dívku, která by, až čarodějka zemře, převzala její oblast působnosti. Čarodějky nejsou od přírody družné, alespoň ne mezi sebou, a v žádném případě už nemají žádné náčelnice.</p>
<p>Bábi Zlopočasná byla ze všech těch neexistujících náčelnic ta nejuznávanější.</p>
<p>Magráta zalévala čaj a ruce s jí mírně třásly. Všechno zatím bylo dobré, lepší, než čekala, ale stejně to bylo strašlivé nervové vypětí, začínat jako vesnická čarodějka mezi Bábi Zlopočasnou a Stařenkou Oggovou na druhé straně. Byl to její nápad uspořádat takové malé táčky. K jejímu vlastnímu překvapení ty dvě ostatní souhlasily, přesněji řečeno nebyly příliš proti.</p>
<p>„V lese?“ zeptala se Stařenka Oggová. „Nebylo by lepší ten tác sníst hezky doma v teple?“</p>
<p>„Ona myslí sabat, Gyto,“ vysvětlovala Bábi Zlopočasná. „Vzpomeň si, jako za starých časů. Setkání.“</p>
<p>„Myslíš, jak jsme vždycky vyhazovaly nohama?“ obrátila se k ní Stařenka a v hlase jí zaznělo něco jako naděje.</p>
<p>„Ne, žádné bláznivé tancování,“ varovala ji hned Bábi. „Myslím si, že tancování není nic pro nás. Ani různé ty odrhovačky, které jsme prozpěvovaly, žádné rozčilování a žádné ty hlouposti s kouzelnými mastmi a létáním za úplňku.“</p>
<p>„Myslím, že by nám všem prospělo vyrazit si trochu do přírody,“ zabroukala Stařenka se šťastným výrazem.</p>
<p>Magráta byla zklamaná tím, že se nebude tančit, a byla docela ráda, že nenavrhla ještě ty další dvě tři věci, co měla na mysli. Chvilku se přehrabovala v balíčku, který přinesla s sebou. Byl to vlastně její první sabat a ona chtěla, by všechno bylo, jak má být.</p>
<p>„Měly byste chuť na koláček k čaji?“</p>
<p>Bábi si na ten svůj velmi pečlivě prohlédla a teprve pak se do něj zakousla. Magráta koláčky vyzdobila vzorem netopýrů, kterým dokonce udělala oči z hrozinek.</p>
<p>Kočár skřípěl mezi stromy na kraji pralesa, narazil na kámen, chvilku jel po dvou kolech, proti všem zákonů přitažlivosti a rovnováhy se znovu narovnal a duněl mokrou temnotou dál. Bylo vidět, že zpomalil. Cesta vedla do svahu a zvířata do kopce táhla mnohem pomaleji.</p>
<p>Kočí, který stál na kozlíku, podobný kočímu závodního nebo válečného vozu, si odhrnul vlasy z očí a pokoušel se pohledem proniknout neproniknutelnou temnotu. Tady, v drsném klínu hor Beraní hlavy nikdo nežil, a přece se mu zdálo, že v dálce před sebou vidí světélko. Stačil ještě kousek cesty a byl si jistý. Při všem milosrdenství, v lese před ním hořel oheň!</p>
<p>Do střechy kočáru těsně za jeho hlavou se zarazil šíp.</p>
<p>Zatím král Verence, vládce království Lancre, udělal velký objev.</p>
<p>Jako většina lidí - tedy alespoň většina lidí, kterým ještě nebylo šedesát - si ani Verence nezatěžoval hlavu zbytečnými úvahami, co se s člověkem stane, když zemře. Když na něj přišly podobné úvahy, tak si jako téměř každý člověk od úsvitu lidstva v duchu pomyslel, že se to nakonec jistě nějak vyvrbí samo.</p>
<p>A - stejně jako téměř každý člověk od úsvitu lidstva - byl najednou mrtev.</p>
<p>Přesněji řečeno ležel na úpatí jednoho ze schodišť, kterých bylo v jeho hradu Lancre bezpočet, a ze zad mu trčela dýka.</p>
<p>Posadil se a velmi ho udivilo, že zatímco si jedno jeho já myslelo, že si sedlo, a taky to udělalo jeho druhé já v podobě těla zůstalo ležet na zemi.</p>
<p>Náhodou to bylo velmi pěkné tělo, pomyslel si, když si ho teď poprvé v životě prohlížel zvenčí. Vždycky k němu byl svým způsobem připoután, připustil si v duchu, i když v tomhle okamžiku už to tak zdaleka nevypadalo.</p><empty-line /><p>Bylo velké a svalnaté. Taky na ně celý život dbal. Povolil mu knírek a dlouhé vlnité lokny. Dopřál mu spoustu procházek, jízdy na koni a zábav pod širým nebem a taky pěkné množství tmavého masa. A teď, když mu mohlo být užitečné, ho jeho vlastní tělo nechalo padnout. Nebo vypadnout.</p>
<p>A co víc, ještě se musel vyrovnat s tou vysokou hubenou postavou, která stála hned vedle něj. Byla zahalena do širokého černého pláště s kápí, která jí kryla prakticky celou tvář. Ruka, která vyčnívala ze záhybů pláště a svírala obrovskou kosu, byla jen kost bez kůže.</p>
<p>Když je jeden mrtev, jsou věci, které pozná okamžitě, ač je nikdy předtím neviděl.</p>
<p>UCTIVOST.</p>
<p>Verence se narovnal do celé své výše, nebo přesněji řečeno do toho, co by bylo bývalo jeho celou výší, kdyby ta jeho část, na niž se to vztahovalo, pomalu netuhla na zemi v očekávání budoucnosti, která se dala popsat dvěma slovy. Neperspektivně chladná.</p>
<p>„Já jsem král, pokud ti to nevadí,“ prohlásil.</p>
<p>BYL JSTE, VAŠE VELIČENSTVO.</p>
<p>„Cože?“ vyštěkl Verence.</p>
<p>ŘEKL JSEM, ŽE JSTE BYL. TO JE MINULÝ ČAS. ALE NA TO SI BRZO ZVYKNETE.</p>
<p>Vysoká postava poklepala kostěným prstem na držadlo kosy. Zdálo se, že ji něco rozčiluje.</p>
<p>Když už je o tom řeč, pomyslel si Verence, to mě taky. Ale i silnou vrstvou sebevědomé hlouposti, mnohokrát hraničící s naivní odvahou vlastní určitému druhu pomazaných hlav, k němu za současné situace pomalu pronikalo určité poznání. Docházelo mu, že ať je to království, ve kterém se ocitl, kdekoliv, on tam králem nebude.</p>
<p>„Ty jsi Smrť, člověče?“ zkusil hádat.</p>
<p>MÁM MNOHO JMEN.</p>
<p>„A které z nich užíváš právě teď?“ prohlásil Verence a v jeho hlase se objevil slabý náznak uctivosti. Všude kolem se hemžili lidé, přesněji řečeno několik z nich se hemžilo přímo králem a Smrtěm, procházeli jimi jako duchové.</p>
<p>„Aha, takže to byl Felmet,“ prohlásil najednou král s mírným zájmem a upřel pohled na postavu, která s obscénní radostí přihlížela celé scéně z vrcholku schodiště. „Otec mi vždycky říkal, abych si ho nikdy nepouštěl za záda. Proč necítím vztek?“</p>
<p>ŽLÁZY, odpověděl Smrť krátce. ADRENALIN A TAK. A TAKY EMOCE. UŽ JE NEMÁTE. JEDINÉ, CO VÁM TEĎ ZBÝVÁ, JE MYŠLENÍ.</p>
<p>Zdálo se, že vysoká postava došla k jakémusi rozhodnutí.</p>
<p>TOHLE JE VELMI NEZVYKLÉ, pokračoval Smrť očividně pro sebe. ALE KDO JSEM JÁ, ABYCH SE TO POKOUŠEL ZMĚNIT?</p>
<p>„Jasně, kdo?“</p>
<p>COŽE?</p>
<p>„Řekl jsem, jasně, kdo?’„</p>
<p>SKLAPNI.</p>
<p>Smrť stál s lebkou nakloněnou k jedné straně, jako by naslouchal jakémusi vnitřnímu hlasu. Kápě se mu svezla z hlavy a bývalý král viděl, že až na jedinou výjimku připomíná navoskovanou a vyleštěnou lebku. V temných očních důlcích mu blýskaly modré plamínky. Verence to nijak nepoděsilo. Nejen proto, že všechny ty věcičky, kterými se normálně bojíte, ležely v jeho případě několik metrů od něj, ale také proto, že se v životě ničeho nebál a nehodlal s tím na stará kolena začínat. Bylo to způsobeno jednak tím, že neměl žádnou představivost, a pak tím, že král patřil k lidem přesně zaostřeným v čase.</p>
<p>To totiž většina lidí není. Velká část lidí žije v jakési časové šmouze, která je rozmáznutá kolem bodu, kde se právě nachází jejich tělo - buď se o chloupek předbíhají do budoucnosti, nebo se maličko zdržují v minulosti. Obvykle se tak úpěnlivě zabývají myšlenkami na to, co se stane, že to, co se děje teď, zjistí, ž když na to vzpomínají. Většina lidí je bohužel taková. Bojí se proto, že dokážou podvědomě vytušit nebo předpovědět, co se stane v nejbližší budoucnosti. A bác ho, už se jim to děje!</p>
<p>Jenže Verence vždycky žil jen v současnosti a pro ni. Až dosud, samozřejmě.</p>
<p>Smrť si povzdechl.</p>
<p>PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE TOBĚ NIKDO NIC NEŘEKL, CO?</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>ŽÁDNÉ PŘEDTUCHY? PŘEDPOVĚDI? ŠÍLENÝ STARÝ VĚŠTEC, KTERÝ NA TEBE VYKŘIKOVAL NEPOCHOPITELNÉ VĚCI NA ULICI?</p>
<p>„O čem? Že umřu?“</p>
<p>NE, ZŘEJMĚ NE. TO BYCH TOHO CHTĚL ASI OPRAVDU PŘÍLIŠ MNOHO, prohlásil Smrť kysele. ZASE TO VŠECHNO HODILI NA MĚ.</p>
<p>„Kdo, že to?“ zajímal se nic nechápající Verence.</p>
<p>PŘEDURČENÍ. OSUD. A VŠICHNI TI OSTATNÍ. Smrť položil králi ruku na rameno. VÍŠ, OBÁVÁMSE, ŽE SE Z TEBE MÁ STÁT DUCH.</p>
<p>„Cože?“ Král se podíval na své nové... tělo, které mu připadalo dostatečně hmotné. Pak jím někdo prošel.</p>
<p>NENECH SE TÍM ZNERVÓZNIT.</p>
<p>Verence pozoroval vlastní tuhnoucí mrtvolu, kterou několik sloužících odnášelo ze sálu.</p>
<p>„Pokusím se.“</p>
<p>CHLAPÍK.</p>
<p>„Nemyslím si ale, že bych měl nějaký zvláštní zájem o celou tu šaškárnu s bílými prostěradly a chřestícími řetězy,“ pokračoval král. „Budu při tom muset chodit sem a tam a sténat a kvílet?“</p>
<p>Smrť pokrčil rameny. CHTĚL BYS?</p>
<p>„Nechtěl.“</p>
<p>TAK BYCH SI S TÍM NA TVÉM MÍSTĚ NELÁMAL HLAVU. Smrť vytáhl z bezedných záhybů svého pláště přesýpací hodiny a zblízka se na ně zahleděl.</p>
<p>TEĎ UŽ ALE VÁŽNĚ MUSÍM JÍT, prohlásil. Obrátil sena podpatku, přehodil si kosu přes rameno a vyšel zdí ze sálu.</p>
<p>„Hej, povídám! Počkej, ty tam!“ vykřikl Verence a rozběhl se za ním.</p>
<p>Smrť se ani neohlédl. Verence ho následoval zdí; bylo to jako projít mlhou.</p>
<p>„A to je všechno?“ naléhal. „Zajímalo by mě, jak dlouho budu tím duchem? A proč jsem se jím stal? Nemůžeš jen tak odejít a nechat mě tady!“ Zůstal stát a velitelsky pozvedl napůl průsvitný prst. „Stůj, já ti to přikazuju!“</p>
<p>Smrť zachmuřeně zavrtěl hlavou a prošel další stěnou. Král pospíchal za ním a snažil se poklusávat tak důstojně, jak mu to spěch dovoloval. Zastihl Smrtě, který právě upravoval postroj velkému bílému koni stojícímu na hradbách. Kůň měl u čenichu připnutý pytel se senem.</p>
<p>„Nemůžeš jen tak odejít a nechat mě tady!“ opakoval král tváří v tvář skutečnosti.</p>
<p>Smrť se k němu obrátil.</p>
<p>MŮŽU, prohlásil. JSI NEMRTVÝ, VÍŠ, DUCHOVÉ OBÝVAJÍ SVĚT MEZI SVĚTEM MRTVÝCH A ŽIVÝCH A ZA TEN JÁ NEZODPOVÍDÁM. Pak poklepal krále po rameni. NEMĚJ STARCH, NENÍ TO NAVĚKY.</p>
<p>„Výborně!“</p>
<p>JEN TI TO JAKO VĚČNOST MŮŽE <emphasis>PŘIPADAT</emphasis>.</p>
<p>„Jak dlouho to bude opravdu trvat?“</p>
<p>NEŽ SE NAPLNÍ TVÉ POSLÁNÍ, ŘEKL BYCH.</p>
<p>„A jak pozná, že se mé poslání naplnilo?“</p>
<p>TO NEVÍM, LITUJI.</p>
<p>„Jak to tedy zjistím?“</p>
<p>POKUD TOMU DOBŘE ROZUMÍM, TAK SE TYHLE VĚCI V PRAVÝ ČAS VYJASNÍ SAMY OD SEBE, řekl Smrť a vyhoupl se do sedla.</p>
<p>„A do té doby tady musím strašit.“ Král Verence se rozhlédl po pochmurném cimbuří. „A sám, předpokládám. A to mě nikdo neuvidí?“</p>
<p>JEN TI, KTEŘÍK TOMU MAJÍ PSYCHICKÉ PŘEDPOKLADY. BLÍZCÍ PŘÍBUZNÍ. A SAMOZŘEJMĚ TAKÉ KOČKY.</p>
<p>„Nenávidím kočky.“</p>
<p>Smrťova tvář ještě o něco víc ztuhla, pokud to bylo vůbec možné. Modré jiskřičky v prázdných důlcích na okamžik zaplály rudě.</p>
<p>AHA. Hlas naznačoval, že Smrť se považuje pro lidi, kteří nenávidí kočky, za příliš dobrého. MÁŠ RÁD VELKÉ SILNÉ PSY, ŽE?</p>
<p>„Abych řekl pravdu, tak ano.“ Král se zachmuřeně rozhlížel po východním obzoru, který začínal blednout. Jeho psi. Jeho psi mu budou opravdu chybět. A jak se zdá, byl by dnešek skvělý dne na lov.</p>
<p>Napadlo ho, jestli duchové také pořádají hony. Byl si skoro jistý, že ne. Ale oni asi také ani nepijí, ani nejedí a tohle pomyšlení bylo velmi smutné. Miloval hlučné a veselé bankety, vylemtal[*] mnoho pint skvělého piva. A když na to přijde ještě víc toho špatného. Obvykle poznal ten rozdíl až ráno.</p>
<p>Kopl otráveně do kamene a zachmuřeně si všiml, že mu jím projela noha. Takže žádné pití, žádný lov, žádné hýření, žádné oslavy, žádné sokolničení... Rychle mu začínalo docházet, že potěšení těla bez těla lze provozovat velmi těžko. Najedou se mu zdálo, že život nestojí za to, aby ho žil. A to, že vlastně už nežije, ho v té chvíli nijak neobveselilo.</p>
<p>NĚKTEŘÍ LIDÉ JSOU RÁDI DUCHY, prohlásil Smrť.</p>
<p>„Hmm?“ zabručel Verence zachmuřeně.</p>
<p>MYSLÍM, ŽE TO ZASE NENÍ TAK STRAŠNĚ BOLESTIVÉ. TAK NAPŘÍKLAD MOHOU POZOROVAT, JAK SI VEDOU JEJICH POTOMCI. PARDON? DĚJE SE NĚCO?</p>
<p>Ale Verence mezitím zmizel ve zdi.</p>
<p>NO, MĚ SI NEVŠÍMEJ, prohlásil Smrť rozmrzele. Rozhlédl se kolem sebe tím pohledem, kterým dokázal nahlédnout do času, prostoru i lidských duší, a všiml si obrovského sesuvu půdy ve vzdáleném Klači, hurikánu v Jakazačistanu a chorobné nákazy v Hergenu.</p>
<p>PRÁCE, SAMÁ PRÁCE, zabručel a pobídl koně vzhůru k nebi.</p>
<p>Verence pádil stěnami vlastního paláce. Nohama se sotva dotýkal země - abychom řekli pravdu, dláždění už bylo tak vyšlapané, že se místy nedotýkal země vůbec.</p>
<p>Jako král byl zvyklý chovat se ke sloužícím, jako by neexistovali, a probíhat jejich těly v podobě ducha bylo skoro totéž. Jediný rozdíl byl v tom, že mu neustupovali stranou.</p>
<p>Verence doběhl k dětskému pokoji, uviděl vylomené dveře, rozházená prostěradla...</p>
<p>Zaslechl dunění kopyt. Když dorazil k oknu, zahlédl vlastní koně, kteří plným tryskem vybíhali z nádvoří a za sebou táhli malý kočár pro dva. Několik minut po něm vyrazili z brány tři jezdci. Zvuk podkov se chvíli chvěl nad dlážděním z kočičích hlav a pak utichl.</p>
<p>Král udeřil do okenního parapetu a pěst mu zajela několik centimetrů do kamene.</p>
<p>Pak prošel stěnou ven, a aniž si všímal pádu z výše skoro deseti metrů, a půl letem, napůl během se pustil přes nádvoří ke stájím.</p>
<p>Trvalo mu celých dvacet vteřin, než se přesvědčil, že k tomu velkému počtu věcí, které duchové nedokáží, patří i to, že nejsou schopni jízdy na koni. Podařilo se mu dostat se do sedla, nebo přesněji řečeno obkročit sedlo ve vzduchu těsně nad ním, ale když kůň nakonec vyrazil, k smrti vyděšený tajemnými věcmi, které se mu odehrávaly těsně za ušima, zůstal Verence sedět obkročmo na necelých dvou metrech čerstvého povětří.</p>
<p>Pokusil se běžet, ale dostal se jen k bráně a pak vzduch kolem něj zhoustl do konzistence roztopeného dehtu.</p>
<p>„To nejde,“ ozval se najednou vedle něj starý a smutný hlas. „Musíš zůstat tam, kde jsi byl zabit. Tak už to ve strašení chodí. Dej na mě. Já to vím líp než kdo jiný.“</p>
<p>Bábi Zlopočasné se ruka, kterou nesla k ústům druhý koláček, zastavila na půli cesty.</p>
<p>„Něco se blíží,“ prohlásila.</p>
<p>„Poznáte to podle toho, že vás svrbí palce?“ zeptala se dychtivě Magráta. Magráta znala větší část magie z knih.</p>
<p>„Ne, podle toho, že mi hučí v uších,“ odpověděla Bábi. Podívala se na Stařenku Oggovou a pozvedla významně obočí. Stará Dobračka Sejkonopná byla svým způsobem skvělá čarodějka, ale zbytečně moc romantická. Příliš mnoho květin, fantastických nápadů, tajemných efektů a tak dál.</p>
<p>Blesky, které tu a tam vzplály, osvětlovaly močály táhnoucí sek okraji pralesa, ale velmi nezřetelně. Déšť, dopadající na zem vyhřátou přes den letním sluncem, se změnil v mlhu, jejíž cáry pomalu plnily les.</p><empty-line /><p>„Jsou to kopyta?“ podivila se Stařenka Oggová. „V téhle noční době by se sem nikdo neodvážil.“</p>
<p>Magráta se ustrašeně rozhlížela kolem. Na blatech se tu a tam črtaly obrovské menhiry, jejichž původ už dávno nenávratně zmizel v propadlišti času. Říkalo se o nich, že vedou velmi pestrý a tajemný soukromý život. Při tom pomyšlení se Magráta otřásla.</p>
<p>„Je tady snad něco, čeho by se měl člověk bát?“ vypravila ze sebe nakonec stísněným hlasem.</p>
<p>„My,“ odtušila jí klidně Bábi Zlopočasná a zatvářila se lišácky.</p>
<p>Zvuk podkov se přiblížil a zpomalil. Pak se v nízkém borovém porostu objevil menší kočár, jehož koně se tak tak drželi na nohou. Kočí seskočil z kozlíku, rozeběhl sek přihlížející trojici.</p>
<p>Byl asi v půli mokré mýtiny, když se zastavil a upřel na Bábi Zlopočasnou pohled plný hrůzy.</p>
<p>„to je v pořádku,“ zašeptala a šepot zazněl hlukem bouře stejně čistě jako zvuk zvonu.</p>
<p>Postoupila několik kroků kupředu a další blesk jí umožnil pohlédnout muži přímo do očí. Byly zaostřeny tím zvláštním způsobem, ze kterého poznal každý, kdo Ví, že ten člověk už se dívá do jiného světa.</p>
<p>Posledním nejistým pohybem vložil uzlíček do bábiných rukou a pomalu přepadl kupředu. Ležel na zemi a ze zad mu trčela střela z kuše.</p>
<p>V okruhu světla z ohně se objevily tři postavy. Bábi se setkala s pohledem dalšího páru očí, které byly mrazivé jako úbočí ledového pekla.</p>
<p>Jejich vlastník právě odhodil stranou samostříl. Ladným pohybem vytáhl meč a při tom se mu pod širokým pláštěm zablýskla kroužková zbroj.</p>
<p>Nesnažil se nic předstírat.. oči, které se nespouštěly z Bábiny tváře, nepatřily někomu, kdo by chtěl věci zdobit. Patřily muži, který přesně věděl, k čemu slouží meč. Natáhl ruku.</p>
<p>„Tak. Teď mi to dejte,“ prohlásil.</p>
<p>Bábi rozhrnula přikrývku, do které byl uzlíček zabalen, a podívala se na malou tvářičku pokrčenou spánkem.</p>
<p>Zvedla hlavu.</p>
<p>„ne,“ prohlásila už ze zásady.</p>
<p>Voják sklouzl pohledem z její tvářek Magrátě a Stařence Oggové, které stály stejně nehybně jako menhiry na blatech.</p>
<p>„Vy jste čarodějnice?“ spíš prohlásil než se zeptal. Bábi přikývla. Z nebe sjel blesk a křoví nějakých třicet metrů od nich vzplálo jako pochodeň. Dva vojáci, kteří stáli za svým vůdcem, něco zamumlali, ale on se usmál a pozvedl ruku v železné rukavici.</p>
<p>„Že by kůže čarodějnice dokázala vzdorovat nabroušené oceli?“ ušklíbl se.</p>
<p>„Pokud já vím, tak ne,“ odpověděla klidně Bábi. „Máš skvělou příležitost to zkusit.“</p>
<p>Jeden z vojáků postoupil kupředu a opatrně se dotkl vůdcovy paže.</p>
<p>„Pane, odpusťte, ale když dovolíte, to není právě nejlepší nápad -“</p>
<p>„Mlč.“</p>
<p>„Ale to přináší strašlivou smůlu, když se -“</p>
<p>„Mám ti to opakovat znovu?“</p>
<p>„Sire,“ pokusil se zaprosit voják. Jeho pohled se na okamžik střetl s Bábinýma očima a odrazila se mu v něm beznadějná hrůza.</p>
<p>Vůdce se znovu ušklíbl na Bábi, která se ani nepohnula.</p>
<p>„Ty vaše venkovské čáry jsou dobré právě jen pro hlupáky, matko noci. Já sám tě mohu srazit k zemina místě, kde stojíš.“</p>
<p>„Pak udeř, člověče,“ odpověděla Bábi Zlopočasná a ohlédla se přes rameno. „Jestliže ti to dovolí srdce, udeř tak silně, jak se odvážíš!“</p>
<p>Ozbrojenec pozvedl meč. Opět se zaklikatil blesk, rozdrtil kámen o dva metry dál a vzduch se naplnil kouřem a pachem spáleného křemene.</p>
<p>„Vedle,“ utrousil jízlivě a Bábi viděla, že se mu napjaly všechny svaly, jak se připravoval udeřit těžkým mečem.</p>
<p>Pak se mu na tváři objevil výraz nesmírného úžasu. Naklonil hlavu k jedné straně a pootevřel ústa, jako by se chystal vyrovnat s nějakým novým nápadem. Meč mu vypadl z ruky a zabodl se do rašeliny. Hlasitě vydechl, předklonil se a pomalu, neuvěřitelně pomalu se složil na zem, k nohám Bábi Zlopočasné.</p>
<p>Mírně do něj strčila nohou. „Tak to vypadá, že sis neuvědomil, co mám za lubem,“ zašeptala. „Já ti dám matku noci!“</p>
<p>Voják, který se předtím svého vůdce pokoušel zadržet zíral s hrůzou na krvavou dýku ve své ruce a pomalu ustupoval.</p>
<p>„Já..., já..., já... to opravdu nechtěl. Neměl to udělat. Nebylo - nebylo to správné,“ vypravil ze sebe pracně.</p>
<p>„Ty jsi místní, mladý muži?“ zeptala se ho Bábi.</p>
<p>Padl na kolena. „Divoký vlk, k vašim službám, paní,“ odpověděl. Vrhl rychlý pohled k mrtvému kapitánovi. „Teď mě určitě zabijou!“ zakvílel.</p>
<p>„Udělal jsi jen to, co jsi považoval za správné,“ utěšovala ho Bábi.</p>
<p>„Kvůli něčemu takovému jsem do armády nevstupoval. Nemyslel jsem si, že se budu potulovat po kraji a zabíjet lidi.“</p>
<p>„Tak to máš svatou pravdu, synu. Kdybych byla já na tvém místě, stala bych se námořníkem,“ přikývla zamyšleně Bábi. „To je ono, kariéra na moři! A začala bych hned. Dej se na útěk. Uprchni na moře, kde po tobě nezůstanou žádné stopy. Prožiješ dlouhý a úspěšný život, to ti slibuju.“</p>
<p>Zvedl se ze země, vrhl na ni pohled, který byl směsicí vděčnosti a obdivu, a zmizel v mlze.</p>
<p>„Tak a teď doufám, že nám konečně někdo vysvětlí, o co tady jde,“ obrátila se Bábi k třetímu muži. Přesněji řečeno k místu, kde měl třetí muž stát.</p>
<p>Zaslechla už jen vzdálené dunění kopyt na rašelině a pak ticho.</p>
<p>To už se k ní přibelhala Stařenka Oggová.</p>
<p>„Mohla bych ho chytit, co říkáš?“ navrhla. „Mám?“</p>
<p>Bábi zavrtěla hlavou. Sedla si na velký kámen a prohlížela si dítě, které měla v náručí. Byl to chlapec, necelé dva roky starý a pod peřinkou úplně nahý. Pomalu ho kolébala a zírala do prázdna.</p>
<p>Stařenka Oggová si zatím prohlédla oba mrtvé s výrazem někoho, pro koho jsou prohlídky mrtvol denním chlebem.</p>
<p>„Co když to byli lupiči?“ ozvala se Magráta roztřeseným hlasem.</p>
<p>Stařenka zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Zvláštní věc,“ prohlásila po chvilce. „Oba mají stejný erb. Dva medvědi ve stříbrně a zlatě půleném štítě. Ví některá z vás, co to znamená?“</p>
<p>„To je znak krále Verence,“ přikývla Magráta.</p>
<p>„Co je to za chlapa?“ zeptala se Bábi Zlopočasná.</p>
<p>„On je v téhle zemi vládcem,“ vysvětlovala jí Magráta.</p>
<p>„Jo ták, ty myslíš toho krále,“ zavrtěla hlavou Bábi, jako kdyby ta skutečnost vlastně ani nestála za zmínku.</p>
<p>„Vojáci, kteří bojují mezi sebou. To nedává smysl,“ zabručela Stařenka Oggová. „Magráto, mrkni do toho kočáru.“</p>
<p>Nejmladší čarodějka vstrčila otevřenými dvířky hlavu dovnitř a vrátila se s pytlem. Obrátila ho vzhůru nohama a něco se slabým zaduněním vypadlo na trávu.</p>
<p>Bouře se mezitím přesunula na druhou stranu hor a bledý měsíc vrhal na mokrá blata slabou záři. Stejnou záři vrhal kupodivu i na to, co se lesklo v trávě a vypadalo jako neobyčejně důležitá koruna.</p>
<p>„Je to koruna,“ ozvala se Magráta. „Nahoře má kolem dokola takové ty špičaté ozdoby.“</p>
<p>„No nazdar!“ prohlásila nevrlým tónem Bábi.</p>
<p>Dítě zavrnělo ze spaní. Bábi Zlopočasná jen velmi nerada nahlížela do budoucnosti, ale teď měla dojem, že budoucnost pohlíží na ni.</p>
<p>A její výraz se jí ani za mák nelíbil.</p>
<p>Král Verence se díval na minulost a jeho dojem byl naprosto stejný.</p>
<p>„Ty mě vidíš?“ zeptal se.</p>
<p>„Jistě. Naprosto jasně,“ přikývl nově příchozí.</p>
<p>Verence nakrčil obočí. Zdálo se, že být duchem vyžaduje mnohem větší duševní vypětí než být naživu. V minulých čtyřiceti letech v životě vystačil s tím, když myslel jednou dvakrát denně, a teď to musel dělat neustále.</p>
<p>„Aha,“ řekl nakonec, „ty jsi taky duch.“</p>
<p>„Přesná úvaha.“</p>
<p>„To ta hlava, co si neseš pod paží,“ řekl Verence, pyšný sám na sebe. „Ta mě přivedla na správnou myšlenku.“</p>
<p>„Vadí ti? Jestli ano, klidně si ji nasadím,“ navrhoval starý duch přátelsky. Natáhl volnou ruku. „jsem rád, že tě poznávám. Champohár, král Lancre.“</p>
<p>„Verence, totéž.“ Verence se zadíval do tváře starého krále a dodal: „Víš, nějak si nevzpomínám, že bych tvou tvář zahlédl v obrazové galerii velké síně.“</p>
<p>„Tu založili až po mé smrti,“ vysvětlil Champohár téměř pohrdlivě.</p>
<p>„A jak jsi tady vlastně dlouho?“</p>
<p>Champohár zvedl ruku a přemítavě se poškrabal na nose. „Asi tisíc let,“ řekl nakonec a v hlase se mu skvěla pýcha. „Když počítám i těch pár let, co jsem tady žil jako člověk.“</p>
<p>„Tisíc let!“</p>
<p>„Já tohle místo založil. Právě jsme dokončili vnitřní výzdobu, když mi jeden nevděčný synovec usekl ve spánku hlavu. Nemusím ti povídat, jak mě to namíchlo!“</p>
<p>„Ale... tisíc let...“ opakoval Verence roztřeseným hlasem.</p>
<p>Champohár ho vzal za ruku. „Není to tak hrozné,“ uklidňoval ho a vedl neodporujícího krále přes nádvoří. „Mnoha způsoby je to lepší než být naživu.“</p>
<p>„Tak to musí být pěkně pitomé způsoby!“ vykřikl Verence. „Mně se líbilo být naživu!“</p>
<p>Champohár se na něj přátelsky ušklíbl. „Na to si zvykneš,“ ujistil ho.</p>
<p>„Já si na to nechci zvyknout!“</p>
<p>„Máš velmi silnou morfogenickou auru,“ přikývl Champohár. „Já to poznám. Na tyhle věci jsem velmi citlivý. Ano. Velmi silnou, řekl bych.“</p>
<p>„Co to je?“</p>
<p>„Jak bych ti to řekl,“ zamyslel se Champohár, „nikdy jsem nebyl moc dobrý řečník. Vždycky se mi zdálo jednodušší někoho praštit než mu něco vysvětlovat. Ale tak nějak bych řekl, že to vyplývá z toho, jak moc jsi byl živý. Když jsi byl živý. Říká se tomu -“ zamyslel se „- životní vitalita. Jo, to je ono. Životní vitalita. Čím víc jsi jí měl, tím víc zůstáváš sám sebou, když se staneš duchem. Řekl bych, že když jsi byl živý, žil jsi na sto procent,“ dodal.</p>
<p>Proti své vůli cítil Verence něco jako vnitřní uspokojení. „no, pravda je, že jsem se snažil,“ přikývl. Prošli stěnou do velké síně, která teď byla prázdná. Pohled na obrovské stoly vzbudil v králi automatickou reakci.</p>
<p>„A kde bychom si tedy mohli dát něco pořádného ke snídani?“ zeptal se.</p>
<p>Champohár se zatvářil udiveně.</p>
<p>„My přece nejíme,“ zavrtěl hlavou. „Jsme duchové.“</p>
<p>„Ale já mám hlad!“</p>
<p>„Nemáš. To si jenom přestavuješ.“</p>
<p>Z kuchyně bylo slyšet cinkot nádobí. Kuchaři už byli vzhůru, a protože nedostali žádné nové příkazy, připravovali normální snídani, jaká se v paláci denně podávala. Z temného oblouku, kterým se vstupovalo do kuchyně, se nesly známé vůně.</p>
<p>Verence začichal.</p>
<p>„Klobásy,“ zasnil se. „Slanina. Vajíčka. Uzená ryba.“ Upřel pohled na Champohára. „Masová paštika,“ zašeptal.</p>
<p>„Vždyť ani nemáš žaludek,“ upozornil ho starý duch. „„to všechno máš jenom v hlavě. Obyčejná síla zvyku. Prostě si jenom myslíš, že máš hlad.“</p>
<p>„Já myslím, že když něco nesním, umřu hlady.“</p>
<p>„Sám si odporuješ, a uvědom si navíc, že se nemůžeš ničeho dotknout,“ vysvětloval mu trpělivě Champohár. „Vůbec ničeho.“</p>
<p>Verence se posadil na lavici, velmi opatrně, aby jí nepropadl na zem, a sevřel si hlavu do dlaní. Slyšel, že smrt může být ošklivá věc, ale nikdy si neuvědomil, jak ošklivá.</p>
<p>Původně se chtěl pomstít. Chtěl utéct z paláce, který mu najednou připadal odporný, a hledat svého syna. Teď se zděsil, když si uvědomil, že jediná věc, po které v téhle chvíli opravdu touží, je talíř zadělávaných ledvinek.</p>
<p>Krajinou se nenápadně plížilo vlhké ráno, pomalu vyšplhalo na hradby paláce Lancre, zdolalo pevnostní věž a nakonec proniklo až do oken.</p>
<p>Vévoda Felmet upíral zachmuřený pohled na mokrý prales. Byl tak odporně rozlehlý. Došel k názoru, že to není tím, že by měl něco proti jednotlivým stromům, ale pohled na tolik stromů pohromadě na něj působil silně depresivně. Přemáhal tuhu spočítat je.</p>
<p>„Jistě, má drahá,“ řekl.</p>
<p>Vévoda v duchu považoval stromy, se kterými se setkával, za něco jako ještěry. Přirovnával je k těm druhům, které žijí na sopečných ostrovech, pohnou se jednou za den, mají zakrnělé třetí oko a četnost jejich mrknutí se počítá v měsících. Sám sebe pak měl za civilizovaného člověka, který je předurčen žít v suchém prostředí a na slunci, v krajině, kde je podnebí pořádně zorganizováno.</p>
<p>Na druhé straně, pomyslel si, nemuselo by to být tak špatné být stromem. Stromy nemají uši, tím si byl skoro jist. A jak se zdá, obejdou se bez posvátného stavu manželství. Takový samčí dubový strom - to si bude muset vévoda ještě ověřit -, takový dubový strom prostě rozpráší svůj pyl do větru a všechny ty ostatní věci s žaludy..., nebo jsou to snad duběnky? Ne, byl si skoro jistý, že jsou to žaludy, to všechno už se odehraje někde jinde...</p>
<p>„Ovšemže, poklade,“ přikývl.</p>
<p>Ano, stromy to mají skvěle vymyšleno. Vévoda zvedl pohled k hustým korunám. Ti sobečtí prevíti.</p>
<p>„Samozřejmě, miláčku,“ prohlásil.</p>
<p>„Cože?“ vyštěkla na něj vévodkyně.</p>
<p>Vévoda zaváhal a zoufale se pokusil zopakovat si monolog, který se posledních pět minut řinul vévodkyni z úst jako vodopád. Zaslechl něco o tom, že je sotva poloviční muž a že ze sebe úmyslně dělá většího chudáka, než je zapotřebí. A taky si určitě stěžovala na to, že je v paláci neustále chladno. Ano, to by mohlo být ono. Dobrá, takže teď by mohly ty mizerné stromy konečně jednou odvést svůj díl práce.</p>
<p>„Dám jich okamžitě pár pokácet a odvézt na hrad, drahoušku,“ řekl.</p>
<p>Lady Felmetová na okamžik ztratila řeč. Mimochodem, něco takového se jí stávalo tak zřídka, že by stálo za to zaznačit to do stoletého kalendáře. Byla to mohutná, panovačná žena a v lidech, kteří se s ní setkali poprvé, vzbuzovala představu galeony pod plnými plachtami. Celý dojem byl ještě umocněn jejím přesvědčením, že jí ze všeho nejvíc sluší rudý samet. Pravda, jejímu obličeji ta barva nijak neškodila, naopak, ladila s ním dokonale.</p>
<p>Vévoda občas přemýšlel o tom, jaké měl štěstí, když si vzal právě ji. Kdyby nebylo hnacího motoru jejích ambicí, byl by z něj jen další obyčejný venkovský šlechtic, který neměl a práci nic jiného než lovit, opíjet se a pěstovat svůj <emphasis>droit de seigneur</emphasis>[*]. Místo toho měl teď na dosah královský trůn a podle toho, jak to vypadalo, více než naději stát se králem.</p>
<p>Zhluboka si povzdechl.</p>
<p>„Pokácet co?“ zeptala se lady Felmetová ledově.</p>
<p>„No přece stromy,“ řek vévoda.</p>
<p>„A co s tím mají stromy společného?“</p>
<p>„No... je jich tady tolik,“ prohlásil vévoda procítěně.</p>
<p>„Neutíkej od věci!“</p>
<p>„Promiň, drahá.“</p>
<p>„Ptala jsem se tě, jak jsi mohl být tak hloupý a nechat je uprchnout? Říkala jsem ti, že ten služebník je příliš věrný. Nikomu takovému se nedá věřit.“</p>
<p>„Jistěže ne, zlato.“</p>
<p>„Nenapadlo tě náhodu někoho za ním poslat, že?“</p>
<p>„Bentzena, drahoušku. A dva vojáky.“</p>
<p>„Aha.“ Vévodkyně se odmlčela. Bentzen, kapitán vévodovy osobní gardy, byl výkonný zabiják, dokonalejší než vzteklý mungo. Vybrala by ho sama. Cítila se poněkud sražena v rozletu, protože nemohla manžela dál peskovat, ale snadno se s tím vyrovnala.</p>
<p>„Nemusel vůbec nikam jezdit, kdybys mě poslouchal. Ale ty mě nikdy neposloucháš. Nikdy.“</p>
<p>„Co nikdy, má nejdražší?“</p>
<p>Vévoda zívl. Byla to dlouhá noc. Nejdřív ta bouře, která nebyla nevídané síly, a pak celá ta ošklivá záležitost s dýkami.</p>
<p>Jak už jsme se zmínili, chyběl vévodovi k trůnu jen jediný krůček. Ten krůček, o kterém se mluví, byl na vrcholku schodiště vedoucího do velké síně. Právě toho schodiště, ze kterého po tmě spadl král Verence a proti všem zákonům pravděpodobnosti padl přímo na svou vlastní dýku.</p>
<p>Králův vlastní lékař alespoň celou tu událost prohlásil za nešťastnou náhodu. Pravda, že až potom, kdy ho navštívil Bentzen a vysvětlil mu, že pád ze schodů s vlastní dýkou v zádech může být nakažlivou chorobou zapříčiněnou tím, že někdo nevhodně otevře ústa.</p>
<p>Tu chorobu už ostatně chytilo několik členů královské gardy, kteří byli poněkud nedoslýchaví. Vypadalo to jako malá epidemie.</p>
<p>Vévoda se otřásl. Některé podrobnosti uplynulé noci mu připadaly mlhavé a hrozné.</p>
<p>Pokusil se ujistit sám sebe, že všechny nepříjemnosti už má za sebou a království je jeho. Nebylo to nic moc, hlavně samé stromy, ale království bylo a patřila k němu i královská koruna.</p>
<p>Jenom kdyby ji už konečně našli.</p>
<p>Hrad Lancre byl vybudován na vysokém skalisku architektem, který sice slyšel o <strong>Gormenghastu</strong>, ale jemuž poněkud zkrátili rozpočet. I tak ze sebe vydal to nejlepší a obdařil hrad celou řadou věží a věžiček, ochozů, ochranných zdí, opěrných pilířů, cimbuří, chrličů, nádvoří a hladomoren; jedním slovem vším, co takový hrad potřebuje, s výjimkou dostatečně hlubokých základů a malty, která se při dešti nerozpouští a nevyplavuje ze spár.</p>
<p>Hrad se poněkud nejistě nakláněl nad prudkými a zpěněnými vodami řeky Lancre, která se hnala svým korytem roklinou v hloubi tři sta metrů pod hradem. Tu a tam se ze skály vydrolil nějaký balvan a padl do vln.</p>
<p>I když hrad nebyl nijak veliký, bylo vněm tisíce míst, kam by se dala ukrýt koruna.</p>
<p>Vévodkyně vyplula z komnaty, aby si našla nějakou další oběť, a nechala vévodu Felmeta s jeho neutěšeným výhledem do kraje. Začalo pršet.</p>
<p>A přesně v té chvíli se ozvalo naléhavé zabušení na hradní bránu. Naprosto nevhodně vyrušilo hlavního klíčníka, který hrál v teplé kuchyni s kuchařem a hradním šaškem Mordýřovou sudou.</p>
<p>Zabručel a vstal. „Venku někdo tluče,“ prohlásil otráveně.</p>
<p>„Kmotře, co by tam tloukl?“ zeptal se šašek.</p>
<p>„Tluče na bráně, idiote!“</p>
<p>Šašek na něj vrhl starostlivý pohled. „Na bráně? A jak na ni vylezl?“ dodal podezřívavě. „Věřímť, že to není nějaký druh učení Zen, že ne?“</p>
<p>Když se klíčním s tichým sakrováním vydal směrem ke strážnici u brány, přistrčil kuchař do banku další šesták a vrhl na šaška ostrý pohled.</p>
<p>„Co je to ten Zen?“</p>
<p>Šašek probral svoje karty a rolničky se mu při tom hlasitě rozcinkaly. Bez zaváhání odpověděl: „To je jedna z vedlejších sekt filozofického směru, rozšířeného především v pootočném Klači. Jmenuje se sumtin a je proslulý svou jednoduchou strohostí, z níž vyplývá nárůst osobního klidu, vyrovnanosti a naplnění osobnosti docílené prostřednictvím meditací a zvláštní techniky dýchání. Jedním z nejzajímavějších aspektů této filozofie je kladení na první pohled nesmyslných otázek za účelem rozšíření bran celkového vnímání.“</p>
<p>„Co jsi to řekl?“ zvýšil kuchař podezřívavě hlas. Byl dnes poněkud nedůtklivý. Když nesl snídani do velké síně, měl celou cestou pocit, že se mu něco pokouší sebrat podnos z rukou. A jako by to nestačilo, poslal ho ten nový vévoda pro ... Otřásl se. Pro ovesnou kaši! A vajíčka na měkko! Na takové věci byl už náš kuchař příliš starý. By zvyklý na své. Vařil v pravém feudálním stylu. Když to nemělo v hubě jablko a nedalo se to upéct, nestálo to za servírování.</p>
<p>Šašek zaváhal s kartou v ruce, potlačil strach a rychle se snažil zvládnout situaci.</p>
<p>„Jen tolik, kmotře, přisám bůh,“ zakvičel kozím hlasem, „žes otázek plný jako kravinec much.“</p>
<p>Kuchař se poněkud uklidnil.</p>
<p>„No dobrá,“ zabručel, i když nebyl tak docela spokojen. Šašek z bezpečnostních důvodů pro jistotu prohrál další tři hry.</p>
<p>Klíčník zatím došel k bráně, otevřel špehýrku a vyhlédl ven.</p>
<p>„Kdo tluče?“ zavrčel.</p>
<p>„Zbrojnoš, promočený a vyděšený, zaváhal. „Kdo tluče co?“</p>
<p>„Jestli si chceš tropit šprýmy, můžeš si pro mě za mě zůstat venku třeba celý den,“ utrhl se na něj klíčník.</p>
<p>„Ne! Musím okamžitě mluvit s vévodou!“ vykřikl zbrojnoš. „Čarodějky mají slet!“</p>
<p>Klíčník se mu už už chystal odpovědět něco jako „když se tam všichni čerti žení, proč by se nemohly čarodějnice houfovat“, ale pak se podíval muži před branou do obličeje a rozmyslel si to.</p>
<p>Nezdálo se, že by ten člověk dovedl ocenit nějaký vtípek. Ve tváři měl výraz někoho, kdo viděl věci, o kterých slušný člověk ani neslyšel...</p>
<p>„Čarodějky?“ zavrtěl hlavou lord Felmet.</p>
<p>„Čarodějky!“ prohlásila vévodkyně.</p>
<p>A v dlouhých chodbách, kterými protahoval průvan, se ozval hlas podobný kvílení větru ve vzdálené klíčové dírce: „Čarodějky!“ Chvěl se v něm slabý náznak naděje.</p>
<p>Lidi se slabší povahou by to možná vyděsilo...</p>
<p>„Je to vměšování se do něčeho, do čeho nám nic není, nic víc,“ prohlásila vehementně Bábi Zlopočasná. „A nic dobrého z toho nevzejde.“</p>
<p>„Je to strašně romantické,“ ozvala se Magráta a povzdechla si.</p>
<p>„Kuči, kuči!“ vmísil se do hovoru hlas Stařenky Oggové.</p>
<p>„Vždyť jste sama toho hrozného člověka zabila!“</p>
<p>„To tedy ne. Jenom jsem tak trochu postrčila... věci, aby se braly tím žádoucím směrem.“ Bábi se zamračila. „Neměl v sobě špetku úcty. Jak jednou lidé ztratí úctu, bác ho! máš malér na krku.“</p>
<p>„Budliky, budliky, ťu, ťu, ťu!“</p>
<p>„Ten vozka ho sem přivezl, aby ho zachránil!“ vykřikla rozčilená Magráta. „Chtěl, abychom se ho ujaly! To je jasné! Je to osud!“</p>
<p>„Jo tak jasné?“ prohlásila nevrle Bábi Zlopočasná. „Věřím, že tobě je to jasné. Potíž je, děvenko, v tom, že když jsou věci jasné, neznamená to, že jsou taky pravdivé!“</p>
<p>Zvedla korunu. Cítila, jak jí v rukou těžkne, a věděla, že její váha nespočívá ve zlatě a drahém kamení, že se nedá změřit na pouhá kila a deka.</p>
<p>„No ano, ale důležité je -“</p>
<p>„Důležité je to,“ vskočila jí bábi do řeči, „že se brzo objeví lidé, kteří budou čmuchat široko daleko a hledat. Vážní lidé. A budou hledat velmi vážně a důkladně. Způsobem ,tamten dům zbořte a tuhle stodolu podpalte’. A -“</p>
<p>„Ňu, ňu, ňu, chlapešek!“</p>
<p>„- A, Gyto, myslím si, že bychom byly všechny mnohem spokojenější, kdybys na něj přestala konečně šišlat!“ štěkla Bábi přes rameno. Cítila, jak jí povolují nervy. Vždycky, když si nebyla něčím jistá, tak jí povolovaly nervy. Kromě toho se mezitím přesunuly do Magrátina domku a jeho výzdoba ji iritovala. Magráta totiž věřila v moudrost přírody, elfy, léčivou moc barev a magii ročních období a ještě na spoustu dalších věcí, na které Bábi nedala, ani co by se za nehet vešlo.</p>
<p>„Nechceš mi snad radit, jak mám zacházet s dítětem,“ ohradila se odvážně Stařenka Oggová. „Mně, která jsem vychovala patnáct vlastních?“</p>
<p>„Já jenom říkám, že bychom si to měly pořádně rozmyslet,“ ustupovala Bábi.</p>
<p>Ostatní dvě ji chvíli mlčky pozorovaly.</p>
<p>„Takže?“ nadhodila nakonec netrpělivá Magráta. Bábiny prsty vyklepávaly pomalé staccato do okraje koruny a na čele jí naskočily starostlivé vrásky.</p>
<p>„Ze všeho nejdřív ho musíme odvézt odsud,“ prohlásila a pozvedla ruku. „Ne, Gyto, já věřím, že tvůj domek je ideální a já nevím co ještě, ale bezpečný není. Musíme ho ukrýt jinde než tady v okolí, někde daleko, kde by nikoho ani nenapadlo, kdo by to mohl být. A pak je tady ještě tohle.“ Přehodila si korunu z ruky do ruky s dovedností pouťového žongléra.</p>
<p>„To? To je snadné,“ usmála se Magráta. „Ta se dá přece schovat pod nějaký kámen nebo tak. To nic není. Co je to proti dítěti!“</p>
<p>„Tak to se mýlíš,“ odtušila klidně Bábi. „Uvědom si laskavě, že celá země je plná dětí a všechny vypadají skoro stejně, ale pochybuju o tom, že by v okolí bylo víc královských korun. Královské koruny už mají takovou vlastnost, že se skoro vždycky nakonec nějakým způsobem objeví. Ony totiž tak nějak přitahují lidské myšlenky. Kdybychom ji teď zahrabaly pod kámen na nejpustějším místě hor, nejpozději do týdne by ji někdo ,náhodou’ objevil. Věř mi.“</p>
<p>„Tak, tak, to má pravdu,“ souhlasila Stařenka Oggová. „Kolikrát už člověk hodil kouzelný prsten do nejhlubšího místa oceánu a pak, když se vrátil domů do tepla a dal si k čaji na svačinku kus uzené kambaly - co tam nenašel? Aha!“</p>
<p>Chvilku o tom mlčky hloubaly.</p>
<p>„Já tedy ani jednou,“ prohlásila pevně Bábi. „A ty taky ne. Koneckonců, mohl by tu korunu chtít nazpět. Má na ni právoplatný nárok. Králové si na korunách velmi zakládají. Vážně, Gyto, ty někdy vykládáš ty nej -“</p>
<p>„Já uvařím kapku čaje, co říkáte?“ vskočila jim rychle do řeči Magráta a odběhla do kuchyně.</p>
<p>Obě starší čarodějky seděly proti sobě u velkého stolu a zachovávaly způsobné, nicméně poněkud pichlavé mlčení. Nakonec to Stařenka Oggová nevydržela. „Má to tady docela hezké, co říkáš? Ty květiny a tak. Co to je támhle na té stěně?“</p>
<p>„Astrologická znamení,“ odpověděla Bábi kysele, „nebo něco takového.“</p>
<p>„Nádhera,“ pokývala Stařenka hlavou. „A ta roucha a magické proutky a všechny ty věci, viď?“</p>
<p>„Samá moderna,“ povzdechla si spíš pro sebe Bábi. „Když já byla děvčetem, měly jsme akorát hroudu vosku a pár špendlíků a taky nám to stačilo. V těch dnech jsme si musely vlastní kouzla připravovat.“</p>
<p>„To je pravda, ale od té doby už uteklo hodně vody,“ přikývla Stařenka Oggová s výrazem filozofa. Pak zkušeným pohybem pohoupala dítě.</p>
<p>Bábi Zlopočasná si povzdechla. Stařenka Oggová byla třikrát vdaná a vládla kmeni dětí a vnoučat rozběhlých po celém království. Samozřejmě, čarodějky neměly zakázáno se vdávat. To musela Bábi připustit, i když nerada. Velmi nerada. Znovu si zhluboka nesouhlasně povzdechla a to byla chyba.</p>
<p>„Co to tady smrdí?“ vyskočila.</p>
<p>„No jo,“ zabručela Stařenka Oggová a opatrně si přesunula dítě na ruce. „myslím, že se raději skočím podívat, jestli tady má Magráta nějaké čisté hadříky, co?“</p>
<p>Bábi Zlopočasná osaměla. Cítila se maličko nesvá, jako skoro každý, kdo zůstane sám v cizím pokoji, a zaháněla nutkání vstát a prohlédnout si knihy na polici nad příborníkem nebo zkontrolovat, zda na krbové římse není prach. Začala otáčet korunou v rukou. A znovu měla ten dojem, že je mnohem těžší a větší, než jak vypadala.</p>
<p>Všimla si velkého zrcadla nad krbem a oči jí znovu sklouzly ke koruně. Bylo to velmi lákavé. Ta věc ji prakticky prosila, aby si ji vyzkoušela. No, a nakonec proč ne? Znovu se přesvědčila, že hlasy obou čarodějek se ozývají z kuchyně, stáhla si z hlavy klobouk a nasadila si korunu.</p>
<p>Zdálo se, že je jí akorát. Bábi se pyšně narovnala panovačným gestem máchla všeobecným směrem ke krbu.</p>
<p>„Toť bystře udělejte, co pravím,“ prohlásila. Pak se arogantně naklonila ke starým kukačkám, které tikaly na stěně. „V téže chvíli hlavu jemu mžikem setněte,“ přikazovala a k tomu se pochmurně usmála.</p>
<p>Náhle ale ztuhla, protože zaslechla zoufalé výkřiky, dunění koňských kopyt, děsivý šepot letících šípů a vlhké nárazy hrotů oštěpů zabodávajících se do masa. Lebkou se jí valil útok za útokem. Meče neustále dopadaly na štíty, jiné meče nelidské svaly a kosti. Mozkem jí prolétla ve zlomku vteřiny celá léta. Zažila chvíle, kdy ležela mezi umírajícími nebo ji věšeli na větev nějakého stromu, ale pokaždé se nakonec objevily ruce, které ji zvedly a znovu posadily na sametové potahy...</p>
<p>Bábi velmi opatrně sundala korunu z hlavy - stálo jí to dost námahy a koruně se to očividně nelíbilo - a položila ji na stůl.</p>
<p>„Takže takhle to podle tebe vypadá, když je někdo králem, co?“ řekla tichým hlasem. „V tom případě by mě zajímalo, proč o to zaměstnání všichni tolik stojí?“</p>
<p>„Dáte si cukr?“ ozval se jí za zády Magrátin hlas.</p>
<p>„To by se jeden musel narodit jako naprostý idiot, aby chtěl být králem,“ pokračovala polohlasem Bábi ve svých úvahách.</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>Bábi se otočila. „Nevšimla jsem si, že už jsi tady. Co jsi říkala?“</p>
<p>„Sladíte čaj?“</p>
<p>„Tři lžičky,“ odpověděla Bábi bez zaváhání. To byla jedna z velkých bolestí, které Bábi v životě potkaly. Navzdory všem snahám dospěla na vrchol své kariéry s tvářemi jako míšeňská jablíčka a kompletní sadou vlastních zubů. Žádná kouzla ani zaříkání nedokázala zošklivit její hezkou, i když mírně koňskou tvář a neuvěřitelné množství konzumovaného cukru jí dodávalo nevyčerpatelnou energii, aniž zanechalo nejmenší následky na jejím běloskvoucím chrupu. Jeden mág, se kterým svůj problém konzultovala, jí vysvětlil, že je to způsobeno jejím skvělým metabolismem. To jí alespoň umožnilo cítit se mírně nadřazeně i ve společnosti Stařenky Oggová, která podle Bábina přesvědčení metabolismus v životě ani nezahlédla.</p>
<p>Magráta jí uctivě nasypala do šálku tři vrchovaté lžičky cukru. Přitom si pomyslela, že by bylo docela příjemné, kdyby jí někdo aspoň občas řekl nějaké to „děkuji“.</p>
<p>Najednou měla pocit, že na korunu zírá.</p>
<p>„Taky to cítíš, co?“ naklonila se Bábi na židli kupředu. „Copak jsem to neříkala? Volání koruny!“</p>
<p>„To je strašné!“</p>
<p>„Ne, ne. Snaží se jen být tím, čím být má. Ona si nepomůže.“</p>
<p>„Ale to je magie!“</p>
<p>„Snaží se jen být tím, čím být má,“ opakovala Bábi.</p>
<p>„Pokouší se mě přinutit, abych si ji dala na hlavu,“ zasténala Magráta a ruce se jí roztřásly.</p>
<p>„Jo, přesně o to se pokouší.“</p>
<p>„Ale já budu silná,“ rozhodla se Magráta, „a nenasadím si ji.“</p>
<p>„Bodejť by jo!“ prohlásila Bábi a obličej jí najednou podivně zdřevěněl. „Co dělá Gyta?“</p>
<p>„Koupe dítě ve škopku na nádobí,“ odpověděla jí nepřítomně Magráta. „Jak něco takového schováme? Co by se stalo, kdybychom ji někde zakopaly opravdu hodně hluboko?“</p>
<p>„Vyhrabal by ji jezevec,“ odpověděla jí Bábi. „Nebo by na tom místě někdo hledal zlato, co já vím? Nebo by ji obrostl kořeny nějaký strom a ten by vzápětí potom vyvrátila vichřice i s kořeny, pak by ji někdo našel, dal si ji na hlavu a...“</p>
<p>„Pokud by ovšem neměl tak silnou vůli jako my,“ zdůraznila Magráta.</p>
<p>„Samozřejmě, pokud by ovšem to...“ souhlasila Bábi a s neobyčejným zájmem si prohlížela vlastní nehty. „I když u královských korun nespočívá ten hlavní problém v tom, že si je člověk nasadí, víš? Potíž nastane ve chvíli, kdy si ji má sundat.“</p>
<p>Magráta korunu zvedla a začala ji otáčet v prstech.</p>
<p>„Tak se mi zdá, že ani moc nevypadá jako královská koruna,“ ozvala se po chvilce.</p>
<p>„No ano, tys jich jistě viděla celou řadu, předpokládám,“ zvedla Bábi obočí. „Soudím, že jsi expert na královské koruny.“</p>
<p>„No, viděla jsem jich opravdu dost. Byly ale o moc zdobnější, měly víc drahých kamenů a uvnitř takovou čepičku z vínového nebo tmavomodrého sametu,“ bránila se Magráta. „Tohle je jen taková obyčejná tenká věcička -“</p>
<p>„Magráto Česneková!“</p>
<p>„Já je opravdu viděla! Když mě ještě učila Dobračka Sejkonopná -“</p>
<p>„- budižjízemělehká -“</p>
<p>„- budižjízemělehká, brávala mě s sebou do Ostrohřbetu nebo do Lancre pokaždé, když tam účinkovala kočovná společnost. Hrozně si potrpěla na divadlo. Ti mívali královských korun jako máku, i když -“ Magráta se na chvilku odmlčela, „- Dobračka vždycky říkala, že jsou jen z cínu, mosazi, papíru a takových věcí. A místo drahokamů jsou tam prý barevná sklíčka. Všechny vypadaly mnohem skutečnější než tahle. Není to divné?“</p>
<p>„Určité věci, které se snaží vypadat jako určité věcí, často vypadají pravěji než ty pravé. To je známá věc,“ pokývala Bábi hlavou. „Ale nelíbí se mi, když to někdo podporuje. A na co si to vlastně ti lidé hrají, když si nasadí ty falešné koruny?“</p>
<p>„Znáte divadlo?“ zeptala se Magráta.</p>
<p>Bábi Zlopočasná, která v životě nepřiznala, že něco nezná, nezaváhala. „Samozřejmě,“ přikývla sebevědomě. „Je to jedna z těch věcí, kterým se říká, že jsou v módě, co?“</p>
<p>„Dobračka Sejkonopná vždycky tvrdila, že divadlo nastavuje zrcadlo životu,“ pokračovala Magráta. „Tvrdila, že ji pokaždé nesmírně povzbudí a obveselí.“</p>
<p>„Věřím, že je to možné,“ postupovala Bábi po tenkém ledě. „Když se to ovšem hraje pořádně. Jsou to dobří lidé, co, tihle divadelní herci?“</p>
<p>„Myslím, že ano.“</p>
<p>„A říkáš, že jezdí po kraji?“ zeptala se zamyšleně Bábi a upřela oči na kuchyňské dveře.</p>
<p>„Po celé zemi. Právě teď je v Lancre jedna herecká společnost, jak jsem slyšela. Ani jsem se na ně nebyla podívat, protože, víte, není to správné, aby žena šla na takové místo sama.“</p>
<p>Bábi přisvědčila. Vždycky souhlasila s takovým chováním a společenskými konvencemi, ovšem považovala za samozřejmé, že se nevztahují na její osobu.</p>
<p>Tiše zabubnovala prsty na bílý Magrátin ubrus.</p>
<p>„Správně,“ prohlásila najednou. „A proč ne? Běž a řekni Gytě, aby to dítě pořádně zabalila. Už je to dlouho, co jsem slyšela pořádně hrát divadlo.</p>
<p>Magráta byla okouzlena, jako ostatně pokaždé. Divadlo nebylo víc než pár kusů pomalované pytloviny, jeviště z prken položených na několika sudech a půl tucet lavic postavených na venkovské návsi. Ale současně dokázalo být i hradem, jinou částí hradu, toutéž komnatou o chvíli později, bitevním polem a právě teď cestou za městem. Mohlo to být skvělé odpoledne, kdyby nebylo Bábi Zlopočasné.</p>
<p>Po několika pronikavých pohledech, které vrhla na tříčlenný divadelní orchestr v domnění, že zjistí, který z nástrojů se jmenuje divadlo, věnovala nakonec stará čarodějka pozornost jevišti. Vzápětí začalo být Magrátě jasné, že určité základní aspekty divadelního představení Bábi zatím ani zdaleka nepochopila.</p>
<p>Neustále na svém místě divoce poskakovala.</p>
<p>„On ho zabil,“ zasyčela. „Proč s tím někdo něco nedělá? Vždyť ho zabil! A ke všemu ještě tady, přede všemi!“</p>
<p>Když se Bábi začala odhodlaně zvedat, chytila Magráta křečovitě svou starší kolegyni za ruku.</p>
<p>„To je v pořádku,“ zašeptala, „on není mrtvý!“</p>
<p>„Chceš snad říct, že lžu, děvče?“ utrhla se na ni Bábi. „Viděla jsem to na vlastní oči!“</p>
<p>„Koukněte se, Bábi, to není doopravdy, víte?“</p>
<p>Bábi Zlopočasná se trochu uklidnila, ale nepřestávala si brumlat sama pro sebe. Začínala mít pocit, že se tady někdo pokouší udělat z ní blázna.</p>
<p>Zatím na jevišti vedl jakýsi muž zahalený do prostěradla dlouhý oduševnělý monolog. Bábi ho několik minut pozorně poslouchala a pak strčila Magrátu loktem do žeber.</p>
<p>„Co to vlastně vykládá?“ zeptala se.</p>
<p>„Říká, jak je mu líto, že ten druhý muž umřel,“ odpověděla jí Magráta a v pokusu co nejrychleji změnit téma hovoru dodala: „Mají pěknou řadu korun, co?“</p>
<p>Jenže Bábi se nedala. „Tak proč tam předtím lezl a zabíjel ho, co?“ zavrčela.</p>
<p>„No, ono je to tak trochu složité -“ pokusila se Magráta chabě.</p>
<p>„Jaké složité!“ vřískla Bábi. „Je to jednoduše ostuda. A to tam ten chudák pořád ještě leží!“</p>
<p>Magráta vrhla úpěnlivý pohled na Stařenku Oggovou, která žužlala jablko a studovala jeviště s výrazem přednosty výzkumného ústavu.</p>
<p>„No, já myslím,“ začala nakonec zeširoka, „že je to všechno jenom jako. Koukni, on pořád dýchá.“</p>
<p>Zbytek publika mezitím došel k závěru, že poznámky, které si mezi sebou naše trojice vyměňuje, jsou součástí představení. Při té poslední tedy všichni diváci soustředili svou pozornost na mrtvolu, která se začala okamžitě červenat.</p>
<p>„A taky se mu podívej na boty,“ pokračovala Stařenka sžíravou kritikou. „Opravdový král by se za takové boty musel stydět.“</p><empty-line /><p>Mrtvola se pokusila ukrýt nohy za lepenkové křoví.</p>
<p>Bábi, která jakýmsi zvláštním způsobem vycítila, že nad těmi provozovateli šalby a úskoků zaznamenaly malé, ale přece jen vítězství, zašmátrala v sáčku s jablky, do jednoho se zakousla a začala hru sledovat s obnoveným zájmem.</p>
<p>Magrátiny nervy se pomalu uklidňovaly, takže se pohodlně usadila a začala konečně vychutnávat hru. Jak se ukázalo, ne na dlouho. Právě propadala kouzlu děje a spolu s jedním z hlavních hrdinů se zmítala v pochybnostech, když její idylu narušil hlas, který říkal:</p>
<p>„A o čem je zase tohle?“</p>
<p>Magráta si povzdechla. „No,“ pokusila se, „on si myslí, že ten druhý je ve skutečnosti králova dcera převlečená za muže.“</p>
<p>Bábi podrobila zmíněného herce dlouhému pátravému pohledu.</p>
<p>„Je to muž,“ ujistila vzápětí Magrátu. „Má paruku ze slámy. A když mluví, tak kvičí.“</p>
<p>Magráta se otřásla. Nevěděla toho o divadle moc a neznala jeho pravidla a zákonitosti. Něčeho takového se právě bála. Bábi Zlopočasná se rozhodla podniknout Tažení.</p>
<p>„Ano, ale,“ odpověděla zničeně, „to už je divadlo. Všechny ženské role tady hrají muži.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Ženy na jeviště nesmějí,“ řekla Magráta docela potichoučku a zavřela oči.</p>
<p>Jenže na sedadle po její levici k žádnému výbuchu nedošlo. Riskovala jeden rychlý pohled tím směrem.</p>
<p>Bábi neustále přežvykovala první sousto jablka a oči nespouštěla ze scény.</p>
<p>„No tak, Esme, nedělej z toho tragédii,“ naklonila se k Bábi Stařenka, která o Bábiných Taženích taky věděla své. „Je to prima kus. Právě mi to všechno začíná docházet.“</p>
<p>Někdo poklepal Bábina rameno a nějaký hlas řekl:</p>
<p>„Mohla byste si sundat ten klobouk, paní?“</p>
<p>Bábi se na sedadle velmi pomalu otočila, jako by ji hnal nějaký skrytý motor, a vrhla na člověka, který ji obtěžoval, pohled o intenzitě stokilowattového reflektoru s modrým filtrem. Muž se zachvěl a rychle si sedl zpět na své místo, přičemž ho Bábi pohledem upřeně sledovala.</p>
<p>„Ne,“ odpověděla.</p>
<p>Nezdálo se, že by příliš zvažoval jiné možnosti. „Tak ne,“ řekl nakonec.</p>
<p>Bábi se otočila nazpět a kývla na herce, kteří se odmlčeli a pozorovali, co se děje.</p>
<p>„Nevím, co je tady k vidění,“ zachmuřila se. „Tak, jedeme dál.“</p>
<p>Stařenka Oggová jí podala další sáček.</p>
<p>„Vezmi si větrový bonbon,“ nabízela.</p>
<p>Na provizorní hlediště se znovu sneslo ticho rušené jen váhavými hlasy herců, kteří chvíli co chvíli vrhali nejisté pohledy k důstojné postavě Bábi Zlopočasné a pak mlaskáním dvou úst, která ocumlávala větrové pokroutky a s bublavým zvukem je tu tam přehazovala za druhou tvář.</p>
<p>Pak najednou Bábi prohlásila hlasem, při jehož zvuku jeden z herců upustil dřevěný meč: „Támhle na té straně je nějaký chlap a ten jim pořád něco našeptává!“</p>
<p>„To je nápověda, napovídá jim, co mají říkat.“</p>
<p>„Oni to nevědí?“</p>
<p>„Většinou vědí, ale občas zapomenout,“ zněla Magrátina kyselá odpověď. „Proč, to nevím.“</p>
<p>Bábi strčila do Stařenky.</p>
<p>„Co se to tam děje teď? proč se tam všichni sešli - ti králové a lidi a tak?“</p>
<p>„To je hostina, copak to nevidíš,“ utrhla se na ni Stařenka s převahou zkušeného diváka. „Kvůlivá tomu králi, co měl ty špatné boty, no víš! Jenže teď, kdyby ses pořádně podívala, tak bys viděla, že on teď dělá, jako že je voják, a stojí támhle v koutě. A všichni mluví o tom, jak byl skvělý, a mudrujou, kdo ho mohl zabít.“</p>
<p>„Vážně?“ prohlásila Bábi zachmuřeně. Pak vrhla na herce supí pohled a začala hledat vraha.</p>
<p>Chvilku se rozhodovala.</p>
<p>Pak vstala.</p>
<p>Černý šál kolem ní zavlál jako křídlo anděla pomsty, který přiletěl zbavit svět veškeré přetvářky, šalby a klamu. Přihlížejícím se zdálo, že Bábi najednou vyrostla do nadlidské velikosti. Pak stará čarodějka pozvedla nesmiřitelný prst a ukázala do skupinky herců.</p>
<p>„Ten to udělal!“ vykřikla nakonec vítězoslavně. „Viděli jsme to všichni! vrazil do něj dýku!“</p>
<p>Obecenstvo se pomalu a spokojeně rozcházelo. Celkově vzato, byla to dobrá hra, říkali si lidé, i když bylo místy poněkud obtížné sledovat děj. Ale ta scéna, jak se všichni králové rozprchli a ta vysoká herečka v černém, co ji měli v hledišti, vyskočila a začala na ně křičet, ta byla vážně k popukání! Sama jediná stála za tu půlkorunu vstupného.</p>
<p>Trojice čarodějek seděla osamoceně na okraji jeviště.</p>
<p>„Tak by mě zajímalo,“ přemítala nahlas Bábi Zlopočasná, nedotčená minulými událostmi, „jak se jim podařilo dostat sem všechny ty krále a hrabata a přinutit je, aby tady vystupovali. „Člověk by si myslel, že mají plné ruce práce. Jako s vládou a zákony a tak.“</p>
<p>„Ale ne,“ chopila se Magráta unaveně slova. „Bojím se, že tomu pořád ještě tak docela nerozumíte, Bábi.“</p>
<p>„Jen se neboj, já tomu přijdu na kloub!“ odsekla jí Bábi. Vylezla na jeviště a odtáhla stranou oponu z pytloviny.</p>
<p>„Hej, vy tam!“ vykřikla najednou. „Vy jste přece mrtvý!“</p>
<p>Nešťastná bývalá mrtvola, která se cpala šunkovým chlebíčkem, kterým si chtěla uklidnit nervy, se vyděsila tak, že spadla naznak ze stoličky, na které seděla.</p>
<p>Bábi kopla do křoví a noha jí projela skrz.</p>
<p>„Vidíš?“ prohlásila jen tak všeobecně k celému světu velmi spokojeným hlasem. „Nic není skutečné! Všechno je to jen barva, papír a pod tím latě.“</p>
<p>„Mohu vám být nějakým způsobem nápomocen, mé dámy?“</p>
<p>Byl to úžasný, bohatý hlas, každá hláska na svém místě, zvučná „ř“, dokonalé sykavky a bezchybné délky samohlásek. Ten hlas byl hřejivě nazlátlý. Kdyby měl Stvořitel všehomíra hlas, musel to být tenhle. Pokud měl nějakou chybu, pak snad jen tu, že to nebyl hlas, jímž byste mohli objednat například, uhlí. Uhlí objednané takovým hlasem by se změnilo v diamanty.</p>
<p>Bylo jasné, že patří velkému otylému muži, který byl postižen velmi ošklivým knírem. Načervenalé žilky mu vytvořily na růžových tvářích plánek středně velké metropole a jeho nos by se dokonale ukryl v míse přezrálých zahradních jahod. Měl na sobě potrhanou vestu a děravé přiléhavé kalhoty, ale oboje nesl s okázalou grácií. Člověk by skoro uvěřil, že jeho sametové šaty a hermelínové pláště jsou momentálně v prádle. V jedné ruce držel ručník, kterým si z mastné tváře stíral šminky.</p>
<p>„Tebe znám,“ uskřípla Bábi. „Tys ho zamordoval.“ Pak vrhla koutkem oka rychlý pohled na Magrátu a neochotně dodala: „Alespoň to tak vypadalo.“</p>
<p>„Potěšení na mé straně. Je vždycky radost setkat se s opravdovým connoisseurem. Žeňa Vínozpěv, k vašim službám. Principál téhle smečky vagabundů,“ prohlásil muž, smekl moly prožraný klobouk a obdařil Bábi hlubokou poklonou. Přesněji řečeno ona to ani tak nebyla poklona jako spíš cvičení v pokročilé topologii.</p>
<p>Klobouk proletěl vzduchem v sérii složitých oblouků a skončil na konci ruky, která teď směřovala k nebesům. Jedna z mužových nohou mezitím odcestovala někam za něj. Zbytek těla klesal tak dlouho, dokud se hlava neocitla v úrovni Bábiných kolen.</p>
<p>„Hm, no dobrá,“ zahučela Bábi. Cítila, že jí začíná být poněkud teplo.</p>
<p>„I já si myslím, že jste byli výborní,“ přidala se Stařenka Oggová. „Ten dokonalý způsob, jakým jste vykřikoval všechna ta slova. Hned se poznalo, že jste král.“</p>
<p>„Doufám, že jsme příliš nevyrušovaly,“ pípla Magráta.</p>
<p>„Má drahá,“ usmál se na ni Vínozpěv, „mám vám snad vyprávět, jak nádherný pocit má prostý herec, když zjistí, že jeho publikum dokáže proniknout pod slupku tvořenou líčidly a odhalit skutečného ducha hry, který se pod ní ukrývá?“</p>
<p>„Možná, že byste mohl,“ řekla Bábi. „Myslím, že můžete vyprávět cokoli, pane Vínozpěve.“</p>
<p>Muž si nasadil klobouk a jejich oči se setkaly v dlouhém a zkoumavém pohledu dvou profesionálů, kteří se navzájem odhadují. Vínozpěv sklopil oči první a pokusil se předstírat, že on nesoutěžil.</p>
<p>„A teď,“ začal rychle, „čemu vděčím za návštěvu tří tak okouzlujících dam?“</p>
<p>Tím vlastně zvítězil. Bábi Zlopočasné poklesla dolní čelist. Nikdy by sama sebe nepopsala nadšenějším výrazem, než bylo „s určitými výhradami celkem pohledná“. Stařenka byla boubelatá jako děcko a její tvář se podobala malé sušené rozince. Co se týkalo Magráty, o té se dalo v nejlepším případě říci, že je průměrně hezká, inklinuje spíše k té obyčejné polovině, je umytá a plochá jako žehlicí prkno, na kterém někdo zapomněl dva hrášky, i když co se týká účesů, potrpí si na větší projekty. Bábi cítila, že se tady dala do pohybu nějaká magie, ale byla to magie, na kterou nebyla zvyklá.</p>
<p>Byl to ten Vínozpěvův hlas. Obyčejným procesem vyslovení měnil všechno, o čem mluvil.</p>
<p>Podívej se na ty dvě - natřásají se jako dvě krůty, pomyslela si Bábi. Tak tak zarazila vlastní ruku, která jí mířila k hlavě, aby přihladila ocelově šedý drdol, a významně si odkašlala.</p>
<p>„Rády bychom si s vámi promluvily, pane Vínozpěve.“ Pak ukázala na ostatní herce, kteří rozebírali jeviště a přitom se snažili držet se od Bábi co nejdál, a dodala spikleneckým šeptem: „Někde v soukromí.“</p>
<p>„Ale samozřejmě, drahé dámy,“ přikývl, jako by ani nic jiného nečekal. „Mám dočasné bydliště v támhletom proslulém napajedle.“</p>
<p>Čarodějky se ohlédly. Nakonec se Magráta odvážila: „Myslíte ten hostinec?“</p>
<p>Ve velké síni hradu Lancre bylo neútulno a chladno a močový měchýř nového kancléře už dávno nebyl nejmladší. Kancléř stála kroutil se pod pohledem lady Felmetové.</p>
<p>„Ó ano,“ řekl. „Žijí tady. Spousta.“</p>
<p>„A lidé to nechají jen tak? Nic proti tomu nedělají?“ zatvářila se znechuceně vévodkyně.</p>
<p>Kancléř zamrkal. „Promiňte, asi jsem vám nerozuměl.“</p>
<p>„Lidé je mezi sebou trpí?“</p>
<p>„Zajisté, milosti,“ odpověděl kancléř spokojeně. „Lidé považují za velké štěstí, když se ve vesnici usadí čarodějka. A přísahám, že mají pravdu.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Kancléř zaváhal. Když se naposled uchýlil k čarodějce o pomoc, měl určité potíže se spodním vyústěním zažívacího traktu, které působily, že se mu záchod denně měnil na mučící kobku, a teprve kelímek masti, kterou mu připravila čarodějka, přeměnil svět na snesitelné místo.</p>
<p>„Dokážou uhladit různé vypukliny a praskliny každodenního života,“ odpověděl nakonec diplomaticky.</p>
<p>„U nás žádné čarodějky netrpíme,“ prohlásila vévodkyně škrobeně. „A tady je taky nesmíme trpět. Seženeš nám jejich adresy.“</p>
<p>„Adresy, madam?“</p>
<p>„Místa, kde žijí. Předpokládám, že výběrčí daní budou vědět, kde je hledat, nebo ne?“</p>
<p>„Aha,“ přikývl nešťastně kancléř.</p>
<p>Vévoda se nahnul na trůnu kupředu.</p>
<p>„Doufám,“ upřel oči na kancléře, „že platí daně?“</p>
<p>„Ne tak docela, vaše lordstvo,“ zasmušil se kancléř.</p>
<p>Nastalo ticho. Nakonec ho vévoda pobídl: „No tak pokračujte, člověče!“</p>
<p>„Jak bych vám to... ony prostě daně neplatí, víte? Nikdy nás nenapadlo... tedy... starý král vždycky říkal, že... No, prostě čarodějky daně neplatí.“</p>
<p>Vévoda položil ruku na předloktí své ženy.</p>
<p>„Aha,“ pronesl chladně. „Dobrá, můžete jít.“</p>
<p>Kancléř se mu krátce a s viditelnou úlevou uklonil a pomalu vyšel ze síně.</p>
<p>„No tohle!“ prohlásila po chvíli vévodkyně.</p>
<p>„Máš pravdu, poklade.“</p>
<p>„Tak takhle si vaše rodina představovala vládu? Takhle se podle vás kraluje? Teď je jasné, že jsi měl přímo povinnost svého bratrance zabít! Bylo to v zájmu očištění druhu! Slabí nemají právo přežít.“</p>
<p>Vévoda se otřásl. Neodpustí si, aby mu to neustále nepřipomínala. Zabíjení lidí mu v zásadě nevadilo, rozhodně ne to, když nějaké takové zabití osobně přikázal a pak mu dokonce přihlížel. Ale zabití příbuzného - to se mu přece jen trochu příčilo.</p>
<p>„To jsi řekla moc hezky, drahá,“ vypravil ze sebe. „Jenže obávám se, že těch čarodějek bude víc a nebude tak jednoduché objevit právě ty tři, které byly venku na blatech.“</p>
<p>„Na tom nezáleží.“</p>
<p>„Jak myslíš, miláčku.“</p>
<p>„Musíš to vzít pořádně do rukou!“</p>
<p>„Samozřejmě, má jediná.“</p>
<p>Musí vzít věci do rukou. Vzal je do rukou, jen co je pravda. Když zavřel oči, zjevilo se mu to tělo padající ze schodů. Zdálo se mu to, nebo opravdu zaslechl dole v temné hale poděšené nadechnutí? Byl si jistý, že byli sami. Vzít věci do rukou! Jen kdyby si pak mohl z těch rukou umýt krev! Když se mi podaří umýt krev z rukou, tak se nic nestalo, přesvědčoval sám sebe. Myl si je a drhnul. Drhnul a dřel tak, že křičel bolestí.</p>
<p>Bábi se v hospodách vždycky cítila nesvá. Seděla vzpřímeně za svým portským s citronem, ze kterého sotva upila, jako kdyby ta malá sklenička představovala štít, jenž ji ochrání před svody světa.</p>
<p>Na druhé straně taková Stařenka Oggová už do sebe s nadšením lila třetí sklenku. Bábi si nevrle pomyslela, že Stařenka je zase na nejlepší cestě skončit jako obyčejně, což znamenalo, že bude tančit na stole, ukazovat spodničky a zpívat svou oblíbenou: „Ač je hezká, ženu ježka nikdo nepřefikne!“</p>
<p>Stůl byl pokryt měděnými mincemi. Vínozpěv a jeho žena seděli každý na jedné straně a počítali. Bylo to něco jako závod.</p>
<p>Bábi v duchu odhadovala paní Vínozpěvovou, která vyškrabala poslední šestáky zpod manželových prstů. Byla to žena inteligentního vzhledu, která se podle všeho o manžela starala stejně, jak se dobrý ovčácký pes stará o svou oblíbenou ovečku. Složitosti manželského soužití znala Bábi jen z vyprávění, stejně jako zná astronom povrch vzdálené a cizí planety, ale už ji napadlo, že paní Vínozpěvová musí být žena s nevyčerpatelnými zásobami trpělivosti, dokonalými organizačními schopnostmi a velmi hbitými prsty.</p>
<p>„Paní Vínozpěvová,“ začala Bábi konečně, „mohla bych být natolik důvěrná a zeptat se vás, zda bylo vaše spojení požehnáno nějakým plodem?“</p>
<p>Manželé se zatvářili nechápavě.</p>
<p>„Ona se chce zeptat -“ začala Stařenka Oggová.</p>
<p>„Není třeba, už chápu,“ řekla tiše paní Vínozpěvová. „Ne. Měli jsme jedno děvčátko, ale umřelo maličké.“</p>
<p>Nad stolem se najednou rozprostřel neviditelný mráček. Na několik vteřin vypadal pan Vínozpěv jako obyčejný a mnohem starší člověk. Tiše upíral oči na malou hromádku mincí před sebou.</p>
<p>„Víte, ono je tady tohle dítě,“ pokračovala opatrně Bábi a ukázala na raneček ve Stařenčině náručí. „A to by potřebovalo péči a domov.“</p>
<p>Manželé Vínozpěvovi udiveně zvedli hlavy. Pak si muž vzdychl.</p><empty-line /><p>„To není pro dítě žádný život. Pořád někde na cestách. Pokaždé v jiném městě. Žádný čas na školu a na učení. Říká se, že vzdělání je čím dál tím důležitější.“ Ale oči z dítěte nespustil.</p>
<p>Paní Vínozpěvová se naklonila k Bábi: „Proč vlastně potřebuje domov?“</p>
<p>„Protože žádný nemá,“ odpověděla klidně Bábi. „Alespoň ne takový, kde by byl vítán.“</p>
<p>Zavládlo ticho. Pak se znovu ozvala paní Vínozpěvová. „A vy tři, co s tím máte společného, že se o ně tak staráte? Jste jeho příbuzné?“</p>
<p>„Kmotřičky,“ nezaváhala Stařenka ani na okamžik. To Bábi mírně zaskočilo, protože něco takového by ji vůbec nenapadlo.</p>
<p>Vínozpěv si nepřítomně hrál s mincemi před sebou. Jeho žena se natáhla přes stůl, dotkla se jeho ruky a v té chvíli mezi nimi došlo k jakémusi tichému spojení. Bábi se zadívala stranou. Dokonale ovládala umění číst v lidských tvářích, ale byly chvíle, kdy se tomu raději vyhýbala.</p>
<p>„Jenže peněz není nijak nazbyt -“ začal Vínozpěv.</p>
<p>„Vždyť si nějak poradíme,“ řekla jeho žena pevně.</p>
<p>„No jo, asi jo. Moc rádi se o ně postaráme.“</p>
<p>Bábi přikývla a zalovila v nejtemnějších záhybech svých černých šatů. Nakonec vytáhla malý kožený váček, který vysypala na stůl. Byl plný stříbrných mincí a tu a tam se mezi nimi dokonce zalesklo zlato.</p>
<p>„Tohle by mělo zatím stačit na -“ zadrhla se a rychle zapátrala po tom správném slově, „- plenky a tak. Na šatičky a další věci, které malé dítě potřebuje.“</p>
<p>„To je přinejmenším stokrát víc, než bude nutné, řekl bych,“ vypravil ze sebe Vínozpěv ochromeně. „Proč jste to neřekla hned?“</p>
<p>„Kdybych vás musela kupovat, nestál byste za to.“</p>
<p>„Ale vždyť o nás vůbec nic nevíte!“ namítala paní Vínozpěvová.</p>
<p>„Myslíte?“ odpověděla jí klidně bábi. „Samozřejmě bychom rády věděly, jak se mu daří. Měli byste nám sem tam poslat dopis nebo aspoň pár řádků. Ale pokud vám můžu radit, nebylo by moudré o té věci mluvit, víte? Už kvůli tomu dítěti.“</p>
<p>Paní Vínozpěvová se podívala na obě starší ženy.</p>
<p>„Vy jste nám neřekly všechno, že?“ naklonila hlavu ke straně. „Je za tím něco hodně zvláštního a důležitého?“</p>
<p>Bábi zaváhala, ale pak krátce přikývla.</p>
<p>„Ale pro nás bude lepší, když o tom budeme vědět co nejméně, že?“</p>
<p>Další přikývnutí.</p>
<p>Do místnosti vešlo několik herců, kouzlo okamžiku pominulo a Bábi vstala. Herci mají tu vlastnost, že vyplní veškerý okolní prostor.</p>
<p>„Mám na starosti ještě spoustu dalších věcí,“ řekla Bábi. „Nezlobte se, ale musím jít.“</p>
<p>„Jak se jmenuje?“ zeptal se Vínozpěv.</p>
<p>„Tom,“ řekla Bábi po kratičkém zaváhání.</p>
<p>„Jan,“ prohlásila ve stejném okamžiku Stařenka. Obě čarodějky si vyměnily upřené pohledy a Bábi vyhrála.</p>
<p>„Tom Jan,“ řekla pevně a vyšla z místnosti.</p>
<p>Venku na ni čekala udýchaná Magráta.</p>
<p>„Našla jsem takovou proutěnou bednu, byla plná korun, mečů a takových krámů. Tak jsem ji tam přidala, jak jste mi řekla, strčila jsem ji až na dno.“</p>
<p>„Výborně!“ pochválila ji Bábi.</p>
<p>„Ta naše koruna v porovnání s těmi jejich vypadala jako chudinka.“</p>
<p>„No, to se časem ukáže,“ usmála se Bábi. „Viděl tě při tom někdo?“</p>
<p>„Ne, všichni byli hrozně zaměstnaní, ale -“ Magráta zaváhala a začervenala se.</p>
<p>„Tak ven s tím, děvče!“</p>
<p>„Potom tam přišel nějaký mužský a štípnul mě do... do zadku.“ Magráta zrudla a přitiskla si provinile ruku na ústa.</p>
<p>„Ano?“ usekla Bábi. „A co bylo dál?“</p>
<p>„No a potom... potom...“</p>
<p>„No?“</p>
<p>„Potom on... potom řekl...“</p>
<p>„Tak to vysyp!“</p>
<p>„On řekl: ,Nazdar krasavice, copak děláš dneska večer?’„</p>
<p>Bábi chvilku v duchu přemítala a pak se obrátila k Magrátě. „Stará Dobračka Sejkonopná nechodila často ven a do společnosti, co?“</p>
<p>„Měla tu bolavou nohu, vždyť víte.“</p>
<p>„Ale naučila tě babicí povinnosti a všechny ty věci kolem, že?“</p>
<p>„Vy myslíte tohle? Samozřejmě. Byla jsem s ní u mnoha porodů.“</p>
<p>„Ale -“ Bábi zaváhala a opatrně hledala cestičku v neznámých vodách, „- ale asi s tebou nikdy nemluvila o tom, co tomu všemu <emphasis>předchází</emphasis>?“</p>
<p>„Já... já vám nějak nerozumím.“</p><empty-line /><p>„No, jak bych ti to...“ začala Bábi a v hlase se jí objevil náznak paniky. „Mužští a tak.“</p>
<p>Magráta se na ni vyděšeně podívala. „A co s tím mají společného mužští?“</p>
<p>Bábi byla schopná provést neuvěřitelné věci a mnoho jich už také provedla, a to už muselo být, když odmítla nějakou výzvu. Tentokrát se však vzdala bez boje.</p>
<p>„Myslím,“ skládala zbraně, „že by nebylo špatné, kdyby sis jednoho krásného dne sedla se Střenkou Oggovou a hezky jste si o tom spolu popovídaly. A čím dřív, tím líp.“</p>
<p>Z okna hostince za nimi se ozvala salva smíchu, zvonění sklenic a pak známý nakřáplý hlásek, který notoval písničku:</p>
<p>„- a ze židle ve světnici, dostanete žirafici. Ale paní ježková, i když se vám neschová -“</p>
<p>Bábi přestala poslouchat. „Ale ne teď,“ dodala.</p>
<p>Herecká společnost se vydala na cestu zhruba hodinu před západem slunce a její čtyři vozy drkotaly po nerovné cestě směřující ke Stoským pláním a velkým městům. V Lancre platilo nařízení, že všichni herci, kejklíři, mastičkáři a jiní potenciální zločinci musí být do západu slunce za branami města. To nikomu nevadilo, protože město nemělo hradby, které by stály za řeč, a nikdo se nestaral o to, že většina se zmíněných lidí vrátí hned po setmění nazpět do města. Důležité bylo, že zákon platil.</p>
<p>Čarodějky herce pozorovaly z Magrátina domku a používaly k tomu Stařenčinu prastarou kouli ze zeleného křišťálu.</p>
<p>„Už je načase, aby ses naučila, jak z téhle věci dostat zvuk,“ zabručela Bábi. Strčila prstem do koule a obraz uvnitř se zvlnil jako vodní hladina.</p>
<p>„Bylo to tak zvláštní,“ zasnila se Magráta. „Ty vozy a všechny ty věci! Papírové stromy, hromady šatů a -“ nadšeně zamávala rukama, „- pak ty velké plochy, co dávají jako pozadí, samý hrad a chrám a všechno srolované jako koberce. Nádhera!“</p>
<p>Bábi zabručela.</p>
<p>„Mně se zdá, že to bylo nádherné, jak se ti lidé měnili na krále a vévody a tak, nemyslíte? Bylo to kouzelné!“</p>
<p>„Magráto Česneková, co to žvaníš? Byla to jen barva a papír, to přece viděl každý.“</p>
<p>Magráta otevřela ústa, aby něco řekla, pak se v hlavě porozhlédla po nějakém vhodném argumentu a ústa zase zavřela.</p>
<p>„Kde je Stařenka?“ zeptala se nakonec.</p>
<p>„Leží venku na trávníku,“ sdělila jí Bábi. „Nějak se necítí dobře.“ Zvenčí se ozvala břeskná píseň, kterou Stařenka Oggová Bábino tvrzení naprosto popírala.</p>
<p>Magráta si vzdechla.</p>
<p>„Víte, tak mě napadlo, že když jsme jeho kmotřičky, měly jsme mu dát tři dary. Tak se to dělává.“</p>
<p>„O čem to mluvíš, děvče:!</p>
<p>„No, podle tradic mají dát tři čarodějky dítěti tři dary. No, víte přece, jako krásu, moudrost a štěstí na celý život,“ nedala se tentokrát Magráta odbýt. „Alespoň tak se to dělalo za starých časů.“</p>
<p>„Aha, ty máš na mysli perníkové chaloupky a takové ty věci,“ pozvedla Bábi pohrdavě obočí. „Zlatý kolovrat, kočáry z dýně a prsty popíchané o růžový trn? Tak na to jsem si nikdy nepotrpěla.“</p>
<p>Podvědomě přeleštila kouli.</p>
<p>„No jo, ale -“ začala Magráta. Bábi na ni vrhla zvláštní pohled. Tak to je celá Magráta, pomyslela si. Hlavu plnou dýně. Kmotřička pro nic a nadarmo. Ale pod tím vším holka dobrotisko. Hodná na malá zvířátka. Ochotná postarat se i o písklata vypadlá z hnízda.</p>
<p>„No, jestli myslíš, že ti to udělá radost,“ zabručela a žasla sama nad sebou. Máchal rukama nad obrazem mizících vozů. „Tak cože by to mělo být? Bohatství, krása?“</p>
<p>„No, peníze taky nejsou všecko, a když bude po otci, hezký bude taky dost,“ zamyslela se Magráta, která náhle zvážněla. „Co takhle moudrost?“</p>
<p>„Té se bude muset naučit sám,“ zavrtěla hlavou Bábi.</p>
<p>„Skvělý zrak? Dokonalý hudební sluch a hlas?“</p>
<p>Na trávníku před domem se znovu ozval nadšený hlas Stařenky Oggové, který sděloval celému světu, že: „Hole mágů, to nejsou přeludy, bývají na konci zdobeny žaludy.“</p>
<p>„To není důležité,“ prohlásila spěšně zvýšeným hlasem Bábi. „Musíme používat hlavologii, co? Krása a bohatství nesou důležité.“</p>
<p>Obrátila se zpět ke kouli a nepříliš nadšeně mávla na Magrátu. Když máme být tři, tak běž a přiveď Stařenku.“</p>
<p>Magrátě se nakonec podařilo dostat Stařenku dovnitř a vysvětlit jí, o co jde. „Tak tři dary, povídáš?“ něčeho takového jsem se naposled účastnila jako mladá holka. Co to děláš?“</p>
<p>Magráta pobíhala po místnosti a zapalovala svíce.</p>
<p>„Musíme přece vytvořit tu správnou magickou atmosféru,“ vysvětlovala. Bábi pokrčila rameny, ale neřekla nic, i když jí to připadalo tak trochu jako provokace. Každá čarodějka prováděla čáry podle svého a tohle byl Magrátin dům.</p>
<p>„A co mu to vlastně dáme?“ ozvala se Stařenka.</p>
<p>„To jsme právě probíraly,“ vysvětlovala jí Bábi.</p>
<p>„Já vím, coby si určitě přál,“ prohlásila Stařenka. Pak předložila návrh, který ostatní dvě čarodějky vyslechly s mrazivým mlčením.</p>
<p>„Jenom nechápu, k čemu by mu bylo něco takového,“ řekla nakonec Magráta. „A muselo by to být hrozně nepohodlné!“</p>
<p>„Až by dospěl, určitě by nám poděkoval, to mi tedy věřte,“ trvala na svém Stařenka. „Můj první muž vždycky říkal, že když má chlap -“</p>
<p>„Myslím, že stylu věci by odpovídalo spíš něco méně tělesného,“ přerušila ji Bábi a vrhla na ni ošklivý pohled. „Copak je třeba vždycky všechno pokazit, Gyto? Proč ty pokaždé -“</p>
<p>„No počkej, alespoň já sama za sebe můžu říct, že mně se to -“ začala Stařenka.</p>
<p>Oba hlasy zmlkly. Zavládlo dlouhé nevrlé ticho.</p>
<p>„Já si myslím,“ ozvala se po chvíli Magráta s náhlým nápadem, „že by bylo možná nejlepší, kdybychom se všechny vrátily domů a udělaly to po svém. Každá sama za sebe. Byl to dlouhý den a všechny už jsme hodně unavené.“</p>
<p>„Skvělý nápad,“ prohlásila Bábi pevně a vstala. „Tak pojď, Stařenko,“ sykla. „Byl to dlouhý den a všechny jsme hodně unavené.“</p>
<p>Magráta slyšela, jak se vzdalují po cestičce a hašteří se při tom.</p>
<p>Pak si skoro smutně sedla mezi barevné svíce a v ruce svírala malou lahvičku výjimečně silného vonného koření, které si objednala v obchodě s magickými pomůckami až v dalekém Ankh-Morporku. Už dlouho se těšila, jak ho poprvé vyzkouší. Pomyslela si, jak by to bylo hezké, kdyby na sebe dokázali být lidé aspoň trochu hodnější...</p>
<p>Upřela oči na kouli.</p>
<p>„Bude si dělat snadno dobré přátele,“ zašeptala. Věděla, že to není nic moc, ale bylo to něco, co jí celý život chybělo.</p>
<p>Stařenka Oggová, seděla ve své kuchyni u stolu, na klíně jí předl velký kocour a před sebou měla skleničku na dobrou noc, nebo jak s oblibou říkala „šláftruňk“. V mlze, která jí plnila hlavu, se marně pokoušela objevit sedmnáctou sloku Ježčí písně. Bylo v ní něco o kozlech..., nebo snad o kozách? Nebyla schopna si vybavit podrobnosti. Pomyslela si, jak ten čas člověku ničí paměť.</p>
<p>Pozvedla skleničku a připila neviditelným hostům.</p>
<p>„Dokonalá paměť, to by byla věc!“ Najednou se rozzářila. „Vždycky si bude všechno pamatovat!“</p>
<p>Bábi Zlopočasná, která kráčela nočním pralesem k domovu, si obtočila šál kolem ramen a uvažovala. Byl to dlouhý a dost náročný den. Nejtěžší ze všeho bylo to divadlo. Kdekdo tam předstíral, že je někdo jiný, děly se věci, které se ve skutečnosti ani stát nemůžou, člověk narazil na kusy krajiny, které mohl prokopnout nohou... Bábi měla vždycky ráda jasno, a teď nevěděla, jestli se jí divadlo líbilo, nebo ne. Zdálo se, že se svět neustále mění.</p>
<p>Kdysi to tak nebylo. Svět se měnil mnohem pomaleji. Trochu ji to mátlo. Procházela temnotou klidným, rychlým krokem někoho, kdo ví, že prales v takové vlhké a větrné noci ukrývá nepředstavitelně strašlivé věci a ona že je jednou z nich.</p>
<p>„Ať je opravdu tím, kým si myslí, že je,“ řekla najednou. „Co víc by si mohl člověk na tomhle světě přát?“</p>
<p>Jako většina lidí i čarodějky jsou většinou nezaostřené v čase. Rozdíl je ovšem v tom, že ony si to uvědomují a využívají toho. Opatrují minulost, protože v ní pořád ještě zčásti žijí, a jsou schopny zahlédnout stíny, které vrhá budoucnost.</p>
<p>Bábi právě zahlédla tvar budoucnosti a ten byl plný nožů.</p>
<p>Začalo to příští ráno v pět hodin. Pralesem k Bábině chalupě projeli čtyři jezdci, uvázali koně tak daleko, aby byli z doslechu,a začali se neobyčejně opatrně plazit mlhou.</p>
<p>Velícímu seržantovi se jeho úkol ani trochu nezamlouval. Pocházel sám z hor Beraní hlavy a vůbec si nedovedl představit, jak se to dělá, když se zatýká čarodějka. Na druhé straně si velmi jasně dovedl představit, že se takový nápad čarodějce nebude líbit. A jemu se nelíbilo to, že bude mít co do činění s čarodějkou, které se něco nezamlouvá.</p>
<p>Jeho muži byli také horalé z okolí. Drželi se mu těsně za zády, připraveni padnout k zemi v okamžiku, kdyby se objevilo něco méně obvyklého, než je strom.</p>
<p>Bábina chalupa na sebe vzala v husté mlze podobu velké houby. Zdálo se, že se rostliny v nepříliš spořádané zahradě pohybují, i když bylo naprosté bezvětří. V zahradě rostly květy a byliny, které člověk nikde jinde v horách nezahlédl, protože jejich oddenky a semena sem častokrát putovaly přes polovinu Zeměplochy. Seržant by byl přísahal, že několik květů se k němu otočilo. Otřásl se.</p>
<p>„Co teď, seržo?“</p>
<p>„Teď - teď se rozvineme,“ řekl. „Jo, to bude ono. Rozvineme se. To uděláme.“</p>
<p>Pomalu postupovali kapradím. Seržant se nakonec přikrčil za velký padlý kmen a řekl: „Dobrá. To bylo skvělé. Takže je to každému jasné, ano? Teď se rozvineme ještě jednou a tentokrát každý zvlášť.“</p>
<p>Muži sice trochu reptali, ale nakonec přece jen jeden po druhém zmizeli v mlze. Seržant jim dal pět minut, aby stačili zaujmout svá postavení, a řekl: „Dobrá. Teď -“</p>
<p>Odmlčel se.</p>
<p>Přemýšlel, jestli si může dovolit vykřiknout, ale pak ten nápad zamítl.</p>
<p>Vstal. Stáhl si helmici, aby ukázal, že je dobře vychovaný, a pomalu se přesunul po trávníku k zadním dveřím. Pak velice opatrně zaklepal.</p>
<p>Čekal několik vteřin, pak si narazil helmu zpátky na hlavu, zabručel: „Nikdo není doma, k sakru!“ a obracel se k odchodu.</p>
<p>V tom se dveře otevřely. Otvíraly se velmi pomalu a se strašlivým skřípotem. Obyčejné zanedbané dveře by nikdy tak skvěle nezaskřípaly - museli jste se jim věnovat, chtělo to celé týdny pečlivé a přesné práce s horkou vodou tu a nahřátými kameny tam. Seržant, který už byl k domku obrácen zády, zůstal stát a pak se začal velice pomalu otáčet, přičemž se snažil pohnout opravdu jen těmi nejnutnějšími svaly.</p>
<p>Poněkud ho mátlo, že dveře zůstávaly prázdné. Podle toho, co věděl, tak dveře se samy od sebe neotvíraly.</p>
<p>Nervózně si odkašlal.</p>
<p>A v té chvíli se mu přímo za uchem ozval hlas Bábi Zlopočasné. „Ty máš ale opravdu velice ošklivý kašel, mladíku! Dobře jsi udělal, že jsi ke mně přišel!“</p>
<p>Seržant zvedl hlavu a na tváři měl výraz šílené vděčnosti. „Ano, prosím.“</p>
<p>„<emphasis>Cože</emphasis> udělala?“ vytřeštil na něj oči vévoda.</p>
<p>Seržant tvrdohlavě upíral pohled do místa zhruba dvacet centimetrů vpravo za vévodou.</p>
<p>„Uvařila mi šálek čaje, pane.“</p>
<p>„A co vaši muži?“</p>
<p>„Těm ho uvařila taky, pane.“</p>
<p>Vévoda vstal z křesla a položil desátníkovi ruku kolem ramen, takže kroužková košile tiše zacinkala. Byl ve velmi špatné náladě. Polovinu noci strávil mytím rukou. Měl neustále dojem, že mu někdo něco šeptá do ucha. Ranní ovesná kaše byla přesolená, z neznámého důvodu v ní bylo rozpečené jablko a kuchař dostal v kuchyni hysterický záchvat. Dalo by se říci, že vévoda byl v této chvíli velmi nedůtklivý. Patřil k lidem, jejichž řeč s poklesem nálady nabývá na mírnosti a spisovnosti.nakonec se dostával do stavu, kdy jste zjistili, že současně se slovy „mnohokrát vám děkuji“ se vám nad hlavou vznáší ostří guillotiny.</p>
<p>„Seržante,“ naklonil se ke zmatenému vojákovi a pomalu s ním vykročil sálem.</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Tak si nejsem jistý, jestli byly mé příkazy dostatečně jasné,“ sykl vévoda hlasem, za který by se nemusela stydět rozzuřená kobra.</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Chtěl jsem říci, že vás možná moje rozkazy nějak zmátly. Myslel jsem, že vám přikazuji ,přiveďte mi tu čarodějnici a třeba v řetězech, když to nepůjde jinak’, ale možná, že jsem vám <emphasis>opravdu</emphasis> řekl, běžte a dejte si s ní šálek čaje’. Mohlo se to stát?“</p>
<p>Seržant zamyšleně nakrčil čelo. Sarkasmus ho celý život neškodně míjel. Jeho zkušenost s lidmi, kteří s ním nebyli spokojeni, zahrnovala převážně křik a tu a tam i nějakou tu ránu.</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Pak by mě zajímalo, proč jste neudělali to, co jsem vám přikázal.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Předpokládám, že řekla nějaká kouzelná slova, nebo ne? Už jsem o čarodějnicích něco slyšel,“ řekl vévoda, který si o zmíněném objektu četl včera večer tak dlouho, až se mu z toho roztřásly zavázané ruce.[*] „Nabídla vám výměnou za svou svobodu vidinu nadpozemských radostí? Nebo vám předvedla obrazy -“ vévoda se otřásl, „- temných vášní a nezřízených sexuálních radovánek, o jakých by se smrtelný muž neodvážil ani snít, ďábelská tajemství, která vyburcovala vaše temné pudy?“</p>
<p>Vévoda usedl a začal se ovívat kapesníkem.</p>
<p>„Není vám něco, pane?“ zeptal se zmatený seržant.</p>
<p>„Cože? Ne, všechno je v pořádku.“</p>
<p>„Celý jste zčervenal.“</p>
<p>„Neutíkej od věci, chlape!“ vyštěkl na něj vévoda a trochu se uklidnil. „Přiznej to - nabídla vám lascivní, nemorální a oplzlé slasti, známé jen těm, kteří se vyznají v tajemství sexuální magie, co?“</p>
<p>Seržant stál v pozoru a zíral přímo před sebe.</p>
<p>„Ne, pane,“ odpověděl tónem člověka rozhodnutého mluvit pravdu, děj se co děj. „Nabídla mi bochánek.“</p>
<p>„Bochánek?“</p>
<p>„Ano, pane. S hrozinkami.“</p>
<p>Felmet seděl na svém místě a v duchu se snažil co nejrychleji nabýt duševní rovnováhy. Nakonec ze sebe vypravil: „A co při tom dělali vaši muži?“</p>
<p>„Jim dala taky bochánek. Vzali si všichni kromě mladého Rogera. On totiž nesmí ovoce, protože má ty své potíže.“</p>
<p>Vévoda se těžce opřel v sedadle u okna a zakryl si oči rukama. Byl jsem zrozen k tomu, vládnout dole na pláních, pomyslel si, kde je samá rovina, kde není takové hnusné počasí a hnusné všechno a kde žijí lidé, kteří nevypadají, jako když je někdo uplácal z těsta. Tak a teď mi ještě určitě řekne, co si dal Roger.</p>
<p>„Roger si dal sušenku, pane.“</p>
<p>Vévoda vyhlédl z okna na vrcholky stromů. Zuřil. Nesmírně zuřil. Jenže dvacet let manželství s lady Felmetovou ho naučilo nejen dokonale kontrolovat vlastní emoce, ale i své instinkty, a proto se jeho duševní pochody navenek neodrazily byť by jediným pohybem. Kromě toho odněkud z temných hlubin jeho mysli vystrčila hlavu emoce, na kterou už dávno neměl čas. Jako žraločí ploutev rozřízla hladinou jeho běžných myšlenek zvědavost.</p>
<p>Vévoda se celých padesát let bez zvědavosti celkem dobře obešel. Nebyla to vlastnost, která by se mezi aristokraty právě nosila. Teď ho však napadlo, že by mohl zvědavosti pro jednou využít.</p>
<p>Seržant stál uprostřed místnosti a tvářil se jako člověk, který očekává rozkazy a je odhodlán na ně čekat, dokud ho neodstrčí postupující ledovec. Sloužil v nenáročné službě u krále Lancre mnoho let a bylo to na něm vidět. Jeho tělo stálo v pozoru, ale jeho břicho si udělalo - přes veškeré snahy - pohov.</p>
<p>Vévodův pohled padl na šaška, který seděl na své stoličce u trůnu. Nahrbená postavička zvedla rozpačitě hlavu a neochotně zatřásla rolničkami.</p>
<p>Vévoda se rozhodl. Stoupati vzhůru znamenalo nacházet slabá místa. Pokusil se zahnat myšlenku, že slabá místa zahrnují i takové věci, jako jsou třeba královské ledviny na vrcholku temného schodiště, a soustředil sena problém, který mu osud přihrál do rukou.</p>
<p>... do rukou. Drhnul je a drhnul, ale nepomáhalo to. Nakonec sešel dolů do sklepení a půjčil si od kata drátěný kartáč a drhnul jím a drhnul. Ani to nepomohlo, naopak bylo to ještě horší. Čím víc tlačil, tím byly ruce krvavější. Měl strach, že se zblázní...</p>
<p>Násilím zatlačil podobné myšlenky do pozadí. Slabá místa. To je ono. Šašek vypadal jak jediné velké slabé místo.</p>
<p>„Můžete jít, seržante.“</p>
<p>„Pane!“ odzdravil seržant a prkenně vypochodoval z místnosti.</p>
<p>„Blázne!“</p>
<p>„Na tvou věru, pane -“ prohlásil šašek nervózně.</p>
<p>Vévoda usedl na trůn.</p>
<p>„Má žena se nejmenuje Věra, a i kdyby, my dva si netykáme. Poraď mi, šašku.“</p>
<p>„Věřímť, kmotře, že -“ začal šašek.</p>
<p>„A už zdaleka nejsem tvůj kmotr. Určitě bych si to pamatoval,“ odpověděl lord Felmet a naklonil se tak, že se jeho dravčí nos dotýkal pobledlého šaškova obličeje. „Jestliže tvá další věta začne slovem na mou věru, věřímť nebo kmotře, rozkmotříme se a na mou věru špatně to s tebou skončí.“</p>
<p>Šašek chvilku tiše pohyboval rty a pak se zeptal: „A co byste říkal takovému ,troufám’?“</p>
<p>Vévoda věděl, kdy poddaným povolit. „ ,Troufám’ bych ještě přežil,“ přikývl. „A v tom případě i ty ale žádné opičárny.“ Povzbudivě se na šaška usmál. „Jak dlouho už tady sloužíš jako hlupák?“</p>
<p>„Troufám, nechať se blahorodí -“</p>
<p>„ ,Nechať se blahorodí’,“ pozvedl vévoda ruku, „se mi taky ani trochu nelíbí.“</p>
<p>„Troufám, blaho - pane,“ opravil se šašek a nervózně polknul, „že celý život, pane. Sedmnáct let, jako chlapec i muž. A přede mnou tady sloužil otec a spolu s ním i můj strýc, jeho bratr. A před nimi dědeček. A jeho -“</p>
<p>„Všichni ve vaší rodině tedy byli hlupáci?“</p>
<p>„Myslím, že je to taková rodinná tradice, pane,“ přikývl šašek. „Chtěl jsem říct troufám.“</p>
<p>Vévoda se znovu usmál, ale šašek byl tak poplašený, že se ani nepokoušel spočítat, kolik se v tom úsměvu zablesklo zubů.</p>
<p>„Pocházíš odsud z okolí, že?“ pokračoval vévoda.</p>
<p>„Na mou - ano, pane.“</p>
<p>„Takže budeš znát skoro všechno o místních zvycích, pověrách a tak dále?“</p>
<p>„Troufám, že ano, můj pane.“</p>
<p>„Výborně! Kde spíš, můj šašku?“</p>
<p>„Ve stájích, pane.“</p>
<p>„Ode dneška můžeš spát na chodbě před mou komnatou,“ prohlásil vévoda velkoryse.</p>
<p>„Páni!“</p>
<p>„A teď,“ řekl vévoda a jeho hlas zaléval šaška jako med chleba s máslem, „teď mi budeš vyprávět o čarodějkách...“</p>
<p>Tu noc místo v měkkém seně teplých stájí spal šašek na královském prahu, v ledové chodbě nad velkým sálem, kudy protahoval studený průvan.</p>
<p>„To je vážně bláznovství,“ pomyslel si. „Na mou věru, ale je to dost <emphasis>velké</emphasis> bláznovství?“</p>
<p>Nakonec se mu podařilo zdřímnout a měl sen, ve kterém se snažila jakási postava neustále přilákat jeho pozornost, a proto jen vzdáleně vnímal hlasy lorda a lady Felmetových za dveřmi.</p>
<p>„No, v každém případě tady o poznání méně táhne,“ přiznala vévodkyně neochotně.</p>
<p>Vévoda se opřel v křesle a spokojeně se na ni usmál.</p>
<p>„No?“ zeptala se významně. „Kde máš ty čarodějnice?“</p>
<p>„Vypadá to, že měl kancléř pravdu, má drahá. Zdá se, že čarodějnice naprosto ovládají místní lidi. Seržant a jeho skupina se vrátili s prázdnýma rukama.“ Ruce, ty ruce! Pokoušel se soustředit myšlenky.</p>
<p>„Musíš ho dát popravit,“ odpověděla obrate. „Pro výstrahu ostatním.“</p>
<p>„To by byl špatný začátek, má milovaná. Skončilo by to tím, že bychom nakonec museli poslednímu vojákovi přikázat, aby se sám sobě pro výstrahu podřízl. „Mimochodem,“ dodal opatrně, „zdá se mi, že tady nějak ubylo služebnictva. Víš, že i obvykle do ničeho nemluvím, ale -“</p>
<p>„Tak mi do toho laskavě nemluv,“ odsekla. „O domácnost se starám já. A já tady nehodlám trpět žádné lajdáctví.“</p>
<p>„Jsem si jist, že se v tom vyznáš lépe, ale -“</p>
<p>„Tak jak je to s těmi čarodějnicemi? To hodláš stát jen tak se založenýma rukama a čekat, až nám to všechno přeroste přes hlavu? To dovolíš, aby ti ty čarodějnice vzdorovaly? A co je s korunou?“</p>
<p>Vévoda pokrčil rameny. „Bezpochyby skončila někde v řece,“ zabručel.</p>
<p>„A dítě? Nedal ho ten, co s ním utekl, čarodějkám? Obětují ty ohavy lidi?“</p>
<p>„Jak se zdá, tak nikoliv,“ připustil vévoda. Vévodkyně byla rozčarována.</p>
<p>„Jak se zdá,“ pokračoval vévoda, „dovedou ale ty čarodějnice lidi očarovat.“</p>
<p>„No, to je přece všeobecně -“</p>
<p>„Já nemyslím magii a kouzla. Zdá se, že je lidé chovají v úctě. Čarodějky je léčí a pomáhají jim. Lidé tady na horách na horách se jich na jednu stranu bojí a na druhou stranu jsou na ně pyšní. Myslím, že by nebylo jednoduché něco proti nim podnikat.“</p>
<p>„Skoro bych věřila,“ ušklíbla se pohrdavě vévodkyně, „že už očarovaly i tebe.“</p>
<p>Nebyla daleko od pravdy. Vévodu velmi zaujaly. Moc a síla většinu lidí fascinuje a to byl také jeden z hlavních důvodů, proč si vzal vévoda vévodkyni. Hleděl zamyšleně do ohně.</p>
<p>„Tak se mi zdá,“ upřela na něj oči vévodkyně, která přesně poznala zvláštní výraz jeho obličeje, „že se ti to začíná líbit, co? Myslím to hrozící nebezpečí. Vzpomínám si, jak jsme se vzali. Celá ta záležitost se zauzlovaným provazem -“</p>
<p>Luskla prsty vévodovi před nevidoucíma očima. Narovnal se.</p>
<p>„Vůbec ne!“ vykřikl.</p>
<p>„Tak co budeš dělat?“</p>
<p>„Čekat.“</p>
<p>„Čekat?“</p>
<p>„Čekat a rozvažovat. Trpělivost přináší růže.“</p>
<p>Vévoda se opřel a usmál se. Jeho úsměv pravděpodobně seděl celé tisíciletí někde pod vlhkým kamenem. A pak mu začalo cukat pod jedním okem.</p>
<p>Obvazy na rukou začala prosakovat krev.</p>
<p>Z temných mračen se znovu vyloupl měsíc.</p>
<p>Bábi Zlopočasná podojila a nakrmila kozy, uhasila oheň, zakryla zrcadlo kusem plátna a vytáhla koště z kouta u dveří. Vyšla ven, zamkla zadní dveře a klíč pověsila na hřebík na záchodku.</p>
<p>To stačilo. Jen jedinkrát v historii se do domu čarodějky v horách Beraní hlavy vloupal zloděj. Jak si lidé vyprávěli, ta, které s to týkalo, na něj seslala strašlivý trest.[*]</p>
<p>Bábi usedla na koště a nepříliš přesvědčivě zamumlala několik slov. Když to ještě několikrát zkusila, slezla, chvilku se přebírala v provázcích, kterými bylo koště svázáno, a zkusila to znovu. Konec koštěte se sice na okamžik roztřásl a maličko zvedl, ale pak se všechno zase vrátilo do normálního stavu.</p>
<p>„K sakru,“ procedila Bábi mezi zuby.</p>
<p>Pozorně se rozhlédla kolem pro případ, že by se někdo díval. Nakonec ji zahlédl jedině jezevec na lovu, který zaslechl dupání a vystrčil hlavu z křoví. Uviděl bábi, jež pádila po lesní pěšině a v toporně natažených rukou vedle sebe svírala koště. Magie nakonec přece jen zabrala a Bábi se podařilo převalit se na násadu dřív, než koště začalo stoupat vzhůru k nočnímu nebi. Usadila se na něm a s půvabem kachny trefené do jednoho křídla pomalu zmizela v temnotě.</p>
<p>Jen shůry nad lesem občas dolehly k zemi tiché, ale o to zuřivější kletby, které zatracovaly všechny trpasličí mechaniky dohromady a pak ještě každého zvlášť.</p>
<p>Většina čarodějek žije raději v osamělých domcích s tradičním šikmým komínem a doškovou střechou porostlou mechem. S tím Bábi Zlopočasná souhlasila. Není dobré být čarodějkou, pokud to lidem nedáte patřičně znát.</p>
<p>Stařenka Oggová se vůbec nestarala o to, co lidé znají, nebo neznají, ještě méně o to, co si myslí, a žila ve zbrusu novém přeplněném domku uprostřed samotného Lancre, ve středu svého vlastního království. Různě dcery a snachy se u ní střídaly a staraly se jí o úklid a domácnost. Každá rovná plocha v domě byla pokryta památečními předměty, které jí vozili cestující členové rodiny ze všech koutů světa. Synové a vnuci se jí starali o dostatečnou zásobu dřeva, opravovali jí střechu a vymetali komín. Domácí bárek byl neustále nabit k prasknutí a váček na tabák, ležící na stolečku vedle jejího houpacího křesla, byl vždy napěchován jako jitrnice. Nad krbem visela vyleštěná dřevěná deska s vypáleným ozdobným nápisem MAMINKA. Žádný tyran v dějinách světa nezískal takovou oddanost svých poddaných.</p>
<p>Stařenka Oggová také chovala kočku, obrovského šedého jednookého kocoura jménem Silver, který dělil svůj čas stejným dílem mezi spánek, žrádlo a honění nesmírně početného a krvesmilného kočičího kmene. Když Silver uslyšel, jak na trávníku za domem nejistě přistává Bábi na koštěti, otevřel své jediné oko, podobné žlutozelenému oknu do pekla. S instinktem svému druhu vlastním poznal v Bábi zarytého nepřítele koček a tiše odplul pod nejbližší křeslo.</p>
<p>Svěží Magráta už seděla u krbu.</p>
<p>K železným pravidlům magie patří to, že ti, kteří ji praktikují velmi dlouho, nemění svou vnější podobu. Jejich těla si totiž vytvoří jakousi tělesnou netečnost k vnějším vlivům a průběžně se vracejí do své původní podoby. Jenže Magráta to zkoušela. Každé ráno měla vlasy dlouhé, husté a blond a každý večer se jí znovu změnily na tradiční světle hnědé vrabčí hnízdo. Aby žádoucímu efektu napomohla, zaplétala si do vlasů fialky a prvosenky. Výsledek jejího každodenního snažení bohužel nebyl ani zdaleka takový, jak doufala. Většinou vypadala, jako když jí spadl na hlavu skleník.</p>
<p>„Dobrý večer,“ pozdravila bábi.</p>
<p>„Hezké setkání při měsíci,“ odpověděla Magráta vychovaně. „Šťastné setkání. Ať hvězdy svítí na -“</p>
<p>„Tě vidím,“ ozval se hlásek Stařenky Oggové. Magráta poplašeně zamrkala.</p>
<p>Bábi si sedla do nejbližšího křesla a začala vytahovat jehlice, které jí procházely drdůlkem, a tak přidržovaly klobouk na hlavě. Najednou si uvědomila, co je jí na Magrátě tak divného.</p>
<p>„Magráto!“</p>
<p>Mladá čarodějka sebou trhla a sevřela si kloubovitýma rukama skromně obdařený živůtek svých šatů.</p>
<p>„Co to máš na klíně?“</p>
<p>„To je můj domácí pomocníček,“ bránila se nejistě.</p>
<p>„A co se stalo s tou ropuchou, co jsi měla?“</p>
<p>„Utekla mi,“ zamumlala Magráta. „Stejně nebyla skoro k ničemu.“</p>
<p>Bábi si povzdechla. Magrátino pátrání po nějakém přijatelném domácím pomocníčkovi už trvalo nějakou dobu a navzdory lásce a péči, kterou jim věnovala, se jí nějak nedařilo. Každý z nich měl nějakou vadu; někteří kousali, jiní se jí pletli v nejnevhodnější chvíle pod nohy, takže po nich šlapala, v jednom výjimečném případě dokonce došlo k metamorfóze.</p>
<p>„Tak to už je tenhle rok patnáctý,“ zavrtěla Bábi hlavou. „A to nepočítám toho koně. Co je tohle zač?“</p>
<p>„Je to kámen,“ zahihňala se Stařenka Oggová.</p>
<p>„No, tak ten by jí měl alespoň vydržet,“ přikývla Bábi.</p>
<p>Kámen vysunul hlavu a vrhl na ni mírně pobavený pohled.</p>
<p>„Je to tortoáza,“ vysvětlovala Magráta. „Přivezla jsem si ji z trhu v Ovčím hřbetě. Je neuvěřitelně stará a zná spoustu tajemství, alespoň to mi řekl ten muž, který mi ji prodával.“</p>
<p>„Já toho chlapa znám, přikývla Bábi. „Je to ten, co prodává zlaté rybičky, které se ti do tří dnů odbarví.“</p>
<p>„Myslím, že jí budu říkat Lehkonožka,“ pokračovala nadšeně Magráta. „Co říkáte?“</p>
<p>„No, ano, jistě, proč ne,“ pospíšila si Bábi s odpovědí. „Ale jak pokračuje naše věc, sestry? Už uběhly dva měsíce od chvíle, kdy jsme se sešly naposled.“</p>
<p>„Měly bychom se scházet za každého úplňku,“ prohlásila maličko škrobeně Magráta. „Pravidelně.“</p>
<p>„Nejmladší našeho Grama se vdávala,“ řekla Stařenka Oggová. „U toho jsem nesměla chybět.“</p>
<p>„A já se celou noc starala o nemocného kozla,“ prohlásila Bábi Zlopočasná vzápětí.</p>
<p>„Samozřejmě, chápu,“ pokývala Magráta s neskrývanou pochybností. Pak se začala přehrabovat ve své tašce. „No, jestli máme začít, měly bychom zapálit svíce.“</p>
<p>Obě starší čarodějky si vyměnily odevzdané pohledy.</p>
<p>„Podívej, vždyť tady mám tuhle překrásnou novou lampu, co mně poslal náš Traci,“ nadhodila Střenka Oggová s tváří nevinného dítěte. „A taky jsem se právě chystala prohrábnout oheň.“</p>
<p>„Já vidím potmě líp než kočka,“ prohlásila nepřístupným tónem Bábi. „Ty už jsi zase četla ty komické knihy, Magráto. Ty grobiány, co?“</p>
<p>„Grimoáry -“</p>
<p>„A na podlahu mi tady taky malovat nebudeš,“ varovala ji Stařenka Oggová. „Minule trvalo naší Darce celý den, než se jí podařilo vydrhnout všechny ty tvoje klikyháky -“</p>
<p>„Runy,“ posmutněla Magráta. V očích se jí objevila prosba. „Koukněte, aspoň jednu svíci?“</p>
<p>„Tak dobrá,“ stoupila Stařenka. „Když ti to udělá dobře... Ale jenom jednu! A poctivou, bílou, žádné extravagance!“</p>
<p>Magráta si povzdechla. Asi to nebyl dobrý nápad brát sem všechny ty věci, které ještě ukrývala ve své brašně.</p>
<p>„Mělo by nás tady být víc,“ řekla smutně. „Co to je za sabat, když jsme tady jen tři?“</p>
<p>„No, mně ani nenapadlo, že tady pořádáme sabat. Nikdo mi neřekl, že by to měl být sabat,“ odfrkla si Bábi Zlopočasná. „Kromě toho na téhle straně už žádná další čarodějka není mimo staré Babičky Stěhovalové, a ta už poslední dobou vůbec nevychází z domu.“</p>
<p>„Ale hodně mladých děvčat u nás ve vesnici...“ začala Magráta. „Vždyť víte, jsou takové nadšené...“</p>
<p>„Jenže tak my to přece neděláme, jak dobře víš,“ odpověděla jí Bábi odmítavě. „Lidé nechodí jen tak, aby našli magii, naopak, to magie si hledá je.“</p>
<p>„No ano, já vím, promiňte,“ pospíšila si Magráta.</p>
<p>„Dobrá,“ přikývla Bábi o něco spokojeněji. Nikdy se nenaučila umění omluvy, ale u ostatních lidí ho upřímně obdivovala.</p>
<p>„Tak co je nového s vévodou?“ nadhodila Stařenka, aby uvolnila napjatou atmosféru.</p>
<p>Bábi se opřela v křesle. „U nás v Kyselé Prdeli dal spálit několik domů,“ oznamovala. „Prý kvůli daním.“</p>
<p>„To je strašné,“ vydechla Magráta.</p>
<p>„Starý král Verence to taky dělával,“ přikývla Stařenka. „To byl nějaký vztekloun.“</p>
<p>„Ale ten aspoň obyčejně nechal lidi vyjít ven,“ podotkla Bábi.</p>
<p>„To jistě,“ nadšeně souhlasila Stařenka, která byla horlivá royalistka. „Dokázal být skutečně velkomyslný, v tom ho poznávám. Většinou jim pak zaplatil náhradu, aby si mohli postavit něco nového. Pokud si ovšem vzpomněl.“</p>
<p>„A na každou Noc prasečí hlídky posílal půlku srnčího. Vždycky!“ zasnila se Bábi.</p>
<p>„K čarodějkám choval skutečně úctu, to zas ano,“ přikyvovala Stařenka Oggová. „Když honil po lesích lidi a náhodou mě potkal, vždycky smekl helmu a prý: ,Zdraví doufám slouží, paní Oggová?’ a příští den poslal sklepníka s košíkem lahví nebo tak. To byl opravdový král.“</p>
<p>„No ale honit lidi jako divou zvěr, to není správné,“ zaprotestovala Magráta.</p>
<p>„No, není,“ připustila Bábi Zlopočasná. „Ale on je honil jen tehdy, když něco provedli. Tvrdil, že se to většině z nich docela líbí. A koneckonců, když mu poskytli dobrou štvanici, tak je nakonec vždycky nechal jít.“</p>
<p>„A pak tady byla ta jeho velká chlupatá věc,“ ozvala se Stařenka Oggová.</p>
<p>Ovzduší se citelně změnilo. Bylo najednou temnější, teplejší a kouty místnosti se naplnily nevyslovitelně tajemnými stíny.</p>
<p>„Já vím,“ přikývla Bábi Zlopočasná nepřítomně. „Jeho <emphasis>droit de seigneur</emphasis>.“</p>
<p>„Musel to neustále procvičovat,“ doplnila ji Stařenka Oggová s očima upřenýma do plamenů.</p>
<p>„Ale zato hned druhý den poslal správce s pytlem stříbra a košem plným výbavy,“ navázala Bábi. „Kolik mladých párů díky tomu nezačínalo manželství s prázdnýma rukama?“</p>
<p>„Jo, jo,“ pokyvovala hlavou Stařenka, „A pár chlapů si zařídilo dílnu nebo hospodářství.“</p>
<p>„Král každým coulem,“ potvrdila Bábi.</p>
<p>„O čem to mluvíte?“ obracela Magráta oči od jedné kolegyně k druhé. „On si choval nějaké domácí zvíře?“</p>
<p>Obě čarodějky se vynořily z těch temných a divokých proudů, do kterých se na nějakou chvíli ponořily. Bábi Zlopočasná pokrčila rameny.</p>
<p>„Stejně si ale myslím,“ prohlásila Magráta poněkud odměřeným tónem, „že na to, jak jste si starého krále považovaly, se nezdá, že by vám nějak zvlášť vadilo, že byl zabit. Tedy chtěla jsem říct, že to byla moc podezřelá nehoda.“</p>
<p>„Tak to s králi chodí,“ přikývla Bábi. „Přicházejí a odcházejí, jedni dobří, druzí špatní. Jeho tec otrávil krále, který nám vládl předtím.“</p>
<p>„Myslíš starého Tharguma,“ zamyslela se Stařenka Oggová. „Měl obrovský ryšavý plnovous, co si pamatuju. Ten vypadal velmi mužně.“</p>
<p>„Jenže dneska se nesmí říkat, že vévoda Felmet krále zabil,“ postěžovala si Magráta.</p>
<p>„Cože?“ zbystřila Bábi.</p>
<p>„Včera dal v Lancre popravit několik lidí, protože o tom mluvili,“ pokračovala Magráta. „Prý je to nactiutrhání majestátu a rozšiřování zlomyslných pomluv, řekl. Prohlásil, že každý, kdo se o tom ještě jednou zmíní, si prohlédne vnitřek jeho hladomorny, ale prý si tam nikdo dlouho nepobude. Tvrdí, že Verence zemřel přirozenou smrtí.“</p>
<p>„Podle mě, být zavražděn je pro krále přirozená smrt,“ řekla Bábi. „Nevím, proč s tím tolik nadělá. Když zemřel starý Thargum, napíchli jeho hlavu na kůl, udělali si obrovský táborák a celý palác se týden opíjel.“</p>
<p>„Na to si vzpomínám,“ rozzářila se Stařenka Oggová. „jeho hlavu nosili od vesnice k vesnici, aby všichni viděli, že je opravdu mrtvý. Bylo to velmi přesvědčivé. Zvlášť pro něj. Šklebil se. Myslím si, že jemu samotnému by se to bylo líbilo.“</p>
<p>„Tak si myslím, že tohohle bychom si měli trochu pohlídat,“ zamyslela se Bábi. „Vypadá, že je trochu chytřejší, a to u krále nebývá dobré. A taky si myslím, že nemá patřičnou úctu.“</p>
<p>„Za mnou přišel minulý týden nějaký chlápek a ptal se, jestli bych nechtěla platit daně,“ vzpomněla si Magráta. „Řekla jsem mu, že nechtěla.“</p>
<p>„A hele, u mně byl taky,“ zavrtěla hlavou Stařenka. „Ale náš Jason a náš Wane ho doprovodili ven a tam mu vysvětlili, že zatím nemáme v úmyslu něco platit.“</p>
<p>„Takový malý mužík, holohlavý a v černém plášti?“ naklonila Bábi zamyšleně hlavu ke straně.</p>
<p>„To je on,“ zazněla dvouhlasná odpověď.</p>
<p>„Potuloval se nějakou dobu u mě za chalupou v maliní,“ řekla Bábi. „Jenže když jsem se ho šla zeptat, co chce, utekl.“</p>
<p>„Abych se vám přiznala,“ pípla Magráta, „já mu dala dvě koruny. Říkal, že ho dají umučit, když nepřinutí čarodějky k zaplacení daní...“</p>
<p>Vévoda Felmet se nevěřícně zadíval na dvě mince, kterému ležely v klíně.</p>
<p>Pak zvedl oči k výběrčímu daní.</p>
<p>„No?“</p>
<p>Výběrčí si odkašlal. „No, pane, víte, já jim vysvětlil, že potřebujete vybudovat stálou armádu a tak dále, ne? A on prý na co, a já že kvůli lupičům, ne? A ony že je lupiči nikdy neobtěžovali.“</p>
<p>„A co civilní sféra?“</p>
<p>„Vidíte, málem jsem zapomněl, ne? Dokazoval jsem jim, že musíte stavět a udržovat mosty, ne?“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„ A ony na to, že je nepotřebujou.“</p>
<p>„Aha,“ prohlásil vévoda hlasem znalce. „Jenže jak se dostanou přes řeku? Tekoucí širokou vodu neobejdou!“</p>
<p>„Nejsem si tak docela jistý, pane. Já si myslím, že čarodějky obejdou cokoliv.“</p>
<p>„Řekly ještě něco?“ zeptal se vévoda.</p>
<p>Výběrčí daní začal rozpačitě žmoulat lem své nepříliš čisté kazajky.</p>
<p>„Pane, já jim připomněl, že daně pomáhají udržovat veřejný pořádek, ne? A, pane, ony mně řekly...“</p>
<p>„No?“</p>
<p>„Ony mně řekly, že by král měl veřejný pořádek hradit ze svého, ne? Jako aby jeho zem nedělala ostudu a, pane, pak se na mě koukaly?“</p>
<p>„Chcete říct, že se na vás nějak divně dívaly? A jak?“</p>
<p>Vévoda seděla jednou rukou si podpíral bradu. Byl fascinován.</p>
<p>„No, ono se to dost těžko vysvětluje, ne?“ zamyslel se výběrčí. Pokusil se vyhnout vévodově pohledu, při němž měl pocit, že se mu propadá podlaha pod nohama a na krku cítí konopí. Měl strach, aby na něj nezvyklý zájem lorda Felmeta nezapůsobil jako špendlík na pouťový balonek.</p>
<p>„Jen to zkus,“ pobídl ho vévoda.</p>
<p>Výběrčí zčervenal.</p>
<p>„No,“ zakoktal, „ošklivě.“</p>
<p>To dokazuje, že výběrčí daní se mnohem lépe vyznal v číslech než ve slovech. Kdyby na něj nepůsobil strach, rozpaky, skleróza a naprostý nedostatek představivosti, byl by asi řekl zhruba tohle:</p>
<p>„Když jsem byl ještě malý, žil jsem u své tety a ta mi řekla, že jí nesmím upíjet smetanu, ne? A krajáč se smetanou stavěla na vysokou polici ve spíži, a když byla jednou někde pryč, tak já si vzal stoličku a vylezl jsem tam, ne? A ona se vrátila, já o tom nevěděl a já se natahoval po tom krajáči, který byl vysoko, a shodil jsem ho na zem, ne? A v tom teta otevřela dveře a podívala se na mě. A to byl přesně ten pohled, ale nejhorší na tom bylo, že ony přesně věděly, jak se cítím.“</p>
<p>„Tak ošklivě,“ zabručel vévoda.</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Vévoda zabubnoval prsty levé ruky na opěradlo trůnu. Výběrčí daní si odkašlal.</p>
<p>„Ne... nepošlete mě tam znovu, že ne, pane?“</p>
<p>„Cože?“ probral se vévoda se zamyšlení. Potom popuzeně mávl rukou. „Ne, vůbec ne. Jen se na cestě odsud zastav u kata a dohodni se s ním, kdy na tebe bude mít čas.“</p>
<p>„Jistě, pane. Okamžitě, pane. Děkuji vám, pane. Jste velmi -“</p>
<p>„Já vím, já vím,“ přikývl lord Felmet nepřítomně. „Můžeš jít.“</p>
<p>Vévoda osaměl v obrovské sále. Venku se dalo znovu do deště. Tu a tam ze zdi odpadl kus omítky a ve stěnách, které si neustále pomalu sedaly, to skřípalo. Vzduch páchl zatuchlými sklepy.</p>
<p>Bohové, jak nenávidí tohle království.</p>
<p>Bylo tak maličké, nějakých sedmdesát kilometrů dlouhé a sotva dvacet široké. Bylo to horké království plné ledových svahů a ostrých vrcholků, které z větší části pokrývaly neprostupné lesy. S takovým královstvím by přece neměly být žádné potíže.</p>
<p>Co si stále nedovedl vysvětlit, byl zvláštní pocit, že ten kousek lesy porostlé země má <emphasis>hloubku</emphasis>. Jako by jeho mapy zachycovaly oblast mnohonásobně větší.</p>
<p>Vstal a přešel k balkonu, ze kterého se mu naskytl neměnný pohled na moře stromových vrcholků. Najednou se mu zazdálo, že mu stromy pohled oplácejí.</p>
<p>Cítil neklid. A to bylo zvláštní,protože místní lidé se nijak nevzpírali. Zdálo se, že jim skoro nic nevadí. A přitom byl Verence svým způsobem dost oblíbený. Pohřbu se zúčastnilo překvapivé množství lidí - ještě teď si vybavoval ty dlouhé řady vážných tváří. A ne hloupých tváří. To v žádném případě. Spíš soustředěných na něco jiného, jako kdyby to, co dělal král, v zásadě nebylo nijak důležité.</p>
<p>Popouzelo ho to skoro jako ty stromy. Nějaká pořádná vzpoura, to by bylo tak nějak - případnější. Normálně by si člověk vyrazil, pár lidí by pověsil a pár dal hodit do hladomorny, aby vzniklo takové to tvůrčí napětí, které napomáhá rozvoji státu. Dole na pláních to bylo něco jiného. Tam když jste do lidí kopli, snažili se oni kopnout do vás. Jenže tady? Když jste kopli do lidí tady, tiše vám ustoupili z cesty a trpělivě čekali, až vám noha sama upadne. Jak se měl král dostat do historie, když vládl takovým lidem? Ty jste mohli utiskovat se stejným výsledkem jako matraci.</p>
<p>Zvýšil daně a spálil několik vesnic, jen tak, ze zásady, aby všichni věděli, s kým mají tu čest. Nezdálo se, že by to na někoho udělalo nějaký dojem.</p>
<p>A k tomu všemu tady byly čarodějky. Stávaly se jeho noční můrou.</p>
<p>„Šašku!“</p>
<p>„Šašek, který tiše podřimoval v teple za trůnem, se s vyděšeným trhnutím probudil.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Pojď sem, kašpare!“</p>
<p>Šašek, jehož rolničky tu a tam smutně cinkly, zkroušeně předstoupil před vévodu.</p>
<p>„Řekni, blázne, to tady pořád takhle prší?“</p>
<p>„Jářku, kmotře -“</p>
<p>„Odpověz rovnou, na co se tě ptám!“ zarazil ho lord Felmet s železnou sebekázní.</p>
<p>„Někdy tady přestane, pane. To když začne sněžit. A občas tady máme i <strong>epesně </strong>boží mlhy.“</p>
<p>„<strong>Epesně</strong> boží?“ zamračil se vévoda.</p>
<p>Šašek nebyl s to se zastavit. Na vlastní zděšené uši se slyšel,jak drmolí: „to jako husté, pane. Tak se to teď říká, když je něco skvělé nebo dokonalé, jazyk, pane, jazyk se vyvíjí.“</p>
<p>Ale vévoda už ho nevnímal. Poslouchat bláboly poddaných byla podle jeho zkušeností zbytečné plýtvání časem.</p>
<p>„Nudím se, šašku.“</p>
<p>„Dovolte, abych vás pobavil, můj pane! Znám nespočetné množství bonmotů a veselých hříček!“</p>
<p>„Tak do toho.“</p>
<p>Šašek si olízl rty. Něco takového totiž nečekal. Králi Verencovi pravidelně stačilo, když šaška nakopl do zadnice nebo mu rozbil o hlavu láhev. To byl král!</p>
<p>„Čekám! Tak mě rozesměj!“</p>
<p>Šašek zavřel oči a vrhl se do toho po hlavě.</p>
<p>„Přijde muž nenadále domů a najde tam svou ženu v posteli s neznámým mužem. Hrozně se rozzuří a povídá: ,Co to má znamenat?a co je to vůbec za chlapa?’ A víte, co na to ona?“</p>
<p>Vévoda se zamračil. Šašek měl pocit, že by pintu neměl tajit příliš dlouho.</p>
<p>„Ona na to: ,To je správná otázka - poslyšte, jak se vlastně jmenujete?’„</p>
<p>Vévodův ukazováček zastepoval na opěradle křesla.</p>
<p>„Ták?“ podivil se „A jak je to dál?“</p>
<p>„No, to je, jaksi, celé,“ vysvětloval šašek a dodal: „Dědeček tvrdil, že to je jeho nejlepší.“</p>
<p>„Já bych skoro řekl, že ho musel vyprávět nějak jinak,“ zavrtěl hlavou vévoda. Vstal. „Zavolej naše lovce. Myslím, že si vyjedu na lov. A ty pojedeš se mnou.“</p>
<p>„Můj pane, já nedokážu jezdit!“</p>
<p>Poprvé od rána se lord Felmet upřímně usmál.</p>
<p>„Skvělé! Dostaneš koně, na kterém ještě nikdo jet nedokázal! Ha! Ha!“</p>
<p>Pohled mu padl na vlastní obvázané ruce. A až se vrátíme, pomyslel si, zavolám zbrojíře a ten mi musí donést pořádný pilník.</p>
<p>Uběhl rok. Dny trpělivě následovaly jeden za druhým. Znal to. Kdysi, na začátku mnohovesmíru, se jednou pokusily uplynout všechny najednou, ale nešlo to.</p>
<p>Tomjan seděl pod rozvrzaným stolem starého Mášrechta a pozoroval svého otce, který chodil sem a tam mezi mřížemi, mával jednou rukou a mluvil. Vínozpěv vždycky při řeči pohyboval rukama - kdybyste mu je svázali za záda, byl by němý.</p>
<p>„Dobrá,“ říkal právě. „A co takhle <emphasis>Královy</emphasis> <emphasis>nevěsty</emphasis>?“</p>
<p>„Ty se hrály vloni,“ ozval se odněkud Mášrecht.</p>
<p>„Dobrá, tak jim předvedeme <emphasis>Mallo, tyran klačský</emphasis>,“ prohlásil Vínozpěv. Jeho hlasivky přeřadily a jeho hlas se změnil v hmatatelnou věc, která by dokázala roztřást okna na druhé straně středně velkého náměstí. „S krvavýma rukama přicházím a na krvavý dosedám trůn! Teď nikdo už se neodváží zaútočit na naše hradby krví zbrocené...“</p>
<p>„To jsme tady hráli předloni,“ zchladil ho Mášrecht. „Víš, mám dojem, že lidé už mají králů až po krk. Chtěli by raději něco veselého.“</p>
<p>„No, mých králů určitě dost nemají,“ ohradil se Vínozpěv. „Drahý hochu, lidé se nepřicházejí do divadla zasmát, přicházejí si tam pro zkušenost, poučení a hlavně pro úžas -“</p>
<p>„Chtějí se smát!“ trval Mášrecht s neochvějnou jistotou na svém. „Koukni na tohle.“</p>
<p>Tomjan zaslechl šustění papírů a pak hlasité zapraskání, když Vínozpěv dosedl na velký proutěný kufr s rekvizitami.</p>
<p>„<emphasis>Čaroděj ze země vos</emphasis>,“ četl Vínozpěv nahlas, „aneb <emphasis>Jak se vám šklíbí</emphasis>?“</p>
<p>Mášrecht si spokojeně natáhl nožky pod stůl a zavadil o Tomjana. Vytáhl chlapce za ucho.</p>
<p>„Co to má být?“ zvedl Vínozpěv hlavu od svazku rukopisů. „Mágové? Démoni? Skřítci? Kupci?“</p>
<p>„Nejvíc jsem pyšný na čtvrtý obraz druhého dějství,“ pochvaloval si Mášrecht a postrčil batole k otci. „Komická sprcha dvou sluhů.“</p>
<p>„Nějaká scéna u smrtelného lože?“ zeptal se Vínozpěv s nadějí v hlase.</p>
<p>„Ne-e,“ zavrtěl hlavou Mášrecht. „Ale do třetího dějství ti můžu připsat komický monolog.“</p>
<p>„Komický monolog!“</p>
<p>„Jasně, v posledním dějství je dost prostoru na kus řeči,“ potvrdil Mášrecht spěšně. „Ještě dneska v noci to napíšu, žádný problém.“</p>
<p>„A nějaké to bodnutíčko,“ objednával si Vínozpěv a vstal. „Nějaký odporný mord. To vždycky zabere.“</p>
<p>Mášrecht si povzdechl a chopil se brku. Za skalními stěnami se rozkládalo městečko Visací Pes, kterému se nějakým způsobem podařilo uchytit se na nevelké římse zavěšené na téměř kolmé stěně kaňonu. V horách Beraní hlavy bylo pěkných rovných míst až až, ale potíž byla v tom, že většina z nich byla položena svisle.</p>
<p>Mášrecht hory Beraní hlavy neměl rád, což bylo zvláštní, protože to byla prapůvodní země trpaslíků a on byl trpaslík. Před mnoha lety ho vypověděli z kmene nejen proto, že trpěl klaustrofobií, ale hlavně proto, že měl sklony k tomu snít i ve dne. Místní trpasličí král usoudil, že to není právě nejlepší vlastnost pro někoho, od koho se čeká, že bude celý den pracovat s hornickým špičákem, aniž při tom zapomene, do čeho má bušit. Nakonec dali Mášrechtovi malý váček zlata do začátku, srdečné přání všeho nejlepšího na cestu a rozhodné sbohem navždy.</p>
<p>A stalo se, že právě tou dobou krajem projížděla Vínozpěvova kočovná společnost a trpaslík obětoval jeden měďáček na vstupné na představení hry <emphasis>Saň z plání</emphasis>. Sledoval hru, aniž se mu ve tváři pohnul jediný sval, vrátil se do kumbálu, kde se dočasně ubytoval, a ráno zaklepal na Vínozpěvovy dveře s první verzí <emphasis>Krále pod horou</emphasis>. Hra nebyla nijak zvláštní, ale Vínozpěv byl inteligentní a prozíravý a okamžitě si uvědomil, že v té kulaté hlavě, zarostlé nepěstěnými vlasy a vousy, se ukrývá fantazie schopná osedlat si celý svět. Když se toho večera herci vydávali na další cestu, ten poslední v řadě musel běžet, aby jim stačil...</p>
<p>Vesmírem neustále křižují částice syrové představivosti a fantazie. Každou chvíli některá z nich dopadne do příhodného mozku, kterýpak vyprodukuje něco takového, jako je teorie dědičnosti na základě výzkumu DNA, sonáta pro flétnu nebo způsob jak zkrátit životnost žárovek na polovinu (je-li potrefen výrobce). Většina částic ale příhodné mozky mine. Devadesát procent lidí projde životem, aniž je zasáhne jediná.</p>
<p>Jsou však i lidé, které potkalo něco mnohem horšího. Zasáhnou je <emphasis>všechny</emphasis>.</p>
<p>A to byl právě Mášrecht. Do jeho malé těžké lebky, navrtěné matkou přírodou především k tomu, aby co nejlépe odolávala ranám sekyry, neustále vtékal proud inspirace, který by stačil sám o sobě na vytvoření celosvětového divadelního repertoáru.</p>
<p>Olízl brk a rozhlédl se rozpačitě táborem. Nikdo se nedíval. Opatrně pozvedl <emphasis>Čaroděje</emphasis> a pod ním se objevil jiný štůsek papírů.</p>
<p>To nebyl další řemeslný výplod, žádná obyčejná „chlebová“ práce. Každý list papíru byl zbrocen potem, slova rukopisu se proplétala džunglí škrtů, předpisů a vsuvek připisovaných drobnými literami po obou okrajích. Mášrecht na rukopis chvilku upřen zíral, ponořen ve světě, který zahrnoval jej, další nepopsanou stranu a hlomozící hlasy, které ho pronásledovaly ve snech.</p>
<p>Pustil se do psaní.</p>
<p>Tomjan, který se konečně zbavil Mášrechtovy nežádoucí pozornosti, otevřel malýma ručičkami víko proutěného kufru a s neochvějnou systematičností batolat začal vyhazovat na podlahu koruny jednu po druhé.</p>
<p>Trpaslík vystrčil jazyk mezi zuby a rychle vedl rozskřípané pero po stránce postříkané inkoustem. Právě našel prostor pro milence, kteří upadli v nemilost hvězd, veselého hrobníka a hrbatého krále. Potíž mu zatím dělala ta kočka a kolečkové brusle...</p>
<p>Spokojené dětské zavrnění ho přinutilo zvednout hlavu.</p>
<p>„U všech svatých, juniore,“ zabručel, „zatím ti nepasuje. Dej ji zpátky.“</p>
<p>Zeměplocha se pomalu otočila k zimě.</p>
<p>Zima v horách Beraní hlavy se opravdu nedá popsat jako zasněžená pohádka, při níž by byl každý proutek lemován křišťálovou krajkou. Zima v horách Beraní hlavy se s tím nepárá -je přímou branou do ledového pekla, které na tomhle místě vládlo před stvořením světa. Zima v místních horách - to bylo několik metrů sněhu a pralesy změněné v bludiště temných zelených tunelů s bílou klenbou. Se zimou přicházely líné větry - tak líné, že jim bylo zatěžko vyhýbat se v letu lidem, a tak jimi <emphasis>prolétaly</emphasis>. Něco takového, jako že by mohla být zima dobou určitých radovánek, lidem z hor Beraní hlavy nenapadlo ani ve snu. O tom, jaký vztah měli k zimě, svědčí například to, že jen pro sníh měli osmnáct různých výrazů.[*]</p>
<p>Duch krále Verence bloudil po hradbách nespokojený a hladový, upíral toužebné pohledy k milovaným lesům a čekal na svou příležitost.</p>
<p>Byla to zima zlých znamení. V noci zářily na mrazivém nebi komety. Oblaka, plynoucí za dne po obloze, se varovala do podob behemotů a draků. Ve vesnici Ostrohřbetu porodila kočka dvouhlavé kotě, ale protože díky svému neúnavnému úsilí byl otcem zhruba posledních třiceti kočičích generací Silver, nebylo právě tohle pravděpodobně tak zlé znamení.</p>
<p>V Kyselé Prdeli snesl mladý kohoutek vejce a musel se pak na několika místech zpovídat z osobních velmi choulostivých záležitostí. V městě Lancre se objevil člověk, který přísahal, že se setkal s mužem, jenž na vlastní oči viděl, jak se jeden strom v jeho zahradě sebral a vydal se na cestu do teplých krajin. Jeden den se z nebe snesl krátký, ale o to prudší déšť garnátů. Na nebi se objevovala podivná světla. Husy chodily pozpátku. A nad tím vším téměř noc co noc plápolala mnohobarevná Aurora Coreolis, jejíž mrazivé odstíny barvily půlnoční sníh.</p>
<p>Na tom však koneckonců nebylo nic zvláštního. Hory Beraní hlavy ležely přímo napříč dvou magických os Zeměplochy jako traverza nevinně pohozená napříč přes koleje metra, a proto byly tak nabity indukovanou magií, že se neustále vybíjely do širokého okolí. Místní lidé se občas v noci vzbudili, zabručeli: „Aha, to je zase nějaký další podělaný zlý znamení,“ obrátili se na druhý bok a spali dál.</p>
<p>Nastala Noc prasečí hlídky a ohlásila tak příchod nového roku. A pak se děsivou náhlostí vůbec nic nestalo.</p>
<p>Mrznoucí prales mlčel a páchl cínem. Jediné, co padalo z nebe, byly občasné sněhové přeháňky.</p>
<p>Pak putoval jeden muž z Ostrohřbetu do Lancre a během cesty nespatřil jediné světélko na blatech, bezhlavého psa, kráčející strom, černý kočár bez kočího, dokonce ani kometu a museli ho odnést do hospody a dát mu pořádně napít, aby si uklidnil pocuchané nervy.</p>
<p>Lhostejná odevzdanost obyvatel hor Beraní hlavy, která se v nich za dlouhé roky vyvinula jako ochrana před magickým chaosem, nebyla schopna se s tak náhlou změnou vypořádat. Bylo to jako zvuk, který neslyšíte, dokud neutichne.</p>
<p>Teď to zaslechla i Bábi Zlopočasná, která ležela v teplíčku pod několika přikrývkami ve své studené ložnici. Noc prasečí hlídky je tradičně jedinou nocí v dlouhém zeměplošském roce, kdy se předpokládá, že čarodějky nevyjdou z domu. Bábi si zalezla do postele už brzo z večera ve společnosti sáčku jablek a kamenné ohřívací láhve. Teď ji však něco vyrušilo z dřímoty.</p>
<p>Obyčejný člověk by se asi vydal dolů a pravděpodobně by se vyzbrojil pohrabáčem. Bábi si rukama objala kolena a poslala na výzvědy své vědomí.</p>
<p>Tak v domě to nebylo. Ucítila malé rychlé vědomí šedé myši, huňaté vědomí sánských koz, které ležely v zadýchaném chlívku za domem. Jako dýka jí hlavou projel dotek vědomí lovící sovy, která tiše proletěla nad střechou.</p>
<p>Bábi se soustředila ještě silněji, až se jí vědomí naplnilo cvrkotem hmyzu pod doškovou střechou a přežvykováním červotočů v trámech krovu. Nic zajímavého.</p>
<p>Schoulila se do klubíčka a její duch pomalu vplul do pralesa. Všude bylo ticho přerušované jen tu a tam tichým nárazem sněhu, který se svezl z přetížených větví. I teď, uprostřed zimy, byl prales plný života, který ovšem buď podřimoval v závějích, nebo spal zimním spánkem pod vývraty a v jeskyních.</p>
<p>Všechno jako vždycky. Bábi se přesouvala dál, na vřesoviště a do průseků, kudy se po zmrzlé sněhové kůře tiše hnaly vlčí smečky. Jejich vědomí byla ostrá jako nůž. Ještě výš nebylo nic, jen malé skupinky skvrnostajů.[*]</p>
<p>Všechno bylo tak,jak má být, s jedinou výjimkou - něco nebylo v pořádku. Bylo tam něco... ano, někde tam venku bylo něco <emphasis>živého</emphasis>, něco mladého a současně prastarého a...</p>
<p>Bábi si v duchu rozebírala svůj pocit. Ano. bylo to něco ztracené, zapomenuté a...</p>
<p>City a pocity nikdy nejsou jednoduché, to Bábi věděla odjakživa. Nadzvedněte je a pod nimi objevíte další a další.</p>
<p>Bábi cítila, že jestli se to něco brzo nepřestane cítit opuštěné a zapomenuté, nebude dlouho trvat a rozzlobí se to.</p>
<p>Stále ještě to nemohla najít. Cítila už dokonce slaboučká vědomí kukel ukrytých pod zmrzlou a sněhem zasypanou vrstvou listí. Vnímala žížaly, které se zaryly do hloubky, kam už zem nepromrzala. Vnímala dokonce i lidi - to bylo nejtěžší, protože v lidských hlavách byla taková spleť myšlenek, že bylo téměř nemožné je sledovat. Bylo to, jako kdybyste se pokoušeli přibít mlhu na stěnu.</p>
<p>Kde nic, tu nic. Pocit ji zaplavoval ze všech strana ona nemohla najít jeho původce. Zašla tak daleko, jak to jen bylo možné, až na úroveň nejmenších stvoření království, a nenašla nic.</p>
<p>Bábi Zlopočasná si na posteli sedla, zapálila svíčku a natáhla se pro jablko. Pak upřela nepřítomný pohled na stěnu ložnice.</p>
<p>Nelíbilo se jí, že by měla být poražena. Tam venku něco bylo, něco, co vstřebávalo magii, rostlo a zdálo se tak živé, ž to obklopovalo celý dům, a ona to přitom nemohla najít.</p>
<p>Z jablka zůstal jen ohryzek a Bábi si ho pečlivě uložila na talířek pod svíčkou. Pak sfoukla plamínek.</p>
<p>Do místnosti vklouzl chladný samet noci.</p>
<p>Bábi se rozhodla udělat ještě jeden, poslední pokus. Možná že se předtím pustila špatným směrem...</p>
<p>Vzápětí ležela na podlaze a rukama si svírala hlavu zabalenou do polštáře.</p>
<p>A ona bláhová si myslela, že to bude <emphasis>malé</emphasis>...</p>
<p>Hrad Lancre se otřásl. Nebyl to nijak silný otřes, ale to ani nebylo potřeba. Hrad byl postaven tak, že se kymácel i ve slabém vánku. Jedna z malých věžiček se tiše naklonila a zmizela v hlubinách mlhou zaplavené soutěsky.</p>
<p>Šašek ležel na svých dlažicích a ve spánku se třásl. Cenil si té cti, pokud to ovšem byla čest, ale ode dne, kdy spával v chodbě, se mu s železnou pravidelností zdávalo o budově cechu šašků a kašparů, za jejímiž odpudivými šedými zdmi procvakal zuby sedm let. Bylo to hrozné studium a v duchu připouštěl, že dlaždice v hradní chodbě jsou o něco měkčí než postele v koleji.</p>
<p>Kousek od něj začala tiše zvonit kroužková zbroj, která stála ve výklenku zdi. Píka v kovové rukavici se roztřásla, pak z ní vykoukla, a když proletěla temnotou jako útočící netopýr, rozdrtila dlaždici těsně vedle šaškovy hlavy.</p>
<p>Šašek se posadil a uvědomil si že se pořád třese. A s ním i podlaha.</p>
<p>V ložnici lorda Felmeta se díky chvění vznášela nad starou postelí s nebesy celá oblaka prachu vévoda se probral ze snu, ve kterém se mu zdálo, že kolem hradu pobíhá obrovské obludné zvíře,a s hrůzou zjistil, že by to klidně mohla být pravda.</p>
<p>Ze stěny spadl obraz jakéhosi dlouho mrtvého krále. Vévoda se dal do křiku.</p>
<p>Do ložnice se vpotácel šašek a pokoušel se udržet rovnováhu na podlaze, která se teď vlnila jako rozbouřené moře. Vévoda slezl z postele a chytil malého mužíka za barevnou kazajku.</p>
<p>„Co se to děje?“ sykl, „to je zemětřesení?“</p>
<p>„Ta v našich krajích nikdy nejsou, pane,“ odpověděl šašek a upadl na zem protože do něj narazilo sametové lehátko, které klouzalo po nakloněné podlaze.</p>
<p>Vévoda se vrhl k oknu a vyhlédl k pralesu zalitému měsíčním svitem. Viděl, jak se zasněžené stromy třesou, přestože je naprosté bezvětří.</p>
<p>Na zem dopadl velký kus omítky. Lord Felmet se otočil a svíral při tom šaška tak pevně, že ho zvedl třicet centimetrů nad zem.</p>
<p>Mezi mnoha věcmi, které vévoda považoval za zbytečný přepych, a proto se jich zbavil, byla i nevědomost. Rád věděl, co se děje. Nejistoty a životní překvapení pro něj neměly žádný půvab.</p>
<p>„Že by to měly na svědomí ty čarodějnice?“ zavrčel a levá tvář se mu začala zmítat jako ryba na suchu. „Jsou určitě tam venku, co? Spojily se a vrhají na hrad Sílu, řekni!“</p>
<p>„Medle, kmotře -“ začal šašek.</p>
<p>„To ony vládnou v téhle zemi, že?“</p>
<p>„Ne, můj pane, ony přece nikdy -“</p>
<p>„<emphasis>Kdo se tě ptal!?</emphasis>“</p>
<p>Šašek se třásl strachy přesně v opačné fázi než hrad,a tak se teď jevil jako jediný stabilní objekt v celém širém okolí.</p>
<p>„Ehm, vy, můj pane,“ vykoktal.</p>
<p>„Chceš se se mnou hádat?“</p>
<p>„Ne, můj pane.“</p>
<p>„Měl jsem takový dojem. Předpokládám, že ses s nimi spojil!“</p>
<p>„Můj pane?“ vykřikl šašek s nepředstíraným úžasem.</p>
<p>„Vy obyčejní lidé, jeden jako druhý, nejste nic jiného než spiklenci!“ zavrčel vztekle vévoda.</p>
<p>Ostrčil šaška stranou, rozrazil velké dvoukřídlé dveře na balkon, vyšel do mrazivé noci a rozhlédl se po spícím království.</p>
<p>„Slyšíte mě?“ zařval. „Já jsem král!“</p>
<p>Chvění najednou přestalo stejně rychle, jako začalo,a to vyvedlo vévodu z míry. Rychle se narovnal a oprášil si z noční košile prach.</p>
<p>„No proto!“ prohlásil důstojně.</p>
<p>Ale teď se dělo něco mnohem horšího. Prales naslouchal. Slova, která vykřikl z okna, zapadla do obrovského tichého prázdna.</p>
<p>Tam venku něco bylo. Cítil to. Bylo to dost silné, aby to zatřáslo hradem, a teď ho to nejen pozorovalo, ale i poslouchalo.</p>
<p>Vévoda začal pomalu a velmi opatrně couvat do místnosti a rukou poslepu hledal kliku. Vešel pozpátku dovnitř, zavřel dveře a rychle pře sně zatáhl závěsy.</p>
<p>„Já jsem král,“ opakoval tiše. Podíval se na šaška a ten cítil, že se od něj čeká.</p>
<p>Ten muž je můj pán a vládce, pomyslel si. Jak nás to učili o tom chlebu? Když ti dá někdo chleba, musíš výt jako vlk? Ne, ale tak nějak. Co nám říkali v cechovní škole? Že opravdový kašpar je věrný svému pánovi až do úplného konce, i když ho všichni ostatní opustí. Jestli je pán dobrý nebo špatný, to s tím nemá nic společného. Jde jen o věrnost. To je všechno. I když je to prokazatelně prvotřídní cvok, jsem jeho šašek, dokud nás smrt nerozdělí.</p>
<p>Ke své hrůze si uvědomil, že vévoda pláče.</p>
<p>Šašek strčil ruku do rukávu a vytáhl odtud špinavý červenožlutý kapesník ozdobený vyšitými rolničkami. Vévoda si jej s výrazem přehnané vděčnosti vzal a vysmrkal se. Pak ho před sebou podržel na délku paže a zíral do něj s vyděšeným podezřením šílence.</p>
<p>„Je tohle dýka, co tu vidím tanout, a jílcem ke mně?“ zamumlal.</p>
<p>„Ehm. Ne, můj pane. To je jenom kapesník, jak vidíte. Myslím, že kdybyste byl tak laskav a pořádně se podíval, jistě byste poznal ten rozdíl. Kapesník zdaleka není tak ostrý.“</p>
<p>„Dobrá, šašku,“přikývl vévoda nepřítomně.</p>
<p>Ten už má absolutní mimózu, pomyslel si šašek. Třísku za uchem. Je tak pokroucenej, že by se s ním daly vytahovat špunty.</p>
<p>„Poklekni přede mnou, můj šašku.“</p>
<p>Šašek učinil žádané. Vévoda mu položil na rameno ruku v mokvajícím obvazu.</p>
<p>„Jsi věrný kašpare?“ zeptal se. „Mohu ti důvěřovat?“</p>
<p>„Přísahám, že budu následovat svého pána až do hrobu,“ prohlásil šašek dojatým hlasem.</p>
<p>Vévoda přitiskl šílenou tvář k šaškově obličeji a upřel na něj krví podlité oči.</p>
<p>„Já to nechtěl,“ zašeptal spiklenecky. „Přinutili mě to udělat. Já nechtěl -“</p>
<p>Dveře se rozletěly a dovnitř vplula vévodkyně. Abychom řekli pravdu, vypadala skoro stejně špatně jako vévoda.</p>
<p>„Leonale!“ vykřikla.</p>
<p>Šašek užasl nad tím, co se v tom okamžiku vévodovi stalo s očima. Rudý plamen šílenství zmizel jako kouzlem někde v pozadí a byl nahrazen tvrdým modrým pohledem, který šašek tak dobře znal. Okamžitě si uvědomil, že to ovšem ani v nejmenším neznamená, že by byl vévoda méně šílený. I neochvějný chlad jeho příčetnosti byl vlastně příznakem šílenství. Vévoda měl mozek, který pracoval jako hodiny a stejně jako hodinám i jemu harašilo ve věži.</p>
<p>Lord Felmet chladně vzhlédl.</p>
<p>„Ano, milovaná?“</p>
<p>„Co to má všechno znamenat?“ vyptávala se.</p>
<p>„Mám podezření, že za to mohou ty čarodějky -“ začal lord.</p>
<p>„Já si, s dovolením, nemyslím, že by s tím měly něco -“ začal šašek. Pohled lady Felmetové ho nejen umlčel, ale stačilo málo a byl by jej přišpendlil ke zdi.</p>
<p>„Samozřejmě že ano,“ zasyčela, „ty idiote!“</p>
<p>„Blázne, má paní!“ ohradil se šašek.</p>
<p>„To je jedno,“ usekla a obrátila se ke svému manželovi.</p>
<p>„Tak,“ řekla významně a pochmurně se usmála. „Pořád ještě mají navrch?“</p>
<p>Vévoda pokrčil rameny. „Jak bych mohl bojovat s magií?“</p>
<p>„Slovy,“ prohlásil bezmyšlenkovitě šašek a okamžitě toho zalitoval. Oba manželé na něj upřeli tázavé pohledy.</p>
<p>„Cože?“ protáhla vévodkyně.</p>
<p>„V cechu... v cechu nás učili, že slova mohou být mocnější než magie.“</p>
<p>„Klaune!“ ušklíbl se vévoda. „Slova jsou jen slova. Dělíme je na slabiky... obušek a kámen a je s tebou ámen -“ odmlčel se a vychutnával tu myšlenku, „- ale slova mi nikdy nemohou ublížit.“</p>
<p>„Můj pane, jsou taková slova, která to dokáží,“ odporoval mu šašek. „Lháři! Usurpátore! Vrahu!“</p>
<p>Vévoda sebou trhl nazpět, jako by ho šašek udeřil, a s bolestným pomrkáváním sevřel opěradla trůnu.</p>
<p>„I když ta slova nejsou pravdivá,“ pospíšil si šašek, „dají se rozšířit jako podzemní požár a pak se najednou objeví a vzplanou.“</p>
<p>„To je pravda! To je pravda!“ vykřikl vévoda. „Vy jednom kuse slyším něco takového!“ Naklonil se kupředu. „To ty čarodějnice!“ zasyčel.</p>
<p>„A proti nim se dá bojovat jinými slovy,“ pokračoval šašek. „Slovy, která přemohou dokonce i čarodějky.“</p>
<p>„Jaká slova myslíš?“ zeptala se zamyšleně vévodkyně.</p>
<p>Šašek pokrčil rameny. „Špinavá baba. Uhrančivý pohled. Hloupá stará lhářka.“</p>
<p>Vévodkyně pozvedla jedno husté obočí.</p>
<p>„Ty zase nejsi takový blázen, co?“ ušklíbla se. „Máš na mysli pomluvy.“</p>
<p>„Přesně tak, má paní.“ Šašek obrátil oči v sloup. Do čeho se to, u všech svatých, zase zamotal?</p>
<p>„To ty čarodějnice. Za všechno mohou ty čarodějnice,“ zašeptal vévoda spíš pro sebe. „Musíme o nich říci celému světu. Jsou zlé. To ony mohou za to, že se ta krev pořád objevuje. Nepomáhá mi ani skelný papír.“</p>
<p>Druhý otřes přišel ve chvíli, kdy už Bábi Zlopočasná spěchala úzkými zmrzlými chodníčky v pralese. Odněkud ze stromu se svezla malá lavina sněhu a přistála jí na klobouku.</p>
<p>Věděla, že to není správné. Nezáleží tam na tom - ať už je to cokoliv -, ale aby nějaká čarodějka vyšla v Noci prasečí hlídky z domu, to bylo naprosto neslýchané. Nikdo sice nevěděl, kde se to pravidlo vzalo, ale to nebylo důležité. Vyšla na blata a pustila se přes světlejší vřes, ze kterého vítr odvál skoro všechen sníh. Nad obzorem se vznášel měsíční srpek a jeho slabé světlo stříbřilo hory, které se jí vypínaly vysoko nad hlavou. Tam nahoře byl jiný svět a člověk, dokonce i čarodějka, do něj pronikl jen velmi zřídka. Byla to krajina, která tady zůstala ještě z ledových dob, nazelenalý led, jako nůž ostré horské hřbety, bezedné rokliny a hluboká nepřístupná údolí. Ta krajina nevznikla pro příslušníky lidské rodu - nebyla sice nepřátelská, stejně jako není nepřátelská cihla nebo mrak na nebi, ale lidé jí byli lhostejní a ona se o ně plánovitě nestarala.</p>
<p>Jenže tentokrát Bábi cítila, jak ji krajina pozoruje. Věděla, že ji sleduje vědomí, jemuž podobným se v životě nesetkala. Zvedla oči k ledovým úbočím a napůl očekával, že uvidí, jak se tam proti hvězdám pohybuje gigantický stín.</p>
<p>„Kdo jsi?“ zavolala. „Co chceš?“</p>
<p>Její hlas se odrážel od kamenů a vracel se ozvěnou. Někde mezi vzdálenými vrcholy zaslechla temné dunění laviny.</p>
<p>Na okraji vřesoviště, kde se v létě v nízkém porostu ukrývala celá hejna čiřikajících křepelek, se tyčil bludný kámen. Stál zhruba v místě, kde se stýkala území trojice čarodějek, i když přesné hranice nebyly nikdy formálně vytyčeny.</p>
<p>Kámen byl vysoký asi jako dospělý muž a měl šedomodrou barvu. Všichni věřili, že je neobyčejně kouzelný, protože i když byl v celém širém okolí jediný, nikdy se ho nikomu nepodařilo spočítat. Když zjistil, že si ho někdo zamyšleně prohlíží, okamžitě se odšoural za něj. Byl to jediný známý monolit, který dokázal vytvořit vaše pozadí, ať jste se postavili kamkoliv.</p>
<p>Patřil také k těm mnoha místům v horách Beraní hlavy, na kterých se vybíjela nashromážděná magie. Zem na několik metrů kolem něj byla beze sněhu a stoupala z ní jemná pára.</p>
<p>Kámen začal pomalu ustupovat stranou a podezřívavě ji sledoval zpoza stromu.</p>
<p>Čekala necelých deset minut, když se na pěšině od Pošahané Lasice, objevila Magráta. Pošahaná Lasice byla malá vesnička, jejíž obyvatelé už si zvykli, že jim jejich čarodějka téměř na všechno, s výjimkou useknuté hlavy, ordinuje masáže uší nebo léky založené na květinovém základě.[*] Magráta lapala po dechu a přes noční košili měla přehozen jen velký silný šátek. Kdyby měla co odhalovat, byla by to její noční košile odhalovala téměř všechno.</p>
<p>„Vy jste to taky cítila? „zeptala se.</p>
<p>Bábi přisvědčila. „kde je Gyta?“</p>
<p>Obě se obrátily k pěšině vedoucí k městu Lancre, které odsud vypadalo jako chomáč nažloutlých světýlek ve sněžném oparu.</p>
<p>Probíhaly tam bujné oslavy. Z oken se na ulici linulo světlo. Jedna řada lidí se klikatila do a druhá z domu Stařenky Oggové a zevnitř se ozývaly výbuchy smíchu, hlahol mnoha hlasů, řinčení skla a pokřik dětí. Bylo jasné, že rodinný život byl v tomhle domě doveden na hranici dokonalosti.</p>
<p>Dvojice čarodějek se váhavě zastavila na ulici.</p>
<p>„Myslíte, že bychom měly jít dovnitř?“ zeptala se nejistě Magráta. „Bylo by to něco jiného, kdybychom byly pozvány. A taky nemáme ani flašku.“</p>
<p>„Já mám dojem,“ prohlásila škrobeně Bábi Zlopočasná, „že v tom domě je lahví víc než dost!“ Ze dveří se nejistým krokem vypotácel muž, škytl,narazil do Bábi a uchechtl se: „Šťastnou Noc prasečí hlídky, paninko,“ prohlásil, pak se jí podíval do obličeje a okamžitě vystřízlivěl.</p>
<p>„<emphasis>Slečno!</emphasis>“ usekla Bábi ledově.</p>
<p>„Je mi to vážně neobyčejně líto, že jsem -“ začal.</p>
<p>Bábi kolem něj proplula s výrazem uraženého majestátu. „Pojď, Magráto,“ přikazovala.</p>
<p>Intenzita hluku uvnitř dosahovala prahu bolesti. Stařenka Oggová vytvořila novou tradici v tom, že na každou Prasečí hlídku k sobě zvala celou vesnici a kvalita vzduchu v domě se už dávno vymkla zpod kontroly jakékoliv organizace pro znečištění ovzduší. Bábi manévrovala mezi namačkanými těly podle zvuku nakřáplého hlásku, který vysvětloval celému svět, že ve srovnání s neuvěřitelným množstvím ostatních tvorů je pan ježek velmi šťastné zvíře.</p>
<p>Střenka Oggová seděla v křesle u krbu s litrovým korbelem na klíně a bůhví kolikátou reprízu oblíbené písně sama sobě dirigovala zapáleným doutníkem. Když zahlédla Bábi, obličej sejí ještě víc rozzářil.</p>
<p>„Holá, stará magiko!“ zaječela radostně do všeobecného zmatku. „Tak ses nakonec přece ukázala! Dej si panáka! Nebo radši dva! Čágo, Magráto! Tu kočku vykopni a sedni si támhle!“</p>
<p>Silver, který ležel stočený do klubíčka na sedadle u krbu a pozoroval dění svým jediným žlutým okem, jednou nebo dvakrát mrskl ocasem.</p>
<p>Bábi si škrobeně sedla a vypadala jako ztělesněná slušnost.</p>
<p>„Nechceme tady zůstat,“ prohlásila a pohledem mrskla po Magrátě, která se právě natahovala misce s burskými oříšky. „Vidím, že jsi dost zaneprázdněná. Napadlo nás jenom, jestli sis náhodou nevšimla - no, něčeho, dnes večer. Před chvílí.“</p>
<p>Stařenka zamyšleně nakrčila čelo.</p>
<p>„Nejstaršímu našeho Darrona bylo špatně,“ řekla nakonec. „Upíjel tátovi pivo.“</p>
<p>„No, pokud mu nebylo nějak <emphasis>strašlivě</emphasis> špatně,“ řekla Bábi, „pak pochybuju, že obě mluvíme o jedné a téže věci.“ Pak udělala ve vzduchu složité okultní znamení, které Stařenka naprosto ignorovala.</p>
<p>„Potom ještě někdo tančil na stole?“ přemýšlela dál. „Spadl našemu<strong> Rítovi</strong> do jeho dýňové bowle. To jsme se, holky, nasmály!“</p>
<p>Bábi zahýbala obočím a položila si významně ukazováček vedle nosu. „No, já mluvila o věcech poněkud jiných,“ nadhodila temně.</p>
<p>Stařenka Oggová na ni nechápavě zírala.</p>
<p>„Máš něco s očima, Esme?“</p>
<p>Bábi Zlopočasná si povzdechla.</p>
<p>„V poslední době došlo k výjimečně silnému zmnožení magických extrémů a dnes v noci všechno vyvrcholilo,“ prohlásila důrazně.</p>
<p>Celá místnost najednou ztichla. Všichni obrátili pohledy k čarodějkám. Jedinou výjimkou byl Darronův nejstarší, který využil všeobecného odpoutání pozornosti a pokračoval urychleně ve svých alkoholických výzkumech. Pak se ale všichni vrátili ke svým rozhovorům a zábavám a místnost se naplnila hlukem stejně rychle, jak předtím zmlkla.</p>
<p>„Možná, že by nebylo špatné, kdybychom se přesunuly někam, kde bychom si mohly promluvit v soukromí,“ řekla Bábi, když se místnost kolem nich zase rozezvučela.</p>
<p>Nakonec skončily v prádelně, kde se jim bábi pokusila stručně popsat vědomí, se kterým se setkala.</p>
<p>„Je někde tam venku, v horách nebo v pralese, a je obrovské.“</p>
<p>„Já mám pocit, že někoho hledá,“ přidala se Magráta. „Mně připomínalo vědomí velkého psa. Víte, psa, který se ztratil a teď neví, co má dělat.“</p>
<p>Bábi sena ni podívala. Když o tom teď tak přemýšlí, tak...</p>
<p>„Ano,“ přikývla. „Něco takového. Velký pes.“</p>
<p>„Ustrašený,“ kývla Magráta.</p>
<p>„Který něco hledá“ pokračovala Bábi.</p>
<p>„A který se pomalu začíná zlobit,“ navázala Magráta.</p>
<p>„To je přesně ono,“ přikývla Bábi a dívala se upřeně na Stařenku Oggovou.</p>
<p>„A co když to byl troll,“ pokusila se Stařenka. „Nechala jsem tam v korbílku skoro pintu chlazeného,“ dodala posmutněle.</p>
<p>„Vím, jak vypadá trollí vědomí, Gyto,“ odmítla ten nápad bábi. Tentokrát ta slova nevyštěkla. Naopak, byl to právě ten tichý způsob, kterým je řekla, co přinutil Stařenku Oggovou k zaváhání.</p>
<p>„Říká se, že tam nahoře žijí tu a tam opravdu obrovští trollové,“ pokračovala Stařenka po chvíli pomalu. „Ledové obři a pak ti velcí chlupatí, s palcem zvlášť, co nikdy nesestoupí pod hranici věčného ledu a sběhu. Ale ty asi nemyslíš nic takového, co?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Hm.“</p>
<p>Magráta se zachvěla. Už bůhví pokolikáté si opakovala, že čarodějky dokonale ovládají celé tělo a že ta husí kůže, kterou cítí pod tenkou noční košilí, je jenom výplodem její představivosti. Chyba byla v tom, že její představivost fungovala přímo zázračně.</p>
<p>Stařenka Oggová si vzdychla.</p>
<p>„Tak to abychom sena to raději opravdu podívaly,“ řekla a zvedla poklici z velkého kotle na vyváření prádla.</p>
<p>Stařenka Oggová svou prádelnu nepoužívala, protože všechno prádlo jí vypraly a vyžehlily její snachy - kmen nevýrazných a poslušných žen a dívek, jejichž jména Stařenka nepovažovala za důležité si zapamatovat. Tak se z prádelny postupně stala místnost, kde se ukládaly cibule květin, propálené hrnce a kastroly a pomalu kvasící sklenice džemu plné vos. Pod kotlem už se netopilo přinejmenším deset let. Cihly v podstavci se už drolily a kolem ohniště rostlo vzácné kapradí. Voda pod víkem byla inkoustově černá a podle tiše šeptaných pověstí bezedná. Oggovská pravnoučata byla podporována v domněnce, že v jeho hlubinách žijí strašlivé obludy z prvopočátku světa. Stařenka totiž věřila, že trocha napětí, strachu a neurčité hrůzy jsou důležité ingredience magie dětství.</p>
<p>A v létě si v něm chladila pivo.</p>
<p>„Bude to muset stačit. Možná že budeme muset utvořit magický kruh,“ pokývala hlavou. „Magráto, zamkni dveře.“</p>
<p>„Co chceš zkusit?“ zeptala se bábi. Protože byly na Stařenčině území, postup pátrání byl zcela v její pravomoci.</p>
<p>„Vždycky jsem říkala, že dobrým Vyvoláváním nemůžeš nic zkazit,“ odpověděla jí Stařenka. „Už jsem žádné nedělala celé roky.“</p>
<p>Bábi Zlopočasná zvážněla. Magráta ale řekla: „NO ale to tady přece nemůžeš! Potřebuješ kotel a taky magický meč. A osmiúhelník. A koření a spoustu dalších věcí.“</p>
<p>Bábi a Stařenka si vyměnily pohled.</p>
<p>„Ona za to nemůže,“ řekla Bábi. „To všechny ty grimoškváry co si obstarala.“ Obrátila se k Magrátě.</p>
<p>„Tak poslyš, nic z toho právě nepotřebuješ!“ ujistila ji. „Jediné, co potřebuješ, je hlavologie.“ Začala se rozhlížet po rozlehlé prádelně.</p>
<p>„Člověk prostě použije to, co má právě po ruce,“ vysvětlovala.</p>
<p>Z kouta vytáhla vybledlou poutnickou hůl ze dřeva železného dubu, kterou tam někdo odložila zamyšleně ji potěžkala v ruce.</p>
<p>„<emphasis>Vzýváme a vyvoláváme tě, za pomoci této -</emphasis>“ Bábi se ani nezadrhla, „ostré a strašlivé hole z železného dřeva.“</p>
<p>Po vodě v kotli se rozeběhly drobné vlnky.</p>
<p>„<emphasis>Pohleď, k tvé poctě teď rozprášíme -</emphasis>“ vypravila ze sebe s povzdechem Magráta „- celý pytlík staré jedlé sody a výjimečně zatvrdlé mýdlové vločky. Vážně, Stařenko, já nevím, ale -“</p>
<p>„<emphasis>A já tě volám a svazuji s pomocí</emphasis> – vypelichaného rýžového kartáče magické síly a zpuchřelé valchy ochrany,“ dokončila Stařenka a zamávala jmenovanými předměty. Z valchy upadl váleček na ždímání prádla.</p>
<p>„Pravdomluvnost je sice moc pěkná věc,“ zašeptala zničeně Magráta, „ale jsou chvíle, kdy to nějak není to pravé.“</p>
<p>„Poslyš, děvče,“ naklonila se k ní Bábi. „Démonům je lhostejná vnější podoba věcí. Důležité je, co si<emphasis> myslíš</emphasis>! Tak pokračujeme.“</p>
<p>Magráta si pokusila představit, že vybledlý a vyčichlý kus mýdla na praní je tím nejvzácnějším kadidlem a vonnou esencí ze vzdáleného Klače. Stálo ji to nesmírné úsilí. Sami bohové vědí, jaký démon se může na takové Přivolání dostavit.</p>
<p>I Bábi byla poněkud nejistá. Ona sama se o démony nijak zvlášť nezajímala a celá ta záležitost se zaklínadly a obřadními nástroji zaváněla magií. To bylo laciné podbízení se věcem, které se pak cítily zbytečně důležité. Démoni by se měli prostě a jednoduše dostavit tehdy, když je někdo zavolá.</p>
<p>Jenže protokol předpisoval, že čarodějka-hostitelka má právo volby postupu, a Stařenka měla démony docela ráda, protože byli mužského pohlaví, nebo tak alespoň vypadali.</p>
<p>V téhle chvíli právě Bábi pro změnu svět nadpřirozených bytostí ohrožovala šedesáti centimetry červotočem prolezlého dřeva. Její odvaha udělala dojem na ni samu.</p>
<p>Voda se maličko zčeřila, pak se uklidnila a nakonec se s tichým žbluňkáním a bubláním její hladina pozvedla a změnila v hlavu. Magráta upustila mýdlo.</p>
<p>Nebyla to ošklivá hlava, možná trochu krutá kolem očí a trochu zobanovitá kolem nosu, ale celkem hezká, takovým tím tvrdším způsobem. Na to mne bylo nic udivujícího. Protože démon tady nebyl, ale pouze promítal svůj obraz do reality, mohl si na něm dát záležet. Pomalu se otáčel dokola a podobal se černé soše, od jejíhož povrchu se odráží měsíční světlo.</p><empty-line /><p>„<emphasis>No?</emphasis>“ řekl.</p>
<p>„Kdo jsi?“ zaútočila na něj Bábi přímo.</p>
<p>Hlava se otočila k ní.</p>
<p>„<emphasis>Mé jméno se nedá v tvém jazyce vyslovit, ženská,</emphasis>“ řekla.</p>
<p>„O to se nestarej, to posoudím sama,“ odbyla ho Bábi a dodala: „A neodvažuj se mi říkat ,ženská’.“</p>
<p>„<emphasis>Dobrá. Jmenuji se WxrtHltl-jwlpklz,</emphasis>“ oznámil jí démon s mazaným úšklebkem.</p>
<p>„A kde ses potuloval, když se rozdávaly samohlásky, co? Zapomněls je za dveřmi?“ neodpustila si Stařenka Oggová.</p>
<p>„Tak dobrá, pane -“ Bábi zaváhala jen na zlomek vteřiny „-WxrtHltl-jwlpklzi, předpokládám, že by vás zajímalo, proč jsme vás dnes večer vyvolaly.“</p>
<p>„<emphasis>Nečeká se od vás, že budete říkat něco takového,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>prohlásil démon. „Čeká se, že řeknete -“</p>
<p>„Sklapni. Varuji tě. Máme meč Magie a osmiúhelník Ochrany.“</p>
<p>„<emphasis>Když myslíte. Mně ovšem připadají jako stará valcha a hůl z nějakého tvrdého dřeva,</emphasis>“ démon se odporně zašklebil.</p>
<p>Bábi vrhla rychlý pohled stranou. V rohu prádelny byla navršena naštípaná polena a před hromadou stála těžká koza na řezání dřeva. Aniž spustila oči z démona, udeřila svou holí do silných trámků.</p>
<p>Hrobové ticho, které následovalo, přerušil jen tichý zvuk obou polovin hladce přeseknuté kozy na řezání dřeva, jež se pomalu oddělily a převrhly na hromadu drobného dřeva.</p>
<p>Démonova tvář se ani nepohnula.</p>
<p>„<emphasis>Můžete mi položit tři otázky,</emphasis>“ prohlásila hlava.</p>
<p>„Děje se v království něco zvláštního?“ zeptala se Bábi.</p>
<p>Zdálo se, že o tom hlava přemýšlí.</p>
<p>„A žádné lhaní,“ upozorňovala Magráta, „nebo tě čeká tady ten rýžový kartáč!“</p>
<p>„<emphasis>Myslíš zvláštnějšího než obvykle?</emphasis>“</p>
<p>„Tak ven s tím,“ povzbuzovala ho Stařenka. „Začínají mě tady zábst nohy!“</p>
<p>„<emphasis>Ne, nic takového se neděje.</emphasis>“</p>
<p>„Ale my jsme to přece cítily -“ začala Magráta.</p>
<p>„Počkej, zadrž,“ řekla Bábi. Rty se jí neslyšně pohybovaly. Démoni se často chovali jako géniové nebo profesoři filozofie - když jste své otázky nevyjádřili naprosto přesně a jednoznačně, nacházeli neobyčejné potěšení v tom, že vám poskytli přesnou, vyčerpávající, ale co možná nejvíce zavádějící odpověď.</p>
<p>„Objevilo se v království něco důležitého, co v něm předtím nebylo?“ odvážila se nakonec.</p>
<p>„<emphasis>Ne.</emphasis>“</p>
<p>Tradice říkala, že démonovi se smějí položit jen tři otázky. Bábi se nejdřív v duchu pokusila zformulovat tu třetí tak, aby musel odpovědět jednoznačně. Pak ale dospěla k názoru, že není důvod, proč by se měla pouštět do hazardu.</p>
<p>„Tak už k sakru vyklop, co se děje, ano?“ prohlásila potom nahlas. „A nepokoušej se z toho zase vykroutit, nebo tě prostě uvařím.“</p>
<p>Zdálo se, že démon zaváhal. Takhle to ještě neznal.</p>
<p>„Magráto, hoď sem hrst toho dřeva, buď tak hodná,“ nadhodila Bábi přes rameno.</p>
<p>„<emphasis>Já proti takovému zacházení protestuju!</emphasis>“ bránil se démon hlasem plným nejistoty.</p>
<p>„To klidně můžeš, ale my tady nemáme čas tahat se s tebou celou noc o slovíčka,“ ušklíbla se Bábi. „Tahle slovní kopaná je možná dobrá pro mágy, ale my to holt pečeme po svém.“</p>
<p>„Nebo <emphasis>vaříme</emphasis>,“ uchechtla se spokojeně Stařenka.</p>
<p>„<emphasis>Koukněte,</emphasis>“ začal démon a v jeho hlase se zřetelně ozýval strach, „<emphasis>od nás se přece nečeká, že když se nás někdo na něco zeptá, že mu hned všechno vyžvaníme. Jsou tady určitá pravidla.</emphasis>“</p>
<p>„Támhle v polici stojí plná plechovka oleje, Magráto,“ vzpomněla si Stařenka.</p>
<p>„<emphasis>Kdybych vám to fakt řekl, tak -</emphasis>“</p>
<p>„Ano?“ dodávala mu Bábi odvahu.</p>
<p><emphasis> </emphasis>„<emphasis>Neřekly byste to nikomu?</emphasis>“</p>
<p>„Ani slovo,“ slibovala bábi.</p>
<p>„Naše rty jsou zapečetěny,“ ujišťovala ho Magráta.</p>
<p>„<emphasis>V království není opravdu nic nového,</emphasis>“ řekl démon, „<emphasis>ale probudila se sama země.</emphasis>“</p>
<p>„Co tím myslíš?“ zavrtěla hlavou Bábi.</p>
<p>„<emphasis>Je nešťastná. Chtěla by krále, který by o ni stál a ta</emphasis><emphasis>ky se o ni staral.</emphasis>“</p>
<p>„Jak -“ začala Magráta, ale Bábi ji mávnutím ruky umlčela.</p>
<p>„Nemyslíš lidi, že ne?“ Lesklá hlava sebou zavrtěla. „Hned jsem si to myslela, ptala jsem se jen pro jistotu.“</p>
<p>„Ale co -“ začala Stařenka. Bábi si položila prst na rty. Obrátila se a přešla k oknu prádelny, pavučinami opředenému a zaprášenému hřbitovu motýlů a masařek z loňského léta. Slaboučká šeď za zamrzlou okenní tabulí signalizovala, že proti vší logice zanedlouho začne nový den.</p>
<p>„Můžeš nám říci, proč se to stalo?“ zeptala se, aniž se otočila, takže cítila vědomí celé země...</p>
<p>To na ni udělalo skutečně dojem.</p>
<p>„<emphasis>Jsem jen obyčejný démon. Co já vím? Jen to, co je, ale ne už proč to je a jak se to stalo.</emphasis>“</p>
<p>„Rozumím.“</p>
<p>„<emphasis>Můžu už jít?</emphasis>“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„<emphasis>Prosím!</emphasis>“</p>
<p>Bábi se probrala ze zamyšlení.</p>
<p>„Aha. Ano. Tak utíkej,“ řekla stále ještě poněkud nepřítomně. „Děkuju ti.“</p>
<p>Hlava se nehýbala zdržovala se na svém místě stejně neodbytně jako hotelový portýr, který právě vynesl patnáct kufrů do desátého patra, ukázal všem, kde je koupelna, naklepal polštáře a už narovnal záclony v celém apartmá.</p>
<p>„<emphasis>Nevadilo by vám, kdybyste mě patřičně zahnala, že ne?</emphasis>“<emphasis> </emphasis>ozval se po chvilce démon, když jak se zdálo, nikdo nepochopil, o co mu jde.</p>
<p>„Cože?“ řekla Bábi, která se mezitím znovu ponořila do svých myšlenek.</p>
<p>„<emphasis>Víte, já bych se cítil mnohem líp, kdybyste mě zahnaly podle pravidel. ,Utíkej’, to nějak není ono,</emphasis>“ žadonila hlava.</p>
<p>„Jo tak. No, když vám to udělá radost. Magráto!“</p>
<p>„Ano?“ trhla sebou poplašeně Magráta.</p>
<p>„Proveď ten obřad, buď tak hodná!“</p>
<p>Magráta od Bábi převzala hůl za ten konec, o kterém se domnívala, že představuje rukojeť, a usmála se.</p>
<p>„Jistě. Hned. Ráda. Takže - hm. Odstup, odporná stvůro, zaříkávám tě a zaháním do nejhlubších temných děr -“ slova rituálu následovala rychle jedno za druhým a hlava se spokojeně usmála. To už bylo něco jiného.</p>
<p>Pak se najednou rozpustila jako vosk pod prudkým plamenem a slila se s hladinou vody. Její poslední srozumitelné slovo, které téměř zaniklo v bublání vody bylo: „Utíííííkejjj...“</p>
<p>Bábi došla ke své chalupě ve chvíli, kdy se po východním obzoru rozlila chladná růžová záře nadcházejícího jitra, a se spokojeným povzdechem vešla dovnitř.</p>
<p>Kozy v chlívku byly neklidné. Několik ptáků ukrytých na půdě pod střechou nejistě poskakovalo sem a tam. Za kredencem v kuchyni poplašeně pískaly myši.</p>
<p>Bábi si uvařila konvici čaje a přitom cítila, že každý zvuk v kuchyni zní silněji, než by měl. Když upustila do dřezu lžičku, ozvalo se zazvonění, jako kdyby někdo udeřil kladivem do kostelního zvonu.</p>
<p>Bábi se potom, co se zúčastnila organizovaných magických podniků, nikdy necítila dobře. Sama tomu říkala,a že se pustila do něčeho, na co nebyla zavedená. Po chvíli se přistihla, že bloumá po kuchyni a pokaždé začne nějakou práci a odloží ji nedokončenou. Začala přecházet sem a tam po starých dlaždicích.</p>
<p>Právě v takových časech si najde lidský mozek ta nejpodivnější zaměstnání, aby se vyhnul svému prvotnímu úkolu - přemýšlet o věcech. Kdyby byl někdo Bábi pozoroval, byl by užasl nad tím, s jakou soustředěností se věnuje takovým činnostem,jako je třeba čištění podložky pod čajník, vyklepávání zbytků oříšků z dřevěné misky na kredenci nebo vyškrabávání suchých drobečků chleba ze spár mezi dlaždicemi.</p>
<p>Zvířata mají určité vědomí. Lidé mají také vědomí, i když to lidské vědomí je věc dosti mlhavá. Dokonce i hmyz má své vědomí, malé ostré kousky světla v temnotě nevědomí.</p>
<p>Bábi sama sebe považovala za něco jako experta v oblasti vědomí. Byla si skoro jistá, že takové věci jako země žádné vědomí nemají.</p>
<p>Vždyť, proboha, nejsou ani živé! Země je, země je -</p>
<p>Moment. Moment... Do Bábina mozku se pomalu vplížila určitá myšlenka a tvrdohlavě se dožadovala její pozornosti.</p>
<p>Ona tady byla určitá situace, za které by mohly mít okolní pochmurné pralesy vlastní vědomí. Bábi se zastavila, v ruce svírala kousek tvrdého chleba a zamyšleně zírala do krbu. Duševním zrakem však bloudila mezi skupinami sněhem zasypaných stromů. Ano. něco takového ji nikdy předtím nenapadlo. Samozřejmě, bude to vědomí vytvořené spojením všech ostatních menších vědomí: vědomí včel, ptáků, medvědů, dokonce i velkých a pomalých vědomí samotných stromů...</p><empty-line /><p>Bábi si sedla na svou starou houpací židli, která se s ní začala sama od sebe houpat.</p>
<p>Často uvažovala o lese jako o rozměrném společenství, ale to bylo jen tak „mottofóricky“, jak by podle Bábi řekl mág. V létě bylo ospalé a předoucí čmeláky, hučící a řvoucí podzimními bouřemi a stočené samo do sebe v zimním spánku. Bábi napadlo, že navíc mimo součet všech jednotlivých vědomí je i les určitým stvořením. A je živý, jenž trochu jinak, než je živý například takový rejsek, ale přece.</p>
<p>A mnohem <emphasis>pomalejší</emphasis>.</p>
<p>To bude velmi důležité. Jak rychle asi tluče srdce pralesa? Jednou za rok? Ano,to by tak nějak odpovídalo. Prales tam venku čekal na teplejší slunce a delší dny, které napumpují miliony litrů mízy do výše mnoha desítek metrů v jediné obrovské systole tak silné a hlasité, že si ho nikdo nevšimne.</p>
<p>A v tohle okamžiku se Bábi kousla do rtu.</p>
<p>Právě si pomyslela slovo „systola“, a to nebylo v jejím slovníku. Bábi by si byla pomyslela „stah“.</p>
<p>Někdo byl v jejím vědomí.</p>
<p>Něco.</p>
<p>Myslela si všechny ty myšlenky sama, nebo si je někdo myslel jejím prostřednictvím?</p>
<p>Sklopila oči k zemi a pokoušela se nechat si své myšlenky pro sebe. Jenže cítila, jak jí něco nahlíží do hlavy stejně snadno, jako kdyby ji měla ze skla.</p>
<p>Bábi Zlopočasná vstala, přistoupila k oknu a rozhrnula záclony a tam je najednou uviděla. Shromáždili se na místě, kde býval v teplejších měsících trávník, a všude kolem. A jeden každý do posledního na ni upíral zrak.</p>
<p>Po několika minutách se otevřely přední dveře Bábina domku. To udělaly samy od sebe, protože jako většina obyvatel hor používala Bábi v běžném životě jen dveře zadní. Byly jen tři události v lidském životě, při nichž se v domě otvíraly přední dveře, a při všech třech vás nesli.</p>
<p>Otevřely se s viditelnou námahou, s hlasitým skřípěním a v řadě bolestivých trhnutí. Na sníh před prahem napadaly šupinky zaschlé barvy a vzniklou škvírou se dovnitř nahrnul sníh. Když byly dveře zhruba napůl cestě, zaklínily se.</p>
<p>Bábi se protáhla vzniklou mezerou bokem a vyšla na neporušený sníh.</p>
<p>Nasadila si špičatý klobouk a oblékla si dlouhý černý plášť, který nosila jen tehdy, když chtěla, aby každý, kdo ji uvidí, okamžitě věděl, že před sebou má čarodějku.</p>
<p>Venku stála stará kuchyňská židle napůl zapadlá ve sněhu. V létě to bylo skvělé místečko, kde mohl člověk sedět, zabývat se různými domácími pracemi a přitom pozorovat cestu skoro až ke vsi. Bábi ji vytáhla, oprášila sedadlo od sněhu a sedla si na ni. Kolena pod pláštěm měla od sebe a ruce si vzdorně založila na prsou. Bradu měla bojovně zvednutou.</p>
<p>Slunce už stálo dost vysoko, ale světlo na Den prasečí hlídky bylo pořád ještě růžové a hodně šikmé. Odráželo se od obrovského oblaku páry, který se zvedla nad shromážděnými tvory. Ani jedno ze zvířat se vlastně nehýbalo, i když se občas některé z nich poškrabalo nebo udeřilo do země kopýtkem.</p>
<p>Koutkem oka zachytila Bábi jakýsi pohyb nad sebou a zvedla oči předtím si toho nevšimla, ale teď viděla, že každý strom kolem její zahrady je tak pokryt ptáky, až se zdálo, že přišlo jaro a na stromech vyrašily zvláštní pestrobarevné pupeny.</p>
<p>Na místě, kde v létě kvetly různé Bábiny byliny, byla smečka vlků. Někteří z nich si sedli, jiní stáli s vyplazenými jazyky. Za nimi se krčila výprava medvědů a vedle těch celá rota jelenů. Byla tam hejna zajíců, lasiček, veverek, tchořů, bažantů, jezevců, lišek a dalších tvorů, jejichž celé generace žijí v dusné atmosféře lovců a obětí, zabijáků a zabíjených. Společnost, která se navzdory tomu, že část zúčastněných podléhá tesákům, spárům i obyčejným zubům těch druhých, název lesní národ.</p>
<p>Společně stáli na sněhu, jejichž chutě a choutky pro tuto chvíli zcela zapomenuty, a pokoušeli se přinutit Bábi, aby sklopila oči.</p>
<p>Dvě věci byly Bábi na první pohled jasné. Ta první byla, že to, co se tady shromáždilo, představuje dokonalý průřez lesním obyvatelstvem.</p>
<p>A neubránila se, aby tu druhou neřekla nahlas.</p>
<p>„Nevím, jaké kouzlo tady působí,“ prohlásila. „Ale dám vám jednu radu - zdarma. Až to přestane fungovat, tak vy menší uděláte nejlíp, když hezky rychle hodíte zadkem.“</p>
<p>Nikdo z nich se ani nepohnul. Bylo naprosté ticho, jež rušil jen jakýsi obstarožní jezevec, který si s provinilým výrazem ulevoval.</p>
<p>„Tak podívejte, začala Bábi. „Co já s tím můžu dělat? to, že jste přišli za mnou, vám nepomůže. On je nový pán. Je to jeho království. Já se mu do toho nemůžu plést. Není to správné, míchat se někomu do vlády, a proto se mu do toho nemůžu míchat ani já. Musí se to tak nějak vystříbit samo, ať už to dopadne dobře, nebo špatně. To je základní zákon magie. Nemůžete lidem vládnout nějakými kouzly a zaklínadly, protože časem byste museli užívat stále víc a víc magie a silnější a silnější zaklínadla.“ Opřela se o opěradlo, vděčná za to, že pradávné tradice nedovolují vládnout Zkušeným a Moudrým. Vybavila si, jaké to bylo, když si na hlavu, byť by na několik vteřin, položila královskou korunu, a otřásla se.</p>
<p>Ne, takové věci jako královská koruna mají na většinu chytrých lidí velmi nedobrý vliv. Nejlepší je nechat vládu na lidech, jejichž obočí se spojí nad kořenem nosu pokaždé, když se pokusí myslet. Je to komické, ale většinou vládnou mnohem lip.</p><empty-line /><p>Potom dodala: „To si musí vyřídil lidé sami mezi sebou. To je přece známá věc.“</p>
<p>Cítila, že jeden z největších jelenů na ni upírá obzvláště pochybovačný pohled.</p>
<p>„No dobrá, tak starého krále zabil,“ připustila. „Tak to přece chodí, ne? I v přírodě to tak chodí. Vy o tom víte svoje. Boj o přežití, zachování druhu a všechny ty věci. Vy asi nebudete vědět, co je to dědic, co? Ledaže byste si mysleli, že je to nějaký druh králíka.“</p>
<p>Zabubnovala si prsty na kolena.</p>
<p>„Starý král se s vámi přece nijak zvlášť nekamarádil, pokud si vzpomínám? Co všechny ty hony a štvanice?“</p>
<p>Zavrtávalo se do ní víc než tři sta párů očí.</p>
<p>„Pro mě za mě si na mě všichni zírejte, stejně vám to nepomůže,“ pokoušela se dál. „Copak se můžu začít handrkovat s nějakým králem jenom proto, že se vám zrovna nelíbí? Kam by to vedlo? To není, jako kdyby se pokusil něco udělat mně osobně.“</p>
<p>Marně se pokusila vyhnout pohledu jedné silně šilhavé lasičky.</p>
<p>„Dobrá, je to sobecké,“ připustila. „Ale takové už to je, když je člověk čarodějkou. Tak vám přeju hezký den.“</p>
<p>Zvedla se, s dupáním vešla do chalupy a pokusila se za sebou bouchnout dveřmi. Jednou nebo dvakrát se jí zadrhly a to pokazilo celý efekt.</p>
<p>Když zavřela, zatáhla záclonky, sedla si do houpací židle a začala se zuřivě houpat.</p>
<p>„V tom to všechno je,“ přesvědčovala sama sebe, „nemůžu se do toho plést. V tom to všechno je.“</p>
<p>Malá karavana drkotala po nerovné cestě k dalšímu městečku, jehož jméno si společnost nepamatovala a až z něj odjede, zase ho okamžitě zapomene. Zimní slunce viselo nízko nad vlhkými zelnými poli Sto Lat, které halila řídká mlha. Naprosté ticho ještě násobilo skřípění vozových kol.</p>
<p>Mášrecht seděl a krátké nohy přehozené přes okraj posledního vozu se mu kývaly.</p>
<p>Dělal, co dovedl. Vínozpěv ponechal Tomanovo vzdělání v jeho rukou. „Určitější v tom mnohem lepší než já,“ řekl Mášrechtovi. A kromě toho, máš tu výhodu, že mu to můžeš vykládat hezky z očí do očí.“</p>
<p>Jenže ono to nějak nefungovalo.</p>
<p>„Jablko,“ opakoval a zamával ovocem ve vzduchu.</p>
<p>Tomjan se na něj zářivě usmál. Byly mu už skoro tři roky a neřekl jediné slovo, kterému by někdo rozuměl. Mášrecht začínal v duchu chovat určitá černá podezření, která se týkala čarodějek.</p>
<p>„Ale vypadá velice chytře,“ řekla paní Vínozpěvová, která seděla uvnitř ve voze a spravovala kroužkovou košili. „Pozná všechny věci. Rozumí všemu, co se mu řekne, a udělá, o co ho požádáš. Tak bych si přála, abys mluvil, broučku!“ řekla něžně a pohladila chlapce po tvářičce.</p>
<p>„Tak si* myslím, že vás ty čarodějky podvedly, paní,“ zabručel trpaslík. „Víte, co se říká, podstrčené děti a tak dál. Kdysi bývaly takové věci na denním pořádku. Moje prapraprababička vyprávěla, že se to jednou stalo i u nás v rodině. Víly tenkrát vyměnily lidské a trpasličí dítě. Vůbec nikdo si ničeho nevšiml, dokud ten malý nezačal narážet hlavou do různých věcí, jako -“</p>
<p>Říkají, že tohle jablko je jako svět.</p>
<p>Tak sladké. Neb, říkám já, jak lidské srdce.</p>
<p>Tak rudé navrch a přec, uvnitř často nečekán,</p>
<p>skrývá se červ, hniloba a kaz.</p>
<p>Jakkoliv krásné bývá napohled,</p>
<p>kousnutí odhalí, že zkažené je veskrze.</p>
<p>Oba najednou se vyděšeně otočili a upřeli pohledy na Tomjana, který na ně přátelsky kývl a dál ohryzával své jablko.</p>
<p>„To je role Červa z <emphasis>Tyrana</emphasis>,“ zašeptal Mášrecht. Řeč, kterou tak dokonale ovládal, ho na chvíli opustila. „No, ať se propadnu,“ prohlásil.</p>
<p>„Ale on mluvil jako -“</p>
<p>„To musím říct Vínozpěvovi,“ seskočil z vozu a rozběhl se po zamrzlých loužích k čelu karavany, kde kráčel herec-principál a tiše si pro sebe pískal.</p>
<p>„Tak co, <emphasis>b’zugdo-hiaro</emphasis>[*],“ zavolal na trpaslíka vesele.</p>
<p>„Okamžitě pojď se mnou! On mluví!“</p>
<p>„Mluví?“</p>
<p>Mášrecht netrpělivě poskakoval. „<emphasis>On recituje!</emphasis>“ vykřikl. „Tak pojď přece. Mluví úplně jako -“</p>
<p>„Já?“ řekl Vínozpěv o pět minut později, když zastavili ve skupině holých stromů u cesty. „Vážně takhle mluvím já?“</p>
<p>„Přesně tak!“ odpověděli mu členové společnosti sborem.</p>
<p>Mladý Willikins, který se specializoval na ženské role, opatrně strčil do Tomjana stojícího uprostřed hloučku na převráceném sudu.</p>
<p>„Hele, hošku, a znáš mou řeč z <emphasis>Poslužte si</emphasis> ?“ zeptal se.</p>
<p>Tomjan přikývl. „Ne každý, kdo pod kamenem leží, je mrtev. Však stačilo by, aby Smrť jen zdáli zaslechl -“</p>
<p>Naslouchali v užaslém tichu a kolem nich se po zelných polích tiše valila řídká mlha a z nebe na ně shlížel rudý sluneční kotouč. Když chlapec skončil, koulely se Mášrechtovi po tvářích horké slzy.</p>
<p>„U všech bohů,“ prohlásil, když Tomjan ztichl, „musel jsem být v sakra skvělé formě, když jsem tohle psal.“ Pak se hlasitě vysmrkal.</p>
<p>„Já taky mluvím takhle?“ ozval se pobledlý Willikins.</p>
<p>Vínozpěv ho poplácal po rameni.</p>
<p>„Kdybys mluvil takhle, můj milý,“ prohlásil, „nestál bys po kolena v blátě uprostřed mizerných polí a k jídlu bychom měli všichni něco jiného než pár hlávek kradeného zelí.“</p>
<p>Zatleskal.</p>
<p>„Tak dost, to stačí,“ prohlásil a při každém slově se mu před ústy v mrazivém vzduchu srážel obláček páry. „Tak všichni zpátky na svá místa a jedem. Víte, že musíme být do západu slunce za zdmi Sto Lat!“</p>
<p>Herci se postupně probírali z omámení a pomalu se vraceli ke svým kárám. Vínozpěv se obrátil k trpaslíkovi a položil mu ruku kolem ramen, nebo spíš kolem hlavy.</p>
<p>„Tak co?“ zeptal se. „O vašem národě se tvrdí, že máte magii v malíčku. Co si o tom myslíš?“</p>
<p> „Strávil vlastně celý život kolem jeviště, pane. Je docela přirozené, že si hodně věcí zapamatoval,“ odpověděl mu Mášrecht nepřítomně.</p>
<p>Vínozpěv se sklonil tak, aby mu viděl do obličeje.</p>
<p>„A ty tomu věříš?“</p>
<p>„Nevím. Vím jenom to, že jsem slyšel hlas, který se zmocnil mých kostrbatých veršů, upravil je a vrátil mi je v takové podobě, že se mi propálily do mozku a zasáhly mě přímo do srdce,“ odpověděl mu Mášrecht upřímně. „Slyšel jsem hlas, který pronikal pod neohrabanou slupku slov a říkal všechno, co jsem chtěl říci, ale co jsem nikdy nedovedl přesně vyjádřit. Kdo ví, odkud k nám takové věci přicházejí?“</p>
<p>Klidně upíral oči Vínozpěvovi do červené tváře. „Třeba to nadání zdědil po svém otci,“ dodal.</p>
<p>„Ale-“</p>
<p>„Kdo ví, co měly ty čarodějky za luhem?“ skončil trpaslík.</p>
<p>Vínozpěv ucítil, jak mu do dlaně vklouzla ruka jeho ženy. Když užaslý a rozzlobený vstal, políbila ho zezadu na krk.</p>
<p>„Netrap se,“ řekla. „Cožpak to není skvělé? Tvůj syn zadeklamoval své první slovo!“</p>
<p>„Přišlo jaro a bývalý král Verence si stále ještě neužíval smrt v leže. Bezcílně bloudil hradem a hledal cestu, která by mu umožnila uniknout ze sevření těch šedých hradeb.</p>
<p>Taky se snažil vyhýbat ostatním duchům.</p>
<p>Proti Champohárovi nic neměl, i když dovedl být chvílemi dost únavný. Při prvním pohledu na Dvojčata, jejichž drobní duchové se batolili ruku v ruce hradními chodbami, se však pokoušel rychle zmizet, protože jejich smrt připomínala činy mnohem temnější než obvyklé královské spory.</p>
<p>Pak tady byl Potulný troglodyt, hodně vybledlý opičí muž v chlupaté bederní roušce, který v hradě strašil jen proto, že byl náhodou vybudován nad jeho pohřebištěm. Prádelnou čas od času projížděl z neznámých důvodů povoz s křičící ženou. A co se kuchyně týká...</p>
<p>Jeden den se podal svým touhám a navzdory všemu, co mu tvrdil starý Champohár, se vydal za vábnými vůněmi do té velké horké klenuté jeskyně, která sloužila jako hradní kuchyně. Uvědomil si, jak je to legrační. Tady dole nikdy nebyl, alespoň ne od doby, kdy byl ještě malý chlapec. Zdá se, že králové a kuchyně spolu nijak zvlášť nevycházejí. Kuchyně byla <emphasis>plná</emphasis> duchů. Jenže to nebyli duchové lidí ani pralidí. Byli tam jeleni. Byli tam býci. Byli tam zajíci a bažanti, křepelky, ovce a prasata. Byly tam dokonce podivné kulaté měkké věci, které vypadaly jako duchové ústřic. Byli tam namačkáni tak hustě, že ve skutečnosti prolínali jeden druhým a měnili kuchyň v tichou a děsivou noční můru, složenou ze zubů, chlupů a paroží. Několik z nich si ho všimlo a ozvalo se pár vřískavých zvuků, které zněly nepříjemně a nemelodicky jakoby odněkud zdáli. Všemi těmi duchy procházel zcela lhostejně kuchař se svými pomocníky a připravoval vegetariánské klobásy.</p>
<p>Verence na tu scénu asi půl minuty mlčky zíral a pak se dal na útěk. Přitom si přál, aby měl smrtelné tělo, kde by si mohl strčit na čtyřicet let prsty do krku a vyzvrátit všechno, co za tu dobu snědl.</p>
<p>Hledal klid ve stájích, kde začali škrabat na dveře u kotců a divoce výt jeho milovaní psi, kteří znejistěli jeho cítěnou, ale neviděnou přítomností.</p>
<p>Teď strašil - a jak při tom nenáviděl svět! - v dlouhé chodbě, z jejíchž stěn na něj shlížely portéty dávno mrtvých králů. Byl by k nim měl mnohem lepší vztah, kdyby mnohé z nich nepotkal v různých částech hradu jako užvaněné duchy.</p>
<p>Verence se rozhodl, že než se docela ztratí z tohoto světa, musí vykonat dvě věci. Za prvé uniknout z hradu a najít svého syna a za druhé pomstít se vévodovi. Rozhodl se, že svou mstu nevykoná prostě tak, že by způsobil vévodovu smrt, protože život věčný ve společnosti toho pochichtávajícího se idiota by propůjčil smrti novou nepředstavitelně hrůznou tvář.</p>
<p>Seděl pod obrazem královny Radomily (670 - 722), jejíž kamenný pohled by mu připadal mnohem šťastnější, kdyby ji právě toho rána nezahlédl procházet zdí.</p>
<p>Verence se procházení zdí vyhýbal. Člověk by si • měl za každých podmínek zachovat svou sebeúctu.</p>
<p>Najednou ucítil, že ho někdo pozoruje.</p>
<p>Pootočil hlavu.</p>
<p>Na zápraží seděl kocour, který ho důkladně zkoumal pomalým pohledem. Byl šedě mourovatý a nesmírně tlustý...</p>
<p>Ne, nebyl tlustý. Byl neuvěřitelně velký. Měl po těle tolik jizev, že vypadal jako pěst, na které vyrostla srst. Z uší mu zbývaly dva potrhané pahýly a v jeho jediném oku přivřeném do žluté štěrbiny plál zlomyslný plamínek. Kocour vykročil k němu a ocasem namaloval ve vzduchu celou řadu otazníků.</p>
<p>Silver se doslechl, že lady Felmetová má malou bílou kočičku, a okamžitě se rozhodl vykonat u ní návštěvu.</p>
<p>Verence v životě neviděl zvíře, které by v sobě mělo takovou dávku darebáctví. Kocour došel až k němu a s hlasitým předením, které se rozléhalo jako hukot vodopádu, se mu pokoušel otřít o nohy.</p>
<p>„No jo, no jo,“ řekl král nepřítomně. Sehnul se a měl dobrou vůli poškrabat kocoura mezi těmi dvěma potrhanými pahýlky na hlavě. Byla to nesmírná úleva narazit na někoho, kdo ho viděl a přitom nebyl duch, a král se nemohl ubránit dojmu, že Silver je poněkud neobvyklá kočka. Většina hradních koček byli buď rozmazlení miláčkové, nebo obyvatelky kuchyní a stájí, které se podobaly těm nevábným šedým hlodavcům, jimiž se živily. Tenhle kocour, jak se zdálo, byl nezávislý a soběstačný. Podobný pocit ve vás vzbudí na první pohled všechny kočky, ale namísto neuvědomělé zvířecí netečnosti, která budí dojem, zeje kočka zahleděna sama na sebe a okolí je jí prostě lhostejné, Silver vyzařoval skutečnou inteligenci. Kromě toho z něj vycházel pach, který byl schopen prorazit stěnu a způsobit cévní potíže i mrtvé lišce.</p>
<p>Takového kocoura si mohla chovat jediná osoba.</p>
<p>Král se pokusil přidřepnout a zjistil, že mírně zapadá do podlahy. Sebral se a vytáhl se nahoru. Jakmile si člověk povolí a zdomácní v nehmotném světě, je s ním konec a je po veškeré naději, to cítil.</p>
<p>Jen nejbližší příbuzní a ti, kteří k tomu mají duševní sklony, řekl Smrť. Ani jedněch, ani druhých v hradě mnoho nebylo. Vévoda by sice patřil do té první skupiny, ale jeho chorobný egoismus způsobil, že jeho psychické síly byly Verencovi užitečné asi jako mladá karotka. A co se týkalo ostatních, měli nějaké předpoklady jen šašek a kuchař, ale kuchař poslední dobou trávil většinu času pláčem ve spíži, protože nesměl upécí nic krvavějšího než pastinák, a ze šaška zbýval takový uzlíček nervů, že se ho Verence už ani nepokoušel rozmotávat.</p>
<p>Ale takhle čarodějka, to by bylo něco jiného. Jestli neměla čarodějka duševní předpoklady, tak byl král Verence jen třtina ve větru se klátící. Musí dostat do hradu čarodějku. A potom...</p>
<p>Měl plán. Přesně řečeno, bylo to víc než to, byl to plán s velkým P. Strávil nad ním několik měsíců. Neměl nic jiného na práci, tak přemýšlel. V tom měl Smrť pravdu. Jediné, co duchům zbývalo, byly myšlenky, a přestože myšlení jako takové je většině králů dosti cizí, nepřítomnost těla, které většinou rozptylovalo i ten malý zbytek myšlenek, jim teď dala možnost těšit se ze slastí mozkové činnosti. Ještě nikdy předtím v životě neměl plán, alespoň ne žádný, který by byl složitější než: „Pojďte, vystopujeme nějakou zvěř a uštveme ji.“ A tady před ním seděl klíč, který se poklidně umýval.</p>
<p>„Tady, kočičko!“ zapředl král. Silver na něj vrhl pronikavý žlutý pohled.</p>
<p>„Kocoure!“ opravil se rychle král a ustoupil o krok. Nejdřív se zdálo, že kocoura ani nenapadne, aby ho následoval, ale k Verencově úlevě se Silver nakonec postavil, zívl si a tiše vykročil za ním. Silver zase tak často duchy nevídal a ten vousatý chlap s napůl průhledným tělem ho docela zajímal.</p>
<p>Král ho vedl zaprášenou boční chodbou k .velké komoře nacpané starými goblény a obrazy dalších dávno mrtvých králů. Silver komoru prozkoumal kritickým pohledem, sedl si do středu zaprášené podlahy a upřel na krále tázavý pohled.</p>
<p>„Je tady spousta myší a dalších věcí k jídlu, víš?“ ujišťoval ho Verence. „A co se týká vody, rozbitým oknem sem často zatéká. A podívej na ty krásné goblény, na těch se ti bude spát!“</p>
<p>. „Promiň,“ řekl nakonec a obrátil se nazpět ke dveřím.</p>
<p>Nadešel okamžik, na který se připravoval celé ty měsíce. Když byl naživu, vždycky se o své tělo staral a od chvíle, kdy byl mrtev, se snažil, aby si zachovalo co nejlepší tvar. Bylo jednoduché zanedbat se a začít se v obrysech třepit, na hradě se objevovali duchové, ze kterých už zbývaly pouhé poloprůsvitné beztvaré skvrny. Ale Verence nastolil železnou sebekontrolu a cvičil - řekněme, že o cvičení tvrdě přemýšlel - a teď se přímo dmul duševními svaly. Po těch měsících, ve kterých pumpoval ektoplazmu, byl v lepším stavu než kdykoliv předtím, kromě toho, že byl mrtev, samozřejmě.</p>
<p>Tenkrát začal prachovými částicemi. Ta první ho téměř zabila[*], ale on neustoupil a postupně přešel k písečným zrnkům, pak dokonce k celým zrnkům suchého hrachu. Do kuchyně se sice stále ještě znovu neodvážil, ale bavil se například tím, že Felmetovi přesolil několik jídel, ale pak došel k názoru, že otrávit někoho, i kdyby to byl tchoř, je nečestné.</p>
<p>Teď se opřel celou vahou o dveře a každým mikrogramem svého já se soustředil na to, aby byl co nejtěžší. Pot autosugesce se mu vysrážel na špičce nosu a zmizel dřív, než dopadl na zem. Silver se zájmem přihlížel, jak se duchovíte postavě na pažích převalují svaly jako fotbalové míče.</p>
<p>Dveře se začaly pomalu pohybovat, zaskřípaly a s nárazem zapadly do rámu. Západka s cvaknutím zaskočila.</p>
<p>Tak, a teď jen aby to ke všem sakrům zabralo, pomyslel si Verence. On sám totiž západku nebyl schopen uvolnit. Ale ta čarodějka - určitě přijde hledat svou kočku - musí ji přijít hledat!</p>
<p>V kopcích za hradem nad hladinou malého jezírka ležel na břiše šašek a zíral do jeho hlubin. Pod hladinou leželo několik pstruhů, kteří jeho pohled opětovali.</p>
<p>Mozek mu říkal, že na Zeměploše musí být někdo, kdo je na tom ještě hůř než on. Přemýšlel, kdo to tak asi může být.</p>
<p>Nikoho se neprosil o to stát se šaškem, ale i kdyby to byl udělal, bylo by to zbytečné, protože potom, co otec utekl, stejně vůbec nikoho nezajímalo, co říká.</p>
<p>Dědečka určitě ne. Jeho první vzpomínky byly spojeny s dědečkem, který ho nutil opakovat žerty a vtípky zpaměti a každou řádku mu vtloukal do hlavy řemenem. Řemen byl ze silné kůže, a přesto že byl pošitý rolničkami, nebylo to nijak veselé.</p>
<p>Dědeček byl tvůrcem sedmi oficiálně uznaných vtipů. Čtyřikrát po sobě vyhrál pamětní pohár a Zlatou rolničku zeměplošské Velké ceny kašparů. Oficiální název této prestižní soutěže, každoročně pořádané v největším městě Zeměplochy, byl Grand Prix des Idiots Blaboleux ankh-morporkois. To z něj udělalo pravděpodobně nejsměšnějšího člověka, jaký kdy žil. Musel se k tomu ovšem velmi tvrdě dopracovat.</p>
<p>Šašek si se záchvěvem vzpomněl, jak si v době, kdy mu bylo šest let, vymyslel vlastní vtip a zašel s ním, celý nesmělý, po večeři za dědečkem. Byl to vtip o kachně.</p>
<p>To mu vysloužilo nejstrašnější výprask, jaký si v životě pamatoval, a to bylo co říct, protože dědeček opravdu uměl přiložit ruku k dílu.</p>
<p>„Musíš se naučit, chlapče -“ sděloval mu děd a každý kus věty byl doprovázen cinkajícími nárazy řemene, „- že nic není vážnější než skutečný humor a žerty. Ode dneška už nikdy -“ stařec se odmlčel, protože si přehazoval řemen z pravé do levé ruky, „- nikdy, pamatuj si, nikdy nepřeneseš vtip, který nebyl schválen cechem. Kdo si myslíš, že jsi, abys rozhodoval, co je a není směšné? Na mou věru! Ať se nevzdělanec hihňá triviálnímu vtipkování, je to smích ignoranta! Nikdy, pamatuj. Nikdy. Nepřej si mě, jestli tě ještě jednou přistihnu při něčem takovém.“</p>
<p>Potom se šašek vrátil k učení těch tří set osmdesáti tří vtipů schválených cechem, což bylo strašné, a k tomu se ještě musel naučit oficiální slovník povolených výrazů, což bylo ještě horší.</p>
<p>A pak ho poslali do Ankhu a tam v holých a studených místnostech zjistil, že jsou i jiné knihy než velká, těžká a v mosazi vázaná <emphasis>Obludná kniha žertů.</emphasis> Vždyť tam venku byl celý kruhový svět, plný podivuhodných míst a lidí, kteří provozovali ty nejzajímavější věci jako třeba...</p>
<p>Zpěv. Slyšel zpěv.</p>
<p>Opatrně pozvedl hlavu a trhl sebou, když rolničky na jeho čepici zazvonily. Rychle ty nenáviděné věci zachytil rukama.</p>
<p>Zpěv pokračoval. Šašek opatrně vyhlédl za chomáčem vysoké trávy, který mu poskytoval dokonalý úkryt.</p>
<p>Zpěv nebyl nic moc. Jak se zdálo. Jediné slovo, které zpívající znala z celé skladby, bylo „la“, ale zato ho dokázala přinutit k tvrdé práci. Melodie působila dojmem, že interpretka ví, že lidé za určitých okolností zpívají „lalala“, a je odhodlána dělat to, co se od ní čeká.</p>
<p>Šašek riskoval a zvedl hlavu ještě výš. Tak poprvé uviděl Magrátu.</p>
<p>Na úzké loučce přestala tančit a teď si dost neúspěšně pokoušela vplést do vlasů nějaké sedmikrásy.</p>
<p>V šaškovi se zatajil dech. Když za nekonečných nocí ležel na tvrdých dlaždicích, sníval o ženách, jako byla tahle. Když se nad tím chvilku zamyslel, došel sice k názoru, že ženy, o kterých sníval, byly přece jen trochu jiné - tak například byly poněkud více obdařeny v hrudních partiích, nosy neměly tak červené a špičaté a jejich vlasy byly tak nějak vlnitější. Jenže šaškovo libido bylo naštěstí dost chytré, aby rozeznalo rozdíl mezi nemožným a celkem snesitelným, a rychle zapojilo jisté filtrační okruhy.</p>
<p>Magráta sbírala květiny a promlouvala k nim. Šašek napjal sluch.</p>
<p>„Tady je vlněný ostrobýl,“ říkala právě. A červosej trojlaločný, ten je skvělý na záněty uší...“</p>
<p>I Stařenka Oggová, jejíž pohled na svět býval až přehnaně optimistický, by se jen těžce nutila k pochvale Magrátina hlasu. Jenže šaškově sluchu připadal jako zvuk rajských zvonů.</p>
<p>„... a pětilístek - nepravá mandragora, nejlepší na poruchy močového měchýře. A hleďme, tady dědečkův žabohryz. Ten rozhání zácpu.“</p>
<p>Šašek se za hlučného zvonění pomalu zvedl. Připadal si jako omámený. Magrátě se ovšem v té chvíli zdálo, že z louky, nad kterou se zatím pohybovala jen hejna pestrobarevných motýlů a nějaký ten čmelák, najednou vyrazil obrovský červenožlutý démon.</p>
<p>Nehlučně otvíral a zavíral ústa. Měl tři strašlivé rohy.</p>
<p>Jakýsi naléhavý hlásek v hlavě ji nabádal: „Měla by ses dát na útěk, prchat jako vyplašená gazela, za těchto okolností je to jedna z toho mála oficiálně schválených akcí.“</p>
<p>Pak ale zasáhl obyčejný, logický rozum. Ani v těch nejoptimističtějších představách by Magráta sama sebe nenazvala gazelou, vyplašenou ani jinou. Na tom srovnání především pokulhávalo to, že kdyby se byla vyděšená Magráta dala opravdu na útěk, neměla by proti ní nějaká gazela šanci.</p>
<p>„Ehm,“ prohlásilo zjevení.</p>
<p>Nelogický smysl, kterého měla Magráta víc než dost navzdory Bábinu tvrzení, že jí chybí pár suchých větví do otýpky, ji upozornil na to, že démon zvoní a vypadá, jako by nemohl popadnout dech.</p>
<p>„Ahoj,“ řekla.</p>
<p>Šaškovy myšlenky se hnaly rychlostí expresního vlaku. Začínal propadat panice. Magráta sice nenosila špičatý klobouk jako starší čarodějky, ale přece jen se držela toho základních pravidla všech čarodějek. Není celkem k ničemu být čarodějkou, když jako čarodějka nevypadáte. V jejím případě to znamenalo velké množství stříbrných šperků, hlavně v podobě osmiúhelníků, netopýrů, pavouků, draků a dalších symbolů každodenního mysticismu. Magráta by si byla hrozně ráda lakovala nehty na černo, měla jen strach, že by nebyla s to vydržet Bábin pohrdavý výraz.</p>
<p>Teprve teď začalo šaškovi docházet, že narazil na čarodějku.</p>
<p>„No nazdar!“ vyletělo z něj a už už se obracel k útěku.</p>
<p>„Nejste -“ začala Magráta, ale to už šašek dusal<strong> </strong>po lesní pěšině směrem k hradu.</p>
<p>Magráta se podívala na kytici, která jí začínala vadnout v rukou. Prohrábla si prsty vlasy a na zem se snesl déšť povadlých okvětních plátků.</p>
<p>Cítila, že nějak dovolila, aby jí velmi důležitý životní okamžik proklouzl pod rukama jako namaštěný čuník v úzké uličce.</p>
<p>Cítila strašlivou touhu klít. Znala mnoho kleteb. V tom směru byla Dobrácká Sejkonopná velmi vynalézavá. Dokonce i stálí obyvatelé lesa si zvykli raději kolem jejího domku proběhnout co nejrychleji.</p>
<p>Jenže Magráta teď nebyla schopna najít jedinou kletbu, která by beze zbytku vyjadřovala její pocity. Nakonec se rozhodla spokojit s klasikou.</p>
<p>Vykřikla: „Do hajzlu!“</p>
<p>Té noci byl zase úplněk a oproti všem zvyklostem všechny tři čarodějky dorazily k hraničnímu kameni velmi brzo. Kámen tím byl natolik vyveden z míry, že šel a ukryl se v jakémsi trnitém houští.</p>
<p>„Silver už nebyl dva dny doma,“ oznamovala Stařenka, jen co došla na doslech. „To se mu ale ani trochu nepodobá. Nemůžu ho nikde najít.“</p>
<p>„Kočky se o sebe dovedou postarat,“ uklidňovala ji Bábi Zlopočasná. „Země ne. Mám zprávu, kterou bych tady ráda přednesla. Zapal oheň, Magráto.“</p>
<p>„Hmm?“</p>
<p>„Povídám, abys zapálila oheň.“</p>
<p>„Hmm? Aha. Jo.“</p>
<p>Obě starší ženy pozorovaly, jak se bezmyšlenkovitě potuluje po okolí a sbírá vyschlé dřevo a hrsti suchého proutí. Zdálo se, že je myslí někde docela jinde.</p>
<p>„Dneska nějak není ve své kůži,“ řekla Stařenka Oggová, přičemž upřeně studovala Magrátina záda.</p>
<p>„Taky se mi zdá. Třeba to bude na prospěch věci,“ zněl Bábin suchý komentář. „Oheň měl hořet dřív, než jsme sem přišly. Je to její práce.“</p>
<p>„Ona se snaží,“ zastala se Stařenka Magráty s očima stále ještě upřenýma na její záda.</p>
<p>„Já se taky snažila, když jsem byla mladá holka, a myslíš, že to zastavilo ostrý jazyk Kmotry Všecedilové? Mladá čarodějka si musí odsloužit svoje. My jsme to měly mnohem těžší. Podívej se na ni, Vždyť ona už ani nenosí špičatý klobouk. Jak to na ní kdo <emphasis>pozná?</emphasis>“</p>
<p>„Poslyš, tobě něco leží v hlavě, Esme,“ podívala se na ni Stařenka.</p>
<p>Bábi zachmuřeně přikývla.</p>
<p>„Včera jsem měla návštěvu,“ řekla.</p>
<p>„Já taky.“</p>
<p>Navzdory všem starostem se něco takového Bábi poněkud dotklo. „A kdo to byl?“ zeptala se zvědavě.</p>
<p>„Starosta Lancre a pár radních. Mají nějaké potíže s králem. Chtěli by krále, kterému by mohli důvěřovat.“</p>
<p>„Tedy já bych nikdy nevěřila králi, kterému by důvěřovala radnice,“ odfrkla si Bábi.</p>
<p>„To máš sice pravdu, ale všechno to vybírání daní a zabíjení lidí fakt nikomu neprospěje. A ten nově jmenovaný seržant umí jedinou věc - zapalovat domy. On to tedy dělával i starý Verence... to jo,.., ale..., jak bych ti to řekla...“</p>
<p>„Já vím, nemusíš to rozvádět, bylo to všechno takové domáčtější,“ přikývla Bábi. „Člověk věděl, že to starý Verence myslí po čertech vážně. Nikdo by nevěřil, co to s lidmi udělá, když cítí, zeje někdo bere opravdu vážně!“</p>
<p>„Jenže tenhle Felmet, ten to království nenávidí,“ pokračovala Stařenka. „Na tom se všichni shodli. Říkali mi, že když za ním zašli, tak prý na ně akorát přihlouple civěl, hihňal se, škrabal se na rukou a kýval se sem a tam.“</p>
<p>Bábi se podrbala na bradě. „Starý král, ten na ně vždycky křičel a často je vykopal z hradu osobně, vzpomínáš? Vždycky říkal, že nemá čas na žádné kupčíky a podobnou chamraď,“ dodávala a z tónu jejího hlasu bylo cítit, že s tím souhlasí.</p>
<p>„Ale choval se při tom vždycky velmi vybraně,“ vzpomínala Stařenka Oggová. „A taky -“</p>
<p>„Království si dělá starosti,“ pokývala Bábi hlavou.</p>
<p>„Jo, vždyť to povídám.“</p>
<p>„Já nemyslím lidi, já myslím království.“</p>
<p>Bábi celou záležitost rychle vysvětlila a Stařenka ji jen tu a tam přerušila krátkou otázkou. Ani ve snu ji nenapadlo pochybovat o tom, co slyšela. Bábi Zlopočasná si nikdy nevymýšlela.</p>
<p>Na konci Bábina vyprávění si povzdechla: „A jéje.“</p>
<p>„Přesně to si myslím, Gyto.“</p>
<p>„To jsou věci.“</p>
<p>„Tak, tak.“</p>
<p>„A co pak udělala všechna ta zvířata?“</p>
<p>„Odešla. <emphasis>To</emphasis> je tam svolalo, <emphasis>to</emphasis> je zase rozpustilo.“</p>
<p>„Nikdo nikoho nesežral?“</p>
<p>„Alespoň co jsem viděla, tak ne.“</p>
<p>„To je psina.“</p>
<p>„To jo.“</p>
<p>Stařenka Oggová zvedla oči k zapadajícímu slunci.</p>
<p>„Tak si myslím, že na něco takového se zmůže málokteré království,“ zabručela nakonec. „Viděla jsi to v tom divadle. Králové a jim podobní se mezi sebou mordujou v jednom kuse. Jejich království se s tím prostě smíří a ještě se na tom snaží vydělat. Jak je možné, že zrovna to naše si to najednou vzalo jako osobní urážku?“</p>
<p>„Jenže to naše už je tady strašně dlouho,“<strong> </strong>řekla<strong> </strong>zamyšleně Bábi.</p>
<p>„Jenže to každé,“ zavrtěla hlavou Stařenka a dodala s výrazem celoživotní zkušenosti: „Všechno je tam, kde to je, od doby, kdy se to tam poprvé objevilo. Tomu se říká zeměpis.“</p>
<p>„Jenže ten mluví jenom o zemi,“ pozvedla Bábi prst. To není totéž co království. Víš, království, to je mnohem víc věcí dohromady. Nápady. Oddanost. Vzpomínky. A další. A jedno s druhým je to velmi složitě propojeno. Po nějaké době tyhle věci stvoří určitou formu života. Ne fyzického života, spíš něco jako živou myšlenku nebo ducha. Tvořenou vším, co žije a myslí. A taky tím, co si tady <emphasis>mysleli</emphasis> lidé. A myslí.“</p>
<p>Magráta se vrátila a začala připravovat oheň s výrazem člověka, který je v dokonalém transu.</p>
<p>„Jak vidím, tak jsi o tom musela hodně přemýšlet,“ naklonila se Stařenka a mluvila přitom velice pomalu a opatrně. „A tohle království by potřebovalo lepšího krále, že je to tak?“</p>
<p>„Ne! Vlastně ano. Podívej -“ svěřovala se Bábi, „- ono království nemá stejné náklonnosti a nesympatie jako lidé, víš?“</p>
<p>Stařenka Oggová se narovnala. „No to asi ne, máš pravdu.“</p>
<p>„Není pro ně důležité, jestli jsou lidé dobří, nebo špatní. Já si dokonce myslím, že by nebylo ani schopno je od sebe rozeznat, stejně jako my nepoznáme, jestli je hodný nějaký mravenec. Ale čeká, že se o ně bude král starat.“</p>
<p>„<emphasis>No</emphasis> ano, ale -“ začala Stařenka bezradně. Ta zář v Bábiných očích ji začínala děsit. „- ale vždyť kvůli trůnu v Lancre se povraždilo tolik lidí! A jakými podivnými způsoby se sprovodili ze světa!“</p>
<p>„Na tom nezáleží, na tom nezáleží!“ zesílila Bábi hlas a začala rozkládat rukama. Pak začala vypočítávat na prstech. „Tak za prvé - většina králů se navzájem zabíjí, protože je to součást osudu království a to se jako vražda nepočítá, a za druhé ve většině případů se zabíjejí <emphasis>kvůli</emphasis> království. To je na tom to důležité. Ale tenhle nový chlápek chce jenom moc. On království nenávidí.“</p>
<p>„Tak to je opravdu tak trochu jako pes,“ řekla najednou Magráta. Bábi se na ni podívala s pootevřenými, ústy, aby ji odkázala na patřičnou míru, ale pak jí tvář změkla.</p>
<p>„Hodně jako pes,“ přikývla. „Pes se taky nestará, jestli je jeho pán hodný, nebo zlý, pro psa je důležité, aby se o něj pán staral a měl ho rád.“</p>
<p>„Takže,“ shrnovala Stařenka jejich rozhovor. „Nikdo a nic nemá rád Felmeta. Co s tím uděláme?“</p>
<p>„Nic. Víš dobře, že se nesmíme vměšovat.“</p>
<p>„Zachránila jsi to dítě,“ upozornila ji Stařenka.</p>
<p>„To není vměšování!“</p>
<p>„No, když myslíš,“ zavrtěla Stařenka nesouhlasně hlavou, „ale on se třeba jednoho dne vrátí. Osud, víš? A taky jsi řekla, abychom ukryly tu korunu. To všechno se nám jednoho dne vrátí, pamatuj, že na moje slova dojde. Pospěš si s tím čajem, Magráto!“</p>
<p>„Co uděláš s vašimi měšťany?“ zeptala se Bábi.</p>
<p>„Řekla jsem jim, že si s tím musí nějak poradit sami. Jak jednou začneme používat magii, nebude to mít konce, vždyť víš.“</p>
<p>„Máš pravdu,“ přikývla Bábi, ale v jejím hlase se zachvěl náznak touhy.</p>
<p>„Stejně ti ale řeknu jedno,“ pokračovala Stařenka. „Moc se jim to nelíbilo. Když od nás odcházeli, dost reptali.“</p>
<p>Najednou Magráta vyhrkla: „Znáte toho šaška, co žije na hradě?“</p>
<p>„Takový ten malý človíček s roztěkanýma očima?“ zeptala se Stařenka, která byla ráda, že se řeč vrací do normálních kolejí.</p>
<p>„On zase není tak malý,“ řekla Magráta. „Nevíte náhodou, jak se jmenuje?“</p>
<p>„Všichni mu prostě říkají šašku,“ informovala ji Bábi. „To není žádné zaměstnání pro mužského, pobíhat kolem a zvonit rolničkami.“</p>
<p>„Jeho matka se jmenovala Krasová a byla odněkud od Černosklovic,“ zamyslela se Stařenka Oggová, jejíž znalost genealogie Lancre byla příslovečná. „To byla <emphasis>nějaká</emphasis> krasavice, když byla mladá. Polámala tady hodně srdcí. A potom došlo k nějakému skandálu, jak jsem slyšela. Ale Bábi má pravdu. Když se to tak vezme, šašek je jenom šašek.“</p>
<p>„Proč se ptáš, Magráto?“ obrátila se k mladé čarodějce Bábi Zlopočasná.</p>
<p>„No... ptalo se mě jedno<strong> </strong>děvče od nás z vesnice,“<strong> </strong>řekla Magráta rudá až po uši.</p>
<p>Stařenka si odkašlala a ušklíbla se na Bábi, která si blazeované povzdechla.</p>
<p>„Je to stálé místo,“ nadhodila Stařenka. „Za to ti ručím.“</p>
<p>„Pch,“ ušklíbla se Bábi. „Mužský, který celý den zvoní. Neřekla bych, že to by byl právě vhodný manžel pro kohokoliv.“</p>
<p>„Ale zato bys věděla... ona by pořád věděla, kde je,“ pokračovala Stařenka, které se to moc líbilo. „Stačilo by jen pořádně poslouchat.“</p>
<p>„Nikdy bych nevěřila chlapovi, který nosí na klobouku rohy,“ zavrtěla Bábi hlavou.</p>
<p>Magráta najednou vstala, narovnala se a celý její výraz hlásal, že některé žertíky zašly na její vkus příliš daleko.</p>
<p> „Jste jenom dvě staré hloupé ženské,“ řekla tiše. „A já jdu domů.“</p>
<p>Bez dalšího slova se vydala po pěšině, která vedla k její vesnici.</p>
<p>Obě starší čarodějky se podívaly<strong> </strong>jedna na druhou.</p>
<p>„No tohle!“ řekla Stařenka.</p>
<p>„To je z těch knížek, co dneska všichni čtou,“ zamračila se Bábi. „Přehřívá to mozek. Doufám, že jsi ji nějak nenaváděla, co?“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Ale, ty dobře víš, co myslím.“</p>
<p>Stařenka vstala. „Já tedy v žádném případě nevidím, proč by ta holka měla zůstat celý život sama jenom proto, že ty si myslíš, že to tak má být,“ prohlásila škrobeně. „A vůbec, kde bychom byly, kdyby lidé neměli děti?“</p>
<p>„Ani jedno z <emphasis>tvých</emphasis> děvčat není čarodějkou,“ nedala se Bábi a také se postavila.</p>
<p>„Ale mohly být,“ bránila se Stařenka.</p>
<p>„Jasně, kdybys je byla nechala, aby se rozhodly samy, a nenaváděla je, aby se točily za mužskými.“</p>
<p>„Jsou to hezké holky. Lidské přirozenosti bránit nemůžeš. Věděla bys to sama, kdybys byla vůbec někdy -“</p>
<p>„Kdybych byla vůbec někdy co?“ zeptala se Bábi velmi tichým hlasem.</p>
<p>Stály proti sobě a zíraly na sebe v užaslém tichu. Obě to cítily, to napětí, které jim pronikalo do těl ze samotné země, ten horký, téměř bolestný pocit, že to, co začaly, musí dokončit, i kdyby je to mělo stát bůhvíco.</p>
<p>„Znala jsem tě, když jsi byla ještě děvče,“ pokračovala Stařenka podrážděně. „Byla jsi pěkná fajnovka, to ti řeknu.“</p>
<p>„No, možná, ale zato jsem trávila většinu času ve svislé poloze a ne na zádech,“ odsekla Bábi. „Bylo to až nechutné, každý si to myslel.“</p>
<p>„Jak to můžeš zrovna ty vědět?“ štěkla Stařenka.</p>
<p>„Vždyť o tom mluvila celá vesnice,“ ušklíbla se Bábi.</p>
<p>„A co ty? O tobě taky! Říkalo se ti ledová panna. To jsi nevěděla, co?“ utrhla na ni se Stařenka.</p>
<p>„No, jo si raději nebudu špinit hubu tím, abych z ní vypustila, jak se říkalo tobě,“ vykřikla Bábi.</p>
<p>„Táák?“ zaječela Stařenka. „Tak to tedy dovol, má drahá-“ ,</p>
<p>„Neodvažuj se se mnou mluvit tímhle tónem! A kromě toho já nejsem pro nikoho ,má drahá’!“</p>
<p>„To máš tedy pravdu!“</p>
<p>Zavládla chvíle ticha, kdy na sebe obě čarodějky zíraly s nosy sotva nějaký centimetr od sebe, ale tohle ticho bylo mnohem výmluvnější než jejich předchozí slova. Žhnulo tak, že byste na něm klidně upekli krocana. Přestaly křičet. Věci zašly tak daleko, že křik byl už zbytečný. Jejich hlasy teď byly tiché a výhružné.</p>
<p>„No, měla jsem mít víc rozumu a neposlouchat Magrátu,“ zavrčela Bábi. „Ten nápad se sabaty byl pěkně uhozený. Přitahují ty nejnevhodnější lidi.“</p>
<p>„Jsem moc ráda,“ zasyčela Stařenka Oggová, „že jsme si toho tak hezky řekly. Aspoň se konečně vyčistil vzduch.“</p>
<p>Sklopila oči k zemi.</p>
<p>„Kromě toho jste na mém území, madam!“</p>
<p>„Madam!“</p>
<p>Někde v dálce zaduněl hrom. Stálá bouřka, domovským přístavem v Lancre, se po delším výletu do pahorkatiny rozhodla vrátit na jednu noc do hor. Temnými mraky se draly poslední paprsky slunce a na špičaté klobouky obou čarodějek začaly s pleskáním dopadat první velké krůpěje deště.</p>
<p>„Já na takové pitomosti opravdu nemám čas,“ vyštěkla Bábi, která se celá třásla. „Mám na práci spoustu důležitějších věcí!“</p>
<p>„Myslíš, že já ne?“ odsekla jí Stařenka.</p>
<p>„Tak dobrou noc.“</p>
<p>„Tobě taky.“</p>
<p>Obrátily se k sobě zády a vykročily do hustého deště.</p>
<p>Půlnoční déšť bubnoval do oken zatažených záclonkami. Magráta seděla u stolu a soustředěně se probírala knihami Dobračky Sejkonopné, které pojednávaly o věcech, jež z nedostatku přesnějšího pojmenování nazveme přírodní magií.</p>
<p>Ta stará dáma byla velkou sběratelkou podobných věcí a co bylo velmi neobvyklé, mnohé z nich sama napsala. Čarodějky se totiž málokdy vydávaly za kariérou literáta. Kniha za knihou byla vyplněna drobným, pečlivým rukopisem, který popisoval do všech podrobností výsledky dlouhých a trpělivých pokusů v oblasti aplikované magie. Dobrácká Sejkonopná totiž byla, abychom se vyjádřili přesně, výzkumná čarodějka. [*]</p>
<p>Magráta hledala milostná zaklínadla. Pokaždé, když zavřela oči, viděla vnitřním zrakem tu červenožlutou postavu. Něco s tím musela udělat.</p>
<p>S klapnutím zavřela knihu a podívala se na své poznámky. Ze všeho nejdříve musí zjistit jeho jméno. To spraví starý trik se slupkou z jablka. Opatrně okrojíte slupku z jablka tak, aby vám zůstala celá v jednom dlouhém pásu, a pak ji hodíte za sebe. Slupka se na zemi složí do tvaru jeho jména. Zkoušely to už miliony dívek a byly zklamány, pokud se jejich milovaný nejmenoval nějak jako Scscs. To bylo ale tím, že nepoužily soumračnici úžasnou, nasbíranou tři minuty před polednem prvního mrazivého podzimního dne, oloupanou stříbrným nožem s čepelí užší než jeden centimetr a levou rukou. Magráta jich měla vždycky několik uschovaných pro strýčka Příhodu a tohle takový strýček jistě byl.</p>
<p>Zhluboka se nadechla a hodila slupku přes rameno.</p>
<p>Potom se pomalu otočila.</p>
<p>Jsem čarodějka, opakovala si. Je to jenom další obyčejné kouzlo, není čeho se bát. Seber se, holka. Ženská.</p>
<p>Potom obrátila pohled k zemi a nervózně se zakousla do kloubu ukazováku.</p>
<p>„No, kdo by si to byl pomyslel?“ řekla nahlas.</p>
<p>Fungovalo to.</p>
<p>Vrátila se ke svým poznámkám a srdce jí divoce bilo. Co dál? Aha, ano - nasbírat za úsvitu do hedvábného kapesníku kapraďové semínko. Rukopis Dobračky Sejkonopné pokračoval dvěma stranami podrobných botanických popisů a pracovních instrukcí, jejichž výsledkem, pokud je uživatel přesně sledoval, byl nápoj lásky, který bylo třeba uchovávat v pečlivě zapečetěné nádobce na dně kbelíku s ledovou vodou.</p>
<p>Magráta otevřela zadní dveře. Hrom už utichl, ale první nasedlo paprsky nového dne téměř mizely v hustém dešti. Ale svítání je svítání a Magráta byla pevně rozhodnuta.</p>
<p>Nedbala, že sejí šaty zachycují na bodlácích a mokré vlasy lepí k hlavě, a vyrazila do naskrz promočeného pralesa.</p>
<p>Stromy se třásly, přestože bylo naprosté bezvětří.</p>
<p>Nezvykle časně byla venku i Stařenka Oggová. Jednak stejně nemohla usnout a potom měla strach o Silvera. Silver patřil k jejím slabinám.</p>
<p>Zatímco vzato logicky by připustila, že je to tlustý, zlomyslný a páchnoucí mnohonásobný násilný smilník, v duchu by ho stejně viděla jako to malé roztomilé koťátko, kterým byl, když si ho přinesla před lety. To, že před dvěma lety pronásledoval hladového vlka až do koruny stromu a vloni k smrti vyděsil medvědici, která si na kraji lesa bezstarostně vyhrabávala kořínky, neznamenalo, že se Stařenka přestala bát, aby se mu, chudáčkovi, něco nestalo. Všichni ostatní v celém širém okolí byli přesvědčeni, že jediné, co by mohlo Silverovi ublížit, by byl přímý zásah většího meteoritu.</p>
<p>Teď používala trochu základní magie, s jejíž pomocí sledovala jeho stopu, i když každý, kdo nepřišel o poslední zbytky čichu, by to jistě dokázal také. Stopa ji vedla vlhkými ulicemi a k otevřené bráně hradu. Když vcházela dovnitř, kývla přátelsky na stráže. Ani jednoho z vojáků nenapadlo ji zastavit, protože čarodějky, včelaři a obrovské gorily si vždycky chodili, kam se jim jen zachtělo. A navíc malá postarší dáma, která cestou buší lžící do dna obráceného kotlíku, jistě nebude předvojem nepřátelské armády.</p>
<p>Život strážného na lancreském hradě byl velmi nudný. První ze strážných, ten, který se opíral o svoji halapartnu, pozoroval otráveným pohledem Stařenku procházející kolem a v duchu si přál, aby ve svém zaměstnání aspoň občas zažil trochu vzrušení. Už brzo měl zjistit, jak bylo jeho přání zcestné. Druhý strážný se narovnal a zasalutoval.</p>
<p>„Dobrý ráno, mami.“</p>
<p>„A, to je náš Jeník. Taky tak, chlapče!“ popřála mu Stařenka na oplátku a namířila si to přes nádvoří.</p>
<p>Jako všechny čarodějky měla i Stařenka nechuť k hlavním dveřím. Obešla budovu a vstoupila dovnitř přes kuchyň. Pár děveček, které potkala, jí vyseklo malou poklonu. Stejně tak hlavní správcová, kterou si Stařenka pamatovala jako jednu ze svých snach, i když si právě nemohla vybavit její jméno.</p>
<p>A tak se stalo, že když lord Felmet vyšel z ložnice, spatřil, jak proti němu chodbou přichází čarodějka. Nemohl se mýlit. Od špičky klobouku až ke špičkám bot to byla čarodějka. A mířila přímo k němu.</p>
<p>Magráta bezmocně sklouzla po mokré stránce. Byla promočená na kůži a zablácená od hlavy k patě. Jak je to možné, pomyslela si, že když člověk čte návody na přípravu těch věcí, vždycky si podvědomě představuje, že ingredience sbírá krásného slunečního rána někdy pozdě na jaře? A taky se zapomněla sakra podívat, o jaký podělaný druh toho kapradí do prkýnka vlastně jde.</p>
<p>Na hlavu se jí snesla prská vody z nejbližšího stromu. Magráta si odhrnula prameny mokrých vlasů z obličeje a těžce dosedla na mohutný padlý kmen, z něhož vyrůstaly celé trsy bledých a utrápených hub.</p>
<p>A vypadalo to jako skvělý nápad. Od těch sabatů si slibovala velké věci. Byla si jistá, že nebylo správné, aby čarodějka žila sama a jen tak pro sebe, protože to by ji mohly napadat různé myšlenky. Snila o moudrých debatách, o moci přírodních sil, zatímco na nebi visí obrovský měsíc, o tom, jak by pak třeba mohly zkusit některý z těch starých tanců popsaných v omšelých knihách Dobrácky Sejkonopné. Ne nahé neboli v rouše Evině, jak se tam delikátně říkalo, protože Magráta neměla o vzhledu svého těla žádné přehnané představy a obě starší čarodějky by o něco takového stejně asi nestály. Kromě toho to nebylo ani potřeba. Knihy jasně říkaly, že čarodějky se v minulosti často v tanci střídaly a tančily v různých kombinacích. Magráta se zasnila a představovala si, jaké to je, vznášet se na trávě lesního palouku jen v kombiné. A třeba by se nemusely střídat, určitě by se tam vešly všechny tři.</p>
<p>Jenže nečekala, že jejími společnicemi budou dvě hašteřivé staré dámy, které budou tak tak snesitelné i ve svých nejsvětlejších chvilkách a vůbec nebudou schopné pochopit podstatu věci. No ano, byly laskavé k dítěti, samozřejmě po svém, ale Magráta se nemohla zbavit pocitu, že když se čarodějka chová k někomu laskavě, ukrývá pod tím hluboce sobecké pohnutky.</p>
<p>A když provozovaly magii, dělaly to tak, že to vypadalo jako domácí práce. A nenosily žádné okultní šperky. Magráta byla velkou zastánkyní okultních šperků.</p>
<p>Všechno to jde nějak nazadrmo. A ona jde domů.</p>
<p>Magráta vstala, přitáhla si promočené šaty, vykročila lesem plným mlhy...</p>
<p>... a zaslechla zvuk pádících nohou. Někdo se rychle blížil, nestaral se o to, jaký dělá hluk a kdo ho slyší. Na všechny strany se rozléhal praskot lámaných větví, šustot rozhrnovaného křoví a podivné kovové chřestění. Magráta se rychle ukryla do cesmínového houští a opatrně vyhlížela mezi listy.</p>
<p>Byl to Jeník, Stařenčin nejmladší, a to podivné chřestění vydávala jeho kroužková zbroj, která byla původně určena pro člověka alespoň dvakrát většího. Lancre je chudé království a zbroj hradní stráže se předávala celá staletí z generace na generaci, a to často na konci dlouhé tyče. Ta Jeníkova kroužková zbroj mu byla tak velká, že v ní vypadal jako bernardýn po odtučňovací kúře.</p>
<p>Vystoupila před něj na stezku.</p>
<p>„To jste vy, slečno Magráto?“ zajásal Jeník, když zvedl ten kus přebytečné kroužkové košile, který mu zakrýval oči. „Jde o naši mami!“</p>
<p>„Co se stalo?“</p>
<p>„On ji dal uvěznit! Tvrdí, že ho přišla otrávit! A já se nemůžu dostat dolů do hladomorny a promluvit s ní, protože všude postavil své nové stráže! Říkají, že ji uvrhl do okovů -“ Jeník se zamračil, „- a to znamená, že se stane něco strašného. Víte, jaká je, když se rozčilí! Ona potom neví, kdy má skončit!“</p>
<p>„A kam vlastně běžíš?“</p>
<p>„No, sehnat našeho Jasona, našeho Waneho, našeho Darrona a našeho -“</p>
<p>„Počkej chvilku.“</p>
<p>„Oh, slečno Magráto, myslíte, že se ji pokusí mučit? Víte, jaká slova používá, když se jí něco nelíbí -“</p>
<p>„Přemýšlím,“ odpověděla mu Magráta.</p>
<p>„Postavil po celém hradě svou vlastní gardu, k bránám a všude -“</p>
<p>„Podívej, nemohl bys chvíli mlčet, Jeníku?“</p>
<p>„Až se to dozví náš Jason, tak to vám povídám, slečinko, ten si na vévodu pěkně došlápne. Stejně pořád říká, že už je čas, aby s tím někdo něco udělal.“</p>
<p>Jason Stařenky Oggové byl mladý muž, který, jak si v duchu Magráta vždycky říkala, měl sílu a mozek stáda býků. Magráta pochybovala, že by přes svou hroší kůži odolal salvě šípů.</p>
<p>„Zatím mu nic neříkej,“ prohlásila zamyšleně, „Možná, že bychom to mohli udělat jinak...“</p>
<p>„Tak já doběhnu k Bábi Zlopočasné, co říkáte, slečinko?“ prohlásil Jeník, který přešlapoval z nohy na nohu. „Ta bude určitě vědět,, co máme dělat, je přece čarodějka!“</p>
<p>Magráta ztuhla. Než potkala Jeníka, myslela si, že zuří, ale teď se rozzuřila k nepříčetnosti. Byla mokrá, prochladlá, a ke všemu jí ještě tahle osoba... Není to tak dlouho, pomyslela si Magráta s jistou dávkou pýchy, kdy by se byla v podobné situaci beznadějně rozplakala.</p>
<p>„Ajaj!“ zarazil se Jeník. „Ehm. Já to tak nemyslel. Ajaj! Hmm...“ začal pomalu ustupovat.</p>
<p>„Kdybys náhodou potkal Bábi Zlopočasnou,“ prohlásila Magráta pomalu a tónem, kterým by se dalo řezat sklo, „tak jí řekni, že už si s tím nějak poradím. Tak a teď zmiz, než tě proměním v žábu. Stejně už tak vypadáš!“</p>
<p>Pak se otočila, vykasala si sukně a co jí nohy stačily, rozběhla se ke svému domku.</p>
<p>Lord Felmet patřil k lidem, kteří byli škodolibí od přírody.</p>
<p>„Máme tady docela pohodlíčko, co říkáš?“ ušklíbl se.</p>
<p>Stařenka Oggová o tom chvilku uvažovala. „A to je to tak skvělé na celém hradě, nejen tady v katakombách?“</p>
<p>„Tvé zlomyslné lichotky ti nepomohou! Vysmívám se tvým čarodějným svodům! Půjdeš na mučidla! Já ti ukážu!“</p>
<p>Nezdálo se, že by jeho slova docílila žádaného účinku. Stařenka se rozhlížela podzemní mučírnou s nevalným zájmem platícího turisty.</p>
<p>„A pak tě dáme upálit!“ dodávala vévodkyně.</p>
<p>„Tak jo,“ přikývla Stařenka.</p>
<p>„Co jo?!“</p>
<p>„No, trochu tepla by neuškodilo, vždyť je tady zima jako v psinci. K čemu je támhleta velká almara plná hřebů?“</p>
<p>Vévoda se třásl. „Aha,“ protáhl. „Už ti to začíná docházet, co? To, drahá dámo, je železná panna. Poslední novinka. Takže, můžeš nám -“</p>
<p>„Mohla bych si do ní vlézt?“ zeptala se Stařenka.</p>
<p>„Tvé prosby u mě nenajdou sluchu...“ Vévoda zmateně utichl. Tik se mu vrátil.</p>
<p>Vévodkyně se naklonila tak, že její nos byl sotva několik centimetrů od nosu Stařenčina.</p>
<p>„Jen se klidně bav předstíráním bezstarostnosti!“ zasyčela. „Ale už brzo se budeš smát jinak!“</p>
<p>„Když já to jinak neumím,“ odpověděla Stařenka.</p>
<p>Vévodkyně se zamilovaným výrazem přejela rukou po velkém podnose plném menších mučících nástrojů. „Uvidíme,“ prohlásila a zvedla velké kleště.</p>
<p>„A zbytečně by sis myslela, že ti přijde někdo z lidí na pomoc,“ upozorňoval vévoda, který se navzdory okolnímu chladu potil. „My jediní máme klíče od podzemí. Ha, ha! Uděláme z tebe odstrašující příklad pro všechny, kdo o mně šíří ty zlomyslné pomluvy! A marně bys nám tvrdila, že jsi nevinná! Pořád ty hlasy slyším... Lžou a lžou...!“</p>
<p>Vévodkyně mu sevřela paži. „Dost,“ zasípala. „Pojď, Leonale, necháme ji tady chvíli o samotě, aby mohla přemýšlet o tom, co ji čeká.“</p>
<p>„...ty tváře... odporné lži... já tam nebyl a on se zřítil... má kaše, docela přesolená...“ mumlal vévoda a cestou se mírně potácel.</p>
<p>Dveře za nimi zapadly. Pak se ozvalo cvakání zámků a skřípot zasunovaných závor.</p>
<p>Stařenka zůstala sama v ponurém šeru. Blikající pochodeň, zastrčená v držáku vysoko na zdi, jen zdůrazňovala okolní temnotu. Podivné kovové nástroje a konstrukce, vymyšlené jen pro to, aby otestovaly odolnost lidské schránky, vrhaly na zdi pokřivené stíny. Stařenka Oggová zachřestila svými okovy.</p>
<p>„Fajn,“ řekla. „Vidím tě. Kdo jsi?“</p>
<p>Král Verence postoupil kupředu.</p>
<p>„Dobře jsem viděla, jak jsi mu za zády dělal obličeje,“ pokračovala Stařenka. „Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát.“</p>
<p>„Já jsem nedělal obličeje, ženská. Já jsem se na něj strašlivě šklebil!“</p>
<p>Stařenka se najednou rozzářila. „Poslyš, já tě znám! Ty jsi ale umřel!“</p>
<p>„Dávám přednost výrazu ‚odešel’,“ řekl král.</p>
<p>„Podala bych ti ruku,“ [*] řekla Stařenka, „ale jsou tady všechna ta pouta a řetězy. Neviděl jsi tady někde náhodou kocoura?“</p>
<p>„Viděl. Je zavřený v komoře o patro výš a spí.“</p>
<p>Bylo vidět, že se Stařenka očividně uklidnila. „Tak to bychom měli. Už jsem si začínala vážně dělat starosti.“ Pak se znovu rozhlédla po hladomorně. „Co je to támhle za velikou postel?“</p>
<p>„To je žebřík,“ odpověděl král a vysvětlil jí jeho použití. Stařenka Oggová přikývla.</p>
<p>„Mozeček má malý, ale dokáže ho nějak zaměstnat,“ zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Obávám se, madam, že jsem zodpovědný za situaci, ve které jste se ocitla,“ přiznal Verence a sedl si na nebo přesněji řečeno těsně nad příruční kovadlinu. „Potřeboval jsem sem přivolat čarodějku.“</p>
<p>„Ty se asi moc nevyznáš v otvírání zámků, co?“</p>
<p>„Obávám se, že jak to vypadá, jsou zámky tak trochu mimo dosah mých schopností..., ale na druhé straně,“ král-duch máchl ledabylým gestem, které zahrnulo hladomornu, Stařenku a řetězy i s okovy, „pro čarodějku přece tohle všechno není víc než -“</p>
<p>„- pevné železo,“ doplnila ho Stařenka. „Ty něčím takovým klidně projdeš, ale já to nedokážu.“</p>
<p>„To jsem si neuvědomil,“ zamyslel se Verence. „Já myslel, že čarodějky dokážou čarovat.“</p>
<p>„Mladý muži,“ vrhla po něm Stařenka káravý pohled, „byla bych ti vděčná, kdybys na chvíli přestal žvanit.“</p>
<p>„Madam! Já jsem král!“</p>
<p>„Ty jsi už nějaký ten rok mrtvý, takže na tvém místě bych si nechala své názory pro sebe. Tak a teď mlč a buď hodný chlapec.“</p>
<p>Proti všemu, co se v něm bouřilo, došel král k názoru, že bude lepší, když poslechne. Ten tón byl opravdu vážný. Mluvil k němu přes propasti času z doby, kdy byl ještě dítětem, a jeho ozvěna mu sdělovala, že když pěkně nespapá všechno, co má na talíři, bude muset jít okamžitě do postele.</p>
<p>Stařenka Oggová se ve svých řetězech zavrtěla. Doufala, že se brzo objeví.</p>
<p>„Hm,“ ozval se opatrně král, „myslím, že vám dlužím vysvětlení...“</p>
<p>„Děkuji ti,“ řekla Bábi Zlopočasná, a protože, jak se zdálo, Jeník na něco takového čekal, dodala: „Jsi hodný chlapec.“</p>
<p>„Děkuji, madam,“ rozzářil se Jeník. „A paní?“</p>
<p>„Copak? Ještě něco?“</p>
<p>Jeník si v rozpacích začal pohrávat s okrajem své kroužkové košile. „Že není pravda to, co všichni v poslední době říkají o naší mami, že ne, madam? Ona přece nechodí sem a tam a neproklíná lidi! Kromě řezníka Davise a staré Chlebochnikové, ale to bylo potom, co zkopala svou kočku. Ale to ani nebyly opravdické kletby, že ne, madam?“</p>
<p>„Nemohl bys mi přestat říkat madam?“</p>
<p>„Ano, madam.“</p>
<p>„A mezi lidmi se teď vykládají takové věci?“</p>
<p>„Ano, madam.“</p>
<p>„No, vaše máti občas dokáže některé lidi dost namíchnout.“</p>
<p>Jeník přešlápl z nohy na nohu.</p>
<p>„To jo, madam, ale oni říkají stejně hrozné věci i o vás, když u toho nejste, madam.“</p>
<p>Bábi ztuhla.</p>
<p>„Co říkají?“</p>
<p>„No, já bych to nerad opakoval, madam.“</p>
<p>„<emphasis>Jaké věci?</emphasis>“</p>
<p>Jeník chvíli zvažoval co a jak. Ale bylo mu jasné, že nemá moc na výběr.</p>
<p>„Spoustu věcí, co nejsou pravda, madam,“ začal a snažil se vyjádřit svůj postoj co nejpřesvědčivěji. „Všechny možné věci, madam. Jako třeba že starý Verence byl špatný král a vy že jste mu pomohla na trůn a že to vy jste přivolala tu hroznou zimu vloni a Alenicovic kráva přestala dojit, jen co jste se na ni podívala. Samé lži, madam,“ dodal oddaně.</p>
<p>„To máš pravdu,“ přikývla Bábi.</p>
<p>Pak mu zavřela dveře přímo do udýchaného obličeje, chvilku zůstala zamyšleně stát a nakonec se vrátila do svého houpacího křesla..</p>
<p>Chvíli se houpala a pak opakovala: „To máš pravdu.“</p>
<p>O něco později prohlásila k prázdné místnosti: „Je to jenom přihlouplá stará čarodějnice, ale kam bychom došli, kdyby si lidi začali dovolovat na čarodějky? Jak jednou ztratí úctu, jste v troubě. Vůbec si nepamatuji!, že bych viděla krávu staré Alenicové. A vůbec, kdo je ta stará Alenicka?“</p>
<p>Bábi vstala, stáhla z háku ve zdi svůj špičatý klobouk, postavila se před zrcadlo a připevnila si klobouk na hlavu s pomocí hrsti jehlic a spon. Jedna po druhé pronikaly kloboukem i účesem stejně nezadržitelně jako hněv boží.</p>
<p>Pak na několik okamžiků zašla do chlívku a vrátila se se svým pláštěm, který sloužil jako pokrývka pro nemocné kozy, pokud ho nebylo zapotřebí jinde.</p>
<p>Kdysi dávno býval z černého sametu, teď už byl jen černý. Bábi si plášť pomalu sepnula pod krkem začernalou stříbrnou broží.</p>
<p>Žádný samuraj, žádný král se v životě neoblékal obřadněji.</p>
<p>Nakonec se Bábi narovnala, prozkoumala svůj obraz v zrcadle a po tváři jí přeběhl slabý spokojený úsměv. Pak se otočila a vyšla zadními dveřmi z domu.</p>
<p>Tísnivá výhružná atmosféra, která zahalila celé okolí, byla jen částečně rušena dusotem nohou, když Bábi běhala nahoru a dolů po stezce za domem a pokoušela se nastartovat koště.</p>
<p>Zhruba v té době se v zrcadle prohlížela i Magráta.</p>
<p>Odněkud vyhrabala ostře zelené šaty, které byly navrženy jako odvážně odhalující a přiléhavé a taky by byly, kdyby ovšem měla Magráta co odhalovat a šaty k čemu přiléhat. Proto si nakonec pod výstřih nacpala dvě srolované punčochy, aby vylepšila ty nejzjevnější nedostatky. Pokusila se také vylepšit si zaklínadlem vlasy, ale ty byly ve své podstatě magiovzdomé a vzápětí se začaly pomalu vracet ke své původní podobě.</p>
<p>Magráta se také pokusila udělat si make-up. Nebyl to velký úspěch. Je ovšem třeba říci, že v tom neměla téměř žádnou praxi. Ji samotnou napadlo, zda to s očními stíny trochu nepřehnala.</p>
<p>Na krku, na prstech a v meziprostorech na sobě měla tolik stříbra, že by to stačilo jako stolní náčiní pro čtyřčlennou rodinu, a přes to všechno si přehodila plášť z černého sametu lemovaný rudým hedvábím.</p>
<p>V určitém světle a z dobře vybraného úhlu nevypadala Magráta špatně. Zda jí některá ze všech úprav, které na sobě provedla, pomohla, to je diskutabilní, ale faktem je, že zahalily její rozechvělé srdce alespoň slabým závojem sebedůvěry.</p>
<p>Narovnala se a otočila na jednu a pak na druhou stranu. Chomáče amuletů, magických šperků a okultních symbolů na různých částech jejího těla se sborem rozcinkaly, a nepřítel nejen že by musel být slepý, aby si nevšiml, že se blíží čarodějka, musel by být i hluchý.</p>
<p>Přistoupila k pracovnímu stolu a pohledem přeletěla to, čemu tak trochu podvědomě, avšak nikdy v Bábině přítomnosti, říkala nástroje profese. Byly mezi nimi nůž s bílou rukojetí, používaný při přípravě jednotlivých součástí magických směsí, a nůž s černou rukojetí, který sloužil přímo při magických obřadech. Do jejich střenek vyryla Magráta tolik kouzelných run, že hrozilo nebezpečí, že se každou chvíli rozpadnou. Nože byly bezpochyby mocné, jenže...</p>
<p>Magráta smutně zavrtěla hlavou, přistoupila k zásuvce v kredenci a vytáhla z ní velký nůž na chleba. Něco jí říkalo, že v podobných časech může být nejlepším přítelem osamělého děvčete dobře nabroušený nůž na chleba.</p>
<p>„Marně tady hledám tu věcičku, co začíná písmenem P.“</p>
<p>Duch krále se unaveně rozhlédl hladomornou.</p>
<p>„Ploché kleště,“ navrhl.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Palečnice?“</p>
<p>„To je roztomilé jméno. Co je to?“</p>
<p>„Takové zařízení na drcení palců. Podívej.“</p>
<p>„To taky není ono.“</p>
<p>„Dřevěná hruška?“ Král začínal být zoufalý.</p>
<p>„To začíná na Dé a stejně nevím, co to je,“ zavrtěla hlavou Stařenka Oggová. Král jí nástroj s mírně zlomyslným potěšením ukázal na podnose a vysvětlil jí jeho účel.</p>
<p>„Tak to už vůbec není ono.“</p>
<p>„A co š-Panělská bota?“ nadhodil král.</p>
<p>„Nevyznáš se nějak podezřele dobře ve všem tom nářadí?“ podívala se na něj Stařenka ostře. „Určitě jsi ho nepoužíval, když jsi byl ještě naživu?“</p>
<p>„No dovolte, Stařenko!“</p>
<p>„Víš, že chlapci, kteří nemluví pravdu, přijdou do pekla?“</p>
<p>„Většinu z nich sem dala dovést sama lady Felmetová, přísahám,“ bránil se odhodlaně král, který cítil, že jeho postavení je už samo o sobě dost špatné, a nechtěl si ještě přidělávat starosti s peklem.</p>
<p>„Tak dobře, už jsem si vzpomněla,“ posmrkla poněkud uchlácholená Stařenka. „Byly to štípací kleště.“</p>
<p>„Ale štípací kleště a ploché kleště to je skoro... a navíc štípací kleště začínají -“ začal král, ale pak se včas zarazil. V dospělosti se nebál jediného člověka, zvířete nebo kombinace těch dvou, ale Stařenčin hlas v něm vyvolal dávné vzpomínky na učebnu a dětskou komnatu, na život pod přísným dohledem škrobených dam v dlouhých sukních a „zdravou“ stravu - většinou šedou a hnědou -, která se mu tenkrát zdála nepoživatelná, ale dnes mu ve vzpomínkách připomínala ambrózii.</p>
<p>„To je mi fuk,“ odpověděla mu se šťastným výrazem Stařenka.</p>
<p>„Už se brzo vrátí,“ upozornil ji král. „Jsi si jistá, že se ti nic nestane?“</p>
<p>„A i kdybych nebyla, co bys pro mě mohl udělat, hm?“ odpověděla mu Stařenka.</p>
<p>Zvenčí zaskřípaly na dveřích odsunované závory.</p>
<p>Ve chvíli, kdy se Bábino koště začalo nejistě snášet k zemi, viděla, že před branou hradu se shromáždil dav. Když vykročila kupředu, všichni ztichli a rozestoupili se, aby ji nechali projít. Na jedné ruce měla navlečený košík plný nádherných rudých jablek.</p>
<p>„V hladomorně uvěznili čarodějku,“ zašeptal někdo Bábi, „a prý ji mučí!“</p>
<p>„Nesmysl,“ odpověděla Bábi. „To je nemožné. Předpokládám, že Stařenka Oggová šla ke králi s nějakou radou, nebo tak podobně.“</p>
<p>„Říká se, že Jeník Ogg shromažďuje své bratry,“ řekl jeden ze stánkařů s očividnými obavami.</p>
<p>„Radím vám všem, abyste se v klidu vrátili domů,“ prohlásila Bábi Zlopočasná. „Určitě se jedná jen o nějaké nedorozumění. Každý ví, že čarodějku nikdo proti její vůli neuvězní.“</p>
<p>„Tentokrát už to zašlo příliš daleko,“ ozval se jeden z venkovanů. „Všechno to pálení a daně, a teď ještě tohle. Za to můžete vy, čarodějnice. To musí přestat. Já znám svoje práva!“</p>
<p>„A mohl bys tedy laskavě vyjmenovat, na co máš právo?“</p>
<p>„Na pletení rohoží, na kopřivy, nemoci ve stáří, zbytky, revma, šalvěj a knoflíky u košile,“ odpověděl bez zaváhání venkovan. „A taky každý druhý rok záludné a právo pást dvě třetiny své kozy na obecním. Dokud mi ji neupálil. A byla to fakt skvělá koza.“</p>
<p>„Muž, který zná svá práva jako ty, by to mohl dotáhnout daleko,“ pokývala hlavou Bábi. „Ale v téhle chvíli by měl táhnout domů.“</p>
<p>Otočila se a přeletěla pohledem hradní bránu. Hlídali ji dva výjimečně inteligentní vojáci. Bábi k nim došla a na jednoho z nich upřela pronikavý pohled.</p>
<p>„Jsem jen obyčejná neškodná stařena a prodávám jablka,“ oznámila mu hlasem, který by byl spíš na místě při vyhlášení otevřeného pohraničního konfliktu. „Prosím tě, nech mě projít, panáčku!“ Posledním slovem byste si mohli ořezat tužku.</p>
<p>„Do hradu nikdo nesmí,“ prohlásil jeden ze strážných. „To jsou vévodovy rozkazy.“</p>
<p>Bábi pokrčila rameny. Pokud si pamatovala, tak tenhle jablečný obchvat zabral v celé historii čarodějnictví jen jednou, ale pokusit se o něj patřilo tak nějak k tradicím.</p>
<p>„Poslyš, Poldo Hryzomile, tebe já dobře znám. Pomáhala jsem Kmotře, když se narodil tvůj dědeček, a u tvé mámy jsem byla sama, když jsi přišel na svět.“ Ohlédla se k zástupu, který se shromáždil kousek za ní, a pak se podívala znovu na strážného, kterému se ve tváři zračila rostoucí hrůza. Naklonila se k němu ještě kousek blíž a řekla tichým hlasem: „Byla jsem to já, kdo tě na tomhle světě poprvé s láskou pochoval, a u všech bohů, jestli se mi budeš vzpírat, tak tě teď pochovám navěky, i když radosti mi to moc neudělá!“</p>
<p>V tom okamžiku vypadla píka mladému muži z roztřesených prstů a s tichým zazvoněním dopadla na dláždění. Bábi se natáhla a přátelsky ho poplácala po rameni.</p>
<p>„Ale s tím si nelam hlavu,“ usmála se na něj. „Raději si vezmi jablko.“</p>
<p>Vykročila kupředu, ale do cesty se jí postavila násada druhé halapartny. Se zájmem zvedla hlavu.</p>
<p>Druhý voják nebyl domorodec z okolních hor, ale městský námezdný žoldnéř, který sem byl povolán, aby doplnil posádku, která v posledních letech hodně prořídla. Jeho tvář byla pokryta spletí jizev, z nichž se teď část přeskupila do obrazce, který měl znázorňovat úšklebek.</p>
<p>„Tak tohle je ta pověstná magie čarodějek?“ zasmál se. „Zdá se, že to je hodně laciné zboží. Možná, že to vyděsí ty venkovské burany, ženská, ale mě tedy ne.“</p>
<p>„To věřím. Na to, aby se vyděsil takový silný mládenec, jako jsi ty, by to chtělo něco silnějšího, co?“ řekla Bábi a pozvedla ruku ke klobouku.</p>
<p>„A nepokoušej se mě ani uhranout,“ strážný upíral pohled přímo před sebe a mírně se pohupoval na patách. „Taková stará ženská a straší lidi. To by se vám nemělo trpět, přesně, jak říkají.“</p>
<p>„No, jak myslíš,“ prohlásila Bábi a odstrčila píku stranou.</p>
<p>„Poslyš, já jsem ti už jednou řekl -“ začal strážný a pokusil se chytit Bábi za rameno. Její ruka se pohnula tak rychle, že to bylo téměř nepostřehnutelné, ale voják se najednou držel za paži a sténal bolestí.</p>
<p>Bábi rychle zastrčila jehlici nazpět do klobouku a vystartovala během.</p>
<p>„Začneme,“ prohlásila s ošklivým úšklebkem vévodkyně, „předvedením nástrojů.“</p>
<p>„Už jsem je viděla,“ odpověděla jí Stařenka. „Alespoň ty, které začínají na D, H, P, S, a Z .“</p>
<p>„Tak se tedy podíváme, jak dlouho ještě vydržíte vést tuhle lehkou konverzaci. Podpal koš s uhlím, Felmete,“ vyštěkla vévodkyně.</p>
<p>„Podpal koš s uhlím, šašku,“ zavrčel lord Felmet.</p>
<p>Šašek se pohyboval jako ve snu. S něčím takovým nepočítal. Mučení lidí nebylo na duševním seznamu jeho činností. Chladnokrevně ubližovat starým dámám, to mu bylo proti srsti a ubližovat čarodějkám, ať už při tom byla teplota krve jakákoliv, to mu připadalo jako holit lvovi hřívu při plném vědomí a nasucho.</p>
<p>„To se mi ani trochu nelíbí,“ zabručel tiše pro sebe.</p>
<p>„Výborně,“ pochválila ho Stařenka Oggová, jejíž sluch byl naprosto dokonalý. „Budu si pamatovat, že se ti to nelíbilo.“</p>
<p>„Co to má znamenat?“ zeptal se vévoda ostře.</p>
<p>„To nic,“ uklidňovala ho Stařenka. „Bude to trvat dlouho? Víte, já ještě nesnídala.“</p>
<p>Šašek škrtl sirkou. Těsně vedle něj se neslyšně zavlnil vzduch a plamínek zhasl. Šašek zaklel a škrtl podruhé. Tentokrát se mu podařilo plamínek donést roztřesenýma rukama téměř k otýpce dříví na dně koše, ale pak zhasl i ten.</p>
<p>„Tak si pospěš, chlape!“ vykřikla vévodkyně a odložila podnos s mučícími nástroji.</p>
<p>„Nějak to nechce chytit,“ bručel šašek, když se rozhořela další zápalka a než s ní stačil cokoliv udělat, zhasla.</p>
<p>Vévoda mu vytrhl krabičku z roztřesených prstů a udeřil ho přes tvář rukou plnou prstenů.</p>
<p>„Copak tady není jediný člověk, který by dokázal vyplnit můj rozkaz?“ zaječel. „Nerozhodní! Slabí! Dej sem ty sirky!“</p>
<p>Šašek ustoupil. Někdo, koho nebyl s to zachytit očima, mu šeptal slova, jejichž význam nebyl schopen zachytit ušima.</p>
<p>„Táhni ven,“ syčel vévoda, „a dohlédni alespoň na to, aby nás tady nikdo nevyrušoval!“</p>
<p>Šašek zakopl o spodní schod, obrátil se a s posledním prosebným pohledem na Stařenku vyklopýtal dveřmi. Trochu se při tom pitvořil, ale to bylo jen tak ze zvyku.</p>
<p>„Oheň tak nutně nepotřebujeme,“ řekla vévodkyně. „To je spíš jen takový efekt. Tak tedy, ženská, přiznáváš se?“</p>
<p>„K čemu?“ zeptala se Stařenka.</p>
<p>„Všichni to vědí! Zrada. Čarování s úmyslem uškodit lidem. Ukrývání nepřátel krále a trůnu. Krádež královské koruny -“</p>
<p>Jakési zazvonění je přinutilo otočit hlavy. Z jedné police vypadla dýka, jejíž čepel byla pokryta zaschlou krví, jako by se ji někdo pokusil zvednout a ona mu vyklouzla z ruky. Stařenka slyšela, jak si královský duch tiše kleje do vousů, nebo spíš do toho, co vousy bývalo.</p>
<p>„- rozšiřování pomluv a falešných zpráv,“ dokončila vévodkyně.</p>
<p>„A přesolování mého jídla,“ přidal si vévoda nervózně a upíral pohled na své obvázané ruce. Nemohl se zbavit dojmu, že v hladomorně je s nimi ještě čtvrtá osoba.</p>
<p>„Jestliže se přiznáš,“ dodala vévodkyně, „budeme milostiví a dáme tě jen upálit. A vyprošuji si jízlivé poznámky.“</p>
<p>„Jaké pomluvy a falešné zprávy?“</p>
<p>Vévoda zavřel oči, ale ty nešťastné obrazy se mu tam míhaly dál.</p>
<p>„Výmysly, které se týkají nešťastné smrti bývalého krále Verence,“ zašeptal chraptivě. Vzduch nedaleko něj se zase zavlnil.</p>
<p>Stařenka seděla s hlavou nakloněnou k jedné straně, jako by naslouchala hlasu, který slyšela jen ona. Jenže vévoda měl dojem, že i on něco slyší, ne přímo hlas, spíš něco, co se podobalo vzdálenému kvílení větru.</p>
<p>„Já na tom nevidím nic nepravdivého,“ řekla. „Já vím, že ty jsi ho probodl dýkou. Bylo to na vrcholku schodiště,“ odmlčela se, znovu naklonila hlavu, přikývla a dodala: „Hned vedle té zbroje s píkou a ty jsi řekl ,když už se to má stát, bude lépe, když stane se to rychle’, nebo tak něco, pak jsi vytrhl králi z pasu jeho vlastní dýku, právě tu, co leží támhle na podlaze, a -“</p>
<p>„Lžeš! Nebyl u toho jediný svědek! My jsme se... Nebyl tam vůbec nikdo! Slyšel jsem sice něco ve tmě, ale nikdo tam nebyl! Nikdo nemohl vidět ani to nejmenší!“ ječel vévoda. Jeho žena se na něj mračila.</p>
<p>„Mlč, Leonale,“ zakřikla ho nakonec. „Myslím, že si mezi těmihle čtyřmi stěnami poradíme i s tímhle.“</p>
<p>„Kdo jí to řekl? Ty?“</p>
<p>„A uklidni se, laskavě. Nikdo jí to neřekl. Je to přece čarodějka, proboha, a ty mají své způsoby, jak se dozvědět to a ono. Druhý pohled, nebo tak nějak.“</p>
<p>„Vnitřní zrak,“ opravila ji Stařenka.</p>
<p>„No, ten už dlouho vlastnit nebudeš, ženská, pokud nám neřekneš, kdo všechno o tom ještě ví, a samozřejmě pokud nám nepomůžeš s určitými maličkostmi,“ prohlásila vévodkyně zachmuřeně. „Ale ty to uděláš, věř mi. Já se v těchhle věcech vyznám.“</p>
<p>Stařenka se rozhlédla hladomornou. Začínalo tady být přeplněno. Král Verence byl tak plný zuřivosti, že se jeho tělo téměř zviditelnilo, a ještě zuřivěji se pokoušel sebrat ze země dýku. Jenže mezitím se tady objevili další - rozechvělé, zmrzačené stíny, ne přímo duchové, ale vzpomínky, které se díky bolesti, hrůze a bezmocnému zoufalství vtiskly přímo do podstaty kamenných stěn.</p>
<p>„Moje vlastní dýka! Ten bastard! On se odvážil mě zabít mou vlastní dýkou,“ prohlásil duch krále Verence tiše a pozvedl paže v gestu, které mělo vzít celé podsvětí jako svědka té strašlivé potupy. „Dejte mi sílu...“</p>
<p>„Ano,“ přikývla Stařenka. „To by stálo za pokus.“</p>
<p>„Takže začneme,“ řekla vévodkyně.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Povídám,“ zesílila Magráta hlas, „přišla jsem do hradu prodávat svá překrásná jablíčka. Copak jsi hluchý?“</p>
<p>„Není náhodou ve městě trh?“ strážný byl od chvíle, kdy jeho kolegu odvedli na marodku, velmi nervózní. Když vstupoval do služby, nikdo mu neřekl, s jakými věcmi bude muset zápolit.</p>
<p>Začalo mu to docházet.</p>
<p>„Nejste náhodou čarodějka, že?“ zeptal se a neohrabaně si přehazoval píku z ruky do ruky.</p>
<p>„Samozřejmě, že ne. Nebo tak snad vypadám?“</p>
<p>Strážný přeletěl pohledem její okultní přívěsky, hedvábím lemovaný plášť, třesoucí se ruce a obličej. Zvlášť její tvář mu naháněla strach. Magráta užila spoustu pudru, aby byla její tvář bledá a tajemná. V kombinaci s nešikovně naneseným líčidlem a očními stíny teď její obličej vypadal tak, že strážný měl dojem, že se dívá na dvě mouchy, které havarovaly v cukřence. Cítil, jak se mu prsty třesou v touze udělat znamení, které by ho uchránilo před uhrančivým očním stínem.</p>
<p>„Docela jo,“ odpověděl jí umiste. V duchu horečnatě přemílal celý problém. Byla to čarodějka. V poslední době se hodně mluvilo o tom, že s čarodějkami si člověk nemá nic začínat, aby špatně nedopadl. Dostal rozkaz, aby do hradu žádnou čarodějku nepouštěl, ale o prodavačkách jablek nebyla řeč. Prodavačky jablek byly v pohodě. Čarodějky, ty byly nebezpečné! Ale tahle tvrdí, že je prodavačka jablek, a on by si přece nikdy nedovolil pochybovat o tom, co říká čarodějnice!</p>
<p>S pocitem štěstí nad tím, s jak dokonalou logikou vyřešil ten zapeklitý problém, ustoupil ke straně, rozmáchlým gestem ukázal k bráně a zvolal: „Projdi, prodavačko jablek.“</p>
<p>„Díky,“ pokývla mu Magráta se sladkým úsměvem. „Nechceš jablíčko?“</p>
<p>„Ne, díky, ještě jsem nesnědl to, co mi dala ta čarodějka před tebou.“ Oči se mu obrátily v sloup. „Ale ne, ne čarodějka, prodavačka jablek to byla. Prodavačka jablek. Přece by mi nelhala.“</p>
<p>„Jak je to dlouho, co se to stalo?“</p>
<p>„Sotva pár minut...“</p>
<p>Bábi Zlopočasná se neztratila. Patřila k tomu druhu osob, které se nikdy neztratily. Bylo to prostě tak, že v tom okamžiku, zatímco naprosto přesně věděla, kde je ona, nebyla si jaksi jista tím, kde je všechno ostatní. Průběžně se několikrát znovu objevila v kuchyni a propověděla kuchaři, který se pokoušel péci pár celerů, že se nervově zhroutí. Skutečnost, že se od ní několik lidí pokusilo koupit jablka, jí na náladě taky nepřidala.</p>
<p>Magráta došla až do velké síně, která byla v tuto denní dobu opuštěná a prázdná, s výjimkou dvou strážných, klen hráli kostky. Byli v barvách Felmetovy osobní gardy a ve chvíli, kdy spatřili Magrátu, přestali hrát.</p>
<p>„Ale, ale,“ řekl jeden z nich z významným úsměvem. „Co takhle dělat nám chvíli společnost, krasavice?“[*]</p>
<p>„Hledám hladomornu a mučírnu,“ snažila se jim vysvětlit Magráta, pro kterou slova „sexuální harašení“ byla pouhým nesrozumitelným shlukem slabik.</p>
<p>„No to je skvělé,“ prohlásil jeden ze strážných a mrkl na druhého. „Tak to bychom ti mohli pomoct.“ Oba vstali a každý se jí postavil po jednom boku. Viděla dvě brady, o které by se dala rozškrtnout zápalka,a cítila silný pach zvětralého piva. Zoufalé signály z okrajových částí mozku začaly pomalu naleptávat její železné přesvědčení, že špatné věci se stávají jen špatným lidem.</p>
<p>Zavedli ji po několika schodištích do bludiště vlhkých nízkých a klenutých chodeb a ona v duchu horečnatě hledala důvod, proč se s nimi co nejrychleji rozloučit.</p>
<p>„Měla bych vás varovat,“ řekla nakonec. „Nejsem, jak by se mohlo na první pohled zdát, obyčejná prodavačka jablek.“ ,</p>
<p>„To je prima.“</p>
<p>„Já jsem totiž, ve skutečnosti, čarodějka.“</p>
<p>Bohužel, neudělalo to na ně takový dojem, jaký čekala. Strážní si vyměnili pohledy.</p>
<p>„To je skvělé,“ ušklíbl se ten první. „Vždycky jsem si říkal, jaké to asi je, políbit čarodějku. Tady v okolí se říká, že se potom člověk změní v žábu.“</p>
<p>Druhý do něj šťouchl loktem. „V tom případě,“ prohlásil pomalu, šťavnatým tónem někoho, kdo si myslí, že to, co teď řekne, bude nesmírně legrační, „ty už jsi musel nějakou políbit přinejmenším před rokem.“</p>
<p>Krátký řehot ale rychle skončil a Magráta byla najednou přitisknuta ke stěně a byl jí nabídnut skvělý detailní pohled na vojákovy nozdry.</p>
<p>„Tak, a teď mě poslouchej, kočičko,“ prohlásil. „Ty nejsi první čarodějka, kterou jsme tady lapli, pokud jsi opravdu čarodějka, ale ty bys mohla mít štěstí a zase odsud odejít. Pokud na nás budeš hodná, jasné?“</p>
<p>Někde nedaleko zazněl ostrý krátký výkřik.</p>
<p>„Slyšelas?“ naklonil se k ní. „Tak to byla ta čarodějka, která hodná nebyla. Všichni na tom vyděláme<strong>,</strong> co? Máš štěstí, že jsi potkala právě nás.“</p>
<p>Jeho šmátrající ruka se najednou zastavila. „A co je tohle?“ podíval se Magrátě přímo do bledé tváře. „Nůž? Nůž! Tak to je velmi vážné, co, Hrone?“</p>
<p>„To jí budeme muset svázat ruce a dát roubík,“ souhlasil Hron spěšně. „Ony taky nemůžou čarovat, když nemůžou mluvit a hýbat rukama.“</p>
<p>„Okamžitě ji nechtě být!“</p>
<p>Oči celé trojice se obrátily k chodbě, kterou přibíhal šašek. Doslova zvonil vztekem.</p>
<p>„Ale okamžitě!“ křičel. „Nebo vás ohlásím!“</p>
<p>„Jo ták? Tak ty nás ohlásíš?“ zamračil se Hron. „A myslíš, že tě bude někdo poslouchat, ty kostkovaný blbečku?“</p>
<p>„My jsme totiž chytli čarodějnici, rozumíš?“ oznamoval šaškovi druhý strážný. „Takže si klidně táhni zvonit někam jinam.“ Pak se obrátil nazpět k Magrátě. „Mám rád ženy, které mají odvahu,“ prohlásil, ale křičel hop a neměl přeskočeno, jak se ukázalo.</p>
<p>Šašek ovšem pomalu postupoval kupředu s výrazem člověka, který vzteky neví, co dělá.</p>
<p>„Řekl jsem vám, abyste ji pustili!“ opakoval.</p>
<p>Hron vytáhl meč a mrkl na svého společníka.</p>
<p>Magráta udeřila. Byl to neplánovaný, instinktivní úder, ale jeho zastavující síla byla podstatně znásobena vahou prstenů, náramků a přívěsků. Ruka jí proletěla obloukem, který skončil na bradě jejího věznitele. Ten se dvakrát otočil a sesul se s krátkým tichým heknutím k zemi. Na tváři mu začalo rychle červenat několik významných okultních symbolů, které se mu tam obtiskly.</p>
<p>Hron na něj vytřeštil užaslé oči a pak se obrátil k Magrátě. Pozvedl meč, ale v témže okamžiku do něj narazil šašek a oba zápasící muži padli na dlažbu. Jako většina menších mužů, spoléhal šašek na svůj první útok, kterým chtěl získat určitou převahu, ale další plány neměl. Bylo by to s ním pravděpodobně velmi špatně dopadlo, kdyby si byl Hron najednou neuvědomil, že se mu na krk přitisklo ostří nože.</p>
<p>„Pusť ho,“ zasyčela Magráta a odhrnovala si vlasy z očí.</p>
<p>Ztuhl. „Teď přemýšlíš, jestli bych tě byla opravdu schopná podříznout,“ řekla zadýchaně Magráta. „Já to taky nevím. Představ si, jak si spolu užijeme, až to budeme zjišťovat.“</p>
<p>Druhou rukou se natáhla, chytila šaška za límec a zvedla ho na nohy.</p>
<p>„Odkud byl ten výkřik?“ zeptala se, aniž ze strážného spustila oči.</p>
<p>„Támhle odzdola. Oni ji mají v mučíme a mně se to vůbec nelíbí, zašlo to všechno hrozně daleko a já jsem se nemohl dostat dovnitř, tak jsem běžel hledat někoho, kdo -“</p>
<p>„Dobrá, našel jsi mě,“ přikývla Magráta.</p>
<p>„Ty,“ zasyčela znovu Hronovi do ucha, „zůstaň tady, nebo uteč, to je mi jedno. Ale nebudeš nás sledovat, rozumíš?“</p>
<p>Přikývl a nejistě se díval, když mizeli v chodbě. „Dveře jsou zamčené,“ upozorňoval ji šašek. „Ozývá se tam hodně různých zvuků, ale ty dveře jsou zavřené.“</p>
<p>„No, vždyť je to hladomorna, ne?“</p>
<p>„Jo, jenže kdo kdy slyšel, aby byla hladomorna zamčená zevnitř!?“</p>
<p>Dveře se samozřejmě ani nehnuly. Na druhé straně panovalo ticho - hutné zaměstnané ticho, které se plížilo prasklinami ve dřevě a vylévalo se do chodby, takové to ticho, které je mnohem děsivější než ty nejstrašnější výkřiky.</p>
<p>Šašek přede dveřmi poskakoval z nohy na nohu, zatímco Magráta pečlivě studovala hrubý povrch dřeva.</p>
<p>„A jste skutečně čarodějka?“ zeptal se. „Oni říkali, že jste čarodějka, a vážně jste? Nevypadáte jako čarodějka, vypadáte moc... no víte, moc...“ Zčervenal. „Vůbec ne jako shrbená ošklivá stařena, víte, ale prostě nádherně...“ hlas se mu pomalu vytratil.</p>
<p>Mám celou situaci dokonale pod kontrolou, pomyslela si Magráta. Nikdy mě nenapadlo, že se mi to podaří, ale myslí mi to naprosto jasně a logicky.</p>
<p>A v tom okamžiku si uvědomila, naprosto jasně a logicky, že jí obě vycpávky sklouzly až někam k pasu, její vlasy že vypadají, jako kdyby v nich delší dobu hnízdila větší, velmi nehygienická ptačí rodina, a oční stíny že jí netečou, ale valí se peřejemi. Šaty měla na několika místech potrhané, nohy poškrábané, ruce samý šrám a z jakéhosi neznámého důvodu byla přesvědčena, že jí najednou patří celý svět.</p>
<p>„Myslím, že bude lepší, když o něco ustoupíš, Verenci,“ řekla. „Nejsem si tak docela jistá, jak bude tohle zaklínadlo fungovat.“</p>
<p>Uslyšela, jak se užasle nadechl.</p>
<p>„Jak to, že znáte mé jméno?“</p>
<p>Magráta si pohledem přeměřila dveře. Dub byl starý, starý celá staletí, ale stále ještě dokázala zachytit pod jeho povrchem, ztvrdlým za staletí jako kámen, zbytky mízy. To, co měla v úmyslu, by za normálních podmínek vyžadovalo celodenní plánování a celý pytel cizokrajných látek a příměsí. Alespoň ona si to původně myslela. Teď byla rozhodnuta o tom pochybovat.</p>
<p>Když někdo dokáže vyvolat démona z necek, je možné všechno.</p>
<p>Uvědomila si, že na ni šašek mluví.</p>
<p>„No, mám dojem, že jsem ho někde zaslechla.“</p>
<p>„Nemyslím, já ho nikdy neužíval,“ trval na svém šašek. „Víte, ono se to jméno u vévody netěší přílišné popularitě. To má na svědomí moje maminka. Byla to taková móda, pojmenovávat děti po králích. Můj dědeček říkal, že jsem nikdy tohle jméno neměl dostat, a tvrdil, že bych se jím nikde neměl -“</p>
<p>Magráta přikývla. Rozhlížela se temnou klenutou chodbou okem odbornice.</p>
<p>Nevypadalo to nijak slibně. Ty staré dubové fošny byly tady v temnotě celá desetiletí a nepodléhaly přírodním hodinám ročních období...</p>
<p>Na druhé straně... Bábi přece říkala, že jakýmsi zvláštním způsobem jsou všechny stromy vlastně jeden strom, nebo tak nějak. Magráta si myslela, že tomu rozumí, i když si nebyla tak docela jistá, co to znamená. A tam nahoře bylo jaro. Ten zbyteček života, který ve dřevě ještě zbýval, to musel cítit. Nebo, pokud to už zapomněl, bude třeba mu to připomenout.</p>
<p>Položila dlaně naplocho na dveře, zavřela oči a pokusila se proniknout kamennými stěnami ven, ven z hradu, na vzduch a na sluneční světlo...</p>
<p>Šašek viděl, že Magráta stojí velmi tiše a naprosto nehybně. Pak sejí vlasy na hlavě naježily, zvedly a kolem se rozšířila vůně tlejícího listí.</p>
<p>Pak bez jediného varování udeřilo jejím prostřednictvím to kladivo, které dokáže prohnat měkkou muchomůrku čtyřmi centimetry kamenné dlažby nebo hnát úhoře tisíci kilometry nepřátelského oceánu proti proudu řek a potoků až do toho jednoho jediného rybníčku, kde vyvede potomstvo. Ta sílají proletěla jako blesk a zasáhla dveře.</p>
<p>Opatrně ustoupila, vědomí poněkud zamlžené, a ze<strong> </strong>všech sil bojovala s touhou zahrabat nohy do dláždění a nasadit na listy. Šašek ji zachytil a málem ho to porazilo.</p>
<p>Magráta se vděčně opřela o cinkající tělo a pocítila nesmírný triumf. Dokázala to! A bez jakékoliv umělé pomoci. Kdyby to tak viděly ty dvě...</p>
<p>„Nepřibližuj se k tomu,“ zamumlala. „Myslím, že jsem do toho vložila opravdu hodně...“ Šašek svíral v náručí její tělo, jehož žebra připomínala opékač topinek, a byl natolik omámen, že ze sebe nedokázal vypravit jediné slovo. Přesto Magráta dostala odpověď.</p>
<p>„Já mám taky takový dojem, děvče,“ souhlasila Bábi Zlopočasná a vystoupila ze stínu. „Možná, že ani mě samotnou by něco takového nenapadlo.“</p>
<p>Magráta se na ni trochu zmateně podívala.</p>
<p>„Byla jste tady celou tu dobu?“</p>
<p>„Jen pár minut.“ Bábi se podívala na dveře. „Výborná technika,“ přikývla pochvalně, „ale je to staré dřevo. Taky už prošlo ohněm. Aspoň to tak vypadá. Spousta železných hřebů, kování a tak. Nevěřila bych, že to může zabrat. Zkusila bych ty kameny okolo.“</p>
<p>Najednou ji přerušilo tiché „Pop!“</p>
<p>Pak další a vzápětí se ozvala celá řada podobných zvuků připomínajících pukající popkorn.</p>
<p>Dveře za jejich zády se obsypaly pupenci a teď na nich velmi pomalu rašily listy.</p>
<p>Bábi zírala chvilku na dveře, pak obrátila od k užaslé Magrátě.</p>
<p>„Utíkej!“ vykřikla.</p>
<p>Chytily každá z jedné strany šaška a rozběhly se s ním do relativního bezpečí obrovského opěrného pilíře.</p>
<p>Dveře varovně zaskřípaly. Několik fošen se bolestně zkroutilo a ze stěn začaly padat kamenné odštěpky, protože dřevo vypudilo všechny hřeby, jako tělo vyhání z rány trn, a ty narážely na okolní stěny s neuvěřitelnou silou. Šašek se rychle sehnul, když jim nad hlavami proletěl kus zámku a se zazvoněním narazil do protilehlé stěny.</p>
<p>Spodní část dveří vyslala pátravé bělavé kořeny, které pomalu dotápaly k nejbližšímu vlhkému kameni a začaly jím prorůstat. Klíčová dírka zduřela, vybuchla a vyrazily z ní větévky, které narazily na kamennou zárubeň a pomalu ji odsunovaly stranou. Celou tu dobu bylo slyšet zvláštní sténavý zvuk, zvuk buněk ve dřevě, které se pokoušely zvládnout příliv syrového života, který je zaplavoval.</p>
<p>„Kdybych to byla já,“ řekla Bábi, když se o kus dál v chodbě zřítila část klenutého stropu, „udělala bych to jinak. Ne, že bych tě kritizovala, to ne!“ pospíšila si, když viděla, že Magráta otvírá ústa. „Bylo to dobře provedeno. Jen si myslím, že jsi to trošičku přehnala, ale to je všechno.“</p>
<p>„Promiňte,“ pokusil se šašek. -</p>
<p>„Když já to s kameny ještě neumím,“ přiznávala Magráta.</p>
<p>„No, víš, ono je to dost těžké, kamenům musí člověk přijít na chuť.“</p>
<p>„Promiňte.“</p>
<p>Obě čarodějky se na něj podívaly, a šašek o krok ustoupil.</p>
<p>„Neměly jste náhodou v úmyslu někoho zachraňovat?“</p>
<p>„Jej,“ řekla Bábi. „Ano. Pojď, Magráto. Měly bychom se podívat, jak to s ní vypadá.“</p>
<p>„Byly odtamtud slyšet výkřiky,“ oznámil jim šašek, který se nemohl ubránit dojmu, že čarodějky nějak pořád neberou celou tu záležitost příliš vážně.</p>
<p>„To si myslím,“ přikývla Bábi, odstrčila ho stranou a překročila jeden ze sílících kořenů. „Jářku, kdyby někdo zavřel do hladomorny mě, tak by se z ní taky ozývaly výkřiky.“</p>
<p>V hladomorně byla spousta prachu a ve slabém světle jediné pochodně Magráta nezřetelně rozeznávala dvě postavy, které se krčily v nejvzdálenějším koutě. Většina nábytku byla zpřevracena, rozlámána a rozházena kolem stěn. Velká škoda to zase koneckonců nebyla, protože stejně ani jeden z těch kusů nevypadal, že by byl poslední novinkou v pohodlném bydlení. Stařenka Oggová klidně seděla na zemi a na sobě měla něco, co vypadalo jako přenosný pranýř.</p>
<p>„Že vám to ale trvalo!“ zabručela beze zlosti. „Heleďte, vyndejte mě tady z toho, jo? Už mě pomalu chytají křeče.“</p>
<p>A pak tam byla ta dýka.</p>
<p>Pomalu se pohybovala uprostřed místnosti a občas, když zachytila světlo pochodně, zaleskla se.</p>
<p>„Mou vlastní dýkou!“ řekl duch krále hlasem, který slyšely jenom čarodějky. „A já to celou tu dobu nevěděl. , Má vlastní čepel. Oni mě, k sakru, odpravili mou vlastní dýkou!“</p>
<p>Udělal další krok směrem ke královskému páni a zamával dýkou. Vévodovi unikl ze rtů tichý vzdech a očividně byl rád, že už je venku.</p>
<p>„Zatím mu to jde, co?“ řekla Stařenka Oggová, když jí Magráta pomáhala z rozměrného zařízení.</p>
<p>„Není to starý král? Myslíš, že ho vidí i oni?“</p>
<p>„Myslím, že ne.“</p>
<p>Král Verence se pod tou vahou mírně zapotácel. Byl příliš starý, než aby se ještě hodil pro kariéru poltergeista,[*] tu je třeba začít v pubertě.</p>
<p>„Jen mi dovolte chytit pořádně tuhle věc,“ řekl toužebným hlasem. „Ale ne, k sakru!“</p>
<p>Zbraň duchovi vypadla z nejistého sevření a zazvonila na dláždění. Bábi Zlopočasná rychle postoupila kupředu a dýku přišlápla.</p>
<p>„Mrtví by neměli zabíjet živé,“ řekla. „Mohl by z toho být nebezpečný, jak se to to... precedent. Když už pro nic jiného, tak proto, že bychom byli v menšině.“</p>
<p>Vévodkyně se vzpamatovala z té největší hrůzy. Viděla dýky poletující vzduchem, vybuchující dveře, a teď ji dokonce ty tři ženské tupily v její vlastní hladomorně! Nebyla si jista tím, co se od královny očekává v takových nadpřirozených situacích, ale měla naprosto přesné představy o tom, jak bude řešit tuhle poslední.</p>
<p>Její ústa se otevřela jako brána do rudého pekla. „Stráže!“ zaječela a pak si všimla šaška, který se nenápadně pohyboval co nejblíže dveří. „Šašku! Okamžitě přiveď stráže.“</p>
<p>„Ty mají plné ruce práce. Ostatně, my právě odcházíme,“ oznámila jí Stařenka. „Který z vás je vévoda?“ Přikrčený Felmet na ni zíral krví podlitýma očima ze svého kouta a tiše se pohihňával. Z koutku úst mu na bradu vytékal tenký pramínek slin.</p>
<p>Bábi se na něj zadívala pozorněji. Z hloubi těch podlitých očí se na ni dívalo něco jiného.</p>
<p>„Tady už neplatí žádné omluvy,“ řekla tiše. „Bude pro vás nejlepší, když opustíte zem. Abdikujte, nebo to udělejte nějak jinak, ale udělejte to.“</p>
<p>„V čí prospěch?“ odpověděla vévodkyně ledovým tónem. „Ve prospěch nějaké čarodějnice?“</p>
<p>„To neudělám,“ odmítl vévoda přímo.</p>
<p>„Co jste to řekl?“</p>
<p>Vévoda se vztyčil, oprášil si šaty a upřel pohled Bábi přímo do tváře. Chladná jezírka v jeho očích se zvětšila.</p>
<p>„Řekl jsem, že to neudělám,“ odpověděl. „Nebo si snad myslíš, že mě vyděsí trocha jednoduchých kouzel? Jsem král právem dobyvatele, a to nemůžeš změnit. Máloco je tak jednoduché, čarodějko.“</p>
<p>Pokročil blíž.</p>
<p>Bábi ho pozorovala. Nikdy předtím se s něčím takovým nesetkala. Ten muž byl očividně šílený, ale v jádru jeho šílenství se ukrývala jakási chladná příčetnost jako hrudka čirého meziplanetárního ledu uprostřed pekelné výhně. Původně si myslela, že pod slabým nátěrem tvrdosti je slabý a měkký, ale teď viděla, že je to jinak. Někde hluboko v mozku, za obzorem jeho logického myšlení, přetvořil strašlivý tlak nepříčetnosti jeho šílenství v něco, co bylo tvrdší než diamant.</p>
<p>„Jestli mě porazíš magií, zavládne v království magie,“ zasyčel vévoda. „A to udělat nemůžeš. Každý král dosazený s tvou pomocí bude pod tvým vlivem. Bude ho ovládat čarodějnice. A kdo s pomocí magie vládne, toho nakonec magie zničí. A tebe taky. Víš to sama dobře. Ha. Ha.“</p>
<p>Postoupil ještě o kousek a Bábi zbělely klouby na zaťatých rukou.</p>
<p>„Můžeš mě srazit z trůnu,“ řekl, „a pravděpodobně bys našla i někoho, kdo by mě nahradil. Ale to by to musel být skutečně blázen, jako je támhle šašek, protože by věděl, že je neustále pod dohledem tvého uhrančivého oka a ve chvíli, kdy se ti znelíbí, přijde o život. Můžeš si říkat, co chceš, ale ten člověk by věděl, že vládne jen s tvým souhlasem. A to by z něj udělalo hodně špatného krále. Byl by to vůbec nějaký král? Nemám snad pravdu?“</p>
<p>Bábi odvrátila pohled. Ostatní dvě čarodějky se držely v pozadí připraveny okamžitě zmizet.</p>
<p>„Povídám, není to pravda“.</p>
<p>„Ano,“ přikývla nakonec Bábi. „Je to pravda...“</p>
<p>„Tak.“</p>
<p>„...ale je tady někdo, kdo by tě dokázal porazit,“ připomněla mu Bábi pomalu.</p>
<p>„To dítě? Jen ať přijde, až vyroste. Mladý muž s mečem, který hledá naplnění svého osudu.“ Vévoda se pohrdavě ušklíbl. „Opravdu, jak romantické! Jenže já budu mít mnoho let na přípravu. Jen ať to zkusí!“</p>
<p>Za ním se vzduchem mihla pěst krále Verence, ale proletěla vévodovou hlavou, aniž si toho všiml. Vévoda se naklonil, až byl jeho nos sotva pár centimetrů od Bábiny tváře.</p>
<p>„Vraťte se ke svému kotli, babizny sudičky,“ řekl tiše.</p>
<p>Bábi Zlopočasná tiše procházela chodbami hradu Lancre. Vypadala jako velký rozzlobený netopýr, protože jí v hlavě stále ještě zněla ozvěna vévodova smíchu.</p>
<p>„Mohlas mu alespoň přičarovat vředy,“ prohlásila po chvíli Stařenka Oggová. „Nebo hemeroidy, ty jsou ještě lepší. A to je dovoleno. Ne že by mu to zabránilo v kralování, ale musel by kralovat vestoje. Při tom se lidi kolem aspoň zasmějou.“</p>
<p>Bábi Zlopočasná mlčela. Kdyby vztek podpaloval, tak už by měla dávno klobouk v jednom plameni.</p>
<p>„Ale zase když tak o tom přemýšlím, byl by potom ještě horší,“ zamyslela se Stařenka a natahovala nohy, aby udržela s Bábi krok. „A stejné by to bylo, i kdybys mu přičarovala bolení zubů.“ Vrhla koutkem oka pohled na Bábinu rozzlobenou tvář.</p>
<p>„Nemusíš se hned kvůli všemu tak žrát,“ dodávala. „Oni mi toho zas tak moc neudělali. Ale stejně, díky!“</p>
<p>„Já si o tebe nedělala vůbec žádné starosti, Gyto Oggová,“ odsekla jí Bábi. „Přišla jsem jen proto, že kolem toho začala dělat zmatek Magráta. Já říkám, že když se nějaká čarodějka nedokáže postarat sama o sebe, tak nemá právo říkat o sobě, že je čarodějka.“</p>
<p>„Měla jsem dojem, že Magráta si vedla s tím dřevem moc dobře, co?“</p>
<p>Přestože s Bábi lomcovala zuřivost, udělala si krátkou chvilku na to, aby spokojeně přikývla.</p>
<p>„Začíná se nám vylupovat,“ řekla. Pak se rozhlédla chodbou na obě strany a naklonila se ke Stařenčině uchu.</p>
<p>„Jemu bych tu radost nikdy nedopřála,“ řekla polohlasem, „ale nandal nám to.“</p>
<p>„No, nevím,“ zavrtěla hlavou Stařenka. „Náš Jason a pár ostrých mládenců by asi -“</p>
<p>„Ne. Vidělas některé z těch jeho strážných. To už nejsou ti co kdysi. Tihle jsou opravdu schopní všeho.“</p>
<p>„Kdybychom mládencům jen tak trošičku pomohly...“</p>
<p>„To by asi nezabralo. Věci takového druhu si musí lidé vážně vyřešit sami mezi sebou.“</p>
<p>„Když to říkáš, Esme,“ souhlasila pokorně Stařenka.</p>
<p>„To víš, že jo. Magie je tady proto, abychom ji ovládaly, ne aby vládla.“</p>
<p>Stařenka přikývla, pak si připomněla svůj slib a zvedla kus kamene z hromady nasypané v koutě chodby.</p>
<p>„Já si myslel, že jsi už zapomněla,“ ozval sejí těsně vedle ucha hlas mrtvého krále.</p>
<p>O kus dál v chodbě se motal šašek kolem Magráty.</p>
<p>„Mohl bych vás někdy vidět?“ zeptal se.</p>
<p>„No, víte... já nevím,“ upejpala se Magráta a její srdce zpívalo Ódu na radost.</p>
<p>„Co dneska večer?“ kul šašek železo.</p>
<p>„O, to ne,“ vrtěla Magráta hlavou, „Dnes v noci mám hrozně moc práce.“ Byla pevně rozhodnuta stulit se s hrnkem teplého mléka a s knihou Dobrácky Sejkonopné o experimentální astrologii pod peřinu. Navíc jí instinkt říkal, že nápadník mnohem lépe ocení to, co získá s překážkami, a bude mu to vzácnější.</p>
<p>„Tak co zítra večer?“ naléhal šašek.</p>
<p>„Myslím, že to si budu muset umýt vlasy.“</p>
<p>„Potom bych si mohl udělat volno v pátek večer.“</p>
<p> „No, víte, my právě večer míváme nejvíc práce...“</p>
<p>„Tak odpoledne.“</p>
<p>Magráta zaváhala. Možná že by ty překážky nemusely být zas tak těžké a početné. „No, to by možná -“</p>
<p>„Ve dvě. Tam na loučce u jezírka, platí?“</p>
<p>„No totiž-“</p>
<p>„Takže tam se sejdeme. To je skvělé! Díky!“ prohlásil šašek zoufale.</p>
<p>„Šašku!“ Hlas vévodkyně proletěl chodbou a šaškovi se po tváři mihl strach.</p>
<p>„Musím jít,“ řekl spěšně. „Tak na loučce, ano? Vezmu si na sebe něco, abyste mě poznala. Dohodnuto?“</p>
<p>„Dohodnuto,“ odpověděla mu Magráta jako ozvěnou, zhypnotizována pouhou silou jeho naléhavosti. Otočila se a rozběhla se za oběma staršími čarodějkami.</p>
<p>Před hradem se rozpoutalo pravé pandemonium. Dav, který tam byl už za Bábina příchodu, mezitím podstatně vzrostl, prošel momentálně nestřeženou branou a shromáždil se na nádvoří kolem pevnosti. Civilní nekázeň nebo dokonce vzpoura byly v Lancre neznámou věcí, ale lidé si velmi rychle osvojili některé zásadní prvky a projevy, jako to, že si většina z nich s sebou vzala kosy, srpy a hrábě a teď s nimi rytmicky pohybovala nahoru a dolů za výkřiků typu „fuj,“ „ven“, „vrazi“ nebo „chléb a hry!“. Faktem je, že se v davu objevili i obyvatelé, kteří tak docela nepochopili, o co jde, a ti mávali prapory a křičeli „sláva“. Pokročilejší studenti toho davového umění už začali obcházet hrad a zjišťovali, které budovy uvnitř hradeb by v případě potřeby nejlépe hořely. Odnikud[*] se objevili prodavači pirohů a párků v rohlíku a dělali poměrně slušné obchody. Už nebyla daleko chvíle, kdy někdo něčím po někom hodí.</p>
<p>Tři čarodějky stály na vrcholu schodů, které vedly k hlavní hradní bráně, a zkoumaly to moře tváří.</p>
<p>„Támhle je náš Jason,“ usmála se Stařenka spokojeně. „A Wane a Darron a Kev a Trev a Nev -“</p>
<p>„Budu si jejich tváře pamatovat,“ řekl lord Felmet, který se mezitím zjevil jako duch z temné chodby za nimi a teď je objal kolem ramen. „A všimly jste si mých lučištníků rozestavených na hradbách?“</p>
<p>„Vidím je,“ odpověděla zachmuřeně Bábi.</p>
<p>„Tak se začněte usmívat a mávejte,“ řekl tiše vévoda. „To aby lidé věděli, že je všechno v pořádku. Koneckonců, cožpak jste mě dnes nebyly navštívit ve státních záležitostech?“</p>
<p>K Bábi se pak naklonil ještě blíž.</p>
<p>„Ano, jsou stovky věcí, které bys mohla udělat,“ zasyčel, „ale výsledek by byl pokaždé tentýž.“ Pak se narovnal. „Ale se mnou se dá mluvit, alespoň doufám,“ dodal pak vesele. „Možná že kdybys ty lidi uklidnila, mohl bych alespoň trochu upravit svou vládu. Ale samozřejmě nic neslibuju.“</p>
<p>Bábi mlčela.</p>
<p>„Smějte se a mávejte!“ přikazoval vévoda.</p>
<p>Bábi zvedla jednu ruku v náznaku pohybu a nasadila grimasu, která neměla absolutně nic společného s veselím. Pak se zachmuřila ještě víc a strčila loktem do Stařenky Oggové, která se smála a mávala jako šílená.</p>
<p>„Nemusíš se tím zase nechat tak unášet,“ zasykla.</p>
<p>„Ale támhle je náš Rit a Karlička a jejich děti,“ odpověděla Stařenka. „Jupííí!“</p>
<p>„Tak budeš už mlčet, ty hloupá stará rachejtle?“ vyštěkla Bábi. „Seber se trochu!“</p>
<p>„Skvělé, to jste provedly dokonale,“ pochvaloval si vévoda. Zvedl ruce, nebo přesněji jednu. Ta druhá ho stále ještě bolela. Včera večer znovu zkusil struhadlo, ale nepomohlo to.</p>
<p>„Lidé z Lancre!“ vykřikl. „Buďte bez obav! Jsem váš přítel. Ochráním vás před čarodějkami! Souhlasily s tím, že vás už ponechají žít v klidu!“</p>
<p>Bábi na něj upřela oči. Musí to být jeden z těch, jak se tomu to... depresivních maniaků, pomyslela si. V jedné chvilce tě zabije a vzápětí se tě klidně zeptá, jak se cítíš.</p>
<p>Najednou si uvědomila, že se na ni vévoda dívá, jako by od ní něco čekal.</p>
<p>„Co je?“</p>
<p>„Řekl jsem, že teď požádám ctěnou a veleváženou Bábi Zlopočasnou, aby řekla několik slov, ha, ha.“</p>
<p>„To jsi řekl?“</p>
<p>„Ano!“</p>
<p>„Tak to už jsi zašel trochu daleko!“ zachmuřila se Bábi.</p>
<p>„Že by? No, to snad ne!“ zachichotal se spokojeně vévoda.</p>
<p>Bábi se obrátila k vyčkávajícímu davu, který okamžitě ztichl.</p>
<p>„Běžte domů,“ řekla.</p>
<p>„To je všechno?“ zeptal se vévoda.</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„A co sliby věčné věrnosti a oddanosti?“</p>
<p>„Co s nimi má být? Gyto, přestala bys už konečně mávat na ty lidi?“</p>
<p>„Promiň.“</p>
<p>„A my teď půjdeme taky,“ oznámila Bábi.</p>
<p>„A tak jsme spolu hezky vycházeli,“ protáhl vévoda.</p>
<p>„Pojď, Gyto,“ řekla Bábi ledovým hlasem. „A kde máme Magrátu?“</p>
<p>Magráta zvedla provinile hlavu. Byla zabrána do hlubokého hovoru se šaškem. Byl to takový ten druh hovoru, kdy obě strany tráví většinu času tím, že se dívají na špičky vlastních nohou nebo si prohlížejí nehty u rukou. Devadesát procent skutečné lásky je vlastně nepřekonatelný stud, rozpalující uši do ruda.</p>
<p>„Odcházíme,“ oznámila jí Bábi.</p>
<p>„Tak v pátek odpoledne,“ sykl šašek.</p>
<p>„No, když budu moci,“ přikývla Magráta.</p>
<p>Stařenka Oggová se spokojeně usmála.</p>
<p>A tak se Bábi Zlopočasná pustila po schodišti dolů a s oběma čarodějkami v patách prošla davem. Několik strážných, kteří se zlomyslně ušklíbali, zachytilo její pohled a ještě dlouho potom si přálo, aby se to nestalo. Ale přece jen se v zástupu tu a tam ozvalo tiché nebo špatně potlačované uchechtnutí. Bábi pospíchala hlavní branou ven, přes padací most a hlavní ulicí městečka. A Bábi kráčející spěšným krokem by dokázala předběhnout dost lidí běžících.</p>
<p>A za nimi se smál vévoda, který mezitím doplul na vrchol své optimistické fáze a začal se pomalu vracet k pobřežním skaliskům zoufalství.</p>
<p>„Ha, ha!“</p>
<p>Bábi se nezastavila, dokud se neocitly za městem a ve vytouženém pralese. Sešla z cesty, sesula se na padlý kmen a ukryla tvář do rukou.</p>
<p>Druhé dvě se k ní opatrně blížily. Magráta ji opatrně pohladila po rameni.</p>
<p>„Neberte si to tak,“ řekla. „My si myslíme, že jste tu hroznou situaci zvládla skvěle. Nezoufejte.“</p>
<p>„Já nezoufám, já přemýšlím,“ odpověděla Bábi. „Běžte pryč.“</p>
<p>Stařenka Oggová se podívala na Magrátu a varovně pozvedla obočí. Pak pomalu poodešly do bezpečné vzdálenosti, i když pro Bábi v téhle náladě nemusel být dost daleko ani vedlejší vesmír, a sedly si na velký kámen obrostlý mechem.</p>
<p>„Nestalo se vám nic?“ zeptala se Magráta. „Neudělali vám nic, že ne?“</p>
<p>„Nedotkli se mě ani prstem,“ uklidňovala ji Stařenka. „Starý král Gruneweld, ten by nemařil čas tím, aby mával věcmi sem a tam a vyhrožoval lidem. Tam by to šlo ráz na ráz, prásk ho – jehly pod nehty a jedem! Hned od začátku. Žádné takové ty hlouposti s ďábelským smíchem. To byl <emphasis>opravdový</emphasis> král. Velmi vznešený.“</p>
<p>„Vyhrožoval, že vás dá upálit.“</p>
<p>„Oh, to bych byla samozřejmě nepřipustila. Ale všimla jsem si, že máš nápadníka,“ řekla Stařenka.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„No, toho mladíka s rolničkami,“ připomínala Stařenka. „Co má obličej jako nevinně nakopnutý kokršpaněl.“</p>
<p>„Ach, ten.“ Magráta pod nánosem světlého pudru zrudla. „Vážně, já nevím, co mám dělat. Prostě za mnou pořád chodí.“</p>
<p>„Jo, jo, to může být někdy opravdu nepříjemné,“ řekla Stařenka s vědoucím výrazem.</p>
<p>„Kromě toho je hrozně <emphasis>malý</emphasis>. A taky pořád poskakuje,“ stěžovala si Magráta.</p>
<p>„Prohlédla sis ho pořádně, poslyš?“ řekla stará čarodějka.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Jak vidím, tak neprohlédla. Myslím že ne. Tenhle blázen, to je velmi chytrý člověk. Ten by se hodil mezi tyhlety herce.“</p>
<p>„Co tím myslíte?“</p>
<p>„Příště, až ho uvidíš, podívej se na něj jako čarodějka, ne jako žena,“ usmála se na ni Stařenka a důvěrně ji šťouchla do žeber.</p>
<p>„Tu věc s dveřmi jsi provedla skvěle!“ dodala. „Začínáš být dobrá. Doufám, že jsi mu řekla o Silverovi.“</p>
<p>„Slíbil, že ho okamžitě pustí ven, Stařenko.“</p>
<p>Z místa, kde seděla Bábi Zlopočasná, se ozvalo odfrknutí.</p>
<p>„Slyšela jsi, jak se pochechtávali?“ zeptala se. Někdo se tam ušklíbal!“</p>
<p>Stařenka Oggová si sedla vedle ní. „A několik z nich si dokonce ukazovalo,“ přikývla Stařenka. „Já vím.“</p>
<p>„To v žádném případě nesmíme trpět!“</p>
<p>Magráta si sedla na druhý konec kmene.</p>
<p>„Jsou přece ještě další čarodějky,“ řekla. „Dál, v horách Beraní hlavy je jich přece spousta. Třeba by nám nějak pomohly.“</p>
<p>Starší dvě čarodějky na ni pohlížely v ublíženém úžasu.</p>
<p>„No, já si nemyslím, že bychom musely zacházet až tak daleko,“ posmrkla Bábi. .Abychom prosily o pomoc.“</p>
<p>„To by bylo opravdu moc špatné,“ přikývla Stařenka Oggová.</p>
<p>„Ale toho démona jste přece taky <emphasis>poprosily o pomoc</emphasis>,“ nechápala Magráta.</p>
<p>„To tedy ne,“ odporovala jí Bábi.</p>
<p>„Jasně, to víš, že ne!“ kývala Stařenka hlavou.</p>
<p>„My mu <emphasis>přikázaly</emphasis>, aby nám <emphasis>asistoval</emphasis>.“</p>
<p>„Tak to bylo.“</p>
<p>Bábi Zlopočasná si natáhla nohy a zadívala se na vlastní boty. Byly to dobré, pevné boty, jejichž podrážky byly zpevněny cvočky a špičky a paty podkůvkami. Bylo skoro k nevíře, že je ušil švec, vypadaly spíš jako by někdo položil na stůl podrážky a na nich ty boty <emphasis>vyb</emphasis><emphasis>udoval</emphasis>.</p>
<p>„Já si vzpomněla na tu čarodějku, co žije směrem na Skund,“ řekla nakonec. „Sestra Čísi, nebo jak se vlastně to... její syn se stal námořníkem. Víš která, Gyto? Ta, co šňupe, a jak si sedneš, dává na opěradla židlí ochranné dečky?“</p>
<p>„Velkodivná,“ řekla Stařenka Oggová. „Když pije čaj, vždycky vystrkuje malíček a všude trousí rozumy, o které nikdo nestojí.“</p>
<p>„Jo, ta. No. Tak s tou jsem naštěstí nemluvila od té záležitosti s tím pranýřem, vzpomínáš si? Té by se určitě líbilo, kdyby sem mohla přijít, čmuchat kolem, strkat do všeho prsty a vykládat nám, jak máme dělat to a ono, to věřím! Jo, pomoc! To bychom se dostaly do pěkné <strong>špamastyky</strong>, kdybychom se potulovaly sem a tam a pomáhaly!“</p>
<p>„Bodejť! A víš co? Ve Skundu stromy mluví a v noci chodí sem tam,“ dodávala Stařenka. „A bez dovolení. Mají to tam opravdu moc špatně zorganizované.“</p>
<p>„Vážně?“ zeptala se Magráta. „Takže tam nemají zdaleka takový pořádek jako my tady?“</p>
<p>Bábi důležitě vstala.</p>
<p>„Jdu domů.“</p>
<p>Existují snad tisíce dobrých důvodů, proč magie nevládne světu. Jmenují se čarodějky a mágové, pomyslila si Magráta, když sledovala ty dvě.</p>
<p>Bylo to pravděpodobně nějak skvěle zorganizováno přírodou, která pociťuje jako prvotní nutnost chránit sama sebe. Ona sama dohlíží na to, aby každý, kdo má sebemenší magické nadání, byl ochoten ke spolupráci jako medvědice s bolením zubů, takže většina těch nebezpečných sil se vyplýtvá v drobných přích, půtkách a dětinském soupeření. Byly tam samozřejmě rozličné způsoby a styly. Mágové na sebe útočili s oblibou v chladných vlhkých klenutých chodbách, čarodějky se zase jen tak podřezávaly na ulici. A většina z nich se dokázala otáčet především sama kolem sebe jako roztočené vřeteno kolem své osy. Upřímně řečeno, jsou jako malé děti.</p>
<p>Samozřejmě kromě mě říkala si Magráta.</p>
<p>„Je opravdu hodně rozzlobená, co?“ zeptala se Magráta Stařenky.</p>
<p>„No, jak bych ti to řekla,“ odpověděla jí Stařenka, Je tady totiž jeden problém, víš? Čím víc si zvykneš na magii, tím méně se ti ji chce používat. A tím víc se ti neustále plete do cesty. Předpokládám, že když jsi začínala, naučila ses od nebožky Sejkonopné, budižjízemělehká, pár jednoduchých kouzel a ta jsi používala skoro neustále, vid?“</p>
<p>„No, vlastně ano. Ale to dělá každý.“</p>
<p>„To je známá věc,“ přisvědčila Stařenka. „Když pak ale v Umění postoupíš, zjistíš, že nejtěžší druh magie je ten, který naopak vůbec nepoužíváš. „</p>
<p>Magráta její prohlášení chvilku zvažovala.</p>
<p>„Není to náhodou nějaký druh Zenu?“</p>
<p>„Jo, to nevím. Já nikdy žádný Zen neviděla.“</p>
<p>„Když jsme byly v hladomorně, říkala Bábi něco o tom, že ona by to zkusila s kameny. To mi připadalo jako pěkně tvrdá magie.“</p>
<p>„Víš, Dobrácká to s kameny moc neuměla,“ vysvětlovala jí Stařenka. „Ono to v zásadě ani tak těžké není. Musíš jenom proniknout do jejich paměti a probrat je k vědomí. Vyvolat vzpomínky z jejich prvních dnů, když byly ještě rozžhavené a tekuté.“</p>
<p>Zaváhala a ruka sejí svezla ke kapse. Sevřela kus kamene, který sebrala na hradě před pár minutami, a uvolnila se.</p>
<p>„Na chvilku mně napadlo, že jsem ho tam zapomněla, řekla a vytáhla kámen z kapsy. „Tak už můžeš vylézt.“</p>
<p>V jasném světle dne nebyla postava skoro vidět, vypadala jako slabý třpyt na pozadí temných stromů. Král Verence zamrkal. Dennímu světlu už odvykl.</p>
<p>„Esme,“ zavolala Stařenka. „Je tady někdo, kdo by s tebou chtěl mluvit.“</p>
<p>Bábi se pomalu otočila a vrhla na ducha kosý pohled.</p>
<p>„Tebe jsem viděla už v hladomorně, že?“ řekla. „Který ty jsi?“</p>
<p>„Verence, král Lancre,“ odpověděl duch a uklonil se. „Mám tu čest mluvit s váženou Bábi Zlopočasnou, která je doyenem sboru čarodějek?“</p>
<p>Už byla řeč o tom, že přestože byl Verence potomkem dlouhé linie královských předků, neznamenalo v tomto případě, že by byl hloupý a celý rok, během kterého ho nerozptylovala jeho tělesná schránka, vykonal pravé divy. Bábi Zlopočasná sama sebe považovala za naprosto nepřístupnou mazání medu kolem úst, ale král na to použil ekvivalent produkce menšího medového emirátu. Zvláště mazaným kouskem byla ta poklona.</p>
<p>Bábi zacukal v koutku úst malý sval. Na oplátku mu vrátila malou, mírně škrobenou poklonu, protože si nebyla tak docela jistá, co znamená slovo „doyen“.</p>
<p>„Ano, to jsem já,“ připustila.</p>
<p>„Můžete vstát,“ dodala královským tónem.</p>
<p>Král Verence zůstal klečet asi tři centimetry nad trávníkem.</p>
<p>„Žádám vaše slyšení a vaši pomoc,“ naklonil se naléhavě kupředu. .</p>
<p>„Poslyšte, a jak jste se vlastně dostal z hradu?“ zeptala se Bábi.</p>
<p>„Ctihodná Stařenka Oggová byla tak laskavá a pomohla mi,“ vysvětloval král. „Došel jsem k názoru, že jestliže jsem připoután ke kamenům hradu Lancre, mohu se dostat tam, kam se dostanou kameny. Obávám se, že jsem se musel uchýlit v této záležitosti k malému podvůdku. V současné době straším ve Stařenčině zástěře.“</p>
<p>„No, tak to nejste první,* odpověděla Bábi automaticky.</p>
<p>„<emphasis>Esme!</emphasis>“</p>
<p>„A já vás teď prosím, Bábi Zlopočasná, abyste dosadila na trůn mého syna.“</p>
<p>„Dosadila?“</p>
<p>„Vy víte, co tím myslím. Jak se mu daří? Je zdravý?“</p>
<p>Bábi přikývla. „Když jsme ho viděly naposled, jedl právě jablko,“ řekla.</p>
<p>„Je to jeho osud, stát se králem Lancre!“</p>
<p>„No, asi ano. Ale osud dokáže být záludný, víte to?“ varovala Bábi.</p>
<p>„Takže mi nepomůžete?“</p>
<p>Bábi se zatvářila velmi nešťastně. „Podívejte, to by bylo vměšování, víte?“ odpovídala nerada. „Vždycky to špatně dopadne, když se našinec vměšuje do politiky. Většinou je to tak, že když s tím jednou začnete, nemůžete s tím přestat. To je jedno ze základních pravidel magie. A my si těžko můžeme dovolit jen tak mýr-nix týrnix znásilňovat základní pravidla.“</p>
<p>„Takže mi nepomůžete?“</p>
<p>„No, jak bych to... přirozeně jednoho dne, až bude váš chlapec o něco starší...“</p>
<p>„Kde je teď?“ zeptal se král velmi chladně.</p>
<p>Čarodějky se snažily vyhnout pohledem jedna druhé.</p>
<p>„Dohlédly jsme na to, aby se dostal v bezpečí ze země, víte,“ oznámila mu Bábi poněkud neohrabaně.</p>
<p>„Umístily jsme ho do velmi dobré rodiny,“ doplnila Stařenka Oggová rychle.</p>
<p>„Co je to za lidi?“ zamračil se král. „Doufám, že to<strong> </strong>nejsou nějací obyčejní ...“</p>
<p>„Jistě že ne,“ uklidňovala ho Bábi s celkem přesvědčivou výmluvností, způsobenou tím, že jí hlavou prolétl Vínozpěvův obraz. „Vůbec to není žádná obyčejná rodina, naopak, velmi neobyčejná. Ehm.“</p>
<p>Její oči spočinuly s prosbou o pomoc na Magrátě.</p>
<p>„Byli to lidé z rodu Thespidova,“ řekla Magráta. pevným hlasem a její hlas vyjadřoval takové nadšení, že se král přistihl, jak jí automaticky přikyvuje.</p>
<p>„Aha,“ řekl. „Výborně!“</p>
<p>„Vážně?“ zašeptala Bábi do ucha Stařenka Oggová. „Vůbec tak ale nevypadali.“</p>
<p>„Nikdy neukazuj, co všechno ještě nevíš, Gyto,“ povzdechla si Bábi. Pak se otočila ke královskému duchu.</p>
<p>„Promiňte, Vaše Veličenstvo. Ona se jen tak předvádí. Vždvt’ dokonce ani neví, kde Thespidie <emphasis>leží.</emphasis>“</p>
<p>„Ať už je to kdekoliv, doufám, že tam umějí vyškolit muže v umění válečném,“ zabručel Verence. „Znám Felmeta. Během deseti let tady bude zahrabán jako ropucha pod kamenem.“</p>
<p>Král pohlédl z čarodějky na čarodějku. „Do jakého království se to bude muset vrátit? Zaslechl jsem něco o tom, jak to v říši vypadá už teď. Skutečně chcete pozorovat celé roky, jak se země mění, hnije a stává se zlou?“ Králův duch vybledl.</p>
<p>Ve vzduchu zůstal viset jen jeho stín a hlas podobný slabému vánku.</p>
<p>„Pamatujte, sestry sudičky,“ zašeptal, „že země a král jedno jsou.“</p>
<p>A zmizel docela.</p>
<p>Rozpačité ticho přerušilo hlasité zatroubení do kapesníku, když si Magráta utřela slzy a vysmrkala se.</p>
<p>„Co jedno?“ zavrtěla Stařenka Oggová nechápavě hlavou.</p>
<p>„Musíme s tím něco udělat,“ řekla Magráta a hlas sejí třásl dojetím. „Pravidla nepravidla.“</p>
<p>„Je to skutečně velmi nepříjemné,“ řekla Bábi tiše.</p>
<p>„To jo, ale co chcete dělat?“ zeptala se s nadějí Magráta.</p>
<p>„Musíme o tom zauvažovat,“ pokývala hlavou Bábi. „Pěkně si to všechno promyslet.“</p>
<p>„No jo, ale vždyť už si to promýšlíte celý rok,“ neodpustila si Magráta.</p>
<p>„Co jedno? Komu jsou jedno?“ snažila se Stařenka přijít té jazykové záhadě na kloub.</p>
<p>„Není dobré vrhnout se do věcí po hlavě,“ vysvětlovala Bábi. „Je potřeba nejdřív -“</p>
<p>Od Lancre přijížděl vůz, který skřípal a zvonil po kamenech nerovné polní cesty. Bábi si toho nevšímala.</p>
<p>„- všechny ty věci pořádně uvážit.“</p>
<p>„Vy nevíte, co máte dělat, viďte?“ zeptala se Magráta.</p>
<p>„Nesmysl. Já jen -“</p>
<p>„Jede povoz, Bábi.“</p>
<p>Bábi Zlopočasná pokrčila rameny. „Vy mladí si totiž neuvědomujete jednu věc, že totiž -“</p>
<p>Čarodějky se nikdy neunavovaly bezpečností silničního provozu. Ty dopravní prostředky, které se pohybovaly po cestách v Lancre, je buď objížděly, nebo, když to nebylo jinak možné, počkaly, až se čarodějkám uráčilo uvolnit cestu. Bábi Zlopočasná žila v okolí celé desítky let a považovala tuhle skutečnost za neměnnou. Jediný důvod, proč nezemřela ve chvíli, kdy se přesvědčila o tom, že všechno se mění, byla Magráta, která díky svým mnohem rychlejším reflexům stačila Bábi strhnout do strouhy vedle cesty.</p>
<p>Byla to zajímavá strouha. Kroutily se tam podivné spirálovité věci, které musely být potomky tvorů žijících v pradávné polévce stvoření. Každý, kdo si myslí, že voda ve strouze u cesty nestojí za tolik řečí, by měl právě v té strouze strávit poučnou hodinku ve společnosti silného mikroskopu. Byla tam taky spousta kopřiv. A teď tam ještě ke všemu přibyla Bábi Zlopočasná.</p>
<p>Zápasila chvilku se stulíky, nepříčetná zuřivostí, a pak povstala ze strouhy jako Venuše z mořské pěny, jen trochu starší a pokrytá žabincem.</p>
<p>„O-o-o,“ vypravila ze sebe a roztřeseným prstem ukazovala za mizejícím povozem.</p>
<p>„To byl mladý Nobele, žije někde kolem Kalamářovic,“ oznamovala Stařenka z nedalekého houští. „Ta jejich famílie byla vždycky trochu divoká. Ale co bys chtěla, jeho máma byla rozená Bičišťová.“</p>
<p>„0-on nás přejel!“ dokončila Bábi.</p>
<p>„Měla jste mu ustoupit z cesty,“ nadhodila Magráta.</p>
<p>„<emphasis>Tak já mu mela ustoupit z cesty?</emphasis>“ zablýskla Bábi očima. „My jsme čarodějky! Ne my lidem, ale lidé <emphasis>nám </emphasis>ustupují z cesty.“ Vyškrabala se nazpět na cestu a prstem neustále ukazovala za oblakem prachu, ve kterém povoz zmizel. „U Holino, já to zařídím tak, aby litoval, že se vůbec kdy narodil -“</p>
<p>„Přišel na svět hrozně veliký, pamatuju si to přesně,“ oznamovalo křoví. „Jeho matka si při tom vytrpěla své.“</p>
<p>„Něco takového se mi ještě nikdy nestalo,“ zasípala Bábi, která stále ještě vibrovala jako struna luku. „Já ho naučím! Pokusil se nás přejet jako nějaké obyčejné lidi!“</p>
<p>„On už to teď taky ví,“ uklidňovala ji Magráta. „Teď snad, kdybyste mi pomohla vytáhnout Stařenku z toho křoví, ano?“</p>
<p>„Proměním mu -“</p>
<p>„Lidé už nemají žádnou úctu, to je to,“ řekla Stařenka, když jí Magráta pomáhala vytahovat trny. „Já si myslím, že je to všechno kvůli tomu, že je ten král jenom jeden.“</p>
<p>„My jsme čarodějky!“ vykřikla Bábi s tváří obrácenou k nebi a zahrozila oběma pěstmi.</p>
<p>„Ano, ano,“ přisvědčovala Magráta. „Harmonická vyváženost vesmíru a tak dále. Myslím, že Stařenka je poněkud unavená.“</p>
<p>„A co provází mě posledních pár dnů?“ zalkala Bábi s rétorickým zápalem, při kterém by zalapal po dechu sám Vínozpěv.</p>
<p>„No, co?“ zeptala se zvědavě Magráta.</p>
<p>„Výsměch! Výsměch! Na mých vlastních cestách! V mé vlastní zemi!“ zaječela Bábi. „Tak tím kalich přetekl! Něco takového dalších deset let snášet nebudu! Nebudu to snášet už <emphasis>ani den\</emphasis>“</p>
<p>Stromy kolem se začaly kývat a prach z cesty se začal formovat do podivných útvarů, které se snažily odvířit Bábi z cesty. Bábi Zlopočasná natáhla jednu dlouhou ruku a na jejím konci jeden dlouhý prst a na konci do špičky zastřihnutého nehtu se objevil malý oktarínový plamínek.</p>
<p>O osm set metrů dál upadla uhánějícímu vozu kola. Všechna čtyři najednou.</p>
<p>„Tak on by zavíral čarodějky do hladomorny?“ zařvala Bábi na stromy.</p>
<p>Stařenka se vyškrábala na nohy.</p>
<p>„Uděláme lip, když ji chytíme,“ zašeptala Magrátě. Obě dvě se vrhly na Bábi a stáhly jí pozvednuté ruce k tělu.</p>
<p>„Ale já mu, u všech sakrů, ukážu, co dokáže čarodějka!“ ječela Bábi.</p>
<p>„Jasně, to víš že jo, jakpak by ne, <emphasis>ukážeš mu,</emphasis>“ konej šila ji Stařenka. „Jenže možná, že by bylo lepší nedělat to teď hned a jen tak zničehonic, co?“</p>
<p>„Já mu dám, babizny sudičky!“ osopila se Bábi jen tak všeobecně na celý svět. „Já mu proměním toho jeho – „</p>
<p>„Podrž ji na minutku, Magráto,“ sykla Stařenka Oggová a vyhrnula si rukáv.</p>
<p>„Jo, těm skutečně výjimečně trénovaným se to občas stane,“ řekla a švihla rukou. Ubalila Bábi facku, která zvedla obě čarodějky na zlomek vteřiny ze země. V závěru bezdechého ticha, které následovalo, prohlásila Bábi Zlopočasná: „Děkuju ti.“</p>
<p>Pak si s určitou dávkou příčetnosti upravila šaty a dodala: „Ale já to myslím vážně. Sejdeme se dnes večer u kamene a uděláme, co je třeba udělat. Ehm.“</p>
<p>Přeorganizovala si jehlice v klobouku a vydala se poněkud nejistým krokem ke své chalupě.</p>
<p>,A kam se poděla ta pravidla o nevměšování se do politiky?“ řekla Magráta s očima upřenýma na Bábina záda.</p>
<p>Stařenka Oggová si masírovala ruku, aby přivedla do ochromených prstů aspoň trochu života.</p>
<p>„Ale, u Hokiho, ta ženská má bradu jako kovadlinu,“ odfoukla si. „Co jsi říkala?“</p>
<p>„Řekla jsem, copak se stalo s pravidlem o nevměšování?“ opakovala Magráta.</p>
<p>„Ach to,“ ušklíbla se Stařenka. Pak vzala dívku za ruku. „Celé tajemství je v tom,“ vysvětlovala, „že jak postupně ovládneš Umění, zjistíš, že existuje ještě jedno pravidlo. Esme se jím důsledně řídí celý život.“</p>
<p>„Jaké?“</p>
<p>„Když už porušíš pravidla, tak to udělej rychle a tvrdě,“ sdělila jí Stařenka a růžové dásně, které ukázala v úsměvu, v té chvíli vypadaly mnohem strašnější než sada nejostřejších zubů.</p>
<p>Vévoda se usmál směrem k pralesu.</p>
<p>„Zabírá to,“ řekl. „Lidé začínají reptat proti čarodějkám. Jak to děláš, šašku?“</p>
<p>„Žerty, kmotře. A drby. Lidé jsou napůl připraveni věřit čemukoliv. Každý chová čarodějky v úctě, ale háček je v tom, zeje vlastně nikdo nemá zvlášť v lásce.“</p>
<p>V pátek odpoledne, pomyslel si. Musím sehnat nějaké květiny. A nejlepší šaty, ty s těmi stříbrnými rolničkami. Člověče!</p>
<p>„To je velmi potěšující. Jestli to tak bude pokračovat, šašku, vysloužíš si titul rytíře.“</p>
<p>To bylo č. 302 a šašek byl příliš chytrý, než aby něco zanedbal. „Jářku, kmotře, proč ne? Je-li mnoho králových rytířů blázny, proč by nemohl být králův blázen rytířem,“ prohlásil unaveně, bez ohledu na záchvěv bolesti, který vévodovi přeběhl po tváři. „A kdybys mi dal ten titul rytíře písemně, mohl bych do tebe přestat konečně rýt a šel bych na vejminek, he, he.“</p>
<p>„Ano, ano, to stačí,“ vyštěkl lord Felmet. Dnes se cítil mnohem lépe. Jeho ovesná kaše nebyla toho večera přesolená a měl zvláštní pocit, jako by se v hradu uvolnilo. Především už neslyšel žádné tajemné hlasy.</p>
<p>Usedl na trůn. Poprvé za dlouhou dobu se mu zdál docela pohodlný. Vedle něj seděla vévodkyně, bradu opřenou v dlani, a upřeně pozorovala šaška. Tomu to dělalo starosti. Co se týkalo vévody, věděl, jak na tom je - bylo jen potřeba vydržet, než se lordovo šílenství vrátí oklikami do stavu veselosti, ale vévodkyně mu naháněla skutečnou hrůzu.</p>
<p>„Zdá se, že slova mají až neuvěřitelnou moc,“ zamyslela se.</p>
<p>„Zajisté, má paní.“</p>
<p>„Musel jsi něco takového dlouho studovat.“</p>
<p>Šašek přisvědčil. Síla slov mu umožnila přežít to peklo v cechu. Mágové a čarodějky užívali slova, jako kdyby to byly nástroje ke zhotovení věcí, ale šašek došel k závěru, že slova jsou něco, co má svá vlastní práva.</p>
<p>„Slova jsou schopna změnit svět,“ řekl.</p>
<p>Oči se jí zúžily.</p>
<p>„To už jsi jednou říkal. Zatím jsi mě nepřesvědčil. Podle mě dokážou svět změnit jen silní lidé,“ zavrtěla hlavou. „Silní lidé a jejich činy. Slova jsou jako poleva na dortu. Samozřejmě, že tyje považuješ za důležitá. Jsi slabý a nemáš nic jiného.“</p>
<p>„Její vznešenost se mýlí.“</p>
<p>Vévodkyně pozvedla tučnou ruku a zabubnovala prsty na opěradlo trůnu.</p>
<p>„Doporučovala bych ti,“ zamračila se, „abys svůj výrok něčím dobře podložil.“</p>
<p>„Paní, vévoda chce vykácet pralesy, že je to tak?“</p>
<p>„Ty stromy mě pomlouvají,“ zašeptal lord Felmet. „Slyším to, když si vyrazím na vyjížďku. Říkají si o mně samé lži!“</p>
<p>Vévodkyně a šašek si vyměnili pohledy.</p>
<p>„Jenže,“ pokračoval šašek, „tahle záležitost se setkala se strašlivým odporem.“</p>
<p>„<emphasis>Cože?</emphasis>“</p>
<p>„Lidem se to nelíbí.“</p>
<p>Vévodkyně vybuchla. „Copak na tom záleží?“ vykřikla vztekle. „My tady vládnem! Budou dělat, co jim řekneme, neboje dáme popravit jednoho po druhém!“</p>
<p>Šašek poskakoval, klaněl se a mával rukama ve smířlivých gestech.</p>
<p>„Ale, lásko moje, takhle nám za chvíli dojdou lidé,“ zamumlal vévoda.</p>
<p>„To ne, tak to být nemusí!“ řekl šašek zoufale. „Nic z toho nemusíte dělat! Mohli byste ale udělat něco úplně jiného, totiž -“ odmlčel se a rty se mu roztřásly, „- vyhlásit dlouhodobý a velkorysý hospodářský plán, který bude sledovat rozšíření zemědělské produkce, zajištění četných a stálých pracovních příležitostí, především ve dřevozpracujícím průmyslu, otevření nových půdních ploch všeobecnému rozvoji a stavebním projektům a současně snížení banditismu a zvýšení bezpečnosti silničního provozu.“</p>
<p>Vévoda na něj upíral užaslý pohled. „A jak si představuješ, že bych to asi udělal?“</p>
<p>„Dáte vykácet pralesy.“</p>
<p>„Ale před chvílí jsi tvrdil -“</p>
<p>„Mlč, Felmete,“ prohlásila vévodkyně. Pak vrhla na šaška další dlouhý a pátravý pohled.</p>
<p>„A jak by člověk mohl, třeba,“ naklonila nakonec hlavu na stranu, „zbořit domy lidem, kteří mu dělají nějaké potíže?“</p>
<p>„Asanace. Vybudování parků. Nové stavební projekty prospěšné <emphasis>celému</emphasis> městu. Všeobecný zájem,“ odpověděl bez zaváhám šašek.</p>
<p>„Chtěla jsem je dát spálit.“</p>
<p>„Musela by to být <emphasis>hygienická</emphasis> asanace,“ doplnil šašek rychle.</p>
<p>„Chtěla jsem dát zem přesolit, aby na těch místech už nikdy nerodila.“</p>
<p>„Jářku, kdyby to mělo být provedeno dokonale, jako asanace za účelem zlepšení bytových podmínek a celkového vzhledu města, možná by nebylo špatné tam naopak ještě pár stromů vysadit.“</p>
<p>„Žádné další stromy!“ vykřikl vévoda.</p>
<p>„Jen klid, to je v pořádku. Ony to stejně nepřežijí. Důležité je dát je tam zasadit.“</p>
<p>„Jenže já bych také chtěla zvýšit daně,“ pokračovala vévodkyně.</p>
<p>„Nuže, kmotře -“</p>
<p>„A nejsem tvůj kmotr.“</p>
<p>„<emphasis>Kmotro?</emphasis>“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„No tak... jářku, troufám... potřebujete financovat svůj velkorysý plán rozvoje státu.“</p>
<p>„Cože?“ zeptal se vévoda, který už zase ztratil nit rozhovoru.</p>
<p>„On chce říct, že kácení pralesů stojí peníze,“ vysvětlovala mu vévodkyně. Pak se na šaška usmála. To bylo poprvé, kdy se na něj podívala jinak než jako na malého odporného švába. V jejím pohledu bylo stále ještě kus švába vidět, ale ten kus říkal: hodný malý šváb, udělal paničce radost.</p>
<p>„To je velmi zajímavé,“ připustila. „Ale mohou ta tvá slova změnit minulost?“</p>
<p>Šašek o tom chvilku přemýšlel.</p>
<p>„To je ještě snazší, myslím,“ řekl. „Protože minulost je to, co si lidé pamatují, a vzpomínky, to jsou slova. Kdo ví, jak se choval král před tisícem let? Zůstávají jen vzpomínky a pověsti. A samozřejmě hry.“</p>
<p>„A, ano, taky jsem viděl kdysi hru,“ usmál se Felmet. „Parta takových směšných lidí v obtažených kalhotách. Spousta křiku. Lidem se to líbilo.“</p>
<p>„Chceš mi snad namluvit, že historie je to, co se lidem vykládá?“ upřela vévodkyně pohled na šaška.</p>
<p>Ten se rozhlédl velkou síní a na stěně si vybral portrét krále Jedlůvky Dobrého (906 - 967).</p>
<p>„<emphasis>Žil vůbec?</emphasis>“ ukázal na portrét prstem. „Kdo to dnes ví? Co bylo jeho silnou stránkou? A v čem byl <emphasis>dobrý? </emphasis>Ale teď už zůstane Jedlůvkou <emphasis>Dobrým</emphasis> až do konce světa. Věčně.“</p>
<p>Vévoda se nakláněl na trůnu a oči mu plály.</p>
<p>„Já chci být <emphasis>dobrý</emphasis> panovník,“ prohlásil. „Chci, aby mě měli lidé rádi. Chci, aby na mě vzpomínali s láskou!“</p>
<p>„Předpokládejme,“ začala opatrně vévodkyně, „že by se tady vyskytly ještě nějaké poněkud sporné záležitosti. Historické záznamy, které jsou... jaksi... zamlžené.“</p>
<p>„Já to neudělal,“ ozval se rychle vévoda. „On sklouzl a spadl. Tak to bylo. Uklouzl a spadl ze schodů. Já tam ani nebyl. On na mě zaútočil. Byla to sebeobrana. To je ono. Uklouzl a v sebeobraně padl na svou vlastní dýku.“ Jeho hlas se změnil v tiché mumlání. „Já si to nějak vůbec nepamatuju,“ zašeptal. Poškrabal se na pravé ruce, na té, ve které držel vražednou dýku, i když to slovo už mu skoro nic neříkalo.</p>
<p>„Mlč, muži!“ vyštěkla na něj lady Felmetová. „Já vím, že jsi to neudělal. A já tam s tebou přece nebyla. To já jsem ti nepodala tu dýku.“ Vévoda se znovu otřásl.</p>
<p>„A teď, tatrmane,“ pokračovala lady Felmetová. „Tím jsem chtěla říci, že existují určité skutečnosti, které by měly být <emphasis>správně zaznamenány.</emphasis>“</p>
<p>„Jářku, troufám, že vy jste tam tedy nebyla?“ nadhodil šašek.</p>
<p>Je pravda, že slova mají nemírnou moc a k ní patří i to, že občas vyletí na svět dřív, než je má jejich tvůrce možnost zastavit. Kdyby byla slova malými bílými beránky, byl by teď šašek pozoroval, jak vesele skotačí kupředu, aby zčernali v plamenometu pohledu lady Felmetové.</p>
<p>„Nebyla jsem <emphasis>kde?</emphasis>“</p>
<p>„Nikde,“ pospíšil si šašek.</p>
<p>„Hlupáku! Každý je někde.“</p>
<p>„Chtěl jsem říct, že jste byla kdekoliv, jen ne nahoře na těch schodech,“ vytáčel se.</p>
<p>„Na kterých schodech?“</p>
<p>„Jakýchkoliv schodech,“ odpověděl šašek, který se začínal potit. „Jasně si pamatuju, že jsem vás tam neviděl!“</p>
<p>Vévodkyně ho chvíli pozorovala.</p>
<p>„Hlavně, abys to nezapomněl,“ pokývala hlavou. Pak se zamyšleně pohladila po bradě a její dlaň vydala charakteristický praskavý zvuk.</p>
<p>„Tak ty říkáš, že realita, to jsou vlastně jen slabá slova. Z toho vyplývá, že skutečnost jsou slova. Ale jak se mohou stát slova historií?“</p>
<p>„To byla skvělá hra, ta co jsem ji viděl,“ ozval se najednou lord Felmet zasněně. „Bojovalo se tam, ale nikdo doopravdy nezemřel. Bylo tam několik skvělých monologů, alespoň mně to tak připadalo.“</p>
<p>Od brady lady Felmetové se ozval další zvuk podobný zadrhnutí skelného papíru.</p>
<p>„Šašku?“ ozvala se.</p>
<p>„<emphasis>Paní?</emphasis>“</p>
<p>„Dokázal bys napsat divadelní hru? Takovou hru, která by oběhla svět, hru, kterou by si lidé pamatovali ještě dlouho potom, kdy by utichly všechny pomluvy?“</p>
<p>„Ne, lady. Na to musí mít někdo zvláštní talent.“</p>
<p>„A dokázal bys alespoň najít někoho, kdo takový talent má?“</p>
<p>„Takoví lidé existují, paní.“</p>
<p>„Tak nějakého najdi,“ zamumlá vévoda. „Najdi toho nejlepšího. Nejlepšího! Pravda vyjde na světlo. Najdi toho člověka.“</p>
<p>Bouře odpočívala. Ona už tak nějak nestála<strong> </strong>o to,<strong> </strong>aby byla, ale nic jiného jí nezbývalo. Čtrnáct dní zaskakovala za jednu proslulou anticyklonu nad Kruhovým oceánem, ukazovala se každý den, potulovala se v čele chladné fronty a byla vděčná za příležitost vyvrátit tu a tam strom nebo odnést nějaký ten domek do toho smaragdového města, které si vybral. Ale k předpovídanému velkému zlomu v povětrnostní situaci nedošlo.</p>
<p>Bouře se utěšovala myšlenkou, že jen skutečně velké bouře minulosti - například Velká vichřice z roku 1789 nebo hurikán Zelda a jeho Úžasné padající žáby - dokázaly na začátku své kariéry překonat podobné nesnáze. Bylo to prostě jen součástí velké tradice vývoje počasí.</p>
<p>Kromě toho se skvěle natáhla, i když jen pantomimicky, dole na pláních, kam přinesla sezónní sníh a rekordní mrazy milionům obyvatel. Musela se ke svému návratu sem nahoru postavit filozoficky, i když momentálně neměla na práci nic jiného než čeřit vřes. Kdyby bylo počasí lidmi, trávila by tahle bouře svůj volný čas s karnevalovým kloboučkem na hlavě v hamburgerovém pekle.</p>
<p>Momentálně pozorovala tři postavy, které se pomalu pohybovaly po vřesovišti a mířily všechny k jednomu místu. K holému místu, na němž stál velký bludný balvan, nebo kde přesněji řečeno stával, protože teď nějak nebyl v dohledu.</p>
<p>Bouře poznala tři postavy, zjistila, že jsou to staré přítelkyně a znalkyně, a vytvořila krátké netypické zahřmění na uvítanou. Nikdo si ho ani nevšiml.</p>
<p>„Ten mizerný kámen už je zase pryč,“ zamračila se Bábi Zlopočasná. „Čert ví, kde se zase potuluje.“</p>
<p>Tvář měla bledou. Nebo v ní snad měla načrtnuto soustředěné napětí. Pokud ano, musel ho črtat velmi neurotický malíř. Zdálo se, že se tentokrát rozhodla zabývat prací. Ošklivou prací.</p>
<p>„Zapal oheň, Magráto,“ dodala automaticky.</p>
<p>„Skoro bych řekla,“ ozvala se Stařenka Oggová, „že by nám udělal dobře hrnek čaje,“ a formovala slova jako při modlitbě. Vteřinku se přehrabovala v záhybech vlňáku, který měla přehozený přes ramena. „A do něj si přidáme kapku něčeho pro zahřátí,“ dodala a vytáhla malou lahvičku domácí jabkovice.</p>
<p>„Alkohol je ošidný a černá v něm duše,“ prohlásila Magráta s nesouhlasem.</p>
<p>„Víš, že se toho ani nedotknu,“ narovnala se Bábi Zlopočasná. „Musíme mít jasnou hlavu, Gyto.“</p>
<p>„Pár kapek do čaje, to není pití,“ zavrtěla hlavou Stařenka. „To je lék. Vane tady chladný vítr, který proniká až do morku kostí, sestry.“</p>
<p>„Dobrá,“ přikývla Bábi. „Ale jen pár kapek.“</p>
<p>Pily mlčky. Nakonec se ozvala Bábi. „Poslyš, Magráto, ty se vyznáš v těch věcech kolem sabatů. Takže když už, tak už. Co bychom měly udělat teď?“</p>
<p>Magráta zaváhala. Nemyslela si, že by bylo nejvhodnější teď navrhnout, aby tančily nahé.</p>
<p>„<emphasis>No,</emphasis> je tady taková píseň k oslavě měsíčku v úplňku.“</p>
<p>„Jenže on není v úplňku,“ protestovala Bábi. „On zatím to, jak se to to...“</p>
<p>„Dorůstá,“ napověděla jí úslužně Stařenka.</p>
<p>„Já si myslím, že je to k oslavě měsíčních úplňků jako takových,“ riskovala Magráta. „A pak bychom měly zesílit svou koncentraci. Ale k tomu bychom opravdu potřebovaly měsíček v úplňku. Měsíčky jsou v těch obřadech velmi důležité.“</p>
<p>Bábi na ni vrhla dlouhý, zpytavý pohled.</p>
<p>„Tak takhle vypadá to moderní čarování?“ prohlásila.</p>
<p>„No, je to jeho součást, Bábi. Ale těch obřadů je ještě mnohem víc.“</p>
<p>Bábi Zlopočasná si povzdechla. „No, každý podle svého, řekněme. Ale ať mě vezme čert, jestli <emphasis>mně</emphasis> bude nějaký kus lesklého kamene poroučet, co mám a nemám, nebo dokonce jak to mám!“ A po kratičkém zamyšlení dodala: „Dělat!“</p>
<p>„Bodejť,“ souhlasila s ní radostně Stařenka Oggová. „Na to všechno se můžeme akorát vyfláknout. Pojďte holky, proklejeme někoho!“</p>
<p>Šašek se opatrně plížil nočními chodbami paláce. Neodvažoval se nic riskovat. Magráta mu dala Silverův velmi přesný grafický popis, a proto si šašek z hradní zbrojnice vypůjčil rukavice a kroužkovou košili s jakousi kuklou.</p>
<p>Došel ke skladišti, opatrně vyhákl závoru, strčil do dveří a přitiskl se ke stěně.</p>
<p>Chodba o něco potemněla, jak se koncentrovaná tma ze skladiště vylila ven a smíchala se s o něco světlejší temnotou v chodbě.</p>
<p>Kromě toho se nestalo nic. Žádné prskání, rozzuřená chlupatá koule připravená sekat drápy na všechny strany, nic. Šašek se trochu uklidnil a vklouzl dovnitř.</p>
<p>Na hlavu se mu snesl Silver.</p>
<p>Byl to dlouhý den. Ta místnost zdaleka neposkytovala ten druh plného vyžití, který Silver očekával a vyžadoval. Jediný trochu zajímavý byl okamžik, kdy asi v polovině dopoledne objevil kolonii myší, které už po několik generací ohlodávaly obrovský goblén s historií Lancre. Právě se dostaly ke králi Murunovi (709-745), kterého potkal strašlivý osud[*], když tentýž osud potkal i je. Pak si přibrousil drápy na bustě jediné upírky královské krve - královny Zachmurie alias Chmuřenky Narážečky (1514-1553, 1553-1557, 1557-1562, 1562-1567 a 1568-1573). Svou ranní potřebu provedl na portrétu neznámého monarchy, který už se stejně začal rozkládat. Teď se nudil a dostával vztek. Přejel drápy po místě, kde měl mít šašek uši, a odměnou mu byl jen kovový skřípavý zvuk.</p>
<p>„Budeme hodný kluk, ano?“ řekl šašek. „Chytrá čičiči, že jo! No, hodnej kocourek! Pojď, uděláme hopsá, hopsá, huš!“</p>
<p>To Silvera velmi zaujalo. Jediná osoba, která s ním takhle mluvila, byla Stařenka Oggová. Všichni ostatní ho většinou oslovovali nějak jako „koukej odsuďzmizettymizernejksindle“. Silver, zaujat novou zkušeností, se velmi opatrně natáhl z šaškovy hlavy kupředu.</p>
<p>Z šaškova pohledu to vypadalo tak, že se mu odshora do zorného pole vysunula vzhůru nohama postavená kočičí hlava, ze které zářilo žluté oko plné poněkud nebezpečného zájmu.</p>
<p>„Tak co, nechtěli bychom domů, co?“ řekl šašek hlasem plným mléka a strdí. „Koukni, dveře jsou otevřeny.“</p>
<p>Silver zesílil sevření. Konečně našel kamaráda.</p>
<p>Šašek pokrčil rameny, velice opatrně se otočil a vyšel nazpět do chodby. Sešel dolů do velké síně, pak na nádvoří, tam prošel kolem strážnice, a když opatrně zamával strážným u vchodu, pustil se hlavní branou přes padací most.</p>
<p>„Uběhly zhruba dvě minuty, když jeden ze strážných prohlásil: „Právě vyšel ven nějaký člověk s kocourem na hlavě.“</p>
<p>„Poznal jsi, kdo to byl?“</p>
<p>„Jo, šašek, myslím.“</p>
<p>Rozhostilo se zamyšlené mlčení. Druhý strážný přehmátl na násadě halapartny.</p>
<p>„To je taky kšeft, to mu nezávidím,“ odplivl si. „No jo, když i to holt někdo dělat musí.“</p>
<p>„Nikoho nebudeme proklínat,“ odmítla pevně Bábi. „Stejně to většinou nefunguje, když o tom ti lumpové nevědí.“</p>
<p>„No, musí se jim poslat panenka, co má jejich podobu, a do ní se napíchají špendlíky a jehly!“</p>
<p>„Ne,Gyto.“</p>
<p>„Nic moc k tomu nepotřebuješ, stačí pár kousků ostříhaných nehtů,“ prémiovala ji dychtivě Stařenka, která se nedala jen tak lehce odbýt.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Hrstička vlasů nebo něco takového. Jehly bych měla.“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„Kletby uvalované na lidi jsou morálně velmi pochybené a kromě toho je známo, že zásadně negativně ovlivňují tvou karmu,“ přidala se k Bábi Magráta.</p>
<p>„Dobrá, ale já si ho stejně prokleju,“ dupla si nohou Stařenka. „Třeba jen tak pro sebe. Kdyby bylo po jeho, mohla jsem v té hladomorně klidně vypustit ducha.“</p>
<p>„My ho neproklejeme,“ opakovala Bábi. „My ho nahradíme. Co jsi udělala s nebožtíkem králem?“</p>
<p>„Nechala jsem ten kámen ležet v kuchyni na stole,“ odpověděla Stařenka. „Už jsem to nemohla snést.“</p>
<p>„To nevím proč,“ nadhodila Magráta. „Mně se zdál velmi příjemný. Tedy na ducha rozhodně.“</p>
<p>„Och, <emphasis>on</emphasis> ano. Ale já měla dost těch ostatních,“ odpověděla Stařenka.</p>
<p>„Jakých ostatních?“</p>
<p>„,Já tebe prosím, vynes jeden kámen z hradu ven, abych mohl v něm strašiti za hradbami, dobrá matičko’, povídal,“ pitvořila se Stařenka Oggová. ,“Jeť tady notně nudno, paní Oggová, račte prominout mou slabou klačtinu’, přej. A já stará hloupá to samozřejmě udělala. Copak mně napadlo, že jich to poslouchá bůhví kolik? Ohó, řekli si, všichni na palubu, vyrazíme na prázdniny. Já <emphasis>tedy</emphasis> proti duchům v zásadě nic nemám, zvláště proti královským duchům,“ dodala loajálně.</p>
<p>„Ale náš dům, to není nic pro ně. Víte, v prádelně teď vyje nějaká ženská ve voze taženém koňmi, že by z toho jeden ohluchl. Tedy řeknu vám... Ve špajzu je zase párek malých dětí a po celém domě jsou rozlezlí chlapi bez hlav a pod dřezem někdo ječí a pak je tam takový malý chlupatý mužík, který vypadá, jako kdyby se ztratil a bůhví co. Mně se to nelíbí.“</p>
<p>„A mně je to jedno, dokud není nikdo z nich tady,“ pokrčila Bábi rameny. „Nechceme, aby se nám tady v okolí potulovali nějací mužští.“</p>
<p>„Vždyť je to duch, ne mužský,“ upozornila ji Magráta.</p>
<p>„No, nebudeme zacházet do zbytečných podrobností,“ odpověděla škrobeně Bábi.</p>
<p>„Ale starého krále přece nemůžete dosadit na trůn,“ nechápala Magráta. „Duchové nemohou vládnout. Neudrží na hlavě korunu. Propadla by jimi.“</p>
<p>„My ho nahradíme jeho synem,“ řekla Bábi. „To je ta správná posloupnost.“</p>
<p>„Ale, vždyť to už jsme všechno tolikrát probraly,“ zavrtěla Stařenka otráveně hlavou. „Možná tak za patnáct let, to jo, ale -“</p>
<p>„Dnes v noci,“ prohlásila Bábi.</p>
<p>„Dítě na trůně? Nevydrží tam ani pět minut.“</p>
<p>„<emphasis>Ne</emphasis> dítě,“ řekla tiše Bábi. „Dospělého muže. Vzpomínáš si na Alissu Opožděnou? Říkali jí taky Černá.“</p>
<p>Rozhostilo se ticho. Pak se Stařenka Oggová posadila.</p>
<p>„Do prkenný vohrady,“ zašeptala, „nemáš snad v úmyslu zkusit tamto...?“</p>
<p>„To tedy mám!“</p>
<p>„A do prkenný vohrady,“ opakovala Stařenka znovu velice tiše a dodala: „Ty už jsi o tom nějakou dobu přemýšlela, co?“</p>
<p>„<emphasis>Ano.</emphasis>“</p>
<p>„Podívej, Esme, neblázni. Víš sama, že Černá Alissa patřila k těm nejlepším. Podívej, já vím, že jsi skvělá v dejme tomu hlavologii a myšlení a takových věcech, ale Černá Alissa, ta se prostě postavila a pustila se do toho.“</p>
<p>„Chceš tím říct, že to nedokážu?“</p>
<p>„Promiňte,“ vmísila se jim do řeči Magráta.</p>
<p>„Ne, ne, to jistě ne,“ bránila se Stařenka, aniž si jí všimla.</p>
<p>„Proto.“</p>
<p>„Jenže... no, vždyť víš, ona byla to... hnojem všech čarodějek, jak to král řekl.“</p>
<p>„Doyenem,“ opravila ji s přehledem Bábi, která si toto podivné slovo našla doma v encyklopedii, „to znamená starší všech čarodějek, víš?“</p>
<p>„Promiňte,“ ozvala se Magráta znovu, tentokráte mnohem silněji. „Kdo byla ta Černá Alissa? A -“ dodala rychle, „- žádné ty významné pohledy nad mou hlavou a ukazování za mými zády! Na tomhle sabatu jsou tři čarodějky, uvědomujete si to?“</p>
<p>„To jsi ještě nebyla na světě,“ řekla Stařenka. „Abych pravdu řekla, ani já už si ji moc nepamatuju. Žila někde směrem na Skund. To byla opravdu mocná čarodějka.“</p>
<p>„<emphasis>No,</emphasis> když chceš věřit všemu, co se o ní povídá...“ dodala Bábi.</p>
<p>„Kdysi proměnila dýni v královský kočár,“ pokračovala Stařenka.</p>
<p>„Potrpěla si na efekty,“ ušklíbla se Bábi Zlopočasná. „Nevím, jak to může někomu imponovat, když mu návštěva přijede ve žluté kouli, která voní jako dýňový koláč. A ta věc se skleněným střevícem... mně se to tedy zdá dost nebezpečné.“</p>
<p>„Ale to největší kouzlo, které kdy udělala,“ pokračovala Stařenka, aniž si všímala Bábiných vsuvek, „bylo, když zaklela celý palác tak, že tam všichni usnuli na sto let, dokud...“ zaváhala. „Teď si nějak nevzpomínám. Byl to ten obrostlý růžemi, nebo to byl ten s kolovratem? Mám dojem, že v tom byla nějaká princezna, která se měla píchnout... ne, princ tam byl a ten ji měl... Jo tak to bylo.“</p>
<p>„V čem byla ta princezna a co s ní měl udělat ten princ?“ zeptala se nejistě Magráta.</p>
<p>„Ale ne, ne co myslíš, musel ji políbit. Bylo to velice romantické. Jo, Černá Alissa si na romantiku moc potrpěla. Všechna její kouzla byla taková. Žádné neměla raději než Dívka potká žábu.“</p>
<p>„A proč jí říkali Černá Alissa?“</p>
<p>„Kvůli nehtům,“ řekla Stařenka.</p>
<p>„A taky kvůli zubům,“ přidala svou trošku Bábi. „Byla hrozně na sladké. Žila v opravdické perníkové chaloupce. Na konci ji šouply nějaké dvě děti do její vlastní pece. To byl pro nás všechny šok.“</p>
<p>„Chcete uspat celý hrad?“ zeptala se Magráta.</p>
<p>„Ona ten zámek nikdy neuspala,“ vysvětlovala jí Bábi. „To je taková povídačka pro staré báby,“ dodala a vrhla jízlivý pohled na Stařenku. „Jen tak trochu zamíchala časem. Není to zase tak těžké, jak si lidé myslí. Kdekdo to dělá každou chvíli. Čas je, děvče, jako guma. Můžeš ho natáhnout, jak se ti hodí.“</p>
<p>Magráta se právě chystala říci, že to není správné, protože čas je jednou čas, každá vteřina trvá vteřinu, kvůli tomu tady čas je, to je jeho <emphasis>zaměstnání...</emphasis></p>
<p>A pak si vzpomněla na týdny, které pádily jako splašené, a odpoledne, která trvala věčně. Některé minuty se vlekly jako hodiny, některé hodiny uběhly tak rychle, že ani nevěděla jak...</p>
<p>„Jenže to je jen lidská představivost,“ řekla. „Nebo ne?“</p>
<p>„Oh, samozřejmě,“ přikývla Bábi, „samozřejmě že ano. To je ale na druhé straně skoro všechno. A jaký je v tom rozdíl?“</p>
<p>„Ale sto let, to by bylo trochu moc, ne?“ usoudila Stařenka.</p>
<p>„Já myslím, že patnáct je takové pěkné kulaté číslo,“ řekla Bábi. „To znamená, že tomu mládenci bude na konci nějakých osmnáct. Provedeme to zaklínadlo, půjdeme, najdeme ho, on dostojí svému osudu a všechno bude tak, jak má být.“</p>
<p>Tohle Magráta nekomentovala, protože jí přišlo, že když mluvíte o osudech, připadají vám velice jednoduché, ale nikdy to tak doopravdy není, když se to začne zkoušet na skutečných lidech z masa a kostí.</p>
<p>Stařenka Oggová se opřela a přilila si do svého čaje další štědrou dávku jabkovice.</p>
<p>„Na jednu stranu by to mohlo být fajn,“ řekla. „Klid a mír na patnáct let. Pokud si ovšem ten obřad pamatuju, tak po tom, co odříkáš zaříkadlo, musíš obletět hrad dřív, než se ozve první kohoutí zakokrhání.“</p>
<p>„Víš, já nemyslela tohle,“ řekla Bábi. „To by nebylo k ničemu. Felmet by byl i v té době pořád králem. Království by na tom bylo pořád špatně. Ne, já myslela na to přenést celé království.“</p>
<p>Vyslala k ustrnulé dvojici zářivý úsměv.</p>
<p>„Celé Lancre?“ opakovala Stařenka.</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Patnáct let do budoucnosti?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Stařenka se pochybovačně podívala směrem, kde leželo Bábino koště. Byla do poctivě zhotovená věc, vyrobená tak, aby vydržela, a když se odmyslíme od těch drobných startovacích potíží, tak byla opravdu kvalitní, ale všechno má své meze.</p>
<p>„To nikdy nedokážeš,“ řekla. „Na tomhle kolem celého království? To ne. Vždyť to znamená doletět až nahoru k Zaprášenému noži a pak nazpět kolem Kopeckého vrchu. Nestačíš na to s magií.“</p>
<p>„Na to už jsem myslela.“</p>
<p>A znovu její zářivý úsměv. Byl strašlivý.</p>
<p>Pak vysvětlila svůj plán. Ten byl děsivý.</p>
<p>O minutu později už bylo vřesoviště prázdné a čarodějky pospíchaly za svými úkoly. Chvíli bylo všude kolem ticho, rušené jen tu a tam zapištěním netopýra a občasným zašuměním větru ve vřesu.</p>
<p>Pak se z nedalekého rašelinového jezírka ozvalo zabublání. Pomalu jako periskop se z něj zvedl vrcholek bludného balvanu pokrytý mechem rašeliníkem. Kámen se s výrazem nesmírné nedůvěry rozhlédl kolem a opatrně se začal vynořovat.</p>
<p>Tak tohle se Silverovi opravdu líbilo. Nejdřív si myslel, že ho jeho nový přítel nese k Magrátinu domku, ale on pak z nějakého neznámého důvodu sešel v temnotě z cesty a toulal se pralesem. A ještě k tomu v jednom z nejzajímavějších kousků pralesa. Byla to taková bahnitá oblast plná hlubokých děr, malých močálových jezírek a paloučků plných pohyblivého písku, kde bývala mlha i ve dne a za nejpěknějšího počasí.</p>
<p>„Myslím, že kočky by si měly najít cestu domů samy,“ bručel si šašek sám pro sebe.</p>
<p>V duchu se proklínal. Bylo by jednoduché odnést to nevděčné stvoření k domku Stařenky Oggové, protože ten stál hned v podhradí, téměř ve stínu hradu. Ale pak dostal ten nápad, že ho odnese Magrátě. Udělá to na ni dojem, pomyslel si. Čarodějky si na kočky moc potrpí. A ona ho pak bude muset pozvat na šálek čaje, nebo tak nějak...</p>
<p>Noha mu zapadla do další díry plné vody. Pod nohou se mu něco zazmítalo. Šašek zasténal a uskočil přímo na velkou zduřelou houbu.</p>
<p>„Podívej, kocoure,“ prohlásil, „budeš asi muset slézt, co říkáš? A pak si najdeš cestu domů a já půjdu pěkně za tebou. Kočky přece vidí ve tmě skvěle a vždycky se dokážou vrátit domů,“ dodal hlasem plným naděje.</p>
<p>Natáhl se nahoru. Silver se pokusil zatnout mu jako přátelské varování drápy do předloktí a ke svému úžasu zjistil, že to nezabírá.</p>
<p>„Hodnej kocourek,“ řekl šašek a pomalu sundal Silvera na zem. „Tak běž. No, najdi si cestu domů, běž. Je to jedno ke komu domů, ale někam do tepla a do sucha.“</p>
<p>Silverův úsměv se začal ztrácet, až tam zbyla jen docela obyčejná kočka. Bylo to skoro stejně strašidelné, jako kdyby to bylo naopak.</p>
<p>Silver se protáhl a zažíval, aby zakryl své zklamání. To, že ho někdo nazval uprostřed jeho oblíbeného loveckého teritoria „hodným kocourkem“, neznamenalo, že zapomene na své lovecké zkušenosti. Vzápětí zmizel v podrostu.</p>
<p>Šašek upíral oči do tmy. Začalo mu docházet, že i když miloval husté lesy, miloval je tak nějak jako celek - bylo příjemné vědět, že tam jsou, ale prales, na který <emphasis>myslíte,</emphasis> není stejný jako ten skutečný, ve kterém jste se například ztratili. V těch prvních bylo víc rozložitých dubů, v těch druhých zase trní. V duchu jste je taky většinou vídávali ve dne a za slunečního svitu a stromy nemívaly zlomyslné tváře a dlouhé ostré větve. Stromy naší představivosti bývají pyšní obři pralesa. Většina stromů v tomhle lese vypadala jako rostlinní trpaslíci, kteří slouží jen jako opora různým houbám a břečťanu.</p>
<p>Šašek věděl, že směr na Střed se dá určit tak, že se podíváte, na které straně stromů roste mech. Rychlý průzkum nejbližších kmenů ukázal, že navzdory základním zeměpisným zákonům leží Střed na všechny strany.</p>
<p>Silver zmizel.</p>
<p>Šašek si povzdechl, stáhl ze sebe svůj kroužkový pracovní oděv a s tichým cinkáním začal hledat nějaké stoupání. To mu přišlo jako dobrý nápad. Pak se mu začalo zdát, že místo, na kterém právě stojí, se mu začalo třást pod nohama. Byl si jistý, že to by dělat nemělo.</p>
<p>Magráta se vznášela na svém koštěti několik desítek metrů nad pootočnými hranicemi Lancre a upírala pohled dolů do nekonečného moře mlhy, kterým jen tu a tam prorážel vrcholek stromu podobný vrcholku kamene pokrytého mořskou řasou, který vyčnívá z vody za přílivu. Nad ní zářil obrovský měsíc a pravděpodobně zase dorůstal. Nevelký srpek by byl lepší, říkala si Magráta. Takový případnější.</p>
<p>Otřásla se a zapřemýšlela, kde asi může být v téhle chvíli Bábi Zlopočasná.</p>
<p>Koště staré čarodějky bylo proslulé a obávané na nebi celého Lancre. Bábi se dostala k létání poměrně pozdě a po určité počáteční nedůvěře mu propadla jako moucha masařka tři dny staré rybí hlavě. Potíž ovšem spočívala v tom, že Bábi viděla každý let jednoduše, jako přímou linii z místa A do místa B, a odmítala pochopit, že ostatní uživatelé vzdušného prostoru mají také svá práva. Na základě této jednoduché skutečnosti se musely změnit migrační letové plány celého světadílu. Díky překotnému vývoji místní ptačí populace vzniklo několik generací ptáků, kteří létali na zádech, aby mohli pozorným zrakem sledovat nebe nad hlavou.</p>
<p>Bábino nezvratné přesvědčení, že jí všechno musí uhnout z cesty, se vztahovalo na ostatní čarodějky, vysoké stromy a příležitostně i na vrcholky hor.</p>
<p>Bábi také zastrašila trpaslíky, kteří sídlili pod zemí v horách tak, že v obavách o vlastní životy jí koště přestavěli na vyšší rychlost. Mnoho nic netušících ptáků sneslo předčasně svá vejce ve vzduchu v okamžiku, kdy zahlédli, jak se na ně z čistého nebe řítí Bábi Zlopočasná a upírá na ně přes konec koštěte rozhořčený pohled.</p>
<p>„K čertu,“ pomyslela si Magráta, „doufám jenom, že se s nikým nesrazila.“</p>
<p>Půlnoční větřík ji pomalu otáčel ve vzduchu jako volnou korouhvičku. Otřásla se a upřela pohled k horám zalitým měsíční září. Byly to vysoké hory Beraní hlavy, jejichž ledem věčně pokryté vrcholky nepoznaly ani krále, ani kartografa. Jen na jejich krajovém úpatí se v místě Lancre otvíraly světu. Zbytek jejich hranic vypadal asi tak přátelsky jako vyceněné vlčí tesáky, jenže byl ještě o něco méně schůdný. Z výšky, kde se vznášela Magráta, bylo možno přehlédnout celé království.</p>
<p>Na obloze nad ní se ozval trhavý zvuk, zahučel závan větru, který ji otočil kolem dokola, a zaslechla hlas, zkreslený díky Dopplerově efektu: „Probuď se, holka!“</p>
<p>Stiskla metlice koleny a pobídla násadu vzhůru.</p>
<p>Trvalo jí několik minut, než dohonila Bábi, která na svém koštěti téměř ležela, a tak snižovala odpor vzduchu. Magráta dovedla koště těsně ke koštěti Bábinu a pod nimi s hukotem ubíhaly vzad vrcholky stromů. Bábi se k ní otočila a jednou rukou si při tom přidržovala klobouk.</p>
<p>„Je to v poslední chvíli,“ zavolala. „Myslím, že v tomhle zbývá sotva na několik minut letu. Tak do toho, pospěš si!“</p>
<p>Natáhla ruku. Magráta také. Obě neklidně letící košťata, která se vzájemně ovlivňovala vzduchovou turbulencí, se pomalu přibližovala, až se obě čarodějky dotkly prsty.</p>
<p>Magráta cítila, jak ji svědí celá paže, když jí začala proudit magická síla.[*] Bábino koště sebou trhlo kupředu.</p>
<p>„Trochu síly mi nechte,“ pokoušela se přehlušit hukot vzduchu Magráta. „Potřebuju se dostat dolů!“</p>
<p>„To je to nejjednodušší,“ zakřičela Bábi.</p>
<p>„Ale já myslela bezpečně!“</p>
<p>„Vždyť jsi čarodějka, ne? Jo, abych nezapomněla. Vzala jsi mi kakao? Mrznu tady k smrti!“</p>
<p>Magráta bezmocně přikývla a volnou rukou podala Bábi velký sáček vycpaný slámou.</p>
<p>„Fajn,“ přikývla Bábi. „Provedla jsi to skvěle. Sejdeme se na mostě v Lancre.“</p>
<p>Pak uvolnila prsty.</p>
<p>Magrátino koště se zazmítalo ve vzduchových vírech a Magráta pevně sevřela násadu koštěte, které teď, jak se obávala, bylo schopné letu stejně jako kus palivového dřeva. V žádném případě však nebylo schopné uchránit dospělou ženu před neodbytnými prsty přitažlivosti.</p>
<p>Jak tak Magráta klesala dlouhým mírným obloukem k temným vrcholkům pralesa, pomyslela si, že ve způsobu, jakým Bábi odmítá brát na vědomí potíže ostatních lidí, je vlastně něco lichotivého. To totiž naznačovalo, že podle Bábina nikoliv zanedbatelného mínění jsou ti lidé schopni poradit si se svými problémy sami.</p>
<p>Asi bude nejlepší nějaké zaklínadlo proměny.</p>
<p>Magráta se soustředila.</p>
<p>No, zdá se, že to zabírá.</p>
<p>Z pohledu obyčejného smrtelníka se nic nezměnilo. Magráta docílila jednoduchou úpravou změny vlastních mentálních pochodů. Změnila se ze zmatené a poněkud vystrašené ženy, která nevyhnutelně klesá k nepřátelské zemi, v ženu s jasnou hlavou, plnou optimistických myšlenek, oplývající sebedůvěrou a nesoucí plnou zodpovědnost za svůj život. Uvědomovala si plně, odkud pochází a jaké má zázemí, i když na tom, <emphasis>kam</emphasis> měla právě namířeno, to celkem nic nezměnilo. Jenže se cítila mnohem lépe.</p>
<p>Zaryla podpatky do vzduchu a přinutila koště, aby ze sebe vyždímalo poslední zbytky energie a vydalo je v krátkém náporu, který je zabrzdil těsně nad vrcholky stromů. Když se pak dalo znovu do pohybu a ona začala vlastním tělem rýt brázdu v temném listí, napjala se a pomodlila ke všem pralesním bohům, kteří ji mohli touhle dobou slyšet. Několikrát zopakovala prosbu, aby padla na něco měkkého, a vypnula koště.</p>
<p>Na Zeměploše je tři sta známých hlavních bohů a teologové-výzkumníci každý týden objeví nějakého dalšího. Kromě malých bohů skal, stromů a vod, existují dva, kteří jsou postrachem celých hor Beraní hlavy. Je to Hoki - napůl muž a napůl kozel a veskrze zlý kanadský žertýř, který byl vypuzen z Dunmanifestinu, protože nasypal slepému Io, náčelníku všech bohů, pod nohy bouchací kuličky, a pak Herne Štvaný, vyděšené, ale bystré božstvo všech malých srstnatých a pernatých tvorů, jejichž osudem je skončit život s krátkým zajeknutím a tichým zapraskáním kostí...</p>
<p>Ten malý zázrak, který se přihodil, mohli mít na svědomí oba. V lese plném studených kamenů, ostrých pahýlů a trnitých křovisek přistála Magráta na něčem měkkém.</p>
<p>Bábi zatím zvýšenou rychlostí mířila k horám, aby překonala druhou třetinu své cesty. Vypila nepříliš teplé kakao a s ohledem na životní prostředí odhodila láhev obalenou slámou do jednoho z horských jezírek, nad kterými prolétala.</p>
<p>Jak se ukázalo, Magrátina představa výživné stravy se vtělila do dvou malých obložených chlebů s okrojenou kůrkou, vajíčkem a řeřichou. Bábi si stačila všimnout, že Magráta ozdobila každý z nich s láskou a péčí snítkou petrželky, kterou ovšem vzápětí odnesl vzduchový proud. Bábi je chvilku nepříliš přívětivým pohledem pozorovala a pak je snědla.</p>
<p>Před ní se vynořil horský masiv, stále napůl zadušeny zimním sněhem. Bábi, na pozadí obrovských hor Beraní hlavy podobná malému světélku v temnotách, prolétala bludištěm horských hřbetů a roklí.</p>
<p>Zatím dole v pralese seděla Magráta na zemi a s nepřítomným pohledem si z vlasů vybírala suché listí a polámané větvičky. Kousek od ní propadlo větvemi koště a za ním se snesl vodopád listí.</p>
<p>Zasténání a nesmělé zazvonění ji přinutilo upřít oči do tmy. Kousek od ní se po kolenou pohybovala nezřetelná postava a něco hledala.</p>
<p>„Přistála jsem na vás?“ zeptala se Magráta.</p>
<p>„Nevím, jestli jste to byla vy, ale někdo na mně přistál,“ potvrdil šašek ze tmy.</p>
<p>„<emphasis>To jste vy?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>To jste vy!</emphasis>“</p>
<p>„Co tady děláte?“</p>
<p>„Jářku, no, jen tak jsem chodil po zemi,“ opověděl šašek. „Dělá to spousta lidí, víte? Já vím, že to není žádná novinka, lidi to dělají už dávno, chybí tomu představivost, ale víte, mně to tak nějak vždycky stačilo.“</p>
<p>„Ublížila jsem vám?“</p>
<p>„Myslím, že mám jednu nebo dvě rolničky, které už nikdy nebudou, to co bývaly.“ Šašek znovu přehrabal hromádku listí a nakonec našel nenáviděnou čepici, která zacinkala.</p>
<p>„Je na maděru, troufám,“ prohlásil, nicméně si ji stejně nasadil. Zdálo se, že se mu tím pádem poněkud ulevilo. „Déšť to jo, sníh taky, dokonce i kusy ledu. Rybičky a žabičky - no prosím. Ale ženy? O tom jsem až do dneška neslyšel. Bude se to ještě opakovat?“</p>
<p>„Máte po čertech tvrdou hlavu,“ prohlásila Magráta a zvedla se na nohy.</p>
<p>„Slušnost mi brání vaše prohlášení komentovat,“ odpověděl jí šašek, pak se vzpamatoval a rychle dodal Jářku“.</p>
<p>Zírali jeden na druhého a v hlavách jim jako o závod pádily myšlenky.</p>
<p>Magráta si myslela: Stařenka mi říkala „koukej<strong> </strong>na něj pořádně kouknout“. Vždyť na něj koukám. Vypadá pořád stejně. Smutný malý mužíček v nesmyslném obleku šaška, a ke všemu ještě skoro hrbatý.</p>
<p>Pak stejným procesem, jakým několik neforemných výběžků změní před očima pozorného pozorovatele mrak v galeonu pod plnými plachtami, uvědomila si Magráta několik věcí současně. Šašek vůbec nebyl malý. Byl přinejmenším průměrné výšky, ale <emphasis>dělal</emphasis> ze sebe malého tím, že nahrbil ramena, ohnul nohy a přikrčil se tak, že to vypadalo, jako by neustále poskakoval na místě.</p>
<p>Tak by mě zajímalo, čeho si ta Gyta Oggová ještě všimla? pomyslela si Magráta s nově probuzeným zájmem.</p>
<p>Masíroval si ruku a přitom na ni vrhl pokřivený úsměv.</p>
<p>„Vy asi nebudete vědět, kde teď jsme?“ nadhodil.</p>
<p>„Čarodějky se nikdy neztratí,“ odpověděla mu Magráta pevně. „I když se mohou občas ocitnout na místech, kde to neznají. Lancre leží <emphasis>tímhle</emphasis> směrem, řekla bych. Musím najít nějaký vršek, když dovolíte.“</p>
<p>„Abyste zjistila, <emphasis>kde</emphasis> jste?“</p>
<p>„Spíš abych zjistila, <emphasis>kdy</emphasis> jsem. Dnes v noci se dějí velké magické věci.“</p>
<p>„Vážně? Potom si myslím, že bude lepší, když vás doprovodím,“ prohlásil šašek rytířsky, když opatrně nahlédl do temnoty, která ho dělila od jeho neútulných dlaždic. „Mrzelo by mě, kdyby se vám něco stalo.“</p>
<p>Bábi ležela přitisknutná k násadě svého koštěte, které se proplétalo horským bludištěm, a nakláněla se ze strany na stranu v naději, že to nějak ovlivní řízení, které se z jakéhosi důvodu velmi zhoršilo. Vločky padajícího sněhu za ní vířily a vytvářely podivné tvary.</p>
<p>Mohutné útvary ztvrdlého sněhu, které se celou zimu tyčily nad ledovcovými údolími, se roztřásly a začaly svůj dlouhý tichý pád. Bábin průlet byl tu a tam provázen příležitostným zaduněním laviny.</p>
<p>Podívala se dolů, na to území náhlé smrti a rozeklané krásy, a cítila, zeji krajina pozoruje, asi tak jako podřimující člověk sleduje poletujícího komára. Přemýšlela, jestli si kraj uvědomuje, co ona, Bábi, dělá. Přemýšlela, jestli by zem proto změkčila její pád, ale pak v duchu sama sobě tu slabost vyčetla. Ne, to nebylo zemi podobné. Zem neuzavírala žádné smlouvy typu „něco za něco“. Nerada dávala a ráda si brala. Pes se také vždycky nejhlouběji zakousne do ruky veterináři.</p>
<p>A pak měla najednou hory za sebou. Nad posledním vrcholkem se prosmýkla tak nízko, že si do jedné boty nabrala sníh a začala klesat dolů k nížinám.</p>
<p>Mlha, která se od hor nikdy nevzdalovala příliš daleko, opět zhoustla a opřela se do toho. Před Bábi se vytvořilo husté stříbrné moře a Bábi zasténala.</p>
<p>Někde uprostřed toho moře se vznášela Stařenka Oggová a jako prevenci proti zimě si tu a tam přihnula z kapesní láhve.</p>
<p>A tak se stalo, že Bábi, jejíž klobouk i ocelově šedé vlasy prosákly vlhkostí a z jejíchž bot odpadávaly ledové rampouchy, najednou zaslechla podivné zvuky. Byl to tlumený zvuk hlasu, který nadšeně vysvětloval celé neviditelné obloze, že pan ježek má oproti všem ostatním savcům o jednu starost méně. Jako jestřáb, který zahlédl v trávě něco malého a chlupatého, jako potulný meziplanetární bacil rýmy, který právě před sebou zahlédl překrásnou modrou planetu, přesně tak stočila Bábi koště a zamířila za zvukem do dusivých bílých kotoučů.</p>
<p>„Tak jedem!“ zaječela rozjařená a opilá rychlostí a zvuk jejího hlasu odehnal o sto padesát metrů níž, na zemi, hladového vlka od právě stržené kořisti. „Okamžitě, Gyto Oggová!“</p>
<p>Stařenka Oggová se chytila její ruky s očividnou nechutí, dvojice košťat s hukotem vyletěla z mlhy a zamířila vzhůru k nebi posetému hvězdami.</p>
<p>Zeměplocha, ostatně jako vždycky, vypadala, jako když ji Stvořitel navrhl speciálně kvůli pohledu shora. Bílé a stříbřité řasy obláčků se táhly až k okraji a vytvářely vír o průměru několika tisíc mil způsobený otáčením světa. Za svištícími košťaty se vrcholek mlžného moře stočil do obrovského bílého tunelu, aby přihlížející bohové - a ti opravdu zírali! - mohli pozorovat neuvěřitelný let.</p>
<p>Obě čarodějky už byly ve třech stech metrech, pomalu stoupaly mrazivým vzduchem a už zase se hádaly.</p>
<p>„To byl ale pitomý nápad,“ zasténala Stařenka. „Já nenávidím výšky!“</p>
<p>„Přivezla jsi mi něco k pití?“</p>
<p>„<emphasis>Jasně, jak jsi povídala.</emphasis>“</p>
<p>„Noa?“</p>
<p>„Vypila jsem to,“ odpověděla klidně Stařenka. „Víš, jak dlouho jsem seděla tady nahoře? A v mém věku? To by se hodilo spíš pro našeho Jasona.“</p>
<p>„Bábi zaskřípala zuby. „Dobrá, tak mi předej sílu,“ řekla. „Už mi dochází. Je zajímavé, jak rychle -“</p>
<p>Bábin hlas se najednou změnil ve výkřik, když se její koště bez nejmenšího varování naklonilo, překlopilo do mraků a zmizelo z dohledu.</p>
<p>Šašek a Magráta seděli na padlém kmeni na malém kamenitém pahorku, ze kterého bylo vidět přes koruny pralesa. Světla Lancre nebyla nijak daleko, ale ani jeden z nich se neměl k odchodu.</p>
<p>Prostor mezi nimi praskal nevyslovenými myšlenkami a divokými představami.</p>
<p>„Už děláte šaška dlouho?“ zeptala se opatrně Magráta. Nebylo vidět, že se při tom potmě začervenala. V takové náladě ta otázka vypadala velmi nepřípadně.</p>
<p>„Celý život,“ odpověděl šašek s trpkostí v hlase. „Zuby jsem si prořízl na sadě rolniček.“</p>
<p>„Předpokládám, že se to povolání předává z otce na syna?“ pokračovala Magráta.</p>
<p>„Já jsem svého otce moc neznal. Odešel, aby nastoupil jako šašek u vládců Quirmu, když jsem byl ještě docela malý,“ vysvětloval jí šašek. „Hrozně se pohádal s dědečkem. Občas se ale vracel, aby se podíval, jestli mami něco nepotřebuje.“</p>
<p>„To je hrozné.“</p>
<p>Ozvalo se jen smutné zazvonění, když šašek pokrčil rameny. Pamatoval si svého otce jako přátelského drobného člověka s očima podobnýma páru ústřic. Odvážné činy, jako postavit se starému pánovi, to bylo v rozporu s jeho povahou. Vzpomínka na zvuk vzteklého zvonění dvou párů rolniček šaška stále ještě děsila a nestál o ni, protože v hlavě měl ošklivých scén i bez toho až až.</p>
<p>„Ale stejně,“ pokračovala Magráta poněkud hlasitěji než obvykle a s hlasem mírně rozechvělým nejistotou, „musel to být šťastný život. Myslím rozdávat lidem smích.“</p>
<p>Nedostala odpověď, a proto se otočila ke svému společníkovi. Jeho tvář vypadala jako vytesaná z kamene. Pak se šašek ozval a tichým hlasem, spíš jako by tam Magráta ani nebyla a on vzpomínal sám pro sebe, začal mluvit.</p>
<p>Mluvil o budově cechu šašků a kašparů v Ankh-Morporku.</p>
<p>Většina návštěvníků města si ji na první pohled pletla s budovou a úřadovnami cechu vrahů, což byl ostatně velmi příjemný a vzdušný komplex budov hned v sousedství (vrahové byli vždycky při penězích). Pokoje v budově cechu byly ledově studené i v létě a v zimě se z nich stávalo ledové peklo. Mladí šašci, kteří neustále otročili nad knihami, ze kterých se mechanicky dřeli určené texty, slyšeli hned za vysokou zdí dvora mladé vrahy, kteří tam hráli různé sportovní hry, a záviděli jim i přesto, že ke konci studia hlasy za zdí dosti prořídly (vrahové také věřili ve zkoušky, které byly založeny na základě hesla „kdo s koho“).</p>
<p>Vysokými chmurnými stěnami bez oken pronikaly různé zvuky a z bystrých otázek, které kladli cechovním sluhům, si mladí šašci vytvořili vlastní obraz města za nimi. Byly tam hospody a parky. Byl tam celý kvasící svět, ve kterém studující a učedníci různých cechů a řemesel hráli svou roli. Pili plnými doušky z kalicha života, pobíhali městem a pokřikovali a někdy vraceli městu to, co vypili. Zvenčí se ozýval smích, který nedbal zákona Pěti rytmů ani Dvanácti modulací. A - přestože studenti o něco takového vedli v noci vážné spory ve svých ložnicích - zdálo se, že venku bují neschválený, divoký humor, užívaný podle libosti, bez ohledu na Obludnou knihu veršů, na Radu a všechno ostatní.</p>
<p>Tam venku za šedivou stěnou si lidé vyprávěli žerty, aniž dbali na to, že by je kdo volal před soud Pánů anarchie.</p>
<p>Byla to myšlenka, při které člověk vystřízlivěl. Tedy ne přesně vystřízlivěl, protože alkohol byl ve zdech cechu přísně zakázán. Ale kdyby byl povolen, byla by to taková myšlenka.</p>
<p>Nikde se nežilo střízlivěji než v cechu.</p>
<p>Šašek mluvil s trpkostí o mohutném rudolícím bratru Šibalovi, o každovečerním, k zešílení jednotvárném opakování Šťastných žertů, o dlouhých ránech v ledové tělocvičně, kde do úmoru nacvičovali Osmnáct pádů na panímandu (OPáNaPa) a učili<strong> </strong>se Přehršli povolených drah hozeného pudinku (PéPéDé-HoP). A žonglování! Žonglování! Bratr Jape, muž s duší podobnou vyvařenému studenému střevu, je učil žonglovat. Nepřivádělo ho k šílenství, že náš šašek žongloval špatně. Od šašků se <emphasis>čekalo,</emphasis> že neumějí žonglovat, zvláště když to zkoušejí s tak legračními předměty, jako jsou pudinky, hořící pochodně nebo nabroušené dýky. To, co rozpalovalo bratra Japa k zuřivosti vraždícího maniaka, bylo, že šašek špatně žongloval proto, <emphasis>že to neuměl dobře\</emphasis></p>
<p>„A to jste nikdy nechtěl být něčím jiným?“ zeptala se Magráta.</p>
<p>„Čím jiným? zavrtěl šašek hlavou. „Nevěděl jsem, čím jiným bych mohl být.“</p>
<p>Starší studenti měli v posledním roce studia povoleny vycházky, ale ty byly omezeny nekonečnou řadou omezení, jejichž porušení podléhalo přísným trestům. Když tenkrát náš šašek nešťastně poskakoval ulicemi, uviděl své první mágy proplouvající ulicemi města jako karnevalové postavy. Viděl vrahy, kteří přežili - rozesmáté mladíky v černém hedvábí, ostré jako nože, které nosili na těle. Viděl knězi, jejichž fantastické kostýmy jen okrajově narušovaly gumové zástěry, které byly nezbytnou pomůckou při hlavních bohoslužbách. Každé řemeslo, každá profese měla svou uniformu, jak viděl, a poprvé si uvědomil, že kostým, který má na sobě on, je promyšleně a důsledně navržen tak, aby ten, kdo ho má na sobě, vypadal jako dokonalá a naprostá nula.</p>
<p>Ale i přesto vytrval. Strávil vlastně celý život tím, že se snažil vytrvat.</p>
<p>A vytrval dokonale, jednak proto, že neměl ani špetku nadání, a také proto, že kdyby nevytrval, byl by ho děd upekl zaživa. Učil se předepsané vtipy a vtloukal šije do hlavy, až mu zvonilo v uších. Ráno vstával ještě dřív než ostatní a žongloval a žongloval, až necítil lokty. Vylepšil svůj veselý slovník tak, že mu rozuměli jen starší cechu. Poskakoval a pitvořil se s neodbytným pochmurným odhodláním a toho roku patřil k nejlepším a byl odměněn čestným Močovým měchýřem. Když přijel domů, hodil cenu do záchoda.</p>
<p>Magráta mlčela.</p>
<p>Šašek se zeptal: „A jak jste se vy stala čarodějkou?“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„No, myslel jsem, jestli jste chodila do nějaké školy, nebo tak nějak?“</p>
<p>„Ach tak. Ne. Dobračka Sejkonopná prostě jednoho dne přišla do vesnice, postavila si nás děvčata všechna do řady a vybrala si mě. Víte, u nás si nevybíráte vy Umění, ono si musí vybrat vás.“</p>
<p>„Dobrá, ale kdy se <emphasis>opravdu</emphasis> stanete čarodějkou?“</p>
<p>„Když se k vám tak ostatní čarodějky začnou chovat, řekla bych,“ odpověděla Magráta a povzdechla si. „Pokud se k vám tak <emphasis>vůbec někdy</emphasis> začnou chovat,“ dodala. „Myslela jsem si, že ke mně se tak začnou chovat po tom zaklínadle, které jsem použila v chodbě. Bylo vážně moc dobré.“</p>
<p>„Ty dvě starší dámy byly také čarodějky?“ zeptal se s obvyklou dávkou skepticismu.</p>
<p>„<emphasis>Ano.</emphasis>“</p>
<p>„Jistě jsou to velmi silné povahy, řekl bych.“</p>
<p>„Velmi silné,“ přisvědčila Magráta upřímně.</p>
<p>„Tak by mě zajímalo, jestli se někdy setkaly s mým dědem,“ zamyslel se šašek.</p>
<p>Magráta sklopila oči ke špičkám vlastních nohou.</p>
<p>„Ony jsou ve skutečnosti moc hodné,“ řekla. „Víte, je to prostě v tom, že jaksi, když jste čarodějka, nepřemýšlíte o ostatních lidech. Ne, počkejte, vy o nich <emphasis>přemýšlíte,</emphasis> ale nezabýváte se jejich pocity, jestli chápete, co tím myslím. Alespoň ne, pokud si to uvědomíte.“ Znovu sklopila oči.</p>
<p>„<emphasis>Vy taková nejste,</emphasis>“<emphasis> řekl šašek.</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Podívejte, já bych si přála, kdybyste přestal pracovat pro vévodu,</emphasis>“<emphasis> prohlásila zoufalá Magráta. </emphasis>„<emphasis>Víte přece, jaký je. Mučí lidi, zapaluje jim domy a bůhví </emphasis><emphasis>co.</emphasis>“</p>
<p>„Ale já jsem jeho šašek!“ zavrtěl hlavou. „Šašek musí být věrný svému pánu. Až do smrti. Obávám se, že taková je tradice. Tradice jsou velmi důležité.“</p>
<p>„Ale vždyť vy ani nejste šaškem rád!“</p>
<p>„Nenávidím to. Jenže to s tím nemá nic společného. Když už mám být šaškem, tak budu dobrým šaškem!“</p>
<p>„To je vážně pitomost,“ řekla Magráta.</p>
<p>„Dal bych přednost výrazu šaškárna.“</p>
<p>Šašek se začal pomalu posunovat po kmeni. „Kdybych vás políbil,“ nadhodil opatrně, „proměnil bych se v žábu?“</p>
<p>Magráta opět sklopila oči ke špičkám nohou. Zjistila, že ty se zatím, zděšeny tou neustálou pozorností, ukryly pod lem jejích šatů.</p>
<p>Vedle sebe po obou stranách cítila stíny Gyty Oggové a Esme Zlopočasné. Bábin duch na ni zíral s vážným výrazem. <emphasis>Čarodějka je paní každé situace,</emphasis> říkal.</p>
<p><emphasis>Vd</emphasis><emphasis>aná paní,</emphasis> říkalo zjevení Stařenky Oggové a udělalo na ni podivné gesto zahrnující spoustu významných úsměvů a mávání rukama.</p>
<p>„To budeme muset teprve zjistit,“ řekla.</p>
<p>Bylo osudem určeno, že to měl být nejdelší polibek v historii milostných předeher.</p>
<p>Jak už říkala Bábi Zlopočasná, čas je subjektivní záležitost. Roky, které šašek strávil v cechovní škole, se vlekly jako věčnost, zatímco hodiny prožité s Magrátou na vrcholku kopce uběhly jako pár minut. A zatím vysoko nad Lancre se přehršle vteřin natáhla jako žvýkací guma do hodin plných hrůzy a výkřiků.</p>
<p>„Námraza!“ křičela Bábi. „Usadila se na něm námraza!“</p>
<p>Stařenka Oggová ji sice okamžitě dohonila, ale marně se snažila udržet po boku Bábina koštěte, které se zmítalo a vyhazovalo. Ve štětinách pokrytých ledem zajiskřily oktarínové výboje a začaly je tu a tam zkracovat. Stařenka se vyklonila stranou a chytila Bábi pevně za sukni.</p>
<p>„Říkala jsem ti, že je to pitomost!“ zavolala na ni. „Nejdřív jsi proletěla tou hnusnou vlhkou mlhou a pak jsi se dostala do čistého mrazivého vzduchu, ty bláznivá náno!“</p>
<p>„Okamžitě pusť mou sukni, Gyto Oggová!“</p>
<p>„Pojď, chyť se mě. Vždyť ti hoří zadek!“</p>
<p>Jako blesk proletěly dnem mraků a dvojhlasně zaječely zděšením, když se odnikud vynořila zem pokrytá pralesem a namířila si to přesně na ně.</p>
<p><strong>A </strong><strong><emphasis>minula</emphasis></strong><strong><emphasis> </emphasis></strong><strong>je.</strong></p>
<p>Stařenka se podívala pod sebe a spatřila dvě stěny, které se sbíhaly až někde hluboko dole, kde se nezřetelně rýsovala zpěněná stužka rozzuřené řeky. Vletěly do kaňonu Lancre.</p>
<p>Z Bábina koštěte se linul modravý dým, ale ona se ho držela dál a pevně rozhodnutá ho začala stáčet stranou.</p>
<p>„Co to, k sakru, děláš?“ vřískla Stařenka.</p>
<p>„Poletím nad řekou,“ zařvala Bábi Zlopočasná do praskotu plamenů. „Nic se neboj!“</p>
<p>„Naskoč si ke mně, slyšíš? Je po všem, nedokážeš to...“</p>
<p>Za Bábi se ozval středně silný výbuch, několik hrstí hořících metlic se odlomilo a zmizelo v šeré hlubině kaňonu. Násada sebou trhla a Stařenka chytla Bábi kolem ramen, zatímco z koštěte odpadly další kusy.</p>
<p>Planoucí koště se vyrvalo Bábi ze sevření, několikrát zavířilo ve vzduchu a vyrazilo přímo k nočnímu nebi. Vydávalo zvuk podobný tomu, který se ozývá, když někdo krouží vlhkým prstem po vinné sklence, a za sebou táhlo chvost ohně a jisker.</p>
<p>Skončilo to tak, že Stařenka ležela téměř celou délkou na násadě svého koštěte a na délku rukou pod sebou držela Bábi, která letěla zavěšená zády dolů. Zíraly jedna druhé do tváře a ječely. Na sebe.</p>
<p>„Já tě nahoru sama nevytáhnu!“</p>
<p>„<emphasis>No</emphasis> a já tam zase nevylezu, je to jasné? Nebuď jako malé dítě, Gyto. Chovej se jako dospělá!“</p>
<p>Stařenka o tom chvilku přemýšlela. Pak Bábi pustila.</p>
<p>Tři manželství a dobrodružné mládí daly Stařence svaly schopné drtit kokosové ořechy. Strhla koště, převedla je do strmého výkrutu a začala klesat tak rychle, že jí přetlakové síly deformovaly rysy obličeje.</p>
<p>Pod sebou viděla Bábi, která padala jako kámen a přitom si jednou rukou přidržovala na hlavě klobouk a druhou se snažila zabránit proudění vzduchu, aby jí nezvedalo sukně. Stařenka přinutila praskající koště k ještě větší rychlosti, uchopila padající čarodějku kolem pasu a stáhla ji na násadu před sebou. Pak vyrovnala pozvolným obloukem sténající koště do přímého letu a zezelenala strachem.</p>
<p>Následující ticho teprve po nějaké chvíli prolomila Bábi Zlopočasná. „To už nikdy v životě nedělej, Gyto Oggová.“</p>
<p>„To ti slibuju.“</p>
<p>„Tak a teď otoč. Máme namířeno k mostu v Lancre, zapomněla jsi?“</p>
<p>Stařenka poslušně obrátila koště a měla při tom co dělat, aby nenarazila do stěny kaňonu.</p>
<p>„To je ještě celé míle cesty,“ nadhodila.</p>
<p>„Musím to dokázat,“ odpověděla jí Bábi. „Z noci zbývá ještě velký kus.“</p>
<p>„Obávám se, že ne dost.“</p>
<p>„Čarodějka nezná slovo .neúspěch’, Gyto.“</p>
<p>Vzlétly znovu vysoko do průzračného vzduchu. Na obzoru se objevila slabá zlatá linka a od východu se rozběhlo pomalé zeměplošské jitro, které před sebou tlačilo zbytky noci.</p>
<p>„Esme,“ ozvala se po chvíli Stařenka Oggová.</p>
<p>„<emphasis>Co je?</emphasis>“</p>
<p>„To vypadá na ,nedostatek úspěchu’.“</p>
<p>Několik vteřin letěly mlčky.</p>
<p>„Já to řekla jen to, jak se to to... obrazně.“</p>
<p>„Jo tak. To jo. Tak proč to neřekneš rovnou.“</p>
<p>Linka na obzoru byla širší a jasnější. Poprvé se v Bábině vědomí pohnul červík pochybností, vyděšený tím, v jak neznámém prostředí se pohybuje.</p>
<p>„Tak mě napadlo, kolik je v Lancre asi kohoutů,“ řekla tiše.</p>
<p>„To zas má být jedna z těch tvých pitomých otázek?“</p>
<p>„Ne, ne, to mi jen tak napadlo.“</p>
<p>Stařenka se narovnala. Bylo jich tam dvaatřicet schopných kokrhání. Věděla to. Věděla to, protože je večer - <emphasis>dnes v noci -</emphasis> spočítala a dala Jasonovi podrobné pokyny. Měla patnáct dospělých dětí a bezpočet vnoučat a pravnoučat a všichni měli téměř celou noc na to, aby zaujali svá místa. Mělo by to stačit.</p>
<p>„Slyšela jsi to?“ řekla najednou Bábi. „Odněkud od Ostrohřbetu?“</p>
<p>„Co?“ opáčila Stařenka.</p>
<p>„Něco jako ,kych’?“</p>
<p>„Neslyšela.“</p>
<p>Bábi se otočila.</p>
<p>„Támhle,“ trvala na svém. „Teď jsem to slyšela jasně. Bylo to něco jako ,kykchrrr’!“</p>
<p>„Já nic takového neslyším, Esme,“ prohlásila Stařenka a usmála se k nebi. „Před námi most v Lancre!“ ohlásila vesele.</p>
<p>„A támhle! Přímo pod námi! Znělo to, jako když se někdo dusí!“</p>
<p>„Ranní potíže kuřáků, Esme. Podívej, už nám chybí necelý kilometr.“</p>
<p>„Tady se něco děje,“ zamračila se Bábi Zlopočasná.</p>
<p>„O tom já nic nevím.“</p>
<p>„Tobě se třesou ramena!“</p>
<p>„V kaňonu jsem ztratila šálu, je mi trochu chladno. A hele, už jsme skoro tam.“</p>
<p>Bábi upírala zrak kupředu, zatímco se jí v hlavě roztočil vír podezření. Však ona tomu přijde na kloub. Jen co bude mít čas.</p>
<p>Přímo pod nimi se objevily vlhké dubové trámy nejdůležitější a prakticky jediné spojky Lancre s ostatním světem. Z nedaleké drůbeží farmy k nim dolehl chór přiškrcených zvuků, rozhořčeného kvokání a několika tupých úderů.</p>
<p>„A. tohle? Co tedy podle tebe bylo tohle?“ naléhala Bábi.</p>
<p>„Drůbeží mor, nebo něco takového. Pozor, jdu na přistání.“</p>
<p>„To si ze mě děláš srandu?“</p>
<p>„Ne, sama mám radost, jak se ti to podařilo. Mám z toho ohromnou radost, Esme! Vsadila bych se, že díky tomu vstoupíš do historie.“</p>
<p>Snesly se přímo na dřevěný most. Bábi Zlopočasná opatrně sestoupila na vlhká prkna a upravila si šaty.</p>
<p>„Hm. Dobrá,“ prohlásila nonšalantně.</p>
<p>„Byla jsi lepší než Černá Alissa, to musí každý přiznat,“ pokračovala Stařenka Oggová.</p>
<p>„Lidé toho napovídají,“ zatvářila se Bábi skromně. Nahlédla přes zábradlí na zpěněný proud, který se hnal hluboko pod nimi, a pak zvedla oči ke vzdálenému skalisku, na kterém se tyčil hrad Lancre.</p>
<p>„Myslíš, že to vážně řeknou?“ dodala se špatně potlačovanou pýchou.</p>
<p>„Vzpomeneš si na my slova.“</p>
<p>„Hmm.“</p>
<p>„Nezapomeň ale, že musíš dokončit obřad.“</p>
<p>Bábi Zlopočasná přikývla. Otočila se tváří k východu, pozvedla ruce a odříkala poslední slova zaklínadla, kterými se obřad končil.</p>
<p>Je téměř nemožné postihnout slovy náhlý běh patnácti let a dvou měsíců.</p>
<p>Ve filmu je to mnohem jednodušší, stačí k tomu kalendář, ve kterém se strašlivou rychlostí otáčejí jednotlivé listy s čísly, hodiny, jejichž ručičky se roztočí tak, že se změní v jediný tmavý kruh, nebo stromy, které rozkvétají a rodí ovoce v průběhu několika vteřin.</p>
<p>No, vždyť to znáte. Taky to může být tak, že se slunce na nebi změní v dlouhý ohnivý pás, dny a noci se trhaně střídají jako v nějakém bláznivém stroboskopu a fazonky na krejčovské panně v módním obchodě přes ulici se mění a vracejí rychleji, než by si je stačila oblékat a svlékat striptérka, která musí během polední pauzy stihnout pět podniků.</p>
<p>Těch způsobuje mnoho, ale pro nás jsou zbytečné, protože v tomto případě se nic takového nestalo.</p>
<p>Slunce sebou skutečně mírně trhlo a zdálo se,<strong> </strong>že stromy na krajové straně rokliny jsou o něco vyšší, a Stařenka se nemohla zbavit pocitu, že si jí někdo právě sedl na ramena, rozplácl ji a pak zase vytáhl do původní velikosti.</p>
<p>Je to tím, abychom to popsali co možná nejméně slovy, že království se v čase nepohybuje za doprovodu tak skvělých světelných efektů a neunavuje se cestovat po světě, aby našlo ten správný obchod proti laboratoři, kde by měli celé roky tutéž krejčovskou pannu (v podobných situacích si právě tohle vyžádá nejvíc času a finančních nákladů).</p>
<p>Jejich polibek trval víc než patnáct let. To by nedokázaly ani žáby.</p>
<p>Šašek se pomalu odtáhl, v očích měl skelný pohled a na tváři nekonečně užaslý výraz.</p>
<p>„Cítila jsi, jak se zatočil svět?“ řekl.</p>
<p>Magráta vrhla rychlý pohled přes rameno k okraji pralesa.</p>
<p>„Myslím, že se jí to přece jen podařilo.“</p>
<p>„<emphasis>Co, komu?</emphasis>“</p>
<p>Magráta zaváhala. „Oh, to nic. O nic nejde. Vážně.“</p>
<p>„Neměli bychom to zkusit ještě jednou? Myslím, že to nebylo tak docela to pravé.“</p>
<p>Magráta přikývla.</p>
<p>Tentokrát jejich polibek trval jen patnáct vteřin. Zdál se jí mnohem delší než ten první.</p>
<p>Hrad se otřásl a s ním i podnos, ze kterého lord Felmet snídal ovesnou kaši, jež tentokrát k jeho úlevě nebyla přesolená.</p>
<p>To zachvění samozřejmě zaznamenali i všichni duchové, kteří se tísnili ve Stařenčině domku jako ragbyový tým v telefonní budce.</p>
<p>Otřes prolétl všemi kurníky celého království a množství rukou uvolnilo svůj stisk. Dvaatřicet kohoutů s hlavami zrudlými přidušením se zhluboka nadechlo a začalo kokrhat jako šílení. Jenže pozdě, už bylo pozdě...</p>
<p>„Stejně mám takový dojem, že jsi měla něco za lubem,“ prohlásila Bábi Zlopočasná.</p>
<p>„Dáš si ještě trochu čaje?“ zeptala se Stařenka s nevinným úsměvem.</p>
<p>„Hlavně do něj nic nelej, buď tak hodná,“ podívala se na ni Bábi káravě. „Včera večer to bylo stejně jenom kvůli tomu pití. Nikdy bych něco takového nevyváděla. Je to ostuda.“</p>
<p>„Černá Alissa nikdy nic podobného nedokázala,“ přesvědčovala ji Stařenka. „Jasně, v jejím případě to bylo sto let, to jo, ale posunula jeden obyčejný zámek. Zámek - řekla bych, že to dokáže každý.“</p>
<p>Už byla řeč o tom, že přestože byl Verence potomkem dlouhé linie královských předků, neznamenalo v tomto případě, že by byl hloupý a celý rok, během kterého ho nerozptylovala jeho tělesná schránka, vykonal pravé divy. Bábi Zlopočasná sama sebe považovala za naprosto nepřístupnou mazání medu kolem úst, ale král na to použil ekvivalent produkce menšího medového emirátu. Zvláště mazaným kouskem byla ta poklona.</p>
<p>Bábi zacukal v koutku úst malý sval. Na oplátku mu vrátila malou, mírně škrobenou poklonu, protože si nebyla tak docela jistá, co znamená slovo „doyen“.</p>
<p>„Ano, to jsem já,“ připustila.</p>
<p>„Můžete vstát,“ dodala královským tónem.</p>
<p>Král Verence zůstal klečet asi tři centimetry nad trávníkem.</p>
<p>„Žádám vaše slyšení a vaši pomoc,“ naklonil se naléhavě kupředu.</p>
<p>„Poslyšte, a jak jste se vlastně dostal z hradu?“ zeptala se Bábi.</p>
<p>„Ctihodná Stařenka Oggová byla tak laskavá a pomohla mi,“ vysvětloval král. „Došel jsem k názoru, že jestliže jsem připoután ke kamenům hradu Lancre, mohu se dostat tam, kam se dostanou kameny. Obávám se, že jsem se musel uchýlit v této záležitosti k malému podvůdku. V současné době straším ve Stařenčině zástěře.“</p>
<p>„No, tak to nejste první,“ odpověděla Bábi automaticky.</p>
<p>„Esme!“</p>
<p>„A já vás teď prosím, Bábi Zlopočasná, abyste dosadila na trůn mého syna.“</p>
<p>„Dosadila?“</p>
<p>„Vy víte, co tím myslím. Jak se mu daří? Je zdravý?“</p>
<p>Bábi přikývla. „Když jsme ho viděly naposled, jedl právě jablko,“ řekla.</p>
<p>„Je to jeho osud, stát se králem Lancre!“</p>
<p>„No, asi ano. Ale osud dokáže být záludný, víte to?“ varovala Bábi.</p>
<p>„Takže mi nepomůžete?“</p>
<p>Bábi se zatvářila velmi nešťastně. „Podívejte, to by bylo vměšování, víte?“ odpovídala nerada. „Vždycky to špatně dopadne, když se našinec vměšuje do politiky. Většinou je to tak, že když s tím jednou začnete, nemůžete s tím přestat. To je jedno ze základních pravidel magie. A my si těžko můžeme dovolit jen tak mýrnix týrnix znásilňovat základní pravidla.“</p>
<p>„Takže mi nepomůžete?“</p>
<p>„No, jak bych to... přirozeně jednoho dne, až bude váš chlapec o něco starší...“</p>
<p>„Kde je teď?“ zeptal se král velmi chladně.</p>
<p>Čarodějky se snažily vyhnout pohledem jedna druhé.</p>
<p>„Dohlédly jsme na to, aby se dostal v bezpečí ze země, víte,“ oznámila mu Bábi poněkud neohrabaně.</p>
<p>„Umístily jsme ho do velmi dobré rodiny,“ doplnila Stařenka Oggová rychle.</p>
<p>„Co je to za lidi?“ zamračil se král. „Doufám, že to<strong> </strong>nejsou nějací obyčejní ...“</p>
<p>„Jistě že ne,“ uklidňovala ho Bábi s celkem přesvědčivou výmluvností, způsobenou tím, že jí hlavou prolétl Vínozpěvův obraz. „Vůbec to není žádná obyčejná rodina, naopak, velmi neobyčejná. Ehm.“</p>
<p>Její oči spočinuly s prosbou o pomoc na Magrátě.</p>
<p>„Byli to lidé z rodu Thespidova,“ řekla Magráta. pevným hlasem a její hlas vyjadřoval takové nadšení, že se král přistihl, jak jí automaticky přikyvuje.</p>
<p>„Aha,“ řekl. „Výborně!“</p>
<p>„Vážně?“ zašeptala Bábi do ucha Stařenka Oggová. „Vůbec tak ale nevypadali.“</p>
<p>„Nikdy neukazuj, co všechno ještě nevíš, Gyto,“ povzdechla si Bábi. Pak se otočila ke královskému duchu.</p>
<p>„Promiňte, Vaše Veličenstvo. Ona se jen tak předvádí. Vždvt’ dokonce ani neví, kde Thespidie <emphasis>leží.</emphasis>“</p>
<p>„Ať už je to kdekoliv, doufám, že tam umějí vyškolit muže v umění válečném,“ zabručel Verence. „Znám Felmeta. Během deseti let tady bude zahrabán jako ropucha pod kamenem.“</p>
<p>Král pohlédl z čarodějky na čarodějku. „Do jakého království se to bude muset vrátit? Zaslechl jsem něco o tom, jak to v říši vypadá už teď. Skutečně chcete pozorovat celé roky, jak se země mění, hnije a stává se zlou?“ Králův duch vybledl.</p>
<p>Ve vzduchu zůstal viset jen jeho stín a hlas podobný slabému vánku.</p>
<p>„Pamatujte, sestry sudičky,“ zašeptal, „že země a král jedno jsou.“</p>
<p>A zmizel docela.</p>
<p>Rozpačité ticho přerušilo hlasité zatroubení do kapesníku, když si Magráta utřela slzy a vysmrkala se.</p>
<p>„Co jedno?“ zavrtěla Stařenka Oggová nechápavě hlavou.</p>
<p>„Musíme s tím něco udělat,“ řekla Magráta a hlas sejí třásl dojetím. „Pravidla nepravidla.“</p>
<p>„Je to skutečně velmi nepříjemné,“ řekla Bábi tiše.</p>
<p>„To jo, ale co chcete dělat?“ zeptala se s nadějí Magráta.</p>
<p>„Musíme o tom zauvažovat,“ pokývala hlavou Bábi. „Pěkně si to všechno promyslet.“</p>
<p>„No jo, ale vždyť už si to promýšlíte celý rok,“ neodpustila si Magráta.</p>
<p>„Co jedno? Komu jsou jedno?“ snažila se Stařenka přijít té jazykové záhadě na kloub.</p>
<p>„Není dobré vrhnout se do věcí po hlavě,“ vysvětlovala Bábi. „Je potřeba nejdřív -“</p>
<p>Od Lancre přijížděl vůz, který skřípal a zvonil po kamenech nerovné polní cesty. Bábi si toho nevšímala.</p>
<p>„- všechny ty věci pořádně uvážit.“</p>
<p>„Vy nevíte, co máte dělat, viďte?“ zeptala se Magráta.</p>
<p>„Nesmysl. Já jen -“</p>
<p>„Jede povoz, Bábi.“</p>
<p>Bábi Zlopočasná pokrčila rameny. „Vy mladí si totiž neuvědomujete jednu věc, že totiž -“</p>
<p>Čarodějky se nikdy neunavovaly bezpečností silničního provozu. Ty dopravní prostředky, které se pohybovaly po cestách v Lancre, je buď objížděly, nebo, když to nebylo jinak možné, počkaly, až se čarodějkám uráčilo uvolnit cestu. Bábi Zlopočasná žila v okolí celé desítky let a považovala tuhle skutečnost za neměnnou. Jediný důvod, proč nezemřela ve chvíli, kdy se přesvědčila o tom, že všechno se mění, byla Magráta, která díky svým mnohem rychlejším reflexům stačila Bábi strhnout do strouhy vedle cesty.</p>
<p>Byla to zajímavá strouha. Kroutily se tam podivné spirálovité věci, které musely být potomky tvorů žijících v pradávné polévce stvoření. Každý, kdo si myslí, že voda ve strouze u cesty nestojí za tolik řečí, by měl právě v té strouze strávit poučnou hodinku ve společnosti silného mikroskopu. Byla tam taky spousta kopřiv. A teď tam ještě ke všemu přibyla Bábi Zlopočasná.</p>
<p>Zápasila chvilku se stulíky, nepříčetná zuřivostí, a pak povstala ze strouhy jako Venuše z mořské pěny, jen trochu starší a pokrytá žabincem.</p>
<p>„O-o-o,“ vypravila ze sebe a roztřeseným prstem ukazovala za mizejícím povozem.</p>
<p>„To byl mladý Nobele, žije někde kolem Kalamářovic,“ oznamovala Stařenka z nedalekého houští. „Ta jejich famílie byla vždycky trochu divoká. Ale co bys chtěla, jeho máma byla rozená Bičišťová.“</p>
<p>„0-on nás přejel!“ dokončila Bábi.</p>
<p>„Měla jste mu ustoupit z cesty,“ nadhodila Magráta.</p>
<p>„<emphasis>Tak já mu měla ustoupit z cesty?</emphasis>“ zablýskla Bábi očima. „My jsme čarodějky! Ne my lidem, ale lidé <emphasis>nám </emphasis>ustupují z cesty.“ Vyškrabala se nazpět na cestu a prstem neustále ukazovala za oblakem prachu, ve kterém povoz zmizel. „U Hokiho, já to zařídím tak, aby litoval, že se vůbec kdy narodil -“</p>
<p>„Přišel na svět hrozně veliký, pamatuju si to přesně,“ oznamovalo křoví. „Jeho matka si při tom vytrpěla své.“</p>
<p>„Něco takového se mi ještě nikdy nestalo,“ zasípala Bábi, která stále ještě vibrovala jako struna luku. „Já ho naučím! Pokusil se nás přejet jako nějaké obyčejné lidi!“</p>
<p>„On už to teď taky ví,“ uklidňovala ji Magráta. „Teď snad, kdybyste mi pomohla vytáhnout Stařenku z toho křoví, ano?“</p>
<p>„Proměním mu -“</p>
<p>„Lidé už nemají žádnou úctu, to je to,“ řekla Stařenka, když jí Magráta pomáhala vytahovat trny. „Já si myslím, že je to všechno kvůli tomu, že je ten král jenom jeden.“</p>
<p>„My jsme čarodějky!“ vykřikla Bábi s tváří obrácenou k nebi a zahrozila oběma pěstmi.</p>
<p>„Ano, ano,“ přisvědčovala Magráta. „Harmonická vyváženost vesmíru a tak dále. Myslím, že Stařenka je poněkud unavená.“</p>
<p>„A co provází mě posledních pár dnů?“ zalkala Bábi s rétorickým zápalem, při kterém by zalapal po dechu sám Vínozpěv.</p>
<p>„No, co?“ zeptala se zvědavě Magráta.</p>
<p>„Výsměch! Výsměch! Na mých vlastních cestách! V mé vlastní zemi!“ zaječela Bábi. „Tak tím kalich přetekl! Něco takového dalších deset let snášet nebudu! Nebudu to snášet už <emphasis>ani den!</emphasis>“<emphasis>.</emphasis></p>
<p>Stromy kolem se začaly kývat a prach z cesty se začal formovat do podivných útvarů, které se snažily odvířit Bábi z cesty. Bábi Zlopočasná natáhla jednu dlouhou ruku a na jejím konci jeden dlouhý prst a na konci do špičky zastřihnutého nehtu se objevil malý oktarínový plamínek.</p>
<p>O osm set metrů dál upadla uhánějícímu vozu kola. Všechna čtyři najednou.</p>
<p>„Tak on by zavíral čarodějky do hladomorny?“ zařvala Bábi na stromy.</p>
<p>Stařenka se vyškrábala na nohy.</p>
<p>„Uděláme lip, když ji chytíme,“ zašeptala Magrátě. Obě dvě se vrhly na Bábi a stáhly jí pozvednuté ruce k tělu.</p>
<p>„Ale já mu, u všech sakrů, ukážu, co dokáže čarodějka!“ ječela Bábi.</p>
<p>„Jasně, to víš že jo, jakpak by ne, <emphasis>ukážeš mu,</emphasis>“ konej šila ji Stařenka. „Jenže možná, že by bylo lepší nedělat to teď hned a jen tak zničehonic, co?“</p>
<p>„Já mu dám, babizny sudičky!“ osopila se Bábi jen tak všeobecně na celý svět. „Já mu proměním toho jeho – „</p>
<p>„Podrž ji na minutku, Magráto,“ sykla Stařenka Oggová a vyhrnula si rukáv.</p>
<p>„Jo, těm skutečně výjimečně trénovaným se to občas stane,“ řekla a švihla rukou. Ubalila Bábi facku, která zvedla obě čarodějky na zlomek vteřiny ze země. V závěru bezdechého ticha, které následovalo, prohlásila Bábi Zlopočasná: „Děkuju ti.“</p>
<p>Pak si s určitou dávkou příčetnosti upravila šaty a dodala: „Ale já to myslím vážně. Sejdeme se dnes večer u kamene a uděláme, co je třeba udělat. Ehm.“</p>
<p>Přeorganizovala si jehlice v klobouku a vydala se poněkud nejistým krokem ke své chalupě.</p>
<p>,A kam se poděla ta pravidla o nevměšování se do politiky?“ řekla Magráta s očima upřenýma na Bábina záda.</p>
<p>Stařenka Oggová si masírovala ruku, aby přivedla do ochromených prstů aspoň trochu života.</p>
<p>„Ale, u Hokiho, ta ženská má bradu jako kovadlinu,“ odfoukla si. „Co jsi říkala?“</p>
<p>„Řekla jsem, copak se stalo s pravidlem o nevměšování?“ opakovala Magráta.</p>
<p>„Ach to,“ ušklíbla se Stařenka. Pak vzala dívku za ruku. „Celé tajemství je v tom,“ vysvětlovala, „že jak postupně ovládneš Umění, zjistíš, že existuje ještě jedno pravidlo. Esme se jím důsledně řídí celý život.“</p>
<p>„Jaké?“</p>
<p>„Když už porušíš pravidla, tak to udělej rychle a tvrdě,“ sdělila jí Stařenka a růžové dásně, které ukázala v úsměvu, v té chvíli vypadaly mnohem strašnější než sada nejostřejších zubů.</p>
<p>Vévoda se usmál směrem k pralesu.</p>
<p>„Zabírá to,“ řekl. „Lidé začínají reptat proti čarodějkám. Jak to děláš, šašku?“</p>
<p>„Žerty, kmotře. A drby. Lidé jsou napůl připraveni věřit čemukoliv. Každý chová čarodějky v úctě, ale háček je v tom, zeje vlastně nikdo nemá zvlášť v lásce.“</p>
<p>V pátek odpoledne, pomyslel si. Musím sehnat nějaké květiny. A nejlepší šaty, ty s těmi stříbrnými rolničkami. Člověče!</p>
<p>„To je velmi potěšující. Jestli to tak bude pokračovat, šašku, vysloužíš si titul rytíře.“</p>
<p>To bylo č. 302 a šašek byl příliš chytrý, než aby něco zanedbal. „Jářku, kmotře, proč ne? Je-li mnoho králových rytířů blázny, proč by nemohl být králův blázen rytířem,“ prohlásil unaveně, bez ohledu na záchvěv bolesti, který vévodovi přeběhl po tváři. „A kdybys mi dal ten titul rytíře písemně, mohl bych do tebe přestat konečně rýt a šel bych na vejminek, he, he.“</p>
<p>„Ano, ano, to stačí,“ vyštěkl lord Felmet. Dnes se cítil mnohem lépe. Jeho ovesná kaše nebyla toho večera přesolená a měl zvláštní pocit, jako by se v hradu uvolnilo. Především už neslyšel žádné tajemné hlasy.</p>
<p>Usedl na trůn. Poprvé za dlouhou dobu se mu zdál docela pohodlný. Vedle něj seděla vévodkyně, bradu opřenou v dlani, a upřeně pozorovala šaška. Tomu to dělalo starosti. Co se týkalo vévody, věděl, jak na tom je - bylo jen potřeba vydržet, než se lordovo šílenství vrátí oklikami do stavu veselosti, ale vévodkyně mu naháněla skutečnou hrůzu.</p>
<p>„Zdá se, že slova mají až neuvěřitelnou moc,“ zamyslela se.</p>
<p>„Zajisté, má paní.“</p>
<p>„Musel jsi něco takového dlouho studovat.“</p>
<p>Šašek přisvědčil. Síla slov mu umožnila přežít to peklo v cechu. Mágové a čarodějky užívali slova, jako kdyby to byly nástroje ke zhotovení věcí, ale šašek došel k závěru, že slova jsou něco, co má svá vlastní práva.</p>
<p>„Slova jsou schopna změnit svět,“ řekl.</p>
<p>Oči se jí zúžily.</p>
<p>„To už jsi jednou říkal. Zatím jsi mě nepřesvědčil. Podle mě dokážou svět změnit jen silní lidé,“ zavrtěla hlavou. „Silní lidé a jejich činy. Slova jsou jako poleva na dortu. Samozřejmě, že tyje považuješ za důležitá. Jsi slabý a nemáš nic jiného.“</p>
<p>„Její vznešenost se mýlí.“</p>
<p>Vévodkyně pozvedla tučnou ruku a zabubnovala prsty na opěradlo trůnu.</p>
<p>„Doporučovala bych ti,“ zamračila se, „abys svůj výrok něčím dobře podložil.“</p>
<p>„Paní, vévoda chce vykácet pralesy, že je to tak?“</p>
<p>„Ty stromy mě pomlouvají,“ zašeptal lord Felmet. „Slyším to, když si vyrazím na vyjížďku. Říkají si o mně samé lži!“</p>
<p>Vévodkyně a šašek si vyměnili pohledy.</p>
<p>„Jenže,“ pokračoval šašek, „tahle záležitost se setkala se strašlivým odporem.“</p>
<p>„<emphasis>Cože?</emphasis>“</p>
<p>„Lidem se to nelíbí.“</p>
<p>Vévodkyně vybuchla. „Copak na tom záleží?“ vykřikla vztekle. „My tady vládnem! Budou dělat, co jim řekneme, neboje dáme popravit jednoho po druhém!“</p>
<p>Šašek poskakoval, klaněl se a mával rukama ve smířlivých gestech.</p>
<p>„Ale, lásko moje, takhle nám za chvíli dojdou lidé,“ zamumlal vévoda.</p>
<p>„To ne, tak to být nemusí!“ řekl šašek zoufale. „Nic z toho nemusíte dělat! Mohli byste ale udělat něco úplně jiného, totiž -“ odmlčel se a rty se mu roztřásly, „- vyhlásit dlouhodobý a velkorysý hospodářský plán, který bude sledovat rozšíření zemědělské produkce, zajištění četných a stálých pracovních příležitostí, především ve dřevozpracujícím průmyslu, otevření nových půdních ploch všeobecnému rozvoji a stavebním projektům a současně snížení banditismu a zvýšení bezpečnosti silničního provozu.“</p>
<p>Vévoda na něj upíral užaslý pohled. „A jak si představuješ, že bych to asi udělal?“</p>
<p>„Dáte vykácet pralesy.“</p>
<p>„Ale před chvílí jsi tvrdil -“</p>
<p>„Mlč, Felmete,“ prohlásila vévodkyně. Pak vrhla na šaška další dlouhý a pátravý pohled.</p>
<p>„A jak by člověk mohl, třeba,“ naklonila nakonec hlavu na stranu, „zbořit domy lidem, kteří mu dělají nějaké potíže?“</p>
<p>„Asanace. Vybudování parků. Nové stavební projekty prospěšné <emphasis>celému</emphasis> městu. Všeobecný zájem,“ odpověděl bez zaváhám šašek.</p>
<p>„Chtěla jsem je dát spálit.“</p>
<p>„Musela by to být <emphasis>hygienická</emphasis> asanace,“ doplnil šašek rychle.</p>
<p>„Chtěla jsem dát zem přesolit, aby na těch místech už nikdy nerodila.“</p>
<p>„Jářku, kdyby to mělo být provedeno dokonale, jako asanace za účelem zlepšení bytových podmínek a celkového vzhledu města, možná by nebylo špatné tam naopak ještě pár stromů vysadit.“</p>
<p>„Žádné další stromy!“ vykřikl vévoda.</p>
<p>„Jen klid, to je v pořádku. Ony to stejně nepřežijí. Důležité je dát je tam zasadit.“</p>
<p>„Jenže já bych také chtěla zvýšit daně,“ pokračovala vévodkyně.</p>
<p>„Nuže, kmotře -“</p>
<p>„A nejsem tvůj kmotr.“</p>
<p>„<emphasis>Kmotr</emphasis><emphasis>o?</emphasis>“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„No tak... jářku, troufám... potřebujete financovat svůj velkorysý plán rozvoje státu.“</p>
<p>„Cože?“ zeptal se vévoda, který už zase ztratil nit rozhovoru.</p>
<p>„On chce říct, že kácení pralesů stojí peníze,“ vysvětlovala mu vévodkyně. Pak se na šaška usmála. To bylo poprvé, kdy se na něj podívala jinak než jako na malého odporného švába. V jejím pohledu bylo stále ještě kus švába vidět, ale ten kus říkal: hodný malý šváb, udělal paničce radost.</p>
<p>„To je velmi zajímavé,“ připustila. „Ale mohou ta tvá slova změnit minulost?“</p>
<p>Šašek o tom chvilku přemýšlel.</p>
<p>„To je ještě snazší, myslím,“ řekl. „Protože minulost je to, co si lidé pamatují, a vzpomínky, to jsou slova. Kdo ví, jak se choval král před tisícem let? Zůstávají jen vzpomínky a pověsti. A samozřejmě hry.“</p>
<p>„A, ano, taky jsem viděl kdysi hru,“ usmál se Felmet. „Parta takových směšných lidí v obtažených kalhotách. Spousta křiku. Lidem se to líbilo.“</p>
<p>„Chceš mi snad namluvit, že historie je to, co se lidem vykládá?“ upřela vévodkyně pohled na šaška.</p>
<p>Ten se rozhlédl velkou síní a na stěně si vybral portrét krále Jedlůvky Dobrého (906 - 967).</p>
<p>„<emphasis>Žil vůbec?</emphasis>“ ukázal na portrét prstem. „Kdo to dnes ví? Co bylo jeho silnou stránkou? A v čem byl <emphasis>dobrý? </emphasis>Ale teď už zůstane Jedlůvkou <emphasis>Dobrým</emphasis> až do konce světa. Věčně.“</p>
<p>Vévoda se nakláněl na trůnu a oči mu plály.</p>
<p>„Já chci být <emphasis>dobrý</emphasis> panovník,“ prohlásil. „Chci, aby mě měli lidé rádi. Chci, aby na mě vzpomínali s láskou!“</p>
<p>„Předpokládejme,“ začala opatrně vévodkyně, „že by se tady vyskytly ještě nějaké poněkud sporné záležitosti. Historické záznamy, které jsou... jaksi... zamlžené.“</p>
<p>„Já to neudělal,“ ozval se rychle vévoda. „On sklouzl a spadl. Tak to bylo. Uklouzl a spadl ze schodů. Já tam ani nebyl. On na mě zaútočil. Byla to sebeobrana. To je ono. Uklouzl a v sebeobraně padl na svou vlastní dýku.“ Jeho hlas se změnil v tiché mumlání. „Já si to nějak vůbec nepamatuju,“ zašeptal. Poškrabal se na pravé ruce, na té, ve které držel vražednou dýku, i když to slovo už mu skoro nic neříkalo.</p>
<p>„Mlč, muži!“ vyštěkla na něj lady Felmetová. „Já vím, že jsi to neudělal. A já tam s tebou přece nebyla. To já jsem ti nepodala tu dýku.“ Vévoda se znovu otřásl.</p>
<p>„A teď, tatrmane,“ pokračovala lady Felmetová. „Tím jsem chtěla říci, že existují určité skutečnosti, které by měly být <emphasis>správně zaznamenány.</emphasis>“</p>
<p>„Jářku, troufám, že vy jste tam tedy nebyla?“ nadhodil šašek.</p>
<p>Je pravda, že slova mají nemírnou moc a k ní patří i to, že občas vyletí na svět dřív, než je má jejich tvůrce možnost zastavit. Kdyby byla slova malými bílými beránky, byl by teď šašek pozoroval, jak vesele skotačí kupředu, aby zčernali v plamenometu pohledu lady Felmetové.</p>
<p>„Nebyla jsem <emphasis>kde?</emphasis>“</p>
<p>„Nikde,“ pospíšil si šašek.</p>
<p>„Hlupáku! Každý je někde.“</p>
<p>„Chtěl jsem říct, že jste byla kdekoliv, jen ne nahoře na těch schodech,“ vytáčel se.</p>
<p>„Na kterých schodech?“</p>
<p>„Jakýchkoliv schodech,“ odpověděl šašek, který se začínal potit. „Jasně si pamatuju, že jsem vás tam neviděl!“</p>
<p>Vévodkyně ho chvíli pozorovala.</p>
<p>„Hlavně, abys to nezapomněl,“ pokývala hlavou. Pak se zamyšleně pohladila po bradě a její dlaň vydala charakteristický praskavý zvuk.</p>
<p>„Tak ty říkáš, že realita, to jsou vlastně jen slabá slova. Z toho vyplývá, že skutečnost jsou slova. Ale jak se mohou stát slova historií?“</p>
<p>„To byla skvělá hra, ta co jsem ji viděl,“ ozval se najednou lord Felmet zasněně. „Bojovalo se tam, ale nikdo doopravdy nezemřel. Bylo tam několik skvělých monologů, alespoň mně to tak připadalo.“</p>
<p>Od brady lady Felmetové se ozval další zvuk podobný zadrhnutí skelného papíru.</p>
<p>„Šašku?“ ozvala se.</p>
<p>„Paní?“</p>
<p>„Dokázal bys napsat divadelní hru? Takovou hru, která by oběhla svět, hru, kterou by si lidé pamatovali ještě dlouho potom, kdy by utichly všechny pomluvy?“</p>
<p>„Ne, lady. Na to musí mít někdo zvláštní talent.“</p>
<p>„A dokázal bys alespoň najít někoho, kdo takový talent má?“</p>
<p>„Takoví lidé existují, paní.“</p>
<p>„Tak nějakého najdi,“ zamumlá vévoda. „Najdi toho nejlepšího. Nejlepšího! Pravda vyjde na světlo. Najdi toho člověka.“</p>
<p>Bouře odpočívala. Ona už tak nějak nestála<strong> </strong>o to,<strong> </strong>aby byla, ale nic jiného jí nezbývalo. Čtrnáct dní zaskakovala za jednu proslulou anticyklonu nad Kruhovým oceánem, ukazovala se každý den, potulovala se v čele chladné fronty a byla vděčná za příležitost vyvrátit tu a tam strom nebo odnést nějaký ten domek do toho smaragdového města, které si vybral. Ale k předpovídanému velkému zlomu v povětrnostní situaci nedošlo.</p>
<p>Bouře se utěšovala myšlenkou, že jen skutečně velké bouře minulosti - například Velká vichřice z roku 1789 nebo hurikán Zelda a jeho Úžasné padající žáby - dokázaly na začátku své kariéry překonat podobné nesnáze. Bylo to prostě jen součástí velké tradice vývoje počasí.</p>
<p>Kromě toho se skvěle natáhla, i když jen pantomimicky, dole na pláních, kam přinesla sezónní sníh a rekordní mrazy milionům obyvatel. Musela se ke svému návratu sem nahoru postavit filozoficky, i když momentálně neměla na práci nic jiného než čeřit vřes. Kdyby bylo počasí lidmi, trávila by tahle bouře svůj volný čas s karnevalovým kloboučkem na hlavě v hamburgerovém pekle.</p>
<p>Momentálně pozorovala tři postavy, které se pomalu pohybovaly po vřesovišti a mířily všechny k jednomu místu. K holému místu, na němž stál velký bludný balvan, nebo kde přesněji řečeno stával, protože teď nějak nebyl v dohledu.</p>
<p>Bouře poznala tři postavy, zjistila, že jsou to staré přítelkyně a znalkyně, a vytvořila krátké netypické zahřmění na uvítanou. Nikdo si ho ani nevšiml.</p>
<p>„Ten mizerný kámen už je zase pryč,“ zamračila se Bábi Zlopočasná. „Čert ví, kde se zase potuluje.“</p>
<p>Tvář měla bledou. Nebo v ní snad měla načrtnuto soustředěné napětí. Pokud ano, musel ho črtat velmi neurotický malíř. Zdálo se, že se tentokrát rozhodla zabývat prací. Ošklivou prací.</p>
<p>„Zapal oheň, Magráto,“ dodala automaticky.</p>
<p>„Skoro bych řekla,“ ozvala se Stařenka Oggová, „že by nám udělal dobře hrnek čaje,“ a formovala slova jako při modlitbě. Vteřinku se přehrabovala v záhybech vlňáku, který měla přehozený přes ramena. „A do něj si přidáme kapku něčeho pro zahřátí,“ dodala a vytáhla malou lahvičku domácí jabkovice.</p>
<p>„Alkohol je ošidný a černá v něm duše,“ prohlásila Magráta s nesouhlasem.</p>
<p>„Víš, že se toho ani nedotknu,“ narovnala se Bábi Zlopočasná. „Musíme mít jasnou hlavu, Gyto.“</p>
<p>„Pár kapek do čaje, to není pití,“ zavrtěla hlavou Stařenka. „To je lék. Vane tady chladný vítr, který proniká až do morku kostí, sestry.“</p>
<p>„Dobrá,“ přikývla Bábi. „Ale jen pár kapek.“</p>
<p>Pily mlčky. Nakonec se ozvala Bábi. „Poslyš, Magráto, ty se vyznáš v těch věcech kolem sabatů. Takže když už, tak už. Co bychom měly udělat teď?“</p>
<p>Magráta zaváhala. Nemyslela si, že by bylo nejvhodnější teď navrhnout, aby tančily nahé.</p>
<p>„No, je tady taková píseň k oslavě měsíčku v úplňku.“</p>
<p>„Jenže on není v úplňku,“ protestovala Bábi. „On zatím to, jak se to to...“</p>
<p>„Dorůstá,“ napověděla jí úslužně Stařenka.</p>
<p>„Já si myslím, že je to k oslavě měsíčních úplňků jako takových,“ riskovala Magráta. „A pak bychom měly zesílit svou koncentraci. Ale k tomu bychom opravdu potřebovaly měsíček v úplňku. Měsíčky jsou v těch obřadech velmi důležité.“</p>
<p>Bábi na ni vrhla dlouhý, zpytavý pohled.</p>
<p>„Tak takhle vypadá to moderní čarování?“ prohlásila.</p>
<p>„No, je to jeho součást, Bábi. Ale těch obřadů je ještě mnohem víc.“</p>
<p>Bábi Zlopočasná si povzdechla. „No, každý podle svého, řekněme. Ale ať mě vezme čert, jestli <emphasis>mně</emphasis> bude nějaký kus lesklého kamene poroučet, co mám a nemám, nebo dokonce jak to mám!“ A po kratičkém zamyšlení dodala: „Dělat!“</p>
<p>„Bodejť,“ souhlasila s ní radostně Stařenka Oggová. „Na to všechno se můžeme akorát vyfláknout. Pojďte holky, proklejeme někoho!“</p>
<p>Šašek se opatrně plížil nočními chodbami paláce. Neodvažoval se nic riskovat. Magráta mu dala Silverův velmi přesný grafický popis, a proto si šašek z hradní zbrojnice vypůjčil rukavice a kroužkovou košili s jakousi kuklou.</p>
<p>Došel ke skladišti, opatrně vyhákl závoru, strčil do dveří a přitiskl se ke stěně.</p>
<p>Chodba o něco potemněla, jak se koncentrovaná tma ze skladiště vylila ven a smíchala se s o něco světlejší temnotou v chodbě.</p>
<p>Kromě toho se nestalo nic. Žádné prskání, rozzuřená chlupatá koule připravená sekat drápy na všechny strany, nic. Šašek se trochu uklidnil a vklouzl dovnitř.</p>
<p>Na hlavu se mu snesl Silver.</p>
<p>Byl to dlouhý den. Ta místnost zdaleka neposkytovala ten druh plného vyžití, který Silver očekával a vyžadoval. Jediný trochu zajímavý byl okamžik, kdy asi v polovině dopoledne objevil kolonii myší, které už po několik generací ohlodávaly obrovský goblén s historií Lancre. Právě se dostaly ke králi Murunovi (709-745), kterého potkal strašlivý osud[*], když tentýž osud potkal i je. Pak si přibrousil drápy na bustě jediné upírky královské krve - královny Zachmurie alias Chmuřenky Narážečky (1514-1553, 1553-1557, 1557-1562, 1562-1567 a 1568-1573). Svou ranní potřebu provedl na portrétu neznámého monarchy, který už se stejně začal rozkládat. Teď se nudil a dostával vztek. Přejel drápy po místě, kde měl mít šašek uši, a odměnou mu byl jen kovový skřípavý zvuk.</p>
<p>„Budeme hodný kluk, ano?“ řekl šašek. „Chytrá čičiči, že jo! No, hodnej kocourek! Pojď, uděláme hopsá, hopsá, huš!“</p>
<p>To Silvera velmi zaujalo. Jediná osoba, která s ním takhle mluvila, byla Stařenka Oggová. Všichni ostatní ho většinou oslovovali nějak jako „koukejodsuďzmizettymizernejksindle“. Silver, zaujat novou zkušeností, se velmi opatrně natáhl z šaškovy hlavy kupředu.</p>
<p>Z šaškova pohledu to vypadalo tak, že se mu odshora do zorného pole vysunula vzhůru nohama postavená kočičí hlava, ze které zářilo žluté oko plné poněkud nebezpečného zájmu.</p>
<p>„Tak co, nechtěli bychom domů, co?“ řekl šašek hlasem plným mléka a strdí. „Koukni, dveře jsou otevřeny.“</p>
<p>Silver zesílil sevření. Konečně našel kamaráda.</p>
<p>Šašek pokrčil rameny, velice opatrně se otočil a vyšel nazpět do chodby. Sešel dolů do velké síně, pak na nádvoří, tam prošel kolem strážnice, a když opatrně zamával strážným u vchodu, pustil se hlavní branou přes padací most.</p>
<p>„Uběhly zhruba dvě minuty, když jeden ze strážných prohlásil: „Právě vyšel ven nějaký člověk s kocourem na hlavě.“</p>
<p>„Poznal jsi, kdo to byl?“</p>
<p>„Jo, šašek, myslím.“</p>
<p>Rozhostilo se zamyšlené mlčení. Druhý strážný přehmátl na násadě halapartny.</p>
<p>„To je taky kšeft, to mu nezávidím,“ odplivl si. „No jo, když i to holt někdo dělat musí.“</p>
<p>„Nikoho nebudeme proklínat,“ odmítla pevně Bábi. „Stejně to většinou nefunguje, když o tom ti lumpové nevědí.“</p>
<p>„No, musí se jim poslat panenka, co má jejich podobu, a do ní se napíchají špendlíky a jehly!“</p>
<p>„Ne,Gyto.“</p>
<p>„Nic moc k tomu nepotřebuješ, stačí pár kousků ostříhaných nehtů,“ prémiovala ji dychtivě Stařenka, která se nedala jen tak lehce odbýt.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Hrstička vlasů nebo něco takového. Jehly bych měla.“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„Kletby uvalované na lidi jsou morálně velmi pochybené a kromě toho je známo, že zásadně negativně ovlivňují tvou karmu,“ přidala se k Bábi Magráta.</p>
<p>„Dobrá, ale já si ho stejně prokleju,“ dupla si nohou Stařenka. „Třeba jen tak pro sebe. Kdyby bylo po jeho, mohla jsem v té hladomorně klidně vypustit ducha.“</p>
<p>„My ho neproklejeme,“ opakovala Bábi. „My ho nahradíme. Co jsi udělala s nebožtíkem králem?“</p>
<p>„Nechala jsem ten kámen ležet v kuchyni na stole,“ odpověděla Stařenka. „Už jsem to nemohla snést.“</p>
<p>„To nevím proč,“ nadhodila Magráta. „Mně se zdál velmi příjemný. Tedy na ducha rozhodně.“</p>
<p>„Och, <emphasis>on</emphasis> ano. Ale já měla dost těch ostatních,“ odpověděla Stařenka.</p>
<p>„Jakých ostatních?“</p>
<p>„,Já tebe prosím, vynes jeden kámen z hradu ven, abych mohl v něm strašiti za hradbami, dobrá matičko’, povídal,“ pitvořila se Stařenka Oggová. ,“Jeť tady notně nudno, paní Oggová, račte prominout mou slabou klačtinu’, přej. A já stará hloupá to samozřejmě udělala. Copak mně napadlo, že jich to poslouchá bůhví kolik? Ohó, řekli si, všichni na palubu, vyrazíme na prázdniny. Já <emphasis>tedy</emphasis> proti duchům v zásadě nic nemám, zvláště proti královským duchům,“ dodala loajálně.</p>
<p>„Ale náš dům, to není nic pro ně. Víte, v prádelně teď vyje nějaká ženská ve voze taženém koňmi, že by z toho jeden ohluchl. Tedy řeknu vám... Ve špajzu je zase párek malých dětí a po celém domě jsou rozlezlí chlapi bez hlav a pod dřezem někdo ječí a pak je tam takový malý chlupatý mužík, který vypadá, jako kdyby se ztratil a bůhví co. Mně se to nelíbí.“</p>
<p>„A mně je to jedno, dokud není nikdo z nich tady,“ pokrčila Bábi rameny. „Nechceme, aby se nám tady v okolí potulovali nějací mužští.“</p>
<p>„Vždyť je to duch, ne mužský,“ upozornila ji Magráta.</p>
<p>„No, nebudeme zacházet do zbytečných podrobností,“ odpověděla škrobeně Bábi.</p>
<p>„Ale starého krále přece nemůžete dosadit na trůn,“ nechápala Magráta. „Duchové nemohou vládnout. Neudrží na hlavě korunu. Propadla by jimi.“</p>
<p>„My ho nahradíme jeho synem,“ řekla Bábi. „To je ta správná posloupnost.“</p>
<p>„Ale, vždyť to už jsme všechno tolikrát probraly,“ zavrtěla Stařenka otráveně hlavou. „Možná tak za patnáct let, to jo, ale -“</p>
<p>„Dnes v noci,“ prohlásila Bábi.</p>
<p>„Dítě na trůně? Nevydrží tam ani pět minut.“</p>
<p>„<emphasis>Ne</emphasis> dítě,“ řekla tiše Bábi. „Dospělého muže. Vzpomínáš si na Alissu Opožděnou? Říkali jí taky Černá.“</p>
<p>Rozhostilo se ticho. Pak se Stařenka Oggová posadila.</p>
<p>„Do prkenný vohrady,“ zašeptala, „nemáš snad v úmyslu zkusit tamto...?“</p>
<p>„To tedy mám!“</p>
<p>„A do prkenný vohrady,“ opakovala Stařenka znovu velice tiše a dodala: „Ty už jsi o tom nějakou dobu přemýšlela, co?“</p>
<p>„<emphasis>Ano.</emphasis>“</p>
<p>„Podívej, Esme, neblázni. Víš sama, že Černá Alissa patřila k těm nejlepším. Podívej, já vím, že jsi skvělá v dejme tomu hlavologii a myšlení a takových věcech, ale Černá Alissa, ta se prostě postavila a pustila se do toho.“</p>
<p>„Chceš tím říct, že to nedokážu?“</p>
<p>„Promiňte,“ vmísila se jim do řeči Magráta.</p>
<p>„Ne, ne, to jistě ne,“ bránila se Stařenka, aniž si jí všimla.</p>
<p>„Proto.“</p>
<p>„Jenže... no, vždyť víš, ona byla to... hnojem všech čarodějek, jak to král řekl.“</p>
<p>„Doyenem,“ opravila ji s přehledem Bábi, která si toto podivné slovo našla doma v encyklopedii, „to znamená starší všech čarodějek, víš?“</p>
<p>„Promiňte,“ ozvala se Magráta znovu, tentokráte mnohem silněji. „Kdo byla ta Černá Alissa? A -“ dodala rychle, „- žádné ty významné pohledy nad mou hlavou a ukazování za mými zády! Na tomhle sabatu jsou tři čarodějky, uvědomujete si to?“</p>
<p>„To jsi ještě nebyla na světě,“ řekla Stařenka. „Abych pravdu řekla, ani já už si ji moc nepamatuju. Žila někde směrem na Skund. To byla opravdu mocná čarodějka.“</p>
<p>„No, když chceš věřit všemu, co se o ní povídá...“ dodala Bábi.</p>
<p>„Kdysi proměnila dýni v královský kočár,“ pokračovala Stařenka.</p>
<p>„Potrpěla si na efekty,“ ušklíbla se Bábi Zlopočasná. „Nevím, jak to může někomu imponovat, když mu návštěva přijede ve žluté kouli, která voní jako dýňový koláč. A ta věc se skleněným střevícem... mně se to tedy zdá dost nebezpečné.“</p>
<p>„Ale to největší kouzlo, které kdy udělala,“ pokračovala Stařenka, aniž si všímala Bábiných vsuvek, „bylo, když zaklela celý palác tak, že tam všichni usnuli na sto let, dokud...“ zaváhala. „Teď si nějak nevzpomínám. Byl to ten obrostlý růžemi, nebo to byl ten s kolovratem? Mám dojem, že v tom byla nějaká princezna, která se měla píchnout... ne, princ tam byl a ten ji měl... Jo tak to bylo.“</p>
<p>„V čem byla ta princezna a co s ní měl udělat ten princ?“ zeptala se nejistě Magráta.</p>
<p>„Ale ne, ne co myslíš, musel ji políbit. Bylo to velice romantické. Jo, Černá Alissa si na romantiku moc potrpěla. Všechna její kouzla byla taková. Žádné neměla raději než Dívka potká žábu.“</p>
<p>„A proč jí říkali Černá Alissa?“</p>
<p>„Kvůli nehtům,“ řekla Stařenka.</p>
<p>„A taky kvůli zubům,“ přidala svou trošku Bábi. „Byla hrozně na sladké. Žila v opravdické perníkové chaloupce. Na konci ji šouply nějaké dvě děti do její vlastní pece. To byl pro nás všechny šok.“</p>
<p>„Chcete uspat celý hrad?“ zeptala se Magráta.</p>
<p>„Ona ten zámek nikdy neuspala,“ vysvětlovala jí Bábi. „To je taková povídačka pro staré báby,“ dodala a vrhla jízlivý pohled na Stařenku. „Jen tak trochu zamíchala časem. Není to zase tak těžké, jak si lidé myslí. Kdekdo to dělá každou chvíli. Čas je, děvče, jako guma. Můžeš ho natáhnout, jak se ti hodí.“</p>
<p>Magráta se právě chystala říci, že to není správné, protože čas je jednou čas, každá vteřina trvá vteřinu, kvůli tomu tady čas je, to je jeho <emphasis>zaměstnání...</emphasis></p>
<p>A pak si vzpomněla na týdny, které pádily jako splašené, a odpoledne, která trvala věčně. Některé minuty se vlekly jako hodiny, některé hodiny uběhly tak rychle, že ani nevěděla jak...</p>
<p>„Jenže to je jen lidská představivost,“ řekla. „Nebo ne?“</p>
<p>„Oh, samozřejmě,“ přikývla Bábi, „samozřejmě že ano. To je ale na druhé straně skoro všechno. A jaký je v tom rozdíl?“</p>
<p>„Ale sto let, to by bylo trochu moc, ne?“ usoudila Stařenka.</p>
<p>„Já myslím, že patnáct je takové pěkné kulaté číslo,“ řekla Bábi. „To znamená, že tomu mládenci bude na konci nějakých osmnáct. Provedeme to zaklínadlo, půjdeme, najdeme ho, on dostojí svému osudu a všechno bude tak, jak má být.“</p>
<p>Tohle Magráta nekomentovala, protože jí přišlo, že když mluvíte o osudech, připadají vám velice jednoduché, ale nikdy to tak doopravdy není, když se to začne zkoušet na skutečných lidech z masa a kostí.</p>
<p>Stařenka Oggová se opřela a přilila si do svého čaje další štědrou dávku jabkovice.</p>
<p>„Na jednu stranu by to mohlo být fajn,“ řekla. „Klid a mír na patnáct let. Pokud si ovšem ten obřad pamatuju, tak po tom, co odříkáš zaříkadlo, musíš obletět hrad dřív, než se ozve první kohoutí zakokrhání.“</p>
<p>„Víš, já nemyslela tohle,“ řekla Bábi. „To by nebylo k ničemu. Felmet by byl i v té době pořád králem. Království by na tom bylo pořád špatně. Ne, já myslela na to přenést celé království.“</p>
<p>Vyslala k ustrnulé dvojici zářivý úsměv.</p>
<p>„Celé Lancre?“ opakovala Stařenka.</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Patnáct let do budoucnosti?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>Stařenka se pochybovačně podívala směrem, kde leželo Bábino koště. Byla do poctivě zhotovená věc, vyrobená tak, aby vydržela, a když se odmyslíme od těch drobných startovacích potíží, tak byla opravdu kvalitní, ale všechno má své meze.</p>
<p>„To nikdy nedokážeš,“ řekla. „Na tomhle kolem celého království? To ne. Vždyť to znamená doletět až nahoru k Zaprášenému noži a pak nazpět kolem Kopeckého vrchu. Nestačíš na to s magií.“</p>
<p>„Na to už jsem myslela.“</p>
<p>A znovu její zářivý úsměv. Byl strašlivý.</p>
<p>Pak vysvětlila svůj plán. Ten byl děsivý.</p>
<p>O minutu později už bylo vřesoviště prázdné a čarodějky pospíchaly za svými úkoly. Chvíli bylo všude kolem ticho, rušené jen tu a tam zapištěním netopýra a občasným zašuměním větru ve vřesu.</p>
<p>Pak se z nedalekého rašelinového jezírka ozvalo zabublání. Pomalu jako periskop se z něj zvedl vrcholek bludného balvanu pokrytý mechem rašeliníkem. Kámen se s výrazem nesmírné nedůvěry rozhlédl kolem a opatrně se začal vynořovat.</p>
<p>Tak tohle se Silverovi opravdu líbilo. Nejdřív si myslel, že ho jeho nový přítel nese k Magrátinu domku, ale on pak z nějakého neznámého důvodu sešel v temnotě z cesty a toulal se pralesem. A ještě k tomu v jednom z nejzajímavějších kousků pralesa. Byla to taková bahnitá oblast plná hlubokých děr, malých močálových jezírek a paloučků plných pohyblivého písku, kde bývala mlha i ve dne a za nejpěknějšího počasí.</p>
<p>„Myslím, že kočky by si měly najít cestu domů samy,“ bručel si šašek sám pro sebe.</p>
<p>V duchu se proklínal. Bylo by jednoduché odnést to nevděčné stvoření k domku Stařenky Oggové, protože ten stál hned v podhradí, téměř ve stínu hradu. Ale pak dostal ten nápad, že ho odnese Magrátě. Udělá to na ni dojem, pomyslel si. Čarodějky si na kočky moc potrpí. A ona ho pak bude muset pozvat na šálek čaje, nebo tak nějak...</p>
<p>Noha mu zapadla do další díry plné vody. Pod nohou se mu něco zazmítalo. Šašek zasténal a uskočil přímo na velkou zduřelou houbu.</p>
<p>„Podívej, kocoure,“ prohlásil, „budeš asi muset slézt, co říkáš? A pak si najdeš cestu domů a já půjdu pěkně za tebou. Kočky přece vidí ve tmě skvěle a vždycky se dokážou vrátit domů,“ dodal hlasem plným naděje.</p>
<p>Natáhl se nahoru. Silver se pokusil zatnout mu jako přátelské varování drápy do předloktí a ke svému úžasu zjistil, že to nezabírá.</p>
<p>„Hodnej kocourek,“ řekl šašek a pomalu sundal Silvera na zem. „Tak běž. No, najdi si cestu domů, běž. Je to jedno ke komu domů, ale někam do tepla a do sucha.“</p>
<p>Silverův úsměv se začal ztrácet, až tam zbyla jen docela obyčejná kočka. Bylo to skoro stejně strašidelné, jako kdyby to bylo naopak.</p>
<p>Silver se protáhl a zažíval, aby zakryl své zklamání. To, že ho někdo nazval uprostřed jeho oblíbeného loveckého teritoria „hodným kocourkem“, neznamenalo, že zapomene na své lovecké zkušenosti. Vzápětí zmizel v podrostu.</p>
<p>Šašek upíral oči do tmy. Začalo mu docházet, že i když miloval husté lesy, miloval je tak nějak jako celek - bylo příjemné vědět, že tam jsou, ale prales, na který <emphasis>myslíte,</emphasis> není stejný jako ten skutečný, ve kterém jste se například ztratili. V těch prvních bylo víc rozložitých dubů, v těch druhých zase trní. V duchu jste je taky většinou vídávali ve dne a za slunečního svitu a stromy nemívaly zlomyslné tváře a dlouhé ostré větve. Stromy naší představivosti bývají pyšní obři pralesa. Většina stromů v tomhle lese vypadala jako rostlinní trpaslíci, kteří slouží jen jako opora různým houbám a břečťanu.</p>
<p>Šašek věděl, že směr na Střed se dá určit tak, že se podíváte, na které straně stromů roste mech. Rychlý průzkum nejbližších kmenů ukázal, že navzdory základním zeměpisným zákonům leží Střed na všechny strany.</p>
<p>Silver zmizel.</p>
<p>Šašek si povzdechl, stáhl ze sebe svůj kroužkový pracovní oděv a s tichým cinkáním začal hledat nějaké stoupání. To mu přišlo jako dobrý nápad. Pak se mu začalo zdát, že místo, na kterém právě stojí, se mu začalo třást pod nohama. Byl si jistý, že to by dělat nemělo.</p>
<p>Magráta se vznášela na svém koštěti několik desítek metrů nad pootočnými hranicemi Lancre a upírala pohled dolů do nekonečného moře mlhy, kterým jen tu a tam prorážel vrcholek stromu podobný vrcholku kamene pokrytého mořskou řasou, který vyčnívá z vody za přílivu. Nad ní zářil obrovský měsíc a pravděpodobně zase dorůstal. Nevelký srpek by byl lepší, říkala si Magráta. Takový případnější.</p>
<p>Otřásla se a zapřemýšlela, kde asi může být v téhle chvíli Bábi Zlopočasná.</p>
<p>Koště staré čarodějky bylo proslulé a obávané na nebi celého Lancre. Bábi se dostala k létání poměrně pozdě a po určité počáteční nedůvěře mu propadla jako moucha masařka tři dny staré rybí hlavě. Potíž ovšem spočívala v tom, že Bábi viděla každý let jednoduše, jako přímou linii z místa A do místa B, a odmítala pochopit, že ostatní uživatelé vzdušného prostoru mají také svá práva. Na základě této jednoduché skutečnosti se musely změnit migrační letové plány celého světadílu. Díky překotnému vývoji místní ptačí populace vzniklo několik generací ptáků, kteří létali na zádech, aby mohli pozorným zrakem sledovat nebe nad hlavou.</p>
<p>Bábino nezvratné přesvědčení, že jí všechno musí uhnout z cesty, se vztahovalo na ostatní čarodějky, vysoké stromy a příležitostně i na vrcholky hor.</p>
<p>Bábi také zastrašila trpaslíky, kteří sídlili pod zemí v horách tak, že v obavách o vlastní životy jí koště přestavěli na vyšší rychlost. Mnoho nic netušících ptáků sneslo předčasně svá vejce ve vzduchu v okamžiku, kdy zahlédli, jak se na ně z čistého nebe řítí Bábi Zlopočasná a upírá na ně přes konec koštěte rozhořčený pohled.</p>
<p>„K čertu,“ pomyslela si Magráta, „doufám jenom, že se s nikým nesrazila.“</p>
<p>Půlnoční větřík ji pomalu otáčel ve vzduchu jako volnou korouhvičku. Otřásla se a upřela pohled k horám zalitým měsíční září. Byly to vysoké hory Beraní hlavy, jejichž ledem věčně pokryté vrcholky nepoznaly ani krále, ani kartografa. Jen na jejich krajovém úpatí se v místě Lancre otvíraly světu. Zbytek jejich hranic vypadal asi tak přátelsky jako vyceněné vlčí tesáky, jenže byl ještě o něco méně schůdný. Z výšky, kde se vznášela Magráta, bylo možno přehlédnout celé království.</p>
<p>Na obloze nad ní se ozval trhavý zvuk, zahučel závan větru, který ji otočil kolem dokola, a zaslechla hlas, zkreslený díky Dopplerově efektu: „Probuď se, holka!“</p>
<p>Stiskla metlice koleny a pobídla násadu vzhůru.</p>
<p>Trvalo jí několik minut, než dohonila Bábi, která na svém koštěti téměř ležela, a tak snižovala odpor vzduchu. Magráta dovedla koště těsně ke koštěti Bábinu a pod nimi s hukotem ubíhaly vzad vrcholky stromů. Bábi se k ní otočila a jednou rukou si při tom přidržovala klobouk.</p>
<p>„Je to v poslední chvíli,“ zavolala. „Myslím, že v tomhle zbývá sotva na několik minut letu. Tak do toho, pospěš si!“</p>
<p>Natáhla ruku. Magráta také. Obě neklidně letící košťata, která se vzájemně ovlivňovala vzduchovou turbulencí, se pomalu přibližovala, až se obě čarodějky dotkly prsty.</p>
<p>Magráta cítila, jak ji svědí celá paže, když jí začala proudit magická síla.[*] Bábino koště sebou trhlo kupředu.</p>
<p>„Trochu síly mi nechte,“ pokoušela se přehlušit hukot vzduchu Magráta. „Potřebuju se dostat dolů!“</p>
<p>„To je to nejjednodušší,“ zakřičela Bábi.</p>
<p>„Ale já myslela bezpečně!“</p>
<p>„Vždyť jsi čarodějka, ne? Jo, abych nezapomněla. Vzala jsi mi kakao? Mrznu tady k smrti!“</p>
<p>Magráta bezmocně přikývla a volnou rukou podala Bábi velký sáček vycpaný slámou.</p>
<p>„Fajn,“ přikývla Bábi. „Provedla jsi to skvěle. Sejdeme se na mostě v Lancre.“</p>
<p>Pak uvolnila prsty.</p>
<p>Magrátino koště se zazmítalo ve vzduchových vírech a Magráta pevně sevřela násadu koštěte, které teď, jak se obávala, bylo schopné letu stejně jako kus palivového dřeva. V žádném případě však nebylo schopné uchránit dospělou ženu před neodbytnými prsty přitažlivosti.</p>
<p>Jak tak Magráta klesala dlouhým mírným obloukem k temným vrcholkům pralesa, pomyslela si, že ve způsobu, jakým Bábi odmítá brát na vědomí potíže ostatních lidí, je vlastně něco lichotivého. To totiž naznačovalo, že podle Bábina nikoliv zanedbatelného mínění jsou ti lidé schopni poradit si se svými problémy sami.</p>
<p>Asi bude nejlepší nějaké zaklínadlo proměny.</p>
<p>Magráta se soustředila.</p>
<p>No, zdá se, že to zabírá.</p>
<p>Z pohledu obyčejného smrtelníka se nic nezměnilo. Magráta docílila jednoduchou úpravou změny vlastních mentálních pochodů. Změnila se ze zmatené a poněkud vystrašené ženy, která nevyhnutelně klesá k nepřátelské zemi, v ženu s jasnou hlavou, plnou optimistických myšlenek, oplývající sebedůvěrou a nesoucí plnou zodpovědnost za svůj život. Uvědomovala si plně, odkud pochází a jaké má zázemí, i když na tom, <emphasis>kam</emphasis> měla právě namířeno, to celkem nic nezměnilo. Jenže se cítila mnohem lépe.</p>
<p>Zaryla podpatky do vzduchu a přinutila koště, aby ze sebe vyždímalo poslední zbytky energie a vydalo je v krátkém náporu, který je zabrzdil těsně nad vrcholky stromů. Když se pak dalo znovu do pohybu a ona začala vlastním tělem rýt brázdu v temném listí, napjala se a pomodlila ke všem pralesním bohům, kteří ji mohli touhle dobou slyšet. Několikrát zopakovala prosbu, aby padla na něco měkkého, a vypnula koště.</p>
<p>Na Zeměploše je tři sta známých hlavních bohů a teologové-výzkumníci každý týden objeví nějakého dalšího. Kromě malých bohů skal, stromů a vod, existují dva, kteří jsou postrachem celých hor Beraní hlavy. Je to Hoki - napůl muž a napůl kozel a veskrze zlý kanadský žertýř, který byl vypuzen z Dunmanifestinu, protože nasypal slepému Io, náčelníku všech bohů, pod nohy bouchací kuličky, a pak Herne Štvaný, vyděšené, ale bystré božstvo všech malých srstnatých a pernatých tvorů, jejichž osudem je skončit život s krátkým zajeknutím a tichým zapraskáním kostí...</p>
<p>Ten malý zázrak, který se přihodil, mohli mít na svědomí oba. V lese plném studených kamenů, ostrých pahýlů a trnitých křovisek přistála Magráta na něčem měkkém.</p>
<p>Bábi zatím zvýšenou rychlostí mířila k horám, aby překonala druhou třetinu své cesty. Vypila nepříliš teplé kakao a s ohledem na životní prostředí odhodila láhev obalenou slámou do jednoho z horských jezírek, nad kterými prolétala.</p>
<p>Jak se ukázalo, Magrátina představa výživné stravy se vtělila do dvou malých obložených chlebů s okrojenou kůrkou, vajíčkem a řeřichou. Bábi si stačila všimnout, že Magráta ozdobila každý z nich s láskou a péčí snítkou petrželky, kterou ovšem vzápětí odnesl vzduchový proud. Bábi je chvilku nepříliš přívětivým pohledem pozorovala a pak je snědla.</p>
<p>Před ní se vynořil horský masiv, stále napůl zadušeny zimním sněhem. Bábi, na pozadí obrovských hor Beraní hlavy podobná malému světélku v temnotách, prolétala bludištěm horských hřbetů a roklí.</p>
<p>Zatím dole v pralese seděla Magráta na zemi a s nepřítomným pohledem si z vlasů vybírala suché listí a polámané větvičky. Kousek od ní propadlo větvemi koště a za ním se snesl vodopád listí.</p>
<p>Zasténání a nesmělé zazvonění ji přinutilo upřít oči do tmy. Kousek od ní se po kolenou pohybovala nezřetelná postava a něco hledala.</p>
<p>„Přistála jsem na vás?“ zeptala se Magráta.</p>
<p>„Nevím, jestli jste to byla vy, ale někdo na mně přistál,“ potvrdil šašek ze tmy.</p>
<p>„<emphasis>To jste vy?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>To jste vy!</emphasis>“</p>
<p>„Co tady děláte?“</p>
<p>„Jářku, no, jen tak jsem chodil po zemi,“ opověděl šašek. „Dělá to spousta lidí, víte? Já vím, že to není žádná novinka, lidi to dělají už dávno, chybí tomu představivost, ale víte, mně to tak nějak vždycky stačilo.“</p>
<p>„Ublížila jsem vám?“</p>
<p>„Myslím, že mám jednu nebo dvě rolničky, které už nikdy nebudou, to co bývaly.“ Šašek znovu přehrabal hromádku listí a nakonec našel nenáviděnou čepici, která zacinkala.</p>
<p>„Je na maděru, troufám,“ prohlásil, nicméně si ji stejně nasadil. Zdálo se, že se mu tím pádem poněkud ulevilo. „Déšť to jo, sníh taky, dokonce i kusy ledu. Rybičky a žabičky - no prosím. Ale ženy? O tom jsem až do dneška neslyšel. Bude se to ještě opakovat?“</p>
<p>„Máte po čertech tvrdou hlavu,“ prohlásila Magráta a zvedla se na nohy.</p>
<p>„Slušnost mi brání vaše prohlášení komentovat,“ odpověděl jí šašek, pak se vzpamatoval a rychle dodal Jářku“.</p>
<p>Zírali jeden na druhého a v hlavách jim jako o závod pádily myšlenky.</p>
<p>Magráta si myslela: Stařenka mi říkala „koukej<strong> </strong>na něj pořádně kouknout“. Vždyť na něj koukám. Vypadá pořád stejně. Smutný malý mužíček v nesmyslném obleku šaška, a ke všemu ještě skoro hrbatý.</p>
<p>Pak stejným procesem, jakým několik neforemných výběžků změní před očima pozorného pozorovatele mrak v galeonu pod plnými plachtami, uvědomila si Magráta několik věcí současně. Šašek vůbec nebyl malý. Byl přinejmenším průměrné výšky, ale <emphasis>dělal</emphasis> ze sebe malého tím, že nahrbil ramena, ohnul nohy a přikrčil se tak, že to vypadalo, jako by neustále poskakoval na místě.</p>
<p>Tak by mě zajímalo, čeho si ta Gyta Oggová ještě všimla? pomyslela si Magráta s nově probuzeným zájmem.</p>
<p>Masíroval si ruku a přitom na ni vrhl pokřivený úsměv.</p>
<p>„Vy asi nebudete vědět, kde teď jsme?“ nadhodil.</p>
<p>„Čarodějky se nikdy neztratí,“ odpověděla mu Magráta pevně. „I když se mohou občas ocitnout na místech, kde to neznají. Lancre leží <emphasis>tímhle</emphasis> směrem, řekla bych. Musím najít nějaký vršek, když dovolíte.“</p>
<p>„Abyste zjistila, <emphasis>kde</emphasis> jste?“</p>
<p>„Spíš abych zjistila, <emphasis>kdy</emphasis> jsem. Dnes v noci se dějí velké magické věci.“</p>
<p>„Vážně? Potom si myslím, že bude lepší, když vás doprovodím,“ prohlásil šašek rytířsky, když opatrně nahlédl do temnoty, která ho dělila od jeho neútulných dlaždic. „Mrzelo by mě, kdyby se vám něco stalo.“</p>
<p>Bábi ležela přitisknutná k násadě svého koštěte, které se proplétalo horským bludištěm, a nakláněla se ze strany na stranu v naději, že to nějak ovlivní řízení, které se z jakéhosi důvodu velmi zhoršilo. Vločky padajícího sněhu za ní vířily a vytvářely podivné tvary.</p>
<p>Mohutné útvary ztvrdlého sněhu, které se celou zimu tyčily nad ledovcovými údolími, se roztřásly a začaly svůj dlouhý tichý pád. Bábin průlet byl tu a tam provázen příležitostným zaduněním laviny.</p>
<p>Podívala se dolů, na to území náhlé smrti a rozeklané krásy, a cítila, zeji krajina pozoruje, asi tak jako podřimující člověk sleduje poletujícího komára. Přemýšlela, jestli si kraj uvědomuje, co ona, Bábi, dělá. Přemýšlela, jestli by zem proto změkčila její pád, ale pak v duchu sama sobě tu slabost vyčetla. Ne, to nebylo zemi podobné. Zem neuzavírala žádné smlouvy typu „něco za něco“. Nerada dávala a ráda si brala. Pes se také vždycky nejhlouběji zakousne do ruky veterináři.</p>
<p>A pak měla najednou hory za sebou. Nad posledním vrcholkem se prosmýkla tak nízko, že si do jedné boty nabrala sníh a začala klesat dolů k nížinám.</p>
<p>Mlha, která se od hor nikdy nevzdalovala příliš daleko, opět zhoustla a opřela se do toho. Před Bábi se vytvořilo husté stříbrné moře a Bábi zasténala.</p>
<p>Někde uprostřed toho moře se vznášela Stařenka Oggová a jako prevenci proti zimě si tu a tam přihnula z kapesní láhve.</p>
<p>A tak se stalo, že Bábi, jejíž klobouk i ocelově šedé vlasy prosákly vlhkostí a z jejíchž bot odpadávaly ledové rampouchy, najednou zaslechla podivné zvuky. Byl to tlumený zvuk hlasu, který nadšeně vysvětloval celé neviditelné obloze, že pan ježek má oproti všem ostatním savcům o jednu starost méně. Jako jestřáb, který zahlédl v trávě něco malého a chlupatého, jako potulný meziplanetární bacil rýmy, který právě před sebou zahlédl překrásnou modrou planetu, přesně tak stočila Bábi koště a zamířila za zvukem do dusivých bílých kotoučů.</p>
<p>„Tak jedem!“ zaječela rozjařená a opilá rychlostí a zvuk jejího hlasu odehnal o sto padesát metrů níž, na zemi, hladového vlka od právě stržené kořisti. „Okamžitě, Gyto Oggová!“</p>
<p>Stařenka Oggová se chytila její ruky s očividnou nechutí, dvojice košťat s hukotem vyletěla z mlhy a zamířila vzhůru k nebi posetému hvězdami.</p>
<p>Zeměplocha, ostatně jako vždycky, vypadala, jako když ji Stvořitel navrhl speciálně kvůli pohledu shora. Bílé a stříbřité řasy obláčků se táhly až k okraji a vytvářely vír o průměru několika tisíc mil způsobený otáčením světa. Za svištícími košťaty se vrcholek mlžného moře stočil do obrovského bílého tunelu, aby přihlížející bohové - a ti opravdu zírali! - mohli pozorovat neuvěřitelný let.</p>
<p>Obě čarodějky už byly ve třech stech metrech, pomalu stoupaly mrazivým vzduchem a už zase se hádaly.</p>
<p>„To byl ale pitomý nápad,“ zasténala Stařenka. „Já nenávidím výšky!“</p>
<p>„Přivezla jsi mi něco k pití?“</p>
<p>„<emphasis>Jasně, jak jsi povídala.</emphasis>“</p>
<p>„Noa?“</p>
<p>„Vypila jsem to,“ odpověděla klidně Stařenka. „Víš, jak dlouho jsem seděla tady nahoře? A v mém věku? To by se hodilo spíš pro našeho Jasona.“</p>
<p>„Bábi zaskřípala zuby. „Dobrá, tak mi předej sílu,“ řekla. „Už mi dochází. Je zajímavé, jak rychle -“</p>
<p>Bábin hlas se najednou změnil ve výkřik, když se její koště bez nejmenšího varování naklonilo, překlopilo do mraků a zmizelo z dohledu.</p>
<p>Šašek a Magráta seděli na padlém kmeni na malém kamenitém pahorku, ze kterého bylo vidět přes koruny pralesa. Světla Lancre nebyla nijak daleko, ale ani jeden z nich se neměl k odchodu.</p>
<p>Prostor mezi nimi praskal nevyslovenými myšlenkami a divokými představami.</p>
<p>„Už děláte šaška dlouho?“ zeptala se opatrně Magráta. Nebylo vidět, že se při tom potmě začervenala. V takové náladě ta otázka vypadala velmi nepřípadně.</p>
<p>„Celý život,“ odpověděl šašek s trpkostí v hlase. „Zuby jsem si prořízl na sadě rolniček.“</p>
<p>„Předpokládám, že se to povolání předává z otce na syna?“ pokračovala Magráta.</p>
<p>„Já jsem svého otce moc neznal. Odešel, aby nastoupil jako šašek u vládců Quirmu, když jsem byl ještě docela malý,“ vysvětloval jí šašek. „Hrozně se pohádal s dědečkem. Občas se ale vracel, aby se podíval, jestli mami něco nepotřebuje.“</p>
<p>„To je hrozné.“</p>
<p>Ozvalo se jen smutné zazvonění, když šašek pokrčil rameny. Pamatoval si svého otce jako přátelského drobného člověka s očima podobnýma páru ústřic. Odvážné činy, jako postavit se starému pánovi, to bylo v rozporu s jeho povahou. Vzpomínka na zvuk vzteklého zvonění dvou párů rolniček šaška stále ještě děsila a nestál o ni, protože v hlavě měl ošklivých scén i bez toho až až.</p>
<p>„Ale stejně,“ pokračovala Magráta poněkud hlasitěji než obvykle a s hlasem mírně rozechvělým nejistotou, „musel to být šťastný život. Myslím rozdávat lidem smích.“</p>
<p>Nedostala odpověď, a proto se otočila ke svému společníkovi. Jeho tvář vypadala jako vytesaná z kamene. Pak se šašek ozval a tichým hlasem, spíš jako by tam Magráta ani nebyla a on vzpomínal sám pro sebe, začal mluvit.</p>
<p>Mluvil o budově cechu šašků a kašparů v Ankh-Morporku.</p>
<p>Většina návštěvníků města si ji na první pohled pletla s budovou a úřadovnami cechu vrahů, což byl ostatně velmi příjemný a vzdušný komplex budov hned v sousedství (vrahové byli vždycky při penězích). Pokoje v budově cechu byly ledově studené i v létě a v zimě se z nich stávalo ledové peklo. Mladí šašci, kteří neustále otročili nad knihami, ze kterých se mechanicky dřeli určené texty, slyšeli hned za vysokou zdí dvora mladé vrahy, kteří tam hráli různé sportovní hry, a záviděli jim i přesto, že ke konci studia hlasy za zdí dosti prořídly (vrahové také věřili ve zkoušky, které byly založeny na základě hesla „kdo s koho“).</p>
<p>Vysokými chmurnými stěnami bez oken pronikaly různé zvuky a z bystrých otázek, které kladli cechovním sluhům, si mladí šašci vytvořili vlastní obraz města za nimi. Byly tam hospody a parky. Byl tam celý kvasící svět, ve kterém studující a učedníci různých cechů a řemesel hráli svou roli. Pili plnými doušky z kalicha života, pobíhali městem a pokřikovali a někdy vraceli městu to, co vypili. Zvenčí se ozýval smích, který nedbal zákona Pěti rytmů ani Dvanácti modulací. A - přestože studenti o něco takového vedli v noci vážné spory ve svých ložnicích - zdálo se, že venku bují neschválený, divoký humor, užívaný podle libosti, bez ohledu na Obludnou knihu veršů, na Radu a všechno ostatní.</p>
<p>Tam venku za šedivou stěnou si lidé vyprávěli žerty, aniž dbali na to, že by je kdo volal před soud Pánů anarchie.</p>
<p>Byla to myšlenka, při které člověk vystřízlivěl. Tedy ne přesně vystřízlivěl, protože alkohol byl ve zdech cechu přísně zakázán. Ale kdyby byl povolen, byla by to taková myšlenka.</p>
<p>Nikde se nežilo střízlivěji než v cechu.</p>
<p>Šašek mluvil s trpkostí o mohutném rudolícím bratru Šibalovi, o každovečerním, k zešílení jednotvárném opakování Šťastných žertů, o dlouhých ránech v ledové tělocvičně, kde do úmoru nacvičovali Osmnáct pádů na panímandu (OPáNaPa) a učili<strong> </strong>se Přehršli povolených drah hozeného pudinku (PéPéDé-HoP). A žonglování! Žonglování! Bratr Jape, muž s duší podobnou vyvařenému studenému střevu, je učil žonglovat. Nepřivádělo ho k šílenství, že náš šašek žongloval špatně. Od šašků se <emphasis>čekalo,</emphasis> že neumějí žonglovat, zvláště když to zkoušejí s tak legračními předměty, jako jsou pudinky, hořící pochodně nebo nabroušené dýky. To, co rozpalovalo bratra Japa k zuřivosti vraždícího maniaka, bylo, že šašek špatně žongloval proto, <emphasis>že to neuměl dobře\</emphasis></p>
<p>„A to jste nikdy nechtěl být něčím jiným?“ zeptala se Magráta.</p>
<p>„Čím jiným? zavrtěl šašek hlavou. „Nevěděl jsem, čím jiným bych mohl být.“</p>
<p>Starší studenti měli v posledním roce studia povoleny vycházky, ale ty byly omezeny nekonečnou řadou omezení, jejichž porušení podléhalo přísným trestům. Když tenkrát náš šašek nešťastně poskakoval ulicemi, uviděl své první mágy proplouvající ulicemi města jako karnevalové postavy. Viděl vrahy, kteří přežili - rozesmáté mladíky v černém hedvábí, ostré jako nože, které nosili na těle. Viděl knězi, jejichž fantastické kostýmy jen okrajově narušovaly gumové zástěry, které byly nezbytnou pomůckou při hlavních bohoslužbách. Každé řemeslo, každá profese měla svou uniformu, jak viděl, a poprvé si uvědomil, že kostým, který má na sobě on, je promyšleně a důsledně navržen tak, aby ten, kdo ho má na sobě, vypadal jako dokonalá a naprostá nula.</p>
<p>Ale i přesto vytrval. Strávil vlastně celý život tím, že se snažil vytrvat.</p>
<p>A vytrval dokonale, jednak proto, že neměl ani špetku nadání, a také proto, že kdyby nevytrval, byl by ho děd upekl zaživa. Učil se předepsané vtipy a vtloukal šije do hlavy, až mu zvonilo v uších. Ráno vstával ještě dřív než ostatní a žongloval a žongloval, až necítil lokty. Vylepšil svůj veselý slovník tak, že mu rozuměli jen starší cechu. Poskakoval a pitvořil se s neodbytným pochmurným odhodláním a toho roku patřil k nejlepším a byl odměněn čestným Močovým měchýřem. Když přijel domů, hodil cenu do záchoda.</p>
<p>Magráta mlčela.</p>
<p>Šašek se zeptal: „A jak jste se vy stala čarodějkou?“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„No, myslel jsem, jestli jste chodila do nějaké školy, nebo tak nějak?“</p>
<p>„Ach tak. Ne. Dobračka Sejkonopná prostě jednoho dne přišla do vesnice, postavila si nás děvčata všechna do řady a vybrala si mě. Víte, u nás si nevybíráte vy Umění, ono si musí vybrat vás.“</p>
<p>„Dobrá, ale kdy se <emphasis>opravdu</emphasis> stanete čarodějkou?“</p>
<p>„Když se k vám tak ostatní čarodějky začnou chovat, řekla bych,“ odpověděla Magráta a povzdechla si. „Pokud se k vám tak <emphasis>vůbec někdy</emphasis> začnou chovat,“ dodala. „Myslela jsem si, že ke mně se tak začnou chovat po tom zaklínadle, které jsem použila v chodbě. Bylo vážně moc dobré.“</p>
<p>„Ty dvě starší dámy byly také čarodějky?“ zeptal se s obvyklou dávkou skepticismu.</p>
<p>„<emphasis>Ano.</emphasis>“</p>
<p>„Jistě jsou to velmi silné povahy, řekl bych.“</p>
<p>„Velmi silné,“ přisvědčila Magráta upřímně.</p>
<p>„Tak by mě zajímalo, jestli se někdy setkaly s mým dědem,“ zamyslel se šašek.</p>
<p>Magráta sklopila oči ke špičkám vlastních nohou.</p>
<p>„Ony jsou ve skutečnosti moc hodné,“ řekla. „Víte, je to prostě v tom, že jaksi, když jste čarodějka, nepřemýšlíte o ostatních lidech. Ne, počkejte, vy o nich <emphasis>přemýšlíte,</emphasis> ale nezabýváte se jejich pocity, jestli chápete, co tím myslím. Alespoň ne, pokud si to uvědomíte.“ Znovu sklopila oči.</p>
<p>„<emphasis>Vy taková nejste,</emphasis>“<emphasis> řekl šašek.</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Podívejte, já bych si přála, kdybyste přestal pracovat pro vévodu,</emphasis>“<emphasis> prohlásila zoufalá Magráta. </emphasis>„<emphasis>Víte přece, jaký je. Mučí lidi, zapaluje jim domy a bůhví co.</emphasis>“</p>
<p>„Ale já jsem jeho šašek!“ zavrtěl hlavou. „Šašek musí být věrný svému pánu. Až do smrti. Obávám se, že taková je tradice. Tradice jsou velmi důležité.“</p>
<p>„Ale vždyť vy ani nejste šaškem rád!“</p>
<p>„Nenávidím to. Jenže to s tím nemá nic společného. Když už mám být šaškem, tak budu dobrým šaškem!“</p>
<p>„To je vážně pitomost,“ řekla Magráta.</p>
<p>„Dal bych přednost výrazu šaškárna.“</p>
<p>Šašek se začal pomalu posunovat po kmeni. „Kdybych vás políbil,“ nadhodil opatrně, „proměnil bych se v žábu?“</p>
<p>Magráta opět sklopila oči ke špičkám nohou. Zjistila, že ty se zatím, zděšeny tou neustálou pozorností, ukryly pod lem jejích šatů.</p>
<p>Vedle sebe po obou stranách cítila stíny Gyty Oggové a Esme Zlopočasné. Bábin duch na ni zíral s vážným výrazem. <emphasis>Čarodějka je paní každé situace,</emphasis> říkal.</p>
<p><emphasis>Vdaná paní,</emphasis> říkalo zjevení Stařenky Oggové a udělalo na ni podivné gesto zahrnující spoustu významných úsměvů a mávání rukama.</p>
<p>„To budeme muset teprve zjistit,“ řekla.</p>
<p>Bylo osudem určeno, že to měl být nejdelší polibek v historii milostných předeher.</p>
<p>Jak už říkala Bábi Zlopočasná, čas je subjektivní záležitost. Roky, které šašek strávil v cechovní škole, se vlekly jako věčnost, zatímco hodiny prožité s Magrátou na vrcholku kopce uběhly jako pár minut. A zatím vysoko nad Lancre se přehršle vteřin natáhla jako žvýkací guma do hodin plných hrůzy a výkřiků.</p>
<p>„Námraza!“ křičela Bábi. „Usadila se na něm námraza!“</p>
<p>Stařenka Oggová ji sice okamžitě dohonila, ale marně se snažila udržet po boku Bábina koštěte, které se zmítalo a vyhazovalo. Ve štětinách pokrytých ledem zajiskřily oktarínové výboje a začaly je tu a tam zkracovat. Stařenka se vyklonila stranou a chytila Bábi pevně za sukni.</p>
<p>„Říkala jsem ti, že je to pitomost!“ zavolala na ni. „Nejdřív jsi proletěla tou hnusnou vlhkou mlhou a pak jsi se dostala do čistého mrazivého vzduchu, ty bláznivá náno!“</p>
<p>„Okamžitě pusť mou sukni, Gyto Oggová!“</p>
<p>„Pojď, chyť se mě. Vždyť ti hoří zadek!“</p>
<p>Jako blesk proletěly dnem mraků a dvojhlasně zaječely zděšením, když se odnikud vynořila zem pokrytá pralesem a namířila si to přesně na ně.</p>
<p><emphasis>A </emphasis>minula<emphasis> je.</emphasis></p>
<p>Stařenka se podívala pod sebe a spatřila dvě stěny, které se sbíhaly až někde hluboko dole, kde se nezřetelně rýsovala zpěněná stužka rozzuřené řeky. Vletěly do kaňonu Lancre.</p>
<p>Z Bábina koštěte se linul modravý dým, ale ona se ho držela dál a pevně rozhodnutá ho začala stáčet stranou.</p>
<p>„Co to, k sakru, děláš?“ vřískla Stařenka.</p>
<p>„Poletím nad řekou,“ zařvala Bábi Zlopočasná do praskotu plamenů. „Nic se neboj!“</p>
<p>„Naskoč si ke mně, slyšíš? Je po všem, nedokážeš to...“</p>
<p>Za Bábi se ozval středně silný výbuch, několik hrstí hořících metlic se odlomilo a zmizelo v šeré hlubině kaňonu. Násada sebou trhla a Stařenka chytla Bábi kolem ramen, zatímco z koštěte odpadly další kusy.</p>
<p>Planoucí koště se vyrvalo Bábi ze sevření, několikrát zavířilo ve vzduchu a vyrazilo přímo k nočnímu nebi. Vydávalo zvuk podobný tomu, který se ozývá, když někdo krouží vlhkým prstem po vinné sklence, a za sebou táhlo chvost ohně a jisker.</p>
<p>Skončilo to tak, že Stařenka ležela téměř celou délkou na násadě svého koštěte a na délku rukou pod sebou držela Bábi, která letěla zavěšená zády dolů. Zíraly jedna druhé do tváře a ječely. Na sebe.</p>
<p>„Já tě nahoru sama nevytáhnu!“</p>
<p>„<emphasis>No</emphasis> a já tam zase nevylezu, je to jasné? Nebuď jako malé dítě, Gyto. Chovej se jako dospělá!“</p>
<p>Stařenka o tom chvilku přemýšlela. Pak Bábi pustila.</p>
<p>Tři manželství a dobrodružné mládí daly Stařence svaly schopné drtit kokosové ořechy. Strhla koště, převedla je do strmého výkrutu a začala klesat tak rychle, že jí přetlakové síly deformovaly rysy obličeje.</p>
<p>Pod sebou viděla Bábi, která padala jako kámen a přitom si jednou rukou přidržovala na hlavě klobouk a druhou se snažila zabránit proudění vzduchu, aby jí nezvedalo sukně. Stařenka přinutila praskající koště k ještě větší rychlosti, uchopila padající čarodějku kolem pasu a stáhla ji na násadu před sebou. Pak vyrovnala pozvolným obloukem sténající koště do přímého letu a zezelenala strachem.</p>
<p>Následující ticho teprve po nějaké chvíli prolomila Bábi Zlopočasná. „To už nikdy v životě nedělej, Gyto Oggová.“</p>
<p>„To ti slibuju.“</p>
<p>„Tak a teď otoč. Máme namířeno k mostu v Lancre, zapomněla jsi?“</p>
<p>Stařenka poslušně obrátila koště a měla při tom co dělat, aby nenarazila do stěny kaňonu.</p>
<p>„To je ještě celé míle cesty,“ nadhodila.</p>
<p>„Musím to dokázat,“ odpověděla jí Bábi. „Z noci zbývá ještě velký kus.“</p>
<p>„Obávám se, že ne dost.“</p>
<p>„Čarodějka nezná slovo .neúspěch’, Gyto.“</p>
<p>Vzlétly znovu vysoko do průzračného vzduchu. Na obzoru se objevila slabá zlatá linka a od východu se rozběhlo pomalé zeměplošské jitro, které před sebou tlačilo zbytky noci.</p>
<p>„Esme,“ ozvala se po chvíli Stařenka Oggová.</p>
<p>„<emphasis>Co je?</emphasis>“</p>
<p>„To vypadá na ,nedostatek úspěchu’.“</p>
<p>Několik vteřin letěly mlčky.</p>
<p>„Já to řekla jen to, jak se to to... obrazně.“</p>
<p>„Jo tak. To jo. Tak proč to neřekneš rovnou.“</p>
<p>Linka na obzoru byla širší a jasnější. Poprvé se v Bábině vědomí pohnul červík pochybností, vyděšený tím, v jak neznámém prostředí se pohybuje.</p>
<p>„Tak mě napadlo, kolik je v Lancre asi kohoutů,“ řekla tiše.</p>
<p>„To zas má být jedna z těch tvých pitomých otázek?“</p>
<p>„Ne, ne, to mi jen tak napadlo.“</p>
<p>Stařenka se narovnala. Bylo jich tam dvaatřicet schopných kokrhání. Věděla to. Věděla to, protože je večer - <emphasis>dnes v noci -</emphasis> spočítala a dala Jasonovi podrobné pokyny. Měla patnáct dospělých dětí a bezpočet vnoučat a pravnoučat a všichni měli téměř celou noc na to, aby zaujali svá místa. Mělo by to stačit.</p>
<p>„Slyšela jsi to?“ řekla najednou Bábi. „Odněkud od Ostrohřbetu?“</p>
<p>„Co?“ opáčila Stařenka.</p>
<p>„Něco jako ,kych’?“</p>
<p>„Neslyšela.“</p>
<p>Bábi se otočila.</p>
<p>„Támhle,“ trvala na svém. „Teď jsem to slyšela jasně. Bylo to něco jako ,kykchrrr’!“</p>
<p>„Já nic takového neslyším, Esme,“ prohlásila Stařenka a usmála se k nebi. „Před námi most v Lancre!“ ohlásila vesele.</p>
<p>„A támhle! Přímo pod námi! Znělo to, jako když se někdo dusí!“</p>
<p>„Ranní potíže kuřáků, Esme. Podívej, už nám chybí necelý kilometr.“</p>
<p>„Tady se něco děje,“ zamračila se Bábi Zlopočasná.</p>
<p>„O tom já nic nevím.“</p>
<p>„Tobě se třesou ramena!“</p>
<p>„V kaňonu jsem ztratila šálu, je mi trochu chladno. A hele, už jsme skoro tam.“</p>
<p>Bábi upírala zrak kupředu, zatímco se jí v hlavě roztočil vír podezření. Však ona tomu přijde na kloub. Jen co bude mít čas.</p>
<p>Přímo pod nimi se objevily vlhké dubové trámy nejdůležitější a prakticky jediné spojky Lancre s ostatním světem. Z nedaleké drůbeží farmy k nim dolehl chór přiškrcených zvuků, rozhořčeného kvokání a několika tupých úderů.</p>
<p>„A. tohle? Co tedy podle tebe bylo tohle?“ naléhala Bábi.</p>
<p>„Drůbeží mor, nebo něco takového. Pozor, jdu na přistání.“</p>
<p>„To si ze mě děláš srandu?“</p>
<p>„Ne, sama mám radost, jak se ti to podařilo. Mám z toho ohromnou radost, Esme! Vsadila bych se, že díky tomu vstoupíš do historie.“</p>
<p>Snesly se přímo na dřevěný most. Bábi Zlopočasná opatrně sestoupila na vlhká prkna a upravila si šaty.</p>
<p>„Hm. Dobrá,“ prohlásila nonšalantně.</p>
<p>„Byla jsi lepší než Černá Alissa, to musí každý přiznat,“ pokračovala Stařenka Oggová.</p>
<p>„Lidé toho napovídají,“ zatvářila se Bábi skromně. Nahlédla přes zábradlí na zpěněný proud, který se hnal hluboko pod nimi, a pak zvedla oči ke vzdálenému skalisku, na kterém se tyčil hrad Lancre.</p>
<p>„Myslíš, že to vážně řeknou?“ dodala se špatně potlačovanou pýchou.</p>
<p>„Vzpomeneš si na my slova.“</p>
<p>„Hmm.“</p>
<p>„Nezapomeň ale, že musíš dokončit obřad.“</p>
<p>Bábi Zlopočasná přikývla. Otočila se tváří k východu, pozvedla ruce a odříkala poslední slova zaklínadla, kterými se obřad končil.</p>
<p>Je téměř nemožné postihnout slovy náhlý běh patnácti let a dvou měsíců.</p>
<p>Ve filmu je to mnohem jednodušší, stačí k tomu kalendář, ve kterém se strašlivou rychlostí otáčejí jednotlivé listy s čísly, hodiny, jejichž ručičky se roztočí tak, že se změní v jediný tmavý kruh, nebo stromy, které rozkvétají a rodí ovoce v průběhu několika vteřin.</p>
<p>No, vždyť to znáte. Taky to může být tak, že se slunce na nebi změní v dlouhý ohnivý pás, dny a noci se trhaně střídají jako v nějakém bláznivém stroboskopu a fazonky na krejčovské panně v módním obchodě přes ulici se mění a vracejí rychleji, než by si je stačila oblékat a svlékat striptérka, která musí během polední pauzy stihnout pět podniků.</p>
<p>Těch způsobuje mnoho, ale pro nás jsou zbytečné, protože v tomto případě se nic takového nestalo.</p>
<p>Slunce sebou skutečně mírně trhlo a zdálo se,<strong> </strong>že stromy na krajové straně rokliny jsou o něco vyšší, a Stařenka se nemohla zbavit pocitu, že si jí někdo právě sedl na ramena, rozplácl ji a pak zase vytáhl do původní velikosti.</p>
<p>Je to tím, abychom to popsali co možná nejméně slovy, že království se v čase nepohybuje za doprovodu tak skvělých světelných efektů a neunavuje se cestovat po světě, aby našlo ten správný obchod proti laboratoři, kde by měli celé roky tutéž krejčovskou pannu (v podobných situacích si právě tohle vyžádá nejvíc času a finančních nákladů).</p>
<p>Jejich polibek trval víc než patnáct let. To by nedokázaly ani žáby.</p>
<p>Šašek se pomalu odtáhl, v očích měl skelný pohled a na tváři nekonečně užaslý výraz.</p>
<p>„Cítila jsi, jak se zatočil svět?“ řekl.</p>
<p>Magráta vrhla rychlý pohled přes rameno k okraji pralesa.</p>
<p>„Myslím, že se jí to přece jen podařilo.“</p>
<p>„<emphasis>Co, komu?</emphasis>“</p>
<p>Magráta zaváhala. „Oh, to nic. O nic nejde. Vážně.“</p>
<p>„Neměli bychom to zkusit ještě jednou? Myslím, že to nebylo tak docela to pravé.“</p>
<p>Magráta přikývla.</p>
<p>Tentokrát jejich polibek trval jen patnáct vteřin. Zdál se jí mnohem delší než ten první.</p>
<p>Hrad se otřásl a s ním i podnos, ze kterého lord Felmet snídal ovesnou kaši, jež tentokrát k jeho úlevě nebyla přesolená.</p>
<p>To zachvění samozřejmě zaznamenali i všichni duchové, kteří se tísnili ve Stařenčině domku jako ragbyový tým v telefonní budce.</p>
<p>Otřes prolétl všemi kurníky celého království a množství rukou uvolnilo svůj stisk. Dvaatřicet kohoutů s hlavami zrudlými přidušením se zhluboka nadechlo a začalo kokrhat jako šílení. Jenže pozdě, už bylo pozdě...</p>
<p>„Stejně mám takový dojem, že jsi měla něco za lubem,“ prohlásila Bábi Zlopočasná.</p>
<p>„Dáš si ještě trochu čaje?“ zeptala se Stařenka s nevinným úsměvem.</p>
<p>„Hlavně do něj nic nelej, buď tak hodná,“ podívala se na ni Bábi káravě. „Včera večer to bylo stejně jenom kvůli tomu pití. Nikdy bych něco takového nevyváděla. Je to ostuda.“</p>
<p>„Černá Alissa nikdy nic podobného nedokázala,“ přesvědčovala ji Stařenka. „Jasně, v jejím případě to bylo sto let, to jo, ale posunula jeden obyčejný zámek. Zámek - řekla bych, že to dokáže každý.“</p>
<p>Bábina šedá zasmušilost po okrajích zrůžověla.</p>
<p>„A k tomu jí ještě celý zarostl plevelem,“ pokývla hlavou.</p>
<p>„<emphasis>Nevidíš!</emphasis>“</p>
<p>„Skvělá práce,“ prohlásil nadšeně král Verence. „Všichni si myslíme, že to bylo skvělé. Protože se pohybujeme v rovině věčnosti, mohli jsme to všechno přesně sledovat.“</p>
<p>„Výborně, Vaše Vznešenosti,“ přikývla Stařenka Oggová. Otočila se a přeletěla pohledem hustý zástup duchů, kterým se nedostalo té cti, aby se ještě vešli na kuchyňský stůl, na kterém seděl král a několik dalších vyvolených.</p>
<p>„Ale celá ta vaše parta by se mohla zase uklidit zpátky do kůlny a do přístěnku. Děti ne, děti tady můžou zůstat,“ dodala. „Chudáčci drobečkové.“</p>
<p>„Víte, když on je to tak skvělý pocit, když se člověk dostane z hradu,“ řekl král.</p>
<p>Bábi Zlopočasná si zívla.</p>
<p>„No, v každém případě teď musíme najít toho chlapce. To bude další krok.“</p>
<p>„Hned po obědě se do toho pustíme.“</p>
<p>„Po obědě?“</p>
<p>„Jo, k obědu je kuře,“ přikývla Stařenka. „A ty jsi unavená. Kromě toho myslím, že než ho najdeme, dá nám to pořádnou práci.“</p>
<p>„Ten bude v Ankh-Morporku,“ prorokovala Bábi. „Dej na mě. Tam nakonec skončí všichni. Začneme v Ankh-Morporku. Když v tom má prsty osud, nemusíš lidi hledat. Stačí, když si na ně počkáš v Ankh-Morporku.“</p>
<p>Stařenka se rozářila. „Naše Karen se provdala za tamějšího hospodského,“ řekla. „Ještě jsem neviděla jejich malý. Měly bychom to s celou penzí zadarmo!“</p>
<p>„Není potřeba, abychom jely my tam. Důležité je, aby přišel <emphasis>on</emphasis> sem. Ale máš pravdu, na tom městě něco je.“ Bábi se na okamžik zamyslela. „Je jako odpadní stoka.“</p>
<p>„Je to pět set mil daleko!“ řekla Magráta. „Budeš pryč celou věčnost!“</p>
<p>„Bohužel, jinak to nejde,“ odpověděl jí šašek. „Vévoda mi dal zvláštní pokyny. Důvěřuje mně.“</p>
<p>„Pch. Asi máš najmout další vojáky, co?“</p>
<p>„Ne, nic takového. Vůbec to není tak špatné.“ Šašek zaváhal. Uvedl Felmeta do světa slov. Copak to nebylo lepší, než když útočil na lidi mečem? Získá se tím čas? Nebude to za těchto podmínek lepší pro všechny?</p>
<p>„Ale ty přece jít nemusíš! A ani <emphasis>nechceš’.</emphasis>“</p>
<p>„To s tím nemá co dělat. Slíbil jsem, že mu budu věrně sloužit -“</p>
<p>„Já vím, až do své smrti. Ale vždyť tomu sám <emphasis>nevěříš\</emphasis> Vždyť jsi mi přece vyprávěl o tom, jak hrozné to bylo v cechu, jak jsi ho nenáviděl spolu se vším,<strong> </strong>co<strong> </strong>k němu patřilo!“</p>
<p>„No, to je pravda. Ale stejně to musím udělat.<strong> </strong>Dal<strong> </strong>jsem své slovo.“</p>
<p>Magráta si už už chtěla dupnout, ale nakonec tak hluboko přece jen neklesla. „Právě, když jsme začali znát jeden druhého!“ vykřikla. „Jsi nesmyslně patetický!“</p>
<p>Šaškovi se zúžily oči. „Patetický bych byl jedině v případě, kdybych porušil své slovo,“ odpověděl. „Možná je to tím, že mi někdo kdysi velice špatně poradil. Lituji. No, každopádně budu za pár týdnů zpět.“</p>
<p>„Cožpak nechápeš, že tě prosím, abys ho neposlouchal?“</p>
<p>„Už jsem řekl, zeje mi to líto. Nemohl bych tě ještě vidět, než odjedu?“</p>
<p>„Budu si mýt hlavu,“ odpověděla Magráta škrobeně.</p>
<p>„Kdy?“</p>
<p>„Kdykoliv.“</p>
<p>Mášrecht si stiskl můstek nosu a unaveně zašilhal na voskem pokapaný papír.</p>
<p>Nemohl s tou hrou pohnout.</p>
<p>Poradil si s tím padajícím svícnem, našel umístění pro zlosyna, který nosil masku, aby zakryl své zohavení, a přepsal jednu z veselých pasáží tak, aby umožnila rozehrát kolotoč vtipů kolem skutečnosti, že se hlavní hrdina narodil v kabelce. Znovu ale narazil na potíže s klauny. Pokaždé, když si na ně vzpomněl, měnili se mu téměř před očima. Měl je nejraději ve dvojici, to bylo přece jen tradiční, ale zdálo se, že se odněkud neustále vynořuje třetí. Ať dělal, co dělal, nebyl schopen pro něj vymyslet nějakou komickou roli.</p>
<p>Brk skřípal na novém archu papíru a pokoušel se zachytit ta vzdálená slova, která už několikrát zněla jeho napůl snícím mozkem a zdála se mu tolik komická.</p>
<p>Z koutku úst se mu povysunul jazyk. Začal se potit.</p>
<p><emphasis>To je má malá role,</emphasis><emphasis> </emphasis>psal<emphasis>. </emphasis><emphasis>Hej, i s malou rolí můžeš dojít daleko. Byl bych rád, kdybys vyrazil v okamžení. Jestli se ti nepodaří odjet v kočáře, odjeď alespoň ve zlosti. Je-li ti </emphasis>„<emphasis>v okamžení</emphasis>“<emphasis> brzo, pust se na cestu v minutě a ve vzteku. Povídám, nemáš touhu? Tedy alespoň tužku?</emphasis></p>
<p>Mášrecht zíral na ty řádky s hrůzou. Na papíře vypadaly nesmyslně, absurdně. A přece, přece... V přeplněném hledišti jeho mozku...</p>
<p>Namočil brk do kalamáře a pronásledoval ozvěny ve své hlavě dál.</p>
<p><emphasis>Druhý klaun: A totě věci, pane!</emphasis></p>
<p><emphasis>Třetí klaun: (dovádí s měchýřem na holi) Kvá, kvá!</emphasis></p>
<p>Mášrecht se vzdal. Ano, bylo to směšné, on <emphasis>věděl, </emphasis>že to je směšné, slyšel smích publika ve svých snech. Ale nebylo to to pravé. Ještě ne. Možná nikdy. Bylo to stejné jako ten nápad se dvěma klauny, jedním hubeným a jedním tlustým... <emphasis>Tak se podívej, do jaké šlamastiky jsi mě zas</emphasis><emphasis>e dostal, Stanley...</emphasis> Smál se, až se za břicho popadal, a zbytek společnosti na něj jen v úžasu zíral. Jenže v jeho snech to bylo nepřekonatelné.</p>
<p>Odložil pero a promnul si oči. Musí být skoro půlnoc a celoživotní zvyk mu říkal, že by měl šetřit svíčky, i když teď si mohli dovolit tolik svíček, kolik si jich troufli sníst, ať si Vínozpěv říká, co chce.</p>
<p>Všude po městě zazněly gongy oznamující hodiny a noční strážní oznamovali, zeje opravdu půlnoc a také proti veškeré logice, že všechno je v pořádku. Někteří z nich sotva stačili dokončit své prohlášení dřív, než je někdo uškrtil.</p>
<p>Mášrecht otevřel okenice a rozhlédl se po městě.</p>
<p>Všechno svádí k prohlášení, že proslulé dvojměstí bylo právě v té nejkrásnější roční době, ale to by nebylo docela pravdivé. Bylo spíše ve své <emphasis>nejtypičtější</emphasis> době.</p>
<p>Řeka Ankh, kloaka poloviny světadílu, byla už ve chvíli, kdy dorazila k městu, nesmírně široká a špinavá. Ve chvíli, kdy ho opouštěla, už netekla, spíš pomalu prýštila. Díky staletým nánosům bahna bylo koryto řeky položeno o něco výš než nejnižší oblasti města a teď, když se hladina řeky vzdula tajícím sněhem, leželo mnoho městských nížin pod vodou, pokud můžeme použít ten název pro tekutinu, kterou jste mohli nabírat sítí. Stejná věc se opakovala rok co rok a jistě by byla způsobila strašlivé škody na městských stokách a odpadech, a proto si všichni libovali, že město skoro žádné nemá. Obyvatelé těch čtvrtí měli prostě po ruce pramici, většinou na dvorku za domem, a pravidelně přistavovali na domy další patro.</p>
<p>Říkalo se, že je v těch místech neobyčejně zdravo. Za těch podmínek tam totiž přežilo jen minimální množství bakterií.</p>
<p>Mášrecht se znovu zahleděl na to mlhavé moře, ze kterého trčely domy, připomínající výtvory soutěže o nejkrásnější písečný hrad, pohlcované přílivem. Pochodně a osvětlená okna vytvářely na povrchu vody rozmanité obrazce, ale jeho pozornost přitahovalo jedno konkrétní světlo, které zářilo mnohem blíž.</p>
<p>Na lehce vyvýšeném pásu země, který Vínozpěv koupil za sumu hraničící se šílenstvím, rostla nová budova. Rostla i v noci jako houba - Mášrecht viděl pochodně a osvětlovací koše hořící na lešení, protože najatí řemeslníci a dokonce i někteří členové herecké společnosti odmítli připustit, že pouhý příchod tmy by jim mohl zabránit v jejich snažení.</p>
<p>Nové budovy byly v Morporku vzácné a tohle byl dokonce i nový <emphasis>typ</emphasis> budovy.</p>
<p>Byla to <emphasis>Zeměplocha.</emphasis></p>
<p>Vínozpěv byl tím nápadem zprvu vyveden z míry, ale mladý Tomjan se nedal odbýt. A každý věděl, že jakmile se ten mladík pro něco rozhodl, byl schopen přinutit i vodu, aby tekla do kopce.</p>
<p>„Ale my jsme <emphasis>vždycky</emphasis> putovali světem, chlapče,“ bránil se Vínozpěv zoufalým hlasem člověka, který věděl, že dělej co dělej, jeho pře je prohraná. „Nemám tolik času, abych jím mohl plýtvat na to, že se někde usadím.“</p>
<p>„Ale kočovný život ti hrozně škodí,“ trval Tomjan pevně na svém. „Všechny ty chladné noci a mrazivá rána. A taky nemládneš. Měli bychom se někde usadit a nechat lidi, aby chodili za námi. A oni to udělají. Vzpomeň si, jakou máme v poslední době návštěvnost. Mášrechtovy hry jsou prostě fantastické.“</p>
<p>„To není mými hrami,“ odporoval Mášrecht. „Za to mohou herci.“</p>
<p>„Nedovedu si sám sebe představit, jak sedím u krbu pod střechou a spím v posteli pod peřinou a všechny ty nesmysly,“ zatvářil se Vínozpěv odmítavě, ale pak spatřil výraz na tváři své ženy a vzdal se.</p>
<p>A pak tady byla sama budova divadla. Přinutit vodu, aby tekla do kopce, byl obyčejný salonní trik ve srovnání s tím, dostat z Vínozpěva peníze, ale bylo pravda, že se jim v posledním čase dařilo výjimečně dobře. Vlastně už od chvíle, kdy začal být Tomjan dost velký, aby si mohl navléci skládaný límec a manžety a pronést alespoň dvě tři slova, aniž by mu přeskočil hlas.</p>
<p>Mášrecht a Vínozpěv byli u toho, když se vztyčovalo prvních pár trámů dřevěné konstrukce.</p>
<p>„Je to proti přírodě,“ stěžoval si Vínozpěv a opřel se o svoji hůl, „lapat duch divadla a zavírat ho do klece. Zabije ho to.“</p>
<p>„No, já si nejsem tak jistý,“ odpověděl Mášrecht pochybovačně. Tomjan si promyslel své plány skvěle a strávil nad nimi nejdřív celý večer s Mášrechtem, než se vypravil za otcem. Trpaslíkova hlava teď přetékala nápady, ve kterých se to hemžilo možnostmi pohyblivého horizontu, rychlé výměny dekorací, kladkostroji, které ponesou nad scénou poletující bohy, a propadly, ze kterých se budou vynořovat démoni. Mášrecht nebyl schopen bránit se založení stálého divadla víc než opice založení banánové plantáže.</p>
<p>„Ta prokletá věc ještě nemá ani jméno,“ prohlásil jednoho dne Vínozpěv. „Budu tomu říkat <emphasis>Zlaty důl, </emphasis>protože to zhruba zachycuje majetek, který jsem do toho vrazil. Ale odkud všechny ty prachy vezmeme, to by mě opravdu zajímalo.“</p>
<p>Potom navrhovali ještě mnoho jmen, ale ani jedno z nich Tomjanovi nevyhovovalo.</p>
<p>„Musí to být takové jméno, které bude vyjadřovat všechno,“ říkal. „Protože v divadle najdete opravdu všechno. Celý svět na jevišti, víte, co myslím?“</p>
<p>A Mášrecht najednou řekl, a už když to říkal, věděl, že to, co říká, je přesně ono: „Zeměplocha.“</p>
<p>A teď byla Zeměplocha skoro hotova a on stále ještě nedopsal novou hru.</p>
<p>Zavřel okno, přešel nazpět ke stolu, chopil se pera a přitáhl si nový list papíru. Náhle mu hlavou proletěla myšlenka. Celý svět byl přece jediné velké jeviště -pro bohy...</p>
<p>Nakonec začal psát.</p>
<p><emphasis>Celý svět, naše Zěměplocha, je pouhopouhé divadlo. A všichni muži a zeny nejsou nic jiného než herci.</emphasis> Udělal tu chybu, že přestal psát, a zmocnila se ho další inspirace, která ovšem poslala vlak jeho myšlenek po úplně jiné koleji.</p>
<p>Podíval se na na papír a připsal: S <emphasis>výjimkou prodavačů popkornu.</emphasis></p>
<p>Po chvilce váhání celý odstavec přeškrtl a zkusil to jinak: <emphasis>Jako jeviště velkého divadla je náš svět a lidé po něm jako herci jdou.</emphasis></p>
<p>To se mu zdálo lepší.</p>
<p>Chvilku přemýšlel a pokračoval: <emphasis>Někdy</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong><emphasis>dojdou</emphasis><emphasis> daleko a jindy v krátku odejdou.</emphasis></p>
<p>Cítil, že ztrácí nit. Čas, čas, to, co potřeboval, byla věčnost...</p>
<p>Z vedlejší místnosti se ozval tlumený výkřik a zaskřípění postele. Mášrecht upustil brk, rychle vstal a opatrně pootevřel dveře.</p>
<p>Mladík seděl na posteli a byl bledý jako stěna. Když uviděl Mášrechta, očividně se uklidnil.</p>
<p>„Mášrechte?“</p>
<p>„Copak, chlapče? Noční můra?“</p>
<p>„Bohové, to bylo strašné! Už jsem je viděl zas! Na minutu jsem si skoro myslel, že jsou -“</p>
<p>Mášrecht, který nepřítomně sbíral svršky poházené kolem, se zarazil. Ve snech se vyznal. To bylo místo, kde se líhly všechny nápady.</p>
<p>„Že co?“ zeptal se.</p>
<p>„Bylo to jako... víš, jako kdybych byl uvnitř <emphasis>něčeho, </emphasis>jako třeba v obrovské skleněné míse a seshora na mě zíraly tři obrovské obličeje.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Přesně a pak všechny řekly ,Budiž zdráv...’ a pak se začaly hádat o mé jméno a nakonec řekly: ,A kdo jiný by mohl být na druhé straně králem!’ A pak jedna z nich řekla: ,Kde? Na jaké druhé straně?’ a jedna z těch druhých dvou zase řekla: ,Ale to je jen takový slovní obrat, na druhé straně, to se od tebe čeká, že za podobných okolností budeš taková slova používat, tak se snaž,’ a pak se ke mně sklonily ještě níž. Jedna z nich pokračovala: ,Je nějaký hubený, řekla bych že to musí být tou cizozemskou stravou’ a ta nejmladší jí řekla: .Stařenko, už jsem ti řekla, že žádná taková země jako Thespidie neexistuje’, pak se chvíli hašteřily. Nakonec řekla další: ,Ale nemůže nás slyšet, že ne? Tak se mi zdá, že sebou nějak mlátí ze spaní!’ a ta druhá zase: ,Víš, dobře, Esme, že se mi z toho krámu nikdy nepodařilo dostat jediný zvuk’, pak se zase chvíli hádaly a pak se to všechno zamlžilo a já se probudil...“ dokončil kulhavě. „Bylo to hrozné, protože pokaždé, když se nahnuly nad tu mísu, tak se tak nějak podivně zvětšily a jediné, co jsem z nich viděl, byly oči a dírky do nosů.“ Mášrecht se spustil na pelest Tomjanovy postele. „Jo, sny, to jsou veselí braši,“ pokýval hlavou. „Tak na tom mém nebylo vůbec nic veselého.“ „Asi ne. Zato já měl včera v noci zvláštní sen o takovém drobném chlapíkovi s nohama do ,0’, který šel po nějaké cestě,“ upřel Mášrecht oči ke stropu. „Měl takový podivný černý klobouček a šel, jako kdyby měl boty plné vody.“</p>
<p>Tomjan vychovaně přikývl. „Ano? A co...?“</p>
<p>„No, to je právě ono. A nic. Měl bambusovou hůlku, kterou si točil, a nebudeš tomu věřit, bylo to strašně...“</p>
<p>Trpaslíkův hlas se pomalu vytratil. Na Tomjanově tváři se objevil ten známý výraz povinného zájmu a lehce blahosklonné nedůvěry, který Mášrecht tak dobře znal a jehož se bál.</p>
<p>„No, prostě, bylo to velmi zábavné,“ dokončil spíš pro sebe. Bylo mu však jasné, že zbytek společnosti o tom nikdy nepřesvědčí. Jak v sobě kus neměl šlehačkový dort, říkali, nebylo na něm nic směšného.</p>
<p>Tomjan spustil nohy z postele a natáhl se pro kalhoty.</p>
<p>„Už nebudu spát,“ řekl. „Kolik je asi hodin?“</p>
<p>„Chvilka po půlnoci,“ odpověděl mu Mášrecht. „A víš, co tvůj otec říká o tom, když se chodí do postele pozdě!“</p>
<p>„Já přece nešel do postele pozdě,“ bránil se Tomjan a natahoval si boty. „Já naopak brzo vstávám. A vstávat brzo je velmi zdravé. Ranní ptáče... Teď si vyrazím a dám si něco strašně zdravého k pití. Pojď se mnou, jestli chceš,“ dodal, „abys mě mohl hlídat.“</p>
<p>Mášrecht na něj vrhl pochybovačný pohled.</p>
<p>„Víš taky určitě, co říká tvůj otec o pití,“ nadhodil.</p>
<p>„Jasně. Říká, že když byl mladý, pil v jednom kuse. Říká, že si ale nikdy nepotrpěl na to chlemtat celou noc jedno pivo za druhým a pak se vracet domů za svítání a rozbíjet při tom okna. Tvrdí, že býval tak trochu hogo fogo, ale v dobrém, ne jako ti dnešní lidé, kteří pod opaskem neudrží ani pár panáků.“ Tomjan si před zrcadlem upravil kabátec a dodal: „Víš, Mášrechte, já si myslím, že k zodpovědnosti v chování člověk přijde postupně s věkem, stejně jako ke křečovým žilám.“</p>
<p>Mášrecht si povzdechl. Oddělení Tomjanovy paměti, do kterého ukládal nevhodné poznámky všech lidí, které měl kolem sebe, bylo proslulé a obávané.</p>
<p>„Dobrá,“ souhlasil nakonec. „Ale jen jednu sklenici a na nějakém slušném místě.“</p>
<p>„Slibuju,“ přikývl Tomjan a nasadil si klobouk s pérem.</p>
<p>„Mimochodem,“ otočil se k Mášrechtovi, Jak se vlastně .hýří’?“</p>
<p>„No, to znamená, že většinu toho, co piješ, vlastně rozliješ.“</p>
<p>Jestliže voda řeky Ankhu byla hustší a měla mnohem víc osobnosti než voda kterékoliv jiné řeky, pak vzduch u Zašitého bubnu byl mnohem hustší než vzduch normální. Vypadal jako suchá mlha.</p>
<p>Tomjan s Mášrechtem chvilku pozorovali, jak tiše prosakuje na ulici. Dveře se náhle rozletěly a z nich vyletěl pozpátku muž. Země se dotkl až potom, když narazil do zdi na protější straně ulice.</p>
<p>Pak se ve dveřích objevil gigantický troll, zaměstnaný majitelem podniku, aby udržoval určitou míru pořádku, který v každé ruce vlekl jednu bezvládnou postavu. Ty pak nechal ležet na dláždění, když je ovšem předtím ještě několikrát nakopl do těch nejchoulostivějších měkkých partií.</p>
<p>„Poslyš, řekl bych, že tady se hýří, co říkáš?“ nadhodil Tomjan.</p>
<p>„No, skoro to tak vypadá,“ souhlasil Mášrecht. Pak se otřásl. Nenáviděl hospody. Lidé si mu vždycky odkládali na hlavu sklenice.</p>
<p>Zatímco troll zvedl prvního z bezvládných opilců za jednu nohu a tloukl mu hlavou o dlažební kostky, aby z něj vytřásl všechny cennosti, proklouzli Tomjan s Mášrechtem dovnitř.</p>
<p>V Ankh-Morporku se říká, že jít se napít k Bubnu je totéž, jako byste se ponořili do bažiny. Jediný rozdíl je v tom, že v bažině vám aligátoři nejdřív neprohledají kapsy. Když dvojice vešla dovnitř, pozorovalo je dvě stě očí a stovka úst na okamžik ustala v činnostech, jako je pití, žvýkání, klení nebo prošení o milost, a devadesát devět obočí se nakrčilo v zamyšlení nad tím, jestli nově příchozí patří do kategorie <emphasis>A,</emphasis> to je lidí, kterých je třeba se bát, nebo do kategorie B, to je lidí, které je třeba vystrašit.</p>
<p>Tomjan prošel davem, jako by mu patřil, a s netrpělivostí mládí zaklepal na barpult. U Zašitého bubnu nebyla netrpělivost právě tím nejlepším předpokladem k přežití.</p>
<p>„Dvě pinty vašeho nejlepšího piva, hospodský,“ objednával Tomjan tak pečlivě zvoleným hlasem, že se užaslý barman přistihl při natáčení prvního korbele ještě dříve, než utichla ozvěna mladíkových slov.</p>
<p>Mášrecht zvedl hlavu. Po jeho pravici stál obrovský chlap, který vypadal jako párek výstavních býků a měl na sobě přivěšeno tolik ozdob a řetězů, že by to stačilo na zakotvení válečné lodi. Jeho tvář vypadala jako staveniště, na které někdo nahoře přilepil vlasy a dole křoví. A zíral dolů na Mášrechta.</p>
<p>„Ale do hajzlu,“ prochlásil chlap. „To je posraná zahradní vozdoba!“</p>
<p>Mášrecht ztuhl. I když byli občané Ankh-Morporku kosmopolitní, k zástupcům jiných než lidských ras měli velmi realistický přístup typu „vemte je po hlavě cihlou a hoďte je do řeky“. To se pochopitelně nevztahovalo na trolly, protože je dost těžké chovat rasové předsudky vůči tvorům dva metry dvacet vysokým, kteří se dokážou prokousat kamennou stěnou. Rozhodně to nejde dlouho. Zato tvorové vysocí necelý metr byli k takové diskriminaci přímo <emphasis>stvořeni.</emphasis></p>
<p>Obr klepl kloubem prstu Mášrechta do hlavy.</p>
<p>„Kde jsi nechal krumpáč, zahradní vozdobo?“ prohlásil.</p>
<p>Barman k nim přistrčil po barpultu dva korbele.</p>
<p>„Tak tady je to, panstvo,“ prohlásil s úšklebkem. „Jednou pinta a jednou půl pinty.“</p>
<p>Tomjan otevřel ústa, ale Mášrecht ho ostře strčil loktem do kolena. „Nevšímej si toho, mlč, vypijem a vypadnem,jak rychle to půjde, to je jediný způsob...“</p>
<p>„A kde máš svou posranou špičatou čepici, co?“ prohlásil vousáč.</p>
<p>Místnost ztichla. Zdálo se, že začíná kabaret.</p>
<p>„<emphasis>Povídám,</emphasis> kde máš svou špičatou čepici, ty přiblblo?“</p>
<p>Barman nanápadně, jen tak pro všechny případy, uchopil pravou rukou obušek z trnkového dřeva, do kterého si pro větší pádnost natloukl několik silných hřebů, a řekl: „Ehm, poslyšte -“</p>
<p>„Já mluvím tůdle se zahradní vozdobou.“</p>
<p>Chlap zvedl svou sklenici a zbytek piva, asi<strong> </strong>na tři prsty, vylil opatrně na hlavu mlčícího trpaslíka.</p>
<p>„Sem už chlastat nepudu,“ zamumlal, když ani tohle nepřineslo žádaný efekt. „Je už tak dost vodporný, že tady směj s lidma pít i vopice, ale pygmejové, to už je -“</p>
<p>Ticho v lokále najednou nabylo úplně jiného rozměru; odsunutí židle od stolu v něm zaznělo jako zapraskání dřevěného kola božích mlýnů. Všechny oči se stočily ke konci místnosti, kde seděl jediný piják od Zašitého bubnu, který se řadil do kategorie C.</p>
<p>To, o čem si Tomjan až doposud myslel, že je starý kožešinový pytel přehozený ledabyle přes barpult, vystrčilo ruce a potom ještě jedny ruce, jenže to už byly nohy. Smutná gumovitá tvář se obrátila k mluvčímu s výrazem stejně neproniknutelným jako mlhy evoluce. Legrační našpulené pysky se stáhly zpět, ale na zubech pod nimi už nic legračního nebylo.</p>
<p>„Ehm, poslyšte,“ začal barman znovu a v tom strašlivém tichu ho vyděsil jeho vlastní hlas. „Myslím, že jste svou poslední poznámku nemyslel vážně, že? Alespoň tu část o opicích, že? To jste jistě nemyslel, viďte?“</p>
<p>„Co to, k čertu, je?“ sykl Tomjan.</p>
<p>„Myslím, že je to orangutan,“ řekl Mášrecht. „Opice.“</p>
<p>„Opice je opice,“ prohlásil zpupně bradatý a po této poznámce se několik předvídavějších hostů Bubnu začalo rychle, ale nenápadně přesunovat ke dveřím. „Co jsem řek, to jsem řek a co má bejt? Ale tydle posraný zahradní vozdoby -“</p>
<p>Mášrechtova pěst se mihla vzduchem zhruba v mužově krajině stydké.</p>
<p>Trpaslíci mají pověst strašlivých bojovníků. O každé rase tvorů vysokých pouhý metr, kteří za svou oblíbenou zbraň považují těžkou sekeru a do boje chodí jako na světové mistrovství v porážení stromů, se začne brzo mluvit. Jenže skutečnost, že Mášrecht už dlouhé roky vládl namísto sekerou perem, poněkud snížila jeho fyzickou výkonnost a byl by to jeho konec, jenže když obr zaječel a vytáhl z pochvy od pasu těžký meč, objevil se za ním pár rukou podobných koženým rukavicím, porostlých ryšavou srstí, meč mu sebraly a se zanedbatelnou námahou zbraň stočily do kruhu.[*]</p>
<p>Když obr zavrčel a otočil se, přiletěla ruka, která vypadala jako několik násad na košťata spojených gumovou páskou a potažených rezavými chlupy, komplikovaným pohybem se otevřela a uštědřila mu takový políček, že obr vyletěl několik centimetrů do výšky a padl zády na stůl.</p>
<p>Ve chvíli, kdy stůl poodjel tak daleko, že narazil na další stůl a ten převrátil několik lavic, byla setrvačnost událostí dost velká, aby odstartovala noční hodpodskou rvačku, zvláště když se zjistilo, že velký vousáč měl s sebou několik přátel. Protože nikdo neměl odvahu zaútočit na opa, který se zasněným pohledem natáhl ruku přes pult, sebral z police jednu těžkou láhev a urazil jí dno, vrhl se každý na toho, koho měl nejblíž, a zachoval se tak podle všeobecných pravidel etikety pro hospodské rvačky.</p>
<p>Mášrecht klidně zašel pod stůl a s sebou tam zatáhl i Tomjana, který všechno pozoroval se soustředěným zájmem.</p>
<p>„Tak tohle je to hýření. To jsem chtěl vždycky zažít.“</p>
<p>„Možná, že by nebylo od věci odsud zmizet,“ prohlásil trpaslík rozhodným hlasem. „Než dojde k nějakému maléru.“</p>
<p>Ozval se dutý náraz, jak něčí tělo dopadlo na stolní desku nad jejich hlavami, a vzápětí zvonění rozbitého skla.</p>
<p>„A myslíš, zeje to opravdové hýření, nebo jen obyčejné bezstarostné veselí?“ zeptal se ho Tomjan se spokojeným úsměvem.</p>
<p>„Obávám se, hochu, že ještě pár minut a dojde tady k vraždě!“</p>
<p>Tomjan přikývl a vyplazil se zpod stolu do víru v sále. Mášrecht slyšel, jak něčím zabušil do baru a žádal přítomné o chvilku ticha.</p>
<p>Mášrecht si v zoufalství zakryl hlavu rukama.</p>
<p>„Já ale nemyslel, aby ses -“</p>
<p>Žádat účastníky hospodské pranice uprostřed nejlepšího byl požadavek natolik nesmyslný, že všichni zůstali užasle stát a ticho opravdu nastalo. Tomjan ho okamžitě vyplnil.</p>
<p>„<emphasis>Bratři! Chci vás všechny nazvat bratry, protože této noci -</emphasis></p>
<p>Trpaslík vystrčil hlavu a spatřil Tomjana, který stál na židli a jednu ruku měl pozvednutu v klasickém řečnickém gestu. Všude kolem něj muži ztuhli v okamžiku, kdy jeden druhému usilovali o život, nebo alespoň o zdraví, a obraceli k němu tváře.</p>
<p>Dole, zhruba na úrovni stolu, se v přesné synchronizaci nehlučně pohybovaly Mášrechtovy rty, který spolu s Tomjanem odříkával známou řeč. Riskoval další pohled.</p>
<p>Zápasníci se narovnali, rychle si upravovali tuniky a vrhali jeden na druhého omluvné pohledy. Abychom už řekli všechno, řekneme, že někteří z nich stáli dokonce v pozoru.</p>
<p>Dokonce i Mášrecht cítil, jak se mu pění krev, a to ta slova napsal! Byla to otrocká práce, strávil nad nimi před rokem polovinu noci, když Vínozpěv prohlásil, že potřebuje ve třetím dějství <emphasis>Ankhského krále</emphasis> ještě pět minut.</p>
<p>„Naškrábej nám něco, co by mělo trochu ducha,“ řekl tenkrát Vínozpěv. „Hrst velkých slov a přehršli ideálů. Něco, co by rozproudilo krev a narovnalo trochu páteř těm hochům na půlpencových sedadlech. A musí to být tak dlouhé, abychom zatím stačili přehodit dekoraci.“</p>
<p>Tenkrát se za tu hru trochu styděl. Měl silné podezření, že se proslulá bitva o Morpork skládala z toho, že se na sebe jednoho chladného, vlhkého dne vrhlo dva tisíce mužů ztracených v močálech a svými rezavými meči se rozsekali na kusy. Co by řekl poslední král Ankhu skupince otrhaných chlapů, kteří věděli, že jejich nepřítel je ve výhodě jak množstvím a postavením, tak počtem generálů? Něco hutného, co by se jim zařízlo do vědomí, jako když podáte umírajícímu sklenici brandy, žádnou logiku, žádné vysvětlování, jen slova, která proletí mozkem unaveného chlapa, chytí ho za koule a postaví na nohy.</p>
<p>Teď viděl jejich účinek na vlastní oči.</p>
<p>Začal mít pocit, že stěny zmizely, kolem se rozkládají močály zastřené hustou mlhou a jejich bezdeché ticho že ruší jen tu a tam křik krkavců a havranů, kteří čekají na hostinu...</p>
<p>A ten hlas.</p>
<p>Psal ta slova, <emphasis>byla jeho,</emphasis> protože žádný napůl šílený král by tak mluvit nedokázal. Napsal slova, aby vyplnil několik minut času, během kterých se měla za oponou připravit dekorace hradu. A tenhle hlas setřásl z jeho slov uhelný mour povinnosti a naplnil místnost diamanty pravdy.</p>
<p>Ta slova jsem napsal <emphasis>já\</emphasis> pomyslel si Mášrecht. Ale už mně nepatří. Patří jemu.</p>
<p>Podívej se na ty lidi. Nemají v hlavách jedinou patriotickou myšlenku, ale kdyby je teď Tomjan požádal, sebere se ta smečka opilců a ještě této noci zaútočí na Patricijův palác. A asi by ho dobyli.</p>
<p>Doufám jen, že jeho ústa nikdy nepadnou do špatných rukou...</p>
<p>Pak ztichly poslední slabiky a jejich palčivá ozvěna se naposled zachvěla v mozcích všech přítomných. Mášrecht se otřásl, vylezl ze svého úkrytu a strčil Tomjana do kolena.</p>
<p>„Tak pojď, ty blázne,“ zasykl, „vypadnem dřív, než je to pustí!“</p>
<p>Chytil mladíka pevně za ruku, podal omráčenému barmanovi několik čestných vstupenek a pospíchal ke schodům. Nezastavil se, dokud nebyli na ulici.</p>
<p>„Měl jsem dojem, že jsem si tam vedl docela dobře?“ podíval se na něj Tomjan.</p>
<p>„Až příliš dobře, obávám se.“</p>
<p>Mladík si zamnul ruce. „Výborně. Tak kam teď?“</p>
<p>„Jaké <emphasis>tak kam teď?!</emphasis>“</p>
<p>„Dnešní noc je ještě mladá!“</p>
<p>„Ne, dnešní <emphasis>noc</emphasis> je už mrtvá! Mladý je dnešní<strong> </strong><emphasis>den!</emphasis>“</p>
<p>„To máš jedno, já domů nejdu. Není tady někde podnik, kde by byli hosté trochu přátelštější? Vždyť jsme se vlastně zatím ani nenapili.“</p>
<p>Mášrecht si povzdechl.</p>
<p>„Co takhle nějaká trollí hospoda?“ řekl Tomjan. „Slyšel jsem o nich. Nějaké jsou určitě na Stínově[*]. Chtěl bych se podívat do trollí hospody.“</p>
<p>„Jenže ty jsou dobré akorát tak pro trolly, hochu. K pití tekutá láva, muzika tvrdý rock, vtipy kameňáky a k jídlu oblázky s tatarkou nebo kečupem.“</p>
<p>„A co trpasličí podnik?“</p>
<p>„Určitě by se ti tam nelíbilo,“ pustil se Mášrecht do poněkud horečnatého vysvětlování. „Kromě toho, je to nebezpečné na hlavu.“</p>
<p>„Nízké podhledy, co?“</p>
<p>„Podívej se na to spíš takhle - jak dlouho bys dokázal mluvit o zlatě?“</p>
<p>„No, je žluté, doluje se, cinká a můžeš si za ně koupit věci,“ začal Tomjan pomalu, když procházeli náměstím Polámaných měsíců. „Asi pět vteřin, řekl bych.“</p>
<p>„Tak. Pět hodin řečí o zlatě už se ti opravdu hodně zají.“ Mášrecht kopl zamyšleně do oblázku. Když byli ve městě naposled, prozkoumal několik trpasličích barů a hospod a nelíbilo se mu tam. Jeho bývalí soukmenovci, kteří doma většinou nedělali nic jiného, než že těžili železnou rudu a lovili malou zvěř, měli z nějakého důvodu dojem, že když se jednou usadili ve velkém městě, musí si oblékat kovové spodní prádlo, nosit za opasky těžké sekery a říkat si jmény jako Timkin Dunící Vnitřnosti. A když šlo o pití, nikdo nedokázal překonat městského trpaslíka.</p>
<p>„Navíc,“ dodával, „tebe by pravděpodobně vyhodili, protože bys zaváděl do řeči nežádoucí témata. Jediná slova, která používají, jsou zlato, zlato, zlato, zlato, zlato.“</p>
<p>„A co sbor?“</p>
<p>„Zlato, zlato, zlato, zlato.“</p>
<p>„Jedno zlato jsi vynechal.“</p>
<p>„To bude tím, že jsem se nenarodil k tomu, abych byl trpaslíkem.“</p>
<p><emphasis>^Stvořen</emphasis> k tomu, zahradní ozdobo.“</p>
<p>Ozvalo se ostré zasyknutí vtahovaného vzduchu.</p>
<p>„Promiň,“ pospíšil si Tomjan. „Já jen, že otec ti -“</p>
<p>„S tvým otcem se znám nesmíme dlouho,“ řekl Mášrecht. „Zažili jsme spolu dobré i zlé a toho zlého bylo po čertech víc než toho dobrého. Do té doby, než jsi se na-“ trpaslík zaváhal. „Tenkrát to byly krušné časy,“ zabručel. „Chtěl jsem prostě říct, že... no, jsou věci, které si musíš zasloužit.“</p>
<p>„Ano. Promiň.“</p>
<p>„Víš, to je jako -“ Mášrecht se zastavil u ústí temné uličky. „Neslyšel jsi nic?“ zeptal se.</p>
<p>Nahlédli do uličky, a tím znovu hlásili světu, že jsou ve městě nováčky. Morporkčané nenahlížejí do temných uliček a už vůbec ne, když v nich zaslechnou podezřelé zvuky. A když už to udělají a spatří čtyři zápasící postavy, nerozběhnou se nikomu na pomoc, rozhodně ne těm, kteří očividně prohrávají, natož aby křičeli „Hej!“. A v žádném případě už nejsou překvapeni, když jim útočníci, místo aby se dali na útěk, strčí pod nos malou papírovou kartičku.</p>
<p>„Co to je?“ zeptal se Tomjan.</p>
<p>„Je to šašek! Přepadli šaška!“</p>
<p>„Zlodějské oprávnění?“ řekl Tomjan, který si podržel kartičku na světle.</p>
<p>„Přesně,“ odtušil náčelník trojice, „ale nepočítejte s tím, že obsloužíme i vás, protože nám akorát padla.“ „Jasně,“ přikývl jeden z jeho průvodců, „máme totiž denní tu... kvótu.“</p>
<p>„Ale vždyť jste do něj kopali!“ „Božíčku, vůbec ne! Tomu my neříkáme opravdický</p>
<p>kopání.“</p>
<p>„My ho spíš jen tak postrkovali nohama,“ dodal třetí zloděj.</p>
<p>„Každému, co mu patří. Potuloval se tady uličkou a tuhle do Rona vrazil jako beran, no řekněte, kluci?“</p>
<p>„Jasně, některý lidi nemaj žádný chování.“ „Vy bezohlední -“ začal Mášrecht, ale Tomjan mu</p>
<p>položil dlaň na hlavu.</p>
<p>Mladík otočil kartičku a na druhé straně stálo:</p>
<p>J. H. BAHNO alias TICHOKRAD a synovci</p>
<p>Zakázkové lupičství</p>
<p>Stará firma (založeno v AM 1789)</p>
<p>Provádíme veškeré druhy zlodějny</p>
<p>v malém i ve velkém</p>
<p><strong>DISKRÉTNĚ</strong></p>
<p>Vykrádání domů, nepřetržitá služba 24 hod. denně</p>
<p>Žádná zlodějna nám není příliš malá</p>
<p>DOVOLTE NÁM ZAPSAT VÁS DO RODINNÝCH KRONIK</p>
<p>„Zdá se, že je všechno v pořádku,“ přikývl neochotně.</p>
<p>Mášrecht, který pomáhal omámené oběti na nohy,</p>
<p>se poněkud zarazil.</p>
<p>„V pořádku?“ zarval. „Podle tebe je v pořádku, když</p>
<p>někdo někoho okrade?“</p>
<p>„Samozřejmě, že mu dáme stvrzenku s otiskem palce,“ prohlásil Bahno. „Měl štěstí, že narazil nejdřív<strong> </strong>na nás. Některé z těch nových firem v oboru nemají opravdu žádné způsoby.“[*]</p>
<p>„Jasně, jsou to kovbojové,“ souhlasil synovec.</p>
<p>„Kolik jste mu ukradli?“ zeptal se Tomjan.</p>
<p>Bahno otevřel šaškovu koženou tobolku, kterou si před chvilkou zastrčil do opasku, a zbledl.</p>
<p>„Ale do prdele,“ prohlásil. Synovci se shlukli kolem něj.</p>
<p>„Už v tom zase lítáme!“</p>
<p>„To už je letos podruhy, strejdo!“</p>
<p>Bahno vrhl ošklivý pohled na stojící oběť.</p>
<p>„Krucinál, řekněte mi, jak jsem to měl vědět? Copak jsem to mohl vědět? No jen se na něj koukněte, fakt, řekněte, <emphasis>kolik</emphasis> byste hádal, že bude mít u sebe? Pár měďáků, co? Víte, nikdy bychom ho neudělali, ale už jsme byli na cestě domů, a tak jsme si řekli, vzal to čert. Jo, tak je to vždycky, snažíš se někomu udělat laskavost a vono se ti to nakonec takhle vymstí!“</p>
<p>„Takže kolik u sebe měl?“ zeptal se Tomjan.</p>
<p>„Musí tam mít alespoň sto stříbrných dolarů,“ zasténal Bahno a zamával tobolkou ve vzduchu. „Víte, to už nepatří do mýho referátu. To je o třídu vejš. Nemám oprávnění manipulovat s tak velkejma penězma. Abych mohl krást takový sumy, to bych musel bejt přinejmenším v cechu právníků. Na takový peníze si já netroufnu.“</p>
<p>„Tak mu to vraťte,“ navrhl Tomjan.</p>
<p>„Když už jsme mu dali potvrzenku!“</p>
<p>„A ty jsou všechny číslovaný,“ vysvětloval mladší synovec. „Kdyby cech prováděl jen namátkový kontroly, ale oni dělají i hloubkový...“</p>
<p>Mášrecht zatahal Tomjana za ruku.</p>
<p>„Omluvíte nás na okamžik,“ omluvil se zoufalému náčelníkovi a odtáhl Tomjana na druhou stranu uličky.</p>
<p>„Dobrá, tak kdo se zbláznil?“ prohlásil. „Já? Ty?</p>
<p><emphasis>Oni?</emphasis>“</p>
<p>Tomjan mu všechno vysvětlil. „Takže je to legální?“</p>
<p>„No, do určité míry ano. Není to úžasné? Vyprávěl mi o tom něco jeden chlápek v hospodě.“</p>
<p>„Ale co mají znamenat ty jeho řeči? Že ukradl <emphasis>příliš mnoho?</emphasis>“</p>
<p>„Už to tak vypadá. Cechy jsou prý v těchhle věcech velmi přísné.“</p>
<p>Oběť, kterou drželi mezi sebou, zasténala a tiše zazvonila.</p>
<p>„Dohlídni na něj, já už to nějak vyřídím,“ řekl Tomjan.</p>
<p>„Můj klient si myslí,“ obrátil se na vůdce lupičů, „že by se dala celá situace vyřešit, kdybyste mu vrátili peníze.“</p>
<p>„No jo, no jo,“ přikývl zmateně Bahno a přistupoval k tomu nápadu, jako by to byla nová teorie o vzniku vesmíru. „Ale je tady ta potvrzenka, víte, musíme ji vyplnit, místo a čas, podpis, obtisk palce a tak...“</p>
<p>„Můj klient si myslí, že byste ho mohli oloupit o – dejme tomu, pět měďáků,“ navrhl Tomjan hladce.</p>
<p>„To si tedy, sakra, nemyslím!“ vykřikl šašek, který rychle přicházel k sobě.</p>
<p>„To by představovalo dva měďáky jako běžnou taxu a tři měďáky jako výdaje za čas, cestu, a to včetně daně z přidané hodnoty -“</p>
<p>„Sakumprásk na dlaň v hotovostí,“ rozjasnil se Bahnovi obličej.</p>
<p>„<emphasis>Samozřejmě.</emphasis>“</p>
<p>„To je slušné, velmi slušné.“ Bahno se podíval přes Tomjanovu hlavu na šaška, který už byl zcela při smyslech a velmi rozzlobený. „Velmi poctivé,“ dodal hlasitě. „Přímo státnické. Jsme vám zavázáni, to si buďte jisti.“ Pak obrátil oči k Tomjanovi. „A něco pro vás, pane?“ rozplýval se. „Stačí slovíčko, pane. Tuhle sezónu máme zbrusu novou akcičku, říkáme tomu PRDOHL. Je to prakticky bezbolestné, vezmeme vás přes hlavičku, skoro nic necítíte...“</p>
<p>„Skoro to nepoškodí kůži,“ přidal se starší synovec. „A jednu zlomenou končetinu dle vlastního výběru.“</p>
<p>„Myslím, že v téhle oblasti netrpím nedostatkem,“ vykroutil se jim Tomjan hladce.</p>
<p>„Aha. Dobrá. Tak jo. Nic ve zlém.“</p>
<p>„Takže teď už nám zbývá jen -“ zarazil Tomjan lupiče, kteří se měli k odchodu, „otázka legálních poplatků za zprostředkování služeb...“</p>
<p>Pahýl noci nad Ankh-Morporkem se zbarvil dojemné šedi. Tomjan a Mášrecht seděli každý z jedné strany stolu ve svém příbytku a počítali.</p>
<p>„Mně to vychází, že máme čistý zisk tři stříbrné dolary a osmnáct měďáků,“ řekl Tomjan nakonec.</p>
<p>„To bylo úžasné,“ prohlásil šašek. „Myslím to, jak se nakonec nabídli, že si skočí domů pro nějaké peníze, víte po tom, když jste k nim měl tu řeč o lidských právech.“</p>
<p>Přidal si na bouli na hlavě trochu masti.</p>
<p>„A ten nejmladší začal dokonce plakat!“<strong> </strong>dodal.</p>
<p>„<emphasis>Úžasné.</emphasis>“</p>
<p>„Ono je to rychle pustí,“ řekl Mášrecht.</p>
<p>„Vy jste trpaslík, že?“</p>
<p>Mášrecht měl dojem, že něco takového nemůže dost</p>
<p>dobře popřít.</p>
<p>„A já bych zase řekl, že jste šašek.“</p>
<p>„Hm. Zase ty rolničky, co?“ přikývl šašek a masíroval si žebra.</p>
<p>„Jo, a k tomu ještě ty rolničky,“ zavrčel trpaslík.</p>
<p>Tomjan udělal na Mášrechta výhružný obličej a kopl ho pod stolem.</p>
<p>„No, jsem vám opravdu velice vděčný,“ uzavřel hovor šašek. Vstal a bolestivě zamrkal. „Rád bych se vám nějak odvděčil,“ dodal. „Není tady někde nějaká otevřená hospoda?“</p>
<p>Tomjan přistoupil k šaškovi, který vyhlížel z okna, a ukázal do ulice.</p>
<p>„Vidíte všechny ty osvětlené vývěsní štíty?“ zeptal se.</p>
<p>„Ano. Páni, musí jich být stovky!“</p>
<p>„Správně. A vidíte až tam na konci tu s tou modrobílou tabulí?“</p>
<p>„Ano, myslím, že ano.“</p>
<p>„Dobrá, tak podle toho, co já vím, tak to je jediná, kde se tu a tam zavírá.“</p>
<p>„Pak dovolte, abych vás pozval na skleničku. To je to poslední, co pro vás můžu udělat,“ prohlásil šašek nervózně. „A tady ten malý chlapík by si taky jistě rád něco prolil hrdlem.“</p>
<p>Mášrecht křečovitě sevřel okraj stolu a otevřel ústa, aby strašlivě zařval.</p>
<p>A zarazil se.</p>
<p>Zíral na obě postavy. Ústa mu zůstala otevřená.</p>
<p>Nakonec je se slyšitelným cvaknutím zavřel.</p>
<p>„Něco se děje?“ zeptal se Tomjan.</p>
<p>Mášrecht odvrátil pohled. Byla to přece jen dlouhá noc. „Musel to být nějaký světelný klam,“ zamumlal. „Myslím, že by mi trocha pití vážně udělala dobře,“ dodal. „Nebo spíš sud, který bych prolil hrdlem.“</p>
<p>Na druhé straně, pomyslel si, proč se tomu bránit? „Mám dojem že bych si dokokonce i zazpíval.“</p>
<p>„Co bylo to další slovo, he?“</p>
<p>„Zlato. Zlato to bylo, bych řek.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>Mášrecht se nejistě zadíval do svého korbele.<strong> </strong>Je třeba říci, že opilost zastavila příliv jeho inspirace.</p>
<p>„Jo a jedno slovo jsi vynechal,“ řekl. „Zlato.“</p>
<p>„Kde jsem ho vynechal?“ zeptal se Tomjan, který měl na hlavě šaškovu čepici.</p>
<p>Mášrecht o tom chvilku uvažoval. „No,“ řekl potom, když se soustředil, velmi moudrým hlasem, „bylo to mezi tím prvním zlato a třetím zlato. A taky bych řek,“ nahlédl znovu do džbánu. Nádoba byla prázdná, což byl neobyčejně odpudivý pohled. „Řek bych,“ pokusil se znovu, ale nakonec se vzdal a poddal se svému osudu, „řek bych, že si dám eště jednu!“</p>
<p>„Teďka je to zase na mně,“ hlásil se vehementně šašek. „Hahaha. Další prolejvání na mně. Hahaha.“ Pokusil se vstát a praštil se hlavou o strop.</p>
<p>V přítmí baru několik rukou pevněji sevřelo několik seker. Ta Mášrechtova část, která byla střízlivá a zděšená při pohledu na tu druhou část, která byla čím dál tím opilejší, ho přinutila zamávat na ty zachmuřené tváře a nakrčená obočí, které se k nim v přítmí obracely.</p>
<p>„To je f pořádku,“ prohlásil všeobecně směrem k baru. „On to tak nemyslel, on je srandovní, jak se to jmenuje, idiot. Šašek. Šášula! Je to děsně srandovní šášula až bůchví vodkáď.“</p>
<p>„Z Lancre,“ zakýval šašek hlavou a ztěžka dosedl na bar.</p>
<p>„Jo. Až daleko vodtamtáď, co se to menuje jako vyrážka na ksichtě. Neví, jak se má chovat. Nezná skoro žádný trpaslíci!“</p>
<p>„Hahaha,“ prohlásil šašek a chytil se za hlavu. „Málo! Je jich u nás málo, páč tam sou na nás <emphasis>krátký!</emphasis>“</p>
<p>Někdo poklepal Mášrechtovi na rameno. Otočil se a zíral do drsné vousaté tváře pod kovovou přilbou. Zmíněný trpaslík si významným gestem pohazoval těžkou vrhací sekerou.</p>
<p>„Měl bys doporučit svému příteli, aby byl raději o něco míň veselý. Jinak bude brzo obveselovat démony v pekle.“</p>
<p>Mášrecht na něj zašilhal alkoholickou mlhou.</p>
<p>„A ty jsi kdo?“ zeptal se nejistě.</p>
<p>„Krajáč Bouřevan,“ odpověděl pyšně trpaslík a udeřil se pěstí do prsou v kroužkové zbroji. „A říkám ti -“</p>
<p>Mášrecht se k němu nahnul blíž.</p>
<p>„Poslyš, vždyť já tě znám,“ rozzářil se. „Máš kosmetickou provozovnu dole na Kamnovcový ulici. Tenhle tejden jsem u vás nakoupil větší množství vazelíny a mastnejch líčidel -“</p>
<p>Bouřevanovou tváří přeletěl záchvěv paniky. Poplašeně se naklonil kupředu. „Mlč, prosím tě, mlč!“</p>
<p>„No jo, a teď si vzpomínám, že nad krámem máš velikou ceduli s nápisem Síň elfích parfémů a líčidel, s.r.o.,“ dodával Mášrecht se šťastným výrazem.</p>
<p>„Výtečné zboží,“ přidal se k němu Tomjan, který se marně pokoušel udržet na malé stoličce. „Zvlášť vaše číslo 19 - .mrtvolná zeleň’, můj otec tvrdí, že s lepší se ještě nesetkal. Prvotřídní.“</p>
<p>Trpaslík nejistě potěžkal sekeru. „Víte, hm,“ zadrhl se. „Oh. Ale. Ano. No, děkuji vám. Jen ty nejjemnější přísady, ujišťuji vás.“</p>
<p>„Sekáš je tímhle, co?“ ukázal Mášrecht s nevinným výrazem na sekeru. „Nebo máš dneska volno?“</p>
<p>Bouřevanova obočí se znovu seběhla nad nosem jako na švábím srazu.</p>
<p>„Poslyšte, nepatříte náhodou k divadlu?“ „Jo, to jsme my,“ přikývl Tomjan. „Kočující herci.“ Pak se opravil „Usedlí herci. Haha. A teď klouzající herci.“</p>
<p>Trpaslík odložil sekeru a s tváří, která mu najednou změkla nadšením, se posadil na lavici.</p>
<p>„Byl jsem na představení minulý týden,“ řekl. „Bylo to po čertech dobré. Bylo tam to děvče a ten chlápek, ale ona byla vdaná za toho starého, a pak tam byl ten druhý chlápek a oni řekli, že on zemřel, a ona utekla a otrávila se, ale pak se ukázalo, že on to nebyl on, ale že to byl ve skutečnosti ten druhý, jenže on jí to nemohl říct, protože -“ Bouřevan se odmlčel a vysmrkal se. „Na konci všichni umřeli,“ řekl. „Velmi smutné. Probrečel jsem celou cestu domů a klidně vám to říkám, nestydím se za to. Ona byla taková bledá, chudinka.“</p>
<p>„Č. 19 a slabá vrstva pudru,“ oznamoval mu Tojan vesele. „Jo a špetka hnědých očních stínů!“</p>
<p>„Pardon?“</p>
<p>„A pár kapesníků po kapsách,“ dodal.</p>
<p>„O čem to mluví?“ zeptal se společnosti trpaslík se zmateným výrazem.</p>
<p>Mášrecht se usmál do svého korbele. „Víš co, mladej, předveď jim kousek Gretalínina monologu, co ty na to?“</p>
<p>„Jasňačka.“</p>
<p>Tomjan se vztyčil, udeřil se do hlavy, pak si sedl, ale nakonec udělal kompromis a klekl si. Pak si přitiskl ruce na to, co by při zanedbatelné změně několika chromozomů mohla být ňadra.</p>
<p>„<emphasis>Ty </emphasis><emphasis>lžeš, kdo nazýváš to létem...</emphasis>“ začal</p>
<p>Shromáždění trpaslíci naslouchali několik minut v naprostém tichu. Jeden z nich upustil sekeru a několik ostatních ho popuzeně napomenulo.</p>
<p>„<emphasis>...jak tající sníh. Sbohem,</emphasis>“ skončil Tomjan. „Vypije fiólu, klesne za hradbou, pak rychle dolů po žebříku, převléct se ze šatů do brnění pro výstup komického zbrojnoše č.2, vchod vlevo. <emphasis>Tak copak, copak milý -</emphasis>“</p>
<p>„To by stačilo,“ řekl Mášrecht tiše.</p>
<p>Několik trpaslíků ronilo slzy do helem, které si k tomuto účelu sundali. Všude kolem se ozývalo sborové smrkání a popotahování.</p>
<p>Bouřevan si utíral oči kapesníkem<strong> </strong>z kroužkové oceli.</p>
<p>„To byla nejsmutnější věc, kterou jsem kdy slyšel,“ pronesl. Podíval se na Tomjana. „Moment,“ prohlásil, když si uvědomil všechny skutečnosti. „Vždyť je to chlap. Ale já jsem se do té dívky na jevišti zamiloval!“ Strčil loktem do Mášrechta. „Není aspoň poloviční elf?“</p>
<p>„Celej člověk,“ zavrtěl hlavou Mášrecht. „Znám jeho tatíka.“</p>
<p>Znovu se upřeně zadíval na šaška, který je pozoroval s otevřenými ústy, a pak se podíval na Tomjana.</p>
<p>Ale blbost, pomyslel si. Náhoda.</p>
<p>„To je právě to herEctví,“ vysvětloval. „Dobrý herec dokáže být čímkoliv, jasný?“</p>
<p>Cítil, jak se mu šaškovy oči zavrtávají do krátkého krku.</p>
<p>„No ano, ale oblékat se jako žena, to je trochu -“ začal Bouřevan pochybovačně.</p>
<p>Tomjan si vyzul boty, klekl si do nich, takže jeho obličej byl stejně vysoko jako obličej trpaslíkův. Pak se na něj chvíli pozorně díval a nakonec stáhl obličej a změnil rysy.</p>
<p>A najednou tam stáli dva Bouřevani. Pravda, jeden z nich klečel a byl oholený. „Ohó, ohó,“ začal Tomjan trpasličím hlasem.</p>
<p>To přišlo všem ostatním trpaslíkům, jejichž smysl pro humor byl poněkud jednoduchý, jako skvělý žert. Seběhli se kolem páru a Mášrecht spokojeně přihlížel, když ucítil, jak se mu na rameno lehce položila něčí ruka.</p>
<p>„Vy dva jste u divadla?“ zeptal se šašek, který náhle jako by vystřízlivěl.</p>
<p>„Jo, jo.“</p>
<p>„Pak jsem urazil pět set nul, abych našel právě vás.“</p>
<p>Bylo, jak by neopomněl Mášrecht poznamenat ve svých pokynech ke hře, časné odpoledne téhož dne. Zvuky bušení a skřípotu od staveniště, na kterém rostla ze své dřevěné kolébky Zeměplocha, pronikaly Mášrechtovi jedním uchem velmi bolestivě do lebky a druhých uchem ji ještě bolestivěji opouštěly.</p>
<p>Pamatoval si, že něco pili, tím si byl naprosto jist. Potom, co Tomjan předvedl několik svých výstupů, trpaslíci platili a platili a platili. Všichni se přesunuli do jiného baru, který znal Bouřevan, pak do klačské kořalny a pak už se mu to všechno jen tak rozmazávalo...</p>
<p>Mášrecht nebyl, co se týče hýření, dobrý. Příliš mnoho pití mu přece jen skončilo v ústech.</p>
<p>Podle chuti, kterou cítil, mu v nich musel skončit také nějaký odporný noční tvor.</p>
<p>„Dokážeš to?“ zeptal se Vínozpěv.</p>
<p>Mášrecht zamlaskal, aby se té hnusné chuti zbavil.</p>
<p>„Myslím, že ano,“ řekl Tomjan. „Znělo to moc zajímavě, alespoň podle toho, jak to vyprávěl. Špatný král, který vládne s pomocí zlých čarodějnic. Bouře. Tajemné pralesy. Skutečný dědic trůnu v boji na život a na smrt. Záblesk dýky. Výkřiky. Stony. Zlý král umírá. Dobro triumfuje. Zvoní zvonec a -“</p>
<p>„Déšť růžových lístků se dá zajistit,“ zamyslel se Vínozpěv. „Znám člověka, který nám je dodá za výhodnou cenu.“</p>
<p>Oba se podívali na Mášrechta, který tiše bubnoval prsty na stolní desku. Pozornost všech tří se soustřeďovala k váčku plnému stříbra, který dal Mášrechtovi šašek. Už sama o sobě to byla suma, za kterou by se dala dostavět Zeměplocha se vším všudy. A mluvilo se o tom, že je to jen <emphasis>záloha.</emphasis> Sponzorování, to bylo ono.</p>
<p>„Takže to uděláš, že?“ zeptal se Vínozpěv.</p>
<p>„Má to něco do sebe,“ připustil Mášrecht. „Ale... nějak se nemohu rozhodnout...“</p>
<p>„Nemysli si, že tě do něčeho nutím,“ pospíšil si Vínozpěv. Tři páry očí se opět obrátily k tučnému váčku na stole.</p>
<p>„Mně se zdá, že na tom něco smrdí,“ zamyslel se Tomjan. „Šašek se mi zdá v pořádku, to je slušný člověk. Ale ten způsob, jakým to vypráví... ten je velice podivný. Z jeho rtů vycházejí slova, ale jeho oči říkají něco jiného. A já mám takový dojem, že by byl mnohem raději, kdybychom věřili jeho očím.“</p>
<p>„Na druhé straně,“ pospíšil si Vínozpěv, „co bys tím mohl pokazit? Důležité především je, že tu hru platí.“</p>
<p>Mášrecht zvedl<strong> </strong>hlavu.</p>
<p>„Cože?“ zeptal se otupěle.</p>
<p>„Povídám, že důležitá je především ta hra, to platí!“</p>
<p>Znovu se rozhostilo ticho, rušené jen tichým bubnováním Mášrechtových prstů. Zdálo se, že jim váček stříbra roste před očima. Nakonec jim připadalo, že vyplňuje větší část místnosti.</p>
<p>„Věc spočívá v tom -“ začal Vínozpěv zbytečně hlasitě.</p>
<p>„No, já to vidím hlavně v tom, že -“ začal Mášrecht.</p>
<p>Oba se zarazili.</p>
<p>„Až po tobě, promiň.“</p>
<p>„To nebylo nic důležitého, pokračuj.“</p>
<p>„Chtěl jsem říct, že i bez těch peněz si můžeme dovolit Zeměplochu dostavět,“ řekl Mášrecht.</p>
<p>„Jen hrubou stavbu a jeviště,“ řekl Vínozpěv. „Ale ne to ostatní. Nezbude na padací mechanismy nebo na horní závěsy a jeřáby. Nebo na otočné jeviště a na velké větráky.“</p>
<p>„Dokázali jsme se obejít i bez takových věcí,“ poznamenal Mášrecht. „Vzpomínáš na ty staré časy? Mívali jsme pár prken a několik rolí pomalované pytloviny. Ale zato jsme měli o to víc ducha. Když jsme chtěli vítr, museli jsme si ho udělat sami.“ Chvíli zase mlčky bubnoval prsty. „Samozřejmě, bylo by skvělé,“ zasnil se, „kdybychom si mohli pořídit zařízení na vlnobití, třeba nějaké menší. Mám takový námět na hru, je to o tom, jak ztroskotá loď u jednoho ostrova a na něm -“</p>
<p>„Bohužel,“ potřásl Vínozpěv smutně hlavou.</p>
<p>„Ale vždyť jsme poslední dobou měli tak skvělé návštěvy!“ řekl Tomjan.</p>
<p>„Jistě, chlapče. Jistě. Jenže všichni ti lidé platí půlpenny. A řemeslníci žádají stříbrňáky. Jestli jsme chtěli rychle zbohatnout, měli jsme se stát tesaři.“ Vínozpěv nejistě přešlápl. „Stejně už dlužím trollovi Chryzoprasovi víc, než je zdrávo.“</p>
<p>Ostatní k němu obrátili tázavé pohledy.</p>
<p>„To je ten, co dává lidem trhat ruce a nohy!“ vyděsil <strong>se</strong> Tomjan.</p>
<p>„Kolik mu dlužíš?“ zeptal se Mášrecht.</p>
<p>„No, to bude v pořádku,“ pospíšil si Vínozpěv. „Zatím se mi daří splácet úroky. Více méně.“</p>
<p>„Dobrá, ale kolik chce?“</p>
<p>„Jednu ruku a jednu nohu.“</p>
<p>Trpaslík s mladíkem na něj upřeli zděšené pohledy. „Jak jsi mohl být tak -“</p>
<p>„Udělal jsem to pro vás dva! Tomjan si zaslouží lepší jeviště, věřím, že se mu už nechce ničit si zdraví spaním v příkopech, neznat pořádný domov, a ty, člověče, ty se už taky potřebuješ usadit a mít k dispozici všechny ty věci, které potřebuješ, jako propadla a... stroj na vlnobití a tak. Přemluvili jste mě k tomu a já jsem si nakonec řekl, že máte pravdu. To není žádný život, pořád někde na cestách, dvě představení denně a pro koho? Pro pár farmářů a venkovanů a potom obcházet s kloboukem a půlka jich uteče, jakou to má budoucnost? Řekl jsem si, že si někde musíme sehnat nějaký pořádný prostor s pohodlnými sedadly pro nižší šlechtu a bohaté měšťany a vůbec pro lidi, kteří po nás nebudou házet shnilá rajčata a brambory. Tak jsem si řekl, čert vzal ty peníze, na ceně nezáleží. Chtěl jsem prostě, abyste měli -“</p>
<p>„Dobrá, dobrá!“ zarazil ho Mášrecht. „Já to teda napíšu!“</p>
<p>„A já to zahraju,“ přidal se k němu Tomjan.</p>
<p>„Já vás opravdu nenutím,“ opakoval Vínozpěv. „Musíte se rozhodnout sami.“</p>
<p>Mášrecht se za stolem zamračil. Jistě, bylo v tom několik zajímavých motivů, to musel připustit. Ty tři čarodějnice byly skvělé. Dvě by bylo málo. Čtyři zase moc. Mohly by manipulovat s osudem lidstva a vůbec. Spousta kouře a zelené světlo. Podivné, že to někoho už dávno nenapadlo.</p>
<p>„Takže můžu říct tomu šaškovi, že to bérem?“ zeptal se Vínozpěv s rukama položenýma na váček se stříbrem.</p>
<p>No a s pořádnou bouří se taky nikdy nic nezkazí. A potom, máme tady celý ten kus s duchem, který Vínozpěv vyhodil z <emphasis>Udělejte si radost,</emphasis> protože tvrdil, že si nemůže dovolit tolik mušelínu. A možná, že by do toho mohl přidat i Smrtě. Mladý Dafe by byl Smrť jedna báseň! Namáznul by se bílým líčidlem a vzal by si vysoké podrážky...</p>
<p>„Řekl vám, jak je to tam k nim daleko? Odkud vlastně je?“</p>
<p>„Hory Beraní hlavy,“ řekl Mášrecht. „Takové malé království, o kterém skoro nikdo neslyšel. Jmenuje se jako nějaká vyrážka.“</p>
<p>„Bude nám trvat celé měsíce, než se tam dostaneme.“</p>
<p>„Já se tam docela těším,“ řekl Tomjan. „Tam jsem se přece narodil.“</p>
<p>Vínozpěv upřel pohled na strop. Mášrecht na podlahu. V tom okamžiku bylo všechno lepší než se podívat jeden druhému do očí.</p>
<p>„Aspoň jste mi to říkali,“ podíval se mladík z jednoho na druhého. „Když jste cestovali po horách.“</p>
<p>„To je pravda, ale já už si nepamatuju přesně, kde to bylo,“ odpověděl mu Vínozpěv. „Všechna ta malá podhorská a horská místa vypadají stejně. Strávili jsme mnohem víc času tím, že jsme tlačili káry do kopce, brzdili je z kopce a brodili se přes potoky, než na jevišti.“</p>
<p>„Víš co? Co kdybych s sebou vzal hlavně ty mladší a spojili bychom to s takovou malou dovolenou?“ navrhl Tomjan. „Odehrajem cestou staré hity, A do svátku Pečené duše jsme zpátky. Ty můžeš zůstat tady a dohlídnout na stavbu a my budeme do zahájení zpátky.“ Pak se na otce usmál. „Myslím, že jim to udělá dobře,“ řekl potměšile. „Ty sám jsi mnohokrát říkal, že ti dnešní mladí ani nevědí, co život skutečného kočovného herce obnáší.“</p>
<p>„Nezapomeň, že Mášrecht tu hru musí teprve napsat.“</p>
<p>Mášrecht mlčel. Nepřítomný pohled upíral na stěnu. Po nějaké chvíli zašmátral rukou pod kabátcem, vytáhl několik listů papíru, pak sáhl k pasu a odepjal od něj malý přenosný kalamář s korkovou zátkou a svazeček brků.</p>
<p>Pozorovali, jak trpaslík, aniž k nim jedinkrát obrátil pohled, otevřel kalamář, namočil brk a pozvedl ho nad papír. Špička brku vypadala jako jestřábí hlava, která čeká na kořist. Pak začal psát.</p>
<p>Vínozpěv pokynul Tomjanovi.</p>
<p>Tak tiše, jak to jen šlo, opustili místnost.</p>
<p>V půli odpoledne mu zanesli podnos s jídlem a štůsek papírů.</p>
<p>O svačině bylo jídlo na podnose netknuté. Svazeček papírů zmizel.</p>
<p>O několik hodin později ohlásil jeden ze členů společnosti Vínozpěvovi, že když šel kolem oken, zaslechl výkřik: „Tak to nepůjde! To jsem tam, kde jsem začal!“ a pak zvuk nějaké věci, která narazila do zdi.</p>
<p>Kolem večeře se z místnosti ozval křik, kterým se Mášrecht dožadoval dalšího papíru a nových per.</p>
<p>Tomjan se pokusil brzo usnout, ale veškeré jeho pokusy byly zmařeny zvuky tvůrčího snažení, které se ozývaly z vedlejší místnosti. Zevnitř se ozvalo několik neuctivých poznámek o lóžích a pak řečnická otázka, zda svět opravdu potřebuje zařízení napodobující vlnobití. Pak zase zavládlo ticho rušené jenom spěšným škrabáním brku.</p>
<p>Nakonec Tomjan usnul a zmocnil se ho sen.</p>
<p>„<emphasis>Tak dobrá. Tentokrát máme všechno?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis> Jistě, Bábi.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Rozdělej oheň, Magráto.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Ano, Bábi.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Výborně, tak a teď jak to vlastně-</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Tady jsem to celé napsala. Bábi.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Umím cist, děvče, mockrát děkuju. Počkej, co má znamenat tady to ,Kolem kotle kolo voďme, jedové tam droby hoďme...’ Co to má být?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Náš Jason včera zabíjel prase, Esme.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Tohle mi připadá jako naprosto čerstvé vepřové droby, Gyto. Pokud to mužů posoudit, dalo by se z nich udělat pár s</emphasis><emphasis>lušných jídel.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Bábi, prosím!</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Já nic neříkám, jen to, že například v Klad je spousta hladovějících lidí, kteří by nad nimi neohrno-vali nos jako někdo... Dobrá, dobrá. ,celý pšeničný klas a dvě hrsti čočky v kotli spař a vař’? A co se stalo s ropuchou?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Prosím, Bábi. Zase to zdržujete. Víte, že DobrAČKA Sejkonopná se snažila vyhnout každé zbytečné krutosti. Rostlinné bílkoviny jsou naprosto dokonalá náhražka.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>To znamená, že oko mloka a had močidlákf jsou taky v háji, co?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Ano, Bábi.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Kaldoun z jaguá</emphasis><emphasis>ra f taky.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Ten je tady.</emphasis>“<emphasis> i</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Co zase má být, k čertu, tohle, omluvte mou klačtinu?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>To je kaldoun z jaguára. Náš Vane to koupil</emphasis><strong><emphasis> </emphasis></strong><emphasis>od </emphasis><emphasis>jednoho přespolního obchodníka.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Jseš si jistá?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Nás Vane se ho na to zvlášť ptal, Esme.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Vypadají jako každé jiné droby</emphasis><emphasis>. Tak dobrá. </emphasis>„<emphasis>Tuplem psot a slot a klopot, ohni hoř a kotli v klokot!</emphasis>“<emphasis> -PROČ ta voda v kotli neklokotá Magráto?</emphasis>“</p>
<p>Tomjan se probudil celý roztřesený. V místnosti byla tma. Venku proráželo mlhu nad městem několik hvězd a tu a tam se ozvalo zahvízdnutí nějakého kapsáře či hrdlořeza, kteří se vydávali za výkonem svého zákonného povolání.</p>
<p>Ve vedlejší místnosti bylo ticho, ale pode dveřmi byl vidět proužek světla.</p>
<p>Vrátil se do postele.</p>
<p>Na druhé straně líné řeky se v téže době vzbudil šašek. Ubytoval se v budově cechu šašků a tatrmanů, ne snad proto, že by chtěl, ale proto, že mu vévoda nedal žádné peníze navíc a usnout bylo velmi obtížné. Studené stěny přivolávaly tolik vzpomínek! Kromě toho, když se pozorně zaposlouchal, slyšel tlumené vzlyky a občasné zakňourání ze studentských ložnic, kde ubozí chovanci s hrůzou snili o životě, který mají před sebou.</p>
<p>Pokusil se naklepat polštář tvrdý jako kámen</p>
<p>a upadl do neklidného spánku. Nakonec se mu začal zdát sen.</p>
<p>„<emphasis>...aby kaše byla hladká,! ano. No jo, jenže tady se</emphasis></p>
<p><emphasis>neříká</emphasis><emphasis> jak hladká!</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Dobračka Sejkonopná vždycky říkala, že je nejlepší vyzkoušet kapku v hrnku studené vody, jako když děláš domácí čokoládu.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Má to ovšem jednu nevýhodu, Magráto. Žádny hrnek totiž nemáme.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Myslím, ze bychom měly pokračovat, Esme. Za chvíli začne svítat.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Dobrá, dobrá, já jen až to nebude fungovat, že jsem</emphasis></p>
<p><emphasis>vás varovala. Tak se na to mrkněme dál... ,Z paviána chlup a ../kdo má ten paviání chlup? Hm, díky, Gyto, i když mně připadá spíš jako kočičí chlup, Gyto, ale na tom nezáleží. ,Chlup z paviána opice a kořen mandragoří’; no jestli je</emphasis><emphasis> tohle </emphasis><emphasis>pravá mandragora, tak to bych se moc divila... jazyk červeného střevíce a trochu vůně tchoří’, aha, vidím, že tady si někdo zažertoval, co? </emphasis>„</p>
<p>„<emphasis>Prosím, pospěšme si!</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>No dobrá, dobrá. .Houkání soví a svetluščí svit. Přiveďte k varu a nechte povařit.’</emphasis>„</p>
<p>„<emphasis>Poslyš, Esme, víš, že to vůbec nechutná špatně?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Nikdo neříkal, že to máš pít, ty přitroublá ženská!</emphasis>“</p>
<p>Tomjan se vztyčil na posteli. Byly to zase ony, ty samé tváře, hašteřivé hlasy, zkreslené prostorem i časem.</p>
<p>Ještě potom, co se obrátil k oknu a rozhlédl po městských ulicích, kterými se pomalu rozlévalo ranní světlo, slyšel odněkud z dálky ty hlasy jako doznívající dunění bouře...</p>
<p>„<emphasis>Hned mě napadlo, že ten kousek s jazykem z boty tam nepatří.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Je to pořád hrozne řídké, neměly bychom tam přidat trochu škrobové moučky?</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Myslím, zeje to jedno. Buď je na cestě, nebo není...</emphasis>“</p>
<p>Rychle vstal a opláchl si obličej v umyvadle.</p>
<p>Z Mášrechtova pokoje se valilo husté ticho. Tomjan si natáhl šaty a opatrně otevřel dveře.</p>
<p>V první chvíli měl dojem, že uvnitř sněžilo, protože v jenom rohu místnosti byla závěj tvrdých bílých koulí. Mášrecht seděl uprostřed místnosti u svého nízkého stolku, hlavu na hromádce papírů a chrápal.</p>
<p>Tomjan přešel po špičkách pokojem a rozbalil jednu náhodně vybranou papírovou kouli. Uhladil ji a četl:</p>
<p>král: Teď odložím svou korunu tady do toho houští a ty mi řekneš, kdyby se ji někdo pokusil vzít, ano?</p>
<p>MŘENKA; To udělám!</p>
<p>král: A teď ještě, kdybych tak našel svého koně.</p>
<p><emphasis>(Za kamenem se obj</emphasis><emphasis>eví první vrah.)</emphasis></p>
<p>publikum: Za tebou!</p>
<p><emphasis>(První vrah se rychle ukryje.)</emphasis></p>
<p>král: Vy žertujete se svým starým králem, vy oškliví...</p>
<p>Polovina textu byla přeškrtána a navíc na něm byla obrovská kaňka. Tomjan papír odhodil na zem a vybral si další kouli.</p>
<p>král: Je to <strikethrough>porcovací nůž</strikethrough> dýka snad, co vidím za vedle nad támhle před sebou, jejíž násada rukověť směřuje ke mně do mé dlaně?</p>
<p>první VRAH: Ne pane, není tomu tak. <strikethrough>Není zajisto! </strikethrough></p>
<p>druhý VRAH: Vy pravdu dítě, Sire. <strikethrough>Tak jest.</strikethrough></p>
<p>Podle toho, jak papír vypadal, se dalo soudit, že s touhle koulí udeřil Mášrecht o stěnu zvláště velkou silou. Mášrecht kdysi vyprávěl Tomjanovi svou teorii inspirace, a podle toho, jak to v jeho pokoji vypadalo, musely nápady dnes v noci přímo pršet.</p>
<p>Okouzlen těmi zvláštními okénky do tvořivého procesu, která se mu tady otevírala, sebral Tomjan další kouli.</p>
<p>královna: Slyš! Zvenčí sem doléhají zvuky! Což když se to můj manžel vrací? Rychle, zde do té almary se skryj a počkej, až tě sama ven vyvolám!</p>
<p>vrah: Jářku, však tvoje komorná má stále moje pantofle!</p>
<p>služebná <emphasis>(otvírá dveře) </emphasis></p>
<p>Arcibiskup, Vaše Milosti.</p>
<p>kněz: <emphasis>(pod postelí) </emphasis></p>
<p>Bůh buď mé duši milostiv!</p>
<p><emphasis>(Mnozí efektové)</emphasis></p>
<p>Tomjan se na okamžik zamyslel nad tím, co to může být to <emphasis>mnozí efektové, </emphasis>což Mášrecht pokaždé vpletl do režijních poznámek. Mášrecht mu to odmítl říci. Možná že to mělo něco společného s poezií vzniklou pod vlivem alkoholu.</p>
<p>Nakonec přistoupil ke stolu a s nesmírnou opatrností vytáhl z pod hlavy spícího trpaslíka několik archů a položil je na ubrus.</p>
<p>Na prvním, tom úplně nejhořejším, četl:</p>
<p><strikethrough>Voronco Folmot svátek Věoch malých</strikethrough> bohů Noc <strikethrough>nožů, dýk </strikethrough>králů, napsal Mášrecht, jeden ze členů Vínozpěvovy herecké společnosti. <strikethrough>Komedie</strikethrough> Tragédie o <strikethrough>osmi pěti šesti</strikethrough> <strikethrough>troch</strikethrough> devíti obrazech.</p>
<p>Postavy: Felmet - dobrý král</p>
<p>Verence - zlý král</p>
<p>Jendočasná - zlá čarodějnice</p>
<p>Dogová - druhá zlá čarodějnice</p>
<p>Megera - třetí zlá...</p>
<p>Tomjan otočil stranu.</p>
<p>Scéna:-<strikethrough>Jídolna</strikethrough> <strikethrough>loď na moři Ulice v Pseudopolisu</strikethrough> Mlhavá rašeliniště. Vejdou tři čarodějnice.</p>
<p>Mladík chvíli četl, ale nakonec převrátil celý štůsek papírů najednou a podíval se na poslední stranu.</p>
<p>„.. .v kruhu květu říše tvé,</p>
<p>jenž v duchu týmž tě zdraví pozdravením</p>
<p>a nyní se mnou provolá je nahlas:</p>
<p>Zdar, lancreský králi!“!</p>
<p>(Všeobecné veselí, zpěvy atp. Déšť růžových lístků. Zvonění zvonů. Z nebe sestupují bohové, ze země se noří démoni, práce s točnou!) Konec.</p>
<p>Mášrecht chrápal.</p>
<p>V jeho snech vzlétali a padali bohové, lodě se majestátně a dokonale sunuly plátěným mořem, obrazy poskakovaly, spojovaly se a měnily se v blikající tvary. Muži poletovali zavěšeni na drátech, bez drátů, velké lodě představ spolu navzájem bojovaly na nebi fantazie, moře se otvírala, někdo řezal dámy napůl pilou, tisíc specialistů na jevištní efekty se dohadovalo a chichotalo. A celým tím zmateným snem probíhal Mášrecht, věděl, že nic z toho ve skutečnosti neexistuje a nikdy existovat nebude a že všechno, co má k dispozici, je pár čtverečních metrů prken, plátno a trochu barev a všechny představy, které mu letěly hlavou, musí polapit jen s jejich pomocí.</p>
<p>Jen ve svých snech jsme svobodní. Po zbytek života potřebujeme peníze.</p>
<p>„Je to dobrá hra,“ řekl Vínozpěv, „když pominu toho ducha.“</p>
<p>„Duch tam zůstane,“ prohlásil stroze Mášrecht.</p>
<p>„Lidé vždycky křičí a házejí po duších různé věci. A sám dobře víš, jak těžce se oprašuje křídový prach z oblečení.“</p>
<p>„Duch tam zůstane. Je to dramatická nezbytnost.“</p>
<p>„V minulé hře jsi <emphasis>taky</emphasis> říkal, že je to dramatická nezbytnost.“</p>
<p>„Taky byla.“</p>
<p>„A v <emphasis>Potěšte se sami</emphasis> a v <emphasis>Čaroději z Ankhu</emphasis> a ve spoustě dalších.“</p>
<p>„Já mám duchy rád.“</p>
<p>Stáli na jedné straně a pozorovali, jak trpasličí řemeslníci sestavují stroj na umělé vlnobití. Ten se skládal z několika spirálových vřeten pokrytých plátnem, pomalovaným v odstínech modré, zelené a bílé, a zabíral celou šíři jeviště. Celé zařízení doplňovalo několik ozubených kol, převodů a nekonečných pásů vedoucích ke šlapacímu kolu v levé kulise. Když se roztočily všechny plátěné šroubovnice najednou, museli se lidé se slabšími žaludky dívat jinam.</p>
<p>„Námořní bitvy,“ vydechl Mášrecht. „Ztroskotání. Tritoni. Piráti!“</p>
<p>„Nepřesné odhady nákladů, hochu,“ zasténal Vínozpěv a opřel se pohodlněji o svou hůl. „Udržovací poplatky, peníze na údržbu. Přesčasy.“</p>
<p>„Vypadá to velice... složitě,“ připustil Mášrecht. „Kdo to navrhoval?“</p>
<p>„Jeden bláznivý starý chlápek z ulice Mazaných řemeslníků,“ řekl Vínozpěv. „Jmenuje se Leonard z Quirmu. Vlastním povoláním je malíř a takovéhle věci dělá jen jako koníčka. Náhodou jsem se doslechl, že na něčem podobném pracuje už celé měsíce. Když zjistil, že mu to nepoletí, rychle a výhodně jsem to od něj zakoupil.“</p>
<p>Tiše pozorovali, jak se vzdouvají falešné vlny.</p>
<p>„Pořád ještě sis to nerozmyslel?“ zeptal se Vínozpěv po chvíli.</p>
<p>„Ne. Tomjanje pořád ještě trochu divoký. Potřebuje s sebou někoho staršího, kdo by na něj dohlédl.“</p>
<p>„Budeš mi chybět, hochu. Nestydím se za to. Byl jsi jako můj syn. Kolik je ti vlastně let? Nikdy jsi mi to neřekl.“</p>
<p>„Sto dva.“</p>
<p>Vínozpěv smutně přikývl. Jemu bylo šedesát a doháněl ho kloubový revmatismus.</p>
<p>„Dobrá, takže jsi pro mě byl jako vlastní otec,“ opravil se.</p>
<p>„To se nakonec všechno srovná,“ prohlásil Mášrecht s důvěrou. „Poloviční výška, dvojnásobný věk. Když z toho spočítáš průměr, dá se říct, že žijeme stejně dlouho jako lidi.“</p>
<p>Principál si povzdechl. „Víš, já si vážně nedovedu představit, co tady bez tebe a Tomjana budu dělat.“</p>
<p>„Vždyť se jedná jen o léto a hodně lidí tady s tebou zůstává. S námi odjíždějí prakticky jenom nováčkové. Sám jsi říkal, že to pro ně bude výborná zkušenost.“</p>
<p>Vínozpěv vypadal zkroušeně. V chladném větru, který kvílel v napůl dokončeném divadle, se zdál mnohem menší než obvykle, připomínal nafukovací balónek dva týdny po oslavě. Holí posunoval po zemi několik dřevěných hoblin.</p>
<p>„Stárneme, pane Mášrechte. Alespoň,“ opravil se, Já začínám být starý a ty stárneš. Už jsme slyšeli půlnoční zvony.“</p>
<p>„Máš pravdu. Ty nechceš, aby jezdil, vid?“</p>
<p>„Nejdřív jsem pro to byl. Vždyť víš. Pak mně napadlo, že kolem obchází osud. Vždycky, když se zdá, že konečně jde všechno hladce, zasáhne ten mizerný osud. Víš dobře, že odtamtud pochází. Narodil se někde v těch horách. Teď ho osud volá nazpět. Vím, že už ho neuvidím.“</p>
<p>„Ale vždyť se jedná jen o to léto -“</p>
<p>Vínozpěv pozvedl ruku. „Nepřerušuj mě. Právě jsem chytil krásně dramatickou slinu.“</p>
<p>„Promiň.“</p>
<p>„Ty víš, že není z mé krve.“</p>
<p>„Ale prostoje to tvůj syn,“ řekl Mášrecht. „Celý ten humbuk kolem dědičnosti zdaleka není tak pravdivý, jak se tvrdí.“</p>
<p>„Je od tebe hezké, že to říkáš.“</p>
<p>„Myslím to vážně. Podívej se na mě. Nikdo nepředpokládal, že budu psát divadelní hry. U trpaslíků se dokonce ani nepředpokládá, že umějí <emphasis>číst. Já</emphasis> bych si na tvém místě zas tak moc s osudem hlavu nelámal. Mně osud předurčil, abych byl kovkopem. Osud to v polovině případů zbabrá.</p>
<p>„Tvrdil jsi ale, že vypadá, jako by z oka vypadl tomu Šaškovi. Já jsem si ničeho takového nevšiml, věříš?“</p>
<p>„Musí na to být to správné světlo.“</p>
<p>„Říkám, tady se kolem potuluje Osud.“ Mášrecht pokrčil rameny. Dávno už zjistil, že Osud je zvláštní chlapík. Často ho ani nezahlédneš. A když si myslíš, že jsi ho zahnal do kouta, ukáže se, že je to úplně někdo jiný - třeba Náhoda nebo Prozřetelnost. Zamkneš před ním dveře, a on už ti stojí za zády. A když si myslíš, že stačí jediný pořádný hřebík a udržíš ho na místě - bac ho, uteče ti s kladivem.</p>
<p>Mášrecht užíval osudu hodně. Jako nástroj pro jeho hry byl mnohem lepší než duch nebo zjevení, zvláště, když se měly oprášit a uvést nějaké staré. Bylo by však nesmyslné myslet si, že jste schopni postihnout jeho podobu. A pokud se jedná o myšlení, tak to se dá velmi snadno kontrolovat.</p>
<p>Bábi Zlopočasná popuzeně mžourala do Stařenčiny křišťálové koule. Tahle byla mnohem horší než ta minulá, protože byla z nazelenalého skla a bez ohledu na to, že ji dovezl jeden ze Stařenčiných synů až od moře, nebyla zcela pravidelná. Bábi měla nepříjemný dojem, že ta koule zkresluje všechno včetně pravdy.</p>
<p>„Tak už je zaručeně na cestě,“ řekla nakonec. „Jede na káře.“</p>
<p>„Ohnivý bílý hřebec by byl lepší,“ naklonila se ke kouli i Stařenka Oggová, „okšírovaný brokátem a zdobený zlatem a tak.“</p>
<p>,A má kouzelný meč?“ zeptala se Magráta a natáhla krk, aby lépe viděla.</p>
<p>„Vy dvě,“ ušklíbla se Bábi, „vy nejste čarodějky, ale pěkné ostudy. Já nevím - kouzelní koně, ohnivé meče. Žvaníte jako dvě děvečky od krav.“</p>
<p>„Kouzelný meč je důležitý,“ odporovala Magráta. „Takový hrdina <emphasis>musí</emphasis> mít kouzelný meč. Mohly bychom mu nějaký udělat,“ dodala toužebně. „Z meteorického železa. Znám na to skvělé zaklínadlo. Vezmeš nějaké meteorické železo,“ hlas jí znejistěl, „a pak z něj uděláš meč.“</p>
<p>„Já se nehodlám zdržovat těmi starými praktikami,“ prohlásila rezolutně Bábi. „Kolikrát musíš čekat celé dny, než se ta zatracená věc rozhodne udeřit, a pak máš strach, že ti upadne ruka.“ .</p>
<p>„A taky mateřské znaménko jahodové barvy,“ přiložila si polínko Stařenka Oggová, která se nedala vyrušit ze svých úvah.</p>
<p>Její dvě společnice se na ni s očekáváním zadívaly.</p>
<p>„Mateřské znaménko jahodové barvy je další věc, kterou musíte mít, když jste princ a vracíte se, abyste vznesli nárok na své království. Tak je to, to ví každý. Jenom jednu věc nevím, jak všichni <emphasis>vědí,</emphasis> že má zrovna jahodovou barvu.“</p>
<p>„Jahody nemůžu ani vystát,“ prohlásila Bábi, upřela znovu oči do koule a dodala nepřítomně: „Mám po nich kopřivku.“</p>
<p>V nazelenalých hlubinách koule, páchnoucích po bývalých humrech, políbil droboučký Tomjan rodiče, jedné části ansámblu potřásl rukama, druhou část zobjímal a pak vylezl na kozlík první káry.</p>
<p>Takže to muselo zabrat, pomyslela si Bábi. Jinak by sem přece nejel, že? A všichni ti ostatní musí být parta jeho důvěryhodných druhů. Koneckonců, je to jasné, na cestě divokou krajinou, dlouhé pět set mil, se může stát cokoliv.</p>
<p>Skoro bych řekla, že meč a brnění má někde ve voze.</p>
<p>Pak v ní ale zahořel malý plamínek pochybnosti a ona ho začala systematicky dusit. Není jediný jiný důvod, proč by se měl vracet do Lancre. Určitě jsme celé to kouzlo provedly správně. Jenom ty přísady... A většina rýmů... A taky jsme asi nezvolily nejpříhodnější dobu. A Gyta toho nakonec větší část odnesla domů kočkám, to možná taky nebylo nejsprávnější.</p>
<p>Ale přece je už na cestě. Kdo mlčí, ten nelže.</p>
<p>„Hoď přes tu kouli hadr, až skončíš, Esme, buď tak hodná,“ řekla Stařenka. „Vždycky se bojím, že se z ní na mě někdo bude dívat, až si vlezu do vany.“</p>
<p>„Už je na cestě,“ řekla Bábi a spokojenost v jejím hlase byla tak mocná, že byste s ní mohli drtit obilí. Přes kouli navlékla černý sametový sáček.</p>
<p>„Je to dlouhá cesta,“ nadhodila Stařenka. „Neměly bychom křičet hop, dokud nepřeskočí. Po cestě je můžou přepadnoutlapkové.“</p>
<p>„Dohlídnem na něj,“ řekla Bábi.</p>
<p>„To není správné. Jestliže se má stát králem, měl by být schopen vybojovat si své boje sám.“</p>
<p>„Nechceme, aby zbytečně plýtval silami,“ prohlásila Stařenka odměřeně. „Potřebujeme, aby byl svěží a silný, až sem dorazí.“</p>
<p>„A pak, doufám, ho necháme, aby si své boje vybojoval sám,“ řekla Magráta.</p>
<p>Bábi několikrát klepla dlaněmi o sebe způsobem úspěšných obchodníků.</p>
<p>„Správně,“ přikývla, „alespoň do té doby, dokud bude vyhrávat.“</p>
<p>Tentokrát se sešly v domě Stařenky Oggové. Magráta si našla nějakou záminku, proč tam zůstala ještě potom, co se Bábi vydala těsně před svítáním k domovu. Začala Stařence pomáhat s úklidem.</p>
<p>„Co se stalo se zásadou nevměšování se?“ nadhodila.</p>
<p>„Co jako myslíš?“</p>
<p>„Ale ty víš. Stařenko.“</p>
<p>„No, ono to zas není tak moc vměšování,“ začala Stařenka poněkud nešikovně. „Jen tak trochu pomáháme běhu věcí.“</p>
<p>„To přece nemyslíš vážně?“</p>
<p>Stařenka si sedla a začala si hrát s polštářem.</p>
<p>„Tak dobrá, koukni, všechny ty řeči o nevměšování se do různých záležitostí jsou dobré při normálním průběhu věcí,“ řekla. „Nevměšovat se je snadné, když se vměšovat nemusíš. Nezapomeň, že taky musím myslet na rodinu! Náš Jason už se několikrát popral kvůli tomu, co o nás lidé vykládají. Našeho Jeníka propustili z armády. Jak<emphasis> já</emphasis> to vidím, když pomůžeme novému králi na trůn, bude nám dlužit přinejmenším laskavost. Myslím, že to je naprosto poctivé.“</p>
<p>„Ale ještě minulý týden jsi říkala -“ Magráta se zarazila, protože ji šokovala Stařenčina schopnost přetvářet a zdůvodňovat věci k obrazu svému.</p>
<p>„V magii může týden znamenat velmi dlouhou dobu,“ usmála se Stařenka. „Tak třeba patnáct let. Ale co, Esme je pevně rozhodnutá to provést a já jí v tom nemíním bránit.“</p>
<p>„Takže ty mně vlastně říkáš,“ řekla Magráta ledovým tónem, „že to vaše nevměšování je totéž, jako kdybyste se zapřísáhly, že nebudete plavat. Zásadně a nikdy svou přísahu neporušíte, pokud náhodou nespadnete do vody?“</p>
<p>„Lepší porušit přísahu než se utopit,“ přikývla filozoficky Stařenka.</p>
<p>Natáhla se k okennímu parapetu a vzala si odtamtud malou hliněnou dýmku, která vypadala jako miniaturní soudek dehtu. Zapálila si ji uhlíkem z dohořívajícího ohně, zatímco Silver ji zamyšleně pozoroval ze svého polštáře.</p>
<p>Magráta z nudy stáhla sametový povlak z koule a zírala na ni.</p>
<p>„Myslím, že se nikdy pořádně v magii nevyznám. Vždycky ve chvíli, kdy mám dojem, že už jí začínám rozumět, všechno se změní.“</p>
<p>„Všichni jsme jenom lidé.“ Stařenka vyfoukla směrem ke krbu kroužek modravého dýmu. „Každý je jenom člověk.“</p>
<p>„Mohla bych si půjčit kouli?“ zeptala se najednou Magráta.</p>
<p>„Klidně,“ odpověděla Stařenka. Pak se usmála na Magrátina záda. „Pohádala ses s tím tvým mládencem?“</p>
<p>„Já vážně nevím, o čem to mluvíte.“</p>
<p>„Už jsem ho neviděla nějaký týden.“</p>
<p>„No, on ho vévoda poslal, aby -“ Magráta se zarazila, ale pak pokračovala, „poslal ho, aby někde něco vyřídil. Ale nemyslete si, že mi to nějak vadí, vůbec ne.“</p>
<p>„Samozřejmě. Už chápu. Tu kouli si v každém případě půjč.“</p>
<p>Magráta byla ráda, že je doma. Na blatech sice v noci nebývala ani živá duše, ale během posledních měsíců se situace zřetelně zhoršila. Kromě všeobecného podezření proti čarodějkám začalo těm několika lidem z Lancre, kteří měli nějaké konexe s ostatním světem, docházet, že buď a) se v okolních zemích přihodilo neuvěřitelné množství věcí, o kterých nic neslyšeli, nebo b) čas se zbláznil. Nebylo jednoduché to dokázat,[*] ale několik kupců, kteří přijížděli do Lancre, poukazovalo na to, že po letošní zimě jsou cesty mnohem starší, než by měly být. Neočekávané události se v horách Beraní hlavy očekávaly tak nějak samo sebou kvůli jejich zvýšenému magickému potencionálu, ale několik let, která se ztratila přes noc, to bylo trochu příliš.</p>
<p>Magráta zamkla dveře, přitáhla okenice a opatrně položila na kuchyňský stůl křišťálovou kouli.</p>
<p>Pak se soustředila...</p>
<p>Šašek podřimoval pod plachtou říční bárky, která plula proti proudu Ankhu pravidelnou rychlostí dvou mil za hodinu. Nebyl to nijak zvlášť vzrušující způsob dopravy, ale nakonec jste se dostali, kam jste potřebovali.</p>
<p>Zdálo se, že je v bezpečí, ale spal neklidně a ve spaní se přehazoval.</p>
<p>Magrátu už mnohokrát napadlo, jaké to je, když někdo celý život dělá něco, co nechce. Musí to být, jako když je mrtvý, jenže horší, protože je živý a může trpět.</p>
<p>Považovala šaška za slabocha, za špatně vychovaného člověka, za muže, který nutně potřeboval dodat sebevědomí a kus pořádné páteře. Toužila po tom, aby se už vrátil a ona mohla být smutná z toho, že už ho <emphasis>nikdy</emphasis> neuvidí.</p>
<p>Bylo to dlouhé horké léto.</p>
<p>Nesnažili se věci uspěchat. Mezi Ankh-Morporkem a horami Beraní hlavy se prostíral rozlehlý kraj. Byla to skvělá zábava, musel připustit Mášrecht. A to nebylo slovo, kterým by se trpaslíci oháněli často.</p>
<p><emphasis>Potěšte sami sebe</emphasis> šla dobře. Ta šla vždycky dobře. Nováčkové se překonávali. Zapomněli na jednotlivá slova a hráli dokonalé žerty, gagy, vtípky. Ve Sto Latech odehráli celé třetí jednání Mesiáše a <emphasis>Gretaliny </emphasis>na pozadí, které patřilo do hry <emphasis>Magické války,</emphasis> ale jak se zdálo, nikdo si nevšiml, že největší milostná scéna v historii se odehrává na pozadí obrovské záplavové vlny, která se žene napříč světadílem. To bylo možné jen proto, že Tomjan hrál Gretalínu. Výsledek byl tak zářivý, že Mášrecht Tomjana bez ohledu na beznadějně vyprodané hlediště (dá-li se tak nazvat pronajatá stodola) pokusně přehodil do role jiné. I tak zbylo tolik záře, že by se s její pomocí dal osvětlit menší městys. A to v tom představení hrál Gretalínu mladý Wimsloe, který byl trošku jednoduchý, zadrhával v řeči a od kterého se čekalo, že se teprve časem vyhraje.</p>
<p>Následující den, v jakési bezejmenné vesničce uprostřed nekonečného zelného moře, obsadil Mášrecht Tomjana do role starého Miškina v <emphasis>Potěšte se sami. To</emphasis> byla role, ve které vždycky exceloval starý Vínozpěv. Bylo nemožné, aby ji hrál člověk mladší čtyřicítky, pokud vám ovšem nestačil Miškin s namalovanými vráskami a polštářem místo břicha.</p>
<p>Mášrecht se nikdy necítil starý. Jeho otec si ještě dnes vytěžil své tři tuny rudy denně, a to mu bylo dvě stě.</p>
<p><emphasis>Teď</emphasis> na něj stáří dopadlo jako palice. Pozoroval, jak se Tomjan šourá po jevišti, a na krátký okamžik pocítil, jaké to je, být starým tlustým mužem, naloženým ve víně, bojujícím ve vzpomínkách boje, o které dnes už nikdo nestojí. Mužem visícím na okraji pozdního středního věku zuby nehty ve strachu, že se nenávratně zřítí do stáří. Visí tam však jen za jednu ruku, protože druhou už zvedá na pozdrav smrti. Jistě, tak nějak si to při psaní té postavy představoval, ale teď to <emphasis>prožil.</emphasis></p>
<p>Bohužel, nové hry se podobné kouzlo netklo. Odehráli ji několikrát, aby zjistili, jak to půjde. Diváci ji pozorně zhlédli a šli domů. Nikdo se dokonce ani neunavoval tím, aby po hercích něco házel. Nebylo to tím, že by si o hře mysleli, že je špatná. Mysleli si, že není nic moc.</p>
<p>A přitom tam byly všechny správné přísady. Tradice pravila, že zlého krále si diváci vždycky vychutnají s potěšením. Čarodějnice táhly vždycky. Zjevení Smrtě bylo velmi dobré a mělo několik skvělých veršů. Promíchejte to všechno dohromady... a celý efekt je najednou pryč, zbude vám nemastná, neslaná směska, která jen tak zaplní na pár hodin jeviště.</p>
<p>Pozdě v noci, když herci spali, si sedl Mášrecht v jednom z vozů a začal horečnatě přepisovat. Přeorganizoval scény, vynechal kusy textů, přidal kusy textů, připsal roli klauna, přidal další souboj a několik speciálních efektů. Nezabralo to. Hra se chovala jako úžasný a složitý obraz - pravá žeň skvostných detailů z blízka - ale z dálky jen necnhutná mazanice.</p>
<p>Když občas dostal inspiraci, pokusil se dokonce změnit styl. Herci, kteří vstávali ráno dřív, už si zvykli, že kolem vozu se jako velké muchomůrky povalovaly papírové koule s Mášrechtovými odvrhnutými literárními pokusy.</p>
<p>Tomjan si ponechal ten nejpodivnější.</p>
<p>PRVNÍ Má zpoždění.</p>
<p>ČARODĚJNICE:</p>
<p>(pauza)</p>
<p>DRUHÁ Řekl, že přijde.</p>
<p>ČARODĚJ.:</p>
<p><emphasis>(pauza)</emphasis></p>
<p>TŘETÍ Řekl, že přijde a zatím nepřišel. Tohle je můj poslední čolek.</p>
<p>ČARODĚJ.: Schovávala jsem ho pro něj. A on nepřišel.</p>
<p><emphasis>(pauza)</emphasis></p>
<p>„Myslím,“ zašel po nějaké době Tomjan za Mášrech-tem, „že bys měl trochu zpomalit. Udělal jsi, co se po tobě chtělo. Nikdo neřekl, že to musí <emphasis>zářit.</emphasis>“</p>
<p>„Ale ono by to šlo, rozumíš? Jen kdyby se mi to podařilo dát pořádně dohromady.“</p>
<p>„Jseš si absolutně jistý tím duchem?“ zeptal se Tomjan. Způsob, jakým to řekl, jasně naznačoval, že on ne.</p>
<p>„Na duchovi není nic špatného,“ ohradil se prudce Mášrecht. „Ta scéna s duchem je jedna z nejlepších, jaké jsem kdy napsal.“</p>
<p>„O tom nepochybuju, jenom mně napadlo, jestli je v té správné hře, nic víc.“</p>
<p>„Duch zůstane. Tak a teď na cestu, hochu.“</p>
<p>O dva dny později, v době, kdy modrobílá stěna hor Beraní hlavy začala zaplňovat celý středový obzor, byla výprava přepadena. Nebylo to nijak dramatické. Právě přepravili vozy přes brod a odpočívali ve stínu skupiny stromů, které najednou ze svých větví setřásly lupiče.</p>
<p>Mášrecht se rozhlédl po řadě půltuctů špinavých a rezavých čepelí. Zdálo se mu, že si jejich vlastníci nejsou tak docela jisti, co by měli dělat dál.</p>
<p>„Máme někde potvrzenku, že jsme už letos -° začal.</p>
<p>Tomjan do něj strčil loktem. „Nevypadají na cechovní lupiče,“ sykl. „Všechno mi říká, že tohle jsou lidé na volné noze.“</p>
<p>Bylo by hezké, kdybychom mohli říci, že náčelník lupičů byl obrovský zlý chlap s rudým šátkem na hlavě, zlatou náušnicí v jednom uchu a černým plnovousem, kterým by se daly čistit zapečené kastroly. Bylo by to až příliš vyumělkované. A tak to taky ve skutečnosti bylo. Tomjan si letmo pomyslel, že s tou dřevěnou nohou už to ten člověk maličko přehání, ale bylo vidět, že náčelník si roli dokonale nastudoval.</p>
<p>„A to se podívejme,“ začal náčelník banditů, „copak to tady máme? A jestlipak to má nějaké peníze?“</p>
<p>„Jsme herci,“ řekl Tomjan.</p>
<p>„Což by mělo odpovědět na obě otázky současně.“ dodal Mášrecht.</p>
<p>„Nechtě si své vtípky,“ zachmuřil se bandita. „Já náhodou byl ve městě. Poznám, když někdo trousí vtipné poznámky. Pamatujte si, že -“ pak se otočil ke svým společníkům a pozvedl jedno obočí, aby naznačil, že teď přijde něco velmi chytrého, „nebudete-li dost opatrní, mohl bych mít sám nějakou <emphasis>ostrou</emphasis> poznámku.“</p>
<p>Za jeho zády se rozhostilo nechápavé ticho, dokud netrpělivě nepopleskal dlaní svou šavli.</p>
<p>„Tak dobrá,“ řekl, když utichl sbor nejistého smíchu. „Vezmeme si prostě všechny vaše drobné, cennosi, potraviny a oblečení, které u vás najdeme.“</p>
<p>„Mohl bych k tomu něco říct?“ zeptal se Tomjan.</p>
<p>Společnost kolem něj rychle couvala do pozadí.</p>
<p>„Budeš škemrat o milost, co?“ nafoukl se bandita.</p>
<p>„Přesně to chci.“</p>
<p>Mášrecht si zastrčil ruce hluboko do kapes a zvedl pohled k nebi. Velmi tichoučce si pískal a ze všech sil přemáhal nutkání, které mu stahovalo obličejové svaly do velmi zlomyslného šklebu. Byl si vědom, že i ostatní členové souboru pohlížejí na Tomjana s očekáváním.</p>
<p>Určitě jim naservíruje tu prosbu o milost z <emphasis>Trollovy báje,</emphasis> pomyslel si...</p>
<p>„Chtěl bych totiž zdůraznit jednu věc -“ začal Tomjan a rytmus jeho řeči se maličko změnil. Hlas přešel do hlubší polohy, pravá ruka se dramaticky pozvedla, „- hodnota člověka není v úspěších, které dobude zbraní, či v hladu plenění -“</p>
<p>Bude to stejné jako s tím chlapem, který se nás pokusil okrást ve Sto Latech, pomyslel si Mášrecht. Jestli to zase skončí tím, že nám dají své meče, co s nimi budeme, k sakru, dělat? A je to tak trapné, když se jeden po druhém dávají do pláče.</p>
<p>V tom okamžiku padl na okolní svět nazelenalý stín a Mášrecht měl dojem, že přesně na prahu slyšitelnosti rozeznává podivné hlasy.</p>
<p>„Jsou <emphasis>tam nějací muži s meči. Bábi!</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>-</emphasis> ničení krásy světa ohněm a mečem -“ říkal Tomjan a hlasy na okraji Mášrechtovy představivosti pokračovaly: „<emphasis>Žádný</emphasis> můj <emphasis>král nebude nikoho o nic prosit! Podej mi ten džbán</emphasis> s <emphasis>mlékem, Magráto!</emphasis>“</p>
<p>„- vášeň v srdci, polibky -“</p>
<p>„<emphasis>Dostala jsem ho d</emphasis><emphasis>arem od své tety.</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>-</emphasis> tu korunu všeho snažení, ten skvost nad skvosty-“</p>
<p>Všude kolem vládlo naprosté ticho. Jeden nebo dva z banditů tiše vzlykali do dlaní.</p>
<p>Jejich náčelník řekl: „To je všechno?“</p>
<p>Zdálo se, že je Tomjan poprvé ve svém životě v rozpacích.</p>
<p>„No... ano,“ řekl nakonec. „Hm. Mám vám to opakovat?“</p>
<p>„Byla to dobrá řeč,“ připustil náčelník. „Ale nevím, co to má společného se mnou. Jsem praktický člověk. Navalte všechny cennosti.“</p>
<p>Hrot jeho meče se zvedl do výše Tomjanova krku.</p>
<p>„A vy ostatní tady nepostávejte jako idioti,“ dodal. „Mrskněte sebou. Nebo to tady mladej schytá.“</p>
<p>Mladý Wimsloe zvedl opatrně ruku.</p>
<p>„No co je?“ utrhl se na něj bandita.</p>
<p>„J-jste si j-jistý, ž-že j-jste p-poslouchal d-dobře, p-pane?“</p>
<p>„Nebudu vám to říkat dvakrát! Buď uslyším já cinkání peněz, nebo vy pěkné zachroptění!“</p>
<p>Jediné, co však nakonec zaslechli, byl sílící svist a pak tříštivou ránu, jak se odněkud z výšky snesl velký džbán s boky, vzhledem k rozdílu výšek, ojíněnými ledem a dopadl přesně na červený šátek obalující náčelníkovu hlavu.</p>
<p>Ostatním banditům stačil jediný pohled, kterým zhodnotili výsledek srážky, aby se dali na spěšný úprk. Herci nevěřícné zírali na ležícího banditu. Mášrecht postrčil nohou kus zmrzlého mléka.</p>
<p>„No tohle, to mi tedy řekni,“ prohlásil nejistě.</p>
<p>„On si nevšiml jediného slova!“ zašeptal Tomjan.</p>
<p>„Je to rodilý kritik,“ prohlásil trpaslík. Džbán byl bílý s modrou výzdobou. Je komické, jakých podrobností si člověk v podobných situacích všimne. Džbán už byl v minulosti alespoň jednou rozbitý, uvědomil si Mášrecht, protože viděl místa, kde už byly kousky jednou slepeny. Někdo měl ten džbán opravdu rád.</p>
<p>„To, s čím jsme se tady setkali,“ řekl a pokoušel se sešikovat zbytky své otřesené logiky, „musel být nějaký výjimečný větrný vír. To je jasné.“</p>
<p>„Ale džbány s mlékem přece nepadají jen tak z nebe,“ řekl Tomjan a předvedl tak vzácnou lidskou schopnost popírat očividné.</p>
<p>„O tom nic nevím. Slyšel jsem o rybách a žábách a taky o kamenech,“ pokračoval Mášrecht. „Proč by to nemohla být jednou keramika?“ Pomalu se vzpamatoval. „Je to prostě jeden z těch výjimečných přírodních jevů. V téhle části světa k nim dochází téměř neustále, přesně řečeno tak často, že už ani nejsou výjimečné.“</p>
<p>Nastoupili zpět do vozů a pokračovali v cestě nezvykle tiše. Mladý Wimsloe posbíral každičký kousek džbánu, který našel, a uložil je v jednom kufru na rekvizity. Zbytek dne strávil tím, že pozoroval oblohu a doufal, že spadne ještě cukřenka.</p>
<p>Vozy se pomalu šinuly vzhůru po prašných úbočích Beraní hlavy, pouhopouhá smítka v mlhavém nitru křišťálové koule.</p>
<p>„Jsou v pořádku?“ zeptala se Magráta.</p>
<p>„Potulují se sem a tam,“ zabručela Bábi. „Možná že jsou to dobří herci, ale co se týče cestování, musí se toho ještě hodně učit.“</p>
<p>„Byl to moc pěkný džbán!“ řekla Magráta. „Podobné už se ani nedostanou. Víte, tím jsem chtěla říct, že kdybyste řekla, co máte v úmyslu, byla bych vám podala žehličku, co stála vedle.“</p>
<p>„Život spočívá v jiných věcech, než jsou džbány na mléko.“</p>
<p>„Měl kolem hrdla vzorek ze sedmikrás.“</p>
<p>Bábi si jí nevšímala.</p>
<p>„Myslím si, že je čas, abychom se na toho nového krále podívaly. Zavři.“ Pak se zlomyslně uchichtla.</p>
<p>„Vy jste se zlomyslně zachichotala. Bábi,“ obvinila ji Magráta nevrle.</p>
<p>„Nezachichotala! To bylo...“ Bábi rychle zalapala v hlavě, „...spokojené uchechtnutí.“</p>
<p>„Vsadila bych se, že Černá Alissa se taky zlomyslně chichotala.“</p>
<p>„Měla bys dávat pozor, abys nakonec neskončila jako ona,“ přiložila si Stařenka ze svého místa u krbu. „Nakonci už byla tak trochu komická, vzpomínáš? Otrávená jablka a takové věci...“</p>
<p>„<emphasis>No, no, a</emphasis> to všechno jen proto, že jsem se možná trochu... zlomyslně zasmála,“ popotáhla Bábi. Měla pocit, že se zbytečně stahuje do obrany. „Na chichotání není vlastně nic špatného, když se nepoužívá často.“</p>
<p>„Myslím, že jsme zbloudili,“ řekl Tomjan. Mášrecht se rozhlédl po hnědofíalových blatech, která se táhla až k modrobílé hradbě hor Beraní hlavy. I teď uprostřed léta se na nejvyšších vrcholcích bělaly ledové čepičky. Byla to scenérie, jejíž krása se velmi snadno popisovala.</p>
<p>Včely měly plno práce, nebo se tak alespoň tvářily, protože poletovaly a bzučely nad pásy tymiánu kolem cesty, jako když mají napilno. Přes horské louky pomalu putovaly stíny malých obláčků. Všude panovalo velké, prázdné ticho, které většinou panuje v prostředí, kde nejenže nejsou žádní lidé, ale které ani žádné lidi nepotřebuje.</p>
<p>Ani ukazatele.</p>
<p>„Ztratili jsme se dobře před deseti mílemi,“ odhadl Mášrecht. „Tady už musíme být v nějakém jiném světě.“</p>
<p>„Tvrdil jsi, že hory jsou protkány trpasličími doly,“ nadhodil Tomjan. „A taky jsi říkal, že trpaslík v horách vždycky ví, kde je.“</p>
<p><emphasis>nPod zemí,</emphasis> to jsem řekl. Je to všechno otázka vrstev a nerostných útvarů. Na povrchu to neplatí. Tam se do toho plete krajina.“</p>
<p>„Co kdybychom ti vykopali! díru,“ navrhl Tomjan.</p>
<p>Ale i tak to byl překrásný den. Cesta se proplétala skupinkami borovic a jedlí, předsunutými hlídkami pralesa, a bylo příjemné nechat muly, aby si šly svým tempem. Ta cesta, jak si pomyslel Mášrecht, nás nakonec někam dovede.</p>
<p>Tenhle zeměpisný omyl už způsobil smrt mnoha lidí. Není pravda, že každá cesta někam vede, všechny musí mít jen začátek.</p>
<p>„Ale my jsme se <emphasis>opravdu</emphasis> ztratili, co?“ ozval se Tomjan po chvíli.</p>
<p>„Určitě ne.“</p>
<p>„Tak, kde tedy jsme?“</p>
<p>„V horách. To je z mého atlasu naprosto jasné.“</p>
<p>„Měli bychom zastavit a zeptat se někoho na cestu.“</p>
<p>Tomjan se rozhlédl zvlněnou krajinou. Někde v dáli zakřičela osamělá koliha, ale možná že to byl jezevec. Mášrecht měl v otázkách živé přírody poněkud nejasno, alespoň v těch, které se odehrávaly nad poslední žulovou vrstvou. V okruhu několika mil nebylo živé duše.</p>
<p>„A měl jsi na mysli někoho konkrétního?“ řekl poněkud jízlivě.</p>
<p>„Támhletu ženskou v tom legračním klobouku,“ ukázal Tomjan.</p>
<p>„Už ji chvíli pozoruju. Ale když zjistila, že se na ni dívám, schovala se támhle za tím křovím.“</p>
<p>Mášrecht se otočil a podíval se na křoví, které se mírně kývalo.</p>
<p>„Hoj, vy tam, matičko,“ zavolal</p>
<p>Z křoví vypučela rozhořčená hlava.</p>
<p>„Čí jsem já matička?“</p>
<p>Mášrecht zaváhal. „To je jen takový řečnický obrat, paní... slečno...“</p>
<p>„Paní,“ usekla Bábi Zlopočasná. „A jsem jen obyčejná chudá žena, která sbírá roští,“ dodala vzdorovitě.</p>
<p>Pak si odkašlala. „Božíčku,“ pokračovala, „že jste mě ale vystrašil, mladý pane. Mé ubohé staré srdce.“</p>
<p>Kolem vozů zavládlo ticho. Pak se ozval Tomjan. „Promiňte?“</p>
<p>„Co?“ zarazila se Bábi.</p>
<p>„Vaše staré srdce co?“</p>
<p>„Co má být s mým starým srdcem?“ podivila se Bábi, která nebyla zvyklá chovat se jako stařena a měla proto v této oblasti velmi chudičký repertoár. Jenže mladým dědicům, kteří se vydali za svým osudem, tradičně pomáhají tajemné stařenky sbírající dříví a ona neviděla důvod, proč tuhle tradici porušit.</p>
<p>„Ale vždyť jste o něm sama mluvila.“</p>
<p>„No, to není důležité. Božíčku! Skoro bych řekla, že hledáte Lancre,“ nadhodila Bábi opatrně, nedočkavá dostat sek jádru věci.</p>
<p>„To je pravda,“ přisvědčil Tomjan. „Už celý den.“</p>
<p>„Zajeli jste příliš daleko, panáčku,“ usmála se na něj Bábi. Musíte se vrátit asi dvě míle a zahnout polní cestou vpravo, kolem borového hájku.“</p>
<p>Wimsioe zatahal Tomjana za rukáv.</p>
<p>„Když p-potkáš n-na cestě t-tajemnou s-stařen- ku, m-musíš jí n-nabídnout n-něco k j-jídlu. N-nebo ji p-přenést p-přes ř-řeku.“</p>
<p>„Ty jsi to už někdy udělal?“</p>
<p>„P-přináší to s-smůlu, když to n-neuděláš.“</p>
<p>Tomjan se na Bábi mile usmál.</p>
<p>„Neměla byste chuť s námi něco zakousnout, dobrá mat-, stář-, madam?“</p>
<p>Bábi se zatvářila pochybovačně.</p>
<p>„A co by to bylo?“</p>
<p>„Solené vepřové.“</p>
<p>Zvrtěla hlavou. „Děkuji vám mnohokrát,“ řekla s noblesou, „ale vždycky se po něm hrozně nafouknu.“</p>
<p>Otočila se na podpatku a zmizela v houští.</p>
<p>„Taky bychom vám mohli pomoci přes řeku!“ volal za ní Tomjan.</p>
<p>„Přes jakou řeku?“ zeptal se Mášrecht. „Vždyť jsme na vřesovišti, tady široko daleko žádná řeka není.“</p>
<p>„M-musíme je d-dostat na s-svou s-stranu,“ tvrdil jim Wimsioe. „P-potom vám p-pomůžou.“</p>
<p>„Možná, že jsme jí měli říct, aby tady počkala, než nějakou řeku najdem,“ ušklíbl se Mášrecht kysele.</p>
<p>Odbočku našli snadno. Cesta vedla do pralesa protkaného stejným množstvím stop jako seřaďovací nádraží. Byl to prales, který ve vás budí dojem, že vás stromy zezadu pozorují a obloha se zdá hrozně vysoko a daleko. Přestože den byl horký, mezi stromy vládlo vlhké, pochmurné šero a stromy se stahovaly k cestě, jako by ji chtěly pohltit docela.</p>
<p>Netrvalo dlouho a ztratili se znovu a nakonec došli k závěru, že ztratit se tam, kde nevíte kde jste, je horší než se ztratit v obyčejné krajině.</p>
<p>„Taky nám mohla popsat cestu přesněji,“ zabručel Mášrecht.</p>
<p>„Nejlíp uděláme, když se zeptáme té další báby,“ uklidňoval ho Tomjan. „Podívej támhle.“</p>
<p>Postavil se na sedadle.</p>
<p>„Hej, vy tam, stář... dobrá...“ zarazil se.</p>
<p>Magráta si shrnula šátek z obličeje.</p>
<p>„Jen ubohá ženská na chrastí,“ vyštěkla. Pozvedla suchý proutek, který nesla v ruce, aby svá slova jaksepatří zdůraznila. To, že čekala několik hodin uprostřed lesa úplně sama a s výjimkou stromů neměla na koho promluvit, jí na náladě nepřidalo.</p>
<p>Wimsiloe strčil do Tomjana loktem a ten okamžitě na tváři vykouzlil vřelý úsměv.</p>
<p>„Neměla byste chuť s námi něco pojíst, stář... dobrá... slečno? Bohužel už nemáme nic jiného než solené vepřové.“</p>
<p>„Maso je pro trávicí ústrojí velmi těžké,“ odpověděla Magráta. „Kdybyste mohl nahlédnout do svého tlustého střeva, zděsil byste se.“</p>
<p>„To věřím,“ zabručel Mášrecht.</p>
<p>„Víte, že dospělý muž neustále nosí ve svých vnitřnostech až dvě kila nestráveného tmavého masa?“ zeptala se Magráta, jejíž přednášky o správné výživě byly tak realistické, že se před ní celé rodiny ukrývaly do sklepů a čekaly, až odejde. „Zatímco semena borových šišek a semínka slunečnic -“</p>
<p>„Není tady v okolí nějaká řeka, přes kterou byste náhodou potřebovala pomoct, co?“ zeptal se Tomjan zoufale.</p>
<p>„Nebuďte blázen,“ zavrtěla Magráta hlavou. „Jsem jen chudá žena, která sbírá chrastí a třeba by mohla ztraceným poutníkům ukázat cestu do Lancre.“</p>
<p>„Aha,“ rozjasnil Mášrecht obličej. „Hned jsem si myslel, že se k tomu nakonec dostáném.“</p>
<p>„Teď se dáte na rozcestí doleva a u toho velkého puklého kamene zahnete vpravo. Nemůžete to minout,“ řekla Magráta.</p>
<p>„Prima,“ zavrčel Mášrecht. „<emphasis>No,</emphasis> už vás nebudeme zdržovat. Určitě ještě musíte nasbírat spoustu dřeva a tak.“</p>
<p>Potom popohnal písknutím muly do kroku a tiše si brumlal do vousů.</p>
<p>Když je o hodinu později cesta zavedla do bludiště balvanů velikosti několikapatrových domů, zarazil Mášrecht muly, opatrně odložil opratě a založil si ruce na prsou. Tomjan se na něj užasle zadíval.</p>
<p>„Mohl bys mi laskavě vysvětlit, co to děláš?“ zeptal se.</p>
<p>„Čekám,“ odpověděl trpaslík zachmuřeně.</p>
<p>„Za chvíli bude tma.“</p>
<p>„Nebudeme tady dlouho.“</p>
<p>Stařenka Oggová to vzdala poměrně brzo a vylezla</p>
<p>zpoza svého kamene.</p>
<p>„Máme jen solené vepřové, je to jasné?“ zaútočil na ni Mášrecht ostře. „Kdo zaváhá... Tak a teď: kudy nejkratší cestou do Lancre?“</p>
<p>„Pořád rovně, za potokem doleva, pak na cestu, která vede k mostu, nemůžete to minout,“ odpověděla pohotově Stařenka.</p>
<p>Mášrecht se chopil opratí. „Zapomněla jste říct<strong> </strong>božíčku.“</p>
<p>„A do pr.. nojo. Božíčku.“</p>
<p>„A pokud tomu rozumím, jste jen ubohá stařenka na roští, že?“ pokračoval Mášrecht.</p>
<p>„Zásah, mladíku,“ rozzářila se Stařenka. „Právě jsem se chystala, že se do toho pustím, fakt.“</p>
<p>Tomjan strčil do trpaslíka.</p>
<p>„Zapomněl jsi na řeku,“ upozornil ho. Mášrecht se k němu obrátil.</p>
<p>„Aha, jo,“ zabručel. „A můžete tady počkat, než najdeme řeku.“</p>
<p>.Abychom vám přes ni mohli pomoct,“ doplnil ho</p>
<p>Tomjan opatrně.</p>
<p>Stařenka Oggová na něj vrhla okouzlující úsměv. „Přes řeku vede bytelný most,“ vysvětlovala. „Ale když už mě chcete svézt, neřeknu ne. Tak jedem.“</p>
<p>K Mášrechtovu pobouření si Stařenka vykasala sukně, vyškrabala se na kozlík, vmáčkla se mezi Tomjana a trpaslíka a pak se zavrtěla jako nůž na ústřice, takže obsadila přinejmenším půlku lavičky.</p>
<p>„Byla tady nějaká řeč o soleném vepřovém,“ začala, jen se usadila. „Trochu hořčice by k němu nebylo?“</p>
<p>„Ne,“ odsekl jí nevrle Mášrecht.</p>
<p>„Slané vepřové bez dochucovadel je dost fádní,“ okomentovala tento nedostatek Stařenka, „ale to nevadí, dejte ho sem.“ Wimsioe jí beze slova podal košík, ve kterém byla večeře pro celý ansámbl. Stařenka nadzvedla víko a přelétla obsah kritickým pohledem.</p>
<p>„Ten sýr už je maličko přezrálý,“ řekla. Je na čase ho sníst. A co je v té kožené láhvi?“</p>
<p>„Pivo,“ odpověděl Tomjan o vteřinku dřív, než se Mášrechtovi podařilo vtělit ve slova svůj okamžitý nápad. Byl by řekl: „Voda.“</p>
<p>„Dost mizerné pivo,“ oznámila jim po krátké odmlce Stařenka. Pak začala šmárat v sukních po váčku na tabák.</p>
<p>„Má někdo z pánů oheň?“ vyzvídala.</p>
<p>Několik herců vytáhlo svazečky sirek. Stařenka<strong> </strong>spokojeně přikývla a schovala svůj váček.</p>
<p>„Fajn,“ usmála se. „A teď, měl by někdo špetku tabáku?“</p>
<p>O půl hodiny později zadrkotaly vozy po lancreském mostě, projely kolem několika vzdálenějších hospodářství a pralesem, který, jak víme, tvořil podstatnou část království.</p>
<p>„To je ono?“ zeptal se Tomjan.</p>
<p>„No, to není úplně celé,“ odpověděla Stařenka, která čekala přece jen trochu víc nadšení. „Kus království leží ještě támhle za horami. Ale tohle je jeho rovný kus.“</p>
<p>„Tomuhle vy říkáte rovný?“</p>
<p>„Plochý,“ opravila ho Stařenka. „Ale vzduch je tady skvělý. Támhle to, to je hrad, ze kterého se nabízí malebný výhled do širého kraje..“</p>
<p>„Myslíte jako do pralesa?“</p>
<p>„Bude se vám tady líbit,“ dodávala jim Stařenka odvahu.</p>
<p>„Je to trochu malé.“</p>
<p>Nad tím se Stařenka zamyslela. Strávila téměř celý život v Lancre. Vždycky byla ochotná odpřisáhnout, že má tu správnou velikost.</p>
<p>„Je to skvost,“ řekla. „Všude po ruce.“</p>
<p>„Co všude, kde po ruce?“</p>
<p>„Všude je blízko.“</p>
<p>Mášrecht mlčel. Vzduch opravdu <emphasis>byl</emphasis> skvělý, stékal sem pomalým proudem z nedostupných vrcholků hor a voněl pryskyřicí z horských pralesů. Projeli branou do místa, kterému se tady nahoře pravděpodobně říkalo město. Kosmopolita, který se v něm po všech těch letech ukrýval, ovšem prohlásil, že dole na pláních by něco takového zařadili mezi „roztroušené osady“.</p>
<p>„Támhle vidím hostinec,“ ozval se Tomjan pochybovačně.</p>
<p>Mášrecht sledoval jeho pohled. „Jo,“ zabručel nakonec. „Jo, skoro to tak vypadá.“</p>
<p>„Kdy uspořádáme představení?“</p>
<p>„To nevím. Nejlepší bude, když vzkážeme na hrad, že už jsme tady.“ Mášrecht se poškrabal na bradě. „Šašek říkal, že místní král, nebo co to je, chce nejdřív vidět scénář.“</p>
<p>Tomjan se rozhlédl po městě Lancre. Zdálo se mu dost mírumilovné. Nevypadalo jako místo, odkud na noc vyhánějí herce. Potřebovalo nějaké obyvatele.</p>
<p>„To je hlavní město království,“ řekla Stařenka Oggová. „Všimněte si, jak skvěle jsou navrženy ulice.“</p>
<p>„Jsou?“ nechápal Tomjan.</p>
<p>„Jak skvěle <emphasis>je</emphasis> navržena ulice,“ opravila se Stařenka. „A taky domy jsou ve velmi dobrém stavu, na dobrém místě, co bys k řece kamenem dohodil „ „Dohodil?“</p>
<p>„Co bys kámen do řeky upustil,“ připustila Stařenka. „Upravená hnojiště, koukněte, a pěkně prostorné -“</p>
<p>„Madam, my jsme vaše město přijeli pobavit, ne koupit,“ prohlásil Mášrecht.</p>
<p>Stařenka Oggová vrhla<strong> </strong>koutkem oka pohled na Tomjana.</p>
<p>„Jenom jsem chtěla, abyste si všimli, jak pěkné je to město,“ řekla.</p>
<p>„Vaše občanská pýcha vás ctí,“ přikývl Mášrecht. „A teď prosím, opusťte vůz. Určitě si ještě musíte nasbírat nějaké chrastí. Božíčku.“</p>
<p>„Díky za ten žvanec,“ usmála se Stařenka a slézala z vozu.</p>
<p>„Za večeři,“ opravil ji Mášrecht.</p>
<p>Tomjan do něj strčil. „Mohl bys být trochu slušnější,“ zabručel. „Nikdy nevíš.“ Otočil se ke Stařence. „Děkujeme vám, dobrá - oh, je pryč.“</p>
<p>„Přijeli sem, aby tady hráli divadlo,“ oznamovala Stařenka.</p>
<p>Bábi Zlopočasná k Stařenčinu rozhořčení v klidu pokračovala na sluníčku v loupání fazolí.</p>
<p>„No? Copak ty nic neřekneš? Zjišťovala jsem věci. Sbírala informace. Neseděla jsem doma na zadku a nevařila polívku -“</p>
<p>„Omáčku.“</p>
<p>„No jo, to ale musí být důležitá omáčka!“</p>
<p>„Jaké divadlo?“</p>
<p>„To neřekli. Ale jestli se nepletu, je to něco pro vévodu.“</p>
<p>„Na co by <emphasis>ten</emphasis> potřeboval divadlo?“</p>
<p>„To mi taky neřekli.“</p>
<p>„Já si myslím, že to bude takový trik, aby se dostali do hradu,“ pokývala Bábi vševědoucně hlavou. „Moc chytré. Viděla jsi něco ve vozech?“</p>
<p>„Bedny a rance a tak.“</p>
<p>„Budou plné zbroje a zbraní, to záleží na tom, co mají v plánu.“</p>
<p>Stařenka Oggová se zatvářila pochybovačně.</p>
<p>„Víš, ani mně moc jako vojáci nepřipadali. Jsou hrozně mladí a nezkušení.“</p>
<p>„To je mazané. Předpokládám, že uporostřed představení král veřejně vystoupí a prohlásí se rovnou na jevišti, kde ho každý uvidí. Skvělý plán.“</p>
<p>„Ještě je tady něco jiného,“ ozvala se znovu Stařenka, sebrala ze stolu jeden fazolový lusk a začala ho žvýkat. „Zdá se, že se mu tady vůbec nelíbí.“</p>
<p>„Musí se mu tady líbit. Vždyť to má v krvi.“</p>
<p>„Přivedla jsem je sem tou hezčí cestou. Okolí si ani nevšiml.“</p>
<p>Bábi zaváhala.</p>
<p>„Možná že měl vůči tobě nějaké podezření,“ řekla nakonec. „Třeba ho to okouzlilo natolik, že nebyl schopný řeči.“</p>
<p>Odložila misku s fazolemi a zahleděla se zamyšleně k lesu.</p>
<p>„Pracuje ještě někdo z vaší rodiny na hradě?“</p>
<p>„Shirl a Daff pomáhají v kuchyni od té doby, co se kuchař zbláznil.“</p>
<p>„Výborně. Promluvím s Magrátou. Myslím, že bychom se na to představení měly jít podívat.“</p>
<p>„<emphasis>Skvělé,</emphasis>“<emphasis> řekl vévoda.</emphasis></p>
<p>„Díky, sire,“ odpověděl Mášrecht.</p>
<p>„Popsal jsi tu strašlivou událost dokonale,“ prohlásil vévoda. „Skoro, jako kdybys tam byl. Ha. Ha.“</p>
<p>„Ale nebyl jsi tam, že ne?“ naklonila se vévodkyně podezřívavě kupředu.</p>
<p>„Použil jsem jen svou představivost,“ pospíšil si Mášrecht s odpovědí. Vévodkyně se na něj podívala pohledem, kterým mu doporučovala, aby se jeho představivost považovala za šťastnou, že ji nedala vyvléci na nádvoří a vyslechnout za pomoci čtyř koní a řetězů.</p>
<p>„Všechoje přesné,“ přikyvoval vévoda, který jednou rukou listoval v rukopise. „Je to přesně, přesně, přesně, jako to ve skutečnosti bylo.“</p>
<p><emphasis>,,Jak to ve skutečnosti bude,</emphasis>“ sykla vévodkyně.</p>
<p>Vévoda otočil další list.</p>
<p>,A ty jsi v tom také, má drahá,“ řekl. „Úžasné. Slovo za slovem, přesně jak si to budu pamatovat. A jak vidím, máte tady i Smrtě?“</p>
<p>„To je velmi vděčné,“ řekl Mášrecht. „Lidé už to tak nějak čekají.“</p>
<p>„Kdy to můžete představit?“</p>
<p>„Odehrát,“ opravil ho Mášrecht a dodal: „Už jsme to zkoušeli. Takže okamžitě, jak si budete přát.“ A pak odsud vypadneme, pomyslel si, pryč od těch tvých očí podobných dvěma syrovým vajíčkům a té ženské hory v rudém hedvábí a hradu, který, jak se zdá, přitahuje větry jako magnet. Tohle se tedy v žádném případě nestane jednou z mých nejlepších her, to vím jistě.</p>
<p>„Kolik jsme vlastně řekli, že vám zaplatíme?“ zeptala se vévodkyně.</p>
<p>„Myslím, že se mluvilo o ještě jednom stu stříbrných,“ Mášrecht se mírně uklonil. ‘</p>
<p>„Stojí to za to, do posledního šestáku,“ pokyvoval vévoda hlavou.</p>
<p>Mášrecht se spěšně odporoučel dřív, než s ním mohla vévodkyně začít smlouvat. Ale cítil, že by sám rád zaplatil nějakou sumu, jen kdyby už odsud byli pryč. Skvost! pomyslel si. Bohové, jak se někomu může takové království líbit?</p>
<p>Šašek čekal na loučce u jezírka. Zíral toužebně na oblohu a přemýšlel, kde je asi Magráta. Řekla přece, že je <emphasis>to jejich</emphasis> místo, a to, že se s ním o ně v téže chvíli dělilo několik krav, na tom nic neměnilo.</p>
<p>Nakonec se objevila. Měla zelené šaty a mizernou náladu.</p>
<p>První, co řekla, bylo: „Co to má znamenat s tou divadelní hrou?“</p>
<p>Šašek si sedl na vrbový pařez.</p>
<p>„Nejsi ráda, že mě vidíš?“ zeptal se.</p>
<p>„Ale ano. Samozřejmě. Ale poslyš, ta divadelní hra -“</p>
<p>„Můj pán chce něco, co by každého přesvědčilo, že je právoplatným králem Lancre. Hlavně jeho samotného, myslím.“</p>
<p>„A proto jsi jel do města?“</p>
<p>„<emphasis>Ano.</emphasis>“</p>
<p>„To je nechutné!“</p>
<p>„Líbil by se ti víc způsob, který navrhovala vévodkyně?“ odpověděl jí šašek odměřeně. „Ta si jednoduše myslí, že by bylo nejlepší všechny umučit. V takových věcech je opravdu dobrá. A pak by došlo k boji a tak dál. Zemřelo by mnoho lidí. Taková cesta by byla jednodušší.“</p>
<p>„Kde je tvoje kuráž, člověče?“</p>
<p>„Prosím?“</p>
<p>„Copak ty nechceš zemřít vznešenou smrtí pro spravedlivou věc?“</p>
<p>„Já budu pro tu věc raději tiše žít. S vámi čarodějkami je to jinak, vy si můžete dělat, co se vám zlíbí, ale moje možnosti jsou omezené.“</p>
<p><emphasis>Magráta si sedla vedle něj. </emphasis>Zjisti o té hře co nejvíc, <emphasis>přikázala jí Bábi. </emphasis>Běž a promluv si s tím svým uzvoněným přítelem.<emphasis> Odpověděla Bábi, že </emphasis>on je velmi loajální, třeba mi nic neřekne. A<emphasis> Bábi řekla, </emphasis>že není čas na žádné polovičatosti. Když budeš muset, tak ho sveď.</p>
<p>„<emphasis>Kdy</emphasis> budete hrát?“ zeptala se a přisunula se k němu blíž.</p>
<p>„Jářku, obávám se, že to ti nesmím říct,“ odpověděl šašek. „Vévoda mi přímo řekl: ,A ne aby tě napadlo prozradit čarodějkám, že se bude hrát zítra večer!’„</p>
<p>„No, v tom případě mi to neříkej,“ souhlasila Magráta.</p>
<p>„V osm hodin.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Ale na půl osmou pozval malou společnost na sherry, troufám.“</p>
<p>„Předpokládám, že nám nesmíš prozradit, ani <emphasis>kdo </emphasis>je pozván,“ nadhodila Magráta.</p>
<p>„Přesně tak. Většina ze známých osobností Lancre. Ale rozuměj, já ti nic neříkám.“</p>
<p>„Smozřejmě, že ne,“ přikývla Magráta.</p>
<p>„Ale myslím si, že máte právo vědět, co všechno vám nesmím říct.“</p>
<p>„To máš pravdu. Existuje stále ještě ta malá branka vzadu, kudy se dá projít do kuchyní?“</p>
<p>„Myslíš ta, co bývala pořád otevřená a nikdo ji nehlídal?“</p>
<p>„<emphasis>Tu.</emphasis>“</p>
<p>„No tak ta je skoro pořád otevřená a skoro nikdo ji nehlídá.“</p>
<p>„Myslíš, že by tam mohl někdo kolem osmé večer hlídat?“</p>
<p>„No, mohl bych tam hlídat já.“</p>
<p>„Výborně.“</p>
<p>Šašek odstrčil stranou<strong> </strong>vlhký nos jedné přítulnější krávy.</p>
<p>„Vévoda vás bude čekat,“ dodal.</p>
<p>„Řekl jsi, že řekl, abys nám to neřekl.“</p>
<p>„On řekl, že vám to nesmím vyzradit. Ale taky dodal ,ony stejně přijdou, alespoň doufám’. Divné, vážně. Když to povídal, zdálo se, že má skvělou náladu. Ehm, Mohli bychom se po představení vidět?“</p>
<p>„Víc toho neřekl?“</p>
<p>„Oh, ještě něco o tom, že ukáže čarodějkám jejich budoucnost. Nějak jsem tomu nerozuměl. Opravdu bych se s tebou po představení rád sešel, víš. Koupil <strong>jsem-“</strong></p>
<p>„Nevím, jestli si nebudu muset mýt vlasy,“ odpověděla Magráta nepřítomně. „Promiň, ale teď už budu</p>
<p>muset opravdu jít.“</p>
<p>„Dobrá, ale já jsem ti koupil tenhle dar-“ řekl zmateně a pozoroval odcházející postavu.</p>
<p>Když zmizela mezi stromy, celý se zmenšil a sklopil oči k náhrdelníku, který nervózně žmoulal v prstech. Musel připustit, zeje velmi nevkusný, ale byla to přesně taková věcička, jaké milovala, samé stříbro a lebky. Stál ho příliš mnoho.</p>
<p>Kráva, oklamaná rohy jeho šaškovské čepice, mu strčila jazyk do ucha.</p>
<p>Je to pravda, pomyslel si šašek. Čarodějky občas <emphasis>skutečně</emphasis> provádějí lidem ošklivé věci.</p>
<p>Nastala zítřejší noc a čarodějky se s pochybnostmi a velmi váhavě vydaly oklikou k hradu.</p>
<p>„Jestli nás tam vévoda chce mít, já tam nejdu,“ řekla Bábi. „Má určitě nějaký plán. Používá na nás hlavologii.“</p>
<p>„Něco se určitě děje,“ souhlasila Magráta. „Poslal své lidi do naší vesnice a ti tam zapálili tři domy. To dělá vždycky, když je v dobrém rozmaru. A ten jeho nový seržant, ten taky nemine jedinou příležitost, kde si může škrtnout sirkou.“</p>
<p>„Naše Daff mi říkala, že viděla dnes ráno ty herce zkoušet,“ přidala svou trošku Stařenka, která si nesla sáček lískových oříšků a koženou láhev, ze které stoupala bohatá ostrá vůně. „Říkala, že to byl samý křik a propichování a pak dohadování, kdo to udělal, a celé kusy, kde si lidé dlouho mumlají sami pro sebe velice hlasitými hlasy.“</p>
<p>„Herci,“ zabručela Bábi opovržlivě. „Jako kdyby svět nebyl plný historie, oni si musí vymýšlet ještě další.“</p>
<p>„A podle mě jsou taky hrozně hluční,“ přidávala se k ní Stařenka. „V hledišti člověk pomalu neslyší vlastního slova.“ Hluboko v kapse na sukni také nesla několik hradních kamenů, ve kterých strašilo. Král bude konečně svobodný.</p>
<p>Bábi přikývla. Pomyslela si však, že to bude stát za to. Neměla nejmenší představu, co má Tomjan v úmyslu, ale její vestavěný smysl pro dramatično ji ujišťoval, že ten chlapec má za luhem něco důležitého. Napadlo ji, jestli snad neseskočí z jeviště a neubodá vévodu k smrti, a přistihla se při tom, že si toužebně přeje, aby to udělal.</p>
<p>„A všichni svatí ať...“ zašeptala sama pro sebe, „jak se to to... ochraňují toho, kdo tady pak bude králem.“</p>
<p>„Měly bychom si pospíšit,“ prohlásila Stařenka. „Nebo bude všechno sherry pryč.“</p>
<p>Sklíčený šašek čekal u malé zadní branky. Když spatřil Magrátu, tvář se mu rozjasnila, ale pak mu ztuhla v překvapeném výrazu, když uviděl její dvě společnice.</p>
<p>„Nedojde k žádným potížím, že ne?“ řekl. „Nechci, aby se tam stalo něco ošklivého. Prosím!“</p>
<p>„Já absolutně nevím, o čem to mluvíš,“ odpověděla mu Bábi s královským výrazem a proplula kolem.</p>
<p>„Nazdárek, rolničko,“ usmála se Stařenka a strčila ho přátelsky loktem do žeber. „Doufám, že nám tady tuhle naši holku nezdržuješ dlouho do noci!“</p>
<p>„Stařenko!“ zakřikla ji šokovaná Magráta. Šaškovi se na tváři objevila klasická nevinně omluvná grimasa typu „no dovolte, mně přece ani nenapadlo...“, jaká je typická pro mladíky, kteří se setkají s neodbytnou postarší ženou komentující jejich intimní život.</p>
<p>Starší čarodějky prošly dovnitř. Šašek chytil Magrátu za ruku.</p>
<p>„Vím o místě, odkud je skvěle vidět,“ řekl.</p>
<p>Zaváhala.</p>
<p>„To je v pořádku,“ dodal šašek spěšně. „Se mnou budeš v bezpečí.“</p>
<p>„Ano, určitě,“ řekla Magráta a nahlížela mu přes rameno, aby zjistila, kudy se pustily její dvě společnice.</p>
<p>„Budou hrát venku na hlavním nádvoří. Půjdeme do jedné z věží u brány, odtamtud je překrásný výhled přímo na jeviště a nikdo tam nebude. Zanesl jsem tam trochu vína a všechno jsem připravil.“</p>
<p>Když pořád ještě váhala, dodal: „A je tam nádrž s vodou a krb, ve kterém strážní občas topí. To kdyby sis třeba chtěla mýt vlasy.“</p>
<p>Hrad byl plný hostů, kteří postávali v tichých skupinkách tím přihlouplým způsobem lidí, co se vidí celý den a teď se sejdou znovu za neobvyklých společenských okolností jako třeba na podnikovém večírku. Čarodějky mezi nimi prošly, aniž vzbudily jakoukoliv pozornost, a usadily se na jednu z lavic seřazených pod narychlo postaveným jevištěm na hlavním nádvoří.</p>
<p>Stařenka Oggová přistrčila Bábi svůj sáček s ořechy.</p>
<p>„Dáš si?“ zeptala se.</p>
<p>V tom okamžiku k nim přistoupil jeden z konšelů Lancre a ukázal na volné místo vedle Stařenky.</p>
<p>„Sedí tady někdo?“</p>
<p>„Sedí,“ přikývla Stařenka.</p>
<p>Radní se pátravě rozhlédl po okolních lavicích, které se rychle plnily, a nakonec oči znovu upřel na volné místo přímo před sebou. Pak si s výrazem odhodlání podkasal suknici obšitou kožešinou.</p>
<p>„Myslím si, že protože představení začne každou chvíli, budou si muset vaši přátelé, až přijdou, najít místo někde jinde,“ prohlásil a sedl si.</p>
<p>Během několika vteřin jeho obličej zbledl. Začaly mu cvakat zuby. Chytil se za břicho a zasténal.[*]</p>
<p>„<emphasis>Říkala</emphasis> jsem vám to,“ neodpustila si Stařenka, když se potácel pryč. „Tak proč se ptáte, když si nedáte poradit?“ Naklonila se k prázdnému místu. „Oříšek?“</p>
<p>„<emphasis>Ne,</emphasis> díky,“ odpověděl král a mávl průsvitnou rukou. „Stejně by mnou okamžitě prošly skrz.“</p>
<p>„<emphasis>Teď zvu vás všechny, každého z publika, hosté i veškeré panstvo, poslyšte náš příběh, který vám bude...</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Co</emphasis> je zase tohle?“ zasykla Bábi. „Kdo je ten chlap v těch přiléhavých kalhotách?“</p>
<p>„To je Prolog,“ vysvětlovala Stařenka. „Vždycky vystupuje na začátku, aby všichni věděli, o čem ta hra je.“</p>
<p>„Já mu nerozumím ani slovo!“ zachmuřila se Bábi. „Co je to to ,zpudlika’?“</p>
<p>„To je takový druh psa,“ odpověděla jí Stařenka, aniž hnula brvou.</p>
<p>„No to je tedy pěkné, co? ,Zvu vás všechny, každého psa, vítám vás v divadle’! To tedy lidi opravdu naladí.“</p>
<p>Kolem se ozvalo sborové „psst!“.</p>
<p>„Ty lískáče mají po čertech tvrdé skořápky,“ posteskla si Stařenka a vyplivla ořech do dlaně. „Na tenhle si budu muset vzít botu.“</p>
<p>Bábi se ponořila do nezvyklého ticha plného očekávání a pokoušela se naslouchat Prologu. Divadlo v ní vzbuzovalo obavy. Mělo svou vlastní magii, magii, která jí byla cizí a kterou neovládala. Ale ono to bylo ještě horší. Byla to magie patřící lidem, kteří neměli s magií nic společného. Byla ovládána obyčejnými lidmi, kteří neznali pravidla. Měnili svět, protože v jejich podání vypadal lépe.</p>
<p>Vévoda s vévodkyní seděli na trůnech přímo před jevištěm. Bábi na ně upřela nevraživý pohled, vévoda se napůl obrátil a ona viděla, že se spokojeně usmál.</p>
<p>Chci, aby svět zůstal takový, jaký je, pomyslela si. Chci, aby i minulost zůstala beze změny. Minulost bývala mnohem lepší, než je teď.</p>
<p>Hudebníci začali hrát.</p>
<p>Mášrecht vyhlédl za sloupem a dal znamení Wimsloeovi a Brattsieyovi, kteří se vyšourali do světla pochodní.</p>
<p>STARÝ MUŽ; „<emphasis>Co to jen postihlo tuto žerny</emphasis></p>
<p>(stařec)</p>
<p>STARÁ ŽENA: „<emphasis>Ta hrůza-</emphasis>“</p>
<p>(stařena)</p>
<p>Trpaslík je chvilku pozoroval z kulis a rty se mu nehlasně pohybovaly. Pak odklusal nazpět do strážnice, kde byl zbytek účinkujících v rozličných stadiích oblečení. Vyrazil ze sebe tradiční zuřivý výkřik hlavního inspicienta.</p>
<p>„Tak sebou pohněte,“ přikazoval. „Královští zbrojnoši! A čarodějnice - <emphasis>kde jsou, k sakru, ty zatracené čarodějnice!?</emphasis>“</p>
<p>Rychle se k němu seběhli tři mladí herci.</p>
<p>„Já nemůžu najít svoji bradavici.“</p>
<p>„Kotel je plnej kotelního kamene!“</p>
<p>„Já mám v paruce nájemníky!“</p>
<p>„Uklidněte se, uklidněte se,“ zařval Mášrecht. „To <strong>se</strong> do představení všechno vystříbří!“</p>
<p>„Ale představení už <emphasis>začalo,</emphasis> Mášrechte!“</p>
<p>Mášrech sebral hrst tmelu z maskérského stolku a připlácí prvnímu na tvář bardavici jako pomeranč. Druhému narazil slámovouparuku i s jejími obyvateli a pak narychlo prohlédl kotel. Zjistil, zeje plný kotelního kamene, na kterém není nic špatného. Zatím na jevišti upustil jeden z vojáků štít, a když se pro něj shýbal, upustil kopí. Mášrecht zakoulel očima a pomodlil se ke všem bohům, kteří by se náhodou dívali.</p>
<p>Hned od začátku to nešlo dobře. Původní zkoušky měly určité dětské nemoci, to byla pravda, ale nic tragického. Mášrecht však ve svém životě zažil jednu nebo dvě opravdu monumentální hrůzy a teď začínal mít pocit, že tohle bude ta nejhorší. Společnost byla nervóznější než hrnec humrů. Jedním uchem zaslechl, že dialog na jevišti nějak skomírá, a rozběhl se do kulis.</p>
<p>„- pomstíti otce tvého hroznou smrt -“ zasyčel a rychle se vracel k roztřeseným čarodějkám. Zasténal „mnozí efektové!“. A tahle trojice měla podle scénáře terorizovat celé království! Měl ještě minutu, než přijde jejich narážka.</p>
<p>„Dobrá,“ prohlásil a trochu se sebral. „Tak - teď tohle: víte, co jste? Jste <emphasis>zlé</emphasis> čarodějnice, jasný?“</p>
<p>„Jasný, Mášrechte,“ odpověděli roztřeseně.</p>
<p>„Řekněte mi, co jste!“ přikázal jim.</p>
<p>„Jsme zlé čarodějnice, Mášrechte.“</p>
<p>„Hlasitěji!“</p>
<p>„Jsme zlé čarodějnice!“</p>
<p>Mášrecht prošel podél jejich roztřesené řady a pak se najednou otočil na podpatku. „A co budete dělat?“</p>
<p>Druhá čarodějnice se poškrabala pod svou mírně živou parukou.</p>
<p>„Budeme proklínat lidi?“ pustil se na tenký led. „Ve scénáři se říká -“</p>
<p>„Já tě NESLYŠÍM!“</p>
<p>„Budeme proklínat lidi!“ vykřikli, přičemž se postavili do pozoru a upřeli oči kupředu, aby se vyhnuli jeho pohledu.</p>
<p>Mášrecht opět prošel podél jejich řady.</p>
<p>„<emphasis>Co jste?</emphasis>“</p>
<p>„Jsme babizny, Mášrechte!“</p>
<p>„A jaké babizny?“</p>
<p>„Jsme <emphasis>zlé</emphasis> babizny!“ zaječeli a začali se dostávat do té správné nálady. „Jaké zlé babizny?“ „<emphasis>Odporné</emphasis> zlé babizny!“ „Kujete pikle?“ „Jasně!“ „Čarujete?“ „Jasné“ Vzpřímil se do celé své výše, ať už byla jakákoliv.</p>
<p>„Takže co jste?“ vykřikl.</p>
<p>„Jsme odporné zlé babizny, čarujem a kujem pikle!“</p>
<p>„Výborně!“ Ukázal třesoucím se prstem k jevišti, ztlumil hlas a v tom okamžiku naplnila atmosféru dramatická inspirace, ta povzbudila jeho tvořivou náladu a způsobila, že řekl: „Teď chci, abyste odsud vypadli a rozpoutali tam pravé peklo. Ne pro mě. Ne pro toho mizerného kapitána.“ Přehodil si imaginární doutník z jednoho koutku do druhého, posunul si z čela imaginární helmici a zasípal: „Ale pro kaprála Walikowski-ho a jeho malýho čoklíka.“</p>
<p>Nevěřícně na něj zírali.</p>
<p>Za jevištěm někdo zatřásl plátem plechu, a porušil</p>
<p>tak celou náladu.</p>
<p>Mášrecht obrátil oči v sloup. Vyrostl v horách, kde se potulovaly bouře od jedné hory ke druhé a místo nohou jim sloužily blesky.</p>
<p>Pamatoval si bouře, které změnily celou horu a místo celých kusů pralesa za sebou nechaly holou rovinu. Dělej co dělej, plát plechu není totéž, ať už s ním člověk třese sebesnaživěji.</p>
<p>Jen jednou, pomyslel si, jen jedinkrát. Ať to alespoň jedenkrát zahřmí, jak má!</p>
<p>Otevřel oči a upřel je na čarodějky. „Na co tady ještě čekáte?“ zaječel. „Marš na jeviště a <emphasis>proklejte</emphasis> je!“</p>
<p>Pozoroval, jak klopýtají na jeviště, a v tom okamžiku mu Tomjan zaklepal na hlavu.</p>
<p>„Mášrechte, nemáme korunu.“</p>
<p>„Hmm?“ zabručel trpaslík, jehož mysl zápasila se způsobem, jak postavit stroj na hromy a blesky.</p>
<p>„Nemáme korunu, Mášrechte. Musím mít na hlavě korunu.“</p>
<p>„Ale to víš, že máme korunu. Tu velkou s červenými skly, ta dělá dojem, vzpomeň si, použili jsme ji v tom místě, co bylo to velké náměstí!“</p>
<p>„Obávám se, že jsme ji tam zapomněli.“</p>
<p>Zaznělo další slaboučké zachřestění plechu, ale i přesto ta část Mášrechtova vědomí, která žila hrou, zaslechla, že hlas na scéně zadrhuje. Vběhl do kulis.</p>
<p>„- z žumpy prstík nekřtěňátka -“</p>
<p>„No dobrá, tak si najdi nějakou jinou,“ poradil Tomjanovi nepřítomně. „Podívej se do kufru s rekvizitami. Jsi zlý král, korunu musíš mít. Mrskni sebou, chlapče, za pár minut máš nástup. Improvizuj trochu!“</p>
<p>Tomjan se vrátil nazpět k proutěnému kufru. Vyrostl mezi korunami, velkými zlatými korunami vyrobenými ze dřeva a sádry, posázenými jemným sklem. Prořízl si zuby na kloboucích pomazaných hlav. Jenže většina z nich si teď klidně spočívala v Zeměploše. Vytahal postupně ven skládací dýky, lebky a vázy, vrstvy nastřádané za celá léta, až došel na dno a jeho prsty se sevřely na něčem tenkém a kulatém ve tvaru jednoduché koruny. Nikdy ji nikdo nechtěl, protože vypadala tak nekorunovatě.</p>
<p>Bylo by hezké poznamenat, že mu tiše zazvonila pod rukama. Je docela možné, že to udělala.</p>
<p>Bábi seděla tichá jako socha a téměř stejně chladná. Hlavou se jí pomalu plížila hrůza poznání.</p>
<p>„To jsme my,“ řekla. „Kolem toho hloupého kotle. To máme být my, Gyto!“</p>
<p>Stařenka Oggová se zarazila,<strong> </strong>ruku s ořechem napůl cesty k bezzubým ústům. Zaposlouchala se do slov.</p>
<p>„Já tedy v životě nezavinila jediné ztroskotání!“ prohlásila uraženě. „Vždyť oni tam vykládají, jak ženou lodi do záhuby! Nikdy jsem něco takového neudělala!“</p>
<p>V téže chvíli strčila nahoře ve věži Magráta šaška do žeber.</p>
<p>„<emphasis>No</emphasis> že se nestydí,“ řekla s pohledem upřeným na třetí čarodějnici. Takhle přece vůbec nevypadám, že ne?“</p>
<p>„Vůbec ne,“ potvrdil jí šašek.</p>
<p>„A ty vlasy!“</p>
<p>Šašek vyhlédl střílnou jako dychtivý chrlíc.</p>
<p>„Vypadá to jako sláma. A ještě k tomu ne zrovna čistá.“</p>
<p>Zaváhal a sevřel rukama kameny porostlé mechem. Než odjel z města, požádal Mášrechta o pár vhodných slov, která by mohl říct mladé dámě, a celou cestu domů seje učil nazpaměť. Takže teď, nebo nikdy.</p>
<p>„Rád bych se tě zeptal, zda bych tě mohl přirovnat k letnímu dni. Protože - no poslouchej - dvanáctý červen byl velmi krásný den a... Ah. Ona odešla...“</p>
<p>Král Verence sevřel okraj svého sedadla a jeho prsty jím bez odporu prošly. Na jeviště vyšel Tomjan.</p>
<p>„To je on, že? To je můj syn?“</p>
<p>Nerozbity ořech vypadl Stařence z prstů a kutálel se po zemi. Přikývla.</p>
<p>Verence k ní obrátil uštvanou, pobledlou tvář.</p>
<p>„Ale co to dělá? Co to říká?“</p>
<p>Stařenka zavrtěla hlavou. Král naslouchal s otevřenýma očima a Tomjan, který se po scéně kradl jako krab, začal svůj hlavní monolog.</p>
<p>„Skoro bych řekla, že představuje vás,“ řekla Stařenka nezúčastněně.</p>
<p>„Ale takhle jsem já nikdy nechodil! Proč má na zádech hrb? A co má s nohama?“ Chvíli poslouchal a potom zděšeně dodal: „A <emphasis>tohle jsem</emphasis> nikdy neudělal! Nebo tohle! Proč říká, že jsem to udělal?“</p>
<p>Pohled, který vrhl na Stařenku, byl plný prosby. Pokrčila rameny.</p>
<p>Král zvedl ruku, sundal si poloprůsvitnou korunu a důkladně si ji prohlédl.</p>
<p>„A přitom má na hlavě mou korunu! Podívejte, je to ona! A ještě říká, že jsem udělal všechna ta -“ na minutu se odmlčel, aby si vyslechl poslední kuplet, a dodal: „Dobrá. <emphasis>Tohle</emphasis> jsem možná udělal. Tak jsem zapálil pár chalup. To ale dělá každý. Je to dobré pro rozvoj stavařiny.“</p>
<p>Položil si korunu zpět na hlavu.</p>
<p>„Proč to všechno o mně říká?“ zakvílel.</p>
<p>„To je umění,“ řekla Stařenka. „To je totiž to, jak se to... zrcadlo života.“</p>
<p>Bábi se pomalu otočila na svém místě a rozhlédla se po přítomných. Upřeně sledovali představení a tváře měli napjaté. V bezdechém tichu nasávali slova jako mořské houby vodu. Tohle bylo skutečné. Bylo to <emphasis>skutečnější</emphasis> než skutečnost. Byla to historie. Možná, že to nebylo pravda, ale to s tím nemělo nic společného.</p>
<p>Bábi si nikdy nezakládala na slovech. Nikdy se jim nevěnovala. Slova přece vůbec nebyla důležitá, důležité byly činy. Teď si to vyčítala. Jistě, slova nebyla důležitá, byla měkká a tekla jako voda, ale byla také mocná jako voda a teď zaplavovala obecenstvo, vymílala kameny pravdy a odnášela minulost.</p>
<p>Tak to jsme my. Každý sice ví, kdo jsme a co děláme, ale budou si pamatovat to, co vidí tady - tři užvaněné zlé babice ve špičatých kloboucích. A všechno, co jsme udělaly, čím jsme byly, to přestane existovat.</p>
<p>Podívala se na králova ducha. No, nebyl o nic horší než kterýkoliv jiný král. No ano, spálil tu a tam nějaký ten dům a celkem lhostejně, ale to jen v těch chvílích, kdy ho něco skutečně rozzuřilo. Jenže u něj to nebyla posedlost. Tam, kde poranil svět, po něm zůstaly rány, které se téměř beze stopy zahojily.</p>
<p>Člověk, který napsal tohle divadlo, věděl, jak magii použít. Dokonce i já chvílemi věřím tomu, co hrají, a přitom vím, že v tom není ani zbla pravdy.</p>
<p>Umění nastavuje zrcadlo životu. A asi proto bude</p>
<p>všechno obrácené.</p>
<p>Prohrály jsme. Nemůžeme udělat nic. Vůbec nic, jen kdybychom se staly přesně tím, co předvádějí. Stařenka Oggová ji strčila loktem do žeber. „Slyšela jsi to?“ řekla rozhořčeně. „Jeden z nich řekl, že vaříme v kotli malé děti! To je nactiutrhání! Přece tady nebudu sedět a poslouchat, jak říkají, že vaříme v kotli malé děti!“</p>
<p>Když vstávala, chytla ji Bábi za šátek. „Nedělej nic!“ sykla. „Všechno by bylo jenom horši!“ „Prý .děcko, co odhodila panečnice’,“ říkají. To asi mluví o mladé Millii Hipwoodové. Ta neměla dost odvahy jít s tím za mámou, tak doma řekla, že jde na dřevo, a utekla ke mně. Byla jsem s ní vzhůru celou noc,“ brumlala si Stařenka potichu. „Porodila moc hezkou holčičku. Jsou to pomluvy! A co je to vlastně tanečnice’?“ zeptala se nakonec.</p>
<p>„Slova,“ řekla Bábi napůl pro sebe. „To jediné zbylo.</p>
<p><emphasis>Slova.</emphasis>“</p>
<p>„A teď tam vylezl nějaký člověk s trumpetou. Co</p>
<p>tam chce dělat? Aha. Konec jednání prvního,“ komentovala Stařenka dění.</p>
<p>Slova nebudou zapomenuta, pomyslela si Bábi. Mají v sobě sílu. Jsou to sakra dobrá slova.</p>
<p>Ozvalo se další zahřmění, které skončilo podivným zachřestěním, jaké mohl způsobit například plát plechu, který někomu vyklouzl z ruky a narazil do zdi.</p>
<p>Vedro leželo na lidech jako těžký polštář a mačkalo i vzduch tak, že se mu špatně dýchalo. Bábi viděla, jak se k vévodově uchu naklonil sloužící. Ne, ten představení určitě nezastaví. Samozřejmě, že ne. Chce, aby se hra dohrála až do konce.</p>
<p>Vévoda musel cítit její pohled v zátylku. Obrátil se, zaostřil pohled a vrhl na ni podivný úsměv. Pak strčil do své ženy a oba se rozesmáli.</p>
<p>Bábi Zlopočasná se zlobila často. Považovala to za jednu ze svých silných stránek. Upřímná zlost je jednou z největších tvůrčích sil světa. Jenže se člověk musel naučit, jak ji používat. To znamenalo nenechat ji jen tak odkapat. Je třeba ji zachytit za hrází, opatrně, nechat ji, aby zmohutněla, nasbírala sílu, naplnila několik údolí vaší mysli a pak ve chvíli, kdy celá ta konstrukce už už hrozí zborcením, otevřít malou trubku až dole, u základny hráze, a nechat vytrysknout nepředstavitelně silný paprsek spravedlivého hněvu, který nezadržitelně roztočí turbíny pomsty.</p>
<p>Cítila zem, cítila ji i pod několika metry základů a kamenných dlaždic, koženými podrážkami a tlustými i tenkými punčochami. Cítila, jak zem čeká.</p>
<p>Pak zaslechla, jak král říká: „Má vlastní krev! Proč mi to udělal? Musím se ho na to zeptat!“</p>
<p>Opatrně vzala Stařenku Oggovou za ruku.</p>
<p>„Pojď, Gyto,“ řekla.</p>
<p>Lord Felmet seděl na trůně a zářil jako šílený na svět, který mu v téhle chvilce připadal skvělý. Věci fungovaly lépe, než se odvážil doufat. Cítil, jak se za ním minulost rozpouští jako ledy v jarní záplavě.</p>
<p>V náhlém nápadu zavolal sloužícího zpět.</p>
<p>„Zavolej kapitána gardy,“ řekl, „a vyřiď mu, ať najde ty tři čarodějnice a uvězní je.“</p>
<p>Vévodkyně si odfrkla.</p>
<p>„Nepamatuješ si, co se stalo posledně, hlupáku?“</p>
<p>„Ale to jsme nechali dvě z nich na svobodě,“ řekl vévoda. „Tentokrát... seberem všechny tři. Veřejné mínění je na naší straně. Tahle věc má na čarodějky velký vliv, ony jsou na ně vlastně odkázané.“</p>
<p>Vévodkyně si jednou rukou postupně natahovala prsty ruky druhé, až jí praskalo v kloubech, a tak dala jasně najevo, co si myslí o veřejném mínění.</p>
<p>„Musíš připustit, milovaná, že všechno zatím vypadá tak, jako by tenhle pokus vycházel skvěle.“</p>
<p>„Zatím to tak opravdu vypadá.“</p>
<p>„Dobrá. Tak tady, chlape, jen tak nestůj. Řekni mu, že to musí být, než hra skončí. Než hra skončí, chci mít všechny tři čarodějnice pod zámkem.“</p>
<p>Smrť si upravil před zrcadlem kašírovanou lebku, přihladil si kápi širokého pláště, kousek poodstoupil a posoudil celkový efekt. Bylo to jeho první vystoupení. Byl rozhodnut, že musí dopadnout co nejlépe.</p>
<p>„Teď třeste se, ubozí smrtelníci,“ zadeklamoval. „Neboť já jsem Smrť, jehož ni... nikdo... Mášrechte, jehož nikdo?“</p>
<p>„Oh, proboha, Dafe! Jehož ni zámek nezadrží, ni brána s těžkou závorou, vážně nechápu, jak ti může dělat potíž zapamatovat si... tak ne, vy idioti!“ Mášrecht se vrhl do bludiště zákulisí a pronásledoval dvojici nonšalantních kulisáků.</p>
<p>„Dobrá,“ řekl Smrť jen tak pro sebe. Pak se otočil zpět k zrcadlu.</p>
<p>„.. .jehož ni tumtum, tumtytumty, tum tumty tum tumty závorou,“ řekl poněkud nejistě a nadhodil si kosu. Ostří z ní upadlo.</p>
<p>„Myslíš si, že jsem dost strašný?“ zeptal se a pokoušel se je nasadit nazpět.</p>
<p>Tomjan, který seděl na svém hrbu a pil čaj, na něj povzbudivě kývl.</p>
<p>„Jen žádný strach, příteli. Ve srovnání s tebou je Smrť obyčejná figura z panoptika. Ale možná, že bys mohl zkusit být trochu víc vyzáblý.“</p>
<p>„Jak to myslíš?“</p>
<p>Tomjan odložil hrnek. Najednou to vypadalo, jako když mu na obličej padl stín. Oči mu zapadly, rty mu ustoupily ze rtů, kůže na bradě a lícních kostech se mu napjala a obličej zesinal.</p>
<p>„PŘIŠEL JSEM SI PRO TEBE, TY STRAŠLIVÝ HERČE!“ řekl dutým hlasem a každá slabika dopadla na své místo jako víko rakve. „Asi takhle,“ řekl.</p>
<p>Dafe, který se zděšeně přitiskl ke zdi, se trochu uvolnil a nervózně se uchechtl.</p>
<p>„Proboha, nedovedu si představit, jak to děláš,“ vypravil ze sebe. „Čestně, já nikdy v životě nebudu tak dobrej jako ty.“</p>
<p>„Ale na tom vážně nic není. A teď utíkej. Mášrecht má už teď nervy nadranc.“</p>
<p>Dafe na něj vrhl vděčný pohled a rozběhl se pomoci se změnou jeviště.</p>
<p>Tomjan dál nejistě srkal svůj čaj a všechny zvuky, které k němu doléhaly ze zákulisí i z jeviště, kolem něj vířily jako řídká mlha. Měl starosti.</p>
<p>Mášrecht mu řekl, že všechno kolem hry je v pořádku s výjimkou hry samotné. A Tomjan měl dojem, že právě hra se neustále snaží na sebe vzít jiný tvar. V duchu slyšel jiná slova, jenže byla tak slabá, že jim nerozuměl. Bylo to skoro, jako kdyby se snažil vyslechnout cizí rozhovor. Musel mluvit stále silněji, aby zahnal ten bzukot, který mu zněl neustále v hlavě.</p>
<p>To nebylo v pořádku. Když je jednou hra napsaná, tak je - prostě napsaná. Neměla by obživnout a překrucovat se.</p>
<p>Nebylo divu, že bylo třeba všechny neustále pobízet nebo jim pomáhat. Hra se jim kroutila pod rukama a pokoušela se změnit.</p>
<p>U všech bohů, jak bude šťastný, až budou pryč z toho pochmurného hradu a daleko od šíleného vévody. Rozhlédl se kolem sebe, došel k závěru, že bude nedlouho před koncem druhého jednání, a v touze po čerstvém vzduchu začal bloudit po okolí.</p>
<p>Pod jeho dotekem se otevřely jakési dveře a on vyšel na hradby. Dveře za sebou přitáhl, a tak utlumil zvuky z jeviště do sametového bzukotu. Mezi mřížemi mraků zapadalo ohnivě rudé slunce a vzduch byl klidný jako zavřený mlýnský náhon a horký jako pec.</p>
<p>Přešel na druhý konec hradeb a nahlédl do rokliny. Hluboko dole pěnila řeka Lancre zahalená věčnou mlhou.</p>
<p>Obrátil se a vešel<strong> </strong>do místa tak ledově studeného,<strong> </strong>že zalapal po dechu.</p>
<p>Za šaty ho tahal podivný vítr. Slyšel nesrozumitelné mumlání, jako kdyby se mu někdo pokoušel něco říci, ale nebyl schopen nasadit správnou rychlost. Chvilku stál ochromeně na místě a lapal po dechu, ale pak se rozběhl ke dveřím.</p>
<p>„Ale my <emphasis>nejsme</emphasis> čarodějnice!“</p>
<p>„Proč potom jako čarodějnice <emphasis>vypadáte?</emphasis> Svažte jim ruce, hoši!“</p>
<p>„Ano, ale dovolte, my nejsme <emphasis>opravdové</emphasis> čarodějnice.“</p>
<p>Kapitán stráže vrhal pohledy z obličeje na obličej. Do očí mu padly špičaté klobouky, rozcuchané vlasy páchnoucí vlhkým seníkem, nezdravě zelené tváře a hejno bradavic. Místo kapitána vévodovy stráže nebylo perspektivní pro nikoho, kdo byl příliš iniciativní. Byl požádán o tři čarodějnice, a jak se zdálo, tyhle tři objednávce docela vyhovovaly.</p>
<p>Kapitán do divadla nikdy nechodil. Když ho život napnul na žebřík dospívání, vyděsil ho v jedné obstarožní hře Kašpárek s Kalupinkou[*] a od té doby si dal záležet na tom, aby se jednak vyhnul každému organizovanému představení a za druhé všem místům, kde by mohli eventuálně žít krokodýlové. Poslední hodinu trávil tichým pitím na strážnici.</p>
<p>„Řekl jsem, abyste jim svázali ruce, ne?“ vyštěkl. „Máme jim dát taky roubíky, kapitáne?“ „Kdybyste byli ochotní nás <emphasis>vyslechnout,</emphasis> tak byste zjistili, že jsme tady s divadlem...“</p>
<p>„Jasně,“ řekl kapitán a otřásl se. „Dejte jim roubíky.“</p>
<p>„Prosím vás...“</p>
<p>Kapitán se sehnul a podíval se do tří párů vyděšených očí. Třásl se.</p>
<p>„Tak <emphasis>tohle,</emphasis>“ řekl, „bylo naposled, kdy jste někomu sežraly jeho oběd.“</p>
<p>Uvědomil si, že teď už se na něj začínají divně dívat i jeho vlastní vojáci. Odkašlal si a sebral se.</p>
<p>„Dobrá, mé teatrální čarodějnice,“ řekl. „Odehrály jste své představení a je čas na odměnu.“ Pokynul svým mužům. „Ověšte je řetězy.“</p>
<p>Další tři čarodějky seděly v přítmí za jevištěm a nepřítomně zíraly do tmy. Bábi Zlopočasná držela na klíně jednu kopii scénáře a občas do ní nahlédla, jako kdyby tam hledala nějaký nápad.</p>
<p>„Mnozí efektové, následuje exkurz,“ četla nejistě. „To znamená, že se stane spousta různých věcí najednou,“ vysvětlovala Magráta. „To se vždycky do her <emphasis>dává.</emphasis>“</p>
<p>„Efektové a co?“ zeptala se Stařenka, která ji neposlouchala.</p>
<p>„Exkurz,“ opakovala Magráta trpělivě. „Aha. Zajet si takhle k moři, to bych si dala líbit!“ „Dej pokoj, Gyto,“ řekla Bábi Zlopočasná, „to určitě nemyslí tebe. Bude to asi pro herce. Nejspíš, aby se vzpamatovali ze všech těch mnohých efektů.“</p>
<p>„Tohle nesmíme dovolit,“ řekla Magráta najednou. „Jestli jim to projde, budou z čarodějek už navěky staré báby se zeleným ksichtem.“</p>
<p>„Které se ještě navíc míchají do královských záležitostí,“ přidala se Stařenka. „Což, jak je známo, <emphasis>nikdy</emphasis></p>
<p>neděláme.“</p>
<p>„Mně nevadí vměšování,“ prohlásila Bábi Zlopočasná. „Mně vadí, když se někdo vměšuje <emphasis>ve zlém.</emphasis>“</p>
<p>„A taky když někdo týrá zvířata,“ zabručela Magráta. „Všechny ty řeči o psím oku a ropuším uchu! <emphasis>Nikdo</emphasis> takové věci nepoužívá.“</p>
<p>Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová se jedna druhé</p>
<p>velmi opatrně vyhýbaly pohledem.</p>
<p>„Panečnice!“ odfrkla si Stařenka pohrdavě.</p>
<p>„Čarodějky přece takové nejsou,“ pokračovala Magráta. „Žijeme přece v souladu s velkými cykly přírody a neubližujeme nikomu a je hnusné, když o nás tvrdí něco jiného. Měly bychom jim proměnit morek v kostech v roztopené olovo!“</p>
<p>Obě starší čarodějky na ni pohlédly s určitou dávkou překvapeného obdivu. Začervenala se, vůbec ne do zelena, a sklopila oči k zemi.</p>
<p>„Dobračka Sejkonopná měla takový recept,“ pokračovala. „Je docela jednoduchý. Stačí, když si seženete trochu olova a pak -“</p>
<p>„Nemyslím, že by to bylo to pravé,“ zarazila ji Bábi po těžkém vnitřním boji, který v tu chvíli svedla sama se sebou. „Lidi by si to mohli vysvětlovat všelijak.“</p>
<p>„Ne na dlouho,“ řekla Stařenka, které se Magrátin nápad očividně líbil.</p>
<p>„Ne, těchhle věcí se teď musíme vyvarovat,“ prohlásila Bábi tentokrát o něco přesvědčivěji. „To by pak nemělo konce.“</p>
<p>„A proč prostě jenom nezměníme slova?“ nadhodila Magráta. „Až se zase objeví na jevišti, maličko je zhypnotizujeme, takže zapomenou slova, co mají říkat, a my jim vložíme do úst jiná slova.“</p>
<p>„Předpokládám, že jsi odbornice na divadelní řeč?“ nadhodila Bábi jízlivě. „Musí to být ta správná slova, jinak budou mít lidé podezření.“</p>
<p>„Já si myslím, že na tom není nic těžkého,“ řekla Stařenka pohrdavě. „Koukla jsem se do té knihy. Důležité je, aby to mělo rytmus - tumpty-dy-tumpty-tumpty.“</p>
<p>Bábi o tom chvilku uvažovala.</p>
<p>„Obávám se, že to nebude jen tak jednoduché. Bude v tom ještě něco jiného,“ řekla nakonec. „Některá z těch povídání byla skvělá. Já sama jsem jim z větší části nerozuměla.“</p>
<p>„Není v tom vážně žádný trik,“ trvala na svém Stařenka Oggová. „A stejně, většina z nich své texty zapomíná. Bude to hračka.“</p>
<p>„Vložíme jim tedy do úst jiná slova?“ zeptala se dychtivě Magráta.</p>
<p>Stařenka přikývla. „Žádná nová slova neznám, ale přinutíme je zapomenout ta, co měli říkat.“</p>
<p>Obě se tázavě podívaly na Bábi Zlopočasnou. Ta<strong> </strong>pokrčila rameny.</p>
<p>„Myslím, že za pokus to stojí,“ připustila. „Všechny ještě nezrozené čarodějky světa nám budou vděčné,“ prohlásila Magráta vzletně. „Hm, no tak dobře,“ souhlasila Bábi.</p>
<p>„No konečně! Na co si to vy tři hrajete? Všichni už vás hledají!“</p>
<p>Čarodějky se obrátily a spatřily rozčileného trpaslíka, který se pokoušel nad nimi naklonit.</p>
<p>„Nás?“ řekla užasle Magráta. „Ale my<strong> </strong>přece nejsme -“</p>
<p>„Ale ano, jste. Vzpomeňte si, přidali jsme to tam minulý týden. Druhé dějství, popředí, kolem kotle. Nemusíte mluvit. Symbolizujete okultní síly při práci. Jenom musíte být co nejzlejší. Tak pojďte, buďte hodní, mládenci. Zatím jste to dělali moc dobře.“</p>
<p>Mášrecht pleskl Magrátu po zadku. „Tohle nevypadá špatně, Wilfe,“ prohlásil pochvalně, „ale proboha přidej si tam ještě nějakou vycpávku, pořád to není to pravé. Billeme, ty bradavice jsou skvělé. Musím říct,“ spokojeně se usmál a ustoupil o pár kroků, „že vypadáte jako ty nejodpornější zlé čarodějnice, jaké si jen člověk může přát. Skvělá práce. Škoda, že v těch parukách máte... Pospěšte si. Opona jde nahoru během minutky. Zlomte vaz.“</p>
<p>Znovu pleskl Magrátu po zadku a tentokrát si mírně narazil ruku a odběhl, aby pro změnu křikl na někoho jiného.</p>
<p>Ani jedna z čarodějek se neodvažovala promluvit. Magráta i Stařenka Oggová se podvědomě obrátily k Bábi.</p>
<p>Ta si posmrkla. Zvedla hlavu. Rozhlédla se kolem. Podívala se na jasně osvětlené jeviště za svými zády. Potom tleskla rukama a ozvěna tlesknutí se rozlehla celým hradem. Nakonec si ruce zamnula.</p>
<p>„Příležitost dělá zloděje,“ prohlásila pochmurně. „Tak, předvedeme jim to rovnou naostro.“</p>
<p>Stařenka vrhla koutkem oka ošklivý pohled za Mášrechtem. „Zlom si svůj vlastní!“ zabrumlala.</p>
<p>Mášrecht stál v kulisách a právě dal signál<strong> ke </strong>zvednutí opony. A také muži s plechem, protože dějství začínalo hromem.</p>
<p>Bylo ticho</p>
<p>„Hrom!“ sykl hlasem, který bylo slyšet přes půl hlediště. „Tak co je s ním?“</p>
<p>Za nejbližším sloupem se ozval nešťastný hlas. „Já jsem upadl, ten plech se ohnul a teď dělá jenom ,chroust, chroust’!“</p>
<p>Mášrecht zůstal nehybně stát a počítal v duchu do deseti. Společnost ho pozorovala, jako když do nich udeřil hrom, což bohužel nebylo pravda.</p>
<p>Nakonec pozvedl k nebi zaťaté pěsti a prohlásil:</p>
<p>„Chci bouři! Nic víc než obyčejnou bouři! Ne velkou. Nějakou. Chci, aby bylo všem jasné, CO CHCI! Už toho mám DOST! Chci hrom, a to HNED!“</p>
<p>Jako odpověď na jeho slova prořízl oblohu děsivý blesk, který rozdělil mnohočetné stíny hradu v jasně ohraničenou běl a čerň. Těsně v patách mu následovalo zahřmění.</p>
<p>Byl to nejsilnější zvuk, který Mášrecht ve svém životě slyšel. Měl pocit, že hřmění se zrodilo v jeho hlavě a teprve pak se z ní vydralo ven.</p>
<p>Převalovalo se nebem a třáslo každým kamenem hradu. Odevšad se sypal prach. Kus vzdáleného cimbuří se s elegantní pomalostí baletky odlomil, převrátil a zmizel v nenasytné hlubině rokliny.</p>
<p>Když dunění skončilo, zbylo po něm ticho, které znělo jako zvon.</p>
<p>Mášrecht se zadíval k obloze. Nad hradem letěla nízká černá mračna, která střídavě zakrývala hvězdy. Bouře se vrátila.</p>
<p>Strávila celá léta tím, že se učila své profesi. Celé roky číhala v zapadlých údolích. Cvičila hodiny a hodiny před lesklým ledovcem. Vybrousila své umění k naprosté dokonalostí. A teď, dnes v noci, jak viděla, se mohla ukázat před tím, co se zdálo být očekávajícím a pozorným publikem, a rozhodla se, že to udělá, že se předvede v plné šíři a kráse, divoká, nezkrotná, prostě jako... bouře.</p>
<p>Mášrecht se usmál. Možná, že bohové přece jen naslouchali. Přál si, aby si byl místo hromu řekl o pořádný stroj na vichřici.</p>
<p>Divoce zagestikuloval na Tomjana.</p>
<p>„Tak jedem!“</p>
<p>Mladík přikývl a pustil se do recitace své role.</p>
<p>„A teď je naše postavení neochvějné -“</p>
<p>„Vždyť je ten kotel jenom z cínu,“ sykla Stařenka. „A ještě k tomu je plný kotelního kamene!“</p>
<p>„A ten oheň je jen z červeného papíru,“ zašeptala Magráta. „Tam zezdola vypadal tak skutečně a je to jenom červený papír! Koukněte, můžete do něj klidně strčit -“</p>
<p>„To je jedno,“ řekla Bábi. „Chovej se zaměstnaně a čekej, až řeknu.“</p>
<p>Když zlý král a hodný vévoda začali svůj dialog, který nakonec vyústí v pověstné soubojové scéně, čím dál tím víc si začali uvědomovat, že se za nimi děje něco podivného, a z publika se tu a tam ozvalo uchechtnutí. Po naprosto nevhodné salvě smíchu riskoval Tomjan pohled koutkem oka.</p>
<p>Jedna z čarodějek rozebírala jejich oheň na kousky. Druhá se pokoušela vyčistit kotel. Třetí seděla se založenýma rukama a zírala na něj.</p>
<p>„Samotná země vzpírá se té tyranii -“ začal Wimsloe, ale pak si všiml výrazu na Tomjanově tváři a sledoval jeho pohled. Hlas se mu vytratil. „A žádá mě, abych ji pomstil,“ napovídal mu pohotově Tomjan.</p>
<p>„A-ale -“ zašeptal Wimsloe a pokoušel se nenápadně ukázat hrotem dýky.</p>
<p>„To bych se hanbou propadla, kdyby mě měl někdo přistihnout s tak špinavým kotlem,“ řekla Stařenka Oggová šeptem, který bez potíží doletěl až na druhou stranu nádvoří. „Chtělo by to tvrdší hadr, kýbl jemného písku a dva dny práce, to vám řeknu!“</p>
<p>„A žádá mě, abych ji pomstil!“ zasyčel Tomjan. Koutkem oka zahlédl v kulisách Mášrechta, který zne-hybněl v gestu vyjadřujícím nepříčetnou zuřivost.</p>
<p>„A jak to vlastně dělají, že jim bliká?“ zeptala se Magráta.</p>
<p>„Mlčte, vy dvě,“ přikazovala jim Bábi. „Rušíte lidi.“</p>
<p>Otočila se k Wimsloeovi a maličko nadzvedla klobouk. „Jen pokračujte, mladíku. Nás si nevšímejte.“</p>
<p>„Cože?“ zeptal se zmateně Wimsloe.</p>
<p>„Aha, tak země tě žádá, abys ji pomstil, že?“ pronesl zoufalý Tomjan. „I nebe tě dokonce žádá o pomstu, že?“</p>
<p>Při tomto jeho projevu vyprodukovala bouře druhý blesk, který srazil špičku další věže...</p>
<p>Vévoda se přikrčil na sedadle a jeho tvář se změnila v panoráma strachu. Natáhl kupředu zbytek toho, co kdysi bývalo prstem.</p>
<p>„Támhle jsou!“ vydechl. „To jsou ony. Co ale dělají v mé hře? Kdo jim dovolil být v mé hře?“</p>
<p>Vévodkyně, která zdaleka nebyla nakloněna řečnickým otázkám jako vévoda, mávla na nejbližšího strážného.</p>
<p>Zatím se na jevišti Tomjan potácel pod tíhou scénáře. Wimsloe byl nepříčetný. A ke všemu teď ztratil nit i Gumridge, který měl na hlavě paruku z česaného lnu a představoval hodnou vévodkyni.</p>
<p>„Ach, tak ty mě zveš zlým králem, ač hlasitě si netroufáš, jen slovem šeptaným, bych já sám se doslechl,“ zakrákoral Tomjan. „A zavolal jsi STRÁŽ? Snad nějakým tajným znamením, aniž jsi použil rtů či jazyka.“</p>
<p>Na scénu se pozpátku vypotácel strážný, který se po Mášrechtově postrčeni tak tak udržel na nohou. Ten zíral na Bábi Zlopočasnou.</p>
<p>„Mášrecht se ptá, co se to tady, u všech čertů, děje?“</p>
<p>zasykl.</p>
<p>„Co díš?“ snažil se Tomjan nadlidsky. „Slyšel jsem dobře, jak pravíš: <emphasis>,Už spěchám, má paní?’</emphasis>„</p>
<p>„Říká, abys je vyhnal z jeviště!“</p>
<p>Tomjan postoupil do popředí.</p>
<p>„Jen plané vychloubání, muži. Pohleď jak snadnou vyhnu se tvému pomalému kopí. <emphasis>Povídám...</emphasis> pohleď, jak snadno vyhnu se tvému pomalému kopí! Tvému kopí! Držíš ho ve své mizerné ruce, proboha!“</p>
<p>Zbrojnoš na něj vrhl zoufalý, nepřítomný úsměv.</p>
<p>Tomjan zaváhal. Ostatní tři herci přítomní na jevišti upřeně pozorovali čarodějky. A před Tomjanem se s neodbytností požadavků daňového úřadu vztyčila vidina souboje, ve kterém bude muset, jak to vypadalo, zaútočit sám na sebe, odrážet vlastní rány a nakonec sám sebe ubodat k smrti.</p>
<p>Obrátil se ke třem čarodějkám. Najednou užasle</p>
<p>otevřel ústa.</p>
<p>Poprvé v celém životě ho jeho dokonalá paměť zklamala. Nenapadalo ho nic, co by mohl říci.</p>
<p>Bábi Zlopočasná vstala. Přešla na okraj jeviště. Publikum zatajilo dech. Zvedla ruku.</p>
<p>„Odstupte, duchové myšlenek a přístroje mechanické, já volám teď Pravdu, neb jest -“ poněkud zaváhala - „dnes tumpty – tumpty její den.“</p>
<p>Tomjan cítil, jak ho obchází mráz. Jak se zdálo, ostatní se probírali k životu.</p>
<p>Z hlubin jejich naprosto prázdných myslí se vyhrnula nová slova, slova rudá krví a pomstou, slova, která zněla ozvěnou v kamenných hradních zdech, slova ukrytá v křemení, slova, která chtěla být slyšena, slova, která vyplňovala hercům ústa tak pevně, že pokus nevyslovit je by jim polámal čelisti.</p>
<p>„Teď se ho nemusíš bát,“ prohlásil Gumridge-dobrá vévodkyně. „Vždyť je do němoty zpitý. Vezmi tu dýku, manželi - jen její ostří dělí tě od tvého království.“</p>
<p>„Já se toho neodvážím,“ odpověděl Wimsloe-dobrý vévoda a pokusil se s úžasem podívat na své vlastní rty.</p>
<p>„Kdo se to dozví?“ Gumridge mávl rukou k publiku. Už nikdy v životě tak hrát nedokáže. „Hleď, tam jest jen slepá temná noc. Teď vezmi dýku a zítra království je tvé. A bodni, muži!“</p>
<p>Wimsloeovi se třásla ruka.</p>
<p>„Mám ji, ženo,“ řekl. „Je tohle dýka, co tu vidím tanout, a jílcem ke mně? Sevřu si tě, tak!“f</p>
<p>„Samozřejmě, že je to dýka. Tak do toho, konej, co třeba. Slabí si nezaslouží smilování. Pak řekneme, že spadl ze schodiště.“</p>
<p>„Ale lidé nás budou podezřívat!“</p>
<p>„Což nemáme hladomornu? Nejsou tam palečnice? Vlastnictví je devět desetin práva, choti, když to,<strong> co </strong>vlastníš, je nabroušená čepel.“</p>
<p>Wimsloe napřáhl ruku.</p>
<p>„Já nemohu! Byl vůči mně vtělená dobrota...“</p>
<p>„A ty jemu můžeš být vtělením samotné smrti...“</p>
<p>Dafe slyšel jen šum vzdálených hlasů. Upravil si svou masku, zkontroloval si v zrcadle smrtelné rysy a v temnotě momentálně opuštěného zákulisí nahlédl do scénáře.</p>
<p>„Teď třeste se, ubozí smrtelníci,“ zadeklamoval. „Neboť já jsem Smrť, kterého - kterého -“</p>
<p>jehož.</p>
<p>„Díky,“ přikývl mladík nepřítomně. „Jehož ni zámek nezadrží, ni -“</p>
<p>brána.</p>
<p>„Ni brána s těžkou závorou. Hle, pojďte a zaslechne-“</p>
<p>HLE, POJĎTE A VYSLECHNĚTE MŮJ PŘÍBĚH O TÉ NOCI KRÁLŮ.</p>
<p>Dafe schlípl.</p>
<p>„Když ty jsi o tolik lepší než já,“ zasténal. „Umíš nasadit přesně ten správný hlas i tón a pamatuješ si text.“ Obrátil se. „Při tom jsou to jen tři řádky a Mášrecht mi... za to... nakope... to...“</p>
<p>Nedořekl a ztuhl. Oči se mu zvětšily a změnily se ve dva velké talíře vrchovatě naložené hrůzou, ale v té chvíli mu Smrť lusknul prsty před obličejem.</p>
<p>zapomeň, přikázal, otočil se a tiše se odkradl mezi kulisy k východu na jeviště.</p>
<p>Prázdnými důlky přeletěl řadu kostýmů, voskové substance a líčidla na maskérském stolku. Nosními otvory nasál smíšené pachy kuliček proti molům, vazelíny a potu.</p>
<p><strong>Je</strong> tady něco, pomyslel si, co by téměř mohlo patřit bohům. Lidé si postavili svět ve světě. Ten druhý odráží ten první stejně věrně, jako odráží kapka vody okolní krajinu. A přesto... přesto...</p>
<p>Dali si záležet, pomyslel si Smrť, aby dovnitř toho malého světa vložili všechno, čemu by měli chtít uniknout - nenávist, strach, tyranii a tak dál. Lidé toužili po tom, odpoutat se sami od sebe, a přitom každé umění, které stvořili, je jen zavádělo hlouběji do nich samých. Smrť tím byl fascinován.</p>
<p>Objevil se tady z velmi konkrétního a důležitého důvodu. Kvůli duši, na kterou si činil nárok. Ale teď nebyl čas na zbytečnosti. Ale koneckonců, co znamená čas?</p>
<p>Nohama nevědomky vyklepal zvláštní rytmus na dláždění. Smrť se rychle rozhlédl, a když zjistil, že je sám v šedém příšeří, krátce si zaslepoval.</p>
<p>- MILÁČKU, BUDU FILMOVÁ HVĚZDA, O JAKÉ SE TI NEZDÁ -</p>
<p>Pak zvážněl, srovnal si kosu na rameni a tiše čekal na svou narážku.</p>
<p>Za celou dobu jeho existence se mu nestalo, že by nějakou minul.</p>
<p>Však on se tam nakonec objeví a vezme je s sebou.</p>
<p>„A ty jemu můžeš být vtělením samotné smrti. Teď!“ Vstoupil Smrť a jeho nohy zaklepaly po jevišti.</p>
<p>TEĎ TŘESTE SE, UBOZÍ SMRTELNÍCI, řekl, PROTOŽE JÁ JSEM SMRŤ, KTERÉHO - KTERÉHO - JEHOŽ NI...</p>
<p>Zaváhal. Zaváhal poprvé ve své věčné existenci. Přestože byl zeměplošský Smrť zvyklý jednat s miliony lidí, zůstávala každá jednotlivá smrt důvěrná a osobní.</p>
<p>Smrť se málokdy ukazoval, vídávali ho především lidé s okultním nadáním a pak pochopitelně momentální klienti. Důvod, proč ho neviděl nikdo jiný, spočíval v tom, že lidský mozek je svým způsobem geniámí a odmítá vnímat obraz věcí natolik strašných, že by se s nimi nebyl schopen vyrovnat. Tady ovšem došlo k určité zpětné vazbě. Protože několik set lidí v hledišti <emphasis>očekávalo,</emphasis> že v tomto okamžiku uvidí smrt, skutečně ho viděli.</p>
<p>Smrť se pomalu otočil a oplatil pohled stovek zírajících očí.</p>
<p>Dokonce i teď, kdy se zmítal ve spárech pravdy, poznal Tomjan kolegu herce v nesnázích a svedl boj se svými mluvidly.</p>
<p>„Ni zámek nezadrží...“ zašeptal mezi zuby a s křečovitě staženým obličejem.</p>
<p>Smrť na něj vrhl šílený pohled klasického trémisty. jak? zašeptal hlasem, který zněl, jako by někdo<strong> </strong>na kovadlinu zaklepal malým olověným kladívkem.</p>
<p>„Ni brána s těžkou závorou...,“ snažil se Tomjan ze všech sil.</p>
<p>...NI ZÁMEK NEZADRŽÍ, NI BRÁNA... HM...<strong> </strong>Opakoval Smrť</p>
<p>a prázdné oční důlky upíral se zoufalou naléhavostí na Tomjanovy rty.</p>
<p>„Stezkou...“</p>
<p>NI BRÁNA S TĚŽKOU ZÁVOROU.</p>
<p>„Ne, to nedokážu!“ prohlásil Wimsloe. „Někdo mě spatří! Tam dole ve stínech se kdosi skrývá.“</p>
<p>„Nikdo tam není!“</p>
<p>„Cítím ten pohled.“</p>
<p>„Slabochu! Jak mám tě přesvědčit? Hleď, jeho noha stanula na vrcholku schodiště!“</p>
<p>Wimsloeova tvář se pokřivila strachem a nejistotou. Odtáhl ruku.</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>Ten výkřik však zazněl z hlediště. Vévoda se na svém místě napůl zvedl a zuby zaťal do kloubů jedné zmučené ruky. Zatímco všichni znehybněli, naklonil se k užaslým divákům.</p>
<p>„Ne! Já jsem to neudělal. Tak to nebylo. Nikdo nemůže říct, že to bylo právě takhle! Nebyli jste tam!“ Rozhlédl se po tvářích, které se k němu obracely ze všech stran, a vpotácel se mezi diváky..</p>
<p>„Já taky ne,“ zachichotal se najednou. „Já jsem totiž v té době spal, víte? Dobře si to pamatuju. Na přehozu mé postele byla krev, na podlaze byla krev a já ji nemohl umýt z rukou, ale to není předmětem vyšetřování. Nedovolím mluvit o věcech, které jsou záležitostí celonárodní bezpečnosti. Byl to jen sen, a až se zítra probudím, bude zase živý. A zítra se to nestane, protože k tomu nedošlo. A zítra můžete říct, že jsem o tom nevěděl. Jaký hluk dělalo jeho padající tělo! Byl by probudil i mrtvé... a kdo by si pomyslel, kolik má v sobě krve?“ V té chvíli už vylezl na jeviště a vesele se ušklíbl na shromážděné postavy.</p>
<p>„Doufám, že tím se to všechno vyjasnilo,“ řekl. „Ha, ha.“</p>
<p>V následujícím tichu otevřel Tomjan ústa, aby řekl něco vhodného, konejšivého, a zjitil, že není, co by řekl. Jenže to už do něj vstoupila jiná osoba, zmocnila se jeho rtů a promluvila:</p>
<p>„Mou vlastní dýkou, ty lumpe! Věděl jsem, že jsi to byl ty. Viděl jsem, jak stojíš na vrcholku schodů a cumláš si palec! Zabil bych tě tady na místě, jenže pak bych to tvé kvílení musel poslouchat celou věčnost. Já, Verence, bývalý král -“</p>
<p>„Tohle má být nějaké svědectví?“ ušklíbla se vévodkyně. Objevila se přímo pod jevištěm a s ní bylo půl tuctu zbrojnošů.</p>
<p>„Jsou to jen nactiutrhači,“ dodala. „A nejen to, jsou to i zrádci. To všechno byly jen žvásty bláznivých herců!“</p>
<p>„Já byl krvavý král Lancre!“ vykřikl Tomjan. „Vtom případě jsi byl předpokládaná oběť,“ prohlásila odměřeně vévodkyně, „a jako takový neschopný předstoupit před porotu. To by bylo proti všem zvyklostem;“</p>
<p>Tomjanovo tělo se obrátilo ke Smrťovi. „Tys tam byl! Tys to všechno viděl!“</p>
<p>OBÁVÁM SE, ŽE MĚ NIKDO NEBUDE OCHOTEN VZÍT ZA SVĚDKA.</p>
<p>„To znamená, že neexistuje důkaz, a kde není důkazů, tam není zločinu,“ zvýšila hlas vévodkyně. Pokynula zbrojnošům.</p>
<p>„Tady máš ten svůj pokus,“ ušklíbla se na svého manžela. „Myslím si, že <emphasis>můj</emphasis> způsob je přece jen lepší.“ Rozhlédla se po jevišti a zrak jí padl na čarodějky. „Uvězněte je,“ přikázala.</p>
<p>„<emphasis>Ne,</emphasis>“ ozval se najednou šašek a postoupil kupředu. „Já jsem byl tu noc ve velké síni. Zabil jste krále, můj pane.“</p>
<p>„Neudělal jsem to!“ zakřičel vévoda. „Nebyl jsi tam! Neviděl jsem tě tam. Já ti <emphasis>přikazuju,</emphasis> abys tam v té chvíli nebyl!“</p>
<p>„Nikdy předtím ses to neodvážil říci,“ zasyčela lady Felmetová.</p>
<p>„To je pravda, paní. Ale teď to říct musím.“ Vévoda na něj zaostřil nejistý pohled. „Přísahal jsi mi věrnost až do smrti, můj šašku,“ procedil mezi zuby.</p>
<p>„Ano, můj pane, je mi to líto.“</p>
<p>„Jsi <emphasis>mrtev!</emphasis>“</p>
<p>Vévoda vytrhl ochromenému Wimsloeovi z ruky dýku, vrhl se kupředu a zarazil ji až po jílec šaškovi do srdce. Magráta vykřikla.</p>
<p>Šašek se nejistě kýval sem a tam.</p>
<p>„Díky bohům, že už to skončilo,“ řekl, když se Magráta prodrala skupinkou herců a přitiskla si jeho hlavu na to, čemu budeme laskavě říkat prsa. Šaška napadlo, že ještě nikdy nehleděl ňadrům tváří v tvar tak zblízka, naposled v dobách, kdy byl kojencem, a od světa bylo zvláště kruté, že mu tuhle zkušenost dopřál teprve ve chvíli, kdy už byl mrtev.</p>
<p>Slabě se v Magrátině náručí pohnul a stáhl si z hlavy opovrženíhodnou rohatou čepici a odhodil ji tak daleko, jak to jen dokázal. Uvědomil si, že už nemusí být dál šaškem, nemusel si už lámat hlavu přísahami a ničím jiným. Připadlo mu, že přidá-li k tomu ještě místo, kde spočívaje smrt proti životu markantní vylepšení.</p>
<p>„Neudělal jsem to,“ trval na svém vévoda.</p>
<p>Nic mě nebolí, pomyslel si šašek. To je legrační věc. Na druhou stranu, jak může člověk cítit bolest, když je mrtev. Bylo by to stejně zbytečné plýtvání.</p>
<p>„Všichni jste viděli, že jsem to neudělal,“ prohlásil vévoda<strong>.</strong></p>
<p>Smrť vrhl na šaška zamyšlený pohled. Pak sáhl do záhybů černého pláště a vytáhl přesýpací hodiny. Měly na sobě droboučké rolničky. Maličko s nimi zatřásl, takže se tiše rozcinkaly.</p>
<p>„Taky jsem nikomu nepřikázal, aby něco takového udělal,“ pokračoval vévoda spěšně. Jeho hlas přicházel odněkud z daleka, až z míst, kde se teď pohybovalo jeho vědomí. Celá společnost na něj beze slova zírala. Bylo nemožné nenávidět někoho takového, ale většina z přítomných pocítila strašlivý stud za to, že se zdržují v jeho společnosti. Styděl se dokonce i šašek, a to byl mrtev.</p>
<p>Smrť znovu poklepal na hodiny a pak se na ně podíval z blízka, aby zjistil, zda nejdou špatně.</p>
<p>„Vy lžete,“ prohlásil zpěvavým tónem<strong> </strong>vévoda<strong>. </strong>„A lhát, to je ošklivé.“</p>
<p>A pomalu, jako ve snu, bodl několik kolemstojících herců. Pak pozvedl dýku .</p>
<p>„Vidíte?“ zajásal. „Žádná krev! Nebyl jsem to já!“ Podíval se na vévodkyni, která se nad ním tyčila jako obrovská vlna tsunami nad malou rybářskou vesničkou.</p>
<p>„Byla to ona,“ řekl. „Ona to udělala.“</p>
<p>Dvakrát ji jen tak jako mimochodem bodl, pak bodl sám sebe a nechal dýku vypadnout z ochablých prstů.</p>
<p>Po několika minutách ticha prohlásil hlasem, který zněl skoro normálně: „Teď už mě nedostanete.“</p>
<p>Obrátil se ke Smrťovi. „Objeví se kometa?“ naklonil hlavu ke straně. „Vždycky, když zemře princ nebo král, musí se objevit kometa. Půjdu a podívám se, můžu?“</p>
<p>Pomalu odcházel. Diváci začali tleskat a jásat.</p>
<p>„Musíš připustit, že v sobě měl skutečně něco královského,“ řekla nakonec Stařenka Oggová. „Akorát že se ukazuje, že šlechta se umí zbláznit mnohem lip než takoví jako ty nebo já.“</p>
<p>Smrť si tiskl přesýpací hodiny k hlavě a jeho tvář vyzařovala zmatek.</p>
<p>Bábi Zlopočasná sebrala ze země dýku a opatrně zkusila její špičku prstem. Ta hladce zajela do rukověti a tiše při tom zaskřípala.</p>
<p>Podala ji Stařence.</p>
<p>„Tady máš svůj kouzelný meč,“ řekla.</p>
<p>Magráta se podívala na dýku a pak na šaška.</p>
<p>„Tak jsi mrtvý, nebo nejsi?“</p>
<p>„Musím být mrtvý,“ řekl šašek mírně přidušeným hlasem. „Mám dojem, že jsem v ráji.“</p>
<p>„Ne, počkej, já mluvím vážně.“ .</p>
<p>„Já nevím, ale docela rád už bych se nadechl.“</p>
<p>„Pak musíš být živý.“</p>
<p>„Všichni jsou živí,“ řekla Bábi. „Je to falešná dýka. Hercům s pravou dýkou v ruce by se asi nedalo moc věřit.“</p>
<p>„To víš, že ne,“ ušklíbla se Stařenka. „Vždyť nedokážou ani vypucovat kotel!“</p>
<p>„Jestli jsou všichni živí, nebo ne, to mě vůbec nezajímá,“ prohlásila vévodkyně. „Protože jsem vládkyně, je na mně, abych rozhodla co a jak. Zdá se, že můj manžel přišel o rozum.“ Obrátila se ke zbrojnošům „Proto nařizuju -“ . „Teď!“ zasyčel král Verence Bábi do ucha. „Teď!“</p>
<p>Bábi Zlopočasná se narovnala</p>
<p>„Mlč, ženská!“ prohlásila. „Pravý král<strong> </strong>Lancre stojí před tebou!“</p>
<p>Položila ruku Tomjanovi na rameno.</p>
<p>„Kdo? On?“</p>
<p>„Kdo? Já?“</p>
<p>„To je zvláštní,“ zavrtěla hlavou vévodkyně, „a já myslela, že je to nějaký herec.“</p>
<p>„Má pravdu, paní,“ souhlasil s ní Tomjan, kterého se zmocňovala panika. „Můj otec šéfuje divadlu, ne království.“</p>
<p>„Je to skutečný král. Můžeme to dokázat,“ nedala se odbýt Bábi.</p>
<p>„Oh, ne,“ zamračila se vévodkyně. „To vám neprojde. Nic takového jako dědici, kteří se tajemně vracejí do svého království, neexistuje. Stráže - chopte se ho.“</p>
<p>Bábi Zlopočasná pozvedla varovně ruku. Zbrojnoši nejistě přešlapovali z nohy na nohu.</p>
<p>„Není to náhodou čarodějka, co?“ prohlásil jeden z nich nejistě.</p>
<p>„Samozřejmě,“ přikývla vévodkyně.</p>
<p>Zbrojnoši ještě víc znejistěli.</p>
<p>„Já viděl, když proměnily člověka v čolka,“ prohlásil jeden vzdorovitě.</p>
<p>„Jo, a taky dokážou, že ztroskotá loď.“</p>
<p>„A umí mnohé efekty a kdoví co ještě!“</p>
<p>„Jo!“</p>
<p>O tom bychom si měli promluvit. Za čarodějnice bychom měli dostávat rizikové příplatky.“</p>
<p>„Může s námi udělat cokoliv, koukněte. Co kdyby z nás udělala panečnici?“</p>
<p>„Nebuďte hlupáci,“ řekla vévodkyně. „Takové věci čarodějnice nedělají. To jsou všechno jen povídačky, které mají postrašit lidi.“</p>
<p>Zbrojnoš zavrtěl hlavou.</p>
<p>„No, mně se to zdálo přesvědčivé až dost.“</p>
<p>„Samozřejmě, že ano, vždyť vás to všechny <emphasis>mělo -</emphasis>“<emphasis> </emphasis>začala vévodkyně. Pak si povzdechla a vytrhla zbrojnošovi z ruky kopí.</p>
<p>„Ukážu vám, jakou moc vlastně ty čarodějky mají!“ řekla a bodla kopím přímo proti Bábinu obličeji.</p>
<p>Bábina ruka vyletěla rychlostí útočícího hada a zachytila kopí hned za hlavicí.</p>
<p>„Tak,“ řekla, „takže už to zašlo takhle daleko?“</p>
<p>„Mě nevystrašíte, baby sudičky,“ odfrkla si vévodkyně.</p>
<p>Bábi jí upřela na několik vteřin pohled<strong> do očí.</strong> Potom překvapeně zabručela.</p>
<p>„Máš pravdu,“ souhlasila. „Opravdu tě nevyděsíme, že?“</p>
<p>„Myslíš si, že jsem vás nestudovala? Vaše magie, to jsou všechno triky, iluze a mámení, určené k omámení slabých mozků. Já z ní strach nemám. Dělej, co umíš nejhoršího.“</p>
<p>Bábi ji chvilku pozorovala.</p>
<p>„Co umím nejhoršího?“ pokývala nakonec hlavou. Magráta a Stařenka se jí rychle odšouraly z cesty.</p>
<p>Vévodkyně se zasmála.</p>
<p>„Jsi chytrá,“ řekla, „to ti přiznám. A rychlá. Tak se do toho pusť, babo. Zavolej si své ropuchy a démony, Já ...“</p>
<p>Najednou se zarazila, ústa se jí pomalu otvírala a zavírala, ale nevyšel z nich jediný zvuk. Rty sejí pak stáhly nazpět v grimase nesmírné hrůzy, oči upírala někam za Bábinu hlavu, někam za konec světa k něčemu úplně jinému. Jedna kloubnatá ruka jí vyletěla k ústům a z hrdla se jí draly přerývané kvílivé vzlyky. Ztuhla na místě jako zajíc, který spatřil lasičku a nade vši pochybnost ví, že je to poslední lasička, kterou kdy v životě spatřil.</p>
<p>„Co jste jí udělala?“ zeptala se Magráta, která se odvážila první promluvit. Bábi se maličko samolibě usmála.</p>
<p>„Hlavologie,“ řekla a usmála se podruhé. „Na něco takového nepotřebuješ žádnou magii typu Černá Alissa.“</p>
<p>„Ano, ale co jste jí udělala?“</p>
<p>„Nikdo nemůže být takový jako ona, aniž by si ve své hlavě vybudoval hradby, do kterých se uzavře,“ řekla Bábi. „Já jsem je prostě jen zbourala. Každý výkřik. Každá prosba. Každý záchvěv viny. Každé píchnutí svědomí. Všechno najednou jí zní v hlavě. Je na to takový malý trik.“</p>
<p>Vrhla na Magrátu blahosklonný úsměv. „Jednou tě to naučím, když budeš chtít.“</p>
<p>Magráta se nad tím chvíli zamyslela. „To je strašné,“ vypravila ze sebe.</p>
<p>„Nesmysl,“ zasmála se Bábi úsměvem, který by vyděsil i otrlého recidivistu. „Každý chce znát své sktečné já. A jí se to teď splnilo.“</p>
<p>„Jsou případy, kdy musíš být velmi laskavá, chceš-li být krutá,“ dodala Stařenka Oggová znalecky.</p>
<p>„Myslím, že to je ta nejhorší věc, která se kdy může někomu přihodit,“ řekla Magráta, která pozorovala, jak se vévodkyně kymácí dopředu a dozadu.</p>
<p>„Proboha, používej trochu svou představivost, děvče,“ zavrtěla Bábi nesouhlasně hlavou. „Jsou mnohem horší věci. Jehly pod nehty, například, různé hrátky s kleštěmi.“</p>
<p>„Do ruda rozpálený nůž, který ti někdo vrazí do zadku,“ přidala se Stařenka Oggová. „A držadlem napřed, takže když si ho chceš vytáhnout, pořežeš si prsty-“</p>
<p>„Tohle je to nejhorší, co jsem jí mohla udělat,“ pokračovala Bábi trochu upjatě. „Je to v pořádku a správné. Tak jedná správná čarodějka, víš? Není třeba to nějak dramatizovat. Většinu magie si tvoříme v hlavě. <emphasis>To</emphasis> je hlavologie. Tak a teď, kdybyste -“</p>
<p>Vévodkyni se z úst vydral zvuk podobný úniku plynu z prasklého potrubí. Hlava sebou najednou trhla dozadu. Otevřela oči, zamrkala a zaostřila na Bábi. Tvář se jí stáhla nenávistí.</p>
<p>„Stráže!“ vykřikla. „Přikázala jsem, abyste je zatkli.“</p>
<p>Bábi poklesla čelist. „Cože?“ vypravila ze sebe. ,-Ale - ale ukázala jsem ti tvé pravé já...“</p>
<p>„A to se mám zbláznit, nebo co?“ Když vojáci nesměle chytili Bábi za ruce, naklonila se vévodkyně k Bábi a její husté obočí se stáhlo do dramatického „V“ nenávisti a triumfu. „Měla jsem se rozsypat na kusy, co? Dobrá, stařeno, ukázala jsi mi přesně, jaká jsem, rozumíš, a já jsem na to pyšná! Udělala bych to všechno znovu, jenže by to bylo ještě delší a krutější! Líbilo se mi to a dělala jsem to, protože jsem to chtěla dělat!“</p>
<p>Udeřila se do mohutné rozlohy své hrudi, až to zadunělo.</p>
<p>„Vy užvanění idioti!“ prohlásila. „Jste tak <emphasis>slabí.</emphasis> Vy si vážně myslíte, že lidé jsou ve většině případů uvnitř dobří, co?“</p>
<p>Skupina na jevišti ucouvla pod silou jejího triumfu. „No tak!“ vykřikla vévodkyně. „Já nahlédla do svého nitra. Vím, co pohání lidi. Je to strach. Obyčejný, hluboce zakořeněný strach. Není mezi vámi jediný, kdo by se mě nebál. Stačí, abych zadupala, a hrůzou si naděláte do gatí a teď především -“</p>
<p>V tom okamžiku ji Stařenka Oggová udeřila kotlem do týla.</p>
<p>„Tak ona se rozhodla, že nedá pokoj, co?“ řekla běžným konverzačním tónem, když se vévodkyně svezla k zemi. „No, kdyby se <emphasis>mě</emphasis> někdo zeptal, co si o tom myslím, řekla bych, že je trochu praštěná.“</p>
<p>Zavládlo dlouhé rozpačité ticho.</p>
<p>Bábi Zlopočasná zakašlala. Pak obdarovala oba vojáky, kteří ji drželi, jasným, přátelským úsměvem a ukázala na pahorek, který vévodkyně vytvořila na zemi.</p>
<p>„Odneste ji a strčte ji zatím do nějaké cely,“ přikázala. Muži se postavili do pozoru, pak chytili vévodkyni pod pažemi a s viditelnými obtížemi ji vlekli pryč.</p>
<p>„Opatrně!“ volala za nimi Bábi.</p>
<p>Pak si zamnula ruce a obrátila se k Tomjanovi, který ji stále ještě pozoroval s otevřenými ústy.</p>
<p>„To bychom měli,“ sykla. „Tak a teď, chlapče, ty nemáš na výběr. Jsi králem Lancre.“</p>
<p>„Ale já nevím, jak být králem!“</p>
<p>„Všichni jsme tě přece viděli! Dělal jsi to dokonale</p>
<p>včetně toho křiku!“</p>
<p>„Ale vždyť to bylo jen divadlo, já jsem to <emphasis>hrál!</emphasis>“</p>
<p>„Pak hraj dál. Být králem, to je jako -“</p>
<p>Bábi zaváhala a luskla prsty na Magrátu. „Jak říkáš těm věcem, kterých je vždycky ve všem sto?“</p>
<p>Magráta se nejdřív zatvářila zmateně, ale pak pochopila. „Myslíte procenta?“</p>
<p>„Jo, ty,“ souhlasila Bábi. „Většina procent z toho, být králem, znamená umět hrát, jestli chceš něco vědět. V tom musíš být vážně dobrý.“</p>
<p>Tomjan vrhal zoufalé pohledy do kulis, kde měl být Mášrecht. Trpaslík tam skutečné byl, ale tomu, co se teď dělo na jevišti, už nevěnoval skoro žádnou pozornost. Měl před sebou scénář a zuřivě ho přepisoval.</p>
<p>UJIŠŤUJI TĚ, ŽE NEJSI MRTEV, <emphasis>MNĚ</emphasis> TO MŮŽEŠ VĚŘIT.</p>
<p>Vévoda se zahihňal. Někde cestou sebral prostěradlo, obtočil ho kolem sebe a teď se plížil nejopuštěnějšími hradními chodbami. Občas udělal tiše „húúúú“.</p>
<p>To dělalo Smrťovi starosti. Lidé mu většinou tvrdili, že <emphasis>nejsou</emphasis> mrtví, a na to byl zvyklý. Smrt, to je vždycky tak trochu šok a mnoho lidí se s tím velmi špatně vyrovnávalo. Jenže člověk, který při každém vdechu a výdechu svého těla tvrdil, že je mrtev, to byla pro Smrtě nová zkušenost.</p>
<p>„Budu vyskakovat na lidi,“ zasnil se vévoda. „Celou noc budu chřestit kostmi, budu se krčit pod střechou a lkaním předpovídat úmrtí v domě -“</p>
<p>TO DĚLAJÍ VÍLY SMRTI - BÁNŠÍ.</p>
<p>„Stejně to budu dělat, když se mi zachce,“ odsekl mu vévoda se stopou bývalé tvrdohlavosti. „A taky budu proplouvat zdmi, klepat do stolečků a na každého, kdo se mi nebude líbit, budu odkapávat ektoplazmu. Ha. Ha.“</p>
<p>TO NEPŮJDE. ŽIVÍ LIDÉ NEMOHOU DĚLAT DUCHY. LITUJI.</p>
<p>Vévoda podnikl neúspěšný pokus proplout stěnou, vzdal se a klenutým obloukem prošel do jedné z nejzpustlejších a nejpoškozenějších částí hradu. Vystoupil na pobořené hradby a rozhlédl se. Bouře poněkud zeslábla a tříčtvrteční měsíc vyhlížel mezi mraky jako jízdenka na věčnost, kterou vám vnucuje cestovní kancelář.</p>
<p>Ze zdi vedle něj se vynořil Smrť.</p>
<p>„Tak mi řekni jedno,“ prohlásil najednou vévoda, „když nejsem mrtev, co tady děláš?“</p>
<p>Vyskočil na cimbuří a zamával prostěradlem.</p>
<p>ČEKÁM.</p>
<p>„Čekej si celou věčnost, kostnatá tváři!“ zvolal vévoda triumfálně. „Budu žít v šerém světě, najdu si nějaké řetězy, kterými budu chřestit, budu -“</p>
<p>Udělal krok nazpět, ztratil rovnováhu, dopadl těžce na zeď a uklouzl. Kratičkou chvíli se pokoušel zbytek jeho pravé ruky zachytit na kamenech, ale pak zmizel i ten.</p>
<p>Smrť je všudypřítomný a v určitém slova smyslu bude právě tak pravda, když řekneme, že stál na starých hradbách a nepřítomně odfukoval neexistující smítka z ostří své kosy nebo že čekal mezi ostrými balvany hluboko v temné soutěsce, do pasu ponořen ve zpěněných vodách řeky Lancre. Zkostnatělým pohledem prohlížel hladinu řeky před sebou, až se najednou očima zastavil na místě, kde voda bublala několika zrádnými centimetry nade dnem z ostrých kamenů.</p>
<p>Zanedlouho se napůl průhledný vévoda ve světélkujích vlnách posadil.</p>
<p>„Budu strašit v jejich chodbách,“ řekl, „a za tichých nocí jim budu šeptat pode dveřmi.“ Hlas mu pomalu slábl a začal se ztrácet v nekonečném řevu řeky. „Postarám se, aby jim proutěná křesla strašidelně vrzala, jen počkej, uvidíš!“</p>
<p>Smrť se na něj usmál.</p>
<p>KONEČNĚ MÁ TVÁ ŘEČ SMYSL.</p>
<p>Začalo pršet.</p>
<p>Déšť, který bouře přinášejí od hor Beraní hlavy, má zvláštní, pronikavou kvalitu, ve srovnání s níž působí ostatní běžné deště jako suché. Teď právě takový déšť zaplavoval střechy hradu Lancre a zdálo se, že protéká přímo krytinou a plní velkou síň hradu nepříjemnou teplou vlhkostí.</p>
<p>Ve velké síni se shromáždila snad polovina všeho obyvatelstva Lancre. Venku hukot deště přehlušoval dokonce i řev řeky v soutěsce. Voda smáčela jeviště. Na malovaném pozadí se začaly rozpouštět a slévat barvy a jedna z opon se odtrhla z tyče, s tichým zapleskáním padla na zem a vytvořila tam barevné jezírko.</p>
<p>Zatím uvnitř končila Bábi Zlopočasná svou řeč.</p>
<p>„Zapomněla jsi na korunu,“ zašeptala Stařenka Oggová.</p>
<p>„Aha,“ přikývla Bábi. „Takže koruna. Máji na hlavě, vidíte? Když herci odjížděli, ukryly jsme korunu na dně jejich koše s rekvizitami, mezi ostatní koruny, protože jsme věřily, že tam ji nikdo hledat nebude. Vidíte, jak dokonale mu padne?“</p>
<p>Je třeba vzdát hold Bábině přesvědčivosti, protože celý zástup opravdu viděl, jak koruna Tomjanovi padne. Jediný, kdo o tom skutečně pochyboval, byl Tomjan, protože cítil, že jediné, co brání koruně, aby se nestala náhrdelníkem, jsou jeho uši.</p>
<p>„Představte si ten pocit, když šiji poprvé nasadil,“ pokračovala Bábi. „Předpokládám, že ucítil zvláštní mysteriózní brnění.“</p>
<p>„No, já cítil spíš -“ začal Tomjan, ale zjistil, že ho nikdo neposlouchá. Pokrčil rameny a nahnul se k Mášrechtovi, který stále ještě pilně psal.</p>
<p>„Myslíš, že .mysteriózní’ může znamenat taky .nepříjemný’?“ sykl.</p>
<p>Trpaslík mu věnoval nepřítomný pohled.</p>
<p>„<emphasis>Cože?</emphasis>“</p>
<p>„Povídám, může .mysteriózní’ znamenat taky .nepříjemný’?“</p>
<p>„Co? Jo tak. Ne. Neřekl bych.“</p>
<p>„A co to tedy přesně znamená?“</p>
<p>„Nevím. Něco velkopanského. Asi.“ Mášrechtův pohled se vrátil k papíru, jako kdyby ho přitahoval magnet. „Pamatuješ, co jsi řekl o všech těch zítřcích? Potom mi chybí ten kousek po -“</p>
<p>„Taky jsi nemusel všem vykládat, že jsem - adoptovaný,“ řekl Tomjan.</p>
<p>„No ano, ale když ono to tak bylo, víš?“ odpověděl mu trpaslík nepřítomně. „V těchhle věcech se vyplatí říkat pravdu. Tak a teď - on ji opravdu bodl, nebo ji jenom obvinil?“</p>
<p>„Já nechci být králem!“ zašeptal mu Tomjan naléhavě. „Každý říká, že jsem celý otec!“</p>
<p>„To je zvláštní, to že je někdo po někom,“ zamyslel se trpaslík. „Představ si, že bych byl já celý můj otec. V tom případě bych byl teď třicet metrů pod zemí a kopal bych kámen, a přitom -“ Hlas se mu vytratil. Upíral pohled na špičku svého brku, jako by ho namočený konec fascinoval.</p>
<p>„A přitom co?“</p>
<p>„<emphasis>Co?</emphasis>“</p>
<p>„Copak mě <emphasis>neposloucháš?</emphasis>“</p>
<p>„Já věděl, už když jsem to psal, že to není v pořádku, že je to nějaké popletené... Cože? Jo. Králem. Ale to je fajn zaměstnání. Zdá se sice, že je v tom oboru dost nevybíravá konkurence, ale jsem rád, že to s tebou takhle dopadlo. Jakmile se jednou staneš králem, můžeš si dělat, co chceš.“</p>
<p>Tomjan se podíval po tvářích lancreských radních, kteří se shromáždili kolem stolu. Měli bystré, nebo spíš mazané výrazy a v očích jim seděl vypočítavý pohled. Podobali se sedlákům na dobytčím trhu. Zvažovali ho. Pomalu, tak nějak chladně a neosobně mu došlo, že až bude králem, může si skutečně dělat, co bude chtít. Ovšem za podmínky, že bude chtít být králem.</p>
<p>„Můžeš si postavit své vlastní divadlo,“ obrátil se k němu Mášrecht a oči mu na okamžik zazářily. „S tolika propadly, kolik si jich jen budeš přát, a nádhernými kostýmy. Každý večer můžeš hrát v nové hře. Víš, můžeš mít prostě divadlo, vedle nějž bude Zeměplocha vypadat jako stodola.“</p>
<p>„A kdo by se sem na mě přijel podívat?“ zeptal se Tomjan a klesl na lavici.</p>
<p>„Všichni.“</p>
<p>„Co? Každou noc?“</p>
<p>„Mohl bys jim to přikázat,“ ucedil<strong> </strong>koutkem úst Mášrecht, aniž zvedl pohled od papíru.</p>
<p>Jestli jsem se nebál, že řekne přesně tohle, pomyslel si Tomjan. Určitě to nemyslí vážně, dodal k tomu v duchu samaritánsky. Má svou hru. On vlastně v tomhle světě neexistuje, rozhodně ne teď, v téhle chvíli. V čele stolu stála prázdná židle, ve které seděl, jak ho ujišťovali, duch jeho skutečného otce. Byl by rád, kdyby mohl říct, že ve chvíli, kdy mu byl představen, cítil něco víc než pocit chladu a šumotu v uších.</p>
<p>„Předpokládám, že bych mohl otci pomoct se zaplacením Zeměplochy,“ řekl.</p>
<p>„To by od tebe bylo hezké, určitě,“ přikývl Mášrecht.</p>
<p>Otáčel korunou v prstech a jen tak napůl ucha naslouchal hovoru, jehož útržky poletovaly sem a tam velkou síní.</p>
<p>„Patnáct let?“ řekl užasle starosta Lancre.</p>
<p>„Musely jsme,“ přikývla Bábi Zlopočasná.</p>
<p>„A já si hned myslel, že pekař minulý týden přijel nějak brzo.“</p>
<p>„Ne, ne,“ vysvětlovala čarodějka netrpělivě. „To není tak, jak si myslíte. Nikdo nic neztratil, ani neprodělal.</p>
<p>„Podle mého výpočtu,“ ozval se muž, který v Lancre sloužil současně jako kostelník, městský úředník a hrobník, jsme na tom všichni prodělali patnáct let.“</p>
<p>„Ale vůbec ne,“ protestoval starosta. „To je přece jasné. Čas je jako klikatá cesta, podívej, a my to vzali pěkně zkratkou přes pole.“</p>
<p>„Kdepak,“ protestoval úředník a přitáhl si kus papíru. „Podívej se, když ...“</p>
<p>Tomjan dovolil, aby se nad ním hladina slov zase uzavřela.</p>
<p>Každý chtěl, aby byl králem. Nikdo ovšem nemyslel na to, co chtěl <emphasis>on.</emphasis> Jeho názor se nepočítal.</p>
<p>Moment! To bylo ono! Nikdo nechtěl, aby byl králem <emphasis>konkrétně</emphasis> on. Prostě vyhovoval a byl po ruce.</p>
<p>Zlato nečerná, alespoň ne ve smyslu fyzikálního procesu, ale Tomjan cítil, že lesk té kovové obroučky v jeho rukou má nepříjemnou hloubku. Spočívala na příliš velkém množství ustaraných i jiných pomazaných hlav. Když jste si ji přitiskli k uchu, mohli jste</p>
<p>zaslechnout výkřiky.</p>
<p>Uvědomil si, že se na něj někdo dívá, a ten pohled přebíhal po jeho tváři s intenzitou kyslíkového hořáku, který olizuje nedobytnou pokladnu.</p>
<p>Byla to ta třetí čarodějka, ta mladá... ta nejmladší s pozorným výrazem a účesem typu živý plot. Ta, co seděla vedle přítele šaška, jako kdyby na něm vlastnila většinový podíl.</p>
<p>Nepřehlížela si jeho obličej, spíš studovala jeho podobu. Očima si ho měřila od kořene nosu, jako by měla místo očí šupleru. Obdařil ji úsměvem, ale ona si ho ani nevšimla. Jako všichni ostatní, pomyslel si.</p>
<p>Všiml si ho jedině šašek, úsměv mu s omluvným výrazem oplatil a přidal skromné spiklenecké gesto, které říkalo: co tady vůbec dělají takoví dva citliví lidé jako my dva? Ta žena si ho prohlížela znovu, nakláněla hlavu sem a tam a přivírala oči. Obracela hlavu střídavě k šaškovi a Tomjanovi. Pak se naklonila k nejstarší čarodějce, jediné osobě v celé horké vlhké místnosti, která jakýmsi zázrakem dostala korbel piva, a šeptala jí něco do ucha. Ty dvě spolu začaly šeptem vést oduševnělý rozhovor. Byl to přesně ten klasický způsob, jakým ženy vedou podobné rozhovory. Za normálních podmínek se odehrává přímo přede dveřmi, nebo ještě lépe v nich, a všechny zúčastněné stojí se založenýma rukama. Pokud je někdo tak nevychovaný a pokusí se projít, hovor okamžitě ustane a pokračuje teprve v okamžiku, kdy je nezdvořák bezpečně z doslechu.</p>
<p>Všiml si, že Bábi Zlopočasná zmlkla a všichni ve velké síni na něj s očekáváním upírají oči.</p>
<p>„Děje se něco?“ řekl.</p>
<p>„Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby se korunovace konala zítra,“ navrhla Bábi. „Pro království není dobré být bez krále. Království to nemá rádo.“</p>
<p>Vstala, odstrčila židli, přešla k Tomjanovi a vzala ho za ruku. Bez protestů ji následoval přes sál a po schodišti nahoru k trůnu, kde mu položila ruce na ramena a jemně ho posadila na sedadlo z odřeného červeného plyše.</p>
<p>Ozvalo se praskání a šoupání lavic a židlí. Vyděšeně se rozhlédl.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptal se.</p>
<p>„Neboj se,“ řekla Bábi pevně. „Všichni by ti jen rádi vyjádřili úctu a zavázali se ti věrností. Stačí, když každému vznešeně kývneš na pozdrav, zeptáš se, co dělá a zda ho to těší. O, ano, a dobře uděláš, když jim teď vrátíš tu korunu.“</p>
<p>Tomjan si ji rychle stáhl z hlavy.</p>
<p>„Proč?“ zeptal se.</p>
<p>„Chtějí ti ji darovat.“</p>
<p>„Ale já už ji přece mám!“ nechápal Tomjan.</p>
<p>Bábi si trpělivě povzdechla.</p>
<p>„Ovšem jenom, jak se to to - fyzicky,“ vysvětlovala. „Takhle to bude i s obřadem.“</p>
<p>„Myslíte jako pomyslně?“</p>
<p>„Tak,“ řekla Bábi, Jenže to je v tomhle případě mnohem důležitější.“</p>
<p>Tomjan sevřel opěradla trůnu.</p>
<p>„Zavolejte mi Mášrechta,“ poprosil.</p>
<p>„Ne, je to třeba udělat, jak říkám,“ pravila Bábi důrazně. „Všechno je předem určeno, nejdřív se setkáš s -“</p>
<p>„Řekl jsem, abyste mi zavolali trpaslíka. Copak jsi mě neslyšela, ženská?“ Tentokrát se podařilo Tomja-novi nasadit správný rytmus i intonaci, ale Bábi byla velmi zdatný soupeř.</p>
<p>„Obávám se, že si dost dobře neuvědomuješ, mladíku, s kým mluvíš,“ odsekla.</p>
<p>Tomjan se na trůně napůl vztyčil. Hrál celou řadu králů a většinou to nebyli králové, kteří by vznešeně kynuli rukama a vyptávali se lidí, jestli je baví práce. Patřili spíš k těm typům, které dokázaly přinutit své lidi zaútočit v pět hodin ráno a za mrazu, a k tomu je ještě přesvědčit, zeje to lepší než být tou dobou v posteli. V duchu je všechny pěkně shrnul dohromady a uštědřil Bábi vrchovatou dávku královské nadutosti, pýchy a arogance.</p>
<p>„Mysleli jsme si, že mluvíme se svou <emphasis>poddanou,</emphasis>“<emphasis> </emphasis>prohlásil. „Teď udělejte, co jsme řekli!“</p>
<p>Bábina tvář se několik vteřin nehnula, zatímco v duchu bleskově přemítala, jak dál. Pak se pro sebe usmála, řekla lehce Jak si přejete“ a šla přivolat Mášrechta, který stále ještě psal.</p>
<p>Trpaslík se prkenně uklonil.</p>
<p>„Nech těch pitomostí,“ štěkl na něj Tomjan. „Co mám dělat teď?“</p>
<p>„Nevím. Chceš, abych ti napsal děkovací řeč?“</p>
<p>„Už jsem ti své řekl. <emphasis>Nechci</emphasis> být králem!“</p>
<p>„No jo, tak to by tady mohl být nějaký problém s děkovací řečí,“ souhlasil trpaslík. „Poslyš a rozmyslel sis to dobře? Být králem, to je velká role!“</p>
<p>„Jenže je jediná, kterou člověk smí hrát!“</p>
<p>„Hm. No dobrá, tak jim prostě řekni ,ne’.“</p>
<p>„Jen tak? Myslíš, že to půjde?“</p>
<p>„Za zkoušku rozhodně nic nedáš.“</p>
<p>Mezitím se k nim přiblížila skupina lancreských hodnostářů, kteří nesli korunu na hedvábné podušce. Všichni měli na tvářích výraz oddané úcty s příslušnou špetkou sebeuspokojení. Nesli korunu, jako kdyby to byl dárek pro hodného chlapečka.</p>
<p>Starosta Lancre si odkašlal do dlaně.</p>
<p>„Příprava velkého korunovačního obřadu zabere nějakou chvíli,“ začal, „ale rádi bychom -“</p>
<p>„Ne,“ řekl Tomjan.</p>
<p>Starosta zaváhal. „Prosím?“</p>
<p>„Já ji nepřijímám.“</p>
<p>Starosta znovu zaváhal. Rty se mu začaly nehlučně pohybovat a oči mu lehce zesklovatěly. Cítil, že musel cestou trošku zabloudit, a rozhodl se, že bude lepší, když to zkusí znovu.</p>
<p>„Příprava velkého korunovačního -“ „Já nechci,“ přerušil ho Tomjan. „Nechci být králem.“ Starostova ústa se otvírala naprázdno, takže se podobal kapru na suchu.</p>
<p>„Mášrechte,“ volal Tomjan v zoufalství o pomoc. „Ty přece umíš zacházet se slovíčky.“</p>
<p>„Víš, naše potíž je asi v tom,“ zamyslel se trpaslík, „že když ti nabídnou korunu, není sovo ,ne’ zařazeno do seznamu volitelných odpovědí. Možná, že by byli ochotni přemýšlet o slově ,možná’.“</p>
<p>Tomjan vstal, uchopil korunu a držel ji nad hlavou jako tamburům.</p>
<p>„Tak a teď mě všichni poslouchajte,“ vykřikl. „Děkuji vám za vaši nabídku, je to pro mě velká čest. Ale já ji nemohu přijmout. Nosil jsem víc korun, než se dá spočítat, a jediné království, kterému dokážu vládnout, má vepředu oponu. Odpusťte.“</p>
<p>Jeho prohlášení následovalo hrobové ticho. Jak se zdálo, nebyla to ta nejvhodnější slova.</p>
<p>„Vidíš,“ prohlásil Mášrecht klidně, „to je další problém. Ty totiž už <emphasis>jsi</emphasis> králem. Je to prostě role, kterou pro tebe napsali, už když jsi se narodil,“</p>
<p>„V té roli budu mizerná šmíra!“</p>
<p>„Na tom nezáleží. Král, to není role, ve které je člověk dobrý. To prostě znamená, že jím je.“</p>
<p>„Nemůžete mě tady nechat! Vždyť široko daleko není nic jiného než pralesy!“</p>
<p>Tomjan znovu ucítil ten dusivý chlad a tiché bručení v uších. Měl dojem, že před sebou na okamžik zahlédl vysokého smutného muže, spíš jeho jemně mlžnou podobu, který k němu prosebně vztahuje ruku.“</p>
<p>„Lituju,“ zašeptal. „Vážně lituju.“</p>
<p>Mizícím obrysem zahlédl čarodějky, které ho upřeně pozorovaly.</p>
<p>Mášrecht vedle něj řekl: „Měl bys nějakou naději jen v případě, že by se našel ještě nějaký jiný dědic. Nepamatuješ si, že bys měl náhodou nějakého bratra, nebo aspoň sestru?“</p>
<p>Nepamatuj u si nikoho! Mášrechte, já -“</p>
<p>Mezi čarodějkami došlo opět k rušné výměně názorů. A pak se Magráta pustila přes velkou síň, postupovala nezadržitelně jako přílivová vlna, jako nával krve do hlavy, nezadržitelně jako píst hydraulického lisu a mířila k trůnu a za sebou vlekla šaška.</p>
<p>„Hej, povídám?“</p>
<p>„Hm. Halóó!“</p>
<p>„É, jářku, promiňte, slyší nás někdo?“</p>
<p>Hrad nahoře byl plný pokřiku a všeobecného nadšení a nebyl nikdo, kdo by zaslechl prosebné a zoufalé hlasy, které se ozývaly z chodby od podzemních kobek a stávaly se s každou uplynulou hodinou prosebnější a zoufalejší.</p>
<p>„Ehm, prosím? Odpusťte! <strong>Billem </strong>má tu hroznou věc s krysami, víte, jako když vám to nedělá dobře, když dovolíte. Jéééé!“</p>
<p>Nechme kameru svého duševního pohledu pomalu klouzat podél prastarých zšeřelých chodeb, zabrat v detailu mokvající houby na stěnách, reznoucí řetězy, vlhko, temné stíny...</p>
<p>„Cožpak nás opravdu nikdo neslyší? Podívejte, už toho bylo dost! Jistě se stala nějaká komická chyba, koukněte, ty paruky si klidně sundáme...“</p>
<p>Nechme se tajemné ozvěny odrážet v koutech plných pavučin a v tunelech plných hlodavců, dokud nezeslábnou do síly slabého šepotu na hranici slyšitelnosti.</p>
<p>»Halóó! Povídám, dovolte, pomoc?“</p>
<p>Však on sem dolů nakonec někdo zabloudí.</p>
<p>Nedlouho potom se Magráta zeptala Mášrechta, zda věří na dlouhé známosti. Trpaslík se přestal věnovat své činnosti, která se skládala z nakládání káry.[*]</p>
<p>„Ani ne,“ zněla jeho rozvážná odpověď. „Spíš na dobré a na těch nejvyšších místech.“</p>
<p>Uběhl měsíc. Nad sametově temnými vřesovišti táhla zemitě vlhká vůně předčasného podzimu a jako ozvěna matného třpytu hvězd zazářila na blatech malá jiskřička.</p>
<p>Bludný kámen byl na svém obvyklém místě, ale neustále ve střehu, aby se dal na útěk v okamžiku, kdyby se objevil nežádoucí návštěvník.</p>
<p>Čarodějky seděly ve vyčkávavém tichu. Jak se zdálo, neměla tahle schůzka naději zařadit se mezi stovku nejúspěšnějších sabatů všech dob. Kdyby je viděl Musorgskij, Noc na Lysé hoře by skončila někdy po odpolední svačině.</p>
<p>Pak se ozvala Bábi Zlopočasná. „Řekla bych, že to byla dobrá hostina, co?“</p>
<p>„Bylo mi skoro špatně,“ narovnala se pyšně Stařenka Oggová. „A naše Širl pomáhala v kuchyni a donesla mi domů nějaké zbytky.“</p>
<p>„Jo, něco jsem slyšela,“ přikývla odměřeně Bábi. „Říká se, že prý chyběla půlka prasete a tři láhve sektu.“</p>
<p>„Je hezké, že si někteří lidé ještě dnes vzpomenou na starého člověka,“ pokračovala klidně Stařenka, které se hned tak něco nedotklo. „Taky mám jeden z korbelů, které se používaly při hostině.“ Vytáhla jej ze zástěry. „Je na něm napsáno ,Vivat Verence II. Rex’. Je to legrační, že mu říkají Rex. Nemyslím, že je to dobré přirovnání. Představte si krále s náhubkem a na řetězu u boudy!“</p>
<p>Znovu zavládlo delší ticho. Pak začala zeširoka Bábi. „Dost nás překvapilo, Magráto, že jsi tam nebyla.“</p>
<p>„Víš, tak nějak jsme si obě myslely, že budeš sedět v čele stolu,“ přidala se k ní Stařenka. „Myslely jsme si, že ses přestěhovala na hrad.“</p>
<p>Magráta tvrdohlavě upírala pohled na vlastní nohy. „Nikdo mě nepozval,“ řekla potom pokorně.</p>
<p>„No, já taky nevím nic o nějakém <emphasis>zvaní,</emphasis>“ prohlásila Bábi. „Nebyly jsme <emphasis>pozvány.</emphasis> Lidé nemusí čarodějky zvát, zkrátka vědí, že když budeme chtít, přijdeme prostě samy. Místa pro nás našli hned,“ dodala spokojeně.</p>
<p>„Víte, on měl jistě plno starostí,“ informovala Magráta své nohy.</p>
<p>„Musel si ve všem udělat jasno a taky pořádek, víte? Je velmi chytrý, víte? Uvnitř, myslím.“</p>
<p>„Velmi střízlivý mladík,“ řekla Stařenka.</p>
<p>„No, ale je úplněk,“ převáděla Magráta rychle řeč jinam. „Na sabat za úplňku musíme všechny bez ohledu na to, jak důležité závazky máme jinde.“</p>
<p>„A ptala -“ začala Stařenka Oggová, ale Bábi ji umlčela nenápadnou, ale tvrdou ranou loktem do žeber.</p>
<p>„Je to moc pěkné, že věnuje tolik času tomu, aby uvedl království zase do pořádku,“ prohlásila Bábi uklidňujícím tónem. „To dokazuje jeho opravdovou účast. Skoro bych řekla, že nebude trvat dlouho a všechno půjde jako na drátkách. Učí se rychle. Být králem je velmi náročné.“</p>
<p>„Jistě,“ souhlasila Magráta sotva slyšitelným hlasem.</p>
<p>Ticho, které pak zavládlo, bylo skoro hmatatelné. Nakonec ho porušil hlásek Stařenky Oggové, jasný a ostrý jako ledová tříšť.</p>
<p>„Heleďte, přinesla jsem s sebou lahvínku toho bublinkového vína,“ řekla. „Jako kdyby se byl náhodou... no jako pro případ, že... pro případ, že bychom měly chuť si dát skleničku,“ vyklouzla v poslední chvíli a zamávala lahví na své dvě společnice.</p>
<p>„Já nechci,“ zavrtěla Magráta zasmušile hlavou.</p>
<p>„Jen se napij, děvče,“ řekla přísným hlasem Bábi Zlopočasná. „Dneska máme moc studenou noc. Udělá ti to dobře na prsa.“</p>
<p>Měsíc se prodral potrhanými mraky a v jeho světle vrhla Bábi na Magrátu udivený pohled.</p>
<p>„Poslyš,“ řekla, „máš nějak neuspořádaný účes. Holka, holka, ty tvoje vlasy vypadají, jako kdyby sis je nemyla přinejmenším měsíc.“</p>
<p>Magráta propukla v pláč.</p>
<p>Tentýž měsíc ozařoval i jinak bezvýznamné městečko Beranov, nějakých devadesát mil od Lancre.</p>
<p>Tomjan opustil jeviště za hromového potlesku, který provázel závěr hry <emphasis>Troll ankhský.</emphasis> Přinejmenším stovka lidí se bude dnes večer vracet domů s myšlenkou, zda jsou ti trollové opravdu tak zlí, jak si až dodnes mysleli, i když jim to stejně nezabrání, aby si o nich i nadále nemysleli to nejhorší.</p>
<p>Mášrecht ho poplácal po zádech, když si sedl ke svému stolku a začal si stírat silnou vrstvu šedého líčidla, které mu mělo dodat podobu chodícího kamene.</p>
<p>„Bylo to skvělé,“ prohlásil. „Ta milostná scéna - to bylo dokonalé. A když ses obrátil a zařval na mága... řekl bych, že v celém hledišti nezůstalo jedno sedadlo suché.“</p>
<p>„<emphasis>Já vím.</emphasis>“</p>
<p>Mášrecht si zamnul ruce.</p>
<p>„Dnes večer si klidně můžeme dovolit zajít do hospody,“ zašklebil se spokojeně. „Takže stačí, abychom -“</p>
<p>„Vyspíme se ve vozech,“ odpověděl Tomjan pevně a zašilhal na sebe do střepu zrcátka.</p>
<p>„Ale vždyť víš, kolik nám ša- král dal! Mohli bychom celou cestu domů, noc co noc, spát v prachovém peří.“</p>
<p>„Zůstaneme u slamníků a dobrého zisku,“ zavrtěl hlavou Tomjan. „A to ti zaplatí bohy z nebes a démony z podzemí a vítr a vlny a tolik propadel, že je ani nespočítáš, má drahá zahradní ozdobo.“</p>
<p>Mášrechtova ruka spočinula na okamžik na Tomjanově rameni. Pak řekl: „Máš pravdu, šéfe.“</p>
<p>„Jasně, že mám. Jak to pokračuje s hrou?“</p>
<p>„Hmm? S jakou hrou?“ podivil se Mášrecht nevinně.</p>
<p>Tomjan si opatrně odlepil falešnou vrásku mezi obočím.</p>
<p>„Nehraj to na mě,“ usmál se. „<emphasis>Ta</emphasis> hra. Král Lancre.“</p>
<p>„Jo ta. No jde to. Docela to jde, musím říct. Však ona se nakonec vyloupne.“ Mášrecht rychle změnil téma hovoru. „Poslyš, víš, že bychom mohli zahnout k řece, tam si najmout loď a doplout až domů? To by byla krása,co?“</p>
<p>„Jenže taky můžeme dojít dómů po souši a vybrat další peníze. To bude ještě pěknější, nemyslíš?“ ušklíbl se na něj Tomjan lišácky. „Dnes večer jsme vybrali sto tři pence, při monologu Posledního soudu jsem spočítal hlavy v sále. To je i po odečtení všech nákladů skoro celý stříbrňák.“</p>
<p>„Ty jsi skutečně celý otec, o tom není jediné pochyby,“ přikývl Mášrecht.</p>
<p>Tomjan se opřel a podíval se na sebe<strong> </strong>do zrcadla.</p>
<p>„Jo,“ přikývl. „Taky si to myslím.“</p>
<p>Magráta neměla ráda kočky a pomyšlení na myší pasti ji děsilo. Vždycky si myslela, že by se dalo i s tvory, jako jsou myši, dojít k nějaké rozumné dohodě a rozdělit dostupné potraviny tak, aby z nich měly obě strany co největší užitek. Byl to velmi humanitární názor, který ovšem, bohužel, nesdílely myši, a proto byla Magrátina kuchyň, osvětlená měsícem, plná života.</p>
<p>Když se ozvalo zabušení na dveře, zdálo se, že se celá podlaha rozběhla ke stěnám.</p>
<p>Po několika vteřinách se zabušení ozvalo znovu.</p>
<p>Pak byla krátká přestávka. Další zabušení zatřáslo dveřmi v závěsech a navíc se ozval hlas: „Otevřete, ve jménu krále!“</p>
<p>K prvnímu hlasu se ublíženým tónem přidal druhý:</p>
<p>„Nemusíte tak křičet! Proč tak křičíte? Nikdo vám nepřikazoval, abyste tak křičel! Vždyť když takhle křičíte, kdekoho vyděsíte!“</p>
<p>„Promiňte, pane! To už tak nějak patří k věd.“</p>
<p>Možná že další zabušení bylo o něco slabší, faktem však je, že po něm z věšáku na druhé straně dveří spadla Magrátina zástěra.</p>
<p>„Jste si jistý, že bych to nemohl udělat sám?“</p>
<p>„To se tak prostě nedělá, pane, aby král sám klepal na obyčejné domovní dveře. Nejlíp, když to necháte na mně. otevřete ve jménu -“</p>
<p>„Desátníku!“</p>
<p>„Promiňte, pane, Trochu jsem se zapomněl.“</p>
<p>„Zkuste západku.“</p>
<p>Ozvalo se několik velmi váhavých zvuků.</p>
<p>„Nelíbí se mi, jaký to vydává zvuk, pane,“ prohlásil neviditelný seržant. „Mohlo by to být nebezpečné. Jestli vám mohu poradit, pane, já bych to podpálil!“</p>
<p>„Podpálil?“</p>
<p>„Ano, pane. Vždycky to tak děláme, když nám nechtějí otevřít. Pak jsou většinou venku, než byste řekl švec.“</p>
<p>„Nemyslím si, desátníku, že by to bylo v tomhle případě to nejlepší. Myslím si, že zkusím tu západku sám, jestli vám to nevadí.“</p>
<p>„To mi zlomí srdce, pane.“</p>
<p>„No, to je mi líto.“</p>
<p>„Co kdybyste mě nechal, abych ji alespoň vykopl?“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>„Koukněte, a co kdybych zapálil alespoň hajzlík -“</p>
<p>„Nepřipadá v úvahu!“</p>
<p>„Támhleten kurník vypadá, že by vzplál jako -“</p>
<p>„<emphasis>Desátníku!</emphasis>“</p>
<p>„Pane!“</p>
<p>„Vraťte se do hradu!“</p>
<p>„Cože? A to vás tady mám nechat samotného?“</p>
<p>„Tohle je výjimečně delikátní záležitost, desátníku. Jsem si jist, že jste muž neobyčejných kvalit, ale jsou chvíle, kdy i král potřebuje být sám. Týká se to jedné mladé ženy, jestli mi rozumíte?“</p>
<p>„Aha. Už je mi to jasné, pane.“</p>
<p>„Díky. Teď mi pomozte sesednout.“</p>
<p>„Promiňte, pane, to ode mne bylo netaktní.“</p>
<p>„Už o tom nemluvte.“</p>
<p>„Kdybyste chtěl, pomohl bych vám ji trochu rozpumpovat -“</p>
<p>„<emphasis>Prosím,</emphasis> desátníku, vraťte se do hradu.“</p>
<p>„Jistě, pane. Pokud jste si jistý, pane. Díky, pane.“</p>
<p>„Desátníku?“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Budu potřebovat někoho, kdo odveze mou čepici a rolničky do budovy cechu v Ankh-Morporku, teď, když jsem skončil. Myslím, že vy byste byl pro tenhle důležitý úkol ideální.“</p>
<p>„Děkuji vám mnohokrát, pane. Jsem vám velmi zavázán.“</p>
<p>„Vidím, že ve vás doslova hoří touha být užitečný.“</p>
<p>„Jistě, pane.“</p>
<p>„A v cechu si dejte pozor, aby vás uložili do pokoje pro hosty.“</p>
<p>„Ano, pane. Děkuji, pane.“</p>
<p>Pak zazněla kopyta odjíždějícího koně. Několik vteřin poté tiše cinkla západka a šašek se vplížil dovnitř.</p>
<p>Vyžaduje to velkou dávku odvahy, vplížit se potmě do kuchyně čarodějky, ale asi ne o tolik víc, než chodit v purpurovém kabátci se sametovými rukávy a vykrajovaným lemem. Jednu věc je mu třeba připočíst k dobru. Nebyly na něm rolničky.</p>
<p>Přinesl láhev jiskřivého vína a velkou kytici. Oboje cestou poněkud ztratilo na kvalitě. Položil věci na stůl a sedl si vedle doutnajících uhlíků v krbu.</p>
<p>Promnul si oči. Byl to dlouhý den. Cítil, že není dobrý král, ale měl celý život na to, aby sám na sobě tvrdě pracoval a změnil se v něco, k čemu nebyl původně určený. A pokud se stačil informovat, ani jeden z jeho předchůdců to ani nezkusil. Bylo tady tolik práce, tolik škod k napravení, množství věcí, které se musely zorganizovat...</p>
<p>A k tomu všemu tady byl ještě problém s vévodkyní. Z jakéhosi důvodu se cítil povinen uvěznit ji ve slušné cele ve vzdušné věži. Koneckonců nedávno ovdověla. Cítil, že by měl být k vdovám slušný. Jenže když byl slušný k vévodkyni, ničeho tím nedosáhl, nepochopila to a myslela si, že je to jeho slabost. Měl hrozný strach, strach, že to dojde tak daleko, že jí bude muset dát useknout hlavu.</p>
<p>Ne, být králem, to opravdu nebyla žádná legrace, pomyslel si. To musel přiznat. Netrvalo dlouho a usnul.</p>
<p>Zato vévodkyně nespala. Byla už na půli cesty dolů hradní stěnou, kudy se spouštěla na provizorním laně z navázaných prostěradel. Minulý den strávila oškrabáváním malty kolem mříží v okně své cely, i když bylo pravda, že z průměrné hradní cely byste si probourali cestu i kusem sýra. Ten blázen! Dal jí příbory a spoustu ložního prádla. To byl přesně ten způsob, jakým takoví lidé reagovali. Dovolili, aby za ně myslel strach. Báli se jí i ve chvílích, kdy si mysleli, že ji mají ve své moci (a slabí nikdy nemají silné ve své moci, přesněji řečeno nikdy je neovládnou). Kdyby se byla uvrhla do vězení ona sama, byla by se přinutila, aby litovala, že se vůbec narodila. Ale oni jí dali přikrývky a dělali si o ni starost.</p>
<p>No, však ona se vrátí. Všude kolem byl velký svět a ona věděla, jak zatáhnout za provázek tady a pohnout pákou tam, takže lidé zase udělají, co bude chtít. Tentokrát si nepověsí na krk neschopného manžela. Slaboch! Byl z nich všech nejhorší, neměl v sobě odvahy, ani co by se za nehet vešlo!</p>
<p>Dopadla těžce do mechu, chvilku lapala po dechu, ale netrvalo dlouho a s nožem v ruce proklouzla kolem základů hradu do pralesa.</p>
<p>Půjde až k nejvzdálenější hranici a tam přeplave řeku. Nebo si postaví malý vor. Ráno už bude tak daleko, že ji nenajdou, a stejně pochybovala, že by se vůbec někdo pustil po její stopě.</p>
<p>Slaboši!</p>
<p>Pohybovala se pralesem s udivující rychlostí. Koneckonců byly tam místy stopy vozů, které mohla sledovat, a navíc měla velmi dobrý smysl pro orientaci. Kromě toho, prakticky jí stačilo jít neustále z kopce. Byla rozhodnuta, že v okamžiku, kdy narazí na nějaký potok nebo řeku, bude je sledovat.</p>
<p>Pak se jí najednou zdálo, že stromy neuvěřitelně houstnou. Vozové stopy byly jasné a vedly více méně správným směrem, ale stromy po obou stranách cesty byly nasázeny mnohem hustěji, než by člověk čekal, a když se pokusila vrátit, zjistila, že za ní už vůbec žádné stopy nejsou. Pak už se občas bleskurychle otáčela a čekala, že uvidí, jak se stromy hýbají, ale nepři-stihla je. Stály stoicky na svých místech, pevně zakořeněné v mechu.</p>
<p>Necítila vítr, ale ve vrcholcích stromů to tiše šumělo, jako by stromy vzdychaly.</p>
<p>„Dobrá,“ procedila mezi zuby. „Dobrá. Stejně jsem šla. <emphasis>Chtěla</emphasis> jsem odejít. Ale já se vrátím!“</p>
<p>Přesně v té chvíli cesta vyústila na paseku, která tam ještě včera večer nebyla a zítra už tam zase nebude. Byla to mýtina ozářená stříbřitým měsíčním svitem, který se odrážel od desítek ostrých parohů a tesáků a celých řad planoucích zelených a žlutých očí. Když se spojí slabí a bezmocní, mohou být dosti opovrženíhodní, ale vévodkyně rychle pochopila, že v okamžiku, kdy se k nim připojí i silní, vznikne určitý problém. Na několik vteřin se nad mýtinou rozhostilo naprosté ticho přerušované jen tichým dechem, ale pak se vévodkyně ušklíbla, zvedla nůž a vrhla se kupředu.</p>
<p>Přední řady shromážděných zvířat se rozestoupily, aby ji nechaly projít, a pak se za ní zavřely. Dokonce i ty, v nichž byli zajíci.</p>
<p>Království si vydechlo.</p>
<p>Na vřesovištích, přímo ve stínu vysokých štítů, najednou utichl mnohohlasý sbor přírody. Cvrčci ustali ve svém zpěvu, sovy přestaly houkat a vlci se starali o své.</p>
<p>Ozvala se píseň, která se odrážela od útesu k útesu, zvedala se do skrytých horských údolí a strhávala malé laviny. Vinula se tajnými tunely pod ledovci, a když se násobila mezi ledovými stěnami, ztrácela její slova smysl.</p>
<p>Kdybyste chtěli opravdu zjistit, o čem píseň zpívá, museli byste se vydat na dlouhou cestu z vysokých hor dolů, k dohasínajícímu ohni u bludného kamene, kde se zvukové uzly, flažolety i ozvěny soustřeďovaly kolem malé paní středního věku, která mávala nad hlavou prázdnou lahví.</p>
<p>„...a kdejakou šnečí dámu, stačí chytit v domě samu, zato paní ježková...“</p>
<p>„Zdá se mi, že takhle ode dna to chutná mnohem lip, co?“ řekla Magráta v marném pokusu přehlušit Stařenčinu píseň.</p>
<p>„To je fakt,“ přikývla Bábi a upila ze své sklenice.</p>
<p>„Ještě tam je?“</p>
<p>„Podle zvuku bych skoro odhadla, že to Gyta dopila.“</p>
<p>Seděly na voňavém mechu a dívaly se na kulatý měsíc.</p>
<p>„Takže konečně máme krále,“ nadhodila Bábi. „A všechno skončilo.“</p>
<p>„To všechno díky vám a Stařence, vážně,“ řekla Magráta a škytla.</p>
<p>„Jak to?“</p>
<p>„No, mně by byl nikdo neuvěřil, přesvědčily jste je vy.“</p>
<p>„No, víš sama, že se nás ptali,“ připustila Bábi.</p>
<p>„Jasně, ale každý ví, že čarodějky nelžou, to je hrozně důležitá věc. Chtěla jsem říct, že všichni viděli, <emphasis>jak </emphasis>jsou si podobní, ale to mohla být náhoda. Víte,“ Magráta se začervenala,, „dívala jsem se na to, co znamená <emphasis>droit de seigneur.</emphasis> Dobračka Sejkonopná měla velký slovník.“</p>
<p>„Ano,“ přikývla Bábi. „V pořádku.“</p>
<p>Magráta si uvědomila, že atmosféra poněkud zhoustla.</p>
<p>„Ale řekly jste pravdu, že ano?“ zeptala se. „Jsou to opravdu bratři, že?“</p>
<p>„To se spolehni,“ vmísila se jim do řeči Gyta Oggová. „O tom není pochyb. Byla jsem u jeho matky, když se ten tvůj - když se náš nový král narodil. A taky u královny, když se narodil malý Tomjan, a ta mi řekla, kdo je jeho otec.“</p>
<p>„<emphasis>Gyto!</emphasis>“</p>
<p>„Nojo.“</p>
<p>Víno jim stoupalo do hlavy, ale kolečka v Magrátině mozku se stále ještě točila.</p>
<p>„Počkejte chvilku.“ řekla.</p>
<p>„Pamatuju si šaškova otce,“ řekla Stařenka a mluvila pomalu a uvážlivě. „Byl to velmi oduševnělý mladík, to ti řeknu. Nevycházel se svým otcem, šaškovým dědečkem, víš, ale chodil tam často na návštěvy. Podívat se na staré známé, přátele a tak.“</p>
<p>„Dělal si přátele velmi snadno,“ zabručela Bábi.</p>
<p>„Zvlášť mezi dámami,“ souhlasila Stařenka. „Byl překrásně urostlý, pravý atlet, pamatuješ? Dokázal šplhat po stěnách jako nikdo jiný, alespoň jsem to slyšela.“</p>
<p>„Byl u dvora velmi oblíbený,“ pokývala Bábi hlavou. „To zase vím já.“</p>
<p>„O, to ano. Alespoň u královny v každém případě!“,</p>
<p>„Král byl zvyklý jezdit neustále po těch svých honech,“ pokračovala Bábi.</p>
<p>„To byl ten jeho droit,“ přikyvovala Stařenka. „Pořád byl venku a někde se s tím potuloval. Občas se nevracel domů ani na noc.“</p>
<p>„Počkejte chvilku,“ opakovala Magráta.</p>
<p>Obě se na ni podívaly.</p>
<p>„Copak?“ zeptala se Bábi.</p>
<p>„Ale <emphasis>vy</emphasis> jste přece všem řekly, že jsou to bratři a Verence že je otec!“</p>
<p>„To je pravda.“</p>
<p>„Ale řekly jste to tak, že všichni věří, že -“</p>
<p>Bábi Zlopočasná si přitáhla kolem ramen těsněji šál.</p>
<p>„Jsme povinny mluvit pravdu,“ řekla. „Ale nikde nebyla řeč o tom, že musíme všem vytroubit i věci, na které se nikdo neptal.“</p>
<p>„Ne, počkejte, to znamená... vy<strong> </strong>chcete říct, že král Lancre ve skutečnosti není -“</p>
<p>„<emphasis>Jediné,</emphasis> co chci říci, je,“ zarazila ji Bábi pevně, „že máme krále, který není o nic horší než někteří jiní a je mnohem lepší než většina ostatních, krále, který má hlavu na správném místě -“</p>
<p>„I když je to trochu proti tradicím,“ přidala si Stařenka.</p>
<p>„- a že duch starého krále našel šťastně svůj klid, byla velmi krásná korunovace a <emphasis>některé</emphasis> z nás si odtamtud dokonce přinesly památeční korbele, na které nemají nárok, protože ty byly určeny jen dětem, a že, koneckonců a jedno s druhým, všechno dopadlo mnohem lépe, než mohlo. To říkám já. Nezáleží na tom, jak to mělo být, nebo co se mohlo stát. Důležité je to, jak to <emphasis>je.</emphasis>“</p>
<p>„Ale on potom není <emphasis>opravdový</emphasis> král!“</p>
<p>„Možná, že je,“ řekla Stařenka.</p>
<p>„Ale vždyť jste mi teď řekly, že -“</p>
<p>„Kdo ví? Bývalá královna neuměla nijak zvlášť počítat, třicet už na ni bylo hodně. Kromě toho, on neví, že není po otci královského rodu.“</p>
<p>„A ty mu to jistě neřekneš?“ nadhodila Bábi Zlopočasná.</p>
<p>Magráta zírala na měsíc, který právě zastřelo několik mráčků.</p>
<p>„Ne,“ zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Pak je všechno v pořádku,“ řekla Bábi. „Podívej, vezmi si to takhle. I královský rod musí někde začít. Proč by nemohl začít jím? Vypadá, že to bere vážně, což je mnohem víc, než jak se k tomu staví většina ostatních. Půjde mu to, uvidíš.“</p>
<p>Magráta pochopila, že prohrála. Proti Bábi Zlopočasné jste vždycky prohráli, zajímavé na tom bylo jenom jak. „Jenže vy dvě jste mě velmi překvapily, vážně,“ řekla. „Jste přece čarodějky. To znamená, že byste se měly starat o takové věci, jako je pravda, tradice a osud, nebo ne?“</p>
<p>„A to je právě ono. Ty to chápeš celé špatně,“ odpověděla jí Bábi. „Osudné důležitý, to máš pravdu, jenže lidé, kteří věří, že je jejich osud kontroluje, se většinou začnou chovat jako blázni. A přitom je to vlastně úplně naopak.“</p>
<p>„Bodejť, vykvajzni se na osud!“ souhlasila nadšeně Stařenka.</p>
<p>Bábi po ní mrskla pohledem.</p>
<p>„Konečně přiznej, že sis nikdy nemyslela, že být čarodějkou bude snadné, nebo snad ano?“</p>
<p>„Pořád se učím,“ řekla Magráta. Upřela pohled přes vřesovisko, k místu, kde na obzoru světlal slabý proužek nastávajícího rána,</p>
<p>„Myslím, že bych měla jít, začíná pomalu svítat.“</p>
<p>„Jo, já taky,“ přidávala se Stařenka. „Naše Shirl se vždycky zlobí, když mi nese snídani a já ještě nejsem doma.“</p>
<p>Bábi opatrně shrabovala uhlíky dohořívajícího ohně.</p>
<p>„Tak kdy se my tři zase sejdem, hmm?“</p>
<p>Čarodějky se po sobě nejistě podívaly.</p>
<p>„No, já mám příští měsíc plné ruce práce,“ řekla Stařenka. „Nějaké narozeniny a takové věci. Ehm. A s tím vším zmatkem se mi doma nakupilo dost různých prací, které už nepočkají. Znáte to. Jo a pak se taky musím nějak postarat o všechny ty duchy.“</p>
<p>„Myslela jsem, že jsi je vrátila zpátky na hrad,“ podivila se Bábi.</p>
<p>„Když jim se tam nechtělo,“ řekla Stařenka maličko omlouvavě. „A abych se vám přiznala, tak nějak už jsem si je zvykla mít v domě. Večer je to docela dobrá společnost. Už skoro ani nekvílejí, věřily byste?“</p>
<p>„To je prima,“ přikývla Bábi. „A co ty, Magráto?“</p>
<p>„Mně to připadá, že v téhle roční době je strašně moc práce, vám se nezdá?“ odpověděla Magráta otázkou.</p>
<p>„Rozhodně,“ usmála se na ni Bábi Zlopočasná přívětivě. „Myslím, že není dobře plánovat moc dlouho dopředu, že? Takže tuhle otázku nechme otevřenou, ono se to nějak vyvrbí samo, co vy na to?“</p>
<p>Magráta i Stařenka svorně přikývly. Tak se rozešly a ve chvíli, kdy krajinou pomalu přicházel nový den, odcházely tři čarodějky samy se svými myšlenkami k domovu.[*]</p><empty-line /><p><strong>Terry Pratchett</strong></p>
<p>V zásadě o sobě odmítá poskytovat životopisné údaje s odůvodněním, že to čtenáře stejně nezajímá, protože se chtějí pustit do knihy, a ne se prokousávat spoustou povídání, které má dokázat, že je autor moc zajímavý člověk. Proto se kusé informace o jeho životě nesou v duchu jeho knih.</p>
<p>Narodil se v Buckinhamshiru roku 1948 a stále ještě nezemřel. Začal pracovat jako novinář v roce 1965. Dělal vše, co žurnalistika nabízí, snad s výjimkou nedělních fotbalových zpráv. Podařilo se mu vyhnout všem dobrodružným zaměstnáním, kterými je většina spisovatelů přinucena se živit, aby měla vůbec o čem psát. V touze najít si klidné místečko se T. Pratchett stal tiskovým mluvčím Central Electricity Generating Board, což je společnost atomových elektráren. V roce 1987 zjistil, že ho psaní baví víc než skutečná práce, a od té chvíle se počet jeho děl vyjadřuje dvoumístnou číslicí a mají své stálé místo v žebříčku bestsellerů.</p>
<p>Žije v Somersetu s manželkou Lyn a dcerou Rhiannou a neustále se živí novinářskou profesí, protože jak tvrdí, může tak pracovat v teple, suchu a nemusí zvedat nic těžkého. Dále prohlašuje, že psaní knih je největší legrace, jakou si může člověk užít sám.</p>
<p>Jeho koníčkem je pěstování masožravých rostlin.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p>[1] Pozn. překl.: <emphasis>Úryvky a výrazy ze hry Macbeth, označené, jsou použity z překladu A. E. Saudka - W. Shakespeare - Výbor z dramat - Naše vojsko 1951 - I. vydání. Protože je Saudkův skvělý překlad v některých případech dosti volný, byl jsem nucen v zájmu zachování jazykových hříček a dějových narážek použít u ostatních textů ze hry přímý překlad z </emphasis><emphasis>anglického originálu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Lemtat pivo je totéž co pít pivo, jen se ho při tom mnohem víc rozlije.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Ať už to znamená cokoliv. Vévoda zatím nenarazil na nikoho, kdo by byl schopen mu to vysvětlit. Bylo to však něco, co musel mít každý feudální pán, a vévoda byl přesvědčen, že to vyžaduje pravidelné procvičování. On sám si to představoval jako velkého chlupatého psa. Byl pevně rozhodnut, že si dříve nebo později takového opatří, a u všech ďáblů! pořádně ho vycvičí.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Byly to samozřejmě všechno knihy napsané mágy, kteří žijí v celibátu. Většina těch mladších, řekněme do osmdesátky, mívá často kolem čtvrté hodiny ranní dost divoké myšlenky.</emphasis></p>
<p>[*]<emphasis> </emphasis>Pozn. autora: <emphasis>Neudělala nic, kromě toho, že když ho tu a tam potkala ve vesnici, usmála se takovým zvláštním, nepřítomným úsměvem. Po třech týdnech vysilujícího napětí už to zloděj nevydržel, vzal si život a svých pět švestek a odstěhoval se na druhou polovinu světadílu, kde od té doby žil poctivým životem. Domů už se nikdy nevrátil.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Bohužel ani jeden z nich bych si nedovolil uvést bez začervenání.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Skvrnostaj je malé srstnaté zvířátko s černobílou kožešinou, která je výjimečně drahocenná; zpracovaná se nazývá žužmelín. Je to mnohem opatrnější příbuzný lumíka. Vrhá se jedině přes malé oblázky.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Samozřejmě, že oboje bezchybně zabíralo. Prostředky, které čarodějky užívají, většinou účinkují bez ohledu na formu, v jaké jsou ordinovány.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>V trpasličině je to smrtelná urážka, kterou tady Vínozpěv použil jako přátelskou zdrobnělinu k oslovení. V překladu znamená „zahradní ozdoba“.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>V přeneseném slova smyslu, samozřejmě.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Někdo to prostě dělat musí. Je to hezké, když si v přípravě magického nápoje přečtete „přidej mločí oko“, ale je tím míněno oko obyčejného mloka? Skvrnitého salamandra? Nebo snad toho vzácného, s malým ozubeným hřebínkem na hřbetě? A které oko? Levé, nebo pravé? Nenahradila by ho špetka sága? Když ho zaměníme vaječným bílkem bude zaklínadlo a) fungovat, b) zklame nebo c) propálí dno kotle? Zvědavost Dobračky Sejkonopné v tomto směru byla nekonečná a nenasytná.</emphasis> **</p>
<p>** <emphasis>Téměř nenasytná. Nakonec ji přece jen nasytila. Bylo to při jejím posledním pokusném letu, na kterém zkoumala, zda násada koštěte poletí i v případě, že jí postupné vytrhá všechny štětiny. Podle malé černé vrány, která jí sloužila jako záznamník o průběhu letu, odpověď zněla, ze pravděpodobně nikoliv.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Čarodějky se nikdy a nikomu neklaní.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Nikdo neví, proč vlastně muži takové věci říkají. Teď už můžeme jen čekat, že každou chvíli prohlásí: „Mám rád ženy, které mají odvahu!“</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>Poltergeist je duch nebo strašidlo, které je sice neviditelné, ale projevuje se hlukem.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Ti se objeví vždy a všude. Přitom je nikdy nikdo nevidí přijíždět. Z toho vyplývá, ze jejich licence k provozování živnosti musí zahrnovat stánek, papírový klobouk a malý stroj času, který je pravděpodobně na propan-butan.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Ve kterém hrály svou roli rozžhavený pohrabáč, záchod, deset liber živých úhořů, pět kilometrů zamrzlé řeky, láhev vína a několik tulipánových cibulí, trocha otrávených ušních kapek, ústřice a velký chlap s palicí. Král Murune si dělal přátele jen velmi těžko.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Jedná se pravděpodobně o první zaznamenané doplňování paliva mezi košťaty za letu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora<emphasis>: Ve kterém hrály svou roli rozžhavený pohrabáč, záchod, deset liber živých úhořů, pět kilometrů zamrzlé řeky, láhev vína a několik tulipánových cibulí, trocha otrávených ušních kapek, ústřice a velký chlap s palicí. Král Murune si dělal přátele jen velmi těžko.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Jedná se pravděpodobně o první zaznamenané doplňování paliva mezi košťaty za letu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Na tomto místě bude pravděpodobně třeba malého vysvětlení. Knihovník Neviditelné university, nejproslulejší zeměplošské magické školy, byl před několika lety při jedné magické katastrofě, která školu postihla, proměněn v orangutana. (Viz. román Lehké fantastično - Taipress 1993) Od té doby tvrdohlavě odolával všem dobře míněným pokusům přeměnit ho do původní podoby. To mělo své důvody. Jednak delší ruce a chápavé nohy mu umožňovaly pohybovat se ve vyšších policích s knihami stejně bezpečně jako po zemi i bez žebříku, a když byl člověk opicí, nemusel se zabý</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>vat nesmysly, jako byla psychlogie osobnosti nebo lidský přístup k veřejnosti. Navíc byl velmi potěšen zjištěním, že jeho nové tělo, i když se navenek podobalo kožešinovému pytli částečně naplněnému vodou, mu dávalo proti tomu původnímu třikrát větší sílu a dvakrát větší dosah.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Stínov je prastará ankh-morporská čtvrt, která má mnohem horší pověst než jiné čtvrti a údajně je nebezpečnější než ostatní části města. Tahle tvrzení většinu návštěvníků velmi překvapí.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Ankh-morporsky dokonalý systém organizovaných zločinců vděčí za mnoho současnému Patriciji. Patricij totiž prohlásil, ze existuje jediný způsob, jakým může policie kontrolovat milionové město. Znamená to dobře se obeznámit s příslušníky jednotlivých zločineckych profesí a cechu, udělit jim úřední status profesionálu, zapojit jejich vůdce do společenského života, zvát je na oficiální setkání a večeře, povolit určité procento pouličních zločinů a pak přinutit náčelníky cechů, aby tento stav udržovali pod pohrůžkou, že budou zbaveni svých nových společenských výhod a postavení společně s kusy vlastního těla. Zabralo to. Jak se ukázalo, vytvořili zločinci velmi výkonnou policejní sílu, takže takzvaní „divocí" zločinci velmi rychle zjistili, že namísto krátké noci v policejní cele je ceká věcný pobyt na říčním dně. Stejně tady však vznikly menší potíže kolem rovnoměrného přidělení, a tedy i rozvrstvení zločinů tak, aby jejich množství odpovídalo statistickým předpokladům, a proto bylo třeba vytvořit složitý systém ročního rozpočtu, stvrzenek a příspěvků, aby se zajistilo, že a) si členové zločineckých cechů vydělají alespoň sumu, která představuje životní minimum, b) žádný občan města nebude okraden nebo přepaden víckrát, než bylo odsouhlaseno. Mnoho moudřejších občanů (to je plánovaných obětí) si to většinou zařídilo tak, ze si příslušné množství zločinů odbyli začátkem kalendářního roku, často v soukromí a pohodlí vlast</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>ních domovů, a pak byli schopni procházet ulicemi města v kteroukoliv denní i noční dobu naprosto bezpečně. To všechno klapalo velmi klidně, mírumilovně a efektivně a dokazovalo, že ve srovnání s Patricijem Ankh-Morporku by Machiavelli nedokázal ukočírovat ani stánek s ústřicemi.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Bylo to proto, ze na Zeměploše nebyl jednotný časový systém a čas byl v různých státech, královstvích, dokonce i městech měřen jinak. Vezměte si už jen to, že na území zhruba sta čtverečních mil se jeden a tentýž rok nazývá rokem Malého netopýra. Očekávané opice. Lovícího mraku. Tlustých krav, Tří světlých hřebců a alespoň devíti číselnými letopočty, které vy</emphasis><emphasis></emphasis><emphasis>cházely z data</emphasis>**<emphasis>, kdy příslušní králové nebo proroci nastoupili na trůn, zrodily se nebo konaly různé události. Každý rok měl jiný počet měsíců, některé z nich neměly týdny a jeden z nich odmítal uznat dny jako měřítko času se zdůvodněním, že jediná věc, na kterou se můžete v životě spolehnout jistě, je, že dobrý sex nikdy dlouho nevydrží. </emphasis>***</p>
<p>** <emphasis>V kalendáři vládnoucích knězi z Muntabu se například od základního letopočtu dny odčítají, místo aby se přičítaly. Nikdo neví proč, ale určitě by nebyl nejlepší nápad počkat si na konec odpočtu, aby se to člověk dozvěděl.</emphasis></p>
<p>*** <emphasis>Což pochopitelně neplatí pro kmen Zabingů z Velkého Nefu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Dobrý pozorovatel by si byl uvědomil, ze už tam sedí král Verence.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. překl.: <emphasis>V originále Punch a Judy, dvojice, ze které by se možná dala odvodit naše Kalupinka s Kašpárkem (i když německé Kasperle má také něco do sebe). Humor anglické dvojice, který byl určen především dospělým divákům, však byl podstatně ostřejší, než</emphasis><emphasis> bylo zvykem u nás.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Přesněji řečeno na nakládání káry jen dohlížel. Přímá fyzická účast by mu pravděpodobně dělala poněkud potíže, protože den předtím na něčem uklouzl a zlomil si nohu.</emphasis></p>
<p>[*] Pozn. autora: <emphasis>Je určitá myšlenková škola, která tvrdí, Se čarodějky a mágové se nikdy domu nevracejí. Ale ty naše na to měly svůj názor.</emphasis></p>
</section>
</body><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKpAaEDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5rv4VudbkCNHEpA3O33eF
GT/nvV9LOxXT7d5bFOFJM0pIMp9lHar/AIi0m3spY7kxNCZjtZSeFbGcN7+1VdO1E2t6ZHs
l1CV12BJBx+GO/SufmTjocutlYp73kkwtrHbwjBzEnX0rHupSNSLe/pya6nULu8uLcJc2CW
xR8gRAqX4469hXI6tNEbyLyWDSJGBI69Gfnn9QPwq4t21RcNS9O5a1DpkbT2HQ+td/o2sLq
FpZbVAllOPmjH+sUYL8duleb213uVopBkOO1a3g68uU12Kytp1tzcuo85sYiAPzNzxgDJx7
VM4qRFSF1c9H0i1+06jHb6paQznTbuUToF+VwRlQwPGNx/8AHa7ePw7pBupb3TrSGCWXYpV
Ywiuq4yGx06A1i6fpsNnb7La7KfanMnmPKHmuSSf3jjtkjjPStaGaWyeMB887Vd8jeD0+n8
q8bFVJ+00duh5spMyrazayiWJUcbDxtA69Ov4Um2+I+aJG3Egbsbv05rZFzcOC0dszYGGQN
hevP9elV4oxcXSQ/Z0RnPJEmCo75/D+VcybZg+5z9xp9w+q2t3cShYbYZjiQHmQ8bvwGKgv
kvNQ1C3+x3T26W75kcHcXJ7YPtWteTqsEhi2ux4TaOME4Hv/APqrAvfEGleFYo2vVe9kbPl
wKQGkP95j2Gcc10wcpPQ0ppvob8nmrEZDdC0tx9+aRwqge5Pt+NctfeOdDs5/LtknviD87q
dqN9Ca881zxbquuOv22ZVt4jmG1QYjj/Dufc5rn2mZyc5A9K7aeES+I7aeEj9tnptx8R0y3
l6XbgdiZGJH1qSD4m2M+2G+0koh4DxSDg+vzCvMre2MgMk7GOLt6t9K0dojiVUgEaH+I8sR
W7w9Laxt9Wpdj1mPxR4O1vTI7UuY7yRtzC5GxBjogxx15yfUCth9Nj8lZGAaJsFSnQj1GP8
APFeHb8KVfbIPUjBH4it3w34nvNDuY4pnefSpW2NGWwYm9Qe306VhVw91eDMKmFVtDvp7C1
IkRklXHG4rkf5/wos7O+hCm1vcIR9c+3Nb0bRufMwCSQrZbcU6YY/UVzPi7WNS0ZXlsdCKx
jhrqRtwX3AU/qfWuKDlN8pxJNvludCLuTyA99p6zHIUPHgHGPp/nmq88kbQyra284JU8NsJ
HH0rzbS/Gut3OtW1vJPAVnkEe4x7AuT2xj/Jr1FLgIxyj+gyP1pVaUqW6HVpuna5DGjugyr
spVVKyuFxj1x/nmsfU9c0jQbg/arxRL0a2t/m49av6tJq91ALfTLuC0ZlIeV87068KuP1rz
7/AIQLUJbsyXeqxGWU5L8szE+ua0pQg9ajsOlGD96bsdXbfE+zudSitUt5Ibd/kWV1X7xPc
dh/9aty61y4aI25+QHOQqAA968P1a1n0zUJbC6VFeLByvp1Fdgnii3t9OtlvQWuDFkhOT6A
H3xW08JFJSpo6alBNJw6nToqsDgAL6n+Hmp0SHOW3HA4GP8APNcx4c1e51mW53simIjZEAB
8p7k9Sa35GkJAy3T0rOUXF2ZySjyvlZaZ44hhY23N8uSQK5/VNO1SaGR7HVrlJTyqO42t7c
DirwSQggKxUHkHv9KeYZW52hTnOCf5VUfcdwi+TVHnf9vaxbON2ozuUbayuc89+PwruLKWT
UNHs7h5CZZI9xCL3964rxLpxsb9i0iStckzZHBGeq4qTRvEM2nWDRyhplwqx7WA8tQec+nX
rXdOClFOKO+pBVIKUTrkdLe/R8naDwSOB71S8TSJJoNwZv3oLDy2xnBzx/n2pthq0V/eeQt
s6pg+W7NlXI7dKuxzPaN9nS2FwXbOw8DmsLShJXWphZqSvuc94R1K4e4NpLLvit0LJGx5I9
vpXUNdfanaO5KrFjMbEY59K80uVX7XNLav5B81lWEE5UZ9emK6nw9qUckI0/VbiTznYJExT
hAPfvWtSF1zJG1WmpPnN5lW2Tah5cEBj3J6VFC1qywxXDCN5QyoT/eA4/Oi61ays2jtdUlm
j3fMkqxZAx3BB5/nzXL3+ptdajCYAZIVk3RjO1yByW9vxrKEZSVmTCEpG54o1XUrBdI0+2v
GjlNs2/yh83JP8xXDtJc3JDzPJLt98kD6mpJtRubjUzqEjfvd2FXrgDPH5GpdIsZr6+S3jY
o0rAA9MZ/p3rphHkidySjHUqhFdliiRy5+6D3Nen+HPCFja6YZr+xS6vZ5fKj3glYsDJOO5
5rn4PCTxXUUq3WZFIbGMA4NeraZFKba1t9pkk2Fwo42bjnJ964sXX5Ye69DmlV53yxM5NHu
JWt9K0C1DXjc5cZzjlmOfugDFWLz4QeNtUge4nu1dlHC7sZ9AB+HWva/BXhp9M0BNQvrcNq
F6DLLIwAZVz8qj2x2966O4cLGGJ2qoyxY/d//AFf0NfCYniCpTq8tCzt1Z9BgspjOPNUZ8p
eH9F1bwiut6drdhdWZvYNqXBjOBg9D7Vv6fq9hpmp6Lq0TItxaoba7iT/lop48xfXr0r1jW
/FGkta/ZpEW4DEqdwzhfrXIXMuhraxrZ6JBNLHkrvAC889B6/1Fd0cfUxMW6tJq4p4KNKfu
zTsczruuXOgaIs1pDHfSAsttdKNw2sc7j7/1zXmTeOfFskgkOqXAOMFVUED68V6+ZJ5J3SO
DTYWk+c748ckehH+c1WaCYJmQaeBkA+VAMnPrxz6124atSpq0qabM63M9VIh8AeKNU1ACXX
Y2fy3IEpTbvBGPxGP1xXb3c5k8K3js4wsrkNjggjqD/nrXG3WuaTZkfbNQe8nAytvENqrjr
0/zwK4nxH46ur6JrGxU2yMNu0HClfRR785Nc0sDLE1ueEbI0hjFThyzdzhdcmjk1G6eA/IZ
nKn1XPWk03SknKtK2Cf3jHb29B+lV5baSafC4YDgAdB+NdDbRLHAiO2FC4z/AJ96+wvywUU
zxqk7ttdRv9k2X/P2aKo7U9U/OisuaXcxu+53WtzaTNpMcF4WmnkHmIgBLs3dj+tYemWJkV
REV+0AbkmJ6DJGNvXqK9QtfAum6R4bn8Q+Lnml8QmVYYbVSNkA4J46MCOvtXCWl7ZvrK+Tv
3RrtVMZ2H+4p9MnqfSufDV6dSLVK7S/rTyOyvhpYePvbvoc54gtWsbASTXLSXMisTzkDJ7Y
4HeuCLfNXW+M0udN1N9JlnWcw/OSvQFvmP8AOuWit7i4OIoXf6CvYj8KM4fDcRJcc9/rU9r
ctDcpIgBKnIBHFTJol8V3SReWAcHcwGKkk0hoF3vc25OT8qvuam7F6M9PfRobrSkgiuFlWV
llWZW/eZKkbc+nqK1rG/1Dw99j0XUVF1pwVYjcZw0Rc/KGJ6jkfhXAaf4413T9Dt9IYWd1b
Wr74PMiw8Z9mGCevfNX7Px+s96Y9fsS9sXaQiBskuRjLZ5IA6D2rllSUk1JHDKnPXqj1CU2
sbPuj2bB90PjafQ1r6U0Q0Se5trZTJeB7OHcO4+aRh36YA9zWQNX0fxFpX/EqvUneIqrlF2
nB/vKec1zfxM8Up4Ys7Lw5olztvPs4Ms6cGNWGWPsxJx9BXmQotT5VucUacpy5Sr4u8b6fo
0CafpxjutUKB3dceXCzZ4b+8wGOOgOa8du7y6v7l7u9meWZvvM/JNV8tI5JJJOScmrUFvJc
zRwQqZZH4CKOWPpXsU6Uaa0PWp0o00VgQXGUL5OQo4zWwNJSwjjN9h7yQblth/yzHq5/pWz
Lb2nhnTouEudXnXLcZ8vPbHY0uleH9d1b/SYtPkmZ2G+WQ7VJ+pqpTUVqU59XoZgRoWEhKt
LjjPRR6YqjJdTbsOFJAxXTah4a17TYZJLvT3eNOXeL59o9eK5W6kik2tEpbC4981EJKWq1L
jJPZknmbowGwu7rgUvyurxKMrImPmH8Q5FMtSJF8knn+E1YaJwoQk5Q5wR0NXezGz2zwdfW
mr6BZzz5FwqeS+Dk5Udfx/rXVyWtoYzFcwpOJB0cDGO4IrxzwhfxWF+iu2y3veRnkCUdV9s
9q9ut54b/TlfzlVk6A8bgB09jXiYmn7KZ4deHLO54h8UNIstNvdPm0+2EM8isziFMLgHKk4
6H/Cqml+KvEdjYP8AatMaUKqqtxcIyhOvJ9c5HJ9K92mtVa0aKaIT28ihTG6hwT16dxVe5t
be6hntdQH2mKVNskbfKpGOc+3etI4mKioTVzRV7RUZK5594K1Zde0mc3ZD3dq+JHYZDA8gj
+X4V0h0+1TbJkN6lTXP6X/wiHhrUtRGn6jEi3LoArtlEwOQG78k1redLcKYrePzG3Y9Bn/C
saySlzR0RnViua8VZHIeKfBkmragb23lhhlZQGLkjcRxn8sVz8ng2a3iRpNSgCoSi7lIBYn
t+Nelala6nBprS2kSzzklcOcKgxks3sP/AK1eY6l4f8VXcYvbmPzpWbKKsgBAzwQvYGuzD1
ZSSTasjpo1JWV5bGt4R0m5046leXdu0WweWqn/AGTljWvba7pd04ji1KLPoTtB/P61w02qe
JmmXS7ie4+0k+W0Wcbh0GcD06mt2z8JRRwq1/LJ57DLRoBsX296upCL96b1CpCLfNNnUmNk
bDynaTjavOf88UwRyyEgjbH3JNJFBFCnk28XlRseFzkL9PSpjIwZQSWYt1P9BXG2uhxO3Q5
u98Kyaleve3WolQpAjSNPujPvVWLwjpcN0zyzSXi5+VcbQD7mutkLKxacbcHoR0/CqwkTZM
6ghlClAeOM9a2VadtDaNWpayZiPoM0DQPZSS5inVzG2NoXvx+daEjhbmU7gRJ/y0Ixk1bWR
pNyq5fJ5579+tQOdqYaEnJwcnt7VXO5fEHM2/eIbXTrVknmaJCxAQvtGMZ5yKH0DSECGIMk
m7KEOduPf8/5VoRB49MYGPbu+fPqM1ia7fS2ej3RXMbTMsabTz07fhRBybsmOLlKVkzlNb1
m61K6u9PjuxJZq25A0Srkr6elUrbULZI5AYhCxXau1e+Oue3WqDI7bIxjBOVAHIye9aV7pS
RTQx2zbwy8ykYG4HnHtXpJJKx6yioqxJbWaavf2WlabF++YbSzNgFsZPPatuw8P61perxOz
xqEIkEysCo9eOv4V1fwuiH2HU7ddMjNwHDC8XnbxwgHYZ5rQ1GCXzJHZArFjnjvmuapUcXy
nBXxLUmkZ00oXVIcjETyDJPYnivZPDWnwST2+GwxlQOdvQgnAz6YIrxsjfcxsOxXnAyMGvo
bwekF5pVndRADN0couM/dyDXzecTdOhdHZlsVOqrncyErGoZlCqAMZ44/ya8P+KHjq4i+06
DoJMt+uGcoR+7U+3c+1ez3bmO2uLgxtIYombaF+9gHj3r4tu5m1G/utQkkd5pbh5WZuv3jg
flxXy/D2ChXqyq1NVE+nzLEvD01CPUx9Qu9ZuZm+23dwJEbDRtlRt7nFZaatfxTPJBdzRq3
KhJCCBXb6dpupeJLtIRHNdPISNnUlR1LN1wP6V1zfCZGijb+zt5wA2yTB/L8/wBK++ni6FD
3alj56CnPWKOasr7xLq/huOXT9WnjuUOx9zZXA7knpSwrrU1pcwaxqn2svkBUPKMf4sitTx
GkfhPRjpdpH5TEb51STOwdlJ9Scn6VwWnW2r3cf2iV/JgfJG7qRnsKmklUi6kbKJlU5lo2b
FulrYJL5duW4wZ3PA/z61kX+paZFKw3rNxhQvO38aqeJ7qWB0023Y/Z0QE+rE+vtXKsCwB5
OK76VK65myYwu7s6ePWbQyMVjOOvC+3SobrW5JFZIhgHgt1JrnlkAJVcgEY4NSQiVtqKOCf
St/ZxRXIrlr7S/pRTvss/p+tFVZFWR6Brvi/UtctrlPOeOWH964Zv4Sctj155z3/CsO78Ui
CztodE04WskaATXGd5lYd/auXnmZ2xJjIHB6ZFXfD+jaj4i1yDR9MOJZz95jgKByWPsBUKj
SpQ0VkjWV6sry1ZnXN3c3lw9xdSvNM5yzuck/jQtxdbd3nuqjoQSK7HX/DFno1hJ/ZfiL+1
ZogWuVEG2MKDjKMfvc1z1hpdxfwyOq7kUA5K/wAqqNWEo8y2K9lJPlsZ+ZGTzHdse7d/elE
Yb/VSfOf4c8mumi8OxN5oupvLlgQP5chCEj29Tjmuos/hhJfNDumTy5lVopoXzwecH3x2rG
eLp01eTN6eFq1HyxWp5ezzRSFJQysOzcUC4Oclcn1rvvHXw91Dw/DBdebcXcf3HMq/cx2BH
UVwT23l5KEMFwe/etKFaFePPTd0Z1aM6MuSa1LdlrN5pt2lzaO8MyEHeG+9/sn1HtUWs6vd
63rl3q18264uZC7eg9APYDitDRtGGs6zBZqCiyDLHP3QBlj+ABNYMgUTPsO5QTgnuM1vype
8cy5b6LUVQ3AHJNdv4T0q5lKfYEH2+5kEFu7fwZHzv9AK5Cyt5Lm6WBMAt1OcBR6mvX/h94
k8GaJdNe6rraWrwZhhjCFyF43P06kjj2FY1qjhByirsmbeyNSDwfpWlXcnn51C9jYedPJzl
+4UdhWuIYo3HztHnJ5BAHpUUPxH8CtdzST6sjAgncY2y/t0/WqsvxD8FXEbRLqFvAOcM6yO
MenTI/8Ar18/JV5/FFnnzpyepqXlvdFDIk5uBjkA5Yds/lxXnXivwol3DLquk24huQS0sK9
HHcgev866GD4h+DhNKkly4CfdYIcSHHUd6ibx74UJUjUh5in7yxMA31rWl7am78rIjGpB3S
Z5LaRJJFIOfMQ5BHBFXSPOAY5U9M9gfetbXrrwneSvqOkX/wBmu25eExny5P8ACsGHUYjwW
wMc8da9lS5le1j1IS51qiwfMiUxyBgrAFgP0IPqK7Pw948fTVW01UsQp+W6Vc/TI/rXMDUo
gI8CNVQfKCc8/jWfLeWwLMxUqc8CplCNRWmgnSU1Znttv40t9QgcQXG+LZkCOJi6jvx61zO
tarq+rzRaVpjNEJhh1ZwX2j+JtvCjHvk1wel3OgmRptQ1Se3U9YoIz8w9zXa6R4y8EaRCY4
BNhsZPlHJ9cmueVOlSXuQbkefKjyS9xXNfSfCtpAVNyBdTR4O+VThfXA7V1lvaxW7EKMK3X
BxnPQ1ySfE3wgqkLJdL1ziEtn86nb4peDk2tCt4JB0JiPyf4k/pXmVIV5vVMh05t3aOgvXd
YFjhOW/iOMsc88gdf/r1k/Y5W+ckg9fmPU+v/wBas0/FHwwy7XF4UPBHldvzrOuPiL4dkJM
a3a8Ef6rr9eaI0qy05SXRn2Nt7SGS6S5dV88Lt37eR7fnQbf97u5LMevvXNJ4+0ESbyLrtj
9z/wDXqGX4gaSoYwwXLsRnBjwB+tb+yqt2aJdGo9LHRukCEtLlsngj+Kn+cFVvLgdWYcZOe
fpXGx+NtLEm+WC6kOOnl8A1LJ490+QEfZrkc9fL5xWnsZ9hrD1Ox1EjqI5I9/nydscbfr9K
zJUgGVhYlv7xPXv+VYH/AAmFiXdvs9ztJyMR8mg+L7Etv+zXR46eXWkaUl0GqE09jVilkEm
2Tcsi/ez0bFbthZQajC0mxlkQHKbuMd64lPFFm24vZXb5GFAi6V0WkfEHTNNgKJpuoF2GCw
hyR9KU4ytoip0qjWiOm1KxS10oybFjJVQu0dOf8mvP/G0YSx05E4Mkpcn1wOtbWo+P7e/nT
y9F1IQr1Bi6msjVfENrqWoaRMmhah5VjP5r7oSS49OncgUqClGScgo0akZpyRf034Tavd6U
NSkuY7XzE3hHyX6Z+Yfw59M59q0zZW+nQxQC1RGjwDlMhmxknJ960Ln4qLeROJvD2sGR23s
RH3z9K5zUfGD3sqMvhzU9qjGDEf8ACt3UlK9wmsROWq0PQ9ASBLvZDGqF4d3yLgED6e4rCv
i7GVHGdshI9OtZuk/EFrGRXm8J6tc+XC0SAIQAWPzHp6VRvvF891M7W/hLVUVju/1R4P5dK
U1ezuc31atfYnnJWUNGuQM8L2PrXpvw68RSW1rbuWDR28w3pns2Rn8v5V47/bOqPKzr4S1f
5gRhYG7/APAak03WfEOn6hbXMPg7WGRGzIgt3Hmg9QflrgxmGWIpOm7fej0sGqlGanY+0Le
bzIw7OCwODgcEH+mK+SPH+mJofxH1izt4wkLSecsY6DccnH+Fd9pfxo1ez0uO1m+GviK4lj
yqyCMg7c/KPu9uma8u8f8AiS917xr/AGxP4V1PQ4r9o4kW8Qr8/Tg4GfpXzuR4DE4TET517
r81/mfRZlWp16ScXqej+Et2keA9S1y3UCeWVYUk+8Yxjkge/T8K4Cbxtqa3DToqqOTlXcN+
JzXW/DrW9Nu7W68I64N9te5UHod3T8O1Z3jb4e6h4RufOWdbqwuPljkC8j0DduR/WvSpSpR
xM6Vf4paq/VHnTjP2CnT2W5zsZj1rTZ5ryLfI7KI8E5VgeMnvxmsXX9dTT7oabpUeHUbXd1
GMjoB7+9bOkqz6fJbwx77pJhMsYH3gBz9cU17LSvtk16qOFLb5GlHyxEnnb+NetG0Ze8tOh
w892YMXht7i2+03zObiTBJzgKDXIXEJimlh3E7GKg+or1T7ZGLJ55flto1ygx82Bnk/n/Kv
NbpTcSSSg/fYsQOoB/8ArV3UZt6suD1ZmrCNqncASfyq4km3ADjA7imTRxpJiNty4xjuPrV
feAQoB9a6tzVl37Wf77UVQ3t7flRS5QsSOT8vHauj8KzrDaasIt63TRIEkQ4ITeN/5jiuel
yMKew+ldJ4Dga68W29soRkmVkdWONwI6fnSxH8NnVhleokjs9esL3xJqF5pOgaSq2ukwedJ
cwoQ5hCL98k4xnNSaN4M102CajbqtvDAm+6I/eNGmSPNx06ce56Vm6V4p1DSv7U03zSy5Nv
IRyZAH5Rj0xx+tfRnhVLa28DnxLq9t9n0t8XLwMTukYYVBgdc9lr5vF4mrh4qKWjPcw1ClU
bqOWp5Bonw+1bxNq19Lc+IdN0qEo0MVxqSBTcbMYUjGUyCDk9s+lb/wAL9e8O6Zbaj4e11z
HqmmyTQiHdvWZQSAqHuwfAB9Oan+KXxG8N6zb2+naVoc9vf4KthPLfcRjp+OK8x8E+Hn1vX
NQinhPn21nLO4k4IdACAT/M+hrVqOJw376NrGD5qFb91Lf+rep794zutA1Lwpaadqer2UV2
EVp1t5POVTxwSM8A8E18na/ZvY+LL2ytSjxCUhRGwZSPb2r0bxn4mh0K10m78OXlyl5d2rQ
6hZ3EUawhsDBRUJ+Xk8HnIrziwgS4jlu7m9WHJ27m6Dp/TP5V15dhPq6fK9GcOLruo1zLVH
TeGUi0uz1rVnKLHa6a8e4gH95KNiqPc5P5GvO4IZJnWOJdzH9K6PWfEEmowR6PZLt06OTcT
tw9y3QM/wBOw7CvdvgL8Dl15Y/FXiu0K6WrZt7duDdkdz/sfzrrzDMaOAoe1qvRficFKnKT
Mn4QfA7V/FWlrr1w1vY2aTBkN3A0gvMfwhQR8nqc817p/wAKWb/ny8Fjnt4eH/xyvY4oYoI
UghjSKKNQqIg2hQOgAHQVJx61+PY3iTG16rlGXKui8j1I0IRR40Pgu3UweDR2wPDq/wDxyl
/4Uwc/6vwgPp4cQ/8AtSvZPxNBrjeeY3+f8F/kX7GB45/wpcDo3hQfTw3H/wDF0o+C+DkT+
GAfbw1F/wDF17Dj2o/AVP8AbeO/n/Bf5D9lE8h/4Uwf+fzw4Pp4ah/+LpknwU82BoX1DQAj
cEL4bhH/ALPXsP8AOjvU/wBt47fn/Bf5B7KPY8XsvgRb2Ezy22paKjt1LeH4n/LLnFXx8IJ
+2s6KPp4at/8A4qvWvxpMmpedY6Wrnf5L/IFSj2PKP+FRTjga3pA/7ly3/wAad/wqS4xj+3
tLB9R4etv8a9VpeKl5ti+s/wAF/kV7OJ5fH8KrpTn/AISOy/4DoNsKk/4Vbc/9DLbj6aJa/
wCFemUVDzLEveX4IOSJ5p/wq67zz4pjx7aNa/8AxNL/AMKvuh08VAfTSLT/AOIr0rmq97NL
b6bc3EMRmkiid0jXqxAJAFOGPxM5KKa102X+QuRdjxzQNCtPEOv69o1n4pnWbRplhlf+zLT
EhI5K/J2ORXS/8Kxnz/yN1yPpp1p/8brN+DHg3VtA07U9f8QZj1LW5POMB+9GuSfm9yTnHa
vWK9HNMW8PinSw004K2tlvbXp3BQjbY87/AOFZ3I6eMb0fSxtB/wC0qX/hWl0P+Z11EfSzt
B/7Sr0PmjPtXmf2lie6+5f5D5Innw+G12Bj/hN9U/8AAW1/+NU5fhzdgY/4TjVh9Le1H/tK
u+Bo3Cj+08R3X3L/ACD2aODHw7uhx/wnGs/hFbD/ANpVIPh7cYwfG+uY9lth/wC0q7jJxRk
4qf7RxHdfcv8AIOSJxH/CvZsc+NtfJ9Q0A/8AaVL/AMK8Y9fGniE/9toR/wC067bn0ozUvM
cR/MvuX+QckThj8OQZFb/hM/EeAeR9oj5/8h04/DuJhg+LvEfv/paf/EV2+aTJzSeYYh/a/
Bf5B7OPY4r/AIV1b9/FniQ/9voH/stJ/wAK4tc5PivxL/4MMf8AstdvmjPHJFJZjiXtP8g9
nHscMfhpZHGfFXifjnjU2H9KQ/DOw6nxT4oz/wBhV67n8DRn2pf2liulRh7OPY4X/hWenZ/
5GfxR/wCDaSvC/itbSWkOjaZLe3V/BY+MEjha9mMzhCkZ2lm7ZJr6tzXy98Yf+P6Ejkr4yh
P/AJCjr6HIcZWrYm1WV7Gc4RVtDP8AGngax0vxRpniHw5E0Ftc3Kxywp/DITwV9Aea7L4k6
LNq3gp/JSSaW2CuNo544J/XNbniPSRdaXKsUjIjOJQhP3ZByCPQgipvDupTazo4uriHy7gO
1vPCx4JHX8CK6Z46pKFOs3dwdj2XgYU3KK2mj5Pns722uA7+ZFcKA+U4/EY96y7i6vr147a
7upGiD/dZ8jPrX01r/gLTZL9tRsEZCQS8WSEzj0FeK654Fu7a6byZFhUHevm9V9s/56V9tg
s2oYryZ8tiMuqYeV90V7vTpykSWcXnxPCimEMM56/l7fSuR8QaK0F68MVk9rNwywE7vchSO
o9utbf9q3tvNHDPDskXCsTw3sQf89K6vxlo0+oWEOqwyE3Ecazbhw/QZ/EGvQjWdKaT2ZzR
1TseF3GQ6krtboxqBE+fJ7Gu51LS7HWCZbeRotSMG+aF48BmHUr7kAH8TXEspRgGyCDg160
Kikhppk/yf3B+VFR4H980Vdx2OyufDeqQTtHdaYWkTA8xCCrD1B71nyactvdgNHJBcq23MD
HIb04716X4WXSNSsUe8122EgTYI5sAxejDPB6dK9I8NaD4am8EaxfaC8Gq6lw1vcSlXZZBh
jx25GPwrxa2YOjpNfge1DBqVpRZ4VH4PvtLezluTIouLsQPBKu2RTgMCfYg1738SfEa2Oge
H/D9sD5NvEkzov3pH6KAO554+tYDWVxqsE0OtKHm1KOKTT7kn/U3EK/6pvQnkf5FT6rp1t4
28KtdSsYbyG3QW7DgJKpJwR+BH5V5mJrRrVISqbI9DD0eSMlDfdGDrkGmW9tp3jOxto7uSW
Bmu7aW4G5CjZYHHKyKQOMc12HgvTNJt9M8U+LLxTGl1aCV5W6xxMVLcfQ/pWLL4f8ADT+GV
8VeIbxbKO9hKzuqFkLjgMyAHDH04571zNx4/j8QfD8fD/wrZ3C3N4VGpajNhcQRt8iIB6gA
nPfitPYutC0XZJ6vyJc2pcqV5PZeZyPxT8Z6D4s16CHw5pkltpdoSsbOAHk4xkDsOM/U1wc
FhcXCvsicovLsRwB719N+DP2cdJudOj1TX9QnS2kG5F4TenXPH+NVbqx+H1345t/h34WsIx
FcebFPqSnzJFKIzfJnj+HGa3pZvh0/YYdOXLu+xwVsLLmc60kmQ/A/4PeG9YvhqPihrh5VU
SW9i/yrNjkkkE5ABHHHWvpzxP4p0nwVpNo1xbSN5zC3tLa3T7zY4UdlFcp8PdCksvCWha/q
kllbxWNjujFrGVZwR96Vj1IHYcZrhNU8TX3jTxh9qvYo7Sy0aKWaGEfN83RS3qe9fC46csy
xjnUlenHp09EdmDwfPd017q3PadC8Stqd39iu7ZLe5aLz4xG+9XQHDc+oOPzrpc8dK800We
R/B3hnxUifNBChmA7RMNsn5cN/wGvQL6/tdOsJL68nWK3jGWc/pj1Jr5fE0eWfLTXW3zFVj
FS93Yt1538WPiC/gHwxHNZRxy6pesY7YScqmOS5HfHHHqa7bTtUtNVtVubRmKEZw6lWGemQ
a+Yf2ib4zfEnT7OUnyLW0jyO3zMST+Ve9wxlkMbmUaOIjeMbtrvZbfM5pPlRY8PfGP4kR6x
pVlrkCvaarcxpHcTWxjOxnAJQ9CMGvprUL620vTrrUbyQR21rG0sjnso5NcR4v0TTvEHw40
64skSQad9mvbF0G7aEK8DHYrn8qwP2gtZksPhWLSByjancJCxB/hA3Efjiu/E08LnGNoUsL
SVJyk4yS8nv9w7tLU8r1n45/EDUdSn1XQ8WOj28mFjW38xVUn5fMb1PpxXvPwx8ex+P/Cgv
3jSDULdvKuoUPCt2YexFcp8KfClnefs/S2U8KltajmkkYjqTkIfwwMV5p+zrqc2nfEi90SQ
7UvLZwynoHjbI/ma9/MsHl2OwWJjg6KhLDOya+0tm2TFu+p0Gs/Fj4lWHxNm8FQ/2UZzeC2
hc25IKsflJ59CDXpvxS1/xZ4U8Fwa1oM9m0tvIkd2JoSwfdhQy88fN/OvE/ESj/hrmAEddR
t//AEBa9s+NI/4tJq3/AF0g/wDRyV52ZYfDUcRgOSlG04pyVt7lJnM/E7xv488DeGvD2p29
zYSSXaeVdg22QJsbsrzwMcfhXB2nx0+JlnaWmt6po9tc6NPJ5ayi3MaykdQrg9a639o0kfD
zQT/09D/0XVrT9Bj1r9lCOw27nSye5iyOjq5bP8678FDLqeW0KuIw8W6lRwb6pXevyJbd2e
reG/EFl4p8NWeuaYx8i7j3AN1RuhU+4NfN3iP41fEjQPE+p6I95pztZTtFuFn94A8Hr6V0v
7NOtSS6frWgSyFkhZLqEE9A3DAfiAfxrzf4n6HJL4j8XeI48strrK2sgHRQ8WVP5jFaZJk2
Cw2cYjA4uClFW5brvt/kKcna6PZtX8VeP4R4BbT9WsGj8RLHFOxtMhZDhiw56FT07YrM+MX
xF8ceBPFdrb6RfWn2C7thLGslsGZWBw3OfUZrmfA2v/2xofw3sJZN1xpWvNbn12FCy/zx+F
TftMf8jF4ezjBtnH/j9LB5bQhm9LCV6MWrVL6b2bs/u2HKWlytN8TPjJZ2emalrFulnpWoS
x7LkWgUMhI6HJxketfUEZ3Ro4/iUH9K811d7DVvCek+CVlglN9o7y7FIZkMUSmNhjp82K7/
AEmY3GiWMx6vAhP12jNfIZ7Vo1oQlToKk05JqKtdaWZSTRcNfMPiz4g+PvGXxFuNB8BTXMd
vZOyRR2pAMmw/NIxPbPQfSvo/XLprLw3qd4p+aC1lkGPUITXzN+ztqun2njrUoL6dI7m+tQ
sLO2NzB8lR7mu/hmhCnhcTmUqaqSprRPVXff5Ck3eyPUfg14p8T+JrTXIfFMzG/wBPmS32t
HsZPlOcj1yK8o134j/FSy+IF/4U0/WzdXUd41tCiQIC5J+X+Yr6L0vR/wCzvHmvahFEUg1K
G3lZgODKu9W/HG2vnWF4U/a7uHuZEjiXU5GLOwVRiLjk9K9XJp4TEYzF1/YxcVTUlG10nZa
L57hJvRXOv8BeJ/iWnxftPDXjy4mjSS1lkWAooVzjggr1rsvjJ49ufA/hGL+zHVNU1BzFC5
58pQMs+PbgfjU815a+IPF9pqtnNHctoerrZrLFhgY5YvmGR1ANePftLXcknjbR7I5MUNl5g
B9Wdgf0UVzYHDUcyzmgp0lBKN5RS0uvLs9Bt2Rl2PiD4v8Ah210nWNT1G/TRtYnRRJOwcMC
w9eVyM4r1n41eIfFmkz+GrDwZdXEWpX8rr5duoZpRgYGCD3NdC66Z47+C6RaS8d0r2MflKm
CY5o1BC+x3Litz+zftXxB07VJ4ifsGmsiFl+7JI65wfXCmsMVmuHni416tCMXTck42tftdB
rY+WbT4kfGO/1S40yy1u8uLy3V2lhjjQsoTO7jHbFem6h4n8Vt+zVpni7T9fubfVLdv9JmA
UmYFyp3ZHGCR0rjfhDx+0XekjOWu/616L8QdLXRvgR4r0yOIxwRagzwgjA2PKrDHtya+kza
WE+v4fBwoxi7wlot07ppkJu1zyex8YfGrU/CWoeKrTxBdyaVp77Z5fkBHToNvOMjP1r1/wC
B/jvWvHHh3VrHW7wy31kyhbsKA2xwcEjpkFTXF+AZ4bX9lTxZNORsMs6/UlUAH1zW7+zRpE
1t4W1jWpVwl7OsUf8AtCMHJ/NsfhXPn/1WeBxTdGMHSqKMGla+36XHG97HmOr+OPiTo/j24
8L3fjS+HkXgtWl+UEqWGG6ehBr2/wCLLeJbdPCVj4b8R3djeX94LFvLx+9BXJkPHUYJ/GvG
v2htKOmfFRNShUot/bJMCOMuvyk/oK9b0nVl8a/EjwNKDvj07RTqU46gSyAIv4ghqWZU6To
YPMaVNKPJJy0Vm7dfmEW72Z67BE8FtFC8rTNGgUyv1cgdT9a+YfjDkX6k4AHjK3P/AJCSvq
PFfLvxkA+2DgZ/4TC26/8AXJK+E4elfGNvqEz1+aIXFu6OowTkf7JrF0UQafeT2TId0j+YA
P48jANblvE7WZBcbecEemf8KzLqyjuZNpkC3CE7Gweh7GuaMkm4N6H1iSlHl7GncxFhuDlV
9u5rnL/RLW+tJLe6jyJc54GQf85rd0x7qTfb3RDOpxn/AD/nmi7iWWMgEKO5HqPalTqSpST
iyHFSXJNHzV4m8PQadq4S8JV48lGA4ZAc8/yz7V1V7Aw8IW09y/zvDuJx0BHC/TpWh8RtL+
0W0SxAFm2oXPBClhkGjWY2/suC3QFx5ipGOmFUdMfQV91DFyrUqLvrc+Tq4VUqlW2yR4Zfv
FaeJVmjjHlRSBio649B+dcbqkIOsXC7GRfMPUYIGeK6zVnMl3dvkB2djx1zUnxHtWi8S2l0
tsIoLuxt5YmTOJAUALfXOc19nRmk0n1R4cG2cT5Ef94/nRT/ACH9F/Oiu25rcitpVDiKdNy
kbck/drp/CPiu/wDAviu2v4oxPbMPLnhckLIhOD+IHQ1xxzkHPSvVLs6Frvwce7g2wajpbq
km8DLgk4IP6VniXGyjON1J2OqjfWUXZo9x8QaTbyaCyQ3JX+1LU3VpOnK/aFy6gEdCVAOe+
01yfhSxvTDA19MPKlkjuJAP4TIu8En1zmo/hH4psdX8H6XY6pfLbHw7eIfK348yJo5CX568
8Y7fjXHav461Hwh46W3ktBNYmxtUe3Zh8y7NyuPf5q+aeEq2nRjq9z2qGLjGcZy2PTPiB8O
L6T4ba3f2+JbKKI3aAEgIUyxbHfIH615F8J7V2kvrlELyMyxIo5JP0+pr2LWP2gfB9/8ACP
VtJi819SubB7SG2MZAy2BknpgDn8MV5z8E1WCezuJSAH1KJWzx34/XFJKrRy+aqLW52YKop
5gqi15Uz134r6HqHhX4L3JtL64jdWj8wrK2z5iA3B79Rx2rxj4OwA/EbQrlG4WWaIg9f9RI
c19cfFLw6PFXwy1jS40DSvbtJF7OvIP6V8g/CNpIfir4XsnByTczMM9D5LL+fB/OvPyDEKt
gK6e6v+R5GOqTqVIyZ7nr+vzReGvA+jfanjsRYpcXMakgS+gb1Ax0rFgsLq0+H3iTV7aKW5
vJ/liixk4YnCfXBHvzWVr2opd/2HbqQy2emQxtz3POP1r1jwfp0l94P0YsgmSfVRNIcfwo2
Of++RXjTksNRjK27X+Z9ZFewy2Ljo5G94XluDoo8P6tot1osa2iKoumXDKRgkFTgEHPBOaz
pbbxb4s0pvD1v/ZY0qzCK+oSs8v2x0bIQAYAGAAzc89K9A1oaMdNaTXltzaRncTcAbQfx71
h6Z488KX13Fpun3LIwG1EEBVVA7cDAFfNxxEnetTp63v3S8zwXGrWXPGO25e8OaVqVjJe3m
qSwrNdspW1tmJit1AxhSeeepr53/aR0ue38b6fq+w/Z7y0Ee/tvQ8j8sV9TKysoZWDK3II5
zXJ+I/D+ifEDTtU8O6zb/LZyhI5l+/E5QMHX8/xr1eHc3eAzJYyqvd2lbonpf5HHNNo+Yfh
n8WtX8E30Gn30r3mgSPtkgc5MIJ5ZD2x6dDXov7Sl6lxonhlYH3wTvJOrDow2jB/I14x498
C6p4C8QnStQIlilUyW1wnSVM9fYjuK9D+Kay3XwS+HWpSZLLF5LE/7g/+Jr9YxGDwMs1wWZ
4S1qjlqtn7rszNSbi7nu3wnRf+FQeGVAyDZjP5mvnP4bMbL9o6KEDAN/cw4Hp8/wDhX0J8G
p1n+D/h5gcmOJoz7EMRXgHw9g+1ftLmRQSseoXcvHpl/wDGvk8oXJPNlLa0vzZT3RoeJRj9
rm399Qtv/QFr2v40Af8ACpNX/wB+D/0cleKeJxj9rm3/AOwhbf8Aota9r+NH/JI9Y/3oP/R
yVyZv/Gy3/r3EqOxxP7RfPw60E/8AT0P/AEXXafDBPO+BulREZD2UikfUsK4z9ooA/DfQSf
8An5X/ANF12fwqcR/A/R5GIwtpIT+BaufGacP4dr/n7L82H2meJfs8y/Zvite2fIV7OVMe6
uteg2/h8eJx8YNF2bpJ7xDEPSRYsrj3yMV5/wDs/wATS/F+8uP4UtZ3/N1x/OvZvh5x8Qvi
OAf+YnF/6Kr1uI67w2YVq0PijGm/mmTFXSPmX4WPNF8WPDds5KhdQQMnYMMjp+del/tNf8j
B4e7f6NJ/6HWbc+Gx4Z/ao0y1iXba3OoR3cHptfJwPocj8K0/2mB/xP8Aw6f+neT/ANDr3K
mJhic+wmIp/apt/gyfs6mp4F+HF94H+IPhfXDqZ1G01W1kjZihUws0YYKeTwR/KvoMKAMAA
D0FYuj2cF34Z0FpVJMEEE0eDjDCMD+pq5pWopqlk11GuI/OkjU5yGCsV3fjjNfkmc4+rj6z
q1N43i+nV2/A3tYm1C0S/wBLurF/u3ETxH/gSkf1r8/b6zvNH1u4sZ1eC7tJmjYD5SrKeo7
19867fvpegXuoxhSbaMyfN0wOv6V518UPhLp/je0fWdKCWmvJHuDj7l0AOFf39Gr6TgzOqW
W1JUsSv3dSyv0v5/IzmnujJ+BnxJv/ABPBP4b12cz39nH5kE7H5pYxgEN6kcc9wa8m8Q+HU
8VftKat4emumtUvdRZDMi5Kfu85A/CpPgR51t8ZbO3ZSjeTcRyKe2EPH5itm2OP2wpf+wm/
/oo19jHC08szTGSwitelzLsnf/gXJfvJHqfwj8K3Hgi/8UeGLi4+1JDPBcQTbceYjIecdjk
Y/CuC/aY0G4N5oviSJGeHyzZysBwhB3Ln65b8q971ie10S1vvEBiBnWJYzzjf82FX82qpIt
n4judb8Na3aQ3VqiQloHGcq6Zz/wB9BsH2r89y/OqtLMlm043X2vPRJ2+9Gko3VkfF3gnxz
rfgbXEv9LuW+zsw+0WrH93MvcEevvX3RpOoW+r6TY6panMF3EkyZ64YZr44+LXw2/4V9rcL
2U7T6Vf7mt2YfNGQeUJ74yPwr6c+EbvJ8I/DTSZ3C3x+AdgP0r6jjaGDxeGoZnhd5vV9/Xz
M6beqZ4J8IT/xkZeDGMtef1r2r44f8kY1sD/pl/6GK8V+EfP7R176b7vH5Gva/jh/yRjXPp
H/AOjFrHO/+ShwnpAa+E+Rz4q1keAU8IRnydKa6a6kKg5mcgAAn0GOlfZ3wxn025+Fvh+XS
YFgtjaqpjX+Fxw2fU7s18yQaGmpfsyTaskeZ9L1p3JHXYyorflkV65+zdrAu/Ad/pDPl7C6
LKPRHGf5hq9LjGnSxGWzq0Y29nUaku7fV/gEN9Sp+0xo32jwppGuRp89ncmF2/2XHH6io/2
adJdfD2sa9PuZp5ltIWbsiDJA9ssK6j9oEgfB66H/AE9Q/wAzTP2ewB8IYAP+fub+lfOvFz
fCSg/57fLew0vfPWDXy78ZATekA9fF9t/6KSvqI18ufGTi7kPp4vtf/RKV8zw7/vYVNj1+R
20yURzKVtZGADgdGPr6An+dSXMMZdQGImZcqQOuP85rWVbfVdPaGcKxjO1gOv8AnoaijsJ4
ISTN9oU+orjlJJn0kaySXNozBkM6kuYZDInQxkA/5/wqOxKYkkVn2SFnKt/ePX+X61sTCON
yDxk9TWHdIgvAkb7RITwvTIH6dDVQfNoehTkqi2Oa8W2q3cCRwxgs0qnPfnIJ/wA+tZWuwx
CxEjYjaPLK5+mOK6icrcW3nkYMRwQBzntis/UdPa7iEEqFd4wOenHX617WGr8jin0PNxWFb
U1bVo+Y9Xs5U1OVUjKMJPk/2s9K0dc1BNZ+HMOn3FsZL7QT+7uF5227Mco30dhj2Irs/EPh
y5E8ckGBJGw2SqM8j/H+lcpqgTTNQnt5LZprbVbTySsR2kF8EN+DqufpX6VSxEaijJf13Pz
zllCThLdHl+9f9n8qK9p/4Z+1n/n+f/vkUV1/XaP8xvbyPCijbOlWIb6SHTrmwK5hn2t6FW
XoRXTeKvB954Xe2llkE1jdx+ZDMpBDDHP8xXJSJGxO04+tekpKautilJrY9v8A2cvDOl6xq
3ijV/EWoR2Xh7T9MaK7ckBv3pwpUnoRjr6kV1D+F/gNrWrwW7jxjeXEhS3jka8t/mA4XtnA
H6Vz3wQ07TdR+F3xX0/WZZ49OewtpZpLYAyKqSFsrnjPy1R8F+GvCFj+0N4fsdGvbzUtBuL
f7VBPcRKkzEox5UcDBBqlCKfMlqOpKSj6HW3vgX4D6ZqM9hNpHjSS6gYq0SXVuWOPQd+KpW
Fh4Qs/Drar4D1DU5LBL3mDUogtxbSJhsEjgjjrjrT/ANoTwMkWp6F4l8M2d09xqDfZpBEN5
eRQDGw2jgkcfhW8/gzUrTUT4R05VfXb60tb++jmcRrbzNF84Yn7p4Bx1JzXn4+m6tBxgru6
PTyTE041lUqOysz6S0bU7TWPDtvexyLJBPEHznIII5r4/wBIsLLwn+0Vp9rcE20NrPezPLK
MII2jdkIPcba9K8IeO38CafN4d8XWzwXFhK9qIYiJDJj5lIwcEEHGR6VxniS+1fxhp2oWcG
lwQ2cpHkyyr5lxEAd20OMY7+vDYr4HLcNWwGIrUqqtCWh7MsA8Suahr1VjD8PzwbIbyUmS3
BZsHnIAJH4cV79qt1eeAPhd4XbS41e+aTzNs+Sql1LvkDsM8CvBfhN4ZuvEvxAXQLuZ7ezs
ojJdrjnYCPlGehJ4z6Zr2/41Xq32teGPCmnHfdMz3DCPqseNgH1OeKeY04vEwo79X2tbQ6f
rMa3sqLWkdGckbjxR49162t5ryS+fOVjVdscYP8WBwAPzr2zRbXw74R0+PSzcwfawB57AZZ
m7k46D2rktLvNP+Hukf2HZ/wCl+ILobpGC5EXYbvYZ49at2Fp4x/s1dQh8PW0sm5mPm3BWa
YE9ShGOeoyc14WJaqLlg+WPTW1zpxleFSPJD3aSeiW7ff0O+065tWlmtLWRWRAJQF7K2f6g
1w9p4otdK+Omu+HdQuY4U1K3tprYucAyCPBX6kfyqT4a3Vxe6j4gmmhMKRyxxiNhtMZwxZC
P4SOOPeuZ+J/wb1jxp4nuPEelarb204ijjjglBG/aOu4fd/KjLcPhPrNTC4yfLGUbX7PdHz
1a0Ze5qjjf2lNStbzxLoWk2sizXVtA7SqhyULEbVPucV13xM8KXK/s4aZZrEWuNFhgmkUDk
ALhz+GTWR8PvgNqtj4oh17xldQyi1k82O2RzK0jjoXY9gecc59q+grm2t720ntLqJZYJ0Mc
iN0ZSMEfrXv4/OcPl8sHhcFU9pGg7uS2be6Rhy3T8zwb4E+NNLsPhlqthqV/FbvpLyTqHYA
tGwzkZ6/NkVzf7PWmz6v8RdX8USofLto3+YjgyStnH5Zp2t/s36+NdddB1KzfS5HOw3DMrw
rnoQAc4r3jwJ4M0/wJ4Wh0WxfzZM+ZcTkYM0h6n2HYCuvOMxyzD4fEVMDU5p4i11/Kuo1dv
U+b/irMfD/7Rg1mRSESW2uuf7oUAn9DXrfxb8SaTq/g/S9B0i/ivLnX72BYY4XDEx7gxYgd
Ow5q78V/hWvxAgtb3T7mK01e0BRWlB2Sp/dYjkYPQ+5rnPhf8ELrwt4hTxD4luree7tv+Pa
C3JZVbpuYkDpzgVnPMcrxOAw2LrVLVaEbcltW7WQldaD/ANpJQvgPSEHa9AA9ghqvoXjKw0
T9luO4F5CLwW8tpFFvG4yM7Acdehz9K6/4ofDnU/iGNOgg12LT7Kz3OYmgLl5DxnII4xxiv
O7X9mV1nT7Z4tVoAcssVsQ34ZOB+VLLsXlM8qoUMZW5ZQm5tWu3voDvfYd+zTojhtb8QPGR
GQlpCx7kfM39K9B+HZU/ED4j4IP/ABMoun/XKu18PeH9M8LeHrbRNHg8m1t1IXdyzMerN6k
muU8EeANU8J+Jta1q98RrqQ1Y+ZLEINmHzkNnJ7HFeHmGbUcwq4zESlbnSUU/J/5FJWsYnx
JsIF+LXw41bAWU3xgY+oyCv5c/nXB/tMFRr3h7JGRbyH/x6vV/G/w91Hxf4k0fWLfxIdNTS
iHhhEG/Em7JbOR1AA/Csf4g/B+fx94ki1a68Tm1jhgWGKAW+7bjljnPc816OSZng8NXwlXE
VNIQkn5XbsvxFLbQt3PxG0LQPg7Y6yuowS3Z06NILdJAXaXYBjA54PX6V1fgW2ktPh/oUM3
+uNojye7MNx/U144P2ZoApI8WMWHTNrx/6FX0BawrbWcFsvSKNUGPYYrxc6/s6nSUMBUc3K
TlJ2t6L8y02zE8cJv+HniFc4zp85z/AMAJrkvA/wAUPDt78NbfVNU1SC1u9PtxHdQyyAOWQ
YBA6ndjj616Bq9gNU0O+0wybPtcDwbiM7dykZx+NeA6n+zO5vUOjeJVW14yLqIl19eV4NVk
sMrxGGlh8wqcjUlJPytqiW2jI+AOmz6v8TtV8S+Wwt7eORtxGPnlPA/75yfwrJvdVtNI/ar
udTupUjt49VKySN91AVCkn6Zr6R8E+C9M8C+Gk0fTGZ3LGSa4cfNLIRjd7AdhXmeo/s6afq
uq3epXviy+knupWldjEvJJzX1FDiHL62YYmriJuNOUOSOl9O/6k2aSNnxv420nWvFPhrwNo
l/Dey32oRS3bwNuWONDuC5HGSRUGueNbHwd+0EYNWuBDp+rabEkkp4ETqzbWPt1H407wj8C
tK8IeK7HXrXW7i6ktWYiKWJQDkEdvrWl8QfhDpnj/VDqtzqk9ldpbrBCUUMgwScsO+c/pXj
Rq5LTrxwqqN0XBpytrzN3vby0Ku9zyz9oPxXpXiO80PQdDvItRe3Lyu1u25dz4CrkdTgfrX
0J4N0ltC8E6JpEg2yW1rGjj0bGW/UmvL/AnwB0/wAL6/FrWtamurS2rB7eFItkasOjNnqR2
FewanZvqWlXVgl3LZtcRtF58ON8eR1XPeufPMdg3RoZZgpc1Om23K27e4lfVnyt8IJ4pP2i
JpAwAle7289eGr2345Mq/BjWwTgsIgPrvFYelfs/6DousW2rWHiXWIbu3kEiSKyA5zzzjvz
n613XjjwXZ+O9Ei0jUNQu7O2WUSsLYgeYR0ByOgrrzPNsBiM2w2MpTfJBRvo7rlGl7tjxf4
W2seqfs2eL9OZd3zzt/wCOKw/9BrK/Zl1IQ+L9X0xmwLuzEijP3mRv8GNevaD8IdH8OeHda
0LT9c1UWusRhJiXUFMdSvHBI4PtVPw18DvDfhXxFZ67pWraoLm1bcFaRdrjGCrcdCK7MRnu
XVqGOoub/fPmjo97L9ULld0xv7QUir8IbgMwBa7hUe55qD9neZZPhMIwwPlX0q47jhTzXXe
Ofh/pnj62tLTVr6+gtrZi4itnCq7Hu2Qc4pngf4daR4CW6TR72+lhuQN0VxIGUEfxAAda+e
/tDCf2B9Q5v3vPzWtp95SXvXOyNfLvxnGZ5RnGfF1rz/2xWvqLNfLvxrJWSY9ceLLUgf8Ab
Fa4eHf97/ruTU2PZJLW4W5WSFWJBGSrFc8dwK6CxuCsSmZSp756CqVvZXbwKTggqMMOQf8A
69X4IwAyuiuo6g9veuKUmp6nuVpqcbMraxpgbE8IYHnODwfrXJTWZjukCAKPMU49PX/PtXd
SzR2xH2ohrWX5QT/Cx6fgazdT0mKMoYGxghhuOc1vKNlzx2LwmKcPcl8jmxYRvbvCW2uXJY
A9VB5H4jisvV5YbWEyuuBg5UDkHHH+fetjWLaW0sHuY94kiBI29en+fyrG8XWMs2mSS26vI
R84SMcse2K1oazjzPRs7K024c6Z494p13y51tw6+ezefLtP+rH8C+nT+dcLq128moiWdWQo
oCY+Yrjpk/XmrGvJJHq012wL+dJ5irt5Ddl/+tTdXiNp4kmgQiRRIGJPbKgkfhmv1jDU404
xUex+ZYicp1JTe7ZJ/wALC8X/APQbb/vo0Vi5i/591oru9z+Uw52bWneGNltEl/Z28lxuKh
DkiMDqBk4qe60G3kl+xnTbdpDhh+4xkdsY61t+CNUh1bwKJLpfMu7ZJInYdSyj5PfJ/pXW6
NIktpaGZBJNERtcAA844/P+dfO18VVpzak9U9j9nweGw9SguSOjV7lb4ZeHI9N8D/FS1n09
tOabRhvIyw43nIBrJ+Dfg4ax4+8L+IofEOkC10ax8qeKS62TiT94AAh6jDA5Br3rwv4c1Rt
B8SWd/aNcLqtrJao0ZAJUg55PBIzjivF9D+HHh7wPruu3vjC6m02z0a2guLO7Qb5Lh5BwiB
lwxBIBAB5719Lga06lKPOtev6HwObUKcK040tVpb7j3jW5b3wh8HdeGl6rYL4gt7UmzaKVG
cPjjAbvya8d+E3grx9b3t74o1i4e41bUALyV7lWkMibSCS/ADc/KRmvW4ZtC12++2eHPDV/
qGomxNn9v+zlUGVQhhI5CjGWHHfNbc17L4e0qzOv6pa2ckVslkUtR59w5xgEtwF6ehFbV3y
U7XskcWApaqMVd9t/wPAviL4fju/GrzXcEKuIY5UeNduFblVx0yCST6k1HoU0VncXls0jOg
EbDcOhOc4/z2rX8e+KdDm1SPUA0lraFVt4/MIZ5SoxkAdTisbw5plx4g14oBcWenzBihVdk
lyRkcn+EZB4HNfD4puo5tv3bvU/UMPUpYahCM0lNrVLRmvoskeieLG16zDQPcRrDdlflEke
4evcZz+Fa/jzwneeHPGGheL9Nuzdl5fKdZBxGq/vAfpjd+dW1+DegavpcVxp9/qGkXMTmWS
WORmYkdB83bP6imya5qGr2V54O8RSJLrGjzRSx3KEYvbZ32BzjgOAcEdK8uTbkq1OV7Jpp7
22+4+dxmMjVq+5HlXXzPR/BcN1cWtz4gvrFbSXVCjxoTmRYggC7j2J5OPcV1uO1NjRY41iT
hUAUD0A4p3evh61X2s3J7HiSk5Scmcto1zZrrGvan5kMEFzdeUgBx5hiXa7/XPGfRRXStMo
tmuI8zIFLgR8lhjPHrXJXHguSLVLm70jUprKOfa6xq/EEm4szKCCCrbjlSMZArpNOsf7O0i
Gx85pzDGVMjDBY85OP6V1140JSjKMrt2VuxC+G/U88j8X2/xRsr7w/wCEdQ1HRZoHX7Zdvb
4aNM8qhzwxP8jVu5+IukWvhaRmt9aRoro6QrJbh7lp1XkquTkjGTXEfs/Ef8JD41UHn7Xnb
7b2rbj13T/CvhLxd4pvI0kuLLXL1bLcc5lchRj/AD0zX1eJy2lTxUsHTpuUYuNl3cl3/rQL
6XIPBXxIEvjA+HNU1TWtV1SV/IjtpLBYFgUc7pMHO7HU9Pauw8b/ABM8P+AryytdahupJLy
NpI/IQNwDg55968++CmhDTbK6+IPiSXdf61OIbV2GWfe/JA6/Mx/IVz3xQg1jxS3izXLTQD
qOlWkkdjBepIN1uYTmQhOpUliCR6CuyeVYHEZu6L0pxspNOycttNlYTk7XPoW41zTbTw0fE
N7cC309YBcNI38KEZ/OuL034tWWqCyuoPDGtJpl7cLbwag8Q8pizbQTzkDPeuX8MXNl47/Z
0t9D1G/+yyu66WJ+oSQMPKLe2Norgb6X4ofBdbKxv7uDUNAml2xQMRJE+CCQAfmQ965MJw/
Qn7bDza9tGTSi3a6Xbuxt2PYNd+NPhvw74rn8N6np9/HdwyrEzhV2fNjDZz0wc12Gj+JYtY
17VdJisLiF9MKCSZyNkm8blK4PORzXmV74NsviNJ44triL7PfNNa3FrKw+aGQ24O0+3OCKz
vg7e6l4Y8OeOLnxKZVutHMayCY5I8uNgo9xgDH4VGIyjAywcp4f+LCykm+ras1+Ir9Gbq+N
9GvPj4mlS3+p/abXdYw2qbVtQ2Mu7HOWJ7elewCvkLxPY+KPDMvhXxNqOjRWMqObr7dHNuF
wzv5uH4+VucY7ivrWxvIb/T7a/gOYbiJJUPqGAI/nXPxHl1PDUsPWou8WrPVP3k+lgi7rU4
jxF8TLbQNV1OxHh3UtQi0uJZbq6twoijBAbBYkc4I461hr8cdMfwnN4pXw3qP9lw3C2plLI
MyEE4A74xXPfG7V5L7UdP8Aht4djBvdUnWe8WP+MnhA38z7AVB8VdP0jw58EYvB2mSJJLpk
9u9yycjewfJY/wB4nJx6V6mByfA1KeFVam+erJdX8PVv1ewX8j0TS/iNPqN5o6T+EdTsLTV
2AgvJmQoARlScHIz7+tUbP4vadc/En/hB59GubW9Fw1s0zyqYwwB5/HFReE9F0/QPDOjeJ7
vVrq4trnTYIntrubzRvJUoIgeh3cYFcR4k8CXnivUtR1LSt0Oo23ih4XkU4ZYnWPJz/sn8s
muSjl+WTxFSFWPLBKyd3ZS111/Eq52ek/Ge01zxFqWi6X4dup5dPjnmeQ3CKrpF1I+vGK5j
Q/Hd3qk174u0rQvFGoaXaSljZG+i8pJTycD7zDHRegrN0Gyt9P8A2hPGOn2kYjgt9JnjRRx
gCNBUfwT8NQav4LuNUbWLmzm0/U1nEYuMQYUA/OnTkZ5r2a2WZfhKFSrCDtaG93fmTb2f49
CVK7R6P4i+LEOg69o+jx+HLnUZdYhjmtWhnQbt5xtIPQg1WT4xINf1bw/eeE7201TTbeS5a
F50YOEXcw3DgccivP8A4mXEGsfFfwHJok5sYZ1WO2uEQEIBMQrqvQjuM16dd+BdI8NeFPFW
rRvPf6zeWFx9p1G7bdK/yHgdgPYV5U8vyuhQoe1pvnqru0781telvxC7NfwB42Xx94dk1uD
S5LC3WYwossgdnIAyeOg5qj4n+I0Gj+KrXwhoulSa34guV3C3SQIkQxnLsenHP0rk/gVqdh
pHwUmv9Quo4Le3u53kZ2AxwvH1PauY0i6fS/2rJLzV1Nsmqxl7dpjgBZI8oAf/AB2sVktFY
/Fw5fcpKTitdbdL7+o+ax6Z4T+J8Gu+K7rwjrOkSaHrtsCTBK4ZJMddp+nPvVCL4p6l4g8T
X2jeBPDB1mPTyRcXk84hiPbC/jnHrXEeIbOTWv2r7aPRXDSQWq/aJYjkRkRMDk9uoH40/wC
AGp2ug6r4l8Jaw6WWqfaBIqTHaZNuVIGevXP0NddfJsFSw08ZThzS5Iy5Lv3b7ve9uxPNrY
7DWfizqOheCZPEOo+FWhuLa/awurJ5wHiOMqQehBHNN8U/F9vDPhzQNXbSLe8bVky0EN2C1
u2AQD+BH41jfH280u5+Hl5HYSRy3Ed9Ablo8EbijbQSP4sAcemK4z4uaHommfDfwJe6bptt
a3F0FM0sSANJ+6Q5JHXnNPAZVgMTTozq02ueUlbXZK6W5XNY9+8U+J38L+A5/Ec9ostxDEj
C2D8O7Y+QH8T+VZvw0+IC/EHQ7vUTYrYS2tx5LQCTecbQQT6d/wAqyfG41LX/ABH4W8LaFd
W0dzCp1WZrhfMi2xrhFdR1BJ/SvOfg3c33hL4za94O1pEt571WPlxtlPMUlht9ipOK86lk9
CrldaaX76PvLvy3tt6ahza2PpXvRSD1pT0r4V21KENfL3xpI3XfQ7fFdof/ACCtfUJNfL3x
qUMb8f8AU02f/okV9Fw9/vf9dzKpoj3fT7qeKGJROpTHyqVyMdqvStcqS5ZEbH8I5NZqWhi
kjcrwE2kevFOEa20jSLKZUyGAd+n+ev4VwSkm3c9xwi3eJpQanayOumXRR5HB+XofyqDUJ5
tJQGU+dCB8uQDnFZQSNdSW9eP98ORjjrW5qR/tLTpoYUJmiXcoJ68f/XrshLnja+qM5U406
kez3M/U7iC60OOcLlZVYArz2/z+VZKLGbRI2G4CMYOOcY7Vchnhk0SOwlU2ctuc4lBUMeh/
z71mT2s0Udq8TndHKqkk9Y/Q+o6flWc9ZWR20YpJwfc8h+JVlBoWqw61DZxyF0bI2/K0nZi
O/wBK82srJtU16aS+l/0eIedczY+Z2bgAD3PNeqfFRkFlp1pPsRGcs7dduMD8O+fpXHaFb2
13qV/q8CyixjVId+Pkmkz1GewGBn3r9Gyuu/qSnLdHxOYUl9acY7GF/wAI/F/0Fn/78/8A1
qK6L7Ve/wDP3H/3yKK7vrU/M4PZHkXhvU9e0htQGhyRlyy7o3Xdu5wCAa9JbV7uxt7OaVgb
9pI3eNcDoQzjHocfrXmtvZzJMbyC6eCUplig5PsQa3dA1Mz6rKmqSLNLEAYnVcsxPQYHU12
4ykqj9pFbavufd5XiHRiqU3bm0V9vU+yPD/irw/YxaZbXPiCW3+0xyzoqQEbBvyys5zjqBg
V558TPjBoHhbX4JtC8IadrGpvF+71DVbsOEHoEzx9ciuT07WLkyQaHrOl3Gn6raRCWGKccz
QtjOPQ8A49q8n+J9jNP4pCpL5myIYJOBtIyBXPl+Lqe1VKa0sLMsBR9hLEQlzO50mrfGb4q
eKLjy7zxTBZ2RIU21jKkKbTxg7Tkj8a3PDd7cix1eVrqPUL69dY4cSlliVAfnLc9z+leB2l
wITKpIVmXA+te4fD6ytLibS9GuAVguwfPAfaTEq5YZ68kgZ9zXTmr/d3Zy5M1Fyb2S/Es+H
vCVr4s1q+lnvDLJaJCti8bnblQGlHvkgjIrUvNG8Sah4o13VNF1WDQW0yZ10tbjUBCroeQE
Xad/BOc+tdhZLaaJ4jstE0m3MGl2EjwG6xv2xyAMIjn+IHv7V3Gs3Hh+4t7W+uPCy6jptuR
A+oXMTNDGPQKoLMARjOMc189Txlqt2rxtojsxcJOKktG92cVD8WdZ0/wVYa/rtjcQ3N/FvS
ygj82QxAAGUgfdUkE81yXwx1e48XfFPV9VjtZ47e4tobWNZRyFMwOc/gTXpGt3V3r2k6nce
EPFFikEGnCC5W2jURLb4YtHtPKnGfz6VD8DPDSWcV7q/kIkbEJFgZ2jHygH2U5/wCBVyYyr
QoYSc0rSd16anDPn5bNqyse3dWJpfzo6DvUVxMtvayzv92JGcn2AzX5tFOUkl6HKSg+tGe4
6184ahq3xm074eXHja98Sx2VmpDQ2jwqZXRmwCeOOucGtvTp/ivZt4Y13VfEaaloGozQ/ah
DGqPAshAG7jpk9RX1cuHZxp+0VeD3W71aV2lp2Jujr5fhLocXiO61zRdV1XQ7i8JNwtjPtW
TJyeoOOeasa18KfC+uaJp+iXDXsdhYFnSKKcjzJG+87nqzHJ5Pqa870e6+JviL4leJfC9n4
6ezt9Hc4mkt0cspb5RjFdL4X/4WJo3xQh0Xxfrp1fSr21lNrcRKqoZFwSOBkMBniu3EUMdQ
lzPFrnhFSS62tprbV2DSx0On/DDRdOv7C8j1LVZpNPjaO1Sa6LJACpXKr0BAPFa2l+DdN0f
wpdeG7S6u/sd0ZC8jSZk/effw3vz+deQ2k/xK1z4u6/4R03x3PZWWmFpBNJCjsUyMDGOvP6
Vq6RrXj3wt8aNN8H+JPEP9vWGqQl45GiCFcA88DjGP1qcRl+NndSxEZSSVTl623vta/UNNj
rNP+EHhHTdBvtCtjfiwvmSSaM3J+8hyrD0PHUU+H4U+Hm1S1v8AV73VNbNmd1tFqFyZI4j9
O/QdfSuC1258f3Xx1fwXovja7sLGeH7UrSIj+UuzJUcc8jip9QvviF4B+Ifhez1bxfJ4g0r
Wbj7MySwqhHIB6DqNwIrX6pmE2rYpOc489tb2a11to7L8A0Z65pvh6x0rWNT1a2luWuNUdX
uPMlLISowCB2wOKydQ+Hfh/U5NWe7k1Bl1d0kvES6ZVkKfd4HQD0rzqPVfFWiftDW3hXV/F
N/Pot2DNaq+0b8glVJC9iCPyrtfiDLq0up+GdG0LWLnTb7UL0rIYMf8e6rukYgg9OB+NeVP
CYqjiIL2v8SKlzLay1/Cw9Dc8ReC9D8VaNbaPrSXE9lbEMiLOyZIGAWI64H860tF0ez0HSL
fSdPEwtbcbY1lkMhVfTJ5xV6GPyYEiDu+xQNznLH3J9a8M8XDxhc/HS08J6L4wvtMsb+3Fy
wUhhDjO7aCPauTAUK2Y82GdW0Ipy1203fqFkd5e/Cnwbf6/Pr1zbXp1Kd97XCXkitnpxg8D
tSn4UeC30SXRZNPuXsprn7XIrXTlpJQNoZmJycD1rz7Xv8AhN/hx4v8OvceM7vXtJ1S5FtN
FcIqsM4B6dODkEelVNE03xf4i+KvinwzH4/1WxsNHkO1kIdiCflHNfQQweN9kq/1v3Ix5k9
dk7W76MXu7HqFj8L/AAfp95YXMFpdM2nyeZbRy3kjpGw9FJxXQaR4f07RJ7+bT1mV9QmNxc
GSVn3yHq3PT/61eUaBc+LfCXxvt/B+peJrjXtMvrUzq1yBvU4OD7EEfTmu3+Kd3cWPw11OW
yuJ4L1jHHbPA5R/NZwFGR7mvHxWFxUsVTw0qvOqqTT6Wb7eoyVfhv4UXWrzWRZXC6heq6zz
i5cNIH4YHnoR/KqMfwe8ARW8kEOjSxwycOiXMgV/rg81gfAnVNU1Dw/rdvrt/c3Wp2d+YZf
tMpcoAo4Geg61zuq+F/GOqWfirxnL4y1LSrGGW4lsrK3kb51QlQTzgA47V6EcPi44qphKmK
5eWyvrq/spCskepXvw58IahdWNzd6T5kunxJDav5jDyUT7oXnjFdBqOnWeraZPpl/GZbWdN
kibiNy+hI7V86aH4X8b6r8N9N8caf411S6mDefPp0szbWjSTDBTnk4BODXWeJ9Z1r4h/Elf
APhzVZdL0i0hWfUbu3OHbIB2gj6gY9zUYjKq0qqi8TzKnzXevuctunm9hnZRfCn4eRRqkXh
+ERo4cIJW2hgcg4zjNbev+DvDfimOFNd0iG8MIxFIfleP6MORXmet/CM+HobXW/C2u6qWsJ
457i0uLlnW4RWBb8cZNRfHMXMFx4Z1HTNUvbFr65FtMILh0V0OCOAcZ6/nU0sPVxWJpxoYt
tu+rTTTSu09eqE7WPUtA8JeHPC6SLoWlw2jzf62QZaST6seTUGueBvCXiK8W91nQba6uhwJ
yu1/++hip9e0i3k8F3+lo80ccdq4jdZWDoVUlW3A5yCPWvKPhjp7az8C9bvNS1C9uLuc3H7
9rl96eWuU2nPGDXBhqFatTljFXcZcyh1u79b9vID0k/DvwS2kjSH8PWz2CzG48lslTIRgse
eTipL3wF4M1CxsrC/0G2uLWxUpbxSElYQeSBzXjPwy8BHxd8OT4h1nxhrkFxJJIiGK8YJEF
4yQTzzV638I+KofDOo/DxtamkvrnVYZYNRLtk2pQs0gOc8YAx6mvTq4KVOpKn9dfNCVno1b
o2tf+CGh7JaeF/DthrQ1m00yKLUREIRcbiW2AYC9emAKrN4J8HNrf9tHQ7Q6n5nnfajkyb8
/ezmvCda8ArpXxZ8M+D/+Eo1ue11KBmuJTdMHyM/d54HFWZfhL4mXx2nhFPFN2+iTL/aBv2
c+eqr8nl9evzfTvWv9lwilN463NG+qavG/r+AX8j6ODpnO9fzFODK33Tn3BzXzNafDqyu/j
Xqvgpte1lbC1sFuI5BdMZN5x1Pcc9K9b+GOhah4T07V/DOo3b3rWl4ZYbhzkyxSKNpPvlSP
wrxMxyehhKXPCtzSsnazWj6jTud8a+XvjaQiag542+KLIk/9sRX1CelfKvx5J/s7WsHn/hJ
bPH/fijhyN8Yl6fmjKs7QbPeodQsJLdCl/EylQfvAHpVG/wDEWj6bErPcRyMefvccda+f21
zW4bZUN4PLC/KmwEnHuapWVl4h8U6mbeyjluXKnOeEHuewH+FeyshjGTnVnaJks5jJKNKLb
7HvOg+OLPW9ZWwXyhFIxjjlUYww5A+v+FdqZvLkIiunLxnmJhnIzzXjng3wF4h8P6lHNd3F
nIgmWQqJCSuBggDGPTn2r0W8igvpiYp7q0m35DKuGXOeO455FeVjY0KU0qErruexhVUqr98
uU29RntLmIF0AI/vYxXCeJPFekeHlP2m9DSEHZbqefqfQe/vTPF93cWVrbW1rJJJd7mkEef
mcKpGffBIOK+YtWa91C8e8lvTNM87KYJGxIOmGJ7A16GVZUsa1UqStEuviPqkLR1vsa/ib4
lalrt7HNcaVbpawD90kbEuM9fnPH4YrmofiJrml3dvKkiNYZKy2DkMsitjIYY9O/aor/QvF
GneFodZuonTTrpgsTMFwTyR/LFZGs2EWk3VlG0xnSeJJS7JjG5R0+h4r9Dw9DDRiqcUrbd9
j5uq5ybnNanX/APCz9B/6E2T/AL/miuL+wXn/AD0T/viit/quH7HPz+Rcv7h0hkUD904z+H
+f5V3/AOz14fk1P4jNr1zB5kGnoWj3DIDFcA/UV5hKst5c2emW2TNcOFXJ9eAK+4fh74Rt/
B3hG2020iX7RIgeV8Dczkd/xrxs+xqwmEdNfFPT5H0VKPtantJbL8zh/itHBpQtvFMzE3Xn
xrGmeQBwRx1ypPAryHxXbp4ggN9p4DtBtBQ8NsBP9Dj8K+tI/A2l3mtRa7qyteXsWGjRzmO
H/dHSuK+L+gabaQ6drttbxQTPcfZpti48xXB7exFfKZdmkYOFJay79PQ9vDV6NWf1ea0lp8
z488VaHFZR2OpWNu0VtIfKlPJ2yA5/DIrtfh3qjRa5BcbuIY0VhjoGbaSPToK7zU/DuiS6F
qB1S4MWmvbF2LMM7h93AH868H8M6rJpuqoYy88R/duF6sp7fXjNfbUq313DSSWqOfF4aOX4
yMk9JdD610FBqXhfUYSnmSPe5lIPJIfO3J9Rj8Kq33inxppdpFql1oD3Foh+zziKZ0EGcbf
LIO0L0UjB56msD4e6ja+IdP1TR4dWGnKxzdNc8PkYIdQcFT9eK9N8W3I+yaB4Tn1KC6t9Tl
NqyADf5flltwznsCMjvXz9KX1eq4zhcMc1LWL3MLw9pfi/x7p1vd3FtbaNo93GFnugqedeI
HJyoUYweBk/WvadN0200nTYNPsIhFbwKFRR/M+p96wvh6Avw40JAAALYAAdhk11Ir4bMcXP
EVGmrRTeh5EpykknsFRXECXVrNbSjMcyGNwO4Iwalory9U7og8z+NyKnwY1dEGAPKUD23iu
k8J2sF/8ADTRrS5XdFLYRBgP90Vz3xw5+DmsfWP8A9DFdN4GJPw/8P5/58ov/AEGvpqj/AO
EWm1/z8l/6Sg6tHieg2njC8+N3j1fCGr2Wmzo4MzXcW8OueAODjmvVvAMGrXHhpIfFOH1vT
dQm8514BcsWyPYq/wCRri/ht/yXv4i59U/9Cr1+d7TS7e71B12KxEkpHVzgKP5AV3cRYuTq
/VnBfDB3S1+H8tQV7anh2i+INH8N/H3x9qWt30VnbJEPmc8scrhVHc+1bXw//wCLhePr34n
3LKlpaBrDTbTcC0YHV3HYnPH1rO8MaTpuoftL+MJNQsIbswRiSITIGCMdoyAe+DTfAyP4C+
POu+C3O3TtZBvLMdgfvDH4ZH4V7eOhTnTq+wv7ZUoN/wCGyukJDtY1PTdE/akGp6rexWdpF
pRMkkpwB8hx9T7Va8OX8HxZ+KC+JFcR6J4YO2ztn/1s0rD/AFrDsOP0FRanp9jqH7WFnDf2
kV1Eum+aElUModVJBwfSoZoT8Pf2kYJYUEWj+KV2kKMKsh4xjt82PwalONOdKMaN/bewjZ+
Wt0vO1xI0/jvpM8eiaV4106M/btCuVcuvXyyQefYED862fBmqW/jrxrdeMrfc1hYWkdja5G
P3rAPMfqMha6rxtFHP8PfEEU0YdTYzEqeRwpI/lXK/AyONPg3o7IgVnaVmIH3j5hGT+QrwY
4nnyS7V5wk4J/3Zatf13H1PSq8S8T6jY6T+0zo+oaleRWlrDpbNJLK21V+9Xto6ZFeJ+KtM
0/VP2mdAtdStIru3OnljFKu5SRuIOK4+HeT2tV1L8vs5Xtv02BluyF18VPH+n+IBaSW/hLQ
ZC9o8yFTfy/3wP7owK53Q/FujeEfjP8SNQ1icoHkVYYUUtJO4P3VA6mvoJI0jjWONFSNRhV
UYAHoBXifgGztLj9oT4hS3FrFM8Ljy2dQxTJwcZ6Zr1cvxtLEUMSqkWqUYJJJ625k9+76i6
l/4WsPGviLVfidfyxm4kJsbO0HJs4l7H/aOf51v+PporrxN4L0GWREjn1E3kocgBkhXdg59
yK47wHG/gb44a/4Kc7NP1VTfWY7A9QB+GRj2rc17w3pHxA+K97pmsxSzWOi6bGoEchQxzyt
u3AjvtFPF04QzJ1ZStSUE4tLaLVlZeTY9zM8FgaF+0P400M/LFqMK30aduueP++jXoPjaJI
fhrr0MShESxkCgdB8teIDSdZ8A/tBeG4tR1GXULCcfZrS6m++8TAqI2PcqSPwxXuXjr/knn
iAf9OUv/oNTmtOKzDCVoy5ozUNV1adgWqOd+CqLJ8GdEjkG5WWQMPUGRs1yfwMijl8TeO7/
AGgSG+8geyKzYFdZ8ED/AMWc0LngeZ/6MauQ+FUn9hfGPxz4XuTsknmNzEDxuwxJx+DCrqp
y/tOMd73+SlqLqj3MqGBDAEEEEHuK8S/aDiMmneFYUkMRfUQodOq5AGR9K9tzXiXx3uIriw
8KyQvuCav5ZI7MpAI/MV4vDV45lTa6X+/lY2tDV1L4WanFpt7NJ8SfEcqpC7FGm4bCng+1Z
/wb/wCSAalgnIN7/wCgV67rHGiaj/17yf8AoJryP4NHPwD1Pj+K9/8AQK9Whja2KwE3Vd7V
YdEvyEzi/h34B1jxH8IDf6b4y1HT8yS7bBW/cNtboQPXFfRWlRQz6dp1/JAn2r7Ki7yPmUF
Rlfzrzv4AYPwgtR1xdTj/AMer0eW/it9SstNRR5twHcKONqLjJ/MgV52f4ytXxlWi/syfRL
Tztv8AMpbHk3jL/k5XwPx/y7v/AFr2M28JuRcmJDOE2CTHzbc5xn0zXjvjM4/aS8DZ/wCeD
/1r2esM5l+4wjX/AD7X5sEeNaR/ydZrv/YKT/2WvYhGgdnCgMwAJxycdP5147pIx+1Zrn/Y
KX/2WvZOanPm1Vo2/wCfcPyCIV8rfHr/AJB2tn/qZLL/ANEV9Un3r5Y+Owxaa1nGP+EksSS
f+uFVw3/vi+X5oxxHwMgOjTX0VvCAu6cBB/sKe5969r8OeGrbw1oMMKBI3lUNI2Op/wD1fz
rjWWJdKnvYYxGIwnlMeCcd/wBa9B1CfNpC2xnDJGOOmeM/hXsZ5Vqcsaa2uZZJh487fUkie
FpF3MoUj7xP5fWrsMa7S6swXszLjpVa0tinKQiSZuSeuKp61qs2nwGeeUQ20KHzHYAZJ+UA
A9eSK+Vp03Ulyo+jqO7aTPn7xh4llvPH95rkMxeHS7gRQFH+8FPIH+8d2frWFon/AAj9z4h
1S+uNJa8kmyIFkKoISepYZ69BWXptlqd74il0yzt0vJ43keaJ32Ku3+NvbLCusM14Hmsdb0
7SbWW3j3wT4KKzZB27gASCMj8q/UHh/Y0owh2tueAsRF1HzP7zlvE0Oq2en22lPcs1qB9pV
H5CDP8AjzXFDTJpkeSR1kG3dGCc7j1xjsa9Pl1rzLS7vPItbnVL24VJBy32dQOAFPJGMY+t
cFe2t3YPBcWzNCHbEhblkIPQjt0r0cG5RjytWZz1588nIwtuq+jfkP8AGitr7W3/ADxb/vl
aK9Hnl2OQ2fhroVtc/HLTLW5VTaWW+4ZnPAVRkE5/Ovr/AMN+MfDWuXM9rpGq215cwH96qN
83t9fTivmT4ZR6MPG2v6jrF/FaQxWAiUyyBNxZgCAT2xWCuk6p4MH/AAlNndfZ0jvT5LI+W
dSTtOB1U4r5XM8HDMKtpSakkrdm2fWexUYyUdk38j7d1HWNP0awkvb+4SCJFJO4jnHoO9fN
HxG8U3Hi0CSea4tWusDSbGI42oWx50nu3OB2FZ2qeLr74hNBcqJLeymjUOhOSf7yr6KT+eK
yv3t940l1DLLFp7rHGoOOQu0D6Afzrysuy2ODbnVfvL8PL5nr4TLWkp7t7Glo/hvQbbW7dP
EbSXWiIphvY5p3EYzwJDz/AAnBrasfgzHeXDWXhPxLbR+GruT7TbXaRLLKkgP+r3eo7E9q5
25s5NWvTZ3s5GmJIpljU485gckE+mcV1XgrWLHwl8SbXSrXy7PRNaBAilbCQXA5G30B6ema
7atXEKLlSn71r26afqbZpgeWTrwjZLQnb4WeMNU8X6fpnjM2kunqzbtYsUEM8sajPlsykYy
PUGqGtWllZ/G74aRWsIimCXUNz+8ZjI0ZdA3JPYDpXr/xNvZZ/DP9i20j202oDY0yna0afx
EHt6Z96+ftPvN3xk8BaU9xPPPYT3YaSY7mYSAuOe/WtMqxdTEUakqjXwvS34/M+VxNCp7FV
3tex9P/AA+/5J1on/XD/wBmNdOPrXL/AA8JPw40Qn/nh/7Ma6ivzfEq1aXqzFbAaT86UUH6
1zlHl/x1vLaD4SahbzTKkty8aQoT8zncCcD2ro/h1f2l78M9BuLadJI0s0Rzn7jAYIPoRXU
TW1tcAefBFNt6eYgbH50RwQwoY4oY40PVUUAfkK9epjqby+OCcXdScr3VtVa1rCPmvwv8QP
Dvhv43eMtT1GeT+z9RcxxXESGQZVvbseea6mX4mWvj/wCIOg+FfDkMy6WtyLq8uJk2ecsY3
bQOy5GT617P9gsB0sbcduIl/wAKctpaRuHS1iRhwCsYBFexiM5wNWbxHsHz8qim5aXSte1g
1PC/BGuabP8AtKeK5EuQYrxDFBKfuSspXIB79D+VTfGy6j0Px34J8S27f6XazMJFQZbyQRk
n25Ir29LW1RgyW0SsOQQgGKc8MMjZkhjkPTLKDWTzymsbHE+zdlDkavvpbewrM8HfxBpdx+
1RY6lBcCSyex+zC4UEp5jIcDP4gfWtX9oFBD4c0HU4NzajZairwKiksRjLEY9CF/OvYRbW4
+7bxDHogp5jjfBdFbHTcM4qXncFi6GJjTaVOPLa+6V/LzC2hxviTxDYXfwhv9ZEmIr7T2Ea
gHJkdcBMeuTj8KxPgXdRv8KrHTyrR3NlJIk0bqVK5csDz6g16b5cZQJ5a7QcgbRgUqxov3U
VfoMV50swp/U5YRQa5p8yd9rdB21F614d4g1SFP2mtFu1gne0trb7LNcLCxRHYHgkDHHH51
7lSbF/ur+VZ5djVhJTk483NFx+/qAFgqlm4UDJPoK8M+HV+rfHXxldta3MVrqrE2s0kDqkm
088kfjXunGKTA7KKMHjlhqNany39okvTW/6B1PEPi3JPpXxQ8F+IdPtLm4mtGP2kQQs+Itw
5OB6FuK6D4YakdW8Q+M9TmtLq2lvL8SRC4haMtbhdqEZH14969P49BRjNdlXN41MFHDOn7y
XLzX6XvawkrM8U+PQu3i8MvpVhc3epWl2blfIhZ9ijHJIHGSK7nxjqkdz8KdRvYre4la+si
sUCQsZGd14XbjIP19K7Mcd8Uc5zmslmkfZ4eDhd0ne999b2Cx5r8E/tEHwtsdNvLO4s7qze
RJI542Q8sWBGRyMGsv4n+DNeTxFp/xE8Ex79a08Bbi2Xrcxj+fGQR6V68STySTSc54pQzed
LHTxcI6TbvF7NPdBY8Zuvji66K6w+C9ZXXNhAtnt2MaP6lsZIzWH8ULDWH8KeDNKs9JvdSv
rWRb68eGBmAY4LZOOpJPHtX0DtAYt1Y96UZAxn8q6qOcYfDVY1cNQ5bXur3vdW+Vh6sxNa1
NB4MvdRjtriXzbRikKxMZCzKQF29QcnFeU/C+TU9D+DOuaXqeiahBfQmdo4Dbtum8xcLtHf
nrXuPfvmjJ9TXDh8zVGhKhyXTkpXv8Ay7IGj51+Gfifxd4I8HPoV98O9YvHWZpYniQKPm5w
c++a7T4aXHizX/GGv+JvFmlTaY3lx2tlbSKQIo8ljtz1zxk16tls9TQcmuvGZzTxPtZxoKM
6m8rv8NdLgrniXjNdYm+PnhnWLTw/qFzpmlL5VxcxwkrlickeoGRXtYJPNOG4euKTaT1FeX
jcb9Zp0qfLb2ceX1Xf8Ro8V0lNc/4aP1DxFJ4c1CLR7m3Nkl00WBkYwx56Eg17VzS/MfWjB
9KMwxrxs4ScbcsVHr0EhDXyx8dv+PPXM9B4jsM/9+K+pyrEdDXy58dwRZ65kc/8JHp5A+sF
epw4msYvl+aMa9uSx1mrahazW8VtHErQKufMAyFGP4vrWn4f8ZmLR7mLUlkvLe1mjjt2XAY
ghjtz6ALx9RWHfWIgmkuiifZ3l2FScgyBQcKO/X9avvob2ngqwjmVo5rrVY7hUb+FQjAA/l
X1tdUa6VOe7Zw4eNShOUovS1y9cXuqa3vlOp3emRTykW0EDqCU4x09f61NB4DhurdLvVdVv
r26BG0XEpYIAc5wO/FdHp2nqpZI7fagG0HaMeufb6e1akiJBas0g3ls53YxgDoa6aFCjRS5
FoZTr1anxM4m9sdE0CZpdH0m1k1m+jKjgB5Bxnc3pkfjis/SLI3unW13fyK00zuy7kHQEja
OOMYIrnZ7661zX4LS2mdLjUrgxpJEMNFEDtDD8ifzr01tEa2htbONJBa20QjVtwzkd/rnr+
NdtVyS5uv6HNBqTZ5/r3hjQdRDPdadDuVATN0dR2yc54NeT634UtrTWIrMIzW16+LWVMsS2
BuDZPXGSDX0Bqvh1baIzj95IGJYKRnGOnuea4bX9FbUtEmtbV2il2o8cjDkMp+X9ePxq6df
TQlNwlrseIf2If8Ans//AH0aK6n/AIQ/xb/z1sv++m/woro9q/5kdftaJy/hqGCbx9GbnUP
s6DAaLBb7Tn+D09+a7HxFZzeI77SNOnS6urOOR2ez09d00iAYHHRV9z61zekeBfEFh4n0Nd
VvLOJL1PtUVyblRHEOm5iRxjnA7mvpbw7d+FPBGkRyfY7uSzkIjk12SLEcx6dSc7c+nFcOZ
Vp0ainSTm0tLf5n1VLGU/q049ZPqeN+GFs4ILW3uLSWJs7YlaRYzxxjaep7cd6TyntNW1GE
QPAwuHkLScck9fpjvXZ/ELwh4MstD1nVrLxBZXN7I32q3tHkQ7UI5Rec8klgfWsz4WW1p4u
0mzm8QOTp2nKUvWlJBnIfEcbN/dxycdcYrkoU5Yle0p31et+nX/gHtwzulQpqdTXlWi/Q46
91Jo7+0tIruyQtIS/mzYZsj+FR/WrEthpV7O9rfiRknTD3UcZYwkcggdevPFcF4m8I3fhTX
4NRuIBBI99OUQcIEST7oz6Z/wA4qxqfitbfRJ5rYkSbSikHPzHg/wCNd8sE04ui/mFLOaVa
nU+saeW62Parq9B022x4qi1aWO0S3WV0ZSEGSNxP8X+AzXJxywQ/GX4cyXCRW5HnGWbhRLn
OGzn8OfSvNdC15ZG07SmmXE5ihLEndk4Bx/jX0d8afhl4Z8Q6LpOuwb4/7MtUhMds2wPH37
feH9K5fYQwc3Gs7c11955uLxMcTQhh6C69dje8N6tfWPhqytLfx3p1nDEpVILmxBkjG44DH
d1rVHiLUdxz8SdG+n2Acf8Aj1fNGifCfwmviS1tvE93qNrp8yhi0b4YlhlVHFbUXwb8Dyvc
amLrUIdEWQxIzXPzt8+0M/Hy9OB6elcMcmw1eT5al/8At1f5ngYunVwivVX3Nnvv/CQajk5
+Jmjj/twH/wAVTW8Q32f+So6Qvt9gT/GvnxPgv4Wto5bzWGu9OjTeBbyXg+YIuS+7H5LjJP
FS618DtBsNHi1ayt7+SLmTy5rkIZkKnaAcfK4xnaeTTlkeGhJRdXf+6jkVeTV1H53Pfj4hu
u/xW0ofSxj/AMaB4imGd3xZ0rp/z5RD+tfN3hz4NeG9Tiaa91C6DIzIbeN9rZzwCTxwOePW
ujHwY+HbvGsCarJ5mCFa6Azk4Azj8c0/7Dw97e1/8lRlPGKDs0e1HxI+Ofi/pY/7dIaa3iV
s4/4XFpY+lpBXlWk/A/4Y32k3eoPHfN9ivWjkia+2lodwVecYyTnn2qFfgt8MZHKxwX/3gB
vu8Z5ye3OVIOal5Hh07Kp/5JEHi4qKk1uest4mxjPxm00f9utvTW8TKB/yWfTx7/Zbf/CvK
9X+CPw5tZzHZ295nJAU3JblThh0/wAiobP4I+CZzGG0y9YgeY4ScnIz0rT+wqX/AD8f/gET
D+0qV7a/eerHxQg/5rVY/ha23+FH/CVW46/Gi0P/AG7W3/xNc8v7P3wn2PK2i3qosalRJdM
Nx7itSw/Z++DOpwSQ2+h3EV1GPmVrp8g1oshot8vtP/JI/wCRrHGU33+8uHxdZAc/Gi2/8B
7b/wCJph8X6djn40wj6QW3/wARWef2dPhmCYTocm5lIDrcSZVvpVOx/Z1+H7D/AEzSFjT+8
1w4+h696P7CpJq9T/yWI/rcOzfzNseMdJ6H40Rn6R24/wDZKQ+LtG25PxmGPYW4/wDZKbF8
APg/YTf6ToP2kBfuefIefwP+cVpWnwE+DlzEHj8HR5ycq00o/TdXPXyfD0Y8zm36Qia08RT
m7ap+pl/8Jdomf+Sykgf7cA/9kpreLNEOT/wuF/wmhH/slbzfs8fCBzlfCMS/SeTH/oVSP+
z18HyAF8HQL9J5f/iq4lg8E1f2j/8AAYnR7vW/3/8AAOabxVom3/ksEhH/AF8xD/2nUZ8U6
L2+L8p4/wCfyIf+06va58F/gvoOmy3eo+F7WGIKyr/pLozsRwF3N1ryT4ceCfhfd6teWfiT
SIngvbry9PaeRw8KDgEkYVlZmAz1zjtW9PLcLUTlGo9P7sQ5Y2+19/8AwD0p/FGjFP8Akrc
2c9tQjH/tOoG8TaPjn4tXH/g0Qf8AtKuyt/2f/hRbLtbwjazY/iZpM/j81QX3wF+GMkJNp4
Qso5OwLPj/ANCrndHBxqcjqP15YkuMeW/vff8A8A48+J9Gx/yVm4P/AHF1H/tKmHxToo/5q
tcH/uND/wCNVv2fwa+HFprkcF14MsnhcbHWTfkE9CDnn0+laesfA/4aRwC4tvBtoDGvKIG+
b9a6amFw9KSi5v8A8BiYLllHmTl9/wDwDjv+Eq0LHPxSuP8Awd//AGqm/wDCXaAD/wAlQl/
8Hp/+NVZtfhT4CZW3+F7EybSDHtOVOevX0rtdL+C/w3t0dZ/B2m3AcCRGaMnHHTr9KipRw1
P4pP8A8BiKCVTWLl9//AOB/wCEu0DH/JTZD/3MDD/2nR/wlnh/B/4uTn6+In/+N16XN8Ifh
kiEDwRpfJAH7n1/Gph8I/hkLjI8EaVjGMGAYrGCwstpP/wGJo6P95/eeWf8JRoBGP8AhYkZ
57+I5f8A4imt4k0Enn4hW5/7mSb/AOJr1B/hP8M0lGfBOlcnGPJFMuPhD8N7izMf/CHaZFk
gl1hAIAOetZxnhublu/8AwGInQdr8z+88uPiHQj/zUC0J9/Ek/wDhTG1/Q8j/AIrywOfXxJ
P/AIV31r8HvA63VxeyeFdOaK4kHkW/2cYiQDqfr1pms/DbwDHe22nWnhHSl8tfNkYW67j2A
Neh9Ww+nvf+So53GS+1L7zzx9c0MnP/AAm+ln6+I7g1A+t6If8AmctHP/cxXP8AjXsdp8Mv
AFrbvNN4O0ggruwbRTx+IrCfwV4Hec58KaRG0zbggs0+VOwHFYR+rttRbfyRbp2jdyl955q
Nf0VeR4r0Rvrr10f61wfxD8RWl54YOl2VzorRnWbaZ5La+kuJrkhcbvnJwq9Oa+grXwP4Pl
uWZPCWmMittAFrHwPy5P8AjWwvgXwo52x+F9LRs4yLOPgjvnFehh40IVVJXdvIyurbv7zM0
o77We2exN+yTCWMLhnXKjnB7A9DUlwst3rFgZle4FryLZDkxMf4n7DAxx7mukvtF0+1j86V
D9obKIUcqy59wf09hWfYxRWLmzjVRNLy7g85x79T/jXnLCzhX9oztliU6Ps7GmpcByP3YLg
5J4Y9q5rxg8slvHYrqqWgnz5iDO904G1cc85wT+FdYpiW22Bg/GBubgfjXivjPxJLJ4vubz
TQJIreIWcUqAlSB95vTBYkf8BzXuYWDnJxSPLru0OZnRfDeDyNQubuPSZLy4V/s4uuEW3Ts
CD357dq7bUtRUJLDb3Nv57OFDM4JQ9+O5/xrmfC97Bonwok1S4cIbrzZwD1ZmO1B9eP0rh9
Q1LVtS1u18O6MDFexusXlgZ8twAxYkduuc16EsJ7STd7WM41fZwS3O9j1KdNcFsmrQX6Sxk
tbu437gM7l44x0x7ZrOu45CYWjsm+V8j35HBq5oegXWnancalrFtaxqsZSJlIODu5bPvnv6
VtSRK1ptUFljPOOM1wz9mqjjF6Dak43scl511/0Bl/7+D/AAoqx5r/APQNf86K15F3Mb+X4
HFeBLS08c/Fa80vxBa20Nnods0zWYO+MFpQSFJ/h3Zb6NXYeO9T0vxZ8UB8PY5rWGLTLfbb
wSMFjeYgcEdM4BA9Pxr5k8KeN7nw941TXrAsFm/d3VuTlXiOPkPr0z+Fdf8AFu4j0v40Q+K
7K4Z1v0S7wvy5UqDtH1Uj6c+le/7JN2enU9OTPoXR9H8GSWGpRaVpsY021P2USCMSzXUnOV
XdnYODXnWqWXh2ytru1i1+TQ7OU77/AEiG688XKA52HjCOSB8ynjJryzTfiB4mf4earo+nS
xWtpcXTTXV4Q++0Rz0DDjDfdwOeK0dS8LAvpV5YSm60eeyJa/icSBJicnzscn5cDbx3qYUW
r2e25L1LuveGfFfxlgtNU0SK+e2td9tFc6hGkexAclC6nDkE43Yycc15p4p+Evjfwrb+ZqN
k1zAvzM1uS23Hcivr/wALSWUr6d4bt7o6fYrB9rka1wgk3Mw2jHQDHOPWuZ117ex1yZU1BL
e31KY2dxFdTNIrbgRHKpbp06jjntis515Qa5Vo/wCvkXCLlfU8W0D4ZxpY6ANQlFtNcXFvf
x3AU+ayPHuCL6nOAO2T7V9EXE73+hJodw+y5Qr5qINwUddv+0QBzjpzXPaF4wsdZ8C3Pgnx
ZdWGjX+nQtYWmpsvzxywttVJAeQxABG3tmsuLXLvUDoh0jUj/bNq52pGhKwlsiSSQ4wVxyM
5z0HWvCzbDzxFWC3R7mW1oUYSlLpqdBr/AIeuTqWh38VwYdRnmXyoWTmJkByxGfugZH5VhX
EugpqE6XMUviTUri5EMtvDA0KYQj+EMS3HO70A5GK2P7c1H+2WkvIbtNQyryXd8V8toEblU
VMYBBLY68VT8H3GlT6/rQsvEUWoXy2cqytbbFW2jMiosofpu2gk9cVMKP1OhzS+JbnNWxc8
dNRfw9DnJPDOvza3oHitrlLi2u5/Ie1kTkSRk7S4YkByBj8OpJrqY/B9/r3iPVBp3jBbS11
KZXubZId4DK2dxVjwc8VlxQaVoujnQ/8AhMLLWfMufNhkuFZzFKeVbzFwACcevX61meC73W
Yfi5Pr/ig3RjSLMkaoBJEGACySRr1ViwIxmuWU6tROqpWaWmm68kdHLTpx9k1ueiab4Og0e
01DTodWjuruXzGN7JAEjJ+UAIo4yuB0NeceKTqXhfWrGVLlJ1itpIbuOFCyKBMw2D+6Quef
WvZ5ZYzbWNvFKLm6dQIUaEpkF8sx9DhTgelcf8QtBtEv/wC0St851Bltbm1snKnzZD8rHHU
YIHtgetRluKlKq1Vejv8AecWMw0VS5qa1SscNd2+mafpljdTa7cRxvfDNrK2d8W35W2Y+YI
c5PuK6jSorW1ufss0PmuW/dXMkpc3ClQMgkfKoU4A9qSy8P6T4RNxrMk1wZ8xWoa7Yz+X82
AFGCepxjv8AjXVW6i80hblZonEyl0nI2ogzjoOpPpXt2jKWivY+cqynGjZaxNPw94TGuW98
IboRy2tys0bMCykPGAyn34Bqa2it1leCyjWef/VjzP3ZLDPAHbv3pNC8Qx6Lcada2t0vkTs
fkCbfPGMNITySVABq9ZreTeIRqWoRxzbSY3bywhZu2fXp1612y5JRVtGjBwhyJrcufZrq8V
LeWw8yNMblYfd9v/11sW9vp0CCXlJEbJPUp+PcVtqiyRHnORjco+79RXMaxpWsSSSG1JMZ5
wn8Q9x605zV0oJJmzoOC5viLcOp291cNCsqpKOksf8AF9VNUDFq8V4kxL3EOSwZR1Hoc9Kf
o/hnMcU91FLbyK27PmZJP07eldNHbwWsKpGzEjgEtn8683Ez5U6ja0OqhTnNe9dGZp1xYSZ
aW1SKXOGAHOPWtO5tYLhdyyMhHRhzWVPqmmxXZQxvcXUbFSkURLA+5qSbXXt5MSaVOkYjMj
lyFKgeg7/nUUqtatTXJC3qdNqcNJM0Iopw2H2unZgev4VYkj2pk5zVWfW7CDSW1CSZRDGm9
gCCw9sfWubbxU0j2c73VnbwXhxHE2WdB/ff0/lzXNUy6NTm5Vrb0szV14wtdnjvxc8f2dp8
VNL8OT6cmoLYKJtrbdyyujbSob5c9OTnFeV3D+JPEt3aabHatBFcTxgNa3GGDnyypLMApIK
dMgA16t8WdLsdQ8fWsk2jwNqAgXfMUyXJOFwe4rZm8F6ZpPhUSafP/aVzbyE3EJ+6U6OF9G
U9PpXfhMLTpwUWrNLX1OarjrP3VoewWz/2X4ftm1i7RWghRJpmPDMAAT+JrTESjntXg9v4k
a/hNm9/ez3LgQwxyKJU8iQhdn+/jjceea99jUeXjbjAwBXj1MvhDR2cjrp11VTcSldadb3W
xpB88RDK3dSO1PPzrtIBB/UVK+Q2UGT6VA285dEz6rXl4iSatHobxRzl74VtJLiW7hLrI4G
cNxkdOK6CLARUC5YD1xiobm4NtYz3wRpBBG0jRL1fAJwPfiuQ1bxLp2t/Dg63pV48Mczxpk
cSRksMoRnhsVzQw1SvJS6bA5RpxZ20gBXB9fWqkOoWk2sXOmRyZurVI5JEz0DZwf0/lXK6b
45iu/C0txHG0+q2ypG8KoWLOzBQwA5I5Bry6x1rX4fHM9/bW93NqplczxKmZGUAZVkPYADg
dO1d2Hy/m5ud2aOapi4x5Wtbn0DIfNuuR9zIzn1qYBdgV+R0JJ61kWGuWdx4attduW+xwzR
CR1kBJQ+nqeeKx4fGNvq3iXT9M0px9mkJeSZhguAv3VB+o59jXDChUbcl0Ol1IqyfU63gOz
4zxge1VWs7Vrr7SbZDMcfvDyfTGamaaHdJGJlLpjeo5K55GfSkEm7J9scdq4nUmm4yejNrJ
7Gdq0+yMQjbl/v89B2rEnXEgiVMSrHvJJ4QZxj6mr2oB0ubrUbqRYrK3XfvJ9sYA9f8a5eD
UJ7zUpthY+YoJOTlffFezg6VJQ9o9UcFeUm7HQRW5jiYQOsa8Ycn7ppbjUoNNhyq/ap2HyI
nA+pPYVCs0NiVl1Nt0jKfJtEyzEE9T+X4VhiafVdSmlKi3AI4Q/KB6H3FdVGai+d7fqZSVl
bqXLvUDuWa4YGd14XPyr7D0qCz0+ae6Se5O5sHEYP45Pt/hUyxr5ogiw8xxuOPu57+1cXq3
xWtdLL2Ph/Tmv7hCYhdTHbEzA87cckZ+lb01OpLRXIaUV7zO48U3MWl+D9Zma5WB/szCNxw
wYqQoX3ye1fOVtdmSCe3a6MTkLhFBIY9ecfT+dWfEGtatr93JcazqrLMQDtf5Ut8/wAKIM4
47msO3vDbQtHaQSRm4XbIzfM2Pr25/nXvYWg6abluzzcRUVTSOyL8/iTWZtOttFvXP2e1iC
Qx8DC9SB6kk9evFT6Rq+r6TrM95pUzRXTgM0mzcxHUqSQetZ0vl3F2saABYI8rnqzAjp69f
1rp/D2pT2Wl3JhtWy480yAhCVHA5I5Ge1djSfuvRMwUpXv1Or0nxhJrOpZ8SmN4UjZ1j2bU
jwOTgn5uveux8MpcW+qX+mz3IubeF43hlVfl2OARjPbPavNl8X280EUU/hO2upxhGuJskH3
AFafh7xlLo6qVsVubeecJkbl2ICBtUnrjP615mIhzUnTgrHXTmuZOTuemfYYf+fiH8v8A61
FN/tnSv+fr/wAl6K8L2Vc7rw7n58alBcWGs3VkX3fZ5SpZRjGDj8K7aw8VX2v6roFo0kdrq
dmDZpeFAyMGBC5U8ZG7FdXrvgbW/Bmm6zb2ukWV/a62iwnEguJbNsgqWYrxycn074rhtc0G
doLC60OzL20NhCLmaMjYk6DEu5umdwJ98jFfd0q8J2ZpKDsdx4KuPDCeENa+GvjiVtAuLic
TJeMMeW6dD798djmujubTw7o3g63Og2g1R9Nk3td2cDlLsSEIJHDfKeRgDnkH3rjNM1jxr4
n0ePxNL9hWPSpEtluFtVaadwONwxyAOCWwO3Nd54W+IGjav4nttJ8atqcljcslv5ltOtvbp
k/JuiQD5ck/xHrmoq0WptwWjfVhF3Wu6Op+H+kSePNDs4bW8vbI6fcEy3UI8sywTHM1uT2I
ZARjgbq9I1Lw1C3gd725ug01pG5himhR08vG3ygcbskcZznOa07bwf4P0XU7uLTLF9CYQMB
JaTtGZF4YZGcEkgnnp+NY+ujWNVvdP0Kd4YINQilEn2dj5gkZC0XJzxjliMcmjF0Zrl9nK3
fzMqVRXdz5X8bXLaN4oltZJpC13FFMLhl/1VwoGELj7+Pulh14zzTdM8T6s93qt3p1xPa2u
o+RDexRt8645BQ/w/MuPo2K7b41eHZb/wAa3NtDawwW+nolrb84RVRFZwo9SWH4CuDuvC3i
zwN4ls4NY0kmTUIxIIIzuWbAwVVlzk4bt0NKVP3OZbm9Oovhlsety+I7HXdEuNAs9M1C81W
SARWtz5RijibtK75JUrnoCcnpwa53wx4L1PQda1HQ9Xtppbm7iDjUbdTIXY+rZG1CTgjB9q
rp4P8AH4s0tNB8PXx0+RDd+e0RjuID97yi52+nQZJHSr+gfEC4gtPsaWcq3FvbPcy3z5O1l
+6+z0U9ckmvGr060Y/u9U+nb+ux20I0FddRmi2HivRp9U06Dwn9pvZdRkge4it2eGCNAFaJ
Fz8vDbs+wrV1dL28g1K3tpDoy2i29u1w4yJgBtMbSE5AGAOM56V0GleP/Ef2bSNTEptdPu5
0hW2wG+0M6Od5bGeeDjg9M9Kjs/G/hq0sbG5udJh1XWIITIElKhY2b5ixY8A7iTgc815s6s
+dTcNX/Xod0KTs1G2mpp+E/iBpepaLY2OtR/YNT2GC2XTLeSV41HBVs/dPcckYNdjb+J/Bj
65a6KPM1C9MisZJZNxWTDYYkfLnsAO5ArgNLtIfFPiK41Hw54o0611ySF5JtOjYyKwZdmSS
ePQ4A61Dr9i3hXxxpDCBI0adIsW0gChHXog5OQ/J68KMHmuOWHpVKlo+63rbzGm+Xll0Ncy
+HbvxNqM0hka4vNUZlR7nYS0OFLxL0IDquR16mkluI4w4eeKGOWZ5lVpAo2b2AYZ/h4HNY8
1ncNJa6fPpE11JpkD5urYK00m9yWZMn5FCtnB+YnFENhYanqZvp/DfyWiC30+G+YTNFGo4Z
+cbycnvgCvosPSVRcy1R8vjeSMOWTs+waTYT6zrtzd2FzJJp1uxaynKllR2X5/Lz95cjBPT
0r0Hw1a3/iCfRdU8Q3k0ccbObeKBf9HMillw567s5PPBzWNNqkl2kUlrMthIi/MRGNm3HTG
ePb6d6raHrur2LJp2kN9v0mBpLyDfKUeVd2HUnHOHyR0zureqlCadtPXc5KNRSTvsenGHW9
L1RZvtMoG8kQ4yjL0Cn+YxzxXR6dq8V65RwYZFO0g8c1V0DWYtTtYZYyTFLGsqRyDnbjoD6
j0rX8jT5GJAWOQngMMc+1Krh4Tp2g/lc6qHNF3T0JWJJPzdD1rD1y7vIYoItPkSO4nl2h2T
dtXvxR4itLubTfs8dw8EZP77y+siegPY1xGkGWHxcsDgx2sC7m8yQlSvUMoPIzxmvKhlzc1
OsdFbE8vuxOp0Sz+w6XcTIxkufmBMvLF8n1rJu/EV1p0Uhur20u7ZlYPsmBcAqcZXrxgCqH
jN2S2kktLsqgYxzRJkZBGUbGccHoelcb4HjsbrxC9rf27XDyRFX2AAITxwP1Jr26c3L3I6H
lSm07F9r2x1Hw5DruqTSWm0+RsgXfLIV6EnoMCuYu7uMyJcwFkgiIjijYgs3cliOv8ASta9
Wz0w6ro107SWLOXimUj5WXgH8uDntXKWmvaTBvWaVfKTELKvOSeBisYtrVL1OeUpSOujs9G
utFj1zxNrVxJc3ZCM0X3oQpwBzyDxxip4vJtdOl1DRNYvJ7Rwxmt7pld1OM5GAMnrx+NcRZ
a/4TtfEP2rVr1Ht4Q0ht5QSJFHcD0Bx+dd5qOseC7ixFvp18lmdRszJC0X3S7BtsfyjAZgp
x3rWOklpuacs5RvY6n4ZeGtFXThr0dv5t08jBGfO2M9yoPQnPWvTN+0HvXDfDcmHwNaWi7s
W8jxKzdWAP64yRn2qn4g8fPYalJpEFk6XIbaJXYY/Be5x0zxXzbnUq4iUI6u7Peg4UqSudr
ealZ2mVmuFSYj5U6t9cDnFYs/ib7LYo1zbssrDBGMZPrk9KPDc2n3Fgt6ro8zEh3Y7mLd8n
vU3iPUNPtNMuZtQWOSDymLqVBO0D/64r2qeUU+VOb1OOpjJfZ2MTU/Hmgnwvqdzc3QtHhgc
Oj9csCFxj1JFeM+CNX0nT4rrRtYhkuYbqRZEiVwo81OQzdtpywJ9qYms23/AAlVp9tj8vzL
SZhE6hhLCqN8vPfPT61w2jXURMUzMWaLKBRgMwJyHQEDPUgj6UQwEKcXGPU55Ymc/efQ9s0
PUpdKjFva6pbqzs7qYoVaVVJGQGPbgetY39paHDqc19YNqKa3C7MsrSgtLI3HYYKnIzXn7e
Jb7TdXj1QLssoneLe8eDKjAcH0Lc9fSpLO9l127eSwto7K2QZWYKS8zb87S3cBTg46CtlhU
mm1uc/tGklfQ9HtfiZr2izSaZqQt9UurV3ikDDyyGU8dO3SsDw5qjRWt74nm1FYL7TLvz47
QsMTeYrYVR1OXYAY4xXCz6y95r9tby2eJBKsM4y3mMg4y/4c7vQDmsa4lk3vcwA+Tbu5TA+
6QSI0+uQPyrB4CmotQ925vCs+ZOTv2Ppvwn4jstM8IWU2tXXmanqP+mz9WdjIcgnGcALtH4
V0On+MNBvLwWoneGVj8vnIUVvoTXk/w813Q9L0r7K3nahfQAI8ohz5hz8sY5ySM4x04r0OT
SrDxSkrz2mp6TfxqGihnBRGA/iA5B69ua83+woVXLnep2/Xnf3djoNe0WXXbA2M939ng35x
GMkgEEZz361RuJNO8P2RtLCES3hGNvVj6Mxqn4W8QXUrT6RfiM3FgQhcv80g/hbH9a0bnSt
OkvHvrifCync0fHJx0PevBrUJ0ZeyneyO2FSM1zx3MXS9Lu55pJ7x+ZH3M5O7I9Oe1ckfFW
q2moav5mlf2joun3Jt2urVdjx4xyQT83XHauo1XxE0942nWqrFDGdsj4wB7frz9a4SfwvNc
3mo/Yr5zDdyCaSFJCFLeuRx+dd+CoJ3eIWltPI5K9S2lLcXUPiZstGtvDulyRTycC7nYMY/
cr688ZrzT5IYA1tNJdgNukl2ExxnuSfu5ya9JsPBUYljj1EKkCuC0MLFjPz/ABMegyOg/Ov
Rpl0u00Z4Jra1t9PCcx+UNmO4xXpvF0cLFKmr3OT2VWv8bsfM98kKKViRu6tIed2f4vrmmC
UXUIjLSxyqNqOVJQ4JIJx9f5Va8QfYrjxxeT6W7S6TFPtCKCFAwDgDtzkVftba6nvY7S3iD
SSkW8aOu5Rkg5HfI55/2a9W7tz7HA4uMuVakFtot5qdukGk2c89ygygt8NlR/F+ZI5r0rw7
8MtSbR1k13V5bQuPlhhiG5QDnknn8K7Hw34d07wlpxgtyZbqY7pLggZPsPQe1bElyIQ0t1M
BjkhewrhlipVE+TbudsaEYfEchD4D0W1B/te8fUAuNkePKUepO05P51g6Inh6106fRNWtbi
1kW+3W9y6H5Pn+TDYwR9a39R1UrcIsUm1nyDjkgEjFQX7NqNhcWSznEsbDJAwmDwR+X6Vzx
xM4zcp6r+rmjhFq0Uc7/bdv/wBBVP8AwHH+NFR/8IjD6RfmKK6PrWE/pEezn2/EpeE9Zh1+
wvP7Us7pba0sFeFbYL5MW8HKEMQAQBySCSe/NZWp/B6y8T+EhH4OuhYxIz3iLNtUPuQYXaC
WxleNx4OcVyfw61nX9Rtrn+zdCuLnQblEh1Ca6l3YdQvzIzY+bK9PTivpbwClnZaPCZ0WXU
JSXnm24BA6kE8kDIH1NYYyvLB2VM+jjSVaPMz5w+GfiyLQRZ/DW+0y80TWZpZVnumi8/zJW
+4hhPDDGcHPGQa6Hxh4Mj8QTy6/ocVrBalEWSbTiJYowFADsFyY8Ecgjj9a9B+MnhSCadPG
Hh9PK8Q6ZB9vtpY1BLGEgke4KE8e1fPupy+JLjxVpmr6RqFtZjVUV400E7WnlcZZGiByTuO
G3cYBNe3gscsXFSS9fU8+pR9k7n0TY69qPiDwpo95Y3NoNWEJtplu5tsck8W1HQN0DEBHUn
qC1ar6jJca9d6zHqVqJFURW0MY3SNKXSMP/u9QD06mvnm60zUdOvIPBV5Y3Onam2pLPqi+b
5kHCDbsA9BvP447CvqO28O2uneE49PhtbeyvorgTMwUbmiTPlsnPzD7hx9a9Zwc43ZwtqEj
zz4kWEWqa7evFiSb7Y5cA8bSiRgj1IJB+nrinTanqHh3xlomkwiPVH8HWJt5bmdN3mzS7WY
Kf4dqgAH61Hf2fiNPCq65p2n/ANopbxGGVkfP2jYT8wTrvBz0yDW5oVsniDxhqsMlzsivYY
dWjk5HnRyqM49MMCpHtXhZlVqUMM5Loepg403VTnseT+JviX4o1TUtQtNP1FxLJLJItrEzG
SN8ADaTxjDYAHPJrmtU0dvCskdq+kXGrLqthbSQyiN2NwkiFpCrr/y0WQ4wey4NfStz4Z8N
WMKMmmW8TWbGZbhkGd+MbiT3A7mvFrvWPFegW507SfFsml6b5jtDF5aSyoGYn93kFhnrgfp
Xl5fmVCpenZrbc9Cpg51F7SnZI3LWfw9pPw+tPDms2V1Dq9jbpcNYRMZbgXTqRGSQP3W0Mp
x24FdT4d+BFtqvw7/sjXbgC5kRZHKgMVl653Yz3rz34V2UUXxNisdRa6ZbiYzh7xT5skrAE
h2PXOAcdj9a+sLETxAlAI0yxKk5JPYD0rObVOvo/dbbIlzQh0uzxbSvhlP4P1q21aOy0yFt
O025t2ltcq9ySo2vKM8t9K8j1TRLqa28RXtjq0+tiO9t4rO5u1IlMjKPMVEIG0ZIx24PrX0
Np3jHSdY1TVLHVmbSdVghkN5Z3Eg+UdAVPccDp13V5LrfjDSbeS8stYnNnq2oXAbdDFu+zb
AnkOAfvZA6+oNdGEnVqTk5Rv0u97HFim6cEoPX8zp9Nk1E2cNwHt18uNFkhQNy399t3KnOR
jpVm0jWC6itWCFIwGkMhKhmcZ6dO/WvLNOTxDpHxBkgFxFP9peOVrl9ypJCxMm0hhwWyfpX
sccDX2opbwS26zpwol+XeMkjB6ZHTHpXu0qHLDli9NT5/GfxPaLqP1awsrq3Vvs5+ePEsY7
jGCQP6Vy+oWJtJbWe1lNrJbDbE4GI+OqH2Neh3Wlx6fNAt1cNcTMow0o3InfAUdOe9SNbad
remz281sj242ieBjnZJ6qfQjv7UoypNOm9zndKS1uYPh7xM1jNb+eNqrIGcfwlSDnB/H+Ve
rTPBeQRzQlXVx8pzxyOM18n66l74c1m70x7lpLeEq0cj5ztb7p9vQ17d8Ptfd/BchuAJDbI
WUA5O31rzsfheSC5NmdmFqOLcJbHTWGrXVlHLbzRm4tomIk86XJznnYT1HPA7Ctw6VoOsRB
xbxSFAQGHBXPUZFchBc77WKR4zCkCPIrD5g/rkehz+lTaZqz2du92saxSJwUHRxjn69uRXb
Sr8j5KiD2i+1sReK/BF1cEzabLsV08toyT25H9OK8q0u+vfA2vXh1TTpoorqJopHIPH+0Gr
3C08e6Zcy+SwBf0Bxk/jV2+07R/EtlLbFI5S6/NFKvqMfh9RXV7GlUfNTZm6cW+am9T5G8X
6/Lqerzi0PlQKvlzNvB80ZJB46A5rDt7QX+sfZzamTfCzBRnJwpwBj3xzX0BrPwNhhjmn0Y
BXIK+SWyGU9ue36153D4V1HQtStftsRiuFkEYfHJyRn8zWfs3TlrsZSk4atHAt4g8K6Xq+o
X/AIc8OXGtzqxgcXmYYIIQQTGqk7jIBxjPXJxXZfDjTbbxJbpf3+npomg6bOLj7PJMZLm5k
CHYpIAwqhs4HJrnTobRQmKGFybrULi5ZUX72dwP5LjivSbZINE8N/Z7aIvc75FHGQShK5yf
YAV58qUKl4RbTfXyPVq4h0qaaRveJ/HRhgXTfDV1LZoipuzAVKgddp9TjB4rP8G2MniHUn1
C/Dup+7GMebNg4JOfpye9cnuImd3LgupEu3PX+6Pf1Ppmu/h1Sx8PRRXkNwJFeMqgjGWyeO
PT654qqEIUVotjyKmIlU+PY7LR44rW4ltr2NbcRSDy9hyYl5PP9Tj1ryXxZ4l1XxVrN/ZR2
8c9usklrbRRhjNkEYIxwc4JOfStObWL2e+/tKK7niQyop3Es6r3cdjjNJrutrph1KHwt4SM
t/cbkj1eWUZAJAaXjkMTyMYr06cnKOqsTCV9L6GL4i0QWmgWl/qlzanWIIBILBdwlCKNpwC
OCR/D37VwV34Tviq2t7tgufKFwbLcXljThgTx8uBg4znmp5bfVVuyXjufMch2uXySrA9Tk8
8jqadrvj26uL3UfsOlx202oReTf3bOzM+FwSp/hUkAEDrUyk5dDRRTejEsYZ7ZFltIry3VT
lyV8yN885GQeAD7963L25kubfTbeDUY4ZGXdNMOdgJ4CjAAxgfnXP8Ahn4eeJopH1HzrnQr
Jow32m9ufJQHAJAJPII9u4om8YaERtW/1MoqNmGW3STGMKCrkcjIzis5xktBOnfZl/VtU/0
tPPvZJVaPy3uFXlz05x0GMZ5rEtoJdQvUe2jkuEgYPuZSQoXksFHqeK2NF0m58ZJfLoOvwx
XVugaLT7tUia4UnGN2AMgZyPcVHqfhy+8PXsmg3TFJlVfMkj5aTdh/lPTGR1/2TWlOL2Ice
ValfzW0W6uLeCUfavNWQpDyEIB4z65PQd69O+HXijXl1b+z11RZLYFA6XeXYuRysfpgYzmv
IYYbh5I4Jp1jiY/NsPIUZOCetdP4b1m60rWbI6dOhkZ/Ljj7knPzHjJHtxVSgtwUraHrvjq
yn065g8T6ROLdy2yRkYYPbGfTNUND8Y3HiV2smsY7N9mftBm+92zg9/xq/FPaa1pOo6fqNx
DZyKoaUIdsZPaRSfunsRXkniG0+wTxz72W1BJZ4yMAHv8ATNcGLw1OurtamsK7pu3Q9Sn0k
W8h+1v589xxhXGFA/jx+I/yKt2s1ta2somlS1t4+NxIUdfU15DYeMXtLEW3mRS3UeQJWGGj
B9xww6VnXmpatf3D2skHm7nUebk7V+bPyjuPb3Ncf1V25ZO5o68b+6j12z8caVNrllpcFqz
rcyGIXbfdZgDjHqOOtL4w1eW01W206aEpAQXiKEHzHxjkf7JI4rzu18N6689lbS6fLHJ5gE
Em3qzEYH+z68+9afjq9mn8YWlzuT7LAnlBjkgYIDSsBzjc2Pwo+qQ54uOuhft24Pm0OauNA
1Oy06eX7IotI51P2pyFLk9uTzyTkYrQ0Ce/OvWiaeG+1M7bZtuQqkgOTn2z+JNZt1Je3OpD
StXuHUDcm0P8vAJUqCcDnFavhaWO0fTr1SRic20uPRv8Dg/ia7KkUotvzOWnZzR7XJdJaQq
XIJPAQ4JOfX8q5LX9WZle3gwrnjBGc5qa9vMXIZgN0Sk/4Vw2sag7FpDJnJxuHOc+1eLBvk
5TvqSs7jTqcl7dBsn5l3DDAbQOCPpzWlNfPFF5bkIFCoQH7E5zjrXJ2iSRrkljIV2g5+5xk
j6c/rUkl6Bc/aCWNtI6BgSPp/KtHS6HL7TQ1/tFx/0GH/75orL/ALb03/oHXP8A32KKfsfI
PavuexaANB0bw3qaJZ403w5KqPaRqCC2wMZCMdeePoap+FvF+l63pPijxm8UlvbspiSOZf8
AVpGMNn+6CRmvBdG+MsP2fxJbTW8sLa3Eu+F5QBHMF2kqx9QcgHvXanVY4P2PdXg0G5aWaB
VE7EYZAXVXyR1bGcj3rmll7hJqd7trX13PsFVSV1qdb8NfF8vizW7eG8ia1sIgZbTcd4vYi
WQnPYZHI+lfOn/CY2+krq2jeErL+z3bVmMGqKfLltoi+FDMO3JyfQCvQ/g1cm40PwPdu5ii
027v4JHDYyuwOo/PNeZ+IbXVdC+Id7baRpzQ6X4llWa1gkhEheNnyuF7EE5A64xXtZdShQx
E6cdrafl955+JqOractz7W0XRfDep+HNL12SOHXS1qpbUSg829m+6z5xyRzj1ya6q90XytP
iW1keeCBQDA8mF8sDnB69O2cV594B8Uw2/hjVfDNvostkPCMsVpEi5Y3KMOGI/hJ5Jrrk8R
6Vd2EMNhfzRRPx5AUmRPZsZwue/TtX0MqkYrseby9SeO7kuR/Y9hpCwRQoAFdvLjjTnGcck
Yzwox71454k1iPRbmwS01RRrVkLmbesI2NYjfJ5ZQHjAUMnPRq3Gt9d1vxLrD32vGLUYYVt
zFZqYGltxlwQejZDNkdRiuItHg8TaY7zhZtdsLeRJpGUAD94ybWA+8uxkGB6VjiMPFxanqm
VRqu/u7olk8VeJfEOpjQHh09JJZBi7Mx8kq65VtnXkHjsTUl/pFrokFzHGr38yXSCe5cfvJ
MRgggdl3E4A4+WvOr+GWGbT7S9tHguYWRYp4xiXYpLeXu7cEj0Psa9g0vRJvF2+302bzpXj
S4aXzPL4H3TuA78gfjXzFfA0aa/cLR/1uejUxtZTjGS0I7rSmudMh1GDi8uLgN5h+9HKsYy
QD0IKj9a1dd8WS+IPhve3rRXMV3pEoluorWQpKjKudw/vJk5+grhNZHijw8+oabIryyswmS
1uX+cOAV3xuOHGDg9DwDVPSBcXOlI2veb9pcbZgZMLOgOVDgdSKxp4GM4Rd9nv5dUc9THul
Vc5bdut/wDIv6baXOptJr2tCeaeQKsX2yQPIqgAnnAxknvzxWLrvhqy13xIl1JuWaCKMTIh
Iaf593zY9EOBj1rsEngkZbm4LJEoyAOB7fXvXM6dNG2oT3k2+SeeTzW2DOR0x+GMV9JhYRf
NbZHz9TE1KtV1m7NnX6dBbtYQPfHzZIgAJJhuZlH3SfUjkVemjexvo7tpY5og4cumcrz6e1
Y0M3m2c6wMgSNspk4ODycGsTWdV/su1S4vGMNsm0O5OEB7AnueK6a1ofw2YwU5vU9OttbSd
2slZJ7dmIWRjhlB5AB69c1d0G0eVp7ZN4ljYOjN8r4HXnHIryvSdZtJLZLvSJTdIzBmlUZB
AzwP89q7X+1447mG/MsyTCPzPJt5BuAGOGx2PXB9682VKEffZ0c0lozhvi1Ap8YW82XQSW7
IIwnIYEcD17/ma7P4fRT6faWqSCYQBRFcKRlSCD0/Ouc8Sh/EN3DqsFu7NHcLKqv/AB8cqM
9jXeRmGO00+OFQZ1Z5JdpxtUKDlvoeK7YUViKLp/1pqDnypSOnuP8ARNAm8uOKVoWMLHgZQ
nt+BrDlg0+XSxbnVCcncIRCxCnp26H6HvUti/2iwurWRheQTvnFtkspb6/nxmu8tNEV9Kht
ZVOxVwC3DiuWWHlJq66fIqMXUfurQ8dl0yS0uFuEIjeF8RkbhvHXo2a6Sz8XX+l3fmParJu
GGKfMGGOMgdCPavQ38M2MwZZ3ZwwG4cc/jVqHTdH06MLHBDGM9SBkmt4YZQ+F2Lp4apB817
GLZeNLa5VEvbKe1Y9SynANSazpuia7pk13KEnMUbFbiIjdHxnJ9celaN9faLDDvmWOYZGAq
7iT7e9c/wCMr9dO8IXDWaCBrgRwCAKFPzuFJIHTCkn8K6muWLudiu9JO4zw54K0u08N6XLL
p8c94tvGWM3ZigDE/XvWbd/D06rDM15ex2o+1zSBoVAwhkYqAfoaz5vibb6f4N0TU7mdGuL
wrOUJwVgaQoGI9MYNdnplw0en2nn2z2rTqHZceZFk89e3JrmoOEqjjGOiRWIopxTmjjF8K+
AfD4cahdS3kifNjJJP5dawNQ8XfDLTVEY8Oz3btyY3IOM/jXqepeGNB1q2ZLm3WOSUbS0Zx
+RFeUeJPhZc6aT9hs0v7QjksfnHp78Uq8Ki1gtPRHnyi6eqirGfP8Q9HfSWudO8LabbRJL9
nVJo8vu25G0DIIxXNP43ubjUIlu5V06FpFSaSMCMIMj06cVltZRabqg0+d7izhkk2zRsm4p
jJyoIzu5+nNcpqcGo2viWS2urea0l8oF96+v3cgcfWsrzlZ3Mb8x1kkL+IvHTLqMrWunypc
NEkPzEiNCyqD3Zj3rmI9Dvr+6lGiwHUBZRrcSp/c6ZXbn5sE4+vauu8TwRaN4R8P3GmzN9q
eVHinXh4iF8xsD2DgfnWFZ+IdV0zxFPc6P/AKNcXURN1JDHn5d3LkY+UdDVvR6lKWlyzDqs
Opa9qV/42tLu5uLQLHbaTLP5EagcEvnJAI7Cuu8BaDp2s6B4nvZ9Ktma9s5vs8UYDC2jXle
exJx74AriNQvF1bT5rO4kSbUPvxTqvzzMSB83diQcYrqIfiTcaJqGp2jeH5tPupYhbRWqwh
GdQOAVA4IzjPcVnT5leb3NXPmSVjB+w+DbnwFDq1vJdWniGwUTT9WhlUPgpkcA4bNMXUJLv
UtMfUb157O2ZWR5hlli5JUt1YkZHPcgVU0QaVZeImfVdJZnj3iezmYoFmPMbEewI4/Gsl4n
kVLdS3XjaPudPw9vwrShBwnq7kVaikrJGxZ6ZZNdP5ExVxITuBB+bar7SM9skfUVs31/HfL
a/ZrOOOVW2k28ITeT8oz+dc/pP2C2ZxNuEIbaCTjaT/F9c9617mC6sPLuWRlljAlBUfwdmz
3APfvVTk5S8jjvqdXe+G/FEdglytrHDFlRI0UvmHI/vIc5A7isHUrIjR5XHlm1YFyFbMak9
duegPp1Brtx44lvdBgZmwWjCfd3I57nj7p74rjdYme50+8jidVaQ73U4+Viecduf60Timvd
HJ7HH6XpsN5JGcr5Uu5EKjhiDzx2I6V21np0+k6bb69HaGaztpjGsks2PMPfaAMnHqa5rQr
FrrULGxsrjyRdHEjDqMcHA7E4Fes+P7GHS/Adjo9gJnis2AM56FsZOT+P8qwVNuLbNo7ORB
b+M4bz/RbbfZOCPMkkAPljvt9Tj8s1wV9NaXmvyLCVJvhLDbWynPlK3Clm7knGB7c1z7fag
soWdvKxjav933o09RBdK+wMXDIpP8JPAI9McHPtWcYKPuxSIdXmtclngvooVs7qEpdWkm5C
/wB6Mg8qc/wmt2Czj09oTGkiQ6gttcxoeWRyMuP5/n7VqXGoslpDcan4et7u9AWNL5nz5p/
vEfxcDp61Dc67YvrHn6hLsktIxsjCDDOevA6ADAH1p1VaFrG1Ja3ub9zJiF5ZsuJFJ+7xge
v54/GuJ1O8aVZf3YQKdwAHPGMfhWjc6299YJIizBmfaUOMdegHfpWVFC1zePvTKIPmcttUE
dPqB6V5kKDi3zG9SaeiISwS3iZndA3yqwHBY8nn17VQvHYbIzu6qxz2z6VoXl1M9yllatEk
ELo0k5OEjAOck+p5IFZepXcVzKrJGygzMyc4Kxk5BP4V0eztG7OeS0sVvPl/6aUUv2619f1
NFPkXYz5TwLU+LxgoyvXPrV7T/FWvaXol/otpqEqabfqFnticq/p9KpapE4uHZhnGBn8Kzw
SQf619BKKmveVz6KMmtj6Rntx4V+APgrUNNult7i7vGnlZhn5nRkJOOwGDW/4g8O6drfgHS
dJutTW21vToUltbwvtkVygBXHccDgfWuY8Z+bJ+zp4RvICWSxnAbbyuQOD+WaSy1Gy1O2/s
fWI/tlt5QMbjg4zw6t2OCOlfOVqM7qpF2tJstySVpGT4W+IXizQtRGiNql9barc67FPOkaZ
W5i2hGBPORwMLjvX0Tp17puopOPDmu2s95HqFzDD9sdYPMlEnEaKeWXbx7nHtXzZr2nazp9
iLtlfW9PtSXgvYhtvLI9ixHLAY/wD1VzOleLFRtEsNaZ5tJ0+/+2NcW0WZhvILncee3SvXg
1WjcxsrH17aRaU2pXV3rdzf2XiG6mDzwNNmGLI2KY1K/N8uBg89frTr23g0GzsvCOlx2kGt
fZmknaRSkV1g7lKyngNxnGfrXjL/ABRuNU8HW1rLF/bl6i3IjvCR5k0SsBGGHXJ3YwfSuZ1
vxN4gu7W7tRbypEtw9pZ3Jc7eAN5UDuoYDA4y1aydaUHDmEoxTUj2DW3h8UeI7C2tvs1lql
orK0bEObqRFwEx0yTkHJxjca2vB9rf/C+x1ubWNWs557i4FrY28b4jhD4dgWJ5VQf1PrXzP
q3xB1LTbk6NoJWS6j32r3SDLSsT8xB98fqa5nXPFWtanb3Fpq120jJcvLIobKs+AAB7ALiu
WrhVKmqMFZX/AA6nWpLm527v9T7U8AXJ8VaLPPrg0+50+1uJEDTruDy7jkI3cDjp64ruLfw
H4EvWeeTSrSQTAAoPuD6Lng18z/AzUPEniXQIvDUEkFromikXEs6DEhZ2JVMn/a5zjoK9Sv
fHfh9deh8L/aDpsumFhdOeRvUZ2huhJBzmvlKsZ4evKEI3S6a7HpOlDERU5NXOv134Z6ENI
vrTTDJZSS/vYZPNZliPGVCk42HHQcjnFeK6XBNb6jLaywrHNAW3bjuIGccY6rXvsHirSNW0
GV7O8SdVCgKGBEY9/evDNAmttYmvZY3OVd/34yF5JNeplmLk5Td9LL5XPDzLC8lNNrUiub1
7BUSG0+2mMkspbbxnjj05rxrxx4mv9Xu00uPdDG7BktxkhmHT8a+kNI8OXGq3rRy2iujAhS
7FSMjgj+8Pb3rR0z4UeE9F1SXUvELfaLt2JUJCFwvGFBOTjr7819BSV9Z7Hn07QSbPl/wHB
4vHimOGz0y7jJJS4jbMaYweeeAcV9QeHPAmqxqs8SSOZR91lwo+h9M11sWo6do8QTStHt9O
gRQvmGPe3/AieR9TTYNa1jVJkjhlmkCnPlp8qkfUVlWlSlok7inWTeprr4OSazCam1rCcHO
08ofUdvwrSsY/DujWhhEqzkLh5Gxl8fzrKa21F0aN7hIlPLJnJ98n61QW80TSWlivLxZ7zq
Y1XJA7YJ4Ax/Ku6ndwvHZGXtIp2SOrfWrCyhxZ24SNSciGMAD8eBVNvF8KxeaVbYV3AMwyf
rjpXGX+pSztFBpsCEnLsWAc5J4Uj6f1rYk0DUtbgsHS2W2iRHhmiUBSPm4OT1GB+tYclWwo
15TdoFefxrr+oXDWmkW/zs2AUQsFHqWPFT2fg/XNQvVutY1CUxk5KrKUGPfHWu00zQrDSYk
jjjBYDGOpb3J71LfarbW+4yEyeWCWCn5UHvTp0uR3k7s6FSb96rL5ENnotnpa+ZaIGf8Ain
l/hHt6V5B8afGdtb2VroWlkT3srSSPID9w7Ci/qx/75rc8S+JdT1pTaWDGG1KljK3yKQBzj
vj3rwY6pDqHi4gRPdtGjFUX5jsT7pYngKW3Ek9qyxFWUocsVubYSdOdZLaK3fQkHhlm1vTd
Bu76LzJrSB4FudwCxECRycfwDGM+rV7daeN9T8O3jx6hA13Y/KWkiO4RcDgeqjgZ4rhINJn
P9qvd38N3qEaRyrMqkGABNvlL/sAH8ec0+5nlk0i0nndpJrSIRu6LtLepx6elckJOnFJb9T
HH4z2lT3Hse8adq2laxCl3Z3CKXAZSDgH61ev7OLUYTbTny5QuEkHbNfM2leI59I1FZ7aR5
YejRjo+e3oK9z8OeLtK121htop1e4VAzxq2WjH9RnvXrUJ+1XMtzmpYi6tIwta8LQ6FDfXB
jFw1wq5dU3SAA54/T8q8H8WWEF7rM2sRRTRGWUHfK43SEnkKB/D7V9dNtkiEVxGl1B2PUiv
LviZ4JgXSp9X0yAGEESvFjOCOu0epBqakObZWFOnZc0Njx++nOqaJa2uCI4Z3YnndGAiqo+
mAap2GoBI9ShjKCWaBYJSi9Y1yCB9cj8qs2Uq2OrTFwybYmkTcc5Xr/kVzVr5thqUt3PHIE
uSxCSKcFGUdPXmuWUGndnLF6O51c+pWR8TCDQ7YWc4ETWotrYMxG0AvuPTADfU1kraeIvF1
/NqNrJGg08mY6hdSY5J+VS54LdQFA+taehXehLBGPtk0WpLlHyg3xYOUMfTIz15zxXQa5L4
eGjwWN9r+oarqnlBmQARQo4+9heoIB685roUYvVnRGVkcVJqEGtWMYu4gmpRTtPNcyAhpVV
eVPOCDgADtg1m/LGrSFNoJ3A461FCNt3crGj5mJSNX6qv/AOrP51tX9qn9lWNxCfndniYEj
GBgg0o2lO7MZs56W7Nrcm4VW/cbZQp55zyPxz0r0ezvnu9FIt5iJLaE7bdwCZod2Wjz6pwQ
PTPpXCJDHC6yOu5t3BOD06HmurtvDl9JodprNpM0e+RsGI8o4xjP6j6VTp21ZHMmUmubCCe
CS1e5t0aTdJjouepGOD/Wr+pxvDNd2glR/tEA8soMrJzkEemcVHL4d8Q3el3GoKLSS2tM71
RQm4E8kAHjnj0qikDRxQkMWSM7QrH7g9RUxjdEzIfC9ybPxPaXMinDSYfHVM8E17H8UtSx4
etrOAqHulE2F6yYI/wrxy2kWx8Sw3u9PLMqmRWOR09PfmvbvEulWfiDw7ayWkifbraL/Rju
GHGOhrKeisdNJ3g7HgD3MbxrJHknJRlOcr6qR7c0iMZZlj+7g5yc/mK1b3wjqtzK08djcwS
ykCZEQj23fX6VlXGkazptwqzRO+P7ykZA7GspRT1Odwe50Edw0kVjA026K33SfN0QDr+lcz
d37Ncz3TxAh2JHA6Dkfjgjip1uBmRZmeNJMZATJA44pLe2NzcNJ9ndLdO7gjP0z/P3puLdu
w15nQ6PoOu6jpkE1qIZznLK8wVgDyTjuO34V0kvh2x0TSTqXijWhbRF+Le1IbLY+7nufYVy
b2zXTAWULlmByyMQu0dsjnPWqPjVdYstR0vSb+VJQkCSLBGOI89uvX1NOSSi3axvCS6jp9Q
hvcXC28UNsqM1vADux6M/q316c1z1/cP8rNtYuoPXJwOBVmWWGK0ZgQd3GDxhsdP5/nWJCp
kugd5OW6gE4Ga4fjdwv1K/nXP+1+VFbP2U/wDPY/kaK39l5Ee1R43qLGUuQOCKyIwWfGccf
Wt+6KBACRk5GPasRf3UiP2Bzj2r1UtD6E+hfCFxD4g/Zh17TnYGbS5N2O/LAr/WuF8F3U97
Yy2ynN1pAMu3+KS3J+bHupP5Gq3grVl0gaxos0v/ABL9etTEpHRZlO5P14/GsDT9SvvDniq
LU7UDz4WIKSDhwRggj0I4rjlS0kolSV9z0HUNeu9Lf7TCWEbjClTjBriLmaHU55JbRUttTd
yXAwkcg7qy9Afeuo1y607xD4dnutKgMckR8yS0HVMnqnqvt2rzq4uANk0TYfbyynqQaMPGy
ulZkWsrF+K0d7lo9Onl03Uxndbs20P/ALrD8/5Vn3ep67b+RYXF9cRraq0caByAoJyeR1ye
a0hfWuoWMcN4QJF+5Kv3kP19PUVYMxMcVjrkccyP/qrlTuD4OMZHP9a7L9wRm6LP9md75VV
5oVwgfn5zwD+fNZNxvVQHcsxbJz6nrXXy+GrqzjY2SCdMeYArZ3D1X1+nWuauoHe5RNhVt+
3ae31qUuqGbfg/xJrXhfXI7zSb+5szuAuPJbhkBGeDwcD1r2PxTr0Nt44i0m4e81GG8aKa5
kuxGRIAN3mIQODzgj0BFcB8OPBT694tihvMxWEAE91M/QIPmCD1LEfXFezz+DPEniDxWNW0
PQr1IrW5zZXEyl4okP3x5bDoxx9BXFXjFyfItWhxq2muZ6Ikg8UaX4c+HXiO9trOOa81SLy
ovKkyPm4UgD0Jq34L0TXxokFnaWLRThQbhkGxQ+B1PSuy0X4U6nFYafL4lt9DtnW4aY29tb
hTuYs3zuuMhc8KOK9T0XRLCxjWO1CKFUHOAqg98LXDhsM6alF9e5eY4n6zJNGF4Q8Of8I9Z
Sald3DXWoSDjOWEQPYZ61rXVwumk3OoKm+Y5R5RubPUBRWZ4n+JPh7wfYulvLFqWonKKgbC
huwJ7fhXn8Gr+M/F15HqZKKmwjy414h7HHetqjjHqcHLeJ3cl5pt5MLi+aJVbn99z79B0OO
axbrxtYaXOtvpthLcZIGWHlR9Oo4zWbFptxZx+bf/AOvIGZZMljnqB7mqt/DE8ChNPeCMEx
qFOQ4xznnrXdgK1N1LTVl3OGsuRXjuSLr9/rNzJPNKLe1jOMcAMSefc4rd07QLnUJkh8tFk
imJEky58yJvvDOeoPT8KpeHtDutY1PzLWIrFGy72fDAcDr747V7Na28FnEEQZcdXI5JrvVS
DlKUNhU6TmveMjTPCdnbQL9piRmBDDgZBHTmtuW5ht4XKnbHGMscdKpTXzyOyFzEmQAB95q
p6rqkMAGnuJbd5kO2VR8qkDNY1ajXxaI7Y+zpr3EVdf8AEy2enzSQozeSN8sYOHKdyfTrXm
WoeKNRaGeS+ZYYQMwWzDZkdgcck+/NVNWv3utYnhnlazupomBbGRMuMEj19MVzN6hiuxLFD
8hUYjnbew7ZI9e9eTKu5M4K1Vz3Ll5c3PiDTpbRdY/s6O6xHcyog3BD94L2FXdL03w7pOlf
2d4ftgFAPnXM3L3HTqTyfp0rn0spnhubh3aNmjCxqOAOcficZrf0yymto1+0Rb4Y18x2HIy
RwB6/w/nSdd7Iwi2lyrYxdPijge/iUSxmSUbC8gYBCmMDPIHsaoXEs10ZkP7opGIyYx9446
mr13BLHFLIh2yRyquQOOBgnn34qCVUlKBFBklYuSDgEZPpWUG3LTcyqO+pk+TN87xx/vJSN
z9R/wDrqxo2px6V4uWa3Ai2x4DKeRjsPbNdDa6O9toJ1DU0W2tVcsQSNzn+6PRa5KJ5v7bt
b6NUxMVCRMMnBOcj04r6qnGEY8i3sJcy1Z7F4e+J6RXaWeqwjZIf+PlDgZ/2lPTPrXqtveW
mpaZHNGoubO5jDY6/Ka+XJ7Rp7qe5iDqLOPzHjK5LjOOPb/Ct7wFqV+16bi2114ZQ5UWk7E
7kAJBH44GPQ15sKr0izrpV2lZnoPi74aWN/bG80rZEybmVkQcE9mHcV4P4itb60ka1v4Xhk
tYo0UNyGRQEYg/Xmvpvwx4vs9bg3wOqzDHmwNw2T7d+lReK/BukeK7KXbFGJipGCME/4dK3
mo1VytjnTv70D5v0jwLd+KfCF94ogmP2qzby0jIPzhTgkHs3Ssy30e5nujFfXEnyoVZW+90
xgnr/APqr1HRNM1HwXpeoWtze/ZLSDy5pFmGQ8gcjI+oA6dTiue1OW3vpb/WLQH7Is5AllQ
qXkckhQvX1/DNZfD7sjOTb+EueJNF8MreaXomlWrROlnH/AKU8mDvYZ3N/e75NYniXSrrR9
PtLO7SNSpIBByHyOGyPX1rGvprh7hZbuX94ECxyNwAqjgCtjxHqrar4F0uXf+8hmZAvfG0H
H5g1h7VcysZu02YumabJqTTRRBZX2BlXd0AI3H8q9Y8P25g8JRW8gM0McK/KWw+05w31xn9
K474a2UkunXF+hUBJFeRtuQq7tvTvkmu8fUkt9Uj1BzDb2AstrqPvBSWUA+pBHFdVaadl0H
BWvclj0W1s7ewe5uVt0ZJIp3/57RtwM+hHB+ua8t1GCbR52sr7ZvDsqEDgjnP8q9Gl1WW60
Zbi+Md21qW22+cNOoIBJPrtJrjfEapJb2tvc4kT5GgYkbtn90n1ANZ8yW2xMrbHB3Km4nka
3+8oLBWPJCkAH8v5Vv2Pi+6sLSOGUs6DGB0aMex/zwaWbQLe1u4pbBmcrhhIfun2z33DrWJ
rOmzRrLcxAkxn54ScNj0Hr7VhWkm7DUnHY7DT/HV7ZwvOty21cmONySPYY6Dj+dadr4+nvn
J1GO3MR+8BF8y+9ePWt66MXJOCcFH4q/FdGRUJDsGYEKrYXGawjZOzKc5dT2aXVPDNzF99I
3YZbdEDtqrCPAywjUby/e4AJby5QQPrtHbFcJp89muoJcy2sLIqn5JCWDHHp6iknuWntLqN
3VFnUKXAByuckAcADtXTeK0HF31Z1mqfEvw/ZweR4c0p5uRgtGET05J7V5NqWtX2r+IbvVr
3y97fKNowqADgD8Kv6kot4VtYCZJyxeQgYC+gAHfviq2maLeajK8cccrOc/Ii5ZjXNJud4o
05jKnlklVQgyCwxn0/+vXe+BfAuo+INUt1khkgtiQXlK4CrnnHqTXa+Dvh/pOgiy1HxUolv
ZfngsBjIGOrD/PSut1H4h6NYW89np+nTi6QbECR7Y09GyPSqi40N/i6GqouUU5aIzv+FX+G
/wDn4n/7+iivOP7Yvf8An5f/AL6eiq+v4nsX9WonzJe5imaRWyc4APbNU5RlEYgHHB9zSTS
vNKzknk9z1rVsdOvNVvIbLTbczzzD5VUc/wCRXdstT1jPs7loXMbtmMkEH+4exFb+oWM1zG
sokDzbQxx/EPXPrXs/gf8AZk13VTHd61G8UDAPtYbPfAJ9fpXuOjfs76PZ2UVvcQWR8p2ZT
tY8H+Hiuec3f3FcqLT0Z8N2F1PZXCEO0bI3BHUVu3Ph6w1sefpd0lldvjdbSqRGzHurDpn0
NffVv8GPAqRhLnQLGYAcAQgY/HrWja/CvwLZBfsugwRsvRlHP51UoOWq0ZNz887X4SeOryZ
Rp+lLdI4yJYZlZCPXNdZ4c+AvxC1AmE6fGI2YeZFPJgHnkjuCPUV+g1jpGnabbfZbGyit4B
nCIoA5qtqepaZo0Sm8uktw5+SKMfNIfQAdaycpw1qSVhO72R80+GP2bNV0u5mTUfFCLp7gF
IhGWkXPXk4AI6ZGa9K0/wCBnw+sbqPUdR07+17xBgSXeMNxjBCgA/U+tGq/FzR7W5lFrot5
OY+d9wfL6HBG3qK5fUPjxO+kX8+i+EftV/ZFDJayXPylWVmyMDJIx93rzmtaeLhNWg7nNKE
t2z2PSdM8PWtuLbSdLs7VYxnyYolHTjOauX08OnWxnv7pbaBecbsEj29a+O5P2ovF97OyWm
mabpkRTaVRSWJ9dx5Fcz/wtfXdX1WS41XVJJxJljbTSZQH0Gf6VlVjJxvDc1hDpM+tr34ga
Pc6g6aXA99HZw+Y+QUUljwBnqcAmuF13xrqusM0S3SWUTAqIo2255457+9eX6D8UNMs/Ntr
2yktWutga4t/3oAUYwynlevUVtPdaN4ghdNN1OG83BvljcKV78g8+g6VxU4VP+XpnilabVP
Yi0fR59e8TpbxFGAcs5b1PUgf5617touly6ZpcNs8REiDa7HIGc8H3rynwVrlrZ3X2Sa3iW
4to+LjHzSgn19ulezfbru/hjyJLOBkAXy13Syn/Z9Pr2rqq4CU4cydkjkp10pcrGzz2plER
jiuJ0ONq87T71Wg8KXGrsJ9SkCRdVVRgDnnp/Sug0rQ7exhQzWsSMASkC8k8/eY9z71qMoV
DNfTqka87c4UCnhsHy6yZrOV9bWCwgs9PthaWMQjVegUYyfX36VU1fV7aytn82d1I/hi6k+
mf8K5PVfiCwu5NO8N2BumB2vctwqn2HesDTWmkmmlv5BLNKx3ShycegH0Ir1FTlFXSOeeIX
wok1K68SancG6s0aONVJ8jd84PXJ7dOcVs6NrFlq1mNN150S8cBop2HHTgbvUVfskjjjXy9
hRvmaROgYDn/wDVVPUNJUM15aQRFP8AlojHIx14zwf/ANdcdKaqN06juJppXMbxJoUkkSpN
GwjjfdHcICQuR1BGa4SHw9OGl2yYkb721ixPYgnr7/jXpVj4kdIbi3mSJ7MJwrOqFT3A/oM
U3d4f1G1dtMvIVeT70co8vHPqPcVz1cG94anPNXOMtdPtreRjLc/aLqLJfJGyNfw79Ks2aF
ReTXDmK2jg81sPnqflA7Z4/lXVWXhqO4gUSOotomB8uEgl2XpuOeR9ag1nSomtXhkuI7NGY
O+SC0mOg+g/wrmjhK0vsiTSR59cQSXTuHfAchVIX73ByfzP6VJolravdia4YeXagM5BHQHh
AOxJ/QV0swjgsHhgijWNR81zOv3f91OrGmeGNFbVb3yraIpYxMJZJT1kPXr3J4B9K9ChQ9i
7y3MlDmZk6zp13e6Y+pak+21Kny4d+3APC8d687tpIDfgwSSeZZynALHJUHDLn1xkV7B8Ut
Rg03Q2zGoI+6qnHA4x714RYXinUWZBvMhDht2OnUexrqo1XzWRu6el2dVc6hLb3sVxEH+0L
LnEowSp/hI/THvS6dqqLqc08MYjhcgBAuTH8w7fWui1C50jWdftlh002kuFlnmLbsy4TCj2
x/6EaxtYhsdP1CG8jjJNzK0kkY9A+MD8uK4pJqT1MuWyVju9DvNDNtbLDqdxHPaQxylxHhl
y+JEJxyoYHPdc+leiWuow3c7vYzNHNHxJEwxtOex7856V4dZa8NPumNoI7m3Rw6SY3CVMtu
U/99kkdx9Ktat4vu9FNrqUMHnpLIYxAZirBTjHK9egwfYVpRjKrLlidd0t9D3K4i0zV0Ntq
tlE8rAffXIavLfFXw0n06WTUNKVnsid5t1YsAR9049ua0/CPxK07xRYTM9q1pdW8mHgncF+
fRu/+Fdxb6tCbmLZJKFcfOpGV+nPet3SmrvdIUuWStLc+ZNUil3SJN5mS2EVlySvQD9DWd4
lS70zTLbRJlPmRymXcPulCg/lX0zrXgzSdZvI7m3ZLeUNvMZ4BPqPSvP/ABh4HvrTSw13D5
qxoyi5UZGMcZ9PTNYey6o5lCUHcp/DG0mk8FRwpcR2xuZkxM3badxHvya0/Ej6Q2i3enW+0
i32GOUHDKQ2JPryM1z0Osto/h/TNOA8mKzjDoNpyc9ST7/1rkLnWLh5Lm5ZvLt4QVSDdgys
zcsQe/eueq25M05k1ZG1BfSDTS8sm0JMR5i9ww5B9eRWddTtO5iZt4VmCA9v9n+RFZ8F3ck
LHGQ9u2eCMEH3zTiJppxFBayOJ0wT1DY9/Wps+XU5ZXZeF5HBp72965zG+VGADgnPHuP61Q
vtUjlzJGkhhYgE5+Ye/wBDWLqqOZyY+TGMbUPUg981VhuobORVlypcHiRThh6VdKiqmqdvU
pIuTaXp17L54leIHk7OD061s6J4Us7yRy1zFbxx/MZJj+melc8JrZ7khXSLcMEAEA1sxaba
DysKbsE5Yu27BPt04roWEaXM5Ipb6m/LpXhzTA11HqK3Mic4HyoO341lX14bqL/Ro0j2n5m
2BTj8uAOnvVSPT0/tP7PbWyySkABDgKPc47V2mleCo49l3eW8l5CeSiNtXOfTv+dYTfLo2b
qN9kcTb2QuLhYoIVkmkIYIp6D1J7D1r1fwlbQ6VBO9taC8fT4JLmd0GfOkC5VAfQEVveHfD
vhaR5IrfRvs0sa7pg5IwD6+1YWp6zfanq0/hrw9Aml6XCB5rx4Blz2J9x/Oud1UtjohQa95
mLF/aV2y6qySXN/eHzZHGf3foB6AZ6Cr8VwI9sVxZSSSsxYMDjcPXkevStmSK20vTkN3q1t
psKLkmVss7AcYHp7VX8L3uheJtYjsrOa4u2kGDMse3Zzy5Pvj8654xT961zeUX0Zh+drH/Q
Pm/Mf4UV6f/wAK7i/57y/9/aK25v7qM/ZS7n5vzRx7coB19a7D4beLbbwZ43sdbu7YXNuil
HQ8YPYn8a5xbK5LktaSFOu8Rkrg9+OlV5YTuy6EAjoVxXrOLasejzI++NH/AGj/AAjeWim6
s5baXChsSKVJI7ZrVt/jXptzcMEgjRVXdteTBI7HPTFfB+g+HvGF/cQLomh39+HO1Y44mIz
+XFfWXw++AmuyaXaXfi6ZrCRgVltRL5jbOy57frXFVpVrWhIpShfY958LeMLTxPbebDbvA3
YMwYN7giul71g+H/C2l+G7NLawRtqfxO2TWhq+rafomk3GrapdpaWVsu+WVzworWnzxh+8d
2Vu9D52+O/xz8YeC9Wu/Dfh/RHswqrjVZkLB8jP7vt+Jr5msPjH4tt9VfUtSuTq7TSB5PtL
HPH91hypr0b46fHcfECxfwvounpBpEcyyGaYZllx0P8Asj2r52lVc7MZ3VLpQqJqSuK7TPY
PEPxvjvtKurTRNEktLi6+9cXMokdM9dpxzzWVolzfW/hqFbu9nQX5a/naI/vGwSiDPXAwTw
e4rD+HvgHUPGnimKwt4yLOMiW8mzgQxZ5OfU9q9O8T6fda74n0TQvCGmRxaRv/ALNs7qdvL
FyuCSpPUKNpwe+M1mqNKhBxho3sEHzVFeN0tzyPVNMlUPqEEMpVpWVt46sOWIx35yRWL57c
MGyBggivUda0HxD4bvBHqmiC2lDoIpZXDGTJByoU/MSBjOOnWlvPhfrni2/1S/8ADWkpD5E
iK9mmEUuVBYqScA5PShV1CShU0OmUFKDqwd0c1p1+Ly3itJbmO0mBADbd3mjHT25r0nwn8O
vEfiaSC7srCW1TeQb1j5XlDoWJ7jPbvXa/Dn4B2mkSWt54rmW/umXeLSH/AFa9OGYcn0wK+
hr/AFLw94O0OG+1zVLDSLSNQEWbEap/ux9Sa3jUjzdzgk3JWijmvCfgHSNLt4kupZdVu7YZ
e6uYwkYx32jr/XivRrWOJIfPtyJCcZuH449h2FfPnir9qDQInbSvAdgmp3DDH2y8BjhB7kJ
94/jivnPxv8VfHmq6xH9s8V3bPFh1jgfy44znPyquBWrqKT1IhQ5dWff+oa9b2YaRIt7scD
B+8a+e/iB8arC2uLnT9Kxrd9uKuCxFtbnuM/xkH04968Og+LXjvX/DzaBfapugk4luVXbM6
d0LDt6muR1K+Fohs4QgyMlhj5R7Vs6kYpKmZRw7m26up2mofFrxdE7SQ6jb25JOUt4AFPsc
5r2P4Q/ET/hO7K50bVI401eyUTB4+FnjyATg9COM/hXyFPdNKdi8jufU17d+zVZTHx/f6qc
eVZ6fJvA5++QF/kfyrfDTnKok9TPE0qcaLaVj6r0fWYoJ2sJI8CI/OrDqvZh+n511cU9pJA
zMFjJyRzxn6V5jqP2uynW8iJmWUjJ6YyOn51Ja6+bcIXVgMk4PJUd8c8cetceMwVWE20tDg
w+Ki42Z1d1pemXa/aViNu8ROdq8P756Gss6bpZX7LaSSrOTnzuu8ZyQR0qWKRHs4WF598sd
n90fTtVMiI3qoZiyAk/e+bH9RXDCVWGiNZcj1Rauba0s40uIh5k54wUxk+may3nnmW4ktLO
NJSOWUBmQ/wB3OeMVLczQzL+4kWQkEhmJBU9jz2/xqnHuW2jjwY5WyjhMAAepI/CtpYqpL3
WyEknoVYtN1TWtTgSVpDBkCR2xhQB259a9StLS00fSBDaJiKNd2G53epNZ2j6Mlraq0KsG2
8seQc8/1rkfH/xC0zQ/Dly0b5nRSNmScZ4rNzklqdNOCTv1PEPjV40bVNfi0W1ZZX3Dbhsk
Co9Hitkmi8pwsMLEsSoUMqLz+bE/kK8XvdYutT8Qz6zNgzSyFlyfugdAa9g+H1rBeSafLNI
JVCCZ4w3LbQeSP97j8q6qEeX3n0NK0bU0juddhdFsriycK7wRyOUIBQkbc8+mBWB4n8S29z
ocdi0TRalGVVrhGDYIz/Mc/WtfW7SLWdRuyLjyPJCpvzhDgA7CPrXnlw0buthHEY7mR8GTA
KKvPzetYNSb5jkg09EhF1bWZ3zAskC7lJYjrggH2yOfrXYpcyWN3cXl3Obh1GwjywoQAZzx
3z0rnrSWNctcNtZWIihA+QHH3wO569elMu7mW8la2BZYHP7yfaSF+Ucfn619HgKdOhSdWe/
QxruU5cq2L2iaqLa+W7FsJI1nIZXyPMwQfwPJr1jQvHGjXt/K16W0surASy3AKlsf3fwA4r
wmedIp4rGynaSXbuJI4UcfMQOtbel6Vb2cJmnLSSyAjzCRuGcYPPSscHhamLqupeyLqzhSj
Y9+0rxPftMkN7aNm2PUnIcH3HUeldZp3ibS72dtOS5jlDMY2Q8qT3AzXzk8niW3F5caOt9J
fTKsMk3IXHqWbjgdMetbENjrCTWklhHJZSR7cLvBAwOckHqTk1pUwmrj+JEa7jFS6M9q1/w
Zol5bP9miiidVO2PAA69j2+leS6toB0LVx5+lx3SqdwMkeQQeMmu/03xFeNpAtvFthLGkWV
NxE244/vHHapdReGC0inXbqmkygOhKlmjB7gjkdcYrxq+HnCVmay5Zq8dDj4NT8M6q622p6
NFAET5ZrclM+4HrW/Z2Hhu20xLG1eW2aRxzIFY9f73eotT8Maf9iGq6bYvcwu4BRTh4l79e
orkdUtb21lLWiTR2xX5C5ypIHAyOhFSqD5ea1zG7i9UdxfeFNEVGaPT47pXyWMXDZ9cd64z
UfAujTCO5tkeKTGCkvzDP17VmQeKvEHkf6Jc7JbY7QCePoR71fXx3qciJJeWNuzOBuZlwCw
78dO4rlqP+UfNTYyL4ZeH71YXju3t5n/5Zy8dO4PetG0+EtgkxkupoyFODlwcjt+dZ1tfT6
5qPl2VskHlr5kkhBdIgTwxHoaj1fxJNYvEltKt4YQRcxlFQvgcFCOcj6159XE+zkoN6s9fC
4GpXg5RWx0sPhfSNEvBa6dGt1NK+0kEBcn3HOK37+fSdNsC3iHVobZY8n7NbyfMfr37dq8u
fxDrdzZoLK+WO1kAcYAQsD1B9eaLLSr7VbtJ9UR53A3IzEBQOxP8AnvW8ZNnNdRk421Ouuf
GzXUUmmeEtEMcEibXuZ3O58+3XGPU1gavqT+DrcG4WObVbmM+WVXKocdx2Fa1/faZ4Rshdz
IpwgZIguCx9SfSvDPEPiG/1rWZL69bzCSVHYIMdMfT+laU6Uq78kaOXLrIvjxjZ3fiCO78U
XEmo2sJ/eWy5XfkngEdB/jXcS/HHSNO06TTvC+hRaJuAHnxAFvqO34mvCX4XaEwCco2e31q
rJCzyRNG24OQcbcEmvTjRhHZGak31PT/+FteIf+g1qP8A3/H/AMTRXmv2Gb/nif8Av4tFb8
q7C97ufo/p2haPBp8SQ6XaRq0SqwEKjIx0PHSmzeEvC9yQZ/DumylQAN1qhwB07Vd0qaSfR
bKeZAkkkCOyj+ElRkV5n8W/jRonw60x7O2ljvNelUmK2ByI+25z2+lc06nKenGKSPRLm/0P
QIB9puLTTozyF+VM/hXF6z8cvhholvPJdeKbeWWE7Wgg/eOfpjg/nX5/+L/Hfibxhrk2p6z
qU1zczY3IG2oqjoFUcAVk6Hc28VzOt3CjyzQtFBI5yIpOoJHfoR+NZ/vHq3Y0TikfbeuftR
eEfsMUXhKyu9Y1O5YRxQ+WUwx4A55OeOleF+PviB8VfiNqr+BLvSZrKe2kMs+nxj59wH8Xs
AcgdO9Y0Vu/hKwtPEY0ljqc0KyadcKy+VC2Cruy9TjqoH17U+x1PXLzTJ7SSdNPvXjVLnUS
Wa6u4wMqmeoXBzx14rGUV8bd2UuaTskeYXGk6mjX2+MmazKtNCww4B/ix3Gao2NpNqGoRWa
OIXkZU3SHAXPc+g969E0ifVfD8U9zDoDarLIVRJXTzkEQOWLIeWwOnpWxo/gKK58bRm31O1
1Gw+xfaxeac4YRRliPmBHysvIwRVVa0IUnNvZGmHoTq140n1PX/A/wXsvCOmXcHiLx/ELG9
USTWVrKsaT4HDM55K+w4NRvp2qeIri00/wzIIXsrxbiK+WPOdilEEanG1Rubk9axfCOlXUt
q0V651C20mRrbSxccsXkwXAJ7DgAdsmvW9JeWwgFnaToZ/mMk4xtL9GIPoPuj6E1+fYvGVI
VHPn5n/Wx9RSwipUpKS1b29DL0z4R6Xpt5NrXivWLnxBrU42F5X4TvgenpUXiLV/DPhWyEl
5run6Jp4ZiYEkLzTt0JCr8xP14964z4rfE7TvDliNCstTe4vpTuu5oH5VR/wAs1PqTwT2Ff
L2p6jc66Te3EryTRu3DMSQrHIr1MqweJxDeIxEtH0PDxsor90nt2PojxJ+0vb2VtDpvw4sZ
LbBZG1G+jDSf8AXkAe55r568VeJ9d8U65Pq/iHUJr68lPzO7cY7YHQfQVz771yDn608TbwN
65Yfr719fTpRhG0UeYttBfnQ7425HPB9qam+ScFiWdj685pTt2KApBHU565q3psIaZrh1+V
R8n1rZaAaDXK2MRWL7w4wPXFafhnwfqni8vMgaK0Xq+Ml8dgO/NUdD0t9W1CO6mt3nsVn2m
NPvTt12D9Mntmvoz4catbxX2nTSWaLFZ3UNnHGhxGFUsr8H+Iu27HtXFjq0qFJuO52YGlCt
U5ZdDxyH4ZOlxLY392IbiAZcpICsR67ZB1UjvX0X8MPDWh+A/CL3K3Lj+1mExNwpEgTGAmA
MnHJGPWuR1bwh/wAI3461CSzmmm1i/ijnkFxGXjY+Ysk5DEgINh75B5FeveHIZvEOvyai97
HcXNugWWVowqQB1zsXHAIUjJ9fpWdHNfqkPaNc0mtERist+s+6nyxX4kd1eXklnnS9MvtQA
ZQVNs6kL3cZHYdupqW0likkVlZRk4ePAwO+CD0rSf4j6RaeI/8AhHtD0fUtQv42ZVkt3QxS
bR82SW7VR1zX9MuNVjuL/SrrSLlR5fzwkJcxnBxkZG9TyPbPrXtYPN62It7en7r6rWx4WKy
mnRTVKWq1s+pP9mR512lVJfOOmW+vpirLvZxM1u0gjl2gfMOg7nNWUj2D980YVX6k4J9a5n
XpwjSD7SpXhBGUyeT2Nb4uEKS0tc8eE3a7Ljz6HEULzF2PCoRkH249+a1dFTT7iRZXSSUA4
3k4AJ7D6CuS0zQtR1a5hIAkhAyxbCgDPT1zgmvQ49PtNC08RITLORuSLcOvrjtivJb1vY7K
SctWLreotbWX2Gx3GVgUAVclRyDz0zXyp8WdYtbWU6RZTEtK2+XJ54r3TxNraafptxN5/wB
nnkQl9wI8s4zg18feKLhrvVXvXlZzMN3zDBHOMfpWUfemehRhd3ZgF0eQfN8znBwOnNe7/C
JbmS3S1kiAKpMEkZcgqV4/JsV4SEa3MTSAhmPde/1r6S+ENmz6BcakkjtaWS7ZJAOAWGSvv
0r1MLBTrKL2DGO1K6MC+F5Z3l3bSyOLuJy0qMSVZvXI65rAnuCu+d1Pmn5jyevTiuxureTW
tX1K9gdvIaN5TLJHjCr0OPcE1x2qW1zHKltDD5kk4VYlAJDZxjBrGcOWbXS5x0ndGu2i6lN
bW86NHG7gSyFeCGb+H2461YTRdQstkYklBmcllD4Un2OM88Vuadi90yKd38uUorEY+4ce/w
CNWJgk0J2yOsUQ+fOSSP6V6+Hp865DhnWkpHM3EUUjyarZS28lwirBJbOQj8uACPbJ5q3Z2
0qzB9QCO8ZBEanIj9v/AK9dbb6Xb2Og297cWiC9vG8x22gsqnGAD2wuKw7hUF67MWDEYxuz
ketd08JVjSVOl1ZnKspyOhiu72V4ybppEJyVOCuBkf0qyl9eDdFBdSLHncx4H+eK5OBP34Z
JGiRG3Ku4n8DXT3Q8tQdqKJlx8pwW+mOleJOhiKFT2c2NSjJXO38N6QNRjmvdbvXazVx5MD
t8pIHVh3+lW9Q8RNYax9niskS2iXITGN3rwO3+FYPgS1nvo9Rv7ycpY2JX/d3Yyc+vGPzoh
uW1t7ie6VPLZjtkT+BewA+n8zXPUjNTvfY6ou0FY9A0nUdM1e2W50+9S3m34aBjjJ9Oe1Y3
iC3srkxadqmnyaXPJMpimiwY2OfToc/1rz3yG0/UJJbYkPKd6sWPQHjP1roPFvxU03w3pdl
Dq1oly7DAR+qMBnd649SPWqp4erUvUg7fkaRrRl7rWpl6l4fe0llkEI8zoskWNrgdB/8Arr
jLyF/tMcbxFMkHsM+/9K7fRfGmh69cFdIvYYjKD/os5ykg287Wzjd1681m6rp9reXkNvA3k
IsiJLFMf3kQZlUMvr1/OuDFwdHWbsTGhzSSRzWnX2s2enT20d+tnFMGW48qPaZMnu5PTtjs
OlcNquoJp3iy1uptWW8t5CysrMCIgOwx6jnn0r03UIPDekahr90LZX0bT1W3ERYl5p8Zb5j
90AEZx3Nc1q/hKe/0OLWtRttB0Cwnt1uYYSjGTyz90nPc+1fNe3pzk24/P1PvMNTr0oxip/
I1PD02ny6vDpgmWWxvgRYTOwAWTOWhY+jdR716f/ZkXhewbVNb8mBIhmKBCXZj9K+dbfQJ7
RkttPmS60qUhpgJd6D/AGkZeQRxwQDXc6Pr8mm6+dA1PUzq2i3Sb7ae7be0bA7fL3Hk89jW
1OrDSne5zY3BNt14owvFniuTXZ2Z4PkXOQRgYzwK5RreBowYkXBAc7snntXSXunKLib93sU
uzAFcjqOM1iapcadYI8014sO35CGOeeucdf8A9dfV0JwpwSR8jPmnN6GU9iQW8xAW6E44Bz
mqK6eUmGxDtzjBXsT1py+L9JOSrSOAQGYL0q3Y67pGoSQiGZY5jlTG/Bznjg+tdMZ03rcJU
qsFdx0KX9k/9dPyNFb3k2n/AD+t+QorTmh5GXNLse4eOf2lNM0uxOj+FQNQvjFsN0pxHC2O
vI5r5Rv57zWrm51K8c3E0zmSWaU5JY5yM/j+lLHaRBBLeyH5juRFI+YdyfSqep6xbQu9vZh
ZB90MD8ikjHHqRXkRiou+7PoUuhzlzKsl1KygAZ4FMLZyYiRgetSWdqLq4LOxWNTz7+1aOq
xQQWkKxxBGbJUjgkE9xWt7OyGlpc+kvC9rdeP/AIR6TcTbUtNLtRZSNGFLK6tgDHYkDJJ7Y
riHh0oS+XffLKpMaZk+6Nm0fXayjJ9D7V1XwxsJtG/Z3vNV1K+eGz1C7kkht1ba8zbRGp+m
QTXFtp76pFE6Kbaz8zZLfpGXeA45JUc/0rzG4xlJNfNs9KHNNXjJ37JHWeE5pLSa+1+936T
DpVidQWaNM78HhdvQhhxXKfB7xLY2F144knjWH+0rV2jGMAZkzt/I9PavUH8ETSfCLxP5ep
2d3cPp7LD9im4nwQcsjcqfXFeSeEPCdlo99aX2vrd2b24l+0W0+FFxKjLsjj9VO8En2NYYh
U50JKX4F0q0oV43u7bXVme1eFJtRt18PQtbwxwebI8v2hd7uSC7cZ+TChR68iud+LHja00e
2aKOeSO7uFaNIYjtwv8Ae46DsPxpl94zt7LQ7jXbt1toNrqiocNK5O58e7EBc+gJr5u1vWr
zX9dn1PUZC80z5K54UdlHsBXi4HLfb1vbVNEvxPVxeMVFPl1k/wCmU7y+nvZ3uLlzI56Enp
Ve2upLafzIzkHhgeQwrb042sMqPJEpQZyCM5q3p2lW2q6sPtcSopIJVPlGMgV9jHljolofL
Sbe5no9rfKQpRHOBt6VVn0i5ViY9r89Aa930rwP8MVtNTvvEFqYUt4yRFDcFWXGMY9Sc5H1
rPv/AIIJdb73w14lMdgbRr1EukLFQBnbkdT1/Ks44im3yk2a1PJrbw/fXiGWRY7aBT88rvt
ReO5rqdN07VIrQ3Phy0imjNtKks93tWN4yNrbQeR7NxWFoOiRapHIup6pJZmMZt5JInlhZg
fmQheQfetLXPEUniXWbCxa106wEZEQm06Awlh/ePPXAFdOi1ZN23ZHs3wysfDrzWd/4g8Qa
XYxabBHH5MI2ZG8OxRcck7VBPfJrpfC9h4U8TeIPE0FhcNp8z63HJYJ915Y2AJYIeQAQcn1
YGvDNMstP1gRTy2puJtLtyl2JW8sNGGwsmRzv5GeOtexeBNUg0mL+0fDd/FePHCkhUQhrm1
AXawY4ycjqa8bMa8ZRal029T1sBhqimpQ0fme3xaAuoePdU8TatbCSztIFsRE3PnqBy5HTb
7eoJ9K5ue08M3XjXVLm3huLKwmWJJ4fNKRSfKcMYwfmHQfUVgal8b9NjkuUsoV+0SKyv8Av
BGvmkYBwe2cZptvZXPiTS5b4XyaZcvEkJMqiWKYg7uCOQM5w38NfNyq1ZW51ZPqz2aWFjGL
lL8DebVPDdx4zW28NeHZornTLFrfNpCojl3MPlyTwR155xXVyzrbiR9bhWzEESzSK0mV2kn
BJwMHg5H0rlrCx1LwlNPc2YW8spnDKxkWWQseSZCCN5HQHGcYrPlvtV8bXGpWt9crp0ZkiT
ynjCm52NuIyT8o6546GvfwmeSwrVJaxV/vPDxGRrEp1ra/kbWpXl3ABqTadM2mKBLLKxG1E
I4bHp6+nWr58Nxa7pi3OnyLcJJyjq/8Ppnt7Vc1O2t7LwlDYvqglh2iKaHYCJUZeVB9gQc+
1ZHhea7s/DdrbWTFhAzRSPIQMhXIA4/2dtPD46piZv2r1PMx2XUsPTUoLQ65FsvDVnarNAz
3UoJMaEEqQOvvzxXEalNc22rXGoXJKXEo8x/mJKjHCnHAxzW08OrJqcmpMGmErFVVWyqe5r
ndT8Oa94hkmgMbW1g4y6s2JJh7egPpXfzykjyYxTduh4z4y8WLqt/NbxTSzIjbW2nqc8gE1
y1n4Uu7t0WdSqOQ0UYYEfU+le5/8Knv4fJENraxByBJIVA8pR/F+VZd/Lonh+3mht50uTCM
eceTI/oMf55qPaezXunandHg3jqKLT9StrJI1UW8WDt67ya9O8A3OsW3h6HQ1upI7O8Yyss
JxglRy2PvDAHHvXjXia+a/wDEcs04Jd5NzL2Bz0r2n4cI84zGWVIbYxjcSM7iOnYdBXtYFO
VVR7mGMfLRudcmmXEfhbU7dI7fZeXVvbAIcMVZxnPopH610Gj+GNNsfFMEGowwy/Y4PMsGO
N0qNnj3K/0Fc9LetLrGlWcACx+asrlhhiUPIP416pqel6fq9jG1zCGEYBjliOx4WxyUI6fy
r050VBJS7nk053Wh5e8Eei3jWMyhfJUbWPSSPt9T0B9+e9Vb6e1k0e5hgVI2kPljPQ5wOT6
VP4u0O90rSpNTbU7u9S2LOizAZTjqfUcV5G/xDY26W5CfM6uMf3t2cn2r1oVaFOnfZs51Qn
UnePQ9y8WyR2Ok2trAAdsQUzP/ABHvx9c1xEFs87FyVbaoJPoBXS3utReI/D0M8aJ50SlSB
j14qhoixQTXBndVR4uc4wcmvZoSUKF0jimmqjKNnZo67zIMM+EA5yPrWvdzRwacqD947ABU
/iPXAz6VjTXDWcauzBUGe4wPSu3+F+h/8JFeNrV5Hm1t2ZYg4yGbOfyFeDi7OTr1eiOmlCU
rRR0Nrt0b4J7ZmAmvVLMQcbix6fyrmNBu7XS7GGG6jkea4ckqpyIUPr7k9q3PG9zZPq9tpx
Pk2aNgqvY5646YzXL3NnBHbxJHNI8kZ81Wz3z3/CvlY1VOTv1PRqPlaXYl8b6/a2+oMtsFD
RoEUgYDOeh/Cvn7xhqf9pa9c3ckrTxxoIMls4OMnH6D8K7/AMUX/kvJMxYYzIpI5J968YvZ
JDB58j4LA4H97JJ5/OvZtGjQ5O48NHnnzmYup3VhdvLaymMMcGMfdb6ivePht8Q5dWdLrVY
GlOiqkzSFgGZeV2lj97rkDk8V87TklmycH61p6V4ln0jTZ7W3TMs0yMoxkEYKkH8xivArp1
KUoPrse/TjHmTaPpnSbI+KdTWwut1ppFix1HVpGi5w8heOP3Z12j2ArL+KvizSLvULa81W5
aysJWSC0DW5fbGrgOQo5IAP41au9Q0fwFopfW9Vksb3Wwt3eRSS7i2FwoCAH7vIz7188/EH
xkvjPxXJfWkTwWMKLBbQs2TsX+L2LHkivl8PhXWrctvcXXuz6KvWVKnzXvJ6Jdkesapp9l4
Zs9P16x1iNdO1MP8AZ7uyYslwAcsPUHtgjIqtez289hcvJdxJaz4kBuHwwyvL8evH41xPwz
1uwunPgfxTITot/Ifsjt/y53Z4VlP8Iboe3SofFel33hwX2mz3UrqpxETHuEse7Byf4SuMH
6V0zwX7yyez080OnmHuPmj9x2nh248Q+KLdrKxWe4sbVgkl+GCb1H8O88DA74q3caz4e0hJ
bO4XTNNUDGbVhcPKM4LOzKct+Vea6T421bT/AA/P4d0+4aO2uMBwOATnPWul8N6DpM0s0z2
VrcsAC91fBn5PXbECBj0JNaVIyTarO0encqjTg0vq0bye5g6td6K88h0y7S9gkOQkkex1H1
AHOa5OaR3uHjQmJU+ZSRyK6vxJ9gutSkgsVgmjhLAS21sIwRnrxXHswhnBjbzCPlZWHBHpm
u3D2tdX+Z5+LU07TS+Q7dff8/Mn/fVFL51p/wBA9v8AvqiuvmZ5/s0WNX1G5nuZEZtsYfog
64rLkLFQNpRcdPf1q/NBLJcsSuBknJ4pyWyXX7tSERG5fHJ9vet7WRlc6TwZ4eGs39haopl
jI8xwPUnp79KT4l6VDp3j19MslVfLhi/dr0R2UEgfif1r0fwPqej+DdDOsXsCNebf9Ht9w3
Mew/8Ar149fXt1e+LBqt84aS6uhKW3ccsOPoOlebTnOdaTXwr8WdjUYwS6s+pPEmgQ6J4b8
K+H7iRZLoWURYEHZCuBhQAeOTya6vRtc8OaVpH9nrbWxvE3fKlmG8xcjDKSORjr71H8RNK0
/SbjR9V1S+W5up4Yi8bOSMdRtUdhTLTxPpl1pIiis3byyRHMkO0j3B7V5tSXJo7av1PXp05
VFopSS6rRHV6hoWg+IvBrR+Hrq1sNcmhaaNUj8kS8HjH8JI4OOvcV454o8NW/iDw7bvcSiz
uEiWSGU/wSngEnqeRz7V7KkvhTXfDF2S7aZq0Nu+2dMrhgpILdia821y4CeE/tMbArDb+cd
3GcJnPT8aqFuW6tfyPKzKUoOmle/nv9/Y+Y/HOqXzaquiXLjy9LCwbEbKM4HLD865BGy2GP
epJ5XmlkmlctIzFiT3JquSQQfbmvcpQUIqKOaU3N80tzTgcsdpOADkDNbnh3UfI1SKRQoG7
PzDj/AD/hXLWshWZRxzxVuyuXiuo0J5U8cVbRJ1NxrNy1xf2xkxFNL5shPPCjao+nXivTvA
fiaeLw9aRS/vYILWWOUkkgoOef0/OvFXk3zXZZuXTIOMZrrNLu7qx+Hdz5ZUC4ZLU88gM5Z
vzC4/GspQTVgub994P07U9JutV03WptLtpWeSSyOSx+bCooB5Yk47V55e+EfEekwSXVzo8y
Q7lKzngpzxkDpmu38O+KNNjvJbfV5QkllMJoDziTBBH5V6XfeKvBsUS2ut38mnyXcW8zmLz
Uw3I3jrg5xxVXsrEK62OC8L/FHQPsVvZ+KtFMFyieU2p6eil7kDtKhHJx165rdi8eeGV1G1
h0aS6sNIEnm3Aht1heYA8J8vLKe+a8W8SafDa65dLYXNvcWpferQtxjOcgHnHNe2+E/Dem+
JPhdItrHbtfxxnypdg3qfSvGxtGjTtUlfV2PocBXq1b01bRXH3djd/Erxu2rxwR2ENyViSM
oP3UaqRlsdzke/Ndbdr4g0aC3t7TTQl3txLASVwQByCK830i98R2NrdSabcvZzQssckEZyX
mYkBQuOehrO8b+JvHS6q51m/m0u4toljEajZ156etcE8POvNU7qyPQhiIYaLqRT1O+1Xxb4
itEjW+0oQhG3rumyD279TU+m+IbLUYnUyO135gVYkQgzSNnGD0HPeuM0+z8LXlxHfjUrzWo
IIw8sdzcMu0/wATFV5KE55U5XjIr07wf4a+EnijSX1S3TVbCa3YG5sGv2Kx54GG7qegOa76
eTwqK2zR59XPp0lzauPyLVrpvibxDqJsNKuftM9ltWa8hIKWwP3lBOAzcHAHUj0r1bw34fl
0PQYNJlfzYrPhpXGC5JJYn1Jzn26VR0LW/D2h240rQdOgsLRGDlUbezkd2Pc9s1a1jxC7wG
XG2DrJhckH29a6KeFWHg4wXqfN43M5Y2V56LoampavLpel/uBGzsTt2LvyeozWXZaxqMbLq
d9PFKZIziFRwp7flXOyanaXUKv50rxouERBgd+/41n312I44YIGNvABlgxPzDuPf6VpbT3j
gjzOSaL3ifxTeXGnur3g+ytwIlBG/wBj7V88eJ9Sjst0azrwcoikn5s8muy17xILaGeads8
DYpJBx2AGe3evA9f1uTVtSllOdoOFA+taUadndnbBN6sUSvNqcQP3mfJ//XX0p8K7Webwxq
92ExmVY1A5IAAx/WvmTS90uowAhRjJJPU19g/BQK/wt1d2jaRvPXZkcjjj+Ve3gZ8lZSZyY
+N6VkV00YnXYb7ewIyMDHcjP/oI/KvTbJv9F8oZk9R2A45+tcbZR+fMBJIwUEqfYH/Irr9K
3LbsASCgyu3qecEf/rr2sbLmWh4WHTT1MHxpDHP4SuyWO1YiCR1GDxmvjG7iDBtu05kZcqO
uCcfoa+rfiNq0VlpWrQpIY9iEEdyT1zXyTNcYtimMM0jsMe5rzcQ7RjFnrYRNttHWeHfGk+
nQrYXbuFHBYHoPWuzt/F+mTxoReIhbgxnCnGO9eItOVjCsvzZ5x1qqzSNjdMxPfBqqOZVqS
5Xqjergqc3c9l1zxrp7RCC2u/tLYGTEpwnYc/U19aeELO28PfDzT4DIV/0ZWYjqCVyTX572
MQKOUdUIGcN/F9fbivuLRNWkvPhfod/Er7ZdPQcDIJxjqfpXJjcXOtDXuTHDxpfCcxq7faN
Snu72QbWVSoIGVHZffishp1lhktw23zW5DKflGQOD34xTLi8mkEZuYZG3bQcYy2OnsP8A61
U572ON3L5HlLuLN2xz/WuLCw9pLToedUbb9TjfiDewLGbS34lk+QNjP1/T+deV6sY0t1gD5
I4IP9K2Na1iPU9XubqVy0MOVjA6Mc8kVyV5MZJS3LsSTlupr1cRVTR6GHouKMyUkFix6e1O
0bUYtL8RWGp3FstxHaTLOYieJCpyB9MgVE5JJXOSPeq0wDE55IrzGeoi74i8Q6t4q1641vW
7t7q8nOSzHhR2UegA4xWSBlsLnPt1qRUaV1jRGeRiFCqMknsAK+svh7ZWHw/8EaXBdeC2m1
i8VpbuaS3V5ZNx+RPmHyADtXDicVTwsE38kdVGhVxE7QPlGOd1I3NtYEFWXrmve7qS48Y+F
PDb6751mt+JJNQniIBeMYXzCOyswjJ9Dk1b8fab4A1Pytdm8KTaXcGQq0MMgt/Nx13DGOvc
CrvhOS68XiWf7ILPQbGOLTBHvDBLaH97L82OSxVAfrXBWxkatNVIaW/q3+R1LCzoy5ZnG/E
O30nwrpejeGtO02HbbTtLJdugMs7bR95h1GW6dOK5OG9eW6QXF1Lb2twcyXAB2hB97H94jo
B612WlXWmeNte1K08SRypo6SPfWa2+0eUVcAqx67SCKwfiHHINY0xY0C6Y8RNu0a4RPmyUU
dscfzqaT1VGau+508zhFuDstPXsPsdNufGuoRaPolsbPSYOrHhiM8u57sfyFYvjLwvb+F9c
k023uRcBQDkfwk9q29G8SX3h3Q5bbTkRJJWDG6xzwDx+tYMN/wD2pr0mqaifNtrMefNu/jY
fdX8WwPzq6XtfaNr4UdeJhQjh0pfGzA/s7Uv+fS5/78tRXQf8J/4l/wCeo/Wiu32tT+X8Tx
uSn/MZUsxe9dHb5VJz6/SiLU4rS4WWMbin3VwMZ710etaBb29la31vcxG6m3gxD72AM5I9K
4wwcDgk5Hbp612XUlocCVtzpH1nUtVae7u48MEGCqjEKcjAH49e1c7qF0tyQIvlSP5VI7+9
egxpDe/BnUrW20oHU7S7juJbgLlzCRjII5AHQivONpERAx1zjr+NRDsgU+Zs+5bbTtB8XfC
TRPH80kc7tZpHsnc7YnUBWGP4myDx6VkWniaG0tPsVqpdFIYBIgAQPSvOv2ePEOm6sj+B/E
2pNBZWxlvbWIk7ZPlHmR+3Td+YrudVmae+ns9EtngsEbcAq7Ny+2P8815Lbo1eSySvfXVnv
wtVpc03KT7J2SNhdV0PWfCl+l5mLWjIotEdNpwcKVJH3h14NV9f0lJ9Kn0tJDGlzA1srHqu
5SucD61RXxBpk1hBpskED6xYSecE3gyouCcnHboefWu18H6Bb+M0u766uXt7a1O0eWMbsj1
6jisuaVVS5d3rtY8TH6VYQu7JdXf8T4L1vSr3RdYudL1CJorm3Yq4buB0P0NZxU4r748beA
/hL4x09LW5tbqTVOIYLu0Hlyg9B14YZ556+1fG3xC8C6t8PfFtz4f1bDMmJIZV6SxnlTjsc
dR2r2adVSVpPUxjUjJtI45SVIIznPFXogXuY2LYxyc1DDExxKBlR3PSlkkIUKuNvr3Nbl3L
1zICUkjBPGDW7pN4JfCM1oY1ZkuYpMk9F5H9a5sBZLPGTxyfanWV89rauqdJUKEfiCP5Uhk
uoK8Wp+bk4Y9R616B4egt7tY7y5lSRABbyeawfACggYPQHOM1w96yTLBOv3CMnA71uaJot1
qaeba2bzRsfLdVmCB26gVEthlrxD4W09rebVNEMQVJwhjhJ2D1APfqK0vh5rGt+GxdyfY53
0wS/PLGMmEg8kDuK7f+zZE0OPQJ7O1svKGY4oWLMZD8x3E9+lcL4Q8Vv4Z1O+0/U42aBrlt
8b/wgnng+orgqWr03Fq5vRnKjNTi7HYSeJLVtQm1TRpkury4vI2toUQB2l2FR9QWOSB7mvO
fidJrkviuQa3cxSTooJjgGEiJ6qCeuPWt3Utd8P8AhfxrDqXh8maO6hfCdGtC4xvT39K5jV
kk1u+aO1YShELySHjPfmnh8PCm1JI1r4udRWuZ/h/V7mwuEaGQpNF88bA4PuPpjqO4rrvDn
jNtA8S/bUi22shKSwKfldGGGXB/Me4rzQuY51YdUPpXUXlrbm2s72Qh4biMFvLxnP8AiDXd
scDSlp0PonQ9Rhv4I76yu1ljk4XHT3BHUNz0rpLfxR5doftkcjfMRlcnbk9AO3/1q+afB3i
6TwvqwnIa60+XCXEOeQP7w/2gen5V7bZnT9asftmjanut3XJaL5gy55B7gj0NZVq0oKzeh5
zw/LLTVHZS3f2+dPswaN9hLb+hGOCRWFrUzW8aC5Pl718xOSfLPcn0x6VoeHLia7nurC7wG
tbct9o4YBcjCnjrj+VcrqEKeIdXTSIblZVQ77mZRhVhHYe7HiuFO8rt7fkb04nnHjVLiLQ5
tTadWNw2UHPypng/jXlSQzMwJVgp5B/vc17F8TLo6xeW2lWcIazQgKsRx04BI7dDXPanpy2
mnQWrxhWHyfN09f8AGu6nUVvU3jpuc/pVrAzxsX8t0yd2eTjtX1b8E76KDwDrVirEzNIkkQ
b+IEHj8K+WEhW3uiVYqCePY+le8/Ci/wBlzPY+Y7FoRKMc4Kn1+n869DCNe1s+px4xP2baP
UbSAxTz/Jt2uBuH+Fa9jclbqQNKV3DqOvvgVnXjS2V2spJzInIYZABHeo7SUTebN5ojRY2K
OFweB0P5V7FVvqeDHfQ8Y+MmuJbWtzFGwM08wVWDZJAHP9K8Kk3pEikYwMgZz+Vd78VZDde
JftCxbImdtoJz83X+Vefsjkb8EEfgRXmYiblO3Y+gw0FGmU3clc568nJpkbo7/OMEDqDUki
quU429qrRYS4GcHjnBrkOtG7pKrPqEUBJXedinrnP9K+z/AAbe/wDFi/DTybGzbGMhfQMV/
Dp1r428OxltZSQLuWON5MZweBX1/wD2ZJ4Z+DnhbSblF89bHdMN2CGcFsfrinUV4RSOWvK1
zlbpbhbgpFCWIb5WJyCD0rzzx1qLWWlppMEzJPdj97xjag4J/E8V6Do0csqzSS72gt4S688
ZH8gK8N8T37yaxct9o80FQmSc+5x+NduHgqVNtnlUY89Q5K9n8rdaqwKqcDb3rOlly4J4YV
JNtB+ZsjPbtVVjl87uB04rkk7u57sUlsRSkYwepqCUOVDN2HFWyoI++cdWPpVSVtzbSOCOt
QzRFvQNd1Dw1rUGs6UYlvbckxPLGJAhPG4A8ZHY1sX3xB8da1qa3E/iC9e4L5VYn2/MeOAO
9cqYyOvBxkV6j8LbPwn5P9o6tIh1CK+iUbpijQQ8FmCf8tC3K4HIrnqQg1zyjdo3hUnD4HY
bofhrVtY1yDVPiN/aKaUsbSNIzfO+0qNoB+6MuM8CvYfDFpLJrmseGfC2nrZ6ZaSTTS2Tyl
ZDA+0IVJ7OByx+70rGn1K/s/HkXjPWdCi/4RlN0f8AZk0yGc25wCwiHoQG2nnFL4x0XWL7x
Fqfjnw3qUVtbXNsJ9Knhfb9ojJ2vExPQ4zjPoBXlYmLrUuRWXbyZ0U26dTmepymoXGj+EdD
1i38MLe/2oGCXFzdFSYRuGIlxx15LH+6K8u1CbVpSrz3s06AmQB2yEJ4PHvW+NTFw13os1n
N9ou4jHIZATJFIGDA49sY/E1k2qX07raoqhweXkceWo9SfSt6FN01eer8zadT2jte3obeh6
ba6gLeW+1CSTT1QyT2sQKu6jrg84Gep/KobzT7bUdevf7EtVtrS3EUf2ZCSXbHJGevPf3q/
c3Nt4atrawsYEv72ZC4kk+7Eucfd7liCeelZumeMNQ0TxFNqV3ZRiaVQGEaY5B4NZr2krzh
r2OpOlzRjW+b7Df7OuP+fGb/AL8miu1/4XTef8+kX6f4UVnz4r/n3+J18uA/5+r7iPxnbnQ
2tLuZfNivLZQqjpGwHQfT+tZuheDhe34sNbcWsmpadJeadiUfIwzt346ZweDXuMPwHmv7ay
1SfxNa3beWCqXodlQnBAAHp+tVtR+CfjQamb+x1zRb2Vk2B95QovPAHbrivQjzRhyv7z5Cp
Wg5e6ec+CY7yPwzrFhcb7a6uA9ockg5WMgA+2TXNxfC3xJcadJdJAI5YyFW2Y/vJCR27d69
Gn8C/FfRpt95pdvcxI2RcRrvyezfLz0qnaD4lveolnpr3jK2drRuvOemKSdTmbi0cfNKLbi
0eT6Ld6x4O8SaV4ijt2Se1ut6LMpCv5ZG4H1HY4rvfiT8ZdR8WawTpNr/AGFAUCOttIWMgH
QA4G1fwr1eb4PeOfiD4HTTtX0qy0u7tpDLZkIYxGXbLlm6tkdsda73wH+y/wCBvDiRz+JlH
iHUwoLCQkQofZep/Gt1TU7OS1O6nXbjb/hjxf4d/Dq78VeC4bnT9KvTqbTk2t+yNB5yMMuX
kzyAeM88V9S6JDpHhLRbTwdeagZtWeFXuJ44mIZ+Bk46Dt9BXdW8dlp1vHaQJDawxqFjiQB
QqjoAPSudv7zRVvZbq21NFuWwpRc/Oc9yBmspxUbuL37iqyulcw30DRPDME3iRJTqE0WBAj
sAocnAA/E/hXyL8TPEZ8ca/caVpcKXdospe4vnTLzSjO7Yf4Yx098V9M/E7WIfDvww1jWNW
vmadkMFjA2VG9vlBXvnBJz7V8n+HNUtLXwzqF9pxUTn5WAOGRSeR68nHNVCmpSUtrdDOkla
9jz7V7WK1iihXCAcgf3h0zXNSMCDjketdZf2t5qUT61dReXZMxihPAMkgGSoHtkc1zdxEVb
bjAH6V0nQJCpFlIx6dODTFQG3x/EKl3FdPeME4LDg0Y2x4AGf8mkUiS2uo1tfKmBG0/K2Kv
6Jp2pa3r8NlYOxQOGLg8IM9frVO0tHlt3KIXaTiNQM5NdglwPAGgoAVbXLxN5hcZ8hT90n3
xk49xUy20C+p6TquraPpQbRIGk1fVxGodjIQkJx/Gw5z7Dn3rzPUfDd62t2x1C7t4IbskC7
2syBzyqtnn2z71iaZq76a4vGkMjStvkd+WLHv7mu807xpoOuWEujeI9Cu7W2uRxeWk+6TIO
QSpGCPpg8Vzxp+y1QSbex13hv4Pt4l0qPR2v9KtokZHu72FcvhcgNk8g4PPY8elcl8VtL8P
8AheYeH/Cl0GtvkEkx5kmbuWPp7VQi8UXngbWmt7XUpdT0q5j3W9wcq7L6MPUHIx/jXMeI7
s6lrsM24mOZBNgEnBPbmnBVHK7egWic3NbSAFlGQpIOP51f0+4mjtDbyAPaSZw3eJvX9BUk
xESMQOACfSqOmX62NyXliE0DqVeM98jGR710boC7JeRWxBW1R3A+cljz6Yq3ovirU/D9699
ody1o7DEkJO6OQd/l71QsWtpr5kkkCRuBy3PNM1bRLnSZV88KUkG6NlOQR1p8l1qtBXV7Hs
/gv4uwvq5TVrUWkdzEYpWhc7G9Mg9Oa6jTLrRdDttTa61CKS5uDu2huVHVce3NfL0RZXBVi
DnPpXeaRdvqOmuk0qm5h4Ic9UxxXDVw0be67J7grJpnX6bD9u8Qz3l7PsRWCJnIHTr+NM8a
Sx3TIUdBHGSvXJYY6/59K5uLVHtzIDucgAEk8gfyP1rP1DUWuJztlB8w7uRjIx3+lEacubm
7AW4I2uzEGkXaxzt7jA/liu38J6n/AGRr+mTh23hxBNjujcc/jgVwUF7NE0U8QRW65Tpx3q
1cXA+zlkbHmjOBwQeoI9K7KbcJKS6GFSPMrH13cSNJoMMxcrLanY4IJJTtg/QiorKFba7lW
TzHEkJaNWYEcj+dcT8OvGi654dVNUtzI/k+TLKTwxC4B57mtOLWjpF5d21wwkEGFikPXlcA
Y9ORX1KiqqTXqfNzh7N2+R5B8TNBuZNUbU0kT7LHDtw56Edfr2FeSmUsT84Gegz19q9t8YX
cNx4fC3FurpdTMkQdiAV4BOe3Oa8MugkGpvAjhwpO3Bzj2zXk4yCjO66nt4OTlC0hrNkHCg
HPOetQqF5JGRUj8swA+bPJpkaEIzBst61wncek/CvSW13xPaaZFHulu544mI/5Zx5y5P4Cv
pr4m6zBLfTabFGpFrGFHzcBT6e9eW/sz+HJZdZv/FVwMWljGYkPQeYwy35Lj866HxBK9zf3
t/cTRo5kJORhVBb+tdVGPtJpdjy8XK2ncbHqD6f4Q1PUNgxPG3JHUYHA+p4r551tpbi5jYK
QuwEYXjn0r32wtoNa8L3WmXd2LeOeJgqltp35GCfr2rk/Dnw2v9Tmd9SikgUfLGHwPMweDj
qBjmu+VL3OW5y4eahds8RntioJw3Azkis1vl/izXp3xG8LyeGdYazLqVeMSKV7/wD1q81dc
RjuOpxXl1IKL0PYpz51crlgcdCO/NQFtuQR9M9qnCDnA74Ge9e1eAP2bfFni7Tl1rXJG0DT
HG6JZEzPKvcqpxtGO5rmnOMI80nZG63tueFOSec8V6d8INFuX8T3OsXOkSzQ2unzy27uuFM
oU7cE9T16Zr2eP4RfDPwpqumzfZrvVLu2kM0qX0oMbgcKpQDHJIOM9q2tc1Kz1bxFpKaJO1
nqsQ2QRnHlqxBBQx9Nu0kewzXg4vNKTTpUtbrfoj28Jl1aS9tNWSPF/EegabZfD6z1qPW5N
R8UXV+I5YVcqYS3DIVyQfQEY4xXTaVruheA/tfgXxnv1fQLmTaSspWbTpSCXK4428gEZ6ip
PEvhjSvAGqDWNelt9XvSQ0VhZIUhSUn5VySflHXjmvPLHwf41+IVzdajp9g7WEXmTTTlWaJ
TnJUDqx5Hvzmt6NT26uvh7/12MatONKL5t2dp4n0nwX4l1Kz07wct42pGINa6kcgsy/wSHH
XH8VeY3Ona74Q1QprukyIzsGbzYw6k5zz2P0qCy1PUvC92JLbMZ67dxXY2cEj0PGMV3Nr8T
o9U8QWl34rnuJbOCAo1qI1KTrjA+Xpu5+91ro5WlbeJzX5XdaNHLXkMesQ293ptwHktY/L+
YbVILFgu7swyevBFZa2Wo313Fp5EMHnSBDI8inJPvWzInhRvFd+9tLd6dp8in7JNANwU9cs
p6jtiueTUZomkmVlufK6SZ2/xAgjPPYdKcYtLT8S/arrsdb/wrHTP+hqtv++x/hRXKf8ACQ
ap/wA9o/zNFRy4j+f8i+eh/Kffvg7xLqY0W1trrw9HcII02vbYDdB2NbV14w0OK4eF7G5ab
AHlEquPbrWD4Z03VLfTbDWPD12uo2zwKdgcMQSBlSKj1fwhrN1rd1ci2m8uceanyb9rEfMp
I9811zUkv3ep8k5TV1bVGwfGz5VdN0SJGUgHzZ1XAx6c+1Rr421K4eNreysYgGwztIWIP5D
+dc7Z+DtWhZZF0aeSQgks+Vye2c1rx+CvEm7FyLe2tzyAGHy/UVilV1u2jPmqPp+Bt23inW
9RuTZWDLNOUPzxxEIDn1NdQt5baP5VnJK1xdsMzSnnHuT/ACFc9YT6d4d0h2fUbe0TbtF7d
ygb8DnaOP8AIrjY/i18NJJRaS6xdSRF2iM0EDNHIx7b8ZYmpm5QjaO/5Hq4eMnG8tTQ8R6h
catra2mnvuKuX/dgsXIHTPr1PPHStPwv4avmvPtN3btbwREYWTlnPXPtz2rz7xR8S9H8L6A
nijwfp8t5a+aQJY7RMQqDhhIHO8nPfiuXf9rDS9V8NyJexTadfrkGOCIsJh2KnPy+4JrOlF
Jc24VaDlLmkYP7VOv313cW+nbmfTvtPlxntuRcnB78tXzfo+oXOi6it7CPMRgVkhzxIh6qa
7fWPF178TfGuh2c9i8NhDchRDGTI5VnG929ePpxUXxRsmsPiBqSxW0cNvLJ58SxptXYemB7
cj8K9Cn7q16mkHy2iyp4zZIfDvh7T7KZJIJVmv1KnJQSMAFPuNtcZu8y3y7fvFOGB6n3qw1
xCFKnh6iS2nunAgiLHH3jwPzrU1WhWOS23ORnNXLC0e/uBEFcIeGZRk/hU8WlMzqrtuO4Da
gyBXYxSaf4T0SXUZ1Wa7kAS3ibuc5OR6AgVcY31FKVth1xJpnge0jkPk3mrMuIYG5EIxwzD
8a86vLm61K8mvr2dpriVtzux5JPenTSSXN4092zPPMSxYnPJrQtbOC4tjGU/eD5lkzyDWb3
GtFcx45cbYpPmjX9K7bS7i3sr+1mkEdwssYbYrAn0H0PHSuLktZ0u/JKHeTxnv7/AEqaznk
sL5XMUcmxsMky7lOOx9qTV9B3O88Y6dEtul/bReZFE4dojyApHJyOnOK4y6v0uLhZ9ojZRg
KvQDFd1p3jrTJNJ+x6npUTKnyxiNjtCkfdOQe/PJ9q5PXNJs5c3uhBpIFXfIAOg9fw71MVb
QSfQxJLmSYMrNjAye+ahdR8zIQQvBIq1ZWLXdvcukm2SFC+0jOa0tYS2uY7XUbWAQIyIu3H
BwPT8Kq5RgqxRg6Hkc4rorfWTeaedM1GMSwdUbo8Z9j9e1dVYaHpt7oD2409RcSg+W4/hkI
4Of6Vw9zoesWAMl1ZyQRZALHpz0I9qUaiu4iavuI2i6nbqtyLKWe3J+SWNSVYZ9qnsNSOn3
y3MGRIvDxngFe4Oe9W4NVu7S3NrFdyCW3ceVg7cg9QfqK1ru3sNcaU3cYt7jyRItyoxtPow
7g+tW7PQWqMa8vrSRXa1coGb7uOQDVe0myuCyhxyGJ54zWfLbfYb77PqKHaDyYzk49VPepJ
4/sUgVZBNFIoZHXjcP6ehqOW2hRtWlxGQ5PyoRtHQ4P/AOurBbFsVz8q8Z9/8KxEnLhUxge
uKtJcmL5i2Cww3vTsS0epfCXU4Ydcl0t2RHuE3I7HgN7fnXr2r6Q7AajJ5llMu6CXfhxJxx
z/AF96+YNEzLO17bs6vakSYjbawHU4PtivSLHxrrGs6bHZLdedeXLsI3nIG7A6+5I4+te3h
K7UFF7nk4rDqUuZM1tTsbPX7WGzS7Q+SMGKTG4gDBG31wK8c8U6ImhazHEo/cTDKgt8wwcH
NdILrULTX4jPCIZ4pckv8pcdxx7U34gSR3tisne2wVIJO7nBH16VFdxqJtqzRdCLpySTuji
CQxAXGPXvSAKVVEGcHPPeq1vKq4JOOoP+NTGUfJyRxXl+Z6fkfZnwy1S20v8AZ6sItLTNzM
jSyeXjc7bzvz78VmaZPY+JfFUM17pjPptkRLceszZ6fniuA+BGqvc6XrGhzSM0UQWdFUdM5
DD8flNejaPcjRHucAFvNG5BghgPX0wcflXrYSzi11PCxV1PU77xprulWVjA9rplt9pZQYoy
oynoW9sdK57wgUv2k1CZ97neW7kr6n/63pXC67fSXN+zuyl2b727tkcc+5rsPBep2djNOJS
kNtEm4yt26Z4PvinXpP2ejuZ05LnPH/j3fLeeJoYYigW3tQoZDkYLcV4ZkkBMEs2ANozn6C
uz8fa5LrHiPUL+SfzVnnbYcY+QHA49KzfAXlv4704SWn2sQyC48rGc+X835cc/SvKxVRQu4
9Ee3hqb5Uj174LfChv+EvfXvFNvAY9NVGjtGO8RzMMgSe6rg49SPSvpDxf4yl0XRJJlG/7O
gYIpycZ5wO+Bk471574UvPsngye9aUGS9u57uUnhizSHAP0BArK168ubyzknVWmKJvKBvm2
rydoPGQBn3xX55jMXUxFfkk/d2sfY4LLo+y9pJdzzHWPE2s6umoeJB+686YTKuSMxr8nQ9O
VzjturK8P2E2tXs2qx+ILiDV7WI3UBiJJDdc/QcAj39q6bxDNYz+HfD0slm0LXWnzJHDJwZ
WMgUbsfi1c3o2radoOrCw12xuNP0i5UfYtRtYwJ1KqQJBnqHOM9RjNevRhzwfIrMVatZRjL
4TF8S3OqSTyjxjcSHVolV4gJAVk3dvc/liur8M6/49+GGjC7udKmj0PVMSwiQEIX9Qf4SRj
qORXJa21vq2nwyXruNbt5jC8gwyy7T/F79ORXrvjLxZd6v4XtNKniSS1NsgaI9YzgZXn3H4
U6tV04xg477rb7ghhZYio5Lp17+p8/+KtRfWNZutQFobdLmdplTOdm45xnvWItjd36SvbhW
MRG7LDIHY4rqdZ077Im8qfK2Kx9FJzgfoay9I0PVNakZ9CtJZ76JgxCEDZzkHnjkD9K9mjK
PJdHi4im4TszIin1Gyv1jaMu6tjy2HWrLRQS6m0WowS2PyZ2ou4k+wzWlqN61/aldSCW+p2
tziQmIq7pjuRxwf51nT3M17fi7dzIIkAJC8KM8VrfRs54xu7Dvs2net1/37/+vRU/n/8ATW
L/AL6orLmZ1ci/pH0x8LfGT+F7+JLhmubZ0w8Kn5uv3h6Yr6dsr2TXNHSW0v0kt5V+S4gfB
B7ZXqD6ivHvgX4S0+LRLjxFqmnFrlyYolkXhYgMlsep/pXaWd1a3XjbTJ9CtLiwhntpZru3
C7AMHEbMOg3YP6VskqdvM+bk9zcaOxsmkF9q13O4wpbname/X9azNZtn0JYZYRNfSTEnz53
LCLHTAzzWk8MN1d2lveaVJJHcKzz3KSYWIZIAbPXpzVyBhqetX2Y1l09URIj2yODj65P5Vb
ine5ztOx8gfETXv+Em8SyR6o8aCWSN5LmbcUt1X5UUID06E45JNeZat4g16RIIbnUPskVo4
kghtCIkVlPDYHf3PIr0H4k+Cb/RfiBefOt5ovnhftNvJ86LnlSD0YdM9K0Nb0o6c3hrT/Bm
ladp0msBz51xEJp1OSMtIwPIAzwB7Vy80YtRSvc9qkk4cyex5vpeq3XiV5LLUzcXk0zG5nn
ijeSRiP4CicbT/e+tb974Htru3S4m8C6hZ4Gd1nKseU/vbWYnNc94rj1HS7947XxS9+/mbZ
HUGNCw64JPzc55xVWLxDqs0TDU4X1FmxmZ7ghlA7DnpWjpzjrBWNYzjNas1bPUNY8JXIg8L
2UdkJV2tPLseaZSeFfBOPwxWH4v8SatrGo2x1LyHltI/KYQgbSCxPH51q3XiInSf7Os9Gtd
MifHmTR5eRvox6VgGGMbVyucYynP0zW9JTavMzqKmmuXUxnvrRSCbJGbOee9Tya9FIgjOnr
Em0DMbnj3qG4soYid0p3H+FDnFUpIHbAS3YAfxHqa0Dc1V1K3iXEFxcNHneyMuCxHYkVnal
dTXUkc1zKWYjhOyL2Ap8FjI8qB1KL0NVb5gbuRV5C8CjUElcWZj+7YAdAQTXSaSXg1VIIY/
Mmd1aPjIOT0/GsGBY59OO8/OhIFdfoVuo1C11FFPkQyxLvI5GMH/P0qZbXCR0fxS02HT7Lw
jbrZhLhLeaMhB88h35C49iSKpaH8O/EN9pP9o6ZBb6tcXAY3Glk7WAXsrd2HcV7LfW1n/bt
34rvYjdf2RpjCzVhlY5ZHc78HvwOfeuH8NeNF0jR4JbCwnurq280zXCELHIXwc89TWUp6XM
ocz0ieRy3265ez/wCEbtrV4jseNiyspB5DZq3ZXklpfRMBp0ceMGPfjcPet/x9qtv4z1Bbu
10CHT9QLgyXRnAaYYxhgOM5HXrxXNWnh/VIztQWfln5nlLqxA+pqrq25vyye4/UbGPTrptQ
0rMcLZDwO+Rgjse/0qtbvbXGgfZXuPLki/eQjGcnup/Wtaz0KaCY75Ld5ZTlFS6+VPqMVQu
fCmqLOs0lzaRPLnG2X759RUupFbsapyfQlsdaubeBRG7DGCyEnGR39jUuo67LqCy+a2fNUj
bnPv8A1NXrLwNd3Vv50muWG4DkAsW78e/SrMXw7lkJ87xBp1suSNzzBc8e/asnWpLW5qqE+
x51IZEuC5IYjvnqOlasWsjyZwf9ZMipn0x6V6HbfCXw5JFC978R9Hhll48oSBiv154rbT4I
eDvtkcC/FXSxIRuG3DAfr9KxlmFBO139zL+r1Dym4mguraG2v0USN92VTyhHr61ltBHlLa7
uDC8WVU7SVYZz1r3GT4G+Dra7WO5+LFiqAEspTDAn8e9U5/hl8MoIAt38WIJkT+COBien0o
WY0Xtf7mL6vU6nis6SWdz5TEZwCCDkEHoRQ07Ohy/y56GvTNQ8KfDW3Q/Z/Ft3eKpOCsDZA
/75rAuNI8F2+3ydbupGY9Gt8KB7kmt44mE9k/uJdCS1OdsLh0s7yENgygKR0yPSr1tessVo
A+JUYspBxg8YIrc0vwTqevRTS+FfDera1bQj95LBBkKfzrkL+CS11CazvLSWznhO2SGVSrI
3fI7V1xqbWOdwT0Z6nNcjxNLFeXWoW/22FkExLLH5g67seowR+VV/GcOnLoepP/aNu1wvlt
BGsikuCRngegzXmkVnFKMqUH/Asc02WxlgTzSwAzjhSfxrseLg4uPLr3OZYV811LRFJW2n0
Oc8jNOeUsfmBP0GKFQ43BwAO+KUCPd80hIHcDGfzrj8jqtrc+kfgH4c1V/DGoa3pjoHuz5J
dhnytp7fXmtvWmurDVjp5EYdsLkHljkYJPqfX2rjvgp4zvtO8K3OkWUgBhnLuhb76keld2f
DHiDVbWLXopI43aTeivznHWvbw3JCPtG9DwMTd1GjlNfu30GFdR1C4QXDNuCYyBj2rhtV+J
XmQXFlpkRFvPkTSsceZzkADsBXS/FLQpY/D9zqmuTIt220W8ccn3DnGNo455rwvyXJKg5OO
neubEYmd7R2OvDUISjzMuXl+9y7EtgMf07fSrXhYXT+KrT7HdSW0w3HzI+GA2nIH1rOj0+7
mIWKCSQnn5Rnj1rb0nTdc0a+ttdjiVRA4dcuMt7AV5NduUWutj2cNyKpHm+FNXPqmacIirH
hodQt4r2BkA+YMuG/EODThHst2l2HG3kFsjJ4yfaue8OeKdN8V6Pb2Zmg02/tcvp7rkRszf
fib0ViM47HkVfjl/0lrO6jktZFyssMgwyk+nqvow4r84q05RnrufoWHknT9m36HE3Tpquq2
1pqen3ENpYSSFZN4JBLBnG7GM43Y9sVh6tPYL4QfTdT0yaWbTwYLG8X94ske5nTJzx9/BHT
gVuaQ+nw6tqHhnxDc/ZW+aSyuZ3O3LMSTkcbsEVyeoaL4k0i9j+waulyrsVhkTqBnhuenHO
a+hozafK3ZaHjVYRaejb8jB8O2QXWoLdllhtmniuGSZRlUBUOSB25AFdp4rkuNQ8UatJpKy
tZSTt9nZjgZByQPz/Sqem6OX065byzPqspMN3dySZCgnJ5+g4rpNTgg0rw5DYtIj30y+ZFG
Odv+2euOc/nSxFfmqppXf8AWpthsPyQbbt6HmerWurXc1noQbJuZQm6RiBu6AE46e9aN/4P
8S+GLWBLlZrCe5kW0AjlAc8Z3nYfmUY61Fruos0mnPaSSR38twrRzK4VozkDI9O+PrWtZP4
xl8T6t9lujb29/KtoZNRC3LsAThRvBzjGSRgc16NObUFeyPFxUOaq+XWxx+r3GoXGoyWEix
3McbKJ2UBjcleA+cbvciu+8D6Ppd14V1K5ursW+mrIRcyRQhpXdl+6oP8ACqjJ965/wkn2K
+uX1O2+1Q3xaC4dUx5ZLYDr6YPOK0PEGnLY+Hg+iTpGo3R3ccbEF5FcIwP1yCPY47VjXqc/
7qLttqaUIOlHmtd6/L0/UyP+Ea+Hv/Qz33/gF/8AXorA863/AOeE/wClFaewqf8APx/h/kY
+1j/J+Z94/CnWw3hg2VwY0uoCHiViAZExziu80K10n+0dRudPt2Es+3zpTnB64UZ9B/MV87
+CpBbzaXcX8jxxR7SHDAkA8dc9B3r6B8KSpDbXUW8vtnJDddwPQ57161J33Pjoz96zRUtda
Fx4k1Twy+kxJcWymS3VmO2YDBJPpnNeK+NvjtfadJc6Jp2mJp8gk8oSDAwe4Pp/WvYtSkg0
zx8+sTrKpaJFXamRMmCG59QccdxXhvxX+E2r+IfFJ1Lwpax3en3hEytDJgo2PmDqf09K5by
5rSfe/wCh2L2bOLn1Zns7rUZ5DPK8ZKl/myzA5bFcWf7c8SXdpZSm7NlHMrG7klWGQBRhin
px65rc1Tw3D4Zll0/U/E1lDqkQAe0G+VV4z8zjgN7VXtb7S1s9Qj/tOCe+kt3i+1O22KMY9
+eemfcVFOMYy0NYfu4tRW55P4lFoms3UdrfG4SFiiPz8ygkD8+v41ipPcK48uRs/wB0da6R
tIsb24Wa0L+W/wAzLngc1Zit7GGcJaLHC4GA0nOffNepbQ0TVrI58XuqqoBD9MfMOtNOq3a
KRja3ciuql0Ge4ikWOVHdSWwjAZ+lY8FpDayvHcWe+XJAMhI2H6d6RV0YqC6kzNGjHvkdqV
b6ZPvYb1zWlftdY8uN1KEYIjGBVKHTpHfIXgD5ie1DGNk1WeSHywAoHGR1qiG9ferz2wLsF
GSvUjvURjwMBeO9AIksEDSyRNnBXP6V6D4FttRutBvVOySKAi4ETAq+BwWU9/THoDXD6dbL
cXK7JNshJUj2xXskl7pujeHbS60+VZLy2t1huFU5DpuJwR+I59zUTatYmT6GT4p+I8s3gZd
Cs2ZZLiPbcSk5+UfdUfma810V72TVbWO2YmZ5kCZ7ZPPXjH1q74pfTjdPPpj/AOjXJLeU3W
F+pHuPQ1D4Unez8S2FzE5VoriM5GM8nHes3FKmzWmlzHZnSNTVVllCsoLAM65AA4yCBt6gj
OaluobbYzs+nwSN1SF1P6rn1p9xNfy6bN5EOoyWYLbws+YQCehGa5ZYIJ5kQJceW5+VEIXg
deRXHBNq8jsnJXsixe2y7l8qTzscbUY/4CrFhpE14BF9nlRgflzls/Srtro2jR3ai+lkthG
4OM73df4skNxmuv0h9Gs1nMHheTUIWbEEwuWikAJGM84z+FRWrckfdLpU1KWp5y2iRvcyRN
eBXjO0rHbvIfzHBq3Fo9ra3jSXVzLKv3U8y1XavpkFuK6nV/EVlavLbR+GPstwuOJdQdjux
6A85wK4m51CaWUwtGjFvnaK2BdifQkmik5zWun3FT9nB6a/eWry401p3isxNPhfnKrGi/nz
W54f8CeIfEmnXeoaD4fu7+3tQGfYQcf7pwNx9hk1zmiaJqfifxAmjaXo0s9w43GKMlfl6kk
jjGK+jfh5d/8ACHavonh+31uynit4/LvIo5CVR5Ms209MqwAz70q81Qp33FTUqsrI8N0qyG
r3ot5Ib5DETv8AI2llA4IO7FdFDYeGfsUn2M3EdxbNtvJJVaRkYk43FePyrS+M3h280L4sz
aokK3Wla2ovYUjj4LcCRPl5OCM/8CrzvUjJNC9w0aJbhTII4sqrY4yRnJI9zWXJ7VRlGTSa
voaQq8qaa+86a8tPDltoxuDr9qWJLoS0pWQemB3rzGRJNX1mLT9PtomeeQJEsSkbye/Pb60
hNtd3ax2sU21sKE27mZ/7qj0z+Nei+FtFm8GTPrOuaalhqYhZdNtJlPnTs3Bcj+FRnqcdeK
7Iw9jFttt+ZzTqe1kklY9i+DGqap4V8WxeC57gGCzt8uscmV83q7DHBHzH/vmuT8afD5PEX
x/vb7VbuNdLK29xcIGxJKr/AChR9W4z7155/aep6d4vttRmvWFzA7M8q/KCchvmx1Ge3tXo
Vj4ji1v4l6PfXdm9vdQaf5zxXbgec4y0Y44IIOR7gV5ko1adT20Zbp38mdPLBxUZI4/4w+D
tA8H+I4T4btpbeGdf3ls+ZFhwB8wftzxg15rPeTTQMNwC4wwLZDf4fhX114c1xtU1zxBA0d
tceHFXbqDzRhzcyhSWVSeAiqTx6/Svk7xZ4f1Hw/4imsb7TXtt2ZoFcghoWJKMCOvFd2CxD
qR5J/Ejkr0+R3WzOelDFs7+DxUeDgnJJ6e1XEEe0iaEBcfKd2MGq5cglIvuk5P0r1TkLuia
xe6HqsOo2LYkRvmVhlWGehFfV3hv4teHrjw66TYjmii+VEcfMQOeB0r5JsyUvUlCeYFO4gj
gj8K2jcRTXBnW2WKLJyI2IP0q1VlGPL0MalGNR3N/4ieL7jxJrsjEgWythFXoOOn4fzrkLZ
Vmk2Mu5j79afqMqXUzXKuAzvu24x19PaobCYwXQLpnBPbrWV215mkYqKsj1v4aePNZ+Gl1M
I9GsdSsb7AdbyINLAB1ZGHIGO3evpGPXradodRFp4evdLwJoZliQk56feAC/rXlPw58NeAf
EmloNU8cp/ajLv8AskFriReOVVn4P0Fd/wCHPht8OpLa9hi1rUGjgjII3CMQgdWbgqxPv0r
xcc4uS/ecrPRw0ZWb9nzL0Kctl4E8TeLxfaVs8O+IIVBEtkFaCWQjGWTGDjOCRzXCeLZb/w
AOy+Fz4iYb7ZLi3ll5C+aXypB7oVxjtn3rXuPhvZWOqzp4a8b2902CYrSdTG6tnOQVJA/+v
SWlt8UrWK5spNCt9ctZcLlxHdRoePmCt3xXjSmnO7mpfg7HtUpOCTinFrZPY831+Oz169Ec
sgWCQfIyH/Vsf4h7VxRur22vBbtqE6mI+UGjJYYHHA9K+h7r4dx6np9nfGwh0/U1fzLmBIz
CkoDcrtPTj0rD/wCEGtfFev3Fpp2j2lrqVo3kSwXl6FZ+MhgAORz1rehjKaXLul+BdeLqy5
72Z5lptxZeYzNPfXJOGeGLK7yPUCuqNr4g1nFtpulRWiy/K8jPuYD3P51q3/wo8a+HrpprC
LTWdiMxxyMxHJyBu4Oc1nR6r4wgaWFoTbXUQbMZiC5OQBgDt+PJqKsozfNTauu5rQn7vLr8
i7bfDzT7FPturaiksqDdggKAo+vasYqb+VR4bthBC2Y2v2TJK5/5Zjr+NR65ofiTU7qJby9
knjdyuZG8uJgoyRz0yAePWu00SYJBb2FpBstAihGaFgWJU5w38O09vWsJTlCPPKXNJ/cjoh
NN+zUbL8WZN3pVtpujWuhWFsfOVt5eR/nZSdxz74Uk+lY3iDwlPoOgrrlq00llqEnn3FvIM
mLnIOe/v+Br0d4VsEZ9n24Q/Ku5ApZ2GAM+nGSfTNbEFjb3egrbu73JkjKSCTkP6kdh7Y9K
5Y42VP3ul9fMqpRfMmtOx8z/ANtx/wDPtF+VFes/8K48Kf8APjd/9/KK9D+0sP5kcmK/mRl
t4xul09bLTPDMRMQw080+DIfYV2fgj4z+J9JlWPUtFJtgqqzNKCMAHBOTmvne9vpfOuTFLh
w5A3ckfSqDSXUxG4tNjs54/SvrfZrdH5z9Xhe9j71h+NnhC+symoabcM2M7UCyqT7GvPPGP
xj1GayubfRbceG9NlXyzdcLJ7nPQV8v6Te6npImvjczWkCHJVV3Bz2HPHNZ+seJdW8RTodT
uXkjj4SPPCj39T71Dpyb1eg1SlfRnRalrXh+PzI9LsZtWuHYmS9vpG25J5IUEZ+prk76a6u
kkkllARTu2INqfgKSMk4QfKgOcnvTZlmmiEcY4647Gt4xUUdEVykNrfy27DHIHbOK0Vv4po
truv4jGaoLps5i82UpEnq1NNhEv3rpD9CKZpoaMbRKc+ayccbXIqV5/OUI1zIxz0d84rNTT
oDjfeLyexycVI+nWkYD/aJCo/iA4oFoXvIeOMFWB74z1+lXbMq7GCWEkMMMFHP4VhxXkVo+
6FmkcjgntUbaheyTkwkgk44HWkM3W0S5Ds0ABjYcZ4x9a52Z/JkdXAyDjFd5ost3cWyRX8A
M8uQoBxhfU/Sub8T6W8esEW8bFZH2g46k07ExephwSzrcCSJHcjqUBrUttSIUDcyNjY69Mj
6V0byw+HfDyWlsuy5mdSXK/M3y8n8K5S+jaeUXQQPJ0cA4Lf7VSUivqD+ZKpCgADqO9XdJ2
PqcEbjc7SRKqk43fN0BFZc7ghQudp55ptubh7uIWxPnZGzbwc/40mrqxaZ2ct7fRLNbRXlx
HHIAriLPJByAcnGAasadrd7ayC4gwzY2nzwSG9yoOK4xtW1MyMJbyU9mGcV1Fn4e8TeZEDq
9tamQJIpkuVXAZQyk56cVzziktWaJ66GvHdiJZV2QN5r5VzAQN2O24jj86r6gmtXuw3qJYx
LhxGqiI4AADD1Fasnw61i9VTqfj7ScwkFUa6Mm33G0GqmqeBtNtrbfcePobudYmdYlVicDs
NxFcsZUb2T/ADOj941e2hl2MKSXq22nJHPfXbrZ2xkkzhycF8n6/pX0B4H8KeEfCMAt9f06
C91IzpDOZnWQqzdJFHRo/cV8pQuYb2OSKdo3jIaOQcYI6H869+02f/hIfBmk3sd2r3qSEyy
hhuG7hhjrwelGLoynFQi9GFGok25LYsDWbXRdU1nVtEt1sEu2lsroWwCtGjEKMAdCRyCPU1
mao/8AZdjo2uQmOB47/wAm4AHyk4Hzk/7QJqtpGqabFfrZakyyWuoLJb/MO+/hmHvjiu0sN
D8N+KNCutE1S8FjcQz+QZmfaAR/qnI9xXn1v3ckpHo0ZxlTfLoy9qnj/U4PFvhVZbO3nj8u
eS3dQD8u4I4cHgDAHQ+hrw34rXNpJ8R9Wk0WJobWcrI0UQO1HZQWAxxycnj1q1r2qa14d8U
Wmj39v5c2gvJCVkOfMR8HAPdcchu4NSeP9f07X/DmjavYRtbX9qDpt6nCmUKN0Uhx1ONy5/
2RXfh6DpSVtrHDXqRmm13Mr4YyBfHWnu03kNbbphIRkll5CjPc9PxNex3fgI+LPEx1WfWri
3kwqzT3DZXIGWX2YZBA6cfjXzMLmXfvDlWJySCc59a6qx+JHiiz0a60i4vvt9nOyt5d3lzG
y9Cp69OPpW+Jw8qmtOVmc9KoouzWh2ureB/E1xqxsrLZdQSLgXkhCIvJJLHJHBz+FR3Hhnx
O2vXmk3V9pwuWjgtWukbzNkYGAVPp0yRzXGWHxC8S6fY3NtFdfuboAOQgJXBP3Sfu1Wm8T3
MyxuzMZUBBJYnIzkY9Me3Wso0qy0djplUpSe7Op1m/8c/DZ77wky+VbX6BvNJ8xLhM8ujdM
NjB79jVDx14ruvHp0K9mEcV9bWjWtxk+WikSsygE/7LCqV/4gsde0KxsdXuL2GbTt/2aQSe
bGwdgWXaxyOR1B/Cse9xJbJHEYlVAW+VyST3z78V2QpxXvW1OOcm9L6GSqn543kRTu2kls8
j6UYQH/j4Qt7ISTUbKPOKt1b9DUlvtyWL/Mg6bc1sZMswh2jKx3DKgHJCACoreOS4eRWndW
TJwBnitJ7VnjdzA64IUhFA5I781VltJ4Jw0b7JdvzjcMEfWlcSIJLZkBy7HjJJpqKz7Nqkv
uxU9rBfXssVrBaySTTOEjVVzkk9K+hPAvwm0Swsri+8WTB57XM8qq2Ut4l+8xA+8Scqo78n
tXJisXTw0bz37G9KjOq7RR5tongrXbjTxqxlj0uzjfbFdSsVeV+oWNRyx47V01tq+qQ2U8V
5qVx5SnbtMa7ncAEZQcg49euK9g0Gxi1PUJPFet6dNa20alNMtAdkaRdsHHy5GCWHPWujXy
JYmuNM0fRdHGMRho1cyEnJZiecf/XrwK+PT+JX8j36ODdLTd+uiPnKy8W6hI5YW5kMRO1zG
0Uqt1xlc/Suo0jxhPEiGKPVdNluP3bJKpJJ671YdwfXtXc30nhSG8uftV/Jc3QYtJ9ki3Be
fbqOf5VBBrXhK9CW9hqEMs55VJVKN6dDjJ+lefUrwqaqketGMor35/gRWPiXxA15JBeau9x
a7VdHZgzo3TBPXFZOpRxyaj57FS8hIaZSVcHsVYdxWva6bLcO6ajDZskU+63itlMUiKP7zD
rwenNXrlbaVU22yJBDygz93nn69P0rhlLlqJxOzD8kotNdzC0vxp4l+x+Xqri8EEkkfnKPm
2oQCXBHP3l5HrS3Wpx6mAzSISCcSkZOCMg59K5HVbHXDZWuq2xktrS0Sa8lQuY2bfJhCD64
2nHtVDXRfaX4kvv7IbbJFOFe3Ubo5SQAwCnpkkfniu76vTm7xdmzmwtRxbUY3SPSrKVntfL
uFW4hBwpOCyHocev+NVrrVINJlEDswifc0RfADZ6jPrXIaD4vt4lNlqkMlncRHChFLKSDyM
dVPT16VF468VaTceF2XeIr4T7Y0CkAep5H1rGGDqe09m02mdFTE0owdVPU9F8OWreK5jbC4
aCxyJJ3TIIGcBF9SQP/AB6vTNb0RbCysjotpHFCpCvg7fk4zn1OP1FeGfDTxZY2C/YWmVob
hUdZM5IKgjn88/jXo914yaaBIo5PNQjozYB55I/KuXF05U5+zUdDkgqteSnF6FL7ZH/z0b/
vmisr+1l9/wBaK5OSXY9D2LPly5nSPUJhJboyiQ8qeTzUz6xbRbWhtd5C4+7jn3rM1EJ/aN
xvYrlyRt+tVCYtuFdlB9e9frC2PzFxuX9T1q61BRE0aQQA7vLToT6k96z4wQd7cD3NIvlqx
OCxHTNMldmx+VA0kti5HI0jjH3fyqzJKtmikDdIegNU0YAKmMeg9/WobiR3kAY7mHGaAsSN
cyyn9/KSpOSueKcstuVwUUfSpLPSpLk7pXSGMdWc4FXPJ0K3OzzjcuO6Lwx/GnYQlo1s+Vj
wGxnOM1Yc7sjYjZ9sGoDYo82+xmCMB0bjj0NVJNSvoWaJnQEHGRQFjes9Emuvn8rYgySQnT
61FNqGlaNOPssJublf4n+6D9KwDqV8y7TeShem0MRmmRQSzPiKF2+oJo9AtY6XStW1DUrub
zGIi2H5VGAT2FTGQ3F+1sZGYLHnJOcMOlGi6H4h1JltrKJYnYAj1x06V3//AAra20O3iW+1
uCK8lb9/luVU/wB31PueBW0aU5q6MnUhFnlur382t3YuFwSoC7c4wQOfzrRtdPuY9HvNQnt
x/oyFlRTnPQfkO9bSeHfCfhXUEvL/AFyTU7lHLJZWSEgf3d0hxn3wOah1/wAWapq104xBpN
o5OYbZBuKnsx+n51PIo7j5m7JHnTbmc7uTk806CWW2uYrmFtssTh0IHQg5FTXksbzhY23Bc
gMRg05JVigURxruYcs3OKwZujS0uxs7+dpZ5DmZsAEfcOcs3uAK2v8ARLy4mLLLMWYtFboD
lAMAe5+UZ/GsW0mSImOPzDJJ8sknAG30AqW71Qy3e9UePyl2ZU9+5yKxknJm0ZKJ3OnRaZc
WKxypJbwA5EyKgYL6HJrE8QQ3F9fN9ljBt1B+cyBRgcDgnj8Kx01i61BY7K3jMsmcI2TkD6
dOTUOoQ6nbu0N/Z3CXSrkBkxj3rnp0XGXMXOteNjHuBsn2/LlemDmrOnalqOl3X2jT7hoZM
EfLzkVSUKr75o2cHPGcZNEbfvQVBBPQA13I5j2D4b2EHjSDUbW81G0sLxJPOXzAM8oQSoPT
nFbOo6/Y6fcW2jWt5aNrVjMFXVw5SK6jI+4+OhySM9q8Q2NbqJZQYS67k65Yfn0qza6xKV+
z/af3WMBXAC8+uOa4qmHdSo5uWnY66VZQjypanbfE5hqmrWepfah58aCymtmA3whMmMgjh1
2nAYdQorjbLTbrVb220rT4pJ726lEMMYIy7HsM8ZqF7u5kdvmEbIAmPvYA+vakiurmK9tZY
WZLlZUkiZcjDBuCPxroinGNjCb5pXRUv7K603UJ7C9gltbq3cxyRSrtdGHUEVV3decjvX0H
8e/Dp1nS9M+JdpGpmnRLXVfLHWUDAkP45B+gr57HB6DHvTo1VVjzRJaadmX0fbEF8sMrD7p
zjP51vaHocviS41GwtoY4r6Cze8t4QmROqDLqD2bbkjscGuXVxkAKCTx0r0z4Iyx2/wAXdP
1C7+W2t4pA4I4YMvl4/NqqcuWLkybX0PPEkhZTuWMf3cipWlmXiOVGA7Jk8fjWz8RNFTwz8
R9d0OFClrBdM0S56I3zLz9DXLCRNx+QgH3yacXzK6DyLEswuJP3oA4xkHn61Xy8RMiuCOme
9GI/4QcnnGc1GclMcEA1QHR6ZunsZZnyoHyEocHJ6cZ+tPFrZtcESFwSDvLS4wO/bnJ7Viw
GVLfbHC785yDwP8iut8MaDcT7tSvIwkUa7wG9PUmuerUVKPMzrweFniqipw+/sjpPhlp08P
jCNbZjFJeQyRWvnLv8ljgiQjsBjrXsUWizT+EPEA0yW5knmuonmlc8FcdEz/D1OO27FL8MP
DVnp+nXfii5jY6rqUL29mtzGUSKMd1z13nuOgFS2Wl6jomi/YzrcKXdzN9qWRXysMhwoCno
SAMkHjFfGYzGKpWaT2t/n+B9Rh8LCmvd2T+843Uzrd1KbPW9eube5t1Upb3E/llQB8oCjgc
DoRUV5oOseI/CWo67ahrgaaU8y5kYhnJOCo+md3FbniP4S69qniYXtpeRXC32Jbi7uJCq+Y
xwCCeTkdhmuy1A6L4X8J6bpFtqUQ0/TH/0lHBD3l1u+ZtnXC4OM98elV7ZS5XTld7+h0VcS
nTdGMFzPTT8zx7UpNf0i2Ak0M2yysS115ZKqWj2tn6kZA9ap+GvCWv6pqMFxqcfkRwnzN5T
5iByAB2zXrGqeJtTvPDNvrF1YzW2lfMVmuB5WRkjco53ZHt3xXA2q+LvFHiOS10t9SureUZ
e1sG6RkYJz646nvXRTrTlGSSS8znd6nK5u63t0Oo0bxBa31zqjqyyyWS+UhVuobq3uCQBWZ
da0b+6m0mOdV+TNzMR8sCE9vVjnAXuTVWPTVtdGfFgr3Oj3UMGofumW4itFLHehU56HBHPQ
Vk6vqmm33hjxBEkN9D4cS6abStWhgIMkuANsuSSx7A545rCGGhOd0W8ZKnBxtrr93kdxrt4
L7wjf3treQPHbRKxt3UAwTLiGKMk9Ts52+pB7Vg2GiWF7LcWWp6gthqZt0mSeTODN1wcDqe
MV5Zo1z/aVzo1hpt7eG8u540vI5QXjDlgokORxwcZPTFes+MNQm8A+Ldb0S701b+e/SOO2u
Qc+R8oG8fkefaqq4aVGSpReru+xWBxMXzPZ2SOd8YWkp1gzazpH2B9UQXMbZB3HhS646ZOT
7V01x4bi1rTBpOrM95cxJFCk6xr5DIUyrKAN3mY9OuMVwvjPXbzXIfDkklzuTT4GTLHLNjB
PX3rprXxL4g03w9o+pW8sVo8unyGKSFgzMiOdm7OdrZzj2J6VU4VVThJP/gF1ZU5T5JJXWn
qjPtfCVt4XvBp3iO2nt7e8jY2N9ZqQ6TAZXcOu09weQK2fD8hvjC0jIptWeN2UYUY64+vX8
an+Il3dXGvaXZXV6XdbISqfMywuNvLH34UYrC0eXV9CgGo6rplw2l6lAkxuooi8aOOM8Zx6
HuMCsp81elzP4jWnKnSnGeyl9yO3+yWH98flRXI/wDCa6H/AM/jf99N/hRXB9Xr/wArPV9v
Q/nX3nhOqTB7+U8bgxH61QJycBcmptRI/tG4KnI3tj86rKXbhVzX6SflI5sKcDjHpTU/eMA
B3qzb2TzSqDzk9B/jWi0draxnaqyOONx6A+3rTsTcoK7RyHcMnGOR3q9Z2cYkaVzwqlnb0q
hEwluV9uav3BMenuysFMjYIHYUBcoXd091PtjyIxwqg9aZHI9ux2/K565HSotjpsYHB6jFW
f7QlKFZFWQHH3h0pDHG8kxvwvAqOzs59SvFQHG9gNxquztI2Wwf6Vrxu0NkDGcMB2GKBmjF
Houibmuc3F0M7UByPqT2qo/iJ/MLWtskKZ6AZNYspLybi2Sf84qJmA+XHP8AKnclI7WD4h6
xaWZg04RWUjja88QxIw7jPb8KyW1q8ucSSTyO7Hq78/mawYkMjhT0PfpVgSYUBRjPA+lDk3
uCilsaIuckM7ndk5JPSqNxKS2xDyx698UiHgHPOae5H389FwKkoz2GMjdz0rQtfJVLdpB9/
cCDyBVAEA/MM/jVoMjQWwMijbkHHVfrSY0acd9plrHhbPz5AT82dqkZ64FPt5p7/KwWsMUS
txlASfYetT+GPCN/4j1BYoYndC2MAct3/Ae9ejX1p4d8CaKDKyXGpycxxqu4OM/+Op+prlq
VYwlyrWTNYxbV+hz0llbaDp/2+68uG4kXcoznPsAK5T+3rmdhbwhjucu0zks+3BBX0x3+oq
nrerXms6i91dOTv6IOiDsAO30qrbyNCp8qPEnPz7u2OlawhZe8Q32Cfy9zqIlQ56jPNNtoV
eVTJny85Yg84HJpAGMh3SIp6/M1T2oAfmaMAHJzzkelbWEe8/DHwN4bh0KXx14ss11mVrgW
dlp05IiaXrlsfwqMV634y8AfD3xRpFvojvDJ4guIzIJ9H09Atqc9Tt24QdOTz1rC020gvfB
+gW1mqCKdr+ZSc7RKVDLjHUgYxXDpPrdrDZ6jaSNGdQ8xVjRvm2rhVB99wBANeV9YqObij2
fq1KNJSnvb/gI8U8S6BrXhLxDcaNqsLRzw5VWI4lTPDj1BxVnwVp39reMLNZ9zQQnzpD2AU
ZxVHxFq15q+uXOp317NeTTOV3ztuYKOn0HtXQ/DmXy77USActaSD5RnaApOf0r0Jtqm2eOv
i02Ppjw5HZeKPh9r/hi4iQGVWwmMja6kqy577h+Yr4zudPuLa4lheM5iJ3HHTBwRX118N/E
NvJp1uk6xQyEmIO2FLr94DP8Ae6nHtXzr4+hTTPirrVlGd9rHeNOsfY7gG/rXkZc3GrUpvb
c6MQvdUkcwLO4LxJOojQxiQD1UV7p8HvD1rHdaff3cWftcoZexAGSo/MZryK+8U32uyF9RE
bPFG0aFIgAq8DHHTAHHvXudprNr4aezaEF4rUROIzxxsHP0wSfwxXXmHO6TjHqZUGub3jh/
2itOa2+KKXKKGN3ZRyMVP3iMjP8AKvHRBIX2lQDx1Nex/H+/gvPHlhNbXIl/0JHyOwYnH0r
y2xSW8vore2RnklYDGTgVpg5NYeLn2G4uVS0URNpNwm0vLCNw4AfJHbpUclnJHbtI/IQgEj
P+Fdrr1o+lvCQxMToDuTqG75P1FczdXUd1CyHeZWbcGLFiTnpzWtOqqi5kaV8NOhUdOe6L/
hvRFu54pJJS0aAO8eMDrwuff+VfQvgfwhBr0TX94nk+HtMfzb497p15EKjuPWvNvC2iPHHZ
aZFCZLi7lVXYDvjPXsB0r23xLqNumgWnw48OkQSmDfIOhye3uzH5iT2r5XMsXKdS0H/w3Vn
22GwssNhlRhbmlrJ9ka2t68up6HPe2Y3WkRnU3sgCRoETdtT2GQgNeKH4kWus+IbG7sdEez
tbYLPPb+blZ5A4LHHbIyPxr2fxTZiz+EGpWstpFbxwaVHZpbKfljMkikyHvu+UmvnISW02t
yJEirEluIyFHBAauXA0KUoTla71OWg6jlvZLS3c9j07XNesfiQumXMr6boVyizQWMzEEB0B
B3egB/MVxK6ze6t4unhSPz1u22MuN7rGDglSe+3vX0BpHgu1n+GFqutJFe6pJp8dst04ybZ
QSVwx5DAEEn2xXlfww8H69/aevahHpZuI4C+nrdFwg3BvmZAeScAVEfYrnlHorWHTxtotW1
btc5744+Kr6Q6P4Zs3ji0oW4nKRMP3pBKpuHVcKPu+prW/Z/XVLvwp4rXT7oRzedGksm1mI
g2ncFC8k5xgD1rj/Fuknxb8fpdIvJZbe32wLcvHEf3ChQGGOgJJ69MmvYtQg0rwFpaz+BdN
e2sljL3EDOR9o+6pZm6q3oehrsqzhSwkMPb3pJP7zzKVOVXEOUPhT/I8/wDGFxe6J4vh1qw
1OZGSLyJX+zMDKMHCyJnpgEE89q4O41rQdYspre6mn09ZHMgtom/cM5/2enP6VqeOfFs2u3
ml3qL/AGFbpCZotjmVpyxw5fIx26dK4S+1HSbyUzzruVMEZj8vz+eQNvA4ycmuzC4d+zTmr
O3Q6alZRvZqz77/AHbnqfgnSNV0bU7+18Nx/bLe80xZ3e/REIEciuFVlJ6spAzjIruPiskP
jDTdH8U6essXkxNBdxIuJMr95D7qc+/WvHPh/a2+o+PLHSfEesXFv4fi/eDyyASp5UE/3c9
a9WsdWhuI9Q0TQY7m8t5pZXaSOHCxFTmOb0GRwR3wDXBj4yjXU07tfkVhIRg1JRfL1PF/Fi
wXVlpbaY0iCHEEyvjKsVGCMdiBx34rs7SK6i+HQuL1YpNPjkaxt7hIiHuUVNzpgdCCxIY+l
bHh3wrZ3l1q1p4vf7Fp4RWN8f3e193yEsOOd31FW/sCaNoXijwdcRSXEVtZnVbC8jkD7FPy
uMKcFW4II9TWzxMJx9lHeI8RH2dR1VuzGa3tvEXhnQIE063t9aurwxCX7m+NV2gO3TcSvPT
k+9Q2UviDw8kM1jPcWFmsg86YMzwlS20sysNp5yB7g1d1Cw0XS9I1zUrdLyeRYILi0jjRpI
rW4dVMqHHRgcEk1HO0WsQWFogvzoOlxR/aYxMsqNKwZh8wx1PyjOcZJoaUr/y3Zoq01S5LI
6/+1bb/AKHRP/AOD/4mivKvtniH/oHXP/gQf8aKX1aj3/I5eaXb8Ty67g/4mNw5Ix5jYA9M
1ZsdMe4O+RljhXljWnBYpJ5lxcYCknA6c1R1XUnCm2hbbGv8K/dFfaWPkL8z0C9uLS1Aih+
UAevL1izSTz/PtKxL6dKfFC1xPg5bHXNXpWRwsMICg5AHUD/CkMqafHuZ2xnHTirGpHYsVv
uGQuW9jU0EC2lu0kjERgnaO7Gsy4lM8xkJyT3NAyJmLYOKCQEPHWnfc5z+VMI3Dfu9qRQRA
tIOOtXWlKKAG7Z4HSooVKx8DLNwPau2vPhh4j0/QbDU9Rt/sxvmVYYWIaVt2SBsHzcgf41E
pxi0pOw1Fy2RwcrhmJHPfOKgJy3vXaeIfh9r/hfS9P1DVYolF8jSLFG294lGOXA+71FcbIm
xyPSiM4zV4u6BxcXZgsmBjHAqUTqIuF59TUAGeBS7TjGMc1TEPWVmcEnAq0pD9wM1BHCHVt
zEY7irNjZT3dyqW8TOc4VRyWNICs8OxQwJ5ONvrXqfgz4Yi9shrOuMlpaRLufz2wqf7xPf0
UZNbWg+ANF8O2UXiHxteeW4TzI7RSNynjgg9TyP6Vw/jHxtf+JLtYon+z6fb7hDbxZCKD3x
6n1PJrk9s6suSn95tycqvI7HW/iVYaHazaH4PskjjxtkuyOZD347DPbv3JryO+vLq8uWubm
R5Gc53vnJ/wABUYKDIOVkVuW3VG8kk8gDMX5xzW0Kahr1IcmwRwq7NmT15HNW7eKMxs8kiJ
kduuPxqe1uNLjjIu4LiQ8Y2EKOKiuZrJifs8TRJzw5BP51on0CxQdU8z5AcCgZB44559qsK
lskeWl3MRnhelQO0QzhS314qrknv3wl+J2lwaJb+FtfmW0urO4W4sbmXHllh8pRj2BXjP41
veL9Z8K2GlXGnG/RVge4ELxsNyLLkryM/df8wOK+YAVPX5QfXmn2+1Z8NGJAeACcD8TXE8J
H2nOnY71jH7P2bVxZJGZmDFX54Ze9afh7VjomvWl+RuiVtsqdNyHgj8jWe9pLvJiUFevBqB
W2hgy/n2rsaurHAe+eD9Ve11STwtJFBLZzyLPBKV3GPcPkYH2zXkfiHV11fxpqepSglZZmA
K9SoG1f0Are0TUZPO0y68zayR7N69cg1wl1G9vdyBuSHOfz71hCko1HPuW53jYSKUoXVejj
afcV7jplxaT6Zay684H2OBTLk/fUDPT2ArxG0QS3kaEAZYck9gef0r0z+yNe8UxanZeGLE3
8vkrlImG4x7h0Gec8cU60VJauxKdjivEuuv4h8SX2rsCv2mT5EP8AyzQcKPyAroPBVkscFz
q1wB5cKmJRj7x6nHqeQPxri7u0m0+/uLC9ia3ubeRopY36owOCD9DXf+GbmGTwtb2kbKkkd
zuct06ggn26Vz4v3aPLHb9D2smgp4rmluldep117pFxFdxs9rbXEbW+ZLd3G5Fxk5Hb61wk
enw2/im3X+zPszy4niQybginP3h2yOlex+IfCGn3lzp2q3F6+krd2TtMd6szShvmJ56FTwO
4Ncta6THrfxNiSIsXe2CtvQqz4G0Mo7nAHFeHRxKjF27XPpsWpVpRqOOiludV4W12z8FeGx
4qnsI9Qu7yVoLeKQ8W6D5XkYDJOTgYHvXR/DmOHXvE194wub17zUmlH3odi7m6kegCggD6V
x+uaNp+n+LLbRV1XyFjUWpm2gJBJwcNzjuQT2Nd34buxoWiIs1/BdSyWsk0jRgZkJZgCMdc
AYFeRireyc4rWX5F1dbye7/If8QdQjvvAvjT7LdlZbS6jUqTw6AZI/8AHsj1xXzdo1wqeIU
a43LDIQjzAZEZLZGfyr2u9hiu/hd8Qgscs9/cXa/ZkAJLLFg8Y9Fzx6CqXwH8JaPr+m67qW
vIJbMzRokDjHm+WcyH/gIdenr7V6+WUuXDzS7/AKI+fxFb2NZJu1j2668ZRaF8P382J74GH
PmIoRnRmISXHQE9Me1cD4K+JsT3a+HLdrgmz89fnPLyGViD9NrYPpisGw+IXh7w18Rtck1+
1lu7N52NslrtlSPKgKoBOAB2+teUaDrs+lfExfEtnY+XZz3js8e7CxxO2MZPGQDx+NckMvc
4VE+u35mrrUqcoLl0e5654v8AE8/hXUdX1DUbGOc6pZHT5bm1KiWJ+GjP4EfpXJp8TPDr+C
re61OKK61jyvKdAzNKzjpkdNp4rsfGPwx0/XtHtItC1yb7be6iqmO7bcrxnOGGOflGWPbAq
Gz+B2meFPE0X9syx65Z2sqNNIq+WIlZchtvcdzmtKUaLoqVRtyX3+hc61SNdwpKyf8AVzxP
UNPuvFmlnU7q5g07+yrNS8DZUvEgwSB6kkD35rmtUkjvbKGPTrMWun2+4Rbvmd+eSx/lX1d
8adJ0aH4YXkd1ZQi4hGyzlgTDliQFXI7HrzXi2mfCjXbU6VD4jaCLTLhwZfIf54887M4xkk
gEjOK9LB46nOlzv3bPRfmeXWoTlU3u3rf52PL4NQvbayXyZtkkDEKwOTtI5U+3evc/CXxC8
P3vw3g0SezNh4iaVYIZ1OwSlgEDZ/U5968q8UW+nXfxC1C00S0h06zEpt4YFztGwbcHPOSQ
fzrAvLy61COCzaLm2OxSqfNxx2rqr4ani4xurbMmlialBPmldbI+pJ0uPCOonwr4xS21C41
GQxRta8Qz5GQhXoGzwpA781xHiHxb4e8F6dLZeEzcz6rdKbVZZhv+zxt/rIWU9CDjHFec+J
tevr7S/D0MWvXV1dWEIZ/OTa8EwPQN1OMDms7VfF1xrNo02u2CTazEyPb6pCAkhIPSQDh/Y
9RXDRyv3lObv3S28i5Y/mjyR2PYfCfjTV9W0i900zDT9c2AXcDooa+j6F0z0l2kgnvx6VFr
vi/SvCupz/8ACNWkt/octmtreQahH/qyT39WB/rXlOv689/pum6oGMN/EwKOhwRj/wDVVjX
fE2v+LNPt4Nbu4xCsPmRrCgXzGwcFyOrU44H31O1k91/W/wCh1TxUIxdNO/Z/5lj+0/C3/P
3c/wDflf8AGiuB2J6P/wB80V6X1an5nme0qHW6lq9t5JtlZiUGAMAAH1rnWltXnLyHAPfHN
V7ok3k3XO4jHpVcqc57eteo3dnlqKRqi4tk+RCpXr9aa93EoPkrg9CccVmFiOT07U4Zzg5p
XHZFiWd5SN0m4dl7CoCcd80DLHCqTn0FW4tM1GVd0dlOynnOw4oHdIp8semc9vWphGAQWGF
H8NacXh3W3TcLB1Xj5iKtx+E9ZmLJ5SqFXcSTmpuieePc2PhxZWl54sa/v4VuLfTYzdvE33
ZCv3EP1fH4V6Tb3UXibxd59uZb6/RQZLln3PJMwHyRqeERTwPYGvKbaI6NpV3bSO6yyOqts
HBbsM+mOa9O8KXY8K+Gba6imjg1nUgzR3EkWfsduBtMoHd8/Kvua8bG813OO+yPYwbVrWPV
b/7F4a8IahpE0trqfii/tPKmV18x3VuAgz/CM9MD1xjmvmnWvh34itNJj1mSxJtbiTy12YL
FvQKOo+lehWRB8SWt/cWF9q13HIzWOjqzPLKWHM07Dksw4x0A9BXoEw+KOoaBdyS2Vnb6oI
2h03SIyqm3VzsMmQc7kB78DrWGGqrC2hvfd3/JE16bq3l1R8mXFotlKI7xXSUdYyMMv1Haq
xkhU5jQ4P8AeNbet+G9X07XL2z1GeGWa3kKS3KzCRGYdcN/F9arWugu4M9y7Q2y9HIxu+nt
Xv3VjzLEOnWV5qt6ltawtKzHJAr0qxvNG8C25eJY77WWXAJGRb+pHv8AyrjjqcdhaGLSwYI
iMSTDgsM9B3rnri8klclS3PVmPzNWU4OorPYtO2po634h1LWr6Se+upJpGJPztkCs6O4mig
ubdOYpAC+R6Hg1PYwxyrsYAAnJY9RU+qaUbbDQZckDeF6cjII9a0jFRVktCXJt+8ZkMjKxK
IrZ/v8ANTLbXLwmdEGwH1AJ+g9KdbWj7w9woVcE4b/Cur0nw1qF3qcTXVtNbadDGLm5u5Ex
HFADy4Pf0A9TVkuVjiySBtJOe+e1SrE7ndFA2FHIVSc112paZZ+Jxq/iDwvGYksV8+aymYe
YkRbG5f7wHHuM1zIN8yBEMoA6jOAaXQEyk7MSASSBxzximnqO5oKncQ3DDrmjHbNIoTud2R
SocMCRmlC7uOp9atRrBu2MGBOBkE0wGx3JhU7TjPcdaglfe3mbixPUmux07QtKuE3STwggD
GGz/Sul0nwemvwm3t7iFocMiAsM59QM5/GspVFHcRxWgalBHe6bYSMIYXuE8ycDJiyeSPWr
3jCLSbyX+0NNZzcyyYeKOMque7YyeT1P41sXPwV8YQzn7G1hcQ9pGukjPTphjmrngXw1rh8
WNcX9k9iulh2dp1O0uRtAU9zzmplUg1z3BHmUTvHcRGBcyA8LjJz/AI17v8F79LTSr68hkS
zuUugJATt2YQjOfQZP0rqfD/hu3XWRcWEFpcXQX/WzwqHY9eCe+K1rzwlpUOqyajdx28Mku
GuI0uvLjnOcguo+8Rj8cc1w1cRCtFwEp8r1PnfxboesX3ibVNfmtzHZ6jeSzxSMD84ZyR29
xUWjqmkkC4uCVlYB8A/KB717nq8nhKYSpLqpty7fKE3sobHIAAx+VcHqGieHRtkTW/t7upZ
xFC+PbJP41oqiqU+SWxtQxEqNRVF0PQ9Q1fT9Q1Oxj+ztf6dbWcOCsn7+RcfMy54LAZ49hX
St4f8ACVlZ3viUPImmpbiO1ed/9JMjfdXj7oGc8c188+ELq/n1S00rTrK5u547hmQRgvvh3
Z249sdu1el+P/G2jarqVja+SmmXdpDsmgQFUGTkZGBz9fWvl8TgakKqp09fPy9D7unjKeKp
x96y2d+g63D3Gsx6dpOnnVLWS4eWKOZctKChVnbOeOhbPpWuANP0W7sza2a6afLRTIGAil6
Fs9Y8dMDg965Dw/o+s+IdSMXh1bi/utjKfsrNhFPOGYcAZ9a+iLDwPFpvw2n13xfaJfayLb
clvMfMhtSEwBjozcZLHNd0MFUq36RRzZniaFCSktXskn27nK+EdOt7H4Q+IfFlxKZpbba6t
GMhFVyskij1ILc+gFX9X1zQdR0O3HhdYLbTrZ2jmnhPlxxROqMZnOOxCHJ5PPetXwN4l0vV
fAOkR3dmYNF1uxbSroxqojiuUGwL+IDHPqwrxjVtKj0Sax+FDyXVhphvjPK7ED7dA7r5TSE
feCAkY7Yr0/q0VUgk7W/H1PmJYh1ZSk47/h6GFHqOlz+K5TJb6dfeRJ8955ZkSQdjzjkju1
M1TT28Sa7vhKNp0L/uxHghyCCQFGAqjPWu78MaNpWdVmt4kh064uTCiqoAMkTkEc/7JU11f
h/wvpFl4gu9RKRwuZFASRgu6BkIYY9yB09K8jE49Ko4wVuh72EwMYwjVqO55r4bGq6R4zOu
aePMFrMwihySNg+8vP1Ndx4i+KmiW9vb6vcaJeyX4/d4ZyqqOeSAcPjsD0xWfBrXh/wwLi0
uZIpbwOT5MIMjIrMfvEcAD0PPFeM+P/FVtdXl1ZaJbubOeb5ZpVKhcnhQCK5KNGWKre/HS3
odmLnRp0+ZaHceLNX8Y/E7wlJH4a0ia50yWZQ00jBXl2H+Bc52g9TUt3qFx8Hfhhomk6gZN
W1DUrqW4uYBcERocL8gYcnbhc9sk1R8CeNdNsvDNrpHinT30u2jtjaxalBmVEy5O6SLrgnI
JB59q0PG/gv+2/CNq9vfrqFtBuex1CGUPECcblY54DEggdQR3r0I0/ZyWHatTv8Ap3PFnUc
71PtW07fceP6xPL43+Il5faBprWsuoSiWK3XGVYKCSSOAMgnP411ltoSeHNc1LxJqOs21vN
FF5sUdkyzFZCvJORgYboOvNczpHhDxUl401q5tLfaVkvUmAUoTgqCOST029a6m81Twpq+oX
vha3kfTopZIoBezZk2tuG44HfgD39q9GrO1oUtYpdOhzUKSlFzqb9L9fQ7u+0CH4k+EbuTR
bG2trzzkS3kmCLJcsqAyMSBnqfwrmrD4J65NpF3FqFk1rq1tMDExkDJImM9BXovwW8NWcPj
Z7QyTOdLtZW86VQPMdm2ZGCQON35ivensAC5GGKjIB4ya9TC01Upqd9DyMU3SqOB8SeLfht
cLbExQzWl0ib/JlACyEddv4Vxl7qhvNK0vw/FpflanbuIxKhJaXJ4GP0FfYnxB0xLvTpYWX
eNwkU4+aNvavmPxRpUUGv6ddkDzY50JeM43AHjBHfPFTV5b2fQVKpJadzK/4QL4g/8AQGvP
++RRXZ/8JZ4u/wCfu5/8Cn/xork9rU8jp5fNnLad8PLnUo0uXCokrffJyOeg9M12HhzwXpt
vFeeGtfthfWVxJ5myAiOaCQDAdH747qeDTbLxjotjBHY3Mc9qDGoZ41yhI6kE9Dx06UX1/a
6ywvYNVlW4DF4Xt3UOn1Xj2q51Zy0ascroVYyupXXkdNpnw18C2Fm2nLItxqVtcma21BgUm
SPg7Z4Tw4BBGV/Ksm4+FXgy+1FZYLv+zWAZ2RpxLazkngpKPu+6sAaoSeLtca1az1jw/PrE
CDaLmO0dSe3JA/kRXM6xqIZzPbWeo2TOmD9qV43Q9sOB8w+o/Gua1fm+M76cYOPvRPSrT4e
6Tojqt1pkdsjYAuDyhPs/Q8VZ+zeHLWaOK4ni8xeSkaF2I+gH4V5hpHxA8RaRp8lhlLq1fh
llYOsg9Cp4/HAPvXQ6L4p8NTybLizNszEFd8jMinPAHOMVpeql+8+9HBUwUG705fI7p9U8M
wFnktZ4Sflj324Bz7hjXMa3qcU7uNI02cLyAyLjHHcAfpmugSfTptVubFNS0/TNKsIo5Z7u
Z1Ms+8ZIjx2HI454rFh+I32m0vbbQ9JjKTq1rayQwheAWJYgnO7BB69qzhUaeibXcyhgoy9
ex5TDchr95psIqbi4HIRicH8cA1qWmtz6hqC3trF/x7AC3STLLheFUDpgdfrXIaitxYzvZu
fvkEt2bvn8q07K+XSLEqABLKo2Kwzx/SuudNTV1uenCpye69D3fwz4l8PeFvAyXmpS3IuLl
mK2docT3z55aWX74TP8IwMevWsHxN8WtZ1Ozaygii0u2JCm2sm2tJjoHl6hfxJNeKza9dTz
yTzu08x43Z4H19fpT7ew1XV5MyswU8cKSzH/AGVHJ+vSuRYCnze0qu7NXitGqaLd/e2J1R7
8wQyTSHetrbgiGI+gHp/jVO/j1q/tZtWvLR/s0eMnGFXJwMfj6Vu2ujppULz3dwbG6iOAsk
e7zMjIBHXGPTHamf2/NJptxpUo8uCZdnlyMXjPIJxnleRnvivSjboebJsx9U8OXNt4a0bXk
nFzb6irhgqEC3kVsbGPckYOfeuZZWViPQ+ldnoHibUvC8hEKw3+nyZEtjdDdG4749D71Xv7
Hw1dsL/TNY8sSks1jcRsJIDn7oYcMPetkK7W5h2ki7VK8Oowf8a3dOvrRb2Ge/jMlqCA8Yb
b8ueQD2NWNL8FPdgGed4WYZi+TGfz9eKoa1pGp6PFDBNMskG4iMdCM9cile7sK6Z0PiDTfC
N/MLvw5qklu7p/x5SxFmQ9MBhxj3NWtb8YJZ/CGy8Gi9+16lcSbrsrytvArZSIn+JicE46Y
rkF8P6lHAjy3UVnDcLlGeT5XGSDnHQZB61mx6dK84hhikuZAcskKlvl+optdxadzp/A2m3s
F7/wkc+nzSaRbBknkwQjllZVQf3ssRwP6VJHoOqNE0luYtvUhnzj8ua6LWNW8X+J9A0jw7H
oZ03R9JGbW0toyiq+OXdjyze9VrbwhrqSESiaKTjcqjcSD9OlZTl2YRkuph3Hhe+eIz3Mkb
7CRtjTcQB36iscabCWb93IzL7BR+tegf8ACKW8OUv53jmBDFFY/IfXPY9Pzrdg8LCe1823W
TVQFwztcnCnsKxddRV2x8yPKLfR4Z5NvmxwY/vkn+lXG8OiWFtlw2/HCKvy/j613DRPp8Es
hs7S3uASBvV5drdOCeKfZ6n4gS4SLVdShgh2kr5FsDjI6k8g1Eq0rXijSKueVy6RqNpKyeV
LHIDg8Ef5FFtqmraeVaGaWORfuleNtep3FtEuqRwyyfaBLFJMjtxu2qf1J/QVzT6LcXRC2+
794OoHHrjHaiOIjLSRs6MlFS7nODxj4gwMXWSD1IzV6Lx74ne2+zLqDgdh1Az6e3tXWeHfh
jLqs6z6ldRaZpcbHzrubB5HZB/E36V2umaF8LjcG1s/DGraxHEuZL3zgjY/vBB2rlrY3D09
FG/odlDLsTX1hHQ8ch8Q+IfN86S9uyAegfHb1HSu68K+MpoYPNuLee/vmjz506Z249CeMVs
+JPh/bwi01LwdMb/SpndDZSy/OjAFshsegPHX5awdOs4raJJrzUlggbhYoXyz9+p/pUSxVC
rDmia08rxEp8jVvU1NQ1x7i9N9rENzM8+THCrbSv0VcYFYOq6zNdWz2dtZCxtXBUkHdI4PH
J7D6etbhZLxltdMsN7bslwMs+e7MafNo7WMomumjdmGV2tuH0/+vXL9bUXqtT6Glw4rayu/
wGfC3xlH8OPEV3fXNmGhvoVtg+wM8YDZxg+ucVr+C/Bf/C5viHqYk0yW1spZGuJ9RUnEKZA
WNeME449K0fAfw1l8feNrCCWMrpVhIs9+4+UlSDtQH3I59jX1Rrk9h4A+Gcs3hrTYLaKzMc
MMWMArvAJOOTgbj+Fd+Go06jeIlu9PuPBx83g6ssPSs7Gr4e8N+HPBXh+Lw/4c0+Gyto05C
gbpPVmPUk+tc74jU3/hvULfdtDK67N+Oo6/lXSXNzGbSe4QhkMe5ST1BGR+ea86n1WOf+1Y
7ddzQSqgBOcng4x+P6V6FR2keCry3PM/CfijR9K8LWXwn/s5ptQmnmvZZZPuQoBu3L33fL+
GKs6pZ2/xA8FWFvqGt29n4t0SZvss04CO0RP+rYd8rhgfWuT+I2kav4P1zQfiDFbpK0ybHg
kGFmRlIZD6ZVsfWtH4Wah4P8T+F9S8T65fRabqmgztPeLOS4a0Iwir3yMbRjvWDhJe89TZS
vrE4K++IHiTwB4juPDWj63Z+IkSISXPnWoZIZ+c7OOSARk+tW/hxpur/FDx95uvM+pwwqFl
RnaOKJc8t8uNuB0Gc5rzgNBf+IL7ULSJlS4uJHKk5cK7Er9TyP1r0HRtV8S/DPSxqvh27jk
h1ONluAAHCsPbPHHf61zS9jRnzcq5mejGFetSspOyLtr4NfTPitrHhmwlklRI1ZB95nVjlA
3qRnGfesC48Jxan4ustG1bUjZabAskl25Iym1sHaTxkkgc9Pwr3r4OeHtWvdah8aarcQ3N3
qFupz5W1o03EjOPbP0wK8w8di38P+NdN1TUF3WrXE4mjtpdkjLvIJOemevuK8ylWviE77nq
yV8JKjbVJO5i+OPCNj4b0nRpdInml0fVIWmiW45ZOeV3DhlOAwNcY+keNLCzvH0ae8t9OdF
u5xFNtjPOMkA4JyQK9X8R6lafEyTS9I8KWc0trYTIsvnEQxxREbdinrn6elWvF+nx6ZoV3p
cZkgViFURD5G2dGI6EkfntzV1cZ7GoopJ3exOGwvt6Vp3TR5bofiy+1zW7fRtUt7e0utpKT
QRbDcTdQWHTJx1A61Y8rQPDOpXOtLp2zWIlzAJmLRmZu6oecqc9TjIrm/EtwupQKJLaOCWP
+OIBc47/AFrnLW/u4fnlJnaMbcz/ADjHsDXdGgp+/HS+6OOdf2X7p622Z9ufDXRLDQdItry
R5ZL7V4Q89zPJuO7r+ALE8fSvQ577zI41DbJF/vHv7/lXzB8NfH0t14dstLvSXKRCIyMecD
GMfgD/AN816PqPjq6sLeH7FEt7JZ3kcF9CAfMaB+FdT0znH16V71NcsUonzVW8pczNLxP4m
0lvEMOh3UctvfXaNLayMuIpivDRhs/eHpXjPi3w4GlM8JZbWVz5i7QfKZu49ievpXrOv2Gm
+LdLsrzTDBemN/tMJbjPBVkz/Dnkexx6Vka7osTeALi+u55ZWXbsfbhmAHIOP4unPfB9ay9
g5S55IlVOVWR4N/wiPif+9qH/AH8oqfdB/wBDFZf9/GoqvYwH7Wp3N7TPAul6jbR6ha6tDd
nbmW1ckNGepIx8uQa4/wASeEdSXUJH0nS5GhQfOYjgZ/2c9fwr0WP/AIRHT/Dthe+INS0Nb
zy0ObOKaOfaRwHKEAsK0rHxr8NHQWlzf3c1vkAM8UjFR9Tk181LHVqcnaLkl5fqfT08Fh6k
VJz5X6niNm3jK2xbW09xah+cGcqD9ea7PStJ1Z7aSe+1yV7hlwBFfg/oFb9SK9E1RtLuys3
g/wAUSRrIPkT7IF/DJTJ61k2SeJLghW8YBW2lfIB+cAdcoif1pPFOrG9uX8yvqypO6bkv68
zg9RthKzwSwSSz4H7x338fQL161h3mhfZ7fzHjnPHGYmRW/FsV61qGl28c4vdW129MSoF3O
fs4J45yxyQBntXM61rPhqyHl6N4Yi1KRRzqF/NJMgPtuxnr2Fa0cTJtKOv9dyatCLXM3Y4j
QgsfiCxe8hS5iSVdyq24qp4znkDGc/hX0tqHw90LTvFZ0f7PusbuNdxRQjRSSKVSaM9vm2g
/71fM+ry6/NOk10yxu/zpHAgj2gf7C8j8a9y8T/EZriy8Oa7boGmNpFK6bju42K6+y/Jn6i
ssfGq5wcPMxoS91pnC+KfCzQeFb8XELSXFi0WpK2P9fBgRugI6bG7+9eaR2+g3V0DczajYx
uwLjyfOKj1ByM165qfiEaNp0sE0EtzPqcN6tuy5bbG7bFBB4ChgSa84g0PxB5MZsr9rx4yA
I4t+Qe3JGK7cJ7Tkakc1eVNNXOg0xvC1hCYfDnhDUvEF6elzqGIkXj+FBz2Peqyanr9/LPH
cTx6JawHa8UeyBT7Mc5Y/XNQWXhfxJeXZN/pepTdiEnAINW5PBt4v/Hn4X1Asv3mldCM/jW
vJGLber8yHXi18SSLVro+m6sjwaNDJq1yTte5mk8qCJ/XJ+Zz7cCpH8EaTDYeVBrL6tqxZR
stI9tvHz8waRupx0C1LH4Z8ZxSBbLwabeHcDuupA+73IyBXbaDpeqSi2k1qzlW6jyqKSFWP
n+FV4GffNZ3qp83N7plVr4fk93VnCR+AYplT5mMnDMRkFfr+lbFr4T0dFiGo6Ot26EbJ4GM
VwuPUjCufyNeqPompTb0SVRFnC/OBnvg9/wD9dRf8IutuqzTziMk5BVtwz9Pzodfm0ueUqs
upxVno2owwiPQNYgvrcMwNjqagSDPUB8ZBritZ0mK48WWo8UWd5pFr5O0Fl3gyZOSGGeOle
5Dw7o8sSia3SSdF3NLJIVOex9sc/kKS58NXUWkeQmqW12wICRXKblf1GetTTryi+5ftIvfQ
860vRfhzLJHDHDBczH5UVn8zJ9snPrXeW3hfS7dALCGK1QKMpEoQ89j61x+q+FbOSVpbnS5
rKZD8r2hOEP4dqZoq+IrCOaOwu4tZgiO7yhMfNiB64zz+da1JuWzDli9mdzJoduZWeGxleK
MguzzHj6ADpVOS1ubSaQ6bAsq/wvISgcjt83P9OKpab8Q9KtZlt9XjubOQDGZ0Kc+x6H/69
dQvjXw5qUYg0+JriVMeYIcMQPXAJHvXGovqS5Sjd2ONudM1GS08+bTbC5nkPESIW5Pdm6AD
+tbtjogTT2NoLSNghMcCkxB268kZ681Yv9d0vUJ1tLW78iAACcKuHDDtj+Yqmbq1gV4yhnR
h91jjPY8549atwujP6zJO1jFufDOsSRxPqNxYJPM42wByinPbd3NJc+BJ4LotFZNC44WUAO
jAdTjOat6x/ass9rcaJdabY2duwYwXMbOX46kk9vT2roNF8ULp9hc3GuXlqbaV1KiGExohA
wcAnPOOvSpUJSWsjrdXS8dWeDfES9vfDXijTI/siKIoi6gMcMpPTnpgioLb4laUYfLm0aOJ
iMb9pcKfXbnGfwr3HX/E3w38QqsWrWsOpkDEbRx7mX05Ga87u9F+Gss8i6d4R1K9nPRYmKj
P1/LtVuFKUeWcXc9PDY6vSilbRd0cBfePLS6kAkF1Oo4G7AUfQdhXQaDqlzNc2kdjOscRBc
OPlLKOcGszxH4JuJo1k0jRItLh+X93c3IaVm3YwOmRzXs/hTwRD4Vs4rLXdTtLu11MNb3Ea
oimNmUBTG33sK2Oc8k1jiVh6cEl1Pcweb15TvPVLseL69rOtWGsxDS7wxRpILpWU8K+MFiP
51YE63FrcTJodq880bO8vmbzk87lAHy8+1ewS/BvTb7V47iPx7axWZkjdAbbNzCGGdpOduc
A9fStzUbfwr4EuksrbVLrUrWKBmuvtESRh28xFAG0DjDk++BXPKtTjBRik5JbX1Zo6/NUqV
Ve0vwPn3TvFOoX5h06ytme5lZYlSP+Njx25616TL4H/wCEa2Hxl4vtdPvHUE2kKGeRM84IH
T9a9Gm1nTNH0RfF+m2tgfPO6+042SLG9uTtV4mAyGUcn1BryrX4oPD3iiUT/wCkOSJ7Z2+d
po35U5PPt+FcdSo6slGmuVfe/TysengniKz/AHtS1lofSHwbewPhXbpVnNBEJtrvNjfLxku
e4znGD2rt/ENnHqIgsn2iK1njndOMMDu/x/nXnvweuPL8BXeoTzq88ku11GeCBn88fyrrdN
1tdZsBqwi8sSF4JEY8o8cjJz9SPyNfS4OmqdBQ67nx+aO+Lm1tcW7uoHsr63J+QRBAB6AHF
ePeBLq7l+JrWE7qYLuf+0IiT98BSrL+ZFa+t3NxY/FTS5DcTfZL2wuLQwA4USB1ZWPuc4H/
ANeodKsfsfjPS9W+4sDMmAONjEgDPr1q6js1c46drM6b4yeH18ReDpLZUQS2YWWEdCMcH+l
fJGl+HbaXwH4slnR0vbVyUKSHDBdrEEDgjg9fUV9m+Lr5BD5RCskoPykdQR0/EE1836xoy6
G2vRx5Wzuo3VY2OSm6M4+vBBz3xiui6bsYxuiD4IfDmz8RWi+LdblC2ouRFDB2lZSAxP48f
jXvXiLw74UvPD97bafax2siz+WVCDy8IOR06c15L8F9ZU/DBdLR4/Ns7yXzUI+YI+CCP8fa
uh1rxFcR20kUZaWYD5I84zu7k9+a+Fx9ao8RKHnofc5Zg3UpxqRZ6b8NmSDQrMo6F57AHHZ
GUkFQPoK8x+IUXhvUvEU0Gq2UX2dEZ43wSVlLYIYrj5cCuN0L4lz+BvE0+mXttPdafcl5IN
gLPG5Ubhj09a53V9V8ReKPEE+qeE5mjnl/1f2ghEZdvKqG4JJ7n0FaxoVZSi1ot79NSYxjT
q1JS1fbqanw7vofCPiO8v3thLbMHijTsjD7rc/lWm0ur/EvxZfWOnzJbxWkYaeRyF+Y9exP
fH4GvNtE1zWtRu08H3SCDVbu92O8ihWRm+9nt+Fes6H4bvfhf4tW7a6afSdXthBPM7f6qUH
KsxxwP8a1xMPZyc5v37e6aRrQnFLD/O/5Hi+taGp8cRaI8VyJPNEMsIbc+4ZBIPcE4P0rR8
ZeDrLSfDG54hbX8M4jCpjMinjGR1OTmvbtU8KTDxbaeL3RoXjcTW9yVDL8q7Sr+2DkH1FeV
/EWS51TW7XR1KfaJpRI8jcIoOQCD6c/yrTD42VWpTinZJamcsLBUKs2k77HnOm6hNYTRJHJ
sYozKc9wcj8eP1rutM8VJN4qhkkkJjuLcR3MbnAZdwxz6qcEHtivOLqBrS6mSZSktuGXaD0
IIyPyz+daOg2s93rlqsILN9xhntgn+VfZ0p3s11Ph6sLX5uh9aaQ6aTBcbImEEm65VvfbuY
fiRn/gVebT+K7S+mubKK9Z4r+1kFvEWzGZM7guOx7j/erpvD2uQX/g6wkuWfaRJGuOSAq4b
69D+VeU2+i+Xetp5QEwT5tpscbGOUbPqO3tkV39kjzel2Yv2nwl/wBAC6/76H+FFdz/AGBq
H96P/vxRV+y9CfaLz/E8vsdU1i0jvLWzdJzer5RT7OJnK5wMZB2/WvR/Aeu/EDwx4VXQrXw
hYX0T3BnRLxT554HBx/D9TXkei6ncaV4vtrm0uPs7rcAGXbuC/N1I7gdcV654j8Q614o1yS
zPjS1t7cglZmUwpIvGD5aAvtPbJ/Cvl8XBu0LLle/9I+mw8l8V3dGnqHxI+ILyCyjvNA0iS
MEfZdHtRLJnsrdcGo18NeONRhS/8SeIrrSVlICRTt+/nz/chj/rVa2Sy8M3X2Lw5cPFJFEr
X+v3qAeQh5HkxZ+VmPTdlz14pml+Mr/+0pW0pZFWRykdyx8y6mOOSpb7pPdjwOgry6lNx1o
petj0KDU3aoy3qPhnRvDOmmbxBLO13MpMUNwRLcuD/EUJ2xr0+9k+1cferF5Ud3LEmlpKP3
SkmS4nHrub7i+4AFaWo+IdH0+aTUL+aHUNWbqWzJDbH1JPM0v/AI6K5Syn1TxZrXmkzW1lJ
Iokvp1L7D2LHoD6dhXRhqVRq8iMTWhHc5XV7lormSOGRmlbk+UDtX29TVvSn8S3NpHbW8F3
MscL28cSQszFW+8BxxwTX0d4Z8M+HNIsR9h0qK8u2JEl3ckMzN7111isHmsDqMdmxGClqoB
PHOCOv6dK9H20ErW2PmqmMkpPkR4xoOn6joGj2AvdE124tolLrL5Sl7Zj95NpzvU8Nj1rtf
D/AIs0bUNYSzu7O5soIly7zwCEyHtjrXo1joMVyu63juHToGc4AI9fapHsbKzlNtf2C+cT8
rx4YlefmJ9PUVxTUZapsz+uyatOCNDTdN0ea1W7tUjuYJzuJRtxX29R71OZNJtkVDaIgHUk
AnH0rjNRTVNuzSJEEYcHbnyw3PBxxmqcvie4s5Db6vJPaDbtE0nKHjscHNZKE2rnJzJ7I7C
+ksL6J4FhmKEclBt4HvWPPoOjQQqXtESPAP7+Vgw79jzXD6p4906FfLg8RrM391Yirfzxjr
S6b8T9DsXUajaPqRkIyIUy2e3X8K2jSqboXv32OuvbWz0qwa5Glvc2ygmR4lYiPAzls9qra
NqMWqeXHoJgUljvgP3gR09z161z3iX41rdj+z7DQ3s7GeFomWUMzOCMHpjFZmgfEy10iz8u
xt5EuAu12WDe7nPA3HH5570ewkotyV2zVQbPTNQ0a3RY5L2Vr24J6RQqmeOvQk1zM1rZqqk
RXKyLISBK5JA9QaxLn4h63qTYstCZmUbdzyc5656fpmsu8uvH+oyfuYLeHIDBmBbbnt0qFC
aVpaFK2zZ2TXIZwDG+ccF23DPfP4c/jWXNFYjMsskMM2Mi43BXAz6jnH/1q5mz8IeN9TXdq
GtyRL6RHGeeo6fpWta/CmGHzPtd9c3OVyRIwAz+HWq9yP2jRJLZlbUddtbOGOKbWLO9dmb5
Z4RKRjouRzjOevPSs+1Xwz4haSeXRbvRbyHGLyyzECTxgZAz+X4111h4H0LTUw9rCc8hnOT
7g1bfStIWULaWazPwAMHknso70KpGWkdzWMrLY4p9H1vTnkvItbtp7PO5pLsbTF2BY8k/Sq
dul05aSXxW8sZ+Y/YbMSD6DcOPrXsmlfBrW9Qmi1FZYNFicfvLaRfOSdTz8yDgHpzmor/4L
CO5ew0+4t2vZ0JSSwWSMKc9ZBkqq54569q61SqtDST1seRi30edxIum6zqs+ceZdTeWv12j
+lWpbeIxeWmhWUSrjHmozsv59a9AufAWqaTKmnR6ppuoahCN8lpbTbLgjHVVbjn6/Ss+GfT
AjrN9oLRY3qVBdTn7rKOR+OK56sZQeqIcp3ucncy6yYYraMRQIy5V4bRQSMdBnNYr3Go24f
zGmdmzu3Z5/DoPwFep6ZNpN3dybI2faxX5weARwfb/AOtVrVLPQk/cS3BMpTbuSMfKST1Hf
v3rBVLboqNTuzxYaQmqxzpcyfZWbaCdmcIxxnOP07Yqx4R1kS2tx4L1e3nur43pTyR/GBwe
RyAOW98DpXEeOrnXdF8U3dgl+XhJzG6NxIvY4FcvpuvX1lrf26aeXeRtaRSdwGMdRXZLDe1
p2l8juo1HCVz6N1bW77R9Qg8UWP2eR1t0sdRtpgcNMgxubHfGGU9wTVS41lPHPiTS9O8SpB
Y6dMrebNCvlgrgELuJ+9lQRx2xXGaX4u07WI4hc6nb20yRiISlctKo+7G0Z4fnoTzzXSa/c
w6NbQLruu6bp8E/zJDJZ77kr0G5dxwO4zzXkPD8k03H3j2I1uaHKpaHQi8WXT9R8MWOo2t9
pGnJ9ktpHtmkYxsOSzIc7lLYHGDtrz+x0i91i6uNIe+lutb0pC9hLPlDqcAP3VDHhgOi1H9
q8P8A2O+vfCnjO5m1W2AkijNqIYpCT9055x/WuQ1/XNS8Q67aQl5o74OHaQDYVOPm6dP/AK
9a0sPpLlVr91qaQryjKPK2/I+pvhRq5k8MnSL63a1liuZMRScPuwN2R7ZrqtIsp9Ca8sI5S
bW7eaVsnJjkZi4Yexzgj2FeA+GdW1LRXt7yNiyQ72O5stITj168gV7/AA3qzxW7zsEM8YIH
fJUH/H8q9LCVeeNuxGd4SVKt7V/a1M67sYtYuLW4u2VntZFGUPzL8wJI/wCBIp+hpTMjtc2
qEfKxwB95RnOR7jr+FYcWpldelgMm15MqqrwM5Hf8q0b5pLTVEupgYgqFnk6ghevb171c5X
V2ePFJM1dbv7e906CUXEbF38hXQbl81OoyOh69fSvH/GL3ltG8IeNih2bW6qA3IJ9PmH4V2
seoQ6F4d1CzmlIi3PPG7cAsX8zn35x+FeSfEHxW154p+yWcEcjTMw8pTkt6n81B/GuhPmex
nax5/wCEde1Lw3c/2pZqXiceXNB2lTt9D6V7HZeI/D+uwxz2khSeXG+F+XXnp6kda8v8DWE
tx4l0uOS2ZtPnL53dVBztOPqMV0ms+DZNOvp8KYJVberISGU7scfSvNx+XwrfvNme5lmaVM
M+TePY3PE8lv4b+KGk+JbUeZHaKBLlcLC7Dbn3HI/OqOtav45gstRt2tpDpt2Eg+0ny5NhT
DARNjIXGOBxUqeKvD1zajRfF8cv22PMTIB+7fOPnB75Iz7VoT6r4ksPD8XiPwvaW82mTB4J
bQgBUKYw4U9Cfb3rx4OpTtCS2012foe2/ZVG5qWj187nIeLNP1fwzb+FPFF0LJtQLqSR/rB
MnzASeoKMte0+GtaPj3Tbae3hVzdxSOYJ13ISOGjwexyRn6V89RaD4v8AiFr/AJ32WS0swf
muZd3kwrxkgnqfp1xX0s+nWPgPQrfVdAuIX02wQWyKwI3ggbtx92yayzFR5KadnNdnsuxzY
aTnWm1s9m+5yPi3xJe6bot1YRafLYQonlLbzjpg4CgehGP1rxm61OXVdYjvZbOTaYZLeTb6
56j6EfpXX+PNfufGmiapqlgQxtnjS7Vh8yKWyjr6YHGfeuas5p4tN03T0gAuIG3s46MjDOT
+Y/KqwdFUqXO17zO+pO8o0k7JW26s5LW7abcmoSR7RcEq3uynaSfTp0q54fkWzvYJeUSRQW
IPGQSCfyatnxzAdN8OWSPDse+nkmGeoAIHB754/KuYtJWSAkuD5Ss4x3BXmvqsvqupTUvPQ
+QzWkqdZxXXc+k/Dk9u6TQeRHEW8q4+X5QSfk3D0JHB+h9ao+I9EudA8Pyala28N0bcPLGj
Hhot3zAH6ZIHanfDPXLSXw2l1qkAkmW0RZtyYKkOM/lw2Peu91WKx1Pw41jGwdYi8TuvXnO
cfgVNe+1fU+ZejseFf8LI8Mf8+Gsf9+6K6z7XL/z1sP8AwEWisLv+b8B3/unzJdADUJMAtl
zwO/Nel6T4deDwdaa7dKiWl/O0MVvYsHvJSOMNj/VqTnk+ma84mR3vZQCQCx5HXr61paLdy
aHq9nql3HcG0WRXZUcxtcKDzsJ9PWvNrwco6M9yjJRkuY9MuNA1SaOSS8gisNLtcvDaxz+b
jgZYsfvt6nt04rjte8QQWdr/AGZoqiFSv75gcyP16kdB7U3xp4lbxP4i/wCJFcag2lxxhII
phhl4Bbhe2fzra8K/Df7ZKkmqW99MG5Cwp5Z+uWrkpUZJc9V/I2xGLpwi4w0Xc5zwp4ei1/
UYW1y7Nppy8kg9v6Cvd4ZvCHh7T/snhfxB/pWNslokJlS5wOhU8H6morfwF4T02we7vPDX7
qEBjJf3hCLz37fhW54fuNBnnFr4cOhoyj51trfLA++ecU6tRSdkmeNKpz+9fQwf7Cs/Eemy
tYW93pGqn96lwvmxwO3cYPTI9KnsJPiBpGIn8KRPHbx7vtIuPkYDp1HQ16KLG82LLdag6iQ
A7UQAEjr26Vg+JdP0zT9Hkur2/ultypaSNpiOD26/pWEFJ6MzdaLfLuX9MvddvtJ0tk8R2E
M1+C0qSzF/sgKbxk5A6flmrX2LSI0KzfFG5nl2/es4BIQc84wD1r5r8MT3Gm6sl7NYfbNKE
yzvE5IPliQE455wuR+PvXrXifUvEGnNL430RrLUdBhjNsgRyMpv+Xk4IYLtz1GcgVlOmoVE
npc73QUoXh0OtfTPB8swk1rxT4nu0wQZZT5KJ7kIM4p2ueGvh14V0+wvzo02vW92xC3Utyz
wpn+JmwcCuX0Txdp/ibRUvoYpILljsaJxgBuvHYj3rX066l0m4F7otyswZStzp9wcw3SHqN
p4B/nW7hJM8+NSKfLLco3WuaW52abpmn6Z5a5Hk2qs5A/2nzmpH8PR6japqes6m0cTKDEAF
Tj6AA5/xq+fC/hfxYxXwjjw74hgG86bdsWgnTuUByRg8/L0x0rnLq6vtO1pNB8TzHTdRtlE
a+eAYpx/ejPQjGeRUxbWzKnBtc0Td0zwV4WaJ7ixs1c7uWlTLsPQE1or4b062kUhbaKPlgS
gGPwFZVx4ytIbSO2a3ZpgPlaJv3Zcd8elaVtcJHDBerM97cylSxTGG46AH7oH9Ky/eSdmzh
lKK3NhbHTY1KWbbWAyCqAZ79etQtDcxp5buYw68ndll9enqai/4S7TLdCLi6YuRho2hwVx2
PvXReGUi8SXrjT7My2yhQ08jAIpIyfl7npWipc2jdwgpTdkjEhjhQrClzLIqn95vGAWI7Gk
uZra1kJkvGyoUurNufBOOg5x/wDXr1keBNHMAgvJ7iYFlYYIQ5HuoBplxrPgfSdSutIDW0F
7ahHnRYi7JuHBOASTitvqcLWkd1OjUveTPIZZbKcstvPFMhI4XAAOeQfSuz8C6XYpZ2uuXm
HvJEKRxOBhYjzwe54FdBqfh/TfEentJcabDPGfmSRAY347jgEVwsFz44s9RNtceG7W10yNl
SIwyPM2zsx28LxjjHWohQ9g+ff/ACO6nTTdm9TuLXxVcy+JdSs20aeKCxn8mC6mbZDIm0Ek
d2wSelTzQ+HrDVv7ctlSK8kGJZIJ2BZQcjIyQeprkU1qWKXbqEJWKVs7wCQOvb+tct8TfFM
Hh3whFeWVxH9qvHMEG44QHHLE+1EMWqj9zc7Fhmrc3U6/xX8Rvhxp8jTaq1rLqW3asiR5lj
GeMsoyPzrxTxD8YtA1fxWyeHvA9jeTzlYzqFwXSa6J4/gI/M5rg9F8SWOi6VeG71e2muSC6
C2YzNJITyCrDH45rqvh3rE3isjSnn0+y1AxyPEWtkxORjC8AYbqPwrdyk9ZanfTwVC8Yt76
lDUtX17S9TBNlb2sBGZXAMxz26kceprpbLQr2a2H2lLtp7sh1eW5VLcIR1AXLd8YyKo+LNL
M9kE1C8ttL1KF2V0D5Eg7Ajt2OD61yVteeLLOxSx07W4ZLCMYjZ9pC/TcM4rBKL0egsblTj
K+GVz0l/h94dYSXJNsXZcERR8A85O5uT2rwLxTDrvh/VbjSLhopE2BhNHCuGjJ45xXqtr4x
8TaRDA11Z6ZdyOuSon2mRec4XkDPNXj4u8N6mixX1mLGYphoLxANwPUB+Qaqkpxm+qPHq4b
EUFecT5kaIed5u9kfdkFTjB9qe9tJcM1y8kkpJ+Z3O5ifUk17Nrng3wFfz7rG7+wSSHhoZw
Ywf8AdNcunwzv76WaTw5fC/sIflkuZ1EKhu4GTyPeuqdaEFebsXh6dXEPlpRdzz5RLbkyW8
7pxzzjP19RXY+B4LnUdXk1C6/e7RsDdyT1/QVrRfDCb7LLLqWu2qLERvjtxvIBPXNbWmw2e
keXDY25WyQnknJP+0T68V52KxlOUHGnqz7HJ8nr08RGtiFyxWp0MjLbxqxOEADFe2K6u31+
4t1h1aWRhDEhlQu2dhwAqgemB+Z96811LxNppJtmuUVOMhRn19KrXfiW0OlxQS3sZt1YMpT
ksR2xXl4ZV6TUoo+izL6liqTpzktPwNPTfFsw8TwXOpO4ktpN0vO7y4+oQf7RwB+Irf1H4v
NqdnPa3TJc3MrfPDbnKQKD03d9x7dsV4XrviL7U0kVlF5COQWc8vIR39ulWbLR7vSLEXt4W
glkCyiMjkD+En+eK+opRco++rH5liVThUapu6O88U/FJ73Sxo9rb5nkI824LdQD0x78VkfD
zw7rHi/x3Nf24N2unbJLhC3zyKx2fL9Mk/hXC6ZA2p+JoLNW5mfYp9PSvrv9n7wHBocB8R3
ty9tf3LNZT2MoC5XdmN1PrkYxXRCCWqOOcyv4G8LPa+J4oZYQGtFwoPOPnyPy5roPHeis3i
a4uonjVVt4jtJ67mIJ/lXZ+Mba50LT9X1zRLZHvhbPPGhUkEr8xz9QDxXO6tqVnrXhXT/EX
mbGvtLiuRtB29QzD14OaKqU4uPczhJxkmcpb+EdK8ReDZ4dV0iH7SySGGYKS0eTkEHr7+lf
PV1r3jLwvpr6VPK66dNLLFFJsyGwQGHtx0+tfbtnpNrqng7TNQs1MLPAG+XkH5cY/SvJfG/
gfTrvQtWiRJN82AwblQ28fMB2OQRXDVoRS99XR108Q1K8WUNS+Jvh3TvhhbrH+6aFVFrbCM
4lKngHjoR69K5zTvHUXi3S7+3IFvaS48uEybnfrkFfy5q/rtlb2dwL+O2JsJgUu7ZUDhFIx
5qD8OQOoNeHafdRaN4lmucG3tzMxi4+6M8HB6HGK+eeWwk56e8tbn1FHHqnyPSz3R6T4ajl
g1290/VrKHZc232F88EgZ2N7nOAayntvK0y1EKlkkl2XBJG8ANhUB9On51seHbDWPGGrjUv
DtpJNbWq5ubqRtqIw5X6tnsP0rVtfCGtaxHdhWgS0vrh4ftjI6eRNFzIAgySOgyP6U4YatK
V0jepjcNSfKpHB/FW7jubDw5AS/mQ280T56ff4IrhbdtlqVzmQKVPPX5f8/jXsdv4Qh1/xn
pugeK3WO5tI7i08iKTdJJOVYrIccKgwG56ivDL25Fjqk9rIQ/lsYnKHIypIJHqOK97AU3So
KEt9fzPl8wqRrYiUqbunqe3+CtQt44Lq3l4klSBgg/jAiAY/pXeeHtSWCTzGOYb3EEn4fdb
2wK+dfD2svLIqxMTLEuEBPUDtXr9nqKJp8lxa28kM67JAjkn5QAWwD0yAenqK+ghJSSfY+f
qJxlY9D/sWx/57QflRXFf23pv/AEFD/wB9UVd1/SMLHhmmrHp+rpqD6fDfOjkiC5UvG/YZU
EZroX8K6x4nvm1jWrgwxt0Z8KqDsqLwAB2FXbF9P0HSTqF7Gs8s3+pizyzf4CsXVdW1fU3W
M3rjDHbFH91c+nqfevKlyx949FSnUdo6Ludbp+p+DvB22PAuJl5d1ALZ9Mn+VdVp3xp8KwM
JTaXkYjOUK7XJJ7kZrw+9h07TtiXEy31yR86R8Kh9CfWseS4ZhsRQmeyL2qGubUp4eP2tT2
jx/wCPNL8UppmnabdST6XEpurgSAoWlOcR4449e3NeYx6xd6Vr8Fzp0jRzRS+YGjY/Nz936
dsVz/nyp96TOB3Ga3/B15plv4y0u61WLdaxzDzATkAHvz6GkqaRtFRpw5UfY1hc6ndaXpst
2i2Ty26zPCRjaOpH55rxa/udS+JXi5rW2YvYW9w8cOTgbem4/Xt+NevaxfM1uoghMQWLYHU
54IwCB34PWvBPAPiVPD968LKZ3S6dBGG2iTJADH6VwSUoQcoo5cIozqvm3PVtN0fRtE8OzR
Q6Qmt2B/0W4SZysm7ccurDOz5vujGK57w7NZ6NrGlW2p3F/cWU+77JFfnELyb9yHYeDtBGM
8ZOa3Ltm1DwZrOn20ZaG1xIiQMRJITjBBHO4Aitu40nTF8OWH261Z/LCpC6DBRlxnHUjmsc
M/d5qmrZvjavs3yQM+ewis96xQRra+aZSseFCg5IIPXHPTpQ5KQI9pEzJIxyCowcVtRQvNG
2IsIG2N538RH86LZ3e8l3sCFDZjjX5Qe2B+FdMp2PBSu9TBnsn1OOJmgks5YxvhmgJDxHpk
MDwO+K3bfxMt5pQ0f4iaZFrNtCmPtjQjzFH94+/HUc8VIs0qxpukjNxKpfy2HB+tO4uE/0u
1JQKMkEYPrjJ6VMmpR1NqdSUNDnNZ+HsNjpja58Prz7daON39nXTko6n+4/Y/X86xvD+o6T
eTy21/p8lndwsFmif93LA34ckehFdCbPU9Mjk1HwpcTwN5zZtGJCMeM8HpnsaztRl07x3Zm
PUrT+z9atRmO6g+SeFh1J/vDPas7uNufVdzr5IVlpuWH02yu71JJtRFzFKzCKXgvkdFPv9a
9G+Ety58JTzWfkvbm5kYmElWjfPKOh5B/xr5/uL/WfDt3CusW80qwyri+t0wki8YZh1U+ta
Xgn4gajF48142OoYt7+QyNJJtWPnByfcdM+3vWzTcW46l4Gk4SamfZlg9zcWgdyh4yu49fr
6UW8MFnLNMLFIJpm3PJgZc+7Dk/jXmd14k8Uw+F1vNBsP7QmiUSR+SwDgjsUP31bnpg8giu
l0Txdb+NfBRv7YXGmzzK0bxzIUltJRwRg+h796IVOZKUtGj1HC2iMj4kfEi18LSQaXZ+Tea
vOCxjdyqwoP4nxz9AOteJ251fxrrTx6trciM7bI41lZAW4JREU+mOTT9W8HeKbXwz4p8V62
WN3Yv5SFI/MkuemZWYnAQf3seteUWfxJ1jT78S2xMS8iQBj83bg9vrWbc6kuaauj6LC/U6F
PljL3u7Vz3Ffh/d2Ujx6b4wuNNuDkbXn3JgdsEnn615j4/8Ah94nvLpL3XNVuLlApVMqFjy
P7m35T+hPpUWt+Lh43+yWMXhOKzvQnl28qXTK7kjvyN3rzWpFqPxv8N6TDp+m6Mwiky8UgE
co6YyGLYGP51pGnHm5krCrSpyTur/ecto3weS50mfWdR1b+ydOiVm8+4XlwP7oONx9hWIPD
pjZ30jxNbpPE2Y4Z8xOT1G1hkZq/r/hn4hT3i6h4k1rTUuQ4JtZtQDPn6cgfTI61z95LdWR
Y3VhApOceVMGAPsATW01L5fI5Yukk/ds/mbMei+Mb+A3M09kkcj5eaW5U7m/vE55rbHhybR
hbT6pq6zmQbvs9tDv3Ad2PpXn8msMyqjwuiKMBSc4HXAqT/hLNVisxFBcqD0DmMFwPTJrNw
k9kb08RQg7ybbNXVNbsEnZbOKKKPoWiYs/X6cfTFYUmrO6soMxx6dPxrEmvmkuHlcPJI53M
SOtRNqG0Z2Nx2x1reMLI86riZSk2tjSeSSV8/Z2BPc4re0fxBeabavatAbq2Y7vKWQqEP5c
Z7/SuObVZDjaWX2p0epTZGxyDj0PNTUoqorSQqGJnQnz03qd9N4kTyGYaKbc/wAJNxkY9xi
ub1PXZrobZ52KAYMYOFH5daw5rqdmHEkmc4AGBUZiuJuWj2g8nuTUU8JSg9EdWIzXE1Y8sp
Ow/wC0z3DnyYSV9TxTra3vNR1GOxt4/wB7KwQBBk5JroLLwrq97AstxE1nblfkZ+Gfj+Fer
flj3rrtM0O20OzeSwEpvJl2HzMFx6jjhR+td8ad+h4lSrbqO03w34f8LNC8z/bNWIBaQqGW
Fup2g8fjWF4zkvJbSS8mXyrccKCeSx6ZH51f1Hz9MEU95KXnl4ih3bnc9MEDp6fjVLx3FcL
ptoL4lZ2IRYiu0IcZ4HsMc1TVr3Mou7RY+Aunw3fxo0RLqHzIysj7fcLwa+0/FVlDb6hoa2
MGHutTimkwAxxCDLn2J2AZ9DXxp8Hro6Z8ZNCjRRungeNeehIJr7NutWsykFzIm6eEFU5+6
WX5j+QrJTSSTKqQd7o0vFKC4sbrT0P+kXlnMsQ6knbz/OvMI7KHR9Cl0hhH9mtp2treMEki
FwTtB/3s/hiul1TW7UahpfnzAyyRvHCNx+ZzgsP++Vrw/wARfESCLV/EsDR/u9PSJUJPWVJ
CjKPf5uo9K6Hrscq3Z6X8EPG6X2ma14QmffNocreTg5zEW4/I5H413Wr2kDagJpVV4LgKxX
055/rXwzpXje+8LeOX8RaDcFDJITJG33XBPIPqK+vvD3i9fFPgiK8ktHguo1ZJo5BtKSD5s
Y9xgj2NRpZqRpJNanH/ABD0q70XT9Sk0hiskILQnbuIG8YGPoSK+bvHCKbtrqK3ZYr7DqnX
y36Mp9Dn9K+wvGptJ9OVo2RRfRMu9hkAbSOfpXyd41BTTZLVlR5TKkg2tnDcZOffJ/Os5Qi
n7pcZy2kaz61rPgn4Y6P4f0/VvKu7mVtRvPs7g+WWwI42Yd9oyR71peE/FfjvU7Wzg0nxCb
eWBzbnc4/cqxBZ2XvnPX1FcPodxAmqxnxLEt/ptqPMltU+VnBG3r7dfrip9WvbKy8ZWt/4E
jlsBI/k+SWzk7iFz65XaSfWseRc2m7Lu0j1rUrQ6fdXXirV7uWCSPzLO51C3kQm5z8pZATn
eV+XAHc189+KLSF9Yub2w057GxkIaGJjk7MYBJ9TXe+I9K8RfZ4ra91B5oknzGq8KrEHJHr
zWPqcDz+HG8wlp428tmIxkEZX8R0rdU3Fa9DGNRXucVol6tlqcUzZwG/DHpXstpqCyW0bJe
eThDLErNkEY5U/hmvCfmhm5z8rVZOo3brwW2gbe/SrhV5VYqpSU3c9U/4Say/6F62/76f/A
AoryX7Zcf8APR/yoqvbk/V0dnA8t3qksVw2VRcKzc7FFQahqatM8FhGIh90yZ5x7fWonm+z
/bJEOHY7AD+uKzEZgRuHzE5BrC2p0LRaEvlLGAzqW3ngdzW5ovg7Utatnu1jMdqhyZG4Xk4
4qDSbGK91GCO7u1t4zkvKwz5YHPA9TXX3viiSby7PRwkdvZqI1XOQozgE+vc1hVnP4Ybm9O
MN5FBvAPlzFA/mSD5hEnzMw9fboajv/AU6XEUjGPTA4/1RbLAf3sds1tReK7nw/aPCqCTUW
4TPOc9z69c/lUdrBda2yanqdz59zcEIkIcruGSMn0Ucn865HOuvi2N+Wl9kt23xV8VeGUtN
P/tSz1aC2AiKPF82wDhd4xwK5B1vLbxBLFMsdtcSt9omWRtojDfMRz0xnpW7pOgRXl3J4gu
EFzZ2tx9ms4EGDfzjlUUf3F6sx+ld/bfCa3uZ5vEvjzWEme4k33CBvLQEjoCeuOAKc8TTof
GzKGGlOTdNCeFBq2q36S6PrcN3pczrBI1uhE0ABzh4yM88fN0616hD5t5GAl0kgh+WUZyCw
4II6g8V42fCEWkSFvDGlapdtchmRoneM4BwGHqtZF/q3jjSPEG5jcWV1tG5JW3bt3IDg/e7
8n0rONSFX4DmxWDlJ8zZ79JOYrcPJDJOBIGMYXKY3dAKdDfkSmdLYRIFykY5OO5xXmGnfF/
WbRI4de0mGVSTl7Y5OB/EVPb3yK7bTPE+h61bNqGn3kYcqCsRGcn0Izkd6trRtnj1cPOmX9
ent7LR7a4upATPItsoHq5wM46DP8q6LQfD2llHlm0maSaIFjLcE+W+30X7o68Z9+a8n+Kd2
V8EyyRz72DRzK4bmMq2R0+n61xvh74z+PW0S906S/knFvEAjIoVsbgCCcZbg/yrzsVh61WH
7uWh7OWqnGL51qfQfiDUNM0fxpbafpnAuIHM8YYMscgGV+hI644rlb6zstSnTUHEkNypOyU
JsdD35HX6emK4zwX9s1Tx5pVzrl281xLZTu7nGWIXg/XtXaa1NHp7tbLcyy7CA0Z2nAPPK+
v1qqMHGnGLlcjGUf3zcFqc9ez31vp15Bq7/bEjAEN5EgyvPSRR1GP4gOO9eENFc6Xqr6hbT
fMjljGpwGXPOPavaZvFHkXS2UOlXV/e9EigGFI9GAyR9eK5TV/DF891Pf39nb6TazEuLcSC
R93XbGoJIP8A9evSoS9nLUxhzWtI6Lwj8bo9ItobLy/LKvuK+YT17ZPYV7j4O+JVt4r/AHR
DrJu+UrHwT33enWvjG/8ADszRSX0SzQ4yw81OGHpnsfQGm+G/G+veG7sS6VfSxtuywJ+VwO
2DXfaMt0bJ9j9F9LsWnNxNMwCzAwtBIARIvuvf0xXh2t/sy+GtfF3feDPE0+nMsjK9lcx71
hkHVD/Ev0we1b3ws+Lmk+MNAey1BVmuBxLFLjnPXArqrPwpZWfi1vFXhDxbc6bJcKIruyun
+020wHC5UkFSOgIPFZqCi9DRt9T4/wDEWi+MPAepnSfFujyXUUJDW99CxKsB0KOP5HpT7nx
/r+oaVFpdxqF8yQ5aNJiMKx4PTk/jX3ZqujWepxiO4toLmEOHVJFDbW9RXEa78M/CF/MLm7
0mCKcEYlhTbtx7EYNYujHsd9LHVIxUWz4bZriWZy7F2LAbCcnNQJYT3HMMLEbtpIBIU+/pX
1cPh18Lr7VjHHem3v4ySElk8tmx127uSPzFdLZ/DvQbNEv7aGNlCYWT5TvHrkdfrVO0SeeM
viZ8WTadc2wD3FtIqH+NFyCPwqjICJNsdjcuoBJZYz09a+8E8IeF4d92dKjl3AklVB5+nc/
hUOnWnhi5Dixa1jaI7HiYiN4/Yq3IqXWhFa6mTetonwd9qtd+63sJWA+8WyR+PpTXvkVj/o
mPQYBxX3/c+EdCvwjpbxLxkKgADZ6ngc1zupfArwLq+XmtDFPnjy48Z98DvWsJ05K9zGU5R
PiAXwcAeWwLnChVzk+1dNo/grxfr5UaX4fuZd3Quu3tX0jD4K+GXg7VYbO30fVNZ1BmISG1
sHeQEckknAAH19K9u8LKbnQUnfQZNDDcR29wy+YV/vOF6H2zVrlJdSR8heHP2ePG+tTltTe
DSYB13Dcx+nrXoth8FtF0ojTob5DqTLtbMoaX8h8qD619Fx6ew+ZXI3Eghhz9fasZtHs/Dy
mfSNLtVLEvJLK2Mdyee+fU96lN3s9DLnPPbT4MyadpMU29dR1PaRGHcLGncbieW+oq94Y+C
SwxXF74k1FJ7+5HMUKARQDP3VB/Dk8mug8PeIPFesa8Zbm00+y0SAM8t21yJJGPZUQcKPUn
NT+Ivif4U0a3aZ9U3kLu2wjdu9PfBrVyUFczcXLY8j8UfD230S/uGsJUnxOLl5Jzl9gXGM9
uf6V8v+PtSkn8Y3MbMClsdiIDkKTya9R8XfGBPPuAJZLi53vIIwfkyc7S3PYHp614ZO1zqd
zcahdMDLKS7Dpmjnc0jRU+V3N3wRfajb+NtN1WGKR4ILmJJ5EXPlqzBRyenWvo3W9Y8Tzwz
WzQR2Q1OPydO+cNI7tja2OowGzivCvBHiZP7Kk8FXElpp1reXAvH1OThotik4I78jA9Ca+r
dUgtbqCG4jS2hayaEQ3U8Am8tHiVtyZIwwCDBrycViJUXzOPU76VH2rtc4S30a+8S+G9M12
58RrbyabdJHBbYCrLM20ElzwUC5Pqc44rifix8P40s4dU8PGeSX7S6X6yyZ3u/wA0bge5DD
64r16TUtVGlRWv2X7ZYmYxOzWCrFludw55bp7c89K4/X/Dt9Fp6ieRpLWdGjhjHyG6RpDhD
yRGUI49CnHBryYZhiJVedu0V0O76lTjCz3Z5HpHwtvPEWjHX7O+jtbByyRmfqkinBjlI/1Z
J6E8GvSoPE2vaTJaya/bQQC/h2GEOd6OiqgB4x8yjjt71e0m7Fpp8ZVG04RHyry8UobeaFQ
QWkBOC/QYx1ryMeLvEGp2Mcc2sW8kOl3Ek1tBJF8pLZ4DAH5cHgZ+ld1DE1q0m5L3V+JlVw
tKnpvf8DvI/iPHq+iXOmreqbiO/mjtoujGF1YZz9eR9a8nn1CfUvFCQOYyiSBhnphRzz36G
sKV7mC+W6jRInBBPl8cD/Gun+Gdimr+PGhfOFiZj7AsBx78mvdh71kePKHJdmNqEksN29yA
VRtyvngEHtWv4Bne++IGiwRKruZwU3eoBHf2x+Vb/wAR9CXS9NZDyBuC54xtIJ/nVb4E2iX
nxatJ9qqlpbTT7T0ztwP1NacjU9CeZODZ2vxDtZdDlthqaMsbxiKGWIfdYdR+WP1rhY4/7Q
sZQcAkBXP0BwcevavXfibHBqHiDTdGvpgsH2uPzM44BJG4enGB+NeURWrWES6ktuWtZLmWE
B84AYblxjqBnH1FOMnPc5klFHmmoWrW+pXCTxsu08Aiog6oPMjBXccMCOK1/EU7trRncMqy
xo43dOmOPxFYjOZZFTIbccADrWT0Z3R1SF3x+oorT/4Rq+9BRWXtInR7Cp2LGoy7bxkXld5
Yj3qs0oaZpWAAAzgdKdeKz6jKF67qqbmXIPStjBF6KVtoCfe6k/0rZsblNP01ne2V38wFS3
c9xXMJIVO5eCDnNOe7uHG0yfiaTjzDV1qbsc0s0st9KDI5yevT0qJri5vLy1sIppBJIywg7
um44wPbmsmO7nji2Bzg9qLe8aG6SZW2sjBgR2IOR/KlYWt9z0nVdfk0zWI7PS8D+yibSzwo
2gDh2I7szZOa63wHBr+va7awXt895DMod5J3ysOSc8HjPXivOZIP7cuH1rSW+0GZt9xa5Hm
QueWKr3BJOCK27LxhfaPpd1DbAQ3LARRIBjyx0J+vSvMxFLnhaC18zsoT5X7z0PbPF/j+30
aabwz4MiFzq0qNbyai/wAzAHgqg7DqfTvXhtwmq67rSW0lxd6nqRZUMcDfKgHGCwOP6VN4f
0nULm98o3JRp3UXE6kiRBydgJ/iIH5V0qapo2mWs2mabdw6dbhwl7e4+cKD0U9S3X864oRW
H92Osn1Z229r78nZHO674cXR7eX+0btmvyP+POB92AOpc9gP1NY0Gh6jFH9tgkn09XUNvyU
4x7nJ7V3/AIZtvD39mL4q1yFpcM0OyVPNL5bIkIPVgCoHp1rOvFk8U317qd6zWekwAybH4M
iL90D07fnWkMVJSce27/yFPCwcFN9dkYOlw+MNdt7nS0cXllcRsjSTqDjAz8p4yRiue8MTC
GWeOXgPC8RI6g/Tv0rtNY+IUOmCNPDEEcIjjjUEJjeMZK/iTz9K860S4WLUkmmdEQTb2BGc
Amuym6lSMnNWXQ45QpUppQfqe6STWSQ+Hp7oyGP7OUcrkNtOQCccnnHTrWdJ4x+G9pds2p6
S2pS26JFarDOyksTlpJW/iwc4FJ9vtdf1fRdE06I3U5ZI2ghYElSwZsnsAAea3db/AGdIL6
5uW0u9ez+csqbPNUDOcZ6968eEqNOyrysz0azcm3TVzpbaTwXrunRtpd2+laldws0UVo44P
RQwHU9yTjHSuV0kaVd2a3kkMaxxO0LspLt5inBJJznPUexrNtvg7458HSzmx1SKZbiPbKkH
yzOo52qGro7Pw3o/iXSJrEalLo2see21IAUjboMc4ycj9TxXRQ5VJ8krxPLxsVOmm1Zi3H/
Extns4Hgj0yVfnWcM3mkdzjpXlfiXwVbyXjnTZYod5yI1J256YUmuz1PTPEPhUOmtXBvLVJ
NpuYcghf7zrUto/h2+sgLnULjJcHdbKApGeR7H8K9aDtq2fP8APUpu62PGtK1LU/C2q+YGM
bo+HG7BwD2r2bw78RxenFpfGEghTFdZIf8AHsfT3rnte8FaLeX5Nkl0nrLK+9nzznpxXEal
4O1OyTzLEefGPvbG+YfhTko1VvqelRxcdj6vh8d+MbPSyJkjPzYPmSYJHbB7U23+K2oxGC3
vmLSsQMEBtw+vf618laf4y8S6NNHANRuXt0OHt5JSVYDqMHOK7ZviD4U1jRxBrdlcQTIpVR
GgbPuGx7mvMq08RCV07ryPcoPDTi01Z+Z9G3XijwzqJRtV8LWU6D5P31uuMYwSAOh966jRP
GXhbyYtHtLaGxjhQJb26AbQvZR6d6+UdL8aeD9KdmtNT1OSMoI9t0GcJ0zgfy+lWLjx/wCG
zMNmoS5I2O8duwx6cn0qPa4vazt6Gjw+Fa1kr+p9P+INc0mO2DXr2wts7suGI/Hb39K4nyv
hTe3gnvX0y+k3YMc12zGP12LuyK8gutWuk0szQala6hpsw8x2MilpM+oPOfwrz3UI7S4mM0
VnEMsP3ycfyrope0lu2jlnShB73PvHRrnQLXR4l0uW3t7SFdoXdhVHb8PepP7Z0q4n8ma9t
5ZAC5jjZjgepI4UV8RW/jS4tLJrG7jF1ZEbWjE7qsn1AbBqynxU1G322+jtBZ2qdbeJBHGp
9wOp9+a2tW5bLU53CDd+h9pLr/h/QraIxIFMrYAjQlmPYsTyRngDPvVK9+Jeh6bI7GdG2Kc
pnLZ9T6V8aXHxd1W5VlkvFjkOA0kaHc3rz7+1Z9748tRZLDZwy6hPy0nmjy4QfXA+Zz/vEV
ShWmlzSt6GfJTTb3PpDxF+0Allbzz2MoIcfu8jAX6E9T0rxHXfjrreruxu7u4mVT+7hiPlx
/U+teR3epX2qXRN5MZCemBgL9AKqGEx8uRs9R/WumnSUFrq/MmTTeisek33xn8VzafJpWm3
LWlhLH5UiKFVpB1ILAZxmuAuNY1O6uJJ5b2be/Bw56enWq2wKo+ZRkevSoTjdgMCa1st7CT
HdyScnPNX4zLI0draoZZpTtVFGc5qix+XpnPevcvhx4Ns9B02LxDrMYa9uUzDGcfulPQ/U1
hiMRGhDmZpSpOrKxwGueB7nQNDtbi5KtcSfNKoOQgPRT717D8O/Hs2r+HrS3uLZbq/0i2EF
3akAveWsZwksYP3pY8kEdSp9q4Lxprtrc6ZHbrHvup4iDtbHlk4yG9R1/SvPUu7qyuIbuzl
aOZMFXRiGVh3BFc/J9ao2q9TWM/YVLwZ9RWvjbSNZ1GTWHuIvtG5mAM7OIj03BGwFOOOnHS
qc/iKTXr620jTUXXY0kEn2bGWwCSAHByoGa8R0z4iBC0mseFtM1y6Zs+fdBkdvZthG7n1q/
efEPxvrMP2LRreLRLR8KINIt/IByeAWHJ/OvJeU1XO8Px2PUeZUFT5XBLud18SdP0LxD4hv
tQW8ttLsNOjjgRLhH23Ejbl3Er93DLjdjnNeK3FrcaRetA13EZFbiS1l3Lx3HtXRSaR45v9
OXRryeRrRDu8uZgzKc569epqqPCiWVs019NtI42nOG/KvocNgZ0Kag+h4VbFRnPmRzxW6vW
+eZ3PdnbAr0b4QS2en+Mwdu4bNzSE4+6QePXnFcXJDPMywWVm0YOPmddoVPUjr+dbXhuc6Z
4htm3A75lDcA5GRx7ZNdtOFpI5pyckek/GrTpoZAxjzBNlsgZwxxkH2rivgJKYPiibbB2zw
GPJ6j5gf1xivoH4jWFlrHgCwE7KkbYkaRBnJC5IB74P8jXzp8MmXTvi9boG488Rhh355rVQ
/e2MFL920e4/GWxhtdQsL17ZZDexvb7h1RtyujD33KAfYmsy28LS3fhu9tpF2mza3dOMgyb
yzD3wGxXbfEv7HcJo8d6oA84NG/eMlgoP61b1e7tfCvhv7RIisZAVdm4G5iPm/UflUQhq0Z
t2SZ8Z+NYWg8TT2gTy0iJCoeqjJOP61habCZtRiwBhGDHP1rZ8bakmq+Mr69UgqzAZHsKra
MsBWXGd2V5IrkquyZ62GjzNHSbW/wCej/kaKpbrj/n6b9aK84+g5/Iy7sk30p3bPm/OqjkY
ODlverN2mbyUkkc8VVaFg3J49a9U+bEJA7DkdqjO5sjkmp2RQSrAgjrTMDcAAfqaVxjo0dk
IZvlb5Txkj6U24jRJWCZ+X17VYL7UDRYIHU9s1EQhidmkO5T90d6LiLVnDeQWf9owFSoYRn
k7lyeDkVrw6tOHNrqUf3ceXP1MTdjnuPY1Whkhj0hVjLO8hGewx71E5Y28yMQcjIyKwtc0u
dWviK/tdOdPtDfaXmIDK3Q92/HP5VgRTvfXUFg7brSOUOynpJIT1P8AL6VnSzbrrKHKJCmc
8fNjFWNP/dIzMQhIyPeoVKKvbct1G7Ha+KvEPmahb6DpDqLa0+VmQ/K7kfOfpzj8KyfEHiF
iVsbV8wKgUsh2+Y3VifXmueWYs084+85Kj2FQ2xU6iZpB5kcILYbv6VnDDwil5FyxEpNsiv
5Wt1EZOJnALL/cHpn1/wAa1/BfhZvEOqxm7uPsmnq2ZJmz8wz0X19KxEibVNXWMtzIwBY/0
r6L+HWjaSujrLfRBLKFN0gAzwCBg47luAO9RjMQ6NO63ZphaKqT1PUPCuj+EvAnhJb9IYLJ
JjsJ4M07dcbjyB9K8/8AFvxR1K91GWwtr2SwtA3lpBavtebvgn73esfXtavfE/iAwxv5MFu
CiW7n5YlHATPbgZrntNhsdLuGj0yFrq9dwJtRmXekYPUR54Jzx+FfO0sKrupVfNJnp2tZRW
h0cVw0RW6W3mmVEyY7q4fO71ycHIPeuY1XV30XVJNVMs8llNIou7SSQlnGMFgTyCO3euwuJ
YXlVpJo5BbIUkViAdxXt7dOPrXjXivUriVWiIKMXY4PUjPH6V34GLlO6M8dGHs+Vnu0+oSr
ocUljqz6to1zGXRZxulRcfdz3x6GuI1PRRHanUPD8pMjYJiQZDr6juDx0rK8A6oZfD8+nhy
Xtn3KAeqt/wDXzW7KFUtIJms5dpw0R7+pHTr/ADr2IQ5W7HxTbhNwY2LxNbXMttp8uk3Qv2
jCFFOCXxznPbvUMdnLe3cqtfXMDIwIjSEkucepwB+ZqC6a11KWGLU0EOoKgEV1AcCQ9gcd/
aopdU8RaDcefrFt9qs2GftUYJ2dvmxzV2S1SNHC+ysx1/omg2039oX2ltdzNhmMkgiVjnGS
ozx+NcTq+izXLtLbQRRLJIXW3t23BfYV3895Y6tdJJJexrZNhS9uwdz04CsRz9apXXhjWpo
DK8cGm2Y4SW7mCZGcZKrjt2qudrS5tTco7nlFxp95ZyjzIni9G68/Ud6rsHLlmOSxyxb1r0
C706CKTyrTxLFql0qgmGzs8ge248A+9ZFzZW0kbL/Y94Z8ZLTTKgz9BWkZHT7TuciVQMefq
Aasw217MhMEcrJ/vcVpwvFp8zR/2fH5q53eY28E/Sq13fXcyKom3IPlKL8oH4Cg0529iIad
MfvMkZHXfIBQbSzTIN8hJH3UQmq37wcsBz196CdoIAI9KB3JVFpG2RG8uO5IH6VKrWeSwt1
H++5NUtpPcnHvUkcZyp3YPoRTuJkvmPA5aEQrn5flGTj61W851b5sMvQgiraWc884WCKWcn
j5Uz/Kti18CeMdRbGmeGtSuD14gOPzNNRb2DmXVnOZhkU4Ur+NRecqjb5QUg8nua66b4W/E
OMiU+Er5eAeFGT+GamtPhH8RtQQvD4Tu+P75VMfmaai+wc8e5zOnQ/bLhWcfuo+oFeraPeS
3OgPZrNKBCW3XJ+Y7eyg9vwBrW8G/ALxHHJ53itXsItwItoiHeT6kcAV7ppfg/RNJs1toII
wsQ2FUAIz15PrQ6EZe9UIeIlHSB82N4M1e4LmLw+JRPgxzTyMHPuMDOPqBUq/BTxTeyqllp
lw+eCZDsRc/wC0ewr3bxN8SvDPgu13yq11dsMQwwDk+wPp/hXD2Pxqub29LahZNbpLhYoFl
CAH1ZupHr2rW8eiM1Go9WzQ0H4K+GfDlnFN4nnXUb8jmNflijPoBxn6mr76h4JjvYNEt5LW
O7U7lgt1B2Y7lhwAP1rl9c8UWEdrM+palHpmnTlv9QTJNcfg3JBPfAHWuQtfiF4V0iMCwtQ
sjY3TGPdIwz3Y9Pw/CkqzWiH9Xct2en6jcWlu5t7WNGZ/+Wjg5YnnAHeuR1ZfLsnNwI4zJ9
75eQPoM4PSuR1X4oxzzynRbLIIx8owAe5JNcrfeMdUumYGNwhAIAwB+Vac93eTF7Hl0Rs3M
cMQYB/KTJLc5ZvY1Te4gWSFowFMZGC/BY5/n/jWB/awPLLJI+PukY/WqF3f3JkRyRGE5VRz
g+v1olUTGqVkfWrC7ufglbJEQ11aws5IO4RnJJU++CB+NfPuif6F8WLSVTlZJflA9Cete4f
CHxLa6v8AD650lxmUKzqrnJPGDx35H8q8xk0B7L4zWccaFLaGUGPcPvKMgkfiDW8dZqRhJc
t15Hq3jTUFufFenW90qtp9kBPcfNj93GCzAc9T0rC+J/jB9X+H1vqP2byoru3Fwka/wZ3AZ
/Os/wASOLue9ed0EUuAA2cEAhmB9scV5J428RyPeQaRZSsbS1tzFw+VkEgDnj0BJqazUbmV
CMpHDQxTXLhYkLtitzTtNurTfIzojnAwx461U0qdYcxJgu5BOe2M1qzafc3zKVJbdwADwcV
49Wb+F6I+lw1K65oLmZY8yb/n5tf++jRVT/hGp/8AnhRXP+67nb/tP/Pt/eQ3piW6lSKUyg
feJUjB9KpGRPusmfXmtdtImZJZ3dBGx3klugz0PpVWS1iic+Xlz2OOK9O58/czC8kkojRjg
8CplF0X8sRncvUEdKlSICXGQD1460ryXK8jcB3b/wCvSHcVrSQqjzThQwzgdfyqu8Sxcodz
ds85qw7nYhyzNj06VGPnlAJJzx9KALlqQ9hGQOV6896nuWBk2jrIAMAdPX9KrwALBKgHG78
qfOyu0eSwO3aaVtQuQuwfz2VNokIx7ADgfyqc7fskgDZZQBj+dR+XmHGeOPlHc0wjG7tzni
kxpjkVflU5J3ce9NVd1tJKcgO23NKVCxxnr8ufzqWaJl0y1UfdJJ4P86QEelwNJceagBbdw
p7819CafDcadoH2Az+X5CCWf5eGmZSQMDrtU9PU5rxTwwkEWt2jTtsgRxIxPtz/AEr2945f
7HhvbkbpLndfON2OG4QfgP5V42ZSu4xPWwCWsmcDd38sWpLbRMHlaQZ3LnnPJbHXA/nWxJ4
x0q31caXp9h9t1B3FvEqYEKPwBxn6+wrzfXNXaHVWe3BZskncev8AniseEiATXCSmO5UCQS
qcGNgcjH6VusLGaVzN4qUZPlPYPF83iLRbiEarBEjvCHbynDiRTkK4IHIGGBrx/VLhbt98Z
+VOB6+prv8AwbaeKPFV3Dq980164V7dbq4YsDlSADn0zXWa38JtK1BBHaJc22r4IMdooeOV
sdcHG0ZwSSe9RCtRw8uSTFOFWrHnsebeA1vJNWMNkFeWSMqVc4XA55P516WmgyyIxvtUtPM
DZKKTken3QRjmuK8M6LqnhTxzBo2u2bWtwYpJmRxw6bDgj/PavQ5b0WqMIhEkYOCY1G4nrj
iu6c725T53ES9nU0RDJ4Y0BgrXLXFxKV6W6+SMdfr+OauR6tp6u9tdxy2cB2orBg6/Rj/D1
681ny6ykk8fl2t1KHABITof6Vf03ULLz1W9tGQHI2Sxggg8cn/PSpbutTnVR31Idfvb+z0q
EaDa2qIWzLLbwhpAnqPU1g6SLXxK0Y06/wDtuovhDBfbmkJ6YRSDkflWrcajaeG9Tji8900
6disG5sCFvZ+gH16Z9K9Y+Dej2NxrZ1i8uomunbfDtwGcY53svBzxXTh6cbaq50/Er3MfSP
gN4luLRJ7kQ2S7SHVgVYj/AHQP1zXK+PfhPfaNpzXMtkq+V92WMlll47g/dP44NfZdxcQwW
Tllb5FzsHLH1wO9c4Ljwx4usrqwhuozsHlXFpKpUrnnlTz75rWU4p8ti1Surp6n51XaYViI
GxGSHaQhucZAB+lYFwS0m7y9uTnjsPrX2z4k/Z60/wCws+isJEa4aWSN+C0bLtIU+oHIzXg
+u/AXxfpeoSW4tDNAxxDOQVWT2J52n68UKD2RUZ8ukjxySEIwydwPSnBIdwwfqTXrI+APjG
6gWRbSaGZc7oJQOfQowJDfpXq/wv8AgbqGiXkV94g8OWV1LDyrXZUoAf4iAOv41aovqynVX
Q8Q8E/B/wAV+OLuD+zrXyLOU/NdTAqqjPOPWvpTQv2V/C2n2hi1LVbvUZ5V2ySRgRgc9F6k
f/Wr1DUvGfhfwbBa2WoXVtHeSsscVjZRh5GycAKi5JArp7i+WEZdZACfvAYXpVJKJm3KW5w
ug/BjwP4bIaz0i2jcEfvJE8yQkd8t0/Cuklj8P2GxZHVW6DnJ+nFYeo+KreeR4bGX7QwHWP
cQPq3QVzc+oyvte5YW9vyWdxgY78Dk/p2q9XsLlNrWfGEGmTyJaaKbyNR+7licH/voYyPwq
hpfijWro3V9qmj2dnp4TbbpAzPNI+eSxIAUY7da4HxJ8SvB3hpyj/8AE2uipKwA/KPTeeii
vGvFv7QHifWXe009otNs+irCuP19KTaSs2Wqd9j6N8SeObDStPNzq1xBZ2p7u/zMfQYOa+e
PG/x2lmt5tJ8JWgs7WRSrTMcuwPp/drx7UNR1LWLvzbu5muZXbqzEkn2qgIAxwflPoRXO5N
m8YJC3Op3lzIZZ7qWSQnqWJ/WoIr6eCTzI2ww/i6kUkqhTgV23gn4dap4rtv7Ux5GlQzCJ5
W6u3cL68VjVqwox5puyOinCU5csUcXLPPcuZJpGmdurtljUKkqwyrlvQivrLT/hPpttpzx2
uhG7ELAEkfNnHX/PrXHeKPhjcwTJdW2nNACDuR12/Qg9OnavMp5tQnPkWh1PCVFHmPCIboR
Mcx7exPWnm7Ruc5/Gr2r2Zt717eaIq6HBUjkVkvbI3KEgnt6V6ykmro4ndaE0l7gMFKgVSe
V5H2Dc3rmjyCy4ALPjpVkeVAu9m8yV/wCEdRj1p3BHXeDvFFx4VuVmi8tlA37GGTu6cenX9
K9ctZ4tV15NdkaIg26sELYEZJznP/Aq+cDHNO/mEjJ6D2rqbfWr+DQ7iJZChliWPr2DA/8A
soFa06vs7GNSlzmv4u1jUdT1DUP7ItZntVkZDKOny8Nj9K84GWYM5Jxxzya9AtY59K8Czal
cTkHUn/cQ59D8zn9MVx2AxDYwSfyFc0azqORv7L2aSW5nKdkuWzgehxXT6Ra6hLEsj3zW9u
w+VA2SR7VkWul3l8Zlt7WSVEyxaNC2zjPP4VcsdTubcQ2BQb1cAHHX0rOs+aNo7nbgpQjUT
qXsb39mN/0Ebj8zRU/l3P8Az2aivO97ufQ/uf5H9/8AwTPWQ/2dIJH3GRcgZ6+oqn5qA7Pn
3/pigf6kf8C/mKYf+PiP/cH869tLU+MFLKk4VB9WaoWaTdxjBPfpUzf8fA/3qqyf6wfX/Cg
CzMr+Wp+UgZUkHmoktyj7y4z257mnr/qP+Bt/SkP+sj/3hVJXBCOZIXDbsh+Sc1ICBEpPzO
DnGfSoJf8AkHn/AD3NPX/XJ/n0qJaDRI4/dB16sM4HUCmBcNjPbNSr0P8AuGou8X+7/Wiwy
Y/PEoDYbpzVl3xp8AwMKSpNVl/1n/AjUz/8ep/3z/6DUvYaH6cshv7dEbh5Ao9+f/r17n47
1OK2tYrWEnasEcLDjghMY+nzV4ro3/IR07/r5X+a16d8Qv8Aj/m/3h/6CteXjIp1oXPQwra
pyPG9UZG1C5ckjezbfbnis9i5i4kyXPIHarOpf8fbf77fzqjD/rx/ntXqJWRwbs9u8GeJW0
bRLaxgKReXEVBZhsJ6sT36E16n4R1MP4LOrTSg3Nyxw5bJAzkA++Rmvm+36W//AFxf/wBAN
e3eFf8Akltv/vt/KvmMwpRjt1Z7uEk6jUZbIzfF92uqeL9GZ5hNcWdnK0zjr820Bc+xzSxx
NLF50d0u3OAueQMdaxP+Z9uv+vJ//RtXNN6zf9czXr0IKFGCR8jmk28Q2SvcSJMY5L6RwOc
R4UE/Wqf2sI4RJXPToenaq03SX6/41Xi/1/5fzrrilY4Y6jPFVvDqGiiE3UNuyEMvnOQCBn
ge/wDjWv8ACDxTd6Hq8dqt4jQzOImW5k2hAPQnpXG+N/8Ajx03/ek/mKy7T/j4tf8Ar6P81
rooSasdkNaVz9G9Pug6FtqIoXa7yYz/APqrL1PQdCnvIb2PTFt7uMfJcW7+VIc9RkEAjHY1
BH/yC7j/AK5L/wCgrV7Uv+PC3/67j/0A1ddJo0pSdy1p95NaqkCNcOgG4pMdx5x0Y9qoa74
pfRk+1z2trc2KjO1RJ5zH+6oAIzXRXX3R/uLWFL/x9Wf/AF8is7Weho5XaQuheKNK8YWslx
4eu5FeAATQzQlHib+6wPQ1q3arNb/Yry8I3A71VAwb868++EX/ACM3xG/7Cyf+i6766/4+F
rVqyuKyMjT/AAj4W8OXT6vaWcYvmBzd3BDSDP8AtHp+GKpavqbYW4tL0EbSSw+YY9B6Cr3i
3/kXbn6x/wAzXC2n/ILg/wCuf9KcpNIIRTM3XvF9noumSXOpam0rNz5SqqKT24HP5182eL/
iLeanJJHDcyiMsf3QfqPc+ntXa/Fr/Xf8AX/0Kvn2X/j9l+ppSqNI6lTSEuLy7uriTzJsyS
n5sn+tU5kWOVUD5bufahP9ZN9BSXf+vX/d/rWYFmKHbhiQSc8U94SHQlcgjHFJH9wfjV1v9
VD9aljQyXSmk0xJotu9mCbTz8xOK+ufA3hyPS/Afh/SI8rKmyV9hwWctuOR+VfLtn/yCbT/
AK/Y/wCZr7A0P/kJ6V/ur/6CK+N4grTUIpdz6LAQjGMpLex6X4dWJ9Avrh8f6Rdu4B4wOgH
/AI6az9YtrfXNLaxi2LJPEY45JBuEZzy2PwyKv6T/AMi+3++f/ZqztN+9D/ut/wCizXnzlr
ThbojjUbSbv1Pi34r6Xa2Wox21qEdrZiHmA/eSAnq36H8a8zht9xZ3IAXP3jjj3r1T4of8j
tq3/XKH+deU3X/HtN/uj+dfbYX+DH0PNqfxGV3uNm42qFSRgufT2rU0Xw3e6mFkhjdlY8sB
nFY7/dX6r/SvZ/hd/wAgY/Vv/QjRiqkqVPmidGEpxrVlCWxz9l4IlLDz1LE8DCkAe9YHiiS
x0uVdNstk0iDEshHP0r32Ppb/APXP+rV8y+JP+Rpvv+u7f+hV5mArzr1nzvY93MsLTwuHXs
luTSzzXcEJzuQL8qg9OeeO1df4M8GLrN9bJqMwsra7mSzink6b3YLkDvjP54rjtO/1I/3jX
r2kf8gnwR/2FF/9HLXfiKjhD3e54WGgqjbl0R6XcfDSLSvBl/aeH7g6ajM0cMkqYcqMqzuR
3bnPoDivEvFvg+0ufCSeLPDzlU09ltruINuMTjhsHuMgEH0YelfYHin/AJEy+/3pf/Rhr5i
8O/8AJB/Gn/X239K+Xy7F1XObb+0vx3O+tTi6UXbo/wADxX+1NQ/5/wCSiqdFfZ3XY8n3u5
//2Q==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKoAZkDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDx0GYLtPzY6DGamEIMayuu
0jnj0qQQhWHlEn5cA/4VCUeVtkK7mBAOeQP8K8l6nlKSb0LHm4Q4UYwCMDjFEAOwO48zgnn
oKBG5Xy5Pl9cjmnuk20eWuE6Y7nA4zWWgrMVnBO4SbQeyjk+1YfiTVn0+yEETBbmQc4H3B6
/Wr19qEOmWizzJuuHO2ONere/sK881K5llu5JJ3DSSHLH+lb0aXM7s2pUru7K73GXZ5AXY9
WJyRRBd3EEiy20zxNnOYzg1XjRi2QegP1xTyshOB0zniu+2ljusjpbbxTcXE0cWpMr9hKRj
8/8AGugjmxHgYG4ZHcH3zXnOzJwwz61pabqktkBBLl7XtkZKf/WrnnSX2UYzpJ6o9AtpxMm
x8OwOc7egq61q0kYk8vaccjGRWJpk+6RHRw0bD14x1rsLLbdwFYyVlA+6ec454rzal4PU4p
xcWYZtsoGIz0yM9800l0IUqNo5Bx0rSNvJBcbihKE8tjhT/nNNcRyb2jHPRhjmjnVzErwTI
qEeWFbjBI/Oql48srOwh3MRkbeM/if881JLiJwWBx3odfJMUhfKMcAHnFNJXuNK2pzV7P4g
trdmt7BGiHT5tzL74HaqeneK5bUyQatARJGMg7cFj6Edq7rarHawPPfFZ2qaJp17IZLmBWO
M88H61tCrBvllE1jOMtHE4d9Z1fWtVj+whoFU4Cp0XPGWP9a6y2tbyygMl1qAuNqkyF0C7f
xpuladZ6d5iWsgkQ4LEHJB9f8AEVeu9Mh1NI4LncY8k7UY/N6ZI7DmrnNXstgnNP3VsY7eJ
7Rrhba2ikuZGO1egBPpz+FaM+m2Ezl5bOMmQYYnrXM+JdEs9KFveWCyQ/Nt5YlQRz9abNrO
q6nGn9k2k3lwuJHbGSWA/wA8VooJq9JjdNNXpjNU0abS3aa2y9s2W91rHUcF5QVYjvyTXb6
bqMetaJNHPEPNUbZYl4x6EenNYT6dewTM0VublGP3lHzL7VrCfSW5tTnZWluZMdtJNIowY1
6k7ecfSteG1s7fbJEm8EH5pBkio0mDho8Msq9QVwce9TqsTKOpZeeRxirbbHKV2YN2PKvC8
KhAeo7Gp4pop1dT+7cnB+UMBWjeWsYJLgcd/wAKxZ4DEd8RIHbmrVmrGiaasiSS2kiY8+YD
1zU/Cx7jH8vT8cU2ylvri4EMaFnc9AOuK000LUr5kZkFsnpI3JPrik5Jbkyko7sz1nW4XYB
82M4Ycn3FRfZLh7hYbfdc7jkqvP610ll4b07z5Re3jPNbfOyqoCFfr/SuZ1CSGXUJ3stywF
iyKpx8uccen0oUr/CEZKTtE6DSdFvLK9LXdqPLZdjo4ypz71PqXhWSeVp7GU+UEJ8lyflI7
ZrGsNe1Owf99IbuH7pjlPQD09K7vTdRs9StEmspcDoVY/Onsa5asqlN3Oaq6kJcxwEOh3wk
ikEJjDFfnx03ZAH512+j6dFp+nJvCmeUlncDk84APp/9erepTQabZLeXaiREdSvQHI9PWsW
78W6YY0aEu7uRuR1K7hnnnpWcp1KqtYUpVKqsloQ61qhTUZbX7ElwqopxMuQpIzn9RVGS8v
JBaQXEAtrNvmQLGVQt6/UZqGw1B9Q8QW89wm4OwVcrkHAwAfXoK7m9s4NTsGtLonYpzEVH+
qbpkf4VfMqTSaLly0kk0eo+FdD8GeIvC1p/ZKRHUbWPN1C5+bdjqP7wPJB+lLrWi3VvYrPc
QwpFAyKkMYxu7c/TivnyT+2fDGqxMlxLa3CcxTwsVEg9j6+xrqLb41eL7aCa31IxanFLH5f
78YKjHJBHNaNSlrFnTFJq6F1G9uPEGvXVjbeTbx2R8sztHlpGz156YxVC40nUoRui1XzJFO
VR4xsIx7cisbSPFKxazdtfBAl628yKOI3z19xjiutmuHnjMsUwdCCQy8gisak6kJHHVlUhL
TY5K9vZYin9qaK8ca/K00LZGM/56msea5sdzfY455B2+UjP1q/4rvZl+zWYLLEMSdfvHnr6
1kC+cQja+Meg611wbcbnZTblG7GvFLEfNa3aMEZyTVu2vpizRyPgt3AyD9ai/tJgMyxfKw4
PY81HFe20TyLtxuPQHpT1ZqW9Js11HxNDa3XMK5d1J6iqOqwNZ6jNE4VGiYpgjGRnitnw7O
tx4vDx4C+QRt/LitLxFYG5uricQg7rY4J5Jcf4AVHPapZ9jmdTlq8rOGicrgpw/r/jTpbot
bLCgycnLtyTmia2aC3jdnAeXnb7VXJGwAAj0NdKOhajgimWNCcZIFbf9jxf89k/76FYP8Q+
tLj/AGTRZ9APbEZYCQyZV+uOoPtViKSBAIY1OwHrjrSMIgh2e4JIpnkiNQrlhGeQvrXjNp7
nmN9iQKnnq5xg4IAPT3qzPJFFA80u3y1HLN2x1pgiDxbnxkjjHbtWX4kmEGiXDICSY2/DjF
RFc0khxV3Znn9/qf27UrrUCdsbHag/ur2rn5ZmlkLNwc8egqR2P2YqT/F0qrzjHevZjFLQ9
VKysWo5AoPcVZXDDIOWx1xVFc9v/wBVWomYficAU2hovW8SysQvLDGB9akurOW2mMc0Z2qc
8DOKksWVGMkjYBXjIrohZ/2tGX0+WOWVFBeJ22n8AetYuVhnL2l3cWEgkgy0GQXRv6V6d4V
1m0vx5UN0A5A+VzhgfT3+tefS2UluCLmExyDttwDWfh45lu7STyZkIKsvGCKyq0o1omU6am
e8XKwfYC0p2kDGfQ5rn1O1s9VOSuegqj4f8Wxa1pwtL7bFqEIJPpKB3H9RV5V3jJAwOcH09
q8r2cqb5ZHnyjZ8rGSeXJHhlzj1rP1Ka2sbYtNMBDnCADcc1pzxIox8xjY/KemM+tStbRSi
IvEimPlCcHHGPzNVGaTM7pM4JfFGpRBl/smR1X5QwBz7ZrLlvote8TW5vJHggfajrk4HtXp
F0qr+7O4Enr071mNbpvy6q6gkHC8g11xqx6I2VWCWxAmh6dYsHsEdG5bdu5z6e4q9ayOBsI
yp/h9Pcf4VHcKHKusgU7QAM43Y/lVd5wArLgY+9npWesjB+9uXZ5ILiMRXkQljcFTkZB9+e
lUofsdjJMba2CpL94DocdPpUiTxzZIxk/eAPX/69ZskizOUidlZOp7/AI1UV0KSexoQW1gt
79rgRIpAN25OC2eoI6Glu0Lt5sMmyc9McB/cehrLmuTplob13YsPlCj+L2JrN0vxKJNQl/t
BkSKZsgBeI/Tr2rRQlJcw/ZtrmjqjoWieeeC5jjjaU5SVz29jVS7u9N0ubZfTAOesca7j/w
DWrTmuNLS3kXzADKTlgQACFzjPbI5rzeKBLnVovN3tDLIAWLZJBPXPvV0ouW46dPm1eyO2S
6tLy3M8emTxW5bKyugwR+FY9/p1pOyw2+FumPyInJJ/pWtdQapcKLdW8hRGzKAc7SuOKNK0
4Wckhdg8jRpmQ9sjPFPmUdUxKSjqmZM0g8O6bGohD3c/+tI/gQHkCo9T8YJO0UtlaPbuuTy
wI5HT9KxtWvzeatcThv3YJSP02jjNSad4e1DU7Vpbdo1jzgFmxuI/lW3JG15nVywSUpjJ7q
8vVOZ2OeTt4DDuP0qSy0bU7yAz2lm7RD+IEdj2qy3hjWre3MybSwBzGjcqD19jW94c029sL
aOaS7KJu3GHqrDH5j3FKVSMV7rCdWKj7jLKeFLKNba4BeR1Ks2/BV/UEVeGlwW94lzbxi2f
PzBeA6+hH8qzvEHiN7Iiy09N1xJ8x7hR2wPU1y8k2tOPtF3dXCKx4dtwA/wrHllNXbOaNOd
RXkzsNX0qfVdQsbXf5UCxtLIfTkA9e54/OpH8K6D+6jktn2qQSUfl8da5G08SapHcfZGu/M
iLjEjjPQ/yr0IOgYbQNvXANY1PaU7K4qinSSVzMj8OaXDOsts7mAZxCzfdPqD2IrdRkVzHG
pAYZKs2Tzxyfw/nWVqF4lvZy3T7PKRcn+g/GuAhuLyVjP8AbZYjK25irnk0RpSqq8mOEJVV
qz0q+jgv7ZrS9iLIxyjHqvv7VxOreHbyxO4kT2x+5KuOn+16fWrmneI7qyuPI1OQXcMmAJf
4lHv7V2iGEBHTD28yHGG4Gf6UKUqLt0JTnQeux49NaXKkk2rqPUAkY+tLa3uo2DB7aWRMex
I+hHSvRYLbSdK1IQanaNJZzHfFPDIVZM9UJ7j/ADmvR9I0v4fyW0bHSI5Zd2N5kc5Pvk469
xW1bGRhG7i2epTiqqueAXl7carZiG8tC88ZzHOgwR7EdxWI6NEArowfnII4r6puZfDumRhY
NMtI14CbF5wffv2/Oud1yDwhqjsupacImxgSonT349q56eYqX2HY19iorRnzwZpHhRZJCUj
GFB7Z7Cq7YBJz+NejeLtD8IaWmNHubm5nckKgHyoB6muEMUa7sp05616lOoqiujOxe8L3qW
XiCBpX2pJ+7Lememfxr0e5tftDiFshcMmQexGM/WvKrizaGxtrsHi434HptOK6rR/GCRRwQ
6jFI0sGNsqDcWA6ZzXPWpubU47nFiKLk1OO5ieI1so9blt7JXEUIER3HOSOpGaxs89c9quX
U/2y9ur3aI1kkLqvpk9Kgii8xsA4JOR7V1xVonVFWjYR1UYYHBBHFLvf/nq1NmwsnHtmk3H
2/KqBnt10cQBVU9eeetPsirxbJJPmBwQe1OvAfI3BlzjGwfzrKeTgheCACzAng14yXMjgjs
bsJCuznnqAB6CsbxW+7w/cncxxHj3A7UulXQE+2SQqzg4LHpzUurqtxpd1GSrjYRwetKEeW
aKStNHjshJIH9abs4DenfNGfn+btxRgEjA4717KPSJFx7jNXIYgYwyt8+cbTVaKInJHT1NX
lZEQ7hkgZzmpYEs7LAig8sByT2rIkvJftBdCVHQLnpSTzPJKc8Z7GoQBtYsee1CS6jNAa3q
XK+exGNoDcgfnUn9s3wKnzQQD93aMGswKWwAcZoKhTx/OhRXQRvA/ah9rtS1reR4YKDjn1F
dloniD+0VMd3tS7iO2QL8oPo2P515jHNJGweNiCMVqW9y0ckeoWj7JkPzL03f/AK6xq0lNW
MqkFJeZ7I7lVEkq5D849R7VDOZNoa3dVC8f4Vyen+JtR1KJlsvD1/fmMAMbdDJtz0+6DjpW
g2qeISgUeCdaHHObZ/8A4mvKdFxdmec6NS9rGs4afaS2Wz+I7Gq8oEUjMBuU4Yj0rMN74jI
+XwVrPB6/ZX/+JpftviWR8nwRrjLk8C2fn/x2qUPP8UL2FTsWpojKjbCWAOCD1U1nOV8t4Z
UweMgd/akU+K/tLSR+CtcCn+AWsn/xNPlj8TyyFl8B60pPJxayZP8A47Wi0e6+9GqpTXQpW
8StNgOUVOozyfrWgqAysxwS3DZ9ulVhZ+KlRgvgfW8n1tJP/iaiSy8bCUsPBussCckNZyf/
ABNU7PqvvKdKbexneII59Qu47O3XIiTfIc4GT61BeeGVezQ2RJnHDBm4YYrd/s3xYTIR4F1
pWcglhaSdun8NRJp3jTzF3eDNbMYOSos5Bu+vy1qqtkrNfeXGNRJJI4iU3tmWsrguvltvMT
HKg4616D4b0iCDR7a+liV7ib94WJzsGeMD+dV7nRfEN/dpPffDzW5BGm1dtrICTnOT8vI7Y
qxaW3iyygMEXgTXTECSga2kOz2Hy9KdSrGUfda+9CqxqThaKsboEbF5C/zYxkVUlg/0WVYW
2yCM7c9SQvy1QeLxlJtP/CC62MY6Wsn/AMTUif8ACYbyx8Ba2fTFrICD/wB81y6XvdfejiW
HqroYfh3SrcaYt/KiSSSucA/NsA4/DPNbS7EQrs285yoxj8Kjt7bxdab0g8Ba2IWJIRrST5
SeoHy9D+lOMPi8jjwJreQMZ+ySf/E1rOfNJu6+9G06dWTemhYaRwgC5Vs855x7VPbO1wgHB
bpkcE/5/rWeLfxhnnwFrfHTFpJkD0+7Ve4s/HbKGsfB+uWsqnKkWbkfiNvNZ6PZr70R9WqP
Sxq2VhawXlzdzwrJcTOcn/nmO2PTFRapcxWUDC5XzSx2hDn5wfr+NZwt/iY0HlzeEdUdgcr
ILCQEH345/wDr1S1HQvHt/fm6Pg3WFGAAv2OUheMY6fWtI8v2pr7zaOHm5Lm2OVvIB9rknt
InFqJCUyp+Ve1bVl4omXyVkEjxxxbXC85YHhq6u3tvFkFoLZPh5rQUDGPsjkEY/wB36/nXK
TeCfGPmFofB2tqHJyGs5OOeAMCt1Vpz0m196OlRctJIq3ury6lf/ZyWSF5BiI9ucc/zrqNA
062jsxcXEUcjMTtLZIUA44qpo3hvxdpt1LPceBNYupHGBusnO381rd8vxmYPLT4faygDbl2
2kg2+33axq1Y25YNfejOrGduSCLlxb2V7A0MtpAUYYwq4wfqKTTbUadYm1MnnW6tmFm/gB/
hP4/zqmkfjPhW8Aa2xxjJtZP8ACniPxmOD8PtaK55H2V+f0rkbdrcy+9HJ7GtblaL0ixsrw
XEYeCQYZSOBmsa8ttS0tWTT3M9mQSbd3+ZR32n/ACavGLxq3yr8PNbKgYGbZ/8ACmPa+OXT
a3w+1rP/AF7P+HaqhJR0ck16ounTrU/hRzMfiW6dcR3OWHASQ9qgn1bUXIJk2Y4GBU2o+B/
HF5qEl3B4E1iBZMFkFq+M9z071h30ev6BcnT9XsprKcAOIbqEq4B6HB5r0IOlLSLV/VHpLm
tdjri4mRf3hLbj1zyfrVJLlC6rJyu4ZzTZb2WaMI6J/wABGCalstPub2Z7NLdzM6ho1VSST
2z371u0ox10GtSfV7m2k1SZoEIg3YjQ9QuB27VlO6GM7eDngV7ZofwK168Wx1TX7OcWc0Qk
kihZQ4A6hs8g45wBmsv42/DKy8E6tY6n4eidNB1GIeWrMWMcgAyCT69fzrgpZlhZVlQjO8m
bOhNLmaPIQ2VwSdo6Cr9lGXcY4NQGAw2kU5+cS5xjouDjn3rY0dFnMaEfNzkn1HSvRk9Lox
Me9jMc7AnnjiquT6Vpaov+lyDGMNjHuKobR61cXoJnuixqRtkDMoABI5PHeq89spjV4xk46
+op8clzK/GNp6k/SkmLqp5zn5cH0rxtTzlpoUJxGoCrEN46E1Wncw20hcMAiM24/TvV4zKg
wUQ4PGRWHr7SQ6DcuG6rt6+prWF20dEVqed4LOWbjJz9alSMnnsKYqk5Wr8ELZZCfQ9eK9J
nYSwL8ueFxzz/ACqhdTKzlAfl74qxcXQEXlxMMZ5as7IDnPXNNIBufmJApACWwM092Vjnp2
p0ChplwQcGmIfNGIoVJ+8wPFQbtzFiBz6VYvSfPCjB2gfhVZQxPHA9aSAASAcGpY5HjPyn8
OxpoU4xx7U5UOAOMChjOh8N+KNY8Oaj9t0q9uIFcjz4YJ3hEyg/dYqQa+0fhxH4E+JPhxNR
0vW/EEV4gAurF9am8yF+/G7lfQ18JiFlGecela2kavqmg6jFqmjX81heREMs0DlWH+I9q8L
NcteNp/upuE+6/U1p1FF6o/Q3/hWOgdP7U8Qf+Def/wCKpR8MPD4/5iXiD/wcXH/xVc58FP
i1D8RvD/2LU5YovElkv+kRL8omTtKo/mOxr1oHNfj+Mr5hhK0qNWck15vXzR6UYwkrpHEf8
Kx8P4/5COv/APg4uP8A4qj/AIVh4ez/AMhDX/8AwcXH/wAXXcVXlvbOC6htZruKOebPlxO4
DSY64HeuRZhjHoqkvvY+SPY5A/DHw6T/AMf+vf8Ag4uP/i6T/hWHh3P/AB/69/4OLj/4uuy
guIbqETW0yTRN0dGDA/iKJ7mC1ge4uZ0hiT7zyMFVfqTR/aGMvb2kvvDkj2OPHwz8PDBF9r
pxzzq9xz/4/Sf8Ky8O5z9u17/wcXH/AMXXW2l/Z38RlsLuG6RTtLQuHAPocdKs5PoaHj8Yt
6kl8w5I9jif+FZeHf8An+13/wAG9x/8XR/wrHw5/wA/2u/+Di4/+LrsZ7mC1iMt1OkEa9Xk
YKB+JqRW3AFTkHkEd6n+0cX/AM/X97Dkj2OK/wCFY+Hcf8f2vf8Ag4uP/i6B8MfDo/5ftd/
8G9x/8XXYQ3lvcTTQQXEcskDbJVVgTG2M4YDocGia6t7do1uLiOFpG2oHYDefQetP+0MZt7
SX3sOSPY48fDHw6M/6brvP/UXuP/i6T/hWPhz/AJ/dd/8ABxcf/F12/OOuKOnPGfWp/tHGf
8/Zfex8kexxP/CsfDmf+P3Xf/Bvcf8AxdH/AArDw5/z+67/AODe4/8Ai66+G9tJ7MXsNzFJ
bHOJlYFODg89OoxUwJIz2oeYYxb1JfexckexxQ+GPhz/AJ/dd/8ABvcf/F0f8Kx8OdPtmuf
+De4/+Lrs5Zo4IZJp3EcUalmdjgKBySfaiKaOeFJopFdJFDKynIYHoRR9fxm/tZfew5I9jj
P+FY+Hf+fzXP8Awb3H/wAXQfhj4cJz9s1z/wAG9x/8XXYWt3Be24ubSZJ4WJAeNsg4OD+tT
ZPrSeYYxae0l97HyR7HE/8ACsfDn/P5rf8A4N7j/wCLpf8AhWXh3/n81z/wb3H/AMXXXXF5
bWhiF1cxwec4ijEjAb3PRR6n2qfmj+0MZu6kvvYuSPY4o/DLw4Tk3Wtk/wDYXuP/AIum/wD
CsfDef+PrW/8Awb3H/wAXXb/MT0pglVpWiDqXXG5QeVz0z+VL+0cX/wA/Zfex8kexxn/Csf
DOMefrJ+urXH/xdJ/wrDwxx+91fj/qK3H/AMXXYW13b3sCz2k6TxEkB4zkEg4PNTUnmGLTt
7V/ew5I9jz/AFL4beG4NHvp4pdWWSO3kdW/tS44IUkH79fGXxqlmufEXh2e4leWV9CtSzud
zMcHknvX39rX/Ivamc/8ukv/AKAa+CPitY3N/wCJPDsNtHvlHh+1YLnr8tfdcJYipVquVWT
dr7vyOPEpJGT8HfDmh+KfijpmgeIGkW1vlkjTyzg+YFyvPboa+ltC8GxeD7fV/DVrc29rqT
7oluPsqlmzzEwY9mU4Pupr5B0+XVfD2s2+pQxzWt3aSCWNmBGGU5FfYi+LpvFsGg+KLbZBH
rFube4jbpFKvzDHoQ27nuGFfR58qys6cvdat89/xLwHJKVmdi9lL/ZCxRy/uZ4RB9oYYNrc
qOMj+6xGP/11xWu+GU+Jfwx1Tw/NE6atYq0tpGRjy51HMf8AMD6iuz8PySaj4huIGUfZJLQ
R38DMMl8/K4HbGCCfpVGSyubPxLOdHvka8cqC24Bdyj5HPuQNjfga+LoVHRmnHRrU9mpHnv
HofC2r2lpZyrZK08cttlJYZYyrb88k+lR6VdeRqKByAHIXOOBX0p8dfhqviKyl+IXh61Ed1
EuNWtAMMsgH3se/r9K+WkJDAkn8K/U8Di6eLoqcd+p81Vg4TsWL0FrmQ5H3qreV7L+dPYl5
9xOcmpvl/vH869FOxgek2er2s58vzPLkHRWGD9K0PMTy9rBt3r6muddbLUEDDY/upwfwq7H
ZalZw+fbOb226lW4YH61wTppbGEqOt0WzuMhbkKO3pWZrMJl0eaMx8LgnJ61etruG5DIHPn
AAGJxhl9iKh1OPzbO5gXjdGcEcjpUw0krijo9TztIz5rfJtAPIpLmdlXyYTlQPmPqaLaRo4
pZu6rjHvVIk8MOp65r0jrAEnvknjOKDk8kHrik6c56UMQWz2piE5z0qxB8hLsOnNV/UU7c+
Ng5J4FDAQkySFj3Oaft2jP3sUIpxgjGKaxIOM+1IBWZmwOM1PEdp46k456AVDGRkZFWOApO
OnIoAkjVgAQxKnOR3qymMB1wO+RzWajl5vlySa3IoGksstyVPHGDj61D0tcC1omq6toOt2m
raHePaX1sweOWM4x9fY9Md6/QH4Y/ELTviJ4Ph1O3ZY7+DEV9b9DFLjk/7p6ivztjdSgCsQ
y9/fNeo/BzxtN4K+I2nX8krJpuouLO/XsQxwG/A4NfKcQ5THHYdzivfjqn38jpoVXF2ex98
5rj/ABN4XtfEniXTl1CykktYLaUrdRNte3lJG1kYHKt6V2A5GVYEHkEd6hup1tbOa5cMyxK
XKqMkgdh71+O0ak6U1KG56TWh43qGieN4vCmk6TpVnqEdxaWQxcLNtZphLyGAYAErzuOc9M
V6b4pkv18JXkmm6SNTvzGDBauAQZMjaWB7KeT9KTw74psPErahFZxyxTWEqxTJIQcEqGBBU
kHg1XvvGenadrN3pt1a3Sx2Xk/aLsIDFF5pwmec4z144rvqVK1Sag6esdfW7RCSS9TiT4e8
RQ+HtJ07S7a/sbCK5kfVHTAurx3TJmChhxvPAz0A7DFS6voXie7+2tay64oTTbRbQ/atrm4
WRvMZsEAvsK57Hnriu1/4S7TTdx2ghuDI97LYKNox5sabz36EHg1T0fxtHfaHol/fabPaTa
vHLJFGMMBsQueQe4BxXQ6+Kfvqmv8Ah9f0JtHuclq/hvxTdW1zpq/bZNFGsvJJE7mWWW1MY
2lMsCQHycZH6YpuppqR8Q2mi2r6zLejw+zW6G62yRzCUKksuCF6deD6V1svjexjexv5JhDp
FxpcmpM0kZ3hVx746HpWl4e1/T/Ea3F3aWk0EluwiZpowCwI3DawyCPoeD1pPFV4x9pOnor
+WrDlWyZxp0nxRFqWoXE9rcSW0+pW0t6ts+x7qJbVUcoQQf8AWAHAIJArM1Hw94xuNN0kmO
9nuLOeaa2gmbeoRpP3ayOGDK6p0b5sdDmvRpfE9lDrlxozQT/a4GhAG0YcS5wy8/dG1sntg
1m6d8QtD1R7w2cV3JDa28tyJ1i3LKkZIbGOhyDgHBPahYrFSfOqS6dPKwWj3MnR9M8S2vjC
81LXbjUpdtzK8CW7ZtzblflDc8kAYxtBzznmu9srl7qwhuZLaS2aRNxhk+8nscd65e3+IGm
XWmadfW9ldzjUbhrW3SILIWcJv/hJA4456HrUdp8QLDUtPnuLLT7yORdPkv4Rcx7BKEJVlH
PUMMe/auWvSxFVqcqdrFJxWlzi4/DHi5PDOp6Zc2dxeQ31rIYIQ/l/ZWF0X8rAbB3oc7uuR
it99K8Qv4zjvJn1aLSES2awhtXwY9o/eJLluMnqSGyO4xWzD47sIreT+0IZwbSwiv7y5SLE
KI6bgRznJII29aSL4haTLpD6kbG/WJbqK0K+VuLPLgIVwcMMkA46d665V8VJt+zWvl3t/ki
bR7nP3Gia/wD8IzJA1lqF1cXupTCcvcO5it8vsITcMryBjI65OcV1PhaS70T4faZ/wldx9m
uraIR3MlxJnB3EDLd+Mc0zSvHFjqmqwaaNOv7SWaWe3DTxgKJYsb0yD1wQc9Kv+INes9Hax
trqxnvn1GUwRQwxh9zhS2Dk4AwDzXJWnWnahOG7vpuUklqmeZ6Zp3iXVNK0W5+26mdGNvNg
2DfvhN55Kt94cFcAE5HtzXoHji4ntfhnrtyk0tvcRWEjLIkm11YLx8w759KpXfxE0PT9C03
VmtbkWF7EkqMqqvlqzbQNpOSQewzXVajMttp088lq10ka5MSgEsPTnj86eJqVXUhKcLJPRd
9dUCStozzhNJ126+wTQWd42lrqdhdQw3MvmSxhFYzSHcSQpJXAye5rOi0n4hzXGpywx3dl9
qspEET3BKiUTAgKxY8mPdhwAOcY4ro9U+IkNv4Gi8R2GnTQxTbmj+1KqgRofmcAN82QDtAP
PBqfV/HflLbjQ7J7z/SbOK4mdQEhWdlwDyCW2sDwDjIzXaqmKlKyprXT0/q5Hu9zI8Q2GuX
mlW9l4f0bVrSE+eS01yxkRyg2DG/OC3RiSF5OKqQ6V4os7DWbuXSb261W+sbKPf8AaCASq7
ZQcN94HnAxn1Ga66Hx9oU+rXljGLhorQTeZdBN0SmIZkBxyMepABI4qtqnjO8g8Jf29aaNc
QKZbfyluVDGeOVgMqFbg47HGMiso1sSrQ9ml6+Y7R3uT+ANP1fS9FvbLVklQLeyvaiU5Ihb
BUDk478ZOK6+svRNYi1uyluYraa1aG4ktpIpwNyOjYI4JH61qfjXi4qU5VpOorM1jsZ+t/8
AIuan/wBekv8A6Aa+JvGGP+FieG+chfDtqf8AxyvtfXTjwzqpz0s5j/44a+HvHzlfiB4cG8
qT4fs1+7uBzGOCPSvtuEV70vn+SODHK8LGbrl+ljp0tzBCJhvMYUpxn1Pt79OKk+Gvja4S+
ufDur3aLb3xWS2mfCrBOv3enQMMr+VZviDxbCJ54ysd1MwCkKgWJcADGBxjAHArgjFdmF9Q
WF0hWQKZVXCqx5AB/A/lX6QsMq1F06h5mEbpPmR93WuvWF2nh/WolWHW4pjaTxqNouVwcpn
puI+YA91965D4ra5fQWuk6bbafJePqj+VFfBGV4wxGCNvIf7w9iK4P4SfENJYvK1WTeY18q
9BAPmJyFmXuGUHkjtXuJuX1MwaHMYhf26MbSdWwt1HjII/2umR68ivhcRS+p4lOUb2ufVUv
3sdHa5jQajJ4P8AEUuh6xM+oQzW0YuZp3/1kRG3J9wTz+NfNPxo+HR8FeKpL3TV36Lfvvgc
chcjOPpjp9K938aXMOoeHJtQv5/sV3YK4M0o544MZ45ye3+NTQS6V8VPhLP4cmEUup2dsyR
FP4to4IzzuBwcen1rswOIqYaSxNvdbtLt6mOIop/unv0PjEclDnvzVrcf7q/kaJ7O4sdWbT
54ilzFN5TIR/FnFdX/AGN4q/6A4/78LX37qRSTvozw+ULjQrfb5+nSPbseeTlc+ntTbXX9S
0llgvIzJGDwc4zWiJXCB4WWSNsZK9v/AK9Xbe0tb9BFdOCG6EjI+hqW+5ClYhluNI1qQTR5
guS3ysvylD71SeW9sMLeRme3YnEy9QO+QKNR8J3FpMZ9JlMjD/lkTyPofSq9l4ja3b7Hqdv
uVSAwcYYVFl0HpI428ja3mntgwKl96lTkMOxHtVLjOG6ewr1u98D6Pr9idT0W7Fs+3LGRvl
U+jDtXmusaJqehXjWmpW7QuPut1Vx6qe4reFSMtEMzTjaAOtGCBk9DzRzyM4o7VsAozxgUD
5jxxg0hbPOMYpQQo68mkA4sR0JAP60hyXyR0puW4yelPViMtnr1zQA5F4JIodzjYG47ml6j
nJ9OelOZCwAXGB3NSAW/+tVchTkc128EWdBkkK7UQgDjk5rh12qdzZz6DvW9B4jn/s7+zpf
kiRtykdR/nNZ1E3sJor2kYaQiRSqk8t+NaemgSC7st7MH+ZDjByP85rHW4hLhCzbnPUc557
1r2EZt9SgnSTfC4B3dvT9KmSGfoL8KtVu9Z+EvhvUL5t9y9mqyN/eK/Ln8gK6bVtNtdY0i7
0q9D/ZrqMxSeWxViD6EdK80/Z8vze/B60iZtxs7qe3+gDkj9DXq569K/AMxi6GNqqOlpO3l
qezHWKMTQvDGm+Hpbuawad5LsR+c0sm7Oxdq4GMDgAcelYx8Ixar4v1fV767+0aZeLbqttD
MdrvCc/vAOD82OPaszXp/F48S6jHZ/b0mWe3/ALJWFAbaSM487zT9d2c9sYrnIIfFmn2mrj
QLbV4Gkn1GWaNox5YByYGiz/GWxjHBBOa7KVGpK9T2qUml/n8uhLfSx6MPBejDX11rdd+et
014sfnnyllZAjMF91AqJvAmjNpVhppuNQEOns5t2W4IdFdSjJnH3SrEYrk9R/4TK28yKK51
eadrO3l0x0UFZLkn96s3HAHHBwAue9TSL41S216xuLy+hNkx+y3sUfmCYTFWBCjkiIblOOe
aPZ17J+2Wluv9d/zFddjUtfBa/wBqLp2pT2c2j2+ny2FrZLuMrwOQPnJPOAMZFdPpWm22jj
7HHqFzcMUASO5m3sqLwAo9Oa8nkj8cztpGox2V3Fd21lcC4Y5d5ohMpCI5AKs6g7dwzXQ+G
xrk3jufU9Y+2207ySRQwG2zHJadY8v/AA47jJJbOaMTRnKF51FZdF3BS7I7WfQtLn8TW3iG
dD/aNvC1vG2/ClSf7vc8nB7ZNZ1v4S0XSLOW2t7y7s7GUuFgFzsjiaRskp6Ek8fXiuf8WW1
/e/EfRmtbXUgllGZftEUQaJpDkJGDjgEnLt2AArn/ACfFd94Rnj1ptTvNUkltXnsTbfu4HW
4QsyP3+UHgcYFZ08PN04N1bJ207a6fcNtX2PQ7XwVo1lNbzw/aTNBdm+Ehk5eUp5eWwAD8v
FJB4K0S3gjt4zdBI7OWwXMxJEUjbm/HPQ9q5O6bxfb6R4gF1qNzato7u1ldSuqjUAZPMQHP
XCDy/cmux8O6hcTW1vb36XH264gF/IGX5IRIcrEG9R0x7VnXVenFy9pdX/r8wjZ9BY/COiJ
bXttJBJPb31pHZTxSuWVoo1KqPY4J5pn/AAiGnNp0NhPdX9xBbywTRCW4JMZiOUA46Z7d64
/Xrnx4njLUj4fW5uUaF0t4pl8uOBhHw+fuupY+obPtXS+Bm1M2M51S9v7iVvLZo7yDZ5DY+
ZFPVuRk+nanUhVhTVX2vbRb/wBf5Amm7WNGDwtpdvf299GJ/NguZ7tS0pI8yYfPn244Hap9
T0zTr290y6vpGSezmZ7bEmzc5UqRjvwTXnpufGVnK97jWrxXGoq1uFUBApX7OV44J+bB5zW
fZ6h4jN7bWl7PI94NWRrKO8UElGt2P8Q3bd4PPB61p9TqyfP7ROy/zFzpaWO0m+Gfhia2ht
nF6IY7ZLMKtwRujVy6g/Rj+NdBqWn2PiDQrvS57h5LS5Uwytby4Yjow3Dp6GvN9OfxwNIje
7u9YmuHmgOp26wAPbpk+Z5LH7xPHTgAcVStbDxLaaTJa6Y2t2MATU7lQqDfJJuBg3Eg8k5+
tOeHqTfNKsm4vT9QUl2O6u/h/oN9bQQXMt+6wRSW6n7SQfLcBWT6YAAxippfAuhyNG4N3Eq
fZyyRzlVlMGPKZx3IwBn2FcvFc+M7jUbZpBqMeotewbUCAWv2IovmF/Rs7885BxitDwffeJ
rjV7OHV7fUY4YdNaOd7qMKj3AlPIPf5Mc9DWdSGIhBv2y08/67ArN7G7H4X0Swu7iRZZYbe
/md5bNp8QSyuMMdnckZ4zUB8LaFb6MbC41C6NhC0RVJrviARtlFB7DOOPbFcrr1p4iu/F0b
3VrqE/2fWIZbDyVzarbhCCzY/iDE5z7YrAA1bR/DOsz63LLBrV75clxbS26CGSUTqN6E/fy
D0AxjnrW1PD1KkYydW7dv+B93cTklpY9h0uxsLD7ZHYyF/OupLicGTeVlc5b6fStKuc8JW9
1b2eqJdQSwltTuXj81QrPGXJVvcEd66KvDxMXGtJN313No7Gb4g48K6uf+nKb/ANFmvhr4i
PInjnRxEpad/DdlHGB1LNGAMfnX3J4iwPCWsn/pxn/9FtXwp8Tbj7H8RNBuQ7IYNBsXVl6g
iEEY/ECvu+Dl78vn+hxYxe7Y4mDS/wDidNaTSZiR2RpEXI689eldR40t508JaNY2z21rpVu
i3As45t8t1K5O+R8fdIA2gZ4BHrU2lX9t/wAIZF4aisEbVLi+h1M6gMP5cS53I4PXJxx3pL
vw3HeyYmvpmi3khI1CdTkgeg5r9NdZQdrnkzqwg7SOUgtNW8Naj/wkFvbKltbSoARKsigSL
uVGOecrmvW9P8dXgbw/HERJodzNtMyoTLCxYALu/gKEkg9xwa4+T4faXPaGK2ubhJxGNm99
ylgDnP6fSsTSre+0iU6fPBcy2rqxvIyvCYxh0PfHX1rmrQo4i0t2jfD4yNrRZ6bbeHtXtLP
xMPEepJqmmCZftcbSs80kbsSt2h/hK8dOuDVTTJNQ8C+PJotKvZZ2BF3DNI3mLPkYDFvRlI
yfQVP4T8SLFL/Y2qzrc3SxFtPujjbcI33oHPcMOmejV2Mvg7TtR8JzNpk7RSQW8jWzEfMYT
kmPPYryAPTNeJVrujJ06+0tPI9iEFOHPDpueefGfw3HfT23j3RrUwx3MebyJRzBKpAYH3BP
Ptg15H/berf9BK5/7+GvqnR5NNubh/DWtO1xZagsaSFhtMUuwYYn2JIPZhjPSo/+Gfbb/oO
Xn/fuD/CtcPmlPDQ9jWvpt6GVTDuUuaPU8j0uwbXNSm064SHT9Z2b1EYxFd46kDs3sKkm0i
/0u4ZbmBhhuSDxVeS0N9aDbMYriH95FOnDIw6EV0uleMbgQDTfHdmNrLsj1aBdxXHQSL3B9
a91zujxoST9SK1NvfJ5Uv7uRfukHH+TVe98P6fIPJ1q3LQP8nnxkBoiehz2P14rW1LQZLN4
pbNUmgmG+N4WzGy+oNdN4fvodS2afqNvCizfujvUYYgUoPWzZTutUeIz2uu+Cb8z28pudPL
cTqMqR2DjtXW6bcaB4nsJrfUIhcWznHksx8yAn+OM/XtXo+seAr7S7SRtPiF3phGWt5uWTP
Vf9oe3avGte8L3WiMNf8N70iifdPbg5MDdcgHqvtXTOm+g4VFLRnLeK/BF54ef7XbzR3+mS
cpcQknZz0cdVPsa5Tadu5emOa+hfBur2fjG2a0hMEXiF12vZ3ODBqK+wPf261xvi/4cofPv
vDttJbTwki80iQnzIG7mMn7y/rVRqcukzS55P0bB5p2c8+lOZNjOsgZXHUEdDUfStwFAFT4
AUNj/AOvUahtw3d+lPcsuAAR2LUAPIVeHJUfTJNPVZZF2W6Ek9+pxUtraR+Q95cPiGM9OpY
9QBXQ/YvEFjYDWLW0t4kC5IUgyBT6ikoylflV7A2lucxHbyZywx6g96maDKPyCRjK+ldFbX
Vhqfm3DWyLc/KzoM9en0Hqay5oIYr35ZFWGQYDDv7Gs1JvdDMkYGRnAU5xnBNa1i8k2kOAT
mCYAY44Yd/xArPu41RhiRWAP8NXdGUPY6mp/gRHBzjBDY/rQ9iZaK59m/sr3f2j4a6pAWGY
tRJwO25FNe/fjXz3+yjaiP4caveZ/4+NQwOOgVBX0JxnrX4Rn6X9pVuXuezS+BHOa5400Lw
9fGx1KW4WUQC5byrd5AkZfZvJAwADjP1pknjjw9Hrcuj/aZnuImeMlImZN6LuZMjuBSa74P
tNfur2ee9ni+2WIsGEeMBPM37h75GKrDwfFp93qt5pN60TaiXuJbYqgEspTB+fG5VJwSOlc
tOOEdNKbfP8Ah+QNy6Fa/wDiVo8OhtqFlDczTFIpYbeeGSFpkkYKrr8pJGSOQO9Xo/H3h43
6afcXElvcZKSF42CQyBN7IzY4IHXP86ydH+HuNF0j+3NRnm1KytreAFSpSIRkMUXgZBZRz1
wBWqvgjT49U1W5guJIrXV5WmvbYIp81mXDAPjcAe4zWs44BPlTb3/rYV5mcvxK01dUuzcWt
xBpUVjDeRXTxsrT+ZIY1CqR0Jwc+9aMHjixn1e4slsb3yYLJb15vKPAZioXA75U1ST4ewo4
/wCJ5dyhLSOyRJo45FEKMSqMCMOOe/oKYvw206Gwl0+01e9t4ZbMWkqxkZZRIXU/7IyxGBx
jihrAWdrrbv5Xf9aBeZp2njzw9dusaTzRuZJoSskRG14l3upPQHbyPWqS+PYv+Eij0kWEsw
uLqO3iMasHQND5m5wRxx6U1fhtpP8AZkljJeXJWXUF1IsgWPEgXaygKMBGXgj0NXbjwbbSe
IG15NRngujdLdDAUqMR+WVwexX8jWaWCTa12f8AwB3mZmseO/Dd7oeoyWtuuqNYxC7SKeMi
OZVkC7lY8HDHitW38deHZ9UfTfOnimjllheSSBliSSNdzrvIxkLz+FUYPh/p9t4du/D1tqc
8OkyqyiFVQGPLbuXxlsdBnoKsL4F0ySQNNdz3Ef2ye8dCQFdpoyjKcdsE4+taNYHlcbuyf+
X9fqL3yx4Y8W2/iW51GOFNiwMrwDDZkhYZWQ5GOeeB04zVufxTpNvqN3YTyyJPaPEkimM4H
mAlWB7rgEk9sGm+HPDg8O2qWUGoSz2kMaxQwuirsUdMlQNzYwMnnii88LabfeJ11648x5Ra
NZtCG/dyK2eSO5AZgP8AeNcr+ruq735en/B/Eq8reZh6T8StJ1CG+muImhSKVEtRFuka7SQ
4jZRtH3iDxzjGa0rS/wBO1HxjABpaRXZsGuBJcQlLhMSbMcjGOvfPNU7b4e2FrocGjRaldr
aWbpJYhQqtaujblYED5iOnPbirz+Gbp7xtR/t66/tFrU2huBGo2oZA5KjoDxitpvCKT9m7d
Fv/AF6iXN1NXWdXsdB0a51fUpHjtLYBpGRS5AJxnA571hzfEHw5BaGeZ7pHWZ4fs7QMJtyK
GY7DzgAg5962Nc0aDX9AudHuZZI4bgBWdMbsAg9/pWJd+BdPudXbVVvpU1AXb3kUhRHEZZA
jLtIwVIUfQisMOsLKN6rd9f8AgDlzdBv/AAnlgmty208Eq6a0FrNFfIjFP3+4KJP7n3R19e
cU7UPiDodla3U8YuJxCs3lOIyI7mSIEuiPjBIwfyNOufBVrfXss13qt3KlxHAl1D8oE/lEs
uT1HJJOKry/DvSZYGtZb26Onq88sFqSNtu8wIZgepxubAPTNdC+ouzd/wCl/n+BPvm7puqy
yeFYda1iJdPJgNxMjHiFME8/8B5rmR4x0fUdYf8AtLR3Nvbx28unyT25M07zFgoRT67f8a6
0aTFJ4eOiX0rXsD25tpWcAGRCNpzjpxXN/wDCvrQskkur30s8IgFrM7LugMJJQjjk/MQc9R
WNB4ZObnddrDfN0Oj0fWbPW7WSezMimGVoJopVKyRSL1VgehrSrK0TR7bR7adIJnuJbid7i
4nkILSyN1JxwPTHatWuCsoKbUNjRXtqY/ig48G62f8Apxn/APRZr5MuvDOl+LfjFDomrwkw
S+EbUJMG2m3k8lNkn0BIz7E19ZeK+PBWuf8AXhP/AOizXyHq2qHSPjro8658yXQLC3Tk8lo
UBB9RjORX23C8pRhUcN7O34HPWSclfY4ODwtrXhnxPc2d3KsM1vmC4SRQ2cHov8wfQ110Ub
Mp3KCiDeRnO1epJNel/EnQjq/hyz8ZadbBp7OMW1+oHzBRwGPrjoT9K4DwTp/h7VfFlra+J
0nk0912bYZNnzZG3d7Hp+Vfa08csRS9s+m54mKwUliVTls9h/hTw9f+PpvKgZ9J0NGUT6hJ
12k4AiHBb5iAW6DNQeJ9JufC+uyaPetIXt5NskrEfvAR8r+2fyr6R1DSdPn0G38M24+zizh
YWskYwyjqV46gjt/hXE+NdB/4TTwbNqsERbXdDjKXEQHNxD/iOteZRzb2ldJK0P61PSq5TG
OGdviR8239vbic20kv2cOvnQSOrFYZA3I46KePp1ruPBvjjV7SV9G1OaJLlmEtvKSCsuOGQ
/7RIB5/GuRuLO1TU7efcxgIZf3j/KwIPygf56CsXVbaW0vre5Rd5TBilxywHr/tAcfhX0lS
jDEQ5JnDg8W6bUb6/me3avJY3XhuHW7aQQxLMVZGHNs2fl57pkFcnpkelcZ/wk0P/P3e/wD
gYv8A8VXM6d4zeS7FpcBRYXAAmV+jdVJ2+4wT3yKn/wCEe8Ef34/+/r/4VhDBxpLlqq/oem
6ntPeg7E9oxixHLu4OGz/Ce34VqKgaFw6rKCMFW64NZ06i3JZwCGQfMR7Vd04xz/LJuTbwS
PU11t9UfO2e6IrDUb3wm7bY2u9CnP761LZMBz95T29xXbjTUu7BNa0S5N7Zbt2Y15GR91hn
P415d4m1URk6VAcndumI6E9lrJ8P+Oda8HXkk+lSq0cvEkEn3D9PSumNOUo3R20ryjqfTfh
rxXFHAlnqAMgVdm8nLEe47irWq+DtN1C3N/pU8cYnU/u1PySj0/X8K8x0fx14Q8YxI9zdjw
/q4GGWZwI3PYo3A554Nd/o2qXumqbWZUmtt/DqwIGejCuujUt7sznqQadzxjxZ4Gn8Oah9v
soz5THzNkL4dCP4kPUNnv8AnXY+EfFGhfESxj0TxFfjTPFMeEtdTf5Vu8dEkP8AC/TnocV6
Zf6fa6rp08dxEFfGQoHDZ7qfrXzt428C3Ntey32nRGKVfvxjgNjp+Nb1sM0uZbBSxCl7stx
njrwNLFrdzp91Atnq0A4lGdlzjufQn1HBryK4gltp3hmjKOhwVI6V9I/D/wAYaf47trXwh4
3Aj1yzTy9N1Jjhp8ceRJ2Jx0J69Ki+J3wcu2sDremwhHQ7Co4AI7H0PXrWMU0r9DdVLO0j5
vRirg+lSTFlmKk5z8w5z1ouLeW2naGaNo5EOGRuopD8qr0PPYVZua8cdxc6FLJDCSlsyyMw
H3R0/niryeJNulC2MbGVx877uD7iu5+Gt3osVnf297o80tncxGCWXgsG4OeAdp4H510mlfD
Hw1qGsxadGbuwNwN8ZljBGN2AA54Oc+lT7TkTZi5JyszxLS71bKeSSSFmab7mOMVE3m3d2R
MCqEk/LyM19F/EH4ReHvDfgiWD+04J9e34trczqkskY5OEJ+bHPPtXid1JpNxqWn2+i2oik
YogEYJL5wCCO55pJwcHUuNTvKyRy06iOUoDuXqDV3SJvKluEzkSRHORnpzX0frn7I+rf2dF
eeHvEcE915QaS1u4/L+fHIVhnjPHIrwq48Kaz4W8ZP4e8R2UljeAeW6NzlWwNwI4Ix3FeZh
s0wmLi/Yzu106nRKnJOzPtX9nDRJtI+C1jPcKUfUpXu1BH8BOF/QV6xfAHTboMu5fKfIxnP
yniotItILDQ7CytlCQQW8caKowAAoFUtZ8U6F4fuI7fVb0wyyRPOiCJ3LIn3iNoPTqfavw/
E1Z4rGTrRV223b5nrKyjY8q8O6p4vsfDujaPPPdWMsosVt3it96Jbs2yXfuXIkHU5OMEYqv
4g1HW7nxDqqJFqFxGLa906XzrfLKqx7oyNqgLuYEggnPoOK9Mm8eaI2lz3ml3IvzE8CbPmj
VvObCNuI+6eeRnpUmo+OtC0+z1edZ5rptJjkaaOKJjkpjcobGCRkd69OOIqqpzqhqzLlXc4
+y1fxS1xaWSz3kF6LmCCGyFuDC9mY13TFyPvDLHJPBAGKZPrfjQeGriS4vp7G8s7kae0klt
8twyFmeUEIdoddqhsEA/Wu7uPGGhWgjF3dyQs8STOrQv+4RjhWk4+QE8Ddinr4s0JtXfShf
Mtyk/wBmO6Jwhl2hggfGCSCCBnnNc3t53X7nT0/4A+VdzzW11PxND4qGsC0uobaaGw/tFTH
mY5DLxhdpAJXdjBx6VtfD+41m41+9u9cuTHqd2hN5YfZ2/cujEKQ5AAXbwAC2c5zW1YeP7T
Ube1mt7SQLc6ibCNnYqhIDEsDj/ZPHqO1aUPjPw5c6TNqceok2UJVfNaNlDliQuzI+bJHGK
K1Sq4ODo2drf1/XRAkr3ucXceIvFB8Wa1Z6NdT393aanHBHp7wL5ItzGrMxfAIIJJBz6DFZ
Gp6p4l1LwzPBK99fq9gsmoxS22w2l0JkxHHgAn+LjngA5rsrzxd4W8P6NJ4j0y1a4i1K6P2
l4UcEuCEZnyOCDtGDits+MfD66wNIa/IvRKkDIYnwjsu5VY4wCQDjPXBrRVZRs40Nutu1rh
a/U8x36mup3ss019b2zw6pHFHHbnZcSFkKbhtOcjPPfFXNFvNdsPEJdIZrbSrqSzhuHhiId
JTaIAxDAjyw4IbHOa77S/F+nat4iudItJVYRxloptxxcFW2ybeMEKcAnPWjxJ4js9Ja20+e
0lv3vQweCBSzLCOHcgAnaM4P1pPGTv7J0tWvwu2TyLe5Q8E6preqaZeXWsM5a0drIDC4neM
kPKMDo3GPxrik8TeOzY3nlPNdRrdQCa+WEgW8LM2/ahQMrKMZGHx15r0SDXPDWj3Vp4dt2+
yksIIIkgcRltu4IGxjOMnrSxeNPD1zYw3tveSzwzOUh8u3kLSkDJ2rty2ADkgcVhCcozlON
G6drXXRFtJpalW21KeH4dz6jdalc380MMh+1W9ttkkxnaUQjk9gcc9cV51ceKPGaeGbX7Ne
6rPqskEtzu+yAJvDrtg4T5yFPJ4B5Oa9D1nx9omm6E2q2krak5tjdRwwKxLRhsEsQDsGcjJ
7ippPGenx+MIPDr53ygKZw2USUjcIjx98jnGelVQdSmnP2N9W/u+QOz6nHrqPjC71GzK63f
QQXGo3Ns6JaLiOBYSyNkrnO/aAenPQ1nWereKpLiLUplu4WltrNNQu0tR5sMWZA7ICDzkIS
MHGScV2snj+ytnsmvolgtbma7hacSk+WYCR93GSWx0HQ+tbo8R6V9uexNyy3SNEjRNGwYGQ
EpxjuAfpg5q5YipDV0V/Tf8AwwuVPqea39xrCa9e61omqag6xWFqEka05vP9IKsGBXspPQA
96pa5r3iPVLrW7ERag+nTWt5EbaW3+5IrL5WMLxkBiOTkdcV7W0gXAZwuTgZbGTXO+K/FQ8
LW+nSvai4F9c/ZVJl8sI21myeD2U1OHxvPOMY0k30+7+mDhZbmb4bvdduPFeoaZdXTy2Gn4
ljn2r++WVQUjOBwUw3uc81yl/Y6ne+Kb7S5bvUglz4hjdh5QZI7fyEIdSVwPmBGenHSujt/
GGh6X4NttettINmNQJuZYQpIQb8PJIyg4xyfX261rx+MrAeJ7rQrtXtjG8McFwQWjnMqllG
cYQ8YwTzRzVYSlOFPS1vu3f3hZNWbE8DrOmg3KXCOrLf3O0yRhGdfMOGIAHUc5711HPrWbo
2qDVoLmZUCeTcy22AxOdjFcnIGOnStImvHxF3Vk5KzbNlsYni448D69/14T/8Aos18ryaVF
q3x3hszIIrn/hFrRrZmP/LUQxkD8RkfjX1T4tJXwNrzA4IsJ+f+AGvj7xQNQX4upc2DEvae
G7GZgv3toijzg9jyDX2XDSbhUSdtJf8AtplLWpFeZ6h4O8TQQ6rPouteVGt1iGeKU4EwYbe
/c968x8XaOfDPje80m3n823P72At1eM/w57Yq340tR4j0mDV7Vla6kTzw6DazMBz+PGSPUZ
rz7WPFl3qulWz3sxbUtLG1Xf70qHgj0J5r6zAYV83PDZ6NefcnMV7SNmtVqmfR3g/xJfeJP
CVrDNJDFrOnkJP52WM9uDgSRsP+Wi8Z/XrWkY7zQPFg1qNFiv7qIL5gb93eoOhI6bscfhiv
nnwn4yutLu9P1iOVFjjIKMQSuejqw7BgcH6CvbJ/Hf8Ab+kDQtLsUNpqFus2m6hMw2wSA/v
IHyPlOOASe49c1wYvAVKdf91pF79LF4LG89O1TVrfzOV+IXhPT7Ge28T2Fq3/AAj2qykvEm
D9juM/MvsCeRXLeOPD9vFDpqaXepLC0JSQMMYZTyTtPDZI9q9J0nSNQ8OvqNtq7C60+9UPq
Gkn96GRiS0ivzl13AgjsMc1wnjDwzP4Wv4/Lm+16NeDzLC7HKyKedp/2hXrYLGxS9hzc3Zn
i5hg5xf1iC+XbzPFNY06Syvy6OJACGYr/P2/z61D56/32/Oux1WKxLx2whbdOTtYAAqcZwS
e1c9/wj9z/wA+8H/gSK+jpz5o6mdGs5Ru2d3NEsqKJOcNgD26VSlu49M82QhhGpOAD7cfrV
vgD5ZCQqjOB+tch4gv0fNpF65fnoT0Fc1KPM7M5qcW3ymPc3TTrLcTN+8L7ic5JJrIkkDKG
LKxJOR6U+eUbMHOM81UAwgPXPevUirHdbSw7zMqo7fSuj8MeNda8LXgeyuHktWwJbZjlZFz
yvPT8K5fKjHNJnk803FMfqfaPhPW4/EXh231mzuFaGXIK85gOMkHHpn8qffaXFqbfZJ0UTd
Y3HRue/tXzN8OPHEvg7xPFO5L6fcERXEWegPG8e4r6s0l9Mnvnga4LWjjzIn6nJwcj0HQ12
0MQorkmeVicO+bmieC+OPArWcktzpbFJlG5mUkB8HIPt/SvTvgr8T18TI3hHxQwbVo08qKa
dh/pij+Bh3kUdD3H0rd8d6BLbq1+ke6zkJJ29mPJJrwLxH4duo7xdZ0SRoL2M7gEYqXI54P
Zhis69P2bU47GlCrzrknujvPjN8IUjeTWNJjVY2bKMBxz1RvxzXza8MsU8lvJGUljyrK3BF
fZPwx+KC/EPRP7D1sQnWoYyskbDH2tAMZ543jv68mvIfip4Aay1E3umQl85VWK5Eg6YPoc9
K5W1B6bM6KcpRfLI890LTY71ftkNz/AKZE277Juwz+jAd14rtLHxP4il8MarBozm51COeKC
HaN0se7guvpjGBjpnNcZo08MtwtlqM4sCSkS38hIkt1UEFQAO/IzVOJLw+IPsnh6eVZJJjH
bmNyHf5sLnvzxxUSSScm9Da135ntXwy+CXiP4kSXHiXxjrdzbxRTGBZpf3807IcNtJOAoPG
frX0t4R+D/gDwX5MmkaDBJeRfN9suh5sxb1BPTv0Arb8D6LceHfAujaPesrXlvbr9oZcYMp
+Zzx/tE10fFfieb55isXWnBTtC9klpp/wT2KdGMUhu0/jXz9+0r4LudQ0XTPHGmWiy3GiMR
dlR8xgJBz7hW/ma+g8Y9KwvGGl3mueDNU0WwMSz38Jtw8p+VA3BY+uBk4rzcsxUsLioVl31
9HuaTV0WPDl/FqnhXSdQhcOlzaRyBh0OVGf1qlrnhaPW9TW+e+ktytjPY7VQMMSgAtk9xWh
oWkW/h/w7p+iWhJgsIEgUkdQo615IJdPvNb8T31tNqCCO0vLa0tiZSZn2lpLh88AZwqD24p
0abnVnOk7JeXfQTdlqdxJ4BieB4v7XlUPFZREiFelsxZT/AMCyc1Xuvhva3t3qt1datKX1C
1mtmaKFYziQg7nxxIy4GCRWHZ+JfE0fkWsTOtxDJZRWlkbfK3kDonmSM5GQQS/ORjbyDUcX
jHxc0d1Jo0n9t3kU99FJZtb7RCsefKYMAOSQBg5zntXd7PGxlpUX4f5EXj2Oov8AwGNRkun
n1uYHUbaK11ELCoF0kZJXH9w4JBxnioLLwffTa7qk2pXP2fSzqcV9a20W0+Z5UaBGZuoG5A
dvsK56+1vX9Rs7izgvrm80SZLX7XqK25jls97HzggAGcDB6Er70a74s1XSbW1svD1/d3otr
ZZEme1+W5Al2EZ2ku20c428c55pKGL+DnV3+G33Pp6BePY7BPBaJoej6YurTD+yrtrtJhGu
52bfwfTHmN+lZY+F2mS2N/Bc37u91NBcK0UKxRxyRElX8sfKSSfm6ZrEm8YeKUm8QeTdGdY
reWezkit8pDhwqK6FQwbr3II54pureINd/s7VdEvb24uN999lS6itvLBja3D4JAOBuyowCT
0pRpYxPSov6d/zYXj2Ot1DwbdajaabBLrxjFjcG62R2caxSP8AwZTp8vJHvz2p8ngpJNRnv
W1WYvNfwX7AxqfmiTYF+hBOao2uqavcfBWHVJY2h1M2C+aqoUZCOGwvYgA1j3Gt32jXPikw
X96cXtvFawpEGSGFlADqSpG31PP0zWEFiZc0Yz2bXTuU+VdDq/Dvg+Hw1OyWF7/oIaR0t2g
TeNxJwZPvMAScZ9qt6p4fa81u21uw1F9P1GCFrbzRGJFeJiCVKn3AINY3hjXtTu/hvdatrk
skV3bNcq0qwHeVR2CMEwNxKgEcDOelP8H6lrmr+Crq8ub/AO0anIHMIkh2eQSvyIcAbmHGT
65HasJwrqcqk5ap8rfcatsU/wDhD9P1Lxe+pL4nkurywvY7toNqO0EixlNhPUKQSdvHJzWl
H4MW10/Q4rHVpbe80UOtvdGJW3K4IZWQ8Hr+lczoF5omk+HEv4ra+XxVHYyfbUMLvPJMq5d
nB4b5h8vPQjFZ+meLPF+oajDY/wBoSRRXF/bxJcG1DnyniYvztAyGGM4wDxk12yp4md+Wek
e9unby1/En3V0Omm+GtmumyWenavc2RuLNrK7k2LIbhGYuSQfutuZuR64q4/hKTT9Yvdd0a
dZLq5ZJ5baSNP30iqF+WQgmMEAZx6VgJ4m8T/2l5PnyG8W7uIbixa3ASC3SNik4fHUkL3wd
2MDFZNt4z8VXXh21u9P1B7pbi1s5JLs2YxBPJIFkjAwAw2knpxjrQqOMlG7mmn+v9f5E3j2
Okg+H0eq6XbL4iCo63F9cNbJiRVNwzEfN/eUEEEd6vaf4Vuk8aWmsag5lXTbBbOO4ZwWvGz
xI6gYDKMgH/aNc3farrI+JmnWkVzdTfZrr+z5HmtwAEeLJlAC4wWx82fbGKmg8Q+MpvD0U8
s0lrdx6lDpche1DByJCJZQMfdIIwenFKccU1fnVpfhe4049j0e5sLK8ngnurZJpLZt8TOM+
W3qPes3X9BfW5dMmh1F7GbTbr7VEyxLIGbaV5B7YY1wa+K/E3kiG+vZ7SCNb1Y79LMM1xPH
KVhjK7cDcmDwBn1pJPEnjO41COzuFkjkuLIiS1to8PbymAsWbcvI3YwQ3HQiuaGBrUpKSmt
E+vQtzT6Gxe/DCzvbFbI61drG6XCzgorCRpmy7gHhG9MDgVpt4Hin1V7q61Sea2lkt5pLUI
qhmgGI/mHOO5HeuSs72WXSVZ7ue4dfCyMLiZCri5VuFzgZYNjjqfevVrZpWs4GnGJTGpce+
OaMTVxNFWdS4oxi+hS0bSV0eG6iW4ac3N1LdszKBhpG3Ecds1pnHpRk4orx5zlOTlJ3bNrW
MLxh/yImvD/pwn/8AQDXy9Fc/Z/j0Veya9jn8L2kEkcZCsA0MYBBPH3sV9P8AjQkeAfEBHX
+z5/8A0A18heJbuWy+M32qC5WFk8P2XD/ckHkx5RvY/wCFfb8Mwc6dSK6qX/tphOcYVIyls
jqhot9ZXL6fdLDHFqBWW2IPywXCj7rccZx9DzXlHxC0izgf+2rJRAk0nk3VnnDW04zkY9Dg
mu7XVPEviLUBa20clzompo8UM7Moe1lUfcL54cHp0yMYrhtR8N3UFrJFqM8kdz9pBmhlLLs
XoCC2T/eBz7Yr7HAqVGonVkk9NO6OvGSjVjekrx79jm/BVwx8VWWiSb1tb+4SFSByjMeK9H
tb+W08+Ez5gl+98x2qwGA5Hpjgj057Vxvgy9m0D4gw4j+06aQ7SI6glkjVnBz/AAuuMgj+V
X5tUS48X6jpy6juCyefZ3EQA3RMAyr6ZAYZH1r38TRjUp8x8rNTpVlUh0Oy0H4jXekTnSru
92xxn/RZpRu+yseqsD1jPP06iuntvFek6rFefD/xJEIhft5tgwI/0af0jPTac5XtzivIdai
jt7NpI4QkLsE3j5nLnn5s9fwwB6VzsmryhIYNrosahVbzGLHDEg+3XoOBXmf2bSqXnHR/1Y
9mGO9rBdUdZ420a70bzbG8lHmQf6TFMuVE6A4LDjg88g9DXn/9sf8AT1J+VdbP4zOs6Vc2H
ii4kuP44LjHzKxUKQfXOBn1ri/L0n/npb/99SV6eH54w5ai1RwyoQi/ceh313qiWdk8smCc
bVz6jtXncty8rSOXLlzzV7W9SN1cMittiXlR61htIUztOD612UqfLqY04cqCR94CcYBpXbA
wGwFpkY3Nk8Y70Ps34TJHvW5qNAJPTNGCSePelAyOBg+lKMbTwcjigQA8EH6V778IvHFjeW
UfhDxBObeVyFsbrGQTj/Vn0PYV4Bn14NX4JGSJWQnK9xxtPqPek29xSipKzPv/AMPXLeVP4
Y11DJIQFVnxiVOgI9Dz+lcD4g+G+t6JfzmGyW909DuSZGGdvUAr1yOfWuZ+EnxCXxVYW3h/
WLjb4l01M2c7dbqMdie7AfmK+i9K1VL2FbK8TbcLwAxB3L3HvXZSn7vLI8qrTsz4u8SaRe+
HNYTxV4ekaC7tXE0ioMAkfxf4+vNezWniHSPiV4KbVI4VZZF8vUIFb5rWb+8o/uk8ipfiF4
dhsvElxp6wqscq+ZEuBhs9V/8ArV4Xb3d98LvGUeraajy6PejyrmJhkYz8yH6dVrnxmG5NY
7GuHq+0XJLdGn/wjWiHx9Yx+MLqW006RhFPd2wANzGejsTkAjgNjtk9RX2JpPw38B6ZPp2p
ad4bsTdWUQW2vCgeTbjht38R96+bfE+haf4o0u1vdLuo5rC+i8y1kOBl84KEdjXY/AD4lyw
zP8NPFN063tsxXTZZ+CyD/liSe47flX59xJhsTVoe2oza5b3S7Hs4WcfglufSGKX8KSq9/Z
pf2E1pJJLEsgxvhco6nsQR3FflCSb12PTLOeeKDXmfhHxxfR+KL3wX4rdWv7W5Nra3+3aLv
5d6hh0DFeffBr0yt8ThqmHlyz23T7oAxWXrGv6boNuk2q3bQxvkghGfAAyScA4AHU1qVyvi
7wg/iryY21Z7S3WGWGSDyw6Sb1xuIyOV7ZyM81OHUJTSqytHuJ36G/NfxxaTLqUbCWBITcA
qeGULu6+9c9o2u+FNPhstMs5YbGbUdtyLZGLgSTDeAWHAZuSM4z2q1e2d/pvgldI0+0OpSr
a/Yx84jONm3ec/hkVzmneBLjQRFq1j5Nxfm3thPaSRq+ZIY1X907fcyBjOK7KMaHs5c0nu7
fp+pDbub+neLoNS1a109LYrLO9yN3m5CiFtpPTkk9u1TeJvFum+F9PluLyR5bhYXnS2iVme
RV6ngHA5HJ4rG8MeE720vLXWNQf7NcxTXsn2VcONs8m8Zb1Ax0rQ8ReERrd/LfW2ptYXE9g
+nTHyhKHiY7uhIwQe/vSlHDRr2cvdW/mP3rFy28WaJcwhzfCJwyRvG+cxu0fmBTx/dyc9OK
i8M+LtO8UC7Njvje1faUkPLKfuyD/ZPOD3rP8A+EBsX1V7ye9mlim00afNbgAK7BNnnZ7Nt
4q/4Y8M/wDCNWa2iXcU8UcSxKVtVidgOhdhyxxxk1NVYVQbpt82lv1+4a5riyeKdPj8TXeg
XimOWMQhD9/zzIGOAoGeNpzniopvGvh+CzvfsF0txJZW0s6QoCiyrEDuEbEbWxjHy5xVPVv
AVvqniefxF/aD2t+TB5EqRDdAI87lBzyrqxUg1THw3Q6dbabLrUj2thbXNvYr5IDQidSrFj
n5yAcDp71rTjgrJyk+l9xPmOgTxh4fa+gsZdTSK8mQMI3zhSU37S2MBtvOM5xUUPjnwxc3a
WyaqGklaNE3ROAxkzswSMYbBwenFY0Xw9isn1CW1uYrhL5d00c1uvmF/KEZCSE/uwwA7cVz
DeDPF1zb3lnNbZjurG1sop2kRJLOSFiySDGdwXjngmtIUMHU19o+n9bE80l0PQZfG/heCdL
abWESV9mFZHzhmKKenALDGelFp4x0y88X3HhmNz9phUlZCfklZfvop7svcdqzdQ8AwXj3fk
6k9uk9pbWar5SsUWGQODknnJGDVjRPBkGhazc3dndIYJ55bkxvbqZA0hJZRLnO3cScfhXPJ
YRU21J83bz+4r3rmh4g8RaDo1slvr115MN2PKCmN3DZIXB2g4ySBz61NPd6L4U0O3E8iadp
sGy3iznameFX29Ko+IfDV1ruo6XdJq5tYtOkM4tzAJUkkxhXOSOVGcehOat+IdDTxBpUdg9
yYAlxFcFtgbPlsGwQfXFYRdG0FKT/AL3l+H+Y9bvQq2fjnwvf3H2W11ZWl/eDYyOpBj5dTk
cEDnHXFCeN/DMkbuupMGSVYTG0LiUuV3ABCNxyvPA6Vm3fgM3Ny08ety20pu7u8V44VyrTx
lCAf9nOQawP+Fc32i39vq2l3j3l8JkdpFjRPLCwmMnax/eFgecnOea640sDN6VH8/8AO3Yl
uS6HVxePdAkaab7YBZpFDJHOAxabzSwVVjxuJ+U49aV/HOkR6rDZSNIkc8CTQyFGDOzSGMR
+XjduyOmK5vRfhxdrpVjPqepC31S1S38nyYwywvA7lGPPzZV8MOnpWpqvgFtb1OPVtQ1gnU
4IFjt7iK2Cm3dZfMWRefwx3FOUMDGdud2+f+X9dgvPsWr7xzpEeo6lpgVbt7G1kucFuJnj+
Zo1yMFlGCeeM1YsfHPhy/0xr6K+xs8oPF5bl90i7lVRjL55xtznFZlt8PorNNUgtdSRYdR8
9nLWiNKjSghgHznbkk7ae3gEG7ivU1iRLq3+ytbuIF2xtArLkrn5gwdsjtUSjgWuVyfrr/k
C5zqtM1Sx1exW90+fzoCxUnBUqwOCpB5BB7GrlZGg6LHolpPELhrme7uZLueZlC75HOSQBw
B2ArXryqqgptU9uhqr9TnvG/8AyT7xD/2D5/8A0A18beOCF+L4Ji81Rodlx/2xTnmvsrxv/
wAk98Rf9g+f/wBANfG/jeaGL4vJ5ybh/YdmuMZ/5YJ2r7zhP7Xz/wDbTzsdrCyNvwl4hg8P
TzjyY5tMulxe2wIB46SJz98VB8VNQjttV0XVFmF9o99aEQ3GctImeQ3qVJz+VYkdnbRotzc
AxnyvMg2kMrncQuR6cNVTXYH1DQ49IDBYfO+0WinhYpTwyewbj8RX2DwtN4hV16P+vIxweO
mqbws+u1/yOF1LVL6yvbi2iuonUqVjnVeWjYEde2QSDWDbLc/bIltFYXIkAQIMsSTxirGo2
/lkclGBKyRsMGMg9CKj0rVJ9J1i11O3w01tJ5iEgHJHTIP4V9JTirWIqXbeh6fpuo6LrvhO
exvrR4tYjm+dsEbAuOcZ+vFcje2M1rfLHcRqyAna7ArGwPcf4Vnw63czeKZNWhg/0i4lLtC
pLAluoH9K9l8KfDfxJ451SE6tYnT9JjPmeW3DEf3nPrXBi69PCJ1KkrR/rYxw2Hq8/LTXu9
TxqTTr25hmuLOwmkt4vmkcKcAevtWHm0/vfoa/QGTRvD3gzw2dMttPt5rdsRyRyLzJu/oee
tcN/wAIz4H/AOhQ0v8A76X/ABr5yjxPGV7UnbpqvxPfWVVJrmTPjOVizYH5VGqn3qYKC+QO
h4BqZRGvUAZ9+lfdniFfymbGQQvarEdsCM4xxU48ssNuOB+tSKx6kEqPWpuMjS3i8knZznH
WqVzC9vKVIPPKn1FbVunmIzA7cHjjFRajCJIC2PmHSp5gsYY65PAq0hyoUfQ1WZfwJ7VLCG
LAE4q2Mu2l7NY3UdzaXDwXELh45EJDKwPBBr6/+H3xAg8d6R8rfZdf09Ekuhj73OBIvqpPX
0zXxs4w5x6/lXX+AvFt34O8U2+sW/zxqPLniBx5sRxuX8MZpxlyu5lVgpo+x/GNhc+INGtd
QtYf+JhaNhgDyGHUZ9DXjniiCbV/Dnm3FnEllNh2UNk57n8K9+8H6vp3ifRItY0W4W5tZ14
U45PQqc9CPeuP8T+Gm063k0eCIizkDS28rjGCc/u29cGumtW56XK9jyY0+SfN1PnbwrrKeE
7+XwzrkjPol+cwXOf+PZ8/K/8Aj+dW/Emi3C629z9rK3kbh4rqE8buCrBvyOfeug1Xw9Zal
pd6k9ujhG+U55jyAcqexBz17V5+uvapopm8M3sUczW7NDFIWyU9AD3HPH1rxneavY9dau6P
r74MfEyTxpokmja66L4k0xQJh0+0x9BKB69iOx+tej61rel+HtGuNX1m8js7KBdzyOf0A7n
2FfBGneIbjRNYstds7h7bUrN90LpxuI6q/qKt/GD4o6v8QdT0svFNYWUMA/0XJ2iYj52GPv
Z7HtXwOL4V9tjVKk7U5Xb8vJep6EcR7mu56VqHiZvE3jrWPFelLMbA32ntE2BsiKsArO2fl
JBbPoODX1mrblByDkZyDxXwJ4Ytj4K+yz6hdXAGqRndZIpZXgPymR1PYdRnrX0/8IfE6tpc
Og3d40qtvNl5jbtgXrEG/iABBGecHHauTiDLrUozo6qGny2/Cx2Q1iu569VTUbg2ml3d0hR
XhheQFwSoIUnJA5x9KtA0H2FfBJJNNjPH9P8AHev3dtFbajcR2cckxhutTjiEkMOYi6hGHX
ccDLDK9DzUHh/xJ4ng8HFbS+SY6boP2/bNbs8ksu+UYJyOMKpx15r0efxX4bsdVvtHur2K0
msoo5p/MG2NVkJxk9O36imx+K9Em1GC1tZY5oZcRtcoRsjc8ohHXLDOK9320eWyoaOz/X8j
Kz7nnviDxzcaloWtx2erC3UT2sNjNFG8e9pE3NlwQQgIJLDsCK0dL8XeIJvEB0+a/soLa1a
OJRNEwe+iMQIljHXJb1OABzzXeWHiDw9qt41jp+p2t1cIhYxRsCQoO0/kePaqep+LtC07XL
HSJJVuL64uVtRHEAxgZlLAsf4eBUqpFp0lR1Wv9aeQW63PO5vF3iK60JU1K5ikW+06K72wQ
NGUP2sRlcg55Tk9Pyr1qC9tL6znktpd8UZeJzgjDLkMPw9azh4q8LlLhv7Ys8Wy7pDu4C7t
uR/eG7jjPPFOl8VeHLeK2km1i2ijuhmEu2Nw3bc+3zcc965a79pbkpNa9Pl5FR03Z4l4b8Q
67pGmWWp2F3da7ey6fP59oTKwtCsuRLKGJ3fLwAMdOhzXcT+I9RvbxbcXMWo6fb6tZR2+oI
pj80urF1wpAbaQPbnBrqL/AMb6Hp+tRaNE5uruQTFktwCIzEhcqx6ZwDxVPUbnwjt8O+KtU
t5I3vGhWzB3YV3Uum5AcZAJ5xxmvQnWVR+0lRtzJ2/rQjla0TOWk8b3+s+H762lkiaVNElu
LlRE8YjuFmVdmQRj5ScgGuo8IXU91D4lZmYyx3jIjnccAQrtAz6e1T65ceBddMlrrGoWkv8
AZ2+WRPOKbQDh92MZHIBHbvW9pmr6RqtvLLpN9BcxQNscwnIQ4zg/hiuSvUh7O0KbWvbTcq
Kd9WeV2PjTWbfw/YxS62quukvdC7mtzIbi7VsfZj6Ecf7RzTLHxFq016r61eNFeNr8DNYyK
wFpGYVJIx1UHPXjg969HHi7wqbL7YNXtfswmWMSfw+Y2SAOOScHkdakPinwuZYlOs2Re4Tz
Uw4JdeRn6ZB57VqsQldqh/W/YXLfqcx8MdUm1SLW7uTVnv4pbsvAkisHjj6AsGPy7iCQo6D
HrTNC8X65qHiHTLWTZJJdT3Ud/YeSVbTkjJCNu75wvXru4ro9I8YaDqxeOC6jhk+0PbpG5A
aQqu7OOwK8jPapo/FvheW8jtYtatGupyoWNW+Z8ruXjryOR69q56jbnNujuvu09PmVpZanH
ax4j1fSPFviXy75mSM2QigeIstvC+BLOAOTtySa6Dw14la+nurS9u47hTePBYXKpt+1oqhm
bA4+UnBI4rV0jxBp2s3ksdh+8VYkljm4xPG2RuHfGQRz3BrP0/xn4avdOXUpriKx8rcrCfA
MI8wx8kcAFh688VM/fpuDpO+iv8tPyBaa3MDxt401LQ/EMenaZL+8j+zyPE8OVkR5drYPJP
GemAO5rI0PW9fS+v8ASdD1D7ZJLe6kfKniJ+xqrM0T7j/CxwMHP3uOldtceNtCj1OKzgkF0
8lvLMHTAB2pv2AnqzDkD0rUh+weJ/C8UjwyLZajArmPcUbawzglehraNWNGgozo283/AJEt
XejMzwzrN/rXhF9euozbieNnhiZMGMKuDkf74b8MetcXa+Otfh0aG61W8Utd2Nrcq0Frt8h
5JCjDJ4A9SenpXrFvbwWlrFa20QigiUIiL0UAcCpMDGMDHpiuOGIowlK9O6b+5di3FvZnL+
A9Z1HXfCq3uq4N0txNCWCbdyq5CnGB1GOcCuppMc570tcdaUZ1HKKsi0rI53xx/wAk88Rf9
g+f/wBANfEvxP8AK/4WwBPcSQRnR7EM0abm/wBQnGMivtrxzkfDzxERx/xL5/8A0A18U/Em
JJviw8cobJ0ax27ex8hOvtX3nCNk5X8//bTlrq7RB/wnmjsG1Ga0le6t1jtrXSwgWDYg+WR
m6k5Gdo6k9a0bPxToHiLw/DpP2KO31FZWllZ2IMu7qAM46gHjpk155e6bKjRlFDADllPHt1
6d6huPDWsppwvhaTKyTGMxBCHXAB3Y/u8jmv0enQg0+TqeTiKSlrszpfFvh7zroyxkvK6ZS
RxjzMDlW/2h+orhtO0u81LU49NtbWSa6clVjA7j+ldFpPjG+sx9k1WAatZ4I2SttdTjghx3
Br374R+HrfSkbWP7ME+t6oP9EjIysaEcFj0UfXqQa4sbjXgKTla76HoYLDTxLUZbrf0OQ+G
XhTRdI8Vrp2uMianuUkSxk+Wm3Jc56Lk4HGec19G33iHSdGtjY6G9vOxjZ3RxlZmOAVz3J6
E9s14Rf6zH4d+MZ1jxGQttqEDWs0k/z+RKj/Mp4zjjA9OK9ZsvGXgc6XqEmg2qzNHH5s8yx
koir828se2RwB1NfD5tGrXqQryi5JpbbXPpKNKnTg4LW3p97JJ9X0nSrzUL3xPLJcSWzbTB
HG0qQhhuY9OnOAT6Vwn/AAnXwz/58j/37auMvfFOua5rja0b+e3iMh8m3yCgUn+Jejkjk59
arf2rN/05f+ACVtDLIRX7xu/k/wDgHpSwOJmoygtD588whevNHmts5XgmosfLkHmlbccAjp
X6mfno4SsQDzgVYiuVVQDI4PpjIqnnB5zikI44/WiwGyLuLhROMY/iBFSrewfd84FTwcjis
PORx0pPoalxRSZevbfyZd27IbkYptuuc544qNJGaPYSTgZHtU9umFYnjj1oGNlILZB5PWp4
zszuA479xVbkvknoeMVNtJD/AMTZ7UntqI9R+EPxQm8AeJRFdNLLoV44W6iQbjGe0ij1HQj
uK+4rabTvFGkpBKY7hJ4RNBcJ8yzRkZyD681+dngi4tLDx1ob39oTjULdiznhU3jI29819x
6tpzeAJpLqzLQ+EbhzI8kR/eaPKx4kUd4iTyP4fpXBXzKlh8RDDVdOfZ9L9jOdB1F7RHm3i
fQIfDZuEQiVJZW5T06An8jXz34mA1DXpzCnK4yV6564/AV9LeMLp7nSl1K9uLXzZTIkzBh5
ayJ95xzyrAhhj1r5/s9PbWtSkisYJHhaTcXIyZCScZ9BVc3LNsmmmtWdB8O/AWoeKNQSaWM
TQpjeTzgema9M+K3wu8O2nhFdU0uQR3tpGJHUkAOgOMr6MCePXFT+B7WbStX0y10+4bT4Nw
k1GXZzLGB8qZ7ZPtWR468R6nDr8trbv/aMBnQtHOoKkKTzxwCMk/hRTndNkzk+ZNHid/4j1
W5sotMvpQt0vEtxt+eZBgKGPoAANo4zXR+EPFN9o11PY6e0sl4dhtYUQyOZt3BAHQjrx2Jp
3jDwyL6Vrizh8u4UmUAD5W57H3r6r+EvgHwV4Z8KWGr+HrJZ7u/t0mkv5vmlYkZIB/hAPGB
Xzuc47D4KheUb32Xmeth6k5O53Oh6jHquiWt4knmOyASHYUw4HzDB5HOa0SKO+aX8K/HZtO
TcVZHWcT4i8FXWtXuryRajDBb6pDbxyo8O9lMLlhg56EEik1LwXe3vii41aDVo7e1uLq1vJ
LbyNxLwDaBuzwCPbrXbmgYrrhja8Uoxeluy8v8AJEuKOL0LwS+iX+lXf22OT7DFdRsFi2+Y
ZpTJnPtnHvUF54Bln1OV4dWEdhcal/acsDQ5k3ldrKr56HPHHFd3QRS+u1lNzvq/JeocqPN
H+GU01lYWd5qltdQaZatZ2sclrgSRlgT5pByT8q8jGCM0tv8ADJrO6s7yPUor6eK2NrImoR
GaMr5hkUqCeq5wN2c4HevSaOgq/wC0sTa3N+QuSPY4FfAF1BNAlvrMf2K1luZoo3t/nDToy
tlgeQCxPT2rUuvDFzJ4Z8P6ZbX8cdzostvIkzxZWQxIU5GeMg11VLxWbx1d2d9vJD5Eeaxf
DI2ukajpFrf232a7WcJPNbb50Erbiu4n7oPpjPeuo0rw/Lpc2syLcof7RMe1VjA8rZCsfTo
c7Qa6GjpUzxtaonGUvwBQS1PJp/AOsaPaWMekTJNI2r210Y4oj5FssauHcIzcZLcgYHoK2b
L4eSWFzqlzDrRW51CzmgMwgGYpZJTIXQZwAC2AvtXoFHFbTzPESSi3+G4civc8wh+FkqWF7
G2ulLy6uLe5FzFEd0TRp5bYJJJ3oSCSe9a9x4JZNRu9Ss7iNd1/bX0cCxYIECFRGD7+vau4
4o71DzHEt3lL8g5Ecj4G0B9E0++uJbaS1e+u5LiO2lYM1tEWJSLI7DJOP9o1zsHwpNnazwW
WsrGt62+8VocrOwuPORsZ4IHy+4r1DijFSsfXjKU4u3NYORbHn2q/D281PxK2rvrihFuDPD
E0OfLBi8soOcAc5yBknrXQaVo2raXo9npkWsxslqkEak2/VUxvHX+L17e9dDijFRPGVZpRl
ql5IFBLYrWiXUUBW8uluZN7EOsewBSeFx7DjPerNGKK45au5aQYoNFFSM5zxzz8OvEX/YPm
/wDQDXyvdado2qfHm5stcaAW8vh60VTMxT5/Jjxhh909cHpX1R464+HXiL/sHz/+gGvle7t
FvvjvdRMgfHh+zPJAA/cx8819xw43GjVadnaX/tpCipVoJ7XOV8eeHLLwzqypprXRs3TlLj
DbWPYOOG9jxWBP4sgl0KTRLiRhbDT3RJskss+d46fwkgL9BXceLdE0+O5e1u9dutNSQb0Sc
eZDMP8AYIyM/jnivNP7EsW1C4023n+2Th18oIrDzDnlMEDBx0r9Fy3EN01zSu/Q5sfQUZXW
3qc9YRCfUbO2U7hJKgxjoSelfc+g3EPh7w491E8UW6MF5n4EMMYC7sd+TgD1NfFUljZ6Xea
XLHdTSSNKXni248lQ/wAuG6Elecivr/xUYT8LFuIrcSx/ZCyKRnJVhIoI75K14HElqsqNN7
Ns9LKV+6nbd2+7VnnfjPwpf+KZj4gvvD+oWugRhnIsok8+dTk+YQTubJ59hXjdv401WKxuf
CunyMLK6kWMu3+s8oHJT+WfpX0v8Mde13x/4zufGd1YXGk6cljHZpbbyYpZA2SygjjgV4Pr
Wh2V78aPFsOnExx2U0tyiIuQxBG4fqx/CtMtrpSnha6XuJPvZ+fmE051ISpaczt8jb0SwLm
NCT8+0YJ6DNdD/Ymm/wDP0/8A30KydPvIrMbmYEJyMim/8JTB/wA/S/lWE1UlJuJ+nLkpwj
Fs+dMnAwOlOycdfrippIVUBoz+XY1A6sGweO+a/Qj8OFaMhVYlSG6YNNzu4PagDn5QTTh0H
PFADcEDqPpSuVO3BxxTiMx1HjjmgCaDG5j7VYAKruI9qbZwecJQhIIXcPcA81NOpCheO5pF
FYHL8Y9av6fhtQt0YZVnAI9azl/1mR+NdR4ItreTxVZvehDbfOcSdMgHH61E9FcmUrK50uv
6EP8AiSXVjCY7kzJEQDkuS3BPpzxX6GG3juNP+y3MayxyRbJI2GQwIwQfUV8Ly38beMdCg8
0bVvrdlx3xIvH/ANavtrxD4i0nwroFzrmt3aWtnbruZieWOOFA7k+lfmnFbnUqUKcN9bfed
OBv7JtnxT8R4LWL4o3HgfSrqX+wLG7WOBGbKwuwBePPoDwPbjtXbaDpUOj2T2tjgyyt87Z5
A7814N4i8Uz3/jXVdcgTat7ePdeWRkJk5GMV6l4O8Srd6E980gD/ACrMqnJH+0fQf419rGl
Ujh4KWrSV/Mxdmz0Zrk21u8NtMmxR+9cDDAn39T6dq4e5nsJ/EMlt5wSdBl95+VQD19Ae9W
9U8TrY2L29rGslzKoEPQqrnlpD/ePYVznhzwfrHijXotG0t2e4vnD3NxjPlRgjcSeyjn6ni
sXJUaTlUdl+QKKlI7Lw94e1XxjqX9l6IzBGG2e8+8ttGeuT0z6AV9S6LpNnoOhWOjWIYW9l
CsKZ6kAYyfc9ai8O+H9M8L6Hb6NpMCw20KgZxy7d2Y9ya1se9flGbZpLHTUY6RX9XPVhBRC
ij8aPxrwCw4o4o/Gj8aQxaSj8aPxo3ASl70fjR3xmkAlMM0OSvnRgjqNw4qQ4r5/8beE7q5
ufFXjDw7dmPUbG7khuICcpNA0ahuP7wyT/APqr1stwVPGVHCrU5Nknb89fxFc96+0QcATx5
/3xTmljRgrSKpPYtivnPS7PQX8d+JrjUdQt7TTraS2kWNoixmUKCwibqrbsdK6PxHrOmeLv
HPga500PKsT3BuopIyHiRV4MgxxyD1r1JZAvbqkqmjV27aLRO24J6HtQkjZS4kUqOpBGBTV
mikO2OZHbrhWBrwvwRrWlWvwU1DR5pfMv7r7biDB3gbSQ59AMD9Ky/ClmYvhqr6JqCzeJrv
SpY7eCCIpNEw3F97d+MYJ5yBip/sJWmpVLWlyrTfz3A+iBPA0hjSeNnHVQwJH4ULNCzBUmQ
n0DCvBdC1bSNJg+H1tplhbf2hcs8WoSzRstxC23Dbz3zkjn2rkPDwFlqvhvUdUtlXRv7duV
+0QbhOHBGwOf+efcdutbx4bUlOTqWte2m9r+fWwX6H1WZIw4QuoY9Fzz+VZuo67pmlXlpaX
9w0Ut222EbGIc+mQMD8a8N8Z6jqUHxG0z4iwR+botnqQ09XjkJLIvDHZ6E7yD6VsWw0Sf4t
eLF8fhHguY0OlS3efJMBHPlnoG+nNY/wBhRjBVak7rlu0rXvezXyuK57T58GSPOjGBk/OKz
38QaVFrEWkvdf6XKu9FCkqR/vAYH514Z4o8JG/sdd8V+EtQkF5pipFtc/Lc2xgUHIP8WOQe
9VNLstCn8a6/LfahBZ2MEdlIEaHcZgEBdY26q2R271rTyHDSpOt7a9ultU9LL8R31sfSDSx
IyiSRELdAzAE1mw69pc+r3WlJckXdou+VHRlCj1yRg/hXlPinXbDxR4y8CTabDcSSW17M1z
A0ZEsSqvVxjgZHGa5XSzc6J4pgS2lsvFFnqrz3BuxG4vLQFDnzT2HsePSlhuH41KXNUqWk0
3bbZ/5ag3Y+hdJ1W31nT0v7RZRA7MF81NpODjOPQ9q0Pwrzv4LjHwn0xSpDeZNuDDBzvPWv
RK+bxtCOHxM6MXdRbQzm/Hf/ACTnxH/2D5//AEA18paj4Xl8VfHtrGG+msjDodlcF4hktti
j+Xnjv34r6t8eYHw48RkjI/s+f/0A180Wc2oxftC3aaVA81zL4cs0yg3GNfLi3MB3IGcDua
+z4VvadvP/ANtOHFtpJo1PF/hKOPRbuzQeejhLh0ugFwyghgAuAhPByODtrzCDQ7/Ss6jaa
ZFdySghmn3MyA8YXGMZXv1717aqaO63l/cXN7Jdb2ScTuyzSY4UEDCqvoO2a57XNelg8pP7
BhtUjwI5559rSfTIwfT8a+zhKMPdT36HmurXlHWN/NnhN7pLRToLW3lWV1P7nJCxHP3QW6j
Hevoj4YfEnQL7Q4fCfi1hZ3kChFeXhJMDghh0OK4uXxVYkAXdg0YLhTIpD4z9BWpb3WmfZT
f20EN7GrlWZMFz67R1yPQ1OPwkMdT9nUT02aHRzOrhZe9Dfzseua/450DQfDk9r4ZmW+1GW
NhCsHzhCQfmbHHvivmbw3p+paL4otte1OxlFtqokja6f5lmY8thhxk812LapaTi60+e5Ww+
0owgvIAcMvfIAyp7Ef41uIz+I/BNvpMzMEt1AhjUMn2eRSSrAHoD/JjXLgsqjg6U4LVy37n
fDOEqkako2s+9/wBDzLxGotZDZWjyXBc/uwowzKSduB3Brlv7C8Uf9ADUf+/BrZtY9Sg8dx
vDDM95bSGOON034m2kjI7DHOe3Wur/ALW+KH/Tn/4ELXUpvDJRVtddXY+lq4l4t893ppofP
bDpkk0wgbAW7DgVMUyOuRjjvioXAXIzzX1Z8cRnO4levU0uM8U3Hy5pBQBISMcCkdSAHHQj
im5HXFKTkD07YoGSWs7211HOnVDnHr7fSuh1k2d1Zw39kixRyjmIfwN3H0rmPataXKWFtA5
wVBc596iS1Cxmjluv517j8A/hro/xJ8T6pHr8craVptsCBBIUJkY4XkfRj+FeGjAr67/Y/l
hj0jxaGKqVkgdnPTGH6/lXiZ9iKmHwFSpSdpaWfzNqMVKWpwfxT+G8/wALPHGlagl3NdaFN
Mj21w/MiFGBMbY4JA5B71n/ABZ+Juo/EPxCUiaRNItziytiMYGP9aw/vH9BXY/G/wCI6eN9
fXQtICz6HpkuElUZN3cdDg/3RXlc9nYaVayfbWFxesCrqp4Qkevcj0rhy9SqU6VfGRvUS/P
r6m3s3Z8uxyDMkaOi4csfnZh1pNL1i60jVBcacMIxw0XJVx6Ed6pyfMSgJCnknrj2r64/Zz
+DH9l2qeOvFlgv2y4TGn2k6g+XGesjA9z2HYfWvUzHMKWXUHVq79F3ZhCDnKx45o8t34klj
Gh2M9zfXD4W1RNxRiccZ6D9BX1j4L0rw98LdOsdJ1vVI/8AhItbcGSQqT5r9BGuBwq5x79a
9DtdN0+xdmsbC2tWf77Qwqhb64HNeQfETwh4o8U3F/r1hbzpc6ZcQpp1oUTdOicl1bPy/Mx
+oAr4CWaU84qKhVfs6fm9b9Plc7adJUz13VdVsdF0ufVNTn+z2kABkk2khRnHOKwB8R/Bh0
9dRXWVa0dGkEqxOVCqQrE8cYJHX1qTXo9Q1f4eSRSaZKb24ii8y0wpYNuUsOuOx715l4q+G
l5p934jbwtpdzcWutaYyJbR7QlvcF1JAyRgEAn2xXj5bgcFWXJiZ2lfuraP+mdB65o/ijQ9
fkkj0q8M7xxrKQY2QlD0YZAyDjtWXL8R/BsMcryasQsVz9jf9y/yzf3OnWud0Aaz4b0+yi0
nwVqBGyI3zXEqs4IAVhECxzwucZA54rjbnwR4rudIkcaHdRvfeJxqRiR0EsMAP3ic4B9Otd
NDKsFKrNVKlo3SWqv59Rs9ZTx/4RksLi9TWI/Kt5hbyIUYSCQ9ECY3E8dMUn/CwfCP9jXOr
nVwLW1lEU+YmDwsegZMbh+Irk/FPgKbT9U8Oa74U0s3Z0y/a7vbcyZmui2MyFmPzMMd/WuZ
8S+CvFWtv4z1220OaE6wbeO1smdBI4RgWkcZwOnTPenQy3La3LL2tk+7Xe1remor9D1eLx1
4Vmsr27TVF22EYmuEaNlkjT+9sI3Ee+KLPxx4Zv8AUtP0611BnutRh8+1QwuvnR9dwJGMcG
vN/EXhXxN4j1651y20Kawit9DfT1ikdPOu5GGAuAcYHqTS6z4R8VDwN4EvdD0+SPxFoqLbT
RkrlIyuHyc4IGPXvT/szLrQvVs5ea00b1/D7xXPRrXx14ZvNYtdJt76Rr263+TGYHHmBSQx
BIxgEHmmReP/AArNq0elJqDi9kaRUiaB1LFCQ+MjHBBzXKal4b1bRPiB4Q1zTNIm1PTdM05
7KdYGUSqzc7sEjOTz16msh/BusXXxG0HU9S8PSz6cqXklyN6nymldmRTggkjjOPWsqeXYCV
m6mnK3ut1fT8h3PQY/iD4Rl0U6wmrg2fn/AGZW8tw0kn91Vxlj9KhPj/wSNCudYOpxCzhlE
Nz+4bdG56B0xkH6ivKNE8CeMdL0/wANaouhyNNomrXE8tg0i7nhkYEOnOMgcdRUniPwJ4r1
aHxnrVtoksb65dW/2fTy6eYFQ5aR+cL09TXUspy1VLKtpfe677frfYVz1ePxh4LlsL29S6t
wmnoJbhGtyJIl7MUK7se+Kqf8LG8EvpkmrWl/FKjxSSeaIGwQhAbcQuQMkdfWuM1vwz4m1/
xVf+JY9BmsbePSBYLbu6edduSOoBxgD1Paqvif4a3dhquuXPhXSbiSDWtIkia2jKiOG5LJ0
BIxkLz9KKeAy5yUJ1mm/NW6XQm/I9D8IeKdL8UxyKlhFaXYjEvk7Cd0ROAwYqAQT6ZqC8+I
HhWz0XUdV0+W3llsZhavG0ZhLSk/6sHbkt7Cue8OR+IfDOmabb6T4FvFKxQjUnuJ0Zsqu1h
CCxySecZArBj8C6heaJqUfiDwzfyW2p6zLfpHaToLm0G35H6468YzWSwODdabqVLQurJSWu
uvXt5jO2uPH+lix0S5NjFFd6neraPFPG2YmB+Zc7cluRgY5J61va94j8NeGpbODWXWFr1it
ui2xfzGHYbR1ryC08I/EPyvDY1SC71CCy1wXUfnSI08NsNoHmHPJPPHPSu2+JvhvUvEWt+E
BZ6bPd2lnfma7aJwhjjIxnOQc/Ss6+DwUcRTpqreLUrtPsrr/IZ0V14x8I2Phf8At67uo4N
LWYwl5Lcja+cEbMZB/Ck1/wAZ+ENDsdOudcu4o7a+UNas8BdWGAeODjgiuX8WeBLjXLWHwp
ZLc2mj2NlLJHcFVk8+YjaiHJySFJ+Y+vtVHw54Y1jVfDPhjQPGnh6Xy7O3urW5MhVgFYL5b
ZB68fhgVlDB4H2SrSqvfVJq9ulvPuB1N18SfA1hJPDcX2wRuIpCto5TccYGQuDnIxV298X+
ENN8NQ+Ir24ig02STykla3IO/JGNuMg8HtXl154A16w+GEnhjTtLuryeHX1uY5GKBpLdGUq
5OfQYArq/H3hTU/GpOlxQz2NjbWEk6OI0YT3LAAIQT1Azz6nrWssFl6qwjGq+Rt3d1sttO7
E9tjr9U8VeHNFgsr2+uVV9SAFsI4i8s+RkYVRuPGKqL438IxXmm23n+RPrB2Wwa1ZPOIYqV
JxwQR0NecN4T1vWfBnh6w8T+GNUXUtKtnjiu7C4RZoZAfl/i5Urj6EUax4J8aah8F7DStWt
31TxHb36zQskg8yCLPIL5HOM8+9XHLMCko1K2t3F6rzs1rt32BPuex6TqVhqlq9xpxJhSRo
i3llAWU4OMjnnvWhVLSraKy0iztILf7PHFCqiL+5x0q7XyFZR9pLl2uUc747Gfhz4jH/UPn
/9ANfOnhnwxa+J/wBp9be8nljitfD9ndFY2KmQiGMbcjnv+lfRfjr/AJJ14jx1/s+f/wBAN
fKGpeJtW8L/ABuuLzRFX7dceHLO3SVv+WW6GPLgdyAOPevuOFXZT/7e/wDbTjxHQ9B+MfiX
w5ouuLo/h62hm1i32+bLgvFbAciML03HqSeleO3dh4g8aXTanql1JcRqG/enHlRqOwA6fhR
cvbNqm2aXbG0mGd23EyH1z15OSTWxp0Wq2VxqOkQAxwaiyQ2pmJCyuzMCd3TjmvsYx9mlyL
3v62OKUr77HnrQ3FlcNHDdCRGXGG6E9gR/WtLStZfT53na3MpC7Lq1LHEyc4xjuDyGHNdVd
+AdLTw293feIY7DU0BEsDSbiH6AFMZ5HPFeXi4urPUxBqUMkV1bPt2yAqwGc8g9iDx9a9qM
Wkc0Zxq+6j2rS7BLixtdVsJ4ryxuYTHLtblJMlhnuPm4Pfms2/8Aihp+hpFpKx3Oo6jaqIp
nVtsYcDn5jyfTp2qTwFGsF5fh5wkVzEkgiwAPvEEn3xj868v8R2kOn+PtSt9u6OOfcSTyP8
eoNEYRlo2cKpJ1nCetj1n4Z6fceIPFWpeM711t7cqY51LHlj8qjJ9ApNeifbvDv/Pe3/74F
fPWka/caVpM+kE3BtprgzbsfLJ6Zx6c0v8AbsPrD+v+FfK4/LKuJrynJ6dPQ/TsrqYOnhoq
U1c8uMhjU8Y3darHJbJB5pzFnbGeBTlXO0+ntX3h8KR5IOP50AHdgEDNOKndyKRl2nGMZ5o
AAuWxipJYHjQOy8HvTYy25d3OOgrqrG0ttRtBaSKAXyA45Kms5SsM5RQN4JHy5Ga7GXw5eX
r3dyyr5EKo+V7gjgD8q5KaMRO0RDBkJDBvWu80DW2uvDU9oSvnwxFSDwXUdKio2lzRE/I4S
4h8idkByAeCK9Z8KalqWjadq3hrw9ceXBrcNs95co3MahSTGD65Ygn0rzq2083sUcgLGaaT
bGqj+EdSa918LaHZ6NosfnwqHyFMY/jY8hfx4J9BXnZhVhGnyyVzuwtB1JXWxnf2TDominU
JtqS7Pk4/1MWcbh/ttXlWpTrd3s7qdqbicZ4x2/GvSvHniRpQbCFxKyMcsf8AlpIeCf8AdH
QVb+DHwhn+IGt/2hqQaPw5Yy/6TJ0N1IOfKX+p9DXBSxEMNh5YrEu1v60OrFcvMqdM6P8AZ
4+Daa9PF468T2udMgk3WNrIvFxIP42HdR+pr7CA4A2jA7VHa2tvZWkVpaQJBbwqI4okGFRR
wABU9flGa5lUzGu6lTbouyCEFBWE/CuPk8dQW3jXUvDN5YPbPZWRvluHkGyaMY+77812GK4
Pxp8Pj4r8T6HrEd6lqLAlLlCDm5iJB8vIPA6/nWeXrDSquOKdk07Ps+n37fMs6CXWb5fDVr
qsGiyzXVyqMLMSAFdwz8zHgYHWuFm+L7jwXL4nHhi5jsvM8iORpkI8zfs5HsSD7jNeozpI1
pLHAUVyhVN3QHGB07V5afhZq3/Crf8AhC/7btPMF8LsXJhYjAfftK59a78ull8lfEr7S6vb
qBZsfiFqlr4Pm1KfRptV+woz3F1HNGqMqjLEY4BGcbevFWk+JjNp+ks/h2ddR1p1GnWgmQ+
epXdvLdFA75q7e+FfEWp+GdY0i81XT4jf2wtoxbWzJGmRhnYZyzEe/aqN38ObybSPCrW2rw
2+ueGwBBc+UWilUDBVlznBHoa6o/2XJ++km5PZva2nyvowfkbXhfxlD4h1XVNGuLCTTdW0p
wtzbOwcYPRlYcEf407w/wCLP7c8T6/of2A27aLKsTyGQMJCRnIHbiofC/g6XRvEOseJdUvo
73V9WKiUwoUiiReiqCSfTkml8NeErzQ/FviXXLjUIbhNanWZYkjKmHAxjJPPFcFeOAvV9n2
jy7/F1t5ATeIvFZ0DxDoGkjTzcnWZzAkgkC+UQM5I7jFUpviDZQ/E6HwSbN90oIF2WGzeF3
bAO55H51Um8Ea9f+JtI1LVdftrm30e6lu7ZRblZHZgcK5zjaM44HQVmX/wouLuXSNWg1W2g
8Q2V+97PfiFiLjc2du3dxjgfhXVQpZYoKNWWvK9Vf4uj9LASP8AFq2Hiq/8MppiDU7a9Sxh
ie5C/aGPO4HHAAx19ap6z8S9RtviC/h2Ky8l9M2PPEJkxebwNqqWHGM9OpxUeqfB681SbxF
dSaxZx3mq3sV9bzrbtutHQ9ju5GK0Lf4f+LLXxVq3iNNf0mS71SCOGUS2LMEKAAOvzdflzX
dy5PG8oNN8uzv8Wmvpa/zJ1C/+LlrYeKtQ8NyaYq39vLDDAktwE+0NJ0A4+XA5Oa1NQ8fXM
XiG78O6PoDapqenWou75FnWNIQedoY/eb2rm9W+Dlzq9x4juLnW7eSXVhAYZngYyW0kZ+/n
dzkZz9a0o/h34isNffxHpfiS2TVb2yWz1Dz7ZnimKjAlUbshu/XGaznTya0XB6221tfTd9t
/mGpNpHxUsNe1nw7Y6bp0jR60kreZJIAbdozh1Yd+2PWtz/hLv+Ll/wDCF/2ed32T7Z9p8z
jbnGMfWuRsfhJfaDqPh+98P65bo2kRzZ+127P58kp+djtYYHTA9q3NJ8D6tZ/EGHxbf63Fe
SixNnMnklS5J3Fgc4Az0HpXLiqWUrmlQenK7Xvfmu7fhYav1NXxv4sHgzw0NbawN6gnjhMY
faRuOAfzrl734q3Vrc61bw+GZLuXSZoIGjinBaUy/d2jFaHi7wNrfit57GfxBDHo1xcw3DQ
mAmWLy/4EbOMHvkVVi+HOqQeKtT1mPWbUxX19bXnlGBtyCE8LndyT64pYSOVwoJ1mnPfd91
p91w1uYNz8b4p/DUup6fo5HMVuxaUbreaTcACpH8JWvQPBetXOs6Asl2hMkTeWLjerLcgcF
wQAOoIIxxXJ+JvhPNq+rajdaPqFnpcF9dW968Zt2b97EDknDAfMTk8dq7rRNO1a0kupdXvb
W4eVh5cdrAYo4hjngkkknkmlmEsteHX1RWbd3rqvIFfqcpZ/EefV4NT1HQtCFzpGn3Btmup
7pITK4I3bFPYZ79ateOviLZeCrfTpvsbagL1snynAEcfA8w+3OKw9S+Et2dA1vw3oeuQWmi
6tP9paC4tzI9u+QTsYMODjvVrWfhb/AMJDp19b6teWsspsYLKwkWJl+yeX1bG7ncea0jTyf
2sZSlaF3pre1lZvXe+9g1Ogm8YiP4h6b4RjsfMF/ZteJdiT5QoHIxVfx/48t/Amn2l1LYPf
NPIQY422mNBgFz7AkD8awrX4d+KbLXND1qHxLYve6Tpx05TLaMyyKeNx+frjH5Vc1X4bSeI
bS9h8Q6hBqEj2C2lrK0bAwSZJaThuckjj0ArONDK44im5yTppe8le7ff9Qu7Fvxf8QB4Sg0
jUp9LNzo2oMitfJJgW+7BBYY6YOaqzfES/gvNCtZPD4U63FNPATcY2xoMgtxxuGCB71C3w3
1O/8KWXhnXtatr/AE+ys5LeJRCylpSMRyt83OwdBVO0+GPiOJvDrXniq2uzoMU0ELNasGkS
QYwx3du1b0qeUKCU2rq999V0+fcV2dn4K8THxh4Vt9eFl9jSZ3VYt+4jaxXJP4V0dc14H8N
XHhLwnBodzfpfNC7sJlj2btzE8jJ9a6Wvmcb7H6zU+r/Bd29Cjn/G+P8AhXviH/sHz/8AoB
r488USiP40bwNxGh2Jzjp+5j//AFfjX2F44x/wrzxFnj/iXz/+gGvjjxdKsfxpXacKdDslJ
+sKV9jwtrGfz/8AbTkxHQ5vWW8+9kjRvmC544IA7+/P8q9H0mO51nSNEs/tjwXa2gniJO0B
wdxCnsSrLyK8q1p0S9mdXxh9uCeQ3X8q1dC8QEKtvNeG2kWQGFhyUYDgr7YGCK+/5Goxmuh
5ck5RcUez21rcJa3cds1qbOa+DI0jbnxj51cnnIIAz23cVxPxf8OxXq6b4leKKGVrgWtxLE
+UMZG5STjqMHn3rf0LUtM1kXIuoYTeFlW5gDbVmQdCFPXnB/AVuavob+KDaabcQLFpGlyec
icBbyZRjkdAijj3NdEJPm8jyotwkr3ujznw7b3VxbXus6hem2tFOXHlgH7OmSRjHG4KD+Fe
X+NvEFr4j8aXmr6TaPaQyqBhiMsRxuIHTtxzX1Bd+HLe8t7m2kmxBOjgnIVdzL1r5QtbVLO
6b7RIR5cjRMiAHfg44rpoyujbDy55Ob3JbSXVwJIUu1UyDbs9CfT0NM/sjWf78v5mum0Xwj
qep6oLu0Rre2GCJZECsT/Suo/4RfW/+gnL/wB91lUxdGMrXR3cs3sjwwJtXhcnpThnGMdOO
nWlOcjHAppGDXpGomeTgCmNnNO4wc9e3PSkK46mgYqkqQa39IuCtwqoSCcf/XrBz/CCKvaf
OYpeSfwqZK6Ga3i22jN6l7Dgib5Wx0yO/wCNYVhO9texTou7YeUJ++O4rYvWFzZGMnnGV+t
WfBnh6XWdWj/dkxg8e/PNYuShC8uhVODlLlR33gLwrLPJDeCJVnuWK20bdIx94sfZRz9cV0
3ibULXToCLa4IKKUtz1Ij/AIpT/tMcn6YrcuJ4NA0BrligaQCNVBxiEfwj03Hk47AV4n4m1
qS8uWkkALSHJA6ewHtXzlJSxlbnlsj3KlsPTsty54V8Nax8Q/HtroWlhsztmSZuRBED8zn/
AD1r9A/Dfh3S/Cvhyz0DRrcQ2dogRR3Y92Y9yTyTXy58AdTsPBmp20d8gSfV/wB1dTSAAxE
n93z6Z4P1r66zivjuK8TVlXjQekEtPM4MO1JOW7AcClpKWvijqCkpaKQxMUYpaKkA4pOKWi
gBKWjNJQAtFFFABRSZo4pAH4UGjNFIBabzS0VIBRRxRRYApKM4IrgvG3xU8OeDHWxkY6hq0
jBEs4CMhj/fPRRXTh8LVxM/Z0Y3ZEpqKuzvc/jSZFfPOp+OfFWpaHdeIdU1KTSdPtyBHZ2B
2PMznEa7uvUct6dqydG+KOq6Df2gfWJNSDOHu7GeYOVjP9wH5h9a+plwnjI0uZyXNbbdnFH
G05Ssj6dz6UVWsb631HT7e/s38y3uI1ljYd1IyKs59q+OcWpNPod/oLSUUhJHape1xi0V5J
41+Ofh7wh43XwfJbs99hN88hxDGzYwpIyeh9OK04Pie1m88fibQZrAQoZGkt385doOM4wDX
twyHMJ0lWhSbT/rbc53iKcXytnTeOP+SeeIs9P7Pn/9ANfGHjhlHxgIfgNodkB/34Svr/xD
rWl678LtfvdJvY7qB9OmOUPIyh6jtXyf4m0SfXvjLcWVtn7Qnh+zkjGMhiIY+D9a+l4Wpyp
ucais9f8A20zxHvWscVrthLJMbm3UyiZA7KDyCOv6g1yb3PlkqCCRgDPBGK7PV2na2ls5Yn
iuIWwUxtYY6qR6isb+xrfU0At4zEyjh15FfolGaUfe2PO1M9PEFzGVWdfMQDb/ALWPrV238
SjzSttPqUbY5EUp9e2DU1v4csdMtnvNUl84x5CxqOmOefWtDS9Y0WS+iit9NEZP3QeAfenK
UNXGNxM2dP1/xEqG1t9S1ZoONw3ltwOeMmtbQ/CVq1zGzWqwuBuCk5ZuQct6Vfsbu0t4RJD
D5cm7bMjjGV7H86dHra2wmuTC0jHcrIWK4GOFPryK8irWqTvGCsaqCjqdWbnRNNnhttQvkg
hLgiKNQQO3OD19qi+2+EP+gs3/AH6H+NeIeMYdc1DU4r0c2c0YkhKHCJzyOO+f51yfk616t
/38qqeVRnHmlPUftbbIywCBwc8UYyoJxT8DHFN7j0r6kzGgAE0zHrUmOeM9aQDPp9aBjBw3
TNWoVIJYHB9OtVgPmwaswDnDNgGkBoMfO8uJD98/Mw7V694Os10zSTd7djOAseR0H+JrzHQ
bY3eoRIqEoXCnsAueTXp1/qEcKOkSlYLL5TtPBbHT3wOK8fHNytTR6uBiotzZi+N9euLq+8
mSTiMbQo42gf5/KvNZbyQXkVyOTGwIBHB9q1tRmm1K+2oGaWeTaBnpWdfaVcWOS+HiBwGH+
faurDUo04KNjlxNZzm2dxaa8dSslni5dCBIO4NfaHwg8XN4t+H9vJcyl76wP2afd944Hysf
qP5Gvzx0y6ks9RRw2VYhWz6GvqH9m7Xnh8fXujeaTDqVmZAmf44znP5ZFfNcS4CNXBymt46
r9TPDS5J27n1j2opKOa/Ij0xaPxopKQC0UcUUgCiiikAlH40tFIBO9LRRQAUlLSUgClpKWg
ApMUtJSAKQ5oJ4ryH44fElfB3hxdH024CaxqSkBl5MEXRn+p6CuvB4SeMrRoU92ROajG7Of
+JnxoaDV5/DHhS7ERtwwu79eeQOUjPqO5/KvENOvtUXX31FyolZCRHIvmNgjJdj/eJHSueh
uYWtpJbeH59xJLHJkb3NWLPV9Vgt5beVlSS8HkKQgd0HOfp2r9ry/LaOApezpLXq+54tSpK
o7s6XxJ4rudSFlDcsx+xRtK25do3MBjI9sfrXldhcyz6m+os4S4Zi3mSSYA9h1NdHqt0I9L
ubgvvnkgIO/wDgwdoH1wK4eEOGLAEHGFPb3r1qcDOCSWh7z4Q+O3iTwzo9v4cCR3FnaLshK
R73IJzgE89/Svc/CPjT4neKkhmt/CaWVgSN13qh8rI77UA3N+n1ryL9lkWg8TajFcWsUs0t
sTG7xgsjKw6E9MgnpX10fevzLiLGUMNWlh4UI3et35np4eDkuZyOW8T/ABA8I+Dos+INat7
aYDPkKd0h+i9fzrwzxN+1C63TQ+F9HVLZTg3V4N5PuFU4H45r3jxNN4HsrdrzxcdHjQLkvf
pGSR7bhk/hXg/izx5+zmiSpa+EYdcuORtsLTyVP/AuAPyrzslw2Hm1KWGlN9/s/oXVlJbSP
BvG2q6L4l1a68Q/2ld3OsXsplm3QhIx7Adq978D+NY/EvwotJ9RdbjUdPX7LNvTczhGAHPu
h5/3a+WdXcSajc3tlp/2G0lkZooM7hEhPC5PXArs/htqdzam8so7hlF3EG9NrDII/EV+xUI
qEYqOluh4teN4noGr6lrujW+sS6Xel7SdXt4lU7S0DZGGHfAI6+lTeFzp3ij9oC5XdNHEfD
8MCSplXjkRI0LDHXHPsaxvEl0NT1u31e386MizjLxseGIAVj6c4B/E1Z8DXiaH46sdVuRtE
ytY+cBgAOQUyO2CAKxxGDg71YrW1vy/yM6daUYcqZv+J/B13LcxWevW4s713McGpAgpIR90
ORwc/mPevCfESar4e1m5sJ7eSxnRvuI2UkXOc57g+tfbWpaQviPwxdwxlY7l1yoc4VZF+6x
z0APGfQ14j4w8P30mlf8AFZ+E5LO0tWEX2tZVbax7qQc7SehPHSuChen8S0O2nWjVV9pfmf
PD6xNM22c+YvscUhu4WRI8FHUdc8CvRLr4Y6FfQSXGga/Mo6olym4euCw6fXFV7fwtc2OyK
20VIpkwsr3DiUsx7j2PUV2qtSt7po6Ul0Oes/Fd/Z2qJdwu8DcLLID8w/zzWjJ4tt7q3EZd
oWYYYvyPrxXYah4R1K/0VjcOFmt0xFAkYCseeOefyrx6+s2t52xG0YBPyOvAx2qKcaVZ36k
yjKHxG1B4iuItSSOOb/Qgdh3jcpX19s1c/tnSPRf++aw7S1uNUAEFqxdSA0ir8p+tXv8AhH
bn+/8A+O10+ziQc379Mmm5YYJIAp5QkE5/AUwKcHHQetdVihx6D5ulQsCrc8Z7Vpw2wlhZ2
HIG5eOtULiPy3G7OM549KBojHDdOnvUqNtX5ScnpUO7LnHT3qzbxme6jQDqRzSYI7zwyot7
QNb5a7mxHCuM8k4zWp4ruVsreDRbSRS0XMr55Zz1yfbmqWj3aaYj3qsvmQRlIiwyASOW/DP
51y95e/aLiSUEkycRn1OeM15fsXOrzPZHp+1UKXL1ZoWEcKXJuCwIjGxSBxnuf6Ul7dJKJF
c53Dj2qlNu8qKG2LnAwFwcn/8AWaILaaUO0ikKWwQeCD6Y65rs5erPMdmzOjgV7qWJwcBfl
/xrvfhj4tbwp470zWH1G107yg8Uk91G8kagqQcqpye3SuYW2i3srSIrsQpUnkiuk+FVnoup
/FFJNaNu+mWiPJ5U+CspxtUYPB5INZ14Rq0pQns0Ck4u59Hr8fbErk/ELwt/4Lbr/wCKp4+
PmnkZ/wCFheFfx066/wDiqnudM+F2z7DLp3h2CdYgG+WNWRieMitiDwV4NiDNN4V0t0wNzG
BTgY6g46V8j/YmDtez+6P+QPGyXQwR8fdP7/EHwrn20+6/+KpP+F+WG7/koPhXHr/Z11/8V
V7Vn+HNvaLbQ+FtFMyNtfy7ZSSPUHFcHqEfhea5c6f4U063HIX/AEcEgf1+tT/YmDeyf3R/
yIeYNHXf8L80/v8AEHwv+Gm3X/xVDfHzT1HzfELwyD/2C7r/AOKrzHVLDwzpuj3N9d6FCFV
MySJEpIBPUAd+a8y8Kz6Lo+q3F3qkUF7bLA6pG6buScrgEdfet4cPYSaur/dH/IqGOlNNpb
H0wfj7p/8A0ULw3+Gk3R/9mo/4X7p/b4heHvw0i6P/ALPXg1v4j0yTMtr4CjulPyB48cH0w
B+lP1zTbDUvD97er4AuLO+jgwLreFRApGWCgjnB54NV/q7hL2f5R/yGsbNvWJ7qfj7p4Jz8
Q/D3H/UHuv8A4ukHx+07GT8RPD+PbRrr/wCLr538NaCsdlb69qFg8tlHNvw1tvEkanG4Fe2
QQc8VT1STw7P4jkvrVVhtJXLoj2u1UyMcc/MAfSq/1bwl7L8o/wCRf1uXNy2PpI/H/Tv+ij
aB/wCCa5/+Lpf+GgNMOMfEbQP/AATXP/xdY/gix8KanoFpBDoekXdxbxRpK5hG5mAHzNnnB
9a7mfw14MGm+Y3hvTAPNOc2qrtxjvj61zyyHCRdmn90f8jL+0H2OfHx/wBMOcfEXQP/AAS3
P/xdJ/wv7Th/zUbQP/BNc/8AxdWdW8BeHYlF4+gWARSWXy4VyADkkjuP6AVX8N+HfC8Worb
3Xh3TmTcWTfAhEq+gJ70lkWDfR/dH/wCRIeZNO1hP+GgNM6f8LF0D/wAE1z/8XSH4/wCndv
iLoP8A4Jbn/wCLr1O38E+CLiJoV8JaXtJPDWiA4I45xXnVz8O9I0bXnsZPDmm3dtcEiJ1gB
2jsG4961/1fwlr/AKR/yHLMWuhQ/wCF/wCnZx/wsbQc/wDYFuf/AIugfH7TmyR8RtCwP+oL
c/8AxdT3vhzwgllYFvDdksQkZWKwrliPfHTtimy6B4Uu7AqvhjTrQKQC32ddxGec+mPaoWR
YPon90f8A5Ej+07dBknx807A2fEXQ8k4A/sW4Of8Ax6vnbxn4ovfFfiq817U5lmluJNqhAV
UKowoVScgd8V1HxKOlafYW1jaaPa2xupSxeKNQ3loegOO5xXk11dmW4ZiFJJzwOn0/DivYy
7KcPhX7SmtXpsv0SNFiZVoJmzBcP5YUMCCw4zgegye2Sf0rZ0PXltWuWlkAEoChyOijnr+F
cgBJNiEqEUjneQOPp3pJci38pJN7MwUr268cV7fIiTS1u4/0KaNH3mYIvHHpmsmC+MOwLFG
SnTeuc8VNqTyGeN3UKxdlY44B+lSRQI6tIk5nYY4MW1fzJqlFWC9kdt8NdeTS/F9tqcuq2u
lKiOPNlgZohx0KoQSfxr6BX41hgNvxE0Mk9ANEuM/+h182R6dNNZ28swgjEjAYihGR7nv7/
SvffDH7P6GSO+mH2lgqOHD7UYEZ7/h09a8bHZNQxc1VrP8ABP8ANMFi/ZKyIdX8TeGNduXn
1jVvDWo3DDczyeG7h2x6/frG/wCEb8Ha5bNd2k2hFFycf2RcWy+pPzSAYr2230T4e/DnQXX
WrWGeUncEI8x39hnr+NcJ4g+LmlX0NzY6N4Hgii2bUkljUY468DoOOBWVHLKdNpU6jt8v8i
ZYmcldpI+e9Z0LSftzzWqpb2hXcRGG8se/zEnnrisfTZP7P12C5ibzIy5jV8bVYYx09q9Cu
dPTUlkm1Sa4h3Lt2qvyg/Tp+dcnqOkRQTwrC26NJSwY85GOvFfSqioJWZzRq810zWvLonw/
ZQiRRLbs6MApBeMHoT65AxVbT7szW8VlJMvzEq0hP3O4IPrkCuw8KaBrOv6feR6Vaia4jmw
kfVgCBhueMZr2vwb8E7cLFc+K4bS8bAJhCZG7qTn/AArb2fVnPzr4UiXwbq0V74ctdQu7tR
NcxIjEvyTjaxwfVgTWpcWVzrq+Quhy3ySp5U6zLiJwDxgng9q9G03wjoGnBBBptsuzlAIxh
MnPH4kmuijhRFCqgAHTFcSw0Iu+5UKEpdT56X4FX91qKXdpqVtols6gSQQW4bGOPlOfzyK7
DTvgn4ftgRcXN1cOR98kDBr1jGD0HrVHUtX0nSbQ3Oq6nbWUI6vNKqD9TS9lRi9Uj04uoo2
ucJc/BzwpNbhFuNSimxxKLtm7Y+6eO/pXj+sfBXxhHqsltbWNnqkA/wBVcEKiuvo4PIP0yK
9jvPjN8N7OTyh4gS8bni2Qv0/n+FcX4y+PGn6ZpEd54WY6kxlIkW4iKCNPbHXmspToIXNK9
rkfhP4DWtool8VSq0ZlDrp1o/7vt95gAT9BgV1P/CtPAX/QqW//AH6P+NfOfiD9onxteqTH
Pb2dqzqg8mP5lHdhnrXMf8LWm/6HTUv++Go9u/sxNFS7s8SAwgIwTjk1C4ATG7mpEPGSe30
qFsPKgHO5gMV2CudZo+mPdWkSc/OCMY6gdapa3obW6y4GSoJBHfHUfWvV/BHhVJtGuNTupW
WOFVAVepLHp7VL418OrD4fTVbeNPLl3FwPy6eowfwrndT3rHJ7dKfKfPikk4zzW1pMS/azJ
GxK4wNw5z3rMltJoESR12o5IX3xW1o1uJZ40LAKz4Jz0rSex3Q1Zeup1S0WLdgsOR/n6/pW
MPP2+cLcywQkByAduW6Ant0q+0lnLqB+2TvHb7/mZAGIX1ArRsJrKDwtetbazELgXILWk0W
PNTkKwPbqcj6Vla0RzlrqFnPq/hbVbLVri0IZzuGXyCnHA9CKfqvi2DVDdXJtEF5cSkozEY
ijxwDjq2c811Ueh+LPiCya5Hp506wiiaTzZR8ksmP4BjoSMVU8N6BBreprLoK2tvqVrFvvh
qDr5LuT0Vfb2rmdeCvd6otYeUrSkrHnkWm6pdjfaWFzOGOPMSJjkn3rotGsPFHhq++2LpV1
aNLG0AmdMbd+OSRnGBzXu3hnS7zVtBiulCaeY5nhlKSblk2nqmBnFX9RtDbySrFI8siAEeY
4XfyevYdO9ec82vUdJK56X9ncsOe9iv4X8R6QvhmO11LwTYahLZlj51rcI8s0nO58SY3HOD
wTipNa+LFjrFjDp2mpdyLuw8bp5UjEDox+6B26815y+o2+kaolxqOiS6hpuoh99hHIUUykY
Do2CVOccjrWRpp8Y3M0um2sswtrljizX965GQccDJ6DnjpXVOSmnJaL1PJlhIuXv3Z29zqW
qkxyPcWmmxocGJWMkhP6VUutV1O0tZbmRY7i3g2vM8alDEGOBuBz1resvCcGmxm+8a3zaXE
7DZFHjz5GPGdv8Az1J6V5r4q8e2+q3SeH9Ogi0zRoJSZFhJcy47s3V2NctKUqs7Q1S3Z0Vc
Nh4U9Y2Z6FbXEN/EEeVXtSu5hJgqV6HPqtcj4Y8I2b2l/DrUFu8Tyb0AHz7f4cHsDwax7nX
rzUtUi0uMpZ280gYo7bdwX5gr+gPoK9f8CeFr++ll1LxJCIdK8k3Khm8t7jJJBI6hQBgA9c
iu6SdNO7seVSo8jb7nV+D/DmkTaZGJtPgigDBI/LO3YT3wO9epjwJ4I8URg6lpUdzIieX5i
nbnHBAwfXrXBWviXwy12lvoU1tcxqQ8kcLbXUgYx6cZ5HrXQW/ii2tPF9vZ/YjPPPEsylSI
/syAfN5uDg85xXJCck9Ta190dXo3w40Dw1pS2dlarJEm4ZmjRsKeowAMDnpXjvjD4UeFRcJ
cwafDDcwyM0aqdy4PJDKe3PQ179p3iGw1G3D2s8c9uwOGLYI+oNc74xg0u40i5vHZTNAm5P
mwPpx1z/AFrtupPmgzKasfGvhDw9c+HfGt7Hq91eadcaXcR7oIZBGZFJ3Akc/IRj86+hU1e
yfS0aaZJFnmJTZzkFOhHbFeb+N4TqFraeMPDnzJqk0dpqqyJvFuY0wjFx91W4GT0IrkIPEc
tp5gtwFkV9k0Eoy0LKccH6+lTVjJtNHNNSeq2PpKzvBqWnWkYPEKOzsSCQo7D34/KsKS3so
dSG2JrR5WBRSuRuPdB6e1eTaP8AFzS7bVrWzuDJ5e5xdSoSCmc4Xbj5skDpXpV/fyXOm22s
WDzSqEWWLeCoWIjdu/HI4rKpCUUmc8k/tI7c+I9Xs590oSeTYFZVTaV98e/r0qO48Q2upTA
IVtXICs8oy23GCBWDonjBLnfBcyRZWFsl0Iww52nvzxz71tW0Gka/aNc27zW97ja8YPT0I7
EU/ZyaE59ht7FaHTnt4HiFvwI8puXdweWPQn9K81n1seXKsCB5EkYStI2VbnC4/DitrxALm
30q6tpLlpbWGTf8hKNEecE+vbI/WvP7eb7RqPkSR+VJleCMKQMY/nWNOMlKxFTXQ8v+It3P
qfi28fzT9k08RwRjnPIDEfmT+Qri1MYGUyAQTkdR9fyro/EMjSie6Mhl+3Xkk6Z/ugkD9MV
iRoiQojsQHO5sdvT8a9tJKKPVp6RSRAhlTa8RUuAw+cZ4Ix0pisftEa8qd65JGe9Xbe2ee6
+zQrvxwMHLc5PA+gr0rwT8LNZ8UXwSxt92x1DSyD5If95umcc4q4xctEVKajuc9aeE77XGt
3S2ldnlJCKuSwIyCK9j8HfAye7mLXMCGVdoWBCGYeu9uiD9favobw58MNH0TRodOt3kVIwB
JNwJJDtwTuHIrrBJpmg6eY7aKK0towMsBjJ6de5NDmqa1MGpS32OM0L4ZeGfC2nrcXNrDc3
EUeJC/MYHfjvWP4i8cXaWhs9DUWdnEPLEiKMk9tvYLir2tPd+KppEjFxBYx8RjJQy+pIH5V
yGqWNja3PlatqVtYwovMZf52GOMDvXDUqTqvXRCcVFaHCa1qIkDO4N1ds2Q33wf9ok9O9Ys
OgaxqoMyYWM8kJwF7Z9O3tXoVrcaLcymx0DTEv7lWCieZt4U/7oqzN8N/FevSiOXxFcafCu
A6RxIi4+gGTVUopu0Ucx47q0WmaIVhvbh7mY4CwQZkYc857A+2aj0fRdV8T6v9h0jw5qZhc
BHmkixsB6n09q+kvDvwM8N6XIt1qMs+oTg5LTtx9cV6ba2ej6NZhLWGG2iHphRXo2hT1e5p
GLlpY8m8C/C3V9Jw8909pbSHfJHuDM5HTI7f8A169ngtUt4guSQK831/4y+F9Ilnt7TUYL+
7iyDFbneFIPIJHGfzrin+NWpX7P5KW9sCvyHaWKd+c/yxT55VfhRSUKSuz6EyigFiBXCeKf
inonh6Bo7V11C+yQIFbGMHGSa+cviD8WvFk+gXNpDrKwodsivCpRjjsT6ZHb1rDt9Re6tDe
eaJFmUSB25JyM4rkr+0Wi0FUxLjFOPU6P4gfGnxlemCCy1m20jex/chtisv165FeU3nibXb
pC2q3ttfjkKWm3/wCetUNbjjXxduv0LpJEjKxBO3PbFaUEFoAUnksYdjbhLIMYz69hXLyxW
6uyoycopydzKivricFotPk3cA7F4/A8YqR9X1i1jEZ0h0CjBPUsPeuiu41EK+WjSJgAyRMN
jg99uMgVVt9OSQNJaafdSs5HMrYVR68n2qOaMtWhqcTgtQs5bxhLBFLE/JMTj5cn0Pb8axP
7NvP7v/kQV7ItgBCTcuy+UzZ2424AznIHP0rG/tHw/wD8/dt/3xWsKztohPEu+x48GZhgfy
6VPYRiTUreL1cde1Vg2HII2kdjXdfC/RU1XxfDPNEZILcgnpgsT7+1drdkd0mops9s0aCXT
vCi29+9vZWkqrPLJcSCNVXouT1z7deK4X4heKraOwTRPD9/HqEM6sskqKSELYwFz3Pf0rtf
iJd+E4dIaz12WcM8KvaCIEmRlztwBnABOMmvCby7vbSDT3uWeWIK52hR+7YkjGfWsIxT1OK
hSU3zs6ebwRrXiHwRZ3OjaJYZs9zyvFc5nkwPubDxwBkDqa4OC4a3Viud2wj6E9a9Z8JXc2
vaGLHSphp11agyxSpJ5fmvwBnPcZzn2ryzVtK1bw/rE2naxZyW10rbirchx1DKehB9RVQd7
pnpbbGdOSykKGJ+6qjuK3/BqaZDqA1HWLJtQjj/ANRaA4Er/wC17Cq+m6NqUmpx+bZmEbdw
M6so5HGPf0rR0bxG2h3DbI41uY3b5ZEDbcntms6qcoNRNaVlNOR6hdy+P/GVtHC00Xh7R9u
1beD5PlPt1rq/C3g7wv4SsvMuDDeXM3zNLLiRmGfl2r2P515dbfEdBNEdQtWliQ5ISQjcM+
9drD8dNE0qN5NO0qGBwmI2WLfKW+rEgDrz19q+ZxOHxVlTpqy8v8z3aVXDq8pO78z06w0rV
dQtDbaNp8pV3G0uPLVBz94nAUfQelV/F1r4S8D6Hbza5qkGr6lgr9nVAY45O7N3Y8HAPANe
QX/x61m/E22xCxynO0yGOPP97jnP0xXIy+LLnWr5WWOOXUMH/SpuUgX/AGEPQgd+SfWjC5d
VStUVr79zLE4yE9YvTsaPiHxZ/afiWG4nttlnAzTRxoQj5PQnPQZxx6VbsvijrdhY/ZPDul
21gkceySW2B8yT1JkP9K4vW/C2q2MsWpXkv2q2mcEzKc8E/wAq9fi8Jrd6Nb2EEQt22riQo
cHg4zj1r2Z0qEIqMldHl/WJ3ckzzUP4k8c6ilnM7Szy5aGHzPlZgfm3enFXtZ+Ger6BoQ1+
CHd9jZUvo0bJgY/dYHrg5x9a7/w/oUvgzx3o7W8nmNNtnt5duR58Y5RvZhnj6V32pSQ6zce
Jbg2wtbK80+eWVEHyrlD1/EA+xFZPEqnJQgrIzqJySnJ3ufL11avea3p1lpuZ7y5ZFQRkk+
YxG1R6da9o+KL61c+MLbwNDKlklraI1xmXA3lcncR6DgfjXjXhvXV0Hxh4f1hSqxWl0lwpK
7toz83A685r3bxT8Q/DXivxzpuqx6INW8iENO1vJ5bNHklsjktjk4I9a7ajV43WpjZp6Hl/
gzTby78b6LZeGzdJPkyXjbxjK53MmeAAvvzXfa3a+NPB3jrT/GI1b+27bUJkgMbSBfM4+64
XjaCT04rE8Y6u+taHq2paLbR6TZWzBGSygKK1qzfKM8YBYjJ/iOewrrYPDGuXXgTw6BZTTw
RaTHcK5J+VV3twre7LgdSFqZOLjzNGcrrcz9E+Mx0/xreaf450hbK2kYpNd6TIxktwpyBjo
y5wD3xXsOrTprHg2fVrLWYv7NjUPb3MeP3iOQqNu7Yzzx618crrT6bq9/cz2haW4SVFjA+V
i4xg57d/rXtnw2uNZ8KfAvW7zVLeZdMa2k2RyqSS7Z2lQRwMsOnoap07JWViZ66HLa3qGpv
4X1vw9okwlS7aFvLh4ecbjlcenfFYXiOa40DVjZzRzTSrEqTu3ylyABkg8hiMZrN0+a+LwX
3mMZm5MxfbsbOV5+nb2qvqkKah4gu7m/uGu40k2PKXOCcckHvVKNtGK1lZjLa/0iTW4r46c
ptl/eXduXyZeeo/PpX0TFq+NEjurWERwRbUljB5EO0bRgdhwK+cEtNN/wCEgsrSS1X7OeDN
GT845IJx+uK9m0TVnfTBsT5JBtZlGA6E4/Ee3aorJNI4MT0sd29jpeq2a6rZ3i29yy4MKj7
xwcn26Co/Cmvf2ZdPZTsCryAIVHCHPP51yMTvHcJ5DhQjcdT/AJGMVNfosGpiQswWQKTtBz
npj86iK5Xqea5e9c9S8a25PlahYqGguYysoYj95wf5gmvE9UleHS55QSWt7aVY2buBnb/MC
vc1i/tPwDNHIcvAvmRlu+3kfpxXg3jKUx+B7m/jb5ZDt6c5LrgZ79KUdZ2OqKvJHk+qTi6N
vHCrKI4gu08fMckn9a6fwr4IfxA8SyRSwoxwPJGST22g/hXJ2ipPfLJcSEQjJY46+1faPwK
8M2yaYmu6hGikJi33kDjufwNevFLqd021aMTM8Ifs2abFAk+uPIC2G2hz5nuCRwK900Lwno
3hvTo7PTrZYIIxhUXgVsW9/ZTsUt7hJGXqF5xUzsiqWdgq+rHAodR202No0YrV6soX8l3sj
SytVmZmwSzbVUep9azdSs7BYvO1d/OWIF9p4RMd8e1ct4z+K2l+Hm+x6XEdS1BztVIhuUH3
x1ri9L0D4ifEXVXuPEtwdI0PzBm3U/NKAc444ArhT9o/cV/PoWyO91rxp45vn0vw3t0ixeU
RR3IXLGPu+T0+la0H7P8A4VW4W51m9vdbui253uG+8e+f8+ler6RoGmaDZiGyhCKo5c9fzr
z7xN8Y/COlavNoNlrdnLqqjhGf5cnoAehNaPlpq/UxlFpXZ1OmeGdA8PxeVpun2tjDtwfLU
KWx6nqazdd8feE/C9sz3eqW1uyZ+VMMTXhvir4geIftLhdJ1HUCVJLxOEiB9BzkivFfFGva
pqVvNJN4QhtFkO0zyxtM68+vAGTShUcnozBSTdonsvjL9qKGOG5s/DNgXnKlRcTOWCse6gc
fnXzj4j+JfjTxTKf7Y8QXkq4+55hVf++RgViSQQw+Y0tw6sOQhQj8PasqUgH7uFIx1rRQid
sdDudAv/s0LzyOFV2YLk8ZOM8/StOLxDFDc3MjTiZieG3HHTA//XWJ4ZDPZPucbQW+967P/
rVek1Z45ygZJE7hsNn1/CuhOy0OeUbtkOuaq02nyRyy+cpXklu5Pb9BXS+B76S88KxRlnzG
TFwOmCP6EfrXG+Ip9sbIltGgyqEbB6A/rWv4FvdRs9MvEsniS5tLpHRplyiBwc7h0xkDj3r
mqxvGyM6lPmp2Ru/EG0l0zVtMS9spG/dMfJC/vFUnKt+PauYZrC0uzLJoMl7HsCKkyOp6c5
x17811kqXes3tzrOqXzS6jfMCQEEikAdMZ4Awe4qOO1jguWhubgKGVTveI7BuO1eRnGa51U
ewoOMI8m9jLt9V1MGCeLR3tbZ8ReRFESNgPpkn0rupWkh0+G/eK5WSccQn5SmO+PepZPB2p
W8QWSxEisqlPLwSxz7njvXT+GPA+r3dzJb3SG1tkC/NKmcDnpzzkdqwf7x2SsctapB6o4PW
50sPBep6jBGzC9Atl81iwjZ+pB+mcV4j9jtP+eo/Kvqf4waTpeifDrSNJtWSS6mvGuJTxuI
RMdOwywr53/sX/AKZzf99j/Cu2EYRVkdmFTlDmfUw5dIlurqPykZXmb589Af8AGvbfCOjQe
G9L8nyF86RQXYNnGTgZ9G61yOh6T/ZqtrfiGZLWJEH2e2x80hJ6mpdT8axzRzPCCHZiQ3bP
Y4qJycpWWxtUTmrIxvGus6i3im+v7WaM2rA28e87sIOoA9yM1wklzceQ0bys6M2SCc5NaV3
cPcSbpcYGeM5z71lSI81x5USFmbhVUZJ/Ct4xsjphHlike0fDObTm0UKltYyXWCGlvQRFEc
99vJPQ9se9O8QeItA+IvijQ/DeqQNpcFhK8U1zZ/vRuJwfLJBOw4yM/lWBY61qmtWVv4V03
TF0iyihMPl28YLmRvvOzn5mJwc+lekf2Rofwy8DxarLZK+uO6wRKQGMshAI59CMH6VyyaT1
3NLGd4+W48OXsCR3s1/pltF5UzSoqyg8bWJUckAgc4xXgV7L9qv7i6I5kYtkd+2a67UPFuu
6pf3UM12biHlZgOAy7w3U99wHPtXPa7pt7pmpNHdweR5q+dGM5DI3IIPcVpSg4rUqTuVrGz
kvZ0t4327urc4QAdTW/o3hKXVNVSzgnDHON4GAPxpnhi3xdxWiLm5vVG0Z5GXwPzr6M0j4f
p4a1v8AsiIAteWxaOcjBaULl4xn/ODXLicT7FM3pUuY8G8W+FbXR7rT30uZrmJ2EMvmZwJP
x6A17V8I/gXB4mOs3viKIL5LLDb+VLwT/E3HX2z610nxa0zRfEGgWlxpISG+W28rywuCBGu
5D9Qcr+NWPhF4uttG8K5k1OeF7pVuCzHexZV2suD2PyAY9a4qeOc6abLrUeVO/Q5v4ieA5P
CIGjyzNdWj2oSN2HPpz6n/AANV/h94m0u68Moda8R28d/bM1s8D/LLhR8vHRhgYzxycV7T8
Q4tM8SeBf7Vub0LPNYLcRAgbkAbdye3pXwILojU3nViFkclTnkDJwfrWlOH1hSpp2aZhorN
9T6Z8Waho4s0k03W4551AuIjF1DrgqSDjHOMisnxV44Zfhhf/wBlWSynU4I4Z5IMk2qOx3h
sepBA/wB6uP0rR4bn4TXvie/jMs1rfrbxOQctHt+bHrg4+ldP4B83RtTnFpP5lteWn2xIGi
BM8bYE0bcc7SAQK55U4w9968rOiLTi4LrseB+WWs3VGG6JvMXH93v+VdD8PvD2o+IPHen2W
l3TWnmSjfcbtojXHOfavbPFHwq0XVLOz1Dw7BbWWq3SNJGlu/7q5POYmUn92/oehr5yke+0
XU5oopZbaaByhGSrKemDXr06yrJqO5xNH2pq3g+DRNHs9LRdL1rwqkcDFZHzJPIh5LEHOMs
flGRxXm3xF8c69Jrk8dtezaXa6dmCFIo9iOqnHPPTI47V5ZoHxNk8KeGdITw6so1yG6mmvJ
7seYjKy7Y1QH+EZY4Pfms/xL4gj1C/up/+EhvNVin2SGW6jCPLIeX+UcKoOQPpWboty1Fc9
T8OfFKFNFfUJ9H0CTVsCGSaWFVllGT8wBGAOBzxXax/EzRPEfhG70HUZrV/tkJDl5Qqg9e/
YY7V8j3E0ryMZFK4G0ArjA9K6Dw1q2l2EqprlnNPaSNmQRfeC4I+X3zg5pzw32kyeboXtVv
YdPvp9O0+9a6tgSqSHGePu8jr1rZ8EwaBd+J9HstcmmXSprgPetGeGj6kH05wM1w5WAXXnQ
x3DQRuREWADMM/KSPXHpWvpN1FBq01vdWMm0qyk+WcqccjGM/4V0cto6bmcmket/FXTPBng
nxRNpmkaY9s87LPamOQnyU28oyknIJyQfU1BFamF2gl+16beIAzQSIVGCoOSp+6eQfcVwvi
/wARw+JtS0G+u7Od9UsLJbO+QrgTqgwjr77Mde4rqzrWqXh07xTdsl2mqRLbStIxLrLEoB3
DsWQDB9qwqQdjCrDmVzoUvpknUm7W6T7u7btkHufWupu7ldTNpJ5DqGGGyMdRg4/EZrjhfW
tzHvCzWzEbWcpt25x1I4PP8666Bi2n26SKswh+5JC+4cj+6OhPFc83Zanlyj0sdJJ4qjj8E
ayroUnSJ44lBwFPAOR+deQ+MJba48ExlZSrw3ccSwg5DDazM38hXSavb38unywJvVnZVKEb
ThupwevQ9KsaP8PJfGepaf4fspH+zwt9ou58EeXx93Pqc/hiig71EbU73TPD7TRbzVL2Gws
4i1xKQFRBuJYn9K+z/hT8HLrw/p9rfeINRlnuUAMduHJjQfQnrwK77wr8OvCPgq0jfTdKhS
dUw1wy7nY+uT3rq47h5SCiYX3r1+aK93qd/K205E0dvHBHtgiRPYDFYGp6Bf6lcBpb7EW7I
TGQo9h61DrPxF8E+HbxbPW/E1hZXBYJ5cko3A+hA6Vh6v8AG74a6NKIrjxNBMxGf9GUy49s
jjNc8nTmrSOm3Y3NO8DaRZSmeWNZ5yNrOyjp3HtWzc3VlothkrtSMfKiDJxXkl3+0x8MoLc
SrfXUhK5VBCQx/CvKPGv7Tg1S1ktfCmkPbyuMG4nkwyj2A4qXJKNqaJtZ3sdh8ZPiF4judO
fTvD2sQaRbug83eChdT1y5+79O9fLkGoJ4f1hb6yvU1XUJUeMiOPeqAnp8wzk+wrN1bXtV1
qSaW/unkaUlmLTEjP0PFZlhcG01OCdZZY/Lbl4SC23vVUouMff1ZM1fU9M0zxH4hvk8u40U
xxsRucyEMSe4H9Kg1v8AttyYPttnZwMyhjPJt+hP4jNQvql5qWnstta6lDhcE+Z5RI+v+Fc
Tf2N3bAyXLlQW4Z8SZ/HrWcYvmujhhSUpc2xQ1NlW6Y+al25JzJGMqfXmsmQ5PC9OuelbK6
1qcMLW0d3CqdMC3Tn8xms+ZpLp98jk8AbypGK6juV1obejS/8AEvxkHZKBwMjkYP4cVFJcM
ZpYugz1657U7Qvkt2t3AO8ryxwAcnB/D+tS21m91FMFJMu/btx3zSZOxW1Gd5rNRM5ZeAin
qMcf413/AMD7K0v9f1XT9QmZLaaxZyQoYEq69QevBNcPc6bdG3aAxAokgYNt5IxjGfTPb1r
0v4LR3tp46t0toghls5I2kkXcEJB5OeMkgYppX2MqzXs2j3a10XRIPCk9rDDDaRvwskSBJW
UH73PUZPQdjXAx+D3ju0S01J2ZT8karvbPbg9K9q0/wj/aOpQ3eoym9MSsEjK7Y/m65A6np
1PauzsvDFpZIrskcQXoSenPpWCp63eh5UYVJr3TxbQ9G1G51F7W6024uJnQOJZzkquMblxw
MV2MvhnVbdYVuJ3WBGCpKGGUHI+bHB46k/Sus1nxDYaJp91NZwBGVSDdOMr+PtXyP41+P/i
ufXprXQ7kR2kWY2adT+94wTt4wPSk+Rq0NWaU8NzSsZ/xF8QJqOp314l2rxR7bSzjyM+UWJ
L4/wBojJPuPSvOf7cP90/nVK71FtSeHz9qXMcYTBGA+P61QzJ/fP5U6dNJanspKKshdS1y+
1W9N3e3Jkc8qM8D04rLe6JbJdmqrtJIyDipo7cG5hSQEI7AH1xXQkkabdB8KXF3KI7eF5HP
ZBk16n8Pfh3qN/O2qXhSx0+L5pr24PyIAeijqzewq1o9z4Q0hYbJZAsL4e5lQZO3H3c+/NO
1jxH4p8aXH9n+D9Oni0aJQI+Nq8cZJ6YrnqSlJ8sfvLjouZm34sl8M6XHOukpcW8xja3eSX
G6UNtIfj7p3LjHoxqlrXig+M7Dw9YlUjv7Z/IgSQj94xQx7jjqQcYJ54FZifDfxZFptxqWu
XE6277fNAG7K5GeT0471B4j0geBfHFnqdvpcN/pdr+8AkRikqnpubu3J5HQiojCK2d2F7le
90C38JwSaTqdvMk0e57pyuGk44xnsOtc14r8Uz+J/wCyBc2MFt/ZlotopjBzIo5y2TyfpV/
xP4r1bxVc/atQdliiZ/J3nLCMnKoT3x61x7gkle56D3NbQvbUk2tO1KfS9XtL+0VPNtTE0Z
bn5lwwH0zX15pHxA8LeM9Ih8WXMFwBbSB7y3tjme0lUEeYF7qfUf0r4wgLu7DpyBg98cV0F
k1/oktxfaXeyW9zbgSgxMfmjbhvqM9jXHi8NGsrbM6KdRxep9I+IfEvg7U7qOXTPE8UbmTz
CsyNGq5689PqM157oc7aT4h1rSZ79Lq2sf8ASYmiXdiGTBZh2wMg8+lecjxBJrt1FJrVqjY
PzzWiCJ8euOhP1Faup6TrXhi+sfEcNx9s0LWIHgtr6NcCVCMMjD+Fh6e1cVPC+yXKnudMqy
mtVoep/ET4hafbfDyTTNDSd576CO1E8w27oEAEjBevzH5R+Jr5zvLdRMzqu2N9siEdArf4V
7b4w8D65r3hzSfFPhqwa90/+zYbe5t1P7y3ljBVuD1HXOO5ryGazubJYodRt57WWJtnlyxl
flJ46+9deDUIx9x3fU56t72tofZFhoOl6T8L9G0+4tYja2Onxzljjb5jLvOfXJNedv4YvP8
AhVw8X6VKVvvDlw1x5C5J8s43j8jkj2rU8HeOIfFXwps4BdrJqmmfuLu0Vcuy/dRwO69Ppi
u8+Hl5olnYXllKxmi1HKSWzkZGQVIwTnGK+UnUqYeck+/3rqerCnF0lNbnEaJftq2npqelR
QsIGE0qnAZFOCCMn5u4xXnHxO8O6JqvxnQu7WtlrNvBIZI12mOWQY3FPTcBke9Ovb65+HOs
6/4X+zyTT2rPDC396JjuiOfocfhXF2es6v4j8XPq2ryGXUCoiRvu4CrgZ/uqFFevhaFWM5V
Iv3bafM5q8qUopLc47UdEudJ1280y7IWW0leGQjuR3HsadYw2SXMUWoTeTFkbwoy3HYD3Ga
1tblXU/Et9cKWkibDB+7AfKPwzR4fitrvxBZ2k7q4ZSzsyg8pzgHtkLj8a+hjJuKueXJdjp
pvEPgmLT3tljmdC5lHmfO33cAZ69RVK+uvDGoalHHbPMrscMuzcXyMoVx37Y/GvQ/G3w++E
tx42UaBrhtI5hEZLRJc4JVvMALdGBC4Gcc1w9z4ft9A1rWYvDkr65pcCLm4lg8ueFwdy7Rn
qpGCR2NT7SOyMfZ2NDTL3wno+hONReRpWuDtmETK4YdAD2I5px8S2uvTR6RaXkck8sg2PLb
tG8noG6ZJ+oqz8QNLGmaZZTxW6x2Rukulv4TkOsiZUkc4ILYPuBxXm7alcxa7Hq4uRPcF8r
IwA5BBBI7URfMR7PqjbuxpFtrrR6reTs6x7HCxlOT93n6U+7ubi2tlhiuHNkwWRUTgM+3AO
Ozbeldj4z0vRZ7C38Sy26uuoWavbFWPyyMQcH1wS4GfSuV8JaLca432O/v1jj+0Rxw3pyfm
2blQj6Dj06VStbUzjLmXMbej6vvsYpj5UxKlfMIwzjPHbGa9D8KXLXFtPPaIHMH7x4Ek592
A69OteV3FlJYzyfYHNvbzSt5lsV3eU68SL74PI9Q31rvPhrp66x4gtJJ4pLdYOBLZPtdj05
AOcHNcdam3ojCcE3c9FtPDup6rrCyTTLd3LyBtr8pGSPun3A/SvcfCOhWfhTSJbe1LXN053
ynu7H36UzQPDS6Vp4E6B7lxl37Fj3+vateC1mZxCCcDqymsJOVFqEVqdNKklqWYPtN3ua7H
GcCNTXzn8bfjx/Zxl8H+Bb9lvFdo729j58rHBRD6+/auX+M3x41qDXb3wb4NuGsrWznMM98
jfvZ3H3lHoAePwr56VnuZpJZx5lzJIS0h6ls5z+Oa7YK68jXls7sddyG5uRLM7O7YLu5LMf
XJPvSSzusDIsMmODjHb16daJsq3lKrB0ILYAwB6k1XczzJI6MzDOMk9q6EkMqXMzrcW4HH7
ode+c09YzLlnScqBnIx+tbumeF9Q1OGO7+zSJAq7fNYHAIP/ANet618BalctC4jeWJyeEXg
n05NHOl1JckjgmtmwAsLqSM/O/WrdqLqCZJoGAkiIchF3YIr0eb4W65KYorWxcTOOSy7u+M
59qmt/gP4xmCuYZIs/xg9OcdqFJMn2iOKOq3OoypJqV1BlGI2PGyFs9jtx1qU2d1eBBa2tn
5R+X927sU/AmvbdA+CmvMRDJHblyAP+PYux45+Zj1Nep+G/2ftHtX+164C7kZMakKn5Coip
dEZuSS0Pk6w8HwzObm7jAdD86g9PTgdfpXo2k/DF9UBjj0mRlbBMhj2qAe+B05r6z0j4e+F
dJbdZ6Pb7sDGUFdVBYRxbRHEkajsoxWijJ63J96ex866D+znpF7bi5vr+W3ujziOBQAe2ci
t2b9nm0MqtDrxVckuWtxubPfIr3jYqLTCQBxk1vzvsP2FviZ41afs+eEIZlk1Ke51Acko2E
DH1JHNddZeGfBPhFQyWdrakjam4AsR6AdaueKH8Wp5Y8PxRMmV3E4Ldeetcg/gvxLfXzX2q
X6G4LAxhByBwep6Vm6tRaRVkc80o7K50Vz4hu5kSPTbRbSBjzJP8rkZ6hR/Wub8VzT23h69
u3vJYZRbyLExYhS5GAW9AOv1rrE8P3chLz3BDB9wAAOKr+IPDjaj4U1CxdzM00DAI38R64/
nWE43jZbkwcuZOWiPnK08YeLNY0G20XUZ7WW3lKQzXRUGR1JAI9MHB56/zr538XpKnjXW0K
7WF7MQo9A54HtjFfWumeE7tvB9xFLZw6fbKvmS3d4p3KVJOI1GDj375rw34gaH/AGB490/W
ZIEn/tEC7msgfmiUqFwfr1FedSnKlV5ai32+R7SjSlBez6bnjjsr3A+Y5bg+xp/2aT0/U16
DfeBdPTwtNrNrdtNLLe5tbaKPMrwYBLegwSBjvzXEfY7r/nzvP/AevRp14TV0YzhKm7SQ7w
6LG31mL+0IS4zhG4KgnpkV2PxC8OWtro9rqltEEZkAdgeGzzn27iuAtyVkj74xkE13V9r0O
seA/wCzpXP2qHCpkcOozj9Kud76GU1JSTRyFnqWnRRRvPAJXHIibOzPqQOprffx1bx28MSL
d3BiXCp5vkxIfYL1rgXUhiueQcGrNjb+ddKp5Xvz1q3E3Or1b4heLdahjhuNSlitYxsSJHO
FH41hXWr6td6dHZ3eoSzW8RBWNjnb+NOuo0CIi8MxyfpVZ1IZQR8vB69qmy6FbnRXFjc3Wh
yXsanyoyFJ7/hXLMcnknI7+le1aHYpceCpIwq+W0G5yevQn868SZ92cHgmlF3bRz06nO35M
u20uE3Bizk55rodLkO4XM8Ik8s+VMgP3o3GP0OK5iBS/ABJHTA6Vv6Fa32pXc2n2I3NMmOe
i98n8qU0mja9joPhz4K1Dxl46t/DqrJFD5n+mTKMGCIHk/Ujp9a+oPjP4Y0WP4UaZ4d0SKJ
IrG4CwQIBkHYcfif1qD4YvpnhXwxceIb8w2t/qzKJ5XADZQbdq+vSma/rk+seLdD0uS1W3t
/Ma48rdl2O3CFj265xxXzWKxt6uu0T1KGGlNGP8CPHFqvh+/sNXWNZLd97IxJJXGCfruBPH
94V2HxF8J+FNX8F2/iSW8WTS7gqjSJAp+zliQGkHZQeCRyM143/AGVb+GvizcaJeb0sbi4D
h0fBSKdfXvtYg/8AAa9Hu/AviXTdMvLPT9Yj1GxlVvMtWXy2JI98g9PUVMq1KlLmvZS1Rbp
yk9N1ufNXiXwrqPgjxNILG8ng8p/3UkDfMCemGHVSOQe9Sx+L/FUCxzXPiGWKTP7vgNIfxx
wa9c8XWNtfeA4IJV/0hEawDEEuFUbo2OeQVbIHsa+eNP0XWtYikureZJAj7SzTKrbvTBr16
MoV43krnLOTpbbHXaZevLqs+reIpx9kMRjeW+lJeUZ+UhRktis/xL4i0i5kSz8L2clnp6R+
W9xIP393nGWP90e3pWFLpF3YXSjU1O3u6uJCvt6CorqK2nuMaPDO0br+8WRssTz0IrpjShz
c1zCVa60On+Hmmpr/AIomtLpPl8rnHTaD0+lYOiW+lrf3EmqS3VuqHEM0A4V8n7x9K7DwDo
99oF8dUnJSWURrDCnztKA4Mmcfdwo5z6102g+Fda0nX7r+zltNR0iS4Z/JfIkYYII3YwOD3
4onLlk30ObnXc88k0+OfW0hsC0h8pZGO7O5jz1/zzXV2I1HwfqkOsahG8+mXoMc3O7BI2lv
94d6tL4LvNJ8Tm6l0i5jtf8AWIhkVjuDBlIIOMZ4PrXoFxrsmoXUssvhWI21xGDNaXU+Ymf
HzFMfdByenSuec3dW2Gpq25z+nWKa98A7p7dg5hthcujdEeGXGB6Apgn3FeU+MNK0nTbTSb
nT1kguLi2SW4jd8gkj7yjsOteqeGLe+0m3/wCETWOL7LepdyXMLkmSCFwNhzjqAK5CT4Zan
czGabUYLlHj/dM0hYheyjOO1XTaUt9CFJRTcjX8H6quq/CxrCbbI+jXQZRIMgo2WX/2cVz2
k6tYW2g67oBfY8d2Lm0dPvNhsEjHptB+ldj4Q8JX3hVNQj1SRPsmoCK1URkcOHyoOehOcc+
tZ2i+Gbrwvq93fR21vcPIk8CRybsgOcDIxg4z1FaSs72Ofmjd+ZoLpd94iayuLKNTcX0wjZ
gRsFwo+VyfTnB9jX1D8MPh/Z6FpkGoXNtG160WxWwDtz1P4/yryD4I6DeWr3ml3YhMiTRsU
TOBndl8+u35cD0FfV9rHGsSpEoREG0AdBXTSSSbItzSsiG5TO3JwFPTPXFcj4t8U23g7wRq
+vSlQ1pbPIiscb25CgH1LEV2Ug/fdjnpkcV8xftU3lyvh6w0WBMRPcrO5BI4CsMfTPNeVUg
5VF6ndGyR8kTX81/qct3csXnnlaWQ9yScn+dWIJJlmXy485YOAO1WNO05Y0Es8TOhHCg43/
1xXpnhXwBr/im7W30vT4reBCN5YDofc16zsnZGcppHH6H4dutUdpJkYucEIo+9zj6fnXtHh
j4OR3tksmpWgjiYswQMAFXjG413Xhn4ZDT41W4k2zj7qpyu4e/pXsOmaFFDGoVA8qD5yT8r
H2rlnNrRbmd3LY868O/DS3Sy8gXJEcmTsRRgjPOT/k13mm/D3Q7dAsljC+0feK8//qrqrS1
hto9z7Uyc7R0H+NWWczjbD8q9S+KdKGnNIbinuZf9kaLZgmSKJF64OBn8KWK/08xOtlAZgO
PlTAz6ZouZdKt5HFwRPIMFyecf4VctjcXESPBAkEbc5bqR9K6/RGfLfRCRG7kVTHBHbjqc8
4q4Lcs26SQvxUoRUX52ye/pmvLPiN8ZfDngq1mtYdQtLjVQCqQebwhx/FjJFZTnGG5soW3P
SL3U7DS7fzryZIEA6ucV554h+O/gPw/K0EupLPMi7mWMg4r5H8XfG3V/Et4WvnguYkBCxAM
Y+fY9fxrz688Rm5Lt/ZNmHPO9owSam9SWuyL1PsoftReEm/5h11gsVzkce9dPpnxs8OavBD
JawTo0xCoshVRu54J7HjpX59QTtJI+3CDbnAHAxXounXjJp3nF0RbeJZSxbDuem0euQT+FR
UjKOqkS79j6h8UftFaN4avzZy6LPPIMBikikc+h71TP7SGnzmQaf4emcggI8sg2nJA7fWvl
W/L6yzX9xuit42aRTt4J/D2rT0sT/ZkkaQtO0XmABQAoBwP8/WtKcXb3pGFSfKj6i8Q/Erx
LaStHbqu/aGIhQbI88gMx7iuXb4ueIbSVJtQ1W0KqSPLR8k+meKxfEfmXotXec/ZTZR3MhH
CszAAY9yePzrz7UoY7i3Mwt1t4k6IhzuJ47965KjfNu/vPNWIcnaR6vrnxctZdFuNSuLwyr
Cu2O1jT5biU5Kp9B94+vHpXzZN4l/tPXJNV1qb+0byaZWdZiQkmCPk46LgY9q6LXNMvovC9
uLhJCz6oVwnJG+BGX9A35Vd1jTtK0TwLc+HGVJFlBnWaVQs6z9Qx79OK54csJuctW9PkfQU
/4aUdt/mdr4c/sDxZNBJp2pX8PiaC3WOOyiX92jDAGHxtWMYLHPqatf8ACA+P/wDoN6J/39
H/AMTVTwPN9l8Caba6f5kQ2mW8liXLTSbiCzeo4AHpirf22/8AWX/vyK1pUI021Ft6/cebX
zOo58qitND5YicuyuMbjwR2zVq3k2kxFiuCOBWfEeApwP6U8Md+7ceBjNesehYqXKlbqUZ/
izVrS8Gcn6kA1XuOW3joas6Yu6YBehNSykXrxtg3BV+70PbkVDdBQ+0KAxYfhxmn6mj4Iww
K8ZPaq+RK0W5sEZY4+gFJDbPWLOeaH4byxWam4vLmIW8MadS7Af0BrxgABVAP6V1GsatPFo
2l21tO0TRt5oZGwQcDBrmYlae6VWf5nfknnJNKK6nPThyps9A+HFlFPrVwskQnzaSZjPOSw
wv+Nb/gYQWWm3MkChbsTt5rEHKhei+3rWd4EH9n+JLy0nYLO8SuhXjG1uR+VWPEM58M+I5d
TMHnWl9/rViPp1I7bhwfxrkqNybiupnV96Tgj1Ia5ZRWvhtbiTEmnrNcNGy/JncMEKeCcEk
Z9BVTVPF2iXviKz1CO+CulxG0hDZbaDlgcepP6V41P4nfW1vDcyvbxvIWswTkIeBsJHTIGa
wdK1ObTtTWdTkxEkhv4jXnyy7nlzt6o+gw+NdKCjFHvXxwYT6tpPiOyIWIKbIuh4x95OncE
mvX/CHjS21j4cWWtTyK+o+T5U0QbBMoyDkfhn8a+b9S8Z6R4j8Dajpc0DWmpTlZYUjGUZl5
3E/wnr9c1ieGPGNzo2hTW63EWxXEwLZJGeOnfn1riWXSqYZUZLWLt8jWpXjCrzQejO3+JHi
q5gv3tYJ0BaNZGVSc7wT19z3rj7O1t9O8ZafY288dqLq1UXDsgcLIBndg8ZzxXO3FzP4m8Q
NJPIYYJn82SWQ4wo6n647UurahDf8AiBZolxEhCoAfvADAzXsUqHs0ortqebVkqibZf8Qar
OBcFJbGdQ+xmWE5fnk9SBVrwfb3/iK7urXTLqxhubS3aeO1lgI85VBLDIPWqGoxy6T4xeGW
zjktWgVHiAyqxuoOf94Z/OrOs6Bf+DbC11vTpo7jT73E1lexn542HBVvTGehroTvGyOZRUV
Y6PwZqurXF5qFlcQiK4sYjJF5IaOTMjKjj6bTyKxYvHWtLql1Zy+IL/TtPDHb9mQOVAxwe/
Xqc1a8Da7Lf6vrt/dbTfPp8jb1AXczMq5/AZNZOpeHbd/DI1a3u8XMmoPA9vIMYXaMOCO3X
NRZKVpEpJNpFh/GHi7T76e1s/FU9zbR42TqocMDyOoPNdJrmueJ4fBFrr9l47uLz7RtSSGS
2VNucgbT36Gu7+G3wy03S/AUfjHXQA8weWOOUZVI8FQSvckHj6ivJNcjWC9/sSA/6BHcNLD
EDwm48fpz+NRLk5+SO68hx1On8B6jfeINQto9fvZLy4huIxHJjEnky5DDcOxOOvTtWWz+I1
vb9YfFN9AttK8ewKNqYJ4+nFafgR7aHVNRktwrfY5bc+ofnH5ZzVjxHrVrY65f6VYwQh7bU
ZbgmUb1mUksihf7vzA49qzlJ89orQiKXO0yxpun/Efw/ZeGfGHiPVoLjw/e3ka/Z7hQxkjZ
wG3IR2HP5VH8W9V1fT/E19Yw6g0dszYRISoTbk7QnGRgAceoNRfEfxhrnjO008X1mImt7aM
FIAY0gbocr3ByCPSqHxLnGreGtI8TKhLmGGO4B4JkKBWP5j+da00205IyqKPMj1r9nHxHHf
X0Wmyy7rqJWxuUBmXAwSR1719aQZMIOevpX5xfBrVdT0v4k6TcxRO0bTojYB5Qnmv0V0+4D
NLBk5TpnvXZF8qsCilLQsMpDZxkV478b9LsJvDM1/eLE0sMZCIwB3r1I9jx1r1PW9Zs9B0u
41S9cpBDGWJAz+FfDXxd+J2r+LL1XEht7W4dgkKvkLGOnHqe9ctRc0lGO5o+xyXhdYLvWYf
Mj3RoCwRs4A6j/Cvqb4d3DSWEkdhHHDARwxH3zgZxXyT4bvhZ6tH5uGAbB7D6V9a/Da+sb3
TPKMmEgK7BnGc//rqcQ+RXItrY9KtNOmmZHaQBR169e9dNH5dpANpxnqOuTVOOeMwFgwKgY
+TvVuMJK6nHIH3cdK4qWIi5WvqaeytqSRl/KMtyu0+h7VBdm4lIETMqAZwpxmtB4VmKh1LB
TkDtUj+VGAzAZr1bd2TyaGPp+lbJGu78o7H7iY4T/E1evdUs9PtWuru5S3gTgs5xXCfEPx9
aeE7Bn3obyRCYVY5UHoMgV8e+PvGPjbxg7STmWezB3KiqVA454zyP0rneKlOXLS27lwhGKu
z234oftB6Qnm6L4cvzvjYiSZfuvjsCPfivl3WfEl3rmpzXclhDukOWbySSefXvVvTfCfjbz
fPstLlBcZDIgJH59KvJp3jCIsLrV47NRyxmkjyeewqqaindyuxVG1sjiJ1E8mZIyoPJCR7c
D6VH5NovCtLn6da6/UJzDvjl19LlweWCKT+BArjb2WUy58+WZSerLiutMlO46BWW4MY5JBI
57V0P2xJJII7lyqKqqWXt2GPrXN2UhW6DEZ7fpXU6Tbo9zAk8YkQBdylcg8/41M2NndWFsL
a2UTKqQhfMw5G1F9Wz7d6t6Te6Lq0rppcdyUgQxvcSKAsh5wB+eaw/Hkktn4btSCQ092BOQ
ONoGQD7E1P8PPEmhHw/Hpt3dx2l1BMz7GAXzVJyG3HqQSRj6VlSm5JvocOJpNU3Nbnos7yJ
4XsLURt9nWNYxt5LYJHJ79/zrJGkPPbFwjhQcbiNuDnvUHif4m2nhrQm0/TbeO5vyoe3kBV
/IOTl2HIzg8D1pnh/xLr+o+FnvfEe8sWPlb1CtKvOM8YyME5xWFTROTR5n1aXLztkGsPP/w
AIxdWNoXMt0FkilY5IuIDkbfTMZK/nXkGt3lxqDxXskccb7BGSMlmIHUn1rrLrxRfGeS2WW
3KRklUl3AsQfvAg8Eetc+Lh3aZrywImkBLT2xwpJOdxBBH5Yopx5XzHvUOb2ShLp+R6h8Pd
ftY/CNpHJqFvC6M6yK0gV1+boR1IIx+tdR/aI/5+F/7+V8+/2pBbzJB9mkjt3kBd9w3uAeB
nGB+NdJ/wlWnf8+Mn/fxK15Nb9zing05N33PKx8smBnHUVKTwDu/TpUHfIP408EhGAbqK7T
1Rk4+XqDz2q9pEbIyswJXnkdaz5Bla39Ct2lSFByHLYH05NRLRFR1ZVvZw8RQZYlsk9arAg
yjHaPPH4V6vp3geC++B2p+JBZmS+/tDMcg6rEAA34ZP6V5c1qIdZNqnzYbb17+lc9KvCq5K
HR2NJwcFdj9bCotjGD92Hn61l25K3cbnPBGTXR+K9Pmt5LOWRCsTJsU7cZwf1rmRgY6g5ro
WsTGL0PTdPXyvEmlX0eZFkl+zMxPIDDgk9OtdT4r04Xun+Q6kICHYkcjs2K4zS7sRWOjswV
TLdRHy85LFXXNe2Xmny3SPcxgMq8OvU9ccj3GK4Z3TTRwYiXs5RmfL+oWdzpV29nNyo5Rh9
1h6iqXmyZ65NeqeJtCScNbTsIhEx8o98dvwrg9N8N3up6oNPhuraKd/9WZ32K59AfX2rqpz
Ulc7I1E1zGfBeS27iVQMjjp2q9b3NrKUjeLbEjkkjjIroT8LfF+ZBJbW+5PmK+cMt9B3rnZ
tLmtb57O8T7PNGcFDwT9KvRscasZfCy158t9KbW0hIt413bFHO31J9Peq8CSBZZ4nBeIqTx
27YHpx+tdpocUMHhidEhWMz2pmeXGWcZYAZ/DpXJ6WUhuo7i4kPkFxHKUXO0H+o61F9xqTk
e2Q+DoPiH8O18RaBLG+qWEI8y0XmQy/xxH06blJ+lebab4x1Tw9Y6zoNxbiexvoHieGdBvi
ORuxno2RXoniEP4W1fTvFXwt1yG5iEK21wlpgLKVUH94n8Wec1554s8YWniyO0vbrSobLUY
4ykj26jbIM8E981jCz22BXF8Jafaw3N7dxTMLaW0l8onOQwZPlPboat6BZzeIfHlt4YWLdF
Ncg+hRcAufTkUeGJLa5s5LSBm8yKwnnKnhY+UwR+I/WvQPBzeFvCNxrvjK9vVk1FXit7aBv
4d0Qcn/AL6JH0FE3ZOTId+Z2PRfib4hS00az8L6MqtEXWNVQd0OB+ACmvmDX7xbosbckyZI
3A8vz8zA+ld74v1O8eGGSZ5HvL4EqUP3FJG/H1OAPYGuSXSbK1CS63qSLI6yGK3tuXBA+XJ
9+n61z0Fy+9Ldmr0Wh0nw5Wyj07WrUyss09tDO/OV2LKOQfoTmulaDwbP41v9Y8RaudMDyR
IIbaDzHK+UMsOy5Pf2rzXwibiw1RnniaKC8tJYoiwJDYIIWk8d3Vy2v25t5nh82zjDMpIyV
GO3vWzi5T0djnfx6np3ibxp8Praw1DRfDenyXqPbtC15IxVmbruweWYkD0ri5rsaz8HbS2l
+aS2+0xggc5VldScf7zVwenT2FtKEuLZmeRSrzM+due+K9C8LRQ33gnW4s4QXSmNU6r5iOP
wGQKuNNQvqKqrK6PTf2TtHsdT1DUNWvE8yeyQCHK5Cli3P5LX1ghmg1pGQ7onUhh/d718Y/
st+KIdK8c6h4eu5xb/AG+L90M4VpFI+X6kZr7VIEu1kOxhnkiiqm7WKWjuLr2l22uaBd6fO
A0dxEV57Ht+tfnn8RPDsmma06oXIhkeN0A+4Qf5H+lforb/ACKUIOCe/b2ryH4t/DvTdT0a
bVYrUx3EHLSQr8xXqc569+ahyt+8JnvdHwpbhmdgykoyYZgegJ6/XNev/DyfVY9StLW1aRC
GC/eI8xTnIb06YzXF6L4budS8R/YrK3Mp3EqACdwzwMV9afDr4by6XfxatexKs0aBVU8fmP
X/AArnx2KhShruy4pzlaJ3Wl2Mv2W3UM6SxIdw3E5Y/wA66jS7N4Uy5baeSW65p9pZpGocj
J6kVZmkQI7sSEjXJHc142FSX76p9x2taWJWlwOWCJ6nqa4Xxp4ts/D2mXF1PqUNuQODK3A+
vPp6V5TrnxD1fxP8VbPw/o1+bLSlm/ePj551Tqo9FJ/rXknxi8V29zrl54eil220fyzODu+
bAO0fTjmu721XE1FBaL9COVRRX1PxnpHiG7kubozaiGcrE7yeWucnIYcnuMVh3Op6Wtu9vZ
wR288kbIHL7wpPRgOtcf4X1fSrOx1DT9ViMvzCWArHuy3Q/Tir76vpMoWMW8pDHkiHHOMV2
+xs7Iwvrcd4X8ZzxWuq6XrtzdX9tKU8uAyHh1yCcggj86rzX3hcM27RSZNxI8wtx7HDVgW5
0q08V3CzRvJYMzbVYZb1Gf1roxqunRsZbTR2aJedzQjaOOma29nFS5lHcicm2ZiRWF9cMbW
1MGFywywDD8azbi0tRGXM8eRxgSZP5Vt3Wp21/D5TWlrtX+++0/pWPhIgWhsoAv8Asljj6V
0oiN+pRtUja/ijRztbO4nj6V2thYX1xp0EtrKEJYKJem3BxXJ6baTS6ssm0FVcFiRgnkc4r
2Dwnb6Zb2g+2uxUF1CBSSoJJ6DrXNianJG6Vy2uZ8uxpTaRBrXh+TS792DvGuZHXJDKchvf
/wCvXjur+HBpWpzW8sUkbRIrEEAp83Qg9RnsOtfR8WhX1xZ/2xFYSQ6cPkVpiB8v+yCQTwP
SvLvifbsfH0WlWUqPFqUcM8scbAshQbQhPboDj3rzcHKsqjurJnVOdLkUb6o5vwj4cfWNXt
5Z4dthERJIQ3En90Z69etex3iW1xDBAmFt9wAkb7pHqPYcAVY8M+E3sfD8Ntb6N9octuMu8
KpJxke/Wotai+wWktpM4Ny/BhjfcIlHQZ9z+Vd9WM0/f2Pm6tX2s7rZbHg+uRGLWrtXdUjZ
uHI4xkc1ImoROuLjUYWbIUQxKwY++MYxWj4k0S9uNQa4tY1McibXiJ5HPasT7FrGl2DXKJL
buBsEyFWKp6etdKUWj06c1KK11N3T7PTJ5p4ryCBpAUkCtKI92fZhmtvb4Y/6FSD/AMCkrz
zTJ5bvV1K6gFuWGDJOoYEf3QD+NdR9juP+f2D/AMBP/r1LpeZlUvzbnmAABAznA/yKVeHx2
9M0m7jIPBoQAkdeOtdZ6IMCU46+ldH4eaUwJ5LfOnmn6fLWAy5B29M1veGnMQdhkHDqDnHJ
XFZVPhLhuj6k8K2Uo+A0ulRNunkRigx2PX/PvXy/9mb/AISdAxy8j4z9ScV9Q+D96/D0E7l
8u0BIUZ7gc186a+sdr4/gjkUhFfcQRjGTnH4V83lM37arF97nrZjTSpxaOr8faM958ObG+i
GRbsGOP4U6H+efwrxqOGae4jtEDPJIwRQOepr6isrc6l4OktJDG8UkRjIx0Vl254/D8q+d9
IDaX47sYptqPbXixuzcjhsE179KTaaPm6NS8Weg2nhONfEmmRzyLt0+xSVhk4dgx5HtkivZ
vCmoL9ueWeJTG4MRQjgnGAf5V5/r8q2OqadduuVQyQliM7d2CD+YrSsLqRXE4JUZ2sQfunn
/AOvWTbb1POqzlJKTOj8VeGdOvLMpMsUSzBljmiJJRscdelfNupadd6ddy2t1GyOh7jHHtX
05YXy3lubG5IZ2IIOcKPesPV9Es9Rn8nULYXG07Szgjb2GD1FVCVmFHEulvqjynwr4wuDs0
zUbt2AOIbh2OV/2SfSul8QaFbeJNOlKQbr2LLRSj7zfj79xWd4i+HVpKgu9BJhnX70LP8r+
4J6H26VFoGqXduy6NqaSQXMYwhfIJ9quV94mspRk/a0tznNIkltYJre4NvG8DiF7eRsvtPB
+U9QOue1XVs9Dk1Ai3lu7NnG1ggWRXA9Rjr7+9XfGNksU8PiG1XbLGpimIHOccMa8/FxfvZ
/ajcS7VfZuL87iPTr+NUk5LQ74SVRcyPQIdN0O2ncwaxPGbgFWRIOoPGCAR+lWIfAumXEju
kspDoMHygAoxivPEvb2OMva3UyzD1bIPuKuWeseI7wOW1O5EUYAb94R1OMGlySXUbhLoz0f
TfC6eG45bp4JppbkfY0IKlGEjLtUAHrkflVPUvh3qkmoyzWtxKk6SkSwbBIiyLgdRwcVH4R
1zVdM1G4sLsteWl5BKrRz/MQCmAynsQcc1g63qmq2OpyR6dqVxZPEFEUcDkBiwy31NTqZqE
r7m/ceENfv51l1DVJ2nxzM8OCFHQAccUsXw91Cyzc2GrqsxzuMkOD+BOcVzF3e+I0tJbq58
USNIqYMMs2X9cYyawF1nVp1ctqlyIgmSXc4PtQozfVF8k+rPWbTw5Lplpc6reXE2qfYVaQQ
qFWNS2M5Izx06CtDUvh4Nfuo7ie9tlVB8rQyh1K9cBsjPJrzLwbqmpReLbLTri/mitLmURz
xux2sjDHI9MGut8dxXqWGjWFjI9vIbmVNqHC84JOR6fyqGpJ2urmUoNOzeppy/DHR7d4xLN
HbOilm2SA7vc5Jq/p+hWeiabewaa++2vJESeZW8wQkZKMAuf4uM+9eJXEl0t1cWz3jzNExU
urn5wa6fwRe3L67JpwuGVZ7ZsKWIGVw39KbhNrV3HKm1G7ldI6+40fRNKvhcBYbOSGTzPM8
wCQN19eCDXsngH43zxXcWlakzalagYFxyXx718seJLF08U3gHyrJOeBzjIz/AFrv/AGjz2/
iS3it7eea3uIzGW2kordck9AKU4WjzNhFWjdM+8dF1vT9YtmuLC8W4iwMFTyB7/57Vo3trD
quk3Nq/KTRtGSR3IxXzb4F1m/tPiw+n2TsNMkA3xqTtBHcenPH519C6lrC2bJaxRGWWVchQ
Oa45YmNOnep/wAOdEE57Hzx8HvBrWXjDXNQvE+WCdreDf8AeJDfMcdu1fSVvBEsSqikADNc
B4etI7DWo1nQxS3UZdPmyN4YlkP+0D+lehxsrIPUelfJYjEe2xDjU7HfSpqELxLOAFBz0Fc
t4n1IxaXeW9u5EhiZQV65IwMe9b97KYbNmUZIGcV49aeIJbzxhcPcQiSHcINvaM7sbqxzDE
SlL2dPSyuzpo07ptnB/D3w9f8Ah74ixrfWbMl1BKkNw6/6xgSflP8AwI1458QbO0m+IGpWu
st9gCzud6Ac+mfb2r7Qv9O8i1tpoYlla2k86N/7vX09s1wvxE+FPhbx8Y9XW5Ol6myEu5XK
SnqN3ofevRyzNqU589V26HNXoNL3T4huodL07xHbPFKLuxO1pVEmTjOGGR7c127XPguxzK9
rPdFcBEw5AXPJz3/lzWT490G88PavNpWrWaQS28gIkiHEidCR68c1d0TU7GLR44tQR5Hhk8
hXXB3Lj5Qc9sV9XVaqRU4t2OKzS1MDXJNEm16xvtNjdbYxo1yChX5g2G2g+xFdPdS6Bprs8
el3H2cg7VaMsc9ecnr0rF8USw3ek20lqhRoJSpym0kMOnuMiraW63NrFcPcSzTSxhyAc4Yg
ZotdK5N7obJrcc0Yki8OW7yO33pYQPpjg0/TvD+ueJtRS007w5DJLKRl0RhtHTqMAV6n4A+
HGp+KVtXbT5IrYKCzFPvjufmOB/8Arr6YsdI0jwxpMFrDaxWwj+XauMk9+R1NOvVpYWHtKj
sZw56kuWCPAvA37Nt4bY3HibUHtJPu+RFhwyn1J6V63oPwr8JeFJPtcbl7hRmOWVxI0fYkc
YBrdj1htRmMNqeE6KoyB9ag1zT9Ul01oLNx5r8GVR90dwD/AJ614DzudV8uHh82dcsEormq
yv5HOeI/EHh3SXlWNhPNHEzefcnzBEqjJIHT8O9fK3hJG8U+PL/xFqdwWLSGVA3HVuOPTHa
veNb+Emq+JrObT0+02bysGkmbB3p/dP19a7fwb8BtJ0bw7Dp11O5UOZZCpw7E+/tgYr1sPO
ajq+aT+45HCLTUVY8u/tKWC0mhOrXBQfdjjXYo55wccH6VRtdC1jXrqWDRdNubqWYFt684x
3LHp/OvpO0+G3gXSsD+zIpih3DzmLn9TWrFq2haZCbexhjjReqxpjB9OOta1cVTpu9aSXkc
0cFJs+W1+BvxGvblVWKGAqnzmaTIP0IHWodT+BPjmRfsUiq4IAeSBgue/f8AKvqLTfFU2o3
M0a2pSNANvByeSP6Vfa9cPkbwQM8ocH8e9ZRzTDSfLGJrPBySTTPiKw/Z98fDxFGLXRyhSQ
HzgwCpzwfmFdz/AMKG+JP/AD9W/wD5Cr6dh1C8ubhDFfQrEcEbomUnPueKTytV/wCgpbf98
CvRhXhJXSMJRk99T8pl4Ug59DmnBc96u6nbiG6E6r+7m+bA7HuKpqBjPYGug9MQkAZrc0dA
1uzAE/PwtYjAjG09a3NDYKuCCfmBJHYd6zn8Jcdz63+HbrL8Mb3aP3iqi5boMf8A66+bfiF
5kXjSN+FdVAOMc8mve/Cl7dWHhi3s7aM/ZnhaabA6Ku0D9TXiPxWhEPiu2dCrB4FcFRjI9c
V8rlvu4yfnc93HR/cI7zwdqTi0G7pIgZQeh9vy/nXmPxQ05tP8cS3wXC3yiYOvA3jrXReGN
aS2NqGcBY2AbvkEV1/i7QYPEfg6708kLeWrfarKTbkscHKfQjH5V9JG0ZanxKfsq1nsyhqC
vrvhGC5ZvMmnt47gEcfOByfzB/OovDupW99pyRlnE6giYKMll9ceoNP+G2oR3vhNLScATWD
tBKrDDID0/P8ApWLrlpfeEtfXWrRC9q77mA52/h7/AONTUhe9iY25nSkd5GoC8SZf5Tx/EO
xBrehvheRpBd4YjCh++PT3rhNO8S2N9bfarWRVl3FnhwNoznJHpV+21uND5VyjBiN2VG7cf
r2rncujOaVGUXY3bnSmQkyfPGejKcZHY/nWFqmnWeoxeXOpSaIAQXCj5ozjv6jNdHp93a3M
UrFndduM/wB3vjHcZFV7u0WOF2iYPExwXX+D2qoy7mWsXeJxQhd7Kex1SNTIy7WYdJBj7wr
yDWdMn0jVZLOUlgDuRyPvg9DXvU0CtE0bkso5Vu6mua13QItU04wTtukB3RuByrD9MVrCdn
qd+GrpOzPIYblE3RyqTznKHkcV2fhDS/Pb7fq4aHT14VcfNMw5GB6e9c5cafL4f1Jo7uAtK
2GgkB+UHPOR0P07VtweIJbxilzKHIXCKOAGHt/npW07vY9Nu+xrx3y3PjIx2ZVVhjcIOTgY
xwK5nxC6trk2JDtDcN0PQen1qz4ZCReKLuUlvMWPIGeV+YbgayvEMxXX5OflZVI4xn8KSSu
CVpfI1IbC11o2Gh6HpklxqTBmuJmbhsZPyjsoHrUF1pgsY7hdQhMLbBHbjYSjnPXd07Yrs9
Il0zTvCK3/AIeEkGqXCJBcSo+W25ywVj90sP5VjHU7aW7k0yUMtlexiGQTjPk+jA+zYOayU
3zWRbuYfhKeWb4haddzqu5LiNiCOCAwHTuK9L8eOV0/7XKjJNHfSqqgZCjBI5+mB+Fec6PY
zWviSB4nVpLS5ELEHgkPwR7ZFegfEljc6BfLu+e2vot20cEsjZOfqP1q3ZyOaqnzRfQ800m
KOZppZwCrFncjqPxqXQLj7F42tgp484xlvVT6UlrdCDQDboqgu+WbGT2xVKwNxN4hhuVT53
nXaAMZ5GAK0S3NpK6aPpv4Z+FNB8SePb291a2S5dE+0IjDjcqhSMd//wBdbuueJtZ1+4One
HdFeys45PLSK1UDcVzjJGABntWF8NvDHi/UvFD6jZ+Zpun27BxczxkKXQsNoB5bOcGvpaDT
rG2lMtvbR20pPLKAAT6/rXh4muoy11+ZMKXNFHlXw88A6lpgOs61HLbTh9+GPp6+31rivEX
xfuLb4k77W686xt51RpSvDAHDD6da9v8AGdtq194M1i20csb2SL90obGfXB/OvkHUPCniDT
tOvLu70uZCkodjKCDH16/UfyrhoyjiajlVa7JHRy+zSjA+t/EU0P2C11JJWwNkyOgzkdQ31
rovDWuQ6xamZJUkwcB14D++OxzkEV438LvHei+IPDVh4V1aRlvoVaOOVujL/hjtXaP4e1fw
xcTX2jyGeynALxk/cbHDCvJxOG5pPT3o6+p00ptb7M9XaNZF2sMgivK/FfhC603U7rWtKsp
b61uFIvbSNiCy9dyf7Q64q3pnxS02ykjsPEAaxmI/dyygrHJjrhjxx1xXeadr2k6sGNjewX
AABJjkDAZ6dK1UaNdK75ZG9p03pseYaP4g1OTTWTSb+G7hVsRrdLiRB3Vh1yK6Cy1WC8RrX
U7D7LLj/XIuUz/Q+1XPFXhGS7kXU9GjVLpeHRABvH+Nc1c2Os2hmRY0TGH3Pxg46NivHxGE
q0J2tp+B2U506i10PMfjv4Dn1yx+36UonkgByiYOV6/KfX2rwTwnp4Mkaahbs6o/kTJtIMb
qNy7vcqWH4CvsnR9PvbydbW8tcxuMb4eR78/41Jc/DHQYNX/tJoT58jqWcDBbB4yAMHHIz7
17mCzCpRpcs1ojkq0ISbjfc+SfE3h/Wr2/u7WwsH+zbw1tGAMlRjHPqRnivQPhT8GNd1G+j
l1vT54dNxlllTYMZyOep7cCvo9tLsLGdfsVg0r7T80nRT7Z6VsQm/u40VrpYolGDHGMCu1Z
7SXuxhqcUcFJK0np+Ix47bRtNTS9FjSSYALgDAHufb2qmNBmu50mubjzVz80QXj8DWuX0bS
bXz7+5igQceZM4AJ+p61lan8RvCemWrsmowzuqlgkbDk+me2a86pbFS9pXl8kdMP3a5aa+Z
sQaPa2bb4ohGGHz7f0qpdazpFk7h7m3ygLNlwMAckn04FeT6v8UL7xNG2m6PPHZKHxI6HJU
dTlug79K828YanPHYDw7p0UzaxqQEUbE4fym+8ze/b8a6IvVQh7qGqXO9dT3Wy+OHgi71hL
JLm5dZGKJOkH7pmBxgHqea6S78Wme4ktNPURngLI4yMn0xXzMfAy+FfG3gvwq8p+1XEsN1d
sCGCNknavHC/Lj3r6ji0+2U7oYQjE5OecfQfjXNjcfOEYwhLR38jeVClFKUdxsCsR9pu3QS
Fe4GWP0rQgsIb6E74NqN6rjNZTa1olnqsNgsq3OoSkhYkwzcdfpXH+NvHWuLqP9heH0MZxi
WVRlwfQeg96xw1anJ3ra/11Odwa2PRze+HtImjsJbu3indsLFnLE/QVV1jxz4S8PW/m6xrN
vaL0CtncfwAzXhWlrPYaodb1ObCoTI09yc8jtk9SSOleda7I/iXX5tS1O8cQc+W+3ovbj1/
wr3MPiqjnywilFfM46tSEN9z6mtfih4Ou3LQXExhBwZjCQmeO/wCNM/4T3wP/ANBT/wAht/
hXgstsX8CWdr4fma6trqV1804XY4P3DjoT15riP+EW8W/89H/8CV/wrSOLqSbvJL1RhJ2to
eISRx3+myQAKrJllPv1H51za/KTuXp/DW1YyvC++RDt27flxmqOoQqswnSNkSQknNfTLsWi
rIUJBA2n61s+GgTqSoAG3Hv9KxCqlfU/0rR0WRY9UiJcj5sfKcEfSpnrFo1h8SPrDQJoLfw
yJ3dmVrDaqqMcMynn8q8a+LNuE1PR5VJ3vbKrE+vIrvrC8Muj2tis/wB/y0CjHfI/nXFfFS
JPs8LhcPbOQSeN/Oc/lXyuDi4YvmfmfQ4qSlh38jg9PvHgtJmbhFYbvx6V6tonif7RYR20p
AkjxsbPLLx09a820Oxi1TRtU08HFzMgkhyOSy8gD69PxrE03Ub+xYwhyRCcmGTOVIPOPSvq
HFS0PkK1JVNOp7NqNoNC15fFWn86df4i1CM/wn+/j2PWulljg1Gya1aNbjePlJIOe+RXn/h
rxzBM32K/fBkODvHEinqPQ/WtiHVo/C+oRQOztod1gwSn5mtHz9xj/d9D6Vz+9HRnnVKcnb
ujD1rwHeRBrrw00ksi5aW0U4dPeP8AvD2rn7DxHc2k7WmqK6SIdoZ02kY7EHpXuFqkc6meO
4RQG3Bge+PX3Gar6p4f03xBbSRapBHKrEFZiuJE+jdqfOnuOnifsVEcDaa8YDvt5FaN1zgd
j6/rXR2PiKO4zvuSZNvGMYPpkdGH61wPifwXrfhq4b+z3kubYJkbhlsf1FYFj4hNqNtxE8D
g4Ygblx6UOmpK6Ol0YzXunspn875mVEOflwcA/Q+nt7VGHQOC6ZjZTkZxiuL0vxAkkOVuBK
p/hz0OOOK3ItWgBJYHAO4x9yMdR6Vmk1ucE8POL0JtY0ewu7fdJALuDG0gjkfQ15Lq2jPoM
8pWP7RayHEUhP3O/Poa9oieEojRyFklTJVu47c9zVO8022u4ZBNFvR/vqcYAqoVbbm9GtKL
tI8X0a6dNUeXGG8pgTnucDrUurQpea3YxNLFbl4VUySthARnqe3SusvfBMVsTcaW0iFh9yQ
ZU9+D6VztzZvBJt1LS5WVTxLHkjH+HNdCnGTuj041FLYr6XqUmmyPGsaSxOds0ZPyt7g9j7
10DXdjq9ikCb1m3LH5DL8w9wey9PxrNs77w6k4m/syZsDDEY4/WtW7udP1KUX0sVxvYD54N
kZGBgA1m0k9i2/IzdNEumjUFuUMc0LKVBHXD5J967nxUYbvQfEgM25wILgN6tvXOPpuNcVL
caY06GQ6jMAwysk3U+59K6vT7rS9UtrxLw+VdzDy3hVCqRxqQwfcfcbfqalqzuZTvpocx4X
8L6j4jvU07SrN55ZMAyD7iH3Pr7V9T/D34J+HfC0UOqaxb/2nqyHcqzHMcR9QO5qH4NWWlQ
WlxJbW0AV5MQSR/wAZx82PUY4z711XxH8dx+BfD6XqJCb24fyoFmbCZ7nA5OPSvmcfmFadb
6vRPQoU0488ztJ9TsrVFN7cRW6ABgHcIM+oBxXD+KfjJ4K8KXaafLfPqV8cZgtBv2g8ctnA
+lfIXinxbfeJXXUtfnkuLuOQq26Q4OTxtHQAAAcVzy6uGieG1t8kr/Dx0+ldNHJ5aOrK/kv
8yXXjskffPh7x5oviaxe802+SSOI7DHJ8rx8dx6GqfjeK18TeAtX0nS5o49T8vzBHn5iAeR
g9iBXy14U8VSaDfW8rSRR2V/CAwjTnk5ySOpBY/wCRXpMN1e6pcw61Z3677d9iszYZeDn68
E1x1MulRqXi9FsP2ylHYw/Avg3W31qBJo5LYKVkWWRCmCB8oX1719VrcXVvocUU2NyqFORu
yPf61yugTBkM5SKRwAMK2RGPTJ9BWF46+K1r4YsY4obJb29mZlgjVhtbaASxPZeRz615WJq
1cbW5Ix1R1QpxpRu9jf1zSdL1vTms7+1hkhY8CSPIRj0/pXm8ehaZoN42ktZLpl4vzM8TlT
NzwwPpjjFdrovia28SeHxdfY5bSaVCHimUqQ/Bx7g5PPcVN4tsvDNxbaJp+u6ha2eqXCN9m
FwRsm29QWP3eTwa86Lqxbpzv8j1KNWMLJ9TS8IeJrjTQLa5naWyJCoDkqh/3jyPoa7a48Sa
OsO+8IhYyeWVkAyDjj9K8SngvPCKmFz5iIu+UbvM3Ie49T3rofMe+tYpINst60CsYJW5fgh
SD+lU8bWhHkTvFnfVy+nUSqrQs+KPi7p+garBpOkW0H2mUfflG1QOeg79OlZmn/FjVtQmCT
Wls+OMIjA5xn1/nXgviay8R+MdLF7eqv8AaNv5tzbyRDaw28mLHfGOO/Wuh8FXd7rkdvdw2
wN0pSOeIdY3GPmH+8Oc+59K9eVCLoczlfuckqMadRU3Hz+R6vd+O/EV+5jsIo03LuYvHwoJ
AA9e5P4Va0zX9Z1COzhR2tV2E3BAB2ybflU+mSOlc3rOzStSlsbeeOKIxOquGzkMCyjI7hg
wH1rL8LXc1hc38Lu7KkcN4mDu3FXx1+hNeVyqUbxPTeBg1KpH5Iv+PdJ1rV59Kt724keB8u
ztxHDjj8SR61wWq+G7HwzAbrWtSmlhn/1FrCmZZgOuPavdk8R6PqejIbrVLRXdn+zxuMMoB
4U+/v71zuvX3gq8OnS61I1wTMYkWJSdu75Tu77cjnHetaOYVaLVJxbjtp1PCjl8Kl5VNzB0
Gx0UaENfDo2jQRefvP8Ad75H97OQB61zvgf7RrPi+48YzxIkav5dlHJyQBwigdyOp9yPSuu
+Iv2V9E0zwRoVnHDbCRXukj4SOPqqn6k5pkPiLwr4Q0mJNKuYLu/hXa7E4SNsZOc9PXj0FJ
V51KbaWstPRHr0cKoRV1vt/mYL6m17+0TBc6mfkso9skh6LtAH4cnp612eofELVNe1Wexs7
lbCwEoRfKGZnXBJPXqB19K8rhu2k8SalqEkwa6uLZZSW/hLksf/AK3sRVPThFpfjPTrzUID
PcSzFHiL58iFvvHA7nPA+tejChTlZzV3GOhx4vDz5lyn0Ha3nhnS4ZW0KCV5yCJLop+86ZK
59fpXL+Jb270KO2v9FtlRrkeZJLIhco/Ugep61jx+MJp7kx2FlbxQxfLGT0A/3R3B9feumt
ZdJ8Z6ONHvr42E27PyDvjGVzj16dc150W4zTqLTzOWrg5xg7M8tv8AWdc8S3sUN3I2qSsAY
4VxGiD+9gd84H511en/AAq8Rap5L3ZtbG2lX5gzkyL9OK9R8IfDPR/Cm+9huZNTbG4XEw54
7DHbrXHal8QfGFv4luba1git7WNiUjmiBLgd/p7V9RSq2dqa0Pl6tKMNZs0YPh0dD0S20LS
Xea28wzyzSYBeXt7AelYv/CG+J/8AoH2//f4VZi+N2p23lJqOgWckhwwKMU49cGj/AIXpN/
0L0f8A33XZGhB3lfc5HVi9pHwwMISedx4GakuwZtP4Q7l5/AVCCMYY8Dnmr0HCKJAGV+RzX
vs9M58DIwKtWGRqUB6fMM/nUBUpK6EjKkgc+9SQPtuImI6HvSKPbvDt0q3Vo4IOPLcsTwcM
RzU3xNthJoc0zfM42EDdkHjqK57QblnEZ3AiNGwM46Nu/wAa7PxhHb3ulKGIffBkc85DEcf
pXzdRezxEWe9H3qDR4hol/PZ3KSW6btvOD14rd8Raet/EnifTIy5x/psIHKns2B26ZrlrS4
FtdnMe7aSDk4NdFp+pXNhOl/ancjHEsDElZFzypFfQta3R89JPdFBVivNL8wYE0Z4YH5kPY
j29a67wprMWoWEugauC2/KBT3OOK5i/trODUftGmh0067G+AOxJQ90z3IPFVLhpY2jlRQZI
uWKn5iM8cj0qpJSRlOHOrM9D0jXLvwzqr+G9YlYw5H2eaTOCnZSa9T0zVYWRFkbIbgKSOn+
cfWvCP7aj1vRBp+rEShOYLkf6yM+/qKl8N+K30u5Ww1O4MtqOElySV7YPtWDg1qjz6uHcld
b/ANanterqsz4g3mPbtDE/d6/lXnuqaBYamSt8jxuAQJEwDx6j+L612em61aXmmhlAIY8MP
m2+2PT+lQapZ2ssR2JliOME/L6fhXK24u6OanUlDc8c1HwhrOks11pTi+t88GMZb8V/wqpZ
+KJYJVS9hbKkZVv/AK/Irv7qHUdMHmQXaR4yR5oII/GsW/NvrN5Hbavp6T3Uh2xyQEFmJ6D
I/HrW8Zt/EelCo5LXU6fQr/Q9XCCC62zDBMbHkc/w1unTR5/lFd7445xnnpxXgup6ff8Ah7
USiFxGHwjkYII7H0I/WtXTvG+swKqNcedt7yHkY9DQ6KesTOWGb1gz1maCa1cFY5FVWxiTH
Ht6VQcmWVioyWGWBGMj39azdP8AiNHc2/k6nbJsb+Fe3r9K0Fms72JpNNZpPJwdm4Fh7e9Z
SjynNKlOO5z2reDbXUY3uLWQW845BxgN6g/415xqlnqGl3bW927o+P73B9K9oh1S2uHa3+a
NzxiQYYcd6o63ocOq2ZtrhVbZkxyqMMh9PcVcKjjubUsTKD5Znj0LO0uGJlyDnJIA969BtW
EnhmQqoJexQOznJcK4J/ka5K8tG025kgMHlhf42PL47102mzpF4ft8cubZjt64O5q6J2a0O
9u6Vj6i8Im10afQLG22x2zWSzRDABBJBIH4VxP7RMk9/rcNvsVrVNO8xSMfKxYnP1wKSW8k
Twz4X1qxuVZLe1jD4Iym04bPv7VY+M4F1pdjqsCq0D2j287LztYHgH0zzg18vRoOGJVV+Z2
SqXpcq3R8/XtpHNodtdMoIZYxgHqcEE/oK5zTiTdAfL0YAHoeK6maV08CRSZBdGUqQOnJwK
46G6ktbsTBQGU52n0r6qJxw1TOpN2I/DmlzSDOI5IR6g5PP6ivV/hfLFrOh37ibFzYrG7w9
cqSAz49gc14g8gfw9DknCTsfcA16R8FIbi48Zy2tuzAyWr5UMMNyAAfzNcGOinRlLsa0dHZ
n1FoglXwtLdRbenyMe/Hc14CdWgs/ibBfXkkM88wKKJDuS3kKkKCOg+bnNfSwit9P8Bzr5i
p5UBLF+hOMZPrXxR4hu1bxpcXG0lDINyn1HQ18xk6VWdRs7sV7qie5eCvixqmtX6eG/FiWg
uVna2juIk8pkk5ChgOxHANY3xcu7C+8b6NbnVA11DA1tPEjZ8khsr9CcmvPPEelpa+I9A12
aSSKw8UWqzLKrAGOVTtJz9Rn6Gtfwd4bXUJ7y9uohcT2EoeSKU583B+YnHP41vXwlHD1Xio
vo9PPY9nAz9tCNNJXPSv7Y8Ra9oVto9xpkKWULDdqLFjLJjgEAdDjGe1dpAgh8m+tJs3Eds
IAMnCfNnj8qyPBt/o2saBc3KX0c/kSyCO0Rtq7gc7c+grfnYyWaTQiOOULzu+6x/zxXyGKm
1Nw5bWZ9bQjBR5Y6r8DkWsNSlB1SCRUEV0JdsaqBG/OcD3DH86wtVW90HxOtxEjrpt7hpvJ
jwpJOSmR3wSwHrkV61pum6npRc3FraXFrdxmQwLJhyx/u5Fcp4wl8UR2MAsdPtbG0aZV+0x
yee0OOgKkDnNbYfFSdTkdrO/U5a0qU5WgtU9GcfdRajqfia20XRbN/s94xEdySMlQM8fUc1
1D+C7zSr+3ge7/eBHinkJ3bkyNo9j1/Kq/wDwn1p4E0x5ta1JL+9YYRIVCSE91AHQDpmjR/
i6ut6xbnU/D0lqbkbYptwkO09Nykc/X3raosVKF6cPcX4/eZyq2rckvu7EOp6I8viG2W01k
XiMPKuITIsZI7YGa2/EfhS+1uxtobHSrbT7eNgPtAv9zEZz8vpyc9a2ZfDOiajma40m2Y53
RSqcOD13Aj8fWr2p+DoNeNtFPrj2+m25ybYOsSStjjJ+8fwrjjiZSlGKe3l/kFepGLucxqW
h6xZaaJZIJ9Qll3ebcREKZGIIz7KBwK851PwNI4Et3ZxLNK25i8oD/wC9jue2K7nxJ4R1HT
bCa3s1uXkl2rGi3LSB/wC7tGf1rGEXifQNPjOpWFsty6AhrhRLMvtknj613UKk4puEv0Opq
EoqMrSutDEuvD13JdCO5SS0guwiiRZSpYLwox6DGazNY8LT6bbxtpMl07tMJBJK+DJKeBgd
cj1967nw7d2Wuz2+nXi3MWowyeY0j/6vYem0fWu08VaJ4U8O2/8AwkWt3wsLaFCIbZmyGkD
cv79vzrVY2rCoo7vsctd4dJ+1W+x853+teKfCN1bahaXEN/5x2vbzAuI3Xg5z6kVpaZ8edf
sLK7S28P6Z9p2lhLJGzLGcZ3AE9R+XSu71DS9Bnisk0mMai2orvjuGQfvAw4fA4VVG78TXg
XibULS2vb3TLONJRJhHmC/PnOOPrXv4SdLGaVKd2vkeFjqLw8eeM9H0PrPwB8Yr/XvBtmL4
eVrJiB3eSAkpHJ47AgHpW9dTaR418sXNv9i1eIowmjb92wJ/SuO+H3he20SCW+1mPbOkaQW
wk5WMBBk/U5qeyvbq4v8AUpNOjWO2teGkZhyfU+gyK4udRrSdJ6Hh1oqVPlcdzzbxX421HQ
dZu9NijikltJ3jcXEasw2nG3PcHGc1yP8Awti//wCgfB/35T/Cutm8PTeN/G8kpYR20jg3V
5tyqopw0h9SQMAdzXQf8K5+GH/QzX//AICr/hX0Ua9GMUp7niOhGLtY+WEZFlVpE3qDkjPT
1q0uwx4TjYTj/wCtVKRZMbwpCE9R09KnhbbGVPPNe2zuMu43C4lBUZJpA23a54KkGnXYYXD
Z6VAchTgkd6SKPQ/D95MbaXywrfKc5PPK12U90lzptqXPzFmjweBjGf8AH86848OTsJ44gy
gyIBkjPHOfxrvGbEDWwXCxvGwb+7ngmvJxEbVEz06M7wseQ3ymDV7mPGB5hIHXrzWrp0jCI
rwytg/jVDxLA1tr9xGcgg5yeKisLqSFvkbgkZ9K9SOsUeZNas9C8LaK+tz3OgXJZdPkAulY
gnyX6bgR9a5TWNPvNC1q40y8O2aBtox0ZTyGHsRXd+D9Xm0+7K7wUlwSRjIPcfQ+ldT448P
Q+KPDkl3aWmdRtow0JiHzMB1Q9ySM4qYz1szgnVcKiT2PA2leK5O1gV2gkA8E/wBKsi5juE
AfG/uf4qz5g4uHUqwIO056g+9WIBAY2Ug7g3DrwQK1OzR6mzo/iHVtDm8yxkDRZw8J5SQfT
tXr2heKNL13T0KOILhUy0LE5Q98eorwYTlGxvAKnGQMZHv71PbXstndJdWsjQyodwIPGfes
KlJSOerQjNeZ9BzWkF3H5U4+RiNpPOe2R+Vcvf6RLa3GIh5Usbb45tuRn3qHw/40stSjigv
D5V2RtYMMKeBXZs0dzHHGZFkA4GRnAHIzj+lcdnF2Z5LU6TszjNXsE1q0Tzox57jay9ifT6
15dq+i3GmXDY3NBnCswwy+zCvbrm1eOYO4RFdsk54YetUNT0i3vIizBZFUFT82GXPqO4rSF
XldmdVHE20Z45bSK6Muwlj6VNa395YXCzWs7oVOV2nvW1q3g+6tHe60v99AvIUN8y+3vXOF
nU/OMEde2D712JqR6CkpLQ7Sy8VwapMia2ixuMKLiMbXP49PzrsdPWY2XmLcLe2x4jlA+bb
/ALXuPavH2MEgZjxuwMGrNre6jpSmSwujsYHK9cevFZzpqSsc9Sgpnout+H01i0Z1ZDLGDt
w2SPrXDI0tpEts0bJLAjA5ONwyeR+dbGgeM8zrb63hYmBXzlXBU9s10WtaPaa5ZmeGRJmI/
wBYhHzeh9vrWWsHyvYmEp0XyT2Nv4Ma7Hrct54P1CNZYr1HkgY/ejkAyV+hH8q7u9t0Gg3W
kSmWeONpdPuM/eXa2Ff67dje/NfOFnZXOi6150d7LYXEDbo51ZlwR05HINeu6R8RbiaW1Hj
G6W6i2BTqdsq+aDyB5o/jGDjkZHrU1aUJxsu51czT5o6nmV3DJZ2sun30TmFWxG5yocA/z9
qtTeHdE1KBrjRpZEmMRzDPk89Bg9zxXqWsWvhq/to2l1a2FpICwO8AnB9+/XrXE6p4j8N6R
HcCyu47mUgFfJT7zA8cjoOf0pKpJ6CZx93pzWGlpYzIhmeSMbg3CnB49z0rrPhpqyeE/GCG
8cRPJgb8ZI7Yrk5tUl1HTZ7jytk9i0Tqu37g3fex9f5103g/w5qvjvxjaRRRZd23PKoICLn
JY/h/OqrpSoyVTaxdNtSR9aeJnu2+H+qzWUaT3L24aOM9Xz0r5b8NaDN4z+22zIP7StwJg5
YKFjyQ2e+ckCvrPxN4h8PeE9DC6veQpiDaISQXfjGAK8Z+G9jHqOo+JtcjtvISdSts6jAXL
DC4569a+IwFd4bD1ZJaLZ9z16lFV5wgzV+IXw2tr/4Iw6TZA3V9odsJrBohywX/AFg98jP4
qK+WtI8V6po90k8dxL5ifLvVzu29CD6jFfa8msx6LodnY3dwrzl2wW4zuG0r9SecV8mS6Pp
Ok/Eu88Oa1EBYpdsvJwypJgrg+oyM13ZLiZTp1YVldLX79zvxeGnSnB03ZvQPhr4xtfD3i+
efVXlh0e+3CUxrkxP1VgPb+RNfT2i+MvAXiC3js4/EMNrI+Coucx8dx6frXyt458GP4Q8U2
ltDk2l6FkgZzkAbsda6ay+C/jvVbU3mgm2vVVN5US7HJ5yoB4PIrfMMFgcXGNec+S63FQxO
MwilSSvy/ge1fF/XLvw/8HnTw/4qt7yZLxEd7ecGWKJugGDnr3rJ+EPjZvH8VroWsLFFfrJ
5U1w2cXA2Eocf38qc+teF638Ofibotncf2xod/BaonmSMRlCB3yK5Kzu720Vvs8skWXXmNj
nI6cA81VHJ8LUwrowkpO9+ZGDzGtCt7XVXP0PtvB2haZcm81DSrK8u85jnkgD5HfqOKwrnw
zY3PigJY2Ai+0gsCEykTDGT6DjtXxjaa543twscE2rxAE8bpcZ/pWtJ4s+IcTKx1LWWZcZl
8yYEDsM5ryHw/VUv46a/rzOinmvK3UcXzM+u/wDhGX8JQXEwv5J4rh8shGcE/wB3PT6Cvnf
48+KNYsfGlnaafqMtsBaKzeWxVhycYPUZHNcHP4m8dXsima51GQqc/OZZB7nk1y+stqEl0l
1rJuDcMNjCclX6cEA84r0csyR4ev7WrNTJxWZurQ5be93Pt74C3FxefCex1XxBP9ruZy5We
RskRhsAE9uhrp/FNxoF1HJcXSWLXAQKZDOkZdewVielfB+i2HjbU7JLTRU1O7tVX5Y7ZHZA
M89OOtb6eBfiLe2rxyadqEaY+7Ovl5HsW/pXFiMjg60pyrqKbvbTT8TKjipqSlGDbPpCbxZ
8OLC9guLrWLawliyP3IMxI9Pl4/8Ar14L8ePiLaeOvEUMWkySPptjGIVaRdpfByXx2zn9K5
2H4X+LriK4lmVLYW6l3WWTcRjAxgZ55GKwPDnhubxH43tfD0EjOJ5vLeQDoo+82D6D1r1MB
luDw0vrKnzuPXsgxmKxFZqE42fRGnd+PvEN7pcOjW0jxweSlukcWRvUcAeprW+EOhHVPiKt
zf25mj00G5aLGQ0i8KD+Ndr4m0Hwv8NLKZdPtnvL0qUjuJGBw+RjHHBx2FXvhNoVzY+ANZ1
aJh9r1eKVIX6EAKQuD7ncK6FiqU8NKVCNk9E+ruTVo1I1IqtK7SvbtbY9B1Tx1oltOljqN5
vnKmRwjcK2eR9eBxXPS+KINXgNrYR/2fpjfMzbMeYR936/y9a87jsxo+g295runlZjEZFW4
XO1QQOF9eRyfWubvfiF4iZ2a2lis4gf3ahfmz2JPeow+Wwimoa+Z5lbE1Kz5tj1bVfHNn4Y
0ZNIkm8m2DF0tlYGVyeSzY7n1PFcP/ws3Sf+gLcf9/BXmNxcpI8t1dXjS3Uh3Mz5Ysc8nNU
PtUf939K9mGEpxWurOFq+rZaLMr+WmHUHqecin+ZmfecE5IPvTTxKykbMduvpxSI58xkJAB
OBn+HNdxsivfgtIi8A4796pkHOMVbveU3McFWqmScAg5oKNvQpUWZQ5G0gr/hXoNjItw7lZ
WUPBtA29TgdfyNeY6a/lzsvBGO9dnpFy6ywkHl1GCB9TXHiIX1OmlO2hkePbTytThuAOJU5
+v8Ak1yUZweOM12vitHn0RZmU5hnKE5J7/8A6q4fvitqD9xJmdb47o7jwpqMRu4op2wVOFz
0b2r1rw/rn2Wcx3eRE/3WHDDnjHvz+lfOtrM0Mw5xz19K9T0XV4tS02OCUKt3GDkrx+v4Vn
VjZ8yOCvTUlqa3xL8GJKj+MtGRZuj3cAXls8eYPp3/AD9a8bRl80PJAME98jPtkV79o3iB4
LdtJ1RVeCU4LHkEdCfyqlr3w3BRdS8PwpcwTHD2y9uM/IT047GtKdS+5hSr8nuSPFo44XZm
CSKc8EYYY/rW5pp0f7K0Gqogj48udBh4/qOcj9ap2VpcPrc1kYWWRC4KP8rDAPX3pt3DLBd
GEIqsBkA8jr61s0zrk1LQt6j4euLKIXlrKLq0IyHiOSB7+1TaT4k1PTyAk7Txj+BznaP8Ol
VNLvtS+1olkxi3cMpGUYnsR69arX9xDM7v9miilR9haFvlc/7vap5OZamaTek9T0e08Y208
SI6hWA5jY8fhn8607PULLUATHNskz24YH+teP8A9pzIhintxKuP4wcr9DT7fWXt2LxhwnVV
b/Gud0FfQwnhIy+E9hmijbYXQyZIKuuQR+X+etc3rXh211NiY8RS9RIq43H39frWPp/jiaJ
VSbY6njkdK6qz1/S9QjDfaEikLc8YzWXLKOxzclWi7rY8v1HSr7SpClxHlM8OveqqSggkPj
HTjrXsN5YR3sBDRRzqRycZzXnmr+E7m1ZrjT1LouSYwfmX6etbwqX0e52UsQp6S0ZgyJvUO
A3v6GrOmaze6TcLNZzNGy9YyfkYfSqbXLoOY9h6HbmhH8xcqBkcg9PzrZpPc6Wk1Z6nfQa5
o+t2yrcgWt1jlXHBPsfSsjUNHhbMjxmID+OI/K3vjtXJl41DZJV+xFW7TVr60kDRXBKnjYx
yuPoajka2IVPl+E220pBbAy3czx5IIIJXOO2P61lXckMljBGsMSyROyEouC46gmtO38R2Tq
ftFq0Tk/eiPH1xS32p+Hr1VjlifjADou1vx96hXW6Hd9RSYzdajAHyZbRcsTjByCR719n/A
AU07R7P4TQ6/p2nJDqVzERMQOSFHb0B618UxxL9rgNjcRX0TkbY5PlkA9OP519sfBDxNbeI
fh3Hp0oihksrp7DgBfNAGVx6naTnHpXm5pTnUw/LE1pSSldnhU91f+J/E174iv186VJsbDy
cBsLGor6U0rTLPTPDdpGtsljHFFukQLgJkZYse7YzWLovwjtNE8XX2uXt4P7IWc3C2hyfnH
cn0H9a474gePH8R3P9i6VNjT9+NyKcSc47dVyP0r5PHp4hww9LSK3PXwb5G60jz7V/FBv/A
BzHqCzGays70FVx8u0kjgdzt61wvxi0y/b4g6tr8cGbSdkbzlHB+UD+QFd3Y+E5da1ODTtG
Rrp45AXkVdscfqc9D3/GvR/FfhGym8P6mk0qmCRRCvnjjO3BZT7H8K7I4ulgq1Pk6q1vI9S
FKWMpyjN2e69T5E1HxPqur6NZ6ZqNx562TFreSTl0Bxlc9SOBXv8A8J/ipoWl6Tb2Wsaqtp
cEH74LKMcDce3r9K8l0Tw3ph8UT+FfErG3If8A0eeIAs5PQbvSsFvDV3D4tm8Osyw3UczQ/
vm2gc8En0717mLw2FxlN0J6Jann0auIw79p8Sejv5H3Dd+IdK8W+EdS0qK9gu7y8QrGYJFY
MT+PSviqeEaD4k1azYq6xyPGRxwQwII/ECtq7+E/xH0oB4tKkmj6h7SQOD9CK4zUbDUtNut
mp2VzaTluBMhXd2PX3rlynA0cKpxpVVJPoTja7qJXpuNj9E/DP2PXdBs57V7dkubeOR/LGe
qgkZ/OtrUobW1XyI7FZWkVmCFAF4H+eO9fnpoXxV8eeGbFLHR/Ed1a20bZWHcCq+wyOB7Ut
/8AFHx3qd59rv8AxNqEspIZX83Gwg5BXHSvDlwvWdRtT06bl/XoNptP0P0AS00qWFIXtIYp
JAVDpCATkc/TmvkL9p27t3+Ien6ZAyyvZWKJK4GDv759+BxXG3Hxv+J13D5Uniq6K4xlAoO
PqB1rlvEPirWvFNxbXuvXT3U8EfkiUgBtvuQOT7mvQynI62CxDq1J3XYxxGLhUg4n2n8ELB
NM+EWgXdyElWeFnRTxg7jXRa/o1lqOr29yJha26Lhxu9TkgD1zmvhuw+JHjnTtPh0/T/E15
b2sXCQxyYC02TU/H3iOXzftmr6k5OBt8x+a4q3DlWdeVaVVJN3O3D5kqdnFO6Vj6P8Ai74o
03w54auLSwuoYpLtjGscTAyFVGRkDplznPoK+dPA/i2LwdrsmvPaC+ujE8aJuxhm6sTXO6r
p+q6ddLBq6Tw3Mg3eXPkNjOOc+4NddbeBBp3hm18T+Iy8WmzuFWFHCSz+u0H0HcjFfQYXA0
MJh/Yylzc34+hyVcVWxFZVYq3L36FbXPFOseOdfgGoXMdtAZQY4owfLizxuPckD+VfQfg3M
Hwg1q5TEdho4/0aaX5fMUlsZJ9Sc4rzbwNoAutbhK2Ft9jLDy1WPcyqehZup6/rXRfEDxG0
XhCXwNbXStGLgz3TRDgYxs4A6dc/Sm50pzjhoRso6mFfn9m60nrIdJ4o03xf8LLy61SJf7Y
0m2LmNFOJU3fI/PYE8j1x7V4BdZ8x9xPzEnOK66TU4dK0O+tYb5Zrm+iW3ZVOR5e4Mfp9xR
XHuxZ3BIJ/hr1aFPkvbZnl3ZXMZicg4YHGSKj223r+lS71iJEh5HFRedF/z0/WuqwFtpiz5
x3yfakK7lWQnndjg44qr5oVcMcntT/ORgC2MLgY9aouxJOB5TAEZ6jP1rPyMZxV1WjfcoJD
dRkVT6sR79KQ0WLNsXadtwx1rpLCV7e7hcE7I27dua5NG2Sqc4IPrXV6f5cl1HkllcbsH0x
UTRcdTf1K3juNL1e3DF/kFxH9R1P5GvMSCG+bg9a9etY4zlCmS9q8Z56kDH+FeTTp5Vw6sp
4Y8Hqaww73RrVWiYbd0ecdPStjSL6W3njhkzGw5Qn+R+tZEZAbavBxk5qQZAB3dDxXU9Tma
uepW1yk1uHlYDPJXGdh9q9F8DeJIJF/s67kjCSf6mR2+Xd/d/GvGfDGpPck28zrujAKnADH
3rqNU00Qw2Go6PBMGkkC3EUYyrkA5cDselckoWZ51WKvys7Lx14CuL+9Pibw3IsN+ymOaLg
bjjrnuSOPevHb+xu31OKHVpZvtJTlWj2BMccf417Foet3c9lHidrhCvlkL1OP4TmtTWrex8
TWlpFdZ86IZgkiIDqx/kPbpW0Ky+GRzwxDg7SPCbG1Flqv2Qz5USRtuIyOQRWXfaXc2twLj
7Owhclw2DhgScY9uK7LWPDupaH4mifUuYriZAtwowMjPBHY+1dloWpeFp9BtNL125WJ7bdG
dyMGHznHODxjFdMYKXU7JV+WKmtThheR694deBdPgjdSFLgksCO3TqcZrhLzTbu3uJIBFK7
JywCE4Hr9K+g9Q8J/D83STeH/ABS1o3IfY64bI5zvAz/9esS3ks9D1udv+EjeS28kwo6WuZ
LgE52t1XA9R1rPl5XZBHEaXSPCAxz6c1dC3CcAEE4IzxxXS+JLKxk8Q3TWiyizKqYiluQB6
5GO1b/hvT0udGjh1C2E1tO/lhHXkgkDg9Rikzd1Eo8zRydjreq2JykzNChzgn9K6iw8eRSP
5V7bqM9X7k1g/wDCNalieKDTb95kcgRiPKFQeTnrUkHhfXIIUlu/DV1LBIOAyHP1GOfzqZU
7rYykqU9WampW3hzWt8kPlW8o6FGwW45JHeuRvNBuoJlW3YTqwyCDirmpWFrbZaGK6spRnd
HOhGPp+tY7Xd3/AM/DH0OeaShJG0F2ZDLZXsPMltIvuRxUZimj+/GygnuMVaW6vnAVJnwO3
arlvqk8YaK9QSRj7yOOtXqi22ZigNyc5zzT40UFWLAKe5GcGtyIaFdMyqs8OSPlBz9afcaA
8zg6XNFMhOMFtrD8KOYh1EnZ6BZaSgmS4iu4ZAD0VyCfpxxX058H59Q1660uSHR7fQfDekS
iUPDuL3Mg/uluTz1b3NfM2maHeReIbO21OCS3glcLvH3WGfbqK+1ZohpWp2OmWrkWUNnCVd
EAXbgbgAPwP414ma4hUKd1qzqwtP2s7X0PQNRvYddEukW8s0avGwaVfuAkd/WvIrT4ewRa8
NLuNWeUQJ5mREFDZPt06/rXquh3tgBdYQxpFH5hwPmf1wO9cn4bsNWfxlrt/dLIbUsY4nc5
3jI2bR7DP6V+eyxFZRnUWh9FSjCL5WdJJa6Z4c8LTSJBtihiLeUg+9gce/NfOvinUvEWraj
F/a8xto2z5dpG52xL0ORj5if5CvbPG/iVNGtYolkEZUMZN5yXwPlXFfPWpa7qM9+08tsRKf
ubWUcentXp5Lg6kr1pq9+rOHF45Uk4Rep5p45stRivLXVgsghiQQs44KuCT6cZFYV94jn1P
VLfU7yNPtkKrHI4484KMZb3xwfWvTxHLqFtcC8mCh8szZGM+/rXI6R4P0O71S8i1G8n8jy/
NtxbspMnBDLz1YcHHcZr7pOEKalNbHkUK868vZp7n0F8LPG2k+JvC8VpeXi213ZgR/MeDgf
L+mM/Sub+PtsdY8J2erGZJ7nTJtjNGvHltxkn13AfnXzzf2tzpGuNZ2dw0YDARSoSokXs3+
elberWXxC0jSpbbU11A6dJgl8mSF88ghhkGvEhlEaOKWKpTsnrY+hnmPtqDo1YtvY9b/Z0j
8PapYa7oeraVaahdKy3cUc8QdnjwQ4U/UA17VL4b8FizgePwxprXMgB2G1UqOe/4c18R6H4
i1bw3fpqWh301lfIrKZYjg4PVfxrqbb4x+P7SVpf7TErFgxMsYbkfyrDMslxOIxDq0alk+l
2Z4LGUIQUK0dfQ+v7Lwh4DvZhPdeGtLgMQI2JbgKz9jx6fWvjr4t2sFp8R7y1tIo4Yhj93E
u1VOTkAdquH41/Ek7tmtpCCc/u4UGP0ri9X1zUNe1WXVtVu2n1CTHmOyjLkDGTjjpiujKcs
xWEqOded1bTfcxxmKw9W6oxtc+5fAvhHwnp3w40G8ufDWm3GpJYQmVpUXLllzkk9etW/Evi
Lwv4X0mbU1toLGS3jMot4pQpyBkcD3x+dfFjeOvHmo2cVmmvahJHEoRIoeMAcAcDjgVh6pB
rKyxrrAu/tEo3gXBO4j15NcEuH51qzlXq6N3suxvHG06cbxg/0LWo+IjrHjd/EOsNJdoZzK
6buSN27Az0BJ/U1p6prmt/EDxDC90hitEIjhgjB2wrwMD8qyn0rTbbRpILiWT+2GKsuCPLV
CPu+7dz6Vt+FdU1DSG2adcJGeEaOZAUdScknPNfVunBJOC1jojyp1aiTg3o9z0i6u5tB0N4
recJfKii3RNo3AAA5I69Cc15LrIvnmkvr6/h8+QgtGsm5ienatzXrjStZk8zTS+n3jjcYZn
LoSP7j9h7e1cK8M8V463MbIY+zdRU4XDqneT3ZnWrzqWT2RJJhIiS4Zm5Paq4fPyk475pZG
8xj9c1BLIFO1D2wfevR6HONdy0hGMgcVF5Tegp4V1IG3BxnFJ+9/u/pQK5olE8gny/vdM4p
nlYVVCqGHDN2NWYorJsCSRwO+BmrsNnpcwwmoNE3+2vFNsdzM2EoFGFYDAOKpSGRZtzfexW
4+lgoXS8gYjnAbGfwrKvIyjA7tzdCetTcadyqG+cZGR35611OmYDWssXRDhm+vTNcrtcDcV
OK39GJkglh3lWUBlyeMd6mexpDRndWDZ1B40kVWD4PcEkYP4cV5prEJg1S6QHjzCRx713tt
IP7bRnHDW4IwMdu34iuS8WYbV3kxhmPP481z0lafyNJu8TnwcY7VYjfIUYqrnnFSxsAwrsM
C4kklrcpcwkqQcg/wA69c8Ha1DfwxslwY50wfLJ4Ujj8RXkRUY3dm461p2keqaVPHdRxSwG
TpvBVXHqDS5eY5q9NTVr2Z9EWGkCSOW7mgS2jlkLM+QoZu+PerC2kMLSL50cyDgSxnp64/w
rz7Qdb8Rz6TLd3sQWyjzhyuVk7fKeP/110T294Uijvr1LSyn2m6t4C0lyqHgoWxtQnjODWU
oRjq2eP7CblYo+MvFOmXF8/hfT7RLyRnUTXU8nmRRADPA7sDznIrkF8H65qkUGq2WmKltdp
I9mxuFBlVCEbIbnqR+ddp4qj0C88Qaba6Bo0emww6cEMQUjf8x5yeSevNdz4f8ACmsXfwo8
K3Ggwi8vLTejQSNtAjc5JB9yFrCviVRin0b6npUKWnLHRnktl8L/AB44BPh64uFI+ZVuk45
6g7q0R8MviBDa+ZD4evIdy9bi6jQA/wDfWPpXr1r4T+JMCGKGysbaGVSDFPMPLRT1HqfwAq
xH4X8V+SIZRocSHjaTJKsWTyVU8CsHmVNbtFKFV7o8Rk+HHxJSHfJDbpGp6y6iinPYk5xWd
pt7q0XiOSx1HazIp02SKY+Y0bswDNGw4zkAg+hr3q68Ca1ZQOzeK7eOHblka2VlA65G44rx
SOxhTx8yHVW1AjVgftKAKJBheeOmCe3pWuHx0K7fI/wYpU5Rj7508nhvxDMqaomr29pbSMY
nhSN3nhQOVOQev3c4FJ4m8G+JtCnj1GDxcb3TLiIOt4YyAvfZyeDjkc8jivSYfD3htzdXmo
Wd5OZ5ZRgySFVO85KADj61vi4h/syLTV0aSe0CLEkEqgqygd9xwPqa8ytm1SnUapwbOqlhF
KF5SS+48UV9N1IKt5rzXoMYDlbBTJjHbcDwOPyrlNRsbW21rUNOjUzW/wBlSSKSaBFZSXAO
cKO3FfTJ1bULWHzl060gZk2oTNEg46ZIycV4r49v5NS8aXbyhWmOkJkxPuB2zDHIA7V2YbH
18RUSnTsrdznnh40lpO7Oa0r4Z6br1489hp2pTj7PHcNDaOqhSzsDkt06dvWt22+Ddqzu8f
hS+u2RQXWa7TOT6AHnpXQeD9YuNC8K6tqljNbreLbw4hnyrSIHbcFz/EM56Vq3PjyOGFWMt
9eb13H7LuVAeuMjG76gYxRWrV/aNRtYlfCm2/vPOrn4XWk3jDT9M1XSG0K3uLG5nQxyqJGM
YyCeTg+3fFcm3w71Zdcu7C113SlTTmy9xc3AhZQenB5bjB4zXdah4w/tj4g6HJFaXUEkNtd
K6zry29COPUYHNc34n0rXLrxFfy2kNuyXCxOwkXJXjGS2MAe5Nd6blTS6mcZtTUb6D9e0mD
w/pumAeNrbWWjvIxLbRRbB8wPIY8nGecgda9r8CeNtOn0KC38Yz7Nkj21ndQD51UHAz68EH
I7V4xb+DoNKtZb/AFQ21/eyISZDykIx25wT/wDWq9oCPpmgRW88sTSyM8wVgWkU5yoGOK4M
Xh4VaXLN3ZvDESpSvA9/stQNhqCyXOpR3mnpIQsskRQ49Cfp9OldV4MvLe41zULSO5yqoHj
TOQF/hIPH0/Cvl688catMiCPUJfPiAj8vb1x0xj8OvvW94S8b3mg6ra6ndSMzxkh0cn5lPU
c+nXvXztfKeem+p6Ucwk2k0aHxFvr7/hJrmzvrNZlDuyPICSAexI569u1crobaZcanBb6r4
ehMUxLJkFt7beOTzzgY7c17F43j8A+OLS11SPW/sN86DcsUoHy98jHXtmuB1y5sbrTdJ0LT
llnj0hXjF1KuGPoVPfByc9K78LKKpKmlZr8DjqxtN1Gzzm30xdWvZryaxgsIomKmO1twPLI
OMHceoP8AKrsmg+TcqGuPOWVgVZ0CDIHbHQ/yrcudLvtTv5njVLTWdgbzwcwXgJORIOgJ4H
saz7SYXkL28omhmhYx3EDnBifOCOevGPrXqRnfQ4qrnD347Hlvi+HUbTXPOmGI1bMbhQOe+
frXqPwo+Lmn6bcWeheMoYrvTFJ8mSTnyOvyH1XJ49KZq2iWOp6fPYRymUSDY0g6jHIP515B
rHh3V9BuGW8tm8lWIS4UExv7g/lxVV8NRxdJ0p6fp6HoYPHyTv8Af5nW+NrTQdA+KJu9Nnh
vdFvH+1RrG24RhicoR6qa+n/Cfh7wH400iy1MaNpe24gxIywBnDjgrivhxmZwAcHHQgVr6T
4n8R6KSNG1i6s1+9iGQr+NcOOyueIpQjCo1KPXv62PVw+Np05STjo/wPubXfhh8NbfRbnUk
8M2No9sA8ZMeNx44K9+eK+LZTps3xI2qqR6bJfk7R8oWMvz9ABUM/xA8aXUwkuPEt/KwGBu
mrm3kmllkmZssfmZicbj3+tLLMsr4VTVarzXQq+LhOMYxWzufZmqfEP4YeEPDzLpsljd3Rj
IjjhjGcgYH4+9fKniLxPqviLVGmubnz5ZW4VR8qnoAP5Vz8EM11MIreJ5pGOFSNckn0robL
Rb/R7uO4v9PnEn/LNNmQM9z71vgstpYNynzOUn1ZnicbKslFKyRaXS0t7EPelpbhzwB/Dnr
t96z9RG1t6XAcrnDDit1U1F4FvRp00jkkp5jBRtHoK5q8W5kuXinSNCDklGB5P0r1V7zPNT
7lRGkY7c5HUk9DTpN5GGfOO5OSakk2RRfKO/eqeJJBySo6VolYbYhy33eF7mkEeOg/E1KEb
G1Uz2xUot5GXG78BTFcgwFG4kbhTd/wD00NWxABIQ/JPt1o+zx/3f0p2FzCmB0QGVWVT0Jq
PzYIwVJZj7dK6bXrRbbS94YgM4HTpWdp8WkorSzsZMDhcdalvQuFpmSLiAHiHP1aie9ieHy
1tlUAddxPNdep0yG2R4oYJUcYIEe5kPpzWJfW+mqd0QPG7IJyM9qhTu7WNnTtrc53J3da0d
IZ/7QWNSAX+XJ7VDCgWeNtmVJ43Dg1cggUaopt5DvDjHOAfoat7Ep2Otuonjn05wuMxshJG
MYP8A9esfxlb+TNAykMDGFz7jrXQXDtcaLDKTmeG5AOD1VlI/mtYXiIPdTfZ5CxZBvGT1B6
/rXJTumjedrM4319aRWweppTSLjOT0712nMaVnIrZWQAg+tfQnhe90nVPD1lFfQx3Xl7YRG
6g7jjA6182o5Vs13HhPVpzOlhF8rykRo/8AddiEDfhupNdjlxNL2kfQ9ZvPFP2XXbU6Ho1v
f6Xpcu64gyEjuJRnAUf3FPOe5Fa1/wDGD/RsN4Rl0uEzRSSOqB8hZFPUduK5fxf8N9X0Yul
vqVpHbwMkUbygqSx+UKTyBk9/euZOmeL9OjvEurcXP2YhZI0cPhgQdrDqOxxWE6MKlucxpt
RSSOk1nxZceMPEcl/aoqi3tUj+VCu3LsTkfjXU+HPG82n+HBZW/iqw0wwbl+zzQMznDdc9M
da8x0iG4sJ7iSZGtopZSd86FVQ8gqT0yOKS48qXxBdSyWWIomA2ANl1xgEYNTUwtOcOVrQr
nfNo7HuNnr+p3Svd3fxR0VI0yHKhT+Smsu98YNa232zTfiAtzeRSgGJ0VUePIHyjoeuefQ1
5H51jEhM2jTqQOWIbBB/WqdxdJ5brDoV5IyDqEcDHrx/nmsPqVO1oxt8gU5N3bueqeJPFH2
fVdKj8QeK9N1uyEzyGKKToflKs6gYwPmGDXF215/xOtQ1yBAYZNQea2KR43oZMKcdhtFeb6
pPFKCRp1xAVPzGQNkH6Gu48EWniLUbcXuiWVxcLNE9md5Tyyn8SgMevPX8qulQjSjZM1rXk
j3/R/iT4RsdHGmaqdQN5bSvgCEsHQsWBH4EflTb3x74MvVaSLwnrF2GAVCFWMufXacGvLo/
hx47vZS15b20c6ZVvNvVARR0GBz0/ma3LL4XePLu38231nR4I4zgsbkuQcewrD2MG+Y57xt
a4/wASeKoGtpJf+EHeK2Cn/j8vgpwBzgJkjrXm8GrR3uq3OrJaraW4iFr9mimMrY5k3fMMk
YHPpXpF18ItV8ny9W8YWpmJwEhjeU57HH+elYc3we0y1kaZPGMjTQjBUW4jPPXqauE6VPrq
WopxehpLNp+jSNJLqKC8jnZRJJAt1BIi4f1HI3Y98YqB4vDlvbfZ7r4izWtuqNLFBBaCAHJ
yV3c456e1Yi+GfDdzFHNrnitpBExZo7m6AOBwcAdTjisPWrjwOmlw6Zo2j+fNDcM39oSSuZ
7hecDYTtQY6/ToK0VaPNdK/wAioUHP3bjWNjc+JXbQBeagwjZd00hkyCRkM3YEZGB611E3h
7XfEc5F3NHFbvJuFtAwS3hz29D7DnHtVTw9qtlpVgltDYfatSJCR2USYXHq3+fxqa8ufGV3
q66RFPbWVxMCq20BAW3z3dzwme+ea86riMVVqclPRHu08NhcPBVKj5mTw6R4dtTPp5vDLPC
UDBXyHBOGGAcZHBHc4NaNzpv9jaXLE0sVvBIdpKhN/fJ+Y5AzjpSaX8L/AA3pkbS+IvEM+p
alH88iaajtHGev3wMseOtaGu6X4L8PaLYa5ZWy6vZ3bbFM8rNIZP7pB6fjWbqOLUHJt+h5t
elGrPmgkkcQ96be6EcF/A+MlRDtye2eBXRvpE9+lvcpZ6tOGP3xaHaR7cfSutsL/QLSaJbP
StPW5jAkAgty5U4yQSMD6fhWsnii71aOPfLql3ZKPmiEgiJbOAAikYA9zWUsVVlbkjb1I+r
0qa953ORtvht441OOG8sdF+yxAhlWSdVkyO5FSyeCPEFiWbUdSs7XfgN9ovYx3yenPXNbtx
rulqstulisdxEMs9w7S4578+tRRSXK33kXMtrLCqZjKL93PpjNUvrcndtJehzyqYddGyPSd
Dthqf2nUdesiqZbEMcjCXjBU4GOPX3rM17RvB+o61c6rJrF5HKRx9kUguR90tnqccV0a/2f
aA3NzLdMGj2iMTFc5x2Hf3qu8djAsN3psAiVX25mAkLqc5DHHPfnNaU8PVUudzJniYtWjE5
S30Twe9qFl1XX53Ztu12VPyX+tXovDmkNaeTbaPHdjKjN/IzhmPT7vHY1q3cdldXTSERq+w
yKArY44+n/AOqsq/nt9L8O6pqct0NltEZ3dMhicYWPHT7x6+xrR0JSdudmUMS4u6ieGeMrP
Tr34kSaToOnwW6B47Yx2gOx5P4iN3v/ACqHx54d0Dw5eWkWh6jc3TSqxmjnGGixjGceuT+V
anw40u41XxVPqRKvJZwvcO8nd26fjyaofEd3n8QQSsCENqNnGM4Yj+YNevGDjyxvsjr9q/a
cjK2k+HNLu7JDPJOt3sEjLvCrzzgd+nesySytdP8AFq2joZLITIcSN1Q4zk/nXqg022vIbW
1aRLS7gjj+y3SR/I5CglH/AMD+FcB41tZYdQgkltzBKcwyNztJB4IzyKcanM7MV3fe6Z6IX
j0dXt9KiW3BYj9yq7jj1IHSuZ1Cad2ETXErKQWKGRlP/wBcVrabcCXSrW9hfd58C+aB97eM
g4H1FRvFFJIGJeRnG0IVO4c+h+vX3rJ6PU4oVJxk0zh9QtrxbdnLusIO0Ek8A/Ws2aYKwUD
dgcewrofEdwEtzbI25Xk6emK5kqCg3kgf3gOa3p6q53xbe4gG4BpDkdqhaZVyc7j3pXJlBw
2B04pYrMuhkZxHGP8AvpvwrRFeoz7QxOEGM/rUysFG64kJ9EB/nTBOkUTRQrsB4LY5qsitP
L5UQ6/xHrTDcs/2gob5ECAnkDnj0pn21f8Abq00Ntp3ysPNlwDncCBVf7av/PIfkKA0PV7m
xtbyxbTnJMLp94DDBvUCuFu/DGo2MxVIXuYyPkdMcjvkdq763ikZCY+h6gt1q3GGLjJ4xjB
Fc97HCq3I7I8q/svWYsGPTpuTjI5pyeHvEFzkf2dMQDg7hgZr1u1aW1EqQkCOZdkqEbgRjg
49R2PargJtNOmuX+cJGZCN3XH+TTjJ32NJYtvRI8NuLeW2mNvdZWaPquM49qkkgW2Ikdxkk
NhOmSammuPOluJriI+bMSwLDIHP61BPGIbGNpUIcvkn1/GtDvi3ZNnc6fMo0e4sfKU/Krjn
JyGzn9a5zxGZIkhkRm3ENGx/HNbmlFXtTuU7fs8jKT1J2jHP4Vm6xFI2nxM/UPnp+FckbKZ
0S1icOV5PU4poUbgCcCrcqeXO69Aw9Paqzeo6d67Uc4oOMg8j3rtfhzZm58ZaXLtJihvYFk
xz96QBePriuJHXpXqHwRtBqPxS0eyZ1VWnEjBhwdgLDP44obSV2RNPldj6W8ZaXpSWtouvT
tLZJqMZu4cny7iPcco4HXH3v+A14D4+a90LxJd2mgao00BlkdntGMsoRvlSOVlyrei9wuBX
1ZceFjpnh+fUpdYkH2PzL11CriVvLZdvJ6EGsPw54Z8J+GZNJGsXtjc27WYlS3QBYorrPmN
IcffJDYUnpt4ri+u0+Xmtc5KdKS3PnLwre2kmlxQ+PLyf7BbXYI014CJLhmDDzm6bgrZB9B
g9q9DtYobWK40438QWzYlZJQAXjP8Aq3H94Fcc160B4OfxyurW2km9lhtzHbFIC6qXLed1w
PmyuaraDpnhI6O80vhD7RHHczwQTTW6sZIVlbYDnuMkD2xXPUx3Mm4xZVXDKe7seWDXbAhI
Eka5Zc5jSIyY+mAcd6gfxYkF2ttBpup3JOGaCC1fcw/u8jpmvbLfXdL0+1X+x/B0kaoG2Bo
VhXOKyb3VPiDrsc0ljp1jYlk2GM7vNUfU4/yK5Y4qtP7GnrYwWFow+KV2eWWmtRSXuseJ7j
wq8yNFDZ2yXluoaSfcQijPsOTjoDXDawkFo95PbXn2bUWlaWSzsn2QQuOqr74PH4103jDWd
YtvGcnhq/1Uz3FhalhhAFhnkA6Y9FOPqTXlt6GgVJfNlZs7JWbnDAnBB9xVQhOU97HvUY04
0uZq5qR6xqF4ys2vajpdwmFEnnMUBx/EO34VVl8UeOvC12UHiG8QOQ6yJLuWTuD6HNVbgQz
WhuGQSTIeT0DKen4/4VuaXp9v4i8MXGk3Eg/tCPJtAw4J64B7ZrouoavYTpxnp1LGl+Or/X
vEkK+Nb+5ksLkeWJYX+zjdjCl9uMrnqa0PGVz4W8OTPp1haWWo30bDe0MjTJkr0ZyTn6CvO
tNt7pNQbT7yMRyIzptk4ww4wfxxW1p3hq51vUbaHTLaR5J1I8kKcrIDhlAH+ea09nT59Njm
cLoxrmR7md5BbxI8nP7qPYqj+6oruPDfw31S8uYIrpJre4mw6RQReZMynoSP4R7ngV7H8Ov
gBqED/bvFkSWsbgMttw0xPPfog9uTxX0Pofh3StIjxaafHb7hyc5eTH95jyf6Vs009dDnlV
6Uz520X4U6lZWsf+jJp0BBDxwMZLh+QMvIenTtXff8IjaWVl9k0qztrZGxnzIud/qxzk59a
9F8Ra/4U8N2j3viLVLSwjAwBI43H2CDk/lXifi345g206eC9GitLcjjUtRXlj6xxf41xVOW
LumKNOrUeup2WneGdVtFmS/vvKgfIBhYIrHuDXn3i3wvFo8sl0tlKNG1CUfaWkHzW83Hlzo
4yCpOM/nXhWva/rOsyNqepaxf6hclwVkklwinP8K9vwHpX0L8LPF1jrvh2XwnrQWe0e3DhG
fcY1IKMh44GRu9s1k6envdS3SdJc6PLbSy1bw54xluLmAefy6RouIr2McOUHQOM/dr2Kz06
DWNIh1rThED/FHIg98j+YrI1bQYdRWTwsLhUurGQXFldEbiyD+IH++FwCP4gAetYehy6nps
k2jz3DLItyUmZD8mCMrIncBuDj1BrGlF1Klnut/8zPESXs+ddTdd595sLXSLGN+Q0piyAc5
4x602Lw/rerLL+4WPA3LII/LJAAx1/Ct7TbiOwVoZ2WY9RKzdj7D8evtWhL46kUfZbGAXSr
kyOxAYDtjjp3r0pLSyR4sbbyZW0vwXqt1ZW6XV3D5yyAnEY24z09zgGtG70HTbLSLhtRvjd
xRljiCLeVI44CjtzUMHie/unNvb5MxH7tTgKD7kc56/rVS11pRdO8uiXMMK/wCukyFTcBg9
TlhWMW9rHReD+E467XTLlGhD38flArNK8fzbcfKPpjHvXkXxRuTpnhe00ss3n6lMZ2PQtCp
+XI9z+qmvfjrSLffZv7Mga3luQJB5y4xjjt0A+lfNXxR1q18X/FqaCydTp9q62NuQfl2A/M
2fcljXTRiuY2oRfNd7HR+BbIaL4GErQyG41d/MdghwE6Ko/wA96818as1z47msJcRi3dbcI
pyE5ywH4sa+j7y90m1sNPWLULKDS7WNbWOXcuC687uTnr7dq+d7mSy1T4vSs90r2T6iR5wI
UFAeG9ugreF3Ntoqk3zSbO6khg8qOG3gZ0U/8tF4/Pp2/Cuf8Y2bz+HpVdZJhABJBIzhmjA
PK5PUYx78V2MepeG5A8MM0txKAWALYA47A9ayrpNFubWWN9OvkLqzLIkTsSxXHIxyCfSpja
5nSc4yu9jivD13cDw05KBrOCXLzIfniZgMZ/2SQfxrWSS2HlTXlwGjkIOfMIJB75/PiuZ8K
XMuna3PZyl1WRGjkhKk7yvIUr/nFGtgW8hEUBtlnJ/0Z2yYhjPHoP8ACrkrux2ulzO6ItTv
LO/1ea6jt/KtkG1Ez19z7msyVjLnGAg6EcZpq4GF4A4zmomY4bbkgHkmtkuVWNEgGOVUEZw
KkbaY4mVsMuVOBUCvlhtHOetT+YiQhnGc8GmOxUun5C8qx5NFm4EpB7ggVXkcvISOmMUiOV
IYZBFBVi+YEa7YS5IxwV4yaf8AZrT/AJ5P/wB90sU4k2k/eHr2pdy+n60E6ntEdnruQy6fE
c4G1Q2f0qyPDXi26BCW6W4wTkxFj+Z4rQm+KniBogkNlb26FRtXyx9PzqjH488W3cm99SfB
4KpGBt9McGvO5q3ZI5/Y00riHwh4lkTZJe7AQGJhiAOB3ya53xhay6FovlyzyzT3DBEVpOA
OpPHX0rqhcarqbn7TqF5Ohzld5x+Q4rzLxrOq6sbFQ4S3wPmOcMRnOfyraEZ3vIIKDnaJyc
xlTG5j5sZ5z2NU5JZXyHdm78noT1rUkhRrdneYbzgBmHU1mybxjd24GK6UdvU9C0cxvZwLK
eZECLjtlTVbVSH0iKMR4lbOCPrVrR0f+zLaSJNpQpnd06UmrxJCkCuPLCgkqOTnIwR+dcP2
zq+ycLfjF5IjjaVAGD9KokDJXOF9q1NRZX1uXdjBwM49qzpIyrEYxzXatjmZCDhgSM13fww
l0mH4laE2tM6afJchZmDldv8AdJI7BsVw4I2Y65ro/BkccviOPzoEuYokaVoGOPNA6rntxn
mqtfRkS2PvC4sbRzLFczq2BukixlJFP0q1oWn6fJbx2d1YQNFbr5dtIRljGB8mc/xAcV574
L1iG4srOxunfcIcW7ucm4i9Dz/rU6MO/UV6tIG+xWws3UNgDb6ivNdBU1ZHnOcr6lpdGtmi
RJ4YlVVxhVwR7/Wp20WJNMtoLKIpHGdqjIOBUEMlxmIAHbGCWBGOf8a2bGR1t1eXPy5PP+f
880lTjuxp30M2eGWC2lVHAJ5ORnH51RRmeWaZAUCR+YSx+8R/Q10DIstyy8nK/dA6VjwQJ5
t4pBy48s9gFPAP61MoPoJWukfCF7fz3XiO71a8djPPdyyyv03ZYjGPapdXSGS2kl2fJKSGC
9jgEVT1UXEGr3tnKgVred12ofRyPzqzak6hpNwvCMXCAY6HGVIH14omkrSPoKTvHlMvTis9
s0UhIdF8sr/sno34Hn86giup9PufP3MvlEBypxxnqPTpUbSi0vkkdCI5AUkXr9f15/GoYmQ
6m8E7ZWdNmQenvj8jXRy3fkzFysvM7LxTarqmixeL7NFE3EF7gdSRgP8AnwTXUfAvxq+h/E
fS4b3YYLiUwSlhk/vMKD+DBT+Fcp4RuorzQ7/QL+QxrdQmB2VdxRh0fHXjg1zOhST2/jPSU
fcksV7FGWHB4kHNZ0I2bi+j09Am7r1P0Q8WfFfwL4P1RtH1PWLddTVQWtyGLAHpkqDjPvXC
3Xx+sLZ5ZPN8NxwqMor3c2/HviLGfauV+L3gXwZrHxN1173xPdad4imshc2tiluJBdlY2IA
IHH3McmvD/CXg3R7+11K/8YavNplvZCMIsewtl2xyG6Cuv3r6nO3GJ7q3xT8N6vdi4tPC3g
3U76V8IZp3UsT23SRAA596868ZX0nj9b5dK+GraBrOmSbZp4XxbSDOCrggYYHBBHWrmmD4M
6JOhtotT8TXKqdweIuqEeiqMV7TrHiPVx4X0S80bwvLPLqdkzi3niEZQqwCBh7joPYVnOdP
Zq9uhh7Sp9g8E0b4HahrCQHXNadwTkLartjTPqx5J49O1ep+G/BkXgJ4Us7iMlTtmMsmGlB
4GeM8du1Y2uX/AMbrWfdcaHYaKrDatxNdKsRHUADPXnp9a4zUdP8AGt/cGfVPHWmwSt1Szb
JwOeMAn6VyTqte7LQ55U6k9ZM9P1jU7e1tW1e7WKOG0m8yC5WXPzjORx164x6E1X1Wyh8Ta
LbeO/CKi5u3TyZbZXCrIob5ozu4yG5H+BrzTTvhjZ3m2bWfE+p3kY+ZYArqAeudz4XNdtot
3pfgzSJtM8PSXSxzMZJVkug4duQTnBx749K8+ulzRnRb5kaUuWMXCb0OYPjb7Tu0N9AnuNV
s3kSe2lifzVKnkjZ1Hf04pmm6p4h1RGfTPB1/chGIbybeTYD6EsB/kV0h8S6xbXMl8Laztj
Ich2B8yQgDBJ/LvUg8a+LVt28jW4Vdvujy1HX3Y+lbyqVbaRXzZzqOHvqMtdH+J14CI/DUd
omRjz51jPPB4649fqasal8NPGmqk3mreMdPs1QZ2QW7bQfYsy5rmb/XPFmp+ZCPFF48rADb
FIVDZ7LgVzstvfeVt1O/lmcN0lkZx6dzj9KlRry6pfI0UsPFaRZL4o8LR+G/D2q39/8AEoy
3FlDlLS0ZQ8rt0HBIx+vFcR8KNE0qeLVte8T28cmmW8flKZhwZeHOPU4GP+BVQ+ItzLZ+Rp
BIBlAmfgDAHQDHbvV7TdKubHwxaB0m8s7muoVJAkDDnj+8ARj6V6cac1TtJ3bNeeKina1z0
toNKtrG41HSfBsUQusTRT3CqioikEAK+cA88gdK8R+Hk4/4WhpeoTojpBdGVwRleM9u9dla
a1P4d0m6S7uZdUsjYyfZZyc+QWUqFOfcjiuP+HLpF4hlvJeI7a3ZyPU9v50UKdk0xybjGUk
e4/8ACVa3debbLBaJDISIn8lA2M9y2fwqhPrN/O8hOoXKBsBsMEDEY4G1frWMLiC+thdBHV
GkwCoK7sjOCP8APSmtLMoAjHlx7d3IO4kcdT1xxnFTGMYy2PLlVqy+R5t4wt5NB+IgulLhJ
yl2GLc/N97n65qTxhpSWlxb3FqkrW83IdiW2nGQM/TBq38RLw6np+lXbRDzbcyQPIQcleCA
foM4+tSPPLq/wzSQvuktiCVzzmPgn/vk12pXOtTkowk/RnBTZUjK5I7UwCRiqhOT2qUkYBI
zk8E9DTS5xsQcnuKs7rjljAXLkbznp0FU5HaV9qDC1ZV/KQxSrwTkZHIquIyrlkww9PSgpF
do9vGeR+tNZSOlWDyegIqNlA6HPvQFxYmIbd6frU/2oegqtj5gQad+FAj6FWxtZW2i3MjcH
5vl3f8A1q2odFsVskuOjMflWMZAPJ69xxWdDeGMZYFUY568/wCJoFwzRJEt1JGiZbAbAUnk
4PvWd9DwWpX3Oq0u20y1snublcxIheR8cjHJ/lXzPq+pjUNRnmWPbG0rHGckgmvX/E3iD+z
/AAjqYjuQxuIxAm3P3ieT+Q/WvDomiAy6liT+lVY9HBwsnJlq4lY2ixKd0ZbOSBms4Od2Rj
v1HvVu4ZVjTAIxwBVIAvKoAGWIHFM9E9R0YKulxREnDBWOBznHFQ+IxGZlA5IRQcj1q9ZxQ
2ekBiednJ79Mf1rP1sb764jZ9oUoM5HGBkV5sVepc7HpA4PVsLrMwXBCnB+tV3UFhk89802
+bfeyFiTljk0KxkiBJ+YAAj+Veijj6kIBxvAJHTNbvhe1mk1M3iSmCK1QySSA8hemR+YrFL
HBX3ziul8HRi5vZ7N5TGJ4ShIPXkHH6Va0dzOo7RbR65pd3LYStZ3bz2tnDNHHcAHc8Py5S
5T055P419H+AfEsWuRrpmopGdYt492UICXsXQTJ+mV7H61863aC81Ga7srqGK5tYVjWSRwU
c/MSrZ6qQQPxrb+H97Fq2gtaWEkmn6/ot491aXKSgtHGy5Ytn7ygjBA/hrKdpM4YS51fsfU
8wCTNwAIRkrj72abLI4ijAiAU+nO0Y6/y/OvNLX4j67qI/sOTwzPJr1qmy5hjLM3QgyDAwV
6HJPcVJpfj++sEOkaj4Z1i7u4wQ3l27KWbtjPGK4W+Ru5XI+h6YhVLv5SwyjBgy9eKyYNQs
i88CTxr5DBnw2cD3rlbe/8Vedc3lnoOoyxzKrCOWSOI7h3O9hjrXFX+ifEowmey0nSNHZFY
NLc3m4gMc5YjAY8c1lGunpcTpSPGPjBpEeh/FXUpbcq9lqR+2RSAfL8338fQg1yVhIUumhl
YKJF+VgcfN/Cc/pXo/iPwTrGs6Vcza14+8PPe2CvJbWELgmUnG5A3YnsPWvJLefzbXyMkSR
kmNsdR3FdDgpRsmenQqW3J9TgjLl1UAT5bH91/T8qw55GHlSHh4jwcYyO1b8s32i1QkgGX5
ty/wALDg/Ssi8UyCN2B24IPPTmqp7WZrPe6NTTL2a11eO4gkaPzgF3Ds38NamsW0tl8QtIm
mwHvJLa4PIPVgD+RFczZqXjEbvkqeADjbiuk1bUYJ7zweA265huAJD3A8xcA/jmmlaomjO+
h9z+MNS8H2fxT0uHUNJjutZktnImOAUjCt+fcfjXMPqnhufwzqi6F4bt4EzEsiMqRrJl+cn
HPrWB8ZbXxBN8T/t+h2kslxZW0HlSQhjICwbhccY65NX9G8Y/FiS1tYm8OaQ9u+yFTsMju3
T5yPlByP4sVlP2MpSi279TH2VWT5lseh+Eo9JXwdPrFz4ds4JIXbaqKp3AYxzivO/CfxM1j
xd4z1G51G08mxtTLDDbQRZeMIwByfoc9K7qW48Wajouq6Pr9hptlbx2yzu8LbmdSTwqggKc
oerGsK2tPDGn3Xh7xW5j0waim25guJjaJLlNwIiYbWIPfPOaqNGK917Jfj38wqKfLaJpeLb
7QbrSokvpQ6TybkONwXac/NnJDHP61xEUfg+SJ106FH53I7cDOeCDxnntSePfEFjbeA9X1K
C3f+ym11UglNqyh08kZIAxkbgeRwa8X1LxfYTILbTb4tIyjEYtyBnqFB3cemea4qyn7SyM4
4VyXNJnsF5Dpl1JI1zcxZUBM5BEbAelUIYrcJcx2twoSIcAAYBOB+J46V4svit7eeWc33lp
dAHyzESQe4HvnirVv451Fontrby5FXozqEPA7g++DWipVEtDilRuejTSSNcbJt/mOwB898K
fp9enHrVe41XSdNtJLe5iiMlwTiVCG2Y5Hb9BXld94l1We9MktySACpMZzt9CAf8APFYGpa
nqklrLGlwyRB8nc2WY4rVUpPdkxoLc7G+8SXVleR6lcTXNtC7GAeVBtEjdQqg9fesSfxvo4
vTcSRTsjnbL2JH93BPPIH5VwF7Jd3AWK4ubiRUO8LIT8pPfFZslu+3cu2QMeg612RprqdSo
xsb9zqMfiTxyNRuf3dpJOoCn+GMHgY/n9a9u1SeKGWJIYwuw4KeZuDvjke3BFfO1vE4bKqU
U9f8A61bS6xfR3YvfPZp0Ib5/myfQg/hTnHsKpRVRrsdJ4o1S3/sbUfsSxxfaESCWNBwCTn
cPfisLwhJHA1y8z7UmAjODjIHJH6Vh6pdPLAFI2+ZJ5hAHHSpbW9S20oWrwhxI3mBgeVNVa
yNPZrk5b6HoV9rCPeloLkGNcBYlBVUGcD2ziqjavjMo3As5ZNvKk9z9K42O+VZE+1FmQ/K2
3uKVruSIoseZFGV6549aORIy9itjU129S60aTz5GySDGDyCwOf5ZrL0XxBcadp1zZRKjeaw
YeYMqOxGPeqbQS3I2zTlAWyqkZoj0udbYSzGLyyxUKz4OfWrNlCKXKyS3kt0sJJLm3Lp5u0
PDIAVPXG09RUKvbScJ5qgdS4FXrHw9cXbcKGU/xIPTtW6+hRadcC3lgMu5QNynPNLmtoJzg
mclOBuAOORnPr6Cotm1AyFvcGtm805rWfy3AaJ/unH3T6e1ZUgdSYmPK/MPQ1S1KTvsR7I5
ELpjcO1QMB36njI6VINytvB2nrkUjFWGDxk+lBZEBhuMZpNw9KkAAfnOAe1O4/vj8qAPeJS
lxEGUkE4wOm3jpURs08xY33sF/vMQB+FYZ1a6ZlItbkK3TEZ5qGQ69O4dI5ooV/eFm4AA55
z24pJ22PIVOT3djK8f3gikttFgYLHH++dAc4Y9P0riEQ5A9/zqzqF5Jf3811Ny8rbj/SooO
DuKggetPc9WlHlikR3B3OQw78c0thF9o1S2izgNIOR25qMjfMVVSxJwAOcmt3TtMl07xLbW
10Nk6DzJFP8ADkcD61MnZG0XrZnossBl0wg4VThBznPzCuT8RTML26I3OWYA7h7Yrrmk2Wd
pauxHnFpA3Yj3/wA9q4XxJOpvZhG2QDknu3vXnULuR2VbKJx8333bvupkbmOUPn3xUgRpUk
PXAJqHaQRnt616ZxlnZk5J6jIrW8My+TrVuGmkiBbBaPqOCKyoG3KFIyR0OOldPJpAgt4NX
tV2fIsgUgn5hz+tJuxlNpLU7zStP0V9Llu77USyytIsNuAzOQBxuYcc9sVNotxHoviGx1HS
1ksZbWEw3QkzgqxO9hnuEPT6Vy9prsrxCYOQUwsJUYCHvx6n9Kvya20dpJGrKTHiRkzuDEn
nB7n3qYrW7ONxknofQ+geNX1LVpPEPha3Gm6jFH5dxFcyB45Y8/LvGc4wM5HQg1Dr/wAYfH
NlrEdmj6a77MyWxt2iKsM5AJPI44Oea+drPWryz1yx1K2v2s5kJlnkJOAvdD68dvU16PB4v
8O/EC0Sw1iYWWs+WZ42bPynJ4U9gV24HPes50Y1UlUXp/wTSMpQOpHxp8WPbu0kmmmRF89A
IDiXAyYyc8HFct4j8Rz6j4h1O+8XS+YJvJNvYkkQpCybsgeoJUE+9cxrOmXeieZb3T7CScO
B8uBwSD+NWfHs6ap4J8NeJ0TzLiACynY5zM6oMZ/75PT1rmWGhSl8OrG6jmrFe+8Rack2/R
LSO2ijXbLHIA3PcL6r6d68+1mRU1R7yFBF5h3NEowPcj8amead9PaW3IwW3FGOG+mKwLnzZ
33yZVlyNi9hXXGCWhcFZl4XDS27GDo4yR6/5wKhed3w7Mc4wQfXvVASyW0ubduB1U8g++KP
t0bKfMQl+uQcnP8AhRy2Onmui8kjRPnZxJg9f89a9a+GPhfwp4l3SatdyQX2lWk2ohI4fOk
nVHIwmSFUjC9ck5rxuO9WF/NVTkcgYz+H+FenfDbX/B+nrPd+JIPET3cNsbaC30pxGl0juz
Osj4yo5HeqS11JbSWp9W3GhXdpFv8A+EsllvdR0y5hlk1S5DlbohDGdinjAJG0DqDWdpF18
VxY+FvD/hjwz9qsdNVRqepagTai6KuTtjDc7Twc7cnOKytO+Lng3R/D9tN4O8HRWWsTgmf+
0t7NGxPeTDNJ69RXDeJ/iB8SvFUcsUvj6HTLZjta30yCSHA/3sbv1qFGmm3pdmcsQtnLRHt
99dXfhzT5J/iV8UNN0ctH5bx2aqJmXczAFmyxI3EDC15ZrPxn+Eug6PewfD3SZNZ1y0gLW9
/qUTTRqQwzgyHPQnGAK8li+HdteytcXGtx3crH/WziVuT9R/nFS3fw9ttF07UNUiaO8lhjC
mFEZQF3AsxyOePTpUucFoZLExk7XOZ8W/Ffxn44YL4g1ea7iR9yWygRxJ9FHGayNOm1WGVX
TTH8uRgRI6naO/Jrp7rRk0i4sfE9nZbRbypOYpl3xyxnB/EjOfxrqL2ylvoopbKdW0mWQyh
QQRuPX+n501KnKN2hVa0obHKXGjQz28M8F+5usZcBRgseSePc/wAq0rTwzZR2XnarqN1dXT
8rbKA2x885bOSOlax0p7ZPIgskAU8vuJGD0J7UkuhatbiK3mU29w3yAA5B5P3SOPX8qiUk9
InMqzerZyup6Y9vO5WORUAAIPBz2yPpUlrYyTIIxaRmVhvVcYPA963m0uZ7KWS6lQMJQv7x
Ovfg/lWbcWENlqEarO82AoYP91u+B9Rj8c0ubSw4zuzB1T7JBiJLZlnyNxPOTnp/SuduoIX
uGfyH8w5OSNuD9K6vWJLi41ctKXeYy7F4AYcDHHbgfpVaK2f7YzqkNwmChEjEbD2Iwc5B/C
tISdlfc35km7HOwWN5JayXcVq7W0bbWlCZVT7ntWZOpXkxnYDjcvOK6cu1qJIFd45mbLICS
kgByMjp/wDrqCWF9W1Oe8NtFaxGUF1jxGi/QdAKtOTZonG25y2pkq8SsDnZuIIx16fpU8lo
0ccQxlpFBAHWodUl87X5v3qzKsnlhgchgOM/TrXc6focNzd2j+YI98PmH5xxgc49BwcVbHK
VkcnZRLHJi6gZ4DwWP/LP3rVuNGutLmCShJrS8AWOaM7lx2INb0KaVZhnF6AN2CrHfnPb34
NdBpo05SNNuXgkt5XH2WORt6IzD5kI7A+vHNZTnZXMlUcnocRZadNCrRvbeYJCFDHGeDyQe
3atvT9AsL4tPNcjcpyYyxOzn0xj0/OmTWt7oVzcW1w7zWIUmCTYWKf7PTORyM1nC+lmt4ra
K3u72bsAvC85Azjmjmurpikpt2OwsILeztXiRVJJ2qrSAMRx09P51LdLZxny/wB1CpIJlbB
YDngfXnP4VzkFr4huIAIrSKPjcRK+4j8MZqZfDl/IN95q6QFckRjA+uCa520n7zM1h5PqLq
0NjqQnCSL868KODuA65xXAPC8lu+VPnwHa2O9dTfaJYQQyR22sXV3KW4WLoPrisF7K90+VZ
JbcrEuVbJ5I9TXVSaa3Nox5PduYoJwflyeuD0NQMAQcDDDnBNauoQfZpQ6HOTkY9DWXLll3
9PfpWhutRIy5IVlwCepqXj/nkv51FHLuxG5yc4BNWvscX/PRaaA+gv7TjF4WtdKV3c/KkrE
qPwH+Nch468W3NtZz+Hovsxmkx5skEZTylP8ADz1J/Su38d6loPguwaGJhLqk8YaCGM8L6F
u+2vnqWaS4uXnnkZ5ZGLMx7ms1Tiutzhw8Od8zRFsAUmpG/dWwbBGelKi5YL1JOKke3mu7+
Gxt1MrsQqqPerPR06nReAdEbUNUe+kX93bDKH/b9fwFTwCG68a30xI8uNyoY8428dTXUsy+
EPDBghxHN5exmzyW/wAa5vwha+YGfapaVySSDwD/APXrnqT91szoXnUcjUuJmSUYUgRW5HJ
z1PJrz/VZiZGPJwe9egapG8FxesjjbChiYrwGwBXmN5I0t0zE/ebms6CT1O2rpoQxSmIkle
xHPvV1oUubW2ESqshUggHJyByTVe4WJHx5qO2P4Bmq2RuBG5cdStdRgT7Wh3blK44wetej+
FbuPUfD/wBnmXe0Q2OOnHY15vJcmaJUm+8oADY6/Wr+g6xLo+oB8kwuMSLnrUyWhhXg5x0N
S4hXTb+60/L4EpEYVTyKjjlki3gYDAYCjPr1NauvmC4FtrNlMPLY+XI3XafUip9J0/T4dXi
+13bvA6BlkH3jzxgfyqlqR7RKHvbmaLR5ZYEuciNzuc9MD1x+n41NdWlyZUuo/wB3cGVTG6
jlSDgAH6Y4r0228IR3s0U8yTWfnX1raxRSEb1R5PnZ1xxx0H412fiz4eaZpEcGmWCpc3N9d
HEjt8wRXHI7D5iq/wDAj6UOy3MPbPdI5zSNY8N6jomm6PqxZo5jLBcwPHgxOD8ssL/xDA5B
71U1u0htvB0sLTy3vhkXsG8xW+1Y9rcy/wCy23Kkd8g1V8R+EZLe4ELymK3ijmn8xW4QJgZ
HuTWp4U8VS6lYy2N/ssLa4tktrdoYRLbXEqoQVmQ/3l4LdiBV80ZrlkStHzIoaz8OjpOs3J
uGKaXIizaffNgRzRvkqCfXH48GsyPwTZSq0s4Xy/K3LIr5VwTgcjvXql/qs998JreO9sFvr
fRpVuLRQuXTYMPA6HkqEckN14FcRb/FHwlpfiTVPJ06OfSrq2LwNa2+BHcAfuy0Z+7g8Njg
1yTlKNT2drq250exc6bqKWvYx1+H0NvrcemsqSPKoZYQw3hT3+vOK7OH4B6gkhLwRooIA+U
cZH1rlYvFh8PfFv7RBpxn07TG+0yqFAmmDJt3l+rBi2SOg7dK+kPA3xL8KeNYxZW109prHl
Fm0+4OHwD2PQnHpzSU2zOpRnDqeOx/Bmctmd7dVUnAwCxH4ccVfPw+0bToHVrh98fPljIDe
g+uSK9nv4Lu2vo3BjMKBt8Tx9cnGQ3qPf1rB1FIZZ4ysYkhhbfKrplQPr17VjKprucM1La5
52+i6RpttCyoxlBJO4kkce9TRabZXKBp7iSBXG7JUBWHc8ds+9WtWudIh1B9k6TyYAWMHKq
uff8AGo52mayjtpTJFGdrxsY9yjHIPHQVDnBrTcwUZ31IoYmijlgi1BbdYRhlCKOD0JYgkk
j0rMPl+ZJcw6jIY58Y+1NlSy8bT/jVrT9Sn+0vb3enQyzbTh/lJY88DP8AKql7HZ/6TBqFg
bNANzwCQFZcj7wH8LCojpK7N7XWh13gSODXdE1Lwbqtgvl2KB4FlwzpC/8AMKwAznowryLx
VpGr+DPGE2nwIItMvmL26ryiHqVHfpzj8K3NH13UtE1Ox1SwkI+wSeZEp5aa3/5aQsPQqcj
PcDpXsPjzS9B+IXgCS80y4iu4nTzLe6iIDxkcg+qsOhHtSqv2FZSjrGW/kd9NKpT13R5do9
rcvaxPc7JAEAPUqR2BGPxouUuFtHS4XzI4jvS3Dg+3yk+nPFcPpWvalZW0ceqarJNqNvOYT
HJ8gKKcDJOB2rol8WTq3kada3F1KT87W+J9i57henQc10SX2kcKpyUmiC4uLOSObloyr5Im
BGMjoO3PTFc/ql9FLELabYTHwikgDHvzyc1PqMviHWLmZrLw/f3KH+9EYkB/HAPSqNz4Q8V
3cUV1daNaqCCTGJyTjPJJHvUqpBfFJHXDDzetjOnkMsXmKqzSk/LlsYwOv1ArL8qRJmuEEa
7WyzSCu1tvAf8Ao/nazfxWMnmqY4+doj79MHOe9Gs6T4Z0+MW1tZ/2lcSEiNN/8IGTnPf+V
EcTBy5I6nR7GSV2eY31/FJcb1uI2foFRMisW8vrm6Hks7NGp5UcAH1rd1PQp1mlmiaK3AOF
tzJlzz7de/Nc7cWF7DlzG+wkjKgkcV6CatYcVHcrAIJAyggbsgHpXYeB7a11PxWunazffZt
PlDvNiQJjaCRjPTntWbo/hPXNVT7Rb27Ja5CtNIAvHfAPWvUtL8K6TpFttawhmkQAtJKRuf
vnBzUTlpZPUyq14Q03N6z8PfCS2Aa+1dJdzfxs0z/kucVoJa/DS2KNY6XdSYwF8u2xvx/vb
eprl/teiCdQPs8cjEmRePl9MYrT+0G4mNuIjCQoICg5fI/hz7c1wqjr702zmnjJWfLGxrT6
raOyxQaCkSoCULyYdR7gZB/M1jzy3UCsz2VrCq/vDjLEHnGOg/SppYZ/LKRQPK3LZMm3H+f
6VgzWtzMjILLDPyJGkOa1jSj0MVWqS+J2JZ7iS6hEK3A+c7mWIeWD+QrOubLTlRd1uGl5B3
jcc9utWbbR7PTZmkeaaaYngyOTgemD0/Cp3UNcK52MBkA9vp/n1rTlSeiM5VJLrcxZEdm2r
AULLuxjGB24HHam3EAd9tyu5SAX3fxD0rajWPyGEaYkzyR2Gf8AP51VeMu7FwACxHzdG/8A
r5pu97kqq76HneoWrQG5sGBaS1kwrAfeQ8j8v8K53Bzsb6ZNd94mgWG6gu+T58RjPuy9P0y
Pwrh7xVE3C4B6ZrpTurnrUZc0bsrPASQVwSD1Heoth/utVpQdwFQ7E9KDe5s6nqV3q2oS3+
oXDXF1N96Rv0HsBVI5XkkZ7U0Z5cj5enTiliRpZe59vagpJJWRYt1/dPPIOR0rpvB9rFBLL
rl9jbHkRlugPdqxrOxm1S/hsLUfKp/esOijNaPia9jBXSNPwlragJIV4Dn6fqaL9DKfve6i
nrviC61nUHYDy7fOxIx0wD/Ou30PdaRBpP8AlnGCR2wBmvPNGtzdaxbxkbolYMw9s16RIFX
SZ5Y9ymaQRqB0AJrjr7cp2UIqOxz2q3qtZyMT+8lZt+49STnI/CuCuGBlJB4z3rqtdnj8iN
D1VSQfYniuatER5hIwHBGAelbU48sRTldkMNtPMw8qJmB4zjrVl9LkRQfPi5JGAe4qx9qdk
McGRzgYOB9TUoSztIPMuc3Ezx5ReioSeM+vHNXcgyJbZ48ZYH2HWkMcqNhoypxxkda2IYLi
aJDHCscUa58xv5/jUbJMQqxyNJJJ1wOn/wBencTGaXqlxpwkiZElt5MJLC/Rh7eldx4OvbR
ddt4PtCJZXB8qKSdQ7WznoOeOTxmuNbTpcASWrBQeSTg1LDp88Tl4WfygRuUnafaqTsYVKa
mmkfU1pp0s2u+G7dQy3I1BprlXILkpETknuM1Nqt7c3XjHVHkgaWW0mSGBlOFUKvofVnkJ9
wPSvP8AwX8QUvte09NbvTpt3Z2skKzN8puTkY3E8ZIGMjrXVeHtetL3SNbfU72OG9mu1kZH
wTIuCxB/Pj6VMoroed70ItPoWNQtDqA1aySUPPfxxWIjAz5as3mSc+yKPzrzzVp9F8PaINI
uvO+2Rs6W9vbMNyOkhUMx7A4+p6iu70TxJptn8QtYjhtbi4sYraTUV8xfmExiwwyOiYTj0z
Xzzd6nPr2uXmr3TlrudjK2eijHGMVKXKjpp01Kyex6DqfjjXPEMEcWragILa3RQIbCPyw20
bRvI5dtpxk1zOo6tEltcyXCBC8WxYFRQ2DwvIH403zk02ysxMFG9leQKOdp6En168VJp8mj
t4ljuQYLi1tt0ohvwxS7kH3VbHbHTtxXOrykehZRiVNE8RXttoepSXU0k15ewrb28hBaT5W
Bwv1HGR7+ter+Dvg/q2pvpev+Nb46dFqIMrR2j7LiQcY3E8K3I4A9OleneDtM0zxP4Ltf+E
Tn07TFtpXaeJLIFopG5IUNyvQYI4Nblz4B1G405Yrzxlf3cxfeCyIvze2BkDOOnpXLUxtGj
JprUy9+a02Oru73w1pulw2d9qe1BGsaNLKSzKBgAs3U+5ridS8Y+D7XKpq6AJkOPNTa2f5/
/Xqw3w18NajYAazA+p3LIrNNcOxZCey84FZEvw58A6DeWtnpfhqC+1K8c+UuoSM8cKrjdK/
PCjIA9SRXI8dSk9zNYNyZ55qPxA0eS/lutHijupchXEsLMrY6H5Rg/wD1qrt438R6o8cRDe
WiMdtpZlWbsEy2cV6b4X8RaPJr0+gp4W0nT2O4RSWDeasjqfmU7uQepH0NbGu+I/DfheG0i
ntomnunKW8NugZ5GH3gB688+mabxO3LFsUsP7L3ZHisUPj6dA2meCbkiRuJbgg7eeucjHau
ktfhv4t8QNJP4h8S2um/LloLdTM3tliQD9BXUrqPiLW71bnS9CbT8ZjSW5kIAz32Dj161Pq
ln4hXTyL7UGjEbgf6PHtZx67zz1pyq1WtIpGajTiznG+EGgLZrJq/ibUHt1/h3LCOepPtWr
b+IvAfhPSnsNK1MQxKclYFMik4wexBPHNZ19ZfbA8YhumQqVLXT78nOM8j0rOl8KpBo11ZG
6SJJPmKGPJPTO3jNSoTqaVJCdeEdYol1rx3pc1jHHbQTXyzAuUMIQMenfBz/jWO/wARXs4Y
UtfDENvGg/56BR9MAc1J/Zs1tKAI1SFlw0yxlhnHHHH0zVK88KtdRyS2etxLJjjMew5Pcgj
p9DXQqEJK0tUc6xdpXUSK/wDix4mkhaOLTdMs0IA80w+YwHtk4B/CuUl+IfijznP9r3EUbn
K7VRVJI7Dbx+FSal4cuYkMVw8yIOCw5Un1J7k1kXGi3NtJFNdl3gnXEbOmFYY421vGjSjtF
GsMQ5a3Leh+I9QlvpLm4uZ70yKYi8z7gjsflIJ6A9MdDWTqzXFjcXUU+YXL/MMYG3GQBz0P
cdjT4dPv7CC7W3ST7NKoinYqcFSeBjsc857V2FhY2PiLRf7Ovo1luoflllIy4jb7rjHIIPB
NauMYvmSNfa3VrnG6fYXE7iSco5PDBv0xXXadp8cMxTany53Bjg1yuj3b6XPdadq0LC5tJD
G4f+Eg8HHcEY5rpVvZLuJXtGhuVDBsSAhhz0yP61sebXcr22R1M9rFJbqFt1AMQKFeg/LFZ
N34VNyEa+1eRSx3bEUbQfQ5yaj0eW5N7NYTQz23lupljabepBGQVPofSt8rJncJPNjVgAxY
kgk+1ZyTTujjbcTOtdCtrOUO8ygpjYqoNoz6nGSasyPZtNb7oFi+YjzQCxwPf/8AV2p1xOE
LXE+XBb5vlP54zx65qOK9sZG8r7Zh0527Dkce1TJcxcZt7mdNcWaXBeGSQoc5DZ5OewNY97
9nmkM7SXMYPA2MQoXPQ4rpZptJiRjLAWIOV2jcRWYLqJ5CLXTpJAvILDav4j8qpaamjl2Ma
RYGt3h+yI8p6Oy4fP1qzBaLBbGLaZPk+YE5OcVbzqMsX2h7RDGp+Vm6A/Qday49PvpLh57q
7kGBuKjjd9fp/SnddSea6LiRCby49wYqMDjHXtVadYll2yyEBcDHYE9sU2NpElcuZHR+AqD
pjrzUCrM5dpYWjXGFU8554PFNWuQl1MnxPGr6M8gwGgkEgI6kZwf0J/KvOr3BC44KkivTdb
iLeH71iuMQkj1GPX/PevNbhd20ZLFsMR36VvDY9bCyvEgQqrDOTx2/lTtw9B+dRqMSc5p32
f8A6bVaOxsfvZ18tQQmc7c8VZQFWEEA/fPwT/dpr+TBuMHf16iul8N6bBG7ajftuzzGrDn8
RRdFTlyo2bG2j8PeH7m6K7hEodz/AH2PT8M151JIzlpZMl3JYnrkmu68W6rGfD6WNvwZZRv
xzwOev5VwBO4KpORmpRlQTd5Pc67wna7xNdspG0MRkYHA/wAa6bUZvIskjBz5cXmtznLtwv
8AWqOiRmDRki+UFolcgdckn/Gq3iKXbLdqo8tiyoB04Arhl70z0Y+7E5TVp8tkNu3A5HpWa
CyqEB4xnipLyXfdHB3Y+UE96h37RggeprtS0MGWYHjit5W3YlbhcjoO5q5pn2ae9STUZdkQ
YAttztX6d6yN3OWyePyqa1YvMkbE7c5I7HFDQHVW6y61qv2WGJorOZsJGo5Pp/Wtp20uwmk
itWVRaR/LkZMjEc5PrnH5VzMGrLZT+ZA21owSGBGScf8A16WytmvJDNfOyRsC7Ij8t7n0rF
wu9R3JLzWBM1vFb52w/Mzd2fuSfrVeT+1pIYULxQ+Y5kUSOAW9z6Cn+WHik8nEcIb53x8qD
so9aguQplLOTK5HC9fpmtFa1iHvclu31J3YXht5M4HBztHYA16F8M/Gtjpsk+i+ImRbO4bz
I7p13GKQDABPOQePyrzM21z5Y850gDoXJ3fMR9O1VQtpGkflq2487m9KdtCZRUlZo+mH+ya
rr3iO50m4t/tFzaNYRKzAgkQsWfPYEtjNfNtuGhOw7i2OSD1A4/Kqj300cn7tinykHY2M5+
lT2V0sUyO6BwEYENzxSswhFRNm4W3upl8y6YKSNzP2/wD1V6B8PPBr6pZ3djrGmqsOrSW0d
pebcyLH5hLMgPQEKRn1rz7Rl02+8TafJ4ghuY9GD4nW0XdIyegBI619NaH4t8PeItastJ0r
S5LHTbZ41hnkdFWMIp8qM4ORlsk571LVloRVm1ojH+Heha54P0rxL4ygvv8AiW2Fx9n8lnL
OUQnduz95fmGe4xkV1i/E/XNQmzEtlbR7cbSGkfOeOuBj3qn8PJTN4h8ZfD3U4kmsdTedol
zlo5VQfzBB+q150dCgtFuPLeeC+sXR4T5uPMh6NweMqQ36DmvOqUIVp3qJXJ55RjeLPVNQ8
aeLBEscOp28P7vc7rbjgduSeD/hXmPibxVcGCe6/wCE0MuoTwmymQxl2WNjkgAAbSOoOetZ
PiLXNUN/H4UknhOwBrq8t2P74MMqv5Yzj+9Ueo6RoVjaQ216rRQOC3mpz8+BhP65NZKNGg+
RwTb8jroUKtVe1crJGN4Z8sapquoRXc129pZtNaks3mqFcZdgpGW2lj1qnb67rV3du11qM+
DObuC4kPKergnlTgfj3zUUej6zBqtpJ4fl+z30sblfMkCYBB3IS3BJHbvXa2ei+J9M8QWXh
m+ii1bVLzy2tri2XdFEh3bgTjHynORjp+FbtuKdSnZ7G6jCUlCq7HoPgP4oRXdvaW/iNXt5
VXC6gVP2aQfwlgB+7Y8c9M163davaXg8q62eYiLgBsiQY7Y6189eGfDlw+oaxp2o+ILpJVu
3066trPbFHsIBBjBBxzt9Pwr2iG3hj0Gz01oFAgjSG1nhc+YEUdyec8f0pOOmtvkeTXVNO1
MyrvTLy4l860tgwjJ3oZSgYZ7evbrWdLNqlvaLealpwkiWM7vLOWTPJBHt3Ndqbea1hNo05
+cLiXd8wBOTzWZqFzNp9lqXlRi4uI4zIiO4G5wOmf8APapTWyOFo82n8S20N0YirW7qu8Ru
pKkE9iO3NWN6NOPLG1kYGReu8HkjHp9a21s7e+e0/tp4ZtQhkWRY7fAMeRuKnsSOME1R1WK
/gk83R7NY5MfvjdDDqfY9CK05orYylTuaniG6gvLJEi8NKLdgCzQuAwA/2ScDPtXG/ZJDcb
7TQUWONlKpdSbvL98dM1PNc69Cvl6hLAYymNyfOBn+VQafv1SV0lvmlZSAI0baucnOT2pxU
upDcVoULnSJklvpHMG+V9zp5hKxZz82fTmsmwW40zVhqUKi8FsxM7wnhkIwcAnLY4P4Vua7
b2VvYrHAym8I2JHASeOu4knpnua527S8kW2tYo1eURbZNmVwep+o4zmtFqrMcHy63L/jbRV
v7S28VafZ/aDFCUvNmMvbno+OpKnv1xn0rk9KtDPDM8V4wSMYjbrkHv8ATpXT6BeXtvqX2C
73eTdP5ahhuTc3fjoCeCOnNUrrw6/h3xJ9llDxWE7kwEj/AFbn70Z/pU05292W50z96NzZt
NIlaxJe8MkkoG/IBLY7A/TFbtpaRwg29uzSMpyyCRWK5HcfnVGGeCO1hF2Wj0+KaJpmBAZ4
dw8wAdSSM9PetzxJeeGtNvbXXNM1SK50lr+LyHtj5hCEMWUKOTjbg/VazrVXGUYpblYXBfW
IOUpWsZ12kNswuL1VgDOEjQnc8jdAqqOp+lRHSf3X9o7AYpDkyfc9ip9MYx+BrU8GahaeIf
F6/b7KWO6mv3WCSRSBbRIdyp83TKhifpWt9sS40q7mCLPDPeXMvzcZjMjEc+46fWojiG5ON
tCq+BVOiql9WcbMkclrH9nIkTcFYqc4U9KqbhHwTt5+7nrjPUf57VNeWscd69xbsEWTDfKA
CO/bjFVrm7h27mjAPq3BPrk5zj/CupbXPHb1IrmV2jcWsj7Q2dp4wuOSKypblLOEz3LqkS4
DOSScnsB3PtWn9peV2jDIquOxHb/PX2rhr67XVPFMWmyyEBZUtoVXgAnlm/IEVtTipvVG0I
Ofojp01Gzv7VpLOdHjZtm4KVwfcf56U0uN7jYNw5y365ps6QW7yLZ6ZFBDkDCDbkgdT6nHf
3pjpc3AEcbrEH7Km4kms7pbEtK+mxi+JJWtfD97KSxR4xErDpknBrzMsSCI+cDBYd/euy8e
3FvbxWWgwzLPLEfNnYNnaegU+/U/lXGLuMYjQEKWyx6c10U9j2cPHlp3Y6CPfcJuJyTya0v
Og/uLUFpE6yiNB++YhE75Jre/4QbVf+eq1urFzkk9WT2XgnUpbjzoNLl8ted0zhVyOvB61p
SeHdUh/wCPu5jViMBYuiemTVj/AISXWZD5dtYNHkY3SNj8azrm98QTKUa6t1AOQCpJFc37x
vWxo5RasYXiSzaztbUC4Mo8xh83Ucetc6qbpvLwOT3rodajmn05bqWUu6v8w24A9cVgQIZL
yHjlmHTitFojWm7o9H00h4iwG0hVVR64rnvEV0xupPn+Z8OePXkV1EUUVrpMhc/vm2gDru4
/T/61cNr0wkvG8vAUcY7j0rmppObOqV1Gxiq2+UnJ4HFN4MvPQdKfEBy3p3pApxuXufWuox
EAMj7c8Yyac7KmQn4GiP5VL5I+bNHBmyBkDnrTAW3AhDTPnIGBVqG8nknSMSbUHyFh2Gapy
tvbBbn6cVPb8Rnjj29aVhNmtPODbCytx8pck5Ofx/KpoI444ZpoJczIojyeS7Ny2PoKx4ZB
GkkjqSzKQpH5U1JGUYzjdyKViS20bySAsxdsZLHk49vQVUaMy3G2EliflA9T6VbudVkkf90
ojQosZIHGBzUmnyLNcpBEW/dxyS8d5NhIo1Gim4cO9nYx+a7KBLMVyT7L6D+dQNZXNvOqKp
Vw2Pn+VgcentWlpEc17OltB5cUkhMjSucKoUZyfpitaSDToI4iJzqN5OhYxqceS2cLuP07f
Soc7MdjnljupWffI0jA4Lb+Me1amja5faC/+jsHhIKNE3IwSCc+/H4VuWPhiSSadNRkEBgh
851DbVQE8D6mq8s2mQwvb2Fgs5t1w08h+Qnv9eegpc6loQ2dt4E+LFnoniyO/wBV0/yybgT
/AG1ZC7DaBsVh1xwMn0ru/HuuaFaRnxHaQmZJZZZFhY4xHLhkTHX7xLA9ME14Vpmh3Wsz7Y
IPNlJJZsBEQYyeT6UzVvDF5YeHv7YnvIBBKwSJGY7pMHHy57f4VhJLm0ZXKuxe0i7kh1uK+
u3TzHuDMMchj/dGenUAV1GtA+IZnW5d7aTcREFwcMT3/Dn8RXn+mSyrLBMkqqbZsqcjOT9a
6C11/SNOlE8qyXMuGyCepPbJ7e49aynSvUU+p1RqWp8iO3h8HWGotdWer+I/O1BLe3ltp4u
Y0DAhlI74xjNdZ8J7zWvCPxIhsLiZbzTVl+yvNJwAsjbQ2T05XIFeT2OpJqto2qS3Ai1J2/
cqnyqkanhW7fnXWeHfE6T3kdvqjG3u+PlIwHPVSvrjCmnUpy9nZroeZOq1UutT0H4l6YPBf
xOi8QaaPKg1Im2uiThQ/VS3+9jbu7EZrVj8QXUmx45w9vOglj+UAhSPun0O7Iq14vuY/Hvw
0Nw0UQuHibCntKnXB+o/WvP/AAdrVqugQ213MFaIMEBXmRSCQc/73864aTc6VmtY6Crq3vH
V6j4wS3mt7O9eYM6bwXUgNzjH1/wq8uovPY3SYcGNssCm75Cep9en61ha48ur2QiMew7EJc
HOzA6/pWkl4USa7WRV32bxsh/jBG38849+K2jHocTsSHw9PqkV7e2jpFKq7gzLu3lR2PXGK
i0yzu9V07zV1tYpdxQl3wRjHTJ61Q0XxGo0EaMt8kMxJXOCjBNuOvQ1l28sdpYLaTXSXDjI
MgyuBnpnPJ96fs7Gcp9jQe01g3n2Q3TNHHktJLGvfoc++OOtat5p2mXhNwJLWG/MLOzwKY/
OwD743dq54zpFbOYWBGMgOxyTnOB68Vl3OoIDKrRj94CVHORx2+v9K1imtjnlNS6EcziW3J
kYMhGA3c+xp6Sxx3STCMfLHtYscZJHUj8apyTDyZYzCCWIHJPy8c0PevKw8xlkIOfw4HStd
WZEb3gSIRqADvGCG64pNf8AGUepwLpFvZhtXmwZrlx8lsOxQd3Pr71VmCQ2ckrbDk7iSM46
5+vHNcRpguo9UF3PI4e7jaWI55wDhf8A9X0pTpxfvPc9PBNt67HqWk+A1vtI+0us13KD86t
8xbuSSc447AVeg8HaPHaapPptikotkE0e/LPu6lgCRjp0x2pNJ1y/toWt7O6eCG4VY5WboG
7gn39a6e4ln0bSpp2aOS3ktfKUKcuJgcHI75Dg/hXzlWvW9pyp7s+tpUKcYczOG8OeJna9+
ypew+VdHdcBv9fGmCAinooJYgkc4NLqmq/2BfH+zZVutMmiKm0knLuj5+6ox8v+z9OlZ+ke
ENHtoC4Ny8xkLjEhQEbjjkdBit66+zLpZ011RIQoeLy+zr06c+or1o0FGfNf5HiYnMISTpu
JDcoyIs8S5t51DBW4ZO+GHqM/pXPy3isJI5Yxx3AHT61ZRrnYIVR1Zm4TB4/wrMvSYCVl2q
QfmycY+ufwr0I7bHgcl5XSE87TZYlYY3A56HgdOa891yeXTtfvnWLD/aUuYyRzt5PHtzXSS
alYq7qjiY9f3Q3Hn3qnf2dxrtvDBZ6VP58OBFcZwV9vf6VpGahq9Dvw9Gd/h0NKz8deHJrL
zbySe0umB3QLH5iKexU55/pVHUPHsH2IweHre5N5ICpupQB5YP8AdA6n37Uln8MPEMzCe5t
0iUjIdgBgjueP85rS074WaleSlDHLP3GFKxkeuTgVjLF4aOrkjshlvvcyieYPDKkjNNMBKx
ySW3MT71ZtrC9uZUWG1lcFuuNu4+te+6P8MBp8Qeext5HYn5peQinjoP8AHsa7O18L2ej2D
XWpXENhCi8+RGseB2+dsn/9VedVzqjHSnqerDL5vWeh4N4f8I+KIb+C7i0+NmU4QSJlFb1P
qa6vyvHn/PxY/wDfgV61ca14d01CR9nSVSGjMsnm7wB9frXO/wDCyNO/6h//AH8P+FcLzXF
1HeNM2eXYX7UtTywF9RtpHTcDjkkgN0qrCyTO8EM7NsXDqQD+tFFfWI+XitZFDXo4IdNmV4
AJJYlA5+77j8q4/TYTLqUCAYIzkk8UUUnsd1D4T0XX4o7TS8KBsM+Mg84Cj+przi/Z2uC44
DfrRRWNDWNzsqPUrCMrGTTF6djzRRXQZj0UGLB65pyhSvzLtweo6miigRGsTMGcL8oPJ9Ke
QCBzkHtmiimiRpDPtP8ACOM5p7lwwTPzYI47UUUWEMfaITtUBh1PrU9jObXUorheArrk+2a
KKTKRYSOf7dJZwKVZn8oYOOp4H5V1+kra6ZbSIUjeeV/vyLllVDkn8cfrRRWNQL6lGWe/1y
9udQvJTDZ3cm9tnBkCjp9K2F0AHTrJb2TyoLmTbAowFjJOSWHfC80UVjU91JIhas0rrXNP0
/RLxNHUM8pEQmcZFtEOAB6u3J+mM15zqmoXWouqu7zLGoSNnbJCjsOw/CiitKMI7llFImW0
md5vLZSCiY5Y55pm2baryRuVPJx0IoorZAzufDvibRIZbe11C2aG2VZFfZEpDbwMMzDk4IA
/GtRtP0zWZDb6PeufKBKI+d6kfxAHBA7cGiispNq7OapFbnX+ANZ17w9cz2V7bvrFnJ9427
5a2kII+bPHNZItHs7u6FxPablmaVYTcfNGDzg4H/1qKK8yVRwqvl6nbGlGcFzG3/wlV9Aou
rS0WeNB80kUwlXv2xSxarBfW7XdvcJIjhgcNgqeuMfhRRW1Jtu7OPFUIQjoMW4QMoSaIsFG
3nJ9j9adJuyEmCO6Hnk/L7UUV0XPFa1K7XM7v8iKyoCQFbOPrk9aiSWSWZGWMOzfKMkdAP0
oopLa5nLRkUlwJYVWVVVAc8HceO5qjgSrvE+RnIcnjGelFFWgQ/YrKUlbA5Xk8cg8fnVM6Z
caho+jTWNuXSC0LTHOcFGG7OTxRRXLXk1qe3l0U0zv/D2k2Or6FdafLlFkgBRg3AfbwT+IF
N1S+8MeEPBcGhavLNDPeOLmK8bEkihTkBkB5HvnPH0ooryl71fle259FGKdJ3K2p7dL0gXq
6fLfziKO4khjnXCpIvyOwznaRz7d65syeLrtDcWejw2an5su2do9TnAoorurVHTvKJ59DB0
bpWNDT/BviXXZ1F3q0ioMFktiFCnGeordPwn021SS51K5GwfOZJ5gR/Oiivna+OruVk7Ht0
8JRgrqJPD4Y8NWgWO3SKQBhhudufTtkZrqNMk0xAipZQ4B2hlwiH/HtRRWFVylFOTZtFLoi
/c+L/D+ko7XdzYW7L8oxg8duv8Aniua1D4veG4osWZF0RnGMnr9OlFFdWDwFKtZzv8Aec2I
rTpv3ThdX+MOp3cLx2EKW8b/AC5Iwfr/AJNc5B4lvNQvLa41fUJ54IrlWkDvmPYc9fxxRRX
0iwlGhG9OKPInXqTdmy9Np2m6zrJ1V7aXTYLja8aFsqpxhiMZJXPQcVL/AMIp4Z/6GJv/AA
Xzf40UVqjBt3P/2Q==
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0